(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Spisy"

This is a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 
to make the worlďs books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was nevěr subject 
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge thaťs often difficult to discover. 

Marks, notations and other marginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journey from the 
publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 

We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the filé s We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attribution The Google "watermark" you see on each filé is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
any where in the world. Copyright infringement liability can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs Information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 



at |http : //books . google . com/ 



!) í 



^ n 



SPISY 



JULIA ZEYERA 



XIX. 



KAROLINSKÁ EPOPEJA 




V PRAZE 
N A KLADEM ČESKÉ GRAFIC3Cá AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI >UNIB« 

1906. 



Julius ZeveR 

KAROLinSKÁ 
= EPOPEJA = 



I. 



TfíETÍ VYDÁNI. 




V PRAZE 
NÁKLADEM ČESICá GRAFICKO AKCTOVé SPOLe6<íOSTI »DKIB« 

1906. 






Tiskem »Unie« ▼ Prai«, 



Vykládaje ve svém spisu „O Německu" 
velkolepou krásu „Nibelungů" Francouzům, 
oslovuji Heine tyto asi tak: — „Vy malé, 
roztomé lidičky si nemůžete ani pojem učiniti, 
jak v té básni vše je ohromné. Pomyslete si, 
že by byla jasná letní noc, hvězdy bledé jako 
stříbro že by se rojily na modrém nebi, a 
gotické kathedrály z celé Evropy že by se 
sešly na nesmírně širé pláni: tiše že by se 
tu blížil . chrám štrasburský, kolínský dóm, 
zvonice florentská, kathedrála rouenská atd. 
a že by se hezky dvořily svatyni Matky boží 
pařížské, že by se pak rozvášnily a pojednou 
navzájem se rdousily a že by Notre-dámský 
chrám v zoufalosti obě svá kamenná ramena 
k nebi pozvedl, meče se chopil a rázem nej- 
většímu z těch dómů hlavu s trupu srazil . . . 
Ale ne, vy nedovedete si pojem učiniti o hlav- 
ních osobách toho epu." — 

Když Heine tenkráte dělal z Francouzů 
tak malé, titěrné lidičky v porovnání s némec- 

Zeyer : Spisy XIX. 1 



kýml obry, kteří vybásnili ^Nibelungy", stál, 
přes všecku svou sympathii k Francii, doko- 
nale na tom předpojatém, nepravém německo- 
národním stanpvisku, s kterého krajané jeho 
vůbec hledí na oba ty národy. Při takovém 
porovnávajícím posuzování tanou Némc&m 
vždy jen pařížští mistři tance, vlásenkáři, 
malí abbéové z XVlll. století, běžní feuille- 
tonisté a skladatelé vaudevillQ na mysli a 
proti těm staví pak své myslitele, umělce 
a velikány. Když Heine vykládal „Nibe- 
lungy* a pyšnil se tím výronem německého 
středověkého ducha a když docela obraz 
o zápasících gothických dómech improviso- 
val, tu měl si přece vzpomenouti, že ty ka- 
thedrály se svou mystickou hloubí a umě- 
lecky neskonalou velikostí. Jsou zase výkvě- 
tem francouzského středověkého ducha a že 
kdo vytvořil ty gothické dómy s tou jejich 
nebetyčnou poesií, nestojí zajisté při nej- 
menším pod úrovní velkoleposti „Nibelungu*. 
Avšak Heine, když pravil „vy malé roz- 
tomilé lidičky^, myslil právě asi tak všeobecně 
na ty lidi, již se procházeli tenkráte po bul- 
várech, seděli v kavárnách, libovali si v ko- 
mediích Scribových, měli radost z vaudevillu, 
plakali při melodramatech, čtli duchaplné 
feuilletony a psali je také třeba o ničem nebo 
kolportovali ve skvělých rozhovorech zajímavé 
klepy ze zákulisí, ze salonů dam a z kabinetů 
diplomatů. Ti ovšem by nikdy ani nevynašli 
gothických chrámů, a6 byli potomci těch, již 



je stavěli, ani nerozuměli drsným krásám 
Nibelungů. Avšak ty malé lidičky v Berlíně, 
Mnichově, ve Vídni a jinde, kteří se tenkráte 
po těch v Paříži teprve pitvořili a opičili, ač 
byli potomci těch, již vybásnili Nibelungy — 
rozuměli ti snad té velké poesii? Možná, že 
se jí z módy nebo vlastenectví obdivovali, 
ale sotva Nibelungy čtli, a čtli-li je přece, 
pak zajisté skryté při tom zívali, jako dnes 
při Wagnerových operách, neboť krása velkého 
stylu, má-li mocně vzrušit, vyžaduje jistou 
sílu citu a ducha u svého obecenstva a to 
průměrné obecenstvo velkých měst. pachtící 
se po mělkém požitku, dává se raději jen 
tak trochu polechtat ironií, rozjařit pikanterií, 
unášet parodií a rozesmát karikaturou — 
není-li to vše příliš smělé. Těch malých roz- 
tomilých lidiček měl tedy Heine v Paříži jako 
všude nazbyt, je ale Paříž Francií? A je to 
mělké tam obecenstvo všech tříd s tím svým 
směšným snobismem, záviděným chicem a 
protivným už espritem pravou representací 
města, jež do opravdy nesmírně mnoho 
v civilisaci znamená? Za tou absurdně se 
bavící Paříží Je ještě Paříž pracující, myslící 
a tvořící a kolem té Paříže je ještě ostatní 
Francie a v ní ten francouzský lid a ten jako 
lid ve všech zemích je silný v citech svých 
a tedy schopen chápat velkou krásu, zjeví-li 
se mu v majestátu své prostoty beze vší raf- 
finerie. Lid má dnes své pochlebníky a licho- 
tící mu zbožňovatele jako králové, protože 



začíná být tak trochu také králem, a proto 
abych se nezdál jedním z těch licoměrníkfi^ 
řeknu tedy hned, že to, co jsem o lidu po- 
věděl, nekladu mu za žádnou zásluhu, je to 
fakt, plynoucí z přírody a z okolností. Děkuje 
lid zákonu setrvačnosti, že se ještě nevzdálil 
příliš od svého původního všeobecného člověč- 
ství. Je to kompaktní mnohost. Skála nezvětrá 
tak snadno jako odtržený od ní kámen. Lid 
je prostě Jako matka země, vše, co roste, 
vyroste pouze z ní a vše se v ni zase vrací. 
Nejvyšší temena stromů byla někdy v zemi 
v zárodku, než je slunce vylákalo do sou- 
sedství plujících oblaků, a ta oblaka vznesla se 
ze země též. Všechny idee byly v zárodku v lidu, 
než z úrodné té půdy se povznesly k jasu ideálu. 
Lid je jako půda a ta nebývá vždy stejně 
úrodná, slunce samo též nesvítí vždy stejně. 
Některý rok bývá jako zázračný a tak též ně- 
která jistá doba v historii jistého některého ná- 
roda. Věktřináctý ve Francii, věk svatého Lud- 
víka, byl takovým úrodným věkem co do uměním 
byl to věk výkvětu těch úžasně krásných 
kathedrál, o nichž zajisté možno říci, že jsou 
díla národní, díla vyšlá z hloubi ducha fran- 
couzského lidu středověkého, provedená vel- 
kými umělci dokonale až k samému, v jich 
duchu, ideálu. Díla ta jsou anonymní, téměř 
nikdy neslyšíš jméno umělce, jenž je budoval, 
patří právě celým pokolením. Tentýž osud 
a původ mají také zpěvy národní, a v době 
sv. Ludvíka dosáhl též zpěv hrdinský, národně 



francouzský v anonymní „Písni o Rolandu* 
relativní výše své, litera byla značná. Pne se 
také jako kathedrila k oblakflm, prostá, silná, 
hrubé sice Jen z balvanů vytesaná, ale vzne- 
šená v své prostotě a dojímavá ]ako krásný 
západ slunce. .Píseň o Rolandu* ]e nejdoko- 
nalejší zjev středověké poesie francouzské, 
ale není Jediný. Myslilo se dlouho, že Francie 
neměla epu, a ukázalo se, že Francouzové 
středověcí byli vlastně snad nejepi£tějším mo- 
derním národem. Jejich „chansons de gestes* 
nebylo konce, ovšem že cena těch básní byla 
v rfizných dobách r&zná. Epické básně fran- 
couzské v středověku, povstalé ze starých 
národních zpěvfl, kantilén, množily se jako 
ty gothické stavby. Epika je vůbec velmi pří- 
buzná architektuře, také v tom, že na jejich 
výtvorech pracují celé generace, celý národ. 
Iliadu, Odysseu utvořila celá Hellada, jako 
pyramidy Egypt a Notre-Dame a jiné kathe- 
drály křesfanská Francie. Ta vtělila se však 
tak úplně, tak dokonale v kamenné své básně, 
že nenalezla už stejné síly, stejné výše, stejné 
dokonalosti pro básně své zpívané, pro slovo, 
jímž by oděla bohatýrský svůj zpěv : Soustře- 
dila se ve svou víru a hrdiny své potřebovala 
jen ná obranu toho, co jí bylo nejsvětějšfm, 
totiž té víry. Chtěla v první řadě stánek pro 
svého boha, jeho anděly a svaté, pak teprve 
si vzpomínala na ty, již bojovali za toho boha, 
nejprvnější byla Jí modlitba, pak teprve chvá- 
lila rámě, které chránilo svatyni. 

Zeyer: SpUy. XIX. ^ 



Bohatýry své, ty co tvořili a chránili ji, 
tu .sladkou", především ale .křesťanskou" 
Francii, co pro ní bojovali a mřeli, ty měla 
v živé paméti, milovala Je, opětovala, ale ze 
stadia koncepce, velké a ideální, nedovedla 
je už dovésti v plnou slunnou zář dokonaného 
tvoření. Byla všechnu schopnost krásného 
tvoření už vydala na budování chrámů svých, 
a píseň svou o bohatýrech .sladké Francie* 
nedovedla už zbudovati až do cimbuří ne- 
smrtelné krásy. Z těch podivuhodných, vel- 
kých koncepcí, z těch hluboce lidských motivů, 
z těch mnohdy nevýslovně krásně cítěných 
zjevů a výstupů neutvořil žádný básník takovou 
báseí), jako je Uiada. Ale bohatství všech těch 
nových typů a dějů bylo tak veliké, že jako 
řeka se vylilo ze svých břehů. Dva nesmírné 
proudy básnické temenily takto z Francie, šířily 
se celou tehdejší Evropou a zúrodnily ji poe- 
ticky : kruh hrdin Karla Velikého a onen krále 
Artuše. Jako vlasatice letěly ty koncepce typů, 
osob a dějů nočním nebem středověkého 
lidstva, ale nevzešlo pak žádného slunce, jako 
vzešel Homer v Helladě. Slovem, přes všechnu 
prostou krásu a drsnou velikost .Písně b Ro- 
landu* nevtělll se ideál ve formu dokonalou, 
nedostalo se žádné z těch básní magického 
úsměvu idalské bohyně, mluvě, slovu, jímž 
vyjádřeny byly, nedostalo se té velké, nesmr- 
telné poesie* která pronikla čistý, bílý mramor 
lliady. Čím stalo se tedy, že přece ale nezanikly 
ty výtvory nedokonalého umění? Prostě tím, 



že byly výrazem duše národa, že měly samy 
duši svou a tak mluvili k duším všem a po- 
dával Je vék věku a proto nezanikly. To 
vyšší posvěcení umění, to božské kouzlo 
Idalských úsměvů, polibek nesmrtelné krásy, 
dostalo se některým zjev&m z kruhu krále 
Artuše až teprve v době naší: úžasně hlu- 
boká vášeň Tristana a Isoldy, cudné mysté- 
rium svatého grála dosáhly vrcholu božské 
krásy tvůrčím duchem Wagnerovým. Lunnou, 
nyvou pak září poesie čisté a dojímavé oděl 
Tennyson v .královských idyllách^ též ně- 
které postavy z kruhu krále Artuše. Kdo 
z ostatních reků a rekyň středověkých epopejí 
bude Ještě, a kým, vyvolán z limbu, kde teď 
dlí, a uveden na olympickou výš k hodům 
věčné slávy? To nikdo tušit nemůže, myslím 
všák> že zapomenuti nebudou, vždyf Jsou to 
typy nejen věčně lidské, ale též znázorňující 
Jistou etapu vývoje evropského lidstva, onu 
•tak důležitou etapu, z níž se pomalu vyvíjel 
svět moderní, etapu, kterou nazýváme středo- 
věkem, dobu. Jejíž ovzduším byly dvě světla 
zvláštní záře : víra křestanská, nerušená Ještě 
pochybenstvím, a duch rytířství. 

Rytířství! Mluviti o něm a Jeho duchu 
seriosně, Je dnes skoro Jako vydávati se po- 
směchu, aspoň v Čechách, kde Je prý věcí 
tak cizí! Bohužel, ano, novější dobou příliš 
cizí většině, ale bohu díky ne nám všem. 
Rytířství, ač stopy Jeho Jsou starší než kře- 
stanství, ku př. V Řecku neb v dávné Persii, 



rozkvetlo neobyčejné krásně a silné teprve 
ve středověku a dalo mu v nejlepší své dobé 
nevýslovné půvabný, zvláSté vznešený a čistý 
lesk. 

O středověku panují však vůbec posud 
předsudky a omyly a odsuzuje se bez velkého 
váhání co .temný věk* stotožňuje se krátce 
s barbarstvím. Stává se to nejvíce tím, že 
pod Jeden název se vřaďují doby dvé, přece 
tak rozličné, totiž doba stěhování se národů 
a pak ten věk následující až do reformy a 
renaissance. V tom Je právě omyl. 

Vtržení národů barbarských byla potopa 
zaplavující a podvracující antický svět a Jeho 
klesající starou civilisaci, Jež se však právě, 
proniknuta křesťanstvím, knové obdobě chy- 
stala. Vtržením barbarů nastal chaos, ti bar- 
baři nepřinášeli ničeho, nedávali ničeho, ne- 
začínali žádný nový svět, ničili pouze, loupili 
a chtěli panovat Ziačátek věku nového po té 
potopě, věku. Jenž Je nám ted .středním"^ 
nutno klásti pak od té doby, kdy zbytek sta- 
rého světa začínal slabým sice však, pod po- 
pelem přec Jen Ještě plápolajícím plamenem 
své kultury prosvítati nocí barbarskou. Littré 
velmi určitě a Jasně to vyslovil. Středověk, 
dle Jeho výroku, nastal p o nadvládě barbarů 
na západě. Začíná od pádu Karlovingů. Nad- 
vláda barbarů obsahuje věk celý, v němž 
Germani se usídlili v Gallii, v Itálii, ve špa- 
nělích, věk, v němž všichni národové kmene 
latinského poslouchali barbarských náčelníků. 



To bylo od pádu Augustula až do soustředěni 
říše Karlem Velikým a jeho následníky. Tou 
dobou ztrácejí se barbarští lupiči úplně v moři 
latinském, v živlu kulturním a začíná nový věk : 
reakce poznenáhlá proti barbarství. Středověk 
tedy, dle slov Littréových, nestvořil pod- 
mínky, na nichž spočíval, nýbrž přijal je, 
byly mu dány. Patříme-li s tohoto pravého hle- 
diska na středověk, vidíme je] teprve v prav- 
divé jeho podobě a dovedeme jej spravedlivě 
posoudit a oceňovati. Nebyl temností, nýbrž 
kráčel z temnoty k světlu. — 

Dle toho rozdělení mohlo by se nyní 
zdáti, že karolinská epopeja ani nepadá do 
středověku, nýbrž do doby před ním, do inter- 
mezza barbarské noci, nastalé po shroucení 
starého světa, nebo aspoň do doby na roz- 
hraní vlastního středověku. Není tomu ale 
tak, nebof Karel Veliký z legendy, tvořící 
jádro národního epu francouzského, a Karel 
Veliký z historie, jsou osobnosti docela roz- 
dílné. Karel Veliký z historie byl přes ně- 
kterou svou skuteční velikost přece jen ještě 
germánským náčelníkem barbarským, halícím 
se v římský plášf imperatorský a vládnoucí 
podmaněným latínslcým národům. Moc jeho 
ale byla tak veliká, válečná jeho sláva tak 
oslňující, nadšení jeho pro církev tak očišťu- 
jící, politická jeho idea tak úrodná, že se 
zmocnila mohutná postava jeho fantasie lidu 
po generace. Tak dostal se později do le- 
gendy, tak utkvěl v pozdější epopeji, která 



ho přetvořila dle Ideálu své doby, vymalo- 
vala si ]e], abych tak řekl, na zlatou půdu 
a oděla obrys jeho aureolou více než pouze 
hrdinskou, ačkoli v naivnosti své Jej obdařila 
též rysy vynucujícími nám úsměv. Karel v po- 
dání a písni byl především přímo prostřed- 
níkem mezi lidem křesfanským a Bohem, 
podrobil si svět, ne pro sebe, ale pro vládu 
kříže, a aby to velké dílo mohl dokonati, 
dostalo se mu věku nadlidského, stáří báječ- 
ného, Jež mu bylo druhým Jaksi majestátem. 
Byl vtělenou ideí vítězícího křesfanství proti 
, pohanstvu". Jak netolerantně se tenkráte na- 
zýval islamism, záštitou pak a mečem té 
moci byla Francie a proto bylo ctí neJvySSí, 
povinností nejsvětější, až náboženskou, od- 
dati se tělem duší Karlovi a Francii. V tom 
smyslu utvořil si francouzský epos postavy 
Karla, Jeho paladynfi, Rolanda, Oliviera, Re- 
nalda, utvořil Je dle svého ideálu, obestřel 
Je kouzlem svého rytířství a postavy ty a 
ten ideál patří úplně duchem do věku sva- 
tého Ludvíka, z které doby tato nám známá 
Jejich podoba pochází. To Je ten rozdíl legendy 
a historie a také zápal můj a moje nadšení 
poetické, Jako ve francouzských epech středo- 
věkých, patří právě Jen tomu Césaru legen- 
dárnímu, imperatoři z historie patří více méně 
prostřední oficielní skulptuře, nenašli místo 
v písni a Jak nikoho, nenadchli nikdy i mne. 
Věk svatého Ludvíka byl plným právem 
nazván první renaissancí^ nebot byl to první 



10 



mocný a krásný rozmach a výkvět kultury 
nové, po utonutí starého světa v barbarství. 
A kultura ta nová byla značná. Byla výrazem > 
nové společnosti, jež se byla přetvořila . ze 
staré, společnosti to plné divných protiv. Měly , 
nové ty mravy v sobě něco naivního v mno- 
hém ohledu, ale vynikla zase v mnohém : 
Jiném ta nová společnost nad onu přede- 
šlou, antickou. Proti starému věku měla vý- ^ 
hodu povznesenějšího, čistšího náboženství ; 
a v ohledu sociálním byla proti aptickému 
světu pokročila též : byla surová — ale názor v 
Její .0 ženě byl spravedlivější a vyšší, byla 
feudální — ale neznala více otroctví. Byla 
feudální. V tom nejvíce protiví se středověk 
našemu smýšlení. Ale buďme upřímní; po- 
kročili jsme od té doby tak značné? Jak 
bude souditi budoucnost o našem militarismu 
a nucené službě vojenské? Nejsou to Ještě 
zbytky té barbarské noci, která zaplavila 
svět? Feudálnost tedy, pravda, Je základním 
tónem v těch starých epopejích francouz- 
ských, obzvláště v části Jednající o vzbou- 
ření vasalfl proti Karlovi, v románu o synech 
AJmonových. Ale i ta feudálnost není v le- 
gendě svým rytířským pojímáním bez; ideálu. 
V době barbarské, germánské, když ta 
feudálnost se tvořila, nebyla zajisté ničím 
Jiným, než nutným dělením se náčelníka 
lupičů s vynikajícími podnáčelníky. Dobou 
však, zmizením barbarů, relativním zjemněním . 
mravů, vlivem křestanství a zkvét^iním rytíř- 1 



11 



stvf změnila se ta instituce úplné a stala se 

sama i nástrojem civilisačnfm v mndhém i 

ohledu. 

V duchu legendy, v rytířském epu nebyla i 

než dobrovolným zavázáním se někomu, za | 

vyšSího uznanému, nebyla než podrobením i 

se službě vojenské pro jistou ideu. Naznačil | 

Jsem, &ím Karel, čím císař byl v pojmutí 
legendy a epopeje: sloužit Jemu, bylo slou- 
žit křestanstvu, tedy Bohu. Být dokonalým 
»manem*, .vasalem", znamenalo tenkráte 
dle výroku Tainova, být ideálním vzorem 
člověka. Takový »man* či ,vasal" měl zase 
many svoje a tak se článkovala celá spo- 
lečnost od temene až v základy. Tmel její 
byla věrnost v&či danému slibu, a ozdobou, 
řekl bych poesií Její, bylo přátelství až ná- ' 

božensky nadSené mezi jednotlivými bohatýry, 
pobratimství, Jak se částečně do dnes prý i 

u některých Slovanfl zachovalo. Jaké kon- ' 

flikty tu mohly nastat mezi povinností vasala 
k .vrchnímu pánu" a mezi pobratimstvím 
téhož vasala s druhem, jenž se ocitl v roz- 
broji neb odboji s tou vrchní autoritou, o tom 
dává Renald z Montalbánú a jeho rodina 
mnohý příklad vzrušující, a rozbroje a od- 
boje ty nebyly řídké, neb vasal nebyl otro- 
kem, měl vedle povinností též práva, a po- 
jímání těch práv a povinností dopouštělo 
někdy velice r&zných výkladfi, neb měl-li 
.man* velký pojem o významu svého vrch- 
ního, měl též úplné vědomí své vlastní d&- 



12 



stojnosti a rozeznával dobře ideu, Již zosob- 
ňoval neb představoval ten vrchní, od osobní 
téhož choutky, od osobních jeho přehmatů, 
V tom ukazuje se odboj Renaldův a Jeho 
bratří proti Karlovi ve světle mnohem sym- 
pathiótějším, lidštějším, poetičtějším a nam 
přístupnějším, než ta slepá, odporně a čistě 
feudální, až otrocká, suchoparná řekl bych, 
oddanost Hagena v Nibelungách. Renald za- 
jímá. Je člověk, Je rytíř, chybuje Jako člověk, 
ale snaží se Jako rytíř napravovat svou chybu. 
Hagen Je věc, nástroj, Renald má teplotu 
srdce, a Jakého srdce, Hagen má Jen chlad 
a mráz vražedného nože. Tak mohou i feu- 
dální zjevy míti dvojí líc. Hagen Je Ještě 
úplně barbarem z doby germánské, Renald 
Je toho dalek. Je odbojným rytířem v duchu 
doby svatého Ludvíka, ne už barbarem, ani 
Ještě dvorním šleclitickým lokajem dob po- 
zdějších, postavou, slovem, z doby květu 
mravfi rytířských. Mrav ten skvěl se tím, že 
pěstoval vědomě kult vzletu, krásy, sprave- 
dlnosti a altruismu, a to v míře takové. Jak 
to svět před tím neviděl. Ta doba byla silná 
a veliká. Šlo to někdy ovšem až do kraj- 
nosti a tak vyčítá se ku př. tomu věku 
„posvátná pošetilost* křížových tažení. Ale 
křestanský fanatism stál tu proti fanatismu 
druhému, islámu, ale byly to vlastně dvě 
kultury, dvě rasy, které osudně na sebe na- 
rážely, a století, Jež k vůli , novým obchod- 
ním cestám* a k vůli odbytu své mizerné. 



13 



ohyzdné hyperindustrie, založené na podkladu 
ergastul, dušemoméjších, než ta stará se do- 
mýšlí, že mu dovoleno vše, i hanebnost, to 
století mělo by trochu váhat, než odsoudí 
takové , posvátné pošetilosti". 

Tenkráte šlo o ideu s obou stran a na 
obou stranách vynutili si Jednotliví zápasníci 
vzájemnou úctu přes vzájemný svuj fanatism, 
vynutili si ji ne pouze chrabrostí, ale též ry- 
tířskostí svou. V těch starých básních utkvěla 
památka na to jako vůně ve zvadlých květi- 
nách. Nad míru zajímavé jsou též ty udi- 
vené pohledy, které na vzájem ti křestané 
a .pohané" do těch jim navzájem cizích a 
nepřátelských světu vrhají. Historie o tom 
mnoho nemluví, ale básně to znázorňují oby- 
čejně náhlým přátelstvím křestanského rytíře 
k mosiemskému sokovi, neb naopak, nebo 
též tak náhlou láskou , pohanské" dívky neb 
ženy k rytíři křestanskému. Duch rytířský 
té doby jeví se nam v epických básních co 
pravé opojení vyšší lidskostí, opojení vírou, 
opojení slávou a kultem ctí, té poesie po- 
vinnosti, jak ji nazývá tak krásné Alfred de 
Vigny, jeden z posledních rytířů. 

Doba rozkvětu pravého rytířství, doba, 
v níž žil také svatý František z Assisi, velký 
ten člověk, jenž proti officielnímu křesťanství 
současnému prapor pravého království bo- 
žího pozvedl, doba ta měla takovou sílu, 
měla takového jasu duševního, že lidstvo na 
ni bude vzpomínati vždy, měla tolik v sobě 



14 



ohne promethejského, že nové zrozenou Její 
kulturou roztálo na dobro už to osudné, na 
Evropu a starověkou vzdělanost elementárně 
se přivalivši barbarství, a když ve Francii 
se zdálo, že utuchu]e ten blahodéjný žár, 
vysvítil Ještě mocněji v Itálii, kde se roz- 
břeskl co rensdssance, a na severu, kde se 
jevil co reforma. Důležitost a význam středo- 
věku neodbude se tedy žádnou novinářskou 
běžně liberální frásí, žádným běžným mělkým 
posudkem a nezakřikne se význam jeho umění 
a jeho poesie ani tím tak odiósním slovem, 
jakým je náhodou dnes ^romantism", ten 
rodný otec modernismu. Je něco nad hesly 
a nad módou, totiž pravda, ta vnitřní, vyšší 
než pouhé, mnohdy tak klamné pozorování 
povrchu. Taková pravda je na dně každé 
civilisace, každého náboženství, každého pra- 
vého výtvoru uměleckého. Na pouhých chi- 
mérách nespočívá ani civilisace, ani nábo- 
ženství, ani umění. Pravda byla také pod- 
kladem středověké kultury a ohlas její poe- 
tický je duší typů a d^jfi v básních epických 
té d^by. Přes všechny anděle a divy je více 
snad pravdy v , Písni o Rolandu* než ku př. 
v Zolově .Zemi", až možná všechno, co se 
v tom románu vypravuje, se skutečně i udalo. 
Přece to nemflže být celá pravda o rolni- 
ckém lidu ve Francii, nejjasnějším dfikazem 
toho jsou dějiny Francie přede vším Johanna 
ďArc. Je ,Země* pravým dokladem toho, 
lak nedostatečné je pouhé shledávání vy- 



15 



skytlých se náhodou někdy faktfi k utvoření 
dfla uměleckého a jak tím zpflsobem se ne- 
vystihne vlastní pravda. Pravda Je věčně 
Jedna, ale zraky, kterými se na ni díváme, 
podléhají změně a místo abychom Je i^dili 
dle pravdy, iídíváme pravdu dle nich. Chceme 
pravdu obyčejně učiniti přístupnější, pocho- 
pitelnější, když abstrakce Její tak snadně 
unikává, a tak přiměšujeme mimoděk vlastní 
svoje omyly k Jejím obrys&m, kalíme ryzost 
Její tím, že Ji chceme viditelnou dle svých 
názorfi učiniti. V umění stávají se pak věčným 
opakováním a přemfláním z typfi šablony a 
z těch až karikatury* Tak stalo se i během 
středověku. Z ideálních koncepcí rytířských 
vyšly dobou pravé frašky a nastal konečně 
úpadek žalostný. Ne na Rolanda v písni 
z dob svatého Ludvíka, ale na Amadise 
z Gallie a horší Jeho pitvory musil Cervantes 
popravčí meč své zázračné satiry pozvednout. 
Sám rytíř bez bázně a beze skvrny, sám 
bohatýr ideálu v životě, ničil a hubil velký 
ten genius, tvůrce nového románu, karikatury 
rytířství a vedl proti nim ten vítězný boj 
střízlivého rozumu. Jenž byl více kolem něho 
než v něm. Kdyby nebyl duch pravého rytíř- 
ství vězel v samém Cervantesovi a Jen ten 
střízlivý rozum, nebyl by tím velkým poetou, 
Jakým v skutku Je, a nestávalo by se, že 
mezi čtením Dona Quijota sympathie naše 
se kloní přece více k rytíři z la Manchy, 
přes všechnu satirou bičovanou Jeho směs- 



16 



nost, než k pronásledujícímu ho světu, ne- 
stávalo by se» že nás ten ušlechtilý blouz- 
nivec dojímá a že Jej více milujeme, než ty 
rozumné, střízlivé lidi. Již ho týrají a surové 
bijou a se mu sméjí a ho naposled uštvou, 
a nestávalo by se, že na konci knihy nevíme, 
komu vlastně ta satira více platí: zdali těm 
Jezdícím do modra na Rosinantě, nebo těm 
na oslu za ním klusajícím? A usoudíme-li, 
že platí trpký posměch pouze Donu Quijotovl, 
váháme vzdávati velkému spisovateli svflj 
souhlas stejně s nepodmíněným obdivem Jeho 
genia. Buď Jak buď, zdá se, že dává osud 
věčně Don&m Quijotům v Sanchu Pansovi 
Jakousi korektivu a že chce tím zp&sobem 
ukázati. Jak malý Je ten krok od vznešeného 
k směšnému, které za oním se plíží Jako 
stín. Cervantes ale zajisté nechtěl zobrazovat 
v Sanchu Pansovi lid. Jak se rádo vykládá. 
Lid a dav Je něco rozdílného. Dav není 
schopen .tvořiti velké imperativy ze sebe", 
]3k praví Nietzsche, .myslí Jen na pohodlí 
vnějšího života, ne však na okřídlení duše, 
Jaké Jí plyne z velkých úkolů a nadějí.* Lid 
v prostotě své chápe velké imperativy, a někdy 
ozývají se přímo z něho, dav ale nikdy ne- 
chápe velkých úkolů a nadějí a nenávidí 
» okřídlení duše". Lid Je často surový, dav 
bývá uhlazený. Je však vždy frivolní a sklon- 
nost Jeho Jde vždy k triviálnosti, Jež třeba 
formu duchaplnosti na se bére. Dav skládá se 
it všech tříd, má Jen to společné, že nenávidí 



17 



všechen vzlet, rozčaruje všechno opojení, od- 
mítává všechnu poesii. Z lidu vyšla Johanna 
ďArc, dav byl ten její ničemný král, ten 
jeho dvůr, ti světští a duchovní hodnosta!^, 
kteří Johánnu zradili, opustili, zapřeli, tupili, 
usmrtili. A ne na tom dosti, dav má dnes 
i své učence, a ti dokazují neb snaží se 
dokazovat nepravdu a klam , legendy", prý, 
o panně Orleanské. A nemá dav i své umělce, 
svou musu ? Je to pěší musa — musa pede- 
stris — jejíž zbožňovatele označuje nejlépe 
krčení nosů nad Pegasem. Křídla jeho jim 
vadí. Je v nich ta nenávist pěšky chodících 
proti jezdícím, je to nevědomá jakási závist, 
která se staví principem. Jsou to ti, již vtip- 
kují o Iliadě a tleskají „Krásné Heleně'' 
vědomě, když je to taková radost třísnit 
sněhotřpytný peplos poesie duchaplným kalem I 
To však jen tak mimochodem. Chtěl 
jsem jen o tom mluviti, jak se z typů rytířské 
epopeje staly během doby už i karikatury, 
a chtěl jsem se o tom zmíniti, jak, když se 
jich ujali pozdější skuteční básníci v Itálii za 
renaissance, když je Pulci a Bojardo pólo 
persiflujíce, přede vším ale nad míru skvělý 
Ariosto novou oděli září, zjevy ty původnímu 
duchu, z kterého se zrodily, úplně už od- 
cizeny byly. Renaissance nebyla dobou ana- 
lysující kritiky, byla příliš plodná k tomu, 
příliš samorostlá, překypující vlastní silou 
tvůrčí, a Ariosto byl příliš synem té doby, 
příliš svérázný, než aby byl se staral o ducha 



18 



tradic zašlých věků. Doba naše naopak Je 
doba zpytání, odkrytí, nálezů a restitucí, a 
výzkumy nové ukázaly nám staré, zašlé ty 
zjevy zase v rysech Jejich původních. 

Není doba naše dobou pi^iš velké síly, 
ale má za to přednost tu, že se jí dostává 
porozumění pro všechny předešlé kultury a 
Jejich výtvory. Není tomu ještě dávno a ne- 
chápali na př. v architektuře malebnost rokoka, 
grácii toho slohu a jeho úsměv. Tak bylo 
ještě včera, ale dnes tomu již není, dnes 
chápeme slohy všechny. A když v architek- 
tuře jsme dospěli k tak širokým pojmům a 
rozhledům, máme klásti si meze v poesii? 
Máme snad couvati před poesií středověkou 
proto, že nepopulární dnes pojem romantismu 
s ní je sloučený? Myslím, že to pošetilé! 
A my Čechové, kteří jsme zaspali celé sto- 
letí v násilném hrobě, smíme my bez trestu 
něčeho přehlednout a zbývá nám něco jiného 
než nastavovat všechna vlákna a navazovat 
všechny svazky, které nás pojily vždy s kul- 
turou všeevropskou a jež přeťaty byly, když 
nás do hrobu kladli? A instinktivně jsme to 
učinili hned od prvního okamžiku svého z mrt- 
vých vstání. Kdo se dává na cestu, musí 
se přece ohlížeti na všechny strany, dříve 
než se pustí do neznáma, musí snažiti se, 
aby věděl, kam, a odkud ty cesty všechny 
vedou. Ohlížeti se zpět, není ještě kráčeti 
zpět. — O tom všem nepřemýšlel Jsem však, 
když Jsem začal epós svůj psáti. Vedl mé 



19 



pouze pud m&] umélecký a toho Jsem po- 
slechl. Ideálem mým bylo, ukázati v původní 
prostotě epické ty zapadlé zjevy z kruhu Karla 
Velikého. Nebál Jsem se toho, že budu ro- 
mantickým, středověkým, snaha moje byla 
Jen být epickým. 

Nechápu, Jak se mfiže někdo bát, že 
není dost moderními I kdyby nechtěl, bude 
Jím vždy do Jisté míry. Středověkým se dnes 
nemfiže nikdo stát, i kdyby to chtěl v§{ silou. 
Nedovede to. Nikdo, I s nejsilnější vůlí i s fana- 
tismem pro Jinou dobu, nemůže být Jiným 
než synem doby své. Když chtěli za Napo- 
leona I. imitovat co nejvěrněji antiku — utvo- 
řili sloh nový, sloh empirový. Tenkráte zdálo 
se, že imitace bylá věrná, dnes vidíme ten 
velký rozdíl my. Vím dobře, že ačkoli Jsem 
se inspiroval epickou poesií francouzského 
středověku, ačkoli Jsem se snažil včísti se a 
vmysliti v Jejího ducha, přece Jen Jsem zůstal 
Čechem z devatenáctého století. Proč? Proto 
že Jím Jsem, a člověk, třeba by se zdál 
sobě neb Jinému Jinak než v pravdě J e, zů- 
stane přece Jen tím, čím J e a ne tím, čím 
se zdá, a mimoděk, nevědomě se prozradí a 
ukáže se ve svém Jednání, ve svém smýSlení, 
ve svém díle v pravé podobě. Vždyf ani 
geniům, když chtěli v některých svých 
výtvorech se zdáti z Jiných století, to zdání 
se nepodařilo. Gčthova Ifigenie měla všechnu 
delikatessu cítění Racinových ženských zjevů 
a stála na morální výši křesťanství, třeba 



2G 



GQthe nemiloval francouzské divadlo a byl 
.velkým pohanem", a Racinovy řeckým pe- 
plosem zahalené heroiny zářily jako hvězdy 
tím něhy plným pathem, o némž svět antický 
neměl ani tušení. A v době naší: Je přes 
všechen mysticism Wagnerův Parsifal dílem 
středověkým nebo moderním? A výtvory tak 
velkého talentu, Jakým Jest Bum-Jones, nejsou 
i ony dětmi devatenáctého století, přes všechnu 
prerafaelskou andělskost, přes všechno rodné 
příbuzenství s Botticellim ? A je dobře tak. Jeví 
se v dílech takových jen hluboké a nadšené 
porozumění krásy, jak ji vtělilo divotvorné, 
plodonosné některé století a čistá snaha zpro- 
středkovat a vysvětlit jaksi její V3^nam a činiti 
to vše přístupnější svým vrstevníkům, k nimž 
přece jejich mluvou mluviti nutno. Je v tom 
smysl jaksi historický a úplně moderní. Co 
činí geniové a velké talenty, to nemůže být 
hříchem u talentů skromných. Vlohu menší 
může šlechtiti velkost snahy. Nedojde-li talent 
menší cíle, bude právě velkost úlohy jeho 
omluvou. — Úkol můj byl nesnadný. Ne- 
mluvím ani o ohromnosti materiálu tak růz- 
ného, jejž bylo nutno skomponovati v celek, 
o přetvořování» doplňování, o utvoření ně- 
kterých postav ab ovo. Ale poukazuji na 
motivování, na psychická hnutí u jednotíivých 
osob, na líčení způsobu cítění těch postav 
z epu, jichž city Taine trefné nazval .senti- 
ments eteints", neb mnoho těch citů v pravdě 
vyhaslo, neb jasně řečeno stalo se nám dneš- 

Zeyer: Spisy. XTX. 3 



21 



nim lidem nesrozumitelným. Doufám sice, 
že Jsem v básni své nenechal a nepodal * I 

nikde psychologickou záhadu — vím ale, že < 

výtkám přece neujdu. 

Vždyf i to už, že nepovažuji epos za 
zp&sob poesie už překonaný, odumřelý, na- 
vždy odložený, budou mi, vím to, někteří 
klásti za omyl. O tom však Je disputace 
mamá, protože nčco takového m&že dokázat 
jen budoucnost I z toho, že jsem opěvoval 
právě Karla Velikého a Jeho kruh, vzešly mi 
už výčitky, když báseň moje se objevila ve 
.Květech". Nutno tedy i zde slova vysvětlení. 
Nebudu se omlouvati, poněvadž seriósnost té 
námitky nenahlížím, všeobecně však na to 
poukazuji, že pudí-li někoho vnitřní hlas, 
aby psal epopeji, že výběr látek pak není I 

veliký, nebot látky ty jsou nám dány a počet \ 

jejich je skromný. I 

Epopeja nemůže býti než vypravováním 
národních událostí z dob majících povahu \ 

mythickou neb polomythickou. Takových vel- 
kých tradic není v Evropě mnoho: jsou to 
hlavně cykly Karla Velikého, pak krále Artuše 
a svatého grála ve Francii, germánský epický 
poklad uložený v starší Eddu a Volsungasagu, 
rýsující se v uměleckém už spracování v Ni- ^ 

belungách, kruh cara Vladimíra a bohatýrfi i 

kyjevských na Rusi, králevic Marko u Jiho- 
slovanfl, Cid ve Španělích a konečně stopy 
starého, rozbitého, ztraceného epu, zachované . 1 

toliko v kronikách a v tradicích českých, které I 



22 



Jsem sebral a slil ve svém .Vyšehrade*, jak 
to Šlo a jak jsem to vůbec dovedl. — 

Libuša. Přemysl, Šárka, Ctirad, Vlasta 
stáli srdci mému nejblíže a proto začal jsem 
s .Vyšehradem". Kde nestačily fragmenty 
z kronik a tradic, sáhl jsem k pohádce ná- 
rodní české nebo jihoslovanské a bral jsem 
z nich, co se mi hodilo a co se mi zdálo 
mythické. Jednu z těch pohádek, tu o .Ze- 
leném vítězi", nenašel jsem v žádné sbírce, 
ani jméno její, které vždy tak divně na mne 
účinkovalo a jako dechem báje mě ovanulo, 
našel jsem mlhavé obrysy té báchorky v pa- 
měti své s pomocí zpomínek starší své sestry, 
vypravovala nám dětem totiž tu pohádku 
stará naše ch&va. Žena ta byla nevědomky 
poetou a zGstala mi památka její nejen v pa- 
měti, ale též v srdci. Zmiňuji se o ní vděčně 
zde proto, že myslím, že jejím vlivem pro 
své štěstí nebo neštěstí jsem se stal básní- 
kem a básníkem českým, přes všechno svoje 
pozdější nečeské vychování a také proto, že 
se stala, dávno ač už mrtvá, mým spolu- 
pracovníkem při .Vyšehradě". Báseň ta má 
zbarvení jejího vypravování, z těch dávno 
umlklých úst slyšel jsem poprvé jméno Li-^ 
buše a Vlasty, a dětská moje duše vnímala 
ty obrazy tak, jak ona mi je kouzlila před 
zraky, a nevymizely mi už nikdy z paměti 
ony obrysy, kterými ona je tam rýsovala. 
Kouzlo bylo asi tím tak silné, že tradice, 
bez prostřednictví knih, přímo ke mně mlu- 

3* 
23 



vila ve veku tak vnímavém. Pohádka o ,Ze- 
leném vftézi" zemřela snad v tradici s tou 
starou ženou, která mi ji vypravovala. Soudfm 
o vysokém stáří té pohádky z toho, že slovo 
, vítěz* v ní má ještě dávný význam boha- 
týra, rytíře, jako posud u Maďarů, k nimž 
to slovo asi od Slováků se dostalo v tom 
smyslu. — 

Při skládání svého .Vyšehradu* snažil 
jsem se zůstati na půdě pohádky, vyhnouti 
se všemu, co se mi zdálo u kronikářů středo- 
věkým přídavkem neb porušením aneb ne- 
porozuměním původního smyslu, a snažil jsem 
se pak dále přesunouti celek z ovzduší po- 
hádky, která je jaksi zmenšeným mythem, 
do patřičné perspektivy, totiž bájeslovné, po- 
máhaje si, kde možno, parallelou v mythech 
indoevropských. Jak dalece se mi to vše po- 
dařilo, nevím, vím jen, že si toho vůbec 
nikdo nevšiml, v jakém duchu .Vyšehrad • 
sepsán byl, vím jen, že byl také odbyt co 
.romantický", tedy nečeský. Kečeský a ne- 
slovanský být však nemůže, jinak by musila 
česká pohádka být také nečeská. A roman- 
tický? Pak je Odyssea, věru, také romantická. 
Mimoděk individuelního je v té básni ovšem 
asi mnoho, protože to nutně z toho následuje, 
že to moje dílo, ve mně uzrálé a mnou po- 
dané. Není syna, aby neměl krve svého otce. 
Myslím, že básníci v Helladě s lidovým my- 
them nezacházeli jinak. Tvořili z něho a ze 
sebe. Chce-li však někdo soudit, jak tatáž 



24 



látka se dá zpracovat duchem nečeským, 
formou romantickou, af si přečte na př. Eber- 
tovu .Vlastu". Nejedná se zde o to, Jak Jsem 
cfle svého došel, ale o to, Jakou cestou jsem 
se k nému bral. 

Lhostejnost, s níž se potkal .Vyšehrad", 
ne u čtenářstva, ale u těch, Již více soudí 
než čtou, nepřízeň ta neodstrašila mé pustit se 
do cyklu Karla Velikého, a nepřízeň. Jež mě 
potká nejspíše i zde, nezabrání mi, budu-li 
mít síly a budu-li živ, podati čtenářstvu svému 
Ještě krále Artuše a sv. Grála, královice Marka 
a cyklus o bohatýrech kyjevských, Jejž v práci 
už mám. To, co se obyčejně nazývá .ne- 
uznáváním", nemůže mě venkoncem znepo- 
kojovat a trudit, protože vím, Jak se popu- 
larita dělá a proto že nejsem ctižádostivým 
a nároků žádných nečiním. Nemluví ze mne 
žádná skromnost ani hořkost ani nějaká skrytá 
uražená pýcha, nebylo prostě marné u mne, 
že se mi dostalo velké lekce života, po níž 
si odnášíme tichou resignaci v ústraní. Doufám, 
že ti, kteří rádi čOi .Vyšehrad", budoa rádi 
také tuto moji knihu čísti. Jsou to nejspíše 
lidé mně podobní, kteří rádi se přebírají 
v starých kronikách a co děti rádi naslou- 
chali pohádkám, lidé. Jimž z toho něco ne- 
určitého, smrákavě sladkého a přece tesk- 
ného. Jako nostalgie po tom, co zde není, 
v srdci zůstalo, něco, co s nimi sedí, když 
se venku šeří, a Jen oheň svítí, co v hustém 
lese vedle nich kráčí, hvězdami jako očima 



25 



se na né dívá, co konejšivě v Jejich žal a 
snivé v Jejich radost se mísí a slavné k nim 
mluví v samotách. S takovými lidmi si roz- 
umíme. Ti pochopí snadné, proč po téch 
cestách chodím, kde mé znají, človék pro- 
stých Jen názorů, nevelkého umu, nehynoucí 
ale touhy, Jemuž z toho celého života už 
nezbylo než trochu toho básnického snéní. — 
A ti ostatní af třeba krčí rameny. — To Je 
vše, co Jsem iíci chtěl. — 

Vodňany, v kstopadu 1894. 



26 



POHÁDKA O KARLU VELIKÉM. 



PANU 

BRONISLAVU GRABOVSKÉMU 
V ČBNSTOCHOVÉ. 



Posílám Vám, dobrý a milý Čechů pří- 
teli, skromný tento dar svých veršů, ponévadž 
nevím, ]ak bych jiným způsobem Vám děko- 
vati mohl za tu věrnou a upiímnou Vaši pří- 
chylnost a lásku k naší zemi, k tomu králov- 
ství tak poníženému nyní v prach, k tomu 
lidu tak nespravedlivě světem zneuznanému, 
k tomu národu, nízkými nepřátely tak mrzce 
nenáviděnému. 

Vím, že posílám Vám dar Jen chudý. 
Avšak mám se Vám přiznati, pane Broni- 
slave? Ty verše Jsou mi milé. Proč? Nuže, 
k vůli upomínkám, které Ipějí na nich. Skládal 
jsem je totiž pomalu v létě v krajinách dávné 
své touhy, na nezapomenutelných poutích 
svých po Bretani a dokončil je pak na pod- 
zim v tichém, všeho ruchu vzdáleném koutku 
Pikardie, v chaloupce na břehu mořském. 
Skládal jsem je vždy na večer, vraceje se 
z ,land", stepí to, porostlých kapradím, 



31 



vřesem a žlutA kvetoucím tmfm, kde duby 
Sumf a žulové balvany Jak zabití obři leží, 
vraceje se zamyšlen od menhirů a kromlechů, 
osvétlených měsícem, vraceje se z vesnických 
hřbitfivkfi, kde šedé, vytesané .kalvárie", 
Bretani tak zvláštní, se svými tragickými sku- 
pinami a dlouhými theoriemi déjepravných 
osobností se rýsovaly na mrafiném nebi Jako 
zkamenělá středověká mystéria, vraceje se 
ze stínů mechem porostlých, v lesích ztra- 
cených, k zemi shrbených gotických kostelíků. 
Jejichž klekání mě doprovázelo daleko pusti- 
nami, vraceje se z opuštěných, prázdných, 
zčernalých zámků, drolících se do dřímavých, 
kvetoucím leknínem krytých vod svých býva- 
lých příkopů, vraceje se od strmých, pustých 
mysů, kol nichž moře z hluboká stkalo a vítr 
naříkal a kde kamenné kříže čněly a Jako 
prsty ukazovaly na hvězdy . , . 

A lidé, v Jejichž společnosti jsem celý 
ten čas trávil? 

Byli to pasáci v samotách, rozumějící taju- 
plnému výrazu v očích němé tváře, rybáři, 
zápasící po celý život s bouřemi a vlnami, ná- 
mořníci, Jejichž staletí stará modlitba: .Bože, 
bud s námi, nebot loď naše Je malá a moře 
nesmírné". Je Jako z épa vzata a z evan- 
gelia zároveň, poutníci, putující od kostelů 
k zázračným studánkám, žijící v stálém styku 
se světem legend a zjevení, babičky, pře- 
doucí na prahu domů v slunci, mající vze- 
zření sibylí a chovající v paměti mythy a 



32 



tradice zapadlých véků, čeledínové a služky 
na některém starém v Jabloňových sadech 
jako na dně vody ponořeném dvorci, . žijící 
Jako v idyllách a tvořící si bájné pojmy o ne- 
známém, vzdáleném Jim světě, a konečně 
děti, které při prvním pohledu na mne přede 
mnou strachem prchaly, — tak málo byly 
zvykly vidět cizí tvář — a které Jsem teprve 
•ochočovati* musil, než mi odpovídaly. 

Ted pochopíte zajisté, proč mi ty moje 
verše se staly Jaksi milými. Nahlédnete teď, 
proč Jsem psal tenkráte pohádku. V tom takřka 
mimozemském okolí, mezi hroby druidQ a 
dřevněbretonských, přeludově mocných světcfi 
divotvorců, v tváři těch pradávných moří, řek 
a hor, ve společnosti toho keltického lidu, 
těch duSí podivuhodných, tak prostých, pl- 
ných krásné víry a visionářské obraznosti, 
Jejichž jen zpola francouzskou mluvu Jsem 
sice těžce chápal, ale Jejichž nitro mi bylo 
jako otevřená kniha, v tom okolí a v té spo- 
lečnosti nemohlo snadně nic Jiného vzniknouti 
než pohádka 1 

Nevím ale, najdete-li stopy všech těch 
dojmfi v ní. Jsou city, které nám tak do 
duše zapadají, že tam Jako pohřbeny zů- 
stanou, a ani umění, ta silná čaromoc, ne- 
dovede Je pak vyvolati z tůně mlh. Co nás 
nejvíce dojalo, dovedeme snad nejméně vy- 
jádřiti slovy. Pomněte Jen na zvuk některých 
zvonů, na šumění moře, hučení lesů — do- 
vedete Jasně vysloviti, co Jste vše cítil, když 



33 



vám znély v sluchu? O, toho véčného zá- 
pasu pří tvoření se vzdornou proti duchu 
hmotou I 

Avšak bud práce moje Jakákoli, přijměte 
Ji přátelsky, neboť přátelsky Jest Vám podána. 
V kraji „dubů a žuly* vyrostla má báseň, 
a s pozdravem posílám Ji k Vám, tam do 
toho melancholického kraje písku a boru, 
kde žijete, do té země mnou tak milované, 
Jako moje Čechy Vámi Jsou milovány, do 
země bílého orla, tak krví a slzami posvě- 
cené. Jako země někdy černé orlice 1 

V Paříži, v říjnu 1889. 



^. Z 



34 



To tenkráte se stalo, nad Rýnem 
když Karel Velký v Ingelsheimé dlel, 
kam všechno panstvo z celé říše své 
byl pozval k svaté smíru slavnosti, 
klid v duši maje, činiv pokání 
za velký hřích svůj, kterým pobouřil 
tak mnoho srdcí věrně oddaných, — 
to tenkráte se stalo, podivné 
že třikrát po sobě měl zjevení, 
jež opět klid mu z duše plašilo. 

Noc každou totiž, v sen když upadal, 
se Gabriel mu zjevil archanděl 
ve slunné záři, v hávu jako sníh, 
a pravil mu: , Vstaň, vyjdi na loupež, 
Bůh káže ti, bys vyšel v noci krást." 

V to slovo věřit Karel zdráhal se — 
však po třikráte když ten samý zjev, 
ten samý vzkaz mu přinášela noc, 
a archanděl když hleděl přísněj' vždy 



33 



a určitěj' když znélo poslání: 

tu pokořil se Karel Veliký. 

vzal vetchý plást a přilbu rezavou 

a vyšel z hradu tajné sám a sám 

bez přítele, Jen s vérným mečem svým. 

Les nad hlavou mu šuměl, u nohou 

se Rýn mu valil, stříbrolesklý drak, 

pod hvězdokrytým nebem nesmírným. 

Tam pozved, Karel zraky v modlitbě 

a pravil Bohu: , Který trestáš hřích 

můj nevědomý tímto úkolem? 

Jen velká pýcha m&že zasloužit 

tak velké pokoření. Na pamět 

mi přived den, kdy Jsem tak pyšným byl!* 

A sotva že to řekl, úlek* se» 
neb viděl před sebou hned bledou tvář 
své sestry Blanciflory, vzpomněl si, 
jak tvrdě ji byl k sňatku donutil 
přes její slze s mocným Egmundem, 
jenž pyšně vládl krajem porýnským. 
Byl nutil ji, když jednou zahlédl, 
že světlé zraky její blankytné 
se upíraly v cudném blouznění 
na krásnou tvář Bažina z Hingantu, 
jenž bretonským byl prostým rytířem. 
Zrak Bazinfiv byl stejně blouznivý 
a Karlovi tak bouřila se krev 
nad tím, co zdálo se mu smělostí, 
že v podezřivém záští hluch a slep, 
hned Bažina z paláce vypudil, 
a za zrádce jej křivě prohlásiv, 



36 



že v hnévu svém i kázal zabrati 
hrad jeho otcfl v kraji bretonském 
a statek odejmout mu veškerý. 

Tak zmizel Bažin Jako ze svéta 
a Blanciflora s pláčem podala 
svou ruku Egmundovi před knězem. 
To Karlova jí byla odměna 
za velkou lásku její sesterskou! 
To odměna za strastnou, dlouhou pou(» 
jíž do Bretonska byla konala 
ku hrobu poustevníka svatého 
do pustých lesfi, bosá, v modlitbě 
za velký KarlQv, rouhavý ten hřích, 
za onen hřích, z něhož se zpovídat 
tak dlouho zdráhal, B&h až učinil 
div plný hrůzy: Pít když Karel chtěl 
při velkém hodu v prostřed manu svýcl^ 
tu ode rtů mu víno prchalo, 
kdykoliv číši k ústům naklonil. 
Bled povstal od stolu a rozprchlo 
se dvořenínstvo v němém úžasu. 

Den na to klečel Karel před knězem 
a zpovídal se ze svých hříchů všech, 
ten velký ale opět zamlčel, 
neb krušila jej upomínka tak, 
že vázlo slovo, že se topilo 
ve tůni slz, jak oheň palčivých. 
Tu učinil Bůh zázrak nový zas; 
hle, před knězem stál anděl Gabriel, 
měl velké psaní v ruce, v kterém hřích 

Zeyer : Spisj. XIX. 4 



37 



byl Karlův napsán jako plameny. 
A císař upřel zraky na písmo 
a jako ze sna mluvě, pověděl 
vše, co tam psáno bylo, kajícně. 
Tak rozhřešení dosah' konečně. 
Hřích jeho těžký ale tento byl: 

Před vraty svého zámku pověsit 
dal Karel zvon a právo každý měl, 
jenž trpěl křivdu, hlučně zazvonit, 
af ve dne bylo to neb kdykoli, 
a Karel stával s lůžka, od stolu, 
by sloužil mu a křivdu napravil. 

Kvas jednou byl na zámku veliký, 
smích síní zněl a víno šumělo 
ve zlatých číších, náhle když tu zvon 
hřměl zasmušile hlukem veselým, 
a Karel pozved ruku: »Ticho bud," 
řek' slavně císař, .volá povinnost." 

Hned umlk' smích a vyšli před zámek, 
by žalobníka Karlu předvedli. 
Však vrátili se sami, před zámkem 
vše pusto bylo, prázdno, nikoho 
kol vidět nebylo. Snad zahoupal 
to vítr pouze zvonem? 

Sotva tak 
když domluvili, slyš, tu zazněl zas 
zvuk zvonu mocně, smutně, příšerně, 
jak ve zoufalství, v strachu, v úzkostech 
by se kdo dovolával pomoci. 



38 



A znovu spěchali zas před zámeK 
a bled se vrátil Jeden ze sluhfi 
a řekl: »Pane, je to podivné, 
co povím ti. Nestojf před hradem, 
jak myslíš, člověk. Všude pusto Je, 
však kolem srdce zvonu svinuto 
má dlouhé hrdlo zmije strašlivá 
a o zvon bije Jím, a stočeno 
má kolem lana lesklé tělo své. 
Co Jest nám činit, pane, s obludou?" 

Vstal Karel rychle na to od stolu, 
seď na soudní, vysokou stolici 
a pravil klidně: .Dvéře dokořán 
hned otevřete, stranou ustupte 
a nechtě vejít zmiji. Také Jí 
po právu stane se, jak každému." 

Když vyplnili rozkaz císařův, 
v síA vklouzla zmije, sykot slyšeli 
v tom velkém tichu, které nastalo, 
neb každý napjat byl, jak skončí as 
ten příběh nezvyklý a podivný. 

Když řadou dvořenínů spěchala, 
z nichž mnohý o krok couvl mimoděk, 
tu hrdě zmije hlavu vznášela, 
však před trflnem když stála císaře, 
o stříbrolesklý ohon opřena, 
hned šíji sklonila a pod nohy 
mu hlavu položila, vzdychajíc 
jak člověk bolné. Dojat Karel děl: 

4* 



39 



»Mne za pomoc tvor žádá nešťastný I" 
A sklonil se a řekl: ,,Ubohá, 
de] na ]evo, kdo tobě ublížil, 
a dávám slovo své, že pomohu!" 

Hned vzpřímila se zmije, hleděla 
na rytíře. Již stáli ve zbroji 
blíž císařovy soudní stolice, 
pak pomalu se brala ke dveřím, 
zpět na rytíře ohlížejíc se 
a Karel děl: .Tři z vás at za ní Jdou, 
Jest patmo, že zve vás za sebou." 

Tři reci mlčky meče tasili, 
ve jménu božím šli, kam vedla Je. 
Do hlubokého hvozdu za ní šli, 
jenž modrý, dřímal v klidu poledním, 
hloub vedla Je a hloub, až v taký stín, 
že zdál se nocí za světlého dne, 
tam v skále velké brloh uzřeli, 
kam zlaté slunce prodíralo se 
skrz dubů houšf, a děsná ropucha, 
jíž jedy z tlamy temně tryskaly, 
v něm seděla a tíží dusila 
tři mladé zmije, polomrtvé už. 
A zmije žalobnice syčela 
a slzy padaly jí z očí teď, 
a prosebně na reky hleděla. 
Nuž, chopili se muži ropuchy, 
ač v zlobě kalné sliny chrlila, 
a přivázali pevně na štít ji 
a přinesli ji před soud císařův, 



40 



a Karel odsoudil plaz příšerný, 
a ukrutnici kázal uvrhnout 
do studné zapadlé, a zasypat, 
by nikdy více na den nevyšla. 

V ten samý den, když císař večeřel, 
v síň vklouzla opét zmije, ku stolu 
se tiše plížila a vzpřímíc se, 
nad číší císařovou sklonila 
svou lesklou hlavu, zraky zablýskla, 
a shodíc zlaté víko, pustila 
z úst krásný prsten s rudým kamenem 
do purpumého vína, tiše pak, 
jak byla přišla, opět zmizela: 
Dík, nemá tvář, tak dala na Jevo 
a Karel dojat, mlčky, zamyšlen, 
ten zlatý prsten navlek' na malík 
a zahleděl se v divná znamení, 
jež vryta byla v rudý drahokam, 
a nikdo nedovedl vysvětlit, 
co v sobě tajila těch črt& splet. 
Však byla jedna bytost na světě, 
jež uhodla to, Karlu na zkázu. 

Nedlouho totiž po tom příběhu 
byl velký lov, a Karel zabloudil 
do lesa hluboko, a sám a sám, 
když smrákalo se, přišel na místo, 
tak podivné, jak nikdy neviděl. 

Dub nesmírný na šedé skále stál 
a jeho svislé větve vrůstaly 



41 



zas do země á chodby tvořily, 
jak v katedrálách, stinné, vysoké, 
a z pode pně proudilo pramenů 
šest křištálných a vzhůru letíce 
se křižovaly, oblouk klenuly, 
jenž zdál se býti urobený z hvězd, 
tak ve soumraku trysky leskly se. 
Pod nimi lůžko stálo kamenné, 
tak mechem porostlé, že zdálo se 
být smaragdovým. Plané růže keř 
je objímal a věnčil květem svým, 
a na tom lůžku žena ležela 
tak bílá jak té plané růže květ, 
tak spanilá jak večer zlacený 
už klonícím se sluncem, smutná však 
den jako snivý v dumném podzimu, 
a nehybná jak kámen na dně vod. 

Dech králi tajil se, šel blíž a blíž 
kol sloupů z vod, pod klenbu hvězdnatou 
a nad lůžkem se sklonil kamenným 
a nížil hlavu k tváři spanilé, 
jíž plavé vlasy polštář tvořily 
jak z paprsků ... Jak krev mu proudila 
v tom srdci jeho silném, rekovskémi 
Bouř náhlé lásky zachvátila jej, 
a třesoucím se hlasem zvolal: 
.Vstaň, spanilá, otevři oči své, 
sen setřes rychle s víček, u nohou 
pán světa klečí ti, hold vzdávaje!*^ 

Sbor ptáků splašen, s křikem zdvihl se 
však žena sebou ani nehnula, 



42 



]ak těžký kámen mrtva ležela. 

Tu propuk' Karel v nářek divoký, 

a třásl J{, jak by ]i zbudit chtěl 

z té mrtvé tíže; pak když celovat 

však počal chladné čelo, zavřené 

ty zraky, temnou řasou zastřené, 

tu pomalu se víčka zdvihala, 

a jako úsvit se to jasnilo 

pod nocí řas, vzdech na rtech zachvěl se, 

a slova podivná jak ptákfi svist, 

jak ptáků sladký švehol vyšla z nich, 

a bílá ramena Jak horský sníh 

kol jeho šíje vzdušně kladla se. 

.Ty žiješ!" zvolal Karel radostně. 

A ona na to: .Žiju skutečně?* 

A smutný úsměv přelet její tvář, 

a zraky plny touhy těkaly 

po stromech, po vodách, po obloze, 

a sněhobílá její ramena 

ŠÍJ jeho pustila a zdálo se, 

že celou obejmouti přírodu 

se snažila . . . Pak klesla žena zpět 

na IQžko zas a slzy tekly jí 

jak perle z očí, v tiché žalosti. 

•Co rmoutí tě?" se Karel smutně ptal. 

A ona na to: ,Žíti chtěla bych, 

ach, žíti v pravdě! Slunce, světlo pít 

a teplý proud mít krve v žilách svých, 

být tvorem živým, ženou, člověkem 1" 

Tak volajíc, tvář v dlaně ukryla 
a stkala, šikala v čirém zoufalství. 



43 



.Vždyf žiješ I- pravil Karel, táhl ]i 
na srdce svoje, hlasné tlukoucf, 
a žhavým rtem šfj Jejf celoval 
a plavé vlasy, bfla ramena. 

Tu liliovou Její bytostí 
šleh' rumenec Jak rhže v rozpuku, 
a bráníc mu, tak snivé šeptala: 
«Véz, feja Jsem, ne ženou, človékem. 
Co feJa, chápeš? Sen, ne skutečnost! 
My duši máme Jen, Jak strom Ji má 
a každá kvétina. Jak má Ji pták. 
Ta duše nesmrtelnou není, ach! 
Je pouze Jako van. Jako vůné Jel 
Náš život Jest, Jak život kvétiny. 
Ty vidél Jsi, Já mrtva ležela, 
bez vůle tak. Jak trčí tento strom, 
Jak pne se tam u vody bylina! 
Co slunce Jesti stromfim, kvétinám, 
to nám Jest láska . . . Slunce zapadne, 
a kvét se zavře, není více živ. 
Ty celovals mé v lásce, vášnivé 
a vzešlo slunce moje, život mfij. 
Ty brzy přestaneš mé milovat — 
a budu opét mrtva . . . žel, ó žel !*' 

.Má láska,, zvolal, « nikdy neskončí, 
dech dokud bude, véř, mi, v prsou mých I 
Ty's první žena, kterou miluji, 
ač zasnouben Jsem zené Jiné už! 
Však přervu svazek, Jenž mé tíží teď!" 



44 



A hluboce ]( hleděl do zrakfi, 
kde Jasnilo se víc a více vždy, 
čím dél v ně hleděl. Dlouho mlčeli, 
pak pravila mu: «Dím, 2e fejou Jsem . . . 
Ty člověk Jsi, a zakazuje Bůh, 
by člověk Jiný miloval než tvor 
zas lidský . . . Běda tobě, zví-li kdo, 
že svévolně Jsi protrh' onu hráz. 
Již stavěl Bůh a dávný lidský řád. 
Ach, jaké čekají mě bolesti! 
Ty podlehneš v tom boji nerovném, 
a obětí pak budu já. Jen já! 
Jdi! Prchni! Nech mě! Vrátím se v své nic. 
Zas budu vidmem, snícím o světě I" 
A zakryla si opět dlaní tvář, 
však Karel zvolal: .Zanech žalob svých! 
Řád lidský, pravíš? Já jej stanovím! 
Jsemf pánem s\^ěta! Zákon, vůle mál 
Jsemt císař římský, Karel, Franků král!" 
A feja na to: .Zdráv bud, králi můj! 
Však nepravils, že Jsi už zasnouben? 
Mám s Jinou dělit se o lásku tvou? 
Smrt je mi milejší než sokyně! 

Sed Karel na lůžko teď vedle ní 
a pravil: »Slyš, jak vše se udalo, 
a uvidíš, že přece volným Jsem . . • 
Nuž, mého žití poznej celý běh . . • 
Ač světa pánem se teď nazývám, 
přec protivenství velká snášel Jsem. — 

Můj otec, Pepin, Franků slavný král, 
pro nejkrásnější ženu na světě 



45 



své posly poslal v zemi dalekou, 

kde mladé slunce ráno koupá tvář 

svou spanilou, než vyjde na cestu 

tu dalekou po jasném blankytu. 

O ctnostech jejích jeden byl Jen hlas» 

o její kráse pěvci zpívali, 

a Franku země vítat dychtila 

dceř královskou, jež Bertou zvala se. 

Na hranici své říše Pepin stál 

a čekal její příchod. Nesmírný 

tu dál se zločin I Kojná Bertina, 

jež jela s ní, svou dceru podvrhla 

když kněz byl oddal krále Pepina 

a nevěstu, již hustý závoj kryl 

dle zvyku země, jež ]i zrodila. 

Ten závoj pozvednouti ženich směl 

až v síni svatební — kam dceru svou 

ta zrádná kojná lstivě uvedla 

na místě nevěsty po oddavkách, 

a pravou Bertu sluzi prodajní 

do hvozdu vlekli. Ji však usmrtit, 

jak kázáno jim bylo, nechtěli: 

jim odvahy se nedostávalo, 

když andělský viděli její zrak, 

víc na ně s útrpností upřený 

než s bázní před smrti, a uprchlí 

a nechali ji vlkům hladovým. 

Však Bůh Ji chránil. V lese hlubokém 

zvuk uslyšela zvonu, klekání 

to v blízké zvonili vsi, došla tam, 

a v mlýně starém, cele omšeném, 

ji přijali. Tam v službu vstoupila, 



46 



neb přísti uměla tak překrásně, 
že každá nit se zdála paprskem, 
Již upředla. A učinila slib, 
že chotě svého hledat nebude, 
neb lásky pro Pepina neměla, 
a myslila, když Bfih to bude chtít, 
král sám že najde ]i a na Jevo 
že podvod přijde. Řekla v pokoře 
své hluboké tak srdci vlastnímu: 
,Kdo ví, snad tr&nu ona hodnější 
než Já? Dle ovoce se pozná strom. 
Zde milo jest v té lesní tišině, 
a doškem kryté střechy miluji." 

A zůstala a léta minula. — 

A zatím Berta ona nepravá 
na Jejím místě byla královnou. 
Dle ovoce se poznal brzy strom: 
tak zlá a pyšná byla královna, 
že o tom zvěst se šířila, 
že vnikla až do krajin dalekých, 
kde Bertin otec vládl milený, 
a matka pravé Berty pravila: 
,Jak mohu uvěřiti změně té? 
Zrak vlastní jen mě m&že přesvědčit!" 

A na to na cestu se vydala 
a do Paříže Jela návštěvou. 
Když bránám už se města blížila 
a Pepin král Jí spěchal v ústrety, 
tu úžasem a zmatkem zmírala 



47 



ta nepravá, ta lživá královna, 
a Její matka, k smrti ubledlá, 
]( radila: „Na l&žko lehni své. 
a závojem se pi^kry] nejhustším 
a nech mě Jednat* 

Večer pozdní byl, 
a Iži-Berta se po tmě choulila 
na lůžku pod pokrývku z purpuru, 
a mát když vešla pravé královny 
do paláce, tu kojná zvolala: 
„Ó, paní moje, Jaké neštěstí! 
Tvá dcera příchodem tvým vzrušena 
tak byla radostně a prudce tak, 
že smrtící Ji mdloba schvátila. 
Do komnaty tě pustit nemohu.* 

Však královna Jí děla: .Vidět chci 
své drahé dítě! Ustup, odvážná!" 

.Ne," děla kojná. ,Věz, že umírá, 
tvůj pohled ranou bude poslední!* 

Však královna se svíce chopila 
a spěchala k své dceři: v úžasu 
teď kojná světlo shasla královně 
a zvolala: .Ji paprsk usmrtí 
nejslabší! Hrozí Jí slepotou!* 

Však mezi tím přec purpur královna 
v zlé předtuše už s lůžka shrnula 
a výkřikem, Jenž celým domem zněl, 



48 



svflj velký úžas dala na Jevo, 

a král když přišel, jeho baroni 

a celý dvflr, své roucho roztrhla 

a velkým děla hlasem: „Kde má dceř? 

Já Bohem zaklínám té, Peplne, 

bys pravdu řekl. Co se délo s ní?" 

.Tvá dcera zde na lůžku nemocna, 
a bledá Jako r&že vadnoucí," 
dél na to král; však ona zvolala: 
»Tof dcera služlcy mé, ne dcera mál 
Zde spáchán zločin, černý, ukrutný!" 

A kojnou vzmachem strhla k nohám svým 
a zahřmela Jak bouře: .Kde má dceř?" 

.Je mrtva,* řekla služka nevěrná. 
Jíž zoufalost ted náhle dala klid, 
.Já zabila Ji — nyní sudte mé." 

A upálili Ji v tu samou noc 
a Její dcera slovem jediným 
se nesnažila krále uprosit, 
na vlastní bezpečnost Jen myslila, 
dva syny své, jež choti zrodila, 
za ruce vzala, na zem poklekla 
a tichým hlasem takto prosila: 
.Pro děti svoje, králi, ustrň sel 
Ó nezapuď měl Jsem přec chotí tvou, 
vždyt kněz mě s tebou oddal před Bohem, 
a vinna nejsem, vinu nese mát, 



49 



neb čarovný mi dala nápoj pít, 
že bez vůle Jsem byla úplné, 
a bylo pozdé, když se vrátilo 
mi védomí ... A pozdéj, králi mflj, 
|á milovala piíliS, příliš tě . . . 
A Berta byla mrtva ..." 

Mlčela 
a chvěla se, zda nepozná tu lež, 
zda nezbudí se teď mu v paměti 
zvuk sladký toho hlasu, který zněl 
tak tiše, čaruplné před knězem 
při oddavkách • . . 

Však bolem zničený 
byl Pepin tak, že v pravdě tupým byl 
a pravil ]í: .Ač cizí budeš mi, 
ne chotí víc, přec nezapudím tě, 
svým dětem matku nechci odejmout. 
Žij v komnatách svých dál co královna. 

To stačilo JL V pýše žila dál, 
a Pepin v smutku trávil život svíij, 
neb poznal teď, že svatokrádeží 
Jej oloupili o ten ráj, 
o němž byl snil, když hledal nevěstu. 
Po boku vetřelkyně zklamání 
byl nesl mlčky, dlouhá po léta, 
v svůj osud oddán, který trpkým sic 
se Jemu zdál, však samourčeným: 
měl ženu, kterou sám si vyhledal! 
Teď ale, vida, ie byl blízko tak 



50 



u pramene sladkého blaženstvf, 

že na zemi ta vskutku žila kdys, 

Jež jeho mohla býti and61em — 

teď klesal zničen pod svým břemenem, 

a nad svým štěstím truchlil zmařeným. 

Na tváři Jeho úsměv nedlel víc, 

a v hloubi srdce o té Bertě snil, 

Již nikdy nebyl spatřil tváří v tvář, 

a každou noc se nyní zdálo mu, 

že vidí Ji pod hustým závojem, 

a po každé, když ruku pozvedal, 

by závoj strh' a posléz uviděl 

zjev Její nebeský, tu zmizela, 

a v zouíalosti Pepin vzbudil se. — 

Rok asi tak žil Pepin v smutku svém, 
když Jednou v lesích bloudě dalekých, 
se na pasece octnul květnaté, 
na které šedá, tichá vesnička 
se tulila na břehu potoka. 
Mlýn starý, lišejníky porostlý, 
stál opodál za řadou jabloní, 
a v lomenici Jeho vysoké, 
kde kamenné se stvůry šklebily 
co ozdoby na deště chrlících, 
král malé okno viděl věnčené 
rév svěžím listem, z dola rostoucích 
a pnoucích se až vzhůru na střechu, 
a oknem tím. Jímž slunce vnikalo 
Jak zlatý proud do bílé komnaty, 
zřel Pepin dívku krásy úchvatné 
a dojímavé, k duši mluvící. 



51 



U kolovrátku tiše dumala, 

na kterém vlaštovky dvě seděly 

a sladce šveholily bez bázně 

před sousedkou svou: Berta byla to. 

Krok svého koně Pepin zarazil, 
zrak stíně rukou, nepohnutě stál 
a šeptal si: .Div krásy takové 
vždy tušil Jsem ve snách o Bertě své, 
zjev takový as kryje závoj ten, 
Jejž nikdy pozvednouti rukám mým, 
ach, přáno není I" Vláha stoupala 
mu do očí, byl dojat hluboce. 

A Berta hlavu zvedla, hleděla 
na slunnou krajinu a viděla 
před okny Jezdce. K srdci hnala krev 
se veškerá Jí, nachem vzplanula, 
neb chotě svého rázem poznala. 
Od doby té, co v mlýně žila zde, 
se v nitru Jejím velká proměna, 
ač pomalu, přec hlubě udala: 
Jak Pepin o ní stále věrně snil, 
tak Jeho zjev čím dál tím určitěj 
Jí opanoval duši, klíčila 
Jí láska k němu zvolna, pomalu, 
však silou Jarní v ňadrech, rozbřeskla 
se Jako bájné světlo posléze, 
a plnila Ji touhou unylou. 
Co prolévala slz, co modliteb 
ach, denné k nebi vroucích sílala! 
Jen Jednou chtěla uzřít v očích těch 



52 



(k nimž vlastní zraky tenkrát pozvednout 

se neodvážila, když ruce jim 

kněz před oltářem božím spojoval) 

ten záblesk lásky, který patřil jí ! 

Na rekovská ta prsa položit 

jen Jednou hlavu v něžné důvěře 

a zemříti: Jen toho přála si. 

A denně sobě smutně říkala: 

.On nepřijde, já nikdy neuzřím 

jej, který určen za chotě mi byl, 

je], který kdys mi byl tak lhostejným ! 

Tak tresce Bflh mě za ten pyšný chlad!" 

A nyní stál před oknem Pepin sám, 
a zraky Jeho na ni svítily! 
A spatřiv Její zmatek, ruměnec 
a záblesk lásky v zracích, koně bod 
a větrem letěl k mlýnu, zabušil 
na vrata uzavřená, jako bouř. 

A Berta pravila si: .Pozná mě 
snad podle hlasu, když s ním promluvím? 
Svou ženu nazpět žádat, d&kazem 
mi není dosti, že mě miluje, 
chci, aby neznámou mě miloval 
a v nevěře mi věrným takto byl!" 
A mezi myšlenkou tou dolů šla 
a řekla mlynářovi v rychlosti 
a Jeho ženě: .Bohem zaklínám 
vás oba, učiňte, oč prosím vás! 
Ten rytíř kdyby na mne vyptal se, 
že němou Jsem, mu směle řeknete." 

Z«t«r:Spii7XlX. 5 



53 



Tak pravíc, v komůrku svou spéchala 
a skryla v přízi zbledlou opět tvář. — 

A zatím mlynář králi otevřel, 
po pás se klonil, žena Jeho též 
a Pepin zvolal: ,Siví holubi, 
vy oba milí, pro B&h řekněte, 
ta plavovlasá kněžna liljová, 
jež u vás přede v horní komnatě, 
Jak v skromný přišla, vetchý tento důmí* 

Děl na to mlynář: ^Pane, služka Jen 
tam nahoře nám přede v komoře, 
Je pilná, věrná. Bůh sám ved Ji k nám, 
s ní požehnání vešlo pod střechu. 
Proč kněžnou nazýváš tu ubohou?* 

,Jsem král té země," Pepin řekl Jim, 
»a byla-li vám tužkou, paní teď 
vám bude na dále. Já učiním 
Ji kněžnou ... Na tom srdci spočívat 
dnes Ještě bude . . . Přiveďte Ji sem." 

•Ne," řekl mlynář neohroženě, 
„Jest čistá, králi, v lásce spočívat 
na srdci tvém, věz, nikdy nebude. 
My chovali Ji Jako dítě vždy, 
a dál Ji chránit, moje povinnost. 
MŮJ pane, odpust smělost sluhům svým.* 

Král Pepin dupl nohou volaje: 
,Z úst Jejích vlastních uslyšeti chci, 
íe odmítá mé — pak se podrobím.* 



54 



„Je néma, pane," mlynař odvétil 
a sklopil oči, lhát Jsa nezvyklým. 

V tom vstoupla Berta Jako anděl v síň: 
šat Jejf prostý, háv Jak královský, 
jí krásné télo Jímal souměrné, 
a světlo jako z hvězd jí z očí šlo. 
Tvář byla bledá, ruka chvěla se, 
když zvedla ji a králi dala list, 
v němž slova tato stála napsána: 
„Zda na tvou lásku, pane, právo mám, 
to rozhodnouti sluší pouze mně. 
Nuž, miluji tě. Tedy budu tvou." 

Hvozd hluboký kryl v Iflně starou věž, 
již břečtan Jímal věčně zelený, 
a na tisíce lesních holubů 
na římsách hnízdilo tam, celý mrak 
Jich vždy se nesl kolem ve slunci 
a vzduch se plnil tichým vrkáním. 
V tu věž, jež byla uvnitř jeden květ, 
neb volně vítr nes' tam semena 
do rozdrobených komnat bývalých, 
v tu věž král Pepin unes ženu svou, 
o které netušil, že Jeho jest, 
tam láskou zpit Ji nesl k večeru, 
když bílý měsíc vyšel nad lesy, 
a ráno když se rděly červánky 
a Berta v blahém ještě byla snu, 
král Pepin trpce tak si vyčítal : 
,Ó prokletý vír smyslů mámivých! 
Já nevěren se lásce svojí stal, 



55 



své Berte, která mezi anděly i 

A k vůli komu? K vflll dívce té. 

Jež prvnímu se vzdala pokynul* | 

A odvrátil se s hněvem, rozzloben, 
od spící ženy, na to dýku vzal 
a vryl ta slova spěšně do stěny: 
•Jsem vinen před tvou tváří, odpust ml. 
Přijď pro svou odměnu, kdy libo ti, 
]á nezapni svů] zločin před světem." 

Pak vyšel z věže a sed na koně* 
pryč uháněl jak vichr, lesní tmou. 
A Berta, když se pozděj zbudila, 
ta slova čtla, do dlaní skryla tvář, 
nach studu polil ji a šeptala: 

.On tedy neví, co že láska jest I j 

On zneuznati tak mne dovedli ij 

Já pouhou jemu byla rozkoší! 
On mého srdce tlukot neuhod, 
a prodajná Jsem Jemu zdála se. 
Nač poznati se tedy dáti mám? 

Ne, zklamané, smrt čeká tiše teď, i 

Jest Jediné, co zbývá" . . . , 

I 
V starý mlýn 
se na to vrátila, však žila dál, 

a brzké smrti Již si nepřála, I 

neb dvojnásobný život cítila j 

ve bystrém svého srdce tlukotu, 

plod svatební té noci zrodil se, I 

syn Pepinův, já, Karel, Franků král. ) 



56 



o matce své ]en kleče mluviti 
mi sluší. Do očf mi vstupuji 
vždy slzy při té svaté vzpomínce! 
Čas mého dětství, ach, jak krásný byl 
v tom tichém kraji, v lesích stopeném, 
v tom starém mlýně, Jehož klapání 
v snách Ještě někdy slýchám, útulné. 
Jak bděla drahá matka nade mnou. 
Jak povahu mou krotila, 
a přec mě vedla k tomu, mužem býti 
Je-li v mém srdci přímost, odvaha, 
je-li v mém srdci stopa něhy Jen, 
pak matce své za vše to děkuji. 
Ne báti se, však vášně krotiti, 
to snažila se vždy mi vštípiti. 

Když čtrnáct let mi bylo, řekla mi, 
kdo otec můj, a na to pravila: 
,,Jdi do Paříže, směle k němu vstup 
a hlas se k němu, třeba veřejně. 
Tě volá Jiný osud, dítě mé, 
než věk svůj trávit v lesní samotě. 
Snad šťastnější by život tvůj byl zde, 
však vlastní štěstí není nejvyšší 
cíl člověka. To pozděj pochopíš.* 

A na to meč mi dala, šípy, luk 
a žehnala mi, v slzách loučíc se. 
Tu poprvé i Já se plakat Jal 
v svém životě a štkaje zvolal Jsem: 
.Proč od sebe mě, matko, posíláš? 



57 



A nikdy více nemám spatřit tě? 
Proč nejdeš do Paříže se mnou též?" 

Klid vrátil se ]( v tváře ubledlé, 
a krásné ]e]f zraky zdály se 
dvě tůně odříkání zbožného 
a tiše řekla: »Při]du za tebou, 
neb povinnost mi káže, abych šla, 
ač raději bych stranou z&stala. 
Ne dříve p&Jdu však, než dokončím 
ten tenký závoj, na němž tkám a tkám 
tak drahná léta . . . Patnáct dlouhých let I 
Už v blízké době skončen bude však. 
Jdi, synu mflj, a slova nepromluv 
ni Jediného o mně s otcem svým. 
Jen pouze řekni, kdo že matka tvá: 
ta služka v mlýně, vezdy předoucí, 
ta opuštěná v lese ve věži 
v té rozdrolené, plné holubů . . . 
Nuž, nyní Jdi, a stále miluj mě, 
trp iSstrky, Jež na tě čekají, 
i úsměšky, Jež na mát uslyšíš. 
Měj ve mne víru. Já tě nezklamu." 

Tak loučila se se mnou, světice, 
a nastoupil Jsem do Paříže pout. 

Jak pták se cítí volně na nivách, 
tak Já se opojoval prostorem. 
Já světlo pil a vzduch a v prsou mých | 

cos rozpínalo křídla mohutná \ 

SL pobízelo k letu smělému. \ 



58 



Já začal tu^d, že urSen Jsem 
pro veiký cfl, a hlavu zvedal jsem 
iak oř, Jenž větH blízké bo]išté. 

Když do Paříže posléz přišel Jsem, 
byl na ulicích velký ruch a hluk: 
Král Pepin byl se vrátil nedávno 
do svého města z bojů vítězných 
po léta trvajících v cizině, 
a slavně před palácem hodoval 
dnes s dvorem svým, a každý přístup měl 
až k nízké mříži, která dělila 
lid zvědavý od hostfi králových. 
K té mříži Jsem se statně dotlačil 
a z blízka, po prvé Jsem uzřel ted 
Jej, který byl mým otcem. Zatlouklo 
mi srdce divoce, ne radostí, 
neb vedle něho žena seděla 
na zlatém stolci, pyšná, pošmurná: 
To byla královna. Já třásl se. 
To mojí matky bylo místo přec? 
Já nenáviděl krále Pepina 
v tom okamžiku i tu královnu, 
vzlyk nevole mi hrdlo zužoval. 
V tom slyšel Jsem, Jak někdo za mnou dél : 
»Ten zlatý pohár král ted pozvedne 
a vypije na zdraví královny. 
Ač Pepin ženu nemiluje svou, 
přec starý zvyk mu nelze porušit." 

V tom král po zlaté číši ruku vztah', 
však rychleji než blesk Já chopil luk. 



59 



šfp zafičel, a pohár převržen 
SVŮJ rudý obsah rozlil po stole. 
Jenž tek' na bílé roucho královny, 
kde zaplál Jako skvrna krvavá. 

Hluk nastal nesmírný, mé chopili 
a odvléci mé chtéli. Já se rval 
Jim z rukou statné, tak že kynul král 
a že Jim kázal, by mé přivedli. 

Když před ním stál Jsem: , Chlapče," řekl mi, 
,kdo Jsi, a kdo tv&J otec?" 

.Pepin král," 
Já hrdé řekl. Král se zarazil 
a odpovédél: «Véru, byl bych hrd 
na syna. Jenž má tolik smélosti." 

•Já na tebe však, otče, nejsem hrd," 
Jsem vášnivé mu zvolal v odpovéd, 
„neb zradil Jsi mou matku, zapomnél, 
tam v staré véži, v lesích hlubokých, 
kol které mraky bloudí holubů . . . 
V mlýn vrátila se . . . Přede, závoj tká 
a tisíc slz už do néj vetkala.* 

Pláč usedavý, horký dusil mé. 
Král Pepin zbleď a snivý smutek dlel 
mu v očích ted a šeptal: ^Pravda to? 
Tvá matk^ ona dívka • . . krásy div?" 

Pak přitáhl mé k sobe, líbal mé 
a zahledél se v tvář mou, šeptaje: 



60 



•Tof ]ej{ obraz . . . Díté, tiermut se . . • 
Já nezapomněl nikdy docela . . . 
Po léta dlel ]sem v dálce, lítý boj 
dny moje plnil . . .* 

A pak hlasné děl: 
,To Jest můj syn, Juž všichni vězte to! 
U mého dvora bude nynf žít. 
Jej milovat, Jest o mou přízeň dbát." 

Tu všickni klonili se přede mnou; 
Jen královna se hrdé vzpřímila 
a řekla: .Pane můj. Jsi studu prost, 
před tváří mou přiznáváš nevěru.* 

A na to Pepin: ,Paní, dobře víš, 
že na mou věrnost nemáš nárok, ty. 
Již podvod uveď v lože manželské.* 

Do rtů se hryzla pyšná královna 
a řekla zlobné: „V kalu rmutném kde 
Jsi levobočka svého hledal mát?** 

,V tom kalu ne," řek' Pepin uražen, 
•kde zrádné kojné pikle kujou své.* 

Od stolu na to vstala královna 
a z toho dne mě nenáviděla. 

Rok plynul rychle, mnoho trpkých chvil 
Jsem snášel za tu dobu; narážky 
na matku mou a nejasný můj rod 



61 



se ozývaly; tajné, pokoutně 

lži rozsévala lstivé královna, 

a často polil tvář mou rumenec, 

když nedoveď jsem dáti odpověď 

na chytře nalíčené otázky, 

a víc než jednou zbraň Jsem vytasil, 

a dobrá rána byla nejlepší 

pak odpověď a také nejkratší. 

Po celý čas však víru pevnou měl 

jsem v hloubi duše, z chmur těch vítězně 

že vyjde pověst drahé matky mé 

nad slunce Jasnější a skvělejší. 

A moje naděj došla splnění. 

Král Pepin rozesílal posly své 
po celé říši, do Paříže zval 
své barony a celé rytířstvo, 
neb v určitý den ustanoviti 
za následníka syna svého chtěl, 
Remfréa, slavnostně a posadit 
mu korunu na skráně veřejně. 
A z celé říše se to hrnulo 
a nevídanou, velkou nádherou 
se město zdobilo a králův d&m. 
Den slavný vzešel, zvony hučely, 
třpyt zlata hořel jako plamenem 
na hávech purpurových, celá síň, 
kde prestol stál, drahými kameny 
se Jiskřila. Král stoupl na trůn teď 
a vedle něho stála královna 
a nesla perel celé břemeno 
na šíji a na pyšné hlavě své. 



62 



Už klekal Remfré k nohám královým, 

už na skráň položit král korunu 

mu právě chtěl, když náhle Jako z)ev 

se objevila žena, závoj kryl 

ji od hlavy až k patě nejhustší, 

bez hluku, tiše Jako plachý stín 

se nesla síní, rychle Jako blesk 

a mocným vzmachem z rukou vymknula 

v tom okamžiku králi korunu, 

když blízko čelu byla Remfréa. 

Král couvl uleknut a tázal se: 

,Kdo Jsi, že tak se směle blížit smíš? 

A počínání tvé, co znamená?* 



Mé srdce ale mocné bušilo, 
a nebylo mi třeba otázky. 
Já znal ten závoj, který po léta 
mát moje byla tkala. Z jeho řas 
teď zazněl sladký, snivý její hlas. 
,Já přišla," řekla, ,pro tu odměnu, 
již v staré věži, v lese slíbils mi. 
Juž nejsem němá . . . Tážeš se, kdo Jsem? 
Běh svého života Já v závoj svůj 
po léta tkala ... Viz a poznej mě, 
a královna tvá at mě pozná též . . . 
A víš, ó králi, kterou odměnu 
— ne za svou lásku, ty ji neceníš — 
však za svá muka nezasloužená, 
na tobě žádati Jsem přišla teď? 
Tvou korunu pro syna Karla zde, 
neb Jeho Jest dle práva svatého 1" 



63 



A mezi tfm co takto mluvila, 
Jak čaromocí silnou lákáni 
se zahleděli král a královna 
v ten závoj divokrásné zrobený, 
do Jeho obrazfl, Jež líčily, 
Jak Bertu vlekou v lesy hluboké, 
a nepravou Jak vedou v snubní síň, 
a vše, co pozdéj s Bertou dalo se. 
Tu bledla královna Jak mrtvola, 
král ale třásl se Jak osyka 
a pravdu pomalu Jen chápaje 
tak pravil: .Sladký, stí^rozvuký hlas 
ten Jednou Juž Já slyšel před lety! 
Ó Bože můj, to bylo tenkrát přec, 
když knéz mě oddával ... Já bloud, Já bloud. 
Já královnou se ošáliti dal! 
Ty, která vedle mne Jsi na trůnu, 
ty nestála Jsi se mnou před knězem! 
Já oddán s Bertou byl a teprv pak 
vy vraždily Jste drahou labut mou !" 

Tu pozvedla má matka závoj svfij, 
a spanilá Jak luna na podzim 
se zjevila a Jako glorie 
to dlouhé Její, velké strádání 
Jí s čela svatou září svítilo, 
a krásná byla Jako v mládí svém. 

«Tot Berta!" vzkřikla Berta nepravá 
a padla k nohám Jí Jak zničená, 
a král svou pravou chof ted v náruč vzal 
a pláčem oba mluvit nemohli, 



64 



a celý dvfir v hlubokém pohnutí 
Jak v katedrále trval v mlčenf, 
a mnohý plakal s mými rodiči. 
Já nadšen matce roucho celoval 
a ruce líbal otci v dojmutí. 

On posléz, vzmužen, koruny se Jal 
a na mou skráň Ji vložil volaje: 
»Tot král váš ploští, mého srdce syn, 
můj jediný manželský potomek!" 

A všichni klekli kolem trflnu teď 
a zvolali: »Bud sláva Karlovi!" 

Já zmaten stál, však nyní otec mfij, 
Jak bouře temný, Bertu nepravou 
za ruce Jal a vzkiikl vášní bled: 
»Bud prokleta! Tys blaho života 
mi mrzce ukradla, m&J mužný vék 
ty otrávilas, ty a matka tvá! 
Jak ona zhynula, tak zhyneš tyl* 
A chvějícíma trhal rukama 
jí s hlavy diadém a rozšlap' Jej. 

Však matka moje, chráníc, vložila 
té nešfastnici ruce na hlavu, 
a sladkým hlasem, pevným, pravila: 
,Já nepi^šla pro žádnou, choti, mstu! 
Já syna svého právo hájím jen, 
a synové tví Jeho bratři jsou, 
jim lásku dlužen jsi Jak Karlovi. 
ChceS kruté srdce Jejich rozervat? 



65 



Ne, z lásky k nim jich matky ušetři. 
Co stalo se, to nelze odčinit, 
to tam Jest štěstí mládí našeho, 
nám nezbývá než hříchy odpustit, 
a v podrobení Bohu hledat klid." 

A zvedla pokořenou královnu 
a řekla tiše : »ByIy časové, 
kdy milovaly jsme se sestersky. 
Bych pamětná jen oněch byla dob 
a zapomněla všechno ostatní, 
Bůh dej mi k tomu sílu — vůli mám." 

A k nebi jasný obrátila zrak 
a k zemi temně Berta nepravá 
sv&j klopila, sv&j krví podlitý. 

Král Pepin, hlavu skloniv, takto děl: 
.Nuž buď, jak pravíš, ty má světice ! 
Tvá sokyně af žije v klášteře, 
af hřích svůj pyká, odpust jí ho Bůh; 
ty ale sedni na trůn, královno." 

A moje matka na to: .Králi, ne. 
Já nepřišla, bych v pýše žila teď, 
když v pokoře jsem žila celý věk. 
Já chotí tvojí věrnou zůstanu, 
však stranou nech mě žít jak v klášteře, 
a nikdy na mně, králi, nežádej, 
bych v nádheře se světu zjevila. 
Ty a můj syn — to celý buď můj svět." 



66 



A stalo se, jak ustanovila, 
a přešťastní teď byli rodiče 
ti moji dlouho, dlouho zkoušení, 
a dvojí kvét, mé sestry spanilé, 
na štěpu jejich lásky vykvetl, 
a naplnil je novým blaženstvím. 
A dokud matka žila, zářil mi 
jak ranní zora život radostný — 
když zemřela a Bertu nepravou 
na onen svět když Bůh též zavolal, 
a s chmurnou myslí král když seděl sám 
na trfinu svém, tu polobratrum mým 
se zdálo, pomstíti že povinnost 
jim káže křivdu, která stala se, 
jak tvrdili, jich matce. Spikli se 
a křivým nařknutím mne vinili, 
že nedočkavý zdědit korunu, 
o bezživotí otce zkouším se. 
Jak obelstili krále, jak v svou sít, 
svou lživou, lapiti jej dovedli, 
to tajemstvím mi věčně zůstane. 
Král Pepin na mne v záští zanevřel, 
a vida, že mi hrozí nebezpeč, 
já vlast svou zůstavil, hrob matky své, 
své nároky na mocné království, 
a v naději, že vyjde nevina 
má na jevo, za hranice jsem prch.' — 

Můj osud do španěl mé zavedl, 
kde, neznámého, v pohostinný dům 
mě přijal Galafer, král toledský. 
Já tajil jméno své a do služby 



67 



jsem vstoup' co vojín. Ač byl pohanem, 
král toledský měl ctnosti veškeré, 
a sloužil Jsem mu věrné, s nadšením. 
On miloval mě brzy; na slabých 
jen základech stál Jeho trůn, a kol 
se hemžilo mu mocných nepřátel. 
Já tlíkrát vyhrál bitvy proti nim 
a vděčnost krále byla bez mezí, 
však s Jeho pfíznl rostla zároveň 
i závist Jeho dvora proti mně, 
a ti. Již přízeň Jeho měli dřív, 
teď pikle kuli tajně, schytralé 
a brzy k nepřátelům přidala 
se dcera jeho, dítě Jediné. — 
A tato byla záští příčina: 

Já seděl Jednou v chladu v zahradě 
pod růžemi, Jež rostly vysoko 
jak duby na severu, stíníce 
vod tryskajících proudy šumivé 
před mramomými schody paláce, 
a množství tenkrát mladých sedělo 
tam mužů z rodů předních v království; 
my bavili se hlasně, vesele, 
když pojednou se otevřela mříž, 
jež, zlatá, palác uzavírala, 
a dlouhá řada dívek se schodů 
do zahrady se brala pomalu, 
jak hejno pluje bílých labutí. 
To družky byly dcery královy, 
a ona sama posléz, Galéna, 
se zjevila na schodech z mramoru. 



tá 



Já tenkrát ponejprv ji uvidél, 

jak úbél čistá byla její plet, 

a oči její temně svítily, 

jak drahokamy jiskry sršící. 

Šat její dlouze za ní vlekl se 

jak z rána v nivách závoj svétlých par, 

a třpytil se Jak jíní na trávách. 

Noc hustá vlasů kvéty z granátů 

Jak diademem byla provita, 

a mládí půvab s tváií svítil jí 

Jak úsmév zory, když se rodí den. 

Hned umlk' hovor náš a hlučný smích, 
a vSickni vstali, hlavy klonili, 
a mnozí klekli, když Ji spatřili. 
Já sklonil hlavu též, však zůstal Jsem 
na místě klidně sedět. Galéna, 
když viděla to, zastavila krok 
a překvapeně na mne hleděla, 
ret její zachvěl se, a zdálo se, 
že říci chtěla cos, však mlčela 
a ruměnec Jen přeleť její tvář 
a v očích nevole jí svítila. 
Šla dále však a v růžích zmizela. 

Od doby té Jsem třikrát viděl Ji, 
a třikrát totéž jako po prvé 
se udalo, a brzy cítil jsem, 
že Galéna mě nenáviděla, 
neb všickni začali se straniti 
mé společnosti, ba, sám starý král 

Zeyer: Spisy. XIX. 6 



69 



už méně na mne hleděl laskavě, 
a nepřátelé moji smáli se. 

Tu stalo se, že zase v zahradě 
Jsem Jednou seděl, chladu hledaje, 
když opět Galéna se zjevila, 
a tenkrát všickni padli přítomní 
na kolena. Já zůstal seděti. 
Tu uvolnila dívka zlobě své, 
a Jednomu z mých druhů kynula, 
a hlasitě, když přistoup', řekla mu: 
„MŮJ pane, prokažte mi službu přec, 
a ptejte se mým Jménem rytíře, 
Jenž povrhuje mravem rytířským, 
kdo Je, a proč mě zdravit zdráhá se. 
Jest vznešenější Jeho rod než můj?' 

A v odpověď Já řekl poslovi, 
když ke mně přišel, stejně hlasitě 
a nečekaje, vzkaz až vyřídí: 
,Věz, rod můj v pravdě vznešenější Jest, 
však nepohrdám mravem rytířským! 
At kněžna nepřítele Jmenuje 
zde v Toledě neb Jinde kdekoliv. 
Jenž v cestě by Jí stál, a uvidí, 
zda pravým mužem Jsem a rytířem. 
Že nevstávám a že se nekloním, 
když kolem Jde, to má svou příčinu. 
Slib učinil Jsem: v zemi pohanů 
před Jednou pouze ženou kořit se, 
před matkou Boží, pannou Marií." 



70 



Ta slova slyšíc, kněžna sklopila 
své temné zraky; když je pozvedla, 
pych všechen byl z nich zmizel, plnila 
je sladká snivost jakás. Vrátila 
se tiše v dům, nešedši do zahrad. — 

Ne dlouho na to přišla hrozná zvésf, 
že Bramant, mocný sultán africký, 
do Španél pi^plúl s vojskem nesmírným, 
tři království že padla před ním v prach 
jak duby v bouři a že táhne teď 
Jak vichr rychle proti Toledu. 
Strach všech se zmocnil, pouze Galafer 
se mužné choval, zůstal nezlomen 
a chystal se ná odpor rekovský. 
Já pomáhal, co síly stačily, 
a přísahal mu vérné vytrvat 
a při ném stát a padnout v jeho při, 
když vítězství nám neposkytne Bůh. 
Král veřejně před celým dvorem svým 
mě objal, políbil a nazval mě 
svým synem, drahým, vzácným přítelem. 
Tím roznítil však starou nenávist 
mých odpůrců a ti se usnesli, 
že slávu žádnou sklízet nebudu 
v tom velkém boji, který kvačil blíž. 
Už zvěděli jsme, že je nepřítel 
jen na dva dny od města vzdálený, 
a usneseno bylo, s úsvitem 
že vytrhneme Bramantovi vstříc. 

Když slunce zapadalo, lehli jsme, 
by spánek síly dal nám na zítřek, 

6* 



71 



á v řadách našich kolovala čf9, 
Již bratrsky jsme do dna prázdnili. 
Když piišla na mne řada, soused můj 
mi podal zbylý doušek s úsměvem 
tak záhadným, že jsem se zarazil,, 
a sotva že Jsem dopil, cítil Jsem 
tak těžkou dřímotu, že potácel 
Jsem na lůžko se, kde Jsem zdříml hned. 

Když Jsem se vzbudil, světlý byl už den, 
a v mramorové síni ležel Jsem, 
Jež troje měla dvéře mřížové, 
a na nich těžké zámky visely, 
a viděl jsem, že byl Jsem uvězněn. 
Třas' veškerou Jsem silou mřížemi, 
však marné bylo namáhání mé, 
a zuřivě Jak v kleci divý lev 
Jsem o stěny tlouk' hlavou . . . Žádná zbraň, 
bych rozbil dvéře! Všechno volání 
bez odpovědi zůstalo a něm 
Jak hrob byl celý prázdný, velký dům! 
Tu sedl jsem na chladnou podlahu 
a plakal Jako dítě v zlobě své, 
a hlasně tak Jsem zlobě ulehčil: 
„O poznávám tu bídnou vaši lest, 
vy nepřátelé podlí, zrádcové! 
Však těžké beze mne vám vítězství 
a bude dnes! O slávu připravit 
v bažíte mě. Bůh vás potrestá 
a zaplatíte lest svou porážkou. 
Leč kdyby přece z boje vyšli Jste — 
pak poznáte, koho Jste zradili! 



72 



Za svědka tebe beru» Pepine, 
můj otče královský, a tebe též, 
ty svatý stíne Berty, matky mé, 
že trpím bez viny, vSak černý den 
to bude pro mé škůdce, přísahám, . 
až za ten skutek účty budou klásti* 

A sotva že Jsem takto domluvil, 
zjev Jakýs skvělý, kmitání Jak hvězd, 
za zlatou mflíl stál. Jak Jarní van 
pach sladkých květů s vlekoucích se rouch 
šel chladnou síní, opálový lesk 
ve hřivně na šíji, rubínů pal 
shas' v porovnání s ohněm ve zracích 
pod pyšnou klenbou temných obočí, 
a hlas Jak klokotání slavíka 
tak pravil mi: .Teď vím to určitě, 
že pravdu děl's, když tenkrát tvrdil Jsi, 
že rod tvůj mého vznešenější Jest! 
Ty nevstal Jsi, abys mne pozdravil — 
Já kořím se před králem Francie I" 

A půvabnou svou hlavu sklonila 
Jak lilie, když vítr sadem Jde. 

Já překvapen a nedůvěřiv dél: 
•Ty posmíváš se, nenávidíš mě, 
a přišla Jsi dovršit bídu mou.** 

Tu krásné Její zraky, plny slz, 
se vyčítavě na mne dívaly 
a řekla: »Proč mne podezříváš tak? 



73 



Od doby té, co se mnou mluvil jsi 
tam v zahradě, a jméno nejsladší, 
to hvězdné jméno Panny Marie 
jsi vyslovil, o matce Boží sním, 
a zaklínám tě Bohem živoucím: 
Do Francie mě ved, do vlasti své, 
ki^ dopřej mi, a duše spasení!" 

A padla na kolena, miížemi 
své bílé ruce vztáhla proti mně, 
a v úctě jsem ty ruce políbil 
a řekl pak: ,Vždyt ale vězněm jsem!* 

»Na dlouho ne," mi na to pravila 
a velký klíč ve zámku rachotil, 
a byl jsem volným. Radostí jsem vzkřik'. 

Teď Galéna mě vedla do dvora, 
kde kůA můj stál, a zbraň mi podala 
a řekla: »jdi, a vrat se vítězem! 
Mně ale slib, oč jsem tě prosila." 

Tu radostně já v náruč pojal ji 
a zvolal nadšen: „Vůle staň se tvá, 
však slib mi též, že pi křtu po svatém, 
a tenkráte, až na trůn usednu, 
mou budeš ženou a mou královnou!* 

A Galéna se rděla, bledla zas, 
na moje prsa hlava klesla jí 
a zašeptala : » Já tě miluju . . . 
Ty neuhoď jsi, že můj dětský vzdor, 



74 



má nevole a záStí Učené 
hned od počátku láskou byly Jen? 
Ty nehledal's ](, nehledanou vem, 
a nevyčítej nikdy mi můj dar!* 

Tak pravíc odešla, a na koné 
Já sed a spěchal k boji z paláce. 

Hluk ohromný a zbraní chřestění 
mi dostatečně naznačily směr, 
kam brát se mám, a dobrý kůA mě nesr 
Jak na perutích vichr oblaka. 
Když dorazil Jsem na pláA velikou 
a s pahrbku se díval, spatřil Jsem 
u nohou svých. Jak vojsko toledské 
se k útěku ve zmatku chystalo, 
a první z prchajících muž byl ten. 
Jenž včera večer podal mi tu číš, 
tu zrádnou, která mě tak uspala, 
že téměř k bráně smrti vedla mě. 
Tu oběma meč chopiv rukama. 
Jsem Jedním rázem hlavu srazil mu 
a zvolal hromem: .Zpátky, do boje! 
A běda tomu, který ucouvnel" 
Tu stáli prchající okamžik 
Jak zkamenělí, když však letěl J&em 
do nejhustšího davu nepřátel 
a na právo a levo kácel Je 
Jak stromy v lese, pln Jsa Jarosti, 
snem posilněn a Ještě neznaven 
Jak oni dlouhým bojem: nadšeni 
se za mnou vrhali a nový boj 



75 



teď nastal, vítězný, když rukou mou 
do prachu Bramant kles', král africký. 
Ó, byl to trudný, zoufanlivý bo], 
však se mnou Bůh byl, budiž chvála mul 

Zpět do města ve slávě veliké 
mě vedli teď, a vedle sebe král 
na trfln mě posadil a pravil mi: 
.Cokoli žádáš, s radostí ti dáml** 

V tom okamžiku vstoupla do síně 
dceř jeho krásná, stála na prahu 
a klonila svou hlavu pokorně. 

Já sestoup' s trůnu, vzal Ji za ruku 
a řekl: .Králi, dítě své mi de]. 
Jsem dědic trůnu sladké Francie!" 

A Ještě než Jsem zcela domluvil, 
do síně vešli posli z Francie, 
jež do Toleda poslal otec můj: 
na jevo vyšla moje nevina, 
a na smrtelném loži ležel král 
a žádal ještě Jednou spatřit mě. 

Na cestu dal Jsem se a v náručí 
mém věrném zemřel drahý otec můj, 
a na to hned mě celá Francie 
za svého krále slavně uznala. 

Když skončen na to smutek za otce, 
tu slavné do Toleda poselství 



76 



Jsem poslal pro svou krásnou nevěstu, 
a ve klášteře panen nábožných 
dlí nyní rok, a slavně pokřtěna 
den očekává svatby slíbené . . . 

Však nikdy den ten, věř mi, nevzejde; 
]á nevěděl, co láska, vášeň jest, 
až tebe když jsem spatřil . . . Vděčnost jen 
mi slib můj vedla na rty v Toledě, "" 
však Toledo i král i Galéna 
jsou stejně k díkům zavázáni mněl 
Co pravím, stejně? Věru mnohem víc! 
A nikdy neřekl jsem Galéně, 
že miluju ji . . . Dluh svůj zaplatím. 
Tří dobudu jí třeba království 
na slunných nivách ještě hispánských — 
své srdce však, to sobě ponechám, 
bych tobě moh' je volné darem dát!" 

Tak končil Karel v lese šumícím 
u nohou fejy věrné líčení 
svých dobrodružství a pak tázal se: 
,A tvého žití plynul sladce proud?" 

A feja na to: .Sen jen květiny, 
jež touží žití lidským životem, 
to celý běh jest mého života. 
Jak člověk touží mítí perutě, 
tak feja dychtí býti člověkem. 
2e láska jen to blaho může dát 
nám ubohým, já tobě řekla už.* 



77 



.Nuž přijmi tedy onen blahý dar,^ 
]í Karel děl, .zde moje raka Jest, 
mé srdce máš Již v moci kouzelné.* 

A vztáhl ruku, feja vykřikla, 
a oči Její Jiskry sypaly: 
ten prsten zřela, zmije vzácný dar, 
a uviděla vryté znamení 
a rozuměla Jeho tajemství: 
ten drahokam měl moc tu kouzelnou. 
Jak nebe silnou, svfldnou Jako ráj, 
jak peklo silnou, temnou Jako noc, 
že, kdo ho nosil, lásku bezednou 
pro sebe vznítil, lásku bez konce. 

Ten prsten míti, lásky Jistota! 
A láska zřídlem byla žití Jíl 
Tak zoufale po vodě nikdy poušf. 
Jak po životě feJa, neprahla! 
.Dej prsten mi za snubní," — řekla, .dar" — 
a do mdlob padla štěstím schvácena, 
když Karel učinil, co žádala. 
Se svého lůžka v náruč padla mu, 
a on Ji nesl lesem na místo, 
kde k dubu přivázán byl Jeho k&ň, 
do sedla vsadil feju Urgelu 
a hledal cestu z lesa k domovu. 

Ke svému dvoru císař povolal 
hned nejmocnější svoje barony 
a padesát pozval též biskupů, 



78 



a v síni velké, která zdála se 

být lesem kamenným — tak mnoho tam 

se sloupů pyšných pjalo do výše — , 

na trflnu sedě z kosti slonové, 

]enž chryzoprasů jiskřením se skvěl 

jak luny bledá zář, o štěstí svém 

se Karel' mluvit ]al, o lásce své, 

a povstal pak a clonu purpurnou 

zveď rozechvěn, do Jejíž temnosti 

sbor andělů byl vetkán stříbrné, 

a v kapli šeré, světlem Jediným 

Jen osvětlené, všichni uzřeli 

teď Urgelu a šepot obdivu 

Jak přitlumené vody šumění 

se síní nes'. Jak socha ze sněhu 

zjev fejy byl v tom rouše stříbrném, 

Jež Jako mléčná dráha kmitalo 

se drobnými Jak rosa křišfály; 

Jak socha stála. Jako v dřímotě, 

však oči plály leskem čarovným 

a tajuplným Jako řeky hloub, 

a kdo Je zřel, se zachvěl, nevěda, 

zda rozkoš v nich či smrti hoří taj. 

Když Karel ruky Její dotek* se, 
tu zdálo se, Jak by se vzbouzela. 
Jak Jiskra cos Jí tělem proběhlo, 
tvář rozkvetla Jak růží přídechem 
a snivý úsměv na rty přilít Jí. 

Veď Karel k trůnu ji a kráčela, 
Jak hudba modrým vzduchem vlní se, 



79 



sUon hlavy ]e]( květinný měl vděk, 
a rázem všechna srdce získala. 

Dél Karel slavně: .Vizte, moje choti 
Tot panf má a vaše! Královna 
a jasná císařovna Západu !" 

Bouř nadšení se zdvihla, poklekli 
a císař veď Ji slavné k oltáři, 
kde arcibiskup Turpin v dumě stál 
a šeptem pravil: .Jesti hranice, 
kde císař císařem být přestává, 
tou hranicí Jest oltář. Před sebou 
Jen muže vidím, který vejíti 
chce s ženou v sňatek, nuže, táži se: 
Jsi volný? Nevíže té žádný slib? 
Ne člověku zde. Bohu odpověz 1" 

Třas' Karel se Jak strom, když zasáhne 
Jej náhlý blesk, však vášeň potlačil, 
do retu hryzl se, až tryskla krev, 
a řekl hlasem, stejné ztlumeným: 
„SvflJ úřad konej, pane biskupe. 
Jsem volný, ano, a chci spojen být 
s tou ženou, která zde mi po boku. 
Co císař slíbil, ponech císaři, 
sám poslem budeš a tak uvidíš, 
že Karel plané k tobě nemluvil." 

Řek' Turpin na to: .Padne na tebe, 
ne na mé trest, hřešíS-li před Bohem." 



80 



Zvěd Karel pyšně hlavu: .Budiž tak!" 
řek' odhodlán, a Turpin vykonal 
teď svatý obřad bez překážek všech, 
však náhle zbleď, když vstala Urgela 
a choti svému ruku podala, 
by ved! Ji z kaple. Zvolal : .Cfsaři, 
při živém Bohu tebe zaklínám, 
na chvfli Jen mi sluchu popřej hned 
a beze svědků 1" 

Karel hlavou kýv'. 
veď ženu svou na křeslo biskupské, 
kde v kapli o samotě zflstala, 
a kynul Turpinovi. Spolu šli 
do šera sakristie, za ruku 
tam Turpin krále Jal a řekl mu: 
„Už nemluvím o slibech zrušených! 
O hroznější se Jedná nyní věc! 
Krev stydne v žilách mi za příčinou, 
Již vysloviti ret můj zdráhá sel 
Ten sňatek neplatí! Jest nemožný!' 

Král hlasně zasmál se a odvětil: 
.Kvas Ještě nepočal a neteče 
do číší víno Ještě z fontánů, 
a ty už šprýmy smělé provádíš! 
Ty ponech na pozděj, ó biskupe." 

Však biskup Jal Jej za ruku a veď 
ho ke dveřím, do kaple ukázal: 
tam Jako socha, mrtva, seděla 
bez hnutí královna, a hořely 



81 



jak bludná světia oči tajemně 
jí pod čelem, jak mramor ubledlým, 
a biskup děl: .Ty pojaťs za ženu 
ne tvora lidského, než piíšeru! 
V tom těle není duše nesmrtelná I 
To feja jest, ó králi neblahý! 
Zlé od počátku měl jsem tušení, 
však jistoty jsem nabyl teprv teď. 
Když vstávajíc ti ruku podala, 
tu za tvfij plášf se rukáv zavěsil 
jí stfíbrotkaný, úběl ramena 
se objevil a zrak m&j spatřil tu, 
co hrfizou plní mě . . . neb v bělosti 
té pleti vězí krůpěj průhledná 
jak ranní rosa v zvonu lilie — 
tof příznak fejy! Nikdy neuschne 
ta rosná krůpěj, vždyť jest vrozena! 
Tu nikdy nesetřeš, jest kouzelná! 
Já domluvil. Jest jednat na tobě." 

A Karel pravil: ,Moje tajemství 
ti tedy zjevno. Ano, fejou jest, 
z úst jejích vím to. Miluju ji přec." 

Bled vzkřikl biskup: ,Ty se nebojíš, 
že Bůh tě ztrestá ?- 

, Jednu bázeň znám," 
řek* Karel pošmurně: .Ji ztratiti! 
Ráj bez ní peklem byl by nejhlubším." 

.Bůh s tebou buď,* řek' Turpin skormoucen 
„už nevím, více co bych řekl ti. 



82 



Já odcházím a víc se nevrátím. 

Své tajemství a tvé do samoty 

tak odnáším, a svoje modlitby 

za tebe k nebi budu posílat. 

Já miluju tě, Karle, miluju, 

a bude-li tvá duše v úzkostech » 

ó zavolej mé — pak se vrátím rádi* 

Tvář zahalil do pláště, odcházel, 
však Karel dojmut, za roucho Jej vzal, 
a pravil za chvíli; ,Ty svatým Jsi, 
a bezdno vášně chápat neumíš, 
tys hrozné bouře smyslů nepoznal, 
a celé Jejich děsné šílenství. 
Ty nevíš, co Je s hříchem zápasit. 
Jest pro to větší tvoje zásluha? 
Před Jasnou čistotou Já klaním se, 
však suď mě Bůh, Já Jinak nemohu.* 

Tu biskup Turpin tiše zaplakal, 
však neřekl Juž slova. Za chvíli 
řek' Karel: .Splň mi prosbu, příteli. 
Zde list ... Jej dones v tichý klášter ten, 
kde kněžna dlí, Galéna . . . Odevzdej 
ho v Její ruce a bud přítomen, 
až číst jej bude. Bud Jí přítelem.* 

Vzal biskup list a ještě jednou jal 
za ruku Karla, na práh vedl jej 
a ukázal na feju Urgelu, 
jež posud jako socha seděla, 



83 



a zašeptal: ,Rci, je to živý tvor? 
Z té ženy hrůza Jako z hrobu Jde!" 

Však Karel mlčky nad ni sklonil se 
a polibek jí vtiskl na čelo, 
nach růžový jí tváře polil hned 
a hvězdami se zraky plnily. 
To jako z mrtvých vstání zdálo se — 
Prch' z kaple biskup v němém úžasu. 

Sed na koně a jel do kláštera, 
kde Galéna, netušíc osud svůj, 
den čekala, kdy císař přijede, 
by veď ji k oltáři. Zvěst temná sic 
o tom, co v Paříži se udalo, 
o císařové vášni hluboké 
k té ženě krásy téměř zázračné, 
k té neznámé, k té ženě záhadné, 
se vedrala i do stěn klášterních; 
však abatyše věřit nechtěla 
a zakázala přísně jeptiškám, 
by zmínky Galéně kdy činily 
o lživých zprávách. Netušila tak 
ni nejmenšího kněžna. V onen den, 
když arcibiskup Turpin dorazil 
co králův posel, v sadě seděla 
pod klenbou vonných keřů růžových, 
a vyšívala roucho perlami 
pro svatou sochu Boží rodičky. 

Kol v trávě sestry zbožné seděly 
a pilně ruční práce konaly. 



84 



Jak hejno tichých byly holubic 

v těch dlouhých, bílých rouších řeholních. 

Den sladký byl, pod mrakem; libý van 
šel zahradou, a Galénin znél hlas 
jak drozda klokotání, netušíc 
když o štěstí a blahu života 
se mluvit jala v snivém nadšení. 

A sestry mlčíce se klonily 
k svým pracím níž a smutné pohledy 
se kradmo obracely k nevěstě, 
a výraz trapný dlel jim na tvářích, 
neb včera došel abatyše list, 
a nebylo už pochybnosti víc, 
že měly podstaty ty pověsti 
o císařově zrádné nevěře. 

Tak nápadné bylo to mlčení, 
to hluboké, ty zraky sklopené 
tak tvrdošíjně k pracím, Galéna 
že zaraženě hlavu pozvedla, 
a oči její byly tázavě 
na bledých tvářích sester upřeny, 
když abatyše přišla do sadu 
a vážně děla, hlasem nejistým: 
•List zvláštní posel králův přinesl, 
do rukou tvých Jej sám chce odevzdat, 
a poslem tím jest Turpin. Čeká tě 
u studny Boží matky bolestné.* 

Jak zazářila kněžna radostí! 
To zpráva mohla pouze dobrá být, 

Zeyer: Spliy. XIX. 7 



85 



když takový ]i pHtel pHnášel! 
.U studny?" tázala se s úsměvem. 
.Tak sešla Rebeka se také kdys 
se sluhou, ]e]ž byl poslal Abraham, 
by pro syna mu přiveď nevěstu." 

.U studny Boží matky bolestné," 
}f abatyše smutně pravila 
a měla slzu v očích. Slavně tak 
zněl ]e]( hlas, že kněžna s podivem 
k ní vzhlédla, zamysUc se mimoděk, 
pak pomalu se brala zahradou. 

Lip dlouhá řada, srostlých v klenutí, 
k té studni vedla, chodba soumraká, 
a Turpinu, když viděl kráčeti 
zjev Její bílý stínem hlubokým, 
se zdálo, anděl že mu kráčí vstříc. 
Tak hluboce byl dojat, povstati 
že neměl sílu, když Ji pozdravil; 
bled, držel v rukou chvějících se list 
a hlavu skloniv řekl: .Dcero má, 
bud silná, nesu zprávy nedobré." 

Tu zbledla kněžna: .Karel mrtev Jest!" 
zněl výkřik Její, k zemi klesala; 
však Turpin zvolal rychle: .Zdráv Jest král, 
a v plné slávě sedí na trůnu." 

«Pak žádná zpráva nemůže být zlá,* 
mu odvětila 



86 



,Zlá přec pro tebe," 
dél arcibiskup. , Trpké sklamání 
tě čeká. kněžno. - 

Stála vzpřímena 
zas před ním, silna, v plné kráse své; 
při slovech Jeho v zrak mu hleděla 
a oči ]e]{ vlhly slzami ; 
když zřela teď, jak propuk' do pláče, 
stín smutku hlubokého přelítl 
Jí tvář a v srdci měla takou tíž, 
že myslila, že zemře tesknotou, 
a zašeptala jako v mrákotě: 
.Král přestal milovat mě? Odpověz." 

List podával jí mlčky. Pravila: 
,Nač třeba čísti? Tvoje mlčení 
jest odpovědí velevýmluvnou. • 

Přec vzala list, v němž stálo psáno tak: 
,V své vůli nemá srdce smrtelník, 
ne koho chceš, — jen toho milovat 
jest možno ti, jejž musíš milovat, 
a všechno vzpírání jest nadarmo. 
Tam stoupá moře, kam je nutí val, 
tam věje vítr, kam ho trhá proud, 
tam padne kámen, kam ho táhne tíž. 
Nad všemi ženami ty's vznešená, 
a kdyby osud nebyl silnější 
než ty a já, před tebou klečel bych 
a prosil tě, bys byla ženou mou. 
Já hoden tebe nejsem, zapomeň, 



87 



že ke mně někdy ]si se snížila, 

já vděčně vždy však budu vzpomínat. 

Vol chotě, Jenž by tebe hoden byl, 

a mezi všemi královstvími vol, 

Jež v stínu mého žezla nalézáš, 

a ono, v kterém panovati chceš, 

Jest tvoje, buď v něm volnou královnou ; 

já korunu ti slíbil, vezmi ji! 

Tak splním slib, jenž Jesti v moci mé. 

Nad srdcem mým sám rozhodl však Bůh — " 

List nečtla dál a dala Turpinu 
jej otevřený zpět, a řekla: ,Čti." 
A stála tiše, bledá, beze slz, 
a když se Turpin ptal : .Co v odpověď 
mám králi říci?" šeptem pravila: 
»Jest v právu svém a vflle Boží buď I 
Má Jesti vina. Nemiloval mne 
a Já mu lásku nabízela svou. 
Trest stíhá vinu. Bůh Jest spravedliv." 

A kynula mu rukou. Za chvíli 
však tváře její nachem hořely 
a zašeptala: »Jinou miluje . . . 
Však sám tak píše ... Za chof pojme ji?" 

Řek' biskup krátce: ,Za chof pojal ji.* 

Tu zdálo se jí, že jí vražen nůž 
do srdce hluboce, však mlčela 
a vrávorala v soumrak pod lípy, 
by nikdo nezřel bolest nesmírnou 



tu ]e]{, mimo Boha . . . Konečné 

]i síly opouStély, klesala, 

tu chopilo Ji s láskou rameno, 

a abatyše k sobě táhla ]f 

a k prsoum tiskla bledou její tvář. 

A dlouho v obejmutí dlely si 
ty ženy dvé, a starší šeptala: 
,Tu bolest znám, vždyt mladou byla jsem, 
a v tento d&m mé vedlo neštěstí.* 

A knéžna zvedla tvář a prosila: 
,Ó, nech mé zde a nevyháněj mne, 
vždyf stojím sama, pustý pro mě svět!" 

Tak z&stala ve skrytě svatých stěn, 
ač žádný slib ji na vždy nevázal. — 

A mezitím, co v stínu posvátném, 
kde rány srdce hojí modlitba, 
ta lilje kvetla, slzou rosená, 
na trůnu mocné Hše západu 
po boku králi feja seděla, 
a krása její cize úchvatná 
jak vlasatice světem zářila, 
a císař žil, jak ve snu žije se. 

O kráse fejy jeden byl jen hlas 
na začátku, a o té krotkosti, 
té holubicí, snivé tichosti, 
jíž císařovna sobě získala 
všech srdcí lásku • . . Brzy šepot však 



89 



se ozývati začal podivný 

o tom, že cos, co nelze pochopit, 

se v jednání a v celé bytosti 

té luzné ženy ob čas jevilo; 

o tom, že sedí celé hodiny 

bez nejmenšího těla pohnutí, 

bez svétla v očích, jako bez dechu, 

když sama jest a císař vzdálený. 

Ty septy nesmélé však byly jen, 

a mnozí, nevěříce, smáli se, 

a šeptfi ohlas k sluchu Karlovi 

se nedostal, a nerušily jej 

ty temné zvěsti v blahu opojném. 

Tu stalo se, po sňatku asi rok, 
že mocný jeden man na severu 
se bouřil proti králi. Divý hněv 
hned Karla schvátil, zkrotit vzpouru sám 
si umínil a v čele vojfi svých 
jak temná bouře táhl z Paříže. 
Dřív Urgelu však na trůn posadil 
a řekl, rukou na ni ukázav: 
,Zde král váš sedí, císař západu! 
Až do chvíle, kdy, vítěz, vrátím se, 
před tímto majestátem kloňte se." 

A na to vyjel z hradu do boje. 

Dvfir celý druhý den se shromáždil, 
by císařovně k nohám kladl hold — 
ta posud tam na trfině seděla 
jak ve chvíli, když Karel odjížděl. 



90 



Zrak Jejf utkvěl ve prázdnu, nepohnut, 

a bílé ruce mrtvé visely 

jak větve, které vichr podlomil, 

a hlava klonila se spanilá 

jak rfiže květ, Jejž vedro znavilo. 

Jak oirtva byla, tichý pouze dech 
Jí pozdvihoval ňadra kouzelná 
a chvěl se slabě na rtech pobledlých. 
A v síni bylo ticho. V úžasu 
stál celý dvůr. .Je mrtva?" ptali se. 
,Ne, pouze spf,* zas jiní šeptali, 
a blíž a blíže k trůnu tiše šli, 
Jak by se byli k lůžku plížili, 
kde chorý spal, a panoš všetečný 
se odvážil i ruky dotknout se, 
a vzkřikl zděšeně: »To mramor Jest I* 

Tu náhlý strach se zmocnil přítomných, 
a všecko prchalo, a Jeden kmet, 
Jenž stačit nemoh', náhle zavolal: 
„Hle, na tom čarokrásném rameně, 
jež z hedvábu se noří rukávu. 
Je krůpěj rosy! S námi Hospodin! 
Trůn západu Jest v moci nesvatél 
Po boku Karla vidmo panuje!" 

To slovo. letělo Jak zvonu zvuk 
a bouřilo nejprve palácem, 
a hřmělo pak po městě zděšeném, 
a vichrem dál a dál se šířilo, 
a přišlo posléz až tam na sever, 



91 



kde Karel vzpouru krotil vasala, 
a po sladkém už toužil návratu. 
V týž den, kdy dosah' svého vítězství, 
zvěst o tom došla ho, co dalo se 
tam v paláci, v Paříži vzdálené, 
a netrpěliv spěchal v město své. 

Hrd nesl hlavu, pyšně hleděl kol, 
a nikdo neměl dosti odvahy 
na Jevo dát sv&J úžas, podiv svfi], 
a císař vešel v síA . . . Hned Urgela, 
Jak ze sna probuzena, povstala 
a šla mu vstříc, a byla krásná tak 
a plna života a radosti, 
že všickni přítomní si šeptali: 
.Zde omyl vládl! Nevěříme užf 
co vlastní naše o6i viděly!* . • é 
A hrdě]' Ještě Karel usmál se, 
a štěstím zpitý ženu odváděl, 
a hlučná pověst zase stala se, 
čím dříve byla, pouhým šepotem. 

Však od té doby v srdci Karlovi 
trn vězel ostrý« Začal trápit se, 
že nebylo už zcela tajemstvím, 
co myslíval, že vždy Jím zůstane, 
a palčivá Jej bolest pojala, 
když Jednou zahlfď úžas tajený 
ve zracích dvořana, když Urgela 
po boku Jeho stála na trůnu. 
Zřel toho muže bystré pohledy, 
Jak s tajnou zvědavostí zíraly 



92 



na rukáv cfsařovnin, hádaly, 
že známka fejy skryta purpurem . . . 
Krev Jeho varem v líc mu vstoupala 
však nezbylo než mlčky snášeti. 

Tu stalo se, že Jednou vzbudil se, 
když nebe bledlo slabým úsvitem, 
když hvězdy všechny byly zapadly. 
Jen Jedna Ještě plála. Jitřenka, 
a zlatým okem v sfft mu hleděla, 
kde sladce vedle něho Urgela 
na loži spala spánkem květiny. 

Na plavých vlasQ vonné záplavě 
Jak na polštáři hlava ležela, 
tvář liliovou krásou zářila, 
a rameno labutí bělosti 
na temně šarlatové podušce, 
pod hlavu pozvednuté, leželo, 
ve vdčkuplném lehkém ohybu, 
Jak na vlně lodyha lotosu; 
pln obdivu se Karel klonil k nf 
a chtěl Ji celovat. V tom paprslek 
se hvězdný záchyt v sněžné bělostí 
té sladké pleti, v které Jiskřilo 
se Jako krfipěj rosy znamení, 
Jež císaře tak trpce soužilo. 

Na cestě k polibku se zarazil 
ret Jeho chvějící se žádostí, 
a místo celování zašeptal: 



93 



.Což nenf možné známku osudnou, 
tu proklatou, setříti na dobro?* 

A tasil dýku. Hrotem dotkl se 
té bflé pleti, sladké, průhledné 
jak lupen růže, lehce dotkl se 
té krůpěje a ihned zmizela, 
a místo ní jak rubín zaplála 
tam krůpěj krve, malá, jediná — 
však s výkřikem se feja vzbudila, 
a z očí její slzy padaly, 
a zsinalá mu takto pravila: 
.Žel, Karie můj, jest po mně veta ted, 
smrt moje blízka, s Bohem na věky! 
To tajemství já říci nesměla, 
že dech můj visí na tom znamení* • • • 

A oči její zavíraly se 
a dech se krátil. Karel vyskočil 
a pomoc hledat spěchal zoufale, 
však feja napolo se vztýčila 
na loži svém a tak si pravila: 
.On jinou bude nyní milovat? 
On zapomene na mě v krátkosti! 
A po mně nezbude ni památka? 
Ve věčné nic i jméno klesne mé? 
Ne, v srdci tvém, můj Karle, vystavím 
si pomník věčné, věčné památky, 
a žádná druhá žena nebude 
po boku tvém, až budu nic a prach! 
Af živa nebo mrtva — mým jsi, mými' 



94 



A sňala silou slabou, poslední, 
svfij prsten čarodéjný, skryla jej 
pod jsizyk SVŮJ a ústa zavřela 
a klesla zpět, a byla mrtva už, 
když Karel vešel se svým lékařem . . 

Pláč Karlův, divoký a zoufalý, 
dfim plnil velký, král si vlasy rval, 
na zemi kles, na Boha žaloval 
a ve dne v noci držel mrtvolu 
v svém náručí a nechtěl vydat ji, 
a hrozil smrtí těm, již těšiti 
jej chtěli. Posléz svolil, z křišťálu 
že v rakev směli uložiti ji 
a napustit ji drahým balšámem. 

Tak ležela jak chorá lilie 
ve zlatých rouchách, nachem přikryta 
v tom křišťálu jak světel ve zdroji, 
před kterým Karel, stále ve slzách, 
na zemi klečel, celý dlouhý den, 
a v tiché noci rakev otvíral, 
a zdvihal feju, k srdci přivíjel 
a šeptal jí a líbal šíleně, 
a ještě vášnivěji miloval 
ji mrtvou teď, než dříve živoucí. 

Šla hrůza z této lásky příšerné 
a s hr&zou o tom svět si vyprávěl, 
jak silou větší, než je sama smrt, 
teď feja jeho srdce držela 
ve moci své, a marně prosili 



95 



Jej přátelé a vérní, aby v zem 
to tělo vložil, Jež jí patřilo, 
a nestavil se v cestu přírodě. 

Hluch zflstal Karel k prosbám podobným, 
na říš svou zapomínal, na svuj trůn, 
na slávu svou, na všechnu povinnost, 
jen v lásku démonickou nořil se 
jak v plamen pekelný, až bol a slast 
mu v jediný jen pojem splynuly. 

Tu začaly se bouřit národy 
a vzpoura vstala, hlavu vztýčila 
a bušila na vrata paláce 
a zařvala svým rykem olbřímým. 

Meč tasil Karel raněn v pýše své 
a zvolal v trpké, velké bolesti: 
9 Ne proti mně, ó vím to. Je ta bouř, 
ne! Proti tobě, bledá Urgelo! 
Tvou mrtvou lásku závidí mi svět, 
a tebe, blaho moje, vzít mi chce! 
Však rozšlápnu tu láj a přinutím, 
by Jako před oltářem poklekla 
před rakví, v níž tvá bílá krása sní!" 

Tak vytrh' v boj. Šest koňů jako sníh 
vůz táhlo potažený purpurem, 
na kterém dvanáct postav klečelo 
ze stříbra nelesklého ulitých 
a smaltovaných. Dívky byly to 
/e tmavých rouchách, bolem zlomeny 



96 



se zdály, bledé tváře halily 
a hlavy klesaly jim na prsa, 
a na ramenech rakev z křišťálu 
jim spočívala, v které ležela 
ve zlatém hávu mrtvá Urgela. 

Ve prostřed vojů vždy ten jezdil vfiz, 
a Urgela tak s Karlem táhla v boj, 
jenž od východu planul k západu, 
boj, kterýž proti němu vznítila. 

Byl císař vítězem, a po sečích 
když vojsko jeho bujné plesalo, 
vždy v smutek pohroužen u rakve stál 
a s novým pláčem bol svůj žaloval. 

Ve vojsku císaře byl v onen čas 
muž mladý, chrabrý, jménem Bernardin, 
syn hrabete mocného v Burgundu. 
Ten podivný mél jedné noci sen: 
že ptákem byl a letěl prostorem, 
se zdálo mu, že mlha kryla zem 
a tma že byla všude, jedině 
že šerem bledá hvězda svítila, 
že lákala a lákala jak čar 
svým dlouhým, tajuplným paprskem, 
a na perutích když se nesl k ní, 
že viděl, to že zářil drahokam 
ve zlatém prstenu, jenž spočíval 
ve rakvi křišťálové . . . Vzbudil se 
a vidina té rakve zmizeti 
mu nechtěla, a sbíral paměf svou, 



97 



a ponenihle nabyl Jistoty, 

že ve snu viděl rakev známou mu, 

v níž télo císařovny dřímalo. 

Cos pudilo ho v temné noci vstát 
a pustými se ploužit chodbami, 
sám nevěděl, kam nohy nesly jej, 
až posléz octl se ve komnatě, 
kde zlatá lampa dohořívala, 
a poznal císařovu ložnici. 
Bez dechu stál a zíral před sebe. 
Tam ležel Karel . . . Pláčem unaven, 
byl na podlaze usnul vedle mar . . . 
Na tváři ležel . . . Víko z křiStálu 
u okna svítilo a z odkryté 
se rakve obrys nořil mrtvoly. 
Ret Její, pootevřen polibky, 
jež Karel byl tam tiskl váSnivě, 
se zdál, že do noci se usmívá, 
a bledý, tajuplný paprslek 
se na něm chvěl, jak zákmit bludičky. 

Krev všechna Bernardinu do mozku 
se proudem hnala, slyšel hučení 
jak velkých slapu, pot měl na čele 
a nohy byly jako kamenné . . . 
Však Jeho smělost zaplašila strach, 
šel statně v před a pojal Urgelu 
za plavé vlasy, hlavu pozveď jí 
a pootevřel víc ten mrtvý ret: 
tu vypaď zlatý prsten kouzelný 
a zazvonil o dlažbu z mramoru. 



98 



Jak blesk ho rychle schválil Beraardin, 
a schoval pod plást jej. V tom probudil 
se Karel ze sna. ,Kdo zde?" zavolal, 
a úžasem Bemardin oněměl. 
Po světle volal Karel, vešli v síň 
a dvacet zaplálo hned pochodní. 

Na smrt se připravoval Bernardin, 
však Karel, když ho spatřil, k němu šel 
a objal jej a k srdci tiskl jej 
a pravil: .Dávno k Bohu modlím se, 
by přítele mi, druha, bratra dal, 
jejž celou duší milovat bych mohM 
A nyní konečně jsem našel jej! 
Ty světlem budeš mého života! 
Proč nepřišel jsi dříve, druhu můj? 
Nad tebe nikdo není dražší mně! 
Ni muž, ni žena. Nikdo na světě. 
Ó, miluj mě, jak já tě miluji!" 

A oči jeho plály požárně. 
Pak ohlížel se kolem udiven 
a vida rakev, pravil klidně jim: 
.Proč posud nepohřbena žena má? 
Hned odneste ji. Odevzdejte v zem, 
co zemi patří. Buď jí věčný mír." 

Tak pravil Karel. Podiv nesmírný 
jal všechny, již jej mluvit slyšeli, 
a mezi tím, co rakev odnesli, 
za ruku Karel Bemardina vzal 
a prosil ho: »Můj druhu, přisedni 



99 



sem k mému loži ! Jsem tak unaven, 

a sladce se mi bude dfímat dnes, 

když nad mým spánkem, drahý, budeš bdít. 

Jak osamocen stojím na světě! 

Má velkost' jako strmá skála je, 

mně teskno takl Však šťasten budu teď, 

svou velkost s tebou budu sdíleti, 

my spolu budem vládnout západu, 

a uleveno bude tíží mé." 

A zraky jeho jako v Sllenstvf. 
jak v blouznění horečně svítily, 
až Bemardlnu stydla v žilách krev, 
a zdálo se mu, prsten pod rouchem 
že jako zmije prsa hlodá mu. 

Nad císařem se sklonil něm a bled; 
z té náhlé lásky taká hrůza šla, 
že císařovu přál si nenávist, 
a přemýšlel, jak vyznati by měl 
svůj smělý čin . . . Však Karel usínal, 
a ležel posléz v hlubé dřímotě . . . 

Tu Bernardin se vykraď ze síně 
a zděšen prchal nocí, svědomí 
mu vyčítalo loupež spáchanou, 
a plakal u jezera, kamž je] krok 
byl jeho bludný vedl; rozjímal. 
Co počíti? Měl prsten vložit zas 
do úst té mrtvoly? Měl v její moc 
zas Karla dáti? Měl se vyznati? 
Stud bránil mu, však jasno bylo mu, 



100 



že kradené té přízně zbavit se 
čest kázala mu. Rychle prsten vzal 
a do vln Jezera jej ponořil, 
jež pod blednoucím nebem Jasniti 
se začínalo v bílém úsvitu. — 

A bylo ráno. Karel vzbudil se 
a vida Bemardina v síni své, 
kam od Jezera byl se vrátil zas, 
naň vlídně hleděl sic, však lhostejně 
a pravil mu: .Já o tobě dnes snil, 
však z paměti mé ztratil se ten sen." 

Pak dal se mlčky odít. Smutný byl 
a řekl: ,Jak mi úzko v síních těch, 
po šírém toužím božím prostoru. ** 

Sám vyšel v kraj, kam cos jej pudilo, 
dál lákala ho a šel dychtivě. 
Jak kdyby ztracený chtěl hledat ráj, 
a nesmírná Jej touha tížila. 
V tom vyšel ze skalního bludiště 
a před ním v slunci modré Jezero 
se čeřilo, kde bílé lekníny 
se houpaly na vlnách šplounavých, 
kde na březích se stromy klonily, 
pít Jak by chtěly z vod těch blankytných, 
kde rákosí tak sladce šeptalo . . . 
A kolem strmé skály strměly 
Jak obruba, a slunce zlatilo 
tvář Jejich zrytou, modrým koupalo 
Je světlem, amethystným přídechem 

Zejar : Spltj XIX. 8 

101 



a jasem rfižovým, a nad nimi 
pluk veliíých ptákfl tiše vesloval, 
a Ješté výše plula oblaka 
a vrhala své stíny vodám v klfn, 
jak v jasnou mysl vážná myšlénka 
svfij přemítavý ztápí snivý Ser . . . 

Tu rozpjal Karel v Síro náručí, 
zrak jeho vlh' a zvolal rozechvěn: 
.Blud byl můj celý život! Zjevil teď 
mi B&h, co pravé Štěstí. Samota, 
klid, odloučení pravým rájem jest! 
Já našel ráj svfij zde, zde zfistanu. 
Od sebe vrhám žezlo, korunu, 
to jezero jest celým světem mým, 
zde žíti chci, zde blaze zemříti.* 

A klek' na břehu, líbal vroucně zem 
a horkými ji máčel slzami. 

Moc žádná od té doby odtrhnout 
jej nedovedla od těch drahých míst, 
a nová svízel říši hrozila. 
Trůn osiřel a marně prosili 
jej věrní jeho, aby pomněl přec, 
na které místo Bfih jej postavil 
a jaká jeho jesti povinnost: 
Jen v modré vlny zírat jezera 
chtěl Karel stále v touze dumavé, 
něm v blouznění naslouchal lhostejně 
o nových zpourách, zmatcích, převratech 



102 



Zem celá v smutku, v bolu úpéla 
a nikdo vfce rady nevédél, 
a nikdo nedovedl vysvětlit 
si náhlou zménu v mysli Karlově, 
jen Bemardinu bylo Jasno vše, 
on uhodl, že pouze čaromoc. 
Již onen prsten tajil, zpfisobit 
to mohla zlo, v zoufalosti své 
si předsevzal, že ť&\ zachrání 
neb zhyne v spoustě vod těch hlubokých. 
Svou duši Bohu vroucně poručil 
a do tůně se vrhl bezedné, 
na onom místě, kde byl pohroužil 
ten prsten osudný — a v propasti 
Bůh chránil jej, a jeho andělé 
ho vedli tam, kde v písku zasypán 
hrou chvějných vod ten ležel talisman. 

Prch' nyní Bemardin a vyhledal 

ve Cáchách Turpina a před ním klek' 

a pověděl mu vše, svůj divný sen, 

svou loupež, náhlou přízeň císaře, 

své pokání a zázrak patrný, 

jímž Bůh mu opět prsten nalézt dal. 

•Ó, vezmi," prosil, .klenot příšerný 
a zbav mě tíže, která kruší mě! 
Na světě širém není člověka, 
jenž přízně, kterou čar ten vzbuzuje, 
tak použije k blahu křesťanstva, 
jak ty, ó svatý, velký biskupe 1" 



103 



Však Turpin hlavou z|itřás' zamyšlen 
a pravil: »Nen{ Bohu třeba čár, 
a bez kouzel on řfdf svčta béh. 
Znám jedno srdce, které láskou mře, 
a tomu onen čar by lékem byl, 
chci zkoušeti Je, zdali odolá 
tak lákavému hříchu, dokáže, 
zda hodno jesti sdflet osudy 
s tím mužem. Jejž byl zvolil Hospodin 
pro velké cfle, ač jej podrobil 
též slabostem. Jak lidi ostatní." 

Tak pravil biskup, prsten uschoval 
a druhý den se vydal na cestu 
do kláštera, kde posud truchlila 
nad ztrátou Karla jeho nevěsta. 
Do rukou jejfch dal ten talisman 
a pravil j(: »Ted Karel vrátí se 
zas k nohám tvým a skončen smutek tvflj 
Ty zachráníš jej, zachráníš též nás." 

Tu usmála se, avšak bolestné, 
a řekla: ,Ano, já vás zachráním, 
a k povinnosti Karel vrátí se, 
tak doufám pevné, ne však k lásce své 
ta mrtva jest a nevzkřísí ji čar." 

A zatím Karel z pustin jezemích 
na bystrém koni spěchal, nesmírná 
jej náhle touha jala uvidět 
zas Galénu, svou luznou nevěstu, 
a nedaleko Cách na cestě své 



104 



]i zastihl v prflvodu biskupa. 

a slyše teď, že Jela jemu vstret, 

tak zvolal vášnivé: «Ó, Turpine, 

hleď, láskou mru, ó, spo] nás na místě! 

Buď její svolení, neb moje smrt.* 

Zrak Galény se zamžil slzami, 
a srdce zabolelo steskem jí, 
a žalovala uvnitř: .Bože můj, 
proč mluví tak jen kouzly omámen?* 
Však potlačila vzdechy, pravíc mu: 
.Jeď se mnou, pane, do Cách, odpovím 
ti určité na slova vášnivá 
před fontánem, jenž tryská kypící 
ze zemé před palácem mramorným, 
kde trůn tvůj stojí, visí koruna." 

A Karel poslušné do mésta jel, 
kde veškerý byl teď dvůr shromážděn 
a tři sta biskupů na porady 
se bylo sjelo; porad účel byl, 
jak léčit Karla z dumy chorobné, 
a nyní v prostřed říše velmožů 
svou žádost knéžné Karel obnovil 
a o své lásce blouznil vášnivé. 

A s vážnou důstojností Galéna 
před tváří všech mu takto pravila: 
„Ty myslíš, velký, mocný císaři, 
že láskou ke mné planeš nesmírnou. 
Klam je tvá vášeň, jako byla klam, 
když Urgelu jsi luznou miloval 



105 



až za práh smrti, v bludu šíleném, 

klam bylo tvoje náhlé přátelství 

pro Bernardina, klam to toužení, 

jež k Jezeru té v skalách poutalo. 

Ty kouzlům podléhal Jsi strašlivým. 

Znáš prsten ten? Tof zrádný tadisman. 

Jenž v porobu té temných mocí veď, 

když samovolné šíj Jsi nastavil. 

V mou ruku pad'. Vrhám Jej v horký proud, 

zde v léčivý ten pramen, jemuž Bflh 

dal vytrysknout před samým domem tvým, 

dar milosti. Tam zhyne čaromoc! 

Hleď kolem sebe. Tam tvůj stojí trůn, 

tam visí svatá tvoje koruna, 

to symboly Jsou cílů velikých, 

pro které svétů Pán té vyvolil. 

Od nich té peklo lákat chtélo Jen, 

a byl Jsi slabý Jako nemluvné, 

ty reku velký, velký vladaři! 

Když od Boha Jsi odvracoval tvář, 

tu síla tvoje byla třtinou Jen I 

Ó, vrat se Bohu, mužem budiž žasl 

Nech Jiným lásky sladké toužení, 

a konej činy, které Jméno tvé 

tam mezi véčné hvézdy zapíšou . . • 

Buď s Bohem teď. Já opét odejdu, 

a stín můj na tvůj práh už nepadne. 

Už nikdy víc. Však bez trpkosti ]du» 

a Bohu vždycky budu dekovat, 

že dopřál mi, by slabá ruka má 

ti spásu nesla, když Jsi zabloudil." 



106 



Tak končíc vrhla prsten čarovný 
do fontánu, kde v prach se rozpad' hned. 
Však Karel zvolal: .Slabá ruka tvá, 
ó Galéno má, silné srdce však, 
a čisté, jako křišfal průhledný! 
Nuž, budu opět mužem, rekem zas. 
Jak pravila's, však silné milovat 
a vémé, čisté muži plíslušf. 
S mých zrakfl bélmo padá! Žádný čar 
ted nevede mé v bludy pekelné! 
Mé Jfmá andél Boží za ruku 
a vede mé, hleď, piímo k nohám tvým 
a káže mi, bych klekl před tebou! 
Hleď, bez vášné, však dojat hluboce, 
Já vznáším k tobé ruce, odpovéz, 
zda odpouštéti křivdu dovedeš, 
zda zbloudilému lásku svou chceš dát?' 

Tu síly nemela, by mluvila, 
však ruce obé vstříc mu natáhla, 
a slzy Její jako v máji déšf 
se lily na tvář v blahém úsmévu. 

Jal liliové ruce v ruku svou 
a táh' Ji k sobe, mocným ramenem 
Ji pozveď, na trůn zlatý postavil 
a zvolal: .Ejhle, strážný andél váš, 
a moje spása! Všech nás královna I ** 

Tu nebylo už konce radostí, 
a všechny zvony v Cáchách zázrakem 
se daly do zvonéní slavnostné. 



107 



Tak bezmocným se stal ten temný čar, 
Jenž Karla vlekl v sfté příšerné 
té démonické lásky nesvaté, 
jež Jeho byla hříchem velikým, 
tím hříchem, z néhož knězi zpovídat 
se zdráhal vždy, až Bůh Jej přinutil 
tím Uštem, který anděl Gabriel 
nes' Jeho zpovědníku . . . Pykal pak 
ve slzách trpkých, dlouhým strádáním* 
a poskvrnění smazal lítostí. 
A přece opět hřešil pýchou pak, 
když Blanciflóru k sňatku přinutil, 
v němž lásky nebylo, tu lilijovou, 
tu luznou dívku, která nade vše 
Jej milovala láskou sesterskou 
a strastnou pouf do pustin konala, 
do lesů bretonských, by smířila 
u hrobu světce, Jejž už za živa 
Jak bratra milovali andělé, 
hněv Boží vzešlý pro ten velký hřích, 
Jejž nechápala v nevinnosti své. — 

Bez obuvi a v hávu smutečním 
se Blanciflóra dala na cestu. 
Jen pěti provázena družkami, 
Jež z lásky k ní se odhodlaly jít 
do krajin nebezpečných, divoká 
kde dravá zvěř a živly řádily, 
kde přízraky se nocí míhaly 
a loupežný se toulal mnohdy lid. 

Pout byla dlouhá zemí bretonskou* 
tou tajeplnou. Lesy hluboké 



108 



se táhly k mofi až, vždy bouřnému, 
a pláně vřesem, trním porostlé, 
z nichž zadumány čněly balvany 
jak trosky rozbouraných hradů, mést, 
se v mlhách v nedozírno ztrácely. 
Však v dáli mnohdy věže vysoké 
se k nebi pjaly, zámky na skalách 
a kláštery se modrem bělily, 
a tiché vísky v sadech kvetoucích 
ve slunce třpytu sladce dřímaly. 

Le6 hradům, městům, vískám hostinným 
se Blanciflóra vyhýbala vždy, 
a cestu svou jen tmění hledala 
tou nejhlubší a hluchou pustinou, 
kde za podušku kámen sloužil jí, 
a za pokrm jen plané ovoce. 
Tak, stále modlíce se, kráčely 
ty panny samotami bez bázně. 
A konečně, až k smrti znaveny, 
na Sírou vyšly pláň, kde kapradin 
se moře vlnilo a dubů šum 
kde prastarých, jak čamý věštců zpěv, 
se brzy bouří vlnil, brzy zas 
jak duchů šepot v trávách dozníval. 
A v dlouhých řadách šedé balvany 
až do vrcholku dubů strměly, 
tak příšerné v své němé záhadě. 
To hroby byly druidské, oltáře, 
kde bílé kněžky noži zlatými 
za lunných nocí, v dobách minulých, 
ve hrudích lidských, v svatém šílenství. 



109 



svých bájných bohfl víili hledaly . . . 

Ty nivy smutek kryl Jak závojem, 

Jak truchle sny cos krajem vleklo se 

a v prostřed pohanských těch památek, 

těch někdy krví krutě zbrocených, 

se starý klášter rozpadávati v rum, 

v němž zbudován byl onen světce hrob, 

Jejž Blanciflóra zbožně hledala. 

Stál sarkofág ten v pustém kostele, 

jenž klenby neměl ani střechy víc, 

dub z podlahy tam rosť a do oken, 

v nichž Ještě mnohé zbytky dávných skel 

se blýštily Jak drahé kameny, 

bříz mladých svěží větve šuměly, 

a dlouhá vlákna mechu šedého 

Jak stříbrotkaná, vzácná záclona 

vchod bez dveří stínila zvětralý. 

Noc byla vzešla, šerá Jako vlk, 
když Blanciflóra došla s družkami 
na konec pouti své, a všedše 
do zříceného chrámu, rozžehly 
teď tiše panny svíce svěcené 
a kolem hrobky postavily Je, 
a Banciflóra hymnu zapěla 
a kráčela pak vzhůru po stupních, 
Jichž vedlo pět až k rakvi kamenné, 
na Jejímž víku obraz vytesán 
byl světce tak ve věrné podobě. 
Jak v hrobě spal. Na prsou skříženy 
měl suché ruce, oči zavřené 
do hloubi důlků byly zapadlé. 



110 



a výraz tváře mluvil zřetelné 
o vítězství nad télem smrtelným 
a o vidinách v lůně věčnosti. 

Ty ruce Blanciílóra v pokoře 
a v úctě svaté třikrát líbala, 
pak klekla do prachu a kolem nf 
se na zem vrhly družky pobožné 
a sborem vysílaly chvalozpěv 
ku Bohu velký, Jenž ]e vedl sem 
bez úrazu. Tak vroucí vzdaly dík. 

Zpěv jejich čistý jako stříbra zvuk 
se k nebi nes' a s šelestěním trav 
van větru nočního a stromu šum 
se mísil v sladké jeho vlnění, 
a zdálo se, jakoby celá step 
se s nimi modlila a zpívala, 
i starý kostel, zpola sesutý, 
byl jeden zvuk, neb všude ozvěna 
se probouzela v šerých zákoutích 
a jako ze sna v souhlas zvučela. 

Tak zaníceny děvy modlitbou 
svou byly hlubokou, že upjaté 
na nebe zraky jejich viděti, 
co kol se zatím dalo, nemohly. 
Step celá, posud hluchá, oživla, 
však životem, jenž horším smrti byl: 
Jak hrobních desek břímě kamenné, 
se prokletí staleté valilo 
při čistém hlaholu těch svatých hymn 



111 



z těch slujf podzemních, z téch hlubých blat, 

kde popel knéžek, čarodéJník& 

tlel nesvatý a Jejich obétí, 

a mátohy se draly na povrch, 

vzduch jimi hustý byl a mrazivý, 

a jaiko mračno nes' je chladný van, 

a po stopě jich, krví páchnoucí, 

se dravé šelmy lesů plížily, 

a kostelík jak v moi4 ostrov stál 

v té dvojí hrůzy šerém přívalu. 

A děvy netušíce zpívaly — 
však ponenáhlu hlasy zmlkaly, 
jen BlanciflólHn pěti nepřestal, 
ač viděla ted též co ostatní, 
jichž zmocňoval se úžas nesmírný, 
děs, jež jim bílá hrdla zužoval 
jak pěstí kamennou ... Co viděly ! 
Byl celý kostel bledých příšer pln, 
stín za stínem byl vklouzl portálem, 
od hlavy k patě v příkrov halený. 
Zrak videm zastavoval v žilách krev 
a tlukot srdce, vlasy zježoval — 
a smutný byl jak noc, v níž shasíná 
hvězd svaté světlo. Mráz jim vanul z úst, 
a blíž a blíž se tiše ploužily 
a vztahovaly ruce bez pleti. 
A za nimi se vlci vkrádali 
a vyli kolem poutnic hladově. 

Na první stupeň stoupal příšer dav 
a družky Blanciflóry zmíraly. 



112 



a v strachu tváf si rouchem halily, 
smrt čekajíce. Blancifióra však, 
ač dés Ji jímal, dále zpívala, 
neb byla slíbila, že třikráte 
u hrobu svčtce hymnu posvátnou 
za bratra svého vroucné zazpívá, 
a v duchu Boha nyní prosila, 
by nezasáhla dřív ji hrozná smrt, 
než vyplní svůj slib, a její hlas, 
ač třásl se, přec dáie čisté znél . • • 



Na druhý stupeft vlci plížili 
se krvelační, bledé přízraky 
na třetím stály, ruce zvedaly 
a zíraly. Jak duje smrtný mráz. 
Na čtvrtém stály teď a na pátém 
smés strašidel a Selem divokých 
už tésnala se, havét posupná 
a za roucho už velký, šerý vlk 
bral Blanciflóru, která poslední 
teď slovo hymny byla dopéla • . • 
Slib její splnén byl a umříti 
se nebála, když Bflh tak dopustil. 
Na prsa bílé ruce složila, 
a horký cítila už vlka dech, 
a mrazný cítila už mátoh van 
na zbledlé tváři — v tom se na hrobe 
ten vytesaný svétec posadil 
a oči otevřel a kovovým 
dél hlasem: , Amen I' na tu modlitbu, 
jíž dozvuk zmíral v pustém kostele . « • 



113 



Tu zmizely ty děsné příšery 
]ak tenký dým a vlci prchali, 
a na svou desku socha padla zpět, 
zrak ]ejf zavřel se a na prsou 
se ruce opět, suché, skřížily. 

Step opět byla tichá v dřímotě 
a z šerých nebes luna vyplula 
a světlo bylo kolem stříbrné 
a v sladké záři, starým portálem, 
skrz dlouhá vlákna mechu šedého 
cos zasvitlo ]ak zákmit čamých hvězd, 
a rytíř ve stříbrném brnění 
na bílém koni pod portálem stál, 
zjev ]ako andělský, a s podivem 
na dívky zřel, Jež kolem klečely, 
a na ni, která bílá, vysoká, 
ve tmavém rouše, s vlasy zlatými 
u hrobu světce stála, světice. 
Slez' rytíř s koně, klekl před ní v prach 
a hleděl beze slova v Její zrak, 
Jenž plný byl rajského vidění. 

A němi byli všichni na chvíli, 
až svatá záře v očích hasla Jí, 
neb únava se dívky zmocnila, 
že klesala ... On v náručí Ji chyť, 
a pravil vážně: .Sladká paní, mluv, 
kdo Jsi a co tě vedlo v tuto poušf? 
Mně kázal sen, bych v tyto trosky Jel, 
Já holubici viděl zmírati 
ve spárech šelem, hlas mne pohádal, 



114 



bych ku pomoci rychle přispěl ]í. 
Na koně seď jsem, Jel a mrákotou 
té hlubé noci zpěvy slyšel jsem, 
jak sbor když pěje čistých andělfi, 
a Jeden hlas, nad všechny nejsladší, 
mi vnikal v duši, k slzám dojal mne, 
však náhle ztich', když koně mého krok 
u prahu stál . . . Teď kaž, co činit mám/ 

A Blanciflóra v náhlé důvěře 
o rámě jeho podpírala se 
a pravila: ,Mne v poušť tu vedl slib, 
pout konala jsem dlouhou, modlitbu 
B&h vyslyšel mout zázrak učinil, 
a spasil mě a věrné družky mé. 
Teď poslal tebe. Znáš-li, pane, krov, 
jenž pohostinně přijmout by nás chtěl, 
6, veď nás tam I Mé družky únavou 
již klesají, a sama chtěla bych 
u krbu sednout, slib když vyplněn.* 

Děl rytíř tiše: , Jeden blízko krov, 
pod který zvu tě s vřelou radostí, 
hrad otců mých. Ty nepohrdneš jím?" 

A ona usmála se v odpověď, 
a ved ji, na koně posadil 
a bílou nocí jela, beze slov 
za uzdu veda koně, vedle šel, 
a pomalu za nimi družky teď 
bez bázně kráčely a v důvěře. 
Veď lytíř krajinou je, koupanou 



115 



Jak stříbrem, luny svitem; vlnila 
se pláň, a v dáli Jako přeludy 
se hory tměly v šedém obzoru, 
a nivami se řeka kmitala 
Jak mléčná dráha luhem nebeským. 
Mír hluboký vše Jímal, sladký sen 
na tváři země Jako úsměv byl, 
a v srdce vSechna kanul balsamný 
a krásný klid. 

Teď podél řeky šlí, 
šum Její zdál se noci šepotem, 
a kdesi v stínu klapal starý mlýn, 
a ruchem vlnek, hvězdně kmitavých, 
loď plula tiše, plachty dmuly se, 
a byla vážná Jako zjevení. 

Ty známky přítomnosti člověka 
v tom kraji nadpozemsky slavnostním 
cit budily milého sdružení, 
a Blanciflóře blaze bylo tak, 
Jí zdálo se, že mladý rytíř zpět 
Ji v život veď, od chmurných hrobu hrůz, 
a srdce Její tiše dělo Jí: 
.Jak sladce životem bys kráčela 
po Jeho boku, Jako nocí teďl* 

Nach polil Její tvář a lekla se 
a hlavu sklonila. V tom rytíř děl: 
„Hle, sladká paní, dům. Jenž čeká tě.* 

Stál velký zámek, šedý, zvětralý 
a věky ohlodaný na stráni 



116 



u prostřed houšti dubů prastarých 
a porouchaných vichry, bouřemi. 
Most spuštěn byl a vrata dokořán, 
a z dlouhé řady oken vysokých 
se světlo lilo loučí hořících 
ve svícnech ze železa ukutých, 
a velký oheň v krbu plápolal 
a modrý dým se valil z komína. 

Veď rytíř dívku v prostou, nízkou síň, 
kde kmeti seděli a stařeny 
u ohně v dlouhé řadě za stolem. 
Ti mlčky vstali, mlčky klonili 
se před hosty, pak zase usedli, 
a zdálo se, že v hlubou dřímotu 
se nořili; byli Jak kamenní. 

A rytíř Blanciílóru ku křeslu 
veď uctivě, nad nímž byl baldachýn, 
už vetchý, z blankytného hedvábí, 
znak byl v něm vyšit: loď a plamefták. 
Pod ptákem slovo stálo: , Miluji*, 
a pod lodí se slovo .Doufám" čtlo. 

Když dívky zrak tam utkvěl zamyšlen, 
děl rytíř: ,Paní moje, vítám tě 
pod střechou rodičů mých zemřelých. 
Jsem sám a sirý Jsem a poslední 
Již svého rodu. Bažin z Hingantu, 
má paní, zvu se. Chůd a prostý Jsem, 
měj shovívavost s námi, s domem mým 
a se mnou." 

Z&jv : Spisy. XDC 9 

117 



Odpovědi nečekal 
a zmizel ze siné, za krátko však 
se opět vrátil Bažin z Hingantu 
a pokrm planeš' v míse veliké 
a číše dřevěné, vše postavil 
na velký stfil, pak pravil: .Paní má« 
vše přináším, co poskytuje dům. 
Bůh žehne] pokrmu, Jenž sflu dát 
má opět tobě a všem hostům mým.* 

Klek' před ni. Vzala z mfsy krmu 6ást 
a pohár vody, družkám dala též, 
a vděčně v Jeho zraky hleděla, 
Jež před ní klopil v úctě veliké. 
A tiše Blanciflóra děla si: 
•Sto pážat někdy čeká na pokyn 
můj v domě mého bratra, ve zlatých 
mi nesou misách pokrm, nikdy však 
tak nebyla Jsem Bohu povděčna 
za chléb Jak dnes! V té síni doma být 
bych chtěla nízké, čoudem zčernalé I* 

Nach polil znovu luznou Její tvář 
a chtěla sklopit zrak, však nemohla 
Jej od Bažina odtrhnout, Jenž teď 
ke kmetům šel a sivým stařenám, 
by sloužil Jim v pokoře uctivé. 
Jak cherub zdál se, stříbro brnění 
Jak září odívalo postavu 
tu vysokou a štíhlou, vlasů proud 
mu plavých plynul měkce na prsa, 
neb přilbu byl u vchodu odložil, 



118 



a bylo, Jak by zlatý slunce svit 
mu linul přes čelo až k obočí, 
pod Jehož stínem v dívčí čistotě 
zrak Jeho snil, hvězd siných kmitání. 

Šel k dívce nyní zpět a opodál 
na nízký podnož seď a pokrm vzal, 
Jejž ona podala mu na vzájem. 
Pak pravila mu: .Pane, odpust mi, 
když otázka má zdá se zvědavou. 
Tys pravil mně, že sám a sirý Jsi, 
a přece tolik vidím příbuzných 
v tvém domě. Či Jsou hostmi Jako Já?* 

,Ti rodičům mým někdy sloužili," 
Jí na to děl, „a proto sloužím teď 
Jim z vděčnosti. Jsem chůd a opuštěn 
a Jinak dluh svůj splácet nemohu. 
Já prosil Je, by bděli v modlitbě, 
až s hostem vrátím se. Jejž poslal Bůh.* 

To slovo hluboce Ji dojalo, 
však mlčela a on Jí tiše řek': 
„Jdi na své lůžko, paní, odpočiň." 

A ze stařen tu Jedna vstala hned 
a vedla Ji a družky v ložnici, 
kde postel stála z dubu tesaná, 
kde Bazinova matka spávala, 
než smrt Ji v spánek věčný uspala. 

Noc celou Blanciflóře zdálo se 
o siných Jeho zracích pokorných, 



119 



a sotva zora v r&žfch vzplanula, 
ze svého lože vstala, spěchajíc 
do houšté starých dub&, omšená 
kde- stála kaple, nízká, útulná 
a skromné k zemi čelo klonící; 
v té Blanciflóra ranní modlitbu 
svou konala, pak vyšla pod stromy, 
Jež stříbro rosy s korun střásaly, 
a pomalu se brala hlubokou 
a rozbrázdénou cestou, soumrakem, 
Jejž v klenbu srostlé duby tvořily. 

Ta cesta vedla v slunnou polanu, 
zář růžová šla nyní z velkých hrud, 
nad nimiž vzduch se třásl průhledný, 
a bledým zlatem rána zbarvený, 
a Jako perleť s modrým nádechem 
byl širý obzor, stromy v polané 
se stříbrošedé, měkce lišily 
od hloubi Jeho, v níž se nořily, 
a zdály se olbřimé chiméry, 
a Ještě dál se řeka, kouřila, 
a světlá mlha, kde cos rojilo 
se Jako bledé Jiskry, končila 
co temnomodrý, neurčitý pruh: 
to moře bylo . . . Dívka zírala, 
hruď Její neurčitou radostí 
se šířila, a pozvedala zrak 
za skřivánkem, Jenž do výše se nes* 
Jak zpívající hvězda zázračná, 
a za ním Její hledy braly se, 
když náhle dolů z nebes nořil se 



120 



v trav prales hustý, nad nímž kývaly 

svou pyšnou hlavou v květu bodláky . 

Tu shlídla z dálí velkou postavu, 

za pluhem Jdoucí, Jejž táh' bflý kfiň, 

a orající roli ubohou. 

To Bažin byli Byl Jako andčl zas 

8 tou plavou září vlasfi vlajících, 

a celý obzor tvoNl glorii 

nad Jeho zjevem Jaro dýšícím, 

tak mužným a tak dívčím zároveft. 

A Blanciflóra sebou nehnula 

a v stínu skryta stále zírala 

Jak čaromocí Jata, Jako v snu. 

Když práce posléz byla skončena, 
šel Bažin přímo k nízké chaloupce, 
Jež vetchá, lišejníkem porostlá 
se pod Jabloní k zemi chýlila, 
tam vešel na chvilku a vyšed zas, 
na koně seď, Jak z báje vidina 
pak na okamžik zdál se svítiti 
na šedi obzoru, až zapadl 
co hvězda v temno cesty hluboké, 
Jež přímou čárou vedla do hradu. 

Když zmizel, dívka teprv věděla, 
co nitrem Jejím bylo zmítalo. 
Jak bolelo Ji srdce ! Chudý tak 
byl tento rytíř z rodu slavného, 
že role své sám musil orati? 
Proč bratr Její, císař západu, 
Jej do Paříže, k dvoru nevolal? 



121 



Proč nechal hasnout starý zde ten rod 
ve chudobě? Což třeba nebylo 
mu bohatýrů Bohem nadšených? 

Tak rozjímajíc dívka kráčela 
po mezi zelené až k roli té, 
kde on byl oral, sluncem ozářen, 
po Jeho stopě dále potom šla 
až pod Jabloň k té staré chaloupce. 
Tam seděl nyní shrben vetchý kmet 
a žena Jeho; když Ji viděli, 
hned zvali JI, by pod strom usedla, 
a divili se, kde se vzala zde. 
Když slyšeli, že hostem na hradě, 
tu zazářili oba radostí 
a žena řekla: .Zdáš se andělem, 
ty sladká paní, snad tě poslal Bůh, 
bys odměnila čistým srdcem svým 
tu velkou Bazinovu dobrotu, 
Jež nezná mezí. Kristus pouze sám 
Jest útrpnější pána z Hingantul 
Hleď, zoral naše pole z dobroty, 
když viděl. Jak Jest vetchý ten mflj muž, 
Jak slabá já. On nezná únavy, 
když pomoc může skytnout bližnímu. 
Bud Jemu požehnání bez konce 1" 

Tu bylo Blanciflóře, Jak by hrud 
se paprsky jí náhle plnila, 
a oči klopíc k hradu kráčela, 
a tiše' v zmatku sobě šeptala: 
»Kéž losem mým by bylo trávit zde 



122 



•• "^^ 



v té samotě, Jež ráji rovná se, 
svfij život tomu muži po bokul* 

Nach kryl J( tvář a srdce tlouklo j(, 
a výčitky si trpké činila, 
neb zdálo se Jf, že ten tajný vzdech 
byl hříchem proti dívčí skromnosti, 
a za trest svůj si ustanovila, 
že bez odkladu prchne z Hingantu. 
Šla rychle, Jak by rostly perutě 
Jí na patách, neb měla v taji strach, 
že odkládajíc přísný rozsudek 
nad sebou vyřknutý. Jej nesplní. 

Tak veSIa udýchána v hradu síA, 
kam vcházel Bažin též, a zvolala: 
,Já hledala tě. Prchla únava 
a silná Jsem, zpět pout svou nastoupím 
v dům svého bratra • . . Přijmi vroucí díkl* 

Zbleď Bažin smrtelně a odvětil: 
,Tak rychle z mého domu odcházíš? 
Je chudobný." A sklopil plaše zrak. 

Jí lítost srdce prudce schvátila 
a žádala si říci: .Na věky 
zde dlít bych chtěla ..." Avšak mlčela, 
neb pláč Ji dusil. Pozveď Bažin zrak 
a vida v očích Jejích dojmutí 
a slzy Její sladce výmluvné, 
se štěstím zachvěl. Řekl: ,Paní má, 
do domu tvého bratra povedu 



123 



té zpět, neb dopustiti nemohu, 
bys v nebezpeč se znova vydala.* 

.Pout mi jest dlouhá/ řekla blažena, 
»však piijfmám tvůj průvod, bratr můj 
ti bude vděčen, pane, a Já též.** 

Jel Bažin tedy s nf a dlouhá pout 
tím snivým tichým krajem bretonským, 
— tou zemí hlubých lesů, luzných niv, 
tou zemí samot, stepí zelených, 
tím krajem posvěceným životem 
tak velkých světců, krajem mystickým, 
tou vlastí bohatýrů pradávnou 
a duší prostých, silných, nadšených, — 
se zdála Jim tak krátká Jako sen, 
a přáli si, by konce neměla, 
neb láska v srdcích obou vzcházela 
Jak svaté Jitro, avšak mlčeli 
a hádali Jen v zracích blouznivých 
na vzájem sladké svoje tajemství. 

Když nyní posléz věže Paříže 
se zjevovaly třpytně v blankytu, 
tu Bazinovi dívka pravila: 
,,Ty netážeš se, kdo mým bratrem Jest?" 

•Nač tázati se," řekl; .povíš mi, 
až uznáš za dobré, vždyt povedu 
tě v Jeho dům.* 

A vjeli do města 
a slyšeli, Jak zvony slavnostně 



124 



v chrám zvaly lid, a dívka věděla, 
kde v tuto hodinu, v tu večerní 
vždy Karel býval, ]ela přímo tam 
v chrám Matky boží. Vešli pod klenbu, 
kde světlé malby v záři zlatých lamp 
a svíček voskových se pestřily, 
tam seděl Karel s hlavou vz^čenou, 
a se zrakem tak plným výsosti, 
že nikdo patřit nemoh' v jeho jas, 
aniž by zraky před ním ponížil. 
A kolem něho paladinové 
Jak strážní stáli nebes andělé, 
meč každý v ruce měl a pochodeň, 
a pacholata v rouchách stí^íbmých 
lem jeho pláště nesla. Modrý dým 
se z kaditelnic zlatých povznášel 
a halil Jako v oblak majestát 
těch velkých zjevů. Bažin zašeptal: 
.Tof Karel sárh, to( císař západul* 

A Blanciflóra řekla: .Bratr můj." 

Tu Bažinu se zdálo, nesmírná 
že propast zela jemu u nohou 
a všechny naděje a všechny sny 
že Jeho v ni se střemhlav řítily, 
a smutek zachvátil Jej hluboký. 
.Však slova neřek', cítil pouze, hrob 
že v srdci měl a zpěvy nešporní 
mu zněly Jako písně pohřební. 

Když dozněl zpěv a ticho zavládlo, 
šla Blanciílóra šerým kostelem 



125 



v svém rouše poutníčkem a opřena 

o berlu svou, šla přímo k císaři 

a zvolala :-.,MuJ bratře, nemluví 

ti žádné v srdci matné tušení 

o návratu mém?" Karel sebou trh' 

a oči Jeho jasně zaplály, 

a v náručí Ji pevně, pevně Jal, 

a líbal Její vlasy. Šeptala: 

•Bůh vyslyšel mě! Zázrak učinil, 

teď zajisté že smazán ]e tv&j hřích 1* 

Pak řekla na hlas: .Bratře, zavázán 
Jsi velkým díkem muži chrabrému, 
jenž chránil mne a k tobě veď mě zpět. 
Že Jsem tvou sestrou, rytíř nevěděl, 
až zde v tom chrámě." 

Karel vztyčil se 
a upřel zrak sv&J Bazinovi v tvář, 
Jenž v stínu stál, a císař kynul mu, 
by blíže šel. a řekl: .Měj můj díkl- 
a upřel opět zrak svůj sokolí 
na bledou, truchlou Jinochovu tvář. 
A Bažin pozveď snivý. Jasný zrak 
a hleděl v Jeho oči, skromně sic, 
však bez bázně a volně Jako muž, 
a vida Karel, že tak klidný byl, 
že oči neklopil, se zarazil, 
stín na čelo áe klaď mu, úsměv však 
mu zůstal na rtech. Řekl: ,V domě mém 
Jest nyní tvoje místo.' 



126 



Odcházel 
po těchto slovech, on a Jeho dvůr 
a Blanciflóru s sebou odváděl, 
a v pustém chrámě Bažin zůstal sám. 

Když zmizela, tu bylo Jinochu, 
Jak by mu srdce z prsou vyňali. 
To tedy konec byl těch krásných snů 
tam v stepích plných květů, v lesinách? 
Za prázdnou tedy kráčel vidinou, 
za přeludem tak sladce nebeským, 
byl za ním bloudil až na ráje práh — 
a tam se brána před ním zavřela! 
Teď nezbylo než vrátiti se zpět 
a pohřbít sebe a ten velký žal 
v tom starém hradě. Jenž teď dvojnásob 
mu drahý byl, neb na vždy utkvěl tam 
v té nízké síni obraz čarovný. 
Jenž blahem Jeho byl a zničením. 

Tak neurčitě Bažin pravil si — 
však odejíti bylo nemožné! 
Ji zříti z dáli třeba občas Jen, 
zvuk hlasu toho slyšet sladkého, 
to Bazinovi bylo potřebou 
Jak denní chléb, jak slunce, Jako vzduch! 
A když mu Karel nabíď druhý den, 
by zůstal v Paříži, tu neváhal, 
ač na domově s věrnou láskou lpěl. 
Tak zůstal tedy Bažin při dvoře, 
a láska Jeho každým pohledem, 
ienž z oka Blancifióry na něj pad', 



vr 



mu v duši vzrůstala, a beznaděj 
a bol, jejž nesměl slovem odíti, 
mu na kořenu žitf hlodaly 
a pomalu jej vlekly hrobu vstříc. 

Tu stalo se, že jednou v zahradách 
ji potkal k večeru, když nad stromy 
se měsíc vznášel jako tenkráte 
v té hrozné noci a přec blažené, 
když poprvé v tom pustém kostele 
jej shlídla v záři stříbrné, 
po zmizení těch strašných přeludů. 

A zastavila se a pravila: 
9 Můj pane, dávno s tebou mluviti 
jsem přála si! Ó rci mi, smutným tak 
proč stále vidím tě?* 

On zmaten stál 
a v duchu sobě pravil: ^.Snášeti 
bol nesmírný mě láska učila, 
snad dá mi sílu snášet největší: 
bol rozloučení na vždy I" . . . Nahlas pak 
jí odpověděl: „Prostý, víš to, jsem, 
a touha má mě láká v domov můj, 
tak prostý jak má mysl. Nemohu 
však dříve odsud, než ml dovolíš.* 

A sklopil oči, aby nečetla 
v nich utrpení jeho bezedné. 
A Blanciflóra vzdychla z hluboká 
a odvětila: »Nuže, nazpět jdi 
v ten drahý kraj, o kterém sním i já." 



128 



A oba mlčeli, neb báli se, 
by neprozradili své tajemství, 
však Blanciílóra dřív se vzmužila 
a hlasem plným slz mu pravila: 
•Dar bych ti ráda, pane, poskytla, 
bys s sebou vzal ho, na mé památku* 
6, rci mi, Jaký?- 

Bazin zaplanul 
tak prudkou láskou, že se zdálo mu, 
že zemře, slovem neuleví-li, 
jen jedním třeba, duši ztrýzněné, 
a pojav její ruku zašeptal: 
,Ty určilas m&j osud na věky! 
Pro tebe hynu . . . Nuže dovol ml, 
bych jediný jen vtiskl polibek 
na ruku tvou, jenž srdce třímá mé, 
a budu věčné Bohu děkovat, 
že štěstí ráje dal mi na zemi, 
a nereptám, že mi je opět vzal.* 

A Blanciílóra ruku dala mu 
a slzy její hojně pršely 
na hlavu jeho k ruce schýlenou, 
a posléz těžce v náruč klesla mu 
a stkala mlčky, plakal mlčky též, 
a tak se tiše, němě rozešli. 

Však druhý den se v síni sešli zas, 
když Bažin Karlu říci právě chtěl, 
že odhodlán jest domů vrátit se. 
Když z nenadání tak se viděli. 



129 



tu zapomněli kolem celý svět 

a v oné chvíli císař zahlídl 

zrak Jejich blouznivý, a v nesmírné 

své pýše vzplanul hněvem šíleným, 

a nepátraje dále přinutil 

svou plachou sestru brzy ku sňatku 

a uvrh' do neštěstí Bažina 

ve slepém záští . • . 

Vše to stalo se 
rok asi před tou nocí podivnou, 
v níž císaři archanděl Gabriel 
tak přísné kázal, aby s lůžka vstal 
a v tmavé noci loupež páchat šel, 
a nyní, když v tom šumném lese stál 
a Bohu pravil: .Který tresceS hřích 
mfij nevědomý? Pýcha nesmírná 
Jen m&že pokoření zasloužit 
tak velikého" ... tu se silně lek' 
a svědomí mu hlasně volalo: 
«Na sestru svou si vzpomeň ubohou, 
na Blanciílóru, lilji zlomenou, 
a na Bažina pomni z Hingantu! ..." 

V tom okamžení duněl koně krok 
po hustém mechu, v záři měsíce 
oř černý ze stínů se vyřítil 
a Jezdec v temném rouše na Karla 
tak zvolal hlučně: ,StůJ a pověz mi, 
kdo Jsi a co zde hledáš v samotě 1* 

Děl klidně císař: „Jaké právo máš 
se tázati? Své Jméno nepovím." 



130 



A tasil meč, tak rytfř u61nil 
a sko611 s koné: Rány duněly 
teď tichým lesem, Jiskry skákaly 
Jim z břitkých zbraní, ale Karlflv meč 
byl silnéjfif a ve dvé roztHStil 
Jak tiUnu čepel sokfiv, zároveň 
po kluzkém mechu cizf rytfř sjel 
a padl Karlu k nohám, bezbranný. 
Klek' na prsa mu cfsař volaje: 
i,V mé ruce dán Jsi, žití tvé, tvá smrt 
na vfili visí mé, na rozmaru! 
Své Jméno rci mi! Cdkud pocházfi?" 

Strh' přilbici mu. Plavých vlasů proud 
se hrnul Jako zlato do mechu, 
a krásný, bledý, smutný obličej 
ve třpytu plné luny zjevil se, 
a Karel, poznav soka svého tvář, 
se zarazil, však přemožený Jal 
se takto mluvit: ,Nuže, dokonej 
SVŮJ úkol krvavý, ty neznámý. 
Jenž tvář svou kryješ hledím spuštěným. 
Buď kdokoli, buď třeba zločincem, 
v mých prsou ocel tvá Jest vítána, 
smrt Je mi spásou, život mučením! 
Kdokoli Jsi, slyš velkou žalobu. 
Již proti lidem, světu povznáším 
a k nebi volám. Křivda nesmírná 
se děla mi, a křivdu spáchal ten. 
Jenž v ruce žezlo třímá západu, 
ten, který spravedlnost konat má 
na místě Božím, neb Bůh povznes' Jej 



131 



na výši závratnou. Znej Jméno mé. 

Jsem Bažin z Hingantu. Já klidně žil 

v té drahé staré zemi bretonské, 

Již nikdy více neuzří m&J zrak, 

v té zemi reků, světců pradávné, 

Jíž poslední můj patří nyní vzdechl 

Mne vedl osud na dvůr císařův . . . 

Bez viny Jsem a přece krutý hněv 

mě* Jeho stihl. Spustošil můj hrad, 

můj statek vzal, mě vyhnal v širý svět 

co psance . . . Stal Jsem se, čím mít mě chtěl: 

jsem loupežníkem. Nesuď mě a slyš, 

než zemru, slovo, které v prospěch můj. 

Já odnímal Jen zlým a bezbožným, 

bych dával chudým, co Jsem odnímal, 

tak napraviti vždy Jsem snažil se, 

co zavinila křivda, náhoda, 

ta věčně tupá, v slabé ruce své 

Já váhu bral, neb věru slepá Jest 

ta spravedlnost lidí, za misku 

Ji ďábel tajně drží, táhne Ji 

dle libosti na stranu nepráva . . • 

Teď slyšels vše. Jsem hotov zemříti. 

Po smrti mé mou hlavu Karlu nes 

a velkou dá ti za ni odměnu. 

Já odpouštím mu krutou Jeho zášti" 

Tak pravil Bažin. Karel tiše stál 
a ruka Jeho velkým dojmutím 
se zachvěla na prsou rytíře. 
To cítiv. Bažin znova promluvil. 
.V tvé hrudi," pravil, .lidský vzbuzen cit? 



132 



o, pHtell, ty slitování znáS? 

Při živém Bohu tedy zaklínám 

tě, vyslyš prosbu mo]i poslední! 

Až zabiješ mě, srdce vezmi mé 

a pochovej ]e tajně v Paříži 

ve chrámě Juliana svatého, 

jejž „Chudým" zovou, blíže Sekvany. 

Tam po mé smrti dones srdce mé 

a ulož je pod desku z mramoru 

na právo od oltáře hlavního. 

Tam klečívá, když jaro světem jde 

a velkonoční když jsou slavnosti, 

vždy bytost, pro niž srdce ubohé 

to moje tlouklo v svatém nadšení. 

Mne nelítostně život dělil vždy 

od té, jež celým byla žitím mým, 

a po mé smrti tušit nebude, 

jak srdce moje Je jí na blízku. 

MŮJ popel zajisté však zachvěje 

se velkým blahem, když se nad deskou, 

pod níž mé srdce bude práchnivět, 

ta lilje nevědomky nachýlí. 

Čiň, oč tě prosím, B&h té odmění 

za dobrý skutek tento, odpustí 

ti mnohý hřích, jenž snad tvou tíží hrud. 

Byl Karel dojat v hloubi duše své, 
neb věděl, kdo na Boží klečel Hod 
vždy na té desce, viděl sestru svou 
v té liljové, v té hvězdné čistotě, 
jež odívala ji Jak světic zář, 
a křivda, kterou na ní spáchal kdys, 

Uj9ti Spbj XIX. 10 

133 



ho tížila a v duSI pálila. 

Na chvilku něm byl, pustli soka pak, 

a uvažuje v mysli bedlivě, 

co činit Jest mu, takto promluvil: 

„Vstaň, Bazlne, a pode] ruku mil 

Jak ty, Já též Jsem psancem, Jako ty 

na Karla naříkám. Jak na tobě 

tak na mně spáchal křivdu velikou. 

Jsem loupežník Jak ty, nuž sbratřme se 

a spolu Jednejme. Hle, na blízku 

od toho místa rýnský hrabě má 

hrad pyšný svůj. Tam právě chvátal Jsem, 

když Jsi mě zdržel. Tajný znám tam vchod 

v tu komnatu, kde poklad ohromný 

ve kupách leží. Vstaň a se mnou pojd." 

A myslil si: „Tam loupež páchat smím, 
neb poklady ty dal Jsem hraběti 
a snadno mohu Je zas vrátit mu, 
též uvidím, zda Bažin nedychtí 
po krvi Šťastnějšího soupeře." 

Vstal Bažin rychle, v duši přemítal: 
•Co Jest mi činit? V dfim, kde ona dlí, 
chce vniknout tento muž! Jak zadržet 
Jej mohu bezbranný? Mám zradit Jejř 
On se mnou soustrast měl I Nuž pfijdu s ním, 
bych chránil Jl.« 

Pak nahlas odvětil: 
.Jdu 8 tebou tedy. Jednu podmínku 
však kladu ti — bys v hradu nikomu 



134 



na život nesáh' . . .* Karel hlavou kýv\ 
a mlčky oba noc( brali se. 

Znal Karel v pravdě onen tajný vchod, 
neb sám byl někdy hrad ten vystavěl. 
Jejž sestře své do věna pozděj' dal. 

Veď Bažina do kobky prostorné, 
kde panovala tma, však štěrbinou 
ve stěně dřevěné se paprsk třas' 
a šířil slabý šer. Sta blýskalo 
se drahokamů pestře rozličných 
tam na zbraních,* na misách ze zlata 
neb s krásných číší, s nádob stříbrných, 
však nejvíce se sedlo třpytilo 
ze zlatohlavu, z kosti slonové 
a stříbrnými zvonky zdobené, 
jichž každé srdce vzácný granát byl. 

Stál Karel venku v chodbě, zašeptal : 
.Nuž rychle chop se chutě pokladů 
a podej, co se rukám namane!' 

Byl Bažin však Jak ve snu, zaslechl 
za stěnou sladký, drahý Jemu hlas, 
hlas Jemu známý, Blanciflóřin hlas, 
Jenž tiše, žalně mluvil ze spánku. 
Tu tlouklo srdce Jeho mocně tak, 
že zdálo se mu, že Jej udusí . . . 
Být na blízku Jíl . . . Schoval v dlaně tvář 
a nevěděl, zda blahem umírá 
či bolestí . • • Však Karel hartusil : 



10* 



135 



»Co váháS? Podej rychle pokladů! 
Či bojíš se? Pak vejdu v kobku sám. 
Mě láká cos, bych zíral štěrbinou 
za onu zed.* — 

.Ne I* Bažin zašeptal 
a hrfiza jala jej. Ten loupežník 
chtěl drzým zrakem vnikat v svatyni, 
kde ona dlela v spánek shroužena! 
Bez rozmyšlení ruku natáhl 
a toho sedla rychle chopil se, 
by v chodbu svému druhu podal je, 
však sotva se ho dotkl, začaly 
ty zvonky všechny zvučet v souladu 
a bylo v kobce, jak by ve hvozdě 
sto pěvcfi sladce v slunci zapělo. 

A leknutím stál Bažin bez dechu, 
však za stěnou se ozval hrubý hlas, 
tož Egmond, domu pán, se ozval tak: 
«Co děje se? Jest ještě tma a pfec 
už v Ingelhejmu zvony na mši zvou?* 

A v odpověď mu řekla žena: „Ne, 
ty mýlíš se, to zvonů není zvuk, 
těch vzdálených, to vedle za stěnou 
jak hudba zvoní tisíc rolniček 
hlas líbezný* — 

,Tvé oči," zvolal muž, 
»zas tonou v slzách 1 Ty jsi nespala, 
ty přemýšlelas, čtu tvůj němý vzdor, 
v tvých zracích prokletých, ač klopíš je! 



136 



Vím, že mne nenávidíš, pyšná Jsi, 
však pýchu tvoji zlomím, přisám Buhl 
Proč mlčíš stále? Velím: odpověz!* 

Tu Blanciflóra odpověděla: 
,Ty lásku moji nikdy nehledals 
a Já Ji nikdy tobě nelhala. 
Však pyšná nejsem, ženou pokornou 
Jsem byla vždy, ač se mnou mluvíváš, 
že udivením Karel žasl by 
mflj drahý bratr. Jenž mě tobě dal. 
Bfih odpust mu ten omyl osudný!" 

A Egmond zai^val: .Tvoje pokora 
je pokrytstvím, a Karel, bratr tvuj, 
jenž pýchou Jestl tvou, sám pokořen, 
u nohou mých se bude svíjeti I 
Věz, bledá zmije, za tři krátké dny 
tvflj bratr s trfinu bude sesazen 
a Já tam dosednu a korunu 
na vlastní bohatýrskou vložím skráň. 
Pak tebe zapudím a z milosti 
kdes v klášteře ti stínu dopřeju, 
a pozděj' hrobu ... Za tři krátké dny 
do Ingelhejmu tisíc rytířů 
a Jejich voje ráno dorazí 
ke slavnostem, k nimž císař panstvo zve, 
a všickni čekají Jen znamení, 
Jež k zpouře dám Jim Já, Jich náčelník. 
Viz tuto dýku: v prsa vrazím Ji, 
do hrdých, Karlu v samém kostele, 
až se mnou kráčet bude k oltáři. ** 



137 



.To neučlnfS," vzkfikla v úzkostech 
ve smrtelných ta žena nešťastná. 
«Já zachrániti bratra dovedu! 
Ó bfdný zrádce! Bfih tě zatratí!" 

Tak zvolala a v líc ]I udeřil 
a vzkřikl: .Uvězněna zůstaneš 
zde v komnatě, až čin svflj vykonám!" 

Tu vyšel Bažin v chodbu zsinalý 
a řekl: .Rychle, půjč mi břitký meč, 
ó neznámý m&J druhu . . . Slyšel Jsi? 
Meč SVŮJ mi pfijč, bych skolil nestvůru 
On udeřil Ji! Bože v nebesích! 
Dej rychle meč!" 

Než Karel zašeptal: 
.Ne! Nebohá by byla ztracena 1 
On lidi své by volal na pomoc 
a přesile bychom pak podlehli. 
Pojd, vyvedu tě z hradu potají, 
sám vydám se na cestu k císaři 
a zachráním jej. Svědkem budeš ty. 
Na souboj vyzveš zrádce Egmonda." 

Tak pravil, v duchu Bohu děkuje, 
že byl jej vedl. Nyní rozuměl, 
proč byl ho vyslal v noci na loupež : 
svou velkou křivdu aby nahlédl, 
by přítele si získal věrného 
a vraha svého dopaď při skutku! 



138 



Bez slova kráčel. V lese rozeSlI 
se s Bazinem, aniž by hledí zved\ 
a tajné, jak byl vyšel z paláce, 
se opět vrátil, nikým nepoznán. 

A ráno Bažin napsal na blanku: 
»Bud klidná, bratr tvůj Je varován, • 
a bílý holub v okno hradu nes' 
tu zprávu Blanciílóře, vidél Jej, 
Jak léť na římsu zvyklý nalézt tam 
co ráno pokrm, vidél Bažin Jej, 
Jak vnikl v šerou Její ložnici, 
a vidél bílý Její luzný zjev 
se k ptáku chýlit, číst to poselství — 
pak vešel opét v zasmušilý les. 

Den pak když vzešel velkých slavností 
na které Karel všecko panstvo zval 
své velké říše a svůj vémý lid, 
hned z rána přijel Egmond do mésta 
s tak četným průvodem, že zdálo se, 
že císaře král přišel navštívit, 
a úlisné se kořil Karlovi 
a pravil mu: .Tvá sestra churaví 
a proto se mnou nepřijela dnes. 
Sen zlý Ji trápil v noci předešlé, 
o tebe bojí se a prosila, 
bych po boku ti stále, vémé dlel, 
bych vedle tebe klečel v kostele. 
Ač nevéřím v tu chmurnou předtuchu, 
přec prosím, bys tu prosbu vyslyšel 
a v nejbližším mé nechal průvodu." 



139 



Zrak pronikavý v tvář mu viývaje 
dél Karel: .Buď si! Avšak na dítkaz, 
že nevěřím, že zrada hrozí mi, 
a pouhému že hovím rozmaru 
Jen sestry své, již vroucné miluji, 
ti přikazuji: vSechnu odlož zbraň, 
sám beze zbraně vejdu v chrám i Já.* 

Tu zamyslil se Egmond, pravil však 
za krátkou chvíli: »Bud, jak pověděrs.* 

A zvony teď když zvaly do chrámu, 
děl Karel slavné: .Je-li někdo zde, 
jenž domnívá se, že jsem křivdil mu, 
af ozve se, a křivdu napravím. 
A je-li někdo zde, kdo křivdit chce 
mně na opak, nuž já mu odpouštím, 
Bflh odpust též mu jeho úmysl.** 

Tak pravil Karel, hleděl kol a kol, 
leč nikdo neozval se, do síně 
však vešel při těch slovech oděnec 
ve tmavém rouše. Karel poznal jej, 
to Bažin byl, měl hledí spuštěné 
jak tenkrát v lese. Karel kynul mu 
a řekl hlasitě: »Ač neznám tě, 
mám k tobě přece náhlou důvěru. 
Jest patmo, chceš zflstat nepoznán? 
Nuž, buď. Jak chceš, ty němý příteli. 
Sem přistup blíž, po levici mé pojď 
v chrám Páně na mši. Avšak odlož zbraň, 
jak Egmond učinil, mé sestry muž.* 



140 



Tak stalo se a císař nyní Sel 
a v právo Egmond, v levo neznámý 
po boku kráčel mu a v kostele 
po boku -Jemu klekli. Začal ted 
mši svatou biskup sloužit slavnostní 
a přítomných všech duše neseny 
hned byly na přívalu chorálii 
do výše k Bohu v hlubém nadšení — 
jen jedna kula zradu nesvatou 
a, temná, lnula k zlému úmyslu, 
hluch, něm a slep byl Egmond v hříchu svém 
a v okamžiku svatém, mystickém, 
když pozdvihoval biskup hostii 
a Karel chýlil hlavu na prsa 
a tělo klonil v prach — tu zablýskl 
se náhle dlouhý nad hlavou mu nfiž, 
však na znak nedopaď, kam mířen byl, 
neb černý rytíř ránu zachytil, 
jež skončit mela žití Karlovo. 
Hluk nesmírný zabouřil kostelem 
a přervána hned byla svatá mše, 
však na okamžik Jen, neb vztyčil se 
do plné výše Karel, klidné děl 
svým pevným hlasem, Jasným, velícím: 
»Tři pouze z vás zločince odveďte, 
a na kolena opět! Ticho buď! 
Chrám páně není hlučná ulice." 

A na kolena klekl v pokoře, 
a chorály se nesly k Bohu zas, 
ač mnohý hlas se třásl nejistě, 
a biskup skončil svatý obřad mše. 



141 



Zvuk dozněl zpévfi, rozplynul se dým, 

Jenž z kaditelnic stoupal k obrazům, 

a zasmušile bral se v hradu síň 

ted císař s němým v dumč pr&vodem, 

a na trůn -stoupl v tichu hlubokém, 

a prosté Jal se vypravovat vše, 

Jak Bůh mu kázal vyjít na loupež, 

Jak uposlech' a co se dalo pak, 

a udivený Bažin poznal ted, 

s kým v noci mluvil v lese tenkráte 

a s kým se sbratřil . . . Císař skončiv pak 

se svého trůnu tiše sestoupil 

a Bazinovi ruku podával 

a objal Jej a řekl: .Odpust mil* 

A v náručí Jej pojal bratrsky. 

Pak vraha kázal uvést před svůj soud 
a pravil mu: »Já chtěl té varovat 
a zlý tvůj úmysl svou důvěrou 
Jsem odvrátit se snažil . . . Nepátrám, 
kdo s tebou vinen. Ďábel pudil tě. 
Mám právo tebe soudit? Soudcem být 
ve vlastní při nesluší člověku. 
Bůh sám at zjeví, kdo z nás v křivdě Jest. 
Nuž z věrných rytířů mých soka zvol, 
soud boží rozhodniž. Jsi srozuměn?" 

Stál chvíli Egmond mlčky, pošmurně, 
zrak bodal v zem, pak řekl rozzioben: 
,Já nenávidím nejvíc z lidí všech 
teď Bažina, Je podlý, nízký špeh, 
on do hradu se vedral úsilně, 



142 



by mého tajemství se zmocné moh' 
mé tobé udat. Vše, co vyprávérs, 
mám za výmysl Jeho. Nelžeš-li 
a chceš-li v pravdé, bo] by rozhodl, 
pak vyzývám Jej, má-li odvahu 
se postaviti reku přímo v tvář I • 

A Bažin odvétil mu : .Urážky 
tvé vrhám v tvář ti zpět a klidně dfm : 
Bůh zná mé srdce, pravdu vidí on, 
af rozhodne. Pojď, pust se se mnou v boji' 

Boj krátký byl a Egmond podlehl, 
sám v zuřivosti své se vrhl vstříc 
té ráně, Jež ho žití zbavila. — 

Noc nastala a Karel naložit 
na máry kázal tělo zločince 
a odnésti Je v hrad, kde vězněna 
se Blanciílóra k Bohu modlila 
a v úzkostech a strachu čekala 
na rozhodnutí svého osudu. 

Sám Karel na cestu se vydal tam 
a vyvedl Ji z temna vězení 
a pravil Jí: .Jsi vdovou, sestro má, 
Bůh s tebe sňal to Jho, Jež v krutosti 
Jsem vložil hříšně na tvou luznou šíj. 
Ó, odpust mil Ó, dej ted osud svůj 
v mou ruku volně, křivdu napravím." 

Zrak sklopila tak odpovídajíc: 
.0 osud můj se, bratře, nestarej. 



143 



a nežádej, bych Bohu vzdala dík 
za svoje uvolnění, v srdci svém 
mu za tv&j život vroucné dekuji. 
Ač hrozným byl mi onen muž, jenž pad*, 
tvflj zamýšleje pád, přec posvátný 
mne k nému poutal svazek. Dovol mi, 
bych zmařený svůj život trávila 
kdes o samoté, svéta daleko. 
'Ted pohřeb chystat je má povinnost* 

A Karel mlčel, po pohřbu však dél: 
,Ty, Blanciflóro, nejsi upřímná. 
Chceš v samoté žít, svéta daleko? 
Že učiníš tak na čas, véřfm ti, 
však vím, že v srdci chováš úmysl 
se opét vdát a netázat se mne, 
já vím, že v duši sladký chováš sen 
o lásce blažené. Nuž, zapíráš?* 

Tu teprve se pyšné vzpřímila 
a hleděla mu bez ruměnce v zrak 
a pravila: .Hluboce miluji, 
a kdyby ten, kterémuž náleží 
má duše, srdce mé, mé myšlenky, 
mne stejnou láskou posud miloval 
jak jeho já, bez bázně před tebou 
a před tvou mocí, nuže, přísahám, 
vždyf bez obalu mluvit nutíš mne, — 
že netázala bych se nikoho 
a jednala, jak srdce káže mi.* 

A Karel zvolal, plný radosti: 
.Nuž věz, že miluje té šílené, 



144 



z úst Jeho vfm to! Nuže, netaž se 
a Jednej, Jak Jsi řekla! Lepší muž, 
než Bažin tvůj, pod sluncem nedýše!* 

A líbaje Ji vzal Ji v náručí, 
a oba spolu blahem plakali, 
a než se s rokem opět minul rok, 
ve chráme Juliana svatého. 
Jejž .Chudým* nazývají, štěstím zpit 
svflj sňatek Bažin slavil z Hingantu 
a Blanciflóra, hvězdně spanilá, 
a celé město, celá Francie 
se radovala hlučně s milenci. 

A Karel Velký Bohu děkoval 
za šfastný konec trampot veškerých, 
a od té doby v slávě velké vlád' 
a nebe chránilo Jej patrně, 
když hříchy své byl pykal v lítosti 
a upřímně své křivdy napravil. 



145 



ROMÁN O ČTYŘECH SYNECH 
AJMONOVÝCH. 



SLEČNĚ 

ZDEŇCE BRAUNEROVÉ 
V PAAíži. 



Pamatujete se, Slečno, jak často loni 
v zimé Jsem k Vám zavítal na Vaše •so- 
boty* do té milé, útulné dílny Vaší v ulici 
Notre Dáme des Champs? Do té milé útulné 
dílny, plné poesie Vašich rozvěšených a ro- 
zestavených tam obrazQ, studií a skizz, plné 
zajímavosti Vašich četných, tak umělecky ra- 
finovaně vybraných bibelotfl! A pamatujete 
se, jak v živém hovoru a veselém smíchu 
té mezinárodní, ze všech úhlů světa pochá- 
zející společnosti umělkyň a umělcfl, v ty 
soboty u Vás se shromažďující, mnohdy tak 
zatvrzele jsem mlčíval a roztržitým jsem bý- 
val? Dovolili jste mi býti trochu sovou, do- 
přáli jste mi té výsady, tak jako toho mého 
vyvoleného koutku v atelieru. Víte, byl to onen 
šerý výklenek, hned vedle té draperie z vy- 
rudlého, tak sladce zeleného hedbáví. Visel 
tam ruský ikon Matky boží, pod nímž v malé 
lampě světlo jako krásný korunt kmitalo, a 
nedaleko stála na konsole hliněná, mnou jako 



151 



fetiš adorovaná nádoba mexická, vždy plna 
květů, nejčastéji bflých, snivých, paprskujících 
jako hvězdy. A s toho místa bylo viděti na 
Váš pastel Prahy, na tu visionářskou báseň, 
kterou by byl Shelley miloval, a na- tu pís- 
čitou krajinu z Pikardie, plavou jako luna, 
a na ten starý švestkový sad z Roztok, tu 
studii, tak gloriosně celou výši a hloubku 
Vašeho talentu hlásající. 

Na to vše vzpomínám teď tak rád, avšak 
nevím, pamatujete-li Vy se Ještě na ty ná- 
vštěvy, a zajisté zapomněla jste na to. Jak 
Jste Jednou na mě zamyšleného s rozmilým 
smíchem zvolala: »Vím, co Vám dnes zase 
už v hlavě vězí! Jsou to pořade ti bohatýří 
z kruhu Karlova!* 

Věděla Jste, Jak hluboce ty velké postavy 
báje a pradávné Francie celou mou mysl Jí- 
maly, věděla Jste, Jak často, loudaje se po 
Paříži živé, míval Jsem vidinu o té dávno 
zapadlé nebo snad nikdy neexistující, o té 
pohádkové, tedy věčně žijící a nikdy nehy- 
noucí Paříži, která se oku umělce přece ob 
čas zjevuje, na př. někdy v soumraku s mostu 
,des Arts", gigantická, modrá, mlhavá, ne- 
určitá, s tím pravděnepodobným horizontem 
z bledého zlata a průhledného, perlově za- 
růžovělého stříbra, s hlubokou řekou z teku- 
tého, začemalého smaragdu, po níž celé kon- 
stelace hvězd a mysteriósně bludná světla 
přísvitem se smýkají . . . Jaké obyvatelstvo 



152 



tomu městu dáti, ne-li ono, které už není, 
ale olbřímí, věčnou žije slávou? 

To věděla Jste vše, a v onu sobotu, když 
Jsem Vám řekl, že Jste uhodla, dodala Jste: 
•Povězte nám tedy něco o těch recích, na 
které stále myslíte.* 

Nepověděl Jsem Vám tenkráte ničeho, 
ale dnes dovíte se do podrobná, o čem Jsem 
tak dlouho snil a rozjímal, v této básni na- 
jdete to napsáno. Je to stín toho světla, Jež 
tenkráte ve mně svítilo. Pouhý stín. Jako 
každé vtělení umělecké koncepce. — Napsal 
jsem tu báseň pro Vás a pro český lid, pro 
Vás proto, že Jste poeta, a pro český lid 
z tohotéž důvodu. Lid Jako dítě z&stává vždy 
poetou. Ani čtením novin nevystřízliví, — na 
štěstí I Lid Jest obecenstvo, které si rádo při- 
pomíná, že má duši a ta duše že chce chleba 
a ten chléb že Je pravda, totiž ona vyšší: 
věrné líčení lidského srdce, a to v okolno- 
stech třeba nejpodivnějších. Lid dopřeje si 
rád splrituelně neděle. To vše tučným mě- 
štan&m a nejnovějším cestujícím commis&m 
aesthetiky nenapadne. Žádají Jen fotografie 
své obmezené malichernosti. Lid naopak mi- 
luje každý mythus, proto že postavy mythické 
Jsou prosté, nekomplikované a přes jakousi 
ohromnost pořade Jako děti, zrovna Jak ten 
lid sám. Oblíbeného pak slova lidí úzkých 
horizontů »o cizáctví" lid nezná. Naopak rád 
vychází do modrých neurčitých krajfl báje, 
kde svítí třikráte tak velké slunce Jako naše. 



153 



kde ptáci mluví, a stromy zpfvajf. Ty postavy, 
které tam potká, af mají třeba cizí Jména, 
nejsou mu neznámé! Vždyf jsou to jeho 
árijští pokrevenci. Jsou všickni z jedné rodiny, 
at už se jmenují Ráma, či Roland, Vladimír 
či Karel či Artuš, nebo Achilles, nebo Ilja 
nebo králevič Marko nebo Siegfríed, Šita nebo 
LibuSa. Nuž, a ti lidé v této mé kronice s tou 
glorií křesťanství kol hlavy mu mohou býti 
tak málo cizí, jako gothické chrámy. Ty jsou 
také z Jedné rodiny od Burgosu do Tronth- 
jemu. A pak ten Renald, AJmonův syn, sto- 
jící na svém právu, hájící toho práva proti 
celému světu, proti vší přesile, ač mírumi- 
lovný a tichý a ke každé oběti hotový pro 
milý svatý ten mír. jen když se nevyžaduje 
na něm podlosti — mfiže někde ve světě 
býti lépe pochopen než v Čechách? 

Hleďte, jak se snažím, bych si Vaši přízeň 
pro svou báseň už napřed získali Dovolte, 
abych o ní Ještě jedno Jen slovo pronesl. 

Těšil jsem se, že Vám ji budu sám před- 
čítat, a to ne ve Vaší dílně, ale v tom ti- 
chém salonku v ulici Fleurus, kam mě ne- 
božka Vaše matka tak často zvala, kde bý- 
valy ,moJe Čechy" v Paříži. Jak tam bý- 
valo milo, af v letě, když se otevřeným oknem 
ten starý platán ze zahrady do vnitř díval, 
to zelené sídlo šveholících ptáků, nebo v zimě, 
když na krbu oheň tak družně, tak hostinně 
svítil a hřál a všechny ty bizarní žaponerie 
na stěnách a ty figurky ze starého míšeňského 



154 



porcelánu na Hmse Jako rudým úsměvem 
poléval . . . TéSil jsem se tak, že tam .ro- 
mán o Čtyřech synech AJmonových* předčí- 
tati budUt^téSil Jsem se na duchaplné po- 
známky VaSf duSevné tak věčné mladé matiky, 
na vlídný výraz těch Jasných, na mne vždy 
tak přátelsky svítících očí — 

TěSil Jsem se, a oči ty Jsou zavřeny na 
vždy. 

TéSil Jsem se — a nepřijedu letos do 
Paříže. Až budete mou báseň číst, buďte tak 
shovívavá. Jak byla ta drahá bytost, která 
Vám odešla, a poskytněte mi něco z té vlíd- 
nosti, z toho přátelství, z těch sympathií. Ja- 
kých by se mi bylo od zvěčnělé a blaze pod 
zemí dřímající dostalo! 

Ve Vodňanech, v prosinci 1890. 

7. Z. 



155 



J 



mrjmmmmjmmmmMm 



l 

Cas letnic byl a nesmírný ten dfim, 
v némž Karel Velký, císař západu, 
byl tenkrát dvorem v Jasné Paříži, 
v svém městě drahém, sotva postačil, 
by četných hostfl pojal skvělý dav 
do mramorové zdí svých nádhery. 
Co králfl, knížat, pánfl sjelo se, 
co hodnostářů církve Kristovy, 
co vasalfl tam, chrabrých rytířfl! 
Síň klenutá na sloupech z porfyru, 
tak mnohých, že se lesem zdála být, 
se bohatýry hustě plnila 
Jak mléčná dráha, bílá, hvězdami. 
Však vysoko nad slavným hemžením, 
na stupních z jaspisu, stál třpytně trfln 
ze zlata, ze sloni a ze stříbra, 
kde Karel císař v říze labutí 
Jak slunce zářil ve své velebě, 
a dvacet stálo arcibiskupů 
po jeho boku, jejichž plástů nach 



157 



plál Jako západ rudý nad snéhy. 

Síň hlaholila smíchem, hovorem 

a klepáním též šachů stříbrných 

po šachovnicích z drahých kamenfi, 

Jež hostflm chvíli mile krátily ; 

však zraky mnohých v bázni hleděly 

na čelo Karlovo, kde temný mrak 

se sbíral, chmuiíl, bouifi zvěstoval. 

A náhle bylo ticho hluboké, 

Jak o p&lnoci na hini)itově kdes, 

neb Karlův hlas. Jsa hromu podoben, 

se ozval takto v síni zvučivé: 

.Bůh, který vidí srdce člověka. 

Bůh, ráje král, mi svědkem nyní buď, 

že prázdná pýcha z úst mých nemluví, 

však lítost velká nad tou potupou, 

Jež stala se, ne mně, však koruně 

a žezlu, posvátným těm symbolům, 

Jež na okamžik třímám v rukou svých. 

To velké dílo, říše západu, 

Jež skalou Jest a hradem křestanstva, 

o Jehož sílu nevěřících moc 

se láme Jako vlna o břehy, 

to velké dílo prací společnou 

my budovali, krví rosili, 

my všickni stejně, svatě nadšeni! 

Co ztékali Jsme měst, co bořili 

Jsme vzdorných hradů, co Jsme káceli 

těch trůnů pohanských! Co do prachu 

též bratrů našich kleslo hrdinných, 

než dokonána chrámu budoval 

Ted k nebi ční. Až k mezím hispánským, 



158 



za kterými vře mofe pohanské, 

vše slouží Kristu, který spasil svět. 

Vy yšickni, králové a knížata, 

vy, páni, biskupové, rytíii, 

Jste přišli ke mnč na mé pozvání, 

byste mi řekli, povždy hotovi 

že býváte se zbraně uchopit 

a se mnou vítězit neb zahynout 

dle vfile boží, za věc největší: 

za svatý kříž, za víru Kristovu! 

Vy všickni přišli jste a nechybí 

než jeden z velkých říše barónfl: 

Bóv z Egremontu, sivý bohatýr. 

Proč nepřišel as? Nuže povím vám: 

On pýchou šílí, modlou jest si sám I 

On pohrdává světem veškerým, 

a sloužit celku, hanbou se mu zdál 

To trpět nelze 1 Sřítí budova 

se nejpevnější v prach a vlastní rum, 

když zpumě sloup svou hlavou potřásá 

a déle nésti nechce sklepení! 

Při svatých apoštolech přísahám, 

že ztrestám jej! Když Bóv nepřišel sem, 

nuž navštívím jej s vojskem velikým, 

hrad jeho povalím a rozkotám, 

a skloním hlavu jeho vztýčenou!" 

Tak zahřměl Karel, síň až třásla se 
a ticho bylo, ticho hluboké, 
až posléz tak se ozval druhý hlas, 
hlas Ajmona, vévody z Dordóny, 
jenž bratra svého, Bóva, miloval 



159 



a hrozbu klidné snášet nedoveď, 
ač nesouhlasil s Bóvem v této při. 
Hrd vztýčil hlavu, ruku pozvedl 
a řekl s pyšným na rtech úsmévem: 
.Máš právo, králi, Jevit nevoli, 
však příliš rychle nepřísahej přec. 
Bóv není zajíc, má též přátele, 
a povalit Jej, není détskou hrou.* 

Vstal Karel s trůnu, zrak mu zahořel, 
a v hnévu svém byl Jako divý lev, 
a zahřměl, daleko že slyšeti 
Jej bylo za stěnami paláce: 
»Při svatém apoštolu Jakubu, 
to zní Jako hrozba, pane vévodo 1 
Však věz, se špatnou by se potázal, 
kdo na pomoc by Bóvu přispět chtěl, 
i kdyby rodný Jeho byl to brat! 
TvfiJ pohled raní zrak můj, AJmone, 
Jak slova tvá mou duši vzrušila, 
jdi, ustup, Jdi a nedráždi můj hněvl" 

Kles' na svůj trůn a AJmon prudce vstal 
byl bled, však kliden, slova neprones' 
a zvučným krokem bral se ze síně; 
hrob není tišší, než ta byla síň 
na okamžik, pak ale rachot byl 
Jak chmurné bouře vně i domu vnitř: 
neb ozbrojenců tisíc sedm set 
se řinčících svých zbraní chápalo 
a beze slova za AJmonem šlo, 
za pánem svým, za chrabrým vévodou. 



160 



a dusot koftfl hřměl a zanikal. 
Pak bylo ticho zas Jak po vichru, 
a zabolelo srdce Karlovi, 
neb temná předtucha mu šeptala 
o dobách neblahých a krvavých. 
,Já chybil.- řekl tiše Némovi. 
Jenž, starý přítel, rádce věrný vždy, 
mu blízko stál. .0, poraď, příteli!* 

A dojat odvětil mu takto Ném: 
„Zda moudře radím, nevím, to však vím, 
že upřímně a z hloubi duše své, 
a nebojím se říci: Králi mflj, 
buď shovívavým, nebof mocným Jsi, 
a zdá se mi, že sluší nejlépe 
tam dobrota, kde síla přebývá. 
A nemá člověk, chybující vždy, 
být trpělivým, s námi s hříšnými 
když trpěliv Jest B&h a odpouští? 
Byťs uražen a krev ti vzkypěla, 
ty přísahaťs, tu nelze couvnouti — 
všaJL nezabraňuj návrat Bóvovi, 
snad kajícnému, proto k sobě přeci 
Ty nezadáš si, králi, pošleš-li, 
než vojnu začneš, posla v Egremont. 
A( řekne Bóvu: .Zachovejme mír 
a zachovejme staré přátelství. 
Tvůj vzdor Jen vnutil do rukou mi zbraň, 
buď mezi námi vše, Jak bývalo! 
Jak otci tvoji, pošli rytíHi 
šest set ke dvoru, sám pak navštiv mě 
o vánocích a Já tě pohostím^ 



161 



a dobrou vfili méjme pospolu!* 
Tak af tvflj posel řekne Bóvovi, 
a teprv pak, bude-li zatvrzen, 
boj spravedlivý proti němu hlas." 

Tak pravil Ném, a Karel odvětil: 
.MflJ pHtell. ty dobře radiťs mi, 
však koho pošlu s takým poselstvím? 
To snadná, věru, nezdá se mi věc." 

A vSickni mlčeli, tu ozval se 
syn Karlfiv, Lotár, panic spanilý, 
zrak modrý měl a vlasy Jako len 
a Jako Jedle vzrůst měl. ztepilý, 
a dívčí Jeho úsměv kouzlem byl 
na tváři, plné Jaré mužnosti. 
,MflJ otče," pravil s krásným ruměncem, 
^smím prostřed bohatýrů ozvat se? 
Smím prosbu k tobě vznášet odvážnou? 
Svěř rukám mým to smíru poselství! 
Bud první čin můj dílo pokoje!" 

„Ne," zvolal Karel divně polekán, 
a Lotár sklopil oči s povzdechem. 

Však císař rozjímal a pravil pak: 
„Ty pravdu máš, můj drahý Lotáre, 
ty dobře snad u Bóva pořídíš. 
Z tvých zraků duše hledí dětinná, 
ta nedráždí Jak mužů hrdý vzhled, 
a sladký hlas tvůj přímo k srdci Jde. 
Jdi! Svěřuju ti dílo pokoje. 



162 



Jest skromnost tvému věku ozdobou, 
a tvému slovu rod tvfl] důraz dá!* 

A Lotár Jel, s n(m tři sta rytířů, 
a všickni byli v zbroji střfbmé 
na bflých koních. Nikdo netušil, 
že Jedou v zkázu svou, když na cestu 
se dali ráno, které růžově 
nad tichou nivou smavd vzcházelo. 
Byl luzný máj a luka zelená 
se vSemi kvé^ vonné zdobila, 
a v lesích ptáci snivé zpívali 
na stromech vysokých a košatých, 
a sladkobolné klokot slavíka 
znél šerem hvozdů. Jimiž Jezdců sbor 
Jak metelice Jasných vlasatic 
se třpytné míhal; tlupou andélů 
se spíše zdáli v hávech sluncových 
Jimž ráje král snad svěřil radostné 
a blahé Jakés lidem poslání, 
než smrtelníky, oni Jinoši: 
Tak zdobil Je ne pouze roucha Jas, 
lesk brnění, leč duší čistota 
a zraků vzlet a sladký mládí čar. 
A Jako vůdčí hvězda zářivá 
Jim stále v čele Lotár plavý Jel, 
z nich nejkrasší na duchu, na těle. — 

Tak města mohutného dosáhli 
a krásného v úrodné krajině, 
Jež Bóva pánem nazývalo svým, 
tak přijeli před mramorové zdi» 



163 



v nichž dvorem difval z Egremontu pán; 

hrad nádherný se v fece zrcadlil 

a deset věží nad ním trčelo, 

na Jejichž báních bujný vítr hrál 

si s korouhvemi, vítr sycený 

vší vůní, kterou v sadech kořistil, 

kol hradu kvetoucích Jak zemský ráj. 

Před palácem se Lotár zastavil; 
když věžní zahřměl zvučnou fanfárou, 
zdvih' hledí své a takto zavolal : 
»Ty milý vrátný, pust nás do domul 
Jsme posli Karla, krále franckého, 
a s pánem tvým Jsme přišli promluvit* 

A vida blankyt v zracích mladistvých 
a bledé zlato plavých kadeří 
nad bílým čelem, vrátný mimoděk 
se usmál. Jak když Jara první den 
po dlouhé zimě, vlahý, přijde k nám. 
Řek': , Vstupte, páni," vrata otevřel 
a spustil most, a tři sta rytířů, 
Jim v čele Lotár, vjelo do hradu 
na krásnou dlažbu dvora stinného, 
a pod olivou, Jež se klonila 
u portálu na stupně z mramoru, 
slez' Lotár s koně. 

Žena Bóvova 
u okna předouc, muži pravila: 
«Hle přišlo poselství a Lotár sám 
Je nese vám» můj pane, mladý rek. 



164 



Je Karel mocným, nezapomeňte, 
a pomnete, že Jste mu vasalem. 
Cokoli řekne, kroťte pýchu svou, 
af nepojde nám zlo z té hrdosti, 
Jež snadné uchvacuje duši vám. 
Mír nejsladší Jest nebes lidem dar." 

Tak pravila, však Bóv se rozzlobil 
a řekl temné: »Panf, Jdete si! 
Vám sluší vyšívati hedbávím 
v své komnaté u prostřed dívek svých, 
tot vaše řemeslo! Mé, třímat meč 
a káceti, co v cestu staví se." 

.Mné,' řekla, .milejší mfij úkol Jest. 
Vy rány sázíte. Já hojím Je. 
Však přišli hosté, povinnost to má, 
bych starala se o Jich pohodlí." 

Tak mluvíc, vévodkyné povstala 
a klidné, dfistojné a bez hnévu, 
ač drsné byl Jí odpovédél muž, 
se brala ze siné, v své komnaté 
však tiché, plné vflné ze zahrad, 
si mlčky horkou slzu utřela. — 

Bóv na křesle svém sedel ze zlata 
a kolem stáli Jeho manové, 
když Lotár vešel se svým poselstvím. 
Jak úsmév nebes mladý Lotár byl. 
Jak zimní chmura zasmušilý Bóv. 
Jen hlavou kýv' a ani nepovstal, 

Zejer: SpUy. XIX. 13 

165 



když Lotár řekl, Jménem císaře 
že k němu přišel. Hosta nevítal, 
a zaražen stál mlčky Kariflv syn. 
Mír posud v srdci měl, však nevole 
na hladké čelo stín mu vrhala; 
v tom vévodkyně v síft se vrátila, 
sbor panošfi ve zlatých nádobách 
nes' Jasné víno, paní hradu pak 
se Jala slova, promluvila tak: 
.Zdráv buďte, pane! Vítám upřímně 
pod střechou naší posla každého. 
Jejž Karel posílá nám, velký král. 
Vám zvláště srdce moje letí vstříc; 
neb tyto ruce, pane, chovaly 
vás často, když Jste pacholátkem byl. 
Ó, krásné doby, když Jsem dlívala 
u dvora vaší matky spanilé! 
Žel, odešla! Však v sladkém ráji Jest 
Kéž oroduje za nás před Bohem. 
Je památka mi Její svata vždy.* 

Řkouc takto, pohár vína pozvedla 
a podala Jej hostu; děkoval 
Jí, dojat, úsměvem a poklonou 
a dvorným slovem, úctu Jevícím. 
A vévodkyně sedla k Bóvovi 
a zraky sklopila a ruce v klín 
Jí klesly, zrak když Jeho zahlídla 
tak plný chladné, příkré pohrdy. 

Děl nyní Lotár: »Pane vévodo, 
Jak sladce zněla slova ženy té, 



166 



Již Bůh vám za chof dal co odménu 
za skutky vaše v žití nejlepší! 
Kéž v srdci vašem ohlas vzbudila! 
Těch krásných dob, když sporů nebylo 
a v domě mého otce když Jste byl 
host nejdražší a nejvěrnější man, 
těch pomněte a vratte nám Je zas. 
Ó, buďte opět, čím Jste tenkrát byli 
Nuž, otec zve vás k dvoru, vévodo, 
on volá vás co druha dávného 
a na povstalý zapomíná spor! 
Chce krásné slavit s vámi vánoce, 
ty svátky teplou láskou dýšící, 
tak tulné, plné Jasu vnitihíího. 
Zář bude v domě, záře na krbu 
a v duších našich bude záře téžI . . , 
Vy mlčíte ... To vaše odpověď 
na prosbu mou, na slova šlechetné 
té ženy, před níž v úctě kořím se?* 

,Vy,- řekl Bóv, .Jak dítě mluvíte. 
Jak žena právě, ona. Čekal Jsem, 
že král mi aspoň muže pošle sem.* 

Nach studu přelít' Lotárovu tvář 
a vévodkyně, bledá, chýlila 
se k manželu a zašeptala tak: 
„Ó, kroťte se! Ó, pane, pomněte, 
že Karel mocný a že Jest váš král. 
Co krve stála pře ta nešťastná. 
Již vedl s králem mocný bratr váš! 
Mou prosbu slyšte, neporušte mír I* 

12* 
167 



Bóv na to drsně: , Pravím po druhé, 
do komnaty své Jdete; neslušno, 
by žena mužfim zákon dávala." 

Šla vévodkyně, tiše Jako stfn, 
a bylo, Jak by anděl odešel, 
a Jak by šero vniklo do síně. 

A Lotár hlavu zdvih' a řekl tak: 
«Já prosil vás, však takto káže král: 
At z Egremontu pán do Paříže 
se dostaví, by skládal znova hold 
před trůnem mým, a šest set rytířů 
at Jede s ním. Do vánoc lhůtu dám." 

Sáh' na meč Bóv sr řekl se smíchem : 
«Jak blázen mluví ten. Jenž mluví tak! 
A kdybych nechtěl onen skládat hold?" 

•Pak," zvolal Lotár bled a rozhorlen, 
•pak běda vám, neb přijde Karel sám 
a zároveň s ním vojsko nesmírné, 
a povalí váš hrad a poníží 
tvou hlavu v prach, ty zpupný vasale!" 

•Při živém Bohu," zařval na to Bóv, 
,že pykat budeš, chlapče přesmělý, 
svou drzou řeč! U prostřed manu mých 
tak se mnou mluvit odvažuješ se? 
Jsi vězněm mým! Jej v pouta Jímejte!" 

Sto mečů na to z pochvy letělo, 
ryk ohromný třas' domu stěnami 



168 



a Lotár zvolal: ,,Kdo se odváží 
na císařova posla sáhnouti?*' 

.Já,* zařval Bóv a zamáv' mečem svým» 
však štít SVŮJ pozveď přítel Lotárův, 
by chránil Jej, však dopaď Bóvfiv meč 
na čelo ochráncovo, tryskla krev, 
a klesla k zemi obět nebohá. 
Tu zabddoval Lotár, zakvílel 
a zvolal: .Pomsta 1 Zkáza Bóvovil* 

A nastal boj ted v síni nesmírný, 
ke dveřím hrnuli se královští, 
však Bóvův lid Jim cestu tarasil 
a stáli Jako ostrov v peřejích 
v té seči, která běsně zuřila. 
Krev tekla proudem, prodírala se 
pod veřejemi, tekla pomalu 
po bílých stupních, lesklých z mramoru, 
do průjezdu, kde žena Bóvova 
a Její dívky k Bohu volaly 
a s velkým pláčem ruce lomily. 
Lvem zdál se Lotár, proti osudu 
však marný boj a osud Jinochův 
byl temný, chmurný, bezhvězdná Jak noc: 
meč Bóvův bleskem byl, ten zaíičel 
a Lotárova hlava spanilá 
na dlažbě z mozaik Jak růže květ. 
Jejž ulomila ruka surová, 
se náhle octla, bledá, bez trupu. 
V těch modrých očích, sladce hledících^ 
se Ještě Jednou Jiskra zakmitla, 



169 



pak shasly v mraku, zkameněla tvář 
a ret se zkřivil trpkým polibkem, 
Jejž vtlačila tam neúprosná smrt. 
Žel, světlé mládí v temno zapadlo . . • 

I srdcem Bóvovým to zatřáslo . • • 
A bylo ticho v síni, skončen boj, 
Jen stkáni bylo slyšet rytířů 
těch nemnohých z Karlova poselství, 
Jež v hrozné seči uSetřila smrt. 
Ti na máry teď kladli Lotára 
a nikdo nebránil Jim v odchodu, 
a vévodkyně s nimi plakala 
a posypala příkrov rfižemi, 
a s průvodem tím smutným městem šla 
až za bránu, a slzíc hleděla 
za truchlícími, až se ztráceli 
na bílé cestě v lese soumračném, 
kam zvuky hran Je doprovázely. — 

Byl Karel v mramorovém domě svém, 
a shromážděn byl celý Jeho dvůr, 
síA voněla, neb dlažba z mozaik, 
vše posypána květy, pestřila 
se Jako louka, větve z olivy 
pach opojný a libý šířily 
a růže kvetíy v zlatých nádobách; 
s(ň Jasná byla sluncem radostným, 
jež lilo svit SVŮJ oken malbami 
co Jisker déšf a slap co duhový; 
sift hovorem a smíchem zvonila — 
když výkřik hrůzy vnikal v prostoru, 



170 



neb hlasem celá Paříž zaStkala, 

když Lotár mrtvý slavil trudný vjezd 

do brány teď, a zvolal všechen lid: 

.0 Bóve krvavý, af zatratí 

tvou zrádnou duši spravedlivý Buh, 

neb černějšího činu nebylo 

nad vraždu tvou od smrti Ábela! 

Co řekne Karel, král ten ubohý? 

Už nemá život pro něj radostí I" 

A posel vrazil zděšen do síně, 
kde byla vfině, zář a veselí 
a bez dechu se zrakem ztrhaným 
na Karla zvolal: , Vrací se tvůj syn — 
však mrtvý, pane I Posýlá jej Bóv . . . 
trup bez hlavy, a hlavu bez trupu 1" 

Tu padl Karel v prostřed manu svých 
na dlažbu Jako pokácený dub, 
byl bez smyslfl a mluvit nemohl 
i pak, když oči opět otevřel, 
až posléz řekl. Jako dítě sláb: 
,Při bohu, králi lásky, raďte mi, 
co činit teď. Jsem zlomen bolestí . . .* 

A všickni mlčeli, pláč dusil Je, 
až řekl Ném: ,PoJď synu svému vstříc, 
na jeho pohřeb pouze mysli teď.* 

A vyšli z domu, Karel v čele Jim, 
a sedm set kráčelo rytířů 
za králem, chvějícím se jako list. 



171 



Když uzřel máry, propuk* v hořký pláS. 

a nářek jeho divý k nebi znčl, 

pak Ifbal syna s vášní, roztrh' plášť 

a rval si vous a vlasy, volaje: 

,,Bud proklet ten, kdo se mnou nepůjde 

tu ztrestat zrádu, Jež mi vyrvala 

vfc než mé srdce, víc než duši mou I' 

A zase stkáni Jako hrozná křeč 
mu bohatýrským tělem trhalo 
a vlasy Ježily se každému, 
kdo Jeho slyšel velké výkřiky, 
a třikrát omdlel, než do opatství, 
do starého svatého Germana, 
to rozkrušené mládí Lotára, 
tu pyšnou naděj sladké Francie, 
to vše, co Karel s něhou miloval, 
na věky uložili. Po pohřbu 
byl císař pošmurný a bled a něm 
u svého okna stával den co den 
a s krvelačným hleděl úsměvem 
na zástupy, Jež táhly, nesmírné, 
dnem každým do Paříže se všech stran, 
by přidaly se k těm, Již brousili 
zbraň zasvěcenou pomstě veliké. 

Bóv z Egremontu též však nelenil. 
Svým bratrům poslal listy závažné 
a zaklínal Je, by mu přispěli 
na pomoc rychle proti Karlovi. 
,Vám světšf,* psail, „jsou svazky pokrevní 
než to, co povinností zove král. 



172 



Bůh lásku k rodným do srdce nám vpsal, 
král chce nám lásku vnutit k porobe, 
a pro otroctvf hledá zvučných Jmen. 
Však shrdejme 1 Jařmem ze zlata 1" 

A přišli bratři, Ajmon z Dordony 
a Žirár z Rosiljónu, nesmfmé 
Jim sledovalo vojsko v Egremont, 
a v samém městě uzavřelo se. 
Na věži hradu ale strážcové 
v dál modrou zfrali a čekali, 
kdy na obzoru objeví se prach, 
Jenž klusem koní, krokem pěších vojsk 
se povznese až k nebes blankytu. 
A ráno Jednou, celá obloha 
když Jako bledé zlato zářila 
při prvních slunce smavých paprscích, 
mha bílá, třpytná táhla přes lesy, — 
prach byl to, který letěl před vojem, 
a za nedlouho z šera Jasanů 
a starých buků proud se reků lil, 
a vzduch se třásl surem třeštěním, 
a zbraní chřest hřměl, vzdálený Jak hrom. 

Vstoup' na věž Bóv a bratři Jeho s n(m, 
když blíž a blíž se vojska valila, 
a byli zasmušilí, zamlklí, 
neb nejistoty chmurná, velká tíž 
se na ně řítila Jak balvany 
a svědomí Je ostře káralo. 
Tu vévodkyně tiše vstoupla k nim 
a řekla: .Hleďte!" ruku vztahujíc. 



173 



A proti nim na vrchu na strmém 

pod temné sosny širým vějířem 

tři Jezdci stáli v zbroji bohaté. 

jež v slunci jako oheň hořela: 

to Karel byl a Ném a Ganelon, 

ten Ganelon, jenž povždy zrádcem byl 

a pozděj Karla v hlubý uvrh' žal 

a celou Francii. Tam stáli ted 

ti muži tři, jež propast dělila, 

ne široká, však hlubá nad míru, 

od věže hradu, odkud viděli 

je Bóv a jeho bratři. .Pohleďte." 

jim vévodkyně tiše Šeptala, 

»ó pohleďte na bledou krále tvář! 

Jak schvátil Jej ten nevýslovný bol! 

A jeho vzhled Jak Jesti velebný!" 

A bratři mlčeli, až promluvil 
tak Ajmon, vzdychaje a zamyšlen: 
^Kéž by nám nabíd* Karel smíření! 
Jest žel mi všech těch vzácných životu, 
Jež skosí smrt v tom velkém zápasu! 
A právo není s námi docela!" 

A Žirár pravil: , Karel Jest náš král 
a povinnost je naše vzdát mu hold. 
Jen láska k bratru vnutila mi zbraň. 
Jsem, Bóve, tvým, však kloním mimodčk 
před Karlem hlavu." 

Bóv byl zamlklý, 
Však jeho ret se třásl dojmutfm. 



174 



a v zraku Jeho slza hořela, 
neb viděl celou nyní křivdu svou, 
to velké hoře viděl spáchané 
ve slepém záští, a tak zašeptal: 
•On odpustit mi nikdy nemůže, 
a byla doba, kdy mé miloval . . . 
O lásku jeho truchlím, mrtva je.* 

A pomalu se brali bratři teď 
s té věže dolfl. Karel zatím stál 
pod sosnou, kde mu pravil Ganelon: 
,Můj králi, sloužit tobě povinnost 
jest drahou mi, a věren byl jsem vždy, 
dnes prosím té o velkou odměnu: 
ó žádej na mně, abych přinesl 
ti hlavu prokletou, v níž zrodila 
se myšlenka o vraždě Lotára. 
Nech Bóvovým mě, pane, soudcem být." 

,Dík!* zvolal král, »tu hlavu přines mi, 
a za odměnu vyber z měst si mých 
to, které srdce tvé si požádá, 
jen Paříž ne a Cáchy s palácem." 

Tak pravil král, nemaje tušení 
o hlubé kajicnosti Bóvové. 

.Tvou bude brzy hlava zrádcova,* 
děl Ganelon a odjel tryskem hned, 
a zůstal Karel s Némem pod stromem 
a děl mu Ném, ten rádce oddaný 
a povždy nakloněný k smíření: 



175 



vjest krásné býti silným, mohutným, 
neb silnému Jest snadno odpouStét 
a mocný mfiže snadně smírným být, 
a blahoslaven, m(r kdo rozsévá.* 

,Ty nechceS iíci,* Karel odvétil, 
.že pomstít nemám syna svého smrt? 
Ty nevis, Jaká křeč mi srdce rve. 
Zde odpouštěti není možné přec?" 

«Ó císaři, tak nemluv," pravil Ném. 
^Ty víS, jak Ožier ten divoký, 
jenž Dánem Jest a téměř olbřímem, 
ten neskrotný Jak vichr severu, 
přec Karlotovi, synu z krve tvé, 
kdys odpustil, že zabil z bujnosti 
mu jeho syna. OvSem činil tak 
na přímý boží vzkaz. Však neplatí, 
byt přímý třeba nebyl, rozkaz vždy, 
jejž Bůh nám ústy Spasitele dal? 
Ten příběh s Ožierem u lidí 
co příklad smíru v písni žije teď. 
Já slyšel včera zpěv ten v ležení 
a Jeho ohlas stále ve mně zní.* 

Děl Karel: ,Věru, jsem teď zvědavý, 
zpěv onen slyšet. Písně miluji, 
a vzpomínám dob minulých si rád." 

Tak rozmlouvaje Karel s hory jel 
a vešel v stan, Jejž rozbil sobě Ném 
pod košatým, vysokým Jasanem, 



176 



leh' na medvédf kfižl prostřenou, 
a Ném vyhledal pévce dobrého, 
a řekl mu: , Chceš zazpívati mi?* 

A posadil se pod strom šumící 
před vlastním stanem, v némž dlel ukryt král, 
a řekl: .Zazpívej mi onen zpěv, 
o velkém hněvu Ožierově 
a Jeho smíru s králem francouzským." 

Tak pravil Ném a pěvec usedl 
a ladil nástroj svůj a zamyšlen, 
řek' hlasem snivým: »Byl Jsem tehdy mlád, 
a bojoval Jsem tenkrát s císařem, 
a zraky moje vlastní viděly, 
co ústa moje písní hlásají. 
Však Jinak Jeví se mi věci dnes, 
než tenkráte, když pouhým divákem 
Jsem tupým byl. Má duše vnořena 
do svatotajných hlubin poznání, 
kde pravzor skryt Je všeho tvoření, 
se probrala z té malé všednosti, 
jež zvedajíc před zraky vlastní dlaň 
dál nevidí a prostor popírá. 
Zpěv pravdou vyšší Jest než holý čin. 
Sud o tom sám. Ty byl Jsi přítomen, 
když dalo se, o čem ti zazpívám." 

Tak řekl pěvec, chvilku zfistal tich, 
pak hleděl kolem, kde se sbíralo 
mu valně posluchačů, usmál se, 
a opět vážný, začal pěti tak: 



177 



•Zpév slyšte mfi], o páni šlechetní, 
]imž milostiv bud všeho ráje král, 
syn Marie Panny, nebes královny, 
zpěv slyšte m&] o vzpouře veliké, 
již Ožier podnik', velký bohatýr, 
jenž nesmírné vykonal chrabrosti 
a divy hrdinství, zpěv slyšte můj 
o jeho vzpouře proti císaři 
a smíru, jejž mu přikázal sám Bfih. 

Byl Ožier hostem Jednou v paláci 
u Karla císaře, jenž miloval 
jej jako druha, nebof sloupem byl 
a štítem říše proti pohanfim. 
Byl Ožier hostem a s ním jeho syn, 
jenž, krásný jinoch velkých vlastností, 
u Karla v přízni byl a vídal rád 
král francouzský, že jeho synové 
se s Bodvinetem blízko sdružili. 
V čas návStévy u Karla, Ožier 
jel na lov jednou sám a Bodvinet 
se synem císařovým bavil se 
po celý den, s Karlotem. Stříleli 
a kopím metali a o závod 
na koních jeli divokých a sléz 
už unaveni, v šachy zahráli. 
Hráč obratný byl Ožierův syn 
a třikrát vyhrál řadou po sobě, 
a usmál mimoděk se Bodvinet; 
tu Karlot v hněvu řek' mu urážku. 
To nesnes* Bodvinet a ruku zdvih', 
nač Karlot vzplanuv, dýkou bodl jej. 



178 



vSak hlouběji, než mfnll, neStastnýl 
Bez hlesu, mrtev, padl Bodvinet 
a Karlot v pláči k nému vrhl se 
a nářkem naplňoval celý d&m, 
v němž velké poděšení zavládlo. 

Jel Ožier domfi z lovu veselý, 
vstříc letěl panoš mu a s pláčem řek*: 
•Jest zabit syn tvfij, zabit Karloteml* 

Bez sebe vášní, vešel otec v dům 
a štkaje paď na bledou mrtvolu 
a tisíckrát Ji líbal s výkřiky: 
.0 probuď se, sic zemru bolestil" 

A vešel Karel císař, v slzách byl 
a řekl: , Druhu můj, ó běda nám, 
tím neštěstím Jsme stejně zlomeni I* 

Tu Ožier se vzpřímil, divoké 
mu záští plálo v zracích hrozivých 
a zařval hromem: .Vraha vydej mi, 
bych zardousil Jej těma rukama 1* 

Bled couvl Karel o krok: .Utiš se,* 
Jej prosil zmaten, .nemine ho trest, 
před soud Jej postavím. Jest zajatý, 
však v ruce tvé Jej vydat nemohu, 
než rovnováhy duše nabudeš." 

Tu zšílel bolem Ožier naprosto, 
za prsa popad' Karla, zatřás' Jím 



179 



a zařval: .Spravedlnost tvoje, lež! 
Tvůj purpur strhám! StfiJ v své nahotě 
v své ohyzdné, ty licomémíku!" 

Sto ramen hned se reka chopilo, 
a vzduchem sto se zbraní míhsilo, 
a Karel zničen tvář si zahalil, 
však zvolal: „Stůjte! Jest to moje přel 
Sám promluvím s ním! Ožiere, slyš!* 

A všickni couvli, Karel ruce vztah' 
a řekl: „Pomni, že jsme přátelé! 
Jak často spolu krváceli jsme 
na bojištích, jak často navzájem 
jsme život zachránili druhu druh!" 

A přistoup' blíž, jak by jej objat chtěl, 
však Ožier zvolal: .Pykám v hodině 
té proklaté, že s tebou kdy jsem byl, 
a že jsem život tvůj kdy zachránil! 
Dnes žízním po tvé krvi, dej mí ji, 
tu, která teče v žilách Karlota! 
Zub za zub dej a oko za oko! 
Ty neslyšíš? Ó soudce strannický!" 

Strh' krále k zemi, vzduchem fičel meč, 
jen okamžik a hlava Karlova 
by vedle trupu byla ležela 
na lesklé dlažbě. Nedopustil Bfih 
čin neslýchaný, divý, ohavný. 
Jak valný proud se mužů přítomných 
hned síla vrhla proti šílenci 
a odzbrojila ruku rouhavou. 



180 



A Ožier tělo svého syna vzal 
a skokem dosah' dveří, mezi tfm 
co všlckni kolem Karla klekali, 
hold vzdávajíce klidné výsosti, 
Jíž potupa se tknouti nemohla, 
neb z duše temenila vznešené 
ta výsost pravá a ne z purpuru. 
Jejž byl mu s ramen strhl Ožier. 

.Bud vojna mezi námi krvavá 1" 
teď Ožier volal, sednuv na koně, 
a Jednou rukou drže mrtvolu 
před sebou v sedle, druhou zafal v pěst 
a hrozil proti domu. Slyšel král 
ta divá slova, hlava na prsa 
mu klesla těžce, ale posléz děl: 
,0n utiší se, ke mně vrátí se." — 

Však mýlil se, prch' Ožier z Francie 
a s Didierem, králem lombardským, 
se spojil proti Karlu. Nemožné 
už bylo omlouvati Jeho bol, 
a nucen, Karel, začal vojnu též. 

Ó, Bože m&J, Jak hrozné zuřila! 
Tři léta trvalo, než povalil 
do prachu Karel vrahy Francie, 
než padl hrad, kde Ožier skrýval se, 
a vpády strojil v kraje francouzské. 

Byl naposled už Ožier v hradě sám, 
Jen Jeden toliko mu zíistal druh, 

Zeyer: Spi^. XIX. 13 

181 



druh dražší nade všechno na světě, 
rek Gvielín. TI muži obrovští 
Jak na ostrově čnícím z peřejí 
a z vírů moře, stáli na valech 
a sami čelili těm nesmírným 
a chrabrým plukům Karla císaře. 

Hrad ležel tak, že málo zároveň 
Jen lidí hnáti mohlo útokem 
a jeden bod toliko přístupný 
byl dobyvačům, propast bezedná 
kol hradeb zela, jistá ochrana. 
Na ohroženém místě Ožier 
a Gvielín boj vedli bez konce. 

Krev nesmývali více s rukou svých, 
a ran svých ani nevšímali si, 
a bez přestání rozdávali ^e. 
Jen v neděli, když zpěvy slyšeli 
a hymny při mši z dálí, z lešení, 
jim odpočinek kynul sílící. 
Tu klekali na baštách v modlitbě, 
pak sladkému se spánku oddali 
vždy po řadě druh druhem střežený. 
A v pondělí zas začal znovu boj. 

Na stráži Gvielín když bdělý stál, 
v těch krátkých dobách, seč když přestala, 
tu jedinou mu bylo potěchou 
v té velké bídě, slyšet žaloby 
a nářek Karlův v noční tichosti 
nad padlými v tom boji vasaly. 



182 



A mezi tím, co takto střežil hrad, 

druh Jeho Ožier, slavný bohatýr, 

mlel klidně mouku, těsto zadělal, 

pec vytopil a chleba upekl 

a pak Je] druhu svému pi^nášel 

a lámal Jej a spolu pojedli 

a bratrský dávali polibek 

si oba reci věrní, při hodu 

tom prostém, plném lásky dojemné. 

Den černý přišel však, den poslední: 
paď Gvielín pod mrakem oštěpů, 
jenž zdola přilétl Jak krupná bouř, 
však síly Ještě přece dosti měl, 
by tekoucí své z břicha vnitřnosti 
si zadržel oběma rukama 
a do dvora se dovlek', slab a Med, 
kde Ožier právě chleba kladl v pec. 

Tam k nohám kles' mu, ,s Bohem 1 " zašeptal, 
a .Prchni, v patách je mi nepřítel!" — 
pak Ještě dodal. Vzal Jej Ožier 
jak matka choré dítě v náruč svou 
a odnes' Jej do věže, čnějící 
na konci bašt Tu zavřel za sebou — 
ó, Bože m&J, Jak plakal Ožier I 
Noc celou slyšeli jej naříkat, 
i druhý den, a ticho k večeru 
pak bylo ve věži, neb pohřben ted 
pod těžkou deskou dřímal Gvielín, 
a téměř beze smyslů, unaven 
svým dlouhým nářkem, ležel Ožier 

13* 



183 



na hrobě nejdražšího přítele 
a z Jeho očí jako z pramene 
se němé lily slze. Nad hradem 
stál v bledé mlze měsíc, dřímavé 
v šer nyvý, tichý stromy šeptaly 
kol staré věže, která vrhala 
stín černý jako závoj smutečný 
v té němé noci chorou zsinalost, 
a z toho temna náhle v lunný kmit 
se vynořila bílá postava: 
to Karlot byl ve zbroji stříbrné, 
a v rouše třpytném jako padlý snfh» 
byl bez přilby a paprsk měsíce 
na bledý padal jeho obličej. 
Klek' před věží a ruce povznesl, 
a hlasem, chvějícím se dojmutím, 
tak zvolal vzhflru hlubou tišinou: 
„Ó, velký reku, osamělý teď 
a truchlící nad druhem zabitým, 
ó, slyš mě, Ožlere, vyslyš mě! 
Jsem Karlot, tvého císaře jsem syn, 
ten Karlot, jejž v tak velké zášti máš, 
íž plně zasluhuji, bohu žel, 
'neb syna tvého, bídný, zabil jserti! 
Však, Ožiere, odpust, promiň mi! 
Já byl tak mlád, a dábel v hřích mě ved*! 
A Bodvineta nechtěl zabit jsem! 
Ty nevíš, co jsem prolil horkých slz 
pro čin svůj zlý, jak trpce pykal jsem 
za skutek krvavý! Ach, odpust mi! 
Ó, zaklínám tě jménem trojice, 
smiř se s mým otcem! Dost už krvavých 



184 



a lítých bojfil S otcem mým se smiř! 

Své pýchy zanech, zanech vzdorů svých! 

Že největší Jsi v světě bohatýr, 

ví každý dávno! Slávu dobývat 

ti třeba není, všechnu slávu máš! 

Jen Jedno schází tobě: s Karlem smír! 

Já mezi vámi státi nebudu. 

Vlast zanechám, svou sladkou Francii, 

a Jak Jsem o syna tě oloupil, 

tak sebe nyní trestem oloupím 

o svého otce drahou přítomnost, 

o mládí své, o radost života, 

o bratry své a sestry, za moře, 

do pustých končin, na poušt vydám se, 

u hrobu spasitele pokleknu 

a nevrátím se dříve v rodný kraj 

až, odpustiv mi, sám mě zavoláš I 

A bude-li tvá vůle, nevrátím 

se nikdy více ve svou sladkou vlast" . . . 

Tak prosil Karlot, Ožier slyšel Jej 
a povstal od hrobu a zjevil se 
na kamenném na věži pavlánu, 
byl temný Jako mrak a bledý byl 
a zrak měl samým pláčem krvavý 
a zahřměl v noc. Jak bouře rachotí: 
.Tak nenávidím tě, ó, Karlote, 
že nesnesu tvůj pohled proklej 
a přísahám při Kristu, při Bohu, 
že mstící rukou svou tě zasáhnu!" 

Tak zavolal a zmizel ve věži» 
a smuten Karlot vstal a odešel. 



185 



a mlčení zas bylo hluboké, 

a plna vzdechů byla tnichlá noc. 

Když bledý úsvit nebem zašlehl, 
šel Ožier v kobku, kuň kde Jeho stál, 
kůň jeho vémý, chrabrý Bruafór, 
a fekl: .Milá, němá tváři, slyš, 
teď na nás úkol čeká nesnadný. 
Jak moře valný nepřátel Je dav, 
a přívalem tím Jest nám proniknout. 
Já nechvěji se. Ty se nebojíš?" 

A Bruafór tak v dlažbu zahrabal, 
že Jiskry lítaly z ní do šera, 
a zařehtal. Seď na něj Ožier, 
kříž udělal a z pochvy vytrh' meč. 
Bez hluku věže vrata otevřel 
a vyšli spolu, on a Bruafór, 
na tichý dvůr. Kohouti zpívali 
a hvězdy zapadaly poslední. 
.Nuž pojďl* zašeptsd tiše Ožier, 
a letěl Bruafór Jak vichr sám 
po dvoru, po mostu a z hradu v šer. 
Však dusot podkov tábor probouzel, 
hned tisíc mužů stálo na nohou, 
a mořem mečů hnal se Bruafór. 
Tak Jelen neprchá, tak vlaštovka 
se rychle nemíhá, Jak letěl kůA 
ten věrný Ožierův táborem. 
Křik nesmírný, Jenž povstal, nelekal 
Jej na okamžik, letěl, letěl dál. 
Déšt na něj padal šípů, oštěpů, 



186 



vSak Bruafór ran nedbal, letěl dál, 

krev z něho tekla, dštila, tryskala, 

však Bruafór Jen řehtal divoce 

a neslyšel než svého pána hlas, 

jenž pohádal je] k běhu dál a dál, 

sám rány rozdávaje smrtelné 

na všechny strany jako sběsilý 

a káceje na právo, na levo 

ty, kteří v cestu se mu stavěli. 

Strach z něho Sel, a větší, větší vždy, 

se mezi prchajícím stávala 

a mezi útočníky prostora, 

a slabší vždy byl křik a volání, 

jež kflň za s.bou slyšel rekovský. 

Však neochabl proto Bruafór, 

dál letěl lesem, poli, nivami, 

hnal dolinou se, vrchy přelézal 

a řekami se brodil, neustal 

až bez dechu před branou hradu stál, 

v němž Ožieru oddaný žil man. 

Tak Bruafórem zachráněn byl rek. — 

Však Karel přišel hrad ten oblehat 
a znovu začal nesmírný ten boj, 
jenž končil však, jak nikdo netušil: 
neb mezi tím co Karel, Ožier 
a ti, kteří se k němu přidali, 
krev přelévali v boji křesťanskou, 
moc velkou pohan abíral v Africe, 
a jako příval, trhající hráz, 
do neblahé přikvačil Francie, 
v prach valil hrady, města vypálil, 



IR7 



a Jako mračno přitáh' za Karlem, 
Jenž nyní mezi vojskem pohanským 
a mezi hradem, který oblehal, 
Jak mezi dvojím vězel požárem. 
Ó, v Jaké bídě Karel ociť se I 
Jak tygfi nepfátelé vítězní 
se hnali na něj, lítí, z obou stran 
a v neštěstí tom velkém, bezedném 
ve vojště císařově výkřik zněl: 
,Smír s Ožierem spása Jediná! 
Jest bohatýrem všech nás největším, 
čiň vše, co žádá, není pomoci!" 

Přec Karel váhal, příliš hrdým byl, 
však Karlot obejmul mu kolena, 
a pravil s pláčem: »Otče, povol Jim! 
I kdyby krev mou žádal, dej mu Ji! 
Chceš obětovat velké dílo své 
tak nepatrné věci. Jak Jsem Já? 
Ó, nech mě raděj, otče, žertvou být 
pro velké tvoje, božské poslání, 
vždyf celá vina přece Jest Jen mál* 

A reci, v dlouhých bojích sestárlí, 
mu děli s výčitkou: «My syny své 
též vedli do boje Jak na Jatku 
a téci naše slzy neviděrs, 
když zhynuli, když osiřeli Jsme!* 

Tu pravil Karel, bled a rozechvěn: 
«0n na mně syna žádat nemůže! 



188 



Nuž, promluvím s nfm, k prosbám snfžfm se, 
snad pýchy Jeho najdu přece dno!" 

Dva předstoupili před hrad heroldi 
a oznámili Ožierovi, 
že Karel cfsař promluvit s ním chce. 
A vyšel rek ve zbroji planoucí 
a v zlatém plášti, pyšný, vznešený, 
tak plný síly, plný výsosti, 
že před ním couvli všickni mimoděk, 
však vznešenější Karel císař byl, 
jenž tiše přišel v hávu nejprostším, 
však v bolu svého oděn velikost, 
pak hlavu skloniv, tak se mluvit jal: 
,Při naši rozhoď Bůh ve prospěch tvflj, 
před jeho vůlí kořím tedy šíj, 
a nereptám, jsem nyní v rukou tvých. 
Mě nehnala do boje žádná zášf, 
já proti vzpouře hájil korunu, 
já v tobě odpůmíka nestíhal, 
já stíhal vraha sladké Francie, 
té velké matky. Teď však přišel vrah 
ne pouze její, kříže přišel vrah, 
slyš, kříže, na němž zemřel spasitel! 
Můj Ožiere, věřit nemohu, 
že pýcha tvá by velká byla tak, 
že zapomněl bys, že jsi křesťanem, 
na pomstu mrzkou že bys myslil jen I 
Pojď s námi proti lítým pohanům, 
ne mě, však víru chránit pomáhej, 
a k vůli kříži, k vůli Francii 
vše učiním, co na mne požádáš, 



189 



bych vyhověl tvé pomstě, zášti tvé, 
a spojence si v tobě získal žasl" 

Tak řekl Karel, Ožier vzpřímil se 
a odpověděl: •Vydej Karlota, 
po krvi jeho žízním. Vydej ho, 
a pfijdu s tebou zahnat pohana.* 

„Ne I- vzkřikl císař. .Vléci dítě své 
na jatku? Jak to možno? Žádat Bůh 
to nemfižel Ne, ne, tof nemožné I" 

,Tak tedy," posmíval se Ožier, 
•kříž miluješ a sladkou Francii? 
Lež tvoje láskal Chlouba zbožnost tvá. 
Mně pomstu vyčítáš? A žádám přec 
jen spravedlnost, jíž mi odpíráš!" 
A k odchodu se chystal Ožier. 

Hluk nesmírný se nesl k oblak&m, 
to lítých pohanů byl divý řev, 
již chystali se znovu k útoku. 
Tu Karel za plást Ožiera vzal, 
a zvolal: .Slyš! Toť hrana Francie I 
Na křivdy zapomeň a zachraň ji!* 

.Dej velké lásky příklad tedy sám," 
děl Ožier temně. .Důkaz nyní dej, 
že nad sebe, nad vlastní rodinu, 
své miluješ, jak říkáš, poslání! 
Krev tvého syna víru zachrání. 
Ty v čele stál jsi vždy, byťs prvním vždy. 



190 



když čest a sláva rozdávaly se, 
teď důkaz dej, že Jsi tak zasloužil.* 

A se všech stran zaznělo volání: 
,De] dítě své, i našich synů krev 
pro tebe tekla a pro Francii I 
Na tobě syna žádá tentýž Bůh, 
jenž na Abramu žádal Izáka!" 

Tu Karlu zdálo se, že v prsou v dví 
mu srdce puklo, žalem umíral, 
a Jako ze sna řekl: .Nuže buď, 
jak žádáte, Jak žádá Ožierl- 

A odkvapil, a vrh' se na lože 
ve stanu svém, a kázal, aby hned 
mu syna přivedli, a beze slov 
jej k srdci tisk' a s pláčem kropil tvář 
tu spanilou, ty oči sokolí 
a vlasy plavé. Jako luny zář. 
Též Karlot mlčel, otce líbal též, 
však neplakal, byl pevný Jako muž. 

V stan kvapil pak, kde biskup Turpin dlel, 
a ze svých hřích & zpovídal se tam, 
pak oděl se do roucha sněžného 
a pevný, klidně otci: .Pojďme!" děl, 
a znova Karel plakal hořce tak, 
že myslili, že zemře bolestí; 
však přemohl se, syna posléz vzal 
za ruku bílou jako růže květ 
a vyšel s ním, a zdál se hrdým tak 



191 



a pevným, že by nikdo nebyl řek\ 
jak plakat umel a Jak naříkat. 

Když vyšel Ožier s mečem před svfi] hrad 
a hrozný Jako požár v prostřed stál 
i rekfl Karlových i manu svých, 
řek' císař hrdé: .Ejhle, obět tvá. 
nuž ukoj tedy žízeň v krvi té! 
Buď katanem ty, Jenž Jsi rekem byl!** 

Však s divým výkřikem když Ožier 
se k místu hnal, kde Karlot tiše stál, 
tu zachvátila bolest císaře, 
a vzkřikl v úzkosti až smrtelné: 
.Slyš, Ožierel Ne, to nemfiž býti 
Ó, nech mi mého syna, ušetř ho! 
Ó, přistup k tomu, bych Jej vykoupil! 
Vem celé Flandry, Burgund, tři sta mést! 
Však nevyrvi mi srdce za živa! 
Tak posud žádný člověk netrpěl! 
Což nemá nenávist tvá žádnou mez? 
A co Jsem tobě, dáble, učinil?" 

A Karlot klek' a řekl: .Nežebrám 
o život sv&J, Já nejsem zbabělým! 
O slitování s otcem prosím Jen, 
ó, vezmi výkupné, Jež podává! 
Tvým manem budu, sluhou budu tvým, 
neb do vyhnanství pfijdu, chceš-li takl* 

,Chci tvoji krev!" řekl temné Ožier. 



192 



Vstal Karlot, kolem zřel a řekl pak: 
»Což není nikdo, kdo by uprosit 
to srdce dovedl, to kamenné? 
Což nikdo tolik lásky nechová 
pro mého otce, aby nalezl 
slov několik ve prospěch obou nás?* 

Tu na sta mužů kleklo do prachu 
a štkánf bylo slyšet daleko 
a pláč a nářek, ruce vznášeli 
a k prosbě spínali. Však něm a hrd 
stál temný rek. Tu hnul se starý Ném 
a klekl k nohám Ožierovým 
a sklonil hlavu bílou Jako sníh 
a řekl mu: ,Ve Jménu Božím slyš! 
Ty někdy odpovíš za tento čin 
před soudem hrozným. Karla ponížiKs 
a v Karlu Francii a křesťanství. 
Sám tedy pros, by Bůh ti odpustil. 
Hleď, Jsi-li pyšný, pýchu ukojíš. 
Sám otrokem ti budu do smrti, 
já, zrozen v pyšném trůnu sousedství. 
Své země, města, hrady tobě dám, 
ó, smiř se s Karlem I Odpust Karlotu! 
Hleď, reci dnes tě všicknl milují, 
však spácháš-11 tu vraždu ohavnou, 
pak nenávidět všickni budou tě! 
Ó, pomni přec, že Kristus na kříži 
svým nepřátelům smrt svou odpouštěl! 
Ó, Jménem Jeho, odpust Karlotu 1* 

,Ne,* řekl Ožier, nechci! Nemohu! 
I kdybych chtěl, mne víže přísahal" 



193 



A bylo ticho, ticho hrobové, 
a Ožier Karlota jal za ruku, 
tu zastřel pláštěm Karel bledou tvář, 
a Karlot zbleď a hrfizou zachvěl se 
a mimoděk couv' k otci o krok blíž 
a slzy z oči nyní tekly mu, 
neb krásného mu bylo mládí žel. 
Sám Ožier byl chvíli zaražen, 
a Karel z pláště tvář zas vynořil 
a výkřik' náhle v hrozné úzkosti 
a pološílen: ,Nech mi dítě mé, 
ve Jménu Boha, který stvořil nás!" 

Vztek Ožiera pojal, za vlasy 
svou obět schvátil, fičel vzduchem meč, 
a výkřik tisíc úst až k nebi zněl, — 
tu zdálo se, že s nebe spadl blesk 
a oslněn byl zrak všech přítomných, 
a svatá jakás hrůza zmocnila 
se srdcí všech, a pak když prohledli, 
tu viděli, že jinoch krásný stál 
po boku Karlota, že Ožier 
byl pustil meč ... To anděl boží byl 
ve zbroji z démantů, ten pravil tak: 
„Ty nedotkneš se toho dítěte! 
Bůh všemohoucí zakazuje til 
Dej ránu mu, neb tys tak přísahal 
ó, pošetilý! A teď vzhůru hledí* 

Zrak pozved Ožier a zazářil, 
neb vidinu měl ráje božího, 
a syna svého v slávě viděl tam, 
jak s blaženými kráčel zahradou . . . 



194 



A anděl opět pravil: .Ozbro] sel 
Nuž. do boje. kde sláva čeká tě!« 

Pak zmizel andél, Ožier zachvěl se 
a bylo mu. jak by se probouzel, 
pak náhle ruku vztah' a udeřil, 
ne pi^liš silně, v prsa Karlota, 
by vyplnil svou danou přísahu. 
že mstící rukou juna zasáhne, 
pak klekl před Karlem a pravil tak: 
,Ó. odpust mi! Ach. já byl šíleným! 
Ty nemůžeš mě více milovat!* 

Do náruče si padli, nesmírný 
zněl k nebi hluk. volání radostné. 
A v tentýž den byl pohan pokořen. 
a novou slávou ozářen byl kříž. 

Tak Ožier&v končil, páni. hněv. 
a píseň moje u konce Je též. 
Kéž líbila sel Budiž s vámi Bflhl 

A sotva dořek' pěvec slova ta, 
když koltru stanu císař pozvedl, 
a zlatý řetěz mlčky s hrdla sňal 
a podal pěvci s velkým dojmutím 
,Dík.* řekl pak. ,tvá píseň vzpomínek 
v mé duši celé moře vzbuzuje, 
ji naplňuje touhou po míru. 
Bůh svědkem mým. že přelévati krev 
mi hrůzou vždy • . . Však osud posadil 



195 



mě na soudcovskou světa stolici 
a vnutil v race moje práva meči* 

Tak Karel děl a zvolal udiven 
Ném takto, stíniv rukou oči své: 
»Kéž zrak mě neklame! Ó, pane, hled 
na postavu tu v smutek oděnou I 
Tot z Egremontu paní, jakf Jsem živ!" 

A ke Karlovi pHstoupila v tom, 
a klekla před ním, žena Bóvova 
a vznesla ruce, takto volajíc: 
,Buď velkým, pane, velkým jako Bůhl 
Ó, odpust tomu, jenž byl ki^vdil ti! 
Na kolenou já uprosila jej! 
Bóv chce ti holdovati, císaií, 
i jeho bratií! Vyikni slovo mír! 
Na kříži Kristus vrahům odpustil. 
Rci slovo jen, a v pochvách zůstanou 
ty meče všecky, hříšně lačnící 
po krvi křesťanské a bratrské! 
Buď velkým, Karle, velkým jako Bůh!" 

Ném zvolal pohnut: ^^Mluví z ní Bůh sám. 
On posílá ji v okamžiku tom, 
kdy srdce tvoje k smíru kloní se, 
když vnikl zpěv do hlubin duše tvé 
a snivý čar když vládne nitrem tvým!" 

Stál Karel chvilku mlčky, sklonil pak 
se k vévodkyni, podal ruku jí 
a pomáhal jí vstávat ze země 



196 



a řekl pak: »Kdo di mi záruku, 
že upřímně chce Bóv se podrobit?* 

A sotva dořek', když se ozval hlas: 
,B(Sv sám, mů] pane, Bóv dá záruku 1' 

A ejhle, Bóv a bratr Ajmon též 
i Žirár stáli nyní před králem, 
zbraň neméli, a hlavy v pokoře 
na prsa chýlili, a každý z nich 
mél v ruce olivovou ratolest. 
A klekli na zem, Bóv pak zvolal tak: 
,V tvou ruku vydal Jsem se v důvěře 1 
Trest patři mně, i smrt, to přiznávám. 
Mé bratry ale šetřiž, many své! 
Jich celý zločin láska ke mně Jestl" 

Byl Karel bledý Jako z mramoru, 
pak krok učinil, objal AJmona, 
pak Žirára, pak stál a zachvěl se, 
šel k Bóvovi, a zas se zastavil 
tvář odvrátiv a: .Synu!' zašeptal, 
.mflj Lotare, můj sladký Lotare!* 
A těžký, těžký vedl v srdci boj. 
Však posléz zveď i Bóva, objal Jej 
a řekl: .Odpouštím . ." však na zem kles* 
a ležel Jako mrtvý . . . 

Táborem 
se bleskem zvěst o smíru roznesla 
a radování bylo nesmírné. 
Však císař toho Ještě velel dne, 

Zeyer : Spisy. XIX. 14 

tQ7 



by vo]sko jeho zpět se hnulo zas, 

a nyní kliden Bóva, Žirára 

zval ku dvoru, k té velké slavnosti, 

jež mela hodem toho smíru být, 

a Ajmonovl pravil laskavé: 

,Ty nejmilejším budeš hostem mým, 

své syny přived s sebou, spanilí 

prý reci jsou, ti mladí orlové, 

a v stáří teď, kdy možno pasovat 

je na rytíře.* 

Ajmon odvětil: 
i,Mné čtyři syny žena zrodila — 
a čtyřnásob já tedy šfasten jsem, 
neb čtyři lvy ti mohu přivésti, 
by sloužili ti věrné. Nechtěl jsem 
je přivádět pod střechu bratrovu, 
neb nechtěl jsem, by zbraně pozvedli 
v tom boji, který přec jen vzpourou byl." 

A Karel usmál se a odvětil: 
Já miluji ty čtyři tvoje lvy! 
A budou mi jak rodní synové. 
M&j pozdrav jim a vévodkyni též!* 

Pak rozloučil se Karel se všemi, 
a Bóv i Žirár, Ajmon s průvodem 
jej doprovázeli až za lesy, 
a vraceli se spolu, u řeky 
pak loučili se též a odjeli 
na hrad svůj každý s četným vojskem svým. 



198 



Sám s několika druhy hvozdem teď 
Jel z Egremontu Bóv až k večeru 
a vidél čnít nad stromy hrad už svfij, 
když náhle jezdců dav se vyřítil 
ze stínu Jako z hloubl Jeskyně 
a hlas se ozval, takto volaje: 
,Staj, nectný vrahu, Bóve prokletý! 
Teď poslední tvá přišla hodina! 
Krev Lotarova žádá tvoji krev!" 

,Kdo Jsi?- řekl Bóv. Jenž drze mluvíš tak? 
Smír učinil Jsem s Karlem císařem, 
a nikdo nemá práva trestati 
to, co mi velkodušně prominul.* 

,Jsem Ganelon,* řek' Jezdec, pozvedl 
své hledí a pak dodal: .Hlavu tvou 
že přinesu. Jsem Karlu přísahal, 
tas tedy meč a braň se, neváhej!* 

,Mír uzavřel Jsem s Karlem,* pravil Bóv, 
.a proto bojovati nemohu 
teď proti tobě, an Jsi Jeho man.* 

,0 žádném smíru nevím,** Ganelon 
řek' s pohrdlivým smíchem Bóvovi, 
.den celý čekám v lese na tebe, 
a nemám chut Jet nyní v ležení, 
bych přesvědčil se, pravdu mluvíš-li.* 

Tu vzplanul Bóv a řekl v nevoli: 
.Vždy byl Jsi plný jedu závisti, 

199 



a proti tnné tvé ztítf staré Jest, 

ty dobře víš, že pravdu mluvím vždy, 

ty dobře víš, že uzavřen Je smír! 

Já vyzývám té tedy na souboj! 

Však ne v tom temném hvozde, u dvora 

před samým Karlem, nebo! bojovat 

ted proti tobé, véru, nemohu ... 1 

Jsi Jeho man, a smíru polibek 

Je posud teplý, zde na tváři mé.* 

»Nuž, tedy zhyn, když bránit nechceš se!* 
řek Ganelon a Bóva udeřil 
tak silné v prsa, rek že s koné kles', 
a mezitím, co s velkým pokřikem 
se druzi Jeho k boji chystali, 
blesk olbřímého meče zamihl: 
stal rázem hlavu Bóvu Ganelon, 
a drže za vlasy Ji do výše, 
do noci hnal se s divým výkřikem. 

Trup zvedli druzi, s nářkem velikým 
Jej nesli v Egremont a do siné 
Jej položili tam, kde sedával 
vždy u krbu ve křesle hlubokém, 
a celým hradem výkřik hrůzy znél, 
a vévodkyné vidouc bez hlavy 
ten téžký trup a linoucí se krev, 
hlas zvedla k Bohu, v hlubé žalosti 
tak volajíc: .Bůh zatrat v hnévu svém 
na veky toho, kdo to učinil! 
Ó, béda tobé, králi francouzský, 
proč takou zradu kdy Jsi dopustil? 



200 



Proč takový jsi zpfisobíl mi žal? 

Proč zašlapal Jsi smíru semeno 

v prach krvavý! Ó, zlá ti vzejde žeň!" 

Tak žalovala vdova v bolu svém, 
a mezi tím, co v rakev kladla trup, 
a pochovala v hrobce kamenné, 
jel do Paříže zrádce Ganelon 
a objevil se v síni, na trůnu 
kde seděl pravé Karel v slávé své, 
a stoje na prahu pláSf rozevřel 
a zsinalou zveď hlavu Bóvovu 
a potřásl jí proti Karlovi 
a zvolal: .Králi, pomstén Lotár tvfljl* 

A Karel jako zkamenělý byl 
a bylo v síni ticho hluboké 
neb hrůzou oněměli přítomní 
a Karel děl, jak v hlubé vidině: 
»Proč, Ganelone, to's mi učinil? 
To černý pro mou celou říš byl den, 
v němž srazil jsi tu hlavu nešťastnou!" 

Tak Karel děl a napustiti dal 
tu bledou hlavu drahým balšámem 
a poslal ji pak vdově ku pohřbu 
a napsal list, v němž děl jí: .Přísahám, 
že vinen nejsem na té proraděl* 

A zavřel král se, truchle hluboce, 
vnitř svého domu. Avšak vázán jsa 
svým daným slovem, nemoh' odepřít 



201 



přec Ganelonu slíbenou mu mzdu, 
a Jedním hlasem řekla celá zem: 
»Zlou zradu spáchal Karel na Bóvu." 



II. 

Čas minul, vánoce se blížily, 
a AJmon řekl ženč: .Pojedu 
teď do Paříže, slovu dostojím, 
vy, paní, smutek tedy odložte 
a tiše modlete se za duši, 
za hříšnou mého bratra.* 

Pozvedla 
zrak vévodkyné na něj pátravý, 
tvář její tichou radost jevila 
a řekla: .Moudře, pane. Jednáte, 
že zapomínáte, co stalo se, 
vždyf: ,Pomsta má jest!* praví Hospodin. 

A děkovala Bohu v nitru svém, 
že manžel její neporuší mír. 
Pak oba šli do síně vysoké, 
kde čtyři synové jich bydleli. 
Ti seděli při ohně plápolu 
a šípy strojili, neb velký lov 
na druhý den byl určen. V soumraku 
při rudé záři hlavní ohromných, 
jež praskaly ve krbu kamenném, 
se každý z nich zdál obrem, na lících 
však jejich, na spanilých, jako pel 



202 



čar mládí dlel a v očích hvězdné plál 
stud panický a snivý jakýs vzlet, 
jenž krásné mírnil sílu kypící 
a obry v bohatýry zméňoval. 

Na prahu Ajmon s ženou chvíli stál, 
na syny dívali se s úsměvem, 
hrd Ajmon byl a matka dojata, 
když takto na ně mlčky patřili, 
na ráznost jejich tváří, lahodu, 
když hovor jejich milý slyšeli, 
ty hlasy silné a tak sladké přec, 
ta hromná slova s prostým obsahem. 
A veSlI v síň pak šťastní rodiče, 
a sedli k ohni, načež vesele 
děl Ajmon: „Děti, slyšte novinu! 
My k císaři se dáme na cestu, 
sám pasovat na rytíře vás chce. 
Já slíbil mu, jak víte, návštěvu." 

Tak řekl Ajmon. Ryšar, nejmladší, 
sprásk' ruce v radosti, a zvolal: .Dík!" 
a po něm Gišar, o rok starší jen, 
jenž jednu duši s mladším bratrem měl. 
Však Alár, jejich starší, z&stal něm 
a hleděl na Renalda, nejstarší 
jenž jich byl všech a pro něhož svou krev 
by v každé chvíli rád byl proléval. 
Něm z&stal Alár, nebot zahlédl 
na čele Renaldově temný stín. 

,Jak?" řekl posléz Renald, .otče, jak? 
ty do Paříže jedeš k císaři? 



203 



A rozumím ti dobře? Jdeš co host? 
Smrt bratra tvého zapomenuta? 
Ty dlouho mlčers o té návStévé. 
Tvou zamlkldst jsem Jinak vykládal, 
]á doufal, že co mstitel pojedeš." 

.Mlčí' rozhorlil se AJmon. , Odvážný, 
chceš poučovat mč, co činit mám?" 
.Když pamčt tvoje chábnei" Renald řek' 
a sklopiv oči tlumil chvčjný hlas, 
,tu povinnost mi káže přispět Jí." 

Hněv náhlý schvátil prudce Ajmona, 
a pozdvih' ruku proti Renaldu; 
ten vztýčil se a pěstě zatínal, 
měl blesky v zracích, v tváři studu nach, 
však matčin zrak když krotký zahlédl, 
hned svěsil hlavu v pokoře a děl: 
,Dle vůle tvé se staniž, otče můj I 
Ty pánem Jsi a vládneš v domě svém." 

A AJmon řekl, nyní kliden též: 
»Vím, Karel že na vraždě nevinen. 
Již dost těch sporů divých, neblahých." 

A Renald na to: .Karla miluji 
a vím, že králem Jest, já Jeho man, 
a povinnost nás všech, mu sloužiti. j 

Však slepě ne. On povinnost má též, | 

at plní svou, když klade nároky I 

na naši, otče. Díš, že nevinen 
na vraždě mého strýce Bóva Jest. 



204 



Proč netresce však zrádce bídného? 
To žádati přec naSe právo Jest? 
Kdo spolčuje se s nepfftelem mým, 
zda přítelem mým může nazván být? 
Já slyšel velký nářek tety své, 
té tiché, ušlechtilé, neblahé 
a Její křivda hněte duši mou 
a spát mi nedá. Avšak povinnost 
má káže mi, bych poslech' především 
vás, otče mfij, a proto pomlčím 
a půjdu s vámi k dvoru, chcete-Ii: 
Vždyt pře ta Jesti vaší, rozhodnout, 
vám sluší Jen, a nám, se podrobit* 

Na tváři matky tichý úsměv byl, 
a řekla: .Moudře mluvíš, synu můj, 
a spokojen Je s tebou otec tvůj." 

A ráno starostlivě hledala 
ve hloubi těžkých z dubu skříní svých 
kment nejjemnější, drahý hedváb též 
a staré skvosty pětkrát zděděné, 
by syny ustrojila důstojně 
a vypravila na dvůr císařský, 
a krásné zbraně Ajmon dával Jim 
a Jako děti těšil Je ten lesk; 
Jen Renald Jediný z nich lhostejně 
se díval na tu velkou nádheru 
a řekl bratrům: .Vše to marnost Jest, 
mě Jedno těší Jen, můj bílý kůň, 
můj věrný Bajár, drahý přítel můj." 



205 



A zamyslil se, vzpomínaje dne, 
kdy jeho stal se Bajár, milý kůň. 

To v lete bylo jednou, v ardenských 
když bloudil lesích. Všecek unaven 
leh' utrmácen v trávu květnatou, ' 

by zdiíml na chvilku. V tom před sebou 
ve stínu bukfl muže uvidčl, 
jenž koně vedl, by ho napájel. 
Měl komoň hlavu listím věnčenou 
a hiívu lesním kvítím propletlou 
a z planých růží bílá kytice 
mu s čela visela a šedý pták 
po boku letěl mu jak věrný druh» 
a zpíval snivou píseň líbeznou. 
Muž, jenž ho vedl, mladý, sličný byl, 
zrak jeho temný hluboký měl čar^ 

kdo v něj se zahleď, nemoh' odvrátit ^ 

už vlastní zreik, a úsměv, který dlel I 

mu na rtech, tak byl plný záhady, 
že rázem k sobě zájem připoutal, 
roj budiv neurčitých otázek. 
Muž mladý ten pozdravil Renalda, 
veď koně blíže, na kraj strumene 
a řekl pak: ,Pij, milý Bajáre.* 

Zrak Renaldův se nyní mimoděk 
od muže obracoval ke koni: 
Byl velký, silný, nepatrný však, 

a hlava jeho příliš veliká, ^ 

a nohy příliš těžké zdály se, ^ 

však oči jeho vida výmluvné, ' 



206 



se Renald podivil a vykřikl: 

„Při živém Bohu, nikdy neviděl 

Jsem podobného cosi Ta němá tvář 

má nesmrtelnou duši jako ]á! 

V té hlavě rozum vězí ! Mnohem víc ! 

Cit lidský přebývá v tom stvoření!" 

.Je Bajár bohatýr Jak ty a Já," 
řek' cizí muž, .a něžný, dobrý jest, 
a moudrý. Jako z lidí málo kdo. 
Jen mluva schází mu." 

A Renald vstal 
a nemohl se více odloučit 
od toho koně, stále hladil Jej, 
a líbal ho a kůň se očima 
naň usmíval, a Renald pravil tak: 
,Jsemf Renald, nejstarší syn Ajmon&v, 
m&J otec vévodou Jest slaveným. 
Je bohatý a štědrý nad míru. 
Rci, Jakou cenu žádáš za koně?* 

Muž cizí Jal Jej živě za ruku 
a řekl: .Zdráv buď, milý bratrance! 
Kuň není na prodej, však dám ti ho, 
sám Je-li srozuměn." A tázavé 
se na Bajára podíval a oř 
hrab' do mechu a hlavou přikývl 
a vedle Renalda se postavil. 
Jak říci by mu chtěl: ,Nuž, vezmi mě!" 

Rek mladý, Renald, výkřik' radostí, 
pak ale řekl: ,Jak to záhadné, 



207 



že Bajár lidské řeči rozumí 1 
Však záhadnéJSf, že tak snadné se 
s tím drahým tvorem loučit dovedeš! 
A proč jsi bratrancem mne nazýval?" 

»VSe vysvétlfm ti/ řekl cizí muž. 
A sednuv do mechu, tak rozprávél: 
«Je plna divů velká příroda, 
dno hlubých záhad Jediné zná Bůh. 
Tvor každý bére z Jeho moci vznik, 
a druhů tvorstva řada delší Jest, 
než obyčejné hádá smrtelník. 
Ne pouze človék, zvíře, rostlina 
a nerost stupnice Jsou života, 
Je tvarů víc, než myslit dovedem . . . 
Ty slyšeťs matku svou neb chůvu snad 
o fejách vyprávéti při ohni 
za dlouhých zimních večerů, když mráz 
a vichr lámal v lesích snétí splet? 
Snad nevéříš, že feje vskutku Jsou, 
neb pochyba Jest lidem vrozena, 
však pravím ti, že v lesích ardenských 
skryt Jedna má, hluboce v houštinách, 
kam cesty nevedou, skryt bezpečný, 
na louce v lété v zimé zelené, 
kam vítr nevnikne, ni mráz, ni sníh. 
Tam stojí Její zámek z oblaků, 
tam Jasné sedm péje strumenů, 
tam plané růže kvetou celý rok. 
Ty Jméno Její slyšeťs zajisté, 
at v Jsoucnost Její véříš nebo ne. 
O Oriandé mluvím. Spanilá 



208 



Je Jako máj ve věčném mládl svém. 
Jest květinou, Jež sladce zpívat zná, 
Jest Jako bílý oblak plující 
a každý Její pohled deštěm hvězd. 
Tot Její obraz. Nyní dále slyš: 
Bóv, mladý Ještě, smělý, krásný rek, 
Ji potkal ve hvozdě a lásky čar 
Jej schvátil bleskem, schvátil také Ji. 
Bóv soumračným Ji lesem sledoval, 
zář Jejích rouch, Jak duha měsíční, 
se tmání míhala a vedla Jej 
a sekaje si cestu mečem svým 
Bóv pronikl k samému obydlí 
a celý rok žil v zámku z oblakfi 
na louce květnaté, kde strumeny 
a slavíci o závod zpívají. 
Pak odešel, neb toužil, smrtelník, 
zas po lidech . . . Jsemf Jeho, Její syn 
a Jmenuji se Malgis. Bratrancem 
tě proto zovu, a že právem tak, 
teď nahlížíš. Nuž, a že rekem Jsem, 
to dokázal Jsem v boji s nestvůrou, 
Jež dlouho koně toho, Bajára, 
ve sluji věznila. Já zabil Ji. 
Že Bajára ti dávám, prosté Jest. 
Ty rekem budeš velkým, slaveným, 
to na čele ti psáno, Renalde, 
a proto rekovský ti budiž oř. 
Já sílu mám i nadšení Jak ty, 
však bojovati, přelévati krev, 
se příčí mi. Jsem člověk Jako ty 
neb otec můj byl mužem smrtelným. 



209 



však duše moje víc po matce je, 
a feja spíše duši květů má 
než člověka. Já dumu miluji 
a badání o věčných záhadách, 
sen dražší mi, než meče mávání. 
Měj tedy koně. Já jdu v samotu, 
a tehdy pouze k tobě přijdu zas, 
až pomoci mé tfeba bude ti . . ." 

Tak pravil Malgis, rukou vlídně kyv' 
a temným hvězdně zrakem zazářil 
a vděkuplná jeho postava, 
tak ztepilá jak mladé jedle peň 
a luzná jako v květu růže keř, 
se stromy míhala a zmizela, 
než překvapený Renald dovedl 
svůj dík a city halit v roucho slov. 

Jak sen byl přišel Malgis spanilý, 
jak zjev byl zmizel. Bajár, bílý kůň, 
však důkazem byl, že se dalo vše 
ve skutečnosti a že nešálil 
klam Renalda. A koně odvedl 
a od té doby byl mu jako druh. 

A na to vše teď Renald vzpomínal, 
když do Paříže s otcem odjet měl 
a s bratry svými na dvůr královský, 
a slovo Malgise, že napsáno 
na jeho čele, rek že slavený 
a velký z něho bude, vznítilo 
mu v srdci cos jak touhu po činech, 



210 



a zdálo se mu, čas že blíží se, 
kdy vyplní se ono proroctví. 

Byl Karel v celé slávé tenkráte 
v svém paláci, kdy Ajmon přišel tam 
a Jeho synové. Měl korunu 
na sněžných vlasech, seděl na trůnu, 
šest králQ stálo kolem v purpuru 
a tiináct v mitrách arcibiskupů, 
meč v rukou říšský třímal Ožier 
a Ném měl v dlani říšské Jablko. 

Když vešel Ajmon v zlatoskvoucí síň 
a za ním krásní Jeho synové, 
hlas radostný šel dvorem veškerým, 
a Ajmon přímo k trůnu přikročil 
a řekl králi: .Ejhle, děti mél 
Jsou chrabří, pane; budete-li chtít, 
pak věrně sloužit vezdy budou vámi" 

A všecky čtyři na to poklekly 
tu děti AJmonovy před trůnem 
a stříbro Jejich zbraní zvonilo 
a skromnost ruměncem Jim hořela 
na tvářích spanilých, a radostně 
řek' Karel: ,Budte vítán, AJmone, 
a blahoslavena bud hodina, 
kdy spanilé ty reky zrodila 
vám žena vaše, ctnostné choti vzor!* 

A povstal s trůnu, seSel se stupňů 
a pojav Renalda za ruku, zvěd* 



211 



]e] klečfcfho, třikrát na ústa 
jej néžné políbil a řekl pak: 
,Mé děti, udělám z vás rytíře 
a brnění vám dám a přílbice 
vše posázené drahým kamením, 
a štíty, na nichž vyobrazen lev!" 

A na to objal taktéž Alára 
a CiSára a posléz RySára 
a vSlckni vele byli veselí 
po celý večer a po celou noc. 

A druhý den při prvním svítání 
v síň vešel Karel, vlastní rukou svou 
sám připnul Renaldovi přílbic! 
a Ožier ho mečem opásal 
a Ném mu připnul zlaté ostruhy. 
Pak přivedli mu koně Bajára 
a u řeky teď bylo sedání, 
při kterém Renald slavil vítězství 
tak skvělá, velká, po celý že den 
jen jeho jméno bylo na všech rtech 
a bratří jeho byli dflstojni, 
by slávu s ním v těch bojích sdíleli. 
Ten samý den je císař pasoval 
na rytíře a večer při kvasu 
byl Renald císařovi číšníkem 
a Alár zlaté mísy přinášel 
a Gišár s Ryšárem chléb krájeli 
mu při stolu. A Ajmon šťasten byl 
a pravil Renaldovi po tichu: 
.Nuž lituješ, že jel jsi ku dvoru?' 



212 



A Renald usmál se; v tom padl stín 
na čisté jeho čelo: Ganelon 
šel hrdé sínf, měřil k císaři, 
jenž jal se přátelsky s ním rozmlouvat. 
Tu zaskříp' Renald zuby, otce jal 
za ruku pevně, zbleď a zašeptal: 
,Na prstech jeho lpí krev Bóvova 
a císař přec Je drží v ruce své — • 

,Mlč!* řekl Ajmon, .pře ta není tvou! 
Když mlčím já, Jak smíš se ozvat ty? 
Zas musím v pamět tvou to přivádět?" 

Tu svěsil Renald hlavu. Odejít 
chtěl ze síně, však nastal právě ruch, 
neb odklízeli stoly po kvasu 
a přinášeli spoustu šachovnic 
pro kratochvil a Karlův příbuzný, 
jenž Bertoletem slul, se objevil, 
jun chrabrý, ale pyšný nad míru, 
a přímo k Renaldovi přikročil. 
Jejž nenáviděl pro ta vítězství 
dnes ráno v turnaji a pro přízeň, 
již Ajmonovým synům štědře tak 
byl Karel jevil. Plný závisti 
stál proti Renaldovi Bertolet 
a pravil s úsměvem: .Chceš dokázat, 
že vtipem svým tak umíš vítězit 
jak zbraní svou? Pak se mnou v šachy hřej. 

Kyv' Renald hlavou. On a Bertolet 
si na to sedli ke hře osudné 

2L€>cr: Spisy XIX. 15 

213 



za šachovnici z Jasná ki^štálu, 
tak velké, těžké jako pavéza, 
a začlí hrát. Měl jasný Renald um 
a klidným byl a brzo klonilo 
se k němu vítězství, a Bertolet 
tak plný zlosti, plný hněvu byl, 
neb zvyklým byl vždy ve hře čeliti, 
že šachovnicí pohnul, padaly 
tu šachy v právo, v levo. Usmál se 
jen Renald poněkud, však Bertolet, 
lhář závistivý, zvolal nestoudně: 
^Ó hanba tobě, lstivý Renalde, 
ty šachovnicí pohnuťs vědomě, 
neb cítil jsi, že budu vítězem 1* 

A Renald řekl, hněv svůj potlačiv: 
„Sám šachovnicí hnuťs, ty mýlíš se! 
a pokládám, že o tom nevíš sám! 
Však hádky nech, a znova začneme!* 

,Nel" vzkřikl Bertolet. .Já nehraju, 
neb s tebou hráti není důstojné!" 

Tu vzplanul Renald, ruku pozdvihl, 
však zdržel se, v tom ale Bertolet 
ho nožem bod', až vytryskla mu krev, 
a zvolal hrdě: .To na památku, 
že's ruku zdvih', tak zapomenuv se, 
když příbuznému krále stál jsi v tváři* 

Síň celá točila se s Renaldem, 
sáh' po zbrani, v tom setkal Karlův zrak 



214 



se s jeho zrakem divým; zdálo se, 
že císař hleděl na něj tázavě. 
Hněv znova s tížf Renald skrotil svflj, 
a schýliv hlavu spěchal k císaři 
a pravil: ,Pane, popře] sluchu mil 
Jsem zneuctěn! Byl to tvůj příbuzný, 
Jenž urazil mě. Z úcty k tobě však 
já nemstil se. Suď, pane, nad námi." 

Však Karel neslyšel jej, rozmlouval 
o dflležité věci s Turpinem, 
a zasmál hlasitě se Bertolet. 
Tu slep byl Renald vášní nezkrotnou, 
a zvyklý, někdy otce zatáhnout 
za roucho v horlivosti, zapomněl 
na dvorský mrav, na úctu povinnou, 
a trhl Karla za plášf volaje: 
„Tvůj příbuzný mě, pane, urazil! 
Buď slyš mě, nebo sám svou pomstím čest!" 

Tak vzkřikl Renald, císař rozhorlen 
mu řekl; .Chlapče! Jak jsi odvážný!" 

,Své právo žádat není odvážnost," 
děl hrdě Renald, .ztrestej vinníka!* 

Tu šleh' jej Karel rukavicí svou, 
ač lehce jen jak otec dítě své, 
a Bertolet se zasmál podruhé. 
Hněv šílený zachvátil Renalda, 
a zařval jako lev, že celá síň 
se zatřásla a ticho nastalo 



15 



215 



Jak ve hrobe, a Renald zvolal tak: 
,Bud hanba ti, ty zpupný císaři! 
Jsmef všickni tobé rovni, v síni té, 
a velkým jsi Jen proto, uznej to, 
že vznášejí tč Jiných ramena! 
Jsme otroci tví? Jsme snad tvoji psi, 
že brzy hladíš nás a kopeš zas? 
A rodina tvá šlapat po nás smí? 
O Bertoletu ani nemluvím! 
Však Jiný účet s tebou, Karle, tnám ! 
Krev mého strýce není pomsténal 
Když mému otci mlčet líbí se, 
tot Jeho věc. Já žádám odvetu!* 

A Karel dél: .Jej v pouta Jímejte! — 
Ó, Jakou zmíj' Já na svém srdci hřáli* 

Však Renald vzkřikl: .Ješté počkejte; 
dřív než mi ruce pouty svážete, 
zde vyrovnám se s tímto bídníkem. 
Král trestat nechce, potrestám Jej sám!' 

Tak zvolav šachovnici z křišťálu 

Jal, mocným vzmachem zdvihl vysoko 

ji do vzduchu a mrštil na hlavu 

ji celou silou Bertoletovi. 

Kles' nešťastný a mozek, temná krev 

mu z lebky vylítly a třísnily 

sloup z mramoru a dlažbu z mozaik. 

A Karel vzkřikl hněvem bez sebe 
a lítostí: »JeJ usmrfte mi hned! 
Jen Jeho krev mi zadost učinil* 



216 



Tu bratři Renaldovl taslU 
zbraň bleskem z pochvy, by ]e] chránili, 
a povstal boj, neb mnoho přítomných 
se k Ajmonovým synům přidalo, 
Již v prostřed ryku stáli Jako lvi, 
a cestu klestili si ku dveřím, 
pak pádili po schodech, do dvora 
se dostali a Renald vyšvih' se 
na Bajára a Jeho bratři s ním 
a bílý kflň \ák vichr mčstem spěl 
a letěl plání, lesy, močály 
a daleko, daleko za sebou 
dav nechal těch. Již chtěli chytat Jej 
a AJmonovy syny lapiti. 

A Karel truchlil ve svém paláci 
a řekl AJmonovi: ,To Je dík 
za lásku mou k tvým dětem, Ajmone? 
Ty proto Jsi Je v Paříž přivedl? 
A Já ti věřil, a Já věřil Jim! 
Jdi za nimi a k vzpouře přidej sel* 

A řekl AJmon: .Spravedlivým bud! 
Já nekul zradu a Jsem nevinen. 
I proti mně se prohřeSll mfij syn, 
neb neposlech', když Jsem Jej varoval. 
Já dále věrně sloužit budu ti. 
Snad méně přísný bude někdy soud 
tv&J nad námi, když s tebou zfistanu? 
Však buď Jak bud. Já Bohu přísahal, 
že věrně s tebou budu, císaři, 
a nezruším, co Bohu slíbil jsem 



217 



a co mi manská káže povinnost, 
byf při tom třeba srdce pukalo." 

A Karel dojat ruku podal mu 
a řekl: «Bůh nám pomoz oběma I 
Nad tebou truchlím, avšak bez trestu 
tu vzpouru nechat nelze, nelze mi! 
To, při sám Bůh se spfše trůnu vzdám, 
než takovou bych snášel potupu!" 

To v Paříži se dalo v paláci, 
však do Dordony Bajár rekovský 
své čtyřnásobné břímé donesl. 
V hrad otcovský ted Renald s bratry vjel, 
v síň vešel s nimi k matce milené 
a povédél, co bylo stalo se, 
a prosil: „Promiň, matko, promiň mi, 
že bol ti způsobuji, že můj hněv 
byl silnější než k tobě ohledy!" 

A vévodkyně slyšíc celý děj, 
v pláč propukla a pravila jim tak: 
»Ach běda mně, a běda, běda vám! 
Teď psanci jste a všecko proti vám! 
Však jedno srdce věrné zůstane ' 

vám povždy, srdce moje ubohé, I 

jež pro vás tlouci bude v úzkostech, I 

a po vás toužit, pro vás krvácet! | 

Však není času k bědování teď. | 

Slyš, Renalde, můj synu, pýcho má! | 

Ty hlavou budeš ve všech podnicích. 



218 



a Štítem v bojích mladším bratrfim svým. 

Zde zůstati, žel Bohu, nelze vám. 

Váš otec Karlu vémým zůstane 

a nechci, byste v zkázu uvrhli 

tu šedou Jeho hlavu. Nechci též, 

by pomáhal vás král vydati! 

Tu svými nehty bránila bych vás, 

však. Bože můj, on by mě přemohl . . . 

Mé drahé děti, vzhůru, prchněte, 

neb v patách, zajisté, vám nepřítel! 

MŮJ Renalde, Jed v lesy ardenské; 

kde nejhlubší Je, nejtemnější hvozd, 

nad řekou bystrou stojí starý hrad 

na štítu skal, Je pevný, vysoký 

a pod ním malé město těsní se 

za valem žulovým ... To Monfór Jest, 

hrad otců mých a město oddané. 

Jak na ten hrad, na městys zapomněl 

už dávno svět ... Ti lidé žijou tam, 

Jak v pohádkách se žije. Jako v snu. 

Znak vezmi můj, Jenš visí nad krbem. 

Jeď ulicemi toho městyse 

a volej moje jméno. S nadšením 

se celý Monfór přidá k synům mým, 

neb v lásce mají mě. Jsemf poslední 

Já z rodu. Jenž Jim od pravěku vlád'. 

V tom hradu Jisti tedy budete, 

a skryti na čas; snad se podaří 

mně smířiti vás s otcem, s císařem. 

Nuž, Jděte moje děti, moje vše! 

Však dříve všechno zlato vezměte 

a všechnu zbraň, Již v domě najdete — 



219 



a moje požehnáni vemte též, 
a všechny tyto moje polibky 1" 

A všichni plakali a propukl 
do nářku Renald, takto žaluje: 
.Ty drahá matko, zlatá, Jediná, 
ty sladšf nade vše, co stvofíl Bůh» 
tak s tebou nyní mám se rozloučit? 
Už nemám zrak tvfij vidět laskavý 
a hlas tvůj slyšet, který těšil mě 
a srdce hřál mi od prvnfho dne, 
co dýchat začal Jsem? Už položit 
na prsa tvoje hlavu nemám vfc, 
když zármutek mě hněte? Ruce své 
na čelo klást mi déle nebudeš 
a prsty tvoje hrát už nebudou 
ve vlasech mých? A v lese soumračném 
se těšit nebudu, že zasvítí 
mi při návratu tvoje úsměvy? 
Ó přetěžká, ó temná hodino! 
Ó loučení tak bolestné Jak smrti 
Buď s bohem, matko ! S Bohem, dome též, 
ty starý, šedý I Hnízdo útulné I 
Už neuslyším praskat v krbu tvém 
ten milý oheň rudý, šlehavý, 
a v komoře té bílé, klenuté, 
kde matky boží obraz zlacený 
na stěně visí, neb\idu Již spát, 
kde tolik snfl v mé duši klíčilo 1 
A zahrado a stará štěpnice, 
kde každé Jaro tisíc bílých hvězd 
na každém stromě luzně svítilo, 



220 



vás také více nikdy neuzřím, 

a slyšet nebudu už slavfky 

a drozdy zpfvat tam I A vlaštovek 

na římse věži švítor umlkne 

pro vyhnance, Jenž nikdy, nikdy už 

snad nevrátí se v dfim svůj otcovský 1" 

Tak naříkal a vSickni plakali, 
a matka omdlévala bolestí, 
a v tato slova vyzněl její žal: 
.Já dochovala vás a k stáru teď 
mě osamělou v bolu necháte! 
Tak ulétají z hnízda ptáčata! 
Tak truchlí v širém poli planá hrušl 
Ó bože mfij, za všecku lásku mou 
to jediná má trpká odměna?" 

A zalomila divě rukama 
a zahalila tvář si rouchem svým, 
však nejdřív ze všech přec se zmužila 
a řekla: „Ne, to není na věky, 
že odjíždíte, děti milené! 
B&h dobrý je, a pevně doufám v něj! 
Však prchejte a neotálejte! 
Má náruč by vás držela, 
a nejraděj by nepustila vás, — 
však starost moje o vás vnuká mi, 
bych měla vás k rychlému odjezdu!" 

Tak odjeli a tři sta rytířů 
se přidalo jim věrně v tentýž den 
a našli Monfór v houštích ardenských 



221 



nad temnou řekou, hlubou, hučivou 
na štítu skal a Renald v město Jel, 
znak matky své Jak prapor povztyčil 
a celé mésto hold mu skládalo 
a ze všech dom& se to hmulo* 
a zdálo se, že z hrobů vstávají 
ti lidé, o nichž svět už nevěděl, 
a ktei^ svět Jen znali z pověstí: 
svět Jejich hvozdy byly ardenské 
a bláta v nich a tmáně soumračné. 

V hrad Renald vjel a bratří Jeho s ním 
a mosty za sebou hned vytáhli 
a v stěnách zvětralých těch, omšených 
a ošlehaných deštěm, bouřkami 
a daleko do kraje čnějících 
přes hory, doly, lesy, průsmyky, 
SVŮJ nový domov našli na dlouho. 

Ač bylo šeré hnízdo orlí to, 
přec začali Je brzy milovat, 
neb bylo plné upomínek Jim 
na drahé Jejich matky starý rod. 
Vždyť v síních těch a chodbách přitmělých 
krok Její dětský někdy tiše zněU 
a růže, které kvetly v zahradě, 
když vesna přišla posléz i v ten les, 
jenž kolem černal se, vždyt růže ty 
těch byly děti, které vídaly 
ji někdy zde, a věru zdálo se, 
že o ní snily, sladce kvetouce. — 



222 



III. 



Tři léta plynula, než dozvčdél 
se Karel císař, kam se utekli 
a skryli Ajmonovi synové, 
a ]ako rána v duši vřela mu 
ta nepomstěná těžká potupa 
a působila Jako otrava. 
Čím dál, tím více rostl jeho hněv, 
enž pomalu se měnil v nenávist. 

Když konečně mu zprávu přinesli, 
již dávno tak byl čekal, zajásal 
a pravil vasalům svým: .Přátelé, 
kdo věrný jest, tam se mnou potáhne." 
A všickni na to: ,Bůh nám pomáhej!" 
A vyjel Karel s vojskem velikým, 
a na cestě své nemeškali se 
a brzy hvozd se tměl jim v ústrety; 
byl šerý jako chmura, tajemný, 
a těžká kupila se oblaka 
na jeho vrcholcích a v houštinách, 
jak vlkfl vytí vítr burácel, 
a pravil Ném: ^0 páni šlechetní, 
v tom lese mnohá číhá nebezpeč, 
tam feje bydlí, běsi, šotkové. 
Bůh chraniž nás před mocí kouzelnou." 

A Karel kázal nyní zatroubit, 
a polnic hlas a surem rachotil 
jak hromů řev, až stromy třásly se. 



223 



a vojsko stanulo a po tlupách, 
po stezkách pouštělo se do lesfl, 
až posléz v dáli zámek vidčli 
na skále čnft a císař rozkázal 
ted rozbit stan, by odpoCinul v něm, 
a radil se, Jak dále postoupit. 

Ten samý den si vyšli na honbu 
hned z rána Renaldovi bratrové 
a stáli na chlumu na mfmém teď 
a počítali srnce, jeleny, 
jež s druhy svými byli stříleli — 
tu spatřil Alár v dáli ve sluní 
dav zbrojenců a ptal se udiven: 
,Kam asi jde to vojsko statečné?* 

V tom poutník vyskytl se pobožný 
na pahrbku a řekl: ,Táhne král 
prý proti Ajmonovým synům sám, 
tak včera slyšel jsem na noclehu. 
To asi lid jest z vojska Karlova.* 

Hned sedli Ajmonovi synové 
na koně své a mlčky tryskali 
skrz mlčenlívý, zasmušilý les, 
však u řeky se s davem potkali,* 
jejž byli shlédli s výše pahrbku, 
a Alár ptal.se reka mladého, 
jenž v čele jel (byl nazván Renié): 
,Kdo jste a co vás vede v tento les?" 

Řek* Renié: ,Jdem oblehati hrad 
my Renald&v. Bůh zatrať bídníkal' 



224 



Tu tasH Alár zu»v břitký meč 
a zvolal: .Bratrem Jeho rodným Jsem 
a nestrpfm, bys reka pohaněli" 

Boj krátký byl a zabit Renié. 
Zbroj Jeho Alar vzal a spěchal ted 
se svými druhy domfi. Renald stál 
na mostě právě: .Bratře," zavolal, 
.můj sladký bratře, kořist Jaká to?' 

A Alár smál se: , Císař v Ardenách,* 
řek bezstarostně, .přišel oblehat 
hrad pevný náš. To snadné nebude, 
nás vypudit a zhubit na prosto." 

Však Renald vážně křížem znamenav 
své čelo zbledlé řekl: .S námi B&hl 
Mně bolestné, teď krev že poteče, 
a že Jsem zkázu na vás přivolal." 

Šli do zámku a mosty vytáhli 
a brány zavřeli a hleděli 
na tiché lesy z oken mramomých, 
a čekali na vojsko Karlovo. — 

Nuž přišlo blíž a Jednou před hradem 
byl Ožier a Ném na koních svých 
a větve v ruce měli z olivy 
a Renald zvolal, plný radosti: 
,Af Jaký koli nesete mi vzkaz, 
od srdce vítám vás, o rekové, 
váš věhlas ctím a skutky veliké 1' 



225 



Hned most se spustil, vrata rozlítla 
se do kořán a vešli poslové, 
a do síně je vedli. Bratrové 
jim křesla podali a Renald řek': 
.0, promluvte! Rád uslyším váš hlas. 
Ach, krásné dni, kdy v síni otcovské 
jste sedávali, hosté přemilí, 
a na kolena když jste brali nás 
co děti a když dovolili jste 
nám zbraně vaše bráti do rukou! 
Ó dnové míru, doby minulé! 
Kam sladký pokoj váš, ach, poděl se!" 

Vzdych' Ožier z hluboká a pravil Ném: 
,Nás Karel posílá ... Jak říci však, 
co žádá, abys přízeň naklonil 
si jeho zas — " 

,Jen mluv," mu Renald děl, 
,mír chtěl bych koupit cenou vysokou, 
vždyt uznávám, že Karel pán jest náš. 
My bráníme se pouze, nuceni.* 

.Nuž," řekl Ném, .jest Karel rozzuřen, 
že Reniéa zabil bratr tvůj, 
když v lese potkal jej, a řekl mi: 
,Af bratři Alára mi vydají, 
jenž mana mého prolil bujně krev, 
a snadněj na mír s nimi přistoupím." 

Tu Renald, Ryšár, Gišár vykřikli 
a potlačili s tíží nevoli, 



226 



a Renald řekl: ,Néme, přísahám 
při živém Bohu, kdyby nebyl's ty 
tím poslem nesoucím tak hanebné, 
tak neslýchané ke mně poselství, 
že nevySel bys z hradu, věru, živl 
To řekni císaři a s Bohem buď! 
Buď s Bohem, Ožiere rekovskýl 
Nás osud proti sobě postavil 
a v seči snad se brzy setkáme, 
neb do poslední krve kr&péje 
my hájit budem, vězte, svoji při. 
Své ruce na posled ml podejte 
co přátelé, vy oba! Na posled I" 

A Ožier pravil: ,Stud na tváři mám, 
že takové jsem nesl poselství! 
Já odpověděl bych, jak činiKs ty, 
na místě tvém, Renalde, kdybych stál." 

A odjel s Némem smutně Ožier. 

Král ale kázal vojsku hnouti se 
a těsnej svírat město se všech stran. 
A počal dlouhý, těžký, krutý boj 
a trval léto, zimu, jaro zas 
a mnoho padlo mužů s obou stran 
a znaven řekl Karel: .Těžko jest 
hrad ztéci Monfórl Hory vysoké 
nám přístup brání, cesty hluboké 
nás zrádně vedou v zhoubné nástrahy 
a luka široká a pastviny 
má nepřítel, a hvozdy dávají 



227 



luu zvěře mnoho, řeka ryby zas 
a všude skály bašty tvoří mu. 
Zde nutno svolat velkou posilu 
a sevřít město tak, že hladem mřít 
náš začne nepřítel, a pak se vzdá.* 

A poslové po říši znova šli 
a zvali znova many na pomoc 
a se všech stran se vojska hrnula. • 
A mezi tím boj na den neustal 
a nepřestala téci hojně krev, 
však Ještě bratrům zle se nevedlo, 
les Jejich byl, i pláň, i řeky běh 
a hojnost byla zásob veliká. 

A Jednou Renald otce zahlídl 
a široký Jen potok dělil je 
a srdce Renaldovo zatlouklo 
a smutný byl až k smrti, uviděv, 
jak otec tasil meč, a Renald vzkřik': 
„Nech zbraň svou v pochvě, otče, pro Boha) 
Ó, nenuf mě, bych sáhl k meči též. 
Co hledáš zde? Krev vlastních synů svých! 
Dbáš povinnosti své, ó, vím, to, vím. 
Stfij při svém králi věrně. K čemu však 
až sem jsi přišel? My tě šetřili 
a uposlechli matku; uprchlí 
jsme z tvého domu, bys co nepřítel 
v tvář naši nehleděl! Proč hledáš nás 
až zde v těch lesích? Láska zemřela 
v tvých prsou pro nás. Proto piišel Jsi! 
Jsme tobě cizími. Nuž, přísahám. 



228 



ie, napadneš-li mé, chci bránit sé, 
že nedám skolit se jak v Jatkách brav 
Jen proto, že ti žití děkuji, 
to žití, které hořké je mi tak.« 

.Ty's kletbou mojí. ty a bratři tví,- 
dél Ajmon temně. .Kleta hodina, 
kdy zplodil Jsem tě, kleto luno bud, 
jež nosilo tě a tě zrodilo.* 

Tu rozzuřil se Renald šíleně, 
kdy matku slyšel proklínati svou, 
a tasil meč, a v okamžiku tom 
na obou březích chladné bystřiny 
se vojska hemžila a zuřivá 
hned bitva počala a krvavá: 
však řídil BQh, že otec se syny 
se nepotkali v hrozné seči té. 
Boj obrovský byl, dlouhý, překrutý 
a vítězství na straně císaře, 
v hrad samý v spěchu bratři ustoupli 
a těsnej svíral město Karel teď. 
Jen jedna brána jeho zůstala 
z všech volna Ještě. Byl to chmurný den. 

A Renald trpěl ze všech nejvíce, 
žel bratrů bylo mu a matky žel, 
a jeho otce velká nenávist 
mu duši tížila a mnoho slz 
ve skrytu přeléval a mír si přál 
a vyčítal si náhlý, divý čin, 
jenž kořenem byl všeho neštěstí 

Zeyer: Spby. XIX. &» 

229 



a Karlfiv obraz ]evil velebné 

se Jeho duši, přál si shody s ním 

a sníval o té sladké hodiné, 

kdy pfizeň Karlova se vrátí mu, 

a rozjímal o blahu takovém 

a o prostředcích, Jak ho dosáhnout. — 

Když jednou v lese dumném, mlčícím 
u řeky stál, jež proud svflj valila 
v dál mlhavou, tu ejhle 1 zahlídl 
na druhém břehu státi soudruha 
z dob šfastnéjších : to Moriljón byl rek, 
a oba dlouho na se zírali 
a pohnutí na tváři jevilo 
se obou hluboké, a přes řeku 
tak zvolal Renald: .Brod se k ostr&vku, 
jenž před námi I Tam spolu promluvme 
a zapomeňme nepřátelství své!" 

Zbraň odložil a k ostrůvku se bral 
a setkali se tam pod javorem, 
jenž v slunci zářil, starý, omšený, 
a šelest rákosů a ptáků zpév, 
vod šplouchání tam snivé splývalo 
v zvuk jediný, a lesy mlčely 
tak hluboce na březích s obou stran 
a modraly se temné, polední 
mír dýchal kraj a jasná obloha. 
A Renald dívaje na vážek rej 
se zelených, nad vodou blýskavou, 
dél zamyšlen a mocné roztoužen: 
.Proč nenávidét se a bojovat, 



230 



když mfr sám hlásá' celý božf svět? 
Což není možno žíti v pokoji?* 

Řek' na to Moriljón: .0 druhu m&J, 
Jest pozdé nynf války litovat. 
Jak m&žeš doufati, že král se vzdá 
své pomsty kdy?" 

.On nenávidí mé," 
dél Renald smuten. .Není možný smír? 
Vše učiním, bych udobi^l Jej zas. 
Ó, za mé mluv, neb tebe v lásce má. 
Snad vyslyší té." 

Řekl Moriljón: 
,Krev žádá tvou a krev chce bratrů tvých." 

A Renald svésil hlavu šeptaje: 
pKrev bratrů mýchl Proč nechce pouze mou?' 
Smír není možný, tedy válka bud." 

A odvrátil se, mlčky hlavou kýv' 
a Moriljón mu řekl: „Příteli, 
Jak pošetilé, Moníór hájiti! 
Slyš radu mou I Do lesů prchnete, 
neb* nikdy hrad svfij neuhájíte." 

Tak řekl mu a pak se rozešli, 
do svého hradu Renald vrátil se 
a Moriljón v Karlovo ležení. 

Dvé léta JeSté boje trvaly, 
pak celé mésto Karel sevřel tak 



itf 



231 



2e nemožné už bylo vyjíti, 

a zasmušile z oken mramomých 

se bratři dívali a čekali, 

kdy vyjde slunce Jejich poslední, 

kdy hlad Je přinutí, by^ vzdali se. 

Však přišla zima krutá nad míru 
a hladem Monfórští co hynuli, 
neménč vojsko hladem trpělo 
před branami, a Karel zasmušen 
děl věrným svým: .Ve hvězdách psáno Je 
že nikdy hrad ten nedostanu v moc 
a ztroskotáno. Jako pyšná lod. 
Je štěstí zbraní mých a sláva má 
před žulovými těmi baštami; 
a temné tyto lesy bez mezí 
jak hrob se zavírají nade mnou, 
a pohřební mu hudou píseň mou. 
Jak řvoucí moře . . . Píseň pohřební 
i mně i mému dílu . . . Skončím zde 
běh pyšný svůj v té hádce rodinné.* 

Tu ozval Hervé se, byl z Losany, 
byl statečný a Karlu oddaný, 
však plný lstí a pravý dobrodruh; 
děl císaři: ..Nač zoufat, pane m&J? 
Vždy nelze všeho silou dosáhnout 
a schytralost nám mnohdy pomáhá, 
kde Jiných není přímých prostředků. 
Nuž, netaž se a na mé spoléhej, 
že Monfór bude tvůj, než uplyne 



232 



tré krátkých dn&. A za svou odměnu 

nic nežádám, než právě onen hrad 

a město, Jež v tvé ruce odevzdám. 

Rci, kráji mů], ty v manství mně je dáš?*** 

.A Laon Ještě k tomu»* Karel děl, 
»to krásné město, hrdé, bohaté, 
neb velkou zasloužil by odměnu, 
kdo v štastný konec přiveď by ten boj." 

Vstal Hervé ráno, v zbroj svou oděl se, 
na koně seď při prvním svítání, 
jel do lesa a s prvním paprskem, 
jejž slunce vrhlo zlaté hradu v tvář, 
před branou stál, před mostem zdviženým, 
slez' s koně svého, hledí pozvedl, 
byl zimou bled a oči vlhké měl 
a ruce pozvedl a třesavým 
a smutným hlasem zvolal: .Pro Boha, 
o Renalde, pro Krista drahou krev, 
mi bránu otevři a pust mě v hrad! 
Jsem ztracen! V patách vrazi sledují. 
Hněv Karlův, přetěžké to břemeno, 
jsem na se uvalil. To pro tebe I 
Já popudil jej, rozzuřil Jsem Jej, 
mu vyčítaje křivdu proti vám 
a smír mu radiv! Rychle! Pomozte 1* 
A jako v úzkosti se ohlížel 
a dodal: .Dopustíte, necitní, 
před vašima bych zhynul očima? 
Má dvéře vaše třísnft moje krev?* 



233 



A hluchý dusot koAfi zaduněl 
v tom okamžiku z lesa, spustili 
tu rychle most, a Hervé vešel v hrad: 
tak Jidáš vešel v zdHmlou zahradu, 
kde mistr Jeho bděl a modlil se. 
A Jako Jidáš líbal Renalda 
a Jeho bratry Hervé bezectný. 
A Renald usadil Jej ve síni 
na kfeslo čestné, chléb mu přinášel 
a plnou číš a řekl: .Bratře můj, 
buď vítán mi!" a pak se zamyslil 
a řekl: .Povčz, Jak se daří tam 
před městem v ležení.* 

Tu zasmál se 
zlým smíchem Hervé, takto volaje: 
„Mráz, deště, sněhy za vás bojují 
a řídnou davy vašich nepřátel. 
Je zoufalý už Karel, pomýšlí 
už na to odebrat se do města, 
v sv&J teplý d&m, v svuj palác mramomý 
a ustoupiti zlému osudu, 
ač na Jevo to nechce posud dát 
a vzplane, když kdo radí k ústupu. 
Jen krátko, a budete zbaveni 
vší tísně, bídy! Kyne vítězství.* 
A zdvihl číš a řekl: „Na zkázu 
ted, bratři, připijeme Karlovi." 

Však všickni mlčeli a Alár dél; 
•Je nectné pít na zkázu někoho, 
Jest Karel nepřítel, však ctíme Jej, 



234 



boj čestný vedeme a slepá zášt 
nám cizí. Nenf reka důstojná." 

A vyšel ze síně a Renaldu, 
když za ním šel, řek' ve vší důvěře; 
,Zlá vůle, zdá se mi, v tom muži Je, 
měj na pozoru se, ó bratře můj, 
a nevěř příliš slovům líčeným." 

Však Renald kázal chystat hostinu 
a vesel byl nad zprávou z ležení, 
neb konec války přál si upřímně. 
A hlučné bylo v hradu veselí 
a Alár sám na zradu zapomněl, 
na možnou a na pikle strojené 
a teprv pozdě v noci umlkly 
ve síni zpěvy, hluk a bujný smích, 
a znaven každý lůžko hledal své. 

Však Hervé nespal, čekal trpěliv, 
až všickni usnuli a ponořen 
až v sen byl celý hrad; pak kradmo šel 
v síň, kde byl ráno zbraně odložil, 
a oděl se v svou zbroj a bez hluku 
se dostal do věže, kde vrátný spal 
snem přemožen a vínem opojen, 
nůž do srdce mu vrazil, spustil pak 
bez hluku most, odtáhl závory 
a temnem kryt se dostal bezpečně 
do města dolů, tichou ulicí 
až k bráně nestřežené, otevřel 
a zahvízdl Jak. plachý, noční pták. 



239 



Hned vyrojilo se sto rytířfl, 

Jež kryla noc a hustý sosen stfn, 

a Jako zjevy v bránu vnikali. 

A zatím Alár podivný mél sen: 
had že Jej uštknul, Jemu zdálo se/ 
a prudkou bolestí se probudil 
a s lože vyskočil a v polosnu, 
sám neveda, co činí, spěchal v síA, 
kde Hehré spáti mél, a vida tam, 
že postel prázdna, letčl na místo, 
kde zbroj byl ráno zrádce odložil, 
a vida, též že není více tam, 
v zvon udělal a ze sna celý dfim 
se probudil a Alár zavolal: 
»V zbraň rychle muži! Zrada černá bdí 
a protož plašte spánek s víček svých! 
Ach, Renalde, už není pochyby, 
most spuštěn Jest a Hervé uprchlí" 

A v okamžiku tom ryk ohromný 
se z města nesl, boj byl v ulicích 
a z mnoha domfi požár šlehal už 
a celé vojsko Karla hrnulo 
se proti baštám. Rychle zavřeli 
teď bratři hrad a most zas vytáhli 
a Renald řekl: .Běda Monfórským! 
Hle, za nás trpí město nešfastné! 
To nelze, bychom zde se dívali 
na vraždu krvavou, na hroznou seč! 
Ted vzhůru na pomoc Jim, na pomoci* 
A seď na koně svého Bajára 



23» 



a letěl v nejhustší dav nepřátel 
a bratři jeho za ním; Gišar jen 
a málo mužů v hradě zůstali, 
by střežili jej a by spustili 
most, kdyby bratři byli nuceni 
se svými many v dům se utéci. 

Seč byla neslýchaně krvavá, 
na obou stranách vražda zuřila, 
a dlažba byla krví nachová 
a^k nebi velké plamy šlehaly 
a kouř se valil jako oblaka, 
a v hrozné záři, v dýmu požárů 
zjev jako obrovský se Bajár zdál 
a Renald na něm jako olbřím byl, 
meč jeho metal tisíc blesků zmar 
a tisíc blesků Bajár krokem svým 
ze dlažby křesal, oči svítily 
mu jako šlehy rudých vlasatic 
a bylo těžko řtci, z koho víc 
šla hrůza, z koně-li či z člověka, 
a s obdivem volali Moníórští: 
»Hle, kůň a rek, jak viděl na Patmu 
je svatý Jan v své velké vidině! 
Bůh poslal je, tof zhynout nemůžem!" 

A nepřátelé v strachu volali: 
„Běs je v tom koni! Ďábel jest to sám!' 
Smrt vede jej! Šustění perutí 
je slyšet jejích, vidět kosy blesk!" 

Tak voláno jest v ryku. v lomozu, 
jenž temnou nocí letěl ku hvězdám. 



237 



Však blízko brány města východnf, 
na baštč pusté, Hervé zrádný stál 
a kýval v noc a v roh svfij hromem dul, 
vždy nové davy v pomoc volaje. 
Je) zahlfď Alár, hnév jej zachvátil, 
bod svého koně, Jako bouře spěl. 
Jak vichr, na baštu a letěli 
tam přátelé a Renald v čele Jim. 
Je shlédnuv, Hervé dal se na útěk, 
strach pojal Jej a snésti nemohl 
těch Jejich zraků těžkou výčitku. 
Však nemožno se spasit útěkem, 
neb byl se zmýlil, v slepou ulici 
Jej zaveď zrádně plachý Jeho krok 
a bez dechu se bledý zastavil 
a podpíraje o zed omšenou 
se staré věže, volal rek&m vstříc. 
Již v zápětí mu stále spěchali: 
,Ó sketové! Já Jeden, Jediný, 
vás celý dav I Vystoupniž Jeden z vás 
a v boj se pustl* 

Však Alár zasmál se 
a odpověděl, plvnuv Jemu v tvář: 
,Pse nečistý. Jak? S tebou bojovat? 
Hmyz zašlápnem a nebojujem s ním. 
meč neposkvrním bídnou krví tvou, 
ty mužem nejsi, plaze pekelný 1" 

Meč v pochvu zastrčil a ohromný 
vzal kámen z věže z póla sesuté 
a hrozným vzmachem v prsa mrštil je] 



238 



v ráz Hervéovi, po nčm činili 

1 ostatní a v dešti kamenném 

kles' Hervé k zemi, všickni couvli ted, 

Jen Bajár skok učinil ohromný 

a Jako meteor se nod mih\ 

a Jako červ se svíjel Hervé ted 

pod Jeho podkovami, řval a vyl 

a chrlil krev a kletby bezmocné, 

a BaJár ruce, nohy lámal mu 

a ti4štil prsa, lebku údery 

svých těžkých nohou, divě l^íhaje, 

a Jiskry sypal z očí, z nozder s^ch, 

a Jezdec Jeho, divý Jako on, 

do výše ruce zdvihal, volaje: 

,To za tvou zradu, Hervée, Je mzda!" 

A rozemlet a zkrušen v beztvámost 
na dlažbě kluzké rozšlapaný trup 
Jak černá skvrna ležel ohyzdná, 
a BaJár mozkem, krví potřísněn 
až po prsa a zpěněn, kouřil se 
a stál Jak po popravě lítý kat. 

,BQh odpustiž nám," Renald posléz děl, 
,však po právu se stalo zrádcovi!" 

A znova bratři v boj se uvrhli. 
V té hrozné noci divy činili, 
však štěstí na ně neusmálo se» 
do rukou město padlo Karlovi 
a zbytek reků, bojem znavených, 
ted ulicemi ssujícími se 



239 



ku hradu prchal, kde už poslední 
a clabá nadéje teď kynula. — 

A z oken dívali se vysokých, 
jak v rum a popel mésto lehalo 
a řekl Renald: .Hrad náš ostrovem 
ční v moři plamů; záští nesmírné, 
had pekelný, nás svírá se všech stran. 
Jak odolati? Vyhladoví nás. 
Mám zříti na tu bídu vérných svých? 
Už nezbývá než uniknouti v les, 
jak dávno Moriljón mi poradil, 
jest ješté tajný východ volný nám. 
Nui^ vzh&ru v les, a Buh nám pomáhej 1* 

A zapálili hrad a uprchlí 
tím tajným východem a na Roně 
na Bajára sed' Renald bohatýr 
a bratři jeho s ním, a na hřbetě 
skal vysokých ve záři plamenu 
je Karel zřel a celé vojsko s ním: 
tvor nadzemský se bílý Bajár zdál 
s tím čtyřnásobným, těžkém břemenem 
těch postav hrdinských, jichž brnění 
jak slunce plála šlehy požáru. 
Na rudém nebi obrys olbřímý 
se koně pnul, v tu hrfizyplnou noc 
a v praskot ohně, větru hučení 
hřměl jeho řehtot jako velká bouř 
a z nozder dým mu šel a sypaly 
se blesky z jeho očí, veliká 
v nich bohatýrská pýcha zářila, 



240 



Jež nepřátelfim takto mluvila: 
.Vás celý svět a nás je hrstka Jen! 
Však nezlomena naše odvaha I 

V své nemnohosti v pravdě velcí Jsme, 
a vy v torn množství přec jen malými!* 

A celé vojsko stálo v obdivu 
a nikdo zbraně ani nepozveď 
a všickni zírali na Bajára 
a na ty bohatýry, které nes\ 
až kflň se vzpnul, skok na to nesmírný 
a zmizel v temno lesfi hučících. 

Své mocné setřás' Karel dojmutí, 
a řekl chmurně: .Skončen tedy boj, 
však není plné moje vítězství, 
a Jejich vzdor Je větší, než byl kdy. 
Však bude zlomen, není pochyby. 
Ted do Paříže kliden vrátím se 
a ponechám zde pouze vojska část, 
by v lesích lovili mi sběhlou zvěř. 
Již v sítě lapit bude snadné ted. 

V tom hvozdě žíti dlouho nemohou 
a vyjdou-ll, do rukou padnou mých." 

Tak řekl císař, odjel druhý den, 
a vojsko, které nechal v Ardenách, 
les svíralo a přísně střežilo 
lem Jeho tmavý, těsně, bedlivě. — 

Však celou zimu mamě hlídali, 
neb z lesa bratři nikdy nevyšli 



241 



a řehtání Jen občas Bajára, 

Jež Jako hromu znčlo dunénl. 

Jim známkou bylo, posud na živé 

že AJmonovi chrabil synové. 

A začali ted v četách vnikat v tes. 

však kdykoli se s bratry setkali, 

vždy podléhali proti hrdinfim, 

a zdálo-li se, že Jich přesila 

při různých pfltkách reky zdolá přec, 

že uniknouti už už nemohou, 

tu Bajár vždy se Jevil zázračným 

a unes' bohatýry Jediným, 

však nevídaným skokem, v takou houíi, 

že sledovat mu bylo nemožné, 

a rychle tak se míhal stromy pak, 

že mizíval, Jak oblak v blankytu. 

A strašidelná z něho hr&za šla 

na nepřátele, někdy prchali 

už při pouhém se Jeho zjevení. 

Tu sláva toho koně začala 

se v písni ozývat, a miloval 

lid v Ardenách Jej Jako člověka, 

a chválil věrnost Jeho velikou 

a bystrý um a chrabrost příkladnou. 

Tak Čekal Karel marné poselství 
o konci bojfl a o zajmutí 
těch hrdin čtyř a zasmušilým byl, 
když ukázal se v oknech paláce 
a na stupně zelené mramomé 
před dům když vyšel vítat hosti své. 
Již přicházeli z končin dalekých 



242 



se Jemu kořit, králi západu. 
A Jednou dal při hodech při velkých 
si od svých manfi slavné slibovat 
nad pávem, Jejž přinesli panoši 
na zlaté míse v peří nádheře, 
že zasadí se znova každý z nich 
o lapení téch hrdých zpumíkfi, 
vzdor Jejichž cítil Jako v rané trn. 

A mezi hostmi tenkrát Ajmon byl» 
a ačkoli to Karel nežádal, 
přec Jako ostatní též sliboval, 
ač zarmoucen a smuten velice. 
A ráno vstal a do Arden se dal 
na cestu dalekou. A v onen čas 
byl Renald našel hlubé údolí, 
kde byla tráva hustá, vysoká 
a oliva kde stála pravéká, 
blíž studánky pod skalou vysokou, 
a byli bratři tam Jak v zahradé. 
Již vesna počínala krášliti 
už pestrým kvétem vůně balšamné. 

Byl slunný den a libý vánek chvél 
se olivou a péla studánka 
a bratři sladce v stínu dřímali, 
a vémý Bajár s nimi, rekovný, 
neb celou noc na stráži probdéli, 
an nepřítel se byl Jim přiblížil. 
V tom sladkém spánku vldét nemohli, 
že na skále se zjevil starý muž; 
vous Jeho sivý vétrem vlnil se 



243 



a zraky nepokojně hořely, 

a nahnul se a viděl pod stromem 

tam dole, u té jafiné studánky 

své syny spát, neb Ajmon byl to sám. 

Jen málo kroků za ním rytfři 

mu věrní sledovali: Zachvěl se. 

Ted v rukou měl ty hrdé zpumfky, 

ted v moci měl Je, moh' ]e vydati 

mstě císaře, Jak slavné přislíbil. 

Už ruku zveď, by kynul věrným svým, 
tu srdcem cos mu trhlo bolestně, 
tak bolestně, že do rtů hryzl se: 
své ženy bledou viděl, smutnou tvář, 
zrak její dlouhým pláčem pohaslý, 
a před očima sám teď mlhu měl, 
to slzy byly, slzy palčivé . . . 

Tu bez rozmyslu velký kámen vzal 
a se skály Jím mrštil v údolí. 
Mih' balvan kolem staré olivy, 
líť přes vrchol, až větve praskaly, 
a dopadnuv pak, hromem zaduněl, 
a pukl v dvé a jiskry sypal kol. 
A bratři vyskočili na nohy 
a střásli sen a meče tasili 
a AJmon náhle zase tvrd Jak dřív, 
vstříc volal Jim : „Teď, zrádci, zlapím vás, 
a zajisté v᧠přišel slední boj!*' 

Vzkřik* Renald: .Vzhůru, bratři, na koně! 
MŮJ Bajáre, ó spas nás od hříchu, 
krev otce svého prolít nechceme 1* 



244 



A Bajár nes' Je rychleji než kdy 
do houštč lesa; marné za nimi 
se nepfátelé jejich pouštěli. 

Když zmizeli, řek' AJmon: .Churavíml 
Mnč srdce v tčle bolí, třese se. 
Vy za nimi se pusfte v temný les, 
]á domů jedu k ženě na svůj hrad, 
jsem stár a slab a zemřít chce se mi.* 

Tak AJmon dél a domů k ženč Jel, 
však synům Jeho bída nastala, 
neb denné víc teď rostlo nepřátel, 
od konaných nad pávem příslibů 
a celé léto, podzim míjel Jim 
tak v půtkách hrozných, v bojích bez počtu, 
a déšf a vítr, snéhy, vichřice 
též válku s nimi vedly zuřivou, 
neb^zima přišla krutá Jako smrt, 
a žili Jako vlci v pustinách. 
Šat roztrhán Jim s téla padal už 
a zarostli Jak lesní medvědi 
a hladem, zimou zbledli, zsinali, 
a zrezavěla zbroj Jim, ztupěla, 
a bez podkov byl Bajár dávno už, 
a Renald proklínal tu hodinu, 
kdy Bertoleta zabil v Paříži, 
a císařův hněv na se uvalil 
a na bratry. Tak mnohdy pod stromem, 
jenž proti zběsilosti metelic 
je chránil Jedině, se chystali 
na smrt už na blízkou a odvahy 

Z«yer: Spisy. XIZ. 17 

245 



jim stopy nez&stalo v srdcích už 

a naděj mrtva byla na dobro. 

V téch hrozných chvílích Bajár vším Jim byl. 

on piítelem, on bratrem zdál se Jim, 

on hřál Je, mocné na n6 dýchaje, 

on lehl k nim a nedal zasypat 

Je sněhem. Jenž svou tíží lámal strom. 

Zrak Jeho vždy byl plný útěchy 

a o lásce Jim mluvil o věrné, 

a klidné mohli bratři v noci spát, 

když BaJár střežil Je. Tak prožili 

tu zimu, stále smrtí hrozící. 

Když sněhy roztály a celý les 
když zpěvem ptáků zněl a lupenfl 
když mladých zlato větve zdobilo 
a sladká vflně z mechu stoupala, 
tu divná vzbouzela se tesknota 
jim plná čaru neurčitého 
ve srdcí hlubinách, a Renald řek': 
„Již sedm let teď, bratři, trpíme 
a beze dna je propast našich běd, 
však nejvíce mé bolí ze všeho, 
tvář matčinu že vidět nelze mi I 
My s Jarem z mrtvých vstali, boží ráj 
by pro mé byla zem, jen okamžik 
fl kdybych zříti mohl, ke svým rtům 
ty drahé ruce kdybych tisknout směli* 

A všicknl čtyři v dlaně skryli tvář 
a plakali v tom lese hlubokém 
jenž, šerý, pln byl tajů Jako sen* 



246 



pln stfnfl, paprskfl a Sveholu 

a mlčeli, až Már vztyčil se 

a chvéjným hlasem zvolal: .Bože m&J, 

a ona pro nás pláče sedm let! 

O, pojďme k ní!" A Renald radostné 

ho objímal a zvolal: .Pojďme k ní! 

Vždyť nemohou v(c než nás usmrtit 

a zemru rád za Její objetí!" 

A vstali, líbali se na vzájem 
I Bajára a hned se na cestu 
na dlouhou dali, plni radostí. — 

Po celou kráčel! vždy noc a pak 
se ráno v houšti skryli pečlivé 
a mnoho dn& tak krajem bloudili, 
než dostali se k méstu rodnému, 
až posléz zámek z dáli vidéli 
nad méstem čnít, kde matka bydlela. 
Tu vnikala Jim sladkost kvétných niv 
a kvétných hájfi, sadů ovocných 
v tom slunném kraji, jako zašlý sen 
a znovu s dávným čarem zjevený, 
do duší plných touhy, bol a slast 
tak mocné bytost jejich schvátily, 
že mdloba Jejich údy poutala, 
že třásli se a téžce dýchali; 
však Renald neJdiVv dosah' rozvahy 
a řekl bratrflm: .Nyní přemýšlet 
nám sluší vážné. Jak si počínat. 
Je pošetilé snad, co činíme, 
což kdyby nékdo v mésté poznal nás? 

17* 

247 



A otec sám? Což nevydal by nás, 
lak přísahal?- 

Však Gišár odvětil: 
.Mfi] Renalde, nás nikdo nepozná 
ni rodná matka. Vftr, sníh a déš( 
a utrpení naše změnily 
tak naši tvář, že není nebezpeč. 
Nuž zkusme to, vejděme do města, 
a posléz v d&m a hleďme sejít se 
pak s matkou beze svědkQ všelikých.* 

A skryli koně v lese v jeskyni 
a vešli v město za bílého dne, 
a zastavoval v ulicích se lid 
a s podivením na ně díval se, 
na tváře osmahlé a zarostlé, 
jež jako z jiných světfl zdály se, 
a každý ptal se: .Jací cizinci 
to přišli k nám, zajisté zámořští?" 
a mnohý řekl: »Jsou to poutníci!* 
A Jiný zase: .Kajícníci Jsou, 
Již tráví život s pláčem v poustevnách. 

Však bratři do paláce měřili 
a vidouce teď věže, zahradu, 
ta drahá místa všechna, o nichž vždy 
tam v černých lesích byli snívali, 
tak dojmutím se slabi cítili, 
že krok Jim váz', a že se o berle 
o dlouhé podepírat musili; 
a Renald hlasem zmírajícím děl 



248 



taR vrátnému, Jenž sedčl před branou: 
,Je pán tv&J v dome, AJmon z Dordony?" 

A stařec, jakoby se probouzel, 
vztah' brvy vzhůru. .Není," odvětil, 
,]e na lovu." 

.A zdráv Je?" Renald dél. 

, Zdráv?" řekl vrátný, vzdych' a pomlčel 
a dodal za chvíli: .Na tele zdráv," 
a svěsil hlavu. Posléz tázal se: 
„Jste poutníci? V dfim směle vejděte, 
má paní dobrá Je a štědrá též 
a dvojnásob z dob toho neštěstí, 
jež leží na tom domě jako stín." 

A zakryl tvář, a bratři spěchali, 
neb báli se, že jejich dojmutí 
je prozradí . . . Ten starý vrátný byl 
ten samý Ještě, Jenž co děti je 
znal z blahých dob . . . Ted vzh&ru brali se 
po schodech, známou chodbou kráčeli 
a vešli v síň a matku viděli, 
jak seděla a předla u okna, 
jak holub byla sivá, shrbená, 
a o sto let se starší zdála Jim, 
bol nesmírný v té bledé tváři byl 
a oči, nyní suché, do krve 
už byly zrudly pláčem bez konce. 
Na prsa bratrům hlavy klesaly 
tak hluboce, tak těžce. .Aláre," 
řek' šeptem Renald: .Matku, matku hled!" 



7A^ 



To slovo .matka* z úst mu musilo, 

sic', cftil, 2e by udusilo Jej. 

Mřel něhou nesmírnou a teskností. 

V tom okamžiku zazněl ptačí zpěv 
tak dojemně, tak sladce nadzemsky, 
že zdálo se, že z rije hudba Jde: 
to drozd byl v kleci. Jenž tak snivě pěl. 
Byl Renald Jednou, dávno, našel Jej 
kdes v lese, kde byl z hnízda vypadl, 
a byl ho matce přines', krmil Jej 
a drozd Jej znal a přilnul k němu tak, 
že tehdy Jen, když on byl přítomen, 
v zpěv propuk', sladký, jinak mlčel vždy 
a němým byl po všechna léta ta, 
co Renald v lesích bloudil ardenských; 
když slyšel ho teď Renald, podepřít 
o bratry své se musil, klesaly 
mu nohy tak, však matka ubohá 
příst přestala, Jí ruce klesly v klín 
a shaslým hlasem bolně zvolala: 
,Jak? zpívat chtěl bys, ptáku nevěrný? 
Už zapomínáš na ten smutek svůj? 
či, Bože, vidí zrak tvůj víc než mfij? 
Je Renald mrtev? Vešla v tuto síň 
snad duše Jeho, a ty vidíš Ji 
a vítáš Ji?« A hlava klesla Jí 
na kolovrat a stkáni trhalo 
tím vetchým tělem, žalem zmítaným. 

A řekl Alár: ,,Bratře, pro Boha, 
jdi k ní a dej se poznat na místě!* 



25Q 



Však Renald pravil: .Ne, tak náhle ne I* 

A bratři sedli na tu lavici^ 
kde sedávali vždycky žebráci, 
když zavítali k hod&m do siné. 
Tam skrčení se k sobe tlačili 
a za ruce navzájem drželi 
se za chvějící; v citech ztraceni 
Jak v hlubém moři, nevěděli teď, 
co činit a co říci. Matka však 
se utišila, hlavu pozvedla 
a zírala před sebe do síně 
a zahlédši ty v stínu postavy, 
se svého křesla vstala, šla Jim vstříc 
a tichým hlasem řekla: » Vítejte! 
Jste poutníci? Já neviděla vás, 
když do síně Jste vešli. Promiňte. 
Zrak m&J Je slabý, pláč Jej pokazil. 
Jsou slzy Jako oheň. Jako sfil. 
Jste dlouho v síni už? Ó, odpusťte. 
Hned potravu vám podám, vína též, 
dům bohat Jest a skříně plné Jsou; 
co plátna, sukna třeba, poskytnou, 
neb rozedrán Je, vidím, ten váš šat. 
Vše s radostí vám dám, a Hospodin 
at vede šťastně k cíli vás. ' 
Kéž syny moje chrání B&h mi též, 
jsou v nebezpečí smrti jako zvěři 
Ó mužové, už sedm dlpuhých let 
to v zimě bylo, co Já ubohá 
Je k srdci tiskla, drahé, na posled." 



251 



A zalomila v žalu rukama 
a Renald šeptal hlasem vyhaslým: 
.Jak to, má paní? Z )akó přfčlny?' 

A ona na to: .Z daleka Jste as, 
když neslySeli Jste o dětech mých, 
o AJmonových synech I Celý svět 
Je proti nim, Jen Jedno zůstalo 
Jim srdce věrné, to zde v prsou mých, 
a B&h mfij svědek, co pro lásku svou 
i od otce Jich snáSím po léta, 
neb odřek' se Jich a mě nutit chtěl, 
bych činila Jak on. Je prchlivý 
a tvrdá slýchám slova každý den.* 

Tu nezdržel se Renald, sebou trh' 
a zatal pěst a matka shUdla to 
a zbledla smrtelně a chvěla se, 
neb poznala ten divý posuněk. 
Jenž Renaldovl vlastním býval vždy, 
a Jako leknutí cos projelo 
Jf celým tělem, přikroaia bUž, 
a vidouc Renaldovo pohnutí, 
mu třesoucí se rukou pozvedla 
nad čelem vlasy. Jizvu odkryla, 
Již od dětství tam měl, a vSechna krev 
Jí náhle v tvář se lila ze srdce 
a vykřikla: .Renalde, Jsi to tyl 
MfiJ sladký synu, vše mé na světě, 
při živém Bohu, řekni, že's to ty, 
sic zemru v nejistotě vražedné!" 



252 



Tu vypuk' Renald v usedavý pláč 
a bratři Jeho s ním a matka též 
a ruce zdvihala Jak zmámená 
si na Čelo, a Jako v horečce 
se cizím hlasem smála, líbala 
své děti štkajíc sto- ba tisíckrát ; 
však slovo mluvit nemoh' nikdo z nich, 
až matka nejdřív mluvy nabyla: 
•Jste v bídě, v neštěstí a samotni! 
Ni duše s vámi, Bože, Jaký bolí" 

A řekl Renald: ,Duše Jedna přec 
Je s námi matko; ač svfij příbytek 
Jen v němé tváři má. Je věrná tak, 
jak pobratřený, dobrý bohatýr: 
to k&ň mfij Jest, mfij Bajár předrahý I" 

A matka řekla: .Nuže a kde Je? 
I Jej chci vítat, hostit, celovatl" 

A řekl Renald, kde že koně skryl 
a okamžitě matka poslala 
na ono místo štolbu věrného 
a oddaného celou duší Jí, 
Jenž koně znal, a znám byl Jemu též, 
a kázala, by přiveď Bajára. 

Pak v síň se vrátila a v nový pláč 
zas vypukli a zas se líbali 
a znaveni když byli, řekla Jim: 
.Ted ke stolu!* A sama sloužila 
Jim starostlivé, víno, zvěřinu 



253 



a bílý chléb a med jim snášela 
a Jedli hltavé, a za chvíli 
se dusot koft& ozval na dvoře 
a matka řekla: .Otec vracf sel* 

A viděli ted oknem, pod sosnou 
pod zelenou Jak AJmon s koně slez' 
u stupňfl z mramoru pod portáleni 
a opřen o hůl Jak šel nahoru 
a kořist z lovu, 6tyři Jeleny, 
na bidlech lidé Jeho přinesli, 
a štěkot smečky plnil velký dv&r. 

Ted zněly těžké kroky na chodbě 
a dvéře rozUtly se, AJmon stál 
na prahu síně, syny nepoznal 
a řekl ženě: »Kdož ti muži Jsou? 
Tvář Jejich zřejmě mluví o bídě.* 
Tu vévodkyně s pláčem zvolala: 
»Tak pod střechu se děti vrací tvé, 
neb oni Jsou to, moji rekové, 
Jež přemoci tvuj císař nemohl 
a nikdo z bohatýrů největších 1" 

A AJmon kabonil se Jako bouř, 
však vévodkyně řekla důstojně: 
»Ne k tobě přišli, nez&stanou zde! 
Ne! Ke mně přišli! Mými hostml Jsou 
a nedopřeješ-li Jim přístřeší, 
pak pfljdu s nimi, v pustý, divý lesí" 

Pak měkkým hlasem tiše prosila: 
,Ó, nevyháněj nás, můj AJmonel 



254 



Ó, nech mi je, bych pookřála zas I 

Pro Boha, krále lásky, smiluj se. 

Snad nikdy více už je neuzlYm, 

až s nimi rozloučím se znova zas! 

Vždyť duši sotva télo drží už, 

na konci života mi v&li nech 

na den neb dva ... To bud mou odměnou, 

víš, jak jsem dlouho mlčky trpěla!* 

A Ajmonovi srdce třáslo se, 
však řekl temně synfim v tvrdosti: 
•Vy, při sám B&h, jste nevhod přišli mi, 
a po tom všem, co mezi námi jest, 
vás přivítati vlídně nemohu." 

A Renald řekl zlobně: .Výčitek 
nám nečiň, otče. Zle též činiťa nám, 
a shasla-li tvá láska, naše, věz, 
že k tobě, pane, dávno mrtva též." 

Tu rozzuřil se Ajmon: .Ničemný 
a bídný chlapče,* zvolal, ,zatrat Bůh 
tě, zlolajný a drzý zpumíkul 
Jsi hoden zemřít rukou katanskoul* 

Tu řekl Renald: .Kdyby jiný tak 
se mluvit odvážil, jak, starce, ty, 
zle by se vedlo jemu, při sám Bůh!* 

A na pólo svůj tasil tupý meč, 
jejž skryt měl v řasách svého oděvu, 
však Alár zadržel Jej volaje: 



255 



,Pro lásku boží, sladký bratře, stfij! 
Af otec náš byl nepřítelem nám, 
přec milovat a ctít Jej povinnost, 
a brojit proti němu černý hřích, 
tvá duSe Jasná prosta skvrny té, 
neb vím, že neví, ret co vyřkl tvůj I • 

A Renald zvolal: »Otče, odpust mi. 
Chci všecko snášet, třeba kletbu tvou, • 
co na tom, že nás tupíš, vyháníš? 
Jen neláska tvá k matce bolí mé! 
Nás třeba kopej, na kolenou však 
Jí služ a koř se před ní z duše své." 

A AJmon vypuk* v pláč a pravil Jim: 
,Ne, nikdo není, déti, roven vám! 
Nuž, zlata vezmete a stříbra dost 
a zbrané, koné, ale odtud pak 
se berte bez odkladu." 

Renald však 
mu odpovédél: .Pane, nevezmem. 
My nepřišli pro zboží vaše v dflm, 
neb vydédll Jste před tím syny své. 
My přišli vidét drahou matku svou, 
Jež pro nás pláče, ráno, na večer, 
Jež po nás teskní celou duší svou. 
Kéž místo zlata, koní, byl byste 
nám trochu lásky nabíď — na chvíli.* 

A řekl AJmon: .Trpce mluvíte* 
a velkou křivdu Jste mi učinil. 



256 



Jsem Karlu véren, neb on jest mfij král, 
já jeho manem. Když Jsem odřek' se 
svých zpumých synfl, srdce pukalo 
mi v prsou, Bfih to vf ... Vy přišli jste 
svou matku vidét . . . Nuže, mějte ji . . 
Mým zlatem pohrdáte, dobře tak. 
Jest matka vaše sama bohatá 
a přeji si, by obdařila vás. 
Už nevyháním vás, nuž, zfistaftte 
až do rána. Já sám však odcházím, 
neb nesluší se, bych pod střechou spal, 
pod kterou nepřátelé Karla dlí." 

A odešel a dvacet rytířfl 
s ním jelo z hradu, v starou zahradu, 
jež v plném kvetu stála pod baštou. 
A řekla matka: .Otec odešel, 
vy zůstanete, spásy duše mé! 
Vy zůstanete! já vás obléknu 
a vykoupám a v&ní napustím I* 

A v síň je vedla, kde je koupala 
a kment jim dala, pláště z hedbáví 
a řízy hermelínem vroubené 
a obuv z kfiže měkké jako list 
a otevřela pokladnici svou, 
a stříbra měřila a zlata jim, 
pak koně nejkrásnější vybrala 
a dala nakládati na ně zbroj, 
vše. čeho sobě přáli synové, 
a Bajára, jejž nyní přivedli, 
hned okovati sama kázala 



257 



a sama do konírny vedla ]ej 
a mékce senem ustlat dala mu. 

A v síni řekla vévodkyné Jim: 
•Mou radu slyšte, déti předrahé! 
Až vyjedete odtud, dejte se 
na cestu do Španél. Tam Jisti Jste, 
a bohatá Je slunná ona zem, 
tam štěstí vaše, bohdá, vykvete." 

A Renald odpovédél: ,Rada tvá 
Jest moudrá, matko, učiníme tak." 

A znaveni šli bratři na lůžko 
a sladce spali, šťastni, blaženi, 
a matka bdéla u nich celou noc» 
a nasytit se štěstím nemohla, 
že pod svou perutí Je zase má, 
a děkovala Bohu z duše své. — 

Když zora r&žová se zbouzela, 
a zlatý Její úsměv nebem šleh', 
a bílý dým se z lesfl podnímal, 
vstal Renald s l&žka, bratři Jeho s ním 
a řekli matce: .Rozlučme se ted, 
Jest dostáti nám slovu danému 
a nesluší nám otce rozhněvat, 
vždyt laskav proti nám i tobě byl." 

A ona neplakala, řekla Jen: 
•Jste mužové a tedy Jednejte, 
Jak čest vám káže. Požehnání mé 
na drahé vaše hlavy rekovskél 



258 



Dá B&h, že opět uvidíme se. 
Však je-li vůle Jeho přesvatá, 
by smrtelný můj zrak už neuzřel 
vás na zemi, tož vězte, před trfinem, 
tam před nebeským orodovati 
že nikdy nepřestanu v prospěch váš, 
a v ráji někdy zase sejdem se. 
Mám pevnou naději, že vejdu v něj, 
B&h dobrý Jest, a mnoho snášela 
Jsem na zemi, a život mflj byl cist." 

A poklekli a ona žehnala 
Jim tiše, vroucně, políbila Je, 
a všichni vyšli z domu beze slov, 
a z porosené vyšel zahrady 
teď AJmon též a ruku podal Jim 
a on a žena městem s nimi šli, 
a celé město doprovázelo 
Je s pohnutím, až k dubům stověkým, 
Jež za branou na chlumu šuměly. 
Tam koně čekali a v prostřed Jich 
byl Bajár bílý, zlatá óabraka 
Jej zdobila a uzdy stříbrné, 
dar Renaldovy matky poslední. 
Když na koně se bratři vyšvihli, 
tu pojednou pod kopcem povstal ruch, 
hle, mladý rytíi' v zbroji stříbrné 
na černém oři Jel, a sedm set 
mu sledovalo mužfi, komonstvo 
to bylo chrabré, v rouších přeskvélých, 
a Renald poznal Jej: to Malgis bylt 
a BaJár řehtáním ho přivítal. 



259 



A Malgis krásný, s okem dumavým 

a vezdy smutkem jakýms zastřeným, 

se usmál ted a dvorné pozdravil 

dřív ženu AJmonovu uctivé, 

a podával pak ruku Renaldu 

a pravil mu: „Přicházím dekovat 

ti, milý druhu, za tvou hrdinnost 

a bratrům tvým. Já v hlubé samotě 

žil velkým snům a nyní teprv vím, 

že trpéli Jste k vůli Bóvovi. 

Mstu nechtěl jsem, já nenávidím boj, 

však nyní povinností mojí jest 

vám přispěti, neb Karel smířiti 

se zdráhá s vámi. Poklad prastarý, 

jenž patří matce mojí, zahrabán 

byl v orleanském lese celý věk, 

já vykopal jej, přináším jej vám. 

Já a ti muži, které vidíte, 

my s vámi zůstaneme. Radu mou 

teď slyšte, bratři moji mUení. 

Král IJon gaskoňský ve městě svém 

je v nebezpečí stálém, tulússký 

mu hrozí emír, pohan sveřepý. 

Nuž, pojďte se mnou v zámek bordóský, 

král přijme vás, neb bohatýři jste, 

a vaše sláva celým světem jde, 

a nepřicházíte co žebráci. 

Nuž, králi pomáhejte přemoci 

tu sílu pohanskou. Jest IJon man 

též Karlův, a když císař uslyší, 

že proti Saracenům váldíte 

pro jeho moc, pro slávu křesťanstva, 



260 



snad nakloní se k smíru s vámi spíš. 
Já s vámi zůstanu, Jak pravím vám, 
a rada má vám v prospěch bude vždy, 
neb mnoho vím, co skryto jiným jest." 

Tak pravil Malgis s okem dumavým 
a usmíval se snivě, zamyšlen. 
a Renald objal je] a děkoval 
a řekl: .Učiním, co radíš mi, 
neb Bordó leží cestou do Španěl, 
kam uprchnem, když Karel setrvá 
ve záští svém i tenkrát, po bojích, 
jež podnikneme proti pohanům." 

Tak řekl Renald a teď loučil se 
už naposled, a matka zmírati 
se uvnitř velkým žalem cítila; 
ted věděla, že nikdy, nikdy už 
v tvář patřiti nebude dětem svým, 
ted vnuknutím to zřejmě věděla . . . 
Však přece zmužila se, beze slz 
jim ještě jednou s Bohem dávala, 
a doufala v jich lepší budoucnost, 
vždyt v nádheře ty odjet viděla 
a plny naděje, jež včera jen 
co žebráky v svém domě vítala! 
A stála na chlumu a zírala 
tak dlouho za nimi, až ztráceli 
se v mlze, v dáli, oči zavřela 
pak modlíc se, a tiše ulehla, 
když dom& přišla, v l&žko, usnula 
a neprobudila se nikdy víc. — 

Z«7ot: Spby 3CIX. !> 

261 



IV. 



v svém hradu bordóském stál Ijon král 
na bašté vysoké a zasmušen 
v kra] hleděl modrý, slunný, kvetoucí 
a baronům svým řekl: ,Běda nám! 
Ta sladká pole, háje, zahrady, 
ty vinice, to pásmo bílých mést 
a tichých vsí, to celé království 
už za nedlouho pláčem zaúpí, 
a těžké ]armo položí na ší] 
na volnou naši divý nepřítel, 
Bfih nepiispěje-li nám zázrakem I 
My brániti se budem do posled 
— a proklet bud, kdo v boji tom se vzdá- 
my brániti se budem, avšak zdar 
v té hrozné válce, komu připadne? 
Je emír silný, emír tulússký, 
a spojence nám není žádného." 

A smuten sešel na to v hradu síň, 

a sledovali všickni manové. 

Král Ijon useď na svůj zlatý trůn 

a ostatní na křesla sedali, 

a bylo ticho v síni. Sladký hlas 

tu ozval se a řekl: .Bílý prach 

vzduch plní v pláni, slyším dunění 

jak podkov mnoha koní ... Co to as?" 

Hlas byl to sladký sestry královy, 
jež krásná, bflá jako lilie 



262 



ve hloubf okna v stfnu seděla, 
na pólo skryta těžkou záclonou, 
od stropu plynoucí až na dlažbu, 
na mramorovou, květy sypanou. 

Při zvuku toho hlasu usmál se 
král Ijon na chvilku, však zasmušil 
se záhy opět, J{ pak odvětil: 
,Snad je to zase jedno z poselství 
z těch emírových, plných urážek. 
Je vyzývavým král ten tulússký." 

A sotva dořek', vešel hlasatel 
a pravil: .Králi, pět zde rytířů 
je křesťanských, a chrabrých zajisté, 
a prosí tě, by's přijmouti je chtěl." 

Kýv' Ijon král a vešli cizinci, 
to Renald byl a jeho bratrové 
a Malgis s nimi. Vešli do síně 
a poklekli na chvíli před trflnem, 
pak povstali a sňali přilbice 
a stáli jako duby vysoké, 
jež slunce zlatem rána polilo, 
a nejkrásnější z nich byl Renald sám, 
jenž takto řekl: .Králi veliký, 
sv&J meč ti nabízeti přišli jsme, 
neb krutě na tě pohan doráží. 
Jest sedm set nás mužů k službě tvé, 
a k službě toho, který na kříži 
dal život svůj za hříchů našich tíž. 



263 



Tak řek' a mlčel, všickni hleděli 
v tvář jeho mužnou s velkým obdivem. 
A IJoneta, sestra králova, 
ve stínu skryta oči klopila 
a růže nach na tváři hořel ]f, 
neb srdce ]ej( mocné zatlouklo 
při zvuku toho hlasu mužného 
a přec tak sladkého. Však řekl král: 
»Na výši pochválen bud Hospodin, 
Jenž pomoc posýlá mi vítanou! 
Bud pozdraven, ty statný rytíři. 
Rci Jméno své a odkud pocházíš.* 

,Jsme( Renald, AJmonův syn nešťastný/ 
řek' tiše rek, ,.a to Jsou bratři mí 
a Malgis, mého strýce Bóva syn. 
Jsme psanci, kteří mnoho trpéli, 
nás otec odřek' se, nám výhost dal, 
však matka lásku zachovala nám. 
Bůh žehnej Ji a dej Jí někdy ráj! 
Snad přišla zvěst o našem neštěstí 
až k tvému sluchu?* 

Zvolal IJon král: 
.0 vaší slávě všechen pěje lid! 
Jsemt Karlův man, však přece přijímám 
vás radostněl Vy bohatýři Jste! 
Boj proti pohanovi přinese 
vám novou slávu a zajisté smír. 
A kdyby Karel smířen nebyl přec, 
Já proti němu chránit budu vásl 
Jste mými hostmi, zde má pravice!* 



264 



Á IJoneta pozvedla teď zrak, 
byl plný slz, a v Renaldovu tvář 
se zahleděla, skryta záclonou. 
O Jeho neštěstí a chrabrosti 
tak mnoho, mnoho byla slyšela, 
že Jméno Jeho kouzlem bylo Jí 
než spatřila ho; vidouc nyní Jej 
tak krásného Jak ráno na Jaře, 
s tou dobrotou až dětskou ve zracích, 
Jež bohatýrské tváři zvláštní čar 
a sladké světlo Jakés dávala, 
tak pravila si v skrytu duše své: 
»Bud Jeho budu nebo v klášteře 
se pochovám a touhou zemru pak.* 

Tak pravila a v clonu skryla tvář, 
svou polekána smělou myšlenkou 
a studem hynouc. IJon král však vstal 
a objal Renalda a libal ho 
a bratry Jeho též a Malglse 
a celým hradem radost Jásala 
a naděj zavítala v prsa všem. — 

A nesklamala, věru, nikoho 1 
Jen málo dní, a pohan sveřepý 
se hnal Jak bouře na bordóský hrad, 
však Renald vedl vojsko královo - 
a andělé s ním táhli v krutý boj, 
a Jako Jeden z nich, ten nejkrasší, 
u svého okna sestra králova 
se modlila o skvělé vítězství 
a hleděla na reka Renalda, 



26S 



Jenž v čele vojů jel na Bajáni 
a zlatotkanou nesl zástavu, 
v plášf oděn jsa ve skvěle zelený 
a v zbroji stříbrné tak leskl se 
jak slunce vzcházejfci v slávě své. 
A Renald zahlfď dívku u okna 
tu ponejprv a řekl: .Při sám Bůh^ 
zjev takový jsem nikdy netušil! 
Což dýše sladkost taká na zemi?* 

A ze srdce mu v tváře stoupala 
krev jeho panická a sklopil zrak 
a cosi jako neurčitý sen 
mu duší táhlo hvězdným úsměvem, 
však zátřás' hlavou, mysl obrátiv 
zas k věci čelní, k boji s pohanem. 

A trouby zněly teď a polnice 
a začla seč, a byla krvavá, 
a neslýchané divy chrabrosti 
v ten den vykonal Renald bohatýr 
a jeho bratří, dlouho válčeno, 
ai slunce zapadalo za hory 
a s hvězdami vzcházelo vítězství — 
byl zničen, v prachu, pohan, přemožen 
a v zlaté slávě k nebi pnul se kříž. 

A pod hradbami města stál teď král 
a vítal bratry, Alár k němu šel 
a Ryšár přicházel též s Gišárem; 
však Renald scházeli Výkřik zděšení 
se ozýval a Alár propuk' v pláč 



266 



a v hrozném bolu zvolal: »Béda mné! 

Bud proklet den, Jenž přivedl nás sem, 

nás psance nešťastné! My ztratili, 

ach, muže nejlepšího, který kdy 

se zrodil z matky pouze smrtelné. 

Mné puká srdce, žíti nemohu!" 

A bledl úžasné a v stejný pláč 

teď brati^ Jeho také vypukli 

a Ijoneta pláč ten slyšela, 

a jako mrtva padla na dlažbu. 

Však IJon pravil: .Vzhůru! Nevejdu 
v hrad otcovský, než najdu Renaldai 
A Je-li mrtev, pomstím Jeho smrt, 
a Je-li zajat. Já Jej vykoupím, 
i kdybych pul mél dáU království 1« 

A Jeli zpét na pole válečné, 
a ejhle v záři hvézd na Bajáru 
Jel klidné Renald, s ním byl mladý muž 
na černém oři, v zbroji stříbrné, 
to tulúsského emfra byl syn. 
Byl po porážce prchal zoufalý 
a Renald zahlíď Jej a za ním Jel 
a vyzval reka; souboj sledoval 
a pohan s koné spadl, čekal smrt* 
však Renald slezl nyní s Bajára 
a soku svému vstávat pomáhal 
a meč mu podal, Jejž byl upustil, 
a řekl: . Oddychni si na chvilku, 
a řekni mi, až budeš připraven." 



267 



Vzdych' pohan mlčky, fekl za chvíli: 
^Jsem připraven," a počal nový boj, 
v němž opét Renald zůstal vítězem, 
paď pohan k nohám mu a čekal smrt 
teď jistou Jíž. Však Renald pravil mu, 
v tvář Jeho spanilou se zahlédnuv: 
,Už dosti krve teklo v tento den, 
tvůj život nechci, Jsi mým zajatým!" 

Syn emírův se zasmušil a řek': 
.Jsem bohat Jako král. Nuž výkupné 
Jak velké chceš mi udej, neveď však 
mé v potupu! Ó radéj usmrt mé! 
Z tvých zraků duše zírá vznešená, 
v nich soustrast dlí . . . Ó, hleď, Jsem nešťasten ! 
Ó, neveď v hrad mé krále IJona. 
kde posméch na mé čeká, pohana, 
kde Jásot nad pádem mé otčinyl* 

.To mýlíš se," mu Renald na to dél, 
.když půjdeš se mnou, hostem budeš mým, 
a béda tomu, kdo by pohledem 
jen Jediným té uraziti chtél, 
sám IJon král kdyby to učinil! 
Hleď, nechci tvoje velké výkupné, 
jen Jedno slib, že budeš naslouchat 
bez záští, o Kristu když promluvím!" 

Tu v zracích pohanu cos zářilo 
Jak svítání a řekl: .Poslyš mne! 
Já bojoval za lid svůj, za svou vlast, 
však víra tvá mi dávno drahá jest 



268 



a dávno toužím stát se křesfanem. 
Ó, nemysli, že ze mne mluví leží 
Spíš tisíckrát bych zemřel, uvěř mi, 
než poskvrnil bych ret svfi] podlostí, 
a kdyby pravdou víra otců mých 
se zdála mi, pro ni bych bojoval, 
Jak za vlast viděl jsi mě v zápasu 1" 

A mlčky sáhl nyní v záfíadří 
a vytáh' zlatý kříž a líbal jej, 
a Renald na srdce jej vřele tisk' 
a zvolal: »Se mnou pojď, ó bratře můj, 
ty hoden jsi, bys veSel v boží ráj!" 

A drželi se pevně v náručí 
a třikrát líbali se na rety 
a spolu jeli v hrad pak bordóský. 
A setkali se s králem Ijonem, 
a radost nyní konce neměla. 

A druhý den řek' Renald Ijonu: 
„My nyní odtud půjdem, králi, zas, 
neb v lásce nejsme, víš to, u Karla, 
a snadně na tvou hlavu pad' by hněv, 
tvým kdybych hostem prodlel na dále." 

Král Ijon na to pravil; .Málo mil 
od mého zámku starý stojí hrad 
na slunné hoře, pevný, nádherný, 
však opuštěný padesát už let, 
tof Montalbán. Ten hrad buď domem tvým, 
ten mocí drž na vlastní svoji pěst 



269 



i kolem kra]. To bude léno tvé, 

tam pánem budeš, ne už hostem mým.* 

.MéJ dík můj," řekl Renald. .štědrým Jsil 
Dar přijímám tvQj! Chvála budiž ti. 
Tak beze střechy tedy nejsem víc, 
a beze krbu. Buh ti zaplatí." 

A s bratry svými ihned vydal se 
na cestu v Montalbán a Ijon král 
Jej doprovázel se svým rytířstvem, 
a hrad když shlídli v slávě sluneční 
a IJon král se loučil s Renaldem, 
tu pravil tento s těžkým povzdechem 
a zardívaje se a klopě zrak: 
,Zjev přeluzný já viděl v domě tvém 
a nevím, kdo ta dívka. V duši mé 
ten obraz zůstal jako hvězdný svit.* 

Král Ijon mlčel a pak usmál se 
a odpověděl: ,Zvu tě za měsíc. 
Přijď na muj hrad a hledat budem pak, 
zda v domě mém ten zůstal luzný zjev.* 

A jeli každý v dům svůj. Za měsíc 
v hrad Ijonův však Renald přijel zas 
a v tentýž den šel Ijon k sestře své, 
jež v komnatě své tiché seděla 
na polštáři z hedbáví z Egypta 
a zlatem kreslila na pergamen, 
a řekl Ijon: .Sestro milená, 
já nalezl pro tebe ženicha." 



270 



Tu zbledla panna, hlava klesla Jf 
a schýlila se mlčky k práci své 
a obraz Renaldův Jí v duší mih' 
a řekla si: „Jen jemu náležet 
mé může srdce, aneb nikomu." 

A hlavu zvednouc, řekla: „Bratře mfl], 
pro Boha, rci, ó, komu chceS mě dát?" 

,Ty náležeti," řekl Ijon král, 
.má sestro sladká, budeš rekovi, 
6 věř, že nejlepšímu na světě ! 
Tím mužem Renald z Montalbánu jest." 

Tu zazářila dívka blaženstvím 
a řekla: „Bratře, dobře volil jsi, 
mé srdce zvolilo tak dřív než ty!" 

A bez odkladu svatbu slavili 
a radost velká byla v království, 
a štasten Renald byl a zapomněl, 
že nesmířen Jest s Karlem císařem. 
Dvě uplynula léta v štěstí tak, 
jež nekalil ni stín mu oblaku 
až na tu zprávu truchlou, zpožděnou, 
že drahá Jeho matka zemřela, 
co v nesmírnou ho bolest shroužilo. 

Dvě léta uplynula v klidu tom, 
tu stalo se, že Karel vracel se 
ze Cařihradu, z cesty slavné své, 
a vzpomněl si IJona navštívit, 



271 



a blízko hradu bordóského, hle, 

na slunné hoře zahlíď silnou tvrz 

a ptal se: ,Rcete, kdo Jest pánem tam 

A řekli mu: ,,To Renald jest, tvQ] man, 
syn Ajmonův, a bratři jeho tři." 
Tu zachmuřil se Karel jako bouř, 
a řekl: »Dále nejdu ani krokl 
Jest IJon zrádcem! Spěšte k němu hned, 
a jménem mým mu rcete : Vydej hned 
nám syny Ajmonovy, způrci jsou! 
Když vydáš je, pak císař odpustí, 
že přijal's je, a tvrz že jsi jim dal. 
Však zdráháš-ll se, poznáš Karlflv hněv!" 

A přišli k Ijonu ti poslové 
a vyfídlli přesně Karlův vzkaz, 
však Ijon pravil: .Bůh mi pomáhej! 
Jak mohu zradit chotě sestry své? 
Jsem Karlův man, však žádat nemůže, 
bych ze sestry své vdovu učinil, 
a z obou jejích dětí sirotky.* 

Šli posli zpět a Karel slyšel je 
a pozveď ruku v hněvu vášnivém — 
a proti hradu hrozil beze slov 
a velká hrůza z jeho zraků šla. 
Pak bez odkladu v Pařiž, v město své, 
na cestu dal se minuv králův hrad, 
a v Paříži hned válku prohlásil 
ne pouze proti způrci Renaldu, 
však proti Ijonovi králi též. — 



272 



Den minul za dnem, vojsko veliké 
se rockládalo podél Sekvany, 
však Karel stále váhal vytrhnout 
do pole proti nepřátel&m svým, 
neb Jeden ješté scházel bohatýr, 
bez něhož Karel nechtěl vyjít v boj: 
to Roland byl, cfsai^v synovec, 
Jejž miloval Jak rodné dítě své, 
ba víc než syny vlastní, vášnivě. 
Byl Roland synem reka Milona 
a Berty, krásné sestry Karlovy^ 
a v neštěstí a bídě zrodil se. 
Pln slz a utrpení velkých Jest 
děj lásky hlubé, která spojila 
přes všechen odpor Bertu s Milonem, 
však pln jest jasu též a sladkosti 
děj toho milování věrného. 

Jak vlastní oko drahá Karlovi 
vždy Berta byla, luzná lillje, 
neb matky byla živým obrazem 
a dvojnásob Ji proto miloval 
a bez dojmutí nikdy nehleděl 
v ty snivé zraky její holubí, 
v nichž svatá Jevila se čistota, 
a vzletná výsost, která z pokorných 
kdys očí zalévala matčiných. 
A ve dne v noci o tom Karel snil, 
kde krále nalézt dosti slavného, 
Jenž hoden byl by chotěm Jejím být. 
Však jiné blaho Berta hledala, 
než v pýše své jí bratr určoval. 



273 



Sad starý kveť od mésta daleko 
na slunném břehu hlubé Sekvany, 
je] kdysi sázel Karifiv dobrý děd; 
tak dobrý byl a v takém míru vlád', 
že králem Andélem Je] nazvali, 
a pod ]iným ho Jménem nezná lid. 

D&m stál v tom sadě, prostý, nízký Jen 
a kaple, byzartinským umělcem 
kdys vystavěná, byla Jediná 
v něm nádhera: Ta ale plamenné 
Jak hvězdné nebe krásou zářila 
svých mozaik, tak vzácných nade vše. 
Ty Jevily velkého anděla, 
an v slunci stál v své říze sněhové 
a perutě měl stkané z kmitných duh, 
tak Jak ho viděl zrakem prorockým 
na Patmu Jan, a slova zjevení, 
Jež k ptactvu onen anděl pronesl 
svým hlasem hromným: ,PoJdte k večeři 
sem velikého Boha* — slova ta 
na zlatém dně černými perlami 
se temnila, a v stříbře na klenbách 
to různé ptactvo bylo viděti. 
Jak slétalo se, záříc barvami 
tu ranní zory, tam zas blankytem, 
tu černém noci, sněhem zase tam, 
Jak slétalo se k velkým obětem 
na horách izraelských . . • 

Hořelo 
pak u oltáře dvacet zlatých lamp 



274 



a každá jiným kamem sflala 
své světio tlumené a zbarvené, 
a celý prostor pln byl paprsků 
těch v polokruhu kmitajících hvězd, 
jež dýmem kadidla jak vonnou mhou 
své pestré jiskry dštily lilijím 
do sněžných kalichů, jež ve vázách 
tam tiše kvetly, sladce dýchaly. 

To oné kaple byla nádhera, 
té kaple v starém sadě za městem, 
a Berta, snivá sestra Karlova, 
od bratra svého vyprosila si, 
by v onom domě směla bydleti, 
neb břemenem j( dvorský život byl. 

A Karel svolil, starostlivě však 
dbal o bezpečí sestry milené, 
a ve věži, jež stála u vchodu 
té staré zahrady, stráž stanovil 
a z rytířů vždy jeden z nejlepších 
a nejchrabřejších stráži velel té, 
však do sadu mu vstup byl zakázán. 

Tu stalo se, že řada hlídati 
sad osamělý přišla na reka, 
jenž chůd a prost ku dvoru zavítav, 
si záhy přízeň získal Karlovu 
svým hrdinstvím a pravým rytířstvím. 
To z Anglanty byl Milon. Krásný byl 
a hudbou mužný plný jeho hlas, 
jenž zvonem zvučel, píseň hrdinskou 



275 



když Milon pél, a šeptal Jako van 

ve zdřímlých stromech, jásal, zmíral zas 

co klokot ptákfl, o lásce když pél, 

o sladké muce blahotajných tuh. 

A s věže své, kde stával celé dny, 

zřel Milon čaisto sestru Karlovu, 

Jak bílá, luzná sadem bloudila 

buď při úsvitu matném šeření 

neb z rána hned, když rosa svítila, 

a staré hruše, třesné, Jabloně 

květ na ni sypaly jak padlý sníh, 

neb v poledne, když včely bzučely 

a z vod když skrytých v trávách stoupal chlad 

v ten rozžhavený, vfini sytý vzduch. 

Při šelestění stromfi kráčeti 

tak vídal JI, buď samu s knihou Jen, 

neb v společnosti družek spanilých, 

a někdy s nimi k splavu potoka 

se brala k večeru, a pod Jívou 

pod skloněnou si sedla v kruhu jich 

a za závojem větví, visících 

až v bílou pěnu, naslouchávala 

pak hukotu těch řítících se vod, 

Jenž duši Její šumnou hudbou svou 

kams v sladké neurčito odnášel. 

Tak tedy Milon Bertu vídával 
a Jednou v noci, luznou, uzřel Ji, 
Jak stála bílým rouchem oděna 
na malém vršku, čnícím nad stromy., 
a nízko za ní plný měsíc plál 
a obiys Její tváře andělské 



276 



na ploše stříbrné se rýsoval, 

a zdálo se, že mésfc tvořil tak 

Jí kolem hlavy kmitající nimb. 

Jenž zdřímlou rozléval se štěpnicí, 

a v ruce Berta mčla lilii, 

a dýšíc v&ni ]e]í čarovnou 

ŠÍJ nad kalichem Jejím skláněla 

v tak sladkém p&vabu, Jak leknín stvol 

SVŮJ sklání v kolébání modrých vln. 

Zjev byl to takový, že Milon klek' 
a Jeho duše mocně chvěla se, 
a od té doby Bertu miloval. 
Že bez naděje láska Jeho Jest, 
si vědom byl a odříkání tíž 
na srdci ležela mu, ten však trud 
přec v sobě tajil velké sladkosti 
a žal i slast se chvěly v písních těch, 
Jež se rtů Jeho nyní linuly, 
kdykoli Bertin zjev mu duší táh'. 
Jak lesním šerem zlatý paprsek, 
a netušil, že zvuky písní těch, 
tak plných touhy, snů a blouznění, 
v nichž šumot orlích křídel šelestil, 
když vášeň schvátila Jej plamenná 
neb větru pláč se tichý ozýval, 
co v troskách zmírá chrámů zbořených, 
když v hloubi tonul beznaděje své, 
neb klokot ptáka nyvě zazníval, 
když srdce jeho choré zmíralo 
tím velkým žalem podrobení se 
své sudbě truchle, jak JI určil Bůh — 

Zeyer : Spisy. XIX. 19 

277 



on netušil, že zvuky pfsnf těch 
]{ v duši vnikaly Jak světla proud, 
že v tajuplných dévstvf hlubinách 
jí neurčitý vzbuzovaly čar, 
že z toho šera hvězda vzcházela, 
jež láskou byla polotušenou . . . 
To Milon nevěděl a touhy cíl 
byl nejvyšší mu, vidět z blízka ji 
jen okamžik a hledět v její zrak, 
jejž nikdy nepozvedla k věži té, 
kde stráží stál nad starou zahradou. 

Krok učiniti tomu cíli blíž 
mu dlouho, dlouho bylo nemožné. 
až konečně ta možnost přišla přec: 
na svatodušní slavný boží hod 
se totiž brána staré zahrady 
hned z rána otevřela do kořán, 
mše svatá když se v kapli sloužila 
a každému tam přístup volný byl. 
Snad mohl uzřít Bertu klečící 
a k Bohu modlící se v pokoře? 

Když nyní zazněl zvonu jasný hlas 
a poroseným linul stromovím, 
tu s chvějícím se srdcem Milon bral 
se s věže své a spěchal štěpnicí 
a sotva dýchaje stál lia prahu 
té šeré kaple zlatem zjiskřené, 
a v dýmu kadidla a voňavek 
ji viděl, Bertu labuf bělostnou, 
ve výklenku na křesle sedící 



278 



a schýlenou nad knihou modlící. 
Stál jako socha, velkým čarem jat, 
jenž z toho zjevu jako záře šel, 
a zapomněl na celý kolem svét 
a neviděl, že hrdý rytíř stál 
hned vedle n(, byl z krve královské, 
•meč obnažený třímal v rukou svých, 
jsa čestnou stráží její v tento den. 

A blížil se jí víc a více vždy, 
ač hrdá stráž jej zraky kárala 
a přijímání chvíle nadešla, 
lid padl na tvář, chvěl se znovu zvuk 
tím svatým šerem, hlas jak anděla, 
jenž k stolu Páně svatoslavně vzal, 
a Berta vstala, přijímati chléb, 
jenž život dává, který potrvá, — 
tu schvátilo Milona šílenství 
té lásky blouznivé a tajené: 
po jejím boku klečet, zdálo se 
mu blahem nejvyšším, a hostie, 
již v rukou držel právě starý kněz, 
v zář měnila se rajskou, z které hlas 
zněl tajuplný, šeptající mu: 
.Chléb mezi ní a tebou rozdělen 
se svazkem stane, který rozloučit 
už nedovede nikdo na zemi!" — 
a bez rozmyslu v horečném jak snu ^ 
šel Milon rychle, přímo k oltáři 
a pravil si: ,,Jsem těžkých hříchfi prost» 
proč přijímati tedy nesměl bych, 
vždyt prahnu po té svaté tajnosti!" 

279 



Při zařlnčení ostruh stříbrných 
zrak mimovolné Berta pozvedla 
a pohled Jejf setkal s pohledem 
se Milonovým, světlo nebeské 
jak zlatý úsvit v očfch zakmiť se, 
cos bylo v nich, jak radost shledání, 
co Mllona schvátilo závratí. 
Krok jen a kleknout mohl vedle ní: 
v tom ale lesklý meč se zamihl 
a hrdý rytíř zvolal: .Smělče, zpétl" 
A k Milonovým prs&m meče hrot 
se chýlil břitký, v okamžiku tom 
však bílou ruku Berta povznesla, 
jak ránu kdyby chtěla zachytit, 

a z bílých prstu jejich tryskla krev | 

a sněžné její roucho purpurem i 

se zbarvilo a krásná zároveň 
jí zbledla tvář a kaph' výkřik zněl 
všech přítomných, však Berta v klidnosti 
a s důstojností prostou pravila 
tak rytířovi, jenž jí stráží byl: 
„Jak svatý obřad rušit smělost máš? 
Před tváří Boží vSickni rovni jsme, 
kdo dal ti právo, přístup brániti 
před oltář svatý komu koli z nás?" 

A raněnou svou ruku skryla v plást 
a okamžitě ticho nastalo 
a dále svatý obřad konán byl, 
a poklekla a Milon vedle ní, 
a kněz rozp&lil svatou hostii 
a podal jim ji . . . Na to povstala 



280 



pak tiše Berta, vroucně modlíc se 
a odešla, jak zmizí lehký stín, 
]e]ž bflý oblak vrhá poli v klín. 

Vstal Milon též a vyšel z kostela, 
Jak omámen byl, myslit nedoveď, 
v les prchal, kde po celý bloudil den 
a bylo mu Jak v spánku hlubokém 
a Jak by sen ho Jímal horečný; 
to lze nebylo, že se dalo vše, 
co přece opravdu se udalo? 
Ten záblesk v oku Jejím andělském, 
ten pohled blouznivý a hluboký, 
jenž mluvil o duši, Jež ztrácela 
se v dumách plných sladkých tajemství, 
ten v skutečnosti na něj zazářil? 
Ta ruka bílá jako padlý sníh 
se na ochranu Jeho pozvedla, 
se o něj v bázni chvěla, v leknutí, 
když klonil k prsoum se mu meče hrot? 
A pro něj tryskla její čistá krev? . . . 
Tu třásly se mu nohy silně tak, 
že do mechu se vrhl vlhkého 
a tvář si skryl a plakal v tichosti. 

A zatím němý měsíc vycházel 
nad mlčenlivou pouští, v lesa šer 
své snivé světlo lije nyjící 
a hlubý hvozd jej vítal zachvěním 
a zašuměl Jak náhlý příval vod. 
Zveď Milon hlavu — v tom, hle, bílý zjev 
stál nedaleko něho pod stromy. 



281 



Byl sladký klam to duše toužící? 
Pod stromy Berta stála I Vyskočil, 
a dívka polekána vykřikla, 
však poznavši ho, takto pravila: 
.Vás vede vstříc mné štastná náhoda. 
Já zbloudila a našla cestu sléz, 
však divoký mi brání potok teď, 
a přebrodit se nemám odvahy. 
Na druhém břehu stojí poustevna. 
Již hledala Jsem . . . Pane, promiňte, 
když o službu vás žádám rytířskou.* 

On klonil se, však mluvit nemohl, 
Jen krátké .Velte 1* se rtů vypravil, 
a mlčky spolu lesem kráčeli, 
až na břeh divokého potoka. 

Tam v silnou náruč Milon Bertu jal 
a vodou přenesl ji vířivou, 
a cítil Jak se chvěla, klonila 
mu na rameno hlavu spanilou 
a plavých vlasů Jejich vonný proud 
mu kolem tváří větrem nesen vál 
a Milon neschopen už smyslů svých 
vtisk' polibek do zlatých, měkkých kštic — 
tu Berta položila hlavu svou 
na prsa jeho, láskou schvacena 
a v pláči usedavém šeptala: 
.Je láska moje hříchem. Bože můj? 
Já lekla se Jí ráno v kapli dnes, 
když poprvé mi zřejmé mluvila 
ne v očích tvých jen, též však v srdci mém. 



282 



a spěchám poustevníka vyhledat. 

Jenž mojfm zpovědníkem . . . Poslal Bůh 

tě v cestu mou, či svádí peklo mě?" 

A Milon řekl: .Láska svatá Jest, 
Jak peklo by Ji mohlo vnukat! ? 
Já chvěl se též, teď ale silen Jsem 
a zápasit pro lásku budu svou 
se světem celými SnáSet budu vše 
i zkouSky nejtěžší pro milost tvou.* 

Byl úsměv Bertin )ako hvězdy svit 
a řekla: .Snášeti Jsem hotova 
i Já vše světa těžké příkoří. 
Pojď se mnou v onu chatu, radou svou 
nám moudrou přispěje ten poustevník, 
Jest oddán mi, a zná mě od dětství.* 

Pak spolu šli, a kleSel v modlitbách 
před křížem poustevník a uviděl 
zář Jakous bílou Jako padlý sníh 
a z toho Jasu nadzemský šel hlas. 
Jenž pravil mu: .Hle, Berta přichází, 
spoj svazkem manželským Ji s mužem tím, 
Jenž po boku Jí kráčí. Bflh to chce, 
neb z toho sňatku vzejde dobro kdys' 
a velká sláva sladké Francii." 

Vstal poustevník tou září oslněn 
a v okamžiku tom se zjevila 
na prahu chaty Berta s Mllonem. 
a poustevník Jim řekl: .Vejděte, 



283 



zde kleknete před křížem kamenným 
a učiním, co činit velí Bůh.* 

A oni beze slova poklekli 
a poustevník teď svíce rozsvítil 
a přistoup' k nim a konal obřad sviij 
a Jako ve snu vše se udalo. 
A po obřadu pravil poustevník: 
.Hnév Karlův bude velký. Prchnete 
a čekejte, až Bůh Jej obměkčí. 
Sám v mésto Jeho pfijdu, oznámím, 
že spojeni Jste svazkem posvátným.* 

Tak pravil Jim a vyšli v tichý les, 
ten dřímal mlčenlivý, vétvemi 
se zlaté hvězdy na ně dívaly 
a voda v dáli hlubě zpívala 
a vítr vzdychal Jako láskou zpit. 
A všechno štěstí, které na zemi 
dvě duše cítit mohou nadšené, 
Jim nitro plnilo až na pokraj, 
a vše, co člověk říci nemá slov, 
Jim dlouhý řekl Jejich polibek, 
Jenž splynutím dvou duší v Jedno byl. 

Od toho dne byl les jim domovem 
a skály skrývaly je v slujích svých 
před hněvem císařovým, kter^ vzplál 
jak požár nesmírný ... A prchali 
vždy dál a dál a nikde jistoty 
jim nebylo, a řekl Milon sléz': 
.Tot nemožné, bys stále žila tak, 



284 



ty labuti má, zraku hvězdnatých! 
Král lombardský mi býval přítelem, 
snad ochrany nám tedy poskytne!" 

A vydali se na tu dlouhou pouf 
a znaveni až k smrti stanuli, 
tma nočnf na zemi když ležela, 
před sídlem královským; i zaklepal 
na těžká vrata Milon z Aglanty, 
a sám na pavlán vyšel starý král, 
a uslyšev, kdo stojí před domem, 
tak odpověděl s hfiry Milonu: 
»Zvěst o tom, co se dalo, přišla dřív, 
mu] příteli, než ty a žena tvá 
v dům otc& mých. Já přijmout nemohu 
tě pod svůj krov ... Je Karel přemocný 
a hrozí příliš velkým hněvem svým. 
Dům svůj ti otevříti nemohu, 
však lesy moje dobře skryjou tě. 
Tam prchej hned . . . Ó, věru, strachu mám, 
by nezahlíď tě někdo z lidí mých. 
Na hlavu tvou je cena vypsána 
a Jidášů vždy snadně naleznout . , ." 

Tak řekl král a zmizel v komnatě, 
a mlčky uprchlíci odešli 
do hlubých lesů v pláních lombardských. 

Co svízelů, co těžkých strádání, 
co trudů velkých v lesích čekalo 
na sestru všemocného císaře, 
co odříkání, bídy! Poznala, 
co jesti hlad, co žízeň palčivá 



285 



a někdy vedl zápas se zvěří 

a brloh Milon, aby na kámen 

svou unavenou hlavu vložiti 

ta mohla kněžna, které v palácích 

sto sloužívalo dívek s radostí! 

Do krve nohy byly zraněny 

a mimovolné slzy stékaly 

po zbledlých tváiích mnohdy Bertiných. 

Však láska proto k muži nehasla 

v tom Jejím srdci, plném nadSení, 

a více nežli ona trpěl on, 

neb věděl, pro něho že snášela. 

Však v bídě své přec šťastni bývali, 

kdykoli zraky Jejich setkaly 

se v lásce blouznivé a blaživé, 

tu zapomínali na všechen trud 

a lesů šum pak zdál se šelestem 

Jim křídel andělských a snívali, 

že za živa už vešli do ráje. 

A krutou zimu v sluji přežili 

a Jaro přišlo, květů na tisíc 

ze země pučelo Jak rojení 

a Jiskření se na obloze hvězd, 

a ptáků zpěv Je lákal hloub a hloub 

vždy do lesů, odkud ten linul zpěv, 

neb zdálo se Jim všeho blaha zdroj, 

že tam se temeni, kde povstává 

tak čarný zvuk, a na té pouti své, 

když ráno jednou zora plamenná 

po celém nebi růže házela, 

na pokraj zřídla temnomodrých vod. 



286 



ve stínu dubů, mechem porostlých, 

do trávy Berta klesla v bolestech 

a porodila syna Rolanda. 

A probravši se ze mdlob mrákotných 

ku nebi zřela, v klín pak modrých vod 

a zaplakavši, hlasem velikým 

tak žalovala v lesní samotě: 

• Ó synu mů], v neštěstí zrozený, 

mně zjevil Bůh tvůj osud žalostný! 

Ty v mládí zemřeš, smrtí násilnou! 

Ty zahoříš na nebi Francie 

jak zora, Jež tě v život vítala, 

a budeš rekem silným Jak ten dubl 

Tvá duše Jak to zřídlo hluboké, 

snů modrých bude plná, paprsků, 

a sláva tvoje nikdy nezhyne! 

Však pout tvá bude krátká na zemi 

a zlomen bude mládí tvého štěp! 

Tak první den hned pláču nad tebou. 

Jak nad tebou zapláče všechen svět, 

až někdy vyplní se sudba tvá! 

Ó, dvojnásob tě budu milovat, 

když na krátko Jen se mnou pobudeš! 

Ó zajisté, že zhynu před tebou, 

a Bůh mi proto zjevil budoucnost, 

by žal můj velký zkrátil život můj. 

Nuž u bran ráje budu čekati 

na příchod svého reka Rolanda, 

a přivítám Jej slovem: ,S tebou mír!" 

Tak zaplakala Berta v žalu svém 
a nová mdloba pak Ji schvátila, 



287 



a když se k žitf zase vzbudila, 

na vidinu svou nevzpomněla víc 

a dítě své Jen k srdci vinula 

s tou láskou mateifskou, v niž položil 

Bůh všechno blaho, vSechen lidí bol. — 

Rosť Roland v lese, v lese Šumivém, 
kde Milon uhlířem se nyní stal, 
by uživil svou ženu, díté své, 
a Ješté lépe skryt byl před Karlem, 
neb nikdy nikomu se nezdálo 
pod hrubým šatem lidí ubohých, 
pod nízkou střechou chudé chaloupky, 
tak slavného reka hledati 
Jak Milon byl' a sestru císaře I 

A v chudobě své byli šfastni tak! 
A dítě jejich, jaký Boha dar! 
Rosť Roland v lese Jako jarý dub 
a miloval ten les svQj nade vše. 
Zpěv ptáků byl mu mluvou, u brodu 
se scházel večer denně s laňkami, 
když přišly pít, a všechny znaly jej, 
a s dětmi jejich Roland skotačil 
a v běhu s nimi statně závodil, 
a sedmiletý v Jejich obranu . 
i vlka jednou zabil kyjem svým. 
Byl Roland přítulný co krotký pták, 
byl jako nebe jeho modrý zrak, 
když poslouchal svou matku zpívati, 
neb vypravovat' sladce o Kristu, 
o andělích, o ráji, o Bohu, 



288 



a plakal vášnivé, když uslyšel, 

Jak trpěl, zemřel lidstva spasitel, 

a prával si též zemiít pro dobro. 

V téch chvílích Roland byl co krotký pták, 

však orlím ki^dlem duše mladistvá 

ta Jeho vznášela se ve chvílích, 

když otce slyšel zpívat, vyprávět 

o činech bohatýrských, zápasech, 

a snivá Jeho mysl pouštěla 

se za dýmem, za modrým z milířfl. 

Jenž k nebi Sel a plynul v bezniezí . . 

O činech Roland snil, Jež konat chtél. 

a meč když otec dal mu rezavý. 

Jejž s sebou přines' v lesy hluboké, 

tu Jeho zaplál nesmírné tak zrak, 

že zdálo se, že oheň šlehal v něm. 

Tak plynula mu léta v samotě 
a deset byl Juž rokfi, v Jarní čas 
když císař Karel z Říma vracel se. 
Jejž zachránil před silou pohanskou, 
a s velkou slávou v městě stavil se, 
Jež leželo na lesQ pokraji, 
v nichž Milon žil, a přišel na večer 
kýs poutník z města, vešel v nízkou síň, 
kde Berta předla. Hosta vítala 
a poutník vyprávěl o Karlovi, 
Jak celé město pozval na hody, 
Jež zítra slaví ve svém paláci, 
o rytířích a recích vyprávěl, 
o činech neslýchaných, konaných 
tam blízko Říma proti pohan&m, 



289 



a Berta zbledlá oči klopila 

a nevidéla velké vzplanutí 

ve zracích svého syna ! Roland však 

si umínil, že Karla uvidí 

a bohatýry jeho přeslavné. 

A k ránu vstal a spěchal do mésta 
a přišel tam, když právě k paláci 
se tlačil lid, neb hody začaly 
a Karla bylo vidět u stolu 
na zlatém stolci v říze z purpuru, 
a samá knížata mu sloužila 
na bílých koních v zbroji sedíce, 
přinášejíce mísy zlacené 
a poháry, a hudba přesladka 
se lila čarně Jako zvukQ déšf 
se stropu sklenutého vysoko, 
kde hudci Jako ptáci seděli 
na římse široké ... A Roland byl 
Jak ve snu . . . Protlačil se statečně, 
ač dav mu spílal ... V předu nyní stál : 
Jak anděl krásný byl a Jako rek 
meč zrezavělý třímal rukama 
a hrdě hlavu nesl, šeptal hlas 
mu v duši skrytě: budeš rekem též! 
Blesk šleh' mu z očí. V okamžiku tom 
zrak Karlův bloudil davem; zachvěl se, 
když Rolanda zhlíď. Blankyt takový 
Jak v oku tom byl viděl dříve kdys! 
A vzpomněl na svou matku, na sestru, 
a vida hrdou toho hocha tvář, 
na vlastní mládí vzpomněl, na ten den, 



290 



když v palác svého otce zavítal, 

by k svému právu směle hlásil se. 

A mimoděk kýv' nyní Rolandu 

a přivedli mu hocha. ^Rci, kým jsi?" 

se tázal Karel, Roland neslyšel, 

neb zahleď mísu plnou ovoce, 

jež nebyl nikdy viděl . . . Děckem byl 

a všechny sny o 6inech hrdinských 

se na okamžik rozplynuly mu 

před sladkou vflní toho ovoce, 

jež hltat zdál se zrakem zvědavým. 

Tu Karel dobrotivě usmál se, 
a řekl: .Sedni, pojez ovoce.* 

A Roland prostě seď a Jal se jísť 
a jeď jak vlk a Karel přikázal, 
by ode všech mu krmí podali, 
a dost se divit nemoh' Rolandu, 
jak krásným byl a s jakou chutí jeď 
a jaká záře z očí sokolích 
mu vycházela . . . Teď však viděl též, 
že Roland stranou kladl pokrmy 
a nejlepší že vybral ovoce, 
a Karel řek': .Jsi moudrý, synu mfij, 
ty opatrně myslíš na zítřek?" 

Řek' prostě Roland: .Matce přinesu 
a otci svému tvoje lahfldky, 
a děkuju ti, pane císaři. 
Až dorostu, pak manem budu tvým." 



291 



A na to vstal a tiše odcházel 
a myslil jen už na ten okamžik, 
až vyprávěti bude rodíč&m 
své dobrodružství s Karlem císařem. 

Řek' Karel Nému, rádci věrnému: 
„Jest podivné, Jak vřelý vzplanul cH 
mi v srdci, když Jsem hocha zahlídl, 
hned první okamžik ... čí asi Je?' 

A Ném byl dojat Jako Karel sám 
a v skrytu duše řekl: .Při sám Buh, 
ta podoba, ten smělý, lví ten zrak 
o příbuzenství mluví s císařem . . .* 
A vzpomněl Berty, vzpomněl Milona 
a kývl svému sluhu, pravil mu: 
,Za hochem tím Jdi skrytě, v povzdálí 
a vypátrej, kdo Jeho rodiče!* 

A sluha šel a šel až do lesů 
a uviděl omšenou chaloupku 
a na prahu ve záři západu 
stál Milon se svou ženou spanilou! 
ta v prostém rouše, chudém, královnou 
se zdála vznešenou a zírala 
do dálky, stíníc rukou Jasný zrak, 
neb v nepokoji zdala dítě své 
a z póla Jen Milona slyšela, 
jenž těšil ji, že hoch kdes na blízku. 
Tam stála vznešená a korunu, 
jež byla s hlavy sňatkem spadla Jí, 
tu korunu jí slunce kouzlilo 



292 



svým žhavým leskem v plavých vlas& proud, 
a shlédnouc syna nyní, vykřikla 
a vstříc mu letéla a zvolala: 
.Kde byl Jsi, Rolande mfl] Jediný? 
Ty bolestí vSech sladká útěcho?" 

.Já v městě byl/ řek' hrdě Rolandin, 
»a císař častoval mě ovocem, 
hle, výsluhu vám nesu nemalou!* 

A Berta zbledla: ,Bože, smiluj sel 
To neřeWs, kde žije otec tvíij?- 

Tak zvolala a dítě pustila 
a k muži šla a Jak by chrániti 
jej chtěla, pevně obejala Jej 
a planoucími zraky hleděla 
do šera lesa, s hlavou vztyčenou. 

To Némíiv sluha viděl, slyšel vše 
a k svému pánu vrátil se a řek': 
, To nepodobné, pane, víře Jest! 
Já Bertu našel, sestru císaře, 
a Milona tam v lese v chaloupce, 
to rodiče Jsou hocha onoho, 
jenž rázem srdce dobyl Karlova I 

A líčil vše. Jak byl to uviděl, 
ten Její zjev, tu výsost milostnou, 
Jež chudobou a bídou zářila 
jak hvězda věčně krásná mlhami, 
a opakoval vše» co mluvila, 

Zeyer: Spisy XIX. «> 

293 



a plakal Ném, tak dojmut zprávou byl. 

Pak přemítal, co činit Jest mu ted, 

však mezi tím co o tom přemýšlel, 

zvěst divnou sluha jeho vyprávěl 

po celém domě, ml&et neuměl, 

a vnikla v komnaty až Karlovy, 

a císař zaplál hněvem, vyskočil 

a kázal koně sedlat z rána hned 

až zora vzejde tmavé nad lesy. 

Však neměl spánku, s lože vyskočil, 

a kázal, aby ihned Jeli v les 

a aby Milona mu přivedli 

i sestru také, Bertu ztracenou; 

a stalo se. Když slunce vzcházelo, 

v síň vedli Milona, kde jako bouř 

už císař čekal. Mllon vztyčen byl. 

jen oči klopil, Berta bledou tvář 

si zahalila pláštěm, tiše však 

a plna důstojnosti čekala 

na osud svůj, a Roland udiven 

se držel roucha jejího a zrak 

se Jeho pozveď k císaři. Jenž bled 

Jsa vášní slepou, spěchal k Milonu 

a ruku pozveď. Jak by udeřit 

jej vskutku mínil v divém záští svém — 

tu zařval Roland Jako mladý lev, 

skok učinil a ruku Karlovu 

chyť svýma oběma a tak Ji stisk' 

v své pobouřené nevoli, že krev 

z pod nehtů tryskla proudem císaři, 

a z očí hochu jiskry skákaly, 

a zuby zafai, až mu skřípaly. 



294 



Byl úžas velký u všech přítomných 
i Milon vzkřik', však náhle zjasněna 
tvář byla Karlova a usmál se, 
ač bolestí mu slzy stouply v zrak 
ten ]6ho orlf, světle zářící 
mu radostí a zvolal: ,Při sám B&h, 
to pravá bohatýra Jestl krev, 
jež tak se bouří v žilách dítěte, 
když ohroženy vidí rodiče!" 

A náhle cos jak velké vidění 
se duše jeho bleskem zmocnilo 
a pozveď dítě na svá ramena 
a zahřměl baronfim a rytířfim; 
„Hle příští sokol všeho křesfanstva I" 

A hluk se zdvih' a meče bušily 
do velkých štít&, jak když zahřmí bouř, 
a Karel líbal stokrát Rolanda 
a podal ruce sestře, Milonu, 
a bylo pláče, bylo radostí, 
Jak do deště když slunko zasvítí, 
a vše se potom smíchem končilo, 
když Roland zase děckem z hrdiny 
se prostě stal a mezi dojmutím 
svých rodičů a Karla k dveřím spěl 
a do jídelny hledě tázal se: 
,Je prostříno? Kdy bude snídaní?* 

Tak Milon s Karlem tedy smířen byl 
a všechen trud života pominul 

295 



tak Bertě teď, a Karel miloval 

vfc Rolanda než vlastní dčti své. — 

Měl starost však, by život u dvora 
snad zhoubné nepůsobil na hocha 
a vida též, že volnost bezmezná, 
v níž vyrostl Roland v lesích lombardských, 
se krotit nedala, neb bohatýr 
už v chlapci vézel, Jako příští dub 
se tají zárodkem už v žaludu, 
to uvažuje císař v duši vše, 
dal Rolanda na péči Turpínu 
a ten Jej odvez' na hrad odlehlý, 
kde dlíval vždy, když klidu dopřál si. 
a tam Jej cvičil v ctnostech křesťanských 
a chrabrost rytířskou v ném pěstoval, 
jíž sám vynikal měrou přehojnou, 
ač mfruplným, svatým knězem byl, 
a aby Roland příliš netesknil, 
dal císař celý roj mu soudruhů 
ve stejném stáří v spolek veselý, 
a hlaholil ten osamělý hrad 
vždy dětským smíchem. Uzavřen však byl 
jak vězení a volnost vycházet 
z těch pevných bašt a staré zahrady 
pod valem tvrze, dána nebyla 
ni Rolandu, ni Jeho soudruhům, 
neb umínil se Karel císař, sám 
že v pravý čas uvede Rolanda 
do světa bludiště, a měl ten svět 
tou zlatou bájí hochu zůstati, 
jak se mu jevU> jak si budoval 



296 



je] v mysli vzletné. Roland snfcf však 
o dobrodružstvích povždy, o bojfch, 
o podnicích, Jež slávou nesmrtnou 
mu skráně někdy hvězdně ověnčí, 
se dočkat nemohl a vzpíral se 
Jak divý oř, Jenž k sloupu přivázán, 
a každý rok si trpce stěžoval : 
,Už přišel čas, už otevřte mi hrad, 
chci do boje! Ten dům Je vězením!" 
A pokaždé mu Karel vzkazoval: 
.Bud trpělivým, květe duše mé, 
Jsi dítětem, dozraješ v Jinošství 1* 

Tak léta plynula a pr\mf chmýr 
Jak na broskvi, na tváři Rolandu 
se zlatem Jevil. «Nyní mužem Jsem I* 
děl mladý rek a vzplanul ruměncem 
v své dívčí spanilosti. Zatlouklo 
mu srdce v pýše, hlavu pozvedl 
a dupl nohou. Řekl: „Odejdu! 
Kdo právo má mě zdržovati zde?* 

A tentýž den, co takto bouřil se, 
cos udalo se, co Jej vzrušilo 
tak mocně, v čin že uzrál úmysl. 

Byl letní den a slunce vzcházelo 
nad řekou, kouřící se v lesinách, 
a Roland hleděl oknem v širou dál — 
tu náhle zjevilo se divadlo 
tak nevídané zrak&m Jinocha, 
že omráčen byl v němém úžasu: 



2W 



hle, mraky prachu k nebi lítaly 

a mladé slunce proniklo je 

svým bledým zlatem, jasem růžovým, 

a v průhlednosti jitřních tumanů 

ruch nastal, matných postav rojení, 

kés hemžení, pak šiky nesmírné 

se zjevovaly reků jedoucích 

na koních bujných jako vichrů van, 

jichž dlouhé hHvy vzduchem míhaly 

a reků zbraně, pfflby, bméní 

jas vydávaly, celé moře hvézd 

se zdálo valiti se úsvitem 

a nad hlavami reků prapory 

se dlouze vlnily a šlehaly 

v hloub červánkových nebes, pozadím 

jež bylo obrovskému průvodu, 

a ořů řehtání a dusot jich 

a nesčíslných zbraní řinčení, 

a polnic hrom a mužů volání, 

těch ohnivých a plných radosti 

nad vítězstvím, v něž pevně věřili, 

to splývalo vše v hlahol olbřímý, 

jenž tichým jitrem jako bouře spěl 

a příval zvuků, lesy probouzel, 

mhou ještě zastřené a parami, 

a celý kraj se plnil ozvěnou, 

jež jako orel k hradu bouřila, 

a Roland boje chtivě třásl se 

a bohatýrská jeho mladá krev 

mu varem kypěla a srdce tak 

mu silně bušilo, že mrákota 

mu hrozila, a bleskem, bez dechu 



298 



se dolů bral v příbytek vrátného 
a zvolal: ,Rci, kam valí vojska proud 
se mohutný ten? Kdo mu vůdcem jest? 
Jsou přátelé to? Vpád snad cizinců?" 

A řekl vrátný: ,Pane, odpovím 
na otázku tvou, trpělivě slyš, 
a nehleď na mne okem planoucím. 
Jak bys mi hrozil! Táhne ujec tvůj 
do Aspremontu vele podrážděn, 
a věřím, že má k tomu příčinu! 
Vše do podrobná nyní povím ti 
jak synovec mi včera vyprávěl, 
on na noc přišel včera z Paříže, 
a málo spal, jen pořád vyprávěl; 
rád poslouchal jsem, ted ti povím vše. 

Ve slávě seděl Karel v Paříži 
v svém paláci, byl velebný Jak bůh, 
šest králů drželo mu pláště lem 
a oněch šesti králů rytířstvo 
se skvělo kolem. Jako hvězdný ro] 
se třpytí kolem luny v ouplftku. 
Ném, dobrý Ném, ten rádce smírný vždy, 
jenž nikdy Ještě křivdu nespáchal 
a ochráncem je vdov a sirotků, 
v ten slavný den císaře oslovil 
a pravil tak: ,MůJ králi velebný, 
jak velkým tě Bůh náS učinili 
Tvá sláva všechny věky přetrvá 
a celá země podnoží je tvou. 
Tvé dlaně přetékají bohatstvím, 



299 



6 otevři Je, králi, v Stédrostl! 
Bůh miluje tě, milu] Boha ty, 
jak toho žádá, pravé: ,Cokoli 
i poslednímu z lidí činíte, 
to mně jste učinili' . . . Králi m&j, 
ó dávej chudým, králi,, miluj je ! 
Ó dávej, dávej, dávej chudým vše 
a vyčerpej své velké poklady 
a vezmi též, co moje, na dary!* 

Tak pravil Ném a Karel usmál se 
a slovo Némovo se vtělilo 
hned v skutek skvělý, věčně pamětní — 
neb štědrým toho dne tak Karel byl, 
jak nikdy před tím, stříbra, zlata proud 
se valil z pokladen, všem rozdával, 
at rytířem byl chudým, z lidu kdo 
neb žebrák ubohý, a konečně 
když peněz nebylo už, poháry 
a drahá roucha, šperky, zbraně též 
i sokoly, psy, oře rozdával 
a žehnajících hlasQ tklivý sbor 
se vznášel k nebi, k slzám pohnut byl 
dvůr celý Karlův ... Byl to krásný den . 

Však svatost okamžiku velkého 
teď náhle rušil výkřik neladný: 
neb, jak by zem jej z hlubin chrlila, 
stál v prostřed baronů a rytířů 
ted se svým koněm pohan před trůnem, 
tak hrdý byl jak Satan před pádem 
a krásný, silný, oděn brokátem 



300 



a kolem sebe hleděl posměšné, 

a z očí náhle divost plála mu 

a takto směle Karla oslovil: 

,V tři díly svět je celý rozdělen, 

dva z nich má v mocných rukou Agolant 

m&j král a pán. On drží Asii, 

tu svatou matku lidí, Afrika, 

zem plná taj&, plná bohatství, 

ŠÍJ kloní pfed ním; tvůj chce ještě kraj, 

by všechno měl, ó králi Západu. 

Hold tedy žádá tvQj. Nuž poslechni, 

sic přijde král m&j by tě pokořil. 

Pak běda tobě, neunikneš mu, 

les neskryje tě, ani moře hloub 

před jeho hněvem, neunik' bys mu, 

i kdybys křídla měl, jak orel sám. 

Já domluvil. Mé jméno Balant jest!* 

Zbleď Karel hněvem, dlouho promluvit 
mu vášeň bránila, až zvolal sléz 
na meč svůj sahaje: .Jest s námi Buh. 
On rozhodne. To svému pánu rci. 
Své voje povedu, bych uchránil 
čest Francie a kříže velebu.* 

Tak Karel děl, m&j pane Rolande, 
a vidéKs vojsko táhnout do boje; 
u Aspremontu stojí nepřítel, 
na p&dě vlašské! Chraniž Karla B&h." 

Tak vrátný končil, ale Roland vzplál 
a řekl: ,Otevř bránu, příteli, 



301 



]á s Karlem p&]du v svatý tento boji 
Vím, vítězem že vyjdu velikým 
a sláva s čela že mi bude plát! . . . 
Pak odměním se tobě. Slyš m&J slib: 
na rytíře tě budu pasovat." 

Však vrátný chladně pravil s úsměvem : 
,Vždyf rytířem bych ani nechtěl být, 
lip je mi zde, kde není nebezpeč, 
zde v chládku se to dobře, pane, spí 
a arcibiskup skvěle platí mě 
za malou práci, hlídat totiž vás. 
A proto vrata neotevru vám; 
nuž, do štěpnice, pane, jděte jen 
a ochočením pták& bavte se, 
svých sokola. To užitečné jest. 
I bez vás císař skrotí pohany.' 

Vztek zalomcoval mladým Rolandem, 
jak vichřice do štěpnice se hnal 
k svým soudruhům, a jako hřívou lev, 
tak zatřás* vlasy svými plavými 
a zvolal tak: ,Jde císař do boje, 
kde sláva zraje jako v poli klas 
a my zde nejen jako v klášteře 
a chřadnem jako jati v žaláři! 
To nelze snášet! Za mnou! Vedu vás! 
Nám brání vrátný? Povalíme ho! 
Hul každý ulomiž si ze štěpů, 
a za mnou, bratři, volnost kyne nám!" 

Tak zvolal Roland, zlomil mladý štěp, 
jak s nebe blesk by sjel a soudruzi 



302 



si po ném větve rychle lámali 

a pod pláště je skryli. Roland šel 

teď v čele jim a volal vrátného. 

•Pust z bran nás," řekl, .vojsko ztrácí se 

už v dáli v parách lesfi modravých 

a ještě jednou chcem' je viděti. 

Plášf za tu službu dám ti nový svůj, 

je z hedvábí a vrouben sobolím." 

Však vrátný na to řekl s posměchem: 
»Jak zbytečně maříte, pane, slov! 
Jsem pevný jako vrat mých závory, 
a přísahám, že ty se nepohnou!" 

„Pak křivě přísahars!" mu Roland dí, 
plást odhodí a kyjem zamávne 
a zasáhne jej silou takovou, 
že vrátný vrávorá a hustý déšť 
ran sype teď se na něj se všech stran, 
řev z úst mu jde a padá omráčen, 
však Roland rozbil zatím závory, 
jsa netrpěliv odnímati je, 
a jako orel letí na volnost 
a druzi jeho, tlupa sokolfl, 
se za ním ženou. S hory pádili 
a mžikem stáli dole v rovině, 
kde louky voněly a řeky šum 
se ozýval jak dálné dunění. 
A Roland řekl smuten: .Soudruzi, 
jak bez koňfi dohonit císaře, 
jak bez koňů se pustil v pravý boj? 
Vždyť nelze rytířem být bez koně I" 



303 



A rozhlížel se kolem. Radostné 
pak vykřikl, u řeky na louce 
pět koftů páslo se, p6t sedlákfl 
si opodál ve stínu hovělo. 

.Tam naSe spásal' Roland zavolal 
a letěl Jako blesk a zachvátil 
za hřívu z koňů Jednoho a hned 
na ostatní se druzi řítili 
a po dvou na hřbet sedli široký 
těch těžkých ořů. Roland zvolal pak, 
už v letu, na sedláky zuřivé, 
již spílajíce hroudy házeli 
za uprchlíky: .Roland, vězte, Jsem! 
Jest císař ujec můj I Já spěchám v boj! 
Po vítězství se hlaste, odměna 
za oře vaše bude velká tak, 
jak ani ve snu se vám nezdálo.* 

Tak zvolal Roland hlasem hřímavým 
až lesy třásly se, a sedláci 
jak zkamenělí stáli podivem, 
a dívali se v dál, kde Roland rek 
a jeho druzi s oři zmizeli . . « 

Tak letěl Roland prvním bojům vstříc. — 

Tři hodiny když jeli, zastavil 
se Roland náhle a byl zamyšlen. 
.Jak objevím se," pravil, .v táboře, 
by o mé přítomnosti před bojem 
se císař nedověděl! V nevoli 



304 



by zajati mé moh\ neb poslati 

zpět v onu klec» odkud Jsem sotva prchM^ 

Tak rozjímaje, hlavu pozvedl 
a změnil leknutím: Hle, z lesa tam, 
kde cesta oklikou se bělala, 
jel četný průvod skvělých rytířů 
a v čele jejich biskup Turpin byl 
a bral se směrem kudy císař táh\ 
A v dumách hlubokých byl ponořen 
a zraky jeho v slzách tonuly, 
neb vracel z hradu se, kde Karlův man 
dlel, Žirár z Frétu, zpumý, starý rek, 
tak hrdopyšný jak sám Satanáš: 
bylf pýchou zšílel, nebof v zpouře své 
i Krista spasitele odřek' se 
a víry jeho svaté, rouhavě 
byl rozbil krucifix a pošlapal. 
Žilf jako vlk na starém hradě svém 
ve hloubi lesů, plných černých blat, 
a tam jej byl ted Turpin vyhledal, 
by naposled mu přiveď na pamět, 
co povinnost mu káže. Bůh a čest, 
v tom okamžiku, kde se valili 
jak moře příboj vrazi křesťanstva 
na Francii a církev Kristovu. 

Stálf před ním Žirár, sloup jak kamenný, 
sníh byly vlasy jeho, jeho vous, 
noc plná blesků zraky šílené, 
a řekl chladně: .Víš, že mocným jsem, 
snad jako Karel sám. Co hledáš zde?" 



305 



,]en tebe hledám, neb Jsi ztracený.* 
řek' arcibiskup, pozveď svatý kříž 
a dodal pak: .Tvá jest povinnost, 
teď s námi jft a sloužit Karlovi.* 

Krev zbouřila se starci v žilách hned 
a nožem mrštil v zulivosti své 
po Turpinu, ten ale uhnul se 
a řekl vážné; , Myslíš, ólovéče, 
že nikdo trestati té nemá moc? 
Což nikdo nad tebou?* 

Jediné Buh!« 
řek' hrdé Žirár, Turpin zvolal však: 
„Nuž tedy hájit proti pohanům 
pojď jeho při! To žádat přišel jseml" - 

Za ruku jal ho. Cos se pohnulo 
v té pyšné hrudi starce, cos jak vzlyk 
se dralo v hrdlo jernu, bylo mu, 
jak by tím jasným knéze pohledem 
vnik' paprsek v jeho nitro. Zachvél se, 
však znova pýcha jeho vzplanula 
a řekl krátce: .S vámi nepfljdu, 
dost na tom, že nepfijdu proti vám. 
Jdi, Turpine, dál s tebou nemluvím." 

A vyšel ze siné a c povzdechem 
jel Turpin z hradu, lesem dumavým 
a bludiskem téch černých močálů 
a na silnici zase octnul se 
oa bílé, kde jej Roland zahlídl. 



306 



Rek ale mládly rychle koném trh^ 
a mžikem kryl ho les a soudruzi 
tam za nfm spěchali a on jim děl: 
,To velké bylo, bratří, leknutí, 
už viděl Jsem se zase v žaláři, 
jen zázrakem nás Turpin nezahlíďl 
Nuž, jeďme lesy! Jménem Božím v před!' 

Tak Roland pravil. Koně klusali 
a slunce vesele jim svítilo 
pod klenbu starých buk&, javorfi, 
kde ptáku zpěv a větru lehký sept 
se ozývaly v míru hlubokém. 

Den plynul krásně tak, však hlubý šer 
když leh' na lesy jako mrákota, 
tu Roland brzy ztratil cestu svou 
a noc když přišla, musil vyznati, 
že zabloudili. Bláta bezedná 
se černala jim vstříc, kde plameny 
rej prováděly, bledě příšerný, 
a unaveni, hladem zmořeni 
teď uprchlíci zimou třásli se 
a odvaha jim klesla, Roland jen 
čil z&stal jako dřív a s koně slez', 
do mechu seď a pravil: „Bláhoví, 
což krásnější má někdo ložnici 
než nyní my? Kol sloupů na tisíc, 
hle, nad hlavou nám nese sklepení 
a co tam lamp v tom nočním blankyte, 
jenž korunami stromů prohlíží! 



307 



A Jak ten Sum nás sladce uspává, 
to bude krásně se o bojích snít!* 

A sotva dořek', v spánek nořil se 
tak klidný, pevný I Jeho soudruzi 
však bázlivě se k sobě krčili 
a dále bděli, do tmy zírali 
a naslouchali skřeku výrfl, sov, 
Jenž podoben byl smíchu šílencfi. 
Tu s podivením náhle viděli 
zář Jakous bledou v dáli nítit se 
Jak démant čistou; přicházela blíž, 
mech stříbřila a stromů obrysy 
a spatřili v ní oře bílého, 
tak lehce kráčel Jako vítr Jde 
a na něm seděl rytíř překrásný 
ve stříbrném a zlatém brnění 
a s přilbou skutou Jako z bílých hvězd. 
A poznali, že svatý Jiří Jel 
to pustým lesem, vždyť Jej vídali 
tak, Jak byl zde, co sochu na hradě, 
kde vychováni byli s Rolandem . . . 

Teď stanul zjev a klesli do mechu 
na kolena a ruce spjali své, 
zjev ale nad Rolandem sklonil se 
a žehnal mu a zmizel s úsměvem. 

A Roland probudil se, soudruzi 
mu vyprávěli třesavými rty, 
co byli viděli, on ale dél 
a ruměnec mu polil sličnou tvář: 



308 



,To vašf báznč byla mátoha I 

Kým jsem, by nebes svatý bohatýr 

se ke mně snížil, na zem sestoupil? 

Ta bílá zář kterou Jste vidéli, 

to úsvit byl, Jenž víčka otvírá 

a onen oř byl oblak zlacený. 

Jejž pohladila rflží Jitřenka, 

a nad hvozdem jenž letí jako pták! 

Nuž vzhfiru! Povedu vás! Zmužte se!" 

Tak pravil jim a sedl na koně 
a s lehkým srdcem v čele klusal jim 
a mysl jeho vzletná těkala 
po kraji vábných mládí přeludů. — 

Tak jeli, jeli hvozdem dřímavým, 
kde každý strom byl starý bohatýr. 
Jenž boje s blesky, vichry, s bouří znal 
a o tom snil ve ztrnulosti své, 
co švehol ptáků v Jeho koruně 
mu každým jarem v něze svěřoval, 
co mysticky mu hvězdy hlásaly, 
když nad ním svatozvěstně vzcházely, 
a hmoty němá mluva kanula 
déšt jako tuh a vznětů mlhavých 
do srdce Rolanda a tlouklo mu 
vší mocí v neurčitém vzrušení. 
Teď rozstoupil se hvozd a na skále 
čněl starý hrad a strměl Jako mrak 
do nebe, planoucího jitřenkou. 
Byl zčernalý zimními lijáky 
a mnohá věž jak stařec klonila 

Zeyer: Spisy. XTX. 2t 

909 



se v příkop jako v připravený hrob. 
Tvrz byla to zpumého Žirára. 

A řekl Roland: .Posečkáme zde, 
až vyjde někdo z hradu; brání mi 
cos divného, co říci nemohu, 
bych vešel v dfim, jenž mračí pošmurně 
se les&m vstříc a bílým oblakům. 
Kdo ví, snad zas nám hrozí vězením?" 

A křovím pólo skryt stál u lesa 
a začal myslit ted na zjevení, 
jež v noci měli jeho soudruzi, 
a zmocňovalo se ho nadšení 
a k svatému volala Jiřímu 
ta vřelá jeho duše dětinná, 
a podivno! Tvář jeho měnila 
se ponenáhlu v světce podobu, 
již denně vídal v kapli na hradě 
a snivost jeho zrakfi blankytných, 
tak plných nadšení a čistoty, 
jak zář se lila v ranní, svěží van, 
jenž s jeho vlasů plavou kšticí hrál. 

A v hradu zatím živo bylo už 
a žena Žirárova vstávala 
a oči svoje pláčem zarudlé 
si myla chladnou vodou, vlasů sníh 
si pročesala zlatým hřebenem 
a okno otevřela, aby vzduch 
ji osvěžil; vždyt byla celou noc 
jak obyčejně v žalu probděla 



310 



nad bezbožností svého manžela. 
Tu zahlfdla pod stromy Rolanda, 
jejž duma byla v sochu zmčnila, 
a ruce její chvět se začaly, 
a nohy se jf třásly, šeptala: 
,Tot svatý Jiří jest na koni svéml 
On jede v boj porazit pohany! 
On zjevil se mi, abych mluvila, 
hřích jesti dlouhé moje mlčení!** 

V tom vítr zahučel a křovlny 
své dlouhé větve k nebi zvedaly, 
tak nebylo dál vidět Rolanda, 
a Amelina, Žirárova choť, 
šla pyšného vyhledat zpumíka, 
pod jehož jařmem žila celý věk 
co mučednice povinnosti své. — 

Šla šerem chodby, vešla v šerou sífí, 
kde Žirár seděl, brouse dlouhý meč, 
na kolena jej právě položil 
a zadumán byl s čelem svraštěným. 
Tu Amelina tak se ozvala: 
»Meč tasíš z pochvy? Proti komu. rcl, 
jej hodláš pozvedat?" 

A překvapen 
zvěd* Žírár hlavu, v hlase ženy té 
cos nezvyklého znělo. Zamračen 
jí odpověděl: .Zda bys uhodla?" 

,Ty půjdeš pomáhati císaři!" 
chot jeho děla. 

ilí 



Propuk* v divý smích. 
,Ty hádat neumíS,* řek', .spíše smrt 
bych stokrát volil než ho poslechnout! 
Aí s pohany se dáví císař tvůj 
jak s vlky vlk! Já zatím povstanu 
co jarý lev a ruku položím 
na Francii, ta tíž mou pocítí, 
a unikne-li Karel pohanům, 
já s nimi spojen jako vichřice 
Je] do záhuby jisté poženu! 
Pak, Amelino, hlavu vzpřimiž svou, 
neb posadím ti na ni korunu, 
vždyf k chvále tvé to musím vyznati, 
že v pokoře jsi vždy JI chýlila." 

Tu vzpřímila se náhle stařena 
a nevýslovná výsost plála jí 
na čele, v bílých vlasech pohřbeném, 
a plameny Jí z očí šlehaly 
a velkým hlasem takto zvolala; 
„Jdi tedy,* řekla, ,v zkázu véčnou svou, 
neb Bůh té zatratil! Ty zlému žifs, 
zlý bude konec tvůj a krvavý! 
Tvůj celý život byla prorada, 
ty vraždirs muže, ženy zneuctiFs 
a divem jest, že ješté boží zem 
té neshltila posud! Jeden rci 
mi dobrý skutek, jakýs vykonal! 
Jen tehdy úsmév tvůj jsem vídala, 
škleb ďábelský, když zločin néjaký 
jsi spáchal, nad nímž lidé užasli I 
V tvé kruté moci úpím celý vék> 



312 



tvou surovost Jsem mlčky snášela, 
dnes ale otevírám ústa svá, 
bych proklela tě, muži bezectný, 
ty zrádce Boha, vrahu, lupiči!* 

Tak zvolala a ruce pozvedla 
a čekala, že pohfbf v ňadra ]( 
ten Jasný meč, Jejž třímal v rukou svých, 
on ale stál Jak v kámen proměněn 
a zíral na ni a pak zachvěl se, 
neb viděl sebe náhle v světle tom, 
v Jakém Jej ona právě viděla 
a zdálo se mu, z úst těch velebných, 
z nichž* nebyl nikdy slyšel před tím stesk 
a na nichž vždy Jen úsměv bolestný 
se odříkání Jevil, nyní Bflh 
že mluvil k němu v hněvu plamenném, 
a náhle Jako bleskem porsd^en 
se před ní sklonil, za ruku Ji Jal 
a chvějícím se hlasem zašeptal: 
«Z tvých úst Jsem, ženo, kletbu nečekal.' 
A nesmírné cos Jako zklamání 
se bolestně mu v tváři Jevilo. 

V pláč Amelina na to propukla 
a prosila Jej: , Promiň, promiň mi! 
Jen láska k nesmrtelné duši tvé 
na Jazyk mflj ty šípy vložila! 
Já chybila! At spflá celý svět 
ti nešťastníku. Já však Jediná 
ti žehnat mám a smývat slzami 
tvou černou vinu, neb Jsem ženou tvou, 



313 



tvá pomoc v lití, matka synfi tvých! 

A to Jest, Jak bych byla matkou tvoul* . 

A Ifbala mu čelo, ruce, líc. 
Jak détem svým to v mládf činila, 
on ale pravil: »V hloubi prsou mých 
se srdce moje, ženo, pohnulo. 
Co činit mám, bych Boha usmířil?" 

A ona radostně se usmála 
a sladce, tiše tak mu pravila: 
«Své síly seber, many shromáždi, 
za Karlem Jed a bojuj za víru." 

Tu zamyslil se Žirár hluboce 
a mlčel dlouho a pak odvětil: 
,Nač déle skrývat, co se děje zde, 
v tom srdci mém, Jež bije hlasitě? 
V boj pudí mě to proti pohanům, 
a Kristus, Jejž Jsem zapřel rouhavě, 
svým zrakem plným lásky zíral tmou 
dnes na mne celou noc Jak hvězdy svit! 
Mě proti pohanům to pudí v boj — 
však pro Karla přec nechci bojovat, 
neb nedovedu krále milovat, 
a hanbou Jest mi před ním klonit se.* 

Tak řekl Žirár, hlava klesla mu 
na prsa smutně, Amelina však 
tu hlavu Jala v ruce třesavé, 
Jak tenkrát před věkem, když mladistvou 
Ji ženu přivezl na rodný hrad 



314 



a před nf klekl, hrdý, silný muž, 

a jako tenkrát sladkou milostí 

ty bílé její prsty třásly se, 

tak nyní svadlé ruce chvěly se 

též láskou, ale ještě světější, 

a jako tenkrát hlavu přitiskla, 

tu jeho schýlenou, na ňadra svá, 

tak nyní něžné, tiSe kladla ji 

na prsa, z kterých jeho synové 

svou sílu byli ssáll, její též, 

tak že v nich nezbylo než slabý dech, 

a hlasem, chvéjným něhou, pravila: 

.Hleď, kmeti jsme, a blízká je nám smrt! 

Jsme jak ta bílá pára nad lesem, 

jež rozplyne se v slunci jako sen. 

Když za ženu mě pojaKs, slibovafs 

mi mnohou radost. Štěstí, blsd^enost . • , 

Buh nechtěl tak a bylo žití mé 

mrak pošmurný ... To není výčitka . . . 

Dle vuIe své BQh štěstí rozdává . . . 

Však v moci tvé jest všechno napravit 

a v úsměv proměnit můj dlouhý pláč . • 

čiň pokání 1 Ó, seber vojsko své, 

a veď je v boj, Bflh dá ti vítězství! 

Ty nemiluješ Karla? Za Boha 

však proto přece můžeš bojovat, 

za svatý kříž a sladkou Francii! 

Po bitvě pak, ty bohatýre můj, 

si Karla třeba ani nevšímej, 

v pout vydej se do Říma pokorně 

a zpo*/ídej se ze všech hříchů svých 

před stupněm apoštolské Stolice. 



315 



Já za tebe se modlit budu zde, 

a ten, jenž pravil: .Kdyby hřích váS byl 

Jak šarlat rudý, bílým jako sníh 

jej učiním*, tvou přijme kajicnost. 

Ty v hávu bílém ke mně vrátíš se, 

a v rubáši svém čekat budu té, 

a dá nám B&h, že zemřem v tentýž den 

s tím klidem, s jakým slunce zapadá. 

Vždyť víme přec, jak ono vychází 

po dlouhé noci zas, tak projdeme 

též nocí hrobu k bránám nebeským.* 

Tak pravila a mocně pohnulo 
se srdce v jeho ňadrech, promluvit 
mu hluboké bránilo dojmutí, 
až posléz řekl: .Příliš pozdě je! 
Bůh nevyslyší mě, neb hluch jsem byl, 
když On mě volal! Příliš pozdě jel" 

A pohřbil v dlaně tvář, tu povstala 
a zašeptala hlasem tajemným: 
^Bůh volá tě! Já měla zjevení! 
V Boj posílá anděle Hospodin 
a svaté své, zastavil jeden z nich 
svůj krok u tvého prahu, pojď a hleď!" 

A za ruce jej táhla na pavlán 
a ukázala na les šumící, 
kol jehož posud šerých vrcholkfl 
se znova zrozeného slunce jas 
chvěl bledokmitě jako zlatá zář 
nad skrání svatých v stínu chrámovém, 



316 



a na pokraji hvozdu Roland stál 

a hořel celý v zory pablescích, 

a krásný věru Jako anděl byl, 

a vida na povlánu Žirára, 

boď koně svého, cválal k hradu blíž, 

tvář pozveď svou a zvolal nahoru: 

•Zdráv, starce, buď, a domu tvému zdar! 

Tvé Jméno neznám, že Jsi bohatýr, 

tvé hlásá vzezření, však divno mi, 

že's Ještě v boží nevytrhl boj. 

Či nevíš, co se děje ve světě? 

Či hledíš, zdali slunce vyšlo už, 

bys koně sedlat dal, bys kývl svým, 

že čas už přišel dát se na cestu? 

Či váháš snad svou konat povinnost? 

Meč tasí pohan, tvuj proč v pochvě dlí? 

Rez na něm hanba! Krev Jen smyje Ji, 

krev toho. Jenž je vrahem křesťanství !" 

,Ty slyšers?" Amelina zvolala. 
.Buh volá té!- 

A Žirár na to děl: 
.Bůh volá mé, ač vím, že žádný zjev 
to nestojí mi právě tváří v tvář, 
však vidím dávné svoje Jinošství 
to bezeskvmné, čisté, nadšené, 
věk onen krásný s celým nebem sn&, 
stát před sebou a mocné volat mě! 
Jsem přemožen, mfij skrocen pyšný hněv, 
v rum zločinfi mých hradba ssuje se, 
Jsem sobě vrácen, tobě, Bože mfij I" 



317 



A na kolena Žirár starý kles', 
lem roucha zené líbal, modlil se 
a téžké vzdechy sflal k nebesflm. 
Pak povstal, kázal spustit rychle most 
a Roland s druhy letél do hradu, 
kde Amelina hosti vítala, 
a Roland hostiteli svěřil se 
a ten se usmíval a slíbil mu, 
že nepoznána v tábor uvede 
je] Karlfiv, zbraně pak mu krásné dal 
a druhý den, když slunce vzcházelo, 
jel Roland se Žirárem do boje, 
a Amelina sešla s nimi v dvflr 
a žehnala jim. Ale Žirár dél, 
než sedl na koně: .Ó ženo má, 
jdu v svatý boj, Jdu kácet pohana 
a hříchy mé snad Bůh mi odpustí. 
Rci, odpustíš mi též? Ó kolikrát 
jsem zasloužil tvou, paní, nenávisti 
Hle, spínám ruce své, ó promiň mil 
Vím, odpouštíš! Však přec to slovem rcil 
A propuk* Žirár v usedavý pláč. 



„MflJ pane,* Amelina pravila 
a slzy tekly jí jak hojný déšt, 
,můj sladký pane, Kristus, ráje král, 
tak odpustiž mi v smrti hodině 
hřích všechen v životě mnou spáchaný, 
jak nyní vše já tobě odpouštím, 
a tak mi žehnejž světa stvořitel, 
jak tobě nyní žehnám! S tebou mír!* 



318 



Tak rozloučil se Zirár se ženou, 
tak táhl v boj s mladistvým Rolandem. 

Však nešli rovnou cestou za Karlem, 
od hradu k hradu v pout šel k syn&m svým 
kmet Žirár, vojsko rostlo každým dnem 
a konečné když tábor císařův 
Jím zjevil se pii slunce západu, 
byl zástup Žirárových Jarých vojsk 
tak veliký, že povstal nepokoj 
ve stanech císařských, a Karel sám 
a arcibiskup Turpin, starý Ném 
na kopec vyjeli za ležením 
a zírali na pluky neznámé 
a k zbrani sáhnout, rozkaz zazníval 
po celém táboře. V tom blížil se 
však starý Žirár v prostřed synfi svých, 
a před nimi nes' Roland korouhev 
na dlouhé žerdi, bílá Jako sníh, 
ve vzduchu vlála v r&žích červánků 
a Rolandova přilba leskla se 
Jak ryzí zlato, hledí spušténé 
však krylo tvář mu. Žirár bez přilby 
se ale blížil, šedých vlasů proud 
mu splýval dlouze. Turpin poznal Jej 
a spráskl ruce, ném Jsa podivem, 
a Žirár ješté blíže přijíždél, 
na Karla hledél okem plamenným 
a dávná pýcha zas mu bouřila 
Jak vichr v prsou, vzpomnél ženy však 
a dojat sklonil hlavu na prsa 
před drahým Jejím zjevem mileným. 



319 



Tu vzkřikl Turpin: , Náruč otevři, 
ó císaři, on tobě holdoval, 
neb schýlil hrdé čelo před tebou, 
víc nežádej, a smiř se s manem svým!" 

A řekl císař: .Kmete Žiráre, 
co sem tě vede? PřiSers bojovat 
za svatý kříž, neb přiSel's hubit JeJ?" 

,Při živém Bohu,- Žirár odvětil, 
,za svatý kříž jsem přišel bojovati* 

,Pak vítán bud," řek* Karel s úsměvem, 
.vše, co se mezi námi udalo, 
bud v nepaměti navždy pohřbeno. 
Moc pohana je velká. Bojujme!" 

A ruku podal mu a spolu ted 
se brali v tábor, Roland za nima 
svfij bílý prapor nesl vztyčený. 
Jak tlouklo srdce jeho bouřlivě, 
když císař na něj náhle pohleděl 
a na hlas řekl starci Žiráru: 
.Tot jeden ze synů tvých zajisté, 
neb spíše z vnukfi? Zde se mladým iak. 
Proč nepozvedne hledí zlacené?* 

A řekl Žirár: .Pozvol, císaři, 
by zůstal nepoznán až po bitvě, 
po první, v které bude bojovat." 



320 



,To bude zítra," Karel odvětil, 
a Roland nachem vzplanul pod hledfm, 
jsa uchvácen divokou radostí. — 

Noc byla tichá, vlahá, hvězdnatá 
a na obzoru, temném do černá, 
se mésta Aspremontu obrysy, 
tmou noční zveličeny, chmuřily 
jak obrů doupé; náhle vzplály však 
na baštách ohně, rudě vrhaly 
trysk světla, jisker četným věžím v líc, 
jakby je krví byly polily, 
a širým nebem odlesk jejich šleh', 
jak předsvit blížících se vlasatic. 

Bděl Karel v stanu, vojsko spalo však, 
by v spánku síly k boji čerpalo, 
jen hlasy stráží zněly táborem 
jak nočních duchfl táhlé volání, 
a jako Karel s rádci svými bděl 
a o zítřku měl vážné úvahy, 
tak stejně beze spánku Roland byl 
a bitvy zdal a netrpělivě 
na Iflžku sebou házel; posléz vstal, 
plášf přehodil a bloudil táborem. 
A dál a dál se toulal, městu blíž 
až ku poslední stráži křesťanské, 
a viděl město zcela z blízka ted 
a v záři ohňfl, jasně planoucích, 
se věže jevily a paláce 
a kostely, s nichž byli pohané 
ve zuřivosti kříže strhali, 



321 



a s bašt a z ulic, se všech náméstf 
zvuk hudby nesl se a zpěv a křik 
do hloubi tiché noci hvézdnaté, 
neb bujným veselím čas krátili 
si pohané, v Jistotě vítězství, 
den budoucí Jež přinésti jim měl. 
A zvědavostí puzen Roland chtěl 
zřít tváří v tvář konečně pohany, 
o nichž byl tolik slyšel vyprávět. 
Do trávy ponořil se vysoké 
a hbitě Jako had se plížil dál, 
už první stráže minul pohanské, 
a jako stín se kradl noční tmou 
až znaven, bez dechu kles' posléze 
do hlubokého šera křovisek, 
na pustém kopci hustě rostoucích* 

A do kořán otvíral Roland ted 
své udivené zraky. Před branou, 
na louce plné květfl, fontán stál, 
pod cypřišem, jenž stár byl tisíc let, 
a s jehož dlouhých větví visely 
teď zlaté lampy s modrým plamenem; 
dým stoupal z nich v cypřiše temný koš 
a plamfi obrazy se míhaly 
po vodách fontánu a svěží pach 
se balšámem do krásné noci lil, 
a opodál na trůně z opálů 
král seděl Agolant a jeho syn, 
o stupeň níž pak Balant, poslanec, 
jenž císaři byl válku ohlásil. 
Tam seděli a požívali chlad 



322 



té hvězdné noci . . . Náhle zazněla 

však hudba snivá, divně opojná, 

zvuk tlumený a plný sladkosti 

a z noci dav se rojil tanečnic. 

Tak vznášely se lehce nad zemí, 

2e řadou bílých ptákfl zdály se 

v těch dlouhých rouchách nad sníh Jasnějších ; 

na Jejich rtech dlel úsměv mystický, 

tmou dlouhých řas pod klenbou černých brv 

se bělmo očí čarně třpytilo, 

na vlnách ňader, tenkým závojem 

Jak mhou Jen zastřených, se houpaly 

jim klenoty, z nichž každý talisman 

byl zároveň a tvarem cizí tak. 

Jak ony země, kde Je kovali 

ti černí kouzelníci umělci 

pod stromy žhavých květů v pustinách, 

kde vládne lev a kondor kroužící . • • 

Zrak sklopil Roland, polil ruměnec 
mu temný tvář a hlavu odvrátil, 
v tom zazněla však hudba hlučnější 
a mimoděk zas zíral mladý rek: 
rej tanečnic byl zmizel Jako stín, 
a nyní ozbrojených mužfl dav 
se nocí míhal krokem úměrným 
dle zvukfl trub a bubnfi vířících, 
a meči mávali a do štítů 
do ocelových dštily údery 
jich mohutné, až Jiskry skákaly 
a pablesky se rudé sypaly, 
do vlahé noci modře ztemnělé. 



323 



Div že se Roland vzkřiknout udržel, 
tak schvátil Jej ten pohled vzrušivý, 
pln divokého čaru . . . Minul však 
i mužů rej, Jak dříve tanečnic 
a ticho bylo nyní. 

S úsmévem 
král Agolant byl s trůnu pohlížel 
na svého lidu noční kratochvil, 
teď otevřel však rty, a promluvil: 
pMůj synu," pravil, ,reku Jomonte, 
den velké slávy zítra nastane 
a každý z nás si určil pevný cíl. 
Mluv, jaký skutek hodláš učinit?' 

A Jomont vzplál v své kráse hrdinné, 
zrak jeho velký, temný, hvérdnatý 
se Sířil, pýcha s čela svítila 
mu bohatýrská, tak když odvětil: 
,Po tobé, otče, první v říši jsem 
a proto největší vykonat čin 
mi náleží! Jak slunce na nebi 
ty zářit budeš zítra na trůnu 
a na nás hledět s výše královské 
na svoje sluhy . . . První z nich jsem Já 
Nuž, přijdu poklonit se před tebou 
a na svém štítu hlavu ponesu — 
víš koho, otče? Hlavu přinesu 
ti Karla krále, vládce Západu I 
Za bílé vlasy ti ji přivleku, 
pak připevním na témě věže ji, 
by svítila co luna krvavá 
do kraje křestan^kého na postrach!" 



324 



Vzkřik' Roland, v travé skryt, tak pobouřen, 
že hluch byl krvf, která hučela 
mu Jako moře v uších. Řekl král: 
„Zvuk divoký Jaký to nocf zněl?" 

Však Jomont na to: • Dravý Jakýs pták 
nad městem kroužf, světel našich zář 
ho zbudila, a mní, že dnfvá se. 
Pták zaskuhral, však mlčenliv jsi ty, 
ó Balante! Rci, co to znamená?* 

A Balant odvětil: .Nač mnohých slov? 
Je zítra čas se skutky ozvati." 

Vzplál Jomont hněvem: .Je to výčitka ?• 
děl chvějícím se hlasem, hrozivě. 

Král Agolant řek': .Tiše, synu můj!" 
A Balantovi řekl podrážděn: 
,Jsi velkým rekem, vím to, veJdeS-li 
do síně mezi reky ostatní, 
hned mlknou Jako malých ptáčat sbor, 
když Jestřáb spustí se na jejich klec. 
A proto Jsem tě také vyvolil 
za svého posla na dvůr císařův. 
Však zdáš se změněn věru od těch dob, 
a říká se, že's tajně křestanem." 

Tak řekl král, a Balant odvětil: 
,Já neodpaď od staré víry své, 
ač vyznám se, že obdiv veliký 
mne mocně Jal pro Karla císaře, 

Ujmi Spby XIX. 

325 



23 



a bledý, skrvácený, krásný bflh 

na kříži připevněný, vynutil 

mi sladké slzy. Je to zrada však? 

Svým zůstal véren jseiň a zůstanu. 

Nuž králi, tedy svěřím vSe ti teď. 

Já přilnul v lásce k nepřátelům svým, 

mě pobyt změnil v kraji křesťanů, 

pro které měl jsem slepou nenávist. 

Já jménem tvým je přišel urážet, 

však celé srdce své jsem nechal jim, 

když zpět jsem jel z jich země žehnané. 

Ném, Karlův rádce, mým jest přítelem, 

on miluje mě něhou otcovskou 

a jako syn já hleděl v jeho tvář, 

a slzy naše hojně kanuly, 

když jsme se loučili, a pravil mi: 

,Ó zůstaň s námi! V Krista synu, věř, 

a císař otevře ti náruč svou. 

Ne, bohatstvím a slávou lákat! 

tě nebudu, neb bohatýrem jsi, 

rci ale, rci, což k tobě nemluví 

můj spasitel? A není srdce mé, 

jež láskou k tobě v pravdě přetéká, 

dar, kterým pohrdati neměl bys'? 

Tak králi, řek' mi a já zaplakal, 

však měl jsem sílu odvětit mu tak: 

,Můj král mě vychoval a učinil 

mě rytířem a miloval mě též 

a lid můj je mi drahý, jako tvůj 

ti srdce drží . . . Věru, zločinem 

by bylo zůstati ve Francii, 

když bude státi proti bratrům mým.* 



326 



Tak řekl jsem, a oba vzdychali 
Jsme z hluboká a s pláčem přehojným 
jsme loučili se. Sám teď, králi, suď, 
zda zasluhuji tvojich výčitek." 

A zamyšlen tvář pozveď ku hvězdám, 
tam utkvěl smutný, snivý jeho zrak, 
však tvrdě řekl na to Agolant: 
,Bych úplně moh' tobě věřiti, 
na tobě dflkaz žádám nezvratný, 
že věren zůstaťs mi i víře své: 
ty hlavu Némovu mi přineseš!'' 

Tak řekl král, a Balant zachvěl se 
a odpověděl: .Vykonám jak vždy 
tak zítra také svatou povinnost. 
Ném, potká-li mě v boji, zajisté 
že bojovat s iifm budu, to však věz, 
ó králi, že jej hledat nebudu, 
a doufám, smrtí svou že dokážu, 
že odpadlíkem nikdy nebyl jsem." 

Tak řekl Balant, král se zamlčel, 
však Jomont za ruku jal Balanta 
a řekl tiše, s velkou pokorou: 
,Já ranil tě, Balante, odpust mi I 
Tys* pravý rek, ty mužem pravým jsi! 
Já jako hoch se choval, stydno mi! 
Však proti Karlu, proti křesťanům 
teď dvojnásobnou cítím nenávist, 
neb ukradnout nám chtěli srdce tvé, 
tak vzácné, jako zlatá koruna. 

327 



Já Karla skolím, znovu slibuji I 

Že prázdnou chloubou nejsem, uvidíš!' 

Vzkiik divý tenkrát Roland potlačil, 
do rtfi se hryzl, až mu tryskla krev, 
a Agolant a Jomont k městu šli, 
a za nimi šel Balant zamyšlen. 
A Roland, vida hvézdy blednouti, 
jak had se plížil travou vysokou, 
a do tábora šťastné vrátil se. — 

Když vyšlo slunce, bitva začala: 
jí rovných bylo málo na svité, 
i slunce zbledlo, vidouc s úžasem 
tu hroznou seč, to velké vraždéní 
a nechtéla už zemé píti krev 
svých synfi padlých, přesycena Jsouc. 
Až k oblakům se vřava divoká, 
hrom zbraní nes' a Jásot vítézství, 
jež klonilo se brzy sem, zas tam, 
v své nestálosti vlné podobné. 
Co bylo reků v boji s obou stran! 
VSa!c mezi všemi, mladý Jako lev 
ve stádu ořfl v poušti, Roland byl, 
čin každý Jeho zdál se zázrakem. 
Jak zimní vichr lesy pustoší, 
tak trhal Roland řady nepřátel, 
vzmach každý jeho meče bleskem byl 
a sledovalo blesku hřmení též, 
neb řítil se hned s koné nešfastník, 
na jehož hlavu rána dopadla, 
a zařinčela o zem jeho zbroj. 



328 



A mimoděk se mnohý zastavil 
rek křesťanský a hleděl s obdivem 
za Rolandem, a mnohý bohatýr 
na druhé straně, v boji kalený 
Jak dobrá ocel, couvl mimoděk 
před mladíkem, Jejž sprovázela smrt. 
Byl celou ulici si proklestil 
už rojem pohanským a ležely 
Jak hradba kolem bledé mrtvoly; 
cfl Roland&v byl dostati se tam, 
kde vidél bílý prapor vzduchem vlát 
na žerdi z ebenu, j(ž zlatý kříž 
plál na hrotu: to Karlfiv prapor byl, 
a Jemu bUzko Roland státi chtěl, 
neb v boji potkati chtěl Jomonta 
a ztrestat Jej za krutý úmysl 
se utkat v boj se samým císařem 
a skolit jej a hlavu utnout mu! 
Jak zuřil při pouhé té myšlénce! 
A dvojnásob jak rány rozdával, 
čím těsněji k své metě blížil se! 

Strach pohanfi tu náhlý zmocnil se 
a Jako stádo v útěk dalo se 
Jich padesát před rekem Jediným, 
když jako příval hrůz se na ně vrh' 
a smrtně řádil. 2:ahlíd* Agolant 
ten Jejich útěk. V rouše purpurném 
na zlatém trůnu seděl vyvýšen 
na hřbetě slona, bílého jak sníh, 
a řídil bitvu. Na Balanta kýv' 
svým smaragdovým žezlem zářícím 



329 



Jak mlha temné zelenavých hvězd, 
a zvolal: » Rychle, Balante, mi spěš, 
a skol mi jednfm rázem Jinocha, 
Jenž lehkým krokem Jako gazella 
se nese bojištěm a záhubně 
Jak temná bouř mi vojsko plaší mé!" 

A Balant letěl směrem na koni, 
kamž ukázal mu král a tváří v tvář 
stál Rolandovi. Hledí spuštěné 
měl stříbrné, však Roland poznal Jej 
hned podle hlasu, tak když zavolal: 
„Mně líto matky tvé, proč pustila 
tě děcko v boj? Však bolest uspořit 
Jí nemohu. Tvá přišla hodina!* 

A mečem máv' a měřil Rolandu 
na hlavu spanilou, a mladý rek 
štít pozvednout, neb couvnout zapomněl, 
hněv zpola schvátil Jej nad posměchem. 
Jenž zdál se mu že v řeči Balanta 
a zpola ve vzpomínce ztrácel se 
na to, co včera v noci Balant děl 
tam před branou, když hvězdy svítily 
mu do zrakfi, tak snivých, nyjících 
Jak vlastní Jejich světlo! Vzpomínka 
Jej dojala a meče nepozveď 
ni štítu, dítě neprozřetelné, 
a rány vítr, která hrozila 
té mladé hlavě Jeho, pozvedal 
už plavé Jeho vlasy nad čelem — 
tu zazněl výkřik, zarachotil hrom 



330 



a Balant spadl s koně, tryskla krev 
a proudem lila se na černou zem. 
Ném byl jej skolil. Roland zaplakal 
a zvolal: .Starce, cos to učinil? 
Meč tvfij měl hledat v prsou nepřátel 
všech srdce nevěřící, jenom zde 
měls' váhat! Příliš draze vykoupiKs 
mé žití, Néme! Viz a naříkej !- 

A zvolav tak přistoupil k Balantu 
a sňal mu přilbu. Vzdychl hrdina 
a oči otevřel a jeho zrak 
na slunce zřel, na nebe blankytné, 
na bílých mráčkfi ladné skupeni, 
pak vrátil k zemi se a zahlídl 
tak Néma, jenž zalomil rukama 
v svém němém bolu; slabě usmál se, 
kles' k zemi zpět a duši vypustil. 

Ném propuk' v hořký pláč, a tesknota 
se Rolandova srdce zmocnila 
a smutek nesmírný jej zachvátil — 
ach, s jakou truchlivostí Balant&v 
zrak byl se nesl k slunci, k obloze! 
Oa v sladkém mládí, v plné síle své 
se s nimi loučil . . . Cos jak tušení 
se v duši ozývalo Rolandu: 
zda před časem jej též ta schvátí smrt, 
jež krutá v temno strhla Balanta, 
když plným lokem žití, světlo pil? 
A k obloze též zvedal Roland zrak — 
tu ale vzkřik* a na vše zapomněl, 



331 



neb hle, ten bflý prapor, zlatý kHž 

na žerdi z ebenu, se klonil, kles' 

a zmizel náhle I Roland šíleně 

se vrhl v boj a zařval Jako tur, 

zrak jeho hrozný byl a prchali 

před Jeho divokostí pohané 

a nikdo v cestu se mu nestavěl, 

tak přišel k místu, kde byl císař stál. — 

Kde císař stál — tana v prachu ležel teď, 

a Jomont hrdý, krásný, rekovský 

se zraky sršícími radostí 

nad vítězstvím tím, věru největším, 

Jež získati na světě bylo lze, 

svým Jasným mečem mával nad hlavou 

a mířil už na prsa císaře. 

Ten slabý pouze odpor Jevil už, 

byl příliš znaven, síla prchala 

mu z těla, oči plnily se tmou 

a dech se krátil mu, byl Karel kmet 

a Jomont mlád a silný bohatýr: 

vzmach Ještě Jeden — velký Bože nášl 

a osiřely západ, křesfanství 

a žalnou vdovou byla Francie 1 

Tu orlím letem Roland přiletěl 
Jak dívka krásný, silný Jako hrom 
a posvěcení k čin&m velikým 
mu s čela zářilo Jak anděli. 
,Stajl* zvolal na Jomonta, .Varii Pryč! 
Zdroj života celého křesfanství 
tvůj svatokrádný, hříšný hledá meč? 
Zhyn, pohane, neb usmrf Rolandai" 



iá2 



Vzknk' vztekem Jomont, Jak kdy zařve lev 
jsa raněn ve chvíli, když kořist svou 
už vleče v doupě, nastal krátký bo], 
byl zuřivý a Jiskry pršely 
těm Junům z brnění a ze štítů 
a meče tupěly Jim ranami, 
a s rozpoltěnou lebkou Jomont kles' 
na udupanou zem a zbrocenou 
Jak prškou krví, Roland však se vrh' 
na Karla, který ležel na zemi 
a sotva dýchal, přilbu strhl mu 
a líbaje ho, zvolal: .Ujče můj! 
Jsi živ, Jsi živ?- A Karel oddych' si 
a řekl slabě: ,Jsem, však únava 
Jak kámen na mně leží.* Dodal pak: 
.Tys zde, můj Rolande?- A táhl Jej 
na srdce své a nyní vracela 
se teprve mu paměf docela 
a viděl teď, kdo Jej byl zachránil. 
A drželi se těsně v náruči. 



Ted přišel Ném a z Dánska Ožler 
a poznavše císaře, Jehož plášf 
byl rozedrán a roucho strhané, 
do prachu vrhli se a líbali 
lem Jeho řízy, ale císař děl: 
,Bůh, povýšiv mě, dnes mě ponížil 
a položil mě k nohám vrahům mými 
Však smilovav se, zas mě pozvedl. 
On Jedině Jest mocný, třtiny Jsme! 
Buď králi nebes chvála bez konce!" 



a33 



Pak vyprávél, jak smrti byl už blfž 
než životu, a kdo mu spásou byl. 
A přestal boj, neb vyměňovala 
si padlé reky vojska na vzájem, 
a zvěst o Rolandově chrabrosti 
se šířila a tábor hlaholil 
tou mladou jeho slávou nesmírnou 
a jásot nekonečný k nebi hřměl. 

Však v radost onu výkřik hrůzy zněl, 
smrt Jomontova úžas budila, 
a k městu prchal šílen Agolant 
na bílém slonu svém. Měl na klíně 
ted syna svého bledou mrtvolu, 
rval vlasy své a žezlo rozlomil, 
a korunu si trhal se skrání, 
a tvář ryl nehty, s něho pršely 
tu krve krflpěje, a opály 
a smaragdy do prachu, perle též, 
a velké slzy hojně roněné, 
a nářek jeho, vzlyky, výkřiky 
se zdály vytím zvěře zraněné. 

A slunce spělo zatím za hory, 
a v zlaté jeho, rudé záplavě 
se zjevil na obloze, na vršku 
ted průvod bílý, jako duchů sbor, 
a pomalu se blížil. Paprsky 
se nad ním v aureolu spřádaly, 
a vzdušné mraky jako andělé 
se slétaly po širé obloze 
a libý vánek jako hudba duK 



334 



A v udivenf všickni zírali, 

až Turpin zvolal: .Z Říma apoštol 

sám přichází, by žehnal křížem námi* 

A uhodl, neb sám to papež byl. 

Na bílém seděl, stařec, soumaru, 

bos, v hrubém rouše, třpytném však jak sníh, 

a sloupy církve, kardinálové, 

též jeli s ním na mezcích, v pokoře, 

a celé vojsko s hromu rachotem 

se vrhlo k zemi, římský apoštol 

když ruku pozveď, aby žehnal mu. 

A Karel povstal pak a šel mu vstříc 

a líbali se, v náruč klesli si, 

a císař pak o bitvě vyprávěl 

a v přítomnosti na to papeže 

byl Roland na rytíře pasován, 

sám Ožier mu připnul ostruhy, 

při čemž mu vypomáhal starý Ném, 

a celý tábor v jásot propukl. 

Však nepřítel se sbíral mezi tím 
a zuřiv, šílen, v čirém zoufalství 
hnal Agolant své vojsko v nový boj, 
ač nastávala modravá juž noc, 
a zaklinači k hvězdám volali 
a k měsíci. Jenž právě vycházel, 
a na křesťany kletby sypali. 
A papež pozveď hlavu k hvězdám též 
a slavně děl: .Dvojího dědictví 
Bůh dopřál nám: z nich jedno země jest 
a druhé nebe, sladký jeho ráj! 
Ted přišel nepřítel, by zem nám vzal 



335 



a v mrzké uvrhl nás otroctví, 

chce hlavy naše k zemi přiklonit, 

by naše zraky neuzřely už 

to krásné jasné nebe, které ted 

k nám nesčetnými mluví hvězdami! 

Chce odervat nás pohan od Krista, 

]enž na kříži svou za nás vylil krev 

a čtyři rány pro nás vytrpěl, 

a pátou slepec Pánu zasadil, 

a krev když tryskla Jemu v obličej, 

tu prozřel slepec, na kolena kles' 

a Boha vyznával a chválil Jej, 

a odpustil mu všechny hříchy Bfih, 

neb nad svým činem lítost projevil! 

Kéž vaše krev, pro víru prolitá, 

těm slepcům, kteří napadají vás 

v svém tupém záští, zrak též otevře! 

Kéž hříchy Jejich Bůh Jim odpustí. 

Jak vám odpouští, kteří zvedáte 

zbraň pro pravdu a právo, svobodu!* 

Tak mluvil papež. Krátce na to však 
boj znova počal. Bylo vraždéní 
a byly zápasy a vítězství 
se klonit k žádné straně nechtělo, 
až Žirár z Frétu posléz v souboji 
v prach skolil Agolanta; zabil Jej 
a hlavu utnul mu a pozveď Ji 
a bouřil k městu. Roland po boku 
mu stále Jel a prchal nepřítel 
před hrozným starcem a před Jinochem. 
Jenž nadpozemským zjevem zdál se všem. 



336 



a nejchrabřejší v boji ustali, 

když při mésfci bledou krále tvář 

a krvavou na kopí uzřeli 

a tváře své si v roucha halili 

ve velkém smutku svém, a do města 

se dostal Žirár z Frétu s Rolandem, 

a za nimi se vojsko valilo. 

Tak dokonán byl zápas obrovský: 

byl zničen pohan, pomstěn svatý kříž, 

Jejž mladý Roland na věž upevnil 

na neJvySSÍ, by opět svítil v kraj, 

a všemu světu hlásal vítězství. 

A v onen den řek' Karel Žiráru: 
nBud se mnou vždyl Žij se mnou v Paříži, 
a buďme přátelé!* 

Však Žirár děl: 
.Vše, co Jsem učinil dnešního dne, 
to pro Boha Jsem pouze učinil 
a sluhou tvou Já nejsem, císaři!" 

A hlavu vztyčiv vyjel z tábora 
a Karel pravil: ,K pýše právo má. 
Ať Jede tedy v temné lesy své. 
Kříž uhájen, a šťasten vracím se. 
Jest vzdorný Žirár z Frétu chmurou mou, 
však paprskem v mém srdci Roland Jest, 
Bůh chválen buď, Jsemť vděčen za ten dar." 

A od té doby Karel miloval 
nad všechny reky svého Rolanda, 
a hrdá byla na něj Francie, 



337 



a Jméno Jeho bylo postrachem 
teď Saracénů v Sfř a daleko. 
Co činfi konal Karlu po boku! 
Všakwcelou sílu svou, svůj celý vzlet 
a celou rytířskost svou ukázal 
ve velkém boji, který pozvedl 
man Karlův zpumý, Žirár z Viany, 
v své pýše neskrotné a záštím zpit, 
po pomstě žízniv, kterou urážka 
v ném vzbudila, urážka krvavá, 
Jíž proti němu žena Karlova 
se byla dopustila před lety. 

Za blahé doby, když byl ze Španěl 
se Karel vrátil a když za ženu 
byl pojal Galenu, když v slávé vlád', 
byl k dvoru přišel Garin, mladý rek, 
a brzy s Karlem byl se spřátelil 
a povždy v bojích byl mu na blízku 
a v paláci s ním v šachy hrávával 
a při stole vždy seděl s císařem; 
tak Galenu též vídal každý den, 
a vida krásu Její nebeskou 
tak často z blízka, slyše Její hlas, 
tak snivě sladký, začal milovat 
Ji Garin tajně. Lek' se vášně své 
a v pláči sobě pravil, rozjímav: 
,V tom hrozném boji Jedno hrdinství 
mi zbývá Jen: to útěk rychlý Jest! 
A věru tolik krve nestál mě 
boj Ještě žádný, co mě srdce krev 
stát bude nyní toto loučení!* 



338 



A zamyšlen v sfň vešel k císaři 
a Ještě nevěděl, Jak říci mu, 
že odejft chce navždy, daleko. 
Však císař, sedě v okna výklenku, 
naň zvolal vesele: .MflJ Garine, 
pojd v šachy hrát, mám k tomu velkou chut." 
A zachmuřen když Garin odvětil: 
,Jsem příliš chůd, nemám, co vsadil bych, 
a proto na bludnou se vydám pout 
po bohatství a štěstí" — pravil mu 
se smíchem císař: » Hlavu v sázku dej, 
a moje starost, co si počnu s ní, 
když vyhraju. Já vsázím velký hrad 
na břehu Rodanu. Nuž, chutě hřej I" 

A zasedli hned k šachům; myslil si 
tu Garin stále: .Kéž, ach, prohraju! 
Ó zajisté, že Karel tuší vše, 
a proto žádá hříšné hlavy mé I" 

A prohrál v skutku. .Hlavu vezmi mou,* 
řek' císaři, ten ale pravil tak: 
.Tvou hlavu nevezmu. Je vzácná mi 
a na tvém trupu sedí hrdá tak, 
hrad Jako Montglan, šedé na skále 
nad řekou Rodanem, ve výši své. 
Jej nevěřící Gofred v rukou má, 
ten odpadlík. Jenž Boha zapírá! 
Tam neslž hlavu svou, a vsad Jl zas, 
však v sázku hrdinskou! Hrad dobývej. 
Je tvfij a vSe, co k němu náleží. 
Tvé Jméno nyní Garin z Montglanu. 



33^ 



v mých stájích sám si koné vybereš, 
dar ]e to mfl] a v síni rytířské 
zbraň nejvzácnéjšf ze všech Jesti tvá 
a zítra Jed při slunce východu.* 

Tak Garin Jel, a mnoho věrných s ním 
a těžké boje, mnohé nastaly* 
než hradu dobyl, a v těch zápasech, 
z nichž Garin mnoho krutých odnes' ran, 
ta nejkrutější zacelila se, 
ta, kterou láska zasadila mu, 
a z vášně své byv plně vyhojen, 
za ženu pojal v tentýž slavný den, 
co hradu dobyl, krásnou Mabilu, 
Již věznil krutě Gofred odpadlík, 
a ve zpupnosti k sňatku nutit chtěl 
Ji mezi tím, co ztékal Garin hrad. 
V síň vrazil Garin, kvas kde svatební 
stál přichystán a hudba hrála tam, 
a dívka, krásná Jako Jarní den, 
však bledá Jako hvězda v úsvitu, 
své zraky v slzách k nebi vznášela, 
a Jako ze sna tiše pravila; 
•Bfih pošle toho, který spasí mě! 
Já vídala Jej v sladkých vidinách! 
On přijde v čas, mé srdce tlukoucí 
mi hlásá, že Je blízko!" 

V mžiku tom 
se dvéře rozlítly a na prahu 
stál Garin v květu mládí, bohatýr, 
a vítězství mu s čela svítilo, 



340 



a vida dívku v slzách, pravil ](: 

»Hrad dobyl Jsem, však proto nechvé] se. 

Jsi dcera Gofredova?" 

.Nevěstou 
jest dívka mojí/ Gofred na to dél 
a překvapením byl Jak kamenný, 
a zbleď, když slyšel bouřit na chodbách 
dav vítězů. .Jsem ztracen," řekl pak 
a tasil zbraň, však Garin mezi tím 
se dívce blížil, dojat tázal se: 
.Ty toho starce tedy miluješ?" 
.0 spas mě!" řekla. .Bůh tě posílá, 
on výkřiky mé duše vyslyšel 
a nepřipustí toho sňatku hřích!" 
V tom už se řítil Gofred zuřivě 
na Garina, však Garin skolil jej 
a takto plné bylo vítězství: 
hrad jeho byl, a srdce Mabily 
vstříc letělo mu vděčně; pojal ji 
za ženu tentýž den, a šťasten byl 
v svém manželství a čtyři zrodila 
mu časem syny věrná Jeho chot, 
z nichž nejmladší byl Žirár z Viany, 
ten Žirár, který pozděj v nesmírné 
plál zášti proti Karlu, pozveď boj, 
v němž Roland všechny reky předstihl. 
Však símě, z něhož vzpoura pozdější 
se vyklíčila, bylo zaseto, 
než Roland zrodil se. 

Žilf v hradě svém, 
v tom pochmurném, v tom starém Montglanu 

Zeyer: Spisy XIX. 23 



341 



vék celý Garin, s mečem v ruce vždy 

a Jak orel sedel na skále 

nad Rodanem, Jenž hučel v prohlubni 

a na svém hřbete lodí přinášel, 

v nichž Saraceni zboží plavili; 

ty za kořist \rždy Garin z Montglanu 

svou považoval, nebot kofístf 

Jen živil se, kořistí válečnou. 

Však brzy Rodan prost byl lodí všech, 

neb Garinovo blízké sousedství 

strach velký působilo v šíř a dál 

a chudoba pod střechu montglanskou 

se vedrala a za ní v zápětí 

se bledá bída dostavila též 

a Garin žil Jak žebrák poslední 

v svém stáří ted a seděl v samotě 

a v mlčení Jak socha kamenná, 

tíž maje na srdci a na mysli. 

Však Jeho čtyři mladí synové. 

Jak vichr silní, chrabří Jako M 

se nermoutili, žili vesele 

Jak ptáci v lese, divíce se Jen, 

proč otec Jejich vždy tak skormoucen. 

A byly velkonoce, boží hod 
lid slavil radostně a hlaholil 
les zpěvem ptačím, vesna kývala 
nad nivou zlatým věncem z paprsků 
a všude květy k světlu zdvihaly 
své pestré hlavy z klínu bujných trav 
a otvíraly vonné oči své. 
Hod boží byl a radost v srdcích všech. 



342 



jen Garin v síni prázdné, pochmurné 
pod učouzenou klenbou vysokou 
co obraz smutku seděl, synové . 
pak Jeho mladí Renié a Mil 
a Emalt s Žirárem o poslední 
chléb délUi se, avšak s úsměvem. 
Však otec Jejich s žalem nesmírným 
na tváře Jejich hleděl spanilé, 
na ztepilé, hrdinné postavy, 
a na ta roucha Jejich chudobná 
a vyrudlá, a vypuk' v hoiký pláč. 

Tu vzkřikl Emalt: .V žilách stydne krev 
mi, otče můj, když slzy vidím tvé! 
Rci, co tě hněte? Ničím netaj se, 
neb před Kristem, před synem Marie, 
ti přísahám, že vesel nebudu 
už po SVŮJ celý život, nezvím-li, 
co tebe trápil* 

,Ano, otče, mluví" 
řek' Žirár, ,nebot srdce puká mil" 

Tu otevřel svá ústa Garin, řka: 
,Jak zaplakati hořce neměl bych, 
vás, děti mé, když vidím v chudobě? 
Já Jediného koně Ještě mám 
a mezka Jen, tři kopí. Jeden meč! 
O poslední se chléb ted dělíte — 
co čeká vás, než hladem zemříti? 
Jsem zapomenut světem nevděčným 
a těmi, pro něž cedil Jsem svou krev. 
Já zemru, v bídě zanechaje vás." 



343 



Tak naříkal a vSickni mlčeli, 
však za chvfll fek' Žlrár: .Otče m&J. 
ty mýlíš se. Že v bídě necháš nás? 
Ty zanecháváš v slávč děti své 
a to je víc než mrzko bohatství, 
jež ve snu padnout miiže kupčíku 
v dlafi, která nikdy meče netkla se.* 

A dodal Emalt: »Božf jest dnes hod, 
nuž radujme sel Nemáme než chléb? 
Ten tělo Páné pifipomíná nám, 
jest nejvzácnější tedy z pokrmů I 
Proč pláčeš nad námi, když Stastnl Jsme? 
Jsme hrdi, že té otcem zoveme, 
a matka naše — Bůh ji v ráji téš — 
tak byla ctnostná, že se říkalo, 
že Jedna žena nad ní byla jen, 
tož Marie Panna, boží rodička I' 

Tak déti své když slyšel mluviti, 
slz utřel Garin svých a zapomněl 
na bídu svou v otcovské hrdosti, 
jeď s nimi chléb a s nimi vesel byl 
jak slunný den na sklonku podzimu, 
jenž zlatou září skrývá smutek svůj. 
Síň hlaholila nyní písněmi, 
však náhle bylo ticho, nebot, slySl 
na břehu řeky cinkot rolniček 
se ozýval svým hláskem stříbrným, 
zvuk byl to známý, ač Již drahně dob 
jej nebyli v Montglanu slyšeli. 



344 



To( saracenských mezkfi zvonečky 
se houpaly na uzdách stříbrných. 

Tu vyskočili mladí rekové 
a oknem dívali se mlčíce. 
Dav Saracenfi koňmo údolím 
se bral pod hradem, zbranč svítily 
a v dlouhé řade krokem houpavým 
šli soumaři s bohatým nákladem. 
A vzkřikl Emalt: .Posměch tropí si! 
Hod boží Jest a oni kupčí dnes. 
Ó, slyšeli, že zbranč nemáme 
a proto vyzývavé smělí jsou!" 

A jako orel letěl ze síně 
a bratři jeho jako sokoli 
se za ním nesli v letu jako bouř 
a bez dechu se octli před hradem 
ve stínu skal, a Emalt pravil tak: 
.Ted líto mi, že nevzal jsem svůj luk, 
ač tětiva je valně sesláblá." 

Však pousmál se Žirár s pohrdou 
a řekl pyšně: .Hanba tomu bud, 
jenž prvně vynalezl šíp a luk, 
on přiblížit se nepříteli báli 
A kdybych také věděl, co Je strach — 
já otce svého viděl plakati, 
a to mě žene v boj Jak bodnutí I" 

S tím slovem na rtech, Saracenům vstříc 
se vrhl Žirár, pozveď silnou pěst 



345 



a Jako kladivem ]f udeřli 

na hlavu nepřítele. Omráčen 

spad' s koné pohan, nastal tuhý boj 

a Garinovi vyšil synové 

z té seče nerovné co vftézi 

a vedli mezky na hrad za uzdy 

a rozradostněn šel Jim Garin vstříc 

a vítal Je a k prsoum vinul Je 

a radost byla v hradu veliká. 

Pak prohlíželi blíže kořist svou: 

to bylo zlata, stříbra, koruntfi! 

To velký poklad byl Jak v pohádkách 1 

A rozjařeni bojem pravili 

tak děti Garinovi: .Otče, hled, 

teď bohatým Jsi, nuže, dovol nám, 

— vždyť netřeba ti nás ted k výživě — 

ó dovol, bychom vyšli v Sirý svět!" 

»Co hledáte tam?* Garin odvětil. 

A oni na to hlasem Jediným: 

,Čest, milý otče, slávu, Jako tyl 

O tobě mluvilo se, zpívalo, 

má naše Jméno hynout v mlčení?" 

Tu svěsil Garin hlavu, šeptaje: 

,B&h s vámi buď a se mnou v samotě.' 

A ráno vyšli z hradu, objali 
se na rozcestí, do Vlach bral se Mil 
a stal se Apulským pak vévodou, 
a během času dobyl Ernalt si 
pak hrabství holandského, s Žirárem 
však zůstal Renié a kroky své 
hned obrátili k dvoru Karlovu. 



346 



Byl tenkrát dsař právi v RemeSi, 
šli tedy za nfm pešky, vešli v hrad 
a přímo na Karla se tázali 
a žádali si promluviti s nfm. 
Však senešal v svém rouše z šarlatu 
a z hermellnu méi^l s pohrdou 
ty mladé lvy svým zrakem nestoudným 
a pravil jimf. ,Pro lidi, jako vy, 
král nemá čslsu, odsud kliďte se, 
prach padá s vás na vzácné koberce." 

Tu vzkypěl Žirár, vztekem třásl se 
a zvolal: .Bůh té zatraf, otroku I 
Což nepřebývá v hrudi halené 
Jen cárem mnohdy srdce rekovské 
a neskrývá pod pláštěm nachovým 
se někdy srdce skety Jako tvé?' 

A zatal pěst a hrozil Jako bouř, 
však Renié Jej zdržel, pravě tak: 
«Čas nemá císař ted? Nuž, počkáme. 
ySak hlad nás moří, podejte nám Jíst." 
A sedl za stfij, na němž pohár stál 
a napil se a po něm Žirár též. 
Tu senešalem lomcovala zlost 
a vzkřikl: .Odsud! Trápí-li vás hlad, 
pak v kuchyni hledejte odpadky i** 
A pozveď hůl, však Žirár vyskočil: 
„Pse!" zařval rozlícen a udeřil 
jej pěstí v leb a padl senešal 
a bez života ležel na zemi. 
Hned ze všech stran se sběhli sluhové, 



347 



ryk nastal ohromný a mnohá zbraň 

se pozvedala proti cizinc&m 

tém smělým, kteří stále volali: 

,Nám s císařem jest Jednat, s vámi ne, 

vy láje plazící se v nízkosti!* 

A Jeden řekl: .Smélí vetřelci, 
za těmi dveřmi král má komnatu, 
a proto Jděte, než vás uslyšil* 

,Za těmi dveřmi?- řekl Renié 
a celou silou pěstí udeřil 
na veřeje, až rozletěly se 
a ve soumraku síně zlacené 
stál císař v celé velebnosti své 
a okamžitě ticho nastalo. 
Krok císař učinil, na prahu stál 
a přísně hledě, takto tázal se: 
•Co děje se? A kdo ti muži Jsou?" 
A Jeden ze sluhii mu odvětil: 
,Zde před tvým prahem, velký císaři, 
Je zabit seneSal tvfij, tento muž 
ho skolil Jednou ranou pěsti své.* 
A prstem ukázal na Žirára. 

Zrak císař&v se k tomu obrátil, 
blesk nevole mu šlehl z očí tmy, 
však Žirár neulek* se, pouze řek': 
,0n urazil mě, sluha najatý, 
mne muže volného! Já ztrestal JeJI* 
A hleděl směle Karlu do očí 
a hlava Jeho byla vztyčena. 



348 



A Karel, vida sličnou Jeho tvář 
a krásné hlavy hrdé drženf, 
mu skryté svědčil. Mírné tázal se: 
.Kdo Jsi, a čeho žádáš, sméle mluv!" 



1 



.Náš otec Garin Jesti z Montglanu," 
řek' na to Žirár, ,a my přišli sem • 

tvou získati si přízeň. Chudí Jsme 
a proto pohrdají sluhové 
tví námi drze." Řek' a zaťal pěst 
a hleděl kolem zrakem Jiskrným. 
Však Karel zamyslil se, v paměti 
měl obraz oněch krásných mládí dnů, 
kdy Garin žil s ním v úzkém přátelství, 
a řekl snivě: , Jesti Garin živ? 
Já rád si v duši na něj zpomínám. 
Vy chudí Jste?" pak dodal, .zahrnu - 
vás zlatem, stříbrem. Dobrou dám vám zbraň 
a vratte se pak v Montglan k otci zpět." 
Var polil Reniéa, pýřil se 
a řekl hrdě: .Nejsme kupčíci, 
a málo na zlatě nám záleží 1 
Když máme Je, zas rozdáváme je, 
po zisku nikdy nebažil náš rod! 
My v tobě zmýlili se, císaři. 
Nuž, pfijdem krále hledat v Sirý svět. 
Jenž služby naše cenit dověděl" 
Tu zvolal císař: .Stůjte 1 Zůstaňte I 
Vy svého otce, věru, bodni Jste 
a přijímám vás v řadu reků svých.* 



349 



Tu JinoSi poklekli v radosti 
u nohou krále, ten však tasil meč 
a pasoval ]e na rytíře hned, 
a miloval Je od prvnfho dne, 
a sloužili mu vémě dlouhý čas, 
a po letech dal Karel vévodstvf 
to slavné ženevské, Jež v lůné Alp 
se rozkládá kol azurových vod, 
co léno, celé Reniéovi, 
neb zemřel tenkrát právě vévoda. 
Jenž synů neměl. Za to zkvétala 
mu v domě dcera hvězdně spanilá, 
a Renié, když spatřil sirotka 
ve rouše smutečném, tak dojat byl 
tou krásou Její, Jejím neštěstím, 
že celým srdcem ihned přilnul k ní 
a řekl Jí: ,Ty z domu odcházíš, 
kde rostla Jsi, nuž, není tobě žal?' 

Zrak poroseny dívka pozvedla 
a řekla snivě: .Jdu, však zfistane 
mé srdce zde ... A uslyšíš-li kdys 
snad v síni, sedě večer u ohně, 
vzdech Jakýs tichý, věz, že duše má 
to bude zajisté, Jež vrací se 
v ráj dětství mého, v soumrak starých stěn. 
Jež popel Jímají mé rodiny.* 

Děl Renié Jí na to: .Paní má, 
Jak bude pustý dům, když odejdeš 1 
Mně bude zdát se vždy, že oloupil 
Jsem tebe o tvé, dívko, dědictví." 



350 



,Jdu do Paříže," odvétila mu, 
«a Karel bude nyní otcem mým, 
tak opuštěna, věru, nebudu 1 
Ty promiň však, že slabá byla jsem. 
Když sílu měla jsem se rozloučit 
ach, s drahým otcem na vždy, kladouc jej 
do temné rakve, slušno rmoutit se 
při rozloučení s mrtvým kamenem?" 

A kývla rukou, on však zdržel ji: 
•Ó prodli ještě," pravil, .všecken čar 
vždyC s tebou odchází a zdá se mi, 
že na horách a ve blankyte vod 
zář zlatá hasne, ty-li odvrátíS 
tvář spanilou svou od nich . . . Osiřím 
v tom vévodství svém, nezíistaneš-ll! 
Tot hůř než kdyby ona koruna 
se svezla s temena, již, vévodskou, 
mi císař právě teprv poskytl!" 

Tak zvolal Renié a poklekl 
u nohou dívky, ruce vznášel k nf 
jak v modlitbě a mlčel zmateně. 
Zvuk jeho hlasu do srdce jí vnik' 
a překvapeně na něj hleděla, 
na ruměnec na tváři hrdinské, 
na oči, smělé vždy, ted sklopené, 
a jakás něha zmocnila se jí 
a plnila jí duši sladkostí, 
a řekla mu: ,Tof, věru, k podivu, 
tak silný muž a klečíš v pokoře 
před bytostí tak slabou jako ji? 



351 



Vždyť pouze vzmáchem lehkým ruky své 

bys jako třtínu zlomiti mé mohM* 

A klečícího opět vztýčiti 

se snažila, však noha uklouzla 

a padla mu na prsa hrdinná 

a zmatkem oněméla, na srdce 

když tiskl Ji a šeptal: »Ženou mou 

buď, bílá moje růže přesladká!" — 

Tak získal její lásku Renié 
a Slastné žil s ní ve svém vévodství 
a jediný u dvora zůstal jen 
ze synů Garinových Žirár ted 
a nechtěl od Karla se odtrhnout, 
ač v léno král mu poskyť Vlanu, 
to krásné město, hrabství bohaté! 
Hold skládat z nové důstojnosti té 
měl Žirár kolem vánoc císaři 
a chystaly se hody veliké 
a rozsáhlé k slavnému obřadu. 

Už na měsíc se blížil holdu čas. 
když na lov vyjet Karlu chtělo se 
a jel s ním Žirár jako věrný druh 
do lesů hlubokých a pohřbených 
ve sněhy bezedné. Po celý den 
se oddávali honu horlivě, 
až hustá mha postupu bránila. 
Pak soumrak náhle proměnil se v noc, 
když slunce sklánělo se za hory 
a po zášlehu temně krvavém 
se skrylo v mraky jako do rakve. 



352 



A císař řekl: .Spějme k domovu.* 
Jen s namáháním oři našli však 
si stezku v houšti, tvrdé umrzlou 
a v nejistotě dlouho bloudili 
svých krokfi vlastních lekajíce se 
a stínfi příšerných jak mátohy. 
Tu pojednou se zdálo, z hrobu zas 
že slunce vstalo, krví sbrocené: 
les celý vzplál jak polit červánkem 
a stromy jako černí olbřími 
se rýsovaly v rudé záplavě 
a z těžkých snQ se zdály zbuzeny 
a setřásaly spousty třpytných hvězd 
na tvrdou zem, též krytou hvězdami, 
však v bělosvitný příkrov vtkanými, 
a mezi kmeny, v záři purpumé 
pod klenbou větví, na nichž kmitaly 
se rampouchů duhové křištály, 
na bílé dráze čamě zjiskřené 
se temných postav průvod objevil. 
Na černých koních, v černém oděvu 
dav panošů jel, v rukou třímali 
ty pochodně, jichž září rudnul les, 
za nimi v černých pláštích rytíři 
na vraných ořích jeli, zbraní lesk 
byl smutečnými zastřen závoji, 
a v jejich středu černý povoz byl, 
jejž mezci táhli, barvy jako noc. 
Pod baldachýnem černým ležela 
na kůži medvědí tam postava. 
To žena byla soše podobná, 
v tmě smutečného roucha bělejší 



353 



než kolem sníh, a krásná k podivu 

pod černým flórem, stříbrem protkaným. 

Ten průvod když se zjevil ve hvozdě, 

v tom zmrzlém, zdřímlém, v mlze pohřbeném, 

při rudé záři smolných pochodní 

a v černém Jejich dýmu, ploužícím 

se Jako mraky mezi stromovím, 

čar pochmurný měl podivného sna, 

v němž stíny zjevují se zemřelých, 

a Žirár zvolal: ,Králi, duchů sbor!" 

Při zvuku Jeho hlasu pozvedla 
ta krásná žena v rouše smutečním 
svou hlavu spanilou a zírala 
pod starý dub. Jenž klenbu sněhovou 
nad hlavou tvořil Karla císaře 
a Žirára, a havran obrovský 
na dlouhé větvi tiše houpal se 
ve výši nad rytířem. Zírala 
na krásnou, mužnou Jeho postavu, 
na Jeho tvář, s níž kouzlo mladosti 
Jak hvězda plálo. Vidouc nad hlavou 
se Jeho houpat ptáka černého, 
kříž udělala, oči zavřela 
a zašeptala celá chvějíc se: 
.To zlé Jest, Bože, pro mne znamení." 
Však rychle opět zraky pozvedla, 
a nyní Karla teprv spatřila 
tam v celé velebnosti vznešené 
s tím dlouhým vousem, bílým Jako sníh, 
s tím zrakem orlím, plným plamenů, 
s tím čelem stvořeným pro korunu. 



354 



a rychle vstala, s vozu skočila 
a Idekla před ním na sníh, volajíc: 
,Ač po prvé tě vidím v živote, 
přec jistě vím, ty's Karel francouzský! 
Viz, hold ti skládám k nohám, císaři I" 

A Karel zvedal ji a odvětil: 
,Ty uhodla's, má paní, avšak rci, 
kdo jsi a kam se bereš v smutku svém?' 

Tož ona na to: .Floribella jsem, 
chof burgundského někdy vévody, 
teď jeho vdova, tři už neděle. 
Má cesta do Paříže vedla mé 
v tvůj, pane, dům, bych zprávu nesla ti, 
že man tvůj zemřel a že léno tvé 
zas volné jest a tobě vráceno. '^ 

Řek' na to Karel: „Žel ml vasala 
a více, paní, tebe jest mi žel 
a krásných zraků tvých, jež zajisté 
teď v slzách tonou každou dlouhou noc. 
Tvá roucha o tvém smutku mluví nám." 

Tu vzpřímila se paní spanilá 
a řekla hrdě s velkou klidností: 
«Lež nenávidím, sluší otroku 
a duše moje volná byla vždy, 
a proto přímou slyš mou odpověď. 
Bez lásky byl můj sňatek, krátký jen» 
a netruchlím pro nebožtíka víc, 
než pro každého sluší truchliti 



355 



nim bližního. Já přiSla prosit též 
o svolení tvé k sňatku novému, 
až srdce moje v lásce promluví. 
Proč nárokfi bych vzdáti měla se 
na štěstí v žití? Jiné neznám však 
než štěstí lásky k muži pravému. 
Ta černá roucha tedy hlásí ]en, 
že podrobit se zvykům, slušné jest.* 

A směle hleděla mu do očí 
a zdálo se, že vzrostla postava 
ta ztepilá o hlavu do výše. 

A Karel na ni hleděl s obdivem, 
tak krásná byla a tak královská 
svým pyšným posunkem a prostá tak 
svou řečí beze lsti a beze iži| 
a podal ruku ]í a vedl ji 
zpět k povozu a řekl: .Jednejte 
dle vfile své, má paní, vyhledám 
sám pro vás muže I Otcem budu vám 
v té vaší sirobě." 

Tu vzplanul zrak 
|í jasně, zasáh' bleskem Žirára, 
pak zastřel závoj dlouhých, temných řas 
jej kouzelně, a mlčky brali se 
ted všichni lesem v palác císařův. — 

Noc ale celou Karel nemoh' spát, 
ten hluboký a velký její zrak, 
tak smělý a tak krotký zároveň, 



356 



klid ]eho rušil; ač byl nynf stár, 
krev stejné vřelou cítil v žilách svých 
Jak v dobách mládí, pouze důstojnost 
mu byla uzdou vášní. Sladký hlas, 
jímž v lese šerém jemu pravila: 
,proč nárokfi bych vzdáti mela se 
na štéstí žití?' stále ve sluchu 
mu zazníval a kouzlem jímal je], 
a vzpomínal téch dob, téch přesladkých, 
když Galena jej láskou blažila, 
ta Galena, Jež v hrobe byla teď 
a kterou oplakával dlouho tak! 
Proč mél se vzdáti štéstí lásky on, 
když mlád se cítil? 

Týden rozjímal 
tak v mysli své a v dumé hluboké 
po celý čas ten tonul, na to však, 
když Floribellu v sade uvidél, 
kde v rouše vdovím sněhem kráčela 
pod vysokými stromy, berouc se 
do kaple na mši, v cestu stoupl )f 
u vysokého portálu, a řek': 
.Já, paní, slíbil, sám že vyberu 
ti chotě . . . Nuž, a nyní zdá se mně. 
že úkol není snadný. Sama vol, 
však věz, že ten. Jenž první v řlSl té. 
Já sám, král francký, císař Západu, 
o ruku tvou tě žádám vznešenou. 
Ty jednej volně dle své libosti 
a jiného-li vážíš sobě víc, 
pak směle rci to, }á s« podrobím.* 

Zeyer; Spi»y. XIX. ^ 

397 



Tak řekl Karel, ona mlčela, 
zrak klopíc k zemi a pak pravila: 
.Tak smělý sen jsem nikdy nesnila, 
a překvapení slov mě zbavilo . . . 
Však vidíš, králi, že jdu k oltáři 
a přerval jsi mi vroucí modlitbu. 
Bůh nejvyšším jest králem, přede vším 
jest jemu sloužit naše povinnost. 
Nech skončiti mě moji modlitbu 
a po mši radosti své průběh dám 
a odpovím ti přímě z duše své.* 

Zrak její opět k zemi sklopil se 
a vešla v kostel, kde po celou mší 
na tváři ležela, a Karel šel 
a rozechvěn ji čekal ve síni. 

Mši skončil kněz a Floribella šla 
teď do paláce, ale zahnula 
na dlouhé chodbě stranou, stoupala 
po příkrých schodech rychle do výše 
a s tlukoucím pak srdcem pozvedla 
u dveří nízkých clonu, spustila 
ji za sebou a širo do kořán 
jí zely veřeje a viděla 
teď v nízké kobce sedět Žirára 
při ohni u krbu, kde cídil zbraň 
a zabrán tak byl pilnou prací svou» 
že Floribellu ani neviděl, 
jak o sloup kamenný se opřela 
a s úsměvem se na ně] dívala, 



358 



až posléz řekla: ,Zbucf se. Žiráre!" 

a smála se, když sebou Žirár trh' 

a udivením cele oněměl. 

Za chvíli řekla: ,Muži, nediv se, 

že za tebou Jsem přišla, kvapí čas. 

Za ruku mou mě císař požádal. 

Rci, Žiráre, co odpovědít mám?" 

A plna něhy na něj zírala 

a ruměnec Jej polil, zmateně 

zrak klopil před ní: ,Proč se tážeS mne?" 

řek' posléz udiven. Tu vzplanula 

a řekla prudce: .Tázat můžeš se?" 

A za ruku ho Jala pojednou 

a zvolala: ,Jsi mužem, Žiráre? 

Ty neuhoď Jsi tenkrát v lese hned. 

když hltal zrak můj čarný obraz tvůj, 

že miluji tě silou nezdolnou? 

Ty nevidíš to ted, když přišla Jsem 

za tebou sem, když, děcko, pravím ti. 

že císař nabíď mi svou korunu? 

Co Je mi po ní, pojmeš-li mě ty, 

jsem volná, tvou chci býti, tvou Jen, tvou! 

Tvá ústa líbat nejsladší Je ráj! 

Ó, nenech mě tak dlouho mluviti 

a rci mi. že chceš býti chotěm mým, 

bych toho starce v smíchu odbyla!" 

A k sobě táhla jej a Žirár zbleď 

a od sebe Ji vzdálil s drsností 

a řekl vážně: „Co že láska jest, 

to tuším v hloubi srdce, ačkoli 

až posud neznám sladký Její čar. 

Však jistě vím, že stud Jí po boku. 

359 



že láska trpf, snáší, trápf se, 

však mlč{ v prsou ženy, avšak chtfč, 

ten nabízí se — ■ 

Vzkřikla vášnivé 
a zaryla si ruce do vlas& 
a zsinala a dlouho mlčela, 
pak ale sebou trhla, pravila: 
»Jest véru lépe býti královnou 
i bez lásky, než býti poddanou, 
byt třeba zbožňovanou chotém svým. 
Zisk na mé straně I Ty však netušíš, 
ó bloude, jaký poklad rozkoše 
Jsi odvrhl od sebe nejapné 1* 

A vztyčena a hrdá odešla 
a smrtelná v ní vřela nenávist, 
však skryla Ji a svoje vzrušení, 
a vešla v síň, kde císař čekal JI 
a pravila mu: .Podivného cos 
se stalo mné. To sen byl divný tak . , 
A v bílý k tomu denl Mné zdálo se 
před chvílí, když jsem do kostela šla, 
že potkaťs mé a řek's mi, králi mflj, 
že choté pro mé voiirs. Brání mné 
stud dále vypravovat divný sen, 
ač tak mé blažil" — Zamlčela se 
a císař na to: ,,Víš, že bdéla Jsi! 
Ó rozhodni o drahé ruce svél' 
A Floribella ruku dala mu 
v pláč vypukši, neb zmizel Její sen 
o lásky blahu v trpké chvíli té 
a vdovím závojem tvář zakryla. — 



360 



Však Karel netušil a stanovil 
sv&J nový sAatek za tři neděle» 
a hlučné byly hody v paláci, 
když přišel čas a krátce po svatbé 
hold složit Zirár měl za léno své, 
byv odhodlán teď odjet z Paříže 
hned po obřadu do Viany své, 
neb věděl, královna že nenávist 
mu skrytě chovala, ač zdálo se, 
že z paměti Jí zmizel okamžik 
ten osudný, kdy Žirár pohrď ]f. 
Byl večer už a slavnost u konce, 
Jen Jeden zbýval obřad vasala, 
měl nohu krále k ústfim zvednout svým 
a Žirár vešel tedy v komnatu, 
kde Karel dlel a soumrak hluboký 
vláď v síni už, a Karel nebyl sám. 
Na velkém křesle seděl, po boku 
mu byla královna a zlatý plášf 
kryl kolena Jim oběma a lem, 
v němž perle plály, na zem vlekl se 
a Karel držel ženu v objetí 
a zlaté Její vlasy plynuly 
mu v stříbro vousfi. Oči blankytné 
Jí divně hořely, když spatřila 
na prahu Žirára, a nenávist 
Jí v srdci bouřila, však mlčela 
a na pólo Jen zraky zavřela 
a Karel kývl rukou. Přistoupil 
tu těsně Žirár před krále a klek' 
a sklonil hlavu. Tiše pozvedla 
tu Floribella nahou nohu svou 



361 



pod zlatým plástem; Žírár za to měl, 

že Karel sebou hnul a sklonil níž 

se k zemi, královna však ke rtfim hned 

mu nohu rychle zvedla, políbil 

]i uctivé a vstal a odcházel 

a pohanéní svoje netušil. 

Když ale zmizel, smála královna 

se hlasitě, ač Karel káral ]i, 

a v srdci svém si fekla: ,, Pohrdal 

mou rukou, bloud! A Jako otrok teď 

mi nohu líbal! Spokojena jsem.* 

Však císař zamyšlen jf pravil tak: 

,Ten krutý žert, který Jsi stropila, 

na věky pochován buď v mlčení, 

neb běda tobě, kdyby dověděl 

se Žirár o své hanbě potupné! 

Krev pouze smyje takou poskvrnu 

a celou říš by bouře zasáhla, 

neb vina tvá by na mne padla téžl* 

Tak řekl Karel, ona mlčela, 
však uvnitř sobě takto pravila: 
»Co na tom, kolik krve poteče! 
Nechť Žirar třeba zabije i mne, 
však přísahám, že zví o hanbě své. 
at třeba po letech, neb pomsta má 
by Jinak dokonalá nebyla.* 

Tak žena zlá si v srdci pravila 
a po letech se vyplnilo, žel, 
ač po dlouhých, to přání zločinné. 



362 



Jar bylo deset uplynulo as, 
když ráno jednou v palác císařský 
host vejel mladý, sličný nad míru. 
Na bílém koni sedel arabském 
a sokola per třpytných Jako list 
vždy chvějící se lindy stříbrné 
měl na pěsti, a plavých vlasů proud 
se vlnil mu na lesklé brnění 
z pod přilby stříbrné. Jak dívka byl, 
neb ani chmýří Ještě nebylo 
nad Jeho rtem, kde pyšný úsměv dlel. 

Pod portálem z bílého mramoru 
teď seskočil a letěl po schodech. 
Jak perutě na patách kdyby měl, 
a směle řadou prošel dvořanfi 
a vrazil v síň, kde Karel na trůnu 
pod baldachýnem seděl s královnou. 
Tam poklonil se třikrát hluboce 
a řekl pak: „Jsemť, pane, Emeri, 
syn Ernaltův, vévody z Bólandu, 
děd můj Jest Garin z Montglanu, můj strýc 
jest Žirár z Viany, a přišel jsem 
ti nabídnouti, pane, služby své. 
Jmen oněch sláva bud ti zárukou, 
že nehodného nepřijímáš v dům." 

Tak pravil Emeri, a Karel řek': 
„Buď vítán mi, ty milý hoste můj! 
Ta Jména Jsou mi drahá, přízeň má 
vždy tvému rodu byla údělem, 
buď vítán mi, buď vítán královně!" 



363 



V§ak Floribella sebou nehnula, 
při zvuku Žirárova ]ména tvář 
]{ vzplanula a na to zbledla hned 
a bylo ](, jak by Ji uštknul had, 
neb dávná nenávist se pohnula 
jí na dné srdce, chmura sedla jf 
na čelo temné. V noci nespala 
a chodila jak přízrak palácem, 
a jednou večer, když byl Emeri 
v té komnaté, kde Žirár bydlil kdys', 
a klidné večeřel a krájel chléb, 
tu vklouzla zahalena v temný plášf 
do siné královna a opřela 
se jako tenkrát o kamenný sloup, 
jak tenkráte, když lásku vyznala 
svou Žirárovi, smysly puzena. 
A udiven jal kahan Emeri 
a svítil na tu bledou, krásnou tvář, 
jež nořila se z plášté černého, 
a véřit nechtěl, že to královna. 
Však ona náhle hlavu vztyčila 
a řekla s trpkým na rtech úsmévem: 
,Jsi plachý jako Žirár z Viany, 
tvfij pyšný strýc . . . Zde, v této komnaté 
mne urazil, však já se pomstila, 
a pomsta má zde v této komnatě 
teď uzraje a sklidí ovoce 
své nenávisti, k tobě přicházím. 
Ty hrdých otců hrdý potomku, 
znej ponížení svého plemene! — 
Den nejkrásnější mého života 
byl onen, hold když Žirár z Viany 



364 



za léno svoje skládal cfsaři — 

neb hlavu svou když skláněl k polibku, 

tu, věz to, nohu nahou vznesla Jsem 

až k jeho rtfim, a nohu políbil 

ne Jako vasal králi, v obřadu, 

ne, Ifbal nohu jako otrok té, 

jíž pohrdal a kterou urazili 

Tak všem vám v onen den jsem na šfji 

na hrdou šlápla, v potupu vám všem I* 

Tak zvolala a vydral hrdý smích 
se z hrdla jí a zazněl komnatou 
jak ďábla posměch. Něm byl Emeri 
na okamžik, však schvátil, vášní slep, 
nůž, kterým chléb byl krájel, mrštil jím 
po královně a zaiVal: „Pi^ sám Bfih, 
ty Jednala jsi jako nevěstka!" 
Nfiž mihl kolem hlavy královně, 
však nezasáh' ji, v útěk dala se, 
a bouřil chodbou nyní Emeri, 
se schodu letěl, dvoru dosáhl, 
na koně seď a bled jak mrtvola 
do noci uháněl jak šílenec 
a stále volal hlasem hromovým: 
„Hoj, do Vianyl Pomsta krvavá!" 

A Žirár netušící v domě svém 
ve krásné Vianě u okna stál, 
u okna planoucího malbami, 
a u nohou dva jeho synové 
si hráli spolu ; vesel, kliden byl, 
když náhle zahlíď v hlubém údolí 



365 



na bílém koni jezdce bez přílby, 
ve větru plavé vlasy vlály mu, 
trysk jeho oře zdál se šílený, 
prach letěl před ním, jiskry skákaly 
zpod podkov koně plašícího se, 
a přímo k hradu jel a bleskem byl 
na mostě, na dvéře, pak na schodech, 
na chodbě porážel, kdo vkročil mu 
do cesty, by jej zdržel, vrazil v síň 
a křičel s prahu: „Žirár z Viany 
kde jest, kde jest? At zbraně chopí se, 
čest jeho poskvrněna, naše čest* 

,Jsi smyslů zbaveni* zvolal hradu pán. 
•Kdo jsi a co mi chceš? Jsemf Žirársáml 

Tu teprv oddychl si Emeri 
a řekl pak: .Jsemf tvého bratra syn, 
syn Ernaltův a byl jsem v Paříži . . . 
A královna se smíchem ďábelským 
mí mluvila o nenávisti své, 
o urážce, kterous jí učinil, 
a o pomstě, o které nevíš však . . . 
Ó neštastný, když skládal jsi svfij hold 
za léno toho města, když Jsi tlek' 
a hlavu svou když skláněFs k polibku, 
tu nahou nohu vznesla královna 
až ke tvým rtům! Ty nohu políblFs 
ne králi jako vasal v obřadu, 
ne, oné ženě, jíž jsi pohrdal, 
jsi nohu líbal v mrzkém otroctví I 



366 



A všem nám na šíj v prokletý ten den 
ta žena šlápla k věčné potupě!^ 

Tak zvolal Emeri a vrávoral, 
a Žirár zařval zraněný Jak tur 
a chytl Emerího za hrdlo. 
„Ty slyšeKs to a ty's Ji nezabil?" 
Tak vzki^kl bled a z úst mu pěna šla, 
však Emeri Jej stranou odmrštil 
a řekl klidně: .Chtěl Jsem zabit Ji, 
však uklouzla Jak zmije. Dosti slov, 
teď sluší Jednat- — Žirár odvětil: 
,Ty pravdu děťs! Do boje! Do boje! 
Nás čtyř Jest bratrfl, rychle se mnou pojď, 
tož nejdřív Jedme k Reniéovi, 
pak k Milovi a k otci tvému sléz. 
My čtyři povalíme Francii I* 

A bez odkladu v sedla vrhli se 
a Jeli, Jeli, bouř Jak žene se 
a nejedli, nepili, nespali, 
až u vrat stáli domu v Ženevě. 
A Renié byl v své síni z mramoru 
a s ním byl Jeho syn. Jun ztepilý 
se zrakem velkým, vlahým, unylým 
a s čelem čistým, duše panenská 
a plná snů na pólo andělských, 
na pólo bohatýrských. Renié 
po drahných letech když teď bratra shlíď, 
vstal prudce, ruku stisk* mu, líbal Jej 
a zvolal pyšně: .Hle, mflj Žiráre! 
Tot syn mfij, drahé ženy dědictví !• 



367 



Tu na okamžik Zirár zapomněl 
na pomstu svou a rodu potupu 
a řekl: .Jak mu říkáš, bratře mfij?" 

,Po matce své se zove Olivier,* 
řek' Renié a Žirár usmál se: 
,Je statný/ pravil, ,Je nám podoben!" 

A objali se s bratrem, náhle však 
se vztyčil Žirár, hlasem hromovým 
vše vyprávěl, a soptil Renié 
a volal s Žirárem a s Emerim: 
,Do boje, do boje! Mstu krvavou 1" 

A v sedlo nyní vrh' se Renié 
a Žirár, Emeri a letěli 
dřív k Milovi a k Emaltovi pak 
a všlckni čtyři bratři naposled 
se bouří hnali k otci Garinu, 
Jenž posud v Montglanu žil, vetchý kmet. 

A vjeli v hrad a spěli do věže, 
kde Garin snil o dobách minulých. 
Ted střásl sen svuj téměř stoletý, 
by naslouchal těm divým výkřikům 
svých synů, s vášní vypravujících 
o učiněné rodu potupě. 
Jen pomalu vše chápal, řekl pak: 
•Nuž, svolejte mých manu hromadu, 
a veřejně mi opakujte vše." 



368 



A stalo se, Jak Garin rozkázal, 
a koupali ]e], dali z nachu plást 
mu na ramena, vedli k stolci jej, 
kde sedl v rukou berlu třímaje 
Jak mocný král a Žirár hřímavým 
teď hlasem do podrobná líčil vše, 
co bylo stalo se, a rytířů, 
Jež byli zvali, tisíc slyšelo 
tu velkou, neslýchanou potupu, 
a bouře hněvu hradem zatřásla; 
však Garin kmet svou berlu pozdvihl 
a bylo ticho, on však mluvil tak: 
»Jest králem naším Karel, dřív než zbraň 
svou pozvednem, o smír se pokusme 1 
Snad neví, co ta žena spáchala? 
Af složí na to slavnou přísahu. 
A tehdy Jen, když zdráhat bude se, 
boj počneme, boj velký, nesmírný, 
pak krev af teče třeba řekami 
a mésta at se kouří v požárech. 
Pak mrtvých bude, vdov a sirotků, 
a bédování velké, smyta však 
s nás bude skvrna, kalící nám čest." 

Tak Garin děl a mnozí reptali, 
však nikdo neměl smělost hlasitě 
se ozývati, pouze Einerl 
svou nemoh' potlačiti nevoli 
a zvolal: ,K čemu váhat, odkládat? 
Nač vyjednávat? V žilách dědovi 
krev zmrzla už a s tíží roztaje, 
když ani hanba nezbouřila ii." 



369 



Tak reptal nahlas mladý Emeri, 
déd jeho však ho zasáh' berlou svou 
a mezi ramena jej udeřil 
a řekl hlasem zvučným doposud: 
•Když slyším koné řehtat, řinčet zbraň, 
hned obživuji, bohatýrem Jsem 
a posud boj jest pravým živlem mým — 
však tenkrát jen, když se mnou právo jest 
To, chlapče, věz a mlčky poslouchej 1* 

A mlčel Emeri a všichni s ním 
a stalo se, jak Garin stanovil. 

Sám se svými jel syny k císaři 
a tisíc rytířů se přidalo 
a chvěl se palác koňů dusotem. 
když dorazili k sídlu Karlovu 
a visela nad domem právě bouř 
jak věštba hrozivá a temný mrak 
se ob čas zachvěl, rudě zaSlehl 
kmit bleskfi v něm, jak ob čas zasvitne 
zrak chorého, jejž smrti kryje stín. 
A v záři příšerné té zaplály 
vždy přilby, krunýře a brnění 
jak bludných světel mihot mátožný 
a tváře zdály se jak zsinalé, 
jak umrlcfi, a císař na trůnu, 
když oknem viděl chmurný průvod ten, 
řek' potřásaje hlavou: ,Zdá se mi, 
že mrtví vstali z hrobů, útokem 
že na nás ženou se na živoucí?* 



370 



Tak dojel Garín k domu, ve smutku 
stál před trůnem a |eho synové 
a Emeri a mnozf z rytířstva, 
co místa bylo v síni obrovské, 
s ním vešli zároveň, a císař dél: 
„Zrak-li mé neklame a pamét má, 
pak stojí Garin starý přede mnou, 
můj dávný druh!" 

Řek' Garin: .Uhoď Jsi!- 
A Karel ruku svou mu podával 
a pravil: „Ve smutek jsi zahalen, 
kdo zemřel ti?" 

„Čest moje," Garin dél, 
»a k tobé přišel jsem, bys křísil ji. 
Co žalobník zde stojím před tebou!" 

,A kdo se odvážil té zneuctít?* 
se Karel tázal. V tom se záclona 
u dveří odhrnula, královna 
v síň vstoupila a klidné po boku 
si sedla vedle svého manžela. 

Hrom první zahřmel slabé nad domem 
a starý Garin mlčky ruku vztah* 
a prstem na královnu ukázal, 
a jako zahučení vichřice 
bouř hlasů zvedla se a zanikla 
a v tichu opétném řek' Garín ted: 
.Ta žena na mou sáhla, králi, čest!" 



371 



Bled Karel vstal a řekl: „Smělým jsi! 
ČI smyslil svých Jsi zbaven, Garine?" 

A Floribella taktéž povstala 
a řekla pyšně: .Ned&stojno mne 
tam prodlévat, kde stáří chorobné 
v snech horečných tak divně blábolí." 

A Žirár, uslyšev tu potupu 
v tvář Jeho otci drze vrženou, 
tak prudkým hněvem vzplál, že vrávoral. 
a hlasem rachotícím Jak ten hrom, 
Jenž právě opět zahřměl nad střechou, 
tak zařval, vášní slep a záštím zpit: 
,0 důstojnosti mluvit smělost máš, 
ty ženo, v Jejichž prsou frejířských 
stud nikdy nebyl hostem, Jejíž tvář 
Jen chlipných chtíčů kryje ruměnec? 
Kde nechala Jsi tenkrát důstojnost, 
když vilnost tvá tě slepě v komnatu 
mou zavlekla, kde marně žebrala*s 
o lásku mou?" 

Ta slova dohřměla 
a tisíc mečů z pochvy v obranu 
té potupené ženy letělo, 
Jíž poprvé nach studu pokryl tvář 
a zakryla si pláštěm obličej 
a klesla na trůn Jako zlomena. 

Však Karlův hlas nad všecku bouři hřměl : 
.Meč pouze můj smí píti jeho krev I 



372 



Zbraň skloňte před mou vůlí I Sklesne lhář 
v prach pouhým vzmachem toho ramena I* 

,Lež nešla nikdy se rtů synfi mých!" 
řek* pyšně Garin, ^Kárám Žirára, 
že ženu tvoji tupil veřejně, 
však proto spravedlnost žádám přec, 
čest moje drahá mi Jak tobě tvál 
Nuž, přísahej mi tedy, císaři, 
že nevíš o té velké potupě, 
v niž vrhla rod mfij celý královna, 
by na Žíráni pomstu konala. *" 

A Karel z póla Jen když naslouchal 
ve velkém bolu svém a k odchodu 
když obrátil se, aby odvedl 
svou ženu bledou, hanbou zničenou, 
tu za plášť v horlivosti své ho Jal 
teď starý Garin, stále volaje: 
,,Nuž, přísahej nám slavnou přísahou I" 
A vida Dón to, Jeden z rytířů 
na dvoře císařském, tak rozhorlen 
Jej káral. „Starce, hříšně drzým jsi! 
Jak nestoudný, ty odvažuješ se 
se pláště císařova dotknouti?* 
A rozzloben za vous chyť Garina, 
za dlouhý, stříbrný. Však Emeri 
tu viděl potupu a tasil meč 
a bleskem hlavu srazil Donovi, 
tak svého děda pomstiv; tryskla krev 
a rudým proudem stupně zasáhla, 

Zeyer : Spisy. XIX. 20 

97? 



kde trůn stál zlatý, krytý purpurem, 

a mžikem nastala hned krutá seč 

a zároveň se na dfim snesla bouř 

a rachot byl tak velký, nesmírný, 

soud poslední Jako by nastával 

a Garin zbraní hrozně mávaje 

si cestu klestil s mladým Emerim 

a za ním čtyři jeho synové 

se k dveřím drali, mrtvých kupíce 

kol sebe val a v krvi brodíce 

se po kotníky, venku vrhali 

se na koně a ubánéll v noc 

při svitu bleskfi, v hustém lijáku 

a Karel stál na domu cimbuří 

a burácením vichru hrozil Jim: 

„Za vámi přijdu s hojným vojskem svým 

a draze zaplatíte urážku 

a každou krflpčj krve prolitou 

v mém zneuctěném domě!* 

Zvolal tak 
a stoupal s cimbuří a veSel v síA, 
kde královna na loži ležela. 
Trud hluboký mu duši rozrýval, 
o vině Její mluvit přišel s ní 
a těžké obžalobě Zirára. 
Stál vedle lože. Ženy jeho tvář 
však skryta byla spoustou temných kštic, 
Jež s temena se byly svezly jí 
a bez pohnutí, tiše ležela 
jak věc. Jak kámen, strom jak skácený. 
A pohnut Karel žalem jejím byl 



374 



a schýlil se a šeptal: .Ženo má, 
rci pravdu celou mi, ó neš(astnál* 
Však ona ani údem nehnula 
a ruka Je]í». kterou nyní Jal, 
Jak kámen téžká, chladná Jako led, 
bez známky žití jemu zdála se 
a mimodék když polekané trh' 
tou rukou bezvládnou, tu svezly se 
jí s tváře vlasy — byla zsinalá 
a Její zrak byl jako skleněný 
a vytřeštěn a plný hr&zy byl. 
Král zaúpěl, neb viděl, mrtvolu 
že Jímá v náruči, svým závojem 
se byla uškrtila královna, 
soud vykonala sama nad sebou. — 



A mezi tím, co Karel veliký 
nad ženou truchlil, Garin z Montglanu 
a jeho synové a Emeri 
se zastavili v lese hlubokém, 
kde čtyři cesty křižovaly se 
a oddychli si nyní v jistotě 
a Garin řekl vnuku: .Emeri, 
zde poklekni,* a když tak učinil, 
meč vytáhl a reka pasoval 
na rytíře při větru šumění 
a zmírajících hromů dunění 
a řekl: ,0 statného bude víc 
nám nyní rytíře." Pak objali 
se vespolek a Garin pravil dál: 
•Ted rychle každý domu ujedte 

375 



a sbírejte svi vojska hrdinná, 
pak do Viany spěšte hned 
bez odkladu, neb brzy přitáhne 
tam Karel jisté. S nám! budiž Bfihl* 

A loučili se. Každý z bratrfi táh' 
za krátko do pevné Viany, 
svou doma zanechaje rodinu, 
jen Renié si řekl: .Zemru snad 
v tom boji, který krátkým nebude» 
a nemám vfce vidét détí svých? 
M&j Olivier jest nyní rekem už, 
ač mladý jest, ten se mnou pfljde v boj — 
však Aida moje, dcera předrahá?" 
A zamyslil se, pak ji zavolal 
a řekl: ,Díté moje spanilé, 
chceš zůstat zde v tom klidu, v jistotě, 
u modrých vod pod stromy květnými, 
však odloučena dlouho ode mne, 
neb žádá srdce tvé být se mnou vždy, 
však v úzkých zdech, kol kterých zuřiti 
smrt bude děsná, bouřit divý boj?" 
Tu Aida zpola ještě dítětem 
se zarmoutivši, odvětila tak: 
.Proč mne se tážeš, když jsi netázal 
se Oliviera, co by činit chtěl? 
Což tobě méně patřím jako on 
a snadněj* mne než jeho postrádáš? 
Když tobě snadno žíti beze mne, 
tož mně to těžko, pouze násilím 
mě zdržíš zde, chci s tebou žít a mřít 
a s Olivierem, sladkým bratrem svým," 



376 



A tedy s nimi šla a přijeli 
do Viany a Aida s bratrem svým 
se zdáli v čele vojska hvězdy dvé, 
a v tentýž den též Garin dorazil, 
a brány města těžce zapadly, 
neb s druhé strany Karel táhl už 
a v čele vojska jeho hvězda též 
se třpytila jak slunce na nebi: 
To Roland, proslulý byl bohatýr. 

A nyní dlouhý počal onen boj, 
v němž tolik krve teklo hrdinské, 
že země rděla še Jak ruměncem I 
Co bohatýrů padlo s obou stran, 
co velkých činů bylo konáno I 
Dvé Jména však se skvěla nad všechna, 
svět jejich velkou slávou plnil se 
a bez obdivu nikdo vyslovit 
Je nedoveď, ta Jména Olivier 
a Roland slula. V bojích nesčetných 
se setkali, Jak blesky Jasné dva, 
jichž divukrásná, hruzyplná zář 
se mraky lije, celý nebes kruh 
do ruda nítíc. A kdo viděl je, 
Jak na se vrhli se jak mladí lvi, 
ten zapomínal válčit se sokem 
a zadíval se na ten Jejich boj. 

A vždy když Roland znaven vracel se 
na večer do tábora, Karlovi 
tak praví val: „Můj ujce velebný, 



377. 



mné k pli£i Je, že není Olivler 

mým přítelem a bojovníkem tvým. 

On celé vojsko by ti vyvážil. 

Mé boU vždy, když v zracích jeho 6ttt 

to záští jeho velké proti mné, 

v téch zracích, které přece dívají 

se sladce tak a néžné, laskavé 

na celý boží, mimo mne jen, svétl* 

A Olivier když domfi přicházel 
do chladné siné z vedra bojISté 
a polomrtev klesal únavou 
a když mu sestra jeho spanilá, 
ta plavovlasá Aida, stírala 
pot s čela šátkem mékkým z hedbávu 
a přilbu snímala a bméní, 
vždy otci svému v dumé pravlval: 
.Proč Rolandfiv musím být nepřítel? 
Jak musím k záští k nému nutit sel 
Jest nejvétším na svété hrdinou, 
a chtél bych, abych bratrem jeho byli* 

Však bílá Aida vlasfl zlaUstých 
a šerých očí, vzplála nevolí 
a zvolávala: .Nenávidím její 
Hrot jeho meče míří bezbožné 
na srdce tvé!* A v slzách tonula, 
však naslouchala přece dychtivé, 
když bratr její líčil zápasy, 
a s nadšením když velkým blouzníval 
o Rolandovi. Ve snu vídala 



378 



pak velkou Jasnou Juna postavu, 

jež jako anděl mečem ohnivým 

voj celý hnala k bránám Viany, 

a z davů prchajících Jediné 

čněl druhý jun, byl stejné spanilý 

Jak vítěz sám, a to byl Olivier 

a úsměv jeho Jako úsvit plál 

a byl to krásný odlesk úsměvu 

na tváři Rolandově . . . Aldina 

se duše celá světlem plnila 

a ozvěnou Jak hudby nebeské, 

a s tlukoucím se srdce vzbouzela 

a zadumána pravívala si: 

,Kéž jednou vskutku tvář tu uvidím, 

jež vtírá se mi směle do mých sn&l 

Jsemt jista, že Je klamný obraz ten, 

že Roland žijící mne naplní 

jen ošklivostí! Lživý Jeho zjev, 

ten ze snfi mých, pak snadně zapudím, 

až v pravdě spatřím vraha Vianských. 

Ó zapudím ten přelud, vím to, vím, 

jak kamenem bych vlka plašila. 

Jenž nocí by se plížil k příbytku ť 

Tak dívka pravívala nutíc se 

v zášt plamennou a v divou nenávist. 

k jednou z rána zahalivši se 

v plášf temný těsně, skryla závojem 

líc spanilou a dívkám pravila, 

jež sloužily Jí: .Vzhůru, družky mé, 

na valy města! Zbraní zaznívá 

až do komnaty hrozné řinčení, 

mně úzko Je v těch kobkách dusivých I* 



379 



A spěchala a družky )e)( s n(. i 

Kde bratr Její asi zápasf, ' 

to véděla, neb mluvil na večer 
o místě, kterě zftra hájit chtěl, 
kam útoky se hnaly každý den, 
a věděla, kdo jeho soupeřem. — 

Prach letící jak mračno bránil jí 
hned na začátku zřejmé rozeznat, 
co dalo se pod strmou stěnou ba§t, 
však vítr zavál, a tu zahlídla 
na zlaté přilbě chochol bílých per 
jak peruf labutí a tuniku, 
jež dlouze splývsila z pod brnění, 
též bélotřpytnou jako padlý sníh, 
a stříbrnými květy protkanou, 

dar její byl to, bratru činěný, ' 

vždyf sama tkala ji a vyšila i 

tam daleko v tom šťastném domově, i 

než začala ta válka osudná. | 

Však nad tou přilbou blesky míhaly 
se náhle teď, a Aidě stydla krev: j 

To v prudký boj se pouštěl Olivier. | 

Zrak dívka zavřela, však bušení 
těch mečů v štíty bylo hrozné tak 
a nejistota tak ji tížila, 
že otvírala oči. Bratrův sok 
byl štíhlý, hbitý, chrabrý, útočný . . . 
To Roland byl? Ten Roland hrdinný, 
o němž tak často, mnoho slýchala? 
Ten Roland, jejž se chtělo spatřit jí? 
A k předu spěchala a těsný plášf i 



380 



do trávy spad' a závoj dusfcf, 

a stála Aida v plné kráse své, 

pod slunným nebem s vlasy plavými, 

jež vály větrem, páskou drženy 

ze zlata bledého a zdobenou 

Jak duha kamy pestrobarvýml, 

a vztáhla ruce proti bratrovi, 

a zahledSi v tom řebiík visící 

s bašt vysokých na spuštěný ted most, 

v svém úžasu, v své bázni o bratra 

po přfslech dolfl rychle stoupala, 

nic nedbajíc, že dívky křičely 

a ruce lámaly a plakaly. 

Bez dechu stála nyní pod baštou, 

a zdálo se Jí, Olivier že couv', 

že temné blesky záští sršely 

zpod přilby hledím toho soupeře, 

Jenž zajisté byl Roland slavený, 

a tlukot srdce se Jí zastavil 

a bezsmyslně k předu vrhla se 

a chopila se náhle kamene 

a silou větší mnohem zajisté, 

než dlela v útlých údech spanilých, 

a která přišla Jí Jak zázrakem, 

tím kamenem po muži mrštila, 

Jenž útokem na Oliviera hnal. 

A kámen letěl, Jak by křídla měl, 

a zahřměl o přilbu. Tu omámen 

byl ranou na okamžik hrdina, 

s nímž v zápase se měřil Olivier, 

Jenž ve chvilce, kde onen kámen paď 

na Jeho soka, právě udeřil 



381 



mu silnd v meS, Jejž z ruky vyrazil 

mu osláblému. A tak zajal Jej 

a veď Jej k briné města. Nebyl však 

to Rolánd, Jak to Aida myslila, 

ta v omylu svém ale Jásala 

a chtěla k bratru svému běžeti, 

Jenž posud blízkost Jejf netušil, 

v tom ale Roland v pravdě přicválal, 

na bflém koni svém Jak archanděl, 

a vida onu dfvku neznámou, 

tak krásnou Jako z luhů rajských zjev, 

se zarazil a nach mu polil tvář 

a zatřásl se mocně. Nikdy tak 

se nebyl zachvěl smrti hledě v tvář! 

Dech Jeho těžký byl, když šeptal si: 

»To přelud mámf mě? Ci pravda to? 

Tvor dýše takový? Neb rozpljrne 

se vidina ta moje Jako dým?" 

Což kdyby rychle tak mu zmizela. 

Jak z nenadání zjevila se mu? 

To domysliti ani nemohl, 

strach pojal Jej a velké leknutí, 

a láska nesmírná Jej schvátila 

Jak prudký bol. Jak bouř. Jak nadšení 

a v bázni, aby neunikla mu 

ta bytost zázračná, za roucho chyť 

ji větrem vlající, za vlasA proud 

a pozdvih' na koně JI v náručí, 

a k srdci svému Jásajícímu 

tisk' dívku tak, že dech se UJil Jí 

a Aida němá posud úžasem 

ted vzkřikla zoufale a uslyšel 



382 



ten výkřik Olivler a zanechav 
svým lidem vězné svého, přiletél 
jak orel sestře svojf na pomoc 
a udeřil Rolanda v hlavu tak, 
že přilbu -srazil mu, že omráčil 
]ej na dobro a Roland vrávoral 
a pustil kořist svou. Hned vrhla se 
tu Aida k bratrovi, Jenž pojav Ji 
s n{ uhánél před davem nepřátel, 
jenž Rolandovi přispél na pomoc. 
A Aida prchající ohlédla 
se na toho, jenž byl Ji uchvátil, 
a jako dříve on, teď ona zas 
se zachvěla, a nach ted polil Ji 
a skryla tvář na prsa bratrská 
a slzy padaly Jak hojný déSI 
Jí ze zraků a bylo sladce Jí 
v té úzkosti a v touze mlhavé. 
VSak ani slova nepromluvila 
ni Olivier, v němž Jakés tušení 
o tom, co v jejím srdci dalo se* 
ted svítat začalo, a útrpnost 
s ní kázala mu, neprozradit Jí, 
že ten. Jehožto obraz v srdce paď 
jí mocně tak, byl ze vSech neJkrutSÍ 
Jim nepřítel. 

Tak Aidu dovedl 
do tiché její, stinné komnaty 
a ptal se pouze. Jak se dostala 
na bojiště, a něžně líbal Ji» 
když vše mu prostě řekla, a pak Sel, 



38S 



by odpočinul chvfli, spěchal pak 
zas ku brané, kde Žirár, ]eho strýc 
Jej čekal. Tajeplnou výpravu 
dnes chystal, d&ležitou, rozhodnou, 
Jfž ukončiti válka méla se. 

Byl špehy zvédél mladý Emeri, 
že císaf pfljde v lesy hluboké 
dnes kance honit, boj až ustane, 
neb Karel náruživým lovcem byl. 
A Žirár řekl: ,Půjdem do hvozdu, 
též na lov p&jdem, ale vzácnou zvčř 
tam ulovíme! Skončen bude spor, 
až císař zajat v ruce padne nám. 

A sebral nejchrabřejší hrdiny 
a mlčky, tiše, tajné vyjeli 
a v sluj se skryli, blízko doupéte, 
v némž kanci dřepéli. A nedlouho 
tam čekali, když přišla smečka psfl 
a na arabském koni císař sám 
jen s malou družinou, a štékot psů 
hned z brlohu ty kance vyplašil, 
a Karel zvolal: .Hojnou nám tu zvéř 
pan Žirár chová, zasloužil mflj dík!" 

A bodl koné, v tom však za uzdu 
jej zachyť vyskočivší Emeri 
a všichni ostatní se zjevili 
a obklopen byl Karel zpurnfky, 
a Žirár, Emalt, Mil a Renié 
Jak sloupy stály před nim, hrozivé 



384 



se zraky jejích bodaly mu v tvář 
a Žirár řekl: .Králi, ztracen jsi! 
Jen dobře hleď, kdo stojí před tebou I 
Ty myslirs as, že ve Vianě spím? 
Pojd s námi, pane, jsi mým zajatým." 

Tak Žirár děl, yéak Karel nezbledl, 
hrd seděl na koni a veleba 
šla z očí jeho, s čela, kliden byl 
a v pohrdání mlčel. Emeri 
však divoce tak zvolal: .Strýce mflj, 
zab císaře, ó zab jej, zab jej hned, 
tof nejkratší jest konec válčení 
a nejjistější!" Zvolal tak a zveď 
zbraň proti Karlu. Žirár srazil však 
jak bleskem dotknut, Emerimu zbraft 
a zvolal: .Toho chraň mne věčný B&h, 
bych na krále sáh' drahé Francie! 
Jest pánem mým a rád to uznávám, 
jen křivdu pomstiti jsem bažil vždy 
a spravedlnost jeho hledám jen. 
Af poskytne ji a jsem jeho man. 
Už dosti teklo krve, přisám Bůh, 
a toužebně si přeju Boží mír." 

Á poklekl a zřel na císaře, 
jenž zraky svoje na něj upíral, 
tak plné dojmutí a dobroty, 
a začal opět mluvit: .Císaři," 
řek' hlasem chvějícím se pohnutím, 
,ó odpust, že jsem drze zajat chtěl . 
tvůj majestát. Jdi, Karle, volným jsil 



385 



Já přišel pln Jsa záSti v temný hvozd, 
vSak Bůh mi srdcem v prsou mocné houl* ] 

když velebnou Jsem spatřil tvoji tvář i 

tak zblízka zas, po dobč předrabné." 

Tu císař oči pozveď k nebesům 
a řekl: .Nehodný, ó Boie, Jsem 
tvé velké milosti I" A Žiráru 
pak pravil: .VstaA, ó drahý příteli, 
i mně ta válka Jesti břemenem 
a proti tobě boj ted nemožný, 
tr ušlechtilý muži sUtečný! 
O, odpustme si křivdy navzájem, 
bud se mnou zas a milovati vždy 
Já budu, kdo ti drahým, běda pak 
bud tomu, koho nenávidíš ty." 

A podal ruku Žirárovi ted 
a Emalt klek' a Mil a Olivier 
a vSickni s nimi, které hostil hvozd 
v té slavné chvíli, Emeri jen stál 
Jak dub a mračný byl Jak těžká bouř 
a Karel pravil s dobrým úsměvem: 
.Ty sám chceš se mnou válčit, Emeri?* 

Dei na to s čelem chmurným Emeri: 
.Když otec můj a ujci poklekli 
a moci tvé se podrobili tak, 
sám s tebou válčit, vdru, nemohu . . . 
Jsem tedy manem tvým Jak ostatní." 

Však oči Jeho blesky metaly 
a otec jeho strh' Jej volaje: 



366 



.Nuž poklekni, což, chlapče, nevidfS, 
že miluje nás Karel vespolek?" 

A opět císař s dobrým úsměvem 
mu řekl: .Vstaň. Já svéřím příště ti 
svfij prapor bílý, v bojích přede mnou 
jej nosit budeš, není poskvrny 
v tom Jeho sněhu, slůně třpytivém!" 

Vstal Emeri a s hrdou radostí 
řek': .Díky, pane, hodným stanu se 
tak velké cti . . . Však jak to může být? 
Je prapor bílý, věru beze skvrn — 
rod mflj však není posud skvrny prost! 
Což na něm nelpí pohanění to, 
jež v boj nás vehnalo? Ty smířen Jsi — 
však Jméno naše čisté není přec! 
Ty nechceš boj, a mír chce otec můj 
a ujcové . . . Jak ale soudí svět? 
Dle vůle tvé at válka skončena, 
však mého rodu vyžaduje čest, 
by dokázáno bylo před Bohem, 
by dokázáno bylo před lidmi, 
že právem začali jsme bojovat. 
Ty soudcem Jsi, nuž souboj ustanov, 
to bude konec hodný obou stran, 
a( ze soupeřů padne ten či ten." 

Tak Emeri děl tajně doufaje, 
že zvolen bude k tomu souboji, 
však Žirár pravil: .Pravdu jinoch má, 
svol císaři/ a Karel hlavou kýv' 



387 



a Žirár pravil: .Bratře Renié, 
ty svolíš, aby Olivier, tvůj syn, 
při naši hájil?- 

Vzplanul Olivier 
a zvolal: „Otče, svol, bych zemřít směl 
neb zvítězit v tě rodu mého při, 
leč Jiný hodněJSí-li volby tvé.« 

A Jedním hrdlem bratři zvolali: 
„Ty největší Jsi ze všech hrdina, 
v tvou ruku dána budiž naše čest!" 

A Karel řekl: , Vyvol soka si 
v mém chrabrém vojsku." 

, Volím Rolanda/ 
řek' hrdě Olivier, ,on největším 
jest bohatýrem, věru, na světě! 
Af přijde s ránem tedy za dva dni 
na výspu zelenou pod Vlanou, 
ve prostřed bílé pěny ležící. 
Tam sami dva se dáme do boje — 
tam dobud slávy, komu dá Ji Bůh!* 

A řek* Karel: .Děj se dle tvých slov!« 
A kynul jim a odjel s družinou, 
a oni vrátili se do města, 
a veselo Jim bylo, Emeri 
Jen hlavu svěsil, sklamán hluboce. — 

V den druhý v obou byla táborech 
zvěst hlášena o velkém souboji 



388 



na výspě pod hradbami Viany, 

a Olivier se oděl v hedbáví, 

vzal nejskvostnější na se brněnf, 

by k císaři jel poklonit se mu 

a Rolanda vyzvati osobně. 

Dřív ale pravil tomu rytíři, 

jejž včera zajal a jenž Lambert slul: 

.Ze zdvořilosti, pane, k císaři 

ti vracím svobodu a prosím jen, 

bys dřív, než se mnou k němu odjedeš, 

se před mou sestrou Aidou poklonil, 

neb jinou paní v srdci nenosím." 

A Aida veSla, růží rděla se 
a zraky klopila a v zmatku svém 
ni jediného slova nenašla, 
až konečně, když Lambert poklekl, 
mu pravila: «Ó pane, odpust mi, 
co včera ruce moje spáchaly! 
Mě láska k bratru, strach mě unesl. 
Zde na památku však ten malý dar, 
jejž tatáž ruka pilně strojila, 
jež proti tobě kámen pozvedla.* 

A podala mu prapor hedbávný, 
jejž byla tkala, šila, zdobila, 
v nějž jméno své též stříbrem vyšila. 
Vstal Lambert dojmut, díky vzdávaje, 
a rozvinul ten prapor hedbávný, 
a nad svou hlavou nechal vláti jej, 
když s Olivierem do tábora jel, 
kde Roland čekal už a Karel s ním, 

Zeyer: Spisy XIX. 26 

389 



a vítali se oba rekové 

a meče svoje k zemi klonili 

a vzdávali si počest, drahu druh. 

Děl Olivier: »Ty pl^JdeS, Rolande, 

na výspu -zítra s prvním úsvitem? 

Bo] smrtný žádá s tebou povinnost, 

ku zkáze tvé mé pudí rodu čest, 

však duše moje k duši tvojí lne, 

a před tvou hrdinností kofim se.* 

A Roiand řekl s tichou snivostí: 

,Bo] přijímám a hrd jsem volbou tvou» 

neb rekovnost tvá k úctě nutí mě. 

I moje duše tvé se chvěje vstříc, 

jak v lese strom se kloní ku stromu 

když korunami Jejich táhne van. 

Ne záští zbraň nám v ruce vnutilo, 

my Jdeme, kam nás šine vyšší moc. 

Jen těla naše v zápas postaví 

se proti sobě . . . Žel, že přátelství 

nám na zemi zde není souzeno! 

To vykvete nám v sladkém ráji kdys.. 

kde věčný mír a žádných bojfl vícl" 

A oba hleděli si do očí, 

tak hluboko, až vláha stoupala 

jim do zraku, pak ale vztýčili 

zas hlavy mužně, vážně kynuli 

si meči svými a pak odjeli 

na různé strany, každý v tábor svflj. — 

A v městě bylo ticho, v okolí, 
jak boží by byl hod, a na lukách 
a v lesích, v polích, všude svatý klid 



390 



se usmíval po dlouhém válčeni 

a večer zlatý byl a v&ně pln, 

pln vlaštovčího svistu, štěbetu. 

Tu vyšla Aida v snivé kráse své 

na starou baštu, šedou, omšenou 

na straně řeky proti ostrovu, 

kde bo] měl zuřit zítra rozhodný 

a sestoupila dol& na pavlán 

a zadumána opírala se 

o drobící se, šedé zábradlí 

a mysl Její plaše těkala: 

na bratra myslila a na ten bo], 

však brzy obraz luzný zjevil se 

jí v duši tiše Jako paprslek, 

a viděla ty oči blankytné 

jež byly včera na ni zíraly 

tak plny vášně, plny něžnosti, 

a srdce v hloubi prsou chvělo se 

Jí touhou, uviděti zas tu tvář, 

a řekla sama sobě po tichu: 

,Hněv cítit měla bych, vždyt urazil 

mě smrtelně svým hrubým násilím, 

a přece. Bože, touhou po něm mru! 

Stud kryje tvář mi! Jak jsem nešťastna! 

Mě bolí tak ta rána, mířená 

na jeho hlavu drahou bratrem mým . . • 

Ten mroucí jeho zrak a zbledlá líc 

mi srdce rozrývají . . . Kdo as byl 

ten bohatýr?" , . • 

A hlava klesla jí 
do dlaní těžce v dumě bolestné. 

26* 

391 



A časem tím Jel Roland po břehu 

a hledél na ten ostrov zelený, 

kol néhož bflá pěna kroužila, 

na ono místo, kde mél bojovat; 

tu zahleď na pavlánu postavu 

tak spanilou, Jak byla včera ta, 

Jež mžikem láskou uchvátila Jej, 

a poznal vlasy Její vlající, 

tak plavé Jako mésíc v úplňku, 

a srdce Jeho mocně zatlouklo 

a bodl koně, k baště blíže Jel. 

V tom ona pozvedla svou lepou tvář 

a zahledši Jej, slabě vykřikla 

a ruměnec Jí zaplál na líci 

a stála Jako v sochu změněna, 

v svém sladkém zmatku a v svém leknutí. 

Tu nezdržel se Roland, promluvil: 

»Ó panno, '^ řekl, .krasší nad hvězdu, 

ó promiň ml, že oslovuji tě! 

Však nelze Jinak! Zemru zítra snad, 

smrt hrdinflm Je stále po boku, — 

a suď, Jak trpká byla by to smrt, 

když odpuštění tvoje neměl bych! 

Já urazil tě včera, schvácen tak 

tvým byl Jsem pohledem a krásou tvou! 

Ty zářící v čistotě liljové 

a hodná stát po boku anděl&m, 

hod slovo mi Jak perlu almužnou ! 

Rci: , Odpouštím!' a budu blaženým." 

Tu nahnula se Aida s pavlánu 
a vzala bílou růži z vlasů svých 



392 



a dolA hodila Ji s úsměvem 

a zardělá, a klopíc cudné zrak. 

Blíž ještě k baště Roland koně hnal 

a růži připevnil si na přilbu 

a řekl pak: .Jsem šťasten! Tobě díkl 

Však pověz ml, kdo Jsi? Ó Jméno tv6 

zvuk zajisté má ladný Jako květ» 

Jak ptáka zpěv neb vanu šumění I 

A rodiče tví ušlechtilí Jsou, 

na čele tvém to čtu a v zracích tvých I" 

A Aida hrdá cítila se hned 
na bratra svého zpomínajíc si 
a smělost přišla Jí a pravila: 
•Ty nemýlíš se, pane, Jest můj rod 
z těch nejpyšnějších v celém křestanstvi; 
proč skrývat měla bych to? Otec můj 
jest Renié, vévoda ženevský, 
a Žirár z Viany mým ujcem Jest, 
rek Olivier pak drahým bratrem mým, 
mě ale jménem Aidy pokřtili." 

.Želí" šeptal Roland tiše v nitru svém. 
,Žel, svého soka sestru miluji, 
buď jeho krev mou ruku potřísnf 
neb padnu jeho mečem. Prohlubeň, 
žel, zeje mezi námi na věkyl" 

A svěsil hlavu, Aida smělá však 
teď Jeho tichou, něžnou skromností, 
Jak pták se dala v štebot lahodný 



393 



a pravila: »Já odvětila ti, 

ó pane, na to, co Jsi védčt chtěl. 

Ted odpověz též na mou otázlLu: 

Rci, odkud Jsi? A Jak se nazýváš? 

Jak krásný Je tvůj k&ňl Jak bflý Jest! 

Jak růže» kterou Jsem ti hodila I 

Jak říkáš mu? A máš Jej dlouho už? 

A meč tvůj Jasný, tvoje bměnf, 

tof záře zlatých hvězdi Jak pyšný Jsi I 

Ó zajisté ty's velký hrdina." 

A náhle co's Jf píchlo u srdce 

a ani nevědouc, co pravila, 

tak zašeptala: .Krásná as Je ta, 

Jíž Jméno v srdci nosíš s nadšením . . . 

A Roland slyšel to a zašeptal 
tak tiše Jako ona: .Krásnější 
na celém světě není, neboť ty, 
ó sladká paní plná milosti, 
Jsi onou, o které se zmiňuješ!" 
A vánek zas ta slova dones Jí, 
však Roland na hlas nyní řekl tak: 
»Jsemf Roland, Jehož Jméno slýchala*s, 
a myslím, že se zardít nemusím?" 

Tu zbledla Aida. .Roland onen Jsi." 
se tázala, .s nímž zítra Olivier 
chce bojovati Ó, Jak se strachuji! 
On silným Jest! S ním bude vítězství! 
Ó Bože můj a nemám mu Je přát? 
Ó, Jaké slovo ze rtů vyšlo mých? 
Vrah nemá, věru, viny větší mé! 



394 



Však jemu přát, jest tebe odsouditi 
Ó Bože můj, jaké to neštčstíl" 

A skryla tvář do dlaní, spěchala 
v stín komnaty a neohlédla se 
po Rolandu, jenž v blahu zajásal, 
neb vidčl lásku její velikou 
a sladký byl mu život, sladká smrt 
s tím vědomím, jí že jest milován! — 

Noc tichá skanula na boží zem, 
však nezavítal tenkrát zajisté 
sen sladký v město ani v ležení, 
jen hvězdy byly klidný na nebi 
a temné valy v němém strměni. 
A když se úsvit bělat začínal, 
vstal Olivier a sáhl po zbrani 
a v rouch se oděl stříbrotřpytný sníh 
a v modravé z oceli brnění, 
jež celé liliemi prokvetlé 
ze zlata bylo; vyšel z komnaty 
a s otcem loučil se a se strýci 
a objal Aidu pak, jež ve slzách 
u dveří stála, bledá, zlomena, 
a líbaje tu bílou její tvář 
jak hlohu květ, jí řekl: ,S Bohem bud! 
Ó moje sestro, snad se nevrátím 
už nikdy zpět, snad uzříš mrtvého 
mě ležet v trávě s ranou krvavou 
a oko moje bude vyhaslé. 
Ó netruchli pak přfliš, vrátíS-li 
se sama někdy v starý otců hrad 



395 



tam v klíne hor u vody blankytné 1 

Mou památku však chove] v srdci vždy 

a Jista buď, že byla's poslední 

mou myšlénkou neb, duše sesterská, 

ty's nejdražší mi bytost pod sluncem 

a obraz žádné ženy doposud 

v mou mysl nevnikl, tam Jediné 

ty panuješ ve cudné velebě, 

a čisté Jest mé srdce Jako tvé. 

Buď šfastnat Dones pozdrav vémé můj 

té zahradě, těm lesům otcovským 

a tomu domu, kde Jsem s tebou rosť I" 

Tak řekl Olivier, na koně seď 
a odháněl, by plakat nemusil 
nad žalem nesmírným. Jenž Jevil se 
na tváři Aidy, která v zápasu 
se slzami se mamě snažila 
Jen Jediného slova promluvit. 
A obrátila k stěně obličej 
a podepřena o ni zaštkala. 

A v stejnou dobu Roland z lůžka vstal 
a žlutavou Jak měsíc tunikou, 
Jež Jedna byla hvězda stříbrná, 
se rychle oděl, krunýř zlacený, 
v nějž hlohu květy byly vbroušeny 
a bílé plály, připnul, opásal 
se mečem, pak si přilbu upravil. 
Tak měřil k stanu, kde už císař stál, 
a klek' a objal jeho kolena 



396 



a hleděl vzhflru k Jeho velebě, 

na bledou Jeho tvář, na bílý vous, 

na oči velkým hvězdám podobné, 

na dlouhé vlasy, které Jako sníh 

se třpytily, Jež vítr rozvlnil 

a pozvedal a kolem hlavy zář 

z nich tvořil Jako nimb, a Roland děl: 

.MfiJ drahý strýce, s Bohémi Žehnej mil 

Ty byrs mi otcem, něžný Jako mát, 

ty byrs mi všiml Tvá láska nebeskou 

mi byla rosou I Vroucí měj mflj dík! 

Snad nevrátím se z toho boje živ? 

Tu zemřelo by se mnou tajemství, 

Jež sladké chovám v hloubi duše své, 

ó dovol, bych Je v pamět tvoji vlil, 

kde zflstane s mou na vždy památkou I* 

A Roland tulil blíž se k císaři 

a zarděl se a šeptal . .Miluji . . . 

Jak nebem luna kráčí se sluncem, 

tak Aida s Olivierem žitím Jdou, 

on silný, skvělý, ona spanilá 

a snivá Jako z lesích ptáka zpěv! 

Ji celou duší, ujče, miluji 1" 

A vzal Jej za ruku a prosil Jej: 

,JÍ onu lásku, kterou's blažil mne, 

mfij pane, poskytni, když zahynul 

Ó, dávno chovám temné tušení, 

že krátký bude žití mého běh! 

Snad přišla dnes už smrti hodina?* 

A zadumán zveď k nebi Jasný zrak 

a zachvěl se, neb zora prosvitla 

a se světlem se loučit bylo žali 



397 



A cfsař ruce klaď mu na hlavu 
a deštém slzy Jeho padaly 
a pravil: .Miluji té, Rolande, 
víc než své détil Kdybys zahynul, 
žal by mé schválil v hrob! Já žehnám ti 
a zbrani tvé I Dá Bůh ti vítézstvíl 
Bflh žehnal tí už, nebot v žití šer 
on lásky úsmév dal tí zasvitnouti 
Mé duše synu, dcerou bude mou 
tvá Aida spanilá, Já spojím vás I* 

A objal Jej, a Roland, chrabrý rek, 
se vztyčil teď a k nebi ruku vztah' 
a řekl: .Úsvit volá k boji mne!' 
A všechna snivost, všechna tesknota 
ted zmizela a bojechtivé chvél 
se Roland bohatýr a k zápasu 
na bílém koni letél Jako pták. — 

A s druhé strany s vétrem o závod 
Jel k řece Olivier — a zahlédli 
se oba rekové a výkřiky 
se vítali a oři brodili 
se bystrou vodou, výspy dosáhli 
a bohatýři stáli tváří v tvář 
si na okamžik němé, nehybné, 
dvé lepé sochy. Pak se zdravili 
a znamenali potom křížem se 
a bez odkladu pustili se v boj. 

Na valu Olivierův otec stál 
a na kolenou Aida ležela, 



398 



a celé město v davech tlačilo 

se na bašty, a městu naproti 

na břehu vysokém a skalnatém 

pod baldachýnem cfsař Karel stál, 

a kolem ^dvfir, a v davech nesmírných 

tam celé vojsko shromáždilo se 

a oči všech na výspu zíraly 

a výkřik Jako hrom se k nebi nes\ 

když první rány zbraní duněly 

a hlásaly, že souboj započal. 

Mrak písku kolem zápasníků byl 

a slunce, které v klidné velebě 

ted vycházelo, zraky diváků 

tak oslňovalo, své paprsky 

v proud vody kolem výspy sílajíc, 

že marné bylo všechno snažení 

boj sledovat; Jen mečů bušení 

se neslo k břehům, zápas hlásajíc. 

Však náhle dutě ozýval se pád 

kýs těžký k zemi, něco řinčelo, 

a vítr oblak prachu rozehnal 

a zakvíleli lidé z Viany. 

neb viděli, že ležel zabitý 

na písku Olivierův pyšný oř 

a mladý rek ted pěšky bránil se 

lev Jako Jarý proti Rolandu, 

Jenž bušil v štít mu Jako kladivem. 

A Aida objímala velký kříž. 

Jenž kamenný na starém valu stál, 

a v smrtelné volala úzkosti: 

.0 chraň Jej, Bože. bratra mého chraftl 

Ó poval. Bože, Jeho soupeře I" 



399 



VSak Jako §flená zas vrhla se 
na tvrdou zem a k Bohu úpéla; 
,0 neslyS rouhavou mou modlitbu I 
To zrada byla, oč Jsem prosila! 
I Jeho chraň! Je drahý mi ten sok! 
Nad obéma se ustrft, Ježíši! 
O Bože, vezmi za né život mfij!* 
A bolem omdlela. 

Však Ollvier 
o bázni nevěděl, tak klidném byl 
a pevně stál a mával mečem svým 
Jak pravý rek, a útok odrážel, 
až piksla chvfle, k&ň kde Rolandfiv 
mu v ránu vběhl, v ránu osudnou, 
ta po druhé zaduněl těžký pád 
a řinčení a zabit ležel oř 
a Olivieru z prsou mimoděk 
se výkřik vydral Jako radosti 
a Jásot zazněl s bašty vianské. 
Déšt olbHmých teď padal těžkých ran 
na štíty, přilby, lesklá brnění 
a tolik Jisker meče křesaly, 
že bojovníci v sloupu ohnivém 
se zdáli zápasit. Už bez dechu 
na březích svědci stáli v němotě, 
Jen Karlflv hlas hřměl velký, zoufale, 
když Roland z nenadání v kolena 
na krátký klesl k zemi okamžik. 
,,0 panno," vzkřikl, „nebes královno, 
6 nedej zahynouti Rolandu!* 
Však Roland vstal a dále bojoval 



400 



a zase ticho bylo, Renlé 
jen, Olivierfiv otec, k nebi vyl 
Jak poraněný vlk, když zdálo se, 
že umdlen couvnul chrabrý Olivier: 
„Ty nesmíš, Pane, ml ho odejmout! 
To větší trest by byl než všechen hřích, 
jejž spáchat člověk mfiže na zemi! 
Bud spravedliv, však nebuď ukrutným I 
Já bohem nejsem, abych nes' Jak ty 
smrt svého syna a si nezoufal! 
Ó Bože mfi]. Jak mfižeš otcovské 
tak mučit srdce?'' 

Jako zběsilý 
tak Renié fval a zakryl pláštěm tvář, 
by neviděl ty skoky nesmírné, 
to mečQ mávání a padání, 
ty štíty rozpuklé a přilbice, 
ty zápasy tak silné. Jakých svět 
byl dosud neviděl, a zoufale 
v svém těžkém žalu prosil Aidu tak: 
.0 rci mi, dcero, co se děje ted? 
Už nemám odvahy tam pohlížeti 
Bud ty mým zrakeni, slep Jsem slzami.' 

A Aida zírala a zírala 
a oči odvrátiti nemohla 
Jak čarem schvácena a do srdce 
Jí každá vnikla rána hluboko, 
a( padla na bratra, at zasáhla 
štít, přilbu, krunýř Jeho odpůrce, 
a bolestí až smyslů zbavena 



401 



tak divé, pronikavé výkřiky 

do dáli sflala, rvouc v zoufalství 

své plavé vlasy, ie ten její pláč 

až na ostrov se nes' a Roland dél, 

hlas Její poznav, svému soupeři: 

.Má duše plna Jesti lítosti, 

ach. Je mi žel. že vynucuji pláč 

té, která pro tebe tak běduje!" 

A Olivier mu na to odvčtil: 

.Dík za tvou soustrast s ní, s tou spanilou, 

Jež podobna jest v ráji andčlflml 

Za tebe, věz to, u ní promluvím 

svým dechem posledním, soudí-li Bůh, 

že pod tvým mečem, reku, zahynu.* 

A na sebe se oba usmáli. 

Jak hvězdy dvě si světlo stříbrné 

po nebi posílají pozdravem. 

A oddychli si krátký okamžik 
a znova vrhali se na sebe 
Jak balvany dva, které se svahů 
se proti sobě řítí se strmých. 
A tenkrát osud zdál se drtiti 
už Oliviera Jistě, naprosto, 
neb Jeho meč se zlomil. Ztracen byl 
a Aida beze vzdechu zsinalá 
Jak mrtva padla na zem. Roland však 
dél klidně s důstojností velikou: 
»Ty nemůžeš mě podezřívati, 
že zneužit bych neštěstí tvé chtěl? 
Že bezbranného chtěl bych napadnout? 
Jdi, volej vzhůru na val k strýcům svým, 



402 



by nový meč ti rychle podali — 
a žá()e] Je o číši vína též, 
mě žfzeň trápf, popijeme si, 
vždyf několik už hodin bojujem.* 

A Olivier se k břehu přebrodil 
a podali mu meč a vrátil se 
a číši zlatou nesl, plněnou 
až po kraj vínem. V trávě vysoké 
pod keřem planých růží spočíval 
a oddychoval Roland, poklekl 
mu Olivier po boku, pozveď číš 
a ke rtům něžně mu Ji naklonil, 
a Roland pil a opět úsměvem 
na sebe zasvítili blouznivým, 
pak ale vstali, meče taisili 
a krutší prvních počal znovu boj. 
A trval dlouhé, dlouhé hodiny 
a ticho bylo kolem hluboké, 
zvuk Jediný už vzduchem nezazněl. 
Jen zbraní zvuk, neb Karel, Renié 
a ostatní Jen němou modlitbou 
už k Bohu mysl obracovali, 
a Aida byla žalem kamenná. 
Jen Jednou na okamžik přestala 
seč neslýchaná, Roland tak když dél: 
,Ó Oliviere, nemoc schvacuje 
mě nenadálá, srdce tepati 
mi přestává, o dopřej okamžik 
mi Jediný, bych očí zavřel svých 
Jak ve spánku." A Olivier mu děl: 
.Spi, Rolande, a věru s radostí 



403 



ti větví zavéju, bych ochladil I 

tě vnořeného v sladkost di^moty.* ' 

Tu Roland Jako zora zazáiHl 

a zvolal: .Ušlechtilý rytíil. I 

dík, velká duše, za tvou dobrotu! i 

Má slabost minula, jsem opět zdráv 

a čtyři dni bych mohl zápasiti" 

,Tím lépe," řekl prostě Olivier 

a radosti byl všecek rozjařen. 

A znova začal dlouhý Jejich boj. 

Pot lil se s čela Jim a Jasná krev, 
a ruce Jejich třímat nemohli 
už těžké meče, které pustily, 
a kolem pasQ se teď popadli 
a zápas začal nyní olbHmý. 
Noc zatím přišla, temná s hvězdami, 
a bílé páry z řeky stoupaly 
a věsily se Jako závoje 
kol ostrovu, a z šera dunělo 
tak příšerně to těžké dupání 

a pády silných těl a volání I 

těch zápasnikA, které viděti 

už nebylo, a smutek nesmírný i 

všech zmocňoval se, kteří čekali. 
Jak skončen bude boj ten smrtelný ... i 

Tu náhle zdálo se, že na nebi 
hvězd nových na tisíce vzplanulo, 
Jich plna byla celá řeka též 

a Jimi, zdálo se, že zkvétala j 

zem Jako z Jara, luhy, pole, les, | 



404 



a modrou září 8 nebes Unoucf, 

se zdálo, že se řítí s rachotem 

cos Jako vlasatice přeskvélá: 

to bleskem sjelo svaté zjevení 

a stálo náhle v kráse nadzemské 

na ostrove,. a byl to archanděl, 

a OUvler a Roland pustili 

se na vzájem a klekli v pokoře, 

a velkým hlasem nocí znélo to 

Jak zvonu zvuk: ,Bflh nechce další bojí 

Vy proti sobě státi nemáte ! 

Buď s vámi mír! Jste oba vítězil* 

A zánik' hlas a shasla modrá zář 
a hvězdy svítily Jen na nebi 
ve zlaté kráse své a snivosti, 
a Jako ze sna probouzeli se 
ted Vianští a Karlflv mocný voj, 
a nikdo promluviti nemohl. 

VSak Roland Olivlera v náruč vzal 
a na rty Jeho tiskl rety své 
a líbali se mnoho, mnohokrát 
a věčné přísahali přátelství 
si navzájem a řekl druhu druh: 
,Ty's nejdražším mi tvorem na zemi !• 
A zanechali meče, štíty své, 
a ruku v ruce k břehu kráčeli 
a nyní Jásot nesmírný se zvěd' 
Jak ve Vianě, tak též v ležení 
a Karel Velký líbal přátele 
a Olivier děl Septem Holandu : 

Zn«: Spfaf XIX. ^ 

405 



,Svou sestru dávám tobě za ženu." 

A Roland vstal a řekl s nadšením: 

„Já pro ni přijdu 8i» až na čele 

mi pláti bude zlatá koruna 1' 

A Karel zvolal: ,Ta t6 nemine I 

My dobudeme slunné španély 

a tobé, Rolande, Je dávám zde 

v té slavné chvfli . . . Vyrvem pohanům 

tu krásnou kořist, která bude tvou!* 

A nový Jásot opět k nebi znčl. 

Tak mezi Žirárem a císařem 
mír nastal konečné a snoubena 
tak Aida byla krásná s Rolandem 
a Olivier a Roland stali se 
tak přátely, Jež loučit nemohla 
než sama smrt, Jež koncem všeho Jest. 
A z Viany Sel Karel Veliký 
a Roland, Olivier na onu pout 
do Cařihradu, která památná 
se stala Olivierovi, neb tam 
mu hvécda vzešla lásky přesladké. 

A vše to bylo v letech dalo se, 
co Renaldova vzpoura trvala 
a Jeho bratrfi, oni Jediní 
se Karlovi nechtéli podrobit, 
a z Cařihradu vraceje se zpét 
do Francie, byl uzřel na skále 
tvrz Montalbánskou. Proto Jeho hněv 
tak silné vzplanul, proto sbíral ted 
tak velké vojsko proti Renaldu 



406 



a proti IJonovi zároveft. 

A proto čekal v touze Rolanda, 

neb nechtěl bez něho jet z Paříže. 

A konečné se dočkal. Slunný den 

plál nad Pařfží, Karel před domem 

pod baldachýnem seděl z brokátu, 

když rytfř přijel s četným průvodem, 

na bflém koni, oděn v hermelfn 

a v zbroji stříbrné — to Roland byl, 

a třicet mladíkfi s ním přijelo, 

květ prvních rodů z celé Francie, 

a všickni v hedbáví a ve stříbře 

a s nimi Olivier; a po schodech 

po mramorových vzhíiru kráčeli 

a před císařem dvorně poklekli, 

a Karel vstal, pln hrdé radosti, 

a políbil Rolanda na čelo, 

pak ale o krok couv' a pozvedl 

nad hlavu ruce, ta^to volaje: 

•O Rolande mfij, pomsti, pomsti měl 

Už není vzpoury v celé Francii, 

jen Ajmonovi pyšní synové 

ve vzdoru trvají a štítem jsou, 

jenž proti mému meči zdvihá se, 

by strměl mezi mnou a pohanem, 

jenž drzou pěstí buší na vrata 

už Francie! Do Španěl nemohu, 

dřív než tu vzpouru v prachu udusím I 

Dřív Montalbán ti nutno strhnouti, 

než koruny dosáhneš španělské, 

a dříve Aida tvojí nebude, 

než koruna ta zlatě zastkví se 

ir 

407 



na čele tvém I Už vojsko nesmírné 
je připraveno I Tebe čekám jen, 
a volám k tobě: pomsti, pomsti mne. 
mé duše synu, drahý nade vSe! 
Jen tobě díkem chci být zavázáni* 

Tak zvolal Karel, zraky plály mu 
a vysokým se zdál nad obyčej; 
a v zlatém plášti svém Jak v ohni stál 
a hrůza z ného šla a veleba 
a Roland nadšením byl uchvácen 
a pozveď hlasu, který znél jak zvon: 
•Do boje!" zvolal, .běda každému, 
kdo v cestu tVou se staví, císaři!* 

.Do boje!" voláno tu s nadšením, 
až d&m se zachvěl ve svých základech, 
a celé město, celý šírý kraj 
jak ohlasem volaly: »Do boje!" 
A druhý den se vojsko valilo 
jak divá řeka do niv pokojných, 
tam směrem k jihu, kde stál Montalbán, 
a vše ta síla proti čtyřem jen 
se obracela muž&m statečným, 
tož synfim Ajmonovým, osudně 
jež proti sobě velký Kari&v hněv 
a jeho zášt si byli vznítili. — 

Táh' Karel dřív před zámek bordóský 
a kázal kolem tábor rozložit, 
stan jeho pak na vrchu rozt)ili 
a připevnili zlatou orlici 



408 



(tu slavnou, před nfž v strachu prchaly 

vždy zdaleka už voje pohanů) 

na střechu stanu, rudý šel z n( svit 

Jak z krvavého slunce. Vnikaly 

ty hrozné pablesky a přfSerné 

v sfň nyní krále Ijona a strach 

paď v jeho srdce jako velká tíž 

a díval se na tábor nesmírný 

a svolal vémé svoje rádce hned 

a tázal se jich: co ted počíti. 

Tu zazněl mocných rohů burný třesk, 
a poselství se králi hlásilo 
a rychle kázal, aby vešlo v hrad, 
seď na trůn svůj a řekl vyslancům: 
,Co přinášíte, páni? Boj či smír?" 

.Jest na tobč, bys volbu učinil 
sám, králi Ijone," mu posel řek'. 
,Hled z oken svých. To jsou tví přátelé, 
jichž s*any v nekonečno tratí se — 
neb nepřátelé tvoji urputní, 
dle toho, jsi-li Karla poslušen, 
neb hlásíS-li se k vzpouře. Takto zni 
vzkaz císaře: ,Bud vémým manem mým 
a odřekni se zjevně Renalda 
a pýchu Jeho skruSit pomáhej, 
pak zapomenu, proti mně že stáťs. 
Však setrváS-li v zpoufe» zničim tě 
a Bordó zbourám, hrad a město tvé 
a s půdou srovnám ]e a zaseju 
v těch místech, kde dHv stály, konopě. 



409 



Až vyroste, dám stočit provazy 

pro hrdla těch, Již zradu spáchali. 

Tvou hlavu ale k nohám položím 

ti 8 korunou a s vlastním žezlem tvým/* 

Zhled IJon král a Jeho rádcové 
a odpovédél: .Odejděte v síň, 
ó poslové, kde čeká víno vás; 
Jste mými hostmi. Zatím uradím 
se s věrnými zde svými v rychlosti 
a odpověď svou slavně sdělím vánu" 

Šli poslové, však hled a chvěje se, 
král IJon zfistal sedět na tr&nu 
a na kolena rádci klesali 
a povznášeli ruce prosebně 
a Jedním hrdlem, v bázni, volali: 
,Ó zachraň nás od strašné záhuby I 
Slab proti ohromné té moci Jsil 
Což může ti^na čelit vichnci? 
Ó poddej se! Ó zachraň, zachraň nás! 
Své město zachraň, sebe« království! 
Čím Je ti Renald? Sestry tvé Je choť. 
Nuž, čím však nám Je? Čím Je bordóským? 
jsme blíže tvému srdci, než Je on! 
Jsa králem naším, otcem naším Jsi. 
Krev dětí našich padniž na tebe, 
když v nerovný a nespravedlivý 
ten boj se vrhneš. Ty Jsi Karlfiv man. 
Jak na nás žádat můžeš věrnosti, 
když sám se zpumě Jemu postavíš?* 



410 



Tu v slabosti své Ijon propuk' v pláč 
a zvolal : .Tedy podrobuji se, 
ač srdce moje žalem krvácí." 

Tvář zahalil, a rádci spěchali, 
by zavolali posly Karlovy, 
však IJon pravil: .Nežádejte, ach, 
bych s nimi mluvil. Za mne jednejte." 
A v komnatu svou spěchal, zavřel se 
a ponořil se v smutek hluboký. 
A za ně], za slabého jednali, 
a černou zradu kuli za něho, 
a vše když ujednáno bylo pak, 
zas přišli k němu, takto mluvíce: 
»Má císař nyní pevné slovo tvé, 
jak žádaťs, za tebe jsme jednali, 
teď podrob se a jednej d&sledné. 
Jeď v Montalbán a pozvi Renalda 
a bratry jeho k sobě, na cestě 
je lapnou v lese. Jednej schytrale." 

Žas' Ijon král a vzkřikl: .Zrádcové! 
Ne, podlost takou nikdy nespáSul" 

Však druhý den, když přišlo poselství 
zas v jeho hrad a když se tázali: 
.Kdy v Montalbán se vydáš jednati, 
jak věrní tvoji za tě slíbili?" 
tu svěsil hlavu, chvěl a zarděl se 
a šeptal: .Zítra, zítra se tam dám.* 
A sám když byl. v pláč vypuť nový zas 
a šeptal si: „Kéž zemru. Bože mujl* 



411 



Však 8 ránem vstal a zajel v Montalbán. 

Když mésta strážcové na cimbuří 

Je] pfijíždčti z dáli viděli 

a jeho komonstvo, hned vítali 

jej zvukem- trub a kotlfi vířením 

co hosta vzácného a spojence, 

a s Téží hlahol zvonů veselý 

se rozléhal a v síni vysoké 

se Renald tázal, co to znamená, 

a uslySev, že Jede IJón král, 

hned kázal vyzváněti v hradě též 

a mosty spouštět, brány otvírat 

a svému svaku radostně jel vstříc 

a nikdo netušil, v ten slavný den 

že při hlaholfl zvonů, surem, trub 

v hrad vjíždí neštěstí a blízký zmar. 

Bled Ijón byl, když sestru viděl svou, 

a srdce jeho mocně dmulo se, 

však řekl si: .Je pozdě, couvnouti 

už nemohu! Af padne na hlavy 

mých rádců trest, neb vina jejich jest." 

A výkřik velký svého svědomí 

tak potlačil, a jako štvaná zvěř 

se střemhlav vrhá v útěk šílený, 

když smečku slyší láti za sebou, 

tak vrhal v hřích se svůj a v proradu, 

štván slovy rádců svých a hrozbami 

a zraky klopě rychle mluvil tak: 

,Jak dobře činíš, drahý Renalde, 

že vítáš dnes mě zvonů hlaholem 

a hudbou veselou, neb přináším 

ti zprávu takovou, že užasneš. — 



412 



však radostné! Já přináším ti smír! 
Jak oči tvoje hned se zjasftujíl 
Nuž ano, ano, přináším ti smír!* 

A Renald mlčky za ruku ]e] jal 
a tisk' ji k srdci. Pak se ozval tak: 
»Ó, rci mi ještě jednou, bratře m&], 
to sladké slovo! Karel že chce smír? 
Už déle tedy nepoteče krev 
a uschnou slzy? Vezmi, Bože m&j, 
za tuto zprávu třeba život mflj, 
jen dej, by byla jistá, neklamná!* 

Král Ijón cítil v srdci bodnutí 
a jal se opět rychle mluviti: 
„Je neklamná, je jistá zpráva má. 
Vždyť sám jsem s císařem vše vyjednal. 
Slyš tedy, jak se všecko díti má, 
by k šťastným koncflm pře se chýlila, 
jež dlouho tak už hubí Francii. 
Víš, Karel táborem že rozložen 
jest nedaleko města. Nesmírný 
je jeho voj a hrflza z něho jde, 
on zkrušit chtěl nás, zničit, rozdupat, 
a jako orel letěl z Paříže 
a jako bouř a chmura přikvačil 
před moje město, které třáslo se. 
Já lekl se té moci nesmírné 
a sbíral vojsko své a hotovil 
se k zoufalému boji. Přiznám se, 
že smrt Jsem čekal, zmar — ne vítězství 
Tu zachránil mě B&h a tebe též. 



413 



Měl Karel sen, měl velké vidění. 

Když v noci ^tál před stanem vysokým, 

nad kterým zlatá hoří orlice 

Jak vlasatice války věštící, 

tu náhle v Jasu bílém Jako sníh 

se svatý Jakub zjevil apoštol 

mu žasnoucímu, a ten pravil mu: 

,Meč nepozvedni proti křestan&m! 

Krev neprolívej, která bratrská. 

Zem hispánská pod Jařmem pohanů 

co nevolnice úpí, k nebesům 

vzlyk Její bídy zní. Já miluji 

nad Jiné onen kraj. Tam potáhni, 

tam z pochvy trhej meč, tam rekem bud!' 

A zmizel hvězdný obraz, svatý stín. 

Tu císař ke mně poslal poselství 

a vzkázal tak: ,Jeď s Bohem v Montalbán, 

mým prostředníkem bud. Nuž, přijel Jsem. 

Co, Renalde můj, na to odpovíš?* 

,Že Boha chválím," Renald prostě řek', 
«že Karlu děkuji a tobě též. 
Co činit mám, bych smíru hodným byl? 
V tvé ruce s důvěrou vše odevzdám, 
neb Jako bratr Jsi mi pokrevný." 

Šleh' tváří IJónovou ruměnec 
a sklopil zrak, však rychle mluvil dál: 
,VÍ Karel dobře, kolik trpkosti 
boj dlouhý v srdcích vás všech způsobil 
a nesnadno že bude smířit se 
Jak ruky obratem, a proto hned 



414 



můj návrh schválil, který takto znél: 

Af budí nejdříve se důvěra 

ve srdcích bohatýrů obou stran, 

pak a( je sblíží píseň, hudba, zpěv; 

až rozjařeni všichni sbratří se, 

pak bude snadné klásti podmínjcy, 

neb co by příkré zdáti mohlo se 

jen chladné mysli, málo bude jim, 

když teplá láska v srdci promluví, 

a víc než požádáno poskytnou. 

Pak velkodušně můžeš mírniti 

svůj nárok původní a sklidíš tak 

jen větší vděčnosti a lásky žeň. 

Tak pravil jsem, a Karel souhlasil. 

Slyš tedy, Renalde, co zamýšlím. 

Pláň valkolórskou znáš. Jest zahrada 

to pravá, plná květů, stromoví, 

a věčně nad ní nebe jasní se 

a ve vodách se shlíží čistých tam 

háj mnohý, hlučný ptáků klokotem. 

Na louce jako smaragd zelené 

a skalami kol kolem vroubené 

loď jako katedrály sloupovím, 

sjezd pěvců z různých krajů svolal jsem, 

a za pět dní se sjedou k zápasu, 

ne zbraněmi, však vzletem písní svých, 

a zlatý věnec bude odměnou, 

jej nejkrásnější paní položí 

pak na skráň slavenému vítězi. 

Sám Karel přijede a Roland též 

a sbratřený mu plavý Olivier 

a všickni beze zbraně. Přijeď též 



415 



I 



a tví bratři. Malgis též, tvů] drah. 

vidfm už, Jak zpěvem zjařeni 
si v nárač klesáte, vy rekové. 
Jak smfra dáváte si polibek, 
a Karel -dojmut Jak vám žehná vSem ; 
den neJkrasSf tak vzchází Francii! 
Nuž^ za pčt dní se dostav k slavnosti.* 

Tak konMl IJÓn král a dojat byl 
až k slzám Renald, ruku tiskl mu 
a zvolal: .Pfijedu i bratfí mí 
a s námi Malgis, Bfth ti odplatiž, 
6 sladký bratře drahé ženy mé, 
za vše a vše, co pro mne učinirsl* 
A objal Jej a IJón strašné zbleď, 
když Renaldovu vidél dfivěra, 
a bez prodlení z hradu ujížděl. 
Jak by se bál, že spadne škraboška 
mu s licomémé tváře. 

Renald však 
se chystal odjet v nastrojenou past. — 

Den přišel odjezdu a na koně 
už bratři sedat měli na bílé 
a stáli v síni v pláštích z purpura, 
když IJonetta vešla ubledlá 
a chotě svého Jala za raku 
a třesoucím se hlasem pravila: 
,M&J Renalde, m&J víc než živote, 
mflj milený, ty otče syn& mých, 
slyš prosbu mou, ach, nejed k slavnosti! 
Mně trpce tak a těžko vyslovit, 



416 



co v srdci bodi mé Jak ostrý trn — 

však mlčet nelze! Ó můj Renalde, 

ó Aláre, Gišáre, Ryšáre, 

Já svému bratru nedfivéřujl, 

on kuje zradu! Odpust mi to Bfih, 

když křivdím mu!* 

Tu Renald kabonil 
své Jasné čelo, zraky ztemnily 
se chmurné mu, a ženě vyčítal: 
•Jak podezřívat můžeš bratra tak? 
Jest mužem, králem, bohatýrem jest! 
Lhát jak by mohl, nízce podvádét? 
A koho? Choté vlastní sestry své! 
Ó, styď se, Ijonettol Láska tvá 
té na bezcestí vedla." 

Propukla 
v pláč Ijonetta a pak pravila: 
,Ty's pravdivý jak Kristus, pán nás Všech, 
jejž zradil proto Jidáš bídný přec, 
a pravdiv sám, v lež véřit neumíš. 
Já bratra svého milovala vždy 
a ctila jej, však vím, že slabý jest, 
a slabost každou podlost dopouští, 
všech zločinů je matkou nevolky. 
Co mezi císařem a Ijónem 
se stalo, nevím, to však jisté vím, 
že Ijón lhal! Já blednout viděla 
tvář jeho, polívat se ruměncem, 
když na tu slavnost horlivě tě zval, 
|á viděla, jak odvracoval zrak, 
když oči tvoje, plny důvěry, 



417 



hled Jeho hledaly I Ó, nerci mi, 

že hanbou moje nedůvčra jest! 

Ne o sebe, o tebe třesu se! 

A slova^bratrova když mámila 

té, plímého jak prudké střely let, 

já tvého syna v klfné držela, — 

pro6 mimodék tu dfté vinula 

Jsem k svému srdci v náhlém leknutí, 

k svým prsům zdmutým chmurným tušením ? 

Bfih sflu dal vám mužům, slabým nám 

dal za to prozíravé vnuknutí! 

Můj Renaldel Alárel Gišáre, 

a Ryšáre, vy všickni slyšte mnei 

Zbraň skryjte pod plášti Plane purpurem, 

však též se horkou bude krví rdít, 

než slunce zajde! To vám zvěstuju!" 

A vrhla se na srdce Renaldu. 
Ten tisk' ji k sobe a pak řekl jí: 
,Jak laňka leká se, když padá list, 
tak láska matky všeho désí se, 
smrt, zdá se jí, že číhá v koutech všech, 
a proto bez příčiny schvátí Ji 
strach každou chvíli. Lásky hodná Je 
ta slabost krásná, Jež mé dojímá. 
Však klidná buď, ty lani bázlivá, 
mé rámě silné chrání déti tvé! 
Ty chvěj se pro ně, nad nimi však bdím 
a Bůh ]e s námi! . . . Nyní na koně!' 

Tu Ijonetta klidná zdála se 
a řekla pouze: , Osudů Jsi mých. 



418 



jak vlastních, pánem. Tedy s Bohem Jeď. 

Však přání malé přece splníš mi?" 

A velkou z bílých růží kytici 

mu přinesla a takto pravila: 

,Ty Jedeš beze zbrané. V ruce měj 

ty tedy vonné květy. Slib mi ted, 

že věrně podržíš Je, z rukou svých 

že nedáš Je, a přivez mi Je zpět, 

když vše se skončí v míru. Dejž to Bůh! 

Však slib mi též, že kdyby nebezpeč 

ti hrozila, že moji kytici 

v dvé roztrhneš, mé Jméno volaje. 

Proč tak si přeju — na to netaž se. 

Já ti to povím, až se navrátíš.* 

A s úsměvem to Renald přislíbil. 

Na prahu síně ale Malgis stál 
a ten ted pravil: .Slyš mne, Renalde. 
Smír blízký Jest, však není ujednán, 
a proto zavřen hrad tvůj zůstane, 
kde věrní tvoji Jsou, kde děti své 
a ženu zanecháš. Kdo velí zde? 
Ó, Renalde, na to Jsi zapomněl! 
Nuž, v klidu Jeď, mne ale nech zde bdít, 
hrad střežím tvůj a Bajára nám nech, 
mně a svým dětem, přítelem nám Jest, 
a méně budem tesknit po tobě, 
když bude Bajár s námi. Souhlasíš?" 

, Vždyť musím," pravil Renald, .zdál bych se 
přec tvrdošíjným Jinak, odepřev 
už ženě před tím, oč mě žádala." 



419 



A tak se tedy ▼ smfditt rozelli, 
a z hradu letčU Jak božf blesk 
ti plaví, Jasnozrad rekové 
v těch pláštích z purpuru a v ruce mél 
z nich každý místo zbran6 kytici. — 
Tu z bílých růží, IJonetUn dar, 
ted Renald Ubal, vzpomínaje si 
na vlahé Její oči, chvějný hlas 
a lásku Její nčžné mateřskou, 
a zvon když nyní nad ním hlaholil. 
Jímž slavnostně na hrade zvonili, 
by JeSté pozdrav za ním vyslali 
na cestu k smíru, tu zveď Renald zrak 
tam vzhůru k tomu nebi letnímu, v 
Jež nad ním v Jasu plálo bez oblak, 
a šeptal tiše: .Krásný Je tvůj svět, 
ty králi ráje, králi lásky ty, 
a nejsladší tvůj dar Je sval^ mír I 
Ten údělem mým bude konečně! 
A nový život tak mi vychází!* 
Tak Renald šeptal Jeda zkáze vstříc. — 

Den Jasný byl a trávy voněly 
a podél cest kveť všudy bíle hloh 
a ptáci zpívali a do zpěvu 
se bratři dali též, pěl s Alárem 
o závod Gišár, přizvukoval Jim 
svým sladkým hlasem RySár, z prsou pak 
Jak slavné zvuky varhan Renaldu 
zpěv stoupal velebně a kraloval 
nad hlasy ostatních. Jak dubu šum 
nad šelestěním bělokorých bříz. 



420 



Háj bratrům nyní kýval v ústrety 

a první Renald vjel v ten libý stín 

a zabrán v zpév svůj nepozoroval, 

že bratří jeho za ním umlkli, 

tak náhle, jak když struna přerve se — 

to umlknutí melo příčinu, 

neb sotva překročili háje lem, 

když za kmenem za každým zjevil se 

muž ozbrojený; véru zdálo se, 

že náhle rostli lidé ze zemé, 

háj ozbrojenci celý hemžil se 

a v okamžiku, jako přízraky, 

se vrhali ti némí vojíni 

na netušící, klidné jezdce tři 

a trhali je s koňfi: zpívaje 

jel Renald dál, a Ryšár zběsile, 

tou zradou hnusnou dohnán v zuřivost, 

vzkřik' rouhavé: »0 běda, běda nám! 

Jsme zrazeni! A v zmar kdo vedl nás? 

Hle, Renald sám I On zpívá, jede dál ! 

My jati jsme a on je svoboden! 

Je Jidášem 1 Je Renald Jidášem 1" 

A bratři jeho po něm volali: 

„To nejtěžší je rána, Renald sám 

že vydal nás! Co proti tomu smrt?" 

A ohlédl se Renald, v úžasu, 
co stalo se, teď viděl, slyšel též, 
co bratři jeho rodní volali, 
a úsměv bolestný, bolestný tak, 
že bratrům jeho srdce rozrýval, 
měl na rtech zbledlých, s koně svého slez* 

Zeyer: Spisy. XIX. ^ 



421 



a v prostřed skočil davu nepřátel 

a pravil bratrQm: .Žel, že podobná 

se v duši vaší zrodit myšlénka 

kdy mohla na mžik jen!" A zakryl tvář 

si plástem svým, a bratři vrhali 

se na zem v pláči, k nohám Renaldu 

a prosili lej: „Promiň, promiň nám! 

Hřích smrtelný Jsme věru spáchali!" 

A Renald na své srdce tahal je, 
na bohatýrské, silné, néžné však 
a líbali se takto vespolek. 
Tu hlas se ozval hrubý, který děl: 
.Nuž, rozlučte se. Zajisté že smrt 
vás čeká potupná, vy buřiči!" 

Tu Renald vzhléď a řekl: .Koupit však 
vám bude naše, věřte, životy, 
a lacině je. Bůh ví, nedáme!" 
A hleděl kolem. Vojskem hemžil se 
háj jako mraveniště. Usmál se 
tu Renald hrdě: „Zjevno," pravil jim, 
..že lovit chcete ušlechtilou zvěř, 
a množství vaše pro nás velkou ctí." 

Muž postavil se před něj vysoký 
a pozveď hledí přilby, poznal jej 
tak Renald hned, a byl to Moriljón, 
druh jeho někdy, pravil Renaldu: 
„Je marné brániti se, vzdejte se! 
Jste beze zbraně, nuže konečné 
se dostane vám, co vám po právu." 



422 



Řek' na to Renald: „Kdyby po právu 
se bylo dělo nám, tož nebyl bych, 
véř, Moriljóne, nikdy bouřil se. 
Meč tasil Jsem, když práv ]sem nedosáh'. 

Tu s posměchem mu řekl Moriljón: 
„Chceš naklonit mě sobě řečí svou? 
To marné je. Já přišel zatknout tě. 
O práva svá se můžeš s katem přít, 
jenž povede tě k smrti potupné." 

Tu rozzuřil se Renald, volaje: 
„Mne nikdo potupiti nemůže, 
neb nečinil jsem nikdy nejmenší, 
zač bych se rdíti musil. Ty se styd, 
neb zrádně napadáš mne! Nejsi muž! 
Ty urážku mi drze metáš v tvář, 
mě vida beze zbraně! Zde tvůj trest!" 

A zdvihl kámen velký, silou vší 
jím nepříteli v hlavu udeřil. 
Zvuk kovu zahřměl lesem, přílbice 
se v trávě válela a skolen kles, 
bez hlesu Moriljón, pak z hloubl vzdych' 
a nehnul sebou víc. A povstal řev 
a hrnuli se nyní se všech stran 
na děti Ajmonovy, zasáh' meč 
ted z davu hrotem onu kytici, 
již. bílou z růží, svému manželi 
dnes ráno Ijonetta podala, 
byl Renald pustil ji a zapomněl, 
však opět zdvih' ji, aby uchránil 

28* 
423 



ty kvéty od dupotu nepřátel 
a třímal ]i Jak beze skvrny štít. 
Hrot meče když ji ve dví rozpoltil, 
tu jásal Renald, nebo! uvidél, 
že ostrá dýka v růžích kry\a ser 
a v radosti své zvolal. .Zeno má, 
ty, véru, strážným byla*s andélem! 
Ted nepodlehnem' Jako lovcům vlk I* 
A vnořil dýku bleskem po Jilec 
v hruď nepřítele, Jenž mu nejblíž stál 
a ranénému vyrval hbité meč 
a dýku svou dal rychle Aláru, 
jenž po příkladu Jeho dobyl meč, 
a dýku GiSár mél a RyŠár pak 
a způsobem tím každý z bratrů tak 
se ozbrojil, a opírali se 
ted o stromy (tak záda kryli svá) 
a jako lvi se v seči bránili. 

Moc útočníků byla přílišná 
a Gišár padl v jejich zajetí, 
když, znaven na okamžik, utíral 
si pot a krev, a divý Jásot znél 
ted hájem šumícím. Žal nesmírný 
se zmocnil bratrů, v zoufalosti své 
se vrhl Renald v nejhustší ten dav, 
kde Gišár stenal. Divy chrabrosti 
ted bratři konali, až bledý strach 
vjel v nepřátelské šiky přečetné. 
Vnik' Ryšár sléz k samému Gišáru 
a v právo, v levo skolil soky své 
a vyrval bratra posléz z rukou Jim, 



424 



sám ale kles', neb rána hluboká 
mu zela v boku, krev se řlnula 
Jak zdroj mu z téla, marné zdržoval 
ji rozedraným z nachu pláštěm svým, 
však volal: ,PrcheJ, prchej, Gišáre I" 
A Gišár vzal Jej rychle na plece, 
meč Jeho zveď a cestu klestil si. 
Jak temným si Ji mrakem ryje blesk, 
a dosah' bratrů svých a pravil Jim: 
„Hřbet skalný vidím strmět stromovím: 
tam spěchejme, to naše bude tvrz!" 
A Renald s Alárem se stavěli 
těm v cestu, kteří Jinak Gišára 
by snadně byli, věru, skolili, 
neb s břemenem svým bez ochrany byl. 

A Bůh byl s nimi, paty dosáhli 
té pHkré skály dřív než nepřítel, 
a šplhali se vzhQru vlekouce 
za sebou v pláštích z nachu Ryšára. 
Pak uložili měkce na mech Jej, 
a polonazi, v rouších visících 
Jim v cárech s těl, a krví zbrocenl 
i svou i cizí, stáli v úpalu 
a v znoji slunce Jako v poušti lvi, 
a těla Jejich rysem olbřímým 
se temně lišila od oblohy, 
v Jas Jejíž čněla. Velký šel z nich strach 
a chmurnou hrůzou byli vrahům svým. 
Ti na úpati stáli ztrnulí, 
a bratři čekajíce Jistou smrt 
se drželi za ruce, za věrné 



425 



a truchle žalmy umírajících 

Jim slavné, zbožně se rtů plynuly 

a nesly modrým vzduchem nad hájem 

se šumícím a smutně zmíraly 

ve stromů vrcholcích. A pod skalou 

se útočníci znova řadili 

a chystali se k boji slednímu. 

Zpěv bratrů umlk', ticho nastalo 

a nyní k útoku hnal nepřítel, 

v tom ozval hrom se, až se třásl há] : 

to ohromné valili balvany 

na nepřátely Renald s /darem, 

jež Glšár k rukám jejich hbitě vlek', 

a vřava na to byla nesmírná, 

neb rozkrušeni dole zmírali, 

kdož za jisté už měli vítězství, 

a v divém spěchu všecko prchalo 

na tři sta kroků. Bratři jásali 

v znovu naděj* v srdcích kmitla jim. — 

Prach rozstoupil se v slunce bleskotu 
a na černém se oři objevil 
ted Ožier ve zbroji zlacené 
a jako střela cválal k útesu 
a u paty se jeho zastavil 
a hleděl vzhůru, mračný jako bouř, 
na Ajmonovy syny hrdinské, 
již stáli vzpřímeni a stírali 
si krev, jim hojně tryskající z ran, 
a mlčel Ožier, však ozval se 
tak Renald, mluvě s trpkým posměchem: 
„V té, Ožiere, smečce lačných psů 



426 



bych nebyl věřil, že se octneš ty! 

Ty vyšďs tedy taky se zrádci 

a brousirs zbraň na muže bezelstné, 

a ruce mnul ]si*s při té myšlénce: 

,Jich bude čtyř jen, nás pak na tisfc!'* 

To tedy je ten velký hrdina, 

o jehož slávé písné pějou nám! 

Nuž přišers vykonat svůj největší 

čin v tento háj? Ó škoda, že tvfij druh, 

tvůj Gvendolfn té dneska nevidí! 

Tu zardění mu ušetřila smrt! 

Nuž, stoupej vzhůru! Já ti nebráním! 

Pojď, abych piv ti v nestoudnou tvou tvář! 

Pak teprv dám se s tebou, s dravcem, v boj !* 

Tou urážkou se svíjel Ožier 
jak v hrozné trýzni rány palčivé 
a zařval jako rozdrážděný lev, 
do rt& se hryzl však a pomlčel 
a prsa jeho mocně dmula se, 
jak by se dusil, posléz ztišil se 
a v odpověď tak zvolal Renaldu: 
.Bůh odpustiž ti dnešní tvoji zášti 
Jsi zoufalý a je mi tebe žal. 
Já nevěděl o zradě proklaté, 
již Ijón kul, na spásu přísahám 
to duše své! Ty víš, ó Renalde, 
že sketou nejsem. Ty to nevěříš, 
ač ústa tvoje vyslovila to. 
Nuž, když jsem slyšel o tom boji zde, 
tu Karlu pravil jsem: ,Tof hanebné, 
že tací reci jako bratři ti 



427 



Jak zajci psy by měli uštvat se! 
Nuž. ]e-Ii souzen dnes Jim černý den, 
af rukou padnou tedy rekovskou. 
Jdu, odženu ten zrádců bídný dav 
a sám Renalda vyzvu na souboj. 
Buď skolím jej, neb padnu v boji tom/ 
A řekl Karel: .Ožiere, jdi!' 
Zde tedy jsem, a ty m6 urážíš.* 

Tu zvolal Renald: »Pane, odpust mil 
Má nenávist se z lásky zrodila. 
Ty vždy jsi velikosti byl mi vzor 
a proto bolelo mé. když jsi se 
mi malým náhle zdál a podlým tak. 
Jak v taký omyl moh' jsem zblouditi? 
Však ode mne tfí kroky bratr můj, 
můj Ryšár umírá. Tou bolestí 
jsem tedy zšílel, vidíš, na prosto. 
Pojd vzhůru ke mné, velký hrdino, 
a jsem-li posud hoden této cti, 
v boj se mnou utkej se. Kéž skončen tak 
můj život neblahý.* 

To Renald děl 
a Ožier slezl s oře beze slov 
a kráčel vzhůru. Poklonili se 
pak bohatýři sobč na vzájem 
a meče pozvedli. Tu zahlídl 
rek Ožier, že s čela lila krev 
se Renaldovi v oči, roztrhl 
plást hedbávný svůj, podal soku půl 
a řekl tiše: „Ránu zavai^ svou 
a oči utři své,* a sklopil zrak. 



428 



,Dík,* pravil Renald, rychle poslechl, 
a znova pozvedali meče pak. 
A počal boj, a cítil Ožier, 
Jak znaven Renald a jak slabé jsou 
ty jindy zhoubné jeho údery, 
a slabě tedy také bránil se, 
a ani jeden útok nečinil 
a couval stále jako znaven sám» 
a pojednou se zastavil a řek': 
,Hle, co ten prach tam v pláni znamená?" 
A v tom už Renald slyšel řehtání 
a poznal, Bajárflv že byl to hlas 
a vzkřikl radostně, a v údolí 
za hájem spatřil nyní Malgise, 
jenž na Bajáru seděl, mocný voj 
mu obrněných mužů sledoval 
a Gišár s Alárem a s Renaldem 
teď v radostné propukli jásání 
a Renald pustil meč a zapomněl, 
že v tváři stál mu velký bohatýr 
a že je v boji s ním. Však Ožier 
tak pravil mu: „My jindy setkáme 
se opět, Renalde, a uvidíš, 
že nejsem sketa, i když v útěk dám 
se nyní před přesilou přátel tvých 1* 
A stoupal rychle se skal, Renald však 
to dobře viděl, že jej v rukou měl 
rek Ožier a že mu děkoval 
svůj zachráněný život. V šea^ háj 
tak tedy za ním volal dojatý: 
„Tvůj dnešní útěk, reku bez bázně, 
v tvém věnci slávy zlatým listem jest. 



429 



a žádné nezískal jsi vítězství 
nad toto větší! Sebe překonal's! 
Mou urážku Jsi láskou splatil mi! 
Věz, v ráji někdy budou andělé 
tvou chválu za to zpívat, hrdino, 
v tom ráji, kde už bojů nebude, 
v tom ráji, jehož král náš Spasitel!" 

Tak volal v šerý háj, a blíž a bUž 
se Bajár hnal a za ním přátelé, 
a ti, již vyšli bratry lapiti 
jak v sítě zvěř, ted náhle zmizeli 
a prchali v divokém útěku. 
A v náruč Malgisovi Renald kles' 
a líbal Bajára a s pláčem pak 
veď Malgise, kde Ryšár umíral, 
však Malgis pravil: „Ryšár bude živ!* 
A hledal byliny a rozmlel je 
a položil na ránu, zavřela 
se ihned jako božím zázrakem 
a Ryšár klesl v tichý, klidný sen. 
A položili na Bajára je] 
a za nedlouho všichni zdvihli se 
a vraceli se rychle v Montalbán. — 

Jel Malgis v čele celé výpravy 
a Bajár s posud spícím Ryšárem, 
na jehož hřbet byl dobře připevněn, 
byl v středu voje, zadní tvořil stráž 
však Renald s Alárem a GiŠárem. 
A hlubokou se brali cestou teď 
a ve večerním vzduchu Montalbán 



430 



už kynul jim ne příliš z daleka 
a v skalách nevelkého průsmyku 
čněl k nebi starý, vytesaný kříž, 
kol něhož kvetla planých růží houšt, 
a řekl Renald nyní bratrům svým: 
»Voj prošel šťasten náš a u hradu 
už bude za chvíli a v Jistotě 
se Ryšár octne. Nuže, slezme zde 
a pod tím křížem pomodleme se, 
dík vzdejme Bohu, že nás zachránil.* 

A seskočili s koňů, zachrastil 
keř planých růží však, a bledý muž 
se zjevil náhle, IJón byl to král, 
a Alár vzkřik' a Gišár tasil meč 
a zvolal: .Bídná zmije, zemřeš teď 
a duše tvoje peklu propadne!" 

Však Ijón nedbal, před Renaldem klek 
a kolena mu objal volaje: 
„Já přišel pro svůj trest a žádám smrt! 
Vždyf vidíte, že nemám ani zbraň 
a v moc že vaši sám se vydávám. 
Než usmrtíte, urážejte mě! 
Však krvavějších není urážek 
než těch, Jež sám Jsem sobě meť už v tvář. 
Jsem bídný, podlý nad vše myšlení. 
Smrt bude spásou mou, však, Renalde, 
přec dříve, než mě v hněvu usmrtíš. 
6 řekni mi, že hřích mi odpouštíš, 
pro kajicnost mou. Ó můj Renalde. 
ty srdce máš tak prosté, věrné tak 



431 



a tedy lež a slabost nechápeš. 

Jest slabost kořen ohavností všech 

a více hříchů spáchala než zášf, 

neb velkodušné může záští být» 

však sketská slabost vždy Jen mrzká jest, 

ta sestra strachu, matka podlosti. 

Muj Renalde, hle, překonal jsem ji, 

ó zab mě, zab! Však dříve promiň mi!* 

Stál Renald něm, však Alár horlil tak: 
„Lež sídlo v srdci toho krále má, 
ne, bratře můj, ty nesmíš věřit mul 
Kdo ví, jaká se kryje podlá lest 
za touto kajicnosti líčenou? 
Nuž, nebuď slabým, mámit nedej se. 
Hned usmrťme tu zmiji proradnou. • 

Však Renald ruku králi podával 
a z prachu zdvihal jej a snivá zář 
mu plála v zracích. Pravil: ,Ijóne, 
z tvé ruky blaho svoje nejsladší 
jsem někdy přijal, ruku sestry tvé. 
Jak mohu krví tvojí potřísněn 
před matku stoupit drahých synů svých? 
Ty zbloudirs, ale ty se vracíš ke mně, 
nuž, bud mi vítán, bratře ženy mé." 

A Ijón hlavu sklonil hluboce 
a promluviti pláčem nemohl 
a zdálo se, že mdloba schvátí jej, 
a Renald vzít jej musil v náručí, 
by k zemi nekles', a tak drže jej. 



432 



svým řekl bratrům: .Vzpomínejte si, 
při památce vás matky zaklínám, 
na onen den, když psanci přišli Jsme 
v dům krále IJóna. On přijal nás, 
a útočiště dal nám, Montalbán. 
Nuž, na to vzpomínejte, ostatní 
však zapomínejte. Tak ráje král 
i naše hříchy nékdy přehlédniž, 
až soudit všechny bude lidi nás." 

Tu Alár podal králi ruku též 
a po něm Gišár, Renald ale řek*: 
,Nuž, Jedte tedy s Bohem v Montalbán 
a IJonettě hosta přiveďte. 
Mne ale nechtě zde, až pod křížem 
svou vykonal Jsem vroucí pobožnost, 
neb srdce moje po kraj plno Jest 
a po útěše prahnu, kanoucí 
Jak svatý déšt nám v duši z modlitby." 

Jel tedy Alár, Gišár s IJónem 
a Renald zůstal sám a objal kříž 
a duše Jeho plna paprsků 
svá rozkládala křídla, povznésti 
se k Bohu chtěla, stržena však zpět 
zas byla náhle k zemi, ozvalo 
hrom Jako dálný kopyt dunění 
se z nenadání, v šeru večerním 
se rekovná zjevila postava 
a Renald uzřel nyní před sebou 
na koni plavém Jako žita klas, 
když uzrál pro žně, muže mladého 



433 



ve zbroji ze stfibra a v tunice 

jak padlý sníh. A hvězda večerní 

se pravé prosypala na nebi 

a nad temenem juna démantnč 

svit rozlévala svíij, a hvězdy dvě 

jí podobné pod čelem kmitaly 

se jinochu, a ty teď upíral 

na Renalda a jal se mluvit tak: 

.Já neznám tě, však tuším přec, kdo jsi. 

Rek žádný jiný také vzezření 

jak tvoje ani míti nemůže! 

Z tvých očí duše svítá veliká 

a plna dobroty. Na tváři tvé 

je utrpení stopa, dumání, 

a bohatýr jsi celý zjevem svým 

a cos, co určit ani neumím, 

mi praví, že jsi velkým člověkem. 

Ty*s Renald z Montalbánu! Uhoď Jsem? 

Syn Ajmonův jsi, mnoho zkoušený!" 

Kýv' Renald hlavou a tak promluvil: 
„Jak ty jsi uhoď, uhodnu též já. 
Tvůj jarý zjev, tvá krása jinošská, 
tvých údů síla, modrých zraků vzlet 
a také cos. co uríit neumím, 
mi praví, slavený že Roland jsi!" 

»Ty uhodrs,- řek' Roland. „Hledám té. 
Vstaň, Renalde, od kříže, poslyš mne.* 
,Já naslouchám,* řek' Renald, ,ale proč 
bych proto kříže pustiti měl peň? 
Mně tak jest sladce držeti se ho, 



434 



Jak Spasiteli na ném viseti 

kdys bylo trpko. Nuže, krátce mluv.* 

,Co říci mám ti," Roland odvětil, 
,to nesrovná se s křížem svatým snad.* 

.Cokoli řekneš," na to Renald dél, 
,tak odpovím ti, že se srovná to 
s tím svatým naší spásy znamením." 

Tu zachmuřil se Roland a pak dél: 
,Že nepřátely Jsme, ty zapomněrs." 

,Já vzpomnéi* řekl Renald, .zákona. 
Jenž vespolnou nám lásku ukládá." 

A sklopil Roland zrak a zmaten děl: 
,Já Karla Jako otce miluju.'' 

„Tot tvoje sladká jesti povinnost," 
řek' Renald. , Ted však mluv, pročhledaťs mé. 

Za krátkou chvíli Roland pravil tak: 
.Král IJón zrádcem Jest, to dobře víš. 
Chtěl tebe lapit, Karlu vydati. 
Jest pravda, že Jej císař požádal, 
by tebe vydal. Právo k tomu má, 
neb stojíš v zpouře proti koruně. 
Však Karel nevěděl, jak hanebné 
král IJón proti tobé pikle kul. 
V prach mrzký takto Karlův majestát 
král IJón strh'. On cítil vlnu svou 



435 



a v strachu pod tvou střechu nyní prch'. 
Ty chceš Jej ztrestat? Já však pravím ti, 
nám vydej zrádce! Pomsta naše Je, 
před soud svuj Karel sketu požene.* 

Tak řekl Roland, Renald odvětil: 
.Král Ijón vinen proti vám i mné. 
Však dobře dérs: on ke mné útek* se. 
Ty dáváš nyní, abych vydal Jej. 
Já odpovídám pouze otázkou: 
Ty vydal bys jej, kdyby v důvčře 
se k tobé uchýlU co kajicník?' 

Vzplál Roland rumencem a šeptal: ,NeÍ' 

.Nuž,- řekl Renald, .z jaké příčiny 
Je úsudek tvůj o mné křivý tak? 
Proč níž mne sama sebe pokládáš?* 

,To nečiním!* vzkřik* Roland horlivé. 
,Já před tebou se kořím, žel však, Žel, 
že rozejít se v míru nemůžem! 
Ty krále IJóna mi nevydáš, 
já chápu to, však vyzývám té v boj, 
neb tak mi moje káže povinnost. 
Je trpká jako smrt. Však, reku, vstaň, 
meč uchop svflj a sedni na konél* 

A Renald pravil, drže kříže se: 
•Ty, bohatýre, víš, že neznám strach* 
že před nikým na svété neprchám, 
ni před tebou, ač rekem nejvétším 



436 



|si na zemi, a proto mluviti 

tak pi^mo s tebou mohu, Rolande. 

Ó vyslyš mne! Buď míru andělem! 

Ty vidíš, pod křížem že klečím zde, 

však před tebou bych klekl, reku, též, 

neb miluju té láskou bratrskou. 

Hleď, ruce svoje k tobé povznáším: 

Ó smiř mé s Karlem ! Krev af neteče 

už déle v tomto boji bezbožném 1 

Krom hanby všemu podrobit se chci. 

Ó smiř mé s Karlem 1 Mánem budu tvým, 

a dám ti Montalbán i Bajára 

co znamení své velké vděčnosti! 

Nač koně pak mi třeba bude už? 

Já půjdu z Francie, v poušf někam v dál, 

a ty jsi hoden mého Bajára 

a ponese té v slávu nesmírnou, 

neb u svatého hrobu pokleknu 

a za tebe se k Bohu pomodlím 

tak horlivě, že svaté lásky král 

mě neoslyší! Žehnat budu ti, 

neb spásou budeš mou, když ukončíš 

spor neblahý ten! Žel mi krve jest, 

jež tekla už, a žel mi bratrů mých I* 

Tak zvolal Renald, hvězdou ozářen, 
jež zlatým okem na něj hleděla 
z těch výšin bezedných, kam vznášel zrak» 
a Roland dojat v hloubi duše byl, 
a slova jediného nenašel, 
však démantové slzy tekly mu 
po tvářích, na nichž ležel mládí pel, 

Zeyer: Špity XIX. 29 

437 



a kývl Renaidovi; slavný sltb 

v tom ruky přátelském byl pohybu, 

a mizel plavokšticf Juny rek 

ve mlze večerní, kde kmitala 

se stJ^má ta Jeho lesklá zbro] 

a sněhobílá jeho tunika 

jak blýskavice dálná soumrakem. 

Tak tedy poprvé se setkali 
ti reci dva, a tak se rozešli 
v ten tichý večer, aniž mečů svých 
by byli proti sobč tasili. — 

VI. 

Však slyšet Karel nechtěl o smíru 
a rozkaz dal, by vojsko hnulo se, 
byl jist, že rychle skončen bude boj, 
že slávě jeho bude vrácen lesk, 
jenž v nekonečném sporu s vasaly 
byl utrpěl. A lesk ten nutný byl 
tou dobou víc než jindy, do Španěl 
když chystal se, neb touha nesmírná 
jej pudila, by slunnou onu zem 
vzal pohanům a vrátil velícím 
a nejsladším mu bylo nyní snem, 
by Rolandovi její korunu 
na junou vložil bohatýrskou skráň. 

Jak Renaidovi srdce bolelo 
nad novým zápasem a nad krví, 
jež zase tedy hojně poteče! 



43B 



Jak toužil po tom. s Karlem setkat se 
a tváří v tvář mu stát. Snad vnikl by 
mu v srdce jeho hlas? Však mluviti 
s ním nechtěl Karel. Vzkázal v odpověd, 
když o to prosil. Renaldovi tak: 
,Chci. abys bez podmínky podrobil 
se vfili mé, co pánu svému man, 
a proto dřív tě vidět důstojnost 
mi brání moje, nebot buřič Jsi, 
a s takovým král jednat nemůže, 
to bylo by, Jak bych ti přiznával, 
že aspoň stínu práva při tobě." 

A Renald pravil: ,Práva ne Jen stín. 
ne, celé na mé straně právo Jel 
Jsem mužem volným, ač jsem králův man. 
Být mužem, to je také majestát, 
tak velký, zajisté, jak králem být. 
Bůh stvořil muže, krále lidé Jen, 
a dflo boží větší lidského. 
A proto brání mně zas důstojnost, 
bych vstoupil před krále Jak jeho rab. 
Smír hledám, otrokem však nebudu. 
A neuzná-li král mou důstojnost, 
pak jeho neuznávám majestát. 
jest podmíněna každá povinnost, — 
když na jedné jen strané býti má, 
Jest otroctvím. Kde právo přestává, 
tam povinnost jest také u konce.* 

To Renald vzkázal tedy cisaři, 
a stará rána znova vřela zas. 



439 



Blfž táhlo vojsko. Dennč v Montalbán 
se zprávy dostávaly o síle, 
Jež lila se v ty tiché krajiny, 
Jak velké moře, které nízký břeh 
svým zaplavuje zhoubným přívalem, 
a Renald když na tváři lidí čeť 
tam dole v mésté úzkost tajenou, 
svým milým bratrům pravil jednou tak: 
,Dnes na výzvědy v lesy pojedu. 
Mám tušení, že kdesi v samotách 
se setkám s Karlem. Kdyby náhoda 
nás svedla náhle, odklizen tím spor 
by prosté byl, zda brání důstojnost 
nám na vzájem se sejít tváří v tvář. 
Ach zjevné Jest, že vzkazy poselstva 
nás k cíli nevedou. Jest slova zvuk, 
když bezprostředné z duše vychází 
a v duši druhou vnikne, čaromoc, 
však slovo vyřízené, napsané. 
Jest Jako plod. Jenž pelu nemá víc. 
A proto celá moje naděje 
Jen v rozhovoru s králem spočívá." 

A Ryšár řekl: .S tebou pojedu. 
Jsem Ještě slab, však nejsem nemocen. 
Vzduch lesní uzdraví mé na dobro 
a přímý slunce teplý paprslek. 
Jenž nezbledl, než pronik' hradu zeď, 
mi Jako lékem bude kouzelnými* 

A jeli tedy Ryšár s Renaldem 
a Alár zůstal v hradě s Gišárem. — 



440 



Po celý den se lesy toulali 
po cestách strmých, trním zarostlých, 
a mnohé Renald s bratrem Ryšárem 
tam potkávali tlupy, hrnoucí 
se k Montalbánu, mnohý tuhý boj 
jim bylo také podstoupit a v hrad 
se chtěli • vracet velkým obloukem, 
by silným davům tak se vyhnuli. 
Však v neproniknutelných houštinách 
tu zabloudili posléz, černá tma 
Je pohltila v příšerný svůj klín 
a Renald, Ryšár, ba i Bajár sám, 
už unavením velkým klesali. 
Tu posléz fídl hvozd, a na nebi, 
jež konečné nad sebou zahlédli, 
se slabá záře jakás šířila 
a vnikala i v lesní mrákavu. 
Tu řekl Renald: .Sladký bratře mů], 
to mésíc za pahrbky vychází, 
nuž, odpočiňme zde a čekejme, 
až nyní světlo svoje rozlije 
po Šírém kraji. Snadno bude nám 
pak cestu opět domů nalézti, 
když poznáme, v kterých jsme končinách. 
Jde na mne jakás těžká dřímota, 
však vím, že dlouho spáti nebudu. 
Nuž, pohovme si. Bajár napase 
se zatím zde a bude posilněn.* 



Tak řekl Renald, s koně seskočil 
a v trávu klesl svěží, vysokou 



441 



a zdřiml hned, a ležel nehybný 
Jak mrtvý v rakvi. 

Ryšár ale bdčl 
a zraky upíral na chvéjnou zář, 
Jež víc a víc se stále šířila 
a Jasnila, až přísvit stříbrný 
kraj celý ponenáhlu zahalil, 
a na to čarosladké pozadí 
se neurčité kladly, mátožné 
tam vrchů dálných velké obrysy, 
zde blízkých stromů šeré obrazy, 
a tiché vody místy blýskaly 
se vedle hustých stínů v soumraku 
Jak snící nivy tajuplný zrak. 
Les dýchal hlubým šumem. Nékdy svist 
se nočních ptáků ozval, ostrý zvuk, 
a zapaď opét v hluché mlčení. 
Svět byl to divný, cosi vkrádalo 
se v srdce Ryšáru Jak tušení 
o Jiném bytí, cizím človéku 
a touha po tom bytí neznámém 
se zmocnila ho. Byl to lepší los, 
ten hmoty nčmé? Neznala, co bol? 
A neurčitý jakýs tichý žal 
nad lidským osudem se ozýval 
mu v hloubi nitra. V tom však zahlédl 
od lemu hvozdu, v kterém rozjímal, 
ve jasné mlze velké postavy, 
Jež koňmo Jely a Jež zdály se, 
že cestu hledaly, a Ryšár vstal, 
by bratra zbudil. Však Jak sladce spal! 



442 



zda nebyl hřích to, oloupit! Je] 

o dobrodiní spánku? Vzal svů] meč 

a plížil, opatrně jako had, 

se k cizím Jezdcům. Mésíc vysoko 

stál na nebi už, svítil mužům v tvář 

a Ryšárovi zdálo se, 

že poznává je. Byli lidé to, 

jež zajisté byl Malgis vypravil, 

by Renalda šli hledat do lesů, 

když nevracel se s bratrem v Montalbán. 

A Ryšár z trávy vstal a zavolal:: 
•Sem ke mné, vémí moji, zdrav vás Bůh!' 
Však omyl svůj v té chvíli poznal už 
a rychle klesl tedy v trávu zp^t 
a doufal skrýt se v stínu. Pozdé však 
na spásu myslil svou a Jeho zbroj 
Jej zradila, neb v lesku měsíce 
se třpytila při Jeho pohybech 
a zanedlouho síla olbříma 
jej zadržela, hromový pak hlas 
•Stůj!" zavolal, a Ryšár ztracen byl. 
Vstal z vlhké trávy. V duši pravil si: 
»Co nyní činit mám? Jich mnoho jest 
a pustím-li se s nimi v lítý boj, 
tu lomoz zbraní bratra probudí, 
jenž na pomoc mi přijde. Ztraceni 
jsme zajisté pak oba. Ztracen tak 
Jsem pouze sám. Nuž, budiž. Vítám smrt. 
Ta záhada, jež ke mně mluvila 
před chvílí v lese, byla pokynem, 
že hodina má blízka. Netruchlím, 



443 



vždyť cítím, naše věc že chýlí se 

ke koncům zlým. A radost života 

už prchia mi. Života trpkosti 

jsem příliš okusil a zůstala 

mi v duši hořkost, jako odporná 

chut tomu v ústech zůstává. Jenž pil 

ČÍS plnou pelyňku a otravy. 

Kdo ví? Snad bratry svoje spasím též 

svou smrtí dnes? Snad Karel smíří se. 

když na jednom z nás pomstu vykonal?* 

Tak rozjímal a vzhlédl muži v tvář, 
jenž proti němu stál, a ten mu dél: 
,Ty's jeden z Ajmonových synů? Mluv! 
Ty podobáš se, véru, Renaldu, 
jejž nedávno jsem vidél. Roland jsem.* 

A Ryšár třásl se, by hromový 
ten hlas nezbudil bratra Renalda 
a řekl téměř Septem: .Uhoď jsi. 
Své jméno zapírati nebudu. 
Jest Ajmon otec můj. Já Ryšár jsem. 
Jsem choř a slab. Jsem sotva vyhojen 
z ran smrtelných. Jest boj mi nemožným. 
V tvé ruce dal mě Bůh. Nuž, k potupné 
mě smrti ved. Dík Karlův bude tvůj.* 

A zasmušile hleděl Rolandu 
v zrak sokolí, však rek mu odvětil: 
,Ne císařův, však můj jsi zajatý. 
Zde ruka má. Co mluvíš, Ryšáre, 
o potupě? Kdo tebe tupit smí, 



444 



když ]á té chráním? Béda, kdo by chtěl 
se tobě, reku, blížit bez úcty!" 

A RySár pravil: ,, Velím, Rolande, 
jak v Boha, v tvoje pravé rytířství. 
Nuž, pojd a ved mé, kudy libo ti. 

A mlčky oba reci kráčeli 
tou svatoslavnou nocí měsíční, 
a přišli brzy v tábor veliký 
za vrchem, jenž ho zrakfim plné kryl 
z té strany, kde byl hustý onen les, 
v němž Renald posud spal. Hned šířila 
se bleskem zvěst, že zajat Rolandem 
syn Ajmonův, a tábor bouřil se 
tou zprávou velikou, jásot k nebi zněl 
a Karel pozveď hlavu v stanu svém 
od polštáře, kde dřímal, udiven 
vzhled' k Rolandu, jenž k loži přistoupil, 
sen střásaje pak, císař tázal se: 
,Co znamená ten povyk? Blíží se 
snad nepřítel?" A Roland odvětil: 
,Je v táboře už jeden z nepřátel. 
Já přivedl ti, pane, Ryšára. 
Mým zajatým jest. Vzdal se bez boje. 
Je choř a slab, a proto rozkaz dej, 
by měkké lůžko pro něj ustlali. 
Jsem znaven též, a proto lehnu spát." 

A tiše odcházel, byl Karel něm, 
tak překvapila velká jej ta zvěst, 
však brzy nabyl slova. Zajásal: 



445 



•Bfih vyslyšel mou prosbu horoucí 1 

Mé pokoření konci blíží se! 

Zas klidné budu spát, sen plašiti 

mi nadál nebude už védomí 

to trpké, čtyři čela přesmélá 

že ve vzdoru, jak štíty tvrdých skal, 

mé blesky vyzývají bez trestu 

a posméch z moci mé že tropí sil* 

Tak zvolal císař, koltra zvedla se 
a vešel Ném a vešel Ožier 
a reků dav a vedli Ryšára 
a císař, zhlédnuv jej, se zachmuřil 
a hrozný Jeho planoucí byl zrak. 
Však Ryšár klidné stál, hled nesklopil 
a hlavu nesklonil. Tu obrátil 
se císař k věrným svým a takto dél: 
„Hned odveďte a svažte buřiče! 
On propad* smrti, smrti bezectné, 
a proto nechci na néj pohlédnout. 
Hned z rána zemře. Pouta dejte mu.* 

Ném Ryšár byl, však v srdci pravil si: 
«Co na tom, má že přišla hodina? 
Mflj bratr Renald přec Je zaciiránén.* 
Pak řekl nahlas Ožierovi: 
„Vy slyšeli Jste? Proč tak nehybné 
zde stojíte, jak byste váhali? 
Nuž, veďte mé. Mám ráno zemříti 
a teď snad Ješté půlnoc nepřišla. 
Mné spát se chce. Je dlouho do rána. 
Mne pouta vaše tížit nebudou. 



446 



Mé svědomí Jest čisté. Bez bázné 
vstříc hledím smrti." 

Na to odvedli 
jej beze slova, klesl na l&žko 
a usnul tiše, k smrti znaven jsa. — 

Když slunce ráno v nachu vstávalo, 
sto polnic chladným vzduchem zahřmelo 
a celý tábor v zbraních leskl se 
a jméno Ryšárovo letélo 
co heslo k pozlaceným oblakům 
a kletby žáštf s ním se ozvaly, 
neb nenáviděl celý Karlův voj 
ty Ajmonovy děti přesmělé 
pro dlouhé boje, které po léta 
mu konat bylo k vůli buřičům. 

Sám Karel vySel nyní ze stanu, 
plást zlatý kolem něho v slunci plál 
a koruna na hlavě hořela 
mu démantně, jak skuta z lesklých hvčzd. 
Na tváři jeho krutý úsměv byl, 
když přivedli mu Ryšára, a řek': 
»Ted posléz hlavu skloníš, odvážný, 
před velebou té svaté koruny, 
jíž rouhal jsi se dlouho hříšné tak! 
A proto smrtí zemřeš nečestnou. 
Ne mečem zhyneš, ale provazem." 

A řekl Ryšár: .Vidím, kráU, kříž 
na kornně tvé, před ním kořím se. 



447 



Tví slova ale, v6ru, v odporu 

Jsou se svatým tím spásy znamením. 

Msta mluví z tebe, která Bohu jen, 

ne lidem patří. Život m&J si vem, 

ten patli ti, na čest mou nesahej. 

Kaž, aby meč mi dali, postav mé 

pak tři sta třeba mužům tváří v tvář, 

bych pod ranami Jejich Jako brav 

na Jatkách padl, s mečem v rukou však 

a v boji čestném.* 

Císař zasmál se 
zlým smíchem hlasitým, pak odvétil: 
»Kat odpraví té, neb Jsi zločinec* 

,V tvých očích Jen,* řek* Ryšár, vzpřímiv se, 
„však před Bohem Jsem práv a před sebou« 
a soud můj Bůh a moje svédomí — 
ti když mé nekárají, sméji sel 
Nuž, Jednej tak, Jak záští tvoje chce, 
a odevzdej mé rukám katovým, 
však zhanobit mé přece nemůžeš, 
a bude-li o hanbé mluvit se, 
s tvým Jenom bude Jménem spojena, 
neb Jednal Jsi — ne Jako pravý muž.* 

Hryz' král se do rtů, hnévem všecek vzplál 
a pozveď ruku, Jak by udeřit 
chtél Ryšára, však neučinil tak 
a řekl pouze hlasem chvéjícím 
se vnitřní bouří: ,,Zhyneš, při sám Bůh^ 
jak pravil jsem ti, rukou katovou 1* 



448 



A odvracel se. Paladýnové 
tu pravé přicházeli. Z dalelca 
již volal Roland, v čele spěchaje 
jim, netrpélív: ,Co to znamená? 
Mu] zajatý má ruce spoutané, 
jak zločinec? Kdo osmélil se tak 
mé potupit a reka Ryšára?* 

Však císař na né] přísné pohledél 
a zvolal s hnévem: .Chlapče, na uzdé 
měj jazyk svůjl Je Ryšár zločinec 
a buřič nectný, proto zahyne 
jak zločinec, a hned, tam na vrchu 
kde suchý trčí strom, tam pověsí 
jej kat, by celý tábor viděl to, 
a širý kraj a slunce, nebesa! 
Já přísahal tak. Obávám se však, 
by lstí nějakou neunikl mi, 
neb známo jest, že Malgis, kouzelník, 
to Ajmonovo chrání plemeno, 
jež tolik běd na říš mou přivedlo. 
Chci tedy, moji paladýnové, 
by někdo z vás, jenž dík můj zasloužit 
si zvláště chce, se vydal s Ryšárem 
až k popravišti, kde by nad ním bděl, 
by kat své dílo konal nerušen. 
Já synům Ajmonovým nevěřím 
a myslím, že se náhle objeví, 
by bratra svého ještě spasili. 
Snad Alár přiletí jak divá bouř, 
snad Gišár chrabrý, nebo Renald sám 
na Bajáru, pod nímž se třese zemi 



449 



Kdo z vás tu službu tedy vykoná, 
již opatrné žádám? Promluvte!* 

Tak Karel dél, však všickni mlčeli 
a zraky klopili a nevole 
se jevila na tvářích hrdin všech, 
a Roland lál a zuby zaskiípal 
a zvolal: , Císaři, nech bojovat 
mé s Ryšárem! Pro Boha slyš m&j hlas I 

Zrak Karl&v metal blesky, upíral 
se udiven, s rostoucí chmumostí 
v tvář paladýnů, kteří mlčeli 
tak zatvrzele, hnév jej zachvátil 
a v temno zardél se. Však potlačil 
bouř pýchy své. 

.Mlčí- velel Rolandu, 
pak opét obrátil se k ostatním, 
a oslovil, svůj mímiv hromný hlas, 
tak Berengára galského, jenž stál 
mu nejblíže: .Mflj drahý příteli, 
ó Berengáre, galskou držíš zem 
a Irsko z ruky mé, jsi manem mým, 
a povinnost tvá sloužiti mi zde 
ve Francii. Než poslyš! Zrušuju 
tu povinnost a nikdy přes moře 
už nebude ti plouti k službé mé, 
ni tobé ani détem tvým a zem 
svou budeš volné držet jako král, 
to na památku, že jsi sloužil mi 
dnes v okamžiku, když Jak sloupové 



450 



ti stáli nehybné, Již pfátely 

se mými zdáli vždy. Jdi, s Ryšárem 

jed na vrch onen, k stromu suchému 

a dbej, by vykonán m&] rozkaz byl, 

a Renalda mi zažeA, Gišára 

neb Alára divého, z]eví-li 

se někdo z nich, by spasil Ryšára." 

Však Berengár mu řekl uražen: 
•Slib tvůj Je pohaněním, císaři! 
Když se mnou mluvíš tak, tu zřejmé Jest, 
že nikdy pro mě úcty nemíval's! 
Kdo řekl ti, že čest má na prodej? 
Vem Irsko své a krásnou galskou zem! 
Kdo k vůli zisku hřeší, proklet bud!" 

Dup' Karel v hněvu nohou v tvrdou zem, 
a rozechvěn chyť za pláSf Turpina, 
hlas Jeho nyní slzami se třas' 
a mluvil tiše, téměř pokorně: 
nÓ biskupe, ty slyšeťs?" pravil mu, 
,ó příteli ty vzácný nad všechny! 
Jsem stár. Jsem stár! A proto odvážně 
ti vzdorní muži se mnou mluví tak! 
Ty bud Jim příkladem 1 Mou vůli plň. 
ty z bohatýrů Jeden, z největších, 
jenž umíš třímat meč i svatý kříž! 
Ty víš, co jsem ti dávno sliboval: 
až uprázdní se Petrův svatý trůn, 
ty na něj dosedneš! Jsemf pomoc tvá, 
bud pomocí dnes mou, můj příteli!* 



451 



A arcibiskup řekl: , Knězem jsem, 
však pravda jest, že umím Wmat meč 
a stokrát vidérs mě, jak pomáhat 
jsem spěchal skolit pýchu pohanskou. 
Však nikdy, nikdy, králi, pomáhat 
mé neuvidíš, krev když křesfanská 
se vylévati má, a pravím ti 
to přímo v tvář, že dobře nejednáš, 
když Ryšára chceš katfim vydati.* 

Vzdych' Karel z hluboká a dmula se 
mu prsa mocně pýchou raněnou, 
zášt jeho rostla, byl jí hluch a slep 
a všechna výsost s něho zmizela 
a kmetská tvrdošíjnost jedině 
jen vládla v jeho duši. Odvrátil 
se od Turpina, chmurný jako bouř, 
a zvolal takto: .Ožiere, slyš! 
Ty's manem mým a stokrát přísahal's 
mi věrnost věčnou. Přišlo k sluchu ml, 
že v pláni valkolorské nedávno 
jsi téměř zrádcem byl, že's Renalda 
měl v rukou svých a že*s jej nedržel! 
Sluch svůj jsem zavřel zvěsti podivné, 
však nesplníš-li nyní rozkaz mfij, 
pak uvěřím a nectným*s v očích mých! 
Ne, promiň mi. Vždyt věřit nemohu! 
Jdi, příteli, a odved Ryšára. 
Bud Pavie. Plačenza. Verčeli, 
tvou z toho dne. Zde na to ruka má.* 

Krok činil Karel Ožieru blíž, 
ten ale couv' a řekl nevlídně: 



452 



,Dfk, císaři, však nechci Pavie, 

ni druhých měst. A zrádcem nezvi mě. 

Jsem věren tí\ však nejsem sluhou tvým, 

jenž zaprodá se slepě za peníz. 

To ještě pravím ti, že postavím 

se s muži svými tomu do cesty, 

jenž na Ryšára sáhnout smělost má." 

.Jdi!- vzkřikl Karel. .Jdi a proklet bud! 
A nikdy před mou nepřijď více tvář! 
Ty hluboko Jsi ranil srdce mé 
a odervu je nyní od tebe, 
Jež k tobě lnulo silou veškerou!" 

A Ožier šel, tvář zahalenou v plášf, 
a v náručí král Rolandu se vrh' 
tak volaje: ,Ó synu duše mé! 
Ty aspoň, ty, mě neopouštěj dnes, 
neb tebe vždy jsem něžně miloval, 
víc než své děti! Hled, Jsou zrádcové 
ti muži všickni, kteří tvářili 
se býti přátely ! Já věřil Jim, 
já bloud! Však ty mne nezklameš, ty ne! 
To lidé cizí jsou, však v žilách tvých 
krev proudí krále Pepina jak v mých! 
Ó, moje dítě, synu duše mé, 
jak ode dneška Ještě silněji 
té budu milovat! A z rukou mých 
v klín tvůj se sypat budou koruny! 
Chceš Basilej a Dortmund? Holandy? 
Chceš pyšné město, Kolín bohatý, 
jenž v Rýnu shlíží se? Co ještě chceš? 
Jen směle mluv, muj sladký Rolande!* 

Zeyer : Spisy XIX. 3Q 

4W 



A Jako díté reka celoval 
a vlasy hladil mu, však bohatýr 
se z náručí mu trhal, slzy méí 
v svých zracích blankytných, a pravil tak 
„Mé] slitování se mnou, nemuč mne I 
Vždyt víš, že nesmím slyšet prosbu tvoul 
V mé ruce RySár dal se, slíbil Jsem, 
že nikdo nesmí dotýkat se ho, 
a slovu svému, bohdá, dostojím! 
Kdo osmčlí se státi proti mně?' 

Vzplál Karel znova hněvem, odstrčil 
od sebe Rolanda a vzkřikl tak: 
.Já posud dávám v fi^i zákony, 
a vůle moje nejvyšší Jest zde, 
a řekl Jsem, že Ryšár zahyne, 
a stane se tak, Jak Jsem přísahal, 
přes drzé tvoje chlouby! Odejdi!" 

Vzplál Roland též a hněvem třásl se 
a hromem zvolal: .Králi, přísahám, 
že litovati budeš zášti své! 
Když Ryšár zhyne rukou katovou, 
tu v zajetí se Renaldovi dám, 
své Jméno zahodím, ne Rolandem, 
však Ryšárem se zváti budu pak 
a druhem budu věrným Gišáru 
a Aláru a bratrem Renaldu, 
a proti tobě budu bojovat 
a válčit, králi, až do smrti své. 
Tak napravím a potrestám tvůj hřích !• 



454 



Bled Roiand byl a odkvapil jak bouf 
a Ryšár zvedal ruce spoutané 
a žehnal mu a něm byl dojmutfm, 
však Karel ztratil zcela rozvahu, 
byl šílen pýchou, hnévem, lítostí 
a hromem zvolal: .Bože, jaký žal! 
Ní jedna duše v celé Francii, 
jež povinnost svou konat dovede! 
Při této koruné, již na hlavu 
Buh pro mé neštěstí mi postavil, 
vám přísahám, že všichni zhynete, 
že hrady vaše zbořím, rozkotám, 
že těla vaše spálím, popel váš 
do větru rozházím, když nestane 
se vůle má! Buď proklet onen den, 
kdy králem stal jsem se! Proč břemeno 
tak těžké na má bedra kladl Buh? 
Zde, vemte ji, tu svatou korunu 
a na skráň položte ji Ryšáru 
a vedte mne, vy podlí zrádcové, 
na holý onen vrch a odpravte 
mě místo něho! Žil jsem dlouho dost, 
a znaven jsem vám vládnout, sketové, 
již Renalda se nejspíš bojíte 
a Malgise!* 

Tak Karel burácel, 
strh' korunu a hodil na zem ji 
a strašlivý tak jeho pohled byl, 
že všichni zbledli. V tichu hlubokém 
tu hlas se ozval. Rispo z Ribmontu, 
muž neslavný, tak pravil císaři: 



455 



.Jsi v omylu, když myslíš, císaři, 

že ve Francii nemáš vérných už 

a sluhfi poslušných. Jsem jeden z nich. 

Hled, pane, hrabě Ríspo z Ribmontu 

svou nabízí ti službu. Neptám se, 

jak soudí kdo v tvé při, já ptám se jen, 

co tvoje vůle, to mi dostačí. 

Meč tasím, hleď, už vedu Ryšára, 

kde kat jej čeká, vedu v průvodu 

jej lidí svých, a zázrak vykonal 

by Renald neslýchaný, při sám Buh, 

z mých rukou kdyby vyrval Ryšára." 

A nectný Ribmont hodil na hrdlo 
sám vlastní rukou provaz Ryšáru 
a sklopil pouze zrak, když s bezedným 
naft pohled* RySár opovržením, 
a paladýni vzkřikli: .Hanba ti!* 
A odcházeli, Karel ale řek*: 
»Že na tvou službu nezapomenu, 
to uvidíš, než slunce zapadne, 
já povýším tě nad ty vysoko, 
již s opovržením se vzdalují. 
A nyní jdi a konej úřad svůj.* 
Řek císař tak, však cítil v nitru svém 
sám velký stud a Rispo z Ribmontu 
se zdál mu vyvrhelem. Smuten byl, 
že v spojení byl s mužem takovým 
a řekl si, že tímto vítězstvím 
své zvůle nezřízené klesl hloub 
než každou porážkou, a odcházel 
v stan osamotnén, s hlavou schýlenou. 



456 



Kyv' Rispo z Ribmontu však lidem svým 
a odváděli tedy Ryšára 
na lysou horu, k stromu suchému, 
kde čekal kat a dole v táboře, 
to vřelo jako v kotli nad ohném, 
a bzučelo jak v oulu, nesmírný 
ruch panoval jak mezi mravenci 
po celém ležení, neb rozbroj byl 
tam všeobecný, hádka zuřila, 
zda sluší poslechnout či postavit 
se proti králi, který záštím slep, 
se strhnout dává k činům nečestným. 

A mezi tím, co vše to dalo se, 
spal Renald v lese spánkem hlubokým, 
tak hlubokým, že mdlobě rovnal se, 
a netušil, jaké to neštěstí 
se valí na Ryšára. Bajár však 
bděl za reka a vida na hoře 
na lysé hemžiti se lidí dav, 
hned větřil, že to cos jak nebezpeč, 
v mech hrabat začal, hromně zařehtal 
a když se Renald přece nevzbouzel, 
tu nohou zabušil tak v jeho štít, 
že zvukem kovovým se zachvěl les 
a Renald vyskočil a zrak si mnul 
a zíral kolem, volal Ryšára 
a odpověď když Jeho neslyšel, 
tu úzkost tušící se zmocnila 
ho náhlá, za uzdu vzal Bajára 
a spěchal na lem hvozdu, uviděl 
tu lysou horu, suchý onen strom, 



457 



tD lidf hemžení a Ribmonta, 

Jjnž vedl Ryšára, by katovi 

jej odevzdal, a Renald vrávoral, 

tluk srdce se mu náhle zastavil, 

mha kryla jeho zrak, však na mžik ]en, 

pak vyskočil na vérné zvíře své 

a zvolal: .Bajáre, můj Bajáre, 

my oba spali spánkem proklatým! 

Ten spánek Jidášem byl! Kletba nám! 

A běda. třikrát béda. Bajáre, 

když nespasíme spolu Ryšára! 

Buh zavrhne nás oba! Bajáre, 

ted vzuru! Vzhůru! Let jak anděl sám. 

Jak blesk! Jak vítrl- 

Bajár sebou trh* 
a letél jako orel, jako bouř, 
přes kamení a křoví, příkopy, 
sám zdál se bleskem, jiskry lítaly 
zpod jeho kopyt, oblak prachu nes* 
se nad ním, kolem něho. Z daleka 
se Bajár takto chmurnou smrští zdál. 
jež, plna zkázy, nivou burácí, 
a Ribmont, vida zjev ten podivný, 
se zarazil na hory vrcholku 
a zrak si stínil rukou, volaje: 
„Běs jakýs chvátá nivou, dábel sám!" 
A Ryšár na to oči otevřel, 
jež zavíral už, skon svůj čekaje, 
a srdce jeho mocné zatlouklo, 
neb uhod' hned, že Bajár letí tak 
a védél, blesk, jenž šlehal z daleka. 



458 



že Renaldflv to vítězící meč, 

a zašeptal si: .Přijde Ješté v čas?** 

A hora duněla už dusotem 
těch Bajárových kopyt olbřímých, 
a náhle, Jak by zem Jej vyvrhla 
ze svého l&na, kfiA i Jezdec stál 
tvář v tváři Ribmontu, a zlatý lesk 
lil s brnění se reka Renalda 
a oheň sršel z očí Bajáni 
a bylo, Jak by svatý Jiří sám 
byl přijel potřít znova Ještěra, 
a překvapením zkamenělý stál 
dav mužů na hoře, a pod horou 
zřel celý tábor vzhflru s obdivem 
a Karel císař vyšel ze stanu 
a výkřik' temné, poznav Renalda. 
Ten ale mečem máv*, svým bleskotným 
a hlava Ribmontova sletěla 
jak makovice s trupu zrádcova 
a se svahu se dolů koulela 
Jak zahozený kámen, skákajíc, 
a dopadla u stanu císaři 
u samých nohou třísníc Jeho plášť 
svou temnou krví, s prachem smíšenou. 
Však mezi tím Jal Renald Ryšára 
a na koně ho hodil před sebe 
Jak mrtvou věc a výkřik vyrazil 
Jak dravý pták a Bajár vzpřímil se 
a Jak by orlích křídel deset měl, 
do letu dal se, zmizel mžiknutím, 
a zas už v pláni dole, daleko 



459 



še smrští zdál, pak stínem, bodem pak 
a zapaď do tmy hvozdu, skřivánek 
jak zapadá do hloubi vonných trav. 

A k nebi nesl divý jásot se, 
neb celý tábor chvél se nadšením 
nad Renaldovým činem přesmélým 
a nad záchranou reka Ryšára 
od smrti potupné. Bled ale stál 
jak přízrak císař Karel před stanem. 
Jenž za ním zlatem hořel, purpurem, 
a v očích Jeho slzy svítily 
a s bolestným tak pravil úsměvem, 
když ticho nastalo: ,Biíž přistupte, 
6 paladýnové! Sem přikročte! 
Zde moje ruce! Nuže, svažte mne, 
a vydejte mne rychle Renaldu. 
On vaším králem Jest a císařem, 
to na jevo Jste dali zřejmě přec, 
a buřiče zde není, mimo mne. 
Já příliš dlouho žil, to nahlížím. 
Já unavil vás dlouhým věkem svým. 
To bylo pošetilé, na mou čest. 
A proto odpadli Jste ode mne 
a stojím sám! Ne! Jeden zůstal mi! 
Zde, Jedna hlava věrná, almužnou 
mi Renald hodil ji, a zdvihám Ji, 
Jak starý žebrák, vděčně, pokorněl" 

A sklonil se a z prachu povznesl 
tu Ribmontovu hlavu zsinalou. 
Jež u nohou mu posud leželsi, 



460 



a třímal v rukou ji a padaly 
jak velké hrachy slzy na tu tvář, 
s níž hr&za šla a řinula se krev. 

Tu klesal celý tábor v kolena 
před majestátem velké bolesti 
a stkaní bylo slyšet, vzlyky, pláč 
a Roland vstal a zvolal: .Císaři, 
my pro tebe chcem všickni zemříti, 
a naší krve každá krůpěj tvá! 
Ved do boje nás I V boji zničiti 
nám sluší, rekům, nepřátele tvé. 
Ty hledaťs kata, nenašel jsi ho 
ve řadách bohatýrů blízkých ti, 
buď na to hrd, a zemi odevzdej 
tu hlavu, kterou soudil Bůh náš sám. 
My spravedliví byli, vérni však, 
a milujem tě všickni nade vše, 
jen Bůh a Kristus, Panna Marie 
nám tebe dražší jsou a svétější. 
Na dnešní zapomeň, o pane, den, 
buď Karlem zas, tím velkým císařem, 
jenž nese kříž, by za ním Francie, 
ta sladká naše matka, kráčela! 
Jsme všickni tvoji, ujce, buď zas náš!" 
„Veď do boje nás!" všichni zvolali 
a hřměli mečem divě o štíty, 
až lesy třásly se kol dokola 
a Karel v trávu hlavu položil 
tu bledou Ribmontovu, krvavou, 
a náručí své dojmut otevřel 
vstříc táboru a Roland klesl mu 



461 



Jak dítě na prsa a poklekl 
a císař skloněn Ubal vlasy mu 
a šeptal s pláčem: .Vrátil jsi se zas 
na srdce moje, díté divoké?" 

A takto smír byl zase zpečetén 
a heslo znčlo: .Vzhůru v Montaibán!' 



VIL 

Běd nových dlouhá řada začala 
tak opět v oné válce krvavé, 
jež věru všem se zdála bez konce! 
Jak těsně svíral císař Montalbánl 
Hrad, jako útes z moře, z tábora 
čněl zachmuřen, a jako přívaly 
se vojska hnala v bouřích divokých 
vždy z rána hned a někdy v noci též 
ku bránám města, k hradbám, pod věže 
a Ajmonovým dětem naděje 
už v prsou zmírala, že vzejde kdy 
den míru pro ně, ticha, pokoje! 

Tu Malgisovi zželelo se jich 
a krve prolité a pravil tak 
jim jednou na večer: .0 přátelé, 
moc Karlova vás zcela udolá, 
vy podlehnete, síla zvítězí 
nad právem svatými Smutný Je ten svět, 
ten lidí svět, a chtěl bych daleko 
zas v lesích žít a tichých samotách 



462 



svým myšlénkám, svým nadpozemským snům ! 

Jak mohu ale tak vás zanechat? 

Já půjdu, ale dříve vykonám 

čin neslýchaný. Skončím náhle boj 

ten krutý, který řádí pod hradem 

tak dlouho už. Já zítra povím vám, 

zda doufat na mou pomoc můžete, 

neb v nitru svém sám s sebou bojuji 

a nevím, zdali jednat právo mám, 

tak jak mne nutí k tomu útrpnost." 

A odcházel hluboce zamyšlen 
a s nedůvěrou za ním hleděli 
a s podivem. Jak mluvil záhadněl 
On ale v komnatu se uzavřel, 
tam celou noc jej mluvit slyšeli 
a hlasy jakés odpovídaly 
mu jako šelest vánků ve stromech 
a jakés mlhy, bledé mátohy 
a neurčité stíny smykaly 
se jeho oknem v šerou komnatu 
po luny paprscích. Po celou noc 
to trvalo a ráno bled a choř 
se Malgis zjevil v síni. Pravil tak: 
«Je rozhodnuto. Půjč mi Bajára, 
můj Renalde! Tvá spása blízka je." 
Seď na koně a vyjel stranou tou. 
jež posud prosta byla nepřátel. — 

Sluj temná zela v lese, v Její klín 
se Malgis ponořil a Bajár s ním, 
a opět septy ozývaly se 



463 



tak taj&plné, opét mátohy 

tmou míhaly se v sluji, vyšel pak 

i s koněm Malgis. Ale byl to on? 

A byl to Bajár? Oba změněni 

až k nepoznáni byli. Hnédý byl 

dřív bílý kfiň a zdál se sesláblý, 

jen pomalu se vlekl, klesala 

mu hlava, jak by unést nemohly 

tíž její nohy křivé, kulhavé! 

A Malgis zdál se starcem! Bílý vous 

mu splýval na prsa a byly tak 

ty tmavé jeho oči zapadlé, 

že slepým zdál se! Vrásky bez počtu 

měl na tváři, a roztrhaný háv 

kryl těle jeho zhublé, chatrné, 

a chvějící se jako chorobou. 

Tak dojel do tábora císaře. — 

.Co hledáš zde?" se hrubě ptali ho 
a hlasem skuhravým jim odvětil:; 
.Jsemt poutník, jenž se znaven navrací 
z těch míst, kde spasitel náš, Kristus, žil, 
a mluvit s císařem mi nutno jest. 
Jen jemu svěřím, co mne vede sem." 

Ném zaslechl to, pravil: , Příteli, 
až na večer tě, chceš-li povedu 
v stan císařův; dřív nelze mluvit s ním. 
Jsi hladov? Dám ti jíst a pít ti dám, 
když trápí žízeň tě.« 

.Chci pouze spát,* 
řek' slabě Malgis, .pít však nebudu 



464 



ni jísti dřív, než s králem promluvím. 
Tak jednati mé slavný nutí slib." 

Tu nechali jej tedy spočívat 
a Malgis spal a v šeru večerním 
pak bloudil táborem a vešel v stan, 
kde sedel Ožier a bylo s ním 
tam přátel mnoho. Pili vespolek 
a vidouce teď toho poutníka, 
jenž z dálné Palestýny přicházel, 
číš hned mu podali, již nepřijal, 
pak tázali se ho, co uvidél 
na pouti své a co byl uslyšel. 

A Malgis řekl: .Mnoho zvédél jsem, 
co víře nepodobné zdálo se, 
však ze všeho mné nejvíc poutalo, 
co o Karlu se, králi, mluvilo 
a jeho cesté v ony končiny 
a v Cařihrad. Sám píseň složil jsem 
o oné výpravě. Je libo vám, 
pak zazpívám ji. Mnohý z vás byl též 
tam s Karlem zajisté. Nuž rcete mi, 
zda pravda vše, co hlásá píseA má." 

To řekl Malgis hlasem skuhravým, 
když ale harfu Ožier podal mu 
a zvolal : .Starce, nuže, zpívej nám,* 
tu čarokrásným stal se jeho hlas 
a zasáh' v struny, které zazněly 
jak ptačí klokot a pak zazpíval 
svou píseň, jejíž obsah tento byl: 



465 



,Buď, pánové. Bůh přítelem vám vSein 
vám, kteři sluch mí nakloňujete 
a se mnou chvalte jej, Jenž slávy král, 
na kříži muka pro nás podstoupil I 
On meč&m vašim dává vítězství, 
kéž písni moji vzlet a sílu dá! 
O Karlu pěji, králi Francie, 
jenž sem vás veď, dobývat Montalban. 

Den krásný byl, když Jednou s dvorem svým 
šel v opatství svatého Diviše, 
by přítomen byl v slávě královské 
mši svaté, kterou sloužil Turpin sám, 
ne v šedém chrámě, ale v zahradě 
pod stromy šumícími. Zpívali 
tam drobní ptáci sladce, tichounce, 
a modrý dým se nesl kadidla 
až k bílým oblakům od oltáře. 
Jenž zlaté skvěl se v Seru zeleném. 
Král na hlavě měl z perel korunu, 
meč po boku měl zlatý, z nachu plášť 
mu k nohám spěl a jasně slunce dvě, 
pod čelem zraky jeho hořely. 
Teď znamenal se křížem, poklekl 
a kolem stáli Jeho rekové 
a klaněli se Bohu. Olivier 
byl opodál pod vonnou olivou 
a vedle něho cizí rytíř stál. 
Jenž do Paříže přišel z daleka 
a Jafetem se z Palmy Jmenoval. 
A po mši Olivier tak pravil mu: 
,Rci, mnohý už Jsi viděl cizí kraj 



466 



a králfi mnoho,. viděl's v žití však 
a v širém světe muže, který by 
tak bohatýrsky hledél nebi v tvář, 
jak císař Karel? Viděrs v žití svém 
kdy čelo, které tak by korunu 
nést dovedlo, Jak čelo Karlovo?* 

Tu Jafet z Palmy řekl s úsměvem 
.Tak mluví nezkušené jinošství, 
znám krále většího, než král je váš, 
znám krále, jehož důstojenství jest 
nad důstojenství toho krále zde 
jak světlo dne nad bledé svítání. 
Mrav jeho rytířský nad Karlův mrav, 
jak zlato nad stříbro." 

Tak Jafet děl 
a Ollvier se v temno červenal, 
neb mnoho kolem stálo rytířů 
a slyšeli též paladýnové 
řeč cizincovu. Zvolal Olivier: 
,Přl živém Bohu, tedy pověz mi, 
kdo jest ten král? Mluv, abych nemyslil. 
že pouze snižovati Karla chtérs?' 

Však Jafet tvrdošíjně odpíral 
a živá tedy hádka povstala 
a povyk velký, tak že Karel sám 
vše uslyšel a přistoup' s úsměvem 
a pravil Jafetu: „Muj rytíři, 
a z dáli poutníku, ty hoste náš, 
rci jméno toho krále, půjdu tam» 



467 



Jede stojf Jeho tr&n, a pravda-li, 
že pevněji je v ruce jeho křfž, 
než v ruce mé, a větší křesťanství 
že prospěch kyne z jeho vůdcovství 
než z vlády mé, tu rád se pokořím 
před mužem tím a budu jeho maní 
Však byla-li tvá řeč jen strojena 
a chceš-li pouze ponížiti nás, 
pak věru, zasloužil bys, muži, trest! 
Ne k vůli mně, však k vflii Francii, 
té sladké vlasti, která korunu 
a žezlo svěřila mně v d&věře." 

Plach klopil očí Jafet, zmateně 
pak pravil takto: , Velký císaři, 
já přiznávám, že planě mluvil Jsem! 
Král. jehož míním, pravda, bohatší 
jest tebe o mnoho a nádhera 
je větší v Jeho domě, bohatýr 
však není jako ty. Ó, promiň mi! 
Co činit mám, bych chybu napravil?" 

»Nic,* řekl Karel, „pouze pověz nám, 
o kterém mluvíš králi. Navštívím 
jej s paladýny svými. Soudit pak 
sám každý může z nich, jak dalece 
jsi pravdu děl. Neb v duších zbudiFs Jim, 
to vidím zřejmě, nedůvěru Již." 

Klek' Jafet z Palmy a tak promluvil: 
„Své čelo vyjasni a promiň mi. 
Král, o němž mluvím, Hugon Silný Jest, 



468 



král Grécie a císař Východu. 

Je slavné jeho město Cařihrad. 

Jest podnož Jeho velká Persie, 

kde růže kvetou vonné celý rok 

a nebe svítí Jako z démantu, 

když vzejde noc. A Kappadocie 

ho poslouchá, jež leží na moři, 

v němž nohy koupá své, a spočívá 

jí hlava s diademem z bílých měst 

na břehu Efratu, jenž jedna jest 

z těch velkých řek, jež miluje sám B&h, 

neb tekou z ráje, v němž kdys Adam žil. 

Tak pravil Jafet. Karel usmál se 
a zvedl jej a řekl: .Zbudil Jsi 
v mých prsou touhu, milý hoste náš, 
ty kraje vidět! Jsou jak pohádka! 
Mha modrá halí Je a láká cos 
mne neznámého v divný jejich taj! 
Nuž, půjdu na návštěvu v Cařihrad!* 

A všickni přítomní hned zvolali: 
.Kéž s tebou smíme, králi, v dálavu!" 

Však císař mlčel, skončil modlitbu, 
z níž hádka Oliviera s Jafetem 
jej vyrušila, sedl na koně 
a do Paříže ihned vrátil se. 
Tam ale pravil paladýnum svým: 
.Nuž, na pouf se mnou! Meškat nebudu. 
Hned zítra z rána dám se na cestu. 
Do svaté země nejdřív poplujem', 

Zeyer : SpUy. XIX. 31 

469 



kde Kríst&v hrob, tam pomodlíme se 
a teprv pak pojedem v Cařihrad." 

Všech zmocnilo se velké nadšení, 
a slunce, vstávající druhý den, 
je vidělo, jak pěšky kráčeli. 
Šat jejich prostý byl a pokora 
jim sídlila na čelech. Šli a šli. 
až moře dosáhli, tam vzala loď 
je v stinný klín a valem šumícím 
je nesla k břehflm syrským. Vystoupli 
a zase pěšky dále brali se 
a Šli a Šli, až jednou spatřili 
na modrém nebi město strmící, 
nad kterým záře plála posvátná 
a kolem něhož palmy houpaly 
své pyšné hlavy. Karel ruku zveď 
a řekl tiše: »HleI Jerusalem!* 
Tu padli všichni na tvář v modlitbě 
a čelem země dotýkali se 
a zvolali: .Buď chválen Hospodini" 
A zraky měli vlhké. Povstali 
a za ruce se jali, kráčeli 
a vešli v město. Všecko divilo 
se muž&m podivným. Zdál každý z nich 
se obrem být, a čelem přesáhal 
je Karel ještě všechny. Bílý vous 
Jak hlohu květ mu plynul na prsa 
a oči jeho jasně svítily, 
jak hvězdy z démantu. A mimoděk 
jim všude ustoupili v ulicích, 
a kudy šli, tam stromy šuměly 



470 



jež rostly před domy. a kudy šli, 
se muži klonili a kudy šli, 
se děti na ně sladce usmály. 

A píišli takto před dum z basaltu, 
jenž chmurně na náměstí díval se, 
kde tráva kvetla. S domem spojen tím 
byl šedý, starý kostel veliký, 
jenž lidu prázden, stínu plný byl; 
les byl to sloupfl. klenbu nesoucí 
jak nebe modrou, krytou hvězdami. 
V ten kostel vešel s paladýny král. — 

Tam oltář stál, na kterém první mši 
Buh sloužil sám, neb oltář ten byl stul, 
při kterém jedl Kristus na večer 
se svými apoštoly naposled, 
než Jidáš zradil jej, než v ruce paď 
svých vrahů rouhavých. Před stolem tím 
pak stála hrubá židle, přikrytá 
však zlatou látkou, dvanáct podobných 
jí stálo podél zdí. Když vešel král 
a oltáři se blížil, klonila 
se náhle před ním židle pokrytá 
a Karel znaven na ni usedl 
a paladýni na ty ostatní. 
Král netušil, že sedí na židli, 
na které při poslední večeři 
sám Pán náš seděl, nikdo od těch dob 
jí neužíval, nikdo nesedne 
už na ni více v konec věků všech! 
Král netušil, a paladýnové 

471 



též nevčdéll. že na židlích téoh, 
kde spočívali, apoštolově 
kol stolu sedali, kde lámal chléb 
a víno podával Jim Kristus Pán. 

Stín hluboký byl v prázdném kostele, 
zář ale bílá Jako úsvitu 
na Karla dštila dolů s klenutí, 
kde míhala se kfídla andčlů 
a jakýs zpěv Jak dálných zvonfi zvuk 
se nesl budovou, a udiven 
jej slyšel bratr jeden řeholní, 
Jenž v sakristii meškal, odhrnul 
hned clonu u vchodu. Jenž vedl v chrám, 
a zjevil na prahu se. V podivu 
pak zíral na to. co mu zjevil zrak. 
Kdo byl ten muž ten velký, přesmélý, 
jenž na tě židli svatě usedl? 
Zář krásnější než ta, Jež se stropu 
mu dštila na čelo, se linula 
mu ode rtfi, jež tichou modlitbu 
v stín šeptaly, a velkost taková 
na smědé tváři psána byla mu, 
na tváři klonící se v pokoře, 
že mnichu bylo úzko, zachvěl se, 
a přece jej to táhlo mocně tam, 
k těm divným obrům, Jejichž Jasný zrak 
se usmíval jak nebe azumě. 
Krok učinil a chtěl už promluvit, 
v tom pohleď na něj Karel. Majestát 
těch očí zmátl mnicha ale tak, 
že málem padl. Zas se osmělil. 



472 



chtěl blížit se, však náhle bál se zas, 

zpět v sakristii prchal, oddychal, 

pak ale letěl do vnitř kláštera 

po schodech vzhůru strmých, mramorných 

a zastavil še teprv bez dechu 

na prahu kobky, v které v tento den 

svou konal patriarcha pobožnost. 

Mnich na něj zvolal: .Patriarcho, slyš, 

ty svatým Jsi a jest Jerusalem 

u nohou tvých, jsi jeho pastýřem, 

a k vůli tobě vešel v tento dům 

Bůh otec sám, a apoštolově 

jej provázejí. Ty mi nevěříš? 

Nuž, se mnou pojd! Tam dole v kostele 

těch dvanáct sedí, a ten třináctý 

je velký tak, že mráz mi tělem jde!" 

A patriarcha šel. Když zjevil se 
ve stínu kostela, hned Karel vstal 
a hluboce se před ním poklonil 
a jako on, též paladýnové. 
Hluk židlí duněl v prázdném kostele, 
a patriarcha v rouše sněhovém 
o dlouhou berlu podpíraje se, 
tak řekl tiše: .Muži obrovští, 
kdož jste a proč jste vešli v tento chrám? 
Na rouchách vašich prach a z daleka 
as vážili jste cestu v tuto zem?" 

A odpověděl Karel, mímiv hlas, 
by nehřměl příliš v tichu posvátném: 



473 



,My vešli v chrám, bychom se modlili 
a k vůli odpočinku sedli jsme, 
neb. jak ]si pravil, z dáli putujem*. 
Zem,. která zrodila nás, pane mu], 
jest Francie. Mé jméno Karel Jest 
a královskou dal v úděl korunu 
a císařskou mi Buh. Snad slyšel jsi 
už o mně mluviti a o činech, 
jež paladýni moji konali? 
Zde stojí kolem mne. To Roland jest, 
ten plavý jinoch, a to Olivier. 
Kříž proti pohan&m vždy hájíme.' 

Tu patriarcha v duši zajásal, 
blesk radosti mu vyšleh' ze zrakfl 
a pravil: .Vítej. Karle císaři! 
Sám Buh tě posílá, neb temná noc 
se valí na křesfanství! Štítem bud 
a kříži pavézou! Ó, uchraA nás! 
Ó. ty nás spasíš! Sen mi zjevil to. 
jejž snil jsem v této noci. Viděl jsem, 
jak anděl stál zde pod tím klenutím 
a ukázal mi muže olbříma 
ve zbroji zlaté, s bílou korouhví 
a pravil: Ejhle! To jest pomoc tvá! 
Tvář když ted vidím, velký králi. tvou. 
tu poznávám ten ze sna mého zjev! 
Ty nevíš, že jsi seděl na židli, 
na které jednou Kristus spočíval! 
Nad všechny krále povýšil tak Bůh 
tě, pane můj. a patriarcha já. 
zde toho města, jež jest nejsvětšf 



474 



na celé zemi, Jménem Kristovým 
té štítem zovu, hlavou křesťanstva!" 

A Karel objal Je] a polibek 
si vtiskli bratrství. A vedl pak 
své hosti patriarcha do kaple, 
jež drahokamy celá hořela, 
by ukázal jim svaté ostatky, 
jež klášter choval. Nejvzácnější z nich 
ve skříni zlaté byla koruna, 
ta svatá z trní, kterou ráje král 
na skráni nesl, když jej trýznili. 
Ted patriarcha skříň tu otevřel 
a všickni padli na tvář do prachu: 
Ze skříně sladká v&né stoupala, 
tak sladká, že se zdálo přítomným, 
že v ráji jsou, a ejhle, se stropu, 
kde jiskřilo se tisíc koruntfl, 
při svitu dýmajících voskovic 
se rosa lila, Jasná, zázračná, 
a v okamžiku z trní koruna 
se bílým květem kjyla přehojným, 
a patriarcha pravil Karlovi: 
.Svou rukavici naplň kvězdami, 
jež trní vydalo, a odnes je 
v svou drahou zem, do sladké Francie!' 

A císař činil, co mu radil kněz, 
a mezi tím se libý Vánek zdvih*, 
vzal jeden z bílých květů přesvatých, 
nes' vzhůru jej a pak jej upustil 
do plavých vlasů Olivierových, 



475 



Jenž ze všech nejvroucnéjšf modlitbu 

v té chvfli v srdci mél, jež čisté tak 

Jak lilie letnf. Vězel tam ten květ 

tak prvné jako perla v prstenu, 

a sladká zář se z ného linula 

po celé tváři bohatýrovi 

a podoben byl takto andéli. — 

Skřift zlatou patriarcha zavřel zas 
a nyní vedl hosti svoje v dům. 
Jen málo dní však Karel zfistal tam, 
šel k hrobu svatému se pomodlit 
a na to k Cařihradu vydal se 
na cestu Asií a pravil tak, 
když s patriarchou vřele loučil se: 
,,Mu] drahý bratře, slyš mou přísahu I 
Já vyrvu Hispanii pohanům 
a kříži vrátím ji! Bůh slyšel mé!" 
A jásot nesmírný se zmocňoval 
při těchto slovech paladýnů všech 
a Roland zářil nejvíc radostí 
a všickni s palem větve lámali 
a mávajíce jimi, zvolali: 
„Bůh s námi bud. Bůh dejž nám vítězství I* 

Tak Karel s městem svatým loučil se 
a na cestu se vydal v Cařihrad. — 

Po namáhavé pouti poiS.ěmi, 
kde šelmy vyly, divý bydlil lid. 
po namáhavé pouti horami 
a údolími s množstvím bílých měst. 



476 



po dobrodružstvích mnohých konečné 

se z rána Jednou zjevil Cařihrad 

se svými kostely a věžemi, 

jak křídla bílými, na obzoru, 

jenž růžový byl zlatem projasněn. 

U modrých vod se mésto slunilo 

a sady, háje, vonné zahrady 

pás širý, svěží kolem tvořily, 

a divili se velmi poutníci 

té nikdy nevídané nádheře. 

Tak stáli dlouho v němém obdivu, 

až Karel znamení dal k pochodu. 

Ted vešli v šerý z palem krásných les, 

kde v stínu stromu kvetlo na tisíc, 

ba na sta tisíc růží, všude zpěv 

se slavíků a drozdů ozýval 

a flétny zněly všude ze skrytu, 

a chvějné vzdechy stříbrozvukých strun. 

Zdál rájem se ten libovoný háj 

a oživen byl, nebot míhaly 

se mezi kmeny mnohé postavy, 

na sta se procházelo rytířů 

pod šumným stromovím a zlata blesk 

plál z jejich rouch, a mnohý po boku 

měl dívku krásy skvělé nad míru, 

a mužové i ženy dívali 

se udiveně na ty poutníky, 

krok zastavili, oči stínili 

a tázali se: odkud obrové 

ti putují a kde že jejich cil? 

A Karel stále jen zas tázal se: 

,Kde král je váS, Jejž Silným zovete?" 



477 



A mlčky ukázali k východu 
a dále bral se císař s družinou. 

Tak posléz přišli k velké mýtině, 
kde krále uviděli konečné: 
byl odén v šarlat, vínek z opálu 
mu hořel v temných vlasech nádherně, 
na stolci sedel, který koné dva 
Jako mléko bílí, kroku stejného 
tak mezi sebou nesli dovedné, 
ie sotva sebou hnul, a Hugon král 
tak šedé, klidné řídil zlatý pluh, 
jímž oral pole. Vuné stoupala 
z hrud brunátných a palmy šumély 
na lemu lesa, sílajíce stín 
na sluncem ozářenou, teplou zem. 

Tu Karel podivil se velice 
a kvapným krokem králi blížil se 
a pozdravil jej. Král mu dekoval 
a s obdivem se díval na muže» 
jenž velký, silný, majestátu pln 
stál náhle před ním, zraky tékaly 
pak zvédavé od Karla k hrdinům, 
již stáli za císařem, posléz král 
tak tázal se: ,Rci, muži podivný, 
kdo jsi, a kdo ti tvoji druzi jsou? 
Snad vydala vás temná z Ifina zem? 
Jste jak ty skály, které rostou z níl" 

A Karel na to: „Císař Západu 
před tebou stojí, vládce Východu! 



478 



Jsemf Karel, a to Roland, Oliviei 

a chrabří moji paladýnové. 

Snad o nás slyšel jsi už mluviti?" 

Král Hugon přestal ihned orati 
a vítal Karla, který pravil mu: 
„Jak podivné, že sám Jsi oráčem, 
že ruka, mocné žezlo držící, 
též rádlo vede!" 

Král se usmál však 
a pravil: „V polodivé zemi tvé 
jest síla vším, a proto znamením 
jest jejím meč. My milujeme mír 
a sladké jeho plody, proto pluh 
jest naší zemi zlatým znamením." 

Tak řekl král, na tváři dvořanů 
kol stojících se úsměv jevil též, 
v němž pohrdání ale krylo se, 
a Olivier a Roland, císař sám 
se červenali studem. Karel děl: 
^Tvá ústa přetékají sladkostí, 
přec něco v slovech tvých, co raní nás. 
ač nevím, jak to nazvat . . . Prostí jsme. 
Pluh u nás doma je jen železný, 
jak naše meče. Zlata najdeš však 
ve srdcích mužů franckých. To mi věř. 
Snad sladké plody míru do klína 
by nepadaly vám bez drsnosti, 
jež na západu čelí pohanům." 



479 



Ted opět král se lehce zapálil 
a hledél pNsně na své dvofanstvo, 
pak za ruku Jal Karla, pravě tak: 
.To nechtěj B&h, bych hosta urazil! 
Pojd nyní v dum m&J, blíž se poznáme 
a mraku mezi mámí nebude!* — 

Tak tedy šli a nový Cekal div 
na bohatýry, dům když viděli. 
U moře stál a celý vystaven 
byl z mramoru nad sněhy čistšího. 
Síň. v kterou král Je vedl, ohromná, 
sto měla sloupfl, mramorný to les 
byl bílý jako pěna moi^kých vln, 
a klenutí na sloupech modralo 
se oblakem z azurných jemných žil 
a celé bylo květy pokryto 
a ptáky stříbrnými, sypaly 
se perle z květfi, pták&m hořely 
však rubínové oči ve hlavách. 
Kol sloupů zlatí hadí vinuli 
svá lesklá těla, každá hlavice 
však ozdobena byla sochami 
dvou hrajících si dětí ze zlata 
a bledé mědi. K ústům tlačily 
ty smavé děti trouby ze sloni, 
a vál-li vítr k domu od moře, 
tu vycházely zvuky z nástrojů 
a pojily se v souzvuk přesladký. 
V té síni stály stolce ze zlata 
a purpurové clony visely 
u dveří všude, zlatem protkané 



4eo 



a s lemem z drahokamů kmltavých. 
Síň byla plna mladých rytířů, 
ilmž pláště z nachu s ramen plynuly, 
'a Karlovi a jeho družině 
se zdálo, že Jsou v domě žebráky. 
Ted bylo hudby slySet posvátné, 
mše končila se právě v paláci 
a náhle zlaté dvéře rozlítly 
se dokořán a ejhle, královna 
šla z kostela a dcera Jejl s ni. 
Ta dívka byla krasSl nad hvězdu, 
a bílá Jak ta vonná UUe. 
Už v ruce měla. vlasy Jako noc 
se temnily nad pySným čelem JI, 
a oči Jak dva černé ^^^^^^ .... 
v tmé dlouhých řas JI luzné zářily. 
Jak mladý topol byla ztepilá 
a roucho stříbrotkané Jímalo 
svit Jako luny těla souměrnost. 

^ 1^°^ It^ f iíaví' -Vi dladém 

si s^v-ěffa^ ~,-^^n.r'''- 

A vedle ní šla krásná Jejl mát. 
°nrjetlS?í^^-5crrouch 
^ ^ 't házel mdý odlesk svůj 
''° k"Í!L ttáV ~a roucha stříbrohlav 
t?ílíů2rlsné dWky kr^ovsKé. 
jež po boku 3Í «Se kráčela. 

^ j- «*»%lv v slft a s nimi družina 
a J'raíTm podobních. . 0«v,„. 



481 



když zahleď dceru krále Hugona, 
zbieď nejdříve, pak zaplil purpurem 
a zašeptal: ,Ty Bože na nebi, 
to tvého tvorstva Jesti koruna! 
Ty svét Jsi stvořil, ale stvořiv ji 
div nejkrásnější svůj jsi vykonal!" 

Tak pravil rek si v skryté duše své. 
Král Hugon ale zvolal: „Královno, 
hle, jaký v dům tvůj přišel drahý host, 
tot Karel jest, tof císař Západu, 
a paladýni jeho přišli s ním. 
Jsou hladovi, a protož k stolu veď 
je neodkladně. Přišli z daleka." 

A královna je chladně vítala, 
neb zdáli se jí býti nuznými, 
však zvala je, a k stolu zasedlí. — 
Stůl zlatý byl. nádoby z křišfálu 
a z jantaru a všude zázračné 
se květy pestřily a linula 
z nich těžká vůně v síně stín a chlad 
a okny moře modře svítilo. 
Šum jeho slyšet bylo, zároveň 
s ním hudba snivá, plná lahody 
se nesla jako z oblak, na římse 
pod samým stropem hrál to jinochů 
sbor četný, plavovlasých, spanilých 
a bíle oděných, jak andělů. 
Na zlatých mísách nesli panoši 
tu zvěřinu, tu pávy pečené, 
tam ovoce a z nádob jiskřících 



482 



se smaragdy a zlatem, vonný med 
a řecká vína lili hostům v číš. 

Však sotva rtoma dotek' Olivier 
se nápojů a krmě, jeho zrak 
se obracel jen stále na místo, 
kde seděla na stolci ze sloni 
a stříbra dcera krále Hugona, 
tak bílá a tak tichá jako květ. 
Kdykoli zraky její potkaly 
se s jeho hledem snivým, sklopila 
vždy oči své, a pýcha jevila 
se na tom čele bílém jako sníh. 
A Olivieru smutně bylo tak 
a v srdci svém si pravil: „Bože muj, 
je v tom, co cítím, hřích? Pak trestem je 
ta tichá její, němá pohrdá! 
Pak ale modlitba jest hříchem též 
a klanění se svatým obrazům? 
Vždyí před ní kořím se jen z daleka, 
a její sladkosti tak vzdávám hold 
jak vyvoleným, jasným světicím." 

Tak pravil si a hlavu klonil níž 
a nevýslovná něha svítala 
mu ze zraků, a onen bílý květ, 
jenž z trnové vytryskl koruny 
a posud v plavých jeho vlasech tkyéU 
svit přeluzný mu rozlil po tváři, 
a Helena, dceř krále Hugona, 
v té chvíli zřela na něj růžemi, 
jež před ní stály v zlaté nádobě, 



483 



a hluboké cítila dojmutí 
a řekla si: .Proč cos Jak leknutí 
se mého srdce nyní doteklo? 
Mrav téchto mužů není hladký tak 
jak oněch» které vidím denné zde, 
a s odporem jsem k stolu sedala. 
Ten ale, jehož oči plné snfi 
mi Jasné nebe připomínají, 
je spanilý, a síla olbříma, 
Již hlásí zřejmé jeho postava, 
přec není surová 1 Ó, dívčí hled 
dlí v azuru těch očí! Krásný jest! 
A Jakýs dlí mu smutek na tváři 
jak truchle budoucnosti véštní stín! 
O bože můj, Jest rekem, stálý boj 
jest Jeho úkolem, snad hrozí smrt 
mu v květu mládí? Oči blankytné 
snad brzy skryje tma a shasne svit 
ten plný něhy, plný snivosti? — " 

A Helena se mocně zachvěla 
a hlava její v bledém umdlení 
se zpět na lenoch židle chýlila, 
jenž, stříbrný, kol temných vlasů jí 
jak záře svítil. Lek' se Olivier 
a k srdci sáhl si a zašeptal: 
,Je v pravdě světice, ted vzplála jí 
kol hlavy aureola! . . . Znamená 
to náhlé, lehké její zblednutí, 
že její zjev se chystá k zmizení 
a k návratu do zahrad édenských? 
Ty blažená! ó odpust mi můj hřích! 



484 



se dvanáct Iflžek z kovu kmitalo 

a uprostřed té síně třinácté 

se budovalo, celé z kříštálu, 

ze zlata, ze smalty a baldachýn 

se vznášel nad nfm, celý z hedbávu 

a clony střfbrotkané splývaly 

až na podlahu z Jemných mozaik. 

To lože určil Hugon pro Karla, 

pro paladýny pak ta ostatní. 

Na stole stálo v zlaté nádobé 
Jak křišťál Jasné víno cyperské, 
a než si lehli paladýnové, 
kol toho stolu sedli, nalili 
do číší vína, které k veselí 
Je rozjařilo, k smíchu, k hovoru. 
Král Hugon ale pravil na chodbé 
tak svému dflvémíku: .Kdož to ví, 
co Karla vedlo sem, co hledají 
ti obrové z téch lesů mrákavých 
zde v slunném kraji? Vmísil do vína 
Jsem nápoj, který Jazyk rozváže,' 
a brzy budou o tom mluviti, 
co nejhloub na dné duší ukryli. 
Bud na stráži a vše, co uslyšíš, 
ml vémě pověz." 

Takto mluvil král 
a v nitro komnat vzdaloval se svých, 
však Jeho dfivémík Jak šerý stín 
se vloudil v síň, kde Karel posud bděl 
a s družinou svou sedel za stolem. 



486 



a sluha králfiv tiše schoval se 

v sloup dutý, stříbrný, jichž stály dva 

u dveří kovových, a uměle 

ty sloupy byly prolamovány 

a možno snadné bylo sluhovi 

vše slyšeti a vidét, cokoli 

se v síni dalo, co se mluvilo. — 

Špeh takto skrytý slyšel za chvíli, 
jak Jeden z paladýnfl pravil tak: 
„To víře, věru, není podobné, 
co nádhery Je v mésté, v paláci! 
Však pýcha lidí krále Hugona 
je taková, že těžko snášet ]il 
Kéž pouhým hostem císař není zde, 
kéž chtěl by dobývati Cařihradl 
Dav rytířů by bělorukých těch 
a nachopláštích prchal před námi, 
jak plevy před vichrem 1* 

Tu zasmál se 
na konci stolu Karel, v sloupu však 
se zachvěl skrytý sluha Hugonův. 
Než Karel pravil: .Příliš pohrdy 
Je v slovech tvých! Je Hugon mocný král 
a stateční zajisté rytíři 
Jsou cařihradští. Pověz, Rolande, 
co tobě zdá se." 

Roland zasmál se 
a odvětil: ,Mflj ujce, připouštím, 
snad stateční jsou, avšak přes příliš 

487 



se vypíná z nich každý. Přiznávám, 

že mél jsem chuti polekati je 

v tom sladkém jejich, ptačím švitoru, 

když jako na zvěř na nás hledčli! 

Mne vábilo to zahřmít mocí vší 

do svého rohu, byl by olifant 

můj drahý ze stříbra a ze sloni 

tak zahučel, že dvéře paláce 

a okna by se byly zatřásly 

a zotvíraly, a že s ramenou 

by pláště z nachu byly padaly 

těm krásným pánům, a že ve vzduchu 

by vlasy jejich byly zavály, 

lak hřívy koňů, tryskem letících.* 

Smích ozval se a zvolal Ožier, 
Dán hrdý, bohatýrský: .Při sám Bůh, 
já stejně s tebou cítím, Rolande! 
Krev ve mně vzkypěla, když s pohrdou 
na naši prostotu se dívali I 
Co do toho nám, že jsou bohatší? 
Je pýcha zlata ze všech nejhorší 
a v tupém mozku pouze má svůj zdroj! 
Jen to mě zdrželo, že hostmi jsme 
zde v tomto domě, jinak, na svou čest, 
bych rád byl objal onen velký sloup, 
na jehož hlavě domu klenutí 
se všechna sbíhají, a byl bych jím 
tak mocně trhl, že by celý dům 
v rum byl se sesul. Nepřátele své 
tak Samson někdy v trosky pochoval, 
a není slabší jeho, rámě mél* 



488 



.Jsi divoký," řek* Karel, .Jako bouř! 
Jak skabonéno čelo tvoje jest! 
Můj Olivier, hle, ten Je mírnější, 
je moudrý vždy a dobrý. Pověz nám, 
kde bloudí právě tvoje mySlénky? 
Ty zardíváš se, vzdycháš, co to jest? 
Nuž, dítě snivé, pi^kazuju ti, 
bys řekl nám, o čem jsi rozjímal.* 

Však mlčel Olivier a klopil zrak, 
a Karel pravil: , Nenávidí též 
to celé plémě v slunné zemi té 
jak Ožier?" 

,Ne." pravil Olivier. 
A Roland smál se: .Kdyby Hugon král 
tě slyšel, zajisté by odměnil 
tě bohatě za tiché toto .ne".* 

A s úsměvem řek' císař: ,Kdyby král 
ti řekl, abys ze všech pokladů, 
jež chová jeho dům, ten vybral si, 
jenž nejvzácnějším ze všech se ti zdá, 
o který bys jej žádal?" 

.Prosil bych,* 
řek' Olivier, ,by král mi dovolil, 
bych jednou s dcerou jeho promluvil, 
jen jednou, a jsem jist, že získal bych 
dar nejvzácnější, který získati 
lze na zemi, dar lásky nebeské.* 



489 



Tu všichni mlčeli a za chvfll 
fek' Karel zamyšleně: .Dosti ted 
slov marných, přátelé. Teď modlem' se, 
a na l&žka pak klidné ulehnem'.' 

Tak činili, a tiše vykradl 
se sluha král&v z úkrytu a šel, 
vše, co byl slyšel, zjevit Hugonu. 
Hnév velký z toho krále zmocnil se 
a svolal ráno záhy celý dvůr 
a kázal, aby každý z rytířfl 
hned v plné zbroji, s mečem taseným 
se dostavil do siné, kde stál tr&n, 
na který sedl, temný Jako bouř. 
D&m celý duněl zbraní rachotem, 
a kolem paláce se vlnil lid 
lak rozhoupané moře, nebot zvěst 
se tajuplně městem šířila 
o hněvu krále na ty cizince 
pro neznámou, však velkou příčinu. 

Dlel zatím na mši Karel s družinou 
a větev olivovou každý měl 
z nich v rukou místo zbraně, do síně 
když vešli po skončeném obřadu. 
Král Hugon ale zvolal zachmuřen: 
»Vy přicházíte na rtech s úsměvem 
a v rukou s míru vonným znamením, 
však plné zrady duše vaše Jsou! 
Lež Jest váš úsměv! Posměch, nenávist 
vy v prsou skrýváte! Ó, zjevno vše! 
Síň, kde Jste spali, ta má Jemný sluch 



490 



a každé slovo, které v bujnosti 
jste včera večer, v smíchu mluvili, 
se doneslo mné! Zneuctén m&j dum! 
Jste nepřátelé, hosté nejste mi 
a při sám Bůh, že pomstu vykonám I* 

Tak zahřměl král a zbrani řinčením 
síň zaduněla, venku před domem 
zdvih' divé bouře hluk se nesmírný, 
lid rozkacený hrozil kamením^ 
a tisíc zrakfi hořet viděli 
kol sebe Karel, paladýnové, 
ve zášti líté. Karel klidné však 
se vzpřímil v důstojnosti své a řek': 
, Strach, králi, nemám, věz to přede vším. 
My včera večer byli veselí, 
v tom není hřích; že moji rytíři 
se žertům oddávali přílišným, 
to připouštím, v tom chyba nebyla 
však taková, jak byla v jednání 
tvém vlastním, králi! Síň tvá měla sluch? 
To znamená, že jsi nás špehoval, 
a jeví-li mé líce zardění, 
tu způsobilo tvoje jednání 
je spíš než žertování druhů mých. 
Co host jsem přišel. Proč mě SpehujeS? 
čím nedůvěru tvou jsem zasloužil?** 

Tu na svém trůnu zarděl se zas král 
a zvolal v odpověď: »Snad chybil jsem. 
Však přísahal jsem pomstu za posměch. 
Nuž, dokažte, že posměch nebyl to. 



491 



to mtuvili Jste, 2e Je každý z vás 
s to činit, čím se chlubil, utichnu 
a feknu: ,pouze pravdu mluvili, 
at tedy v míru domfl vrátf sel 
Jsou nad nás silnf, skloftme čela svi.* 
Však nebude-li možné konat vám, 
čfm Jste se chlubili, pak třeste se! 
Já přísahal a splním přfsahu.* 

Tak zvolal král a Roland chopil se 
hned olifantu, ika: .Nuž zaduju 
v roh milý svůj a, králi, uvidfi, 
že hračkou Jen, co chloubou nazýváS.* 

Král ale kýv' mu rukou, mluve tak: 
•V roh nezaduj, tvá chlouba nejméně 
mé urazila, plavý Rolande, 
ač neuctivé o nás mluvil Jsi. 
Hnév velký můj má v Jiné chloubě zdroj.* 

Tu Ožier se ozval. „Králi,* řeť, 
»Jsem tedy Já tím větším vinníkem? 
Chceš, abych strhl sloup a sbořil dům?* 
A popaď sloup. Jenž hluše zabmél 
a cos Jak záchvěv celým domem šlo. 

.Ne," zvolal král, .bud tich» ty olbřfme! 
Jest Olivier z vás vinník největší, 
ba Jediný! O dceři mluvil mé. 
Je čistá, cudná Jako Ulije, 
pět králů žádalo Ji za ženu, 
však v dívčí pýše své Je zamítla. 



492 



tu přijde z lesň, z vašich divokých 
muž cizí, neznámý a surový 
a chlubí se, že slovem Jediným 
]i zfskat dovede! Tak roucha snfh 
Jí stiHsnil skvrnou bláta, smčlý bloudi 
Tot víc než posměch I Ó» to hana jest I 
Krev pouze smýt ji může. Císaři, 
ty Oliviera vydej v ruce mé. 
At dokáže mé dcery nehodnost, 
af jedinou ji získá rozmluvou, 
a mél-li pravdu, nuže, dám mu ji i 
Krev jeho alé chci, jí zamítnut 
když nucen bude přiznat Olivier, 
že nectné pomluvil ji v zpupnosti I* 

Tu stáli všickni Jako ztrnulí 
a Karel posléz řekl: ,Chraniž Bůh, 
bych zrady dopustil se zbaběle 
na Olivieru a ho vydal t! I 
Jak společně Jsme přišli v Cařihrad, 
tak společně zas všickni odejdem', 
neb všickni zůstanem' co mrtvoly 
v tvém paláci, kde číhá proradal* 

A příkře stál Jak skála vysoká 
ve prostřed víru vod, a hromově 
se ozval Roland: .Zbraně dejte nám 
a vysmějem se vašim útokům I" 

Hluk nesmírný se zdvih*, v tom opona 
se odhrnula, kamy zdobená, 
u dveří kovových, kam z mramoru 



493 



pčt vedlo stupAfl, v hloubl komnaty 

ve sladkém šeru, modrém oblaky, 

dým které tvořil v&nf zápalných, 

se objevila bledá, přeluzná 

v svém bílém hávu dcera králova, 

a bylo náhle ticho. Olivier 

však ozval. se a řekl Karlovi: 

,Nech pykat mně za hřích m&j, císaři, 

a zemru-li, vy vrafte domů se 

a drahé Aldé řekni, Rolande, 

by neplakala přfliš.' Obrátil 

se k tr&nu pak a pravil Hugonu: 

»0 život SVŮJ se, králi, nechvéju, 

však popírám, že kdy Jsem urazit 

chtčl bělostnou tu luznou lilii, 

Jež stojí v rajské kráse přede mnou. 

Spíš chtěl bych srdce vlastní vyrvat si, 

by potupně Je pohan šlapat směl!" 

Král Hugon mlčel chvíli, kynul pak 
své dceři, aby o krok přišla blíž 
a řekl Olivieru: .Promluv ted 
a necouvej a nevymlouvej sel' 

Krok učinila dívka, třásla se 
a vrávorajíc podepřela se 
o veřeje, tu letěl Olivier 
po schodech vzhůru, které vedly k n«» 
pak zarazil se náhle, sklopil zrak 
a beze slova zůstal před ní stát. 
Však dívka vzpřímila se, pochmurně 
a pyšně, chladně na něj hleděla 



494 



a zardéla se, takto pravíc tnti: 

,Jsi spokojen, že pokořiKs mne tak? 

Jak na pranýři stojím před tváří 

zde dvora celého a druhfi tvých. 

A co můj zločin? Rci mi, cizince, 

čím zasloužila ]sem té potupy? 

Mne nutí otec, abych slyšela, 

co říci chceš mi. Slitování méj 

a zkrat má muka. Rychle propust mé.* 

A Olivier mél oči plné slz, 
když odpovédél: .Třikrát béda mi, 
že trpíš k vůli mné a život dal 
bych stokrát za to, všechnu svoji krev, 
ba duši svou, kdyby se nebylo 
to udalo, co nyní stalo se! 
Však nevinen Jsem! Bůh to v nebi ví! 
Co slyšel špeh ten, který udal mé?** 

A řekla dívka Ješté chmuméji: 
,Že vínem zpit Jsi drze chlubil se, 
že stačí slovo tvoje Jediné, 
bych — ne. Já nemohu to vyslovit!" 

A zakryla si tvář, a Olivier 
klek' na zem, pozdvih' ruku k přísaze 
a zvolal: .Bůh at slyší slova mál 
Já vína nepil! Zpit Já pouze byl 
svou láskou čistou Jako slunce tvář! 
Jest hřích to můj, že v srdci vzešla mi? 
Rád krví svou ten hřích Já zaplatím, 



495 



vždyf v moci tvé mfl] život žádati! 

VSe, co Jsem řekl, opakuju ti. 

To smělé jest, však sama nutíš mě. 

Já řekl tedy, že bych promluvit 

chtěl Jednou pouze s tebou, že Jsem jist, 

že získal bych tak nejvzácnější dar, 

Jejž chová zem — tvé lásky, dívko, dar! 

Jest hana v tom, že nejvýš na světě 

tvou lásku kladu?" 

Odpověděla 
mu kněžna takto, klopíc sladký zrak: 
,A byťs tak Jist, že lásku získal bys 
tou jedinou Jen se mnou rozmluvou?" 

Řek' Olivier: .Vím, jak Jsi vznešená, 
znám malou cenu svou, však byl jsem Jist. 
že kdybys poznala tu nesmímost 
mé k tobě lásky, ó, že dojata 
bys krásný soucit svůj mi poskytla, 
své krásné slitování andělské, 
svou lásku sesterskou, a na tu jen 
jsem myslil včera ve svém nadšení! 
Což odepřela trýzni slzu svou 
kdy světice? A láska trýzní je 
tou největší, když lásku nenašla 1 
Ty tušiti, jak strádám, nemůžeš! 
Ó, kdybys věděla, co snáším ted, 
ty slzu jasnou uronila bys 
na hlavu skloněnou mou v pokoře. 
A přec jsem šťasten, mlčky neberu 
svou lásku v hrob! Ty o ní nyní víš, 



496 



a třeba ted že nenávidíš mé, 

přec pozdě] někdy řekneš v srdci svém, 

tak zcela nehoden že nebyl jsem 

té soustrasti, ]fž odpíráš mi snad!* 

A hleděl na ni. luzná byla zář 
v těch jeho zracích jasně blankytných, 
a luzná zář se lila démantně 
mu z plavých vlasá, v kterých vězel květ, 
jenž z trnové vytryskl koruny, 
a v luznosti té smutek nyvý byl 
jak v zlatém svitu podzimního dne 
a Helena svou vyjasnila tvář 
a mlčky ruku svou mu podala 
a klopíc zrak se k němu chýlila, 
pak zachvěla se mocně, cos jak sen 
jí táhlo duší, teskno bylo jí 
a sladce přec, a posléz pravila: 
»Já odpouštím ti! Nemám vlastně, co 
bych měla odpouštět! Jsi nevinen, 
neb nikdy slovo hany nevyšlo 
z tvých úst! Ty miluješ mě, rytíři, 
a byl bys mlčel, trpěl, odešel . . . 
Rci, byl bys vrátil se kdy v Cařihrad?* 
Než odpovědít mohl Olivier, 
však vzkřikla temně: »Jaká vidina 
před zrakem mým ! Ty zhyneš v mládí svém ! 
Ó bože muj, ty zhyneš, běda mi! 
Mfij život zlomen, nebof bez tebe 
je život poušt! Já milovala té 
od chvíle první, když jsem hleděla 
v tvfij čis^ zrak, jak nebe blankytný!" 



497 



A vrávorajfc klesla na prsa 
mu se vzdechem a zmámen štěstím svým 
byl Olivier a slova nenašel, 
však Hugon král se ozval hromové: 
.Zde čáry jen a kouzla pekelná 
svfi] mely účinek I Jest nemožné, 
by dcera moje takto Jednala 
svých smyslů mocna! Ďábel s cizinci 
v dům vešel mfljl* 

A povstal, k dcefi své 
se vrhl v hnévu, mocné trhl Jí 
a zvolal zufívé: .Jsi šílená? 
Ty, u Jejichžto nohou králové 
se kolHli, se marné kořili, 
ty milovat bys mohla divocha. 
Jejž černé lesy vychrlily v svét 
náš plný světla, hudby, sladkostí?" 

Však Helena se náhle vzplYmila, 
sen divný měla v zracích blouznivých 
a takto, nadpozemsky vzrušena 
svým hlasem stffiirozvučným zvolala: 
.Já hledím v budoucnost Jak v zrcadlo. 
Bůh pHští věci zjevil zrakům mým! 
V rum padat vidím pyšný Cailhradl 
Já vidím, pohané Jak trhají 
kříž s našich kostelů! Ó Východe, 
ó běda tobě! Jařmo potupné 
ti klade na šíj vítěz nekřtěnýl 
Tvé děti prchají tam na západ. 
Jenž bude kříži mocnou ochranou 1 



498 



Ty lesy dnes tak temné, hluboké 

už ustoupily nivám úrodným 

a města krásnější než Cařihrad 

své dladémy z věží vznášejí 

v báft nebes ^modrých I Žehná Západu 

Bůh milosrdný! Láme temná moc 

se pohanstva o štíty Francie! 

To kraj Jest spásy! TL&H v širý svět! 

Bud pozdraveno světlo národůvl" 

Tak zvolala a záře démantná 
se lila, odkud, nikdo nevěděl, 
na Karla císaře a rytíře, 
Již byli přišli s ním, a Hugon král 
hněv necítil už žádný v duši své, 
byl dojat hluboce a Jeho dvůr 
čár stejně mocný, stejně záhadný 
Jak sám on cítil. Hudba nebeská 
Jak záchvěv větru síní linula, 
jak vůně růží, Jako paprsky! 
Když dozněla, všem bylo přítomným, 
Jak ze sna by se náhle budili, 
a Helena tak otci pravila: 
.Co se mnou dalo se? Co mluvily 
rty moje bezděčně? Mně úzko Jest. 
Co pravila Jsem tomu rytíři?" 

Řek' Hugon král: ,Ty prozradila Jsi. 
co na dně srdce tobě dřímalo." 

Tu vzplála Jako zora Helena 
a zašeptala: .Otče, on to ví?* 



499 



A zakryla si tvář. \^ak pravil král: 
•Chceš odvolat* co řekla*s? Zmámena 
snad čárem byla's nebo chorobou?" 

.Ne," fekla dívka tiSe, klopíc zrak. 

.Pak, Oliviere," řekl Hugon král, 
.své slovo dodržím, ty dovedťs, 
co slíbil Jsi, ty ziskal's dceru mou, 
nuž vezmi ]i. Tak zasnubuji vás.' 

A Oiivier byl bled a ztrnulý 
a řekl: .Bože, vím, že je to klam, 
že probudím se, a že zahynu 
tím hořem velkým, že to přelud byl! 
Čím blaho takové bych zasloužil?* 

.Tím," Karel řek^ .že pravým mužem jsi 
Ty silným jsi a dobrým zároveftl 
Máš ráme reka, srdce holubí. 
Bud žehnán, Oliviere, drahý můj!* 

Tak mluvil císař, ruku bělostnou 
však Oiivieru dívka podala, 
a nyní věděl, že to nebyl klam, 
a štěstí ráje cítil v duši své. 
Dům jako bouře jásotem se třas* 
a Západu, Východu rytíři 
se objímali všickni bratrsky 
a Hugon král a Karel zasedli 
ted společné na Cařihradský trůn, 
nad kterým v zlaté slávě planul kříž. 



500 



Tři dni ted kvas se slavil nesmírný 
a Hugon král veď v pokladnici svou 
pak Karla císaře a pravil mu: 
.Vše Jesti tvé, co zde si vybereS 
ty, císaři, a paladýnovó. 
Chci, aby památku jste přinesli 
si do Francie.* 

Karel odmítl 
však poklady a řekl prostč tak: 
,Tvá láska památkou mi drahou Jest 
a paladýnflm mým. Jí rovnati 
dar který mohl by se? S Bohem buď. 
Už spčchám v Paříž, v dobré mésto své, 
bych do Špančlska chystal výpravu. ** 

A oba králové teď kráčeli 
před celým dvorem, každý na hlavě 
mél korunu, a taký majestát 
šel. Jako záře, z Karla císaře, 
že mimoděk i Hugon klonil se 
a mezi sebou franští rytíři 
tak pravili si: ,»EJhle, nad Karla 
král není žádný." Vzpomínali pak 
na výjev u svatého Diviše, 
jenž zdrojem byl té cesty v Cařihrad, 
a řekl Olivier: .Proč není zde 
teď Jafet z Palmy, aby donucen 
byl vyznati, že Karel nad krále 
Jak orel nad ptáky Jest povýšen?* 

Však Karel znamení dal k odjezdu, 
a rozechvěn se loučil Olivier 

Ztyw: Spliy XIX. ^ 

501 



teď s nevěstou, Jež tak mu pravila: 
.Dej kštici mi, 6 muži předrahý, 
tu kStíci svou, v níž vězí bflý kvčt. 
Ty do Španél ted ]ed^§, v dálný kra]. 
Já v klášter zavru se, bych Cekala 
tam tvého návratu. Tam bude mi 
tvá kštice -« ten bflý z tmf kvčt 
na dlouho útěchou. Že vrátíš se, 
to pevně doufám. Kdyby ale Bůh 
to dopustil, bys v boji zahynul, 
tu tvoje kštice byla památkou 
by drahou mi a vzala bych Ji v hrob 
Tam Jedině bych vyšla z kláštera! 
A bflý onen květ by mluvil mi 
po celý život, prázdný bez tebe, 
o bolu největším, však zároveň 
o sladkém někdy v ráji shledání." 

Stín smutku přelít' Olivieru tvář 
a pravil Jí: ,Tě neuzříti víc I 
co v těchto slovech smutku bez konce! 
Ó, srdce bíti při té myšlénce 
mi přestává! Kéž zemru raděj hned! 
Však ne, vždyf Jest mi bránit svatý kříž. 
Jdu tedy konati svou povinnost. 
Své srdce ale nechám u tebe. 
Buď s námi Bflh a Jeho andělé!* 

Tak pravil Jí a kštici dal Jí svou, 
pak objali se. Cudný polibek 
na čelo vtíačfl jí, seď na koně, 
a zmizel s ostatními, Jako sen . . ., 



502 



To píseň jest o cestě v Cařihrad, 
již konal Karel, paladýnové, 
a vrátili se v sladkou Francii, 
kde cfsař u svatého DiviSe 
do zlaté ^skříně kvéty uložil, 
co 2 trnové vytryskly koruny, 
tam všechny jsou, až na ten jediný, 
jenž zůstal v Cařihradé . . . U konce 
tak píseň má. Bflh dej, by piíznivč 
jste všíckni, Jak jste zde, ji přijali 
i ti z vás, ktefi s Karlem vydali 
se tenkrát na pout k hrobu božímu 
a v divuplný palác Hugonfiv." — 

Tak končil píseň Malgis, pochvalou 
jej odměnili hlučnou, Olivier 
však, který skryt byl slyšel jeho zpěv, 
bled vytratil se tiše ze stanu 
a spěchal k císaři a pravil mu: 
„Ty slySers, pane, o tom poutníku, 
jenž přišel sem, by s tebou promluvil? 
Je s nebem nebo s peklem v spojení, 
neb ví, co v taji duše cítil jsem 
a co Jsem nikdy neřek' nikomu! 
V mém nitru čeť jak v knize! Uhodnout 
jak může pouhý člověk myšlénky? 
Snad je to posel Bohem poslaný?" 

A Karel na to: „Přived mi Jej sem. 
až noc se skloní temná na zemi. 
Mám v duši něco jako tušení, 

33» 

503 



ie se mnou stane se cos v tuto noc, 
cos osudného. Budiž se mnou B&h.* 

A noc když byla, vedl Olivíer 
do stanu Malgise, kde za stolem 
při svitu lampy cfsař večeřel, 
a Karel kynul, aby odešli 
teď všickni přítomní a zůstal sám 
tak s Malgisem a řekl: .Nyní mluv» 
co přišel Jsi mi říci? Ležení 
mé celé nemluví než o písni, 
již zpíval Jsi. Jsi v svazku s anděly 
či s ďáblem samým, že tak mnoho víš, 
co skryté v duši lidí děje se?* 

•Jsem pouze pěvcem,* Malgis odvětil, 
»čár celý mflj Jest pouze nadšení, 
tot Jako proud, Jenž stále světem Jde 
a v němž se všechno Jasně zrcadlí, 
co v nebi děje se i na zemi 
! v říši duchfl, v říši démonů! 
Dar uhodnouti vše, vše tušiti, 
Jest pěvců dar. V něm bol i radost Jest.* 

A Karel zamyšleně tázal se: 
«Co tušíš tedy o mé výpravě 
v zem hispánskou?" 

.Že velké vítězství 
tě čeká tam," řek' Malgis upřímně. 

,A Olivier a Roland," nesměle 
mu Karel řekl, s bázní mimoděk. 



504 



,co na né Čeká tam? Proč tuSenf 
se vtírá stále Jim, že v mládí svém 
se s bohatýrskou smrtí setkají?" 

Tu zasmušil se Malgis, zašeptal: 
,Ty vzpomínáš na slova Heleny, 
jež pronesla, když náhle přiznala, 
že lásku k Ollvieru v srdci má?* 

Bled zvolal Karel: ,MlčÍž. nedomluv! 
A Roland můj?" 

Tu Malgis odvrátil 
svůj obličej a pravil: ,Netaž sel* 

Kles' Karel na židli a třásl se, 
pak ale vzpřímil se a řekl tak: 
,Ne. nevěřím. Bůh sám zná budoucnost. 
Ty's přišel proto, bys mé zachmuřil?" 

Řek* Malgis na to: ,Velký císaři. 
Já přišel k tobě volat o pomoc. 
Co posud jsem ti řekl, odpovéd 
jen byla vždy na tvoje otázky. 
Co sem mě vede, uslyš v krátkosti. 
Mně hrozná drtí k smrti choroba, 
Já snáším muka. Zdám se starcem být. 
a přece není čtyřicet ml let. 
Já všude hledám pomoc, pět už jar! 
Však marné posud. Svatý poustevník. 
Jenž v lesích žije z cedrů v Líbánu, 
mi posléz pravil, co mu vnukl duch : 
jen jedna je ml pomoc. Následek 



&05 



má choroba Jest kletby démona, 
a kletbu tu ty sejmout, císaři, 
sám mfižeš Jen: když ruka královská 
tvá chléb mi podá, víno I Nedoufám 
však, že to učiníš, neb sloužiti 
tak zdál bysi se, vladař, žebráku? 
Vím, marné že Jest moje volání! 
Kde tolik pokory by vzalo se 
u človéka. Jenž nosí korunu?* 

A Malgis zdál se k smrti zarmoucen, 
tvář zahalil, však císař pravil tak: 
.Byl Kristus Bohem, nohy učň&m svým 
přec umyl při poslední večeři. 
Co v porovnání s Pánem každý král? 
Bůh račiž chránit mne, bych hrdým tak 
se ukázal, že škodu vzal by kdo 
z mé pýchy marné I Rád ti posloužím, 
když chorobu tvou takto zapudím, 
i kdybys poslední byl z lidí všech 1* 

A nutil Malgise, by usedl 
hned v Jeho křeslo za stfil, nalil v číš 
svou zlatou vína a pak pojal chléb 
a krájel ho, v té chvíli sejmul však 
s levého palce Malgis stříbrný 
a dutý prsten, rychle Jako blesk 
pět krůpéjí ztad v Jasné víno lil 
do číše zlaté Karla císaře 
a lhostejné pak zdál se hleděti 
do šeru stanu. Karel na pólo 
teď klekaje ve velké pokoře. 



506 



mu sousto chleba v samá ústa klaď, 

pak víno podával mu s úsmévem 

tak plným dobroty, že svědomí 

se Malgisovi mocné bouřilo, 

však vzpomínal té bídy bez konce, 

Již déti AJmonovy snášely, 

a potlačiv své hnutí, pravil tak: 

.Jsem hostem tvým, nuž, pane, připij mně 

na nové zdraví, které z rukou tvýclí, 

dar nejvzácnější, takto přijímám! 

Dřív moje rty se číše nedotknou." 

A Karel pil ten napo] čarovný, 
by vyhověl mu, ihned padla mha 
na jeho zraky, těžká dřímota 
se těla jeho, duše zmocnila, 
ač oči otevřené zíraly 
a nohy jeho pevně nesly jej, 
však bez vůie byl ducha, bez vlády 
byl svého těla, v moci úplně 
byl Malgise, jenž rychle povstal, blcd 
a chvěje se Jak osykový list. 
Byl Malgis zase ve své podobě 
a vzpřímil se, byl útlý, vysoký, 
byl krásný sic, přec ale příšerný 
jak jeden z padlých s nebe andělfi, 
v tom okamžiku vážném, zločlnném, 
a šeptal Karlu v ucho: .Člověče, 
svou vflli podrob vfili démonů. 
Jich jménem rozkazuji: za mnou pojd 
bez hlesu, tiše, němé, poslušně. 
Tam pfljdeS, kam té nyní povedu I' 



507 



Bled stále byl, však už se netřisl, 
cos temného Jak osud zíralo 
mu z tmavých zrakfl, které upíral 
na zbledlou nyní císařovu tvář, 
a Karel silně chvěl se, bez hlesu 
šel za Malgisem, který rukou kýv' 
a ze stanu se velkým krokem bral. 

Na prahu zastavil se, pozvedl 
u vchodu clonu, byla temná noc 
a nikdo na blízku, tu k nebesům 
své ruce Malgis pozveď, přemocná 
mu čarodějná slova plynula 
od šeptajících rtfi a ze dlaní 
dva nekonečné bílé paprsky 
mu vycházely, v temno bodaly 
se nebes. Jako ostré dýky dvě 
a za nedlouho mlha bělavá 
na kraj se širý, hustá, spouštěla 
a halila vše v matný závoj svflj. 
V stan vrátil Malgis se, vzial korunu, 
Jež v skříni ze sloni a ze zlata 
se kmitala, v své roucho schoval Ji, 
pak zlatého sftal orla ze štítu 
na stanu císařském (ten orel byl 
všech nevěřících postrach z daleka), 
a posléz hodil Karlu temný plášf 
na ramena a kývl znova mu 
a Karel šel Jak socha kamenná. 
Již někdo šinul by za Malgisem, 
bez vůle, vnořen v hluchou dřímotu 
Jak v hlubé vody. Malgis nyní hvizd* 



508 



a Ba]ár přišel, slova Malgis šepť 

a kůň se zachvěl, hřívou zatřásl 

a byl v své podobě, v své obvyklé. 

Na jeho hřbet pomáhal císaři 

teď Malgis hbitě, sám se vyhoup' tam 

a šeptal koni: .Ptákem, větrem bud!" 

Pak řekl: ,Tmo, buď pláštěm kolem nás!' 

A Bajár tryskal nyní z ležení 

a letěl temnou nocí Jako pták* 

a mlhou zlatý orel císaře 

jak luna svítil, hvězdou koruna 

a pod kopyty koně sršety, 

déšť z ohně, jiskry, země duněla 

a vítr hučel, stromy šuměly 

za prchajícím v letu Bajárem. 

Když u brány se hradu zastavil, 

a Renald z okna zřel, jak lekl se! 

Svým zrak&m nevěřil, byl jako zjev 

k&ň dýmající, jemuž ježila 

se dlouhá hříva; Malgis přízrakem 

se zdál a zlatý orel krvavou 

a s nebe spadlou lunou, sochou pak 

byl císař Karel, sochou náhrobní 

svou vlastní, vytesanou z mramoru I 

Kýv' Malgis mocně. Nocí zahřměly 

tu mosty hradu, brány skřípaly 

na zrezavělých, pevných stěžejích 

a Malgis vjel do domu s císařem. 

Po schodech kráčel vzhfiru pomalu 

a za ním Karel jako jeho stín, 

a vešli v síň, kde Renald 8 úžasem 

a bratři jeho na div patřili. 



509 



a pozveď Malgis roku nad Kariem 

a kouzlo s něho spadlo, probuzen 

stál v prostřed sfné, Malgis pravil však: 

.Zde, Renalde, Jest Karel v rukou tvých, 

}á z láslqr k tobě velký spáchal hHch, 

já zradu kul a zradu proveď Jsem! 

O deset let Jsem sestár v tuto noc. 

Bůh odpust mi, Já s t(ž( odpustím 

kdy sám si hřích svůj. V spolek s démony 

a s bytostmi Jsem vešel, o nichž vy 

tak málo víte Jako nemluvné, 

Jež včera zrodilo se. Tušiti, 

co při tom uniklo mi života, 

co hrůz Jsem přestál, nikdo nemůže. 

kdo skrytých nezná svétů příšery. — 

Jdu nyní odtud, navždy, pochovám 

se v samotu a v poušf, kde pykati 

za hřích svůj budu za svou proradu, 

a lidské oko neuzří mne víc! 

Svét lidí smutný Jest a žalostný! 

V něm láska stejné Jako nenávist 

nás vede v moře slz! . . . Však dosti slov 

Bůh s vámi bud a mné bud milostivi* 

A Malgis sklonil hlavu na prsa 
a bled a smuten vyšel ze siné 
a zmizel Jako v zem. A beze slov 
stál Renald před císařem. Pozvedl 
pak k nému zrak a Karel hrdé stál 
a kliden, velký, pbiý výsosti, 
víc bylo majestátu nynf v ném, 
než když na trůnu sedel s korunou 



UO 



na bílé hlavě, 8 Žezlem v ruce své. 

a upíraje zraky na bratry 

tak pravil jim: .To tedy konec Jest, 

ó AJmonovi zpumí synové, 

té vaší hrdinnostil Jako had 

se Malgis vplíží v stan mflj, zasedne 

za stul mfij, z 6fSe mé chce napít se, 

Já sloužím mu, a kouzly kletými 

mně omámfl O, usmrtte mne jen. 

Mně svět se hnusí. Není rytíi^ 

už více v něm! Jen lháři, traviči 

a keJklíH v něm žijí I Odhodí 

meč bohatýr a nástrah chápe se! 

Nuž, čiftte se mnou, co je libo vám." 

A Ryšár popuzen mu odvětil: 
.Na velkodušnost, pane, nečítej! 
Já v ruce padl tvé a u tebe 
jsem nenalez' Ji. Radím Renaldu, 
by s tebou činil, co ty's Činit chtěl 
v den onen se mnou!" 

.Mlčiž, neSfastnýl* 
Tu zvolal Renald. .OčerňuJeS se! 
V tvém srdci mužném, bratře, není to, 
co jazyk tvůj v té chvíli blábolil* 
Tak pravil Renald, pozveď korunu 
a posadil Ji Karlu na hlavu, 
pak poklekl a Jal se mluviti: 
.Při živém Bohu, králi, přísahám, 
že jednal Malgis pouze na svou pěst, 
o jeho zradě že jsem nevěděly - 



511 



že kouzla Jeho hr&zu Cinf mi! 

Však co se stalo, králi, stalo se. 

B&h sám to chtél, že posléz tváří v tvář 

si stojíme. Jak po tom práhl Jsem! 

Ty's králem naším, pánem. Kořím se, 

hle, před tebou, a o smír prosím té! 

Ó, odpust nám, a učiníme vše. 

vše co si žádáš. Podlost žádati 

ty nebudeš, tak málo Jak bys chtčl. 

bych Krista zapřel! . . . Velký císaři, 

tvá kolena objímám v pokoře, 

nech v srdce své mQj vniknout, pane, hlas! 

Pro drahé slzy, které ronila 

pod křížem matka boží, vyslyš mne! 

Já trpím muku! Vidím bratry své 

Jen v žalu život trávit, prolévat 

krev vidím stále! Pálí na duši 

mne každá krflpéj! Králi, smiluj sel 

Mí bratři k viili mné se bouřili, 

za lásku Jejich nechtéj trestat Jel 

Ó, pomni, kdyby nékdo trestat chtčl 

za lásku k tobě tvého Rolanda! 

Já hnévu tvého Jen Jsem zasloužil, 

nuž, tedy Jediné at pykám též. 

Svou náruč otevř drahým bratrflm mým, 

a vrat Je mému otci! Starý Jest 

a osiřel a tobé véren byl! 

A matka naše v žalu zemřela! 

Což není dost té velké obéti? 

Nuž, s bratry mými smiř se, pane miij. 

Mne vypuď ze zemé. Vem Montalbán 

a vše, co mé Jest. Vem i Bajára, 



512 



jenz ]est mi přítelem. Já ode]du 

jak žebrák z této zemé. Poutníkem 

se vydám k hrobu, v kterém Kristus spal» 

než z mrtvých vstal, a nevrátím se víc. 

Své ženy odřeknu se, dětí svých. 

Co ]eSté chceS, bych činil, císaN?* 

Tak mluvil Renald, slzy kapaly 
mu s očí hojně, nepohnut však stál 
jak skála Karel, hrd a chladen byl 
a řekl posléz: .Pokorným se zdáš, 
vSak nevěřím ti. Kde jsou dýky tvé, 
bys jimi srdce moje pobodal, 
když nevyhovím slovům Učeným? 
Ty zdáš se prosit, jsemf však v moci tvé. 
A proto slovem neodpovídám. 
Což, kdybych smírným byl, by nezdálo 
se slovo každé z bázně temenit? 
Já nebojím se, ChceS-Ii, zavražď mne, 
jsem beze zbraně, slabý nejsem přeci 
Čiň, co ti libo, neodpouštím však 
a nesmířím se s tebou, s buřičem 1" 

Tak řekl král a Renald tiše vstal 
a odvětil mu: .Nejsi v moci mé. 
Hrad ten jest tvůj a můžeš odejít 
či zůstati, jak libo tobě jest. 
Ty proti vůli své jsi přišel sem, 
však volnost tvoje všem nám svatá jest* 

Klek' opět Renald, bratři jeho s ním, 
syn nejstarší pak pravil AJmonův: 



513 



•Teď tobč hold Jsme vzdali. S Bohem buď. 

Pfed tebou brány otevfené Jsou. 

Ty nenávidíš nás» to boH mne. 

Snad Bohu zlíbf se, by dotekl 

se tvSho srdce, Jež tak tvrdé Jest. 

To neJStastnčJSÍ byl by pro mne den. 

Až do té doby, králi, s Bohem buď! 

Teď, IfbMi se tobé, odejdi 

a vrat se k svým. Ty smířit nechceš se, 

zbraft v ruku vnucuješ mi. Brániti 

své budu právo, Jako volný muž. 

B&h rozhodniž v té slzyplné pfí.* 

Tak pravil Renaid. Vedl Karla pak. 
Jenž mlčky kráčel síní, se schodfi. 
Meč vzácný dal mu Renaid, pi^vedi 
pak koné krásného a podal mu 
pak orla zlatého, Jejž se stanu 
byl Malgis sftal. A císař poněkud 
svou hlavu pyšnou sklonil, zamyšlen 
a beze slova z hradu vyjel v noc, 
a koruna se Jeho kmitala 
při svitu hvězd, Jež nyní nořily 
se z mlhy mizící a velká zář 
šla z orla zlatého a zdálo se 
těm, kteří z Montalbánu hleděli, 
že vlasatice bloudí takto tmou, 
i smutno, teskno bylo v srdci všem, 
a Karlovi, Jenž dojel v tábor svflj. — 



514 



vm. 

Zvčst o tom, co se v hrade udalo, 
^e šířila po celém ležení, 
neb Karel císař Néma povolal, 
a v otevřeném stanu veřejné 
vše vyprávél, i Malgisovu lest, 
čár, kterým zmámil je], i Renald&v 
čin přímý, mužný, velkomyslný, 
a proto srdce vdech teď soucitné 
tam k Montalbánu obracela se, 
a reci vSickni po tom toužili, 
by Karel s détmi AJmonovými 
se smířil upřímné. Král mlčel však 
a uzavřel se, chmurný, do stanu 
a nikdo nevédél, co dé]e se 
mu v hloubi srdce. Líné míjel čas 
a Jako mrak viselo mlčení 
nad táborem a ticho hrobové 
tam panovalo. Nedal znamení 
už císař k útokflm a nevyšel 
meč z pochvy žádný. Muži reptali 
po tajmu, tiše. Pravil druhu druh: 
,Co bude nyní? Král proč otálí? 
Proč posli Jeho posud v Montalbán 
se nevypraví? Nechce-li však smír, 
a je-li zatvrzelý v záští svém, 
proč neřekne to zřejmé, upřímné?" 

Tak rozmlouvali tiše, čela však 
se Jejich kabonila neskryté, 
a posléz Ném se mluvit odhodlal 



515 



A mfnénf všech prosti pronesl. 

Král inl6el dlouho, konečně však lek': 

•MfiJ druhu, to co v srdci dé]e se 

vás vSech, i v nitru mém se ozývá. 

Mně těžko ted s Renaldem bojovat, 

neb mocně k sobě trhl mysl mou! 

Však prvnf krok ]á činit nemohu. 

Ó, doufám pevně, syn že AJmonův 

mi pfijde vstříc a Jeho bratrové. 

Nuž útok činit nyní nebudem', 

však sevfem hrad a město těsněji. 

At pluky poSinou se na sever, 

ta strana posud volna, zásoby 

tou cestou v hrad a město loudf se. 

Hlad picnutí tak brzy Renalda, 

by slovo ono prvnf o smfru 

zas pronesl. Po slově práhnu tom, 

kéž z úst mu vyjde I Srdce moje vstříc 

mu poletí, jak jaru vlaštovka.* — 

Tak pravil král a pluky hnuly se 
a Montalbán jak kruhem železným 
byl krutě obemknut a dostavil 
se hlad a zuřil v městě, na hradě 
jak pravý mor. Však Renald mlčel přec 
a ono slovo, které čekal král, 
mu nešlo z úst, neb v srdci pravil si: 
•Nač klečet, prosit? Král jak kámen je. 
Chce naši zhoubu, nic jej nesmíří. 
Nám nezbývá než zemříti. 
Nuž zemřem* mlčky,* — Toto mlčení 
však Karla. zachmuřilo, nový vzdor 



910 



v tom němém sudbé podrobení se 

Jen vidél krátkozrace, vehnán byl 

zas v novou zášf, a slyšet nechtěl už 

o smíru víc, a zase chystal se 

na útok krutý, všemi silami. 

A Renald hleděl s oken vysokých 

na nový ruch v Karlově ležení, 

a pravil si: ,Ať tedy podlehnem', 

v tom aspoň bude konec trápení! 

Vždyť lépe zemřít v boji rekovském, 

než hladem umírat. Bůh vzal nám chléb. 

Tot Jako kletba na nás na všechny, 

a ne Jen my, i naše zvířata 

pod kletbou onou bídně klesají. 

Jsou koně naše hladem zmořeni." 

A hleděl dolů v města ulice, 

kde Jako stíny lidé vlekli se, 

a děti s pláčem ruce spínaly 

a prosily: ,Ó, dejte chleba nám!" 

Tu propuk* Renald v usedavý pláč 

a poslal v město dolů poslední 

tu skývu, kterou pro své bratry měl, 

a kázal, aby koně zabili 

než hladem zhynou, aby rozdali 

Je mezi trpící. A stalo se 

a na okamžik zase sytili 

se takto měštané« a Jediný 

tak Bajár zbyl Jen z koftů na hradě, 

byl Jako stín a dřímal celý den 

ve dvoře sporou travou porostlém, 

Jež skromným byla Jeho pokrmem, 

neb v zahradě už stébla nezbylo. — 

Z,y«: Spi^r XIX. ^ 

517 



A jednou když stál Renald nad spícím^ 
a téžce dýchajícím zvířetem, 
jež jemu. bylo drahým přítelem, 
na ramene svém ruku ucítil, 
a polekané když se ohledl, 
svou ženu vídél, bledou jako sníh, 
a podávala meč mu. ,Renalde,* 
mu řekla tiše, .zabij Bajára!" 

Tu divoce mu oči vzplanuly 
a zvolal váSnivé: .Tu ohavnost, 
véz, Ijonetto, nikdy nespáSu! 
Tot lako bys mé o to prosila, 
bych zabil Gišára neb Aláral 
Jak v duši tvé se taká myšlénka 
jen kmitnout mohla? Styď se, ženo mál* 

Pláč tichý télem jejím lomcoval 
a posléz řekla: .Myslíš, Renalde, 
krev Bajárovu že bych žádala 
kdy pro sebe? Jak ubližuješ mi! 
Tak dobře zemřít dovedu jak ty. 
Však nemám síly hledét na déti 
a jejich muku, slyšet jejich pláči 
Tři dni už pokrmu se nedotkly. 
Já tajila to, bych té šetřila. 
Viz na né sám, a pak mi odpovéz! 

Krok učinila zpét a pozvedla 
plást temný, rozestřený na zemi, 
a vidél Renald nyní syny své. 
Jak byli bledl 1 Bflé Hllje 



5!é 



se zdály skosené a vyprahlé 
na krutém slunci, oči mály v sloup 
a tiše stenaly, tak tichounce, 
lak chorá, zmírající ptáčata. 
Tu zaStkal Renald, jako šílený 
se chopil meče, vrh' se k Bajáru, 
by bodl Je], a kůň se probudil, 
a vida svého pána zařehtal. 
Jak by Jej vítal. V očích zaleskla 
se radost mu a hlavu pozvedl, 
Jež za chvíli mu klesla v trávu zas. 
ZbraA Renaldovi z ruky vypadla 
a líbal koné s pláčem hlasitým 
a zvolal: ,Ženo! Raděj zemřeme, 
my vSickni spolu, ale s Bajáreml" 

.Nul, tedy,* řekla s bledým úsmévem. 
.Jsem připravína. Tedy zemřeme.* 

A vzala děti, položila se 
na trávu vedle koně, tlačila 
Je k srdci pevně, oči zavřela 
a zdála se i s dětmi mrtva už. 

Tu zmocnila se hrůza Renalda, 
vzal opět meč a slabé koné bod' 
a šeptal mu: .0, odpust, Bajáre, 
Já Jinak nemohu, ó, odpust mil* 
A klek' a objímal ho s pláčem zas, 
a kůň se na néj díval dojemné 
tím smutku závojem. Jenž Jeho zrak 
vždy zastíral, jak zraky zvířat všech. 



519 



a zdálo se. Jak by mu řfci chtěl: 

, Vždyť pro tvé déti dávám rád svou krev!' 

A krev ta z rány tekla pomalu 
a Ijonetta probudila se 
ted z mdloby své a slabé vykřikla 
a vzala déti pravfc blouznivé: 
.Zdroj života se prýští purpumý, 
hle, z Bajára! Ó, jaký nemá tvář 
mi příklad dává, velký, vznešený! 
Proč détem svým jsem krev svou nedala?' 

A táhla déti k rané, jejich rty 
tu ssály teplou Bajárovu krev 
a ukojeny na to usnuly. 
Však Renald k rané léky přiložil, 
by zacelila se, a zdálo se 
že Bajár netrpél, neb pásl se 
na skrovné travé a pak usnul zas. 
A Ijonetta nesla v komnatu 
své ukojené déti s úsmévem 
a šeptala jim: .Jako Bajár dnes 
vás zachránil, tak zachráním vás též 
až do poslední krve krůpéjel* — 

Noc zahalila velký tento žal 
svou temnotou a spánek spustil se 
na víčka trpících, však za zory 
se Renald probudil a vlekl se 
na baštu vysokou, by hledél v kra] 
ten širý, luzný, jak by loučiti 
se na veky s ním mél, a zíraje 



829 



do ranní mlhy, viděl postavy 

se blížiti, a sluncem ozářen 

na koni černém starý, šedý muž 

se objevil, jak bolem zlomený 

a dlouhým strádáním, byl shrbený 

a bledý byl a oči rudé měl 

jak nekonečným pláčem. Vykřikl 

tu Renald bolestně, neb poznal teď, 

že byl to Ajmon, otec jeho sám, 

a zalomil žalostně rukama, 

a starý Ajmon vida Renalda 

tak bledého, se zrakem zapadlým, 

do pláče propuk', ruce zvedaje, 

jak by své dítě obejmouti chtěl. 

A Renald úst svých otevřel a děl: 

,Ó běda mně, ó běda třikrát mně, 

že vidím naposled tě otče tak! 

Proč přišel jsi, ó starce? Nejtěžší 

bys ránu srdci mému zasadil, 

tak žalostný mi pohled skytaje 

na zkrušenou tvou bolem postavu? 

Neb přišel jsi, abys mi odpustil 

ty slzy všechny, které vynutil 

ti vzdor můj pyšný? Chceš, bych umříti 

tak v míru mohl, já a děti mé? 

Ó, rci, můj otče, že jsem uhodl! 

Ó žehnej mi, ty, ktei^ proklers mě! 

B&h nechtěl, bychom v míru pospolu 

v tom starém hradě život trávili, 

kde matka moje drahá zemřela! 

Tu drahou střechu pozdrav, starý sad 

a velký krb, kde oheň zpíval mi, 



521 



když do ného van zimnf mocně dul, 

a slzu moji, otče poslední 

na matftin pones rov I Jak trpký Je 

ten život zde! Dle toho soudit lze» 

že smrt je sladká! Brzy poznám to. 

Bud otče zdráv! Je všechno za mnou už! 

VSe zmizelo Jak Jara čarovná 

ta dávno minulá, Jež prosnil jsem 

u tebe, otče,, v staré zahradé. 

kde Jabloň kvetla v bílé slávě své 

pod šedou věží, víš, kde vlaštovky 

si hnízda stavěly . . . Ach, otče mflj, 

ó mysli si, že zase dítětem 

se k tobě tulím, večer, před spaním 

a že mě líbáš tiše na čelo 

a že mi pravíš: ,požehneJ ti Bflhi'* 

A Renald zaplakal a klesla v dlaň 
mu hlava těžce, Ajmon zaštkal též 
a ruce pozveď zas a žehnal mu 
a zvolal takto hlasem chvějivým: 
„Vše zapomeA, mé dítě předrahé, 
co mezi námi zlého dělo se! 
Já umírám, a proto přišel Jsem, 
bych s tebou loučil sel Ty odpust ml, 
že tvrdým byl Jsem s tebou, promiA mi. 
Jak Bflh nám všem snad hříchy promine! 
Já umírám a plně žehnám ti! 
Já umírám a hrd Jsem na tebe, 
neb bohatýrem velkým, slavným jsi! 
Ty nepodleh' Jsi! Karel nezmoh' těl 
Hlad pouze, mor, Jsou tebe silnější! 



522 



Ty zhyn«i, avSak hlavu nesklonirsl 
Před Bohem skloň ji, tu, již vztyčenou 
jsi nesl životem! Skloň sem ji též, 
vstiíc rukám, které stáHm chvějí se 
a dojmutfm a láskou pro tebe, 
vstiíc rukám mým, které ti žehnají I" 

Tu poklek' Renald, mlčky, pokorné 
a Ajmon žehnal mu a hluboké 
kol bylo ticho, jako modlitba, 
jen vítr táhlým, tichým vanem dul 
a v sladkém svitu slunce juného 
se zjevila jak anděl útěchy 
ted Ijonetta, děti nesla své 
a Renald vzal je, nes' je do výše 
a zvolal: ,Otče, hled, to vnuci tví!* 
A tváře jejich jako lilije 
se bělely a oči horečné 
jak bludné hvězdy choře svítily 
a znova propuk' Ajmon v hořký pláč. 
Pak znamení dal náhle lidem svým 
a ejhle přikvačili pod baštu 
a praků chopili se, svištěly 
jim nad hlavami. Ňa to jako mrak 
se nesly vymrštěné předměty 
a pršely v hrad jako lijákem. 
Byl Renald překvapen, však jásot zněl 
už se všech stran, neb chleby dštily tak, 
jak manna z nebes, praky mrštěné, 
a lidé vrhali se na pokrm 
a Boha chválili, a dychtivě 
ted všickni Jedli, mimo Renalda, 



523 



)enž nevzal v ústa, pokud Bajára 
byl nenasytil, svého přítele. 

A mez! radostnými výkřiky, 
jež k nebi zvedaly se, loučili 
se Renald s AJmonem, jenž domfl jel, 
by žitím znaven, v rakvi ustlal si. 

A Renald svolal nyní lidi své 
a tak jim pravil: .Ted, když syti jste 
a zoufalost vám srdce nehlodá, 
ted v klidu jest vám možno rozjímat. 
Nuž, slyšte mne. To hod byl poslední, 
jejž slavili jste se mnou vespolek 
a s bratry mými. Brzy přijde hlad 
zas mořit vás. Jste silni na dva dni 
a kdybych prosil, kdybych kázal vám, 
by každý zbraň svou vzal a chystal se 
na výpadek, vy byste poslechli. 
Nač ale prolévati opét krev? 
Nač zase po výpadku vrátit se 
v tu starou bídu, která konečně 
nás udolá? Já hájit do posied 
svou budu při a věrné zůstanou 
mi bratři moji drazí po boku. 
Vy ale s bohem buďte! Volni jste! 
Dík za to, že jste se mnou trpěli, 
tak dlouho, bez reptání, hrdinsky! 
Své děti zachraňte a ženy své! 
Já propouštím vás. Brány otevřte 
a odevzdejte město císaři! 
To není zrada, neboť velím vám. 



524 



ihned konali. 

s^^ ^, stkáni tlumené 

V ^íSestnÝtj^j/Xdél. pomaly 
vS*\\tadu °5\nél a v pru>rc^ 
%%S.y. '^t bt^f 3 rachote- 

^^^oVeV^^^^^dSo v ruVcou nepř^ 

» \ toVlO ^t«,«nl. snová UZ8L^ ^g, 

* w stn^Híi vSak brzy naSe\ v^^ 

^Íf« ccsW ^ í a bled v ném ^-^ 

^ Vl^den v od«k4nl ůplrvér^^^^ 

^^^^ .talo se. ie lednou k >^^ ^ 

T« T ««\ na vrata, a star^ ^*^<5i, 

waos klePj^b^l. sto mu bylS^ V,^^ 

ío s^'^ «tt aby promluviti St^^T^>^ 

5--.ryt ieLrÍl\tk^*- ^^^ 



S2S 



na druhém břehu vSeho života, 

tu stařec mluvil takto: .Renalde, 

ty velký hrdino, Jest přetipké 

tak zahynout. Jak osud hrozf ti! 

Krev svou Jen proto byl bys proléval 

v téch hrozných bojích, krutých, bezčetných, 

bys posléz klesl, Jako dítě slab, 

do rukou nepřátel. Jim na posméch? 

B&h nedopustí, abys skončil tak. 

Ó, zajisté, ty kráíi podlehneS, 

ty vyzval's mužné, háje právo své, 

moc proti sobe v svété neJvétSÍ 

a nedbal Jsi, že není nadéje, 

bys zvítézill A proto Jméno tvé 

vždy bude slaveno, na právu stái's 

a podle neklonirs se před mocí. 

Jak činí sketa I Za to chvála ti! 

Ty podlehneš, však čest svou zachránil's, 

ty podlehneš, však ne Jak myslí král. 

Ne hlad té zmoří. Já té zachráním, 

meč vytasíš zas, padneš Jako muž, 

a pádem tvým, ty velký hrdino, 

zem celá zaduní! Pojď, sleduj mne!^ 

A vzpřímil se, a Renald sledoval 
Jak kouzlem Jat, ho v pustou zahradu, 
na Jejímž konci stařec pozorné 
pod mocným dubem pátral pravé tak: 
,Sto Je mi let. Co mladík žil Jsem zde 
a vím, že v místech téch Je skrytý vchod 
do chodby podzemní. Ta vedla v dál, 
v les hluboký." A hledal s Renaldem 



696 



» <»*^.L W>ibi- &^= 

t ^í*** JSí ^^*'^ ^^' 





a Ijonetta oči otevřít 

se neodvažovala posléz už, 

a děti tiše, stále plakaly 

a tulily se k matce v strachu svém. 

Však muži byli plni odvahy 

a usmívali se, neb nad hlavou, 

když zastavili se, by oddechli, 

co's slyšeli Jak rachot tlumený 

a hfméní hromfl; chystal, věděli, 

to císař pluky své, by vedl ]e 

na Montalbán, by sledním útokem 

hrad jejich dobýval, a myšlenka, 

že prázdný najde Jej, že v Jistotě 

Jsou před ním ted, v té strašidelné tmě 

Jim byla útěchou a radostí. 

A s novou silou, novou odvahou 

se brali nové budoucnosti vstříc. 

Už svítalo Jim Jasno Jakés v zrak, 

to východ byl z té hrobky strašlivé, 

šum lesa místo krokfl vojínii 

jim vnikal v sluch, tu náhle zastavil 

se Renald zbledlý s velkým výkřikem 

a zvolal: .Bože m&J, kde IJón jest? 

M&J host, tv&J bratr, Ijonetto má? 

On s námi nešel! Spí na loži svém, 

kam slabost vrhla jej a krutý hlad, 

my zapomněli na něj, hanba nám!* 

A všichni zděšeni Jak kameny 
bez hnutí stáli, Renald ale řek': 
•Jdu pro něj zpět," však bratři vrhali 
se v cestu mu a žena plačící 



528 



mu kladla kolem hrdla rámě své 

a za roucho Jej pevné držela 

a prosila Jej: .Slitování měj, 

když se mnou ne, to s dčtmi svými přec! 

Nás opustit bys v hrobe tomto chtěl? 

A proč? Bys bratra mého zachránil? 

Je pi^liS pozdě! Vtrhl asi v hrad 

tou dobou Karel. Vrátfš-li se tam, 

o Jednu obět bude bohatší 

Jen krutý císař. Dím o Jednu Jen? 

Ne obětí těch bude mnohem víc, 

neb vrátíš-li se, pQjdem za tebou! 

Což myslíš, bez tebe že lze nám žíti 

Což myslíš, ty že velkou mysl máš 

z nás Jediný? Na bratry svoje hleď! 

Což zdá se ti, že schopni byli by 

tvou smrtí vykoupit se? Nekilvdi 

tak krutě Jim! O sobě nemluvím. 

Čin mflj, když padneš, za mne promluví. 

Jdi, vydávej se v Jistou tedy smrt, 

však nevyčítej mi na věčnosti, 

když před tebou se tam a před Bohem 

na soudu zjevím s rukou krvavou 

a vinnou vraždy své a dětí tvých!" 

Tak pravila, a Renald káravě 
a zasmušen Jí hleděl do zraku 
a odvětil: .Bůh, ženo. neslyšel 
tvých hříšných slov! Ty mluvíš v horečce 
a duše tvoje zbožná daleka 
Jest hrfiz, Jež prones' právě Jazyk tvůj! 
Svou povinnost chci konat, konej svou! 



529. 



Své děti střež a za mě modli se. 
Vy, bratři, vyveďte ]e na světlo 
a chraňte ]e, až opět vrátím se. 
Bůh se mnou bu<f a s vámn* 

Pravil tak 
a něžně Ubal děti, ženu svou, 
své bratry, Ba)ára a v hustou tmu 
se vrátil rychle chodby, s něho zář 
vSak Jaká's šla, a s čelem skloněným 
tak řekla žena Jeho: .Klidná Jsem: 
On vrátí sel Já tuším anděla, 
Jenž na té pouti doprovází Jej! 
Ta zář Jde s Jeho křídel I Chválen buď 
Bůh na nebesích 1* 

•Amen," pravili 
tu Jedním hrdlem bratři, kráčeli 
pak světlu vstříc, a vyšli v šerý les. 
Jenž tichý, pus^, celý měsícem 
byl proniklý, a voda tekla tam 
v trav vonném moři, poklad ostružin 
se leskl v kmitu luny, medový, 
a ukojili takto žfzeft, hlad 
ti znavení, sesláblí poutníci 
a spánek sladce mysl spoutal Jim 
a sny Je kolébaly těkavé 
o míru krásném, svatém, bez bojů. — 

Však Renald zatím nazpět v Montalbán 
se dostal temnou chodbou. Pod hradem 
to dunělo a temně hučelo 
a na iavTenou bránu psdaly 



déšf lako hustý rány kamenfl, 
a dvacet polnic hromem třeštilo 
a hlasy vyzývaly Renalda, 
by konečné se králi v milost vzdal. 
Tím hlukem probudil se Ijón král 
a polekán kol hleděl do prázdna, 
tu zahlíď Renalda, Jenž za ruku 
Je] spěšně vzal a rychle odcházel. 
Však IJón tak byl slab a tak byl choř, 
že sotva dovlekl se ke vchodu 
té chodby, která spásou měla být 
i Renaldu i Jemu, chopil tu 
se Renald ho. Jak děcko na záda 
Jej rychle vzal a stoupal v podzemf 
v té samé chvíli, s velkým rachotem 
když brána povolila úderům 
a v průjezd padla. Jako zraněna. 
A mezi tím co Karlův branný lid 
ve prázdných síních hledal Renalda 
a sklamán v roztrpčení poplenil 
hrad Montalbán, nes' Renald IJóna 
na ramenech tou chodbou příšernou. 
Jíž skrytý vchod nepřítel nenašel, 
a Bůh Jej vedl, vyšel s břemenem 
svým šfastně z podzemí, a unaven 
až k smrti, kles' v tom lese šumícím, 
kde padl v těžký sen, na Bajára, 
Jenž v trávě spal, svou hlavu položiv. 

Tak spali všickn! sladce do rána, 
až zora budila Je růžová 
svým zlatem úsměvem. 



531 



A zároveň 
Jim slabý zvonu zvuk do sluchu vnik' 
a pravil Renald: .Pojďme směrem tím, 
kam volá zvon nás. Volá k modlitbě, 
dík vzdejme Bohu, že nás zachránil." 

šli šerým lesem, tiše šumícím, 
a brzy našli malou poustevnu, 
nad jejíž střechou onen zpíval zvon, 
a stařec, který žil v ní, přijal Je 
co hosti s radostí a podal Jim 
chléb dostatečně a pak vyprávěl 
mu Renald vše, co bylo dalo se 
v těch dlouhých létech, v bojích nesmírných 
a mnohou slzu prolil poustevník 
nad tím, co slyšel, Renald pravil však: 
,Pře moje není Ještě u konce! 
U Boha Jest, Jak skončí ten můj žal! 
Nám, muž&m, znovu bude zápasit 
a snášeti a v boji krvácet, 
však děti své a drahou ženu svou 
v tvé, otče dobrý, nechám ochraně! 
Ty, IJonetto, s dětmi prodlívej 
zde v šumném lese, v tiché poustevně, 
a čekej, až se vrátím pro tebe, 
neb až ti vzkážu, nové přístřeší 
že našel Jsem, kde hlavu položit 
bys mohla v klidu. Jako štvaná zvěř 
dnes bez doupěte jsem a bratři mí.* 

V pláč trpký věrná žena propukla 
a nechtěla se s chotěm loučiti, 



532 



však posléz poslušné se vpravila 
v svůj osud krutý. Ztrávil celý den 
v tom lese ještě Renald, v poustevně 
a na večer se vydal na cestu 
skryt hledat nový, pevný, bezpečný. 
Jak štvaná zvěř se bratři po měsíc 
po lesích potloukali po tmavých, 
vždy v nebezpečí padnout v zajetí, 
neb Karel byl jim brzy na stopě, 
a rozzuřen tím novým útěkem, 
tím novým sklamáním, jak jeleny 
je honil neustále. Neradi 
a zachmuřeni paladýnové 
se toho lovu súčastňovali 
a vojsko, které táhlo s císařem,^ 
se reptat jalo, hanbou zdálo se, 
že tolik lidu třeba branrého 
jest proti čtyřem rekům nešťastným. 

Však Renald s bratry svými dospěli 
v les posléz ardenský a nad řekou, 
kde trosky Monfóru se chmuřilv, 
na příkré skále upevnili se 
a zásobili hojně. Malá tvrz 
tak byla ona skála omšená 
tvář v tváři hradu, který pamětliv 
byl bojů bohatýrských bez konce, 
jež proti králi bratři konali, 
a bez dojmutí Renald hleděti 
na ony trosky ani nemohl, 
jež zbyly z domu, který kolébkou 
byl jeho matky . . . Tklivý její zjev 

Zeyer: Spiqr XIX. 86 

533 



se zdál mu $niSeti se tčkavý 
nad rozvalinou temnou v mésífinfch 
a tichých nocích hluchých, ruSených 
jen hukem řeky, lesfl šumčním, 
a mnohdy brati^m takto pravfval: 
.Když zemfíU nám určil, bratři, Bflh 
pak bude útichou mi, zemřít zde, 
neb bude se ml zdát, 2e umírám 
ve klíne matky. Sladký její zrak 
Jak často dlel na stromů vrcholcích, 
na hlubé řeky lesklé hladině, 
když Jako díté a co dívka pak 
se dívala z těch oken vysokých, 
jichž smutný obrys posud stojí zde, 
a Jimiž na nás nebe hledí dnes : . . 
O přítomnosti Její mluví vSe, 
a Její tiché vzdechy stenají 
ve vetru šepotání . . .* 

Rozmlouval 
tak Renald s bratry, klidné čekaje, 
až objeví se posléz nepřítel 
a boj až začne takto poslední. 
A z rána Jednou dunél hluSe les 
a zbraně řinčely a leskly se 
a řekl Renald: .Ejhle, přiSel den!" 
A dodal Alár: .Přišla hodina! . . .' 

Za ruce bratři nyní Jali se 
a stáli jako sloupy žulové, 
rys jejich temný zdál se olbřímý 
na bledozlatém nebi* Smutek byl 



934 



na tvářfch jejich, zraky nábožné 
se vzh&ru nesly k Bohu, modlitba 
se zdála na rtech Jejich chvětl se 
a bh'zkost smrti, Jež Jim hrozila^ 
Již tušili a jíž se nebáli. 
Je ozářila nimbem velkostí. 

Les zašuměl a zaduméla zem 
a Karel cfsař v celé zbroji své 
se zjevil teď a Roland po boku 
na právo jel mu, v levo Olivier 
a za ním paladýni ostatní 
a za témi se vojsko valilo 
jak řeky proud a zbraní bleskotem 
hvozd plný byl. Na skálu omšenou, 
kde stáli bratři jako balvany 
bez hnutí nejmenSího. zraky všech 
se upíraly, plny obdivu, 
a bylo ticho jako v kostele, 
až Karel císař mefi sv&j vytasil 
a v štít sv&j zabušil. Tu Jako on 
voj jeho celý zbraní rachotil, 
až les se třásl, ptactvo prchalo 
a divá zvěř se v houštích plašila. 
Pak bylo opět tícho hluboké. 
Rek ale Renald takto promluvil: 
„Zdráv, králi, buď, a chválen budiž Bfih, 
a vítána buď smrt, již neseš nám. 
Jsme unaveni, rádi zemřeme. 
Po práci denní spánek sladký je. 
Má práce dokonána. Hájit práv 
svých měl jsem za povinnost největší 

86* 

935 



I proti tobě, Jemuž kořím se. 

Ty zval's to vzpourou. Nechme hádek už. 

Co konečné je právo mé i tvé? 

Stfn neurčitý Jak na zemi vše. 

Za krá&o budu státi před Bohem 

a před pravdou a křivda byla-li 

na stranč mé, Bůh bude trestat mé 

za všechnu krev, za slzy za všechny, 

Jež tekly po ten nekonečný bpj. 

Na milost boží ale spoléhám 

a doufám, že na veky uvržen 

přec nebudu do hrozných plamenů, 

neb ví to Bůh, že byl-li na mné hřích, 

že byl Jen omylem . . . Ó, králi můj, 

ó promiň mi to zlo, Jež páchati 

mé přinutila vojna. Spokoj se 

mou krví, skonem mým, mou porážkou. 

však nespoj památku mou se záští, 

a Jak to kázal sladký Spasitel, 

své nepřátele miluj, miluj Je 

ve hrobe aspoft, když Jsi přemoh' Je* 

Vždyf odpouštím ti také zhoubu mou, 

a vám, ó muži, kteří zvedáte 

své zbrané nyní vzhůru proti nám, 

vám odpouštím ty rány rekovské, 

Jež za okamžik zasadíte nám, 

vy odpustte nám naši obranu. 

V tvé ruce ale, plavý Rolande 

a Jasnozraký Oliviere můj, 

a v ochranu tvou, svatý biskupe 

a velký bohatýre Turpine, 

své déti odevzdávám, ženu svou 



536 



i krále Ijóna. Bfih souditi 

vás bude, křivda stane-ll se jim. 

MfiJ Bajár posléze, můj věrný kuň, 

mfij přítel drahý, po mé smrti mě], 

ó vyslyš, králi, prosbu poslednf, 

měj Bajár volnost v lesfch ardenských 

až do smrti své časné. Jisté vím, 

že přebývá v něm duše nesmrtná, 

neb lásky schopen vždyť byl nezištné 

a veliké. Jest proto víc než stín, 

jenž pomine, ta truchlá, němá tvář . . • 

Jsem u konce. Teď reci, taste zbraň I 

Ted pojďte vzhflru odnímat nám dechl 

Buh buď nám milostiv a Kristus Páni' 

A poklek' Renald v tichu hlubokém 
a bratři jeho s ním, pak objali 
se vespolek, líbali Bajára 
a vytasili meče. Hučel les 
a řeka šuměla a naříkal 
van větru v rozvalinách monfórských, 
však jinak bylo ticho hluboké 
a stáli-li na skále vysoké 
ty čtyři reci jako sloupové, 
tu zdál se zkamenělý na prosto 
voj císařův, až posléz pozvedl 
král ruky své, však slabě, aby dal 
tak znamení, že útok počíná. 

Tu Roland hlučně v pochvu vrazil meč 
a pravil hlasem chvějným: „Ujce mflj, 
BQh zatrat mě, když v boj se pustím dnes I 



537 



Nuž nazýve) mé sketou I Treste] tnél 
Však bojovat mé nutit nemftieS 
tam proti oném mužfim na skále. 
Jichž neštéstf a jejichž rekornost 
si vydobyly lásku, obdiv m&)l 
Máš rek& víc, mál celé vc^sko evé, 
kaž tedy tém, by útok fiinili. 
Já stranou zůstanu." 

Tak Reland řeť 
a Olivier se pHdal k němu hned 
a pravil: .Pfijdu, kráH, s druhem svým. 
Krev naše ve Spanélleh pcrMe 
za tebe proti Iftým pohanftm." 

A Qiier a Turpin zvolali: 
«My, králi, s Olivlerem, s Rolandem 
na cestu do Španél Se vydáme. 
Ty s námi v les teď pojd. Chcei svédkem být. 
Jak déti AJmonovy podlehnou 
tvé přesile? Nám hanbou sdá Se to 
ty bohatýry štváti Jako tvéf." 

Tu Karel vzpHmU se a obrátil 
tvář velebnou šveu v hlubém dojnmtí 
k té příkré skále, enícf nad stromy, 
kde Renald s bratry svými hotov Ml 
smrt zakusit, a dsaf zvolal tak: 
•Ó déti AJmonovy, Renalde, 
pro6 srdce moje kruté mulite, 
proč slovo: Smiř se, krátit z valleh úei 
teď tvrdošíjné nechce? Zbloudllíi 



Slt 



což nevlcUte, jak zde v úzkostech 

a v žalu na né Čekám? Žádný z nás, 

ni vy, ni ]á v tom boji nepodleh', 

a přece podlehli Jsme, Já i vy! 

Neb druha druh jsme k úcté nutili, 

a lásce vzájemné přes všechen boj! 

Ty praviťs, Renalde, že koříš se 

před králem svým, ty klečeťs přede mnou, 

nuž věz. Že král tvfij klonf čelo své 

před rekovností tvou! Viz, hlavu svou 

tu snčhem stáří bílou na prsa 

před tebou skláním! Véz, že vydobyFs 

mé srdce, velký synu Ajmonfivl 

Smír mez námi bud zde uzavřen 

v téch temných lesích v hlubé samoté, 

kde svět a jeho marnost nevtírá 

se mezi nás! Bud žehnán, Renalde!" 

Tak pravil Karel, jásot nesmírný 
se ozval vojska, Roland v náručí 
kles' svému ujci, paladýnové 
se objímali Boha chválíce, 
však Ajmonovi čtyři synové 
své ruce němé k nebi vznášeli 
a slzy, hojné jako letní déšf, 
Jim z jasných očí tekly povlovné 
a z tváří linula Jim svétlá zář. 
Když tiše skončili svou modlitbu, 
tu sestoupili dol& v ležení 
a vážné za nimi se Bajár bral. 
Před císařem ted bratři poklekli 
a Renald pravil: «B&h ti, pane m&], 



539 



tvou velkou zapiaf nékdy dobrotu! 
Co činit mánip bych si ]{ zasloužil?" 

A Karel líbal Je a pravil pak: 
,Ty řekl's to, Jest všechno právo Ser, 
u Boha Jen jest světlo. Každý z nás 
má křivdu snad, snad pravdu, kdo to ví? 
Smír chceme oba; čiňme ústupky 
si na vzájem. Mám v moci statky tvé, 
ty vrátím ti i détem dětí tvých. 
Tvé bratry přijmu. Zapomenu vše, 
co stalo se. Jsme opět přátelé. 
Ty nikdy nebyťs tedy buřičem 
a běda tomu, kdo by vyčítal 
buď tobě nebo tvým, že bouřlKs se! 
Zde ruka má. Však pověz, Renalde, 
čím na vzájem mi zadost učiníš. 
Jak tobě právě učinil Jsem Já? 
Ty nechceš . přec, by někdo říci moh', 
že celá křivda Jen na straně mé?* 

„Ne, králi,* pravil Renald. ,V právu Jsi, 
bys podmínky mí smíru předepsal. 
Mé bratry přijars ve své přátelství 
a všechna práva vracíš dětem mým. 
Nuž krále IJóna na Jeho trůn 
zas posad, pane. Promiň též mu vše. 
Ty kýváš hlavou. Díky přijmi mé. 
Ted vyslov se, co žádáš ode mne.* 

.fo," řekl Karel, .co Js! žádal sám, 
když smír Jsi nabízel mi v hradě svém. 



540 



chceš putovati k. hrobu bož/mu^ 

Chceš za mne tam se vroucně pomodlit?* 

A Renald na to: ,S Bohem, Francie 
a ženo má a dětí . . . Ano, chci, 
můj kťáli. odejít, dám na pout se 
v ty sváté kraje, k hrobu božfmu • • , 
Co dále Ještě pane. Pověz mi." 

Řek' císař tiše: .Celý majetek 
tvfij zachovám ti pro tvé potomstvo, 
však sluší přec, bys obět přinesl 
za onu krev, jež tekla ve válce. 
Sám řekťs mi, že dáš mi Bajára. 
Nuž dej mi toho koně. To je vše.* 

Svých očí povznes' Renald k nebesům 
a slza v nich se leskla, zachvěl se 
a s těžkým vzdechem pravil: .Kůň je tvflj.* 
A sotva řek' to, zbledl smrtelně 
a vrávoral, když šel, by Bajára 
za uzdu vzal a přiveď císaři. 
,Zde Bajár je,* pak řekl, propuk' v pláč 
a šeptal koni: „Promiň, druhu mflj! 
Ta hodina je jedna z nejtěžších, 
jež prožil jsem na smutném světě tom I 
Jdu z rodné země, drahý Bajáre! 
Bůh, který stvořil duši mou i tvou, 
nás nechce rozloučiti na věky! 
Ó němá tváři, tvorem božím Jsi, 
on 'dal ti lásku, tedy naději 



541 



ti neodjímá ! VSe, co zrodí se. 

se př6rozu]e, bude vSe, co Je, 

ty soumrak Jsi, nuž, úsvit kyne til 

Nis oba shltf noc, Jež slově smrt, 

ta prahem ale v§eho světla Jel 

V tom sv6tle besedném zas najdem' sel 

Jak, kdy a v které obdobě — ví Bůh.« 



Tak šeptal Renald« objal Bajira, 
Jenž ronil slzu, která smísila 
se se slzami reka Renalda, 
neb védélt Bajár, že to loučení, 
ač význam slov mu zůstal záhadou. 
A všickni byli hlubě dojmuti, 
Již kolem stáli; Renald zfhužil se 
a fekl králi: .S Bohem, Karle, bud, 
6 císaři, a B&h bud Štítem tvým. 
Jdu rozloučit se s dětmi, s ženou svou 
a ihned dám se na pout z Francie, 
kam dlouho nevrátím se, nikdy snad, 
neb nemohu se, králi, vrátit dřív, 
než nazpět povoláS mě z vyhnanstvf. 
Ó reci CMiviere, Rolande, 
bud s vámi slávy král a andělé, 
a ty, 6 Ožiere, zdráv mi buď 
a chovej beze zášti v paměti 
mé Jméno, zapomeft tu urážku 
tam v háji valkolórském, pomni, choř 
že tenkrát duch můj v zoufalosti byli 
Ó, všickni, promiňte mi hříchy mé, 
smrt přátel svých, mým mečem zhubených I* 



541 



A objímal se Renald se vSeml 
a dlouho s bratry v slzách loučil se, 
pak opét, naposledy, přistoupil 
před Karta, který bled a zachmuřen 
tak pravil mu: .0 béda, Renalde, 
že Ješté jednou srdce rozrývat 
tvé nucen Jsem! ó, promineš mi kdy 
tu ránu, kterou teď ti zasadím? 
Véz, přísahu že těžkou činil Jsem 
v té hrozné válce, dlouhé, krvavé, 
Již vedli spolu jsme, že Jeden z vás 
mi smrtí svou zaplatí za to zlo, 
to bezedné, po léta zkouSené. 
Kdo z vás mél zemřít, nyní, po smíru? 
Ni ty, ni tvoji bratři. Žádal Jsem 
Jen proto Bajára. Ont jeden z vás, 
a když Jsi za uzdu Jej přiváděl. 
Já řekl si: za obět němá tvář 
ta tedy padne. Moje přísaha 
tak bude splněna a uSetřím 
přec krve bohatýrfi přeslavných.* 

Když Renald slySel hrozná slova ta, 
pad' na znak Jako mrtev leknutím 
a bratři jeho k nohám Karlovým 
se vrhli, ruce vznáSeli a tak 
Jej prosili: .0, vezmi naSi krev, 
šetř ale Bajára I- 

VSak císař tak 
na sluhy svoje zvolal: .Rychle! Hned 
mi vržte toho koně do řeky. 



543 



než Řenald opét očt otevřel 
Chci ušetfit je] žalu velkého. ^ 
Jest neodvratné, co Jsem přísahal.' 
Mně puká srdce, co mí zbývá však 
než vykonat, co změnit nelze mi?* 



A zahalil si v smutku pláštěm tvář 
a Jali zatím rychle Bajára 
a těžké vázali mu kameny 
na nohy, na krk. Smutně zařehtal, 
však nebránil se. Vedli k řece Je] 
a vrhli do vln věrné zvíře to, 
do proudfi prudkých, vírů zpěněných. 
Pád těžký byl a zmizel pod vodou, 
za chvíli však se opět objevil, 
a v okamžiku tom se vědomí 
zas Renaldovi Jasné vracelo, 
a viděl koně. Jehož smutný hled 
ku břehu spěl, a pohled zvířete 
se potkal s J^enaldovým pohledem, 
blesk radosti se zablýsk' Bajáru 
v těch krásných Jeho očích rozumných 
a plnýbh duše, bylo loučení 
to dojemné, a Renald vykřikl, 
až les se chvěl, na Boha žaloval, 
že zažít dal mu tento okamžik 
a proti řece Vztáhl ruce pak 
a zvolal: .Bajáre, mfij Bajáre, 
Já zradil tě a vydal vrahům tvým! 
Klid duše níé ten tam Jest na věky I 
Na cti "mé, ha mé duši skvrna Ipíl" 



544 



A hukem vod se neslo řehtání 
však slabé už a zmizel opět kůň, .. 
hrob pohltil jej na vždy Sumných vln. 

A Renald bolem téměř sešílil 
a utišit se nechtěl, bědoval 
a volal k Bohu, stále doufaje, 
že přece Bajár smrti unikne, 
že vypluje, že na břeh vystoupí. 
Však hlubý hrob svou kořist nevydal 
a chmurně vzrůstajícím šerem val 
svých pustých vod v dál řeka valila. 

A během dne byl císař s vojem svým 
se vydal v lesy zpátky na pochod 
a AJmonovi byli synové 
se s pláčem tichým s bratrem loučili 
a Renald zůstal v lesích sám a sám 
na břehu vod, Jen se svým zármutkem 
a mlčel posléz Jak ty obrovské 
kol něho stromy. Horečný Jej sen 
v rej trhl vidin obdob nadvěcných 
a hranolem věštného tušení 
své vlastní duše, v světle nezemském 
zřel náhle Renald, po čem toužil tak: 
Hle! znovu živý BaJár nesl se 
z těch vířných proudů, setřás' kameny, 
Jež přivázali mu, i zemskou tíž, 
a lehký Jako pták spěl ku břehu, 
byl větší než byl v žití, krásnější 
a oči Jeho hvězdně zářily, 



545 



když na Renalda upíraly se 

a neskonalQU lásku Jevily. 

Tak chvíli stál, a pak se nesl dál 

do les& ardenských a iáko hrom 

tam dupot vidma zněl a řehtání 

a včdél Renald včStním vnuknutím, 

že od té doby oko človéka 

víc neuvidí Jeho Bajára, 

Jejž slyšet bude veky dlouhými 

však v nocích jasných tčkat přes hory 

a dolinami lesfi ardenských, 

až duše vejde toho zvířete 

v kruh bytí vyššího, kam tíhlo vždy, 

znak lásky nesouc v Šerém védomí. 

A védélf Renald, Jméno Bajára 

že bude v lidu žít, že milovat 

tak bude koné lid. Jak miloval 

ho Renald v žití sám ... Na okanižik 

v tom divném snu bol Jeho pominul, 

však zachvátil Jej znova jako křeč, 

když vidin zmizel Caromocný svét 

a přítomnosti na néj padla tí{. -^ 



IX. 



Tři dlouhé dni na břehu v samoté 
u řeky sedel Renald v žalu něm, 
své zraky upíraje v zoufalství 
na vlhký hrob, v némž Bajár zahynul, 
a trýzeň Jeho mluvu nalézti 
dřív nemohla, až noc když měsíčná 



946 



v své kráse mátožné a nezemské 

se, bflá, nad fekou a nad lesy 

po tfetí zjevovala ode dne» 

co Karel cfsař zhubil Bajára, 

a v noci oné vtélil posléze 

v ta slova Renald trud a city své: 

.0 Bajáre, kéž o mé lítosti, 

o bolesti mé vfS, pak prominul 

bys mému hříchu, 6emé zradě mé! 

Kéž o nich víS? Ó, zajisté že ví§, 

vždyť nebyl prázdný, chorobný to sen, 

když vidél Jsem tvé vidmo zjasněné 

se z hrobu vznášet? Ji to jistota, 

že nezapaď Jsi na vždy v temnou noCi 

a patřirs tedy na mou kajlcnost. 

Jak vysoko ty stáťs vždy nade mnout 

Ty milovars mé věrně, Bajáre. 

Co do mých boj&, p&tek bylo ti? 

Přec se mnou snášers, se mnou trpěťs rád ! 

Ó, Bajáre, v těch lesích blízko zde 

ty se mnou iWs jak z bratrů Jeden mých, 

ty vyhnanství a bídu, nenávist 

jsi snášel s námi! Zimu, vítr, déšt 

ty snášeKs trpělivě, na sebe 

jsi zapomínal, pro nás pamět měfs! 

Ty za nás bděl Jsi, ach mflj Bajáre, 

a teplem svým jsi rád nás zahříval, 

když mráz nás ničil, vichřice a sníh! 

A kolikrát nám život zachrániKs! 

A dětem mým jsi posléz dal svou krev, 

když hladem hynuly! A za to vše 

co dal Jsem ti a čím jsem odměnil 



W 



tvou lásku? Béda ml, jen pýchou svou! 

Tvář byrs Jen němá a Já člověkem! 

Je člověk víc než zvíře, pýcha dí 

ta nevědomá, slepá, bezcitná, 

a proto Jsem tě vydal Karlovi, 

a koupil smír za cenu Jidášskou, 

že myslil...Jsem, že tvorem nižším jsi! 

Ó zpupnost tupá! Neví žádný tvor, 

čím sám, čím druhý je. To Bůh Jen ví! 

Tvář němá, pohrdlivě pýcha dí, 

ta naše lidská. Němé pro nás Jen 

však zvíře jest, neb ten. Jenž nad námi, 

ten rozumí mu, nemá třeba slov. 

A kdož to ví, zda prostá, němá tvář 

svým způsobem též není výmluvná? 

Svět celý zajisté Jest stupnicí, 

tím dokonalejší Jest každý tvor, 

čím blíže Bohu stojí, Bohu dím, 

ne člověku! Proč tedy měříme 

v své pýše všecko lidským měřítkem, 

a bérem' sebe za střed věčně jen? 

My z hlíny jsme a z hlíny zvíře Jest, 

tak společnou jest matkou naší zem, 

a zvíře tedy naším bratrem jest! 

Ta vlhká země, která kolébkou 

a hrobem naším jest i zvířat všech, 

též nízkou zdá se nám a dobrou jen 

snad k tomu, by ji noha šlapala! 

Což není němá též? Pro lidský sluch 

se němou zdá, však slyšán její hlas 

jest zajisté ve hloubi prostoru, 

jak velkých vodopádů dunění 



548 



Jest z dáli slyšet Ifp než na blízku! 

Snad naše mluva jedním slovem jest, 

šum vichrů druhým, třetím moře řev, 

v té Její písni v prostor linoucí 

a pojící se s velkým zpěvem hvězd? 

za každým slovem stojí ponětí, 

jež vzniku jemu dalo, každý z nás 

Je určitá snad země myšlenka, 

a každé zvíře neurčitým snem? 

Což není ale snění žitím též? 

A tam, kde my se stanem' vyššími 

než zde jsme byli v lidském soumraku, 

tam plného muž nabýt významu 

sen-zvíře též, bez hmoty pouhý duch! 

Je zemi blíž, Jak vzdech Je vnitrnější, 

než slovo určitě už vyřknuté. 

Tak, Bajáre můj, tebe pojímám 

ted, když můj bol mi učitelem byl 

a zmírající zrak tvůj výmluvný! 

A proto cítím se co vražedník, 

a hřích svůj pykat budu, očistu 

až najdu před Bohem a před sebou!" 

Tak zvolal Renald s pláčem. Úlevu 
pak cítil velkou. Bolu palčivost 
mu v srdci mírněj' vřela. Zíral v noc 
a konejšivá snivost vkrádala 
se její v duši mu a netekly 
mu z očí slzy víc, a rozjímat 
se klidněj' jal o budoucnost! své. 
Pak vstal a vzal svou zbraň, svou celou zbroj 
a ponořil Ji v řeku hluboce 

Zeyer: Spisy. XIX. 86 

549 



a pravil tak: ,Má ruka třímat meč 

už nikdy nebude! Zde v hrobe tom» 

kde Bajár spí, též spočiň, slávo má, 

ty bohatýrská, krví zbrocenál 

Jak mamá jsi ! Já z tebe hrůzu mám I 

Ctnost jinou nyní hledat vyjdu v svět 

než rekovskoul Bud, Bože, berlou mou, 

a veď mě k cíli, k žití pravému!" 

Pak ohlížel se ještě do kola 

na lesy temné, vzhůru k troskám tam, 

jež zbyly z hradu předků matčiných, 

vztah* ruce k nim a řekl: ,Na věky 

teď s Bohem, posvátné mi památky! 

Ten Renald zemřel, jejž jste znaly kdyl 

A ten, který se zrodil, aby žil 

tím žitím lepším, neuzří už vás. 

Jdu daleko. Můj Bože, velikou 

při prvním kroku obět nesu ti: 

k své ženě nepůjdu a k synům svým, 

bych před cestou se s nimi rozloučil. 

Na vůli tvé, zda někdy spatřím Je 

na této ještě zemi. Celý teď 

jsem, Bože, tvým! Od sebe nepuď měl* 

A Renald klek* a vroucně modlil se, 
až hvězdy hasly, měsíc zapadl. 
A úsvit šerý když se slabě rděl, 
tu zoře vstříc se vydal na cestu. — 

Ta byla dlouhá, bos a v cárech jen 
se cizími bral pěšky zeměmi 



550 



a žebral chléb svu]. Télo pokryté 

mél jizvami, jež v bojích přeslavných 

byl utržil a často jizvy ty 

se otvfraly, krev se lila z nich 

a lidé ptávali se: , Cizince 

rci, v jakých zápasech a podnicích 

tak raněn byrs, za kterou bojovars 

věc spravedlivou?* Renald mlčíval 

své jméno skrývaje a nechtěl víc 

si vzpomínat své lásky rekovské, 

na paměti měl jedině svůj hřích, 

svou zradu černou proti Bajáru 

a slzy hrkaly mu z očí pak 

a lidé vidouce ten náhlý pláč, 

jej odháněli často od prahu 

a spílali mu, mníce, loupežník 

že skrýval se pod hávem poutnickým, 

že podlost neslýchanou spáchal snad, 

že Bohem zavržen a lidmi jest 

a že mu brání stud, by pověděl, 

kde rány svoje četné utržil, 

a netušili, muž ten pokorný 

že jako olbřím s bratry svými sám 

stál proti celé říši po léta, 

svá háje práva proti císaři. 

Tu Renald hlavu k prsům kloníval 

a větším byl před Bohem v skrytosti 

v tom snížení, než býval před lidmi 

na vrcholu své slávy. Doveď Bůh 

je] šťastně k moři, koráb donesl 

Jej na břeh druhý, pouští pak se bral 

ve slunce úpalu a dosáhl 

551 



po nové pouti mésta svatého, 

kde hrob Jest Kristův v tvrdém klíne skal 

Před hrobem tím na tvář svou vrhl se 
a dojmutím a zbožnou vřelostí 
tak schvácen byl a zkroušeností svou, 
že padl do mdlob hlubých Jako smrt, 
a mezi tím, co ležel ne vědom 
jak zkamenělý v prachu, lily se 
mu slzy z očí jako hojný déšt 
a ozářily jasně jeho tvář, 
tak jasně, že se šero prostoru 
jak hvězdným světlem bílým plnilo 
a v oné chvílí, když jej od hrobu 
na slunce vynesli, by pookřál, 
šel patriarcha kolem v průvodu 
a zahlíd* Renalda a udiven 
se zastavil a pravil: »Kdo to jest? 
Zář nadpozemskou kolem hlavy má. 
Bůh tomu člověku, tak zdá se mi, 
na zemi zvláštní určil poslání. 
Jest někdo zde, kdo jeho jméno zná?" 

Tu hrnuli se teprv se všech stran 
a zírali mu lidé v bledou tvář 
ve zvědavosti, nikdo nevěděl 
však, kdo ten poutník, poloslepý až 
se žebrák přiblížil, ten vykřikl: 
,Ó patriarcho, otče velebný 
a pomazaný Páně, já ho znám. 
znám toho člověka, neb tentýž kraj 
nás oba zrodil, sladká Francie I 



552 



Tof Renald z Montalbánu Jesti sám, 
syn AJmonflv!" 

A ruce líbal mu 
a volal Jméno Jeho napořád, 
až Renald oči otevřel a děl 
na pólo teprv schopen smyslů svých: 
,Kde Jsem a kdo mé volá Jménem mým?" 

Muž ale starý, jenž byl poznal jej, 
tak s pláčem radostným ho oslovil: 
,Tak Je to pravda, držím ruku tvou, 
ty velký bohatýre? Dopřál Bůh 
mi ješté Jednou pohled na tvou tvář? 
Ty neznáš mé? Jsem jeden z vérných tvých. 
Jsem jeden z téch, již s tebou hájili 
kdys Monfór, hrad tvůj, proti císaři! 
V tu samou noc, když hrad jsi zážeh' sv&j 
a prchl na Bajáru do lesa. 
Já klesl k smrti zranén v zajetí, 
a uzdraven když volnost získal Jsem, 
na cestu dal Jsem se v Jerusalem! 
Po léta žiju zde a modlím se 
u hrobu božího a Jediné 
Jen přání ješté měl jsem na světe, 
té uvidět a zvědět. Jak ten boj, 
ten obrovský tvůj skončil? Rci, ó rcl, 
já nemýlím se? AJmonův jsi syn? 
Rci pravdu mi při svaté památce 
té, která zrodila tě! Znal Jsi ji, 
když lepá panna kvetla v Monfóru, 
kam pro ni přijel chrabrý otec tvůj. 
Snem vše to zdá se ml ted vysnilými* 



553 



,Ty uhodrs," řek' Renald po tichu, 
»syn AJmonfiv jsem, Renald neblahý. 
Klid, odpuštění boží hledám zde." 

Než Renald domluvil, už třásl se 
vzduch voláním a křikem nadšeným, 
neb sláva Jeho byla vnikla sem 
do města svatého a vítal lid 
Je] s obdivem co bohatýra vzor; 
od domu k domu letěla teď zvěsf, 
že Renald v svatém městě poutníkem, 
a ulice se davy plnily 
a každý chtěl Jej vidět, dotýkat 
se Jeho ruky, lemu roucha Jen, 
a patriarcha pravil: ,Renalde, 
ó pane m&J, ó reku přeslavný, 
v mflj vejdi palác, hostem budeš mým, 
za stůl můj zasedni a z purpuru 
ti lože ustrojit dám s nebesy 
Jak padlý sníh z hedbávu z Egypta! 
My všickni čela svoje kloníme 
před tebou, reku, slavný nad všechny !• 

A vedli Jej do domu z porfyru, 
do síně zlatem rudě planoucí 
a Renald plakal tiše, šeptaje: 
^Ty odpuzuješ, Bože, od sebe 
mě nešfastnéhol Proto poznati 
mě lidem daťsl Má sláva krvavá 
Jak fantom pekel strmí překážkou 
tak mezi mírem tvým a mezi mnou!* 



554 



Pak prosil patriarchu, klekaje, 
by z domu pustil jej, by dal mu skryt, 
kde by se modlit mohl v tichosti, 
ten ale pravil: , Velká jesti ctnost, 
ó Renalde můj, hlubá pokora, 
však přece může někdy hříchem být. 
Bůh, rozsvítf-li hvězdu na nebi, 
chce, aby zářila. Má povinnost 
ta hvězda nocf světlo svoje lít, 
ne do tmy halit se. Bůh postavil 
tě na vrcholek slávy, vyměřiv 
ti úkol, který splnit vyslal tě. 
A proto neodpírej, podej se 
a plň svůj úkol, třeba trpěl bys." 

,Můj úkol,* pravil Renald, „skončen je. 
Chci v klidu žít a duši spasit svou." 

Tak pravil rek, však .marně mluvil tak, 
na druhý den v síň nachem planoucí 
jej vedli, kde stál trůn a podával 
mu patriarcha zlatou korunu, 
při plesu lidu tak jej vítaje: 
.0 Renalde, my božím vnuknutím 
tě zvolili, bys králem naším byl 
a podává ti zde Jerusalem 
svou korunu, svou berlu, nabízí 
ti stolec svůj, ten stolec, Renalde, 
na kterém seděl někdy Salomoni 
V tvé ruce žezlo bude jistotou 
nás křesťanů uprostřed pohanů, 
Již jako divé šelmy číhají 



555 



kol kolem v poušti, štítem budeš nám! 
B&h s námi jest a jménem přesvatým 
té jeho pozdravuji, Renalde 
ty králi náš!" 

A vzduch se zatřásl I 

hned voláním: .Af žije Renald králi* 
A patriarcha na skráň postavil 
mu korunu, a Renald choř a bled 
zas šeptal v zármutku: ,Ó Bože m&J, 
ty zapudiKs mé I' 

Sebral síly své 
a pravil posléz patriarchovi, 
se skrání snímaje si korunu: 
•Můj pane, odpust! Jak mám králem být? 
Jsem psancem. Vypovézen z Francie, 
sem přišel jsem co poutník v pokoře. 
Jím zůstati chci. Popřej místo mi 
kdes v klášteře, kde sloužit nemocným 
bych mohl s láskou. Pomni, pane, též, 
že císařova zášf by vzplanula 
a že by nepřítelem tvým se stal, 
když o tom zvédél by, že Renald, já, 
ten buřič, který v boji dlouhém stál 
mu tváří v tvář, a posléz podroben 
šel z Francie, zde králem zvolen byl! 
Hnév Karlův mocný, těžký, závažný, 
dar první byl by, který přinášel 
by nový král vám." 

Pravil Renald tak, 
však patriarcha na to odvětil: 



956 



»Hnév Karlfiv díš? Ten dávno pominul, 

Zřfš na mne tázavě? Nuž, tedy včz, 

že posel přijel Karlfiv před tebou 

as dvacet dní, že nes' v Jerusalem 

list císařův, v němž tento prosí mě, 

bych hledal tě zde v městě, u hrobu, 

u spasitelova, a pravil ti, 

že on i tvoji bratři, žena tvá 

po tobě touží. Císař prominul 

ti vše a vSe, na vzpouru zapomněl, 

dí, že jsi pykal dosti poutí svou, 

a náruč otvírá ti otcovsky, 

zpět do Francie opět volá tě, 

a prosí mě, bych všechnu prokázal 

ti lásku možnou po celý ten čas, 

než navrátíš se v sladký domov svfij." 

Tak končiv vyňal patriarcha list 
a podal Renaldu, jenž četl jej, 
a ruce jeho při tom chvěly se 
a srdce bušilo mu v ňadrech tak, 
že zdálo se mu, dech že ztrácí svfij, 
a umdlen klesl na trfln královský 
a patriarcha pravil: .Odpověď 
to tvoje Jesti, králi velký náš! 
Trůn zaujal's a tedy přijímáš." 
Zas celým domem na to jásot zněl, 
a takto Renald králem zvolen byl. 

Však v noci tiché, která dívala 
se zlatým zrakem hvězd svých na město 
vstal Renald s lůžka, vyšel v zahradu. 



557 



kde voda tryskala a Suméla 

a temné palmy ze sna šeptaly, 

a růže sladkou vůni dýchaly, 

a rozjímal tam: ,Bože, rozumím 1 

Ty zkoušíš mé, ó stvořiteli můj I 

Ty chceš, bych dokázal, zda síly mám 

svou k tobé hledat cestu. Volal jsem 

tam daleko v těch lesích ardenských 

u řeky hučící v svém zoufalství 

z dna bídy k tobě. Byl jsem oloupen 

o děti své, o ženu, o svou vlast 

a plnou tíhou hřích jsem cítil svůj. 

Ted náhle ze dna bídy vyneslo 

mě slitování tvoje na vrchol 

zas lidské slávy. Vracíš rodinu 

mi zase mou a září budoucnost 

mně vábně vstříc, až závist budící! 

Jsem králem tam, kde kráčel spasitel, 

bos, sbičován, svůj nesa těžký kříž, 

a s trůnu svého vidím Golgothu. 

Dík tobě, Bože, za ten pokyn, díkl 

Jak možno nosit zlatou korunu, 

kde trnovou tvůj nesl svatý syn? 

Prach není mrzký dost, bych sklonil v něj 

své čelo nehodné I Prach svatý zde, 

vždyt Kristova v něj řinula se krev I 

Kde spasitele visel majestát 

na kříži potupném, tam všechen lesk 

a všechna sláva, všechna světa moc 

se jeví nicotou a prázdnotou! 

A nevím dávno, králů důstojnost 

Jak klamem Je? Jest Karel králů vzor 



S5S 



a celý svět ho zove velikým. 

Jak malým byl, když mstu svou vykonal 

na Bajáru, na koní, mocný král! 

Jest každá vláda hříchem, vede v hřích. 

Kde vláda ]e, tam bují otroctví. 

Kdo stoupá vzhůru, šlape pod sebe, 

výš každá podmiňuje snížení. 

A proto ne jen pouze s úsměvem, 

též se záchvěvem hr&zy odkládám 

tu korunu, kterou mi vnutili! 

Ta zkouška, Pane, těžká nebyla. 

Však mocnějšího co's se zmocňuje 

mé duše v divé touze! Vrátit se 

v tu sladkou zem, kde dýše žena má, 

mé děti, bratři moji, přátelé! 

Ó promiň touze té, tam nahoře 

nad hvězdami ty Bože lítosti! 

Ó promiň slze, která pálí mě 

v té chvíli v oku! Hle, já utřel ji 

a patřím opět tobě! Hledati 

chci plnou silou celé vfile své, 

6 pane života, tu jedinou 

a pravou cestu, která trnitá 

a strmá k tobě vede. Nebraň mi! 

Chci odumírat vlastní osobě 

i touhám svým. Ó, dej mi za tu smrt 

dar žití v pravdě!" 

Takto v tichou noc 
při svitu šeptal hvězd a šumění 
vod tryskajících, palem dřímavých, 
a jako zločinec, jenž krade se 



659 



ze svého vézenf a třese se, 
by v útčku mu nikdo nebránil, 
tak z domu z poríyru se Renald kraď, 
trůn zanechav tam, berlu, korunu 
a prchal z města, prchal do pouště 
a bez oddechu šel po den a noc, 
až druhé ráno v horách vyprahlých 
kles' u chaloupky, téměř zbořené, 
na pólo mrtev žízní, únavou. 
Když opět smysly se mu vrátily, 
tu viděl starce před sebou. Jenž děl: 
„Jsi strmácen a slab, však nevidím 
na tobě známky morových těch ran, 
jež z obydlí nás lidí vyhnaly 
sem v pusté skály, bychom zhynuli 
a dechem svým vzduch neotrávili 
těch štastných, které nemoc nezžírál" 

A viděl Renald teď, že stařec ten 
byl pokryt s hlavy k patám ranami 
tak hnusnými, že Renald mimoděk 
se zatřásl. Však zmužil se a řek': 
.Kde Jsem se ocitnul a, mluv, kdo Jsi?* 

Děl na to stařec: ,V městě moru Jsi! 
Zde prokletí Jen žijou, vyhnaní, 
Jak Jsem ti pravil, z lidí okruhu. 
Co hledáš zde, kde zuří nákaza, 
kde zuří smrt a hnus a zoufalství?* 

Tu zazářila Renaldova tvář 
a odpověděl: .BQh mě vedl sem I 



560 



Co hledám zde? Nic! Přináším vám však 
vše, co Jest mé : tož srdce bratrské, 
jež láskou přetéká. Bůh veď mě sem, 
bych sloužil vám.* 

.Jest hrůzy brlohem," 
řek' na to stařec, .pustý tento kout 
a protož nechlub se, než uviděKs, 
co na tě čeká, zůstaneš-li zde. 
Jak nákaze by's ušel, zbloudilý?* 

,Já nechci ujíti Jí," Renald řek', 
„když Bohu zlíbí se, bych podleh' Jí. 
Však nemluv o mně, o sobě mi mluv. 
Jak mám ti sloužit? Čím ti ulevím?" 

• Což hledáš smrt?" dél stařec udiven. 

„Ne, hledám život," Renald odvětil, 
•ten v lásce jest Jen, v sebe oběti." 

„Nuž," řekl stařec, „tedy posluž mi. 
Mé rány vymyj. Vody přinášej. 
Tam pod tou strmou skalou najdeš Ji. 
Jsem příliš slab, bych došel pro ni sám." 

A Renald šel a dřív se nenapil, 
ač hynul žízní, cestou přestrmou, 
až vody přines' starci dostatek 
ve džbáně těžkém, až jej uložil 
na lůžko bídné, rány vymyl mu, 
pak rouchem svým mu vanul tiše chlad, 



561 



až usnul stařec, Jemuž kolem rtQ 

ted co's Jak úsměv hrálo, po letech 

zas poprvé, a rty, jež proklínat 

si byly zvykly jen, ted šeptaly 

zas poprvé po letech modlitbu . . . 

Od chýže Renald spěchal do chýže 

a všude bídné, choré nalézal 

a zoufající. Sloužil věrně všem 

do padající noci. Vzcházela 

se svými hvězdami a poprvé 

nad městem moru v míru dýchala 

a nechvěla se tenkrát výHiky 

a stony děsícími. Unaven 

na tvrdý kámen Renald položil 

svou hlavu k spánku, hle, a šfastným byl 

po dlouhé době zase poprvé. 

Tak našel tedy cestu vedoucí 

jej Bohu blíž a k žití ve pravdě. 

Po léta bydlel Renald v místě tom 
a ošetřoval bídné, těšil Je 
a láskou svou Jim vracel naději 
a brloh hrfizy časem změnil se 
tou jeho něžnou péčí v útulek, 
kde zoufajícím prýštil svěží zdroj, 
v němž napili se. aby žili dál, 
ne v slunci štěstí světa, v šeru však 
a stínu odříkání zbožného 
a v šeru tom a stínu blaho Jest; 
tam mnozí z těch, Již přišli s prokletím 
na rouhajících rtech, se učili 
zas úsměvu v němž sladkobolný čar 



562 



]ak podzimního slunce hrával svit. 

Po léta bydlel Renald v místě tom 

a zpfisobu]e blaho, blažen byl 

tím blahem vyšším, které neznámo 

jest sobectví. A časem zhojili 

se vyhnanci v tom městě morovém 

a vrátili se opět do světa, 

neb zemřeli a Renald pochoval 

je v l&no skal a posléz zflstal sám 

v té pustině a jal se rozjímat, 

co nyní činit má, kam obrátí 

svůj bludný krok, a usnul na večer 

ve stínu sluje jednou u zdroje 

vod šeptavých a ve snu zjevil se 

mu náhle Malgis. Bylo Renaldu 

jak tenkráte, když zahlíď poprvé 

Jej v tichém lese, tenkrát, když byl mlád 

a bez viny a hříchu, tenkráte, 

když ještě doma dlel u rodičů 

a život jarem slunným se mu zdál, 

a Renald ve snu slyšel šumět les 

a viděl sladké světlo severu 

se prosívati stromů vrcholky 

na zmládlou trávu, květy zdobenou 

a ozařovat štíhlou postavu 

a junnou Malgise a zvolal tak: 

,Můj Malgise, tož tedy všecko snem 

jen bylo těžkým, co jsem vytrpěl? 

A zbouzím se zas mlád a štasten zas? 

Má ruka nikdy neprolila krev? 

A nikdy nezradil jsem Bajára? 

A matka má, ni otec neklesli 



563 



v hrob hořem, které jsem Jim způsobil? 

Jak těžký kámen vina valí se 

ml s prsou stísněných, buď Bohu dík!* 

A ve snu onom Malgis odvětil 
tak Renaldovi s úsměvem, Jenž byl 
Jak šero plné velkých tajemství: 
«Mfij Renalde, co sen, co skutečnost? 
My nevíme to, pokud pozemská 
nás jímá tíž. My přesně nevíme, 
kdy bdíme a kdy sníme, nevíme, 
zda to či ono pravá skutečnost. 
Však cítíme, že život duševní, 
jenž nemá konce, nezná začátku, 
že pravdou jest, vše tělesné však klam. 
Bloud žije více tělem. Moudrý jest, 
kdo odumírá žití onomu, 
jež modlu činí z vlastního si já. 
Ty zvoUrs cestu k spáse vedoucí, 
ty nedychtirs po štěstí smyslů svých, 
ty zapomínaKs na svou osobu, 
ty nekřivdirs a nesťs v pokoře 
trest omylů svých, hříchů dřívějších, 
a čistým dnes před Hospodinem jsi, 
jak v onen čas té blahé mladosti, 
o které zmínil jsi se právě teď. 
Výš staví dnes tě Bůh, než stavil tě, 
než v omyly jsi padl, v blud a hřích, 
jak lidé výše staví vítěze 
než toho, který neznal zápasu. 
Snem těžkým tedy byla minulost 
a probouzíš se z něho k radosti. 



564 



Věz, že jsi utrpením, snahou svou, 

svou láskou, odříkáním nové ]á 

si utvořil, ]ež bude dále žít, 

až prach sv&J prachu země odevzdáš 

a dech tvfij v dechu světa rozplyne. 

Jak sochu tvoří z hmoty umělec, 

jak štětcem obraz tvoří, tvoří též 

si novou duši, nové bytí své, 

pro nový ^vět, pro novou obdobu, 

na zemi člověk každý, nevěda. 

To nové žití, nové bytí to 

jen toho bude právě výsledek, 

co činil zde, oč tady snažil se. 

Vzdech každý po pravosti, po pravdě, 

čin každý lásky, snaha horoucí 

jsou živly toho Sebe tvoření, 

jsou perutě, jež rostou, v nový svět 

by krasších snfi jej nesly. Chápeš mne? 

V svět nových snů, kde ono čisté já 

žít bude, jak to staré žilo zde, 

by k jiným zase, krasším pojmutím 

a větším ještě zrálo. Přeměněn 

tvor takový v svět ještě jasnější 

se povznese, by změnil tam se zas, 

až zcela zdokonalen dostoupí 

té hodnosti, by Boha uzřít směl 

a vešel v blaho, které proměny 

už nezná víc, a o němž ponětí 

tvor, podobný nám, míti nemůže! 

Můj Renalde, 6 raduj, raduj se! 

Smrt je ti blízka! Stvořeno tvé já, 

to nové, které čeká života, 

Zeyer: Spisy XIX. ^ 

965 



plod zralý Jsi, ]ejž sčesá Hospodin. 

Já přišel, bych ti vše to vysvětlil. 

Bfih sám však ví, kdy přijde hodina 

tvé spásy blízké. Bůh ti dovolí. 

bys do své vlasti sladké vrátil se 

a rozloučil se s těmi, kteří ti 

tak blízko stáli někdy v životě. — 

Na d&kaz. že jsem v pravdě zjevil se 

co posel ve snu ti. že zanechal 

jsem spící tělo své tam daleko 

v tom pásmě cizím, kde co učeň dlím 

na břehu Indu. v zemi moudrosti 

té prastaré, na důkaz, že můj duch 

spěl k duchu tvému, by s ním sdílel se. 

ty květy vezmi, které v otcovských 

jsem trhal lesích tvých, při letu svém 

při tajuplném. Budiž pozdrav to. 

můj Renalde. ze sladké Francie I* 

Tak pravil Malgis. Podal kytici 
mu vonnou, zrosenou a probudil 
se náhle Renald. Pachem přelibým 
sluj plnila se. v rukou Renáld svých 
však viděl sladkodyšné fialky 
a narcissy. lýkovce růžové 
a bílé zvony svěží bledule. 
Jak líbal s vroucností je bratrskou, 
ty děti rodné země. kropil pak 
je hojně radostnými slzami, 
neb věděl teď. že touha tlumená, 
kraj rodný ještě jednou spatřiti 
a ženu svou a děti, bratry své, 



966 



Bůh ukojiti jemu dovolil! 

Do rána na kolenou modlil se 

a vzdával díky Bohu, povstal pak, 

vzal berlu poutničkou a vydal se 

na dlouhou pout do sladké Francie. — 

Byl večer už, když Renald dorazil 
pod hrad svůj bývalý, pod Montalbán. 
Jak srdce jeho silně zatlouklo 1 
Jak vábilo je] světlo linoucí 
se z otevřených oken vysokých! 
To byla doba, v které rodina 
dřív sedávala za stul pokrytý 
k své společné, vždy prosté večeři, 
jež ale hodem vždy se zdávala 
tím dětí smíchem, milým veselím, 
a bratrů drahých živým hovorem 
a nade vše tím sladkým úsměvem 
té, která květem žití bývala 
vždy Renaldovi. Vzdychl z hluboká 
a kráčel rychle k vratům zavřeným 
a zaklepal. Muž cizí otevřel 
a vida poutníka, tak pravil mu: 
.Jsi vítán, bohulibý člověče, 
jenž z dáli přicházíš! Jdi nahoru 
jen přímo v síň! Mám rozkaz pouštěti 
sem všechny poutníky, neb velice 
po zprávách páni hradu dychtí vždy, 
po zprávách z dálí, nebof bloudí kdes 
za horami a lesy bytost jim 
nad všechno drahá; ten, jenž veleti 
zde právo má. Snad o něm slyšel jsi?" 

567 



Tak vrátný pravil, Renald do čela 
si táhl pláště kápi chatrnou, 
by pohnutí na tvái4 lépe skryl, 
a po schodech spěl vzh&ru, vešel v síň, 
kde, chvěje se, kams klesl do stínu 
na židli blíže dveří. Halilo 
cos ]ako mlha vlhký Jeho zrak, 
a v sluchu neurčitě šuměl Jen 
mu známých hlasů zvuk, tisk' pod rouchem 
si k srdci ruku, vzpomněl Jako v snách, 
jak před lety byl vešel, vyhnanec, 
též nepoznán v hrad pyšný otcfl svých, 
by ještě Jednou matku spatřil svou. 
Za chvíli ale klidnějším se stal 
a pozveď zraků svých a zíral v síň. 
Své bratry viděl sedět za stolem 
a proti nim dva krásné Jinochy, 
to byly Jeho děUl Zla^ chmýr 
nad retem měli už a mohutná 
ta ztepilá se těla zdála Jich, 
a oči byly plny odvahy 
přes polodětskou Ještě plachost svou. 

Tu Renald usmál se a Jeho zrak 
se obracel na konec tabule, 
kde pod nebesy stálo sedadlo, 
to bylo místo matky rodiny. 
Mha znova skryla zrak mu žasnoucí: 
to místo bylo prázdné, černý flór, 
stín Jako temný, plynul s lenochu 
až na zem dlouze. Renald vyskočil 
a temné zastenání dralo se 



568 



mu z úst a úzkostlivý výkřik ten 
zněl síní, skřek jak ptáka divoký 
a všichni sebou trhli za stolem 
a dívali se v šerý onen kout, 
kde zsinalý stál Renald Jako zjev 
a Gišár vzkřikl: „Běda, bratři nám, 
tam Renaldova sto]í mátoha! 
Náš bratr přišel oznámit svou smrti* 

Však Alár uhoď, že to není zjev, 
a k Renaldu se vrhl, líbal Jej 
a tiskl Jej, až odjímal mu dech, 
a Gišár, Ryšár bratra trhali 
a rvali Alárovi z náručí 
a oba Renaldovi synové 
mu objímali s pláčem kolena 
a ruce Jeho stokrát líbali. 

Však Renald posud slova nemluvil 
a posud odpovědi nedával 
na žádnou otázku, něm vítal Je 
Jen polibky a něžným pohledem, 
pak vzpřímil se a prstem ukázal 
na prázdné místo drahé ženy své 
a snivým řekl hlasem: .Kde Je ta, 
Jež byla povždy světlem duši mé?" 

Tu všlckni zaraženi mlčeli, 
až Alár pravil: .Světlo duše tvé 
tam odešlo, kde stínu není víc." 

Tu sklonil Renald hlavu. Jediná 
mu slza tekla z očí po tváři 



569 



a k srdd padla mu, tam zdilo se, 
že zhasila tu divou palčivost, 
]ež trhala Jím straSné okamžik, 
pak pozved' zraky Renald do výše 
a řekl tiše: .Proč bych truchlit měl? 
Vždyf vím, co život Jest a co Je smrt 
Tot podivné, Jak v starý omyl svůj 
zpět člověk často padá. Minul mrak 
a Jasno opět ve mně. Jasno? Ne. 
Šer sladkotklivý. Nyvost toužení . . . 
Jest dobře tak. Jest velmi dobře tak/ 

A mezi bratry seď a děti své 
a shledání se oddal radosti 
a s nimi Jedl, pil a rozmlouval 
a naslouchal. Jak o svých podnicích 
a nadějích svých Jeho synové 
mu rozprávěli, o snech o slávě 
a budoucnosti rodu přeskvělé. 
Šat přijal od nich na to nachový, 
na lůžko měkké dal se odvádět, 
když hlubá byla noc. Však neusnul. 

Když sám byl opět, smutek nesmírný 
na duši Jeho padl. Pravil si: 
»To není žal, že bytost zemřela 
mi předrahá, co tak mě kormoutil 
S ní krátká bude Jenom rozluka. 
Co tesknotou mě plní, pocit Jest, 
že to, co nazývá se životemr 
na zemi mezi lidmi, není tím, 
co pravý Jesti život Cizí Jest 



870 



mi v domě tomto každá myšlenka 

a každé hnutí srdcí. Nicotu 

všech vidím cíl&, které každému 

se zdají prvními a předními. 

Jest propast mezi mnou a dobou mou. 

Já v samotách se učil zírati 

na pravou podstat věcí. Bezpráví 

jest v lidské obci základ všeho dnes. 

Kdo pánem býti právo má a kdo 

má povinnosti býti poddaným? 

Jest majetek jen mrzkou koi^stí. 

Kde bohatství, tam bída vedle hned. 

Co milosrdí jest? To splátka jen 

jest chatrná hříšného přebytku! 

To slabý lék na rány vražedné. 

Kdo oplývá, druhého obírá. 

Svět brlohem se zdá mi loupežným. 

V něm stání moje býti nemůže!" 

Vstal Renald tiše, roucho nachové 
svlek' se sebe a opět v poutničky 
háv oděl se a bral se komnatou 
a chodbami a sešel po schodech 
po mramorových, zdál se žebrákem 
zas v domě vlastním. Tiše zaklepal 
na dvéře vrátného a tomu děl: 
.Veď k hrobu mě, kde žena moje spí, 
však bez hluku, by nikdo nevzbudil 
se v tomto domě." 

Vrátný udiven 
jej vedl v zahradu, kde pod stromy 



571 



hrob mramorový nod bčlil se. 
Tam vytesána spfcf, na desce 
se usmívala klidně zemřelá ; 
na chladné 5elo, ruce sepjaté 
ret tiskl Renald mlčky, objal zjev 
ten běloskvoucí, němý, nehybný, 
vzlyk potlačil a vstal a vzpřímil se, 
pak kývl vrátnému, by sledoval, 
a poodešel něco od hrobu 
a pravil potom tiSe: .Odcházím." 

Klek' vrátný před ním: .Pane, zůstaň zdel 
Ó pomni, jaký bude zármutek, 
až bratři tvoji, tvoji synové 
tě postrádati budou! Zůstaň zde.* 

Však Renald na něj hleděl zamyšlen 
a pravil mu: .Mne volá odsud Bůh. 
Koř vůli jeho se, jak činím já. 
Jdi. vrata otevř mi. A synům mým 
tak pověz ráno a též bratrům mým, 
že jménem Boha všemohoucího 
je zaklínám, by celou silou svou 
a povždy bližním dobře činili. 
To, rci jim, moje vůle poslední. 
Mne ale nikdo nespatří už z nich. 
Svou spásu hledám. Mnoho prolil jsem 
v svém žití krve. Srdce bolí mne 
při myšlence té. Nyní s Bohem bud." 

A vrátný uposlechl beze slov, 
ač slzy proléval, a Renald šel 



572 



jak žebrák z hradu, bos a ve cárech 

a smuten k smrti. VySel v Sirý kra] 

a do lesů se pustil hlubokých 

a bloudil dlouho, týden, dva a tři 

svým bolem štván, bez klidu, pokoje, 

až Jednou večer klesl v dubu stín, 

kde rozjímaje takto pravil si: 

«Je volno mi zde v chladu, v samotě, 

když unik' Jsem těm lidským poměrům, 

jež setřás' jsem jak s obuvi své prach. 

Kde roste ale strom ten olbřímý, 

pod jehož listím celé člověctví 

by odpočinku z útrap nalezlo? 

Proč trpí vSickni? Není nápravy? 

Ó Adamovo bídné plemeno, 

což tvoje slzy věčně potekou? 

Ó, Bože můj, mně srdce krvácí 

nad bídou tiýzněných a trýznících, 

nad bídou králů, manu, otroků. 

Co plátno mi, že zmírám v samotě 

a s klidem v duši, nezanechám zde 

své děti, Jejich příští potomky? 

A dědictvím ta bude kletba jim 

ta stará, pod níž úpí věkové! 

Což zemřel marně pro nás spasitel?" - 

A schýlil Renald tvář svou do dlaní 
a pod šumícím dubem zaplakal. 
Noc zatím velebná se šířila 
a ovívala libě Jeho tvář, 
a Renald usnul v lese dumavém, 
a Jevil divný spícímu se sen, 



573 



Jenž duši jeho mocně unášel 
do čamé říše vidin nezemských. 

V snu Renald viděl Jiný hlubý les, 
než onen byl, kde dřímal pod dubem: 
tam stály palmy štíhlé, vysoké 

Jak věže, pestrokvětné Hany 

po Jejich pních se vzhfiru šplhaly 

až do korun a opět padaly 

Jak slapy z květů v moře vonných trav. 

Vzduch azumý byl, plný paprsků 

a ptáci míhali Jím, v lesku svém 

se drahokamům podobající. 

V tom rajském lese bílé postavy 
na zemi seděly a Jedna z nich 
teď vstala, blížila se Renaldu, 
Jenž poznal, že to opět Malgis byl. 
Jak v onom prvním v Palestině snu. 
Byl vznešený teď Malgis, ozářen 

Jak vnitřním světlem, úsměv blažený 

mu na rtech plál a hlasem přesladkým 

Jal mluvit se, a pravil Renaldu: 

, Co 'nyní spícímu se zjevuje 

ti v duši nesmrtelné, pravdou Jest; 

dlím v zemi slunce, v ráji pozemském, 

Jak vidíš, Renalde, ó druhu můj, 

dlím mezi starci, kteří poklady 

zde hlídají vší lidské moudrosti 

a Jejichž duch se v neobsáhlý taj 

až na dno všeho bytí potápěl, 

by v skrytých zdrojích pravdy napil se. 

Tvé vzdechy, slzy vnikly v nitro mé, 

neb není duši prostor překážkou, 



574 



a přišel Jsem, bych nes' ti útěchu. 
MŮJ Renalde, n^d lidstvem nezoufej! 
Já pravil ti, že příští tvoří si 
svět lidská .duše každá na zemi, 
svou bytost po smrti, nuž platí též 
pro celá pokolení zákon ten. 
Ta pokolení hynou, snaha jich 
však žije dál a tvoří budoucí 
a lepší příštím pokolením stav. 
Jak z rudy zlato ohněm dobýváš, 
tak budoucnost se hlatí v bolestech 
ze vzdechů těch, již žízní po právu 
a ze slz těch, jimž křivda děje se! 
Ti, kteří sní o dokonalosti, 
o blahu nerušeném člověctví, 
ti tvoří ponenáhlu, jistě však 
tu dobu zlatou, které smějí se 
v své suché duši ti, jež rozumné 
svět nazývá, pro jejich pochybnost 
o výši cíle, k němuž člověk jde 
tmou, propastí a bludfi močálem, 
však veden tím, co sněním zove se. 
Snem nemožným je světa mudrcflm 
to království, jež Kristus hlásil nám, 
a přece přijde. Doba zjeví se, 
kde králů nebude a trůnů víc, 
kde nebude už pout a vězení, 
kde každý člověk bude člověkem, 
kde lidských nebude už zákonů, 
kde bude platit jen, co zapsal Bůh 
do srdce každého. Tu pohádkou 
jen bude doba manu, poddaných, 



575 



a doba králfl, válek, pfevrat& 

a doba slz a křivd a vražděnf. 

MfiJ Renalde, to buď ti útěchou. 

Buď 8 Bohem, bratře! Nynf do konce 

se s tebou loučím žití na zemi! 

Až s tebou, drahý, opět sejdu se, 

prach bude tělo tvoje, tělo mé 

a druh na druha budem zářiti 

ve zoře světa našich dneSnfch snfi 

a tíže zemská bude přestálým 

nám temným snem, vtom světle hvězdnějším i' 

Tak řekl Malgis, větev ulomil 

a máv' Jí vzduchem: háj se rozstoupil 

a Renald viděl doby budoucí 

se kroužiti jak slunce z démantů 

kol středu blaha nepojatného, 

a srdce se mu hnulo radostí, 

tak silně, prudce, že se probudil. 

Zrak jeho oslněn byl doposud 
a mnul si oči, seď, a v klíně, hle, 
mu ležela ta větev kvetoucí, 
ta vyrostlá ve pásmech slunnějších. 
Již v háji Malgis ve snu ulomil, 
a věděl tedy Renald s Jistotou, 
že zjevením byl zázračný ten sen. 
Jak v lese bylo ráno, bylo též 
i v Jeho duši. Renald s touhou děl : 
»Má v nic se opět skvělá vidina 
má rozplynout a zmizet s pamětí 
mou brzy hasnoucí? Kéž zachovat 
a s lidmi sdíleti bych mohl Ji, 



576 



by útěchou tak byla přemnohým 

po věky dlouhé, jako byla mně 

v té noci zdrojem pravé úlevy! 

Kde ubohý však najdu pro to tvar, 

kde pevný pro to obrys naleznu, 

co ve mně vře a svítá, tvoří se? 

Buď radou mi v té. Bože, úzkosti!* 

A vstal a kráčel lesem zamyšlen 

vstříc slunci napořád a řidl hvozd, 

a ocitl se Renald na břehu 

na vysokém, nad Rýnem hučícím 

a spěchajícím pyšně v modrou dál. 

Břeh balvany byl pokryt šedými 

a mnoho lidí ony balvany 

u vody tesalo a prostřed nich 

stál v rouše šarlatovém vážný kmet 

a když se Renald jemu přiblížil, 

tu oslovil ho vlídně, pravě tak: 

•Že konečně jsi přišel, mistře můj 1 

Je připraveno všechno, pouze ty 

jsi scházel nám a ona myšlénka, 

jež klíčí v hlavě tvé jak semeno, 

to semeno, jež vzroste v pyšný strom." 

Tu podiven mu Renald odvětil: 
.Kdo, pane, jsi, a za koho mě máš?" 

Kmet usmál se a pravil: .Biskup jsem, 
ty víš to dobře. Stavěti chci chrám, 
a ty jsi stavitel ten andělem 
mi ohlášený ve snech prorockých." 



577 



Tu duS( Rolandovou projelo 
cos jako bouře svétia, před zrakem 
svým vnitřním vidél rfisti k nebesům 
chrám nevf dané krásy: les to byl, 
les sloupfi štíhlých, klenby nesoucích 
jak nebe sméle v oblouk sepjaté, 
a oblouky ty pronikaly se 
á lomené tvořily sklepení, 
jež zdálo se, že neví, co to tíž. 
Chrám zdál se z kamene být modlitbou, 
jež od zemé se nesla k oblakům, 
a každý kámen prodchnut myšlenkou 
tvar kvétiny mél. hlatě, zvířete, 
byl symbolem, a celá budova 
se zdála duši mít a mluvy dar, 
se zdála hymnus býti vítézný, 
jenž hlásal, hmoty tupé tíhnutí 
v střed vlastní svůj že překonáno jest, 
že k svétlu, k slunci touha pudí ji, 
že produšnéna, sama duchem jest. 
A Renald pravil si: „Tož nalezl 
jsem tvar pro vidinu svou prorockou 1 
Bůh vznítil jiskru v obraznosti mé 
a káže mi, bych žulou napsal zpév 
o hmoty rozvoji a zdušnění, 
o nadéji a spáse človéctvíl 
Bud chválen Hospodin za pokyn ten!' 



A obrátil se nadšen k biskupu 
a řekl mu: „Já vystavím tvůj chrám, 
a chváliti mé budou ústa tvá, 



578 



ač chvála Bohu patřf Jedině. 
Pro slávu Jeho práci podnikám." 

A práce začala a žehnal Bůh 
a rostla katedrála zázračná 
ze země, kamenná Jak lilie, 
Jak stoupající hudba žulová, 
Jak mluva z mramoru a z bazaltu, 
ta mluvou byla mocnější, než zvuk 
Je slova lidského. Jenž doznívá, 
však slovo každé Její zůstalo 
v svém tvaru nezměněném, ustálém 
a vnímat takto mohl myslí svou, 
kdo zasvěcen byl, pravdy odvěké, 
Jež skryté, Renald světu zjevoval. 
Chrám Jeho v malém velkým světem byl 
a zpíval sloky země stvoření: 
byl v základech svých hmotou neživou, 
z níž v tvaru hlatí sloupů podstavce 
se budovaly; znaky prvotní 
ty byly nerosty, že za hmotou 
to velké něco Je, co pi^rodou 
se Jevit chce. A z hlatí do výše 
se pnuly sloupů di^y ztepilé 
a měly stromů krásné podoby: 
to značilo, že žití rostlinné 
Jest stupněm vyšším toho rozvoje. 
Jenž ponenáhlu vzniká z nezbytí, 
by v plné bytí rozkveť na konec. 
A každý sloup co hlavici měl květ 
neb různé zvíře a to značilo 
zas rozvoj vyšší. V lese sloupů těch 



579 



tak byla tedy celá stupnice 
ve zvířené, od piazfl příšerných, 
až k orlu, který k slunci vznáší se. 

Od hlavic těch svflj klenby smělý vzlet 
v hloub braly nebeského prostoru 
a v mramor jednéch báseň človéka 
vryl, vtesal Renald: vidét bylo tam, 
jak tvůrčí duch se hmoty dotýká, 
jak hmota sebou hnula vzrušena, 
tvar hledala záhadným způsobem, 
jímž křišťál svoje tvoří hranoly. 
A člověk příští jako lotos snjl 
na rodných vodách nejdřív rostlinně 
a slunce napil se a svitu hvězd 
a jimi zpit stín vůle ucítil 
a přerval kořen, který poutal jej 
k tmě půdy mateřské pod jasem vod 
a živočichem byl, jenž otevřel 
zrak udivený světlu, zvuku sluch. 
A hlubý soumrak jeho vědomí 
se dobou úsvitem stal. Lidská zvěř 
žil v sladké, nevědomé nevině, 
z níž klesl poznáním, a pádem svým 
tak povznesl se vlastně, znakem byl 
i jeho hřích, že božství v něm je dech. 
A člověk blouznil nyní bez konce 
a bloudil neustále na scestích, 
však bludem každým stál se lepším jen, 
neb kajicnost jej vedla Bohu blíž, 
a žízeň, dokonalým státi se, 
jej vedla k zdroji dobra, stále výš 



580 



po každém omylu, a vzešlo mu 
to slunce pravdy posléz na zemi, 
Jež potupně přibila na kříž tma, 
jenž přemoženou být se cítila. 
U zdroje toho světla napil se 
ted člověk posvěcený, spasený, 
by věčně žil a nikdy nežíznil. 
Tak za hrobem stál člověk Jedna zář, 
syn činů svých a dílo krásných snah 
a rozkládal jak anděl perutě, 
by ještě blíž se nesl k tomu co, 
Jež nezjevena všeho začátek, 
mu z bahna klíčit dalo, paprslek 
by mohl vniknout v bezdno jasnosti. 

Tu báseň tedy Renald člověka 
vryl do sklepení jedněch, do druhých 
psal ,Báseň lidí", stejně obrazy. 
Tam bylo vidět růsti rodinu, 
pak rodiny se v tlupy shluknuvší, 
Jež se vším žily v boji kolkolem 
a kterým všecko bylo nebezpeč. 
Tu ochráncové silní vstávali 
těch malých obcí nuzně žijících 
a potírali stvůry, stali však 
se ponenáhlu pány bližních svých 
a nejsilnější z nich se králem stal 
neb nejchytřejší — člověk vynalez' 
v té době pouta. Pýcha sedala 
na trůn a lidstvo ponížilo se 
v prach před modlami, hnusné otroctví 
se zrodilo a proudy valily 

Zeyer : Spisy. XIX. 88 

581 



se slz a krve. Byly obce též 

bez králů krutých, ale otroctví 

přec bujelo v nich vedle volnosti, 

Jež pouze vrstvy byla výsadou, 

ne právem všech. A nepravosti Jed 

krev oněch těles dobou otrávil 

a z hniloby té rostlo šflenství, 

Jež v césarský se purpur halilo. 

Lesk toho světla lákal šakaly 

na slunf z temných lesfl severu, 

ti zaplavili krví znova svět, 

Jenž zahynouti hrozil. Svatý ki^ 

však zachránil Jej: z šelem divokých 

se ponenáhlu stali lupiči, 

již o ten svět se klidně dělili, 

jich děti ale zušlechtily se 

pod vlivem kfíie, zkvetlo rytířstvo 

a tisíc nových ctností povstalo 

pod znakem cti a hlubé zbožnosti. 

Už rabství přestalo, však poddanství 

se ranou Jevilo zas morovou, 

tvar nový znaku Kaina dávného. 

Tu Renald kreslil duchem prorockým. 

Jak vrstevníků Jeho potomci 

ve pozdním koleně se propadnou 

v tu propast bídy, kterou kopali 

pro spolubratry své, a zhroucení 

všech trůnů kreslil, hradů, výsad všech: 

však modlu novou, hnusnou viděla 

teď doba nová zas na místě stát, 

kde staré modly v rumu ležely. 

To byla Zlata vláda bez meze, 



582 



jež kolem sebe propast bezednou 

běd strašných hloubala, však z bludfi těch 

zas lidstvo vyvázlo a s nadšením 

ryl na sklepení Jiné Renald teď 

tu obec novou, která beze vlád 

si vládla volně, každý v ní byl král, 

neb každý člověk byl v ní člověkem 

ne větší ani menší bratrů svých, 

a všechno patfílo v ní každému, 

a slova slza, útisk, bezpráví 

se vytratila lidem z pamětí 

a tlela v hrobě, v kterém zákony 

a předsudky dob dávných pukfely. 

A nová pokolení lidí těch 

se zponenáhla zcela změnila 

a lišila od lidí dřívějších 

jak tito od zvířat se lišili, 

a Renald naznačil ten nový rod, 

jenž v budoucnosti čekal zrození, 

tím, že těm tvorům příštím křídla dal. 

Tak tedy Renald nadšen básně dvě 
o člověku a lidech prorocky 
psal v klenby různé a kde dvě a dvě 
se pronikaly celek tvoříce, 
dvě, které o člověku mluvily, 
a dvě, jež zrcadlily lidstva děj, 
tam Renald svorník vsadil význačný: 
to z bílého tesaný mramoru 
byl pelikán, jenž krmil mláďata 
svou krví, lásky nejvyšší to znak, 
a zlatem plála slova pod ptákem: 



58a 



.Za každého a všechny každý z nás, 
a vSlckni za Jednoho na vzájem !* 

V té podobě Renaldův pnul se chrám 
do vzduchu volného, nad vodou stál 
tou věčné pohyblivou, tekoucí, 
co obraz neproměny pevných pravd. 
Na zemi stál, však soused nebes byl, 
neb do blankytu směle nořil se 
a nejhořejším, vzdušným sloupením, 
Jež neslo Jeho báň, van větrfl dul, 
a ranní mlhy bílé táhly Jím 
a oblaka, a věčně halen tak 
byl tajuplně vršek budovy. 
Jak všeho vrchol nám jest záhadou 
a každé pravdy slovo poslední. 

Tak stavěl Renald chrám svůj řadou let, 
a viděti. Jak sílou obrovskou 
vždy zvedal balvany, Jak rovnal Je. 
to zázrakem se zdálo. Větším však. 
Jak doveď kámen duší prodchnouti, 
a s obdivem se na to dívali 
ti, kteří stavět pomáhali mu 
a učni Jeho proto stali se. 
Však brzy v prsou těchto zrodila 
se závist zrádná, v záští uzrála 
a ostatním tak pravil Jeden z nich: 
.Je hotov chrám a sláva nesmírná 
se šířit bude toho cizince 
po celém světě. Nikdo nezná Jej, 
neb skryl své Jméno. Zítra poví Je, 



584 



až biskup přijede, by zasvétil 

div tento uméní. Co zbude nám, 

když Jeho bude sláva veškerá? | 

Však zmizMi, tu porosteme my. 

Nuž, zabme jej. Což není kouzelník 

a nezasloužil proto právem smrt?* 



A druhý pravil: ,Pouhou popravou, 
ne vraždou nazván bude nékdy čin 
náš mstícf, nebof hleďte na obraz 
ten vrytý v klenbu tamto nejvyšší, 
tam člověk křídla má, tot hříšný pychl 
Je člověk stvořen v prachu kráčeti. 
A hleďte též na onen obraz tam, 
kde trůny boří se, kde padají 
s hlav králů koruny, a tiary 
s hlav papežů a pláště purpumé 
kde s ramen kardinálů, biskupů 
a knížat, hrabat k zemi svezly se! 
Chce mistr náš, by žila na světě 
jen luza pouhá? A co znamená 
ta modla „Zlata* kotící se v prach? 
Mzda naše také částka zlata Je, 
chce upírat nám mistr náš též mzduí 
Sám žádnou nebral, živ po celý čas 
byl z kořenů, jež hledal v lesích zde. 
Chce, bychom všickni žili Jako on? 
On světa zákony chce podvracet! 
To zločin Jel At smrtí pyká Jej!" 



A všickni zvolali: .Smrt Jemu, smrti* 



585 



Jen jeden z nich, byl mlád a blouznivé 
měl oči vždy, tak ozval tiše se: 
• Ó zadržte a rozmyslete si, 
co počínáte, bratři, pro Boha! 
Mn6 zdá se, že mu kruté křivdíme! 
Cíl jeho jasný zcela není mi, 
však cítím přec, že pouze dobro chce 1 
Jest osudné, že mistru učňové 
jen zpola rozumí vždy, smutné jest, 
že zájmy osobní též berou vrch, 
kde o zásady jde a myšlenky, 
že závist povstává, kde obdiv jen 
a vděk by mluvit měly I Zadržte 
a zkoumejte než jednat budete 1" 

Tak mladík dél a bouře nevole 
mu odpovědí byla. .Špehem jsi!" 
naň volali a jinoch ustrašen 
až mistra hájit neměl smělosti 
a hrozbám jejich ucouv' zbaběle, 
své slzy polykaje ve skrytu. 

A dobou tou šel Renald do chrámu, 
by Bohu díky vzdal, že dokonán 
byl jeho čin, že všechny jeho sny 
tvar našly pevný a že mluvily 
tak zřetelně z kamenné němoty, 
jež dodat měla trvalosti jim. 
A s úsměvem si řekl: ,Jak ten chrám 
se v řece zrcadlí, tak ohlas svůj 
mé najde dílo v proudech nesmírných 
těch lidských bytosti, jež po věky 



586 



kol budovy té budou kráčeti, 
]ež po věky po řece poplují 
tam k šumícímu moři, v jehož hloub 
se mocné valí vlny těchto vod. 
Tak najdou lidská srdce bez čísla 
zde povznesení, těchu, posilu! 
Buď Bohu chvála za to vnuknutí, 
jež jako jiskra padlo v duši mou!" 

Práh s tímto slovem chrámu překročil 
a poklekl, tu viděl učně své, 
jak temně, v záští na něj hleděli 
a zaražen přerušil modlitbu 
a tázal se: ,Co znamená váš hněv?" 

Ti stáli němi. Náhle pozvedli 
však v zuřivosti pěstě nad hlavu 
a hustý déšf se nesl kamenu 
co odpověď na jeho otázku. 
Kles' Renald na zem: Velký bohatýr, 
jenž mečům čelil celé Francie, 
hněv odrážel císařův vítězně, 
v boj dlouhý s ním se utkav přeslavný 
a ránám reků, obrů odolal, 
teď beze slávy v prach byl povalen 
a krvácel pod kameny jak vlk, 
jejž v lese kde ubijou pastýři 
co škůdce stád. Však Renald potupu 
té smrti necítil, vždyf věděl přec, 
že na něm vlny žádné nebylo 
a usmál se co pravý mučedník. 



587 



Vstal se zem6 a sloupu držel se 
a hledě na své vrahy, pravil jim: 
.Buď odpuStčn vám, bratří, omyl váš!* 
A pozdvih' oči. Zraky utkvěly 
mu naholo na oné podobě, 
Již lásce dal, na ptáku z kamene, 
jenž krví svou svá krmí mláďata, 
a usmál se a tiše umíral 
a zašeptal: ,Bud chválen Hospodini 
On dal mi záblesk pravdy viděti 
a co Jsem viděl, matně pojímal, 
to bratrflm svým jsem podal nadšeně. 
Co nedostatku v tom, ne vina má, 
Je cesta v dokonalost daleká. 
At pomine ten tvar, jímž oděl jsem, 
co Bflh mi vnukl. Ale myšlenka, 
když jednou vznikla, když jest vyřknuta, 
už nikdy zanikati nemůže 
i kdyby zdálo se, že zapadla! 
Jest jako vláha, kterou vpije zem. 
Tu slunce opět z prachu vyssaje, 
by v bílou proměněna páru pak 
co volný oblak táhla blankytem. 
A zvlaží oblak, když byl nebem plul 
Jak pyšná labut, bratr samých hvězd 
a symbol lidských snah, zas krajinu 
tu zpráhlou, která hrobem byla mu, 
by z mrtvých vstav z ní, vznes' se k nebesům , 
Je dokonáno. Zmírám pomazán 
na mučedníka za věc svatou mi. 
Mzdou nevděk vždy za vůli dobrou byl. 
Tak aspoň vím, že jsem se nemýlil . . . 



588 



o králi ráje, přijmi duši mou 1 . . • 

Buď chválen B&h za sladkou téla smrti ^ 

Tak Renald zašeptal a uvolnén 
duch jeho odletěl. Však u sloupu 
se tělo jeho zdálo z kamene, 
byl Renald mrtvý soše podoben 
na nohou stoje, nepadaje v prach, 
kam z jeho ran jen temně linula 
se proudem krev a vrazi zděšeně 
se rozprchli a v okamžiku tom 
se biskup chrámu blížil. Jeli s ním 
v den onen Ajmonovy děti tři, 
jež marně po léta už hledaly 
po světě ztraceného Renadda. 
Bůh posléze je k tomu místu veď. 
V chrám vešli bratři, zřeli v úžasu 
u sloupu mrtvého, jenž ozářen 
byl jasem nadpozemským, linoucím 
se z hloubí ran mu s krvi zároveň, 
a nevýslovně krásná byla tvář, 
již obracel do výše ke klenbě, 
kde symbol velké lásky, pelikán, 
se v mramorné své jevil bělosti. 

„Tot stavitel, jenž chrám ten vystavěl,* 
řek' tiše biskup, .jméno skrývá své. 
Je v modlitbách a jako vytržen." 

Však děti Ajmonovy propukly 
v pláč usedavý, Alár zvolal tak: 
,Tof Renald z Montalbánu, bratr náS, 



639 



syn AJmonfiv, neJvétSf bohatýr, 

Jejž země nesla! DfS, že modlí se? 

Je vytržen? Což pane, nevidíš, 

že mrtev Je? Že plyne Jeho krev? 

Tak tedy Jsme té, bratře, nalezli 1 

A tak Jsi opět na vždy unik' nám? 

Jsi u Boha, tot úkryt nejlepší I 

Bud s tebou mír! Bud věčné blaho tvél 

Však tělo tvoje, bratře, odnesem' 

do sladké Francie, tam nejlépe 

se snít ti bude v poslední až den, 

až budou k zmrtvých vstání andělé 

nás volati! A v poslední až den 

tvé bude Jméno světem slaveno!* 

Tak řekl Alár, všickni plakali 
a tělo Renaldovo teprv ted 
se samo Jako k spánku chystalo 
a povlovně se k zemi klonilo. 
A AJmonovy děti vzaly ho 
a odnášely bratra Renalda 
na ramenech svých putujíce tam, 
kde modré čněly lesy, tvořící 
mez Francie. Tak vracel Renald se 
v kraj otců svých po dlouhém vyhnanství, 
Jak duše Jeho, těla zbavena 
se vrátila po zemském vyhnanství 
v to věčné bytí, odkud přišla sem 
v kraj slz a bolesti a toužení, 
by nabývala Jasu čistšího 
svým snažením a skutků souhrnem 
zde konaných a utrpením svým. 



590 



Ty modré lesy sladké Francie 
svým hlubým Šumem télo vftaly, 
Jež AJmonovl nesli synové, 
a nad Rýnem, nad řekou mohutnou 
stál v tajfiplném majestátu svém 
chrám Renaldův. To pomník Jeho byL 
Stál v svitu hvézd, v bělosti labutí, 
a od základů v zemi k vrcholkům 
zněl zvukem jedním, velkým, vznešeným: 
zpěv nezemský hmot byl to zázračný, 
zpěv sloupů, soch, vypuklých obrazů* 
zpěv celé budovy, to pohřební 
zpěv Renaldův byl nocí velebnou 
se nesoucí nad vodou hučivou: 
Hmot přemožených duchem vítězným 
to bylo koření se člověku. 
Jenž vzniká z prachu, aby dosáhl 
vrch všeho tvorstva vzletem duše své, 
svým odříkáním, divem lásky své. — 



M 



591 



^^o^^^^