Skip to main content

Full text of "Spisy"

See other formats 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  preserved  for  generations  on  library  shelves  before  it  was  carefully  scanned  by  Google  as  part  of  a  project 
to  make  the  worlďs  books  discoverable  online. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  expire  and  the  book  to  enter  the  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subject 
to  copyright  or  whose  legal  copyright  term  has  expired.  Whether  a  book  is  in  the  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 
are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  culture  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discover. 

Marks,  notations  and  other  marginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  filé  -  a  reminder  of  this  book's  long  journey  from  the 
publisher  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  steps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  technical  restrictions  on  automated  querying. 

We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  of  the  filé s  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfrom  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  or  other  areas  where  access  to  a  large  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attribution  The  Google  "watermark"  you  see  on  each  filé  is  essential  for  informing  people  about  this  project  and  helping  them  find 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  responsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can't  offer  guidance  on  whether  any  specific  use  of 
any  specific  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
any  where  in  the  world.  Copyright  infringement  liability  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  Information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.  Google  Book  Search  helps  readers 
discover  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  the  full  text  of  this  book  on  the  web 


at|http  :  //books  .  google  .  com/ 


!)       í 


^  n 


Á 


SPISY 


JULIA  ZEYERA 


XIX. 


KAROLINSKÁ  EPOPEJA 


V  PRAZE 
N  A  KLADEM    ČESKÉ  GRAFIC3Cá  AKCIOVÉ  SPOLEČNOSTI    >UNIB« 

1906. 


Julius  ZeveR 

KAROLinSKÁ 
= EPOPEJA = 


I. 


TfíETÍ  VYDÁNI. 


V  PRAZE 
NÁKLADEM   ČESICá   GRAFICKO   AKCTOVé   SPOLe6<íOSTI    »DKIB« 

1906. 


Tiskem  »Unie«  ▼  Prai«, 


Vykládaje  ve  svém  spisu  „O  Německu" 
velkolepou  krásu  „Nibelungů"  Francouzům, 
oslovuji  Heine  tyto  asi  tak:  —  „Vy  malé, 
roztomé  lidičky  si  nemůžete  ani  pojem  učiniti, 
jak  v  té  básni  vše  je  ohromné.  Pomyslete  si, 
že  by  byla  jasná  letní  noc,  hvězdy  bledé  jako 
stříbro  že  by  se  rojily  na  modrém  nebi,  a 
gotické  kathedrály  z  celé  Evropy  že  by  se 
sešly  na  nesmírně  širé  pláni:  tiše  že  by  se 
tu  blížil .  chrám  štrasburský,  kolínský  dóm, 
zvonice  florentská,  kathedrála  rouenská  atd. 
a  že  by  se  hezky  dvořily  svatyni  Matky  boží 
pařížské,  že  by  se  pak  rozvášnily  a  pojednou 
navzájem  se  rdousily  a  že  by  Notre-dámský 
chrám  v  zoufalosti  obě  svá  kamenná  ramena 
k  nebi  pozvedl,  meče  se  chopil  a  rázem  nej- 
většímu z  těch  dómů  hlavu  s  trupu  srazil  .  .  . 
Ale  ne,  vy  nedovedete  si  pojem  učiniti  o  hlav- 
ních osobách  toho  epu."  — 

Když  Heine  tenkráte  dělal  z  Francouzů 
tak  malé,  titěrné  lidičky  v  porovnání  s  némec- 

Zeyer  :  Spisy  XIX.  1 


kýml  obry,  kteří  vybásnili  ^Nibelungy",  stál, 
přes  všecku  svou  sympathii  k  Francii,  doko- 
nale na  tom  předpojatém,  nepravém  německo- 
národním  stanpvisku,  s  kterého  krajané  jeho 
vůbec  hledí  na  oba  ty  národy.  Při  takovém 
porovnávajícím  posuzování  tanou  Némc&m 
vždy  jen  pařížští  mistři  tance,  vlásenkáři, 
malí  abbéové  z  XVlll.  století,  běžní  feuille- 
tonisté  a  skladatelé  vaudevillQ  na  mysli  a 
proti  těm  staví  pak  své  myslitele,  umělce 
a  velikány.  Když  Heine  vykládal  „Nibe- 
lungy* a  pyšnil  se  tím  výronem  německého 
středověkého  ducha  a  když  docela  obraz 
o  zápasících  gothických  dómech  improviso- 
val,  tu  měl  si  přece  vzpomenouti,  že  ty  ka- 
thedrály  se  svou  mystickou  hloubí  a  umě- 
lecky neskonalou  velikostí.  Jsou  zase  výkvě- 
tem francouzského  středověkého  ducha  a  že 
kdo  vytvořil  ty  gothické  dómy  s  tou  jejich 
nebetyčnou  poesií,  nestojí  zajisté  při  nej- 
menším pod  úrovní  velkoleposti  „Nibelungu*. 
Avšak  Heine,  když  pravil  „vy  malé  roz- 
tomilé lidičky^,  myslil  právě  asi  tak  všeobecně 
na  ty  lidi,  již  se  procházeli  tenkráte  po  bul- 
várech, seděli  v  kavárnách,  libovali  si  v  ko- 
mediích Scribových,  měli  radost  z  vaudevillu, 
plakali  při  melodramatech,  čtli  duchaplné 
feuilletony  a  psali  je  také  třeba  o  ničem  nebo 
kolportovali  ve  skvělých  rozhovorech  zajímavé 
klepy  ze  zákulisí,  ze  salonů  dam  a  z  kabinetů 
diplomatů.  Ti  ovšem  by  nikdy  ani  nevynašli 
gothických  chrámů,  a6  byli  potomci  těch,  již 


je  stavěli,  ani  nerozuměli  drsným  krásám 
Nibelungů.  Avšak  ty  malé  lidičky  v  Berlíně, 
Mnichově,  ve  Vídni  a  jinde,  kteří  se  tenkráte 
po  těch  v  Paříži  teprve  pitvořili  a  opičili,  ač 
byli  potomci  těch,  již  vybásnili  Nibelungy  — 
rozuměli  ti  snad  té  velké  poesii?  Možná,  že 
se  jí  z  módy  nebo  vlastenectví  obdivovali, 
ale  sotva  Nibelungy  čtli,  a  čtli-li  je  přece, 
pak  zajisté  skryté  při  tom  zívali,  jako  dnes 
při  Wagnerových  operách,  neboť  krása  velkého 
stylu,  má-li  mocně  vzrušit,  vyžaduje  jistou 
sílu  citu  a  ducha  u  svého  obecenstva  a  to 
průměrné  obecenstvo  velkých  měst.  pachtící 
se  po  mělkém  požitku,  dává  se  raději  jen 
tak  trochu  polechtat  ironií,  rozjařit  pikanterií, 
unášet  parodií  a  rozesmát  karikaturou  — 
není-li  to  vše  příliš  smělé.  Těch  malých  roz- 
tomilých lidiček  měl  tedy  Heine  v  Paříži  jako 
všude  nazbyt,  je  ale  Paříž  Francií?  A  je  to 
mělké  tam  obecenstvo  všech  tříd  s  tím  svým 
směšným  snobismem,  záviděným  chicem  a 
protivným  už  espritem  pravou  representací 
města,  jež  do  opravdy  nesmírně  mnoho 
v  civilisaci  znamená?  Za  tou  absurdně  se 
bavící  Paříží  Je  ještě  Paříž  pracující,  myslící 
a  tvořící  a  kolem  té  Paříže  je  ještě  ostatní 
Francie  a  v  ní  ten  francouzský  lid  a  ten  jako 
lid  ve  všech  zemích  je  silný  v  citech  svých 
a  tedy  schopen  chápat  velkou  krásu,  zjeví-li 
se  mu  v  majestátu  své  prostoty  beze  vší  raf- 
finerie.  Lid  má  dnes  své  pochlebníky  a  licho- 
tící   mu  zbožňovatele   jako  králové,    protože 


začíná  být  tak  trochu  také  králem,  a  proto 
abych  se  nezdál  jedním  z  těch  licoměrníkfi^ 
řeknu  tedy  hned,  že  to,  co  jsem  o  lidu  po- 
věděl, nekladu  mu  za  žádnou  zásluhu,  je  to 
fakt,  plynoucí  z  přírody  a  z  okolností.  Děkuje 
lid  zákonu  setrvačnosti,  že  se  ještě  nevzdálil 
příliš  od  svého  původního  všeobecného  člověč- 
ství.  Je  to  kompaktní  mnohost.  Skála  nezvětrá 
tak  snadno  jako  odtržený  od  ní  kámen.  Lid 
je  prostě  Jako  matka  země,  vše,  co  roste, 
vyroste  pouze  z  ní  a  vše  se  v  ni  zase  vrací. 
Nejvyšší  temena  stromů  byla  někdy  v  zemi 
v  zárodku,  než  je  slunce  vylákalo  do  sou- 
sedství plujících  oblaků,  a  ta  oblaka  vznesla  se 
ze  země  též.  Všechny  idee  byly  v  zárodku  v  lidu, 
než  z  úrodné  té  půdy  se  povznesly  k  jasu  ideálu. 
Lid  je  jako  půda  a  ta  nebývá  vždy  stejně 
úrodná,  slunce  samo  též  nesvítí  vždy  stejně. 
Některý  rok  bývá  jako  zázračný  a  tak  též  ně- 
která jistá  doba  v  historii  jistého  některého  ná- 
roda. Věktřináctý  ve  Francii,  věk  svatého  Lud- 
víka, byl  takovým  úrodným  věkem  co  do  uměním 
byl  to  věk  výkvětu  těch  úžasně  krásných 
kathedrál,  o  nichž  zajisté  možno  říci,  že  jsou 
díla  národní,  díla  vyšlá  z  hloubi  ducha  fran- 
couzského lidu  středověkého,  provedená  vel- 
kými umělci  dokonale  až  k  samému,  v  jich 
duchu,  ideálu.  Díla  ta  jsou  anonymní,  téměř 
nikdy  neslyšíš  jméno  umělce,  jenž  je  budoval, 
patří  právě  celým  pokolením.  Tentýž  osud 
a  původ  mají  také  zpěvy  národní,  a  v  době 
sv.  Ludvíka  dosáhl  též  zpěv  hrdinský,  národně 


francouzský  v  anonymní  „Písni  o  Rolandu* 
relativní  výše  své,  litera  byla  značná.  Pne  se 
také  jako  kathedrila  k  oblakflm,  prostá,  silná, 
hrubé  sice  Jen  z  balvanů  vytesaná,  ale  vzne- 
šená v  své  prostotě  a  dojímavá  ]ako  krásný 
západ  slunce.  .Píseň  o  Rolandu*  ]e  nejdoko- 
nalejší zjev  středověké  poesie  francouzské, 
ale  není  Jediný.  Myslilo  se  dlouho,  že  Francie 
neměla  epu,  a  ukázalo  se,  že  Francouzové 
středověcí  byli  vlastně  snad  nejepi£tějším  mo- 
derním národem.  Jejich  „chansons  de  gestes* 
nebylo  konce,  ovšem  že  cena  těch  básní  byla 
v  rfizných  dobách  r&zná.  Epické  básně  fran- 
couzské v  středověku,  povstalé  ze  starých 
národních  zpěvfl,  kantilén,  množily  se  jako 
ty  gothické  stavby.  Epika  je  vůbec  velmi  pří- 
buzná architektuře,  také  v  tom,  že  na  jejich 
výtvorech  pracují  celé  generace,  celý  národ. 
Iliadu,  Odysseu  utvořila  celá  Hellada,  jako 
pyramidy  Egypt  a  Notre-Dame  a  jiné  kathe- 
drály  křesfanská  Francie.  Ta  vtělila  se  však 
tak  úplně,  tak  dokonale  v  kamenné  své  básně, 
že  nenalezla  už  stejné  síly,  stejné  výše,  stejné 
dokonalosti  pro  básně  své  zpívané,  pro  slovo, 
jímž  by  oděla  bohatýrský  svůj  zpěv :  Soustře- 
dila se  ve  svou  víru  a  hrdiny  své  potřebovala 
jen  ná  obranu  toho,  co  jí  bylo  nejsvětějšfm, 
totiž  té  víry.  Chtěla  v  první  řadě  stánek  pro 
svého  boha,  jeho  anděly  a  svaté,  pak  teprve 
si  vzpomínala  na  ty,  již  bojovali  za  toho  boha, 
nejprvnější  byla  Jí  modlitba,  pak  teprve  chvá- 
lila rámě,  které  chránilo  svatyni. 

Zeyer:  SpUy.  XIX.  ^ 


Bohatýry  své,  ty  co  tvořili  a  chránili  ji, 
tu  .sladkou",  především  ale  .křesťanskou" 
Francii,  co  pro  ní  bojovali  a  mřeli,  ty  měla 
v  živé  paméti,  milovala  Je,  opětovala,  ale  ze 
stadia  koncepce,  velké  a  ideální,  nedovedla 
je  už  dovésti  v  plnou  slunnou  zář  dokonaného 
tvoření.  Byla  všechnu  schopnost  krásného 
tvoření  už  vydala  na  budování  chrámů  svých, 
a  píseň  svou  o  bohatýrech  .sladké  Francie* 
nedovedla  už  zbudovati  až  do  cimbuří  ne- 
smrtelné krásy.  Z  těch  podivuhodných,  vel- 
kých koncepcí,  z  těch  hluboce  lidských  motivů, 
z  těch  mnohdy  nevýslovně  krásně  cítěných 
zjevů  a  výstupů  neutvořil  žádný  básník  takovou 
báseí),  jako  je  Uiada.  Ale  bohatství  všech  těch 
nových  typů  a  dějů  bylo  tak  veliké,  že  jako 
řeka  se  vylilo  ze  svých  břehů.  Dva  nesmírné 
proudy  básnické  temenily  takto  z  Francie,  šířily 
se  celou  tehdejší  Evropou  a  zúrodnily  ji  poe- 
ticky :  kruh  hrdin  Karla  Velikého  a  onen  krále 
Artuše.  Jako  vlasatice  letěly  ty  koncepce  typů, 
osob  a  dějů  nočním  nebem  středověkého 
lidstva,  ale  nevzešlo  pak  žádného  slunce,  jako 
vzešel  Homer  v  Helladě.  Slovem,  přes  všechnu 
prostou  krásu  a  drsnou  velikost  .Písně  b  Ro- 
landu*  nevtělll  se  ideál  ve  formu  dokonalou, 
nedostalo  se  žádné  z  těch  básní  magického 
úsměvu  idalské  bohyně,  mluvě,  slovu,  jímž 
vyjádřeny  byly,  nedostalo  se  té  velké,  nesmr- 
telné poesie*  která  pronikla  čistý,  bílý  mramor 
lliady.  Čím  stalo  se  tedy,  že  přece  ale  nezanikly 
ty  výtvory  nedokonalého  umění?  Prostě  tím, 


že  byly  výrazem  duše  národa,  že  měly  samy 
duši  svou  a  tak  mluvili  k  duším  všem  a  po- 
dával Je  vék  věku  a  proto  nezanikly.  To 
vyšší  posvěcení  umění,  to  božské  kouzlo 
Idalských  úsměvů,  polibek  nesmrtelné  krásy, 
dostalo  se  některým  zjev&m  z  kruhu  krále 
Artuše  až  teprve  v  době  naší:  úžasně  hlu- 
boká vášeň  Tristana  a  Isoldy,  cudné  mysté- 
rium svatého  grála  dosáhly  vrcholu  božské 
krásy  tvůrčím  duchem  Wagnerovým.  Lunnou, 
nyvou  pak  září  poesie  čisté  a  dojímavé  oděl 
Tennyson  v  .královských  idyllách^  též  ně- 
které postavy  z  kruhu  krále  Artuše.  Kdo 
z  ostatních  reků  a  rekyň  středověkých  epopejí 
bude  Ještě,  a  kým,  vyvolán  z  limbu,  kde  teď 
dlí,  a  uveden  na  olympickou  výš  k  hodům 
věčné  slávy?  To  nikdo  tušit  nemůže,  myslím 
všák>  že  zapomenuti  nebudou,  vždyf  Jsou  to 
typy  nejen  věčně  lidské,  ale  též  znázorňující 
Jistou  etapu  vývoje  evropského  lidstva,  onu 
•tak  důležitou  etapu,  z  níž  se  pomalu  vyvíjel 
svět  moderní,  etapu,  kterou  nazýváme  středo- 
věkem, dobu.  Jejíž  ovzduším  byly  dvě  světla 
zvláštní  záře :  víra  křestanská,  nerušená  Ještě 
pochybenstvím,  a  duch  rytířství. 

Rytířství!  Mluviti  o  něm  a  Jeho  duchu 
seriosně,  Je  dnes  skoro  Jako  vydávati  se  po- 
směchu, aspoň  v  Čechách,  kde  Je  prý  věcí 
tak  cizí!  Bohužel,  ano,  novější  dobou  příliš 
cizí  většině,  ale  bohu  díky  ne  nám  všem. 
Rytířství,  ač  stopy  Jeho  Jsou  starší  než  kře- 
stanství,  ku  př.  V  Řecku  neb  v  dávné  Persii, 


rozkvetlo  neobyčejné  krásně  a  silné  teprve 
ve  středověku  a  dalo  mu  v  nejlepší  své  dobé 
nevýslovné  půvabný,  zvláSté  vznešený  a  čistý 
lesk. 

O  středověku  panují  však  vůbec  posud 
předsudky  a  omyly  a  odsuzuje  se  bez  velkého 
váhání  co  .temný  věk*  stotožňuje  se  krátce 
s  barbarstvím.  Stává  se  to  nejvíce  tím,  že 
pod  Jeden  název  se  vřaďují  doby  dvé,  přece 
tak  rozličné,  totiž  doba  stěhování  se  národů 
a  pak  ten  věk  následující  až  do  reformy  a 
renaissance.  V  tom  Je  právě  omyl. 

Vtržení  národů  barbarských  byla  potopa 
zaplavující  a  podvracující  antický  svět  a  Jeho 
klesající  starou  civilisaci,  Jež  se  však  právě, 
proniknuta  křesťanstvím,  knové  obdobě  chy- 
stala. Vtržením  barbarů  nastal  chaos,  ti  bar- 
baři nepřinášeli  ničeho,  nedávali  ničeho,  ne- 
začínali žádný  nový  svět,  ničili  pouze,  loupili 
a  chtěli  panovat  Ziačátek  věku  nového  po  té 
potopě,  věku.  Jenž  Je  nám  ted  .středním"^ 
nutno  klásti  pak  od  té  doby,  kdy  zbytek  sta- 
rého světa  začínal  slabým  sice  však,  pod  po- 
pelem přec  Jen  Ještě  plápolajícím  plamenem 
své  kultury  prosvítati  nocí  barbarskou.  Littré 
velmi  určitě  a  Jasně  to  vyslovil.  Středověk, 
dle  Jeho  výroku,  nastal  p  o  nadvládě  barbarů 
na  západě.  Začíná  od  pádu  Karlovingů.  Nad- 
vláda barbarů  obsahuje  věk  celý,  v  němž 
Germani  se  usídlili  v  Gallii,  v  Itálii,  ve  špa- 
nělích,  věk,  v  němž  všichni  národové  kmene 
latinského  poslouchali  barbarských  náčelníků. 


To  bylo  od  pádu  Augustula  až  do  soustředěni 
říše  Karlem  Velikým  a  jeho  následníky.  Tou 
dobou  ztrácejí  se  barbarští  lupiči  úplně  v  moři 
latinském,  v  živlu  kulturním  a  začíná  nový  věk : 
reakce  poznenáhlá  proti  barbarství.  Středověk 
tedy,  dle  slov  Littréových,  nestvořil  pod- 
mínky, na  nichž  spočíval,  nýbrž  přijal  je, 
byly  mu  dány.  Patříme-li  s  tohoto  pravého  hle- 
diska na  středověk,  vidíme  je]  teprve  v  prav- 
divé jeho  podobě  a  dovedeme  jej  spravedlivě 
posoudit  a  oceňovati.  Nebyl  temností,  nýbrž 
kráčel  z  temnoty  k  světlu.  — 

Dle  toho  rozdělení  mohlo  by  se  nyní 
zdáti,  že  karolinská  epopeja  ani  nepadá  do 
středověku,  nýbrž  do  doby  před  ním,  do  inter- 
mezza barbarské  noci,  nastalé  po  shroucení 
starého  světa,  nebo  aspoň  do  doby  na  roz- 
hraní vlastního  středověku.  Není  tomu  ale 
tak,  nebof  Karel  Veliký  z  legendy,  tvořící 
jádro  národního  epu  francouzského,  a  Karel 
Veliký  z  historie,  jsou  osobnosti  docela  roz- 
dílné. Karel  Veliký  z  historie  byl  přes  ně- 
kterou svou  skuteční  velikost  přece  jen  ještě 
germánským  náčelníkem  barbarským,  halícím 
se  v  římský  plášf  imperatorský  a  vládnoucí 
podmaněným  latínslcým  národům.  Moc  jeho 
ale  byla  tak  veliká,  válečná  jeho  sláva  tak 
oslňující,  nadšení  jeho  pro  církev  tak  očišťu- 
jící, politická  jeho  idea  tak  úrodná,  že  se 
zmocnila  mohutná  postava  jeho  fantasie  lidu 
po  generace.  Tak  dostal  se  později  do  le- 
gendy, tak  utkvěl  v  pozdější  epopeji,  která 


ho  přetvořila  dle  Ideálu  své  doby,  vymalo- 
vala si  ]e],  abych  tak  řekl,  na  zlatou  půdu 
a  oděla  obrys  jeho  aureolou  více  než  pouze 
hrdinskou,  ačkoli  v  naivnosti  své  Jej  obdařila 
též  rysy  vynucujícími  nám  úsměv.  Karel  v  po- 
dání a  písni  byl  především  přímo  prostřed- 
níkem mezi  lidem  křesfanským  a  Bohem, 
podrobil  si  svět,  ne  pro  sebe,  ale  pro  vládu 
kříže,  a  aby  to  velké  dílo  mohl  dokonati, 
dostalo  se  mu  věku  nadlidského,  stáří  báječ- 
ného, Jež  mu  bylo  druhým  Jaksi  majestátem. 
Byl  vtělenou  ideí  vítězícího  křesfanství  proti 
, pohanstvu".  Jak  netolerantně  se  tenkráte  na- 
zýval islamism,  záštitou  pak  a  mečem  té 
moci  byla  Francie  a  proto  bylo  ctí  neJvySSí, 
povinností  nejsvětější,  až  náboženskou,  od- 
dati se  tělem  duší  Karlovi  a  Francii.  V  tom 
smyslu  utvořil  si  francouzský  epos  postavy 
Karla,  Jeho  paladynfi,  Rolanda,  Oliviera,  Re- 
nalda,  utvořil  Je  dle  svého  ideálu,  obestřel 
Je  kouzlem  svého  rytířství  a  postavy  ty  a 
ten  ideál  patří  úplně  duchem  do  věku  sva- 
tého Ludvíka,  z  které  doby  tato  nám  známá 
Jejich  podoba  pochází.  To  Je  ten  rozdíl  legendy 
a  historie  a  také  zápal  můj  a  moje  nadšení 
poetické,  Jako  ve  francouzských  epech  středo- 
věkých, patří  právě  Jen  tomu  Césaru  legen- 
dárnímu, imperatoři  z  historie  patří  více  méně 
prostřední  oficielní  skulptuře,  nenašli  místo 
v  písni  a  Jak  nikoho,  nenadchli  nikdy  i  mne. 
Věk  svatého  Ludvíka  byl  plným  právem 
nazván  první  renaissancí^  nebot  byl  to  první 


10 


mocný   a  krásný  rozmach   a  výkvět  kultury 
nové,  po  utonutí  starého  světa  v  barbarství. 
A  kultura  ta  nová  byla  značná.  Byla  výrazem  > 
nové  společnosti,  jež  se  byla  přetvořila .  ze 
staré,  společnosti  to  plné  divných  protiv.  Měly  , 
nové  ty  mravy  v  sobě  něco  naivního  v  mno- 
hém   ohledu,    ale   vynikla   zase    v  mnohém  : 
Jiném  ta   nová   společnost  nad  onu   přede- 
šlou, antickou.  Proti  starému  věku  měla  vý-  ^ 
hodu    povznesenějšího,    čistšího    náboženství  ; 
a  v  ohledu  sociálním   byla  proti   aptickému 
světu  pokročila  též :  byla  surová  —  ale  názor  v 
Její  .0  ženě  byl  spravedlivější  a  vyšší,   byla 
feudální  —  ale  neznala  více  otroctví.     Byla 
feudální.  V  tom  nejvíce  protiví  se  středověk 
našemu  smýšlení.    Ale  buďme  upřímní;  po- 
kročili jsme  od  té  doby  tak  značné?    Jak 
bude  souditi  budoucnost  o  našem  militarismu 
a  nucené  službě  vojenské?    Nejsou  to  Ještě 
zbytky    té   barbarské    noci,    která   zaplavila 
svět?  Feudálnost  tedy,  pravda,  Je  základním 
tónem    v   těch    starých    epopejích    francouz- 
ských,  obzvláště  v  části   Jednající  o  vzbou- 
ření vasalfl  proti  Karlovi,  v  románu  o  synech 
AJmonových.    Ale  i  ta  feudálnost  není  v  le- 
gendě svým  rytířským  pojímáním  bez;  ideálu. 
V  době  barbarské,   germánské,   když  ta 
feudálnost   se  tvořila,    nebyla   zajisté    ničím 
Jiným,    než    nutným    dělením    se    náčelníka 
lupičů    s  vynikajícími    podnáčelníky.     Dobou 
však,  zmizením  barbarů,  relativním  zjemněním  . 
mravů,  vlivem  křestanství  a  zkvét^iním  rytíř- 1 


11 


stvf  změnila  se  ta  instituce  úplné  a  stala  se 

sama  i  nástrojem    civilisačnfm    v    mndhém  i 

ohledu. 

V  duchu  legendy,  v  rytířském  epu  nebyla  i 

než  dobrovolným  zavázáním  se  někomu,  za  | 

vyšSího  uznanému,    nebyla   než  podrobením  i 

se  službě  vojenské  pro  jistou  ideu.  Naznačil  | 

Jsem,  &ím  Karel,  čím  císař  byl  v  pojmutí 
legendy  a  epopeje:  sloužit  Jemu,  bylo  slou- 
žit křestanstvu,  tedy  Bohu.  Být  dokonalým 
»manem*,  .vasalem",  znamenalo  tenkráte 
dle  výroku  Tainova,  být  ideálním  vzorem 
člověka.  Takový  »man*  či  ,vasal"  měl  zase 
many  svoje  a  tak  se  článkovala  celá  spo- 
lečnost od  temene  až  v  základy.  Tmel  její 
byla  věrnost  v&či  danému  slibu,  a  ozdobou, 
řekl  bych  poesií  Její,   bylo  přátelství  až  ná-  ' 

božensky  nadSené  mezi  jednotlivými  bohatýry, 
pobratimství,  Jak  se  částečně   do  dnes  prý  i 

u  některých  Slovanfl  zachovalo.    Jaké   kon-  ' 

flikty  tu  mohly  nastat  mezi  povinností  vasala 
k  .vrchnímu  pánu"  a  mezi  pobratimstvím 
téhož  vasala  s  druhem,  jenž  se  ocitl  v  roz- 
broji neb  odboji  s  tou  vrchní  autoritou,  o  tom 
dává  Renald  z  Montalbánú  a  jeho  rodina 
mnohý  příklad  vzrušující,  a  rozbroje  a  od- 
boje ty  nebyly  řídké,  neb  vasal  nebyl  otro- 
kem, měl  vedle  povinností  též  práva,  a  po- 
jímání těch  práv  a  povinností  dopouštělo 
někdy  velice  r&zných  výkladfi,  neb  měl-li 
.man*  velký  pojem  o  významu  svého  vrch- 
ního,  měl  též  úplné  vědomí  své  vlastní  d&- 


12 


stojnosti  a  rozeznával  dobře  ideu,  Již  zosob- 
ňoval neb  představoval  ten  vrchní,  od  osobní 
téhož  choutky,  od  osobních  jeho  přehmatů, 
V  tom  ukazuje  se  odboj  Renaldův  a  Jeho 
bratří  proti  Karlovi  ve  světle  mnohem  sym- 
pathiótějším,  lidštějším,  poetičtějším  a  nam 
přístupnějším,  než  ta  slepá,  odporně  a  čistě 
feudální,  až  otrocká,  suchoparná  řekl  bych, 
oddanost  Hagena  v  Nibelungách.  Renald  za- 
jímá. Je  člověk,  Je  rytíř,  chybuje  Jako  člověk, 
ale  snaží  se  Jako  rytíř  napravovat  svou  chybu. 
Hagen  Je  věc,  nástroj,  Renald  má  teplotu 
srdce,  a  Jakého  srdce,  Hagen  má  Jen  chlad 
a  mráz  vražedného  nože.  Tak  mohou  i  feu- 
dální zjevy  míti  dvojí  líc.  Hagen  Je  Ještě 
úplně  barbarem  z  doby  germánské,  Renald 
Je  toho  dalek.  Je  odbojným  rytířem  v  duchu 
doby  svatého  Ludvíka,  ne  už  barbarem,  ani 
Ještě  dvorním  šleclitickým  lokajem  dob  po- 
zdějších, postavou,  slovem,  z  doby  květu 
mravfi  rytířských.  Mrav  ten  skvěl  se  tím,  že 
pěstoval  vědomě  kult  vzletu,  krásy,  sprave- 
dlnosti a  altruismu,  a  to  v  míře  takové.  Jak 
to  svět  před  tím  neviděl.  Ta  doba  byla  silná 
a  veliká.  Šlo  to  někdy  ovšem  až  do  kraj- 
nosti  a  tak  vyčítá  se  ku  př.  tomu  věku 
„posvátná  pošetilost*  křížových  tažení.  Ale 
křestanský  fanatism  stál  tu  proti  fanatismu 
druhému,  islámu,  ale  byly  to  vlastně  dvě 
kultury,  dvě  rasy,  které  osudně  na  sebe  na- 
rážely, a  století,  Jež  k  vůli  ,  novým  obchod- 
ním  cestám*  a  k  vůli  odbytu  své   mizerné. 


13 


ohyzdné  hyperindustrie,  založené  na  podkladu 
ergastul,  dušemoméjších,  než  ta  stará  se  do- 
mýšlí, že  mu  dovoleno  vše,  i  hanebnost,  to 
století  mělo  by  trochu  váhat,  než  odsoudí 
takové  , posvátné  pošetilosti". 

Tenkráte  šlo  o  ideu  s  obou  stran  a  na 
obou  stranách  vynutili  si  Jednotliví  zápasníci 
vzájemnou  úctu  přes  vzájemný  svuj  fanatism, 
vynutili  si  ji  ne  pouze  chrabrostí,  ale  též  ry- 
tířskostí svou.  V  těch  starých  básních  utkvěla 
památka  na  to  jako  vůně  ve  zvadlých  květi- 
nách. Nad  míru  zajímavé  jsou  též  ty  udi- 
vené pohledy,  které  na  vzájem  ti  křestané 
a  .pohané"  do  těch  jim  navzájem  cizích  a 
nepřátelských  světu  vrhají.  Historie  o  tom 
mnoho  nemluví,  ale  básně  to  znázorňují  oby- 
čejně náhlým  přátelstvím  křestanského  rytíře 
k  mosiemskému  sokovi,  neb  naopak,  nebo 
též  tak  náhlou  láskou  , pohanské"  dívky  neb 
ženy  k  rytíři  křestanskému.  Duch  rytířský 
té  doby  jeví  se  nam  v  epických  básních  co 
pravé  opojení  vyšší  lidskostí,  opojení  vírou, 
opojení  slávou  a  kultem  ctí,  té  poesie  po- 
vinnosti, jak  ji  nazývá  tak  krásné  Alfred  de 
Vigny,  jeden  z  posledních  rytířů. 

Doba  rozkvětu  pravého  rytířství,  doba, 
v  níž  žil  také  svatý  František  z  Assisi,  velký 
ten  člověk,  jenž  proti  officielnímu  křesťanství 
současnému  prapor  pravého  království  bo- 
žího pozvedl,  doba  ta  měla  takovou  sílu, 
měla  takového  jasu  duševního,  že  lidstvo  na 
ni  bude  vzpomínati  vždy,   měla  tolik  v  sobě 


14 


ohne  promethejského,  že  nové  zrozenou  Její 
kulturou  roztálo  na  dobro  už  to  osudné,  na 
Evropu  a  starověkou  vzdělanost  elementárně 
se  přivalivši  barbarství,  a  když  ve  Francii 
se  zdálo,  že  utuchu]e  ten  blahodéjný  žár, 
vysvítil  Ještě  mocněji  v  Itálii,  kde  se  roz- 
břeskl co  rensdssance,  a  na  severu,  kde  se 
jevil  co  reforma.  Důležitost  a  význam  středo- 
věku neodbude  se  tedy  žádnou  novinářskou 
běžně  liberální  frásí,  žádným  běžným  mělkým 
posudkem  a  nezakřikne  se  význam  jeho  umění 
a  jeho  poesie  ani  tím  tak  odiósním  slovem, 
jakým  je  náhodou  dnes  ^romantism",  ten 
rodný  otec  modernismu.  Je  něco  nad  hesly 
a  nad  módou,  totiž  pravda,  ta  vnitřní,  vyšší 
než  pouhé,  mnohdy  tak  klamné  pozorování 
povrchu.  Taková  pravda  je  na  dně  každé 
civilisace,  každého  náboženství,  každého  pra- 
vého výtvoru  uměleckého.  Na  pouhých  chi- 
mérách nespočívá  ani  civilisace,  ani  nábo- 
ženství, ani  umění.  Pravda  byla  také  pod- 
kladem středověké  kultury  a  ohlas  její  poe- 
tický je  duší  typů  a  d^jfi  v  básních  epických 
té  d^by.  Přes  všechny  anděle  a  divy  je  více 
snad  pravdy  v  ,  Písni  o  Rolandu*  než  ku  př. 
v  Zolově  .Zemi",  až  možná  všechno,  co  se 
v  tom  románu  vypravuje,  se  skutečně  i  udalo. 
Přece  to  nemflže  být  celá  pravda  o  rolni- 
ckém lidu  ve  Francii,  nejjasnějším  dfikazem 
toho  jsou  dějiny  Francie  přede  vším  Johanna 
ďArc.  Je  ,Země*  pravým  dokladem  toho, 
lak    nedostatečné   je    pouhé   shledávání   vy- 


15 


skytlých  se  náhodou  někdy  faktfi  k  utvoření 
dfla  uměleckého  a  jak  tím  zpflsobem  se  ne- 
vystihne vlastní  pravda.  Pravda  Je  věčně 
Jedna,  ale  zraky,  kterými  se  na  ni  díváme, 
podléhají  změně  a  místo  abychom  Je  i^dili 
dle  pravdy,  iídíváme  pravdu  dle  nich.  Chceme 
pravdu  obyčejně  učiniti  přístupnější,  pocho- 
pitelnější, když  abstrakce  Její  tak  snadně 
unikává,  a  tak  přiměšujeme  mimoděk  vlastní 
svoje  omyly  k  Jejím  obrys&m,  kalíme  ryzost 
Její  tím,  že  Ji  chceme  viditelnou  dle  svých 
názorfi  učiniti.  V  umění  stávají  se  pak  věčným 
opakováním  a  přemfláním  z  typfi  šablony  a 
z  těch  až  karikatury*  Tak  stalo  se  i  během 
středověku.  Z  ideálních  koncepcí  rytířských 
vyšly  dobou  pravé  frašky  a  nastal  konečně 
úpadek  žalostný.  Ne  na  Rolanda  v  písni 
z  dob  svatého  Ludvíka,  ale  na  Amadise 
z  Gallie  a  horší  Jeho  pitvory  musil  Cervantes 
popravčí  meč  své  zázračné  satiry  pozvednout. 
Sám  rytíř  bez  bázně  a  beze  skvrny,  sám 
bohatýr  ideálu  v  životě,  ničil  a  hubil  velký 
ten  genius,  tvůrce  nového  románu,  karikatury 
rytířství  a  vedl  proti  nim  ten  vítězný  boj 
střízlivého  rozumu.  Jenž  byl  více  kolem  něho 
než  v  něm.  Kdyby  nebyl  duch  pravého  rytíř- 
ství vězel  v  samém  Cervantesovi  a  Jen  ten 
střízlivý  rozum,  nebyl  by  tím  velkým  poetou, 
Jakým  v  skutku  Je,  a  nestávalo  by  se,  že 
mezi  čtením  Dona  Quijota  sympathie  naše 
se  kloní  přece  více  k  rytíři  z  la  Manchy, 
přes  všechnu  satirou  bičovanou  Jeho  směs- 


16 


nost,  než  k  pronásledujícímu  ho  světu,  ne- 
stávalo by  se»  že  nás  ten  ušlechtilý  blouz- 
nivec dojímá  a  že  Jej  více  milujeme,  než  ty 
rozumné,  střízlivé  lidi.  Již  ho  týrají  a  surové 
bijou  a  se  mu  sméjí  a  ho  naposled  uštvou, 
a  nestávalo  by  se,  že  na  konci  knihy  nevíme, 
komu  vlastně  ta  satira  více  platí:  zdali  těm 
Jezdícím  do  modra  na  Rosinantě,  nebo  těm 
na  oslu  za  ním  klusajícím?  A  usoudíme-li, 
že  platí  trpký  posměch  pouze  Donu  Quijotovl, 
váháme  vzdávati  velkému  spisovateli  svflj 
souhlas  stejně  s  nepodmíněným  obdivem  Jeho 
genia.  Buď  Jak  buď,  zdá  se,  že  dává  osud 
věčně  Don&m  Quijotům  v  Sanchu  Pansovi 
Jakousi  korektivu  a  že  chce  tím  zp&sobem 
ukázati.  Jak  malý  Je  ten  krok  od  vznešeného 
k  směšnému,  které  za  oním  se  plíží  Jako 
stín.  Cervantes  ale  zajisté  nechtěl  zobrazovat 
v  Sanchu  Pansovi  lid.  Jak  se  rádo  vykládá. 
Lid  a  dav  Je  něco  rozdílného.  Dav  není 
schopen  .tvořiti  velké  imperativy  ze  sebe", 
]3k  praví  Nietzsche,  .myslí  Jen  na  pohodlí 
vnějšího  života,  ne  však  na  okřídlení  duše, 
Jaké  Jí  plyne  z  velkých  úkolů  a  nadějí.*  Lid 
v  prostotě  své  chápe  velké  imperativy,  a  někdy 
ozývají  se  přímo  z  něho,  dav  ale  nikdy  ne- 
chápe velkých  úkolů  a  nadějí  a  nenávidí 
» okřídlení  duše".  Lid  Je  často  surový,  dav 
bývá  uhlazený.  Je  však  vždy  frivolní  a  sklon- 
nost  Jeho  Jde  vždy  k  triviálnosti,  Jež  třeba 
formu  duchaplnosti  na  se  bére.  Dav  skládá  se 
it  všech  tříd,  má  Jen  to  společné,  že  nenávidí 


17 


všechen  vzlet,  rozčaruje  všechno  opojení,  od- 
mítává všechnu  poesii.  Z  lidu  vyšla  Johanna 
ďArc,  dav  byl  ten  její  ničemný  král,  ten 
jeho  dvůr,  ti  světští  a  duchovní  hodnosta!^, 
kteří  Johánnu  zradili,  opustili,  zapřeli,  tupili, 
usmrtili.  A  ne  na  tom  dosti,  dav  má  dnes 
i  své  učence,  a  ti  dokazují  neb  snaží  se 
dokazovat  nepravdu  a  klam  , legendy",  prý, 
o  panně  Orleanské.  A  nemá  dav  i  své  umělce, 
svou  musu  ?  Je  to  pěší  musa  —  musa  pede- 
stris  —  jejíž  zbožňovatele  označuje  nejlépe 
krčení  nosů  nad  Pegasem.  Křídla  jeho  jim 
vadí.  Je  v  nich  ta  nenávist  pěšky  chodících 
proti  jezdícím,  je  to  nevědomá  jakási  závist, 
která  se  staví  principem.  Jsou  to  ti,  již  vtip- 
kují o  Iliadě  a  tleskají  „Krásné  Heleně'' 
vědomě,  když  je  to  taková  radost  třísnit 
sněhotřpytný  peplos  poesie  duchaplným  kalem  I 
To  však  jen  tak  mimochodem.  Chtěl 
jsem  jen  o  tom  mluviti,  jak  se  z  typů  rytířské 
epopeje  staly  během  doby  už  i  karikatury, 
a  chtěl  jsem  se  o  tom  zmíniti,  jak,  když  se 
jich  ujali  pozdější  skuteční  básníci  v  Itálii  za 
renaissance,  když  je  Pulci  a  Bojardo  pólo 
persiflujíce,  přede  vším  ale  nad  míru  skvělý 
Ariosto  novou  oděli  září,  zjevy  ty  původnímu 
duchu,  z  kterého  se  zrodily,  úplně  už  od- 
cizeny byly.  Renaissance  nebyla  dobou  ana- 
lysující  kritiky,  byla  příliš  plodná  k  tomu, 
příliš  samorostlá,  překypující  vlastní  silou 
tvůrčí,  a  Ariosto  byl  příliš  synem  té  doby, 
příliš  svérázný,  než  aby  byl  se  staral  o  ducha 


18 


tradic  zašlých  věků.  Doba  naše  naopak  Je 
doba  zpytání,  odkrytí,  nálezů  a  restitucí,  a 
výzkumy  nové  ukázaly  nám  staré,  zašlé  ty 
zjevy  zase  v  rysech  Jejich  původních. 

Není  doba  naše  dobou  pi^iš  velké  síly, 
ale  má  za  to  přednost  tu,  že  se  jí  dostává 
porozumění  pro  všechny  předešlé  kultury  a 
Jejich  výtvory.  Není  tomu  ještě  dávno  a  ne- 
chápali na  př.  v  architektuře  malebnost  rokoka, 
grácii  toho  slohu  a  jeho  úsměv.  Tak  bylo 
ještě  včera,  ale  dnes  tomu  již  není,  dnes 
chápeme  slohy  všechny.  A  když  v  architek- 
tuře jsme  dospěli  k  tak  širokým  pojmům  a 
rozhledům,  máme  klásti  si  meze  v  poesii? 
Máme  snad  couvati  před  poesií  středověkou 
proto,  že  nepopulární  dnes  pojem  romantismu 
s  ní  je  sloučený?  Myslím,  že  to  pošetilé! 
A  my  Čechové,  kteří  jsme  zaspali  celé  sto- 
letí v  násilném  hrobě,  smíme  my  bez  trestu 
něčeho  přehlednout  a  zbývá  nám  něco  jiného 
než  nastavovat  všechna  vlákna  a  navazovat 
všechny  svazky,  které  nás  pojily  vždy  s  kul- 
turou všeevropskou  a  jež  přeťaty  byly,  když 
nás  do  hrobu  kladli?  A  instinktivně  jsme  to 
učinili  hned  od  prvního  okamžiku  svého  z  mrt- 
vých vstání.  Kdo  se  dává  na  cestu,  musí 
se  přece  ohlížeti  na  všechny  strany,  dříve 
než  se  pustí  do  neznáma,  musí  snažiti  se, 
aby  věděl,  kam,  a  odkud  ty  cesty  všechny 
vedou.  Ohlížeti  se  zpět,  není  ještě  kráčeti 
zpět.  —  O  tom  všem  nepřemýšlel  Jsem  však, 
když  Jsem  začal  epós  svůj   psáti.    Vedl  mé 


19 


pouze  pud  m&]  umélecký  a  toho  Jsem  po- 
slechl. Ideálem  mým  bylo,  ukázati  v  původní 
prostotě  epické  ty  zapadlé  zjevy  z  kruhu  Karla 
Velikého.  Nebál  Jsem  se  toho,  že  budu  ro- 
mantickým, středověkým,  snaha  moje  byla 
Jen  být  epickým. 

Nechápu,  Jak  se  mfiže  někdo  bát,  že 
není  dost  moderními  I  kdyby  nechtěl,  bude 
Jím  vždy  do  Jisté  míry.  Středověkým  se  dnes 
nemfiže  nikdo  stát,  i  kdyby  to  chtěl  v§{  silou. 
Nedovede  to.  Nikdo,  I  s  nejsilnější  vůlí  i  s  fana- 
tismem pro  Jinou  dobu,  nemůže  být  Jiným 
než  synem  doby  své.  Když  chtěli  za  Napo- 
leona I.  imitovat  co  nejvěrněji  antiku  —  utvo- 
řili sloh  nový,  sloh  empirový.  Tenkráte  zdálo 
se,  že  imitace  bylá  věrná,  dnes  vidíme  ten 
velký  rozdíl  my.  Vím  dobře,  že  ačkoli  Jsem 
se  inspiroval  epickou  poesií  francouzského 
středověku,  ačkoli  Jsem  se  snažil  včísti  se  a 
vmysliti  v  Jejího  ducha,  přece  Jen  Jsem  zůstal 
Čechem  z  devatenáctého  století.  Proč?  Proto 
že  Jím  Jsem,  a  člověk,  třeba  by  se  zdál 
sobě  neb  Jinému  Jinak  než  v  pravdě  J  e,  zů- 
stane přece  Jen  tím,  čím  J  e  a  ne  tím,  čím 
se  zdá,  a  mimoděk,  nevědomě  se  prozradí  a 
ukáže  se  ve  svém  Jednání,  ve  svém  smýSlení, 
ve  svém  díle  v  pravé  podobě.  Vždyf  ani 
geniům,  když  chtěli  v  některých  svých 
výtvorech  se  zdáti  z  Jiných  století,  to  zdání 
se  nepodařilo.  Gčthova  Ifigenie  měla  všechnu 
delikatessu  cítění  Racinových  ženských  zjevů 
a  stála   na   morální  výši    křesťanství,   třeba 


2G 


GQthe  nemiloval  francouzské  divadlo  a  byl 
.velkým  pohanem",  a  Racinovy  řeckým  pe- 
plosem  zahalené  heroiny  zářily  jako  hvězdy 
tím  něhy  plným  pathem,  o  némž  svět  antický 
neměl  ani  tušení.  A  v  době  naší:  Je  přes 
všechen  mysticism  Wagnerův  Parsifal  dílem 
středověkým  nebo  moderním?  A  výtvory  tak 
velkého  talentu,  Jakým  Jest  Bum-Jones,  nejsou 
i  ony  dětmi  devatenáctého  století,  přes  všechnu 
prerafaelskou  andělskost,  přes  všechno  rodné 
příbuzenství  s  Botticellim  ?  A  je  dobře  tak.  Jeví 
se  v  dílech  takových  jen  hluboké  a  nadšené 
porozumění  krásy,  jak  ji  vtělilo  divotvorné, 
plodonosné  některé  století  a  čistá  snaha  zpro- 
středkovat a  vysvětlit  jaksi  její  V3^nam  a  činiti 
to  vše  přístupnější  svým  vrstevníkům,  k  nimž 
přece  jejich  mluvou  mluviti  nutno.  Je  v  tom 
smysl  jaksi  historický  a  úplně  moderní.  Co 
činí  geniové  a  velké  talenty,  to  nemůže  být 
hříchem  u  talentů  skromných.  Vlohu  menší 
může  šlechtiti  velkost  snahy.  Nedojde-li  talent 
menší  cíle,  bude  právě  velkost  úlohy  jeho 
omluvou.  —  Úkol  můj  byl  nesnadný.  Ne- 
mluvím ani  o  ohromnosti  materiálu  tak  růz- 
ného, jejž  bylo  nutno  skomponovati  v  celek, 
o  přetvořování»  doplňování,  o  utvoření  ně- 
kterých postav  ab  ovo.  Ale  poukazuji  na 
motivování,  na  psychická  hnutí  u  jednotíivých 
osob,  na  líčení  způsobu  cítění  těch  postav 
z  epu,  jichž  city  Taine  trefné  nazval  .senti- 
ments  eteints",  neb  mnoho  těch  citů  v  pravdě 
vyhaslo,  neb  jasně  řečeno  stalo  se  nám  dneš- 

Zeyer:  Spisy.  XTX.  3 


21 


nim  lidem  nesrozumitelným.  Doufám  sice, 
že  Jsem    v  básni    své    nenechal  a  nepodal    *  I 

nikde  psychologickou  záhadu  —  vím  ale,  že  < 

výtkám  přece  neujdu. 

Vždyf  i  to  už,  že  nepovažuji  epos  za 
zp&sob  poesie  už  překonaný,  odumřelý,  na- 
vždy odložený,  budou  mi,  vím  to,  někteří 
klásti  za  omyl.  O  tom  však  Je  disputace 
mamá,  protože  nčco  takového  m&že  dokázat 
jen  budoucnost  I  z  toho,  že  jsem  opěvoval 
právě  Karla  Velikého  a  Jeho  kruh,  vzešly  mi 
už  výčitky,  když  báseň  moje  se  objevila  ve 
.Květech".  Nutno  tedy  i  zde  slova  vysvětlení. 
Nebudu  se  omlouvati,  poněvadž  seriósnost  té 
námitky  nenahlížím,  všeobecně  však  na  to 
poukazuji,  že  pudí-li  někoho  vnitřní  hlas, 
aby  psal  epopeji,    že  výběr  látek   pak  není  I 

veliký,  nebot  látky  ty  jsou  nám  dány  a  počet  \ 

jejich  je  skromný.  I 

Epopeja  nemůže  býti  než  vypravováním 
národních   událostí   z   dob   majících    povahu  \ 

mythickou  neb  polomythickou.  Takových  vel- 
kých tradic  není  v  Evropě  mnoho:  jsou  to 
hlavně  cykly  Karla  Velikého,  pak  krále  Artuše 
a  svatého  grála  ve  Francii,  germánský  epický 
poklad  uložený  v  starší  Eddu  a  Volsungasagu, 
rýsující  se  v  uměleckém  už  spracování  v  Ni-  ^ 

belungách,  kruh   cara  Vladimíra  a  bohatýrfi  i 

kyjevských  na  Rusi,  králevic  Marko  u  Jiho- 
slovanfl,  Cid  ve  Španělích  a  konečně  stopy 
starého,  rozbitého,  ztraceného  epu,  zachované  .  1 

toliko  v  kronikách  a  v  tradicích  českých,  které  I 


22 


Jsem  sebral  a  slil  ve  svém  .Vyšehrade*,  jak 
to  Šlo  a  jak  jsem  to  vůbec  dovedl.  — 

Libuša.  Přemysl,  Šárka,  Ctirad,  Vlasta 
stáli  srdci  mému  nejblíže  a  proto  začal  jsem 
s  .Vyšehradem".  Kde  nestačily  fragmenty 
z  kronik  a  tradic,  sáhl  jsem  k  pohádce  ná- 
rodní české  nebo  jihoslovanské  a  bral  jsem 
z  nich,  co  se  mi  hodilo  a  co  se  mi  zdálo 
mythické.  Jednu  z  těch  pohádek,  tu  o  .Ze- 
leném vítězi",  nenašel  jsem  v  žádné  sbírce, 
ani  jméno  její,  které  vždy  tak  divně  na  mne 
účinkovalo  a  jako  dechem  báje  mě  ovanulo, 
našel  jsem  mlhavé  obrysy  té  báchorky  v  pa- 
měti své  s  pomocí  zpomínek  starší  své  sestry, 
vypravovala  nám  dětem  totiž  tu  pohádku 
stará  naše  ch&va.  Žena  ta  byla  nevědomky 
poetou  a  zGstala  mi  památka  její  nejen  v  pa- 
měti, ale  též  v  srdci.  Zmiňuji  se  o  ní  vděčně 
zde  proto,  že  myslím,  že  jejím  vlivem  pro 
své  štěstí  nebo  neštěstí  jsem  se  stal  básní- 
kem a  básníkem  českým,  přes  všechno  svoje 
pozdější  nečeské  vychování  a  také  proto,  že 
se  stala,  dávno  ač  už  mrtvá,  mým  spolu- 
pracovníkem při  .Vyšehradě".  Báseň  ta  má 
zbarvení  jejího  vypravování,  z  těch  dávno 
umlklých  úst  slyšel  jsem  poprvé  jméno  Li-^ 
buše  a  Vlasty,  a  dětská  moje  duše  vnímala 
ty  obrazy  tak,  jak  ona  mi  je  kouzlila  před 
zraky,  a  nevymizely  mi  už  nikdy  z  paměti 
ony  obrysy,  kterými  ona  je  tam  rýsovala. 
Kouzlo  bylo  asi  tím  tak  silné,  že  tradice, 
bez  prostřednictví  knih,    přímo  ke  mně  mlu- 

3* 
23 


vila  ve  veku  tak  vnímavém.  Pohádka  o  ,Ze- 
leném  vftézi"  zemřela  snad  v  tradici  s  tou 
starou  ženou,  která  mi  ji  vypravovala.  Soudfm 
o  vysokém  stáří  té  pohádky  z  toho,  že  slovo 
, vítěz*  v  ní  má  ještě  dávný  význam  boha- 
týra,  rytíře,  jako  posud  u  Maďarů,  k  nimž 
to  slovo  asi  od  Slováků  se  dostalo  v  tom 
smyslu.  — 

Při  skládání  svého  .Vyšehradu*  snažil 
jsem  se  zůstati  na  půdě  pohádky,  vyhnouti 
se  všemu,  co  se  mi  zdálo  u  kronikářů  středo- 
věkým přídavkem  neb  porušením  aneb  ne- 
porozuměním původního  smyslu,  a  snažil  jsem 
se  pak  dále  přesunouti  celek  z  ovzduší  po- 
hádky, která  je  jaksi  zmenšeným  mythem, 
do  patřičné  perspektivy,  totiž  bájeslovné,  po- 
máhaje si,  kde  možno,  parallelou  v  mythech 
indoevropských.  Jak  dalece  se  mi  to  vše  po- 
dařilo, nevím,  vím  jen,  že  si  toho  vůbec 
nikdo  nevšiml,  v  jakém  duchu  .Vyšehrad • 
sepsán  byl,  vím  jen,  že  byl  také  odbyt  co 
.romantický",  tedy  nečeský.  Kečeský  a  ne- 
slovanský  být  však  nemůže,  jinak  by  musila 
česká  pohádka  být  také  nečeská.  A  roman- 
tický? Pak  je  Odyssea,  věru,  také  romantická. 
Mimoděk  individuelního  je  v  té  básni  ovšem 
asi  mnoho,  protože  to  nutně  z  toho  následuje, 
že  to  moje  dílo,  ve  mně  uzrálé  a  mnou  po- 
dané. Není  syna,  aby  neměl  krve  svého  otce. 
Myslím,  že  básníci  v  Helladě  s  lidovým  my- 
them nezacházeli  jinak.  Tvořili  z  něho  a  ze 
sebe.     Chce-li  však  někdo  soudit,   jak  tatáž 


24 


látka  se  dá  zpracovat  duchem  nečeským, 
formou  romantickou,  af  si  přečte  na  př.  Eber- 
tovu  .Vlastu".  Nejedná  se  zde  o  to,  Jak  Jsem 
cfle  svého  došel,  ale  o  to,  Jakou  cestou  jsem 
se  k  nému  bral. 

Lhostejnost,  s  níž  se  potkal  .Vyšehrad", 
ne  u  čtenářstva,  ale  u  těch,  Již  více  soudí 
než  čtou,  nepřízeň  ta  neodstrašila  mé  pustit  se 
do  cyklu  Karla  Velikého,  a  nepřízeň.  Jež  mě 
potká  nejspíše  i  zde,  nezabrání  mi,  budu-li 
mít  síly  a  budu-li  živ,  podati  čtenářstvu  svému 
Ještě  krále  Artuše  a  sv.  Grála,  královice  Marka 
a  cyklus  o  bohatýrech  kyjevských,  Jejž  v  práci 
už  mám.  To,  co  se  obyčejně  nazývá  .ne- 
uznáváním", nemůže  mě  venkoncem  znepo- 
kojovat a  trudit,  protože  vím,  Jak  se  popu- 
larita dělá  a  proto  že  nejsem  ctižádostivým 
a  nároků  žádných  nečiním.  Nemluví  ze  mne 
žádná  skromnost  ani  hořkost  ani  nějaká  skrytá 
uražená  pýcha,  nebylo  prostě  marné  u  mne, 
že  se  mi  dostalo  velké  lekce  života,  po  níž 
si  odnášíme  tichou  resignaci  v  ústraní.  Doufám, 
že  ti,  kteří  rádi  čOi  .Vyšehrad",  budoa  rádi 
také  tuto  moji  knihu  čísti.  Jsou  to  nejspíše 
lidé  mně  podobní,  kteří  rádi  se  přebírají 
v  starých  kronikách  a  co  děti  rádi  naslou- 
chali pohádkám,  lidé.  Jimž  z  toho  něco  ne- 
určitého, smrákavě  sladkého  a  přece  tesk- 
ného. Jako  nostalgie  po  tom,  co  zde  není, 
v  srdci  zůstalo,  něco,  co  s  nimi  sedí,  když 
se  venku  šeří,  a  Jen  oheň  svítí,  co  v  hustém 
lese  vedle  nich  kráčí,  hvězdami  jako  očima 


25 


se  na  né  dívá,  co  konejšivě  v  Jejich  žal  a 
snivé  v  Jejich  radost  se  mísí  a  slavné  k  nim 
mluví  v  samotách.  S  takovými  lidmi  si  roz- 
umíme. Ti  pochopí  snadné,  proč  po  téch 
cestách  chodím,  kde  mé  znají,  človék  pro- 
stých Jen  názorů,  nevelkého  umu,  nehynoucí 
ale  touhy,  Jemuž  z  toho  celého  života  už 
nezbylo  než  trochu  toho  básnického  snéní.  — 
A  ti  ostatní  af  třeba  krčí  rameny.  —  To  Je 
vše,  co  Jsem  iíci  chtěl.  — 

Vodňany,  v  kstopadu  1894. 


26 


POHÁDKA  O  KARLU  VELIKÉM. 


PANU 

BRONISLAVU  GRABOVSKÉMU 
V  ČBNSTOCHOVÉ. 


Posílám  Vám,  dobrý  a  milý  Čechů  pří- 
teli, skromný  tento  dar  svých  veršů,  ponévadž 
nevím,  ]ak  bych  jiným  způsobem  Vám  děko- 
vati mohl  za  tu  věrnou  a  upiímnou  Vaši  pří- 
chylnost a  lásku  k  naší  zemi,  k  tomu  králov- 
ství tak  poníženému  nyní  v  prach,  k  tomu 
lidu  tak  nespravedlivě  světem  zneuznanému, 
k  tomu  národu,  nízkými  nepřátely  tak  mrzce 
nenáviděnému. 

Vím,  že  posílám  Vám  dar  Jen  chudý. 
Avšak  mám  se  Vám  přiznati,  pane  Broni- 
slave? Ty  verše  Jsou  mi  milé.  Proč?  Nuže, 
k  vůli  upomínkám,  které  Ipějí  na  nich.  Skládal 
jsem  je  totiž  pomalu  v  létě  v  krajinách  dávné 
své  touhy,  na  nezapomenutelných  poutích 
svých  po  Bretani  a  dokončil  je  pak  na  pod- 
zim v  tichém,  všeho  ruchu  vzdáleném  koutku 
Pikardie,  v  chaloupce  na  břehu  mořském. 
Skládal  jsem  je  vždy  na  večer,  vraceje  se 
z    ,land",    stepí    to,     porostlých    kapradím, 


31 


vřesem  a  žlutA  kvetoucím  tmfm,  kde  duby 
Sumf  a  žulové  balvany  Jak  zabití  obři  leží, 
vraceje  se  zamyšlen  od  menhirů  a  kromlechů, 
osvétlených  měsícem,  vraceje  se  z  vesnických 
hřbitfivkfi,  kde  šedé,  vytesané  .kalvárie", 
Bretani  tak  zvláštní,  se  svými  tragickými  sku- 
pinami a  dlouhými  theoriemi  déjepravných 
osobností  se  rýsovaly  na  mrafiném  nebi  Jako 
zkamenělá  středověká  mystéria,  vraceje  se 
ze  stínů  mechem  porostlých,  v  lesích  ztra- 
cených, k  zemi  shrbených  gotických  kostelíků. 
Jejichž  klekání  mě  doprovázelo  daleko  pusti- 
nami, vraceje  se  z  opuštěných,  prázdných, 
zčernalých  zámků,  drolících  se  do  dřímavých, 
kvetoucím  leknínem  krytých  vod  svých  býva- 
lých příkopů,  vraceje  se  od  strmých,  pustých 
mysů,  kol  nichž  moře  z  hluboká  stkalo  a  vítr 
naříkal  a  kde  kamenné  kříže  čněly  a  Jako 
prsty  ukazovaly  na  hvězdy  .  , . 

A  lidé,  v  Jejichž  společnosti  jsem  celý 
ten  čas  trávil? 

Byli  to  pasáci  v  samotách,  rozumějící  taju- 
plnému výrazu  v  očích  němé  tváře,  rybáři, 
zápasící  po  celý  život  s  bouřemi  a  vlnami,  ná- 
mořníci, Jejichž  staletí  stará  modlitba:  .Bože, 
bud  s  námi,  nebot  loď  naše  Je  malá  a  moře 
nesmírné".  Je  Jako  z  épa  vzata  a  z  evan- 
gelia zároveň,  poutníci,  putující  od  kostelů 
k  zázračným  studánkám,  žijící  v  stálém  styku 
se  světem  legend  a  zjevení,  babičky,  pře- 
doucí na  prahu  domů  v  slunci,  mající  vze- 
zření sibylí  a  chovající  v  paměti  mythy  a 


32 


tradice  zapadlých  véků,  čeledínové  a  služky 
na  některém  starém  v  Jabloňových  sadech 
jako  na  dně  vody  ponořeném  dvorci, .  žijící 
Jako  v  idyllách  a  tvořící  si  bájné  pojmy  o  ne- 
známém, vzdáleném  Jim  světě,  a  konečně 
děti,  které  při  prvním  pohledu  na  mne  přede 
mnou  strachem  prchaly,  —  tak  málo  byly 
zvykly  vidět  cizí  tvář  —  a  které  Jsem  teprve 
•ochočovati*  musil,  než  mi  odpovídaly. 

Ted  pochopíte  zajisté,  proč  mi  ty  moje 
verše  se  staly  Jaksi  milými.  Nahlédnete  teď, 
proč  Jsem  psal  tenkráte  pohádku.  V  tom  takřka 
mimozemském  okolí,  mezi  hroby  druidQ  a 
dřevněbretonských,  přeludově  mocných  světcfi 
divotvorců,  v  tváři  těch  pradávných  moří,  řek 
a  hor,  ve  společnosti  toho  keltického  lidu, 
těch  duSí  podivuhodných,  tak  prostých,  pl- 
ných krásné  víry  a  visionářské  obraznosti, 
Jejichž  jen  zpola  francouzskou  mluvu  Jsem 
sice  těžce  chápal,  ale  Jejichž  nitro  mi  bylo 
jako  otevřená  kniha,  v  tom  okolí  a  v  té  spo- 
lečnosti nemohlo  snadně  nic  Jiného  vzniknouti 
než  pohádka  1 

Nevím  ale,  najdete-li  stopy  všech  těch 
dojmfi  v  ní.  Jsou  city,  které  nám  tak  do 
duše  zapadají,  že  tam  Jako  pohřbeny  zů- 
stanou, a  ani  umění,  ta  silná  čaromoc,  ne- 
dovede Je  pak  vyvolati  z  tůně  mlh.  Co  nás 
nejvíce  dojalo,  dovedeme  snad  nejméně  vy- 
jádřiti slovy.  Pomněte  Jen  na  zvuk  některých 
zvonů,  na  šumění  moře,  hučení  lesů  —  do- 
vedete Jasně  vysloviti,  co  Jste  vše  cítil,  když 


33 


vám  znély  v  sluchu?  O,  toho  véčného  zá- 
pasu pří  tvoření  se  vzdornou  proti  duchu 
hmotou  I 

Avšak  bud  práce  moje  Jakákoli,  přijměte 
Ji  přátelsky,  neboť  přátelsky  Jest  Vám  podána. 
V  kraji  „dubů  a  žuly*  vyrostla  má  báseň, 
a  s  pozdravem  posílám  Ji  k  Vám,  tam  do 
toho  melancholického  kraje  písku  a  boru, 
kde  žijete,  do  té  země  mnou  tak  milované, 
Jako  moje  Čechy  Vámi  Jsou  milovány,  do 
země  bílého  orla,  tak  krví  a  slzami  posvě- 
cené. Jako  země  někdy  černé  orlice  1 

V  Paříži,  v  říjnu  1889. 


^.  Z 


34 


To  tenkráte  se  stalo,  nad  Rýnem 
když  Karel  Velký  v  Ingelsheimé  dlel, 
kam  všechno  panstvo  z  celé  říše  své 
byl  pozval  k  svaté  smíru  slavnosti, 
klid  v  duši  maje,  činiv  pokání 
za  velký  hřích  svůj,  kterým  pobouřil 
tak  mnoho  srdcí  věrně  oddaných,  — 
to  tenkráte  se  stalo,  podivné 
že  třikrát  po  sobě  měl  zjevení, 
jež  opět  klid  mu  z  duše  plašilo. 

Noc  každou  totiž,  v  sen  když  upadal, 
se  Gabriel  mu  zjevil  archanděl 
ve  slunné  záři,  v  hávu  jako  sníh, 
a  pravil  mu:  , Vstaň,  vyjdi  na  loupež, 
Bůh  káže  ti,  bys  vyšel  v  noci  krást." 

V  to  slovo  věřit  Karel  zdráhal  se  — 
však  po  třikráte  když  ten  samý  zjev, 
ten  samý  vzkaz  mu  přinášela  noc, 
a  archanděl  když  hleděl  přísněj'  vždy 


33 


a  určitěj'  když  znélo  poslání: 

tu  pokořil  se  Karel  Veliký. 

vzal  vetchý  plást  a  přilbu  rezavou 

a  vyšel  z  hradu  tajné  sám  a  sám 

bez  přítele,  Jen  s  vérným  mečem  svým. 

Les  nad  hlavou  mu  šuměl,  u  nohou 

se  Rýn  mu  valil,  stříbrolesklý  drak, 

pod  hvězdokrytým  nebem  nesmírným. 

Tam  pozved,  Karel  zraky  v  modlitbě 

a  pravil  Bohu:  , Který  trestáš  hřích 

můj  nevědomý  tímto  úkolem? 

Jen  velká  pýcha  m&že  zasloužit 

tak  velké  pokoření.  Na  pamět 

mi  přived  den,   kdy  Jsem   tak  pyšným  byl!* 

A  sotva  že  to  řekl,  úlek*  se» 
neb  viděl  před  sebou  hned  bledou  tvář 
své  sestry  Blanciflory,  vzpomněl  si, 
jak  tvrdě  ji  byl  k  sňatku  donutil 
přes  její  slze  s  mocným  Egmundem, 
jenž  pyšně  vládl  krajem  porýnským. 
Byl  nutil  ji,  když  jednou  zahlédl, 
že  světlé  zraky  její  blankytné 
se  upíraly  v  cudném  blouznění 
na  krásnou  tvář  Bažina  z  Hingantu, 
jenž  bretonským  byl  prostým  rytířem. 
Zrak  Bazinfiv  byl  stejně  blouznivý 
a  Karlovi  tak  bouřila  se  krev 
nad  tím,  co  zdálo  se  mu  smělostí, 
že  v  podezřivém  záští  hluch  a  slep, 
hned  Bažina  z  paláce  vypudil, 
a  za  zrádce  jej  křivě  prohlásiv, 


36 


že  v  hnévu  svém  i  kázal  zabrati 
hrad  jeho  otcfl  v  kraji  bretonském 
a  statek  odejmout  mu  veškerý. 

Tak  zmizel  Bažin  Jako  ze  svéta 
a  Blanciflora  s  pláčem  podala 
svou  ruku  Egmundovi  před  knězem. 
To  Karlova  jí  byla  odměna 
za  velkou  lásku  její  sesterskou! 
To  odměna  za  strastnou,  dlouhou  pou(» 
jíž  do  Bretonska  byla  konala 
ku  hrobu  poustevníka  svatého 
do  pustých  lesfi,  bosá,  v  modlitbě 
za  velký  KarlQv,  rouhavý  ten  hřích, 
za  onen  hřích,  z  něhož  se  zpovídat 
tak  dlouho  zdráhal,  B&h  až  učinil 
div  plný  hrůzy:  Pít  když  Karel  chtěl 
při  velkém  hodu  v  prostřed  manu  svýcl^ 
tu  ode  rtů  mu  víno  prchalo, 
kdykoliv  číši  k  ústům  naklonil. 
Bled  povstal  od  stolu  a  rozprchlo 
se  dvořenínstvo  v  němém  úžasu. 

Den  na  to  klečel  Karel  před  knězem 
a  zpovídal  se  ze  svých  hříchů  všech, 
ten  velký  ale  opět  zamlčel, 
neb  krušila  jej  upomínka  tak, 
že  vázlo  slovo,  že  se  topilo 
ve  tůni  slz,  jak  oheň  palčivých. 
Tu  učinil  Bůh  zázrak  nový  zas; 
hle,  před  knězem  stál  anděl  Gabriel, 
měl  velké  psaní  v  ruce,  v  kterém  hřích 

Zeyer  :  Spisj.  XIX.  4 


37 


byl  Karlův  napsán  jako  plameny. 
A  císař  upřel  zraky  na  písmo 
a  jako  ze  sna  mluvě,  pověděl 
vše,  co  tam  psáno  bylo,  kajícně. 
Tak  rozhřešení  dosah'  konečně. 
Hřích  jeho  těžký  ale  tento  byl: 

Před  vraty  svého  zámku  pověsit 
dal  Karel  zvon  a  právo  každý  měl, 
jenž  trpěl  křivdu,  hlučně  zazvonit, 
af  ve  dne  bylo  to  neb  kdykoli, 
a  Karel  stával  s  lůžka,  od  stolu, 
by  sloužil  mu  a  křivdu  napravil. 

Kvas  jednou  byl  na  zámku  veliký, 
smích  síní  zněl  a  víno  šumělo 
ve  zlatých  číších,  náhle  když  tu  zvon 
hřměl  zasmušile  hlukem  veselým, 
a  Karel  pozved  ruku:  »Ticho  bud," 
řek'  slavně  císař,  .volá  povinnost." 

Hned  umlk'  smích  a  vyšli  před  zámek, 
by  žalobníka  Karlu  předvedli. 
Však  vrátili  se  sami,  před  zámkem 
vše  pusto  bylo,  prázdno,  nikoho 
kol  vidět  nebylo.  Snad  zahoupal 
to  vítr  pouze  zvonem? 

Sotva  tak 
když  domluvili,  slyš,  tu  zazněl  zas 
zvuk  zvonu  mocně,  smutně,  příšerně, 
jak  ve  zoufalství,  v  strachu,  v  úzkostech 
by  se  kdo  dovolával  pomoci. 


38 


A  znovu  spěchali  zas  před  zámeK 
a  bled  se  vrátil  Jeden  ze  sluhfi 
a  řekl:  »Pane,  je  to  podivné, 
co  povím  ti.  Nestojf  před  hradem, 
jak  myslíš,  člověk.  Všude  pusto  Je, 
však  kolem  srdce  zvonu  svinuto 
má  dlouhé  hrdlo  zmije  strašlivá 
a  o  zvon  bije  Jím,  a  stočeno 
má  kolem  lana  lesklé  tělo  své. 
Co  Jest  nám  činit,  pane,  s  obludou?" 

Vstal  Karel  rychle  na  to  od  stolu, 
seď  na  soudní,  vysokou  stolici 
a  pravil  klidně:  .Dvéře  dokořán 
hned  otevřete,  stranou  ustupte 
a  nechtě  vejít  zmiji.  Také  Jí 
po  právu  stane  se,  jak  každému." 

Když  vyplnili  rozkaz  císařův, 
v  síA  vklouzla  zmije,  sykot  slyšeli 
v  tom  velkém  tichu,  které  nastalo, 
neb  každý  napjat  byl,  jak  skončí  as 
ten  příběh  nezvyklý  a  podivný. 

Když  řadou  dvořenínů  spěchala, 
z  nichž  mnohý  o  krok  couvl  mimoděk, 
tu  hrdě  zmije  hlavu  vznášela, 
však  před  trflnem  když  stála  císaře, 
o  stříbrolesklý  ohon  opřena, 
hned  šíji  sklonila  a  pod  nohy 
mu  hlavu  položila,  vzdychajíc 
jak  člověk  bolné.  Dojat  Karel  děl: 

4* 


39 


»Mne  za  pomoc  tvor  žádá  nešťastný  I" 
A  sklonil  se  a  řekl:  ,,Ubohá, 
de]  na  ]evo,  kdo  tobě  ublížil, 
a  dávám  slovo  své,  že  pomohu!" 

Hned  vzpřímila  se  zmije,  hleděla 
na  rytíře.  Již  stáli  ve  zbroji 
blíž  císařovy  soudní  stolice, 
pak  pomalu  se  brala  ke  dveřím, 
zpět  na  rytíře  ohlížejíc  se 
a  Karel  děl:  .Tři  z  vás  at  za  ní  Jdou, 
Jest  patmo,  že  zve  vás  za  sebou." 

Tři  reci  mlčky  meče  tasili, 
ve  jménu  božím  šli,  kam  vedla  Je. 
Do  hlubokého  hvozdu  za  ní  šli, 
jenž  modrý,  dřímal  v  klidu  poledním, 
hloub  vedla  Je  a  hloub,  až  v  taký  stín, 
že  zdál  se  nocí  za  světlého  dne, 
tam  v  skále  velké  brloh  uzřeli, 
kam  zlaté  slunce  prodíralo  se 
skrz  dubů  houšf,  a  děsná  ropucha, 
jíž  jedy  z  tlamy  temně  tryskaly, 
v  něm  seděla  a  tíží  dusila 
tři  mladé  zmije,  polomrtvé  už. 
A  zmije  žalobnice  syčela 
a  slzy  padaly  jí  z  očí  teď, 
a  prosebně  na  reky  hleděla. 
Nuž,  chopili  se  muži  ropuchy, 
ač  v  zlobě  kalné  sliny  chrlila, 
a  přivázali  pevně  na  štít  ji 
a  přinesli  ji  před  soud  císařův, 


40 


a  Karel  odsoudil  plaz  příšerný, 
a  ukrutnici  kázal  uvrhnout 
do  studné  zapadlé,  a  zasypat, 
by  nikdy  více  na  den  nevyšla. 

V  ten  samý  den,  když  císař  večeřel, 
v  síň  vklouzla  opét  zmije,  ku  stolu 
se  tiše  plížila  a  vzpřímíc  se, 
nad  číší  císařovou  sklonila 
svou  lesklou  hlavu,  zraky  zablýskla, 
a  shodíc  zlaté  víko,  pustila 
z  úst  krásný  prsten  s  rudým  kamenem 
do  purpumého  vína,  tiše  pak, 
jak  byla  přišla,  opět  zmizela: 
Dík,  nemá  tvář,  tak  dala  na  Jevo 
a  Karel  dojat,  mlčky,  zamyšlen, 
ten  zlatý  prsten  navlek'  na  malík 
a  zahleděl  se  v  divná  znamení, 
jež  vryta  byla  v  rudý  drahokam, 
a  nikdo  nedovedl  vysvětlit, 
co  v  sobě  tajila  těch  črt&  splet. 
Však  byla  jedna  bytost  na  světě, 
jež  uhodla  to,  Karlu  na  zkázu. 

Nedlouho  totiž  po  tom  příběhu 
byl  velký  lov,  a  Karel  zabloudil 
do  lesa  hluboko,  a  sám  a  sám, 
když  smrákalo  se,  přišel  na  místo, 
tak  podivné,  jak  nikdy  neviděl. 

Dub  nesmírný  na  šedé  skále  stál 
a  jeho  svislé  větve  vrůstaly 


41 


zas  do  země  á  chodby  tvořily, 
jak  v  katedrálách,  stinné,  vysoké, 
a  z  pode  pně  proudilo  pramenů 
šest  křištálných  a  vzhůru  letíce 
se  křižovaly,  oblouk  klenuly, 
jenž  zdál  se  býti  urobený  z  hvězd, 
tak  ve  soumraku  trysky  leskly  se. 
Pod  nimi  lůžko  stálo  kamenné, 
tak  mechem  porostlé,  že  zdálo  se 
být  smaragdovým.  Plané  růže  keř 
je  objímal  a  věnčil  květem  svým, 
a  na  tom  lůžku  žena  ležela 
tak  bílá  jak  té  plané  růže  květ, 
tak  spanilá  jak  večer  zlacený 
už  klonícím  se  sluncem,  smutná  však 
den  jako  snivý  v  dumném  podzimu, 
a  nehybná  jak  kámen  na  dně  vod. 

Dech  králi  tajil  se,  šel  blíž  a  blíž 
kol  sloupů  z  vod,  pod  klenbu  hvězdnatou 
a  nad  lůžkem  se  sklonil  kamenným 
a  nížil  hlavu  k  tváři  spanilé, 
jíž  plavé  vlasy  polštář  tvořily 
jak  z  paprsků  ...   Jak  krev  mu  proudila 
v  tom  srdci  jeho  silném,  rekovskémi 
Bouř  náhlé  lásky  zachvátila  jej, 
a  třesoucím  se  hlasem  zvolal: 
.Vstaň,  spanilá,  otevři  oči  své, 
sen  setřes  rychle  s  víček,  u  nohou 
pán  světa  klečí  ti,  hold  vzdávaje!*^ 

Sbor  ptáků  splašen,  s  křikem  zdvihl  se 
však  žena  sebou  ani  nehnula, 


42 


]ak  těžký  kámen  mrtva  ležela. 

Tu  propuk'  Karel  v  nářek  divoký, 

a  třásl  J{,  jak  by  ]i  zbudit  chtěl 

z  té  mrtvé  tíže;  pak  když  celovat 

však  počal  chladné  čelo,  zavřené 

ty  zraky,  temnou  řasou  zastřené, 

tu  pomalu  se  víčka  zdvihala, 

a  jako  úsvit  se  to  jasnilo 

pod  nocí  řas,  vzdech  na  rtech  zachvěl  se, 

a  slova  podivná  jak  ptákfi  svist, 

jak  ptáků  sladký  švehol  vyšla  z  nich, 

a  bílá  ramena  Jak  horský  sníh 

kol  jeho  šíje  vzdušně  kladla  se. 

.Ty  žiješ!"  zvolal  Karel  radostně. 

A  ona  na  to:  .Žiju  skutečně?* 

A  smutný  úsměv  přelet  její  tvář, 

a  zraky  plny  touhy  těkaly 

po  stromech,  po  vodách,  po  obloze, 

a  sněhobílá  její  ramena 

ŠÍJ  jeho  pustila  a  zdálo  se, 

že  celou  obejmouti  přírodu 

se  snažila  .  .  .  Pak  klesla  žena  zpět 

na  IQžko  zas  a  slzy  tekly  jí 

jak  perle  z  očí,  v  tiché  žalosti. 

•Co  rmoutí  tě?"  se  Karel  smutně  ptal. 

A  ona  na  to:  ,Žíti  chtěla  bych, 

ach,  žíti  v  pravdě!  Slunce,  světlo  pít 

a  teplý  proud  mít  krve  v  žilách  svých, 

být  tvorem  živým,  ženou,  člověkem  1" 

Tak  volajíc,  tvář  v  dlaně  ukryla 
a  stkala,  šikala  v  čirém  zoufalství. 


43 


.Vždyf  žiješ  I-  pravil  Karel,  táhl  ]i 
na  srdce  svoje,  hlasné  tlukoucf, 
a  žhavým  rtem  šfj  Jejf  celoval 
a  plavé  vlasy,  bfla  ramena. 

Tu  liliovou  Její  bytostí 
šleh'  rumenec  Jak  rhže  v  rozpuku, 
a  bráníc  mu,  tak  snivé  šeptala: 
«Véz,  feja  Jsem,  ne  ženou,  človékem. 
Co  feJa,  chápeš?  Sen,  ne  skutečnost! 
My  duši  máme  Jen,  Jak  strom  Ji  má 
a  každá  kvétina.  Jak  má  Ji  pták. 
Ta  duše  nesmrtelnou  není,  ach! 
Je  pouze  Jako  van.  Jako  vůné  Jel 
Náš  život  Jest,  Jak  život  kvétiny. 
Ty  vidél  Jsi,  Já  mrtva  ležela, 
bez  vůle  tak.  Jak  trčí  tento  strom, 
Jak  pne  se  tam  u  vody  bylina! 
Co  slunce  Jesti  stromfim,  kvétinám, 
to  nám  Jest  láska  .  .  .   Slunce  zapadne, 
a  kvét  se  zavře,  není  více  živ. 
Ty  celovals  mé  v  lásce,  vášnivé 
a  vzešlo  slunce  moje,  život  mfij. 
Ty  brzy  přestaneš  mé  milovat  — 
a  budu  opét  mrtva .  .  .  žel,  ó  žel  !*' 

.Má  láska,,  zvolal,  « nikdy  neskončí, 
dech  dokud  bude,  véř,  mi,  v  prsou  mých  I 
Ty's  první  žena,  kterou  miluji, 
ač  zasnouben  Jsem  zené  Jiné  už! 
Však  přervu  svazek,  Jenž  mé  tíží  teď!" 


44 


A  hluboce  ](  hleděl  do  zrakfi, 
kde  Jasnilo  se  víc  a  více  vždy, 
čím  dél  v  ně  hleděl.  Dlouho  mlčeli, 
pak  pravila  mu:  «Dím,  2e  fejou  Jsem  . . . 
Ty  člověk  Jsi,  a  zakazuje  Bůh, 
by  člověk  Jiný  miloval  než  tvor 
zas  lidský  .  .  .  Běda  tobě,  zví-li  kdo, 
že  svévolně  Jsi  protrh'  onu  hráz. 
Již  stavěl  Bůh  a  dávný  lidský  řád. 
Ach,  jaké  čekají  mě  bolesti! 
Ty  podlehneš  v  tom  boji  nerovném, 
a  obětí  pak  budu  já.  Jen  já! 
Jdi!  Prchni!  Nech  mě!  Vrátím  se  v  své  nic. 
Zas  budu  vidmem,  snícím  o  světě  I" 
A  zakryla  si  opět  dlaní  tvář, 
však  Karel  zvolal:  .Zanech  žalob  svých! 
Řád  lidský,  pravíš?  Já  jej  stanovím! 
Jsemf  pánem  s\^ěta!  Zákon,  vůle  mál 
Jsemt  císař  římský,  Karel,  Franků  král!" 
A  feja  na  to:  .Zdráv  bud,  králi  můj! 
Však  nepravils,  že  Jsi  už  zasnouben? 
Mám  s  Jinou  dělit  se  o  lásku  tvou? 
Smrt  je  mi  milejší  než  sokyně! 

Sed  Karel  na  lůžko  teď  vedle  ní 
a  pravil:  »Slyš,  jak  vše  se  udalo, 
a  uvidíš,  že  přece  volným  Jsem  .  .  • 
Nuž,  mého  žití  poznej  celý  běh  .  .  • 
Ač  světa  pánem  se  teď  nazývám, 
přec  protivenství  velká  snášel  Jsem.  — 

Můj  otec,  Pepin,  Franků  slavný  král, 
pro  nejkrásnější  ženu  na  světě 


45 


své  posly  poslal  v  zemi  dalekou, 

kde  mladé  slunce  ráno  koupá  tvář 

svou  spanilou,  než  vyjde  na  cestu 

tu  dalekou  po  jasném  blankytu. 

O  ctnostech  jejích  jeden  byl  Jen  hlas» 

o  její  kráse  pěvci  zpívali, 

a  Franku  země  vítat  dychtila 

dceř  královskou,  jež  Bertou  zvala  se. 

Na  hranici  své  říše  Pepin  stál 

a  čekal  její  příchod.  Nesmírný 

tu  dál  se  zločin  I  Kojná  Bertina, 

jež  jela  s  ní,  svou  dceru  podvrhla 

když  kněz  byl  oddal  krále  Pepina 

a  nevěstu,  již  hustý  závoj  kryl 

dle  zvyku  země,  jež  ]i  zrodila. 

Ten  závoj  pozvednouti  ženich  směl 

až  v  síni  svatební  —  kam  dceru  svou 

ta  zrádná  kojná  lstivě  uvedla 

na  místě  nevěsty  po  oddavkách, 

a  pravou  Bertu  sluzi  prodajní 

do  hvozdu  vlekli.  Ji  však  usmrtit, 

jak  kázáno  jim  bylo,  nechtěli: 

jim  odvahy  se  nedostávalo, 

když  andělský  viděli  její  zrak, 

víc  na  ně  s  útrpností  upřený 

než  s  bázní  před  smrti,  a  uprchlí 

a  nechali  ji  vlkům  hladovým. 

Však  Bůh  Ji  chránil.  V  lese  hlubokém 

zvuk  uslyšela  zvonu,  klekání 

to  v  blízké  zvonili  vsi,  došla  tam, 

a  v  mlýně  starém,  cele  omšeném, 

ji  přijali.  Tam  v  službu  vstoupila, 


46 


neb  přísti  uměla  tak  překrásně, 
že  každá  nit  se  zdála  paprskem, 
Již  upředla.  A  učinila  slib, 
že  chotě  svého  hledat  nebude, 
neb  lásky  pro  Pepina  neměla, 
a  myslila,  když  Bfih  to  bude  chtít, 
král  sám  že  najde  ]i  a  na  Jevo 
že  podvod  přijde.  Řekla  v  pokoře 
své  hluboké  tak  srdci  vlastnímu: 
,Kdo  ví,  snad  tr&nu  ona  hodnější 
než  Já?  Dle  ovoce  se  pozná  strom. 
Zde  milo  jest  v  té  lesní  tišině, 
a  doškem  kryté  střechy  miluji." 

A  zůstala  a  léta  minula.  — 

A  zatím  Berta  ona  nepravá 
na  Jejím  místě  byla  královnou. 
Dle  ovoce  se  poznal  brzy  strom: 
tak  zlá  a  pyšná  byla  královna, 
že  o  tom  zvěst  se  šířila, 
že  vnikla  až  do  krajin  dalekých, 
kde  Bertin  otec  vládl  milený, 
a  matka  pravé  Berty  pravila: 
,Jak  mohu  uvěřiti  změně  té? 
Zrak  vlastní  jen  mě  m&že  přesvědčit!" 

A  na  to  na  cestu  se  vydala 
a  do  Paříže  Jela  návštěvou. 
Když  bránám  už  se  města  blížila 
a  Pepin  král  Jí  spěchal  v  ústrety, 
tu  úžasem  a  zmatkem  zmírala 


47 


ta  nepravá,  ta  lživá  královna, 
a  Její  matka,  k  smrti  ubledlá, 
](  radila:  „Na  l&žko  lehni  své. 
a  závojem  se  pi^kry]  nejhustším 
a  nech  mě  Jednat* 

Večer  pozdní  byl, 
a  Iži-Berta  se  po  tmě  choulila 
na  lůžku  pod  pokrývku  z  purpuru, 
a  mát  když  vešla  pravé  královny 
do  paláce,  tu  kojná  zvolala: 
„Ó,  paní  moje,  Jaké  neštěstí! 
Tvá  dcera  příchodem  tvým  vzrušena 
tak  byla  radostně  a  prudce  tak, 
že  smrtící  Ji  mdloba  schvátila. 
Do  komnaty  tě  pustit  nemohu.* 

Však  královna  Jí  děla:  .Vidět  chci 
své  drahé  dítě!  Ustup,  odvážná!" 

.Ne,"  děla  kojná.  ,Věz,  že  umírá, 
tvůj  pohled  ranou  bude  poslední!* 

Však  královna  se  svíce  chopila 
a  spěchala  k  své  dceři:  v  úžasu 
teď  kojná  světlo  shasla  královně 
a  zvolala:  .Ji  paprsk  usmrtí 
nejslabší!  Hrozí  Jí  slepotou!* 

Však  mezi  tím  přec  purpur  královna 
v  zlé  předtuše  už  s  lůžka  shrnula 
a  výkřikem,  Jenž  celým  domem  zněl, 


48 


svflj  velký  úžas  dala  na  Jevo, 

a  král  když  přišel,  jeho  baroni 

a  celý  dvflr,  své  roucho  roztrhla 

a  velkým  děla  hlasem:  „Kde  má  dceř? 

Já  Bohem  zaklínám  té,  Peplne, 

bys  pravdu  řekl.  Co  se  délo  s  ní?" 

.Tvá  dcera  zde  na  lůžku  nemocna, 
a  bledá  Jako  r&že  vadnoucí," 
dél  na  to  král;  však  ona  zvolala: 
»Tof  dcera  služlcy  mé,  ne  dcera  mál 
Zde  spáchán  zločin,  černý,  ukrutný!" 

A  kojnou  vzmachem  strhla  k  nohám  svým 
a  zahřmela  Jak  bouře:  .Kde  má  dceř?" 

.Je  mrtva,*  řekla  služka  nevěrná. 
Jíž  zoufalost  ted  náhle  dala  klid, 
.Já  zabila  Ji  —  nyní  sudte  mé." 

A  upálili  Ji  v  tu  samou  noc 
a  Její  dcera  slovem  jediným 
se  nesnažila  krále  uprosit, 
na  vlastní  bezpečnost  Jen  myslila, 
dva  syny  své,  jež  choti  zrodila, 
za  ruce  vzala,  na  zem  poklekla 
a  tichým  hlasem  takto  prosila: 
.Pro  děti  svoje,  králi,  ustrň  sel 
Ó  nezapuď  měl  Jsem  přec  chotí  tvou, 
vždyt  kněz  mě  s  tebou  oddal  před  Bohem, 
a  vinna  nejsem,  vinu  nese  mát, 


49 


neb  čarovný  mi  dala  nápoj  pít, 
že  bez  vůle  Jsem  byla  úplné, 
a  bylo  pozdé,  když  se  vrátilo 
mi  védomí ...  A  pozdéj,  králi  mflj, 
|á  milovala  piíliS,  příliš  tě  .  . . 
A  Berta  byla  mrtva ..." 

Mlčela 
a  chvěla  se,  zda  nepozná  tu  lež, 
zda  nezbudí  se  teď  mu  v  paměti 
zvuk  sladký  toho  hlasu,  který  zněl 
tak  tiše,  čaruplné  před  knězem 
při  oddavkách  •  .  . 

Však  bolem  zničený 
byl  Pepin  tak,  že  v  pravdě  tupým  byl 
a  pravil  ]í:  .Ač  cizí  budeš  mi, 
ne  chotí  víc,  přec  nezapudím  tě, 
svým  dětem  matku  nechci  odejmout. 
Žij  v  komnatách  svých  dál  co  královna. 

To  stačilo  JL  V  pýše  žila  dál, 
a  Pepin  v  smutku  trávil  život  svíij, 
neb  poznal  teď,  že  svatokrádeží 
Jej  oloupili  o  ten  ráj, 
o  němž  byl  snil,  když  hledal  nevěstu. 
Po  boku  vetřelkyně  zklamání 
byl  nesl  mlčky,  dlouhá  po  léta, 
v  svůj  osud  oddán,  který  trpkým  sic 
se  Jemu  zdál,  však  samourčeným: 
měl  ženu,  kterou  sám  si  vyhledal! 
Teď  ale,  vida,  ie  byl  blízko  tak 


50 


u  pramene  sladkého  blaženstvf, 

že  na  zemi  ta  vskutku  žila  kdys, 

Jež  jeho  mohla  býti  and61em  — 

teď  klesal  zničen  pod  svým  břemenem, 

a  nad  svým  štěstím  truchlil  zmařeným. 

Na  tváři  Jeho  úsměv  nedlel  víc, 

a  v  hloubi  srdce  o  té  Bertě  snil, 

Již  nikdy  nebyl  spatřil  tváří  v  tvář, 

a  každou  noc  se  nyní  zdálo  mu, 

že  vidí  Ji  pod  hustým  závojem, 

a  po  každé,  když  ruku  pozvedal, 

by  závoj  strh'  a  posléz  uviděl 

zjev  Její  nebeský,  tu  zmizela, 

a  v  zouíalosti  Pepin  vzbudil  se.  — 

Rok  asi  tak  žil  Pepin  v  smutku  svém, 
když  Jednou  v  lesích  bloudě  dalekých, 
se  na  pasece  octnul  květnaté, 
na  které  šedá,  tichá  vesnička 
se  tulila  na  břehu  potoka. 
Mlýn  starý,  lišejníky  porostlý, 
stál  opodál  za  řadou  jabloní, 
a  v  lomenici  Jeho  vysoké, 
kde  kamenné  se  stvůry  šklebily 
co  ozdoby  na  deště  chrlících, 
král  malé  okno  viděl  věnčené 
rév  svěžím  listem,  z  dola  rostoucích 
a  pnoucích  se  až  vzhůru  na  střechu, 
a  oknem  tím.  Jímž  slunce  vnikalo 
Jak  zlatý  proud  do  bílé  komnaty, 
zřel  Pepin  dívku  krásy  úchvatné 
a  dojímavé,  k  duši  mluvící. 


51 


U  kolovrátku  tiše  dumala, 

na  kterém  vlaštovky  dvě  seděly 

a  sladce  šveholily  bez  bázně 

před  sousedkou  svou:  Berta  byla  to. 

Krok  svého  koně  Pepin  zarazil, 
zrak  stíně  rukou,  nepohnutě  stál 
a  šeptal  si:  .Div  krásy  takové 
vždy  tušil  Jsem  ve  snách  o  Bertě  své, 
zjev  takový  as  kryje  závoj  ten, 
Jejž  nikdy  pozvednouti  rukám  mým, 
ach,  přáno  není  I"  Vláha  stoupala 
mu  do  očí,  byl  dojat  hluboce. 

A  Berta  hlavu  zvedla,  hleděla 
na  slunnou  krajinu  a  viděla 
před  okny  Jezdce.  K  srdci  hnala  krev 
se  veškerá  Jí,  nachem  vzplanula, 
neb  chotě  svého  rázem  poznala. 
Od  doby  té,  co  v  mlýně  žila  zde, 
se  v  nitru  Jejím  velká  proměna, 
ač  pomalu,  přec  hlubě  udala: 
Jak  Pepin  o  ní  stále  věrně  snil, 
tak  Jeho  zjev  čím  dál  tím  určitěj 
Jí  opanoval  duši,  klíčila 
Jí  láska  k  němu  zvolna,  pomalu, 
však  silou  Jarní  v  ňadrech,  rozbřeskla 
se  Jako  bájné  světlo  posléze, 
a  plnila  Ji  touhou  unylou. 
Co  prolévala  slz,  co  modliteb 
ach,  denné  k  nebi  vroucích  sílala! 
Jen  Jednou  chtěla  uzřít  v  očích  těch 


52 


(k  nimž  vlastní  zraky  tenkrát  pozvednout 

se  neodvážila,  když  ruce  jim 

kněz  před  oltářem  božím  spojoval) 

ten  záblesk  lásky,  který  patřil  jí ! 

Na  rekovská  ta  prsa  položit 

jen  Jednou  hlavu  v  něžné  důvěře 

a  zemříti:  Jen  toho  přála  si. 

A  denně  sobě  smutně  říkala: 

.On  nepřijde,  já  nikdy  neuzřím 

jej,  který  určen  za  chotě  mi  byl, 

je],  který  kdys  mi  byl  tak  lhostejným ! 

Tak  tresce  Bflh  mě  za  ten  pyšný  chlad!" 

A  nyní  stál  před  oknem  Pepin  sám, 
a  zraky  Jeho  na  ni  svítily! 
A  spatřiv  Její  zmatek,  ruměnec 
a  záblesk  lásky  v  zracích,  koně  bod 
a  větrem  letěl  k  mlýnu,  zabušil 
na  vrata  uzavřená,  jako  bouř. 

A  Berta  pravila  si:  .Pozná  mě 
snad  podle  hlasu,  když  s  ním  promluvím? 
Svou  ženu  nazpět  žádat,  d&kazem 
mi  není  dosti,  že  mě  miluje, 
chci,  aby  neznámou  mě  miloval 
a  v  nevěře  mi  věrným  takto  byl!" 
A  mezi  myšlenkou  tou  dolů  šla 
a  řekla  mlynářovi  v  rychlosti 
a  Jeho  ženě:  .Bohem  zaklínám 
vás  oba,  učiňte,  oč  prosím  vás! 
Ten  rytíř  kdyby  na  mne  vyptal  se, 
že  němou  Jsem,  mu  směle  řeknete." 

Z«t«r:Spii7XlX.  5 


53 


Tak  pravíc,  v  komůrku  svou  spéchala 
a  skryla  v  přízi  zbledlou  opět  tvář.  — 

A  zatím  mlynář  králi  otevřel, 
po  pás  se  klonil,  žena  Jeho  též 
a  Pepin  zvolal:  ,Siví  holubi, 
vy  oba  milí,  pro  B&h  řekněte, 
ta  plavovlasá  kněžna  liljová, 
jež  u  vás  přede  v  horní  komnatě, 
Jak  v  skromný  přišla,  vetchý  tento  důmí* 

Děl  na  to  mlynář:  ^Pane,  služka  Jen 
tam  nahoře  nám  přede  v  komoře, 
Je  pilná,  věrná.  Bůh  sám  ved  Ji  k  nám, 
s  ní  požehnání  vešlo  pod  střechu. 
Proč  kněžnou  nazýváš  tu  ubohou?* 

,Jsem  král  té  země,"  Pepin  řekl  Jim, 
»a  byla-li  vám  tužkou,  paní  teď 
vám  bude  na  dále.  Já  učiním 
Ji  kněžnou  ...  Na  tom  srdci  spočívat 
dnes  Ještě  bude  .  .  .  Přiveďte  Ji  sem." 

•Ne,"  řekl  mlynář  neohroženě, 
„Jest  čistá,  králi,  v  lásce  spočívat 
na  srdci  tvém,  věz,  nikdy  nebude. 
My  chovali  Ji  Jako  dítě  vždy, 
a  dál  Ji  chránit,  moje  povinnost. 
MŮJ  pane,  odpust  smělost  sluhům  svým.* 

Král  Pepin  dupl  nohou  volaje: 
,Z  úst  Jejích  vlastních  uslyšeti  chci, 
íe  odmítá  mé  —  pak  se  podrobím.* 


54 


„Je  néma,  pane,"  mlynař  odvétil 
a  sklopil  oči,  lhát  Jsa  nezvyklým. 

V  tom  vstoupla  Berta  Jako  anděl  v  síň: 
šat  Jejf  prostý,  háv  Jak  královský, 
jí  krásné  télo  Jímal  souměrné, 
a  světlo  jako  z  hvězd  jí  z  očí  šlo. 
Tvář  byla  bledá,  ruka  chvěla  se, 
když  zvedla  ji  a  králi  dala  list, 
v  němž  slova  tato  stála  napsána: 
„Zda  na  tvou  lásku,  pane,  právo  mám, 
to  rozhodnouti  sluší  pouze  mně. 
Nuž,  miluji  tě.  Tedy  budu  tvou." 

Hvozd  hluboký  kryl  v  Iflně  starou  věž, 
již  břečtan  Jímal  věčně  zelený, 
a  na  tisíce  lesních  holubů 
na  římsách  hnízdilo  tam,  celý  mrak 
Jich  vždy  se  nesl  kolem  ve  slunci 
a  vzduch  se  plnil  tichým  vrkáním. 
V  tu  věž,  jež  byla  uvnitř  jeden  květ, 
neb  volně  vítr  nes'  tam  semena 
do  rozdrobených  komnat  bývalých, 
v  tu  věž  král  Pepin  unes  ženu  svou, 
o  které  netušil,  že  Jeho  jest, 
tam  láskou  zpit  Ji  nesl  k  večeru, 
když  bílý  měsíc  vyšel  nad  lesy, 
a  ráno  když  se  rděly  červánky 
a  Berta  v  blahém  ještě  byla  snu, 
král  Pepin  trpce  tak  si  vyčítal : 
,Ó  prokletý  vír  smyslů  mámivých! 
Já  nevěren  se  lásce  svojí  stal, 


55 


své  Berte,  která  mezi  anděly  i 

A  k  vůli  komu?  K  vflll  dívce  té. 

Jež  prvnímu  se  vzdala  pokynul*  | 

A  odvrátil  se  s  hněvem,  rozzloben, 
od  spící  ženy,  na  to  dýku  vzal 
a  vryl  ta  slova  spěšně  do  stěny: 
•Jsem  vinen  před  tvou  tváří,  odpust  ml. 
Přijď  pro  svou  odměnu,  kdy  libo  ti, 
]á  nezapni  svů]  zločin  před  světem." 

Pak  vyšel  z  věže  a  sed  na  koně* 
pryč  uháněl  jak  vichr,  lesní  tmou. 
A  Berta,  když  se  pozděj  zbudila, 
ta  slova  čtla,  do  dlaní  skryla  tvář, 
nach  studu  polil  ji  a  šeptala: 

.On  tedy  neví,  co  že  láska  jest  I  j 

On  zneuznati  tak  mne  dovedli  ij 

Já  pouhou  jemu  byla  rozkoší! 
On  mého  srdce  tlukot  neuhod, 
a  prodajná  Jsem  Jemu  zdála  se. 
Nač  poznati  se  tedy  dáti  mám? 

Ne,  zklamané,  smrt  čeká  tiše  teď,  i 

Jest  Jediné,  co  zbývá"  .  .  .  , 

I 
V  starý  mlýn 
se  na  to  vrátila,  však  žila  dál, 

a  brzké  smrti  Již  si  nepřála,  I 

neb  dvojnásobný  život  cítila  j 

ve  bystrém  svého  srdce  tlukotu, 

plod  svatební  té  noci  zrodil  se,  I 

syn  Pepinův,  já,  Karel,  Franků  král.  ) 


56 


o  matce  své  ]en  kleče  mluviti 
mi  sluší.  Do  očf  mi  vstupuji 
vždy  slzy  při  té  svaté  vzpomínce! 
Čas  mého  dětství,  ach,  jak  krásný  byl 
v  tom  tichém  kraji,  v  lesích  stopeném, 
v  tom  starém  mlýně,  Jehož  klapání 
v  snách  Ještě  někdy  slýchám,  útulné. 
Jak  bděla  drahá  matka  nade  mnou. 
Jak  povahu  mou  krotila, 
a  přec  mě  vedla  k  tomu,  mužem  býti 
Je-li  v  mém  srdci  přímost,  odvaha, 
je-li  v  mém  srdci  stopa  něhy  Jen, 
pak  matce  své  za  vše  to  děkuji. 
Ne  báti  se,  však  vášně  krotiti, 
to  snažila  se  vždy  mi  vštípiti. 

Když  čtrnáct  let  mi  bylo,  řekla  mi, 
kdo  otec  můj,  a  na  to  pravila: 
,,Jdi  do  Paříže,  směle  k  němu  vstup 
a  hlas  se  k  němu,  třeba  veřejně. 
Tě  volá  Jiný  osud,  dítě  mé, 
než  věk  svůj  trávit  v  lesní  samotě. 
Snad  šťastnější  by  život  tvůj  byl  zde, 
však  vlastní  štěstí  není  nejvyšší 
cíl  člověka.  To  pozděj  pochopíš.* 

A  na  to  meč  mi  dala,  šípy,  luk 
a  žehnala  mi,  v  slzách  loučíc  se. 
Tu  poprvé  i  Já  se  plakat  Jal 
v  svém  životě  a  štkaje  zvolal  Jsem: 
.Proč  od  sebe  mě,  matko,  posíláš? 


57 


A  nikdy  více  nemám  spatřit  tě? 
Proč  nejdeš  do  Paříže  se  mnou  též?" 

Klid  vrátil  se  ](  v  tváře  ubledlé, 
a  krásné  ]e]f  zraky  zdály  se 
dvě  tůně  odříkání  zbožného 
a  tiše  řekla:  »Při]du  za  tebou, 
neb  povinnost  mi  káže,  abych  šla, 
ač  raději  bych  stranou  z&stala. 
Ne  dříve  p&Jdu  však,  než  dokončím 
ten  tenký  závoj,  na  němž  tkám  a  tkám 
tak  drahná  léta  .  .  .  Patnáct  dlouhých  let  I 
Už  v  blízké  době  skončen  bude  však. 
Jdi,  synu  mflj,  a  slova  nepromluv 
ni  Jediného  o  mně  s  otcem  svým. 
Jen  pouze  řekni,  kdo  že  matka  tvá: 
ta  služka  v  mlýně,  vezdy  předoucí, 
ta  opuštěná  v  lese  ve  věži 
v  té  rozdrolené,  plné  holubů  .  .  . 
Nuž,  nyní  Jdi,  a  stále  miluj  mě, 
trp  iSstrky,  Jež  na  tě  čekají, 
i  úsměšky,  Jež  na  mát  uslyšíš. 
Měj  ve  mne  víru.  Já  tě  nezklamu." 

Tak  loučila  se  se  mnou,  světice, 
a  nastoupil  Jsem  do  Paříže  pout. 

Jak  pták  se  cítí  volně  na  nivách, 
tak  Já  se  opojoval  prostorem. 
Já  světlo  pil  a  vzduch  a  v  prsou  mých  | 

cos  rozpínalo  křídla  mohutná  \ 

SL  pobízelo  k  letu  smělému.  \ 


58 


Já  začal  tu^d,  že  urSen  Jsem 
pro  veiký  cfl,  a  hlavu  zvedal  jsem 
iak  oř,  Jenž  větH  blízké  bo]išté. 

Když  do  Paříže  posléz  přišel  Jsem, 
byl  na  ulicích  velký  ruch  a  hluk: 
Král  Pepin  byl  se  vrátil  nedávno 
do  svého  města  z  bojů  vítězných 
po  léta  trvajících  v  cizině, 
a  slavně  před  palácem  hodoval 
dnes  s  dvorem  svým,  a  každý  přístup  měl 
až  k  nízké  mříži,  která  dělila 
lid  zvědavý  od  hostfi  králových. 
K  té  mříži  Jsem  se  statně  dotlačil 
a  z  blízka,  po  prvé  Jsem  uzřel  ted 
Jej,  který  byl  mým  otcem.  Zatlouklo 
mi  srdce  divoce,  ne  radostí, 
neb  vedle  něho  žena  seděla 
na  zlatém  stolci,  pyšná,  pošmurná: 
To  byla  královna.  Já  třásl  se. 
To  mojí  matky  bylo  místo  přec? 
Já  nenáviděl  krále  Pepina 
v  tom  okamžiku  i  tu  královnu, 
vzlyk  nevole  mi  hrdlo  zužoval. 
V  tom  slyšel  Jsem,  Jak  někdo  za  mnou  dél : 
»Ten  zlatý  pohár  král  ted  pozvedne 
a  vypije  na  zdraví  královny. 
Ač  Pepin  ženu  nemiluje  svou, 
přec  starý  zvyk  mu  nelze  porušit." 

V  tom  král  po  zlaté  číši  ruku  vztah', 
však  rychleji  než  blesk  Já  chopil  luk. 


59 


šfp  zafičel,  a  pohár  převržen 
SVŮJ  rudý  obsah  rozlil  po  stole. 
Jenž  tek'  na  bílé  roucho  královny, 
kde  zaplál  Jako  skvrna  krvavá. 

Hluk  nastal  nesmírný,  mé  chopili 
a  odvléci  mé  chtéli.  Já  se  rval 
Jim  z  rukou  statné,  tak  že  kynul  král 
a  že  Jim  kázal,  by  mé  přivedli. 

Když  před  ním  stál  Jsem:  , Chlapče,"  řekl  mi, 
,kdo  Jsi,  a  kdo  tv&J  otec?" 

.Pepin  král," 
Já  hrdé  řekl.  Král  se  zarazil 
a  odpovédél:  «Véru,  byl  bych  hrd 
na  syna.  Jenž  má  tolik  smélosti." 

•Já  na  tebe  však,  otče,  nejsem  hrd," 
Jsem  vášnivé  mu  zvolal  v  odpovéd, 
„neb  zradil  Jsi  mou  matku,  zapomnél, 
tam  v  staré  véži,  v  lesích  hlubokých, 
kol  které  mraky  bloudí  holubů  .  .  . 
V  mlýn  vrátila  se  .  .  .  Přede,  závoj  tká 
a  tisíc  slz  už  do  néj  vetkala.* 

Pláč  usedavý,  horký  dusil  mé. 
Král  Pepin  zbleď  a  snivý  smutek  dlel 
mu  v  očích  ted  a  šeptal:  ^Pravda  to? 
Tvá  matk^  ona  dívka  •  .  .  krásy  div?" 

Pak  přitáhl  mé  k  sobe,  líbal  mé 
a  zahledél  se  v  tvář  mou,  šeptaje: 


60 


•Tof  ]ej{  obraz  .  .  .  Díté,  tiermut  se  .  .  • 
Já  nezapomněl  nikdy  docela  .  .  . 
Po  léta  dlel  ]sem  v  dálce,  lítý  boj 
dny  moje  plnil  .  .  .* 

A  pak  hlasné  děl: 
,To  Jest  můj  syn,  Juž  všichni  vězte  to! 
U  mého  dvora  bude  nynf  žít. 
Jej  milovat,  Jest  o  mou  přízeň  dbát." 

Tu  všickni  klonili  se  přede  mnou; 
Jen  královna  se  hrdé  vzpřímila 
a  řekla:  .Pane  můj.  Jsi  studu  prost, 
před  tváří  mou  přiznáváš  nevěru.* 

A  na  to  Pepin:  ,Paní,  dobře  víš, 
že  na  mou  věrnost  nemáš  nárok,  ty. 
Již  podvod  uveď  v  lože  manželské.* 

Do  rtů  se  hryzla  pyšná  královna 
a  řekla  zlobné:  „V  kalu  rmutném  kde 
Jsi  levobočka  svého  hledal  mát?** 

,V  tom  kalu  ne,"  řek'  Pepin  uražen, 
•kde  zrádné  kojné  pikle  kujou  své.* 

Od  stolu  na  to  vstala  královna 
a  z  toho  dne  mě  nenáviděla. 

Rok  plynul  rychle,  mnoho  trpkých  chvil 
Jsem  snášel  za  tu  dobu;  narážky 
na  matku  mou  a  nejasný  můj  rod 


61 


se  ozývaly;  tajné,  pokoutně 

lži  rozsévala  lstivé  královna, 

a  často  polil  tvář  mou  rumenec, 

když  nedoveď  jsem  dáti  odpověď 

na  chytře  nalíčené  otázky, 

a  víc  než  jednou  zbraň  Jsem  vytasil, 

a  dobrá  rána  byla  nejlepší 

pak  odpověď  a  také  nejkratší. 

Po  celý  čas  však  víru  pevnou  měl 

jsem  v  hloubi  duše,  z  chmur  těch  vítězně 

že  vyjde  pověst  drahé  matky  mé 

nad  slunce  Jasnější  a  skvělejší. 

A  moje  naděj  došla  splnění. 

Král  Pepin  rozesílal  posly  své 
po  celé  říši,  do  Paříže  zval 
své  barony  a  celé  rytířstvo, 
neb  v  určitý  den  ustanoviti 
za  následníka  syna  svého  chtěl, 
Remfréa,  slavnostně  a  posadit 
mu  korunu  na  skráně  veřejně. 
A  z  celé  říše  se  to  hrnulo 
a  nevídanou,  velkou  nádherou 
se  město  zdobilo  a  králův  d&m. 
Den  slavný  vzešel,  zvony  hučely, 
třpyt  zlata  hořel  jako  plamenem 
na  hávech  purpurových,  celá  síň, 
kde  prestol  stál,  drahými  kameny 
se  Jiskřila.  Král  stoupl  na  trůn  teď 
a  vedle  něho  stála  královna 
a  nesla  perel  celé  břemeno 
na  šíji  a  na  pyšné  hlavě  své. 


62 


Už  klekal  Remfré  k  nohám  královým, 

už  na  skráň  položit  král  korunu 

mu  právě  chtěl,  když  náhle  Jako  z)ev 

se  objevila  žena,  závoj  kryl 

ji  od  hlavy  až  k  patě  nejhustší, 

bez  hluku,  tiše  Jako  plachý  stín 

se  nesla  síní,  rychle  Jako  blesk 

a  mocným  vzmachem  z  rukou  vymknula 

v  tom  okamžiku  králi  korunu, 

když  blízko  čelu  byla  Remfréa. 

Král  couvl  uleknut  a  tázal  se: 

,Kdo  Jsi,  že  tak  se  směle  blížit  smíš? 

A  počínání  tvé,  co  znamená?* 


Mé  srdce  ale  mocné  bušilo, 
a  nebylo  mi  třeba  otázky. 
Já  znal  ten  závoj,  který  po  léta 
mát  moje  byla  tkala.  Z  jeho  řas 
teď  zazněl  sladký,  snivý  její  hlas. 
,Já  přišla,"  řekla,   ,pro  tu  odměnu, 
již  v  staré  věži,  v  lese  slíbils  mi. 
Juž  nejsem  němá  .  . .    Tážeš  se,  kdo  Jsem? 
Běh  svého  života  Já  v  závoj  svůj 
po  léta  tkala  ...  Viz  a  poznej  mě, 
a  královna  tvá  at  mě  pozná  též  .  .  . 
A  víš,  ó  králi,  kterou  odměnu 
—  ne  za  svou  lásku,  ty  ji  neceníš  — 
však  za  svá  muka  nezasloužená, 
na  tobě  žádati  Jsem  přišla  teď? 
Tvou  korunu  pro  syna  Karla  zde, 
neb  Jeho  Jest  dle  práva  svatého  1" 


63 


A  mezi  tfm  co  takto  mluvila, 
Jak  čaromocí  silnou  lákáni 
se  zahleděli  král  a  královna 
v  ten  závoj  divokrásné  zrobený, 
do  Jeho  obrazfl,  Jež  líčily, 
Jak  Bertu  vlekou  v  lesy  hluboké, 
a  nepravou  Jak  vedou  v  snubní  síň, 
a  vše,  co  pozdéj  s  Bertou  dalo  se. 
Tu  bledla  královna  Jak  mrtvola, 
král  ale  třásl  se  Jak  osyka 
a  pravdu  pomalu  Jen  chápaje 
tak  pravil:  .Sladký,  stí^rozvuký  hlas 
ten  Jednou  Juž  Já  slyšel  před  lety! 
Ó  Bože  můj,  to  bylo  tenkrát  přec, 
když  knéz  mě  oddával ...  Já  bloud,  Já  bloud. 
Já  královnou  se  ošáliti  dal! 
Ty,  která  vedle  mne  Jsi  na  trůnu, 
ty  nestála  Jsi  se  mnou  před  knězem! 
Já  oddán  s  Bertou  byl  a  teprv  pak 
vy  vraždily  Jste  drahou  labut  mou !" 

Tu  pozvedla  má  matka  závoj  svfij, 
a  spanilá  Jak  luna  na  podzim 
se  zjevila  a  Jako  glorie 
to  dlouhé  Její,  velké  strádání 
Jí  s  čela  svatou  září  svítilo, 
a  krásná  byla  Jako  v  mládí  svém. 

«Tot  Berta!"  vzkřikla  Berta  nepravá 
a  padla  k  nohám  Jí  Jak  zničená, 
a  král  svou  pravou  chof  ted  v  náruč  vzal 
a  pláčem  oba  mluvit  nemohli, 


64 


a  celý  dvfir  v  hlubokém  pohnutí 
Jak  v  katedrále  trval  v  mlčenf, 
a  mnohý  plakal  s  mými  rodiči. 
Já  nadšen  matce  roucho  celoval 
a  ruce  líbal  otci  v  dojmutí. 

On  posléz,  vzmužen,  koruny  se  Jal 
a  na  mou  skráň  Ji  vložil  volaje: 
»Tot  král  váš  ploští,  mého  srdce  syn, 
můj  jediný  manželský  potomek!" 

A  všichni  klekli  kolem  trflnu  teď 
a  zvolali:  »Bud  sláva  Karlovi!" 

Já  zmaten  stál,  však  nyní  otec  mfij, 
Jak  bouře  temný,  Bertu  nepravou 
za  ruce  Jal  a  vzkiikl  vášní  bled: 
»Bud  prokleta!  Tys  blaho  života 
mi  mrzce  ukradla,  m&J  mužný  vék 
ty  otrávilas,  ty  a  matka  tvá! 
Jak  ona  zhynula,  tak  zhyneš  tyl* 
A  chvějícíma  trhal  rukama 
jí  s  hlavy  diadém  a  rozšlap'  Jej. 

Však  matka  moje,  chráníc,  vložila 
té  nešfastnici  ruce  na  hlavu, 
a  sladkým  hlasem,  pevným,  pravila: 
,Já  nepi^šla  pro  žádnou,  choti,  mstu! 
Já  syna  svého  právo  hájím  jen, 
a  synové  tví  Jeho  bratři  jsou, 
jim  lásku  dlužen  jsi  Jak  Karlovi. 
ChceS  kruté  srdce  Jejich  rozervat? 


65 


Ne,  z  lásky  k  nim  jich  matky  ušetři. 
Co  stalo  se,  to  nelze  odčinit, 
to  tam  Jest  štěstí  mládí  našeho, 
nám  nezbývá  než  hříchy  odpustit, 
a  v  podrobení  Bohu  hledat  klid." 

A  zvedla  pokořenou  královnu 
a  řekla  tiše :  »ByIy  časové, 
kdy  milovaly  jsme  se  sestersky. 
Bych  pamětná  jen  oněch  byla  dob 
a  zapomněla  všechno  ostatní, 
Bůh  dej  mi  k  tomu  sílu  —  vůli  mám." 

A  k  nebi  jasný  obrátila  zrak 
a  k  zemi  temně  Berta  nepravá 
sv&j  klopila,  sv&j  krví  podlitý. 

Král  Pepin,  hlavu  skloniv,  takto  děl: 
.Nuž  buď,  jak  pravíš,  ty  má  světice ! 
Tvá  sokyně  af  žije  v  klášteře, 
af  hřích  svůj  pyká,  odpust  jí  ho  Bůh; 
ty  ale  sedni  na  trůn,  královno." 

A  moje  matka  na  to:  .Králi,  ne. 
Já  nepřišla,  bych  v  pýše  žila  teď, 
když  v  pokoře  jsem  žila  celý  věk. 
Já  chotí  tvojí  věrnou  zůstanu, 
však  stranou  nech  mě  žít  jak  v  klášteře, 
a  nikdy  na  mně,  králi,  nežádej, 
bych  v  nádheře  se  světu  zjevila. 
Ty  a  můj  syn  —  to  celý  buď  můj  svět." 


66 


A  stalo  se,  jak  ustanovila, 
a  přešťastní  teď  byli  rodiče 
ti  moji  dlouho,  dlouho  zkoušení, 
a  dvojí  kvét,  mé  sestry  spanilé, 
na  štěpu  jejich  lásky  vykvetl, 
a  naplnil  je  novým  blaženstvím. 
A  dokud  matka  žila,  zářil  mi 
jak  ranní  zora  život  radostný  — 
když  zemřela  a  Bertu  nepravou 
na  onen  svět  když  Bůh  též  zavolal, 
a  s  chmurnou  myslí  král  když  seděl  sám 
na  trfinu  svém,  tu  polobratrum  mým 
se  zdálo,  pomstíti  že  povinnost 
jim  káže  křivdu,  která  stala  se, 
jak  tvrdili,  jich  matce.  Spikli  se 
a  křivým  nařknutím  mne  vinili, 
že  nedočkavý  zdědit  korunu, 
o  bezživotí  otce  zkouším  se. 
Jak  obelstili  krále,  jak  v  svou  sít, 
svou  lživou,  lapiti  jej  dovedli, 
to  tajemstvím  mi  věčně  zůstane. 
Král  Pepin  na  mne  v  záští  zanevřel, 
a  vida,  že  mi  hrozí  nebezpeč, 
já  vlast  svou  zůstavil,  hrob  matky  své, 
své  nároky  na  mocné  království, 
a  v  naději,  že  vyjde  nevina 
má  na  jevo,  za  hranice  jsem  prch.'  — 

Můj  osud  do  španěl  mé  zavedl, 
kde,  neznámého,  v  pohostinný  dům 
mě  přijal  Galafer,  král  toledský. 
Já  tajil  jméno  své  a  do  služby 


67 


jsem  vstoup'  co  vojín.  Ač  byl  pohanem, 
král  toledský  měl  ctnosti  veškeré, 
a  sloužil  Jsem  mu  věrné,  s  nadšením. 
On  miloval  mě  brzy;  na  slabých 
jen  základech  stál  Jeho  trůn,  a  kol 
se  hemžilo  mu  mocných  nepřátel. 
Já  tlíkrát  vyhrál  bitvy  proti  nim 
a  vděčnost  krále  byla  bez  mezí, 
však  s  Jeho  pfíznl  rostla  zároveň 
i  závist  Jeho  dvora  proti  mně, 
a  ti.  Již  přízeň  Jeho  měli  dřív, 
teď  pikle  kuli  tajně,  schytralé 
a  brzy  k  nepřátelům  přidala 
se  dcera  jeho,  dítě  Jediné.  — 
A  tato  byla  záští  příčina: 

Já  seděl  Jednou  v  chladu  v  zahradě 
pod  růžemi,  Jež  rostly  vysoko 
jak  duby  na  severu,  stíníce 
vod  tryskajících  proudy  šumivé 
před  mramomými  schody  paláce, 
a  množství  tenkrát  mladých  sedělo 
tam  mužů  z  rodů  předních  v  království; 
my  bavili  se  hlasně,  vesele, 
když  pojednou  se  otevřela  mříž, 
jež,  zlatá,  palác  uzavírala, 
a  dlouhá  řada  dívek  se  schodů 
do  zahrady  se  brala  pomalu, 
jak  hejno  pluje  bílých  labutí. 
To  družky  byly  dcery  královy, 
a  ona  sama  posléz,  Galéna, 
se  zjevila  na  schodech  z  mramoru. 


tá 


Já  tenkrát  ponejprv  ji  uvidél, 

jak  úbél  čistá  byla  její  plet, 

a  oči  její  temně  svítily, 

jak  drahokamy  jiskry  sršící. 

Šat  její  dlouze  za  ní  vlekl  se 

jak  z  rána  v  nivách  závoj  svétlých  par, 

a  třpytil  se  Jak  jíní  na  trávách. 

Noc  hustá  vlasů  kvéty  z  granátů 

Jak  diademem  byla  provita, 

a  mládí  půvab  s  tváií  svítil  jí 

Jak  úsmév  zory,  když  se  rodí  den. 

Hned  umlk'  hovor  náš  a  hlučný  smích, 
a  vSickni  vstali,  hlavy  klonili, 
a  mnozí  klekli,  když  Ji  spatřili. 
Já  sklonil  hlavu  též,  však  zůstal  Jsem 
na  místě  klidně  sedět.  Galéna, 
když  viděla  to,  zastavila  krok 
a  překvapeně  na  mne  hleděla, 
ret  její  zachvěl  se,  a  zdálo  se, 
že  říci  chtěla  cos,  však  mlčela 
a  ruměnec  Jen  přeleť  její  tvář 
a  v  očích  nevole  jí  svítila. 
Šla  dále  však  a  v  růžích  zmizela. 

Od  doby  té  Jsem  třikrát  viděl  Ji, 
a  třikrát  totéž  jako  po  prvé 
se  udalo,  a  brzy  cítil  jsem, 
že  Galéna  mě  nenáviděla, 
neb  všickni  začali  se  straniti 
mé  společnosti,  ba,  sám  starý  král 

Zeyer:  Spisy.  XIX.  6 


69 


už  méně  na  mne  hleděl  laskavě, 
a  nepřátelé  moji  smáli  se. 

Tu  stalo  se,  že  zase  v  zahradě 
Jsem  Jednou  seděl,  chladu  hledaje, 
když  opět  Galéna  se  zjevila, 
a  tenkrát  všickni  padli  přítomní 
na  kolena.  Já  zůstal  seděti. 
Tu  uvolnila  dívka  zlobě  své, 
a  Jednomu  z  mých  druhů  kynula, 
a  hlasitě,  když  přistoup',  řekla  mu: 
„MŮJ  pane,  prokažte  mi  službu  přec, 
a  ptejte  se  mým  Jménem  rytíře, 
Jenž  povrhuje  mravem  rytířským, 
kdo  Je,  a  proč  mě  zdravit  zdráhá  se. 
Jest  vznešenější  Jeho  rod  než  můj?' 

A  v  odpověď  Já  řekl  poslovi, 
když  ke  mně  přišel,  stejně  hlasitě 
a  nečekaje,  vzkaz  až  vyřídí: 
,Věz,  rod  můj  v  pravdě  vznešenější  Jest, 
však  nepohrdám  mravem  rytířským! 
At  kněžna  nepřítele  Jmenuje 
zde  v  Toledě  neb  Jinde  kdekoliv. 
Jenž  v  cestě  by  Jí  stál,  a  uvidí, 
zda  pravým  mužem  Jsem  a  rytířem. 
Že  nevstávám  a  že  se  nekloním, 
když  kolem  Jde,  to  má  svou  příčinu. 
Slib  učinil  Jsem:  v  zemi  pohanů 
před  Jednou  pouze  ženou  kořit  se, 
před  matkou  Boží,  pannou  Marií." 


70 


Ta  slova  slyšíc,  kněžna  sklopila 
své  temné  zraky;  když  je  pozvedla, 
pych  všechen  byl  z  nich  zmizel,  plnila 
je  sladká  snivost  jakás.  Vrátila 
se  tiše  v  dům,  nešedši  do  zahrad.  — 

Ne  dlouho  na  to  přišla  hrozná  zvésf, 
že  Bramant,  mocný  sultán  africký, 
do  Španél  pi^plúl  s  vojskem  nesmírným, 
tři  království  že  padla  před  ním  v  prach 
jak  duby  v  bouři  a  že  táhne  teď 
Jak  vichr  rychle  proti  Toledu. 
Strach  všech  se  zmocnil,  pouze  Galafer 
se  mužné  choval,  zůstal  nezlomen 
a  chystal  se  ná  odpor  rekovský. 
Já  pomáhal,  co  síly  stačily, 
a  přísahal  mu  vérné  vytrvat 
a  při  ném  stát  a  padnout  v  jeho  při, 
když  vítězství  nám  neposkytne  Bůh. 
Král  veřejně  před  celým  dvorem  svým 
mě  objal,  políbil  a  nazval  mě 
svým  synem,  drahým,  vzácným  přítelem. 
Tím  roznítil  však  starou  nenávist 
mých  odpůrců  a  ti  se  usnesli, 
že  slávu  žádnou  sklízet  nebudu 
v  tom  velkém  boji,  který  kvačil  blíž. 
Už  zvěděli  jsme,  že  je  nepřítel 
jen  na  dva  dny  od  města  vzdálený, 
a  usneseno  bylo,  s  úsvitem 
že  vytrhneme  Bramantovi  vstříc. 

Když  slunce  zapadalo,  lehli  jsme, 
by  spánek  síly  dal  nám  na  zítřek, 

6* 


71 


á  v  řadách  našich  kolovala  čf9, 
Již  bratrsky  jsme  do  dna  prázdnili. 
Když  piišla  na  mne  řada,  soused  můj 
mi  podal  zbylý  doušek  s  úsměvem 
tak  záhadným,  že  jsem  se  zarazil,, 
a  sotva  že  Jsem  dopil,  cítil  Jsem 
tak  těžkou  dřímotu,  že  potácel 
Jsem  na  lůžko  se,  kde  Jsem  zdříml  hned. 

Když  Jsem  se  vzbudil,  světlý  byl  už  den, 
a  v  mramorové  síni  ležel  Jsem, 
Jež  troje  měla  dvéře  mřížové, 
a  na  nich  těžké  zámky  visely, 
a  viděl  jsem,  že  byl  Jsem  uvězněn. 
Třas'  veškerou  Jsem  silou  mřížemi, 
však  marné  bylo  namáhání  mé, 
a  zuřivě  Jak  v  kleci  divý  lev 
Jsem  o  stěny  tlouk'  hlavou .  .  .  Žádná  zbraň, 
bych  rozbil  dvéře!  Všechno  volání 
bez  odpovědi  zůstalo  a  něm 
Jak  hrob  byl  celý  prázdný,  velký  dům! 
Tu  sedl  jsem  na  chladnou  podlahu 
a  plakal  Jako  dítě  v  zlobě  své, 
a  hlasně  tak  Jsem  zlobě  ulehčil: 
„O  poznávám  tu  bídnou  vaši  lest, 
vy  nepřátelé  podlí,  zrádcové! 
Však  těžké  beze  mne  vám  vítězství 
a    bude  dnes!  O  slávu  připravit 
v    bažíte  mě.  Bůh  vás  potrestá 
a  zaplatíte  lest  svou  porážkou. 
Leč  kdyby  přece  z  boje  vyšli  Jste  — 
pak  poznáte,  koho  Jste  zradili! 


72 


Za  svědka  tebe  beru»  Pepine, 
můj  otče  královský,  a  tebe  též, 
ty  svatý  stíne  Berty,  matky  mé, 
že  trpím  bez  viny,  vSak  černý  den 
to  bude  pro  mé  škůdce,  přísahám,     . 
až  za  ten  skutek  účty  budou  klásti* 

A  sotva  že  Jsem  takto  domluvil, 
zjev  Jakýs  skvělý,  kmitání  Jak  hvězd, 
za  zlatou  mflíl  stál.  Jak  Jarní  van 
pach  sladkých  květů  s  vlekoucích  se  rouch 
šel  chladnou  síní,  opálový  lesk 
ve  hřivně  na  šíji,  rubínů  pal 
shas'  v  porovnání  s  ohněm  ve  zracích 
pod  pyšnou  klenbou  temných  obočí, 
a  hlas  Jak  klokotání  slavíka 
tak  pravil  mi:  .Teď  vím  to  určitě, 
že  pravdu  děl's,  když  tenkrát  tvrdil  Jsi, 
že  rod  tvůj  mého  vznešenější  Jest! 
Ty  nevstal  Jsi,  abys  mne  pozdravil  — 
Já  kořím  se  před  králem  Francie  I" 

A  půvabnou  svou  hlavu  sklonila 
Jak  lilie,  když  vítr  sadem  Jde. 

Já  překvapen  a  nedůvěřiv  dél: 
•Ty  posmíváš  se,  nenávidíš  mě, 
a  přišla  Jsi  dovršit  bídu  mou.** 

Tu  krásné  Její  zraky,  plny  slz, 
se  vyčítavě  na  mne  dívaly 
a  řekla:  »Proč  mne  podezříváš  tak? 


73 


Od  doby  té,  co  se  mnou  mluvil  jsi 
tam  v  zahradě,  a  jméno  nejsladší, 
to  hvězdné  jméno  Panny  Marie 
jsi  vyslovil,  o  matce  Boží  sním, 
a  zaklínám  tě  Bohem  živoucím: 
Do  Francie  mě  ved,  do  vlasti  své, 
ki^  dopřej  mi,  a  duše  spasení!" 

A  padla  na  kolena,  miížemi 
své  bílé  ruce  vztáhla  proti  mně, 
a  v  úctě  jsem  ty  ruce  políbil 
a  řekl  pak:  ,Vždyt  ale  vězněm  jsem!* 

»Na  dlouho  ne,"  mi  na  to  pravila 
a  velký  klíč  ve  zámku  rachotil, 
a  byl  jsem  volným.  Radostí  jsem  vzkřik'. 

Teď  Galéna  mě  vedla  do  dvora, 
kde  kůA  můj  stál,  a  zbraň  mi  podala 
a  řekla:  »jdi,  a  vrat  se  vítězem! 
Mně  ale  slib,  oč  jsem  tě  prosila." 

Tu  radostně  já  v  náruč  pojal  ji 
a  zvolal  nadšen:  „Vůle  staň  se  tvá, 
však  slib  mi  též,  že  pi  křtu  po  svatém, 
a  tenkráte,  až  na  trůn  usednu, 
mou  budeš  ženou  a  mou  královnou!* 

A  Galéna  se  rděla,  bledla  zas, 
na  moje  prsa  hlava  klesla  jí 
a  zašeptala :  » Já  tě  miluju  .  .  . 
Ty  neuhoď  jsi,  že  můj  dětský  vzdor, 


74 


má  nevole  a  záStí  Učené 
hned  od  počátku  láskou  byly  Jen? 
Ty  nehledal's  ](,  nehledanou  vem, 
a  nevyčítej  nikdy  mi  můj  dar!* 

Tak  pravíc  odešla,  a  na  koné 
Já  sed  a  spěchal  k  boji  z  paláce. 

Hluk  ohromný  a  zbraní  chřestění 
mi  dostatečně  naznačily  směr, 
kam  brát  se  mám,  a  dobrý  kůA  mě  nesr 
Jak  na  perutích  vichr  oblaka. 
Když  dorazil  Jsem  na  pláA  velikou 
a  s  pahrbku  se  díval,  spatřil  Jsem 
u  nohou  svých.  Jak  vojsko  toledské 
se  k  útěku  ve  zmatku  chystalo, 
a  první  z  prchajících  muž  byl  ten. 
Jenž  včera  večer  podal  mi  tu  číš, 
tu  zrádnou,  která  mě  tak  uspala, 
že  téměř  k  bráně  smrti  vedla  mě. 
Tu  oběma  meč  chopiv  rukama. 
Jsem  Jedním  rázem  hlavu  srazil  mu 
a  zvolal  hromem:   .Zpátky,  do  boje! 
A  běda  tomu,  který  ucouvnel" 
Tu  stáli  prchající  okamžik 
Jak  zkamenělí,  když  však  letěl  J&em 
do  nejhustšího  davu  nepřátel 
a  na  právo  a  levo  kácel  Je 
Jak  stromy  v  lese,  pln  Jsa  Jarosti, 
snem  posilněn  a  Ještě  neznaven 
Jak  oni  dlouhým  bojem:  nadšeni 
se  za  mnou  vrhali  a  nový  boj 


75 


teď  nastal,  vítězný,  když  rukou  mou 
do  prachu  Bramant  kles',  král  africký. 
Ó,  byl  to  trudný,  zoufanlivý  bo], 
však  se  mnou  Bůh  byl,  budiž  chvála  mul 

Zpět  do  města  ve  slávě  veliké 
mě  vedli  teď,  a  vedle  sebe  král 
na  trfln  mě  posadil  a  pravil  mi: 
.Cokoli  žádáš,  s  radostí  ti  dáml** 

V  tom  okamžiku  vstoupla  do  síně 
dceř  jeho  krásná,  stála  na  prahu 
a  klonila  svou  hlavu  pokorně. 

Já  sestoup'  s  trůnu,  vzal  Ji  za  ruku 
a  řekl:  .Králi,  dítě  své  mi  de]. 
Jsem  dědic  trůnu  sladké  Francie!" 

A  Ještě  než  Jsem  zcela  domluvil, 
do  síně  vešli  posli  z  Francie, 
jež  do  Toleda  poslal  otec  můj: 
na  jevo  vyšla  moje  nevina, 
a  na  smrtelném  loži  ležel  král 
a  žádal  ještě  Jednou  spatřit  mě. 

Na  cestu  dal  Jsem  se  a  v  náručí 
mém  věrném  zemřel  drahý  otec  můj, 
a  na  to  hned  mě  celá  Francie 
za  svého  krále  slavně  uznala. 

Když  skončen  na  to  smutek  za  otce, 
tu  slavné  do  Toleda  poselství 


76 


Jsem  poslal  pro  svou  krásnou  nevěstu, 
a  ve  klášteře  panen  nábožných 
dlí  nyní  rok,  a  slavně  pokřtěna 
den  očekává  svatby  slíbené  .  . . 

Však  nikdy  den  ten,  věř  mi,  nevzejde; 
]á  nevěděl,  co  láska,  vášeň  jest, 
až  tebe  když  jsem  spatřil .  .  .   Vděčnost  jen 
mi  slib  můj  vedla  na  rty  v  Toledě,       "" 
však  Toledo  i  král  i  Galéna 
jsou  stejně  k  díkům  zavázáni  mněl 
Co  pravím,  stejně?  Věru  mnohem  víc! 
A  nikdy  neřekl  jsem  Galéně, 
že  miluju  ji .  .  .  Dluh  svůj  zaplatím. 
Tří  dobudu  jí  třeba  království 
na  slunných  nivách  ještě  hispánských  — 
své  srdce  však,  to  sobě  ponechám, 
bych  tobě  moh'  je  volné  darem  dát!" 

Tak  končil  Karel  v  lese  šumícím 
u  nohou  fejy  věrné  líčení 
svých  dobrodružství  a  pak  tázal  se: 
,A  tvého  žití  plynul  sladce  proud?" 

A  feja  na  to:  .Sen  jen  květiny, 
jež  touží  žití  lidským  životem, 
to  celý  běh  jest  mého  života. 
Jak  člověk  touží  mítí  perutě, 
tak  feja  dychtí  býti  člověkem. 
2e  láska  jen  to  blaho  může  dát 
nám  ubohým,  já  tobě  řekla  už.* 


77 


.Nuž  přijmi  tedy  onen  blahý  dar,^ 
]í  Karel  děl,  .zde  moje  raka  Jest, 
mé  srdce  máš  Již  v  moci  kouzelné.* 

A  vztáhl  ruku,  feja  vykřikla, 
a  oči  Její  Jiskry  sypaly: 
ten  prsten  zřela,  zmije  vzácný  dar, 
a  uviděla  vryté  znamení 
a  rozuměla  Jeho  tajemství: 
ten  drahokam  měl  moc  tu  kouzelnou. 
Jak  nebe  silnou,  svfldnou  Jako  ráj, 
jak  peklo  silnou,  temnou  Jako  noc, 
že,  kdo  ho  nosil,  lásku  bezednou 
pro  sebe  vznítil,  lásku  bez  konce. 

Ten  prsten  míti,  lásky  Jistota! 
A  láska  zřídlem  byla  žití  Jíl 
Tak  zoufale  po  vodě  nikdy  poušf. 
Jak  po  životě  feJa,  neprahla! 
.Dej  prsten  mi  za  snubní,"  —  řekla,  .dar"  — 
a  do  mdlob  padla  štěstím  schvácena, 
když  Karel  učinil,  co  žádala. 
Se  svého  lůžka  v  náruč  padla  mu, 
a  on  Ji  nesl  lesem  na  místo, 
kde  k  dubu  přivázán  byl  Jeho  k&ň, 
do  sedla  vsadil  feju  Urgelu 
a  hledal  cestu  z  lesa  k  domovu. 

Ke  svému  dvoru  císař  povolal 
hned  nejmocnější  svoje  barony 
a  padesát  pozval  též  biskupů, 


78 


a  v  síni  velké,  která  zdála  se 

být  lesem  kamenným  —  tak  mnoho  tam 

se  sloupů  pyšných  pjalo  do  výše  — , 

na  trflnu  sedě  z  kosti  slonové, 

]enž  chryzoprasů  jiskřením  se  skvěl 

jak  luny  bledá  zář,  o  štěstí  svém 

se  Karel' mluvit  ]al,  o  lásce  své, 

a  povstal  pak  a  clonu  purpurnou 

zveď  rozechvěn,  do  Jejíž  temnosti 

sbor  andělů  byl  vetkán  stříbrné, 

a  v  kapli  šeré,  světlem  Jediným 

Jen  osvětlené,  všichni  uzřeli 

teď  Urgelu  a  šepot  obdivu 

Jak  přitlumené  vody  šumění 

se  síní  nes'.  Jak  socha  ze  sněhu 

zjev  fejy  byl  v  tom  rouše  stříbrném, 

Jež  Jako  mléčná  dráha  kmitalo 

se  drobnými  Jak  rosa  křišfály; 

Jak  socha  stála.  Jako  v  dřímotě, 

však  oči  plály  leskem  čarovným 

a  tajuplným  Jako  řeky  hloub, 

a  kdo  Je  zřel,  se  zachvěl,  nevěda, 

zda  rozkoš  v  nich  či  smrti  hoří  taj. 

Když  Karel  ruky  Její  dotek*  se, 
tu  zdálo  se,  Jak  by  se  vzbouzela. 
Jak  Jiskra  cos  Jí  tělem  proběhlo, 
tvář  rozkvetla  Jak  růží  přídechem 
a  snivý  úsměv  na  rty  přilít  Jí. 

Veď  Karel  k  trůnu  ji  a  kráčela, 
Jak  hudba  modrým  vzduchem  vlní  se, 


79 


sUon  hlavy  ]e](  květinný  měl  vděk, 
a  rázem  všechna  srdce  získala. 

Dél  Karel  slavně:  .Vizte,  moje  choti 
Tot  panf  má  a  vaše!  Královna 
a  jasná  císařovna  Západu !" 

Bouř  nadšení  se  zdvihla,  poklekli 
a  císař  veď  Ji  slavné  k  oltáři, 
kde  arcibiskup  Turpin  v  dumě  stál 
a  šeptem  pravil:  .Jesti  hranice, 
kde  císař  císařem  být  přestává, 
tou  hranicí  Jest  oltář.  Před  sebou 
Jen  muže  vidím,  který  vejíti 
chce  s  ženou  v  sňatek,  nuže,  táži  se: 
Jsi  volný?  Nevíže  té  žádný  slib? 
Ne  člověku  zde.  Bohu  odpověz  1" 

Třas'  Karel  se  Jak  strom,  když  zasáhne 
Jej  náhlý  blesk,  však  vášeň  potlačil, 
do  retu  hryzl  se,  až  tryskla  krev, 
a  řekl  hlasem,  stejné  ztlumeným: 
„SvflJ  úřad  konej,  pane  biskupe. 
Jsem  volný,  ano,  a  chci  spojen  být 
s  tou  ženou,  která  zde  mi  po  boku. 
Co  císař  slíbil,  ponech  císaři, 
sám  poslem  budeš  a  tak  uvidíš, 
že  Karel  plané  k  tobě  nemluvil." 

Řek'  Turpin  na  to:  .Padne  na  tebe, 
ne  na  mé  trest,  hřešíS-li  před  Bohem." 


80 


Zvěd  Karel  pyšně  hlavu:  .Budiž  tak!" 
řek'  odhodlán,  a  Turpin  vykonal 
teď  svatý  obřad  bez  překážek  všech, 
však  náhle  zbleď,  když  vstala  Urgela 
a  choti  svému  ruku  podala, 
by  ved!  Ji  z  kaple.  Zvolal :  .Cfsaři, 
při  živém  Bohu  tebe  zaklínám, 
na  chvfli  Jen  mi  sluchu  popřej  hned 
a  beze  svědků  1" 

Karel  hlavou  kýv'. 
veď  ženu  svou  na  křeslo  biskupské, 
kde  v  kapli  o  samotě  zflstala, 
a  kynul  Turpinovi.  Spolu  šli 
do  šera  sakristie,  za  ruku 
tam  Turpin  krále  Jal  a  řekl  mu: 
„Už  nemluvím  o  slibech  zrušených! 
O  hroznější  se  Jedná  nyní  věc! 
Krev  stydne  v  žilách  mi  za  příčinou, 
Již  vysloviti  ret  můj  zdráhá  sel 
Ten  sňatek  neplatí!  Jest  nemožný!' 

Král  hlasně  zasmál  se  a  odvětil: 
.Kvas  Ještě  nepočal  a  neteče 
do  číší  víno  Ještě  z  fontánů, 
a  ty  už  šprýmy  smělé  provádíš! 
Ty  ponech  na  pozděj,  ó  biskupe." 

Však  biskup  Jal  Jej  za  ruku  a  veď 
ho  ke  dveřím,  do  kaple  ukázal: 
tam  Jako  socha,  mrtva,  seděla 
bez  hnutí  královna,  a  hořely 


81 


jak  bludná  světia  oči  tajemně 
jí  pod  čelem,  jak  mramor  ubledlým, 
a  biskup  děl:   .Ty  pojaťs  za  ženu 
ne  tvora  lidského,  než  piíšeru! 
V  tom  těle  není  duše  nesmrtelná  I 
To  feja  jest,  ó  králi  neblahý! 
Zlé  od  počátku  měl  jsem  tušení, 
však  jistoty  jsem  nabyl  teprv  teď. 
Když  vstávajíc  ti  ruku  podala, 
tu  za  tvfij  plášf  se  rukáv  zavěsil 
jí  stfíbrotkaný,  úběl  ramena 
se  objevil  a  zrak  m&j  spatřil  tu, 
co  hrfizou  plní  mě  .  .  .  neb  v  bělosti 
té  pleti  vězí  krůpěj  průhledná 
jak  ranní  rosa  v  zvonu  lilie  — 
tof  příznak  fejy!  Nikdy  neuschne 
ta  rosná  krůpěj,  vždyť  jest  vrozena! 
Tu  nikdy  nesetřeš,  jest  kouzelná! 
Já  domluvil.  Jest  jednat  na  tobě." 

A  Karel  pravil:  ,Moje  tajemství 
ti  tedy  zjevno.  Ano,  fejou  jest, 
z  úst  jejích  vím  to.  Miluju  ji  přec." 

Bled  vzkřikl  biskup:  ,Ty  se  nebojíš, 
že  Bůh  tě  ztrestá ?- 

, Jednu  bázeň  znám," 
řek*  Karel  pošmurně:  .Ji  ztratiti! 
Ráj  bez  ní  peklem  byl  by  nejhlubším." 

.Bůh  s  tebou  buď,*  řek'  Turpin  skormoucen 
„už  nevím,  více  co  bych  řekl  ti. 


82 


Já  odcházím  a  víc  se  nevrátím. 

Své  tajemství  a  tvé  do  samoty 

tak  odnáším,  a  svoje  modlitby 

za  tebe  k  nebi  budu  posílat. 

Já  miluju  tě,  Karle,  miluju, 

a  bude-li  tvá  duše  v  úzkostech » 

ó  zavolej  mé  —  pak  se  vrátím  rádi* 

Tvář  zahalil  do  pláště,  odcházel, 
však  Karel  dojmut,  za  roucho  Jej  vzal, 
a  pravil  za  chvíli;  ,Ty  svatým  Jsi, 
a  bezdno  vášně  chápat  neumíš, 
tys  hrozné  bouře  smyslů  nepoznal, 
a  celé  Jejich  děsné  šílenství. 
Ty  nevíš,  co  Je  s  hříchem  zápasit. 
Jest  pro  to  větší  tvoje  zásluha? 
Před  Jasnou  čistotou  Já  klaním  se, 
však  suď  mě  Bůh,  Já  Jinak  nemohu.* 

Tu  biskup  Turpin  tiše  zaplakal, 
však  neřekl  Juž  slova.  Za  chvíli 
řek'  Karel:  .Splň  mi  prosbu,  příteli. 
Zde  list ...  Jej  dones  v  tichý  klášter  ten, 
kde  kněžna  dlí,  Galéna .  .  .  Odevzdej 
ho  v  Její  ruce  a  bud  přítomen, 
až  číst  jej  bude.  Bud  Jí  přítelem.* 

Vzal  biskup  list  a  ještě  jednou  jal 
za  ruku  Karla,  na  práh  vedl  jej 
a  ukázal  na  feju  Urgelu, 
jež  posud  jako  socha  seděla, 


83 


a  zašeptal:  ,Rci,  je  to  živý  tvor? 
Z  té  ženy  hrůza  Jako  z  hrobu  Jde!" 

Však  Karel  mlčky  nad  ni  sklonil  se 
a  polibek  jí  vtiskl  na  čelo, 
nach  růžový  jí  tváře  polil  hned 
a  hvězdami  se  zraky  plnily. 
To  jako  z  mrtvých  vstání  zdálo  se  — 
Prch'  z  kaple  biskup  v  němém  úžasu. 

Sed  na  koně  a  jel  do  kláštera, 
kde  Galéna,  netušíc  osud  svůj, 
den  čekala,  kdy  císař  přijede, 
by  veď  ji  k  oltáři.  Zvěst  temná  sic 
o  tom,  co  v  Paříži  se  udalo, 
o  císařové  vášni  hluboké 
k  té  ženě  krásy  téměř  zázračné, 
k  té  neznámé,  k  té  ženě  záhadné, 
se  vedrala  i  do  stěn  klášterních; 
však  abatyše  věřit  nechtěla 
a  zakázala  přísně  jeptiškám, 
by  zmínky  Galéně  kdy  činily 
o  lživých  zprávách.  Netušila  tak 
ni  nejmenšího  kněžna.  V  onen  den, 
když  arcibiskup  Turpin  dorazil 
co  králův  posel,  v  sadě  seděla 
pod  klenbou  vonných  keřů  růžových, 
a  vyšívala  roucho  perlami 
pro  svatou  sochu  Boží  rodičky. 

Kol  v  trávě  sestry  zbožné  seděly 
a  pilně  ruční  práce  konaly. 


84 


Jak  hejno  tichých  byly  holubic 

v  těch  dlouhých,  bílých  rouších  řeholních. 

Den  sladký  byl,  pod  mrakem;  libý  van 
šel  zahradou,  a  Galénin  znél  hlas 
jak  drozda  klokotání,  netušíc 
když  o  štěstí  a  blahu  života 
se  mluvit  jala  v  snivém  nadšení. 

A  sestry  mlčíce  se  klonily 
k  svým  pracím  níž  a  smutné  pohledy 
se  kradmo  obracely  k  nevěstě, 
a  výraz  trapný  dlel  jim  na  tvářích, 
neb  včera  došel  abatyše  list, 
a  nebylo  už  pochybnosti  víc, 
že  měly  podstaty  ty  pověsti 
o  císařově  zrádné  nevěře. 

Tak  nápadné  bylo  to  mlčení, 
to  hluboké,  ty  zraky  sklopené 
tak  tvrdošíjně  k  pracím,  Galéna 
že  zaraženě  hlavu  pozvedla, 
a  oči  její  byly  tázavě 
na  bledých  tvářích  sester  upřeny, 
když  abatyše  přišla  do  sadu 
a  vážně  děla,  hlasem  nejistým: 
•List  zvláštní  posel  králův  přinesl, 
do  rukou  tvých  Jej  sám  chce  odevzdat, 
a  poslem  tím  jest  Turpin.  Čeká  tě 
u  studny  Boží  matky  bolestné.* 

Jak  zazářila  kněžna  radostí! 
To  zpráva  mohla  pouze  dobrá  být, 

Zeyer:  Spliy.  XIX.  7 


85 


když  takový  ]i  pHtel  pHnášel! 
.U  studny?"  tázala  se  s  úsměvem. 
.Tak  sešla  Rebeka  se  také  kdys 
se  sluhou,  ]e]ž  byl  poslal  Abraham, 
by  pro  syna  mu  přiveď  nevěstu." 

.U  studny  Boží  matky  bolestné," 
}f  abatyše  smutně  pravila 
a  měla  slzu  v  očích.  Slavně  tak 
zněl  ]e](  hlas,  že  kněžna  s  podivem 
k  ní  vzhlédla,  zamysUc  se  mimoděk, 
pak  pomalu  se  brala  zahradou. 

Lip  dlouhá  řada,  srostlých  v  klenutí, 
k  té  studni  vedla,  chodba  soumraká, 
a  Turpinu,  když  viděl  kráčeti 
zjev  Její  bílý  stínem  hlubokým, 
se  zdálo,  anděl  že  mu  kráčí  vstříc. 
Tak  hluboce  byl  dojat,  povstati 
že  neměl  sílu,  když  Ji  pozdravil; 
bled,  držel  v  rukou  chvějících  se  list 
a  hlavu  skloniv  řekl:  .Dcero  má, 
bud  silná,  nesu  zprávy  nedobré." 

Tu  zbledla  kněžna:  .Karel  mrtev  Jest!" 
zněl  výkřik  Její,  k  zemi  klesala; 
však  Turpin  zvolal  rychle:   .Zdráv  Jest  král, 
a  v  plné  slávě  sedí  na  trůnu." 

«Pak  žádná  zpráva  nemůže  být  zlá,* 
mu  odvětila 


86 


,Zlá  přec  pro  tebe," 
dél  arcibiskup.    , Trpké  sklamání 
tě  čeká.  kněžno. - 

Stála  vzpřímena 
zas  před  ním,  silna,  v  plné  kráse  své; 
při  slovech  Jeho  v  zrak  mu  hleděla 
a  oči  ]e]{  vlhly  slzami  ; 
když  zřela  teď,  jak  propuk'  do  pláče, 
stín  smutku  hlubokého  přelítl 
Jí  tvář  a  v  srdci  měla  takou  tíž, 
že  myslila,  že  zemře  tesknotou, 
a  zašeptala  jako  v  mrákotě: 
.Král  přestal  milovat  mě?  Odpověz." 

List  podával  jí  mlčky.  Pravila: 
,Nač  třeba  čísti?  Tvoje  mlčení 
jest  odpovědí  velevýmluvnou.  • 

Přec  vzala  list,  v  němž  stálo  psáno  tak: 
,V  své  vůli  nemá  srdce  smrtelník, 
ne  koho  chceš,  —  jen  toho  milovat 
jest  možno  ti,  jejž  musíš  milovat, 
a  všechno  vzpírání  jest  nadarmo. 
Tam  stoupá  moře,  kam  je  nutí  val, 
tam  věje  vítr,  kam  ho  trhá  proud, 
tam  padne  kámen,  kam  ho  táhne  tíž. 
Nad  všemi  ženami  ty's  vznešená, 
a  kdyby  osud  nebyl  silnější 
než  ty  a  já,  před  tebou  klečel  bych 
a  prosil  tě,  bys  byla  ženou  mou. 
Já  hoden  tebe  nejsem,  zapomeň, 


87 


že  ke  mně  někdy  ]si  se  snížila, 

já  vděčně  vždy  však  budu  vzpomínat. 

Vol  chotě,  Jenž  by  tebe  hoden  byl, 

a  mezi  všemi  královstvími  vol, 

Jež  v  stínu  mého  žezla  nalézáš, 

a  ono,  v  kterém  panovati  chceš, 

Jest  tvoje,  buď  v  něm  volnou  královnou  ; 

já  korunu  ti  slíbil,  vezmi  ji! 

Tak  splním  slib,  jenž  Jesti  v  moci  mé. 

Nad  srdcem  mým  sám  rozhodl  však  Bůh — " 

List  nečtla  dál  a  dala  Turpinu 
jej  otevřený  zpět,  a  řekla:   ,Čti." 
A  stála  tiše,  bledá,  beze  slz, 
a  když  se  Turpin  ptal :  .Co  v  odpověď 
mám  králi  říci?"  šeptem  pravila: 
»Jest  v  právu  svém  a  vflle  Boží  buď  I 
Má  Jesti  vina.  Nemiloval  mne 
a  Já  mu  lásku  nabízela  svou. 
Trest  stíhá  vinu.  Bůh  Jest  spravedliv." 

A  kynula  mu  rukou.  Za  chvíli 
však  tváře  její  nachem  hořely 
a  zašeptala:  »Jinou  miluje  .  .  . 
Však  sám  tak  píše  ...   Za  chof  pojme  ji?" 

Řek'  biskup  krátce:  ,Za  chof  pojal  ji.* 

Tu  zdálo  se  jí,  že  jí  vražen  nůž 
do  srdce  hluboce,  však  mlčela 
a  vrávorala  v  soumrak  pod  lípy, 
by  nikdo  nezřel  bolest  nesmírnou 


tu  ]e]{,  mimo  Boha  .  .  .  Konečné 

]i  síly  opouStély,  klesala, 

tu  chopilo  Ji  s  láskou  rameno, 

a  abatyše  k  sobě  táhla  ]f 

a  k  prsoum  tiskla  bledou  její  tvář. 

A  dlouho  v  obejmutí  dlely  si 
ty  ženy  dvé,  a  starší  šeptala: 
,Tu  bolest  znám,  vždyt   mladou  byla  jsem, 
a  v  tento  d&m  mé  vedlo  neštěstí.* 

A  knéžna  zvedla  tvář  a  prosila: 
,Ó,  nech  mé  zde  a  nevyháněj  mne, 
vždyf  stojím  sama,  pustý  pro  mě  svět!" 

Tak  z&stala  ve  skrytě  svatých  stěn, 
ač  žádný  slib  ji  na  vždy  nevázal.  — 

A  mezitím,  co  v  stínu  posvátném, 
kde  rány  srdce  hojí  modlitba, 
ta  lilje  kvetla,  slzou  rosená, 
na  trůnu  mocné  Hše  západu 
po  boku  králi  feja  seděla, 
a  krása  její  cize  úchvatná 
jak  vlasatice  světem  zářila, 
a  císař  žil,  jak  ve  snu  žije  se. 

O  kráse  fejy  jeden  byl  jen  hlas 
na  začátku,  a  o  té  krotkosti, 
té  holubicí,  snivé  tichosti, 
jíž  císařovna  sobě  získala 
všech  srdcí  lásku  •  .  .  Brzy  šepot  však 


89 


se  ozývati  začal  podivný 

o  tom,  že  cos,  co  nelze  pochopit, 

se  v  jednání  a  v  celé  bytosti 

té  luzné  ženy  ob  čas  jevilo; 

o  tom,  že  sedí  celé  hodiny 

bez  nejmenšího  těla  pohnutí, 

bez  svétla  v  očích,  jako  bez  dechu, 

když  sama  jest  a  císař  vzdálený. 

Ty  septy  nesmélé  však  byly  jen, 

a  mnozí,  nevěříce,  smáli  se, 

a  šeptfi  ohlas  k  sluchu  Karlovi 

se  nedostal,  a  nerušily  jej 

ty  temné  zvěsti  v  blahu  opojném. 

Tu  stalo  se,  po  sňatku  asi  rok, 
že  mocný  jeden  man  na  severu 
se  bouřil  proti  králi.  Divý  hněv 
hned  Karla  schvátil,  zkrotit  vzpouru  sám 
si  umínil  a  v  čele  vojfi  svých 
jak  temná  bouře  táhl  z  Paříže. 
Dřív  Urgelu  však  na  trůn  posadil 
a  řekl,  rukou  na  ni  ukázav: 
,Zde  král  váš  sedí,  císař  západu! 
Až  do  chvíle,  kdy,  vítěz,  vrátím  se, 
před  tímto  majestátem  kloňte  se." 

A  na  to  vyjel  z  hradu  do  boje. 

Dvfir  celý  druhý  den  se  shromáždil, 
by  císařovně  k  nohám  kladl  hold  — 
ta  posud  tam  na  trfině  seděla 
jak  ve  chvíli,  když  Karel  odjížděl. 


90 


Zrak  Jejf  utkvěl  ve  prázdnu,  nepohnut, 

a  bílé  ruce  mrtvé  visely 

jak  větve,  které  vichr  podlomil, 

a  hlava  klonila  se  spanilá 

jak  rfiže  květ,  Jejž  vedro  znavilo. 

Jak  oirtva  byla,  tichý  pouze  dech 
Jí  pozdvihoval  ňadra  kouzelná 
a  chvěl  se  slabě  na  rtech  pobledlých. 
A  v  síni  bylo  ticho.  V  úžasu 
stál  celý  dvůr.  .Je  mrtva?"  ptali  se. 
,Ne,  pouze  spf,*  zas  jiní  šeptali, 
a  blíž  a  blíže  k  trůnu  tiše  šli, 
Jak  by  se  byli  k  lůžku  plížili, 
kde  chorý  spal,  a  panoš  všetečný 
se  odvážil  i  ruky  dotknout  se, 
a  vzkřikl  zděšeně:  »To  mramor  Jest  I* 

Tu  náhlý  strach  se  zmocnil  přítomných, 
a  všecko  prchalo,  a  Jeden  kmet, 
Jenž  stačit  nemoh',  náhle  zavolal: 
„Hle,  na  tom  čarokrásném  rameně, 
jež  z  hedvábu  se  noří  rukávu. 
Je  krůpěj  rosy!  S  námi  Hospodin! 
Trůn  západu  Jest  v  moci  nesvatél 
Po  boku  Karla  vidmo  panuje!" 

To  slovo. letělo  Jak  zvonu  zvuk 
a  bouřilo  nejprve  palácem, 
a  hřmělo  pak  po  městě  zděšeném, 
a  vichrem  dál  a  dál  se  šířilo, 
a  přišlo  posléz  až  tam  na  sever, 


91 


kde  Karel  vzpouru  krotil  vasala, 
a  po  sladkém  už  toužil  návratu. 
V  týž  den,  kdy  dosah'  svého  vítězství, 
zvěst  o  tom  došla  ho,  co  dalo  se 
tam  v  paláci,  v  Paříži  vzdálené, 
a  netrpěliv  spěchal  v  město  své. 

Hrd  nesl  hlavu,  pyšně  hleděl  kol, 
a  nikdo  neměl  dosti  odvahy 
na  Jevo  dát  sv&J  úžas,  podiv  svfi], 
a  císař  vešel  v  síA  .  .  .  Hned  Urgela, 
Jak  ze  sna  probuzena,  povstala 
a  šla  mu  vstříc,  a  byla  krásná  tak 
a  plna  života  a  radosti, 
že  všickni  přítomní  si  šeptali: 
.Zde  omyl  vládl!  Nevěříme  užf 
co  vlastní  naše  o6i  viděly!*  .  •  é 
A  hrdě]'  Ještě  Karel  usmál  se, 
a  štěstím  zpitý  ženu  odváděl, 
a  hlučná  pověst  zase  stala  se, 
čím  dříve  byla,  pouhým  šepotem. 

Však  od  té  doby  v  srdci  Karlovi 
trn  vězel  ostrý«  Začal  trápit  se, 
že  nebylo  už  zcela  tajemstvím, 
co  myslíval,  že  vždy  Jím  zůstane, 
a  palčivá  Jej  bolest  pojala, 
když  Jednou  zahlfď  úžas  tajený 
ve  zracích  dvořana,  když  Urgela 
po  boku  Jeho  stála  na  trůnu. 
Zřel  toho  muže  bystré  pohledy, 
Jak  s  tajnou  zvědavostí  zíraly 


92 


na  rukáv  cfsařovnin,  hádaly, 
že  známka  fejy  skryta  purpurem  .  .  . 
Krev  Jeho  varem  v  líc  mu  vstoupala 
však  nezbylo  než  mlčky  snášeti. 

Tu  stalo  se,  že  Jednou  vzbudil  se, 
když  nebe  bledlo  slabým  úsvitem, 
když  hvězdy  všechny  byly  zapadly. 
Jen  Jedna  Ještě  plála.  Jitřenka, 
a  zlatým  okem  v  sfft  mu  hleděla, 
kde  sladce  vedle  něho  Urgela 
na  loži  spala  spánkem  květiny. 

Na  plavých  vlasQ  vonné  záplavě 
Jak  na  polštáři  hlava  ležela, 
tvář  liliovou  krásou  zářila, 
a  rameno  labutí  bělosti 
na  temně  šarlatové  podušce, 
pod  hlavu  pozvednuté,  leželo, 
ve  vdčkuplném  lehkém  ohybu, 
Jak  na  vlně  lodyha  lotosu; 
pln  obdivu  se  Karel  klonil  k  nf 
a  chtěl  Ji  celovat.  V  tom  paprslek 
se  hvězdný  záchyt  v  sněžné  bělostí 
té  sladké  pleti,  v  které  Jiskřilo 
se  Jako  krfipěj  rosy  znamení, 
Jež  císaře  tak  trpce  soužilo. 

Na  cestě  k  polibku  se  zarazil 
ret  Jeho  chvějící  se  žádostí, 
a  místo  celování  zašeptal: 


93 


.Což  nenf  možné  známku  osudnou, 
tu  proklatou,  setříti  na  dobro?* 

A  tasil  dýku.  Hrotem  dotkl  se 
té  bflé  pleti,  sladké,  průhledné 
jak  lupen  růže,  lehce  dotkl  se 
té  krůpěje  a  ihned  zmizela, 
a  místo  ní  jak  rubín  zaplála 
tam  krůpěj  krve,  malá,  jediná  — 
však  s  výkřikem  se  feja  vzbudila, 
a  z  očí  její  slzy  padaly, 
a  zsinalá  mu  takto  pravila: 
.Žel,  Karie  můj,  jest  po  mně  veta  ted, 
smrt  moje  blízka,  s  Bohem  na  věky! 
To  tajemství  já  říci  nesměla, 
že  dech  můj  visí  na  tom  znamení*  •  •  • 

A  oči  její  zavíraly  se 
a  dech  se  krátil.  Karel  vyskočil 
a  pomoc  hledat  spěchal  zoufale, 
však  feja  napolo  se  vztýčila 
na  loži  svém  a  tak  si  pravila: 
.On  jinou  bude  nyní  milovat? 
On  zapomene  na  mě  v  krátkosti! 
A  po  mně  nezbude  ni  památka? 
Ve  věčné  nic  i  jméno  klesne  mé? 
Ne,  v  srdci  tvém,  můj  Karle,  vystavím 
si  pomník  věčné,  věčné  památky, 
a  žádná  druhá  žena  nebude 
po  boku  tvém,  až  budu  nic  a  prach! 
Af  živa  nebo  mrtva  —  mým  jsi,  mými' 


94 


A  sňala  silou  slabou,  poslední, 
svfij  prsten  čarodéjný,  skryla  jej 
pod  jsizyk  SVŮJ  a  ústa  zavřela 
a  klesla  zpět,  a  byla  mrtva  už, 
když  Karel  vešel  se  svým  lékařem  .  . 

Pláč  Karlův,  divoký  a  zoufalý, 
dfim  plnil  velký,  král  si  vlasy  rval, 
na  zemi  kles,  na  Boha  žaloval 
a  ve  dne  v  noci  držel  mrtvolu 
v  svém  náručí  a  nechtěl  vydat  ji, 
a  hrozil  smrtí  těm,  již  těšiti 
jej  chtěli.  Posléz  svolil,  z  křišťálu 
že  v  rakev  směli  uložiti  ji 
a  napustit  ji  drahým  balšámem. 

Tak  ležela  jak  chorá  lilie 
ve  zlatých  rouchách,  nachem  přikryta 
v  tom  křišťálu  jak  světel  ve  zdroji, 
před  kterým  Karel,  stále  ve  slzách, 
na  zemi  klečel,  celý  dlouhý  den, 
a  v  tiché  noci  rakev  otvíral, 
a  zdvihal  feju,  k  srdci  přivíjel 
a  šeptal  jí  a  líbal  šíleně, 
a  ještě  vášnivěji  miloval 
ji  mrtvou  teď,  než  dříve  živoucí. 

Šla  hrůza  z  této  lásky  příšerné 
a  s  hr&zou  o  tom  svět  si  vyprávěl, 
jak  silou  větší,  než  je  sama  smrt, 
teď  feja  jeho  srdce  držela 
ve  moci  své,  a  marně  prosili 


95 


Jej  přátelé  a  vérní,  aby  v  zem 
to  tělo  vložil,  Jež  jí  patřilo, 
a  nestavil  se  v  cestu  přírodě. 

Hluch  zflstal  Karel   k  prosbám  podobným, 
na  říš  svou  zapomínal,  na  svuj  trůn, 
na  slávu  svou,  na  všechnu  povinnost, 
jen  v  lásku  démonickou  nořil  se 
jak  v  plamen  pekelný,  až  bol  a  slast 
mu  v  jediný  jen  pojem  splynuly. 

Tu  začaly  se  bouřit  národy 
a  vzpoura  vstala,  hlavu  vztýčila 
a  bušila  na  vrata  paláce 
a  zařvala  svým  rykem  olbřímým. 

Meč  tasil  Karel  raněn  v  pýše  své 
a  zvolal  v  trpké,  velké  bolesti: 
9  Ne  proti  mně,  ó  vím  to.  Je  ta  bouř, 
ne!  Proti  tobě,  bledá  Urgelo! 
Tvou  mrtvou  lásku  závidí  mi  svět, 
a  tebe,  blaho  moje,  vzít  mi  chce! 
Však  rozšlápnu  tu  láj  a  přinutím, 
by  Jako  před  oltářem  poklekla 
před  rakví,  v  níž  tvá  bílá  krása  sní!" 

Tak  vytrh'  v  boj.  Šest  koňů  jako  sníh 
vůz  táhlo  potažený  purpurem, 
na  kterém  dvanáct  postav  klečelo 
ze  stříbra  nelesklého  ulitých 
a  smaltovaných.  Dívky  byly  to 
/e  tmavých  rouchách,  bolem  zlomeny 


96 


se  zdály,  bledé  tváře  halily 
a  hlavy  klesaly  jim  na  prsa, 
a  na  ramenech  rakev  z  křišťálu 
jim  spočívala,  v  které  ležela 
ve  zlatém  hávu  mrtvá  Urgela. 

Ve  prostřed  vojů  vždy  ten  jezdil  vfiz, 
a  Urgela  tak  s  Karlem  táhla  v  boj, 
jenž  od  východu  planul  k  západu, 
boj,  kterýž  proti  němu  vznítila. 

Byl  císař  vítězem,  a  po  sečích 
když  vojsko  jeho  bujné  plesalo, 
vždy  v  smutek  pohroužen  u  rakve  stál 
a  s  novým  pláčem  bol  svůj  žaloval. 

Ve  vojsku  císaře  byl  v  onen  čas 
muž  mladý,  chrabrý,  jménem  Bernardin, 
syn  hrabete  mocného  v  Burgundu. 
Ten  podivný  mél  jedné  noci  sen: 
že  ptákem  byl  a  letěl  prostorem, 
se  zdálo  mu,  že  mlha  kryla  zem 
a  tma  že  byla  všude,  jedině 
že  šerem  bledá  hvězda  svítila, 
že  lákala  a  lákala  jak  čar 
svým  dlouhým,  tajuplným  paprskem, 
a  na  perutích  když  se  nesl  k  ní, 
že  viděl,  to  že  zářil  drahokam 
ve  zlatém  prstenu,  jenž  spočíval 
ve  rakvi  křišťálové  .  .  .  Vzbudil  se 
a  vidina  té  rakve  zmizeti 
mu  nechtěla,  a  sbíral  paměf  svou, 


97 


a  ponenihle  nabyl  Jistoty, 

že  ve  snu  viděl  rakev  známou  mu, 

v  níž  télo  císařovny  dřímalo. 

Cos  pudilo  ho  v  temné  noci  vstát 
a  pustými  se  ploužit  chodbami, 
sám  nevěděl,  kam  nohy  nesly  jej, 
až  posléz  octl  se  ve  komnatě, 
kde  zlatá  lampa  dohořívala, 
a  poznal  císařovu  ložnici. 
Bez  dechu  stál  a  zíral  před  sebe. 
Tam  ležel  Karel  .  .  .  Pláčem  unaven, 
byl  na  podlaze  usnul  vedle  mar  .  .  . 
Na  tváři  ležel  .  .  .  Víko  z  křiStálu 
u  okna  svítilo  a  z  odkryté 
se  rakve  obrys  nořil  mrtvoly. 
Ret  Její,  pootevřen  polibky, 
jež  Karel  byl  tam  tiskl  váSnivě, 
se  zdál,  že  do  noci  se  usmívá, 
a  bledý,  tajuplný  paprslek 
se  na  něm  chvěl,  jak  zákmit  bludičky. 

Krev  všechna  Bernardinu  do  mozku 
se  proudem  hnala,  slyšel  hučení 
jak  velkých  slapu,  pot  měl  na  čele 
a  nohy  byly  jako  kamenné  .  .  . 
Však  Jeho  smělost  zaplašila  strach, 
šel  statně  v  před  a  pojal  Urgelu 
za  plavé  vlasy,  hlavu  pozveď  jí 
a  pootevřel  víc  ten  mrtvý  ret: 
tu  vypaď  zlatý  prsten  kouzelný 
a  zazvonil  o  dlažbu  z  mramoru. 


98 


Jak  blesk  ho  rychle  schválil  Beraardin, 
a  schoval  pod  plást  jej.  V  tom  probudil 
se  Karel  ze  sna.  ,Kdo  zde?"  zavolal, 
a  úžasem  Bemardin  oněměl. 
Po  světle  volal  Karel,  vešli  v  síň 
a  dvacet  zaplálo  hned  pochodní. 

Na  smrt  se  připravoval  Bernardin, 
však  Karel,  když  ho  spatřil,  k  němu  šel 
a  objal  jej  a  k  srdci  tiskl  jej 
a  pravil:  .Dávno  k  Bohu  modlím  se, 
by  přítele  mi,  druha,  bratra  dal, 
jejž  celou  duší  milovat  bych  mohM 
A  nyní  konečně  jsem  našel  jej! 
Ty  světlem  budeš  mého  života! 
Proč  nepřišel  jsi  dříve,  druhu  můj? 
Nad  tebe  nikdo  není  dražší  mně! 
Ni  muž,  ni  žena.  Nikdo  na  světě. 
Ó,  miluj  mě,  jak  já  tě  miluji!" 

A  oči  jeho  plály  požárně. 
Pak  ohlížel  se  kolem  udiven 
a  vida  rakev,  pravil  klidně  jim: 
.Proč  posud  nepohřbena  žena  má? 
Hned  odneste  ji.  Odevzdejte  v  zem, 
co  zemi  patří.  Buď  jí  věčný  mír." 

Tak  pravil  Karel.  Podiv  nesmírný 
jal  všechny,  již  jej  mluvit  slyšeli, 
a  mezi  tím,  co  rakev  odnesli, 
za  ruku  Karel  Bemardina  vzal 
a  prosil  ho:  »Můj  druhu,  přisedni 


99 


sem  k  mému  loži !  Jsem  tak  unaven, 

a  sladce  se  mi  bude  dfímat  dnes, 

když  nad  mým  spánkem,  drahý,  budeš  bdít. 

Jak  osamocen  stojím  na  světě! 

Má  velkost' jako  strmá  skála  je, 

mně  teskno  takl  Však  šťasten  budu  teď, 

svou  velkost  s  tebou  budu  sdíleti, 

my  spolu  budem  vládnout  západu, 

a  uleveno  bude  tíží  mé." 

A  zraky  jeho  jako  v  Sllenstvf. 
jak  v  blouznění  horečně  svítily, 
až  Bemardlnu  stydla  v  žilách  krev, 
a  zdálo  se  mu,  prsten  pod  rouchem 
že  jako  zmije  prsa  hlodá  mu. 

Nad  císařem  se  sklonil  něm  a  bled; 
z  té  náhlé  lásky  taká  hrůza  šla, 
že  císařovu  přál  si  nenávist, 
a  přemýšlel,  jak  vyznati  by  měl 
svůj  smělý  čin  .  .  .  Však  Karel  usínal, 
a  ležel  posléz  v  hlubé  dřímotě  .  .  . 

Tu  Bernardin  se  vykraď  ze  síně 
a  zděšen  prchal  nocí,  svědomí 
mu  vyčítalo  loupež  spáchanou, 
a  plakal  u  jezera,  kamž  je]  krok 
byl  jeho  bludný  vedl;  rozjímal. 
Co  počíti?  Měl  prsten  vložit  zas 
do  úst  té  mrtvoly?  Měl  v  její  moc 
zas  Karla  dáti?  Měl  se  vyznati? 
Stud  bránil  mu,  však  jasno  bylo  mu, 


100 


že  kradené  té  přízně  zbavit  se 
čest  kázala  mu.  Rychle  prsten  vzal 
a  do  vln  Jezera  jej  ponořil, 
jež  pod  blednoucím  nebem  Jasniti 
se  začínalo  v  bílém  úsvitu.  — 

A  bylo  ráno.  Karel  vzbudil  se 
a  vida  Bemardina  v  síni  své, 
kam  od  Jezera  byl  se  vrátil  zas, 
naň  vlídně  hleděl  sic,  však  lhostejně 
a  pravil  mu:  .Já  o  tobě  dnes  snil, 
však  z  paměti  mé  ztratil  se  ten  sen." 

Pak  dal  se  mlčky  odít.  Smutný  byl 
a  řekl:  ,Jak  mi  úzko  v  síních  těch, 
po  šírém  toužím  božím  prostoru.  ** 

Sám  vyšel  v  kraj,  kam  cos  jej  pudilo, 
dál  lákala  ho  a  šel  dychtivě. 
Jak  kdyby  ztracený  chtěl  hledat  ráj, 
a  nesmírná  Jej  touha  tížila. 
V  tom  vyšel  ze  skalního  bludiště 
a  před  ním  v  slunci  modré  Jezero 
se  čeřilo,  kde  bílé  lekníny 
se  houpaly  na  vlnách  šplounavých, 
kde  na  březích  se  stromy  klonily, 
pít  Jak  by  chtěly  z  vod  těch  blankytných, 
kde  rákosí  tak  sladce  šeptalo  .  .  . 
A  kolem  strmé  skály  strměly 
Jak  obruba,  a  slunce  zlatilo 
tvář  Jejich  zrytou,  modrým  koupalo 
Je  světlem,  amethystným  přídechem 

Zejar :  Spltj  XIX.  8 

101 


a  jasem  rfižovým,  a  nad  nimi 
pluk  veliíých  ptákfl  tiše  vesloval, 
a  Ješté  výše  plula  oblaka 
a  vrhala  své  stíny  vodám  v  klfn, 
jak  v  jasnou  mysl  vážná  myšlénka 
svfij  přemítavý  ztápí  snivý  Ser  . . . 

Tu  rozpjal  Karel  v  Síro  náručí, 
zrak  jeho  vlh'  a  zvolal  rozechvěn: 
.Blud  byl  můj  celý  život!  Zjevil  teď 
mi  B&h,  co  pravé  Štěstí.  Samota, 
klid,  odloučení  pravým  rájem  jest! 
Já  našel  ráj  svfij  zde,  zde  zfistanu. 
Od  sebe  vrhám  žezlo,  korunu, 
to  jezero  jest  celým  světem  mým, 
zde  žíti  chci,  zde  blaze  zemříti.* 

A  klek'  na  břehu,  líbal  vroucně  zem 
a  horkými  ji  máčel  slzami. 

Moc  žádná  od  té  doby  odtrhnout 
jej  nedovedla  od  těch  drahých  míst, 
a  nová  svízel  říši  hrozila. 
Trůn  osiřel  a  marně  prosili 
jej  věrní  jeho,  aby  pomněl  přec, 
na  které  místo  Bfih  jej  postavil 
a  jaká  jeho  jesti  povinnost: 
Jen  v  modré  vlny  zírat  jezera 
chtěl  Karel  stále  v  touze  dumavé, 
něm  v  blouznění  naslouchal  lhostejně 
o  nových  zpourách,  zmatcích,  převratech 


102 


Zem  celá  v  smutku,  v  bolu  úpéla 
a  nikdo  vfce  rady  nevédél, 
a  nikdo  nedovedl  vysvětlit 
si  náhlou  zménu  v  mysli  Karlově, 
jen  Bemardinu  bylo  Jasno  vše, 
on  uhodl,  že  pouze  čaromoc. 
Již  onen  prsten  tajil,  zpfisobit 
to  mohla  zlo,  v  zoufalosti  své 
si  předsevzal,  že  ť&\  zachrání 
neb  zhyne  v  spoustě  vod  těch  hlubokých. 
Svou  duši  Bohu  vroucně  poručil 
a  do  tůně  se  vrhl  bezedné, 
na  onom  místě,  kde  byl  pohroužil 
ten  prsten  osudný  —  a  v  propasti 
Bůh  chránil  jej,  a  jeho  andělé 
ho  vedli  tam,  kde  v  písku  zasypán 
hrou  chvějných  vod  ten  ležel  talisman. 

Prch'  nyní  Bemardin  a  vyhledal 

ve  Cáchách  Turpina  a  před  ním  klek' 

a  pověděl  mu  vše,  svůj  divný  sen, 

svou  loupež,  náhlou  přízeň  císaře, 

své  pokání  a  zázrak  patrný, 

jímž  Bůh  mu  opět  prsten  nalézt  dal. 

•Ó,  vezmi,"  prosil,  .klenot  příšerný 
a  zbav  mě  tíže,  která  kruší  mě! 
Na  světě  širém  není  člověka, 
jenž  přízně,  kterou  čar  ten  vzbuzuje, 
tak  použije  k  blahu  křesťanstva, 
jak  ty,  ó  svatý,  velký  biskupe  1" 


103 


Však  Turpin  hlavou  z|itřás'  zamyšlen 
a  pravil:  »Nen{  Bohu  třeba  čár, 
a  bez  kouzel  on  řfdf  svčta  béh. 
Znám  jedno  srdce,  které  láskou  mře, 
a  tomu  onen  čar  by  lékem  byl, 
chci  zkoušeti  Je,  zdali  odolá 
tak  lákavému  hříchu,  dokáže, 
zda  hodno  jesti  sdflet  osudy 
s  tím  mužem.  Jejž  byl  zvolil  Hospodin 
pro  velké  cfle,  ač  jej  podrobil 
též  slabostem.  Jak  lidi  ostatní." 

Tak  pravil  biskup,  prsten  uschoval 
a  druhý  den  se  vydal  na  cestu 
do  kláštera,  kde  posud  truchlila 
nad  ztrátou  Karla  jeho  nevěsta. 
Do  rukou  jejfch  dal  ten  talisman 
a  pravil  j(:  »Ted  Karel  vrátí  se 
zas  k  nohám  tvým  a  skončen  smutek  tvflj 
Ty  zachráníš  jej,  zachráníš  též  nás." 

Tu  usmála  se,  avšak  bolestné, 
a  řekla:  ,Ano,  já  vás  zachráním, 
a  k  povinnosti  Karel  vrátí  se, 
tak  doufám  pevné,  ne  však  k  lásce  své 
ta  mrtva  jest  a  nevzkřísí  ji  čar." 

A  zatím  Karel  z  pustin  jezemích 
na  bystrém  koni  spěchal,  nesmírná 
jej  náhle  touha  jala  uvidět 
zas  Galénu,  svou  luznou  nevěstu, 
a  nedaleko  Cách  na  cestě  své 


104 


]i  zastihl  v  prflvodu  biskupa. 

a  slyše  teď,  že  Jela  jemu  vstret, 

tak  zvolal  vášnivé:  «Ó,  Turpine, 

hleď,  láskou  mru,  ó,  spo]  nás  na  místě! 

Buď  její  svolení,  neb  moje  smrt.* 

Zrak  Galény  se  zamžil  slzami, 
a  srdce  zabolelo  steskem  jí, 
a  žalovala  uvnitř:  .Bože  můj, 
proč  mluví  tak  jen  kouzly  omámen?* 
Však  potlačila  vzdechy,  pravíc  mu: 
.Jeď  se  mnou,  pane,  do  Cách,  odpovím 
ti  určité  na  slova  vášnivá 
před  fontánem,  jenž  tryská  kypící 
ze  zemé  před  palácem  mramorným, 
kde  trůn  tvůj  stojí,  visí  koruna." 

A  Karel  poslušné  do  mésta  jel, 
kde  veškerý  byl  teď  dvůr  shromážděn 
a  tři  sta  biskupů  na  porady 
se  bylo  sjelo;  porad  účel  byl, 
jak  léčit  Karla  z  dumy  chorobné, 
a  nyní  v  prostřed  říše  velmožů 
svou  žádost  knéžné  Karel  obnovil 
a  o  své  lásce  blouznil  vášnivé. 

A  s  vážnou  důstojností  Galéna 
před  tváří  všech  mu  takto  pravila: 
„Ty  myslíš,  velký,  mocný  císaři, 
že  láskou  ke  mné  planeš  nesmírnou. 
Klam  je  tvá  vášeň,  jako  byla  klam, 
když  Urgelu  jsi  luznou  miloval 


105 


až  za  práh  smrti,  v  bludu  šíleném, 

klam  bylo  tvoje  náhlé  přátelství 

pro  Bernardina,  klam  to  toužení, 

jež  k  Jezeru  té  v  skalách  poutalo. 

Ty  kouzlům  podléhal  Jsi  strašlivým. 

Znáš  prsten  ten?  Tof  zrádný  tadisman. 

Jenž  v  porobu  té  temných  mocí  veď, 

když  samovolné  šíj  Jsi  nastavil. 

V  mou  ruku  pad'.  Vrhám  Jej  v  horký  proud, 

zde  v  léčivý  ten  pramen,  jemuž  Bflh 

dal  vytrysknout  před  samým  domem  tvým, 

dar  milosti.  Tam  zhyne  čaromoc! 

Hleď  kolem  sebe.  Tam  tvůj  stojí  trůn, 

tam  visí  svatá  tvoje  koruna, 

to  symboly  Jsou  cílů  velikých, 

pro  které  svétů  Pán  té  vyvolil. 

Od  nich  té  peklo  lákat  chtélo  Jen, 

a  byl  Jsi  slabý  Jako  nemluvné, 

ty  reku  velký,  velký  vladaři! 

Když  od  Boha  Jsi  odvracoval  tvář, 

tu  síla  tvoje  byla  třtinou  Jen  I 

Ó,  vrat  se  Bohu,  mužem  budiž  žasl 

Nech  Jiným  lásky  sladké  toužení, 

a  konej  činy,  které  Jméno  tvé 

tam  mezi  véčné  hvézdy  zapíšou  .  .  • 

Buď  s  Bohem  teď.  Já  opét  odejdu, 

a  stín  můj  na  tvůj  práh  už  nepadne. 

Už  nikdy  víc.  Však  bez  trpkosti  ]du» 

a  Bohu  vždycky  budu  dekovat, 

že  dopřál  mi,  by  slabá  ruka  má 

ti  spásu  nesla,  když  Jsi  zabloudil." 


106 


Tak  končíc  vrhla  prsten  čarovný 
do  fontánu,  kde  v  prach  se  rozpad'  hned. 
Však  Karel  zvolal:  .Slabá  ruka  tvá, 
ó  Galéno  má,  silné  srdce  však, 
a  čisté,  jako  křišfal  průhledný! 
Nuž,  budu  opět  mužem,  rekem  zas. 
Jak  pravila's,  však  silné  milovat 
a  vémé,  čisté  muži  plíslušf. 
S  mých  zrakfl  bélmo  padá!  Žádný  čar 
ted  nevede  mé  v  bludy  pekelné! 
Mé  Jfmá  andél  Boží  za  ruku 
a  vede  mé,  hleď,  piímo  k  nohám  tvým 
a  káže  mi,  bych  klekl  před  tebou! 
Hleď,  bez  vášné,  však  dojat  hluboce, 
Já  vznáším  k  tobé  ruce,  odpovéz, 
zda  odpouštéti  křivdu  dovedeš, 
zda  zbloudilému  lásku  svou  chceš  dát?' 

Tu  síly  nemela,  by  mluvila, 
však  ruce  obé  vstříc  mu  natáhla, 
a  slzy  Její  jako  v  máji  déšf 
se  lily  na  tvář  v  blahém  úsmévu. 

Jal  liliové  ruce  v  ruku  svou 
a  táh'  Ji  k  sobe,  mocným  ramenem 
Ji  pozveď,  na  trůn  zlatý  postavil 
a  zvolal:  .Ejhle,  strážný  andél  váš, 
a  moje  spása!  Všech  nás  královna  I  ** 

Tu  nebylo  už  konce  radostí, 
a  všechny  zvony  v  Cáchách  zázrakem 
se  daly  do  zvonéní  slavnostné. 


107 


Tak  bezmocným  se  stal  ten  temný  čar, 
Jenž  Karla  vlekl  v  sfté  příšerné 
té  démonické  lásky  nesvaté, 
jež  Jeho  byla  hříchem  velikým, 
tím  hříchem,  z  néhož  knězi  zpovídat 
se  zdráhal  vždy,  až  Bůh  Jej  přinutil 
tím  Uštem,  který  anděl  Gabriel 
nes'  Jeho  zpovědníku  .  .  .  Pykal  pak 
ve  slzách  trpkých,  dlouhým  strádáním* 
a  poskvrnění  smazal  lítostí. 
A  přece  opět  hřešil  pýchou  pak, 
když  Blanciflóru  k  sňatku  přinutil, 
v  němž  lásky  nebylo,  tu  lilijovou, 
tu  luznou  dívku,  která  nade  vše 
Jej  milovala  láskou  sesterskou 
a  strastnou  pouf  do  pustin  konala, 
do  lesů  bretonských,  by  smířila 
u  hrobu  světce,  Jejž  už  za  živa 
Jak  bratra  milovali  andělé, 
hněv  Boží  vzešlý  pro  ten  velký  hřích, 
Jejž  nechápala  v  nevinnosti  své.  — 

Bez  obuvi  a  v  hávu  smutečním 
se  Blanciflóra  dala  na  cestu. 
Jen  pěti  provázena  družkami, 
Jež  z  lásky  k  ní  se  odhodlaly  jít 
do  krajin  nebezpečných,  divoká 
kde  dravá  zvěř  a  živly  řádily, 
kde  přízraky  se  nocí  míhaly 
a  loupežný  se  toulal  mnohdy  lid. 

Pout  byla  dlouhá  zemí  bretonskou* 
tou  tajeplnou.  Lesy  hluboké 


108 


se  táhly  k  mofi  až,  vždy  bouřnému, 
a  pláně  vřesem,  trním  porostlé, 
z  nichž  zadumány  čněly  balvany 
jak  trosky  rozbouraných  hradů,  mést, 
se  v  mlhách  v  nedozírno  ztrácely. 
Však  v  dáli  mnohdy  věže  vysoké 
se  k  nebi  pjaly,  zámky  na  skalách 
a  kláštery  se  modrem  bělily, 
a  tiché  vísky  v  sadech  kvetoucích 
ve  slunce  třpytu  sladce  dřímaly. 

Le6  hradům,    městům,  vískám  hostinným 
se  Blanciflóra  vyhýbala  vždy, 
a  cestu  svou  jen  tmění  hledala 
tou  nejhlubší  a  hluchou  pustinou, 
kde  za  podušku  kámen  sloužil  jí, 
a  za  pokrm  jen  plané  ovoce. 
Tak,  stále  modlíce  se,  kráčely 
ty  panny  samotami  bez  bázně. 
A  konečně,  až  k  smrti  znaveny, 
na  Sírou  vyšly  pláň,  kde  kapradin 
se  moře  vlnilo  a  dubů  šum 
kde  prastarých,  jak  čamý  věštců  zpěv, 
se  brzy  bouří  vlnil,  brzy  zas 
jak  duchů  šepot  v  trávách  dozníval. 
A  v  dlouhých  řadách  šedé  balvany 
až  do  vrcholku  dubů  strměly, 
tak  příšerné  v  své  němé  záhadě. 
To  hroby  byly  druidské,  oltáře, 
kde  bílé  kněžky  noži  zlatými 
za  lunných  nocí,  v  dobách  minulých, 
ve  hrudích  lidských,  v  svatém  šílenství. 


109 


svých  bájných  bohfl  víili  hledaly  .  .  . 

Ty  nivy  smutek  kryl  Jak  závojem, 

Jak  truchle  sny  cos  krajem  vleklo  se 

a  v  prostřed  pohanských  těch  památek, 

těch  někdy  krví  krutě  zbrocených, 

se  starý  klášter  rozpadávati  v  rum, 

v  němž  zbudován  byl  onen  světce  hrob, 

Jejž  Blanciflóra  zbožně  hledala. 

Stál  sarkofág  ten  v  pustém  kostele, 

jenž  klenby  neměl  ani  střechy  víc, 

dub  z  podlahy  tam  rosť  a  do  oken, 

v  nichž  Ještě  mnohé  zbytky  dávných  skel 

se  blýštily  Jak  drahé  kameny, 

bříz  mladých  svěží  větve  šuměly, 

a  dlouhá  vlákna  mechu  šedého 

Jak  stříbrotkaná,  vzácná  záclona 

vchod  bez  dveří  stínila  zvětralý. 

Noc  byla  vzešla,  šerá  Jako  vlk, 
když  Blanciflóra  došla  s  družkami 
na  konec  pouti  své,  a  všedše 
do  zříceného  chrámu,  rozžehly 
teď  tiše  panny  svíce  svěcené 
a  kolem  hrobky  postavily  Je, 
a  Banciflóra  hymnu  zapěla 
a  kráčela  pak  vzhůru  po  stupních, 
Jichž  vedlo  pět  až  k  rakvi  kamenné, 
na  Jejímž  víku  obraz  vytesán 
byl  světce  tak  ve  věrné  podobě. 
Jak  v  hrobě  spal.  Na  prsou  skříženy 
měl  suché  ruce,  oči  zavřené 
do  hloubi  důlků  byly  zapadlé. 


110 


a  výraz  tváře  mluvil  zřetelné 
o  vítězství  nad  télem  smrtelným 
a  o  vidinách  v  lůně  věčnosti. 

Ty  ruce  Blanciílóra  v  pokoře 
a  v  úctě  svaté  třikrát  líbala, 
pak  klekla  do  prachu  a  kolem  nf 
se  na  zem  vrhly  družky  pobožné 
a  sborem  vysílaly  chvalozpěv 
ku  Bohu  velký,  Jenž  ]e  vedl  sem 
bez  úrazu.  Tak  vroucí  vzdaly  dík. 

Zpěv  jejich  čistý  jako  stříbra  zvuk 
se  k  nebi  nes'  a  s  šelestěním  trav 
van  větru  nočního  a  stromu  šum 
se  mísil  v  sladké  jeho  vlnění, 
a  zdálo  se,  jakoby  celá  step 
se  s  nimi  modlila  a  zpívala, 
i  starý  kostel,  zpola  sesutý, 
byl  jeden  zvuk,  neb  všude  ozvěna 
se  probouzela  v  šerých  zákoutích 
a  jako  ze  sna  v  souhlas  zvučela. 

Tak  zaníceny  děvy  modlitbou 
svou  byly  hlubokou,  že  upjaté 
na  nebe  zraky  jejich  viděti, 
co  kol  se  zatím  dalo,  nemohly. 
Step  celá,  posud  hluchá,  oživla, 
však  životem,  jenž  horším  smrti  byl: 
Jak  hrobních  desek  břímě  kamenné, 
se  prokletí  staleté  valilo 
při  čistém  hlaholu  těch  svatých  hymn 


111 


z  těch  slujf  podzemních,  z  téch  hlubých  blat, 

kde  popel  knéžek,  čarodéJník& 

tlel  nesvatý  a  Jejich  obétí, 

a  mátohy  se  draly  na  povrch, 

vzduch  jimi  hustý  byl  a  mrazivý, 

a  jaiko  mračno  nes'  je  chladný  van, 

a  po  stopě  jich,  krví  páchnoucí, 

se  dravé  šelmy  lesů  plížily, 

a  kostelík  jak  v  moi4  ostrov  stál 

v  té  dvojí  hrůzy  šerém  přívalu. 

A  děvy  netušíce  zpívaly  — 
však  ponenáhlu  hlasy  zmlkaly, 
jen  BlanciflólHn  pěti  nepřestal, 
ač  viděla  ted  též  co  ostatní, 
jichž  zmocňoval  se  úžas  nesmírný, 
děs,  jež  jim  bílá  hrdla  zužoval 
jak  pěstí  kamennou  ...  Co  viděly ! 
Byl  celý  kostel  bledých  příšer  pln, 
stín  za  stínem  byl  vklouzl  portálem, 
od  hlavy  k  patě  v  příkrov  halený. 
Zrak  videm  zastavoval  v  žilách  krev 
a  tlukot  srdce,  vlasy  zježoval  — 
a  smutný  byl  jak  noc,  v  níž  shasíná 
hvězd  svaté  světlo.  Mráz  jim  vanul  z  úst, 
a  blíž  a  blíž  se  tiše  ploužily 
a  vztahovaly  ruce  bez  pleti. 
A  za  nimi  se  vlci  vkrádali 
a  vyli  kolem  poutnic  hladově. 

Na  první  stupeň  stoupal  příšer  dav 
a  družky  Blanciflóry  zmíraly. 


112 


a  v  strachu  tváf  si  rouchem  halily, 
smrt  čekajíce.  Blancifióra  však, 
ač  dés  Ji  jímal,  dále  zpívala, 
neb  byla  slíbila,  že  třikráte 
u  hrobu  svčtce  hymnu  posvátnou 
za  bratra  svého  vroucné  zazpívá, 
a  v  duchu  Boha  nyní  prosila, 
by  nezasáhla  dřív  ji  hrozná  smrt, 
než  vyplní  svůj  slib,  a  její  hlas, 
ač  třásl  se,  přec  dáie  čisté  znél .  •  • 


Na  druhý  stupeft  vlci  plížili 
se  krvelační,  bledé  přízraky 
na  třetím  stály,  ruce  zvedaly 
a  zíraly.  Jak  duje  smrtný  mráz. 
Na  čtvrtém  stály  teď  a  na  pátém 
smés  strašidel  a  Selem  divokých 
už  tésnala  se,  havét  posupná 
a  za  roucho  už  velký,  šerý  vlk 
bral  Blanciflóru,  která  poslední 
teď  slovo  hymny  byla  dopéla  • .  • 
Slib  její  splnén  byl  a  umříti 
se  nebála,  když  Bflh  tak  dopustil. 
Na  prsa  bílé  ruce  složila, 
a  horký  cítila  už  vlka  dech, 
a  mrazný  cítila  už  mátoh  van 
na  zbledlé  tváři  —  v  tom  se  na  hrobe 
ten  vytesaný  svétec  posadil 
a  oči  otevřel  a  kovovým 
dél  hlasem:  , Amen  I'  na  tu  modlitbu, 
jíž  dozvuk  zmíral  v  pustém  kostele  . « • 


113 


Tu  zmizely  ty  děsné  příšery 
]ak  tenký  dým  a  vlci  prchali, 
a  na  svou  desku  socha  padla  zpět, 
zrak  ]ejf  zavřel  se  a  na  prsou 
se  ruce  opět,  suché,  skřížily. 

Step  opět  byla  tichá  v  dřímotě 
a  z  šerých  nebes  luna  vyplula 
a  světlo  bylo  kolem  stříbrné 
a  v  sladké  záři,  starým  portálem, 
skrz  dlouhá  vlákna  mechu  šedého 
cos  zasvitlo  ]ak  zákmit  čamých  hvězd, 
a  rytíř  ve  stříbrném  brnění 
na  bílém  koni  pod  portálem  stál, 
zjev  ]ako  andělský,  a  s  podivem 
na  dívky  zřel,  Jež  kolem  klečely, 
a  na  ni,  která  bílá,  vysoká, 
ve  tmavém  rouše,  s  vlasy  zlatými 
u  hrobu  světce  stála,  světice. 
Slez'  rytíř  s  koně,  klekl  před  ní  v  prach 
a  hleděl  beze  slova  v  Její  zrak, 
Jenž  plný  byl  rajského  vidění. 

A  němi  byli  všichni  na  chvíli, 
až  svatá  záře  v  očích  hasla  Jí, 
neb  únava  se  dívky  zmocnila, 
že  klesala  ...  On  v  náručí  Ji  chyť, 
a  pravil  vážně:  .Sladká  paní,  mluv, 
kdo  Jsi  a  co  tě  vedlo  v  tuto  poušf? 
Mně  kázal  sen,  bych  v  tyto  trosky  Jel, 
Já  holubici  viděl  zmírati 
ve  spárech  šelem,  hlas  mne  pohádal, 


114 


bych  ku  pomoci  rychle  přispěl  ]í. 
Na  koně  seď  jsem,  Jel  a  mrákotou 
té  hlubé  noci  zpěvy  slyšel  jsem, 
jak  sbor  když  pěje  čistých  andělfi, 
a  Jeden  hlas,  nad  všechny  nejsladší, 
mi  vnikal  v  duši,  k  slzám  dojal  mne, 
však  náhle  ztich',  když  koně  mého  krok 
u  prahu  stál .  .  .  Teď  kaž,  co  činit  mám/ 

A  Blanciflóra  v  náhlé  důvěře 
o  rámě  jeho  podpírala  se 
a  pravila:  ,Mne  v  poušť  tu  vedl  slib, 
pout  konala  jsem  dlouhou,  modlitbu 
B&h  vyslyšel  mout  zázrak  učinil, 
a  spasil  mě  a  věrné  družky  mé. 
Teď  poslal  tebe.  Znáš-li,  pane,  krov, 
jenž  pohostinně  přijmout  by  nás  chtěl, 
6,  veď  nás  tam  I  Mé  družky  únavou 
již  klesají,  a  sama  chtěla  bych 
u  krbu  sednout,  slib  když  vyplněn.* 

Děl  rytíř  tiše:  , Jeden  blízko  krov, 
pod  který  zvu  tě  s  vřelou  radostí, 
hrad  otců  mých.  Ty  nepohrdneš  jím?" 

A  ona  usmála  se  v  odpověď, 
a  ved   ji,  na  koně  posadil 
a  bílou  nocí  jela,  beze  slov 
za  uzdu  veda  koně,  vedle  šel, 
a  pomalu  za  nimi  družky  teď 
bez  bázně  kráčely  a  v  důvěře. 
Veď  lytíř  krajinou  je,  koupanou 


115 


Jak  stříbrem,  luny  svitem;  vlnila 
se  pláň,  a  v  dáli  Jako  přeludy 
se  hory  tměly  v  šedém  obzoru, 
a  nivami  se  řeka  kmitala 
Jak  mléčná  dráha  luhem  nebeským. 
Mír  hluboký  vše  Jímal,  sladký  sen 
na  tváři  země  Jako  úsměv  byl, 
a  v  srdce  vSechna  kanul  balsamný 
a  krásný  klid. 

Teď  podél  řeky  šlí, 
šum  Její  zdál  se  noci  šepotem, 
a  kdesi  v  stínu  klapal  starý  mlýn, 
a  ruchem  vlnek,  hvězdně  kmitavých, 
loď  plula  tiše,  plachty  dmuly  se, 
a  byla  vážná  Jako  zjevení. 

Ty  známky  přítomnosti  člověka 
v  tom  kraji  nadpozemsky  slavnostním 
cit  budily  milého  sdružení, 
a  Blanciflóře  blaze  bylo  tak, 
Jí  zdálo  se,  že  mladý  rytíř  zpět 
Ji  v  život  veď,  od  chmurných  hrobu  hrůz, 
a  srdce  Její  tiše  dělo  Jí: 
.Jak  sladce  životem  bys  kráčela 
po  Jeho  boku,  Jako  nocí  teďl* 

Nach  polil  Její  tvář  a  lekla  se 
a  hlavu  sklonila.  V  tom  rytíř  děl: 
„Hle,  sladká  paní,  dům.  Jenž  čeká  tě.* 

Stál  velký  zámek,  šedý,  zvětralý 
a  věky  ohlodaný  na  stráni 


116 


u  prostřed  houšti  dubů  prastarých 
a  porouchaných  vichry,  bouřemi. 
Most  spuštěn  byl  a  vrata  dokořán, 
a  z  dlouhé  řady  oken  vysokých 
se  světlo  lilo  loučí  hořících 
ve  svícnech  ze  železa  ukutých, 
a  velký  oheň  v  krbu  plápolal 
a  modrý  dým  se  valil  z  komína. 

Veď  rytíř  dívku  v  prostou,  nízkou  síň, 
kde  kmeti  seděli  a  stařeny 
u  ohně  v  dlouhé  řadě  za  stolem. 
Ti  mlčky  vstali,  mlčky  klonili 
se  před  hosty,  pak  zase  usedli, 
a  zdálo  se,  že  v  hlubou  dřímotu 
se  nořili;  byli  Jak  kamenní. 

A  rytíř  Blanciílóru  ku  křeslu 
veď  uctivě,  nad  nímž  byl  baldachýn, 
už  vetchý,  z  blankytného  hedvábí, 
znak  byl  v  něm  vyšit:  loď  a  plamefták. 
Pod  ptákem  slovo  stálo:  , Miluji*, 
a  pod  lodí  se  slovo  .Doufám"  čtlo. 

Když  dívky  zrak  tam  utkvěl  zamyšlen, 
děl  rytíř:  ,Paní  moje,  vítám  tě 
pod  střechou  rodičů  mých  zemřelých. 
Jsem  sám  a  sirý  Jsem  a  poslední 
Již  svého  rodu.  Bažin  z  Hingantu, 
má  paní,  zvu  se.  Chůd  a  prostý  Jsem, 
měj  shovívavost  s  námi,  s  domem  mým 
a  se  mnou." 

Z&jv  :  Spisy.  XDC  9 

117 


Odpovědi  nečekal 
a  zmizel  ze  siné,  za  krátko  však 
se  opět  vrátil  Bažin  z  Hingantu 
a  pokrm  planeš'  v  míse  veliké 
a  číše  dřevěné,  vše  postavil 
na  velký  stfil,  pak  pravil:  .Paní  má« 
vše  přináším,  co  poskytuje  dům. 
Bůh  žehne]  pokrmu,  Jenž  sflu  dát 
má  opět  tobě  a  všem  hostům  mým.* 

Klek'  před  ni.  Vzala  z  mfsy  krmu  6ást 
a  pohár  vody,  družkám  dala  též, 
a  vděčně  v  Jeho  zraky  hleděla, 
Jež  před  ní  klopil  v  úctě  veliké. 
A  tiše  Blanciflóra  děla  si: 
•Sto  pážat  někdy  čeká  na  pokyn 
můj  v  domě  mého  bratra,  ve  zlatých 
mi  nesou  misách  pokrm,  nikdy  však 
tak  nebyla  Jsem  Bohu  povděčna 
za  chléb  Jak  dnes!  V  té  síni  doma  být 
bych  chtěla  nízké,  čoudem  zčernalé  I* 

Nach  polil  znovu  luznou  Její  tvář 
a  chtěla  sklopit  zrak,  však  nemohla 
Jej  od  Bažina  odtrhnout,  Jenž  teď 
ke  kmetům  šel  a  sivým  stařenám, 
by  sloužil  Jim  v  pokoře  uctivé. 
Jak  cherub  zdál  se,  stříbro  brnění 
Jak  září  odívalo  postavu 
tu  vysokou  a  štíhlou,  vlasů  proud 
mu  plavých  plynul  měkce  na  prsa, 
neb  přilbu  byl  u  vchodu  odložil, 


118 


a  bylo,  Jak  by  zlatý  slunce  svit 
mu  linul  přes  čelo  až  k  obočí, 
pod  Jehož  stínem  v  dívčí  čistotě 
zrak  Jeho  snil,  hvězd  siných  kmitání. 

Šel  k  dívce  nyní  zpět  a  opodál 
na  nízký  podnož  seď  a  pokrm  vzal, 
Jejž  ona  podala  mu  na  vzájem. 
Pak  pravila  mu:  .Pane,  odpust  mi, 
když  otázka  má  zdá  se  zvědavou. 
Tys  pravil  mně,  že  sám  a  sirý  Jsi, 
a  přece  tolik  vidím  příbuzných 
v  tvém  domě.  Či  Jsou  hostmi  Jako  Já?* 

,Ti  rodičům  mým  někdy  sloužili," 
Jí  na  to  děl,  „a  proto  sloužím  teď 
Jim  z  vděčnosti.  Jsem  chůd  a  opuštěn 
a  Jinak  dluh  svůj  splácet  nemohu. 
Já  prosil  Je,  by  bděli  v  modlitbě, 
až  s  hostem  vrátím  se.  Jejž  poslal  Bůh.* 

To  slovo  hluboce  Ji  dojalo, 
však  mlčela  a  on  Jí  tiše  řek': 
„Jdi  na  své  lůžko,  paní,  odpočiň." 

A  ze  stařen  tu  Jedna  vstala  hned 
a  vedla  Ji  a  družky  v  ložnici, 
kde  postel  stála  z  dubu  tesaná, 
kde  Bazinova  matka  spávala, 
než  smrt  Ji  v  spánek  věčný  uspala. 

Noc  celou  Blanciflóře  zdálo  se 
o  siných  Jeho  zracích  pokorných, 


119 


a  sotva  zora  v  r&žfch  vzplanula, 
ze  svého  lože  vstala,  spěchajíc 
do  houšté  starých  dub&,  omšená 
kde- stála  kaple,  nízká,  útulná 
a  skromné  k  zemi  čelo  klonící; 
v  té  Blanciflóra  ranní  modlitbu 
svou  konala,  pak  vyšla  pod  stromy, 
Jež  stříbro  rosy  s  korun  střásaly, 
a  pomalu  se  brala  hlubokou 
a  rozbrázdénou  cestou,  soumrakem, 
Jejž  v  klenbu  srostlé  duby  tvořily. 

Ta  cesta  vedla  v  slunnou  polanu, 
zář  růžová  šla  nyní  z  velkých  hrud, 
nad  nimiž  vzduch  se  třásl  průhledný, 
a  bledým  zlatem  rána  zbarvený, 
a  Jako  perleť  s  modrým  nádechem 
byl  širý  obzor,  stromy  v  polané 
se  stříbrošedé,  měkce  lišily 
od  hloubi  Jeho,  v  níž  se  nořily, 
a  zdály  se  olbřimé  chiméry, 
a  Ještě  dál  se  řeka,  kouřila, 
a  světlá  mlha,  kde  cos  rojilo 
se  Jako  bledé  Jiskry,  končila 
co  temnomodrý,  neurčitý  pruh: 
to  moře  bylo  .  .  .  Dívka  zírala, 
hruď  Její  neurčitou  radostí 
se  šířila,  a  pozvedala  zrak 
za  skřivánkem,  Jenž  do  výše  se  nes* 
Jak  zpívající  hvězda  zázračná, 
a  za  ním  Její  hledy  braly  se, 
když  náhle  dolů  z  nebes  nořil  se 


120 


v  trav  prales  hustý,  nad  nímž  kývaly 

svou  pyšnou  hlavou  v  květu  bodláky  . 

Tu  shlídla  z  dálí  velkou  postavu, 

za  pluhem  Jdoucí,  Jejž  táh'  bflý  kfiň, 

a  orající  roli  ubohou. 

To  Bažin  byli  Byl  Jako  andčl  zas 

8  tou  plavou  září  vlasfi  vlajících, 

a  celý  obzor  tvoNl  glorii 

nad  Jeho  zjevem  Jaro  dýšícím, 

tak  mužným  a  tak  dívčím  zároveft. 

A  Blanciflóra  sebou  nehnula 

a  v  stínu  skryta  stále  zírala 

Jak  čaromocí  Jata,  Jako  v  snu. 

Když  práce  posléz  byla  skončena, 
šel  Bažin  přímo  k  nízké  chaloupce, 
Jež  vetchá,  lišejníkem  porostlá 
se  pod  Jabloní  k  zemi  chýlila, 
tam  vešel  na  chvilku  a  vyšed  zas, 
na  koně  seď,  Jak  z  báje  vidina 
pak  na  okamžik  zdál  se  svítiti 
na  šedi  obzoru,  až  zapadl 
co  hvězda  v  temno  cesty  hluboké, 
Jež  přímou  čárou  vedla  do  hradu. 

Když  zmizel,  dívka  teprv  věděla, 
co  nitrem  Jejím  bylo  zmítalo. 
Jak  bolelo  Ji  srdce !  Chudý  tak 
byl  tento  rytíř  z  rodu  slavného, 
že  role  své  sám  musil  orati? 
Proč  bratr  Její,  císař  západu, 
Jej  do  Paříže,  k  dvoru  nevolal? 


121 


Proč  nechal  hasnout  starý  zde  ten  rod 
ve  chudobě?  Což  třeba  nebylo 
mu  bohatýrů  Bohem  nadšených? 

Tak  rozjímajíc  dívka  kráčela 
po  mezi  zelené  až  k  roli  té, 
kde  on  byl  oral,  sluncem  ozářen, 
po  Jeho  stopě  dále  potom  šla 
až  pod  Jabloň  k  té  staré  chaloupce. 
Tam  seděl  nyní  shrben  vetchý  kmet 
a  žena  Jeho;  když  Ji  viděli, 
hned  zvali  JI,  by  pod  strom  usedla, 
a  divili  se,  kde  se  vzala  zde. 
Když  slyšeli,  že  hostem  na  hradě, 
tu  zazářili  oba  radostí 
a  žena  řekla:  .Zdáš  se  andělem, 
ty  sladká  paní,  snad  tě  poslal  Bůh, 
bys  odměnila  čistým  srdcem  svým 
tu  velkou  Bazinovu  dobrotu, 
Jež  nezná  mezí.  Kristus  pouze  sám 
Jest  útrpnější  pána  z  Hingantul 
Hleď,  zoral  naše  pole  z  dobroty, 
když  viděl.  Jak  Jest  vetchý  ten  mflj  muž, 
Jak  slabá  já.  On  nezná  únavy, 
když  pomoc  může  skytnout  bližnímu. 
Bud  Jemu  požehnání  bez  konce  1" 

Tu  bylo  Blanciflóře,  Jak  by  hrud 
se  paprsky  jí  náhle  plnila, 
a  oči  klopíc  k  hradu  kráčela, 
a  tiše'  v  zmatku  sobě  šeptala: 
»Kéž  losem  mým  by  bylo  trávit  zde 


122 


••  "^^ 


v  té  samotě,  Jež  ráji  rovná  se, 
svfij  život  tomu  muži  po  bokul* 

Nach  kryl  J(  tvář  a  srdce  tlouklo  j(, 
a  výčitky  si  trpké  činila, 
neb  zdálo  se  Jf,  že  ten  tajný  vzdech 
byl  hříchem  proti  dívčí  skromnosti, 
a  za  trest  svůj  si  ustanovila, 
že  bez  odkladu  prchne  z  Hingantu. 
Šla  rychle,  Jak  by  rostly  perutě 
Jí  na  patách,  neb  měla  v  taji  strach, 
že  odkládajíc  přísný  rozsudek 
nad  sebou  vyřknutý.  Jej  nesplní. 

Tak  veSIa  udýchána  v  hradu  síA, 
kam  vcházel  Bažin  též,  a  zvolala: 
,Já  hledala  tě.  Prchla  únava 
a  silná  Jsem,  zpět  pout  svou  nastoupím 
v  dům  svého  bratra  •  .  .  Přijmi  vroucí  díkl* 

Zbleď  Bažin  smrtelně  a  odvětil: 
,Tak  rychle  z  mého  domu  odcházíš? 
Je  chudobný."   A  sklopil  plaše  zrak. 

Jí  lítost  srdce  prudce  schvátila 
a  žádala  si  říci:  .Na  věky 
zde  dlít  bych  chtěla  ..."  Avšak  mlčela, 
neb  pláč  Ji  dusil.  Pozveď  Bažin  zrak 
a  vida  v  očích  Jejích  dojmutí 
a  slzy  Její  sladce  výmluvné, 
se  štěstím  zachvěl.  Řekl:  ,Paní  má, 
do  domu  tvého  bratra  povedu 


123 


té  zpět,  neb  dopustiti  nemohu, 
bys  v  nebezpeč  se  znova  vydala.* 

.Pout  mi  jest  dlouhá/  řekla  blažena, 
»však  piijfmám  tvůj  průvod,  bratr  můj 
ti  bude  vděčen,  pane,  a  Já  též.** 

Jel  Bažin  tedy  s  nf  a  dlouhá  pout 
tím  snivým  tichým  krajem  bretonským, 
—  tou  zemí  hlubých  lesů,  luzných  niv, 
tou  zemí  samot,  stepí  zelených, 
tím  krajem  posvěceným  životem 
tak  velkých  světců,  krajem  mystickým, 
tou  vlastí  bohatýrů  pradávnou 
a  duší  prostých,  silných,  nadšených,  — 
se  zdála  Jim  tak  krátká  Jako  sen, 
a  přáli  si,  by  konce  neměla, 
neb  láska  v  srdcích  obou  vzcházela 
Jak  svaté  Jitro,  avšak  mlčeli 
a  hádali  Jen  v  zracích  blouznivých 
na  vzájem  sladké  svoje  tajemství. 

Když  nyní  posléz  věže  Paříže 
se  zjevovaly  třpytně  v  blankytu, 
tu  Bazinovi  dívka  pravila: 
,,Ty  netážeš  se,  kdo  mým  bratrem  Jest?" 

•Nač  tázati  se,"  řekl;  .povíš  mi, 
až  uznáš  za  dobré,  vždyt  povedu 
tě  v  Jeho  dům.* 

A  vjeli  do  města 
a  slyšeli,  Jak  zvony  slavnostně 


124 


v  chrám  zvaly  lid,  a  dívka  věděla, 
kde  v  tuto  hodinu,  v  tu  večerní 
vždy  Karel  býval,  ]ela  přímo  tam 
v  chrám  Matky  boží.  Vešli  pod  klenbu, 
kde  světlé  malby  v  záři  zlatých  lamp 
a  svíček  voskových  se  pestřily, 
tam  seděl  Karel  s  hlavou  vz^čenou, 
a  se  zrakem  tak  plným  výsosti, 
že  nikdo  patřit  nemoh'  v  jeho  jas, 
aniž  by  zraky  před  ním  ponížil. 
A  kolem  něho  paladinové 
Jak  strážní  stáli  nebes  andělé, 
meč  každý  v  ruce  měl  a  pochodeň, 
a  pacholata  v  rouchách  stí^íbmých 
lem  jeho  pláště  nesla.  Modrý  dým 
se  z  kaditelnic  zlatých  povznášel 
a  halil  Jako  v  oblak  majestát 
těch  velkých  zjevů.  Bažin  zašeptal: 
.Tof  Karel  sárh,  to(  císař  západul* 

A  Blanciflóra  řekla:  .Bratr  můj." 

Tu  Bažinu  se  zdálo,  nesmírná 
že  propast  zela  jemu  u  nohou 
a  všechny  naděje  a  všechny  sny 
že  Jeho  v  ni  se  střemhlav  řítily, 
a  smutek  zachvátil  Jej  hluboký. 
.Však  slova  neřek',  cítil  pouze,  hrob 
že  v  srdci  měl  a  zpěvy  nešporní 
mu  zněly  Jako  písně  pohřební. 

Když  dozněl  zpěv  a  ticho  zavládlo, 
šla  Blanciílóra  šerým  kostelem 


125 


v  svém  rouše  poutníčkem  a  opřena 

o  berlu  svou,  šla  přímo  k  císaři 

a  zvolala :-.,MuJ  bratře,  nemluví 

ti  žádné  v  srdci  matné  tušení 

o  návratu  mém?"  Karel  sebou  trh' 

a  oči  Jeho  jasně  zaplály, 

a  v  náručí  Ji  pevně,  pevně  Jal, 

a  líbal  Její  vlasy.  Šeptala: 

•Bůh  vyslyšel  mě!  Zázrak  učinil, 

teď  zajisté  že  smazán  ]e  tv&j  hřích  1* 

Pak  řekla  na  hlas:  .Bratře,  zavázán 
Jsi  velkým  díkem  muži  chrabrému, 
jenž  chránil  mne  a  k  tobě  veď  mě  zpět. 
Že  Jsem  tvou  sestrou,  rytíř  nevěděl, 
až  zde  v  tom  chrámě." 

Karel  vztyčil  se 
a  upřel  zrak  sv&J  Bazinovi  v  tvář, 
Jenž  v  stínu  stál,  a  císař  kynul  mu, 
by  blíže  šel.  a  řekl:  .Měj  můj  díkl- 
a  upřel  opět  zrak  svůj  sokolí 
na  bledou,  truchlou  Jinochovu  tvář. 
A  Bažin  pozveď  snivý.  Jasný  zrak 
a  hleděl  v  Jeho  oči,  skromně  sic, 
však  bez  bázně  a  volně  Jako  muž, 
a  vida  Karel,  že  tak  klidný  byl, 
že  oči  neklopil,  se  zarazil, 
stín  na  čelo  áe  klaď  mu,  úsměv  však 
mu  zůstal  na  rtech.  Řekl:  ,V  domě  mém 
Jest  nyní  tvoje  místo.' 


126 


Odcházel 
po  těchto  slovech,  on  a  Jeho  dvůr 
a  Blanciflóru  s  sebou  odváděl, 
a  v  pustém  chrámě  Bažin  zůstal  sám. 

Když  zmizela,  tu  bylo  Jinochu, 
Jak  by  mu  srdce  z  prsou  vyňali. 
To  tedy  konec  byl  těch  krásných  snů 
tam  v  stepích  plných  květů,  v  lesinách? 
Za  prázdnou  tedy  kráčel  vidinou, 
za  přeludem  tak  sladce  nebeským, 
byl  za  ním  bloudil  až  na  ráje  práh  — 
a  tam  se  brána  před  ním  zavřela! 
Teď  nezbylo  než  vrátiti  se  zpět 
a  pohřbít  sebe  a  ten  velký  žal 
v  tom  starém  hradě.  Jenž  teď  dvojnásob 
mu  drahý  byl,  neb  na  vždy  utkvěl  tam 
v  té  nízké  síni  obraz  čarovný. 
Jenž  blahem  Jeho  byl  a  zničením. 

Tak  neurčitě  Bažin  pravil  si  — 
však  odejíti  bylo  nemožné! 
Ji  zříti  z  dáli  třeba  občas  Jen, 
zvuk  hlasu  toho  slyšet  sladkého, 
to  Bazinovi  bylo  potřebou 
Jak  denní  chléb,  jak  slunce,  Jako  vzduch! 
A  když  mu  Karel  nabíď  druhý  den, 
by  zůstal  v  Paříži,  tu  neváhal, 
ač  na  domově  s  věrnou  láskou  lpěl. 
Tak  zůstal  tedy  Bažin  při  dvoře, 
a  láska  Jeho  každým  pohledem, 
ienž  z  oka  Blancifióry  na  něj  pad', 


vr 


mu  v  duši  vzrůstala,  a  beznaděj 
a  bol,  jejž  nesměl  slovem  odíti, 
mu  na  kořenu  žitf  hlodaly 
a  pomalu  jej  vlekly  hrobu  vstříc. 

Tu  stalo  se,  že  jednou  v  zahradách 
ji  potkal  k  večeru,  když  nad  stromy 
se  měsíc  vznášel  jako  tenkráte 
v  té  hrozné  noci  a  přec  blažené, 
když  poprvé  v  tom  pustém  kostele 
jej  shlídla  v  záři  stříbrné, 
po  zmizení  těch  strašných  přeludů. 

A  zastavila  se  a  pravila: 
9  Můj  pane,  dávno  s  tebou  mluviti 
jsem  přála  si!  Ó  rci  mi,  smutným  tak 
proč  stále  vidím  tě?* 

On  zmaten  stál 
a  v  duchu  sobě  pravil:  ^.Snášeti 
bol  nesmírný  mě  láska  učila, 
snad  dá  mi  sílu  snášet  největší: 
bol  rozloučení  na  vždy  I"  .  .  .  Nahlas  pak 
jí  odpověděl:  „Prostý,  víš  to,  jsem, 
a  touha  má  mě  láká  v  domov  můj, 
tak  prostý  jak  má  mysl.  Nemohu 
však  dříve  odsud,  než  ml  dovolíš.* 

A  sklopil  oči,  aby  nečetla 
v  nich  utrpení  jeho  bezedné. 
A  Blanciflóra  vzdychla  z  hluboká 
a  odvětila:  »Nuže,  nazpět  jdi 
v  ten  drahý  kraj,  o  kterém  sním  i  já." 


128 


A  oba  mlčeli,  neb  báli  se, 
by  neprozradili  své  tajemství, 
však  Blanciílóra  dřív  se  vzmužila 
a  hlasem  plným  slz  mu  pravila: 
•Dar  bych  ti  ráda,  pane,  poskytla, 
bys  s  sebou  vzal  ho,  na  mé  památku* 
6,  rci  mi,  Jaký?- 

Bazin  zaplanul 
tak  prudkou  láskou,  že  se  zdálo  mu, 
že  zemře,  slovem  neuleví-li, 
jen  jedním  třeba,  duši  ztrýzněné, 
a  pojav  její  ruku  zašeptal: 
,Ty  určilas  m&j  osud  na  věky! 
Pro  tebe  hynu  .  .  .  Nuže  dovol  ml, 
bych  jediný  jen  vtiskl  polibek 
na  ruku  tvou,  jenž  srdce  třímá  mé, 
a  budu  věčné  Bohu  děkovat, 
že  štěstí  ráje  dal  mi  na  zemi, 
a  nereptám,  že  mi  je  opět  vzal.* 

A  Blanciílóra  ruku  dala  mu 
a  slzy  její  hojně  pršely 
na  hlavu  jeho  k  ruce  schýlenou, 
a  posléz  těžce  v  náruč  klesla  mu 
a  stkala  mlčky,  plakal  mlčky  též, 
a  tak  se  tiše,  němě  rozešli. 

Však  druhý  den  se  v  síni  sešli  zas, 
když  Bažin  Karlu  říci  právě  chtěl, 
že  odhodlán  jest  domů  vrátit  se. 
Když  z  nenadání  tak  se  viděli. 


129 


tu  zapomněli  kolem  celý  svět 

a  v  oné  chvíli  císař  zahlídl 

zrak  Jejich  blouznivý,  a  v  nesmírné 

své  pýše  vzplanul  hněvem  šíleným, 

a  nepátraje  dále  přinutil 

svou  plachou  sestru  brzy  ku  sňatku 

a  uvrh'  do  neštěstí  Bažina 

ve  slepém  záští .  • . 

Vše  to  stalo  se 
rok  asi  před  tou  nocí  podivnou, 
v  níž  císaři  archanděl  Gabriel 
tak  přísné  kázal,  aby  s  lůžka  vstal 
a  v  tmavé  noci  loupež  páchat  šel, 
a  nyní,  když  v  tom  šumném  lese  stál 
a  Bohu  pravil:  .Který  tresceS  hřích 
mfij  nevědomý?  Pýcha  nesmírná 
Jen  m&že  pokoření  zasloužit 
tak  velikého"  ...  tu  se  silně  lek' 
a  svědomí  mu  hlasně  volalo: 
«Na  sestru  svou  si  vzpomeň  ubohou, 
na  Blanciílóru,  lilji  zlomenou, 
a  na  Bažina  pomni  z  Hingantu!  ..." 

V  tom  okamžení  duněl  koně  krok 
po  hustém  mechu,  v  záři  měsíce 
oř  černý  ze  stínů  se  vyřítil 
a  Jezdec  v  temném  rouše  na  Karla 
tak  zvolal  hlučně:  ,StůJ  a  pověz  mi, 
kdo  Jsi  a  co  zde  hledáš  v  samotě  1* 

Děl  klidně  císař:  „Jaké  právo  máš 
se  tázati?  Své  Jméno  nepovím." 


130 


A  tasil  meč,  tak  rytfř  u61nil 
a  sko611  s  koné:  Rány  duněly 
teď  tichým  lesem,  Jiskry  skákaly 
Jim  z  břitkých  zbraní,  ale  Karlflv  meč 
byl  silnéjfif  a  ve  dvé  roztHStil 
Jak  tiUnu  čepel  sokfiv,  zároveň 
po  kluzkém  mechu  cizf  rytfř  sjel 
a  padl  Karlu  k  nohám,  bezbranný. 
Klek'  na  prsa  mu  cfsař  volaje: 
i,V  mé  ruce  dán  Jsi,  žití  tvé,  tvá  smrt 
na  vfili  visí  mé,  na  rozmaru! 
Své  Jméno  rci  mi!  Cdkud  pocházfi?" 

Strh'  přilbici  mu.  Plavých  vlasů  proud 
se  hrnul  Jako  zlato  do  mechu, 
a  krásný,  bledý,  smutný  obličej 
ve  třpytu  plné  luny  zjevil  se, 
a  Karel,  poznav  soka  svého  tvář, 
se  zarazil,  však  přemožený  Jal 
se  takto  mluvit:  ,Nuže,  dokonej 
SVŮJ  úkol  krvavý,  ty  neznámý. 
Jenž  tvář  svou  kryješ  hledím  spuštěným. 
Buď  kdokoli,  buď  třeba  zločincem, 
v  mých  prsou  ocel  tvá  Jest  vítána, 
smrt  Je  mi  spásou,  život  mučením! 
Kdokoli  Jsi,  slyš  velkou  žalobu. 
Již  proti  lidem,  světu  povznáším 
a  k  nebi  volám.  Křivda  nesmírná 
se  děla  mi,  a  křivdu  spáchal  ten. 
Jenž  v  ruce  žezlo  třímá  západu, 
ten,  který  spravedlnost  konat  má 
na  místě  Božím,  neb  Bůh  povznes'  Jej 


131 


na  výši  závratnou.  Znej  Jméno  mé. 

Jsem  Bažin  z  Hingantu.  Já  klidně  žil 

v  té  drahé  staré  zemi  bretonské, 

Již  nikdy  více  neuzří  m&J  zrak, 

v  té  zemi  reků,  světců  pradávné, 

Jíž  poslední  můj  patří  nyní  vzdechl 

Mne  vedl  osud  na  dvůr  císařův  .  . . 

Bez  viny  Jsem  a  přece  krutý  hněv 

mě*  Jeho  stihl.  Spustošil  můj  hrad, 

můj  statek  vzal,  mě  vyhnal  v  širý  svět 

co  psance . . .  Stal  Jsem  se,  čím  mít  mě  chtěl: 

jsem  loupežníkem.   Nesuď  mě  a  slyš, 

než  zemru,  slovo,  které  v  prospěch  můj. 

Já  odnímal  Jen  zlým  a  bezbožným, 

bych  dával  chudým,  co  Jsem  odnímal, 

tak  napraviti  vždy  Jsem  snažil  se, 

co  zavinila  křivda,  náhoda, 

ta  věčně  tupá,  v  slabé  ruce  své 

Já  váhu  bral,  neb  věru  slepá  Jest 

ta  spravedlnost  lidí,  za  misku 

Ji  ďábel  tajně  drží,  táhne  Ji 

dle  libosti  na  stranu  nepráva  .  .  • 

Teď  slyšels  vše.  Jsem  hotov  zemříti. 

Po  smrti  mé  mou  hlavu  Karlu  nes 

a  velkou  dá  ti  za  ni  odměnu. 

Já  odpouštím  mu  krutou  Jeho  zášti" 

Tak  pravil  Bažin.  Karel  tiše  stál 
a  ruka  Jeho  velkým  dojmutím 
se  zachvěla  na  prsou  rytíře. 
To  cítiv.  Bažin  znova  promluvil. 
.V  tvé  hrudi,"   pravil,    .lidský  vzbuzen  cit? 


132 


o,  pHtell,  ty  slitování  znáS? 

Při  živém  Bohu  tedy  zaklínám 

tě,  vyslyš  prosbu  mo]i  poslední! 

Až  zabiješ  mě,  srdce  vezmi  mé 

a  pochovej  ]e  tajně  v  Paříži 

ve  chrámě  Juliana  svatého, 

jejž  „Chudým"  zovou,  blíže  Sekvany. 

Tam  po  mé  smrti  dones  srdce  mé 

a  ulož  je  pod  desku  z  mramoru 

na  právo  od  oltáře  hlavního. 

Tam  klečívá,  když  jaro  světem  jde 

a  velkonoční  když  jsou  slavnosti, 

vždy  bytost,  pro  niž  srdce  ubohé 

to  moje  tlouklo  v  svatém  nadšení. 

Mne  nelítostně  život  dělil  vždy 

od  té,  jež  celým  byla  žitím  mým, 

a  po  mé  smrti  tušit  nebude, 

jak  srdce  moje  Je  jí  na  blízku. 

MŮJ  popel  zajisté  však  zachvěje 

se  velkým  blahem,  když  se  nad  deskou, 

pod  níž  mé  srdce  bude  práchnivět, 

ta  lilje  nevědomky  nachýlí. 

Čiň,  oč  tě  prosím,  B&h  té  odmění 

za  dobrý  skutek  tento,  odpustí 

ti  mnohý  hřích,  jenž  snad  tvou  tíží  hrud. 

Byl  Karel  dojat  v  hloubi  duše  své, 
neb  věděl,  kdo  na  Boží  klečel  Hod 
vždy  na  té  desce,  viděl  sestru  svou 
v  té  liljové,  v  té  hvězdné  čistotě, 
jež  odívala  ji  Jak  světic  zář, 
a  křivda,  kterou  na  ní  spáchal  kdys, 

Uj9ti  Spbj  XIX.  10 

133 


ho  tížila  a  v  duSI  pálila. 

Na  chvilku  něm  byl,  pustli  soka  pak, 

a  uvažuje  v  mysli  bedlivě, 

co  činit  Jest  mu,  takto  promluvil: 

„Vstaň,  Bazlne,  a  pode]  ruku  mil 

Jak  ty,  Já  též  Jsem  psancem,  Jako  ty 

na  Karla  naříkám.  Jak  na  tobě 

tak  na  mně  spáchal  křivdu  velikou. 

Jsem  loupežník  Jak  ty,  nuž  sbratřme  se 

a  spolu  Jednejme.  Hle,  na  blízku 

od  toho  místa  rýnský  hrabě  má 

hrad  pyšný  svůj.  Tam  právě  chvátal  Jsem, 

když  Jsi  mě  zdržel.    Tajný  znám  tam  vchod 

v  tu  komnatu,  kde  poklad  ohromný 

ve  kupách  leží.  Vstaň  a  se  mnou  pojd." 

A  myslil  si:  „Tam  loupež  páchat  smím, 
neb  poklady  ty  dal  Jsem  hraběti 
a  snadno  mohu  Je  zas  vrátit  mu, 
též  uvidím,  zda  Bažin  nedychtí 
po  krvi  Šťastnějšího  soupeře." 

Vstal  Bažin  rychle,  v  duši  přemítal: 
•Co  Jest  mi  činit?  V  dfim,  kde  ona  dlí, 
chce  vniknout  tento  muž!  Jak  zadržet 
Jej  mohu  bezbranný?  Mám  zradit  Jejř 
On  se  mnou  soustrast  měl  I  Nuž  pfijdu  s  ním, 
bych  chránil  Jl.« 

Pak  nahlas  odvětil: 
.Jdu  8  tebou  tedy.  Jednu  podmínku 
však  kladu  ti  —  bys  v  hradu  nikomu 


134 


na  život  nesáh' . .  .*  Karel  hlavou  kýv\ 
a  mlčky  oba  noc(  brali  se. 

Znal  Karel  v  pravdě  onen  tajný  vchod, 
neb  sám  byl  někdy  hrad  ten  vystavěl. 
Jejž  sestře  své  do  věna  pozděj'  dal. 

Veď  Bažina  do  kobky  prostorné, 
kde  panovala  tma,  však  štěrbinou 
ve  stěně  dřevěné  se  paprsk  třas' 
a  šířil  slabý  šer.  Sta  blýskalo 
se  drahokamů  pestře  rozličných 
tam  na  zbraních,*  na  misách  ze  zlata 
neb  s  krásných  číší,  s  nádob  stříbrných, 
však  nejvíce  se  sedlo  třpytilo 
ze  zlatohlavu,  z  kosti  slonové 
a  stříbrnými  zvonky  zdobené, 
jichž  každé  srdce  vzácný  granát  byl. 

Stál  Karel  venku  v  chodbě,  zašeptal : 
.Nuž  rychle  chop  se  chutě  pokladů 
a  podej,  co  se  rukám  namane!' 

Byl  Bažin  však  Jak  ve  snu,  zaslechl 
za  stěnou  sladký,  drahý  Jemu  hlas, 
hlas  Jemu  známý,  Blanciflóřin  hlas, 
Jenž  tiše,  žalně  mluvil  ze  spánku. 
Tu  tlouklo  srdce  Jeho  mocně  tak, 
že  zdálo  se  mu,  že  Jej  udusí . . . 
Být  na  blízku  Jíl  .  .  .  Schoval  v  dlaně  tvář 
a  nevěděl,  zda  blahem  umírá 
či  bolestí .  •  •  Však  Karel  hartusil : 


10* 


135 


»Co  váháS?  Podej  rychle  pokladů! 
Či  bojíš  se?  Pak  vejdu  v  kobku  sám. 
Mě  láká  cos,  bych  zíral  štěrbinou 
za  onu  zed.*  — 

.Ne  I*  Bažin  zašeptal 
a  hrfiza  jala  jej.  Ten  loupežník 
chtěl  drzým  zrakem  vnikat  v  svatyni, 
kde  ona  dlela  v  spánek  shroužena! 
Bez  rozmyšlení  ruku  natáhl 
a  toho  sedla  rychle  chopil  se, 
by  v  chodbu  svému  druhu  podal  je, 
však  sotva  se  ho  dotkl,  začaly 
ty  zvonky  všechny  zvučet  v  souladu 
a  bylo  v  kobce,  jak  by  ve  hvozdě 
sto  pěvcfi  sladce  v  slunci  zapělo. 

A  leknutím  stál  Bažin  bez  dechu, 
však  za  stěnou  se  ozval  hrubý  hlas, 
tož  Egmond,  domu  pán,  se  ozval  tak: 
«Co  děje  se?  Jest  ještě  tma  a  pfec 
už  v  Ingelhejmu  zvony  na  mši  zvou?* 

A  v  odpověď  mu  řekla  žena:  „Ne, 
ty  mýlíš  se,  to  zvonů  není  zvuk, 
těch  vzdálených,  to  vedle  za  stěnou 
jak  hudba  zvoní  tisíc  rolniček 
hlas  líbezný*  — 

,Tvé  oči,"  zvolal  muž, 
»zas  tonou  v  slzách  1  Ty  jsi  nespala, 
ty  přemýšlelas,  čtu  tvůj  němý  vzdor, 
v  tvých  zracích  prokletých,  ač  klopíš  je! 


136 


Vím,  že  mne  nenávidíš,  pyšná  Jsi, 
však  pýchu  tvoji  zlomím,  přisám  Buhl 
Proč  mlčíš  stále?  Velím:  odpověz!* 

Tu  Blanciflóra  odpověděla: 
,Ty  lásku  moji  nikdy  nehledals 
a  Já  Ji  nikdy  tobě  nelhala. 
Však  pyšná  nejsem,  ženou  pokornou 
Jsem  byla  vždy,  ač  se  mnou  mluvíváš, 
že  udivením  Karel  žasl  by 
mflj  drahý  bratr.  Jenž  mě  tobě  dal. 
Bfih  odpust  mu  ten  omyl  osudný!" 

A  Egmond  zai^val:  .Tvoje  pokora 
je  pokrytstvím,  a  Karel,  bratr  tvuj, 
jenž  pýchou  Jestl  tvou,  sám  pokořen, 
u  nohou  mých  se  bude  svíjeti  I 
Věz,  bledá  zmije,  za  tři  krátké  dny 
tvflj  bratr  s  trfinu  bude  sesazen 
a  Já  tam  dosednu  a  korunu 
na  vlastní  bohatýrskou  vložím  skráň. 
Pak  tebe  zapudím  a  z  milosti 
kdes  v  klášteře  ti  stínu  dopřeju, 
a  pozděj'  hrobu  ...  Za  tři  krátké  dny 
do  Ingelhejmu  tisíc  rytířů 
a  Jejich  voje  ráno  dorazí 
ke  slavnostem,  k  nimž  císař  panstvo  zve, 
a  všickni  čekají  Jen  znamení, 
Jež  k  zpouře  dám  Jim  Já,  Jich  náčelník. 
Viz  tuto  dýku:  v  prsa  vrazím  Ji, 
do  hrdých,  Karlu  v  samém  kostele, 
až  se  mnou  kráčet  bude  k  oltáři. ** 


137 


.To  neučlnfS,"  vzkfikla  v  úzkostech 
ve  smrtelných  ta  žena  nešťastná. 
«Já  zachrániti  bratra  dovedu! 
Ó  bfdný  zrádce!  Bfih  tě  zatratí!" 

Tak  zvolala  a  v  líc  ]I  udeřil 
a  vzkřikl:  .Uvězněna  zůstaneš 
zde  v  komnatě,  až  čin  svflj  vykonám!" 

Tu  vyšel  Bažin  v  chodbu  zsinalý 
a  řekl:  .Rychle,  půjč  mi  břitký  meč, 
ó  neznámý  m&J  druhu  .  .  .  Slyšel  Jsi? 
Meč  SVŮJ  mi  pfijč,  bych  skolil  nestvůru 
On  udeřil  Ji!  Bože  v  nebesích! 
Dej  rychle  meč!" 

Než  Karel  zašeptal: 
.Ne!  Nebohá  by  byla  ztracena  1 
On  lidi  své  by  volal  na  pomoc 
a  přesile  bychom  pak  podlehli. 
Pojd,  vyvedu  tě  z  hradu  potají, 
sám  vydám  se  na  cestu  k  císaři 
a  zachráním  jej.  Svědkem  budeš  ty. 
Na  souboj  vyzveš  zrádce  Egmonda." 

Tak  pravil,  v  duchu  Bohu  děkuje, 
že  byl  jej  vedl.  Nyní  rozuměl, 
proč  byl  ho  vyslal  v  noci  na  loupež : 
svou  velkou  křivdu  aby  nahlédl, 
by  přítele  si  získal  věrného 
a  vraha  svého  dopaď  při  skutku! 


138 


Bez  slova  kráčel.  V  lese  rozeSlI 
se  s  Bazinem,  aniž  by  hledí  zved\ 
a  tajné,  jak  byl  vyšel  z  paláce, 
se  opět  vrátil,  nikým  nepoznán. 

A  ráno  Bažin  napsal  na  blanku: 
»Bud  klidná,  bratr  tvůj  Je  varován,  • 
a  bílý  holub  v  okno  hradu  nes' 
tu  zprávu  Blanciílóře,  vidél  Jej, 
Jak  léť  na  římsu  zvyklý  nalézt  tam 
co  ráno  pokrm,  vidél  Bažin  Jej, 
Jak  vnikl  v  šerou  Její  ložnici, 
a  vidél  bílý  Její  luzný  zjev 
se  k  ptáku  chýlit,  číst  to  poselství  — 
pak  vešel  opét  v  zasmušilý  les. 

Den  pak  když  vzešel  velkých  slavností 
na  které  Karel  všecko  panstvo  zval 
své  velké  říše  a  svůj  vémý  lid, 
hned  z  rána  přijel  Egmond  do  mésta 
s  tak  četným  průvodem,  že  zdálo  se, 
že  císaře  král  přišel  navštívit, 
a  úlisné  se  kořil  Karlovi 
a  pravil  mu:  .Tvá  sestra  churaví 
a  proto  se  mnou  nepřijela  dnes. 
Sen  zlý  Ji  trápil  v  noci  předešlé, 
o  tebe  bojí  se  a  prosila, 
bych  po  boku  ti  stále,  vémé  dlel, 
bych  vedle  tebe  klečel  v  kostele. 
Ač  nevéřím  v  tu  chmurnou  předtuchu, 
přec  prosím,  bys  tu  prosbu  vyslyšel 
a  v  nejbližším  mé  nechal  průvodu." 


139 


Zrak  pronikavý  v  tvář  mu  viývaje 
dél  Karel:  .Buď  si!  Avšak  na  dítkaz, 
že  nevěřím,  že  zrada  hrozí  mi, 
a  pouhému  že  hovím  rozmaru 
Jen  sestry  své,  již  vroucné  miluji, 
ti  přikazuji:  vSechnu  odlož  zbraň, 
sám  beze  zbraně  vejdu  v  chrám  i  Já.* 

Tu  zamyslil  se  Egmond,  pravil  však 
za  krátkou  chvíli:  »Bud,  jak  pověděrs.* 

A  zvony  teď  když  zvaly  do  chrámu, 
děl  Karel  slavné:  .Je-li  někdo  zde, 
jenž  domnívá  se,  že  jsem  křivdil  mu, 
af  ozve  se,  a  křivdu  napravím. 
A  je-li  někdo  zde,  kdo  křivdit  chce 
mně  na  opak,  nuž  já  mu  odpouštím, 
Bflh  odpust  též  mu  jeho  úmysl.** 

Tak  pravil  Karel,  hleděl  kol  a  kol, 
leč  nikdo  neozval  se,  do  síně 
však  vešel  při  těch  slovech  oděnec 
ve  tmavém  rouše.  Karel  poznal  jej, 
to  Bažin  byl,  měl  hledí  spuštěné 
jak  tenkrát  v  lese.  Karel  kynul  mu 
a  řekl  hlasitě:  »Ač  neznám  tě, 
mám  k  tobě  přece  náhlou  důvěru. 
Jest  patmo,  chceš  zflstat  nepoznán? 
Nuž,  buď.  Jak  chceš,  ty  němý  příteli. 
Sem  přistup  blíž,  po  levici  mé  pojď 
v  chrám  Páně  na  mši.  Avšak  odlož  zbraň, 
jak  Egmond  učinil,  mé  sestry  muž.* 


140 


Tak  stalo  se  a  císař  nyní  Sel 
a  v  právo  Egmond,  v  levo  neznámý 
po  boku  kráčel  mu  a  v  kostele 
po  boku -Jemu  klekli.  Začal  ted 
mši  svatou  biskup  sloužit  slavnostní 
a  přítomných  všech  duše  neseny 
hned  byly  na  přívalu  chorálii 
do  výše  k  Bohu  v  hlubém  nadšení  — 
jen  jedna  kula  zradu  nesvatou 
a,  temná,  lnula  k  zlému  úmyslu, 
hluch,  něm  a  slep  byl  Egmond  v  hříchu  svém 
a  v  okamžiku  svatém,  mystickém, 
když  pozdvihoval  biskup  hostii 
a  Karel  chýlil  hlavu  na  prsa 
a  tělo  klonil  v  prach  —  tu  zablýskl 
se  náhle  dlouhý  nad  hlavou  mu  nfiž, 
však  na  znak  nedopaď,  kam  mířen  byl, 
neb  černý  rytíř  ránu  zachytil, 
jež  skončit  mela  žití  Karlovo. 
Hluk  nesmírný  zabouřil  kostelem 
a  přervána  hned  byla  svatá  mše, 
však  na  okamžik  Jen,  neb  vztyčil  se 
do  plné  výše  Karel,  klidné  děl 
svým  pevným  hlasem,  Jasným,  velícím: 
»Tři  pouze  z  vás  zločince  odveďte, 
a  na  kolena  opět!  Ticho  buď! 
Chrám  páně  není  hlučná  ulice." 

A  na  kolena  klekl  v  pokoře, 
a  chorály  se  nesly  k  Bohu  zas, 
ač  mnohý  hlas  se  třásl  nejistě, 
a  biskup  skončil  svatý  obřad  mše. 


141 


Zvuk  dozněl  zpévfi,  rozplynul  se  dým, 

Jenž  z  kaditelnic  stoupal  k  obrazům, 

a  zasmušile  bral  se  v  hradu  síň 

ted  císař  s  němým  v  dumč  pr&vodem, 

a  na  trůn -stoupl  v  tichu  hlubokém, 

a  prosté  Jal  se  vypravovat  vše, 

Jak  Bůh  mu  kázal  vyjít  na  loupež, 

Jak  uposlech'  a  co  se  dalo  pak, 

a  udivený  Bažin  poznal  ted, 

s  kým  v  noci  mluvil  v  lese  tenkráte 

a  s  kým  se  sbratřil  .  . .  Císař  skončiv  pak 

se  svého  trůnu  tiše  sestoupil 

a  Bazinovi  ruku  podával 

a  objal  Jej  a  řekl:  .Odpust  mil* 

A  v  náručí  Jej  pojal  bratrsky. 

Pak  vraha  kázal  uvést  před  svůj  soud 
a  pravil  mu:  »Já  chtěl  té  varovat 
a  zlý  tvůj  úmysl  svou  důvěrou 
Jsem  odvrátit  se  snažil .  .  .  Nepátrám, 
kdo  s  tebou  vinen.  Ďábel  pudil  tě. 
Mám  právo  tebe  soudit?  Soudcem  být 
ve  vlastní  při  nesluší  člověku. 
Bůh  sám  at  zjeví,  kdo  z  nás  v  křivdě  Jest. 
Nuž  z  věrných  rytířů  mých  soka  zvol, 
soud  boží  rozhodniž.  Jsi  srozuměn?" 

Stál  chvíli  Egmond  mlčky,  pošmurně, 
zrak  bodal  v  zem,  pak  řekl  rozzioben: 
,Já  nenávidím  nejvíc  z  lidí  všech 
teď  Bažina,  Je  podlý,  nízký  špeh, 
on  do  hradu  se  vedral  úsilně, 


142 


by  mého  tajemství  se  zmocné  moh' 
mé  tobé  udat.  Vše,  co  vyprávérs, 
mám  za  výmysl  Jeho.  Nelžeš-li 
a  chceš-li  v  pravdé,  bo]  by  rozhodl, 
pak  vyzývám  Jej,  má-li  odvahu 
se  postaviti  reku  přímo  v  tvář  I  • 

A  Bažin  odvétil  mu :  .Urážky 
tvé  vrhám  v  tvář  ti  zpět  a  klidně  dfm  : 
Bůh  zná  mé  srdce,  pravdu  vidí  on, 
af  rozhodne.  Pojď,  pust  se  se  mnou  v  boji' 

Boj  krátký  byl  a  Egmond  podlehl, 
sám  v  zuřivosti  své  se  vrhl  vstříc 
té  ráně,  Jež  ho  žití  zbavila.  — 

Noc  nastala  a  Karel  naložit 
na  máry  kázal  tělo  zločince 
a  odnésti  Je  v  hrad,  kde  vězněna 
se  Blanciílóra  k  Bohu  modlila 
a  v  úzkostech  a  strachu  čekala 
na  rozhodnutí  svého  osudu. 

Sám  Karel  na  cestu  se  vydal  tam 
a  vyvedl  Ji  z  temna  vězení 
a  pravil  Jí:  .Jsi  vdovou,  sestro  má, 
Bůh  s  tebe  sňal  to  Jho,  Jež  v  krutosti 
Jsem  vložil  hříšně  na  tvou  luznou  šíj. 
Ó,  odpust  mil  Ó,  dej  ted  osud  svůj 
v  mou  ruku  volně,  křivdu  napravím." 

Zrak  sklopila  tak  odpovídajíc: 
.0  osud  můj  se,  bratře,  nestarej. 


143 


a  nežádej,  bych  Bohu  vzdala  dík 
za  svoje  uvolnění,  v  srdci  svém 
mu  za  tv&j  život  vroucné  dekuji. 
Ač  hrozným  byl  mi  onen  muž,  jenž  pad*, 
tvflj  zamýšleje  pád,  přec  posvátný 
mne  k  nému  poutal  svazek.  Dovol  mi, 
bych  zmařený  svůj  život  trávila 
kdes  o  samoté,  svéta  daleko. 
'Ted  pohřeb  chystat  je  má  povinnost* 

A  Karel  mlčel,  po  pohřbu  však  dél: 
,Ty,  Blanciflóro,  nejsi  upřímná. 
Chceš  v  samoté  žít,  svéta  daleko? 
Že  učiníš  tak  na  čas,  véřfm  ti, 
však  vím,  že  v  srdci  chováš  úmysl 
se  opét  vdát  a  netázat  se  mne, 
já  vím,  že  v  duši  sladký  chováš  sen 
o  lásce  blažené.  Nuž,  zapíráš?* 

Tu  teprve  se  pyšné  vzpřímila 
a  hleděla  mu  bez  ruměnce  v  zrak 
a  pravila:  .Hluboce  miluji, 
a  kdyby  ten,  kterémuž  náleží 
má  duše,  srdce  mé,  mé  myšlenky, 
mne  stejnou  láskou  posud  miloval 
jak  jeho  já,  bez  bázně  před  tebou 
a  před  tvou  mocí,  nuže,  přísahám, 
vždyf  bez  obalu  mluvit  nutíš  mne,  — 
že  netázala  bych  se  nikoho 
a  jednala,  jak  srdce  káže  mi.* 

A  Karel  zvolal,  plný  radosti: 
.Nuž  věz,  že  miluje  té  šílené, 


144 


z  úst  Jeho  vfm  to!  Nuže,  netaž  se 
a  Jednej,  Jak  Jsi  řekla!  Lepší  muž, 
než  Bažin  tvůj,  pod  sluncem  nedýše!* 

A  líbaje  Ji  vzal  Ji  v  náručí, 
a  oba  spolu  blahem  plakali, 
a  než  se  s  rokem  opět  minul  rok, 
ve  chráme  Juliana  svatého. 
Jejž  .Chudým*  nazývají,  štěstím  zpit 
svflj  sňatek  Bažin  slavil  z  Hingantu 
a  Blanciflóra,  hvězdně  spanilá, 
a  celé  město,  celá  Francie 
se  radovala  hlučně  s  milenci. 

A  Karel  Velký  Bohu  děkoval 
za  šfastný  konec  trampot  veškerých, 
a  od  té  doby  v  slávě  velké  vlád' 
a  nebe  chránilo  Jej  patrně, 
když  hříchy  své  byl  pykal  v  lítosti 
a  upřímně  své  křivdy  napravil. 


145 


ROMÁN  O  ČTYŘECH  SYNECH 
AJMONOVÝCH. 


SLEČNĚ 

ZDEŇCE  BRAUNEROVÉ 
V  PAAíži. 


Pamatujete  se,  Slečno,  jak  často  loni 
v  zimé  Jsem  k  Vám  zavítal  na  Vaše  •so- 
boty* do  té  milé,  útulné  dílny  Vaší  v  ulici 
Notre  Dáme  des  Champs?  Do  té  milé  útulné 
dílny,  plné  poesie  Vašich  rozvěšených  a  ro- 
zestavených tam  obrazQ,  studií  a  skizz,  plné 
zajímavosti  Vašich  četných,  tak  umělecky  ra- 
finovaně vybraných  bibelotfl!  A  pamatujete 
se,  jak  v  živém  hovoru  a  veselém  smíchu 
té  mezinárodní,  ze  všech  úhlů  světa  pochá- 
zející společnosti  umělkyň  a  umělcfl,  v  ty 
soboty  u  Vás  se  shromažďující,  mnohdy  tak 
zatvrzele  jsem  mlčíval  a  roztržitým  jsem  bý- 
val? Dovolili  jste  mi  býti  trochu  sovou,  do- 
přáli jste  mi  té  výsady,  tak  jako  toho  mého 
vyvoleného  koutku  v  atelieru.  Víte,  byl  to  onen 
šerý  výklenek,  hned  vedle  té  draperie  z  vy- 
rudlého,  tak  sladce  zeleného  hedbáví.  Visel 
tam  ruský  ikon  Matky  boží,  pod  nímž  v  malé 
lampě  světlo  jako  krásný  korunt  kmitalo,  a 
nedaleko  stála  na  konsole  hliněná,  mnou  jako 


151 


fetiš  adorovaná  nádoba  mexická,  vždy  plna 
květů,  nejčastéji  bflých,  snivých,  paprskujících 
jako  hvězdy.  A  s  toho  místa  bylo  viděti  na 
Váš  pastel  Prahy,  na  tu  visionářskou  báseň, 
kterou  by  byl  Shelley  miloval,  a  na- tu  pís- 
čitou krajinu  z  Pikardie,  plavou  jako  luna, 
a  na  ten  starý  švestkový  sad  z  Roztok,  tu 
studii,  tak  gloriosně  celou  výši  a  hloubku 
Vašeho  talentu  hlásající. 

Na  to  vše  vzpomínám  teď  tak  rád,  avšak 
nevím,  pamatujete-li  Vy  se  Ještě  na  ty  ná- 
vštěvy, a  zajisté  zapomněla  jste  na  to.  Jak 
Jste  Jednou  na  mě  zamyšleného  s  rozmilým 
smíchem  zvolala:  »Vím,  co  Vám  dnes  zase 
už  v  hlavě  vězí!  Jsou  to  pořade  ti  bohatýří 
z  kruhu  Karlova!* 

Věděla  Jste,  Jak  hluboce  ty  velké  postavy 
báje  a  pradávné  Francie  celou  mou  mysl  Jí- 
maly, věděla  Jste,  Jak  často,  loudaje  se  po 
Paříži  živé,  míval  Jsem  vidinu  o  té  dávno 
zapadlé  nebo  snad  nikdy  neexistující,  o  té 
pohádkové,  tedy  věčně  žijící  a  nikdy  nehy- 
noucí Paříži,  která  se  oku  umělce  přece  ob 
čas  zjevuje,  na  př.  někdy  v  soumraku  s  mostu 
,des  Arts",  gigantická,  modrá,  mlhavá,  ne- 
určitá, s  tím  pravděnepodobným  horizontem 
z  bledého  zlata  a  průhledného,  perlově  za- 
růžovělého  stříbra,  s  hlubokou  řekou  z  teku- 
tého, začemalého  smaragdu,  po  níž  celé  kon- 
stelace hvězd  a  mysteriósně  bludná  světla 
přísvitem  se    smýkají . . .   Jaké   obyvatelstvo 


152 


tomu  městu  dáti,  ne-li  ono,  které  už  není, 
ale  olbřímí,  věčnou  žije  slávou? 

To  věděla  Jste  vše,  a  v  onu  sobotu,  když 
Jsem  Vám  řekl,  že  Jste  uhodla,  dodala  Jste: 
•Povězte  nám  tedy  něco  o  těch  recích,  na 
které  stále  myslíte.* 

Nepověděl  Jsem  Vám  tenkráte  ničeho, 
ale  dnes  dovíte  se  do  podrobná,  o  čem  Jsem 
tak  dlouho  snil  a  rozjímal,  v  této  básni  na- 
jdete to  napsáno.  Je  to  stín  toho  světla,  Jež 
tenkráte  ve  mně  svítilo.  Pouhý  stín.  Jako 
každé  vtělení  umělecké  koncepce.  —  Napsal 
jsem  tu  báseň  pro  Vás  a  pro  český  lid,  pro 
Vás  proto,  že  Jste  poeta,  a  pro  český  lid 
z  tohotéž  důvodu.  Lid  Jako  dítě  z&stává  vždy 
poetou.  Ani  čtením  novin  nevystřízliví,  —  na 
štěstí  I  Lid  Jest  obecenstvo,  které  si  rádo  při- 
pomíná, že  má  duši  a  ta  duše  že  chce  chleba 
a  ten  chléb  že  Je  pravda,  totiž  ona  vyšší: 
věrné  líčení  lidského  srdce,  a  to  v  okolno- 
stech třeba  nejpodivnějších.  Lid  dopřeje  si 
rád  splrituelně  neděle.  To  vše  tučným  mě- 
štan&m  a  nejnovějším  cestujícím  commis&m 
aesthetiky  nenapadne.  Žádají  Jen  fotografie 
své  obmezené  malichernosti.  Lid  naopak  mi- 
luje každý  mythus,  proto  že  postavy  mythické 
Jsou  prosté,  nekomplikované  a  přes  jakousi 
ohromnost  pořade  Jako  děti,  zrovna  Jak  ten 
lid  sám.  Oblíbeného  pak  slova  lidí  úzkých 
horizontů  »o  cizáctví"  lid  nezná.  Naopak  rád 
vychází  do  modrých  neurčitých  krajfl  báje, 
kde  svítí  třikráte  tak  velké  slunce  Jako  naše. 


153 


kde  ptáci  mluví,  a  stromy  zpfvajf.  Ty  postavy, 
které  tam  potká,  af  mají  třeba  cizí  Jména, 
nejsou  mu  neznámé!  Vždyf  jsou  to  jeho 
árijští  pokrevenci.  Jsou  všickni  z  jedné  rodiny, 
at  už  se  jmenují  Ráma,  či  Roland,  Vladimír 
či  Karel  či  Artuš,  nebo  Achilles,  nebo  Ilja 
nebo  králevič  Marko  nebo  Siegfríed,  Šita  nebo 
LibuSa.  Nuž,  a  ti  lidé  v  této  mé  kronice  s  tou 
glorií  křesťanství  kol  hlavy  mu  mohou  býti 
tak  málo  cizí,  jako  gothické  chrámy.  Ty  jsou 
také  z  Jedné  rodiny  od  Burgosu  do  Tronth- 
jemu.  A  pak  ten  Renald,  AJmonův  syn,  sto- 
jící na  svém  právu,  hájící  toho  práva  proti 
celému  světu,  proti  vší  přesile,  ač  mírumi- 
lovný a  tichý  a  ke  každé  oběti  hotový  pro 
milý  svatý  ten  mír.  jen  když  se  nevyžaduje 
na  něm  podlosti  —  mfiže  někde  ve  světě 
býti  lépe  pochopen  než  v  Čechách? 

Hleďte,  jak  se  snažím,  bych  si  Vaši  přízeň 
pro  svou  báseň  už  napřed  získali  Dovolte, 
abych  o  ní  Ještě  jedno  Jen  slovo  pronesl. 

Těšil  jsem  se,  že  Vám  ji  budu  sám  před- 
čítat, a  to  ne  ve  Vaší  dílně,  ale  v  tom  ti- 
chém salonku  v  ulici  Fleurus,  kam  mě  ne- 
božka Vaše  matka  tak  často  zvala,  kde  bý- 
valy ,moJe  Čechy"  v  Paříži.  Jak  tam  bý- 
valo milo,  af  v  letě,  když  se  otevřeným  oknem 
ten  starý  platán  ze  zahrady  do  vnitř  díval, 
to  zelené  sídlo  šveholících  ptáků,  nebo  v  zimě, 
když  na  krbu  oheň  tak  družně,  tak  hostinně 
svítil  a  hřál  a  všechny  ty  bizarní  žaponerie 
na  stěnách  a  ty  figurky  ze  starého  míšeňského 


154 


porcelánu  na  Hmse  Jako  rudým  úsměvem 
poléval . .  .  TéSil  jsem  se  tak,  že  tam  .ro- 
mán o  Čtyřech  synech  AJmonových*  předčí- 
tati budUt^téSil  Jsem  se  na  duchaplné  po- 
známky VaSf  duSevné  tak  věčné  mladé  matiky, 
na  vlídný  výraz  těch  Jasných,  na  mne  vždy 
tak  přátelsky  svítících  očí  — 

TěSil  Jsem  se,  a  oči  ty  Jsou  zavřeny  na 
vždy. 

TéSil  Jsem  se  —  a  nepřijedu  letos  do 
Paříže.  Až  budete  mou  báseň  číst,  buďte  tak 
shovívavá.  Jak  byla  ta  drahá  bytost,  která 
Vám  odešla,  a  poskytněte  mi  něco  z  té  vlíd- 
nosti, z  toho  přátelství,  z  těch  sympathií.  Ja- 
kých by  se  mi  bylo  od  zvěčnělé  a  blaze  pod 
zemí  dřímající  dostalo! 

Ve  Vodňanech,  v  prosinci  1890. 

7.  Z. 


155 


J 


mrjmmmmjmmmmMm 


l 

Cas  letnic  byl  a  nesmírný  ten  dfim, 
v  némž  Karel  Velký,  císař  západu, 
byl  tenkrát  dvorem  v  Jasné  Paříži, 
v  svém  městě  drahém,  sotva  postačil, 
by  četných  hostfl  pojal  skvělý  dav 
do  mramorové  zdí  svých  nádhery. 
Co  králfl,  knížat,  pánfl  sjelo  se, 
co  hodnostářů  církve  Kristovy, 
co  vasalfl  tam,  chrabrých  rytířfl! 
Síň  klenutá  na  sloupech  z  porfyru, 
tak  mnohých,  že  se  lesem  zdála  být, 
se  bohatýry  hustě  plnila 
Jak  mléčná  dráha,  bílá,  hvězdami. 
Však  vysoko  nad  slavným  hemžením, 
na  stupních  z  jaspisu,  stál  třpytně  trfln 
ze  zlata,  ze  sloni  a  ze  stříbra, 
kde  Karel  císař  v  říze  labutí 
Jak  slunce  zářil  ve  své  velebě, 
a  dvacet  stálo  arcibiskupů 
po  jeho  boku,  jejichž  plástů  nach 


157 


plál  Jako  západ  rudý  nad  snéhy. 

Síň  hlaholila  smíchem,  hovorem 

a  klepáním  též  šachů  stříbrných 

po  šachovnicích  z  drahých  kamenfi, 

Jež  hostflm  chvíli  mile  krátily  ; 

však  zraky  mnohých  v  bázni  hleděly 

na  čelo  Karlovo,  kde  temný  mrak 

se  sbíral,  chmuiíl,  bouifi  zvěstoval. 

A  náhle  bylo  ticho  hluboké, 

Jak  o  p&lnoci  na  hini)itově  kdes, 

neb  Karlův  hlas.  Jsa  hromu  podoben, 

se  ozval  takto  v  síni  zvučivé: 

.Bůh,  který  vidí  srdce  člověka. 

Bůh,  ráje  král,  mi  svědkem  nyní  buď, 

že  prázdná  pýcha  z  úst  mých  nemluví, 

však  lítost  velká  nad  tou  potupou, 

Jež  stala  se,  ne  mně,  však  koruně 

a  žezlu,  posvátným  těm  symbolům, 

Jež  na  okamžik  třímám  v  rukou  svých. 

To  velké  dílo,  říše  západu, 

Jež  skalou  Jest  a  hradem  křestanstva, 

o  Jehož  sílu  nevěřících  moc 

se  láme  Jako  vlna  o  břehy, 

to  velké  dílo  prací  společnou 

my  budovali,  krví  rosili, 

my  všickni  stejně,  svatě  nadšeni! 

Co  ztékali  Jsme  měst,  co  bořili 

Jsme  vzdorných  hradů,  co  Jsme  káceli 

těch  trůnů  pohanských!  Co  do  prachu 

též  bratrů  našich  kleslo  hrdinných, 

než  dokonána  chrámu  budoval 

Ted  k  nebi  ční.  Až  k  mezím  hispánským, 


158 


za  kterými  vře  mofe  pohanské, 

vše  slouží  Kristu,  který  spasil  svět. 

Vy  yšickni,  králové  a  knížata, 

vy,  páni,  biskupové,  rytíii, 

Jste  přišli  ke  mnč  na  mé  pozvání, 

byste  mi  řekli,  povždy  hotovi 

že  býváte  se  zbraně  uchopit 

a  se  mnou  vítězit  neb  zahynout 

dle  vfile  boží,  za  věc  největší: 

za  svatý  kříž,  za  víru  Kristovu! 

Vy  všickni  přišli  jste  a  nechybí 

než  jeden  z  velkých  říše  barónfl: 

Bóv  z  Egremontu,  sivý  bohatýr. 

Proč  nepřišel  as?  Nuže  povím  vám: 

On  pýchou  šílí,  modlou  jest  si  sám  I 

On  pohrdává  světem  veškerým, 

a  sloužit  celku,  hanbou  se  mu  zdál 

To  trpět  nelze  1  Sřítí  budova 

se  nejpevnější  v  prach  a  vlastní  rum, 

když  zpumě  sloup  svou  hlavou  potřásá 

a  déle  nésti  nechce  sklepení! 

Při  svatých  apoštolech  přísahám, 

že  ztrestám  jej!  Když  Bóv  nepřišel  sem, 

nuž  navštívím  jej  s  vojskem  velikým, 

hrad  jeho  povalím  a  rozkotám, 

a  skloním  hlavu  jeho  vztýčenou!" 

Tak  zahřměl  Karel,  síň  až  třásla  se 
a  ticho  bylo,  ticho  hluboké, 
až  posléz  tak  se  ozval  druhý  hlas, 
hlas  Ajmona,  vévody  z  Dordóny, 
jenž  bratra  svého,  Bóva,  miloval 


159 


a  hrozbu  klidné  snášet  nedoveď, 
ač  nesouhlasil  s  Bóvem  v  této  při. 
Hrd  vztýčil  hlavu,  ruku  pozvedl 
a  řekl  s  pyšným  na  rtech  úsmévem: 
.Máš  právo,  králi,  Jevit  nevoli, 
však  příliš  rychle  nepřísahej  přec. 
Bóv  není  zajíc,  má  též  přátele, 
a  povalit  Jej,  není  détskou  hrou.* 

Vstal  Karel  s  trůnu,  zrak  mu  zahořel, 
a  v  hnévu  svém  byl  Jako  divý  lev, 
a  zahřměl,  daleko  že  slyšeti 
Jej  bylo  za  stěnami  paláce: 
»Při  svatém  apoštolu  Jakubu, 
to  zní  Jako  hrozba,  pane  vévodo  1 
Však  věz,  se  špatnou  by  se  potázal, 
kdo  na  pomoc  by  Bóvu  přispět  chtěl, 
i  kdyby  rodný  Jeho  byl  to  brat! 
TvfiJ  pohled  raní  zrak  můj,  AJmone, 
Jak  slova  tvá  mou  duši  vzrušila, 
jdi,  ustup,  Jdi  a  nedráždi  můj  hněvl" 

Kles'  na  svůj  trůn  a  AJmon  prudce  vstal 
byl  bled,  však  kliden,  slova  neprones' 
a  zvučným  krokem  bral  se  ze  síně; 
hrob  není  tišší,  než  ta  byla  síň 
na  okamžik,  pak  ale  rachot  byl 
Jak  chmurné  bouře  vně  i  domu  vnitř: 
neb  ozbrojenců  tisíc  sedm  set 
se  řinčících  svých  zbraní  chápalo 
a  beze  slova  za  AJmonem  šlo, 
za  pánem  svým,  za  chrabrým  vévodou. 


160 


a  dusot  koftfl  hřměl  a  zanikal. 
Pak  bylo  ticho  zas  Jak  po  vichru, 
a  zabolelo  srdce  Karlovi, 
neb  temná  předtucha  mu  šeptala 
o  dobách  neblahých  a  krvavých. 
,Já  chybil.-  řekl  tiše  Némovi. 
Jenž,  starý  přítel,  rádce  věrný  vždy, 
mu  blízko  stál.  .0,  poraď,  příteli!* 

A  dojat  odvětil  mu  takto  Ném: 
„Zda  moudře  radím,  nevím,  to  však  vím, 
že  upřímně  a  z  hloubi  duše  své, 
a  nebojím  se  říci:  Králi  mflj, 
buď  shovívavým,  nebof  mocným  Jsi, 
a  zdá  se  mi,  že  sluší  nejlépe 
tam  dobrota,  kde  síla  přebývá. 
A  nemá  člověk,  chybující  vždy, 
být  trpělivým,  s  námi  s  hříšnými 
když  trpěliv  Jest  B&h  a  odpouští? 
Byťs  uražen  a  krev  ti  vzkypěla, 
ty  přísahaťs,  tu  nelze  couvnouti  — 
všaJL  nezabraňuj  návrat  Bóvovi, 
snad  kajícnému,  proto  k  sobě  přeci 
Ty  nezadáš  si,  králi,  pošleš-li, 
než  vojnu  začneš,  posla  v  Egremont. 
A(  řekne  Bóvu:  .Zachovejme  mír 
a  zachovejme  staré  přátelství. 
Tvůj  vzdor  Jen  vnutil  do  rukou  mi  zbraň, 
buď  mezi  námi  vše,  Jak  bývalo! 
Jak  otci  tvoji,  pošli  rytíHi 
šest  set  ke  dvoru,  sám  pak  navštiv  mě 
o  vánocích  a  Já  tě  pohostím^ 


161 


a  dobrou  vfili  méjme  pospolu!* 
Tak  af  tvflj  posel  řekne  Bóvovi, 
a  teprv  pak,  bude-li  zatvrzen, 
boj  spravedlivý  proti  němu  hlas." 

Tak  pravil  Ném,  a  Karel  odvětil: 
.MflJ  pHtell.  ty  dobře  radiťs  mi, 
však  koho  pošlu  s  takým  poselstvím? 
To  snadná,  věru,  nezdá  se  mi  věc." 

A  vSickni  mlčeli,  tu  ozval  se 
syn  Karlfiv,  Lotár,  panic  spanilý, 
zrak  modrý  měl  a  vlasy  Jako  len 
a  Jako  Jedle  vzrůst  měl.  ztepilý, 
a  dívčí  Jeho  úsměv  kouzlem  byl 
na  tváři,  plné  Jaré  mužnosti. 
,MflJ  otče,"  pravil  s  krásným  ruměncem, 
^smím  prostřed  bohatýrů  ozvat  se? 
Smím  prosbu  k  tobě  vznášet  odvážnou? 
Svěř  rukám  mým  to  smíru  poselství! 
Bud  první  čin  můj  dílo  pokoje!" 

„Ne,"  zvolal  Karel  divně  polekán, 
a  Lotár  sklopil  oči  s  povzdechem. 

Však  císař  rozjímal  a  pravil  pak: 
„Ty  pravdu  máš,  můj  drahý  Lotáre, 
ty  dobře  snad  u  Bóva  pořídíš. 
Z  tvých  zraků  duše  hledí  dětinná, 
ta  nedráždí  Jak  mužů  hrdý  vzhled, 
a  sladký  hlas  tvůj  přímo  k  srdci  Jde. 
Jdi!  Svěřuju  ti  dílo  pokoje. 


162 


Jest  skromnost  tvému  věku  ozdobou, 
a  tvému  slovu  rod  tvfl]  důraz  dá!* 

A  Lotár  Jel,  s  n(m  tři  sta  rytířů, 
a  všickni  byli  v  zbroji  střfbmé 
na  bflých  koních.  Nikdo  netušil, 
že  Jedou  v  zkázu  svou,  když  na  cestu 
se  dali  ráno,  které  růžově 
nad  tichou  nivou  smavd  vzcházelo. 
Byl  luzný  máj  a  luka  zelená 
se  vSemi  kvé^  vonné  zdobila, 
a  v  lesích  ptáci  snivé  zpívali 
na  stromech  vysokých  a  košatých, 
a  sladkobolné  klokot  slavíka 
znél  šerem  hvozdů.  Jimiž  Jezdců  sbor 
Jak  metelice  Jasných  vlasatic 
se  třpytné  míhal;  tlupou  andélů 
se  spíše  zdáli  v  hávech  sluncových 
Jimž  ráje  král  snad  svěřil  radostné 
a  blahé  Jakés  lidem  poslání, 
než  smrtelníky,  oni  Jinoši: 
Tak  zdobil  Je  ne  pouze  roucha  Jas, 
lesk  brnění,  leč  duší  čistota 
a  zraků  vzlet  a  sladký  mládí  čar. 
A  Jako  vůdčí  hvězda  zářivá 
Jim  stále  v  čele  Lotár  plavý  Jel, 
z  nich  nejkrasší  na  duchu,  na  těle.  — 

Tak  města  mohutného  dosáhli 
a  krásného  v  úrodné  krajině, 
Jež  Bóva  pánem  nazývalo  svým, 
tak  přijeli  před  mramorové  zdi» 


163 


v  nichž  dvorem  difval  z  Egremontu  pán; 

hrad  nádherný  se  v  fece  zrcadlil 

a  deset  věží  nad  ním  trčelo, 

na  Jejichž  báních  bujný  vítr  hrál 

si  s  korouhvemi,  vítr  sycený 

vší  vůní,  kterou  v  sadech  kořistil, 

kol  hradu  kvetoucích  Jak  zemský  ráj. 

Před  palácem  se  Lotár  zastavil; 
když  věžní  zahřměl  zvučnou  fanfárou, 
zdvih'  hledí  své  a  takto  zavolal  : 
»Ty  milý  vrátný,  pust  nás  do  domul 
Jsme  posli  Karla,  krále  franckého, 
a  s  pánem  tvým  Jsme  přišli  promluvit* 

A  vida  blankyt  v  zracích  mladistvých 
a  bledé  zlato  plavých  kadeří 
nad  bílým  čelem,  vrátný  mimoděk 
se  usmál.  Jak  když  Jara  první  den 
po  dlouhé  zimě,  vlahý,  přijde  k  nám. 
Řek':  , Vstupte,  páni,"  vrata  otevřel 
a  spustil  most,  a  tři  sta  rytířů, 
Jim  v  čele  Lotár,  vjelo  do  hradu 
na  krásnou  dlažbu  dvora  stinného, 
a  pod  olivou,  Jež  se  klonila 
u  portálu  na  stupně  z  mramoru, 
slez'  Lotár  s  koně. 

Žena  Bóvova 
u  okna  předouc,  muži  pravila: 
«Hle  přišlo  poselství  a  Lotár  sám 
Je  nese  vám»  můj  pane,  mladý  rek. 


164 


Je  Karel  mocným,  nezapomeňte, 
a  pomnete,  že  Jste  mu  vasalem. 
Cokoli  řekne,  kroťte  pýchu  svou, 
af  nepojde  nám  zlo  z  té  hrdosti, 
Jež  snadné  uchvacuje  duši  vám. 
Mír  nejsladší  Jest  nebes  lidem  dar." 

Tak  pravila,  však  Bóv  se  rozzlobil 
a  řekl  temné:  »Panf,  Jdete  si! 
Vám  sluší  vyšívati  hedbávím 
v  své  komnaté  u  prostřed  dívek  svých, 
tot  vaše  řemeslo!  Mé,  třímat  meč 
a  káceti,  co  v  cestu  staví  se." 

.Mné,'  řekla,  .milejší  mfij  úkol  Jest. 
Vy  rány  sázíte.  Já  hojím  Je. 
Však  přišli  hosté,  povinnost  to  má, 
bych  starala  se  o  Jich  pohodlí." 

Tak  mluvíc,  vévodkyné  povstala 
a  klidné,  dfistojné  a  bez  hnévu, 
ač  drsné  byl  Jí  odpovédél  muž, 
se  brala  ze  siné,  v  své  komnaté 
však  tiché,  plné  vflné  ze  zahrad, 
si  mlčky  horkou  slzu  utřela.  — 

Bóv  na  křesle  svém  sedel  ze  zlata 
a  kolem  stáli  Jeho  manové, 
když  Lotár  vešel  se  svým  poselstvím. 
Jak  úsmév  nebes  mladý  Lotár  byl. 
Jak  zimní  chmura  zasmušilý  Bóv. 
Jen  hlavou  kýv'  a  ani  nepovstal, 

Zejer:  SpUy.  XIX.  13 

165 


když  Lotár  řekl,  Jménem  císaře 
že  k  němu  přišel.  Hosta  nevítal, 
a  zaražen  stál  mlčky  Kariflv  syn. 
Mír  posud  v  srdci  měl,  však  nevole 
na  hladké  čelo  stín  mu  vrhala; 
v  tom  vévodkyně  v  síft  se  vrátila, 
sbor  panošfi  ve  zlatých  nádobách 
nes'  Jasné  víno,  paní  hradu  pak 
se  Jala  slova,  promluvila  tak: 
.Zdráv  buďte,  pane!  Vítám  upřímně 
pod  střechou  naší  posla  každého. 
Jejž  Karel  posílá  nám,  velký  král. 
Vám  zvláště  srdce  moje  letí  vstříc; 
neb  tyto  ruce,  pane,  chovaly 
vás  často,  když  Jste  pacholátkem  byl. 
Ó,  krásné  doby,  když  Jsem  dlívala 
u  dvora  vaší  matky  spanilé! 
Žel,  odešla!  Však  v  sladkém  ráji  Jest 
Kéž  oroduje  za  nás  před  Bohem. 
Je  památka  mi  Její  svata  vždy.* 

Řkouc  takto,  pohár  vína  pozvedla 
a  podala  Jej  hostu;  děkoval 
Jí,  dojat,  úsměvem  a  poklonou 
a  dvorným  slovem,  úctu  Jevícím. 
A  vévodkyně  sedla  k  Bóvovi 
a  zraky  sklopila  a  ruce  v  klín 
Jí  klesly,  zrak  když  Jeho  zahlídla 
tak  plný  chladné,  příkré  pohrdy. 

Děl  nyní  Lotár:  »Pane  vévodo, 
Jak  sladce  zněla  slova  ženy  té, 


166 


Již  Bůh  vám  za  chof  dal  co  odménu 
za  skutky  vaše  v  žití  nejlepší! 
Kéž  v  srdci  vašem  ohlas  vzbudila! 
Těch  krásných  dob,  když  sporů  nebylo 
a  v  domě  mého  otce  když  Jste  byl 
host  nejdražší  a  nejvěrnější  man, 
těch  pomněte  a  vratte  nám  Je  zas. 
Ó,  buďte  opět,  čím  Jste  tenkrát  byli 
Nuž,  otec  zve  vás  k  dvoru,  vévodo, 
on  volá  vás  co  druha  dávného 
a  na  povstalý  zapomíná  spor! 
Chce  krásné  slavit  s  vámi  vánoce, 
ty  svátky  teplou  láskou  dýšící, 
tak  tulné,  plné  Jasu  vnitihíího. 
Zář  bude  v  domě,  záře  na  krbu 
a  v  duších  našich  bude  záře  téžI . . , 
Vy  mlčíte  ...  To  vaše  odpověď 
na  prosbu  mou,  na  slova  šlechetné 
té  ženy,  před  níž  v  úctě  kořím  se?* 

,Vy,-  řekl  Bóv,  .Jak  dítě  mluvíte. 
Jak  žena  právě,  ona.  Čekal  Jsem, 
že  král  mi  aspoň  muže  pošle  sem.* 

Nach  studu  přelít'  Lotárovu  tvář 
a  vévodkyně,  bledá,  chýlila 
se  k  manželu  a  zašeptala  tak: 
„Ó,  kroťte  se!  Ó,  pane,  pomněte, 
že  Karel  mocný  a  že  Jest  váš  král. 
Co  krve  stála  pře  ta  nešťastná. 
Již  vedl  s  králem  mocný  bratr  váš! 
Mou  prosbu  slyšte,  neporušte  mír  I* 

12* 
167 


Bóv  na  to  drsně:  , Pravím  po  druhé, 
do  komnaty  své  Jdete;  neslušno, 
by  žena  mužfim  zákon  dávala." 

Šla  vévodkyně,  tiše  Jako  stfn, 
a  bylo,  Jak  by  anděl  odešel, 
a  Jak  by  šero  vniklo  do  síně. 

A  Lotár  hlavu  zdvih'  a  řekl  tak: 
«Já  prosil  vás,  však  takto  káže  král: 
At  z  Egremontu  pán  do  Paříže 
se  dostaví,  by  skládal  znova  hold 
před  trůnem  mým,  a  šest  set  rytířů 
at  Jede  s  ním.  Do  vánoc  lhůtu  dám." 

Sáh'  na  meč  Bóv  sr  řekl  se  smíchem : 
«Jak  blázen  mluví  ten.  Jenž  mluví  tak! 
A  kdybych  nechtěl  onen  skládat  hold?" 

•Pak,"  zvolal  Lotár  bled  a  rozhorlen, 
•pak  běda  vám,  neb  přijde  Karel  sám 
a  zároveň  s  ním  vojsko  nesmírné, 
a  povalí  váš  hrad  a  poníží 
tvou  hlavu  v  prach,  ty  zpupný  vasale!" 

•Při  živém  Bohu,"  zařval  na  to  Bóv, 
,že  pykat  budeš,  chlapče  přesmělý, 
svou  drzou  řeč!  U  prostřed  manu  mých 
tak  se  mnou  mluvit  odvažuješ  se? 
Jsi  vězněm  mým!  Jej  v  pouta  Jímejte!" 

Sto  mečů  na  to  z  pochvy  letělo, 
ryk  ohromný  třas'  domu  stěnami 


168 


a  Lotár  zvolal:  ,,Kdo  se  odváží 
na  císařova  posla  sáhnouti?*' 

.Já,*  zařval  Bóv  a  zamáv'  mečem  svým» 
však  štít  SVŮJ  pozveď  přítel  Lotárův, 
by  chránil  Jej,  však  dopaď  Bóvfiv  meč 
na  čelo  ochráncovo,  tryskla  krev, 
a  klesla  k  zemi  obět  nebohá. 
Tu  zabddoval  Lotár,  zakvílel 
a  zvolal:  .Pomsta  1  Zkáza  Bóvovil* 

A  nastal  boj  ted  v  síni  nesmírný, 
ke  dveřím  hrnuli  se  královští, 
však  Bóvův  lid  Jim  cestu  tarasil 
a  stáli  Jako  ostrov  v  peřejích 
v  té  seči,  která  běsně  zuřila. 
Krev  tekla  proudem,  prodírala  se 
pod  veřejemi,  tekla  pomalu 
po  bílých  stupních,  lesklých  z  mramoru, 
do  průjezdu,  kde  žena  Bóvova 
a  Její  dívky  k  Bohu  volaly 
a  s  velkým  pláčem  ruce  lomily. 
Lvem  zdál  se  Lotár,  proti  osudu 
však  marný  boj  a  osud  Jinochův 
byl  temný,  chmurný,  bezhvězdná  Jak  noc: 
meč  Bóvův  bleskem  byl,  ten  zaíičel 
a  Lotárova  hlava  spanilá 
na  dlažbě  z  mozaik  Jak  růže  květ. 
Jejž  ulomila  ruka  surová, 
se  náhle  octla,  bledá,  bez  trupu. 
V  těch  modrých  očích,  sladce  hledících^ 
se  Ještě  Jednou  Jiskra  zakmitla, 


169 


pak  shasly  v  mraku,  zkameněla  tvář 
a  ret  se  zkřivil  trpkým  polibkem, 
Jejž  vtlačila  tam  neúprosná  smrt. 
Žel,  světlé  mládí  v  temno  zapadlo . .  • 

I  srdcem  Bóvovým  to  zatřáslo  .  •  • 
A  bylo  ticho  v  síni,  skončen  boj, 
Jen  stkáni  bylo  slyšet  rytířů 
těch  nemnohých  z  Karlova  poselství, 
Jež  v  hrozné  seči  uSetřila  smrt. 
Ti  na  máry  teď  kladli  Lotára 
a  nikdo  nebránil  Jim  v  odchodu, 
a  vévodkyně  s  nimi  plakala 
a  posypala  příkrov  rfižemi, 
a  s  průvodem  tím  smutným  městem  šla 
až  za  bránu,  a  slzíc  hleděla 
za  truchlícími,  až  se  ztráceli 
na  bílé  cestě  v  lese  soumračném, 
kam  zvuky  hran  Je  doprovázely.  — 

Byl  Karel  v  mramorovém  domě  svém, 
a  shromážděn  byl  celý  Jeho  dvůr, 
síA  voněla,  neb  dlažba  z  mozaik, 
vše  posypána  květy,  pestřila 
se  Jako  louka,  větve  z  olivy 
pach  opojný  a  libý  šířily 
a  růže  kvetíy  v  zlatých  nádobách; 
s(ň  Jasná  byla  sluncem  radostným, 
jež  lilo  svit  SVŮJ  oken  malbami 
co  Jisker  déšf  a  slap  co  duhový; 
sift  hovorem  a  smíchem  zvonila  — 
když  výkřik  hrůzy  vnikal  v  prostoru, 


170 


neb  hlasem  celá  Paříž  zaStkala, 

když  Lotár  mrtvý  slavil  trudný  vjezd 

do  brány  teď,  a  zvolal  všechen  lid: 

.0  Bóve  krvavý,  af  zatratí 

tvou  zrádnou  duši  spravedlivý  Buh, 

neb  černějšího  činu  nebylo 

nad  vraždu  tvou  od  smrti  Ábela! 

Co  řekne  Karel,  král  ten  ubohý? 

Už  nemá  život  pro  něj  radostí  I" 

A  posel  vrazil  zděšen  do  síně, 
kde  byla  vfině,  zář  a  veselí 
a  bez  dechu  se  zrakem  ztrhaným 
na  Karla  zvolal:  , Vrací  se  tvůj  syn  — 
však  mrtvý,  pane  I  Posýlá  jej  Bóv  .  .  . 
trup  bez  hlavy,  a  hlavu  bez  trupu  1" 

Tu  padl  Karel  v  prostřed  manu  svých 
na  dlažbu  Jako  pokácený  dub, 
byl  bez  smyslfl  a  mluvit  nemohl 
i  pak,  když  oči  opět  otevřel, 
až  posléz  řekl.  Jako  dítě  sláb: 
,Při  bohu,  králi  lásky,  raďte  mi, 
co  činit  teď.  Jsem  zlomen  bolestí .  .  .* 

A  všickni  mlčeli,  pláč  dusil  Je, 
až  řekl  Ném:  ,PoJď  synu  svému  vstříc, 
na  jeho  pohřeb  pouze  mysli  teď.* 

A  vyšli  z  domu,  Karel  v  čele  Jim, 
a  sedm  set  kráčelo  rytířů 
za  králem,  chvějícím  se  jako  list. 


171 


Když  uzřel  máry,  propuk*  v  hořký  pláS. 

a  nářek  jeho  divý  k  nebi  znčl, 

pak  Ifbal  syna  s  vášní,  roztrh'  plášť 

a  rval  si  vous  a  vlasy,  volaje: 

,,Bud  proklet  ten,  kdo  se  mnou  nepůjde 

tu  ztrestat  zrádu,  Jež  mi  vyrvala 

vfc  než  mé  srdce,  víc  než  duši  mou  I' 

A  zase  stkáni  Jako  hrozná  křeč 
mu  bohatýrským  tělem  trhalo 
a  vlasy  Ježily  se  každému, 
kdo  Jeho  slyšel  velké  výkřiky, 
a  třikrát  omdlel,  než  do  opatství, 
do  starého  svatého  Germana, 
to  rozkrušené  mládí  Lotára, 
tu  pyšnou  naděj  sladké  Francie, 
to  vše,  co  Karel  s  něhou  miloval, 
na  věky  uložili.  Po  pohřbu 
byl  císař  pošmurný  a  bled  a  něm 
u  svého  okna  stával  den  co  den 
a  s  krvelačným  hleděl  úsměvem 
na  zástupy,  Jež  táhly,  nesmírné, 
dnem  každým  do  Paříže  se  všech  stran, 
by  přidaly  se  k  těm,  Již  brousili 
zbraň  zasvěcenou  pomstě  veliké. 

Bóv  z  Egremontu  též  však  nelenil. 
Svým  bratrům  poslal  listy  závažné 
a  zaklínal  Je,  by  mu  přispěli 
na  pomoc  rychle  proti  Karlovi. 
,Vám  světšf,*  psail,  „jsou  svazky  pokrevní 
než  to,  co  povinností  zove  král. 


172 


Bůh  lásku  k  rodným  do  srdce  nám  vpsal, 
král  chce  nám  lásku  vnutit  k  porobe, 
a  pro  otroctvf  hledá  zvučných  Jmen. 
Však  shrdejme  1  Jařmem  ze  zlata  1" 

A  přišli  bratři,  Ajmon  z  Dordony 
a  Žirár  z  Rosiljónu,  nesmfmé 
Jim  sledovalo  vojsko  v  Egremont, 
a  v  samém  městě  uzavřelo  se. 
Na  věži  hradu  ale  strážcové 
v  dál  modrou  zfrali  a  čekali, 
kdy  na  obzoru  objeví  se  prach, 
Jenž  klusem  koní,  krokem  pěších  vojsk 
se  povznese  až  k  nebes  blankytu. 
A  ráno  Jednou,  celá  obloha 
když  Jako  bledé  zlato  zářila 
při  prvních  slunce  smavých  paprscích, 
mha  bílá,  třpytná  táhla  přes  lesy,  — 
prach  byl  to,  který  letěl  před  vojem, 
a  za  nedlouho  z  šera  Jasanů 
a  starých  buků  proud  se  reků  lil, 
a  vzduch  se  třásl  surem  třeštěním, 
a  zbraní  chřest  hřměl,  vzdálený  Jak  hrom. 

Vstoup'  na  věž  Bóv  a  bratři  Jeho  s  n(m, 
když  blíž  a  blíž  se  vojska  valila, 
a  byli  zasmušilí,  zamlklí, 
neb  nejistoty  chmurná,  velká  tíž 
se  na  ně  řítila  Jak  balvany 
a  svědomí  Je  ostře  káralo. 
Tu  vévodkyně  tiše  vstoupla  k  nim 
a  řekla:  .Hleďte!"  ruku  vztahujíc. 


173 


A  proti  nim  na  vrchu  na  strmém 

pod  temné  sosny  širým  vějířem 

tři  Jezdci  stáli  v  zbroji  bohaté. 

jež  v  slunci  jako  oheň  hořela: 

to  Karel  byl  a  Ném  a  Ganelon, 

ten  Ganelon,  jenž  povždy  zrádcem  byl 

a  pozděj  Karla  v  hlubý  uvrh'  žal 

a  celou  Francii.  Tam  stáli  ted 

ti  muži  tři,  jež  propast  dělila, 

ne  široká,  však  hlubá  nad  míru, 

od  věže  hradu,  odkud  viděli 

je  Bóv  a  jeho  bratři.  .Pohleďte." 

jim  vévodkyně  tiše  Šeptala, 

»ó  pohleďte  na  bledou  krále  tvář! 

Jak  schvátil  Jej  ten  nevýslovný  bol! 

A  jeho  vzhled  Jak  Jesti  velebný!" 

A  bratři  mlčeli,  až  promluvil 
tak  Ajmon,  vzdychaje  a  zamyšlen: 
^Kéž  by  nám  nabíd*  Karel  smíření! 
Jest  žel  mi  všech  těch  vzácných  životu, 
Jež  skosí  smrt  v  tom  velkém  zápasu! 
A  právo  není  s  námi  docela!" 

A  Žirár  pravil:  , Karel  Jest  náš  král 
a  povinnost  je  naše  vzdát  mu  hold. 
Jen  láska  k  bratru  vnutila  mi  zbraň. 
Jsem,  Bóve,  tvým,  však  kloním  mimodčk 
před  Karlem  hlavu." 

Bóv  byl  zamlklý, 
Však  jeho  ret  se  třásl  dojmutfm. 


174 


a  v  zraku  Jeho  slza  hořela, 
neb  viděl  celou  nyní  křivdu  svou, 
to  velké  hoře  viděl  spáchané 
ve  slepém  záští,  a  tak  zašeptal: 
•On  odpustit  mi  nikdy  nemůže, 
a  byla  doba,  kdy  mé  miloval  .  . . 
O  lásku  jeho  truchlím,  mrtva  je.* 

A  pomalu  se  brali  bratři  teď 
s  té  věže  dolfl.  Karel  zatím  stál 
pod  sosnou,  kde  mu  pravil  Ganelon: 
,Můj  králi,  sloužit  tobě  povinnost 
jest  drahou  mi,  a  věren  byl  jsem  vždy, 
dnes  prosím  té  o  velkou  odměnu: 
ó  žádej  na  mně,  abych  přinesl 
ti  hlavu  prokletou,  v  níž  zrodila 
se  myšlenka  o  vraždě  Lotára. 
Nech  Bóvovým  mě,  pane,  soudcem  být." 

,Dík!*  zvolal  král,  »tu  hlavu  přines  mi, 
a  za  odměnu  vyber  z  měst  si  mých 
to,  které  srdce  tvé  si  požádá, 
jen  Paříž  ne  a  Cáchy  s  palácem." 

Tak  pravil  král,  nemaje  tušení 
o  hlubé  kajicnosti  Bóvové. 

.Tvou  bude  brzy  hlava  zrádcova,* 
děl  Ganelon  a  odjel  tryskem  hned, 
a  zůstal  Karel  s  Némem  pod  stromem 
a  děl  mu  Ném,  ten  rádce  oddaný 
a  povždy  nakloněný  k  smíření: 


175 


vjest  krásné  býti  silným,  mohutným, 
neb  silnému  Jest  snadno  odpouStét 
a  mocný  mfiže  snadně  smírným  být, 
a  blahoslaven,  m(r  kdo  rozsévá.* 

,Ty  nechceS  iíci,*  Karel  odvétil, 
.že  pomstít  nemám  syna  svého  smrt? 
Ty  nevis,  Jaká  křeč  mi  srdce  rve. 
Zde  odpouštěti  není  možné  přec?" 

«Ó  císaři,  tak  nemluv,"  pravil  Ném. 
^Ty  víS,  jak  Ožier  ten  divoký, 
jenž  Dánem  Jest  a  téměř  olbřímem, 
ten  neskrotný  Jak  vichr  severu, 
přec  Karlotovi,  synu  z  krve  tvé, 
kdys  odpustil,  že  zabil  z  bujnosti 
mu  jeho  syna.  OvSem  činil  tak 
na  přímý  boží  vzkaz.  Však  neplatí, 
byt  přímý  třeba  nebyl,  rozkaz  vždy, 
jejž  Bůh  nám  ústy  Spasitele  dal? 
Ten  příběh  s  Ožierem  u  lidí 
co  příklad  smíru  v  písni  žije  teď. 
Já  slyšel  včera  zpěv  ten  v  ležení 
a  Jeho  ohlas  stále  ve  mně  zní.* 

Děl  Karel:  ,Věru,  jsem  teď  zvědavý, 
zpěv  onen  slyšet.  Písně  miluji, 
a  vzpomínám  dob  minulých  si  rád." 

Tak  rozmlouvaje  Karel  s  hory  jel 
a  vešel  v  stan,  Jejž  rozbil  sobě  Ném 
pod  košatým,  vysokým  Jasanem, 


176 


leh'  na  medvédf  kfižl  prostřenou, 
a  Ném  vyhledal  pévce  dobrého, 
a  řekl  mu:  , Chceš  zazpívati  mi?* 

A  posadil  se  pod  strom  šumící 
před  vlastním  stanem,  v  némž  dlel  ukryt  král, 
a  řekl:  .Zazpívej  mi  onen  zpěv, 
o  velkém  hněvu  Ožierově 
a  Jeho  smíru  s  králem  francouzským." 

Tak  pravil  Ném  a  pěvec  usedl 
a  ladil  nástroj  svůj  a  zamyšlen, 
řek'  hlasem  snivým:  »Byl  Jsem  tehdy  mlád, 
a  bojoval  Jsem  tenkrát  s  císařem, 
a  zraky  moje  vlastní  viděly, 
co  ústa  moje  písní  hlásají. 
Však  Jinak  Jeví  se  mi  věci  dnes, 
než  tenkráte,  když  pouhým  divákem 
Jsem  tupým  byl.  Má  duše  vnořena 
do  svatotajných  hlubin  poznání, 
kde  pravzor  skryt  Je  všeho  tvoření, 
se  probrala  z  té  malé  všednosti, 
jež  zvedajíc  před  zraky  vlastní  dlaň 
dál  nevidí  a  prostor  popírá. 
Zpěv  pravdou  vyšší  Jest  než  holý  čin. 
Sud  o  tom  sám.  Ty  byl  Jsi  přítomen, 
když  dalo  se,  o  čem  ti  zazpívám." 

Tak  řekl  pěvec,  chvilku  zfistal  tich, 
pak  hleděl  kolem,  kde  se  sbíralo 
mu  valně  posluchačů,  usmál  se, 
a  opět  vážný,  začal  pěti  tak: 


177 


•Zpév  slyšte  mfi],  o  páni  šlechetní, 
]imž  milostiv  bud  všeho  ráje  král, 
syn  Marie  Panny,  nebes  královny, 
zpěv  slyšte  m&]  o  vzpouře  veliké, 
již  Ožier  podnik',  velký  bohatýr, 
jenž  nesmírné  vykonal  chrabrosti 
a  divy  hrdinství,  zpěv  slyšte  můj 
o  jeho  vzpouře  proti  císaři 
a  smíru,  jejž  mu  přikázal  sám  Bfih. 

Byl  Ožier  hostem  Jednou  v  paláci 
u  Karla  císaře,  jenž  miloval 
jej  jako  druha,  nebof  sloupem  byl 
a  štítem  říše  proti  pohanfim. 
Byl  Ožier  hostem  a  s  ním  jeho  syn, 
jenž,  krásný  jinoch  velkých  vlastností, 
u  Karla  v  přízni  byl  a  vídal  rád 
král  francouzský,  že  jeho  synové 
se  s  Bodvinetem  blízko  sdružili. 
V  čas  návStévy  u  Karla,  Ožier 
jel  na  lov  jednou  sám  a  Bodvinet 
se  synem  císařovým  bavil  se 
po  celý  den,  s  Karlotem.  Stříleli 
a  kopím  metali  a  o  závod 
na  koních  jeli  divokých  a  sléz 
už  unaveni,  v  šachy  zahráli. 
Hráč  obratný  byl  Ožierův  syn 
a  třikrát  vyhrál  řadou  po  sobě, 
a  usmál  mimoděk  se  Bodvinet; 
tu  Karlot  v  hněvu  řek'  mu  urážku. 
To  nesnes*  Bodvinet  a  ruku  zdvih', 
nač  Karlot  vzplanuv,  dýkou  bodl  jej. 


178 


vSak  hlouběji,  než  mfnll,  neStastnýl 
Bez  hlesu,  mrtev,  padl  Bodvinet 
a  Karlot  v  pláči  k  nému  vrhl  se 
a  nářkem  naplňoval  celý  d&m, 
v  němž  velké  poděšení  zavládlo. 

Jel  Ožier  domfi  z  lovu  veselý, 
vstříc  letěl  panoš  mu  a  s  pláčem  řek*: 
•Jest  zabit  syn  tvfij,  zabit  Karloteml* 

Bez  sebe  vášní,  vešel  otec  v  dům 
a  štkaje  paď  na  bledou  mrtvolu 
a  tisíckrát  Ji  líbal  s  výkřiky: 
.0  probuď  se,  sic  zemru  bolestil" 

A  vešel  Karel  císař,  v  slzách  byl 
a  řekl:  , Druhu  můj,  ó  běda  nám, 
tím  neštěstím  Jsme  stejně  zlomeni  I* 

Tu  Ožier  se  vzpřímil,  divoké 
mu  záští  plálo  v  zracích  hrozivých 
a  zařval  hromem:  .Vraha  vydej  mi, 
bych  zardousil  Jej  těma  rukama  1* 

Bled  couvl  Karel  o  krok:  .Utiš  se,* 
Jej  prosil  zmaten,  .nemine  ho  trest, 
před  soud  Jej  postavím.  Jest  zajatý, 
však  v  ruce  tvé  Jej  vydat  nemohu, 
než  rovnováhy  duše  nabudeš." 

Tu  zšílel  bolem  Ožier  naprosto, 
za  prsa  popad'  Karla,  zatřás'  Jím 


179 


a  zařval:  .Spravedlnost  tvoje,  lež! 
Tvůj  purpur  strhám!  StfiJ  v  své  nahotě 
v  své  ohyzdné,  ty  licomémíku!" 

Sto  ramen  hned  se  reka  chopilo, 
a  vzduchem  sto  se  zbraní  míhsilo, 
a  Karel  zničen  tvář  si  zahalil, 
však  zvolal:  „Stůjte!  Jest  to  moje  přel 
Sám  promluvím  s  ním!  Ožiere,  slyš!* 

A  všickni  couvli,  Karel  ruce  vztah' 
a  řekl:  „Pomni,  že  jsme  přátelé! 
Jak  často  spolu  krváceli  jsme 
na  bojištích,  jak  často  navzájem 
jsme  život  zachránili  druhu  druh!" 

A  přistoup'  blíž,  jak  by  jej  objat  chtěl, 
však  Ožier  zvolal:  .Pykám  v  hodině 
té  proklaté,  že  s  tebou  kdy  jsem  byl, 
a  že  jsem  život  tvůj  kdy  zachránil! 
Dnes  žízním  po  tvé  krvi,  dej  mí  ji, 
tu,  která  teče  v  žilách  Karlota! 
Zub  za  zub  dej  a  oko  za  oko! 
Ty  neslyšíš?  Ó  soudce  strannický!" 

Strh'  krále  k  zemi,  vzduchem  fičel  meč, 
jen  okamžik  a  hlava  Karlova 
by  vedle  trupu  byla  ležela 
na  lesklé  dlažbě.  Nedopustil  Bfih 
čin  neslýchaný,  divý,  ohavný. 
Jak  valný  proud  se  mužů  přítomných 
hned  síla  vrhla  proti  šílenci 
a  odzbrojila  ruku  rouhavou. 


180 


A  Ožier  tělo  svého  syna  vzal 
a  skokem  dosah'  dveří,  mezi  tfm 
co  všlckni  kolem  Karla  klekali, 
hold  vzdávajíce  klidné  výsosti, 
Jíž  potupa  se  tknouti  nemohla, 
neb  z  duše  temenila  vznešené 
ta  výsost  pravá  a  ne  z  purpuru. 
Jejž  byl  mu  s  ramen  strhl  Ožier. 

.Bud  vojna  mezi  námi  krvavá  1" 
teď  Ožier  volal,  sednuv  na  koně, 
a  Jednou  rukou  drže  mrtvolu 
před  sebou  v  sedle,  druhou  zafal  v  pěst 
a  hrozil  proti  domu.  Slyšel  král 
ta  divá  slova,  hlava  na  prsa 
mu  klesla  těžce,  ale  posléz  děl: 
,0n  utiší  se,  ke  mně  vrátí  se."  — 

Však  mýlil  se,  prch'  Ožier  z  Francie 
a  s  Didierem,  králem  lombardským, 
se  spojil  proti  Karlu.  Nemožné 
už  bylo  omlouvati  Jeho  bol, 
a  nucen,  Karel,  začal  vojnu  též. 

Ó,  Bože  m&J,  Jak  hrozné  zuřila! 
Tři  léta  trvalo,  než  povalil 
do  prachu  Karel  vrahy  Francie, 
než  padl  hrad,  kde  Ožier  skrýval  se, 
a  vpády  strojil  v  kraje  francouzské. 

Byl  naposled  už  Ožier  v  hradě  sám, 
Jen  Jeden  toliko  mu  zíistal  druh, 

Zeyer:  Spi^.  XIX.  13 

181 


druh  dražší  nade  všechno  na  světě, 
rek  Gvielín.  TI  muži  obrovští 
Jak  na  ostrově  čnícím  z  peřejí 
a  z  vírů  moře,  stáli  na  valech 
a  sami  čelili  těm  nesmírným 
a  chrabrým  plukům  Karla  císaře. 

Hrad  ležel  tak,  že  málo  zároveň 
Jen  lidí  hnáti  mohlo  útokem 
a  jeden  bod  toliko  přístupný 
byl  dobyvačům,  propast  bezedná 
kol  hradeb  zela,  jistá  ochrana. 
Na  ohroženém  místě  Ožier 
a  Gvielín  boj  vedli  bez  konce. 

Krev  nesmývali  více  s  rukou  svých, 
a  ran  svých  ani  nevšímali  si, 
a  bez  přestání  rozdávali  ^e. 
Jen  v  neděli,  když  zpěvy  slyšeli 
a  hymny  při  mši  z  dálí,  z  lešení, 
jim  odpočinek  kynul  sílící. 
Tu  klekali  na  baštách  v  modlitbě, 
pak  sladkému  se  spánku  oddali 
vždy  po  řadě  druh  druhem  střežený. 
A  v  pondělí  zas  začal  znovu  boj. 

Na  stráži  Gvielín  když  bdělý  stál, 
v  těch  krátkých  dobách,  seč  když  přestala, 
tu  jedinou  mu  bylo  potěchou 
v  té  velké  bídě,  slyšet  žaloby 
a  nářek  Karlův  v  noční  tichosti 
nad  padlými  v  tom  boji  vasaly. 


182 


A  mezi  tím,  co  takto  střežil  hrad, 

druh  Jeho  Ožier,  slavný  bohatýr, 

mlel  klidně  mouku,  těsto  zadělal, 

pec  vytopil  a  chleba  upekl 

a  pak  Je]  druhu  svému  pi^nášel 

a  lámal  Jej  a  spolu  pojedli 

a  bratrský  dávali  polibek 

si  oba  reci  věrní,  při  hodu 

tom  prostém,  plném  lásky  dojemné. 

Den  černý  přišel  však,  den  poslední: 
paď  Gvielín  pod  mrakem  oštěpů, 
jenž  zdola  přilétl  Jak  krupná  bouř, 
však  síly  Ještě  přece  dosti  měl, 
by  tekoucí  své  z  břicha  vnitřnosti 
si  zadržel  oběma  rukama 
a  do  dvora  se  dovlek',  slab  a  Med, 
kde  Ožier  právě  chleba  kladl  v  pec. 

Tam  k  nohám  kles'  mu,  ,s  Bohem  1 "  zašeptal, 
a  .Prchni,  v  patách  je  mi  nepřítel!"  — 
pak  Ještě  dodal.  Vzal  Jej  Ožier 
jak  matka  choré  dítě  v  náruč  svou 
a  odnes'  Jej  do  věže,  čnějící 
na  konci  bašt  Tu  zavřel  za  sebou  — 
ó,  Bože  m&J,  Jak  plakal  Ožier  I 
Noc  celou  slyšeli  jej  naříkat, 
i  druhý  den,  a  ticho  k  večeru 
pak  bylo  ve  věži,  neb  pohřben  ted 
pod  těžkou  deskou  dřímal  Gvielín, 
a  téměř  beze  smyslů,  unaven 
svým  dlouhým  nářkem,  ležel  Ožier 

13* 


183 


na  hrobě  nejdražšího  přítele 
a  z  Jeho  očí  jako  z  pramene 
se  němé  lily  slze.  Nad  hradem 
stál  v  bledé  mlze  měsíc,  dřímavé 
v  šer  nyvý,  tichý  stromy  šeptaly 
kol  staré  věže,  která  vrhala 
stín  černý  jako  závoj  smutečný 
v  té  němé  noci  chorou  zsinalost, 
a  z  toho  temna  náhle  v  lunný  kmit 
se  vynořila  bílá  postava: 
to  Karlot  byl  ve  zbroji  stříbrné, 
a  v  rouše  třpytném  jako  padlý  snfh» 
byl  bez  přilby  a  paprsk  měsíce 
na  bledý  padal  jeho  obličej. 
Klek'  před  věží  a  ruce  povznesl, 
a  hlasem,  chvějícím  se  dojmutím, 
tak  zvolal  vzhflru  hlubou  tišinou: 
„Ó,  velký  reku,  osamělý  teď 
a  truchlící  nad  druhem  zabitým, 
ó,  slyš  mě,  Ožlere,  vyslyš  mě! 
Jsem  Karlot,  tvého  císaře  jsem  syn, 
ten  Karlot,  jejž  v  tak  velké  zášti  máš, 
íž  plně  zasluhuji,  bohu  žel, 
'neb  syna  tvého,  bídný,  zabil  jserti! 
Však,  Ožiere,  odpust,  promiň  mi! 
Já  byl  tak  mlád,  a  dábel  v  hřích  mě  ved*! 
A  Bodvineta  nechtěl  zabit  jsem! 
Ty  nevíš,  co  jsem  prolil  horkých  slz 
pro  čin  svůj  zlý,  jak  trpce  pykal  jsem 
za  skutek  krvavý!  Ach,  odpust  mi! 
Ó,  zaklínám  tě  jménem  trojice, 
smiř  se  s  mým  otcem!  Dost  už  krvavých 


184 


a  lítých  bojfil  S  otcem  mým  se  smiř! 

Své  pýchy  zanech,  zanech  vzdorů  svých! 

Že  největší  Jsi  v  světě  bohatýr, 

ví  každý  dávno!  Slávu  dobývat 

ti  třeba  není,  všechnu  slávu  máš! 

Jen  Jedno  schází  tobě:  s  Karlem  smír! 

Já  mezi  vámi  státi  nebudu. 

Vlast  zanechám,  svou  sladkou  Francii, 

a  Jak  Jsem  o  syna  tě  oloupil, 

tak  sebe  nyní  trestem  oloupím 

o  svého  otce  drahou  přítomnost, 

o  mládí  své,  o  radost  života, 

o  bratry  své  a  sestry,  za  moře, 

do  pustých  končin,  na  poušt  vydám  se, 

u  hrobu  spasitele  pokleknu 

a  nevrátím  se  dříve  v  rodný  kraj 

až,  odpustiv  mi,  sám  mě  zavoláš  I 

A  bude-li  tvá  vůle,  nevrátím 

se  nikdy  více  ve  svou  sladkou  vlast"  .  .  . 

Tak  prosil  Karlot,  Ožier  slyšel  Jej 
a  povstal  od  hrobu  a  zjevil  se 
na  kamenném  na  věži  pavlánu, 
byl  temný  Jako  mrak  a  bledý  byl 
a  zrak  měl  samým  pláčem  krvavý 
a  zahřměl  v  noc.  Jak  bouře  rachotí: 
.Tak  nenávidím  tě,  ó,  Karlote, 
že  nesnesu  tvůj  pohled  proklej 
a  přísahám  při  Kristu,  při  Bohu, 
že  mstící  rukou  svou  tě  zasáhnu!" 

Tak  zavolal  a  zmizel  ve  věži» 
a  smuten  Karlot  vstal  a  odešel. 


185 


a  mlčení  zas  bylo  hluboké, 

a  plna  vzdechů  byla  tnichlá  noc. 

Když  bledý  úsvit  nebem  zašlehl, 
šel  Ožier  v  kobku,  kuň  kde  Jeho  stál, 
kůň  jeho  vémý,  chrabrý  Bruafór, 
a  fekl:  .Milá,  němá  tváři,  slyš, 
teď  na  nás  úkol  čeká  nesnadný. 
Jak  moře  valný  nepřátel  Je  dav, 
a  přívalem  tím  Jest  nám  proniknout. 
Já  nechvěji  se.  Ty  se  nebojíš?" 

A  Bruafór  tak  v  dlažbu  zahrabal, 
že  Jiskry  lítaly  z  ní  do  šera, 
a  zařehtal.  Seď  na  něj  Ožier, 
kříž  udělal  a  z  pochvy  vytrh'  meč. 
Bez  hluku  věže  vrata  otevřel 
a  vyšli  spolu,  on  a  Bruafór, 
na  tichý  dvůr.  Kohouti  zpívali 
a  hvězdy  zapadaly  poslední. 
.Nuž  pojďl*  zašeptsd  tiše  Ožier, 
a  letěl  Bruafór  Jak  vichr  sám 
po  dvoru,  po  mostu  a  z  hradu  v  šer. 
Však  dusot  podkov  tábor  probouzel, 
hned  tisíc  mužů  stálo  na  nohou, 
a  mořem  mečů  hnal  se  Bruafór. 
Tak  Jelen  neprchá,  tak  vlaštovka 
se  rychle  nemíhá,  Jak  letěl  kůA 
ten  věrný  Ožierův  táborem. 
Křik  nesmírný,  Jenž  povstal,  nelekal 
Jej  na  okamžik,  letěl,  letěl  dál. 
Déšt  na  něj  padal  šípů,  oštěpů, 


186 


vSak  Bruafór  ran  nedbal,  letěl  dál, 

krev  z  něho  tekla,  dštila,  tryskala, 

však  Bruafór  Jen  řehtal  divoce 

a  neslyšel  než  svého  pána  hlas, 

jenž  pohádal  je]  k  běhu  dál  a  dál, 

sám  rány  rozdávaje  smrtelné 

na  všechny  strany  jako  sběsilý 

a  káceje  na  právo,  na  levo 

ty,  kteří  v  cestu  se  mu  stavěli. 

Strach  z  něho  Sel,  a  větší,  větší  vždy, 

se  mezi  prchajícím  stávala 

a  mezi  útočníky  prostora, 

a  slabší  vždy  byl  křik  a  volání, 

jež  kflň  za  s.bou  slyšel  rekovský. 

Však  neochabl  proto  Bruafór, 

dál  letěl  lesem,  poli,  nivami, 

hnal  dolinou  se,  vrchy  přelézal 

a  řekami  se  brodil,  neustal 

až  bez  dechu  před  branou  hradu  stál, 

v  němž  Ožieru  oddaný  žil  man. 

Tak  Bruafórem  zachráněn  byl  rek.  — 

Však  Karel  přišel  hrad  ten  oblehat 
a  znovu  začal  nesmírný  ten  boj, 
jenž  končil  však,  jak  nikdo  netušil: 
neb  mezi  tím  co  Karel,  Ožier 
a  ti,  kteří  se  k  němu  přidali, 
krev  přelévali  v  boji  křesťanskou, 
moc  velkou  pohan  abíral  v  Africe, 
a  jako  příval,  trhající  hráz, 
do  neblahé  přikvačil  Francie, 
v  prach  valil  hrady,  města  vypálil, 


IR7 


a  Jako  mračno  přitáh'  za  Karlem, 
Jenž  nyní  mezi  vojskem  pohanským 
a  mezi  hradem,  který  oblehal, 
Jak  mezi  dvojím  vězel  požárem. 
Ó,  v  Jaké  bídě  Karel  ociť  se  I 
Jak  tygfi  nepfátelé  vítězní 
se  hnali  na  něj,  lítí,  z  obou  stran 
a  v  neštěstí  tom  velkém,  bezedném 
ve  vojště  císařově  výkřik  zněl: 
,Smír  s  Ožierem  spása  Jediná! 
Jest  bohatýrem  všech  nás  největším, 
čiň  vše,  co  žádá,  není  pomoci!" 

Přec  Karel  váhal,  příliš  hrdým  byl, 
však  Karlot  obejmul  mu  kolena, 
a  pravil  s  pláčem:  »Otče,  povol  Jim! 
I  kdyby  krev  mou  žádal,  dej  mu  Ji! 
Chceš  obětovat  velké  dílo  své 
tak  nepatrné  věci.  Jak  Jsem  Já? 
Ó,  nech  mě  raděj,  otče,  žertvou  být 
pro  velké  tvoje,  božské  poslání, 
vždyf  celá  vina  přece  Jest  Jen  mál* 

A  reci,  v  dlouhých  bojích  sestárlí, 
mu  děli  s  výčitkou:  «My  syny  své 
též  vedli  do  boje  Jak  na  Jatku 
a  téci  naše  slzy  neviděrs, 
když  zhynuli,  když  osiřeli  Jsme!* 

Tu  pravil  Karel,  bled  a  rozechvěn: 
«0n  na  mně  syna  žádat  nemůže! 


188 


Nuž,  promluvím  s  nfm,  k  prosbám  snfžfm  se, 
snad  pýchy  Jeho  najdu  přece  dno!" 

Dva  předstoupili  před  hrad  heroldi 
a  oznámili  Ožierovi, 
že  Karel  cfsař  promluvit  s  ním  chce. 
A  vyšel  rek  ve  zbroji  planoucí 
a  v  zlatém  plášti,  pyšný,  vznešený, 
tak  plný  síly,  plný  výsosti, 
že  před  ním  couvli  všickni  mimoděk, 
však  vznešenější  Karel  císař  byl, 
jenž  tiše  přišel  v  hávu  nejprostším, 
však  v  bolu  svého  oděn  velikost, 
pak  hlavu  skloniv,  tak  se  mluvit  jal: 
,Při  naši  rozhoď  Bůh  ve  prospěch  tvflj, 
před  jeho  vůlí  kořím  tedy  šíj, 
a  nereptám,  jsem  nyní  v  rukou  tvých. 
Mě  nehnala  do  boje  žádná  zášf, 
já  proti  vzpouře  hájil  korunu, 
já  v  tobě  odpůmíka  nestíhal, 
já  stíhal  vraha  sladké  Francie, 
té  velké  matky.  Teď  však  přišel  vrah 
ne  pouze  její,  kříže  přišel  vrah, 
slyš,  kříže,  na  němž  zemřel  spasitel! 
Můj  Ožiere,  věřit  nemohu, 
že  pýcha  tvá  by  velká  byla  tak, 
že  zapomněl  bys,  že  jsi  křesťanem, 
na  pomstu  mrzkou  že  bys  myslil  jen  I 
Pojď  s  námi  proti  lítým  pohanům, 
ne  mě,  však  víru  chránit  pomáhej, 
a  k  vůli  kříži,  k  vůli  Francii 
vše  učiním,  co  na  mne  požádáš, 


189 


bych  vyhověl  tvé  pomstě,  zášti  tvé, 
a  spojence  si  v  tobě  získal  žasl" 

Tak  řekl  Karel,  Ožier  vzpřímil  se 
a  odpověděl:  •Vydej  Karlota, 
po  krvi  jeho  žízním.  Vydej  ho, 
a  pfijdu  s  tebou  zahnat  pohana.* 

„Ne I-  vzkřikl  císař.  .Vléci  dítě  své 
na  jatku?  Jak  to  možno?  Žádat  Bůh 
to  nemfižel  Ne,  ne,  tof  nemožné  I" 

,Tak  tedy,"  posmíval  se  Ožier, 
•kříž  miluješ  a  sladkou  Francii? 
Lež  tvoje  láskal  Chlouba  zbožnost  tvá. 
Mně  pomstu  vyčítáš?  A  žádám  přec 
jen  spravedlnost,  jíž  mi  odpíráš!" 
A  k  odchodu  se  chystal  Ožier. 

Hluk  nesmírný  se  nesl  k  oblak&m, 
to  lítých  pohanů  byl  divý  řev, 
již  chystali  se  znovu  k  útoku. 
Tu  Karel  za  plást  Ožiera  vzal, 
a  zvolal:  .Slyš!  Toť  hrana  Francie  I 
Na  křivdy  zapomeň  a  zachraň  ji!* 

.Dej  velké  lásky  příklad  tedy  sám," 
děl  Ožier  temně.  .Důkaz  nyní  dej, 
že  nad  sebe,  nad  vlastní  rodinu, 
své  miluješ,  jak  říkáš,  poslání! 
Krev  tvého  syna  víru  zachrání. 
Ty  v  čele  stál  jsi  vždy,  byťs  prvním  vždy. 


190 


když  čest  a  sláva  rozdávaly  se, 
teď  důkaz  dej,  že  Jsi  tak  zasloužil.* 

A  se  všech  stran  zaznělo  volání: 
,De]  dítě  své,  i  našich  synů  krev 
pro  tebe  tekla  a  pro  Francii  I 
Na  tobě  syna  žádá  tentýž  Bůh, 
jenž  na  Abramu  žádal  Izáka!" 

Tu  Karlu  zdálo  se,  že  v  prsou  v  dví 
mu  srdce  puklo,  žalem  umíral, 
a  Jako  ze  sna  řekl:  .Nuže  buď, 
jak  žádáte,  Jak  žádá  Ožierl- 

A  odkvapil,  a  vrh'  se  na  lože 
ve  stanu  svém,  a  kázal,  aby  hned 
mu  syna  přivedli,  a  beze  slov 
jej  k  srdci  tisk'  a  s  pláčem  kropil  tvář 
tu  spanilou,  ty  oči  sokolí 
a  vlasy  plavé.  Jako  luny  zář. 
Též  Karlot  mlčel,  otce  líbal  též, 
však  neplakal,  byl  pevný  Jako  muž. 

V  stan  kvapil  pak,  kde  biskup  Turpin  dlel, 
a  ze  svých  hřích  &  zpovídal  se  tam, 
pak  oděl  se  do  roucha  sněžného 
a  pevný,  klidně  otci:  .Pojďme!"  děl, 
a  znova  Karel  plakal  hořce  tak, 
že  myslili,  že  zemře  bolestí; 
však  přemohl  se,  syna  posléz  vzal 
za  ruku  bílou  jako  růže  květ 
a  vyšel  s  ním,  a  zdál  se  hrdým  tak 


191 


a  pevným,  že  by  nikdo  nebyl  řek\ 
jak  plakat  umel  a  Jak  naříkat. 

Když  vyšel  Ožier  s  mečem  před  svfi]  hrad 
a  hrozný  Jako  požár  v  prostřed  stál 
i  rekfl  Karlových  i  manu  svých, 
řek'  císař  hrdé:  .Ejhle,  obět  tvá. 
nuž  ukoj  tedy  žízeň  v  krvi  té! 
Buď  katanem  ty,  Jenž  Jsi  rekem  byl!** 

Však  s  divým  výkřikem  když  Ožier 
se  k  místu  hnal,  kde  Karlot  tiše  stál, 
tu  zachvátila  bolest  císaře, 
a  vzkřikl  v  úzkosti  až  smrtelné: 
.Slyš,  Ožierel  Ne,  to  nemfiž  býti 
Ó,  nech  mi  mého  syna,  ušetř  ho! 
Ó,  přistup  k  tomu,  bych  Jej  vykoupil! 
Vem  celé  Flandry,  Burgund,  tři  sta  mést! 
Však  nevyrvi  mi  srdce  za  živa! 
Tak  posud  žádný  člověk  netrpěl! 
Což  nemá  nenávist  tvá  žádnou  mez? 
A  co  Jsem  tobě,  dáble,  učinil?" 

A  Karlot  klek'  a  řekl:  .Nežebrám 
o  život  sv&J,  Já  nejsem  zbabělým! 
O  slitování  s  otcem  prosím  Jen, 
ó,  vezmi  výkupné,  Jež  podává! 
Tvým  manem  budu,  sluhou  budu  tvým, 
neb  do  vyhnanství  pfijdu,  chceš-li  takl* 

,Chci  tvoji  krev!"  řekl  temné  Ožier. 


192 


Vstal  Karlot,  kolem  zřel  a  řekl  pak: 
»Což  není  nikdo,  kdo  by  uprosit 
to  srdce  dovedl,  to  kamenné? 
Což  nikdo  tolik  lásky  nechová 
pro  mého  otce,  aby  nalezl 
slov  několik  ve  prospěch  obou  nás?* 

Tu  na  sta  mužů  kleklo  do  prachu 
a  štkánf  bylo  slyšet  daleko 
a  pláč  a  nářek,  ruce  vznášeli 
a  k  prosbě  spínali.  Však  něm  a  hrd 
stál  temný  rek.  Tu  hnul  se  starý  Ném 
a  klekl  k  nohám  Ožierovým 
a  sklonil  hlavu  bílou  Jako  sníh 
a  řekl  mu:  ,Ve  Jménu  Božím  slyš! 
Ty  někdy  odpovíš  za  tento  čin 
před  soudem  hrozným.  Karla  ponížiKs 
a  v  Karlu  Francii  a  křesťanství. 
Sám  tedy  pros,  by  Bůh  ti  odpustil. 
Hleď,  Jsi-li  pyšný,  pýchu  ukojíš. 
Sám  otrokem  ti  budu  do  smrti, 
já,  zrozen  v  pyšném  trůnu  sousedství. 
Své  země,  města,  hrady  tobě  dám, 
ó,  smiř  se  s  Karlem  I  Odpust  Karlotu! 
Hleď,  reci  dnes  tě  všicknl  milují, 
však  spácháš-11  tu  vraždu  ohavnou, 
pak  nenávidět  všickni  budou  tě! 
Ó,  pomni  přec,  že  Kristus  na  kříži 
svým  nepřátelům  smrt  svou  odpouštěl! 
Ó,  Jménem  Jeho,  odpust  Karlotu  1* 

,Ne,*  řekl  Ožier,  nechci!  Nemohu! 
I  kdybych  chtěl,  mne  víže  přísahal" 


193 


A  bylo  ticho,  ticho  hrobové, 
a  Ožier  Karlota  jal  za  ruku, 
tu  zastřel  pláštěm  Karel  bledou  tvář, 
a  Karlot  zbleď  a  hrfizou  zachvěl  se 
a  mimoděk  couv'  k  otci  o  krok  blíž 
a  slzy  z  oči  nyní  tekly  mu, 
neb  krásného  mu  bylo  mládí  žel. 
Sám  Ožier  byl  chvíli  zaražen, 
a  Karel  z  pláště  tvář  zas  vynořil 
a  výkřik'  náhle  v  hrozné  úzkosti 
a  pološílen:  ,Nech  mi  dítě  mé, 
ve  Jménu  Boha,  který  stvořil  nás!" 

Vztek  Ožiera  pojal,  za  vlasy 
svou  obět  schvátil,  fičel  vzduchem  meč, 
a  výkřik  tisíc  úst  až  k  nebi  zněl,  — 
tu  zdálo  se,  že  s  nebe  spadl  blesk 
a  oslněn  byl  zrak  všech  přítomných, 
a  svatá  jakás  hrůza  zmocnila 
se  srdcí  všech,  a  pak  když  prohledli, 
tu  viděli,  že  jinoch  krásný  stál 
po  boku  Karlota,  že  Ožier 
byl  pustil  meč  ...  To  anděl  boží  byl 
ve  zbroji  z  démantů,  ten  pravil  tak: 
„Ty  nedotkneš  se  toho  dítěte! 
Bůh  všemohoucí  zakazuje  til 
Dej  ránu  mu,  neb  tys  tak  přísahal 
ó,  pošetilý!  A  teď  vzhůru  hledí* 

Zrak  pozved  Ožier  a  zazářil, 
neb  vidinu  měl  ráje  božího, 
a  syna  svého  v  slávě  viděl  tam, 
jak  s  blaženými  kráčel  zahradou  .  . . 


194 


A  anděl  opět  pravil:  .Ozbro]  sel 
Nuž.  do  boje.  kde  sláva  čeká  tě!« 

Pak  zmizel  andél,  Ožier  zachvěl  se 
a  bylo  mu.  jak  by  se  probouzel, 
pak  náhle  ruku  vztah'  a  udeřil, 
ne  pi^liš  silně,  v  prsa  Karlota, 
by  vyplnil  svou  danou  přísahu. 
že  mstící  rukou  juna  zasáhne, 
pak  klekl  před  Karlem  a  pravil  tak: 
,Ó.  odpust  mi!  Ach.  já  byl  šíleným! 
Ty  nemůžeš  mě  více  milovat!* 

Do  náruče  si  padli,  nesmírný 
zněl  k  nebi  hluk.  volání  radostné. 
A  v  tentýž  den  byl  pohan  pokořen. 
a  novou  slávou  ozářen  byl  kříž. 

Tak  Ožier&v  končil,  páni.  hněv. 
a  píseň  moje  u  konce  Je  též. 
Kéž  líbila  sel  Budiž  s  vámi  Bflhl 

A  sotva  dořek'  pěvec  slova  ta, 
když  koltru  stanu  císař  pozvedl, 
a  zlatý  řetěz  mlčky  s  hrdla  sňal 
a  podal  pěvci  s  velkým  dojmutím 
,Dík.*  řekl  pak.  ,tvá  píseň  vzpomínek 
v  mé  duši  celé  moře  vzbuzuje, 
ji  naplňuje  touhou  po  míru. 
Bůh  svědkem  mým.  že  přelévati  krev 
mi  hrůzou  vždy  • . .  Však  osud  posadil 


195 


mě  na  soudcovskou  světa  stolici 
a  vnutil  v  race  moje  práva  meči* 

Tak  Karel  děl  a  zvolal  udiven 
Ném  takto,  stíniv  rukou  oči  své: 
»Kéž  zrak  mě  neklame!  Ó,  pane,  hled 
na  postavu  tu  v  smutek  oděnou  I 
Tot  z  Egremontu  paní,  jakf  Jsem  živ!" 

A  ke  Karlovi  pHstoupila  v  tom, 
a  klekla  před  ním,  žena  Bóvova 
a  vznesla  ruce,  takto  volajíc: 
,Buď  velkým,  pane,  velkým  jako  Bůhl 
Ó,  odpust  tomu,  jenž  byl  ki^vdil  ti! 
Na  kolenou  já  uprosila  jej! 
Bóv  chce  ti  holdovati,  císaií, 
i  jeho  bratií!  Vyikni  slovo  mír! 
Na  kříži  Kristus  vrahům  odpustil. 
Rci  slovo  jen,  a  v  pochvách  zůstanou 
ty  meče  všecky,  hříšně  lačnící 
po  krvi  křesťanské  a  bratrské! 
Buď  velkým,  Karle,  velkým  jako  Bůh!" 

Ném  zvolal  pohnut:  ^^Mluví  z  ní  Bůh  sám. 
On  posílá  ji  v  okamžiku  tom, 
kdy  srdce  tvoje  k  smíru  kloní  se, 
když  vnikl  zpěv  do  hlubin  duše  tvé 
a  snivý  čar  když  vládne  nitrem  tvým!" 

Stál  Karel  chvilku  mlčky,  sklonil  pak 
se  k  vévodkyni,  podal  ruku  jí 
a  pomáhal  jí  vstávat  ze  země 


196 


a  řekl  pak:  »Kdo  di  mi  záruku, 
že  upřímně  chce  Bóv  se  podrobit?* 

A  sotva  dořek',  když  se  ozval  hlas: 
,B(Sv  sám,  mů]  pane,  Bóv  dá  záruku  1' 

A  ejhle,  Bóv  a  bratr  Ajmon  též 
i  Žirár  stáli  nyní  před  králem, 
zbraň  neméli,  a  hlavy  v  pokoře 
na  prsa  chýlili,  a  každý  z  nich 
mél  v  ruce  olivovou  ratolest. 
A  klekli  na  zem,  Bóv  pak  zvolal  tak: 
,V  tvou  ruku  vydal  Jsem  se  v  důvěře  1 
Trest  patři  mně,  i  smrt,  to  přiznávám. 
Mé  bratry  ale  šetřiž,  many  své! 
Jich  celý  zločin  láska  ke  mně  Jestl" 

Byl  Karel  bledý  Jako  z  mramoru, 
pak  krok  učinil,  objal  AJmona, 
pak  Žirára,  pak  stál  a  zachvěl  se, 
šel  k  Bóvovi,  a  zas  se  zastavil 
tvář  odvrátiv  a:  .Synu!'  zašeptal, 
.mflj  Lotare,  můj  sladký  Lotare!* 
A  těžký,  těžký  vedl  v  srdci  boj. 
Však  posléz  zveď  i  Bóva,  objal  Jej 
a  řekl:  .Odpouštím  .  ."  však  na  zem  kles* 
a  ležel  Jako  mrtvý  . . . 

Táborem 
se  bleskem  zvěst  o  smíru  roznesla 
a  radování  bylo  nesmírné. 
Však  císař  toho  Ještě  velel  dne, 

Zeyer  :  Spisy.  XIX.  14 

tQ7 


by  vo]sko  jeho  zpět  se  hnulo  zas, 

a  nyní  kliden  Bóva,  Žirára 

zval  ku  dvoru,  k  té  velké  slavnosti, 

jež  mela  hodem  toho  smíru  být, 

a  Ajmonovl  pravil  laskavé: 

,Ty  nejmilejším  budeš  hostem  mým, 

své  syny  přived  s  sebou,  spanilí 

prý  reci  jsou,  ti  mladí  orlové, 

a  v  stáří  teď,  kdy  možno  pasovat 

je  na  rytíře.* 

Ajmon  odvětil: 
i,Mné  čtyři  syny  žena  zrodila  — 
a  čtyřnásob  já  tedy  šfasten  jsem, 
neb  čtyři  lvy  ti  mohu  přivésti, 
by  sloužili  ti  věrné.  Nechtěl  jsem 
je  přivádět  pod  střechu  bratrovu, 
neb  nechtěl  jsem,  by  zbraně  pozvedli 
v  tom  boji,  který  přec  jen  vzpourou  byl." 

A  Karel  usmál  se  a  odvětil: 
Já  miluji  ty  čtyři  tvoje  lvy! 
A  budou  mi  jak  rodní  synové. 
M&j  pozdrav  jim  a  vévodkyni  též!* 

Pak  rozloučil  se  Karel  se  všemi, 
a  Bóv  i  Žirár,  Ajmon  s  průvodem 
jej  doprovázeli  až  za  lesy, 
a  vraceli  se  spolu,  u  řeky 
pak  loučili  se  též  a  odjeli 
na  hrad  svůj  každý  s  četným  vojskem  svým. 


198 


Sám  s  několika  druhy  hvozdem  teď 
Jel  z  Egremontu  Bóv  až  k  večeru 
a  vidél  čnít  nad  stromy  hrad  už  svfij, 
když  náhle  jezdců  dav  se  vyřítil 
ze  stínu  Jako  z  hloubl  Jeskyně 
a  hlas  se  ozval,  takto  volaje: 
,Staj,  nectný  vrahu,  Bóve  prokletý! 
Teď  poslední  tvá  přišla  hodina! 
Krev  Lotarova  žádá  tvoji  krev!" 

,Kdo  Jsi?-  řekl  Bóv.  Jenž  drze  mluvíš  tak? 
Smír  učinil  Jsem  s  Karlem  císařem, 
a  nikdo  nemá  práva  trestati 
to,  co  mi  velkodušně  prominul.* 

,Jsem  Ganelon,*  řek'  Jezdec,  pozvedl 
své  hledí  a  pak  dodal:  .Hlavu  tvou 
že  přinesu.  Jsem  Karlu  přísahal, 
tas  tedy  meč  a  braň  se,  neváhej!* 

,Mír  uzavřel  Jsem  s  Karlem,*  pravil  Bóv, 
.a  proto  bojovati  nemohu 
teď  proti  tobě,  an  Jsi  Jeho  man.* 

,0  žádném  smíru  nevím,**  Ganelon 
řek'  s  pohrdlivým  smíchem  Bóvovi, 
.den  celý  čekám  v  lese  na  tebe, 
a  nemám  chut  Jet  nyní  v  ležení, 
bych  přesvědčil  se,  pravdu  mluvíš-li.* 

Tu  vzplanul  Bóv  a  řekl  v  nevoli: 
.Vždy  byl  Jsi  plný  jedu  závisti, 

199 


a  proti  tnné  tvé  ztítf  staré  Jest, 

ty  dobře  víš,  že  pravdu  mluvím  vždy, 

ty  dobře  víš,  že  uzavřen  Je  smír! 

Já  vyzývám  té  tedy  na  souboj! 

Však  ne  v  tom  temném  hvozde,  u  dvora 

před  samým  Karlem,  nebo!  bojovat 

ted  proti  tobé,  véru,  nemohu  ...  1 

Jsi  Jeho  man,  a  smíru  polibek 

Je  posud  teplý,  zde  na  tváři  mé.* 

»Nuž,  tedy  zhyn,  když  bránit  nechceš  se!* 
řek  Ganelon  a  Bóva  udeřil 
tak  silné  v  prsa,  rek  že  s  koné  kles', 
a  mezitím,  co  s  velkým  pokřikem 
se  druzi  Jeho  k  boji  chystali, 
blesk  olbřímého  meče  zamihl: 
stal  rázem  hlavu  Bóvu  Ganelon, 
a  drže  za  vlasy  Ji  do  výše, 
do  noci  hnal  se  s  divým  výkřikem. 

Trup  zvedli  druzi,  s  nářkem  velikým 
Jej  nesli  v  Egremont  a  do  siné 
Jej  položili  tam,  kde  sedával 
vždy  u  krbu  ve  křesle  hlubokém, 
a  celým  hradem  výkřik  hrůzy  znél, 
a  vévodkyné  vidouc  bez  hlavy 
ten  téžký  trup  a  linoucí  se  krev, 
hlas  zvedla  k  Bohu,  v  hlubé  žalosti 
tak  volajíc:  .Bůh  zatrat  v  hnévu  svém 
na  veky  toho,  kdo  to  učinil! 
Ó,  béda  tobé,  králi  francouzský, 
proč  takou  zradu  kdy  Jsi  dopustil? 


200 


Proč  takový  jsi  zpfisobíl  mi  žal? 

Proč  zašlapal  Jsi  smíru  semeno 

v  prach  krvavý!  Ó,  zlá  ti  vzejde  žeň!" 

Tak  žalovala  vdova  v  bolu  svém, 
a  mezi  tím,  co  v  rakev  kladla  trup, 
a  pochovala  v  hrobce  kamenné, 
jel  do  Paříže  zrádce  Ganelon 
a  objevil  se  v  síni,  na  trůnu 
kde  seděl  pravé  Karel  v  slávé  své, 
a  stoje  na  prahu  pláSf  rozevřel 
a  zsinalou  zveď  hlavu  Bóvovu 
a  potřásl  jí  proti  Karlovi 
a  zvolal:  .Králi,  pomstén  Lotár  tvfljl* 

A  Karel  jako  zkamenělý  byl 
a  bylo  v  síni  ticho  hluboké 
neb  hrůzou  oněměli  přítomní 
a  Karel  děl,  jak  v  hlubé  vidině: 
»Proč,  Ganelone,  to's  mi  učinil? 
To  černý  pro  mou  celou  říš  byl  den, 
v  němž  srazil  jsi  tu  hlavu  nešťastnou!" 

Tak  Karel  děl  a  napustiti  dal 
tu  bledou  hlavu  drahým  balšámem 
a  poslal  ji  pak  vdově  ku  pohřbu 
a  napsal  list,  v  němž  děl  jí:  .Přísahám, 
že  vinen  nejsem  na  té  proraděl* 

A  zavřel  král  se,  truchle  hluboce, 
vnitř  svého  domu.  Avšak  vázán  jsa 
svým  daným  slovem,  nemoh'  odepřít 


201 


přec  Ganelonu  slíbenou  mu  mzdu, 
a  Jedním  hlasem  řekla  celá  zem: 
»Zlou  zradu  spáchal  Karel  na  Bóvu." 


II. 

Čas  minul,  vánoce  se  blížily, 
a  AJmon  řekl  ženč:  .Pojedu 
teď  do  Paříže,  slovu  dostojím, 
vy,  paní,  smutek  tedy  odložte 
a  tiše  modlete  se  za  duši, 
za  hříšnou  mého  bratra.* 

Pozvedla 
zrak  vévodkyné  na  něj  pátravý, 
tvář  její  tichou  radost  jevila 
a  řekla:  .Moudře,  pane.  Jednáte, 
že  zapomínáte,  co  stalo  se, 
vždyf:  ,Pomsta  má  jest!*  praví  Hospodin. 

A  děkovala  Bohu  v  nitru  svém, 
že  manžel  její  neporuší  mír. 
Pak  oba  šli  do  síně  vysoké, 
kde  čtyři  synové  jich  bydleli. 
Ti  seděli  při  ohně  plápolu 
a  šípy  strojili,  neb  velký  lov 
na  druhý  den  byl  určen.  V  soumraku 
při  rudé  záři  hlavní  ohromných, 
jež  praskaly  ve  krbu  kamenném, 
se  každý  z  nich  zdál  obrem,  na  lících 
však  jejich,  na  spanilých,  jako  pel 


202 


čar  mládí  dlel  a  v  očích  hvězdné  plál 
stud  panický  a  snivý  jakýs  vzlet, 
jenž  krásné  mírnil  sílu  kypící 
a  obry  v  bohatýry  zméňoval. 

Na  prahu  Ajmon  s  ženou  chvíli  stál, 
na  syny  dívali  se  s  úsměvem, 
hrd  Ajmon  byl  a  matka  dojata, 
když  takto  na  ně  mlčky  patřili, 
na  ráznost  jejich  tváří,  lahodu, 
když  hovor  jejich  milý  slyšeli, 
ty  hlasy  silné  a  tak  sladké  přec, 
ta  hromná  slova  s  prostým  obsahem. 
A  veSlI  v  síň  pak  šťastní  rodiče, 
a  sedli  k  ohni,  načež  vesele 
děl  Ajmon:  „Děti,  slyšte  novinu! 
My  k  císaři  se  dáme  na  cestu, 
sám  pasovat  na  rytíře  vás  chce. 
Já  slíbil  mu,  jak  víte,  návštěvu." 

Tak  řekl  Ajmon.  Ryšar,  nejmladší, 
sprásk'  ruce  v  radosti,  a  zvolal:  .Dík!" 
a  po  něm  Gišar,  o  rok  starší  jen, 
jenž  jednu  duši  s  mladším  bratrem  měl. 
Však  Alár,  jejich  starší,  z&stal  něm 
a  hleděl  na  Renalda,  nejstarší 
jenž  jich  byl  všech  a  pro  něhož  svou  krev 
by  v  každé  chvíli  rád  byl  proléval. 
Něm  z&stal  Alár,  nebot  zahlédl 
na  čele  Renaldově  temný  stín. 

,Jak?"  řekl  posléz  Renald,  .otče,  jak? 
ty  do  Paříže  jedeš  k  císaři? 


203 


A  rozumím  ti  dobře?  Jdeš  co  host? 
Smrt  bratra  tvého  zapomenuta? 
Ty  dlouho  mlčers  o  té  návStévé. 
Tvou  zamlkldst  jsem  Jinak  vykládal, 
]á  doufal,  že  co  mstitel  pojedeš." 

.Mlčí'  rozhorlil  se  AJmon.  , Odvážný, 
chceš  poučovat  mč,  co  činit  mám?" 
.Když  pamčt  tvoje  chábnei"  Renald  řek' 
a  sklopiv  oči  tlumil  chvčjný  hlas, 
,tu  povinnost  mi  káže  přispět  Jí." 

Hněv  náhlý  schvátil  prudce  Ajmona, 
a  pozdvih'  ruku  proti  Renaldu; 
ten  vztýčil  se  a  pěstě  zatínal, 
měl  blesky  v  zracích,  v  tváři  studu  nach, 
však  matčin  zrak  když  krotký  zahlédl, 
hned  svěsil  hlavu  v  pokoře  a  děl: 
,Dle  vůle  tvé  se  staniž,  otče  můj  I 
Ty  pánem  Jsi  a  vládneš  v  domě  svém." 

A  AJmon  řekl,  nyní  kliden  též: 
»Vím,  Karel  že  na  vraždě  nevinen. 
Již  dost  těch  sporů  divých,  neblahých." 

A  Renald  na  to:  .Karla  miluji 
a  vím,  že  králem  Jest,  já  Jeho  man, 
a  povinnost  nás  všech,  mu  sloužiti.  j 

Však  slepě  ne.  On  povinnost  má  též,  | 

at  plní  svou,  když  klade  nároky  I 

na  naši,  otče.  Díš,  že  nevinen 
na  vraždě  mého  strýce  Bóva  Jest. 


204 


Proč  netresce  však  zrádce  bídného? 
To  žádati  přec  naSe  právo  Jest? 
Kdo  spolčuje  se  s  nepfftelem  mým, 
zda  přítelem  mým  může  nazván  být? 
Já  slyšel  velký  nářek  tety  své, 
té  tiché,  ušlechtilé,  neblahé 
a  Její  křivda  hněte  duši  mou 
a  spát  mi  nedá.  Avšak  povinnost 
má  káže  mi,  bych  poslech'  především 
vás,  otče  mfij,  a  proto  pomlčím 
a  půjdu  s  vámi  k  dvoru,  chcete-Ii: 
Vždyt  pře  ta  Jesti  vaší,  rozhodnout, 
vám  sluší  Jen,  a  nám,  se  podrobit* 

Na  tváři  matky  tichý  úsměv  byl, 
a  řekla:  .Moudře  mluvíš,  synu  můj, 
a  spokojen  Je  s  tebou  otec  tvůj." 

A  ráno  starostlivě  hledala 
ve  hloubi  těžkých  z  dubu  skříní  svých 
kment  nejjemnější,  drahý  hedváb  též 
a  staré  skvosty  pětkrát  zděděné, 
by  syny  ustrojila  důstojně 
a  vypravila  na  dvůr  císařský, 
a  krásné  zbraně  Ajmon  dával  Jim 
a  Jako  děti  těšil  Je  ten  lesk; 
Jen  Renald  Jediný  z  nich  lhostejně 
se  díval  na  tu  velkou  nádheru 
a  řekl  bratrům:  .Vše  to  marnost  Jest, 
mě  Jedno  těší  Jen,  můj  bílý  kůň, 
můj  věrný  Bajár,  drahý  přítel  můj." 


205 


A  zamyslil  se,  vzpomínaje  dne, 
kdy  jeho  stal  se  Bajár,  milý  kůň. 

To  v  lete  bylo  jednou,  v  ardenských 
když  bloudil  lesích.  Všecek  unaven 
leh'  utrmácen  v  trávu  květnatou,  ' 

by  zdiíml  na  chvilku.  V  tom  před  sebou 
ve  stínu  bukfl  muže  uvidčl, 
jenž  koně  vedl,  by  ho  napájel. 
Měl  komoň  hlavu  listím  věnčenou 
a  hiívu  lesním  kvítím  propletlou 
a  z  planých  růží  bílá  kytice 
mu  s  čela  visela  a  šedý  pták 
po  boku  letěl  mu  jak  věrný  druh» 
a  zpíval  snivou  píseň  líbeznou. 
Muž,  jenž  ho  vedl,  mladý,  sličný  byl, 
zrak  jeho  temný  hluboký  měl  čar^ 

kdo  v  něj  se  zahleď,  nemoh'  odvrátit  ^ 

už  vlastní  zreik,  a  úsměv,  který  dlel  I 

mu  na  rtech,  tak  byl  plný  záhady, 
že  rázem  k  sobě  zájem  připoutal, 
roj  budiv  neurčitých  otázek. 
Muž  mladý  ten  pozdravil  Renalda, 
veď  koně  blíže,  na  kraj  strumene 
a  řekl  pak:  ,Pij,  milý  Bajáre.* 

Zrak  Renaldův  se  nyní  mimoděk 
od  muže  obracoval  ke  koni: 
Byl  velký,  silný,  nepatrný  však, 

a  hlava  jeho  příliš  veliká,  ^ 

a  nohy  příliš  těžké  zdály  se,  ^ 

však  oči  jeho  vida  výmluvné,  ' 


206 


se  Renald  podivil  a  vykřikl: 

„Při  živém  Bohu,  nikdy  neviděl 

Jsem  podobného  cosi  Ta  němá  tvář 

má  nesmrtelnou  duši  jako  ]á! 

V  té  hlavě  rozum  vězí !  Mnohem  víc ! 

Cit  lidský  přebývá  v  tom  stvoření!" 

.Je  Bajár  bohatýr  Jak  ty  a  Já," 
řek'  cizí  muž,  .a  něžný,  dobrý  jest, 
a  moudrý.  Jako  z  lidí  málo  kdo. 
Jen  mluva  schází  mu." 

A  Renald  vstal 
a  nemohl  se  více  odloučit 
od  toho  koně,  stále  hladil  Jej, 
a  líbal  ho  a  kůň  se  očima 
naň  usmíval,  a  Renald  pravil  tak: 
,Jsemf  Renald,  nejstarší  syn  Ajmon&v, 
m&J  otec  vévodou  Jest  slaveným. 
Je  bohatý  a  štědrý  nad  míru. 
Rci,  Jakou  cenu  žádáš  za  koně?* 

Muž  cizí  Jal  Jej  živě  za  ruku 
a  řekl:  .Zdráv  buď,  milý  bratrance! 
Kuň  není  na  prodej,  však  dám  ti  ho, 
sám  Je-li  srozuměn."  A  tázavé 
se  na  Bajára  podíval  a  oř 
hrab'  do  mechu  a  hlavou  přikývl 
a  vedle  Renalda  se  postavil. 
Jak  říci  by  mu  chtěl:  ,Nuž,  vezmi  mě!" 

Rek  mladý,  Renald,  výkřik'  radostí, 
pak  ale  řekl:  ,Jak  to  záhadné, 


207 


že  Bajár  lidské  řeči  rozumí  1 
Však  záhadnéJSf,  že  tak  snadné  se 
s  tím  drahým  tvorem  loučit  dovedeš! 
A  proč  jsi  bratrancem  mne  nazýval?" 

»VSe  vysvétlfm  ti/  řekl  cizí  muž. 
A  sednuv  do  mechu,  tak  rozprávél: 
«Je  plna  divů  velká  příroda, 
dno  hlubých  záhad  Jediné  zná  Bůh. 
Tvor  každý  bére  z  Jeho  moci  vznik, 
a  druhů  tvorstva  řada  delší  Jest, 
než  obyčejné  hádá  smrtelník. 
Ne  pouze  človék,  zvíře,  rostlina 
a  nerost  stupnice  Jsou  života, 
Je  tvarů  víc,  než  myslit  dovedem  .  .  . 
Ty  slyšeťs  matku  svou  neb  chůvu  snad 
o  fejách  vyprávéti  při  ohni 
za  dlouhých  zimních  večerů,  když  mráz 
a  vichr  lámal  v  lesích  snétí  splet? 
Snad  nevéříš,  že  feje  vskutku  Jsou, 
neb  pochyba  Jest  lidem  vrozena, 
však  pravím  ti,  že  v  lesích  ardenských 
skryt  Jedna  má,  hluboce  v  houštinách, 
kam  cesty  nevedou,  skryt  bezpečný, 
na  louce  v  lété  v  zimé  zelené, 
kam  vítr  nevnikne,  ni  mráz,  ni  sníh. 
Tam  stojí  Její  zámek  z  oblaků, 
tam  Jasné  sedm  péje  strumenů, 
tam  plané  růže  kvetou  celý  rok. 
Ty  Jméno  Její  slyšeťs  zajisté, 
at  v  Jsoucnost  Její  véříš  nebo  ne. 
O  Oriandé  mluvím.  Spanilá 


208 


Je  Jako  máj  ve  věčném  mládl  svém. 
Jest  květinou,  Jež  sladce  zpívat  zná, 
Jest  Jako  bílý  oblak  plující 
a  každý  Její  pohled  deštěm  hvězd. 
Tot  Její  obraz.  Nyní  dále  slyš: 
Bóv,  mladý  Ještě,  smělý,  krásný  rek, 
Ji  potkal  ve  hvozdě  a  lásky  čar 
Jej  schvátil  bleskem,  schvátil  také  Ji. 
Bóv  soumračným  Ji  lesem  sledoval, 
zář  Jejích  rouch,  Jak  duha  měsíční, 
se  tmání  míhala  a  vedla  Jej 
a  sekaje  si  cestu  mečem  svým 
Bóv  pronikl  k  samému  obydlí 
a  celý  rok  žil  v  zámku  z  oblakfi 
na  louce  květnaté,  kde  strumeny 
a  slavíci  o  závod  zpívají. 
Pak  odešel,  neb  toužil,  smrtelník, 
zas  po  lidech  .  .  .  Jsemf  Jeho,  Její  syn 
a  Jmenuji  se  Malgis.  Bratrancem 
tě  proto  zovu,  a  že  právem  tak, 
teď  nahlížíš.  Nuž,  a  že  rekem  Jsem, 
to  dokázal  Jsem  v  boji  s  nestvůrou, 
Jež  dlouho  koně  toho,  Bajára, 
ve  sluji  věznila.  Já  zabil  Ji. 
Že  Bajára  ti  dávám,  prosté  Jest. 
Ty  rekem  budeš  velkým,  slaveným, 
to  na  čele  ti  psáno,  Renalde, 
a  proto  rekovský  ti  budiž  oř. 
Já  sílu  mám  i  nadšení  Jak  ty, 
však  bojovati,  přelévati  krev, 
se  příčí  mi.  Jsem  člověk  Jako  ty 
neb  otec  můj  byl  mužem  smrtelným. 


209 


však  duše  moje  víc  po  matce  je, 
a  feja  spíše  duši  květů  má 
než  člověka.  Já  dumu  miluji 
a  badání  o  věčných  záhadách, 
sen  dražší  mi,  než  meče  mávání. 
Měj  tedy  koně.  Já  jdu  v  samotu, 
a  tehdy  pouze  k  tobě  přijdu  zas, 
až  pomoci  mé  tfeba  bude  ti  .  .  ." 

Tak  pravil  Malgis,  rukou  vlídně  kyv' 
a  temným  hvězdně  zrakem  zazářil 
a  vděkuplná  jeho  postava, 
tak  ztepilá  jak  mladé  jedle  peň 
a  luzná  jako  v  květu  růže  keř, 
se  stromy  míhala  a  zmizela, 
než  překvapený  Renald  dovedl 
svůj  dík  a  city  halit  v  roucho  slov. 

Jak  sen  byl  přišel  Malgis  spanilý, 
jak  zjev  byl  zmizel.  Bajár,  bílý  kůň, 
však  důkazem  byl,  že  se  dalo  vše 
ve  skutečnosti  a  že  nešálil 
klam  Renalda.  A  koně  odvedl 
a  od  té  doby  byl  mu  jako  druh. 

A  na  to  vše  teď  Renald  vzpomínal, 
když  do  Paříže  s  otcem  odjet  měl 
a  s  bratry  svými  na  dvůr  královský, 
a  slovo  Malgise,  že  napsáno 
na  jeho  čele,  rek  že  slavený 
a  velký  z  něho  bude,  vznítilo 
mu  v  srdci  cos  jak  touhu  po  činech, 


210 


a  zdálo  se  mu,  čas  že  blíží  se, 
kdy  vyplní  se  ono  proroctví. 

Byl  Karel  v  celé  slávé  tenkráte 
v  svém  paláci,  kdy  Ajmon  přišel  tam 
a  Jeho  synové.  Měl  korunu 
na  sněžných  vlasech,  seděl  na  trůnu, 
šest  králQ  stálo  kolem  v  purpuru 
a  tiináct  v  mitrách  arcibiskupů, 
meč  v  rukou  říšský  třímal  Ožier 
a  Ném  měl  v  dlani  říšské  Jablko. 

Když  vešel  Ajmon  v  zlatoskvoucí  síň 
a  za  ním  krásní  Jeho  synové, 
hlas  radostný  šel  dvorem  veškerým, 
a  Ajmon  přímo  k  trůnu  přikročil 
a  řekl  králi:  .Ejhle,  děti  mél 
Jsou  chrabří,  pane;  budete-li  chtít, 
pak  věrně  sloužit  vezdy  budou  vámi" 

A  všecky  čtyři  na  to  poklekly 
tu  děti  AJmonovy  před  trůnem 
a  stříbro  Jejich  zbraní  zvonilo 
a  skromnost  ruměncem  Jim  hořela 
na  tvářích  spanilých,  a  radostně 
řek'  Karel:  ,Budte  vítán,  AJmone, 
a  blahoslavena  bud  hodina, 
kdy  spanilé  ty  reky  zrodila 
vám  žena  vaše,  ctnostné  choti  vzor!* 

A  povstal  s  trůnu,  seSel  se  stupňů 
a  pojav  Renalda  za  ruku,  zvěd* 


211 


]e]  klečfcfho,  třikrát  na  ústa 
jej  néžné  políbil  a  řekl  pak: 
,Mé  děti,  udělám  z  vás  rytíře 
a  brnění  vám  dám  a  přílbice 
vše  posázené  drahým  kamením, 
a  štíty,  na  nichž  vyobrazen  lev!" 

A  na  to  objal  taktéž  Alára 
a  CiSára  a  posléz  RySára 
a  vSlckni  vele  byli  veselí 
po  celý  večer  a  po  celou  noc. 

A  druhý  den  při  prvním  svítání 
v  síň  vešel  Karel,  vlastní  rukou  svou 
sám  připnul  Renaldovi  přílbic! 
a  Ožier  ho  mečem  opásal 
a  Ném  mu  připnul  zlaté  ostruhy. 
Pak  přivedli  mu  koně  Bajára 
a  u  řeky  teď  bylo  sedání, 
při  kterém  Renald  slavil  vítězství 
tak  skvělá,  velká,  po  celý  že  den 
jen  jeho  jméno  bylo  na  všech  rtech 
a  bratří  jeho  byli  dflstojni, 
by  slávu  s  ním  v  těch  bojích  sdíleli. 
Ten  samý  den  je  císař  pasoval 
na  rytíře  a  večer  při  kvasu 
byl  Renald  císařovi  číšníkem 
a  Alár  zlaté  mísy  přinášel 
a  Gišár  s  Ryšárem  chléb  krájeli 
mu  při  stolu.  A  Ajmon  šťasten  byl 
a  pravil  Renaldovi  po  tichu: 
.Nuž  lituješ,  že  jel  jsi  ku  dvoru?' 


212 


A  Renald  usmál  se;  v  tom  padl  stín 
na  čisté  jeho  čelo:  Ganelon 
šel  hrdé  sínf,  měřil  k  císaři, 
jenž  jal  se  přátelsky  s  ním  rozmlouvat. 
Tu  zaskříp'  Renald  zuby,  otce  jal 
za  ruku  pevně,  zbleď  a  zašeptal: 
,Na  prstech  jeho  lpí  krev  Bóvova 
a  císař  přec  Je  drží  v  ruce  své  — • 

,Mlč!*  řekl  Ajmon,  .pře  ta  není  tvou! 
Když  mlčím  já,  Jak  smíš  se  ozvat  ty? 
Zas  musím  v  pamět  tvou  to  přivádět?" 

Tu  svěsil  Renald  hlavu.  Odejít 
chtěl  ze  síně,  však  nastal  právě  ruch, 
neb  odklízeli  stoly  po  kvasu 
a  přinášeli  spoustu  šachovnic 
pro  kratochvil  a  Karlův  příbuzný, 
jenž  Bertoletem  slul,  se  objevil, 
jun  chrabrý,  ale  pyšný  nad  míru, 
a  přímo  k  Renaldovi  přikročil. 
Jejž  nenáviděl  pro  ta  vítězství 
dnes  ráno  v  turnaji  a  pro  přízeň, 
již  Ajmonovým  synům  štědře  tak 
byl  Karel  jevil.  Plný  závisti 
stál  proti  Renaldovi  Bertolet 
a  pravil  s  úsměvem:  .Chceš  dokázat, 
že  vtipem  svým  tak  umíš  vítězit 
jak  zbraní  svou?  Pak  se  mnou  v  šachy  hřej. 

Kyv'  Renald  hlavou.  On  a  Bertolet 
si  na  to  sedli  ke  hře  osudné 

2L€>cr:  Spisy  XIX.  15 

213 


za  šachovnici  z  Jasná  ki^štálu, 
tak  velké,  těžké  jako  pavéza, 
a  začlí  hrát.  Měl  jasný  Renald  um 
a  klidným  byl  a  brzo  klonilo 
se  k  němu  vítězství,  a  Bertolet 
tak  plný  zlosti,  plný  hněvu  byl, 
neb  zvyklým  byl  vždy  ve  hře  čeliti, 
že  šachovnicí  pohnul,  padaly 
tu  šachy  v  právo,  v  levo.  Usmál  se 
jen  Renald  poněkud,  však  Bertolet, 
lhář  závistivý,  zvolal  nestoudně: 
^Ó  hanba  tobě,  lstivý  Renalde, 
ty  šachovnicí  pohnuťs  vědomě, 
neb  cítil  jsi,  že  budu  vítězem  1* 

A  Renald  řekl,  hněv  svůj  potlačiv: 
„Sám  šachovnicí  hnuťs,  ty  mýlíš  se! 
a  pokládám,  že  o  tom  nevíš  sám! 
Však  hádky  nech,  a  znova  začneme!* 

,Nel"  vzkřikl  Bertolet.  .Já  nehraju, 
neb  s  tebou  hráti  není  důstojné!" 

Tu  vzplanul  Renald,  ruku  pozdvihl, 
však  zdržel  se,  v  tom  ale  Bertolet 
ho  nožem  bod',  až  vytryskla  mu  krev, 
a  zvolal  hrdě:  .To  na  památku, 
že's  ruku  zdvih',  tak  zapomenuv  se, 
když  příbuznému  krále  stál  jsi  v  tváři* 

Síň  celá  točila  se  s  Renaldem, 
sáh'  po  zbrani,  v  tom  setkal  Karlův  zrak 


214 


se  s  jeho  zrakem  divým;  zdálo  se, 
že  císař  hleděl  na  něj  tázavě. 
Hněv  znova  s  tížf  Renald  skrotil  svflj, 
a  schýliv  hlavu  spěchal  k  císaři 
a  pravil:  ,Pane,  popře]  sluchu  mil 
Jsem  zneuctěn!  Byl  to  tvůj  příbuzný, 
Jenž  urazil  mě.  Z  úcty  k  tobě  však 
já  nemstil  se.  Suď,  pane,  nad  námi." 

Však  Karel  neslyšel  jej,  rozmlouval 
o  dflležité  věci  s  Turpinem, 
a  zasmál  hlasitě  se  Bertolet. 
Tu  slep  byl  Renald  vášní  nezkrotnou, 
a  zvyklý,  někdy  otce  zatáhnout 
za  roucho  v  horlivosti,  zapomněl 
na  dvorský  mrav,  na  úctu  povinnou, 
a  trhl  Karla  za  plášf  volaje: 
„Tvůj  příbuzný  mě,  pane,  urazil! 
Buď  slyš  mě,  nebo  sám  svou  pomstím  čest!" 

Tak  vzkřikl  Renald,  císař  rozhorlen 
mu  řekl;  .Chlapče!  Jak  jsi  odvážný!" 

,Své  právo  žádat  není  odvážnost," 
děl  hrdě  Renald,  .ztrestej  vinníka!* 

Tu  šleh'  jej  Karel  rukavicí  svou, 
ač  lehce  jen  jak  otec  dítě  své, 
a  Bertolet  se  zasmál  podruhé. 
Hněv  šílený  zachvátil  Renalda, 
a  zařval  jako  lev,  že  celá  síň 
se  zatřásla  a  ticho  nastalo 


15 


215 


Jak  ve  hrobe,  a  Renald  zvolal  tak: 
,Bud  hanba  ti,  ty  zpupný  císaři! 
Jsmef  všickni  tobé  rovni,  v  síni  té, 
a  velkým  jsi  Jen  proto,  uznej  to, 
že  vznášejí  tč  Jiných  ramena! 
Jsme  otroci  tví?  Jsme  snad  tvoji  psi, 
že  brzy  hladíš  nás  a  kopeš  zas? 
A  rodina  tvá  šlapat  po  nás  smí? 
O  Bertoletu  ani  nemluvím! 
Však  Jiný  účet  s  tebou,  Karle,  tnám ! 
Krev  mého  strýce  není  pomsténal 
Když  mému  otci  mlčet  líbí  se, 
tot  Jeho  věc.  Já  žádám  odvetu!* 

A  Karel  dél:  .Jej  v  pouta  Jímejte!  — 
Ó,  Jakou  zmíj'  Já  na  svém  srdci  hřáli* 

Však  Renald  vzkřikl:  .Ješté  počkejte; 
dřív  než  mi  ruce  pouty  svážete, 
zde  vyrovnám  se  s  tímto  bídníkem. 
Král  trestat  nechce,  potrestám  Jej  sám!' 

Tak  zvolav  šachovnici  z  křišťálu 

Jal,  mocným  vzmachem  zdvihl  vysoko 

ji  do  vzduchu  a  mrštil  na  hlavu 

ji  celou  silou  Bertoletovi. 

Kles'  nešťastný  a  mozek,  temná  krev 

mu  z  lebky  vylítly  a  třísnily 

sloup  z  mramoru  a  dlažbu  z  mozaik. 

A  Karel  vzkřikl  hněvem  bez  sebe 
a  lítostí:  »JeJ  usmrfte  mi  hned! 
Jen  Jeho  krev  mi  zadost  učinil* 


216 


Tu  bratři  Renaldovl  taslU 
zbraň  bleskem  z  pochvy,  by  ]e]  chránili, 
a  povstal  boj,  neb  mnoho  přítomných 
se  k  Ajmonovým  synům  přidalo, 
Již  v  prostřed  ryku  stáli  Jako  lvi, 
a  cestu  klestili  si  ku  dveřím, 
pak  pádili  po  schodech,  do  dvora 
se  dostali  a  Renald  vyšvih'  se 
na  Bajára  a  Jeho  bratři  s  ním 
a  bílý  kflň  \ák  vichr  mčstem  spěl 
a  letěl  plání,  lesy,  močály 
a  daleko,  daleko  za  sebou 
dav  nechal  těch.  Již  chtěli  chytat  Jej 
a  AJmonovy  syny  lapiti. 

A  Karel  truchlil  ve  svém  paláci 
a  řekl  AJmonovi:  ,To  Je  dík 
za  lásku  mou  k  tvým  dětem,  Ajmone? 
Ty  proto  Jsi  Je  v  Paříž  přivedl? 
A  Já  ti  věřil,  a  Já  věřil  Jim! 
Jdi  za  nimi  a  k  vzpouře  přidej  sel* 

A  řekl  AJmon:  .Spravedlivým  bud! 
Já  nekul  zradu  a  Jsem  nevinen. 
I  proti  mně  se  prohřeSll  mfij  syn, 
neb  neposlech',  když  Jsem  Jej  varoval. 
Já  dále  věrně  sloužit  budu  ti. 
Snad  méně  přísný  bude  někdy  soud 
tv&J  nad  námi,  když  s  tebou  zfistanu? 
Však  buď  Jak  bud.  Já  Bohu  přísahal, 
že  věrně  s  tebou  budu,  císaři, 
a  nezruším,  co  Bohu  slíbil  jsem 


217 


a  co  mi  manská  káže  povinnost, 
byf  při  tom  třeba  srdce  pukalo." 

A  Karel  dojat  ruku  podal  mu 
a  řekl:  «Bůh  nám  pomoz  oběma  I 
Nad  tebou  truchlím,  avšak  bez  trestu 
tu  vzpouru  nechat  nelze,  nelze  mi! 
To,  při  sám  Bůh  se  spfše  trůnu  vzdám, 
než  takovou  bych  snášel  potupu!" 

To  v  Paříži  se  dalo  v  paláci, 
však  do  Dordony  Bajár  rekovský 
své  čtyřnásobné  břímé  donesl. 
V  hrad  otcovský  ted  Renald  s  bratry  vjel, 
v  síň  vešel  s  nimi  k  matce  milené 
a  povédél,  co  bylo  stalo  se, 
a  prosil:  „Promiň,  matko,  promiň  mi, 
že  bol  ti  způsobuji,  že  můj  hněv 
byl  silnější  než  k  tobě  ohledy!" 

A  vévodkyně  slyšíc  celý  děj, 
v  pláč  propukla  a  pravila  jim  tak: 
»Ach  běda  mně,  a  běda,  běda  vám! 
Teď  psanci  jste  a  všecko  proti  vám! 
Však  jedno  srdce  věrné  zůstane  ' 

vám  povždy,  srdce  moje  ubohé,  I 

jež  pro  vás  tlouci  bude  v  úzkostech,  I 

a  po  vás  toužit,  pro  vás  krvácet!  | 

Však  není  času  k  bědování  teď.  | 

Slyš,  Renalde,  můj  synu,  pýcho  má!  | 

Ty  hlavou  budeš  ve  všech  podnicích. 


218 


a  Štítem  v  bojích  mladším  bratrfim  svým. 

Zde  zůstati,  žel  Bohu,  nelze  vám. 

Váš  otec  Karlu  vémým  zůstane 

a  nechci,  byste  v  zkázu  uvrhli 

tu  šedou  Jeho  hlavu.  Nechci  též, 

by  pomáhal  vás  král   vydati! 

Tu  svými  nehty  bránila  bych  vás, 

však.  Bože  můj,  on  by  mě  přemohl .  . . 

Mé  drahé  děti,  vzhůru,  prchněte, 

neb  v  patách,  zajisté,  vám  nepřítel! 

MŮJ  Renalde,  Jed  v  lesy  ardenské; 

kde  nejhlubší  Je,  nejtemnější  hvozd, 

nad  řekou  bystrou  stojí  starý  hrad 

na  štítu  skal,  Je  pevný,  vysoký 

a  pod  ním  malé  město  těsní  se 

za  valem  žulovým  ...  To  Monfór  Jest, 

hrad  otců  mých  a  město  oddané. 

Jak  na  ten  hrad,  na  městys  zapomněl 

už  dávno  svět  ...  Ti  lidé  žijou  tam, 

Jak  v  pohádkách  se  žije.  Jako  v  snu. 

Znak  vezmi  můj,  Jenš  visí  nad  krbem. 

Jeď  ulicemi  toho  městyse 

a  volej  moje  jméno.  S  nadšením 

se  celý  Monfór  přidá  k  synům  mým, 

neb  v  lásce  mají  mě.  Jsemf  poslední 

Já  z  rodu.  Jenž  Jim  od  pravěku  vlád'. 

V  tom  hradu  Jisti  tedy  budete, 

a  skryti  na  čas;  snad  se  podaří 

mně  smířiti  vás  s  otcem,  s  císařem. 

Nuž,  Jděte  moje  děti,  moje  vše! 

Však  dříve  všechno  zlato  vezměte 

a  všechnu  zbraň,  Již  v  domě  najdete  — 


219 


a  moje  požehnáni  vemte  též, 
a  všechny  tyto  moje  polibky  1" 

A  všichni  plakali  a  propukl 
do  nářku  Renald,  takto  žaluje: 
.Ty  drahá  matko,  zlatá,  Jediná, 
ty  sladšf  nade  vše,  co  stvofíl  Bůh» 
tak  s  tebou  nyní  mám  se  rozloučit? 
Už  nemám  zrak  tvfij  vidět  laskavý 
a  hlas  tvůj  slyšet,  který  těšil  mě 
a  srdce  hřál  mi  od  prvnfho  dne, 
co  dýchat  začal  Jsem?  Už  položit 
na  prsa  tvoje  hlavu  nemám  vfc, 
když  zármutek  mě  hněte?  Ruce  své 
na  čelo  klást  mi  déle  nebudeš 
a  prsty  tvoje  hrát  už  nebudou 
ve  vlasech  mých?  A  v  lese  soumračném 
se  těšit  nebudu,  že  zasvítí 
mi  při  návratu  tvoje  úsměvy? 
Ó  přetěžká,  ó  temná  hodino! 
Ó  loučení  tak  bolestné  Jak  smrti 
Buď  s  bohem,  matko !  S  Bohem,  dome  též, 
ty  starý,  šedý  I  Hnízdo  útulné  I 
Už  neuslyším  praskat  v  krbu  tvém 
ten  milý  oheň  rudý,  šlehavý, 
a  v  komoře  té  bílé,  klenuté, 
kde  matky  boží  obraz  zlacený 
na  stěně  visí,  neb\idu  Již  spát, 
kde  tolik  snfl  v  mé  duši  klíčilo  1 
A  zahrado  a  stará  štěpnice, 
kde  každé  Jaro  tisíc  bílých  hvězd 
na  každém  stromě  luzně  svítilo, 


220 


vás  také  více  nikdy  neuzřím, 

a  slyšet  nebudu  už  slavfky 

a  drozdy  zpfvat  tam  I  A  vlaštovek 

na  římse  věži  švítor  umlkne 

pro  vyhnance,  Jenž  nikdy,  nikdy  už 

snad  nevrátí  se  v  dfim  svůj  otcovský  1" 

Tak  naříkal  a  vSickni  plakali, 
a  matka  omdlévala  bolestí, 
a  v  tato  slova  vyzněl  její  žal: 
.Já  dochovala  vás  a  k  stáru  teď 
mě  osamělou  v  bolu  necháte! 
Tak  ulétají  z  hnízda  ptáčata! 
Tak  truchlí  v  širém  poli  planá  hrušl 
Ó  bože  mfij,  za  všecku  lásku  mou 
to  jediná  má  trpká  odměna?" 

A  zalomila  divě  rukama 
a  zahalila  tvář  si  rouchem  svým, 
však  nejdřív  ze  všech  přec  se  zmužila 
a  řekla:  „Ne,  to  není  na  věky, 
že  odjíždíte,  děti  milené! 
B&h  dobrý  je,  a  pevně  doufám  v  něj! 
Však  prchejte  a  neotálejte! 
Má  náruč  by  vás  držela, 
a  nejraděj  by  nepustila  vás,  — 
však  starost  moje  o  vás  vnuká  mi, 
bych  měla  vás  k  rychlému  odjezdu!" 

Tak  odjeli  a  tři  sta  rytířů 
se  přidalo  jim  věrně  v  tentýž  den 
a  našli  Monfór  v  houštích  ardenských 


221 


nad  temnou  řekou,  hlubou,  hučivou 
na  štítu  skal  a  Renald  v  město  Jel, 
znak  matky  své  Jak  prapor  povztyčil 
a  celé  mésto  hold  mu  skládalo 
a  ze  všech  dom&  se  to  hmulo* 
a  zdálo  se,  že  z  hrobů  vstávají 
ti  lidé,  o  nichž  svět  už  nevěděl, 
a  ktei^  svět  Jen  znali  z  pověstí: 
svět  Jejich  hvozdy  byly  ardenské 
a  bláta  v  nich  a  tmáně  soumračné. 

V  hrad  Renald  vjel  a  bratří  Jeho  s  ním 
a  mosty  za  sebou  hned  vytáhli 
a  v  stěnách  zvětralých  těch,  omšených 
a  ošlehaných  deštěm,  bouřkami 
a  daleko  do  kraje  čnějících 
přes  hory,  doly,  lesy,  průsmyky, 
SVŮJ  nový  domov  našli  na  dlouho. 

Ač  bylo  šeré  hnízdo  orlí  to, 
přec  začali  Je  brzy  milovat, 
neb  bylo  plné  upomínek  Jim 
na  drahé  Jejich  matky  starý  rod. 
Vždyť  v  síních  těch  a  chodbách  přitmělých 
krok  Její  dětský  někdy  tiše  zněU 
a  růže,  které  kvetly  v  zahradě, 
když  vesna  přišla  posléz  i  v  ten  les, 
jenž  kolem  černal  se,  vždyt  růže  ty 
těch  byly  děti,  které  vídaly 
ji  někdy  zde,  a  věru  zdálo  se, 
že  o  ní  snily,  sladce  kvetouce.  — 


222 


III. 


Tři  léta  plynula,  než  dozvčdél 
se  Karel  císař,  kam  se  utekli 
a  skryli  Ajmonovi  synové, 
a  ]ako  rána  v  duši  vřela  mu 
ta  nepomstěná  těžká  potupa 
a  působila  Jako  otrava. 
Čím  dál,  tím  více  rostl  jeho  hněv, 
enž  pomalu  se  měnil  v  nenávist. 

Když  konečně  mu  zprávu  přinesli, 
již  dávno  tak  byl  čekal,  zajásal 
a  pravil  vasalům  svým:  .Přátelé, 
kdo  věrný  jest,  tam  se  mnou  potáhne." 
A  všickni  na  to:  ,Bůh  nám  pomáhej!" 
A  vyjel  Karel  s  vojskem  velikým, 
a  na  cestě  své  nemeškali  se 
a  brzy  hvozd  se  tměl  jim  v  ústrety; 
byl  šerý  jako  chmura,  tajemný, 
a  těžká  kupila  se  oblaka 
na  jeho  vrcholcích  a  v  houštinách, 
jak  vlkfl  vytí  vítr  burácel, 
a  pravil  Ném:  ^0  páni  šlechetní, 
v  tom  lese  mnohá  číhá  nebezpeč, 
tam  feje  bydlí,  běsi,  šotkové. 
Bůh  chraniž  nás  před  mocí  kouzelnou." 

A  Karel  kázal  nyní  zatroubit, 
a  polnic  hlas  a  surem  rachotil 
jak  hromů  řev,  až  stromy  třásly  se. 


223 


a  vojsko  stanulo  a  po  tlupách, 
po  stezkách  pouštělo  se  do  lesfl, 
až  posléz  v  dáli  zámek  vidčli 
na  skále  čnft  a  císař  rozkázal 
ted  rozbit  stan,  by  odpoCinul  v  něm, 
a  radil  se,  Jak  dále  postoupit. 

Ten  samý  den  si  vyšli  na  honbu 
hned  z  rána  Renaldovi  bratrové 
a  stáli  na  chlumu  na  mfmém  teď 
a  počítali  srnce,  jeleny, 
jež  s  druhy  svými  byli  stříleli  — 
tu  spatřil  Alár  v  dáli  ve  sluní 
dav  zbrojenců  a  ptal  se  udiven: 
,Kam  asi  jde  to  vojsko  statečné?* 

V  tom  poutník  vyskytl  se  pobožný 
na  pahrbku  a  řekl:  ,Táhne  král 
prý  proti  Ajmonovým  synům  sám, 
tak  včera  slyšel  jsem  na  noclehu. 
To  asi  lid  jest  z  vojska  Karlova.* 

Hned  sedli  Ajmonovi  synové 
na  koně  své  a  mlčky  tryskali 
skrz  mlčenlívý,  zasmušilý  les, 
však  u  řeky  se  s  davem  potkali,* 
jejž  byli  shlédli  s  výše  pahrbku, 
a  Alár  ptal.se  reka  mladého, 
jenž  v  čele  jel  (byl  nazván  Renié): 
,Kdo  jste  a  co  vás  vede  v  tento  les?" 

Řek*  Renié:  ,Jdem  oblehati  hrad 
my  Renald&v.  Bůh  zatrať  bídníkal' 


224 


Tu  tasH  Alár  zu»v  břitký  meč 
a  zvolal:  .Bratrem  Jeho  rodným  Jsem 
a  nestrpfm,  bys  reka  pohaněli" 

Boj  krátký  byl  a  zabit  Renié. 
Zbroj  Jeho  Alar  vzal  a  spěchal  ted 
se  svými  druhy  domfi.  Renald  stál 
na  mostě  právě:  .Bratře,"  zavolal, 
.můj  sladký  bratře,  kořist  Jaká  to?' 

A  Alár  smál  se:  , Císař  v  Ardenách,* 
řek  bezstarostně,  .přišel  oblehat 
hrad  pevný  náš.  To  snadné  nebude, 
nás  vypudit  a  zhubit  na  prosto." 

Však  Renald  vážně  křížem  znamenav 
své  čelo  zbledlé  řekl:  .S  námi  B&hl 
Mně  bolestné,  teď  krev  že  poteče, 
a  že  Jsem  zkázu  na  vás  přivolal." 

Šli  do  zámku  a  mosty  vytáhli 
a  brány  zavřeli  a  hleděli 
na  tiché  lesy  z  oken  mramomých, 
a  čekali  na  vojsko  Karlovo.  — 

Nuž  přišlo  blíž  a  Jednou  před  hradem 
byl  Ožier  a  Ném  na  koních  svých 
a  větve  v  ruce  měli  z  olivy 
a  Renald  zvolal,  plný  radosti: 
,Af  Jaký  koli  nesete  mi  vzkaz, 
od  srdce  vítám  vás,  o  rekové, 
váš  věhlas  ctím  a  skutky  veliké  1' 


225 


Hned  most  se  spustil,  vrata  rozlítla 
se  do  kořán  a  vešli  poslové, 
a  do  síně  je  vedli.  Bratrové 
jim  křesla  podali  a  Renald  řek': 
.0,  promluvte!  Rád  uslyším  váš  hlas. 
Ach,  krásné  dni,  kdy  v  síni  otcovské 
jste  sedávali,  hosté  přemilí, 
a  na  kolena  když  jste  brali  nás 
co  děti  a  když  dovolili  jste 
nám  zbraně  vaše  bráti  do  rukou! 
Ó  dnové  míru,  doby  minulé! 
Kam  sladký  pokoj  váš,  ach,  poděl  se!" 

Vzdych'  Ožier  z  hluboká  a  pravil  Ném: 
,Nás  Karel  posílá  ...  Jak  říci  však, 
co  žádá,  abys  přízeň  naklonil 
si  jeho  zas  — " 

,Jen  mluv,"  mu  Renald  děl, 
,mír  chtěl  bych  koupit  cenou  vysokou, 
vždyt  uznávám,  že  Karel  pán  jest  náš. 
My  bráníme  se  pouze,  nuceni.* 

.Nuž,"  řekl  Ném,  .jest  Karel  rozzuřen, 
že  Reniéa  zabil  bratr  tvůj, 
když  v  lese  potkal  jej,  a  řekl  mi: 
,Af  bratři  Alára  mi  vydají, 
jenž  mana  mého  prolil  bujně  krev, 
a  snadněj  na  mír  s  nimi  přistoupím." 

Tu  Renald,  Ryšár,  Gišár  vykřikli 
a  potlačili  s  tíží  nevoli, 


226 


a  Renald  řekl:  ,Néme,  přísahám 
při  živém  Bohu,  kdyby  nebyl's  ty 
tím  poslem  nesoucím  tak  hanebné, 
tak  neslýchané  ke  mně  poselství, 
že  nevySel  bys  z  hradu,  věru,  živl 
To  řekni  císaři  a  s  Bohem  buď! 
Buď  s  Bohem,  Ožiere  rekovskýl 
Nás  osud  proti  sobě  postavil 
a  v  seči  snad  se  brzy  setkáme, 
neb  do  poslední  krve  kr&péje 
my  hájit  budem,  vězte,  svoji  při. 
Své  ruce  na  posled  ml  podejte 
co  přátelé,  vy  oba!  Na  posled  I" 

A  Ožier  pravil:  ,Stud  na  tváři  mám, 
že  takové  jsem  nesl  poselství! 
Já  odpověděl  bych,  jak  činiKs  ty, 
na  místě  tvém,  Renalde,  kdybych  stál." 

A  odjel  s  Némem  smutně  Ožier. 

Král  ale  kázal  vojsku  hnouti  se 
a  těsnej  svírat  město  se  všech  stran. 
A  počal  dlouhý,  těžký,  krutý  boj 
a  trval  léto,  zimu,  jaro  zas 
a  mnoho  padlo  mužů  s  obou  stran 
a  znaven  řekl  Karel:  .Těžko  jest 
hrad  ztéci  Monfórl  Hory  vysoké 
nám  přístup  brání,  cesty  hluboké 
nás  zrádně  vedou  v  zhoubné  nástrahy 
a  luka  široká  a  pastviny 
má  nepřítel,  a  hvozdy  dávají 


227 


luu  zvěře  mnoho,  řeka  ryby  zas 
a  všude  skály  bašty  tvoří  mu. 
Zde  nutno  svolat  velkou  posilu 
a  sevřít  město  tak,  že  hladem  mřít 
náš  začne  nepřítel,  a  pak  se  vzdá.* 

A  poslové  po  říši  znova  šli 
a  zvali  znova  many  na  pomoc 
a  se  všech  stran  se  vojska  hrnula.  • 
A  mezi  tím  boj  na  den  neustal 
a  nepřestala  téci  hojně  krev, 
však  Ještě  bratrům  zle  se  nevedlo, 
les  Jejich  byl,  i  pláň,  i  řeky  běh 
a  hojnost  byla  zásob  veliká. 

A  Jednou  Renald  otce  zahlídl 
a  široký  Jen  potok  dělil  je 
a  srdce  Renaldovo  zatlouklo 
a  smutný  byl  až  k  smrti,  uviděv, 
jak  otec  tasil  meč,  a  Renald  vzkřik': 
„Nech  zbraň  svou  v  pochvě,  otče,  pro  Boha) 
Ó,  nenuf  mě,  bych  sáhl  k  meči  též. 
Co  hledáš  zde?  Krev  vlastních  synů  svých! 
Dbáš  povinnosti  své,  ó,  vím,  to,  vím. 
Stfij  při  svém  králi  věrně.  K  čemu  však 
až  sem  jsi  přišel?  My  tě  šetřili 
a  uposlechli  matku;  uprchlí 
jsme  z  tvého  domu,  bys  co  nepřítel 
v  tvář  naši  nehleděl!  Proč  hledáš  nás 
až  zde  v  těch  lesích?  Láska  zemřela 
v  tvých  prsou  pro  nás.  Proto  piišel  Jsi! 
Jsme  tobě  cizími.  Nuž,  přísahám. 


228 


ie,  napadneš-li  mé,  chci  bránit  sé, 
že  nedám  skolit  se  jak  v  Jatkách  brav 
Jen  proto,  že  ti  žití  děkuji, 
to  žití,  které  hořké  je  mi  tak.« 

.Ty's  kletbou  mojí.  ty  a  bratři  tví,- 
dél  Ajmon  temně.   .Kleta  hodina, 
kdy  zplodil  Jsem  tě,  kleto  luno  bud, 
jež  nosilo  tě  a  tě  zrodilo.* 

Tu  rozzuřil  se  Renald  šíleně, 
kdy  matku  slyšel  proklínati  svou, 
a  tasil  meč,  a  v  okamžiku  tom 
na  obou  březích  chladné  bystřiny 
se  vojska  hemžila  a  zuřivá 
hned  bitva  počala  a  krvavá: 
však  řídil  BQh,  že  otec  se  syny 
se  nepotkali  v  hrozné  seči  té. 
Boj  obrovský  byl,  dlouhý,  překrutý 
a  vítězství  na  straně  císaře, 
v  hrad  samý  v  spěchu  bratři  ustoupli 
a  těsnej  svíral  město  Karel  teď. 
Jen  jedna  brána  jeho  zůstala 
z  všech  volna  Ještě.  Byl  to  chmurný  den. 

A  Renald  trpěl  ze  všech  nejvíce, 
žel  bratrů  bylo  mu  a  matky  žel, 
a  jeho  otce  velká  nenávist 
mu  duši  tížila  a  mnoho  slz 
ve  skrytu  přeléval  a  mír  si  přál 
a  vyčítal  si  náhlý,  divý  čin, 
jenž  kořenem  byl  všeho  neštěstí 

Zeyer:  Spby.  XIX.  &» 

229 


a  Karlfiv  obraz  ]evil  velebné 

se  Jeho  duši,  přál  si  shody  s  ním 

a  sníval  o  té  sladké  hodiné, 

kdy  pfizeň  Karlova  se  vrátí  mu, 

a  rozjímal  o  blahu  takovém 

a  o  prostředcích,  Jak  ho  dosáhnout.  — 

Když  jednou  v  lese  dumném,  mlčícím 
u  řeky  stál,  jež  proud  svflj  valila 
v  dál  mlhavou,  tu  ejhle  1  zahlídl 
na  druhém  břehu  státi  soudruha 
z  dob  šfastnéjších :  to  Moriljón  byl  rek, 
a  oba  dlouho  na  se  zírali 
a  pohnutí  na  tváři  jevilo 
se  obou  hluboké,  a  přes  řeku 
tak  zvolal  Renald:   .Brod  se  k  ostr&vku, 
jenž  před  námi  I  Tam  spolu  promluvme 
a  zapomeňme  nepřátelství  své!" 

Zbraň  odložil  a  k  ostrůvku  se  bral 
a  setkali  se  tam  pod  javorem, 
jenž  v  slunci  zářil,  starý,  omšený, 
a  šelest  rákosů  a  ptáků  zpév, 
vod  šplouchání  tam  snivé  splývalo 
v  zvuk  jediný,  a  lesy  mlčely 
tak  hluboce  na  březích  s  obou  stran 
a  modraly  se  temné,  polední 
mír  dýchal  kraj  a  jasná  obloha. 
A  Renald  dívaje  na  vážek  rej 
se  zelených,  nad  vodou  blýskavou, 
dél  zamyšlen  a  mocné  roztoužen: 
.Proč  nenávidét  se  a  bojovat, 


230 


když  mfr  sám  hlásá'  celý  božf  svět? 
Což  není  možno  žíti  v  pokoji?* 

Řek'  na  to  Moriljón:  .0  druhu  m&J, 
Jest  pozdé  nynf  války  litovat. 
Jak  m&žeš  doufati,  že  král  se  vzdá 
své  pomsty  kdy?" 

.On  nenávidí  mé," 
dél  Renald  smuten.  .Není  možný  smír? 
Vše  učiním,  bych  udobi^l  Jej  zas. 
Ó,  za  mé  mluv,  neb  tebe  v  lásce  má. 
Snad  vyslyší  té." 

Řekl  Moriljón: 
,Krev  žádá  tvou  a  krev  chce  bratrů  tvých." 

A  Renald  svésil  hlavu  šeptaje: 
pKrev  bratrů  mýchl  Proč  nechce  pouze  mou?' 
Smír  není  možný,  tedy  válka  bud." 

A  odvrátil  se,  mlčky  hlavou  kýv' 
a  Moriljón  mu  řekl:  „Příteli, 
Jak  pošetilé,  Moníór  hájiti! 
Slyš  radu  mou  I  Do  lesů  prchnete, 
neb*  nikdy  hrad  svfij  neuhájíte." 

Tak  řekl  mu  a  pak  se  rozešli, 
do  svého  hradu  Renald  vrátil  se 
a  Moriljón  v  Karlovo  ležení. 

Dvé  léta  JeSté  boje  trvaly, 
pak  celé  mésto  Karel  sevřel  tak 


itf 


231 


2e  nemožné  už  bylo  vyjíti, 

a  zasmušile  z  oken  mramomých 

se  bratři  dívali  a  čekali, 

kdy  vyjde  slunce  Jejich  poslední, 

kdy  hlad  Je  přinutí,  by^  vzdali  se. 

Však  přišla  zima  krutá  nad  míru 
a  hladem  Monfórští  co  hynuli, 
neménč  vojsko  hladem  trpělo 
před  branami,  a  Karel  zasmušen 
děl  věrným  svým:    .Ve  hvězdách   psáno  Je 
že  nikdy  hrad  ten  nedostanu  v  moc 
a  ztroskotáno.  Jako  pyšná  lod. 
Je  štěstí  zbraní  mých  a  sláva  má 
před  žulovými  těmi  baštami; 
a  temné  tyto  lesy  bez  mezí 
jak  hrob  se  zavírají  nade  mnou, 
a  pohřební  mu  hudou  píseň  mou. 
Jak  řvoucí  moře  .  .  .  Píseň  pohřební 
i  mně  i  mému  dílu  .  .  .  Skončím  zde 
běh  pyšný  svůj  v  té  hádce  rodinné.* 

Tu  ozval  Hervé  se,  byl  z  Losany, 
byl  statečný  a  Karlu  oddaný, 
však  plný  lstí  a  pravý  dobrodruh; 
děl  císaři:  ..Nač  zoufat,  pane  m&J? 
Vždy  nelze  všeho  silou  dosáhnout 
a  schytralost  nám  mnohdy  pomáhá, 
kde  Jiných  není  přímých  prostředků. 
Nuž,  netaž  se  a  na  mé  spoléhej, 
že  Monfór  bude  tvůj,  než  uplyne 


232 


tré  krátkých  dn&.  A  za  svou  odměnu 

nic  nežádám,  než  právě  onen  hrad 

a  město,  Jež  v  tvé  ruce  odevzdám. 

Rci,  kráji  mů],  ty  v  manství  mně  je  dáš?*** 

.A  Laon  Ještě  k  tomu»*  Karel  děl, 
»to  krásné  město,  hrdé,  bohaté, 
neb  velkou  zasloužil  by  odměnu, 
kdo  v  štastný  konec  přiveď  by  ten  boj." 

Vstal  Hervé  ráno,  v  zbroj  svou  oděl  se, 
na  koně  seď  při  prvním  svítání, 
jel  do  lesa  a  s  prvním  paprskem, 
jejž  slunce  vrhlo  zlaté  hradu  v  tvář, 
před  branou  stál,  před  mostem  zdviženým, 
slez'  s  koně  svého,  hledí  pozvedl, 
byl  zimou  bled  a  oči  vlhké  měl 
a  ruce  pozvedl  a  třesavým 
a  smutným  hlasem  zvolal:  .Pro  Boha, 
o  Renalde,  pro  Krista  drahou  krev, 
mi  bránu  otevři  a  pust  mě  v  hrad! 
Jsem  ztracen!  V  patách  vrazi  sledují. 
Hněv  Karlův,  přetěžké  to  břemeno, 
jsem  na  se  uvalil.  To  pro  tebe  I 
Já  popudil  jej,  rozzuřil  Jsem  Jej, 
mu  vyčítaje  křivdu  proti  vám 
a  smír  mu  radiv!  Rychle!  Pomozte  1* 
A  jako  v  úzkosti  se  ohlížel 
a  dodal:  .Dopustíte,  necitní, 
před  vašima  bych  zhynul  očima? 
Má  dvéře  vaše  třísnft  moje  krev?* 


233 


A  hluchý  dusot  koAfi  zaduněl 
v  tom  okamžiku  z  lesa,  spustili 
tu  rychle  most,  a  Hervé  vešel  v  hrad: 
tak  Jidáš  vešel  v  zdHmlou  zahradu, 
kde  mistr  Jeho  bděl  a  modlil  se. 
A  Jako  Jidáš  líbal  Renalda 
a  Jeho  bratry  Hervé  bezectný. 
A  Renald  usadil  Jej  ve  síni 
na  kfeslo  čestné,  chléb  mu  přinášel 
a  plnou  číš  a  řekl:  .Bratře  můj, 
buď  vítán  mi!"  a  pak  se  zamyslil 
a  řekl:  .Povčz,  Jak  se  daří  tam 
před  městem  v  ležení.* 

Tu  zasmál  se 
zlým  smíchem  Hervé,  takto  volaje: 
„Mráz,  deště,  sněhy  za  vás  bojují 
a  řídnou  davy  vašich  nepřátel. 
Je  zoufalý  už  Karel,  pomýšlí 
už  na  to  odebrat  se  do  města, 
v  sv&J  teplý  d&m,  v  svuj  palác  mramomý 
a  ustoupiti  zlému  osudu, 
ač  na  Jevo  to  nechce  posud  dát 
a  vzplane,  když  kdo  radí  k  ústupu. 
Jen  krátko,  a  budete  zbaveni 
vší  tísně,  bídy!  Kyne  vítězství.* 
A  zdvihl  číš  a  řekl:  „Na  zkázu 
ted,  bratři,  připijeme  Karlovi." 

Však  všickni  mlčeli  a  Alár  dél; 
•Je  nectné  pít  na  zkázu  někoho, 
Jest  Karel  nepřítel,  však  ctíme  Jej, 


234 


boj  čestný  vedeme  a  slepá  zášt 
nám  cizí.  Nenf  reka  důstojná." 

A  vyšel  ze  síně  a  Renaldu, 
když  za  ním  šel,  řek'  ve  vší  důvěře; 
,Zlá  vůle,  zdá  se  mi,  v  tom  muži  Je, 
měj  na  pozoru  se,  ó  bratře  můj, 
a  nevěř  příliš  slovům  líčeným." 

Však  Renald  kázal  chystat  hostinu 
a  vesel  byl  nad  zprávou  z  ležení, 
neb  konec  války  přál  si  upřímně. 
A  hlučné  bylo  v  hradu  veselí 
a  Alár  sám  na  zradu  zapomněl, 
na  možnou  a  na  pikle  strojené 
a  teprv  pozdě  v  noci  umlkly 
ve  síni  zpěvy,  hluk  a  bujný  smích, 
a  znaven  každý  lůžko  hledal  své. 

Však  Hervé  nespal,  čekal  trpěliv, 
až  všickni  usnuli  a  ponořen 
až  v  sen  byl  celý  hrad;  pak  kradmo  šel 
v  síň,  kde  byl  ráno  zbraně  odložil, 
a  oděl  se  v  svou  zbroj  a  bez  hluku 
se  dostal  do  věže,  kde  vrátný  spal 
snem  přemožen  a  vínem  opojen, 
nůž  do  srdce  mu  vrazil,  spustil  pak 
bez  hluku  most,  odtáhl  závory 
a  temnem  kryt  se  dostal  bezpečně 
do  města  dolů,  tichou  ulicí 
až  k  bráně  nestřežené,  otevřel 
a  zahvízdl  Jak.  plachý,  noční  pták. 


239 


Hned  vyrojilo  se  sto  rytířfl, 

Jež  kryla  noc  a  hustý  sosen  stfn, 

a  Jako  zjevy  v  bránu  vnikali. 

A  zatím  Alár  podivný  mél  sen: 
had  že  Jej  uštknul,  Jemu  zdálo  se/ 
a  prudkou  bolestí  se  probudil 
a  s  lože  vyskočil  a  v  polosnu, 
sám  neveda,  co  činí,  spěchal  v  síA, 
kde  Hehré  spáti  mél,  a  vida  tam, 
že  postel  prázdna,  letčl  na  místo, 
kde  zbroj  byl  ráno  zrádce  odložil, 
a  vida,  též  že  není  více  tam, 
v  zvon  udělal  a  ze  sna  celý  dfim 
se  probudil  a  Alár  zavolal: 
»V  zbraň  rychle  muži!  Zrada  černá  bdí 
a  protož  plašte  spánek  s  víček  svých! 
Ach,  Renalde,  už  není  pochyby, 
most  spuštěn  Jest  a  Hervé  uprchlí" 

A  v  okamžiku  tom  ryk  ohromný 
se  z  města  nesl,  boj  byl  v  ulicích 
a  z  mnoha  domfi  požár  šlehal  už 
a  celé  vojsko  Karla  hrnulo 
se  proti  baštám.  Rychle  zavřeli 
teď  bratři  hrad  a  most  zas  vytáhli 
a  Renald  řekl:  .Běda  Monfórským! 
Hle,  za  nás  trpí  město  nešfastné! 
To  nelze,  bychom  zde  se  dívali 
na  vraždu  krvavou,  na  hroznou  seč! 
Ted  vzhůru  na  pomoc  Jim,  na  pomoci* 
A  seď  na  koně  svého  Bajára 


23» 


a  letěl  v  nejhustší  dav  nepřátel 
a  bratři  jeho  za  ním;  Gišar  jen 
a  málo  mužů  v  hradě  zůstali, 
by  střežili  jej  a  by  spustili 
most,  kdyby  bratři  byli  nuceni 
se  svými  many  v  dům  se  utéci. 

Seč  byla  neslýchaně  krvavá, 
na  obou  stranách  vražda  zuřila, 
a  dlažba  byla  krví  nachová 
a^k  nebi  velké  plamy  šlehaly 
a  kouř  se  valil  jako  oblaka, 
a  v  hrozné  záři,  v  dýmu  požárů 
zjev  jako  obrovský  se  Bajár  zdál 
a  Renald  na  něm  jako  olbřím  byl, 
meč  jeho  metal  tisíc  blesků  zmar 
a  tisíc  blesků  Bajár  krokem  svým 
ze  dlažby  křesal,  oči  svítily 
mu  jako  šlehy  rudých  vlasatic 
a  bylo  těžko  řtci,  z  koho  víc 
šla  hrůza,  z  koně-li  či  z  člověka, 
a  s  obdivem  volali  Moníórští: 
»Hle,  kůň  a  rek,  jak  viděl  na  Patmu 
je  svatý  Jan  v  své  velké  vidině! 
Bůh  poslal  je,  tof  zhynout  nemůžem!" 

A  nepřátelé  v  strachu  volali: 
„Běs  je  v  tom  koni!  Ďábel  jest  to  sám!' 
Smrt  vede  jej!  Šustění  perutí 
je  slyšet  jejích,  vidět  kosy  blesk!" 

Tak  voláno  jest  v  ryku.  v  lomozu, 
jenž  temnou  nocí  letěl  ku  hvězdám. 


237 


Však  blízko  brány  města  východnf, 
na  baštč  pusté,  Hervé  zrádný  stál 
a  kýval  v  noc  a  v  roh  svfij  hromem  dul, 
vždy  nové  davy  v  pomoc  volaje. 
Je)  zahlfď  Alár,  hnév  jej  zachvátil, 
bod  svého  koně,  Jako  bouře  spěl. 
Jak  vichr,  na  baštu  a  letěli 
tam  přátelé  a  Renald  v  čele  Jim. 
Je  shlédnuv,  Hervé  dal  se  na  útěk, 
strach  pojal  Jej  a  snésti  nemohl 
těch  Jejich  zraků  těžkou  výčitku. 
Však  nemožno  se  spasit  útěkem, 
neb  byl  se  zmýlil,  v  slepou  ulici 
Jej  zaveď  zrádně  plachý  Jeho  krok 
a  bez  dechu  se  bledý  zastavil 
a  podpíraje  o  zed  omšenou 
se  staré  věže,  volal  rek&m  vstříc. 
Již  v  zápětí  mu  stále  spěchali: 
,Ó  sketové!  Já  Jeden,  Jediný, 
vás  celý  dav  I  Vystoupniž  Jeden  z  vás 
a  v  boj  se  pustl* 

Však  Alár  zasmál  se 
a  odpověděl,  plvnuv  Jemu  v  tvář: 
,Pse  nečistý.  Jak?  S  tebou  bojovat? 
Hmyz  zašlápnem  a  nebojujem  s  ním. 
meč  neposkvrním  bídnou  krví  tvou, 
ty  mužem  nejsi,  plaze  pekelný  1" 

Meč  v  pochvu  zastrčil  a  ohromný 
vzal  kámen  z  věže  z  póla  sesuté 
a  hrozným  vzmachem  v  prsa  mrštil  je] 


238 


v  ráz  Hervéovi,  po  nčm  činili 

1  ostatní  a  v  dešti  kamenném 

kles'  Hervé  k  zemi,  všickni  couvli  ted, 

Jen  Bajár  skok  učinil  ohromný 

a  Jako  meteor  se  nod  mih\ 

a  Jako  červ  se  svíjel  Hervé  ted 

pod  Jeho  podkovami,  řval  a  vyl 

a  chrlil  krev  a  kletby  bezmocné, 

a  BaJár  ruce,  nohy  lámal  mu 

a  ti4štil  prsa,  lebku  údery 

svých  těžkých  nohou,  divě  l^íhaje, 

a  Jiskry  sypal  z  očí,  z  nozder  s^ch, 

a  Jezdec  Jeho,  divý  Jako  on, 

do  výše  ruce  zdvihal,  volaje: 

,To  za  tvou  zradu,  Hervée,  Je  mzda!" 

A  rozemlet  a  zkrušen  v  beztvámost 
na  dlažbě  kluzké  rozšlapaný  trup 
Jak  černá  skvrna  ležel  ohyzdná, 
a  BaJár  mozkem,  krví  potřísněn 
až  po  prsa  a  zpěněn,  kouřil  se 
a  stál  Jak  po  popravě  lítý  kat. 

,BQh  odpustiž  nám,"  Renald  posléz  děl, 
,však  po  právu  se  stalo  zrádcovi!" 

A  znova  bratři  v  boj  se  uvrhli. 
V  té  hrozné  noci  divy  činili, 
však  štěstí  na  ně  neusmálo  se» 
do  rukou  město  padlo  Karlovi 
a  zbytek  reků,  bojem  znavených, 
ted  ulicemi  ssujícími  se 


239 


ku  hradu  prchal,  kde  už  poslední 
a  clabá  nadéje  teď  kynula.  — 

A  z  oken  dívali  se  vysokých, 
jak  v  rum  a  popel  mésto  lehalo 
a  řekl  Renald:  .Hrad  náš  ostrovem 
ční  v  moři  plamů;  záští  nesmírné, 
had  pekelný,  nás  svírá  se  všech  stran. 
Jak  odolati?  Vyhladoví  nás. 
Mám  zříti  na  tu  bídu  vérných  svých? 
Už  nezbývá  než  uniknouti  v  les, 
jak  dávno  Moriljón  mi  poradil, 
jest  ješté  tajný  východ  volný  nám. 
Nui^  vzh&ru  v  les,  a  Buh  nám  pomáhej  1* 

A  zapálili  hrad  a  uprchlí 
tím  tajným  východem  a  na  Roně 
na  Bajára  sed'  Renald  bohatýr 
a  bratři  jeho  s  ním,  a  na  hřbetě 
skal  vysokých  ve  záři  plamenu 
je  Karel  zřel  a  celé  vojsko  s  ním: 
tvor  nadzemský  se  bílý  Bajár  zdál 
s  tím  čtyřnásobným,  těžkém  břemenem 
těch  postav  hrdinských,  jichž  brnění 
jak  slunce  plála  šlehy  požáru. 
Na  rudém  nebi  obrys  olbřímý 
se  koně  pnul,  v  tu  hrfizyplnou  noc 
a  v  praskot  ohně,  větru  hučení 
hřměl  jeho  řehtot  jako  velká  bouř 
a  z  nozder  dým  mu  šel  a  sypaly 
se  blesky  z  jeho  očí,  veliká 
v  nich  bohatýrská  pýcha  zářila, 


240 


Jež  nepřátelfim  takto  mluvila: 
.Vás  celý  svět  a  nás  je  hrstka  Jen! 
Však  nezlomena  naše  odvaha  I 

V  své  nemnohosti  v  pravdě  velcí  Jsme, 
a  vy  v  torn  množství  přec  jen  malými!* 

A  celé  vojsko  stálo  v  obdivu 
a  nikdo  zbraně  ani  nepozveď 
a  všickni  zírali  na  Bajára 
a  na  ty  bohatýry,  které  nes\ 
až  kflň  se  vzpnul,  skok  na  to  nesmírný 
a  zmizel  v  temno  lesfi  hučících. 

Své  mocné  setřás'  Karel  dojmutí, 
a  řekl  chmurně:  .Skončen  tedy  boj, 
však  není  plné  moje  vítězství, 
a  Jejich  vzdor  Je  větší,  než  byl  kdy. 
Však  bude  zlomen,  není  pochyby. 
Ted  do  Paříže  kliden  vrátím  se 
a  ponechám  zde  pouze  vojska  část, 
by  v  lesích  lovili  mi  sběhlou  zvěř. 
Již  v  sítě  lapit  bude  snadné  ted. 

V  tom  hvozdě  žíti  dlouho  nemohou 
a  vyjdou-ll,  do  rukou  padnou  mých." 

Tak  řekl  císař,  odjel  druhý  den, 
a  vojsko,  které  nechal  v  Ardenách, 
les  svíralo  a  přísně  střežilo 
lem  Jeho  tmavý,  těsně,  bedlivě.  — 

Však  celou  zimu  mamě  hlídali, 
neb  z  lesa  bratři  nikdy  nevyšli 


241 


a  řehtání  Jen  občas  Bajára, 

Jež  Jako  hromu  znčlo  dunénl. 

Jim  známkou  bylo,  posud  na  živé 

že  AJmonovi  chrabil  synové. 

A  začali  ted  v  četách  vnikat  v  tes. 

však  kdykoli  se  s  bratry  setkali, 

vždy  podléhali  proti  hrdinfim, 

a  zdálo-li  se,  že  Jich  přesila 

při  různých  pfltkách  reky  zdolá  přec, 

že  uniknouti  už  už  nemohou, 

tu  Bajár  vždy  se  Jevil  zázračným 

a  unes'  bohatýry  Jediným, 

však  nevídaným  skokem,  v  takou  houíi, 

že  sledovat  mu  bylo  nemožné, 

a  rychle  tak  se  míhal  stromy  pak, 

že  mizíval,  Jak  oblak  v  blankytu. 

A  strašidelná  z  něho  hr&za  šla 

na  nepřátele,  někdy  prchali 

už  při  pouhém  se  Jeho  zjevení. 

Tu  sláva  toho  koně  začala 

se  v  písni  ozývat,  a  miloval 

lid  v  Ardenách  Jej  Jako  člověka, 

a  chválil  věrnost  Jeho  velikou 

a  bystrý  um  a  chrabrost  příkladnou. 

Tak  Čekal  Karel  marné  poselství 
o  konci  bojfl  a  o  zajmutí 
těch  hrdin  čtyř  a  zasmušilým  byl, 
když  ukázal  se  v  oknech  paláce 
a  na  stupně  zelené  mramomé 
před  dům  když  vyšel  vítat  hosti  své. 
Již  přicházeli  z  končin  dalekých 


242 


se  Jemu  kořit,  králi  západu. 
A  Jednou  dal  při  hodech  při  velkých 
si  od  svých  manfi  slavné  slibovat 
nad  pávem,  Jejž  přinesli  panoši 
na  zlaté  míse  v  peří  nádheře, 
že  zasadí  se  znova  každý  z  nich 
o  lapení  téch  hrdých  zpumíkfi, 
vzdor  Jejichž  cítil  Jako  v  rané  trn. 

A  mezi  hostmi  tenkrát  Ajmon  byl» 
a  ačkoli  to  Karel  nežádal, 
přec  Jako  ostatní  též  sliboval, 
ač  zarmoucen  a  smuten  velice. 
A  ráno  vstal  a  do  Arden  se  dal 
na  cestu  dalekou.  A  v  onen  čas 
byl  Renald  našel  hlubé  údolí, 
kde  byla  tráva  hustá,  vysoká 
a  oliva  kde  stála  pravéká, 
blíž  studánky  pod  skalou  vysokou, 
a  byli  bratři  tam  Jak  v  zahradé. 
Již  vesna  počínala  krášliti 
už  pestrým  kvétem  vůně  balšamné. 

Byl  slunný  den  a  libý  vánek  chvél 
se  olivou  a  péla  studánka 
a  bratři  sladce  v  stínu  dřímali, 
a  vémý  Bajár  s  nimi,  rekovný, 
neb  celou  noc  na  stráži  probdéli, 
an  nepřítel  se  byl  Jim  přiblížil. 
V  tom  sladkém  spánku  vldét  nemohli, 
že  na  skále  se  zjevil  starý  muž; 
vous  Jeho  sivý  vétrem  vlnil  se 


243 


a  zraky  nepokojně  hořely, 

a  nahnul  se  a  viděl  pod  stromem 

tam  dole,  u  té  jafiné  studánky 

své  syny  spát,  neb  Ajmon  byl  to  sám. 

Jen  málo  kroků  za  ním  rytfři 

mu  věrní  sledovali:  Zachvěl  se. 

Ted  v  rukou  měl  ty  hrdé  zpumfky, 

ted  v  moci  měl  Je,  moh'  ]e  vydati 

mstě  císaře,  Jak  slavné  přislíbil. 

Už  ruku  zveď,  by  kynul  věrným  svým, 
tu  srdcem  cos  mu  trhlo  bolestně, 
tak  bolestně,  že  do  rtů  hryzl  se: 
své  ženy  bledou  viděl,  smutnou  tvář, 
zrak  její  dlouhým  pláčem  pohaslý, 
a  před  očima  sám  teď  mlhu  měl, 
to  slzy  byly,  slzy  palčivé  .  .  . 

Tu  bez  rozmyslu  velký  kámen  vzal 
a  se  skály  Jím  mrštil  v  údolí. 
Mih'  balvan  kolem  staré  olivy, 
líť  přes  vrchol,  až  větve  praskaly, 
a  dopadnuv  pak,  hromem  zaduněl, 
a  pukl  v  dvé  a  jiskry  sypal  kol. 
A  bratři  vyskočili  na  nohy 
a  střásli  sen  a  meče  tasili 
a  AJmon  náhle  zase  tvrd  Jak  dřív, 
vstříc  volal  Jim :  „Teď,  zrádci,  zlapím  vás, 
a  zajisté  v᧠ přišel  slední  boj!*' 

Vzkřik*  Renald:  .Vzhůru,  bratři,  na  koně! 
MŮJ  Bajáre,  ó  spas  nás  od  hříchu, 
krev  otce  svého  prolít  nechceme  1* 


244 


A  Bajár  nes'  Je  rychleji  než  kdy 
do  houštč  lesa;  marné  za  nimi 
se  nepfátelé  jejich  pouštěli. 

Když  zmizeli,  řek'  AJmon:  .Churavíml 
Mnč  srdce  v  tčle  bolí,  třese  se. 
Vy  za  nimi  se  pusfte  v  temný  les, 
]á  domů  jedu  k  ženě  na  svůj  hrad, 
jsem  stár  a  slab  a  zemřít  chce  se  mi.* 

Tak  AJmon  dél  a  domů  k  ženč  Jel, 
však  synům  Jeho  bída  nastala, 
neb  denné  víc  teď  rostlo  nepřátel, 
od  konaných  nad  pávem  příslibů 
a  celé  léto,  podzim  míjel  Jim 
tak  v  půtkách  hrozných,  v  bojích  bez  počtu, 
a  déšf  a  vítr,  snéhy,  vichřice 
též  válku  s  nimi  vedly  zuřivou, 
neb^zima  přišla  krutá  Jako  smrt, 
a  žili  Jako  vlci  v  pustinách. 
Šat  roztrhán  Jim  s  téla  padal  už 
a  zarostli  Jak  lesní  medvědi 
a  hladem,  zimou  zbledli,  zsinali, 
a  zrezavěla  zbroj  Jim,  ztupěla, 
a  bez  podkov  byl  Bajár  dávno  už, 
a  Renald  proklínal  tu  hodinu, 
kdy  Bertoleta  zabil  v  Paříži, 
a  císařův  hněv  na  se  uvalil 
a  na  bratry.  Tak  mnohdy  pod  stromem, 
jenž  proti  zběsilosti  metelic 
je  chránil  Jedině,  se  chystali 
na  smrt  už  na  blízkou  a  odvahy 

Z«yer:  Spisy.  XIZ.  17 

245 


jim  stopy  nez&stalo  v  srdcích  už 

a  naděj  mrtva  byla  na  dobro. 

V  téch  hrozných  chvílích  Bajár  vším  Jim  byl. 

on  piítelem,  on  bratrem  zdál  se  Jim, 

on  hřál  Je,  mocné  na  n6  dýchaje, 

on  lehl  k  nim  a  nedal  zasypat 

Je  sněhem.  Jenž  svou  tíží  lámal  strom. 

Zrak  Jeho  vždy  byl  plný  útěchy 

a  o  lásce  Jim  mluvil  o  věrné, 

a  klidné  mohli  bratři  v  noci  spát, 

když  BaJár  střežil  Je.  Tak  prožili 

tu  zimu,  stále  smrtí  hrozící. 

Když  sněhy  roztály  a  celý  les 
když  zpěvem  ptáků  zněl  a  lupenfl 
když  mladých  zlato  větve  zdobilo 
a  sladká  vflně  z  mechu  stoupala, 
tu  divná  vzbouzela  se  tesknota 
jim  plná  čaru  neurčitého 
ve  srdcí  hlubinách,  a  Renald  řek': 
„Již  sedm  let  teď,  bratři,  trpíme 
a  beze  dna  je  propast  našich  běd, 
však  nejvíce  mé  bolí  ze  všeho, 
tvář  matčinu  že  vidět  nelze  mi  I 
My  s  Jarem  z  mrtvých  vstali,  boží  ráj 
by  pro  mé  byla  zem,  jen  okamžik 
fl  kdybych  zříti  mohl,  ke  svým  rtům 
ty  drahé  ruce  kdybych  tisknout  směli* 

A  všicknl  čtyři  v  dlaně  skryli  tvář 
a  plakali  v  tom  lese  hlubokém 
jenž,  šerý,  pln  byl  tajů  Jako  sen* 


246 


pln  stfnfl,  paprskfl  a  Sveholu 

a  mlčeli,  až  Már  vztyčil  se 

a  chvéjným  hlasem  zvolal:  .Bože  m&J, 

a  ona  pro  nás  pláče  sedm  let! 

O,  pojďme  k  ní!"  A  Renald  radostné 

ho  objímal  a  zvolal:  .Pojďme  k  ní! 

Vždyť  nemohou  v(c  než  nás  usmrtit 

a  zemru  rád  za  Její  objetí!" 

A  vstali,  líbali  se  na  vzájem 
I  Bajára  a  hned  se  na  cestu 
na  dlouhou  dali,  plni  radostí.  — 

Po  celou  kráčel!  vždy  noc  a  pak 
se  ráno  v  houšti  skryli  pečlivé 
a  mnoho  dn&  tak  krajem  bloudili, 
než  dostali  se  k  méstu  rodnému, 
až  posléz  zámek  z  dáli  vidéli 
nad  méstem  čnít,  kde  matka  bydlela. 
Tu  vnikala  Jim  sladkost  kvétných  niv 
a  kvétných  hájfi,  sadů  ovocných 
v  tom  slunném  kraji,  jako  zašlý  sen 
a  znovu  s  dávným  čarem  zjevený, 
do  duší  plných  touhy,  bol  a  slast 
tak  mocné  bytost  jejich  schvátily, 
že  mdloba  Jejich  údy  poutala, 
že  třásli  se  a  téžce  dýchali; 
však  Renald  neJdiVv  dosah'  rozvahy 
a  řekl  bratrflm:  .Nyní  přemýšlet 
nám  sluší  vážné.  Jak  si  počínat. 
Je  pošetilé  snad,  co  činíme, 
což  kdyby  nékdo  v  mésté  poznal  nás? 

17* 

247 


A  otec  sám?  Což  nevydal  by  nás, 
lak  přísahal?- 

Však  Gišár  odvětil: 
.Mfi]  Renalde,  nás  nikdo  nepozná 
ni  rodná  matka.  Vftr,  sníh  a  déš( 
a  utrpení  naše  změnily 
tak  naši  tvář,  že  není  nebezpeč. 
Nuž  zkusme  to,  vejděme  do  města, 
a  posléz  v  d&m  a  hleďme  sejít  se 
pak  s  matkou  beze  svědkQ  všelikých.* 

A  skryli  koně  v  lese  v  jeskyni 
a  vešli  v  město  za  bílého  dne, 
a  zastavoval  v  ulicích  se  lid 
a  s  podivením  na  ně  díval  se, 
na  tváře  osmahlé  a  zarostlé, 
jež  jako  z  jiných  světfl  zdály  se, 
a  každý  ptal  se:  .Jací  cizinci 
to  přišli  k  nám,  zajisté  zámořští?" 
a  mnohý  řekl:  »Jsou  to  poutníci!* 
A  Jiný  zase:  .Kajícníci  Jsou, 
Již  tráví  život  s  pláčem  v  poustevnách. 

Však  bratři  do  paláce  měřili 
a  vidouce  teď  věže,  zahradu, 
ta  drahá  místa  všechna,  o  nichž  vždy 
tam  v  černých  lesích  byli  snívali, 
tak  dojmutím  se  slabi  cítili, 
že  krok  Jim  váz',  a  že  se  o  berle 
o  dlouhé  podepírat  musili; 
a  Renald  hlasem  zmírajícím  děl 


248 


taR  vrátnému,  Jenž  sedčl  před  branou: 
,Je  pán  tv&J  v  dome,  AJmon  z  Dordony?" 

A  stařec,  jakoby  se  probouzel, 
vztah'  brvy  vzhůru.  .Není,"  odvětil, 
,]e  na  lovu." 

.A  zdráv  Je?"  Renald  dél. 

, Zdráv?"    řekl  vrátný,   vzdych'  a  pomlčel 
a  dodal  za  chvíli:   .Na  tele  zdráv," 
a  svěsil  hlavu.  Posléz  tázal  se: 
„Jste  poutníci?  V  dfim  směle  vejděte, 
má  paní  dobrá  Je  a  štědrá  též 
a  dvojnásob  z  dob  toho  neštěstí, 
jež  leží  na  tom  domě  jako  stín." 

A  zakryl  tvář,  a  bratři  spěchali, 
neb  báli  se,  že  jejich  dojmutí 
je  prozradí .  .  .  Ten  starý  vrátný  byl 
ten  samý  Ještě,  Jenž  co  děti  je 
znal  z  blahých  dob  .  .  .  Ted  vzh&ru  brali  se 
po  schodech,  známou  chodbou  kráčeli 
a  vešli  v  síň  a  matku  viděli, 
jak  seděla  a  předla  u  okna, 
jak  holub  byla  sivá,  shrbená, 
a  o  sto  let  se  starší  zdála  Jim, 
bol  nesmírný  v  té  bledé  tváři  byl 
a  oči,  nyní  suché,  do  krve 
už  byly  zrudly  pláčem  bez  konce. 
Na  prsa  bratrům  hlavy  klesaly 
tak  hluboce,  tak  těžce.  .Aláre," 
řek'  šeptem  Renald:   .Matku,  matku  hled!" 


7A^ 


To  slovo  .matka*  z  úst  mu  musilo, 

sic',  cftil,  2e  by  udusilo  Jej. 

Mřel  něhou  nesmírnou  a  teskností. 

V  tom  okamžiku  zazněl  ptačí  zpěv 
tak  dojemně,  tak  sladce  nadzemsky, 
že  zdálo  se,  že  z  rije  hudba  Jde: 
to  drozd  byl  v  kleci.  Jenž  tak  snivě  pěl. 
Byl  Renald  Jednou,  dávno,  našel  Jej 
kdes  v  lese,  kde  byl  z  hnízda  vypadl, 
a  byl  ho  matce  přines',  krmil  Jej 
a  drozd  Jej  znal  a  přilnul  k  němu  tak, 
že  tehdy  Jen,  když  on  byl  přítomen, 
v  zpěv  propuk',  sladký,  jinak  mlčel  vždy 
a  němým  byl  po  všechna  léta  ta, 
co  Renald  v  lesích  bloudil  ardenských; 
když  slyšel  ho  teď  Renald,  podepřít 
o  bratry  své  se  musil,  klesaly 
mu  nohy  tak,  však  matka  ubohá 
příst  přestala,  Jí  ruce  klesly  v  klín 
a  shaslým  hlasem  bolně  zvolala: 
,Jak?  zpívat  chtěl  bys,  ptáku  nevěrný? 
Už  zapomínáš  na  ten  smutek  svůj? 
či,  Bože,  vidí  zrak  tvůj  víc  než  mfij? 
Je  Renald  mrtev?  Vešla  v  tuto  síň 
snad  duše  Jeho,  a  ty  vidíš  Ji 
a  vítáš  Ji?«  A  hlava  klesla  Jí 
na  kolovrat  a  stkáni  trhalo 
tím  vetchým  tělem,  žalem  zmítaným. 

A  řekl  Alár:  ,,Bratře,  pro  Boha, 
jdi  k  ní  a  dej  se  poznat  na  místě!* 


25Q 


Však  Renald  pravil:   .Ne,  tak  náhle  ne  I* 

A  bratři  sedli  na  tu  lavici^ 
kde  sedávali  vždycky  žebráci, 
když  zavítali  k  hod&m  do  siné. 
Tam  skrčení  se  k  sobe  tlačili 
a  za  ruce  navzájem  drželi 
se  za  chvějící;  v  citech  ztraceni 
Jak  v  hlubém  moři,  nevěděli  teď, 
co  činit  a  co  říci.  Matka  však 
se  utišila,  hlavu  pozvedla 
a  zírala  před  sebe  do  síně 
a  zahlédši  ty  v  stínu  postavy, 
se  svého  křesla  vstala,  šla  Jim  vstříc 
a  tichým  hlasem  řekla:   » Vítejte! 
Jste  poutníci?  Já  neviděla  vás, 
když  do  síně  Jste  vešli.  Promiňte. 
Zrak  m&J  Je  slabý,  pláč  Jej  pokazil. 
Jsou  slzy  Jako  oheň.  Jako  sfil. 
Jste  dlouho  v  síni  už?  Ó,  odpusťte. 
Hned  potravu  vám  podám,  vína  též, 
dům  bohat  Jest  a  skříně  plné  Jsou; 
co  plátna,  sukna  třeba,  poskytnou, 
neb  rozedrán  Je,  vidím,  ten  váš  šat. 
Vše  s  radostí  vám  dám,  a  Hospodin 
at  vede  šťastně  k  cíli  vás.     ' 
Kéž  syny  moje  chrání  B&h  mi  též, 
jsou  v  nebezpečí  smrti  jako  zvěři 
Ó  mužové,  už  sedm  dlpuhých  let 
to  v  zimě  bylo,  co  Já  ubohá 
Je  k  srdci  tiskla,  drahé,  na  posled." 


251 


A  zalomila  v  žalu  rukama 
a  Renald  šeptal  hlasem  vyhaslým: 
.Jak  to,  má  paní?  Z  )akó  přfčlny?' 

A  ona  na  to:  .Z  daleka  Jste  as, 
když  neslySeli  Jste  o  dětech  mých, 
o  AJmonových  synech  I  Celý  svět 
Je  proti  nim,  Jen  Jedno  zůstalo 
Jim  srdce  věrné,  to  zde  v  prsou  mých, 
a  B&h  mfij  svědek,  co  pro  lásku  svou 
i  od  otce  Jich  snáSím  po  léta, 
neb  odřek'  se  Jich  a  mě  nutit  chtěl, 
bych  činila  Jak  on.  Je  prchlivý 
a  tvrdá  slýchám  slova  každý  den.* 

Tu  nezdržel  se  Renald,  sebou  trh' 
a  zatal  pěst  a  matka  shUdla  to 
a  zbledla  smrtelně  a  chvěla  se, 
neb  poznala  ten  divý  posuněk. 
Jenž  Renaldovl  vlastním  býval  vždy, 
a  Jako  leknutí  cos  projelo 
Jf  celým  tělem,  přikroaia  bUž, 
a  vidouc  Renaldovo  pohnutí, 
mu  třesoucí  se  rukou  pozvedla 
nad  čelem  vlasy.  Jizvu  odkryla, 
Již  od  dětství  tam  měl,  a  vSechna  krev 
Jí  náhle  v  tvář  se  lila  ze  srdce 
a  vykřikla:  .Renalde,  Jsi  to  tyl 
MfiJ  sladký  synu,  vše  mé  na  světě, 
při  živém  Bohu,  řekni,  že's  to  ty, 
sic  zemru  v  nejistotě  vražedné!" 


252 


Tu  vypuk'  Renald  v  usedavý  pláč 
a  bratři  Jeho  s  ním  a  matka  též 
a  ruce  zdvihala  Jak  zmámená 
si  na  Čelo,  a  Jako  v  horečce 
se  cizím  hlasem  smála,  líbala 
své  děti  štkajíc  sto-  ba  tisíckrát  ; 
však  slovo  mluvit  nemoh'  nikdo  z  nich, 
až  matka  nejdřív  mluvy  nabyla: 
•Jste  v  bídě,  v  neštěstí  a  samotni! 
Ni  duše  s  vámi,  Bože,  Jaký  bolí" 

A  řekl  Renald:   ,Duše  Jedna  přec 
Je  s  námi  matko;  ač  svfij  příbytek 
Jen  v  němé  tváři  má.  Je  věrná  tak, 
jak  pobratřený,  dobrý  bohatýr: 
to  k&ň  mfij  Jest,  mfij  Bajár  předrahý  I" 

A  matka  řekla:  .Nuže  a  kde  Je? 
I  Jej  chci  vítat,  hostit,  celovatl" 

A  řekl  Renald,  kde  že  koně  skryl 
a  okamžitě  matka  poslala 
na  ono  místo  štolbu  věrného 
a  oddaného  celou  duší  Jí, 
Jenž  koně  znal,  a  znám  byl  Jemu  též, 
a  kázala,  by  přiveď  Bajára. 

Pak  v  síň  se  vrátila  a  v  nový  pláč 
zas  vypukli  a  zas  se  líbali 
a  znaveni  když  byli,  řekla  Jim: 
.Ted  ke  stolu!*  A  sama  sloužila 
Jim  starostlivé,  víno,  zvěřinu 


253 


a  bílý  chléb  a  med  jim  snášela 
a  Jedli  hltavé,  a  za  chvíli 
se  dusot  koft&  ozval  na  dvoře 
a  matka  řekla:  .Otec  vracf  sel* 

A  viděli  ted  oknem,  pod  sosnou 
pod  zelenou  Jak  AJmon  s  koně  slez' 
u  stupňfl  z  mramoru  pod  portáleni 
a  opřen  o  hůl  Jak  šel  nahoru 
a  kořist  z  lovu,  6tyři  Jeleny, 
na  bidlech  lidé  Jeho  přinesli, 
a  štěkot  smečky  plnil  velký  dv&r. 

Ted  zněly  těžké  kroky  na  chodbě 
a  dvéře  rozUtly  se,  AJmon  stál 
na  prahu  síně,  syny  nepoznal 
a  řekl  ženě:  »Kdož  ti  muži  Jsou? 
Tvář  Jejich  zřejmě  mluví  o  bídě.* 
Tu  vévodkyně  s  pláčem  zvolala: 
»Tak  pod  střechu  se  děti  vrací  tvé, 
neb  oni  Jsou  to,  moji  rekové, 
Jež  přemoci  tvuj  císař  nemohl 
a  nikdo  z  bohatýrů  největších  1" 

A  AJmon  kabonil  se  Jako  bouř, 
však  vévodkyně  řekla  důstojně: 
»Ne  k  tobě  přišli,  nez&stanou  zde! 
Ne!  Ke  mně  přišli!  Mými  hostml  Jsou 
a  nedopřeješ-li  Jim  přístřeší, 
pak  pfljdu  s  nimi,  v  pustý,  divý  lesí" 

Pak  měkkým  hlasem  tiše  prosila: 
,Ó,  nevyháněj  nás,  můj  AJmonel 


254 


Ó,  nech  mi  je,  bych  pookřála  zas  I 

Pro  Boha,  krále  lásky,  smiluj  se. 

Snad  nikdy  více  už  je  neuzlYm, 

až  s  nimi  rozloučím  se  znova  zas! 

Vždyť  duši  sotva  télo  drží  už, 

na  konci  života  mi  v&li  nech 

na  den  neb  dva  ...  To  bud  mou  odměnou, 

víš,  jak  jsem  dlouho  mlčky  trpěla!* 

A  Ajmonovi  srdce  třáslo  se, 
však  řekl  temně  synfim  v  tvrdosti: 
•Vy,  při  sám  B&h,  jste  nevhod  přišli  mi, 
a  po  tom  všem,  co  mezi  námi  jest, 
vás  přivítati  vlídně  nemohu." 

A  Renald  řekl  zlobně:  .Výčitek 
nám  nečiň,  otče.  Zle  též  činiťa  nám, 
a  shasla-li  tvá  láska,  naše,  věz, 
že  k  tobě,  pane,  dávno  mrtva  též." 

Tu  rozzuřil  se  Ajmon:  .Ničemný 
a  bídný  chlapče,*  zvolal,  ,zatrat  Bůh 
tě,  zlolajný  a  drzý  zpumíkul 
Jsi  hoden  zemřít  rukou  katanskoul* 

Tu  řekl  Renald:   .Kdyby  jiný  tak 
se  mluvit  odvážil,  jak,  starce,  ty, 
zle  by  se  vedlo  jemu,  při  sám  Bůh!* 

A  na  pólo  svůj  tasil  tupý  meč, 
jejž  skryt  měl  v  řasách  svého  oděvu, 
však  Alár  zadržel  Jej  volaje: 


255 


,Pro  lásku  boží,  sladký  bratře,  stfij! 
Af  otec  náš  byl  nepřítelem  nám, 
přec  milovat  a  ctít  Jej  povinnost, 
a  brojit  proti  němu  černý  hřích, 
tvá  duSe  Jasná  prosta  skvrny  té, 
neb  vím,  že  neví,  ret  co  vyřkl  tvůj  I  • 

A  Renald  zvolal:  »Otče,  odpust  mi. 
Chci  všecko  snášet,  třeba  kletbu  tvou,  • 
co  na  tom,  že  nás  tupíš,  vyháníš? 
Jen  neláska  tvá  k  matce  bolí  mé! 
Nás  třeba  kopej,  na  kolenou  však 
Jí  služ  a  koř  se  před  ní  z  duše  své." 

A  AJmon  vypuk*  v  pláč  a  pravil  Jim: 
,Ne,  nikdo  není,  déti,  roven  vám! 
Nuž,  zlata  vezmete  a  stříbra  dost 
a  zbrané,  koné,  ale  odtud  pak 
se  berte  bez  odkladu." 

Renald  však 
mu  odpovédél:  .Pane,  nevezmem. 
My  nepřišli  pro  zboží  vaše  v  dflm, 
neb  vydédll  Jste  před  tím  syny  své. 
My  přišli  vidét  drahou  matku  svou, 
Jež  pro  nás  pláče,  ráno,  na  večer, 
Jež  po  nás  teskní  celou  duší  svou. 
Kéž  místo  zlata,  koní,  byl  byste 
nám  trochu  lásky  nabíď  —  na  chvíli.* 

A  řekl  AJmon:  .Trpce  mluvíte* 
a  velkou  křivdu  Jste  mi  učinil. 


256 


Jsem  Karlu  véren,  neb  on  jest  mfij  král, 
já  jeho  manem.  Když  Jsem  odřek'  se 
svých  zpumých  synfl,  srdce  pukalo 
mi  v  prsou,  Bfih  to  vf ...  Vy  přišli  jste 
svou  matku  vidét .  .  .  Nuže,  mějte  ji .  . 
Mým  zlatem  pohrdáte,  dobře  tak. 
Jest  matka  vaše  sama  bohatá 
a  přeji  si,  by  obdařila  vás. 
Už  nevyháním  vás,  nuž,  zfistaftte 
až  do  rána.  Já  sám  však  odcházím, 
neb  nesluší  se,  bych  pod  střechou  spal, 
pod  kterou  nepřátelé  Karla  dlí." 

A  odešel  a  dvacet  rytířfl 
s  ním  jelo  z  hradu,  v  starou  zahradu, 
jež  v  plném  kvetu  stála  pod  baštou. 
A  řekla  matka:  .Otec  odešel, 
vy  zůstanete,  spásy  duše  mé! 
Vy  zůstanete!  já  vás  obléknu 
a  vykoupám  a  v&ní  napustím  I* 

A  v  síň  je  vedla,  kde  je  koupala 
a  kment  jim  dala,  pláště  z  hedbáví 
a  řízy  hermelínem  vroubené 
a  obuv  z  kfiže  měkké  jako  list 
a  otevřela  pokladnici  svou, 
a  stříbra  měřila  a  zlata  jim, 
pak  koně  nejkrásnější  vybrala 
a  dala  nakládati  na  ně  zbroj, 
vše.  čeho  sobě  přáli  synové, 
a  Bajára,  jejž  nyní  přivedli, 
hned  okovati  sama  kázala 


257 


a  sama  do  konírny  vedla  ]ej 
a  mékce  senem  ustlat  dala  mu. 

A  v  síni  řekla  vévodkyné  Jim: 
•Mou  radu  slyšte,  déti  předrahé! 
Až  vyjedete  odtud,  dejte  se 
na  cestu  do  Španél.  Tam  Jisti  Jste, 
a  bohatá  Je  slunná  ona  zem, 
tam  štěstí  vaše,  bohdá,  vykvete." 

A  Renald  odpovédél:  ,Rada  tvá 
Jest  moudrá,  matko,  učiníme  tak." 

A  znaveni  šli  bratři  na  lůžko 
a  sladce  spali,  šťastni,  blaženi, 
a  matka  bdéla  u  nich  celou  noc» 
a  nasytit  se  štěstím  nemohla, 
že  pod  svou  perutí  Je  zase  má, 
a  děkovala  Bohu  z  duše  své.  — 

Když  zora  r&žová  se  zbouzela, 
a  zlatý  Její  úsměv  nebem  šleh', 
a  bílý  dým  se  z  lesfl  podnímal, 
vstal  Renald  s  l&žka,  bratři  Jeho  s  ním 
a  řekli  matce:  .Rozlučme  se  ted, 
Jest  dostáti  nám  slovu  danému 
a  nesluší  nám  otce  rozhněvat, 
vždyt  laskav  proti  nám  i  tobě  byl." 

A  ona  neplakala,  řekla  Jen: 
•Jste  mužové  a  tedy  Jednejte, 
Jak  čest  vám  káže.  Požehnání  mé 
na  drahé  vaše  hlavy  rekovskél 


258 


Dá  B&h,  že  opět  uvidíme  se. 
Však  je-li  vůle  Jeho  přesvatá, 
by  smrtelný  můj  zrak  už  neuzřel 
vás  na  zemi,  tož  vězte,  před  trfinem, 
tam  před  nebeským  orodovati 
že  nikdy  nepřestanu  v  prospěch  váš, 
a  v  ráji  někdy  zase  sejdem  se. 
Mám  pevnou  naději,  že  vejdu  v  něj, 
B&h  dobrý  Jest,  a  mnoho  snášela 
Jsem  na  zemi,  a  život  mflj  byl  cist." 

A  poklekli  a  ona  žehnala 
Jim  tiše,  vroucně,  políbila  Je, 
a  všichni  vyšli  z  domu  beze  slov, 
a  z  porosené  vyšel  zahrady 
teď  AJmon  též  a  ruku  podal  Jim 
a  on  a  žena  městem  s  nimi  šli, 
a  celé  město  doprovázelo 
Je  s  pohnutím,  až  k  dubům  stověkým, 
Jež  za  branou  na  chlumu  šuměly. 
Tam  koně  čekali  a  v  prostřed  Jich 
byl  Bajár  bílý,  zlatá  óabraka 
Jej  zdobila  a  uzdy  stříbrné, 
dar  Renaldovy  matky  poslední. 
Když  na  koně  se  bratři  vyšvihli, 
tu  pojednou  pod  kopcem  povstal  ruch, 
hle,  mladý  rytíi'  v  zbroji  stříbrné 
na  černém  oři  Jel,  a  sedm  set 
mu  sledovalo  mužfi,  komonstvo 
to  bylo  chrabré,  v  rouších  přeskvélých, 
a  Renald  poznal  Jej:  to  Malgis  bylt 
a  BaJár  řehtáním  ho  přivítal. 


259 


A  Malgis  krásný,  s  okem  dumavým 

a  vezdy  smutkem  jakýms  zastřeným, 

se  usmál  ted  a  dvorné  pozdravil 

dřív  ženu  AJmonovu  uctivé, 

a  podával  pak  ruku  Renaldu 

a  pravil  mu:  „Přicházím  dekovat 

ti,  milý  druhu,  za  tvou  hrdinnost 

a  bratrům  tvým.  Já  v  hlubé  samotě 

žil  velkým  snům  a  nyní  teprv  vím, 

že  trpéli  Jste  k  vůli  Bóvovi. 

Mstu  nechtěl  jsem,  já  nenávidím  boj, 

však  nyní  povinností  mojí  jest 

vám  přispěti,  neb  Karel  smířiti 

se  zdráhá  s  vámi.  Poklad  prastarý, 

jenž  patří  matce  mojí,  zahrabán 

byl  v  orleanském  lese  celý  věk, 

já  vykopal  jej,  přináším  jej  vám. 

Já  a  ti  muži,  které  vidíte, 

my  s  vámi  zůstaneme.  Radu  mou 

teď  slyšte,  bratři  moji  mUení. 

Král  IJon  gaskoňský  ve  městě  svém 

je  v  nebezpečí  stálém,  tulússký 

mu  hrozí  emír,  pohan  sveřepý. 

Nuž,  pojďte  se  mnou  v  zámek  bordóský, 

král  přijme  vás,  neb  bohatýři  jste, 

a  vaše  sláva  celým  světem  jde, 

a  nepřicházíte  co  žebráci. 

Nuž,  králi  pomáhejte  přemoci 

tu  sílu  pohanskou.  Jest  IJon  man 

též  Karlův,  a  když  císař  uslyší, 

že  proti  Saracenům  váldíte 

pro  jeho  moc,  pro  slávu  křesťanstva, 


260 


snad  nakloní  se  k  smíru  s  vámi  spíš. 
Já  s  vámi  zůstanu,  Jak  pravím  vám, 
a  rada  má  vám  v  prospěch  bude  vždy, 
neb  mnoho  vím,  co  skryto  jiným  jest." 

Tak  pravil  Malgis  s  okem  dumavým 
a  usmíval  se  snivě,  zamyšlen. 
a  Renald  objal  je]  a  děkoval 
a  řekl:  .Učiním,  co  radíš  mi, 
neb  Bordó  leží  cestou  do  Španěl, 
kam  uprchnem,  když  Karel  setrvá 
ve  záští  svém  i  tenkrát,  po  bojích, 
jež  podnikneme  proti  pohanům." 

Tak  řekl  Renald  a  teď  loučil  se 
už  naposled,  a  matka  zmírati 
se  uvnitř  velkým  žalem  cítila; 
ted  věděla,  že  nikdy,  nikdy  už 
v  tvář  patřiti  nebude  dětem  svým, 
ted  vnuknutím  to  zřejmě  věděla  .  .  . 
Však  přece  zmužila  se,  beze  slz 
jim  ještě  jednou  s  Bohem  dávala, 
a  doufala  v  jich  lepší  budoucnost, 
vždyt  v  nádheře  ty  odjet  viděla 
a  plny  naděje,  jež  včera  jen 
co  žebráky  v  svém  domě  vítala! 
A  stála  na  chlumu  a  zírala 
tak  dlouho  za  nimi,  až  ztráceli 
se  v  mlze,  v  dáli,  oči  zavřela 
pak  modlíc  se,  a  tiše  ulehla, 
když  dom&  přišla,  v  l&žko,  usnula 
a  neprobudila  se  nikdy  víc.  — 

Z«7ot:  Spby  3CIX.  !> 

261 


IV. 


v  svém  hradu  bordóském  stál  Ijon  král 
na  bašté  vysoké  a  zasmušen 
v  kra]  hleděl  modrý,  slunný,  kvetoucí 
a  baronům  svým  řekl:  ,Běda  nám! 
Ta  sladká  pole,  háje,  zahrady, 
ty  vinice,  to  pásmo  bílých  mést 
a  tichých  vsí,  to  celé  království 
už  za  nedlouho  pláčem  zaúpí, 
a  těžké  ]armo  položí  na  ší] 
na  volnou  naši  divý  nepřítel, 
Bfih  nepiispěje-li  nám  zázrakem  I 
My  brániti  se  budem  do  posled 
—  a  proklet  bud,  kdo  v  boji  tom  se  vzdá- 
my  brániti  se  budem,  avšak  zdar 
v  té  hrozné  válce,  komu  připadne? 
Je  emír  silný,  emír  tulússký, 
a  spojence  nám  není  žádného." 

A  smuten  sešel  na  to  v  hradu  síň, 

a  sledovali  všickni  manové. 

Král  Ijon  useď  na  svůj  zlatý  trůn 

a  ostatní  na  křesla  sedali, 

a  bylo  ticho  v  síni.  Sladký  hlas 

tu  ozval  se  a  řekl:  .Bílý  prach 

vzduch  plní  v  pláni,  slyším  dunění 

jak  podkov  mnoha  koní ...  Co  to  as?" 

Hlas  byl  to  sladký  sestry  královy, 
jež  krásná,  bflá  jako  lilie 


262 


ve  hloubf  okna  v  stfnu  seděla, 
na  pólo  skryta  těžkou  záclonou, 
od  stropu  plynoucí  až  na  dlažbu, 
na  mramorovou,  květy  sypanou. 

Při  zvuku  toho  hlasu  usmál  se 
král  Ijon  na  chvilku,  však  zasmušil 
se  záhy  opět,  J{  pak  odvětil: 
,Snad  je  to  zase  jedno  z  poselství 
z  těch  emírových,  plných  urážek. 
Je  vyzývavým  král  ten  tulússký." 

A  sotva  dořek',  vešel  hlasatel 
a  pravil:  .Králi,  pět  zde  rytířů 
je  křesťanských,  a  chrabrých  zajisté, 
a  prosí  tě,  by's  přijmouti  je  chtěl." 

Kýv'  Ijon  král  a  vešli  cizinci, 
to  Renald  byl  a  jeho  bratrové 
a  Malgis  s  nimi.  Vešli  do  síně 
a  poklekli  na  chvíli  před  trflnem, 
pak  povstali  a  sňali  přilbice 
a  stáli  jako  duby  vysoké, 
jež  slunce  zlatem  rána  polilo, 
a  nejkrásnější  z  nich  byl  Renald  sám, 
jenž  takto  řekl:  .Králi  veliký, 
sv&J  meč  ti  nabízeti  přišli  jsme, 
neb  krutě  na  tě  pohan  doráží. 
Jest  sedm  set  nás  mužů  k  službě  tvé, 
a  k  službě  toho,  který  na  kříži 
dal  život  svůj  za  hříchů  našich  tíž. 


263 


Tak  řek'  a  mlčel,  všickni  hleděli 
v  tvář  jeho  mužnou  s  velkým  obdivem. 
A  IJoneta,  sestra  králova, 
ve  stínu  skryta  oči  klopila 
a  růže  nach  na  tváři  hořel  ]f, 
neb  srdce  ]ej(  mocné  zatlouklo 
při  zvuku  toho  hlasu  mužného 
a  přec  tak  sladkého.  Však  řekl  král: 
»Na  výši  pochválen  bud  Hospodin, 
Jenž  pomoc  posýlá  mi  vítanou! 
Bud  pozdraven,  ty  statný  rytíři. 
Rci  Jméno  své  a  odkud  pocházíš.* 

,Jsme(  Renald,    AJmonův  syn  nešťastný/ 
řek'  tiše  rek,  ,.a  to  Jsou  bratři  mí 
a  Malgis,  mého  strýce  Bóva  syn. 
Jsme  psanci,  kteří  mnoho  trpéli, 
nás  otec  odřek'  se,  nám  výhost  dal, 
však  matka  lásku  zachovala  nám. 
Bůh  žehnej  Ji  a  dej  Jí  někdy  ráj! 
Snad  přišla  zvěst  o  našem  neštěstí 
až  k  tvému  sluchu?* 

Zvolal  IJon  král: 
.0  vaší  slávě  všechen  pěje  lid! 
Jsemt  Karlův  man,  však  přece  přijímám 
vás  radostněl  Vy  bohatýři  Jste! 
Boj  proti  pohanovi  přinese 
vám  novou  slávu  a  zajisté  smír. 
A  kdyby  Karel  smířen  nebyl  přec, 
Já  proti  němu  chránit  budu  vásl 
Jste  mými  hostmi,  zde  má  pravice!* 


264 


Á  IJoneta  pozvedla  teď  zrak, 
byl  plný  slz,  a  v  Renaldovu  tvář 
se  zahleděla,  skryta  záclonou. 
O  Jeho  neštěstí  a  chrabrosti 
tak  mnoho,  mnoho  byla  slyšela, 
že  Jméno  Jeho  kouzlem  bylo  Jí 
než  spatřila  ho;  vidouc  nyní  Jej 
tak  krásného  Jak  ráno  na  Jaře, 
s  tou  dobrotou  až  dětskou  ve  zracích, 
Jež  bohatýrské  tváři  zvláštní  čar 
a  sladké  světlo  Jakés  dávala, 
tak  pravila  si  v  skrytu  duše  své: 
»Bud  Jeho  budu  nebo  v  klášteře 
se  pochovám  a  touhou  zemru  pak.* 

Tak  pravila  a  v  clonu  skryla  tvář, 
svou  polekána  smělou  myšlenkou 
a  studem  hynouc.  IJon  král  však  vstal 
a  objal  Renalda  a  libal  ho 
a  bratry  Jeho  též  a  Malglse 
a  celým  hradem  radost  Jásala 
a  naděj  zavítala  v  prsa  všem.  — 

A  nesklamala,  věru,  nikoho  1 
Jen  málo  dní,  a  pohan  sveřepý 
se  hnal  Jak  bouře  na  bordóský  hrad, 
však  Renald  vedl  vojsko  královo    - 
a  andělé  s  ním  táhli  v  krutý  boj, 
a  Jako  Jeden  z  nich,  ten  nejkrasší, 
u  svého  okna  sestra  králova 
se  modlila  o  skvělé  vítězství 
a  hleděla  na  reka  Renalda, 


26S 


Jenž  v  čele  vojů  jel  na  Bajáni 
a  zlatotkanou  nesl  zástavu, 
v  plášf  oděn  jsa  ve  skvěle  zelený 
a  v  zbroji  stříbrné  tak  leskl  se 
jak  slunce  vzcházejfci  v  slávě  své. 
A  Renald  zahlfď  dívku  u  okna 
tu  ponejprv  a  řekl:  .Při  sám  Bůh^ 
zjev  takový  jsem  nikdy  netušil! 
Což  dýše  sladkost  taká  na  zemi?* 

A  ze  srdce  mu  v  tváře  stoupala 
krev  jeho  panická  a  sklopil  zrak 
a  cosi  jako  neurčitý  sen 
mu  duší  táhlo  hvězdným  úsměvem, 
však  zátřás'  hlavou,  mysl  obrátiv 
zas  k  věci  čelní,  k  boji  s  pohanem. 

A  trouby  zněly  teď  a  polnice 
a  začla  seč,  a  byla  krvavá, 
a  neslýchané  divy  chrabrosti 
v  ten  den  vykonal  Renald  bohatýr 
a  jeho  bratří,  dlouho  válčeno, 
ai  slunce  zapadalo  za  hory 
a  s  hvězdami  vzcházelo  vítězství  — 
byl  zničen,  v  prachu,  pohan,  přemožen 
a  v  zlaté  slávě  k  nebi  pnul  se  kříž. 

A  pod  hradbami  města  stál  teď  král 
a  vítal  bratry,  Alár  k  němu  šel 
a  Ryšár  přicházel  též  s  Gišárem; 
však  Renald  scházeli  Výkřik  zděšení 
se  ozýval  a  Alár  propuk'  v  pláč 


266 


a  v  hrozném  bolu  zvolal:  »Béda  mné! 

Bud  proklet  den,  Jenž  přivedl  nás  sem, 

nás  psance  nešťastné!  My  ztratili, 

ach,  muže  nejlepšího,  který  kdy 

se  zrodil  z  matky  pouze  smrtelné. 

Mné  puká  srdce,  žíti  nemohu!" 

A  bledl  úžasné  a  v  stejný  pláč 

teď  brati^  Jeho  také  vypukli 

a  Ijoneta  pláč  ten  slyšela, 

a  jako  mrtva  padla  na  dlažbu. 

Však  IJon  pravil:  .Vzhůru!  Nevejdu 
v  hrad  otcovský,  než  najdu  Renaldai 
A  Je-li  mrtev,  pomstím  Jeho  smrt, 
a  Je-li  zajat.  Já  Jej  vykoupím, 
i  kdybych  pul  mél  dáU  království  1« 

A  Jeli  zpét  na  pole  válečné, 
a  ejhle  v  záři  hvézd  na  Bajáru 
Jel  klidné  Renald,  s  ním  byl  mladý  muž 
na  černém  oři,  v  zbroji  stříbrné, 
to  tulúsského  emfra  byl  syn. 
Byl  po  porážce  prchal  zoufalý 
a  Renald  zahlíď  Jej  a  za  ním  Jel 
a  vyzval  reka;  souboj  sledoval 
a  pohan  s  koné  spadl,  čekal  smrt* 
však  Renald  slezl  nyní  s  Bajára 
a  soku  svému  vstávat  pomáhal 
a  meč  mu  podal,  Jejž  byl  upustil, 
a  řekl:  . Oddychni  si  na  chvilku, 
a  řekni  mi,  až  budeš  připraven." 


267 


Vzdych'  pohan  mlčky,  fekl  za  chvíli: 
^Jsem  připraven,"  a  počal  nový  boj, 
v  němž  opét  Renald  zůstal  vítězem, 
paď  pohan  k  nohám  mu  a  čekal  smrt 
teď  jistou  Jíž.  Však  Renald  pravil  mu, 
v  tvář  Jeho  spanilou  se  zahlédnuv: 
,Už  dosti  krve  teklo  v  tento  den, 
tvůj  život  nechci,  Jsi  mým  zajatým!" 

Syn  emírův  se  zasmušil  a  řek': 
.Jsem  bohat  Jako  král.  Nuž  výkupné 
Jak  velké  chceš  mi  udej,  neveď  však 
mé  v  potupu!  Ó  radéj  usmrt  mé! 
Z  tvých  zraků  duše  zírá  vznešená, 
v  nich  soustrast  dlí . . .  Ó,  hleď,  Jsem  nešťasten ! 
Ó,  neveď  v  hrad  mé  krále  IJona. 
kde  posméch  na  mé  čeká,  pohana, 
kde  Jásot  nad  pádem  mé  otčinyl* 

.To  mýlíš  se,"  mu  Renald  na  to  dél, 
.když  půjdeš  se  mnou,  hostem  budeš  mým, 
a  béda  tomu,  kdo  by  pohledem 
jen  Jediným  té  uraziti  chtél, 
sám  IJon  král  kdyby  to  učinil! 
Hleď,  nechci  tvoje  velké  výkupné, 
jen  Jedno  slib,  že  budeš  naslouchat 
bez  záští,  o  Kristu  když  promluvím!" 

Tu  v  zracích  pohanu  cos  zářilo 
Jak  svítání  a  řekl:  .Poslyš  mne! 
Já  bojoval  za  lid  svůj,  za  svou  vlast, 
však  víra  tvá  mi  dávno  drahá  jest 


268 


a  dávno  toužím  stát  se  křesfanem. 
Ó,  nemysli,  že  ze  mne  mluví  leží 
Spíš  tisíckrát  bych  zemřel,  uvěř  mi, 
než  poskvrnil  bych  ret  svfi]  podlostí, 
a  kdyby  pravdou  víra  otců  mých 
se  zdála  mi,  pro  ni  bych  bojoval, 
Jak  za  vlast  viděl  jsi  mě  v  zápasu  1" 

A  mlčky  sáhl  nyní  v  záfíadří 
a  vytáh'  zlatý  kříž  a  líbal  jej, 
a  Renald  na  srdce  jej  vřele  tisk' 
a  zvolal:  »Se  mnou  pojď,  ó  bratře  můj, 
ty  hoden  jsi,  bys  veSel  v  boží  ráj!" 

A  drželi  se  pevně  v  náručí 
a  třikrát  líbali  se  na  rety 
a  spolu  jeli  v  hrad  pak  bordóský. 
A  setkali  se  s  králem  Ijonem, 
a  radost  nyní  konce  neměla. 

A  druhý  den  řek'  Renald  Ijonu: 
„My  nyní  odtud  půjdem,  králi,  zas, 
neb  v  lásce  nejsme,  víš  to,  u  Karla, 
a  snadně  na  tvou  hlavu  pad'  by  hněv, 
tvým  kdybych  hostem  prodlel  na  dále." 

Král  Ijon  na  to  pravil;  .Málo  mil 
od  mého  zámku  starý  stojí  hrad 
na  slunné  hoře,  pevný,  nádherný, 
však  opuštěný  padesát  už  let, 
tof  Montalbán.    Ten  hrad  buď  domem  tvým, 
ten  mocí  drž  na  vlastní  svoji  pěst 


269 


i  kolem  kra].  To  bude  léno  tvé, 

tam  pánem  budeš,  ne  už  hostem  mým.* 

.MéJ  dík  můj,"  řekl  Renald.  .štědrým  Jsil 
Dar  přijímám  tvQj!  Chvála  budiž  ti. 
Tak  beze  střechy  tedy  nejsem  víc, 
a  beze  krbu.  Buh  ti  zaplatí." 

A  s  bratry  svými  ihned  vydal  se 
na  cestu  v  Montalbán  a  Ijon  král 
Jej  doprovázel  se  svým  rytířstvem, 
a  hrad  když  shlídli  v  slávě  sluneční 
a  IJon  král  se  loučil  s  Renaldem, 
tu  pravil  tento  s  těžkým  povzdechem 
a  zardívaje  se  a  klopě  zrak: 
,Zjev  přeluzný  já  viděl  v  domě  tvém 
a  nevím,  kdo  ta  dívka.  V  duši  mé 
ten  obraz  zůstal  jako  hvězdný  svit.* 

Král  Ijon  mlčel  a  pak  usmál  se 
a  odpověděl:  ,Zvu  tě  za  měsíc. 
Přijď  na  muj  hrad  a  hledat  budem  pak, 
zda  v  domě  mém  ten  zůstal  luzný  zjev.* 

A  jeli  každý  v  dům  svůj.  Za  měsíc 
v  hrad  Ijonův  však  Renald  přijel  zas 
a  v  tentýž  den  šel  Ijon  k  sestře  své, 
jež  v  komnatě  své  tiché  seděla 
na  polštáři  z  hedbáví  z  Egypta 
a  zlatem  kreslila  na  pergamen, 
a  řekl  Ijon:  .Sestro  milená, 
já  nalezl  pro  tebe  ženicha." 


270 


Tu  zbledla  panna,  hlava  klesla  Jf 
a  schýlila  se  mlčky  k  práci  své 
a  obraz  Renaldův  Jí  v  duší  mih' 
a  řekla  si:  „Jen  jemu  náležet 
mé  může  srdce,  aneb  nikomu." 

A  hlavu  zvednouc,  řekla:  „Bratře  mfl], 
pro  Boha,  rci,  ó,  komu  chceS  mě  dát?" 

,Ty  náležeti,"  řekl  Ijon  král, 
.má  sestro  sladká,  budeš  rekovi, 
6  věř,  že  nejlepšímu  na  světě ! 
Tím  mužem  Renald  z  Montalbánu  jest." 

Tu  zazářila  dívka  blaženstvím 
a  řekla:  „Bratře,  dobře  volil  jsi, 
mé  srdce  zvolilo  tak  dřív  než  ty!" 

A  bez  odkladu  svatbu  slavili 
a  radost  velká  byla  v  království, 
a  štasten  Renald  byl  a  zapomněl, 
že  nesmířen  Jest  s  Karlem  císařem. 
Dvě  uplynula  léta  v  štěstí  tak, 
jež  nekalil  ni  stín  mu  oblaku 
až  na  tu  zprávu  truchlou,  zpožděnou, 
že  drahá  Jeho  matka  zemřela, 
co  v  nesmírnou  ho  bolest  shroužilo. 

Dvě  léta  uplynula  v  klidu  tom, 
tu  stalo  se,  že  Karel  vracel  se 
ze  Cařihradu,  z  cesty  slavné  své, 
a  vzpomněl  si  IJona  navštívit, 


271 


a  blízko  hradu  bordóského,  hle, 

na  slunné  hoře  zahlíď  silnou  tvrz 

a  ptal  se:  ,Rcete,  kdo  Jest  pánem  tam 

A  řekli  mu:     ,,To  Renald  jest,  tvQ]  man, 
syn  Ajmonův,  a  bratři  jeho  tři." 
Tu  zachmuřil  se  Karel  jako  bouř, 
a  řekl:  »Dále  nejdu  ani  krokl 
Jest  IJon  zrádcem!  Spěšte  k  němu  hned, 
a  jménem  mým  mu  rcete :  Vydej  hned 
nám  syny  Ajmonovy,  způrci  jsou! 
Když  vydáš  je,  pak  císař  odpustí, 
že  přijal's  je,  a  tvrz  že  jsi  jim  dal. 
Však  zdráháš-ll  se,  poznáš  Karlflv  hněv!" 

A  přišli  k  Ijonu  ti  poslové 
a  vyfídlli  přesně  Karlův  vzkaz, 
však  Ijon  pravil:  .Bůh  mi  pomáhej! 
Jak  mohu  zradit  chotě  sestry  své? 
Jsem  Karlův  man,  však  žádat  nemůže, 
bych  ze  sestry  své  vdovu  učinil, 
a  z  obou  jejích  dětí  sirotky.* 

Šli  posli  zpět  a  Karel  slyšel  je 
a  pozveď  ruku  v  hněvu  vášnivém  — 
a  proti  hradu  hrozil  beze  slov 
a  velká  hrůza  z  jeho  zraků  šla. 
Pak  bez  odkladu  v  Pařiž,  v  město  své, 
na  cestu  dal  se  minuv  králův  hrad, 
a  v  Paříži  hned  válku  prohlásil 
ne  pouze  proti  způrci  Renaldu, 
však  proti  Ijonovi  králi  též.  — 


272 


Den  minul  za  dnem,  vojsko  veliké 
se  rockládalo  podél  Sekvany, 
však  Karel  stále  váhal  vytrhnout 
do  pole  proti  nepřátel&m  svým, 
neb  Jeden  ješté  scházel  bohatýr, 
bez  něhož  Karel  nechtěl  vyjít  v  boj: 
to  Roland  byl,  cfsai^v  synovec, 
Jejž  miloval  Jak  rodné  dítě  své, 
ba  víc  než  syny  vlastní,  vášnivě. 
Byl  Roland  synem  reka  Milona 
a  Berty,  krásné  sestry  Karlovy^ 
a  v  neštěstí  a  bídě  zrodil  se. 
Pln  slz  a  utrpení  velkých  Jest 
děj  lásky  hlubé,  která  spojila 
přes  všechen  odpor  Bertu  s  Milonem, 
však  pln  jest  jasu  též  a  sladkosti 
děj  toho  milování  věrného. 

Jak  vlastní  oko  drahá  Karlovi 
vždy  Berta  byla,  luzná  lillje, 
neb  matky  byla  živým  obrazem 
a  dvojnásob  Ji  proto  miloval 
a  bez  dojmutí  nikdy  nehleděl 
v  ty  snivé  zraky  její  holubí, 
v  nichž  svatá  Jevila  se  čistota, 
a  vzletná  výsost,  která  z  pokorných 
kdys  očí  zalévala  matčiných. 
A  ve  dne  v  noci  o  tom  Karel  snil, 
kde  krále  nalézt  dosti  slavného, 
Jenž  hoden  byl  by  chotěm  Jejím  být. 
Však  jiné  blaho  Berta  hledala, 
než  v  pýše  své  jí  bratr  určoval. 


273 


Sad  starý  kveť  od  mésta  daleko 
na  slunném  břehu  hlubé  Sekvany, 
je]  kdysi  sázel  Karifiv  dobrý  děd; 
tak  dobrý  byl  a  v  takém  míru  vlád', 
že  králem  Andélem  Je]  nazvali, 
a  pod  ]iným  ho  Jménem  nezná  lid. 

D&m  stál  v  tom  sadě,  prostý,  nízký  Jen 
a  kaple,  byzartinským  umělcem 
kdys  vystavěná,  byla  Jediná 
v  něm  nádhera:  Ta  ale  plamenné 
Jak  hvězdné  nebe  krásou  zářila 
svých  mozaik,  tak  vzácných  nade  vše. 
Ty  Jevily  velkého  anděla, 
an  v  slunci  stál  v  své  říze  sněhové 
a  perutě  měl  stkané  z  kmitných  duh, 
tak  Jak  ho  viděl  zrakem  prorockým 
na  Patmu  Jan,  a  slova  zjevení, 
Jež  k  ptactvu  onen  anděl  pronesl 
svým  hlasem  hromným:  ,PoJdte  k  večeři 
sem  velikého  Boha*  —  slova  ta 
na  zlatém  dně  černými  perlami 
se  temnila,  a  v  stříbře  na  klenbách 
to  různé  ptactvo  bylo  viděti. 
Jak  slétalo  se,  záříc  barvami 
tu  ranní  zory,  tam  zas  blankytem, 
tu  černém  noci,  sněhem  zase  tam, 
Jak  slétalo  se  k  velkým  obětem 
na  horách  izraelských  .  .  • 

Hořelo 
pak  u  oltáře  dvacet  zlatých  lamp 


274 


a  každá  jiným  kamem  sflala 
své  světio  tlumené  a  zbarvené, 
a  celý  prostor  pln  byl  paprsků 
těch  v  polokruhu  kmitajících  hvězd, 
jež  dýmem  kadidla  jak  vonnou  mhou 
své  pestré  jiskry  dštily  lilijím 
do  sněžných  kalichů,  jež  ve  vázách 
tam  tiše  kvetly,  sladce  dýchaly. 

To  oné  kaple  byla  nádhera, 
té  kaple  v  starém  sadě  za  městem, 
a  Berta,  snivá  sestra  Karlova, 
od  bratra  svého  vyprosila  si, 
by  v  onom  domě  směla  bydleti, 
neb  břemenem  j(  dvorský  život  byl. 

A  Karel  svolil,  starostlivě  však 
dbal  o  bezpečí  sestry  milené, 
a  ve  věži,  jež  stála  u  vchodu 
té  staré  zahrady,  stráž  stanovil 
a  z  rytířů  vždy  jeden  z  nejlepších 
a  nejchrabřejších  stráži  velel  té, 
však  do  sadu  mu  vstup  byl  zakázán. 

Tu  stalo  se,  že  řada  hlídati 
sad  osamělý  přišla  na  reka, 
jenž  chůd  a  prost  ku  dvoru  zavítav, 
si  záhy  přízeň  získal  Karlovu 
svým  hrdinstvím  a  pravým  rytířstvím. 
To  z  Anglanty  byl  Milon.  Krásný  byl 
a  hudbou  mužný  plný  jeho  hlas, 
jenž  zvonem  zvučel,  píseň  hrdinskou 


275 


když  Milon  pél,  a  šeptal  Jako  van 

ve  zdřímlých  stromech,  jásal,  zmíral  zas 

co  klokot  ptákfl,  o  lásce  když  pél, 

o  sladké  muce  blahotajných  tuh. 

A  s  věže  své,  kde  stával  celé  dny, 

zřel  Milon  čaisto  sestru  Karlovu, 

Jak  bílá,  luzná  sadem  bloudila 

buď  při  úsvitu  matném  šeření 

neb  z  rána  hned,  když  rosa  svítila, 

a  staré  hruše,  třesné,  Jabloně 

květ  na  ni  sypaly  jak  padlý  sníh, 

neb  v  poledne,  když  včely  bzučely 

a  z  vod  když  skrytých  v  trávách  stoupal  chlad 

v  ten  rozžhavený,  vfini  sytý  vzduch. 

Při  šelestění  stromfi  kráčeti 

tak  vídal  JI,  buď  samu  s  knihou  Jen, 

neb  v  společnosti  družek  spanilých, 

a  někdy  s  nimi  k  splavu  potoka 

se  brala  k  večeru,  a  pod  Jívou 

pod  skloněnou  si  sedla  v  kruhu  jich 

a  za  závojem  větví,  visících 

až  v  bílou  pěnu,  naslouchávala 

pak  hukotu  těch  řítících  se  vod, 

Jenž  duši  Její  šumnou  hudbou  svou 

kams  v  sladké  neurčito  odnášel. 

Tak  tedy  Milon  Bertu  vídával 
a  Jednou  v  noci,  luznou,  uzřel  Ji, 
Jak  stála  bílým  rouchem  oděna 
na  malém  vršku,  čnícím  nad  stromy., 
a  nízko  za  ní  plný  měsíc  plál 
a  obiys  Její  tváře  andělské 


276 


na  ploše  stříbrné  se  rýsoval, 

a  zdálo  se,  že  mésfc  tvořil  tak 

Jí  kolem  hlavy  kmitající  nimb. 

Jenž  zdřímlou  rozléval  se  štěpnicí, 

a  v  ruce  Berta  mčla  lilii, 

a  dýšíc  v&ni  ]e]í  čarovnou 

ŠÍJ  nad  kalichem  Jejím  skláněla 

v  tak  sladkém  p&vabu,  Jak  leknín  stvol 

SVŮJ  sklání  v  kolébání  modrých  vln. 

Zjev  byl  to  takový,  že  Milon  klek' 
a  Jeho  duše  mocně  chvěla  se, 
a  od  té  doby  Bertu  miloval. 
Že  bez  naděje  láska  Jeho  Jest, 
si  vědom  byl  a  odříkání  tíž 
na  srdci  ležela  mu,  ten  však  trud 
přec  v  sobě  tajil  velké  sladkosti 
a  žal  i  slast  se  chvěly  v  písních  těch, 
Jež  se  rtů  Jeho  nyní  linuly, 
kdykoli  Bertin  zjev  mu  duší  táh'. 
Jak  lesním  šerem  zlatý  paprsek, 
a  netušil,  že  zvuky  písní  těch, 
tak  plných  touhy,  snů  a  blouznění, 
v  nichž  šumot  orlích  křídel  šelestil, 
když  vášeň  schvátila  Jej  plamenná 
neb  větru  pláč  se  tichý  ozýval, 
co  v  troskách  zmírá  chrámů  zbořených, 
když  v  hloubi  tonul  beznaděje  své, 
neb  klokot  ptáka  nyvě  zazníval, 
když  srdce  jeho  choré  zmíralo 
tím  velkým  žalem  podrobení  se 
své  sudbě  truchle,  jak  JI  určil  Bůh  — 

Zeyer  :  Spisy.  XIX.  19 

277 


on  netušil,  že  zvuky  pfsnf  těch 
]{  v  duši  vnikaly  Jak  světla  proud, 
že  v  tajuplných  dévstvf  hlubinách 
jí  neurčitý  vzbuzovaly  čar, 
že  z  toho  šera  hvězda  vzcházela, 
jež  láskou  byla  polotušenou  .  .  . 
To  Milon  nevěděl  a  touhy  cíl 
byl  nejvyšší  mu,  vidět  z  blízka  ji 
jen  okamžik  a  hledět  v  její  zrak, 
jejž  nikdy  nepozvedla  k  věži  té, 
kde  stráží  stál  nad  starou  zahradou. 

Krok  učiniti  tomu  cíli  blíž 
mu  dlouho,  dlouho  bylo  nemožné. 
až  konečně  ta  možnost  přišla  přec: 
na  svatodušní  slavný  boží  hod 
se  totiž  brána  staré  zahrady 
hned  z  rána  otevřela  do  kořán, 
mše  svatá  když  se  v  kapli  sloužila 
a  každému  tam  přístup  volný  byl. 
Snad  mohl  uzřít  Bertu  klečící 
a  k  Bohu  modlící  se  v  pokoře? 

Když  nyní  zazněl  zvonu  jasný  hlas 
a  poroseným  linul  stromovím, 
tu  s  chvějícím  se  srdcem  Milon  bral 
se  s  věže  své  a  spěchal  štěpnicí 
a  sotva  dýchaje  stál  lia  prahu 
té  šeré  kaple  zlatem  zjiskřené, 
a  v  dýmu  kadidla  a  voňavek 
ji  viděl,  Bertu  labuf  bělostnou, 
ve  výklenku  na  křesle  sedící 


278 


a  schýlenou  nad  knihou  modlící. 
Stál  jako  socha,  velkým  čarem  jat, 
jenž  z  toho  zjevu  jako  záře  šel, 
a  zapomněl  na  celý  kolem  svét 
a  neviděl,  že  hrdý  rytíř  stál 
hned  vedle  n(,  byl  z  krve  královské, 
•meč  obnažený  třímal  v  rukou  svých, 
jsa  čestnou  stráží  její  v  tento  den. 

A  blížil  se  jí  víc  a  více  vždy, 
ač  hrdá  stráž  jej  zraky  kárala 
a  přijímání  chvíle  nadešla, 
lid  padl  na  tvář,  chvěl  se  znovu  zvuk 
tím  svatým  šerem,  hlas  jak  anděla, 
jenž  k  stolu  Páně  svatoslavně  vzal, 
a  Berta  vstala,  přijímati  chléb, 
jenž  život  dává,  který  potrvá,  — 
tu  schvátilo  Milona  šílenství 
té  lásky  blouznivé  a  tajené: 
po  jejím  boku  klečet,  zdálo  se 
mu  blahem  nejvyšším,  a  hostie, 
již  v  rukou  držel  právě  starý  kněz, 
v  zář  měnila  se  rajskou,  z  které  hlas 
zněl  tajuplný,  šeptající  mu: 
.Chléb  mezi  ní  a  tebou  rozdělen 
se  svazkem  stane,  který  rozloučit 
už  nedovede  nikdo  na  zemi!"  — 
a  bez  rozmyslu  v  horečném  jak  snu  ^ 
šel  Milon  rychle,  přímo  k  oltáři 
a  pravil  si:  ,,Jsem  těžkých  hříchfi  prost» 
proč  přijímati  tedy  nesměl  bych, 
vždyt  prahnu  po  té  svaté  tajnosti!" 

279 


Při  zařlnčení  ostruh  stříbrných 
zrak  mimovolné  Berta  pozvedla 
a  pohled  Jejf  setkal  s  pohledem 
se  Milonovým,  světlo  nebeské 
jak  zlatý  úsvit  v  očfch  zakmiť  se, 
cos  bylo  v  nich,  jak  radost  shledání, 
co  Mllona  schvátilo  závratí. 
Krok  jen  a  kleknout  mohl  vedle  ní: 
v  tom  ale  lesklý  meč  se  zamihl 
a  hrdý  rytíř  zvolal:  .Smělče,  zpétl" 
A  k  Milonovým  prs&m  meče  hrot 
se  chýlil  břitký,  v  okamžiku  tom 
však  bílou  ruku  Berta  povznesla, 
jak  ránu  kdyby  chtěla  zachytit, 

a  z  bílých  prstu  jejich  tryskla  krev  | 

a  sněžné  její  roucho  purpurem  i 

se  zbarvilo  a  krásná  zároveň 
jí  zbledla  tvář  a  kaph'  výkřik  zněl 
všech  přítomných,  však  Berta  v  klidnosti 
a  s  důstojností  prostou  pravila 
tak  rytířovi,  jenž  jí  stráží  byl: 
„Jak  svatý  obřad  rušit  smělost  máš? 
Před  tváří  Boží  vSickni  rovni  jsme, 
kdo  dal  ti  právo,  přístup  brániti 
před  oltář  svatý  komu  koli  z  nás?" 

A  raněnou  svou  ruku  skryla  v  plást 
a  okamžitě  ticho  nastalo 
a  dále  svatý  obřad  konán  byl, 
a  poklekla  a  Milon  vedle  ní, 
a  kněz  rozp&lil  svatou  hostii 
a  podal  jim  ji  .  .  .  Na  to  povstala 


280 


pak  tiše  Berta,  vroucně  modlíc  se 
a  odešla,  jak  zmizí  lehký  stín, 
]e]ž  bflý  oblak  vrhá  poli  v  klín. 

Vstal  Milon  též  a  vyšel  z  kostela, 
Jak  omámen  byl,  myslit  nedoveď, 
v  les  prchal,  kde  po  celý  bloudil  den 
a  bylo  mu  Jak  v  spánku  hlubokém 
a  Jak  by  sen  ho  Jímal  horečný; 
to  lze  nebylo,  že  se  dalo  vše, 
co  přece  opravdu  se  udalo? 
Ten  záblesk  v  oku  Jejím  andělském, 
ten  pohled  blouznivý  a  hluboký, 
jenž  mluvil  o  duši,  Jež  ztrácela 
se  v  dumách  plných  sladkých  tajemství, 
ten  v  skutečnosti  na  něj  zazářil? 
Ta  ruka  bílá  jako  padlý  sníh 
se  na  ochranu  Jeho  pozvedla, 
se  o  něj  v  bázni  chvěla,  v  leknutí, 
když  klonil  k  prsoum  se  mu  meče  hrot? 
A  pro  něj  tryskla  její  čistá  krev?  .  .  . 
Tu  třásly  se  mu  nohy  silně  tak, 
že  do  mechu  se  vrhl  vlhkého 
a  tvář  si  skryl  a  plakal  v  tichosti. 

A  zatím  němý  měsíc  vycházel 
nad  mlčenlivou  pouští,  v  lesa  šer 
své  snivé  světlo  lije  nyjící 
a  hlubý  hvozd  jej  vítal  zachvěním 
a  zašuměl  Jak  náhlý  příval  vod. 
Zveď  Milon  hlavu  —  v  tom,  hle,  bílý  zjev 
stál  nedaleko  něho  pod  stromy. 


281 


Byl  sladký  klam  to  duše  toužící? 
Pod  stromy  Berta  stála  I  Vyskočil, 
a  dívka  polekána  vykřikla, 
však  poznavši  ho,  takto  pravila: 
.Vás  vede  vstříc  mné  štastná  náhoda. 
Já  zbloudila  a  našla  cestu  sléz, 
však  divoký  mi  brání  potok  teď, 
a  přebrodit  se  nemám  odvahy. 
Na  druhém  břehu  stojí  poustevna. 
Již  hledala  Jsem  .  . .  Pane,  promiňte, 
když  o  službu  vás  žádám  rytířskou.* 

On  klonil  se,  však  mluvit  nemohl, 
Jen  krátké  .Velte  1*  se  rtů  vypravil, 
a  mlčky  spolu  lesem  kráčeli, 
až  na  břeh  divokého  potoka. 

Tam  v  silnou  náruč  Milon  Bertu  jal 
a  vodou  přenesl  ji  vířivou, 
a  cítil  Jak  se  chvěla,  klonila 
mu  na  rameno  hlavu  spanilou 
a  plavých  vlasů  Jejich  vonný  proud 
mu  kolem  tváří  větrem  nesen  vál 
a  Milon  neschopen  už  smyslů  svých 
vtisk'  polibek  do  zlatých,  měkkých  kštic  — 
tu  Berta  položila  hlavu  svou 
na  prsa  jeho,  láskou  schvacena 
a  v  pláči  usedavém  šeptala: 
.Je  láska  moje  hříchem.  Bože  můj? 
Já  lekla  se  Jí  ráno  v  kapli  dnes, 
když  poprvé  mi  zřejmé  mluvila 
ne  v  očích  tvých  jen,  též  však  v  srdci  mém. 


282 


a  spěchám  poustevníka  vyhledat. 

Jenž  mojfm  zpovědníkem  .  .  .  Poslal  Bůh 

tě  v  cestu  mou,  či  svádí  peklo  mě?" 

A  Milon  řekl:  .Láska  svatá  Jest, 
Jak  peklo  by  Ji  mohlo  vnukat!  ? 
Já  chvěl  se  též,  teď  ale  silen  Jsem 
a  zápasit  pro  lásku  budu  svou 
se  světem  celými  SnáSet  budu  vše 
i  zkouSky  nejtěžší  pro  milost  tvou.* 

Byl  úsměv  Bertin  )ako  hvězdy  svit 
a  řekla:  .Snášeti  Jsem  hotova 
i  Já  vše  světa  těžké  příkoří. 
Pojď  se  mnou  v  onu  chatu,  radou  svou 
nám  moudrou  přispěje  ten  poustevník, 
Jest  oddán  mi,  a  zná  mě  od  dětství.* 

Pak  spolu  šli,  a  kleSel  v  modlitbách 
před  křížem  poustevník  a  uviděl 
zář  Jakous  bílou  Jako  padlý  sníh 
a  z  toho  Jasu  nadzemský  šel  hlas. 
Jenž  pravil  mu:  .Hle,  Berta  přichází, 
spoj  svazkem   manželským  Ji  s  mužem  tím, 
Jenž  po  boku  Jí  kráčí.  Bflh  to  chce, 
neb  z  toho  sňatku  vzejde  dobro  kdys' 
a  velká  sláva  sladké  Francii." 

Vstal  poustevník  tou  září  oslněn 
a  v  okamžiku  tom  se  zjevila 
na  prahu  chaty  Berta  s  Mllonem. 
a  poustevník  Jim  řekl:  .Vejděte, 


283 


zde  kleknete  před  křížem  kamenným 
a  učiním,  co  činit  velí  Bůh.* 

A  oni  beze  slova  poklekli 
a  poustevník  teď  svíce  rozsvítil 
a  přistoup'  k  nim  a  konal  obřad  sviij 
a  Jako  ve  snu  vše  se  udalo. 
A  po  obřadu  pravil  poustevník: 
.Hnév  Karlův  bude  velký.  Prchnete 
a  čekejte,  až  Bůh  Jej  obměkčí. 
Sám  v  mésto  Jeho  pfijdu,  oznámím, 
že  spojeni  Jste  svazkem  posvátným.* 

Tak  pravil  Jim  a  vyšli  v  tichý  les, 
ten  dřímal  mlčenlivý,  vétvemi 
se  zlaté  hvězdy  na  ně  dívaly 
a  voda  v  dáli  hlubě  zpívala 
a  vítr  vzdychal  Jako  láskou  zpit. 
A  všechno  štěstí,  které  na  zemi 
dvě  duše  cítit  mohou  nadšené, 
Jim  nitro  plnilo  až  na  pokraj, 
a  vše,  co  člověk  říci  nemá  slov, 
Jim  dlouhý  řekl  Jejich  polibek, 
Jenž  splynutím  dvou  duší  v  Jedno  byl. 

Od  toho  dne  byl  les  jim  domovem 
a  skály  skrývaly  je  v  slujích  svých 
před  hněvem  císařovým,  kter^  vzplál 
jak  požár  nesmírný  ...  A  prchali 
vždy  dál  a  dál  a  nikde  jistoty 
jim  nebylo,  a  řekl  Milon  sléz': 
.Tot  nemožné,  bys  stále  žila  tak, 


284 


ty  labuti  má,  zraku  hvězdnatých! 
Král  lombardský  mi  býval  přítelem, 
snad  ochrany  nám  tedy  poskytne!" 

A  vydali  se  na  tu  dlouhou  pouf 
a  znaveni  až  k  smrti  stanuli, 
tma  nočnf  na  zemi  když  ležela, 
před  sídlem  královským;  i  zaklepal 
na  těžká  vrata  Milon  z  Aglanty, 
a  sám  na  pavlán  vyšel  starý  král, 
a  uslyšev,  kdo  stojí  před  domem, 
tak  odpověděl  s  hfiry  Milonu: 
»Zvěst  o  tom,  co  se  dalo,  přišla  dřív, 
mu]  příteli,  než  ty  a  žena  tvá 
v  dům  otc&  mých.  Já  přijmout  nemohu 
tě  pod  svůj  krov  ...  Je  Karel  přemocný 
a  hrozí  příliš  velkým  hněvem  svým. 
Dům  svůj  ti  otevříti  nemohu, 
však  lesy  moje  dobře  skryjou  tě. 
Tam  prchej  hned . . .  Ó,  věru,  strachu  mám, 
by  nezahlíď  tě  někdo  z  lidí  mých. 
Na  hlavu  tvou  je  cena  vypsána 
a  Jidášů  vždy  snadně  naleznout .  ,  ." 

Tak  řekl  král  a  zmizel  v  komnatě, 
a  mlčky  uprchlíci  odešli 
do  hlubých  lesů  v  pláních  lombardských. 

Co  svízelů,  co  těžkých  strádání, 
co  trudů  velkých  v  lesích  čekalo 
na  sestru  všemocného  císaře, 
co  odříkání,  bídy!  Poznala, 
co  jesti  hlad,  co  žízeň  palčivá 


285 


a  někdy  vedl  zápas  se  zvěří 

a  brloh  Milon,  aby  na  kámen 

svou  unavenou  hlavu  vložiti 

ta  mohla  kněžna,  které  v  palácích 

sto  sloužívalo  dívek  s  radostí! 

Do  krve  nohy  byly  zraněny 

a  mimovolné  slzy  stékaly 

po  zbledlých  tváiích  mnohdy  Bertiných. 

Však  láska  proto  k  muži  nehasla 

v  tom  Jejím  srdci,  plném  nadSení, 

a  více  nežli  ona  trpěl  on, 

neb  věděl,  pro  něho  že  snášela. 

Však  v  bídě  své  přec  šťastni  bývali, 

kdykoli  zraky  Jejich  setkaly 

se  v  lásce  blouznivé  a  blaživé, 

tu  zapomínali  na  všechen  trud 

a  lesů  šum  pak  zdál  se  šelestem 

Jim  křídel  andělských  a  snívali, 

že  za  živa  už  vešli  do  ráje. 

A  krutou  zimu  v  sluji  přežili 

a  Jaro  přišlo,  květů  na  tisíc 

ze  země  pučelo  Jak  rojení 

a  Jiskření  se  na  obloze  hvězd, 

a  ptáků  zpěv  Je  lákal  hloub  a  hloub 

vždy  do  lesů,  odkud  ten  linul  zpěv, 

neb  zdálo  se  Jim  všeho  blaha  zdroj, 

že  tam  se  temeni,  kde  povstává 

tak  čarný  zvuk,  a  na  té  pouti  své, 

když  ráno  jednou  zora  plamenná 

po  celém  nebi  růže  házela, 

na  pokraj  zřídla  temnomodrých  vod. 


286 


ve  stínu  dubů,  mechem  porostlých, 

do  trávy  Berta  klesla  v  bolestech 

a  porodila  syna  Rolanda. 

A  probravši  se  ze  mdlob  mrákotných 

ku  nebi  zřela,  v  klín  pak  modrých  vod 

a  zaplakavši,  hlasem  velikým 

tak  žalovala  v  lesní  samotě: 

•  Ó  synu  mů],  v  neštěstí  zrozený, 

mně  zjevil  Bůh  tvůj  osud  žalostný! 

Ty  v  mládí  zemřeš,  smrtí  násilnou! 

Ty  zahoříš  na  nebi  Francie 

jak  zora,  Jež  tě  v  život  vítala, 

a  budeš  rekem  silným  Jak  ten  dubl 

Tvá  duše  Jak  to  zřídlo  hluboké, 

snů  modrých  bude  plná,  paprsků, 

a  sláva  tvoje  nikdy  nezhyne! 

Však  pout  tvá  bude  krátká  na  zemi 

a  zlomen  bude  mládí  tvého  štěp! 

Tak  první  den  hned  pláču  nad  tebou. 

Jak  nad  tebou  zapláče  všechen  svět, 

až  někdy  vyplní  se  sudba  tvá! 

Ó,  dvojnásob  tě  budu  milovat, 

když  na  krátko  Jen  se  mnou  pobudeš! 

Ó  zajisté,  že  zhynu  před  tebou, 

a  Bůh  mi  proto  zjevil  budoucnost, 

by  žal  můj  velký  zkrátil  život  můj. 

Nuž  u  bran  ráje  budu  čekati 

na  příchod  svého  reka  Rolanda, 

a  přivítám  Jej  slovem:  ,S  tebou  mír!" 

Tak  zaplakala  Berta  v  žalu  svém 
a  nová  mdloba  pak  Ji  schvátila, 


287 


a  když  se  k  žitf  zase  vzbudila, 

na  vidinu  svou  nevzpomněla  víc 

a  dítě  své  Jen  k  srdci  vinula 

s  tou  láskou  mateifskou,  v  niž  položil 

Bůh  všechno  blaho,  vSechen  lidí  bol.  — 

Rosť  Roland  v  lese,  v  lese  Šumivém, 
kde  Milon  uhlířem  se  nyní  stal, 
by  uživil  svou  ženu,  díté  své, 
a  Ješté  lépe  skryt  byl  před  Karlem, 
neb  nikdy  nikomu  se  nezdálo 
pod  hrubým  šatem  lidí  ubohých, 
pod  nízkou  střechou  chudé  chaloupky, 
tak  slavného  reka  hledati 
Jak  Milon  byl'  a  sestru  císaře  I 

A  v  chudobě  své  byli  šfastni  tak! 
A  dítě  jejich,  jaký  Boha  dar! 
Rosť  Roland  v  lese  Jako  jarý  dub 
a  miloval  ten  les  svQj  nade  vše. 
Zpěv  ptáků  byl  mu  mluvou,  u  brodu 
se  scházel  večer  denně  s  laňkami, 
když  přišly  pít,  a  všechny  znaly  jej, 
a  s  dětmi  jejich  Roland  skotačil 
a  v  běhu  s  nimi  statně  závodil, 
a  sedmiletý  v  Jejich  obranu  . 
i  vlka  jednou  zabil  kyjem  svým. 
Byl  Roland  přítulný  co  krotký  pták, 
byl  jako  nebe  jeho  modrý  zrak, 
když  poslouchal  svou  matku  zpívati, 
neb  vypravovat'  sladce  o  Kristu, 
o  andělích,  o  ráji,  o  Bohu, 


288 


a  plakal  vášnivé,  když  uslyšel, 

Jak  trpěl,  zemřel  lidstva  spasitel, 

a  prával  si  též  zemiít  pro  dobro. 

V  téch  chvílích  Roland  byl  co  krotký  pták, 

však  orlím  ki^dlem  duše  mladistvá 

ta  Jeho  vznášela  se  ve  chvílích, 

když  otce  slyšel  zpívat,  vyprávět 

o  činech  bohatýrských,  zápasech, 

a  snivá  Jeho  mysl  pouštěla 

se  za  dýmem,  za  modrým  z  milířfl. 

Jenž  k  nebi  Sel  a  plynul  v  bezniezí  .  . 

O  činech  Roland  snil,  Jež  konat  chtél. 

a  meč  když  otec  dal  mu  rezavý. 

Jejž  s  sebou  přines'  v  lesy  hluboké, 

tu  Jeho  zaplál  nesmírné  tak  zrak, 

že  zdálo  se,  že  oheň  šlehal  v  něm. 

Tak  plynula  mu  léta  v  samotě 
a  deset  byl  Juž  rokfi,  v  Jarní  čas 
když  císař  Karel  z  Říma  vracel  se. 
Jejž  zachránil  před  silou  pohanskou, 
a  s  velkou  slávou  v  městě  stavil  se, 
Jež  leželo  na  lesQ  pokraji, 
v  nichž  Milon  žil,  a  přišel  na  večer 
kýs  poutník  z  města,  vešel  v  nízkou  síň, 
kde  Berta  předla.  Hosta  vítala 
a  poutník  vyprávěl  o  Karlovi, 
Jak  celé  město  pozval  na  hody, 
Jež  zítra  slaví  ve  svém  paláci, 
o  rytířích  a  recích  vyprávěl, 
o  činech  neslýchaných,  konaných 
tam  blízko  Říma  proti  pohan&m, 


289 


a  Berta  zbledlá  oči  klopila 

a  nevidéla  velké  vzplanutí 

ve  zracích  svého  syna !  Roland  však 

si  umínil,  že  Karla  uvidí 

a  bohatýry  jeho  přeslavné. 

A  k  ránu  vstal  a  spěchal  do  mésta 
a  přišel  tam,  když  právě  k  paláci 
se  tlačil  lid,  neb  hody  začaly 
a  Karla  bylo  vidět  u  stolu 
na  zlatém  stolci  v  říze  z  purpuru, 
a  samá  knížata  mu  sloužila 
na  bílých  koních  v  zbroji  sedíce, 
přinášejíce  mísy  zlacené 
a  poháry,  a  hudba  přesladka 
se  lila  čarně  Jako  zvukQ  déšf 
se  stropu  sklenutého  vysoko, 
kde  hudci  Jako  ptáci  seděli 
na  římse  široké  ...  A  Roland  byl 
Jak  ve  snu  .  .  .  Protlačil  se  statečně, 
ač  dav  mu  spílal ...  V  předu  nyní  stál : 
Jak  anděl  krásný  byl  a  Jako  rek 
meč  zrezavělý  třímal  rukama 
a  hrdě  hlavu  nesl,  šeptal  hlas 
mu  v  duši  skrytě:  budeš  rekem  též! 
Blesk  šleh'  mu  z  očí.  V  okamžiku  tom 
zrak  Karlův  bloudil  davem;  zachvěl  se, 
když  Rolanda  zhlíď.  Blankyt  takový 
Jak  v  oku  tom  byl  viděl  dříve  kdys! 
A  vzpomněl  na  svou  matku,  na  sestru, 
a  vida  hrdou  toho  hocha  tvář, 
na  vlastní  mládí  vzpomněl,  na  ten  den, 


290 


když  v  palác  svého  otce  zavítal, 

by  k  svému  právu  směle  hlásil  se. 

A  mimoděk  kýv'  nyní  Rolandu 

a  přivedli  mu  hocha.  ^Rci,  kým  jsi?" 

se  tázal  Karel,  Roland  neslyšel, 

neb  zahleď  mísu  plnou  ovoce, 

jež  nebyl  nikdy  viděl  .  .  .  Děckem  byl 

a  všechny  sny  o  6inech  hrdinských 

se  na  okamžik  rozplynuly  mu 

před  sladkou  vflní  toho  ovoce, 

jež  hltat  zdál  se  zrakem  zvědavým. 

Tu  Karel  dobrotivě  usmál  se, 
a  řekl:  .Sedni,  pojez  ovoce.* 

A  Roland  prostě  seď  a  Jal  se  jísť 
a  jeď  jak  vlk  a  Karel  přikázal, 
by  ode  všech  mu  krmí  podali, 
a  dost  se  divit  nemoh'  Rolandu, 
jak  krásným  byl  a  s  jakou  chutí  jeď 
a  jaká  záře  z  očí  sokolích 
mu  vycházela  . . .  Teď  však  viděl  též, 
že  Roland  stranou  kladl  pokrmy 
a  nejlepší  že  vybral  ovoce, 
a  Karel  řek':  .Jsi  moudrý,  synu  mfij, 
ty  opatrně  myslíš  na  zítřek?" 

Řek'  prostě  Roland:  .Matce  přinesu 
a  otci  svému  tvoje  lahfldky, 
a  děkuju  ti,  pane  císaři. 
Až  dorostu,  pak  manem  budu  tvým." 


291 


A  na  to  vstal  a  tiše  odcházel 
a  myslil  jen  už  na  ten  okamžik, 
až  vyprávěti  bude  rodíč&m 
své  dobrodružství  s  Karlem  císařem. 

Řek'  Karel  Nému,  rádci  věrnému: 
„Jest  podivné,  Jak  vřelý  vzplanul  cH 
mi  v  srdci,  když  Jsem  hocha  zahlídl, 
hned  první  okamžik  ...  čí  asi  Je?' 

A  Ném  byl  dojat  Jako  Karel  sám 
a  v  skrytu  duše  řekl:  .Při  sám  Buh, 
ta  podoba,  ten  smělý,  lví  ten  zrak 
o  příbuzenství  mluví  s  císařem  .  .  .* 
A  vzpomněl  Berty,  vzpomněl  Milona 
a  kývl  svému  sluhu,  pravil  mu: 
,Za  hochem  tím  Jdi  skrytě,  v  povzdálí 
a  vypátrej,  kdo  Jeho  rodiče!* 

A  sluha  šel  a  šel  až  do  lesů 
a  uviděl  omšenou  chaloupku 
a  na  prahu  ve  záři  západu 
stál  Milon  se  svou  ženou  spanilou! 
ta  v  prostém  rouše,  chudém,  královnou 
se  zdála  vznešenou  a  zírala 
do  dálky,  stíníc  rukou  Jasný  zrak, 
neb  v  nepokoji  zdala  dítě  své 
a  z  póla  Jen  Milona  slyšela, 
jenž  těšil  ji,  že  hoch  kdes  na  blízku. 
Tam  stála  vznešená  a  korunu, 
jež  byla  s  hlavy  sňatkem  spadla  Jí, 
tu  korunu  jí  slunce  kouzlilo 


292 


svým  žhavým  leskem  v  plavých  vlas&  proud, 
a  shlédnouc  syna  nyní,  vykřikla 
a  vstříc  mu  letéla  a  zvolala: 
.Kde  byl  Jsi,  Rolande  mfl]  Jediný? 
Ty  bolestí  vSech  sladká  útěcho?" 

.Já  v  městě  byl/  řek'  hrdě  Rolandin, 
»a  císař  častoval  mě  ovocem, 
hle,  výsluhu  vám  nesu  nemalou!* 

A  Berta  zbledla:  ,Bože,  smiluj  sel 
To  neřeWs,  kde  žije  otec  tvíij?- 

Tak  zvolala  a  dítě  pustila 
a  k  muži  šla  a  Jak  by  chrániti 
jej  chtěla,  pevně  obejala  Jej 
a  planoucími  zraky  hleděla 
do  šera  lesa,  s  hlavou  vztyčenou. 

To  Némíiv  sluha  viděl,  slyšel  vše 
a  k  svému  pánu  vrátil  se  a  řek': 
, To  nepodobné,  pane,  víře  Jest! 
Já  Bertu  našel,  sestru  císaře, 
a  Milona  tam  v  lese  v  chaloupce, 
to  rodiče  Jsou  hocha  onoho, 
jenž  rázem  srdce  dobyl  Karlova  I 

A  líčil  vše.  Jak  byl  to  uviděl, 
ten  Její  zjev,  tu  výsost  milostnou, 
Jež  chudobou  a  bídou  zářila 
jak  hvězda  věčně  krásná  mlhami, 
a  opakoval  vše»  co  mluvila, 

Zeyer:  Spisy  XIX.  «> 

293 


a  plakal  Ném,  tak  dojmut  zprávou  byl. 

Pak  přemítal,  co  činit  Jest  mu  ted, 

však  mezi  tím  co  o  tom  přemýšlel, 

zvěst  divnou  sluha  jeho  vyprávěl 

po  celém  domě,  ml&et  neuměl, 

a  vnikla  v  komnaty  až  Karlovy, 

a  císař  zaplál  hněvem,  vyskočil 

a  kázal  koně  sedlat  z  rána  hned 

až  zora  vzejde  tmavé  nad  lesy. 

Však  neměl  spánku,  s  lože  vyskočil, 

a  kázal,  aby  ihned  Jeli  v  les 

a  aby  Milona  mu  přivedli 

i  sestru  také,  Bertu  ztracenou; 

a  stalo  se.  Když  slunce  vzcházelo, 

v  síň  vedli  Milona,  kde  jako  bouř 

už  císař  čekal.  Mllon  vztyčen  byl. 

jen  oči  klopil,  Berta  bledou  tvář 

si  zahalila  pláštěm,  tiše  však 

a  plna  důstojnosti  čekala 

na  osud  svůj,  a  Roland  udiven 

se  držel  roucha  jejího  a  zrak 

se  Jeho  pozveď  k  císaři.  Jenž  bled 

Jsa  vášní  slepou,  spěchal  k  Milonu 

a  ruku  pozveď.  Jak  by  udeřit 

jej  vskutku  mínil  v  divém  záští  svém  — 

tu  zařval  Roland  Jako  mladý  lev, 

skok  učinil  a  ruku  Karlovu 

chyť  svýma  oběma  a  tak  Ji  stisk' 

v  své  pobouřené  nevoli,  že  krev 

z  pod  nehtů  tryskla  proudem  císaři, 

a  z  očí  hochu  jiskry  skákaly, 

a  zuby  zafai,  až  mu  skřípaly. 


294 


Byl  úžas  velký  u  všech  přítomných 
i  Milon  vzkřik',  však  náhle  zjasněna 
tvář  byla  Karlova  a  usmál  se, 
ač  bolestí  mu  slzy  stouply  v  zrak 
ten  ]6ho  orlf,  světle  zářící 
mu  radostí  a  zvolal:  ,Při  sám  B&h, 
to  pravá  bohatýra  Jestl  krev, 
jež  tak  se  bouří  v  žilách  dítěte, 
když  ohroženy  vidí  rodiče!" 

A  náhle  cos  jak  velké  vidění 
se  duše  jeho  bleskem  zmocnilo 
a  pozveď  dítě  na  svá  ramena 
a  zahřměl  baronfim  a  rytířfim; 
„Hle  příští  sokol  všeho  křesfanstva  I" 

A  hluk  se  zdvih'  a  meče  bušily 
do  velkých  štít&,  jak  když  zahřmí  bouř, 
a  Karel  líbal  stokrát  Rolanda 
a  podal  ruce  sestře,  Milonu, 
a  bylo  pláče,  bylo  radostí, 
Jak  do  deště  když  slunko  zasvítí, 
a  vše  se  potom  smíchem  končilo, 
když  Roland  zase  děckem  z  hrdiny 
se  prostě  stal  a  mezi  dojmutím 
svých  rodičů  a  Karla  k  dveřím  spěl 
a  do  jídelny  hledě  tázal  se: 
,Je  prostříno?  Kdy  bude  snídaní?* 

Tak  Milon  s  Karlem  tedy  smířen  byl 
a  všechen  trud  života  pominul 

295 


tak  Bertě  teď,  a  Karel  miloval 

vfc  Rolanda  než  vlastní  dčti  své.  — 

Měl  starost  však,  by  život  u  dvora 
snad  zhoubné  nepůsobil  na  hocha 
a  vida  též,  že  volnost  bezmezná, 
v  níž  vyrostl  Roland  v  lesích  lombardských, 
se  krotit  nedala,  neb  bohatýr 
už  v  chlapci  vézel,  Jako  příští  dub 
se  tají  zárodkem  už  v  žaludu, 
to  uvažuje  císař  v  duši  vše, 
dal  Rolanda  na  péči  Turpínu 
a  ten  Jej  odvez'  na  hrad  odlehlý, 
kde  dlíval  vždy,  když  klidu  dopřál  si. 
a  tam  Jej  cvičil  v  ctnostech  křesťanských 
a  chrabrost  rytířskou  v  ném  pěstoval, 
jíž  sám  vynikal  měrou  přehojnou, 
ač  mfruplným,  svatým  knězem  byl, 
a  aby  Roland  příliš  netesknil, 
dal  císař  celý  roj  mu  soudruhů 
ve  stejném  stáří  v  spolek  veselý, 
a  hlaholil  ten  osamělý  hrad 
vždy  dětským  smíchem.  Uzavřen  však  byl 
jak  vězení  a  volnost  vycházet 
z  těch  pevných  bašt  a  staré  zahrady 
pod  valem  tvrze,  dána  nebyla 
ni  Rolandu,  ni  Jeho  soudruhům, 
neb  umínil  se  Karel  císař,  sám 
že  v  pravý  čas  uvede  Rolanda 
do  světa  bludiště,  a  měl  ten  svět 
tou  zlatou  bájí  hochu  zůstati, 
jak  se  mu  jevU>  jak  si  budoval 


296 


je]  v  mysli  vzletné.  Roland  snfcf  však 
o  dobrodružstvích  povždy,  o  bojfch, 
o  podnicích,  Jež  slávou  nesmrtnou 
mu  skráně  někdy  hvězdně  ověnčí, 
se  dočkat  nemohl  a  vzpíral  se 
Jak  divý  oř,  Jenž  k  sloupu  přivázán, 
a  každý  rok  si  trpce  stěžoval  : 
,Už  přišel  čas,  už  otevřte  mi  hrad, 
chci  do  boje!  Ten  dům  Je  vězením!" 
A  pokaždé  mu  Karel  vzkazoval: 
.Bud  trpělivým,  květe  duše  mé, 
Jsi  dítětem,  dozraješ  v  Jinošství  1* 

Tak  léta  plynula  a  pr\mf  chmýr 
Jak  na  broskvi,  na  tváři  Rolandu 
se  zlatem  Jevil.  «Nyní  mužem  Jsem  I* 
děl  mladý  rek  a  vzplanul  ruměncem 
v  své  dívčí  spanilosti.  Zatlouklo 
mu  srdce  v  pýše,  hlavu  pozvedl 
a  dupl  nohou.  Řekl:  „Odejdu! 
Kdo  právo  má  mě  zdržovati  zde?* 

A  tentýž  den,  co  takto  bouřil  se, 
cos  udalo  se,  co  Jej  vzrušilo 
tak  mocně,  v  čin  že  uzrál  úmysl. 

Byl  letní  den  a  slunce  vzcházelo 
nad  řekou,  kouřící  se  v  lesinách, 
a  Roland  hleděl  oknem  v  širou  dál  — 
tu  náhle  zjevilo  se  divadlo 
tak  nevídané  zrak&m  Jinocha, 
že  omráčen  byl  v  němém  úžasu: 


2W 


hle,  mraky  prachu  k  nebi  lítaly 

a  mladé  slunce  proniklo  je 

svým  bledým  zlatem,  jasem  růžovým, 

a  v  průhlednosti  jitřních  tumanů 

ruch  nastal,  matných  postav  rojení, 

kés  hemžení,  pak  šiky  nesmírné 

se  zjevovaly  reků  jedoucích 

na  koních  bujných  jako  vichrů  van, 

jichž  dlouhé  hHvy  vzduchem  míhaly 

a  reků  zbraně,  pfflby,  bméní 

jas  vydávaly,  celé  moře  hvézd 

se  zdálo  valiti  se  úsvitem 

a  nad  hlavami  reků  prapory 

se  dlouze  vlnily  a  šlehaly 

v  hloub  červánkových  nebes,  pozadím 

jež  bylo  obrovskému  průvodu, 

a  ořů  řehtání  a  dusot  jich 

a  nesčíslných  zbraní  řinčení, 

a  polnic  hrom  a  mužů  volání, 

těch  ohnivých  a  plných  radosti 

nad  vítězstvím,  v  něž  pevně  věřili, 

to  splývalo  vše  v  hlahol  olbřímý, 

jenž  tichým  jitrem  jako  bouře  spěl 

a  příval  zvuků,  lesy  probouzel, 

mhou  ještě  zastřené  a  parami, 

a  celý  kraj  se  plnil  ozvěnou, 

jež  jako  orel  k  hradu  bouřila, 

a  Roland  boje  chtivě  třásl  se 

a  bohatýrská  jeho  mladá  krev 

mu  varem  kypěla  a  srdce  tak 

mu  silně  bušilo,  že  mrákota 

mu  hrozila,  a  bleskem,  bez  dechu 


298 


se  dolů  bral  v  příbytek  vrátného 
a  zvolal:  ,Rci,  kam  valí  vojska  proud 
se  mohutný  ten?  Kdo  mu  vůdcem  jest? 
Jsou  přátelé  to?  Vpád  snad  cizinců?" 

A  řekl  vrátný:  ,Pane,  odpovím 
na  otázku  tvou,  trpělivě  slyš, 
a  nehleď  na  mne  okem  planoucím. 
Jak  bys  mi  hrozil!  Táhne  ujec  tvůj 
do  Aspremontu  vele  podrážděn, 
a  věřím,  že  má  k  tomu  příčinu! 
Vše  do  podrobná  nyní  povím  ti 
jak  synovec  mi  včera  vyprávěl, 
on  na  noc  přišel  včera  z  Paříže, 
a  málo  spal,  jen  pořád  vyprávěl; 
rád  poslouchal  jsem,  ted  ti  povím  vše. 

Ve  slávě  seděl  Karel  v  Paříži 
v  svém  paláci,  byl  velebný  Jak  bůh, 
šest  králů  drželo  mu  pláště  lem 
a  oněch  šesti  králů  rytířstvo 
se  skvělo  kolem.  Jako  hvězdný  ro] 
se  třpytí  kolem  luny  v  ouplftku. 
Ném,  dobrý  Ném,  ten  rádce  smírný  vždy, 
jenž  nikdy  Ještě  křivdu  nespáchal 
a  ochráncem  je  vdov  a  sirotků, 
v  ten  slavný  den  císaře  oslovil 
a  pravil  tak:   ,MůJ  králi  velebný, 
jak  velkým  tě  Bůh  náS  učinili 
Tvá  sláva  všechny  věky  přetrvá 
a  celá  země  podnoží  je  tvou. 
Tvé  dlaně  přetékají  bohatstvím, 


299 


6  otevři  Je,  králi,  v  Stédrostl! 
Bůh  miluje  tě,  milu]  Boha  ty, 
jak  toho  žádá,  pravé:  ,Cokoli 
i  poslednímu  z  lidí  činíte, 
to  mně  jste  učinili'  .  .  .  Králi  m&j, 
ó  dávej  chudým,  králi,,  miluj  je ! 
Ó  dávej,  dávej,  dávej  chudým  vše 
a  vyčerpej  své  velké  poklady 
a  vezmi  též,  co  moje,  na  dary!* 

Tak  pravil  Ném  a  Karel  usmál  se 
a  slovo  Némovo  se  vtělilo 
hned  v  skutek  skvělý,  věčně  pamětní  — 
neb  štědrým  toho  dne  tak  Karel  byl, 
jak  nikdy  před  tím,  stříbra,  zlata  proud 
se  valil  z  pokladen,  všem  rozdával, 
at  rytířem  byl  chudým,  z  lidu  kdo 
neb  žebrák  ubohý,  a  konečně 
když  peněz  nebylo  už,  poháry 
a  drahá  roucha,  šperky,  zbraně  též 
i  sokoly,  psy,  oře  rozdával 
a  žehnajících  hlasQ  tklivý  sbor 
se  vznášel  k  nebi,  k  slzám  pohnut  byl 
dvůr  celý  Karlův ...  Byl  to  krásný  den  . 

Však  svatost  okamžiku  velkého 
teď  náhle  rušil  výkřik  neladný: 
neb,  jak  by  zem  jej  z  hlubin  chrlila, 
stál  v  prostřed  baronů  a  rytířů 
ted  se  svým  koněm  pohan  před  trůnem, 
tak  hrdý  byl  jak  Satan  před  pádem 
a  krásný,  silný,  oděn  brokátem 


300 


a  kolem  sebe  hleděl  posměšné, 

a  z  očí  náhle  divost  plála  mu 

a  takto  směle  Karla  oslovil: 

,V  tři  díly  svět  je  celý  rozdělen, 

dva  z  nich  má  v  mocných  rukou  Agolant 

m&j  král  a  pán.  On  drží  Asii, 

tu  svatou  matku  lidí,  Afrika, 

zem  plná  taj&,  plná  bohatství, 

ŠÍJ  kloní  pfed  ním;  tvůj  chce  ještě  kraj, 

by  všechno  měl,  ó  králi  Západu. 

Hold  tedy  žádá  tvQj.  Nuž  poslechni, 

sic  přijde  král  m&j  by  tě  pokořil. 

Pak  běda  tobě,  neunikneš  mu, 

les  neskryje  tě,  ani  moře  hloub 

před  jeho  hněvem,  neunik'  bys  mu, 

i  kdybys  křídla  měl,  jak  orel  sám. 

Já  domluvil.  Mé  jméno  Balant  jest!* 

Zbleď  Karel  hněvem,  dlouho  promluvit 
mu  vášeň  bránila,  až  zvolal  sléz 
na  meč  svůj  sahaje:  .Jest  s  námi  Buh. 
On  rozhodne.  To  svému  pánu  rci. 
Své  voje  povedu,  bych  uchránil 
čest  Francie  a  kříže  velebu.* 

Tak  Karel  děl,  m&j  pane  Rolande, 
a  vidéKs  vojsko  táhnout  do  boje; 
u  Aspremontu  stojí  nepřítel, 
na  p&dě  vlašské!  Chraniž  Karla  B&h." 

Tak  vrátný  končil,  ale  Roland  vzplál 
a  řekl:  ,Otevř  bránu,  příteli, 


301 


]á  s  Karlem  p&]du  v  svatý  tento  boji 
Vím,  vítězem  že  vyjdu  velikým 
a  sláva  s  čela  že  mi  bude  plát!  .  .  . 
Pak  odměním  se  tobě.  Slyš  m&J  slib: 
na  rytíře  tě  budu  pasovat." 

Však  vrátný  chladně  pravil  s  úsměvem : 
,Vždyf  rytířem  bych  ani  nechtěl  být, 
lip  je  mi  zde,  kde  není  nebezpeč, 
zde  v  chládku  se  to  dobře,  pane,  spí 
a  arcibiskup  skvěle  platí  mě 
za  malou  práci,  hlídat  totiž  vás. 
A  proto  vrata  neotevru  vám; 
nuž,  do  štěpnice,  pane,  jděte  jen 
a  ochočením  pták&  bavte  se, 
svých  sokola.  To  užitečné  jest. 
I  bez  vás  císař  skrotí  pohany.' 

Vztek  zalomcoval  mladým  Rolandem, 
jak  vichřice  do  štěpnice  se  hnal 
k  svým  soudruhům,  a  jako  hřívou  lev, 
tak  zatřás*  vlasy  svými  plavými 
a  zvolal  tak:  ,Jde  císař  do  boje, 
kde  sláva  zraje  jako  v  poli  klas 
a  my  zde  nejen  jako  v  klášteře 
a  chřadnem  jako  jati  v  žaláři! 
To  nelze  snášet!  Za  mnou!  Vedu  vás! 
Nám  brání  vrátný?  Povalíme  ho! 
Hul  každý  ulomiž  si  ze  štěpů, 
a  za  mnou,  bratři,  volnost  kyne  nám!" 

Tak  zvolal  Roland,  zlomil  mladý  štěp, 
jak  s  nebe  blesk  by  sjel  a  soudruzi 


302 


si  po  ném  větve  rychle  lámali 

a  pod  pláště  je  skryli.  Roland  šel 

teď  v  čele  jim  a  volal  vrátného. 

•Pust  z  bran  nás,"  řekl,  .vojsko  ztrácí  se 

už  v  dáli  v  parách  lesfi  modravých 

a  ještě  jednou  chcem'  je  viděti. 

Plášf  za  tu  službu  dám  ti  nový  svůj, 

je  z  hedvábí  a  vrouben  sobolím." 

Však  vrátný  na  to  řekl  s  posměchem: 
»Jak  zbytečně  maříte,  pane,  slov! 
Jsem  pevný  jako  vrat  mých  závory, 
a  přísahám,  že  ty  se  nepohnou!" 

„Pak  křivě  přísahars!"  mu  Roland  dí, 
plást  odhodí  a  kyjem  zamávne 
a  zasáhne  jej  silou  takovou, 
že  vrátný  vrávorá  a  hustý  déšť 
ran  sype  teď  se  na  něj  se  všech  stran, 
řev  z  úst  mu  jde  a  padá  omráčen, 
však  Roland  rozbil  zatím  závory, 
jsa  netrpěliv  odnímati  je, 
a  jako  orel  letí  na  volnost 
a  druzi  jeho,  tlupa  sokolfl, 
se  za  ním  ženou.  S  hory  pádili 
a  mžikem  stáli  dole  v  rovině, 
kde  louky  voněly  a  řeky  šum 
se  ozýval  jak  dálné  dunění. 
A  Roland  řekl  smuten:  .Soudruzi, 
jak  bez  koňfi  dohonit  císaře, 
jak  bez  koňů  se  pustil  v  pravý  boj? 
Vždyť  nelze  rytířem  být  bez  koně  I" 


303 


A  rozhlížel  se  kolem.  Radostné 
pak  vykřikl,  u  řeky  na  louce 
pět  koftů  páslo  se,  p6t  sedlákfl 
si  opodál  ve  stínu  hovělo. 

.Tam  naSe  spásal'  Roland  zavolal 
a  letěl  Jako  blesk  a  zachvátil 
za  hřívu  z  koňů  Jednoho  a  hned 
na  ostatní  se  druzi  řítili 
a  po  dvou  na  hřbet  sedli  široký 
těch  těžkých  ořů.  Roland  zvolal  pak, 
už  v  letu,  na  sedláky  zuřivé, 
již  spílajíce  hroudy  házeli 
za  uprchlíky:  .Roland,  vězte,  Jsem! 
Jest  císař  ujec  můj  I  Já  spěchám  v  boj! 
Po  vítězství  se  hlaste,  odměna 
za  oře  vaše  bude  velká  tak, 
jak  ani  ve  snu  se  vám  nezdálo.* 

Tak  zvolal  Roland  hlasem  hřímavým 
až  lesy  třásly  se,  a  sedláci 
jak  zkamenělí  stáli  podivem, 
a  dívali  se  v  dál,  kde  Roland  rek 
a  jeho  druzi  s  oři  zmizeli  .  . « 

Tak  letěl  Roland  prvním  bojům  vstříc.  — 

Tři  hodiny  když  jeli,  zastavil 
se  Roland  náhle  a  byl  zamyšlen. 
.Jak  objevím  se,"  pravil,  .v  táboře, 
by  o  mé  přítomnosti  před  bojem 
se  císař  nedověděl!  V  nevoli 


304 


by  zajati  mé  moh\  neb  poslati 

zpět  v  onu  klec»  odkud  Jsem  sotva  prchM^ 

Tak  rozjímaje,  hlavu  pozvedl 
a  změnil  leknutím:  Hle,  z  lesa  tam, 
kde  cesta  oklikou  se  bělala, 
jel  četný  průvod  skvělých  rytířů 
a  v  čele  jejich  biskup  Turpin  byl 
a  bral  se  směrem  kudy  císař  táh\ 
A  v  dumách  hlubokých  byl  ponořen 
a  zraky  jeho  v  slzách  tonuly, 
neb  vracel  z  hradu  se,  kde  Karlův  man 
dlel,  Žirár  z  Frétu,  zpumý,  starý  rek, 
tak  hrdopyšný  jak  sám  Satanáš: 
bylf  pýchou  zšílel,  nebof  v  zpouře  své 
i  Krista  spasitele  odřek'  se 
a  víry  jeho  svaté,  rouhavě 
byl  rozbil  krucifix  a  pošlapal. 
Žilf  jako  vlk  na  starém  hradě  svém 
ve  hloubi  lesů,  plných  černých  blat, 
a  tam  jej  byl  ted  Turpin  vyhledal, 
by  naposled  mu  přiveď  na  pamět, 
co  povinnost  mu  káže.  Bůh  a  čest, 
v  tom  okamžiku,  kde  se  valili 
jak  moře  příboj  vrazi  křesťanstva 
na  Francii  a  církev  Kristovu. 

Stálf  před  ním  Žirár,   sloup  jak  kamenný, 
sníh  byly  vlasy  jeho,  jeho  vous, 
noc  plná  blesků  zraky  šílené, 
a  řekl  chladně:  .Víš,  že  mocným  jsem, 
snad  jako  Karel  sám.  Co  hledáš  zde?" 


305 


,]en  tebe  hledám,  neb  Jsi  ztracený.* 
řek'  arcibiskup,  pozveď  svatý  kříž 
a  dodal  pak:  .Tvá  jest  povinnost, 
teď  s  námi  jft  a  sloužit  Karlovi.* 

Krev  zbouřila  se  starci  v  žilách  hned 
a  nožem  mrštil  v  zulivosti  své 
po  Turpinu,  ten  ale  uhnul  se 
a  řekl  vážné;   ,  Myslíš,  ólovéče, 
že  nikdo  trestati  té  nemá  moc? 
Což  nikdo  nad  tebou?* 

Jediné  Buh!« 
řek'  hrdé  Žirár,  Turpin  zvolal  však: 
„Nuž  tedy  hájit  proti  pohanům 
pojď  jeho  při!  To  žádat  přišel  jseml"  - 

Za  ruku  jal  ho.  Cos  se  pohnulo 
v  té  pyšné  hrudi  starce,  cos  jak  vzlyk 
se  dralo  v  hrdlo  jernu,  bylo  mu, 
jak  by  tím  jasným  knéze  pohledem 
vnik'  paprsek  v  jeho  nitro.  Zachvél  se, 
však  znova  pýcha  jeho  vzplanula 
a  řekl  krátce:  .S  vámi  nepfljdu, 
dost  na  tom,  že  nepfijdu  proti  vám. 
Jdi,  Turpine,  dál  s  tebou  nemluvím." 

A  vyšel  ze  siné  a  c  povzdechem 
jel  Turpin  z  hradu,  lesem  dumavým 
a  bludiskem  téch  černých  močálů 
a  na  silnici  zase  octnul  se 
oa  bílé,  kde  jej  Roland  zahlídl. 


306 


Rek  ale  mládly  rychle  koném  trh^ 
a  mžikem  kryl  ho  les  a  soudruzi 
tam  za  nfm  spěchali  a  on  jim  děl: 
,To  velké  bylo,  bratří,  leknutí, 
už  viděl  Jsem  se  zase  v  žaláři, 
jen  zázrakem  nás  Turpin  nezahlíďl 
Nuž,  jeďme  lesy!  Jménem  Božím  v  před!' 

Tak  Roland  pravil.  Koně  klusali 
a  slunce  vesele  jim  svítilo 
pod  klenbu  starých  buk&,  javorfi, 
kde  ptáku  zpěv  a  větru  lehký  sept 
se  ozývaly  v  míru  hlubokém. 

Den  plynul  krásně  tak,  však  hlubý  šer 
když  leh'  na  lesy  jako  mrákota, 
tu  Roland  brzy  ztratil  cestu  svou 
a  noc  když  přišla,  musil  vyznati, 
že  zabloudili.  Bláta  bezedná 
se  černala  jim  vstříc,  kde  plameny 
rej  prováděly,  bledě  příšerný, 
a  unaveni,  hladem  zmořeni 
teď  uprchlíci  zimou  třásli  se 
a  odvaha  jim  klesla,  Roland  jen 
čil  z&stal  jako  dřív  a  s  koně  slez', 
do  mechu  seď  a  pravil:  „Bláhoví, 
což  krásnější  má  někdo  ložnici 
než  nyní  my?  Kol  sloupů  na  tisíc, 
hle,  nad  hlavou  nám  nese  sklepení 
a  co  tam  lamp  v  tom  nočním  blankyte, 
jenž  korunami  stromů  prohlíží! 


307 


A  Jak  ten  Sum  nás  sladce  uspává, 
to  bude  krásně  se  o  bojích  snít!* 

A  sotva  dořek',  v  spánek  nořil  se 
tak  klidný,  pevný  I  Jeho  soudruzi 
však  bázlivě  se  k  sobě  krčili 
a  dále  bděli,  do  tmy  zírali 
a  naslouchali  skřeku  výrfl,  sov, 
Jenž  podoben  byl  smíchu  šílencfi. 
Tu  s  podivením  náhle  viděli 
zář  Jakous  bledou  v  dáli  nítit  se 
Jak  démant  čistou;  přicházela  blíž, 
mech  stříbřila  a  stromů  obrysy 
a  spatřili  v  ní  oře  bílého, 
tak  lehce  kráčel  Jako  vítr  Jde 
a  na  něm  seděl  rytíř  překrásný 
ve  stříbrném  a  zlatém  brnění 
a  s  přilbou  skutou  Jako  z  bílých  hvězd. 
A  poznali,  že  svatý  Jiří  Jel 
to  pustým  lesem,  vždyť  Jej  vídali 
tak,  Jak  byl  zde,  co  sochu  na  hradě, 
kde  vychováni  byli  s  Rolandem  .  .  . 

Teď  stanul  zjev  a  klesli  do  mechu 
na  kolena  a  ruce  spjali  své, 
zjev  ale  nad  Rolandem  sklonil  se 
a  žehnal  mu  a  zmizel  s  úsměvem. 

A  Roland  probudil  se,  soudruzi 
mu  vyprávěli  třesavými  rty, 
co  byli  viděli,  on  ale  dél 
a  ruměnec  mu  polil  sličnou  tvář: 


308 


,To  vašf  báznč  byla  mátoha  I 

Kým  jsem,  by  nebes  svatý  bohatýr 

se  ke  mně  snížil,  na  zem  sestoupil? 

Ta  bílá  zář   kterou  Jste  vidéli, 

to  úsvit  byl,  Jenž  víčka  otvírá 

a  onen  oř  byl  oblak  zlacený. 

Jejž  pohladila  rflží  Jitřenka, 

a  nad  hvozdem  jenž  letí  jako  pták! 

Nuž  vzhfiru!  Povedu  vás!  Zmužte  se!" 

Tak  pravil  jim  a  sedl  na  koně 
a  s  lehkým  srdcem  v  čele  klusal  jim 
a  mysl  jeho  vzletná  těkala 
po  kraji  vábných  mládí  přeludů.  — 

Tak  jeli,  jeli  hvozdem  dřímavým, 
kde  každý  strom  byl  starý  bohatýr. 
Jenž  boje  s  blesky,  vichry,  s  bouří  znal 
a  o  tom  snil  ve  ztrnulosti  své, 
co  švehol  ptáků  v  Jeho  koruně 
mu  každým  jarem  v  něze  svěřoval, 
co  mysticky  mu  hvězdy  hlásaly, 
když  nad  ním  svatozvěstně  vzcházely, 
a  hmoty  němá  mluva  kanula 
déšt  jako  tuh  a  vznětů  mlhavých 
do  srdce  Rolanda  a  tlouklo  mu 
vší  mocí  v  neurčitém  vzrušení. 
Teď  rozstoupil  se  hvozd  a  na  skále 
čněl  starý  hrad  a  strměl  Jako  mrak 
do  nebe,  planoucího  jitřenkou. 
Byl  zčernalý  zimními  lijáky 
a  mnohá  věž  jak  stařec  klonila 

Zeyer:  Spisy.  XTX.  2t 

909 


se  v  příkop  jako  v  připravený  hrob. 
Tvrz  byla  to  zpumého  Žirára. 

A  řekl  Roland:  .Posečkáme  zde, 
až  vyjde  někdo  z  hradu;  brání  mi 
cos  divného,  co  říci  nemohu, 
bych  vešel  v  dfim,  jenž  mračí  pošmurně 
se  les&m  vstříc  a  bílým  oblakům. 
Kdo  ví,  snad  zas  nám  hrozí  vězením?" 

A  křovím  pólo  skryt  stál  u  lesa 
a  začal  myslit  ted  na  zjevení, 
jež  v  noci  měli  jeho  soudruzi, 
a  zmocňovalo  se  ho  nadšení 
a  k  svatému  volala  Jiřímu 
ta  vřelá  jeho  duše  dětinná, 
a  podivno!  Tvář  jeho  měnila 
se  ponenáhlu  v  světce  podobu, 
již  denně  vídal  v  kapli  na  hradě 
a  snivost  jeho  zrakfi  blankytných, 
tak  plných  nadšení  a  čistoty, 
jak  zář  se  lila  v  ranní,  svěží  van, 
jenž  s  jeho  vlasů  plavou  kšticí  hrál. 

A  v  hradu  zatím  živo  bylo  už 
a  žena  Žirárova  vstávala 
a  oči  svoje  pláčem  zarudlé 
si  myla  chladnou  vodou,  vlasů  sníh 
si  pročesala  zlatým  hřebenem 
a  okno  otevřela,  aby  vzduch 
ji  osvěžil;  vždyt  byla  celou  noc 
jak  obyčejně  v  žalu  probděla 


310 


nad  bezbožností  svého  manžela. 
Tu  zahlfdla  pod  stromy  Rolanda, 
jejž  duma  byla  v  sochu  zmčnila, 
a  ruce  její  chvět  se  začaly, 
a  nohy  se  jf  třásly,  šeptala: 
,Tot  svatý  Jiří  jest  na  koni  svéml 
On  jede  v  boj  porazit  pohany! 
On  zjevil  se  mi,  abych  mluvila, 
hřích  jesti  dlouhé  moje  mlčení!** 

V  tom  vítr  zahučel  a  křovlny 
své  dlouhé  větve  k  nebi  zvedaly, 
tak  nebylo  dál  vidět  Rolanda, 
a  Amelina,  Žirárova  choť, 
šla  pyšného  vyhledat  zpumíka, 
pod  jehož  jařmem  žila  celý  věk 
co  mučednice  povinnosti  své.  — 

Šla  šerem  chodby,  vešla  v  šerou  sífí, 
kde  Žirár  seděl,  brouse  dlouhý  meč, 
na  kolena  jej  právě  položil 
a  zadumán  byl  s  čelem  svraštěným. 
Tu  Amelina  tak  se  ozvala: 
»Meč  tasíš  z  pochvy?  Proti  komu.  rcl, 
jej  hodláš  pozvedat?" 

A  překvapen 
zvěd*  Žírár  hlavu,  v  hlase  ženy  té 
cos  nezvyklého  znělo.  Zamračen 
jí  odpověděl:  .Zda  bys  uhodla?" 

,Ty  půjdeš  pomáhati  císaři!" 
chot  jeho  děla. 

ilí 


Propuk*  v  divý  smích. 
,Ty  hádat  neumíS,*  řek',  .spíše  smrt 
bych  stokrát  volil  než  ho  poslechnout! 
Aí  s  pohany  se  dáví  císař  tvůj 
jak  s  vlky  vlk!  Já  zatím  povstanu 
co  jarý  lev  a  ruku  položím 
na  Francii,  ta  tíž  mou  pocítí, 
a  unikne-li  Karel  pohanům, 
já  s  nimi  spojen  jako  vichřice 
Je]  do  záhuby  jisté  poženu! 
Pak,  Amelino,  hlavu  vzpřimiž  svou, 
neb  posadím  ti  na  ni  korunu, 
vždyf  k  chvále  tvé  to  musím  vyznati, 
že  v  pokoře  jsi  vždy  JI  chýlila." 

Tu  vzpřímila  se  náhle  stařena 
a  nevýslovná  výsost  plála  jí 
na  čele,  v  bílých  vlasech  pohřbeném, 
a  plameny  Jí  z  očí  šlehaly 
a  velkým  hlasem  takto  zvolala; 
„Jdi  tedy,*  řekla,  ,v  zkázu  véčnou  svou, 
neb  Bůh  té  zatratil!  Ty  zlému  žifs, 
zlý  bude  konec  tvůj  a  krvavý! 
Tvůj  celý  život  byla  prorada, 
ty  vraždirs  muže,  ženy  zneuctiFs 
a  divem  jest,  že  ješté  boží  zem 
té  neshltila  posud!  Jeden  rci 
mi  dobrý  skutek,  jakýs  vykonal! 
Jen  tehdy  úsmév  tvůj  jsem  vídala, 
škleb  ďábelský,  když  zločin  néjaký 
jsi  spáchal,  nad  nímž  lidé  užasli  I 
V  tvé  kruté  moci  úpím  celý  vék> 


312 


tvou  surovost  Jsem  mlčky  snášela, 
dnes  ale  otevírám  ústa  svá, 
bych  proklela  tě,  muži  bezectný, 
ty  zrádce  Boha,  vrahu,  lupiči!* 

Tak  zvolala  a  ruce  pozvedla 
a  čekala,  že  pohfbf  v  ňadra  ]( 
ten  Jasný  meč,  Jejž  třímal  v  rukou  svých, 
on  ale  stál  Jak  v  kámen  proměněn 
a  zíral  na  ni  a  pak  zachvěl  se, 
neb  viděl  sebe  náhle  v  světle  tom, 
v  Jakém  Jej  ona  právě  viděla 
a  zdálo  se  mu,  z  úst  těch  velebných, 
z  nichž*  nebyl  nikdy  slyšel  před  tím  stesk 
a  na  nichž  vždy  Jen  úsměv  bolestný 
se  odříkání  Jevil,  nyní  Bflh 
že  mluvil  k  němu  v  hněvu  plamenném, 
a  náhle  Jako  bleskem  porsd^en 
se  před  ní  sklonil,  za  ruku  Ji  Jal 
a  chvějícím  se  hlasem  zašeptal: 
«Z  tvých  úst  Jsem,  ženo,  kletbu  nečekal.' 
A  nesmírné  cos  Jako  zklamání 
se  bolestně  mu  v  tváři  Jevilo. 

V  pláč  Amelina  na  to  propukla 
a  prosila  Jej:  , Promiň,  promiň  mi! 
Jen  láska  k  nesmrtelné  duši  tvé 
na  Jazyk  mflj  ty  šípy  vložila! 
Já  chybila!  At  spflá  celý  svět 
ti  nešťastníku.  Já  však  Jediná 
ti  žehnat  mám  a  smývat  slzami 
tvou  černou  vinu,  neb  Jsem  ženou  tvou, 


313 


tvá  pomoc  v  lití,  matka  synfi  tvých! 

A  to  Jest,  Jak  bych  byla  matkou  tvoul*  . 

A  Ifbala  mu  čelo,  ruce,  líc. 
Jak  détem  svým  to  v  mládf  činila, 
on  ale  pravil:  »V  hloubi  prsou  mých 
se  srdce  moje,  ženo,  pohnulo. 
Co  činit  mám,  bych  Boha  usmířil?" 

A  ona  radostně  se  usmála 
a  sladce,  tiše  tak  mu  pravila: 
«Své  síly  seber,  many  shromáždi, 
za  Karlem  Jed  a  bojuj  za  víru." 

Tu  zamyslil  se  Žirár  hluboce 
a  mlčel  dlouho  a  pak  odvětil: 
,Nač  déle  skrývat,  co  se  děje  zde, 
v  tom  srdci  mém,  Jež  bije  hlasitě? 
V  boj  pudí  mě  to  proti  pohanům, 
a  Kristus,  Jejž  Jsem  zapřel  rouhavě, 
svým  zrakem  plným  lásky  zíral  tmou 
dnes  na  mne  celou  noc  Jak  hvězdy  svit! 
Mě  proti  pohanům  to  pudí  v  boj  — 
však  pro  Karla  přec  nechci  bojovat, 
neb  nedovedu  krále  milovat, 
a  hanbou  Jest  mi  před  ním  klonit  se.* 

Tak  řekl  Žirár,  hlava  klesla  mu 
na  prsa  smutně,  Amelina  však 
tu  hlavu  Jala  v  ruce  třesavé, 
Jak  tenkrát  před  věkem,  když  mladistvou 
Ji  ženu  přivezl  na  rodný  hrad 


314 


a  před  nf  klekl,  hrdý,  silný  muž, 

a  jako  tenkrát  sladkou  milostí 

ty  bílé  její  prsty  třásly  se, 

tak  nyní  svadlé  ruce  chvěly  se 

též  láskou,  ale  ještě  světější, 

a  jako  tenkrát  hlavu  přitiskla, 

tu  jeho  schýlenou,  na  ňadra  svá, 

tak  nyní  něžné,  tiSe  kladla  ji 

na  prsa,  z  kterých  jeho  synové 

svou  sílu  byli  ssáll,  její  též, 

tak  že  v  nich  nezbylo  než  slabý  dech, 

a  hlasem,  chvéjným  něhou,  pravila: 

.Hleď,  kmeti  jsme,  a  blízká  je  nám  smrt! 

Jsme  jak  ta  bílá  pára  nad  lesem, 

jež  rozplyne  se  v  slunci  jako  sen. 

Když  za  ženu  mě  pojaKs,  slibovafs 

mi  mnohou  radost.  Štěstí,  blsd^enost .  •  , 

Buh  nechtěl  tak  a  bylo  žití  mé 

mrak  pošmurný  ...  To  není  výčitka  .  .  . 

Dle  vuIe  své  BQh  štěstí  rozdává .  .  . 

Však  v  moci  tvé  jest  všechno  napravit 

a  v  úsměv  proměnit  můj  dlouhý  pláč .  • 

čiň  pokání  1  Ó,  seber  vojsko  své, 

a  veď  je  v  boj,  Bflh  dá  ti  vítězství! 

Ty  nemiluješ  Karla?  Za  Boha 

však  proto  přece  můžeš  bojovat, 

za  svatý  kříž  a  sladkou  Francii! 

Po  bitvě  pak,  ty  bohatýre  můj, 

si  Karla  třeba  ani  nevšímej, 

v  pout  vydej  se  do  Říma  pokorně 

a  zpo*/ídej  se  ze  všech  hříchů  svých 

před  stupněm  apoštolské  Stolice. 


315 


Já  za  tebe  se  modlit  budu  zde, 

a  ten,  jenž  pravil:  .Kdyby  hřích  váS  byl 

Jak  šarlat  rudý,  bílým  jako  sníh 

jej  učiním*,  tvou  přijme  kajicnost. 

Ty  v  hávu  bílém  ke  mně  vrátíš  se, 

a  v  rubáši  svém  čekat  budu  té, 

a  dá  nám  B&h,  že  zemřem  v  tentýž  den 

s  tím  klidem,  s  jakým  slunce  zapadá. 

Vždyť  víme  přec,  jak  ono  vychází 

po  dlouhé  noci  zas,  tak  projdeme 

též  nocí  hrobu  k  bránám  nebeským.* 

Tak  pravila  a  mocně  pohnulo 
se  srdce  v  jeho  ňadrech,  promluvit 
mu  hluboké  bránilo  dojmutí, 
až  posléz  řekl:  .Příliš  pozdě  je! 
Bůh  nevyslyší  mě,  neb  hluch  jsem  byl, 
když  On  mě  volal!  Příliš  pozdě  jel" 

A  pohřbil  v  dlaně  tvář,  tu  povstala 
a  zašeptala  hlasem  tajemným: 
^Bůh  volá  tě!  Já  měla  zjevení! 
V  Boj  posílá  anděle  Hospodin 
a  svaté  své,  zastavil  jeden  z  nich 
svůj  krok  u  tvého  prahu,  pojď  a  hleď!" 

A  za  ruce  jej  táhla  na  pavlán 
a  ukázala  na  les  šumící, 
kol  jehož  posud  šerých  vrcholkfl 
se  znova  zrozeného  slunce  jas 
chvěl  bledokmitě  jako  zlatá  zář 
nad  skrání  svatých  v  stínu  chrámovém, 


316 


a  na  pokraji  hvozdu  Roland  stál 

a  hořel  celý  v  zory  pablescích, 

a  krásný  věru  Jako  anděl  byl, 

a  vida  na  povlánu  Žirára, 

boď  koně  svého,  cválal  k  hradu  blíž, 

tvář  pozveď  svou  a  zvolal  nahoru: 

•Zdráv,  starce,  buď,  a  domu  tvému  zdar! 

Tvé  Jméno  neznám,  že  Jsi  bohatýr, 

tvé  hlásá  vzezření,  však  divno  mi, 

že's  Ještě  v  boží  nevytrhl  boj. 

Či  nevíš,  co  se  děje  ve  světě? 

Či  hledíš,  zdali  slunce  vyšlo  už, 

bys  koně  sedlat  dal,  bys  kývl  svým, 

že  čas  už  přišel  dát  se  na  cestu? 

Či  váháš  snad  svou  konat  povinnost? 

Meč  tasí  pohan,  tvuj  proč  v  pochvě  dlí? 

Rez  na  něm  hanba!  Krev  Jen  smyje  Ji, 

krev  toho.  Jenž  je  vrahem  křesťanství !" 

,Ty  slyšers?"  Amelina  zvolala. 
.Buh  volá  té!- 

A  Žirár  na  to  děl: 
.Bůh  volá  mé,  ač  vím,  že  žádný  zjev 
to  nestojí  mi  právě  tváří  v  tvář, 
však  vidím  dávné  svoje  Jinošství 
to  bezeskvmné,  čisté,  nadšené, 
věk  onen  krásný  s  celým  nebem  sn&, 
stát  před  sebou  a  mocné  volat  mě! 
Jsem  přemožen,  mfij  skrocen  pyšný  hněv, 
v  rum  zločinfi  mých  hradba  ssuje  se, 
Jsem  sobě  vrácen,  tobě,  Bože  mfij  I" 


317 


A  na  kolena  Žirár  starý  kles', 
lem  roucha  zené  líbal,  modlil  se 
a  téžké  vzdechy  sflal  k  nebesflm. 
Pak  povstal,  kázal  spustit  rychle  most 
a  Roland  s  druhy  letél  do  hradu, 
kde  Amelina  hosti  vítala, 
a  Roland  hostiteli  svěřil  se 
a  ten  se  usmíval  a  slíbil  mu, 
že  nepoznána  v  tábor  uvede 
je]  Karlfiv,  zbraně  pak  mu  krásné  dal 
a  druhý  den,  když  slunce  vzcházelo, 
jel  Roland  se  Žirárem  do  boje, 
a  Amelina  sešla  s  nimi  v  dvflr 
a  žehnala  jim.  Ale  Žirár  dél, 
než  sedl  na  koně:  .Ó  ženo  má, 
jdu  v  svatý  boj,  Jdu  kácet  pohana 
a  hříchy  mé  snad  Bůh  mi  odpustí. 
Rci,  odpustíš  mi  též?  Ó  kolikrát 
jsem  zasloužil  tvou,  paní,  nenávisti 
Hle,  spínám  ruce  své,  ó  promiň  mil 
Vím,  odpouštíš!  Však  přec  to  slovem  rcil 
A  propuk*  Žirár  v  usedavý  pláč. 


„MflJ  pane,*  Amelina  pravila 
a  slzy  tekly  jí  jak  hojný  déšt, 
,můj  sladký  pane,  Kristus,  ráje  král, 
tak  odpustiž  mi  v  smrti  hodině 
hřích  všechen  v  životě  mnou  spáchaný, 
jak  nyní  vše  já  tobě  odpouštím, 
a  tak  mi  žehnejž  světa  stvořitel, 
jak  tobě  nyní  žehnám!  S  tebou  mír!* 


318 


Tak  rozloučil  se  Zirár  se  ženou, 
tak  táhl  v  boj  s  mladistvým  Rolandem. 

Však  nešli  rovnou  cestou  za  Karlem, 
od  hradu  k  hradu  v  pout  šel  k  syn&m  svým 
kmet  Žirár,  vojsko  rostlo  každým  dnem 
a  konečné  když  tábor  císařův 
Jím  zjevil  se  pii  slunce  západu, 
byl  zástup  Žirárových  Jarých  vojsk 
tak  veliký,  že  povstal  nepokoj 
ve  stanech  císařských,  a  Karel  sám 
a  arcibiskup  Turpin,  starý  Ném 
na  kopec  vyjeli  za  ležením 
a  zírali  na  pluky  neznámé 
a  k  zbrani  sáhnout,  rozkaz  zazníval 
po  celém  táboře.  V  tom  blížil  se 
však  starý  Žirár  v  prostřed  synfi  svých, 
a  před  nimi  nes'  Roland  korouhev 
na  dlouhé  žerdi,  bílá  Jako  sníh, 
ve  vzduchu  vlála  v  r&žích  červánků 
a  Rolandova  přilba  leskla  se 
Jak  ryzí  zlato,  hledí  spušténé 
však  krylo  tvář  mu.  Žirár  bez  přilby 
se  ale  blížil,  šedých  vlasů  proud 
mu  splýval  dlouze.  Turpin  poznal  Jej 
a  spráskl  ruce,  ném  Jsa  podivem, 
a  Žirár  ješté  blíže  přijíždél, 
na  Karla  hledél  okem  plamenným 
a  dávná  pýcha  zas  mu  bouřila 
Jak  vichr  v  prsou,  vzpomnél  ženy  však 
a  dojat  sklonil  hlavu  na  prsa 
před  drahým  Jejím  zjevem  mileným. 


319 


Tu  vzkřikl  Turpin:  ,  Náruč  otevři, 
ó  císaři,  on  tobě  holdoval, 
neb  schýlil  hrdé  čelo  před  tebou, 
víc  nežádej,  a  smiř  se  s  manem  svým!" 

A  řekl  císař:  .Kmete  Žiráre, 
co  sem  tě  vede?  PřiSers  bojovat 
za  svatý  kříž,  neb  přiSel's  hubit  JeJ?" 

,Při  živém  Bohu,-  Žirár  odvětil, 
,za  svatý  kříž  jsem  přišel  bojovati* 

,Pak  vítán  bud,"    řek*  Karel  s  úsměvem, 
.vše,  co  se  mezi  námi  udalo, 
bud  v  nepaměti  navždy  pohřbeno. 
Moc  pohana  je  velká.  Bojujme!" 

A  ruku  podal  mu  a  spolu  ted 
se  brali  v  tábor,  Roland  za  nima 
svfij  bílý  prapor  nesl  vztyčený. 
Jak  tlouklo  srdce  jeho  bouřlivě, 
když  císař  na  něj  náhle  pohleděl 
a  na  hlas  řekl  starci  Žiráru: 
.Tot  jeden  ze  synů  tvých  zajisté, 
neb  spíše  z  vnukfi?  Zde  se  mladým  iak. 
Proč  nepozvedne  hledí  zlacené?* 

A  řekl  Žirár:  .Pozvol,  císaři, 
by  zůstal  nepoznán  až  po  bitvě, 
po  první,  v  které  bude  bojovat." 


320 


,To  bude  zítra,"  Karel  odvětil, 
a  Roland  nachem  vzplanul  pod  hledfm, 
jsa  uchvácen  divokou  radostí.  — 

Noc  byla  tichá,  vlahá,  hvězdnatá 
a  na  obzoru,  temném  do  černá, 
se  mésta  Aspremontu  obrysy, 
tmou  noční  zveličeny,  chmuřily 
jak  obrů  doupé;  náhle  vzplály  však 
na  baštách  ohně,  rudě  vrhaly 
trysk  světla,  jisker  četným  věžím  v  líc, 
jakby  je  krví  byly  polily, 
a  širým  nebem  odlesk  jejich  šleh', 
jak  předsvit  blížících  se  vlasatic. 

Bděl  Karel  v  stanu,  vojsko  spalo  však, 
by  v  spánku  síly  k  boji  čerpalo, 
jen  hlasy  stráží  zněly  táborem 
jak  nočních  duchfl  táhlé  volání, 
a  jako  Karel  s  rádci  svými  bděl 
a  o  zítřku  měl  vážné  úvahy, 
tak  stejně  beze  spánku  Roland  byl 
a  bitvy  zdal  a  netrpělivě 
na  Iflžku  sebou  házel;  posléz  vstal, 
plášf  přehodil  a  bloudil  táborem. 
A  dál  a  dál  se  toulal,  městu  blíž 
až  ku  poslední  stráži  křesťanské, 
a  viděl  město  zcela  z  blízka  ted 
a  v  záři  ohňfl,  jasně  planoucích, 
se  věže  jevily  a  paláce 
a  kostely,  s  nichž  byli  pohané 
ve  zuřivosti  kříže  strhali, 


321 


a  s  bašt  a  z  ulic,  se  všech  náméstf 
zvuk  hudby  nesl  se  a  zpěv  a  křik 
do  hloubi  tiché  noci  hvézdnaté, 
neb  bujným  veselím  čas  krátili 
si  pohané,  v  Jistotě  vítězství, 
den  budoucí  Jež  přinésti  jim  měl. 
A  zvědavostí  puzen  Roland  chtěl 
zřít  tváří  v  tvář  konečně  pohany, 
o  nichž  byl  tolik  slyšel  vyprávět. 
Do  trávy  ponořil  se  vysoké 
a  hbitě  Jako  had  se  plížil  dál, 
už  první  stráže  minul  pohanské, 
a  jako  stín  se  kradl  noční  tmou 
až  znaven,  bez  dechu  kles'  posléze 
do  hlubokého  šera  křovisek, 
na  pustém  kopci  hustě  rostoucích* 

A  do  kořán  otvíral  Roland  ted 
své  udivené  zraky.  Před  branou, 
na  louce  plné  květfl,  fontán  stál, 
pod  cypřišem,  jenž  stár  byl  tisíc  let, 
a  s  jehož  dlouhých  větví  visely 
teď  zlaté  lampy  s  modrým  plamenem; 
dým  stoupal  z  nich  v  cypřiše  temný  koš 
a  plamfi  obrazy  se  míhaly 
po  vodách  fontánu  a  svěží  pach 
se  balšámem  do  krásné  noci  lil, 
a  opodál  na  trůně  z  opálů 
král  seděl  Agolant  a  jeho  syn, 
o  stupeň  níž  pak  Balant,  poslanec, 
jenž  císaři  byl  válku  ohlásil. 
Tam  seděli  a  požívali  chlad 


322 


té  hvězdné  noci .  . .  Náhle  zazněla 

však  hudba  snivá,  divně  opojná, 

zvuk  tlumený  a  plný  sladkosti 

a  z  noci  dav  se  rojil  tanečnic. 

Tak  vznášely  se  lehce  nad  zemí, 

2e  řadou  bílých  ptákfl  zdály  se 

v  těch  dlouhých  rouchách  nad  sníh  Jasnějších ; 

na  Jejich  rtech  dlel  úsměv  mystický, 

tmou  dlouhých  řas  pod  klenbou  černých  brv 

se  bělmo  očí  čarně  třpytilo, 

na  vlnách  ňader,  tenkým  závojem 

Jak  mhou  Jen  zastřených,  se  houpaly 

jim  klenoty,  z  nichž  každý  talisman 

byl  zároveň  a  tvarem  cizí  tak. 

Jak  ony  země,  kde  Je  kovali 

ti  černí  kouzelníci  umělci 

pod  stromy  žhavých  květů  v  pustinách, 

kde  vládne  lev  a  kondor  kroužící .  •  • 

Zrak  sklopil  Roland,  polil  ruměnec 
mu  temný  tvář  a  hlavu  odvrátil, 
v  tom  zazněla  však  hudba  hlučnější 
a  mimoděk  zas  zíral  mladý  rek: 
rej  tanečnic  byl  zmizel  Jako  stín, 
a  nyní  ozbrojených  mužfl  dav 
se  nocí  míhal  krokem  úměrným 
dle  zvukfl  trub  a  bubnfi  vířících, 
a  meči  mávali  a  do  štítů 
do  ocelových  dštily  údery 
jich  mohutné,  až  Jiskry  skákaly 
a  pablesky  se  rudé  sypaly, 
do  vlahé  noci  modře  ztemnělé. 


323 


Div  že  se  Roland  vzkřiknout  udržel, 
tak  schvátil  Jej  ten  pohled  vzrušivý, 
pln  divokého  čaru  .  .  .  Minul  však 
i  mužů  rej,  Jak  dříve  tanečnic 
a  ticho  bylo  nyní. 

S  úsmévem 
král  Agolant  byl  s  trůnu  pohlížel 
na  svého  lidu  noční  kratochvil, 
teď  otevřel  však  rty,  a  promluvil: 
pMůj  synu,"  pravil,  ,reku  Jomonte, 
den  velké  slávy  zítra  nastane 
a  každý  z  nás  si  určil  pevný  cíl. 
Mluv,  jaký  skutek  hodláš  učinit?' 

A  Jomont  vzplál  v  své  kráse  hrdinné, 
zrak  jeho  velký,  temný,  hvérdnatý 
se  Sířil,  pýcha  s  čela  svítila 
mu  bohatýrská,  tak  když  odvětil: 
,Po  tobé,  otče,  první  v  říši  jsem 
a  proto  největší  vykonat  čin 
mi  náleží!  Jak  slunce  na  nebi 
ty  zářit  budeš  zítra  na  trůnu 
a  na  nás  hledět  s  výše  královské 
na  svoje  sluhy  .  . .  První  z  nich  jsem  Já 
Nuž,  přijdu  poklonit  se  před  tebou 
a  na  svém  štítu  hlavu  ponesu  — 
víš  koho,  otče?  Hlavu  přinesu 
ti  Karla  krále,  vládce  Západu  I 
Za  bílé  vlasy  ti  ji  přivleku, 
pak  připevním  na  témě  věže  ji, 
by  svítila  co  luna  krvavá 
do  kraje  křestan^kého  na  postrach!" 


324 


Vzkřik' Roland,  v  travé  skryt,  tak  pobouřen, 
že  hluch  byl  krvf,  která  hučela 
mu  Jako  moře  v  uších.  Řekl  král: 
„Zvuk  divoký  Jaký  to  nocf  zněl?" 

Však  Jomont  na  to:  •  Dravý  Jakýs  pták 
nad  městem  kroužf,  světel  našich  zář 
ho  zbudila,  a  mní,  že  dnfvá  se. 
Pták  zaskuhral,  však  mlčenliv  jsi  ty, 
ó  Balante!  Rci,  co  to  znamená?* 

A  Balant  odvětil:  .Nač  mnohých  slov? 
Je  zítra  čas  se  skutky  ozvati." 

Vzplál  Jomont  hněvem:    .Je  to  výčitka ?• 
děl  chvějícím  se  hlasem,  hrozivě. 

Král  Agolant  řek':  .Tiše,  synu  můj!" 
A  Balantovi  řekl  podrážděn: 
,Jsi  velkým  rekem,  vím  to,  veJdeS-li 
do  síně  mezi  reky  ostatní, 
hned  mlknou  Jako  malých  ptáčat  sbor, 
když  Jestřáb  spustí  se  na  jejich  klec. 
A  proto  Jsem  tě  také  vyvolil 
za  svého  posla  na  dvůr  císařův. 
Však  zdáš  se  změněn  věru  od  těch  dob, 
a  říká  se,  že's  tajně  křestanem." 

Tak  řekl  král,  a  Balant  odvětil: 
,Já  neodpaď  od  staré  víry  své, 
ač  vyznám  se,  že  obdiv  veliký 
mne  mocně  Jal  pro  Karla  císaře, 

Ujmi  Spby  XIX. 

325 


23 


a  bledý,  skrvácený,  krásný  bflh 

na  kříži  připevněný,  vynutil 

mi  sladké  slzy.  Je  to  zrada  však? 

Svým  zůstal  véren  jseiň  a  zůstanu. 

Nuž  králi,  tedy  svěřím  vSe  ti  teď. 

Já  přilnul  v  lásce  k  nepřátelům  svým, 

mě  pobyt  změnil  v  kraji  křesťanů, 

pro  které  měl  jsem  slepou  nenávist. 

Já  jménem  tvým  je  přišel  urážet, 

však  celé  srdce  své  jsem  nechal  jim, 

když  zpět  jsem  jel  z  jich  země  žehnané. 

Ném,  Karlův  rádce,  mým  jest  přítelem, 

on  miluje  mě  něhou  otcovskou 

a  jako  syn  já  hleděl  v  jeho  tvář, 

a  slzy  naše  hojně  kanuly, 

když  jsme  se  loučili,  a  pravil  mi: 

,Ó  zůstaň  s  námi!  V  Krista  synu,  věř, 

a  císař  otevře  ti  náruč  svou. 

Ne,  bohatstvím  a  slávou  lákat! 

tě  nebudu,  neb  bohatýrem  jsi, 

rci  ale,  rci,  což  k  tobě  nemluví 

můj  spasitel?  A  není  srdce  mé, 

jež  láskou  k  tobě  v  pravdě  přetéká, 

dar,  kterým  pohrdati  neměl  bys'? 

Tak  králi,  řek'  mi  a  já  zaplakal, 

však  měl  jsem  sílu  odvětit  mu  tak: 

,Můj  král  mě  vychoval  a  učinil 

mě  rytířem  a  miloval  mě  též 

a  lid  můj  je  mi  drahý,  jako  tvůj 

ti  srdce  drží .  .  .  Věru,  zločinem 

by  bylo  zůstati  ve  Francii, 

když  bude  státi  proti  bratrům  mým.* 


326 


Tak  řekl  jsem,  a  oba  vzdychali 
Jsme  z  hluboká  a  s  pláčem  přehojným 
jsme  loučili  se.  Sám  teď,  králi,  suď, 
zda  zasluhuji  tvojich  výčitek." 

A  zamyšlen  tvář  pozveď  ku  hvězdám, 
tam  utkvěl  smutný,  snivý  jeho  zrak, 
však  tvrdě  řekl  na  to  Agolant: 
,Bych  úplně  moh'  tobě  věřiti, 
na  tobě  dflkaz  žádám  nezvratný, 
že  věren  zůstaťs  mi  i  víře  své: 
ty  hlavu  Némovu  mi  přineseš!'' 

Tak  řekl  král,  a  Balant  zachvěl  se 
a  odpověděl:  .Vykonám  jak  vždy 
tak  zítra  také  svatou  povinnost. 
Ném,  potká-li  mě  v  boji,  zajisté 
že  bojovat  s  iifm  budu,  to  však  věz, 
ó  králi,  že  jej  hledat  nebudu, 
a  doufám,  smrtí  svou  že  dokážu, 
že  odpadlíkem  nikdy  nebyl  jsem." 

Tak  řekl  Balant,  král  se  zamlčel, 
však  Jomont  za  ruku  jal  Balanta 
a  řekl  tiše,  s  velkou  pokorou: 
,Já  ranil  tě,  Balante,  odpust  mi  I 
Tys*  pravý  rek,  ty  mužem  pravým  jsi! 
Já  jako  hoch  se  choval,  stydno  mi! 
Však  proti  Karlu,  proti  křesťanům 
teď  dvojnásobnou  cítím  nenávist, 
neb  ukradnout  nám  chtěli  srdce  tvé, 
tak  vzácné,  jako  zlatá  koruna. 

327 


Já  Karla  skolím,  znovu  slibuji  I 

Že  prázdnou  chloubou  nejsem,  uvidíš!' 

Vzkiik  divý  tenkrát  Roland  potlačil, 
do  rtfi  se  hryzl,  až  mu  tryskla  krev, 
a  Agolant  a  Jomont  k  městu  šli, 
a  za  nimi  šel  Balant  zamyšlen. 
A  Roland,  vida  hvézdy  blednouti, 
jak  had  se  plížil  travou  vysokou, 
a  do  tábora  šťastné  vrátil  se.  — 

Když  vyšlo  slunce,  bitva  začala: 
jí  rovných  bylo  málo  na  svité, 
i  slunce  zbledlo,  vidouc  s  úžasem 
tu  hroznou  seč,  to  velké  vraždéní 
a  nechtéla  už  zemé  píti  krev 
svých  synfi  padlých,  přesycena  Jsouc. 
Až  k  oblakům  se  vřava  divoká, 
hrom  zbraní  nes'  a  Jásot  vítézství, 
jež  klonilo  se  brzy  sem,  zas  tam, 
v  své  nestálosti  vlné  podobné. 
Co  bylo  reků  v  boji  s  obou  stran! 
VSa!c  mezi  všemi,  mladý  Jako  lev 
ve  stádu  ořfl  v  poušti,  Roland  byl, 
čin  každý  Jeho  zdál  se  zázrakem. 
Jak  zimní  vichr  lesy  pustoší, 
tak  trhal  Roland  řady  nepřátel, 
vzmach  každý  jeho  meče  bleskem  byl 
a  sledovalo  blesku  hřmení  též, 
neb  řítil  se  hned  s  koné  nešfastník, 
na  jehož  hlavu  rána  dopadla, 
a  zařinčela  o  zem  jeho  zbroj. 


328 


A  mimoděk  se  mnohý  zastavil 
rek  křesťanský  a  hleděl  s  obdivem 
za  Rolandem,  a  mnohý  bohatýr 
na  druhé  straně,  v  boji  kalený 
Jak  dobrá  ocel,  couvl  mimoděk 
před  mladíkem,  Jejž  sprovázela  smrt. 
Byl  celou  ulici  si  proklestil 
už  rojem  pohanským  a  ležely 
Jak  hradba  kolem  bledé  mrtvoly; 
cfl  Roland&v  byl  dostati  se  tam, 
kde  vidél  bílý  prapor  vzduchem  vlát 
na  žerdi  z  ebenu,  j(ž  zlatý  kříž 
plál  na  hrotu:  to  Karlfiv  prapor  byl, 
a  Jemu  bUzko  Roland  státi  chtěl, 
neb  v  boji  potkati  chtěl  Jomonta 
a  ztrestat  Jej  za  krutý  úmysl 
se  utkat  v  boj  se  samým  císařem 
a  skolit  jej  a  hlavu  utnout  mu! 
Jak  zuřil  při  pouhé  té  myšlénce! 
A  dvojnásob  jak  rány  rozdával, 
čím  těsněji  k  své  metě  blížil  se! 

Strach  pohanfi  tu  náhlý  zmocnil  se 
a  Jako  stádo  v  útěk  dalo  se 
Jich  padesát  před  rekem  Jediným, 
když  jako  příval  hrůz  se  na  ně  vrh' 
a  smrtně  řádil.  2:ahlíd*  Agolant 
ten  Jejich  útěk.  V  rouše  purpurném 
na  zlatém  trůnu  seděl  vyvýšen 
na  hřbetě  slona,  bílého  jak  sníh, 
a  řídil  bitvu.  Na  Balanta  kýv' 
svým  smaragdovým  žezlem  zářícím 


329 


Jak  mlha  temné  zelenavých  hvězd, 
a  zvolal:  » Rychle,  Balante,  mi  spěš, 
a  skol  mi  jednfm  rázem  Jinocha, 
Jenž  lehkým  krokem  Jako  gazella 
se  nese  bojištěm  a  záhubně 
Jak  temná  bouř  mi  vojsko  plaší  mé!" 

A  Balant  letěl  směrem  na  koni, 
kamž  ukázal  mu  král  a  tváří  v  tvář 
stál  Rolandovi.  Hledí  spuštěné 
měl  stříbrné,  však  Roland  poznal  Jej 
hned  podle  hlasu,  tak  když  zavolal: 
„Mně  líto  matky  tvé,  proč  pustila 
tě  děcko  v  boj?  Však  bolest  uspořit 
Jí  nemohu.  Tvá  přišla  hodina!* 

A  mečem  máv'  a  měřil  Rolandu 
na  hlavu  spanilou,  a  mladý  rek 
štít  pozvednout,  neb  couvnout  zapomněl, 
hněv  zpola  schvátil  Jej  nad  posměchem. 
Jenž  zdál  se  mu  že  v  řeči  Balanta 
a  zpola  ve  vzpomínce  ztrácel  se 
na  to,  co  včera  v  noci  Balant  děl 
tam  před  branou,  když  hvězdy  svítily 
mu  do  zrakfi,  tak  snivých,  nyjících 
Jak  vlastní  Jejich  světlo!  Vzpomínka 
Jej  dojala  a  meče  nepozveď 
ni  štítu,  dítě  neprozřetelné, 
a  rány  vítr,  která  hrozila 
té  mladé  hlavě  Jeho,  pozvedal 
už  plavé  Jeho  vlasy  nad  čelem  — 
tu  zazněl  výkřik,  zarachotil  hrom 


330 


a  Balant  spadl  s  koně,  tryskla  krev 
a  proudem  lila  se  na  černou  zem. 
Ném  byl  jej  skolil.  Roland  zaplakal 
a  zvolal:  .Starce,  cos  to  učinil? 
Meč  tvfij  měl  hledat  v  prsou  nepřátel 
všech  srdce  nevěřící,  jenom  zde 
měls'  váhat!  Příliš  draze  vykoupiKs 
mé  žití,  Néme!  Viz  a  naříkej  !- 

A  zvolav  tak  přistoupil  k  Balantu 
a  sňal  mu  přilbu.  Vzdychl  hrdina 
a  oči  otevřel  a  jeho  zrak 
na  slunce  zřel,  na  nebe  blankytné, 
na  bílých  mráčkfi  ladné  skupeni, 
pak  vrátil  k  zemi  se  a  zahlídl 
tak  Néma,  jenž  zalomil  rukama 
v  svém  němém  bolu;  slabě  usmál  se, 
kles'  k  zemi  zpět  a  duši  vypustil. 

Ném  propuk'  v  hořký  pláč,  a  tesknota 
se  Rolandova  srdce  zmocnila 
a  smutek  nesmírný  jej  zachvátil  — 
ach,  s  jakou  truchlivostí  Balant&v 
zrak  byl  se  nesl  k  slunci,  k  obloze! 
Oa  v  sladkém  mládí,  v  plné  síle  své 
se  s  nimi  loučil  .  .  .   Cos  jak  tušení 
se  v  duši  ozývalo  Rolandu: 
zda  před  časem  jej  též  ta  schvátí  smrt, 
jež  krutá  v  temno  strhla  Balanta, 
když  plným  lokem  žití,  světlo  pil? 
A  k  obloze  též  zvedal  Roland  zrak  — 
tu  ale  vzkřik*  a  na  vše  zapomněl, 


331 


neb  hle,  ten  bflý  prapor,  zlatý  kHž 

na  žerdi  z  ebenu,  se  klonil,  kles' 

a  zmizel  náhle  I  Roland  šíleně 

se  vrhl  v  boj  a  zařval  Jako  tur, 

zrak  jeho  hrozný  byl  a  prchali 

před  Jeho  divokostí  pohané 

a  nikdo  v  cestu  se  mu  nestavěl, 

tak  přišel  k  místu,  kde  byl  císař  stál.  — 

Kde  císař  stál  —  tana  v  prachu  ležel  teď, 

a  Jomont  hrdý,  krásný,  rekovský 

se  zraky  sršícími  radostí 

nad  vítězstvím  tím,  věru  největším, 

Jež  získati  na  světě  bylo  lze, 

svým  Jasným  mečem  mával  nad  hlavou 

a  mířil  už  na  prsa  císaře. 

Ten  slabý  pouze  odpor  Jevil  už, 

byl  příliš  znaven,  síla  prchala 

mu  z  těla,  oči  plnily  se  tmou 

a  dech  se  krátil  mu,  byl  Karel  kmet 

a  Jomont  mlád  a  silný  bohatýr: 

vzmach  Ještě  Jeden  —  velký  Bože  nášl 

a  osiřely  západ,  křesfanství 

a  žalnou  vdovou  byla  Francie  1 

Tu  orlím  letem  Roland  přiletěl 
Jak  dívka  krásný,  silný  Jako  hrom 
a  posvěcení  k  čin&m  velikým 
mu  s  čela  zářilo  Jak  anděli. 
,Stajl*  zvolal  na  Jomonta,  .Varii  Pryč! 
Zdroj  života  celého  křesfanství 
tvůj  svatokrádný,  hříšný  hledá  meč? 
Zhyn,  pohane,  neb  usmrf  Rolandai" 


iá2 


Vzknk'  vztekem  Jomont,  Jak  kdy  zařve  lev 
jsa  raněn  ve  chvíli,  když  kořist  svou 
už  vleče  v  doupě,  nastal  krátký  bo], 
byl  zuřivý  a  Jiskry  pršely 
těm  Junům  z  brnění  a  ze  štítů 
a  meče  tupěly  Jim  ranami, 
a  s  rozpoltěnou  lebkou  Jomont  kles' 
na  udupanou  zem  a  zbrocenou 
Jak  prškou  krví,  Roland  však  se  vrh' 
na  Karla,  který  ležel  na  zemi 
a  sotva  dýchal,  přilbu  strhl  mu 
a  líbaje  ho,  zvolal:  .Ujče  můj! 
Jsi  živ,  Jsi  živ?-  A  Karel  oddych'  si 
a  řekl  slabě:  ,Jsem,  však  únava 
Jak  kámen  na  mně  leží.*  Dodal  pak: 
.Tys  zde,  můj  Rolande?-  A  táhl  Jej 
na  srdce  své  a  nyní  vracela 
se  teprve  mu  paměf  docela 
a  viděl  teď,  kdo  Jej  byl  zachránil. 
A  drželi  se  těsně  v  náruči. 


Ted  přišel  Ném  a  z  Dánska  Ožler 
a  poznavše  císaře,  Jehož  plášf 
byl  rozedrán  a  roucho  strhané, 
do  prachu  vrhli  se  a  líbali 
lem  Jeho  řízy,  ale  císař  děl: 
,Bůh,  povýšiv  mě,  dnes  mě  ponížil 
a  položil  mě  k  nohám  vrahům  mými 
Však  smilovav  se,  zas  mě  pozvedl. 
On  Jedině  Jest  mocný,  třtiny  Jsme! 
Buď  králi  nebes  chvála  bez  konce!" 


a33 


Pak  vyprávél,  jak  smrti  byl  už  blfž 
než  životu,  a  kdo  mu  spásou  byl. 
A  přestal  boj,  neb  vyměňovala 
si  padlé  reky  vojska  na  vzájem, 
a  zvěst  o  Rolandově  chrabrosti 
se  šířila  a  tábor  hlaholil 
tou  mladou  jeho  slávou  nesmírnou 
a  jásot  nekonečný  k  nebi  hřměl. 

Však  v  radost  onu  výkřik  hrůzy  zněl, 
smrt  Jomontova  úžas  budila, 
a  k  městu  prchal  šílen  Agolant 
na  bílém  slonu  svém.  Měl  na  klíně 
ted  syna  svého  bledou  mrtvolu, 
rval  vlasy  své  a  žezlo  rozlomil, 
a  korunu  si  trhal  se  skrání, 
a  tvář  ryl  nehty,  s  něho  pršely 
tu  krve  krflpěje,  a  opály 
a  smaragdy  do  prachu,  perle  též, 
a  velké  slzy  hojně  roněné, 
a  nářek  jeho,  vzlyky,  výkřiky 
se  zdály  vytím  zvěře  zraněné. 

A  slunce  spělo  zatím  za  hory, 
a  v  zlaté  jeho,  rudé  záplavě 
se  zjevil  na  obloze,  na  vršku 
ted  průvod  bílý,  jako  duchů  sbor, 
a  pomalu  se  blížil.  Paprsky 
se  nad  ním  v  aureolu  spřádaly, 
a  vzdušné  mraky  jako  andělé 
se  slétaly  po  širé  obloze 
a  libý  vánek  jako  hudba  duK 


334 


A  v  udivenf  všickni  zírali, 

až  Turpin  zvolal:   .Z  Říma  apoštol 

sám  přichází,  by  žehnal  křížem  námi* 

A  uhodl,  neb  sám  to  papež  byl. 

Na  bílém  seděl,  stařec,  soumaru, 

bos,  v  hrubém  rouše,  třpytném  však  jak  sníh, 

a  sloupy  církve,  kardinálové, 

též  jeli  s  ním  na  mezcích,  v  pokoře, 

a  celé  vojsko  s  hromu  rachotem 

se  vrhlo  k  zemi,  římský  apoštol 

když  ruku  pozveď,  aby  žehnal  mu. 

A  Karel  povstal  pak  a  šel  mu  vstříc 

a  líbali  se,  v  náruč  klesli  si, 

a  císař  pak  o  bitvě  vyprávěl 

a  v  přítomnosti  na  to  papeže 

byl  Roland  na  rytíře  pasován, 

sám  Ožier  mu  připnul  ostruhy, 

při  čemž  mu  vypomáhal  starý  Ném, 

a  celý  tábor  v  jásot  propukl. 

Však  nepřítel  se  sbíral  mezi  tím 
a  zuřiv,  šílen,  v  čirém  zoufalství 
hnal  Agolant  své  vojsko  v  nový  boj, 
ač  nastávala  modravá  juž  noc, 
a  zaklinači  k  hvězdám  volali 
a  k  měsíci.  Jenž  právě  vycházel, 
a  na  křesťany  kletby  sypali. 
A  papež  pozveď  hlavu  k  hvězdám  též 
a  slavně  děl:  .Dvojího  dědictví 
Bůh  dopřál  nám:  z  nich  jedno  země  jest 
a  druhé  nebe,  sladký  jeho  ráj! 
Ted  přišel  nepřítel,  by  zem  nám  vzal 


335 


a  v  mrzké  uvrhl  nás  otroctví, 

chce  hlavy  naše  k  zemi  přiklonit, 

by  naše  zraky  neuzřely  už 

to  krásné  jasné  nebe,  které  ted 

k  nám  nesčetnými  mluví  hvězdami! 

Chce  odervat  nás  pohan  od  Krista, 

]enž  na  kříži  svou  za  nás  vylil  krev 

a  čtyři  rány  pro  nás  vytrpěl, 

a  pátou  slepec  Pánu  zasadil, 

a  krev  když  tryskla  Jemu  v  obličej, 

tu  prozřel  slepec,  na  kolena  kles' 

a  Boha  vyznával  a  chválil  Jej, 

a  odpustil  mu  všechny  hříchy  Bfih, 

neb  nad  svým  činem  lítost  projevil! 

Kéž  vaše  krev,  pro  víru  prolitá, 

těm  slepcům,  kteří  napadají  vás 

v  svém  tupém  záští,  zrak  též  otevře! 

Kéž  hříchy  Jejich  Bůh  Jim  odpustí. 

Jak  vám  odpouští,  kteří  zvedáte 

zbraň  pro  pravdu  a  právo,  svobodu!* 

Tak  mluvil  papež.  Krátce  na  to  však 
boj  znova  počal.  Bylo  vraždéní 
a  byly  zápasy  a  vítězství 
se  klonit  k  žádné  straně  nechtělo, 
až  Žirár  z  Frétu  posléz  v  souboji 
v  prach  skolil  Agolanta;  zabil  Jej 
a  hlavu  utnul  mu  a  pozveď  Ji 
a  bouřil  k  městu.  Roland  po  boku 
mu  stále  Jel  a  prchal  nepřítel 
před  hrozným  starcem  a  před  Jinochem. 
Jenž  nadpozemským  zjevem  zdál  se  všem. 


336 


a  nejchrabřejší  v  boji  ustali, 

když  při  mésfci  bledou  krále  tvář 

a  krvavou  na  kopí  uzřeli 

a  tváře  své  si  v  roucha  halili 

ve  velkém  smutku  svém,  a  do  města 

se  dostal  Žirár  z  Frétu  s  Rolandem, 

a  za  nimi  se  vojsko  valilo. 

Tak  dokonán  byl  zápas  obrovský: 

byl  zničen  pohan,  pomstěn  svatý  kříž, 

Jejž  mladý  Roland  na  věž  upevnil 

na  neJvySSÍ,  by  opět  svítil  v  kraj, 

a  všemu  světu  hlásal  vítězství. 

A  v  onen  den  řek'  Karel  Žiráru: 
nBud  se  mnou  vždyl  Žij  se  mnou  v  Paříži, 
a  buďme  přátelé!* 

Však  Žirár  děl: 
.Vše,  co  Jsem  učinil  dnešního  dne, 
to  pro  Boha  Jsem  pouze  učinil 
a  sluhou  tvou  Já  nejsem,  císaři!" 

A  hlavu  vztyčiv  vyjel  z  tábora 
a  Karel  pravil:  ,K  pýše  právo  má. 
Ať  Jede  tedy  v  temné  lesy  své. 
Kříž  uhájen,  a  šťasten  vracím  se. 
Jest  vzdorný  Žirár  z  Frétu  chmurou  mou, 
však  paprskem  v  mém  srdci  Roland  Jest, 
Bůh  chválen  buď,  Jsemť  vděčen  za  ten  dar." 

A  od  té  doby  Karel  miloval 
nad  všechny  reky  svého  Rolanda, 
a  hrdá  byla  na  něj  Francie, 


337 


a  Jméno  Jeho  bylo  postrachem 
teď  Saracénů  v  Sfř  a  daleko. 
Co  činfi  konal  Karlu  po  boku! 
Všakwcelou  sílu  svou,  svůj  celý  vzlet 
a  celou  rytířskost  svou  ukázal 
ve  velkém  boji,  který  pozvedl 
man  Karlův  zpumý,  Žirár  z  Viany, 
v  své  pýše  neskrotné  a  záštím  zpit, 
po  pomstě  žízniv,  kterou  urážka 
v  ném  vzbudila,  urážka  krvavá, 
Jíž  proti  němu  žena  Karlova 
se  byla  dopustila  před  lety. 

Za  blahé  doby,  když  byl  ze  Španěl 
se  Karel  vrátil  a  když  za  ženu 
byl  pojal  Galenu,  když  v  slávé  vlád', 
byl  k  dvoru  přišel  Garin,  mladý  rek, 
a  brzy  s  Karlem  byl  se  spřátelil 
a  povždy  v  bojích  byl  mu  na  blízku 
a  v  paláci  s  ním  v  šachy  hrávával 
a  při  stole  vždy  seděl  s  císařem; 
tak  Galenu  též  vídal  každý  den, 
a  vida  krásu  Její  nebeskou 
tak  často  z  blízka,  slyše  Její  hlas, 
tak  snivě  sladký,  začal  milovat 
Ji  Garin  tajně.  Lek'  se  vášně  své 
a  v  pláči  sobě  pravil,  rozjímav: 
,V  tom  hrozném  boji  Jedno  hrdinství 
mi  zbývá  Jen:  to  útěk  rychlý  Jest! 
A  věru  tolik  krve  nestál  mě 
boj  Ještě  žádný,  co  mě  srdce  krev 
stát  bude  nyní  toto  loučení!* 


338 


A  zamyšlen  v  sfň  vešel  k  císaři 
a  Ještě  nevěděl,  Jak  říci  mu, 
že  odejft  chce  navždy,  daleko. 
Však  císař,  sedě  v  okna  výklenku, 
naň  zvolal  vesele:  .MflJ  Garine, 
pojd  v  šachy  hrát,  mám  k  tomu  velkou  chut." 
A  zachmuřen  když  Garin  odvětil: 
,Jsem  příliš  chůd,  nemám,  co  vsadil  bych, 
a  proto  na  bludnou  se  vydám  pout 
po  bohatství  a  štěstí"  —  pravil  mu 
se  smíchem  císař:  » Hlavu  v  sázku  dej, 
a  moje  starost,  co  si  počnu  s  ní, 
když  vyhraju.  Já  vsázím  velký  hrad 
na  břehu  Rodanu.  Nuž,  chutě  hřej  I" 

A  zasedli  hned  k  šachům;  myslil  si 
tu  Garin  stále:   .Kéž,  ach,  prohraju! 
Ó  zajisté,  že  Karel  tuší  vše, 
a  proto  žádá  hříšné  hlavy  mé  I" 

A  prohrál  v  skutku.    .Hlavu  vezmi  mou,* 
řek'  císaři,  ten  ale  pravil  tak: 
.Tvou  hlavu  nevezmu.  Je  vzácná  mi 
a  na  tvém  trupu  sedí  hrdá  tak, 
hrad  Jako  Montglan,  šedé  na  skále 
nad  řekou  Rodanem,  ve  výši  své. 
Jej  nevěřící  Gofred  v  rukou  má, 
ten  odpadlík.  Jenž  Boha  zapírá! 
Tam  neslž  hlavu  svou,  a  vsad  Jl  zas, 
však  v  sázku  hrdinskou!  Hrad  dobývej. 
Je  tvfij  a  vSe,   co  k  němu  náleží. 
Tvé  Jméno  nyní  Garin  z  Montglanu. 


33^ 


v  mých  stájích  sám  si  koné  vybereš, 
dar  ]e  to  mfl]  a  v  síni  rytířské 
zbraň  nejvzácnéjšf  ze  všech  Jesti  tvá 
a  zítra  Jed  při  slunce  východu.* 

Tak  Garin  Jel,  a  mnoho  věrných  s  ním 
a  těžké  boje,  mnohé  nastaly* 
než  hradu  dobyl,  a  v  těch  zápasech, 
z  nichž  Garin  mnoho  krutých  odnes'  ran, 
ta  nejkrutější  zacelila  se, 
ta,  kterou  láska  zasadila  mu, 
a  z  vášně  své  byv  plně  vyhojen, 
za  ženu  pojal  v  tentýž  slavný  den, 
co  hradu  dobyl,  krásnou  Mabilu, 
Již  věznil  krutě  Gofred  odpadlík, 
a  ve  zpupnosti  k  sňatku  nutit  chtěl 
Ji  mezi  tím,  co  ztékal  Garin  hrad. 
V  síň  vrazil  Garin,  kvas  kde  svatební 
stál  přichystán  a  hudba  hrála  tam, 
a  dívka,  krásná  Jako  Jarní  den, 
však  bledá  Jako  hvězda  v  úsvitu, 
své  zraky  v  slzách  k  nebi  vznášela, 
a  Jako  ze  sna  tiše  pravila; 
•Bfih  pošle  toho,  který  spasí  mě! 
Já  vídala  Jej  v  sladkých  vidinách! 
On  přijde  v  čas,  mé  srdce  tlukoucí 
mi  hlásá,  že  Je  blízko!" 

V  mžiku  tom 
se  dvéře  rozlítly  a  na  prahu 
stál  Garin  v  květu  mládí,  bohatýr, 
a  vítězství  mu  s  čela  svítilo, 


340 


a  vida  dívku  v  slzách,  pravil  ](: 

»Hrad  dobyl  Jsem,  však  proto  nechvé]  se. 

Jsi  dcera  Gofredova?" 

.Nevěstou 
jest  dívka  mojí/  Gofred  na  to  dél 
a  překvapením  byl  Jak  kamenný, 
a  zbleď,  když  slyšel  bouřit  na  chodbách 
dav  vítězů.  .Jsem  ztracen,"  řekl  pak 
a  tasil  zbraň,  však  Garin  mezi  tím 
se  dívce  blížil,  dojat  tázal  se: 
.Ty  toho  starce  tedy  miluješ?" 
.0  spas  mě!"  řekla.  .Bůh  tě  posílá, 
on  výkřiky  mé  duše  vyslyšel 
a  nepřipustí  toho  sňatku  hřích!" 
V  tom  už  se  řítil  Gofred  zuřivě 
na  Garina,  však  Garin  skolil  jej 
a  takto  plné  bylo  vítězství: 
hrad  jeho  byl,  a  srdce  Mabily 
vstříc  letělo  mu  vděčně;  pojal  ji 
za  ženu  tentýž  den,  a  šťasten  byl 
v  svém  manželství  a  čtyři  zrodila 
mu  časem  syny  věrná  Jeho  chot, 
z  nichž  nejmladší  byl  Žirár  z  Viany, 
ten  Žirár,  který  pozděj  v  nesmírné 
plál  zášti  proti  Karlu,  pozveď  boj, 
v  němž  Roland  všechny  reky  předstihl. 
Však  símě,  z  něhož  vzpoura  pozdější 
se  vyklíčila,  bylo  zaseto, 
než  Roland  zrodil  se. 

Žilf  v  hradě  svém, 
v  tom  pochmurném,  v  tom  starém  Montglanu 

Zeyer:  Spisy  XIX.  23 


341 


vék  celý  Garin,  s  mečem  v  ruce  vždy 

a  Jak  orel  sedel  na  skále 

nad  Rodanem,  Jenž  hučel  v  prohlubni 

a  na  svém  hřbete  lodí  přinášel, 

v  nichž  Saraceni  zboží  plavili; 

ty  za  kořist  \rždy  Garin  z  Montglanu 

svou  považoval,  nebot  kofístf 

Jen  živil  se,  kořistí  válečnou. 

Však  brzy  Rodan  prost  byl  lodí  všech, 

neb  Garinovo  blízké  sousedství 

strach  velký  působilo  v  šíř  a  dál 

a  chudoba  pod  střechu  montglanskou 

se  vedrala  a  za  ní  v  zápětí 

se  bledá  bída  dostavila  též 

a  Garin  žil  Jak  žebrák  poslední 

v  svém  stáří  ted  a  seděl  v  samotě 

a  v  mlčení  Jak  socha  kamenná, 

tíž  maje  na  srdci  a  na  mysli. 

Však  Jeho  čtyři  mladí  synové. 

Jak  vichr  silní,  chrabří  Jako  M 

se  nermoutili,  žili  vesele 

Jak  ptáci  v  lese,  divíce  se  Jen, 

proč  otec  Jejich  vždy  tak  skormoucen. 

A  byly  velkonoce,  boží  hod 
lid  slavil  radostně  a  hlaholil 
les  zpěvem  ptačím,  vesna  kývala 
nad  nivou  zlatým  věncem  z  paprsků 
a  všude  květy  k  světlu  zdvihaly 
své  pestré  hlavy  z  klínu  bujných  trav 
a  otvíraly  vonné  oči  své. 
Hod  boží  byl  a  radost  v  srdcích  všech. 


342 


jen  Garin  v  síni  prázdné,  pochmurné 
pod  učouzenou  klenbou  vysokou 
co  obraz  smutku  seděl,  synové  . 
pak  Jeho  mladí  Renié  a  Mil 
a  Emalt  s  Žirárem  o  poslední 
chléb  délUi  se,  avšak  s  úsměvem. 
Však  otec  Jejich  s  žalem  nesmírným 
na  tváře  Jejich  hleděl  spanilé, 
na  ztepilé,  hrdinné  postavy, 
a  na  ta  roucha  Jejich  chudobná 
a  vyrudlá,  a  vypuk'  v  hoiký  pláč. 

Tu  vzkřikl  Emalt:  .V  žilách  stydne  krev 
mi,  otče  můj,  když  slzy  vidím  tvé! 
Rci,  co  tě  hněte?  Ničím  netaj  se, 
neb  před  Kristem,  před  synem  Marie, 
ti  přísahám,  že  vesel  nebudu 
už  po  SVŮJ  celý  život,  nezvím-li, 
co  tebe  trápil* 

,Ano,  otče,  mluví" 
řek'  Žirár,  ,nebot  srdce  puká  mil" 

Tu  otevřel  svá  ústa  Garin,  řka: 
,Jak  zaplakati  hořce  neměl  bych, 
vás,  děti  mé,  když  vidím  v  chudobě? 
Já  Jediného  koně  Ještě  mám 
a  mezka  Jen,  tři  kopí.  Jeden  meč! 
O  poslední  se  chléb  ted  dělíte  — 
co  čeká  vás,  než  hladem  zemříti? 
Jsem  zapomenut  světem  nevděčným 
a  těmi,  pro  něž  cedil  Jsem  svou  krev. 
Já  zemru,  v  bídě  zanechaje  vás." 


343 


Tak  naříkal  a  vSickni  mlčeli, 
však  za  chvfll  fek'  Žlrár:  .Otče  m&J. 
ty  mýlíš  se.  Že  v  bídě  necháš  nás? 
Ty  zanecháváš  v  slávč  děti  své 
a  to  je  víc  než  mrzko  bohatství, 
jež  ve  snu  padnout  miiže  kupčíku 
v  dlafi,  která  nikdy  meče  netkla  se.* 

A  dodal  Emalt:  »Božf  jest  dnes  hod, 
nuž  radujme  sel  Nemáme  než  chléb? 
Ten  tělo  Páné  pifipomíná  nám, 
jest  nejvzácnější  tedy  z  pokrmů  I 
Proč  pláčeš  nad  námi,  když  Stastnl  Jsme? 
Jsme  hrdi,  že  té  otcem  zoveme, 
a  matka  naše  —  Bůh  ji  v  ráji  téš  — 
tak  byla  ctnostná,  že  se  říkalo, 
že  Jedna  žena  nad  ní  byla  jen, 
tož  Marie  Panna,  boží  rodička  I' 

Tak  déti  své  když  slyšel  mluviti, 
slz  utřel  Garin  svých  a  zapomněl 
na  bídu  svou  v  otcovské  hrdosti, 
jeď  s  nimi  chléb  a  s  nimi  vesel  byl 
jak  slunný  den  na  sklonku  podzimu, 
jenž  zlatou  září  skrývá  smutek  svůj. 
Síň  hlaholila  nyní  písněmi, 
však  náhle  bylo  ticho,  nebot,  slySl 
na  břehu  řeky  cinkot  rolniček 
se  ozýval  svým  hláskem  stříbrným, 
zvuk  byl  to  známý,  ač  Již  drahně  dob 
jej  nebyli  v  Montglanu  slyšeli. 


344 


To(  saracenských  mezkfi  zvonečky 
se  houpaly  na  uzdách  stříbrných. 

Tu  vyskočili  mladí  rekové 
a  oknem  dívali  se  mlčíce. 
Dav  Saracenfi  koňmo  údolím 
se  bral  pod  hradem,  zbranč  svítily 
a  v  dlouhé  řade  krokem  houpavým 
šli  soumaři  s  bohatým  nákladem. 
A  vzkřikl  Emalt:  .Posměch  tropí  si! 
Hod  boží  Jest  a  oni  kupčí  dnes. 
Ó,  slyšeli,  že  zbranč  nemáme 
a  proto  vyzývavé  smělí  jsou!" 

A  jako  orel  letěl  ze  síně 
a  bratři  jeho  jako  sokoli 
se  za  ním  nesli  v  letu  jako  bouř 
a  bez  dechu  se  octli  před  hradem 
ve  stínu  skal,  a  Emalt  pravil  tak: 
.Ted  líto  mi,  že  nevzal  jsem  svůj  luk, 
ač  tětiva  je  valně  sesláblá." 

Však  pousmál  se  Žirár  s  pohrdou 
a  řekl  pyšně:  .Hanba  tomu  bud, 
jenž  prvně  vynalezl  šíp  a  luk, 
on  přiblížit  se  nepříteli  báli 
A  kdybych  také  věděl,  co  Je  strach  — 
já  otce  svého  viděl  plakati, 
a  to  mě  žene  v  boj  Jak  bodnutí  I" 

S  tím  slovem  na  rtech,  Saracenům  vstříc 
se  vrhl  Žirár,  pozveď  silnou  pěst 


345 


a  Jako  kladivem  ]f  udeřli 

na  hlavu  nepřítele.  Omráčen 

spad'  s  koné  pohan,  nastal  tuhý  boj 

a  Garinovi  vyšil  synové 

z  té  seče  nerovné  co  vftézi 

a  vedli  mezky  na  hrad  za  uzdy 

a  rozradostněn  šel  Jim  Garin  vstříc 

a  vítal  Je  a  k  prsoum  vinul  Je 

a  radost  byla  v  hradu  veliká. 

Pak  prohlíželi  blíže  kořist  svou: 

to  bylo  zlata,  stříbra,  koruntfi! 

To  velký  poklad  byl  Jak  v  pohádkách  1 

A  rozjařeni  bojem  pravili 

tak  děti  Garinovi:  .Otče,  hled, 

teď  bohatým  Jsi,  nuže,  dovol  nám, 

—  vždyť  netřeba  ti  nás  ted  k  výživě  — 

ó  dovol,  bychom  vyšli  v  Sirý  svět!" 

»Co  hledáte  tam?*  Garin  odvětil. 

A  oni  na  to  hlasem  Jediným: 

,Čest,  milý  otče,  slávu,  Jako  tyl 

O  tobě  mluvilo  se,  zpívalo, 

má  naše  Jméno  hynout  v  mlčení?" 

Tu  svěsil  Garin  hlavu,  šeptaje: 

,B&h  s  vámi  buď  a  se  mnou  v  samotě.' 

A  ráno  vyšli  z  hradu,  objali 
se  na  rozcestí,  do  Vlach  bral  se  Mil 
a  stal  se  Apulským  pak  vévodou, 
a  během  času  dobyl  Ernalt  si 
pak  hrabství  holandského,  s  Žirárem 
však  zůstal  Renié  a  kroky  své 
hned  obrátili  k  dvoru  Karlovu. 


346 


Byl  tenkrát  dsař  právi  v  RemeSi, 
šli  tedy  za  nfm  pešky,  vešli  v  hrad 
a  přímo  na  Karla  se  tázali 
a  žádali  si  promluviti  s  nfm. 
Však  senešal  v  svém  rouše  z  šarlatu 
a  z  hermellnu  méi^l  s  pohrdou 
ty  mladé  lvy  svým  zrakem  nestoudným 
a  pravil  jimf.  ,Pro  lidi,  jako  vy, 
král  nemá  čslsu,  odsud  kliďte  se, 
prach  padá  s  vás  na  vzácné  koberce." 

Tu  vzkypěl  Žirár,  vztekem  třásl  se 
a  zvolal:  .Bůh  té  zatraf,  otroku  I 
Což  nepřebývá  v  hrudi  halené 
Jen  cárem  mnohdy  srdce  rekovské 
a  neskrývá  pod  pláštěm  nachovým 
se  někdy  srdce  skety  Jako  tvé?' 

A  zatal  pěst  a  hrozil  Jako  bouř, 
však  Renié  Jej  zdržel,  pravě  tak: 
«Čas  nemá  císař  ted?  Nuž,  počkáme. 
ySak  hlad  nás  moří,  podejte  nám  Jíst." 
A  sedl  za  stfij,  na  němž  pohár  stál 
a  napil  se  a  po  něm  Žirár  též. 
Tu  senešalem  lomcovala  zlost 
a  vzkřikl:  .Odsud!  Trápí-li  vás  hlad, 
pak  v  kuchyni  hledejte  odpadky  i** 
A  pozveď  hůl,  však  Žirár  vyskočil: 
„Pse!"  zařval  rozlícen  a  udeřil 
jej  pěstí  v  leb  a  padl  senešal 
a  bez  života  ležel  na  zemi. 
Hned  ze  všech  stran  se  sběhli  sluhové, 


347 


ryk  nastal  ohromný  a  mnohá  zbraň 

se  pozvedala  proti  cizinc&m 

tém  smělým,  kteří  stále  volali: 

,Nám  s  císařem  jest  Jednat,  s  vámi  ne, 

vy  láje  plazící  se  v  nízkosti!* 

A  Jeden  řekl:  .Smélí  vetřelci, 
za  těmi  dveřmi  král  má  komnatu, 
a  proto  Jděte,  než  vás  uslyšil* 

,Za  těmi  dveřmi?-  řekl  Renié 
a  celou  silou  pěstí  udeřil 
na  veřeje,  až  rozletěly  se 
a  ve  soumraku  síně  zlacené 
stál  císař  v  celé  velebnosti  své 
a  okamžitě  ticho  nastalo. 
Krok  císař  učinil,  na  prahu  stál 
a  přísně  hledě,  takto  tázal  se: 
•Co  děje  se?  A  kdo  ti  muži  Jsou?" 
A  Jeden  ze  sluhii  mu  odvětil: 
,Zde  před  tvým  prahem,  velký  císaři, 
Je  zabit  seneSal  tvfij,  tento  muž 
ho  skolil  Jednou  ranou  pěsti  své.* 
A  prstem  ukázal  na  Žirára. 

Zrak  císař&v  se  k  tomu  obrátil, 
blesk  nevole  mu  šlehl  z  očí  tmy, 
však  Žirár  neulek*  se,  pouze  řek': 
,0n  urazil  mě,  sluha  najatý, 
mne  muže  volného!  Já  ztrestal  JeJI* 
A  hleděl  směle  Karlu  do  očí 
a  hlava  Jeho  byla  vztyčena. 


348 


A  Karel,  vida  sličnou  Jeho  tvář 
a  krásné  hlavy  hrdé  drženf, 
mu  skryté  svědčil.  Mírné  tázal  se: 
.Kdo  Jsi,  a  čeho  žádáš,  sméle  mluv!" 


1 


.Náš  otec  Garin  Jesti  z  Montglanu," 
řek'  na  to  Žirár,  ,a  my  přišli  sem  • 

tvou  získati  si  přízeň.  Chudí  Jsme 
a  proto  pohrdají  sluhové 
tví  námi  drze."  Řek'  a  zaťal  pěst 
a  hleděl  kolem  zrakem  Jiskrným. 
Však  Karel  zamyslil  se,  v  paměti 
měl  obraz  oněch  krásných  mládí  dnů, 
kdy  Garin  žil  s  ním  v  úzkém  přátelství, 
a  řekl  snivě:  , Jesti  Garin  živ? 
Já  rád  si  v  duši  na  něj  zpomínám. 
Vy  chudí  Jste?"  pak  dodal,  .zahrnu  - 
vás  zlatem,  stříbrem.  Dobrou  dám  vám  zbraň 
a  vratte  se  pak  v  Montglan  k  otci  zpět." 
Var  polil  Reniéa,  pýřil  se 
a  řekl  hrdě:  .Nejsme  kupčíci, 
a  málo  na  zlatě  nám  záleží  1 
Když  máme  Je,  zas  rozdáváme  je, 
po  zisku  nikdy  nebažil  náš  rod! 
My  v  tobě  zmýlili  se,  císaři. 
Nuž,  pfijdem  krále  hledat  v  Sirý  svět. 
Jenž  služby  naše  cenit  dověděl" 
Tu  zvolal  císař:   .Stůjte  1  Zůstaňte  I 
Vy  svého  otce,  věru,  bodni  Jste 
a  přijímám  vás  v  řadu  reků  svých.* 


349 


Tu  JinoSi  poklekli  v  radosti 
u  nohou  krále,  ten  však  tasil  meč 
a  pasoval  ]e  na  rytíře  hned, 
a  miloval  Je  od  prvnfho  dne, 
a  sloužili  mu  vémě  dlouhý  čas, 
a  po  letech  dal  Karel  vévodstvf 
to  slavné  ženevské,  Jež  v  lůné  Alp 
se  rozkládá  kol  azurových  vod, 
co  léno,  celé  Reniéovi, 
neb  zemřel  tenkrát  právě  vévoda. 
Jenž  synů  neměl.  Za  to  zkvétala 
mu  v  domě  dcera  hvězdně  spanilá, 
a  Renié,  když  spatřil  sirotka 
ve  rouše  smutečném,  tak  dojat  byl 
tou  krásou  Její,  Jejím  neštěstím, 
že  celým  srdcem  ihned  přilnul  k  ní 
a  řekl  Jí:  ,Ty  z  domu  odcházíš, 
kde  rostla  Jsi,  nuž,  není  tobě  žal?' 

Zrak  poroseny  dívka  pozvedla 
a  řekla  snivě:  .Jdu,  však  zfistane 
mé  srdce  zde  ...  A  uslyšíš-li  kdys 
snad  v  síni,  sedě  večer  u  ohně, 
vzdech  Jakýs  tichý,  věz,  že  duše  má 
to  bude  zajisté,  Jež  vrací  se 
v  ráj  dětství  mého,  v  soumrak  starých  stěn. 
Jež  popel  Jímají  mé  rodiny.* 

Děl  Renié  Jí  na  to:  .Paní  má, 
Jak  bude  pustý  dům,  když  odejdeš  1 
Mně  bude  zdát  se  vždy,  že  oloupil 
Jsem  tebe  o  tvé,  dívko,  dědictví." 


350 


,Jdu  do  Paříže,"  odvétila  mu, 
«a  Karel  bude  nyní  otcem  mým, 
tak  opuštěna,  věru,  nebudu  1 
Ty  promiň  však,  že  slabá  byla  jsem. 
Když  sílu  měla  jsem  se  rozloučit 
ach,  s  drahým  otcem  na  vždy,  kladouc  jej 
do  temné  rakve,  slušno  rmoutit  se 
při  rozloučení  s  mrtvým  kamenem?" 

A  kývla  rukou,  on  však  zdržel  ji: 
•Ó  prodli  ještě,"  pravil,  .všecken  čar 
vždyC  s  tebou  odchází  a  zdá  se  mi, 
že  na  horách  a  ve  blankyte  vod 
zář  zlatá  hasne,  ty-li  odvrátíS 
tvář  spanilou  svou  od  nich  .  .  .  Osiřím 
v  tom  vévodství  svém,  nezíistaneš-ll! 
Tot  hůř  než  kdyby  ona  koruna 
se  svezla  s  temena,  již,  vévodskou, 
mi  císař  právě  teprv  poskytl!" 

Tak  zvolal  Renié  a  poklekl 
u  nohou  dívky,  ruce  vznášel  k  nf 
jak  v  modlitbě  a  mlčel  zmateně. 
Zvuk  jeho  hlasu  do  srdce  jí  vnik' 
a  překvapeně  na  něj  hleděla, 
na  ruměnec  na  tváři  hrdinské, 
na  oči,  smělé  vždy,  ted  sklopené, 
a  jakás  něha  zmocnila  se  jí 
a  plnila  jí  duši  sladkostí, 
a  řekla  mu:  ,Tof,  věru,  k  podivu, 
tak  silný  muž  a  klečíš  v  pokoře 
před  bytostí  tak  slabou  jako  ji? 


351 


Vždyť  pouze  vzmáchem  lehkým  ruky  své 

bys  jako  třtínu  zlomiti  mé  mohM* 

A  klečícího  opět  vztýčiti 

se  snažila,  však  noha  uklouzla 

a  padla  mu  na  prsa  hrdinná 

a  zmatkem  oněméla,  na  srdce 

když  tiskl  Ji  a  šeptal:  »Ženou  mou 

buď,  bílá  moje  růže  přesladká!"  — 

Tak  získal  její  lásku  Renié 
a  Slastné  žil  s  ní  ve  svém  vévodství 
a  jediný  u  dvora  zůstal  jen 
ze  synů  Garinových  Žirár  ted 
a  nechtěl  od  Karla  se  odtrhnout, 
ač  v  léno  král  mu  poskyť  Vlanu, 
to  krásné  město,  hrabství  bohaté! 
Hold  skládat  z  nové  důstojnosti  té 
měl  Žirár  kolem  vánoc  císaři 
a  chystaly  se  hody  veliké 
a  rozsáhlé  k  slavnému  obřadu. 

Už  na  měsíc  se  blížil  holdu  čas. 
když  na  lov  vyjet  Karlu  chtělo  se 
a  jel  s  ním  Žirár  jako  věrný  druh 
do  lesů  hlubokých  a  pohřbených 
ve  sněhy  bezedné.  Po  celý  den 
se  oddávali  honu  horlivě, 
až  hustá  mha  postupu  bránila. 
Pak  soumrak  náhle  proměnil  se  v  noc, 
když  slunce  sklánělo  se  za  hory 
a  po  zášlehu  temně  krvavém 
se  skrylo  v  mraky  jako  do  rakve. 


352 


A  císař  řekl:  .Spějme  k  domovu.* 
Jen  s  namáháním  oři  našli  však 
si  stezku  v  houšti,  tvrdé  umrzlou 
a  v  nejistotě  dlouho  bloudili 
svých  krokfi  vlastních  lekajíce  se 
a  stínfi  příšerných  jak  mátohy. 
Tu  pojednou  se  zdálo,  z  hrobu  zas 
že  slunce  vstalo,  krví  sbrocené: 
les  celý  vzplál  jak  polit  červánkem 
a  stromy  jako  černí  olbřími 
se  rýsovaly  v  rudé  záplavě 
a  z  těžkých  snQ  se  zdály  zbuzeny 
a  setřásaly  spousty  třpytných  hvězd 
na  tvrdou  zem,  též  krytou  hvězdami, 
však  v  bělosvitný  příkrov  vtkanými, 
a  mezi  kmeny,  v  záři  purpumé 
pod  klenbou  větví,  na  nichž  kmitaly 
se  rampouchů  duhové  křištály, 
na  bílé  dráze  čamě  zjiskřené 
se  temných  postav  průvod  objevil. 
Na  černých  koních,  v  černém  oděvu 
dav  panošů  jel,  v  rukou  třímali 
ty  pochodně,  jichž  září  rudnul  les, 
za  nimi  v  černých  pláštích  rytíři 
na  vraných  ořích  jeli,  zbraní  lesk 
byl  smutečnými  zastřen  závoji, 
a  v  jejich  středu  černý  povoz  byl, 
jejž  mezci  táhli,  barvy  jako  noc. 
Pod  baldachýnem  černým  ležela 
na  kůži  medvědí  tam  postava. 
To  žena  byla  soše  podobná, 
v  tmě  smutečného  roucha  bělejší 


353 


než  kolem  sníh,  a  krásná  k  podivu 

pod  černým  flórem,  stříbrem  protkaným. 

Ten  průvod  když  se  zjevil  ve  hvozdě, 

v  tom  zmrzlém,  zdřímlém,  v  mlze  pohřbeném, 

při  rudé  záři  smolných  pochodní 

a  v  černém  Jejich  dýmu,  ploužícím 

se  Jako  mraky  mezi  stromovím, 

čar  pochmurný  měl  podivného  sna, 

v  němž  stíny  zjevují  se  zemřelých, 

a  Žirár  zvolal:  ,Králi,  duchů  sbor!" 

Při  zvuku  Jeho  hlasu  pozvedla 
ta  krásná  žena  v  rouše  smutečním 
svou  hlavu  spanilou  a  zírala 
pod  starý  dub.  Jenž  klenbu  sněhovou 
nad  hlavou  tvořil  Karla  císaře 
a  Žirára,  a  havran  obrovský 
na  dlouhé  větvi  tiše  houpal  se 
ve  výši  nad  rytířem.  Zírala 
na  krásnou,  mužnou  Jeho  postavu, 
na  Jeho  tvář,  s  níž  kouzlo  mladosti 
Jak  hvězda  plálo.  Vidouc  nad  hlavou 
se  Jeho  houpat  ptáka  černého, 
kříž  udělala,  oči  zavřela 
a  zašeptala  celá  chvějíc  se: 
.To  zlé  Jest,  Bože,  pro  mne  znamení." 
Však  rychle  opět  zraky  pozvedla, 
a  nyní  Karla  teprv  spatřila 
tam  v  celé  velebnosti  vznešené 
s  tím  dlouhým  vousem,  bílým  Jako  sníh, 
s  tím  zrakem  orlím,  plným  plamenů, 
s  tím  čelem  stvořeným  pro  korunu. 


354 


a  rychle  vstala,  s  vozu  skočila 
a  Idekla  před  ním  na  sníh,  volajíc: 
,Ač  po  prvé  tě  vidím  v  živote, 
přec  jistě  vím,  ty's  Karel  francouzský! 
Viz,  hold  ti  skládám  k  nohám,  císaři  I" 

A  Karel  zvedal  ji  a  odvětil: 
,Ty  uhodla's,  má  paní,  avšak  rci, 
kdo  jsi  a  kam  se  bereš  v  smutku  svém?' 

Tož  ona  na  to:  .Floribella  jsem, 
chof  burgundského  někdy  vévody, 
teď  jeho  vdova,  tři  už  neděle. 
Má  cesta  do  Paříže  vedla  mé 
v  tvůj,  pane,  dům,  bych  zprávu  nesla  ti, 
že  man  tvůj  zemřel  a  že  léno  tvé 
zas  volné  jest  a  tobě  vráceno. '^ 

Řek'  na  to  Karel:  „Žel  ml  vasala 
a  více,  paní,  tebe  jest  mi  žel 
a  krásných  zraků  tvých,  jež  zajisté 
teď  v  slzách  tonou  každou  dlouhou  noc. 
Tvá  roucha  o  tvém  smutku  mluví  nám." 

Tu  vzpřímila  se  paní  spanilá 
a  řekla  hrdě  s  velkou  klidností: 
«Lež  nenávidím,  sluší  otroku 
a  duše  moje  volná  byla  vždy, 
a  proto  přímou  slyš  mou  odpověď. 
Bez  lásky  byl  můj  sňatek,  krátký  jen» 
a  netruchlím  pro  nebožtíka  víc, 
než  pro  každého  sluší  truchliti 


355 


nim  bližního.  Já  přiSla  prosit  též 
o  svolení  tvé  k  sňatku  novému, 
až  srdce  moje  v  lásce  promluví. 
Proč  nárokfi  bych  vzdáti  měla  se 
na  štěstí  v  žití?  Jiné  neznám  však 
než  štěstí  lásky  k  muži  pravému. 
Ta  černá  roucha  tedy  hlásí  ]en, 
že  podrobit  se  zvykům,  slušné  jest.* 

A  směle  hleděla  mu  do  očí 
a  zdálo  se,  že  vzrostla  postava 
ta  ztepilá  o  hlavu  do  výše. 

A  Karel  na  ni  hleděl  s  obdivem, 
tak  krásná  byla  a  tak  královská 
svým  pyšným  posunkem  a  prostá  tak 
svou  řečí  beze  lsti  a  beze  iži| 
a  podal  ruku  ]í  a  vedl  ji 
zpět  k  povozu  a  řekl:  .Jednejte 
dle  vfile  své,  má  paní,  vyhledám 
sám  pro  vás  muže  I  Otcem  budu  vám 
v  té  vaší  sirobě." 

Tu  vzplanul  zrak 
|í  jasně,  zasáh'  bleskem  Žirára, 
pak  zastřel  závoj  dlouhých,  temných  řas 
jej  kouzelně,  a  mlčky  brali  se 
ted  všichni  lesem  v  palác  císařův.  — 

Noc  ale  celou  Karel  nemoh'  spát, 
ten  hluboký  a  velký  její  zrak, 
tak  smělý  a  tak  krotký  zároveň, 


356 


klid  ]eho  rušil;  ač  byl  nynf  stár, 
krev  stejné  vřelou  cítil  v  žilách  svých 
Jak  v  dobách  mládí,  pouze  důstojnost 
mu  byla  uzdou  vášní.  Sladký  hlas, 
jímž  v  lese  šerém  jemu  pravila: 
,proč  nárokfi  bych  vzdáti  mela  se 
na  štéstí  žití?'  stále  ve  sluchu 
mu  zazníval  a  kouzlem  jímal  je], 
a  vzpomínal  téch  dob,  téch  přesladkých, 
když  Galena  jej  láskou  blažila, 
ta  Galena,  Jež  v  hrobe  byla  teď 
a  kterou  oplakával  dlouho  tak! 
Proč  mél  se  vzdáti  štéstí  lásky  on, 
když  mlád  se  cítil? 

Týden  rozjímal 
tak  v  mysli  své  a  v  dumé  hluboké 
po  celý  čas  ten  tonul,  na  to  však, 
když  Floribellu  v  sade  uvidél, 
kde  v  rouše  vdovím  sněhem  kráčela 
pod  vysokými  stromy,  berouc  se 
do  kaple  na  mši,  v  cestu  stoupl  )f 
u  vysokého  portálu,  a  řek': 
.Já,  paní,  slíbil,  sám  že  vyberu 
ti  chotě  .  .  .  Nuž,  a  nyní  zdá  se  mně. 
že  úkol  není  snadný.  Sama  vol, 
však  věz,  že  ten.  Jenž  první  v  řlSl  té. 
Já  sám,  král  francký,  císař  Západu, 
o  ruku  tvou  tě  žádám  vznešenou. 
Ty  jednej  volně  dle  své  libosti 
a  jiného-li  vážíš   sobě  víc, 
pak  směle  rci  to,   }á  s«  podrobím.* 

Zeyer;  Spi»y.  XIX.  ^ 

397 


Tak  řekl  Karel,  ona  mlčela, 
zrak  klopíc  k  zemi  a  pak  pravila: 
.Tak  smělý  sen  jsem  nikdy  nesnila, 
a  překvapení  slov  mě  zbavilo  .  .  . 
Však  vidíš,  králi,  že  jdu  k  oltáři 
a  přerval  jsi  mi  vroucí  modlitbu. 
Bůh  nejvyšším  jest  králem,  přede  vším 
jest  jemu  sloužit  naše  povinnost. 
Nech  skončiti  mě  moji  modlitbu 
a  po  mši  radosti  své  průběh  dám 
a  odpovím  ti  přímě  z  duše  své.* 

Zrak  její  opět  k  zemi  sklopil  se 
a  vešla  v  kostel,  kde  po  celou  mší 
na  tváři  ležela,  a  Karel  šel 
a  rozechvěn  ji  čekal  ve  síni. 

Mši  skončil  kněz  a  Floribella  šla 
teď  do  paláce,  ale  zahnula 
na  dlouhé  chodbě  stranou,  stoupala 
po  příkrých  schodech  rychle  do  výše 
a  s  tlukoucím  pak  srdcem  pozvedla 
u  dveří  nízkých  clonu,  spustila 
ji  za  sebou  a  širo  do  kořán 
jí  zely  veřeje  a  viděla 
teď  v  nízké  kobce  sedět  Žirára 
při  ohni  u  krbu,  kde  cídil  zbraň 
a  zabrán  tak  byl  pilnou  prací  svou» 
že  Floribellu  ani  neviděl, 
jak  o  sloup  kamenný  se  opřela 
a  s  úsměvem  se  na  ně]  dívala, 


358 


až  posléz  řekla:   ,Zbucf  se.  Žiráre!" 

a  smála  se,  když  sebou  Žirár  trh' 

a  udivením  cele  oněměl. 

Za  chvíli  řekla:  ,Muži,  nediv  se, 

že  za  tebou  Jsem  přišla,  kvapí  čas. 

Za  ruku  mou  mě  císař  požádal. 

Rci,  Žiráre,  co  odpovědít  mám?" 

A  plna  něhy  na  něj  zírala 

a  ruměnec  Jej  polil,  zmateně 

zrak   klopil  před  ní:  ,Proč  se  tážeS  mne?" 

řek'  posléz  udiven.  Tu  vzplanula 

a  řekla  prudce:  .Tázat  můžeš  se?" 

A  za  ruku  ho  Jala  pojednou 

a  zvolala:  ,Jsi  mužem,  Žiráre? 

Ty  neuhoď  Jsi  tenkrát  v  lese  hned. 

když  hltal  zrak  můj  čarný  obraz  tvůj, 

že  miluji  tě  silou  nezdolnou? 

Ty  nevidíš  to  ted,  když  přišla  Jsem 

za  tebou  sem,  když,  děcko,  pravím  ti. 

že  císař  nabíď  mi  svou  korunu? 

Co  Je  mi  po  ní,  pojmeš-li  mě  ty, 

jsem  volná,  tvou  chci  býti,  tvou  Jen,  tvou! 

Tvá  ústa  líbat  nejsladší  Je  ráj! 

Ó,  nenech  mě  tak  dlouho  mluviti 

a  rci  mi.  že  chceš  býti  chotěm  mým, 

bych  toho  starce  v  smíchu  odbyla!" 

A  k  sobě  táhla  jej  a  Žirár  zbleď 

a  od  sebe  Ji  vzdálil  s  drsností 

a  řekl  vážně:   „Co  že  láska  jest, 

to  tuším  v  hloubi  srdce,  ačkoli 

až  posud  neznám  sladký  Její  čar. 

Však  jistě  vím,  že  stud  Jí  po  boku. 

359 


že  láska  trpf,  snáší,  trápf  se, 

však  mlč{  v  prsou  ženy,  avšak  chtfč, 

ten  nabízí  se  — ■ 

Vzkřikla  vášnivé 
a  zaryla  si  ruce  do  vlas& 
a  zsinala  a  dlouho  mlčela, 
pak  ale  sebou  trhla,  pravila: 
»Jest  véru  lépe  býti  královnou 
i  bez  lásky,  než  býti  poddanou, 
byt  třeba  zbožňovanou  chotém  svým. 
Zisk  na  mé  straně  I  Ty  však  netušíš, 
ó  bloude,  jaký  poklad  rozkoše 
Jsi  odvrhl  od  sebe  nejapné  1* 

A  vztyčena  a  hrdá  odešla 
a  smrtelná  v  ní  vřela  nenávist, 
však  skryla  Ji  a  svoje  vzrušení, 
a  vešla  v  síň,  kde  císař  čekal  JI 
a  pravila  mu:  .Podivného  cos 
se  stalo  mné.  To  sen  byl  divný  tak  . , 
A  v  bílý  k  tomu  denl  Mné  zdálo  se 
před  chvílí,  když  jsem  do  kostela  šla, 
že  potkaťs  mé  a  řek's  mi,  králi  mflj, 
že  choté  pro  mé  voiirs.  Brání  mné 
stud  dále  vypravovat  divný  sen, 
ač  tak  mé  blažil"  —  Zamlčela  se 
a  císař  na  to:  ,,Víš,  že  bdéla  Jsi! 
Ó  rozhodni  o  drahé  ruce  svél' 
A  Floribella  ruku  dala  mu 
v  pláč  vypukši,  neb  zmizel  Její  sen 
o  lásky  blahu  v  trpké  chvíli  té 
a  vdovím  závojem  tvář  zakryla.  — 


360 


Však  Karel  netušil  a  stanovil 
sv&J  nový  sAatek  za  tři  neděle» 
a  hlučné  byly  hody  v  paláci, 
když  přišel  čas  a  krátce  po  svatbé 
hold  složit  Zirár  měl  za  léno  své, 
byv  odhodlán  teď  odjet  z  Paříže 
hned  po  obřadu  do  Viany  své, 
neb  věděl,  královna  že  nenávist 
mu  skrytě  chovala,  ač  zdálo  se, 
že  z  paměti  Jí  zmizel  okamžik 
ten  osudný,  kdy  Žirár  pohrď  ]f. 
Byl  večer  už  a  slavnost  u  konce, 
Jen  Jeden  zbýval  obřad  vasala, 
měl  nohu  krále  k  ústfim  zvednout  svým 
a  Žirár  vešel  tedy  v  komnatu, 
kde  Karel  dlel  a  soumrak  hluboký 
vláď  v  síni  už,  a  Karel  nebyl  sám. 
Na  velkém  křesle  seděl,  po  boku 
mu  byla  královna  a  zlatý  plášf 
kryl  kolena  Jim  oběma  a  lem, 
v  němž  perle  plály,  na  zem  vlekl  se 
a  Karel  držel  ženu  v  objetí 
a  zlaté  Její  vlasy  plynuly 
mu  v  stříbro  vousfi.  Oči  blankytné 
Jí  divně  hořely,  když  spatřila 
na  prahu  Žirára,  a  nenávist 
Jí  v  srdci  bouřila,  však  mlčela 
a  na  pólo  Jen  zraky  zavřela 
a  Karel  kývl  rukou.  Přistoupil 
tu  těsně  Žirár  před  krále  a  klek' 
a  sklonil  hlavu.  Tiše  pozvedla 
tu  Floribella  nahou  nohu  svou 


361 


pod  zlatým  plástem;  Žírár  za  to  měl, 

že  Karel  sebou  hnul  a  sklonil  níž 

se  k  zemi,  královna  však  ke  rtfim  hned 

mu  nohu  rychle  zvedla,  políbil 

]i  uctivé  a  vstal  a  odcházel 

a  pohanéní  svoje  netušil. 

Když  ale  zmizel,  smála  královna 

se  hlasitě,  ač  Karel  káral  ]i, 

a  v  srdci  svém  si  fekla:  ,,  Pohrdal 

mou  rukou,  bloud!  A  Jako  otrok  teď 

mi  nohu  líbal!  Spokojena  jsem.* 

Však  císař  zamyšlen  jf  pravil  tak: 

,Ten  krutý  žert,  který  Jsi  stropila, 

na  věky  pochován  buď  v  mlčení, 

neb  běda  tobě,  kdyby  dověděl 

se  Žirár  o  své  hanbě  potupné! 

Krev  pouze  smyje  takou  poskvrnu 

a  celou  říš  by  bouře  zasáhla, 

neb  vina  tvá  by  na  mne  padla  téžl* 

Tak  řekl  Karel,  ona  mlčela, 
však  uvnitř  sobě  takto  pravila: 
»Co  na  tom,  kolik  krve  poteče! 
Nechť  Žirar  třeba  zabije  i  mne, 
však  přísahám,  že  zví  o  hanbě  své. 
at  třeba  po  letech,  neb  pomsta  má 
by  Jinak  dokonalá  nebyla.* 

Tak  žena  zlá  si  v  srdci  pravila 
a  po  letech  se  vyplnilo,  žel, 
ač  po  dlouhých,  to  přání  zločinné. 


362 


Jar  bylo  deset  uplynulo  as, 
když  ráno  jednou  v  palác  císařský 
host  vejel  mladý,  sličný  nad  míru. 
Na  bílém  koni  sedel  arabském 
a  sokola  per  třpytných  Jako  list 
vždy  chvějící  se  lindy  stříbrné 
měl  na  pěsti,  a  plavých  vlasů  proud 
se  vlnil  mu  na  lesklé  brnění 
z  pod  přilby  stříbrné.  Jak  dívka  byl, 
neb  ani  chmýří  Ještě  nebylo 
nad  Jeho  rtem,  kde  pyšný  úsměv  dlel. 

Pod  portálem  z  bílého  mramoru 
teď  seskočil  a  letěl  po  schodech. 
Jak  perutě  na  patách  kdyby  měl, 
a  směle  řadou  prošel  dvořanfi 
a  vrazil  v  síň,  kde  Karel  na  trůnu 
pod  baldachýnem  seděl  s  královnou. 
Tam  poklonil  se  třikrát  hluboce 
a  řekl  pak:  „Jsemť,  pane,  Emeri, 
syn  Ernaltův,  vévody  z  Bólandu, 
děd    můj   Jest  Garin  z  Montglanu,  můj  strýc 
jest  Žirár  z  Viany,  a  přišel  jsem 
ti  nabídnouti,  pane,  služby  své. 
Jmen  oněch  sláva  bud  ti  zárukou, 
že  nehodného  nepřijímáš  v  dům." 

Tak  pravil  Emeri,  a  Karel  řek': 
„Buď  vítán  mi,  ty  milý  hoste  můj! 
Ta  Jména  Jsou  mi  drahá,  přízeň  má 
vždy  tvému  rodu  byla  údělem, 
buď  vítán  mi,  buď  vítán  královně!" 


363 


V§ak  Floribella  sebou  nehnula, 
při  zvuku  Žirárova  ]ména  tvář 
]{  vzplanula  a  na  to  zbledla  hned 
a  bylo  ](,  jak  by  Ji  uštknul  had, 
neb  dávná  nenávist  se  pohnula 
jí  na  dné  srdce,  chmura  sedla  jf 
na  čelo  temné.  V  noci  nespala 
a  chodila  jak  přízrak  palácem, 
a  jednou  večer,  když  byl  Emeri 
v  té  komnaté,  kde  Žirár  bydlil  kdys', 
a  klidné  večeřel  a  krájel  chléb, 
tu  vklouzla  zahalena  v  temný  plášf 
do  siné  královna  a  opřela 
se  jako  tenkrát  o  kamenný  sloup, 
jak  tenkráte,  když  lásku  vyznala 
svou  Žirárovi,  smysly  puzena. 
A  udiven  jal  kahan  Emeri 
a  svítil  na  tu  bledou,  krásnou  tvář, 
jež  nořila  se  z  plášté  černého, 
a  véřit  nechtěl,  že  to  královna. 
Však  ona  náhle  hlavu  vztyčila 
a  řekla  s  trpkým  na  rtech  úsmévem: 
,Jsi  plachý  jako  Žirár  z  Viany, 
tvfij  pyšný  strýc  .  .  .  Zde,  v  této  komnaté 
mne  urazil,  však  já  se  pomstila, 
a  pomsta  má  zde  v  této  komnatě 
teď  uzraje  a  sklidí  ovoce 
své  nenávisti,  k  tobě  přicházím. 
Ty  hrdých  otců  hrdý  potomku, 
znej  ponížení  svého  plemene!  — 
Den  nejkrásnější  mého  života 
byl  onen,  hold  když  Žirár  z  Viany 


364 


za  léno  svoje  skládal  cfsaři  — 

neb  hlavu  svou  když  skláněl  k  polibku, 

tu,  věz  to,  nohu  nahou  vznesla  Jsem 

až  k  jeho  rtfim,  a  nohu  políbil 

ne  Jako  vasal  králi,  v  obřadu, 

ne,  Ifbal  nohu  jako  otrok  té, 

jíž  pohrdal  a  kterou  urazili 

Tak  všem  vám  v  onen  den  jsem  na  šfji 

na  hrdou  šlápla,  v  potupu  vám  všem  I* 

Tak  zvolala  a  vydral  hrdý  smích 
se  z  hrdla  jí  a  zazněl  komnatou 
jak  ďábla  posměch.  Něm  byl  Emeri 
na  okamžik,  však  schvátil,  vášní  slep, 
nůž,  kterým  chléb  byl  krájel,  mrštil  jím 
po  královně  a  zaiVal:  „Pi^  sám  Bfih, 
ty  Jednala  jsi  jako  nevěstka!" 
Nfiž  mihl  kolem  hlavy  královně, 
však  nezasáh'  ji,  v  útěk  dala  se, 
a  bouřil  chodbou  nyní  Emeri, 
se  schodu  letěl,  dvoru  dosáhl, 
na  koně  seď  a  bled  jak  mrtvola 
do  noci  uháněl  jak  šílenec 
a  stále  volal  hlasem  hromovým: 
„Hoj,  do  Vianyl  Pomsta  krvavá!" 

A  Žirár  netušící  v  domě  svém 
ve  krásné  Vianě  u  okna  stál, 
u  okna  planoucího  malbami, 
a  u  nohou  dva  jeho  synové 
si  hráli  spolu ;  vesel,  kliden  byl, 
když  náhle  zahlíď  v  hlubém  údolí 


365 


na  bílém  koni  jezdce  bez  přílby, 
ve  větru  plavé  vlasy  vlály  mu, 
trysk  jeho  oře  zdál  se  šílený, 
prach  letěl  před  ním,  jiskry  skákaly 
zpod  podkov  koně  plašícího  se, 
a  přímo  k  hradu  jel  a  bleskem  byl 
na  mostě,  na  dvéře,  pak  na  schodech, 
na  chodbě  porážel,  kdo  vkročil  mu 
do  cesty,  by  jej  zdržel,  vrazil  v  síň 
a  křičel  s  prahu:   „Žirár  z  Viany 
kde  jest,  kde  jest?  At  zbraně  chopí  se, 
čest  jeho  poskvrněna,  naše  čest* 

,Jsi  smyslů  zbaveni*  zvolal  hradu  pán. 
•Kdo  jsi  a  co  mi  chceš?  Jsemf  Žirársáml 

Tu  teprv  oddychl  si  Emeri 
a  řekl  pak:  .Jsemf  tvého  bratra  syn, 
syn  Ernaltův  a  byl  jsem  v  Paříži .  .  . 
A  královna  se  smíchem  ďábelským 
mí  mluvila  o  nenávisti  své, 
o  urážce,  kterous  jí  učinil, 
a  o  pomstě,  o  které  nevíš  však  .  .  . 
Ó  neštastný,  když  skládal  jsi  svfij  hold 
za  léno  toho  města,  když  Jsi  tlek' 
a  hlavu  svou  když  skláněFs  k  polibku, 
tu  nahou  nohu  vznesla  královna 
až  ke  tvým  rtům!  Ty  nohu  políblFs 
ne  králi  jako  vasal  v  obřadu, 
ne,  oné  ženě,  jíž  jsi  pohrdal, 
jsi  nohu  líbal  v  mrzkém  otroctví  I 


366 


A  všem  nám  na  šíj  v  prokletý  ten  den 
ta  žena  šlápla  k  věčné  potupě!^ 

Tak  zvolal  Emeri  a  vrávoral, 
a  Žirár  zařval  zraněný  Jak  tur 
a  chytl  Emerího  za  hrdlo. 
„Ty  slyšeKs  to  a  ty's  Ji  nezabil?" 
Tak  vzki^kl  bled  a  z  úst  mu  pěna  šla, 
však  Emeri  Jej  stranou  odmrštil 
a  řekl  klidně:  .Chtěl  Jsem  zabit  Ji, 
však  uklouzla  Jak  zmije.  Dosti  slov, 
teď  sluší  Jednat-  —  Žirár  odvětil: 
,Ty  pravdu  děťs!  Do  boje!  Do  boje! 
Nás  čtyř  Jest  bratrfl,  rychle  se  mnou  pojď, 
tož  nejdřív  Jedme  k  Reniéovi, 
pak  k  Milovi  a  k  otci  tvému  sléz. 
My  čtyři  povalíme  Francii  I* 

A  bez  odkladu  v  sedla  vrhli  se 
a  Jeli,  Jeli,  bouř  Jak  žene  se 
a  nejedli,  nepili,  nespali, 
až  u  vrat  stáli  domu  v  Ženevě. 
A  Renié  byl  v  své  síni  z  mramoru 
a  s  ním  byl  Jeho  syn.  Jun  ztepilý 
se  zrakem  velkým,  vlahým,  unylým 
a  s  čelem  čistým,  duše  panenská 
a  plná  snů  na  pólo  andělských, 
na  pólo  bohatýrských.  Renié 
po  drahných  letech  když  teď  bratra  shlíď, 
vstal  prudce,  ruku  stisk*  mu,  líbal  Jej 
a  zvolal  pyšně:  .Hle,  mflj  Žiráre! 
Tot  syn  mfij,  drahé  ženy  dědictví  !• 


367 


Tu  na  okamžik  Zirár  zapomněl 
na  pomstu  svou  a  rodu  potupu 
a  řekl:  .Jak  mu  říkáš,  bratře  mfij?" 

,Po  matce  své  se  zove  Olivier,* 
řek'  Renié  a  Žirár  usmál  se: 
,Je  statný/  pravil,  ,Je  nám  podoben!" 

A  objali  se  s  bratrem,  náhle  však 
se  vztyčil  Žirár,  hlasem  hromovým 
vše  vyprávěl,  a  soptil  Renié 
a  volal  s  Žirárem  a  s  Emerim: 
,Do  boje,  do  boje!  Mstu  krvavou  1" 

A  v  sedlo  nyní  vrh'  se  Renié 
a  Žirár,  Emeri  a  letěli 
dřív  k  Milovi  a  k  Emaltovi  pak 
a  všlckni  čtyři  bratři  naposled 
se  bouří  hnali  k  otci  Garinu, 
Jenž  posud  v  Montglanu  žil,  vetchý  kmet. 

A  vjeli  v  hrad  a  spěli  do  věže, 
kde  Garin  snil  o  dobách  minulých. 
Ted  střásl  sen  svuj  téměř  stoletý, 
by  naslouchal  těm  divým  výkřikům 
svých  synů,  s  vášní  vypravujících 
o  učiněné  rodu  potupě. 
Jen  pomalu  vše  chápal,  řekl  pak: 
•Nuž,  svolejte  mých  manu  hromadu, 
a  veřejně  mi  opakujte  vše." 


368 


A  stalo  se,  Jak  Garin  rozkázal, 
a  koupali  ]e],  dali  z  nachu  plást 
mu  na  ramena,  vedli  k  stolci  jej, 
kde  sedl  v  rukou  berlu  třímaje 
Jak  mocný  král  a  Žirár  hřímavým 
teď  hlasem  do  podrobná  líčil  vše, 
co  bylo  stalo  se,  a  rytířů, 
Jež  byli  zvali,  tisíc  slyšelo 
tu  velkou,  neslýchanou  potupu, 
a  bouře  hněvu  hradem  zatřásla; 
však  Garin  kmet  svou  berlu  pozdvihl 
a  bylo  ticho,  on  však  mluvil  tak: 
»Jest  králem  naším  Karel,  dřív  než  zbraň 
svou  pozvednem,  o  smír  se  pokusme  1 
Snad  neví,  co  ta  žena  spáchala? 
Af  složí  na  to  slavnou  přísahu. 
A  tehdy  Jen,  když  zdráhat  bude  se, 
boj  počneme,  boj  velký,  nesmírný, 
pak  krev  af  teče  třeba  řekami 
a  mésta  at  se  kouří  v  požárech. 
Pak  mrtvých  bude,  vdov  a  sirotků, 
a  bédování  velké,  smyta  však 
s  nás  bude  skvrna,  kalící  nám  čest." 

Tak  Garin  děl  a  mnozí  reptali, 
však  nikdo  neměl  smělost  hlasitě 
se  ozývati,  pouze  Einerl 
svou  nemoh'  potlačiti  nevoli 
a  zvolal:   ,K  čemu  váhat,  odkládat? 
Nač  vyjednávat?  V  žilách  dědovi 
krev  zmrzla  už  a  s  tíží  roztaje, 
když  ani  hanba  nezbouřila  ii." 


369 


Tak  reptal  nahlas  mladý  Emeri, 
déd  jeho  však  ho  zasáh'  berlou  svou 
a  mezi  ramena  jej  udeřil 
a  řekl  hlasem  zvučným  doposud: 
•Když  slyším  koné  řehtat,  řinčet  zbraň, 
hned  obživuji,  bohatýrem  Jsem 
a  posud  boj  jest  pravým  živlem  mým  — 
však  tenkrát  jen,   když  se  mnou   právo  jest 
To,  chlapče,  věz  a  mlčky  poslouchej  1* 

A  mlčel  Emeri  a  všichni  s  ním 
a  stalo  se,  jak  Garin  stanovil. 

Sám  se  svými  jel  syny  k  císaři 
a  tisíc  rytířů  se  přidalo 
a  chvěl  se  palác  koňů  dusotem. 
když  dorazili  k  sídlu  Karlovu 
a  visela  nad  domem  právě  bouř 
jak  věštba  hrozivá  a  temný  mrak 
se  ob  čas  zachvěl,  rudě  zaSlehl 
kmit  bleskfi  v  něm,  jak  ob  čas  zasvitne 
zrak  chorého,  jejž  smrti  kryje  stín. 
A  v  záři  příšerné  té  zaplály 
vždy  přilby,  krunýře  a  brnění 
jak  bludných  světel  mihot  mátožný 
a  tváře  zdály  se  jak  zsinalé, 
jak  umrlcfi,  a  císař  na  trůnu, 
když  oknem  viděl  chmurný  průvod  ten, 
řek'  potřásaje  hlavou:   ,Zdá  se  mi, 
že  mrtví  vstali  z  hrobů,  útokem 
že  na  nás  ženou  se  na  živoucí?* 


370 


Tak  dojel  Garín  k  domu,  ve  smutku 
stál  před  trůnem  a  |eho  synové 
a  Emeri  a  mnozf  z  rytířstva, 
co  místa  bylo  v  síni  obrovské, 
s  ním  vešli  zároveň,  a  císař  dél: 
„Zrak-li  mé  neklame  a  pamét  má, 
pak  stojí  Garin  starý  přede  mnou, 
můj  dávný  druh!" 

Řek'  Garin:  .Uhoď  Jsi!- 
A  Karel  ruku  svou  mu  podával 
a  pravil:  „Ve  smutek  jsi  zahalen, 
kdo  zemřel  ti?" 

„Čest  moje,"  Garin  dél, 
»a  k  tobé  přišel  jsem,  bys  křísil  ji. 
Co  žalobník  zde  stojím  před  tebou!" 

,A  kdo  se  odvážil  té  zneuctít?* 
se  Karel  tázal.  V  tom  se  záclona 
u  dveří  odhrnula,  královna 
v  síň  vstoupila  a  klidné  po  boku 
si  sedla  vedle  svého  manžela. 

Hrom  první  zahřmel  slabé  nad  domem 
a  starý  Garin  mlčky  ruku  vztah* 
a  prstem  na  královnu  ukázal, 
a  jako  zahučení  vichřice 
bouř  hlasů  zvedla  se  a  zanikla 
a  v  tichu  opétném  řek'  Garín  ted: 
.Ta  žena  na  mou  sáhla,  králi,  čest!" 


371 


Bled  Karel  vstal  a  řekl:  „Smělým  jsi! 
ČI  smyslil  svých  Jsi  zbaven,  Garine?" 

A  Floribella  taktéž  povstala 
a  řekla  pyšně:  .Ned&stojno  mne 
tam  prodlévat,  kde  stáří  chorobné 
v  snech  horečných  tak  divně  blábolí." 

A  Žirár,  uslyšev  tu  potupu 
v  tvář  Jeho  otci  drze  vrženou, 
tak  prudkým  hněvem  vzplál,  že  vrávoral. 
a  hlasem  rachotícím  Jak  ten  hrom, 
Jenž  právě  opět  zahřměl  nad  střechou, 
tak  zařval,  vášní  slep  a  záštím  zpit: 
,0  důstojnosti  mluvit  smělost  máš, 
ty  ženo,  v  Jejichž  prsou  frejířských 
stud  nikdy  nebyl  hostem,  Jejíž  tvář 
Jen  chlipných  chtíčů  kryje  ruměnec? 
Kde  nechala  Jsi  tenkrát  důstojnost, 
když  vilnost  tvá  tě  slepě  v  komnatu 
mou  zavlekla,  kde  marně  žebrala*s 
o  lásku  mou?" 

Ta  slova  dohřměla 
a  tisíc  mečů  z  pochvy  v  obranu 
té  potupené  ženy  letělo, 
Jíž  poprvé  nach  studu  pokryl  tvář 
a  zakryla  si  pláštěm  obličej 
a  klesla  na  trůn  Jako  zlomena. 

Však  Karlův  hlas  nad  všecku  bouři  hřměl : 
.Meč  pouze  můj  smí  píti  jeho  krev  I 


372 


Zbraň  skloňte  před  mou  vůlí  I    Sklesne  lhář 
v  prach  pouhým  vzmachem  toho  ramena  I* 

,Lež  nešla  nikdy  se  rtů  synfi  mých!" 
řek*  pyšně  Garin,  ^Kárám  Žirára, 
že  ženu  tvoji  tupil  veřejně, 
však  proto  spravedlnost  žádám  přec, 
čest  moje  drahá  mi  Jak  tobě  tvál 
Nuž,  přísahej  mi  tedy,  císaři, 
že  nevíš  o  té  velké  potupě, 
v  niž  vrhla  rod  mfij  celý  královna, 
by  na  Žíráni  pomstu  konala.  *" 

A  Karel  z  póla  Jen  když  naslouchal 
ve  velkém  bolu  svém  a  k  odchodu 
když  obrátil  se,  aby  odvedl 
svou  ženu  bledou,  hanbou  zničenou, 
tu  za  plášť  v  horlivosti  své  ho  Jal 
teď  starý  Garin,  stále  volaje: 
,,Nuž,  přísahej  nám  slavnou  přísahou  I" 
A  vida  Dón  to,  Jeden  z  rytířů 
na  dvoře  císařském,  tak  rozhorlen 
Jej  káral.  „Starce,  hříšně  drzým  jsi! 
Jak  nestoudný,  ty  odvažuješ  se 
se  pláště  císařova  dotknouti?* 
A  rozzloben  za  vous  chyť  Garina, 
za  dlouhý,  stříbrný.  Však  Emeri 
tu  viděl  potupu  a  tasil  meč 
a  bleskem  hlavu  srazil  Donovi, 
tak  svého  děda  pomstiv;  tryskla  krev 
a  rudým  proudem  stupně  zasáhla, 

Zeyer  :  Spisy.  XIX.  20 

97? 


kde  trůn  stál  zlatý,  krytý  purpurem, 

a  mžikem  nastala  hned  krutá  seč 

a  zároveň  se  na  dfim  snesla  bouř 

a  rachot  byl  tak  velký,  nesmírný, 

soud  poslední  Jako  by  nastával 

a  Garin  zbraní  hrozně  mávaje 

si  cestu  klestil  s  mladým  Emerim 

a  za  ním  čtyři  jeho  synové 

se  k  dveřím  drali,  mrtvých  kupíce 

kol  sebe  val  a  v  krvi  brodíce 

se  po  kotníky,  venku  vrhali 

se  na  koně  a  ubánéll  v  noc 

při  svitu  bleskfi,  v  hustém  lijáku 

a  Karel  stál  na  domu  cimbuří 

a  burácením  vichru  hrozil  Jim: 

„Za  vámi  přijdu  s  hojným  vojskem  svým 

a  draze  zaplatíte  urážku 

a  každou  krflpčj  krve  prolitou 

v  mém  zneuctěném  domě!* 

Zvolal  tak 
a  stoupal  s  cimbuří  a  veSel  v  síA, 
kde  královna  na  loži  ležela. 
Trud  hluboký  mu  duši  rozrýval, 
o  vině  Její  mluvit  přišel  s  ní 
a  těžké  obžalobě  Zirára. 
Stál  vedle  lože.  Ženy  jeho  tvář 
však  skryta  byla  spoustou  temných  kštic, 
Jež  s  temena  se  byly  svezly  jí 
a  bez  pohnutí,  tiše  ležela 
jak  věc.  Jak  kámen,  strom  jak  skácený. 
A  pohnut  Karel  žalem  jejím  byl 


374 


a  schýlil  se  a  šeptal:  .Ženo  má, 
rci  pravdu  celou  mi,  ó  neš(astnál* 
Však  ona  ani  údem  nehnula 
a  ruka  Je]í». kterou  nyní  Jal, 
Jak  kámen  téžká,  chladná  Jako  led, 
bez  známky  žití  jemu  zdála  se 
a  mimodék  když  polekané  trh' 
tou  rukou  bezvládnou,  tu  svezly  se 
jí  s  tváře  vlasy  —  byla  zsinalá 
a  Její  zrak  byl  jako  skleněný 
a  vytřeštěn  a  plný  hr&zy  byl. 
Král  zaúpěl,  neb  viděl,  mrtvolu 
že  Jímá  v  náruči,  svým  závojem 
se  byla  uškrtila  královna, 
soud  vykonala  sama  nad  sebou.  — 


A  mezi  tím,  co  Karel  veliký 
nad  ženou  truchlil,  Garin  z  Montglanu 
a  jeho  synové  a  Emeri 
se  zastavili  v  lese  hlubokém, 
kde  čtyři  cesty  křižovaly  se 
a  oddychli  si  nyní  v  jistotě 
a  Garin  řekl  vnuku:  .Emeri, 
zde  poklekni,*  a  když  tak  učinil, 
meč  vytáhl  a  reka  pasoval 
na  rytíře  při  větru  šumění 
a  zmírajících  hromů  dunění 
a  řekl:  ,0  statného  bude  víc 
nám  nyní  rytíře."  Pak  objali 
se  vespolek  a  Garin  pravil  dál: 
•Ted  rychle  každý  domu  ujedte 

375 


a  sbírejte  svi  vojska  hrdinná, 
pak  do  Viany  spěšte  hned 
bez  odkladu,  neb  brzy  přitáhne 
tam  Karel  jisté.  S  nám!  budiž  Bfihl* 

A  loučili  se.  Každý  z  bratrfi  táh' 
za  krátko  do  pevné  Viany, 
svou  doma  zanechaje  rodinu, 
jen  Renié  si  řekl:  .Zemru  snad 
v  tom  boji,  který  krátkým  nebude» 
a  nemám  vfce  vidét  détí  svých? 
M&j  Olivier  jest  nyní  rekem  už, 
ač  mladý  jest,  ten  se  mnou  pfljde  v  boj  — 
však  Aida  moje,  dcera  předrahá?" 
A  zamyslil  se,  pak  ji  zavolal 
a  řekl:  ,Díté  moje  spanilé, 
chceš  zůstat  zde  v  tom  klidu,  v  jistotě, 
u  modrých  vod  pod  stromy  květnými, 
však  odloučena  dlouho  ode  mne, 
neb  žádá  srdce  tvé  být  se  mnou  vždy, 
však  v  úzkých  zdech,  kol  kterých  zuřiti 
smrt  bude  děsná,  bouřit  divý  boj?" 
Tu  Aida  zpola  ještě  dítětem 
se  zarmoutivši,  odvětila  tak: 
.Proč  mne  se  tážeš,  když  jsi  netázal 
se  Oliviera,  co  by  činit  chtěl? 
Což  tobě  méně  patřím  jako  on 
a  snadněj*  mne  než  jeho  postrádáš? 
Když  tobě  snadno  žíti  beze  mne, 
tož  mně  to  těžko,  pouze  násilím 
mě  zdržíš  zde,  chci  s  tebou  žít  a  mřít 
a  s  Olivierem,  sladkým  bratrem  svým," 


376 


A  tedy  s  nimi  šla  a  přijeli 
do  Viany  a  Aida  s  bratrem  svým 
se  zdáli  v  čele  vojska  hvězdy  dvé, 
a  v  tentýž  den  též  Garin  dorazil, 
a  brány  města  těžce  zapadly, 
neb  s  druhé  strany  Karel  táhl  už 
a  v  čele  vojska  jeho  hvězda  též 
se  třpytila  jak  slunce  na  nebi: 
To  Roland,  proslulý  byl  bohatýr. 

A  nyní  dlouhý  počal  onen  boj, 
v  němž  tolik  krve  teklo  hrdinské, 
že  země  rděla  še  Jak  ruměncem  I 
Co  bohatýrů  padlo  s  obou  stran, 
co  velkých  činů  bylo  konáno  I 
Dvé  Jména  však  se  skvěla  nad  všechna, 
svět  jejich  velkou  slávou  plnil  se 
a  bez  obdivu  nikdo  vyslovit 
Je  nedoveď,  ta  Jména  Olivier 
a  Roland  slula.  V  bojích  nesčetných 
se  setkali,  Jak  blesky  Jasné  dva, 
jichž  divukrásná,  hruzyplná  zář 
se  mraky  lije,  celý  nebes  kruh 
do  ruda  nítíc.  A  kdo  viděl  je, 
Jak  na  se  vrhli  se  jak  mladí  lvi, 
ten  zapomínal  válčit  se  sokem 
a  zadíval  se  na  ten  Jejich  boj. 

A  vždy  když  Roland  znaven  vracel  se 
na  večer  do  tábora,  Karlovi 
tak  praví  val:  „Můj  ujce  velebný, 


377. 


mné  k  pli£i  Je,  že  není  Olivler 

mým  přítelem  a  bojovníkem  tvým. 

On  celé  vojsko  by  ti  vyvážil. 

Mé  boU  vždy,  když  v  zracích  jeho  6ttt 

to  záští  jeho  velké  proti  mné, 

v  téch  zracích,  které  přece  dívají 

se  sladce  tak  a  néžné,  laskavé 

na  celý  boží,  mimo  mne  jen,  svétl* 

A  Olivier  když  domfi  přicházel 
do  chladné  siné  z  vedra  bojISté 
a  polomrtev  klesal  únavou 
a  když  mu  sestra  jeho  spanilá, 
ta  plavovlasá  Aida,  stírala 
pot  s  čela  šátkem  mékkým  z  hedbávu 
a  přilbu  snímala  a  bméní, 
vždy  otci  svému  v  dumé  pravlval: 
.Proč  Rolandfiv  musím  být  nepřítel? 
Jak  musím  k  záští  k  nému  nutit  sel 
Jest  nejvétším  na  svété  hrdinou, 
a  chtél  bych,  abych  bratrem  jeho  byli* 

Však  bílá  Aida  vlasfl  zlaUstých 
a  šerých  očí,  vzplála  nevolí 
a  zvolávala:  .Nenávidím  její 
Hrot  jeho  meče  míří  bezbožné 
na  srdce  tvé!*  A  v  slzách  tonula, 
však  naslouchala  přece  dychtivé, 
když  bratr  její  líčil  zápasy, 
a  s  nadšením  když  velkým  blouzníval 
o  Rolandovi.  Ve  snu  vídala 


378 


pak  velkou  Jasnou  Juna  postavu, 

jež  jako  anděl  mečem  ohnivým 

voj  celý  hnala  k  bránám  Viany, 

a  z  davů  prchajících  Jediné 

čněl  druhý  jun,  byl  stejné  spanilý 

Jak  vítěz  sám,  a  to  byl  Olivier 

a  úsměv  jeho  Jako  úsvit  plál 

a  byl  to  krásný  odlesk  úsměvu 

na  tváři  Rolandově  . . .  Aldina 

se  duše  celá  světlem  plnila 

a  ozvěnou  Jak  hudby  nebeské, 

a  s  tlukoucím  se  srdce  vzbouzela 

a  zadumána  pravívala  si: 

,Kéž  jednou  vskutku  tvář  tu  uvidím, 

jež  vtírá  se  mi  směle  do  mých  sn&l 

Jsemt  jista,  že  Je  klamný  obraz  ten, 

že  Roland  žijící  mne  naplní 

jen  ošklivostí!  Lživý  Jeho  zjev, 

ten  ze  snfi  mých,  pak  snadně  zapudím, 

až  v  pravdě  spatřím  vraha  Vianských. 

Ó  zapudím  ten  přelud,  vím  to,  vím, 

jak  kamenem  bych  vlka  plašila. 

Jenž  nocí  by  se  plížil  k  příbytku  ť 

Tak  dívka  pravívala  nutíc  se 

v  zášt  plamennou  a  v  divou  nenávist. 

k  jednou  z  rána  zahalivši  se 

v  plášf  temný  těsně,  skryla  závojem 

líc  spanilou  a  dívkám  pravila, 

jež  sloužily  Jí:  .Vzhůru,  družky  mé, 

na  valy  města!  Zbraní  zaznívá 

až  do  komnaty  hrozné  řinčení, 

mně  úzko  Je  v  těch  kobkách  dusivých  I* 


379 


A  spěchala  a  družky  )e)(  s  n(.  i 

Kde  bratr  Její  asi  zápasf,  ' 

to  véděla,  neb  mluvil  na  večer 
o  místě,  kterě  zftra  hájit  chtěl, 
kam  útoky  se  hnaly  každý  den, 
a  věděla,  kdo  jeho  soupeřem.  — 

Prach  letící  jak  mračno  bránil  jí 
hned  na  začátku  zřejmé  rozeznat, 
co  dalo  se  pod  strmou  stěnou  ba§t, 
však  vítr  zavál,  a  tu  zahlídla 
na  zlaté  přilbě  chochol  bílých  per 
jak  peruf  labutí  a  tuniku, 
jež  dlouze  splývsila  z  pod  brnění, 
též  bélotřpytnou  jako  padlý  sníh, 
a  stříbrnými  květy  protkanou, 

dar  její  byl  to,  bratru  činěný,  ' 

vždyf  sama  tkala  ji  a  vyšila  i 

tam  daleko  v  tom  šťastném  domově,  i 

než  začala  ta  válka  osudná.  | 

Však  nad  tou  přilbou  blesky  míhaly 
se  náhle  teď,  a  Aidě  stydla  krev:  j 

To  v  prudký  boj  se  pouštěl  Olivier.  | 

Zrak  dívka  zavřela,  však  bušení 
těch  mečů  v  štíty  bylo  hrozné  tak 
a  nejistota  tak  ji  tížila, 
že  otvírala  oči.  Bratrův  sok 
byl  štíhlý,  hbitý,  chrabrý,  útočný .  .  . 
To  Roland  byl?  Ten  Roland  hrdinný, 
o  němž  tak  často,  mnoho  slýchala? 
Ten  Roland,  jejž  se  chtělo  spatřit  jí? 
A  k  předu  spěchala  a  těsný  plášf  i 


380 


do  trávy  spad'  a  závoj  dusfcf, 

a  stála  Aida  v  plné  kráse  své, 

pod  slunným  nebem  s  vlasy  plavými, 

jež  vály  větrem,  páskou  drženy 

ze  zlata  bledého  a  zdobenou 

Jak  duha  kamy  pestrobarvýml, 

a  vztáhla  ruce  proti  bratrovi, 

a  zahledSi  v  tom  řebiík  visící 

s  bašt  vysokých  na  spuštěný  ted  most, 

v  svém  úžasu,  v  své  bázni  o  bratra 

po  přfslech  dolfl  rychle  stoupala, 

nic  nedbajíc,  že  dívky  křičely 

a  ruce  lámaly  a  plakaly. 

Bez  dechu  stála  nyní  pod  baštou, 

a  zdálo  se  Jí,  Olivier  že  couv', 

že  temné  blesky  záští  sršely 

zpod  přilby  hledím  toho  soupeře, 

Jenž  zajisté  byl  Roland  slavený, 

a  tlukot  srdce  se  Jí  zastavil 

a  bezsmyslně  k  předu  vrhla  se 

a  chopila  se  náhle  kamene 

a  silou  větší  mnohem  zajisté, 

než  dlela  v  útlých  údech  spanilých, 

a  která  přišla  Jí  Jak  zázrakem, 

tím  kamenem  po  muži  mrštila, 

Jenž  útokem  na  Oliviera  hnal. 

A  kámen  letěl,  Jak  by  křídla  měl, 

a  zahřměl  o  přilbu.  Tu  omámen 

byl  ranou  na  okamžik  hrdina, 

s  nímž  v  zápase  se  měřil  Olivier, 

Jenž  ve  chvilce,  kde  onen  kámen  paď 

na  Jeho  soka,  právě  udeřil 


381 


mu  silnd  v  meS,  Jejž  z  ruky  vyrazil 

mu  osláblému.  A  tak  zajal  Jej 

a  veď  Jej  k  briné  města.  Nebyl  však 

to  Rolánd,  Jak  to  Aida  myslila, 

ta  v  omylu  svém  ale  Jásala 

a  chtěla  k  bratru  svému  běžeti, 

Jenž  posud  blízkost  Jejf  netušil, 

v  tom  ale  Roland  v  pravdě  přicválal, 

na  bflém  koni  svém  Jak  archanděl, 

a  vida  onu  dfvku  neznámou, 

tak  krásnou  Jako  z  luhů  rajských  zjev, 

se  zarazil  a  nach  mu  polil  tvář 

a  zatřásl  se  mocně.  Nikdy  tak 

se  nebyl  zachvěl  smrti  hledě  v  tvář! 

Dech  Jeho  těžký  byl,  když  šeptal  si: 

»To  přelud  mámf  mě?  Ci  pravda  to? 

Tvor  dýše  takový?  Neb  rozpljrne 

se  vidina  ta  moje  Jako  dým?" 

Což  kdyby  rychle  tak  mu  zmizela. 

Jak  z  nenadání  zjevila  se  mu? 

To  domysliti  ani  nemohl, 

strach  pojal  Jej  a  velké  leknutí, 

a  láska  nesmírná  Jej  schvátila 

Jak  prudký  bol.  Jak  bouř.  Jak  nadšení 

a  v  bázni,  aby  neunikla  mu 

ta  bytost  zázračná,  za  roucho  chyť 

ji  větrem  vlající,  za  vlasA  proud 

a  pozdvih'  na  koně  JI  v  náručí, 

a  k  srdci  svému  Jásajícímu 

tisk'  dívku  tak,  že  dech  se  UJil  Jí 

a  Aida  němá  posud  úžasem 

ted  vzkřikla  zoufale  a  uslyšel 


382 


ten  výkřik  Olivler  a  zanechav 
svým  lidem  vězné  svého,  přiletél 
jak  orel  sestře  svojf  na  pomoc 
a  udeřil  Rolanda  v  hlavu  tak, 
že  přilbu -srazil  mu,  že  omráčil 
]ej  na  dobro  a  Roland  vrávoral 
a  pustil  kořist  svou.  Hned  vrhla  se 
tu  Aida  k  bratrovi,  Jenž  pojav  Ji 
s  n{  uhánél  před  davem  nepřátel, 
jenž  Rolandovi  přispél  na  pomoc. 
A  Aida  prchající  ohlédla 
se  na  toho,  jenž  byl  Ji  uchvátil, 
a  jako  dříve  on,  teď  ona  zas 
se  zachvěla,  a  nach  ted  polil  Ji 
a  skryla  tvář  na  prsa  bratrská 
a  slzy  padaly  Jak  hojný  déSI 
Jí  ze  zraků  a  bylo  sladce  Jí 
v  té  úzkosti  a  v  touze  mlhavé. 
VSak  ani  slova  nepromluvila 
ni  Olivier,  v  němž  Jakés  tušení 
o  tom,  co  v  jejím  srdci  dalo  se* 
ted  svítat  začalo,  a  útrpnost 
s  ní  kázala  mu,  neprozradit  Jí, 
že  ten.  Jehožto  obraz  v  srdce  paď 
jí  mocně  tak,  byl  ze  vSech  neJkrutSÍ 
Jim  nepřítel. 

Tak  Aidu  dovedl 
do  tiché  její,  stinné  komnaty 
a  ptal  se  pouze.  Jak  se  dostala 
na  bojiště,  a  něžně  líbal  Ji» 
když  vše  mu  prostě  řekla,  a  pak  Sel, 


38S 


by  odpočinul  chvfli,  spěchal  pak 
zas  ku  brané,  kde  Žirár,  ]eho  strýc 
Jej  čekal.  Tajeplnou  výpravu 
dnes  chystal,  d&ležitou,  rozhodnou, 
Jfž  ukončiti  válka  méla  se. 

Byl  špehy  zvédél  mladý  Emeri, 
že  císaf  pfljde  v  lesy  hluboké 
dnes  kance  honit,  boj  až  ustane, 
neb  Karel  náruživým  lovcem  byl. 
A  Žirár  řekl:  ,Půjdem  do  hvozdu, 
též  na  lov  p&jdem,  ale  vzácnou  zvčř 
tam  ulovíme!  Skončen  bude  spor, 
až  císař  zajat  v  ruce  padne  nám. 

A  sebral  nejchrabřejší  hrdiny 
a  mlčky,  tiše,  tajné  vyjeli 
a  v  sluj  se  skryli,  blízko  doupéte, 
v  némž  kanci  dřepéli.  A  nedlouho 
tam  čekali,  když  přišla  smečka  psfl 
a  na  arabském  koni  císař  sám 
jen  s  malou  družinou,  a  štékot  psů 
hned  z  brlohu  ty  kance  vyplašil, 
a  Karel  zvolal:  .Hojnou  nám  tu  zvéř 
pan  Žirár  chová,  zasloužil  mflj  dík!" 

A  bodl  koné,  v  tom  však  za  uzdu 
jej  zachyť  vyskočivší  Emeri 
a  všichni  ostatní  se  zjevili 
a  obklopen  byl  Karel  zpurnfky, 
a  Žirár,  Emalt,  Mil  a  Renié 
Jak  sloupy  stály  před  nim,  hrozivé 


384 


se  zraky  jejích  bodaly  mu  v  tvář 
a  Žirár  řekl:  .Králi,  ztracen  jsi! 
Jen  dobře  hleď,  kdo  stojí  před  tebou  I 
Ty  myslirs  as,  že  ve  Vianě  spím? 
Pojd  s  námi,  pane,  jsi  mým  zajatým." 

Tak  Žirár  děl,  yéak  Karel  nezbledl, 
hrd  seděl  na  koni  a  veleba 
šla  z  očí  jeho,  s  čela,  kliden  byl 
a  v  pohrdání  mlčel.  Emeri 
však  divoce  tak  zvolal:  .Strýce  mflj, 
zab  císaře,  ó  zab  jej,  zab  jej  hned, 
tof  nejkratší  jest  konec  válčení 
a  nejjistější!"  Zvolal  tak  a  zveď 
zbraň  proti  Karlu.  Žirár  srazil  však 
jak  bleskem  dotknut,  Emerimu  zbraft 
a  zvolal:  .Toho  chraň  mne  věčný  B&h, 
bych  na  krále  sáh'  drahé  Francie! 
Jest  pánem  mým  a  rád  to  uznávám, 
jen  křivdu  pomstiti  jsem  bažil  vždy 
a  spravedlnost  jeho  hledám  jen. 
Af  poskytne  ji  a  jsem  jeho  man. 
Už  dosti  teklo  krve,  přisám  Bůh, 
a  toužebně  si  přeju  Boží  mír." 

Á  poklekl  a  zřel  na  císaře, 
jenž  zraky  svoje  na  něj  upíral, 
tak  plné  dojmutí  a  dobroty, 
a  začal  opět  mluvit:  .Císaři," 
řek'  hlasem  chvějícím  se  pohnutím, 
,ó  odpust,  že  jsem  drze  zajat  chtěl . 
tvůj  majestát.  Jdi,  Karle,  volným  jsil 


385 


Já  přišel  pln  Jsa  záSti  v  temný  hvozd, 
vSak  Bůh  mi  srdcem  v  prsou  mocné  houl*  ] 

když  velebnou  Jsem  spatřil  tvoji  tvář  i 

tak  zblízka  zas,  po  dobč  předrabné." 

Tu  císař  oči  pozveď  k  nebesům 
a  řekl:  .Nehodný,  ó  Boie,  Jsem 
tvé  velké  milosti  I"  A  Žiráru 
pak  pravil:  .VstaA,  ó  drahý  příteli, 
i  mně  ta  válka  Jesti  břemenem 
a  proti  tobě  boj  ted  nemožný, 
tr  ušlechtilý  muži  sUtečný! 
O,  odpustme  si  křivdy  navzájem, 
bud  se  mnou  zas  a  milovati  vždy 
Já  budu,  kdo  ti  drahým,  běda  pak 
bud  tomu,  koho  nenávidíš  ty." 

A  podal  ruku  Žirárovi  ted 
a  Emalt  klek'  a  Mil  a  Olivier 
a  vSickni  s  nimi,  které  hostil  hvozd 
v  té  slavné  chvíli,  Emeri  jen  stál 
Jak  dub  a  mračný  byl  Jak  těžká  bouř 
a  Karel  pravil  s  dobrým  úsměvem: 
.Ty  sám  chceš  se  mnou  válčit,  Emeri?* 

Dei  na  to  s  čelem  chmurným  Emeri: 
.Když  otec  můj  a  ujci  poklekli 
a  moci  tvé  se  podrobili  tak, 
sám  s  tebou  válčit,  vdru,  nemohu  . .  . 
Jsem  tedy  manem  tvým  Jak  ostatní." 

Však  oči  Jeho  blesky  metaly 
a  otec  jeho  strh'  Jej  volaje: 


366 


.Nuž  poklekni,  což,  chlapče,  nevidfS, 
že  miluje  nás  Karel  vespolek?" 

A  opět  císař  s  dobrým  úsměvem 
mu  řekl:  .Vstaň.  Já  svéřím  příště  ti 
svfij  prapor  bílý,  v  bojích  přede  mnou 
jej  nosit  budeš,  není  poskvrny 
v  tom  Jeho  sněhu,  slůně  třpytivém!" 

Vstal  Emeri  a  s  hrdou  radostí 
řek':  .Díky,  pane,  hodným  stanu  se 
tak  velké  cti . . .  Však  jak  to  může  být? 
Je  prapor  bílý,  věru  beze  skvrn  — 
rod  mflj  však  není  posud  skvrny  prost! 
Což  na  něm  nelpí  pohanění  to, 
jež  v  boj  nás  vehnalo?  Ty  smířen  Jsi  — 
však  Jméno  naše  čisté  není  přec! 
Ty  nechceš  boj,  a  mír  chce  otec  můj 
a  ujcové  .  .  .  Jak  ale  soudí  svět? 
Dle  vůle  tvé  at  válka  skončena, 
však  mého  rodu  vyžaduje  čest, 
by  dokázáno  bylo  před  Bohem, 
by  dokázáno  bylo  před  lidmi, 
že  právem  začali  jsme  bojovat. 
Ty  soudcem  Jsi,  nuž  souboj  ustanov, 
to  bude  konec  hodný  obou  stran, 
a(  ze  soupeřů  padne  ten  či  ten." 

Tak  Emeri  děl  tajně  doufaje, 
že  zvolen  bude  k  tomu  souboji, 
však  Žirár  pravil:  .Pravdu  jinoch  má, 
svol  císaři/  a  Karel  hlavou  kýv' 


387 


a  Žirár  pravil:  .Bratře  Renié, 
ty  svolíš,  aby  Olivier,  tvůj  syn, 
při  naši  hájil?- 

Vzplanul  Olivier 
a  zvolal:  „Otče,  svol,  bych  zemřít  směl 
neb  zvítězit  v  tě  rodu  mého  při, 
leč  Jiný  hodněJSí-li  volby  tvé.« 

A  Jedním  hrdlem  bratři  zvolali: 
„Ty  největší  Jsi  ze  všech  hrdina, 
v  tvou  ruku  dána  budiž  naše  čest!" 

A  Karel  řekl:  , Vyvol  soka  si 
v  mém  chrabrém  vojsku." 

, Volím  Rolanda/ 
řek'  hrdě  Olivier,  ,on  největším 
jest  bohatýrem,  věru,  na  světě! 
Af  přijde  s  ránem  tedy  za  dva  dni 
na  výspu  zelenou  pod  Vlanou, 
ve  prostřed  bílé  pěny  ležící. 
Tam  sami  dva  se  dáme  do  boje  — 
tam  dobud  slávy,  komu  dá  Ji  Bůh!* 

A  řek*  Karel:  .Děj  se  dle  tvých  slov!« 
A  kynul  jim  a  odjel  s  družinou, 
a  oni  vrátili  se  do  města, 
a  veselo  Jim  bylo,  Emeri 
Jen  hlavu  svěsil,  sklamán  hluboce.  — 

V  den  druhý  v  obou  byla  táborech 
zvěst  hlášena  o  velkém  souboji 


388 


na  výspě  pod  hradbami  Viany, 

a  Olivier  se  oděl  v  hedbáví, 

vzal  nejskvostnější  na  se  brněnf, 

by  k  císaři  jel  poklonit  se  mu 

a  Rolanda  vyzvati  osobně. 

Dřív  ale  pravil  tomu  rytíři, 

jejž  včera  zajal  a  jenž  Lambert  slul: 

.Ze  zdvořilosti,  pane,  k  císaři 

ti  vracím  svobodu  a  prosím  jen, 

bys  dřív,  než  se  mnou  k  němu  odjedeš, 

se  před  mou  sestrou  Aidou  poklonil, 

neb  jinou  paní  v  srdci  nenosím." 

A  Aida  veSla,  růží  rděla  se 
a  zraky  klopila  a  v  zmatku  svém 
ni  jediného  slova  nenašla, 
až  konečně,  když  Lambert  poklekl, 
mu  pravila:  «Ó  pane,  odpust  mi, 
co  včera  ruce  moje  spáchaly! 
Mě  láska  k  bratru,  strach  mě  unesl. 
Zde  na  památku  však  ten  malý  dar, 
jejž  tatáž  ruka  pilně  strojila, 
jež  proti  tobě  kámen  pozvedla.* 

A  podala  mu  prapor  hedbávný, 
jejž  byla  tkala,  šila,  zdobila, 
v  nějž  jméno  své  též  stříbrem  vyšila. 
Vstal  Lambert  dojmut,  díky  vzdávaje, 
a  rozvinul  ten  prapor  hedbávný, 
a  nad  svou  hlavou  nechal  vláti  jej, 
když  s  Olivierem  do  tábora  jel, 
kde  Roland  čekal  už  a  Karel  s  ním, 

Zeyer:  Spisy  XIX.  26 

389 


a  vítali  se  oba  rekové 

a  meče  svoje  k  zemi  klonili 

a  vzdávali  si  počest,  drahu  druh. 

Děl  Olivier:  »Ty  pl^JdeS,  Rolande, 

na  výspu -zítra  s  prvním  úsvitem? 

Bo]  smrtný  žádá  s  tebou  povinnost, 

ku  zkáze  tvé  mé  pudí  rodu  čest, 

však  duše  moje  k  duši  tvojí  lne, 

a  před  tvou  hrdinností  kofim  se.* 

A  Roiand  řekl  s  tichou  snivostí: 

,Bo]  přijímám  a  hrd  jsem  volbou  tvou» 

neb  rekovnost  tvá  k  úctě  nutí  mě. 

I  moje  duše  tvé  se  chvěje  vstříc, 

jak  v  lese  strom  se  kloní  ku  stromu 

když  korunami  Jejich  táhne  van. 

Ne  záští  zbraň  nám  v  ruce  vnutilo, 

my  Jdeme,  kam  nás  šine  vyšší  moc. 

Jen  těla  naše  v  zápas  postaví 

se  proti  sobě  .  .  .    Žel,  že  přátelství 

nám  na  zemi  zde  není  souzeno! 

To  vykvete  nám  v  sladkém  ráji  kdys.. 

kde  věčný  mír  a  žádných  bojfl  vícl" 

A  oba  hleděli  si  do  očí, 

tak  hluboko,  až  vláha  stoupala 

jim  do  zraku,  pak  ale  vztýčili 

zas  hlavy  mužně,  vážně  kynuli 

si  meči  svými  a  pak  odjeli 

na  různé  strany,  každý  v  tábor  svflj.  — 

A  v  městě  bylo  ticho,  v  okolí, 
jak  boží  by  byl  hod,  a  na  lukách 
a  v  lesích,  v  polích,  všude  svatý  klid 


390 


se  usmíval  po  dlouhém  válčeni 

a  večer  zlatý  byl  a  v&ně  pln, 

pln  vlaštovčího  svistu,  štěbetu. 

Tu  vyšla  Aida  v  snivé  kráse  své 

na  starou  baštu,  šedou,  omšenou 

na  straně  řeky  proti  ostrovu, 

kde  bo]  měl  zuřit  zítra  rozhodný 

a  sestoupila  dol&  na  pavlán 

a  zadumána  opírala  se 

o  drobící  se,  šedé  zábradlí 

a  mysl  Její  plaše  těkala: 

na  bratra  myslila  a  na  ten  bo], 

však  brzy  obraz  luzný  zjevil  se 

jí  v  duši  tiše  Jako  paprslek, 

a  viděla  ty  oči  blankytné 

jež  byly  včera  na  ni  zíraly 

tak  plny  vášně,  plny  něžnosti, 

a  srdce  v  hloubi  prsou  chvělo  se 

Jí  touhou,  uviděti  zas  tu  tvář, 

a  řekla  sama  sobě  po  tichu: 

,Hněv  cítit  měla  bych,  vždyt  urazil 

mě  smrtelně  svým  hrubým  násilím, 

a  přece.  Bože,  touhou  po  něm  mru! 

Stud  kryje  tvář  mi!  Jak  jsem  nešťastna! 

Mě  bolí  tak  ta  rána,  mířená 

na  jeho  hlavu  drahou  bratrem  mým  .  .  • 

Ten  mroucí  jeho  zrak  a  zbledlá  líc 

mi  srdce  rozrývají .  . .  Kdo  as  byl 

ten  bohatýr?"  ,  .  • 

A  hlava  klesla  jí 
do  dlaní  těžce  v  dumě  bolestné. 

26* 

391 


A  časem  tím  Jel  Roland  po  břehu 

a  hledél  na  ten  ostrov  zelený, 

kol  néhož  bflá  pěna  kroužila, 

na  ono  místo,  kde  mél  bojovat; 

tu  zahleď  na  pavlánu  postavu 

tak  spanilou,  Jak  byla  včera  ta, 

Jež  mžikem  láskou  uchvátila  Jej, 

a  poznal  vlasy  Její  vlající, 

tak  plavé  Jako  mésíc  v  úplňku, 

a  srdce  Jeho  mocně  zatlouklo 

a  bodl  koně,  k  baště  blíže  Jel. 

V  tom  ona  pozvedla  svou  lepou  tvář 

a  zahledši  Jej,  slabě  vykřikla 

a  ruměnec  Jí  zaplál  na  líci 

a  stála  Jako  v  sochu  změněna, 

v  svém   sladkém   zmatku  a  v  svém  leknutí. 

Tu  nezdržel  se  Roland,  promluvil: 

»Ó  panno, '^  řekl,  .krasší  nad  hvězdu, 

ó  promiň  ml,  že  oslovuji  tě! 

Však  nelze  Jinak!  Zemru  zítra  snad, 

smrt  hrdinflm  Je  stále  po  boku,  — 

a  suď,  Jak  trpká  byla  by  to  smrt, 

když  odpuštění  tvoje  neměl  bych! 

Já  urazil  tě  včera,  schvácen  tak 

tvým  byl  Jsem  pohledem  a  krásou  tvou! 

Ty  zářící  v  čistotě  liljové 

a  hodná  stát  po  boku  anděl&m, 

hod  slovo  mi  Jak  perlu  almužnou ! 

Rci:  , Odpouštím!'  a  budu  blaženým." 

Tu  nahnula  se  Aida  s  pavlánu 
a  vzala  bílou  růži  z  vlasů  svých 


392 


a  dolA  hodila  Ji  s  úsměvem 

a  zardělá,  a  klopíc  cudné  zrak. 

Blíž  ještě  k  baště  Roland  koně  hnal 

a  růži  připevnil  si  na  přilbu 

a  řekl  pak:  .Jsem  šťasten!  Tobě  díkl 

Však  pověz  ml,  kdo  Jsi?  Ó  Jméno  tv6 

zvuk  zajisté  má  ladný  Jako  květ» 

Jak  ptáka  zpěv  neb  vanu  šumění  I 

A  rodiče  tví  ušlechtilí  Jsou, 

na  čele  tvém  to  čtu  a  v  zracích  tvých  I" 

A  Aida  hrdá  cítila  se  hned 
na  bratra  svého  zpomínajíc  si 
a  smělost  přišla  Jí  a  pravila: 
•Ty  nemýlíš  se,  pane,  Jest  můj  rod 
z  těch  nejpyšnějších  v  celém  křestanstvi; 
proč  skrývat  měla  bych  to?  Otec  můj 
jest  Renié,  vévoda  ženevský, 
a  Žirár  z  Viany  mým  ujcem  Jest, 
rek  Olivier  pak  drahým  bratrem  mým, 
mě  ale  jménem  Aidy  pokřtili." 

.Želí"  šeptal  Roland  tiše  v  nitru  svém. 
,Žel,  svého  soka  sestru  miluji, 
buď  jeho  krev  mou  ruku  potřísnf 
neb  padnu  jeho  mečem.  Prohlubeň, 
žel,  zeje  mezi  námi  na  věkyl" 

A  svěsil  hlavu,  Aida  smělá  však 
teď  Jeho  tichou,  něžnou  skromností, 
Jak  pták  se  dala  v  štebot  lahodný 


393 


a  pravila:  »Já  odvětila  ti, 

ó  pane,  na  to,  co  Jsi  védčt  chtěl. 

Ted  odpověz  též  na  mou  otázlLu: 

Rci,  odkud  Jsi?  A  Jak  se  nazýváš? 

Jak  krásný  Je  tvůj  k&ňl  Jak  bflý  Jest! 

Jak  růže»  kterou  Jsem  ti  hodila  I 

Jak  říkáš  mu?  A  máš  Jej  dlouho  už? 

A  meč  tvůj  Jasný,  tvoje  bměnf, 

tof  záře  zlatých  hvězdi  Jak  pyšný  Jsi  I 

Ó  zajisté  ty's  velký  hrdina." 

A  náhle  co's  Jf  píchlo  u  srdce 

a  ani  nevědouc,  co  pravila, 

tak  zašeptala:  .Krásná  as  Je  ta, 

Jíž  Jméno  v  srdci  nosíš  s  nadšením  .  .  . 

A  Roland  slyšel  to  a  zašeptal 
tak  tiše  Jako  ona:  .Krásnější 
na  celém  světě  není,  neboť  ty, 
ó  sladká  paní  plná  milosti, 
Jsi  onou,  o  které  se  zmiňuješ!" 
A  vánek  zas  ta  slova  dones  Jí, 
však  Roland  na  hlas  nyní  řekl  tak: 
»Jsemf  Roland,  Jehož  Jméno  slýchala*s, 
a  myslím,  že  se  zardít  nemusím?" 

Tu  zbledla  Aida.  .Roland  onen  Jsi." 
se  tázala,  .s  nímž  zítra  Olivier 
chce  bojovati  Ó,  Jak  se  strachuji! 
On  silným  Jest!  S  ním  bude  vítězství! 
Ó  Bože  můj  a  nemám  mu  Je  přát? 
Ó,  Jaké  slovo  ze  rtů  vyšlo  mých? 
Vrah  nemá,  věru,  viny  větší  mé! 


394 


Však  jemu  přát,  jest  tebe  odsouditi 
Ó  Bože  můj,  jaké  to  neštčstíl" 

A  skryla  tvář  do  dlaní,  spěchala 
v  stín  komnaty  a  neohlédla  se 
po  Rolandu,  jenž  v  blahu  zajásal, 
neb  vidčl  lásku  její  velikou 
a  sladký  byl  mu  život,  sladká  smrt 
s  tím  vědomím,  jí  že  jest  milován!  — 

Noc  tichá  skanula  na  boží  zem, 
však  nezavítal  tenkrát  zajisté 
sen  sladký  v  město  ani  v  ležení, 
jen  hvězdy  byly  klidný  na  nebi 
a  temné  valy  v  němém  strměni. 
A  když  se  úsvit  bělat  začínal, 
vstal  Olivier  a  sáhl  po  zbrani 
a  v  rouch  se  oděl  stříbrotřpytný  sníh 
a  v  modravé  z  oceli  brnění, 
jež  celé  liliemi  prokvetlé 
ze  zlata  bylo;  vyšel  z  komnaty 
a  s  otcem  loučil  se  a  se  strýci 
a  objal  Aidu  pak,  jež  ve  slzách 
u  dveří  stála,  bledá,  zlomena, 
a  líbaje  tu  bílou  její  tvář 
jak  hlohu  květ,  jí  řekl:  ,S  Bohem  bud! 
Ó  moje  sestro,  snad  se  nevrátím 
už  nikdy  zpět,  snad  uzříš  mrtvého 
mě  ležet  v  trávě  s  ranou  krvavou 
a  oko  moje  bude  vyhaslé. 
Ó  netruchli  pak  přfliš,  vrátíS-li 
se  sama  někdy  v  starý  otců  hrad 


395 


tam  v  klíne  hor  u  vody  blankytné  1 

Mou  památku  však  chove]  v  srdci  vždy 

a  Jista  buď,  že  byla's  poslední 

mou  myšlénkou  neb,  duše  sesterská, 

ty's  nejdražší  mi  bytost  pod  sluncem 

a  obraz  žádné  ženy  doposud 

v  mou  mysl  nevnikl,  tam  Jediné 

ty  panuješ  ve  cudné  velebě, 

a  čisté  Jest  mé  srdce  Jako  tvé. 

Buď  šfastnat  Dones  pozdrav  vémé  můj 

té  zahradě,  těm  lesům  otcovským 

a  tomu  domu,  kde  Jsem  s  tebou  rosť  I" 

Tak  řekl  Olivier,  na  koně  seď 
a  odháněl,  by  plakat  nemusil 
nad  žalem  nesmírným.  Jenž  Jevil  se 
na  tváři  Aidy,  která  v  zápasu 
se  slzami  se  mamě  snažila 
Jen  Jediného  slova  promluvit. 
A  obrátila  k  stěně  obličej 
a  podepřena  o  ni  zaštkala. 

A  v  stejnou  dobu  Roland  z  lůžka  vstal 
a  žlutavou  Jak  měsíc  tunikou, 
Jež  Jedna  byla  hvězda  stříbrná, 
se  rychle  oděl,  krunýř  zlacený, 
v  nějž  hlohu  květy  byly  vbroušeny 
a  bílé  plály,  připnul,  opásal 
se  mečem,  pak  si  přilbu  upravil. 
Tak  měřil  k  stanu,  kde  už  císař  stál, 
a  klek'  a  objal  jeho  kolena 


396 


a  hleděl  vzhflru  k  Jeho  velebě, 

na  bledou  Jeho  tvář,  na  bílý  vous, 

na  oči  velkým  hvězdám  podobné, 

na  dlouhé  vlasy,  které  Jako  sníh 

se  třpytily,  Jež  vítr  rozvlnil 

a  pozvedal  a  kolem  hlavy  zář 

z  nich  tvořil  Jako  nimb,  a  Roland  děl: 

.MfiJ  drahý  strýce,  s  Bohémi  Žehnej  mil 

Ty  byrs  mi  otcem,  něžný  Jako  mát, 

ty  byrs  mi  všiml  Tvá  láska  nebeskou 

mi  byla  rosou  I  Vroucí  měj  mflj  dík! 

Snad  nevrátím  se  z  toho  boje  živ? 

Tu  zemřelo  by  se  mnou  tajemství, 

Jež  sladké  chovám  v  hloubi  duše  své, 

ó  dovol,  bych  Je  v  pamět  tvoji  vlil, 

kde  zflstane  s  mou  na  vždy  památkou  I* 

A  Roland  tulil  blíž  se  k  císaři 

a  zarděl  se  a  šeptal .  .Miluji .  .  . 

Jak  nebem  luna  kráčí  se  sluncem, 

tak  Aida  s  Olivierem  žitím  Jdou, 

on  silný,  skvělý,  ona  spanilá 

a  snivá  Jako  z  lesích  ptáka  zpěv! 

Ji  celou  duší,  ujče,  miluji  1" 

A  vzal  Jej  za  ruku  a  prosil  Jej: 

,JÍ  onu  lásku,  kterou's  blažil  mne, 

mfij  pane,  poskytni,  když  zahynul 

Ó,  dávno  chovám  temné  tušení, 

že  krátký  bude  žití  mého  běh! 

Snad  přišla  dnes  už  smrti  hodina?* 

A  zadumán  zveď  k  nebi  Jasný  zrak 

a  zachvěl  se,  neb  zora  prosvitla 

a  se  světlem  se  loučit  bylo  žali 


397 


A  cfsař  ruce  klaď  mu  na  hlavu 
a  deštém  slzy  Jeho  padaly 
a  pravil:  .Miluji  té,  Rolande, 
víc  než  své  détil  Kdybys  zahynul, 
žal  by  mé  schválil  v  hrob!  Já  žehnám  ti 
a  zbrani  tvé  I  Dá  Bůh  ti  vítézstvíl 
Bflh  žehnal  tí  už,  nebot  v  žití  šer 
on  lásky  úsmév  dal  tí  zasvitnouti 
Mé  duše  synu,  dcerou  bude  mou 
tvá  Aida  spanilá,  Já  spojím  vás  I* 

A  objal  Jej,  a  Roland,  chrabrý  rek, 
se  vztyčil  teď  a  k  nebi  ruku  vztah' 
a  řekl:  .Úsvit  volá  k  boji  mne!' 
A  všechna  snivost,  všechna  tesknota 
ted  zmizela  a  bojechtivé  chvél 
se  Roland  bohatýr  a  k  zápasu 
na  bílém  koni  letél  Jako  pták.  — 

A  s  druhé  strany  s  vétrem  o  závod 
Jel  k  řece  Olivier  —  a  zahlédli 
se  oba  rekové  a  výkřiky 
se  vítali  a  oři  brodili 
se  bystrou  vodou,  výspy  dosáhli 
a  bohatýři  stáli  tváří  v  tvář 
si  na  okamžik  němé,  nehybné, 
dvé  lepé  sochy.  Pak  se  zdravili 
a  znamenali  potom  křížem  se 
a  bez  odkladu  pustili  se  v  boj. 

Na  valu  Olivierův  otec  stál 
a  na  kolenou  Aida  ležela, 


398 


a  celé  město  v  davech  tlačilo 

se  na  bašty,  a  městu  naproti 

na  břehu  vysokém  a  skalnatém 

pod  baldachýnem  cfsař  Karel  stál, 

a  kolem  ^dvfir,  a  v  davech  nesmírných 

tam  celé  vojsko  shromáždilo  se 

a  oči  všech  na  výspu  zíraly 

a  výkřik  Jako  hrom  se  k  nebi  nes\ 

když  první  rány  zbraní  duněly 

a  hlásaly,  že  souboj  započal. 

Mrak  písku  kolem  zápasníků  byl 

a  slunce,  které  v  klidné  velebě 

ted  vycházelo,  zraky  diváků 

tak  oslňovalo,  své  paprsky 

v  proud  vody  kolem  výspy  sílajíc, 

že  marné  bylo  všechno  snažení 

boj  sledovat;  Jen  mečů  bušení 

se  neslo  k  břehům,  zápas  hlásajíc. 

Však  náhle  dutě  ozýval  se  pád 

kýs  těžký  k  zemi,  něco  řinčelo, 

a  vítr  oblak  prachu  rozehnal 

a  zakvíleli  lidé  z  Viany. 

neb  viděli,  že  ležel  zabitý 

na  písku  Olivierův  pyšný  oř 

a  mladý  rek  ted  pěšky  bránil  se 

lev  Jako  Jarý  proti  Rolandu, 

Jenž  bušil  v  štít  mu  Jako  kladivem. 

A  Aida  objímala  velký  kříž. 

Jenž  kamenný  na  starém  valu  stál, 

a  v  smrtelné  volala  úzkosti: 

.0  chraň  Jej,  Bože.  bratra  mého  chraftl 

Ó  poval.  Bože,  Jeho  soupeře  I" 


399 


VSak  Jako  §flená  zas  vrhla  se 
na  tvrdou  zem  a  k  Bohu  úpéla; 
,0  neslyS  rouhavou  mou  modlitbu  I 
To  zrada  byla,  oč  Jsem  prosila! 
I  Jeho  chraň!  Je  drahý  mi  ten  sok! 
Nad  obéma  se  ustrft,  Ježíši! 
O  Bože,  vezmi  za  né  život  mfij!* 
A  bolem  omdlela. 

Však  Ollvier 
o  bázni  nevěděl,  tak  klidném  byl 
a  pevně  stál  a  mával  mečem  svým 
Jak  pravý  rek,  a  útok  odrážel, 
až  piksla  chvfle,  k&ň  kde  Rolandfiv 
mu  v  ránu  vběhl,  v  ránu  osudnou, 
ta  po  druhé  zaduněl  těžký  pád 
a  řinčení  a  zabit  ležel  oř 
a  Olivieru  z  prsou  mimoděk 
se  výkřik  vydral  Jako  radosti 
a  Jásot  zazněl  s  bašty  vianské. 
Déšt  olbHmých  teď  padal  těžkých  ran 
na  štíty,  přilby,  lesklá  brnění 
a  tolik  Jisker  meče  křesaly, 
že  bojovníci  v  sloupu  ohnivém 
se  zdáli  zápasit.  Už  bez  dechu 
na  březích  svědci  stáli  v  němotě, 
Jen  Karlflv  hlas  hřměl  velký,  zoufale, 
když  Roland  z  nenadání  v  kolena 
na  krátký  klesl  k  zemi  okamžik. 
,,0  panno,"  vzkřikl,  „nebes  královno, 
6  nedej  zahynouti  Rolandu!* 
Však  Roland  vstal  a  dále  bojoval 


400 


a  zase  ticho  bylo,  Renlé 
jen,  Olivierfiv  otec,  k  nebi  vyl 
Jak  poraněný  vlk,  když  zdálo  se, 
že  umdlen  couvnul  chrabrý  Olivier: 
„Ty  nesmíš,  Pane,  ml  ho  odejmout! 
To  větší  trest  by  byl  než  všechen  hřích, 
jejž  spáchat  člověk  mfiže  na  zemi! 
Bud  spravedliv,  však  nebuď  ukrutným  I 
Já  bohem  nejsem,  abych  nes'  Jak  ty 
smrt  svého  syna  a  si  nezoufal! 
Ó  Bože  mfi].  Jak  mfižeš  otcovské 
tak  mučit  srdce?'' 

Jako  zběsilý 
tak  Renié  fval  a  zakryl  pláštěm  tvář, 
by  neviděl  ty  skoky  nesmírné, 
to  mečQ  mávání  a  padání, 
ty  štíty  rozpuklé  a  přilbice, 
ty  zápasy  tak  silné.  Jakých  svět 
byl  dosud  neviděl,  a  zoufale 
v  svém  těžkém  žalu  prosil  Aidu  tak: 
.0  rci  mi,  dcero,  co  se  děje  ted? 
Už  nemám  odvahy  tam  pohlížeti 
Bud  ty  mým  zrakeni,  slep  Jsem  slzami.' 

A  Aida  zírala  a  zírala 
a  oči  odvrátiti  nemohla 
Jak  čarem  schvácena  a  do  srdce 
Jí  každá  vnikla  rána  hluboko, 
a(  padla  na  bratra,  at  zasáhla 
štít,  přilbu,  krunýř  Jeho  odpůrce, 
a  bolestí  až  smyslů  zbavena 


401 


tak  divé,  pronikavé  výkřiky 

do  dáli  sflala,  rvouc  v  zoufalství 

své  plavé  vlasy,  ie  ten  její  pláč 

až  na  ostrov  se  nes'  a  Roland  dél, 

hlas  Její  poznav,  svému  soupeři: 

.Má  duše  plna  Jesti  lítosti, 

ach.  Je  mi  žel.  že  vynucuji  pláč 

té,  která  pro  tebe  tak  běduje!" 

A  Olivier  mu  na  to  odvčtil: 

.Dík  za  tvou  soustrast  s  ní,    s  tou  spanilou, 

Jež  podobna  jest  v  ráji  andčlflml 

Za  tebe,  věz  to,  u  ní  promluvím 

svým  dechem  posledním,  soudí-li  Bůh, 

že  pod  tvým  mečem,  reku,  zahynu.* 

A  na  sebe  se  oba  usmáli. 

Jak  hvězdy  dvě  si  světlo  stříbrné 

po  nebi  posílají  pozdravem. 

A  oddychli  si  krátký  okamžik 
a  znova  vrhali  se  na  sebe 
Jak  balvany  dva,  které  se  svahů 
se  proti  sobě  řítí  se  strmých. 
A  tenkrát  osud  zdál  se  drtiti 
už  Oliviera  Jistě,  naprosto, 
neb  Jeho  meč  se  zlomil.  Ztracen  byl 
a  Aida  beze  vzdechu  zsinalá 
Jak  mrtva  padla  na  zem.  Roland  však 
dél  klidně  s  důstojností  velikou: 
»Ty  nemůžeš  mě  podezřívati, 
že  zneužit  bych  neštěstí  tvé  chtěl? 
Že  bezbranného  chtěl  bych  napadnout? 
Jdi,  volej  vzhůru  na  val  k  strýcům  svým, 


402 


by  nový  meč  ti  rychle  podali  — 
a  žá()e]  Je  o  číši  vína  též, 
mě  žfzeň  trápf,  popijeme  si, 
vždyf  několik  už  hodin  bojujem.* 

A  Olivier  se  k  břehu  přebrodil 
a  podali  mu  meč  a  vrátil  se 
a  číši  zlatou  nesl,  plněnou 
až  po  kraj  vínem.  V  trávě  vysoké 
pod  keřem  planých  růží  spočíval 
a  oddychoval  Roland,  poklekl 
mu  Olivier  po  boku,  pozveď  číš 
a  ke  rtům  něžně  mu  Ji  naklonil, 
a  Roland  pil  a  opět  úsměvem 
na  sebe  zasvítili  blouznivým, 
pak  ale  vstali,  meče  taisili 
a  krutší  prvních  počal  znovu  boj. 
A  trval  dlouhé,  dlouhé  hodiny 
a  ticho  bylo  kolem  hluboké, 
zvuk  Jediný  už  vzduchem  nezazněl. 
Jen  zbraní  zvuk,  neb  Karel,  Renié 
a  ostatní  Jen  němou  modlitbou 
už  k  Bohu  mysl  obracovali, 
a  Aida  byla  žalem  kamenná. 
Jen  Jednou  na  okamžik  přestala 
seč  neslýchaná,  Roland  tak  když  dél: 
,Ó  Oliviere,  nemoc  schvacuje 
mě  nenadálá,  srdce  tepati 
mi  přestává,  o  dopřej  okamžik 
mi  Jediný,  bych  očí  zavřel  svých 
Jak  ve  spánku."  A  Olivier  mu  děl: 
.Spi,  Rolande,  a  věru  s  radostí 


403 


ti  větví  zavéju,  bych  ochladil  I 

tě  vnořeného  v  sladkost  di^moty.*  ' 

Tu  Roland  Jako  zora  zazáiHl 

a  zvolal:  .Ušlechtilý  rytíil.  I 

dík,  velká  duše,  za  tvou  dobrotu!  i 

Má  slabost  minula,  jsem  opět  zdráv 

a  čtyři  dni  bych  mohl  zápasiti" 

,Tím  lépe,"  řekl  prostě  Olivier 

a  radosti  byl  všecek  rozjařen. 

A  znova  začal  dlouhý  Jejich  boj. 

Pot  lil  se  s  čela  Jim  a  Jasná  krev, 
a  ruce  Jejich  třímat  nemohli 
už  těžké  meče,  které  pustily, 
a  kolem  pasQ  se  teď  popadli 
a  zápas  začal  nyní  olbHmý. 
Noc  zatím  přišla,  temná  s  hvězdami, 
a  bílé  páry  z  řeky  stoupaly 
a  věsily  se  Jako  závoje 
kol  ostrovu,  a  z  šera  dunělo 
tak  příšerně  to  těžké  dupání 

a  pády  silných  těl  a  volání  I 

těch  zápasnikA,  které  viděti 

už  nebylo,  a  smutek  nesmírný  i 

všech  zmocňoval  se,  kteří  čekali. 
Jak  skončen  bude  boj  ten  smrtelný  ...  i 

Tu  náhle  zdálo  se,  že  na  nebi 
hvězd  nových  na  tisíce  vzplanulo, 
Jich  plna  byla  celá  řeka  též 

a  Jimi,  zdálo  se,  že  zkvétala  j 

zem  Jako  z  Jara,  luhy,  pole,  les,  | 


404 


a  modrou  září  8  nebes  Unoucf, 

se  zdálo,  že  se  řítí  s  rachotem 

cos  Jako  vlasatice  přeskvélá: 

to  bleskem  sjelo  svaté  zjevení 

a  stálo  náhle  v  kráse  nadzemské 

na  ostrove,. a  byl  to  archanděl, 

a  OUvler  a  Roland  pustili 

se  na  vzájem  a  klekli  v  pokoře, 

a  velkým  hlasem  nocí  znélo  to 

Jak  zvonu  zvuk:  ,Bflh  nechce  další  bojí 

Vy  proti  sobě  státi  nemáte ! 

Buď  s  vámi  mír!  Jste  oba  vítězil* 

A  zánik'  hlas  a  shasla  modrá  zář 
a  hvězdy  svítily  Jen  na  nebi 
ve  zlaté  kráse  své  a  snivosti, 
a  Jako  ze  sna  probouzeli  se 
ted  Vianští  a  Karlflv  mocný  voj, 
a  nikdo  promluviti  nemohl. 

VSak  Roland  Olivlera  v  náruč  vzal 
a  na  rty  Jeho  tiskl  rety  své 
a  líbali  se  mnoho,  mnohokrát 
a  věčné  přísahali  přátelství 
si  navzájem  a  řekl  druhu  druh: 
,Ty's  nejdražším  mi  tvorem  na  zemi  !• 
A  zanechali  meče,  štíty  své, 
a  ruku  v  ruce  k  břehu  kráčeli 
a  nyní  Jásot  nesmírný  se  zvěd' 
Jak  ve  Vianě,  tak  též  v  ležení 
a  Karel  Velký  líbal  přátele 
a  Olivier  děl  Septem  Holandu : 

Zn«:  Spfaf  XIX.  ^ 

405 


,Svou  sestru  dávám  tobě  za  ženu." 

A  Roland  vstal  a  řekl  s  nadšením: 

„Já  pro  ni  přijdu  8i»  až  na  čele 

mi  pláti  bude  zlatá  koruna  1' 

A  Karel  zvolal:  ,Ta  t6  nemine  I 

My  dobudeme  slunné  španély 

a  tobé,  Rolande,  Je  dávám  zde 

v  té  slavné  chvfli .  . .  Vyrvem  pohanům 

tu  krásnou  kořist,  která  bude  tvou!* 

A  nový  Jásot  opět  k  nebi  znčl. 

Tak  mezi  Žirárem  a  císařem 
mír  nastal  konečné  a  snoubena 
tak  Aida  byla  krásná  s  Rolandem 
a  Olivier  a  Roland  stali  se 
tak  přátely,  Jež  loučit  nemohla 
než  sama  smrt,  Jež  koncem  všeho  Jest. 
A  z  Viany  Sel  Karel  Veliký 
a  Roland,  Olivier  na  onu  pout 
do  Cařihradu,  která  památná 
se  stala  Olivierovi,  neb  tam 
mu  hvécda  vzešla  lásky  přesladké. 

A  vše  to  bylo  v  letech  dalo  se, 
co  Renaldova  vzpoura  trvala 
a  Jeho  bratrfi,  oni  Jediní 
se  Karlovi  nechtéli  podrobit, 
a  z  Cařihradu  vraceje  se  zpét 
do  Francie,  byl  uzřel  na  skále 
tvrz  Montalbánskou.  Proto  Jeho  hněv 
tak  silné  vzplanul,  proto  sbíral  ted 
tak  velké  vojsko  proti  Renaldu 


406 


a  proti  IJonovi  zároveft. 

A  proto  čekal  v  touze  Rolanda, 

neb  nechtěl  bez  něho  jet  z  Paříže. 

A  konečné  se  dočkal.  Slunný  den 

plál  nad  Pařfží,  Karel  před  domem 

pod  baldachýnem  seděl  z  brokátu, 

když  rytfř  přijel  s  četným  průvodem, 

na  bflém  koni,  oděn  v  hermelfn 

a  v  zbroji  stříbrné  —  to  Roland  byl, 

a  třicet  mladíkfi  s  ním  přijelo, 

květ  prvních  rodů  z  celé  Francie, 

a  všickni  v  hedbáví  a  ve  stříbře 

a  s  nimi  Olivier;  a  po  schodech 

po  mramorových  vzhíiru  kráčeli 

a  před  císařem  dvorně  poklekli, 

a  Karel  vstal,  pln  hrdé  radosti, 

a  políbil  Rolanda  na  čelo, 

pak  ale  o  krok  couv'  a  pozvedl 

nad  hlavu  ruce,  ta^to  volaje: 

•O  Rolande  mfij,  pomsti,  pomsti  měl 

Už  není  vzpoury  v  celé  Francii, 

jen  Ajmonovi  pyšní  synové 

ve  vzdoru  trvají  a  štítem  jsou, 

jenž  proti  mému  meči  zdvihá  se, 

by  strměl  mezi  mnou  a  pohanem, 

jenž  drzou  pěstí  buší  na  vrata 

už  Francie!  Do  Španěl  nemohu, 

dřív  než  tu  vzpouru  v  prachu  udusím  I 

Dřív  Montalbán  ti  nutno  strhnouti, 

než  koruny  dosáhneš  španělské, 

a  dříve  Aida  tvojí  nebude, 

než  koruna  ta  zlatě  zastkví  se 

ir 

407 


na  čele  tvém  I  Už  vojsko  nesmírné 
je  připraveno  I  Tebe  čekám  jen, 
a  volám  k  tobě:  pomsti,  pomsti  mne. 
mé  duše  synu,  drahý  nade  vSe! 
Jen  tobě  díkem  chci  být  zavázáni* 

Tak  zvolal  Karel,  zraky  plály  mu 
a  vysokým  se  zdál  nad  obyčej; 
a  v  zlatém  plášti  svém  Jak  v  ohni  stál 
a  hrůza  z  ného  šla  a  veleba 
a  Roland  nadšením  byl  uchvácen 
a  pozveď  hlasu,  který  znél  jak  zvon: 
•Do  boje!"  zvolal,  .běda  každému, 
kdo  v  cestu  tVou  se  staví,  císaři!* 

.Do  boje!"  voláno  tu  s  nadšením, 
až  d&m  se  zachvěl  ve  svých  základech, 
a  celé  město,  celý  šírý  kraj 
jak  ohlasem  volaly:  »Do  boje!" 
A  druhý  den  se  vojsko  valilo 
jak  divá  řeka  do  niv  pokojných, 
tam  směrem  k  jihu,  kde  stál  Montalbán, 
a  vše  ta  síla  proti  čtyřem  jen 
se  obracela  muž&m  statečným, 
tož  synfim  Ajmonovým,  osudně 
jež  proti  sobě  velký  Kari&v  hněv 
a  jeho  zášt  si  byli  vznítili.  — 

Táh'  Karel  dřív  před  zámek  bordóský 
a  kázal  kolem  tábor  rozložit, 
stan  jeho  pak  na  vrchu  rozt)ili 
a  připevnili  zlatou  orlici 


408 


(tu  slavnou,  před  nfž  v  strachu  prchaly 

vždy  zdaleka  už  voje  pohanů) 

na  střechu  stanu,  rudý  šel  z  n(  svit 

Jak  z  krvavého  slunce.  Vnikaly 

ty  hrozné  pablesky  a  přfSerné 

v  sfň  nyní  krále  Ijona  a  strach 

paď  v  jeho  srdce  jako  velká  tíž 

a  díval  se  na  tábor  nesmírný 

a  svolal  vémé  svoje  rádce  hned 

a  tázal  se  jich:  co  ted  počíti. 

Tu  zazněl  mocných  rohů  burný  třesk, 
a  poselství  se  králi  hlásilo 
a  rychle  kázal,  aby  vešlo  v  hrad, 
seď  na  trůn  svůj  a  řekl  vyslancům: 
,Co  přinášíte,  páni?  Boj  či  smír?" 

.Jest  na  tobč,  bys  volbu  učinil 
sám,  králi  Ijone,"  mu  posel  řek'. 
,Hled  z  oken  svých.  To  jsou  tví  přátelé, 
jichž  s*any  v  nekonečno  tratí  se  — 
neb  nepřátelé  tvoji  urputní, 
dle  toho,  jsi-li  Karla  poslušen, 
neb  hlásíS-li  se  k  vzpouře.  Takto  zni 
vzkaz  císaře:  ,Bud  vémým  manem  mým 
a  odřekni  se  zjevně  Renalda 
a  pýchu  Jeho  skruSit  pomáhej, 
pak  zapomenu,  proti  mně  že  stáťs. 
Však  setrváS-li  v  zpoufe»  zničim  tě 
a  Bordó  zbourám,  hrad  a  město  tvé 
a  s  půdou  srovnám  ]e  a  zaseju 
v  těch  místech,  kde  dHv  stály,  konopě. 


409 


Až  vyroste,  dám  stočit  provazy 

pro  hrdla  těch,  Již  zradu  spáchali. 

Tvou  hlavu  ale  k  nohám  položím 

ti  8  korunou  a  s  vlastním  žezlem  tvým/* 

Zhled  IJon  král  a  Jeho  rádcové 
a  odpovédél:  .Odejděte  v  síň, 
ó  poslové,  kde  čeká  víno  vás; 
Jste  mými  hostmi.  Zatím  uradím 
se  s  věrnými  zde  svými  v  rychlosti 
a  odpověď  svou  slavně  sdělím  vánu" 

Šli  poslové,  však  hled  a  chvěje  se, 
král  IJon  zfistal  sedět  na  tr&nu 
a  na  kolena  rádci  klesali 
a  povznášeli  ruce  prosebně 
a  Jedním  hrdlem,  v  bázni,  volali: 
,Ó  zachraň  nás  od  strašné  záhuby  I 
Slab  proti  ohromné  té  moci  Jsil 
Což  může  ti^na  čelit  vichnci? 
Ó  poddej  se!  Ó  zachraň,  zachraň  nás! 
Své  město  zachraň,  sebe«  království! 
Čím  Je  ti  Renald?  Sestry  tvé  Je  choť. 
Nuž,  čím  však  nám  Je?  Čím  Je  bordóským? 
jsme  blíže  tvému  srdci,  než  Je  on! 
Jsa  králem  naším,  otcem  naším  Jsi. 
Krev  dětí  našich  padniž  na  tebe, 
když  v  nerovný  a  nespravedlivý 
ten  boj  se  vrhneš.  Ty  Jsi  Karlfiv  man. 
Jak  na  nás  žádat  můžeš  věrnosti, 
když  sám  se  zpumě  Jemu  postavíš?* 


410 


Tu  v  slabosti  své  Ijon  propuk'  v  pláč 
a  zvolal :  .Tedy  podrobuji  se, 
ač  srdce  moje  žalem  krvácí." 

Tvář  zahalil,  a  rádci  spěchali, 
by  zavolali  posly  Karlovy, 
však  IJon  pravil:  .Nežádejte,  ach, 
bych  s  nimi  mluvil.  Za  mne  jednejte." 
A  v  komnatu  svou  spěchal,  zavřel  se 
a  ponořil  se  v  smutek  hluboký. 
A  za  ně],  za  slabého  jednali, 
a  černou  zradu  kuli  za  něho, 
a  vše  když  ujednáno  bylo  pak, 
zas  přišli  k  němu,  takto  mluvíce: 
»Má  císař  nyní  pevné  slovo  tvé, 
jak  žádaťs,  za  tebe  jsme  jednali, 
teď  podrob  se  a  jednej  d&sledné. 
Jeď  v  Montalbán  a  pozvi  Renalda 
a  bratry  jeho  k  sobě,  na  cestě 
je  lapnou  v  lese.  Jednej  schytrale." 

Žas'  Ijon  král  a  vzkřikl:  .Zrádcové! 
Ne,  podlost  takou  nikdy  nespáSul" 

Však  druhý  den,  když  přišlo  poselství 
zas  v  jeho  hrad  a  když  se  tázali: 
.Kdy  v  Montalbán  se  vydáš  jednati, 
jak  věrní  tvoji  za  tě  slíbili?" 
tu  svěsil  hlavu,  chvěl  a  zarděl  se 
a  šeptal:   .Zítra,  zítra  se  tam  dám.* 
A  sám  když  byl.  v  pláč  vypuť  nový  zas 
a  šeptal  si:   „Kéž  zemru.  Bože  mujl* 


411 


Však  8  ránem  vstal  a  zajel  v  Montalbán. 

Když  mésta  strážcové  na  cimbuří 

Je]  pfijíždčti  z  dáli  viděli 

a  jeho  komonstvo,  hned  vítali 

jej  zvukem- trub  a  kotlfi  vířením 

co  hosta  vzácného  a  spojence, 

a  s  Téží  hlahol  zvonů  veselý 

se  rozléhal  a  v  síni  vysoké 

se  Renald  tázal,  co  to  znamená, 

a  uslySev,  že  Jede  IJón  král, 

hned  kázal  vyzváněti  v  hradě  též 

a  mosty  spouštět,  brány  otvírat 

a  svému  svaku  radostně  jel  vstříc 

a  nikdo  netušil,  v  ten  slavný  den 

že  při  hlaholfl  zvonů,  surem,  trub 

v  hrad  vjíždí  neštěstí  a  blízký  zmar. 

Bled  Ijón  byl,  když  sestru  viděl  svou, 

a  srdce  jeho  mocně  dmulo  se, 

však  řekl  si:  .Je  pozdě,  couvnouti 

už  nemohu!  Af  padne  na  hlavy 

mých  rádců  trest,  neb  vina  jejich  jest." 

A  výkřik  velký  svého  svědomí 

tak  potlačil,  a  jako  štvaná  zvěř 

se  střemhlav  vrhá  v  útěk  šílený, 

když  smečku  slyší  láti  za  sebou, 

tak  vrhal  v  hřích  se  svůj  a  v  proradu, 

štván  slovy  rádců  svých  a  hrozbami 

a  zraky  klopě  rychle  mluvil  tak: 

,Jak  dobře  činíš,  drahý  Renalde, 

že  vítáš  dnes  mě  zvonů  hlaholem 

a  hudbou  veselou,  neb  přináším 

ti  zprávu  takovou,  že  užasneš.  — 


412 


však  radostné!  Já  přináším  ti  smír! 
Jak  oči  tvoje  hned  se  zjasftujíl 
Nuž  ano,  ano,  přináším  ti  smír!* 

A  Renald  mlčky  za  ruku  ]e]  jal 
a  tisk'  ji  k  srdci.  Pak  se  ozval  tak: 
»Ó,  rci  mi  ještě  jednou,  bratře  m&], 
to  sladké  slovo!  Karel  že  chce  smír? 
Už  déle  tedy  nepoteče  krev 
a  uschnou  slzy?  Vezmi,  Bože  m&j, 
za  tuto  zprávu  třeba  život  mflj, 
jen  dej,  by  byla  jistá,  neklamná!* 

Král  Ijón  cítil  v  srdci  bodnutí 
a  jal  se  opět  rychle  mluviti: 
„Je  neklamná,  je  jistá  zpráva  má. 
Vždyť  sám  jsem  s  císařem  vše  vyjednal. 
Slyš  tedy,  jak  se  všecko  díti  má, 
by  k  šťastným  koncflm  pře  se  chýlila, 
jež  dlouho  tak  už  hubí  Francii. 
Víš,  Karel  táborem  že  rozložen 
jest  nedaleko  města.  Nesmírný 
je  jeho  voj  a  hrflza  z  něho  jde, 
on  zkrušit  chtěl  nás,  zničit,  rozdupat, 
a  jako  orel  letěl  z  Paříže 
a  jako  bouř  a  chmura  přikvačil 
před  moje  město,  které  třáslo  se. 
Já  lekl  se  té  moci  nesmírné 
a  sbíral  vojsko  své  a  hotovil 
se  k  zoufalému  boji.  Přiznám  se, 
že  smrt  Jsem  čekal,  zmar  —  ne  vítězství 
Tu  zachránil  mě  B&h  a  tebe  též. 


413 


Měl  Karel  sen,  měl  velké  vidění. 

Když  v  noci  ^tál  před  stanem  vysokým, 

nad  kterým  zlatá  hoří  orlice 

Jak  vlasatice  války  věštící, 

tu  náhle  v  Jasu  bílém  Jako  sníh 

se  svatý  Jakub  zjevil  apoštol 

mu  žasnoucímu,  a  ten  pravil  mu: 

,Meč  nepozvedni  proti  křestan&m! 

Krev  neprolívej,  která  bratrská. 

Zem  hispánská  pod  Jařmem  pohanů 

co  nevolnice  úpí,  k  nebesům 

vzlyk  Její  bídy  zní.  Já  miluji 

nad  Jiné  onen  kraj.  Tam  potáhni, 

tam  z  pochvy  trhej  meč,  tam  rekem  bud!' 

A  zmizel  hvězdný  obraz,  svatý  stín. 

Tu  císař  ke  mně  poslal  poselství 

a  vzkázal  tak:   ,Jeď  s  Bohem  v  Montalbán, 

mým  prostředníkem  bud.  Nuž,  přijel  Jsem. 

Co,  Renalde  můj,  na  to  odpovíš?* 

,Že  Boha  chválím,"  Renald  prostě  řek', 
«že  Karlu  děkuji  a  tobě  též. 
Co  činit  mám,  bych  smíru  hodným  byl? 
V  tvé  ruce  s  důvěrou  vše  odevzdám, 
neb  Jako  bratr  Jsi  mi  pokrevný." 

Šleh'  tváří  IJónovou  ruměnec 
a  sklopil  zrak,  však  rychle  mluvil  dál: 
,VÍ  Karel  dobře,  kolik  trpkosti 
boj  dlouhý  v  srdcích  vás  všech  způsobil 
a  nesnadno  že  bude  smířit  se 
Jak  ruky  obratem,  a  proto  hned 


414 


můj  návrh  schválil,  který  takto  znél: 

Af  budí  nejdříve  se  důvěra 

ve  srdcích  bohatýrů  obou  stran, 

pak  a(  je  sblíží  píseň,  hudba,  zpěv; 

až  rozjařeni  všichni  sbratří  se, 

pak  bude  snadné  klásti  podmínjcy, 

neb  co  by  příkré  zdáti  mohlo  se 

jen  chladné  mysli,   málo  bude  jim, 

když  teplá  láska  v  srdci  promluví, 

a  víc  než  požádáno  poskytnou. 

Pak  velkodušně  můžeš  mírniti 

svůj  nárok  původní  a  sklidíš  tak 

jen  větší  vděčnosti  a  lásky  žeň. 

Tak  pravil  jsem,  a  Karel  souhlasil. 

Slyš  tedy,  Renalde,  co  zamýšlím. 

Pláň  valkolórskou  znáš.  Jest  zahrada 

to  pravá,  plná  květů,  stromoví, 

a  věčně  nad  ní  nebe  jasní  se 

a  ve  vodách  se  shlíží  čistých  tam 

háj  mnohý,  hlučný  ptáků  klokotem. 

Na  louce  jako  smaragd  zelené 

a  skalami  kol  kolem  vroubené 

loď  jako  katedrály  sloupovím, 

sjezd  pěvců  z  různých  krajů  svolal  jsem, 

a  za  pět  dní  se  sjedou  k  zápasu, 

ne  zbraněmi,  však  vzletem  písní  svých, 

a  zlatý  věnec  bude  odměnou, 

jej  nejkrásnější  paní  položí 

pak  na  skráň  slavenému  vítězi. 

Sám  Karel  přijede  a  Roland  též 

a  sbratřený  mu  plavý  Olivier 

a  všickni  beze  zbraně.  Přijeď  též 


415 


I 


a  tví  bratři.  Malgis  též,  tvů]  drah. 

vidfm  už,  Jak  zpěvem  zjařeni 
si  v  nárač  klesáte,  vy  rekové. 
Jak  smfra  dáváte  si  polibek, 
a  Karel  -dojmut  Jak  vám  žehná  vSem ; 
den  neJkrasSf  tak  vzchází  Francii! 
Nuž^  za  pčt  dní  se  dostav  k  slavnosti.* 

Tak  konMl  IJÓn  král  a  dojat  byl 
až  k  slzám  Renald,  ruku  tiskl  mu 
a  zvolal:  .Pfijedu  i  bratfí  mí 
a  s  námi  Malgis,  Bfth  ti  odplatiž, 
6  sladký  bratře  drahé  ženy  mé, 
za  vše  a  vše,  co  pro  mne  učinirsl* 
A  objal  Jej  a  IJón  strašné  zbleď, 
když  Renaldovu  vidél  dfivěra, 
a  bez  prodlení  z  hradu  ujížděl. 
Jak  by  se  bál,  že  spadne  škraboška 
mu  s  licomémé  tváře. 

Renald  však 
se  chystal  odjet  v  nastrojenou  past.  — 

Den  přišel  odjezdu  a  na  koně 
už  bratři  sedat  měli  na  bílé 
a  stáli  v  síni  v  pláštích  z  purpura, 
když  IJonetta  vešla  ubledlá 
a  chotě  svého  Jala  za  raku 
a  třesoucím  se  hlasem  pravila: 
,M&J  Renalde,  m&J  víc  než  živote, 
mflj  milený,  ty  otče  syn&  mých, 
slyš  prosbu  mou,  ach,  nejed  k  slavnosti! 
Mně  trpce  tak  a  těžko  vyslovit, 


416 


co  v  srdci  bodi  mé  Jak  ostrý  trn  — 

však  mlčet  nelze!  Ó  můj  Renalde, 

ó  Aláre,  Gišáre,  Ryšáre, 

Já  svému  bratru  nedfivéřujl, 

on  kuje  zradu!  Odpust  mi  to  Bfih, 

když  křivdím  mu!* 

Tu  Renald  kabonil 
své  Jasné  čelo,  zraky  ztemnily 
se  chmurné  mu,  a  ženě  vyčítal: 
•Jak  podezřívat  můžeš  bratra  tak? 
Jest  mužem,  králem,  bohatýrem  jest! 
Lhát  jak  by  mohl,  nízce  podvádét? 
A  koho?  Choté  vlastní  sestry  své! 
Ó,  styď  se,  Ijonettol  Láska  tvá 
té  na  bezcestí  vedla." 

Propukla 
v  pláč  Ijonetta  a  pak  pravila: 
,Ty's  pravdivý  jak  Kristus,  pán  nás  Všech, 
jejž  zradil  proto  Jidáš  bídný  přec, 
a  pravdiv  sám,  v  lež  véřit  neumíš. 
Já  bratra  svého  milovala  vždy 
a  ctila  jej,  však  vím,  že  slabý  jest, 
a  slabost  každou  podlost  dopouští, 
všech  zločinů  je  matkou  nevolky. 
Co  mezi  císařem  a  Ijónem 
se  stalo,  nevím,  to  však  jisté  vím, 
že  Ijón  lhal!  Já  blednout  viděla 
tvář  jeho,  polívat  se  ruměncem, 
když  na  tu  slavnost  horlivě  tě  zval, 
|á  viděla,  jak  odvracoval  zrak, 
když  oči  tvoje,  plny  důvěry, 


417 


hled  Jeho  hledaly  I  Ó,  nerci  mi, 

že  hanbou  moje  nedůvčra  jest! 

Ne  o  sebe,  o  tebe  třesu  se! 

A  slova^bratrova  když  mámila 

té,  plímého  jak  prudké  střely  let, 

já  tvého  syna  v  klfné  držela,  — 

pro6  mimodék  tu  dfté  vinula 

Jsem  k  svému  srdci  v  náhlém  leknutí, 

k  svým  prsům  zdmutým  chmurným  tušením  ? 

Bfih  sflu  dal  vám  mužům,  slabým  nám 

dal  za  to  prozíravé  vnuknutí! 

Můj  Renaldel  Alárel  Gišáre, 

a  Ryšáre,  vy  všickni  slyšte  mnei 

Zbraň  skryjte  pod  plášti  Plane  purpurem, 

však  též  se  horkou  bude  krví  rdít, 

než  slunce  zajde!  To  vám  zvěstuju!" 

A  vrhla  se  na  srdce  Renaldu. 
Ten  tisk'  ji  k  sobe  a  pak  řekl  jí: 
,Jak  laňka  leká  se,  když  padá  list, 
tak  láska  matky  všeho  désí  se, 
smrt,  zdá  se  jí,  že  číhá  v  koutech  všech, 
a  proto  bez  příčiny  schvátí  Ji 
strach  každou  chvíli.   Lásky  hodná  Je 
ta  slabost  krásná,  Jež  mé  dojímá. 
Však  klidná  buď,  ty  lani  bázlivá, 
mé  rámě  silné  chrání  déti  tvé! 
Ty  chvěj  se  pro  ně,  nad  nimi  však  bdím 
a  Bůh  ]e  s  námi!  .  .  .    Nyní  na  koně!' 

Tu  Ijonetta  klidná  zdála  se 
a  řekla  pouze:  , Osudů  Jsi  mých. 


418 


jak  vlastních,  pánem.  Tedy  s  Bohem  Jeď. 

Však  přání  malé  přece  splníš  mi?" 

A  velkou  z  bílých  růží  kytici 

mu  přinesla  a  takto  pravila: 

,Ty  Jedeš  beze  zbrané.   V  ruce  měj 

ty  tedy  vonné  květy.  Slib  mi  ted, 

že  věrně  podržíš  Je,  z  rukou  svých 

že  nedáš  Je,  a  přivez  mi  Je  zpět, 

když  vše  se  skončí  v  míru.  Dejž  to  Bůh! 

Však  slib  mi  též,  že  kdyby  nebezpeč 

ti  hrozila,  že  moji  kytici 

v  dvé  roztrhneš,  mé  Jméno  volaje. 

Proč  tak  si  přeju  —  na  to  netaž  se. 

Já  ti  to  povím,  až  se  navrátíš.* 

A  s  úsměvem  to  Renald  přislíbil. 

Na  prahu  síně  ale  Malgis  stál 
a  ten  ted  pravil:  .Slyš  mne,  Renalde. 
Smír  blízký  Jest,  však  není  ujednán, 
a  proto  zavřen  hrad  tvůj  zůstane, 
kde  věrní  tvoji  Jsou,  kde  děti  své 
a  ženu  zanecháš.  Kdo  velí  zde? 
Ó,  Renalde,  na  to  Jsi  zapomněl! 
Nuž,  v  klidu  Jeď,  mne  ale  nech  zde  bdít, 
hrad  střežím  tvůj  a  Bajára  nám  nech, 
mně  a  svým  dětem,  přítelem  nám  Jest, 
a  méně  budem  tesknit  po  tobě, 
když  bude  Bajár  s  námi.  Souhlasíš?" 

,  Vždyť  musím,"  pravil  Renald,  .zdál  bych  se 
přec  tvrdošíjným  Jinak,  odepřev 
už  ženě  před  tím,  oč  mě  žádala." 


419 


A  tak  se  tedy  ▼  smfditt  rozelli, 
a  z  hradu  letčU  Jak  božf  blesk 
ti  plaví,  Jasnozrad  rekové 
v  těch  pláštích  z  purpuru  a  v  ruce  mél 
z  nich  každý  místo  zbran6  kytici.  — 
Tu  z  bílých  růží,  IJonetUn  dar, 
ted  Renald  Ubal,  vzpomínaje  si 
na  vlahé  Její  oči,  chvějný  hlas 
a  lásku  Její  nčžné  mateřskou, 
a  zvon  když  nyní  nad  ním  hlaholil. 
Jímž  slavnostně  na  hrade  zvonili, 
by  JeSté  pozdrav  za  ním  vyslali 
na  cestu  k  smíru,  tu  zveď  Renald  zrak 
tam  vzhůru  k  tomu  nebi  letnímu,    v 
Jež  nad  ním  v  Jasu  plálo  bez  oblak, 
a  šeptal  tiše:  .Krásný  Je  tvůj  svět, 
ty  králi  ráje,  králi  lásky  ty, 
a  nejsladší  tvůj  dar  Je  sval^  mír  I 
Ten  údělem  mým  bude  konečně! 
A  nový  život  tak  mi  vychází!* 
Tak  Renald  šeptal  Jeda  zkáze  vstříc.  — 

Den  Jasný  byl  a  trávy  voněly 
a  podél  cest  kveť  všudy  bíle  hloh 
a  ptáci  zpívali  a  do  zpěvu 
se  bratři  dali  též,  pěl  s  Alárem 
o  závod  Gišár,  přizvukoval  Jim 
svým  sladkým  hlasem  RySár,  z  prsou  pak 
Jak  slavné  zvuky  varhan  Renaldu 
zpěv  stoupal  velebně  a  kraloval 
nad  hlasy  ostatních.  Jak  dubu  šum 
nad  šelestěním  bělokorých  bříz. 


420 


Háj  bratrům  nyní  kýval  v  ústrety 

a  první  Renald  vjel  v  ten  libý  stín 

a  zabrán  v  zpév  svůj  nepozoroval, 

že  bratří  jeho  za  ním  umlkli, 

tak  náhle,  jak  když  struna  přerve  se  — 

to  umlknutí  melo  příčinu, 

neb  sotva  překročili  háje  lem, 

když  za  kmenem  za  každým  zjevil  se 

muž  ozbrojený;  véru  zdálo  se, 

že  náhle  rostli  lidé  ze  zemé, 

háj  ozbrojenci  celý  hemžil  se 

a  v  okamžiku,  jako  přízraky, 

se  vrhali  ti  némí  vojíni 

na  netušící,  klidné  jezdce  tři 

a  trhali  je  s  koňfi:  zpívaje 

jel  Renald  dál,  a  Ryšár  zběsile, 

tou  zradou  hnusnou  dohnán  v  zuřivost, 

vzkřik'  rouhavé:   »0  běda,  běda  nám! 

Jsme  zrazeni!  A  v  zmar  kdo  vedl  nás? 

Hle,  Renald  sám  I  On  zpívá,  jede  dál ! 

My  jati  jsme  a  on  je  svoboden! 

Je  Jidášem  1  Je  Renald  Jidášem  1" 

A  bratři  jeho  po  něm  volali: 

„To  nejtěžší  je  rána,  Renald  sám 

že  vydal  nás!  Co  proti  tomu  smrt?" 

A  ohlédl  se  Renald,  v  úžasu, 
co  stalo  se,  teď  viděl,  slyšel  též, 
co  bratři  jeho  rodní  volali, 
a  úsměv  bolestný,  bolestný  tak, 
že  bratrům  jeho  srdce  rozrýval, 
měl  na  rtech   zbledlých,  s  koně  svého  slez* 

Zeyer:  Spisy.  XIX.  ^ 


421 


a  v  prostřed  skočil  davu  nepřátel 

a  pravil  bratrQm:  .Žel,  že  podobná 

se  v  duši  vaší  zrodit  myšlénka 

kdy  mohla  na  mžik  jen!"  A  zakryl  tvář 

si  plástem  svým,  a  bratři  vrhali 

se  na  zem  v  pláči,  k  nohám  Renaldu 

a  prosili  lej:  „Promiň,  promiň  nám! 

Hřích  smrtelný  Jsme  věru  spáchali!" 

A  Renald  na  své  srdce  tahal  je, 
na  bohatýrské,  silné,  néžné  však 
a  líbali  se  takto  vespolek. 
Tu  hlas  se  ozval  hrubý,  který  děl: 
.Nuž,  rozlučte  se.  Zajisté  že  smrt 
vás  čeká  potupná,  vy  buřiči!" 

Tu   Renald  vzhléď  a  řekl:    .Koupit  však 
vám  bude  naše,  věřte,  životy, 
a  lacině  je.  Bůh  ví,  nedáme!" 
A  hleděl  kolem.  Vojskem  hemžil  se 
háj  jako  mraveniště.  Usmál  se 
tu  Renald  hrdě:  „Zjevno,"  pravil  jim, 
..že  lovit  chcete  ušlechtilou  zvěř, 
a  množství  vaše  pro  nás  velkou  ctí." 

Muž  postavil  se  před  něj  vysoký 
a  pozveď  hledí  přilby,  poznal  jej 
tak  Renald  hned,  a  byl  to  Moriljón, 
druh  jeho  někdy,  pravil  Renaldu: 
„Je  marné  brániti  se,  vzdejte  se! 
Jste  beze  zbraně,  nuže  konečné 
se  dostane  vám,  co  vám  po  právu." 


422 


Řek'  na  to  Renald:  „Kdyby  po  právu 
se  bylo  dělo  nám,  tož  nebyl  bych, 
véř,  Moriljóne,  nikdy  bouřil  se. 
Meč  tasil  Jsem,   když  práv  ]sem   nedosáh'. 

Tu  s  posměchem  mu  řekl  Moriljón: 
„Chceš  naklonit  mě  sobě  řečí  svou? 
To  marné  je.  Já  přišel  zatknout  tě. 
O  práva  svá  se  můžeš  s  katem  přít, 
jenž  povede  tě  k  smrti  potupné." 

Tu  rozzuřil  se  Renald,  volaje: 
„Mne  nikdo  potupiti  nemůže, 
neb  nečinil  jsem  nikdy  nejmenší, 
zač  bych  se  rdíti  musil.  Ty  se  styd, 
neb  zrádně  napadáš  mne!  Nejsi  muž! 
Ty  urážku  mi  drze  metáš  v  tvář, 
mě  vida  beze  zbraně!  Zde  tvůj  trest!" 

A  zdvihl  kámen  velký,  silou  vší 
jím  nepříteli  v  hlavu  udeřil. 
Zvuk  kovu  zahřměl  lesem,  přílbice 
se  v  trávě  válela  a  skolen  kles, 
bez  hlesu  Moriljón,  pak  z  hloubl  vzdych' 
a  nehnul  sebou  víc.  A  povstal  řev 
a  hrnuli  se  nyní  se  všech  stran 
na  děti  Ajmonovy,  zasáh'  meč 
ted  z  davu  hrotem  onu  kytici, 
již.  bílou  z  růží,  svému  manželi 
dnes  ráno  Ijonetta  podala, 
byl  Renald  pustil  ji  a  zapomněl, 
však  opět  zdvih'  ji,  aby  uchránil 

28* 
423 


ty  kvéty  od  dupotu  nepřátel 
a  třímal  ]i  Jak  beze  skvrny  štít. 
Hrot  meče  když  ji  ve  dví  rozpoltil, 
tu  jásal  Renald,  nebo!  uvidél, 
že  ostrá  dýka  v  růžích  kry\a  ser 
a  v  radosti  své  zvolal.  .Zeno  má, 
ty,  véru,  strážným  byla*s  andélem! 
Ted  nepodlehnem'  Jako  lovcům  vlk  I* 
A  vnořil  dýku  bleskem  po  Jilec 
v  hruď  nepřítele,  Jenž  mu  nejblíž  stál 
a  ranénému  vyrval  hbité  meč 
a  dýku  svou  dal  rychle  Aláru, 
jenž  po  příkladu  Jeho  dobyl  meč, 
a  dýku  GiSár  mél  a  RyŠár  pak 
a  způsobem  tím  každý  z  bratrů  tak 
se  ozbrojil,  a  opírali  se 
ted  o  stromy  (tak  záda  kryli  svá) 
a  jako  lvi  se  v  seči  bránili. 

Moc  útočníků  byla  přílišná 
a  Gišár  padl  v  jejich  zajetí, 
když,  znaven  na  okamžik,  utíral 
si  pot  a  krev,  a  divý  Jásot  znél 
ted  hájem  šumícím.  Žal  nesmírný 
se  zmocnil  bratrů,  v  zoufalosti  své 
se  vrhl  Renald  v  nejhustší  ten  dav, 
kde  Gišár  stenal.  Divy  chrabrosti 
ted  bratři  konali,  až  bledý  strach 
vjel  v  nepřátelské  šiky  přečetné. 
Vnik'  Ryšár  sléz  k  samému  Gišáru 
a  v  právo,  v  levo  skolil  soky  své 
a  vyrval  bratra  posléz  z  rukou  Jim, 


424 


sám  ale  kles',  neb  rána  hluboká 
mu  zela  v  boku,  krev  se  řlnula 
Jak  zdroj  mu  z  téla,  marné  zdržoval 
ji  rozedraným  z  nachu  pláštěm  svým, 
však  volal:  ,PrcheJ,  prchej,  Gišáre  I" 
A  Gišár  vzal  Jej  rychle  na  plece, 
meč  Jeho  zveď  a  cestu  klestil  si. 
Jak  temným  si  Ji  mrakem  ryje  blesk, 
a  dosah'  bratrů  svých  a  pravil  Jim: 
„Hřbet  skalný  vidím  strmět  stromovím: 
tam  spěchejme,  to  naše  bude  tvrz!" 
A  Renald  s  Alárem  se  stavěli 
těm  v  cestu,  kteří  Jinak  Gišára 
by  snadně  byli,  věru,  skolili, 
neb  s  břemenem  svým  bez  ochrany  byl. 

A  Bůh  byl  s  nimi,  paty  dosáhli 
té  pHkré  skály  dřív  než  nepřítel, 
a  šplhali  se  vzhQru  vlekouce 
za  sebou  v  pláštích  z  nachu  Ryšára. 
Pak  uložili  měkce  na  mech  Jej, 
a  polonazi,  v  rouších  visících 
Jim  v  cárech  s  těl,  a  krví  zbrocenl 
i  svou  i  cizí,  stáli  v  úpalu 
a  v  znoji  slunce  Jako  v  poušti  lvi, 
a  těla  Jejich  rysem  olbřímým 
se  temně  lišila  od  oblohy, 
v  Jas  Jejíž  čněla.  Velký  šel  z  nich  strach 
a  chmurnou  hrůzou  byli  vrahům  svým. 
Ti  na  úpati  stáli  ztrnulí, 
a  bratři  čekajíce  Jistou  smrt 
se  drželi  za  ruce,  za  věrné 


425 


a  truchle  žalmy  umírajících 

Jim  slavné,  zbožně  se  rtů  plynuly 

a  nesly  modrým  vzduchem  nad  hájem 

se  šumícím  a  smutně  zmíraly 

ve  stromů  vrcholcích.  A  pod  skalou 

se  útočníci  znova  řadili 

a  chystali  se  k  boji  slednímu. 

Zpěv  bratrů  umlk',  ticho  nastalo 

a  nyní  k  útoku  hnal  nepřítel, 

v  tom  ozval  hrom  se,  až  se  třásl  há] : 

to  ohromné  valili  balvany 

na  nepřátely  Renald  s  /darem, 

jež  Glšár  k  rukám  jejich  hbitě  vlek', 

a  vřava  na  to  byla  nesmírná, 

neb  rozkrušeni  dole  zmírali, 

kdož  za  jisté  už  měli  vítězství, 

a  v  divém  spěchu  všecko  prchalo 

na  tři  sta  kroků.  Bratři  jásali 

v  znovu  naděj*  v  srdcích  kmitla  jim.  — 

Prach  rozstoupil  se  v  slunce  bleskotu 
a  na  černém  se  oři  objevil 
ted  Ožier  ve  zbroji  zlacené 
a  jako  střela  cválal  k  útesu 
a  u  paty  se  jeho  zastavil 
a  hleděl  vzhůru,  mračný  jako  bouř, 
na  Ajmonovy  syny  hrdinské, 
již  stáli  vzpřímeni  a  stírali 
si  krev,  jim  hojně  tryskající  z  ran, 
a  mlčel  Ožier,  však  ozval  se 
tak  Renald,  mluvě  s  trpkým  posměchem: 
„V  té,  Ožiere,  smečce  lačných  psů 


426 


bych  nebyl  věřil,  že  se  octneš  ty! 

Ty  vyšďs  tedy  taky  se  zrádci 

a  brousirs  zbraň  na  muže  bezelstné, 

a  ruce  mnul  ]si*s  při  té  myšlénce: 

,Jich  bude  čtyř  jen,  nás  pak  na  tisfc!'* 

To  tedy  je  ten  velký  hrdina, 

o  jehož  slávé  písné  pějou  nám! 

Nuž  přišers  vykonat  svůj  největší 

čin  v  tento  háj?   Ó  škoda,  že  tvfij  druh, 

tvůj  Gvendolfn  té  dneska  nevidí! 

Tu  zardění  mu  ušetřila  smrt! 

Nuž,  stoupej  vzhůru!  Já  ti  nebráním! 

Pojď,  abych  piv  ti  v  nestoudnou  tvou  tvář! 

Pak  teprv  dám  se  s  tebou,  s  dravcem,  v  boj  !* 

Tou  urážkou  se  svíjel  Ožier 
jak  v  hrozné  trýzni  rány  palčivé 
a  zařval  jako  rozdrážděný  lev, 
do  rt&  se  hryzl  však  a  pomlčel 
a  prsa  jeho  mocně  dmula  se, 
jak  by  se  dusil,  posléz  ztišil  se 
a  v  odpověď  tak  zvolal  Renaldu: 
.Bůh  odpustiž  ti  dnešní  tvoji  zášti 
Jsi  zoufalý  a  je  mi  tebe  žal. 
Já  nevěděl  o  zradě  proklaté, 
již  Ijón  kul,  na  spásu  přísahám 
to  duše  své!  Ty  víš,  ó  Renalde, 
že  sketou  nejsem.  Ty  to  nevěříš, 
ač  ústa  tvoje  vyslovila  to. 
Nuž,  když  jsem  slyšel  o  tom  boji  zde, 
tu  Karlu  pravil  jsem:  ,Tof  hanebné, 
že  tací  reci  jako  bratři  ti 


427 


Jak  zajci  psy  by  měli  uštvat  se! 
Nuž.  ]e-Ii  souzen  dnes  Jim  černý  den, 
af  rukou  padnou  tedy  rekovskou. 
Jdu,  odženu  ten  zrádců  bídný  dav 
a  sám  Renalda  vyzvu  na  souboj. 
Buď  skolím  jej,  neb  padnu  v  boji  tom/ 
A  řekl  Karel:  .Ožiere,  jdi!' 
Zde  tedy  jsem,  a  ty  m6  urážíš.* 

Tu  zvolal  Renald:  »Pane,  odpust  mil 
Má  nenávist  se  z  lásky  zrodila. 
Ty  vždy  jsi  velikosti  byl  mi  vzor 
a  proto  bolelo  mé.  když  jsi  se 
mi  malým  náhle  zdál  a  podlým  tak. 
Jak  v  taký  omyl  moh'  jsem  zblouditi? 
Však  ode  mne  tfí  kroky  bratr  můj, 
můj  Ryšár  umírá.  Tou  bolestí 
jsem  tedy  zšílel,  vidíš,  na  prosto. 
Pojd  vzhůru  ke  mné,  velký  hrdino, 
a  jsem-li  posud  hoden  této  cti, 
v  boj  se  mnou  utkej  se.  Kéž  skončen  tak 
můj  život  neblahý.* 

To  Renald  děl 
a  Ožier  slezl  s  oře  beze  slov 
a  kráčel  vzhůru.  Poklonili  se 
pak  bohatýři  sobč  na  vzájem 
a  meče  pozvedli.  Tu  zahlídl 
rek  Ožier,  že  s  čela  lila  krev 
se  Renaldovi  v  oči,  roztrhl 
plást  hedbávný  svůj,  podal  soku  půl 
a  řekl  tiše:   „Ránu  zavai^  svou 
a  oči  utři  své,*  a  sklopil  zrak. 


428 


,Dík,*  pravil  Renald,  rychle  poslechl, 
a  znova  pozvedali  meče  pak. 
A  počal  boj,  a  cítil  Ožier, 
Jak  znaven  Renald  a  jak  slabé  jsou 
ty  jindy  zhoubné  jeho  údery, 
a  slabě  tedy  také  bránil  se, 
a  ani  jeden  útok  nečinil 
a  couval  stále  jako  znaven  sám» 
a  pojednou  se  zastavil  a  řek': 
,Hle,   co  ten  prach  tam  v  pláni  znamená?" 
A  v  tom  už  Renald  slyšel  řehtání 
a  poznal,  Bajárflv  že  byl  to  hlas 
a  vzkřikl  radostně,  a  v  údolí 
za  hájem  spatřil  nyní  Malgise, 
jenž  na  Bajáru  seděl,  mocný  voj 
mu  obrněných  mužů  sledoval 
a  Gišár  s  Alárem  a  s  Renaldem 
teď  v  radostné  propukli  jásání 
a  Renald  pustil  meč  a  zapomněl, 
že  v  tváři  stál  mu  velký  bohatýr 
a  že  je  v  boji  s  ním.  Však  Ožier 
tak  pravil  mu:   „My  jindy  setkáme 
se  opět,  Renalde,  a  uvidíš, 
že  nejsem  sketa,  i  když  v  útěk  dám 
se  nyní  před  přesilou  přátel  tvých  1* 
A  stoupal  rychle  se  skal,  Renald  však 
to  dobře  viděl,  že  jej  v  rukou  měl 
rek  Ožier  a  že  mu  děkoval 
svůj  zachráněný  život.  V  šea^  háj 
tak  tedy  za  ním  volal  dojatý: 
„Tvůj  dnešní  útěk,  reku  bez  bázně, 
v  tvém  věnci  slávy  zlatým  listem  jest. 


429 


a  žádné  nezískal  jsi  vítězství 
nad  toto  větší!  Sebe  překonal's! 
Mou  urážku  Jsi  láskou  splatil  mi! 
Věz,  v  ráji  někdy  budou  andělé 
tvou  chválu  za  to  zpívat,  hrdino, 
v  tom  ráji,  kde  už  bojů  nebude, 
v  tom  ráji,  jehož  král  náš  Spasitel!" 

Tak  volal  v  šerý  háj,  a  blíž  a  bUž 
se  Bajár  hnal  a  za  ním  přátelé, 
a  ti,  již  vyšli  bratry  lapiti 
jak  v  sítě  zvěř,  ted  náhle  zmizeli 
a  prchali  v  divokém  útěku. 
A  v  náruč  Malgisovi  Renald  kles' 
a  líbal  Bajára  a  s  pláčem  pak 
veď  Malgise,  kde  Ryšár  umíral, 
však  Malgis  pravil:  „Ryšár  bude  živ!* 
A  hledal  byliny  a  rozmlel  je 
a  položil  na  ránu,  zavřela 
se  ihned  jako  božím  zázrakem 
a  Ryšár  klesl  v  tichý,  klidný  sen. 
A  položili  na  Bajára  je] 
a  za  nedlouho  všichni  zdvihli  se 
a  vraceli  se  rychle  v  Montalbán.  — 

Jel  Malgis  v  čele  celé  výpravy 
a  Bajár  s  posud  spícím  Ryšárem, 
na  jehož  hřbet  byl  dobře  připevněn, 
byl  v  středu  voje,  zadní  tvořil  stráž 
však  Renald  s  Alárem  a  GiŠárem. 
A  hlubokou  se  brali  cestou  teď 
a  ve  večerním  vzduchu  Montalbán 


430 


už  kynul  jim  ne  příliš  z  daleka 
a  v  skalách  nevelkého  průsmyku 
čněl  k  nebi  starý,  vytesaný  kříž, 
kol  něhož  kvetla  planých  růží  houšt, 
a  řekl  Renald  nyní  bratrům  svým: 
»Voj  prošel  šťasten  náš  a  u  hradu 
už  bude  za  chvíli  a  v  Jistotě 
se  Ryšár  octne.  Nuže,  slezme  zde 
a  pod  tím  křížem  pomodleme  se, 
dík  vzdejme  Bohu,  že  nás  zachránil.* 

A  seskočili  s  koňů,  zachrastil 
keř  planých  růží  však,  a  bledý  muž 
se  zjevil  náhle,  IJón  byl  to  král, 
a  Alár  vzkřik'  a  Gišár  tasil  meč 
a  zvolal:  .Bídná  zmije,  zemřeš  teď 
a  duše  tvoje  peklu  propadne!" 

Však  Ijón  nedbal,  před  Renaldem  klek 
a  kolena  mu  objal  volaje: 
„Já  přišel  pro  svůj  trest  a  žádám  smrt! 
Vždyf  vidíte,  že  nemám  ani  zbraň 
a  v  moc  že  vaši  sám  se  vydávám. 
Než  usmrtíte,  urážejte  mě! 
Však  krvavějších  není  urážek 
než  těch,  Jež  sám  Jsem  sobě  meť  už  v  tvář. 
Jsem  bídný,  podlý  nad  vše  myšlení. 
Smrt  bude  spásou  mou,  však,  Renalde, 
přec  dříve,  než  mě  v  hněvu  usmrtíš. 
6  řekni  mi,  že  hřích  mi  odpouštíš, 
pro  kajicnost  mou.  Ó  můj  Renalde. 
ty  srdce  máš  tak  prosté,  věrné  tak 


431 


a  tedy  lež  a  slabost  nechápeš. 

Jest  slabost  kořen  ohavností  všech 

a  více  hříchů  spáchala  než  zášf, 

neb  velkodušné  může  záští  být» 

však  sketská  slabost  vždy  Jen  mrzká  jest, 

ta  sestra  strachu,  matka  podlosti. 

Muj  Renalde,  hle,  překonal  jsem  ji, 

ó  zab  mě,  zab!  Však  dříve  promiň  mi!* 

Stál  Renald  něm,  však  Alár  horlil  tak: 
„Lež  sídlo  v  srdci  toho  krále  má, 
ne,  bratře  můj,  ty  nesmíš  věřit  mul 
Kdo  ví,  jaká  se  kryje  podlá  lest 
za  touto  kajicnosti  líčenou? 
Nuž,  nebuď  slabým,  mámit  nedej  se. 
Hned  usmrťme  tu  zmiji  proradnou.  • 

Však  Renald  ruku  králi  podával 
a  z  prachu  zdvihal  jej  a  snivá  zář 
mu  plála  v  zracích.  Pravil:  ,Ijóne, 
z  tvé  ruky  blaho  svoje  nejsladší 
jsem  někdy  přijal,  ruku  sestry  tvé. 
Jak  mohu  krví  tvojí  potřísněn 
před  matku  stoupit  drahých  synů  svých? 
Ty  zbloudirs,  ale  ty  se  vracíš  ke  mně, 
nuž,  bud  mi  vítán,  bratře  ženy  mé." 

A  Ijón  hlavu  sklonil  hluboce 
a  promluviti  pláčem  nemohl 
a  zdálo  se,  že  mdloba  schvátí  jej, 
a  Renald  vzít  jej  musil  v  náručí, 
by  k  zemi  nekles',  a  tak  drže  jej. 


432 


svým  řekl  bratrům:  .Vzpomínejte  si, 
při  památce  vás  matky  zaklínám, 
na  onen  den,  když  psanci  přišli  Jsme 
v  dům  krále  IJóna.  On  přijal  nás, 
a  útočiště  dal  nám,  Montalbán. 
Nuž,  na  to  vzpomínejte,  ostatní 
však  zapomínejte.  Tak  ráje  král 
i  naše  hříchy  nékdy  přehlédniž, 
až  soudit  všechny  bude  lidi  nás." 

Tu  Alár  podal  králi  ruku  též 
a  po  něm  Gišár,  Renald  ale  řek*: 
,Nuž,  Jedte  tedy  s  Bohem  v  Montalbán 
a  IJonettě  hosta  přiveďte. 
Mne  ale  nechtě  zde,  až  pod  křížem 
svou  vykonal  Jsem  vroucí  pobožnost, 
neb  srdce  moje  po  kraj  plno  Jest 
a  po  útěše  prahnu,  kanoucí 
Jak  svatý  déšt  nám  v  duši  z  modlitby." 

Jel  tedy  Alár,  Gišár  s  IJónem 
a  Renald  zůstal  sám  a  objal  kříž 
a  duše  Jeho  plna  paprsků 
svá  rozkládala  křídla,  povznésti 
se  k  Bohu  chtěla,  stržena  však  zpět 
zas  byla  náhle  k  zemi,  ozvalo 
hrom  Jako  dálný  kopyt  dunění 
se  z  nenadání,  v  šeru  večerním 
se  rekovná  zjevila  postava 
a  Renald  uzřel  nyní  před  sebou 
na  koni  plavém  Jako  žita  klas, 
když  uzrál  pro  žně,  muže  mladého 


433 


ve  zbroji  ze  stfibra  a  v  tunice 

jak  padlý  sníh.  A  hvězda  večerní 

se  pravé  prosypala  na  nebi 

a  nad  temenem  juna  démantnč 

svit  rozlévala  svíij,  a  hvězdy  dvě 

jí  podobné  pod  čelem  kmitaly 

se  jinochu,  a  ty  teď  upíral 

na  Renalda  a  jal  se  mluvit  tak: 

.Já  neznám  tě,  však  tuším  přec,  kdo  jsi. 

Rek  žádný  jiný  také  vzezření 

jak  tvoje  ani  míti  nemůže! 

Z  tvých  očí  duše  svítá  veliká 

a  plna  dobroty.  Na  tváři  tvé 

je  utrpení  stopa,  dumání, 

a  bohatýr  jsi  celý  zjevem  svým 

a  cos,  co  určit  ani  neumím, 

mi  praví,  že  jsi  velkým  člověkem. 

Ty*s  Renald  z  Montalbánu!    Uhoď  Jsem? 

Syn  Ajmonův  jsi,  mnoho  zkoušený!" 

Kýv'  Renald  hlavou  a  tak  promluvil: 
„Jak  ty  jsi  uhoď,  uhodnu  též  já. 
Tvůj  jarý  zjev,  tvá  krása  jinošská, 
tvých  údů  síla,  modrých  zraků  vzlet 
a  také  cos.  co  uríit  neumím, 
mi  praví,  slavený  že  Roland  jsi!" 

»Ty  uhodrs,-  řek'  Roland.   „Hledám  té. 
Vstaň,  Renalde,  od  kříže,  poslyš  mne.* 
,Já  naslouchám,*  řek'  Renald,  ,ale  proč 
bych  proto  kříže  pustiti  měl  peň? 
Mně  tak  jest  sladce  držeti  se  ho, 


434 


Jak  Spasiteli  na  ném  viseti 

kdys  bylo  trpko.  Nuže,  krátce  mluv.* 

,Co  říci  mám  ti,"  Roland  odvětil, 
,to  nesrovná  se  s  křížem  svatým  snad.* 

.Cokoli  řekneš,"  na  to  Renald  dél, 
,tak  odpovím  ti,  že  se  srovná  to 
s  tím  svatým  naší  spásy  znamením." 

Tu  zachmuřil  se  Roland  a  pak  dél: 
,Že  nepřátely  Jsme,  ty  zapomněrs." 

,Já  vzpomnéi*  řekl  Renald,  .zákona. 
Jenž  vespolnou  nám  lásku  ukládá." 

A  sklopil  Roland  zrak  a  zmaten  děl: 
,Já  Karla  Jako  otce  miluju.'' 

„Tot  tvoje  sladká  jesti  povinnost," 
řek'  Renald.  , Ted  však  mluv,  pročhledaťs  mé. 

Za  krátkou  chvíli  Roland  pravil  tak: 
.Král  IJón  zrádcem  Jest,  to  dobře  víš. 
Chtěl  tebe  lapit,  Karlu  vydati. 
Jest  pravda,  že  Jej  císař  požádal, 
by  tebe  vydal.  Právo  k  tomu  má, 
neb  stojíš  v  zpouře  proti  koruně. 
Však  Karel  nevěděl,  jak  hanebné 
král  IJón  proti  tobé  pikle  kul. 
V  prach  mrzký  takto  Karlův  majestát 
král  IJón  strh'.  On  cítil  vlnu  svou 


435 


a  v  strachu  pod  tvou  střechu  nyní  prch'. 
Ty  chceš  Jej  ztrestat?  Já  však  pravím  ti, 
nám  vydej  zrádce!  Pomsta  naše  Je, 
před  soud  svuj  Karel  sketu  požene.* 

Tak  řekl  Roland,  Renald  odvětil: 
.Král  Ijón  vinen  proti  vám  i  mné. 
Však  dobře  dérs:  on  ke  mné  útek*  se. 
Ty  dáváš  nyní,  abych  vydal  Jej. 
Já  odpovídám  pouze  otázkou: 
Ty  vydal  bys  jej,  kdyby  v  důvčře 
se  k  tobé  uchýlU  co  kajicník?' 

Vzplál  Roland  rumencem  a  šeptal:  ,NeÍ' 

.Nuž,-  řekl  Renald,  .z  jaké  příčiny 
Je  úsudek  tvůj  o  mné  křivý  tak? 
Proč  níž  mne  sama  sebe  pokládáš?* 

,To  nečiním!*  vzkřik*  Roland  horlivé. 
,Já  před  tebou  se  kořím,  žel  však,  Žel, 
že  rozejít  se  v  míru  nemůžem! 
Ty  krále  IJóna  mi  nevydáš, 
já  chápu  to,  však  vyzývám  té  v  boj, 
neb  tak  mi  moje  káže  povinnost. 
Je  trpká  jako  smrt.  Však,  reku,  vstaň, 
meč  uchop  svflj  a  sedni  na  konél* 

A  Renald  pravil,  drže  kříže  se: 
•Ty,  bohatýre,  víš,  že  neznám  strach* 
že  před  nikým  na  svété  neprchám, 
ni  před  tebou,  ač  rekem  nejvétším 


436 


|si  na  zemi,  a  proto  mluviti 

tak  pi^mo  s  tebou  mohu,  Rolande. 

Ó  vyslyš  mne!  Buď  míru  andělem! 

Ty  vidíš,  pod  křížem  že  klečím  zde, 

však  před  tebou  bych  klekl,  reku,  též, 

neb  miluju  té  láskou  bratrskou. 

Hleď,  ruce  svoje  k  tobé  povznáším: 

Ó  smiř  mé  s  Karlem !  Krev  af  neteče 

už  déle  v  tomto  boji  bezbožném  1 

Krom  hanby  všemu  podrobit  se  chci. 

Ó  smiř  mé  s  Karlem  1  Mánem  budu  tvým, 

a  dám  ti  Montalbán  i  Bajára 

co  znamení  své  velké  vděčnosti! 

Nač  koně  pak  mi  třeba  bude  už? 

Já  půjdu  z  Francie,  v  poušf  někam  v  dál, 

a  ty  jsi  hoden  mého  Bajára 

a  ponese  té  v  slávu  nesmírnou, 

neb  u  svatého  hrobu  pokleknu 

a  za  tebe  se  k  Bohu  pomodlím 

tak  horlivě,  že  svaté  lásky  král 

mě  neoslyší!  Žehnat  budu  ti, 

neb  spásou  budeš  mou,  když  ukončíš 

spor  neblahý  ten!  Žel  mi  krve  jest, 

jež  tekla  už,  a  žel  mi  bratrů  mých  I* 

Tak  zvolal  Renald,  hvězdou  ozářen, 
jež  zlatým  okem  na  něj  hleděla 
z  těch  výšin  bezedných,   kam   vznášel  zrak» 
a  Roland  dojat  v  hloubi  duše  byl, 
a  slova  jediného  nenašel, 
však  démantové  slzy  tekly  mu 
po  tvářích,  na  nichž  ležel  mládí  pel, 

Zeyer:  Špity  XIX.  29 

437 


a  kývl  Renaidovi;  slavný  sltb 

v  tom  ruky  přátelském  byl  pohybu, 

a  mizel  plavokšticf  Juny  rek 

ve  mlze  večerní,  kde  kmitala 

se  stJ^má  ta  Jeho  lesklá  zbro] 

a  sněhobílá  jeho  tunika 

jak  blýskavice  dálná  soumrakem. 

Tak  tedy  poprvé  se  setkali 
ti  reci  dva,  a  tak  se  rozešli 
v  ten  tichý  večer,  aniž  mečů  svých 
by  byli  proti  sobč  tasili.  — 

VI. 

Však  slyšet  Karel  nechtěl  o  smíru 
a  rozkaz  dal,  by  vojsko  hnulo  se, 
byl  jist,  že  rychle  skončen  bude  boj, 
že  slávě  jeho  bude  vrácen  lesk, 
jenž  v  nekonečném  sporu  s  vasaly 
byl  utrpěl.  A  lesk  ten  nutný  byl 
tou  dobou  víc  než  jindy,  do  Španěl 
když  chystal  se,  neb  touha  nesmírná 
jej  pudila,  by  slunnou  onu  zem 
vzal  pohanům  a  vrátil  velícím 
a  nejsladším  mu  bylo  nyní  snem, 
by  Rolandovi  její  korunu 
na  junou  vložil  bohatýrskou  skráň. 

Jak  Renaidovi  srdce  bolelo 
nad  novým  zápasem  a  nad  krví, 
jež  zase  tedy  hojně  poteče! 


43B 


Jak  toužil  po  tom.  s  Karlem  setkat  se 
a  tváří  v  tvář  mu  stát.  Snad  vnikl  by 
mu  v  srdce  jeho  hlas?  Však  mluviti 
s  ním  nechtěl  Karel.  Vzkázal  v  odpověd, 
když  o  to  prosil.  Renaldovi  tak: 
,Chci.  abys  bez  podmínky  podrobil 
se  vfili  mé,  co  pánu  svému  man, 
a  proto  dřív  tě  vidět  důstojnost 
mi  brání  moje,  nebot  buřič  Jsi, 
a  s  takovým  král  jednat  nemůže, 
to  bylo  by,  Jak  bych  ti  přiznával, 
že  aspoň  stínu  práva  při  tobě." 

A  Renald  pravil:  ,Práva  ne  Jen  stín. 
ne,  celé  na  mé  straně  právo  Jel 
Jsem  mužem  volným,   ač  jsem  králův  man. 
Být  mužem,  to  je  také  majestát, 
tak  velký,  zajisté,  jak  králem  být. 
Bůh  stvořil  muže,  krále  lidé  Jen, 
a  dflo  boží  větší  lidského. 
A  proto  brání  mně  zas  důstojnost, 
bych  vstoupil  před  krále  Jak  jeho  rab. 
Smír  hledám,  otrokem  však  nebudu. 
A  neuzná-li  král  mou  důstojnost, 
pak  jeho  neuznávám  majestát. 
jest  podmíněna  každá  povinnost,  — 
když  na  jedné  jen  strané  býti  má, 
Jest  otroctvím.  Kde  právo  přestává, 
tam  povinnost  jest  také  u  konce.* 

To  Renald  vzkázal  tedy  cisaři, 
a  stará  rána  znova  vřela  zas. 


439 


Blfž  táhlo  vojsko.  Dennč  v  Montalbán 
se  zprávy  dostávaly  o  síle, 
Jež  lila  se  v  ty  tiché  krajiny, 
Jak  velké  moře,  které  nízký  břeh 
svým  zaplavuje  zhoubným  přívalem, 
a  Renald  když  na  tváři  lidí  čeť 
tam  dole  v  mésté  úzkost  tajenou, 
svým  milým  bratrům  pravil  jednou  tak: 
,Dnes  na  výzvědy  v  lesy  pojedu. 
Mám  tušení,  že  kdesi  v  samotách 
se  setkám  s  Karlem.  Kdyby  náhoda 
nás  svedla  náhle,  odklizen  tím  spor 
by  prosté  byl,  zda  brání  důstojnost 
nám  na  vzájem  se  sejít  tváří  v  tvář. 
Ach  zjevné  Jest,  že  vzkazy  poselstva 
nás  k  cíli  nevedou.  Jest  slova  zvuk, 
když  bezprostředné  z  duše  vychází 
a  v  duši  druhou  vnikne,  čaromoc, 
však  slovo  vyřízené,  napsané. 
Jest  Jako  plod.  Jenž  pelu  nemá  víc. 
A  proto  celá  moje  naděje 
Jen  v  rozhovoru  s  králem  spočívá." 

A  Ryšár  řekl:  .S  tebou  pojedu. 
Jsem  Ještě  slab,  však  nejsem  nemocen. 
Vzduch  lesní  uzdraví  mé  na  dobro 
a  přímý  slunce  teplý  paprslek. 
Jenž  nezbledl,  než  pronik'  hradu  zeď, 
mi  Jako  lékem  bude  kouzelnými* 

A  jeli  tedy  Ryšár  s  Renaldem 
a  Alár  zůstal  v  hradě  s  Gišárem.    — 


440 


Po  celý  den  se  lesy  toulali 
po  cestách  strmých,  trním  zarostlých, 
a  mnohé  Renald  s  bratrem  Ryšárem 
tam  potkávali  tlupy,  hrnoucí 
se  k  Montalbánu,  mnohý  tuhý  boj 
jim  bylo  také  podstoupit  a  v  hrad 
se  chtěli  •  vracet  velkým  obloukem, 
by  silným  davům  tak  se  vyhnuli. 
Však  v  neproniknutelných  houštinách 
tu  zabloudili  posléz,  černá  tma 
Je  pohltila  v  příšerný  svůj  klín 
a  Renald,  Ryšár,  ba  i  Bajár  sám, 
už  unavením  velkým  klesali. 
Tu  posléz  fídl  hvozd,  a  na  nebi, 
jež  konečné  nad  sebou  zahlédli, 
se  slabá  záře  jakás  šířila 
a  vnikala  i  v  lesní  mrákavu. 
Tu  řekl  Renald:  .Sladký  bratře  mů], 
to  mésíc  za  pahrbky  vychází, 
nuž,  odpočiňme  zde  a  čekejme, 
až  nyní  světlo  svoje  rozlije 
po  Šírém  kraji.  Snadno  bude  nám 
pak  cestu  opět  domů  nalézti, 
když  poznáme,  v  kterých  jsme  končinách. 
Jde  na  mne  jakás  těžká  dřímota, 
však  vím,  že  dlouho  spáti  nebudu. 
Nuž,  pohovme  si.  Bajár  napase 
se  zatím  zde  a  bude  posilněn.* 


Tak  řekl  Renald,  s  koně  seskočil 
a  v  trávu  klesl  svěží,  vysokou 


441 


a  zdřiml  hned,  a  ležel  nehybný 
Jak  mrtvý  v  rakvi. 

Ryšár  ale  bdčl 
a  zraky  upíral  na  chvéjnou  zář, 
Jež  víc  a  víc  se  stále  šířila 
a  Jasnila,  až  přísvit  stříbrný 
kraj  celý  ponenáhlu  zahalil, 
a  na  to  čarosladké  pozadí 
se  neurčité  kladly,  mátožné 
tam  vrchů  dálných  velké  obrysy, 
zde  blízkých  stromů  šeré  obrazy, 
a  tiché  vody  místy  blýskaly 
se  vedle  hustých  stínů  v  soumraku 
Jak  snící  nivy  tajuplný  zrak. 
Les  dýchal  hlubým  šumem.  Nékdy  svist 
se  nočních  ptáků  ozval,  ostrý  zvuk, 
a  zapaď  opét  v  hluché  mlčení. 
Svět  byl  to  divný,  cosi  vkrádalo 
se  v  srdce  Ryšáru  Jak  tušení 
o  Jiném  bytí,  cizím  človéku 
a  touha  po  tom  bytí  neznámém 
se  zmocnila  ho.  Byl  to  lepší  los, 
ten  hmoty  nčmé?  Neznala,  co  bol? 
A  neurčitý  jakýs  tichý  žal 
nad  lidským  osudem  se  ozýval 
mu  v  hloubi  nitra.  V  tom  však  zahlédl 
od  lemu  hvozdu,  v  kterém  rozjímal, 
ve  jasné  mlze  velké  postavy, 
Jež  koňmo  Jely  a  Jež  zdály  se, 
že  cestu  hledaly,  a  Ryšár  vstal, 
by  bratra  zbudil.  Však  Jak  sladce  spal! 


442 


zda  nebyl  hřích  to,  oloupit!  Je] 

o  dobrodiní  spánku?  Vzal  svů]  meč 

a  plížil,  opatrně  jako  had, 

se  k  cizím  Jezdcům.  Mésíc  vysoko 

stál  na  nebi  už,  svítil  mužům  v  tvář 

a  Ryšárovi  zdálo  se, 

že  poznává  je.  Byli  lidé  to, 

jež  zajisté  byl  Malgis  vypravil, 

by  Renalda  šli  hledat  do  lesů, 

když  nevracel  se  s  bratrem  v  Montalbán. 

A  Ryšár  z  trávy  vstal  a  zavolal:: 
•Sem  ke  mné,  vémí  moji,  zdrav  vás  Bůh!' 
Však  omyl  svůj  v  té  chvíli  poznal  už 
a  rychle  klesl  tedy  v  trávu  zp^t 
a  doufal  skrýt  se  v  stínu.  Pozdé  však 
na  spásu  myslil  svou  a  Jeho  zbroj 
Jej  zradila,  neb  v  lesku  měsíce 
se  třpytila  při  Jeho  pohybech 
a  zanedlouho  síla  olbříma 
jej  zadržela,  hromový  pak  hlas 
•Stůj!"  zavolal,  a  Ryšár  ztracen  byl. 
Vstal  z  vlhké  trávy.  V  duši  pravil  si: 
»Co  nyní  činit  mám?  Jich  mnoho  jest 
a  pustím-li  se  s  nimi  v  lítý  boj, 
tu  lomoz  zbraní  bratra  probudí, 
jenž  na  pomoc  mi  přijde.  Ztraceni 
jsme  zajisté  pak  oba.  Ztracen  tak 
Jsem  pouze  sám.  Nuž,  budiž.  Vítám  smrt. 
Ta  záhada,  jež  ke  mně  mluvila 
před  chvílí  v  lese,  byla  pokynem, 
že  hodina  má  blízka.  Netruchlím, 


443 


vždyť  cítím,  naše  věc  že  chýlí  se 

ke  koncům  zlým.  A  radost  života 

už  prchia  mi.  Života  trpkosti 

jsem  příliš  okusil  a  zůstala 

mi  v  duši  hořkost,  jako  odporná 

chut  tomu  v  ústech  zůstává.  Jenž  pil 

ČÍS  plnou  pelyňku  a  otravy. 

Kdo  ví?  Snad  bratry  svoje  spasím  též 

svou  smrtí  dnes?  Snad  Karel  smíří  se. 

když  na  jednom  z  nás  pomstu  vykonal?* 

Tak  rozjímal  a  vzhlédl  muži  v  tvář, 
jenž  proti  němu  stál,  a  ten  mu  dél: 
,Ty's  jeden  z  Ajmonových  synů?  Mluv! 
Ty  podobáš  se,  véru,  Renaldu, 
jejž  nedávno  jsem  vidél.  Roland  jsem.* 

A  Ryšár  třásl  se,  by  hromový 
ten  hlas  nezbudil  bratra  Renalda 
a  řekl  téměř  Septem:  .Uhoď  jsi. 
Své  jméno  zapírati  nebudu. 
Jest  Ajmon  otec  můj.  Já  Ryšár  jsem. 
Jsem  choř  a  slab.  Jsem  sotva  vyhojen 
z  ran  smrtelných.  Jest  boj  mi  nemožným. 
V  tvé  ruce  dal  mě  Bůh.  Nuž,  k  potupné 
mě  smrti  ved.  Dík  Karlův  bude  tvůj.* 

A  zasmušile  hleděl  Rolandu 
v  zrak  sokolí,  však  rek  mu  odvětil: 
,Ne  císařův,  však  můj  jsi  zajatý. 
Zde  ruka  má.  Co  mluvíš,  Ryšáre, 
o  potupě?  Kdo  tebe  tupit  smí, 


444 


když  ]á  té  chráním?  Béda,  kdo  by  chtěl 
se  tobě,  reku,  blížit  bez  úcty!" 

A  RySár  pravil:  ,, Velím,  Rolande, 
jak  v  Boha,  v  tvoje  pravé  rytířství. 
Nuž,  pojd  a  ved  mé,  kudy  libo  ti. 

A  mlčky  oba  reci  kráčeli 
tou  svatoslavnou  nocí  měsíční, 
a  přišli  brzy  v  tábor  veliký 
za  vrchem,  jenž  ho  zrakfim  plné  kryl 
z  té  strany,  kde  byl  hustý  onen  les, 
v  němž  Renald  posud  spal.  Hned  šířila 
se  bleskem  zvěst,  že  zajat  Rolandem 
syn  Ajmonův,  a  tábor  bouřil  se 
tou  zprávou  velikou,  jásot  k  nebi  zněl 
a  Karel  pozveď  hlavu  v  stanu  svém 
od  polštáře,  kde  dřímal,  udiven 
vzhled'  k  Rolandu,  jenž  k  loži  přistoupil, 
sen  střásaje  pak,  císař  tázal  se: 
,Co  znamená  ten  povyk?  Blíží  se 
snad  nepřítel?"  A  Roland  odvětil: 
,Je  v  táboře  už  jeden  z  nepřátel. 
Já  přivedl  ti,  pane,  Ryšára. 
Mým  zajatým  jest.  Vzdal  se  bez  boje. 
Je  choř  a  slab,  a  proto  rozkaz  dej, 
by  měkké  lůžko  pro  něj  ustlali. 
Jsem  znaven  též,  a  proto  lehnu  spát." 

A  tiše  odcházel,  byl  Karel  něm, 
tak  překvapila  velká  jej  ta  zvěst, 
však  brzy  nabyl  slova.  Zajásal: 


445 


•Bfih  vyslyšel  mou  prosbu  horoucí  1 

Mé  pokoření  konci  blíží  se! 

Zas  klidné  budu  spát,  sen  plašiti 

mi  nadál  nebude  už  védomí 

to  trpké,  čtyři  čela  přesmélá 

že  ve  vzdoru,  jak  štíty  tvrdých  skal, 

mé  blesky  vyzývají  bez  trestu 

a  posméch  z  moci  mé  že  tropí  sil* 

Tak  zvolal  císař,  koltra  zvedla  se 
a  vešel  Ném  a  vešel  Ožier 
a  reků  dav  a  vedli  Ryšára 
a  císař,  zhlédnuv  jej,  se  zachmuřil 
a  hrozný  Jeho  planoucí  byl  zrak. 
Však  Ryšár  klidné  stál,  hled  nesklopil 
a  hlavu  nesklonil.  Tu  obrátil 
se  císař  k  věrným  svým  a  takto  dél: 
„Hned  odveďte  a  svažte  buřiče! 
On  propad*  smrti,  smrti  bezectné, 
a  proto  nechci  na  néj  pohlédnout. 
Hned  z  rána  zemře.  Pouta  dejte  mu.* 

Ném  Ryšár  byl,  však  v  srdci  pravil  si: 
«Co  na  tom,  má  že  přišla  hodina? 
Mflj  bratr  Renald  přec  Je  zaciiránén.* 
Pak  řekl  nahlas  Ožierovi: 
„Vy  slyšeli  Jste?  Proč  tak  nehybné 
zde  stojíte,  jak  byste  váhali? 
Nuž,  veďte  mé.  Mám  ráno  zemříti 
a  teď  snad  Ješté  půlnoc  nepřišla. 
Mné  spát  se  chce.  Je  dlouho  do  rána. 
Mne  pouta  vaše  tížit  nebudou. 


446 


Mé  svědomí  Jest  čisté.  Bez  bázné 
vstříc  hledím  smrti." 

Na  to  odvedli 
jej  beze  slova,  klesl  na  l&žko 
a  usnul  tiše,  k  smrti  znaven  jsa.  — 

Když  slunce  ráno  v  nachu  vstávalo, 
sto  polnic  chladným  vzduchem  zahřmelo 
a  celý  tábor  v  zbraních  leskl  se 
a  jméno  Ryšárovo  letélo 
co  heslo  k  pozlaceným  oblakům 
a  kletby  žáštf  s  ním  se  ozvaly, 
neb  nenáviděl  celý  Karlův  voj 
ty  Ajmonovy  děti  přesmělé 
pro  dlouhé  boje,  které  po  léta 
mu  konat  bylo  k  vůli  buřičům. 

Sám  Karel  vySel  nyní  ze  stanu, 
plást  zlatý  kolem  něho  v  slunci  plál 
a  koruna  na  hlavě  hořela 
mu  démantně,  jak  skuta  z  lesklých  hvčzd. 
Na  tváři  jeho  krutý  úsměv  byl, 
když  přivedli  mu  Ryšára,  a  řek': 
»Ted  posléz  hlavu  skloníš,  odvážný, 
před  velebou  té  svaté  koruny, 
jíž  rouhal  jsi  se  dlouho  hříšné  tak! 
A  proto  smrtí  zemřeš  nečestnou. 
Ne  mečem  zhyneš,  ale  provazem." 

A  řekl  Ryšár:  .Vidím,  kráU,  kříž 
na  kornně  tvé,  před  ním  kořím  se. 


447 


Tví  slova  ale,  v6ru,  v  odporu 

Jsou  se  svatým  tím  spásy  znamením. 

Msta  mluví  z  tebe,  která  Bohu  jen, 

ne  lidem  patří.  Život  m&J  si  vem, 

ten  patli  ti,  na  čest  mou  nesahej. 

Kaž,  aby  meč  mi  dali,  postav  mé 

pak  tři  sta  třeba  mužům  tváří  v  tvář, 

bych  pod  ranami  Jejich  Jako  brav 

na  Jatkách  padl,  s  mečem  v  rukou  však 

a  v  boji  čestném.* 

Císař  zasmál  se 
zlým  smíchem  hlasitým,  pak  odvétil: 
»Kat  odpraví  té,  neb  Jsi  zločinec* 

,V  tvých  očích  Jen,*  řek*  Ryšár,  vzpřímiv  se, 
„však  před  Bohem  Jsem  práv  a  před  sebou« 
a  soud  můj  Bůh  a  moje  svédomí  — 
ti  když  mé  nekárají,  sméji  sel 
Nuž,  Jednej  tak,  Jak  záští  tvoje  chce, 
a  odevzdej  mé  rukám  katovým, 
však  zhanobit  mé  přece  nemůžeš, 
a  bude-li  o  hanbé  mluvit  se, 
s  tvým  Jenom  bude  Jménem  spojena, 
neb  Jednal  Jsi  —  ne  Jako  pravý  muž.* 

Hryz'  král  se  do  rtů,  hnévem  všecek  vzplál 
a  pozveď  ruku,  Jak  by  udeřit 
chtél  Ryšára,  však  neučinil  tak 
a  řekl  pouze  hlasem  chvéjícím 
se  vnitřní  bouří:  ,,Zhyneš,  při  sám  Bůh^ 
jak  pravil  jsem  ti,  rukou  katovou  1* 


448 


A  odvracel  se.  Paladýnové 
tu  pravé  přicházeli.  Z  dalelca 
již  volal  Roland,  v  čele  spěchaje 
jim,  netrpélív:  ,Co  to  znamená? 
Mu]  zajatý  má  ruce  spoutané, 
jak  zločinec?  Kdo  osmélil  se  tak 
mé  potupit  a  reka  Ryšára?* 

Však  císař  na  né]  přísné  pohledél 
a  zvolal  s  hnévem:   .Chlapče,  na  uzdé 
měj  jazyk  svůjl  Je  Ryšár  zločinec 
a  buřič  nectný,  proto  zahyne 
jak  zločinec,  a  hned,  tam  na  vrchu 
kde  suchý  trčí  strom,  tam  pověsí 
jej  kat,  by  celý  tábor  viděl  to, 
a  širý  kraj  a  slunce,  nebesa! 
Já  přísahal  tak.  Obávám  se  však, 
by  lstí  nějakou  neunikl  mi, 
neb  známo  jest,  že  Malgis,  kouzelník, 
to  Ajmonovo  chrání  plemeno, 
jež  tolik  běd  na  říš  mou  přivedlo. 
Chci  tedy,  moji  paladýnové, 
by  někdo  z  vás,  jenž  dík  můj  zasloužit 
si  zvláště  chce,  se  vydal  s  Ryšárem 
až  k  popravišti,  kde  by  nad  ním  bděl, 
by  kat  své  dílo  konal  nerušen. 
Já  synům  Ajmonovým  nevěřím 
a  myslím,  že  se  náhle  objeví, 
by  bratra  svého  ještě  spasili. 
Snad  Alár  přiletí  jak  divá  bouř, 
snad  Gišár  chrabrý,  nebo  Renald  sám 
na  Bajáru,  pod  nímž  se  třese  zemi 


449 


Kdo  z  vás  tu  službu  tedy  vykoná, 
již  opatrné  žádám?  Promluvte!* 

Tak  Karel  dél,  však  všickni  mlčeli 
a  zraky  klopili  a  nevole 
se  jevila  na  tvářích  hrdin  všech, 
a  Roland  lál  a  zuby  zaskiípal 
a  zvolal:  , Císaři,  nech  bojovat 
mé  s  Ryšárem!   Pro  Boha  slyš  m&j   hlas  I 

Zrak  Karl&v  metal  blesky,  upíral 
se  udiven,  s  rostoucí  chmumostí 
v  tvář  paladýnů,  kteří  mlčeli 
tak  zatvrzele,  hnév  jej  zachvátil 
a  v  temno  zardél  se.  Však  potlačil 
bouř  pýchy  své. 

.Mlčí-  velel  Rolandu, 
pak  opét  obrátil  se  k  ostatním, 
a  oslovil,  svůj  mímiv  hromný  hlas, 
tak  Berengára  galského,  jenž  stál 
mu  nejblíže:  .Mflj  drahý  příteli, 
ó  Berengáre,  galskou  držíš  zem 
a  Irsko  z  ruky  mé,  jsi  manem  mým, 
a  povinnost  tvá  sloužiti  mi  zde 
ve  Francii.  Než  poslyš!  Zrušuju 
tu  povinnost  a  nikdy  přes  moře 
už  nebude  ti  plouti  k  službé  mé, 
ni  tobé  ani  détem  tvým  a  zem 
svou  budeš  volné  držet  jako  král, 
to  na  památku,  že  jsi  sloužil  mi 
dnes  v  okamžiku,  když  Jak  sloupové 


450 


ti  stáli  nehybné,  Již  pfátely 

se  mými  zdáli  vždy.  Jdi,  s  Ryšárem 

jed  na  vrch  onen,  k  stromu  suchému 

a  dbej,  by  vykonán  m&]  rozkaz  byl, 

a  Renalda  mi  zažeA,  Gišára 

neb  Alára  divého,  z]eví-li 

se  někdo  z  nich,  by  spasil  Ryšára." 

Však  Berengár  mu  řekl  uražen: 
•Slib  tvůj  Je  pohaněním,  císaři! 
Když  se  mnou  mluvíš  tak,  tu  zřejmé  Jest, 
že  nikdy  pro  mě  úcty  nemíval's! 
Kdo  řekl  ti,  že  čest  má  na  prodej? 
Vem  Irsko  své  a  krásnou  galskou  zem! 
Kdo  k  vůli  zisku  hřeší,  proklet  bud!" 

Dup'  Karel  v  hněvu  nohou  v  tvrdou  zem, 
a  rozechvěn  chyť  za  pláSf  Turpina, 
hlas  Jeho  nyní  slzami  se  třas' 
a  mluvil  tiše,  téměř  pokorně: 
nÓ  biskupe,  ty  slyšeťs?"  pravil  mu, 
,ó  příteli  ty  vzácný  nad  všechny! 
Jsem  stár.  Jsem  stár!  A  proto  odvážně 
ti  vzdorní  muži  se  mnou  mluví  tak! 
Ty  bud  Jim  příkladem  1  Mou  vůli  plň. 
ty  z  bohatýrů  Jeden,  z  největších, 
jenž  umíš  třímat  meč  i  svatý  kříž! 
Ty  víš,  co  jsem  ti  dávno  sliboval: 
až  uprázdní  se  Petrův  svatý  trůn, 
ty  na  něj  dosedneš!  Jsemf  pomoc  tvá, 
bud  pomocí  dnes  mou,  můj  příteli!* 


451 


A  arcibiskup  řekl:  , Knězem  jsem, 
však  pravda  jest,  že  umím  Wmat  meč 
a  stokrát  vidérs  mě,  jak  pomáhat 
jsem  spěchal  skolit  pýchu  pohanskou. 
Však  nikdy,  nikdy,  králi,  pomáhat 
mé  neuvidíš,  krev  když  křesfanská 
se  vylévati  má,  a  pravím  ti 
to  přímo  v  tvář,  že  dobře  nejednáš, 
když  Ryšára  chceš  katfim  vydati.* 

Vzdych'  Karel  z  hluboká  a  dmula  se 
mu  prsa  mocně  pýchou  raněnou, 
zášt  jeho  rostla,  byl  jí  hluch  a  slep 
a  všechna  výsost  s  něho  zmizela 
a  kmetská  tvrdošíjnost  jedině 
jen  vládla  v  jeho  duši.  Odvrátil 
se  od  Turpina,  chmurný  jako  bouř, 
a  zvolal  takto:  .Ožiere,  slyš! 
Ty's  manem  mým  a  stokrát  přísahal's 
mi  věrnost  věčnou.  Přišlo  k  sluchu  ml, 
že  v  pláni  valkolorské  nedávno 
jsi  téměř  zrádcem  byl,  že's  Renalda 
měl  v  rukou  svých  a  že*s  jej  nedržel! 
Sluch  svůj  jsem  zavřel  zvěsti  podivné, 
však  nesplníš-li  nyní  rozkaz  mfij, 
pak  uvěřím  a  nectným*s  v  očích  mých! 
Ne,  promiň  mi.  Vždyt  věřit  nemohu! 
Jdi,  příteli,  a  odved  Ryšára. 
Bud  Pavie.  Plačenza.  Verčeli, 
tvou  z  toho  dne.  Zde  na  to  ruka  má.* 

Krok  činil  Karel  Ožieru  blíž, 
ten  ale  couv'  a  řekl  nevlídně: 


452 


,Dfk,  císaři,  však  nechci  Pavie, 

ni  druhých  měst.  A  zrádcem  nezvi  mě. 

Jsem  věren  tí\  však  nejsem  sluhou  tvým, 

jenž  zaprodá  se  slepě  za  peníz. 

To  ještě  pravím  ti,  že  postavím 

se  s  muži  svými  tomu  do  cesty, 

jenž  na  Ryšára  sáhnout  smělost  má." 

.Jdi!-    vzkřikl   Karel.    .Jdi  a  proklet  bud! 
A  nikdy  před  mou  nepřijď  více  tvář! 
Ty  hluboko  Jsi  ranil  srdce  mé 
a  odervu  je  nyní  od  tebe, 
Jež  k  tobě  lnulo  silou  veškerou!" 

A  Ožier  šel,  tvář  zahalenou  v  plášf, 
a  v  náručí  král  Rolandu  se  vrh' 
tak  volaje:  ,Ó  synu  duše  mé! 
Ty  aspoň,  ty,  mě  neopouštěj  dnes, 
neb  tebe  vždy  jsem  něžně  miloval, 
víc  než  své  děti!  Hled,  Jsou  zrádcové 
ti  muži  všickni,  kteří  tvářili 
se  býti  přátely !  Já  věřil  Jim, 
já  bloud!  Však  ty  mne  nezklameš,  ty  ne! 
To  lidé  cizí  jsou,  však  v  žilách  tvých 
krev  proudí  krále  Pepina  jak  v  mých! 
Ó,  moje  dítě,  synu  duše  mé, 
jak  ode  dneška  Ještě  silněji 
té  budu  milovat!  A  z  rukou  mých 
v  klín  tvůj  se  sypat  budou  koruny! 
Chceš  Basilej  a  Dortmund?  Holandy? 
Chceš  pyšné  město,  Kolín  bohatý, 
jenž  v  Rýnu  shlíží  se?  Co  ještě  chceš? 
Jen  směle  mluv,  muj  sladký  Rolande!* 

Zeyer :  Spisy  XIX.  3Q 

4W 


A  Jako  díté  reka  celoval 
a  vlasy  hladil  mu,  však  bohatýr 
se  z  náručí  mu  trhal,  slzy  méí 
v  svých   zracích   blankytných,  a   pravil    tak 
„Mé]  slitování  se  mnou,  nemuč  mne  I 
Vždyt  víš,  že  nesmím  slyšet  prosbu  tvoul 
V  mé  ruce  RySár  dal  se,  slíbil  Jsem, 
že  nikdo  nesmí  dotýkat  se  ho, 
a  slovu  svému,  bohdá,  dostojím! 
Kdo  osmčlí  se  státi  proti  mně?' 

Vzplál  Karel  znova  hněvem,  odstrčil 
od  sebe  Rolanda  a  vzkřikl  tak: 
.Já  posud  dávám  v  fi^i  zákony, 
a  vůle  moje  nejvyšší  Jest  zde, 
a  řekl  Jsem,  že  Ryšár  zahyne, 
a  stane  se  tak,  Jak  Jsem  přísahal, 
přes  drzé  tvoje  chlouby!  Odejdi!" 

Vzplál  Roland  též  a  hněvem  třásl  se 
a  hromem  zvolal:  .Králi,  přísahám, 
že  litovati  budeš  zášti  své! 
Když  Ryšár  zhyne  rukou  katovou, 
tu  v  zajetí  se  Renaldovi  dám, 
své  Jméno  zahodím,  ne  Rolandem, 
však  Ryšárem  se  zváti  budu  pak 
a  druhem  budu  věrným  Gišáru 
a  Aláru  a  bratrem  Renaldu, 
a  proti  tobě  budu  bojovat 
a  válčit,  králi,  až  do  smrti  své. 
Tak  napravím  a  potrestám  tvůj  hřích  !• 


454 


Bled  Roiand  byl  a  odkvapil  jak  bouf 
a  Ryšár  zvedal  ruce  spoutané 
a  žehnal  mu  a  něm  byl  dojmutfm, 
však  Karel  ztratil  zcela  rozvahu, 
byl  šílen  pýchou,  hnévem,  lítostí 
a  hromem  zvolal:  .Bože,  jaký  žal! 
Ní  jedna  duše  v  celé  Francii, 
jež  povinnost  svou  konat  dovede! 
Při  této  koruné,  již  na  hlavu 
Buh  pro  mé  neštěstí  mi  postavil, 
vám  přísahám,  že  všichni  zhynete, 
že  hrady  vaše  zbořím,  rozkotám, 
že  těla  vaše  spálím,  popel  váš 
do  větru  rozházím,  když  nestane 
se  vůle  má!  Buď  proklet  onen  den, 
kdy  králem  stal  jsem  se!  Proč  břemeno 
tak  těžké  na  má  bedra  kladl  Buh? 
Zde,  vemte  ji,  tu  svatou  korunu 
a  na  skráň  položte  ji  Ryšáru 
a  vedte  mne,  vy  podlí  zrádcové, 
na  holý  onen  vrch  a  odpravte 
mě  místo  něho!  Žil  jsem  dlouho  dost, 
a  znaven  jsem  vám  vládnout,  sketové, 
již  Renalda  se  nejspíš  bojíte 
a  Malgise!* 

Tak  Karel  burácel, 
strh'  korunu  a  hodil  na  zem  ji 
a  strašlivý  tak  jeho  pohled  byl, 
že  všichni  zbledli.  V  tichu  hlubokém 
tu  hlas  se  ozval.  Rispo  z  Ribmontu, 
muž  neslavný,  tak  pravil  císaři: 


455 


.Jsi  v  omylu,  když  myslíš,  císaři, 

že  ve  Francii  nemáš  vérných  už 

a  sluhfi  poslušných.  Jsem  jeden  z  nich. 

Hled,  pane,  hrabě  Ríspo  z  Ribmontu 

svou  nabízí  ti  službu.  Neptám  se, 

jak  soudí  kdo  v  tvé  při,  já  ptám  se  jen, 

co  tvoje  vůle,  to  mi  dostačí. 

Meč  tasím,  hleď,  už  vedu  Ryšára, 

kde  kat  jej  čeká,  vedu  v  průvodu 

jej  lidí  svých,  a  zázrak  vykonal 

by  Renald  neslýchaný,  při  sám  Buh, 

z  mých  rukou  kdyby  vyrval  Ryšára." 

A  nectný  Ribmont  hodil  na  hrdlo 
sám  vlastní  rukou  provaz  Ryšáru 
a  sklopil  pouze  zrak,  když  s  bezedným 
naft  pohled*  RySár  opovržením, 
a  paladýni  vzkřikli:  .Hanba  ti!* 
A  odcházeli,  Karel  ale  řek*: 
»Že  na  tvou  službu  nezapomenu, 
to  uvidíš,  než  slunce  zapadne, 
já  povýším  tě  nad  ty  vysoko, 
již  s  opovržením  se  vzdalují. 
A  nyní  jdi  a  konej  úřad  svůj.* 
Řek  císař  tak,  však  cítil  v  nitru  svém 
sám  velký  stud  a  Rispo  z  Ribmontu 
se  zdál  mu  vyvrhelem.  Smuten  byl, 
že  v  spojení  byl  s  mužem  takovým 
a  řekl  si,  že  tímto  vítězstvím 
své  zvůle  nezřízené  klesl  hloub 
než  každou  porážkou,  a  odcházel 
v  stan  osamotnén,  s  hlavou  schýlenou. 


456 


Kyv'  Rispo  z  Ribmontu   však  lidem  svým 
a  odváděli  tedy  Ryšára 
na  lysou  horu,  k  stromu  suchému, 
kde  čekal  kat  a  dole  v  táboře, 
to  vřelo  jako  v  kotli  nad  ohném, 
a  bzučelo  jak  v  oulu,  nesmírný 
ruch  panoval  jak  mezi  mravenci 
po  celém  ležení,  neb  rozbroj  byl 
tam  všeobecný,  hádka  zuřila, 
zda  sluší  poslechnout  či  postavit 
se  proti  králi,  který  záštím  slep, 
se  strhnout  dává  k  činům  nečestným. 

A  mezi  tím,  co  vše  to  dalo  se, 
spal  Renald  v  lese  spánkem  hlubokým, 
tak  hlubokým,  že  mdlobě  rovnal  se, 
a  netušil,  jaké  to  neštěstí 
se  valí  na  Ryšára.  Bajár  však 
bděl  za  reka  a  vida  na  hoře 
na  lysé  hemžiti  se  lidí  dav, 
hned  větřil,  že  to  cos  jak  nebezpeč, 
v  mech  hrabat  začal,  hromně  zařehtal 
a  když  se  Renald  přece  nevzbouzel, 
tu  nohou  zabušil  tak  v  jeho  štít, 
že  zvukem  kovovým  se  zachvěl  les 
a  Renald  vyskočil  a  zrak  si  mnul 
a  zíral  kolem,  volal  Ryšára 
a  odpověď  když  Jeho  neslyšel, 
tu  úzkost  tušící  se  zmocnila 
ho  náhlá,  za  uzdu  vzal  Bajára 
a  spěchal  na  lem  hvozdu,  uviděl 
tu  lysou  horu,  suchý  onen  strom, 


457 


tD  lidf  hemžení  a  Ribmonta, 

Jjnž  vedl  Ryšára,  by  katovi 

jej  odevzdal,  a  Renald  vrávoral, 

tluk  srdce  se  mu  náhle  zastavil, 

mha  kryla  jeho  zrak,  však  na  mžik  ]en, 

pak  vyskočil  na  vérné  zvíře  své 

a  zvolal:   .Bajáre,  můj  Bajáre, 

my  oba  spali  spánkem  proklatým! 

Ten  spánek  Jidášem  byl!  Kletba  nám! 

A  běda.  třikrát  béda.  Bajáre, 

když  nespasíme  spolu  Ryšára! 

Buh  zavrhne  nás  oba!  Bajáre, 

ted  vzuru!  Vzhůru!  Let  jak  anděl  sám. 

Jak  blesk!  Jak  vítrl- 

Bajár  sebou  trh* 
a  letél  jako  orel,  jako  bouř, 
přes  kamení  a  křoví,  příkopy, 
sám  zdál  se  bleskem,  jiskry  lítaly 
zpod  jeho  kopyt,  oblak  prachu  nes* 
se  nad  ním,  kolem  něho.  Z  daleka 
se  Bajár  takto  chmurnou  smrští  zdál. 
jež,  plna  zkázy,  nivou  burácí, 
a  Ribmont,  vida  zjev  ten  podivný, 
se  zarazil  na  hory  vrcholku 
a  zrak  si  stínil  rukou,  volaje: 
„Běs  jakýs  chvátá  nivou,  dábel  sám!" 
A  Ryšár  na  to  oči  otevřel, 
jež  zavíral  už,  skon  svůj  čekaje, 
a  srdce  jeho  mocné  zatlouklo, 
neb  uhod'  hned,  že  Bajár  letí  tak 
a  védél,  blesk,  jenž  šlehal  z  daleka. 


458 


že  Renaldflv  to  vítězící  meč, 

a  zašeptal  si:  .Přijde  Ješté  v  čas?** 

A  hora  duněla  už  dusotem 
těch  Bajárových  kopyt  olbřímých, 
a  náhle,  Jak  by  zem  Jej  vyvrhla 
ze  svého  l&na,  kfiA  i  Jezdec  stál 
tvář  v  tváři  Ribmontu,  a  zlatý  lesk 
lil  s  brnění  se  reka  Renalda 
a  oheň  sršel  z  očí  Bajáni 
a  bylo,  Jak  by  svatý  Jiří  sám 
byl  přijel  potřít  znova  Ještěra, 
a  překvapením  zkamenělý  stál 
dav  mužů  na  hoře,  a  pod  horou 
zřel  celý  tábor  vzhflru  s  obdivem 
a  Karel  císař  vyšel  ze  stanu 
a  výkřik'  temné,  poznav  Renalda. 
Ten  ale  mečem  máv*,  svým  bleskotným 
a  hlava  Ribmontova  sletěla 
jak  makovice  s  trupu  zrádcova 
a  se  svahu  se  dolů  koulela 
Jak  zahozený  kámen,  skákajíc, 
a  dopadla  u  stanu  císaři 
u  samých  nohou  třísníc  Jeho  plášť 
svou  temnou  krví,  s  prachem  smíšenou. 
Však  mezi  tím  Jal  Renald  Ryšára 
a  na  koně  ho  hodil  před  sebe 
Jak  mrtvou  věc  a  výkřik  vyrazil 
Jak  dravý  pták  a  Bajár  vzpřímil  se 
a  Jak  by  orlích  křídel  deset  měl, 
do  letu  dal  se,  zmizel  mžiknutím, 
a  zas  už  v  pláni  dole,  daleko 


459 


še  smrští  zdál,  pak  stínem,  bodem  pak 
a  zapaď  do  tmy  hvozdu,  skřivánek 
jak  zapadá  do  hloubi  vonných  trav. 

A  k  nebi  nesl  divý  jásot  se, 
neb  celý  tábor  chvél  se  nadšením 
nad  Renaldovým  činem  přesmélým 
a  nad  záchranou  reka  Ryšára 
od  smrti  potupné.  Bled  ale  stál 
jak  přízrak  císař  Karel  před  stanem. 
Jenž  za  ním  zlatem  hořel,  purpurem, 
a  v  očích  Jeho  slzy  svítily 
a  s  bolestným  tak  pravil  úsměvem, 
když  ticho  nastalo:  ,Biíž  přistupte, 
6  paladýnové!  Sem  přikročte! 
Zde  moje  ruce!  Nuže,  svažte  mne, 
a  vydejte  mne  rychle  Renaldu. 
On  vaším  králem  Jest  a  císařem, 
to  na  jevo  Jste  dali  zřejmě  přec, 
a  buřiče  zde  není,  mimo  mne. 
Já  příliš  dlouho  žil,  to  nahlížím. 
Já  unavil  vás  dlouhým  věkem  svým. 
To  bylo  pošetilé,  na  mou  čest. 
A  proto  odpadli  Jste  ode  mne 
a  stojím  sám!  Ne!  Jeden  zůstal  mi! 
Zde,  Jedna  hlava  věrná,  almužnou 
mi  Renald  hodil  ji,  a  zdvihám  Ji, 
Jak  starý  žebrák,  vděčně,  pokorněl" 

A  sklonil  se  a  z  prachu  povznesl 
tu  Ribmontovu  hlavu  zsinalou. 
Jež  u  nohou  mu  posud  leželsi, 


460 


a  třímal  v  rukou  ji  a  padaly 
jak  velké  hrachy  slzy  na  tu  tvář, 
s  níž  hr&za  šla  a  řinula  se  krev. 

Tu  klesal  celý  tábor  v  kolena 
před  majestátem  velké  bolesti 
a  stkaní  bylo  slyšet,  vzlyky,  pláč 
a  Roland  vstal  a  zvolal:  .Císaři, 
my  pro  tebe  chcem  všickni  zemříti, 
a  naší  krve  každá  krůpěj  tvá! 
Ved  do  boje  nás  I  V  boji  zničiti 
nám  sluší,  rekům,  nepřátele  tvé. 
Ty  hledaťs  kata,  nenašel  jsi  ho 
ve  řadách  bohatýrů  blízkých  ti, 
buď  na  to  hrd,  a  zemi  odevzdej 
tu  hlavu,  kterou  soudil  Bůh  náš  sám. 
My  spravedliví  byli,  vérni  však, 
a  milujem  tě  všickni  nade  vše, 
jen  Bůh  a  Kristus,  Panna  Marie 
nám  tebe  dražší  jsou  a  svétější. 
Na  dnešní  zapomeň,  o  pane,  den, 
buď  Karlem  zas,  tím  velkým  císařem, 
jenž  nese  kříž,  by  za  ním  Francie, 
ta  sladká  naše  matka,  kráčela! 
Jsme  všickni  tvoji,  ujce,  buď  zas  náš!" 
„Veď  do  boje  nás!"  všichni  zvolali 
a  hřměli  mečem  divě  o  štíty, 
až  lesy  třásly  se  kol  dokola 
a  Karel  v  trávu  hlavu  položil 
tu  bledou  Ribmontovu,  krvavou, 
a  náručí  své  dojmut  otevřel 
vstříc  táboru  a  Roland  klesl  mu 


461 


Jak  dítě  na  prsa  a  poklekl 
a  císař  skloněn  Ubal  vlasy  mu 
a  šeptal  s  pláčem:  .Vrátil  jsi  se  zas 
na  srdce  moje,  díté  divoké?" 

A  takto  smír  byl  zase  zpečetén 
a  heslo  znčlo:  .Vzhůru  v  Montaibán!' 


VIL 

Běd  nových  dlouhá  řada  začala 
tak  opět  v  oné  válce  krvavé, 
jež  věru  všem  se  zdála  bez  konce! 
Jak  těsně  svíral  císař  Montalbánl 
Hrad,  jako  útes  z  moře,  z  tábora 
čněl  zachmuřen,  a  jako  přívaly 
se  vojska  hnala  v  bouřích  divokých 
vždy  z  rána  hned  a  někdy  v  noci  též 
ku  bránám  města,  k  hradbám,  pod  věže 
a  Ajmonovým  dětem  naděje 
už  v  prsou  zmírala,  že  vzejde  kdy 
den  míru  pro  ně,  ticha,  pokoje! 

Tu  Malgisovi  zželelo  se  jich 
a  krve  prolité  a  pravil  tak 
jim  jednou  na  večer:  .0  přátelé, 
moc  Karlova  vás  zcela  udolá, 
vy  podlehnete,  síla  zvítězí 
nad  právem  svatými  Smutný  Je  ten  svět, 
ten  lidí  svět,  a  chtěl  bych  daleko 
zas  v  lesích  žít  a  tichých  samotách 


462 


svým  myšlénkám,  svým  nadpozemským  snům ! 

Jak  mohu  ale  tak  vás  zanechat? 

Já  půjdu,  ale  dříve  vykonám 

čin  neslýchaný.  Skončím  náhle  boj 

ten  krutý,  který  řádí  pod  hradem 

tak  dlouho  už.  Já  zítra  povím  vám, 

zda  doufat  na  mou  pomoc  můžete, 

neb  v  nitru  svém  sám  s  sebou  bojuji 

a  nevím,  zdali  jednat  právo  mám, 

tak  jak  mne  nutí  k  tomu  útrpnost." 

A  odcházel  hluboce  zamyšlen 
a  s  nedůvěrou  za  ním  hleděli 
a  s  podivem.  Jak  mluvil  záhadněl 
On  ale  v  komnatu  se  uzavřel, 
tam  celou  noc  jej  mluvit  slyšeli 
a  hlasy  jakés  odpovídaly 
mu  jako  šelest  vánků  ve  stromech 
a  jakés  mlhy,  bledé  mátohy 
a  neurčité  stíny  smykaly 
se  jeho  oknem  v  šerou  komnatu 
po  luny  paprscích.  Po  celou  noc 
to  trvalo  a  ráno  bled  a  choř 
se  Malgis  zjevil  v  síni.  Pravil  tak: 
«Je  rozhodnuto.  Půjč  mi  Bajára, 
můj  Renalde!  Tvá  spása  blízka  je." 
Seď  na  koně  a  vyjel  stranou  tou. 
jež  posud  prosta  byla  nepřátel.  — 

Sluj  temná  zela  v  lese,  v  Její  klín 
se  Malgis  ponořil  a  Bajár  s  ním, 
a  opět  septy  ozývaly  se 


463 


tak  taj&plné,  opét  mátohy 

tmou  míhaly  se  v  sluji,  vyšel  pak 

i  s  koněm  Malgis.  Ale  byl  to  on? 

A  byl  to  Bajár?  Oba  změněni 

až  k  nepoznáni  byli.  Hnédý  byl 

dřív  bílý  kfiň  a  zdál  se  sesláblý, 

jen  pomalu  se  vlekl,  klesala 

mu  hlava,  jak  by  unést  nemohly 

tíž  její  nohy  křivé,  kulhavé! 

A  Malgis  zdál  se  starcem!  Bílý  vous 

mu  splýval  na  prsa  a  byly  tak 

ty  tmavé  jeho  oči  zapadlé, 

že  slepým  zdál  se!  Vrásky  bez  počtu 

měl  na  tváři,  a  roztrhaný  háv 

kryl  těle  jeho  zhublé,  chatrné, 

a  chvějící  se  jako  chorobou. 

Tak  dojel  do  tábora  císaře.  — 

.Co  hledáš  zde?"  se  hrubě  ptali  ho 
a  hlasem  skuhravým  jim  odvětil:; 
.Jsemt  poutník,  jenž  se  znaven  navrací 
z  těch  míst,  kde  spasitel  náš,  Kristus,  žil, 
a  mluvit  s  císařem  mi  nutno  jest. 
Jen  jemu  svěřím,  co  mne  vede  sem." 

Ném  zaslechl  to,  pravil:  , Příteli, 
až  na  večer  tě,  chceš-li  povedu 
v  stan  císařův;  dřív  nelze  mluvit  s  ním. 
Jsi  hladov?  Dám  ti  jíst  a  pít  ti  dám, 
když  trápí  žízeň  tě.« 

.Chci  pouze  spát,* 
řek'  slabě  Malgis,  .pít  však  nebudu 


464 


ni  jísti  dřív,  než  s  králem  promluvím. 
Tak  jednati  mé  slavný  nutí  slib." 

Tu  nechali  jej  tedy  spočívat 
a  Malgis  spal  a  v  šeru  večerním 
pak  bloudil  táborem  a  vešel  v  stan, 
kde  sedel  Ožier  a  bylo  s  ním 
tam  přátel  mnoho.  Pili  vespolek 
a  vidouce  teď  toho  poutníka, 
jenž  z  dálné  Palestýny  přicházel, 
číš  hned  mu  podali,  již  nepřijal, 
pak  tázali  se  ho,  co  uvidél 
na  pouti  své  a  co  byl  uslyšel. 

A  Malgis  řekl:  .Mnoho  zvédél  jsem, 
co  víře  nepodobné  zdálo  se, 
však  ze  všeho  mné  nejvíc  poutalo, 
co  o  Karlu  se,  králi,  mluvilo 
a  jeho  cesté  v  ony  končiny 
a  v  Cařihrad.  Sám  píseň  složil  jsem 
o  oné  výpravě.  Je  libo  vám, 
pak  zazpívám  ji.  Mnohý  z  vás  byl  též 
tam  s  Karlem  zajisté.  Nuž  rcete  mi, 
zda  pravda  vše,  co  hlásá  píseA  má." 

To  řekl  Malgis  hlasem  skuhravým, 
když  ale  harfu  Ožier  podal  mu 
a  zvolal :  .Starce,  nuže,  zpívej  nám,* 
tu  čarokrásným  stal  se  jeho  hlas 
a  zasáh'  v  struny,  které  zazněly 
jak  ptačí  klokot  a  pak  zazpíval 
svou  píseň,  jejíž  obsah  tento  byl: 


465 


,Buď,  pánové.  Bůh  přítelem  vám  vSein 
vám,  kteři  sluch  mí  nakloňujete 
a  se  mnou  chvalte  jej,  Jenž  slávy  král, 
na  kříži  muka  pro  nás  podstoupil  I 
On  meč&m  vašim  dává  vítězství, 
kéž  písni  moji  vzlet  a  sílu  dá! 
O  Karlu  pěji,  králi  Francie, 
jenž  sem  vás  veď,  dobývat  Montalban. 

Den  krásný  byl,  když  Jednou  s  dvorem  svým 
šel  v  opatství  svatého  Diviše, 
by  přítomen  byl  v  slávě  královské 
mši  svaté,  kterou  sloužil  Turpin  sám, 
ne  v  šedém  chrámě,  ale  v  zahradě 
pod  stromy  šumícími.  Zpívali 
tam  drobní  ptáci  sladce,  tichounce, 
a  modrý  dým  se  nesl  kadidla 
až  k  bílým  oblakům  od  oltáře. 
Jenž  zlaté  skvěl  se  v  Seru  zeleném. 
Král  na  hlavě  měl  z  perel  korunu, 
meč  po  boku  měl  zlatý,  z  nachu  plášť 
mu  k  nohám  spěl  a  jasně  slunce  dvě, 
pod  čelem  zraky  jeho  hořely. 
Teď  znamenal  se  křížem,  poklekl 
a  kolem  stáli  Jeho  rekové 
a  klaněli  se  Bohu.  Olivier 
byl  opodál  pod  vonnou  olivou 
a  vedle  něho  cizí  rytíř  stál. 
Jenž  do  Paříže  přišel  z  daleka 
a  Jafetem  se  z  Palmy  Jmenoval. 
A  po  mši  Olivier  tak  pravil  mu: 
,Rci,  mnohý  už  Jsi  viděl  cizí  kraj 


466 


a  králfi  mnoho,.  viděl's  v  žití  však 
a  v  širém  světe  muže,  který  by 
tak  bohatýrsky  hledél  nebi  v  tvář, 
jak  císař  Karel?  Viděrs  v  žití  svém 
kdy  čelo,  které  tak  by  korunu 
nést  dovedlo,  Jak  čelo  Karlovo?* 

Tu  Jafet  z  Palmy  řekl  s  úsměvem 
.Tak  mluví  nezkušené  jinošství, 
znám  krále  většího,  než  král  je  váš, 
znám  krále,  jehož  důstojenství  jest 
nad  důstojenství  toho  krále  zde 
jak  světlo  dne  nad  bledé  svítání. 
Mrav  jeho  rytířský  nad  Karlův  mrav, 
jak  zlato  nad  stříbro." 

Tak  Jafet  děl 
a  Ollvier  se  v  temno  červenal, 
neb  mnoho  kolem  stálo  rytířů 
a  slyšeli  též  paladýnové 
řeč  cizincovu.  Zvolal  Olivier: 
,Přl  živém  Bohu,  tedy  pověz  mi, 
kdo  jest  ten  král?  Mluv,  abych  nemyslil. 
že  pouze  snižovati  Karla  chtérs?' 

Však  Jafet  tvrdošíjně  odpíral 
a  živá  tedy  hádka  povstala 
a  povyk  velký,  tak  že  Karel  sám 
vše  uslyšel  a  přistoup'  s  úsměvem 
a  pravil  Jafetu:  „Muj  rytíři, 
a  z  dáli  poutníku,  ty  hoste  náš, 
rci  jméno  toho  krále,  půjdu  tam» 


467 


Jede  stojf  Jeho  tr&n,  a  pravda-li, 
že  pevněji  je  v  ruce  jeho  křfž, 
než  v  ruce  mé,  a  větší  křesťanství 
že  prospěch  kyne  z  jeho  vůdcovství 
než  z  vlády  mé,  tu  rád  se  pokořím 
před  mužem  tím  a  budu  jeho  maní 
Však  byla-li  tvá  řeč  jen  strojena 
a  chceš-li  pouze  ponížiti  nás, 
pak  věru,  zasloužil  bys,  muži,  trest! 
Ne  k  vůli  mně,  však  k  vflii  Francii, 
té  sladké  vlasti,  která  korunu 
a  žezlo  svěřila  mně  v  d&věře." 

Plach  klopil  očí  Jafet,  zmateně 
pak  pravil  takto:  , Velký  císaři, 
já  přiznávám,  že  planě  mluvil  Jsem! 
Král.  jehož  míním,  pravda,  bohatší 
jest  tebe  o  mnoho  a  nádhera 
je  větší  v  Jeho  domě,  bohatýr 
však  není  jako  ty.  Ó,  promiň  mi! 
Co  činit  mám,  bych  chybu  napravil?" 

»Nic,*  řekl  Karel,  „pouze  pověz  nám, 
o  kterém  mluvíš  králi.  Navštívím 
jej  s  paladýny  svými.  Soudit  pak 
sám  každý  může  z  nich,  jak  dalece 
jsi  pravdu  děl.  Neb  v  duších  zbudiFs  Jim, 
to  vidím  zřejmě,  nedůvěru  Již." 

Klek'  Jafet  z  Palmy  a  tak  promluvil: 
„Své  čelo  vyjasni  a  promiň  mi. 
Král,  o  němž  mluvím,  Hugon  Silný  Jest, 


468 


král  Grécie  a  císař  Východu. 

Je  slavné  jeho  město  Cařihrad. 

Jest  podnož  Jeho  velká  Persie, 

kde  růže  kvetou  vonné  celý  rok 

a  nebe  svítí  Jako  z  démantu, 

když  vzejde  noc.  A  Kappadocie 

ho  poslouchá,  jež  leží  na  moři, 

v  němž  nohy  koupá  své,  a  spočívá 

jí  hlava  s  diademem  z  bílých  měst 

na  břehu  Efratu,  jenž  jedna  jest 

z  těch  velkých  řek,  jež  miluje  sám  B&h, 

neb  tekou  z  ráje,   v  němž  kdys  Adam  žil. 

Tak  pravil  Jafet.  Karel  usmál  se 
a  zvedl  jej  a  řekl:  .Zbudil  Jsi 
v  mých  prsou  touhu,  milý  hoste  náš, 
ty  kraje  vidět!  Jsou  jak  pohádka! 
Mha  modrá  halí  Je  a  láká  cos 
mne  neznámého  v  divný  jejich  taj! 
Nuž,  půjdu  na  návštěvu  v  Cařihrad!* 

A  všickni  přítomní  hned  zvolali: 
.Kéž  s  tebou  smíme,  králi,  v  dálavu!" 

Však  císař  mlčel,  skončil  modlitbu, 
z  níž  hádka  Oliviera  s  Jafetem 
jej  vyrušila,  sedl  na  koně 
a  do  Paříže  ihned  vrátil  se. 
Tam  ale  pravil  paladýnum  svým: 
.Nuž,  na  pouf  se  mnou!  Meškat  nebudu. 
Hned  zítra  z  rána  dám  se  na  cestu. 
Do  svaté  země  nejdřív  poplujem', 

Zeyer  :  SpUy.  XIX.  31 

469 


kde  Kríst&v  hrob,  tam  pomodlíme  se 
a  teprv  pak  pojedem    v  Cařihrad." 

Všech  zmocnilo  se  velké  nadšení, 
a  slunce,  vstávající  druhý  den, 
je  vidělo,  jak  pěšky  kráčeli. 
Šat  jejich  prostý  byl  a  pokora 
jim  sídlila  na  čelech.  Šli  a  šli. 
až  moře  dosáhli,  tam  vzala  loď 
je  v  stinný  klín  a  valem  šumícím 
je  nesla  k  břehflm  syrským.  Vystoupli 
a  zase  pěšky  dále  brali  se 
a  Šli  a  Šli,  až  jednou  spatřili 
na  modrém  nebi  město  strmící, 
nad  kterým  záře  plála  posvátná 
a  kolem  něhož  palmy  houpaly 
své  pyšné  hlavy.  Karel  ruku  zveď 
a  řekl  tiše:  »HleI  Jerusalem!* 
Tu  padli  všichni  na  tvář  v  modlitbě 
a  čelem  země  dotýkali  se 
a  zvolali:  .Buď  chválen  Hospodini" 
A  zraky  měli  vlhké.  Povstali 
a  za  ruce  se  jali,  kráčeli 
a  vešli  v  město.  Všecko  divilo 
se  muž&m  podivným.  Zdál  každý  z  nich 
se  obrem  být,  a  čelem  přesáhal 
je  Karel  ještě  všechny.  Bílý  vous 
Jak  hlohu  květ  mu  plynul  na  prsa 
a  oči  jeho  jasně  svítily, 
jak  hvězdy  z  démantu.  A  mimoděk 
jim  všude  ustoupili  v  ulicích, 
a  kudy  šli,  tam  stromy  šuměly 


470 


jež  rostly  před  domy.  a  kudy  šli, 
se  muži  klonili  a  kudy  šli, 
se  děti  na  ně  sladce  usmály. 

A  píišli  takto  před  dum  z  basaltu, 
jenž  chmurně  na  náměstí  díval  se, 
kde  tráva  kvetla.  S  domem  spojen  tím 
byl  šedý,  starý  kostel  veliký, 
jenž  lidu  prázden,  stínu  plný  byl; 
les  byl  to  sloupfl.  klenbu  nesoucí 
jak  nebe  modrou,  krytou  hvězdami. 
V  ten  kostel  vešel  s  paladýny  král.  — 

Tam  oltář  stál,  na  kterém  první  mši 
Buh  sloužil  sám,  neb  oltář  ten  byl  stul, 
při  kterém  jedl  Kristus  na  večer 
se  svými  apoštoly  naposled, 
než  Jidáš  zradil  jej,  než  v  ruce  paď 
svých  vrahů  rouhavých.  Před  stolem  tím 
pak  stála  hrubá  židle,  přikrytá 
však  zlatou  látkou,  dvanáct  podobných 
jí  stálo  podél  zdí.  Když  vešel  král 
a  oltáři  se  blížil,  klonila 
se  náhle  před  ním  židle  pokrytá 
a  Karel  znaven  na  ni  usedl 
a  paladýni  na  ty  ostatní. 
Král  netušil,  že  sedí  na  židli, 
na  které  při  poslední  večeři 
sám  Pán  náš  seděl,  nikdo  od  těch  dob 
jí  neužíval,  nikdo  nesedne 
už  na  ni  více  v  konec  věků  všech! 
Král  netušil,  a  paladýnové 

471 


též  nevčdéll.  že  na  židlích  téoh, 
kde  spočívali,  apoštolově 
kol  stolu  sedali,  kde  lámal  chléb 
a  víno  podával  Jim  Kristus  Pán. 

Stín  hluboký  byl  v  prázdném  kostele, 
zář  ale  bílá  Jako  úsvitu 
na  Karla  dštila  dolů  s  klenutí, 
kde  míhala  se  kfídla  andčlů 
a  jakýs  zpěv  Jak  dálných  zvonfi  zvuk 
se  nesl  budovou,  a  udiven 
jej  slyšel  bratr  jeden  řeholní, 
Jenž  v  sakristii  meškal,  odhrnul 
hned  clonu  u  vchodu.  Jenž  vedl  v  chrám, 
a  zjevil  na  prahu  se.  V  podivu 
pak  zíral  na  to.  co  mu  zjevil  zrak. 
Kdo  byl  ten  muž  ten  velký,  přesmélý, 
jenž  na  tě  židli  svatě  usedl? 
Zář  krásnější  než  ta,  Jež  se  stropu 
mu  dštila  na  čelo,  se  linula 
mu  ode  rtfi,  jež  tichou  modlitbu 
v  stín  šeptaly,  a  velkost  taková 
na  smědé  tváři  psána  byla  mu, 
na  tváři  klonící  se  v  pokoře, 
že  mnichu  bylo  úzko,  zachvěl  se, 
a  přece  jej  to  táhlo  mocně  tam, 
k  těm  divným  obrům,  Jejichž  Jasný  zrak 
se  usmíval  jak  nebe  azumě. 
Krok  učinil  a  chtěl  už  promluvit, 
v  tom  pohleď  na  něj  Karel.  Majestát 
těch  očí  zmátl  mnicha  ale  tak, 
že  málem  padl.  Zas  se  osmělil. 


472 


chtěl  blížit  se,  však  náhle  bál  se  zas, 

zpět  v  sakristii  prchal,  oddychal, 

pak  ale  letěl  do  vnitř  kláštera 

po  schodech  vzhůru  strmých,  mramorných 

a  zastavil  še  teprv  bez  dechu 

na  prahu  kobky,  v  které  v  tento  den 

svou  konal  patriarcha  pobožnost. 

Mnich  na  něj  zvolal:  .Patriarcho,  slyš, 

ty  svatým  Jsi  a  jest  Jerusalem 

u  nohou  tvých,  jsi  jeho  pastýřem, 

a  k  vůli  tobě  vešel  v  tento  dům 

Bůh  otec  sám,  a  apoštolově 

jej  provázejí.  Ty  mi  nevěříš? 

Nuž,  se  mnou  pojd!  Tam  dole  v  kostele 

těch  dvanáct  sedí,  a  ten  třináctý 

je  velký  tak,  že  mráz  mi  tělem  jde!" 

A  patriarcha  šel.  Když  zjevil  se 
ve  stínu  kostela,  hned  Karel  vstal 
a  hluboce  se  před  ním  poklonil 
a  jako  on,  též  paladýnové. 
Hluk  židlí  duněl  v  prázdném  kostele, 
a  patriarcha  v  rouše  sněhovém 
o  dlouhou  berlu  podpíraje  se, 
tak  řekl  tiše:  .Muži  obrovští, 
kdož  jste  a  proč  jste  vešli  v  tento  chrám? 
Na  rouchách  vašich  prach  a  z  daleka 
as  vážili  jste  cestu  v  tuto  zem?" 

A  odpověděl  Karel,  mímiv  hlas, 
by  nehřměl  příliš  v  tichu  posvátném: 


473 


,My  vešli  v  chrám,  bychom  se  modlili 
a  k  vůli  odpočinku  sedli  jsme, 
neb.  jak  ]si  pravil,  z  dáli  putujem*. 
Zem,. která  zrodila  nás,  pane  mu], 
jest  Francie.  Mé  jméno  Karel  Jest 
a  královskou  dal  v  úděl  korunu 
a  císařskou  mi  Buh.  Snad  slyšel  jsi 
už  o  mně  mluviti  a  o  činech, 
jež  paladýni  moji  konali? 
Zde  stojí  kolem  mne.  To  Roland  jest, 
ten  plavý  jinoch,  a  to  Olivier. 
Kříž  proti  pohan&m  vždy  hájíme.' 

Tu  patriarcha  v  duši  zajásal, 
blesk  radosti  mu  vyšleh'  ze  zrakfl 
a  pravil:  .Vítej.  Karle  císaři! 
Sám  Buh  tě  posílá,  neb  temná  noc 
se  valí  na  křesfanství!  Štítem  bud 
a  kříži  pavézou!  Ó,  uchraA  nás! 
Ó.  ty  nás  spasíš!  Sen  mi  zjevil  to. 
jejž  snil  jsem  v  této  noci.  Viděl  jsem, 
jak  anděl  stál  zde  pod  tím  klenutím 
a  ukázal  mi  muže  olbříma 
ve  zbroji  zlaté,  s  bílou  korouhví 
a  pravil:  Ejhle!  To  jest  pomoc  tvá! 
Tvář  když  ted  vidím,  velký  králi.  tvou. 
tu  poznávám  ten  ze  sna  mého  zjev! 
Ty  nevíš,  že  jsi  seděl  na  židli, 
na  které  jednou  Kristus  spočíval! 
Nad  všechny  krále  povýšil  tak  Bůh 
tě,  pane  můj.  a  patriarcha  já. 
zde  toho  města,  jež  jest  nejsvětšf 


474 


na  celé  zemi,  Jménem  Kristovým 
té  štítem  zovu,  hlavou  křesťanstva!" 

A  Karel  objal  Je]  a  polibek 
si  vtiskli  bratrství.  A  vedl  pak 
své  hosti  patriarcha  do  kaple, 
jež  drahokamy  celá  hořela, 
by  ukázal  jim  svaté  ostatky, 
jež  klášter  choval.  Nejvzácnější  z  nich 
ve  skříni  zlaté  byla  koruna, 
ta  svatá  z  trní,  kterou  ráje  král 
na  skráni  nesl,  když  jej  trýznili. 
Ted  patriarcha  skříň  tu  otevřel 
a  všickni  padli  na  tvář  do  prachu: 
Ze  skříně  sladká  v&né  stoupala, 
tak  sladká,  že  se  zdálo  přítomným, 
že  v  ráji  jsou,  a  ejhle,  se  stropu, 
kde  jiskřilo  se  tisíc  koruntfl, 
při  svitu  dýmajících  voskovic 
se  rosa  lila,  Jasná,  zázračná, 
a  v  okamžiku  z  trní  koruna 
se  bílým  květem  kjyla  přehojným, 
a  patriarcha  pravil  Karlovi: 
.Svou  rukavici  naplň  kvězdami, 
jež  trní  vydalo,  a  odnes  je 
v  svou  drahou  zem,  do  sladké  Francie!' 

A  císař  činil,  co  mu  radil  kněz, 
a  mezi  tím  se  libý  Vánek  zdvih*, 
vzal  jeden  z  bílých  květů  přesvatých, 
nes'  vzhůru  jej  a  pak  jej  upustil 
do  plavých  vlasů  Olivierových, 


475 


Jenž  ze  všech  nejvroucnéjšf  modlitbu 

v  té  chvfli  v  srdci  mél,  jež  čisté  tak 

Jak  lilie  letnf.  Vězel  tam  ten  květ 

tak  prvné  jako  perla  v  prstenu, 

a  sladká  zář  se  z  ného  linula 

po  celé  tváři  bohatýrovi 

a  podoben  byl  takto  andéli.  — 

Skřift  zlatou  patriarcha  zavřel  zas 
a  nyní  vedl  hosti  svoje  v  dům. 
Jen  málo  dní  však  Karel  zfistal  tam, 
šel  k  hrobu  svatému  se  pomodlit 
a  na  to  k  Cařihradu  vydal  se 
na  cestu  Asií  a  pravil  tak, 
když  s  patriarchou  vřele  loučil  se: 
,,Mu]  drahý  bratře,  slyš  mou  přísahu  I 
Já  vyrvu  Hispanii  pohanům 
a  kříži  vrátím  ji!  Bůh  slyšel  mé!" 
A  jásot  nesmírný  se  zmocňoval 
při  těchto  slovech  paladýnů  všech 
a  Roland  zářil  nejvíc  radostí 
a  všickni  s  palem  větve  lámali 
a  mávajíce  jimi,  zvolali: 
„Bůh  s  námi  bud.  Bůh  dejž  nám  vítězství  I* 

Tak  Karel  s  městem  svatým  loučil  se 
a  na  cestu  se  vydal  v  Cařihrad.  — 

Po  namáhavé  pouti  poiS.ěmi, 
kde  šelmy  vyly,  divý  bydlil  lid. 
po  namáhavé  pouti  horami 
a  údolími  s  množstvím  bílých  měst. 


476 


po  dobrodružstvích  mnohých  konečné 

se  z  rána  Jednou  zjevil  Cařihrad 

se  svými  kostely  a  věžemi, 

jak  křídla  bílými,  na  obzoru, 

jenž  růžový  byl  zlatem  projasněn. 

U  modrých  vod  se  mésto  slunilo 

a  sady,  háje,  vonné  zahrady 

pás  širý,  svěží  kolem  tvořily, 

a  divili  se  velmi  poutníci 

té  nikdy  nevídané  nádheře. 

Tak  stáli  dlouho  v  němém  obdivu, 

až  Karel  znamení  dal  k  pochodu. 

Ted  vešli  v  šerý  z  palem  krásných  les, 

kde  v  stínu  stromu  kvetlo  na  tisíc, 

ba  na  sta  tisíc  růží,  všude  zpěv 

se  slavíků  a  drozdů  ozýval 

a  flétny  zněly  všude  ze  skrytu, 

a  chvějné  vzdechy  stříbrozvukých  strun. 

Zdál  rájem  se  ten  libovoný  háj 

a  oživen  byl,  nebot  míhaly 

se  mezi  kmeny  mnohé  postavy, 

na  sta  se  procházelo  rytířů 

pod  šumným  stromovím  a  zlata  blesk 

plál  z  jejich  rouch,  a  mnohý  po  boku 

měl  dívku  krásy  skvělé  nad  míru, 

a  mužové  i  ženy  dívali 

se  udiveně  na  ty  poutníky, 

krok  zastavili,  oči  stínili 

a  tázali  se:  odkud  obrové 

ti  putují  a  kde  že  jejich  cil? 

A  Karel  stále  jen  zas  tázal  se: 

,Kde  král  je  váS,  Jejž  Silným  zovete?" 


477 


A  mlčky  ukázali  k  východu 
a  dále  bral  se  císař  s  družinou. 

Tak  posléz  přišli  k  velké  mýtině, 
kde  krále  uviděli  konečné: 
byl  odén  v  šarlat,  vínek  z  opálu 
mu  hořel  v  temných  vlasech  nádherně, 
na  stolci  sedel,  který  koné  dva 
Jako  mléko  bílí,  kroku  stejného 
tak  mezi  sebou  nesli  dovedné, 
ie  sotva  sebou  hnul,  a  Hugon  král 
tak  šedé,  klidné  řídil  zlatý  pluh, 
jímž  oral  pole.  Vuné  stoupala 
z  hrud  brunátných  a  palmy  šumély 
na  lemu  lesa,  sílajíce  stín 
na  sluncem  ozářenou,  teplou  zem. 

Tu  Karel  podivil  se  velice 
a  kvapným  krokem  králi  blížil  se 
a  pozdravil  jej.  Král  mu  dekoval 
a  s  obdivem  se  díval  na  muže» 
jenž  velký,  silný,  majestátu  pln 
stál  náhle  před  ním,  zraky  tékaly 
pak  zvédavé  od  Karla  k  hrdinům, 
již  stáli  za  císařem,  posléz  král 
tak  tázal  se:  ,Rci,  muži  podivný, 
kdo  jsi,  a  kdo  ti  tvoji  druzi  jsou? 
Snad  vydala  vás  temná  z  Ifina  zem? 
Jste  jak  ty  skály,  které  rostou  z  níl" 

A  Karel  na  to:   „Císař  Západu 
před  tebou  stojí,  vládce  Východu! 


478 


Jsemf  Karel,  a  to  Roland,  Oliviei 

a  chrabří  moji  paladýnové. 

Snad  o  nás  slyšel  jsi  už  mluviti?" 

Král  Hugon  přestal  ihned  orati 
a  vítal  Karla,  který  pravil  mu: 
„Jak  podivné,  že  sám  Jsi  oráčem, 
že  ruka,  mocné  žezlo  držící, 
též  rádlo  vede!" 

Král  se  usmál  však 
a  pravil:  „V  polodivé  zemi  tvé 
jest  síla  vším,  a  proto  znamením 
jest  jejím  meč.  My  milujeme  mír 
a  sladké  jeho  plody,  proto  pluh 
jest  naší  zemi  zlatým  znamením." 

Tak  řekl  král,  na  tváři  dvořanů 
kol  stojících  se  úsměv  jevil  též, 
v  němž  pohrdání  ale  krylo  se, 
a  Olivier  a  Roland,  císař  sám 
se  červenali  studem.  Karel  děl: 
^Tvá  ústa  přetékají  sladkostí, 
přec  něco  v  slovech  tvých,  co  raní  nás. 
ač  nevím,  jak  to  nazvat  .  . .  Prostí  jsme. 
Pluh  u  nás  doma  je  jen  železný, 
jak  naše  meče.  Zlata  najdeš  však 
ve  srdcích  mužů  franckých.  To  mi  věř. 
Snad  sladké  plody  míru  do  klína 
by  nepadaly  vám  bez  drsnosti, 
jež  na  západu  čelí  pohanům." 


479 


Ted  opět  král  se  lehce  zapálil 
a  hledél  pNsně  na  své  dvofanstvo, 
pak  za  ruku  Jal  Karla,  pravě  tak: 
.To  nechtěj  B&h,  bych  hosta  urazil! 
Pojd  nyní  v  dum  m&J,  blíž  se  poznáme 
a  mraku  mezi  mámí  nebude!*  — 

Tak  tedy  šli  a  nový  Cekal  div 
na  bohatýry,  dům  když  viděli. 
U  moře  stál  a  celý  vystaven 
byl  z  mramoru  nad  sněhy  čistšího. 
Síň.  v  kterou  král  Je  vedl,  ohromná, 
sto  měla  sloupfl,  mramorný  to  les 
byl  bílý  jako  pěna  moi^kých  vln, 
a  klenutí  na  sloupech  modralo 
se  oblakem  z  azurných  jemných  žil 
a  celé  bylo  květy  pokryto 
a  ptáky  stříbrnými,  sypaly 
se  perle  z  květfi,  pták&m  hořely 
však  rubínové  oči  ve  hlavách. 
Kol  sloupů  zlatí  hadí  vinuli 
svá  lesklá  těla,  každá  hlavice 
však  ozdobena  byla  sochami 
dvou  hrajících  si  dětí  ze  zlata 
a  bledé  mědi.  K  ústům  tlačily 
ty  smavé  děti  trouby  ze  sloni, 
a  vál-li  vítr  k  domu  od  moře, 
tu  vycházely  zvuky  z  nástrojů 
a  pojily  se  v  souzvuk  přesladký. 
V  té  síni  stály  stolce  ze  zlata 
a  purpurové  clony  visely 
u  dveří  všude,  zlatem  protkané 


4eo 


a  s  lemem  z  drahokamů  kmltavých. 
Síň  byla  plna  mladých  rytířů, 
ilmž  pláště  z  nachu  s  ramen  plynuly, 
'a  Karlovi  a  jeho  družině 
se  zdálo,  že  Jsou  v  domě  žebráky. 
Ted  bylo  hudby  slySet  posvátné, 
mše  končila  se  právě  v  paláci 
a  náhle  zlaté  dvéře  rozlítly 
se  dokořán  a  ejhle,  královna 
šla  z  kostela  a  dcera  Jejl  s  ni. 
Ta  dívka  byla  krasSl  nad  hvězdu, 
a  bílá  Jak  ta  vonná  UUe. 
Už  v  ruce  měla.  vlasy  Jako  noc 
se  temnily  nad  pySným  čelem  JI, 
a  oči  Jak  dva  černé  ^^^^^^  .... 
v  tmé  dlouhých  řas  JI  luzné  zářily. 
Jak  mladý  topol  byla  ztepilá 
a  roucho  stříbrotkané  Jímalo 
svit  Jako  luny  těla  souměrnost. 

^  1^°^  It^  f  iíaví' -Vi  dladém 

si  s^v-ěffa^  ~,-^^n.r'''- 

A  vedle   ní   šla  krásná  Jejl  mát. 
°nrjetlS?í^^-5crrouch 
^  ^  't   házel  mdý  odlesk  svůj 
''°  k"Í!L  ttáV   ~a  roucha  stříbrohlav 
t?ílíů2rlsné   dWky  kr^ovsKé. 
jež  po   boku   3Í  «Se  kráčela. 

^  j-  «*»%lv   v  slft  a  s  nimi  družina 
a  J'raíTm    podobních.  .  0«v,„. 


481 


když  zahleď  dceru  krále  Hugona, 
zbieď  nejdříve,  pak  zaplil  purpurem 
a  zašeptal:   ,Ty  Bože  na  nebi, 
to  tvého  tvorstva  Jesti  koruna! 
Ty  svét  Jsi  stvořil,  ale  stvořiv  ji 
div  nejkrásnější  svůj  jsi  vykonal!" 

Tak  pravil  rek  si  v  skryté  duše  své. 
Král  Hugon  ale  zvolal:  „Královno, 
hle,  jaký  v  dům  tvůj  přišel  drahý  host, 
tot  Karel  jest,  tof  císař  Západu, 
a  paladýni  jeho  přišli  s  ním. 
Jsou  hladovi,  a  protož  k  stolu  veď 
je  neodkladně.  Přišli  z  daleka." 

A  královna  je  chladně  vítala, 
neb  zdáli  se  jí  býti  nuznými, 
však  zvala  je,  a  k  stolu  zasedlí.  — 
Stůl  zlatý  byl.  nádoby  z  křišfálu 
a  z  jantaru  a  všude  zázračné 
se  květy  pestřily  a  linula 
z  nich  těžká  vůně  v  síně  stín  a  chlad 
a  okny  moře  modře  svítilo. 
Šum  jeho  slyšet  bylo,  zároveň 
s  ním  hudba  snivá,  plná  lahody 
se  nesla  jako  z  oblak,  na  římse 
pod  samým  stropem  hrál  to  jinochů 
sbor  četný,  plavovlasých,  spanilých 
a  bíle  oděných,  jak  andělů. 
Na  zlatých  mísách  nesli  panoši 
tu  zvěřinu,  tu  pávy  pečené, 
tam  ovoce  a  z  nádob  jiskřících 


482 


se  smaragdy  a  zlatem,  vonný  med 
a  řecká  vína  lili  hostům  v  číš. 

Však  sotva  rtoma  dotek'  Olivier 
se  nápojů  a  krmě,  jeho  zrak 
se  obracel  jen  stále  na  místo, 
kde  seděla  na  stolci  ze  sloni 
a  stříbra  dcera  krále  Hugona, 
tak  bílá  a  tak  tichá  jako  květ. 
Kdykoli  zraky  její  potkaly 
se  s  jeho  hledem  snivým,  sklopila 
vždy  oči  své,  a  pýcha  jevila 
se  na  tom  čele  bílém  jako  sníh. 
A  Olivieru  smutně  bylo  tak 
a  v  srdci  svém  si  pravil:   „Bože  muj, 
je  v  tom,  co  cítím,  hřích?  Pak  trestem  je 
ta  tichá  její,  němá  pohrdá! 
Pak  ale  modlitba  jest  hříchem  též 
a  klanění  se  svatým  obrazům? 
Vždyí  před  ní  kořím  se  jen  z  daleka, 
a  její  sladkosti  tak  vzdávám  hold 
jak  vyvoleným,  jasným  světicím." 

Tak  pravil  si  a  hlavu  klonil  níž 
a  nevýslovná  něha  svítala 
mu  ze  zraků,  a  onen  bílý  květ, 
jenž  z  trnové  vytryskl  koruny 
a  posud  v  plavých  jeho  vlasech  tkyéU 
svit  přeluzný  mu  rozlil  po  tváři, 
a  Helena,  dceř  krále  Hugona, 
v  té  chvíli  zřela  na  něj  růžemi, 
jež  před  ní  stály  v  zlaté  nádobě, 


483 


a  hluboké  cítila  dojmutí 
a  řekla  si:  .Proč  cos  Jak  leknutí 
se  mého  srdce  nyní  doteklo? 
Mrav  téchto  mužů  není  hladký  tak 
jak  oněch»  které  vidím  denné  zde, 
a  s  odporem  jsem  k  stolu  sedala. 
Ten  ale,  jehož  oči  plné  snfi 
mi  Jasné  nebe  připomínají, 
je  spanilý,  a  síla  olbříma, 
Již  hlásí  zřejmé  jeho  postava, 
přec  není  surová  1  Ó,  dívčí  hled 
dlí  v  azuru  těch  očí!  Krásný  jest! 
A  Jakýs  dlí  mu  smutek  na  tváři 
jak  truchle  budoucnosti  véštní  stín! 
O  bože  můj,  Jest  rekem,  stálý  boj 
jest  Jeho  úkolem,  snad  hrozí  smrt 
mu  v  květu  mládí?  Oči  blankytné 
snad  brzy  skryje  tma  a  shasne  svit 
ten  plný  něhy,  plný  snivosti?  — " 

A  Helena  se  mocně  zachvěla 
a  hlava  její  v  bledém  umdlení 
se  zpět  na  lenoch  židle  chýlila, 
jenž,  stříbrný,  kol  temných  vlasů  jí 
jak  záře  svítil.  Lek'  se  Olivier 
a  k  srdci  sáhl  si  a  zašeptal: 
,Je  v  pravdě  světice,  ted  vzplála  jí 
kol  hlavy  aureola!  .  .  .  Znamená 
to  náhlé,  lehké  její  zblednutí, 
že  její  zjev  se  chystá  k  zmizení 
a  k  návratu  do  zahrad  édenských? 
Ty  blažená!  ó  odpust  mi  můj  hřích! 


484 


se  dvanáct  Iflžek  z  kovu  kmitalo 

a  uprostřed  té  síně  třinácté 

se  budovalo,  celé  z  kříštálu, 

ze  zlata,  ze  smalty  a  baldachýn 

se  vznášel  nad  nfm,  celý  z  hedbávu 

a  clony  střfbrotkané  splývaly 

až  na  podlahu  z  Jemných  mozaik. 

To  lože  určil  Hugon  pro  Karla, 

pro  paladýny  pak  ta  ostatní. 

Na  stole  stálo  v  zlaté  nádobé 
Jak  křišťál  Jasné  víno  cyperské, 
a  než  si  lehli  paladýnové, 
kol  toho  stolu  sedli,  nalili 
do  číší  vína,  které  k  veselí 
Je  rozjařilo,  k  smíchu,  k  hovoru. 
Král  Hugon  ale  pravil  na  chodbé 
tak  svému  dflvémíku:  .Kdož  to  ví, 
co  Karla  vedlo  sem,  co  hledají 
ti  obrové  z  téch  lesů  mrákavých 
zde  v  slunném  kraji?  Vmísil  do  vína 
Jsem  nápoj,  který  Jazyk  rozváže,' 
a  brzy  budou  o  tom  mluviti, 
co  nejhloub  na  dné  duší  ukryli. 
Bud  na  stráži  a  vše,  co  uslyšíš, 
ml  vémě  pověz." 

Takto  mluvil  král 
a  v  nitro  komnat  vzdaloval  se  svých, 
však  Jeho  dfivémík  Jak  šerý  stín 
se  vloudil  v  síň,  kde  Karel  posud  bděl 
a  s  družinou  svou  sedel  za  stolem. 


486 


a  sluha  králfiv  tiše  schoval  se 

v  sloup  dutý,  stříbrný,  jichž  stály  dva 

u  dveří  kovových,  a  uměle 

ty  sloupy  byly  prolamovány 

a  možno  snadné  bylo  sluhovi 

vše  slyšeti  a  vidét,  cokoli 

se  v  síni  dalo,  co  se  mluvilo.  — 

Špeh  takto  skrytý  slyšel  za  chvíli, 
jak  Jeden  z  paladýnfl  pravil  tak: 
„To  víře,  věru,  není  podobné, 
co  nádhery  Je  v  mésté,  v  paláci! 
Však  pýcha  lidí  krále  Hugona 
je  taková,  že  těžko  snášet  ]il 
Kéž  pouhým  hostem  císař  není  zde, 
kéž  chtěl  by  dobývati  Cařihradl 
Dav  rytířů  by  bělorukých  těch 
a  nachopláštích  prchal  před  námi, 
jak  plevy  před  vichrem  1* 

Tu  zasmál  se 
na  konci  stolu  Karel,  v  sloupu  však 
se  zachvěl  skrytý  sluha  Hugonův. 
Než  Karel  pravil:  .Příliš  pohrdy 
Je  v  slovech  tvých!  Je  Hugon  mocný  král 
a  stateční  zajisté  rytíři 
Jsou  cařihradští.  Pověz,  Rolande, 
co  tobě  zdá  se." 

Roland  zasmál  se 
a  odvětil:  ,Mflj  ujce,  připouštím, 
snad  stateční  jsou,  avšak  přes  příliš 

487 


se  vypíná  z  nich  každý.  Přiznávám, 

že  mél  jsem  chuti  polekati  je 

v  tom  sladkém  jejich,  ptačím  švitoru, 

když  jako  na  zvěř  na  nás  hledčli! 

Mne  vábilo  to  zahřmít  mocí  vší 

do  svého  rohu,  byl  by  olifant 

můj  drahý  ze  stříbra  a  ze  sloni 

tak  zahučel,  že  dvéře  paláce 

a  okna  by  se  byly  zatřásly 

a  zotvíraly,  a  že  s  ramenou 

by  pláště  z  nachu  byly  padaly 

těm  krásným  pánům,  a  že  ve  vzduchu 

by  vlasy  jejich  byly  zavály, 

lak  hřívy  koňů,  tryskem  letících.* 

Smích  ozval  se  a  zvolal  Ožier, 
Dán  hrdý,  bohatýrský:  .Při  sám  Bůh, 
já  stejně  s  tebou  cítím,  Rolande! 
Krev  ve  mně  vzkypěla,  když  s  pohrdou 
na  naši  prostotu  se  dívali  I 
Co  do  toho  nám,  že  jsou  bohatší? 
Je  pýcha  zlata  ze  všech  nejhorší 
a  v  tupém  mozku  pouze  má  svůj  zdroj! 
Jen  to  mě  zdrželo,  že  hostmi  jsme 
zde  v  tomto  domě,  jinak,  na  svou  čest, 
bych  rád  byl  objal  onen  velký  sloup, 
na  jehož  hlavě  domu  klenutí 
se  všechna  sbíhají,  a  byl  bych  jím 
tak  mocně  trhl,  že  by  celý  dům 
v  rum  byl  se  sesul.  Nepřátele  své 
tak  Samson  někdy  v  trosky  pochoval, 
a  není  slabší  jeho,  rámě  mél* 


488 


.Jsi  divoký,"  řek*  Karel,  .Jako  bouř! 
Jak  skabonéno  čelo  tvoje  jest! 
Můj  Olivier,  hle,  ten  Je  mírnější, 
je  moudrý  vždy  a  dobrý.  Pověz  nám, 
kde  bloudí  právě  tvoje  mySlénky? 
Ty  zardíváš  se,  vzdycháš,  co  to  jest? 
Nuž,  dítě  snivé,  pi^kazuju  ti, 
bys  řekl  nám,  o  čem  jsi  rozjímal.* 

Však  mlčel  Olivier  a  klopil  zrak, 
a  Karel  pravil:  , Nenávidí  též 
to  celé  plémě  v  slunné  zemi  té 
jak  Ožier?" 

,Ne."  pravil  Olivier. 
A  Roland  smál  se:  .Kdyby  Hugon  král 
tě  slyšel,  zajisté  by  odměnil 
tě  bohatě  za  tiché  toto  .ne".* 

A  s  úsměvem  řek'  císař:  ,Kdyby  král 
ti  řekl,  abys  ze  všech  pokladů, 
jež  chová  jeho  dům,  ten  vybral  si, 
jenž  nejvzácnějším  ze  všech  se  ti  zdá, 
o  který  bys  jej  žádal?" 

.Prosil  bych,* 
řek'  Olivier,  ,by  král  mi  dovolil, 
bych  jednou  s  dcerou  jeho  promluvil, 
jen  jednou,  a  jsem  jist,  že  získal  bych 
dar  nejvzácnější,  který  získati 
lze  na  zemi,  dar  lásky  nebeské.* 


489 


Tu  všichni  mlčeli  a  za  chvfll 
fek'  Karel  zamyšleně:  .Dosti  ted 
slov  marných,  přátelé.  Teď  modlem'  se, 
a  na  l&žka  pak  klidné  ulehnem'.' 

Tak  činili,  a  tiše  vykradl 
se  sluha  král&v  z  úkrytu  a  šel, 
vše,  co  byl  slyšel,  zjevit  Hugonu. 
Hnév  velký  z  toho  krále  zmocnil  se 
a  svolal  ráno  záhy  celý  dvůr 
a  kázal,  aby  každý  z  rytířfl 
hned  v  plné  zbroji,  s  mečem  taseným 
se  dostavil  do  siné,  kde  stál  tr&n, 
na  který  sedl,  temný  Jako  bouř. 
D&m  celý  duněl  zbraní  rachotem, 
a  kolem  paláce  se  vlnil  lid 
lak  rozhoupané  moře,  nebot  zvěst 
se  tajuplně  městem  šířila 
o  hněvu  krále  na  ty  cizince 
pro  neznámou,  však  velkou  příčinu. 

Dlel  zatím  na  mši  Karel  s  družinou 
a  větev  olivovou  každý  měl 
z  nich  v  rukou  místo  zbraně,  do  síně 
když  vešli  po  skončeném  obřadu. 
Král  Hugon  ale  zvolal  zachmuřen: 
»Vy  přicházíte  na  rtech  s  úsměvem 
a  v  rukou  s  míru  vonným  znamením, 
však  plné  zrady  duše  vaše  Jsou! 
Lež  Jest  váš  úsměv!  Posměch,  nenávist 
vy  v  prsou  skrýváte!  Ó,  zjevno  vše! 
Síň,  kde  Jste  spali,  ta  má  Jemný  sluch 


490 


a  každé  slovo,  které  v  bujnosti 
jste  včera  večer,  v  smíchu  mluvili, 
se  doneslo  mné!  Zneuctén  m&j  dum! 
Jste  nepřátelé,  hosté  nejste  mi 
a  při  sám  Bůh,  že  pomstu  vykonám  I* 

Tak  zahřměl  král  a  zbrani  řinčením 
síň  zaduněla,  venku  před  domem 
zdvih'  divé  bouře  hluk  se  nesmírný, 
lid  rozkacený  hrozil  kamením^ 
a  tisíc  zrakfi  hořet  viděli 
kol  sebe  Karel,  paladýnové, 
ve  zášti  líté.  Karel  klidné  však 
se  vzpřímil  v  důstojnosti  své  a  řek': 
,  Strach,  králi,  nemám,  věz  to  přede  vším. 
My  včera  večer  byli  veselí, 
v  tom  není  hřích;  že  moji  rytíři 
se  žertům  oddávali  přílišným, 
to  připouštím,  v  tom  chyba  nebyla 
však  taková,  jak  byla  v  jednání 
tvém  vlastním,  králi!  Síň  tvá  měla  sluch? 
To  znamená,  že  jsi  nás  špehoval, 
a  jeví-li  mé  líce  zardění, 
tu  způsobilo  tvoje  jednání 
je  spíš  než  žertování  druhů  mých. 
Co  host  jsem  přišel.  Proč  mě  SpehujeS? 
čím  nedůvěru  tvou  jsem  zasloužil?** 

Tu  na  svém  trůnu  zarděl  se  zas  král 
a  zvolal  v  odpověď:  »Snad  chybil  jsem. 
Však  přísahal  jsem  pomstu  za  posměch. 
Nuž,  dokažte,  že  posměch  nebyl  to. 


491 


to  mtuvili  Jste,  2e  Je  každý  z  vás 
s  to  činit,  čím  se  chlubil,  utichnu 
a  feknu:  ,pouze  pravdu  mluvili, 
at  tedy  v  míru  domfl  vrátf  sel 
Jsou  nad  nás  silnf,  skloftme  čela  svi.* 
Však  nebude-li  možné  konat  vám, 
čfm  Jste  se  chlubili,  pak  třeste  se! 
Já  přísahal  a  splním  přfsahu.* 

Tak  zvolal  král  a  Roland  chopil  se 
hned  olifantu,  ika:  .Nuž  zaduju 
v  roh  milý  svůj  a,  králi,  uvidfi, 
že  hračkou  Jen,  co  chloubou  nazýváS.* 

Král  ale  kýv'  mu  rukou,  mluve  tak: 
•V  roh  nezaduj,  tvá  chlouba  nejméně 
mé  urazila,  plavý  Rolande, 
ač  neuctivé  o  nás  mluvil  Jsi. 
Hnév  velký  můj  má  v  Jiné  chloubě  zdroj.* 

Tu  Ožier  se  ozval.  „Králi,*  řeť, 
»Jsem  tedy  Já  tím  větším  vinníkem? 
Chceš,  abych  strhl  sloup  a  sbořil  dům?* 
A  popaď  sloup.  Jenž  hluše  zabmél 
a  cos  Jak  záchvěv  celým  domem  šlo. 

.Ne,"  zvolal  král,  .bud  tich»  ty  olbřfme! 
Jest  Olivier  z  vás  vinník  největší, 
ba  Jediný!  O  dceři  mluvil  mé. 
Je  čistá,  cudná  Jako  Ulije, 
pět  králů  žádalo  Ji  za  ženu, 
však  v  dívčí  pýše  své  Je  zamítla. 


492 


tu  přijde  z  lesň,  z  vašich  divokých 
muž  cizí,  neznámý  a  surový 
a  chlubí  se,  že  slovem  Jediným 
]i  zfskat  dovede!  Tak  roucha  snfh 
Jí  stiHsnil  skvrnou  bláta,  smčlý  bloudi 
Tot  víc  než  posměch  I  Ó»  to  hana  jest  I 
Krev  pouze  smýt  ji  může.  Císaři, 
ty  Oliviera  vydej  v  ruce  mé. 
At  dokáže  mé  dcery  nehodnost, 
af  jedinou  ji  získá  rozmluvou, 
a  mél-li  pravdu,  nuže,  dám  mu  ji  i 
Krev  jeho  alé  chci,  jí  zamítnut 
když  nucen  bude  přiznat  Olivier, 
že  nectné  pomluvil  ji  v  zpupnosti  I* 

Tu  stáli  všickni  Jako  ztrnulí 
a  Karel  posléz  řekl:  ,Chraniž  Bůh, 
bych  zrady  dopustil  se  zbaběle 
na  Olivieru  a  ho  vydal  t!  I 
Jak  společně  Jsme  přišli  v  Cařihrad, 
tak  společně  zas  všickni  odejdem', 
neb  všickni  zůstanem'  co  mrtvoly 
v  tvém  paláci,  kde  číhá  proradal* 

A  příkře  stál  Jak  skála  vysoká 
ve  prostřed  víru  vod,  a  hromově 
se  ozval  Roland:  .Zbraně  dejte  nám 
a  vysmějem  se  vašim  útokům  I" 

Hluk  nesmírný  se  zdvih*,  v  tom  opona 
se  odhrnula,  kamy  zdobená, 
u  dveří  kovových,  kam  z  mramoru 


493 


pčt  vedlo  stupAfl,  v  hloubl  komnaty 

ve  sladkém  šeru,  modrém  oblaky, 

dým  které  tvořil  v&nf  zápalných, 

se  objevila  bledá,  přeluzná 

v  svém  bílém  hávu  dcera  králova, 

a  bylo  náhle  ticho.  Olivier 

však  ozval. se  a  řekl  Karlovi: 

,Nech  pykat  mně  za  hřích  m&j,  císaři, 

a  zemru-li,  vy  vrafte  domů  se 

a  drahé  Aldé  řekni,  Rolande, 

by  neplakala  přfliš.'  Obrátil 

se  k  tr&nu  pak  a  pravil  Hugonu: 

»0  život  SVŮJ  se,  králi,  nechvéju, 

však  popírám,  že  kdy  Jsem  urazit 

chtčl  bělostnou  tu  luznou  lilii, 

Jež  stojí  v  rajské  kráse  přede  mnou. 

Spíš  chtěl  bych  srdce  vlastní  vyrvat  si, 

by  potupně  Je  pohan  šlapat  směl!" 

Král  Hugon  mlčel  chvíli,  kynul  pak 
své  dceři,  aby  o  krok  přišla  blíž 
a  řekl  Olivieru:  .Promluv  ted 
a  necouvej  a  nevymlouvej  sel' 

Krok  učinila  dívka,  třásla  se 
a  vrávorajíc  podepřela  se 
o  veřeje,  tu  letěl  Olivier 
po  schodech  vzhůru,  které  vedly  k  n«» 
pak  zarazil  se  náhle,  sklopil  zrak 
a  beze  slova  zůstal  před  ní  stát. 
Však  dívka  vzpřímila  se,  pochmurně 
a  pyšně,  chladně  na  něj  hleděla 


494 


a  zardéla  se,  takto  pravíc  tnti: 

,Jsi  spokojen,  že  pokořiKs  mne  tak? 

Jak  na  pranýři  stojím  před  tváří 

zde  dvora  celého  a  druhfi  tvých. 

A  co  můj  zločin?  Rci  mi,  cizince, 

čím  zasloužila  ]sem  té  potupy? 

Mne  nutí  otec,  abych  slyšela, 

co  říci  chceš  mi.  Slitování  méj 

a  zkrat  má  muka.  Rychle  propust  mé.* 

A  Olivier  mél  oči  plné  slz, 
když  odpovédél:  .Třikrát  béda  mi, 
že  trpíš  k  vůli  mné  a  život  dal 
bych  stokrát  za  to,  všechnu  svoji  krev, 
ba  duši  svou,  kdyby  se  nebylo 
to  udalo,  co  nyní  stalo  se! 
Však  nevinen  Jsem!  Bůh  to  v  nebi  ví! 
Co  slyšel  špeh  ten,  který  udal  mé?** 

A  řekla  dívka  Ješté  chmuméji: 
,Že  vínem  zpit  Jsi  drze  chlubil  se, 
že  stačí  slovo  tvoje  Jediné, 
bych  —  ne.  Já  nemohu  to  vyslovit!" 

A  zakryla  si  tvář,  a  Olivier 
klek'  na  zem,  pozdvih'  ruku  k  přísaze 
a  zvolal:  .Bůh  at  slyší  slova  mál 
Já  vína  nepil!  Zpit  Já  pouze  byl 
svou  láskou  čistou  Jako  slunce  tvář! 
Jest  hřích  to  můj,  že  v  srdci  vzešla  mi? 
Rád  krví  svou  ten  hřích  Já  zaplatím, 


495 


vždyf  v  moci  tvé  mfl]  život  žádati! 

VSe,  co  Jsem  řekl,  opakuju  ti. 

To  smělé  jest,  však  sama  nutíš  mě. 

Já  řekl  tedy,  že  bych  promluvit 

chtěl  Jednou  pouze  s  tebou,  že  Jsem  jist, 

že  získal  bych  tak  nejvzácnější  dar, 

Jejž  chová  zem  —  tvé  lásky,  dívko,  dar! 

Jest  hana  v  tom,  že  nejvýš  na  světě 

tvou  lásku  kladu?" 

Odpověděla 
mu  kněžna  takto,  klopíc  sladký  zrak: 
,A  byťs  tak  Jist,  že  lásku  získal  bys 
tou  jedinou  Jen  se  mnou  rozmluvou?" 

Řek'  Olivier:  .Vím,  jak  Jsi  vznešená, 
znám  malou  cenu  svou,  však  byl  jsem  Jist. 
že  kdybys  poznala  tu  nesmímost 
mé  k  tobě  lásky,  ó,  že  dojata 
bys  krásný  soucit  svůj  mi  poskytla, 
své  krásné  slitování  andělské, 
svou  lásku  sesterskou,  a  na  tu  jen 
jsem  myslil  včera  ve  svém  nadšení! 
Což  odepřela  trýzni  slzu  svou 
kdy  světice?  A  láska  trýzní  je 
tou  největší,  když  lásku  nenašla  1 
Ty  tušiti,  jak  strádám,  nemůžeš! 
Ó,  kdybys  věděla,  co  snáším  ted, 
ty  slzu  jasnou  uronila  bys 
na  hlavu  skloněnou  mou  v  pokoře. 
A  přec  jsem  šťasten,  mlčky  neberu 
svou  lásku  v  hrob!  Ty  o  ní  nyní  víš, 


496 


a  třeba  ted  že  nenávidíš  mé, 

přec  pozdě]  někdy  řekneš  v  srdci  svém, 

tak  zcela  nehoden  že  nebyl  jsem 

té  soustrasti,  ]fž  odpíráš  mi  snad!* 

A  hleděl  na  ni.  luzná  byla  zář 
v  těch  jeho  zracích  jasně  blankytných, 
a  luzná  zář  se  lila  démantně 
mu  z  plavých  vlasá,  v  kterých  vězel  květ, 
jenž  z  trnové  vytryskl  koruny, 
a  v  luznosti  té  smutek  nyvý  byl 
jak  v  zlatém  svitu  podzimního  dne 
a  Helena  svou  vyjasnila  tvář 
a  mlčky  ruku  svou  mu  podala 
a  klopíc  zrak  se  k  němu  chýlila, 
pak  zachvěla  se  mocně,  cos  jak  sen 
jí  táhlo  duší,  teskno  bylo  jí 
a  sladce  přec,  a  posléz  pravila: 
»Já  odpouštím  ti!  Nemám  vlastně,  co 
bych  měla  odpouštět!  Jsi  nevinen, 
neb  nikdy  slovo  hany  nevyšlo 
z  tvých  úst!  Ty  miluješ  mě,  rytíři, 
a  byl  bys  mlčel,  trpěl,  odešel  .  .  . 
Rci,  byl  bys  vrátil  se  kdy  v  Cařihrad?* 
Než  odpovědít  mohl  Olivier, 
však  vzkřikla  temně:  »Jaká  vidina 
před  zrakem  mým !  Ty  zhyneš  v  mládí  svém  ! 
Ó  bože  muj,  ty  zhyneš,  běda  mi! 
Mfij  život  zlomen,  nebof  bez  tebe 
je  život  poušt!  Já  milovala  té 
od  chvíle  první,  když  jsem  hleděla 
v  tvfij  čis^  zrak,  jak  nebe  blankytný!" 


497 


A  vrávorajfc  klesla  na  prsa 
mu  se  vzdechem  a  zmámen  štěstím  svým 
byl  Olivier  a  slova  nenašel, 
však  Hugon  král  se  ozval  hromové: 
.Zde  čáry  jen  a  kouzla  pekelná 
svfi]  mely  účinek  I  Jest  nemožné, 
by  dcera  moje  takto  Jednala 
svých  smyslů  mocna!  Ďábel  s  cizinci 
v  dům  vešel  mfljl* 

A  povstal,  k  dcefi  své 
se  vrhl  v  hnévu,  mocné  trhl  Jí 
a  zvolal  zufívé:   .Jsi  šílená? 
Ty,  u  Jejichžto  nohou  králové 
se  kolHli,  se  marné  kořili, 
ty  milovat  bys  mohla  divocha. 
Jejž  černé  lesy  vychrlily  v  svét 
náš  plný  světla,  hudby,  sladkostí?" 

Však  Helena  se  náhle  vzplYmila, 
sen  divný  měla  v  zracích  blouznivých 
a  takto,  nadpozemsky  vzrušena 
svým  hlasem  stffiirozvučným  zvolala: 
.Já  hledím  v  budoucnost  Jak  v  zrcadlo. 
Bůh  pHští  věci  zjevil  zrakům  mým! 
V  rum  padat  vidím  pyšný  Cailhradl 
Já  vidím,  pohané  Jak  trhají 
kříž  s  našich  kostelů!  Ó  Východe, 
ó  běda  tobě!  Jařmo  potupné 
ti  klade  na  šíj  vítěz  nekřtěnýl 
Tvé  děti  prchají  tam  na  západ. 
Jenž  bude  kříži  mocnou  ochranou  1 


498 


Ty  lesy  dnes  tak  temné,  hluboké 

už  ustoupily  nivám  úrodným 

a  města  krásnější  než  Cařihrad 

své  dladémy  z  věží  vznášejí 

v  báft  nebes  ^modrých  I  Žehná  Západu 

Bůh  milosrdný!  Láme  temná  moc 

se  pohanstva  o  štíty  Francie! 

To  kraj  Jest  spásy!  TL&H  v  širý  svět! 

Bud  pozdraveno  světlo  národůvl" 

Tak  zvolala  a  záře  démantná 
se  lila,  odkud,  nikdo  nevěděl, 
na  Karla  císaře  a  rytíře, 
Již  byli  přišli  s  ním,  a  Hugon  král 
hněv  necítil  už  žádný  v  duši  své, 
byl  dojat  hluboce  a  Jeho  dvůr 
čár  stejně  mocný,  stejně  záhadný 
Jak  sám  on  cítil.  Hudba  nebeská 
Jak  záchvěv  větru  síní  linula, 
jak  vůně  růží,  Jako  paprsky! 
Když  dozněla,  všem  bylo  přítomným, 
Jak  ze  sna  by  se  náhle  budili, 
a  Helena  tak  otci  pravila: 
.Co  se  mnou  dalo  se?  Co  mluvily 
rty  moje  bezděčně?  Mně  úzko  Jest. 
Co  pravila  Jsem  tomu  rytíři?" 

Řek'  Hugon  král:  ,Ty  prozradila  Jsi. 
co  na  dně  srdce  tobě  dřímalo." 

Tu  vzplála  Jako  zora  Helena 
a  zašeptala:  .Otče,  on  to  ví?* 


499 


A  zakryla  si  tvář.  \^ak  pravil  král: 
•Chceš  odvolat*  co  řekla*s?  Zmámena 
snad  čárem  byla's  nebo  chorobou?" 

.Ne,"  fekla  dívka  tiSe,  klopíc  zrak. 

.Pak,  Oliviere,"  řekl  Hugon  král, 
.své  slovo  dodržím,  ty  dovedťs, 
co  slíbil  Jsi,  ty  ziskal's  dceru  mou, 
nuž  vezmi  ]i.  Tak  zasnubuji  vás.' 

A  Oiivier  byl  bled  a  ztrnulý 
a  řekl:  .Bože,  vím,  že  je  to  klam, 
že  probudím  se,  a  že  zahynu 
tím  hořem  velkým,  že  to  přelud  byl! 
Čím  blaho  takové  bych  zasloužil?* 

.Tím,"  Karel  řek^  .že  pravým  mužem  jsi 
Ty  silným  jsi  a  dobrým  zároveftl 
Máš  ráme  reka,  srdce  holubí. 
Bud  žehnán,  Oliviere,  drahý  můj!* 

Tak  mluvil  císař,  ruku  bělostnou 
však  Oiivieru  dívka  podala, 
a  nyní  věděl,  že  to  nebyl  klam, 
a  štěstí  ráje  cítil  v  duši  své. 
Dům  jako  bouře  jásotem  se  třas* 
a  Západu,  Východu  rytíři 
se  objímali  všickni  bratrsky 
a  Hugon  král  a  Karel  zasedli 
ted  společné  na  Cařihradský  trůn, 
nad  kterým  v  zlaté  slávě  planul  kříž. 


500 


Tři  dni  ted  kvas  se  slavil  nesmírný 
a  Hugon  král  veď  v  pokladnici  svou 
pak  Karla  císaře  a  pravil  mu: 
.Vše  Jesti  tvé,  co  zde  si  vybereS 
ty,  císaři,  a  paladýnovó. 
Chci,  aby  památku  jste  přinesli 
si  do  Francie.* 

Karel  odmítl 
však  poklady  a  řekl  prostč  tak: 
,Tvá  láska  památkou  mi  drahou  Jest 
a  paladýnflm  mým.  Jí  rovnati 
dar  který  mohl  by  se?  S  Bohem  buď. 
Už  spčchám  v  Paříž,  v  dobré  mésto  své, 
bych  do  Špančlska  chystal  výpravu.  ** 

A  oba  králové  teď  kráčeli 
před  celým  dvorem,  každý  na  hlavě 
mél  korunu,  a  taký  majestát 
šel.  Jako  záře,  z  Karla  císaře, 
že  mimoděk  i  Hugon  klonil  se 
a  mezi  sebou  franští  rytíři 
tak  pravili  si:  ,»EJhle,  nad  Karla 
král  není  žádný."  Vzpomínali  pak 
na  výjev  u  svatého  Diviše, 
jenž  zdrojem  byl  té  cesty  v  Cařihrad, 
a  řekl  Olivier:  .Proč  není  zde 
teď  Jafet  z  Palmy,  aby  donucen 
byl  vyznati,  že  Karel  nad  krále 
Jak  orel  nad  ptáky  Jest  povýšen?* 

Však  Karel  znamení  dal  k  odjezdu, 
a  rozechvěn  se  loučil  Olivier 

Ztyw:  Spliy  XIX.  ^ 

501 


teď  s  nevěstou,  Jež  tak  mu  pravila: 
.Dej  kštici  mi,  6  muži  předrahý, 
tu  kStíci  svou,  v  níž  vězí  bflý  kvčt. 
Ty  do  Španél  ted  ]ed^§,  v  dálný  kra]. 
Já  v  klášter  zavru  se,  bych  Cekala 
tam  tvého  návratu.  Tam  bude  mi 
tvá  kštice  -«  ten  bflý  z  tmf  kvčt 
na  dlouho  útěchou.  Že  vrátíš  se, 
to  pevně  doufám.  Kdyby  ale  Bůh 
to  dopustil,  bys  v  boji  zahynul, 
tu  tvoje  kštice  byla  památkou 
by  drahou  mi  a  vzala  bych  Ji  v  hrob 
Tam  Jedině  bych  vyšla  z  kláštera! 
A  bflý  onen  květ  by  mluvil  mi 
po  celý  život,  prázdný  bez  tebe, 
o  bolu  největším,  však  zároveň 
o  sladkém  někdy  v  ráji  shledání." 

Stín  smutku  přelít'  Olivieru  tvář 
a  pravil  Jí:  ,Tě  neuzříti  víc  I 
co  v  těchto  slovech  smutku  bez  konce! 
Ó,  srdce  bíti  při  té  myšlénce 
mi  přestává!  Kéž  zemru  raděj  hned! 
Však  ne,  vždyf  Jest  mi  bránit  svatý  kříž. 
Jdu  tedy  konati  svou  povinnost. 
Své  srdce  ale  nechám  u  tebe. 
Buď  s  námi  Bflh  a  Jeho  andělé!* 

Tak  pravil  Jí  a  kštici   dal  Jí  svou, 
pak  objali  se.  Cudný  polibek 
na  čelo  vtíačfl  jí,  seď  na  koně, 
a  zmizel  s  ostatními,  Jako  sen  . . ., 


502 


To  píseň  jest  o  cestě  v  Cařihrad, 
již  konal  Karel,  paladýnové, 
a  vrátili  se  v  sladkou  Francii, 
kde  cfsař  u  svatého  DiviSe 
do  zlaté  ^skříně  kvéty  uložil, 
co  2  trnové  vytryskly  koruny, 
tam  všechny  jsou,  až  na  ten  jediný, 
jenž  zůstal  v  Cařihradé  .  .  .  U  konce 
tak  píseň  má.  Bflh  dej,  by  piíznivč 
jste  všíckni,  Jak  jste  zde,  ji  přijali 
i  ti  z  vás,  ktefi  s  Karlem  vydali 
se  tenkrát  na  pout  k  hrobu  božímu 
a  v  divuplný  palác  Hugonfiv."  — 

Tak  končil  píseň  Malgis,  pochvalou 
jej  odměnili  hlučnou,  Olivier 
však,  který  skryt  byl  slyšel  jeho  zpěv, 
bled  vytratil  se  tiše  ze  stanu 
a  spěchal  k  císaři  a  pravil  mu: 
„Ty  slySers,  pane,  o  tom  poutníku, 
jenž  přišel  sem,  by  s  tebou  promluvil? 
Je  s  nebem  nebo  s  peklem  v  spojení, 
neb  ví,  co  v  taji  duše  cítil  jsem 
a  co  Jsem  nikdy  neřek'  nikomu! 
V  mém  nitru  čeť  jak  v  knize!  Uhodnout 
jak  může  pouhý  člověk  myšlénky? 
Snad  je  to  posel  Bohem  poslaný?" 

A  Karel  na  to:  „Přived  mi  Jej  sem. 
až  noc  se  skloní  temná  na  zemi. 
Mám  v  duši  něco  jako  tušení, 

33» 

503 


ie  se  mnou  stane  se  cos  v  tuto  noc, 
cos  osudného.  Budiž  se  mnou  B&h.* 

A  noc  když  byla,  vedl  Olivíer 
do  stanu  Malgise,  kde  za  stolem 
při  svitu  lampy  cfsař  večeřel, 
a  Karel  kynul,  aby  odešli 
teď  všickni  přítomní  a  zůstal  sám 
tak  s  Malgisem  a  řekl:  .Nyní  mluv» 
co  přišel  Jsi  mi  říci?  Ležení 
mé  celé  nemluví  než  o  písni, 
již  zpíval  Jsi.  Jsi  v  svazku  s  anděly 
či  s  ďáblem  samým,  že  tak  mnoho  víš, 
co  skryté  v  duši  lidí  děje  se?* 

•Jsem  pouze  pěvcem,*  Malgis  odvětil, 
»čár  celý  mflj  Jest  pouze  nadšení, 
tot  Jako  proud,  Jenž  stále  světem  Jde 
a  v  němž  se  všechno  Jasně  zrcadlí, 
co  v  nebi  děje  se  i  na  zemi 
!  v  říši  duchfl,  v  říši  démonů! 
Dar  uhodnouti  vše,  vše  tušiti, 
Jest  pěvců  dar.  V  něm  bol  i  radost  Jest.* 

A  Karel  zamyšleně  tázal  se: 
«Co  tušíš  tedy  o  mé  výpravě 
v  zem  hispánskou?" 

.Že  velké  vítězství 
tě  čeká  tam,"  řek'  Malgis  upřímně. 

,A  Olivier  a  Roland,"  nesměle 
mu  Karel  řekl,  s  bázní  mimoděk. 


504 


,co  na  né  Čeká  tam?  Proč  tuSenf 
se  vtírá  stále  Jim,  že  v  mládí  svém 
se  s  bohatýrskou  smrtí  setkají?" 

Tu  zasmušil  se  Malgis,  zašeptal: 
,Ty  vzpomínáš  na  slova  Heleny, 
jež  pronesla,  když  náhle  přiznala, 
že  lásku  k  Ollvieru  v  srdci  má?* 

Bled  zvolal  Karel:  ,MlčÍž.  nedomluv! 
A  Roland  můj?" 

Tu  Malgis  odvrátil 
svůj  obličej  a  pravil:  ,Netaž  sel* 

Kles'  Karel  na  židli  a  třásl  se, 
pak  ale  vzpřímil  se  a  řekl  tak: 
,Ne.  nevěřím.  Bůh  sám  zná  budoucnost. 
Ty's  přišel  proto,  bys  mé  zachmuřil?" 

Řek*  Malgis  na  to:  ,Velký  císaři. 
Já  přišel  k  tobě  volat  o  pomoc. 
Co  posud  jsem  ti  řekl,  odpovéd 
jen  byla  vždy  na  tvoje  otázky. 
Co  sem  mě  vede,  uslyš  v  krátkosti. 
Mně  hrozná  drtí  k  smrti  choroba, 
Já  snáším  muka.  Zdám  se  starcem  být. 
a  přece  není  čtyřicet  ml  let. 
Já  všude  hledám  pomoc,  pět  už  jar! 
Však  marné  posud.  Svatý  poustevník. 
Jenž  v  lesích  žije  z  cedrů  v  Líbánu, 
mi  posléz  pravil,  co  mu  vnukl  duch : 
jen  jedna  je  ml  pomoc.  Následek 


&05 


má  choroba  Jest  kletby  démona, 
a  kletbu  tu  ty  sejmout,  císaři, 
sám  mfižeš  Jen:  když  ruka  královská 
tvá  chléb  mi  podá,  víno  I  Nedoufám 
však,  že  to  učiníš,  neb  sloužiti 
tak  zdál  bysi  se,  vladař,  žebráku? 
Vím,  marné  že  Jest  moje  volání! 
Kde  tolik  pokory  by  vzalo  se 
u  človéka.  Jenž  nosí  korunu?* 

A  Malgis  zdál  se  k  smrti  zarmoucen, 
tvář  zahalil,  však  císař  pravil  tak: 
.Byl  Kristus  Bohem,  nohy  učň&m  svým 
přec  umyl  při  poslední  večeři. 
Co  v  porovnání  s  Pánem  každý  král? 
Bůh  račiž  chránit  mne,  bych  hrdým  tak 
se  ukázal,  že  škodu  vzal  by  kdo 
z  mé  pýchy  marné  I  Rád  ti  posloužím, 
když  chorobu  tvou  takto  zapudím, 
i  kdybys  poslední  byl  z  lidí  všech  1* 

A  nutil  Malgise,  by  usedl 
hned  v  Jeho  křeslo  za  stfil,  nalil  v  číš 
svou  zlatou  vína  a  pak  pojal  chléb 
a  krájel  ho,  v  té  chvíli  sejmul  však 
s  levého  palce  Malgis  stříbrný 
a  dutý  prsten,  rychle  Jako  blesk 
pět  krůpéjí  ztad  v  Jasné  víno  lil 
do  číše  zlaté  Karla  císaře 
a  lhostejné  pak  zdál  se  hleděti 
do  šeru  stanu.  Karel  na  pólo 
teď  klekaje  ve  velké  pokoře. 


506 


mu  sousto  chleba  v  samá  ústa  klaď, 

pak  víno  podával  mu  s  úsmévem 

tak  plným  dobroty,  že  svědomí 

se  Malgisovi  mocné  bouřilo, 

však  vzpomínal  té  bídy  bez  konce, 

Již  déti  AJmonovy  snášely, 

a  potlačiv  své  hnutí,  pravil  tak: 

.Jsem  hostem  tvým,  nuž,  pane,  připij  mně 

na  nové  zdraví,  které  z  rukou  tvýclí, 

dar  nejvzácnější,  takto  přijímám! 

Dřív  moje  rty  se  číše  nedotknou." 

A  Karel  pil  ten  napo]  čarovný, 
by  vyhověl  mu,  ihned  padla  mha 
na  jeho  zraky,  těžká  dřímota 
se  těla  jeho,  duše  zmocnila, 
ač  oči  otevřené  zíraly 
a  nohy  jeho  pevně  nesly  jej, 
však  bez  vůie  byl  ducha,  bez  vlády 
byl  svého  těla,  v  moci  úplně 
byl  Malgise,  jenž  rychle  povstal,  blcd 
a  chvěje  se  Jak  osykový  list. 
Byl  Malgis  zase  ve  své  podobě 
a  vzpřímil  se,  byl  útlý,  vysoký, 
byl  krásný  sic,  přec  ale  příšerný 
jak  jeden  z  padlých  s  nebe  andělfi, 
v  tom  okamžiku  vážném,  zločlnném, 
a  šeptal  Karlu  v  ucho:   .Člověče, 
svou  vflli  podrob  vfili  démonů. 
Jich  jménem  rozkazuji:  za  mnou  pojd 
bez  hlesu,  tiše,  němé,  poslušně. 
Tam  pfljdeS,  kam  té  nyní  povedu  I' 


507 


Bled  stále  byl,  však  už  se  netřisl, 
cos  temného  Jak  osud  zíralo 
mu  z  tmavých  zrakfl,  které  upíral 
na  zbledlou  nyní  císařovu  tvář, 
a  Karel  silně  chvěl  se,  bez  hlesu 
šel  za  Malgisem,  který  rukou  kýv' 
a  ze  stanu  se  velkým  krokem  bral. 

Na  prahu  zastavil  se,  pozvedl 
u  vchodu  clonu,  byla  temná  noc 
a  nikdo  na  blízku,  tu  k  nebesům 
své  ruce  Malgis  pozveď,  přemocná 
mu  čarodějná  slova  plynula 
od  šeptajících  rtfi  a  ze  dlaní 
dva  nekonečné  bílé  paprsky 
mu  vycházely,  v  temno  bodaly 
se  nebes.  Jako  ostré  dýky  dvě 
a  za  nedlouho  mlha  bělavá 
na  kraj  se  širý,  hustá,  spouštěla 
a  halila  vše  v  matný  závoj  svflj. 
V  stan  vrátil  Malgis  se,  vzial  korunu, 
Jež  v  skříni  ze  sloni  a  ze  zlata 
se  kmitala,  v  své  roucho  schoval  Ji, 
pak  zlatého  sftal  orla  ze  štítu 
na  stanu  císařském  (ten  orel  byl 
všech  nevěřících  postrach  z  daleka), 
a  posléz  hodil  Karlu  temný  plášf 
na  ramena  a  kývl  znova  mu 
a  Karel  šel  Jak  socha  kamenná. 
Již  někdo  šinul  by  za  Malgisem, 
bez  vůle,  vnořen  v  hluchou  dřímotu 
Jak  v  hlubé  vody.  Malgis  nyní  hvizd* 


508 


a  Ba]ár  přišel,  slova  Malgis  šepť 

a  kůň  se  zachvěl,  hřívou  zatřásl 

a  byl  v  své  podobě,  v  své  obvyklé. 

Na  jeho  hřbet  pomáhal  císaři 

teď  Malgis  hbitě,  sám  se  vyhoup'  tam 

a  šeptal  koni:  .Ptákem,  větrem  bud!" 

Pak  řekl:    ,Tmo,   buď  pláštěm  kolem  nás!' 

A  Bajár  tryskal  nyní  z  ležení 

a  letěl  temnou  nocí  Jako  pták* 

a  mlhou  zlatý  orel  císaře 

jak  luna  svítil,  hvězdou  koruna 

a  pod  kopyty  koně  sršety, 

déšť  z  ohně,  jiskry,  země  duněla 

a  vítr  hučel,  stromy  šuměly 

za  prchajícím  v  letu  Bajárem. 

Když  u  brány  se  hradu  zastavil, 

a  Renald  z  okna  zřel,  jak  lekl  se! 

Svým  zrak&m  nevěřil,  byl  jako  zjev 

k&ň  dýmající,  jemuž  ježila 

se  dlouhá  hříva;  Malgis  přízrakem 

se  zdál  a  zlatý  orel  krvavou 

a  s  nebe  spadlou  lunou,  sochou  pak 

byl  císař  Karel,  sochou  náhrobní 

svou  vlastní,  vytesanou  z  mramoru  I 

Kýv'  Malgis  mocně.  Nocí  zahřměly 

tu  mosty  hradu,  brány  skřípaly 

na  zrezavělých,  pevných  stěžejích 

a  Malgis  vjel  do  domu  s  císařem. 

Po  schodech  kráčel  vzhfiru  pomalu 

a  za  ním  Karel  jako  jeho  stín, 

a  vešli  v  síň,  kde  Renald  8  úžasem 

a  bratři  jeho  na  div  patřili. 


509 


a  pozveď  Malgis  roku  nad  Kariem 

a  kouzlo  s  něho  spadlo,  probuzen 

stál  v  prostřed  sfné,  Malgis  pravil  však: 

.Zde,  Renalde,  Jest  Karel  v  rukou  tvých, 

}á  z  láslqr  k  tobě  velký  spáchal  hHch, 

já  zradu  kul  a  zradu  proveď  Jsem! 

O  deset  let  Jsem  sestár  v  tuto  noc. 

Bůh  odpust  mi,  Já  s  t(ž(  odpustím 

kdy  sám  si  hřích  svůj.  V  spolek  s  démony 

a  s  bytostmi  Jsem  vešel,  o  nichž  vy 

tak  málo  víte  Jako  nemluvné, 

Jež  včera  zrodilo  se.  Tušiti, 

co  při  tom  uniklo  mi  života, 

co  hrůz  Jsem  přestál,  nikdo  nemůže. 

kdo  skrytých  nezná  svétů  příšery.  — 

Jdu  nyní  odtud,  navždy,  pochovám 

se  v  samotu  a  v  poušf,  kde  pykati 

za  hřích  svůj  budu  za  svou  proradu, 

a  lidské  oko  neuzří  mne  víc! 

Svét  lidí  smutný  Jest  a  žalostný! 

V  něm  láska  stejné  Jako  nenávist 

nás  vede  v  moře  slz!  .  .  .  Však  dosti  slov 

Bůh  s  vámi  bud  a  mné  bud  milostivi* 

A  Malgis  sklonil  hlavu  na  prsa 
a  bled  a  smuten  vyšel  ze  siné 
a  zmizel  Jako  v  zem.  A  beze  slov 
stál  Renald  před  císařem.  Pozvedl 
pak  k  nému  zrak  a  Karel  hrdé  stál 
a  kliden,  velký,  pbiý  výsosti, 
víc  bylo  majestátu  nynf  v  ném, 
než  když  na  trůnu  sedel  s  korunou 


UO 


na  bílé  hlavě,  8  Žezlem  v  ruce  své. 

a  upíraje  zraky  na  bratry 

tak  pravil  jim:  .To  tedy  konec  Jest, 

ó  AJmonovi  zpumí  synové, 

té  vaší  hrdinnostil  Jako  had 

se  Malgis  vplíží  v  stan  mflj,  zasedne 

za  stul  mfij,  z  6fSe  mé  chce  napít  se, 

Já  sloužím  mu,  a  kouzly  kletými 

mně  omámfl  O,  usmrtte  mne  jen. 

Mně  svět  se  hnusí.  Není  rytíi^ 

už  více  v  něm!  Jen  lháři,  traviči 

a  keJklíH  v  něm  žijí  I  Odhodí 

meč  bohatýr  a  nástrah  chápe  se! 

Nuž,  čiftte  se  mnou,  co  je  libo  vám." 

A  Ryšár  popuzen  mu  odvětil: 
.Na  velkodušnost,  pane,  nečítej! 
Já  v  ruce  padl  tvé  a  u  tebe 
jsem  nenalez'  Ji.  Radím  Renaldu, 
by  s  tebou  činil,  co  ty's  Činit  chtěl 
v  den  onen  se  mnou!" 

.Mlčiž,  neSfastnýl* 
Tu  zvolal  Renald.  .OčerňuJeS  se! 
V  tvém  srdci  mužném,  bratře,  není  to, 
co  jazyk  tvůj  v  té  chvíli  blábolil* 
Tak  pravil  Renald,  pozveď  korunu 
a  posadil  Ji  Karlu  na  hlavu, 
pak  poklekl  a  Jal  se  mluviti: 
.Při  živém  Bohu,  králi,  přísahám, 
že  jednal  Malgis  pouze  na  svou  pěst, 
o  jeho  zradě  že  jsem  nevěděly  - 


511 


že  kouzla  Jeho  hr&zu  Cinf  mi! 

Však  co  se  stalo,  králi,  stalo  se. 

B&h  sám  to  chtél,  že  posléz  tváří  v  tvář 

si  stojíme.  Jak  po  tom  práhl  Jsem! 

Ty's  králem  naším,  pánem.  Kořím  se, 

hle,  před  tebou,  a  o  smír  prosím  té! 

Ó,  odpust  nám,  a  učiníme  vše. 

vše  co  si  žádáš.  Podlost  žádati 

ty  nebudeš,  tak  málo  Jak  bys  chtčl. 

bych  Krista  zapřel!  .  .  .  Velký  císaři, 

tvá  kolena  objímám  v  pokoře, 

nech  v  srdce  své  mQj  vniknout,  pane,  hlas! 

Pro  drahé  slzy,  které  ronila 

pod  křížem  matka  boží,  vyslyš  mne! 

Já  trpím  muku!  Vidím  bratry  své 

Jen  v  žalu  život  trávit,  prolévat 

krev  vidím  stále!  Pálí  na  duši 

mne  každá  krflpéj!  Králi,  smiluj  sel 

Mí  bratři  k  viili  mné  se  bouřili, 

za  lásku  Jejich  nechtéj  trestat  Jel 

Ó,  pomni,  kdyby  nékdo  trestat  chtčl 

za  lásku  k  tobě  tvého  Rolanda! 

Já  hnévu  tvého  Jen  Jsem  zasloužil, 

nuž,  tedy  Jediné  at  pykám  též. 

Svou  náruč  otevř  drahým  bratrflm  mým, 

a  vrat  Je  mému  otci!  Starý  Jest 

a  osiřel  a  tobé  véren  byl! 

A  matka  naše  v  žalu  zemřela! 

Což  není  dost  té  velké  obéti? 

Nuž,  s  bratry  mými  smiř  se,  pane  miij. 

Mne  vypuď  ze  zemé.  Vem  Montalbán 

a  vše,  co  mé  Jest.  Vem  i  Bajára, 


512 


jenz  ]est  mi  přítelem.  Já  ode]du 

jak  žebrák  z  této  zemé.  Poutníkem 

se  vydám  k  hrobu,  v  kterém  Kristus  spal» 

než  z  mrtvých  vstal,  a  nevrátím  se  víc. 

Své  ženy  odřeknu  se,  dětí  svých. 

Co  ]eSté  chceS,  bych  činil,  císaN?* 

Tak  mluvil  Renald,  slzy  kapaly 
mu  s  očí  hojně,  nepohnut  však  stál 
jak  skála  Karel,  hrd  a  chladen  byl 
a  řekl  posléz:  .Pokorným  se  zdáš, 
vSak  nevěřím  ti.  Kde  jsou  dýky  tvé, 
bys  jimi  srdce  moje  pobodal, 
když  nevyhovím  slovům  Učeným? 
Ty  zdáš  se  prosit,  jsemf  však  v  moci  tvé. 
A  proto  slovem  neodpovídám. 
Což,  kdybych  smírným  byl,  by  nezdálo 
se  slovo  každé  z  bázně  temenit? 
Já  nebojím  se,  ChceS-Ii,  zavražď  mne, 
jsem  beze  zbraně,  slabý  nejsem  přeci 
Čiň,  co  ti  libo,  neodpouštím  však 
a  nesmířím  se  s  tebou,  s  buřičem  1" 

Tak  řekl  král  a  Renald  tiše  vstal 
a  odvětil  mu:  .Nejsi  v  moci  mé. 
Hrad  ten  jest  tvůj  a  můžeš  odejít 
či  zůstati,  jak  libo  tobě  jest. 
Ty  proti  vůli  své  jsi  přišel  sem, 
však  volnost  tvoje  všem  nám  svatá  jest* 

Klek'  opět  Renald,  bratři  jeho  s  ním, 
syn  nejstarší  pak  pravil  AJmonův: 


513 


•Teď  tobč  hold  Jsme  vzdali.  S  Bohem  buď. 

Pfed  tebou  brány  otevfené  Jsou. 

Ty  nenávidíš  nás»  to  boH  mne. 

Snad  Bohu  zlíbf  se,  by  dotekl 

se  tvSho  srdce,  Jež  tak  tvrdé  Jest. 

To  neJStastnčJSÍ  byl  by  pro  mne  den. 

Až  do  té  doby,  králi,  s  Bohem  buď! 

Teď,  IfbMi  se  tobé,  odejdi 

a  vrat  se  k  svým.  Ty  smířit  nechceš  se, 

zbraft  v  ruku  vnucuješ  mi.  Brániti 

své  budu  právo,  Jako  volný  muž. 

B&h  rozhodniž  v  té  slzyplné  pfí.* 

Tak  pravil  Renaid.  Vedl  Karla  pak. 
Jenž  mlčky  kráčel  síní,  se  schodfi. 
Meč  vzácný  dal  mu  Renaid,  pi^vedi 
pak  koné  krásného  a  podal  mu 
pak  orla  zlatého,  Jejž  se  stanu 
byl  Malgis  sftal.  A  císař  poněkud 
svou  hlavu  pyšnou  sklonil,  zamyšlen 
a  beze  slova  z  hradu  vyjel  v  noc, 
a  koruna  se  Jeho  kmitala 
při  svitu  hvězd,  Jež  nyní  nořily 
se  z  mlhy  mizící  a  velká  zář 
šla  z  orla  zlatého  a  zdálo  se 
těm,  kteří  z  Montalbánu  hleděli, 
že  vlasatice  bloudí  takto  tmou, 
i  smutno,  teskno  bylo  v  srdci  všem, 
a  Karlovi,  Jenž  dojel  v  tábor  svflj.  — 


514 


vm. 

Zvčst  o  tom,  co  se  v  hrade  udalo, 
^e  šířila  po  celém  ležení, 
neb  Karel  císař  Néma  povolal, 
a  v  otevřeném  stanu  veřejné 
vše  vyprávél,  i  Malgisovu  lest, 
čár,  kterým  zmámil  je],  i  Renald&v 
čin  přímý,  mužný,  velkomyslný, 
a  proto  srdce  vdech  teď  soucitné 
tam  k  Montalbánu  obracela  se, 
a  reci  vSickni  po  tom  toužili, 
by  Karel  s  détmi  AJmonovými 
se  smířil  upřímné.  Král  mlčel  však 
a  uzavřel  se,  chmurný,  do  stanu 
a  nikdo  nevédél,  co  dé]e  se 
mu  v  hloubi  srdce.  Líné  míjel  čas 
a  Jako  mrak  viselo  mlčení 
nad  táborem  a  ticho  hrobové 
tam  panovalo.  Nedal  znamení 
už  císař  k  útokflm  a  nevyšel 
meč  z  pochvy  žádný.  Muži  reptali 
po  tajmu,  tiše.  Pravil  druhu  druh: 
,Co  bude  nyní?  Král  proč  otálí? 
Proč  posli  Jeho  posud  v  Montalbán 
se  nevypraví?  Nechce-li  však  smír, 
a  je-li  zatvrzelý  v  záští  svém, 
proč  neřekne  to  zřejmé,  upřímné?" 

Tak  rozmlouvali  tiše,  čela  však 
se  Jejich  kabonila  neskryté, 
a  posléz  Ném  se  mluvit  odhodlal 


515 


A  mfnénf  všech  prosti  pronesl. 

Král  inl6el  dlouho,  konečně  však  lek': 

•MfiJ  druhu,  to  co  v  srdci  dé]e  se 

vás  vSech,  i  v  nitru  mém  se  ozývá. 

Mně  těžko  ted  s  Renaldem  bojovat, 

neb  mocně  k  sobě  trhl  mysl  mou! 

Však  prvnf  krok  ]á  činit  nemohu. 

Ó,  doufám  pevně,  syn  že  AJmonův 

mi  pfijde  vstříc  a  Jeho  bratrové. 

Nuž  útok  činit  nyní  nebudem', 

však  sevfem  hrad  a  město  těsněji. 

At  pluky  poSinou  se  na  sever, 

ta  strana  posud  volna,  zásoby 

tou  cestou  v  hrad  a  město  loudf  se. 

Hlad  picnutí  tak  brzy  Renalda, 

by  slovo  ono  prvnf  o  smfru 

zas  pronesl.  Po  slově  práhnu  tom, 

kéž  z  úst  mu  vyjde  I  Srdce  moje  vstříc 

mu  poletí,  jak  jaru  vlaštovka.*  — 

Tak  pravil  král  a  pluky  hnuly  se 
a  Montalbán  jak  kruhem  železným 
byl  krutě  obemknut  a  dostavil 
se  hlad  a  zuřil  v  městě,  na  hradě 
jak  pravý  mor.  Však  Renald  mlčel  přec 
a  ono  slovo,  které  čekal  král, 
mu  nešlo  z  úst,  neb  v  srdci  pravil  si: 
•Nač  klečet,  prosit?  Král  jak  kámen  je. 
Chce  naši  zhoubu,  nic  jej  nesmíří. 
Nám  nezbývá  než  zemříti. 
Nuž  zemřem*  mlčky,*  —  Toto  mlčení 
však  Karla. zachmuřilo,  nový  vzdor 


910 


v  tom  němém  sudbé  podrobení  se 

Jen  vidél  krátkozrace,  vehnán  byl 

zas  v  novou  zášf,  a  slyšet  nechtěl  už 

o  smíru  víc,  a  zase  chystal  se 

na  útok  krutý,  všemi  silami. 

A  Renald  hleděl  s  oken  vysokých 

na  nový  ruch  v  Karlově  ležení, 

a  pravil  si:  ,Ať  tedy  podlehnem', 

v  tom  aspoň  bude  konec  trápení! 

Vždyť  lépe  zemřít  v  boji  rekovském, 

než  hladem  umírat.  Bůh  vzal  nám  chléb. 

Tot  Jako  kletba  na  nás  na  všechny, 

a  ne  Jen  my,  i  naše  zvířata 

pod  kletbou  onou  bídně  klesají. 

Jsou  koně  naše  hladem  zmořeni." 

A  hleděl  dolů  v  města  ulice, 

kde  Jako  stíny  lidé  vlekli  se, 

a  děti  s  pláčem  ruce  spínaly 

a  prosily:  ,Ó,  dejte  chleba  nám!" 

Tu  propuk*  Renald  v  usedavý  pláč 

a  poslal  v  město  dolů  poslední 

tu  skývu,  kterou  pro  své  bratry  měl, 

a  kázal,  aby  koně  zabili 

než  hladem  zhynou,  aby  rozdali 

Je  mezi  trpící.  A  stalo  se 

a  na  okamžik  zase  sytili 

se  takto  měštané«  a  Jediný 

tak  Bajár  zbyl  Jen  z  koftů  na  hradě, 

byl  Jako  stín  a  dřímal  celý  den 

ve  dvoře  sporou  travou  porostlém, 

Jež  skromným  byla  Jeho  pokrmem, 

neb  v  zahradě  už  stébla  nezbylo.  — 

Z,y«:  Spi^r  XIX.  ^ 

517 


A  jednou  když  stál  Renald  nad  spícím^ 
a  téžce  dýchajícím  zvířetem, 
jež  jemu. bylo  drahým  přítelem, 
na  ramene  svém  ruku  ucítil, 
a  polekané  když  se  ohledl, 
svou  ženu  vídél,  bledou  jako  sníh, 
a  podávala  meč  mu.  ,Renalde,* 
mu  řekla  tiše,  .zabij  Bajára!" 

Tu  divoce  mu  oči  vzplanuly 
a  zvolal  váSnivé:  .Tu  ohavnost, 
véz,  Ijonetto,  nikdy  nespáSu! 
Tot  lako  bys  mé  o  to  prosila, 
bych  zabil  Gišára  neb  Aláral 
Jak  v  duši  tvé  se  taká  myšlénka 
jen  kmitnout  mohla?  Styď  se,  ženo  mál* 

Pláč  tichý  télem  jejím  lomcoval 
a  posléz  řekla:  .Myslíš,  Renalde, 
krev  Bajárovu  že  bych  žádala 
kdy  pro  sebe?  Jak  ubližuješ  mi! 
Tak  dobře  zemřít  dovedu  jak  ty. 
Však  nemám  síly  hledét  na  déti 
a  jejich  muku,  slyšet  jejich  pláči 
Tři  dni  už  pokrmu  se  nedotkly. 
Já  tajila  to,  bych  té  šetřila. 
Viz  na  né  sám,  a  pak  mi  odpovéz! 

Krok  učinila  zpét  a  pozvedla 
plást  temný,  rozestřený  na  zemi, 
a  vidél  Renald  nyní  syny  své. 
Jak  byli  bledl  1  Bflé  Hllje 


5!é 


se  zdály  skosené  a  vyprahlé 
na  krutém  slunci,  oči  mály  v  sloup 
a  tiše  stenaly,  tak  tichounce, 
lak  chorá,  zmírající  ptáčata. 
Tu  zaStkal  Renald,  jako  šílený 
se  chopil  meče,  vrh'  se  k  Bajáru, 
by  bodl  Je],  a  kůň  se  probudil, 
a  vida  svého  pána  zařehtal. 
Jak  by  Jej  vítal.  V  očích  zaleskla 
se  radost  mu  a  hlavu  pozvedl, 
Jež  za  chvíli  mu  klesla  v  trávu  zas. 
ZbraA  Renaldovi  z  ruky  vypadla 
a  líbal  koné  s  pláčem  hlasitým 
a  zvolal:  ,Ženo!  Raděj  zemřeme, 
my  vSickni  spolu,  ale  s  Bajáreml" 

.Nul,  tedy,*  řekla  s  bledým  úsmévem. 
.Jsem  připravína.  Tedy  zemřeme.* 

A  vzala  děti,  položila  se 
na  trávu  vedle  koně,  tlačila 
Je  k  srdci  pevně,  oči  zavřela 
a  zdála  se  i  s  dětmi  mrtva  už. 

Tu  zmocnila  se  hrůza  Renalda, 
vzal  opět  meč  a  slabé  koné  bod' 
a  šeptal  mu:  .0,  odpust,  Bajáre, 
Já  Jinak  nemohu,  ó,  odpust  mil* 
A  klek'  a  objímal  ho  s  pláčem  zas, 
a  kůň  se  na  néj  díval  dojemné 
tím  smutku  závojem.  Jenž  Jeho  zrak 
vždy  zastíral,  jak  zraky  zvířat  všech. 


519 


a  zdálo  se.  Jak  by  mu  řfci  chtěl: 

, Vždyť  pro  tvé  déti  dávám  rád  svou  krev!' 

A  krev  ta  z  rány  tekla  pomalu 
a  Ijonetta  probudila  se 
ted  z  mdloby  své  a  slabé  vykřikla 
a  vzala  déti  pravfc  blouznivé: 
.Zdroj  života  se  prýští  purpumý, 
hle,  z  Bajára!  Ó,  jaký  nemá  tvář 
mi  příklad  dává,  velký,  vznešený! 
Proč  détem  svým  jsem  krev  svou  nedala?' 

A  táhla  déti  k  rané,  jejich  rty 
tu  ssály  teplou  Bajárovu  krev 
a  ukojeny  na  to  usnuly. 
Však  Renald  k  rané  léky  přiložil, 
by  zacelila  se,  a  zdálo  se 
že  Bajár  netrpél,  neb  pásl  se 
na  skrovné  travé  a  pak  usnul  zas. 
A  Ijonetta  nesla  v  komnatu 
své  ukojené  déti  s  úsmévem 
a  šeptala  jim:  .Jako  Bajár  dnes 
vás  zachránil,  tak  zachráním  vás  též 
až  do  poslední  krve  krůpéjel*  — 

Noc  zahalila  velký  tento  žal 
svou  temnotou  a  spánek  spustil  se 
na  víčka  trpících,  však  za  zory 
se  Renald  probudil  a  vlekl  se 
na  baštu  vysokou,  by  hledél  v  kra] 
ten  širý,  luzný,  jak  by  loučiti 
se  na  veky  s  ním  mél,  a  zíraje 


829 


do  ranní  mlhy,  viděl  postavy 

se  blížiti,  a  sluncem  ozářen 

na  koni  černém  starý,  šedý  muž 

se  objevil,  jak  bolem  zlomený 

a  dlouhým  strádáním,  byl  shrbený 

a  bledý  byl  a  oči  rudé  měl 

jak  nekonečným  pláčem.  Vykřikl 

tu  Renald  bolestně,  neb  poznal  teď, 

že  byl  to  Ajmon,  otec  jeho  sám, 

a  zalomil  žalostně  rukama, 

a  starý  Ajmon  vida  Renalda 

tak  bledého,  se  zrakem  zapadlým, 

do  pláče  propuk',  ruce  zvedaje, 

jak  by  své  dítě  obejmouti  chtěl. 

A  Renald  úst  svých  otevřel  a  děl: 

,Ó  běda  mně,  ó  běda  třikrát  mně, 

že  vidím  naposled  tě  otče  tak! 

Proč  přišel  jsi,  ó  starce?  Nejtěžší 

bys  ránu  srdci  mému  zasadil, 

tak  žalostný  mi  pohled  skytaje 

na  zkrušenou  tvou  bolem  postavu? 

Neb  přišel  jsi,  abys  mi  odpustil 

ty  slzy  všechny,  které  vynutil 

ti  vzdor  můj  pyšný?  Chceš,  bych  umříti 

tak  v  míru  mohl,  já  a  děti  mé? 

Ó,  rci,  můj  otče,  že  jsem  uhodl! 

Ó  žehnej  mi,  ty,  ktei^  proklers  mě! 

B&h  nechtěl,  bychom  v  míru  pospolu 

v  tom  starém  hradě  život  trávili, 

kde  matka  moje  drahá  zemřela! 

Tu  drahou  střechu  pozdrav,  starý  sad 

a  velký  krb,  kde  oheň  zpíval  mi, 


521 


když  do  ného  van  zimnf  mocně  dul, 

a  slzu  moji,  otče  poslední 

na  matftin  pones  rov  I  Jak  trpký  Je 

ten  život  zde!  Dle  toho  soudit  lze» 

že  smrt  je  sladká!  Brzy  poznám  to. 

Bud  otče  zdráv!  Je  všechno  za  mnou  už! 

VSe  zmizelo  Jak  Jara  čarovná 

ta  dávno  minulá,  Jež  prosnil  jsem 

u  tebe,  otče,,  v  staré  zahradé. 

kde  Jabloň  kvetla  v  bílé  slávě  své 

pod  šedou  věží,  víš,  kde  vlaštovky 

si  hnízda  stavěly  .  .  .  Ach,  otče  mflj, 

ó  mysli  si,  že  zase  dítětem 

se  k  tobě  tulím,  večer,  před  spaním 

a  že  mě  líbáš  tiše  na  čelo 

a  že  mi  pravíš:  ,požehneJ  ti  Bflhi'* 

A  Renald  zaplakal  a  klesla  v  dlaň 
mu  hlava  těžce,  Ajmon  zaštkal  též 
a  ruce  pozveď  zas  a  žehnal  mu 
a  zvolal  takto  hlasem  chvějivým: 
„Vše  zapomeA,  mé  dítě  předrahé, 
co  mezi  námi  zlého  dělo  se! 
Já  umírám,  a  proto  přišel  Jsem, 
bych  s  tebou  loučil  sel  Ty  odpust  ml, 
že  tvrdým  byl  Jsem  s  tebou,  promiA  mi. 
Jak  Bflh  nám  všem  snad  hříchy  promine! 
Já  umírám  a  plně  žehnám  ti! 
Já  umírám  a  hrd  Jsem  na  tebe, 
neb  bohatýrem  velkým,  slavným  jsi! 
Ty  nepodleh'  Jsi!  Karel  nezmoh'  těl 
Hlad  pouze,  mor,  Jsou  tebe  silnější! 


522 


Ty  zhyn«i,  avSak  hlavu  nesklonirsl 
Před  Bohem  skloň  ji,  tu,  již  vztyčenou 
jsi  nesl  životem!  Skloň  sem  ji  též, 
vstiíc  rukám,  které  stáHm  chvějí  se 
a  dojmutfm  a  láskou  pro  tebe, 
vstiíc  rukám  mým,  které  ti  žehnají  I" 

Tu  poklek'  Renald,  mlčky,  pokorné 
a  Ajmon  žehnal  mu  a  hluboké 
kol  bylo  ticho,  jako  modlitba, 
jen  vítr  táhlým,  tichým  vanem  dul 
a  v  sladkém  svitu  slunce  juného 
se  zjevila  jak  anděl  útěchy 
ted  Ijonetta,  děti  nesla  své 
a  Renald  vzal  je,  nes'  je  do  výše 
a  zvolal:  ,Otče,  hled,  to  vnuci  tví!* 
A  tváře  jejich  jako  lilije 
se  bělely  a  oči  horečné 
jak  bludné  hvězdy  choře  svítily 
a  znova  propuk'  Ajmon  v  hořký  pláč. 
Pak  znamení  dal  náhle  lidem  svým 
a  ejhle  přikvačili  pod  baštu 
a  praků  chopili  se,  svištěly 
jim  nad  hlavami.  Ňa  to  jako  mrak 
se  nesly  vymrštěné  předměty 
a  pršely  v  hrad  jako  lijákem. 
Byl  Renald  překvapen,  však  jásot  zněl 
už  se  všech  stran,  neb  chleby  dštily  tak, 
jak  manna  z  nebes,  praky  mrštěné, 
a  lidé  vrhali  se  na  pokrm 
a  Boha  chválili,  a  dychtivě 
ted  všickni  Jedli,  mimo  Renalda, 


523 


)enž  nevzal  v  ústa,  pokud  Bajára 
byl  nenasytil,  svého  přítele. 

A  mez!  radostnými  výkřiky, 
jež  k  nebi  zvedaly  se,  loučili 
se  Renald  s  AJmonem,  jenž  domfl  jel, 
by  žitím  znaven,  v  rakvi  ustlal  si. 

A  Renald  svolal  nyní  lidi  své 
a  tak  jim  pravil:  .Ted,  když  syti  jste 
a  zoufalost  vám  srdce  nehlodá, 
ted  v  klidu  jest  vám  možno  rozjímat. 
Nuž,  slyšte  mne.  To  hod  byl  poslední, 
jejž  slavili  jste  se  mnou  vespolek 
a  s  bratry  mými.  Brzy  přijde  hlad 
zas  mořit  vás.  Jste  silni  na  dva  dni 
a  kdybych  prosil,  kdybych  kázal  vám, 
by  každý  zbraň  svou  vzal  a  chystal  se 
na  výpadek,  vy  byste  poslechli. 
Nač  ale  prolévati  opét  krev? 
Nač  zase  po  výpadku  vrátit  se 
v  tu  starou  bídu,  která  konečně 
nás  udolá?  Já  hájit  do  posied 
svou  budu  při  a  věrné  zůstanou 
mi  bratři  moji  drazí  po  boku. 
Vy  ale  s  bohem  buďte!  Volni  jste! 
Dík  za  to,  že  jste  se  mnou  trpěli, 
tak  dlouho,  bez  reptání,  hrdinsky! 
Své  děti  zachraňte  a  ženy  své! 
Já  propouštím  vás.  Brány  otevřte 
a  odevzdejte  město  císaři! 
To  není  zrada,  neboť  velím  vám. 


524 


ihned  konali. 

s^^  ^,    stkáni  tlumené 

V  ^íSestnÝtj^j/Xdél.  pomaly 
vS*\\tadu  °5\nél  a  v  pru>rc^ 
%%S.y.  '^t  bt^f  3  rachote- 

^^^oVeV^^^^^dSo  v  ruVcou  nepř^ 

»     \      toVlO    ^t«,«nl.  snová  UZ8L^  ^g, 

*  w  stn^Híi   vSak  brzy  naSe\    v^^ 

^Íf«  ccsW  ^  í    a  bled  v  ném      ^-^ 

^  Vl^den  v  od«k4nl  ůplrvér^^^^ 

^^^^     .talo  se.  ie  lednou  k    >^^         ^ 

T«  T  ««\  na  vrata,  a  star^  ^*^<5i, 

waos  klePj^b^l.  sto  mu  bylS^  V,^^ 

ío    s^'^  «tt  aby  promluviti  St^^T^>^ 

5--.ryt  ieLrÍl\tk^*-    ^^^ 


S2S 


na  druhém  břehu  vSeho  života, 

tu  stařec  mluvil  takto:  .Renalde, 

ty  velký  hrdino,  Jest  přetipké 

tak  zahynout.  Jak  osud  hrozf  ti! 

Krev  svou  Jen  proto  byl  bys  proléval 

v  téch  hrozných  bojích,  krutých,  bezčetných, 

bys  posléz  klesl,  Jako  dítě  slab, 

do  rukou  nepřátel.  Jim  na  posméch? 

B&h  nedopustí,  abys  skončil  tak. 

Ó,  zajisté,  ty  kráíi  podlehneS, 

ty  vyzval's  mužné,  háje  právo  své, 

moc  proti  sobe  v  svété  neJvétSÍ 

a  nedbal  Jsi,  že  není  nadéje, 

bys  zvítézill  A  proto  Jméno  tvé 

vždy  bude  slaveno,  na  právu  stái's 

a  podle  neklonirs  se  před  mocí. 

Jak  činí  sketa  I  Za  to  chvála  ti! 

Ty  podlehneš,  však  čest  svou  zachránil's, 

ty  podlehneš,  však  ne  Jak  myslí  král. 

Ne  hlad  té  zmoří.  Já  té  zachráním, 

meč  vytasíš  zas,  padneš  Jako  muž, 

a  pádem  tvým,  ty  velký  hrdino, 

zem  celá  zaduní!  Pojď,  sleduj  mne!^ 

A  vzpřímil  se,  a  Renald  sledoval 
Jak  kouzlem  Jat,  ho  v  pustou  zahradu, 
na  Jejímž  konci  stařec  pozorné 
pod  mocným  dubem  pátral  pravé  tak: 
,Sto  Je  mi  let.  Co  mladík  žil  Jsem  zde 
a  vím,  že  v  místech  téch  Je  skrytý  vchod 
do  chodby  podzemní.  Ta  vedla  v  dál, 
v  les  hluboký."  A  hledal  s  Renaldem 


696 


»       <»*^.L  W>ibi-    &^= 

t  ^í***  JSí  ^^*'^  ^^' 


a  Ijonetta  oči  otevřít 

se  neodvažovala  posléz  už, 

a  děti  tiše,  stále  plakaly 

a  tulily  se  k  matce  v  strachu  svém. 

Však  muži  byli  plni  odvahy 

a  usmívali  se,  neb  nad  hlavou, 

když  zastavili  se,  by  oddechli, 

co's  slyšeli  Jak  rachot  tlumený 

a  hfméní  hromfl;  chystal,  věděli, 

to  císař  pluky  své,  by  vedl  ]e 

na  Montalbán,  by  sledním  útokem 

hrad  jejich  dobýval,  a  myšlenka, 

že  prázdný  najde  Jej,  že  v  Jistotě 

Jsou  před  ním  ted,  v  té  strašidelné  tmě 

Jim  byla  útěchou  a  radostí. 

A  s  novou  silou,  novou  odvahou 

se  brali  nové  budoucnosti  vstříc. 

Už  svítalo  Jim  Jasno  Jakés  v  zrak, 

to  východ  byl  z  té  hrobky  strašlivé, 

šum  lesa  místo  krokfl  vojínii 

jim  vnikal  v  sluch,  tu  náhle  zastavil 

se  Renald  zbledlý  s  velkým  výkřikem 

a  zvolal:  .Bože  m&J,  kde  IJón  jest? 

M&J  host,  tv&J  bratr,  Ijonetto  má? 

On  s  námi  nešel!  Spí  na  loži  svém, 

kam  slabost  vrhla  jej  a  krutý  hlad, 

my  zapomněli  na  něj,  hanba  nám!* 

A  všichni  zděšeni  Jak  kameny 
bez  hnutí  stáli,  Renald  ale  řek': 
•Jdu  pro  něj  zpět,"  však  bratři  vrhali 
se  v  cestu  mu  a  žena  plačící 


528 


mu  kladla  kolem  hrdla  rámě  své 

a  za  roucho  Jej  pevné  držela 

a  prosila  Jej:  .Slitování  měj, 

když  se  mnou  ne,  to  s  dčtmi  svými  přec! 

Nás  opustit  bys  v  hrobe  tomto  chtěl? 

A  proč?  Bys  bratra  mého  zachránil? 

Je  pi^liS  pozdě!  Vtrhl  asi  v  hrad 

tou  dobou  Karel.  Vrátfš-li  se  tam, 

o  Jednu  obět  bude  bohatší 

Jen  krutý  císař.  Dím  o  Jednu  Jen? 

Ne  obětí  těch  bude  mnohem  víc, 

neb  vrátíš-li  se,  pQjdem  za  tebou! 

Což  myslíš,  bez  tebe  že  lze  nám  žíti 

Což  myslíš,  ty  že  velkou  mysl  máš 

z  nás  Jediný?  Na  bratry  svoje  hleď! 

Což  zdá  se  ti,  že  schopni  byli  by 

tvou  smrtí  vykoupit  se?  Nekilvdi 

tak  krutě  Jim!  O  sobě  nemluvím. 

Čin  mflj,  když  padneš,  za  mne  promluví. 

Jdi,  vydávej  se  v  Jistou  tedy  smrt, 

však  nevyčítej  mi  na  věčnosti, 

když  před  tebou  se  tam  a  před  Bohem 

na  soudu  zjevím  s  rukou  krvavou 

a  vinnou  vraždy  své  a  dětí  tvých!" 

Tak  pravila,  a  Renald  káravě 
a  zasmušen  Jí  hleděl  do  zraku 
a  odvětil:  .Bůh,  ženo.  neslyšel 
tvých  hříšných  slov!  Ty  mluvíš  v  horečce 
a  duše  tvoje  zbožná  daleka 
Jest  hrfiz,  Jež  prones'  právě  Jazyk  tvůj! 
Svou  povinnost  chci  konat,  konej  svou! 


529. 


Své  děti  střež  a  za  mě  modli  se. 
Vy,  bratři,  vyveďte  ]e  na  světlo 
a  chraňte  ]e,  až  opět  vrátím  se. 
Bůh  se  mnou  bu<f  a  s  vámn* 

Pravil  tak 
a  něžně  Ubal  děti,  ženu  svou, 
své  bratry,  Ba)ára  a  v  hustou  tmu 
se  vrátil  rychle  chodby,  s  něho  zář 
vSak  Jaká's  šla,  a  s  čelem  skloněným 
tak  řekla  žena  Jeho:  .Klidná  Jsem: 
On  vrátí  sel  Já  tuším  anděla, 
Jenž  na  té  pouti  doprovází  Jej! 
Ta  zář  Jde  s  Jeho  křídel  I  Chválen  buď 
Bůh  na  nebesích  1* 

•Amen,"  pravili 
tu  Jedním  hrdlem  bratři,  kráčeli 
pak  světlu  vstříc,  a  vyšli  v  šerý  les. 
Jenž  tichý,  pus^,  celý  měsícem 
byl  proniklý,  a  voda  tekla  tam 
v  trav  vonném  moři,  poklad  ostružin 
se  leskl  v  kmitu  luny,  medový, 
a  ukojili  takto  žfzeft,  hlad 
ti  znavení,  sesláblí  poutníci 
a  spánek  sladce  mysl  spoutal  Jim 
a  sny  Je  kolébaly  těkavé 
o  míru  krásném,  svatém,  bez  bojů.  — 

Však  Renald  zatím  nazpět  v  Montalbán 
se  dostal  temnou  chodbou.  Pod  hradem 
to  dunělo  a  temně  hučelo 
a  na  iavTenou  bránu  psdaly 


déšf  lako  hustý  rány  kamenfl, 
a  dvacet  polnic  hromem  třeštilo 
a  hlasy  vyzývaly  Renalda, 
by  konečné  se  králi  v  milost  vzdal. 
Tím  hlukem  probudil  se  Ijón  král 
a  polekán  kol  hleděl  do  prázdna, 
tu  zahlíď  Renalda,  Jenž  za  ruku 
Je]  spěšně  vzal  a  rychle  odcházel. 
Však  IJón  tak  byl  slab  a  tak  byl  choř, 
že  sotva  dovlekl  se  ke  vchodu 
té  chodby,  která  spásou  měla  být 
i  Renaldu  i  Jemu,  chopil  tu 
se  Renald  ho.  Jak  děcko  na  záda 
Jej  rychle  vzal  a  stoupal  v  podzemf 
v  té  samé  chvíli,  s  velkým  rachotem 
když  brána  povolila  úderům 
a  v  průjezd  padla.  Jako  zraněna. 
A  mezi  tím  co  Karlův  branný  lid 
ve  prázdných  síních  hledal  Renalda 
a  sklamán  v  roztrpčení  poplenil 
hrad  Montalbán,  nes'  Renald  IJóna 
na  ramenech  tou  chodbou  příšernou. 
Jíž  skrytý  vchod  nepřítel  nenašel, 
a  Bůh  Jej  vedl,  vyšel  s  břemenem 
svým  šfastně  z  podzemí,  a  unaven 
až  k  smrti,  kles'  v  tom  lese  šumícím, 
kde  padl  v  těžký  sen,  na  Bajára, 
Jenž  v  trávě  spal,  svou  hlavu  položiv. 

Tak  spali  všickn!  sladce  do  rána, 
až  zora  budila  Je  růžová 
svým  zlatem  úsměvem. 


531 


A  zároveň 
Jim  slabý  zvonu  zvuk  do  sluchu  vnik' 
a  pravil  Renald:  .Pojďme  směrem  tím, 
kam  volá  zvon  nás.  Volá  k  modlitbě, 
dík  vzdejme  Bohu,  že  nás  zachránil." 

šli  šerým  lesem,  tiše  šumícím, 
a  brzy  našli  malou  poustevnu, 
nad  jejíž  střechou  onen  zpíval  zvon, 
a  stařec,  který  žil  v  ní,  přijal  Je 
co  hosti  s  radostí  a  podal  Jim 
chléb  dostatečně  a  pak  vyprávěl 
mu  Renald  vše,  co  bylo  dalo  se 
v  těch  dlouhých  létech,  v  bojích  nesmírných 
a  mnohou  slzu  prolil  poustevník 
nad  tím,  co  slyšel,  Renald  pravil  však: 
,Pře  moje  není  Ještě  u  konce! 
U  Boha  Jest,  Jak  skončí  ten  můj  žal! 
Nám,  muž&m,  znovu  bude  zápasit 
a  snášeti  a  v  boji  krvácet, 
však  děti  své  a  drahou  ženu  svou 
v  tvé,  otče  dobrý,  nechám  ochraně! 
Ty,  IJonetto,  s  dětmi  prodlívej 
zde  v  šumném  lese,  v  tiché  poustevně, 
a  čekej,  až  se  vrátím  pro  tebe, 
neb  až  ti  vzkážu,  nové  přístřeší 
že  našel  Jsem,  kde  hlavu  položit 
bys  mohla  v  klidu.  Jako  štvaná  zvěř 
dnes  bez  doupěte  jsem  a  bratři  mí.* 

V  pláč  trpký  věrná  žena  propukla 
a  nechtěla  se  s  chotěm  loučiti, 


532 


však  posléz  poslušné  se  vpravila 
v  svůj  osud  krutý.  Ztrávil  celý  den 
v  tom  lese  ještě  Renald,  v  poustevně 
a  na  večer  se  vydal  na  cestu 
skryt  hledat  nový,  pevný,  bezpečný. 
Jak  štvaná  zvěř  se  bratři  po  měsíc 
po  lesích  potloukali  po  tmavých, 
vždy  v  nebezpečí  padnout  v  zajetí, 
neb  Karel  byl  jim  brzy  na  stopě, 
a  rozzuřen  tím  novým  útěkem, 
tím  novým  sklamáním,  jak  jeleny 
je  honil  neustále.  Neradi 
a  zachmuřeni  paladýnové 
se  toho  lovu  súčastňovali 
a  vojsko,  které  táhlo  s  císařem,^ 
se  reptat  jalo,  hanbou  zdálo  se, 
že  tolik  lidu  třeba  branrého 
jest  proti  čtyřem  rekům  nešťastným. 

Však  Renald  s  bratry  svými  dospěli 
v  les  posléz  ardenský  a  nad  řekou, 
kde  trosky  Monfóru  se  chmuřilv, 
na  příkré  skále  upevnili  se 
a  zásobili  hojně.  Malá  tvrz 
tak  byla  ona  skála  omšená 
tvář  v  tváři  hradu,  který  pamětliv 
byl  bojů  bohatýrských  bez  konce, 
jež  proti  králi  bratři  konali, 
a  bez  dojmutí  Renald  hleděti 
na  ony  trosky  ani  nemohl, 
jež  zbyly  z  domu,  který  kolébkou 
byl  jeho  matky  .  .  .  Tklivý  její  zjev 

Zeyer:  Spiqr  XIX.  86 

533 


se  zdál  mu  $niSeti  se  tčkavý 
nad  rozvalinou  temnou  v  mésífinfch 
a  tichých  nocích  hluchých,  ruSených 
jen  hukem  řeky,  lesfl  šumčním, 
a  mnohdy  brati^m  takto  pravfval: 
.Když  zemfíU  nám  určil,  bratři,  Bflh 
pak  bude  útichou  mi,  zemřít  zde, 
neb  bude  se  ml  zdát,  2e  umírám 
ve  klíne  matky.  Sladký  její  zrak 
Jak  často  dlel  na  stromů  vrcholcích, 
na  hlubé  řeky  lesklé  hladině, 
když  Jako  díté  a  co  dívka  pak 
se  dívala  z  těch  oken  vysokých, 
jichž  smutný  obrys  posud  stojí  zde, 
a  Jimiž  na  nás  nebe  hledí  dnes  :  .  . 
O  přítomnosti  Její  mluví  vSe, 
a  Její  tiché  vzdechy  stenají 
ve  vetru  šepotání . .  .* 

Rozmlouval 
tak  Renald  s  bratry,  klidné  čekaje, 
až  objeví  se  posléz  nepřítel 
a  boj  až  začne  takto  poslední. 
A  z  rána  Jednou  dunél  hluSe  les 
a  zbraně  řinčely  a  leskly  se 
a  řekl  Renald:  .Ejhle,  přiSel  den!" 
A  dodal  Alár:  .Přišla  hodina!  . .  .' 

Za  ruce  bratři  nyní  Jali  se 
a  stáli  jako  sloupy  žulové, 
rys  jejich  temný  zdál  se  olbřímý 
na  bledozlatém  nebi*  Smutek  byl 


934 


na  tvářfch  jejich,  zraky  nábožné 
se  vzh&ru  nesly  k  Bohu,  modlitba 
se  zdála  na  rtech  Jejich  chvětl  se 
a  bh'zkost  smrti,  Jež  Jim  hrozila^ 
Již  tušili  a  jíž  se  nebáli. 
Je  ozářila  nimbem  velkostí. 

Les  zašuměl  a  zaduméla  zem 
a  Karel  cfsař  v  celé  zbroji  své 
se  zjevil  teď  a  Roland  po  boku 
na  právo  jel  mu,  v  levo  Olivier 
a  za  ním  paladýni  ostatní 
a  za  témi  se  vojsko  valilo 
jak  řeky  proud  a  zbraní  bleskotem 
hvozd  plný  byl.  Na  skálu  omšenou, 
kde  stáli  bratři  jako  balvany 
bez  hnutí  nejmenSího.  zraky  všech 
se  upíraly,  plny  obdivu, 
a  bylo  ticho  jako  v  kostele, 
až  Karel  císař  mefi  sv&j  vytasil 
a  v  štít  sv&j  zabušil.  Tu  Jako  on 
voj  jeho  celý  zbraní  rachotil, 
až  les  se  třásl,  ptactvo  prchalo 
a  divá  zvěř  se  v  houštích  plašila. 
Pak  bylo  opět  tícho  hluboké. 
Rek  ale  Renald  takto  promluvil: 
„Zdráv,  králi,  buď,  a  chválen  budiž  Bfih, 
a  vítána  buď  smrt,  již  neseš  nám. 
Jsme  unaveni,  rádi  zemřeme. 
Po  práci  denní  spánek  sladký  je. 
Má  práce  dokonána.  Hájit  práv 
svých  měl  jsem  za  povinnost  největší 

86* 

935 


I  proti  tobě,  Jemuž  kořím  se. 

Ty  zval's  to  vzpourou.  Nechme  hádek  už. 

Co  konečné  je  právo  mé  i  tvé? 

Stfn  neurčitý  Jak  na  zemi  vše. 

Za  krá&o  budu  státi  před  Bohem 

a  před  pravdou  a  křivda  byla-li 

na  stranč  mé,  Bůh  bude  trestat  mé 

za  všechnu  krev,  za  slzy  za  všechny, 

Jež  tekly  po  ten  nekonečný  bpj. 

Na  milost  boží  ale  spoléhám 

a  doufám,  že  na  veky  uvržen 

přec  nebudu  do  hrozných  plamenů, 

neb  ví  to  Bůh,  že  byl-li  na  mné  hřích, 

že  byl  Jen  omylem  .  .  .  Ó,  králi  můj, 

ó  promiň  mi  to  zlo,  Jež  páchati 

mé  přinutila  vojna.  Spokoj  se 

mou  krví,  skonem  mým,  mou  porážkou. 

však  nespoj  památku  mou  se  záští, 

a  Jak  to  kázal  sladký  Spasitel, 

své  nepřátele  miluj,  miluj  Je 

ve  hrobe  aspoft,  když  Jsi  přemoh'  Je* 

Vždyf  odpouštím  ti  také  zhoubu  mou, 

a  vám,  ó  muži,  kteří  zvedáte 

své  zbrané  nyní  vzhůru  proti  nám, 

vám  odpouštím  ty  rány  rekovské, 

Jež  za  okamžik  zasadíte  nám, 

vy  odpustte  nám  naši  obranu. 

V  tvé  ruce  ale,  plavý  Rolande 

a  Jasnozraký  Oliviere  můj, 

a  v  ochranu  tvou,  svatý  biskupe 

a  velký  bohatýre  Turpine, 

své  déti  odevzdávám,  ženu  svou 


536 


i  krále  Ijóna.  Bfih  souditi 

vás  bude,  křivda  stane-ll  se  jim. 

MfiJ  Bajár  posléze,  můj  věrný  kuň, 

mfij  přítel  drahý,  po  mé  smrti  mě], 

ó  vyslyš,  králi,  prosbu  poslednf, 

měj  Bajár  volnost  v  lesfch  ardenských 

až  do  smrti  své  časné.  Jisté  vím, 

že  přebývá  v  něm  duše  nesmrtná, 

neb  lásky  schopen  vždyť  byl  nezištné 

a  veliké.  Jest  proto  víc  než  stín, 

jenž  pomine,  ta  truchlá,  němá  tvář  .  .  • 

Jsem  u  konce.  Teď  reci,  taste  zbraň  I 

Ted  pojďte  vzhflru  odnímat  nám  dechl 

Buh  buď  nám  milostiv  a  Kristus  Páni' 

A  poklek'  Renald  v  tichu  hlubokém 
a  bratři  jeho  s  ním,  pak  objali 
se  vespolek,  líbali  Bajára 
a  vytasili  meče.  Hučel  les 
a  řeka  šuměla  a  naříkal 
van  větru  v  rozvalinách  monfórských, 
však  jinak  bylo  ticho  hluboké 
a  stáli-li  na  skále  vysoké 
ty  čtyři  reci  jako  sloupové, 
tu  zdál  se  zkamenělý  na  prosto 
voj  císařův,  až  posléz  pozvedl 
král  ruky  své,  však  slabě,  aby  dal 
tak  znamení,  že  útok  počíná. 

Tu  Roland  hlučně  v  pochvu  vrazil  meč 
a  pravil  hlasem  chvějným:  „Ujce  mflj, 
BQh  zatrat  mě,  když  v  boj  se  pustím  dnes  I 


537 


Nuž  nazýve)  mé  sketou  I  Treste]  tnél 
Však  bojovat  mé  nutit  nemftieS 
tam  proti  oném  mužfim  na  skále. 
Jichž  neštéstf  a  jejichž  rekornost 
si  vydobyly  lásku,  obdiv  m&)l 
Máš  rek&  víc,  mál  celé  vc^sko  evé, 
kaž  tedy  tém,  by  útok  fiinili. 
Já  stranou  zůstanu." 

Tak  Reland  řeť 
a  Olivier  se  pHdal  k  němu  hned 
a  pravil:  .Pfijdu,  kráH,  s  druhem  svým. 
Krev  naše  ve  Spanélleh  pcrMe 
za  tebe  proti  Iftým  pohanftm." 

A  Qiier  a  Turpin  zvolali: 
«My,  králi,  s  Olivlerem,  s  Rolandem 
na  cestu  do  Španél  Se  vydáme. 
Ty  s  námi  v  les  teď  pojd.  Chcei  svédkem  být. 
Jak  déti  AJmonovy  podlehnou 
tvé  přesile?  Nám  hanbou  sdá  Se  to 
ty  bohatýry  štváti  Jako  tvéf." 

Tu  Karel  vzpHmU  se  a  obrátil 
tvář  velebnou  šveu  v  hlubém  dojnmtí 
k  té  příkré  skále,  enícf  nad  stromy, 
kde  Renald  s  bratry  svými  hotov  Ml 
smrt  zakusit,  a  dsaf  zvolal  tak: 
•Ó  déti  AJmonovy,  Renalde, 
pro6  srdce  moje  kruté  mulite, 
proč  slovo:  Smiř  se,  krátit  z  valleh  úei 
teď  tvrdošíjné  nechce?  Zbloudllíi 


Slt 


což  nevlcUte,  jak  zde  v  úzkostech 

a  v  žalu  na  né  Čekám?  Žádný  z  nás, 

ni  vy,  ni  ]á  v  tom  boji  nepodleh', 

a  přece  podlehli  Jsme,  Já  i  vy! 

Neb  druha  druh  jsme  k  úcté  nutili, 

a  lásce  vzájemné  přes  všechen  boj! 

Ty  praviťs,  Renalde,  že  koříš  se 

před  králem  svým,  ty  klečeťs  přede  mnou, 

nuž  věz.  Že  král  tvfij  klonf  čelo  své 

před  rekovností  tvou!  Viz,  hlavu  svou 

tu  snčhem  stáří  bílou  na  prsa 

před  tebou  skláním!  Véz,  že  vydobyFs 

mé  srdce,  velký  synu  Ajmonfivl 

Smír  mez  námi  bud  zde  uzavřen 

v  téch  temných  lesích  v  hlubé  samoté, 

kde  svět  a  jeho  marnost  nevtírá 

se  mezi  nás!  Bud  žehnán,  Renalde!" 

Tak  pravil  Karel,  jásot  nesmírný 
se  ozval  vojska,  Roland  v  náručí 
kles'  svému  ujci,  paladýnové 
se  objímali  Boha  chválíce, 
však  Ajmonovi  čtyři  synové 
své  ruce  němé  k  nebi  vznášeli 
a  slzy,  hojné  jako  letní  déšf, 
Jim  z  jasných  očí  tekly  povlovné 
a  z  tváří  linula  Jim  svétlá  zář. 
Když  tiše  skončili  svou  modlitbu, 
tu  sestoupili  dol&  v  ležení 
a  vážné  za  nimi  se  Bajár  bral. 
Před  císařem  ted  bratři  poklekli 
a  Renald  pravil:  «B&h  ti,  pane  m&], 


539 


tvou  velkou  zapiaf  nékdy  dobrotu! 
Co  činit  mánip  bych  si  ]{  zasloužil?" 

A  Karel  líbal  Je  a  pravil  pak: 
,Ty  řekl's  to,  Jest  všechno  právo  Ser, 
u  Boha  Jen  jest  světlo.  Každý  z  nás 
má  křivdu  snad,  snad  pravdu,  kdo  to  ví? 
Smír  chceme  oba;  čiňme  ústupky 
si  na  vzájem.  Mám  v  moci  statky  tvé, 
ty  vrátím  ti  i  détem  dětí  tvých. 
Tvé  bratry  přijmu.  Zapomenu  vše, 
co  stalo  se.  Jsme  opět  přátelé. 
Ty  nikdy  nebyťs  tedy  buřičem 
a  běda  tomu,  kdo  by  vyčítal 
buď  tobě  nebo  tvým,  že  bouřlKs  se! 
Zde  ruka  má.  Však  pověz,  Renalde, 
čím  na  vzájem  mi  zadost  učiníš. 
Jak  tobě  právě  učinil  Jsem  Já? 
Ty  nechceš .  přec,  by  někdo  říci  moh', 
že  celá  křivda  Jen  na  straně  mé?* 

„Ne,  králi,*  pravil  Renald.  ,V  právu  Jsi, 
bys  podmínky  mí  smíru  předepsal. 
Mé  bratry  přijars  ve  své  přátelství 
a  všechna  práva  vracíš  dětem  mým. 
Nuž  krále  IJóna  na  Jeho  trůn 
zas  posad,  pane.  Promiň  též  mu  vše. 
Ty  kýváš  hlavou.  Díky  přijmi  mé. 
Ted  vyslov  se,  co  žádáš  ode  mne.* 

.fo,"  řekl  Karel,  .co  Js!  žádal  sám, 
když  smír  Jsi  nabízel  mi  v  hradě  svém. 


540 


chceš  putovati  k. hrobu  bož/mu^ 

Chceš  za  mne  tam  se  vroucně  pomodlit?* 

A  Renald  na  to:  ,S  Bohem,  Francie 
a  ženo  má  a  dětí  .  .  .  Ano,  chci, 
můj  kťáli.  odejít,  dám  na  pout  se 
v  ty  sváté  kraje,  k  hrobu  božfmu  •  • , 
Co  dále  Ještě  pane.  Pověz  mi." 

Řek'  císař  tiše:  .Celý  majetek 
tvfij  zachovám  ti  pro  tvé  potomstvo, 
však  sluší  přec,  bys  obět  přinesl 
za  onu  krev,  jež  tekla  ve  válce. 
Sám  řekťs  mi,  že  dáš  mi  Bajára. 
Nuž  dej  mi  toho  koně.  To  je  vše.* 

Svých  očí  povznes'  Renald  k  nebesům 
a  slza  v  nich  se  leskla,  zachvěl  se 
a  s  těžkým  vzdechem  pravil:  .Kůň  je  tvflj.* 
A  sotva  řek'  to,  zbledl  smrtelně 
a  vrávoral,  když  šel,  by  Bajára 
za  uzdu  vzal  a  přiveď  císaři. 
,Zde  Bajár  je,*  pak  řekl,  propuk'  v  pláč 
a  šeptal  koni:   „Promiň,  druhu  mflj! 
Ta  hodina  je  jedna  z  nejtěžších, 
jež  prožil  jsem  na  smutném  světě  tom  I 
Jdu  z  rodné  země,  drahý  Bajáre! 
Bůh,  který  stvořil  duši  mou  i  tvou, 
nás  nechce  rozloučiti  na  věky! 
Ó  němá  tváři,  tvorem  božím  Jsi, 
on 'dal  ti  lásku,  tedy  naději 


541 


ti  neodjímá !  VSe,  co  zrodí  se. 

se  př6rozu]e,  bude  vSe,  co  Je, 

ty  soumrak  Jsi,  nuž,  úsvit  kyne  til 

Nis  oba  shltf  noc,  Jež  slově  smrt, 

ta  prahem  ale  v§eho  světla  Jel 

V  tom  sv6tle  besedném  zas  najdem'  sel 

Jak,  kdy  a  v  které  obdobě  —  ví  Bůh.« 


Tak  šeptal  Renald«  objal  Bajira, 
Jenž  ronil  slzu,  která  smísila 
se  se  slzami  reka  Renalda, 
neb  védélt  Bajár,  že  to  loučení, 
ač  význam  slov  mu  zůstal  záhadou. 
A  všickni  byli  hlubě  dojmuti, 
Již  kolem  stáli;  Renald  zfhužil  se 
a  fekl  králi:  .S  Bohem,  Karle,  bud, 
6  císaři,  a  B&h  bud  Štítem  tvým. 
Jdu  rozloučit  se  s  dětmi,  s  ženou  svou 
a  ihned  dám  se  na  pout  z  Francie, 
kam  dlouho  nevrátím  se,  nikdy  snad, 
neb  nemohu  se,  králi,  vrátit  dřív, 
než  nazpět  povoláS  mě  z  vyhnanstvf. 
Ó  reci  CMiviere,  Rolande, 
bud  s  vámi  slávy  král  a  andělé, 
a  ty,  6  Ožiere,  zdráv  mi  buď 
a  chovej  beze  zášti  v  paměti 
mé  Jméno,  zapomeft  tu  urážku 
tam  v  háji  valkolórském,  pomni,  choř 
že  tenkrát  duch  můj  v  zoufalosti  byli 
Ó,  všickni,  promiňte  mi  hříchy  mé, 
smrt  přátel  svých,  mým  mečem  zhubených  I* 


541 


A  objímal  se  Renald  se  vSeml 
a  dlouho  s  bratry  v  slzách  loučil  se, 
pak  opét,  naposledy,  přistoupil 
před  Karta,  který  bled  a  zachmuřen 
tak  pravil  mu:  .0  béda,  Renalde, 
že  Ješté  jednou  srdce  rozrývat 
tvé  nucen  Jsem!  ó,  promineš  mi  kdy 
tu  ránu,  kterou  teď  ti  zasadím? 
Véz,  přísahu  že  těžkou  činil  Jsem 
v  té  hrozné  válce,  dlouhé,  krvavé, 
Již  vedli  spolu  jsme,  že  Jeden  z  vás 
mi  smrtí  svou  zaplatí  za  to  zlo, 
to  bezedné,  po  léta  zkouSené. 
Kdo  z  vás  mél  zemřít,  nyní,  po  smíru? 
Ni  ty,  ni  tvoji  bratři.  Žádal  Jsem 
Jen  proto  Bajára.  Ont  jeden  z  vás, 
a  když  Jsi  za  uzdu  Jej  přiváděl. 
Já  řekl  si:  za  obět  němá  tvář 
ta  tedy  padne.  Moje  přísaha 
tak  bude  splněna  a  uSetřím 
přec  krve  bohatýrfi  přeslavných.* 

Když  Renald  slySel  hrozná  slova  ta, 
pad'  na  znak  Jako  mrtev  leknutím 
a  bratři  jeho  k  nohám  Karlovým 
se  vrhli,  ruce  vznáSeli  a  tak 
Jej  prosili:  .0,  vezmi  naSi  krev, 
šetř  ale  Bajára  I- 

VSak  císař  tak 
na  sluhy  svoje  zvolal:  .Rychle!  Hned 
mi  vržte  toho  koně  do  řeky. 


543 


než  Řenald  opét  očt  otevřel 
Chci  ušetfit  je]  žalu  velkého.   ^ 
Jest  neodvratné,  co  Jsem  přísahal.' 
Mně  puká  srdce,  co  mí  zbývá  však 
než  vykonat,  co  změnit  nelze  mi?* 


A  zahalil  si  v  smutku  pláštěm  tvář 
a  Jali  zatím  rychle  Bajára 
a  těžké  vázali  mu  kameny 
na  nohy,  na  krk.  Smutně  zařehtal, 
však  nebránil  se.  Vedli  k  řece  Je] 
a  vrhli  do  vln  věrné  zvíře  to, 
do  proudfi  prudkých,  vírů  zpěněných. 
Pád  těžký  byl  a  zmizel  pod  vodou, 
za  chvíli  však  se  opět  objevil, 
a  v  okamžiku  tom  se  vědomí 
zas  Renaldovi  Jasné  vracelo, 
a  viděl  koně.  Jehož  smutný  hled 
ku  břehu  spěl,  a  pohled  zvířete 
se  potkal  s  J^enaldovým  pohledem, 
blesk  radosti  se  zablýsk'  Bajáru 
v  těch  krásných  Jeho  očích  rozumných 
a  plnýbh  duše,  bylo  loučení 
to  dojemné,  a  Renald  vykřikl, 
až  les  se  chvěl,  na  Boha  žaloval, 
že  zažít  dal  mu  tento  okamžik 
a  proti  řece  Vztáhl  ruce  pak 
a  zvolal:  .Bajáre,  mfij  Bajáre, 
Já  zradil  tě  a  vydal  vrahům  tvým! 
Klid  duše  níé  ten  tam  Jest  na  věky  I 
Na  cti  "mé,  ha  mé  duši  skvrna  Ipíl" 


544 


A  hukem  vod  se  neslo  řehtání 
však  slabé  už  a  zmizel  opět  kůň,  .. 
hrob  pohltil  jej  na  vždy  Sumných  vln. 

A  Renald  bolem  téměř  sešílil 
a  utišit  se  nechtěl,  bědoval 
a  volal  k  Bohu,  stále  doufaje, 
že  přece  Bajár  smrti  unikne, 
že  vypluje,  že  na  břeh  vystoupí. 
Však  hlubý  hrob  svou  kořist  nevydal 
a  chmurně  vzrůstajícím  šerem  val 
svých  pustých  vod  v  dál  řeka  valila. 

A  během  dne  byl  císař  s  vojem  svým 
se  vydal  v  lesy  zpátky  na  pochod 
a  AJmonovi  byli  synové 
se  s  pláčem  tichým  s  bratrem  loučili 
a  Renald  zůstal  v  lesích  sám  a  sám 
na  břehu  vod,  Jen  se  svým  zármutkem 
a  mlčel  posléz  Jak  ty  obrovské 
kol  něho  stromy.  Horečný  Jej  sen 
v  rej  trhl  vidin  obdob  nadvěcných 
a  hranolem  věštného  tušení 
své  vlastní  duše,  v  světle  nezemském 
zřel  náhle  Renald,  po  čem  toužil  tak: 
Hle!  znovu  živý  BaJár  nesl  se 
z  těch  vířných  proudů,  setřás'  kameny, 
Jež  přivázali  mu,  i  zemskou  tíž, 
a  lehký  Jako  pták  spěl  ku  břehu, 
byl  větší  než  byl  v  žití,  krásnější 
a  oči  Jeho  hvězdně  zářily, 


545 


když  na  Renalda  upíraly  se 

a  neskonalQU  lásku  Jevily. 

Tak  chvíli  stál,  a  pak  se  nesl  dál 

do  les&  ardenských  a  iáko  hrom 

tam  dupot  vidma  zněl  a  řehtání 

a  včdél  Renald  včStním  vnuknutím, 

že  od  té  doby  oko  človéka 

víc  neuvidí  Jeho  Bajára, 

Jejž  slyšet  bude  veky  dlouhými 

však  v  nocích  jasných  tčkat  přes  hory 

a  dolinami  lesfi  ardenských, 

až  duše  vejde  toho  zvířete 

v  kruh  bytí  vyššího,  kam  tíhlo  vždy, 

znak  lásky  nesouc  v  Šerém  védomí. 

A  védélf  Renald,  Jméno  Bajára 

že  bude  v  lidu  žít,  že  milovat 

tak  bude  koné  lid.  Jak  miloval 

ho  Renald  v  žití  sám  ...  Na  okanižik 

v  tom  divném  snu  bol  Jeho  pominul, 

však  zachvátil  Jej  znova  jako  křeč, 

když  vidin  zmizel  Caromocný  svét 

a  přítomnosti  na  néj  padla  tí{.  -^ 


IX. 


Tři  dlouhé  dni  na  břehu  v  samoté 
u  řeky  sedel  Renald  v  žalu  něm, 
své  zraky  upíraje  v  zoufalství 
na  vlhký  hrob,  v  némž  Bajár  zahynul, 
a  trýzeň  Jeho  mluvu  nalézti 
dřív  nemohla,  až  noc  když  měsíčná 


946 


v  své  kráse  mátožné  a  nezemské 

se,  bflá,  nad  fekou  a  nad  lesy 

po  tfetí  zjevovala  ode  dne» 

co  Karel  cfsař  zhubil  Bajára, 

a  v  noci  oné  vtélil  posléze 

v  ta  slova  Renald  trud  a  city  své: 

.0  Bajáre,  kéž  o  mé  lítosti, 

o  bolesti  mé  vfS,  pak  prominul 

bys  mému  hříchu,  6emé  zradě  mé! 

Kéž  o  nich  víS?  Ó,  zajisté  že  ví§, 

vždyť  nebyl  prázdný,  chorobný  to  sen, 

když  vidél  Jsem  tvé  vidmo  zjasněné 

se  z  hrobu  vznášet?  Ji  to  jistota, 

že  nezapaď  Jsi  na  vždy  v  temnou  noCi 

a  patřirs  tedy  na  mou  kajlcnost. 

Jak  vysoko  ty  stáťs  vždy  nade  mnout 

Ty  milovars  mé  věrně,  Bajáre. 

Co  do  mých  boj&,  p&tek  bylo  ti? 

Přec  se  mnou  snášers,  se  mnou  trpěťs  rád ! 

Ó,  Bajáre,  v  těch  lesích  blízko  zde 

ty  se  mnou  iWs  jak  z  bratrů  Jeden  mých, 

ty  vyhnanství  a  bídu,  nenávist 

jsi  snášel  s  námi!  Zimu,  vítr,  déšt 

ty  snášeKs  trpělivě,  na  sebe 

jsi  zapomínal,  pro  nás  pamět  měfs! 

Ty  za  nás  bděl  Jsi,  ach  mflj  Bajáre, 

a  teplem  svým  jsi  rád  nás  zahříval, 

když  mráz  nás  ničil,  vichřice  a  sníh! 

A  kolikrát  nám  život  zachrániKs! 

A  dětem  mým  jsi  posléz  dal  svou  krev, 

když  hladem  hynuly!  A  za  to  vše 

co  dal  Jsem  ti  a  čím  jsem  odměnil 


W 


tvou  lásku?  Béda  ml,  jen  pýchou  svou! 

Tvář  byrs  Jen  němá  a  Já  člověkem! 

Je  člověk  víc  než  zvíře,  pýcha  dí 

ta  nevědomá,  slepá,  bezcitná, 

a  proto  Jsem  tě  vydal  Karlovi, 

a  koupil  smír  za  cenu  Jidášskou, 

že  myslil...Jsem,  že  tvorem  nižším  jsi! 

Ó  zpupnost  tupá!    Neví  žádný  tvor, 

čím  sám,  čím  druhý  je.  To  Bůh  Jen  ví! 

Tvář  němá,  pohrdlivě  pýcha  dí, 

ta  naše  lidská.  Němé  pro  nás  Jen 

však  zvíře  jest,  neb  ten.  Jenž  nad  námi, 

ten  rozumí  mu,  nemá  třeba  slov. 

A  kdož  to  ví,  zda  prostá,  němá  tvář 

svým  způsobem  též  není  výmluvná? 

Svět  celý  zajisté  Jest  stupnicí, 

tím  dokonalejší  Jest  každý  tvor, 

čím  blíže  Bohu  stojí,  Bohu  dím, 

ne  člověku!  Proč  tedy  měříme 

v  své  pýše  všecko  lidským  měřítkem, 

a  bérem'  sebe  za  střed  věčně  jen? 

My  z  hlíny  jsme  a  z  hlíny  zvíře  Jest, 

tak  společnou  jest  matkou  naší  zem, 

a  zvíře  tedy  naším  bratrem  jest! 

Ta  vlhká  země,  která  kolébkou 

a  hrobem  naším  jest  i  zvířat  všech, 

též  nízkou  zdá  se  nám  a  dobrou  jen 

snad  k  tomu,  by  ji  noha  šlapala! 

Což  není  němá  též?  Pro  lidský  sluch 

se  němou  zdá,  však  slyšán  její  hlas 

jest  zajisté  ve  hloubi  prostoru, 

jak  velkých  vodopádů  dunění 


548 


Jest  z  dáli  slyšet  Ifp  než  na  blízku! 

Snad  naše  mluva  jedním  slovem  jest, 

šum  vichrů  druhým,  třetím  moře  řev, 

v  té  Její  písni  v  prostor  linoucí 

a  pojící  se  s  velkým  zpěvem  hvězd? 

za  každým  slovem  stojí  ponětí, 

jež  vzniku  jemu  dalo,  každý  z  nás 

Je  určitá  snad  země  myšlenka, 

a  každé  zvíře  neurčitým  snem? 

Což  není  ale  snění  žitím  též? 

A  tam,  kde  my  se  stanem'  vyššími 

než  zde  jsme  byli  v  lidském  soumraku, 

tam  plného  muž  nabýt  významu 

sen-zvíře  též,  bez  hmoty  pouhý  duch! 

Je  zemi  blíž,  Jak  vzdech  Je  vnitrnější, 

než  slovo  určitě  už  vyřknuté. 

Tak,  Bajáre  můj,  tebe  pojímám 

ted,  když  můj  bol  mi  učitelem  byl 

a  zmírající  zrak  tvůj  výmluvný! 

A  proto  cítím  se  co  vražedník, 

a  hřích  svůj  pykat  budu,  očistu 

až  najdu  před  Bohem  a  před  sebou!" 

Tak  zvolal  Renald  s  pláčem.  Úlevu 
pak  cítil  velkou.  Bolu  palčivost 
mu  v  srdci  mírněj'  vřela.  Zíral  v  noc 
a  konejšivá  snivost  vkrádala 
se  její  v  duši  mu  a  netekly 
mu  z  očí  slzy  víc,  a  rozjímat 
se  klidněj'  jal  o  budoucnost!  své. 
Pak  vstal  a  vzal  svou  zbraň,  svou  celou  zbroj 
a  ponořil  Ji  v  řeku  hluboce 

Zeyer:  Spisy.  XIX.  86 

549 


a  pravil  tak:  ,Má  ruka  třímat  meč 

už  nikdy  nebude!  Zde  v  hrobe  tom» 

kde  Bajár  spí,  též  spočiň,  slávo  má, 

ty  bohatýrská,  krví  zbrocenál 

Jak  mamá  jsi !  Já  z  tebe  hrůzu  mám  I 

Ctnost  jinou  nyní  hledat  vyjdu  v  svět 

než  rekovskoul  Bud,  Bože,  berlou  mou, 

a  veď  mě  k  cíli,  k  žití  pravému!" 

Pak  ohlížel  se  ještě  do  kola 

na  lesy  temné,  vzhůru  k  troskám  tam, 

jež  zbyly  z  hradu  předků  matčiných, 

vztah*  ruce  k  nim  a  řekl:  ,Na  věky 

teď  s  Bohem,  posvátné  mi  památky! 

Ten  Renald  zemřel,  jejž  jste  znaly  kdyl 

A  ten,  který  se  zrodil,  aby  žil 

tím  žitím  lepším,  neuzří  už  vás. 

Jdu  daleko.  Můj  Bože,  velikou 

při  prvním  kroku  obět  nesu  ti: 

k  své  ženě  nepůjdu  a  k  synům  svým, 

bych  před  cestou  se  s  nimi  rozloučil. 

Na  vůli  tvé,  zda  někdy  spatřím  Je 

na  této  ještě  zemi.  Celý  teď 

jsem,  Bože,  tvým!  Od  sebe  nepuď  měl* 

A  Renald  klek*  a  vroucně  modlil  se, 
až  hvězdy  hasly,  měsíc  zapadl. 
A  úsvit  šerý  když  se  slabě  rděl, 
tu  zoře  vstříc  se  vydal  na  cestu.  — 

Ta  byla  dlouhá,  bos  a  v  cárech  jen 
se  cizími  bral  pěšky  zeměmi 


550 


a  žebral  chléb  svu].  Télo  pokryté 

mél  jizvami,  jež  v  bojích  přeslavných 

byl  utržil  a  často  jizvy  ty 

se  otvfraly,  krev  se  lila  z  nich 

a  lidé  ptávali  se:  , Cizince 

rci,  v  jakých  zápasech  a  podnicích 

tak  raněn  byrs,  za  kterou  bojovars 

věc  spravedlivou?*  Renald  mlčíval 

své  jméno  skrývaje  a  nechtěl  víc 

si  vzpomínat  své  lásky  rekovské, 

na  paměti  měl  jedině  svůj  hřích, 

svou  zradu  černou  proti  Bajáru 

a  slzy  hrkaly  mu  z  očí  pak 

a  lidé  vidouce  ten  náhlý  pláč, 

jej  odháněli  často  od  prahu 

a  spílali  mu,  mníce,  loupežník 

že  skrýval  se  pod  hávem  poutnickým, 

že  podlost  neslýchanou  spáchal  snad, 

že  Bohem  zavržen  a  lidmi  jest 

a  že  mu  brání  stud,  by  pověděl, 

kde  rány  svoje  četné  utržil, 

a  netušili,  muž  ten  pokorný 

že  jako  olbřím  s  bratry  svými  sám 

stál  proti  celé  říši  po  léta, 

svá  háje  práva  proti  císaři. 

Tu  Renald  hlavu  k  prsům  kloníval 

a  větším  byl  před  Bohem  v  skrytosti 

v  tom  snížení,  než  býval  před  lidmi 

na  vrcholu  své  slávy.  Doveď  Bůh 

je]  šťastně  k  moři,  koráb  donesl 

Jej  na  břeh  druhý,  pouští  pak  se  bral 

ve  slunce  úpalu  a  dosáhl 

551 


po  nové  pouti  mésta  svatého, 

kde  hrob  Jest  Kristův  v  tvrdém  klíne  skal 

Před  hrobem  tím  na  tvář  svou  vrhl  se 
a  dojmutím  a  zbožnou  vřelostí 
tak  schvácen  byl  a  zkroušeností  svou, 
že  padl  do  mdlob  hlubých  Jako  smrt, 
a  mezi  tím,  co  ležel  ne  vědom 
jak  zkamenělý  v  prachu,  lily  se 
mu  slzy  z  očí  jako  hojný  déšt 
a  ozářily  jasně  jeho  tvář, 
tak  jasně,  že  se  šero  prostoru 
jak  hvězdným  světlem  bílým  plnilo 
a  v  oné  chvílí,  když  jej  od  hrobu 
na  slunce  vynesli,  by  pookřál, 
šel  patriarcha  kolem  v  průvodu 
a  zahlíd*  Renalda  a  udiven 
se  zastavil  a  pravil:  »Kdo  to  jest? 
Zář  nadpozemskou  kolem  hlavy  má. 
Bůh  tomu  člověku,  tak  zdá  se  mi, 
na  zemi  zvláštní  určil  poslání. 
Jest  někdo  zde,  kdo  jeho  jméno  zná?" 

Tu  hrnuli  se  teprv  se  všech  stran 
a  zírali  mu  lidé  v  bledou  tvář 
ve  zvědavosti,  nikdo  nevěděl 
však,  kdo  ten  poutník,  poloslepý  až 
se  žebrák  přiblížil,  ten  vykřikl: 
,Ó  patriarcho,  otče  velebný 
a  pomazaný  Páně,  já  ho  znám. 
znám  toho  člověka,  neb  tentýž  kraj 
nás  oba  zrodil,  sladká  Francie  I 


552 


Tof  Renald  z  Montalbánu  Jesti  sám, 
syn  AJmonflv!" 

A  ruce  líbal  mu 
a  volal  Jméno  Jeho  napořád, 
až  Renald  oči  otevřel  a  děl 
na  pólo  teprv  schopen  smyslů  svých: 
,Kde  Jsem  a  kdo  mé  volá  Jménem  mým?" 

Muž  ale  starý,  jenž  byl  poznal  jej, 
tak  s  pláčem  radostným  ho  oslovil: 
,Tak  Je  to  pravda,  držím  ruku  tvou, 
ty  velký  bohatýre?  Dopřál  Bůh 
mi  ješté  Jednou  pohled  na  tvou  tvář? 
Ty  neznáš  mé?  Jsem  jeden  z  vérných  tvých. 
Jsem  jeden  z  téch,  již  s  tebou  hájili 
kdys  Monfór,  hrad  tvůj,  proti  císaři! 
V  tu  samou  noc,   když  hrad  jsi  zážeh'  sv&j 
a  prchl  na  Bajáru  do  lesa. 
Já  klesl  k  smrti  zranén  v  zajetí, 
a  uzdraven  když  volnost  získal  Jsem, 
na  cestu  dal  Jsem  se  v  Jerusalem! 
Po  léta  žiju  zde  a  modlím  se 
u  hrobu  božího  a  Jediné 
Jen  přání  ješté  měl  jsem  na  světe, 
té  uvidět  a  zvědět.  Jak  ten  boj, 
ten  obrovský  tvůj  skončil?  Rci,  ó  rcl, 
já  nemýlím  se?  AJmonův  jsi  syn? 
Rci  pravdu  mi  při  svaté  památce 
té,  která  zrodila  tě!  Znal  Jsi  ji, 
když  lepá  panna  kvetla  v  Monfóru, 
kam  pro  ni  přijel  chrabrý  otec  tvůj. 
Snem  vše  to  zdá  se  ml  ted  vysnilými* 


553 


,Ty  uhodrs,"  řek'  Renald  po  tichu, 
»syn  AJmonfiv  jsem,  Renald  neblahý. 
Klid,  odpuštění  boží  hledám  zde." 

Než  Renald  domluvil,  už  třásl  se 
vzduch  voláním  a  křikem  nadšeným, 
neb  sláva  Jeho  byla  vnikla  sem 
do  města  svatého  a  vítal  lid 
Je]  s  obdivem  co  bohatýra  vzor; 
od  domu  k  domu  letěla  teď  zvěsf, 
že  Renald  v  svatém  městě  poutníkem, 
a  ulice  se  davy  plnily 
a  každý  chtěl  Jej  vidět,  dotýkat 
se  Jeho  ruky,  lemu  roucha  Jen, 
a  patriarcha  pravil:  ,Renalde, 
ó  pane  m&J,  ó  reku  přeslavný, 
v  mflj  vejdi  palác,  hostem  budeš  mým, 
za  stůl  můj  zasedni  a  z  purpuru 
ti  lože  ustrojit  dám  s  nebesy 
Jak  padlý  sníh  z  hedbávu  z  Egypta! 
My  všickni  čela  svoje  kloníme 
před  tebou,  reku,  slavný  nad  všechny  !• 

A  vedli  Jej  do  domu  z  porfyru, 
do  síně  zlatem  rudě  planoucí 
a  Renald  plakal  tiše,  šeptaje: 
^Ty  odpuzuješ,  Bože,  od  sebe 
mě  nešfastnéhol  Proto  poznati 
mě  lidem  daťsl  Má  sláva  krvavá 
Jak  fantom  pekel  strmí  překážkou 
tak  mezi  mírem  tvým  a  mezi  mnou!* 


554 


Pak  prosil  patriarchu,  klekaje, 
by  z  domu  pustil  jej,  by  dal  mu  skryt, 
kde  by  se  modlit  mohl  v  tichosti, 
ten  ale  pravil:  , Velká  jesti  ctnost, 
ó  Renalde  můj,  hlubá  pokora, 
však  přece  může  někdy  hříchem  být. 
Bůh,  rozsvítf-li  hvězdu  na  nebi, 
chce,  aby  zářila.  Má  povinnost 
ta  hvězda  nocf  světlo  svoje  lít, 
ne  do  tmy  halit  se.  Bůh  postavil 
tě  na  vrcholek  slávy,  vyměřiv 
ti  úkol,  který  splnit  vyslal  tě. 
A  proto  neodpírej,  podej  se 
a  plň  svůj  úkol,  třeba  trpěl  bys." 

,Můj  úkol,*  pravil  Renald,  „skončen  je. 
Chci  v  klidu  žít  a  duši  spasit  svou." 

Tak  pravil  rek,  však  .marně  mluvil  tak, 
na  druhý  den  v  síň  nachem  planoucí 
jej  vedli,  kde  stál  trůn  a  podával 
mu  patriarcha  zlatou  korunu, 
při  plesu  lidu  tak  jej  vítaje: 
.0  Renalde,  my  božím  vnuknutím 
tě  zvolili,  bys  králem  naším  byl 
a  podává  ti  zde  Jerusalem 
svou  korunu,  svou  berlu,  nabízí 
ti  stolec  svůj,  ten  stolec,  Renalde, 
na  kterém  seděl  někdy  Salomoni 
V  tvé  ruce  žezlo  bude  jistotou 
nás  křesťanů  uprostřed  pohanů, 
Již  jako  divé  šelmy  číhají 


555 


kol  kolem  v  poušti,  štítem  budeš  nám! 
B&h  s  námi  jest  a  jménem  přesvatým 
té  jeho  pozdravuji,  Renalde 
ty  králi  náš!" 

A  vzduch  se  zatřásl  I 

hned  voláním:  .Af  žije  Renald  králi* 
A  patriarcha  na  skráň  postavil 
mu  korunu,  a  Renald  choř  a  bled 
zas  šeptal  v  zármutku:  ,Ó  Bože  m&J, 
ty  zapudiKs  mé  I' 

Sebral  síly  své 
a  pravil  posléz  patriarchovi, 
se  skrání  snímaje  si  korunu: 
•Můj  pane,  odpust!  Jak  mám  králem  být? 
Jsem  psancem.  Vypovézen  z  Francie, 
sem  přišel  jsem  co  poutník  v  pokoře. 
Jím  zůstati  chci.  Popřej  místo  mi 
kdes  v  klášteře,  kde  sloužit  nemocným 
bych  mohl  s  láskou.  Pomni,  pane,  též, 
že  císařova  zášf  by  vzplanula 
a  že  by  nepřítelem  tvým  se  stal, 
když  o  tom  zvédél  by,  že  Renald,  já, 
ten  buřič,  který  v  boji  dlouhém  stál 
mu  tváří  v  tvář,  a  posléz  podroben 
šel  z  Francie,  zde  králem  zvolen  byl! 
Hnév  Karlův  mocný,  těžký,  závažný, 
dar  první  byl  by,  který  přinášel 
by  nový  král  vám." 

Pravil  Renald  tak, 
však  patriarcha  na  to  odvětil: 


956 


»Hnév  Karlfiv  díš?  Ten  dávno  pominul, 

Zřfš  na  mne  tázavě?  Nuž,  tedy  včz, 

že  posel  přijel  Karlfiv  před  tebou 

as  dvacet  dní,  že  nes'  v  Jerusalem 

list  císařův,  v  němž  tento  prosí  mě, 

bych  hledal  tě  zde  v  městě,  u  hrobu, 

u  spasitelova,  a  pravil  ti, 

že  on  i  tvoji  bratři,  žena  tvá 

po  tobě  touží.  Císař  prominul 

ti  vše  a  vSe,  na  vzpouru  zapomněl, 

dí,  že  jsi  pykal  dosti  poutí  svou, 

a  náruč  otvírá  ti  otcovsky, 

zpět  do  Francie  opět  volá  tě, 

a  prosí  mě,  bych  všechnu  prokázal 

ti  lásku  možnou  po  celý  ten  čas, 

než  navrátíš  se  v  sladký  domov  svfij." 

Tak  končiv  vyňal  patriarcha  list 
a  podal  Renaldu,  jenž  četl  jej, 
a  ruce  jeho  při  tom  chvěly  se 
a  srdce  bušilo  mu  v  ňadrech  tak, 
že  zdálo  se  mu,  dech  že  ztrácí  svfij, 
a  umdlen  klesl  na  trfln  královský 
a  patriarcha  pravil:  .Odpověď 
to  tvoje  Jesti,  králi  velký  náš! 
Trůn  zaujal's  a  tedy  přijímáš." 
Zas  celým  domem  na  to  jásot  zněl, 
a  takto  Renald  králem  zvolen  byl. 

Však  v  noci  tiché,  která  dívala 
se  zlatým  zrakem  hvězd  svých  na  město 
vstal  Renald  s  lůžka,  vyšel  v  zahradu. 


557 


kde  voda  tryskala  a  Suméla 

a  temné  palmy  ze  sna  šeptaly, 

a  růže  sladkou  vůni  dýchaly, 

a  rozjímal  tam:  ,Bože,  rozumím  1 

Ty  zkoušíš  mé,  ó  stvořiteli  můj  I 

Ty  chceš,  bych  dokázal,  zda  síly  mám 

svou  k  tobé  hledat  cestu.  Volal  jsem 

tam  daleko  v  těch  lesích  ardenských 

u  řeky  hučící  v  svém  zoufalství 

z  dna  bídy  k  tobě.  Byl  jsem  oloupen 

o  děti  své,  o  ženu,  o  svou  vlast 

a  plnou  tíhou  hřích  jsem  cítil  svůj. 

Ted  náhle  ze  dna  bídy  vyneslo 

mě  slitování  tvoje  na  vrchol 

zas  lidské  slávy.  Vracíš  rodinu 

mi  zase  mou  a  září  budoucnost 

mně  vábně  vstříc,  až  závist  budící! 

Jsem  králem  tam,  kde  kráčel  spasitel, 

bos,  sbičován,  svůj  nesa  těžký  kříž, 

a  s  trůnu  svého  vidím  Golgothu. 

Dík  tobě,  Bože,  za  ten  pokyn,  díkl 

Jak  možno  nosit  zlatou  korunu, 

kde  trnovou  tvůj  nesl  svatý  syn? 

Prach  není  mrzký  dost,  bych  sklonil  v  něj 

své  čelo  nehodné  I  Prach  svatý  zde, 

vždyt  Kristova  v  něj  řinula  se  krev  I 

Kde  spasitele  visel  majestát 

na  kříži  potupném,  tam  všechen  lesk 

a  všechna  sláva,  všechna  světa  moc 

se  jeví  nicotou  a  prázdnotou! 

A  nevím  dávno,  králů  důstojnost 

Jak  klamem  Je?  Jest  Karel  králů  vzor 


S5S 


a  celý  svět  ho  zove  velikým. 

Jak  malým  byl,  když  mstu  svou  vykonal 

na  Bajáru,  na  koní,  mocný  král! 

Jest  každá  vláda  hříchem,  vede  v  hřích. 

Kde  vláda  ]e,  tam  bují  otroctví. 

Kdo  stoupá  vzhůru,  šlape  pod  sebe, 

výš  každá  podmiňuje  snížení. 

A  proto  ne  jen  pouze  s  úsměvem, 

též  se  záchvěvem  hr&zy  odkládám 

tu  korunu,  kterou  mi  vnutili! 

Ta  zkouška,  Pane,  těžká  nebyla. 

Však  mocnějšího  co's  se  zmocňuje 

mé  duše  v  divé  touze!  Vrátit  se 

v  tu  sladkou  zem,  kde  dýše  žena  má, 

mé  děti,  bratři  moji,  přátelé! 

Ó  promiň  touze  té,  tam  nahoře 

nad  hvězdami  ty  Bože  lítosti! 

Ó  promiň  slze,  která  pálí  mě 

v  té  chvíli  v  oku!  Hle,  já  utřel  ji 

a  patřím  opět  tobě!  Hledati 

chci  plnou  silou  celé  vfile  své, 

6  pane  života,  tu  jedinou 

a  pravou  cestu,  která  trnitá 

a  strmá  k  tobě  vede.  Nebraň  mi! 

Chci  odumírat  vlastní  osobě 

i  touhám  svým.  Ó,  dej  mi  za  tu  smrt 

dar  žití  v  pravdě!" 

Takto  v  tichou  noc 
při  svitu  šeptal  hvězd  a  šumění 
vod  tryskajících,  palem  dřímavých, 
a  jako  zločinec,  jenž  krade  se 


659 


ze  svého  vézenf  a  třese  se, 
by  v  útčku  mu  nikdo  nebránil, 
tak  z  domu  z  poríyru  se  Renald  kraď, 
trůn  zanechav  tam,  berlu,  korunu 
a  prchal  z  města,  prchal  do  pouště 
a  bez  oddechu  šel  po  den  a  noc, 
až  druhé  ráno  v  horách  vyprahlých 
kles'  u  chaloupky,  téměř  zbořené, 
na  pólo  mrtev  žízní,  únavou. 
Když  opět  smysly  se  mu  vrátily, 
tu  viděl  starce  před  sebou.  Jenž  děl: 
„Jsi  strmácen  a  slab,  však  nevidím 
na  tobě  známky  morových  těch  ran, 
jež  z  obydlí  nás  lidí  vyhnaly 
sem  v  pusté  skály,  bychom  zhynuli 
a  dechem  svým  vzduch  neotrávili 
těch  štastných,  které  nemoc  nezžírál" 

A  viděl  Renald  teď,  že  stařec  ten 
byl  pokryt  s  hlavy  k  patám  ranami 
tak  hnusnými,  že  Renald  mimoděk 
se  zatřásl.  Však  zmužil  se  a  řek': 
.Kde  Jsem  se  ocitnul  a,  mluv,  kdo  Jsi?* 

Děl  na  to  stařec:  ,V  městě  moru  Jsi! 
Zde  prokletí  Jen  žijou,  vyhnaní, 
Jak  Jsem  ti  pravil,  z  lidí  okruhu. 
Co  hledáš  zde,  kde  zuří  nákaza, 
kde  zuří  smrt  a  hnus  a  zoufalství?* 

Tu  zazářila  Renaldova  tvář 
a  odpověděl:  .BQh  mě  vedl  sem  I 


560 


Co  hledám  zde?  Nic!  Přináším  vám  však 
vše,  co  Jest  mé :  tož  srdce  bratrské, 
jež  láskou  přetéká.  Bůh  veď  mě  sem, 
bych  sloužil  vám.* 

.Jest  hrůzy  brlohem," 
řek'  na  to  stařec,  .pustý  tento  kout 
a  protož  nechlub  se,  než  uviděKs, 
co  na  tě  čeká,  zůstaneš-li  zde. 
Jak  nákaze  by's  ušel,  zbloudilý?* 

,Já  nechci  ujíti  Jí,"  Renald  řek', 
„když  Bohu  zlíbí  se,  bych  podleh'  Jí. 
Však  nemluv  o  mně,  o  sobě  mi  mluv. 
Jak  mám  ti  sloužit?  Čím  ti  ulevím?" 

•  Což  hledáš  smrt?"  dél  stařec  udiven. 

„Ne,  hledám  život,"  Renald  odvětil, 
•ten  v  lásce  jest  Jen,  v  sebe  oběti." 

„Nuž,"  řekl  stařec,  „tedy  posluž  mi. 
Mé  rány  vymyj.  Vody  přinášej. 
Tam  pod  tou  strmou  skalou  najdeš  Ji. 
Jsem  příliš  slab,  bych  došel  pro  ni  sám." 

A  Renald  šel  a  dřív  se  nenapil, 
ač  hynul  žízní,  cestou  přestrmou, 
až  vody  přines'  starci  dostatek 
ve  džbáně  těžkém,  až  jej  uložil 
na  lůžko  bídné,  rány  vymyl  mu, 
pak  rouchem  svým  mu  vanul  tiše  chlad, 


561 


až  usnul  stařec,  Jemuž  kolem  rtQ 

ted  co's  Jak  úsměv  hrálo,  po  letech 

zas  poprvé,  a  rty,  jež  proklínat 

si  byly  zvykly  jen,  ted  šeptaly 

zas  poprvé  po  letech  modlitbu  .  . . 

Od  chýže  Renald  spěchal  do  chýže 

a  všude  bídné,  choré  nalézal 

a  zoufající.  Sloužil  věrně  všem 

do  padající  noci.  Vzcházela 

se  svými  hvězdami  a  poprvé 

nad  městem  moru  v  míru  dýchala 

a  nechvěla  se  tenkrát  výHiky 

a  stony  děsícími.  Unaven 

na  tvrdý  kámen  Renald  položil 

svou  hlavu  k  spánku,  hle,  a  šfastným  byl 

po  dlouhé  době  zase  poprvé. 

Tak  našel  tedy  cestu  vedoucí 

jej  Bohu  blíž  a  k  žití  ve  pravdě. 

Po  léta  bydlel  Renald  v  místě  tom 
a  ošetřoval  bídné,  těšil  Je 
a  láskou  svou  Jim  vracel  naději 
a  brloh  hrfizy  časem  změnil  se 
tou  jeho  něžnou  péčí  v  útulek, 
kde  zoufajícím  prýštil  svěží  zdroj, 
v  němž  napili  se.  aby  žili  dál, 
ne  v  slunci  štěstí  světa,  v  šeru  však 
a  stínu  odříkání  zbožného 
a  v  šeru  tom  a  stínu  blaho  Jest; 
tam  mnozí  z  těch,  Již  přišli  s  prokletím 
na  rouhajících  rtech,  se  učili 
zas  úsměvu  v  němž  sladkobolný  čar 


562 


]ak  podzimního  slunce  hrával  svit. 

Po  léta  bydlel  Renald  v  místě  tom 

a  zpfisobu]e  blaho,  blažen  byl 

tím  blahem  vyšším,  které  neznámo 

jest  sobectví.  A  časem  zhojili 

se  vyhnanci  v  tom  městě  morovém 

a  vrátili  se  opět  do  světa, 

neb  zemřeli  a  Renald  pochoval 

je  v  l&no  skal  a  posléz  zflstal  sám 

v  té  pustině  a  jal  se  rozjímat, 

co  nyní  činit  má,  kam  obrátí 

svůj  bludný  krok,  a  usnul  na  večer 

ve  stínu  sluje  jednou  u  zdroje 

vod  šeptavých  a  ve  snu  zjevil  se 

mu  náhle  Malgis.  Bylo  Renaldu 

jak  tenkráte,  když  zahlíď  poprvé 

Jej  v  tichém  lese,  tenkrát,  když  byl  mlád 

a  bez  viny  a  hříchu,  tenkráte, 

když  ještě  doma  dlel  u  rodičů 

a  život  jarem  slunným  se  mu  zdál, 

a  Renald  ve  snu  slyšel  šumět  les 

a  viděl  sladké  světlo  severu 

se  prosívati  stromů  vrcholky 

na  zmládlou  trávu,  květy  zdobenou 

a  ozařovat  štíhlou  postavu 

a  junnou  Malgise  a  zvolal  tak: 

,Můj  Malgise,  tož  tedy  všecko  snem 

jen  bylo  těžkým,  co  jsem  vytrpěl? 

A  zbouzím  se  zas  mlád  a  štasten  zas? 

Má  ruka  nikdy  neprolila  krev? 

A  nikdy  nezradil  jsem  Bajára? 

A  matka  má,  ni  otec  neklesli 


563 


v  hrob  hořem,  které  jsem  Jim  způsobil? 

Jak  těžký  kámen  vina  valí  se 

ml  s  prsou  stísněných,  buď  Bohu  dík!* 

A  ve  snu  onom  Malgis  odvětil 
tak  Renaldovi  s  úsměvem,  Jenž  byl 
Jak  šero  plné  velkých  tajemství: 
«Mfij  Renalde,  co  sen,  co  skutečnost? 
My  nevíme  to,  pokud  pozemská 
nás  jímá  tíž.  My  přesně  nevíme, 
kdy  bdíme  a  kdy  sníme,  nevíme, 
zda  to  či  ono  pravá  skutečnost. 
Však  cítíme,  že  život  duševní, 
jenž  nemá  konce,  nezná  začátku, 
že  pravdou  jest,  vše  tělesné  však  klam. 
Bloud  žije  více  tělem.  Moudrý  jest, 
kdo  odumírá  žití  onomu, 
jež  modlu  činí  z  vlastního  si  já. 
Ty  zvoUrs  cestu  k  spáse  vedoucí, 
ty  nedychtirs  po  štěstí  smyslů  svých, 
ty  zapomínaKs  na  svou  osobu, 
ty  nekřivdirs  a  nesťs  v  pokoře 
trest  omylů  svých,  hříchů  dřívějších, 
a  čistým  dnes  před  Hospodinem  jsi, 
jak  v  onen  čas  té  blahé  mladosti, 
o  které  zmínil  jsi  se  právě  teď. 
Výš  staví  dnes  tě  Bůh,  než  stavil  tě, 
než  v  omyly  jsi  padl,  v  blud  a  hřích, 
jak  lidé  výše  staví  vítěze 
než  toho,  který  neznal  zápasu. 
Snem  těžkým  tedy  byla  minulost 
a  probouzíš  se  z  něho  k  radosti. 


564 


Věz,  že  jsi  utrpením,  snahou  svou, 

svou  láskou,  odříkáním  nové  ]á 

si  utvořil,  ]ež  bude  dále  žít, 

až  prach  sv&J  prachu  země  odevzdáš 

a  dech  tvfij  v  dechu  světa  rozplyne. 

Jak  sochu  tvoří  z  hmoty  umělec, 

jak  štětcem  obraz  tvoří,  tvoří  též 

si  novou  duši,  nové  bytí  své, 

pro  nový  ^vět,  pro  novou  obdobu, 

na  zemi  člověk  každý,  nevěda. 

To  nové  žití,  nové  bytí  to 

jen  toho  bude  právě  výsledek, 

co  činil  zde,  oč  tady  snažil  se. 

Vzdech  každý  po  pravosti,  po  pravdě, 

čin  každý  lásky,  snaha  horoucí 

jsou  živly  toho  Sebe  tvoření, 

jsou  perutě,  jež  rostou,  v  nový  svět 

by  krasších  snfi  jej  nesly.  Chápeš  mne? 

V  svět  nových  snů,  kde  ono  čisté  já 

žít  bude,  jak  to  staré  žilo  zde, 

by  k  jiným  zase,  krasším  pojmutím 

a  větším  ještě  zrálo.  Přeměněn 

tvor  takový  v  svět  ještě  jasnější 

se  povznese,  by  změnil  tam  se  zas, 

až  zcela  zdokonalen  dostoupí 

té  hodnosti,  by  Boha  uzřít  směl 

a  vešel  v  blaho,  které  proměny 

už  nezná  víc,  a  o  němž  ponětí 

tvor,  podobný  nám,  míti  nemůže! 

Můj  Renalde,  6  raduj,  raduj  se! 

Smrt  je  ti  blízka!  Stvořeno  tvé  já, 

to  nové,  které  čeká  života, 

Zeyer:  Spisy  XIX.  ^ 

965 


plod  zralý  Jsi,  ]ejž  sčesá  Hospodin. 

Já  přišel,  bych  ti  vše  to  vysvětlil. 

Bfih  sám  však  ví,  kdy  přijde  hodina 

tvé  spásy  blízké.  Bůh  ti  dovolí. 

bys  do  své  vlasti  sladké  vrátil  se 

a  rozloučil  se  s  těmi,  kteří  ti 

tak  blízko  stáli  někdy  v  životě.  — 

Na  d&kaz.  že  jsem  v  pravdě  zjevil  se 

co  posel  ve  snu  ti.  že  zanechal 

jsem  spící  tělo  své  tam  daleko 

v  tom  pásmě  cizím,  kde  co  učeň  dlím 

na  břehu  Indu.  v  zemi  moudrosti 

té  prastaré,  na  důkaz,  že  můj  duch 

spěl  k  duchu  tvému,  by  s  ním  sdílel  se. 

ty  květy  vezmi,  které  v  otcovských 

jsem  trhal  lesích  tvých,  při  letu  svém 

při  tajuplném.  Budiž  pozdrav  to. 

můj  Renalde.  ze  sladké  Francie  I* 

Tak  pravil  Malgis.  Podal  kytici 
mu  vonnou,  zrosenou  a  probudil 
se  náhle  Renald.  Pachem  přelibým 
sluj  plnila  se.  v  rukou  Renáld  svých 
však  viděl  sladkodyšné  fialky 
a  narcissy.  lýkovce  růžové 
a  bílé  zvony  svěží  bledule. 
Jak  líbal  s  vroucností  je  bratrskou, 
ty  děti  rodné  země.  kropil  pak 
je  hojně  radostnými  slzami, 
neb  věděl  teď.  že  touha  tlumená, 
kraj  rodný  ještě  jednou  spatřiti 
a  ženu  svou  a  děti,  bratry  své, 


966 


Bůh  ukojiti  jemu  dovolil! 

Do  rána  na  kolenou  modlil  se 

a  vzdával  díky  Bohu,  povstal  pak, 

vzal  berlu  poutničkou  a  vydal  se 

na  dlouhou  pout  do  sladké  Francie.  — 

Byl  večer  už,  když  Renald  dorazil 
pod  hrad  svůj  bývalý,  pod  Montalbán. 
Jak  srdce  jeho  silně  zatlouklo  1 
Jak  vábilo  je]  světlo  linoucí 
se  z  otevřených  oken  vysokých! 
To  byla  doba,  v  které  rodina 
dřív  sedávala  za  stul  pokrytý 
k  své  společné,  vždy  prosté  večeři, 
jež  ale  hodem  vždy  se  zdávala 
tím  dětí  smíchem,  milým  veselím, 
a  bratrů  drahých  živým  hovorem 
a  nade  vše  tím  sladkým  úsměvem 
té,  která  květem  žití  bývala 
vždy  Renaldovi.  Vzdychl  z  hluboká 
a  kráčel  rychle  k  vratům  zavřeným 
a  zaklepal.  Muž  cizí  otevřel 
a  vida  poutníka,  tak  pravil  mu: 
.Jsi  vítán,  bohulibý  člověče, 
jenž  z  dáli  přicházíš!  Jdi  nahoru 
jen  přímo  v  síň!  Mám  rozkaz  pouštěti 
sem  všechny  poutníky,  neb  velice 
po  zprávách  páni  hradu  dychtí  vždy, 
po  zprávách  z  dálí,  nebof  bloudí  kdes 
za  horami  a  lesy  bytost  jim 
nad  všechno  drahá;  ten,  jenž  veleti 
zde  právo  má.  Snad  o  něm  slyšel  jsi?" 

567 


Tak  vrátný  pravil,  Renald  do  čela 
si  táhl  pláště  kápi  chatrnou, 
by  pohnutí  na  tvái4  lépe  skryl, 
a  po  schodech  spěl  vzh&ru,  vešel  v  síň, 
kde,  chvěje  se,  kams  klesl  do  stínu 
na  židli  blíže  dveří.  Halilo 
cos  ]ako  mlha  vlhký  Jeho  zrak, 
a  v  sluchu  neurčitě  šuměl  Jen 
mu  známých  hlasů  zvuk,  tisk'  pod  rouchem 
si  k  srdci  ruku,  vzpomněl  Jako  v  snách, 
jak  před  lety  byl  vešel,  vyhnanec, 
též  nepoznán  v  hrad  pyšný  otcfl  svých, 
by  ještě  Jednou  matku  spatřil  svou. 
Za  chvíli  ale  klidnějším  se  stal 
a  pozveď  zraků  svých  a  zíral  v  síň. 
Své  bratry  viděl  sedět  za  stolem 
a  proti  nim  dva  krásné  Jinochy, 
to  byly  Jeho  děUl  Zla^  chmýr 
nad  retem  měli  už  a  mohutná 
ta  ztepilá  se  těla  zdála  Jich, 
a  oči  byly  plny  odvahy 
přes  polodětskou  Ještě  plachost  svou. 

Tu  Renald  usmál  se  a  Jeho  zrak 
se  obracel  na  konec  tabule, 
kde  pod  nebesy  stálo  sedadlo, 
to  bylo  místo  matky  rodiny. 
Mha  znova  skryla  zrak  mu  žasnoucí: 
to  místo  bylo  prázdné,  černý  flór, 
stín  Jako  temný,  plynul  s  lenochu 
až  na  zem  dlouze.  Renald  vyskočil 
a  temné  zastenání  dralo  se 


568 


mu  z  úst  a  úzkostlivý  výkřik  ten 
zněl  síní,  skřek  jak  ptáka  divoký 
a  všichni  sebou  trhli  za  stolem 
a  dívali  se  v  šerý  onen  kout, 
kde  zsinalý  stál  Renald  Jako  zjev 
a  Gišár  vzkřikl:  „Běda,  bratři  nám, 
tam  Renaldova  sto]í  mátoha! 
Náš  bratr  přišel  oznámit  svou  smrti* 

Však  Alár  uhoď,  že  to  není  zjev, 
a  k  Renaldu  se  vrhl,  líbal  Jej 
a  tiskl  Jej,  až  odjímal  mu  dech, 
a  Gišár,  Ryšár  bratra  trhali 
a  rvali  Alárovi  z  náručí 
a  oba  Renaldovi  synové 
mu  objímali  s  pláčem  kolena 
a  ruce  Jeho  stokrát  líbali. 

Však  Renald  posud  slova  nemluvil 
a  posud  odpovědi  nedával 
na  žádnou  otázku,  něm  vítal  Je 
Jen  polibky  a  něžným  pohledem, 
pak  vzpřímil  se  a  prstem  ukázal 
na  prázdné  místo  drahé  ženy  své 
a  snivým  řekl  hlasem:  .Kde  Je  ta, 
Jež  byla  povždy  světlem  duši  mé?" 

Tu  všlckni  zaraženi  mlčeli, 
až  Alár  pravil:  .Světlo  duše  tvé 
tam  odešlo,  kde  stínu  není  víc." 

Tu  sklonil  Renald  hlavu.  Jediná 
mu  slza  tekla  z  očí  po  tváři 


569 


a  k  srdd  padla  mu,  tam  zdilo  se, 
že  zhasila  tu  divou  palčivost, 
]ež  trhala  Jím  straSné  okamžik, 
pak  pozved'  zraky  Renald  do  výše 
a  řekl  tiše:  .Proč  bych  truchlit  měl? 
Vždyf  vím,  co  život  Jest  a  co  Je  smrt 
Tot  podivné,  Jak  v  starý  omyl  svůj 
zpět  člověk  často  padá.  Minul  mrak 
a  Jasno  opět  ve  mně.  Jasno?  Ne. 
Šer  sladkotklivý.  Nyvost  toužení .  .  . 
Jest  dobře  tak.  Jest  velmi  dobře  tak/ 

A  mezi  bratry  seď  a  děti  své 
a  shledání  se  oddal  radosti 
a  s  nimi  Jedl,  pil  a  rozmlouval 
a  naslouchal.  Jak  o  svých  podnicích 
a  nadějích  svých  Jeho  synové 
mu  rozprávěli,  o  snech  o  slávě 
a  budoucnosti  rodu  přeskvělé. 
Šat  přijal  od  nich  na  to  nachový, 
na  lůžko  měkké  dal  se  odvádět, 
když  hlubá  byla  noc.  Však  neusnul. 

Když  sám  byl  opět,  smutek  nesmírný 
na  duši  Jeho  padl.  Pravil  si: 
»To  není  žal,  že  bytost  zemřela 
mi  předrahá,  co  tak  mě  kormoutil 
S  ní  krátká  bude  Jenom  rozluka. 
Co  tesknotou  mě  plní,  pocit  Jest, 
že  to,  co  nazývá  se  životemr 
na  zemi  mezi  lidmi,  není  tím, 
co  pravý  Jesti  život  Cizí  Jest 


870 


mi  v  domě  tomto  každá  myšlenka 

a  každé  hnutí  srdcí.  Nicotu 

všech  vidím  cíl&,  které  každému 

se  zdají  prvními  a  předními. 

Jest  propast  mezi  mnou  a  dobou  mou. 

Já  v  samotách  se  učil  zírati 

na  pravou  podstat  věcí.  Bezpráví 

jest  v  lidské  obci  základ  všeho  dnes. 

Kdo  pánem  býti  právo  má  a  kdo 

má  povinnosti  býti  poddaným? 

Jest  majetek  jen  mrzkou  koi^stí. 

Kde  bohatství,  tam  bída  vedle  hned. 

Co  milosrdí  jest?  To  splátka  jen 

jest  chatrná  hříšného  přebytku! 

To  slabý  lék  na  rány  vražedné. 

Kdo  oplývá,  druhého  obírá. 

Svět  brlohem  se  zdá  mi  loupežným. 

V  něm  stání  moje  býti  nemůže!" 

Vstal  Renald  tiše,  roucho  nachové 
svlek'  se  sebe  a  opět  v  poutničky 
háv  oděl  se  a  bral  se  komnatou 
a  chodbami  a  sešel  po  schodech 
po  mramorových,  zdál  se  žebrákem 
zas  v  domě  vlastním.  Tiše  zaklepal 
na  dvéře  vrátného  a  tomu  děl: 
.Veď  k  hrobu  mě,  kde  žena  moje  spí, 
však  bez  hluku,  by  nikdo  nevzbudil 
se  v  tomto  domě." 

Vrátný  udiven 
jej  vedl  v  zahradu,  kde  pod  stromy 


571 


hrob  mramorový  nod  bčlil  se. 
Tam  vytesána  spfcf,  na  desce 
se  usmívala  klidně  zemřelá  ; 
na  chladné  5elo,  ruce  sepjaté 
ret  tiskl  Renald  mlčky,  objal  zjev 
ten  běloskvoucí,  němý,  nehybný, 
vzlyk  potlačil  a  vstal  a  vzpřímil  se, 
pak  kývl  vrátnému,  by  sledoval, 
a  poodešel  něco  od  hrobu 
a  pravil  potom  tiSe:  .Odcházím." 

Klek'  vrátný  před  ním:  .Pane,  zůstaň  zdel 
Ó  pomni,  jaký  bude  zármutek, 
až  bratři  tvoji,  tvoji  synové 
tě  postrádati  budou!  Zůstaň  zde.* 

Však  Renald  na  něj  hleděl  zamyšlen 
a  pravil  mu:  .Mne  volá  odsud  Bůh. 
Koř  vůli  jeho  se,  jak  činím  já. 
Jdi.  vrata  otevř  mi.  A  synům  mým 
tak  pověz  ráno  a  též  bratrům  mým, 
že  jménem  Boha  všemohoucího 
je  zaklínám,  by  celou  silou  svou 
a  povždy  bližním  dobře  činili. 
To,  rci  jim,  moje  vůle  poslední. 
Mne  ale  nikdo  nespatří  už  z  nich. 
Svou  spásu  hledám.   Mnoho  prolil  jsem 
v  svém  žití  krve.  Srdce  bolí  mne 
při  myšlence  té.  Nyní  s  Bohem  bud." 

A  vrátný  uposlechl  beze  slov, 
ač  slzy  proléval,  a  Renald  šel 


572 


jak  žebrák  z  hradu,  bos  a  ve  cárech 

a  smuten  k  smrti.  VySel  v  Sirý  kra] 

a  do  lesů  se  pustil  hlubokých 

a  bloudil  dlouho,  týden,  dva  a  tři 

svým  bolem  štván,  bez  klidu,  pokoje, 

až  Jednou  večer  klesl  v  dubu  stín, 

kde  rozjímaje  takto  pravil  si: 

«Je  volno  mi  zde  v  chladu,  v  samotě, 

když  unik'  Jsem  těm  lidským  poměrům, 

jež  setřás'  jsem  jak  s  obuvi  své  prach. 

Kde  roste  ale  strom  ten  olbřímý, 

pod  jehož  listím  celé  člověctví 

by  odpočinku  z  útrap  nalezlo? 

Proč  trpí  vSickni?  Není  nápravy? 

Ó  Adamovo  bídné  plemeno, 

což  tvoje  slzy  věčně  potekou? 

Ó,  Bože  můj,  mně  srdce  krvácí 

nad  bídou  tiýzněných  a  trýznících, 

nad  bídou  králů,  manu,  otroků. 

Co  plátno  mi,  že  zmírám  v  samotě 

a  s  klidem  v  duši,  nezanechám  zde 

své  děti,  Jejich  příští  potomky? 

A  dědictvím  ta  bude  kletba  jim 

ta  stará,  pod  níž  úpí  věkové! 

Což  zemřel  marně  pro  nás  spasitel?"    - 

A  schýlil  Renald  tvář  svou  do  dlaní 
a  pod  šumícím  dubem  zaplakal. 
Noc  zatím  velebná  se  šířila 
a  ovívala  libě  Jeho  tvář, 
a  Renald  usnul  v  lese  dumavém, 
a  Jevil  divný  spícímu  se  sen, 


573 


Jenž  duši  jeho  mocně  unášel 
do  čamé  říše  vidin  nezemských. 

V  snu  Renald  viděl  Jiný  hlubý  les, 
než  onen  byl,  kde  dřímal  pod  dubem: 
tam  stály  palmy  štíhlé,  vysoké 

Jak  věže,  pestrokvětné  Hany 

po  Jejich  pních  se  vzhfiru  šplhaly 

až  do  korun  a  opět  padaly 

Jak  slapy  z  květů  v  moře  vonných  trav. 

Vzduch  azumý  byl,  plný  paprsků 

a  ptáci  míhali  Jím,  v  lesku  svém 

se  drahokamům  podobající. 

V  tom  rajském  lese  bílé  postavy 
na  zemi  seděly  a  Jedna  z  nich 
teď  vstala,  blížila  se  Renaldu, 
Jenž  poznal,  že  to  opět  Malgis  byl. 
Jak  v  onom  prvním  v  Palestině  snu. 
Byl  vznešený  teď  Malgis,  ozářen 

Jak  vnitřním  světlem,  úsměv  blažený 

mu  na  rtech  plál  a  hlasem  přesladkým 

Jal  mluvit  se,  a  pravil  Renaldu: 

, Co 'nyní  spícímu  se  zjevuje 

ti  v  duši  nesmrtelné,  pravdou  Jest; 

dlím  v  zemi  slunce,  v  ráji  pozemském, 

Jak  vidíš,  Renalde,  ó  druhu  můj, 

dlím  mezi  starci,  kteří  poklady 

zde  hlídají  vší  lidské  moudrosti 

a  Jejichž  duch  se  v  neobsáhlý  taj 

až  na  dno  všeho  bytí  potápěl, 

by  v  skrytých  zdrojích  pravdy  napil  se. 

Tvé  vzdechy,  slzy  vnikly  v  nitro  mé, 

neb  není  duši  prostor  překážkou, 


574 


a  přišel  Jsem,  bych  nes'  ti  útěchu. 
MŮJ  Renalde,  n^d  lidstvem  nezoufej! 
Já  pravil  ti,  že  příští  tvoří  si 
svět  lidská  .duše  každá  na  zemi, 
svou  bytost  po  smrti,  nuž  platí  též 
pro  celá  pokolení  zákon  ten. 
Ta  pokolení  hynou,  snaha  jich 
však  žije  dál  a  tvoří  budoucí 
a  lepší  příštím  pokolením  stav. 
Jak  z  rudy  zlato  ohněm  dobýváš, 
tak  budoucnost  se  hlatí  v  bolestech 
ze  vzdechů  těch,  již  žízní  po  právu 
a  ze  slz  těch,  jimž  křivda  děje  se! 
Ti,  kteří  sní  o  dokonalosti, 
o  blahu  nerušeném  člověctví, 
ti  tvoří  ponenáhlu,  jistě  však 
tu  dobu  zlatou,  které  smějí  se 
v  své  suché  duši  ti,  jež  rozumné 
svět  nazývá,  pro  jejich  pochybnost 
o  výši  cíle,  k  němuž  člověk  jde 
tmou,  propastí  a  bludfi  močálem, 
však  veden  tím,  co  sněním  zove  se. 
Snem  nemožným  je  světa  mudrcflm 
to  království,  jež  Kristus  hlásil  nám, 
a  přece  přijde.  Doba  zjeví  se, 
kde  králů  nebude  a  trůnů  víc, 
kde  nebude  už  pout  a  vězení, 
kde  každý  člověk  bude  člověkem, 
kde  lidských  nebude  už  zákonů, 
kde  bude  platit  jen,  co  zapsal  Bůh 
do  srdce  každého.  Tu  pohádkou 
jen  bude  doba  manu,  poddaných, 


575 


a  doba  králfl,  válek,  pfevrat& 

a  doba  slz  a  křivd  a  vražděnf. 

MfiJ  Renalde,  to  buď  ti  útěchou. 

Buď  8  Bohem,  bratře!  Nynf  do  konce 

se  s  tebou  loučím  žití  na  zemi! 

Až  s  tebou,  drahý,  opět  sejdu  se, 

prach  bude  tělo  tvoje,  tělo  mé 

a  druh  na  druha  budem  zářiti 

ve  zoře  světa  našich  dneSnfch  snfi 

a  tíže  zemská  bude  přestálým 

nám  temným  snem,  vtom  světle  hvězdnějším  i' 

Tak  řekl  Malgis,  větev  ulomil 

a  máv'  Jí  vzduchem:  háj  se  rozstoupil 

a  Renald  viděl  doby  budoucí 

se  kroužiti  jak  slunce  z  démantů 

kol  středu  blaha  nepojatného, 

a  srdce  se  mu  hnulo  radostí, 

tak  silně,  prudce,  že  se  probudil. 

Zrak  jeho  oslněn  byl  doposud 
a  mnul  si  oči,  seď,  a  v  klíně,  hle, 
mu  ležela  ta  větev  kvetoucí, 
ta  vyrostlá  ve  pásmech  slunnějších. 
Již  v  háji  Malgis  ve  snu  ulomil, 
a  věděl  tedy  Renald  s  Jistotou, 
že  zjevením  byl  zázračný  ten  sen. 
Jak  v  lese  bylo  ráno,  bylo  též 
i  v  Jeho  duši.  Renald  s  touhou  děl : 
»Má  v  nic  se  opět  skvělá  vidina 
má  rozplynout  a  zmizet  s  pamětí 
mou  brzy  hasnoucí?  Kéž  zachovat 
a  s  lidmi  sdíleti  bych  mohl  Ji, 


576 


by  útěchou  tak  byla  přemnohým 

po  věky  dlouhé,  jako  byla  mně 

v  té  noci  zdrojem  pravé  úlevy! 

Kde  ubohý  však  najdu  pro  to  tvar, 

kde  pevný  pro  to  obrys  naleznu, 

co  ve  mně  vře  a  svítá,  tvoří  se? 

Buď  radou  mi  v  té.  Bože,  úzkosti!* 

A  vstal  a  kráčel  lesem  zamyšlen 

vstříc  slunci  napořád  a  řidl  hvozd, 

a  ocitl  se  Renald  na  břehu 

na  vysokém,  nad  Rýnem  hučícím 

a  spěchajícím  pyšně  v  modrou  dál. 

Břeh  balvany  byl  pokryt  šedými 

a  mnoho  lidí  ony  balvany 

u  vody  tesalo  a  prostřed  nich 

stál  v  rouše  šarlatovém  vážný  kmet 

a  když  se  Renald  jemu  přiblížil, 

tu  oslovil  ho  vlídně,  pravě  tak: 

•Že  konečně  jsi  přišel,  mistře  můj  1 

Je  připraveno  všechno,  pouze  ty 

jsi  scházel  nám  a  ona  myšlénka, 

jež  klíčí  v  hlavě  tvé  jak  semeno, 

to  semeno,  jež  vzroste  v  pyšný  strom." 

Tu  podiven  mu  Renald  odvětil: 
.Kdo,  pane,  jsi,  a  za  koho  mě  máš?" 

Kmet  usmál  se  a  pravil:  .Biskup  jsem, 
ty  víš  to  dobře.  Stavěti  chci  chrám, 
a  ty  jsi  stavitel  ten  andělem 
mi  ohlášený  ve  snech  prorockých." 


577 


Tu  duS(  Rolandovou  projelo 
cos  jako  bouře  svétia,  před  zrakem 
svým  vnitřním  vidél  rfisti  k  nebesům 
chrám  nevf dané  krásy:  les  to  byl, 
les  sloupfi  štíhlých,  klenby  nesoucích 
jak  nebe  sméle  v  oblouk  sepjaté, 
a  oblouky  ty  pronikaly  se 
á  lomené  tvořily  sklepení, 
jež  zdálo  se,  že  neví,  co  to  tíž. 
Chrám  zdál  se  z  kamene  být  modlitbou, 
jež  od  zemé  se  nesla  k  oblakům, 
a  každý  kámen  prodchnut  myšlenkou 
tvar  kvétiny  mél.  hlatě,  zvířete, 
byl  symbolem,  a  celá  budova 
se  zdála  duši  mít  a  mluvy  dar, 
se  zdála  hymnus  býti  vítézný, 
jenž  hlásal,  hmoty  tupé  tíhnutí 
v  střed  vlastní  svůj  že  překonáno  jest, 
že  k  svétlu,  k  slunci  touha  pudí  ji, 
že  produšnéna,  sama  duchem  jest. 
A  Renald  pravil  si:  „Tož  nalezl 
jsem  tvar  pro  vidinu  svou  prorockou  1 
Bůh  vznítil  jiskru  v  obraznosti  mé 
a  káže  mi,  bych  žulou  napsal  zpév 
o  hmoty  rozvoji  a  zdušnění, 
o  nadéji  a  spáse  človéctvíl 
Bud  chválen  Hospodin  za  pokyn  ten!' 


A  obrátil  se  nadšen  k  biskupu 
a  řekl  mu:  „Já  vystavím  tvůj  chrám, 
a  chváliti  mé  budou  ústa  tvá, 


578 


ač  chvála  Bohu  patřf  Jedině. 
Pro  slávu  Jeho  práci  podnikám." 

A  práce  začala  a  žehnal  Bůh 
a  rostla  katedrála  zázračná 
ze  země,  kamenná  Jak  lilie, 
Jak  stoupající  hudba  žulová, 
Jak  mluva  z  mramoru  a  z  bazaltu, 
ta  mluvou  byla  mocnější,  než  zvuk 
Je  slova  lidského.  Jenž  doznívá, 
však  slovo  každé  Její  zůstalo 
v  svém  tvaru  nezměněném,  ustálém 
a  vnímat  takto  mohl  myslí  svou, 
kdo  zasvěcen  byl,  pravdy  odvěké, 
Jež  skryté,  Renald  světu  zjevoval. 
Chrám  Jeho  v  malém  velkým  světem  byl 
a  zpíval  sloky  země  stvoření: 
byl  v  základech  svých  hmotou  neživou, 
z  níž  v  tvaru  hlatí  sloupů  podstavce 
se  budovaly;  znaky  prvotní 
ty  byly  nerosty,  že  za  hmotou 
to  velké  něco  Je,  co  pi^rodou 
se  Jevit  chce.  A  z  hlatí  do  výše 
se  pnuly  sloupů  di^y  ztepilé 
a  měly  stromů  krásné  podoby: 
to  značilo,  že  žití  rostlinné 
Jest  stupněm  vyšším  toho  rozvoje. 
Jenž  ponenáhlu  vzniká  z  nezbytí, 
by  v  plné  bytí  rozkveť  na  konec. 
A  každý  sloup  co  hlavici  měl  květ 
neb  různé  zvíře  a  to  značilo 
zas  rozvoj  vyšší.  V  lese  sloupů  těch 


579 


tak  byla  tedy  celá  stupnice 
ve  zvířené,  od  piazfl  příšerných, 
až  k  orlu,  který  k  slunci  vznáší  se. 

Od  hlavic  těch  svflj  klenby  smělý  vzlet 
v  hloub  braly  nebeského  prostoru 
a  v  mramor  jednéch  báseň  človéka 
vryl,  vtesal  Renald:  vidét  bylo  tam, 
jak  tvůrčí  duch  se  hmoty  dotýká, 
jak  hmota  sebou  hnula  vzrušena, 
tvar  hledala  záhadným  způsobem, 
jímž  křišťál  svoje  tvoří  hranoly. 
A  člověk  příští  jako  lotos  snjl 
na  rodných  vodách  nejdřív  rostlinně 
a  slunce  napil  se  a  svitu  hvězd 
a  jimi  zpit  stín  vůle  ucítil 
a  přerval  kořen,  který  poutal  jej 
k  tmě  půdy  mateřské  pod  jasem  vod 
a  živočichem  byl,  jenž  otevřel 
zrak  udivený  světlu,  zvuku  sluch. 
A  hlubý  soumrak  jeho  vědomí 
se  dobou  úsvitem  stal.   Lidská  zvěř 
žil  v  sladké,  nevědomé  nevině, 
z  níž  klesl  poznáním,  a  pádem  svým 
tak  povznesl  se  vlastně,  znakem  byl 
i  jeho  hřích,  že  božství  v  něm  je  dech. 
A  člověk  blouznil  nyní  bez  konce 
a  bloudil  neustále  na  scestích, 
však  bludem  každým  stál  se  lepším  jen, 
neb  kajicnost  jej  vedla  Bohu  blíž, 
a  žízeň,  dokonalým  státi  se, 
jej  vedla  k  zdroji  dobra,  stále  výš 


580 


po  každém  omylu,  a  vzešlo  mu 
to  slunce  pravdy  posléz  na  zemi, 
Jež  potupně  přibila  na  kříž  tma, 
jenž  přemoženou  být  se  cítila. 
U  zdroje  toho  světla  napil  se 
ted  člověk  posvěcený,  spasený, 
by  věčně  žil  a  nikdy  nežíznil. 
Tak  za  hrobem  stál  člověk  Jedna  zář, 
syn  činů  svých  a  dílo  krásných  snah 
a  rozkládal  jak  anděl  perutě, 
by  ještě  blíž  se  nesl  k  tomu  co, 
Jež  nezjevena  všeho  začátek, 
mu  z  bahna  klíčit  dalo,  paprslek 
by  mohl  vniknout  v  bezdno  jasnosti. 

Tu  báseň  tedy  Renald  člověka 
vryl  do  sklepení  jedněch,  do  druhých 
psal  ,Báseň  lidí",  stejně  obrazy. 
Tam  bylo  vidět  růsti  rodinu, 
pak  rodiny  se  v  tlupy  shluknuvší, 
Jež  se  vším  žily  v  boji  kolkolem 
a  kterým  všecko  bylo  nebezpeč. 
Tu  ochráncové  silní  vstávali 
těch  malých  obcí  nuzně  žijících 
a  potírali  stvůry,  stali  však 
se  ponenáhlu  pány  bližních  svých 
a  nejsilnější  z  nich  se  králem  stal 
neb  nejchytřejší  —  člověk  vynalez' 
v  té  době  pouta.  Pýcha  sedala 
na  trůn  a  lidstvo  ponížilo  se 
v  prach  před  modlami,  hnusné  otroctví 
se  zrodilo  a  proudy  valily 

Zeyer  :  Spisy.  XIX.  88 

581 


se  slz  a  krve.  Byly  obce  též 

bez  králů  krutých,  ale  otroctví 

přec  bujelo  v  nich  vedle  volnosti, 

Jež  pouze  vrstvy  byla  výsadou, 

ne  právem  všech.  A  nepravosti  Jed 

krev  oněch  těles  dobou  otrávil 

a  z  hniloby  té  rostlo  šflenství, 

Jež  v  césarský  se  purpur  halilo. 

Lesk  toho  světla  lákal  šakaly 

na  slunf  z  temných  lesfl  severu, 

ti  zaplavili  krví  znova  svět, 

Jenž  zahynouti  hrozil.  Svatý  ki^ 

však  zachránil  Jej:  z  šelem  divokých 

se  ponenáhlu  stali  lupiči, 

již  o  ten  svět  se  klidně  dělili, 

jich  děti  ale  zušlechtily  se 

pod  vlivem  kfíie,  zkvetlo  rytířstvo 

a  tisíc  nových  ctností  povstalo 

pod  znakem  cti  a  hlubé  zbožnosti. 

Už  rabství  přestalo,  však  poddanství 

se  ranou  Jevilo  zas  morovou, 

tvar  nový  znaku  Kaina  dávného. 

Tu  Renald  kreslil  duchem  prorockým. 

Jak  vrstevníků  Jeho  potomci 

ve  pozdním  koleně  se  propadnou 

v  tu  propast  bídy,  kterou  kopali 

pro  spolubratry  své,  a  zhroucení 

všech  trůnů  kreslil,  hradů,  výsad  všech: 

však  modlu  novou,  hnusnou  viděla 

teď  doba  nová  zas  na  místě  stát, 

kde  staré  modly  v  rumu  ležely. 

To  byla  Zlata  vláda  bez  meze, 


582 


jež  kolem  sebe  propast  bezednou 

běd  strašných  hloubala,  však  z  bludfi  těch 

zas  lidstvo  vyvázlo  a  s  nadšením 

ryl  na  sklepení  Jiné  Renald  teď 

tu  obec  novou,  která  beze  vlád 

si  vládla  volně,  každý  v  ní  byl  král, 

neb  každý  člověk  byl  v  ní  člověkem 

ne  větší  ani  menší  bratrů  svých, 

a  všechno  patfílo  v  ní  každému, 

a  slova  slza,  útisk,  bezpráví 

se  vytratila  lidem  z  pamětí 

a  tlela  v  hrobě,  v  kterém  zákony 

a  předsudky  dob  dávných  pukfely. 

A  nová  pokolení  lidí  těch 

se  zponenáhla  zcela  změnila 

a  lišila  od  lidí  dřívějších 

jak  tito  od  zvířat  se  lišili, 

a  Renald  naznačil  ten  nový  rod, 

jenž  v  budoucnosti  čekal  zrození, 

tím,  že  těm  tvorům  příštím  křídla  dal. 

Tak  tedy  Renald  nadšen  básně  dvě 
o  člověku  a  lidech  prorocky 
psal  v  klenby  různé  a  kde  dvě  a  dvě 
se  pronikaly  celek  tvoříce, 
dvě,  které  o  člověku  mluvily, 
a  dvě,  jež  zrcadlily  lidstva  děj, 
tam  Renald  svorník  vsadil  význačný: 
to  z  bílého  tesaný  mramoru 
byl  pelikán,  jenž  krmil  mláďata 
svou  krví,  lásky  nejvyšší  to  znak, 
a  zlatem  plála  slova  pod  ptákem: 


58a 


.Za  každého  a  všechny  každý  z  nás, 
a  vSlckni  za  Jednoho  na  vzájem  !* 

V  té  podobě  Renaldův  pnul  se  chrám 
do  vzduchu  volného,  nad  vodou  stál 
tou  věčné  pohyblivou,  tekoucí, 
co  obraz  neproměny  pevných  pravd. 
Na  zemi  stál,  však  soused  nebes  byl, 
neb  do  blankytu  směle  nořil  se 
a  nejhořejším,  vzdušným  sloupením, 
Jež  neslo  Jeho  báň,  van  větrfl  dul, 
a  ranní  mlhy  bílé  táhly  Jím 
a  oblaka,  a  věčně  halen  tak 
byl  tajuplně  vršek  budovy. 
Jak  všeho  vrchol  nám  jest  záhadou 
a  každé  pravdy  slovo  poslední. 

Tak  stavěl  Renald  chrám  svůj  řadou  let, 
a  viděti.  Jak  sílou  obrovskou 
vždy  zvedal  balvany,  Jak  rovnal  Je. 
to  zázrakem  se  zdálo.  Větším  však. 
Jak  doveď  kámen  duší  prodchnouti, 
a  s  obdivem  se  na  to  dívali 
ti,  kteří  stavět  pomáhali  mu 
a  učni  Jeho  proto  stali  se. 
Však  brzy  v  prsou  těchto  zrodila 
se  závist  zrádná,  v  záští  uzrála 
a  ostatním  tak  pravil  Jeden  z  nich: 
.Je  hotov  chrám  a  sláva  nesmírná 
se  šířit  bude  toho  cizince 
po  celém  světě.  Nikdo  nezná  Jej, 
neb  skryl  své  Jméno.  Zítra  poví  Je, 


584 


až  biskup  přijede,  by  zasvétil 

div  tento  uméní.  Co  zbude  nám, 

když  Jeho  bude  sláva  veškerá?  | 

Však  zmizMi,  tu  porosteme  my. 

Nuž,  zabme  jej.  Což  není  kouzelník 

a  nezasloužil  proto  právem  smrt?* 


A  druhý  pravil:  ,Pouhou  popravou, 
ne  vraždou  nazván  bude  nékdy  čin 
náš  mstícf,  nebof  hleďte  na  obraz 
ten  vrytý  v  klenbu  tamto  nejvyšší, 
tam  člověk  křídla  má,  tot  hříšný  pychl 
Je  člověk  stvořen  v  prachu  kráčeti. 
A  hleďte  též  na  onen  obraz  tam, 
kde  trůny  boří  se,  kde  padají 
s  hlav  králů  koruny,  a  tiary 
s  hlav  papežů  a  pláště  purpumé 
kde  s  ramen  kardinálů,  biskupů 
a  knížat,  hrabat  k  zemi  svezly  se! 
Chce  mistr  náš,  by  žila  na  světě 
jen  luza  pouhá?  A  co  znamená 
ta  modla  „Zlata*  kotící  se  v  prach? 
Mzda  naše  také  částka  zlata  Je, 
chce  upírat  nám  mistr  náš  též  mzduí 
Sám  žádnou  nebral,  živ  po  celý  čas 
byl  z  kořenů,  jež  hledal  v  lesích  zde. 
Chce,  bychom  všickni  žili  Jako  on? 
On  světa  zákony  chce  podvracet! 
To  zločin  Jel  At  smrtí  pyká  Jej!" 


A  všickni  zvolali:  .Smrt  Jemu,  smrti* 


585 


Jen  jeden  z  nich,  byl  mlád  a  blouznivé 
měl  oči  vždy,  tak  ozval  tiše  se: 
•  Ó  zadržte  a  rozmyslete  si, 
co  počínáte,  bratři,  pro  Boha! 
Mn6  zdá  se,  že  mu  kruté  křivdíme! 
Cíl  jeho  jasný  zcela  není  mi, 
však  cítím  přec,  že  pouze  dobro  chce  1 
Jest  osudné,  že  mistru  učňové 
jen  zpola  rozumí  vždy,  smutné  jest, 
že  zájmy  osobní  též  berou  vrch, 
kde  o  zásady  jde  a  myšlenky, 
že  závist  povstává,  kde  obdiv  jen 
a  vděk  by  mluvit  měly  I  Zadržte 
a  zkoumejte  než  jednat  budete  1" 

Tak  mladík  dél  a  bouře  nevole 
mu  odpovědí  byla.  .Špehem  jsi!" 
naň  volali  a  jinoch  ustrašen 
až  mistra  hájit  neměl  smělosti 
a  hrozbám  jejich  ucouv'  zbaběle, 
své  slzy  polykaje  ve  skrytu. 

A  dobou  tou  šel  Renald  do  chrámu, 
by  Bohu  díky  vzdal,  že  dokonán 
byl  jeho  čin,  že  všechny  jeho  sny 
tvar  našly  pevný  a  že  mluvily 
tak  zřetelně  z  kamenné  němoty, 
jež  dodat  měla  trvalosti  jim. 
A  s  úsměvem  si  řekl:  ,Jak  ten  chrám 
se  v  řece  zrcadlí,  tak  ohlas  svůj 
mé  najde  dílo  v  proudech  nesmírných 
těch  lidských  bytosti,  jež  po  věky 


586 


kol  budovy  té  budou  kráčeti, 
]ež  po  věky  po  řece  poplují 
tam  k  šumícímu  moři,  v  jehož  hloub 
se  mocné  valí  vlny  těchto  vod. 
Tak  najdou  lidská  srdce  bez  čísla 
zde  povznesení,  těchu,  posilu! 
Buď  Bohu  chvála  za  to  vnuknutí, 
jež  jako  jiskra  padlo  v  duši  mou!" 

Práh  s  tímto  slovem  chrámu  překročil 
a  poklekl,  tu  viděl  učně  své, 
jak  temně,  v  záští  na  něj  hleděli 
a  zaražen  přerušil  modlitbu 
a  tázal  se:  ,Co  znamená  váš  hněv?" 

Ti  stáli  němi.  Náhle  pozvedli 
však  v  zuřivosti  pěstě  nad  hlavu 
a  hustý  déšf  se  nesl  kamenu 
co  odpověď  na  jeho  otázku. 
Kles'  Renald  na  zem:  Velký  bohatýr, 
jenž  mečům  čelil  celé  Francie, 
hněv  odrážel  císařův  vítězně, 
v  boj  dlouhý  s  ním  se  utkav  přeslavný 
a  ránám  reků,  obrů  odolal, 
teď  beze  slávy  v  prach  byl  povalen 
a  krvácel  pod  kameny  jak  vlk, 
jejž  v  lese  kde  ubijou  pastýři 
co  škůdce  stád.   Však  Renald  potupu 
té  smrti  necítil,  vždyf  věděl  přec, 
že  na  něm  vlny  žádné  nebylo 
a  usmál  se  co  pravý  mučedník. 


587 


Vstal  se  zem6  a  sloupu  držel  se 
a  hledě  na  své  vrahy,  pravil  jim: 
.Buď  odpuStčn  vám,  bratří,  omyl  váš!* 
A  pozdvih'  oči.  Zraky  utkvěly 
mu  naholo  na  oné  podobě, 
Již  lásce  dal,  na  ptáku  z  kamene, 
jenž  krví  svou  svá  krmí  mláďata, 
a  usmál  se  a  tiše  umíral 
a  zašeptal:  ,Bud  chválen  Hospodini 
On  dal  mi  záblesk  pravdy  viděti 
a  co  Jsem  viděl,  matně  pojímal, 
to  bratrflm  svým  jsem  podal  nadšeně. 
Co  nedostatku  v  tom,  ne  vina  má, 
Je  cesta  v  dokonalost  daleká. 
At  pomine  ten  tvar,  jímž  oděl  jsem, 
co  Bflh  mi  vnukl.  Ale  myšlenka, 
když  jednou  vznikla,  když  jest  vyřknuta, 
už  nikdy  zanikati  nemůže 
i  kdyby  zdálo  se,  že  zapadla! 
Jest  jako  vláha,  kterou  vpije  zem. 
Tu  slunce  opět  z  prachu  vyssaje, 
by  v  bílou  proměněna  páru  pak 
co  volný  oblak  táhla  blankytem. 
A  zvlaží  oblak,  když  byl  nebem  plul 
Jak  pyšná  labut,  bratr  samých  hvězd 
a  symbol  lidských  snah,  zas  krajinu 
tu  zpráhlou,  která  hrobem  byla  mu, 
by  z  mrtvých  vstav  z  ní,  vznes'  se  k  nebesům , 
Je  dokonáno.  Zmírám  pomazán 
na  mučedníka  za  věc  svatou  mi. 
Mzdou  nevděk  vždy  za  vůli  dobrou  byl. 
Tak  aspoň  vím,  že  jsem  se  nemýlil . . . 


588 


o  králi  ráje,  přijmi  duši  mou  1  .  .  • 

Buď  chválen  B&h  za  sladkou  téla  smrti  ^ 

Tak  Renald  zašeptal  a  uvolnén 
duch  jeho  odletěl.  Však  u  sloupu 
se  tělo  jeho  zdálo  z  kamene, 
byl  Renald  mrtvý  soše  podoben 
na  nohou  stoje,  nepadaje  v  prach, 
kam  z  jeho  ran  jen  temně  linula 
se  proudem  krev  a  vrazi  zděšeně 
se  rozprchli  a  v  okamžiku  tom 
se  biskup  chrámu  blížil.  Jeli  s  ním 
v  den  onen  Ajmonovy  děti  tři, 
jež  marně  po  léta  už  hledaly 
po  světě  ztraceného  Renadda. 
Bůh  posléze  je  k  tomu  místu  veď. 
V  chrám  vešli  bratři,  zřeli  v  úžasu 
u  sloupu  mrtvého,  jenž  ozářen 
byl  jasem  nadpozemským,  linoucím 
se  z  hloubí  ran  mu  s  krvi  zároveň, 
a  nevýslovně  krásná  byla  tvář, 
již  obracel  do  výše  ke  klenbě, 
kde  symbol  velké  lásky,  pelikán, 
se  v  mramorné  své  jevil  bělosti. 

„Tot  stavitel,  jenž  chrám  ten  vystavěl,* 
řek'  tiše  biskup,  .jméno  skrývá  své. 
Je  v  modlitbách  a  jako  vytržen." 

Však  děti  Ajmonovy  propukly 
v  pláč  usedavý,  Alár  zvolal  tak: 
,Tof  Renald  z  Montalbánu,  bratr  náS, 


639 


syn  AJmonfiv,  neJvétSf  bohatýr, 

Jejž  země  nesla!  DfS,  že  modlí  se? 

Je  vytržen?  Což  pane,  nevidíš, 

že  mrtev  Je?  Že  plyne  Jeho  krev? 

Tak  tedy  Jsme  té,  bratře,  nalezli  1 

A  tak  Jsi  opět  na  vždy  unik'  nám? 

Jsi  u  Boha,  tot  úkryt  nejlepší  I 

Bud  s  tebou  mír!  Bud  věčné  blaho  tvél 

Však  tělo  tvoje,  bratře,  odnesem' 

do  sladké  Francie,  tam  nejlépe 

se  snít  ti  bude  v  poslední  až  den, 

až  budou  k  zmrtvých  vstání  andělé 

nás  volati!  A  v  poslední  až  den 

tvé  bude  Jméno  světem  slaveno!* 

Tak  řekl  Alár,  všickni  plakali 
a  tělo  Renaldovo  teprv  ted 
se  samo  Jako  k  spánku  chystalo 
a  povlovně  se  k  zemi  klonilo. 
A  AJmonovy  děti  vzaly  ho 
a  odnášely  bratra  Renalda 
na  ramenech  svých  putujíce  tam, 
kde  modré  čněly  lesy,  tvořící 
mez  Francie.  Tak  vracel  Renald  se 
v  kraj  otců  svých  po  dlouhém  vyhnanství, 
Jak  duše  Jeho,  těla  zbavena 
se  vrátila  po  zemském  vyhnanství 
v  to  věčné  bytí,  odkud  přišla  sem 
v  kraj  slz  a  bolesti  a  toužení, 
by  nabývala  Jasu  čistšího 
svým  snažením  a  skutků  souhrnem 
zde  konaných  a  utrpením  svým. 


590 


Ty  modré  lesy  sladké  Francie 
svým  hlubým  Šumem  télo  vftaly, 
Jež  AJmonovl  nesli  synové, 
a  nad  Rýnem,  nad  řekou  mohutnou 
stál  v  tajfiplném  majestátu  svém 
chrám  Renaldův.  To  pomník  Jeho  byL 
Stál  v  svitu  hvézd,  v  bělosti  labutí, 
a  od  základů  v  zemi  k  vrcholkům 
zněl  zvukem  jedním,  velkým,  vznešeným: 
zpěv  nezemský  hmot  byl  to  zázračný, 
zpěv  sloupů,  soch,  vypuklých  obrazů* 
zpěv  celé  budovy,  to  pohřební 
zpěv  Renaldův  byl  nocí  velebnou 
se  nesoucí  nad  vodou  hučivou: 
Hmot  přemožených  duchem  vítězným 
to  bylo  koření  se  člověku. 
Jenž  vzniká  z  prachu,  aby  dosáhl 
vrch  všeho  tvorstva  vzletem  duše  své, 
svým  odříkáním,  divem  lásky  své.  — 


M 


591 


^^o^^^^