Skip to main content

Full text of "Spisy básnické. Souborné vydání ve dvou dílech"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  flle  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  lechnical  restrictions  on  automated  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designed  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfivm  automated  querying  Do  not  send  automated  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  Maintain  attributionTht  GoogXt  "watermark"  you  see  on  each  flle  is essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  and  helping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whether  any  speciflc  use  of 
any  speciflc  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http: //books.  google  .com/l 


■^nSStX 

M 

i 

^ 

I 

^^B^ 

m 

i 

f^3t 

i 

K 

^M 

BEfdy 

^ 

SjSí 

m 

1 

m 

1 

m^ 

^á 

i 

T 


»     « 


4'-dt^^. 


JOS.  v.  SLÁDEK 


H 


SPISY  BÁSNICKÉ 

SOUBORNÉ  VYDÁNÍ  VE  DVOU  DÍLECH 


DÍL  I. 

BÁSNĚ  ::  JISKRY  NA  MOŘI  :: 
SVĚTLOU  STOPOU  ::  NA 
PRAHU  RÁJE  ::  ZE  ŽIVOTA  :: 
SLUNCEM  A  STÍNEM  ::  ZLA- 
TÝ MÁJ  ::  SELSKÉ  PÍSNĚ  A 
ČESKĚ  ZNĚLKY::  SKŘIVÁNČÍ 

^»^^^-r^»     PÍSNĚ     ▼'T^^^^^^ 


NAKLADATEL  J.  OTTO  V  PRAZE 

1907 


S  53  A  17 

\/,   I 


VEŠKERÁ  PRÁVA  VYHRAZENA* 


TISKEM  ČESKÉ  GRAFICKÉ  AKC 
SPOLEČNOSTI  ^UNIE""  V  PRAZE. 


BÁSNĚ. 


1875. 


PAMÁTCE  SVÉ  DRAHÉ,  VĚRNÉ  ŽENY  EMILIE 

(obut  XIX  AUO.  MZXrCCLXXIV.) 


len  krásy  flný  svM, 

Un  iivot  pin^  hid, 

to  viechmo  jesi  jtn   tdáni  — 

a  kdo  mi  fovi  a  iidi, 

proč  ti  v  nhn  itésH  vidi 

a  jiným  froi  trn  sen  Jest  kn 

tOMfáHi?   — 


II. 


NA  OCEÁNU. 

POLŠERÉ  noci^  mlhavé  noci 
na  oceánu,  na  oceánu; 
z  večera  k  ránu,  mlhavé  noci, 
hleděl  bych  do  vás  na  oceánu. 

Na  oceánu  ticho  je  všude, 
jenom  ta  vlnka  tajemně  šumí, 
jenom  v  tom  srdci  divně  to  hude. 
Slyšíš  vln  šumot:  Kdo  porozumí? 
A  jak  to  srdce  prudčeji  bije: 
Rozumím,  rozumím,  —  jak  se  to  žije 
tam  v  oceánu,  tam  v  oceánu?. 

Hučely  vody  v  mlhavo  noci: 
Smutno  je  v  podmoří,  mrazně  a  temně. 
„Smutněji,  mrazněji,  temněji  ve  mněl" 
Svou  tedy  rozsvětli  noc  v  naší  noci  . .  . 

Polšeré  noci,  mlhavé  noci 

na  oceánu,  na  oceánu, 

z  večera  k  ránu 

hleděl  bych  do  vás,  mlhavé  noci, 

až  byste  mne  vylákaly  do  oceánu. 


J.  v.  Sládek:  Spisy  básnické.  I. 


j.  v.  sládek: 


VYSTEHOVALO  I. 

TO  na  moři  den  první 
a  den  to  zasmušilý, 
loď  ubíhá  a  břehy 
se  právě  do  vln  skryly. 

A  tmavé  kolem  vody; 
jen  u  lodě  se  pění, 
a  těm  tam  na  korábu 
též  veseleji  není. 

S  paluby  hledí  zástup, 
kde  země  tone  mhavě 
a  píseň  rozloučení 
jim  dohrál  hudec  právě. 

Ta  v  skřipkách  ještě  zvučí, 
leč  hudec  stisk  je  paží 
a  mnohý  ston  jak  v  skřipky 
zpět  v  staré  srdce  sráží. 

A  chvíli  němo  kolem 
a  druh  se  k  druhu  tiskne, 
pak:  „Zahraj  ještě  jinou!" 
to  bujně  z  tlupy  výskne. 

„Ej,   zahraj    veselejší, 
ty  starý  muzikáři, 
ať  už  nám  přece  jednou 
ten  smutek  sejde  s  tváří. 

Ej,  zahraj  veselejší, 
než  nám  tam  doma  hráli; 
tam  doma  samý  smutek^ 
ať  veselo  je  v  dáli!" 


B  A  S  N  Ě. 

A  veselo  hrá  starý, 
na  lanovém  hrá  kolu; 
aj,  s  takou  hudbou  k  tanci 
se  zapomíná  bolu. 

A  kolem  vlny  krouží 
a  čeH  se  a  chvějí 
a  na  palubě  víří 
to  stále  veseleji. 

A  kolem  vlny  Inmi 
a  lomí  se  a  hučí, 
však  dumněji  a  diimněj' 
ty  skřipky  do  nich  zvučí. 

A  bolněji  a  bolnej', 
leč  kdo  to  cítí  v  plese  ? 
jen  starý  slouchá  pfsní, 
jak  v  šumot  vln  se  nese: 

„Srdce  moje  těžké, 
slzou  vlhnou  líce, 
vždyť  si  po  svém  hnízdě 
steskne  vlaštovice. 

A  ta  domovina 
naše  je  tak  sirá, 
ale  v  cizím  kraji 
těžko  se  to  zmírá. 

Ono  í  to  ptáče 
naposledy  vzkřikne, 
než  v  hlubokém  moři 
beze  stopy  inikne !" 


j.  v.  sládek: 


JISKRY  NA  MOftl. 

JE  noc  a  loď  má  na  moři, 
to   pláni    černosklenné ; 
jen  hloub  když  boky  zaoří, 
na  tisíc  jisker  zahoří 
po  vodě  rozperlené; 
ty  hasnou,  —  zas  je  temno. 

Loď  letí,  —  ticho;  po  boku 
to  syká  jenom  v  hluboku. 
To  nesyká,  to  vyptává 
se  na  mne  vlna  zvědavá, 
to  vlna  lodi  šepce  v  sluch: 
„Jaký  to  jede  divný  druh?"  — 

Já  nejsem   žádný  divný  druh, 

jen  mnohý  bol  mi  dal  pán  Bůh, 

a  jaký,  loď  ti  nemůž'  dít, 

to  musíš  zpět  mi  domů  jít, 

a  dálná  tak  má  otci  na, 

—  a  zdali  tam  kdo  vzpomíná? 

Má  milá  sedí  v  komoře 
a  myslí  dálné  na  moře; 
a  hledí  v  nebes  pokraji, 
jak  hvězdy  tam  až  padají. 

A  když  se  hvězda  svíří  v  pád, 
mne  pozdravuje  na  stokrát 
a  při  každičkém  pozdrave 
zatřpytí  v  hvězdy  záplavě 
se  slza  v  černém  oku. 

A  tak  co  večer  sedí  tu, 

co  posléz  v  hvězdném  zákmitu 


B  A  S  N  E. 


po  jejím  dlel  jsem  boku, 
a  tomu  již  dvé  roků.  — 

A  neví  oko  nižádné, 
co  hvězd  do  moře  zapadne^ 
a  neví  nikdo  ve  světě, 
jak  dvé  se  očí  uhněte 
za  takových   dvé  roků. 

Napadlo  hvězd  sem  do  more, 
má  loď  tak  mnohou  vyoře, 
já  hledím,  jak  to  prýská; 
a  když  se  hvězda  zatřpytí, 
na  tisíc  slzí  osvítí, 
pak  hloub'  je  na  vždy  shasí  • 
a  locf  má  dál  jde  v  temno. 


MA  MATICKA. 

PO  dalekém  moři 
táhnou  plachty  bílé, 
provází  je  vítr  s  břehů 
na  daleké  míle. 

Pluje  bílá  loďka 
černotmavým  mořem, 
jen  se  vy  mi  neu trapte, 
má  matičko^  hořem. 

Má  matička  doma, 
jak  jen  lehá,  vstává, 
div  že  sobě  nevypláče 
oči  do  krvavá. 


j.  v.  sládek: 

Má  matička  stará 
pláče  jenom  z  ticha, 
ale  i  přes  dálné  mor^ 
srdce  ji   doslýchá. 


U  MICHIGANU. 

HUCI  vlny  jezera 
do  tmavého  večera, 
ó,  nech  sebe  více  hučí, 
bouři  v  prsou  nepřehlučí 
z  vln  mi  nikterá. 

Z  večera,  z  večera 

hvězdy  svítí  do  šera. 

ó,  nech  sebe  víc  jich  svitne, 

tmoi;  v  mých  ňadrech  neprokmitne 

z  hvězd  těch  nikterá. 

Z   večera   bezsměrá 
duše  klesá  do  šera. 
Ci  přec  někdy  rozsvětlí  se? 
Ptej  se  hvězdy  tříštící  se 
v  černých  vlnách  jezera. 


BÁSNĚ. 


V  PRALESE. 

JE  večer  mrazný,  mrazivý; 
teď  mraky  nebe  zakryji 
a  teď  zas  pablesk  zářivý 
na  bílou  padá  prérii. 

Měsíce  pablesk  zářivý 
jen  chvílí  prorve  nebesa 
a  na  prérii  zakřiví 
se  klikatý  stín  pralesa. 

A  na  pokraji  v  pralese 
shasiná  oheň  umdlený, 
jen  v  mžik^  když  větrem  vzedme  se, 
zář  rudou  vrhá  na  kmeny. 

A  chvilkou  svane  s  jehlici 
kus  sněhu  vítr  do  louči  — 
i  padne^  —  oheň  zasyčí 
a  dým  se  vschouli  v  kotouči. 

Zas  padne  louč  a  žhavějí 
tmou  šlehnou  jisker  záplavy 
a  kouřem  divné  vznášejí 
se  ku  haluzím  postavy. 

A  v  klenbu  když  se  povztyčí, 
tu    vzdychne    haluz  borová: 
či  zadul  vítr  v  jehličí 
či  tklivý  stesk  to  z  domova? 

Tak  z  lehounká^  tak  z  poblízka, 
tak  zdušeně^  tak  z  hluboká, 
že  srdci  až  se  zastýská 
a  slza  vstoupá  do  oka. 


8  J.  V.  sládek: 

A  zdá  se,  jak  by  do  dáli 
až  nebes  tihly  ku  krovu, 
a  zdá  se,  jak  by  kývaly 
tam  nazpět,  nazpět  k  domovu. 

V  ten  rodný,  drahý,  dálný  svět 
poslední  uhel  shasiná 
a  myšlenky  jdou  v  let  a  v  let 
a  chodec  znaven  usíná. 


O  StEdrý  VECER. 

DNES  Štědrý  večer;  oblohou 
se  bílý  měsíc  zastkvívá, 
snih  zmrzlý  rupá  pod  nohou 
a  mrazný  vítr  zavívá. 
A  pusto  kol  je  u  lesa; 
zde  večer,  —  tam  již  půlnoční, 
zde  praská  strom  jen  v  nebesa, 
tam  zvučí  píseň  vánoční. 

Ci  neslyšíš,  jak  plně  nese, 

tak  dojemně  se  do  šera, 

že  za  takého  večera 

až  duší  po  ní  zasteskne  se, 

a  třeba  srdce  bylo  v  kusy, 

v  tu  vánoční  přec  vpadnout  musí? 

Jen  dál,  ty  druhu  osamělý, 
ač  zpívat  nám  již  těžká  věc, 
tam  z  lesa  kostelík  se  bělí, 
tu  vánoční   si   zapěj   přec. 


BÁSNĚ. 

Hle,  k  nebi  pne  se  vížka  nízká 
a  u  ní  strmí  černý  kříž, 
okny  se  záře  svící  blýská, 
a  píseň  zvučí  blíž  a  blíž. 

Ci  svíce  to?  —  to  divně  svítí, 
či  píseň  to?  —  to  divný  vzdech: 
v  oknech  se  chvěj  ný  měsíc  třp)rtí, 
a  vítr  šumí  po  hrobech. 

A  ticho  zas,  jen  srdce  bije: 

Stůj,  hochu,  nejsme  v  zemi  snílků, 

zde  není  doma  poesie, 

zác  mrtvý  má  jen  k  snění  chvilku 

a  s  ním  jen  vítr  půlnoční 

si  z  ticha  šepce  vánoční.  — 

S  půlnočním  větrem  tich  a  tich 
si  mrtvý  píseň  odříkává 
a  na  hrob  klesá  chodce  hlava 
a  chladí  se  o  mrazný  sníh. 

A  nad  ním  ve  měsíčném  svitu 
rozpíná  křídla  anděl  dumy 
a  nebes  modrém  po  blankytu 
jej  odnáší,  kde  moře  šumí, 
a  dále  ještě  za  mořem 
až  v  dálnodálnou  rodnou  zem. 

Zas  k  nebi  pne  se  vížka  nízká 

a  u  ní  strmí  černý  kříž, 

zář  ohnivá  se  z  oken  blýská, 

v  akordech  zvučných   blíž  a  blíž 

zní  mocně  píseň  vánoční. 


10  j.  v.  sládek: 

A  v  kostele  tam  svíce  planou 

a  sviti  na  mši  půlnoční 

a  na  lid  s  duší  rozkochanou; 

či  kdes  též  na  tvář  uplakanou?  — 

V  dubové,  hnědé  stolici 
v  dlaň  kloníc  hlavu  žena  klečí, 
zda  slyší  zpév  ten  zvučící, 
zda  kněze  zbožné  slouchá  řeči? 

Zavanul  anděl  perutěmi 

a  měkké  vzal  ji  do  náruči 

a  zdá  se  jí,  že  more  hučí, 

a  zdá  se  ji  o  cizí  zemi 

a  v  té,  —  však  hle,  jak  v  stesku  žalném 

jí  těžká  slza  tváří  kane: 

„ó,  chraň  mi  dítě  v  světě  dálném, 

ó,  chraň  mi  dítě,  mocný  Pane!" 

A  vedle  matky  děvče  mladé 

si  oči  kryje  do  stínu 

a  k  drvu  horké  čelo  klade 

a  tiskne  ruku  matčinu. 


Zavanul  anděl  perutěmi 

a  jako  mlhu  odvál  sen 

a  na  hrobě  jen  tichý  sten 

a  chodec  z  mrazné  vstává  zemi. 

A  k  nebi  pne  se  vížka  nízká 

a  měsíc  v  les  jak  zazáří, 

se  v  kostelíka  oknech  blýská 

a  v  zmrzlé  slze  na  tváři. 


BÁSNĚ.  11 


HROB  V  PRALESE. 
U  hrobu  ženy  mladého  farmáře. 

MOU  ženu  v  pralese  mi  pochovali, 
kde  mladá  haluz  praská  pod  vývrati, 
kde  paprslek  se  slunce  na  vždy  trati, 
tam  mladou  ženu  mou  mi  pochovali. 

Má  mladá  žena  v  zimném  hrobě  dřímá, 
kde  nad  osykou  sklanou  vítr  kvili 
a  hlava  moje  div  mi  nesešili; 
mně  puká  srdce,  ale  ona  dřímá. 

Jen  ještě  jednou  přitisknout  tě  k  srdci 
a  zulíbat  ty  věrné  oči  zvolna, 
jen  ještě  dit,  jak  ztráta  tvá  mi  bolna 
a  vyplakat  si  duši  na  tvém  srdci  I 

Vrcholy  stromů  zaburácel  vichr 
a  zahnal  zpět  mne  zas  v  tu  lidskou  bídu, 
má  mladá  žena  dřímá  ale  v  klidu; 
jí  v  chladný  hrob  už  neburáci  vichr. 

Na  Moiavé  u  Caledonic. 


KOZÁK. 

JIŽ  slunce  dávno  zašlo 
a  stíny  blankyt  kryjí, 
jen  ještě  od  západu 
se  světlá  po  prérii. 


12  j.  V.  sládek: 

Tu  tam  již  hvězda  bledá 
se  noři  ze  mhly  bilé« 
to  doba  unavení, 
to   snů  je   tichá  chvíle. 

I  kůň  již  kráčí  zvolna 

a  zastaví  se  travou, 

snad   aby  nezbudil   mne 

z  těch  dum,  co  jdou  mi  hlavou. 

Zařehtal  kůň  a  v  šeru 
se  jezdec  zjevil  u  nwie, 
kůň  kráčí  též  tak  zvolna, 
jezdec  sní  tcž  tak  dumně. 

„Ký  druh  ?"  to  zazní  s  koně 
a  tvář  se  kloní  v  šeru. 
„  „Kdo  takto  volat  umí, 
dnes  víc  než  bratr  věru."  " 

„Buď  zdráv  mi,  bratře  milý, 
již  po  bratrském  zvuku." 
Seskočili  jsme  s  koní 
a  tiskli  jsme  si  ruku. 

„Jak,  bratře,  sem  jsi  zbloudil 

tak  dálné  do  pustiny?" 

„  „Já  z  Cech  jsem  bludný  zpěvák."  " 

„Já  kozák  z  Ukrajiny." 

A    odsedláni    koně 
dne   dlouhé   po   únavě, 
a  kozák  rozžal  oheň 
i  ulehli  jsme  v  trávě. 


bAsn£. 

A  každý  vypravuje, 
co  nejvic  srdce  tíií, 
on,  v  okovy  jak  Dnépr, 
já,  Vltavu  jak  vizí. 

A  kozák  pokuřuje, 
až  čelo  dýmem  v  stíně, 
že   není    už,   jak   bylo, 
v  té  rodné  Ukrajině, 

A  že  už  tomu  dávno, 
co  otročí  tam  slepě, 
a  pěl  divokou  dumku 
hetnianu  o  Mazepě. 

A  dopěl  divou  dumku 
o  Petru,  bílém  caři, 
a  z  lulky  prýská  oheň 
a  z  oka  jiskry  září. 

A  povídá,  jak  dumky 
jim  doma  zpívat  bráni, 
aby  tu  rodnou  matku 
snad  nebudili   v   spaní. 

A  v  cizinu  jak  cizí 
je  posílají  cári, 
aby  tu   rodncKi  matku 
nemohli  zlíbat  v  stáří. 

A  jak  poslány  čety 
až  sem  po  cárském  slovu, 
a.  krev  co  vydobyla, 
Jak  cář  dal  za  kus  kovu. 


f 


14  J.  V.  sládek: 


Jak  on  a  koník  syti 
té  cárské  služby  hany 
z  Aljašky  po  vy  jeli 
si  volné  na  burany. 

A  jak  je  jim  tak  volno, 
když  koníku  bok  stiská, 
však  po  buranech  doma 
že  přec  jen  se  jim  stýská. 

A  jak,  když  slunce  padá, 
mu  v  domov  pozdrav  dává 
a  vzchází-li,  jak  ptá  se, 
či  matka  ještě  zdráva? 

To  slunce  ale,  slunce, 
že  neví,  co  jsou  žaly, 
a  že  by  raděj  zhynul 
už  v  daleké  té  dáli. 

A  rozplakal  se  kozák 
tak  jako  děcko  malé 
a  horké  slzy  pily 
ty  uhly  rozháralé. 

„Pro  taký  bol,  kozáče, 
útěchy  není   v   slovu";  — 
a  tisk'  jsem  ruku  k  srdci 
i  ruku  kozákovu. 

A  večerní  když  hvězda 
kruh  změřila  až  k  ránu, 
zas  rozejeli  jsme  se 
a  každý  v  jinou  stranu. 


BÁSNĚ.  15 

A  po  jezdci  ni  stopy, 
když   slunce  vzešlo  znovu;   — 
však  z  dálky  zaslech'  houknout 
jsem  pušku  kozákovu. 


NEZDARA. 

POD  sivým  bukem  v  pralesové  houšti 
v  borivé  zemi  jáma  zapadlá; 
spleť  kořenů  jak  mříž  se  do  ni  spoušti 
a  mech  a  ostružina  uvadlá 
se  klenou  tu  jak  viko  nad  truhlou. 
„Bohdejž  už  dopadlo,"  děl  druh  můj  starý, 
„a^  jasan  vryl  se  v  půdu  utuhlou 
a  nepustil,  co  dole  chyti  v  spáry 
před  soudným  dnem !"  Pak  drsně :  „Brachu  vari !" 
„  „Co  jest?"  "  —  A  on  jen  vlek'  mne  z  huštiny, 
až  stanuli  jsme  lesa  na  pokraji. 
Pak  děl:  „Věc  proklatou  ta  houšť  zde  taji 
a  k  pochopeni,  mním,  jste  j^eště  mladý, 
co  skrvavené  znáči  šediny." 
„„A  dál?""  —  „Já  nic,  jen  jediný  muž  tady 
by  směl  vám  vyprávět  tu  přihodu, 
to  jest,  když  chtěl  by  mit  se  k  odchodu 
tam,  kde  už  ani  zmije  nevděku 
znov'  nemůž  zabit  srdce  v  člověku. 
Však  starý  muž  je  dosud  jako  buk, 
jejž  vidite  tam  u  té  farmy  čnět, 
ač  byl  mu  hrwn  už  střiskal  mnohou  snět 
a  mnohou  schromil  nezvedený  kluk  " 


16 


j.  V.  sládek: 


Zimni  večer;  sníh  se  jen 
chumelí  a  bělá 
tam,  kde  stojí  u  lesa 
farma  osamělá. 

Sníh  se  kupí  u  vrátek  , 
u  oken  a  prahu; 
nikdo  —  z  blízka^  z  daleka 
nenajde  sem  dráhu. 

Na  okénku  zamrzlém 
stín  a  zář  se  mění; 
v  jizbě  smutno,  ticho  tak, 
jako  po  vymření. 

U  ohniště  stařena 
ruce  v  klínu  svírá, 
hledí  jako  v  mrákotě 
do  prázdného  čirá. 

V  koutě,  sotva  vidět  jej 
dýmu  pro  oblaka, 
sedí  starý,  naslouchá, 
kyvadlo  jak  cvaká. 

„Ani  tomu  hosti  dnes 
nezdá  se  k  nám  radno; 
nemyslíte,  pantáto, 
že  tu  trochu  chladno?" 


Starý  dýmá  těžko  dnes, 
neví^  kde  to  vězí; 
myslí  tak  dva  zaváté 
v  lese  na  pařezy. 


BÁSNĚ.  17 

„Neslyšíte,  pantáto, 

jak  to  praská  v  buku?" 

„  „Eh  —  to  jenom  v  krbu  tak 

z  bukových  těch  suků."" 

„Nezdá  se  vám,  pantáto^ 

už  po  kolikáté, 

že  to  ťuká  na  okno?" 

„  „Pořád  něco  máte. 

Daleko  ni  široko 

živá   duše   blízká."" 

Myslí  však :  „  „Už  zas  se  jí 

po  tom  mrtvém  stýská."  " 


„Aj,  tedy  přec,  ač  za  váto, 
tím  vzácnější  jsou  návštěvy, 
což  neřekla  jsem,  pantáto, 
že  na  okénko  ťuká  to?" 
A  starý  vážně :  „  „Toť  se  ví ! 


i  i«  it 


Ten  samovárek  s  komína 

si  s  větrem  kloktá,  šveholí, 

že  cizina  je  cizina, 

však  s  někým  když  se  vzpomíná, 

že  s  póla  tak  to  nebolí. 

A  větrové  když  zaduli 
dvé  ptáčat  v  more  z  domova, 
že  k  sobě  se  tu  přitulí 
a  druhu  soudruh  stonulý 
pod  křídlo  hlavu  uschová. 

J.  v.  S}idek:  Spisy  bisnické.  1. 


18  J.  V.  sládek: 


A  srdce  k  srdci  přiletí 
i  v  zármutku  i  veselí 
a  v  pevném  jsou  si  objetí, 
kdož  doma  jako  zakletí 
by  k  úsměvu  se  neměli. 

A  vítr  hučí  z  komína 
a  samovárek  klokotá: 
,Jste  divná  mi  to  družina, 
když  pojí  vás  jen  cizina 
a  doma  jste  si  cizota." 


„Aj,  to  je  tedy  vaše  písnička? 
No,  každý  člověk  nějakou  tak  složil, 
jeden  to  píše,  druhý  to  jen  prožil 
a  vaše  hezky  v  spaní  uhýčká. 

Má  stará  tam  již  klímá  u  plotny 
a  snad  si  ve  snu  také  něco  skládá; 
vy  v  bdění  sen  a  ona  ve  snu  ráda 
si  v  píseň  mění  život  klopotný. 

Má  každý  tak  už  vlastní  způsobu; 
těch  víc,  kdož  pokdy  nemají  si  zpívat 
a  rádi  se,  když  vidí  den  se  stmívat, 
s  tou  němou  písní  vkradou  do  hrobu. 

Kéž  Bůh  je  snů  tam  těžkých  ochrání 
a  dá  jim  svatý  mír  po  těžkém  dílu 
a  těm,  kdo  živi  jsou,  kéž  popřál  sílu, 
by  nestrhla  je  tíseň  v  zoufání ! 


BÁSNĚ.  19 

Bývajíť  kruté  lidské  trampoty, 
však  člověk  snese  k  nevěřeni  mnoho 
a  trpčit?  Nač?  Má  každý  dosti  toho 
a  v  lidském  bolu  není  novoty. 

Konečně   člověk   všemu   uvyká, 
jako  ten  pahýl  v  lese  osamělý 
a  ten  i  neni  opuštěn  tak  celý, 
když  přátelská  jej  haluz  obmyká. 

A  my  jsme  stáli  věrně  u  sebe 
v  modleni,  práci,  v  bouřlivu  i  klidu, 
i  krvavý  když  blesk  ji  zbavil  vidu 
a  o  pomstu  pak  zahřměl  do  nebe. 

A  já  ji  držel  rukou  schromenou  — 
No,  když  jsem  začal,  dopovím  to  zkrátka: 
Já  seděl  tady,  tam  seděla  matka, 
jen  puška  tam  nebyla  nad  stěnou. 

A  venku  bylo  zrovna  jako  dnes 

a  v  domě  ještě  více  zasmušilo; 

on  matce  děl,  —  již  nevím,  oo  to  bylo, 

a  já  mu  řek',  že  nevděčný  je  pes. 

A  on  se  zvěd*  a  vyšel  ze  dveří 
a  v  domě  bylo  ještě  pošmurněji 
a  matka  slouchá  s  pláčem  po  kročeji, 
když  nevrací  se  ani  k  večeři. 

Ty  ženské  všechno  pláčem  vynutí 
a  člověk  nemá  srdce  nad  kamení; 
dim:  Jsme  mu  v  cestě,  mlád  je,  snad  se  změní. 
A  ona:  „Bůh  mu  dá  snad  vnuknutí." 


20  j.  V.  sládek: 


V  tom  zablesklo  se  jizby  do  šera 

a  ráno  našli  v  krvi  nataženu, 

ji  zde,  mne  tam;  —  však  musím  zbudit  ženu, 

zas  nějaká  ji  mučí  příšera. 

A  od  kamen  to  zní,  zda  ze  spaní? 
„Živým  dej,  Pane,  v  utrpení  sílu 
a  ty,  kdož  ulehli  po  hříšném  dílu, 
svou  milostí  snů  těžkých  uchrání !" 


„Aj,  vždyť  jsem  řek',  že  za  to  duši  dám, 

když  ze  starého  slůvka  vynutíte, 

kdo,  co  a  jak;  —  nuž,  dopovím  to  sám 

snad  někdy,  jestli  dál  to  nepovíte. 

A  kdyby  se  i  dále  povídalo, 

s  takými  věcmi  pochodíte  málo. 

Co  najde  kdo  v  těch  všedních  dějinách? 

Vždyť  děti   sobě  každý  vychovává 

a  pomůže-li  někdy  z  nedočkavá 

tátovi  které  za  hřbitovní  zídku, 

když  neklidí  se,  jak  se  zlíbí  kvítku, 

přečtem  si  o  tom  zprávu  v  novinách 

a  dál  se  nikdo  o  to  nestará. 

Však  dá-li  Bůh,  že  někdy  na  kolenou 

vám  houpat  bude  klučina  se  malý, 

pak  při  vzpomínkách  zem  tu  na  vzdálenou 

mu  doložte,  že  pospolu  jsme  stáli, 

kde  oběsil  se  kluk  ten  nezdara 

a  jámu  že  už  dávno  zaorali." 


B  A  S  N  E.  21 


NA  HROBECH  INDIÁNSKÝCH. 

ZEM  svobodná  a  přec  tu  bezpráví, 
jak  děsnějšího  neviděly  světy: 
znmr  každý  krok  a  zločin  krvavý, 
a  každý  hles  vítězné  oslavy 
skřek  divoký,   jejž   neznal   barbar  ani 
na  zříceninách  Říma  před  sta  lety. 

Když  na  vaši  si  tyran  stoupá  šíji 
a  do  prachu  vás  šlape  poroby, 
tu  ku  poplachu  všechny  zvony  bijí; 
když  divoch  padlých  tančí  nad  hroby, 
těch,  co  mu  v  hrdlo  sami  tiskli  nůž, 
tu  divokou  je  šelmou  rudý  muž 
a  děti  strašíte  tou  komedií. 

Však  tento  lid,  jenž  tisk'  vás  v  náručí, 
když  po  kapkách  se  krve  umučí 
a  v  srdce  družné,  prosté,  otevřené 
se  jako  v  posměch  olova  kus  vžene, 
ba   na  jeho  když   hrobech  prokletá 
vítězná  píseň  hurónské  víc  hýká  — 
toť  do  pralesů  vnikla  osvěta 
a  přec-li  kdo,  že  bezpráví  to,  říká, 
to  ,lichý  útlocit",  to  „romantika" ! 

Leč  budu  psát,  však  lichými  ne  slovy, 
vždyť  viděl  jsem  tu  zem  jak  čárný  ráj, 
s  jezery  modrými,  že  azurový 
můž*  s  nimi  závodit  jen  nebes  kraj ; 
a  v  bezdnu  těch  se  tmavé  lesy  třpytí 
a  táhnou  v  dál,  že  vrcholný  ten  lán, 
když  slunce  zář  se  po  něm  rozesvítí. 
jest  jako  rozvlněný  oceán; 


j.  v.  sládek: 

a  ptáče  každém  suku  na  širokém 
a  zpěv  se  misí  v  každý  větru  dech, 
a  I  krovi  srna  velkým  zírá  okem, 
a  nohou  jako  struna  tepe  mech. 

A  z  pod  větviny  dlouhé,  tmavostinné 

se  reky  proudí  čisté,  krišřálové, 

jak  slza  když  se  z  pod  obočí  rine. 

A  vodopády  barvě  ve  duhově 

se  stříbrnými  pásmy  v  rtdcle  lijí 

a  v  květy  lučí  perly  démantové 

a  plni  lesy  Šumnou  melodií. 

A  prérie,  ty  dálně,  bezměmé, 

s  tím  pestrém  květů  plných  vůně,  svitu 

a  rosy,  —  diamantů  v  malachitu,  — 

a  toto  vše,  ta  krása  neobsáhlá, 

co  z  ni  je  tam,  kam  vaše  ruka  sáhla? 

Kde  wigvam  stál,  se  táhnou  do  širá 

a  lihnou  vaše  města  jako  houby, 

a  v  lesich  pádná  houká  sekyra 

a  množí  denně  vaše  dílo  zhouby, 

a  z  lesů  plot  prérii  rozřeže 

a  po  jezerech  letí  parní  šrouby 

a  roznášejí  vaše  loupeže. 

Ba  všechno,  vše  jste  sobě  osvojili 

a  k  otroctví  si  skladli  po<l  nohy, 

z  vás  každý  svou  zve  tu  neb  onu  milí, 

kde  dil  má  země  tě  syn  ubohý  ? 

Kde  osvěta,  „jež  dána  temnot  robu?" 
Jej  vyŠtvali  jste  odtud  jako  laň. 
že  nemá  místa  pro  své  hlavy  mdlobu, 
jej  „nikou  vlídnou"  odvádíte  k  lirobu 
a  příští  rok  jej  vyštve  vaše  zbraň 


BÁSNĚ.  23 

to  pro  dolar;  ten  klet  buď,  o  něj  prací 

když  jedno  lidské  srdce  dokrváci. 

Kde  osvěta?  tak  ptám  se  ještě  jednou. 

Já  viděl  lid  ten  před  vašimi  domy, 

jak  s  žebrákovou  čekal  tváři  bednou 

a  marně  čekal,  ven  až  po  něm  shlédnou 

a  hodí  drobet  spadlý  pod  stoly: 

a  div  že  srdce  při  tom  nepuklo  mi : 

syn  země  té,  žebrácké  o  holi ! 

Volnost  jste  sobě  zbudovali  tady,  . 

evropský  otrok  zdáni  o  ni  nemá, 

však  stři  sněnu  ji  krví  vidím  všady 

dnes,  v  minulu  —  a  budoucnost  je  němá. 

A  buďte  volni,  všeho  ze  světa 

že  z  prachu  k  vám  zřít  budou  otroci 

a  sví  tiž  vám  ta  vaše  osvěta 

jak  nové  slunce  tmavé  do  noci 

a  stavte  všemu,  co  je  lidské,  trony, 

že  řekne  rozum:  „Spasili  jste  nás,*' 

či  srdce  lidské  nebude  se  vás 

též  jednou  ptát:  „Kde  padlé  miliony? 

Kde  Ábela  jsi  nechal,  Kaine,  vrahu?" 

Kdo  za  vás  odpoví  v  tom  vašem  blahu, 

kdo  ze  světlé  té  záře  kolem  hlavy 

vás  rudého  paprsku  hanby  zbaví? 


24  j.  V.  sládek: 


PAPO. 

I    O  bylo  kdes  na  dálném  Michiganu, 
^     kde  příboj   vln  bil  ještě  ve  prales 
a  odnášel  jak  utržený  vřes 
to  rudé  plémě  divých  Indiánů. 
Já  často  zabloudil  v  ty  lesné  břehy 
a  za  srnou  se  pouštěl  huštinou, 
neb  za  nějakou  divnou  květinou, 
jež  rostla  v  tiši  osamělé  něhy, 
tak  sobě  stačíc  vlastním  životem. 
Jen  stlumeným  pak  zněly  hukotem 
divoké  vlny  lesní  do  tišiny.  — 

Tak  bloudě  kdys  tmavého  lesa  stínem, 
jsem  náhle  lučně  vstoupil  do  mýtiny 
zarostlé  šípkovím  a  rozmarýnem. 
Jen  v  jednom  místě  hlína  ještě  živá 
a  nad  ní  mladá  jedlice  se  kývá 
půl  zelená  a  z  póla  souši  rudá. 
To  zahrada,  jak  všude  jinde  tklivá 
po  širé  zemi;  —  ale  zde,  v  tu  stranu 
se  zdála  býti  dvojnásob  tak  chudá 
a  opuštěná  jako  žádná  v  světě, 
neb  jenom  srna  rozhrne  tu  sněte, 
a  vychází  na  hřbitov  Indiánů. 


„Jak,  vám  se  líbí  košíček  ten  malý, 
tak  malovaný  jako  z  jara  louka? 
Nuž  pohleďte:  zde  malá  sůvka  houká, 
zde  rudé  slunce  v  kožich  vlka  pálí, 
zde  srdce  krvavé,  jak  těžký  květ 
na  stéblu  trávy  shýbá  se  až  k  zemí. 


BÁSNĚ.  25 

a  zde  velkého  ptáka  uvidět, 
jenž  čepýrí  se  v  žluto  oblaků, 
a  malou  rybu  drže  v  zobáku 
tak  spokojeně  hledí  na  ten  svět!  — 
zde  želva,  bobr,  celý  ten  sbor  němý, 
jak  vídati  jej  na  vodách  a  v  lese; 
a  tady,  teď  jen  dobře  dívejte  se, 
je  zavinuto  malé,  drobné  Papů.*) 
A  pohleďte,  jak  vůkol  leží  sníh 
a  ono  zrovna  že  se  zimou  třese, 
oči  jak  vlče!  —  ale  co  je  v  nich, 
já  do  dneška  to  nevím,  ač  to  chápu, 
co  chtějí  as  ty  oči  vyprávět.  — 

Nuž  tedy,  jest  již  sedm  tomu  let 

co  poslední  tu  indiánskou  tlupu 

můj  vyhnal  muž  kams  do  neznámé  dáli; 

byli  prý  živi  od  lesního  lupu 

a  on  byl  tenkrát  vrchním  úředníkem 

a  jednal  rád,  když  mírněj'  si  to  přáli; 

vždyť  víte,  jak  to  v  republice  zvykem, 

kde  Indián  se  setká  s  osadníkem, 

jak  za  zvěří  se  za  ním  z  pušky  pálí. 

Však  viděl  jste  ten  hřbitov  zanedbaný 
a  čerstvý  hrob  pod  šípkovými  keři;  — 
tam  starce  náčelníka  pochovali, 
jejž  loni  s  druhé  Mississippské  strany 
sem  přinesli  větvových  na  márách; 
chtěl  dřímat  tam,  kde  otců  jeho  prach. 
Nuž,  ať  si  tomu  kdo  a  jak  chce  věří, 
já  dím,  ti  lidé  přece  nejsou  zvěří! 


•)  »Papa«,  indiánské  jméno  jako  naie:  Mimi,  děťátko. 


26  j.  V.  sládek: 

Rok  poslední,  co  tady  doma  byli, 
jsm€  méli  zimu,  málokdy  jak  bývá, 
nás  ani  vlastní  domy  nechránily 
a  oni  byli  v  lese  zvěř  jak  divá. 

A  je-li  muky,  pak  ji  nesou  ženy. 

Kdys  večerem  já  byla  doma  sama, 
náš  malý  Jeník  právě  nakojený 
zde  u  kamen  byl  přikryt  peřinkama; 
já  byla  ještě  po  tom  děcku  mdlá, 
a  slyšíc,  jak  tam  zuří  bouře  zlá, 
já  lekala  jsem  každého  se  hlesu. 

V  tom  dítě  piplo  —  a  já  jak  mu  nesu 
lahvičku  s  mlékem,  otevrou  se  dvéře 

a  v  síni  jako  kus  vychrtlé  zvěře 
cos  držíc  v  loktech  Indiánka  stála 
a  divé  zraky  upírala  na  zem. 

V  tu  chvíli  nevím,  co  jsem  udělala, 
leč  v  loktech  dítě  svoje  cítím  rázem 
a  s  děckem  matka  proti  matce  stojí. 
Nevím,  jak  dlouho  takto  proti  sobě 
jsme  byly;  vím  jen,  teď  že  k  tváři  mojí 
svou  pozvedla  a  hlavou  probleskává 
mně  myšlénka:  Hle  mé  a  její  robě, 

mé  teplé  tak  a  její  skřehlé  mrazem, 

mé  syté,  její  hladem  dokonává 

a  prsy  matky  hluboce  tak  vpadly; 

a  přece.  Bože,  —  vždyť  jsme  matky  obě! 

A  cítila  jsem,  jak  se  slzy  kradly 

mi  do  očí.  — 

A  pak  to  děcko  svoje 
jsem  položila  do  kolébky  zpět; 
a  ona  stála  nemluvíc,  jak  čeká 
j^n  němý  tvor;  však  bvl  ten  její  hled, 


BÁSNĚ.  27 

jak  oči  každého  jsou  u  člověka, 

když  trpí  divoce  a  nevýslovně. 

I  vzala  jsem  tu  teplou  láhev  mléka.  — 

Jak  hltavě  pil   zhladovělý  ret, 
ach,  toho  zimničného  ubožátka! 
A  teď  se  zdák)  mi,  že  i  ta  matka 
již  neni  vlčice;  neb  jak  tak  schřadlá, 
to  slabé  děcko  držela  mi  v  před, 
tu  v  dlaň  mi  horká,  horká  slza  padla. 

A  potom  tedy  přišla  každý  den 
a  děcko  sílilo  se  vůčihledě 
a  matky  hled  byl  jako  proměněn. 
Tak  přešla  zima,  a  pak  jaro  v  sledě, 
že  uživit  již  v  lese  moh*  se  pták. 

A  právě  když  přilétly  vlaštovice 
zpět  pod  náš  krov,  —  já  nevím  ani,  jak 
to  srdce  míti  mohli,  —  měli  však! 
dí:  „V  kraji  Indián  být  nesmí  více." 
A  tak  jim  tedy  jejich  lesy  vzali 
a  vedli  je  za  Mississippi  v  dáli. 

A  v  předvečer,  než  odsud  s  nimi  táhli, 
ta  matka  přišla  ke  mně  naposled, 
a  děcka  ručky  proti  mně  se  vztáhly 
a  dávaly  mi  košíček  ten  malý, 
jejž  zde  vidíte,  —  samý  lesní  květ 
a  vše,  co  všem  nám  dává  boží  svět, 
byť  jedny  lidmi,  druhé  zvěří  zvali.  — 

A  tady,  mezi  divokými  květy 
se  na  svět  dívá  divoké  to  Papu, 
jak  v  památku  je  zobrazila  matka. 


28  J.  V.  sládek: 

A  hledím-li  v  ty  oči  nemluvňátka 
a  pohledtiu-li  potom  na  své  robě, 
tu  myslím  si,  že  ač  nás  dělí  světy 
a  vše,  —  jsme  přece  jenom  matky  obě, 
a  ona  větší  všech  svou  pro  útrapu. 

Hošíku  mému  bude  sedm  let, 

je  zdráv  a  růžový,  jak  polní  květ.  — 


Kde  je?  co  dělá  indiánské   Papů?" 

Kewatince,  Wisconsin. 


POMNÍK  IíNDIANOV. 

VYKOPAL  mu  hrob 
vedle  jezera; 
jenom  dvé  divokých  očí 
svítí  do  šera. 

Do  hrobu  mu  dal 
skrvavený  mlat, 
aby  věděl,  kdo  ho  zabil, 
že  už  také  paď. 

Nade  hrobem  mu 
oheň  rozdělán: 
ať  posvítí  cestou  sobě 
v   duchů   mhlavý  stan. 

S  klády  ale  vrah 
sval   se  do   řeky, 
tmou  lákejte  bludičky  ho 
s  cesty  na  věky. 


BÁSNĚ. 


29 


Na  hrob,  bratře,  dám 
borový  ti  kmen, 
aby  běloch  nezhanobil 
zítra  už  tvůj  sen. 

A  když  topor  přec 
udeří  tu  v  něj, 
ruku  tu  po  první  ráně 
vývrať  pochovej. 

A  kdo  rozdělá 

doma  ohně  si, 

z  uhlů  žhavých  ať  mu  rudoch 

děti  poděsí. 

A  kdo  v  stěžeň  jej 

k  lodi  uchopí, 

v  tiché  noci,  vše  když  dřímá, 

loď  ať  potopí. 

A  když  bude  mít 
mrtvý  2  něho  stan, 
ať  mu  ani  v  hrobě  nedá 
pokoj   Indián. 

Kewaunee  u  Michiganského  jeiera. 


MISSISSIPPI. 


MISSISSIPPI,  Otče  vod, 
—  dětem  víc  než  otčím  sám, 
cizímu  svůj  prodal's  rod, 
za  úsměv  a  lež  a  klam. 


30  J.  V.  sládek: 

Jako  v  podzim  vichřice 
rudé  listí  serve  s  dřev, 
houkly  jejich  ručnice, 
zem  zbarvila  naše  krev. 

Jako  ledy  v  jarní  čas 
zvedá  vlna  bouřlivá, 
tak  nás  odplavila  v  ráz 
jejich  ,,voda  ohnivá* 


.íií 


Šerý  Paug^k,  smrti  duch, 
na  nás  upřel  žhoucí  zrak, 
my  jsme  mřeli,  ty's  byl  hluch, 
když  náš  křik  bil  do  oblak. 

My  jsme  mřeli,  ty  jsi  žil, 
i  když  dávno  prach  byl  z  nás, 
časem  i  tu  krev  jsi  smyl, 
hanbu  tvou  však  žádný  čas. 

Mississippi,    Otče   vod, 
za  lež,  úsměv  v  moře  běd 
odplavil  jsi  vlastni  rod,  — 
zrádce  dětí  budiž  klet, 
Mississippi,  Mississippi  1 


ZASTESKNUTÍ. 

SIRÁ  je,  ach,  sirá 
naše  domovina, 
již  tam  ani  oko 
suché  neusíná. 


BÁSNĚ.  31 


Již  se  ani  hlava 
zdráva  nepozvedá, 
ale  ta  cizina 
také  všeho  nedá. 

Snad  se  pokoj  vráti, 
slza  z  oka  ztratí^ 
ale  domov,  domov 
nikdo  nenavrátí. 


BRATŘÍM  V  DÁLI. 

BRATŘI,  milí  bratři  moji 
v  dálné  rodné  domovině, 
zápasíte  v  tuhém  boji 
a  já  těkám  po  cizině. 

Hory,  doly  obzor  kryjí, 
tmavé  more  mezi  námi, 
noha  bloudí  po  prérii, 
sJe  duše  mezi  vámi. 

Vzdornáť  šíje  hor  i  dolů, 
divoce  to  moře  hučí, 
ale  zvěst  o  vašem  bolu 
nepředělí,  nepřehlučí. 

Černé  hory  mezi  nim, 
divoké  se  moře  pění« 
ale  srdce  rozrývá  mi 
zvěst  o  vašem  utrpení. 


32  J.  V.  sládek: 


Nemyslete,  hoši,  ale, 

že  tu  bidním,  chořim  v  duchu, 

učím  já  se  lítat  dále 

jednou  zas  na  volném  vzduchu. 

Ucím  ja  se  pnmit  siji, 

kde  se  dosud  právo  vidí, 

volná  srdce  ještě  bijí, 

kde  je  dosud  —  šťastných  lidi. 

Leč  kdy  byl  bych  orlem  v  letu 
a  vy  ptáci  za  mřížkami, 
vrátím  se  z  těch  volných  světů 
žít  anebo  umřít  s  vámi. 


DO  DÁLI. 

MÁ  otčino,  má  drahá  otčino, 
mně  dražší  všeho,  čemu  duše  blízká, 
čím  oko  mé  kdy  slzou  zrosíno, 
má  otčino,  mně  po  tobě  se  stýská! 

Ach  stýská,  stýská  po  té  tváři  milé 
jak   dítěti   se  po  náruči   matky, 
z  niž  vyrvalo  se  za  svévolné  chvíle 
jdouc  za  vidinou  v  jiném  «vcta  díle 
a  se  sklamáním  chce  a  nemůž'  zpátky. 

A  bez  útěchy  bloudí  cizí  zemí 

a  nemá  nic,  než  k  vzchodu  pohled  němý 

a  jen  tu  noc  a  snění  o  domovu 

a  jenom  vzdech,  když  probudí  se  znovu. 


B  Á  S  K  Ě.  33 

Ó  domovino,  domovino  v  dáli, 

kéž  vyslovit  mi  lze,  jak  toužím  zpět, 

ten  stesk,  jenž  v  prsou  jako  oheň  pálí;  - 

leč  marně,  mamě,  řeč  jest  pouhý  led, 

A  do  mrazu  se  s  oka  slza  roní;  — 
ta  v  líc  jen  novou  vrásku  vyzebe 
a  skane^  schne^  ty  nevíš  ani  o  ni, 
a  já  tu  prahnu,  hynu  bez  tebe. 


T 


TOBE. 

Proslov  k  „Ruchu"  1868. 

OBE,  CO  s  tváří  bledou,  řetězem  kol  šíje 
na  trůnu  sedíš  v  rumy  skáceném, 
laur  strhaný  na  čele  vznešeném, 
na  něž  s  pod  lauru  chmurný  stín  se  lije 
co  dumný  sen  o  ráji  ztraceném; 
Tobě,  jejížto  povzdech  rtové  halí 
v  tak  tklivý  úsměv,  že  by  zahynul 
člověk  jen  hořem,  kdyby  nekynul 
dál  Tobě  žit  bol  v  oku  neskonalý; 
Tobě,  jež  celá  v  pohrzení,  žalu 
mi  dražší 's  těch^  kdož  na  skráň  v  pychu  svém 
si  vítězný  tisknouce  diadém 
hlavou  čni  k  nebi,  nohou  brodí  v  kalu, 
mi  dražši's  tisíckrát  s  tím  zdraným  šatem, 
s  tím  řetězem,  kde  slzy  —  perly  stkvoucí, 
Ty  železem  a  oni  spjati  zlatem,  — 
Tobě  chvi  z  ňader  píseň  má  se  vroucí ! 

J.  v.  SUdek:  Spisy  básnické.  I.  3 


34  j.  v.  sládek: 


Ha,  píseň,  piseň  jen?  —  Při  bozi  hněv! 
Uštvali  Tě  jak  laň  hon  psů  a  hochů, 
vyssálí  Tě,  jak  upír  spících  krev, 
zhyzdili  Tě,  jak  barbar  řeckou  sochu, 
a  stupili  Tě  slabou,  v  bídu  sklanou, 
že  sníh  by  zkrvavěl  nad  takou  hanou, 
a  my?  —  nám  stačí  vrkající  zpěv! 

Jsme  národ  žebráků !  —  žel  duchem  víc  než  tělem, 
svým  činem  na  mizině,  ač  ne  řečí. 
Ten  minul  čas,  kde  sáhalo  se  k  meči, 
kde  ranou  v  tvář  mluveno  s  nepřítelem. 

Když  mrtvý  kámen  britským  hubitelem 
z  bořícího  se  loupán  Parthenonu, 
Kleft  jako  skála,  zaplakal  co  dítě; 
nám,  kde  již  všemu  odzvonili  k  skonu, 
jimž  nezůstalo  ani  ve  úkrytě 
nezhanbené  ni  upomínky  jedné, 
u  nási,  kde  člověk  ani  neusedne 
na  místě  slzou,  krví  nesvlaženém, 
kde  kámen  ne,  kde  šlapou  srdce  živá: 
co  nám  jsou  slzy,  —  nám  dost  slova  bývá 
a  žár  co  zbudí  v  robu  otupělém, 
v  nás  zbabělství  se  zdusí  pod  popelem ! 

Jsme  národ  žebráků;  —  já  také  žebrák  jsem 

a  to,  co  jiní,  k  nohoum  též  ti  kladu: 

to  vínek  ze  slov,  rýmem  spjatých  v  řadu, 

jen  jiní  snad  co  ne,  horoucí  slzu  v  něm. 

Odvrhni  slova  má,  jen  pozvol,  matko,  prosím, 

bych  zlíbat  směl  tvé  ztlelé  řízy  lem. 

Jsem  žebrák,  činu  není  v  srdci  mém, 

jen  slzou,  dovol,  ať  tvé  rány  zrosím; 

od  vrh  n;  slova,  —  jen  tu  slzu  vem. 


BÁSNĚ.  35 


Z  IRSKÝCH   MELODIÍ. 
I. 

VY  pušky  máte^  my  jen  holé  ruce, 
my  právo  jen,  vy  máte  násilí, 
nám  titule  se  zrádcův  udili, 
vám  za  zločin  se  dává  absoluce. 

Vy  pány  jste,  my  schátralou  jen  luzou, 
vy  na  svůj  povel  slepé  otroky, 
my  nadšené  jen  máme  proroky, 
my  láskou  jen,  vy  bojujete  hrůzou. 

Vám  kyne  čest,  nám  pranýř,  úmor,  hany, 
vám  křižky  na  hruď,  bodák  nám,  v  plec  kříž, 
vám  k  šejdům  světlo,  k  činu  nám  jen  skrýš, 
my  nic,  vy  za  štít  máte  velikány. 

Vás  v  pyramidy  kladou,  ve  Pantheon, 
náš  do  všech  úhlů  vítr  nese  prach, 
náš  pomník  Helota  je  v  dějinách, 
váš  Caesar  tam  a  hrdý  Napoleon.  — 

Nuž  ať,  —  tu  kletbu  všichni  znají  dnové, 
že  vaše  pěstě  právo  srazí  v  kal, 
však  jako  „Země  syn"  vždy  z  prachu  vstal, 
tak  z  prstě  čerpalo  vždy  síly  nové. 

Tak  často  houkla  skrvácenvm  světem 
ta  tyranova  hymna  jásavá: 
Již  sedněm  k  hodům!  Tichať  Varšava! 
—  tiš  na  hřbitově  kostmi  na  posetém. 


36  j.  v.  sládek: 

Tak  často  již  si  budovala  tróny 
na  kupách  mrtvol  havěď  hýřivá, 
a  hudba  zní,  čiš  kypi  pěnivá 
a  slzy  v  to  a  utlumené  stony. 

A  na  posměch  krvavým  stínům  hýká 
a  v  chrámech  rouhá  se :  „Buď  chválen  Bůh  V\ 
však  jaký  ryk  to  zahřměl  pánům  v  sluch? 
to  Robespierre,  Harmodia  dýka. 

Jen  dál  tak  po  svém,  vy  i  vaše  chasy  I 
my  po  svém  též;  snad  zas  nás  porvete; 
nechť,  —  z  naší  krve  mstitel  vykvete; 
či  vítězství,  —  to  dopovědí  časy. 


II. 


O  Bože,  Bože,  ten  když  svět  jsi  stvořil, 
tak  lepý,  krásný,  k  jasu  jen  a  lásce, 
či  zamýšleFs  jej  v  lup  dát  dravé  chásce, 
či  chtěrs,  by  červ,  jejž^s  stvořil,  zas  jej  bořil  ? 

Což  nedhtěrs,  aby  volny  světy  byly 
jak  Ty,  než  čeho  v  pustém  bylo  síru, 
či  neurčiťs  je  k  svobodnému  víru, 
to  nechtěje,  by  na  řetězích  hnily? 

Proč  trpíš  jich,  těch  rouhačů  Tvé  vůli: 
že's  vzduch  učinil,  sup  by  volněj  létal, 
a  zem,  by  tvor  Tvůj  do  prachu  se  metal, 
a  oheň,  tyrani  by  pouta  kuli? 


(i 


BÁSNĚ.  37 

Velebě  jedné  koří  svět  se  celý : 
to*s  Ty;  —  kdo  jiný  dít  smi:  „Nade  všemi 
jsem  já",  —  kdo  z  lidí  lidem:  ,.Vsichni  k  zemi ! 
Prach  prachu :  „Modla  jsem,  ty  klaň  se !"  —  velí  ? 

A  přec  tak  jest;  —  ta  muška  v  každé  chvíli 
se  volna  shřívá,  kvítek  volně  vschází, 
to  ptáče  volné  píseň  pěje  v  mlází 
a  člověk,  chlouba  Tvá,  —  všech  bídnější-li? 


%í 


D 


BITVA. 

VĚ  stě  tisíc  mužů  stojí  jako  skály, 
dvě  stě  tisíc  jako  mrak  se  vstříc  jim  valí. 


Dvě  stě  tisíc  mozků  s  každé  strany  hoří: 
či  mrak  sdrti  skála,  či  blesk  skálu  sboří. 

Čtyřikrát  sto  tisíc  rtů  se  kletbou  šeří 
a  jak  očmi  vlků  jedni  druhých  měří. 

Mračivých  tu  vršků  proti  sobě  dvé  je 
a  na  každém  vršku  jeden  král  se  směje. 

A  s  obou  těch  vršků  skly  v  dál  pozíráno 
a  král  králi  dává  tajně  dobré  ráno. 

Tvářemi  se  mračí,  zraky  planou  záští, 
ale  ruce  tisknou  v  purpurném  se  plášti. 

Dva  králové  s  vršků  pokynuli  dlaní, 
čtyřikrát  sto  tisíc  vzduchem  houklo  zbraní. 

Deset  tisíc  vzkřiků  vzduchem  rozléhá  se, 
oběma  to  králům  jako  hudba  zdá  se. 


3®  J.  v.  SLÁDEK  : 


Tisíce  se  ženou  pres  tisíce  padlé, 
oběma  to  králům  jako  na  divadle. 

Na  stotisíc  mužů  druhé  v  útěk  buší, 
jeden  král  se  směje:  „Dobře  jim  to  sluší." 

Jeden  král  se  směje,  výše  trůn  si  staví, 
jej  král  druhý  přišed,  poklonami  slaví. 

Na  tisíce  mužů  na  pláni  se  válí, 

a  dvé  králů  na  zdraví  si  pije  s  generály. 


JEST    MALÁ    MOJE    OTCINA. 

JEST  malá  moje  otčina, 
tak  maličká,  tak  rozrytá, 
div  neroznesla  už  ji  v  svět 
ta  nepřátelská  kopyta. 

Vy  pyšně  na  ni  hledíte, 
jak  ubohá  je,  nevelká, 
a  mezi  vámi  místečka 
ta  chudá  nemá  popelka. 

Jste  velcí,  slavní,  úzký  svět 
je  pro  ty  vaše  hrdiny, 
a  ona  z  koutku  hledí  jen. 
Jak  vy  děláte  dějiny. 

A  jen  když  pres  ni  pádíte, 
dá  své  vám  krve  potoky; 
ó.  Bože,  vždyť  vy  pány  jste 
a  my  jsme  jenom  otroky. 


BÁSNĚ.  39 

Však  my,  ač  vámi  skupená 

sta  let  nás  kryje  mohyla, 

však  my,  —  chci  říct,  —  už  slzu  zas 

ta  sprahlá  země  vypila. 


NEUMEL   BYCH    ZAPOMENOUT. 

TÁHNOU  mraky  ku  západu, 
kývají  mi  nad  horami 
a  já  hlavu  v  dlaně  kladu.  — 
„Pojď  zas,  hochu,  pojď  zas  s  námi, 
tam  by's  mohl  zapomenout." 

Táhly  mraky  a  já  s  nimi 
přes  hory  a  nK)ře  dálné, 
letem  cestu  značily  mi 
mraky  kalné,  —  zraky  kalné, 
neuměl  jsem  zapomenout. 

Krásno  tam  za  oceánem, 

srdce  volná,  šíje  tuhy, 

každý  svým,  jen  Bůh  všech  pánem, 

krásné  jsou  ty  volné  luhy, 

umí-li  kdo  zapomenout. 

Stál  jsem  moře  na  pokraji, 
díval  jsem  se  přes  vod  pláni. 
„A  kdy  byl  bych  zde  jak  v  ráji"  — 
přece  jsem  tam  neměl  stáni, 
neuměl  jsem  zapomenout. 


^^  j.  v.  sládek: 


Táhněte  si  ku  západu, 
mraky,  lidé^  tažní  ptáci^ 
všech  těch  vašich  u  pokladů 
naši  bídu,  naši  práci 
neuměl  bych  zapomenout. 


LÁSKA. 

LÁSKA,  láska,  láska, 
važte  ji,  palte  ji,  mučte  ji 
a  ona  přece  v  světě  zůstane, 
svět  ne  vymknete  z  jejích  koleji. 

Láska,  láska,  láska 
vždy  znovu  v  mladém  oku  zaplane, 
vždy  mužná  krev  se  za  ni  vyrosí, 
vždy  naděj  vlije  v  srdce  rozklané. 

Láska,  láska,  láska, 

ta  o  milost  se  vaši  neprosí; 

té  pokud  máme  v  žilách  krůpěji, 

ať  vítězstvím  se  někdo  honosí,  — 

nuž,  můžete-li,  zmučte,  zabte  jíl 


BÁSNĚ.  41 


ŽIVOT. 

TICHOUNCE,  tiše  plyne  život 
jak  zrádné  moře  v  odběhu 
a  lehkověrný,  bláhový 
je  člověk  spáč  jen  na  břehu. 

Jen  časem  vlna  divoká 
mu  do  snu  zašplichá 
a  člověk  s  hrůzou  naslýchá 
a  vzkřikne,  —  vlna  utichá, 
spáč  klidně  usne  zas. 

A  zvolna,  kradmo,  zlehounka 
jej  vody  obtočí, 
jich  šum,  ta  hudba  hebounká 
jak  olovo  mu  sype  na  oči.  — 

Tu  zahřmi  vlna  mohutná 

a  spáč  vyskočí  zděšený: 

„ó,  ten  můj  život  ztracený!"  ^ 

A  vlna  se  jen  zachechtá. 

ó,  Bože  můj,  —  ta  hra  je  ukrutná. 


PÍSAŘ. 

ZAS  již  půlnoc  zahučela  s  věži 
a  on  ještě  piše,  škrtá,  čísli, 
ruka  mdlá  a  oko  zírá  s  těží, 
píše,  myslí,  —  písař  nic  nemyslí. 


42  j.  v.  sládek: 


Psaní,  psaní  do  skonáni;  — 

o  večeři  dnem  se  hmoži. 

v  noci  píše  o  snidani 

a  když  chorá  hlava  přec  se  složi^ 

piše  ve  snu  dlouhé  účty  bozi. 

Pak  to  péro  ryje  jako  dýka.  — 
Teď  jen  čití,  den  proč,  noc  tak  krátká 
a  ten  život  přece  tak  se  smýká;  — 
skrápla  slza,  —  škoda  posej  patka. 

Konečné  to  péro  stranou  klade, 
v  srdci  výkřik,  ale  ret  se  vzpouzí; 
z  ticha,  z  ticha  k  posteli  se  krade: 
„Ať  se  žena  s  déčkem  neprobouzi !'' 


OSUD. 
I. 

JIŽ  tvoje  myrta  rozkvétá 
a  ženich  má  tě  rád, 
pojď,  vpletu  ti  ji  do  vlasů, 
je,  dcerko,  čas  se  vdát. 

Matičko,  matko,  pro  Boha, 
když  už  mne  chcete  vdát, 
ten  vinek  dejte  do  vlasů 
a  mne  s  nim  pochovat. 

Jen  utiš  se,  má  dceruško, 
je  osud  divný  hráč 
a  to  vi  jenom  pán  Bůh  sám, 
kde  radost  dá,  kde  pláč. 


BÁSNĚ.  ^3 

Co  od  oltáře  spolu  šli, 
dnes  šestnácte  již  tomu  let, 
před  nimi  stoji  mladý  muž 
a  dívka  jako  jarní  květ. 

„HJc>  dcerko,"  dí  máť  s  úsměvem, 
„to  náš  byl  vínek  myrtový." 
A  co  ten  úsměv  znamená, 
jen  otec  ví,  —  však  nepoví. 


II. 

Již  ta  má  myrta  v  zahrádce 
dospěla  do  času, 
nuž,  pojďte,  družky,  vpleťte  mi 
ten  vínek  do  vlasů. 

Proč,  matičko  má,  pláčete 
v  ten  svatební  můj  den, 
vždyť  byl  to  přec  v  mém  životě 
ten  nejkrásnější  sen. 

Já  nepláču,  má  dceruško, 
to  radosti  jen  snad, 
jen  jdi  a  Bůh  tě  opatruj 
tam  na  sto  tisíckrát! 


A  není  tomu  rok  ni  rok, 

co  klekli  spolu  k  oltáři, 

a  přes  zídku  tam  volá  kdos: 

„Hoj,  vstávej,  starý  hrobařil  ^Ě 


^  J.  v.  SLÁDEK  : 


A  vykopej  mi  jeden  hrob 
a  jeden  mému  dítěti 
a  máš-li  srdce  útrpné, 
nech  kousek  místa  pro  třetí!'* 


^' 


ANDÉL    SMRTI. 

KDYŽ  s  mroucího  se  skrádá 
chvit  žití  poslední 
jak  6  prchající  hvězdy 
svit,  právě  v  prededni, 

A  člověk  v  jiných  krajích 
již  bloudit  počíná, 
tu  anděl  smrti  nad  nim 
svá  křídla  rozpíná. 

A  vlídnou  ruku  klade 
na  čelo  v  mrákotě, 
by  snilo  ještě  jednou, 
o  zašlém  životě. 

A  tíhnou  různí  snové 
tak  zvolna,  pomalu, 
jak  podzimkové  mlhy 
po  svadlém  úvalu. 

Jak  podzimkové  mlhy 
sežloutlé  přes  trávy, 
a  každý  chladnou  slzu 
na  brvách  zůstaví. 


B  ASNE. 


45 


A  jako  matka  k  děcku 
se  anděl  uklání: 
„Zda  žit  chceš  ještě  dále 
tu  hračku  k  zoufání?'' 

Ta  slova  jsou  jak  3elest, 
když  den  se  utiší, 
z  těch,  u  loze  kdo  pláčí, 
jich  nikdo  neslyší. 

Však  mroucí  ten  je  slyší 
a  dí:  „To  dostačí"  — 
a  smrti  anděl  zvolna 
mu  oči  zatlačí. 


San  Antonio  de  Bejar. 


JEN  USNI  TIŠE. 

MNÍ  člověk  velkém  na  moři 
až  jej  též  vlna  pokryje 
a  maják  v  dáli  dohoří, 
že  v  světě  cos  se  poboří, 
když  jeho  loď  se  rozbije. 

Jen  usni  tiše,  příteli, 
ni  pavučinka  nehne  se 
a  jedno  srdce  pukne-li, 
když  od  tvého  se  oddělí, 
i  nad  ním  moře  zavře  se. 


^^  j.  v.  slAdek: 


V    LESE. 

NA  obloze  hvězda  sviti 
a  já  v  tmavém  bloudim  lese; 
jen  když  suk  se  pozatrese, 
hvězda  se  mi  v  oko  třpytí. 

Dál  a  dále  v  noci  hluché 
ubirám  se  do  huštiny; 
dole  šusti  listi  suché^ 
shora  šeré  suků  stíny 
hustší  se  a  hustší  řadou 
mezi  mne  a  hvězdu  kladou. 

Dál  a  dále;  —  prasklo  klesti 
rozestřené  plachou  lani. 
Tak  na  dávné  zašlé  štěstí 
srdcem  bodne  vzpomínáni. 

Marně  však,  —  jen  houštím  kráčí 

laň  a  klenbu  nerozrazi 

a  ten  bol,  co  v  srdci  mrazí, 

a  jak  můra  duši  tlačí, 

neprotrhne,  nerozcelí, 

co  mne  od  mé  hvězdy  děli. 

A  jen  dále  tmou  a  v  spěchu 

táhne  mne  to  ve  huštinu; 

hvězda  zhasla  větvi  v  stínu 
a  já  hořce  pláču  v  mechu. 


BÁSNĚ.  ^7 


STRÁŽNÁ   HVĚZDA. 

NEJPRV  když  políbí 
člověka  matička, 
rozžehne  na  nebí 
hvězdu  mu  Sudička. 

To  oko  nebeské 
střeží  jej  s  výšiny, 
bez  něho  nespadne 
s  hlavy  vlas  jediný. 

Někdy  však  utrhne 
do  moře  hvězda  se; 
tobě-li  patřila, 
veta  je  po  spáse. 

Do  moře,  do  moře 
chtěje  neb  nechtěje, 
musíš  ji  hledat  jít 
v  divoké  peřeje. 

Ptáte  se,  zpět-li  dá 
moře,  co  uchvátí? 
Já  byl  tam,  věřte  mi, 
nevrátí,  nevrátí. 


POJĎME    SPÁT. 

POJĎME  spát,  pojďme  spát, 
ostrý  vítr  duje  z  lad, 
na  horách  se  smráká. 
Mlhy  táhnou   po   údolu. 


48 


j.  V.  sládek: 


dost  již  práce,  dost  již  bolu, 
mrazný  je  ten  noční  chlad 
a  mne  v  sen  to  láká. 

Velká  tíž,  trapná  tíž 
a  já  nespal  dlouho  již 
a  přec  snil  tak  děsno; 
sněním  mozek  jako  plamen, 
bděním  srdce  jako  kámen, 
sněním,  bděním  hlava  níž, 
už  tu  příliš  těsno. 

Spí  se  to  jinače, 

když  se  člověk  vypláče, 

pookřeje  po  té  velké  nouzi. 

A  tam,  já  kde  budu  v  snách, 

choďte  mi  jen  po  špičkách, 

ať  mi  nikdo  nepláče, 

ať  mne  nikdo  ze  sna  neprobouzS. 


O  NĚČEM  PŘEMÝŠLÍM. 

O  NĚČEM  přemýšlím,  sám  nevím,  co  mi  schází, 
cos  jen  jak  v  stroji  když  se  něco  hatí, 
vím  jen,  že  mysl  do  temna  se  tratí 
a  tmou  čím  dál  tím  víc  to  v  srdci  mrazí. 

Něčeho  vzpomínám,  sám  nevím,  co  mne  tíží, 
tvář  jiných,  má  se  potácí  tu  maně, 
vím  jen,  že  oči  zakrývám  si  v  dlaně, 
a  lící  se  mi  horká  slza  plíží. 


BÁSNĚ.  49 

■-•*"—•••• ...........«......—.......— ....^ 

Dob  štěstí  vzpomínat^  jež  nevrátí  se  zpět, 
a  nemít  nic«  po  čem  už  člověk  touží, 
a  slyšet  chřest  jen  olověných  let 
a  nevědět,  proč  dál  se  život  plouži. 

Snad  jen  to  jediné,  co  ještě  zbývá, 
ty  vzpomínky,  by  pláchla  reka  líná.  — 
O  něčem  přemýšlím  a  myšlénka  to  divá 
a  anděl  můj  nade  mnou  ruce  spíná. 


JDI  SPÁT. 

JDI  spát,  jdi  spát  má  hlavo  unavená, 
již  večer  jest  a  srdce  míru  touží, 
již  bílé  mlhy  po  pláni  se  plouží, 
nad  nimi  boží  světla  roznícena; 
než  mlhy  pohltí  ta  světla  boží, 
slož,  unavená  hlavo  má,  se  k  loži. 

Modli  se,  modli,  než  odejdeš  k  spaní, 

9nů  děsivých  ať  anděl  ochrání  tět 

Jak  mám  se  modlit^  neznám  již  to  ani, 

snad  naučím  se  zas  tam  na  úsvitě, 

i  anděla  mi  také  třeba  není, 

vždyť  žádných  snů  již  nebude  v  mém  sněni. 

Vysoko  hvězdy  na  obloze  planou 
a  v  mysli  mé  to  víc  a  více  hárá, 
k  nim  láká  to  mou  duši  potrhanou. 
Proč  z  mlh  ta  truchlá  postava  mne  kára? 
Tak  často's  v  sen  mne  uspávalo  sladko, 
proč  teď  mi  ^at  jít  bráníš,  stará  matko? 

J.  v.  SUdek :  SpUy  básnické.  I.  4 


60 


j.  v.  sládek: 


ZA  HORY  SLUNCE  ZAPADÁ. 

ZA  hory  slunce  zapadá 
a  blaze  těm^  jichž  dílo  skončena  je, 
a  v  dol  už  noc  se  rozkládá 
a  jako  kámen  těžké  srdce  moje. 

Proč  kráčíš,  poutnice,  tak  pomalu? 
Už  hlava  chorá,  nohy  zolovněly.  — 
Je  noc,  je  noc,  v  té  noci  zoufalu 
rač  těžkých  snů  ná<s  chránit.  Spasiteli ! 


U  OBRAZU  DÍTĚTE. 

TY  na  obraze  usmívavé  dítě 
s  tou  různou  tván,  jasně  modrým  okem, 
jak  často  rok  již  zaměnil  se  s  rokem, 
než  zraky  moje  opět  spatřily  tě ! 
Ty  dítě  mé,  jak  jsme  se  rozloučili 
a  po  letech  se  opět  shledáváme: 
ty  usmíváš  se  ještě, —  vždy  to  samé, 
však  oči  mé  se  pláči  naučily. 
A  srdce  bolí,  vzpomenu-li  na  to, 
jak  tisk'  jsem  rty  k  té  desce  skleněné 
a  nyní,  chvíle  tato? 
ó,  chladím  jen  své  čelo  plamenné. 

Můj  příteli,  již  nejsem,  co  jsem  býval, 

již  děcko  ne,  co  bratrem  tebe  zvalo, 

a  k  tobě  hravé  ručky  rozpínalo, 

již  zvadly  sny,  jež  s  tebou  kdy  jsem  sníval; 


B  Á  S  N  É.  61 

a  lito  mi  těch  mladých,  dětských  let, 
a  líto  mi,  že  v  světě  žádný  květ, 
jejž  neoderval  života  by  přival. 

Já  sestárnul,  viď,  malý  příteli, 

a  divíš  se,  že  to  tvůj  kamarád? 

Však  ze  srdce  ti  odpouštím  to  rád, 

vždyť  jiní  také  pozapomněli, 

co  živi  jsou  a  ty's  jen  obraz  kusý. 

Leč  prec-li  jich  a  tebe  vzpomenu  si, 

tu  cítím  bolem  srdce  usedat. 

Jich,  mužem  dost  že  být  mi  možno  není, 

jenž  bez  bolu  by  nes  to  zapomnění, 

a  tebe  zas,  že  času  přeletem 

mi  nelze  myslí  zůstat  dítětem. 

Proč  budí  člověk  z  krásného  se  snění, 

proč  z  temnoty,  jež  jemu  světlem  září, 

v  ten  zásvit  náš,  kde  teprv  znát  co  tmění 

a  tělo  oslábnout-li  musí  v  stáří, 

proč  duši  aspoň  nelze  uchovat 

lak  věčně  mladou,  dětinnou  a  svěží? 

A  to  když  bylo  člověku  dát  s  těží, 

proč  neumírá,  dokud  ještě  mlád, 

než  na  sny  luzné  sněhu  napadne, 

než  bujná  mysl  v  ledy  uchladne? 

Proč  člověk  dél  než  oheň  duše  žije 

a  s  poslední  hned  jiskrou  nezmírá, 

jež  v)rpryskne  těch  temnot  do  čirá: 

než  sevšedni  a  vše  se  v  tupost  slije?  — 

Ci  náhradou  života  tisícletí, 

v  němž  rychleji  už  srdce  nezabije, 

za  jednu  myšlenku,  jež  mozkem  letí, 

za  jeden  sen,  v  nějž  prach  nám  nezasáhá. 


*? 


S2  j.  v.  sládek: 


za  pocit  jen  nezpytvaného  blaha, 

za  jeden  úsměv,  jednu  slzu  dětí? 

Nač  popele,  když  jiskra  v  něm  dohárá,  — 

či  život  životem,  když  duše  stará? 

Však  marně,  marně,  —  všechno,  všechno  hyne 

a  vše  ač  rád  by  člověk  uchoval, 

než  čeho  zvi,  je  vše,  i  srdce  jiné. 

Můj  příteli*  já  mnoho  pochoval 

a  zbylo  mi  jen  trpké  vzpomínání 

na  to,  co  bylo  a  co  nyní  je; 

a  loďka-li  se  plavci  rozbije, 

kdo  zazlí  mu,  že  hyne  u  zoufání?  — 

Slyš,  dítě  mé,  já  trpěl  velmi  mnoho, 
než  stala  se,  čím  teď  je  duše  moje; 
leč  neviň,  jako  jiní  mne  jen  z  toho, 
vždyť  také  já  se  nerad  spouštěl  ráje, 
vždyť  každý  nerad  ve  propast  se  kácí; 
když  ale  hvězda  po  hvězdě  se  ztrácí 
a  mraky  jdou,  kdo  diví  se,  že  tma  je? 

Mé  hvězdy  shasly  mou  i  jiných  prací. 
Šel  v  svět  jsem  hledat,  co  mi  odlákal, 
pres  dálné  moře  loďka  moje  hnána, 
do  vln  jsem  hleděl  s  večera  i  rána; 
leč  ptej  se  plavce,  třeba  vyplakal 
si  oči  marnou  touhou  ze  dne  ke  dnu, 
zda  za  tisíc  těch  perlí  voda  slaná 
mu  vydá  stonulou  tam  perlu  jednu? 
A  ptej  se  toho,  kdo  se  v  poušť  uchýlil, 
zda  vše  nerovnal  k  svému  životu 
a  neviděl  jen  samou  pustotu, 
třeba  mu  jiní  děli:  Ty's  se  mýlil! 
A  ptej  se  mne,  zdaž  léta  mi  a  míle 
to  vrátily,  co  jedna  vzala  chvíle?  — 


BÁSNĚ.  53 

A  ptej  se  mne,  proč,  co  mi  ještě  zbývá, 

té  choré  duši  nepostačí  k  míru? 

Kde  jedna  hvězda  do  noci  se  divá, 

tam  víc  jen  kolem  vidět  ve  tmu  čiru. 

A  kol  mé  duše,  příteli,  je  temně 

a  děsí  mne,  že  temněj  ještě  bude. 

Co  říkáš  tomu?  Usmíváš  se  jemně. 

Nuž,  směj  se,  směj, —  já  hledím,  —  noc  je  všude 

a  hlava  klesá  v  závratném  tom  víru. 


MÉ     OBECENSTVO. 

MÉ  obecenstvo  to  je  podiva 
a  v  zákulisí  prsou  naslouchá  mi, 
to  nejvíc  už,  kdy  noc  se  pozdí vá, 
a  jiní  myslí,  že  jsou  doma  sami. 

Mé  obecenstvo  to  mi  rozumí, 
a  ne j raděj  o  vlastním  slýchá  hoři, 
a  když  to  plným  valem  zašumí, 
div  aplausem  mi  prsa  nepoboří. 

Mé  obecenstvo  to  si  vybírá, 

a  kritisuje  také  výtečně; 

a  když  mu  člověk  dlouho  skomírá, 

dí  skepticky:  Tak  umři  konečně! 


54  J.  v.  SLÁDEK  : 


NENAŘÍKEJ. 

NENAŘÍKEJ,  že  v  tom  žití 
je  tak  všechno  pusté,  chladné 
a  že  člověk  ve  svém  bytí 
nemá  družné  duše  žádné. 

Samoten  se  rodí,  žije, 
samoten  že  trpí,  hyne, 
a  čím  jeho  srdce  bije, 
nepocítí  žádné  jiné. 

Hledím  k  nebi  hvězdnatému, 
k  žitím  plné  hledím  zemi, 
hledím  k  lidských  srdci  tému, 
což  je  cizo  mezi  všemi? 

Jsme  jak  děti  jedné  matky, 
každý  svůj  a  ve  své  tváři, 
však  co  každý  žije,  zpátky 
2  její  líce  všechněm  září. 

A  kdo  svou  tvář  nezakrývá, 
tomu  jiných  není  skryta, 
cizím  k  tomu  svět  jen  bývá, 
kdo  mu  sám  nic  neposkytá. 


B  A  S  N  É.  55 


U    POTOKA. 

Anechme  toho  světa,  děvče  moje, 
pojď,  sednem  raděj  zde  si  u  břehu 
a  dívat  budem  se,  jak  ve  běhu 
se  hravých  vlnek  lesklé  honí  roje. 

Pojď,  sedni  si  v  tom  vrby  chladném  stínu 
a  budem  dívat  se,  jak  mušky  tam  si  hraji, 
jak  z  vody  žluté  květy  vyrůstají, 
jak  vlaštovky  se  níží  nad  hladinu 

a  budem  snít. U  vody  usedla  si 

a  na  mne  upřel  zrak  se  usmívavý, 
do  vody  černé  shrnuly  se  vlasy 
a  uchopil  je  v  náruč  potok  hravý 
a  houpá  je  jak  dlouhé  vodní  řasy, 
když  vodou  zaplynou  a  v  náhlém  styku 
o  kvítek  na  břehu  se  zachytily. 

„A  budem  snít Můj  hochu  roztomilý, 

či  neslyšel  jsi  nikdy  o  vodníku, 

jenž  po  vodě  si  rozestírá  sítě, 

či  o  rusalce  pověst  neděsí  tě, 

jež  leknínovým  květem  hochy  vábí 

a  mrtvé  z  vod  je  pouští  na  úsvitě? 

Že  nelze  být  rusalkou  takovou ! 

Leč  ze  mne,  věř,  tak  krutá  nebyla  by." 

K  své  přitisk*  její  tvář  jsem  nachovou: 
Milenko,  chceš  být  básníkovou  ženou?   . 
Nuž,  rusalkou  mu  zcela  takovou 
buď  vždycky,  pohádkami  vybájenou. 
Věčně  jej  vábí  duše  krásy  květem 
a  noř  se  s  ním  v  hluboké  tůně  citů, 


56 


j.  v.  sládek: 


kde  tělo  hyne,  —  ale  ve  záchvitu 
se  duše  volným  vzhůru  nese  letem, 
jak  lesklá  z  vod  se  pnoucí  bublina, 
když  na  dně  hloubi  život  shasiná. 

A  vodník?  —  věř,  ta  pověst  pravdu  má-li, 
též  otčím  nebyl  panně  uchvácené: 
vystavěl  palác  z  křišťálové  skály 
a  snesl  vše  jí  skvosty  drahocenné, 
co  v  jezer,  rek  se  klínu  ukrývaly. 

A  palác  mít  v  mé  duše  hlubině, 

kde  šperkem  vše,  co  jasné  tam  a  vřelé, 

a  snít  i  tesknit  živobytí  celé 

i  radovat  se  spolu  v  tišině 

a  nikým  nerušeni  v  slasti,  bolu; 

a  věčně  tak  a  věčně  dlít  jen  spolu, 

a  věčně  tak  se  okem  v  oko  dívat 

a  na  vodách  když  bouře  rozhoupá  se, 

si  z  hloubi  ňader  kolebavku  zpívat 

a  kochat  se  v  tvé  duše  věčné  kráse,  — 

či  taký  vodník  ukrutným  ti  zdá  se? 


MÉ  PÍSNĚ. 
I. 


NECH,  můj  hochu,  těch  svých  písni  I" 
ondy  milá  zašeptala, 
když  svou  bílou,  něžnou  ručkou 
v  mých  se  písních  probírala. 


BÁSNĚ. 


57 


„Ncch  těch  písni,  jsou  tak  smutný, 
ani  bych  je  číst  neměla."  — 
Ctla  je  přec  a  v  černém  oku 
rosa  se  jí  pozachvěla. 


A  já  jsem  tu  rosu  slíbal, 
ale  slib  se  v  píseň  mění; 
podala  mi  bílou  ručku: 
,,Zpívej,  nejsi  k  napravení ! 


:  i« 


II. 


POHODILA  vzdorně  hlavou: 
„Nechci  slyšet  písně  tvoje, 
zpíváš  o  mně  neustále, 
to  mi  činí  nepokoje." 

Pohodila  vzdorně  hlavou, 
shrnuly  se  černé  vlasy, 
vypjalo  se  bílé  čelo, 
oči  skryly  tmavé  rasy. 


Sáh'  jsem  v  struny  zvučné  lyry. 
nepěl  již  jsem  o  své  milé: 
zpíval  jsem  o  černé  noci, 
o  hvězdách  a  luně  bílé. 


68  .        j.  v.  sládek: 


MODLI  SE  ZA  MNE. 

MODLI  se  za  mne,  děvče  nevinné! 
jeť  vroucné  modleni  ti  dosud  přáno; 
tvým  srdcem  pusté  prázdno  nepoznáno, 
kde  neozve   se   chvěni   jediné, 
jímž  duše  struny  vše  se  rozezněj  i, 
vše  touženi  se  v  slzu  rozplyne, 
jež  beze  slov  se  modli  nejvroucněji.  — • 
Modli  se  za  mne,  děvče  nevinné. 

Mně  nedáno  již  v  nebe  vznést  se  lemy: 
mou  duši  tíži  cos  jak  olovo 
každé  se  věsíc  zbožné  na  slovo, 
že  sotva  vzletné,  již  se  kácí  k  zemi. 
A  duše  tvá,  to  v  šeru  hvězda  bílá 
a  její  prosby  lesky  bezstinné, 
jež  hvězda  volně  v  nekonečno  sílá. 
Modli  se  za  mne,  děvče  nevinné. 

ó,  jindy  též  jsem  perutě  měl  k  letu 

a  vznášel  se  až  k  nebes  temeni, 

aneb  co  dítě  slouchal  v  nadšení 

těm  krásným  bájím  o  krásnějším  světu; 

a  jindy  též  se  spjaly  ku  modlení 

na  klínu  matky  ručky  dětinné 

a  teď?  —  ó,  plakal  bych,  leč  slzí  není. 

Modli  se  za  mne,  děvče  nevinné. 

Když  lid  v  zápalu  zbožném  pokleká, 
bije  se  v  prsa:  „Bůh  buď  milostivý!" 
já  vzdorně  stojím,  —  ret  se  v  úsměv  skřivi 
—  a  srdce  to  jak  dýka  protéká. 
Jsem  nevěrec,  —  či  kdo  té  věří  báji? 


BÁSNĚ.  ^ 

V  tom  od  klekátka  cos  mi  pokyne; 
to  oči  tvé  se  k  nebi  upírají.  — 
Modli  se  za  mne,  děvče  nevinné! 

A  přec  to  bolno,  kdyby  zavřená 

byl  duch  jen  zář,  jež  shaslá,  na  vždy  zmírá 

a  nebyl  hvězdný  svit,  jenž  neumírá, 

ať  před  věky  již  hvězda  pohřbená; 

a  přec  to  bolno  tak  se  neshledati ! 

Ci  ty  snad  věříš  žití  na  jiné?  — 

ó,  věř  a  tvá  nech  vira  mou  mi  vrátí.  — 

Modli  se  za  mne,  děvče  nevinné! 


A  LÁSKA  MÁ  TÉ  NEDĚSÍ? 

7,  .Y'S  poupě  jitrem  zrosené, 
mne  úpalu  již  kloní  tíž, 
ty  slunečno  po  vedru  dne, 
já  chladný  soumrak  hledám  již. 

Ty  úsměv  jen  máš  pro  ten  svět, 
já  odnaučil  již  se  smát, 
já  s  rozbitým  se  vracím  zpět, 
člun  tvůj  chce  teprv  v  běh  se  dát 

Tvé  rty  jen  svlažil  žiti  mok 
a  já  už  často  jed  v  něm  ssál; 
ty  díš:  „Dřív  blaha  mnohý  rok.*' 
já :  „Svatý  mír  kéž  Bůh  mi  přál !" 

Tvé  s  rosou  kalich  květinný, 
mé  srdce  číš,  v  ní  lávy  var: 
až  rozbije  se  v  střepiny, 
zda  nespálí  i  tebe  žár? 


60  j.  v.  sládek: 

Ty  studánka,  já  slap,  jenž  rve, 
já  chladný  muž,  ty  dítě  jsi, 
znám  svět,  ty  sotva  srdce  své, 
a  láska  má  tě  neděsí? 


VŽDYŤ  JSEM  TOMU  CHTĚLA. 

NEDÍVEJ  se,  děvče,  tak 
hluboko  mi  v  oči, 
oči  mé  jak  černý  vír, 
běda,  kdo  tam  vkročí. 

V  oku  mém  tak  hluboko 
divný  bol  se  skrývá 
a  nebude  nikdy  zdráv, 
kdo  se  tam  kdy  dívá. 

A  já  přec  tam  hledět  chci, 
vždyť  už  nejsem  zdráva, 
vždyť  už  moje  hlavička 
dávno  postonává. 

A  já  přec  tam  hledět  chci, 
vždyť  jsem  tomu  chtěla, 
aby  se  mi  po  tobě 
duše  rozbolela. 


B  A  S  N  É.  61 


MÉ  DRAHÉ  E 


MÉ  drahé,  drahé  dítě, 
ty  píšeš,  smutno  že  ti 
a  že  ten  čas  tak  zdlouha, 
tak  tuze  zdlouha  letí. 

A  že  jsem  návrat  slíbil, 
až  vlaštovky  se  vrátí 
a  že  tu  ještě  nejsem 
a  ony  už  se  tratí. 

A  večerem  co  večer 
že  k  hvězdám  hledíš  tiše 
a  modlíváš  se  za  mne. 
když  která  padá  s  výše. 

Mé  drahé,  drahé  dítě, 
o  vím,  co  snese  žele, 
kdo  miluje  tak  věrně, 
kdo  miluje  tak  vřele. 

Mé  drahé,  drahé  dítě, 
mně  též  to  srdce  ouží, 
že  se  to  rozloučení 
tak  v  nekonečno  dlouží. 

Mně  též  se  oči  zamží, 
když  na  tě  vzpomenu  si, 
však  v  srdci  cos  mi  bouři 
a  dál  to  jíti  musí. 

Ci  pamatuješ  na  ten 
se  večer,  drahé  robě, 
kdy  děli  jsme  si,  jiným 
že  patříme  jak  sobě? 


62  j.  V.  SLÁDEK : 


Pod  námi  stichla  Praha 
a  hleděli  jsme  k  hradu, 
zda  slyšela's  ten  výkřik, 
jak  zavzněl  v  nočním  chladu? 

A  potrhaně  hvězdy 
se  leskly  v  reky  toku 
a  ty's  mi  tiskla  ruku 
a  slzu  měla^s  v  oku. 

Ty*s  tiskla  k  mé  se  tváři: 
„Já  již  se  upokojím, 
buď,  hochu,  napřed  jejich 
a  potom  teprv  mojím." 

Jsi  dívkou  písničkáře, 
ten  není  jako  jiní, 
a  myšlénky  tak  divné 
mu  často  čelo  stíní. 

A  myšlénky  tak  divné 
mu  často  letí  hlavou 
a  jako  meteorem 
jej  nesou  v  dáli  mhavou. 

A  letí,  stále  letí, 
sám  neví,  kam  se  nese, 
jen  když  to  temno  pod  ním, 
na  chvilku  rozbřeskne  se, 

U  tebe  jen  co  hvězda 
u  hvězdy  letem  prodlí  — 
a  v  propast-li  se  skácí, 
ó,  modli  se  zaň,  modli  1 


B  A  S  N  ž.  63 


louCenI. 

JE  pozdní  noc,  kol  mrtvý  klid, 
na  nebi  ani  hvězdy  třpyt, 
na  nebi  tma  a  v  srdci  chlad 
a  v  srdci  upomínek  rád; 
tu  stojím  sám  a  zdá  se  mi, 
že  vzpomínky  mi  tíhnou  z  hlavy 
a  halíce  se  v  roucho  tmy 
jak  bludičky  se  vstříc  mi  staví. 

Ty  vzpomínky  tak  bolny,  ach, 
však  jedna  z  nich  ta  nejvíc  tíží: 
má  milenka  se  ke  mně  blíží, 
má  milenka  mi  s  bohem  dáváj 
tak  bolně,  tiše  jako  v  snách, 
tak  bledá,  jak  když  z  hrobu  vstává. 

Má  milá  černé  vlasy  má 
a  bílé  čelo  pod  nima 
a  oči  pod  tím  bílým  čelem, 
kdo  patří  tam,  by  umřel  želenL 

!Má  milá  hořce  plakala, 
až  srdéčko  jí  usedalo, 
až  srdéčko  se  tlouct  jí  bálo, 
tak  usedavě  plakala. 

Má  milá  hořce  vzdychala, 
že  radost  v  světě  tak  malá 
a  kdyby  byla  jen  co  mák, 
přec  sezobá  ji  žalu  pták, 
a  kdyby  byla  sebe  větší, 
přec  otráví  ji  ruka  něčí, 
a  kdyby  byla  duší  naši, 
přec  ze  světa  ji  s  duší  splaší. 


64  J.  V.  SLÁDEK 


„šel  ode  mne  jsi  do  ciziny 
a  neviděli  jsme  se  ani, 
a  neřekli  jsme  sobě  ani, 
že  víc  jsme  sobě  nežli  jiní. 
I  ani  jsi  mne  nepolíbil 
a  slzu  s  oka  nesceloval 
a  slovíčkem  mne  nezradoval^ 
a  kdy  se  vrátíš,  nepřislíbil. 

A  odešefs  na  more  tůně, 

kde  v  hloub  tak  mnohé  štěstí  padá, 

a  nedali  mi  říct  ti  ani, 

že  moje  srdce  k  smrti  stůně. 

A  nevšimli  si  toho  ani, 

že  musím  umříti  tak  mladá.*'  — 


Je  pozdní  noc,  kol  mrtvý  klid 
na  nebi  ani  hvězdy  třpyt, 
na  nebi  tma  a  v  srdci  tiž, 
má  milá  zniká,  mizí  již, 
má  milenka  mi  s  bohem  kyne 
a  srdce  mé  div  nezahvne. 

V  UPOMÍNKU. 

I. 

KDYS  v  plesu  dětinném  hodila's  v  líce 
přehoušel   modravých  květů  mi   vřesu; 
mnohý  jsem  pohodil,  zmařil  jich  více, 
ty,  co  jsem  zachoval,  k  hrobu  ti  nesu. 

Uvadlé,  uchřadlé,  ruka  se  třese, 
když  do  těch  zmařených  naději  sáhne 


BÁSNĚ.  65 

uvadlých,  uchřadlých,  jako  když  v  lese 
ponejprv  podzimní  vítr  zatáhne. 

A  nám  jak  do  jara  sever  když  vrazí  — 
tvůj  život  ztracený,  —  co  po  něm  zbylo? 
Několik  vzpomínek,  —  život  je  zmrazí, 
na  mžik  ta  písnička,  —  nic,  než :  „To  bylo''. 


II. 


KDYŽ  den  se  schýlí  k  večeru 
a  pot  si  s  čela  stírám^ 
tu  zavru  dveře  za  světem 
a  svůj  si  otevírám. 

A  vedle  prázdné  židle  tvé 
si  sám  usedám  k  stolu 
a  za  chvilku  to  ožije 
a  my  jsme  zase  spolu. 

A  já  ti  toužím,  povídám, 
a  co  by's  řekla,  hádám, 
a  naši  tichou  zábavu 
pak  sem  v  ty  verše  vpřádáni. 

A  já  to  vím,  že  plané  jest 
to  všechno  jenom  hraní, 
však  něčím  nutno  ukrátit 
si  čas  —  až  do  shledáni. 


J.  v.  Sládek:  Báané. 


€6 


j.  v.  sládek: 


III. 

TO  slunce  dnes  v  ten  boží  svčt 
tak  jasně  svítí,  hřeje, 
já  hledím  na  ně  s  okna  ven 
a  nevím,  co  se  děje. 

A  myslím  sem  a  myslím  tam 
a  oko  se  mi  káli, 
a  nevím,  zdaž  to  pravda  je, 
či  myšlénky  mé  lhaly. 

Ten  bez,  kde,  milá,  na  jaře 
jsme  sedávali  spolu, 
tak   svěží  ještě,  zelený, 
ni  lístek  nespaď  dolů. 

Ta  myrta,  již  jsi  vsadila, 
už  na  polo  je  v  květe, 
aj,  toť  to  naše  děťátko 
mít  štěstí  bude  v  světě. 

A  ten  náš  ptáček  zpěváček 
tak  zpívá  dnes  až  milo, 
a  všechno  je  tak  veselo, 
jak  tebe  když  zde  bylo. 


Ba,  ještě  se  ta  vlaštovka 
kol  švihá,  v  okno  dívá 
a  ty  že  už  jsi  ulétla, 
má  holubičko  sivá? 


BÁSNĚ.  67 

Ach,  co  tě  odsud  volalo, 
když  jsou  tu  všichni  jiní? 
ó,  to  jen  venku  léto  je 
a  chladno  už  je  v  sini. 

Tam  s  našich  vínku  svatebních 
po  lístku  lístek  padá, 
to  děje  se  tak  na  podzim, 
viď,  má  dušenko  mladá? 

A  v  síni  všechno  pusto  tak 
a  židle  tvá  je  prázdná;  — 
ó,  to  už  podzim,  podzimek 
a  zima  bude  mrazná. 

A  venku  jaro  zavitá 

zas  v  lada  mrazem  spjatá,  — 

a  kdo  se  tebe  dovolá, 

má  holubičko  zlatá! 


IV. 

^ /^]  "li  dál  v  té  upomínce, 
JL^    žij  mi  dál; 
dí,  že  mrtva  jsi,  mé  dítě, 
není  pravda^  osud  mi  té 
ještě  nevyrval. 

Žijem  spolu  jako  dříve, 
ve  snech  —  ještě  víc, 
v  každém  hnutí,  pomyšlení 
i  v  tom  jiných  zapomnění 
ty  mi  hledíš  vstříc. 


69 


j.  V.  sládek: 


A  když  mi  ty  upomínky 
v  oko  vykypí, 
že  ti  závidím^  se  zdá  mi, 
jak  se  ti  tam  pod  lipami 
hezky,  klidně  spi. 

Konečně  je  všeho  boje  na  časy; 
potom  teprvj  v  lip  těch  stínu 
na  čerstvou  až  kleknou  hlínu, 
ať  dí:  „Mrtva  jsi." 


V. 

ODEŠLA'S  v  tu  tmavou  dáli^ 
z  niž  se  nikdo  nenavrátí^ 
přes  tvou  hlavu  čas  se  valí, 
z  klidu  už  tě  neuchváti. 

Ale  nad  mou  hlavou  chřastí: 
Živých  svět  už  mrtvých  není, 
neboť  tam  té  ve  propasti 
jest  už  všeho  zapomnění. 

A  to  nejvíc  v  srdce  hryže 
a  to  mi  až  rozum  mizi^ 
že,  co  bylo  všeho  blíže, 
teď  je  ti  tak  cizí,  —  cizí. 


VI. 

TO  byla  jako  hvězdička- 
do  pošmurného  večera; 
jen  hvězdka  drobná,  maličká 


BÁSNĚ.  69 


však  vlidná,  světla  plničká 
a  moje  byla  celičká^ 
mé  slunce  duše  do  šera. 

A  přiletěla  do  šera 
a  zajiskřila,  zakmitla 
a  potom  zase  ulítla; 
to  smrt,  ta  němá  přišera, 
mi  v  náruč  svou  ji  zachytla. 

A  noc  tak  tmavá,  mrákotná^ 
tak  mrákotná,  tak  lopotná, 
když  duše  z  štěstí  procitla! 

A  kdyby  byla  k  zoufání, 
to  marné,  marné  volání. 


VIL 

MÉ  štěstí  se  mi  podělo 
a  já  je  hledám  v  pláči; 
a  lidé  chodí  s  útěchou : 
„To  už  se  nez jinačí." 

Aj,  dobri  lide,  z  jinací, 

já  přec  je  najdu,  věřte  mi, 

vždyť  ono  není  daleko, 

vždyť  na  sáh  jen  jest  pod  zemí. 

VIII. 

U  zídky  závěj  sněhová 
se  bělá  vysoko 
a  neví  žádný,  co  sníh  ten  chladný 


i 


70 


J.  V.  SLÁDEK : 


CO  vřelosti  tam  skrývá  hluboko, 
tak  hluboko! 

Nad  zídkou  vichr  lípám  rve 
se  bílém  ve  vlase 
a  zdaž  to  není  až  k  nevěření, 
že  pokojně  tak  dřímá  se, 
tam  dole  dřímá  se? 

A  v  závěj   socha  polživá 

v  sloup  oči  obrací; 

proč  pod  nimi  se  rozhřívá 

ten  sníh?  —  To  neví  žádný, 

jen  ten,  kdo  teď  se  vzhůru  potácí 

tam  dole  —  žádný. 


IX. 

JE  proud  můj  život  divoký, 
jenž  skalným  břehem  kouří, 
vše  odnese,  nic  nenese 
a  bouří  jen  a  bouří. 

A  tebe,  kvítek  nejdražší, 
mi  jedním  mžikem  splavil 
a  na  věkův  už  na  věky 
vši  radosti  mne  zbavil. 


Já  dívám  se,  já  naslouchám, 
já  volám  v  dáli  mhavou. 
„Co  uchvátím,  to  nevrátím," 
jen  zní  to  řekou  dravou. 


BÁSNĚ.  71 

Na  břehu  stojím  podrytém 
a  hledím,  jak  to  rve  se; 
i  až  ten  břeh  to  utrhne, 
tam  v  moři  sejdeme  se. 


NECHTĚ   MNE   BÝT. 

NECHTĚ  mne  být,  vy  dobří  přátelé; 
co  jsem,  to  jsem,  a  jsem-li  bídný,  ano! 
váš  úsměv  neshladi  mi  vrásku  na  čele, 
mfij  žal,  —  jím  zábavy  vám  chvilky  neubráno. 

Já  nikomu  jsem  z  vás  nezkřivil  vlásku, 
mne  nenávidět  nemůž'  nikdo  z  vás, 
jen  vaši  úsměvnou  si  nechtě  lásku, 
mně  bude  snáz'. 

Já  jednu  perlu  měl,  jíž  můj  byl  život  celý, 
já  sám  ji  pochoval,  a  teď?  —  Ji  tam  je  lip 
a  vy  jste  na  ni  všichni  zapomněli, 
a  o  mne  brousíte  svůj  všední,  nízký  vtip. 

Nechtě  mne  být,  —  svou  bolest  neprodáni, 
mé  perly  chvit  mi  stačí  v  bledou  skráň;  — 
nechtě  mne  být  jak  uštvanou  tu  laň, 
já  chci  být  sám. 


^2  j.  v.  sládek: 


JEN  K  BOLESTI. 

JEN  k  bolestí  jsme  zrozeni 
a  k  radosti  jen  v  letný  mžik 
a  ostatní  je  divý  ryk 
anebo  hluché  zvšedněni. 

A  i  ten  mžik  se  zaplatí 
tím  dráž*,  čím  srdci  blíže  je; 
pak  pustnou  i  ty  naděje 
a  hrob  jen  námi  bohatí. 

A  komu  je  to  k  zoufáni, 
jen  přiznej  si,  že  tomu  tak  — 
po  moři  spustlý  pluje  vrak, 
kdo  že  ho  dbá«  kdo  zachrání? 


ODŘÍKÁNÍ. 

MOU  duši  zas  dnes  jisker  mihotá, 
jak  meteor  když  noci  rozprýská  se. 
a  v  prsou  záři  to  a  zvučí  zase 
jak  v  jaru  života 

A  tomu  dávno  již  a  ze  dne  ke  dni 
květ  po  květu  proud  žití  z  mysle  dere 
a  poesie  v  dál  se  odebcrei 
když  duše  zvšedni. 


BÁSNĚ.  73 

...    , .. ..•••••.••••••.».••••••.•*•■•>•>■••>••••-•--«-* 

Jen  časem  slýchám  zas  těch  křídel  vání, 
a  zdá  se  mi,  že  kdos  se  ke  mně  shýbá 
a  vzdušným  retem  v  kalný  zrak  mne  líbá, 
řka:  „Odříkání!" 

A  pak  to  vzkypí  v  bývalé  zas  síle 
a  v  duši  mé  se  nebe,  zemc  pojí, 
zlo,  dobro  v  smír  a  roků  trýzeň  zhojí 
ta  jedna  chvíle. 

A  slyším  jeden  stesk  jak  světem  dýše 
a  v  tom  i  zoufalý  se  výkřik  ztrácí 
orla,  jenž  s  křídlem  zlomeným  se  káci 
8  nebeské  výše. 


ÚTĚCHA. 

HLEDÍME  kalným  zrakem  lkáni 
na  život  jen  co  trampotu, 
jak  nesl  by  jen  mrákotu 
a  nikdy  také  slunce  za  ní. 

A  vážíme  jen  bolest  vlastní 
a  ne,  čim  jiné  oblaží; 
sloť  vzhůru  naše  závaží, 
když  jiní  byli  méně  šťastni. 

Ba,  i  když  ti  jsou  od  nás  vzati, 
kdož  dražší  byli  nad  všecky, 
jest  bol  náš  více  sobecký: 
vždyť  želí  člověk,  sám  že  tratí. 


J.  v.  SLÁDEK : 


A  bude  den,  kde  naše  žiti 
jak  z  puklé  hrkne  nádoby, 
a  ztichnou  naše  žaloby 
jak  děcka  pláč  ve  vlnobití. 


DOSLOV. 

JÁ  nejsem  ani  palma  z  jihu, 
jež  hlavu  koupá  v  světla  zdroji 
a  znaveného,  schváceného 
v  sny  luzné,  v  naděj  upokojí. 

A  nejsem  ani  norská  chvoje, 
jež  ve  vichřici  vzdorně  stojí 
a  učí  ty,  jimž   srdce  puká, 
jak  vytrvat  v  tom  krutém  boji. 

A  nejsem  orel,  jehož  letem 
jich  na  tisíce  v  úžas  jato, 
ni  slavík,  jenž  by  lidstvo  učil, 
jak  milovat  a  zmírat  za  to. 

Já  jsem  jen  prostá  česká  olše, 
jež  povyrostla  u  potoka, 
a  do  měnivých  zadívala 
se  vln  jen  trochu  do  hluboká. 

A  neželela  mnohé  větve, 
když  divočej'  to  proudem  spělo  — 
v  mých  haluzích  to  zašumělo, 
jen  když  to  tuze  zabolelo. 


BÁSNĚ. 


75 


Já  jsem  jen  skřivan  z  českých  poli, 
jenž  silnými  vzleť  perutěmi 
a  jehož  náhle  perun  bozi 
i  s  jeho  písni  srazil  k  zemi. 

A  přijde  po  mne  tisíc  jiných  — 
kéž  nouze  o  ne  v  Cechách  není, 
a  kéž  jim  Bůh  dal  lepších  písni 
a  trochu  méně  utrpení  1 


JISKRY  NA  MOŘL 


1875—1879. 


SVÝM  RODIČŮM. 


JISKRY  NA  MOŘI. 

1875—1879. 


SVÝM  RODIČŮM. 


I. 


PŘIŠLO  KE  MNĚ  ŽITÍ. 

PŘIŠLO  ke  rané  žití,, 
smavý  anděl  s  výší, 
podávalo  k  pití 
knsťalnou  rai   cisl: 
,,Zde,  co  kapka,  to  je  žár, 
blažen,  mlád  kdo  kvapil 
stopit  ret  můj  ve  pohár**  — 
a  já  jsem  se  napil. 


Přišlo  ke  raně  žití, 
přízrak  s  bledou  lící, 
podávalo  k  pití 
číš  rai  pukající: 
y,Zde,  co  kapka,  to  je  žluČ, 
mnohé  mok  ten  trápil, 
chceš-li,  —  ty  se  trpět  uč"  — 
a  já  jsem  se  napil. 


80  J.  v.  SLÁDEK : 

Přišlo  ke  mně  žití, 

upomínka  v  letu, 

podávalo  k  pití 
slzu  v  zvadlém  květu.  — 
A  já  jsem  mu  v  oko  hleď, 

já  tu  ruku  chopil, 

zlíbal  jsem  ten  zvadlý  květ, 

a  co  v  něm,  jsem  dopil. 


Z   BLUDNÉ  DRUŽINY. 

JDE  posud  světem  družina 
rytířů  bludných; 
jim  v  klid  nebije  hodina 
a  s  ostnem  rodí  vidina 
i  snů  se  svůdných. 

Kde  má  že  touha  zaklená? 
ji  musím  míti. 
Ó,  zde's,  myšlenko  blažená, 
já  našel  těl  —  však  ztracena 
zas  musíš  býti ! 

Oř  divoký  je  srdce  mé, 
cos  v  dál  je  bodne, 
cíl  hledaný  když  najdeme; 
tak  bídní,  bludní  jedeme 
soudného  do  dne. 


JISKRY     NA     MOŘI.  ^^ 


V  JESENI. 

NA  poli  dozrál  klas  a  v  sadě  plod 
se  z  prořidlého  listí  k  zemi  kloní; 
jarního  ptactva  píseň  dozněla; 
bylina  schne  u  vyschlých  zřídel  vod, 
keř  brunátní,  v  zem  zpět  se  míza  roní; 
den  krátí  se  a  v  mrazném  přítmí  z  luk 
zaléhá  větrem  ostrý  kosy  zvuk. 

To  čas  už  není  k  písni  slavičí; 

květ  dozrál  v  plod  a  k  zrnu  dozrál  klas 

a  v  duši  jak  když  sever  zafičí  — 

jak  málo  jich !  —  a  přec  až  k  zemi  níží 

tu  hlavu  první  šedý  vlas. 

Ne,  —  ne !  —  i  naříkání  přešel  čas 

i  vzpomínek,  i  slzí,  —  vše,  co  tíží, 

co  blažilo,  —  to  nebyl  čin,  to  slova ! 

A  odměřeně  jen  a  v  ráz  a  v  ráz, 

jak  pokaždé  by  srdcem  projela, 

tak  ostře  zní  ta  kosa  sekáčova. 


V  BOUŘI. 

KVIL  ptáka  jsem  zaslcch  vichřici 
půlnoční  chvílí  — 
mně  krev  se  stáhla  od  lící, 
vichřice  bouří,  pták  kvílí. 

Vichru  a  bouři  své  vše  jsem  dal,  — 
ty  se  mi  odměnily! 
vše  v  lidský  smích,  vše  v  lidský  kal  í 
vichřice  bouří,  pták  šílí. 

v.  Sládek:  Spiiy  báinické.  I.  6 


82  j.  v.  sládek: 

PRANIC  VÍC. 

TROCHU  si  zasníme,  chvilku  jsme  šťastni,    ^ 
trochu  se  miluj  cm,  chvilku  se  máme, 
trochu  si  zboříme  štěstí  své  vlastni, 
a  potom  na  věky  s  bohem  si  dáme, 
pranic  víc. 

Trvá  to  okamžik,  věk  mužem  těkat^ 
koho  to  omrzí,  může  zas  doufat, 
ti  mrtví  pod  zemí  mají  čas  čekat; 
mrtví  se  dočkají,  až  budem  zoufat, 
pranic  víc. 


CO*S  BLEDÝ  TAK  — 

CO*S  bledý  tak,  můj  panoši?' 
„Mám,  pane,  velké  hoře, 
ta  nejkrásnější,  nejdražší 
mi  perla  padla  v  moře. 

A  nemám  v  světě  pokoje 
a  hlava  k  smrti  stůně, 
mé  celé  štěstí  pohřbeno 
s  mou  perlou  v  mořské  tůně." 

,Co  v  mořské  tůni  pohřbeno, 

nezlovíš  naříkáním, 

a  bylo-li  to  štěstí  tvé, 

proč  váháš?  —  Skoč  tam  za  ním!' 


JISKRY     NA     MOŘI.  83 


JEN  ZÁBLESK  JEDINÝ. 

JEN  záblesk  jediný,  jen  zákmit.  Pane, 
do  tmy,  jež  kolem  duše  mé  se  chmouří, 
jen  zákmit  naděje  ať  jeden  zplane 
nám,  kteří  hynem  v  bouři,  v  bouři,  v  bouři ! 


r      » 


Já  modlil,  rouhal  se,  já  skal  se  třímal, 
já  tonoucí  kol  stébla  ruku  vinul  — 
ó  Bože,  z  kolika  již  prsou  hlas  ten  hřímal, 
a  ještě  každý  zhynul,  zhynul,  zhynul ! 


ZASNI. 

UZ  zasni,  ty  červe,  v  srdci  mém ! 
hlodaFs  tam  léta  nocí  i  dnem, 
což  není  tam  pusto  jak  v  rovu? 

Podhlodars,  rozhlodaťs  každý  můj  sen, 
zasni !  než  vzpučí  zas  jediný  jen  — 
—  pak  začni  znovu ! 


BÁSNÍKŮM. 

VY  básníte  a  sníte;  —  celý  svět 
již  vašim  křídlům  nedostačí  v  let; 
zde  ubohé  dvě  dlaně  k  vám  jsou  vzpjaté: 
—  nuž,  co  jim  dáte? 


.3 


* 


84 


j.  v.  sládek: 


Vy  zlovili  jste  perlu  z  podmoří, 

vy  uchvátili  lesk,  jímž  hvčzda  zahoH, 

a  chvi  se,  leskne  vám  na  diadému: 

zde  oko  strhané 

se  o  paprslek  vzpíná  k  nebes  lemu, 

a  on  mu  nevzplane; 

zde  v  mžik  se  zamihlo 

cos  jako  perla  v  mořském  vlnobití, 

a  srdce  mřelo  po  ní  celé  žiti 

a  přec  ji  nestihlo ! 

—  co  dáte  jemu? 

Vy  bloudíte  na  nebes  pokraji, 

ba  za  jiskrou  tam  smélý  titan  vráží  — 

a  zde  ty  němé  dlaně  čekají 

na  jednu  slzu,  která  světy  zváží, 

od  dálných  hvězd  k  snu  děcka  o  blahu 

Neb  snad  ji  není  nebes  na  prahu? 


H 


JARNÍ. 

Juliu  Zeyerovi. 
I. 

ORY,  doly  samý  květ, 
ale  mně  je  pustý  svět. 


Zlaté  jaro,  řekni  mi, 
kde  těch  květů  k  nabrání, 
máš-li  který  zbytečný, 
hod  mi  jeden  do  dlani. 


JISKRY     NA     MOŘI. 


•83 


Jeden  také  na  srdce, 
a  pak  jeden  na  čelo, 
aby  se  mi  jako  dnes 
steskem  umřít  nechtělo. 


II. 


Již  na  křovinách  mládnou  pupeny 
a  v  úžlabích  se  modrá  podlíska 
a  jihnou  i  ta  šedá  skaliska, 
jak  dole  zurčí  živé  prameny, 
a  na  co  jenom  sněhu  napadlo, 
tím  jarem  oživlo  a  omládlo. 

A  ptáče  hnízdo  staví  na  klenku 

a  pro  včelu  se  kvítek  rozpuká, 

a  kde  jen  srdce,  láska  zaťuká  — 

kde  místečka  je  pro  mou   myšlénku? 

ó  jaro,  zlaté  jaro,  vrať  mi  zpět 

jen  jeden  nápěv  z  těch  zapadlých  let  I 


ADAGIO. 

JE  mladé  jaro  v  plné  vnadě, 
je  plné  vůně,  snu  a  tuch, 
já  vidím  tebe  sedět  v  sadě, 
větřík  ti  duje  v  splítku  stuh, 
v  čelo  ti  padá  jabloňový  stín 
a  v  klín 
ti  zvadlý  padá  jabloňový  květ 


1 


86 


J.  V.  SLÁDEK. 


Bez  vlády  ruka  odpočívá 

a  do  daleka  tvůj  se  dívá  hled, 

a  jest,  jak  na  večer  když  tůň  se  stmívá, 

tak  šerý,  bolný;  chladně  jako  led 

se  nad  ním  šedé  nebe  rozepíná 

a  na  tvém  mrazném  čele  dohasiná 

poslední  štěsti  sled. 


MY  SPOLU  ŠLI. 

MY  spolu  šli,  —  den  stměl  se  k  soumraku; 
Ty's  děla :  „Nevidím  dnes  hvězdu  žádnou.' 
Já  děl :  „Tam  dvě  stměly  v  oblaku !" 
Já  cítil  v  tvé  mou  chvít  se  ruku  chladnou. 

Ty*s  děla:  „Řekni,  co  to  vzpomínat?  — 
jak  je  to,  dvě  když  hvězdy  spolu  spadnou? 
těm  spolu  as  je  dobře  usínat  !**  — 
a  slza  skrápla  na  tu  ruku  chladnou. 


KV£T  sem,  květ  tam, 
on  každý  uvadne  — 
já  poslední  teď  v  ruce  mám 
a  také  on  mi  z  ruky  vypadne. 


JISKRY     NA     MOŘI.  ^^ 


Nech  být,  nech  jít. 

jen  neplač  mi  tak  usedavé  — 

vždyť  někdo  musí  žít 

a  někdo  musi  mřít 

a  lidské  srdce  puká  zrovna  hravé. 


DONĚ  INEZ. 

1. 

DOŇO  Inez,  doňo  Inez, 
chystám  se  už  psát   vám  dlouho^ 
ale  nevím,  co  to  bývá, 
že  mi  péro  padá  z  ruky. 

A  na  ruku  hlava  padá 
a  na  hlavu  jako  mraky, 
a  já  nechám  mraky  táhnout 
a  já  raděj  myslím  na  vás. 

Doňo  Inez,  jak   se  máte 
tam  ve  staré  Valencii? 
Sedíte  teď  na  balkonu, 
hledíte,  jak  v  noc  se  smráká. 

Kolem  háje  oranžové 
dýchají  k  vám  snivou  vůni, 
na  nebi  se  jiskří  hvězdy 
a  pod  vámi  šumí  more. 

A  jak  dole  more   šumí, 
od  severu  větřík  táhne, 
rosí  květy  oranžové, 
či  vám  také  oko  vláhne? 


88 


j.  v.  sládek: 


Na  severu  bledý  rytíř 
hledí  ven,  jak  v  noc  se  smráká, 
pod  ním  větrem  podzimkovým 
žluté,  zvadlé  šusti   listí. 

Neslyší  on  Šustot  listí, 
neslyší,  jak  vítr  táhne, 
ale  jest  mu,  jak  by  v  prsou 
dunělo  mu  velké  moře. 

A  ty  vlny  v  hruď  mu  bijou, 
jako  bijou  v  boky  lodě, 
když  je  plavec  v  polosnění  — 
a  on  jenom  ruce  spíná. 

S  nebe  hvězda  utrhla  se, 
vlny  za  ní  kvílí :  běda ! 
vrátí  ji?  —  ó,  nenavrátí! 
marně  po  ni  ruce  spíná. 

Doňo  Inez,  dono  Inez, 
až  to  moře  uslyšíte, 
neptejte  se,  usmějte  se  — 
Je  to  všechno  hračka  prázdná ! 


II. 

Napište  mi,  don  Rodrigo, 
slůvko  zase,  jak  se  máte, 
napište  mi  slůvka  čtyři, 
jednu  také  píseň  k  tomu. 


JISKRY     NA     MOŘI. 


89 


Nepište  mi,  don  Rodrigo, 
nic  tom  chladném  o  severu, 
pište  jenom  čitelněji, 
a  kdo  je  ten  rytíř  bledý. 

A  ta  vaše  píseň  budiž 
tak,  aby  mne  rozplakala, 
a  ten  bledý  rytíř  budiž 
tak,  abych  se  rozesmála. 

Takto   píše   don   Rodrigo 
doně  Inez  o  svém  zdraví, 
takto  píše  don  Rodrigo 
doně  Inez  o  rytíři : 


Doňo  Inez,  Bohu  díky, 
letos  jsem  se  nenachladil, 
ale  rytíř,  doňo  Inez, 
přes  zimu  jest  ještě  bledší, 

A  když  stojí  na  pavlánu, 
stále  ještě  hledí  k  jihu, 
odkud  vlahý  větřík  táhne, 
odkud  přijde  jaro  s  květy. 

A  ty  jeho  bledé  tváře 
rozkvetly  už  liliemi, 
jen  ty  jeho  oči  hoří 
stále  jako  hvězdy  v  zimě. 


90 


J.  v.  SLÁDEK : 


A  ta  píseň,  doňo  Inez, 

neni  věru  pro  zasmání^ 

zpívá  ji  ten  rytíř  bledý, 

v  zem  kdy  víc  než  k  jihu  hledí: 

„S  jara   přijde   trochu   lásky, 
v  létě  přijde  trochu  snění, 
v  podzim  přijde  rozloučení 
a  kdo  zbyl,  ach  ten  je  bídný!" 

Neslyšíte,  doňo  Inez, 
jak  ta  píseň  světem  táhne? 
a  kdo  jednou  zazpívá  ji, 
ten  se  jara  nedopráhnel" 


Takto  napsal  don  Rodrigo 
doně  Inez  vse,  co  věděl, 
takto  v  záhon  jarních  květů 
zapěl  vítr  od  severu. 


BĚLOKŘÍDLÉ  LODI. 

PODZIMKOVOU  nocí  slyším  vítr  douti 
dálného  jak  moře  utlumený  kvil, 
běda  lodi,  která  musi  bouři  plouti, 
u  kormidla  plavec  nemá-li  už  sil. 


y 


JISKRY     NA     MOŘI.  ^^ 

Co  to  bouří  duje,  co  to  větrem  kvílí, 
z  dalekého  břehu  pozdrav,  nebo  stesk? 
od  kormidla  plavec  do  noci  se  chýlí, 
v  rozčcrené  moře  rudý  plane  blesk. 

Od  přístavu  doma  cesta  již  tak  dlouhá, 
navrátit  se  nelze  nikdy,  nikdy  víc! 
Kde  je  přístav  klidu?  —  vidina  to  pouhá? 
Ne!  —  tam  už  se  jeví  v  žehu  blyskavic. 

Plavba  už  je  krátká,  tam  o  šeré  skály 
dnes,  nejdéle  zítra  rozbije  se  loď.  — 
„Popluješ-li  se  mnou,  proč  bychom  se  báli? 
moje  pevná  křidla  čelí  bouři;  —  pojď!** 

Hlas-li  to  byl  bouře,  nebo  z  mořské  pěny 
umlklý  tak  dávno  hlas  to  šeptá  v  noc? 
neb  to  s  bílou  lodí  anděl  okřídlený 
umdlenému  plavci  přišel  na  pomoc? 

Pozdě,  příliš  pozdě !  —  loď  se  chýlí  k  zkáze 
a  kdo  dobrý  plavec  zahyne  už  s  ní ;  — 
měli  jsme  se  dříve  potkat  na  své  dráze, 
bělokřídlá  lodi,  v  úsvit  když  se  dní. 

S  mnohou  tíží  spěla  loď  má  v  divné  kraje, 
jednou  vítr  dobra,  jindy  hnal  ji  hřích; 
nepluje  se  s  lodí  takou  v  přístav  ráje 
ani  na  andělských  sněžných  perutích. 

Mnoho  pustých  vraků  jede  mořskou  plání, 
dále  od  nich,  dále !  —  byly  souzeny ! 
neznají  už  „s  bohem",  ani  „na  shledání", 
a  Kdos  ve  přístavu  píše:  „Ztraceny I" 


i 


92 


j.  V.  sládek: 


PAMÁTCE  BOHUMILA  HAVLASY. 
(t  1877  v  Alexandropoli.) 

I    Y*S  přál  si  umřít  mlád  .  .  . 

Sám,  neznaný  v  neznámé  cizině, 
bez  přítele  a  druha,  kol  jen  chlad, 
a  s  duší  bloudící  v  poslední  vidině 
kdes  v  domově  po  klínu  matčině,  — 
tak  umřeFs  —  mlád! 

V  tvé  duši  nikdy  nespočinul  klid; 
hyVs  jedním  z  nás, 
jimž  osten  nepokoje  v  srdce  vryt, 
jejž  zlomí  hrob^  ne  čas. 

Sám  každý  z  nás  se  bere  cestou  svou 

jak  dravý  pták  —  neb  uštvaná  jak  laň, 

a  mezi  sebou  jsme  si  cizinou 

a  v  žiti  sotva  stiskneme  si  dlaň; 

jen  z  našich  řad  když  zase  někdo  pad, 

se  ruka  k  srdci  přitiskne 

a  z  oka  slza  vytryskne 

a  víme,  druh  jak  druha  přec  měl  rád! 

Nač  tobě  více  slov? 

Jsouť  jenom  jak  to  větru  šelestění, 

jež  táhne  přes  tvůj  pustý,  smutný  rov  — 

to  tebe  nezbudí;  — 

jen  trávě,  jež  ti  vzrostla  nad  hrudí, 

to  z  daleké  buď  vlasti  pozdravení !  — 


JISKRY     NA     MOŘI. 


93 


ZE  VŠEHO,  CO  JSEM  ŽIL  — 

ZE  všeho,  co  jsem  žil  a  co  jsem  sníval, 
mi  zbyly  trosky  jen. 
A  přes  ně  dál  se  váli  žiti  přival 
v  den  jako  den 
a  každý  prázdný  zeje 
prost  štěstí,  vzpomínek  a  bez  naděje. 


Sklonila  ke  mne  světlou  svoji  hlavu 
dnes  večer  duma^  svatá  duma  má, 
ta  ztracená  ve  všedním  davu 
mých  děl,  mých  myšlének.  A  tma 
s  mé  mysle  schází ;  —  vidím  hvězdu  plát  .  .  . 
Buď  zdráva,  hvězdo  má,  mi  tisíckrát, 
ty  nejdražší,  ty  bílá,  bledá,  zašlá  hvězdo  má ! 
A  v  lesku  svém,  tom  nejkrásnějším  z  všech 
mne  umřít  nech  I  ó  dnes  mne  umřít  nech ! 


TAM  s  nevyzpytné  výše  hledíš  dolů 
na  naše  blaho,  naše  neštěstí, 
na  naši  lopotu  a  zmatek  v  štěstí,  bolu, 
na  naše  boje,  ctnost  i  neřesti, 
na  naši  pravdu,  naše  bezcestí  — 
a  všechno  je  Ti 
„jak  nevražení,  jako  hraní  dětí  I" 


94 


j.  V.  sládek:  jiskry  na  moři. 


V  své  nevyzpytné  touze  ku  Tvé  výši 
hledíme  my  a  jako  kyklopi 
ve  vzdoru  vrozeném  Tvou  dobýváme  říši  — 
Ty  zpět  nás  v  propast  srážíš!  —  proč?  kdo 

pochopí?  — 
vždyť  přec  ta  ruka  Tvoje  uchopí 
se  spjatých  děcka  dlaní 
a  přivineš  je  k  Sobě  v  usmívání ! 


tr  tr 

* 


II. 


Ráno  i  na  večer  a  v  kaidé  dobé 
to  moje  myilcDí  laléiá  k  tobé. 

Vidina  t£  ve  bděni,  vidim  té  v  spaní: 

S  too  myrtou  ve  vlasech.  —  S  Um  ktilkem  v  dlani. 


TVÁŘ  jako  oltář  duše  živé 
a  čelo  jasné  jako  ráno^ 
a  pod  mm  oko  snivě  tklivé 
tak    v    radost,    žalost    odevzdáno, 
jak,  že  to  musi  všechno  být  — 
A  kudy  šla^  tam  odlétaly 
vše  trampoty  a  vešel  klid; 
ký  div,  že  sobě  povídali: 
,Jen  Bůh  vi,  jak  se  na  ten  svět 
tak  krásný  dostal  květ  I'' 

Ijak  s  jabloně  se  květy  schvějí, 
jak  vejde  v  srdce  měkké  pěni« 
jak  skane  slza  v  chvíli  snění, 
tak  vešla  láska  v  srdce  její. 


96  J.  v.  sládek: 

Co  přišlo,  —  Bůh  jen  nazírá; 
i  bylo  pak  to  oko  snivé 
jak  holubičky  oko  sivé, 
když  bez  výčitky  umírá. 
A  děli:  „Koho  Bůh  má  rád, 
ten  umře  mlád." 

To  a  žebrákova  slza  vřelá 
je  pověst  její   celá. 


ANDANTE. 

(R  motivu  z  Beethovenovy  lonaty.) 

POJĎ  sem,  tvůj  zrak  jen  hoři^ 
tvé  ruce  chladny  jak  mráz, 
pojď,  pověz,  co  tě  souží, 
snad  oběma  nám  bude  snáz'. 

Tvůj  ret,  ten  je  tak  měkký, 
tak  měkký,  tak  chladný,  tak  tich, 
tvé  oči  mluvit  chtějí 
a  líc  tvá  je  jako  sníh. 

To  jedno  kruté  slovo, 
já  nevím,  jak  jsem  je  řek*, 
co  zničilo  vroucí  tvou  duši, 
tvé  sny,  tvůj  mladý  věk. 

V  to  naše  krátké  štěstí 
nám  nasypali  jed; 
já  přec  jen  nebyl  vinen  vším, 
jak  na  to  teď  hledím  zpět! 


JISKRY     NA     MOŘI.  97 

Mne  také  život  to  stálo, 
když  v  rakev  jsme  tě  oblékli  — 
a  bylo  by  stačilo  slůvko  — 
a  my  jsme  si  je  nikdy  neřekli. 


VŘES. 

TO  kvítek  poslední,  to  květ  je  mroucích  — 
když  mlhy  začnou  slunce  barvit  jas, 
a  v  noci  chlad  se  skrádá  do  hvězd  žhoucích 
a  těm,  kdo  k  nim  tam  hledí,  v  srdce  mráz. 

A  mnohé  štěstí  vypučelo  s  vřesem 
a  přišla  zima,  všechno  uchladlo, 
a  přišel  sníh  a  na  květy  ho  směsem 
i  mnohou  drahou  ruku  napadlo. 

A  sám  a  sám  tu  sedím  s  těžkou  hlavou 
a  bledý,  němý  hledím  na  obraz 
a  na  květinu  před  ním  rudotmavou  — : 
Spi  dítě  mé,  —  jen  na  mne  čekal  mráz. 


T 


TVOj  OBRAZ. 

EN  obraz  tvůj  tak  němo  shlíží 
tam  v  pološeru  v  postel  mou; 
co  noc,  než  sen  mi  víčka  stíží, 
můj  pohled  do  něho  se  hříží, 
co  noc  to  bílé  Čelo  tmou 
se  ke  mně  níží. 

J    v.  Sládek:  Spisy  básnické.  Díl  I.  7 


98 


J.  v.   SLÁDEK-: 


Co  den  jsem  k  tobě  ruce  spínal, 

když  z  lože  jsem  se  zvěd, 

a  den  když  v  síni  uhasínal, 

já  modlit  jsem  se  zapocínal: 

mne  děsil  ten  tvíij  hled   — 

já  modlitbu  jsem  skončit  nedoved. 

Však  temnem  zrak  tvůj  pozírá 
zas  blíže  v  oko  sdřímající, 
vždy  blíž  a  blíž^  až  umírá 
i  výčitka  v  té  drahé  líci; 
a  ve  snu  snad  že  poznovu 
mých  myšlének  zas  vedeš  osnovu 
a  stíráš  slzu  na  brvách  se  chvící. 


Roky  táhnou,  roky  mizi 

a  my  jsme  si  víc  a  více  cizí. 

Roky  táhnou,  roky  bolí; 
už  mi  ani  na  tvém  hrobě 
plakat  nedovolí.   — 

Od  východu  vítr  táhne 
a  mně  je  tak  bolno,  bolno  — 
po  něčem  to  srdce  práhne  — 
Spíš?  —  ach  tobě  je  tak  volno! 


JISKRY     NA     MOŘI.  99 


HOSTÉ. 

PŘIJDEME  dnes,  pane  milý, 
pobavit  se  trochu  s  vámi, 
neradi  jsme  doma  sami, 
večer  bude  roztomilý. 

To  je  od  vás  hezké  zcela, 
milí  hosté,  to  je  správno  -^ 
Bože!  jak  je  tomu  dávno, 
co  má  jizba  osiřela? 

Není  ještě  dávno  tuze, 
myslím  ještě,  že  to  není, 
ale  u  mne,  hosté  ctění, 
nějak  prázdno  je  až  k  hrůze. 

Není  všechno  již  jak  bylo, 
já  již  sám  to  nejsem  ani, 
jen  to  vaše  usmíváni 
v  praničem  se  nezměnilo. 

A  mně  je  to  milo  dosti, 
že  přec  ještě  o  mně  víte, 
ale,  milí,  odpustíte, 
mám  už  večer  jiné  hosti. 

Přicházejí  nepozvaní, 
nikdo  dveře  neotvírá, 
jak  by  spadli  ze  tmy  čirá, 
usedají  bez  usmání. 

Přichází  jich  celá  řada, 
když  je  ticho  v  síni,  venku, 
že  bys  slyšel  po  okénku 
jak  se  plný  měsíc  skrádá. 


100  j.  v.  sládek: 


A  já  pólo  v  bdění,  snění, 
jak  se  jeví,  jak  se  ztrácí 
vidím,  jak  se  nazpět  vrací 
vše,  co  bylo  a  už  není. 

Na  okně  se  v  pavučině 
jako  muška  houpá  v  záři 
dítě  s  mou,  jak  byla,  tváří, 
hledí  vážně  do  mé  sině. 

V  koutku  stará  usedavá 
žena  pólo  v  tmě  a  svitě, 
hledí  chvilku  na  to  dítě, 
hledí  na  mne,  v  pláč  se  dává. 

A  tu  slyším  lehkých  kroků 
podlahou   jak    zvuk    se    skrádá, 
aj,  to  s  děckem  žena  mladá 
usedavá  po  mém  boku. 

Na  ruce  se  prsten  blýská, 
zvadlou  myrtou  vlas  má  spnutý: 
„Což  se  ti  už,  muži  krutý, 
po  nás  ani  nezastýská  ? !"  — 


A  ta  slova  zní  tak  jemně, 
a  ten  pohled  všech  tak  mrazný 
zdá-li  se  vám  sen  to  prázdný, 
přijďte  o  půlnoci  ke  mně. 


JISKRY     NA     MOŘI.  '^^^ 


NA  HŘBITOVĚ. 

HROBY  pusté,  rozvalené, 
bez  kříže  a  bez  kamene. 

Od  hrobů  se  růvek  dělí, 
smutnější  jste  neviděli. 

Matku  jinde   pochovali, 
dítě  tady  zanechali. 

Do  vyprahlé  sypké  hlíny 
vrývají  se  ostružiny. 

V  zimě  jen  ji  větry  krejí 
milosrdnou  pod  závějí. 

I  ať  kvete,  i  ať  mrazí, 
sem  už  nikdo  nepřichází. 

V  noci   jen,   kdy    živí    spějí, 
chví   se  ostruž  pod  kročejí. 

A  jak  vítr  dále  spíší, 
kolébavku  nese  tiší. 


T> 


STŘEVÍČKY. 

VYLETl  holoubek  bělostných  křidel 
v  rok  jednou  z  bran  rajských  na  chmurný  svět 
zatřepá  křídloma  u  lidských  sídel, 
a  kdo  ho  uslyší,  otevře  hned. 


102 


j.  V.  sládek: 


vpustí  jej  do  síně,  vpustí  jej  dál 
tam,  kde  své  nejdražší  na  srdci  hřál 
a  musí  už  bídný  být  zcela, 
komu  on  chmuru  nesvane  s  čela. 

„A  ty  má  jediná  dceruško  sivá, 
jak  se  ti  líbilo  ve  světe  tam? 
tvé  oko  klidně  tak  v  moje  se  dívá, 
žeť  jsi  se  šťastna  vrátila  k  nám  !'* 
„„Matičko  šťastna,  kdo  jak  muž  být, 
jenž  na  srdci  věrném  nalezl  klid.** " 
Najednou  rtové  dí  dvojí : 
„„a  my  jsme  oba  tak  svoji!"" 

Na  stromku  vánočním  ohnivá  záře 

mile  tak,  světle  a  teple  se  chví, 

rozlévá  blaženost  i  stín  v  mladé  tváře  — 

„Což  se  ti  stýská  ?  —  však  kdož  to  ví  ?  — 

Do  roka  ručky,  malounká  líc 

budou  se  třepotat  stromečku  vstříc."  — 

A  ona  s  úsměvem,  —  tklivá, 

tiskne  mu  ruku  a  v  prázdno  se  dívá.  — 


„A  toho  šeptání  ať  už  tam  dosti, 

vám  dvěma  hezky  je  v  hnízdku  se  smát, 

ale  nás  ubohé,  kdo  smutku  sprostí? 

a  my  se  konečně  také  chcem  vdát  !** 

U  stolu  dvojí  dívčí  zní  smích: 

„Kde  že  je  střevíček?"  —  a  obě  z  nich 

po  jednom  zuly  si  v  mžiku 

a  vskočily  v  dětinnéni  ryku. 

Střevíček  v  pravici,  se  tváří  vzňatou 
přes  hlavu  hodí  jej:  kéž  dobře  padl 
„Matičko  pro  boha !  —  ze  dveří  patoi:  í 


JISKRY     NA     MORl.  103 


smutné  to  znamení,  kdo  se  chce  vdát." 
Střevíček  v  pravici,  ve  tváři  jas, 
přes  hlavu  druhá  jej  hodila  zas: 
„Říkejte,  matičko,  co  chcete  tomu, 
letos  už  se  vám  nehneme  z  domu!" 

„Ty  vážná  sestřičko,  vstaň  přece  taky, 
zahoupej  střevíčkem  nad  hlavou  též; 
však  my  se  vysměj  em  osudu  v  zraky, 
ať  padne  jak  padne,  bude  to  lež." 
Střevíček  v  pravici,  —  čeho  se  bát?  — 
ze  všech  tří  jediný  ven  špičkou  pad, 

a  všechněm  je  to  tak  k  smíchu, 

jen  ona  usedla  v  tichu.  — 

—  Ty  štědrý  večere,  na  každém  prahu 
úsměv  jak  vyloudíš,  neb  slzu  z  řas, 

kolik  těch  pohádek  o  lidském  blahu 
dochovaFs,  pochovaťs,  než*s  přišel  zas ! 

Rok  přešel,  jako  by  stín  se  byl  mih', 

tvář  bledá  na  hrobě  tiskne  se  v  sníh  .  .  . 

ó  nikdo  nevěřil  tomu, 

že  ona  tak  odejde  z  domu !  — 

A  ty  jsi,  holoubku  bělostných  křídel, 
zase  dnes  přiletěl  na  chmurný  svět, 
a  třepáš  křidloma  u  lidských  sídel  — 
ó  kdož  by  nevpustil  k  sobě  tě  hned ! 
Poleť  mi  do  síně,  poleť  jen  dál 
tam,  kde  jsem  na  srdci  to  nejdražší  hřál, 
a  svěj  ty  chmury  mi  s  čela: 

—  ta  pohádka  byla  tak  vřelá! 


104 


j.  V.  sládek: 


PEVNÉ  DŘlMAS. 

PEVNÉ  drimás  pod  trávníkem, 
nebudí  tě  den; 
oči  na  vždy  uzamčené, 
srdce  chladné,  utišené, 
v  hlavě  žádný  sen. 

Slunce  vzchází,  jitro  plane, 
skřivan  letí  výš, 
rosou  vlhký  květ  se  chvěje, 
světem  ruch  a  život  spěje, 
a  ty  tvrdě  spíš. 

A  já  hledím  v  slunce  záři 
na  tvůj  úzký  byt, 
hledím  v  život  po  vůkolí, 
cítím,  jak  mne  srdce  bolí, 
a  tvé  jak  má  klid. 


-?> 


KLIDNÉ  SPI. 

Here  dwelleth  some  »adness,  but  no  desptir. 

»David  Elginbrod*. 

KLIDNÉ  spi  V  té  hrstce  hlíny, 
samotinká  spi   tam  tiše, 
s  večerními  jenom  stíny, 
s  měsícem,  když  svítí  s  výše, 
když  už  nebdí  žádný  jiný. 

Myšlének  ať  táhnou  roje 

přes  tvůj  hrob  jak  mraky  chladné. 


JISKRY     NA     MOŘI.  ^^^ 


ať   si    slzí    V   lůžko    tvoje, 
jako  s  jara  deště  padne^ 
nebuďtež  tě  ani  moje, 
a  jak  moje  nejsou  žádné. 

A  když  přijdu  z  ciza  kraje 
vyplakat  rok  těžký  k  tobě, 
buď  ti  to,  jak  květy  máje 
s  lípy,  jež  v  tvém  kotví  hrobě 
a  jen  z  něho  život  ssaje. 

Jenom  chvilku  mám  tu  stání, 
nevím  ani,  proč  jsem  přišel, 
ale  pod  mou  horkou  skrání, 
jest  mi,  jak  bych  dole  slyšel 
to  tvé  klidné  oddycháni. 

A  jestli  se  nad  tvou  hlavou 
sen  nějaký  ještě  vznáší, 
s  upomínkou  z  žití  mhavou, 
zdej  se  ti  o  lásce  naší, 
a  že  měkce  šel  jsem  travou. 


SVIŤ  MI,  MA  hvězdičko. 

SVIŤ  mi,  má  hvězdičko, 
sviť  mi,  jen  sviť, 
kdekoliv  kráčím 
po  tmavé  dráze 
v  práci  a  pláči, 
jde  se  to  snáze, 
když  ty  mi  svítíš, 
sviť  mi,  jen  sviť. 


106  j.  v.  SLÁDEK  : 


v  světě  ta  jediná 
byla  jsi  ty, 
v  bouři   a  víru, 
v  života  boji, 
kdos-li  dal  míru 
té  duši  mojí, 
v  světě  ta  jediná 
byla  jsi  ty. 

Sviť  jen,  ať  vysoko 
nade    mnou    dlíš ; 
přes  lidskou  bídu 
duše    i    těla, 
veď  ty  mne  v  klidu, 
jak's  to  vždy  chtěla, 
až    ve   svou   výš ! 


S  BOHEM. 

NUŽ  s  bohem  buď,  když  s  bohem  tedy  přeci 
když  už  to  pravda,  že  tě  více  není, 
já  nevěřím  ni  dnes  v  tu  hroznou  věc, 
že  tolikrát  již  hrob  tvůj  pod  zelení 
a  já  jsem  ještě  živ;  —  však  v  srdci  mém  ta  tíž  — 
ty  nenavrátíš  se  mi  nikdy  již ! 

V  mém  srdci  pustá  tíž  a  ty  se  nevracíš, 
bys  jediným  mne  slůvkem  potěšila, 
a  přec  ta  ruka  tvá  tak  měkká  byla, 
a  každé  slůvko  tvé   jak  slunce,  když 
se  moje  tvář  jen  chmurkou  zasmušila. 


JISKRY     NA     MOŘI.  107 


Na  Širý  hledím  svět  a  svět  je  prázdný, 
den  po  dni  míjí,  prázdný  pro  mne  čas, 
a  lidský  úsměv  chladný  mi  a  mrazný 
a  lidská  láska  led;  —  mžik  nenahradí  svět, 
jenž  jeden  blažil  nás! 

Jen  někdy  sen  mi  tebe  navrací ; 
však  divnou,  jak  bys  nebyla  to  sama, 
tvůj  ruky  stisk  už  můj  mi  nesplácí  — 
i  ve  snu  již  je  prázdno  mezi  náma. 

Dnes  ještě  vzpomínám,  však  v  mlhách  hyne 

tvá  podoba,  tvá  láska,  hlas  i  hled 

i  stisknutí  tvé  ruky  naposled, 

to  před  chvílí,  než  byla*s  v  říši  jiné  — 

a  vše  to  mine ! 

Nuž  s  bohem  buď,  i  Ty,  již  unáší 
smrtelným  zrakům  svět  ten  daleký, 
a  s  bohem  ty,  vzpomínko  nejdražší, 
než  vymizíš  mi  z  duše  bezděky. 

A  s  bohem  sne,  v  němž  jednou  se  mi  zdálo 

o  lidském  štěstí,  s  bohem  naposled  — 

a  dobře  je,  že  nevrátíš  se  zpět 

už  nikdy  sem,  kde  radosti  tak  málo 

a  žalu  na  věky. 


108 


j.  V.  sládek:  jiskry  na  moři. 


(Na  hrob  mé  sestry  Miny.) 

Ty  světem  tím  jsi  přešla  jako  dítě  — 
číni's  byla  svým,  to  ví  jen  ten,  kdo  ztrád, 
čím  byla*s  jiným.  Bůh  ti  to  již  splácí: 
tvůj  život  čistý  byl  a  nevinen 
a  tedy  spi  ten  dlouhý,  věčný  sen 
tak,  jak  spí  dítě 


IIL 


Cechy. 

PRO  vaše  neštěstí,  pro  vaše  utrpení, 
pro  vaši  němým  žalem  zrytou  skráň, 
pro  vaši  samotu,  pro  vaše  ponížení, 
pro  šíji  pode  jhem,  pro  ukovanou  dlaň,  — 
pro  vaše,  bratry  neslyšené  vzdechy, 
pro  výsměch  nepřátel,  i  hvězdu  naděje, 
jež,  Bůh  až  uslyší,  se  přec  nám  zastkvěje ! 
pro    ty,  kdož    věří    v    ni,  ať    bouře    obzor    kryje 


Pro  každou  krůpěj,  jíž  mi  srdce  bije, 
pro  každé  České  slovo  matčino, 
pro  vše,  co  drahého  mi  ve  vás  žije, 
pro  vše,  co  drahého  mi  ve  vás  pohřbíno, 
pro  každou  vzpomínku  z  pod  rodné  střechy, 
pro  každou  slzu  v  dálné  cizině 
a  pro  svou  povinnost,  ve  chmurné  hodině, 
jež  nedala  mi  zoufat  bez  útěchy  — 
já  miluji  vás,  moje  drahé  Cechy ! 


100  j.  v.  sládek: 


A  já  pólo  v  bdění,  snění, 
jak  se  jeví,  jak  se  ztrácí 
vidím,  jak  se  nazpět  vrací 
vše,  co  bylo  a  už  není. 

Na  okně  se  v  pavučině 
jako  muška  houpá  v  záři 
dítě  s  mou,  jak  byla,  tváří, 
hledí  vážně  do  mé  síně. 

V  koutku  stará  usedavá 
žena  pólo  v  tmě  a  svitě, 
hledí  chvilku  na  to  dítě, 
hledí  na  mne,  v  pláč  se  dává. 

A  tu  slyším  lehkých  kroků 
podlahou   jak    zvuk    se    skrádá, 
aj,  to  s  děckem  žena  mladá 
usedavá  po  mcm  boku. 

Na  ruce  se  prsten  blýská, 
zvadlou  myrtou  vlas  má  spnutý: 
„Což  se  ti  už,  muži  krutý, 
po  nás  ani  nezastýská  ? !"  — 


A  ta  slova  zní  tak  jemně, 
a  ten  pohled  všech  tak  mrazný 
zdá-li  se  vám  sen  to  prázdný, 
přijďte  o  půlnoci  ke  mně. 


JISKRY     NA     MOŘI. 


101 


NA  HŘBITOVE. 

HROBY  pusté,  rozvalené, 
bez  kříže  a  bez  kamene. 

Od  hrobů  se  růvek  děli, 
smutnější  jste  neviděli. 

Matku   jinde   pochovali, 
dítě  tady  zanechali. 

Do  vyprahlé  sypké  hlíny 
vrývají  se  ostružiny. 


V  zimě  jen  ji  větry  krejí 
milosrdnou  pod  závějí. 

I  ať  kvete,  i  ať  mrazí, 
sem  už  nikdo  nepřichází. 

V  noci   jen,   kdy   živí    spějí, 
chví   se  ostruž  pod  kročejí. 

A  jak  vítr  dále  spíší, 
kolébavku  nese  tiší. 


STŘEVÍČKY. 

VYLETÍ  holoubek  bělostných  křídel 
v  rok  jednou  z  bran  rajských  na  chmurný  svět 
zatřepá  křidloma  u  lidských  sídel, 
a  kdo  ho  uslyší,  otevře  hned. 


j.  v.  sládek:  jiskey  na  moři. 


Ty  světem  tím  jsi  přešla  jako  dít£  — 
čim'5  byla  svým,  to  ví  jen  ten,  kdo  ztráci, 
čím  byla's  jiným,  Bůh  ti  to  již  splácí: 
tvůj  život  čistý  byl  a  nevinen 
a  tedy  spi  ten  dlouhý,  věčný  sen 
tak,  jak  spi  dítě 


IIL 


Cechy. 

PRO  vaše  neštěstí,  pro  vaše  utrpení, 
pro  vaši  němým  žalem  zrytou  skráň, 
pro  vaši  samotu,  pro  vaše  ponížení, 
pro  šíji  pode  jhem,  pro  ukovanou  dlaň,  — 
pro  vaše,  bratry  neslyšené  vzdechy, 
pro  výsměch  nepřátel,  i  hvězdu  naděje, 
jež,  Bůh  až  uslyší,  se  přec  nám  zastkvěje! 
pro    ty,  kdož    věří    v    ni,  ať    bouře    obzor    kryje 


Pro  každou  krůpěj,  jíž  mi  srdce  bije, 
pro  každé  české  slovo  matčino, 
pro  vše,  co  drahého  mi  ve  vás  žije, 
pro  vše,  co  drahého  mi  ve  vás  pohřbíno, 
pro  každou  vzpomínku  z  pod  rodné  střechy, 
pro  každou  slzu  v  dálné  cizině 
a  pro  svou  povinnost,  ve  chmurné  hodině, 
jež  nedala  mi  zoufat  bez  útěchy  — 
já  miluji  vás,  moje  drahé  Cechy! 


110  j.  v.  sládek: 

Bůh  opatruj  a  utužuj  vás  v  boji. 
Bůh  síli  vás,  až  vaše  rány  zhojí, 
Bůh  zachovej  vás  v  klidu,  míru,  spáse, 
Bůh  vrať  vám  volnost,  velkost,  slávu  zase! 
a  v  kraji  šťastném,  smavém  od  výsluně, 
těm,  kteri  milovali  v  chmurném  čase, 
ustelte  měkce  ve  svém  svatém  lůně  1 


ZNĚLKY. 

Janu  Nerudovi. 
I. 

JSTE,  Cechy  mé,  jak  strom  je  v  širém  poli, 
tak  opuštěný,  sirý,  truchlící, 
vydaný  blesku,  bouřné  vichřici 
a  každého,  kdo  kol  jde,  na  svévoli. 

Jen  časem  na  něm  ptáče  zašveholí 
a  je  to  píseň  v  duši  ryjící, 
v  níž  srdce  puká  siré  pěnici, 
vždyť  ono  přec  to  jenom  tuze  bolí. 

Ty  otři  skané  větve,  kdo  je  zhojí? 

v  tom  zřidlém  listí  stesk  ?  —  kdo  rozumí  ? 

Ty's,  lípo,  samotná  i  pěvci  tvoji ! 

Ti  ostatní  jdou  kolem  tupí,  klidní 

i  zoufalstvím  když  snět  tvá  zašumí  — 

Ó,  my  jsme  přec  jen  bídní,  ach,  tak  bídni! 


JISKRY     NA     MOŘI.  lil 


II. 


Dnes  ještě  nenapsáno  v  božím  soudu, 
že  my  jsme  ze  všech  národ  jediný, 
jenž  zrozen  k  otroctví,  jejž  dějiny 
jak  zvadlý  list  po  vířném  snesou  proudu. 

Nám  na  hrob  navezli  již  mnohou  hroudu 

a  počítali  nám  již  hodiny, 

jak  supi  kroužili  kol  otčiny 

svůj  lup  větříce  v  ssutinách  a  troudu. 

A  Bůh  jen  psal  a  jeho  tvář  se  tměla 
a  děl:  „Já  sešlu  vaší  ku  spáse 
nejmocnějšího  ze  svých  archanděla: 

To  lásku  k  sobě,  živu  býti  chtění! 
než  do  svých  účtů  vpíšu:  Rovná  se!" 
Bůh  píše,  píše  —  Lásky  v  Čechách  není. 


III. 

Je  ten  náš  lid  jak  Kristus  na  kříž  vbitý, 
a  vy  pod  křižem  tím  jste  žoldnéri, 
o  jeho  šat  zběr  hraje  se  zběří, 
on  na  to  hledí  nahý,  bídný,  zrytý. 

Hloub  do  skrání  ten  věnec  z  trní  svitý! 
a  oko  když  se  slzou  zašeří, 
z  vás,  kdo  má  pěsť,  jej  v  líci  udeří 
a  vůkol  jásá  k  tomu  posměch  zpitý! 

A  on,  tak  umučený,  s  kříže  zírá 
tu  k  nebesům,  tu  na  vás  ve  své  muce 
a  na  rtech  jeho  modlitba  se  chví.  — 


112  J.  V.  SLÁDEK  : 

Vy  láteříte  dál  s  kostkami  v  ruce, 
krev  jeho  zvolna  pije  země  sirá 
a  v  dálce  duní  voje  Titovyl 


TY  MA   domovino. 

TY  má  domovino, 
jedna  mezi  všemi, 
zvou  tě  nejkrásnější 
perlou   ze  sta  zemí. 

Ba  že   ty   jsi   perla 

velká,  —  pohozená, 

jako  jen  kdy  která 

ze    Slávského    more    —    vylovená ! 

Ba  že  ty  jsi  perla 
sirá  v  světě  dálném 
a  máš  sestry  jenom 
v  našem  oku  kalném. 


ťV 


ČESKÝM  HRADŮM. 

VY  staré  české  hrady 
u  staré  české  chaty^ 
s  tím  cizím  lidem  v  síni, 
s  tím  naším  přede  vraty. 


i 


JISKRY    NA    MOŘT.  113 

Vy,  s  leskem  české  slávy 
na  rozvětralé  líci, 
v  nichž  česká  jsou  jen  srdce 
tam  v  kryptách  práchnivíci, 

Vy  chladné  cizí  hrady 
z  té  staré  české  skály« 
tak  jest  mi,  jako  byste 
na  našich  prsou  stály! 


JE  PROTI   NAM,  kdo   není   S   NÁMI. 

JE  proti  nám,  kdo  není  s  námi 
a  jediný  byť  vlas  to  byl, 
kdo  v  nepřátel  jej    složil   chrámy, 
to  krev  už  neni  našich  žil ! 

My  potřebuj em  mužů  celých 
a  v  boji,  psoté  vzdornou  leb, 
a  myšlénku  na  čelech  smělých 
a  pohrdu  pro  cizí  chléb. 

My  potřebuj  em  velkých  lidí, 
již  bouři  velké  vzdorují, 
a  z  celé  duše  nenávidí, 
a  z  celé  duše  milují* 


j    v.  Sládek:  Sphj  hi$nlcké,  Dii  I.  % 


114  J.  .Y-  sládek: 


NEVĚŘÍM. 

Františku  Tyllrovi. 

JA  nevěřím  tou  věroukou, 
jež  slz  a  krve  potoky 
se  brodí   v  ráj   a  pekel  mukou 
si  z  lidi  dělá  otroky. 
Té  pravdě,  k  zisku  velkých  činné, 
že  nezná  Boha  ve  tvář  dím; 
je  řemeslo  to  jako  jiné. 
Nevěřím ! 

Já  nevěřím  v  tu  panskou  pýchu, 
jež  malým  světem  velká  jest, 
mně  hrdý  úsměv  váš  je  k  smíchu, 
váš  titul,  erb,  i  vaše  čest! 
Váš  svět  je  světem  trpaslíků, 
ja  jmý  jeste  jinde  zrim; 
že  více  jste  než  stvůry  mžiku, 
nevěřím  I 

V  to  nevěřím,  co  zvete  vloha, 
když  srdce  při  tom  kamenem, 
ni  v  poctivce,  ni  v  neznaboha, 
jenž  ďáblu  slouží  nocí,  dnem, 
ni  v  pokrytství,  ať  jak  chce  sluje, 
jež  bědné  strká  ku  dveřím 
a  o  lidskosti  deklamuje, 
nevěřím ! 

A  v  ten  váš  rozum  víry  nemám, 
jenž  duši  v  atom  rozdílí,  — 
to  děcko,  neodrostlé  plenám, 
jež  kapkou  krve  sešili !  — 


JISKRA    NA    IlORÍ,  115 

a  V  důmysl,  ať  co  chce  umí. 
a  v  soustavy  a  v  „jak  a  čím", 
když  lidské  štěstí  kácí  v  rumy, 
nevěřím ! 


V  dlaň  poctivou,  když  poť  ji  smáčí, 
v  tvář,  nadšením  když  rozžata, 
v  kus  pravdy  v  radosti  i  pláči, 
v  kus  lásky  k  bratu  od  brata, 
a  v  štěstí,  žalu  v  pohled  němý 
tam  k  nebes  hvězdným  zášeřím, 
v  cos  jiného  na  širé  zemi 
nevěřím ! 


JAROSLAVU  VRCHLICKÉMU. 

KAM  spěl  Tvůj  let,  a  v  každé  době, 
ať  ku  hvězdám,  ať  v  zem  se  hřtžil, 
s  tou  zvěstí,  již  Ti  daly  k  sobě:  — 
já  vim,  —  že's  čelo  neponížil! 
let  v  ideál  že  byl  to  stálý. 

V  Tvém  boji  s  žitím,  prací,  žalem 
Tě  neznali;  i  ať  jsi  vysnil 
si  laur  neb  trn  v  tom  světě  malém: 
já  vím,  —  že*s  duši  nepotřísnilj 
A  vim,  že  jsme  se  milovali. 


"TT 


116 


J.  V.  SLÁDEK : 


BLÍŽE  K  SOBÉl 

JE  můj  hlas  jak  je  hlas  zvonu 
v  noc,  kdy  Bůh  se  na  svět  zrodil, 
a  íčdybych  s  nfm  v  poušti  chodil, 
v  posledním  by  zazněl  stonu: 
„Jedna  krev  nás,  bratři,  vize, 
přitulme  se  k  sobě  blíže!" 

V  srdci  mém  to  sálá.  hoři 

jako  v  sopce  před  výbuchem, 
a  já  chtěl  bych  sopky  duchem 
aby  to  v  tom  Slávském  moři 
v  každé  kapce  za  jitřilo: 
aby  se  přec  v  jedno  slilo! 

Jsme  my  jak  ty  holubice, 
pro  luňáky  jako  ony?  — 
Našich  srdci  miliony, 
našich  paží  ještě  více  — 
každé  někde  v  poutech  chví  se, 
a  ty  paže  nespojí  se ! 

Jsme  my  jak  to  listí  v  jeseň, 
kde  je  v  světě  bouře  které, 
každá  do  nás  vichrem  pere, 
každý  z  nás  je  jinam  nesen.  — 
Proti  nám  jsou  všichni  v  zbroji, 
my  nebyli  nikdy  svoji! 

Od  Uralu  do  Šumavy, 
k  vlnám  Baltu  od  Adrie, 
kde  jen  Slávské  srdce  bije, 
není,  které  nechuravi  — 


JISKRY     NA     MOŘI.  117 


Každý  na  nás  cos  si  vlastní: 
my  nebyli  nikdy  šťastni ! 

Roste  na  tom  božím  luhu 
svoboda  pro  všechny  lidi, 
z  naši  krve  jiní  klidí, 
jenom  my  jsme  národ  sluhu! 
Co  jste  seli,  přece  skoste, 
také  pro  nás  volnost  roste! 

Jako  bouře  lesy  kácí, 
kráčí  psud  přes  národy, 
a  na  naše  lípy  v  hody 
usedají   bouřliváci, 
slétají  se  níž  a  níže,  — 
blíže  k  sobe,  bratři,  blíže! 


KU  PŘEDU! 

(I87S.) 

K    předu  tedy,  jménem  Páně, 
v  svatou  válku,  děti,  k  předu, 
starou  cestou  po  Balkáně 
za  krev  bratří,  popel  dědů! 
Jako  v  mraku  blyskavice 
v  Balkán  bílý  orel  letí, 
bledne  záře  půlměsíce  — 
k  předu,  děti,  k  předu,  děti! 

Slyším  v  dáli  hřímat  děla, 
mečů  třesk  a  ržání  koní« 


118 


j.  V.  sládek: 


vidím  smrti  archanděla 
na  krvavém  letět  broni: 
znamená  vás  na  tisíce, 
ale  vtéká,  v  dál  jak  letí, 
kopí  ve  tvář  půlměsíce, 
k  předu,  děti,  k  předu,  děti! 

Jako  nebe  od  požárů, 
od  krve  jsou  rudé  nivy, 
neslyšíte  z  dravcích  spárů 
kořisti  ten  výkřik  divý? 
Hoj,  však  v  Dunaj  už  to  hříme 
v  den  ják  soudný  ku  odvětí: 
„Přicházíme,  přicházíme !" 
K  předu«  děti,  k  předu,  děti  1 

Tedy  k  předu  jménem  Páně, 
v  svatou  válku,  děti,  k  předu, 
za  tu  lidskost  na  pohaně, 
za  mohyly  našich  dědů, 
za  Toho,  jenž  bitvy  řídí, 
a  za  volnost  Slávských  snětí, 
a  za  volnost  vŠechněch  lidi 
k  předu«  děti ! 


IV. 


MATKA. 

JSI  celé  mé  žití  a  celý  můj  svět, 
ty  andílku  můj  zlatovlasý  — 
jen  dívej  se,  dívej,  —  pro  jeden  tvůj  hled 
co  svět  měl  trampoty,  co  svět  měl  krásy, 
—  v  tobě  to  štěstím  naposled!" 

V  ten  den  se  matka  na  dítě  divá, 
a  kolem  jak  večer  se  stmívá. 

„Tvá  různá  tvář,  tvůj  zlatý  vlas  — 

cos  chmurné  mi  tak,  mé  robě?" 

„  „Má  zlatá  matičko !"  "  —  „To  tvůj  je  hlas, 

ty  měkké  ručky,  ty  patří  tobě, 

ale  ten  jas  ti  v  oku  shas!" 


V  ten  den  se  matka  na  dítě  dívá 
a  kolem  se  stmívá  a  stmívá. 


^^ 


120  j.  V.  sládek: 


„Mé  zlaté  robátko,  —  bliž,  jenom  blíž, 
bez  toho  pohledu  v-  líci  tvou  zhynu !  — 
co  bylo,  je  pláč,  co  zbylo,  je  tíž, 
ale  vždyť  tebe  chovám  dnes  v  klinu;  — 
mé  dítě!  —  což  mne  nevidíš?" 

V  ten  den  se  matka  na  dítě  divá; 
—  to  zrak  jen  slzou  se  stmívá. 

„Kde  že  jsi,  mé  dítě?  já  slyším  tvůj  hlas, 
já  slyším  nožku  tvou  jemnou  — 
Můj  Bože  I  —  to  není  už  slza  z  řas!  — 
Kde  že's,  mé  dítě,  —  co  děje  se  se  mnou  ? 
Pro  rány  boží  I  —  což  den  už  shas  ? !"  — 

A  dítě  běží  a  ručkama  třepá 
a  objímá  matku,  a  matka  je  slepá. 


HROBNlK. 

U  mladého  hrobníka 
pochovali  tatíka 
bez  hrany  a  bez  pátera 
v  nesvěcené  zemi  včera  — 
dnes  to  někdo  odpyká. 

Žena,  děti  hladový. 

—  „Nejsme  sice  takoví  .  .  . 
ale   kdež   k   těm  krkům  pěti," 
ona  dí,  „chléb  usháněti 

šedivému  tátovi  I" 


JISKRY     NA     MOŽI.  121 


»> 


„Nechce  umřít,  nebesa!" 
—  hrobník  ani  nehlesá,  — 
není  práce,  není  hrobů, 
počihej  si  v  noční  dobu 
na  tatíka  u  lesa." 

U  mladého  hrobnika 

letem  hraje  motyka, 
ale  přece  jen  se  třese, 
když  tak  náhle  pozvedne  se 

na  starého  tatíka. 

„Zahrabaťs  ho,  člověče? 

přišli  bychom  do  řece." 
Hrobník  jen  se  dívá  na  ni, 
myslí  si:  „Tak  hrstkou  stlaní; 

člověk  rád,  když  uteče!" 

Tak  si  myslí  lehaje.  — 

Vítr  zalkal  od  háje. 
9, Aby  se  tak  zbudil  táta! 
Chraň  nás  zlého,  Panno  svatá!" 

Vítr  zalkal:  „Možná  je! 

Večer  se  to  nevěří, 

počkej  jen,  až  sešeři 
v  půlnoci  se  kostelíček, 
však  si  přijde  pantatíček 

pro  postel  a  večeři." 

U  mladého  hrobnika 

sejček  s  krovu  naříká: 
„Počkej    jen   na   půlnoc   s    věži" 
Jemu  zdá  se,  jak  tu  leží, 

že  se  v  rubáš  oblíká. 


122  j.  V.  sládek: 


Půlnoc  bije  do  číra, 

někdo  vrátka  otvírá; 
klika  cvakla  u  hřbitova, 
jednou,  dvakrát,  a  pak  znova, 

jak  když  někdo  umírá. 

A  jako  když  naměří, 

klika  cvakla  u  dveří, 
jednou,  dvakrát,  a  pak  náhle 
jak  do  rakve  napol  spráhlé 

motykou  když  udeří. 

„Vstávej,  synku !  —  Tvrdě  spíš ! 

pro  večieri,  postel  již 
přichází  si  táta  starý; 
přichystej  ty  černé  fnáry, 

pro  koho,  —  to  také  zviš!" 

Žena  spí,  jak  na  těle 

když  si  můra  ustele; 
táta  syna  nevděčníka 
a  napolo  nebožtíka 

na  zem  tahá  s  postele. 

„Spěj  mí,  synku,  spěj  mi,  spěj, 
za  zídkou  hrob  vykopej, 

na  sáh  dlouhý,  jak  se  sluší, 

ale  hlubší^  při  své  duši ! 

o  dvě  stopy  hlubší  rej ! 

Hloubej,  synku,  ještě  hloub, 

ty  přec  nejsi  žádný  troup    - 
ať  se  marně  nenamučil 
táta,  když  tě  práci  učil  —" 
Táta  na  zdi  jako  sloup. 


JISKRY     NA     MOŘI.  123 

Táta  u  zdi  jako  stín, 

hloub  a  hloubej  kopá  syn 
a  to  nejsou  žádné  čáry: 
v  hrob  teď  skočil  hrobník  starý, 

—  a  teď  šlo  to  jako  mlýn  I 

A  teď  šlo  to  jako  v  mlat 

slyšet  cepy  dupotat. 
„Když  jsi  nemel  na  výmínku, 
měl  ses  učit  řádně,  synku, 

nebožtíka  zakopat !"  — 

Tak  je  našli  za  zoře; 

táta  ležel  nahoře ! 
táta  živ,  na  mrtvém  synu  — 
Skonal  teprv  za  hodinu 

v  umrlčí  jim  komoře. 


FARÁŘ  Z  PODHOŘE. 

AŤ  jiný  se  na  suchu,  moři, 
po  hrdinách  svých  otáčí, 
mně  starý  farář  na  Podhoří, 
vzdor  kritice  a  konsistoři 
dnes  na  hrdinu  dostačí. 

On  svatě  žil,  jak  být  to  mělo, 
a  klidně  stáhl  čepičku, 
když  na  večer  se  spát  mu  chtělo, 
a  poznamenal  křižem  čelo 
a  Anči  své  dal  hubičku. 


124  J.  V.  sládek: 


A  ráno  vstal,  tak  někde  k  pěti 
a  něco  na  zub  v  kaftanu 
každému  nesl  dobytčeti, 
od  velké  brůny,  po  hříběti, 
až  ku  starému  hafanu. 

Pak  podíval  se  do  zahrady; 
to  požehnáni  jablek,  sliv 
se  ztenčilo  sic  přes  noc  tady, 
však  myslí  si:  „To  z  boží  rady, 
a  oni  si  to  vzali  dřív!*' 

Ze  zahrady  jej  slunce  záře 
dál  v  role  vedla  v  pohodlí, 
a  na  ten  odlesk  božské  tváře 
jal  modlit  se  bez  breviáře, 
jak  sám  se  papež  nemodlí. 

Pak  chléb  šel  měnit  v  boží  tělo  — 
odbyl  to  trochu  krátce  snad, 
však,  za  zlé-li  se  kým*s  to  mělo, 
děl  vážně:  „Ite,  missa  znělo! 
je  libo  se  mnou  posnídat?" 

Též  mnoho  nedbal  na  kázáni, 
ač  písma  znal  jak  přísluší, 
mlaď  čas  prý  nemá  na  pokání, 
a  staří  jsou  již  vytrestáni, 
a  kluky  brával  za  uši. 

Na  patronátu  velkou  prací 

—  nač  dbáti  takých  dobráků?  — 

si  vydobyl  svou  dnešní  štaci: 

pak  místo  pánů  k  instalaci 

8i  nazval  ze  vsi  žebráků. 


JISKRY     NA     MOŘÍ.  125 

Co  pátek  potom  se  to  souká, 
by  sám  stál  Černý  u  dveri, 
ký  div,  že  stará  Anče  brouká;  — 
on  —  na  žebráka,  na  ni  kouká 
a  di:  „Mám  něco  k  večeři?" 

Na  „bratří"  v  Čas,  leč  na  vikáře 
si  vzpomněl  jenom  o  pouti; 
pak  jaře  zni  to  od  oltáře, 
a  blaze  měl,  kdo  přišel  k  faře, 
jen  kachny  ne  a  —  kohouti ! 

A  uprostřed  té  chásky  zlaté 
kdo  na  hodin  dbá  ručičku? 
„Půl-dvanáctá"  již  táhne  k  páté  — 
však  za  to  slyší  všechny  svaté, 
když  vyspává  svou  opičku. 

Co  do  kněh,  —  sotva  jednu  ze  sta 
čet  poslední  až  do  stránky; 
když  do  Prahy  ho  zvedla  cesta, 
předplatil  řádně  „Blahověsta" 
a  pekli  na  něm  bochánky. 

Se  sousedy  žil  v  dobré  míře, 
zvlášť  po  svatebním  obřadu, 
a  kdo-li  hles  o  svaté  víře, 
kouk'  do  sklenky  a  do  talíře 
a  nevěstu  štíp  za  bradu. 

Leč,  když  ten  osud  tam  i  tady 

se  nad  osadou  zamrákal, 

neb  v  hrob  se  spouštěl  život  mladý, 

tu  nevěděl  si  věru  rady: 

nu,  —  on  se  také  vyplakal.  — - 


126  j.  V.  sládek: 


Ať  jiný  se  na  suchu,  moři, 
po  hrdinách  svých  otáčí, 
mne  starý  far.ír  na  Podhoří 
vzdor  kritice   a   konsistoři 
dnes  na  hrdinu  dostačí ! 


STARÝ  KANTOR. 

KDY   starý  kantor  přišel  k  nám, 
věděl  jen  on  a  pán  Bůh  sám; 
od  starých  cos  se  slýchá. 
Za  nás  už  býval  šedý  děd 
a  víme  jen,  že  dlouho  let 
v  svém  hrobě  leží  zticha. 


Bůh  dopřej  mu  tam  klidně  spát! 
my  měli  jej,  on  nás  měl  rád: 

my  byli  jeho  pýcha; 
sic  nedbal  mnoho  na  vědu, 
však  říkal:  „Hoši,  ku  předu! 

jen  baba  sedí  zticha!*' 

Když  někdy  všechny  bral  nás  ďas, 
on  usmál  se: „Jen  nikdo  z  vás 

af  se  mi   neudýchá !" 
leč  v  každém  srdce  utuchlo, 
když  rákoskou  to  zabuchlo 

a  zahřmělo:  „Teď  zticha!" 


JISKRY     NA     MOŘI.  127 

A  s  (atiky  když  ii  zkoušky 
se  matky  sešly,  s  dědoušky, 

tu  nějak  nedoslýchá, 
a  když  vjel  vikář  do  toho, 
to  vi  sám  Pánbůh  na  koho 

ten  kantor  výkřik :  „Zticha  !** 

Ať  na  pohřeb  šel,  na  krtiny, 
my  hned  jsme  měli  prázdniny: 

jeť  pozdě  honit  bycha; 
a  o  pouti  co  sousedů^ 
jej  všude  zvali  k  obědu,  — 

a  on  pak  pil  tak  zticha. 

Při  velké  mši  už  z  návyku 
děl :  „Ať  jen  žádný  z  mužiků 

mi  v  taktu  nepospíchá; 
ta  vložka  ať  jde  bez  hany 
a  pozorujte  varhany 

a  teď  mi  laďte  zticha." 

A  u  muziky  nedaří 

se  s  žádnými  tak  sumáři, 

jak  on  když  v  ně  se  vmíchá; 
ten  prim  —  kdo  že  to  dovede?  — 
jak  ledem  když  se  rozjede, 

i  pusón  je  teď  zticha. 

Však  o  „Jitřní"  ať  vesele 
si  zanotovat  v  kostele 

se  nikdo  neostýchá !  — 
tu  k  pastýři:  „Jsme  bratři,"  dél, 
„dnes  narodil  se  Spasitel!" 

—  a  slzu  setřel  zticha. 


128  j.  V.  sládek: 


A  tak  to  šlo  od  roku  v  rok 
a  k  cíli  dojde  kaidý  krok, 

a  doorá  se  lichá;  — 
pak  ruka  byla  jako  cent 
a  smrt,  ten  starý  dirigent, 

prim  ve  svou  vzala  zticha. 

9,Až  na  školni  mne  snesou  dvůr, 
mou  píseň  zapějte.  —  tu  v  dur!" 

to  dél,  —  už  sotva  dýchá. 
„Já  mním,  že  jsem  vás  dobře  ved, 
jdu  k  Bohu  v  konkurs  naposled  • 

a  teď.  mé  ditky  —  zticha." 


D 


Z  DOB  ROBOTY. 

OSKOVA  střecha,  okna  jako  ruka, 
leč,  co  z  nich  vidím,  můj  je  lán  i  luka ! 


Na  panském  zámku  malta  opadává, 
mně  na  mé  sýpce  Pán  Bůh  požehnává. 

Za  týden  jezdit  dvakrát  na  robotu:  — 
selátka  správci  rostou  za  tu  psotu. 

Chraň,  Bože,  pole,  chlév  a  každou  stranu 
od  krup  a  ohně,  vojny,  moru,  pánů. 

A  musíš-li  už  chopit  naší  kliky 
se  v  neštěstí,  chyť  nejdřív  chalupníkyl  — 


JISKRY   NA   MOŘI.  129 

Co  vidím  Z  oken,  můj  je  lán  i  luka; 
mám  holku  na  vdaní  a  k  vojně  kluka. 

Dám  vám  tu  holku;  —  a  ty!  —  konec  křiku;  — 
jalůvku  s  ní  a  čtvrtci  dvacetníků. 

A  tobě,  chlapče,  by  tě  neodvedli, 
dnes  postupuje  živnost  táta  sšedlý. 

Modli  se,  pracuj  —  a  nehrdli,  synku, 
mě,  jak  já  hrdlil  tátu  pro  výminku! 


U  OKNA. 

OKÉNKO  zářivé, 
svlačec  je  věnčí, 
do  malé  komůrky 
dívám  se  z  věnčí. 

Venku  je  zimavo, 
tmavo  a  mživo, 
v  komůrce  světlo  je, 
teplo  a  snivo. 

Lampička   na   stole 
svítí  tak  mile 
na  svaté,  na  Krista 
na  stěně  bílé. 

A  tam,  kde  do  tmavá 
v  koutku  se  tratí, 
dvě  hlavy  stříbrné 
pableskem  zlatí. 

J.  v.  Sládek:  Spisy  básnické.  DH  I. 


130  j.  V.  sládek: 


Nad  nimi  se  stropu 
z  pouka  a  sítí« 
kývá  a  točí  se 
holoubek  s  niti. 

Nevím,  jak  v  chaloupce 
s  chlebem  se  daří, 
ale  Bůh  s  klidem  svým 
hledí  z  těch  tváři. 

Staroušek  zadumán, 
stařenka  přede, 
občas  se  nakloní 
k  té  hlavě  šedé. 

A  jak  ten  holoubek 
stropem  se  kývá, 
u  nich  as  myšlénka 
s  myšlénkou  splývá. 

Staroušek  pohnul  se: 
staruška  sloku 
polšeptem  zapěla 
od   mladých   roků. 

A  je  to  písnička 
nějaká  stará, 
ale  jim  oběma 
zni  jako  z  jara. 

Staroušek  usmál  se, 
staruška  přede: 
k  sobě  se  sklonily 
ty  hlavy  šedé.  — 


JISKRY     NA     MOKJ.  131 


A  já,  jak  dále  sel, 
děl  jsem:  „Kéz  jednou 
ti  siví  holubi 
spolu  se  zvednou!'' 


SVATA  ZEMÉ. 

NEBYLO  proň  slunce  záře, 
nebylo  proň  ptáků  pění, 
ani  stromů  šclestění, 
nebyl  květ  a  zeleň  jaře, 
ani  úsměv  lidské  tváře. 

Věcně  také  v  světa  luně 
spaseni   se   nenarodí 
pro  toho,  kdo  stín  jak  chodí 
mezi  stíny  bez  výsluně, 
pro  toho,  jenž  srdcem  stůně. 

Sprchnul  paprsk  záře  zlaté 
jako  v  žalář  padá  mříží : 
„Odlehčím  já  vaší  tíži, 
okovy  vám  budou  sňaté, 
dám  vám  poklid  v  zemi  svaté. 


í  tt 


Roztálo  mu  slovy  těmi 
srdce,  z  jara  led  jak  jihne 
8  poledne,  když  vítr  tíhne 
a  jak  ptáče  s  perutěmi 
vyšel  poutník  k  Svaté  zemi. 


'IT 


132  j.  V.  sládek: 


Přešel  doly,  přešel  hory, 
přejel  i  to  moře  dálné, 
neoddechnul  v  poušti  palné, 
dokud  Jordán  v  svitu  zory 
neovlažil  ret  mu  chorý. 

V  Getsemanu  hlavu  níží, 
na  Golgatě  slzy  roní, 
k  svatému  se  hrobu  kloní, 
k  svatému  se  modlí  kříži, 
ale  v  srdci  balvan  tíží. 

Přešel  zase  pouště  lemy, 
proplul  moře  poutník  chorý, 
přešel  doly,  přešel  hory, 
pták  s  chromými  perutěmi 
do  rodné  se  vrací  zemi. 

Komu  jste  to  otvírali? 
„Já  to,  poutník  z  Palestiny  — 
Jordán  smývá  hříšných  viny, 
ale  já  se  vracím  z  dáli, 
abyste  mne  pochovali." 

Sprchnul  paprsk  záře  zlaté 
na  hrob  jarních  větví  mříži: 
„Odlehčím  já  vaší  tíží, 
okovy  vám  budou  sňaté:  — 
v  zemi  siré,  —  v  zemi  svaté!" 


JISKRY     NA     MORl.  13'i 


STARÝ   HŘBITOV. 

NA  kraji  lesa,  z  póla  stiněn  kmeny 
a  z  póla  v  slunci,  učiněná  lada, 
je  travný  lán;  —  jen  mělkých  vln  lu  rada 
dí  chodci,  že  to  hřbitov  opuštěný. 

Kde  zídka  byla,  sporé  roste  hloží, 
zde  čas  jen  přidává,  nic  neohlodá, 
tu  tam  jen  průrvu  utvořila  voda 
a  na  vše  slzí  velká  rosa  boží. 

Po  vpadlých  rovech  volně  stádo  kráčí 
a  od  jednoho  popěvek  zni  dítka, 
jež  na  proutek  si  váže  lesní  kvítka, 
teď  nad  skráň  vzrostlá  každému  již  spáči. 

Těch,  kdo  tu  leží,  není  pamětníků, 
ni  těch,  jimž  bylo  bolno  šlápnout  na  ně; 
jen  šedý  kříž  v  zem  káceje  se  k  straně 
rozpíná  náruč  k  Bohu  slitovníku. 


v. 


JA  TÉŽ  PĚL  . 


•    • 


JA   též   pěl   mnohou  píseň   pravou, 
jak  žijí  v  lidské  pověsti, 
však  ta  mi  táhla  jenom  hlavou« 
jak  osykou  kdy  šepotá vou 


večerní  vítr  šelestí. 


A  zvučela  mi  v  ňadrech,  vzpjaté 

jak  moře  hučí  v  daleku, 

já  nechal  šumět  vlny  zlaté, 

co  povídaly  tisíckráte 

^  vždy  jednomu  jen  člověku. 


Pak  jako  v  člun  jsem  ušed  malý 
a  dal  se  nésti  v  peřeje; 
a  ty  mne  nesly,  v  mhavé  dáli 
až  přede  mnou  se  otvíraly 
—  snad  sama  ráje  veřeje. 


JISKRY     NA     MOňl.  135 

A  bylo  mi,  jak  led  když  jihne 

a  jaro  větvím  šelestí, 

a  vlaštovka  se  první  mihne, 

a  bylo  mi,  jak  sen  když  tíhne,  — 

a  budíme  se  s  bolestí. 


JARO  PŘIŠLO. 

JARO  přišlo  jako  v  mžiku, 
jako  z  houští  laňky  skok, 
s  rosou,  květem  na  trávníku, 
s  prchou,  sluncem  podle  zvyku, 
s  ptačím  zpěvem,  jak  co  rok; 
nedbá  pranic  na  kritiku. 

Jaro  přišlo,  z  ticha,  z  ticha, 
něžné  slovo  v  něžný  mžik;  — 
neví  nic,  co  lidská  pýcha, 
lidská  zlost  a  lidský  ryk, 
jenom  z  hluboká  tak  dýchá. 

Dýchej,  dýchej,  jaro,  na  zem, 
my  už  jsme  tě  čekali, 
podlíška  pod  skalnatým  srázem, 
brouk   pod  tmavým   zimostrázem, 
pramen  z  hor,  a  z  povzdálí 
mnohé  srdce  skřehlé  mrazem. 

Dýchej,  dýchej,  v  zmladlém  křoví 
přitul  ptáče  k  ptáčeti, 
zadýchej  pod  lidské  krovy. 


136  J.  v.  sládek: 


pověz  také  básníkovi, 
jak  by  lidem  v  podkti 
jara  vždy  byl  posel  nový. 

Dýchej  v  duši  teple,  slunně, 
a  na  horké  čelo  chlad, 
a  kde  které  srdce  stůně, 
vdechni  mír  v  ty  kalné  tůně, 
a  kdo  se  zlem  v  zápas  pad, 
dechni  po  té  dobra  struně. 

A  kde  se  nad  drahou  hlavou 
zavřela  už  země  v  klid, 
obetkej  ji  měkce  travou, 
a  od  těch,  kdo  dál  jdou  vřavou, 
můžeš  ji  tam  pozdravit. 


PROBUZENÍ. 

TO  byla  bludná  holubička, 
jež  přišla  do  mé  samoty, 
já  zaslechnul  ji  jednou  z  rána, 
když  z  póla  otevřená  vička 
vlhnula  slzou  z  dřímoty. 

Tak  broukala  a  povídala, 
jak  pohádku  když  pozlatí, 
já  divil  se  to  lidské  štěstí 
jak  divně  tak  a  z  nenadálá 
se  v  lidské  srdce  navrátí. 


JISKRY     NA     MOŘI.  137 

Zda  sním  či  bdím,  já  nedbal  více, 
já  sepjal  ruce  na  hrudi, 
a  bylo  mi,  jak  v  tmavém  doubí 
když  s  houkáním  se  holubice 
den  letní  v  ráno  probudí. 


PÍSEŇ. 

CHCES-LI  být  můj  anděl  strážný, 
chceš-li  být? 
temnotou  a  světlem  žití 
se  mnou  jít? 

Tam,  kde  nohu  ostny  raní 

bludných  cest, 
chceš-li  ty  mne  vlídnou  rukou 

přes  ně  vést? 

Tam,  kde  pestré  kvítí  šatí 

luh  i  les, 
budeš  se  mnou  v  kytku  vázat 

mák  i  vřes? 

A  když  na  vše  padne  zimy 

chladný  sníh, 
kéž  pak  najdu  vše,  co  zašlo, 

v  očích  tvých ! 

Na  tvých  prsou  vše,  co  urval 

ziti  vir,  — 
a  v  tvém  věrném  pousmání 

klid  a  sndr. 


138  J.  V.  sládek: 


OPAKUJ  TO. 

OPAKUJ  to  ještě  jednou, 
že  je  dosud  na  úsvite, 
než  se  zachvím  zimou  lednou, 
než  mí  ještě  vlasy  sšednou, 
opakuj   to:   „Miluji   tě!" 

Dosud  růže  neuvadly, 

dosud  mnohá  ještě  v  puku  — 

a  kdy  byl  bych  anděl  padlý, 

v    jehož    rukou    všechny    schřádly, 

rci:  „Já  tobě  podám  ruku!" 


DÍK. 

Nuž  tedy  dik  za  zlaté  srdce  tvoje, 
já  hledím  naň  a  ruka  má  se  chvi, 
jak  plavec  z  bouřných  vln  když  perlu  vylovt 
a  břehu  blízko  jíž,  zpět  klesá  do  příboje. 

Já  o  tebe  se  třesu,  perlo  moje, 

o  ten  tvůj  svit,  o  ten  tvůj  dětský  klid, 

a  přec  tak  hluboko  jsem  musel  pro  tě  jít, 

než  moh  jsem  přitisknout  tě  v  siré  srdce  svoje. 

Teď  ke  mně  blíž !  i  ať  se  obzor  chmouří, 

tys  má;  —  a  smrt  až  rozevře  mou  dlaň, 

jen  rci,  až  naposled  mou  chladnou  zlíbáš  skráň: 

„Já  vím  to,  pro  mne  rád  že  zahynul  jsi  v  bouři." 


JISKRY    NA    MO&I.  139 


TY   TÉŽ. 

TY  též  a  ze  srdce  jsi  milovala 
tou  první  láskou,  jež  se  nevrátí, 
tak  čistá,  svatá,  krásou  neskonalá, 
že  Člověk  rád  ji  žitím  zaplatí.  — 

Ty  též  jsi  ztratila  a  navždy,  bez  naděje, 
ty  též  jsi  přežila  ten  nejkrásnější  sen; 
já  viděl  v  oku  tvém  ta  slza  jak  se  chvěje: 
ten  sen  nebude  nikdy  zapomnění 

A  tak  jsme  sešli  se,  tak  s  duší  štěstí  prázdnou, 

to  u  květu,  jak  rostou  v  jeseni, 

my  oba  sáhli  po  něm  rukou  mraznou 

a  ruce  dotkly  se  v  tom  zachvění. 

Pojď  sem,  já  na  prsa  ti  připnu  květ  ten  bílý^ 
pojď  sem,  já  vypláču  se  tvojí  na  hrudi, 
zde.  šťastni  spolu  budem  ještě  chvíli, 
a  tam  —  sny  zašlé,  —  vždyť  se  probudí  I 


PlSEŇ. 

JIŽ  slunce  úsvit  zlativý 
na  polštář  padá  sněživý 
i  na  tvou  skráň  — 
křepelka  zmkla  na  poli 
a  vlaštovka  už  šveholí,  — 
milenko,  vstaň! 


140  J.  V.  sládek: 


Co  příze  v  noci  natkal  Puk, 
co  Mab  vložila  do  tvých  ruk, 

nech  se  to  chvít, 
jen  jak  by  z  všech  těch  vzpomínek 
byl  růžový  spad'  lupínek 

v  pavouka  nit. 

S  paprskem  slunce  nachový 
svez  lupínek  se  růžový 

teď  na  tvou  skráň  — 
křepelka  hlesla  na  poli, 
vlaštovka  v  hnízdě  sveholí  — 

milenko,  vstaň! 


V  TIŠI. 

Z  tvých  ňader  dýchá  pokoj 
a  mír  z  tvých  stinných  řas 
jen  blíž  mne  přitiskni  k  sobě, 
ať  věřím,  že  jsem  šťasten  zas! 

Jen  dívej  se,  dívej  tak  dlouze, 
vždyť  dlouhý  byl  to  žal, 
ale  tvůj  úsměv  naň  padá, 
jak  v  mrak  by  úsvit  dopadaL 

A  v  duši  mé  je  tak  jasno, 
a  teplo  a  klid  a  lad, 
a  v  těch  mých  očích  je  vlhko« 
jak  se  to  mohlo  stát!  — 


JISKRY    NA    MOŘI.  141 


DEŠŤOVÉ  KROPÉJE. 

NAD  krajem  vlhký  závoj  páry  visí 
a  v  dáli  nad  ovrubou  modrých  hor 
se  čemo  oblaků  se  zlatem  slunce  misi« 
jež  druhou  stranou  klesá  za  obzor. 

Je  po  bouři  a  vzduch  je  plný  vůně; 
to  voní  kvct,  —  i  rozpukřelá  zem, 
a  na  pahorku  zlatém  od  výsluně 
stíráme  chladnou  rosu  kudy  jdem. 

O  samotě  keř  stojí  růže  plané, 
je  květu  pln  v  své  síle  červnové, 
sem  tam  jen  leží  lístky  opadané  — 
na  květu,  na  lístcích  tkví  kapky  dešťové. 

My  stáli  tu  tak  dlouho;  mlčky  spjaty 
dlaň  ve  dlani,  —  déšť  na  vše  napadlý !  — 
mrak  v  daleku  —  a  ten  tvůj  úsměv  zlatý 
na  mladý  květ  —  i  na  ten  uvadlý. 


z 


DVA  ANDĚLÉ. 

utichlé  noci  hles  už  nedopadá 

v  utichlou  síň;  —  ty  spíš,  má  ženo  mladá. 


K  tvým  hlavám  našeho  slet  štěstí  anděl  s  výše 
a  ke  mně  vzpomínek  přistoupil  anděl  tiše. 

Pod  jeho  pohledem  krev  bouřná  žehne  v  skráni; 
jak  do  sna  doslýchám  tvé  klidné  oddycháni. 


142 


J.  V.  SLÁDEIt:  JISKRY   NA   MOŘI. 


Mně  z  mraků  na  čele  skanula  slza  v  řasy, 

ze  slunečná  tvých  snů  tvých  na  rtech  úsměv  hrá  si. 

A  teď  se  zašeřil  a  slza  v  líc  se  pliží, 

to  chmurný  anděl  můj  se  k  tvěmu  loži  blíži. 

Proč  jsi  se  zachvěla?  —  proč  já  se  usmál  v  muce? 
To  ti  dva  anděle  teď  podali  si  ruce. 


SVĚTLOU  STOPOU. 

1881. 


SVÉ  MARII. 


I. 


POESII. 

OHNĚM  i  mrazem,  jasem  i  tmou 
vcházela's,  vešla*s  v  duši  mou; 
ať  letěla^s  nebem,  ať  snesla  se  v  zem, 
já  držel  se  za  tvé  řízy  lem 
ve  hvězdných  výšinách,  v  propasti  hlubinách, 
ať  srdce  pokrýval  mi  zlatý  pel,  či  prach. 

Ohněm  i  mrazem,  jasem  i  tmou 

já  prošel  životem  pod  peruti  tvou  — 

i  ať  to  bylo  už  tak  neb  tak, 

ať  úsměv  mám  na  rtech,  neb  zakrývám  zrak, 

v  tom  běhu  šerých  let,  kde  vše  utuhne  v  led, 

ty  zbyla  jsi  mi  v  srdci  co  perla  naposled. 

Je  to  teď  stárnoucí,  skloněný  strom, 

leč  zbylo  dost  květů  na  stromě  tom  

ať  z  mízy  je  stvořil,  neb  z  jíní  tvůj  dech, 
cítím  přec  v  kořenech,  ve  větvích  všech 
to  tvoje  dýchání,  to  slunné  usmání, 
jež,  i  když  vrhá  stín,  —  stesk  žiti  zaclání. 

J.  v.  Sládek:  Spisy  básnické.  Dii  I.  10 


146  J.  V.  sládek: 


ZLATÁ  ŠLÉPĚJ. 

S  nebeské  výše  anděl  slet, 
jak  slétá  papěrka  sněhu, 
tak  zvolna,  tak  zlehka  na  zemský  svět; 
leč  kam  jen  stoupil  kročeji, 
zanechal  zlatou  šlépěji. 

Procitlo  dítko  ze  zlatých  snů, 

perutě  bílé  úsvitem  dnu 

od  kolébky  jeho  se  vznesly; 

je  marně  v  tu  chvíli  už  hledal  zrak, 

leč  na  rtech  zbyl  úsměv  nebeský  tak  — 

a  jeho  rty  ponejprv  hlesly. 

V  mrákotách  bolu  o  vlhkou  dlaň 
kdos  bledou  a  zrytou  opíral  skráň, 
neb  celý  život  byl  svízel !  — 
tu  zdálo  se  mu,  jako  dech 
by  rtů  ucítil  na  svých  rtech 
a  s  úsměvem  jak  vzhůru  vzhled, 
jen  na  okně  se  pohnul  květ, 
jak  motýl  byl  by  zmizel. 

Strmácen  tělem,  na  duši, 
šel  dělník  ráno  k  dílu; 
to  tisícové  netuší, 
jak  za  zlatou  jde  šlépěji, 
kdo  v  duši  vdech  mu  naději 
a  v  paž  i  srdce  sílu.  — 

A  básník  vyšel  v  kraje  dum 
jak  v  moře  beze  vesla; 
tu  slyšel  jako  křídel  šum 
a  myšlénky  se  hrnou  k  rtům 
a  v  klín  mu  píseň  klesla.  — 


SVĚTLOU  STOPOU.  147 


Svět  ve  svém  boji,  ve  svém  běhu, 
když  anděl  slétne  v  hluchý  tlum, 
jen  dí:  „Hle,  spadlo  pírko  sněhu!" 
a  přece  každou  kročejí 
jde  zlatou  jeho  šlépěji! 


PÍSEŇ. 

Vlupeni  ptáče  zapělo, 
zda  vis, 
čím  se  mu  srdce  zachvělo, 
zda  víš? 

Co  perli  se  v  listí  zalesklo, 

zda  víš? 
a  po  čem  se  ti  tak  zastesklo, 

zda  víš? 

V  tom  listí  ptáčat  na  tisic, 

ty  vis, 
těch  rosných  perli  tam  ještě  vic, 

ty  vis. 

Pták  jeden  lístkem  zachvěje, 

ty  víš, 
a  deštěm  shrknou  krůpěje, 

ty  víš! 

Však  po  čem  si  ptáče  zastesklo, 

zda  víš? 
a  proč  se  ti  oko  slzou  zalesklo  — 

ty  víš!  — 


148 


j.  V.  slAdek; 


V  MLHAVÉ  TOUZE. 

V  mlhavé  touze  a  ve  zlatých  snech 
jsem  bloudil  lesy  a  po  ladech 
tak  lehký,  tak  volný,  jak  ve  vzduchu  pták; 
leč  v  srdci,  pták  sladce  mit  nemohl  tak! 

Paprslek  slunce  paď  v  lesní  chlad, 
já  musel  se  za  ním  vzhůru  podívat 
tam  k  nebi  vysoko,  kde  ani  mrak, 
vždyť  v  duší  mé  bylo  také  tak! 

Té  písně  hluboké,  co  táhla  skrz  les ! 
mé  mhavé  touhy  s  ní  splynuly  dnes, 
splynuly  v  píseň;  snů  zlatý  pták 
s  ní  odlet  domů,  tam  do  oblak.  — 


NEDĚLE  V  PODJAŘI. 

V  slunečném  svitu 
v  sin  a  v  dali 
dřímají  pole, 
lesy  a  skály; 
nad  ně  se  nebe 
sklání  tak  z  ticha, 
jako  když  ptáče 
perutě  šíří 
a  na  svém  hnízdě 
v  mechu  a  pýří 
hledí  a  dýchá.  — 


SVĚTLOU  STOPOU.  149 

Modlitbo  svatá, 
modlitbo  tichá, 
jež  v  tomto  mžiku 
v  prsou  mí  dýchá, 
jak  také  nade  mnou, 
dítětem  zniku, 
nebesa  z  ticha 
perutě  siri,  — 
dřimotnou  tiší 
naplň  mi  duši, 
hřej  tam  a  bydli; 
neleť  mi  k  výši, 
jediným  hlesem, 
který  se  slyší; 
nebe  tě  tuší 
pod  svými  křídly. 


JARNÍ  PÍSEŇ. 

NA  vlaštovicích  perutích 
přilétlo  jaro  zpět, 
zrak  blankytný,  ret  jeden  smích 
a  roucho  jeden  květ, 
zelené  roucho  jeden  pestrý  květ. 

„Vy  zimní  spáči  z  lůžka  vent 

já  klepám  na  váš  dům, 

já  nesu  každému  váš  sen 

a  tisíc  krásných  dum, 
stotisíc  krásných,  pohádkových   dum  I 


150  J.  V.  sládek: 


To,  teď  co  slyšeFs,  jásavý 

že  slavičí  byl  zpěv? 

ó,  ne,  to  táhne  z  doubravy 

zpěv  bledých  lesních  děv, 
můj  zapěl  zpěv  i  sbor  těch  lesních  děv. 

A  vám  se,  zimné  myšlénky, 

s  těch  bledých  nechce  čel? 

zde  I  pro  vše  dobré,  pomněnky, 

a  to,  co  bolí,  pel, 
pro  vše,  co  bolí,  rosou  vlhký  pel. 

Dnes  v  každém  srdci  postavím 
si  z  lučních  květů  trůn, 
a  jako  sníh  je  roztavím 
svou  hudbou  měkkých  strun, 

divocesladkou  hudbou  měkkých  strun. 

A  celý  svět  svou  skryje  líc 

do  šatu  mého  řas, 

jak  stopí  hejno  vlaštovic 

se  v  nebes  modrojas, 
.v  nebeský  volný,  čistý  modrojasl" 


RITORNELY. 

NE,  pane  můj,  vám  škoda  růže  jedné, 
ji  raděj'  zahodím  zde  vedle  cesty  — * 
a  srdce  tluče:  „Zdali  přec  ji  zvedne?" 


it 


SVĚTLOU  STOPOU.  161 

Ty  černé  oči\  ach,  kdo  mne  jich  zbaví? 
matičko,  matko,  pomstěte  mne  přece, 
a  rcete  jim,  ať  vlidněji  mne  zdraví !" 

„Mráz  kosti  láme,  —  nechoď  ku  okénku"  — 

,Já  komůrku  již,  matko,  zuvírala, 

což  by  můj  milý  dnes  si  počal  venku?" 

„Proč,  matičko,  ten  slavík  zpívá  z  jara?" 
„Dceruško^  na  to's  příliš  ještě  mladá"  — 
„Což  ptala  bych  se,  kdybych  byla  stará?" 

Po  moři  pluje  loďka  v  tisíc  míli  — 
„Což  nebojíš  se  bouřlivé  té  vody?  — 
Vezmi  mne  s  sebou,  plavče  roztomilý!" 

„Kdo  manželství,  ten  řetězů  prý  ušel, 

a  já  bych  chtěla  řetízek  jen  malý, 

když  pro  nic  víc,  jak  aspoň  by  mi  slušel." 

♦ 
Je  pavouk,  pavučina,  muška  slepá  — 
a  není  láska  jedno  ani  druhé 
a  srdce  jako  muška  v  ni  se  třepá. 


PÍSEŇ. 

PŘES  pole  a  luka  vítr  věje» 
lehounký  vítr  v  slunce  zář, 
a  dýchá  ti  do  obličeje 
a  tvými  vlasy  na  mou  tvář. 


152  J.  V.  sládek: 

Ty  v  dálku  hledíš  jako  v  sněni, 
jak  Vhr  táhne  přes  oseni 
a  8  větrem  leti  stín  a  zář.  — 

Přes  pole  a  luka  vítr  věje 
a  po  mezích  přes  vlčí  mák; 
po  lístku  lístek  s  větrem  spěje, 
jen  nehleď  za  ním  smutno  tak: 
Což  zář  a  stín  a  žití  změna  I 
ty*s  jarní  květ  —  a  do  ruměna 
tě  zlíbám  vždy,  jak  vlci  mák. 


PÍSEŇ. 

TAK  moře  není  hluboké, 
jak  hluboká  lidská  je  touha 
a  přec  mi  z  prsou  zlovila 
perlu  ta  ruka  tvá  pouhá. 

A  jest-li  tou  perlou  píseň  jen, 
neb  láska,  slza  je  pouhá: 
v  těch  tmavých  prsou  hlubinách 
pro  tebe  zrála  tak  z  dlouhá.  — > 

Teď  ty  ji  nosíš  na  srdci 
a  na  prsa  klesá  ti  hlava, 
vždyť  zrála  ti  tak  hluboko 
a  je  tak  těžká  a  pravá. 


SVĚTLOU  STOPOU. 


163 


SOCHA  U  LESA. 

KRAJEM  lesa  světec  stoji, 
na  svět  ven  se  divá  z  chvoji, 
v  sněhu,  ledu 
hledi  v  luh  na  holou  bědu. 

V  bradě  mráz  a  jiní  v  skráni, 
hrstku  suchých  proutků  v  dlani, 
vítr  hvízdá 

do  prázdného  v  loktech  hnízda. 

Ale  berla 

jediná  je  pravá,  zmrzlá  perla 
a  jeho  tvář  smavá 
spokojeně  jaro  očekává. 

Sel  jsem  tady  kolem  něho, 

ale  každý  má  dost  svého  — 

ale,  svatý,  jistě, 

jaro  chtěl  bych  prožit  na  tvém  miste! 

V  stínu  chvoje,  úsměv  v  zraku, 

v  loktech  hnízdo  pernatících  ptáků, 
v  ruce  proutek  v  květ  ženoucí  lýce, 
u  noh  petrklíče. 


*  V 

^ 


u. 


MINIATURY 


DEN. 

DEN  mladý  z  hluboká  se  noci  noří 
a  rozpíná  svá  křídla  purpurová, 
a  světlé  zraky  stínem,  jasem  hoří. 

A  ether  chví  se  jeho  pod  kročejí 
a  hvězdy  blednou  a  den  mladý  jásá: 
„Jsem  žití  zdroj,  mnou  vše  se  věci  dějí !" 

A  bílým  jasem  zastkvěly  se  skráně, 
a  na  zem  shleď:  „Co  tobě  nesu?"  pravil, 
a  usmál  se,  a  k  očím  přitisk'  dlaně.  — 


KRISTOVA  HLAVA. 

PŘI  všem,  co  myslil  a  co  vídal  v  sněni, 
—  neb  v  jeho  čistém  srdci  našel  místa 
svět  celý  ve  svém  velkém  utrpení,  — 


156  j.  V.  sládek: 


tvář  jediná  bez  poskvrny  a  čistá 
mu  byla  z  toho  světa  ztraceného 
obrazem  všeho:  —  tvář  mroucího  Krista. 

A  byla  tak  ji  plna  duše  jeho, 
že  žitím  srost  s  tou  mukou  božské  hlavy, 
hledící  naň  z  pod  věnce  trnového. 

I  maloval;  a  obraz  z  půdy  tmavý 
naň  hleděl,  jak  jej  v  duši  vídal  dříve, 
tak  plný  běd,  —  leč  záře  božské  slávy 

tam  nebylo,  to  usmíření  tklivé, 
jež  osten  smrti  lomí,  vítězící, 
a  mrtvý  prach  ku  záři  vznáší  živé. 

A  mnohý  den  se  zachmuřenou  lící 
se  díval  na  své  nehotové  dílo 
a  stále  zřel  jen  prach,  —  prach  zmírající. 

A  srdce  prudčeji  a  prudce j'  bilo 
a  hlava  žehla  stravujícím  třeskem, 
až  vše,  krom  Krista,  v  jednu  tmu  se  slilo. 

A  ze  tmy  té  to  náhle  šlehlo  bleskem 
a  v  líci,  chmurné  smrtném  po  zápasu, 
svit  záře  splynul  s  nekonečným  steskem. 

Byl  to  jen  tah,  jen  jeden  pablesk  jasu 
do  moře  temnoty,  do  stínu  muky.  — 
On  ruku  zveď,  —  teď  vidí  smír  a  spásu  I 

Tu  smrt  mu  zvolna  štětec  vymkla  z  ruky. 


SVĚTLOU  STOPOU.  157 


pOlnoCní  zvony. 

KDYŽ  v  němou  půlnoc  lidé  v  spánku  leží 
a  strastiplná  hruď  oddychá  volné, 
tu  mluví  spolu,  duní  zvony  s  věži. 

V  dvanácti  úderech  si  poví  spolné 
běh  lidských  osudů,  jak  dole  miji: 
ten  s  jásotem  a  ten  zas  duní  bolně. 

Teď  ze  hlav  sterých  věží  zvony  biji; 
od  věže  k  věži  nocí  táhnou  tmavou, 
paměti  zemřelých  i  těch,  kdo  žiji. 

,Já  zazvonil  dnes  k  svatbě  hudbou  hravou/* 
„Já  hranou  zaduněl"  —  a  jiný  hřímá: 
,Já  krále  uvítal  dnes  nad  Vltavou!' 


i« 


A  jeden  hučí  rtoma  kovovýma: 
—  to  velký  zvon  je  u  svatého  Vita  — 
„Ta  stará  sláva,  jak  tak  pevně  dřímá  T' 

Řad  mrtvých  králů  dole  rány  čítá,  — 


K  TRŮNU. 

DVA  jezdci,  plát  jak  bylo  vidět  lunu 
zčernalým  hvozdem,  potkali  se  v  zbroji. 
„Kam  cestou?"  di,  jak  proti  sobě  stojí, 
a  z  obou  úst  to  vzdorně  zazní:  „  K  trůnu!" 


158  J.  v.  sládek: 

A  mečů  třesk  je  slovům  odpovědí;  — 
v  tom  luna  bleskla  hloub  do  temnot  lesa; 
„ó,  bratře!"  —  jeden  vzkřik'  a  raněn  klesá;  - 
a  druhý  ztrnule  mu  ve  tvář  hledí.. 

,,Lžeš !"  —  usmál  se  a  oře  bodnul  k  jetí ; 
však  ještě  jednou  pohleď  v  němé  líce. 
„Máš  pravdu",  děl,  —  „tim  překážel  bys  více." 
A  v  bok  mu  vrazil  meč  až  k  rukojeti! 


1621. 

(R  ebruo  U.  Aleie.) 

NÁMĚSTÍ  pusté;  pozdní  noční  stíny 
s  prvního  jitra  šerem  zápasíce,  » 
se  srážejí  od  domů  lomenice 
a  těžce  ulehají  do  hlubiny. 

Tou  hluší  jde  jak  poslední  zvuk  rány; 
neb  těžkým  šerem  táhne  to  jak  chvění, 
jež  hluchnouc,  tetelí  se  od  lešení, 
kam  tupě  hledí  domy  s  každé  strany. 

Nad  Týnským  chrámem  zoře  úsvit  prvý 
od  hlubokosti  nebes  pruhem  hoří, 
a  věží  dvé  ční  v  nebes  žhoucí  zoři, 
jako  dva  prsty  volající  krví.  — 

Stíny  se  kupí  u  lešení  lemu, 
a  nad  ním,  světlaje  se  v  ranní  šeři, 
pochmurné  věže  od  kovových  dveří 
schod  vede  k  špalku,  černě  zastřenému. 


SVĚTLOU  STOPOU,  159 


A  u  sloupu,  těch  dveří  na  zámkoví 

zrak  upírajíc,  —  stojí  Smrť  a  čeká: 

v  dlaň  jednu  hlava  níž  se  k  jílci  smeká  .  •  • 

a  v  druhé  chvi  se  věnec  vavřínový. 


TOClC. 

NA  čele  pot  a  strhán  v  každém  rysu 
stál  na  večer  u  tiskařského  .lisu; 
na  paži,  prsou  chvěl  se  každý  sval, 
vlas  slepený,  —  tak  stál  a  vrávoral, 
až  na  kolo  se  opřel,  z  póla  paď, 
jímž  otočil  dnes  třicettisickrát. 

Na  chladný  kov  položil  těžkou  hlavu.  — 

On  tisk'  dnes  lidem  knihu  pro  zábavu; 

zrak  na  archy  upírá  nehnutě: 

jich  šedesát  vylétlo  v  minutě, 

on  cítil  jen,  jak  řeže  každý  v  sluch 

a  srdce  ssebou  bére  na  popruh. 

Sáh'  po  jednom;  byly  to  veršů  řádky 

o  lidském  blahu,  lásky  hlahol  sladký, 

o  jarním  větru,  lesinou  jak  táh', 

o  ptačím  zpěvu,  slunci  na  nivách, 

a  v  duši  mrak  a  sníh  kdy  padne  v  skráň, 

jak  vše  nám  vrací  jedna  drahá  dlaň.  — 

Přes  zachmuřenou  líc  se  slza  skrádá: 
„Ta  pohádka,  ach,  jak  se  lehce  skládá!"  - 


160  J.  V.  slAdek: 

Pak  těžkou  rukou  přejel  obočí 
a  přes  líc  jak  když  úsměv  poskoci, 
jeden  ten  arch  když  za  ňadra  si  klaď   : 
,»Ta  pohádka  snad  bude  se  mi  zdát  .  .  J 


U  KLAVÍRU. 

OD  rána  do  večera  sedí  u  klaviru 
a  hraje  skály,  přechody  a  trylky 
a  má-lí  prázdné  od  cvičeni  chvilky, 
studuje  půltóny  a  časomíru. 

A  po  prstu  prst  druhý,  pátý  zvedá 
a  cvičí  zápěstí  a  cvičí  klouby, 
a  její  zrak  se  zatím  hloubí,  hloubí, 
—  neb,  co  jí  rozum  káže,  cit  jí  nedá  — 

na  pultu  ležícího  do  Chopina  .  .  • 
A  náhle  útržek  zní  nokturny 
tak  zápasící,  divý,  pochmurný   — 
zas  cvičení,  —  a  klavír  skřípá,  sténá. 

A  venku  jaro  je  a  plno  kvítí 
a  její  hlava  klesá  unavena;  — 
vždyť  nemá  ničehož  a  nemá  věna 
a  cvičí,  hraje  o  to  živobytí  .  •  • 


SVĚTLOU  STOPOU.  161 


SMÍCH. 

TAK  perlivě  ji  úsměv  se  rtů  zvonil, 
jak  tisic  ptáků  když  se  rozpěje, 
a  my  jsme  byli,  jak  když  zavěje 
přes  Idasy  vítr,  —  tak  nás  všechny  sklonil 
ten  její  smich. 

To  děvče,  Bůh  vi  jak  to  všechno  bralo; 
nám  každému  se,  že  nás  má  rádo,  zdálo, 
a  ona  jenom  smála  se,  tak  smála! 

Nic  zlého  jen  si  nemyslete  o  ni, 

to  byl  by  hřich ! 

Nám  každému  se  do  dnes  stýská  po  ni, 

z  nás  do  dnes  každý  ztich', 

když  vzpomene  kdo  na  ten  dětský  smich, 

jimž  zasmála  se^  a  pak  dokonala  .  .  • 


V  CHÝŠI. 

PAPRSLEK  hvězdný  zapadnul 
do  tiché  chýše; 
byla  to  vice  zlatá  nit« 

to  chvěj  ná  stezka  spišei 
po  které  duše  odchází 
zpět  do  nebeské  výše. 

Tichounká  jizba,  bily  stůl, 

tam  stin  a  bělo 
si  hraji  sem  a  hraji  tam 

přes  bilé,  chladné  čelo; 

I.  v.  Sládek:  Spby  básnické.  L  U 


162 


j.  V.  sládek: 


to  spíš'  byl  úbělový  květ, 
než  drobné  dětské  tělo. 

Vedle  kdos  dřímá  u  lože; 

je  neodstláno; 
ji  bol  a  bděni  přemohly, 

jef  dokonáno! 
ale  té  prázdné  náruče, 

až  probudí  se  ráno!  — 


HVĚZDNÁ  NOC. 

NOC  byla  hvězdná,  kraj  byl  mhavý,  němý, 
tu  a  tam  jen  světlo  kmitalo  se  v  dáli, 
a  jedno  po  druhém  v  hloub  noci  haslo; 
jen  tam,  v  tom  malém  domku  pod  olšemi, 
jediné  ještě  divi  se  haluzemi  — 
a  to  již  tolik  noci  tam  se  třáslo, 
již  tolik  noci  u  lože  tam  stály 
smrť,  život,  smrť  a  boj  a  utrpení 
a  žádná  naděje,  —  žádné  vykoupeni ! 

Obloha  hluboká  a  siná,  tmavá, 

a  světlo  hvězd  tak  mékce,  vlhce  padá 

na  závoj  mlh,  jenž  zemi  obetkává 

tak  zvolna,  pokojně,  —  jak  mír  se  vkrácfá 

tam,  kde  se  trpělo  a  dotrpělo.  — 


Jde  k  půlnoci  •  .  . 


Teď  v  olšinách  se  stmělo. 


SVĚTLOU  STOPOU.  163 


FIALY. 

DUBNOVÉ  jitro  vlhké  a  šedé 
dlážděni  mokrým  odrazem  lešti, 
na  rohu  ulice  v  drobounkém  dešti, 
na  ruce  drobounké  děťátko  bledé^ 
talířek  fialek  na  druhé  dlani, 
stoji  tu  žena  opřena  k  hráni. 

Kdo  by  jí  neviděl,  kdyř  kráči  kolem, 

kdo  by  si  nekoupil  kytičku  fial?  — 

na  děcko  s  úsměvem,  na  matku  s  bolem 

pohlédne,  líto  mu,  kvítku  že  přijal  — 

Fialy,  fialy,  —  květ  jarní  v  lese!  — 

jak  do  vás  divá  se  to  dítě  bledé, 

němé  tak,  smutné  tak  —  a  zimou  se  třese. 


BLUDNÝ  RYTÍŘ. 

v 

ČTYŘI  hradby,  smutný,  holý, 
bělají   se  v  širém  poli; 
kolem  velká  cesta  vede  — 
měsícové  světlo  bledé 
rozlévá  se  na  topoly 
v  čtyřech  koutech;  dlouhé  stíny 
padají  na  rovy  hlíny, 
na  desky  a  kříže  v  řadě. 

Z  dáli  cestou,  hluchém  polí, 
zazněl  hlas,  jak  na  úpadé: 


164  7*  V.  slAdbk: 


•■»—•— 


„Daleko-li,  daleko-li ? i*  — 
Jel  tak  asi  mnohou  mili; 
a  hlas  zněl,  že  na  topolí 
každý  list  se  zachvěl  bílý. 

Zmužile!  —  je  blízko  k  dli! 


MNICH. 

V  legendu  svatých,  z  rána  od  svítán! 
až  k  večeru,  kdy  k  modlení  se  zvoní, 
ta  bledá  líc  se  k  pergamenu  sklání.     . 

Za  črtou  črtu  maluje  on  do  ní 
ty  drobné  obrazy,  před  nimiž  věky, 
ač  vírou  chabé,  vlhké  zraky  cloní. 

A  lidské  pitvory  a  ďáblů  skřeky 
a  světců  k  nebi  pohled  vážně  jasný 
je  vidět  zde;  —  a  je  to  štětec  měkký, 

jímž  malován  ten  každý  oblak  řásný 
a  každá  tvář;  —  ba  nebeského  jitra 
i  v  ďábla  chmurnou  líc  pad'  odlesk  spasný. 

Vše  měří  váha  hlubokého  nitra 
a  smutku  víc-li  někde  v  zemském  zjevu, 
hned  jinde  úsměv  pravi:  „Doufej  I  —  Zítra  1** 

A  tak  tu  všechno  plno  jasu,  zpěvu, 
že  myslím  si,  jak  dívám  se  v  tu  knihu, 
jak  okénkem  skrz  rosou  vlhkou  révu 


SVĚTLOU  STOPOU. 


165 


se  chvělo  slunce  v  zlatoskvoucim  mihu 
a  ptačí  zpěv  v  tu  tichou  zvučel  celi; 
a  on  jak  vše,  by  žiti  zmírnil  tíhu, 

to  sloučil  v  obraz,  třeba  neumělý, 
leč  velký  v  tom,  že  vše  do  něho  vložil, 
čím  k  Bohu  jdem',  co  od  Něho  nás  dělí ! 

Co  všechno  asi  mnich  ten  dříve  prožil. 


i 


in. 
IDYLLY. 


PETR  ZVONÍK. 

V 

ZE  beztoho  tě  obec  musí  živit 
a  nemá  zaměstnání  pro  mrzáky 
a  přec  ti  nikdo  nechce  vlasu  zkřivit, 
ač  ten  tvůj  původ  je  tak  všelijaký, 
tož  zvoníkem  nám  budeš  ode  dneška 
a  za  to,  ač  to  práce  není  těžká, 
ten  snídani,  ten  večer  dá  ti  stravu, 
a  o  polednách,  komu  něco  zbude. 
A  zůstávat  tam  budeš  podle  splavu, 
kde  chalupa  je  pro  obecní  chudé; 
a  ničemů  že  takých  u  nás  málo, 
jako  jsi  ty  a  nebožtík  byl  táta, 
toi  samotnému  dlouho  ti  ta  chata 
ku  blaženému  sloužiž  kralování, 
jak  za  táty  se  vám  tam  kralovalo. 
A  za  to  budeš  zvonit  na  klekání 
ráno  a  večer,  vždycky  v  pravý  čas 
jak  táta  tvůj,  a  hodinky  a  hranu 


168  j.  V.  sládek: 

a  na  kroupy,  když  půjdou  v  naši  stranu, , 
a  každou  slotu,  od  níž  nás  Bůh  spas ! 


st 


I  abys  dobře  začal,  začni  hned !  — 
tvůj  táta  v  žití  divoce  si  veď, 
teď  je  s  nim  konec.  —  Zvoň !  ať  průvod  hne  se, 
beztoho  obec  těžko  dost  to  nese, 
že  taký  člověk  uložit  má  kosti, 
kde  my  budeme  ležet  do  věčnosti. 

Však,  ať  si  někdo  mrtvé  uči  spát! 

A  on  byl  přec  jen  dobrý  kamarád 
dokud  byl  mlád,  a  ona  ještě  živa  — " 

A  Petr  jenom,  vytřeštěné  zraky, 
se  na  rakev  a  na  rychtáře  dívá 
a  opakuje:  „Půjdou  v  naši  stranu, 
klekání  ráno,  večer  v  pravý  čas, 
a  zvonit  hodinku  a  zvonit  hranu 
a  zvonit  tátovi  — "  a  chytil  za  provaz: 

„Vám  vsechněm  taky  .  .  ." 


Zůstával  Petr  v  chatě  pod  splavem 
rok,  zase  rok  a  z  jara,  v  zimě,  v  létě 
a  chodil  ke  všem  v  čase  nepravém., 
jen  zavčas  těm,  kdo  skončili  v  tom  světě; 
a  že  byl  srdcem  choř,  slab  na  rozumu, 
naslouchal  jenom  tomu  vody  šumu, 
jak  od  rybníka  padal  v  roklinu; 


SVĚTLOU  STOPOU.  169 


a  tak  se  stali  nerozlučně  druhy 

a  nemohli  se  nechat  hodinu 

a  druha  druh  provázel  podél  struhy, 

když  Petr  dolů  chodil  v  dědinu, 

jež  v  hloubi  sedla  jako  v  hnízdě  stála. 

A  nade  vsi  se  výše  vypínala 

hromada  jílu,  pozarostlá  travou 

a  na  ní  červenal  se  velký  kříž 

a  Spasitel  dotýkal  rukou  pravou 

se  vidlice,  kde  zavěšen  byl  zvon,  * 

jenž  srdcem  jak  by  hleděl  v  každou  diyS. 

A  byli  druhy  Petr,  splav  a  on. 

A  přišlo  jaro  s  kytkami  a  ptáky, 
a  v  rybníku  se  všechno  zalesklo, 
a  všemu  po  něčem  se  zastesklo, 
po  družce  ptáku,  po  květině  včele, 
po  trávě  skále,  všemu,  co  má  v  těle 
srdce,  i  nemá  —  a  Petrovi  taky. 

A  bylo  to  po  velkonočním  hodě 

a  nebe  bylo  zakaleno,  rmutno, 

v  horách  tál  sníh  a  Petrovi  tak  smutno 

naslouchat  vodě,  pořád  jen  té  vodě. 

I  chýlilo  se  večer  k  soumraku 

a  bylo  čas  jít  zvonit  na  klekáni, 

a  Petr  měl  až  vlhko  ve  zraku« 

a  zdálo  se  mu,  i  to  vody  lkáni 

že  dnes  je  větší,  nežli  jindy  bývá. 

A  s  nebe  déšť  se  spouštěl  sychravý; 

i  šel  dnes  do  vsi  jako  mrákavý 

a  myslel  si,  jak  se  tak  brzo  stmívá. 


170  j.  V.  sládek: 

A  ode  vsi  zněl  výskot  junáků 

a  pod  každou  byl  náspi  houfec  lidi 

a  on,  jak  je  tam  v  hlučném  smichu  vidi, 

se  přidruží  k  nim  plný  rozpaků 

a  nesměle  se  divá  na  veseli 

jak  někdo,  jehož  od  nich  propast  dělL 

A  pristoup'  kluk,  —  nic  nebylo  to  více !  — 

a  za  hlučného  tlupy  chechtání 

děl:  „Nezvonil  jsi  ještě  klekání, 

jdi,  odzvoň!  —  a  pak  vari,  zase  domů! 

jdi  zataČit  si  s  mámou  na  rybníce, 

chodí  tam  kolem,  ač  již  dávno  tomu, 

co  skočila  tam  sama  — " 

„Poběhlice !" 
dodala  kmotra  stojíc  podle  kluka. 

A  Petr  šel  a  zavěsil  se  k  zvonu 
a  zdálo  se  mu,  Spasitel  že  v  skonu 
naň  mrká  tmou,  a  že  se  mu  chví  ruka. 

A  deštěm,  tmou,  přes  kameny  a  suky, 
úpadem,   střemhlav,   vrávorem  a  srázem 
a  horečný  a  zas  jektaje  mrazem, 
před  sebou  stále  prst  Kristovy  ruky, 
a  v  uších  vody  šum,  jež  chvílemi 
prudčeji  zakloktala  kleče  svazem, 
ubíhal  Petr,  až  se  jedním  rázem 
jak  mrtev  skácel  v  chatě  na  zemi. 

A  teď  měl  sen:  —  V  ráz  jeden,  druhý,  treti 
to  napřed  cvinklo  sklenných  do  oken, 
jak  s  hory  protější  když  utrž  sletí; 
pak  zalomcovalo  to  s  těže  jí, 


SVĚTLOU    STOPOU.  171 


jak  když  se  vítr  opře,  —  prudčeji 
pak  na  ráz  ráz  do  drobivého  zdiva; 
pak  ranou,  pod  niž  chalupa  se  kývá  — 
a  někdo  tmavým  oknem  v  síň  se  divá 
a  rukou  vzhůru  pokyvuje  ven; 
teď  jako  žárem  nebe  zahořivá 
a  venku  Smrť  to  stoji  u  oken 
a  volá:  „Petre,  zvoň!  je  Soudný  den! 


t€ 


A  Petr  jde;  —  a  Smrť  se  v  tomto  mžiku 

shroutila  v  prach  a  prach  kam  větrem  hnán^ 

zem,  vzduch  i  vody  byly  plny  ryku 

a  z  mrtvých  vstávalo  vŠe,  co  kdy  žilo. 

A  teď  se  náhle  nebe  rozpoltilo 

a  velký  anděl  dolů  na  zem  leti 

a  v  ruce  drží  velkou  borovici, 

jež  přes  nebe  se  klátí  jako  metla 

z  východu  v  západ  —  a  ta  nebes  světla 

stkvi  se  a  tmi  skrz  suky  šlehajici; 

a  šourem,  od  východu  k  západu 

ten  anděl  smetá  v  jednu  hromadu 

co  ožilo,  jak  vitr  prach  a  smetí. 

A  volá:  „Petře  zvoň!"  —  a  Petr  zvoní, 

A  zvonem  je  ta  celá  obloha, 

a  shaslé  slunce  srdcem  bije  do  ni, 

a  pod  hromovým  každým  nárazem 

sesrši  hvězdy  s  nebes  klenuti. 

A  on  tu  stoji  jako  mátoha 

a  na  všechno  se  divá  bez  hnutí. 

A  dívá  se  po  všechněch  hřbitovech, 
jak  lidé  ven  se  derou  v  přikrovech 
a  za  sebou  je  vlekou  k  tomu  soudu 
a  chtějí  strhnout  je,  —  neb  lepí  k  oudu 


i 


172  j.  V.  sládek: 


se  mnohý  železo  jak  rezavé  — 
a  jsou  to  cáry  sdrané,  špinavé 
a  cetky  s  nich  jak  sněhu  chumelice 
spadají  dolů;  —  a  on  hledí  jen, 
jak  v  divokém  to  skřeku  vše  se  honí 
a  trhá  príkrovy;  —  a  zvoní,  zvoní. 

A  anděl  volá:  „Zvoň!" 

Hle,  tam  se  kloní 
vždy  níže  v  zem  i  jejich  údolí ; 
tam  lomí  se  ty  čtyři  topoly 
a  všechny  hroby  jsou  už  rozevřeny; 
jen  ve  štěrku  tam  u  hřbitovní  steny 
se  svírá  jeden,  drží  za  rubáš  — 
a  jeden  mrtvý  zápasí  tam  v  něm, 
chtě  utrhnout  se,  nesvěcená  zem 
však  drží  jej,  —  on  znov*  se  zvedá,  klesá 
a  anděl  volá:  „Zvoň!"  a  Petr  plesá, 
že  zavřena  má  ku  hřbitovu  vrátka. 

„Zvoň,  Petře,  zvoň  1"  —  A  Petr  pustí  zvon : 

To  byla  jeho  matka. 

A  Petr  probudil  se  v  těžký  ston  — 

a  kolem  tma  a  venku  hukot  vod 

a  dveřmi  se  to  valí  jeden  brod 

a  venku  potok  volá:  „Petře  pojď!" 

A  Petr  proudem  potácí  se  k  splavu. 

Je  Soudný  den  I  Zvoň,  Petře,  zvoň !  —  a  ruce 

se  chytly  stavidla.  —  Zvoň  matce  hrany  I 

V  tom  protrhaly  vody  hráz  a  prudce 
jak  slabé,  vetché  pýří,  bez  obrany, 
v  dol  odnášely  dítě  k  vesnici. 


SVĚTLOU   STOPOU.  17S 

Teď  zvonice  se  černá  bliž  a  bliž 
a  v  smrtném  zápasu  chyť  černý  kříž  — 
a  vyděšeně  upřel  k  němu  zraky: 
•      —  a  pustil  jej  I  —  a  chyť  se  zvonice. 

Zvoň,  Petře,  matce  I  — 

„A  nám  všechněm  taky  .  .  J 


«t 


A  zvonek  zařinčel  a  zapotácel 

se  v  dol  a  s  Petrem  v  temnotě  se  ztráceL 


JAN  LAMAC 

R.  S.  Jamotovi. 

JAN  Lamač  zdědil  po  svém  otci  mlýn 
v  hlubokém  sedle  vlhké  Šumavy. 
Po  obou  stranách  vzhůru  táh'  se  leSy 
nahoře  vrouben  letem  oblaků 
a  dole  mladých  sosen  podrostem, 
jenž,  rozryt  mnohou  rokli  z  jamich  vod*, 
pojednou  v  svěži  louku  přecházel. 
Té  jednou  stranou  výš'  se  náhon  táh' 
a  podél  cesta;  pod  nim  v  oblouku 
tek'  chudou  vodou  potok  jalový; 
dál  hučel  spizv  a  pod  nim  klepal  mlýn 
jen  v  lesa  hluš,  neb  v  dáli  byla  ves 
a  zrak,  ni  sluch  nesáhal  sem,  ni  tam* 

Z  té  vsi  a  jiných  mléči  jezdili, 
ba  přijížděli  sem  až  od  hranic, 


174  j.  V.  sládek: 


neb  ten  byl  hlas:  že  na  Lamačův  mlýn 
od  konců  světa  není  daleko  — 
bylř  mlynář  Bohu,  lidem  spravedliv. 
A  z  mlýna  chodil  mlynář  do  vsi  jen, 
když  k  sousedům  jej   táhlo  řízení, 
o  svátcích  na  mši,  vždycky  na  pohřeb, 

—  co  před  lety  mu  žena  zemřela. 

Ku  svatbám,  křtům  jen  poslal,  co  mnil  vhod 
a  nešel  řka:  „Nač  bral  bych  víc,  než  dám? 
a  požehnání  může  dát  jen  Bůh. 
Kdo  rád  nme  má,  to  můj  se  dozví  hrob, 
tam  mezi  nimi  budu  dlouho  dost." 

Tak  schýlenému  klasu  dozrál  čas 
a  odnesli  jej  k  vísce  na  hřbitov, 
za  božích  soudů  vzácné  semeno. 

Když  nyní  knězi  za  výkrop  dal  plat, 
sousedům  dík,  a  první,  poslední 
na  čerstvém  rovu  slzu  vyplakal, 

—  dřív  hleděl  na  vše  s  okem  vyprahlým 
a  rukou  pevnou  rakev  spouštěl  sám, 

a  teprve,  když  všichni  odešli, 

a  on  se  vrátil,  v  krutý  vypuk'  pláč,  — 

Jan  Lamač  sám  se  vracel  k  domovu. 

Byl  slunný  den,  z  těch  prvních  v  podjaři; 

v  úvalech  strání  ležel  ještě  sníh, 

a  s  habrů  loňský  teprv  sprchal  list, 

holými  břehy  prudce  potok  spěl, 

po  stranách  vrouben  křehkým  náledím 

a  všechno  bylo  plno  tesknoty, 

—  neb  ve  smutku  se  život  probouzí. 
Však  nebe  bylo  jasné,  holubí, 

a  on  jak  vzhůru  hleděl  upřeně. 


SVĚTLOU    STOPOU.  175 


ssál  svit  a  teplo  v  duše  mrikoty. 
A  jako  jimi  probouzí  se  květ 
pod  hnědých  keřů  hustou  spleteni, 
tak  svitem  tím  a  teplem  nebeským, 
ve  stínu  sterých  smutných  myšlének, 
myšlénka  jedna  propukla  co  květ  — 
A  jako  ten,  s  nějž  velká  spadla  tíž, 
I^n  vážného,  blahého  oddechu, 
pevným  se  krokem  vrátil  do  mlýna* 

Pak  dům  obešed  kolem  do  kola 

na  prázdno  velké  spustil  stavidlo 

na  počest  tomu,  který  odešel, 

a  poslouchal  a  hleděl  do  vody 

a  děl:  „Tak  v  prázdno  letí  život  náš  — ** 

A  potom  vešel  v  jizbu  otcovu 

a  otevřel  tam  starou,  těžkou  skříň, 

jež  v  domě  byla  jako  svatyně, 

jíž  nikdo  netknul  se  než  otec  sám: 

tam  po  své  ženě  choval  památky, 

svatební  šat  a  vínek  myrtový 

a  8  ním  též  první  uschlé  chudobky, 

jež  vypučely  jejím  na  hrobě. 

Pak  po  otcích  tam  starou  bibli  měl, 

z  níž  čítal  odpoledne  v  neděli, 

a  on,  Jan  Lamač,  jeho  starší  syn, 

tich  sedal  u  něho  a  naslouchal, 

jak  četl  hlasem  těžkým,  pokojným 

a  mohutným,  jak  venku  hučel  splav. 

A  tím  do  hlubin  duše  synovy 

přecházel  otcův  přísný,  vážný  duch, 

však  po  matce  že  srdce  měkké  měl, 

ten  proud  vždy  hloub  se  vrýval  do  nďio^ 

a  takou  naplnil  je  ozvěnou, 


176  J.  V.  sládek: 

že  světa  hluk  v  něm  ztichal  docela. 

A  když  pak  zralých,  mužných  dospěl  let 

a  pro  tu  svoji  přísnou  povahu 

—  ač  pod  ni  každý  znal  tu  dobrotu, 

vi^ak  proto,  že  se  nejevila  hrou 

a  laskovánim,  —  zůstal  samoten, 

té  nenašed,  jež  vyplnila  by 

tu  celou  jeho  duše  hlubinu, 

uzavřel,  život  skončit  v  samotě; 

všem  láfskou  žit,  byť  nebral  nižádné. 

Tu  bibli  vyňal  teď  a  takto  čet* : 
„Blažen,  kdo  truchli,  bude  potěšen; 
blažen,  jehožto  srdce  čisté  jest, 
neb  spatři  Boha;  blahoslaven  ten, 
kdo  žízní  práva,  —  budeť  napojen." 

Pak  blížících  se  kroků  ozval  hluk 
a  různé  hlasy;  čeleď  od  pohřbu 
se  s  mladším  bratrem  domů  vracela. 


Jan  Lamač  zavřel  bibli,  zavřel  skříň 
a  na  dvůr  bratru  vyšel  v  ůstrety, 
a  stisknuv  ruku  mu,  jej  mlčky  veď 
kde  od  stavidla  vody  hučel  proud 
a  o  těžké  se  opřev  brlení, 
stál  chvíli  němo;  —  slunce  padalo 
mu  v  plavý,  běle  prokvětalý  vlas, 
a  na  tvář  klidnou,  jako  nad  splavem 
ta  vodní  hladina;  pak  položiv 
dlaň  vlídně  na  bratrovo  rameno 
a  v  jeho  oči  pevně  upřev  zrak, 
děl  takto: 


SVĚTLOU    STOPOU.  177 


„Chci  Živ  býti  v  pokoji, 
do  rukou  tvých  své  dávám  dědictví, 
jsi  mlád  a  uveď  v  místo  matčino 
sem  duši,  která  duší  bude  všem, 
neb  duše  všemu  schází  bez  ženy. 
Buď  pánem  zde,  já  sluhou  živnosti; 
však  bratry  jeden  vždy  ať  pojí  stůl, 
dbej,  u  něho  bys  nikdy  nezbyl  sám. 
Já  bez  tvé  vůle  zrno  jediné 
ti  nedám  na  mlýn,  hleď,  bys  pod  žernov 
mi  nikdy  zrnka  písku  ne  vsypal. 
Jsme  jedna  krev,  buď  jedna  mysl  v  nás.** 
Pak,  slovo  každé  váže,  pravil:  „Já 
chci  věrným  bratrem  být  ti  do  smrti !" 

To  děl  a  srazil  k  žlabu  stavidlo 

na  znamení,  že  dotruchlil  už  mlýn 

a  voda  bude  sloužit  novému, 

jak  bývalému  pánu  sloužila. 

Pak  mlčky  vešel  v  jizbu  otcovu 

a  na  zanášku  dal  si  donést  skříň, 

a  na  prahu  odevzdal  bratru  klíč 

od  jizby  té:  „Tam  domov  tvůj,  zde  můj." 

A  když  byl  nyní  na  zanášce  sám, 

svlek'  černý  šat  a  v  skříň  jej  uložil 

podle  své  matky   šatů   svatebních 

a,  jak  jej  skládal,  sám  nevěděl  jak, 

mu  přišla  myšlénka,  v  obleku  tom 

že  do  rakve  kdys  bude  uložen  — 

Pak  z  truhly  vyňal  šaty  po  otci 

a  za  chvilku  v  hluš  lesní  klepal  mlýn. 

J.  v.  sudek:  Spisy  básnické.  I.  12 


178  j.  V.  sládek: 

Jan  Lamač  rok  již  v  mlýně  stárkoval 

a  s  bratrem  jeden  vždy  je  pojil  stůl 

a  zrno  nepadlo  ni  sem,  ni  tam; 

že  sedali  však  mlčky  při  stole 

a  v  dome  bylo,  jako  bývá  tam, 

kde  duše  není,  smutno,  podivno, 

po  roce  uveď  v  místo  matčino 

si  bratr  ženu,  —  bratru  matku  ne.  — 

A  za  krátko  byl  smutný,  pustý  mlýn 

jak  nikdy  dřív.  Jan  Lamač  neusmál 

se  celé  týdny,  něm  seď  ke  stolu 

a  němý  vstával;  že  však  protivno 

se  stalo  ženě  ono  mlčení, 

protivný  ji  i  bratru  stal  se  on. 

Pak  k  vůli  ženě  mlýn  byl  zanedbán, 

neb  mléčů  nevšímal  si  hospodář, 

i  opouštěli  jeden  po  druhém 

a  žena  děla:  „Opouštějí  nás 

pro  Lamačovu  vzdornou  posupnosť* 

Však  sedávali  dosud  u  štola  — 

a  slova  nepadlo  ni  sem,  ni  tam. 

Tak  chudnul  mlýn;  —  však  aby  jako  dřív 

moh'  hospodář  být  ženě  po  vůli 

a  u  lidí  netratil  pověsti, 

co  týden  jednou,  dvakrát  odjížděl 

a  místo  mléčů  ob  čas  podivné 

do  mlýna  přicházely  postavy, 

však  v  noci  jen  a  jizba  mlynáře 

pak  časem  byla  kupecký  jak  sklad 

různého  zboží  s  druhé  strany  hor; 

neb  mlýn  se  stával  skladem  podloudným. 

Co  týden  napřed,  každý  druhý  den 

pak  mlynář  skoro  do  hor  vyjížděl 


SVĚTLOU    STOPOU.  179 


a  k  ránu  až  se  vracel  každou  noc. 

Jan  Lamač  nevídal  jej  u  štola 

a  celé  dny,  když  mlýn  stát  musel  tich, 

on  mysle  jen,  že  bratr  toulkami 

svůj  statek  maří,  chmurněl  víc  a  víc 

a  celý  den  se  v  mlýně  zavíral 

a  celou  noc,  —  neb  nechtěl  zrno  to 

bez  vůle  bratra  na  bratrův  dát  mlýn. 

Však  po  tři  dny  když  jednou  u  štola 
jen  s  ženou  jeď  a  na  čtvrtý  když  den 
zas  s  bratrem  seděli  si  tváří  v  tvář, 
tu  pravil :  „S>'peš  písek  pod  žernov  1" 
a  druhý,  v  zraku  ženy  čta,  co  děl, 
jíž  Lamač  stal  se  protivným  jak  smrt: 
„Mlč !  v  mé  jsi  jizbě !  —  beztoho  to  vím, 
že  jako  Jidáš  krev  svou  zradíš  kdys !" 

Pak  ztich\  Jan  Lamač  zbled'  a  vstal  a  šel. 

A  jak  jej  viděl  dveře  zavírat, 

tu  bratrovi  to  v  uších  hučelo 

jak  splav,  kde  tenkráte  byl  s  bratrem  stál, 

a  do  hukotu  zněla  slova  ta: 

„Však  bratry  vždy  ať  jeden  pojí  stůl, 

dbej,  u  něho  bys  nikdy  nezbyl  sám,"  — 

a  bylo  mu,  jako  by  pod  žernov 

dnes  býval  hodil  srdce  bratrovo,  — 

a  věděl,  —  hodina  že  odbila. 

Jan  Lamač  k  stolu  nikdy  nesed*  víc. 

Teď  ale  vojna  v  zemi  vypukla 
a  k  hranicím  se  táhla  blíž  a  blíž 
od  cizí  strany;  tlupy  podloudné 
teď  nejbohatší  mohly  míti  žeň; 


180  j.  V.  sládek: 


leč  víc  než  dři  v  též  požinala  smrt, 
neb  v  horách  hlídky  byly  nepřátel 
i  našich  vojsk,  a  život  v  sázce  byl, 
ať  kostky  sem  už  padly  nebo  tam. 
Leč  ziskuchtivost  mocnější  než  strach 
a  tak  za  letni  noci  bouřHvé 
zas  odjel  mlynář.  —  Těžce  hučel  splav 
ve  vlhkých  lesů  dálný,  táhlý  šum. 

Jan  Lamač  seděl  dlouho  do  noci 
sám  na  zanášce,  —  před  nim  ležela 
na  stole  bible,  —  četl  hlasitě 
a  jeho  hlas  se  mísil  z  hluboká 
v  bouření  stromů,  přes  něž  vítr  táh'. 

Na  jeho  tváři  nehnuty  byl  klid 
když  zavřel  knihu;  pak  jen  naslouchal, 
jak  bouře  z  dálky  táhne  blíž  a  bliž; 
pak  přišlo  mu  si  vzpomnít  na  otce« 
na  jeho  hrob  a  starou  na  lípu, 
jak  nad  ním  její  suky  klátí  se 
a  v  dol  as  větve  rve  ta  vichřice; 
pak  bylo  mu,  jako  ten  pohřební 
by  slyšel  zpěv,  když  odnášeli  ho; 
pak  slyšel  jako  kněze  modleni 
a  chmurné  žalmy  umírajících.  — 

V  ten  mžik  se  dveře  ranou  rozlétly 

a  na  podlahu,  tváři  do  země 

k  nohoum  mu  těžce  jeho  bratr  paď. 

„Jsou  za  mnou  v  patách !"  vzkřikl  smrtelně, 

„jsem  vrah !" 

Jan  Lamač  povstal  od  stolu 
a  krokem  klidným  přistoup*  ku  dveřím 


SVĚTLOU    STOPOU.  181 


a  zastrčil  je  na  dvě  závory. 

Pak  děl:  „Zde  jizba  má!  —  tvá  tam! 

a  na  tvou  hlavu  padniž  bratra  krev!"  — 

Pak  zpola  odved*,  zpola  odvlek'  jej 
až  na  práh  druhdy  jizby  otcovy.  — 
Tam  pustil  ho,  a  sám  se  vrátil  zpět. 

Vzal  starou  bibli,  uložil  ji  v  skříň, 
a  zvolna  vyňal  ten  svůj  černý  šat 
a  klidně  do  něho  se  oblékal;  — 
pak  s  dveří  sejmul  obě  závory 
a  se  země  bratrovu  pusku  zveď. 

Pak  poznovu  se  dvéře  rozlétly 

a  zazněl  hlas:  Kde  jest?  Sem  prchnul  vrahf 

Jan  Lamač  křížem  ruce  nastavil: 
„Zde  svažte  mne !"  —  a  tak  ho  odvedlL 
A  pod  kostelem,  u  hřbitovní  zdi, 
Jan  Lamač  na  úsvitě  zastřelen. 


NA  PODHRADÍ. 

JAK  luňák  na  house,  tak  hrad  váš  s  šedé  skály 
se  chmouří,  pane  hrabě,  na  můj  barák  malý. 

Jak  mezi  chalupí  a  hradem  potok  běží, 
tak  mezi  mnou  a  vámi  propast  leží. 

Jen  já  když  nahoru  a  vy  hledíte  d(^ů« 
pohledy  plné  záští  potkají  se  spolu. 


182  .  J.  V.  sládek: 

Je  stár  ten  hrad,  však  starší  je  ta  skála 
a  dřív  než  hrad  tu  naše  chalup  stála. 

Po  synu  otec  dědil  řeč  a  víru, 
vy  svlékali  jste  se  jak  plémě  štírů. 

A  jako  smrt  a  nákazy  a  hlízy, 
tak  protivná  mi  vaše  krev  je  cizí! 

Jste  hodný,  pane  hrabě,  z  nové  školy, 
—  za  úrok  teď  mužem  zmírat  klidně, 
váš  správce  kdys  nám  z  hladu  pomoh'  vlídně, 
a  za  úrok  teď  mužem  zmírat  klidně. 
A  sedlák,  —  vždyť  to  víte,  jak  to  bere, 
když  praskne  lán,  ať  všechno  ďábel  spere  I 
však  —  pane  hrabě,  dejte  si  to  říci  — 
jste  Achab  Nathanově  na  vinici ! 

A  jedete-li  kolem  s  dvěma  páry, 

jak  uhněten  a  shrben  sedlák  starý 

za  vaši  mzdu,  na  svém  se  poli  moří, 

váš  ret  se  ku  pozdravu  nepokoří, 

jen  vaše  fena  po  sedláku  skočí 

a  po  vás  —  záští  blesk  z  pod  sedlákových  ocL 


Jak  luňák  na  house,  tak  hrad  váš  s  šedé  skály 
se  chmouří,  pane  hrabě,  na  můj  barák  malý. 

Dnes  večerem,  ku  zámecké  vám  bráně 
přiletěl  tryskem  kočár  nečekaně; 


SVĚTLOU    STOPOU.  183 


*••••«••« 


pak  vzhůru  doktor  šel  a  naši  kněži^ 
a  řeklo  se,  že  mladý  hrabě  ležfi, 
cos  o  souboji  mluvilo  se  skrytě,  •^- 
pak,  že  dnes  v  noci  zemře  vaše  dítě! 

Tu  před  sebou  jsem  viděl  svého  syna, 

Ijejž  za  zdí  kryje  nesvěcená  hlína: 

.váš  syn  znal  jej  —  i  ji !  ...  vy  víte,  jak  to  bylo, 

co  o  život  mé  ditě  připravilo, 

mé  zdravé,  dobré,  trpělivé  dítě  — 

—  Nu,  byl  můj  syn  —  a  bylo  na  úsvitě, 

než  z  upomínek  zamhouřil  jsem  oči. 

Noc  byla  jasná,  hradu  po  úboči 
měsíčný  svit  se  níž  a  níže  skrádal, 
až  plně  do  vašeho  okna  padal. 

Já  vyšel  ven  a  useď  na  svém  prahu 
a  přemýšlel  o  svého  syna  vrahu;  — 
tu  pohnulo  se  vaše  okno  slabě, 
a  u  okna  jste  vy  stál,  pane  hrabě! 
Noc  byla  tichá,  měsíc  v  plné  záři, 
a  mně  neušel  rys  na  vaší  tváři, 
ni  cuknutí,  ni  křečovité  chvění  — 
mně  za  tu  rozkoš  bylo  do  modlení ! 

Tak,  pane  hrabě,  nebyli  jsme  zvykli 
vás  nikdy  vídat!  —  nikdy  nevykřikly 
tak  vaše  rty,  jak  teď  do  hluché  noci: 
„Spěj,  Bože,  jedinému  děcku  ku  pomoci !'' 

ó,  pane  hrabě.  Bůh  byl  stejně  blízký 
vám  na  hradu  i  mně  zde  chlapu  z  vísky ! 
a  od  Něho,  když  také  pána  bolí« 
se  milost  nekoupí  jak  od  nás  polí, 


184  j.  V.  sládek: 

a  před  Ním,  hrabě,  je  to  všechno  stejno, 
ty  vaše  rody,  i  to  naše  hejno ! 

Aj  tak,  —  já  viděl  vaše  siné  líce; 
dnes  méně  nejsme  oba,  ani  více, 
než  otcové  — 

Nuž,  s  umíráčkem  z  rána 
já  pomodlím  se  za  mladého  pána !  —  — 


VLCI. 

CHALUPA  sdraná  v  skalném  úžlabí^ 
jak  osamělé  hnízdo  jestřábi. 

Tri  šeré  sosny  stojí  do  kola 
jak  do  svahu  je  vryta  do  póla. 

Klesť  na  střeše  a  stěny  slepené, 
a  práh  z  té  jedné  sosny  kořene. 

Z  pod  nízkých  dveří  ven  se  valí  dým 
a  choulí  se  pod  hustým  sukovím. 

A  kdo  jde  kolem,  když  se  přítma  ví, 
se  u  doupěte  sotva  zastaví, 
kde,  na  půl  cesty  k  lesu  z  vesnice, 
se  uhnízdili  vlk  a  vlčice. 


SVĚTLOU    STOPOU.  1^5 

„To  na  dětech  si  člověk  vyhlídá!" 

vlčice  stará  vlku  povídá, 

jak  prázdného  tu  sedí  u  stolu 

a  oheň  z  krbu  šlehá  v  plápolu. 

„Den  po  dni  se  tak  v  hladu  vystřídá 

a  on  se  dívá  na  své  rodiče 

jak  nevděčné  a  němé  dobytče, 

jež  nedbá,  zda  mu  matka  vyhladne! 

Však,  když  se  chce,  se  leccos  popadne 

a  nechtěj í-li  vzíti  do  díla, 

že  bojí  se  té  chasy  z  vlčince, 

je  dosti  děr  do  jejich  ovčince. 

Ne  nadarmo  Bůh  noci   posílá, 

a  nač  pak  v  poli  sžatý  leží  klas, 

a  nač  pak  v  světě  všechno  má  svůj  čas 

a  známou  stopou  chodí  z  lesa  ven !  — 

Však  Jíra  sedí,  zabrán  v  hloupý  sen 

a  chodí,  jako  nebylo  by  nás 

a  hledí  v  svět  jak  tupé  nevinně, 

a  neví,  Bůh  na  nebes  výšine 

jak  nevděk  dětí  trestá  nejhůře!"  — 

A  do  kouta  hled  matky  střeli  jen, 

kde  Jíra  sedí  jako  při  mrazen. 


„Já  hrabala  proň  jako  pro  kuře, 

když  malý  byl,  a  on  se  vzepíná, 

když  dím:  „Tam,  chlapče,  dobrá  příčina,' 

a  huhlá  cos  o  lidech  poctivých.  — 

Já,  matka  tvá,  ti  pravím,  není  jich! 

byť  přezděli  mi  stokrát:  vlčice, 

já  podívám  se  všechněm  do  líce 

a  dím,  že  vlků  pln  je  celý  svět 

a  hledí  jen,  jak  druh  by  druha  sněd'  1 


U  lit 


186  J.  v.   SLÁDEK  : 

A  matka  divou,  vlčí  zornici 
tam  hledí  do  kouta,  kde  v  plameny, 
jak  na  borové  sedí  lavici, 
se  dívá  Jíra  jako  zjevený. 

„A  nač  tě  táta  střílet  naučil?  — 
když  kluk  jsi  byl,  tu  jsi  se  nemučil 
pro  lecjakéhos  toho  zajíce  — 
leč,  co  k  nám  přišel  nový  myslivec 
a  cukrová  ta  jeho  dívčice, 
tu  po  čertech  ti  nějak  těžká  věc 
vzít  ručnici  a  zajít  do  lesa. 
Což  matka !  —  ať  si  hlady  poklesá. 
Což  pak  je  tobě  do  rodičů  muk? 
Ty,  nevděčný  a  zpitomělý  kluk, 
jsi  zadíval  se  někam  v  zahradu, 
jež  zavřena  ti  na  sto  západů  1"  — 

A  teď,  jaJc  oheň  do  krve-  si  veď, 
se  zdálo,  v  koutě  že  ten  Jíra  zbled'. 
A  beze  slova  s  lavice  se  zvěd' 
a  sundal  starou  pušku  se  stěny.  — 

A  němý  vyšel  přes  práh  světnice, 

odkud  se  lila  záře  měsíce 

přes  skalnou  stráň  až  v  obzor  vzdálený. 


„Je  daleko  ta  panská  obora, 
však  Jíra  přec  už  mohl  by  tu  být, 
snad  někde  zas  se  u  mysli vny  shliď  «- 
ó  krásná  je  to  v  stáři  podpora  I" 


SVĚTLOU    STOPOU.  187 


Však  starý,  v  němž  se  přece  pohnul  cit, 

ven  vyšel  pres  práh.  Měsícový  svit 

lil  naproti  se  vzhůru  po  hoře, 

kde  bělala  se  stezka  k  oboře. 

A  za  horou  se  obzor  modravěl, 

že,  v  úplňku  jak  proti  němu  stkvěl 

se  bily,  ostrý  měsícový  jas, 

byl  bys  tam  poznal  jeden  z  hlavy  vlas.  — 

A  v  tom  tam  šlehnul  blesk  —  a  druhý  zas  f 
Však,  jedna  rána  ozvala  se  v  ráz: 
jen  zahučela  dlouhou  ozvěnou.  — 

A  starý  pytlák,  s  tváří  zděšenou, 
v  dál  upřel  vlčí,  vytřeštěný  hled 
a  zachvěl  se;  — 

leč  byl  to  jenom  mžik: 
Vždyť  myslivec  už  stár  je  tolik  let 
a  za  pytláky  neslídi  v  ten  čas !  — 
A  do  tváře  krev  vrátila  se  zpět, 
neb  od  obzoru  odrazil  se  stín 
a  on  jej  znal,  že  byl  to  jeho  syn. 

Než  vešel  do  jizby,  děl :  „Bohu  dík !"  — 

A  teď  se  otevřela  závora 
a  Jíra  vstoup',  —  však  trochu  vrávorá, 
a  není  div,  neb  Jíra  byl  tu  hned, 
sotva  že  starý  ku  stolu  si  seď. 

A  Jira  pušku  hodil  na  skobu 
a  těžce  seď  a  měnil  podobu.  — 

Teď  pravou  rukou  pod  kazajku  vjel.  — 
Pak  hodil  číms  do  prostřed  světnice: 


188  j.  v.  sládek: 

„Zde,  matko,  máte  toho  zajíce, 
buď  za  vaše  vám  slova  odveta  .  .  . 

Ta  cesta,  matko,  buď  však  prokleta  1*' 

A  Jíra  mrtev  spadl  s  lavice. 


HODINY. 

DAL  jsem  vás  volat,  dal  jsem  vám  plat 
za  každý  úder  tepnový,  — 
co  zevlujete  napořád? 
přec  dim,  že  vám  chci  všechno  dát 
a  žádný  z  vás  mi  nepoví, 
jak  dlouho  ještě  budu  umírat!" 

A  na  hodiny  upřel  hled, 
hodiny  zvolna  v  sled  a  sled 
se  pošinuly  o  minut  pět. 

„Ten  parní  stroj  ať  zastaví ! 

ten  skřípot  kol  mi  řeže  v  sluch, 

toť  sama  věcnost  rozpráví 

z  té  litinové  ohavy, 

pryč  s  parou,  čoudem,  chci  mít  vzduch !" 

A  na  hodiny  upřel  hled, 
hodiny  zvolna  v  sled  a  sled 
se  pošinuly  o  minut  pět. 

„Ten  stroj,  —  nu  jen  ho  nechtě  jit,  — 
jen   minutu  chci   oddechu. 


SVĚTLOU    STOPOU.  18^ 


tam  od  těch  hodin  chci  mit  klid  i  — 
coz  ty  nemůže  nikdo  zastavit, 
či  popohnat  je  ku  spěchu?!" 

A  na  hodiny  upřel  hled, 
hodiny  zvolna  v  sled  a  sled 
se  pošinuly  o  minut  pet. 

„Kde  že  muj  syn?  —  již  od  včíra 
sem  nepřišel;  —  aj  vesele 
tam  není,  kde  se  umírá  .  .  • 
Teď  někdo  dvéře  otvírá, 
kdo  že  mu  přístup  odpírá?  — 
Aj,  —  pusťte  mi  sem  přítele !" 

A  ku  dveřim  teď  upřel  hled 
a  ku  hodinám  zase  zpět: 
„Těch  lidí  bylo  tolik  set  .  .  .  !** 

A  starý  Brožek,  tich  a  bled 

se  k  nemocného  loži  sklonil: 

„Nuž,  pane,  za  těch  minut  pět, 

jež  jste  co  den  postrčil  zpět, 

by  zvonek  z  práce  pozděj  zvonil, 

—  mnou  dávají  vám  všichni  odpouštět 


>  • 


IMOGENA. 

¥t   HcriieiOYi. 

BYLA  dcera  loutkářova, 
měla  otce,  měla  matku 
a  pak  jednu  kamarádku, 
říkala  ji  Imogena. 


190  j.  v.  sládek: 


Měla  jiných  přátel  taky, 
znala  je  však  jen  dle  jména, 
ale  bledá  Imogena 
půjčila  jí  tvář  i  zraky. 

Rytíře  a  prince,  mnichy, 
kouzelníky,  loupežníky, 
zvesela  je  na  hřebíky 
a  pak  nastal  hovor  tichý: 

,Je  ti  zima,  Imogeno? 
zde  je  teplý  šátek  z  vlny, 
nebude-li  poslouženo, 
zde  je  čaje  koflík  plný. 

Ne?!  —  tak  pojď  na  prsa  moje, 
hlavu  sem  a  sem  dej  ruku; 
slyšíš,  jak  ti  srdce  v  tluku 
dí,  že's  moje,  Imogeno?  — 

Ach,  jdi  pryč!  —  ty  oci  tvoje 
hledí,  jako  když  se  stýská, 
ah,  tam  ten  tvůj  princ  se  blýská 
Imogeno,   duše  moje! 

Hleď,  jak  se  mu  oči  svítí, 
a  jsou  přec  to  oči  z  ledu, 
co  je  v  nich,  říc*  nedovedu  — 
Imogeno!  ublíží  ti! 

Sem  dej  hlavu  a  sem  ruku, 
8  bohem  spi  a  s  andělema; 
jak?  —  že  nelze  pro  tu  muku? 
pravím  ti,  že  srdce  nemá  I 


SVĚTLOU    STOPOU.  191 

Pojď,  já  budu  tvoje  máti 
a  ty  moje  dcera  milá, 
ne,  —  já  budu  smrťka  bila 
a  ty  budeš  umirati. 

Teď  to  umis!  —  zrovna  k  slovu! 
mlč,  vždyť  my  si  rozumime  — 
A  nyni  tě  položíme 
v  prázdnou  rakev  Kašpárkovu. 

A  teď  je  to  ukončeno.  — 
Vidiš  je,  ty  oči  z  ledu? 
kdybys  mohla  zřít,  v  tu  bědu 
jak  se  dívá!  —  Imogeno!" 

„Imogeno"  —  slabě j  znova 
a  pak  v  koutku,  v  loutek  stínu 
s  Kašpárkovou  rakvi  v  klínu 
spí  dceruška  loutkářova.  — 

Se  skoby  zrak  čaroděje 
do  čirá,  jak  v  dál,  se  divá, 
u  něho  se  ďábel  směje 
a  Kašpárek  hlavou  kývá. 


KAMARÁDI. 

SVĚTNICE  skoro  bez  nábytku; 
dvě  nízké  v  rozích  postele, 
dvě  židle,  stůl  přistrčen  v  zídku, 
tak  zrovna  pro  dva  přátele. 


i 


192  J.  v.  sládek: 

skříň  jedna  na  chléb,  věšák  dvojí, 
na  stěně  obraz  vrouben  chvoji 
a  ticho  jako  v  kostele. 

Kamínka  hřejou,  lampa  čadí, 
v  strop  dým  se  valí  tabáku, 
tak  sedí  tu  dva  kamarádi, 
dvě  starých,  pevných  junáků; 
jeden  jak  mléko  vlasy  šedé, 
mladicky  druhý  ještě  vede 
si  s  knírem  šedým  do  máku. 

Z  konvice  jedné  píjou  oba, 

a  druh  ji  druhu  přistrčí, 

a  k  dnu-li  vede  krátká  doba, 

jen  ramenoma  pokrčí, 

di :  „V  hodinách  se  dnes  to  mate," 

a  ručkou  točí  tolikráte, 

až  devátá  v  nich  zahrčí. 

To  čepobitím  bývá  k  spaní. 
Však  dnes  už  dávno  minul  čas, 
a  v  konvi  skoro  tknuto  ani, 
ten  kroutí  vous,  ten  hladí  vlas 
a  každý  hledí  v  jinou  stranu, 
až,  ob  minutu  v  jednu  ránu 
jich  zrak  se  sveze  na  obraz. 

Druh  na  soudruha  nepohlédne 

a  vousáč  hledí  z  nesměla, 

teď  druhý  mrkne,  ted  se  zvedne 

a  obočí  pne  se  do  čela: 

„Vždyť,  hrome,  nejsme  na  poplachu! 

jen  též  se  dívej,  starý  brachu!  — 

vždyť  třicet  let,  co  umřela.  — 


SVĚTLOU    STOPOU.  193 

Že  mně  ji  přál,  Bůh  měl  mne  radši, 

však  ona?  —  nevím  ani  hles, 

leč  měrs  ji  rád,  —  byťs  hezčí,  mladší^ 

a  já  se  toulal  vojnou  kdes, 

až  pustili  mne  podle  staří ; 

šla  plačky  se  mnou  ku  oltáři, 

pak  byla  věrna  jako  pes. 

Šla  za  mnou  nazpět  k  mému  pluku, 

nač  voják,  než  by  vojačil?  — 

tam  nejprv  my  si  stiskli  ruku, 

když  v  ráz  nepřítel  přikvačil: 

já  v  před,  ty  raněn ;  —  já  dal  v  stanu 

ti  chorou  ženu  pod  ochranu 

a  ty's  jí  oči  zatlačil. 

A  dnes  je  tomu  třicet  roků; 

nuž,  starý  brachu,  vesele ! 

Zde  připij  té  tam  v  dlouhém  loku, 

já  tisknu  ruku  přítele.  — 

—  Nu,  víš,  já  byl  už  u  hrobníka, 

ať  co  si  chce  kdo  tomu  říká, 

on  v  jeden  hrob  nám  ustele*" 


ANNA   POTOCKA. 

KVĚT  jabloně  se  zvolna  v  trávu  chvěl 
a  na  nejvyšším  suku  zpíval  pták, 
a  skrze  suky  slunce  západní 
se  proudilo  jak  zlatou  záplavou.  — 
Vzduch  vlahý  byl  a  příjemný  a  tich, 
jen  lehkým  vánkem  mluvě  do  duše, 
jak  zaléliá  do  husté  trávy  luk. 

J.  v.  Sládek:  Spisy  básnické.    I.  13  -^ 


194  j.  V.  sládek: 


Ve  stínu  květem  bílé  jabloně 

seděla  v  trávě  Anna  Potocká 

a  vyšívala  svatební  svůj  šat. 

Na  jejích  lících  rozhostěn  byl  klid 

jak  v  líci  těch,  v  jichž  duši  jaro  jest; 

tak  snivý,  blahý,  vážný  zároveň 

jak  jaro  samo;  —  též  tak  plný  tuch. 

A  v  takové  jak  duše  náladě 

nám  všechno  bližší,  každý  boží  tvor 

i  květ  i  tráva«  řečí  mluvíc  k  nám 

svou  vlastní,  leč  v  té  chvíli  naší  též, 

že  cítíme,  jak  s  nimi  jedno  jsme: 

tak  bylo  jí,  jako  by  celý  svět 

v  tu  chvíli  žil  a  dýchal  v  jedno  s  ní. 

I  jak  teď  oči  zvedla  od  práce 
a  rozhlédla  se  travou  u  nohou 
a  spatřila  tu  bujnou  květů  směs, 
žluťák  a  zvonky,  sléz  a  jitroci 
a  pomněnky,  a  spatřila  již  teď 
tak  mnohý,  záhy  podlomený  stvol 
a  na  všem  zvadlý  jabloňový  květ, 
tak  rozsypaný  jako  první  sníh: 
tu  na  mžik  bylo  jí,  jak  v  šerou  tmáň 
by  žiti  nahlédla;  —  však  na  mžik  jen. 
Pak  přes  líce  jí  úsměv  přeletěl  , 
a  utrhnuvši  sama  jeden  květ, 
jak  jeho  tvar  a  zvláštní  podoba, 
na  šaty  jala  se  ho  vyšívat; 
a  děla  tak:  „Zde  bude  se  mnou  žit, 
co  se  mnou  kvetlo  v  jaru  lásky  mé, 
i  bude  se  mnou  žíti  v  zpomínce, 
až  napadne  ten  stáří  mrazný  sníh." 
Teď  na  jabloni  zvučně  zapěl  pták 


SVĚTLOU    STOPOU.  195 


a  strhal  pásmo  matných  myšlenek 
a  naslouchala;  —  potom  poznovu 
se  v  práci  vnořila  —  a  myšlénky 
jak  drive  zalétaly  v  budoucnost, 
tak  nyni  vracely  se  v  přešlý  čas 
a  na  šatu  jak  vyvstával  ten  květ, 
tak  před  ni  ležel  obraz  života. 


I  viděla  se  bednou  sirotou, 
svou  matku,  otce  dávno  pohřbeny, 
a  ona  jak  tu  zbyla  jako  pták, 
jenž  hnízdo  má,  však  více  ničeho. 
I  cítila  těch  cizích  rukou  chlad 
a  hledů  nepřízeň  a  prázdno  slov 
těch,  kdož  jí  za  rodiče  měli  být, 
však  děcku  již  jí  byli  cizotou.  — 
I  viděla,  jak  z  děcka  dospěla 
a  jak  byl  spuštěn  její  rodný  dvůr, 
v  němž  cizí  ruka  vládla  tolik  let, 
a  jak  ten  cizí,  chladný,  krevný  rod 
se  v  záští  loučil  s  dvorem  Potockých. 
Však  teď  se  rázem  všechno  z  jinačí  — 
a  jak  tak  všechno  v  mysli  vážila, 
tu  po  chvíli  se  zrak  jí  zakalil 
pol  štěstím,  zpola  bolnou  vzpomínkou, 
však  štěstím  víc;  —  a  jako  chvěje  list 
se  dechem  větru,  aniž  sám  ví  jak, 
tak  na  rtech  se  jí  píseň  zachvěla: 

„Leť  mi  jen,  kvítečku,  od  ruky  leť, 
kdyby  mne  matička  viděla  teď, 
což  by  v  tu  chvíli 
ty  staré  oči  se  štěstím  zarosily. 


196  J.  V.  sládek: 


V  hodinu  večerní,  v  hodinu  ranni 
vzporainám  na  tebe,  vzpominám  na  ni  — 
na  tě,  můj  milý, 
jaik  by  té  ty  staré  ruce  pohladily* 

Matčina  slza,  nevěstin  smích, 

což  smutná  je  svatba  bez  jednoho  z  nich, 

leč,  ty's  můj  v  mále 

a  my  se  miluj em  neskonale ! 

Než  routa  odkvete,  než  skvitne  vřes, 
dávno  už  ruce  spojil  nám  kněz  — 
„Na  dlouhé  štěstí ! 
žežulko  I  —  až  budem  z  chrámu  se  vésti." 

Leť  mi  jen,  kvítečku,  od  ruky  lei. 
zdali  nám  po  letech  bude  jak  teď,  — 
vždycky  jak  nyní, 
až  přijdu  podívat  v  starou  se  skříni  ?  — " 

Na  jabloni  teď  náhle  zmlknul  pták 
a  na  ovrubu  šatu  padnul  stín  — 
a  ona,  ruce  sepnouc  do  klína, 
se  zadívala  v  modrou,  dálnou  dál, 
kde  pres  les  táhlo  hejno  hrdliček 
a  kroužilo  jak  oblak  sněživý. 

A  ona  jako  ten,  jenž  ve  snu  zří 

milenou  podobu,  se  usmála 

a  zase  jako  ten,  jenž  vzbudiv  se, 

pojednou  spatři  státi  u  lože, 

co  ve  snu  ještě  vřele j*  miloval, 

než  může  v  žití  být,  —  pozvedla  zrak 

tak  plný  štěstí,  blaha,  neviny,  -^ 


SVĚTLOU    STOPOU.  197 


neb  ten,  jejž  právě  viděla  v  svém  snu, 
tu  stál,  jak  žil  — 

A  ona  povstala 
a  upřela  mu  v  oči  dívčí  zrak 
a  děla:  „Stěpáne,  tys  hodný  byl, 
že's  přišel  ke  mně  právě  v  tento  mžik"  — 
a  děla :  „Jak  byl  krásný  ten  můj  sen !"  — 

A  on  jen  řek:  —  (to  nebyl  jako  on, 

a  oči  těkaly  mu  sem  a  tam 

a  nemohly  se  dívat  v  důvěře 

v  ten  její  dívčí,  otevřený  zrak  — 

však  hanbou  ne,  neb  on  tu  stál  jak  žil 

a  co  měl  v  tváři,  měl  v  svém  srdci  též  — 

leč  stál  tu,  jako  nepevnosti  pln 

je  ten,  kdo  v  srdci  slova  cítí  trn, 

jež  vzpírá  se  tak  drsně  na  rty  jit, 

neb  ví,  že  jistě  zraní  do  krve 

a  nechce  tak;  —  však  přec  to  musí  být)  - 

a  řek':  „Má  Anno,  musím  jíti  v  dál, 

jit  daleko  a  musím  jíti  hned, 

neb  žehne  mne  jak  uhlí  řežavé 

ta  půda  zde  a  nelze  podívat 

se  nikomu  mi  z  lidí  do  očí, 

ač  vím,  že  mohu  vrátit  jejich  hled 

a  z  duše  čisté,  Anno!  —  leč,  jdu  v  dál 

a  vrátím  se,  já  k  tobě  vrátím  se 

a  k  nim  se  vrátím,  Anno,  abych  pak 

jim  teprv  vrátil  jejich  drsný  hled 

a  tobě  pohled  tvůj"  —  a  jeho  hlas 

se  zdusil  v  slzách  — 

Ona   stála  jen, 
vše  poslouchajíc  jako  prázdný  zvuk, 


198  J.  V.  sládek: 


jak  nasloucháme  větru  šuměni, 

jenž  víc  a  méně  hučí  stromovím,    • 

tu  svane  list,  a  tu  ulomi  snět, 

a  teď,  kdy  náhle  zahučel,  —  jen  v  ráz,  — 

v  tu  chvíli  zlomil  nejdražší  nám  štěp. 

I  hleděla  naň,  neptala  se  proč 
a  nic  se  neptala,  jen  hleděla 
do  čiré  dáli,  kde  ty  hrdličky 
nad  modrým  lesem  bílé  kroužily, 
a  hleděla,  jak  hledí  do  čirá 
zrak,  v  němž  se  taví  duše  — 

A  ten  zrak 
teď  náhle  v  oči  jeho  vhroužila 
tak  upřímně,  jak  může  dítě  jen 
a  přec  tak  pevně,  jako  může  ten, 
kdo  nelhal  nikdy  —  a  co  miloval, 
jen  miloval,  že  nenacházel  lež! 

„Je  Stěpáne  jen  týden  před  svatbou, 

však  jestli  roky  bude  týden  ten,  . 

vím,  že  se  vrátíš  —  a  já  budu  šít, 

a  zde  ten  šat,  až  u  oltáře  kdys 

se  dotkne  stupňů,  —  jestli  vzpomenu, 

pak  odpuštěn  ten  velký  bude  žal, 

jejž  přines*  mi  ten  den  a  mnohých  víc  — " 

A  štěpin  šel  —  a  ona  upřela 
oči  v  tu  dálnou  tmavící  se  hloub, 
kde  zapadlo  to  hejno  hrdliček. 


SVĚTLOU    STOPOU,  19^ 

Rok  minul,  —  léto,  jeseň,  zimní  čas 

a  s  větrem  vlahým  navrátilo  znov' 

se  jaro  zpět  —  a  bylo  překrásné, 

jak  jaro  bývá  vždy;  —  květ  nějaký 

má  pro  každého;  a  ta  každá  dlaň 

tak  po  něm  sahá,  přitiskne  jej  v  ret.  — 

A  na  jabloni  zase  zpíval  pták 
a  ona  v  den,  jak  v  onen  před  rokem, 
tam  vyšívala  svatební  svůj  šat  — 
a  mnohý  květ,  jenž  nebyl  před  rokem, 
tam  našel  místa;  —  rosná  krůpěj  též. 

A  za  rokem  zas  jiný  minul  rok 

a  jiný  zas,  —  a  on  se  nevracel 

a  nedal  zprávy;  —  z  lidských  řečí  jen 

to  znělo,  jen  jak  potok  povídá, 

přes  každý  jinak  hrče  oblázek, 

a  ztichne  v  ráz  — :  Že  našel  štěstí  své 

ten  chudý  Štěpán  kdesi  za  mořem; 

a  z  tůně  jak  se  potok  nevrací, 

že  nevrátí  se  domů  také  on. 

Však  ona  čekala  a  věřila 
a  věděla,  že  kdyby  moře  hloub 
jej  pohltila,  on  se  vrátí  zas, 
neb  slíbil  tak;  —  a  šaty  svatební 
jen  šila,  dál  a  dál  tak  míjel  čas. 

A  míjel  jako  proudy  jarních  vod, 
jež  rozrývají  květné  lučiny 
a  berou  květ  a  rýha  zůstává  — 
A  mezi  zvonky,  sléz  a  jitrocí 
a  fialy  a  růže  šipkové 


200  J.  V.  sládek: 


vyšila  Anna  kvítek  zeměžluč 
a  rosy  na  něm  jako  v  podvečer. 

A  v  modrorahavou,  hloubící  se  dál, 

kde  tměl  se  les  a  tměla  obloha, 

svůj  upírala  tmavý,  smutný  zrak 

tak  mrakavý,  jak  na  lukách  je  tůň, 

když  spadá  noc  a  není  žádných  hvězd  — 

A  nebe  bylo  jako  šerá  tkáň 

tam  za  lesem  a  les  se  odrážel 

od  ní  jak  němý,  nepohnutý  stín« 

A  jak  tu  hleděla  tak  do  dáli 

a  cítila  těch  dlouhých  roků  chod 

a  nepohnutou,  šerou  přítomnost, 

tu  bylo  ji,  jak  večerní  by  chlad 

byl  náhle  v  hloub  jí  duše  zamrazil  — 

a  na  bilém  jak  šatu  svatebním 

ležela  v  klínu  horká  v  dlani  dlaň, 

tu  vyhrkly  jí  slzy  do  očí 

a  skrápaly  na  kmentový  ten  šat. 

A  jak  tak  němé  byly  její  rty, 

tmavou  jí  myslí  táhla  píseň  ta: 

„Když  tak  je  vůle  tvá,  nech  tedy  milování, 
jen  ještě  jednou  dej  mi  drahou  ruku  svou, 
ať  ucítí  ten  pal  na  horoucí  mé  skráni, 
a  slza  padne-li  na  drahou  ruku  tvou, 
vždyť  to  na  neshledání ! 

A  Bůh  tě  opatruj,  kam  cesta  tvá  se  sklání, 
kdekoliv  postojíš  u  Jeho  podnoží,  — 
mých  stesků  zapomeň,  slyš  jen  mé  požehnání, 
má  hlava  jednou  též  se  k  míru  uloží 
a  potom  na  shledání  I"  — 


SVĚTLOU    STOPOU.  201 


I  bylo  ji,  jako  když  se  stromem 
se  loučí  květ,  —  tak  volno  bylo  jí; 
a  přec  se  loučí  jen  ten  zvadlý  květ, 
anebo  ten,  jejž  v  předčas  urve  bouř. 

I  šla  a  zavřela  ten  bílý  šat 

tam  do  truhly,  již  měla  po  matce, 

by  neotevřela  ji  nikdy  víc  — 

A  jak  to  víko  truhly  zavřela, 

tu  zdálo  se  jí,  že  je  zavírá 

nad  celý  životem  —  a  od  těch  chvil 

byl  v  jejích  prsou  nepohnutý  klid. 


A  on  se  vrátil;  —  tak  šel  lidský  hlas, 
leč  ji  ten  hlas  byl  jako  větru  šum, 
jenž  od  strniště  táhne  jabloní, 
když  byl  už  podzim  všechny  listy  svál 
a  haluz  byla  suchá,  bezkvětá 
a  dlouho  v  klínu  země  dřímal  květ 
a  dřímal  pokojně  —  svůj  dočkav  čas. 

A  takto  šly  ty  lidské  pověsti: 
„Ten  chudý  Štěpán,  boháč  vrátil  se, 
však  nešťasten  a  s  ním  se  vrátilo 
malounké  děvče,  —  Bůh  ví,  kde  je  vzal. 

A  Štěpán  boháč  statek  zakoupil 
hned  vedle  Potockých  a  tak  tu  žil, 
všem  znám  a  všechny  znaje  jako  dřív; 
jen  té,  jež  dřív  mu  byla  blízká  tak, 
—  a  srdci  bližším  nic  nemůže  být  — 
a  teď  tak  vzdálena,  neb  moře  víc 


202  J.  V.  slAdek  : 


je  dělila  ta  hradba  kamenná^ 
jen  jí  nepohleď  nikdy  tváří  v  tvář. 
A  za  ten  rok,  co  tak  tu  Štěpán  byl, 
si  pravili:  „O  deset  sestár*  let." 

A  podzim  byl  a  Anna  Potocká 
spřádala  len  a  přadla  tenkou  nit 
a  pravila  ku  staré  Markétě, 
jež  stará  byla  Potockých  jak  děd 
a  u  krbu  si  ruce  sh rivala  — 
a  děla  k  ní :  „ —  Ten  bude  dobře  spát, 
kdo  jednou  v  to  se  plátno  uloží, 
tak  měkké  je,  a  vlhce  spředené  — " 

A  stará  služka  ruce  sepjala 
a  děla:  „Nehřeš,  dítě,  jiní  jsou, 
jimž  pán  Bůh  ještě  větší  seslal  žal  — ** 

A  v  tom  se  dveře  otevřely  v  síň 
a  bled  —  a  přece  byl  to  krásný  muž, 
ač  zlomen  tak  ty  dveře  otvíral,  — 
v  síň  vstoupil  Štěpán:  — 

„Já  se  navrátil 
a  ostatní  suď  mezi  námi  Bůh!  — " 

A  ona  hleděla,  jak  na  toho 
se  hledí,  jenž  nám  v  srdce  ublížil 
a  přece  nemůžem  ublížit  mu  my, 
a  hleděla  naň,  jak  by  vešel  ten, 
jejž  dlouho  čekala  a  věděla, 
že  chvíle  přijde,  sem  kdy  vstoupí  k  ní, 
a  hleděla  naň,  jako  hledí  zrak, 
když  duše  pokojná  je  v  hlubinách. 


SVĚTLOU    STOPOU.  20^ 


A  podala  mu  židli  u  krbu. 

A  Štěpán  seď  a  v  oheň  upřel  zrak 
a  mluvil  zvolna,  každý  váže  hles, 
ať  v  očistu  mu  padal,  nebo  soud.  — 

A  vzpomenul  na  blahý  večer  ten, 
kdy  bylo  zrovna  týden  před  svatbou 
a  on  tak  šťasten,  jak  jen  můž'  být  niuž- 
když  dívce  může  říci:  Ženo  mál  — 
a  srdce  plné  záře  slunečné 
a  naděje  a  v  život  důvěry, 
v  ten  jami  večer  vcházel  do  sadu, 
kde  ona  šila  svatební  svůj  šat.  — 
A  jak  tam  vcházel,  ruku  na  lati, 
tu  jak  se  někde  za  ním  ozval  smích 
a  slovo  chladné,  břitké  jako  nůž 
mu  vjelo  do  srdce:  —  „Hle,  Štěpán  tam^ 
ten  žebrák  Štěpán,  ženich  Potocké ! 
toť  hezké  věno !  —  kterým  pozlatí 
si  peří  své  ten  otrhaný  páv  — " 

A  v  něm  v  to  slovo  ssedla  všechna  krev 

a  on  tti  stál  a  nemoh'  ohlédnout 

se  po  nikom,  neb  z  lidských  zraků  všech 

se  šklebit  viděl  tu  svou  chudobu 

—  a  jejich  dívčích  zraků  zapomněl  — 

a  hlavou  hučel  jízlivý  ten  smích 

a  krev  se  zdivočila  v  tento  mžik 

a  myslel  jen —  a  víc  nemyslel  nic  — 

jak  s  „V  hrdlo  lžeš!"  —  ten  Ihavý  úsměšek 

v  líc  nestoudnou  by  moh'  jim  hodit  zpět! 

A  tak  že  hodil  jim  to  srdce  své 
a  štěstí  její  a  šel  v  dálný  svět 


204  J.  V.  sládek: 

tam  za  mořem,  kde  bídný  jest  jen  ten, 
kdo  srdcem  bídný  —  a  tam  pracovat 
chtěl  k  úmoru  a  pak  se  vrátit  zas 
a  říci  jí ;  Jak  živ  je  nad  ni  Bůh, 
by  odpustila  mu  ten  velký  žal 
a  říci  jim,  že  chudák,  žebrák  víc 
se  nejde  šatit  statkem  Potockých. 

A  tak  že  šel  —  a  štěstí  přálo  mu 

a  pak  byl  mužem,  —  mužem  byl !  ó  muž ! 

A  ta,  jíž  chotěm  byl,  že  zemřela; 
však  jej  i  hrob  že  není  spuštěný, 
neb  vlídná  byla  jak  je  krotký  pták, 

—  a  tak  s  tím  tichým  zrakem  zemřela. 

A  on  se  vrátil  s  děckem  sirotou 

a  po  letech  šerého  života 

a  po  všem  zlu,  co  on  učinil  ji 

a  po  slzách  a  marném  doufáni 

a  pro  to  její  žiti  zmařené, 

že  přišel  k  ní,  by  moh'  ji  odprosit 

A  ona,  byť  nemohla  manželkou 

mu  nikdy  být,  —  byť  je  i  oddal  kně«  — 

by  matkou  byla  jeho  sirotě  V* 

A  Anna  děla  jenom:  —  „Štěpána, 

Y  ten  jarní  večer  pod  tou  jabloni 

se  skončil  mého  žití  krásný  sen  — 

však  tvému  děcku,  —  chci  mu  matkou  být/' 

A  jak  mu  nyní  ruku  podala 
a  on  tu  ruku  tisknul  v  ruce  své, 
tu  skrápla  slza  na  tu  jeho  dlaň 

—  a  byli  rozloučeni  na  věky. 


SVĚTLOU    STOPOU.  205 


A  Štěpán  odešel  a  chraď  a  chřaď 
a  v  příštím  jaru  zemřel ;  —  do  rakve 
jej  uložili  v  plátně,  běleném 
na  sněhu  v  zimě:  —  „Měkce  bude  spát, 
kdo  jednou  v  to  se  plátno  uloží." 

A  z  toho  plátna  druhý  bílý  kus 
složila  v  truhlu  Anna  Potocká, 
až  ona  bude,  jako  teď  je  on.  — 

I  Anna  byla  matkou  sirotě 

a  vzpomínajíc  na  to  dětství  své, 

jí  věrnou  matkau  byla  dvakráte. 

A  dívka  dospěla,  jak  v  poli  květ. 

A  večer  byl,  zas  v  krásný  jarní  den 
a  jabloňové  suché   na   snětí 
dvé  šveholilo  černých  vlaštovek, 
a  povídaly  si;  —  to  ví  Bůh  sám, 
co  mají  si  ti  ptáci  povídat. 

A  pod  jabloní  Anna  Potocká 
zas  vyšívala  bílý  k  svatbě  šat 
a  modrých  zvonků  došívala  tam, 
svatebních  zvonků  plnou  ovrubu. 

A  druhý  den,  v  tom  šatě  svatebním^ 
v  tom  šatě  někdy  Anny  Potocké, 
šla  do  kostela  dcera  Štěpána. 

A  Anna  stála  za  ní  za  matku 
a  hleděla  na  stupeň  oltáře; 
—  však  dítě  z  všeho  nevědělo  nic 
a  v  jeho  tváři  slunce  úsměvem 
se  zračil  celý  žiti  klid  a  svit 


206 


j.  V.  sládek:  světlou  stopou. 


A  ona,  jak  tu  stála  za  matku, 
jak  stupně  dotknul  svatební  se  šat, 
jen  viděla  ten  děcka  svit  a  klid. 
A  v  srdci  bylo  Anně  Potocké, 
jak  viděla  by  celý  život  svůj, 
—  a  nebylo  v  něm  čeho  odpouštět. 


III. 


ROMANCE  A  JINÉ  BÁSNÉ 


TŘI  KRÁLOVÉ. 

TŘI  králové  vyjeli  k  Betlému 
ku  Spasiteli  našemu, 
každý  z  nich  nesl  vzácný  dar, 
Kašpar,  Melichar  i  Baltazar. 

Když  loučil  se  s  nimi  Herodes, 
chtěl  všechno  vědět,  co  kdo  nes', 
i  děli:  „Myrrhu,  to  a  to,"  — 
však  dali  tuze  pozor  na  zlato. 

Tři  králové  nebyli  lakomí, 
chtěli  jen  míti  vědomi, 
že  tam,  kde  hvězdný  paprsk  plál, 
skutečně  není  zemský  král. 

A  když  jsou  vešli  do  chlíva, 
kde   děťátko   se   usmívá, 
poklekli  zbožně  u  jeslí 
a  dávali,  co  přinesli. 


208 


j.  V.  sládek: 


Zlato  a  myrhu  a  kadidlo 
—  to  zlato  bylo  osidlo!  — 
však  děcko  jen  se  usmálo 
a  vše,  —  jen  zlato  nebralo.^ 

I  vzpomněli  si  Heroda 

a  děli :  „To  divná  příhoda ! 

to  jistě  není  zemský  král, 

neb  jako  všichni,  hned  by  zlato  bral !" 

A  panna  Maria  děla  pak: 
„Nač  pokoušíte  Boha  tak? 
leč,  chcete-li  něco  nechat  nám, 
dejte  to  Josefovi  tam."  — 

Tři  králové  z  Betléma  odjeli 
zdrávi  a  šťastni  a  veselí 
a  d^i  každému,  kdo  měl  sluchy 
že  v  Betlémě  se  zrodil  Bůh  I 


HRACKÁŘ. 

CO  slunce  vyšlo  nad  hory, 
co  slunce  za  hory  padá, 
v  stínu  své  tmavé  komory 
tu  divnou  družinu  skládá; 
ze  střídy  chleba  je  hněte  a  žmoH, 
sám  tvrdou  si  kůrku  máčí  a  solí  — 
nechci  se  přít. 
však  myslím,  ten  brach  má  prasmutný  byt 


SVĚTLOU    STOPOU.  209 


Před  ním  na  stolku  kejklavém 

více  jich,  než  na  stu  šachů, 

a  každá  je  na  poli  nepravém, 

on  o  ně  v  stálém  je  strachu; 

lidé  i  mátohy,  ďábli  i  bozi, 

a  každý,  jak  vidět,  se  na  něčem  vozí: 

nevidný  lep 

je  připjal  v  hračkářův  kůrkový  chléb. 

I  jest  jich  tu  jako  na  medu  much, 
oděných  v  rozličné  cetky; 
padá-li  jeden,  —  lepkavý  druh 
za  pačes  chytne  ho  hnedky: 
veselá  družina  na  vratkém  stole, 
byli  už  nejednou  na  zemi  dole« 
ale  on  tich« 
jak  je  tam  porazil,  zase  je  zdvilť. 

A  hněte  a  žmoli  a  lepí  je  dál, 

až  někdy  sám  se  tak  diví« 

kde  tolik  pile  a  chvíle  byl  vzal; 

však  on  je  dělá  —  a  ony  ho  živí  I 

A  tak  mu  roky  letí  jak  dnové, 

z  mody-li  vyjdou,  vymýšlí  nové;  — 

jen  ve  snu  tak 

se  zdá  mu,  že  se  mu  chechtají  v  znak. 

Pak  se  mu  zdají  ty  postavy 
ne  z  chleba  jenom  a  vosku, 
leč  z  neznámé  jakés  přípravy, 
jež  hněte  se  z  krve  a  mozku  — 
A  potom  zdivočí,  rázem  to  skácí; 
ale  jak  praveno,  zmařil  jen  práci 
a  zvedne  je  hned 
a  žmolí  a  hněte  zas  tisíc  let 

J.  v.  Sládek:  Splay  básnické.  L  \N  ^ 


210 j.  V.  sládek: 

ZLATÝ  PTÁK. 

Bed.  Fridovi. 

KRAJ  smuten  byl  a  šer  a  tich 
a  bez  hlesu,  jak  u  mrtvých 
jen  bývá  na  hřbitovu; 
zrak  lidský  už  jen  k  zemi  tíh', 
na  lidských  ústech  zemřel  smich 
a  v  každém  srdci«  kolik  jich, 
vězela  tiže  kovu. 

To  byla  zem  j*ak  ze  světa, 
jak  Bohem  samým  prokleta 

a  v  nenávisti  lidi; 
luh  zpráhlý,  haluz  bezkvětá, 
žeň  prázdná,  oseň  nesetá, 
a  kde  ji  zeleň  proplétá^ 

ni  dravec  nezaslidi. 

A  bídný  byl  té  země  lid, 
a  ve  své  bídě  položit 

už  neměl  kam  své  skráně; 
neb  z  jeho  prsou  vymřel  cit, 
a  nemoh'  žít  a  nemoh'  mřít 
a  bylo,  jak  by  v  čelo  vryt 

mu  znak  byl  kletby  Páně. 

Tu,  neznat  odkud,  neznat  jak, 
v  tu  zem  přiletěl  zlatý  pták; 
v  snět  suchou  useď  letem, 
a  sotva  se  jí  dotknul  tak. 
údivem  žasnul  každý  zrak, 
neb  větev,  —  už  to  nejinak,  — 
se  obalila  květem. 


SVĚTLOU    STOPOU.  211 

A  sotva  tak,  pták  letěl  dál  — 
a  luh  i  sad  se  zelenal 

pod  křídel  jeho  jasem, 
i  bylo,  jak  by  snih  byl  stál, 
jak  vzduch  by  jarem  oddychal, 
a  země,  kudy  pospíchal, 

se  probouzela  žasem. 

A  větší  div,  a  větší  žas: 

neb  ve  plod  květ  a  setba  v  klas 

tou  dozrávaly  chvílí; 
neb  křídlem  pták  jak  mávnul,  v  ráz 
kouzelný  bylo  slyšet  hlas:  — 
to  jeho  zpěvem  bylo  as, 

že  zázraky  ty  byly! 

Neb  zněl  ten  zpěv  jak  větru  šum 
skrz  chrámy,  které  padly  v  rum, 

zněl  žalozpěv  jak  táhlý  — 
a  zase  zněl  skrz  mračno  dum, 
jak  píseň  hromná  vítězům 
se  z  bouřných  prsou  hrne  k  rtům, 

—  a  lidé  k  srdci  sáhli ! 

I  bylo,  jak  se  trhá  led; 
krev  vracela  se  k  srdci  zpět 

a   tepny  žehly   vznětem, 
a  ponejprv  za  tolik  let 
zas  vztyčil  hlavu,  kdo  byl  klet, 
a  strnulý  a  slepý  hled 

se  rozhlédnul  zas  světem. 

A  potom  slunce  zakmitlo 
a  na  rtech  lidských  zachytlo 
už  úsměv,  jiskru  zrakem, 


212  J.  V.  SLÁDEK : 

a  kam  tou  jiskrou  zasvitlo, 
to  v  paží  bleskem  zalítlo, 
a  děli:  „To  vše  procitlo 
jen  kouzelným  tím  ptákem  !'* 

A  pravili:  „To  divná  věc, 
zde  kráká  val  jen  krkavec,  — 

toť  kouzelná  je  zkazka!'' 
Však  ptáka  nepoznali  přec, 
až  povstal  někde  starý  Zřec: 
„Aby  tak  byla  na  konec 

to  k  tomu  kraji  láska!" 


I  děli:  „Vystavíme  chrám, 
zlatého  ptáka  dáme  tam 

za  vše  ty  velké  divy; 
neb  je  ten  pták  jak  Bůh  je  sám^ 
on  život  vdechnul  mrtvolám, 
a  z  konců  světa  přijdou  k  nám 

se  divit,  že  jsme  živi !" 

A  za  soumraku  vyšli  pak, 
kde  na  temeni  hory  pták 

své  zlaté  sny  si  spřádal, 
a  v  hloubi  nebes  nořil  zrak 
a  slouchal  k  hvězdám,  zrovna  jak 
by  jejich  mluvu  slyšel,  —  však 

byl  chycen,  než  se  nadál. 

A  v  městě  brány  dokořán 
a  tisícové  u  těch  bran 
na  každé  stezce,  dráze^ 


SVĚTLOU   STOPOU.  213 


a  byl  tu  každý,  žebrák,  pán 
a  lidé  ze  všech  země  stran 
a  di:  „Ten  pták  nám  Bohem  dán« 
teď  na  vždy  bude  blaze!'' 

Však  mnohý  už  se  hádal  z  řad, 
proč  ptáku  chrámy  budovat! 

a  jiné  spory  vedli. 
Tu  z  dálky  zřit  se  posla  hnát 
a  přicválal  jim  zvěstovat, 
že  honce  cestou  napaď  hlad 

a  zlaté  ptáče  snědli.  — 

Ten  kraj,  ta  země  a  ten  lid, 
jak  vzdálen  ještě  Hesperid,  — 

kde  zlaté  plody  zraji ! 
A  nemá-li  kdo  v  sobě  cit 
tu   prostou   báji   pochopit, 
dál  můžeš  jist,  dál  můžeš  pit, 

však  běda,  běda  kraji! 


TŘI  JEZDCI. 

TŘI  jezdci  vyjeli  úsvitem, 
kdes  každý  z  mlhavé  strany, 
i  sjeli  se  pod  modrým  blankytem 
a  na  mžik  rozbili   stany. 


Kam  cestou?*'  ptal  se  druha  druh, 
a  hleděl,  zda  erb  nemá  vadu: 
„Aj,  dál  tedy  cestou  jedinou 
ke  kouzelnému  hradu!" 


»> 


E14  j.  V.  sládek: 


Jeden  jel  na  bílém  komoni, 
ve  štítu  orlí  měl  péro, 
a  gemy  a  perly  s  čabraky 
jak  hvězdy  mu  jiskřily  v  šero. 

Druhý,  na  bujném  hnědouši, 
měl  jenom  oruží  prosté; 
lec  kdykoliv  jím  zamává, 
jak  obr  do  výše  roste. 

A  třetí  na  koni  jako  noc, 
nemá  ni  uzdy,  ni  sedla; 
jen  travou  jak  letěl,  v  jednu  tříšť 
perlami  rosa  se  zvedla. 

I  jedou  spolu  jak  o  závod 
a  chřípě  divokých  koní, 
jak  větřily  by  jiný  vzduch, 
se  dmou  a  podkovy  zvoní. 

A  jedou  slunečném,  deštěm  i  tmou 
přes  pláně,  rokle  a  srázy, 
a  nedbají,  čím  je  kde  zdržují, 
ni  výstrah,  že  zlomí  vazy.  — 

Tři  jezdci  bujnými  komoni 
jak  větrem  dali  se  nésti: 
myšlénkou,  činem  a  citem  v  dál 
ke  hradu  lidského  štěstí.  — 

A  zdali  do  hradu  dojedou? 
Kronika  nemá  ni  zdání. 
Jiskry  jim  srší  za  stopou, 
jak  noční  mizejí  tmání. 


SVĚTLOU    STOPOU.  215 


PO   HVÉZDNÝCH   PAPRSCÍCH. 

PO  paprscích  bledých  hvězd, 
neslyšnými  kročejemi, 
mhavé  sny  se  nesou  k  zemi. 

Magnetickou  moci  leji 

mír  pod  vička  těm,  kdo  spěji, 

v  strastech  bdicim  beznaději. 

Po  paprscich  bledých  hvězd 
v  modlitbách  se,  kletbách  vznáší 
bolu  vzkřik  od  země  naši. 

K  těm,  kdo  mřeli  mezi  námi. 
K  těm,  kdo  tam  jsou  bídní  sami. 
K  Bohu,  —  kdes  až  za  hvězdami! 


CHUDINA. 

NIC  není  bol  no  tak,  —  ač  málo  vnady 
pro  všední  život  má  ten  prostý  list, 
jak  v  šerém  zraku  ubožáků  cist, 
když  večer  v  světlé  dívají  se  sklady. 

I  ať  tam  jest  co  na  chudičkém  stolu, 

i  ať  tam  skvost  anebo  květina, 

kus  teplé  látky,  hračka  dětinná, 

ty  oči  vpíjejí  se.  —  Potom  dolů 

je  sklopí  v  dlažbu,  —  a  jdou  mlčky  dále. 


2i6  j.  V.  sládek: 

V  tom  poesie  není  naposled; 

kdež  hledat  ji  v  těch  vráskách  bidou  vrytých! 

však,  vidím-li  ten  plachý,  smutný  hled, 

tu  lito  mi  těch  lidi  neskonale, 

jimž  sousta  nespadne  se  stolů  sytých, 

ni  hadřík,  hračka  pro  ty  děti  malé, 

a  na  trnitou  cestu  jeden  květ 


SVÉ  ŽENĚ. 

TY  pravdu  máš:  Ne  to,  co  básník  zpívá, 
ne  jeho  snění  šťastným  činí  svět. 
V  tom  žití  člověk  z  všeho  naposled 
přec  na  věrném  jen  srdci  pookřívá. 

A  láskou  jen  se  v  Boží  dílnu  dívá, 
s  ni  k  blahu  vstoupá,  bez  ní  padá  klet, 
a  byt  snes'  básník  na  zem  rajský  květ, 
kdy  podána  zaň  žebrákovi  skýva? 

Dlaň  věrně  v  dlani,  náruč  ve  náruči, 
trnitou  cestou  lidstvo  vstoupá  k  nebi; 
jen  z  lásky  síla,  práce,  blaho  pučí. 

Kde  není,  tam  ji  básník  nenaučí; 
pres  hluchá  srdce  píseň  jeho  zvučí 
a  stará  bída  dál  se  na  svět  šklebí. 


SVĚTLOU    STOPOU.  217 


CHORÁL. 

POD  kndla  Tvoje  v  úzkostech  a  strasti 
se  utíkáme,  Velký  Bože  náš^ 
Ty,  který  slabé  třímáš  nad  propastí 
a  voje  zlých  potíráš  ruky  vzmachem, 
že  schnou  a  zpupný  prach  se  smísí  s  prachem, 
Ty,  Bože  otců  našich,  buď  nám  stráž! 

Pod  štítem  Tvým,  jak  v  tvrzi  na  Siónu, 
je  bezpečen  Tvůj  utýraný  lid, 
a  výsměch  nepřátel  a  útisk  Faraónů 
mu  jest  jen  jako  meč  z  vetchého  sítí, 
jenž  zlomen  v  půl  v  jásotu  vlnobití, 
jenž  jednou  byl  a  nemůž  více  být. 

Ty,  Bože  našich  otců,  budiž  s  námi, 
dej  štěstí  svit,  jak  rozdával  jsi  strast; 
chléb  hořkosti,  jejž  jíme  se  slzami, 
buď  zaň  Ti  dík !  —  však  pomni  lidu  svého, 
přej  krůpěj  lahody  u  krbu  zbořeného, 
vrať  sobě  chrám  —  a  svému  lidu  vlast! 


STÍNY  MRTVÝCH. 

V  mlhavých  nocích,  do  útesů  skalných 
když  mořské  vlny  těžce  hřmí  a  bijí 
a  ženy  vzpomínají  mužů  dálných 
a  modlí  se  a  děcka  tisknou  k  šíji : 
ti,  kteří  doma  zbyli,  paží  svalných 


218  J.  V.  sládek: 

rybáři  soudruzi,  —  již  snésti  mohou 

vichr  i  bouři,  jen  těch  zraků  kalných, 

téch  ženských  zraků  ne,  —  jdou  smělou  nohou 

ven  ku  břehu  a  hledí  se  skal  v  dáli. 

A  jak  se  temnem  vlny  dmou  a  valí, 

tu  zdá  se  jím,  že  kdesi  výkřik  slyší  — 

a  v  mžiku,  kdy  se  vlnobití  ztiší, 

to  zni  co  kvílení  i  z  vod  a  vzduchu; 

jak  sterých  úst  se  nářek  nese  k  sluchu 

a  mhou  je  vidět  zápasící  lodě 

a  plachty  stínové,  jak  chmurná  křídla 

se  ženou  letem  proti  bouřné  vodě. 

Leč  lidské  postavy  tam  vidět  není, 

ač  paluba  se  noří  k  potopení; 

jen  velké  stíny  stojí   u  kormidla, 

a  v  rybářích  jak  všechna  krev  by  stydla; 

i  šepce  druhu  druh:  „To  lodě  duchů, 

jež  vezou  ty,  kdož  dokonali  včera, 

na  ostrov  mrtvých  — " 

A  teď  loďka  šerá, 
v  níž  tichne  kvil,  se  za  loďkou  v  tmu  topí. 

A  ráno  mamě  hledáš  duchů  čluny; 
jen  v  písku  někde  vidět  mělké  stopy, 
neb  v  skalisku  jak  hromem  vklané  runy, 
jak  ti,  kdož  těžce  světem  jdou,  je  ryjí.  — 

A  vlny  mořské  do  nich  hřmi  a  bijí. 


SVĚTLOU    STOPOU. 


219 


ŽIVOT. 

JEST  život  milá  kniha,  kterou  čteme; 
ať  ta,  neb  ta,  —  je  každá  nejdražší 
tomu,  kdo  čte;  ji  rádi  nezavřeme 
o  vůli  své  a  čtení  unáší 
nás  tak,   že   vše   co  kolem,  jenom   bývá 
jak  šumný  zvuk,  jenž  v  ucho  doráží 
a  v  duši  nevejde:  tak  duše  splývá 
s  tím  dějem  povídky  —  a  neváží, 
jak  den  a  hodiny  se  zvolna  snují. 
A  zatím  venku  stíny  poletují 
a  světnice  se  plní  soumrakem 
a  písmo  se  nám  míhá  před  zrakem; 
a  setmí  se.  My  víme:  Večer  spěje  — 
a  odkládáme  knihu  s  povzdechem. 

A  nikdo  nedočet'  se  konce  děje. 


m 


NA  PRAHU  RÁJE 


1883. 


Vémým  soudruhfim 

JAROSL.   VRCHLICKÉMU  a  JULIU  ZEYEROVI. 


I. 


o  DĚTECH  Á  S  DĚTMI. 


DÉTI  NA  JAHODÁCH. 

HLAHOLNÝ  smích  se  rozleh*  v  lesním  chladu, 
a  stará  jedle,  sdřímnuvší  si  maně, 
dí  k  bríze:  ,,Aj  to  ptáci  táhnou  raně« 
to  néjak  si  na  nepohodu  kladu!'* 

A  dcti  pějí:  „Teď  jahůdku  hadu, 
a  na  parízek  jednu  Marji  Panně, 
pak  hrstku  sobě,  pak  až  plno  v  džbáně, 
a  potom  znova  sobě,  co  je  hladu!" 

A  večerem  až  domů  táhnou  děti; 

a  hledíc  na  podrost,  dí  jedle  k  brize: 

„Vždyť  tušila  jsem  psotu  v  každé  sněti!" 

a  bříza :  „Sčinily  to  na  pasece  !*' 

A  starý  kos,  jenž  ve  vsi  ulíť  z  klece, 

di  k  mláďatům :  „Po  těch  je  těžká  sklíze  I* 


224  J.  V.  SlAdek 


PAMPELIŠKA. 

BABIČKA  naše  jako  pampeliška, 
tak  šedivá,  jak  sedí  podle  meze 
a  celé  hejno  détí  po  ni  leze, 
jak  s  mladými  když  na  mez  vyjde  myška. 

A  vzpominá  nám  dětem  na  Ježíška, 
jak  od  Prahy  už  k  nám  ho  liška  veze: 

—  však  ji,  že  už  to  v  hlavě  jako  v  jeze 
a  umře  spis',  než  přijede  ta  liška. 

,Jak  se  to  umře  ?*  —  ptá  se  jedno  z  dětí. 

—  „To  jako  na  ten  květ  když  tady  foukne, 
a  jenom  Bůh  vi,  kam  to  pýří  letí  I  — " 

A  kluk  si  myslí :  „Zkusit  to  je  hřičkou"  — 
^-  a  v  pampelišky  fouká  za  babičkou 
a  zvědavě  se  vždycky  po  ni  koukne! 


DĚTI  V  KOUPELI. 

VYROSTLO  jich  co  máku  na  souvrati 
a  umourány  jsou  až  pán  Bůh  bráni  I 

—  až  otec  přijde  z  dila  po  klekáni, 
chce  matka  s  andílky  ho  uvítati. 

I  jsou  v  té  vaně  jako  kapři  zlatí  — 
až  cely  unaví  se  od  šplíchání: 

—  a  vlasy  zrosenc,  jak  pažit  ranní, 
tu  andílkové  stojí  košilatí. 


NA    PRAHU    rAjE.  22S 

A  slunce  vpadá  proudem  ze  zahrádky, 

kde  na  kvetoucí  jabloň  pousmivá 

se  nejmladší;  —  květ  po  květu  naň  splývá* 

A  v  oku  zamyšlené  mladé  matky, 

jak  hledí  tam,  se  tolik  štěstí  zračí !  — 

A  v  sazích  popelí  se  košiláči. 


DĚTI  V  PRÁCI. 

TAK  přiskákaly  jako  z  lesa  srnky 
a  šveholí  jak  v  poli  konipasi, 
a  válí  snopy,  posběrují  klasy, 
tváře  co  růžák,  oči  jako  trnky. 

Jak  ptáčata  se  pokrmují  zrnky, 
hrsť  plnu  květu,  osin  plné  vlasy;  — 
pak  sednou  na  mez :  Ba  to  budou  časy, 
až  zakouří  se  doma  plné  hrnky ! 

Pak  naložil  jich  táta  plnou  kopu, 
co  nenaložil,  vezl  na  paveze 
a  na  rebrinách  pějí  nevinňata.  — 
„Kde  nejmladší?"  —  teď  ulekl  se  táta. 
Kluci  je  maní  zavázali  v  snopu: 
—  tam  zrovna  ještě  vříská  podle  meze. 


MALÁ  IDYLLA. 

A  práci  otec,  matka  někde  mlátí, 
a  kluk  se  ujal  nemluvněte  v  pláči, 
osetrava  je,  az  pan  Buh  raci, 
a  děcku  pomáhají  všichni  svati  1 

J.  v.  Sládek:  Spisy  básnické.  L  I5 


N 


226  J.  V.  sládek: 


Co  chvilku  někde  z  peřinky  je  ztratí, 
pak  za  nožku  je  s  povij anem  vláčí, 
pak  v  strouze  suší  je  a  v  prachu  máčí, 
a  posléz  v  trni  začne  si  s  nim  hráti. 

A  dítě  křičí,  —  také  chůva  vříská, 

a  z  ruby  na  rub  obracet  je  zkouší.  — 

Však  v  nouzi  největší  je  pomoc  blízká: 

tam  ptači  hnízdo  kryje  větev  hustá, 

a  mláďata  si  krmi  chocholouši:  — 

„Snad  jedlo  bys?"  —  a  cpe  mu  šípky  v  ústa. 


MALÍ  MUZIKANTI. 

DĚDOUŠKŮV  svátek  I  —  kluci  už  se  fanti : 
toť  polednice  aby  pomáhala ! 

—  však  matka  dětem  něco  pošeptala 
a  zbytku  dovtípí  se  mudrlanti. 

„Slavíků"  nadělali  spekulanti, 
lipový  list,  neb  lýka  sobě  vzala, 
neb  ostřice  ta  dětská  havěcf  malá 
a  k  „vyhrávání"  táhnou  muzikanti ! 

A  byla  hudba  jako  býti  sluší: 

je  všechno  v  ní,  co  lesem  zní  a  v  poli 

—  a  dědous,  zdřímnuv,  zacpává  si  uši  I 
A  píská  to  a  výská,  ječí,  frká: 

děd  gratulanty  vyprovází  holí, 

—  a  babička  jim  po  jablíčku  strká. 


NA    PRAHU    RÁJE.  227 


JEŠTĚ  O  DÉDOUŠKOVI. 

—  A,  dědoušku,  jak  zl(>bily  vás  děti, 
si  dovolujem  upřímně  vás  zváti, 
byste  nám  s  holi  nezůstal  tu  státi, 
abyste  za  kmotra  šli  pravnoučeti. 

Že  nemůžete  slova  rozuměti? 

—  I  vždyť  je  tiché!  —  netřeba  se  báti! 
A  hluchý  děd  se  k  nám  z  chaloupky  kláti 
a  může  nechat  zrak  na  nemluvněti. 

Toť  víte,  že  si  přišli  se  stařenkou 
a  pochovali  dítě:  —  každý  chvíli  — 
a  teď  se  oba  nad  kolébkou  chýlí 
jako  dvě  staré  vrby  nad  sněženkou  .  .  . 
Tak,  dědoušku,  jste  hezký!  v  světle  denním, 
a  tak  vás  nechám  státi,  —  s  dovolením  1 


POHÁDKA. 

PROČ,  matičko,  se  chvi  ta  bříza  bila?' 
—  „Poslouchá,  co  si  ptáci  povídají." 
yCoy  matko,  si  ti  ptáci  povídají?' 

—  „Jak  pod  večer  je  víla  postrašila." 

«A  jak  ta  vila  ptáky  postrašila?' 

—  „Honila  bílou  holubičku  v  háji." 
,Proč  honila  tu  holubičku  v  háji?* 

—  „Byla  by  se  jí  v  tůni  utopila." 


228  J.  V.  sládek: 


,A  jak  by  se  jí  byla  utopila?' 
—  „Chtěla  tam  zobnout  hvězdku  spadlou 

s  nebe." 
,Zdaž,  matičko,  tu  hvězdu  vylovila?' 
„To  nevím,  dítě,  —  ale  když  zas  k  líci 
ta  víla  tiskla  bílou  holubici, 
tu  zlíbala  ji,  jako  ted  já  tebe!" 


CHOCHOLOUSI. 

V  matčině  sukni,  kalmuk  po  dědousi, 
na  hlavě  zbytek  beranice  šedé,  - 
a  ona  celá  ve  plachetce  hnědé 
jdou  sněhem  návsí  jak  dva  chocholouši. 

Kde  kalužka,  tam  přenáší  ho  k  souši ; 
kluk  jako  ráče,  děvčátko  tak  bledé  — 
a  nyní  k  nám  ho  koledovat  vede 
a  v  předsíni  se  ozval  hlásek  mouši. 

A  koleduje;  —  druhý  pípá  v  tichu: 
„Veselí  blahé  nastalo  nám  nyní  .  .  ." 

—  Ti  malí  koledníci  jsou  tak  k  smíchu ! 
až  na  ty  oči  bojácné  a  divé 

—  A  nepouštějte  chocholouše  dříve, 
než  ohřej ou  a  najedí  se  v  síni ! 


NA    PRAHU    RÁJE.  229 


MALÁ  PRODAVAČKA. 

TAK  stoji  obalena  v  jinovatku 
jak  strůmek,  jenž  se  divá  v  sněžná  lada 
a  snih  jen  pres  ty  domy  padá,  padá 
na  ni  i  na  psa  ukrytého  v  šátku. 

Má  doma  sestry  dvě  a  chorou  matku, 
ta  matka  pro  ně  každým  soustem  strádá  — 
však  jediného  máji  kamaráda; 
hlad  máji  samy!  —  co  dát  ubožátku? 

Již  třeti  den  tu  do  večera  stojí 

a  lito  ji,  že  kupec  nepncházi, 

a  kdos-li  zastavi  se,  —  tak  se  hojil 

Zas  už  ten  soumrak,  —  psa  to  v  šátku  mrazí: 

„Mlč,  půjdeme!"  —  Co  řekne  matka  tomu? 

—  A  přec  tak  ráda  zas  ho  nese  domů ! 


NESMÍŘENI. 

MY  rozhněvali  jsme  se  pro  tak  málo! 
—  Matička  u  mne  celé  noci  v  pláči. 
ó,  přijeď,  budu  tě  mít  stokrát  radši,  — 
mně  po  tobě  se  tolik  nastýskalol" 

Tak  bledé,  choré,  mroucí  dítě  psalo 
—  a  doma  nevěděli,  co  to  značí; 
pak  mrtvé  děcko  matka  k  prsoum  tlačí, 
*-  a  dítě  s  dítětem  se  neshledalo. 


230  J.  V.  sládek: 

A  druhé  žilo  dál;  —  a  muž  byl  z  něho; 

a  po  noci,  již  probděl,  užil  všeho, 

na  písmo  přísel,  které  prečeť  stěží. 

A  z  rána  odjel  vesský  na  hřbitůvek; 

však  nenašel  ten  malý,  dětský  růvek: 

—  Sníh  tam  tak  hluboký,  —  tak  čistý  leží. 


U  KOLÍBKY. 

SPÍŠ  ve  své  malé  kolébce  —  tak  líně! 
Tvá  matka  dala  běloučké  ti  prádlo:  — 
toť  zrovna,  jak  by  sněhu  bylo  padlo 
od  košilky  až  vrchem  ku  spružině. 

A  ty  jak  lístek  růžový  jsi  v  klíně 
té  závěje!  —  to  z  kvítka,  které  vadlo 
po  zemi  touhou  a  pak  maní  skradlo 
s  anděla  ruky  se  do  naší  síně. 

Spi  tiše,  spi !  —  Ten  úsměv  na  tvé  líci: 
to  zdá  se  ti  snad  ještě  o  snech  z  ráje ! 

—  ne,  ne!  —  to  mní  jen  otec  blábolící. 
Kol  rtíků  tvých  to  dumlání  jak  hraje! 

—  už  vzhůru,  šotku?  —  Nuž,  zde  matka  jesti: 
pij  z  prsou  jejích  —  všechno  její  štěstí  I 


NA    PRAHU    RÁJE. 


231 


U  PSANÍ. 

TAK'S  růžová,  jak  v  červnu  hlohu  snitek, 
a  já  tě  miluj u  tak  neskonale ! 

—  však  teď  už  jdi !  —  mám  práci,  kutíš  stále, 
jdi,  andílku  í  —  tam  pannu  máš  a  svitek. 

A  píšu:  „Oplatí  vám  děti  dítek, 

co  učinili  jste  pro  děcko  malé, 

a  bude  chvíle,  kdy  — "  v  tom  nenadále 

mi  ingoust  převrhnul  ten  malý  skřítek. 

Teď  kaboni  se,  natahuje  k  pláči: 

„Nu,  mlč!  —  vždyť  hůře  ve  světě  se  daří  — 

ty*s  přece  jen  můj  květ,  a  to  mi  staČí ! 

—  Leč  až  ta  ruka  má  zde  jednou  zvadne, 
pak  jako  s  hlchu  květ,  s  tvých  šťastných  tváří 
ať  jeden  úsměv  —  také  na  ni  padne!" 


IL 

DOMA. 


VE  MLYNÉ. 

VZPOMÍNÁM  na  mlýn  v  lesním  dolu  stínném, 
kde  býval  jsem  tak  často  jako  klouče, 
a  při  pohádkách  u  hořici  louče 
my  děti  byly  jako  v  světě  jiném. 

A  mlsků  ve  fěrtochu  pajmaminém 
a  práska,  jenž  nás  vázal  do  kotouče, 
a  na  stárka,  jenž  polibkem  nás  mouče, 
vždy  řikal,  že  je  svět  jen  velkým  mlýnem. 

A  známých  mlečfi,  a  co  bylo  divu, 
když  starý  krajánek  čas  nesel  dlouhý: 
—  toť  pomáhal  už  Bohu  při  melivu ! 
A  pantáty  v  kabátě  bezposkvrnném, 
jak  v  neděli  nás  vodil  podél  strouhy 
a  říkal,  že  je  člověk  jenom  zrnem. 


NA    PRAHU    RÁJE.  233 


DOMA. 

ZAS  jednou  doma!  pryč  z  městského  hluku! 
ba  že  to  je  ten  pokoj  přívětivý, 
ta  vůně  jalovce,  ten  praskot  dřiví, 
ta  matka,  jíž  jsem  děckem  vedle  vnuků. 

A  síň  je  plna  družných  tváři,  zvuků: 
tu  starý  soused,  věčně  novin  chtivý, 
tu  kmotra  udivená,  že  jsme  živi !  — 
až  v  dobrou  noc  tu  starou  zlíbám  ruku. 

A  pak  si  vyjdu  ještě  na  nádvoří: 
ba,  že  to  naše  chaloupka  je  tichá,  — 
tam  nad  stodolou  známé  hvězdy  hoři 
a  vedle  v  chlévě  dobytek  náš  dýchá. 
—  Teď  leknutím  jsem  couvnul  proti  vůli: 
to  huňatý  náš  pes  se  ke  mně  tuli. 


DUB. 

PRED  našim  statkem  dub  je  krivolaký, 
můj  pradédek  už  lezl  v  jeho  sněte; 
on  ševelí  nám  v  okna  v  zimě  v  létě, 
a  chrání  v  chatě  nás,  jak  hnízdo  s  ptáky. 

Pán  míval  druhdy  vrtoch  všelijaký, 
a  děd  se  s  vrchním  o  dub  porval  kletě ; 
a  vrchní  pravil:  Kdyby  na  tvém  hřbetě 
byl  dub  ten  vyrosť,  můj  jsi !  —  a  dub  taky  I 


234  J.  V.  sládek: 

Pak  pod  ten  dub  přivedli  dědka  z  klece 
a  chyť  ho  dráb;  —  však  děd  měl  tvrdou  hlavu; 
když  vstával  z  lavice,  děl :  —  „Můj  je  přece !" 
Sto  dvacet  let  už  tomu,  nebo  více;  — 
čert  vzal  už  dávno  všechnu  panskou  slávu, 
—  as  dubu  šveholi  nám  vlaštovice. 


MUŠKETÝR. 

VLÁD'  šatlavou,  jak  vrchní  vládnul  hradem, 
a  koho  chyť,  ten  neušel  mu  z  klešti; 
nás  kluky  honil  jenom  od  angreští, 
a  odpykali  jsme  to  všichni  řadem. 

Teď  do  chaloupek  docházivá  zadem 
a  jde-li  návsí,  kluci  za  nim  vřeští, 
bos,  holohlavý  v  slunci,  sněhu,  dešti, 
tak  starý  a  tak  třesoucí  se  hladem. 

• 

A  zaklepal  též  u  nás  ve  předsíni: 

Nuž,  starý  mušketýre,  jak  se  vede? 

„Aj  tak,  můj  pane,  časové  jsou  jiní;  — 

však  bývalo  to !  —  pán-li  vzpomnít  svolí  — ** 

A  teď  to  bleskem  šlehlo  v  oko  šedé, 

jak  vzpřímil  se  co  prut  —  a  seknul  holi ! 


NA    PRAHU    RÁJE.  235 


HODINY. 

v 

ČTYŘICET  roků  v  lopotě  a  práci  I 
—  však  hodin  neměli  pro  chvat  a  v  zmatku 
ve  dne  je  slunce,  noci  kohout  v  statku, 
a  ráno  budí  děti  je  a  ptáci.  . 

Teď  na  stará  jim  léta  pán  Bůh  splácí  — 
leč  v  síni  prázdno  jest  jak  po  tom  sňatku: 
tři  děti  v  světě,  —  čtvrté  Bůh  vzal  v  krátku, 

—  a  bábě  nějak  steskem  zrak  se  ztrácí  .  .  . 

A  dědous  koupil  hodiny  jí  bicí ! 

a  v  noci  teď  je  oba  poslouchají, 

jak  na  ty  svoje  děti  vzpomínají  — 

Leč  rokem,  když  k  nim  přijde  jedno  z  děti, 

tu  pohledne  do  vetchoučkých  těch  lící,  — 

—  a  k  hodinám  .  .  .  jak  jim  tak  rychle  letí! 


ZIMOSTRÁZ. 

DNES  mlha  se  nám  v  zimostrázu  chytá, 
to  jistě  přes  pole  k  nám  jede  kdosi  — ** 
—  a  za  chvilku  je  síň  jak  hnízdo  vosí, 
děti  co  máku,  starších  jako  žita. 

A  kolik  na  chudobce  lístků  zkvitá, 

jest  jich  kol  báby,  jak  se  na  stůl  nosí,  -^ 

jen  srdéčko  té  chudobky  se  rosí: 

<—  vždyť  ona  jen,  kde  lístek  schází,  čitá! 


236  J.  V.  sládek: 


A  vzpomínek  je,  a  je  povídání, 
jak  přešel  rok,  co  příští  nese  znovu. 
—  A  za  týden  si  dáme  na  shledáni  I 
Děd  za  kostelík  až  nás  doprovází 
a  bába  oknem  jdoucím  ku  hřbitovu 
se  zamyšlena  dívá  k  zimostrázu 


POD  SNĚHEM. 

V  svůj  zimní  šat  se  země  přiodívá, 
tichounkým  sníh  se  dolů  snáší  letem 
to   podvečer,  kde   duma   celým    světem 
jest  těm,  jichž  den  se  valem  připozdívá. 

A  u  krbu,  kde  oheň  dohořívá 
a  stěny  šatí  plamenným  se  květem, 
se  v  knize  kdes  uvadlým  nad  poupětem 
i  zasněžená  hlava  zamyslívá. 

Jen  hustě  padej,  sněhu  I  vše,  co  ruší, 
tvůj  bílý  koberec  ať  venku  stlumí: 
ať  měkce  jde,  i  kdo  jde  ve  spěchu, 
pres  vzpomínky  a  svého  štěstí  rumy  I 
—  a  zem,  jak  tiše  lehá  k  oddechu, 
ať  pokoj  no  jest  v  zasněžených  duši ! 


NA    PRAHU    RÁJE.  237 


ŽLUŤAK. 

MÁM  rád  ta  hluboká  a  vlhká  luka, 
když  z  jara  žluťák  potáhne  je  zlate^ 
i  potok,  jak  se  řine  oklikatě, 
a  vůkol  všecko  dýchá  to  a  puká. 

Mám  čejku  rád,  jak  hustou  travou  šuká, 
i  motýla,  jenž  příletu  je  k  mátě, 
i  starou  vrbu,  zase  v  divčím  šatě, 
a  datla,  jak  do  hnědé  kůry  ťuká. 

A  uřícený  kluk  po  Božím  hodě, 
jak  červeným  zde  vejcem  popové jší,  ~ 
pak  dívka,  jak  se  shlíží  v  čisté  vodě: 
„Co  řekne  asi  dnes  můj  nejmilejší?" 
—  a  odskočí  a  trhá  kytku  s  chvatem 
a  po  sukénky  rousá  se  tím  zlatem. 


SRDECNÍK. 

PRO  každou  bolest  pověděla  líku 
a  věděla,  kde  roste,  co  ji  hojí: 
na  lukách,  v  lese,  ve  skalách  i  chvojí^ 

—  ba  našla  prý  kdes  také  srdečniku ! 

Od  lidí  brala  za  plat  slovo  díku, 
neb  půlko  měla  své  a  chalup  svoji; 
teď  ale  synek  proti  ní  se  strojí, 

—  však  stará  vyšla  z  domu  bez  povyku* 


238  J.  v.  sládek: 


A  jak  se  nyní  návsí  belhá  s  holí, 

„Vy,  babičko!"  dí  děvče  k  ní,  než  zašla, 

„jste  lék  prý  nalezla,  když  srdce  bolí !" 

A  kořenářka  ohlédne  se  stranou 

a  usměje  se  trpce:  —  „Našla  —  našla," 

a  v  zhublou  tvář  ji  proudem  slzy  kanou. 


ROLE    CHUDÝCH. 

STRÁŇ  skalnatá,  že  šípku  úpal  hrozí, 
a  holá  jako  žebrákovy  dlaně; 
však  živo  je  tu  večerem  i  raně: 
2  té  holé  ruky  sbírají  tak  mnozí  I 

Vychrtlá  kravka,  po  ní  přijdou  kozy, 
pak  žena  listí  trhající  na  ně, 
pak  děti  na  trnky  neb  tvrdé  pláně 
a  kolem  plné  snopů  jezdí  vozy. 

Tak  po  sobě  se  vystřídají  hosté 
na  tom,   co   nechal   zajíc,   nebo   ptáci. 
I  šel  jsem  kol:  „To  máte  těžkou  práci. 
Bůh  dej,  ať  tady  hodně  mnoho  roste  1" 
A  žena,  dále  žnouc  na  stráni  holé: 
„Toť  nebylo  by  dávno  chudých  pole  1" 


NA    PRAHU    RÁJE.  239 


VRANl    HNÍZDO. 

DOŠKOVÝ  barák  nad  vymlctou  hloubí, 
jak  vraní  hnízdo,  když  je  vítr  smete, 
i  v  červnu  sotva  že  tu  šípek  zkvete, 
jen  děti  rostou  tu,  jak  v  lese  houby. 

Kraj  celý  vůkol  pěstí  je  a  roubí, 
sem  žito  souseda  už  přijde  mleté, 
i  prasátko,  když  cestu  sobě  splete, 
a  husa  zrovna  do  peřin  a  trouby. 

Jen  časem  trhne  to  od  městské  strany, 
a  s  komisí  když  četní k  vejde  v  chatu, 
dí  otec  vážně :  „Dítky,  ctěte  pány !" 
a  máma:  „Za  příklad  si  berte  tátul" 
Pak  ve  chvilce  je  vše  v  pořádku  starém, 
a  „chasa"  hází  trnky  za  kočárem. 


SEDLÁK  LOUDA. 

MY  ještě  brali  za  vous  kmotra  Loudu, 
jenž  pro  dceru,  —  fořt  dí,  že  nůsku  trávy! 
až  tuze  rychle  přišel  do  šatlavy 
a  zatím  přišel  o  poslední  hroudu. 

Za  rok  to  přece  nějak  dostal  k  soudu; 
tři  léta  čekal,  že  mu  fořta  spravil 
a  zatím  ztratil  ženu  a  dvě  krávy, 
pak  přišlo  to,  —  tož  tak :  že  ztratí  boudu  1 


240  j.  V.  sládek: 

A  přišel  dráb  a  začal  sepisovat;  — 

teď  ale  Louda  vzkřiknul:   „U  všech   ďáblů!'' 

a  dráb  když  začal  rohy  vystrkovat, 

—  že  neměl  kropáč,  sáh'  si  Louda  k  hřablul 

A  ponejprv  se  zasmál  za  rok  mnohý: 

„Hle,  spravedlnost  přec  má  rychlé  nohy!" 


POKÁNÍ. 

TO  pole  ještě  dnes  mi  zoráš  znova!" 
na  samý  večer  chlapci  velel  správce; 

—  kluk  pohleď  na  vola  a  k  chudé  kravce 
a  oral  do  noci  a  neřek'  slova. 

Však  ráno  stál  u  bytu  kantorova, 

—  a  každý  den  tam  bral  po  malé  dávce, 
pak  v  městě  ušed'  na  studentské  lávce, 
a  farářem  teď  krev  je  sedlákova. 

Dnes  k  postnimu  šel  správce  zpovídáni 

a  z  těžkých  asi  zpovidal  se  hříchů  — 

a  kněz  mu  tak  uložil  za  pokání: 

„ —  Já  odpouštím  vám,  jestli  pán  Bůh  svolí; 

leč  večer  k  pluhu  zapřáhnete  voly, 

a  zoráte  mi  —  aspoň  jednu  líchu !" 


NA    PRAHU    RÁJE.  24l 


POLNÍ  KVĚTY. 

JAK  polní  květy  v  nádheru  se  šati 
a  pokrývají  luhy,  les  a  lada, 
slunce  a  prchá  do  klína  jim  padá, 
nesejou,  nežnou  a  jsou  celí  zlatí: 

Sveřep  a  stoklas,  mnišci  chocholatí 
i  květ,  jenž  svítí  pod  korunkou  hada; 
klas  chudý  vedle  na  úhoru  strádá, 
však  jim  se  rozmar  nikdy  nepohatí. 

A  koukolem  a  pejrem,  kokoticí 

a  svlačcem,   luštincem   tak  po   dni   tuhém 

když  kráčí  sedlák  s  uřícenou  lící 

a  chudou  jař  obzírá  do  daleka 

a  vzpomene,  co  vrabců  na  ni  čeká,  — 

tu  pomyslí  si :  Tak  do  toho  pluhem ! 


STUDÁNKA. 

NA  kraji  lesa  studánka  je  živá, 
v  ní  stará  olše  list  i  kořen  smáčí^ 
a  celý  kraj   se  vůkolem  v  ní  zračí 
i  obloha  jak  holub  modrosivá. 

Sem  rusalka  dřív  chodívala  snivá; 
teď  stane  chodec  jen,  když  vedrem  kráčí, 
žnec  uřícený,  pak  to  hejno  ptačí, 
a  v  noci  s  kolouchem  tu  srna  pívá. 

J   v.  Sládek:  Spisy  básnické.  1  16  ^ 


242 


j.  V.  sládek:  na  prahu  ráje. 


Můj  rodný  kraji !  v  lopotném  tvém  žití, 
jak  chtěl  bych,  abys  žnec  jak  ze  studánky 
moh*  plným  douškem  občerstvení  píti ! 
a  klid  by  schladil  horoucí  tvé  spánky, 
jak  večer;  —  křepelka  když  zvoní  lukou 
a  vlhkým  olším  slavíci  zde  tlukou. 


III. 


z  LIDU  A  PRO  LID. 


LIPANY. 

KRVAVĚ  slunce  zašlo  nad  Lipany; 
bojiště  tmí  se  v  sledním  rudém  proudu 
Sat  selský,  zbrocen  od  krve  a  čoudu, 
tu  leží  muž  jak  balvan  vyoraný. 

Tvář  vybledlá,  vlas  divě  rozcuchaný 
a  obě  mrtvé  pěstě  vryty  v  hroudu, 
jak  nechtěl  by  ji  pustit  do  Dne  soudu! 
a  slepý  zrak  do  tmavých  nebes  vklaný. 

A  nad  mrtvolou  rytíř  vzdorné  šíje 

se  sklání  s  koně  rudé  ve  záplavě. 

Kůň  podkovu  do  mrtvých  prsou  ryje. 

A  jezdec  usmál  se  tak  pohrdavě !  — 

jak  v  dáli  splanul  žár  a  slyšet  skřeky  — 

Byl  tu  jen  mžik;  —  však  stál  tak  čtyři  věky! 


244  J.  V.  sládek: 


BÍLÁ  HORA. 


BOJ  ztracen  byl  a  na  útěku  rady, 
—  jen  tri  sta  reků  stojí  u  obory. 
„Teď  vzdejte  se!  jsou  zbytečné  to  vzdory f* 
Tri  sta  jich  o  zeď  opírá  se  zády. 

Pluk  před  nimi,  pluk  za  nimi,  pluk  všady, 

—  jen  v  dáli  modrají  se  české  hory: 

ty  hnédé  chaloupky !  —  ty  bílé  dvory  I . . . 
a  jeden  nevzdal  se  z  téch  u  ohrady. 

Zahřměly  pušky,  —  píky  mely  práci, 

—  nad  nimi  duby  třesou  se  a  klátí, 
ob  muže  muž  se  mrtev  u  zdi  kácí, 
ob  muže  muž  tu  mrtev  zfistal  státi ! 

Král  útek',  chlai>  jen  úpěl  s  hrudou  svojí,  — 
vlasť  ztracena;  —  však  ve  svých  mrtvých  stojí! 


KANCIONÁL. 

VE  starém  klášteře,  jenž  v  kraj  se  divá, 
je  kancionál  pokryt  plísní,  prachem, 
čtyři  sta  let  šlo  přes  tu  knihu  vzmachem 
a  cizí  mnich  z  ní  slova  nezazpívá. 

Jen  západem  když  slunce  zahořívá 
a  do  knihovny  padne  v  mihu  plachém, 
ten  starý  zpěvník  oblévá  se  nachem, 
pak  zvolna  zas  a  krvavě  se  stmívá. 


NA    PRAHU    RÁJE. 


245 


Čtyři  sta  let  ta  kniha  tak  tu  leží ! 
nach  z  venku  na  ni  padal  od  požárů, 
ryk,  lomoz   zbraně  otřásal   tou   věži, 
kraj  tonul  v  krvi,  jásot  ryčel  zbujný 
—  a  v  prachu,  plísni,  ve  křivdě  a  zmaru 
tu  němá  leží  píseň:  „Pomiluj  ny!"  — 


BOŽETĚCH. 

ZA  viny  otců  a  za  hříchy  svoje 
zveď  těžký  kříž  a  nes'  ho  k  bránám  Říma. 
5íj*  skrušenu,  s  nohama  krvavýma, 
tam  stanul,  přešed  sněžná  horstva  troje. 

I  zveď  svůj  kříž  a  volá  u  bran  stoje  — 
smích  zazní  zpět :  To  Ižikříž !  —  a  když  hřímá, 
je  sražen  v  zem.  —  I  šel.  —  Teď  stýrán  dřímá : 
—  stín  jeho  padá  v  zem  i  v  mraků  voje. 


Co  žil  a  trpěl,  všechno  jemu  zdá  se, 

jak  pod  ním  v  bouři  chví  se  horská  lada 

a  nad  ním  orel  vichřicí  se  třepá.  — 

A  z  mraků  trhliny  mu  na  křiž  padá 

—  jak  sni  o  vinách  otců,  —  vnuků  spáse!  — 

proud  červánků,  jejž  nevidí  zem  slq>á! 


246  j.  V.  sládek: 

NA  PRAHU  RÁJE. 

KU  prahu  ráje  v  slunečnu  i  chladu, 
ve  zlatých  snech  i  bouřném  vlnobití, 
v  lásce  a  záští  prahnem  celé  žití 
od  slunce  východu    až  do  západu. 

Ku  prahu  ráje  v  slunečnu  i  chladu, 
v  klidu  i  bouři  práh*  jsem  celé  žití  — 
srazilo  stokrát  zpct  mne  vlnobití, 

—  až  stanul  jsem  u  slunečného  hradu. 

Na  prahu  ráje  v  slunečnu  i  hluší 

staneme  všichni !  —  Andělé  jsou  němi  — 

Bůh  slituje  se :  Vpusťte  sem  tu  duši ! 

V  tom  chmurný  objeví  se  anděl  v  zlaté  bráně: 

to  náš  je  mrazný  hled  !  ty  vzpurné  lidské  skráně  I 

—  a  jednou  ranou  zpět  nás  srazí  k  zemi ! 


V  BOUŘI. 

JEN  jedno  místo!  —  Člun  se  loučí  s  vrakem 
a  vlna  za  vlnou  se  nocí  vzrývá  — 
a  s  vraku  velký  pes  se  v  loďku  dívá 
s  hrbatým,  jednookým  marinákem. 

Na  lodi  hráli  krutě  s  ubožákem! 
krom  psa  naň  nepohledla  duše  živá  — 
,Pro  psa,  neb  člověka  vám  místo  zbývá  ? !  — ' 
„Pro  jednoho!" 

,Nuž    dolů   s    Njufaundlákem!* 


NA    PRAHU    RÁJE. 


247 


A  vichr  urval  člun  od  boku  lodě  — 
Ten  ve  vraku  si  vzpomněl  jen  své  matky, 
jak  jejich  psa  mu  dala  na  rozchode: 
—  když  nemilován  nikým  v  lidském  davu  I 
A  v  dol  šel  vrak.  On  s  ním;  jen  ještě  hlavu 
ucítil  huňatou:  —  pes  připlul  zpátky. 


^ 


STRÝČEK. 

KDO  kabonit  se  viděl  pana  strýčka?  — 
Roj  dětí  stále  za  ním  jako  včely, 
a  není  jednoho,  jež  nepodělí: 
—  když  nemá  v  kapsách,  alespoň  je  hýčká  I 

Po  celý  život  říkal,  že  si  „vyčká !" 
a  v  kanceláři  „čekal"  život  celý, 
a  zbyly  mu  dvě  dýmky  na  neděli, 
a  na  den  všední  ukousaná  špička. 


O  dušičkách  rád  po  hřbitově  chodí 

a  pokleká  na  hroby  opuštěné,  — 

kde  nepoklekne,  aspoň  květ  tam  hodí. 

—  Až  odhodíte,  strýce,  tu  svou  špičku, 

kdo  pod  tím  rovem  vás  si  připomene?  — 

Zde  dlouho  byste  zůstal  klečet,  —  strýčku! 


2-18  j.  V.  slAdpk: 


SLEPÁ  CHŮVA. 

TAK  cista  šedi,  úpravná  a  bila 
tam  v  besídce,  —  jen  vička  má  tak  stinná 
a  di:  —  „Já  byla  jako  chůva  jiná, 
a  k  milému  jsem  na  mžik  odskočila. 

Bylť  přišel  z  vojny.  —  Já  se  navrátila 
a  dům  byl  v  ohni,  matka  ruce  spíná: 
je  dítě  tam !  —  a  já  tím  byla  vinna  I 

—  a  já  také  to  dítě  zachránila ! 

Tak  zohavena,  —  jaké  pak  to  vdaní ! 
však  dítě,  —  teď  už  výbavu  mu  strojí  — 
je  ke  mně  hodné;  —  a  když  u  mne  stojí 
tak  plna  štěstí,  na  rámě  mi  klepá, 
tu  neželím,  že  k  vůli  ní  jsem  slepá! 

—  jen  kdybych  mohla  podívat  se  na  ni  !** 


V  MĚSÍČNÉ  ZÁŘI. 

PARK  jasní  se  a  tmí  v  měsíčném  linu 
a  skrze  otevřené  okenice 
světlo  se  proudem  řine  do  ložnice 
a  těžká,  vlahá  vůně  od  jasmínu. 

Na  pólo  svlečena,  pol  v  záři,  stínu 
leží  tu  dívka;  —  světlo  od  měsíce 
na  černý  padá  vlas  a  bledé  líce, 
v  zmačkaný  list  a  sněžnou  na  peřinu. 


NA    PRAHU    RÁJE.  249 


Na  stolku  vedle  stoji  obraz  muže 

a  měsíc  chví  se  od  tabulky  sklenné, 

jak  od  večerní   rosy  operlené  .  .  . 

a  pod  obrazem  leží   bílá  růže. 

—  To  celé  štěstí  své  dnes  vyplakala! 

Teď  spí.  —  A  teí  se  ze  sna  pousmála.    — 


O  VÁNOCÍCH. 

DOSTALI  v  lese  špíčku  od  výkazu; 
matka  je  v  práci;  hoch  strom  táhne  z  lesa, 
boří  se  v  sněhu,  vrávorá  a  klesá 
a  chvěje  se  jak  lístek  zimostrázu. 

Konečně  klesnul  cestou  podle  srázu. 
Je  Štědrý  den,  a  celý  svět  dnes  plesá  — 
jen  tam  ten  výkřik  nevnik'  nad  nebesa, 
kde  skřehlého  jej  matka  našla  v  mrazu. 

A  hřeje  ho,  —  ni  vlasem  neporuší  — 
a  jí  tak  mrazno  je  a  pusto  v  duši, 
jak  v  bílou  zem  a  tmavé  nebe  zírá. 

—  „A  já  si  myslila,  jak  to  dnes  bude, 
zda  vzpomene  kdos  na  ty  lidi  chudé!"  — 

—  A  dítě  tmavé  oči  otevírá. 


250  j.  V.  sládek: 


PYTLÁK. 


TAKOVÝCH  ve  vsi  nebylo  dvou  soků  I 
od  první  lásky,  až  na  chleba  skývu  — 
že  na  smrt  nenávidí  se,  co  divu ! 
—  a  nenávidí  se  už  dvacet  roků. 

Jeden  byl  hajným,  —  druhému  jsou  v  kroku 
pro  vraždu  někde  při  vodce  a  pivu! 
a  pušku  v  líc  a  mušku  jako  v  zdivu 
sok  soku  čelí  ranou  srnčích  broků. 

Ve  zraku  pytláka  se  tmí  a  šeří 

dvacet  let  záští  —  v  lásce,  žití,  —  v  plenu! 

„Skloň !"  volá  hajný.  —  Druhý  dále  měří. 

„Jsou  za  mnou  v  patách  ti,  kteří  tě  honí ! 

jím  jejich  chléb,  a  děti  mám  a  ženu.  — 

Ty*s  sám!  Tak  pojď!"  —  A  pytlák  pušku  kloní. 


NOČNÍ  OBRAZ. 

KRAJ  chmurný  byl  a  prvním  sněhem  bílý 
a  šerem,  od  bělá  se  odrážeje, 
se  rybník  tmí  a  v  něm  se  hvězda  chvěje 
jediná,  bledá  v  obzor  zasmušilý. 

A  k  rybníku  se  stará  vrba  chýlí 
přes  hladinu  se  šeříc  od  závěje 
a  k  ní  jdou  stopy  těžké  od  kročeje 
a  světlí  se  a  tmí,  jak  mraky  pílí. 


NA    PRAHU    RÁJE. 


251 


A  V  Šíř  i  V  dál  je  ticho  v  noční  hluši 

i  zde  tak  ticho,  jako  ticho  bývá 

už   v   blahoprázdné,   beznadějné  duši !  — 

—  Teď  odskočila  od  vln  hvězda  chvivál 

Pak  tiše  jiskří  se  od  jinovatky 

stopou,  jež  vedla  sem  —  a  nejde  zpátky! 


KDO  MŮŽE  ZA  TO  .  .  . 

v 

ZE  zrno  v  ornici  a  v  skále  roste  zlato, 
—  že  stejně  o  obé  se  ruka  naše  trudí, 
že  jiným  zlato  v  dlaň  a  nám,  jak  jsme  tak  chudí, 
ni  zrna  nespadne,  —  kdo  může  za  to! 

Že  pro  nás  prokleta  je  hrouda  tato, 

že  stesk  nás  uspává  a  horkost  budi^ 

že  zrno  žene  v  trn  a  hloh  to  pudí 

se  zvrhnout  jiným  v  květ,  —  kdo  múze  za  to! 


Že  i  ten  výkřik  náš  už  nudí  lidi 

a  naše  modlitba  nevnikne  nad  oblohu,  — 

že  v  prsou  máme  trn  a  nenávidí 

z  nás  jeden  vše!  —  že  rouháme  se  Bohu  — 

ba,  i  když  zlatem  chceme  být,  jsme  bláto! 

že  jsme  tak  bídní,  —  kdož  pak  může  za  tol 


252  ;.  y.  sládek: 


NOC. 


•••«••■•*«««•••«•■••••••••••■ 


TEĎ  veUcé  ticho  nastoupilo  vládu, 
mrákotným  snem  je  ostrá  vřava  denní, 
spí  čistá  myšlénka,  i  osten  zatraceni, 
a  o  kus  chleba  neslyšeti  vádu. 

Noc  kráčí  tiše  pres  prodaj nou  vnadu 
i  kolébku,  kde  matka  v  polou  bdění, 
dům  boháčův  je  v  měkjké  vhroužen  sněni, 
u  bědných  slyšet  slzu  v  horkém  spádu. 

Kol  ticho,  —  ostřici  jen  vítr  svistí, 

a  těm,  kdo  bdí,  chlad  mrazný  duší  vane; 

na  nebi  dalekém  se  hvězdy  čistí. 

Nad  spícím  stádem  svým  čí  bdíš  tam,  Pane? 

—  Slyš  křídel  šum :  to  dravec  za  kořistí !  — 

A  bdíš-li,  proč  pak  zas  ten  člověk  vstane! 


SFINX. 

NA  poušti  večerem  rudého  za  soumraku 
vrávoral  poutník  písku  žhoucím  žárem, 
hlad  myšlénky   rval   srdce  jeho   spárem 
a  žízeň  touhy  hořela  mu  v  zraku. 

Tak  podoben  jsa  vychrtlému  ptáku, 
jenž  dlouho  s  bouří  zápasil  a  zmarem, 
skles'  k  nohám  sfingy  kdes  při  chrámu  starém, 
jak  pták  tmou  zmámen  klesá  u  majáku. 


NA    PRAHU    RAJE. 


253 


A  vzkrik*:  Té  trosce  zde  po  vlnobití, 
ty  němá  stvůro,  pověz,  co  je  žití?! 
Sfinx  němá  jest  a  jenom  poušť  se  chvěla. 
A  z  rána,  ucho  kloně  v  sfingy  ústa, 
tu  ležel  mrtev;  —  poušť  je  němá,  pustá, 
—  však  sfinx  mu  tajemství  své  pověděla. 


KYKLOP. 

TISÍCE  let  v  propasti  země  mračné 
připoután  k  výhni  buší   kyklop  divý  - 
v  líc  chmurnou  pot  se  Hne  s  tmavé  hřívy, 
jak  cetky   kuje  tam  pro  bohy  lačné. 

Sto  let  kul  jednu,  a  zas  druhou  začne 
a  zpívá  jen  ten  zpěv  svůj  zádumčivý; 
však  blesk  mu  šlehne  v  zrak,  a  ret  se  zkřiví, 
když  slech  ne  jásot  s  výše  nadoblačné. 


Proň  není  jas,  jen  ten,  který  ho  žehne! 
Však  přijde  den,  kdy  bozi  věkožízní 
zblednou  jak  sníh,  nad  nějž  ta  sopka  šlehne, 
až  kyklop  vztyčí,  tam  kde  oni  trůní, 
ta  prsa  huňatá,  tvář  zrytou  trýzní 
a  s  kladivem  se  zjeví  na  výsluní! 


254  J.  V.  sláit.k: 


LID. 

LID  v  práci  své,  to  lid  je  ve  své  síle, 
ať  v  kamení,  ař  v  lidská  srdce  buší, 
ať  rukou  pracuje  anebo  duší, 
on  může  čekat :  přijde  jeho  chvíle ! 

Ten  velkým  v  sobe,  kdo  je  velkým  v  díle, 
on  tvrdý  kámen  na  chléb  sobě  zkruší, 
sta  mrtvých  srdcí  jednou  jiskrou  vzruší 
a  nezoufá,  byť  sebe  dál  byl  cíle ! 

On  dojde  ho !  Jak  deště  kapka  k  moři 
každá  ta  krůpěj  potu  spěje  k  němu:  — 
Nuž,  ať  jen  skrápá  s  čel,  ať  líce  hoří, 
v  tvrz  bušíc  křivdy  dlaň  ať  krvácí  I  — 
—  ty  slzy,  pot  a  krev,  ty  přijdou  k  svému 
přes  hlupců  smich;  —  to  stojí  za  prácí  I 


VELKOST. 

NE  pouze  slávou  dne  se  velkost  ceni, 
—  jest  velkost,  o  níž  teprv  věky  slyší, 
neb  orlí  perutí  se  nesou  k  výši 
též  lopota  a  prostá  sudba  denní. 

Jsou  lidé  velcí  jenom  v  utrpení,  — 
ta  matka,  která  dítě  slzou  tiší, 
ten  dělník,  který  denně  k  práci  spíší 
tak  bez  naděje  a  tak  bez  umdleni. 


NA    PRAHU    RÁJE.  256 

Co  prachem  zemským  šlo,  v  něm  nechá  sledy, 

jež  oživnou  zas  v  té,  neb  oné  změně 

a  velkost  z  blaha  rodí  se  i  z  bědy! 

Oživne  král  i  rob,  jenž  před  ním  bledne 

a  s  Caesarem,  když  z  mrtvých  vstane,  —  zvedne 

se  gladiator  padlý  na  aréně. 


ČESKÝ  GRANÁT. 

KRŮPĚJÍ  krve  s  čela  Trpitele, 
jak  tryskla  z  pod  hloží,  a  zemí  vpita 
ustydla  v  drahokam:  —  ten  kámen  svítá 
pln  temnoty  —  i  vítěznosti  skvělé. 

Té  české  krve  v  granát  zkamenělé, 

co  vpila  jí  ta  půda  věkovitá ! 

jak  nikde  ve  světě  ta  krev  tu  slita: 

jen  ve  skále !  —  však  v  srdcích  není  déle ! 

Ty  rudý,  temný,  stkvoucí  drahokame ! 
co  už  tě  jen  pro  dívčí  cetky  máme?  — 
ó  mužové,  vy,  tepny  ochabené,  — 
což  krve  krůpěje  tam  není  jedné? 
—  ni  té,  jež  ve  tvář  se  neb  k  srdci  žene, 
když  studem  rumění  a  hněvem  bledne? 


256  J.  v.  sládek: 


BOROVICE. 

S TŘÍSKANÁ  bleskem,  zdraná  od  vichřice 
a  zpola  sklácena  od  severáku, 
kořeny  ve  skále  a  suky  v  mraku 
stará  a  drsná  stojí  borovice. 

Jas  padne  zřídka  v  její  chmurné  kštice; 
však  zrumění  se  časem  za  soumraku, 
když,  křídlem  sražena  jsouc  od  lUňáků, 
v  dol  s  větve  sprchne  plná  semenice. 

Tak  hledí  v  lada  kamenná  a  šerá, 

a  ve  vichru  a  bouři  neurvalé 

to  hučí  v  kořenech :  —  „To  už  ta  sterá !" 

Však  opodál,  když  jarem  strůmek  vzklíčí, 

tu  vzdorně  otři  skané  větve  vztýčí, 

a  zašumí  to  v  nich :  „Zas  o  krok  dále !'' 


NÁS   ERB, 

NAS  rodný  erb,  ten  tvrdého  je  slohu, 
jej  první  šlechtic  marně  v  štítu  hledá, 
Jak  na  nás  přešel  od  dědova  děda: 
klas  potem  zroseny  a  větev  hlohu ! 

Dlaň  ke  pluhu  a  v  prsť  hluboko  nohu 
my  tiskli  od  věků,  a  králi  nedá 
ni  kníže,  co  mu  dala  naše  běda! 
—  a  král  tak  čistou  nedá  duši  Bohu. 


NA    PRAHU    RÁJE. 


257 


Tak  nosíme  ten  erb  svůj  tisíc  roků; 
však  meč  a  ostruhy,  my  též  je  známe: 
kde  který  v  štítu,  dřív  byl  v  našem  boku  I 
a  ostruha  dřív  plouhala  nám  hrudu. 
—  A  také  na  své  heslo  něco  dáme: 
„Zde  byl  jsem  věky,  a  zde  také  budu!** 


|.  v.  Slidek:  Spisy  báralcké.  DII  I. 


17 


í 


ZE  ŽIVOTA. 

1884. 
DRAHÉ  PAMÁTCE  VÍTĚZSLAVA  HÁLKA. 


VÍTĚZSLAVU   HALKOVI. 

SLUNEČNÝ  den,  —  však  jako  v  zimě  bývá: 
zem  bílá,  slunce  bledé  v  modru  nebe, 
půl  nebes  jasných,  půl  se  v  mraku  skrývá;  — 
teď  zlatý  pruh  se  zastkvi  na  západě 
a  večer  je;  —  a  valinou  se  stmívá. 


V  den  taký.  Pěvce,  navštívil  jsem  Tebe, 
tvůj  hrob  na  opuštěném  Vyšehradě. 
Hřbitov  byl  tich  a  tisy  jak  by  snily, 

—  s  mrtvými  spící,  —  po  náhrobků  radě. 
Snih  pokryl  vše  a  nikdo  po  něm  nešel 

a  ten  Tvůj  hrob  tak  bílý  byl,  —  tak  bílý  I 
tabulka  za  váta  i  s  tím  Tvým  jménem; 

—  však  šerý  ti-s  tu  hloubej'  sněte  věšel, 
a  jak  by  sem  nevedly  lidské  stopy?  — 


Jedny  jsou  ženské;  —  žena  ruku  chopí 
přes  moře  let  i  hrob  tím  srdce  věnem, 
jímž  dává  vše,  a  vše  na  všechny  věky. 
To  věno  s  ni,  jen  s  ní  ta  láska  mizi. 


262  J.  v.  sládek: 

A  druhé  byly  stopy  po  dítěti. 

Ty  dvě  se  Tobě  nikdy  neodcizi; 
Tvá  žena,  dítě  vždy  sera  budou  spěti, 
a  její  krok  vždy  bude  tu  tak  měkký  — 

A  moje  stopa  byla  stopou  třetí. 

A  byli  jsme  tu  dlouho   spolu  sami. 
Ty*s  klidně  dřímal  pod  tou  bílou  zemí; 

—  já  ptal  se,  ptal  —  Rty  Tvoje  byly  němý. 
Proud  slunce  zplál  dálnými  vršinami 

a  já  si  vzpomenul,  jak  luhem,  plání 
na  každou  českou  ves  a  chatrč  svití, 
jak  Ty's  je  miloval  po  celé  žití, 
po  celé  žití,  vroucně,  do  skonání ! 

Tak  chudé,  jarním  obalirs  je  květem 

a  vzrušil  písni,  když  je  skřivan  v  dáli 

a  vlaštovice  odletěla  s  létem 

a  krvavě  to  pučí  v  žitě  setém 

a  pod  krovy,  jež  kdys  se  jarem  smály, 

až  do  těch  srdcí  sněhy  zalétaly 

Já  přišel  s  písní  svou,  já  chudý  k  Tobě! 

—  já  o  slůvko  si  přišel  ku  slavíku; 
i  ležela  ta  knížka  na  Tvém  hrobě, 

na  srdci  Tvém!  —  ten  hrob  už  nebyl  němý: 
Ty's  tiše  dřímal  pod  tou  bílou  zemí, 
však  já  jsem  Tvého  srdce  tlukot  cítiL 

Teď  rudý  západ  do  tisu  se  chytil;  — 
západem  zlatý  pruh,  —  a  už  se  stmívá. 


ZE  ŽIVOTA.  363 


I  šel  jsem,  —  dole  kolem  nuzných  domků 

té  české  chudiny,  té  české  nouze 

pod  královského  Vyšehradu  zdivem  I 

Tu  tam  již  v  okně  světlo  zahoří vá; 

co  za  ním,  —  nevím;  já  jsem  viděl  pouze, 

jak  rudne  krev  v  tom  každém  okna  zlomku ! 

V  snech  přišel  jsem,  —  jak  domů,  nevím  ani, 
jen  vím,  že  v  duši  píseň  bouří,  zpívá, 
sic  ozvěnou  jen  po  slavíku  tklivém,  — 
Tvůj  němý  ret  však  dal  jí  požehnání  I 


RODNÉ  MLUVĚ. 

MA  rodná  mluvo,  ty  drahý  skvoste, 
jediný  z  velkého  odkazu  dědů, 
který  jsi  přetrval  v  svatosti  prosté 
všechnu  jich  slávu,  všedinu  jich  bědu, 
nádheru  králů,  velikost  věků 
a  vše,  co  do  prachu  shrouceno  s  ní  — 
tak  plna  tklivosti  a  mužného  vděku 
jak  zněla's  od  věků,  —  na  věky  zni ! 

Ty,  prostá  dceruško  doubrav  a  nivy, 
kde  jsi  se  zrodila  jako  zpěv  ptačí, 
jako  šum  hvozdů  plný  a  snivý, 
jak  olšin  stýskání;  —  v  smíchu  i  pláči 
vždy  stejně  upřímná,  velká  a  svatá, 
když  slunce  svítilo,  když  hořel  blesk, 
v  svobody  ruměnci,  v  okovy  spjatá, 
pkdyž  ti  nezbylo  nic.  než  tvůi  stesk. 


264  J.  V.  sládek: 


Když  bouře  zničila  květno  tvých  luhů, 
když  třeskot  oněmil  v  přilbách  i  meči, 
ty  jsi  nám  zvonila  radlici  pluhů, 
ty  jsi  k  nám  mluvila  pohádek  řečí:  — 
pastorkou  ve  hradech,  —  pod  nízkým  krovem, 
co  šlechtic  zapomněl,  —  co  nechtěl  král, 
ty  jsi  k  nám  mluvila  tím  ryzím  kovem, 
jehož  se  netkly  rez  ani  kal. 

Ty*s  u  nás  zůstala,  ty  mluvo  sladká; 

kdy  všechno  zapadlo  v  bolu  a  tísni, 

na  dětské  rty  tě  šeptala  matka, 

ty  jsi  nám  zvučela  v  milenců  písni, 

ty  jsi  nám  plnila  modlitbou  chrámy,  — • 

tebou  se  ozýval  luh  náš  i  les 

a  strážným  andělem  zůstala's  s  námi, 

když  anděl  smrti  se  přes  Cechy  nes'. 

Lupínek  pozlátka   na   spustlém   hrobu, 
koruna  zapadlá  v  jezerním  klínu: 
t/s  byla  pokladem  chudému  robu, 
který  mu  svítil  do  mrákot  stínů;  — 
lupínek  pozlátka  na  starém  štítu, 
na  vetché  kronice  lesk  zlatých  spon, 
ty  jsi  se  vmlouvala  do  jeho  citu, 
až  hlas  tvůj  zbudil  jej  jak  velký  zvon. 

ó  zvuč  a  zpívej,  hlahol  a  bouři 
ty  mluvo  vítězná  chudého  lidu !  — 
když  hlas  tvůj  urdousen  v  krvi  a  kouři, 
hlahol  nám  u  krbu  v  domácném  klidu  — • 
až  jednou  zabouříš  jako  hlas  hromu 
od  horstva  k  horstvu  přes  český  luh  — 
a  bude  zas  dědicem  ve  vlastním  domu, 
ten,  jehož  dědicem  chtěl  mít  zde  Bůh ! 


ZE  ŽIVOTA.  265 


PÍSEŇ  LIDU. 

JAK  hrdlička,  když  houkne  střela 
do  nebes  klenutí, 
nám  z  kraje  píseň  odletěla 
Bůh  ví  kam!  — 

Hrdličko  bílá,  vrať  se  k  nám, 
a  jestli  smích  jsi  zapomněla, 
přijď  k  nám  jak  jsi,  tak  smutná  celá, 
s  tou  zkrvavenou  perutí!  — 


MRTVA  ZEMĚ. 

TaIAVOU  noci  vichr  duje  polem,  plání, 
I.      jest  to  jako  moře  divé  naříkání. 

Jako  vrak  když  bouří  pluje  peřejemi 
a  ty  vlny  tmou  se  valí  k  mrtvé  zemi. 

Zaduje  a  zaburácí,  hučí,  kvílí, 

potom  jak  ta  mrtvá  země  ztichne  chvíli. 

Teď  to  lká  a  teď  to  volá  teskně  znovu, 
že  by  mrtví  zbudili  se  na  hřbitovu. 

Jen  ti  živí,  jak  tu   spějí,   nechtí   žíti, 
přes  ně  dál  se  valí  světa  vlnobití. 

Duj,  ty  větre,  v  sluch  jim  houkni  plnou  hrudi, 
zalomcuj   jim  veřejemi,  ať  se  zbudil 


266  J.  V.  sládek: 


PÍSEŇ  OTROKC. 

NÁŠ  oltář  skácen  v  prach, 
kde  naše  chrámy   stály, 
své  modly  vztyčil  vrah 
a  kadidlo  jim  pálí 
té  země  zvrhlý  syn, 
a  opíjí  se  bludem 
a  nezardí  se  studem 
svůj  za  zločin. 

Nám  nezbylo  už  nic, 
co  za  sváto  se  mělo, 
jen  od  ran  rudá  lic, 
jen  poblácené  čelo, 
naňž  svítí  bílý  den; 
jen  slza  v  oku  blázna 
a  upomínka  prázdná 
na  slávy  sen.  — 


NENl-LI  POMOCI. 

NENI-LI  pomoci, 
není-li  zbytí, 
padnem*,  však  prodáme 
draze  své  žití. 

Lépe  je  umříti 
na  vlastním  prahu, 
než   býti   podnoži 
cizímu  vrahu. 


ZE  ŽIVOTA.  267 


Lépe  už  na  věky 
mrtev  být,  němý, 
nežli  být  otrokem 
ve  vlastni  zemi. 

Nešlapte  na  hlavy, 
my  nejsme  roby !  - 
šlapat  nám  budete 
jen  naše  hroby. 


HLAVY  VZHORU. 

HLAVY  vzhůru!  —  nač  se  mučit 
jalovým  a  marným  steskem;  — 
musíme  se  lítat  učit 
orlem   vzhůru,   dolů   bleskem! 

Loď  že  hyne  ve  vln  lomu!  — 
vzhůru  křídla  k  nebes  týnu, 
a  pak  zahřmi  třeskem  hromu 
dolů  to  do  křivdy  stínů. 

Byli  jsme  a  budem  dále, 
přijdou  zase  jasní  dnové, 
nebojí  se  neurvalé 
bouře  srdce  ocelové. 

Za  mrakem  ať  mrak  se  zvedá,  — 
nač  mit  také  v   duši  chmuru? 
Najde  spásu,  kdo  ji  hledá! 
Ruce  k  dílu,  hlavy  vzhůru ! 


:268  j.  V.  SLÁDEK : 


OREL. 

KDYŽ  první  rána  houkla  v  hluš 
a  chmurně  měří  muže  muž 
a  pušku  k  líci  dává, 
kdo  odváži  se  zvolat:  Kleč! 
než  v  prachu  zlomen  jeden  meč, 
kdo  mluví,  že  se  vzdává? 

Kde  křivda,  tam  ji  čelí  muž, 
a  kdo  je  sketa,  ten  si  služ, 

však  muž  se  nepodává! 
On  proti  vichru  stojí,  dub, 
a  v  hnízdo  tam  když  letí  sup, 

on  orlem  křidly  mává. 

A  k  muži  muž  se  pevně  druž ! 
dost  času  ještě  na  podruž, 

a  to  jen,  kdy  se  spává !  — 
když  srdce  ztichlo,  ret  je  něm*, 
a  orla  sup  si  srazil  v  zem, 

jak  také  se  to  stává! 

Sic  do  prsou  ti  klove  už, 
ty  český  orle;  jen  se  tuž! 

vždyť  každá  přejde  sláva! 
a  sup  kdo  dnes,  je  zítra  kdes 
a  kdo  dnes  paď,  se  zítra  vznes', 

a  v  nebe  křídly  mává ! 


ZE  ŽIVOTA. 


269^ 


PÍSEŇ. 

• 

KDO'S  dobrý  vojín,  třímáš  meč, 
dokud  je  nepřítel  v  poli, 
a  je-li  příliš  krutá  seč, 
bojuješ,  až  tě  kdo  skolí! 

A  na  jednoho  tisíc  jich 
z  každé-Ii  strany  se  řítí, 
kdo  vezme  mu  ten  hrdý  smích, 
kdo  vzdor  dřív  nežli  to  žití? 

I  ať  se  ženou  se  všech  stran, 
on  všechny  vyzve  je  k  soudu 
a  krvi  ze  smrtelných  ran 
svou  rodnou  napojí  hroudu. 

I  ať  již  vratká  hodina 
vítězství  kam  si  chce  hodí : 
ta  hrouda,  kde  padne  hrdina^ 
zas  jednou  hrdiny  zrodí ! 


VOLNOST. 


Z  volnosti  zraků  jiskrných 
do  temna  lidských  cest 
napadlo  světlých  paprsků, 
jak  v  noc  ze  zářných  hvězd. 


\ 


270  J.  V.  SLÁDEK : 

Usměj  se,  zlatá  volnosti, 
též  na  ten  český  svět, 
ať  z  hluboká  si  oddechnem' 
zas  jednou  za  sto  let! 


PlSEŇ  O  NAŠI  PRAa. 

NEPŘÁTELSKÉ  chmurné  sbory 
obklopuji  nás, 
jako  když  se  mraků  hory 
kupi  v  letni  čas. 

Na  poli  žnec  v  potu,  znoji 
po  celý  den  žal, 
teď  jak  přimrazený  stoji, 
hledí  v  mračnou  dál. 

Oral,  sil  a  vláčel  v  poli, 
teď  je  zralý  klas  — 
zavez'  by  jej  do  stodoly, 
kdyby  dal  Bůh  čas! 

Ale  mraky,  ty  se  šinou, 
z  krup  již  vane  mráz;  — 
těžká  krůpěj,  —  teď  se  Hnou 
v  dol  jak  přival  v  sráz. 

Role  pustá,   klasy   sbity; 
—  Bůh  nepomoh'  přec 
Ale  jako  v  půdu  vrytý 
v  lán  svůj  hledi  žnec. 


ZE  ŽIVOTA.  271 


Oral,  sil  a  vláčel  v  poli, 
nesžal  ani  klas:  — 
zajde  pro  pluh  do  stodoly, 
—  bude  orat  zas! 


NEMLUVTE  O  LUZE. 

NEMLUVTE  o  luze  a  lůzy  právech, 
jen  té  nepějte  písně  v  oslavu: 
ať  v  hadrech  to,  ať  luza  v  zlatohlavech, 
je  tím,  čím  je,  —  a  veta  po  právu. 

Ten  název  bídáků,  to  slovo  v  mode 
když  slyší  chudé  srdce  poctivé, 
se  zachvěje,  třeba  jste  v  svobodě 
je  takto  zvali  v  písni  ohnivé. 

Těm,  jejichž  chod  až  k  hrobu  bez  vsí  viny 
se  od  kolébky  strastmi  potácí, 
těm  psancům  prejte  soucit,  píseň,  činy,  — 
však  luza  v  chatách  zhyn  i  v  paláci! 


REKOVÉ  DĚJIN. 

JDOU  světem  z  póla  lidé,  z  póla  bozi, 
maso  a  krev,  a  srdce  z  mramoru 
a  na  vítězné  vystupují  vozy 
a  žerdě  vrážejí  svých  praporů 
do  lidských  prsou  chladně,  bez  bolesti; 
a  lidstvem,  které  jich  se  bičů  bojí, 
k  Olympu  slávy  cestu  sobě  klestí. 


272  j.  v.  sládek: 


Jich  tvrdé  stopy  tvoří  lidské  děje, 
než  dějinami  cesta  nazve  se, 
již  král  i  žebrák  jako  člověk  spěje, 
prach  do  prachu,  a  než  se  povznese 
na  podnož  bezcitu  a  beznaděje 
a  bohů  slávy  prosté  lidské  štěstí. 


PŘÁNÍ. 

JSEM  jen  ten  kovkop,  který  maní 
v  hor  lůno  topor  obrátí, 
a  neví,  kov-li  najde  v  báni, 
anebo  život  utratí. 

Jsem  jen  ten  oráč,  který  v  jaře 
svou  roli  měří  kročejí, 
a  seje,  vláčí  v  potu  tváře 
a  sílen  je  svou  nadějí. 

Jsem  plavec  jen,  jenž  v  moře  síru 
loď  pevně  drží  ve  běhu 
a  tone-li,  má  pevnou  víru 
že  trosky  dojdou  ku  břehu ! 

A  nechci  víc,  než  by  se  vrylo 
co  ve  mne  vírou,  v  kameny, 
a  to,  co  ve  mně  jiskrou  bylo, 
by  v  jiných  šlehlo  v  plameny ! 


ZE  ŽIVOTA.  273 


KRÁL  OTAKAR. 

KRÁL  Otakar  ležel  na  poli, 
byl  zkrvaven  a  blátem  zbrocen  celý 
v  daleku  rohy  hlaholí, 
kolkolem   strážné  ohně  se  chvěly. 
Král  Otakar  ležel  na  poli, 
prsa  tak  krvavá,  tvář  měl  tak  bledou,  — 
ty  rohy  tak  dutě  hlaholí: 
to  ti  češti  zrádní  páni  z  bojiště  jedou! 

Kdo,  králi,  vezme  tvou  korunu, 
kdo,  králi,  zvedne  tvůj  štít? 
Tvůj  synek  je  malý,  tvá  žena  chladná, 
svůj  lid  jsi  zašlapal,  šlechta  je  zrádná  — 
co  z  tvého  království  má,  pane,  být? 
Koruna  leží  ve  blátě, 
meč  zlomen,  helma  je  v  půli  — 
ó,  čeští  páni,  komu  jste  to  vy, 
komu  jste  to  udělali  k  vůli ! 

Až  svitne  zoře,  až  svitne  den, 
tu  korunu  někdo  si  zvedne, 
tvůj   meč,  jak  je  tak  zkrvaven, 
vypadne  z  ruky  ti  ledne  — 

Králi,  tvou  korunu  někdo  si  zvedne ! 
ale  kdo  zvedne  tvůj  zlomený  štít, 
kdo  z  prachu  a  bláta  tvůj  ubohý  hd? 
Slyš,  český  králi !  vstaň  a  pojď  se  bit !  — 

Uprostřed  mrtvých  jak  ležel  co  kmen, 
z  královských  prsou  se  vydral  sten, 
uprostřed  mrtvých  to  zařinči  v  ráz: 

J.  v.  Sliilek:  Spisy  bá»nické.  I.  18 


274  J.  V.  SLÁDEK : 

to  český  král  v  zbroji  se  zvedá  zas 
a  v  oko  žár,  v  líc  krev  se  vrací  bledou : 
„Hoj,  vstávejte!   budem   se  bit   zas!   — " 

I  zvedají  se  mrtvoly, 
a  král  naslouchá  v  hluchou  noc , 
jak  v  dáli  rohy  hlaholí   — 
„Hoj,  vstaňte!  to  můj  český  lid 
nám  táhne  na  pomoc !"  — 

A  teď  se  zvedl  jeden  trup 
u  nohou  králových,  naslouchal  v  dáli, 
pak  na  krále  upřel  líci  tak  bledou: 
„ó  pozdě  lidu  vzpomínáš,  králi !    — 
to  ti  tvoji  čeští  páni  z  bojiště  jedou.  — " 


I  klesl  král,  jak  v  bouři  klesá  dub. 


LEGENDA. 

KRÁL  Bábelský,  ten,  který  do  zajetí 
od  prahů  svatých   Judsky  odvlek'  lid, 
spoutané  muže,  zvrhnuvší  se  v  děti, 
ženy  a  starce,  jejich  pláčem  syt 
a  nářkem,  úbědou,  jak  tak  je  zřel, 
těch  starců,  dětí,  žen  mu  bylo  žel; 
i  pravil  tak:  „Když  muž  je  mezi  vámi, 
jenž  prach  mých  stop  nelízal  jako  pes, 
chci  dát  vám  volnost  zpět  a  ještě  dnes 
se  z  rumu  začnou  zvedat  vaše  chrámy." 


Z£  2IV0TA.  276 


A  lid  jen  vyl,  —  a  bylo  bědování 
a  zubů  jektáni  a  řinkot  pout 
a  na  druha  druh  nemoh'  pohlednout 
hanbou!  —  i  stáli  se  spoutanou  dlaní. 

A  král  děl  tak:  „Vy  psové  jste  a  chámi,- 
jsem  stár  a  nad  psy  vládnouti  jsem  syt, 
já  kousek  cti  kdes  spatřil  mezi  vámi, 
leč,  v  kom,  už  se  mi  nelze  rozpomnit  — 
všaik,  vy  jej  znáte;  —  on  buď  králem  vám, 
a  volnost,  vlast  a  vše  vám  nazpět  dám." 

A  lid  jen  vyl,  —  to  jako  moře  řvaní 

ve  skřípot  čelistí  a  řinkot  pout 

a  na  druha  druh  nemoh'  pohlédnout 

záští !  —  a  prsty  uvolněných  dlaní 

se  zkřivily  ve  smrtonosné  křeči. 

A  z  chraptivých  to  hrdel  sýpá,  ječí: 

„Kde  že  je  ten,  jenž  nás  je  o  píd  vetší?** 

A  starý  král  se  těsnej'  v  purpur  halí 
a  naslouchá,  ta  vřava  prokletá 
jak  vřiskavým  se  jekem  v  dálku  valí. 
Teď  zbledlou  tváří  úsměv  přelétá,  — 
neb  výkřik  zoufalý  se  zachvěl  v  dáli, 
v  němž  tichne  vřesk  a  hluk  a  lidu  vyti. 

A  smál  se  král:  „Teď  mohu  klidně  žíti,  — 
ten  zbytek  cti  si  ukamenovali!" 


276  j.  V.  slAdek: 


VIDĚNÍ  SVATÉHO  KIÉRAN-KILLA. 

K  peklu  je  cesta  široká, 
v  nebe  jich  dojde  jen  málo.  — 
Mnich  Kiéran-Kill  měl  divný  sen 
a  zde  jest,  co  se  mu  zdálo: 

Stál   na   vysokém   predhorí 
a  hleděl  přes  moře  v  dáli, 
v  sluch  zaléhal  mu  borů  šum 
a  před  ním  vlny  se  válí. 

Nad  ním  ve  vzduchu  orel  plul, 
pod  ním  velryby  pluly, 
v  dáli  jak  modrou  obrubou 
ostrova  břehy  se  pnuly. 

A  s  ostrova  se  bělal  chrám, 
mnich  rád  by  Bohu  chtěl  sloužit, 
neb  chtěje  nechtěje  po  Bohu 
byl  věčně  odsouzen  toužit 

A  nikde  ruky  na  pomoc; 
jen  země,  nebe  a  vody  — 
a  k  ostrovu  tam  neměl  loj 
a  k  nebi  nebyly  schody. 

I  zvolal:  „Bože  na  nebi, 
andělské  sešli   mi   duchy, 
ať  přenesou  mne  přes  moře;"  — 
však  Bůh  jak  býval  by  hluchý. 


ZE  ŽIVOTA.  277 


Děl  mnich :  „Já  vždy  byl  sluhou  Tvým 
i  Tvého  svatého  kříže, 
když  nechceš  poslat  anděly, 
veď  k  sobě  jinak  mne  blíže !" 

A  nastal  ruch  a  ryk  a  šum, 
pol  temno  stalo  se  v  záři, 
a   země,  jak  by  rodila, 
a  more,  jak  když  se  vaří. 

A  kam  jen  světec  pohlednul, 
ve  vzduch,  na  pláň  i  horu, 
vše  hemžilo   se  životem 
a  plno  němých  je  tvorů. 

A  ryba  k  rybě,  k  raku  rak 
černým   staví   se  hřbetem, 
a  orel  s  orlem  ve  vzduchu 
křidla   si   podává  letem. 

Vše  lopotí  se,  co  jen  můž' 
běhat  a  lítat  a  plouti, 
ba  i  ten  malý  pavouk  cos 
jak  provaz  z  paprsků  kroutí. 

Zří  na  to  světec  udiven, 

neví,  co  značí  ten  Bábel, 

i  pokřižuje  pavouka: 

„Mluv,  jestli   tě  neposed*   ďábel !" 

Děl  pavouk:  „Ty  jsi  svatý  muž, 
však  rozum  tuze  máš  prostý, 
což,  Kiéran-Kille,  nevidíš, 
že  k  Bohu  stavíme  mosty?" 


278  J.  V.  sljIdek: 

Děl  svatý  v  hněvu:  „Vy  jste  sběr 
a  koukol  z  ďáblova  stohu, 
vy,  němá  tváři,  člověku 
že  mosty  stavíte  k  Bohu?" 

A  mžikem  zniklo  viděni, 
jen  kdosi  zasmál  se  stepi: 
„K  ďáblu  se  protře  každý  bloud, 
k  Bohu  i  světec  je  slepý." 


HARUN-AL-RAŠID. 

JA,  Harun-al-Rašid,  člověk  spravedlivý, 
od  počátku  věků  až  na  soudný  den 
hledím  ku  člověku  a  na  jeho  vřavu, 
jako  hledí  bdící  na  spícího  sen. 
Vidím  jeho  srdce,  nádoba  to  prázdná, 
vidím  jeho  žití,  prázdný  je  to  dech; 
obléká  a  svléká  věčně  oděv  blázna, 
potáči  se  věčně,  kde  je  stezka  srázná, 
belhá  se,  kdy  mni,  že  letí  na  křídlech  — 
až  se  po  všech  strastech,  lopotě  a  práci, 
radosti  a  stesku,  touhách  dlouhých  let 
jako  zrnko  písku  do  propasti  skácí 
a  na  břehu  po  něm  nezbude  ni  sled. 

Nádobo  ty  prázdná  I  slyš,  co  tobě  pravf 
ten,  jehož  tvých  skutků  činí  svědkem  Bůli^ 
ten,  jenž  viděl  Kaina  a  do  věků  tajná 
jak  napíná  zraky  a  napíná  sluch, 
stále  tebe  vidí,  jak  tvá  dráha  kleta 
od  Cháma  aťs  pošel  nebo  od  Jafeta, 
stále  tebe  vidí,  jak  jsi  Kainův  druh  t 


ZE  ŽIVOTA.  279 


Krmí  tvou  je  vina,  ctnost  ti  jenom  bájí, 
jenom  útočištěm,  když  je  vrahem  blud, 
jazyk  tvůj  je  Ihavý,  ret  tvůj  usmívavý 
zkaženého  srdce  kryje  kal  a  rmut  — 
u  svých  bohů  žebrák,  když  se  rozhněvají, 
sám  ku  bratři  stesku  slitováním  chůd. 

Byl  jsem  při  tvém  rodu,  budu  při  tvém  skonu, 

vidím  tvoje  žití  jako  vetchý  troud; 

život  jednotlivý,   život   milionů, 

jest  jen  záblesk  žhavý  jiskry,  jež  tě  ztráví, 

aby  mohla  mžikem  dále  přelétnout; 

dále,  jenom  dále  věky  neskonalé, 

věcně  tvoříc,  ničíc,  uvolňujíc  stále 

a  do  nových  zase  uvrhajíc  pout. 

Ve  mrákotě  zrozen,  v  mrákotu  se  nesa 

letíš,  zpupný  vítěz,  v  žití  krátký  mžik, 

za  tebou  co  bylo  v  zapomnění  klesá, 

slyšíš  jenom  dneška  c^ojivý  ryk; 

ale  v  posléz  oči  upřeš  na  nebesa, 

když  tvůj  svět  a  dumy  rozpadnou  se  v  rumy 

a  jak  posměchem  je  vítězný  tvůj  křik. 

Jiný  v  každou  chvíli,  nemáš  v  sobě  síly, 
abys  pohled  světlu  v  tvář  anebo  tmám, 
mezi  tmou  a  světlem  vrávoráš  jak  zpilý 
a  když  ve  svých  stvůrách  šílený  jsi  sám, 
směle  pravíš.  Bůh  že  Veliký  to  šílí  I 

Co  to  kvílíš  stále  osudu  se  boje? 
Bohu  dej  co  boží,  bližní  měj  svůj  díl, 
však  též  směle  sáhni  po  tom,  co  je  tvoje 
a  tvé  právo  tady  dostačí  ti  v  cil! 


280  j.  V.  sládek: 

Nač  tvé  oko  plaše  v  budoucnost  se  dívá? 
klidně  může  hledět  líce  spravedlivá! 

Slyš !  Já  vím,  to  slovo  že  je  zvuk  jen  lichý, 
pablesk  nebes  maně  vržen  na  ten  svět, 
však  pres  vaše  bludy  a  přes  vaše  hříchy 
setrvá  tu  stále  v  moři  lidských  běd, 
ve  příboji  vášní  nepohnutá  skála, 
zbloudilému  plavci  hvězda  skvělá,  stálá, 
maják  od  přístavu  vzdorující  mhám;  — 
přes  ty  vaše  křivdy,  vášně,  zápas  divý 
obraz  boží  bude  Člověk  spravedlivý! 
nesmrtelný  jako  Velký  Bůh  je  sám. 


v 


PŘÍŠERNÁ  LOĎ. 

slunečnu  a  pohodě 
neděl  pět  jsou  na  vodě; 
v  plachty  dobrý  vítr  duje, 
koráb  jako  šipka  pluje, 
kormidelník  vypravuje 
jak  měsíc  se  chytá  v  plachty  a  lana; 
poslouchal  by  každý  do  bílého  rána. 

Kormidelník,   čertův   chlap 
jako  pavouk  v  síť  je  lap', 
opálený,  starý  Jack 
viděl   v  světě  mnoho  tak, 
dobrou  loď  i  dobrý  vrak: 
ať  loď  se  zakolísá,  ať  stone  jako  mísa, 
Jack  vyplul  dosud  z  každé  jako  krysa. 


ZE  ŽIVOTA.  281 


Kormidelník  neděl  pět 

na  nikoho  nepohleď; 

stará  krysa  mlčenlivá, 

jenom  na  kompas  se  dívá, 

v  noci,  když  je  ticho,  zpívá  — 

tak  vlna  za  vlnou  v  boky  lodě  šplouchá; 

pak  rázem  ustane  a  v  dálku  slouchá. 

Kormidelník,  starý  pes, 

točí  se  a  mluví  dnes; 

koráb  do  vln  jako  pluh, 

ruku  tiskne  druhu  druh, 

kormidelník  jako  duch 
o  příšerné  jim  lodi  vypravuje 
a  měsíc  rudne,  v  plachty  vítr  duje. 

„S  dobrou  lodí  jsem  kdys  plul, 
do  plachet  nám  vítr  dul, 
dobrý  vítr  týden  pátý, 
pomáhal  nám  patron  svatý, 
s  nebe  měsíc  jako  zlatý 
chytal  se  do  plachet,  chytal  se  v  lana: 
my  do  přístavu  měli  veplout  z  rána." 

„V  tom  to  morem  zašplouchá  — *' 

—  kormidelník  naslouchá  — 
„jako  náhle  z  hlubiny 
vyvalí  se  bubliny 

a  pak  mezi  lekníny, 
fitocí  se  velký  duhový  věnec, 
a  do  věnce  vytone  utopenec" 

„Vítr  jako  dul  by  dnes  — " 

—  v  ráhnoví  to  prasklo  kdes  — 


280  j.  V.  slAdek: 

Nač  tvé  oko  plaše  v  budoucnost  se  dívá? 
klidně  může  hledět  líce  spravedlivá ! 

Slyš !  Já  vím,  to  slovo  že  je  zvuk  jen  lichý, 
pablesk  nebes  maně  vržen  na  ten  svět, 
však  pres  vaše  bludy  a  pres  vaše  hříchy 
setrvá  tu  stále  v  moři  lidských  běd, 
ve  příboji  vášní  nepohnutá  skála, 
zbloudilému  plavci  hvězda  skvělá,  stálá, 
maják  od  přístavu  vzdorující  mhám;  — 
přes  ty  vaše  křivdy,  vášně,  zápas  divý 
obraz  boží  bude  Člověk  spravedlivý! 
nesmrtelný  jako  Velký  Bůh  je  sám. 


v 


PŘÍŠERNÁ  LOĎ. 

slunečnu  a  pohodě 
neděl  pět  jsou  na  vodě; 
v  plachty  dobrý  vítr  duje, 
koráb  jako  šipka  pluje, 
kormidel  nik  vypravuje 
jak  měsíc  se  chytá  v  plachty  a  lana; 
poslouchal  by  každý  do  bílého  rána. 

Kormidelník,   čertův   chlap 
jako  pavouk  v  síť  je  lap*, 
opálený,  starý  Jack 
viděl   v  světě  mnoho   tak, 
dobrou  loď  i  dobrý  vrak: 
ať  loď  se  zakolísá,  ať  stone  jako  mísa, 
Jack  vyplul  dosud  z  každé  jako  krysa. 


ZE  ŽIVOTA.  281 


Kormi dělník  neděl  pět 

na  nikoho  nepohleď; 

stará  krysa  mlčenlivá, 

jenom  na  kompas  se  dívá, 

v  noci,  když  je  ticho,  zpívá  — 

tak  vlna  za  vlnou  v  boky  lodě  šplouchá; 

pak  rázem  ustane  a  v  dálku  slouchá. 

Kormidelník,  starý  pes, 

točí  se  a  mluví  dnes; 

koráb  do  vln  jako  pluh, 

ruku  tiskne  druhu  druh, 

kormidelník  jako  duch 
o  příšerné  jim  lodi  vypravuje 
a  měsíc  rudne,  v  plachty  vítr  duje. 

„S  dobrou  lodí  jsem  kdys  plul, 
do  plachet  nám  vítr  dul, 
dobrý  vítr  týden  pátý, 
pomáhal  nám  patron  svatý, 
s  nebe  měsíc  jako  zlatý 
chytal  se  do  plachet,  chytal  se  v  lana: 
my  do  přístavu  měli  veplout  z  rána/ 


« 


„V  tom  to  morem  zašplouchá  — ' 

—  kormidelník  naslouchá  — 
„jako  náhle  z  hlubiny 
vyvalí  se  bubliny 

a  pak  mezi  lekníny, 
stočí  se  velký  duhový  věnec, 
a  do  věnce  vytone  utopenec" 

„Vítr  jako  dul  by  dnes  — ** 

—  v  ráhnoví  to  prasklo  kdes  — 


282  J.  V.  SLÁDEK : 

„teplý  vítr,  —  blízkou  na  zem 
ukazuje,  —  a  v  tom  rázem 
každou  kosti  projel  mrazem; 
trhlo  to  do  lan,  v  kotvách  do  okovce : 
loď  ocitla  se  náhle  u  ledovec." 


„Nebe  hvězdné,  jeden  jas, 
začalo  se  temnit  v  ráz, 
kmitá  už  jen  měsíc  sám, 
stále  bledší,  —  zdá  se  nám, 
že  se  klátí  sem  a  tam.  — 
To  zdá  se  jenom  skrz  tu  kletou  páru, 
byť  vlajka  jen  se  hnula  na  stožáru." 

„A  teď  to  přišlo  jako  var  — " 
—  měsíc  se  houpnul  přes  stožár  — 
„a  loď,  jako  když  v  spáry  chytí, 
půl  vítr  chtěl,   půl  vlnobití, 
a  teď  to  šlo  o  živobytí 
po  vichřici,  jak  v  prázdná  ráhna  duje  — '* 
I  poslouchají,  jak  když  je  přičaruje. 

„My  střemhlav  po  té  vichřici 
jak   sněžné   pírko   vánicí  — - 
tu  proti  nám  —  Bůh  duši  spas! 
a  proti  vichru,  s  vichrem  v  ráz 
loď  příšernou  k  nám  žene  ďas !  — 
Kdo  spatřil  ji  z  plavců,  kdo  viděl  ji  z  lidí^ 
bez  boží  pomoci  už  břehu  neuvidí!  — " 

„Loď  naše,  dobrý  starý  dub  — " 
-^  v  tom  pod  palubou  jak  by  rup': 


ZE  ŽIVOTA.  283 

loď  příšerná  z  vln  tone  šlehu, 
loď  příšerná,  —  ledovec  v  běhu !  — 
Jen  ještě  v  tvář  nasypal  sněhu 
plavci,  jenž  brvou  nehnuv  ani  oudem 
jen  veslo  pustil :  „Jste  před  božím  soudem  !** 


KANTOR. 

KANTOREM  stal  se  ještě  v  mládí  květu; 
sám  nemnoho  se  lišil  od  klučíků, 
však  rozuměl  už  srdci  dost  a  světu. 

2e  neměl  žádné,  napsal  gramatiku, 
a  uložil  tam  mnohou  dobrou  větu, 
jak  vysnil  ji,  neb  četl  u  básníků. 

Sám  neměl  zrovna  kvítím  cestu  setu, 

však:  „Miluj,  dokud  usmívá  se  mládí!  —  — 

. . .  „svých  bližních"  —  doznívá  jen  s  dětských  rctt 

Leč  v  srdci  myslil:  My  se  máme  rádi, 
a  vezmeme  se  o  prázdninách  spolu  — 
—  a  odpouští  dnes  klukům,  jak  tu  rádi. 

A  po  prázdninách,  když  se  vrátil  v  školu, 
jej  sotva  poznali,  jak  hlasem  včely 
jim  čeť:  „Jsmeť  hosty  u  božího  stolu". 

Tak  čisté  théky  nikdy  neviděli, 

jak  jim  je  teď  ten  kantor  vracel  zpátky 

a  čcť:  „Je  bez  chyby  svět  boží  celý." 


284  J.  V.  SLÁDEK : 


Však  „Blsho  lidské  jako  sen  je  krátký" 

—  a  jak  tak  teď  na  něho  pohleděli, 

čtou  šeptem:  „Na  květ  padnou  jinovatky." 

A  kantor  čte:  „Bohové  rozuměli, 
proč  velcí  jsou  a  lidé  jsou  tak  malí;" 
pak:  „Od  propasti  jenom  krok  nás  dělí." 


A  v  lavicích  si  kluci  zašeptali, 

že  nemohou  kantoru  rozuměti, 

jak  čte,  že  „Bůh  je  láskou  neskonalý! 


» ií« 


Pak  minul  den  a  po  něm  druhý,  třetí, 
a  kantor  nepřicházel  do  těch  škamen: 
že  pohřbil  ženu,  —  prázdno  měly  děti. 

Pak  přišel,  oči  rudé  jako  plamen, 

a  četl :  „V  žalu  neopusť  nás,  Pane !" 

a  po  té  škole  chodil  jako  zmámen. 

A  proč  má  čelo  vráskou  rozorané, 
neznají  děti  jiné  na  rok  druhý: 
„Zustaneť   hnízdo,    —   ptáče    nezůstane." 

A   „Mrak  překlene   Bůh  obloukem   duhy," 
jim  četl  kantor  pevným,  velkým  hlasem. 
„A  lidské  hroby  šatí  květem  v  luhy."  — 

Pak  začalo  to  prokvetávat  vlasem, 
jak  prvního  když  napadává  sněhu, 
a  „Starý  kantor"  —  slýchá  kantor  časem. 

Leč:  „Jsi-li  stár,  zachovej  v  srdci  něhu, 
ať  sprchne  list  a  odlétají  ptáci  — 
strom  o  jaru  sní  ve  vichřice  šlehu." 


ZE  ŽIVOTA.  285 


„A  havrani -li   přijdou   všelijací, 
a  na  dub  starý  usedají  v  sboru": 
„Dub  nevyklovou!"  —  dočítají  žáci. 

„Pravdě  buď  děckem,  —  vzdorem  proti  vzdoru, 
čiň  poctivě  a  neboj  se  ni  krále !"  — 
A  kluci  po  kantoru  v  jednom  choru. 

A  tak  to  šlo,  až  k  tomu :  „Vždycky  dále !  — 
byť  na  poslední  octnul  jsi  se  štaci  — " 

—  Žáci  jsou  stejni,  —  kantor  starší  stále. 

Po  druhu  druh  —  odkud  se  nenavrací 
už  nikdo,  —  jemu  odcházel  jak  v  mihu 
i  čeť:  „Sám  nikdy  nejsi  ve  své  práci!" 

„A  svět-li  v  tobě  vidí  starou  knihu, 
již  nikdo  neumí,  neb  nechce  čísti, 

—  čti  v  sobě  sám,  to  také  vezme  tíhu  I" 

„A  květem  bylo  také  loňské  listí, 

a  když  v  něm  nohy  šlapou  —  ono  šustí;  — 

ač  trouchniví,  —  že  cítí !  —  buďte  jisti." 

„A  všechny  řeky  v  jedno  moře  ústí 
a  jeho  ikonce  nikdo  nevyzpytal."  — 

—  „Strom  hynout  musí,  jako  musí  růsti !" 

Tak  ze  své  gramatiky  kantor  čítal, 
když  shrben  už  se  šoural  po  té  síni, 
a  zvonku  hlas  jak  vykoupení  vítal.  — 

Pak  na  kantora  už  se  tlačí  jiní; 

^-  však  doslouží  si  svých  čtyřicet  roků! 

a  čtyřicátý  slouží  právě  nyní. 


286 


j.  v.  sládek: 


,,A  všechno  jest  jen  jako  reka  v  toku: 
zdi  stejnou  se,  však  jiná  vždy  je  voda, 
vždy  jiný  květ  po  jejím  roste  boku." 

Loňského  květu,  —  předloňského  škoda: 
—  v  tom  celém  žití  mohlo  jinak  býti ! 
leč:  —  „Uměj  čekat,  —  nějak  se  to  podá! 


'  i« 


A  jeho  děti,  ty  jsou  mu  dnes  kvítí, 
jak  byly  dřív  —  i  čte  jim  z  gramatiky, 
i  nevědí,  že  čte  jim  svoje  žití !  — 

A  vzpomíná  na  všechny  okamžiky, 
jak  stál  tu,  hoch  a  muž,  a  všechno  ztratil 
a  dočeť:  „Lidem  strast,  a  —  Bohu  díky  I" 

A  doma  k  prvnímu  se  listu  vrátil, 
jak  na  výslužbě  den  dnes  trávil  prvý, 
a  západ  šediny  mu  měkce  zlatil.  — 

A  v  knihu,  —  v  konec,  —  skrápla  slza  s  brvy. 


DVĚ  ROMANCE  Z  HLADU. 


L 


(Za  chlebem.) 

JEŠTĚ  ránu  kladivem 
a  pak  jednu  sekerou, 
potom  muže  na  týden 
tesař  hodit  zástěrou! 


ZE  ŽIVOTA.  287 


Dnes  si  páni  přivstali, 
odsouzence  vedli  tam, 
připjali  ho  na  slunce 
na  ten   otesaný  trám. 

Pacholek  si  boty  vzal, 

havran  chutě  kloval  v  leb, 
soudce  zíval:  „To  je  tiž, 
dobývat  si  denní  chléb!" 


II. 
(Bes  chleba,) 

CELÝ  den  se  nepromluví 
od  rána  až  do  večera: 
jizba  jako  klenba  šerá, 
muž  si  svojí  práce  hledí, 
žena  šije;  — 
děcko  pannou  kotě  bije, 
když  si  mňoukne,  —  a  pak  sedí, 
jako  v  mez  když  mezník  vryje.  — 

Celý  den  se  nepromluví, 
a  jsou  spolu  muž  a  žena, 
a  ona  si  jenom  myslí, 
aby  byla  odvezena 
tam,  kde  nikdo  nepromluvil 
On  srovnává  číslo  s  Čísly, 
na  svůj  život  myslí  rmutno; 
kote  skáče,  dítě  pláče  — 


288  J.  V.  sládek: 


Kdyby  tak  ten  mezník  nebyl,  jenž  je  pojí ! 
Matka  léhá,  —  otec  vstává, 
ženě  ruku  nepodává. 
Zde  je  smutno. 

veCernI  obraz. 

NA  staré  bríze  zpívá  pták 
tak  strhané  a  smutně  tak,  — 
větvemi  táhne  větru  svist, 
po  listu  padá  žlutý  list 
a  krajinou  se   stmívá. 

List  žlutý  padá  na  střechu 
do  netresku  a  do  mechu, 
a  v  okně  chyšky  krvavá 
večerní  plane  záplava. 

Ven  vyšel  pres  práh,  pohleď  v  dál. 
Kde  osamělý  topol  stál, 
a  pohleď  k  nebi,  useď  v  práh 
a  hleděl  v  čiro  jako  v  snách. 

Od  chatky  cesta  do  poli 
tam  vede  k  tomu  topolí: 
dnes  mrtvou  ženu  nesli  tam, 
—  on  ponejprv  je  doma  sám. 

Pták  dávno  zmlk'  a  západ  zhas' 
a  jím  jak  byl  by  projel  mráz; 
vzal  za  kliku,  šel  v  jizbu  zpět; 
za  nim  se  zavřel  celý  svět 
A  bříza  tmou  se  kývá. 


ZE  ŽIVOTA.  289 


NOCTURNO. 

NOC  je  čirá,  jizba  sirá, 
v  rakvi  hnědé 
ledovýma  zraky  dřímá 
děcko  bledé, 
v  ruce  bílou  růži  svírá. 

Bílá  z  venku  do  výklenku 
hvězda  svitá; 
hrajíc  sobě  na  myšlénku, 
bledou  tváří,  stínem,  září 
lampa  kmitá. 

Lampa  čadí,  na  pozadí 

bílé  stěny 

stín  se  hatí,  roste,  tratí, 

jako  v  bouři  květ  se  klátí 

nalomený. 

Teď  tak  bélo  stkví  se  čelo, 
teď  se  stmívá:  — 
bude  smrť,  či  bude  žití 
co  se  teď  v  ty  brvy  chytí? 
Teď,  jak  by  se  usmát  chtělo   - 
Neusmívá. 

Ale  časem  vzplá  to  jasem 

do  té  šeří,  —  těm,  kdo  věří ! 

Ale  pod  tím  heWcým  vlasem 

tma  je  věčná. 

A  v  té  líci,  ledem  spící, 

k  hvězdě,  v  hloub  se  tetelící, 

výčitka  je  nekonečná. 

J.  v.  Sládek:  Spuy  básnicko.    I.  V) 


290  j.  V.  sládek: 


O   SAMOTĚ. 

O   samotě  sedím 
v   pozdni   noční    chvíli, 

myšlénky  mé  bludné 

venku  s  větrem  pílí, 
chtěl  bych  zpívat  píseň, 

jak  ji  vítr  kvílí. 

Píseň  bez  nápěvu 

a  žádnými  slovy; 
jak  ji  vítr  duje 

v  opuštěné  krovy 
a  s  poselstvím  odtud 

letí  na  hřbitovy. 

Jako  v  noční  chvíli 

Meluzína  duje, 
u  mrtvého  syna 

matka  ponocuje 
a  jeho  děťátku 

„nynej"  pozpěvuje. 


ŽENA. 

CO  tvoje  nevěsta,  ve  vlasech  bílou  růži, 
hrdější  královny  na  tebe,  ty  můj  muži, 
jsem  8  tebou  k  oltáři  šla  v  slunka  zlatém  plání ; 
tvůj  ret  se  usmíval,  mé  oko  slzou  vláhlo. 


ZE  ŽIVOTA.  291 


ty's  pevně  šel  jak  muž,  mně,  slabé  dívce,  táhlo 

cos  jako  bolest  duší  rozechvěnou; 

leč  chvíli  jen:  ve  slunce  zlaté  záři 

jak  ty  já  poklekla  jsem  pevně  při  oltáři 

a  slíbila  ti  věrnou  býti  ženou 

dnes,  zítra,  v  dobru,  zlu  a  do  skonání. 

Co  tvoje  žena  v  radosti  i  bolu 
já  s  tebou  šla,  —  my  oba  věrně  spolu 
tou  cestou,  která  sklonila  se  srázem; 
nám  vítr  ve  tvář  dul  a  chleb  nám  rostl  tvrdý, 
já  měla  pro  vše  žert  a  ty  jsi  byl  muž  hrdý, 
až  přec  tvůj  váhal  krok  a  hasly  tvoje  zraky. 
Já  sama  plakala,  však  s  tebou  na  potkání 
na  líci  tvé  byl  mrak,  a  na  mé  usmívání  — 
nám  vítr  ve  tvář  dul  a  my  se  chvěli  mrazem, 
však  svoji  byli  jsme  přes  slunce  svit  i  mraky. 

Dnes  svatební  náš  den;  —  vzpomínám  roků  běhu, 
v  tvou  utýranou  tvář,  mně  ve  vlas  navál  sněhu 
vichr,  jenž  dávno  již  svatební  sedral  růži  — 
Tvá  duše   sterou  mukou   rozjízvena, 
ty's  jako  děcko  teď,  —  já  matka  ti,  ne  žena, 
jak  churav,  slab  tu  ležíš  k  nepoznání  — 
Šla  naše  cesta  v  sráz,  nám  nohy  zdralo  hloží, 
lidé  nám  cizinou  a  v  dáli  pomoc  boží ! 
Dnes  svatební  náš  den,  —  viz  slunka  zlaté  plání : 
my  slíbili  si  věrnost  do  skonání  — 
usměj  se  na  mne  přec,  —  jen  ještě  dnes,  můj  muži ! 


292  J.  V.  sládek: 


NOČNÍ  JÍZDA. 


AŽ  budu  jednou  v  hrobě  spát, 
.     přijď   se  tam   někdy  podívat, 
a  nepnjdeš-li,  neměj  žel, 
že's  už  tak  zcela  zapomněl  — " 


Teď  zvolna,  vozko,  jel  jsi  dost, 
tvůj  kůň  je  znaven  i  tvůj  host 
a  k  půlnoci  se  blíží  již 
a  cesta  vzhůru  tíž'  a  tiž'. 

V   kmitavém   světle   měsíce 
se  bělá   nízká   zvonice. 
Jak  je  tam,  vozko,  či  to  víš? 
„Je  dosud  tam  ten  bílý  kříž. 
Jen  tráva  roste  výš'  a  výš'." 


Teď,  brachu,  můžeš  v  cval  se  dát, 
však  na  vrchu  tam  zůstaň  stát; 
já  nebyl  tu  už  tolik  let, 
rád  bych  se  aspoň  ohled'  zpět. 


V  ZIMNÍ   NOCI. 

NOC  lunojasná,  bílá, 
jak  severní  je  den, 
a  tak,  jakoby  snila 
napolo  živý  sen. 


ZE  ŽIVOTA.  293 


To  velké  město  dřímá, 
na  střechách  leží  sníh, 
krídloma  obrovskýma 
stín   věží   tmí   se   v   nich. 

Nebe  je  modré,  siné, 
hvězd  úsvit  jak  by  vlh', 
a  shora  na  zem  line 
se  závoj  stkaný  z  mlh. 

Po  nebi  měsíc  pluje 
a  dole  svit  a  stín 
se  po  těch  střechách  snuje 
a  padá  v  ulic  klín. 

Jen  zrak  to  nebe  pije, 
sluch  neslyší   tam  chvít: 
tam  velké  ticho  žije, 
zde  na  mžik  mrtvý  klid. 

Tam  ticho  to  je  věčné, 
zde  na  mžik  od  svých  běd 
a  honby  nekonečné 
si  oddychá  ten  svět. 

Tam  od  hvězd  milionů 
k  nám  nedolétne  hlas, 
zde  k  horečnému  honu 
se  zbudí  všechno  zas. 

To  velké  město  dřímá 
a  nikde  ani  zvuk, 
klid  rukou  obra  třímá 
těch  všechněch  srdcí  tluk. 


294  J.  v.  sládek: 


ó  noci,  ty  jdeš  k  sklonu, 
a  brzo  bude  den 
a  s  oči  milionů 
mrákotný  strhneš  sen. 

A  klid  zas  bude  dítě, 
jenž  obrem  teď  je  v  snách 
a  honba  začne  lite 
zas  žiti   na  vlnách. 

A  budou  zase  vidět, 
kdo  prstí  je,  kdo  pluh, 
a  budou  nenávidět; 
—  a  soudit  bude  Bůh. 


^ 


BÍLÉ  HVĚZDY. 

BÍLÉ  hvězdy  nebem  chodí, 
hvezdari   je   počítají, 
ale  ony  jdou,  kam  Bůh  je  vodí. 

Květy  rostou,  umírají, 

vidíme   to,   nám   jich   lito; 

ony  znovu  v  našem  srdci  vyrůstají. 

Bílé   hvězdy   nebem   spěji, 

prokmitají,  —  zanikají.  — 

Kde  to  srdce,  v  kterém  nemizejí? 

Lidské  srdce,  květe  mžiku, 
blednoucí    jak   hvězdy    ráno, 
pojmeš  i  ty  hvězdy  v  jejich  zniku! 


ZE  ŽIVOTA. 


295 


Lidské  srdce,  k  smrti  zralé, 
hloubané,  však  nikým  nezhloubáno, 
kde  to  srdce,  —  ty  kde  žiješ  dále? 


JARO. 

PLN  horkosti  a  tísně 
jsem  díval  se  v  ten  svět, 
a  nebe  bylo  blankytné 
a  luhy  jeden  květ. 

A  slunko  volně  hřálo 

a  zkvétal  trn  i  hloh 

a  v  dáli  kdes,  jak  skřivan  sám, 

pastýřský  zpíval  hoch. 

Rci,  co  tě,  duše,  tíží? 
slyš,  jaro  dýchá  kol, 
viz,   jaro   dýchá   rozkoší, 
ó  pohřbi  ten  svůj  bol ! 

Ó  kam  že  mám  jej  pohřbít? 
vše  vůkol   krása,   lad, 
kdo  truchlí,  v  květ  ho  uložte^ 
a  nepřestane  lkát. 


Mně  kdes  na  pustém  poli, 
kde  slunce  není   svit, 
hrob  vykopejte  hluboký 
a  tam  naleznu  klid. 


296  J-  V.  SLÁDEK 


Tak  někde  na  ústraní, 
kam  nezni  lidský  hlas, 
ni  ohlas  smutků  života, 
ni  ohlas  jeho  krás. 

I  usmálo  se  jaro: 

„Tak  leckdos  by  si  veď !  — 

a  já  ho  přece  naleznu 

—  a  v  hrob  mu  hodím  květ." 


SNĚHURKY. 

JEDEME  lesem,  sanicí ; 
koně  i  vozka  jsou  bili; 
Sněhurky  krouží,  slétají, 
—  žeť  lehčí  nad  motýly. 

Tisíc  jich  padne  na  cestu. 
Sta  se  jich  do  stromů  chytá, 
první  leží  už  po  tichu, 
druhými  vichřice  zmítá. 

Ta  jedna  načechrá  koberec, 
po  němž  se  lehko  tak  jede, 
tu  druhou  jas  a  opět  mráz 
promění  v  perličky  šedé. 

A  obě,  ta  dole  na  cestě, 
ta   stromu   na   korunce,   — 
slunce  se  bojí,  čekají, 
a  obě  se  dočkají  slunce ! 


ZE   ŽIVOTA.  297 


Pak  jednu  saně  přejedou, 
a  v  mžiku  roztaje  v  bláto, 
ta  druhá  aspoň  na  chvíli 
ve  žhoucí   zaplane   zlato. 

A  větrem  démant  umrzlý, 
či  perla,  spadnc-li  v  spěchu, 
o  kořen  jasně  zazvoní 
a  zakutálí  se  v  mechu. 

Lidé  jsou  jak  ty  sněhurky, 

—  jak  dlouho  už  se  to  píše ! 
a  přec  to  slovo  jako  sníh 
zas  v  duši  slétne  nám  tiše. 

Jsou  Sněhurkami  ve  hříchu, 
v  cnosti,  radosti,  hoři; 

—  kam  padnou,  snad  za  to  nemohou, 
ni  za  to,  co  se  z  nich  tvoří ! 

Však  než  padnout  na  tu  silnici, 
lip  srdce  slzami  zality 
a  jsi-li  motýl,  —  než  do  bláta  .  .  . 
lip  v  ohni  křídla  si  spálit! 


BÁBA  SE  MODLÍ. 

MÁ  bába  už  jak  s  vrby  na  potoce 
na  pavučince  suchý  list  se  chvěje 
že  křídlem  pták  by  svál  ho  do  ručeje, 
ba  šveholem  v  své  první  jarní  sloce. 


298  J.  V.  sládek: 

Ve  dne  jen  sedí,  nespí  celé  noce, 
čte  ze  žaltáře,  o  vánocích  pěje, 
vždy  sama,  nikdy  kroku  za  veřeje, 
jen  na  hřbitov  si  dojde  jednou  v  roce. 

A  teď  ta  bába  už  má  oči  sklenné, 

a  celý  den  se  modlí  po  paměti: 

za  děti,  vnuky,  za  ty  jejich  děti, 

za  děda,  který  třicet  let  už  v  hrobě, 

za  všechny,  kdož  jsou  smutni  v  této  době, 

—  a  za  ty,  na  něž  nikdo  nevzpomene. 


KŘÍŽEK. 

DVĚ  veliké  a  dvě  má  drobné  panny; 
k  nim  dřevěný  si  brává  křížek  malý, 
a  velké  panně  za  mimíčko  balí 
do  peřinky  ten  křížek  malovaný. 

A  večer  na  polštáři  rozestlány 

jsou  loutky,  —  všechny  aby  dobře  spaly; 

ty  menší  blíže,  větší  trochu  v  dáli, 

a  dítě  ukrývá  je  na  vše  strany. 

Tak  lehne  si  a  mimi  -  křížek  chová, 
a  zpívá  „nynej",  —  dětská,  tichá  slova. 
A  usne  tak,  —  ten  křížek  na  své  hrudi. 

—  O  dítě,  kolik  velkých  lidí  chtělo 

uspat  ten  kříž !  To  dřevo  kříže  bdělo ! 

S  kým  spíš  to  dnes,  —  kdys  poznáš,  až  tě  zbudí. 


ZE   ŽIVOTA.  299 


KOLEDA. 

SOTVA  se  ráno  rozbřesklo, 
ba  ještě  za   soumraku 
to  zajásalo,  zastesklo, 
jak   hejno   zimních   ptáků. 

„Šťastné  a  veselé  vánoce  ...!'* 
ty  ještě  hovíš  si  v  pýří : 
sotva  jednoho  odbudeš, 
zas  koledují  čtyři ! 

Pak  si  to  nějak  rozmyslíš, 
a  hledíš  na   náměstí : 
„Nuž,  koledníci,   pojďte  sem, 
—  i  jinde  Bůh  dej  štěstí !" 


Jest  jich,  jak  drůbeži  zasypeš 
do  sněhového  pýří : 
kde  jedno  padne  zrnéčko 
tam  po  něm  zohnou  čtyři. 

A  jdou  od  domu  ku  domu 
až  ku  starému   Židu : 
jak  tam,  já   shlédnul  málo  kde 
tak  poctivější  bídu. 

Rozbitou  chalup  má  ten  Žid, 
a  říkají  mu  Lánský  — 
stůl   u   našeho   podruha 
je  proti  jeho  panský. 

„Šťastné  a   veselé   vánoce  !* 
jsou   právě   u    snídaní : 


300  J.  V.  sládek: 


Žid  vrba,  žena  suchý  list, 
a  oba  urousani. 


„Šťastné  a  veselé  vánoce !" 
Žid  mruči  cos  o  věře, 

—  však  židovka  ruku  prostrčí,- 
než  zavře  zas  ty  dvéře. 

Aj,  brachu!  —  my  jsme  křesťané 
a  ty  jsi  židem,  —  Žide ! 
a  jiní  lidé  nejsou  nic, 

—  a  my  jsme  oba  lidé! 

A  jedna  je  ta  koleda!  — 
jen  jinými  že  slovy. 
Ty's  neměl  veselé  vánoce, 
měj  veselý  rok  nový ! 


JINÁ   KOLEDA. 

KOLEDA  spěje  k  večeru 
tam  venku  plískanicí  — 
vrabci  jsou  doma  pod  střechou 
a    doma    koledníci. 

Na  návsi  ani  slech,  ni  ruch, 
vše  taje  v  sněhu,  ledu, 
jen  starý  soused  zakašle 
jda   táčkat   ku   sousedu. 

Teď  povolovat  začal  sníh 
'  od  sychravá  a  deště. 


ZE  ŽIVOTA.  301 


je  doma  člověk,  doma  pes, 

—  jen  dráb  obchází  ještě ! 

Ten  chodí  jako  hodiny 
a  brvou  nezamrkne, 
však  ať  si  kde  chce  zastaví, 
v  tom  domku  vždy  to  hrkne ! 

A  proti  nám  je  starý  dům, 
v  něm  všechno  bere  zkázu, 
střecha  se  větrem  tetelí 
a  ti  tam  pod  ní  v  mrazu. 

V  tom  starém  domě,  Bůh  to  ví, 

jak  šlo  to  po  ta  léta, 

sníh  na  střeše,  sníh  pod  střechou, 

—  až  do  těch  očí  slétá. 

Ať  vinni  nebo  nevinni, 
že  v  očích  jim  tak  vláhne; 
však  někomu  už  rozpadá 
se  pod  rukou,  nač  sáhne. 

A  před  domem  teď  stojí  dráb 
a  rozkládá  své  spisy: 
za  drábem  přijdou  podívat 
se  páni  na  komissi. 

Dráb  sám  —  jak  chtěl  by  do  domu 
a  zase  chtěl  by  zpátky; 
ten  havran  nějak  dlouho  stát 
tam  zůstal  u  té  chatky. 

Však,  —  je  to  havran  ubohý, 
sám  na  nohy  tak  vratký, 


302  J.  v.  sládek: 


ve  vlasech  sníh,  a  v  jeden  mih 
i  zrak  pln  jinovatky. 

Dráb  je,  —  nu  starý  ubožák, 
a  počasí  je  chladné; 
i  vešel;  —  běda  na  koho 
ta  koleda  dnes  padne ! 


CIKÁNSKÉ  DĚVCE. 

Na  cizi  motiv. 

CIKÁNSKÉ  děvče  v  lesním  tábore, 
—  jak  surových  tu  postav  dřímal  sbor 
a  nad  ní  posněžený  tměl  se  bor, 
a  hvězdy  sněžily  se  nahoře, 

Jak  ze  sna  stýskla  žena,  zaklel  choť, 
a  odkoj enče  bylo  jako  sníh:  — 
zaslechla  hlahol  zvonů   dalekých, 
jak  zaleh'  v  les  a  volal  na  ni:  „Pojď!" 

I  zvedla  se,  a  bosá,  ve  hadrech 
šla  lesem,  plání,  klesla,  a  šla  zas, 
kde  volal  ji  ten  zvonů  velký  hlas, 
až  uviděla  temno  lidských   střech. 

A  ke  kostelu  šla,  kde  jasný  svit 
se  z  oken  lil  a  lidé  ze  všech  stran 
se  sešli  v  noc,  kdy  narodil  se  Pán: 
—  však  ji  do  chrámu  nepustil  ten  lid. 


ZE  ŽIVOTA.  303 


I  zůstala,  kde  z  kostela  ta  zář 

na  mnohý  bílý  dopadala  hrob, 

kde  klidně  spal  i  pán  i  jeho  rob, 

a  k  železným  tam  vrátkům  tiskla  tvář. 

A  v  kostele  k  oltáři  přistoup*  kněz, 
a  od  varhan  i  zpěvu  chvěl  se  chrám: 
„Spasitel  světa  narodil  se  nám."  — 
On  narodil  se,  —  ale  kde  je  dnes? 

On  nebyl  tam,  kde  jeden  pěl,  ten  spal, 
a  jiným  led  z  tvrdého  srdce  tek' 
dnes  na  mžik  přes  líce.  —  On  u  vrátek 
tam  s  ubohým  cikánským  děckem   stál. 

A  z  půlnoční  když  lid  se  vracel  zpět 
zas  na  svých  tisíc  zmrzlých,  tvrdých  cest. 
On  tam,  kde  miliony  bílých  hvězd 
zářily  věčně;  —  děcko  své  si  ved*. 


JEŽÍŠEK  BUDOUCNOSTI. 

AŽ  stichnou  naše  srdce 
a  stleji  naše  kosti, 
a  přes  nás  půjdou  jiní, 
jak  my  po  minulosti; 

Až  všechny  naše   bludy 
a  víry  našich  věků 
jim  budou,  jako  víra 
nám  Říma  jest  a  Řeků.  — 


304 


J.  V.  SLÁDEK : 


Kde  v  miste  Prométhea 
myslíme  na  Ježíše, 
jaké  že  nové  jméno 
je  bude  zvedat  —  výŠe? 

Kým  budou  těšit  sebe, 
a  komu  budou  kletím 
a  kdo  se  pousmivat 
pak  bude  na  ty  děti !  — 


NAD   STAROU  PÍSNÍ. 

PŘES  tu  píseň  šlo  sto  let; 
ona  jako  polní  květ 
plna  rosy  chví  se,  voní, 
a  je  slyšet  v  ní  to  zněť, 
jako  ptáče  v  křoví  zvoní ! 

Po  tom  jaru  šlo  sto  jar, 
zpěvákův  je  pravnuk  stár, 
on  kde  spí,  už  stopy  není; 
sterý  rozkvět,   sterý  zmar 
přetrvalo   ptačí  pění. 


Vůně  střemchy,  slunce  vznět 

zůstal  na  té  písni  tkvěť; 

v  jarním  vzduchu,  v  květné  sněti 

vše,  co  viděl,  cítil  děd, 

vidím,  cítím  po  století  I 


ZE  ŽIVOTA.  305 


Písni!  —  tvojí ch  na  křídlech 
2  kých  to  krajů  vane  dech? 
Mine  vše?  —  neb  můž*  to  býti, 
ze  v  nebeských  nápěvech 
utkví  kdes  i  lidské  žití?  — 


ŠÍPKOVÁ  ROŽE. 

PO  stráních,  kolem  cest  a  v  lesním  chladu 
rozkvetlý  šípek  dlouhé  snété  vcsí, 
na  růži  růže  v  bujném  vodopádu, 
a  vůně  táhne  přes  pole  a  lesy. 

A  větví  spád  se  v  lehkém  větru  kývá, 
na  trávu  dolů  sprchá  lístek  ztidia, 
v  trávě  to  svistí,  pták  ve  hvozdu  zpívá, 
sluch  naslouchá  jak  v  snu,  a  ret  jen  dýchá. 

Poutnice,  spěš,  —  západu  slunce  rudé 
oblévá  kmeny,  stínů  čerň  se  dlouží;  — 
poutnice,  zůstaň,  —  kdy  zas  večer  bude, 
v  němž  tak  se  sní,  tak  myslí  a  tak  touží? 

Tu  růži  utrhnu  a  buď  si  růží  moji, 

ji  s  šípku  utrhnu,  jak  rdí  se  tu  a  třese 

v  červánků  záplavě,  v  tom  prvním  rosy  znoji, 

a  připnu  si  ji  sem,  kde  srdce  chví  a  dme  se. 

Buď  tiše,  srdce  mé,  jsi  jako  v  červnu  růže, 
krvavě  rozkvetlá  a  opadaná  v  mžení: 
že  zkvétáš,  opadáš,  kdo  za  to  může?  -^ 
tak  kvetlo,  opadlo  jich  k  nesečtěni ! 

J.  v.  Slid«k:  Spifj  básnické.  I.  ^i^^ 


306  j.  V.  sládek: 

A  zlehka,  noho,  jdi  po  listech  zvadlých  kvétů, 
byť  kvetly  jenom  den,  —  vždjrť  pro  život  to  dosti ! 
Ten  zvadlý  květ  kdos  přec  přitiskne  k  retu, 
až  půjde  smuten  kol,  neb  tak  pln  blaženosti. 


MYŠLÉNKA. 

VLHCE,  bílo 
hvězdné  světlo 
na  zem  slétlo 

v  samotě  kde  poupě  snilo, 
ale  ještě  nerozkvetlo. 

Jak  se  třese 
brva  zraku, 
pólo  v  mraku 

světlý  sen  když  čela  tkne  se, 
tak  se  květ  chvěl  do  soumraku. 

Noc  šla  jasná; 
lide  spali. 
Pro  ně  v  dáli 

světlem   nebes,   rosou   země 
rozvil  se  květ  dokonalý. 


CO   NESMRTELNO. 

CO  nesmrtelno,  Bůh  to  ví, 
jenž   vztyčí   stéblo   trávy 
na  troskách  měst,  jež  největší 
té  země  králů  staví. 


ZE  ŽIVOTA.  307 


Co  nesmrtelno,   Bůh  to  ví, 
jenž  ve  skiivánčim  hlasu 
dnes  dá  znít  toHk  vřelosti, 
jak  na  počátku  časů. 

Co  nesmrtelno,  Bůh  to  ví, 
jenž  v  prostém  lidském  citu 
upevnil   drama   lidskosti 
jak  hvězdy  na  blankytu. 


KRÁSA. 

JEST  něco  cizího  ve  zjevu  krásy, 
jak  něhou  prodchnuta  a  celá  žhoucí 
ji  umělcova  ruka  v  mramor  stkvoucí 
neb  barvu  vtělila  na  příští  Časy. 

Viz  sochu  helenskou:  je  plna  žiti 
a  pravdy,  půvabu;  —  tak  žila  cele 
a  žije  do  dnes  krása  v  lidském  těle, 
ten  výraz  ducha,  skryté  žilobití.  — 

A  přec  tak  něco  cizího  v  té  líci, 
v  tom  klidu  oka,  které  v  dálku  zírá 
kams  v  neznámo,  —  v  té  ruce,  která  svírá, 
jak  ve  snu  někdo,  lyru  dřímající  — 

Ta  tvář,  pod  jejíž  klidem  všechno  žije, 
to  čisté  čelo,  zářivé  a  snivé 
a  ve  svém  klidu  přec  tak  zádumČivě, 
—  jak  tiché  nebe  závoj  mlžný  kryje;  — 


308  j.  V.  sládek: 

Tak  krása  nežila;  —  nežije  světa 
ve  tvaru  smrtelném,  —  a  přece  taví 
vše  krásno  v  sobě,  a  nad  krásy  davy 
jež  plni  svět,  jak  duch  nad  tělem  zkvétá. 

Ty  cizí  Neznámo,  jež  ve  svém  vznětu 
jak  pablesk  svítáš  naší  mhou  a  hluši^  — 
t/s  pravdou  bylo  v  umělcově  duši, 
—  ty  jsi  nám  zvěstí  od  neznámých  světů ! 


IN  MOŘTE  JUVENTUS. 

Matce  ZeyefOTC. 

S  ŠEDIVÝM  vlasem,  vetchou,  pnhrbenu 
jsem  večer  viděl  starou,  vlídnou  ženu: 
líc,  čelo  zryty  stopou  dlouhých  let, 
jak  hnědý,  loňský  list,  —  au  ní  diet 
jsem  viděl  dítě;  —  loňský  list  jak  s  jara 
pokrývá  svěží,  bílý,   rosný  květ, 
tak  u  děcka  ta  žena  byla  stará. 

A  ráno  opět  viděl  jsem  tu  ženu 

klidnou  a  tichou  v  rakev  položenu, 

v  stodolu  věčnosti  sežatý  klas; 

a  u  ní  hrálo  si  to  děcko  zas. 

Jak  mladá  byla  nyní  proti  němu 

v  svém  bezletí !  —  neb  věčnost  jí  a  čas 

byly  jak  děcku  nenarozenému. 


ZE  ŽIVOTA.  309 


VZPOMÍNKA. 

JESTLI  mi  neseš  požehnáni, 
pak  vlidně  na  hlavu  mi  polož  ruku: 
jeť  trpké  jen  to  na  rtech  pousmáni; 
srdce  je  dětsky  klidno  v  každém  tluku. 

Jestli  mi  neseš  záchvit  zvěsti, 

že  lidský  život  nepodhlodá 

ta  smrť,  —  že  zniči  jenom  štěstí: 

—  pak  sejdem'  se,  a  zde  se  to  už  podá. 

A  jestli  byl  to  záblesk  v  snéni: 

—  i  sen  dodává  k  žiti  síly. 
A  přišla^s-li  na  rozloučeni,  — 
pak  postůj,  —  ještě  chvíli ! 


JARO  V  ZIMÉ. 

SLUNEČNÝ  jarní  den 
ve  zvučném  ptáků  pěni 
nám  k  lásce  nesouzen; 
my  začali  se  milovat 
už  v  pod  jeseni. 

List  s  hlohu  opadal 
a  jinim  šedla  luka, 
vlaštovky  táhly  v  dál, 
když  dotkla  se  mne  na  čelo 
tvá  věrná  ruka. 


310  j.  V.  sládek: 

Vlaštovky  táhly  v  dál 
a  léto  na  vždy  s  nimi, 
chlad  od  strništi  vál 
a  s  nim  ty  chmurné  pohádky 
ledové  zimy. 

Nebe  je  mrak  a  tiž, 
duch  nejinače;  — 
přittd  se  ke  mně  bliž, 
ty  posledni  má  pohádko, 
mé  jarni  ptáče ! 


NORCI. 

HLOUB  myšleni  je  hlubši  mořské  tůně, 
a  pro  každého,  ať  si  velký,  prostý, 
tam  korálové  taji  letorosty 
nějaký  skvost  v  svém  nevyzpytném  lůně. 

Paprskem  světla  jak  po  zlaté  struně 
nás  spoušti  Bůh,  a  z  vln  nám  klene  mosty. 
Nuž  dolů,  norci!  —  vynášejte  skvosty 
z  mrákavé  hloubi  vzhůru  do  výsluně! 

Do  srdci  mocných  noste  slitováni, 
a  mir  a  odpouštěni  v  nuznou  chýši; 
—  a  sami  byť  jste  zbyli  s  prázdnou  dlani, 
a  v  blahu  svém  svět  zapominal  v  mžině, 
že  někde  proň  tonete  ve  hlubině: 
Bůh  nitkou  světla  vytáhne  vás  k  výši ! 


2E  ŽIVOTA.  311 

BCFH. 
J.  VrchUckému. 

JÁ  viděl  Boha.  —  Kdys  na  Susquehaně 
já,  bílý  vMc,  byl  hostem  Indiánů; 
dali  mi  \st,  co  měli  v  nuzném  stanu;  — 
dvě  ditky  před  nim  hrály  si  jak  laně. 

V  tom  člun  se  objevil  na  řece  maně, 
v  něm  bílý  chlap  I  —  v  tom  blesk,  a  slyšet  ránu, 
a  vzkřikl  —  a  dítě  svalilo  se  v  stranu, 
—  však  také  člun  se  začal  klonit  k  straně. 

A  divý  slap  ho  chytil  dravčím  spárem 
a  v  dol  to  šlo,  přes  peřeje  a  varem; 
chlap  k  Bohu  řval  —  a  vír  jen  kypí,  šlohá! 
Ty  minuty,  to  věčnost !  —  Bůh  byl  němý.  — 
Teď  v  propast  sjel:  —  bílými  peřejemi 
se  nad  nim  vzpjala  velká  ruka  Boha  I 


SMRŤ. 

JÁ  viděl  Smrť  na  skrváceném  broni 
ujíždět  pustou:  kůň  i  jezdec  slepý 
a  před  ním  zvěř  a  lidé  pádí  stepí, 
králové,  žebráci,  —  a  Smrť  je  honí. 

A  v  zadu  smečka  vlků  kousá  po  ni, 
však  z  jejich  lebek  lítá  to  jak  střepy!  — 
a  byl  i  v  snu  to  pohled  velkolepý, 
ta  Smrť,  ti  lidé,  slunce  jak  se  kloní. 

A  stranou  stepi  čněla  jedle  křivá 
a  8  té  36  v  poutech  oběšenec  kývá.  — 


312  J.  V.  sládek: 

Smrť  k  němu  tryskem^  chytla  v  poutech  ruku 
„Všech  králů  zemc  už  jsi  větší,  brachu!" 
A  dál  to  šlo,  step  tone  v  noc  a  v  prachu. 
Jen  půda  duní  jak  od  mnohých  pluků. 


BEZE  SMRTI. 

SMRŤ  umřela.  Teď  v  nesmrtelnost  vira 
je  splněna:  zem  rodí  jen,  a  kupí 
k  životu  život;  —  pohádkou  jsou  trupy, 
vše  šileně  jen  pohár  žití  svírá. 

Tak  šlo  to  věk;  —  i  překypěla  míra 
té  čiše  žiti ;  mok  v  ní  vře  a  úpí, 
květ,  zvěř  i  člověk  měří  se  jak  supi, 
druh  druha  rve  a  nikdo  neumírá. 

A  ti,  kdož  ještě  viděli,  co  značí, 
ta  smrť,  a  mír  čtli  v  obličeji  siném,  — 
teď  k  Tomu,  jenž  kdys  hroby  květem  šatil 
a  v  žiti  pal  smrť  seslal  chladu  stínem,  — 
teď  Jemu  k  nohám  vrhali  se  v  pláči 
a  stkali,  aby  tu  svou  Smrť  jim  vrátil. 


JULIU  ZEYEROVI. 

Před  druhým  odjesdem  na  Ruf. 

LIST  po  listu  se  Stromů  (^adává, 
list  po  listu  se  vrací  v  matku  zem.  — 
Tak  mrákotným  a  smutným  večerem 
Tvá  ruka  ilappsled  mi  s  bohem  dáyá. 


ZE  ŽIVOTA.  313 


Pak  v  stinu  stín  noc  pohltila  mhavá.  — 
Procítil  každý  svoje  v  srdci  svém. 
Já  šel.  —  Tu  kdesi  cestou  zaslech'  jsem, 
jak  matka  svoje  děcko  pouspává. 

Já  přistoup'  k  oknu  osamělé  chatky:  — 
—  ten  obraz  klidu  v  tváři  děcka  cist! 
já  za  Tebou  se  znov'  zahleděl  zpátky. 

Těch  lidských  naději !  —  ty  lidské  zmatky;  — 
to  věčné  loučení,  —  ten  zvadlý  list,  — 
a  toho  míru  v  klinu  země  matky! 

Pod  Bilou  Horou  17.  X.  1880. 


POVZBUZENÍ. 

KDYŽ'S  narodil  se,  jeden  z  těch, 
jimž  usmálo  se  štěstí  vstříc, 
pak,  co  je  mžik  a  s  co  je  dech, 
pij  zdráv  a  zítra  zítřkem  nech 
a  nechtěj   víc. 

A  jestli  pad*  ti  jiný  soud 

a  hořké  zítra,  hořké  dnes 
ti  článkem  jenom  jedněch  pout,  — 
když  nemůžeš  je  roztrhnout, 

pak  tich'  je  nes. 

A  vše-li  vůkol  tebe  led 

a  v  očích  družných  vidíš  klam,  — 
v  svém  srdci  mír  a  k  nebi  hled« 
co  tepla  v  tobě,  vrať  jim  zpět 

a  dál  jdi  sám. 


314  j.  V.  sládek: 


A  poctivý*s-li  dělník  byl, 

pak  silným  v  boji  buď  si  též 
a  pravdě  slouže  ze  všech  sil, 
byť  celý  svět  ji  za  lež  mnil, 
—  ty  řekni :  „Lžeš  I" 

A  jsi  tu  poutník  jenom  v  den 
a  den  má  svit  a  stín  a  mrak, 
a  znikne  smích  a  znikne  sten;  - 
a  nestyď  se,  že's  unaven 
a  umři  pak. 


i> 


JAK  MOTÝLI. 

JSME  jako  mouchy,  jako  motýl  denní, 
jenž  na  mžik  zatřepotá  křídly  z  nachu, 
a  vše,  s  co  jsme,  se  skončí  v  hrstce  prachu, 
náš  smích  i  vzlet  i  naše  utrpení.  — 

Jest  pravdou,  jak  to  v  pí  smě  stojí  psáno: 
Jsme  mouchy,  motýli,  —  snad  ještě  méně  — 
a  i  ten  stesk  náš  dozní  neslyšeně, 
když  nejlepší  co  v  nás,  —  v  prach  zašlapáno. 

Leč  po  křídlech  když  sáhají  ti  dravě 

a  otravují  žití  květnou  číši,  — 

buď,  příteli,  motýlům  ještě  bližší, 

—  i  aspoň  ten  svůj  den  prolétni  smavě. 


ZE  ŽIVOTA.  315 


KARLU  SLADKOVSKÉMU. 

t  6.  března  1860. 

MÍR  padlému  buď  za  vlast  bojovníku! 
Paď  jako  ten,  kdo  padá  na  svůj  štit, 
smrtelným,  těžkým  pádem  bez  výkřiku, 
jen  s  vzkřikem  těch,  kdo  za  nim  stáli  v  šiku : 
On  v  čele  stál  za  celý  český  lid! 

Za  to,  co  vytrpěl,  za  trosky  jeho  blaha, 
za  to,  co  zapomněl,  za  to,  co  doufat  váhá, 
za  to,  co  sám,  neb  jiní  v  prach  mu  kruší : 
on  nastavoval  svoje  prsa  nahá 
s  tím  čelem  železným,  s  tou  čistou  duší! 

Jen  mír,  —  však  přísnost  nenadechla  smrť 
na  líci  tvou,  —  ty,  jenž  jsi  v  životě 
stál  jako  útes«  od  jehož  se  'črt 
odrážel  příboj  šalby  v  nahotě^ 
i  klamu,  oděného  zlatým  cárem;  — 
ty  srdce,  blahu  všech  žehnoucí  žárem, 
jen  k  štěstí  vlastnímu  tak  mrazně  chladné: 
ó,  takové  už  nebije  nám  žádné! 

Do  temnot  žalářů  jsi  nesl  českou  pýchu, 
z  temnoty  žaláře  jsi  nesl  český  vzdor, 
a  česká  čest  kdy  všem  už  byla  k  smíchu, 
ty  zahřměrs  ji  před  hradbu  českých  hor 
sám,  ze  všech  jediný  v  tom  mrtvém  tichu ! 
Kdys  v  poutech  sám,  ty's  věděl,  co  to  značí  • 
ne  věk  je  nosit,  ale  na  sta  let; 
tvůj  lid  v  nich  spal,  aneb  je  hryzl  v  pláči, 
pout  řinkotem  ty  vzbudiFs  jej  a  veď, 
—  a,  odkud  přišla,  pouta  hodiPs  zpět! 


316  J.  V.  sládek: 

A  chudý  zemřel  jsi,  jen  bohat  poctivostí, 
co  šlechtic  jediný,  jímž  je  dnes  český  syn: 
s  tím  erbem  vykonané  povinnosti, 
naňž  celý  život  ne  vrh'  jeden  stín! 

Mír  padlému  buď  za  vlast  bojovníku! 

paď  jako  ten,  kdo  padá  na  svůj  štít, 

jen  s  vzkřikem  těch,  kdo  za  ním  stáli  v  šiku  — 

* 
A  za  ním  plakal  všechen  český  lid! 


BOLESLAV  JABLONSKÝ. 

1881. 

TY'S  odešel,  když  k  nám  přichází  vesna, 
k  nám  slunný  den  a  ty's  odešel  spát; 
hle,  sněženka  již  probouzí  se  ze  sna, 
já  skřivánka  už  slyšel  zazpívat, 
a  právě  když  s  tou  písní  vzleť  jak  střela, 
já  doslech',  tvá  že  píseň  osiřela. 

A  šla  ta  zvěst  po  širém  českém  kraji, 

já  nevím,  jak  se  dotkla  srdcí  všech, 

já  jenom  vím,  po  našem  luhu,  háji 

že  píseň  tvá  šla  jako  jarní  dech, 

a  kraj  když  chvěl  se  zimních  vichrů  letem, 

že  ty's  jej  celý  obsypával  květem. 

A  rozlétly  se  jako  hejno  ptáků, 

ty  tvoje  písně  českou  krajinou, 

a  ty  jsi  pěl  jak  slavík  za  soumraku 


ZE  ŽIVOTA.  317 


tou  noční,  mrtvou,  hluchou  tišinou, 
a  nad  krajem  když  rozbřesklo  se  ráno, 
ty's  umlknul,  —  mělť  slavík  dozpíváno. 

A  písni  jinou  hlaholí  kraj  širý; 

kde  ty  jsi  lkal,  tam  jiní  vítězí, 

kde's  doufal  jen,  tam  pevné  teď  jsme  víry ; 

jen  ať  tvé  lásky  pevné  řetězy 

jsou  kotvou  všem !  —  a  ty's  co  zřel  jen  v  snění, 

ten  kraj  se  zastkví  jarní  pod  zelení ! 

A  ty*s  ji  sel,  —  kdo  může  prát  si  více? 

a  se  sněženkou  odešel  jsi  spát, 

a  pod  nás  krov  se  vrátí  vlaštovice 

a  letos  bude  slavík  klokotat 

už  pres  tvůj  hrob.  —  Ty  uslyšíš  ho  ze  sna, 

až  kdys  ti  poví,  —  že  je  v  Cechách  vesna. 


ALOIS  V.  SMILOVSKÝ, 

30.  června  1883. 

O  £L'S  jako  všichni  jdou,  ti  lidé  práce, 
O  jak  u  nás  všichni  jdou  tak  tiše  v  chladnou  zem, 
s  tím  českým  srdcem  svým,  s  tím  dělným  životem, 
z  n&ioz  ti  zbyl  jen  úsměv  resignace. 

Jak  plavec  na  přídě  jsi  hleděl  do  tmy  čirá, 

jen  spásu  hledaje  té  lodi  zborcené  — 

v  tom  bouř  tě  splavila ;  —  to  žití  ztracené ! 

Což  pak  je  po  tom  nám,  že  pro  nás  někdo  zmírá !  • 


318  j.  V.  sládek: 

Že  pro  nás  kdo  byl  živ,  a  úder  každé  žíly 

že  jemu  rodil  bouF,  by  jiným  rodil  klid,  — 

což  pak  je  po  tom  nám,  —  těch  mrtvých  nechme  být, 

my  o  jejich  se  práci  neprosili ! 

Mocný  to  padnul  dub,  —  být  nechme  to,  co  padlo ! 

ať  jeden  český  hrob  zas  tráva  pokreje. 

Však  zeleněji  se  tam  osev  zastkvěje, 

až  pres  něj  hluboce  kdys  půjde  české  rádlo! 


^> 


ZA  VACL.  BENEŠEM  TŘEBÍZSKÝM. 

t  20.  června  1880. 

TA  sláva,  kterou  lidstvo  věnčí  krále, 
ten  vavřín,  který  z  krve  vypučí 
tisíců  padlých  v  muce  neskonalé, 
ten  jásot  davů,  jenž  se  rozhučí, 
když  v  triumfu  si  vezou  modlu  svoji 
za  skutek  dobrý  nebo  za  zločin:  — 
ta  sláva  mělká   není  slávou  Tvojí, 
Ty,  který  žil  jsi,  —  svého  lidu  syn, 
a  pohřben's  —  v  lidu  svého  náručí. 

Sám  dítě  z  lidu,  stál  jsi  v  jedno  s  nimi 
v  jich  práci,  boji,  slz  i  slastí  proudu, 
s  tím  srdcem,  které  kruhy  železnými 
jak  přikováno  bylo  v  každou  hroudu, 
kde  česká  sila  zanechala  sled 
ať  slávy  záplavou  neb  mořem  běd  — 


ZE  ŽIVOTA.  319 


s  tou  duší  čistou,  velikou  a  vřelou, 
nic  nežádající,  než  vlastí  celou 
by  vzešlo  slunce  ještě  jedenkrát, 
jak  Ty*s  je  viděl  v  dobách  slávy  plát. 


Jen  ve  svých  snech !  —  a  život  Tvůj  byl  snem, 

v  němž  na  sebe  jsi  zapomínal  zcela. 

T/s  jenom  děl:  „Matičko  osiřelá, 

kdy  tebe  zase  z  prachu  pozvednem*? 

Matičko,  matko,  domovino  sirá, 

což  už  ta  noc  nebude  nikdy  dnem?  — 

Viz,  matko  má,  jak  mi  to  srdce  svírá, 

jsem  chůd  a  slab,  —  leč,  co  ti  mohu  dát, 

je  všechno  tvé:  můj  život,  moje  sněni, 

má  práce,  moje  každé  pomyšlení; 

vše,  matko  moje,  vezmi   nastokrát !" 


Jak  nocí  táhne  hejno  labutí 

v  jih  slunečný  a  jejich  teskné  pění 

a  šumot  bělostkvoucích  perutí 

poutníka  zbudí,  který  z  unavení 

kdes  klesnul  podél  cesty    bez  naděje 

a  zaslechnuv  je  dí:  „To  labuť  spěje 

tak  vysoko  a  do  úmoru  v  dál  — " 

a  vstane  pak  a  jejich  kráčí  směrem:  — 

hlas  Tvůj   se  ozval  chladné  noci  šerem 

a  doslechlo  jej   srdcí  na  tisíc, 

svůj  celý  stesk  a  celý  v  něm  svůj  žal 

a  pravili:  „Hle,  také  jeden  z  nás 

a  nezoufá !  —  jen  slyšte  jeho  hlas, 

jak  vítězně  teď  letí  v  nebesa, 

trpí  co  my,  však  v  boji  neklesá, 

nuž,  pojďme  za  ním,  —  lepší  době  vstříc!'* 


320  J.  V.  sládek: 

Byťs  v  světě  sám,  jak  c^uštěný  kmen, 

a  vítr  bral  Ti  lupen  po  lupení, 

a  když  jsi  kles',  —  sám  bouří  vyvrácen, 

to  mohl  Tobě  záviděti  král, 

jak  tisícové  s  Tebou  ku  temeni 

se   brali   svatých   Vyšehradských    skal !   — 

Neměťs  tu  matky,  bratra^  sestry  žádné, 

však  z  cizího-li  oka  slza  padne^ 

ta  váží  tolik,  jako  krve  svazky: 

Tvůj  lid  Tě  miloval  a  hrob  Tvůj  svlažen 

byl  tisícerou  krůpějí  té  lásky  — 

Tvůj  lid  to  cítil,  kdo  mu  bouří  sražen. 

A  ze  rtů  chudiny,  těch  lidí  práce, 

to  znělo  za  Tebou:  „Nuž  tak  jdi  s  bohem!" 

a  ze  rtů  dětí  znělo  to :  „Spi  sladce !" 

a  ze  rtů  soudruhů:  „Po  boji  mnohém 

jdi,  příteli,  a  odpočiň  tam  sobě !"  — 

A  přejdou  léta  —  a  tam  na  Tvém  hrobě 

snad  růže  zvadnou^  —  ale  zastaví 

se  poutník  tam,  to  z  těch,  kdo  věřit  budou, 

jak  věřirs  Ty  za  ranní  záplavy, 

že  nad  rozr3rtou  českou,  svatou,  půdou 

zasvitne  slunko  přec,  —  přes  všechny  mraky! 

A  půjde  dál  se  z  vlhčenými  zraky, 

byť  u  Tvých  nohou  postál  jenom  mžik, 

a  řekne:  „Tobě  tady  pod  tou  hrudou 

za  vše,  a  za  vše,  lidu  Tvého  dík!'' 


ZE  ŽIVOTA.  321 


BÁSNÍK  A  SVĚT. 

Juliu  ZeyeroTt. 
I. 

VÍC  procítil  jsem,  než  jsem  pel; 
jeť  píseň  opravdivá 
jen  jiskra,  která  vyšlehne, 
a  plamen  v  duši  zbývá. 

A  básník,  jak  své  radosti 
v  něm  taví  a  své  žaly, 
jest  bohatší  než  země  král. 
—  když  srdce  schází  králi ! 

On  pokladů  má  v  srdci  svém, 
jak  v  kouzelném  kdes  hradu, 
že  nenašli  jich  v  Indii, 
ba  ani  v  Eldoradu. 

Je  shledal  v  žití  výšinách 
i  v  smrti  tmavém  lůně;  — 
však  nedosáhne  norec  sám 
až  do  nejhlubší  tůně. 

Tam  skr3rta  perla  nejdražší 
jest  v  korálovém  kvítí, 
on  tuší  ji,  on  vidí  ji, 
však  nemůže  ji  vzíti. 

On,  norec,  rukou  krvavou 
i  někdy  se  jí  chopí, 
však  než  ji  vznese  na  povrch 
mu  zmizí  beze  stopy. 

J.  v.  Sládek:  SpUj  báaaicki.  I.  7X 


322  J.  v.  sládek: 


Vy  v  zemi   šachty  kopejte 
až  tam,  kde  není  větru, 
a  básník  ještě  pod  vámi 
vždy  o  tisíc  je  metrů. 

A  on  zas,  kovkop  ve  skále, 
jenž  slouchá  noční  tiší, 
byť   nejhloub*   se   byl   prokopal, 
vždy   dále  skřítka   slyší ! 

A  báseň  to  je  pohádka 
jak  poslouchána  dítkem, 
a  básník  zlato  zahodí, 
—  jen  dále  za  tím  skřítkem ! 

A  lidé  perly  seberou 
i  zlato,  jak  tu  vzplálo, 
a  pěvci,  jenž  je  vykopal, 
to  stále,  stále  málo. 

A  co  mu  za  to  můž'  dát  svět? 
a  dí-li :  „Vše  ti  snesu !", 
on  za  to  třpytnou  perličku 
by  nedal  v  rudém  vřesu. 

Ai  ucelí  se,  utuhnou, 

on  hrstí  hodí  je  světu,  — 

leč  nejkrásnější  zůstala 

v  nejhlubším  kalíšku  květu. 

Rozhodí  perel  na  tisíc 
z  duše  a  z  oka  co  rosy  — 
však  proto   přece  nemněte, 
že  o  almužnu  prosí. 


ZE  ŽIVOTA.  323 

To  žebrák  není  u  domu; 
on  sám  je,  který  dává, 
a  věřte,  v  chvíli  pravdivé 
že  cetkou  mu  í  sláva. 

On  sedí  zlatém  na  prahu, 
co  má,  to  musí  dáti, 
a  bére  jenom,  za  stejné 
když  stejným  zas  se  platí. 

Za  úsměv   úsměv,  za  slzu 

zas  mužnou  slzu  v  oku, 

za  hloubku  hloub  a  za  proud  proud 

v  tom  žití  dravém  toku. 

A  ten,  kdo  nemůž'  hvězdou  být, 
on  přece  svítí  v  šeri, 
byť  jenom  jako  světluška, 
jež  zakmitne  se  v  keři. 

Byť  tomu,  sám  kdo  kráčí  tmou, 
jen  na  cestu  se  kmitla, 
byť  jako  rosná  krůpěje 
jen  v  řasách  se  mu  chytla. 

Byť  jen  se  kmit',  byť  zůstal  skvít 
se  jak  ta  dráha  mléčná: 
svým  jménem  pěvec  jest  jen  zvuk, 
—  však  píseň,  ta  je  věčná! 


324  j.  V.  sládek: 


II. 


Co  pěvci  jsou  vaše  rozbroje, 
zášti  a  vaše  války? 
to  prázdný  hon,  —  on  naslouchá 
tajemným  hlasům  z  dálky. 

Co  zem,  co  váš  mu  malý  svět?  — 
on  bloudi  ve  hvězdném  tému, 
pel  zlatý  s  křidel  andělů 
do  dlani  padá  jemu. 

A  jak  tak  v  oku  nebesa 
a  v  srdci  vesmír  má  celý, 
tu  vaše  řeč  a  lopota 
mu  jsou  jak  v  oulu  vČely. 

On  jako  děti  vodi  vás, 
všude,  pomalu,  v  spěchu; 
když  měkce  jdete,  nevíte, 
kdo  cestu  ustlal  vám  v  mechu. 

On  jako  muže  vodi  vás 
v  práci  —  a  krvavé  pole ; 
vy  nevité,  kdo  prvni  strás* 
okovy  od  nevole ! 

On  vodi  krále,  žebráky, 
jak  byli,  jsou  v  tu  dobu, 
on  k  slávě  vodi  národy 
—  a  stojí  na  jich  hrobu. 

On   vašim    srdcím   dává    smér, 
on  ridi  vaše  vědy: 


ZE  ŽIVOTA.  325 


i  V  Newtonu  šel  Newton  jen 
Newtonu  básníku  v  sledy! 

Co  v  cifrách  konči  záhadou, 
on  písmem  nebe  si  vysní; 

—  však  přijďte  mu  tak  na  mžik  jen 
s  upřímnou,  lehounkou  písni, 

Jen  tak  s  tim  malým  popěvkem 
jak  srdce  někde  ho  snilo, 
když  bylo  štěstím  vršité, 
anebo  ve  smutku  bylo;  — 

Přijďte  mu  s  prostým  příběhem, 
jenž  mluven  prostými  slovy, 
jak  puklo  srdce  někomu, 
aniž  se  kdo  o  tom  doví; 

Přijďte  mu  s  vlasem  šedivým 
na  zralém  ku  hrobu  klasu, 
po  mladém  zašlém  životě 
s  kadeří  zlatého  vlasu; 

Přijďte  mu  s  úsměvem  dítěte, 
s  křivdou  a  žebráka  steskem,  — 

—  as  hvězdnaté  své  výšiny 
on  dolů  sražen  jak  bleskem  I 

Ten  lidský  bol,  ten  lidský  stesk, 

ten  zápas  neskonalý,  — 

jak  proti  němu  ve  svých  snech 

—  ten  básník  jest  tak  malý! 


♦ 
♦ 


326  J.  V.  sládek: 


III. 

A  přece  zas  vás  pozvedá 
z  hlubin  mrákotné  tísně 
až  k  nebesům,  až  za  nebe 
křídlem  lehounké  písně. 

Co  byli  byste  bez  něho, 

—  co  on  by  bez  vás  byl  v  světě? 
vy  tělem,  on  je  perutí, 

a  spolu  orlem  jste  v  letě. 

Co  v  srdci  dávno  vyznělo, 
co  sen  už  nevrací  v  noci, 
to  vzkřísit  zas  a  oživit 
je  v  básníkově  moci. 

On  hvězdný  kmit  v  svém  srdci  chyť, 

—  jdou  mraky  před  ním  honem ; 
on  v  srdce  vaše  udeří, 
pohřebním,  svatebním  zvonem. 

Přes  hroby  dávno  zapadlé, 
jak  spíte,  vichřice  kvílí;  — 
v  tom  svistne  mech  a  cinkne  plech 
a  mrtví  jak  by  vám  žili ! 

Ti  mrtví  dávno  pohřbení, 
ti  druzi  vašeho  mládí  — 

—  vy  smrti  jste  se  děsili, 
a  teď  byste  umřeli  rádi ! 

Siro  je  tady  ve  světě, 
tam  nebude  svět  sirý?  — 


ZE  ŽIVOTA.  327 


—  básník  k  vám  slovem  přistoupí 
a  sklene  most  vám  víry ! 

Ve  vaši  slast,  ve  vaši  strast, 
ve  vaší  siroty  muky 
on  víru  seje  lidskosti, 

—  a  vy  své  věrouky. 

Po  jedné  druhá  z  vašich  věr 
z  Bdiů  dělá  si  bůžky, 

—  však  básník  je  všechny  provléká 
nitkou  perlové  stužky. 

Po  perli   perla  opadá, 
navléká  perla  se  nová, 
však  v  jedno  pojí  všechny  je 
ta  prostá  lidskosti  slova. 

Z  objetí  jejich  vyšinout 
nemohou  světů  se  osy, 
a  je  v  nich  lesk  a  je  v  nich  stesk, 
jak  večer  v  krůpěji  rosy. 

Ta  zatmí  se,  ta  zastkví  se, 

—  a  pablesk,  vřelý  či  chladný, 
zdaž  zemí  vpit,  či  k  hvězdám  kmit', 

—  cos  tuší,  —  však  neví  žádný! 


^ 


SLUNCEM  A  STÍNEM. 


1887 


I. 

PÍSNĚ. 

(SVÉ  SESTŘE  ANNÉ  VESELÉ.) 


JAKO  Čerstvé  ze  studánky 
pijou  ženci  znavení, 
tak  z  tvých  čistých,  dívčích  zraků 
pil  jsem  k  písni  nadšení. 

V  jejich  snivé  hlubokosti 

jako  čarná  květina 
zrcadlí  se  mládí,  štěstí 

a  tvá  duše  nevinná. 


Na  tom  květu  nezvad*  ještě 
ani  jeden  lupínek  — 

moje  píseň  chví  se  na  něm 
jako  motýl  vzpomínek ! 


332  j.  V.  sládek: 


V  MÉ  DUŠI  TISÍC  SKŘIVÁNKŮ. 

V  mé  duši  tisíc  skřivánků 
jak  v  červnu  z  pole  vzlétlo, 
když  jetelem  a  modrákem 
a  vlčím  mákem  zkvetlo. 

V  mé  duši  poupat  na  tisíc 
je  sirem  rozestláno 

a  Bůh  ví  jak,  —  to  všechno  tak 
přes  jedno  krásné  ráno. 

Ba  dnv  jsem  ani  netušil, 
jak  mohou  zázrak  taký 

přes  jedno  jitro  vykouzlit 
dva  slunka  plné  zraky  I 

V  mé  duši  tisíc  skřivánků 
jak  v  červnu  z  pole  vzlétlo 

a  zpcv  a  květ  je  celý  svět 
a  všechno  volá :  Světlo  I 


KUKAČKA  VOLÁ  DOUBRAVOU. 

KUKAČKA  volá  doubravou, 
na  višních  květ  se  bělá, 
pojď,  milenko,  se  podívat, 
co  venku  jaro  dělá.  — 

Což,  můj  milý,  to  nevidíš? 
je  květ  na  každém  suku, 


SLUNCEM  A  STÍNEM. 


333 


a  což,  můj  milý,  neslyšíš 
kukačku  volat:  kuku? 

Já  slyšel  zpívat  kukačku, 
vidím,  jak  strom  se  bělá, 

však  teprv  tebou,  miláčku, 
jest  jarní  píseň  celá.  — 


KDYŽ  JSME  PRVNĚ  SAMI  BYLI. 

KDYŽ  jsme  prvně  sami  byli, 
bylo  to  jak  sen: 
jaro  snilo,  nebe  snilo 
—  a  já  celý  den. 

V  noci  jsem  si  vzpomínala 

na  pěšinku  jen, 
tam,  kde  kvetly  modré  zvonky, 

pomněnky  a  rmen. 

Na  pěšinku,  kde  jsi  stanul, 

čeť  v  tom  zraku  mém, 
kde  jsi  řekl:  „Budeš  moje?** 

a  já  řekla:  „Jsem!" 

Kde  jsi  pravil:  „Bůh  ti  ždinej 

na  každé  z  tvých  cest  I" 
a  já  jen  ty  modré  zvonky 

viděla  jsem  kvést.  — 


334  J.  V.  sládek: 


SPALA  JSEM   A   NESPALA. 

(K  Zeyerové  >Pisni  Litevské«.) 

SPALA  jsem  a  nespala, 
spala-li,  tož  málo, 
celou  noc  se,  miláčku, 
o  tobě  mi  zdálo. 

Že  jsme  spolu  vyjeli, 

na  běloučkém  koni; 
vesele,  ó  vesele 

zněly  z  dálky  zvony. 

Tam  k  našemu  kostelu 
kvetla  cesta  hlohem, 

má  matička  volala 

z  dálky  na  mne  „s  bohem !" 

K  ránu  jsem  se  zbudila, 

snilo  se,  či  dnilo? 
zvonky  zni  a  v  komůrce 

všechno   hlohem   bilo. 

Ne,  *-  to  přišly  družičky 

se  svatebnim  vínkem 
a  tvůj  bílý  koníček 

dusal  pod  okýnkem. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  336 


JÁ  TONU  V  MOŘI  HLUBOKÉM, 

JÁ  tonu  v  moři  hlubokém 
a  tonu  beze  spásy, 
a  já  nevolám  o  pomoc, 
neb  zmírám  v  moři  krásy. 

Toť  moře   širé,  blankytné 
a  já  jsem  na  něm  pánem, 

tak  pyšně  žádný  námořník 
svým  neplul  oceánem. 

Dvě  oči  jasné,  blankytné, 

toť  má  jsou  moře  širá, 
v  jich  krásy  bezdné  hlubině 

se  s  úsměvem  to  zmírá. 


NA  ÚBĚLOVÉ  Celo  tvé. 

NA  úbělové  čelo  tvé 
jsem  hleděl  v  zadumání 
a  myslil  jsem:  Tak  lilie 
rozkvétá  v  záři  ranní. 

V  mém  srdci,  žitím  znaveném, 
vzbudila's  novou  víru, 

tak  čistý,  dětský  byl  tvůj  zrak 
a  pln  svatého  míru. 


336  J.  V.  sládek: 


Já  k  prsům  svým  tě  přivinul, 
jak,  sám  uz  nevim  ani  — 

tvé  čelo  bylo  lilie, 
mé  slzy  rosa  na  ni. 


SLADCE  DŘÍMEJ. 

SLADCE  dřímej,  dívko  moje, 
zlý  ať  sen  ti  neublíží; 
na  tvé  lůžko  do  pokoje 
jenom  tichá  luna  shlíží. 

Kadeře  se  vlní  zlaté 

v  tichém,  volném  oddycháni, 
na  prsou  máš  ruce  spjaté, 

na  rtech  blahé  pousmání. 

A  jak  teď  se  luna  chvěje, 

zašeptají  ústa  chvílí; 
po  špičkách  to  tobě  spěje 

lásky  anděl  sněhobílý. 


DO  HLUBIN  TVÉ  DUŠE. 

DO  hlubin  tvé    duše, 
v  tůň  tvých  myšlenek 
skláním  se,  jak  v  řeku 
stvolek  pomněnek. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  337 

Chtěj  si,  nebo  nechtěj, 

leť,  neb  zvolna  pluj, 
musíš  ve  svém  nitru 

chovat  obraz  můj. 

A  i  když  mne  urveš 

s  břehů  beze  stop, 
tvoje  náruč  měkce 

odnese  mne  v  hrob. 


TICHOUNCE,   ZTICHA. 

TICHOUNCE,  zticha,  tak  tiše 
v  soumraku  usíná  zem, 
větřík  jen  travinou  dýše, 
červánky  loučí  se  s  dnem; 
než  hvězdy  zaplanou  s  výše, 
skloň  hlavu  na  srdci  mém. 

Zlehounka,  z  lehká  tak  chýlí 
nad  horský  potok  se  květ; 
slyšíš,  ty  květe  můj  bílý, 
srdcem  to  bouřit  a  chvět? 
slyšíš,  jak  zalkalo  chvílí, 
ke  rtu  jak  tiskne  se  ret? 

Ten  sladký  okamžik  snění 

mne  blažit,  nech  jej,  ó,  nech ! 

v  mých  prsou  utiší  chvění, 

tvůj  klidný,  dětinný  dech; 

a  svět  ať  v  ráj  se  ti  mění 

v  tvých  čistých,  andělských  snech ! 


J.  v.  Sládek:  Spisy  básoické.  L  7.*^ 


338  J.  V.  sládek: 


JIŽ  MOŘE  VOLÁ  Z  DÁLKY. 

JIŽ  moře  volá  z  dálky, 
u  břehu  čeká  loď, 
mé  dítě,  tedy  s  bohem  — 
už  neváhej  a  pojď! 

Přes  moře  žití  pluje 
tak  mnohá  loď  i  vrak, 

mé  srdce  půjde  s  tebou, 
jak  s  lodi  mořský  pták. 

I  až  je  nenadále 

vod  bouřných  shltí  kruh, 
pluj,  dítě,  mužně  dále 

a  chraň  tě  věčný  Bůh ! 


TVOj  RUŠIT  MÍR  — 

TVOj  rušit  mír,  nač  bych  to  chtěl, 
ty,  moje  růže  bílá ! 
ó,  sni  ten  květinový  sen, 
jak's  do  dneška  ho  snila. 

Sni,  jako  v  tichou  letní  noc, 

svůj  sen  má  poupě  svěží, 
když  bila  zare  mesicna 

se  na  lupíncích  sněží. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  339 

Já,  pozdni  poutník,  zastavil 

se  u  tebe  jen  v  mále,  — 
až  den  tvůj  zorí  zakmitne, 

ty  vzkvěť,  —  já  půjdu  dále. 

Však  budou  na  tě  vzpomínat, 

až  utrhnou  tě  za  dne 
a  někomu  tvůj  poslední 

list  zvadlý  z  ruky  padne.  — 


LEŤ  SI  DÁL. 

LEŤ  si  dál,  kam  blaho  tvoje 
odnáší  tě  teď, 
nestačí  ti  srdce  moje, 
hledej  jiné,  —  leť. 

Svět  je  velký,  svět  je  širý, 
dost  jich  najdeš,  vím, 

což  ti  dnes  ten  koutek  sirý, 
jemuž  byla's  vším!  ^ 

Leť  si  dál,  kam  blaho  tvoje 

odnáší  tě  teď, 
hrdličko,  ty,  duše  moje, 

leť  si  dále,  leť. 

Ale  až  se  mraky  sklenou 

tam,  kde  teď  je  jas, 
s  tou  perutí  unavenou, 

vrať  se  ke  mně  zas. 


340  J.  V.  sládek: 


USMĚJ  SE,  USMĚJ! 

USMĚJ  se,  usměj,  hrdličko  sivá, 
tím  tichým,  drobným,  srdečným  smíchem^ 
tak,  jako  s  jara  rozhlaholí vá 
hrdliččin  smich  se  doubravy  tichem. 

Usměj   se,  usměj,  jenom  tak   málo, 

co  blýskne  rosa  na  ratolesti  — 
tak  jen,  by  se  mi  o  jaru  zdálo, 

o  jaru,  slunci  a  o  mžiku  štěstí !  — 


JAK  SLUNCE  NA  LADECH. 

JAK  slunce  na  ladech 
na  jarní  padá  květ, 
tak  polibky  mé  nech 
se  chvěti  na  tvůj  ret. 

To  není  motýl,  věr, 
to  nejsou  roje  včel  — 
v  květ  nesmí  padnout  šeř, 
květ  nesmí  ztratit  pel.  . 

Jak  ve  květu  i  v  tvých 
buď  prsou  svatý  klid, 
bys  o  těch  polibcích 
kdys  mohla  blaze  snít. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  341 


DO   DÁLI,    DO    DALEKA. 

DO  dáli,  do  daleka 
mne  dnes  to  volá  zas  — 
tam  někdo  na  mne  čeká 
tak  dlouhý,  dlouhý  čas. 

Kdys  v  noci  v  širém  moři, 
jak  měsíc  v  něm  se  lesk', 
já  zřel  dvě  tmavé  oči 
a  slyšel  tichý  stesk. 

Pojď  k  nám!  —  to  šumí  z  moře; 
já  řekl:  Ještě  ne  — 
a  jako  přízrak  zni  Ido 
to  v  hloubi  bezedné. 

Má  loď,  ta  jela  dále, 
já  šťastně  přistál  v  břeh, 
já  zapomněl  těch  očí 
ve  mnohých,  blahých  dnech  .  .  . 

—  Dnes,  jako  v  moři,  blýská 
se  mhou  měsíčný  jas  — 
a  z  daleka  to  stýská 
a  volá  mne  to  zas. 


KDYŽ  TICHÁ  NOC  SE  NA  ZEM  SKLÁNÍ. 

KDYŽ  tichá  noc  se  na  zem  skláni 
a  první  hvězda  vychází, 
tu  z  jasnošera  sestupují 
v   mou  duši   zašlé  obrazy. 


342  J.  V.  sládek: 

Jak  mlhy  jdou,  když  luhem  táhnou, 

ti  hosté  tiši,  bezděčni, 
ten  na  hlavě  má  gloriolu 

a  jiný  věnec  smuteční. 

A  na  jich  vážné  tváře  line 
hvězd  dalekých  se  sněžný  jas  — 

Vy  dávno  zašlé  upomínky, 
co  vracíte  se  ke  mně  zas? 

I  cítím,  jak  se  zrak  mi  kalí. 

Teď  mizí  v  blankyt  daleký  — 
a  jest  mi,  jak  by  lépe  bylo 

už  s  nimi  tam  být  na  věky. 


VY  OČI  DÁVNO  ZAVŘENÉ. 

VY  oči  dávno  zavřené 
všem  slastem  už  i  bolu, 
co  hledíte  v  té  vzpomínce 
tak  teskně  na  mne  dolů? 

Za  vámi  není  myšlení, 
před  vámi   touhy  není, 

však  utkvět  ve  vás  zůstalo 
to  milující  snění. 

Vy  oči  tmavé,  zamžené, 
tak  snící,  kdys  jak  živy  — 

snad  přec  tou  láskou  nemroucí 
jste  kdes  mne  pamětlivy! 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  343 


KDYŽ    TAK    TO    BYLO    SOlJZENO. 

KDYŽ  tak  to  bylo  souzeno, 
nuž  tedy  s  bohem  budiž  I 
ty  spíš  v  svém  hrobě  hlubokém 
a  víc  se  neprobudíš.  — 

Tvé   srdce   ani   vzpomínky 

už  lásky  nepocítí, 
ty  zapomněla's  pod  travou, 

—  já  zapomenu  v  žití. 

Ta  tráva  nechce  uvadnout  — 
já  dlouho  plakal  na  ní, 
než  děl  jsem:  Na  vždy  s  bohem  buď, 

—  a  nikde  na  shledání ! 


NA   PERUTÍCH   MYŠLENEK. 

NA  perutích  myšlenek, 
málo  cestu  znaje, 
vyletěl  jsem  úsvitem 

kams  ku  bránám  ráje. 

Nebe  bylo  hluboké, 

cesta  byla  dlouhá  — 

mnohá  s  křídlem  zlomeným 
potkala  mne  touha. 


344  J.  V.  sládek: 


Já  jak  letěl  nahoru, 
ona   střemhlav   dolů. 

Vzkřikla  jen:  Však  sejdeme 
na  večer  se  spolu ! 


ZADUL  VICHR  NA  PODHÁJÍ. 

ZADUL  vichr  na  podháji, 
pták  zazpíval  v  šerém  hvozdě, 
snih  polétal  v  šedém  kraji, 

—  zpiváš,  ptáku,  pozdě,  pozdě  1 

Zpívej  !  —  ne  tak  zádumčivě, 

zpívej  trochu  veseleji; 
vítr  duje  dnes  tak  divě, 

křídla  se  ti  mrazem  chvějí ! 

Co  je  po  tom  v  světě  komu, 

já  si  zpívám  v  šerém  hvozdě, 

chorý  pták  na  suchém  stromu  — 
zpívám  proto,  že  je  pozdě. 


JÁ,    BLUDNÝ   JEZDEC,    PLÁNÍ    JEL. 

JÁ,  bludný  jezdec,  plání  jel, 
to  pustou,  šerou  plání, 
a  nikde  květu  nebylo, 

jen  poušť  a  mraky  na  ní. 


SLUNCEM  A  STÍNEM. 


345 


To  nebyl  div,  že  v  pozdní  noc 
jsem  znaven  klesal  steskem, 

to  nebyl  div,  že  jsem  si  přál 
těch  mraku  zhynout  bleskem. 

Však  mraky  jako  z  ocele 

tu  stály  jen  a  stály, 
a  vůkol  modré  bludičky 

jen  plály,  plály,  plály.  — 


TU  MALOU,  DROBNOU  PÍSNICKU. 

TU  malou,  drobnou  písničku 
mi  zazpívejte  dnes, 
jak  drozd  ji  večer  zazpívá, 
než  ztichne  pustý  les. 

Tu  malou,  drobnou  písničku, 
již  slýchal  jsem  tak  rád, 

když  na  večer  jste,  matičko, 
mne  ukládala  spát. 


V  mých  prsou  už  tak  ticho  jest, 
jak  tich  ten  pustý  les  — 

ó  zpívejte!  —  já  bych  tak  rád 
už  na  vždy  usnul   dnes. 


346  J.  V.  sládek: 


ZAS  SLADKÁ  VESNA  .  .  . 

ZAS  sladká  vesna  širou  zem 
oblékla  v  květiny 
a  já  se  ptal:  Kde  pro  mne  květ 
je  ze  všech  jediný? 

Sel  cestou  jsem  i  lučinou 
i  k  horám,  v  skalní  sluj, 

a  mnohý  květ  jsem  utrhnul, 
však  nebyl  to  květ  můj. 

A  ptal  jsem  se:  Což  neroste 
květ  pro  nikoho  z  nás? 

a  v  prsou  mých  kdos  odvětil, 
jak  z  mhavé  dálky  hlas: 

„Kdes   na   dalekých   ostrovech. 

kdes  v  říši  snu  a  dum,  — 
Zde  ještě  nikdo  nepřitisk' 

jej  ke  smrtelným  rtům !" 


MÉ  ŠTĚSTÍ  JAKO  ZLATÝ  PTÁK. 

MÉ  štěstí  jako  zlatý  pták 
mi  uletělo  v  taji, 
já  zašel  v  říši  pohádek, 

zdaž   tam  ho   neskrývají. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  347 


Tam  ptal  jsem  se  jich :  Štěstí  mé 

či  neshlédli  jste  tady? 
a  zvučný  smích  jak  zvonků  hlas 

mi  v  odvet  zazněl  všady: 

Dost  štěstí  tady  skrývají 

kouzelné  naše  hrady, 
však  lidské  štěstí,  bláhový, 

to  ztěžka  najdeš  tady! 

A  nejvíc  dívka  čarovná 

se  smála  mezi  všemi, 
i  chopila  mne  za  ruku: 

„Pojď,  navraťme  se  k  zemi  I 

Snad  tam  tvé  štěstí  najdeme," 

dí  dál  ta  zlatovláska. 
A  dím:  Kdo  jsi,  má  vůdkyně?  — 

i  usmála  se:  —  „Láskal" 


BUĎ  SVATÝ  MÍR  V  TVÝCH  PRSOU  .  . 

BUĎ  svatý  mír  v  tvých  prsou,  duše  drahá, 
a  svatý  mír  ve  snivém  zratku  tvém, 
ty,  hvězdo  má,  k  níž  duch  můj  vzlétnout  váhá 
krom  modlitbou,  jež  chví  se  na  rtu  mém. 

Mé  srdce  těžké  v  života  je  boji 
a  k  oddechu  bych  rád  odešel  již, 

tu  vzešla's  ty  v  té  čisté  kráse  svojí, 
a  já  se  díval  v  křišťálnou  tvou  výš. 


348  J.  V.  sládek: 

ó  záři,  sviť  tam  s  nebe  blankytného, 
v  tvůj  čistý  jas  já  dívám  se  tak  rád 

a  stači  mi,  že  z  tůni  miru  tv^o 

paprslek  jeden  též  v  mou  duši  paď. 


ZAS   KVĚTY   PUCÍ   NA   STROMECH. 

ZAS  květy  pučí  na  stromech 
a  v  sadu  pějou  ptáci, 
a  v  dáli  v  skalných  průlomech 
zpěv  kukačky  se  ztrácí. 

ó  srdce,  vzbuď  se  v  důvěře, 
ty's  spalo  čas  tak  dlouhý  — 

slyš,  jaro  klepá  na  dvéře 
a  je  tak  plno  touhy. 

Pln  touhy  je  ten  smavý  hled, 

klín  plný  květné  zdoby, 
„Jsem   jaro !"    volá,   „nesu   kvěi 

i  na  zapadlé  hroby." 

„A  viz,  jak  též  na  květech  mých 

se  rosná  slza  třpytí  — 
a  koho  nedojal  můj  smích, 

ten  není  hoden  žití !" 


SLUNCEM  A  STInEM.  349 


BUĎ  VÍTÁNO  MI  NA  STOKRÁT. 

BUĎ  vítáno  mi  na  stokrát, 
ty,  mojí  duše  jitro,  — 
tak  dlouho  práh*  jsem  po  tobě, 
až  svitlo  jsi  v  mé  nitro! 

Mé  hvězdy  jedna  po  druhé 

mi   zacházely  zvolna, 
a  zbyla  jen  ta  vzpomínka, 

tak  bolná,  ach  tak  bolná  I 

Já   v  žádný  den  už  nevěřil, 
tak   nebe  bylo   stměno, 

tu  vzeila^s  ty,  má  dennice, 
má  duše  ty,  —  má  ženo ! 


NA  PRSOU  SVÝCH  NECH  SNÍT  MNE  ZAS. 

NA  prsou  svých  nech  snít  mne  zas 
ten  krásný  žití  sen, 
a  kane-li  mi  slza  s  ras, 
ó  nech  ji  kanout  jen ! 

To  v  květu  z  noci  ovzduší 

je  rosná  krůpěje  — 
zář  očí  tvých  ji  osuší, 
jak  jen  se  usměje. 


350 


j.  V.  sládek: 


ó  sviť  mi  zrak  tvůj  slunečný 
na  dlouhý,  blahý  den, 

ať  štěstí  Idam  je  bezděčný, 
ať  pravda,  —  neb  jen  sen! 


^  ^ 

« 


II. 
ZNĚLKY. 

JAROSLAVU  VRCHLICKÉMU. 


V  noCnI  tiši. 

Let  them  rftve  >— 

Alfred  Tennyson. 

TA  píseň  Tvoje  cinkla  jako  zvonek 
kdes  od  kláštera  v  les  do  nočni  tiše, 
když  na  mech  gnóm  vychází  ze  své  skrýše 
a  měsíc  plane  v  liliový  stonek. 

A  vzduch  je  sytý  vůní  anemonek 
a  ptáče  ve  svém  hnízdě  jenom  dýše.  — 
Nuž  pijme  s  g^ómy  z  květinové  číše, 
rosy  a  vůně,  do  dna,  až  v  ten  sklonek! 

I  ať  se  rvou !  —  co  nám  jsou  tlumu  chtíče ! 

jich  žold  za  smích  i  pláč;  nám  stačí  zlatý 

ten  pohár  žití   písní   vrchovatý, 

ten  tichý  svět,  ta  noc,  ten  měsíc  bledý, 

ten  pel  jak  ve  vlas  padá  od  jehnědy 

a  v  teplé  dlani  hrstka  petrklíče! 


352  J.  V.  sládek: 


POD   SNĚŽNÝM  PLÁŠTĚM. 

TY  vzpomněrs  pěvců,  horských  velikánů, 
zdaž  prostý  zpěv  až  k  nim  se  může  vznésti? 
„náš  malý  žal  a  naše  malé  štěstí" 
zda  zaklepat  jen  můž*  na  jejich  bránu? 

O  věr,  že  tak !  —  Viz  bleskem  rozoránu 
tu  jejich  líc  a  slyš,  zda  nešelestí 
v  těch  rýhách  květný  vřes,  a  tuhé  klestí 
zdaž  nevzpíná  se  v  balvan  od  balvanu? 

Jen  výš  a  výš!  —  až  sněžné  ku  hraMiici: 

tam  nad  ni,  jenom  nebe  nad  hlavami, 

ti  obři  věčně  budou  čníti  sami;  — 

však  nemyslíš,  že  v  bouři,  blyskavici, 

a  pod  námi  jak  lidský  rniut  a  záští, 

nás  neskryj ou  v  svém  obřím,  sněžném  plášti?  — 


CO  VOLIL  BYS? 

CO  volil  bys?  —  Shakespeara  vidět,  krále, 
jak  celý  svět  svou  šíji  před  ním  sklání, 
neb  v  Learu  svém  jak  mušky  pouští  z  dlaní 
a  mluví  o  životě  v  myšce  malé? 

Básníka  zřít,  za  dary  neskonalé 
jak  svět  mu  všední  cetky  věsí  k  skráni, 
neb  tak,  když  napsav  verš  o  „Slitování", 
pohladil  děcko  bídou  k  smrti  zralé? 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  363 

Já  V  jeho  vlasti  viděl  obraz  starý, 
jejž  nalezli  kdes  na  Ninivském  hrobě: 
Assyrský  král  tu  seděl  chmurný,  charý 
a  před  nim  otrok  upoutaný  kleči. 
Král  odpoušti.  —  ó  věř,  on  myslil  sobě, 
že  srdce  lidské  přec  je  slávy  větši. 


KOMÁŘI. 

JSOU  srdce  těžká,  která  v  žiti  šeru 
jen  mezi  hvězdami  kdes  najdou  družky; 
jsou  ta,  jimž  staČi  lesk  barevné  stužky, 
a  skáčou  přes  tii  jako  v  GuUiveru. 

A  veselá  to  podivaná  věru, 
jak  na  velbloudy  rostou  malé  mušky 
a  vypinaji  v  slunci  křidla,  růžky 
a  vždycky  udělaji  karriéru! 

Jen  tiše,  zvolna,  nikde  přimé  slovo;  — 
však  Fortunu  si  za  šos  chytnou  zdrávi. 
Co  do  těch  srdci  těžšich  nad  olovo! 
to   Somnambuly,  Don  Quijoti  bludni: 
ti  utonou  jako  ten  kámen  v  studni, 
a  komár  pluje  na  stebélku  trávy. 


J.  v.  SlicUk:  Spiqr  básnické.  I.  Tk^ 


354  j.  V.  sládek: 


MĚKKÝŠI. 


JEN  nebýt  měkkým  tak  v  té  denní  vřavě;  — 
toť  nejhorší  jest,  neukázat  rohy, 
když  na  jehly  tě  bere  komár  mnohý, 
a  když  má  v  zobci,  myslí,  že  má  v  hlavě. 

Ty  myslíš  si :  „Jdu  světem  pohrdavě, 

co  lidský  soud  ?  —  mám  v  prsou  svých  své  bohy !' 

—  Ne,  brachu,  —  ty  jsi  lidem  preubohý, 

a  bozi  jinou  mají  starost  právě. 

A  tam,  kde  v  prach  se  rozpad'  motýl  měkký, 

kornatý  šnek  a  rak  přetrval  věky 

a  v  tisícleté  na  nás  zevli  skále.  — 

Aj,  říkáme  to,  vidíme  to  stále 

a  přec  my  měkkýši  jsme  jako  děti 

a  nechcem  tomu  nějak  rozuměti. 


BÁSNÍKŮM. 

MY  jen  tu  báseň  máme  za  svou  zbroji 
a  za  štít  pouze  vědomí  své  práce 
a  na  dně  žiti  kus  té  resignace, 
a  naděj'  —  jenom  klid  po  těžkém  boji. 

Nás  blázny  zvou  v  Don  Quijotovském  kroji, 
nás,  kteří  bychom  jejich  za  paláce 
nedali  skřítka  zlaté  ve  pohádce 
—  a  za  jich  blaho  dali  duši  svoji! 


I 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  365 

Přes  naše  sny  dál  svět  se  valí  mělký 
svou  robotou  a  sobectvím  a  v  hříchu, 
a  jeden  bodák  nazpět  zavleká 
o  staletí,  co  Shakespeare  vysnil  velký;  — 
však,  dokud  člověkem  být  není  k  smíchu, 
nám  dostačí  —  být  srdcem  člověka! 


PŘED   BRANOU   RÁJE. 

(Jul.  Zeyerovi.) 

Sbran  třeskotem  se  zavřel  Eden  jasný, 
vstup  chmurný  anděl  bránil  země  synu, 
zemdlena  Eva  sklesla  v  palmy  stínu 
a  slzy  vyhrkly  jí  ve  zrak  řasný. 

„Jak  hrozný  je  ten  anděl  I"  —  výkřik  hlasný 

se  vydral  z  jejích  úst.  —  „ó  chraň  mne,  zhynul 

a  muž,  skráň  opíraje  v  jejím  klínu, 

„Je  hrozný,"  děl  jak  v  snu,  —  „a  přec  je  krásný! 


Jak  chvějící  se  bílá  holubice 

upřela  k  muži  zrak  svůj  zaroseny; 

a  šli.  —  Pak  práce  pot  jim  skropil  líce. 

A  večer  v  kraj  kdy  zřel  v  červánků  jasu 

a  v  roli  svou  a  v  smavý  zrak  své  ženy, 

děl:  „Nejsme  bídní,  Bůh  nám  nechal  krásu." 


356  J.  V.  sládek: 


StéstI. 

S  neklidem  věcným  v  prsou  rozrytých 
toužíme  od  té  hroudy,  k  niž  jsme  spjati, 
v  dál  od  svých  dnů:  ti  tam  být  chtěj  i  svatí, 
ti  slunci  nad  hlavami  bližních  svých. 

Nás  práce  sžirá^  touha,  vzdor  a  pych, 
a  každý  středem  světa  chce  se  zváti, 
a  teprv  když  se  naši  dnové  krátí, 
si  zalháváme,  že  to  všechno  v  smích. 

Neb,  jak  jsme  byli,  byli  bychom  znovu, 
kdybychom  věk  svůj  znovu  mohli  žít. 
Jen  básník  nad  námi  se  hlásí  k  slovu 
—  ač  také  on  se  minul  svého  nebe  — : 
„Ten  dosti  žil,  kdo  měl  v  svých  prsou  klid 
a  dvě,  tři  šťastné  tváře  kolem  sebe !" 


PRÁCE. 

TRVÁ  to  dlouho^  nežli  vykrvácí 
se  srdce  z  toužení  v  tom  žití  ději;  — 
ba:  Ještě  krůpěj !  —  naše  rty  se  chvějí, 
když  štěstí,  mladost,  naděj',  vše  se  ztrácí. 

Však  blažen  ten,  kdo,  vše  kdy  v  zmar  se  kácí, 
sen  po  snu  zniká,  naděj'  po  naději, 
se  vrací  do  sebe,  jak  vlny  spějí 
a  pevnou  kotvu  naléiá  v  své  práci. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  357 

Buď  sebe  prostší,  —  kladivem  a  kosou, 
v  paži  se  jev,  neb  v  myšlenkové  síle, 
—  byť  nečítal  ji  nrkdo  v  zásluhu: 
ti  šťastni  jsou,  kdo  kropí  potu  rosou 
ten  širý  svět  a  padnou  při  svém  díle 
jak  oráč,  bleskem  sražen  u  pluhu.  — 


MNOHO  JSEM  PROŽIL. 

MNOHO  jsem  prožil  v  říši  snů  a  dumy 
a  bojoval  v  té  žití  denní  vřavě, 
kol  všedních  bludic  šel  jak  ve  mrákavě 
a  viděl  svit,  kde  slepnou  lidské  tlumy. 

Mnoho  mi  v  trosky  zapadlo  a  rumy, 
já  přes  né  dále  kráčel  jako  hravě; 
jen  Bůh  ví,  že  to  nešlo  nekrvavě, 
a  On  jen  lidským  srdcím  porozumí! 

Nuž,  rád  jsem  plul  tou  žití  pouti  valnou 

v  klidu  i  bouři,  v  radosti  i  žalu, 

ač  vzdálen  jí,  vždy  k  pravdě  touže  v  duši; 

a  moje  loď  když  narazila  v  skálu, 

já  jednou  vzkrik',  —  pak  naslouchal  jsem  v  hlušf 

kdes  od  přístavu  na  ozvěnu  dálnou. 


368  J.  V.  sládek: 


Čtyři  České  znělky. 

I. 

JSME  děti  věku,  jenž  svou  bídou  žije 
a  nedbá  minula,  ni  budoucnosti: 
vrtoohy  bláznů  jsou  mu  předkův  ctnosti 
a  budoucnost?  —  ať  bije  se,  jak  bije! 

Nám  k  smichu  mužnost,  vroucnost^  poesie 
těch  srdcí,  jež  tu  tloukla  v  minulosti;  — 
u  žití  stolu,  hoj,  —  teď  my  jsme  hosti ! 
Ať  žije  mžik !  —  co  v  hrobě,  ať  si  hnije ! 

ó  pěvci,  myslitelé,  bojovníci, 

kdož  pro  tu  svatou  českou  půdu  žili 

a  mřeli,  —  slyšte,  s  nestydatou  lící, 

jak  díme:  My  jsme  vše  —  a  nic,  kdo  byli! 

Ne !  —  my  jsme  pýr  a  mech  a  plevel  měkký 

na  balvanech,  jež  ční  tu  na  vše  věky ! 


II. 

JAK  balvany,  sterými  blesky  zryté, 
však  nepohnuté  v  sterých  bouří  sledu, 
ční  zvrhlým  potomkům  vstříc  skutky  dědů 
chmurné  a  velké,  přísné,  obrovité.  — 

Kol  nich  obchází  plémě  žitím  syté 
s  tou  hlavou  pustou  a  s  tím  srdcem  z  ledu, 
s  tou  v  ruce  chabosti,  plachostí  v  hledu 
a  na  čele  znak  hanby  —  nepokryté  I 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  359 

Kde  kdys  husitské  pluky  v  boji  stály, 
tam  chabý  vnuk  se  poličkovat  dává, 
před  každým  šaškem  tma  v  bázni  bledé, 
a  i  když  silným  býti  chce,  —  se  šálí  I 
Aj,  žeť  to  české  slunce  zapadá vá 
a  v  něm  se  rdí  jen  balvany  ty  šedé!  — 


III. 

NÁS  spasi  jenom  skutky,  žádná  slova 
ať  s  rečniště,  ať  z  pism  slok  se  řinou ;  — 
ne  knihy,  zpěv,  —  krev  musime  mít  jinou, 
čím  byla  kdys,  když  vlasť  má  býti  znova  I 

Co  hluchým  stádům  píseň  Kollárova,  — 
ač  tvoří  svět,  jak  Duch  kdys  nad  hlubinou? 
svým  líným  krokem  dál  se  stáda  šinou 
v  svůj  osud,  kdes  na  jatka  řezníkova. 

Ach  knihy,  písně^  uměni  a  vzlety!  —         # 

až  utopíme  se  v  tiskařské  černi.  — 

ó  stokrát  větší  divochů  jsou  čety, 

jež  s  láskou  k  vlasti  proti  dělům  běží; 

a  jak  tu  bez  knih,  bez  uměni  leží, 

v  skosené  žatvě,  —  rodné  půdě  věrni ! 


IV. 

KDY  přijde  ten,  jenž  čerstvou  krev  a  šťávu 
vlije  v  to  mrtvé,  omráčené  tělo, 
krev  žití  v  srdce,  které  věky  tlelo, 
a  přemýšlení  zas  v  tu  pustou  hlavu? 


360 


j.  y.  sládek:  sluncem  a  stínem. 


Kdy  ten,  jenž  právo  zas  navrátí  právu 
a  knvdě  ve  tvář  pěsť  namiři  smélo, 
a  naše  hadry  v  kmentu  zrněni  bélo 
a  v  cáry  strhá  pýchu  zlatohlavu?  — 

Kdy  přijde  ten,  jenž  s  hrobů  svalí  kámen 
a  v  ruce  blesk  a  v  zraku  božský  plamen 
jak  archanděl  těch  mrtvých  svolá  voje? 
Kdy  přijde,  v  nás  kdo  vzkřísí  v  žití  víru? 
a  po  boji  svůj  lid  v  ovčinec  míru 
zas  uvede  jak  pastýř  stádo  svoje?  — 


^* 


IIL 


JINÉ  BÁSNĚ. 

(SVéMU  BRATRU  VÁCLAVOVI.) 


SNÉŽENKA. 

NA  lesni  mýti  u  závěje  sněžné, 
kam  ještě  buk  své  holé  větve  chýlí, 
z  žlutého  mechu  rosteš,  kvítku  bílý, 
s  korunkou  perli  na  hlavince  něžné. 

Tvůj  každý  lístek  ve  větru  se  chvěje, 
jenž  huče,  táhne  z  hlubokosti  hvozdů;  — 
ty  nedbáš  ho,  —  ty  nasloucháš  jen  drozdu, 
jak  blízko  tebe  první  trilek  pěje. 


Tak  ztracena  tu  dlíš  ve  svoje  sněni 
o  slunci,  pohodě  a  jaru  zlatém, 
jež  celou  zem  pokryje  květným  šatem 
—  a  tebe  zvadlou,  skryje  pod  zelení. 


362  J.  V.  sládek: 

Však  máš  svůj  den !  —  a  zapomínáš  sebe; 
být  jiným  poslem  jara  tobě  stačí.  — 
Tak  čekáš  těch^  kdo  k  životu  se  tlačí, 
a  hledíc  v  zem,  —  nad  nimi  tušíš  nebe. 


V  LESE. 

V  les  širý,  vážný,  hluboký 
jsem  vyšel  sobe  jarem 
a  děl  jsem:  Nežli  odejdu, 
tři  věci  dej   mi  darem: 

H     Ať  nade  mnou  je  slunce  jas, 
ať  bouře  křidly  šumi« 
kéž  v  nitru  mém  vždy  spočine 
jen  dech  tvé  velké  dumy, 

A  v  hloubi  tvé  jak  roste  květ 

a  šveholí  si  ptáci, 
ať  žití  krása  z  duše  mé 

se  nikdy  nevytrácí. 

A  činy  mé,  jak  stromu  list, 
mi  steltež  ku  oddechu; 

tak  kmen,  když  bouří  vyvrácen, 
dopadne  lehce j'  k  mechu. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  363 


U  BRAN  ŠTĚSTÍ. 

TLOUKL  jsem  na  štěstí  brány, 
jako  jiní  na  ně  tlukou;  — 
otevřelo,  chopilo  mne 
tou  svou  vlídnou,  teplou  rukou. 

Usmálo  se.  —  Kolem  stáli 
lidé  šťastní.  —  „Srdcem  lehcí," 
dělo,  „vešli  za  mé  brány. 
Chceš  být  šťasten?" 

Děl   jsem:    „Nechci." 


HVÉZDY. 

ZÁŘNÉ  hvězdy  na  nebi, 
plné  tiché  veleby, 
k  tmavomodrým  výšinám 
co  mne,  hvězdy,  táhne  k  vám? 

Na  poušti  i  na  moři 
poutník  s  vámi  hovoří, 
vězeň,  zbuzen  luzným  snem, 
pohlédne  k  vám  s  úsměvem. 

Na  dobro  i  zločiny 
s  nebes  tmavé  hlubiny 
váš  se  line  jas  a  třpyt 
v  naše  boje  i  v  náš  klid. 


364  J.  V.  SLÁDEK  : 

Na  kolébky,  každý  hrob 
svítily  jste  od  pradob, 
přes  poslední   hrob  i   žal 

vy  budete  svítit  dál. 

* 

Ncmé,  velké,  bez  rmuti 
na  nebeském  klenutí 
samy  jste,  jak  člověk  sám; 
a  přec  nás  to  táhne  k  vám. 


NIC  NECHCI  VÍC. 

NIC  nechci  víc,  než  v  duši  klid 
a  žádného  víc  štěstí, 
než  co  ho  ptáče  může  mít 
na  květné  ratolesti. 

Když  slunce  hřeje  s  vysoká 
a  zem  je  pestrá  květem 

a  vítr  duje  z  hluboká 
a  mír  jde  celým  světem. 

A  pochybnosti  neznat  hles, 

jež  v  duši  nešvár  nití, 
—  jen  cítit,  jak  je  krásno  dnes, 

a  dýchat  jen  a  žíti ! 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  366 


JARO. 

ZEM  se  kouří,  slunce  hřeje, 
lesy  hučí  z  povzdálky, 
bílou  pěnou  voda  spěje, 
liská  puči  u  ručeje, 
křovím  voní  fialky. 

Ani  travka  na  pažitu 

nepohne  se  od  vánku, 
všude  klid,  jen  ku  blankytu 
plna  vášně,  plna  citu, 

zvučí  píseň  skřivánků. 

Slyš,  to  jako  hudby  zněni 

ve  chrámové  klenbě  kdes, 
s  nímž  u  blahém  vytržení 
podzemského  ze  sklepeni 
letí  srdce  do  nebes. 

Hudbo,  klide,  kráso,  jase, 

žiti   ve   svém   klokotu! 
jak  to  srdce  rozpíná  se 
tobě  vstříc,  —  a  po  tvém  hlase 
v  svém  se  řídí  tlukotu! 

Slunka  zlaté  pousmáni, 

bílý  kvítek  sněženky, 
pták,  jenž  v  hnízdo  stéblo  shání, 
jak  to  srdce  letí  maní 

s  ním,  a  všechny  myšlénky! 

V  kvítek,  náhle  poroseny, 
celý  blankyt  nazírá  — 


366  J.  ▼.  sládek: 

a  ten  zrak  náš  zavlhčený, 
jaký  svět,  dřív  netušený, 
před  námi  to  otvírá!  — 

Přírodo,  —  v  svém  velkém  žití 

také  nás  máš  v  náruči  — 
a  kdo  tvojí m  srdcem  cítí, 
byť  i  mřel  v  tom  vlnobití, 
—  také  žít  se  naučí  1 


V  JARNÍ  DEN. 

DEN  svitnul  krásný,  slunečný 
po  široširém  kraji 
a  jeho  čarným  úsměvem 
se  květy  otvírají. 

A  zelená  se  osení 

a  žlutě  puči  klestí 
a  skřivan  vznáší  od  země 

se  k  nebi  s  písní  štěstí. 

Ó,  moje  srdce,  ty  jsi  též 

tak  plno   touhy,   vznětu, 
ty  také  k  slunci  otvíráš 

se  jako  jeden  z  květů. 

V  tobě  jak  v  srdci  skřivana 
to  chví  se,  touží,  zvoní  — 

ty's  pták,  ty's  květ,  —  kéž  celý  svět 
dnes  cítil  to  jak  onil 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  367 


LETNÍ  VEČER. 

TEĎ  ve  mléčném  soumraku 
měkce  usnul  den 
a  z  pod  tažných  oblaků 
hvězdy  září  jen. 

Skropen  rosou^  uzavřel 

na  lukách  se  květ^ 
nad  oulem  hučících  včel 

v  sadu  dřímá  snět. 

V  srdci  ztichly  zápasy, 

zdřímnul  bol  i  stesk, 
v  nebes  dáli,  na  časy, 

svitne  tichý  blesk. 

Poslední,  tam  v  chatce  kdes, 

shasnul  světla  kmit ; 
od  země  až  do  nebes 

dýchá  mír  a  klid. 


PAPRSLEK. 

CHUDÝM  listím  podjeseně 
chvěl  se  slunce  paprsk  dlouhý 
na  kmen,  mechu  do  zeleně 
vrhal  jasné,  zlaté  prouhy. 


368  j.  V.  sládek: 


Kam  paď  z  jara  jenom  chvíli, 
kde  mu  v  létě  listi  bráni, 
teď  se  milou  záři  chýli, 
jako  snivé  pousmáni. 

Padni  také  v  naše  sněni, 
paprsku  ty  snivý,  dlouhý, 
když  jsou  v   naši   pod  jeseni 
list  i  květ  už  přelud  pouhý ! 


LÁSKA. 

(JarotL  Vrchlickéffltt.) 

NA  svahu  Stráně  Láska  spala 
a  nad  ni  šipek  odkvětal, 
nad  čelem  růže  máku  plála 
a  svlačec  vlas  ji  proplétal. 

U  srdce  trsek  zvonků  měla, 
u  nohou  modré  střcvičky, 

k  rtům  rozevřeným  sedla  včela, 
pod  vičky  kvetly  slzičky. 

Květ  šipku  zvolna  na  ni  splýval 
dřimotným  větru  šoumánim, 

pták  na  keři  si  pozazpival 

a  náhle  zmlk'  jak  před  spaním. 

Vše  bylo  jako  ve  zakleti, 
tak  tiché,  spíci,  bez  hnuti, 

už  nehnul  vítr  květnou  snětí, 
ni  pták  složenou  perutí. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  369 

I  nebeském  se  na  blankytu 

plující  oblak  unavil 
a  stín,  jenž  padl  ku  pažitu, 

motýla  v  květu  zastavil. 

A  od  země  až  k  nebes  báni 

jen  ševel  bylo  doslýchat 
jak  v  dřímotě:  Spí  Žiti  paní 

a  vše,  co  jest,  s  ní  musí  spát. 


VE  HVĚZDNÉ  VÝŠI. 

VZNESL  se  básník  do  říše  dumy, 
v  soumraku  zem  jak  se  loučila  s  dnem, 
tiad  lidské  trampoty  a  bolestí  tlumy, 
jež  chová  žití  v  nitru  svém. 

Lehký  jak  orel  prostorem  vzlétal 
výše  a  výš'  tam  ve  hvězdný  svět, 

zlatý  prach  mlžin  křídloma  smetal 
a  dále  a  dále  spěl  jeho  let. 

Co  mu  je  země?  —  pochmurná  báje,  — 
co  lidských  srdcí  do  sterých  ran  ?  — 

v  nebes  chce  nahlédnout  odvěké  taje 
a  nestane  dřív  až  u  rajských  bran. 

Kol  něho  mléčná  dráha  se  vine, 

pod  ním  již  svítí  Orion 
a  nad  ním  hvězdy  zas  jiné  a  jiné 

a  letem  závratným  k  nim  cíli  on. 

J.  v.  Siáděk:  SjAgj  Muické.  I.  ^^ 


370  j.  V.  sládek: 

Výše  a  výše  až  ve  hvězdy  ony  — 
a  letem  myšlénky  jich  dosáhl  již; 

však  nad  nimi  jiných  zas  miliony 
a  bráně  tajemství  nebyl  blíž ! 

V  tom  se  u  dveří  komůrky  jeho 
ozval  tak  divně  žalostný  hlas, 

jak  peruť  ptáčete  unaveného 
když  okna  dotkne  se  v  půkiocni  čas. 


Otevřel  dvéře,  v  sukénce  chudé 

stálo  tu  děcko,  vtělený  žal, 
tvářičky  ubledlé,  ručky  tak  rudé 

a  v  očích  jen  slzí  se  proudící  val. 

Postesklo  žalostně  a  stichnulo  rázem  ^ 
do  síně  padal  soumračný  šer 

a  básník  v  té  chvíli  vrátil  se  na  zem 
jak  bleskem  sražen  s  nebeských  sfér. 

Nevzalo  chleba,  když  chtěl  mu  ho  dáti, 
jen  ze  rtů  ubledlých  ozval  se  hles: 

Nechtě  mne  u  sebe,  chce  se  mi  spáti, 
nechtě  mne  u  lidí  alespoň  dnes." 

ó  lidská  bído,  v  podobě  děcka, 
v  podobě  každé  jak  obcházíš  zem, 

co  je  ta  moudrost  nebeská  všecka, 
dokud  ten  stesk  je  v  oku  tvém  I 

Tajemství  nebes,  —  co  nám  je  vás  třeba, 
dokud  zde  musíme  v  mrákotách  žit, 

dokud  zde  nuzní  nemají  chleba, 
dokud  zde  trpící  nemají  klid.  — • 


» 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  371 

Té  noci,  jak  děcko  dřímalo  v  klidu, 
básník  se  v  nebe  nevrátil  již;  — 

jen  cítil,  jak  mírnil  tu  lidskou  bídu, 

že  k  nebeským  bránám  —  je  na  zemi  blíž. 


KDE  JE  MÁMA? 

DNES  jí  matku  pochovali; 
dítě  z  toho  radost  mělo: 
jaktěživo  nevidělo 
tolik  světel,  tolik  záře, 
jaktěživo  neslyšelo 
muzikáře,  písničkáře, 
jako  dnes  tu  zazpívali. 

Kde  je  máma?  — 

Jak  s  tou  bledou,  klidnou  líci 
leží  mezi  květinama, 
vzpomíná  jí  na  světici, 
tu,  s  dvanácti  hvězdičkama.  • 

Muzikan,  pisnickan 
s  květinami,  světel  září 
odešli,  a  s  nimi  táta. 
Napřed  v  rakvi  šla  ta  svatá; 

—  ale  ona  nešla  sama, 
musili  ji  vyzvednouti, 
jako  svatou  nesou  k  pouti 

s  mládenci  a  družičkama.  — 
Napřed  v  rakvi  šla  ta  svatá; 

—  kde  je  máma? 


372 


j.  V.  sládek: 


V  domě  je  tak  ticho  všady, 

dítě  chodí  sem  i  tady, 

z  jizby  na  dvůr,  do  zahrady. 

Všude  sama! 

Na  dvůr  jenom  holub  slétá, 

v  sadu  ptáče  zaštěbetá. 
Kde  je  máma? 

Přišla  k  děcku  stará  teta, 
potěší,  jak  těšit  umí; 
beztohoť  že  nerozumí 
taká  droboť  běhu  světa: 
jTvoji  mámu  Bůh  vzal  k  sobě, 
tělo  bude  spáti  v  hrobě, 
nad  ním  bude  růsti  tráva;  — 
ale  lehce  se  to  spává, 
když  si  duši  vzal  Bůh  k  sobě/ 

„Kde  je  Bůh?" 

,Tam  nad  hvězdama. 
Andělů  má   svatých  roje, 
s  nimi  bude  matka  tvoje, 
nikdy  víc  nepřijde  dolů 
na  tu  zemi  plnou  bolu/ 

„Kde  je  Bůh?" 

,Tam  nad  hvězdama !' 

„A  kdo,  teto,  bude  s  náma, 

se  mnou,  s  tátou,  u  nás,  tady?" 


,Bůh  je  všady  — * 


„Kde  je  máma  — ?" 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  373 


KVĚTINĚ   V   PRÁZDNÉM   POKOJI. 

OPADANÁ,  zimomřivá 
v  prázdném  stojíš  pokoji; 
venku   zimní   mlha   táhne, 
puklé  okno  tmi  se,  vláhne 
v   šedochladném  závoji. 


Jizba  dechem  nepohne  se, 
jen  když  vítr  zavěje, 
a  ta  prázdná  pavučina, 
která  okno  obepíná, 
jako  ty  se  zachvěje. 

V  síni  hlesu  neozve  se, 
ani  kroku  na  prahu; 
všude   tichost   němá,   hluchá, 
jenom  časem  snítka  suchá 
zvolna  spadne  v  podlahu. 

Venku   zimní    mlhy   táhnou, 
chvilkou  slunce  probleskne: 
co  se  chvíš  k  té  světla  pruže? 
jako  když  se  těžce,  tuze 
lidské  duši  zastesknel 


Co  tak  hledíš  v  koutek  prázdný, 
kam  ta  záře  zakmitla? 
jest  to,  jak  by  v  zlatém  jasu 
upomínka  jiných  časů 
v  tobě  byla  procitla! 


374  J.  V.  SLÁDEK : 

Mamo!  —  jizbu  osamělou 
slunce  na  mžik  pozlatil 
však  ta  líce  vlídná,  snivá, 
oddaná  a  zádumčivá 
v  koutek  se  víc  nevrátí. 

Neozve  se  po  podlaze 
zvuk  těch  lehkých  kročejí, 
vláhu  tobě  nepřinese, 
v  listech  tvých  se  nezatrese 
rosa  slzných  krůpějí ! 

Nebude  se  více  dívat 
ven,  kde  zlatý  luh  se  stkvěl, 
zlaté  sny  když  táhly  v  letu 
hlavou  ji  a  kolem  květů 
roj  ti  bzučel  zlatých  včel. 

Nebude  se  více  dívat, 
když  ten  obzor  zakryl  mrak; 
schýlila  se  jenom   k  tobě, 
řekla:  „Lip  mi  bude  v  hrobě, 
—  leč,  je  dobře  také  tak !" 

Jen  když  slunce  paprsk  zlatý 
z  jara  zaplál  v  listech  tvých, 
bylo  jí,  jakoby  včela 
ještě  jednou  zabzučela 
a  pak  skřehlá  padla  v  sníh. 

Tak  tu  bylo  klidno,  smutno, 
tam  v  té  vaší  světnici 
týdny,  roky;  —  leč  vše  míjí; 
přišli  pak  a  odnesli  ji 
odtud  jako  světici. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  375 

Pres  váš  práh  nepadl  dříve 
lidské  nohy  ani  stin; 
teď  si  vzali,  co  jste  měli, 
na  tebe  jen  zapomněli 
a  tu  přízi  pavučin.  — 

Opuštěná,  zimomřivá 

v  prázdném  stojíš  pokoji; 
opět  sprchla   snítka   suchá, 
venku  mlha  šedá,  hluchá 
vše  v  svém  halí  závoji. 


v 


LEDOVÁ  KRÁLOVNA. 

ENKU  se  chumelí,  v  síni  je  mráz; 
probděla  s  děckem  až  v  půlnoční  čas. 


V  chudobných  peřinkách,  bílých  jak  sníh, 
hoch  ležel  s  horečkou  na  líčkách  mdlých. 

,Co  se  už  tatíček  nevrátí  sem?* 
„Nemůže,  synáčku,  kryje  ho  zem." 

,Co  se  mu  nestýská,  když  je  tak  sám?' 
„Ledová  královna  mu  zpívá  tam." 


,Proč  zpívá,  matičko?  —  pověz  mi  jen.* 
„Aby  měl  sladký  a  klidný  sen.** 

,Když  ty  tak  pláčeš,  jak  může  spát?* 
„Pošle  si  pro  nás  jedenkrát**  — 


376  j.  T.  sládek: 

Do  oken  vítr  udeřil  v  ráz. 
,Neslyšíš,  matko^  královnin  hlas?'  — 

Pohledla  na  dítě,  pohledla  ven: 
„To  vítr  jen  zadul  do  oken." 

„A  teď  mi,  děťátko,  jen  klidné  lež, 
matička  znavená  si  zdnmne  též.'* 

V  chudobných  peřinkách,  bílých  jak  sníh, 
hošík  si  zastýskal  a  potom  stich'. 

A  matku  s  dítětem  už  pojal  sen; 
sníh  s  větrem  zašoumal  do  oken. 

To  nebyl  vítr,  —  to  něčí  dech 
květ  mrazný  nadýchal  na  oknech. 

To  nebyl  vítr,  —  to  v  mlžině 
se  někdo  dívá  do  síně. 

Zasténal  vítr  ?  —  zapěl  to  hlas  ?  — 
teď  okno  se  rozlétlo  v  jeden  ráz. 

A  jako  pára  dechová 

v  síň  vešla  Královna  ledová. 

Sněhový  závoj,  v  oku  mráz, 
ale  tak  sladký  měla  hlas.  — 

Matku  i  dítě  pojal  sen. 

Ledová  královna  na  ně  dýchá  jen. 

Dýchá  tak  zticha  a  dech  ten  hned 
jim  na  tvářích  se  mění  v  led. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  377 

A  jako  pírka,  tich  a  tich, 
za  ni  do  sině  vlétá  snih. 

A  jako  květy  z  úběle 
usedá  spicim  na  čele.  — 

Ledová  královna  k  nim  chýlí  skráň 
a  k  srdci  jim  klade  ledovou  dlaň.  — 

A  matku  i  ditě  jímá  sen. 

A  nikdo  je  nezbudí,  až  v  Soudný  den. 


VIDĚNÍ. 

v 

SEL  jsem  luny  za  svítáni 
v  háj,  zelený  háj, 
slyšel  jsem  tam  z  nenadáni 

hrát  jak  na  šalmaj ; 
nevěřil  jsem  sluchu  ani; 
tich  byl  celý  kraj. 

Poslouchal  jsem,  šel  jsem  dále, 

odkud  zněl  ten  hlas, 
líbezněj'  a  zvučněj'  stále, 

potom  divě  zas; 
a  ten  hlas  jak  někde  v  skále 

ozvěnou  se  třás\ 

Hned  jsem  myslil:  Snad  to  mámí 

lesních  žen  mne  zpěv, 
už  jsem  lesa  průlinami 


378  J.  V.  sládek: 

vidci  jejich  zjev 
tam  šerými  pod  skalami; 
ve  mně  stydla  krev. 

Anebo  to   vyplašený 
zpívá  nočni  pták, 

nebo  snad  jen  vyděšený 
sluch  mne  šálí  tak? 

Stál  jsem  u  té  skalní  stěny, 
nevěděl  jsem  jak. 

V  tom  ta  skála  rudě  vzplála, 
jak  by  to  byl  žár; 

nad  ní  bílá  kaple  stála^ 
dávný,  divný  tvar, 

nad  ní  dub,  jako  ta  skála 
zvětralý  a  stár. 

Toho  dubu  každým  svazem 
vítr  tras',  či  běs? 

projel  kostmi  jako  mrazem, 
ale  nezahles'; 

i  ten  zpěv  teď  stichnul  rázem; 
mrtvý  byl  ten  les. 

šel  jsem  blíže,  neviděná 
moc  mne  táhla  tam, 

branka  byla  otevřená, 
ale  prázdný  chrám; 

u  krypty  jen  byla  žena 
a  já  s  ní  byl  sám. 

Pólo  klečí,  pólo  leží, 

jako  ten,  kdo  paď, 
že  jsem  od  kamene  s  těží 


T 


SLUNCKU  A  STfHCU. 

moh'  ji  rozeznat, 
jenž  tu  mrtvých  spánek  strefí;  — 
a  z  ní  čišel  chlad. 

Měsíc  oknem  prokukoval, 

měsícová  zář 
padala,  já  pozoroval, 

v  kamennou  ji  tvář, 
a  její  prst  ukazoval 

v  kryptu  pod  oltář. 

Mrtvé-li  to,  neb  to  žije? 

musil  jsem  jit  blíž'.  — 
Vyskočila,  dech  mi  pije, 

objala  mne  již; 
a  já  citil  kolem  šije 

kamennou  tu  tiž. 

Vzkřik'  jsem:  Kletá  moc  to  jaká 

volala  mne  sem?  — 
Zasmála  se:  „Jen  zpěv  ptáka," 

svalila  mne  v  zem. 
„Život  ptáček,  který  láká. 

Cihař  smrť,  —  ta  jsem!" 


VE  STARÉM  PARKU. 


EN  starý  park  tam  pod  zámeckou  věží 
ve  slunci  poledním  tak  plný  dumy  leží. 


Kol  cesty  zarostlé;  již  k  pádu  nachýleny, 
se  táhnou  alejí  lip  vydoutnalé  kmeny. 


380  J.  V.  slAdbk: 


Habrové  špalíry  je  vroubí  s  každé  strany  — 
od  téch  dob  rokoka,  jak  jsou  tak  pocuchány  I 

Uprostřed  jednoho  —  stín  lip  se  táhne  k  němu  — 
ční  Neptun  zvětralý  v  rozpadlém  vodojemu. 

V  sežloutlém  lupení  na  trávníku  a  v  mlázi 
řad  guirland  kamenných  a  puklé  leží  vázy. 

A  v  listném  zákoutí,  kde  větve  prosychají, 
rozbitý  starý  Faun  se  s  Dryadkou  svou  tají. 

Vše  tu  tak  spuštěné  a  vyžilé  a  charé 
i  samo  slunce  zdá  se  vybledlé  a  staré. 

A  přec  tu  zpívá  pták  a  v  prázdném  vodojemu, 
jak  Neptun  mračí  se,  —  vine  se  svlačec  k  němu. 

Tak  svěží,  porosen,  tak  jako  z  mlhy  stkaný, 
jak  své  jej  krásce  kdys  dal  šlechtic  pudrovaný. 

Své  krásné,  „chěre  Doris",  jíž  při  slavičím  pěni, 
jak  plouskal  vodojem,  dal  první  políbeni. 

Své  krásné,  chěre  Doris,  jež  tam  na  zámku  s  věží 
s  tím  puklým  srdéčkem  sto  let  již  mrtva  leži. 


České  krajině. 

f 

Okraji  rozlehlý  v  šíř  i  v  dál 
pln  lučin  zelených  a  zlatých  klasů, 
co  štěstí  a  blalia  bych  ti  přál^ 
jak  ležíš  přede  mnou  v  slunečném  jasu! 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  381 

Jak  ležíš  přede  mnou  klidný  tak, 
jako  by  žalu  nebylo  v  tobě  — 
každá  ta  chatka,  kam  stihne  zrak, 
jako  by  v  kolébce  dřímalo  robě. 

Jak  by  ji  choval  matčin  klín, 

tak  sní  tu  v  náruči  doubrav  a  trávy 
a  nad  ní  nebes  baldachin 
perutí  holubí  pne  se  tak  smavý! 

Ty  nebe  čisté  I  —  jak  ten  tvůj  dech 
kraj  celý  kolébá  v  něhu  a  těchu, 
z  more  své  krásy  skanout  nech 
mír  a  svit  štěstí  pod  každou  tu  střechu ! 


PÍSEŇ  ORÁČOVA. 

PROŽIL  jsem  své  žití, 
jak  to  mohlo  býti, 
jak  to  osud  děl;  — 
jak  to  život  velí, 
jak  to  lidé  chtěli, 

—  i  jak  sám  jsem  chtěl. 

Svou  žeň  chtěl  jsem  sbírat 
nemoh'  jsem  se  vzpírat, 

když  mi  řekli :  Služ ! 
Sluha  vůli  ztrácí, 
já  hleděl  své  práci 

ve  tvář  jako  mui 


382  J.  V.  SLÁDEK  : 

Chléb  můj  byl  mi  pánem, 
večerem  i  ránem 

jsem  ho  dobýval;  — 
ale  jeď  jsem  denně 
jej  tak  spokojeně, 

jak  ho  ne  ji  král ! 

Král  kdyby  byl  třeba 

děl:  Můj  je  tvůj  chleba,  - 

byl  bych  děl:  Ty  chceš! 
leč,  kdyby  děl  v  zbroji: 
Duše  tvá  je  mojí,  — 

byl  bych  rek':  Ty  lžeš! 

Tvá  je  moje  skýva, 
střecha,  jež  mne  skrývá, 

dech,  jenž  hruď  mi  dme; 
ale  moje  sněni 
při  lopotě  denni, 

králi,  to  je  mé! 

Člověk  pán  je  země, 
hlas  však  praví  ve  mně: 

Lidí  pán  je  Bůh ! 
Jemu  do  objetí 
pán  Či  nepán  letí: 

nesmrtelný  duch. 

A  když  ve  dni  tuhém 
kráčím  za  svým  pluhem, 

dlaň  má  neklesá: 
slyším  země  kůru, 
jak  svá  prsa,  vzhůru 

sténat  N  xv^b^sa.. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  383 

V  Čelo  moje  smědé 
jak  v  ty  líchy  hnědé 

padá  svit  a  stín;  — 
tak  žijeme  denně 
spolu  spokojeně, 

matka  zem,  —  já  syn! 

Brázdy  pot  můj  pijí, 
se  shrbenou  šijí 

mám  je  přece  rád;  — 
znám  svou  matku  hroudu! 
—  já  v  ní  do  dne  soudu 

budu  klidně  spát. 


POLE. 

POLE,  žírná  pole 
v  širém  českém  kraji> 
jak  se  vaše  hnědé  brázdy 
z  jara  zelenají! 

Jedny  zelenají, 
na  druhých  se  oře, 
za  pluhem  si  oráč  zpívá, 
skřivánek  nahoře. 

Od  vesnice  k  vísce, 
přes  ty  bílé  dvory 
ležíte  tu  klidná,  svatá 
až  v  modravé  hory. 


384  J.  V.  SLÁDEK : 

Lány  podle  lánů, 
obrovitá  těla, 
jak  by  z  nich  ta  rodná  sila 
vyskočiti  chtěla ! 

A   když    přijde    léto, 
pohoda  a  časy, 
rozvlni  se  jako  moře 
plné,   zlaté  klasy. 

Pšenice  a  žito, 
až  je  milo  zraku, 
jen  ty  dlouhé  meze  hoří 
od   vlčího  máku. 

A   sluhéčko   svití 
do  stříbrné  rosy, 
v  lukách  tluče  pětpenězka, 
v  žitě  zvoní  kosy. 

Všude  je  to  velké 
boží  požehnání; 
kdož  by  tady  nepracoval 
v  soumrak  od  svítáni ! 

V  soumrak  od  svítání 
v  potu  na  té  roli, 
s  úrodou  když  plné  vozy 
vjíždí  do  stodoly! 

Zde  teprv  ten  oráč 
ohlédne  se  plaše: 
Ach,  vy  žírná,  česká  pole, 
že  vy  nejste  naše ! 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  385 

Přejede  si  čelo, 
v  šeru  tich  ne  viska  — 
a  tam  z  dálky  nad  horami 
na  časy  se  blýskal 


SVÉ   DCERUŠCE,    KDYŽ   JÍ    BYLO 

ŠEST    LET. 

CHCI,  abys  se  pousmála,  směj  se,  směj; 
jako  z  doubrav  listně  sluje 
hrdlička  když  zacukruje, 
smích  tvůj  zní,  jak  slyším  jej; 
jako  v  doubrav  stinné  mlázi 
slunce  zlatou  pršku  hází, 
tak  ten  úsměv  ozařuje 
dětinný  tvůj   obličej. 

Chci,  abys  se  pousmála ;  —  šest  ti  let ; 

a  ten  čas  je  u  dítěte 

jako  poupěti,  než  zkvete, 

jako  motýlu,  než  vzleť. 

—  Rozumu  jem?  —  co  že  s  námi?  — 

ba,  —  toť  jako  perličkami 

mladé  listi  u  poupěte 

když  poseje  v  máji  led. 

Chci,  abys  se  pousmála;  mám  ti  přát? 
tedy  přeju:  pomněnkový 
ten  tvůj  zrak  ať  všem  vždy  poví, 
co  v  něm  nyní  vidím  plát;  — 

J.  v.  Sládek:  Spisy  báinické.  I.  25 


386  J.  V.  sládek: 

vše,  co  si  jak  děcko  přeješ  — 
Ty  se  moudrosti  mé  směješ? 
—  tedy,  světa  mudrosloví 
tak  se  doveď  vždycky  smát ! 

Chci,  abys  se  pousmála,  —  preju  víc: 

kouzelníka,  čaroděje 

v  prsou  máš,  ať  v  žití  seje 

pohádek  ti  na  tisíc;  — 

toť  tvé  srdce ;  —  ono  samé, 

věr,  že  v  žití  neoklame, 

jeho  snům  ať  vše  se  směje, 

ony  zbudou  —  když  už  nic ! 

Chci,  abys  se  pousmála,  —  svět  se  mrač; 

jako  z  doubrav  listně  sluje 

hrdlička  když  zacukruje, 

z  žití  slyšet  smích  a  pláč.  — 

Děcko  mé!  —  ač  prosta  hříchu, 

trpět  budeš,  vím;  —  však  v  tichu 

usměj  se,  ať  vše  se  ssuje, 

trp!  —  však  plakat?  —  proč  a  zač? 


MEZI  KVĚTY. 

JÁ  mám  tě  učit  kvítka  znáti, 
ty,  moje  dcerko  rozmilá, 
jak  na  lukách  a  na  souvrati 
a  na  mezích  se  rozvila? 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  387 

Ty  lítáš  travou  jako  včelka 
od  květu  v  květ  a  sem  a  tam: 

spíš'  ty  jsi  moje  učitelka, 
já  nevím,  co  ti  říci  mám. 

Já  řekl  bych  ti  květů  jména, 
leč  všude  jinak  zve  je  svět  — 

však  ty  jsi  jimi  ověnčena 
a  lip  jim  umis  rozumět. 

Neb  tebe  blazí  jejich  krása, 

až  na  líčkách  máš  červánek, 
a  tvoje  velká  radost  jásá 
jim  vstříc  jak  ráno  skřivánek. 

A  zrak  ti  záři  mákem  plana 

a  na  tvých  rtech  je  zvonků  smích, 

až,  těmi  květy  obsypána, 

v  nich  usneš,  —  sama  jeden  z  nich. 


ÚSMĚV. 

KDYŽ  svět  mne  znavil  honbou  svou  a  Ihaním 
a  štěstí  zdá  se  mi  jen  planá  báj, 
po  níž  se  bojem,  touhou  marně  sháním, 
dvě  male  ručky  jsou  můj  celý  ráj. 

Dvě  malé  ručky  měkké,  teplé,  bílé, 
jež  kolem  šíje  se  mi  ovinou, 
dvě  světlé  oči,  které  se  tak  mile 
zahledí  v  moje  s  prostou  nevinou. 


388  J.  V.  SLÁDEK : 

Kde  rána,  která  teď  by  zabolela, 

kde  lidský  hněv,  jejž  hněvem  splácel  bych, 

kde  propast  žiti  sebe  více  stmělá, 

již  neozářil  by  ten  dětský  smích?  — 

Jak  stíny  noci  mizí  chmura  s  líce, 
když  do  nich  čistý  paprsk  jitra  pad', 
a  třeba  duše  chtěla  seb^  více 
si   nad   vším   zoufat,   musí    milovat! 

A  není  tíže,  již  bych  nerad  nesl, 
neb  cítím  každým  srdce  záchvěvem, 
že,  kdybych  stokrát  mdlobou  pod  ní  klesl, 
vždy  zvednu  se  tím  dětským  úsměvem. 


HELENĚ. 

NA  čele  tvém  je  poklid  sám 
a  na  tvých  rtech  je  dětský  smích, 
a  na  tvé  líci  není  klam 

a  ve  tvých  očích  není  hřích. 

Jsi  mezi  námi  jako  květ. 

A  když  tě  vidím,  jsem  si  jist, 
že  z  more  vin,  v  němž  tone  svět, 

jej  zvedá  k  Bohu  ten,  kdo  čist« 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  389 


VEČER. 

V  Černý  vlas  tvé  drahé  hlavy 
skrývám  líc  svou  dnes^ 
ze  světa  k  nám  hlučné  vřavy 

nedoléhá  hles, 
z  jeho  bojů,  jeho  slávy  — 
jeho  žal,  ni  ples. 

V  krbu  zvolna  oheň  hoři, 
v  pokoj  lije  svit, 

na  zdech  matné  stiny  tvoři 

jeho  rudý  kmit, 
záře  v  stin,  stin  v  zář  se  noří  — 

kdo  má  zvítězit? 

Na  tvé  dumné  čelo  padá 

stín  a  záře  zas, 
jako  v  letní  večer  v  lada 

padá  stin  a  jas, 
jako  v  oku,  když  se  skrádá 

slza  s  temných  řas. 

Co  ten  úsměv  znaČí  jasný? 

co  zas  povzdech  ten? 
Ó,  jest  blaho,  —  jeden  krásný 

v  žití  prosnít  den ! 
ó,  jest  muka,  vědět,  šťastný 

že  to  jenom  sen ! 

V  naše  dlaně  Čas,  jak  pílí, 
hodí  jeden  květ, 

hodí  květ  nám  stříbrobílý, 


390  J.  V.  sládek: 

pak  ho  žádá  zpět  — 
i  ať  srdce  puká,  šili, 

—  dá  ho  naposled ! 

A  ty  ve  své  dusí  snivé 

tušiš  roků  běh, 
citiš,  pozděj',  nebo  dřivé, 

že  zbude  jen  vzdech; 
jedno  srdce  zbude  živé, 

druhé  skryje  mech. 

V  jednom  srdci  divé  lkáni, 
v  druhém  klid  a  chlad, 

jedno  srdce:  „Na  shledáni, 
lásko!"  —  bude  lkát, 

druhému  o  lásce  ani 
nebude  se  zdát. 

Nemysli !  —  Na  tvojí  tváři 
chci  mít  dnes  jen  jas, 

ať  mi  plným  proudem  září 
v  duši  svět,  pln  krás  — 

v  posled  stín  ať  světlo  zmaří; 

—  světlo  má  svůj  čas. 

Zde !  —  to  vřelé  políbeni 
dnes !  —  nač  přísti  den  ? 

dnešek  náš  a  zítřek  není, 
štěstí  hostem  jen,  — 

a  byť  přišlo  jenom  v  snění, 
dnes  nám   stač  ten  sen. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  S91 


N 


SVÉ  SPlCl  ŽENĚ. 

A  čele  klid,  na  prsou  nice  spjaty,  — 
ten  spánek  tvůj  tak  blahý  jest  a  svatý. 


A  jako  nevinného  děcka  spaní 
je  klidno  hluboké  tvé  oddycháni. 

Jak  od  sebe  v  ten  mžik  jsme  odděleni ! 
já  v  bděni,  ty  v  tom  všeho  zapomnění. 

Myšlení  osten  cítím  a  dne  tíži, 
tvůj  duch  je  prost  všech  okovů  a  mříži.  — 

Kde  klidu  mžik,  se  ptám,  v  tom  světa  víru? 
tvá  celá  bytost  dli  v  náruči  míru. 

Kde  Bůh?  se  ptám;  —  svět  celý  nemůž'  říci, 
a  ty  tak  blízko  mne  mu  patříš  v  líci. 


VÍTR  V  LISTOPADU. 

DUJ  si,  větre,  duj, 
bij  nám  do  oken,  — 
ať  si  venku  zimou  strašíš, 
z  pod  krovu  nám  nezaplašíš 
letní,  květný  sen. 


392  J.  V.  SLÁDBK : 

Trhej   venku  list, 
čuchej  pozdní  květ  — 
zde,  v  té  naši  jizbě  malé 
bude  to  kvést  neustále, 
třeba  venku  led. 

My  jsme  tady  dva, 

žena  má  a  já, 
děcko  naše,  to  je  třetí, 
k  nám  dnes,  větre,  nedoletí 

smutná  píseň  tvá. 

Kvíli  si  a  duj 
v  našich  oken  mříž; 
čím  to  divěj'  zaburáci, 
přitulíme  se  jak  ptáci 
jenom  k  sobě  blíž'. 

A  kdo  poslouchá 
jako  my  tě  dnes, 
smuten-li,  v  tu  jeho  bídu 
kousek  štěstí,  trochu  klidu 
také  jemu  nes ! 


DĚTEM. 

NA  vašich  tvářích  usmívá  se  svět  - 
a   život,   plný   slunečného   jasu, 
tam  nevrhá  ni  stínu  všech  svých  l>ěd, 
vše  splývá  v  čistou,  neskalenou  krásu. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  393 

Vy  květem  jste  na  žití  pustině 
vonným  a  plným  nejčistšího  pele, 
tak  prosty,  pravdivý  v  své  nevině, 
s  tou  bezstarostností  na  jasném  čele. 

Kdo  může,  děti,  vám  se  přiblížit 
s  myšlének  chladnou,  pytvající  řečí? 
zde  proudí,  žije,  mluví  jenom  cit, 
zde  nahé  srdce,  —  a  to  mozku  větší ! 

Neb  ač  vás,  žel !  —  učíme  životu, 
my  od  vás  žít  bychom  se  učit  měli : 
těch  vašich  prostých  srdcí  tlukotu 
a  všemu,  co  jsme  z  dětství  zapomněli ! 

Neb  vy  jste  čistý,  —  my  jsme  rmut  a  prach 
a  naše  srdce  pokryta  jsou  ledem, 
my  předstíráme  práci  a  sta  snah, 
však  žít  a  lidmi  býti  nedovedem. 

Sníť  asket  o  nebesích  ve  svých  snech, 
myslitel  zkoumá  blaha  lidstva  taje, 
a  blízko  tak,  —  ve  vašich  úsměvech 
dlí  celý  odlesk  ztraceného  ráje. 


MLADÉ   ZPÉVACCE. 
Anně  Veselé. 

SVOU  duši  netrať  v  cetkách  malicherných, 
jež  v  umění  ne  zlatem  jsou,  —  však  škvárem, 
jenž  tráven  nesvatým  a  všedním  žárem 
se  rozpadává  v  popel  troudu  černých. 


í 


394  J.  V.  sládek: 

Chci  v  umění  Tě  vidět  z  oněch  věrných, 
kdož  v  modrojasu,  jako  skřivan  jarem 
zpěv  nebi  vracejí  jim  daný  darem, 
až  v  nebes  tůnich  zniknou  bezeměrných. 

Chci  vidět  Tě  v  tom  čistém,  divčim  zjevu, 
jenž,  svěcen  uměním,  jest  nejstkvělejší.  — 
Tvůj  zpěv  af  srdce  teskná  ukonejši 
a  srdce  vinou  těžká  vznese  k  výši. 
Buď  zpěv  Tvůj  modlitbou;  —  ať  Bůh  ji  slyší, 
jak  bílých  andělů  naslouchá  zpěvu. 


ADOLFU  HEYDUKOVI. 
7.  Června  1885. 

TVOj  život  pln  byl  růží  červnových, 
jak  růže  jsou:  tím  nachem  krve  žhoucí, 
tou  vonnou  mhou  a  démanty  se  stkvoucí 
a  plny  také  ostnů  trnových. 

Ty*s  jimi  obsypán  byl,  příteli, 
sám  jako  růží  ker  v  měsíčním  jase 
a  v  něm  jak  list  se  chvěje,  —  věčné  kráse 
Tvá  celá  duše  vstříc  se  tetelí. 

A  každý  záchvěv  ten  a  každý  list 
i  ten,  jenž  ostnem  k  srdci  zraněnému 
se  tiskne  zle,  —  byl  písní  lidu  Tvému, 
a  Ty's  ji  pěl  tak  velký,  prost  a  cist  I 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  396 

A  V  Český  luh,  jak  lístky  po  vánku, 
se  nesou  písně,  jimiž  hruď  Tvá  zkvítá. 
Viz,  pěvce!  —  naší  vlasti  jitro  svítá! 
to  Tvé  jsou  růže  tam  v  tom  červánku. 


v 


V  PROUDU  ČASU. 

Š£  vznikat  musí,  žít  a  hynout, 
a  každá  bytost  má  svůj  čas, 
a  obejdouc  kruh  svého  bytí 
co  prach  se  ve  prach  vrací  zas. 


Však  velký  Čas  jest  jako  moře, 
on  nestárne,  je  věčně  týž, 
na  jeho  prsou  my  jsme  vlny, 
jež  zvedají  se  výš*  a  níž*. 

On  námi  hází,  blýská,  hraje, 
vln  roj  vždy  dále  pospíchá  — 
což  jemu,  vln  že  tisíc  mizí? 
on  tisíc  jiných  rozdmýchá. 

A  klidným,  velkým  dechem  moře 
on  pozvedá  svou  mocnou  hruď, 
dí  vlně  nové:  Zableskni  se, 
a  utonulé:  Tichá  buď! 

Dí  vlně  nové:  Hoň  se  chvíli, 
však  musím  zas  tě  s  prsou  střásť 
leč,  ty,  i  ta,  jež  utonula, 
jste  všechny  mého  nitra  část. 


396  J.  V.  sládek: 

Jste  dítky  mé,  a  pouhé  zdáni 
jest  to,  že  něco  zahyne, 
jest  stejně  věčným  slunce,  tráva 
i  brouk,  jenž  na  ni  spočine ! 

Jest  stejně  věčnou  mladá  růže 
i  rosná  na  ni  čelenka, 
jak  rudá  hvězda  na  obloze 
a  letici  k  ni  myšlénka! 

Jest  stejně  živ  a  neůmorný 
od  oné  hvězdy  každý  svit, 
a  neúmomé  v  lidské  duši 
jest  každé  hnuti,  každý  cit. 

A  nepřišel-li  slovem  k  světlu 
neb  činem,  beze  stop-li  shas', 
to  zdá  se  jen:  já  v  bytost  jinou 
a  mocněji  ho  vdechnu  zas. 

Jen  tvar,  však  žiti  není  jiné, 
to  od  věků  je  zrozeno, 
nač  lkát,  že  vaše  jméno  zhyne, 
též  jiným  žít  je  souzeno! 

A  žíti  budou  vaší  krví, 
jich  tělem  vašich  těl  je  prach, 
a  cítit  budou  vaším  citem, 
a  žít  ve  vašich  myšlénkách. 

Vše  vznikat  musí,  žít  a  hynout, 
a  každá   bytost   má   svůj    čas, 
však  zhyne-li,  to  jenom  v  roli 
své  zrní  sype  zralý  klas.  — 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  397 


SPASITEL. 

POD  bičem  katů  k  smrti  znaven  stoje, 
jak  na  kůl  Tebe  pn vázali,  Kriste, 
když  k  nebi  obracel  jsi  oči  svoje, 
chovaje  světa  spásu  v  duši  čisté^ 

kdo,  kdybys  náhle  přemožen  jsa  bolem, 
byl  zvolal:  „Utýrán  jsem  hroznou  mukou, 
kdos  vyprosť  mne  !'*  —  kdo  z  těch,  již  stáli  kolem 
v  láni  a  němi,  byl  by  pohnul  rukou  ?  — 

V  dál  rozprchnul  se  sbor  Tvých  apoštolů 
a  všedně  cestou  svou  šel  Jerusalem, 
Pilát  si  ruce  umyv,  zaseď  k  stolu, 
jen  matka  Tvoje  umírala  žalem. 

A  kupčík  stál  jak  jindy  ve  svém  krámu, 
a  lichvář  čítal  vyzískanou  minci^ 
a  kněz  ze  svého  boha  těžil  v  chrámu, 
a  luza  povídala  —  o  zločinci. 

Tak  bylo  to!  —  Kdo  byl  by  pohnul  rukou, 
kdybys  byl  zvolal:  V  pravdě  jsem  syn  boží  I 
dilap  špinavý  odplvnuv  nad  Tvou  mukou, 
hloub  byl  by  srazil  korunu  Ti  z  hloží. 

A  luza,  jako  dnes,  vyvrhla  pěna, 
byla  by  neviděla  spásu.  Tebe, 
ni  Moudrost,  sama  sebou  oslepená, 
—  jak  ze  stěžejí  zem  pozvedáš  v  nebe ! 


398  J.  V.  sládek: 


ŽIVOT. 

JEST  život  vše!  —  vše  člověku  je  Dnes, 
vědomi  dechu,  jsoucnosti  a  zdraví, 
že  patří  nám  ten  žití  velký  ples, 
že  ssajem  teplo,  voníme  dech  trávy, 
že  zvuk  je  náš  a  naše  že  je  světlo 
i  krapet  nadšení,  jež  do  duše  nám  slétlo.  — 

Zítra !  —  my  steleme  je  růžemi 

a  snad  je  na  rakev  nám  budou  klásti; 

zítra  ty  naše  tepny  oněmí, 

a  s  bohem  světlo,  hudbo,  slávo,  slasti  I  — 

V  snech  tonem  dnes,  —  snem  ani  nejsme  zítra 

mluv  básník  si,  a  mudřec  toč  to  zchytra: 

Dnes  umřel  Caesar,  —  hrstka  prachu  zbývá, 

a  žebrák  hoch,  jda  kolem,  zpívá,  zpívá.  — 


OSUD. 

VSTŘÍC  osudu  kráčíme  nocí,  dnem, 
a-  zdráháme  se  jít,  však  jdem  a  jdem. 
On  čeká  pokojně  na  místě  svém. 

Jdem  cestou  trnitou  a  jdeme  květem  luk, 
jásáme  rozkoší  a  tonem  v  moři  muk. 
On  čeká  pokojně  a  napíná  svůj  luk. 

On  není  zákernik,  on  volá  na  nás  v  dál 
a  jeho  vážný  zrak  se  nikdy  neusmál, 
když  od  tětivy  šíp  se  do  srdce  nám  vklál. 


SLUNCEM  A  stínem. 


399 


Pak  chladným  štítem  svým  pokryje   tváře   nám 
a  hroby  zarůsti  dá  polním  květinám 
a  přeje  si,  jak  my  by  už  byl  mrtev  sám. 


ZIMA. 


T 


ROCHU  jara,  trochu  léta, 
trochu  slunce  s  nimi  — 
můžeš  čekat  spokojeně 
na  příchod  své  zimy. 


Trochu  mládí,  trochu  lásky, 
trochu  snů  a  blaha  — 
vždyť  pak  dál  to  lidské  štěstí 
ani   nedosáhá ! 

Větev  květem  obalená, 
vichřice  ji  scuchá,  — 
zůstaneš>li  neulomen, 
zbudeš  větev  suchá. 


A  těch  listů  tolik   spadlo, 
než  zavál  dech  zimy, 
že  se  ti  až  pozasteskne 
ležet  v  jedno  s  nimi. 


400  j.  V.  sládek: 


v  NOČNÍM  TICHU. 

NOCnI  ticho  nepohnuté,  po  únavě,  marném 
boji, 
ulehlo  si  těžkým  křídlem  v  jizbu  mou  a  v  duši 

moji. 
Lampa  svítí,  hledím,  v  kouty  zemdlené  jak  světlo 

lije, 
hledím  v  stíny,  jak  se  hatí,  slouchám,  jak   mi 

srdce  bije. 
Zvolna,    ztěžka    a    zas    náhle,   jako    zvon    když 

zvoník  staví, 
krok  jak  chodce  zpožděného  rychlý  a  zas  vrá- 
voravý. 
Neptám  na  to  se,  co  bylo,  na  to,  co  má  ještě 

býti,  -  ^ 
slouchám  jen,  jak  naslouchají  ti,  jež  unavilo  žití. 
A  přec  slyš !  —  ať  zvolna,  bouřně,  tep  co  tep  jde 

srdce  dále; 
a  teď  tluče :  Cože  zoufáš,  člověče  ty  víry  malé  ?  — 
Slyš,   jak   srdcí   miliony   v   té   se   chvíli   třesou, 

chveji 
o  mžik  blaha,  klid,  kus  chleba,  včera,  dnes  —  a 

v  beznaději ! 
V  osamělé  jizby  hluchá  noc  svou  šerou  peruť 

chýlí,  — 
zavolej  tam  jako  k  bratřím:  Vzhůru,  mějte  k  žití 

síly! 
Na  bojišti   světa  platí  víc  než   sténot  kvílných 

hlasů 
jeden  vzkrik,  jenž  ve  sluch  mroucích  volá  vítěz- 
ství a  spásu. 
Jedno  slovo  vítězící  neutichne  bez  ozvěny, 
k  slabým  jako  anděl  spásy  přichází  ve  prázdné 

stěny. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  401 

K  nim  se  kloni,  novou  sílu  vlévá  v  tepny  zmdlé- 

vajicí, 
a  kdo  zoufal,  hle,  jak  v  temno  s  úsměvnou  se 

divá  lici. 
A  ty,  kdo  jsi  malé  víry,  slyš,  co  hlas  ti  v  prsou 

nka: 
Ani  tlukot  nejslabšího  srdce  v  prázdno  nezaniká. 

Každé  jeho  udeření,  ať  se  třese,  ať  se  chvěje, 
jako  duše  uondaná  tluče  nebes  na  veřeje. 

Jako  duše  uondaná,  která  právě  vzlétla  k  výši.  — 
Dole  země  nedosléchá,  —  ale  Bůh  ten  tlukot  slyší ! 


NA  PODZIM. 

MÉ  jaro  přešlo 
a  léto  s  ním 
a  vítr  duje 
už  na  podzim. 

Z  hluboká  duje 

přes  pláň  i  sráz, 
v  hlasu  má  smutek 
a  v  dechu  mráz. 

Však  v  duši  moji 

se  nevkrádá, 
tam  kvete  čarovná 

zahrada. 

Mnohý  tak  odkveť 

mi  v  žití  stvol, 
já  střádal  je  všechny, 

i  slast  i  bol. 

J.  v.  Slá<Uk:  Spisy  básnické.  I.  26 


402 


j.  V.  sládek: 


Ať  v  jitru  mi  lásky, 
ať  na  hrobech  kveť, 

když  z  vaď,  já  neumel 
naň  zapomněť.  — 


A  vítr-li  duje 
přes  pláň  i  sráz, 

v  mé  duši  ten  každý 
květ  puč!  zas. 

A  voní  a  rosy 

se  krůpějí  stkvi  — 
jde  přes  něj  vzpomínek 

dech  májový. 

A  málo  kdo  měl  jich 
v  svém  jaru,  to  vím, 

co  já  květů  v  duši 
měl  na  podzim. 


V  LISTOPADU. 
(Jul.   Zeyerovi.) 

TEĎ  ubledlá,  nádherná  léta  sláva 
ku  hnědé  prsti  znavena  se  chýlí, 
v  ukřehlé  ruce  poslední  květ  bílý, 
a  zrakem,  jenž  se  bolně  pousmává. 

A  jednu  po  druhé  své  zdoby  skládá  — 
lupení  nach  ve  zlatostkvoucím  vlasu, 
ocún,  jenž  růžověl  se  v  jejím  pasu, 
a  rosné  perly,  jež  tak  měla  ráda. 


SLUNCEM  A  STÍNEM.  403 

Sbor  pěvců  svých  v  dál  poslala  tiž  dřivé, 
by  mohla  sama  zmírat  se  svým  bolem 
němá  a  klidná,  bez  ohlasu  kolem, 
jen  s  upominkou  krás  v  své  duši  tklivé. 

A  do  komor  a  zásobáren  lidi 
a  v  doupě  zvírat  složila  své  břímě 
těžkého  ovoce,  by  žili  v  zimě, 
když  její  dlaň  už  nikdo  neuvidí. 


A  vítr  sklátí  ji  svým  mrazným  šlehem 
a  její  vlas  pokryje  jinovatka 
a  s  líce  prchne  žití  něha  sladká 
a  srdce  utichne  pod  bílým  sněhem. 


MATCE  ZEMI. 
(Janu  Veselému.) 


V  své  lůno  přijmi  nás,  ó  Matko  Země, 
až  shasne  to,  co  v  nás  se  zove  žití, 
jak  suchý  bereš  list,  neb  zvadlé  kvítí. 


Ty's  dala  vše,  a  vše  se  k  tobě  vrací; 
květ  neptá  se,  zdaž  znov'  se  porozvije 
a  list  na  ňadrech  tvých  pokojně  hnije. 


404 


j.  V.  sládek: 


My  nevíme,  zda  vic  jsme,  nebo  méně, 
však  ty  jak  máť  si  vlídně  vedeš  s  nimi 
a  měkce  pokrýváš  je  sněhem  zimy. 

Z  nich  jarem  necháš  nové  klíčit  sémě  — 

ó  Matko  I  —  jen  jak  je,  v  té  žití  práci 

nech  být  nás,  mřít,  —  nech  čekat  spokojeně. 


[ 


ZLATÝ  MÁJ. 

1887 
PRVNÍ  CYKLUS  BÁSNÍ  PRO  DÉTI. 


SVÉ  MALÉ  DCERUdCB  HSLBNÉ  A  S  Ni  vSBM  DOBRÝM 

DÉTEM. 


T 


VĚNOVÁNÍ. 


Y  pisne  tady  dávám  ti,  mé  dítě, 
v  čas,  kdy  jsi  byla  žiti  na  úsvitě. 


Když  byla's  plna  štěstí,  plna  zdrávi 
a  úsměv  tvůj  i  pláč  byl  dětský,  pravý. 

V  čas,  který  neznal  žiti  stránku  stinnou ; 
ty  vzpomínky  ti  nikdy  nevyhynou. 

Kdy  byla's  jako  letní  slunko  vřelá 
a  jako  květ  a  jako  děcko  celá. 

Kdy  sestrou  začala  ti  býti  matka 
a  ty's  ji  šveholila  slova  sladká. 

A  otec  tvůj,  by  ku  práci  se  sílil, 

když's  v  noci  spala,  nad  tebou  se  chýlil. 

Těch  slunečných  i  teskných  písní  řadu 
psal  otec  tvůj  už  v  chmurném  listopadu. 


408  J.  V.  sládek: 

Když  pustntil  sad,  strom  dávno  přestal  kvésti 
a  ty  jsi  byla  celé  jeho  štěstí.  — 

Nuž,  provoď  tebe  píseň  ta,  —  kde  jasná, 
a  v  žiti  šťastna  buď,  —  ó  šťastná,  šťastná! 

RAZE,  1886  ▼  den  po  iv.  AUbété. 


ZLATÝ   MÁJ. 

ZLATÝ  Máj  se  zastkvcl  v  kraji, 
zlatý  Máj,  ó  zlatý  Máj ! 
luka  pestře  prokvétají, 
zelená  se  luh  i  háj ; 
boru  sumi,  potok  hučí, 
na  květinách  včely  bzučí, 
slunko  i  vití  v  jeden  jas  — 
zlatý  Máj  se  vrátil  zas ! 

Slunko  svítí,  v  nebi  siném 
není  mráčku  v  šíř  ni  v  dál, 

jak  pod  modrým  baldachýnem 
skřivánek  se  rozzpíval: 

výš'  a  výše  letí  stále, 

zvoní  teď  jak  zvonky  malé 
a  jak  fléten  táhlý  hlas 
jeho  zpěv  k  nám  zvučí  zas. 

Máji,  Máji,  zlatý  Máji, 
což  pak  ty  jsi  přines'  nám?  — 

včelám  květ,  a  ptactvo  háji, 
vlaštovky  daťs  chaloupkám; 


\ 


ZLATÝ   MÁJ.  409 

jabloň  oděrs  bílým  šatem, 
potok  stříbrem^  luka  zlatem, 

trávu  dal  jsi  kravičkám;  — 

co  jsi,  Máji,  přines'  nám? 

Máji,  krásný,  zlatý  Máji, 

budeš  tu  jen  krátký  čas, 
po  tobě  si  zastýskajt 

Itdi  a  luka,  lesy  zas ; 
bude  smutno,  teskno  všady  — 
Zlatý  Máji,  pro  nás  tady 

kdys  do  smutných  myšlének 

nech  kytičku  pomněnek! 


SLUNÍČKO. 

SLUNlCKO-víčko, 
rozmilý  broučku, 
co  jsme  se  tě  ndionili 
na  tom  paloučku! 
Od  stébla  k  stéblu 
jen  jsi  se  kmitlo, 
nerado,  nerado, 
přec  jsi  se  chytlo. 
Sluníčko- víčko ! 

A  te<f  tě  máme, 
ty  broučku  malý, 
kropený  jak  mako  vička, 
jak  šípek  zralý ! 
Jak  se  ti  líbí 
zde  v  teplé  dlani? 


Aj,  děláš,  jakoby s 
nežilo  ani, 

Sluníčko- víčko ! 

Nožičky  ztuhlé^ 
křidélka  k  sobe.  — 
Nelibí  se  tedy  u  nás? 
pomůžem  tobě! 
Otevrem  ruku, 
zlehounka,  tiše;  — 
už  krovky  nazvedáš, 
chce  se  ti  výše, 
SluníČko-víčko? 

Po  dlani  vzhůru 
a  po  malíčku: 
tam  se  tedy  pozachtčlo 
Sluníčku-víčku  ? 
Po  dlani  vzhůru 
na  prstu  špičku: 
zastýskalo,  zastýskalb 
se  po  sluníčku, 
Sluníčku-víčku  ? 

Nuž,  tedy  leť  si, 
ty  broučku  malý, 
jako   rudá  jiskra   letí 
v  nebeskou  dáli.  — 
A  my  se  budem 
za  tebou  dívat; 
za  tebou  dívat, 
o  tobě  zpívat. 
Sluníčko- víčko ! 


ZLATÝ   MÁJ.  411 


DEN  PRÁCE. 


JE  to  práce,  je  to  shonu, 
chce-li  člověk  svého  dbát, 
jako  včely  na  záhonu 
musíme  si  pnspichat. 

Ráno,  sotva  pomodleno, 
už  se  musi  Panna  mýt, 
oblékat,   vše  naškrobeno, 
jako  z  kmentu  musí  být. 

Pokoj  Panně  uklidí  se, 
postýlka  se  ustele, 
pak  na  oříškové  míse 
posnídá  si  vesele. 

Kocourek  už  také  číhá,  — 
ať  si  počká  maličko; 
neboť  na  nás  čeká  kniha, 
jemu  hoďme  klubíčko. 

Co  v  té  knížce  ve  hodině 
přečte  se  to  pohádek! 
nechce  se  nám  do  kuchyně, 
—  a  to  by  byl  pořádek ! 

Hajdy!  vant,  péci  čile, 
pražit,  smažit  vesele, 
hodným  dětem  z  mouky  bílé, 
pro  lenochy  z  popele. 


412  J.  V.  sládek: 


Odpoledne  ubíráme 
v  louky  se  a  do  lesa, 
s  ptáky  sobě  zazpíváme, 
s  květy  srdce  zaplesá. 

K  večeru,  unaven  celý 
domů  jde  zas  každý  rád 
do  úlu  se  vrací  včely, 
a  my  půjdem  také  spát. 


JABLÍČKA. 

JABLÍČKA  zrajou  na  stromech, 
slunečko  do  nich  pálí  — 
až  jedno  spadne,  chytnu  je, 
nežli  se  zakutálí. 

Spadlo  jablíčko  červené, 
jedno,  druhé  a  třetí, 
všecky  jsem  chytla,  jako  když 
kocourek  za  myškou  letí. 

To  jedno  sobě  uschovám; 
hladu  se  nemusím  báti ! 
8  jablíčkem  druhým  bratříček 
v  kolébce  bude  si  hráti^ 

A  třetí?  —  S  bleďoučkým  děťátkem 
k  nám  smutná  chodívá  žena: 
dám-li  mu  jablíčko,  snad  se  též 
rd^tko  začervená. 


ZLATÝ   MÁJ.  413 


VLAŠTOVKA   ZPÍVÁ. 

V  LAŠTOVIČKA  šveholí.  — 
Kdo  ji  z  lidi  rozumi? 
poslouchá  ji  kdokoli 
pod  střechou  i  na  poli^ 
ale  nikdo  netuni 
nci,  co  ta  vlaštovička  zpivá. 

Vlastovička  zapěla: 
(Děcko  slouchá  pod  krovem.) 
„Kam  že  bych  se  poděla, 
kdybych  letět  musela 
ven  v  lijáku  takovém!" 
(Poslouchá  děcko,  jak  vlaštovka  zpivá.) 

Slyšela  ji  mláďata, 
vystrčila  krčky  ven, 
potom  křidla  pernatá; 
matka  kára  pisklata: 
„To  dnes  pro  vás  psotný  den !" 
(To  jim  ta  vlaštovička  jistě  zpivá.) 

„Co  vás,  děti,  napadá? 
z  domu  dnes  ?  —  ni  na  chvilku ! 
mokrý  dvůr  i  zahrada, 
viděla  bych  nerada 
urousanou  košilku." 
(To  jim  ta  moudrá  vlaštovička  zpivá.) 

„Že  už  máte  zase  hlad? 
vy  nemáte  nikdy  dost, 
dnes  už  nevím  co  vám  dát, 
—  a  teď  hajdy,  děti,  spát ! 
je  s  vámi  jen  samá  zlost !" 
(Tak  se  ta  vlaštovička  zlobi,  zpivá.) 


414  J.  V.  sládek: 


V  tom  prokmitnul  mrakem  jas; 
vlaštovička  zpívá  dál: 
„Bude,  dítky,  krásný  čas! 
odletím  a  přijdu  zas  — 
kdo  by  to  byl  předvídal, 
své  zlatoušky  že  nakrmím!''  —  tak  zpívá. 

Vlaštovička  sveholi  — 
matka  volá  k  večeři, 
dítě  k  ní  se  batolí; 
—  ať  to  bylo  kdekoli  — 
nikdo  děcku  nevěří, 
že  rozumělo,  vlaštovka  co  zpívá  .... 


HVĚZDY. 

NA  nebi  tolik  hvězdiček 
se  mihotá  a  svítá ! 
matička  nám  povídává, 
že  jich  nikdo  nespočítá. 

Jich  počtu  neví  andělé, 
což  teprv  někdo  z  lidí ! 
ale  Bůh  tam  nad  hvězdami, 
do  jedinké  že  je  vidí. 

Tu,  která  jako  diamant, 
i  onu,  která  bledne  — 
velké,  malé,  On  je  řídí, 
nepohřeší  ani  jedné. 


ZLATÝ   MÁJ.  415 

A  my  s  tou  chudou  matičkou 
jsme  chudé  čtyři  děti: 
jak  to  u  nás  bývá,  nechce 
nikdo  z  lidi  rozuměti. 

Jsme  čtyn  děti  maličké, 
a  chudém  my  to  vime  — 
Tomu  však,  jenž  hvězdy  hlídá, 
také  my  se  neztratíme. 


UKOLÉBAVKA. 

Hajej,  nynej,  má  Panenko, 
dřímej  sladký  sen; 
když  ty  budeš  libě  spáti, 
já  tě  budu  kolébati^ 
hajej,  spinkej  jen. 

Peřinky  máš  čisté,  bílé 

jako  padlý  sníh, 
nemusíš  se  báti  zimy, 
jak  pod  křídly  labutími 

budeš  spáti  v  nich. 

Dosti  jsi  mi  práce  dala 

celý  boží  den: 
praní,  šití,  ukládání  — 
teď.  Panenko,  čas  je  k  spaní, 

hajej,  dřímej  jen. 


416  J.  V.  sládek: 

Až  ti  spánek  očka  sklízí, 

půjdu  také  spát  — 
ranníčko  tě  vezmu  k  sobě 
a  budem  si  hezky  obě 
sny  své  povídat. 


MATIČCE. 

MATICKO  má  milá, 
moje  drahá  matko, 
vy  jste  jako  holub 
a  já  holoubátko. 

Vy  jste  holub  sivý, 
já  holoubek  bílý  — 
kde  jsme  se  v  tom  širém 
světě  natrefili ! 

V  tom  vašem  srdečku 
tolik  lásky  bydlí  — 
schovejte  mne  k  němu 
pod  vašimi  křídly. 


LETNÍ  VEČER. 

Slunce  zašlo  za  horami 
v  záři  rudých  červánků, 
nad  polem  a  nad  lukami 
tichne  píseň  skřivánků. 


ZLATÝ   MÁJ.  417 


Z  ticha,  z  ticha  vítr  dýchá 
pres  lučiny  od  lesa, 

nad  nimi  se  klenou  z  ticha 
holubici  nebesa. 

Na  luka  a  pole,  skály 
lehá  mlha  modravá, 

šeří  koroptvička  v  dáli 
kuřátka  si  svolává. 

Z  ticha,  z  ticha  vítr  dýchá, 
v  trávu  padá  rosička, 

a  na  sivém  nebi  z  ticha 
bleskla  první  hvězdička.  - 


PTACE. 

NA  dva  drátky  uzamčené 
v  naší  kleci  ptáče  zpívá, 
chvilku  zmlkne,  —  ven  se  dívá, 
kde  to  zlaté  slunko  hřeje, 
poskočí  si,  znovu  pěje, 
a  mně  zdá  se  nejinače, 
než  že  pláče! 

V  zahradě  nám  višně  zrají, 

na  větvici  ptáček  sedí : 

ptáci  lidem  nepovědí, 

co  to  sobě  povídají;  — 

zeť  se  ti  dva  ptáci  ptají: 

„Jak  se  daří?"  —  A  ten  z  klece 

dí :  „Zde  je  to  smutné  přece ! 

J.  v.  Sládek:  Spisy  básnické.  I.  ^ 


418  J.  V.  sládek: 

Celý  den  a  celé  noci 
na  bidélku  bez  ustání, 

—  a  ten  den  jek  neprečkáni ! 
Za  dne  soudruh  nepřilitne, 

v  noci  hvězda  nezakmitne: 
o  tom  slunci,  země  kráse, 
mně  jen  zdá  se!" 

Venku  svítí  slunce  zlaté, 
po  zahradě  větřík  věje; 
ptáče  zmlklo,  —  druhé  pěje : 
„Pusťte  je,  vždyť  zrovna  prosí, 
napije  se  slunka,  rosy  — 
pusťte  je,  vždyť  je  to  bolí, 

—  ať  si  se  mnou  zašveholí !" 


KOCOUREK. 

OŘECH,  velký  pes, 
na  kotě  měl  zlost; 
sezval  čtyři  kamarády, 
by  jich  bylo  dost. 

By  jich  bylo  dost 
velkých  těch  psů  pět 
Mourka  chytnout  za  kožíšek 
Hoj,  kocourku,  v  let! 

Kocourek  to  zblesk*, 
hej,  a  to  byl  hon ! 
pět  psů  letí  za  kocourkem, 
napřed  letí  on. 


ZLATÝ   MÁJ.  419 

Hoj,  kocourku,  běž! 

nikde  neni  plot, 
jde  tobě  dnes  o  kožíšek, 

jde  ti  o  život ! 

Mladý  o  život 
jde   ti    v   honu   tom: 
Hejsa !  —  kdyby  tady  nebyl 
jabloňový  strom! 

V  patách  Ořech,  Lap, 
Čumil,  Brok  a  Šnek  — 
na  jabloň  jim  jako  vítr 
skočil  kocourek. 

To  jest  jeho  hrad, 
to  jest  jeho  dům! 
mrkvičku  kocourek   strouhá 
pěti  pánům  psům: 

„Nahoru  se  k  nám 
vylézt  nelíbí?  — 
Kdyby  jeden  nc^u  zlomil, 
čtyři  zbyli  by. 

Na  jednoho  pět?  — 
to  je  velká  čest ! 
Kdyby  příběh'  ještě  jeden, 
bylo  by  psů  šest !" 


420  J.  V.  sládek: 


KOULI  SE,  KOULI  — 

KOULI  se.  kouli, 
červené  jablíčko, 
zelenou  travičkou 
až  tam  na  sluníčko ! 

Ty  budeš  běhat, 
my  tě  budem  honit, 
skřivánek  bude  nám 
s  nebe  k  tomu  zvonit. 

Kouli  se,  kouli, 
ale  pozor  v  letu, 
ať  mi  nepodlomíš 
nikde  ani  květu ! 

Chudobky  bílé, 
modravého  zvonku   — 
my  tě  budem  honit, 
ale  pomalounku ! 

Pomalu,  zvolna 
skrz  to  luční  kvítí; 
vždyť  ono  má  také  radost 
z  toho  živobytí. 

Skrivánek-li  zvoní, 
pohrívá  sluníčko  — 
nekažme  mu  živobytí, 
červené  jablíčko !  — 


ZLATY    MAJ.      .  421 


SLZICKY  panny  MARIE. 


p 


ANNY  Marie  Slzičky,  - 
ať  nebolí  mne  očičky ! 


Ať  neboli  od  ničeho, 
od  dobrého  ni  od  zlého. 

Ať  neboli  mne  v  noc,  ni  den, 
ať  pro  mne  šťastný  život  ten ! 

A  v  pláči,  smutku  ve  chvíli, 
ať  Bůh  ty  oči  posílí ! 

A  budu-li  kdy  šťasten  víc, 
pýcha  se  vzdal  mých  zřítelnic. 

A  nuzného-li  uhlídám, 

ať  rozdělím  s  ním  to,  co  mám. 

A  na  mne,  ani  u  lidí 
ať  zlého  oči  nevidí. 

Ať  jiným  zlého  nepřejí, 
než  já  kdy  žijou  šťastněji. 

A  po  své  práci  každý  den 
ať  zavru  oči  spokojen. 


422  j.  V.  sládek: 


s 


PETRKLÍČE. 

EL  Pán  Ježíš  z  Boží  rady 
Getsemanské  do  zahrady. 


Do  zahrady  do  zelené, 
Jeho  potem  posvěcené. 

Kde  pro  hříchy  všeho  lidu 
mel  být  vydán  v  ruce  Židů. 

šel  Pán  Ježíš  před  svítáním, 
svatý  Petr  kráčel  za  ním. 

Pán  Ježíš  si  nezavzdychá, 
svatý  Petr  pláče  z  ticha. 

,Nechtcj,  Pane,  na  smrt  jíti  !* 
„Otec  můj  chce  tak  to  míti." 

, Prohřešil  se  Adam  tuze.* 
„Mělť  za  to  již  po  zásluze." 

,Lidé  hřeší  víc,  než  Adam.* 
„Proto  za  ně  život  skládám.*' 

,Až  Tvé  tělo  z  mrtvých  vstane, 
do  nebe  je  nepusť.  Pane.* 

Pán  se  usmál  vlídně,  tiše: 
„Dal  jsem  tobě  klíč  své  říše!** 

^a  ty  klíče  díky.  Pane  — 
nikdo  se  tam  nedostane  !* 


ZLATÝ  MÁJ.  423 

Svatý  Petr  zvolal  v  hněvu, 

—  Pán  naň  pohleď  bez  úsměvu. 

Potom  kráčel  mlčky  dále, 
svatý  Petr  za  nim  stále. 

Hle  vsak,  Pánu  za  šlépěji 
zlaté  květy  vyrážejí. 

Stkví  se  v  trávě  Getsemanské 
jako  mušky  svatojanské. 

Až  zahrada  plna  kvítí 
a  v  každém  se  slza  svítí. 

,Pane,  řekni,  co  to  značí?* 

„Nad  tvým  hněvem,  Petre,  pláči." 

,Co  ty  květy  všelijaké?' 
„To  ti,  Petre,  řeknu  také: 

Já  se  na  smrt  odevzdávám, 
květy  tady  zanechávám. 

By  mluvily  k  srdcím  lidí, 
až  mne  země  neuvidí. 

Neb,  kdo  květu  porozumí, 
také  moje  slovo  tmii. 

Na  květy  kdo  s  láskou  shlíží, 
Bohu,  lidem  neublíží. 

Na  svět  celý  s  láskou  zírá  — 
sám  si  nebe  otevírá! 


424  J.  V.  sládek: 


A  ten  žlutý  kvítek  tady 
Getsemanské  do  zahrady 

Já  ho  zasíl  na  znamení 
vykoupení,  odpuštění. 

Každým  jarem  bude  kvésti 

v  čas,  kdy  musel  kříž  jsem  néstL 

Ale  znakem,  Petre,  stále 
bude  též  tvé  lásky  malé. 

Za  trest  pak  tvé  víry  chudé 
Petrklíčem  zvát  se  bude!" 


k 


SMUTNO. 

Nevím,  co  mi  tak  smutno, 
co  mi  tak  teskno  dnes, 
venku  je  mlhavo,  rmutno,  — 
pták  v  kleci  sotva  hles'. 

On  se  mnou  z  okna  se  dívá, 
do  sadu  dívá  se  ven; 

tam  list  se  po  listu  schvívá 
a  holý  se  klátí  kmen. 

Kmen  holý  větrem  se  klátí, 

a  pustý  je  celý  sad 
a  mlhou  a  jíním  jej  šatí 

ten  měsíc  Listopad. 


ZLATY    MAJ.  425 


Co,  ptáku,  hledíš  tak  rmutno? 

ty*s  přece  neztratil  nic; 
však,  když  je  člověku  smutno, 

ten  ztratil  o  mnoho  vic.  — 

Tví  druzi  vrátí  se,  —  blahá 
vesna  zas  přinese  květ,  — 

ale  má  matička  drahá 
z  hrobu  se  nevrátí  zpět. 


OBLAKA. 

PO  nebi  plují  oblaka 
růžová,  zlatá  a  šedá, 
toť  zrovna  jak  sbor  andělů, 
když  křídla  k  nebesům  zvedá. 

Po  nebi  plují  vysoko 
a  jeden  za  druhým  táhne, 
kde  v  suchopáru  jaký  květ, 
on  jistě  za  nimi  práhne. 

Oblaka  plují  vysoko, 
však  líto  jim  květu,  jak  vadne, 
a  do  kalíšku  květiny 
dešťová  krůpěje  padne. 

My  děti  jsme  jak  ty  květiny 
a  věříme,  že  je  to  snáze, 
když  anděl  Boží  zastaví 
se  u  nás  na  své  dráze. 


426 


j.  V.  slAdek: 


On  letí  vysoko  nad  zemi 
a  k  lidem  divá  se  dolů; 
kdo  vesel,  s  tím  se  raduje, 
a  zapláče  s  tím«  kdo  v  bolu. 

A  jest-li  tí  teskno,  ditc  mé, 
jen  modli  se,  vroucně  se  modli 
jak  letí  anděl  přes  tu  zem, 
on  jistě  u  tebe  prodli ! 


BABICKA. 


BABIČKO  milá. 
hlavičko   bílá, 
svraštěná  lička! 
podobna  páre,  — 
v  zraku  však  záře 
jak  od  sluníčka ! 

Babičko  malá, 
odkud  jste  vzala 

ty  bíle  vlasy?  — 
to  na  ně  lety 
sněhy  neb  květy 

napadly  asi. 

Babičko  malá, 
odkud  jste  vzala 

ty  líce  hnědé? 
to  as,  jak  padá 
v  podzimní  lada 

list  s  vrby  šedé. 


ZLATÝ   MÁJ.  427 

Babičko   miláj 
co  se  vám  bila 

ruka  tak  třese? 
to  as,  jak  chvátí 
vítr,  a  klátí 

osykou  v  lese. 

A  to  sluníčko 
v  očích,  babičko, 

odkud  je  máte? 
to  svítí  čistě 
vaše  tam  jistě 

srdíčko  zlaté! 


KAŠPÁREK. 

TVÁŘE  čistě  malované, 
očka  jako  oharek, 
do  světa  se  směle  dívá 
malý,  švarný  Kašpárek. 

Čepičku  má  s  rolničkami, 
přitisknutou  do  vlasů, 

kamizolku  rudobílou, 
kalhotky  má  z  atlasu. 

Rukávy  má  naškrobené, 
punčošky  má  na  stuhy 

a  na  botkách  vyleštěných 
zvoní  zlaté  ostruhy. 


426 


j.  V.  sládek: 


On  letí  vysoko  nad  zemi 
a  k  lidem  divá  se  dolů; 
kdo  vesel,  s  tím  se  raduje, 
a  zapláče  s  tim«  kdo  v  bolu. 

A  jest-li  ti  teskno,  ditě  mé, 
jen  modli  se,  vroucně  se  modli: 
jak  letí  anděl  přes  tu  zem, 
on  jistě  u  tebe  prodli ! 


BABICKA. 


BABICKO  milá, 
hlavičko   bílá, 
svraštěná  lička ! 
podobna  páre,  — 
v  zraku  však  záře 
jak  od  sluníčka! 

Babičko  malá, 
odkud  jste  vzala 

ty  bílé  vlasy?  — 
to  na  ně  lety 
sněhy  neb  květy 

napadly  asi. 

Babičko  malá, 
odkud  jste  vzala 

ty  líce  hnědé? 
to  as,  jak  padá 
v  podzimní  lada 

list  s  vrby  šedé. 


ZLATÝ   MÁJ.  427 

Babičko  milá. 
co  se  vám  bílá 

ruka  tak  třese? 
to  as,  jak  chvátí 
vítr,  a  kláti 

osykou  v  lese. 

A  to  sluníčko 
v  očích,  babičko, 

odkud  je  máte? 
to  svítí  čistě 
vaše  tam  jistě 

srdíčko  zlaté! 


KAŠPÁREK. 

TVÁŘE  čistě  malované, 
očka  jako  oharek, 
do  světa  se  směle  dívá 
malý,  švarný  Kašpárek. 

Čepičku  má  s  rolničkami, 
přitisknutou  do  vlasů, 

kamizolku  rudobílou, 
kalhotky  má  z  atlasu. 

Rukávy  má  naškrobené, 
punčošky  má  na  stuhy 

a  na  botkách  vyleštěných 
zvoní  zlaté  ostruhy. 


428  J.  V.  sládek: 


Kordik  z  péra  kohoutiho 
visi  v  pasu  na  háčku, 

jednu  ruku  pevně  k  boku, 
v  druhé  drži  plácačku. 

Od  hlavy  až  po  ostruhy 

hotový  to  hrdina, 
veselý  a  čtveračivý 

jako   dobrá   hodina. 

Zlého  se  mu  na  tom  světě 
mnoho  arciť  neděje,  — 

časem-li  však  hlavu  ztratí^ 
vesele  se  zasměje. 

Někdy  padne   do  polévky, 
někdy  také  v  omáčku;  — 

hloupá-li  se  moucha  směje, 
vezme  na  ni  plácačku. 

Jinak  svět,  ať  co  chce  dělá, 
nechá  v  svatém  pokoji; 

neublíží,  ale  také 
nikoho  se  nebojí ! 

Měšec  prázdný,  bez  haléře,  — 

ale  proto  nepláče; 
myslí  snad:  „Nemůže  v  světě 

každý  jísti  koláče." 

Nikomu  nic  nezávidí. 

po  slávě  se  nepídí,  — 
žeť.  Kašpárku  roztomilý, 

moudřejší  jsi  nad  lidi! 


ZLATÝ   MÁJ.  429 


I  až  jednou  uložíme 
do  malé  tě  rakvičky,  - 

žeť  vesele  uslyšíme 
zazvonit  tvé  rolničky ! 


MRZOUT. 

STARÝ,  tlustý  pán 
zalez'  do  kouta, 
upřeď  si  tam  síť, 
muškám  na  pouta. 

Xa  síti  má  prach, 
na  zádech   má   kříž, 
život-li    ti    mir, 
nechoď,  muško,  bliž ! 

Sedí  celý  den, 
ani  nehne  se; 
co  si  myslí  jen? 
—  Inu,  ptejme  se ! 

Sedí,  tloustne  jen, 
pranic  nepoví: 
Inu,  vždyť  to  je 
pavouk  křížový! 

Přiletí-li  však 
muška  jako  mák, 
hoj,  tu  vyskočí 
jako  divý  drak ! 


430  J.  V.  sládek: 

Šití  obtočí 

mušku  se  všech  stran, 
pak  ji  vyssaje  — 
to  je  čistý  pán! 

Potom,  tlustší  zas, 
vleze  do  kouta  — 
Pojďme  radši  pryč, 
—  nechme  mrzouta! 


POHÁDKA  O  KRÁLI  PECIVÁLU. 

KRÁL   Pecivál  kdys  kraloval 
až  u  tureckých  hranic, 
vsak,  ač  měl  zlata  plný  sklep 
a  jedl  jenom  s  medem  chléb, 

—  jej  netěšilo  pranic! 

Ať  hleděl  k  slunce  východu, 

ať  hleděl  ku  západu,  — 
v  svých  prsou  cítil  těžkou  tíž: 
neb  před  sebou  měl  velkou  rís', 

—  a  velký  cop  měl  v  zadu  I 

Měl  diamantů  věrtele 

a  perly  bílé,  rudé, 
však,  ať  si  bděl  anebo  spal 
a  jeď  a  pil,  neb  kraloval, 

ten  cop  mu  vadil  všude. 


ZLATÝ   MÁJ.  431 

Ať  reky  vodil  do  boje, 

ať  na  lov  svoje  honce, 
cop  stále  rosť,  a  byla  již 
porostlá  copem  celá  říš  — 

a  nebylo  ho  konce ! 

Už  rolník  nechal  v  poli  pluh 

a  tesař  nemoh'  tesat : 
neb  z  poddaných  kde  který  jest, 
ten  králův  cop  jen  musel  plésť 

a  museli  ho  česat. 


I  povolal  král  mudrce 
až  od  tatarských  hranic 
a  děl:  „Co  s  copem  délat  jen? 
I  radili  se  rok  a  den, 
—  pak  nevěděli  pranic. 


u 


I  velký  žal  měl  náš  pan  král : 

„ó  krásný  světe,  vale ! 
už  vykopejte  černý  hrob 
a  pochovejte  mne  i  cop  — 
Ó  králi  Pecivále!" 

A  v  žalu  svém,  jak  nocí,  dnem 
král  Pecivál  tak  volá, 

jej  šašek  jeho  uslyšel 

i  bylo  mu  ho  velký  žel 
i  řekl :  „Kmotře,  holá ! 

Můj  pane  králi,  holá  hej !" 

tak  Šašek  řekl  k  němu  — 
„můj  pane  králi,  jen  se  vzchop, 
my  nůžky  vezmem  na  ten  cop 
a  bude  konec  všemu !" 


432  j.  V.  sládek: 


Dvé  slzí,  velkých  jako  hrách, 
se  králi  s  tváři  skradlo: 

„ó  šťastný  králi,  šťastná  zem ! 

dnes  ještě  cop  si  ustřihnem, 
a  mně  to  nenapadlo  ! 

Můj  dobrý  Šašku,  holá  hej ! 

teď  jsem  zas  šťasten,  hochu; 
svou  milou  dceru  dám  ti  rád 
i  svoji  říš'  —  jen  kralovat 

mne  nechtě  ještě  trochu ! 

Můj  dobrý  Šašku,  holá  hej ! 

ty  buď  mi  místo  syna  — " 
ó,  že  jsme  tam  též  nebyli ! 
což  byli  bychom  napili 

se  červeného  vína !  — 


VLAŠTOVKY  TÁHNOU. 

V  LAŠTOVIČKO,  leť, 
už  je  na  tě  čas  — 
listí  žloutne,  poletuje, 
po  strništi  vítr  duje, 
bude  brzo  mráz. 

Vlaštovičko,  leť 

na  slunečný  jih  — 
pavouk  babí  léto  spřádá, 
muška  též  si  pospí  ráda, 

až  přiletí  sníh. 


ZLATÝ   MÁJ.  433 

AŽ  ho  napadne 

kolem  našich  vrat, 
i  až  bude  Meluzina 
kvíleti  nám  do  komína, 

budem  vzpomínat.  — 

Na  tvůj  letní  zpěv, 

kde  ho  zpíváš,  kde? 
budem  na  svých  mapách  zvídat 
—  a  tvé  hnízdo  budem  hlídat, 

jak  bys  byla  zde! 

Přijde  jaro  zas, 

ty  se  vrátíš  sem  — 
Potkáš-li  kde  kousek  štěstí, 
můžeš  nám  ho  též  přinésti 

v  naši  českou  zem! 


KRÁLOVNA  ZIMY. 

HOJ !  na  bílém  koni 
o  závod  se  honí 
8  větrem  jezdkyně; 
vlasy  s  bledých  skrání 
jako  mraky  za  ní 
vlají  v  krajině. 

Mráz  má  v  šerém  hledu 
a  korunku  z  ledu 

nese  na  čele; 
a  jak  pádí,  v  běhu 
prší  vločky  sněhu 

s  roucha  úběle. 

J.  V.  Sládek:  Spisy  báinické.  I.  "2.% 


434  j.  V.  sládek: 

Kol  boků  má  šaty 
zimostrázem  spjaty, 

pasem  zeleným, 
a  ve  hřívě  koni 
perlami  to  zvoní: 

ledem  kaleným. 

Kudy  větrem  letí, 
urve  s  holých  snětí 

poslední  si  list.  — 
„Hoj !"  zavýská  s  plenem 
v  sedle  vystrojeném 

z  prázdných  ptačích  hnízd. 

„Hoj  !"  zavýská  sobě, 
„květiny  jsou  v  hrobě, 

listí  haraší  !** 
A  kudy  tak  spěje, 
celá  zem  se  chvěje 

v  bílém  nibási.  — 

Hoj,  na  bílém  koni 
o  závod  se  honí 

s  větrem  jezdkyně. 
Toť  královna  Zimy ! 
Havran  letí  s  nimi 

v  sněžné  krajině. 


ZLATÝ   MÁJ.  435 


VÁNOCE. 


JAK  s  rolničkami  saně  zvoní, 
jak  vody  v  šumném  potoce 
jste  přijely  na  bílém  koni, 
ó  vánoce,  ó  vánoce  I 

Po  celém  kraji  sněhu  leží, 
pod  mraky  měsíc  vesluje  — 
však  u  nás  teplo ;  —  ať  si  sněží 
a  vítr  okny  lomcuje. 

Náš  útulný  a  tichý  domek 
až  pod  krovy  je  zasněžen, 
však  proto  přec  vánoční  stromek 
k  nám  od  Ježíška  přivezen. 

A  na  něm  ?  —  Bože,  —  divy  světa  I 
jak  světélky  je  zaplaven: 
zde  stádo,  zde  je  vojska  četa, 
zde  koráb,  —  k  plavbě  připraven.  • 

Zde  cukroví  je  ve  škatuli 
a  zde  je  zlatý  oříšek  — 
a  zde,  —  ó  div !  —  k  své  Matce  tulí 
se  sám  ten  božský  Ježíšek ! 

Zde  vůl  a  osel  vedle  něho, 
zde  Tříkrálů  je  vzácný  dar; 
však,  Ježíšku,  nač  mi  je  všeho?  — 
když's  nepřines'  mi  botek  pár! 


436  J.    V.   SLÁDEK: 

Já  viděl  ondy  bosé  dítě: 
sněhem  a  ledem  hoch  šel  sám, 
já  rek'  mu,  že,  když  poprosí  Tě, 
Ty  mně,  —  a  jemu  já  je  dám. 

Vsak  hle !  —  u  dveří  někdo  stojí, 

—  tak  dřív'  se  nikdy  neusmál; 
vysoké  botky,  kabát  dvojí, 

—  snad  Ježíšek  ti  sám  to  dal  ? 

ó  hochu,  pojď!  u  Jezulátka 
se  poděkuj,  jak  slušívá ;  — 
zde  to  je  moje  dobrá  matka 

—  a  vidíš,  jak  se  usmívá? 

A  dnes  Ježíška  nepros  o  víc, 
rozdělím  s  tebou  vše,  co  mám, 
to  cukroví  zde  na  polovic, 

—  svou  matičku  si  nechám  sám ! 

Jak  8  rolničkami  saně  zvoní, 
jak  vody  v  šumném  potoce, 
jste  přijely  na  bílém  koni, 
ó  krásné,  svaté  vánoce ! 


^•• 


ZLATÝ   MÁJ. 


437 


MODLITBA. 

O    dobrý  Bože,  Otče  malých  dítek, 
uslyš  mé  modleni  tam  na  nebesích  — 
Ty  opatruješ  každý  luční  kvítek 
a  živíš  v  poli  ptáka,  srnu  v  lesích; 
Ty  vodíš  oblohou  svá  stáda  hvězd 
a  velíš  slunci  vstávat  každé  ráno, 
Ty's  dárcem  všeho,  co  je  lidem  dáno 
na  poli,  ve  vsích,  v  hradbách  velkých  měst 

Ráno  i  večer,  v  soumrak,  na  úsvitě 
Ty  o  všechno  se  staráš,  co  je  živé  — 
ó  rozpomeň  se  také  na  Své  dítě 
a  drž  mne  v  náručí  Své  ochranlivé. 
Dej  chleba  mi,  jak  pták  má  pokrm  svůj, 
a  dej  mi  šat,  jak  šatíš  polní  květy, 
a  veď  HMie,  jako  vodíš  hvězdné  světy  — 
a  anděl  Tvůj  mne  ve  snu  opatruj ! 


SELSKÉ  PÍSNĚ 

A 

ČESKÉ  ZNĚLKY. 

1889. 


Panu 

ALOISŮ  NEDVÍDKOVI, 
dlouholetémii  starostovi  okresu  Počáteckébo. 


SELSKÉ  PÍSNĚ. 


MÉ  ORNÉ  PŮDY  KAŽDÝ  HON 

MÉ  orné  půdy  každý  hon 
mi   patři   zem  jak  dubu, 
a  držim  se  ji  jako  on 

vzdor  psotám,  časů  zubu. 

Věkovitými  kořeny 

a  pevně  každým  svazem, 
a  mé  jsou  i  ty  kameny, 

pro  něž  se  shýbám  na  zem. 


Ji  nevezme,  dokud  jsem  živ, 
mi  nikdo  z  tvrdých  dlani ; 

mne  topor  musi  sklátit  driv  — 
a  ještě  padnu  na  ni ! 


442  J.  V.  SLÁDEK : 


SE  SKŘIVÁNKEM  VSTÁVÁM. 

SE  skn vánkem  vstávám, 
s  nim  též  chodím  spát, 
v  poli  naslouchávám 
při  pluhu  mu  rád. 

Naslouchám,  jak  zpívá, 
když  si  stírám  pot, 

mně  tak  volno  bývá 

všechnéch  od  klopot. 

Zadívám  se  chvíli 

v  modrou  oblohu  — 

jak  mne  ten  zpěv  sílí, 
říci  nemohu ! 

Zamyslím  se,  maní 

je  mi  k  úsměvu, 
a  sám  při  orání 

dám  se  do  zpěvu.  — 


RODNÉ  BRÁZDY  V  ŠÍŘ  I  V  DÁL  .  . 

RODNÉ  brázdy  v  šíř  i  v  dál, 
co  mi  vás  jen  pán  Bůh  přál, 
co  se  já  vás  naoséval, 
naoral ! 


SELSKÉ   PÍSNĚ   A   ČESKÉ   ZNĚLKY.  443^ 

Až  té  trávy  neseté 
na  mém  hrobe  rozkvete, 
či  pak  vy,  mé  rodné  brázdy, 
budete  ? 

Kdo  tu  bude  u  vás  stát, 
kdo  vás  bude  míti  rád, 
kdo  k  vám  přijde,  rodné  brázdy, 
zaorat  ? 

Rodné  brázdy  v  šiř  í  v  dál, 
rád  bych  potom  z  hrobu  vstal 
řict  mu,  aby  jako  já  vás 
miloval ! 


JA  A  MOJE  ORNÁ  PŮDA  .  . 

JÁ  a  moje  orná  půda, 
my  jsme  jedna  hlína, 
bohatá  anebo  chudá, 
nemůže  být  jiná ! 

Já  a  moje  orná  pole, 

—  chraň  nás  dobré  nebe !  - 

za  pritele  máme  dole 

na  zemi  jen  sebe. 

Já  a  moje  orné  lány 
svazek  máme  tuhý, 
když  z  nás  jeden  udupaný, 
pomůže  mu  druhý. 


444 


j.  ▼.  sládek: 


Já  a  moje  orná  země 
jsme  jako  dlaň  k  dlani, 
dokud  ona  vlídná  ke  mně 
a  já  dobrý  na  ni. 


JAK  Step  u  cesty  polem  . . . 

JAK  itěp  u  cesty  polem 
je  ruka  sedlákova; 
tam  trhá,  kdo  jde  kolem, 
a  štěp  zas  rodi  znova. 

A  naše  tuhé  šije 

jsou  jako  kleče  pluhu; 

čím  hloub'  v  zem  přitlačí  je, 

tím  víc  to  setbě  k  duhu. 

A  srdce,  plná  síly, 
jak  hluboká  jsou  studna; 
krev  od  věků  z  ní  pili 
a  po  dnes  nejsou  u  dna! 


DRSNÝ  JSOU  MÉ  MRAVY  .  . 

DRSNÝ  jsou  mé  mravy, 
drsná  je  má  dlaň, 
drsný  vlas  mi  s  hlavy 
v  drsnou  padá  skráň. 


SELSKÉ  PÍSNĚ  A  ČESKÉ  ZNĚLKY.  445 

Drsný  chléb  i  šaty, 
drsný  je  můj  pot, 
drsné  došky  chaty 
drsný  chrání   rod. 

Drsná  na  vše  strany 

řeč  má  je  i  smích, 
a  na  drsné  rány 

pláč  můj  drsně  tich. 


CHLÉB  SVOj  TUZE  DOBÝVÁM  .  . 

CHLÉB  svůj  tuze  dobývám, 
na  jiné  se  nedívám, 
kde  můj  děd  a  otec  bydlel, 
přebývám. 

Ať  je  mračno,  nebo  čas, 
nějak  bylo,  bude  zas; 
orám,  seju,  —  někde  přece 
vzejde  klas. 

Nežaluju  osudu, 
spoléhám  svou  na  hrudu; 
tvrdá  je  —  a  já  s  ní  také 
přebudu. 


446  J.  V.  sládek: 


HŘEJ,   ZLATÉ  SLUNEČKO  .  .  . 

HŘEJ,  zlaté  slunečko, 
v  hory,  doly, 
ať  se  poti  sedlák 
i  ti  voli ! 

Hřej,  zlaté  slunečko, 

plno  záře, 
ať  je  pánům  volno 

na  kočáre. 

Hřej,  zlaté  slunečko, 

na  obili, 
aby   rostlo   pánům 

na  chléb  bílý. 

Chceš-li,   zasviť  také 

na   zemáky^ 
ať  jsou  hodné  velké 

pro   sedláky. 


NA  TRÁVNÍKU. 

NA  trávníku  v  nedéH 
je  to  okřáni  I  — 
slípky  se  tam  popeli, 
psi   se  prohání. 


« 

4    . 


SELSKÉ  PÍSNĚ  A  ČESKÉ  ZNĚLKY.  447 

Na  trávníku  premilo 

je  to  v  neděli, 
jen  kdyby  tak  nebylo 

zej  tra  pondělí. 

Na  trávníku  sedlák  má 

tak  své  myšlénky, 
kdyby  mu  jen  nepadaly 

na  tvář  housenky. 

Na   trávníku   okřeje 

sedlák   ubohý, 
kdyby  ho  jen  netahaly 

děti  za  nohy. 

Na  trávníku  okřeje, 

když  se  vyčasí,  — 
kdyby  ho  jen  netahali 

páni  za  vlasy ! 


ZE  SELSKÝCH  BOUŘÍ. 

HOŘEL  ve  vsi  statek, 
už  hořela  ves,  — 
kdyby  kdos  byl  v  zmatek 
nenamáť  se  kdes. 

Střechu  srazil  hákem, 

děti   vynes*   sám, 
div  před  naším  zrakem 

nezabil  ho  trám. 


448  J.  V.  sládek: 

Když  byl  konec  všemu, 
nechtěl  dát  se  znát  — 

modlime  se  k  němu: 
byl  to  anděl  snad! 

Až  jsme  ho  chtíc,  nechtic 
k   řeči  ponoukli: 

Byl  to  jakýs  šlechtic.  — 
My  ho  utloukli. 


JSOU   TY  NASE  kraje  .  . 

JSOU  ty  naše  kraje 
jiné   dnes,  než   byly; 
nežli  ze  knih  zná  je 
měšťák  bohumilý. 

Vymizely   dudy, 

vymizely  tácky, 
vymizely  bludy, 

dávné  povídačky. 

Vymizely  zpěvy, 

krby  loučí    zlaty, 
vymizely  děvy 

u  nich  s  kolovraty. 


Mědlice  a  stoupy, 
babky,   poctivice, 

chytrák   „Honza   hloupý 
dnes  jich  není  více! 


tt 


SELSKÉ   PÍSNĚ   A   ČESKÉ   ZNĚLKY.  449 

Fěrtoch,  dlouhé  šosy, 

šněrovačky  s  květy, 
šátky  na  pokosy, 

kožich   dlouholetý. 

Pentle  vyšívané, 

holoubky,  čes  vlasu, 
truhly  malované, 

všechno  to  šlo  k  ďasu. 

V  našem  kraji  blahém 

jsou  dnes  časy  jiný, 
všechno  se  to  šmahem 

dalo  na  mašiny. 

Setí,  žetí,  mletí, 

šátky,  látky,  příze, 
všechno  to  jen  letí 

kams  do  cizí  sklízel 

Tak  to  všechno  mizí 
jídlem,  bydlem,  krojem, 

i  ten  sedlák  v  cizí 
ruce  už  je  strojem! 

Jen  tak  někde  váznou 

starých  časů  stopy: 
kapsu  stále  prázdnou, 

dětí  celé  kopy. 

Jen  tu  starou  bídu 

máme   beze   škody, 
selka  jde  s  ní  k  židu, 

sedlák  do  hospody. 

T.  v.  SUdtk:  Spisy  básnické.  I.  29 


450  j.  V.  sládek: 

Tam  invalid  chudý 
udělá  mu  svátek  — 

čert  mu  rozbil  dudy, 
hrá  na  kolovrátek. 


STAV  SI,  STAV  SI,  VLASTOVICKO  .  . 

STAV  si,  stav  si,  vlastovičko, 
hnízdo  pod  mým  krovem, 
stavivala's  pod  doškami, 
stav  na  domku  novém. 

Co's  ty  tady  nelítala, 
máme  u  nás  změnu; 
otec  dal  mi  chatku  novou 
a  s  ni  mladou  ženu. 

Stav  si  hnízdo,  vlastovičko, 
u  našeho  zdiva,  — 
moje  mladá,  hezká  žínka 
na  tebe  se  dívá. 


JARNÍ  SLUNKO  ZASVÍTILO  . 

JARNÍ  slunko  zasvítilo, 
mile  hřeje  vzduch, 
na  dvoře  si  na  sluníčku 
spravuj  u  svůj  pluh. 


SELSKÉ  PÍSNĚ   A   ČESKÉ   ZNĚLKY.  451 

A 

V  lípě  zpívá  sedmihlásek, 
tnlkne,  slouchá  zas: 
z  chaloupky  mu  odpovídá 
milozvučný  hlas. 

Veselo  si  zpíváš,  ptáčku, 
dnes  však  noty  dbej,  — 
moje  mladá  žínka  zpívá 
ještě  veselejM 


CHUDÝ  BYL  MUJ  STATEK  .  .  . 

CHUDÝ  byl  můj  statek  v  stráni, 
ohudé  bylo  tvoje  věno, 
prinesla^s  k  nám  požehnáni, 
moje  ženo! 

Sotva  ráno  slunce  svitne, 
sotva  ptáče  probuzeno, 
vstaneš,  jako  ptáček  vzlitne^ 
moje  ženo! 

Jen  se  na  mne  pousmíváš, 

a  když  k  pluhu  zapraženo^ 
od  prahu  se  ještě  díváš, 
moje  ženo! 

Když  je  ruka  prací  zhnětlá, 

čelo  chmurou  zataženo, 
ty  jsi  jako  paprsk  světla, 
moje  ženo! 


450  j.  V.  sládek: 

Tam  invalid  chudý 
udělá  mu  svátek  — 

čert  mu  rozbil  dudy, 
hrá  na  kolovrátek. 


STAV  SI,  STAV  SI,  VLASTOVICKO  .  . 

STAV  si,  stav  si,  vlaštovičko, 
hnízdo  pod  mým  krovem, 
stavivala's  pod  doškami, 
stav  na  domku  novém. 

Co's  ty  tady  nelítala, 
máme  u  nás  změnu; 
otec  dal  mi  chatku  novou 
a  s  ni  mladou  ženu. 

Stav  si  hnízdo,  vlaštovičko, 
u  našeho  zdiva,  — 
moje  mladá,  hezká  žínka 
na  tebe  se  dívá. 


JARNÍ  SLUNKO  ZASVÍTILO  .  . 

JARNÍ  slunko  zasvítilo, 
mile  hřeje  vzduch, 
na  dvore  si  na  sluníčku 
spravuj  u  svůj  pluh. 


SELSKÉ  PÍSNĚ  A  ČESKÉ   ZNĚLKY.  451 

, * 

V  lípě  zpívá  sedmihlásek, 
mlkne,  slouchá  zas: 
z  chaloupky  mu  odpovídá 
milozvučný  hlas. 

Veselo  si  zpíváš,  ptáčku, 
dnes  však  noty  dbej,  — 
moje  mladá  žínka  zpívá 
ještě  veselejM 


CHUDÝ  BYL  MUJ  STATEK  .  .  . 

CHUDÝ  byl  můj  statek  v  stráni, 
chudé  bylo  tvoje  věno, 
přinesla^s  k  nám  požehnáni, 
moje  ženo! 

Sotva  ráno  slunce  svitne, 
sotva  ptáče  probuzeno, 
vstaneš,  jako  ptáček  vzlítne^ 
moje  ženo! 

Jen  se  na  mne  pousmíváš, 

a  když  k  pluhu  zapraženo^ 
od  prahu  se  ještě  díváš, 
moje  ženo! 

Když  je  ruka  prací  zhnětlá, 

čelo  chmurou  zataženo, 
ty  jsi  jako  paprsk  světla, 
moje  ženo! 


^2  j.  v.  sládek: 

tk 

A  když  světa  rámě  tvrdé 
proti  nám  je  namířeno, 
čelo  tvé,  jak  mé  jest  hrdé, 
moje  ženo! 

Ve  světě  co  chce  ať  znáči 

bohatství  a  sláva,  jméno, 
my  jsme  šťastni,  to  nám  stačí, 
ty,  má  ženo! 


UKOLÉBAVKA. 

SPI,  synáčku,  spi, 
zavři  očka  svy, 
já  tě  budu  kolébati, 
košilku  ti  spravovati^ 
spi,  synáčku,  spi ! 

Spi,  synáčku,  spi, 
hezky  se  ti  sni,  — 
já  se  budu  na  tě  dívat, 
ptáčkové  ti  budou  zpívat 
v  naší  jabloni. 

Až  ty  budeš  spát, 
půjdu   oběd    hřát, 
tatínek  se  vrátí  s  pole, 
pochová  tě,  mé  pachole, 
a  ty  budeš  rád. 


SELSKÉ  PÍSNĚ  A  ČESKÉ   ZNĚLKY. 


453 


Spi,  synáčku,  spi, 
zavři  očka  svy;  — 
abys  mohl  měkce  spáti, 
matka  musi  práce  dbáti  — 
spi,  synáčku,  spi ! 


DVA  DĚTSKÉ  POPĚVKY. 


I. 


Včerváncich  už  den  se  trati, 
půjdem  spáti,  půjdem  spáti, 
hle,  už  hvězdy  nebe  zlatí. 

Nebudeme  spáti  sami^ 
andílkové  budou  s  námi, 
každý  s  pěti  hvězdičkami. 

U  postýlky  budou  státi, 

v  snech  si  budou  s  námi  hráti, 

o  ráji  nám  povídati. 


II. 


ZASVIŤ  nám,  slunečko  zlaté, 
zasviť  nám  a  hřej, 
už  té  zimě  morovaté 
konec  udělej  I 


454  j.  V.  sládek: 

Byla  dlouhá,  vzdorovitá, 
nechce  se  jí  pryč, 

za  nůsek  a  šůsek  chytá 
první  petrklíč. 

Sviť,  slunečko,  v  širém  kraji 

petrklíčům   všem, 
af  jí  dvéře  otvírají 

až  v  tureckou  zem ! 


Tftl  RODY  U  NÁS  PLATÍ  JEN  .  .  . 

TŘI  rody  u  nás  platí  jen, 
to  otec,  syn  a  děd; 
to  náš  je  celý  rodokmen: 
kořen  a  strom  a  květ. 

A  naše  paměť  nejde  dál, 

ni  naděj'  v  příští  čas, 
než  aby,  děd  co  zachoval, 

syn  synovi  dal  zas. 

Co  bylo,  může  říci  nám 

jen  u  hřbitova  věž; 
děd  zapomenut  leží  tam, 

nás  zapomenou  též. 

Jen  někde  mhavé  zvěsti  hles 

nám  slovo  řekne  víc: 
jak  prapraděd  náš  trpěl  kdes, 

jak  šťasten  byl^  to  nic. 


SELSKÉ  PÍSNĚ  A   ČESKÉ   ZNĚLKY.  455 

Tak  ořem,   sejem,  hyneme, 

však  pýchy  daleci 
přec  starší  jsme  a  budeme 

než    rody   knížecí ! 


PIŠTE  SI,  JAK  CHCETE  .  .  . 

PISTE  si,  jak  chcete, 
ty  své  noviny: 
sedlák  je  své  půdy 
přítel  jediný. 

Kažte   si,   co   chcete, 
všechno  je  to  lež; 
každý  od  sedláka 
něco  chce,  —  vy  též! 

Vy  jste  cizí  jemu, 
on  je  cizí  vám, 
všecko,  co  dnes  jeho, 
on  si  dobyl  sám! 

Sedlák  vaši  volnost 
chápat  neumí, 
on  si  se  svou  hrudou 
nejlíp  rozumí. 

Jeho  volnost  práce, 
zdraví  je,  a  klid, 
nechce  nic  než  z  vlastní 
půdy  volně  žít. 


456  J.  V.  sládek: 

Byli   spolu  věky 
věrný  druha  druh, 
a  nepřál  jim  nikdy 
nikdo,   nežli   Bůh! 

A  přestáli  spolu 
každou  pohromu  — 
věří  sobě,  Bohu 
a  víc  nikomu! 


UZ  TO  ŽITO  NA  SOUVRATI  .  . 

UŽ  to  žito  na  souvrati 
vlní  se  a  v  slunci  zlatí; 
vlň  se,  vlň  se,  žitko,  zlatě, 
čekali  jsme  dlouho  na  tě. 

V  podzim  bylo  hodně  setí, 
v  zimě  zbylo  málo  k  mletí, 

děti  valem  dorůstají, 

páni  také  nečekají. 

Už  se  žito  k  zemi  kloní, 
na  mých  lukách  seno  voní; 

ticho,  ticho,  moje  koně, 

pojedem  si  brzo  pro  ně. 


f 


8CLSK£  pfSHÍ  A   ČESKÍ  ZKÍLKY. 


V  KOLIK  HODIN  NA  LUKA  . 

V  kolik  hodio  na  luka? 
Až  skřivánek  vzlítne. 
V  kolik  hodin  k  večeK? 
Až  hvězdička  svitne. 

Než  vyletěl  skřivánek, 

slyiel  už  mou  kosu; 
hvězd  již  bylo  na  tisic, 

my  stírali  rosu. 

Rosu,  rosu  na  trávě, 
rosu  na  svém  čele  — 

pospi  sobě,  skH  vánku, 
zejtra  o  mžik  déle  t 


SKŘIVÁNKOVI. 

MALÝ,  hezký  tvore,  - 
jak  tě  zváti  mám, 
z  osení  jak  letíš 
k  nebes  výšinám? 

Užaslé  tě  stíhá 
ucho  mé  i  zrak, 
jsi-li   živá   píseň, 
nebo  jsi-ti  pták. 


458  J.  V.  sládek: 


Své  jak  dolů  deštíš 
zpěvu  perličky  — 
ba,  že  máš  též  duši, 
ptáčku  maličký! 

Jakž  by  jinak  mohlo 
být  to  v  nitru  tvém! 
tolik  toho  zpěvu, 
tolik  plesu  v  něm. 

Divám  se  a  slouchám, 
jinak    nemůž'    být : 
ty  těch  našich  poli 
duše  jsi  a  cit. 

Hnědý  jako  ony, 
sily  jejich  část, 
vzhůru,  vzhůru,  vzhůru 
letiš  z  těžkých  brázd. 

Co  v  nich  kvete,  plesá, 
ty  to  v  hrdle  máš, 
a  vše,  co  je  tíží, 
ty  to  vyzpíváš. 

Za  tebou  se  dívá 
oráč   ve   tvou   výš',   — 
tobě  nezávidí 
zrnko,  jež  mu  sníš! 

ó,  jen  zpívej,  zpívej 
z  jitra,  k  červánku, 
ptáku  našich  poli, 
ty,  náš   skřivánku! 


SELSKÉ  PÍSNĚ   A   ČESKÉ   ZNĚLKY.  459 


VELKÉ,    ŠIRÉ,   RODNÉ   LÁNY  .  . 

VELKÉ,  širé,  rodné  lány, 
jak  jste  krásny  na  vše  strany, 
od  souvratě  ku  souvrati 
jak  vás  dnes  to  slunko  zlatí ! 

Vlavé  žito  jako  břehy, 
květná  luka  plná  něhy, 
na  úhoru,  v  žimé  kráse 
pokojně  se  stádo  pase. 

Nad  vámi  se  nebe  klene 
jako  v  květu  pole  lněné, 
nad  lesy  jen  z  modrošira 
pára  v  tichý  déšť  se  sbirá. 

A  jak  slunce  vás  tak  zhřívá 
a  jak  cvrček  v  klasech  zpivá, 
v  šíř  i  v  dál,  vy  rodné  lány, 
buďte  vy  nám  požehnány! 


JE  TICHA  NOC  .  .  . 

JE  tichá  noc  a  ještě  ven 
si   vyjdu   na  zápraží; 
af  sebe  víc  jsem  unaven, 
to  ticho  mne  tak  blaží ! 


460  j.  V.  sládek: 


Nad  polousvětlým  dvorem  mým 
je  obloha  tak  hvězdná^ 

tak  hluboká!  —  já  zahledím 
se  do  jejího  bezdna. 

Z  mé  jizby  na  dvůr  padá  žár 

jak  pruha  pozlacená; 
hle,  opřena  tam  o  polštář 

spí  s  děckem  moje  žena. 


Vše  mlčí;  v  sadu  šeptají 
jen  listy  hrušně  zticha, 

a  dobytek  můj  ve  stáji 
tak  spokojeně  dýchá. 


MŮJ   SYNKU  .  .  . 

MOj  synku,  drahý,  milený, 
s  tím  vlasem  nad  len  plavým, 
tvářičky  máš  tak   ruměny, 
tvé  tílko  kypí  zdravím. 

Jak  rád  tě  chovám  na  klíně 

a  hledím  do  tvých  očí, 
kde  blýská  to,  jak  v  hlubině 

když  rybka  povyskočí. 

Já  celý  den  si  na  poli, 

mé  dítě,  myslím  na  ně; 
jak  tvé  se  nožky  batolí 

mi  vstříc  na  drsné  dlaně. 


SELSKÉ  PÍSNĚ  A   ČESKÉ   ZNĚLKY.  4^1 

Já  namyslím  se  celý  den, 

jak  tabě  zas  to  bude, 
až  budeš  orat  unaven 
na  naši  roli  chudé. 

Leč,  —  co  se  o  to  starám  již, 

ty  synáčku  můj   malý; 
ty  svému  otci  nepatříš, 

ty  napřed  patříš  králi. 

Však  od  něho-li  přijdeš  zdráv, 

jdi  v  svého  otce  dráze, 
buď  kliden,  Bohu,  lidem  práv 

a  orej  hloub  —  a  snáze! 


POLNÍ  CESTOU  .  .  . 

POLNÍ  cestou,  bez  příkrovu 
nesli  jsme  ji  ke  hřbitovu; 
vůkol  mladé  žito  vlálo, 
skřivan  zpíval,  slunce  plálo 
na  ty  role  otevřené, 
na  ty  oči  uzamčené. 

S  stepů,  jež  kol  cesty  stály, 

květy  v  tvář  jí  napadaly; 

na  barvínku  kolem  čela 

zabzučela  bludná  včela; 
my  ji  nesli,  druzi  pčli, 
od  hřbitova  zvony  zněly. 


462 


j.  V.  sládek: 


NE,  TA  MOJE  POLE  .  .  . 


•  » 


NE,  ta  moje  pole 
nejsou  má,  —  jsou  cizl, 
já  je  orám,  vláčím, 
někdo  mi  je  sklizi. 


Něci  jsou  mi  voli, 
něčí  je  mé  seti, 
něčí  je  má  chata, 
něčí  jsou  mé  děti. 

Něčí  jsou  mé  ruce, 
každá  žila  v  těle, 
jen  má  strast  a  sila, 
ty  jsou  moje  celé! 


HNĚDÁ  BRÁZDA. 

JE  velká,  pevná,  stálá 
mé  hnědé  brázdy  tíha; 
však  byť  byla  jak  skála, 
má  tvrdá  plec  ji  zdvihá. 


\. 


To  mlčky,  před  vším  světem, 
i  k  smrti  když  je  třeba: 

tak  sobě  i  svým  dětem 
z  té  hroudy  hnětu  chleba. 


SELSKÉ  PÍSNĚ   A  ČESKÉ   ZNĚLKY.  463 

Jen  Bůh  můj  na  mne  shliži; 

já  vím,  že  být  to  musí: 
On  sejme  kdys  mou  tíži 

a  potom  oddechnu  si. 


ZA  KRÁLE  A  VLAST  .  .  . 

ZA  krále  a  vlasť 
zabili   tě  kdes  — 
nevrátíš    se    již, 
synku,  v  rodnou  ves. 

Za  pravdu,  či  klam, 
což  pak  já  to  znám  — 
bitvu  vyhráli, 
zabili  tě  tam. 

Novou   mají   zem, 
nový   slavný   čin, 
a  tak  v  hrobě  spí 
zabitý  můj   syn. 

Zdali  vzpomenuťs 
na  nás,  než  jsi  paď? 
teď  teprv  bych  rek', 
jak  jsem  tě  měl  rád. 

Kněz  náš  Te  deum 
zpíval  v  onen  den 
a  já  zpíval  též, 
na  tě  myslil  jen. 


"  '•  ♦  •  c  ? 


464 


i».r_ 


j.  V.  sládbk: 

A  v  tom.  Bůh  to  ví, 
zjev  ten  nemoh'  lhát, 
spatřil  jsem  tě  tam 
u  oltáře  stát. 

Jak  jste  stávali, 
chlapci  k  páru  pár, 
a  ja  tesu  se, 
az  kdys  budu  stár. 

A  jak  znél  ten  zpěv, 
v  tlupě  dětských  hlav 
viděl  jsem,  jak  stáVs 
jarý,   silný,  zdráv! 

A  mně  zjevil  se, 

—  Bůh  nám  krále  chraň! 

krvavý  ten  hrob, 

kde  jsi  padl  zaň. 


'    •    *.  4 


RÁJ. 


NAS  anděl  nemoh'  z  ráje  hnát, 
když  hrozný  stál  u  jdho  vrat; 
my  neznali  té  záře. 
Náš  teprv  potom  povstal  rod, 
když  člověk  začal  země  plod 
dobývat  v  potu  tváře. 


SELSKÉ  PÍSNĚ  A   ČESKÉ   ZNĚLKY.  465 

Ať  jiný  naň  si  vzpomíná, 
ať  pravda  to  neb  vidina, 

nám  kraj  to  málo  známý; 
nám  naše  země  dostačí 
a  ráj  bychom  si  nej  radši 

z  ní  udělali  sami. 

Až  do  ráje  se  půjde  zpět, 
toho  as  anděl  vpustí  hned, 

kdo  kdys  tam  býval  pánem; 
my,  z  nichž  mu  nikdo  není  znám, 
i  po  smrti  se  věru  tam 

snad  ani  nedostáném. 


AŤ  VELCÍ  TOHO  SVĚTA  .  .  . 

AŤ  velcí  toho  světa 
pres  naše  šlapou  hlavy  — 
jsou  sečtena  jich  léta 
jak  dnové  polní  trávy. 

A  přijde  kosa  sečná 
na  trávu,  na  člověka, 
však  naše  zem  je  věčná 
a  naše  hrouda  čeká. 

A  dočkala  se  všeho, 
co  šlapalo  ji  kdysi, 
a  s  prachem  klína  svého 
prach  násilníků  smísí. 

J.  v.  Sládek:  Spisy  básnické.  I.  30 


466  J.  V.  sládek: 


A  za  rody  rod  mizí 
a  nové  přejdou  s  časy, 
a  naše  ruka  sklizi 
z  jich  prachu  těžké  klasy. 


si 


PÍSEŇ  VYSTÉHOVALCO. 

NEVOLÍ,  tídou  hnán 
opouštím  rodný  lán  — 
ó  buďte  vlídni  ke  mně! 
a  neviňte  mne  z  nevděku;  — 
já  snes',  co  možno  člověku;  — 
ó  s  bohem  buď,  má  země! 

Snad  můj  jen  byl  to  blud, 
tažného  ptáka  pud 

snad  jen  se  ozval  ve  mně  — 
ať  tak  neb  tak,  již  táhnu  v  dál, 
má  touha  větší  než  můj  žal, 
ó  odpusť  mi,  má  země! 

Již   opouštím   svůj    práh 
a  tisknu  ve  slzách 

vám,  druzi,  ruku  němě; 
teď  z  dálky  bílá  vížka  v  let 
za  vlakem  kyne  naposled 

ó  s  bohem  buď,  má  země! 

Jest   volný   volných    ráj 
prý  tam  ten  cizí  kraj, 

kde  moře  duní  temně  — 


SELSKÉ   PÍSNĚ  A  ČESKÉ   ZNĚLKY.  467 

až  budu  tam,  ó  snad  bych  rád 
se  přišel  k  tobč  vyplakat, 
ó  moje  rodná  země! 

Leč  tam  za  vlnami 
Bůh  též  je  nad  námi, 

nás  ridč  přetajemně: 
ať  k  volnosti,  ať  v  porobu, 
nezapomnim  tě  do  hrobu, 

ty  moje  rodná  země! 


DOST  PRÁCE  JIŽ  .  .  . 

DOST  práce  již,  já  chci  mít  klid 
a  složit  svoje  břímě, 
zem  sklizena,  chci  připravit 
se  jako  ona  k  zimě. 

V  mém  sadu  listí  uvadlo, 
štěp  smuten  v  zem  se  chýlí, 

mně  na  skráň  sněhu  napadlo, 
chci  oddechnout  si   chvíli. 

Než  na  věky  odejdu  spát 

tam  ke  kostelní  věži, 
kde  otec,  děd,  mých  dítek  řad 

a  moje  žena  leží. 

Pojď,  synu  můj,  tvůj  statek  jest, 

já  dávám  ti  ho  celý  — 
to  byla  vždycky  naše  čest, 

co  v  rodu  jsme  ho  měli. 


468  J.  V.  sládek: 

Bůh  ostřez  v  každé  hodině 
tvé  stáje,  pole,  loká, 

ať  spokojeně  na  klíně 
si  mohu  chovat  vnuka. 

Ať  na  dvoře  tam  z  chalupy 
se  mdiu  divat  klidný 

na  stohy  tvé  a  na  kupy; 
a  ty  buď  na  nme  vHdný! 


JE  seCten  dnO  Mých  řad  . . 

JE  sečten  dnů  mých  rad 
a  čas  je  odsud  jit; 
v  mé  chalupi  je  chlad, 
v  mých  polich  cizí  lid. 

Již  chodim  jako  v  snách, 
já  neznám  už  svou  zem; 
z  mé  ženy  už  je  prach 
a  já  tu  ještě  jsem. 

Můj  syn  šel  za  ni  tam, 
vše  prázdno  v  domě  tom, 
já  zůstal  v  světě  sám 
jak  opuštěný  strom. 

A  tam,  kde  ona  spi, 
mi  vykopejte  hrob, 
však  hloub'  než  někdy  ji, 
hloub'  o  několik  stc^. 


SKLSKÉ  PÍSNĚ  A  ČESKÉ  ZNĚLKY.  469 

Ať  po  letech  spím  tich, 
když  hrobník  přijde  naň, 
ať  nikdy  kostí  mých 
se  netkne  cizí  dlaň. 

Ten  v  statku  kdos  je  dál 
už  nebude  chtít  znát 
a   nikdo  nesvázal 
by  pak  je  v  bílý  šat. 


JÁ  NEMAZLÍM  SE  S  PŘÍRODOU  .  .  . 

JÁ  nemazlím  se  s  přírodou, 
spíš'  někdy  se  svým  skotem  — 
co  dala  mi,  vše  vyrval  jsem 
ji  pracným,  těžkým  potem. 

Mně  není  matkou  příznivou, 
ni  kráskou  velkolepou; 
mně  z  jara  voní  od  mrvy 
a  v  podzim  voní  řepou. 

Leč  rád  si  někdy  utrhnu 
též  květ,  —  tak  nejspíš'  v  máji, 
když  moje  luka  žluťákem 
tak  zlatě  prokvétají. 

Neb  ze  stébel,  jda  po  mezi, 
utrhnu  s\dačec,  lechu, 
a  zadívám  se,  zamyslím, 
—  jak  jsme  tak  rovni  dechu. 


470  j.  ▼.  sládek: 


z 


z  OSUDU  RUKOU  .  .  . 

osudu  rukou  vzal  jsem  svůj   los, 
jak  zrno,  jež  hodil  na  brázdu  kdos. 


Jak  obilné  stéblo,  jež  vyroste  v  klas 
a  k  zemi  se  chýlí,  když  dospěl  mu  čas. 

Vzkliči  a  roste,  dá  zrno  a  dost; 
jak  ono  na  zemi  jsem  jenom  host. 

Tak  všichni  jsme  z  lidi,  vládce  i  rob; 
a  mne  život  teši  a  neděsí  hrob. 

V  zem,  jež  ho  vydala,  schýlí  se  klas; 
—  kdes  v  boží  zahradě  vyrostu  zas. 


VEKY  JDOU  A  MIZÍ  .  .  . 

\7éKY  jdou  a  mizí, 
^     neprďiledný  tém,  — 
mrav  a  řády  cizí 
proměňují  zem. 

Věky  jdou,  vše  míji, 

změnily  i  nás, 
ale  našich  šíjí 

nedotknul  se  čas. 


SELSKÉ   PÍSNĚ  A   ČESKÉ   ZNĚLKY. 


471 


Tvrdý  jsou  a  vzdorný; 

spíš*  ve  skále  hloh, 
povrch   země   korný 

povolit  by  moh\ 

Tak  stojíme  tiše, 
svoji,  každý  kloub, 

81  JI  Stale  vyse 
a  kořeny  hloub*. 


BA  NEJSEM  PÁN  .  .  . 


BA  nejsem  pán,  a  vím  to  též, 
jsem  z  ruky  živ  a  ztuha, 
však  Bůh  to  ví,  —  ten  mluví  lež, 
kdo  řekne,  že  jsem  sluha! 

Já  za  jiné  se  trmácím, 

že  musím,  —  zmírám  za  ně, 
leč  mzdu  svou  sám  si  vypládm, 
též   jiným   svrchovaně  I 

Jim  za  krev,  práci  ničeho 
jsem  nevzal  v  světě  celém; 

jsem  sluha  svůj,  víc  žádného  — 
a  všech  jsem  živitelem. 


'■  .M,o 


af  soused  zlý   ,.f 
soudný  , 


v  Den  s 


'^  'lost  mi  2b,lo  . 
s  poctivou  duší  ó ' 
'  «Wt  nejde  pr. 


V  LOříO  TVOJE, 

\/  Mno  Ivoje 

».     uloiil  j„, 

'"J-i^ko/v, 

«'''"  mi  ii,i  I 

<"•«  má  byla  ■ 

"")■>'.■  n.é  vial 

"  ním  stála  ,„ 


SELSKÉ   PÍSNĚ   A   ČÉSiCÉ   ZNĚLKY. 


473 


AŤ  NEBE  UŽ  SE  KALÍ  .  .  . 

AŤ  nebe  už  se  kalí  . 
a  od  hor  vanou  chlady, 
ať  z  luk  se  mlhy  valí, 
a  vrány  táhnou  lady, 

Ať  holý  v  sadu  štěpy, 
ať  žlutý  list  se  honí, 

v   mé   stodole   zní   cepy, 
mně  nový  chleba  voní. 

Ať  odletěli  ptáci 
a  sněhy  větrem  fičí, 

jsem  brzo  hotov  s  prací, 
a  moje  ozim  klíčí. 


COS  TÁHLE  ŠUMÍ  .  .  . 

COS  táhle  štuní  z  chvůjí, 
cos  temně  z  pod  hor  zvučí 
to  jarní  větry  dují, 
to  jarní  vody  hučí. 


Cos  v  povětří  se  směje, 
cos  v  důl  jak  zvonky  splývá: 

to  jarní  slunko  hřeje, 
to  skřivánek  tam  zpívá. 


474  J.  V.  sládek: 

Cos  polétá  a  šuká^ 

jak  vzduch  je  zlatem  stkvěly 
to  ponejprv  dnes  v  luka 

si  vylétají  včely. 

Cos  bilo  v  třešni  naši, 
cos  pod  krovem  je  v  práci: 

to  první  květy  raší, 
to  vlaštovka  se  vrací. 

A  dřív,  než  větry  duly, 
než  v  horách  tály  sněhy, 

dřív  než  oživly  úly, 

a  vzduch  byl  plný  něhy, 

Než  květ  zavoněl  luhem, 
než  pod  krov  kdo  se  díval : 

já  na  poli  byl  s  pluhem  — 
jen  skřivánek  mi  zpíval. 


MEZI    SVÝMI. 

MEZI  svými,  —  kde  kdo  přijde, 
starý,  mladý,  velký,  malý: 
toť  by  nás  ti  cizí  lidé 
z  města  ani  nepoznali ! 

Ve  světnici,  v  dýmek  čoudu, 

sedí  se  to  jako  v  ráji, 
hlučný  hovor  v  jednom  proudu, 

všichni  jenom  povídají ! 


SELSKÉ   PÍSNĚ  A   ČESKÉ  ZNĚLKY. 


475 


Muži  zhnédlých,  vážných  tváří, 

hezké  ženy  u  ohniště, 
dívkám  oči  jenom  září, 

a  kol  dětí  tratoliště. 

Žena  s  ženou,  kmotra  s  kmochem 
nevědí,  co  dělat  smíchem, 

za  kamny  jen  děvče  s  hochem 
nějak  zmlkli  v  koutku  tichém. 

Starý  děd  si  nacpal  znova 
s  úsměvem  už  dýmku  třetí, 

upřímná  a  věrná  slova 
všem  od  srdce  k  srdci  letí. 

A  ty  děti  každou  chvíli 

přitulí  se  k  naší  selce, 
a  když  dá  jim  krajíc  bílý, 

dál  šeptají  o  Popelce. 

Tak  to  u  nás  na  vesnici, 

sníh  když  zavál  v  prostřed  zimy 
od  města  tú  železnici, 

a  jsme  doma,  — mezi  svými! 


i^ 


ČESKÉ  ZNĚLKY. 

AUTORU    tPSOHLAVCŮV.. 


1890. 


I. 


COS  u  nás  straší;  —  říct  to  nelze  slovy, 
vzduch  toho  plný,  ve  vodě  to  pluje, 
s  chlebem  to  jíme,  krev  to  omamuje, 
tak  sladkotupě,  dým  jak  opiový. 

Na  ruce  věši  se  to  dělníkovy, 
do  myslitele  hlavy  se  to  snuje 
a  každou  chvilku  míru  otravuje 
i  tam,  kde  zavítá  pod  naše  krovy. 

Chcem  žít  a  živi  v  hrob  se  ukládáme, 

chcem  pracovat,  stavíme  z  pisku  v  řece, 

chcem  ku  předu  a  zpátky  vrávoráme; 

co  jinde  pravda,  lež  je  v  zemi  tétol 

tu  můru,  mdlobu,  —  kdo  můž'  říct,  co  je  to  — 

tu  naši  kletbu,  setřeste  ji  přece! 


I 


478  J.  V.  sládek: 


II. 


VŠE  rozmetáno  v  prach  a  rozvaliny, 
co  draho  bylo  této  země  synu, 
zlomili  nás,  jak  vichr  lomí  třtinu, 
a  klínem  rozrážejí  na  štěpiny. 

O  jejich  srdce  stesk  náš,  touhy,  činy 
se  rozbíjejí,  pěst  jak  o  skalinu, 
jak  z  železa,  jež  dáno  v  kovadlinu, 
z  nás  kují  zbroj  v  hruď  vlastní  domoviny. 

Kde  naše  spása,  štít  a  vykoupení?  — 
v  zapadlém  otcův  hledáme  ji  hrobě; 
v  těch  kobádi  zhas',  tam  neni,  neni«  není ! 
zas  k  rodným  bratřím  žalný  zrak  náš  hledí ; 
jen  lhostejnost,  neb  smích  nám  odpovědí, 
ó  hledejte  ji  v  sobě,  v  sobě,  v  sobě ! 


III. 

O  země !  —  někdy  matko  mučedníků, 
jichž  krví  páchne  dosud  každá  hruda, 
ó  jak  jsi  klesla  ponížená,  chudá 
dnes  v  rukách  svaté  víry  odpadlíků  I 

Prý  „v  podnož  cizinců  a  násilníků" 
si  zalháváme,  jak  to  slina  udá: 
že  vlastním  rodem  znectěna  tvá  půda, 
jen  bláznu  napadá  tak  někdy  v  mžiku. 

Ó  země,  prodávaná  plevou  lidu 
za  peníz,  úsměv,  pozlátkové  cáry, 
jak  velebná  jsi  v  lidu  svého  klidu!  — 


SELSKÉ  PÍSNĚ  A  ČESKÉ  ZNĚLKY.  479 

jenž  čeká  tu,  jak  bouře  na  dne  more, 
i  až  se  zvedne,  chytí  ve  vln  spáry 
a  odhodí  jak  vrak  své  všecko  hoře! 


IV. 


CO  vzal  nám  kdo,  co  zašlapal  nám  v  bláto, 
co  jedny  lkaním,  druhé  plní  studem, 
to  žalozpěvy  už  si  nevyhudem: 
kdo  muž,  si  vezme  zas,  co  bylo  vzato! 

V  nás  jako  v  jiných  žití  vrchovato, 
nač  zbaběle  lkát  stále  nad  osudem  — 
ten  dává  všem,  jen  co  si  vydobudem: 
žebráku  hůl  a  kovkopovi  zlato. 

Což  nemáme  svých  polí  rodnou  půdu, 
nemáme  ruce,  mozky  jako  jiní, 
železo  na  pluhy  i  na  oruží?  — 
A  stále  vrávoráme  jako  v  bludu 
pěst  líbajíce,  která  křivdu  činí  — 
„Jsme  otroci,"  se  křičí;  —  kde  jsou  muži? 


V. 

ZEM  patří  živým!  Tomu  jen,  kdo  oře, 
ať  kdokoliv,  své  živné  plody  dává; 
co  mrtvo,  mrtvo !  —  v  prsť  to  pochovává 
zas  pro  toho,  kdo  živ  na  její  koře. 

Jí  ničím  není  vyděděncův  hoře, 
ji  ničím  není  jejich  zašlá  sláva, 
jí  jedno,  koho  den  dnes  dokonává 
a  komu  zej  tra  svitne  ranní  zoře. 


480  J.  V.  sládek: 

Vlasť  neni  v  hroudě,  v  hvozdě  dávnoletém, 
kde  zpěv  zněl  věštcův  posvátnými  drvy; 
vlasť  otcův  našich  v  potomků  je  krvi 
a  dědů  prach  a  sláva  v  ni  jsou  živy: 
krev  ctěte  v  sobě,  vlévejte  svým  dětem, 
a  naše  budou  na  vždy  české  nivy  I 


Ví. 

MY  hlásime  se  k  žiti  právem  žiti^ 
jež  od  pravěků  nepozbylo  ceny 
a  právem  svatým  jest  a  bez  proměny 
při  všem,  nač  velké,  boží  slunce  sviti. 

Prohrané  bitvy  a  křivd  krupobiti 
a  výsad  roztrhané  pergameny 
jsou  cetkou  těm,  jichž  vůle  vyzbrojeny 
života  silou,  jejíž  klokot  čiti. 

Qicem  světlo,  vzduch  a  volný  vzrůst  a  vláhu, 

jak  má  je  strom,  byť  stál  i  na  úskalí, 

chcem  šťastni  býti  u  vlastního  prahu; 

a  dokud  slunce  s  nebe  neservali, 

my  na  bojišti  prvním  jara  vanem 

jak  podupaná  tráva  znovu  vstáném. 


VII. 

MY  chceme  žit,  jak  s  jara  bují  mlází, 
jak  voda  v  pláň  se  řine  s  hory  skalné, 
jak  mraky  plují  po  obloze  dálné, 
jak  vlny  mořské  bijou  beze  hrází. 


SELSKÉ   PÍSNĚ   A   ČESKÉ   ZNĚLKY.  481 

My  chceme  žit  jak  zrno,  které  vzchází, 
jak  jiskra  blesku  v  mraků  směsi  valné, 
jak  naděje,  když  oko  slzou  kalné, 
my  chceme  žít, a  všechno  je  to  frází !  — 

dokud  se  k  žití  nevzchopíme  prací, 
dokud  nám  prsa  láskou  nezaplanou 
a  čela  hrdostí,  jak  mužům  sluší  — 
dokud  nám  vira  v  bytí  není  duší 
a  nebudeme  splácet,  muž  jak  splácí, 
přátelství  přátelstvím  a  ránu  ranou! 


VIII. 


CHCEM  chléb  svůj  jísti  v  míru,  bez  zármutku, 
ne  slzou  slaný,  jak  ho  žebrák  jídá, 
chcem,  aby  náš  byl  celý,  kůrka,  střída, 
jak  vyrosť  na  lánu  i  v  chudých  plůtku. 

Chcem  vstávat,  lehat  v  radosti  i  smutku, 
hlídáni  Bohem  jen,  jenž  všecko  hlidá, 
a  odpovídat,  muž  jak  odpovídá 
jen  svému  svědomí  ze  všech  svých  skutků. 

Qicem  myslit  vlastní  hlavou  volně,  směle, 
jak  vlastní  rukou  pracujeme  denně, 
a  vlastním  srdcem  cítit  nezkroceně.  — 
Chcem  rovni  rovným  mluvit  s  celým  světem, 
práv  cizích  nebrat,  ale  svá  mít  cele ! 
a  v  dobru,  zlu  je  zachovat  svým  dětem. 

|.  v.  Sládek:  Spisy  Lásnick/.    L  31 


482  j.  v.  sládek: 


IX. 


NE,  konec  není !  byť  to  stokrát  znělo 
z  úst  vítězových,  konec  ještě  není  - 
porážkou  skončil  jeden  zápas  denní, 
leč  na  věky  se  slunce  nezatmělo. 

I  vyjde  zas  a  v  prach  sražené  čelo 
ten  setře  prach  a  krví  potřísněni 
se  muži   zvednou   v   nové  zápoleni, 
neb  duši  nezabil,  kdo  zabil  tělo. 

A  byť  i  šiky  unavené  v  boji 
tu  ležely  jak  trupy  v  omráčení, 
stráž  osamělá  tady  ještě  stojí; 
slyš  teď,  jak  volá  z  plné,  volné  hrudi : 
„Když  jeden  věří,  ještě  konec  není  !** 
a  viz,  jak  šeré  zástupy  se  budí 


X. 


J£  lež,  že  ten  se  zrodil  pán,  ten  sluha, 
je  lež,  že  slunce  svítí  jen  tak  komu, 
kdo  velí  dělům,  že  je  vládcem  hromu, 
a  v  odvet  ráně  není  rána  druhá ! 

Že  nikdy  neprask*  luk,  když  napjat  ztuha, 
že  nikoho  nepohřbil  balvan  v  lomu, 
že  svatokrádce  pán  je  v  svatém  domu, 
že  křivda  vítězství  má  za  soudruha. 

A  v  hrdlo  lež,  —  že  lží  je  právo  v  poutech, 
že  hlavy  zašlapal,  kdo  šlape  hroudu, 
že  „Na  kolena!"  poslední  je  slovo, 


SELSKÉ   PÍSNĚ   A   ČESKÉ   ZNĚLKY.  483 

Že  nevztyčí  se  čelo  otrokovo 

a  z  kosti  rozmetaných  v  světa  koutech 

kdys  nepovstane  mstitel  ke  dni  soudu. 


XI. 


O   vzchopte  se !  —  a  nebuďte  tak  němí 
jak  hrob,  kde  marně  pěst  krvácí  v  zdivu, 
volajíc  život!  —  Na  živu  být,  živu, 
za  život  stojí !  —  Milujte  tu  zemi ! 

Jeť  láska  vše,  vítězí  nade  všemi, 
vše  unáší,  jak  moře  za  přílivu, 
nad  mdloby,  zoufání,  svůj  klid,  i  skývu, 
nad  lásku  k  všemu  —  milujte  tu  zemi ! 

Je  láska  život,  každé  kletby  lékem, 
na  trůny  vznáší  poražené  zmarem, 
nadějí  starce,  muže  sílí  v  činy 
a  mládež  činí  velkou  svatým  žárem  — 
Vám  z  prsů,  matky,  dítko  beř  ji  s  mlékem, 
a  budou  tvrz  i  naše  rozvaliny! 

XIL 

TO  bylo  v  horách.  Příval  strhal  pole. 
U  jednoho,  kde  zbyla  holá  skála, 
stál  starý  sedlák,  tvář  se  kámen  zdála, 
jak  zkoušel  půdu  bodcem  svojí  hole. 

Rozhled'  se  nahoru  a  po  údole:   . 
ani  ten  mezník  voda  nenechala ! 
a  mlčel;  —  šedá  hlava  zakývala, 
a  pevně  kráčel  domů  po  výmole. 


484  j.  V.  sládek: 

Co  dělat?  —  Chalupa  je  na  spadnuti 

a  prodlužena,  věřitelé  krutí, 

děti  jsou  malé,  „nevěsta"  nic  nedbá, 

syn  rozmařil ec,  na  všem  jako  kletba. 

„Co  vnuk  mňž'  za  to"  —  Setřel  s  Čela  chmuru^ 
a  ještě  večer  vez*  tam  země  fůru. 


XIII. 

VŠAK  nevládnou  jen  bozi  hromu  klínem 
jak  v  kabátě  tu  stojí  nuzně  tkaném, 
muž  prostý,  drsný,  též  je  hromu  pánem, 
jenž  od  země  muž*  válčit  s  nebes  týnem. 

Vždy  sluha  králův,  velkých  jsa  jen  stinem, 
znak  slávy  měl  na  čele  rozoraném, 
jenž  nestřen  Caesarem  ni  Tamerlanem 
a  „In  hoc  signol"  věřil  s  Konstantýnem. 

On  neví  těží  mlatem  revoluce, 

jež  modly  staví,  kde  se  model  sprostí  — 

ten  země  titan  uvolní  si  ruce 

svým  tuřím  čelem  božským  poctivostí ! 

Ať  bozi  nevěří,  víť  Atlas  přeci, 

že  nebe  chví  se  mu  na  drsné  pleci ! 


XIV. 

O  při  jde  jaro  zas  na  české  luhy 
s  úsměvem,  jasem,  plno  rodné  síly, 
a  zelení  a  květem  nad  mohyly 
vyklíčí  vše,  co  dnes  tam  spí  sen  tuhý. 


SELSKÉ  PÍSNŽ  A  ČESKÉ   ZNĚLKY. 


485 


V  prsť  volnou  zaorou  zas  české  pluhy 
a  s  hnědých  rolí,  které  pot  náš  pily, 
my  sami  budem  sklízet,  co  jsme  šili, 
a  volni  volných  budeme  zas  druhy. 

Zas  přijde  jaro  a  pod  krovy  letem 
k  nám  navrátí  se  míru  vlaštovice 
a  večer  děd  vyprávět  bude  dětem, 
jak  hrát  si  budou  v  jeho  šedých  vlasech, 
o  země  české  dávných,  smutných  časech, 
jak  byly  kdys  —  a  nevrátí  se  více. 


i\ 


•  » 


SKRIVANČI  PÍSNĚ 

DRUHÝ  CYKLUS   BÁSNÍ  PRO   DÉTI. 


DCERUŠKÁM  HBRITESOVÝM  MARU  A  BOŽENĚ 


1888. 


Hrstka  Iiatk6  růioTých  - 
nenajdete  takových 
pod  kretonci  snéti, 
jak  jich  padá  do  dlani 
s  IfCek,  xrakfl,  usmánfi 
xe  (veholu  déti.  — 


ZPĚVÁK   PŘICHÁZÍ. 


NESU  Vám  velké  noviny 
odněkud  z  neznámé  země; 
host  vzácný  mi  je  povídal, 
jak  z  dálky  zavítal  ke  mně. 

Měl  roucho  bílé  jako  sníh, 
na  hlavě  věnec  měl  z  květů 
a  v  očích  zář  a  vlídnou  tvář 
a  úsměv  kol  blažených  retů. 

A  nachýlil  se  ke  mně  tak, 
k  Vám  jako  matka  se  sklání, 
a  povídal  mi  celý  den 
a  v  noci  až  do  svítání: 

Jak  rostou  květy  na  poli, 
a  pták  jak  v  doubravě  zpívá, 
a  o  lidech  a  o  hvězdách, 
a  Bůh  jak  na  vše  se  dívá. 

To  povídal  mi  den  a  noc, 
však  o  Vás  na  úsvitě, 
jak  sličnější  než  v  poli  květ 
je  dobré,  nevinné  dítě. 


490  j.  V.  sládek: 

A  jak  se  ten  host  jmenoval, 
se  chcete  dozvěděti? 
to  byl  snad  Strážný  anděl   sám. 
neb  Láska  k  Vám,  mé  děti ! 


SKŘIVÁNEK. 

SŘIVANEK  vyletěl  vysoko 
nad  pole  a  lučiny  v  květu 
a  zmizel  v  modru  nebeském, 
jak  zapaď  by  do  jiných   světů. 

Jen  jeho  píseň  s  blankytu 
šveholi,  zvoní  a  jásá, 
a  padá  v  zem,  jak  s  jabloně 
perličky   rosy   když   střásá. 

Skřivánku,  ptáčku,  zpěváčku, 
jak  letíš  v  nebeskou  dáli, 
rci,  kde  v  tom  malém  hrdélku, 
ty  všechny  písně  se  vzaly? 

Nevzaly  se  mi  v  hrdélku, 
ony  mi  v  srdéčku  pučí, 
tam  rostou  jako  v  poli  květ, 
jak  čistý  potůček  zvučí. 

A  letím  s  nimi  od  země 
vysoko,   jak  jenom   mohu, 
by  dolů  lidem  zpívaly 
a  vzhůru  nesly  se  k  Bohu. 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  49$ 


ŽEŽULKA. 

ZAKUKALA  žežulička 
z  doubravy: 
„Přišlo  jaro,  kdo  je  se  ranou 
pozdraví  ? 

Přišlo,  jak  by  s  nebe  spadlo, 

samý  květ, 
pospěšte  si,  chcete-li  je 

uvidět  I" 

My  bychom  je  pozdravili, 

ale  jak? 
my  kukati  neumíme 

jako  pták. 

Ale  přec  se  ptijdem  na  ně 

podívat ; 
nekukáme,  mužem  však  mu 

zazpívat ! 


MÁJOVÝ   DÉŠŤ. 

PADEJ,  padej   v  travičku, 
májový  ty  deštičku; 
větřík  ani  nezadýchá, 
padej,  padej  zvolna,  zticha, 
dej  nám  teplou  vlažičku 
padej,  padej,  deštíčku! 


492  J.  V.  sládek: 

Jetel,  tráva,  obilí 
po  tobě  už  toužily; 
pšenka,  žito,  vše,  co  třeba, 
aby  bylo  mléka,  chleba, 
růsti  sobě  popílí  — 
padej,  ať  se  posílí. 

Bílý  květ  a  nachový 

odložilo  stromoví, 
zahrady  se  v  zeleň  šatí, 
třešně  budou  nalévati, 

zavoní  květ  lipový; 

padej,  dešti  májový. 

Ven  do  tvého  padání 
pastýř  stádo  vyhání; 

padej,  padej,  teple,  zticha, 

ať  pastevci  neosychá 

hůl  pod  lesem  na  stráni, 
než  zazvoní  klekání. 

Přestaneš-li  chviličku, 
v  západovém  sluníčku 
až  se  duha  nebem  sklene, 
jako  v  květy  porosené 

hoď  nám  ve  vlas,  deštičku, 
démantovou  perličku! 


skíivánčí  písně.  493 


MÁJE. 

ZAVANUL  teplý 
větříček  z  kraje, 
vzhůru  do  háje,  vzhůru  do  háje, 
nasekáme   tam 
zelené  máje! 

Zelené  máje 
před  naše  stáje, 
by  kravky  měly  celý  rok  píce, 
aby  tam  nešly 
čarodějnice. 

Zelené  máje, 
chvojové  klestí 
před  každá  vrátka  musíme  snésti, 
aby  tam  kvetlo 
celý  rok  štěstí. 

Jako  v  tom  háji 
krásno  to  bude, 
aby  nám  pán  Bůh  požehnal  všude^ 
v  bohatém  statku, 
v  chaloupce  chudé! 


K 


KALINA. 

ALINA,  květina 
smutná,  tmavolistá, 
v  skalné  rokli  vypíná  se 
do  oblohy  cista. 


\ 


j.  7.  slAdkk: 


Kalina, 

květem  obalená, 

jako  pod  ni  jarní  voda 

bile  rozpěněná. 

Ve  květu,   v  podlétu, 

v  zimě  stoji  sama, 

ráda   by   si    promluvila 
s  vodou,  5  hvězdičkama. 

Kalina,  květina 
sama  v  rokli  stojí, 

do  oblohy  nedosáhne, 

do  vody  se  bojí. 

Jen   někdy  večerem 

hvězda  dolŮ  slítne; 

než  zapadne  do  té  vody, 
v  kalině  se  chytne.  — 


Zito,  žItko  — 

ZITO,  iítko  zeleně, 
uz  vymetáš  v  klasy, 
záhy  v  zrnka  naleješ, 
dá-li  pán  Búh  časy. 

Deštiček  tě  vytáhne, 
rosa  uschnout  nedá, 
slunečko  tě  upraží 
■do  tvrdá  a  hnědá. 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  495 

Na  souvrati  odkvetou 
střevíčky  a  chrpy, 
brzo,  brzo  zazvoní 
hnědou   líchou   srpy. 

Žito,  zítko  zelené, 
jak  tě  vítr  kloní, 
zeť  už  z  tebe  z  daleka 
nový  chleba  voní ! 


RŮŽIČKY. 

DVĚ  růžičky  červené 
kvetou  podle  sebe, 
nad  nimi  dva  motýlky, 
modré  jako  nebe. 

Kam  se  jeden  obrátí, 
tam  se  druhý  točí,  — 
nejsou  to  dva  motýlky, 
jsou  dvě  modré  oči. 

Nejsou  to  dvě  růžičky 
porozkvetlé  v  jaře, 
to  našeho  děťátka 
růžové  jsou  tváře. 


496 


j.  V.  sládek: 


MODRÁ   OCKA. 

HVÉZDICKY  už  vyšly, 
červánek  uz  shas', 
očka,  modrá  očka, 
už  je  k  spaní  čas. 

Do  kalíšků  květů 
blahý  sen  už  sleť, 
zavřete  se,  očka, 
jako  modrý  květ. 

Ve   hnízdečku   sladce, 
tiše  usnul  pták, 
očka,  modrá  očka, 
spěte  také  tak. 

Už  jste  se  den  celý 
nakoukala  moc, 
očka,  modrá  očka, 
spěte,  —  dobrou  noc! 


SLUNÍČKO. 


JÁ,  kočička  malá, 
jak  jsem  ráno  vstala, 
hned  jsem  to  sluníčko 
smát  se  uhlídala. 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  497 


A  kdyby  se  smálo 
stokrát  do  pokoje, 
tak  se  íieusmčje, 
jak  matička  moje. 


PACHOLÁTKO. 

PACHOLÁTKO 
boubelaté, 
očka  modrá, 
vlásky  zlaté. 

Ústka  jako 
máky  plané, 
celé  jako 
malované. 

Po  dolíčku 
v  každém  ličku 
a  cilejsi 
nad  rybičku. 

Pacholátko 
boubelaté 
směje  se  jak 
slunko  zlaté. 

To  jsme  rádi, 
že  je  máme, 
nikomu  je 
neprodáme ! 

J.  v.  Sládek:  Spisy  básnické.  I.  %1 


498  J.  v.  sládek: 


DĚŤÁTKO. 

TO  koťátko  šedé 
u  kamen  si  přede, 
a  naše  děťátko, 
co  pak  to  devede? 

Takhle  umí  koukat, 
takhle  umi   broukat, 
takhle   umi   ležet, 
takhle  umi  běžet, 
takhle  se  nám  houpe, 
takhle  se  nám  koupe; 
koťátko  to  nevi, 
protože  je  hloupé! 


KOŠILÁČEK. 

KOŠILACEK  umouněný, 
nemytý  a  nemodlený. 

Necesá  se,  neustroji, 
vody  se  jak  ohně  boji. 

Jenom  křiči,  jen  se  pere, 
jako  když  ho  na  nuž  bere. 

Košiláčck  umouraný, 

—  však  ho  jednou  chytnou  vrány! 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  499 


Budou  ho  mít  za  havráně, 
poletí  s  ním  do  své  stráně. 

Upustí  ho  do  rybníka, 
tam  ať  sobě  vodě  zvyká ! 

* 

Vezme-li  ho  velká  voda, 
nebude  ho  taky  škoda! 


M 


MIKULÁŠEK. 

IKULA,   Mikuláš,   Mikulášek, 
zoubky  má  drobounké  jako  hrášek. 


Hezoučké,  droboučké  nad  perličky, 
sedí  jak  v  budníku  holubičky. 

Na  sněžných  peroutkách   ani  prášek.  — 
Takové  zoubky  má  Mikulášek! 


NIKDO    NEVÍ. 

NIKDO  neví,  jak  mi  je, 
když  se  kočka  umyje, 
pak  se  na  mne  podívá, 
jako  když  se  vysmívá. 


500  J.  V.  sládek: 

Počkej  jen !  až  za  chvilku 
vezmu  bílou  kosilku, 
to  se  teprv  uvidí, 
kdo  z  nás  dvou  se  zastydí ! 


KONÍČEK. 

JAKÝ  to  koníček,  třeba  vraný, 
když  není  osedlán,  okovaný!   — 

Honem  se,  kováři,  k  dílu  mějte 
a  toho  koně  nám  okovejte. 

Kovář  se  postavil  za  kovadlo, 
přikoval   koníčka  na  houpadlo. 

Přikoval,  zakoval  nohy  obě 

na  právo,  na  levo,  po  dvou  k  sobě. 

Potom  ho  osedlal  sedlář  hebce, 
sedí  se  na  něm  jak  na  kolébce. 

A  teď  tě,  bratříčku,  posadíme, 
v  daleké  kraje  se  vypravíme. 

Já  sednu,  bratříčku,  podle  tebe, 
budem  se  houpati  až  do  nebe. 

Za  hory,  za  lesy,  bystré  vody, 
s  větrem  se  rozletíš  o  závody. 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  501 

A  potom  pozvolna,  zlehka,  tiše 
koník  tě  donese  do  snů  říše. 

Tam  na  tom  nejlepším  světa  koni 
nikdo  tě,  bratříčku,  nedohoní ! 


LETNÍ  ODPOLEDNE. 


v 


ětřík  skoro  nedýchal 

a  slunéčko  hřálo, 
na  záhonech  v  zahradě 
kvítí  jak  by  spalo. 


Po  obloze  vlaštovky 
lítaly  jak  šípy, 
v  úlu  včely  bzučely 
z  pod  košaté  lípy. 

Ticho  vše,  jen  pěnkava 
piplá  někde  v  stromu, 
a  zarostlý  vodojem 
šplounal  tiše  k  tomu. 

Nad  vodou  se  rákosí 
zvolna  kolébalo, 
nad  nim  tančil  mušek  roj 
a  sídlo  jim  hrálo. 

Napřed  hlasně,  potom  tiš, 
tiše  tak  a  spavě,  — 
ó  jak  se  to  usnulo 
v  té  vysoké  trávě! 


i 


5ť>2 


j.  T.  sládek: 


AXDÉL  STRÁŽNÝ. 

Eiieace  Otcovi. 

ZDA\'A  sc  mi  vc  spáni, 
—  ať  mne  vždycky  ochráni ! 
že  se  boží  Anděl  strážný 
k  postýlce  mé  uklánL 

Perinkon  mne  přikrývá, 
pak  se  na  nme  usmívá, 
a  když  sobě  pozastesknu^ 
na  prsou  mne  zahřívá. 

Políbí  mne  na  líčko, 
zašeptá:  „Má  hvězdičko!**  — 
není-li  to  .\nděl  strážný, 
jste  to  vy,  má  matičko! 


POUPATKO  —   PTACÁTKC 


TY  naše  zahrádko, 
jaké  to  poupátko 
v  tobě  zkvétá?  — 
kdo  se  naň  podívá 
vždycky  si  myslívá, 
zdali  je  poupátko  z  toho  světa. 

Ba,  jakž  by  nebylo ! 
s  jara  k  nám  přibylo 
zrovna  v  máji  — 


skřivAnčí  písně.  503 

když  kvetou  jabloně, 
v  zeleném  záhoně 
poslední  fialky  odkvětají. 

Bezy  když  rozkvetly 
a  z  jihu  přiletí  v 
vlašťovice  — 
šukaly  pod  krovy, 
aj,  ptáček  takový 
zapadl  také  k  nám  do  světnice. 

Zdali  to  ptačátko, 
zdali  je  poupátko, 

kdo  že  to  ví? 
jak  ptáček  šveholí, 
jako  květ  na  poli 
kvete,  však  odkud  je,  neodpoví. 

Až  bude  podletí, 
vlaštovky  odletí, 

sad  náš  zbělá  — 
našemu  poupátku, 
našemu  ptačátku 
ta  zima  —  ale  nic !  —  neudělá. 

Co  den  je  slicnejsi, 
co  den  je  milejší, 
—  žeť  je,  pane! 
Poupátko,  děvčátko, 
zasměj  se,  drobátko, 
té  naší  písničce  zamotané! 


I 


504 


j.  V.  sládek: 


SRDÉČKO. 

CO  to  mé  srdéčko 
tluče:  tluky,  tluk, 
jako  ta  křepelka 
u  potoka  z  luk  ? 

Tluče,  tluče,  tluče, 
nikdy  nemá  dost  — 
pro  zármutek  málo, 
hodně  pro  radost. 

Ten  svct  je  tak  krásný, 
tluč,  srdéčko,  tluč, 
a  když  něco  bolí. 
Bohu  odporuč ! 


ZVONY  NEDĚLNÍ. 

SLAVNĚ,  zvučně  v  šíř  i  v  dáli, 
slyš !  —  zní  zvony  kostelní 
přes  pole  a  lesy,  skály 
v  svaté  ticho  nedělní. 

Jest  to,  jak  by  hlaholení 
snášelo  se  s  blankytu, 
jako  snění,  jako  chvění 
s  nadzemského  pobytu. 

Teď  to  hrá  a  teď  to  volá 
a  teď  mocně  zaplesá  — 
a  to  srdce  neodolá, 
mMS\  s  iv\m\  v  nebesa ! 


skíivAnčí  písně. 

Vzh&ru,  vzh&ru  letí,  náhle 
svatou  jato  zbožností, 
tam  k  té  výši  neobsáhlé 
až  ke  bránám  věčnosti. 

Tam,  když  dávno  zemskou  tiší 
už  ty  zvony  dozněly, 
dlouho  ještě,  dlouho  slyší 
modliti  se  anděly. 


DOMOV. 

DOMOVE,  domove 
drahý  a  jediný, 
nejdražší,  nejsladší 
nad  světa  končiny. 

Nejdražší,  nejsladší 
na  světě  ze  všeho, 
daný  mi  v  kolébce 
od  Boha  samého. 

A  kdybych  ve  světě 
byl  i  ten  nejchudší, 
ty's  mi  dán  za  poklad 
v  matčině  náruči. 

Jinde  jsou  krásnšjší, 
jinde  jsou  šťastnější, 
ale  ty's  nad  všechny 
vlasti  mi  milejší. 


Před  morem,  za  morem 
nenajdu  takové, 
jako  ty,  milený 
český  můj  domove! 


Cech  V. 

Jsou  ty  nale  Cechy 
země  maličká, 
jak  v  hluboké  more 
spadlá  perlička. 

Proto  však  je  stokrát 

ještě  radši  mám, 

íe  jsou  jak  ta  perla, 

jako  drahokam; 

vzácný,  utonulý 
v  mořské  hlubiny, 
ale  pro  nás  ze  všech 
v  světě  jediný! 


OlíAC. 


^A  poli,  roli 

na  poli,  roli 

na  úhore. 


SKŘIVÁNČf    jfSNÉ.  507 


Oráči,  zorej 
nám  to  pole, 
velký  tam  poklad 
leží  dole. 

Vzácný  a  dávno 
nevídaný, 
už  po  staletí 
zakopaný. 

Smáčený  krví, 
slzou  z  oka  — 
oráči,  orej 
do  hluboká! 

Oráči,  orej 
pevnou  pěstí: 
vyorej  nám  to 
české  štěstí ! 

Vyorej  nám  je, 
jako  bylo, 

by  se  zas  v  Cechách 
vyjasnilo ! 


ZEMÉ   CESKA. 

MOj  rodný  kraj  jest  Česká  zem, 
můj  domov  české  luhy, 
a  kraj  ten  chovám  v  srdci  svém, 
jak  v  světě  žádný  druhý; 


508  J.  V.  sládek: 

jej  miluj u,  jak  matku  svou 
má  kdo  jen  v  světě  rád, 
i  ve  štěstí  i  v  chvíli  zlou 
a  navždy,  nastokrát! 

Ten  drahý  domov  dal  nám  Bůh, 

a  chrání  Jeho  ruka 

tu  zem,  již  orá  český  pluh, 

ta  květuplná  luka, 

ty  modré  hory,  šumný  les 

a  města,  samot  klid, 

ten  každý  český  dvůr  i  ves 

a  v  nich  náš  český  lid. 

Po  otcích  zbyly  vlasť  i  řeč 
nám  za  dědictví  svaté, 
před  nepřátely  reků  meč 
je  bránil  tisíckráte ! 
Co  po  otcích  jsme  zdědili, 
si  zachovati  chcem: 
svých  otců  svaté  mohyly 
a  pro  sebe  tu  zem ! 

A  Hospodin,  Bůh  zástupů. 
On  bude  naším  štítem, 
a  nevydá  nás  v  potupu 
v  nepřátel  hněvu  lítém; 
i  uhájíme  v  každý  čas 
svou  rodnou  řeč  i  krev, 
a  bude  slavný,  velký  zas 
náš  starý,  český  lev  I 


SKŘlVÁNČf    PÍSNĚ.  609 


PÍSEŇ. 

ZACHOVEJ  nám,  Hospodine, 
naši  drahou,  českou  zem, 
ať  na  věky  nezahyne 

s  nepřátely  v  boji  zlém ! 
Hajme  mužně  práva  svého 

a  svůj  domov  proti  všem, 
osud  Cech  též  u  každého 
Čecha  budiž  oisudem ! 

Plňme  k  vlasti  povinnosti 

s  vůli  věrně  oddanou, 
a  když  třeba,  s  ochotnosti 

buďme  Její  obranou! 
Dávné  slávy  vzpomínejme, 

že  v  Ni  žili  rekové,  — 
krev  i  statky  za  Ni  dejme, 

jako  naši  otcové! 

čeho  ziská  práce  pilná, 

ať  Ji  k  blahu  rozkvete! 
skvělý  duch  a  ruka  silná 

zhoj  i  rány  staleté!  — 
Bože!  dej  nám  v  sebe  víru, 

siliž  naše  naděje, 
dej,  ať  slunce  Tvého  míru 

nad  vlastí  se  zastkvěje ! 

Stůjme  k  sobě  v  každou  chvíli 
svorní  v  boje  v  dobách  zlých, 

a  jak  Cechy  šťastny  byly, 

budem  zase  šťastni  v  nich! 


510  j.  V.  sládek: 


Ať  se  ruka  k  ruce  vine ! 

Bůh  náš  není  daleký  - 
Země  česká  nezahyne: 

Sláva  buď  Jí  na  věky  J 


SLOVANSKÁ  LÍPA. 


N 


A  slovanské  lípě 

roste  mnoho  snětí, 
a  my  jedné  matky 
slovanské  jsme  děti. 


Mnohá  větev  suchá, 
mnohá  nalomená, 
ale  lípa  stojí 
vzdorná,  neskloněná. 

I  ať  vichr  duje, 

blesk  se  do  ní  pustí, 
ona  bude  státi, 
ona  bude  růsti. 

Vzdor  na  vzdory  světu, 
na  radosť  svým  dětem, 
krásná,  silná,  velká, 
obalená  květem! 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  511 


AŽ  JA  BUDU  VELKÝ. 

AŽ  já  budu  velký, 
jako  jsem  teď  malý, 
bude  ze  mne  jonák 
v  práci  dokonalý. 

Postavím  se  k  pluhu, 
zapráhnu  si  voly, 
budu  s  nimi  orat, 
na  otcovské  roli. 

Od  bílého  rána 
až  do  tmavé  noci  — 
a  budou  mi  orat, 
jak  orají  otci. 

A  budou  mi  sklízet, 
on  jak  s  nimi  sklízí  — 
nedostane  hrouda 
do  ruky  se  cizí ! 

A  dám  dobrovolně 
každému,  co  jeho  — 
ale  proti  králi 
zastanu  se  svého ! 


KŘIŽ  U  LESA. 

NA  kraji  u  lesa 
kříž  stoji  kamenný, 
starý  a  zvětralý 
a  celý  omšcný. 


I 


512 


j.  v.  sládek: 


Dokola  vroubí  ho 
plůtková  zahrádka, 
a  pod  nim  zapadlý 
schůdek  je  klekátka. 

V  pohodě,  nehodě 
dubovou  pod  snětí 
tak  ten  kříž  stojí  tu 
celé  uz  století. 

S  něho  se  Spasitel 
dívá  jak  v  tesknotě  - 
Koho  tu  vídával 
klekati  v  samotě? 

Otřen  a  oklečcn 
dole  ten  stupníček 
a  kolem  rozkvetlo 
tolik  těch  Slziček. 


CHUDÉ  DÍTĚ. 


JÁ  jsem  dítě  malé 
a  jsem  dítě  chudé, 
až  já  budu  velké, 
co  pak  ze  mne  bude! 

Bude  ze  mne,  bude, 
co  se  zlíbí  světu, 
to,  co  na  úhoru 
z  polního  je  květu. 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ. 


513 


Nikdo  neovorá, 
nikdo  neovláčí,  — 
bude  ze  mne^  bude 
to,  co  Pán  Bůh  ráčí  I 


ŠTĚSTÍ. 

KDO  je  bohatý, 
ten  je  pán,  —  ó  tak! 
ale,  kdo  je  chůd, 
není  ubožák. 

Smutný  bohatec 
sobě  postýská, 
chudák  veselý 
sobě  zavýská! 

Chudý,  bohatý 
soudruha  je  druh: 
štěstí  rozdává 
na  světě  jen  Bůh ! 


PŘÁNÍ. 


M 


ÉL  bych  rád 
vinohrad 
na  slunečnou  stranu, 
loučku  též,  pšenku,  řež, 
aspoň  na  čtvrtlánu. 

J.  v.  Sládek:  Špity  Usnické.  I. 


^^ 


514  J.  V.  sládek: 

Mel  bych  rád 
malý  sad, 

plný  krásných  stromů, 
kravku  též,  volků  spřež 
a  chaloupku  k  tomu. 

Mel  bych  rád 
nastokrát 

svoji  starou  matku, 
ta  by  tam  drahokam 
byla  na  mém  statku. 

Mel  bych  rád  — 
co  však  prát 
marné  sobe  dále ! 
nemám  luh,  mám  jen  pluh 
a  poličko  v  skále. 

Nemám   sad, 
vinohrad  — 
jen  chaloupku  v  stráni, 
rukou  dvé  a  k  nim  své 
matky  požehnání ! 


CHALOUPKA. 

TA  naše  chaloupka 
prostá,  milá, 
jak  by  to  pro  ptáky 
ViUck^  byla. 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNÉ.  615 


Není  tak  maličké 
z  dálky,  z  blízka, 
nikomu  se  tam  však 
nezastýská. 

Veselá,  úhledná, 
klidná,  čistá  — 
máme  v  ní,  ptáčata, 
všichni  místa. 

A  kdo  ji  uvidí, 
kolem  přejde, 
nerek*  by,  co  se  tam 
štěstí  vejde ! 

Jestli  ho  ve  světě 
někdy  ztratím, 
k  tobě  se,  chaloupko, 
pro  ně  vrátím. 


HVĚZDIČKY. 

Růžence  Ottové. 

SLUNÉČKO  už  zašlo, 
vyjdou  hvězdičky; 
vyskakují  z  modra 
jako  Jiskřičky. 

Ta  první  je  moje, 
ta  druhá  je  tvá  — 
matičko,  vám  patří 
tam  ta  zářivá. 


516  J.  V.  slAdek: 

čtvrtou  ať  má  naše 
malá  sestřička, 
jednou  podělíme 
také  tatíčka. 

Ale  teď,  matičko, 
hleďte  v  šíř  i  v  dál, 
jakoby  těch  jisker 
nebem  rozsypal! 

Jakoby  tam  rozmeť 
drobné  pozlátko; 
či  pak  jsou  ty  hvězdy? 
„Boží !  —  děťátko !" 


RODIČŮM. 

VSTÁVAJE,  lehaje, 
večer  i  raníčko 
za  vás  se  modlívám, 
otče  a  matičko. 

By  vám  Bůh  odplatil 
za  vaše  starání^ 
za  každé  slovíčko, 
za  každé  usmání. 

Za  vše,  čím  k  dobrému 
stále  mne  vedete; 
byste  se  dočkali 
hodného  dítěte ! 


SKJtlvANČÍ    PfSNĚ. 

NA  ZAHRADĚ. 

DO  kola,  do  kola, 
kdo  si  víc  popili ! 
budem  se  honiti, 
jako  dva  motýli. 

Trávníkem,    cestičkou, 
jak  se  kdo  otoči, 
až  tě  nám  na  tvářích 
růžičky   naskočí. 

Trávníkem,  cestičkou 
do  kola,  do  kola, 
až  na  nás  z  daleka 
matička  zavolá. 

Potom  si  usednem 
matičce  na  kline, 
jako  dva  motýlí 
na  jedné  květině. 


MALÁ  Švadlena. 

SIJU,  šiju  plátno  bilé 
své  panence  na  košile, 
co  nepadne  na  košilku, 
rozešiju  na  postýlku. 

4íozešiju  na  polštáře, 
ani  steh  se  nevypáre: 


518  J.  V.  sládek: 

na  šátky  a  na  ubrusy 
zbudou  ještě  hezké  kusy. 

Budu  šíti,  šíti,  šíti, 
slunéčko  tak  pěkně  svítí, 
nebudu  dbát  na  únavu, 
než  došij  u  na  výbavu. 

Budu  šíti,   šíti,  šíti, 
z  pod  okénka  voní  kvítí, 
vlaštovička   venku  lítá, 
toť  ta  jehla  jen  se  kmitá! 


-fc 


MACÍCEK. 

Rflience  HShinové. 

NENÍ  macík  jako  macík, 
—  to  je  macíček! 
nejsmělejší,  nejmlsnější 
ze  všech  kočiček. 

Celý  den  u  kamen  leží, 
vyhřívá  se  rád, 
zlíbí-li  se,  milostivě 
dá  se  pochovat. 

Ze  všeho  mu  na  tom  světě 
nejmilejší  klid, 
přede,  ale  neuprede 
ani  jednu  nit. 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  519 


K  práci  nemá  chutě  žádné, 
do  hry,  —  to  je  let! 
a  kde  hrnek  se  smetánkou, 
to  ví  o  něm  hned. 

Ale  pres  to  macíčkovi 
budiž  takě  čest, 

kde  jen  v  domě  myška  hne  se, 
už  jí  v  patách  jest. 

V  noci  půdu  obejde  si, 
chrání  chlév  a  sklep, 
na  špýcharu  obilí čko, 
ve  špižírně  chléb. 

Jako  voják  noční  stráží 
chodí  sem  a  tam, 
co  by  chtěla  myška  smlsnout, 
smlsne  radši  sám. 

Ráno  přijde  upravený, 
způsobný  a   tich, 
náprsničku  ulízanou, 
tlapky  jako  sníh. 

Proto  má  tě,  náš  macíčku, 
přec  jen  každý  rád: 
zde  je  myška  papírová, 
chceš-li,  pojď  si  hrát ! 


620  J.  V.  sládek: 

TEN    NÁS   PES. 

TEN  náš  pes, 
skákal  dnes, 
skákal  také  včera; 
bude  as 
skákat  zas 
zítra  do  večera. 

Pejsku  náš, 

co  to  máš, 

že's  tak  vesel   stále? 

„Řek*  bych  vám, 

nevím  sám  — 

hopl"  —  a  skákal  dále. 


SOVA. 

SOVICKA  mrzutá 
sedí  a  nedutá, 
jen  se  mračí ; 
květy  ji  neblazí, 
slunce  jí  překáží, 
i  zpěv  ptačí. 

Sovička  mrzutá 
sedí   a   nedutá 

za  den  celý; 
poslyšte  písničku, 
snad   paní*  sovičku 

rozveselí : 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  521 


ft 


Sovičko   mrzutá, 
kdo  ani  nedutá, 

sedí  v  tichu, 
na  radosť  mrzí  se, 
a  na  svět  mračí  se, 

ten  je  k  smíchu !" 

Sovička  mrzutá 
sedí  a  nedutá 

ani  slova.  — 
Zpívejte  celý  den, 
ona  se  mračí  jen; 

—  vždyť  je  sova ! 


KOZIČKA. 

MÁ  naše  kozička 
dlouhý  vous, 
dobře,  že  jí  ho  pes 
neukous'. 

Kdyby  ho  byl,  ukous' 

docela, 

kozička  by  vousu 

neměla. 

Neměl  by  ho  do  dnes 
ani  pes  — 
dobře  tak,  že  jí  ho 
neodnes* ! 


522 


J.    v.    SLÁDEK 


OŘÍŠEK. 

ŘÍKALI  mu  Onšck, 
huňatý  mel  kožíšek, 
uši  také,  toť  se  ví  — 
jazýček  mel  růžový. 

Nebyl  sice  veliký, 
ale   zloděj    všeliký, 
jakmile  jen  zaštěkal, 
tuze  se  ho  ulekal. 

Hlídal  celý  den  i  noc, 
nedostával  za  to  moc, 
ale  každý  měl  ho  rád, 
to  je  také  dobrý  plat 


KOXÉ. 

JÁ  mám  povoz 
o  dvou  koních, 
neběží-li, 
prásknu  do  nich ! 


Jsou  ty  koně 

neučeny, 

a  já  jsem  kluk 

nezvedený. 


skíivAnčí  pIskě. 

Kam  si  chtějí, 
tam  si  chodi; 
dobře  máji, 
když  mne  shodi ! 


PES  A  KOTE. 


i  vrčet. 


PEJSEK  um 
kotě  přede, 
jeden  to  po  druhém 
nedovede. 


Kocourek  by  vrčel, 
pes  přeď  radši, 
proto  se  na  seb« 
ti  dva  mračí. 


LENOCHOD. 

DO  oken   sviti 
bílý  den, 
kdo  není  lenoch, 
z  Ifižka  ven ! 


A  kdo  je  lenoch, 
zůstaň  spát, 
však  se  mu  budou 
ptáci  smát. 


52^  J.  V.  sládek: 


Nejvíc  ten  černý 

starý  kos, 

jenž  viděl  v  světe 

všelicos. 

A  za  ním  celý 
ptačí  rod: 
,,Hlc»  zavítal  k  nám 
lenochod ! 

Z  dalekých  krajů 
přišel  k  nám, 
žcť  mohl  také 
zůstat  tam  I 

Tam  spáti  mohl 
nocí,  dnem, 
zde  se  mu  jenom 
vysměj  em !" 


v 


VČELKA. 


CELKA  lítá  sem  a  tam, 
od   fialek   k   růžičkám. 


Od  růžiček  v  lípy  květ, 
všude  sbírá  sladký  med. 

Na  jabloni,  na  máku, 
od  rána  až  k  soumraku. 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  526 


Od  jara  až  k  jeseni 
litá  květnou  zeleni. 

U  všech  květů  čilý  host, 
až  je  v  úlu  medu  dost. 

A  když  zasněžen  je  úl, 
má  vždy  sladký,  plný  stůl. 

Ať  je  zima,  ať  je  led, 
vzpomíná  na  letni  květ. 

Vzpomíná  na  slunka  jas, 
čeká,  až  se  vrátí  zas. 

V  létě  práce,  v  zimě  klid, 

—  kéž  nám  všem  tak  mohlo  být ! 


BABÍ  LÉTO. 

BABÍ  léto  litá, 
už  je  podzimek, 
to  už  zima  vítá 
první  bila  vlákna 
do  svých  peřinek. 

Pavouk  ji  je  přede, 
vítr  navije, 
na  lučině  šedé, 
perličkami  z  ledu 
mráz  je  pošije. 


I 


526 


}.  V.  sládek: 


Jinovatka   režné 
utká   povlaky, 
potom  peří  sněžné 
do  nich  z   nenadáni 
vsypou  oblaky. 

Babi  léto  litá, 
už  je  podzimek; 
pole,  luh  je  vitá: 
oddech nouť  si  v  kupě 
sněžných  peřinek ! 


PTÁČATA. 

JARO  přišlo,  první  brázdu 
táhne   pluh ; 
slunko  líchy  rozehrívá, 
s  vlhké  meze  strnad  zpívá: 
„Naděl  Bůh!" 

Sad  jako  by  mlékem  polil, 

—  květu  div ! 
sedmihlásek  volá  s  hruše: 
„Jablek,  hrušek,  plné  nůše, 

—  také  sliv !" 


Zlatá  pšenka  v  poli  zraje, 

žloutne   mez; 
na  sedláka  z  jetclíčka 
zavolala  krepelička: 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  527 

Stodoly  jsou  naplněny, 

stohy,  zeť! 
po  strništi  vítr  duje, 
chocholouš  si  zaběduje: 

„A  co  teď!" 

Až  ta  bílá,  krutá  zima 

přiletí  — 
pak  z  božího  požehnáni 
hoďte  zrnko  ke  snídaní 
ptáčeti ! 


VLAŠTOVKY. 

Slávce  Reskové. 

VLAŠTOVKY  nám  odléUy 
v  jednom  oka  mihu, 
včera  slovo  daly  si, 
dnes  už  táhly  k  jihu. 

My  se  smutný  loučíme, 
ale  ať  si  letí,  — 
vždyť  na  jihu  čekají, 
také  na  ně  děti! 

Budou  tleskat  ručkama, 
a  budou  je  vítat, 
až  je  opět  uvidí 
nad  chatkami  lítat. 


528  j.  V.  slíIdek: 

Děti  sltmcem  osmahlé, 
kadeřavé  hlavy, 
badou  na  né  dívat  se, 
jak   si   hnízdo   staví. 

A  budou  je  poslouchat, 
ve  večerním  šeru, 
jak  si  cvrčí  pohádky 
dálném  o  severu.  — 


ZIMA. 

U2  to  Žluté  listí  opadává, 
od  jíní  jsou  luka  šedivá, 
už  nám  vlaštovička  s  bohem  dává, 
od  hor  dýchá  zima  mrazivá. 

Obilí  se  mlátí  ve  stodole, 
jablka  snesena  pod  střechu, 
brzo  sníh  pokryje  sad  i  pole, 
luh  i  les  se  chystá  k  oddechu. 

\'eselé  však  budou  naše  chatky, 
až  se  kolem  sněhu  navane, 
u  kamen  zavrčí  kolovrátky, 
zabélá   se   peří   nadrané. 

Usmívat  se  bude  hospodyně, 
s  pece  budou  zpívat  jablíčka, 
dětem  o  Karkulce,  Meluzině 
vypravovat  bude  babička. 


SKRIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  629 

Otevrou  se  dvéře,  s  košatinou 
Mikuláš  přinese  ovoce, 
potom  přijde  Lucka  s  hracho vinou, 
a  co  mžik  tu  budou  vánoce.  — 

S  bohem  tedy,  vlaštovičko  milá ! 
než  ty  zlaté  svoje  pohádky 
dopoví  nám  tady  zima  bila, 
ty  přiletíš  s  jarem  nazpátky.  — 


NA  SANÍCH. 

SNĚŽILO  den  celičký, 
zvoní,  zvoní  rolničky, 
koné  v  letu,  sáně  v  běhu, 
samy  jako  vločka  sněhu. 

Soumrakem  se  chumelí, 
ale  my  jsme  veselí ; 
kožich   teplý,   korba   měkká, 
cesta  naše  nedaleká. 

Jako  stíny  po  kraji, 
stromy  kol  se  míhají, 
za  námi  se  vítr  honí, 
rolničky  jen  zvoní,  zvoní. 

Teď  se  zvedla  metelka, 
v  dáli  kmitla  světélka  — 
hoj,  koníci,  pres  vánici, 
ať  jsme  brzo  ve  světnici ! 

I.  v.  sudek:  Spiiy  básnické.  I.  %4» 


530  j.  V.  sládek: 

U  teplého  ohně  v  čas 
krytý  stůl  už  óeká  nás, 
teplá  postýlka,  a  v  stáji 
vám,  koníčky,  ovsa  dají. 


o 


SNĚHULÁK. 

BŘÍ  tělo,  mračný  zrak, 
v.-^    venku  stojí   sněhulák; 
mráz-li  pálí,  vichr  duje, 
sněhulák  se  pošklebuje: 
„Dobře   tak!" 

Sněhuláčku,  jak  se  máš? 
tak  zlý  nejsi,  jak  se  zdáš,  — 
hrozíš,  dokud  sníh  nejihne, 
ale  jaro  to  ti  střihne 
na  rubáš ! 

Sněhuláčku   ubohý, 
nebudeš  moct  na  nohy, 
až  jen  slunko  teple  svitne, 
to  tě,  sněhuláčku,  chytne 
za  rohy ! 

Budeš  pryč  jak  na  koni, 
skřivánek  ti  zazvoní, 
mušky  budou  hráti  tobě 
a  fialky  na  tvém  hrobě 
zavoní.  — 


SKŘIVÁNČÍ    PÍSNĚ.  631 


AŽ    SE  JARO    VRATÍ. 

AŽ  se  jaro  vrátí, 
ó,  to  bude  ráj ! 
eelenat  se  bude 
celý  širý  kraj. 

Slunce  bude  hráti, 
větřík  teple  douť, 
potok  bude  hučet, 
sproštěn  zimních  pout 

Luka  budou  vonět, 
stromy  budou  kvést, 
a  skřivánek   vzhůru 
do  nebe  se  nést. 

Rozletí  se  vzhůru 
až  v  oblačnou  říš, 
—  a  naše  srdéčka 
vzlétnou  ještě  výš*! 


VLAŠTOVKA  PŘILÉTLA 

Miladé  Vrchrických. 

V  LAŠTOVIČKA  lítá 
kolem  domu, 
nepoví,  co  hledá, 
pranikomu. 


532  J-  V.  sládek: 

Litá,  hledá,  šuká 
v  každém  koutě, 
vrátila  se  právě 
z  dlouhé  poutě. 

Vrátila  se  z  jihu 
v  slunka  jase, 
ó,  zeť  svoje  hnízdo 
hledá  zase! 

Litá,  hledá,  šuká 
na  podkroví, 
našla  tam  svůj  domek 
jako  nový. 

Byli  by  zaň  vrabci 

mnoho  dali, 

však  my  jim  ho  v  zimě 

neprodali. 

Řekli  jsme:  „Už  páni 
pronajato !" 
Vlaštovka  nám  nese 
jaro  za  to! 


á 


ZPĚVÁK  SE  LOUCI. 

UŽ  zpěvák  svoje  dozpíval 
a,  dítky,  s  Vámi  se  loučf 
a  ty  své  drobné  písničky 
Vám  k  přízni  odporouč*'. 


skUivAnčí  PfSNĚ. 

Snad  náhradou  Vám  nebudou 
jedinkou  za  pohádku;  — 
však  mně  je  anděl  povídal, 
jak  rek'  jsem  na  začátku. 

On  jinak  mi  je  povídal, 
sladce,  snivě  a  dlouze; 
to  ale  anděl  byl  —  a  já 
chudý  zpěvák  jsem  pouze. 

Snad  velkým  lidem  bude  zdát 
se  všední,  malé  to  všecko  — 
Vy  ale  odpustíte  mi, 
že  s  Vámi  byl  jsem  zas  déckol 

Tak  věrně  jsem  už  vyzpíval, 
co  slíbil  jsem,  že  Vám  dnes  zjevím, 
a  rád  bych  zpíval  ještě  víc, 
však  moudrého  pranic   už   nevím. 

A  Bůh  Vás  tedy  opatruj, 
má  dítka  jasnozraká  — 
a  kdys,  až  velká  budete, 
vzpomeňte  na  zpěváka  I 


I  ■ 


Obsah  dílu  : 


BÁSNÉ.  stt. 

Na  oceánu 1 

VyBtéhovalci 2 

Sikry  na  mofi 4 

á  niatiíka 5 

U  Michiganu 6 

V  pralese 7 

O  Stédrý  večer 8 

Hrob  v  pralese 11 

Kozák 11 

Nezdara 15 

Na  hrobech  Indiánských      21 

Papfl 24 

Pomnik  Indiánův 38 

Mississippi 29 

Zastcsknutl          ....       30 

Bratfim  v  dáli 31 

Do  dáli 32 

Tobč         33 

Z  Irských  melodii 3S 

Bitva 37 

{cst  malá  moje  otíina     38 

leumčl  bych  zapomenout 39 

Láska 40 

Život  (Tichounce,  tiSe  plyne)    ....  41 

Písař 4t 

Osud  (Jii  tvoje  myrta) 42 

Anděl  smíti 44 


<r 


lese  (Na  obloie  hvřxda  sviti)  ...    46 

Strážná  hvéida 47 

Pojďme  spát 47 


E 


jldíS 


O  n6čem  přemýiHm ■  .  48 

Idi  spát 49 

Ca  hory  slunce  lapadi 50 

U  obrazu  dítěte 60 

Mé  obecenstvo 63 

Henaříkej      M 

U  potoka 85 

Mé  písně ,.....•■•  66 

Modli  se  za  mne 68 

A  láska  má  té  ned&ii  í 69 

Vidyf  jsem  tomu  chtěla 60 

Mé  drahé  E 61 

Loučeni 63 

komínku : 

,^dya  v  plesu  détioném 64 

Kdyt  den  se  schýli  k  večeru  ...  65 

To  slunce  dnes  v  ten  boÍí  svět  ,   ,  66 

Žij  mi  dál  v  té  upomínce     ....  67 

Ode51a'8  v  tu  tmavou  dáli   ....  68 

To  byla  jako  hvězdička 68 

Mé  štěstí  se  mi  podělo 69 

U  lidky  záv^  sněhová 69 

Je  proud  mfij  íivot  divoký  ....  70 

Nechtě  mne  být 71 

Jen  k  bolesti 72 

Odříkáni 72 

Útěcha 73 

Doslov 74 

JISKRY  NA  MOŘI. 
I. 

přililo  ke  mně  liti 79 

Z  bludné  druíiny 80 


V  íes* 
ťbov 


bouři 81 

Pranic  víc 82 

Co'8  bledý  tak  — 82 

Jen  lábl^  jediný 83 

Zasni 83 

Básník&m 83 

Jarní  I.,  n 84 

Adagio 86 

My  spolu  Sli 86 

'.•  Kvčt  sem,  květ  tam 86 


Done  Inei 87 

Běloktidlé  lodi 90 

Památce  Bohumila  Havlasy    .       ...  93 

Ze  vSeho,  co  jsem  iil 93 

•,*  Tam  a  nevyzpytné  vJSe   .    •  .   .    .  93 

n. 

•»•  Tvář  jako  oltář  duSe  iivč  ....    94 

Andante 96 

Vřes 97 

Tvůj  obraz .    97 

•«•  Roky  táhnoti,  roky  mizí 98 

Hosté 99    , 

Na  hřbitove 101 

Střevičky tOI 

Pevnč  dfimii 104 

Klidné  spi 104 

Svif  mi,  má  hvězdičko 106 

S  bohem 106 

Na  hrob  mé  sestry 108 

m. 

Cechy 109 

Znělky:  Jste,  Čechy  mé 110 

Dnes  icsté  nenapsáno  ....  111 

Je  ten  náS  lid 111 

Ty  má  domovino 112 

českým  hradům 112 

't  proti  nám,  kdo  není  s  námi     ...  113 

levčřim 114 

Jaroslavu  Vrchlickému     ; 115 

Blíie  k  sobě! 116 

Ku  předu! 117 

IV. 

Matka 119 

Hrobnik 120 

Farář  I  Podhoře 123 

Starý  kantor 126 

Z  dob  roboty 128 

U  okna 129 

Svatá  země 131 

Starý  hřbitov 133 

V. 

Já  téi  pél 134 

Jaro  přiSlo 135 


If, 


IV 


Ser. 

Probuzeni ••  136 

Píseň  (ChccS-li  být  — ) 137 

Opakuj  to 138 

Dik 138 

Ty  téi 139 

Píseň  (Již  slunce  úsvit  — ) 139 

V  tiši 140 

Dešťové  krůpěje 141 

Dva  andělé 141 

SVĚTLOU  STOPOU. 

I. 
Poesii 145 

Zlatá  šlépěj 146 

Píseň  (V  lupení  ptáče  zapělo)  .   .   .    .147 

V  mlhavé  touze     148 

Neděle  v  podjaří 148 

{arní  píseň  (Na  vlaštovčích  penitich)  •  149 
Utorneli 160 

Píseň  (Přes  pole  a  luka) 151 

Píseň  (Tak  moře  není  hluboké)    .   .   .152 
Socha  u  lesa •  •  153 

II.  Miniatury. 

Den 155 

Kristova  hlava 155 

Půlnoční  zvony • 157 

K  trůnu 167 

1621       168 

Točič 169 

U  klavíru 160 

Smích 161 

V  chýši 161 

Hvězdná  noc 162 

Fialy 163 

Bludný  rytíř 163 

Mnich 164 

IIL  Idylly. 

Petr  Zvoník 167 

an  Lamač 173 

a  podhradí 181 

Vlci 184 

Hodiny •188 


l; 


Str. 

Imogena 189 

Kamarádi 191 

Anna  Potocká 193 

IV.  Romance  a  jiné  básně. 

Tři  králové 207 

Hračkář 208 

Zlatý  pták 210  • 

Tři  jezdci 213 

Po  hvězdných  paprscích 215 

Chudina 215 

Své  ženě 216 

Chorál 217 

Stíny  mrtvých 217 

Život  Gest  život  milá  kniha) 219 

NA  PRAHU  RÁJE. 

I.  Odětechasdětmi. 

Děti  na  jahodách 223 

Pampeliška      224 

Děti  v  koupeli 224 

Děti  v  práci 225 

Malá  idylla      225 

Mali  muzikanti 226 

{eště  o  dědouškovi 227 
»ohádka 227 

Chocholouši 228 

Malá  prodavačka 229 

Nesmířeni 229 

U  kolébky 230 

U  psaní    231 

n.  Doma. 

Ve  mlýně 232 

Doma 233 

Dub 233 

Mušketýr 234 

Hodiny 235 

Zimostráz •  235 

Pod  sněhem 236 

Žluťák 237 

Srdečník 237 

Role  chudých 238 

Vraní  hnízdo 239 


VI 


Sedlák  Louda 239 

Pokání  240 

Polni  kvéty 241 

Studánka 241 

nL  Z  lidu  a  pro  lid. 

Lipany  243 

Bílá  hora 244 

Kancionál 244 

Boictěch 245 

Na  prahu  ráje 246 

V  bouři 246 

Strýček 247 

Slepá  chůva 248 

V  mésičné  záři 248 

O  vánocích 249 

Pytlák 250 

Nočni  obraz 250 

Kdo  může  za  to 251 

Noc 252 

Sfinx 252 

Kyklop 253 

Lid 254 

Velkost 254 

Český  granát 255 

Borovice 256 

Náá  erb 256 

ZE  ŽIVOTA. 

Vítězslavu  Hálkovi 261 

Rodné  mluvě 263 

Píseň  lidu 265 

Mrtvá  země 265 

Píseň  otroků 266 

Ncní-li  pomoci 266 

Hlavy  vzhůru 267 

Orel .268 

Píseň  (Kdo's  dobrý  vojín) 269 

Volnost 269 

Píseň  o  naší  práci 270 

Nemluvte  o  luze 271 

Rekové  dějin 271 

Přání  (Jsem  jen  ten  kovkop)  ....      272 
Král  Otakar 273 


Sir. 

Legenda  (Král  Bábelsk*) 274 

Vidční  svatého  Kiíran-Killa 276 

Harun-al-Rašid 278 

PřiSerná  loď 280 

Kantor 283 

Dvé  tomancp  z  hladu 286 

Večerní  obraz 288 

Hocturno 289 

Q  samotě 290 

Žena 290 

Nočd!  jbda 292 

V  zimní  noci 292 

Bílé  hvčidy 294 

Jaro  (Pln  hořkosti  a  tísnč) 295 

Snčhurky 296 

B&bi  se  modli 297 

Křížek 298 

Koleda  (Sotva  se  ráno  rozbřesklo) .   .  299 

Jiná  koleda 300 

Cikánské  dčvče  302 

Íciišek  budoucnosti 303 
Jad  starou  pisni 304 

Šipková  růie 305 

MySlénka  {Vlhce,  bílo  .  . .) 306 

Co  nesmrtelno ■   .   ,    .    .  306 

Krása 307 

In  mortc  juventus 308 

Vzpomínka  (Jestli  mi  nescí  poíehnáni)  309 

{aro  v  limS  (Slunečný  jarní  den)    .    .  309 
lorci 310 

Bůh 311 

Smrt 311 

Beze  smrti 312 

I.  Zeyerovi  (při  druhém  odjezdu  na  Rus)  312 

Povzbuzeni  313 

Jak  raoWIi 314 

Karlu  Sladkovskému 315 

Boleslav  Jablonský 316 

Alois  Šmilovský 317 

Za  Václ.  Benešem  Třebiiským  ....  318 
Básník  a  avit 321 


vm 


SLUNCEM  A  STÍNEM. 

I.  Pis  ně.  Str. 

*5>*  Jako  čerstvé  ze  studánky    .   .   .   .331 

V  mé  duši  tisic  skřivánků 332 

Kukačka  volá  doubravou 332 

Když  jsme  prvně  sami  byli 333 

Spala  jsem  a  nespala 334 

{a  tonu  v  moři  hlubokém 335 
ía  úbělové  čelo  tvé 335 

Sladce  dřímej 336 

Do  hlubin  tvé  duše 336 

Tichounce,  zticha      337 

Již  moře  volá  z  dálky 338 

Tvůj  rušit  mír 338 

Lef  si  dál 339 

Usmčj  se,  usměj 340 

{ak  slunce  na  ladech       340 
)o  dáli,  do  daleka 341 

Když  tichá  noc  se  na  zem  skláni    .   .  341 

Vy  oči  dávno  zavřené 342 

Když  tak  to  bylo  souzeno 343 

Na  perutích  myšlenek 343 

Zadul  vichr  na  podháji 344 

Já,  bludný  jezdec,  plání  jel 344 

Tu  malou,  drobnou  písničku     ....  345 

Zas  sladká  vesna 346 

Mé  štěstí  jako  zlatý  pták 346 

Buď  svatý  mír  v  tvých  prsou    ....  347 

Zas  květy  pučí  na  stromech 348 

Buď  vítáno  mi  na  stokrát 349 

Na  prsou  svých  nech  snít  mne  zas  .   .  349 

II.  Znělky. 

V  noční  tiší 361 

Pod  sněžným  pláštěm 352 

Co  volil  bys? 362 

Komáři 353 

Měkkýši 364 

Básníicům  (My  ien  tu  báseň  máme)    .  354 

Před  branou  ráje 355 

Štěstí  (S  neklidem  věčným) 356 

Práce 356 

Mnoho  jsem  prožil 357 


t. 


Čtyři  íeaké  znělky;  Sir. 

Jsme  děti  veku      358 

Tak  balvany  sterými  bicaky  iryté  .  358 

Nás  spasí  jenom  skutky 369 

Kdy  přijde  ten 359 

m.  J  i  n  é  b  á  s  n  č. 

SnSženka 361 

V  lese  (V  les  Sirý,  váíný)       .....  362 

U  bran  itčsti 363 

Hvizdy  (Zářné  hvěidy  na  nebi)    ...  363 

Nic  nechci  víc ■  .   ■   .   .  364 

J.^ro  (Zem  se  kouří) 365 

V  jam!  den 366 

Letni  večer  (Teď  vemléčn^m  soumraku)  367 

Paprslek 367 

Láska  (Na  svahu  stráně  Láska  spala)  368 

Ve  hvízdne  výši 369 

Kde;e  máma?    .   .  371 

KvČtině  v  práidném  pokoji 373 

Ledová  královna 375 

Vidění    377 

Ve  starém  parku 379 

české  kraiiné 380 

Pisei\  oráčova 381 

Pole 383 

Své  dcerušce,  když  ji  bylo  Šest  let     .  385 

Heii  kvčty 386 

Usmév 387 

Heleně 388 

Večer 389 

Své  spíci  iĚcně .391 

Vítr  v  listopadu 391 

DČtem 392 

Mladé  zpĚvaécc 393 

Adolfu  Hťyiiukovi 394 

V  proudu  času 395 

Spasitel        397 

Život  (Jest  íivot  vSe)        398 

Osud  (VstHc  osudu  kráčíme)    ....  398 
Zima 399 

V  nočním  tichu 400 

Na  podzim 401 

V  listopadu 402 

Matce  zemi  .   .  .  .  • 403 


ZLATÝ  MÁJ.  str. 

Věnování 407 

Z\3Ltý  máj 408 

Sluníčko 409 

Den  práce 411 

Jablíčka 412 

Vlaštovka  zpívá 413 

Hvězdy  (Na  nebi  tolik  hvézdiček)  .     .  414 

Ukolébavka 415 

Matičce 416 

Letni  večer  (Slunce  zašlo  za  horami}  416 

Ptáče 417 

Kocourek 418 

Kouli  se,  kouli        420 

Slzičky  Panny  Marie 421 

Petrklíče 422 

Smutno 424 

Oblaka 425 

Babička 426 

Kašpárek 427 

Mrzout 429 

Pohádka  o  králi  Peciválu 430 

Vlaštovky  táhnou 432 

Královna  zimy 433 

Vánoce 435 

Modlitba 437 

SELSKÉ  PÍSKĚ  A  ČESKÉ  ZNĚLKY. 

Mé  orné  půdy  každý  hon 441 

Se  skřivánkem  vstávám 442 

Rodné  brázdy  v  šíř  i  v  dál    ....  442 

Íá  a  moje  orná  půda 443 
ak  štěp  u  cesty  polem 444 
)rsny  jsou  mé  mravy 444 

Chléb  svůj  tuze  dobývám 445 

Hřej,  zlaté  slunéčko 446 

Na  trávníku 446 

Ze  selských  bouří 447 

Jsou  ty  naše  kraje 448 

Stav  si,  stav  si,  vlaštoviČko    ....  450 

Jarní  slunko  zasvítilo 450 

Chudý  byl  můj  statek 451 

Ukolébavka 452 


XI 


Dva  dětské  popěvky:  Str. 

V  červáncích  už  den  se  tratí     .    .  453 
ZasviC  nám,  slunéčko  zlaté     .    .    .  453 

Tři  rody  u  nás  platí  jen 454 

Pište  si,  jak  chcete 455 

Už  to  žito  na  souvrati 456 

V  kolik  hodin  na  luka 457 

Skřivánkovi 457 

Velké,  širé,  rodné  lány 459 

Je  tichá  noc 459 
Aůj  synku 460 

Polní  cestou 461 

Ne,  ta  moje  pole 462 

Hnědá  brázda 462 

Za  krále  a  vlast 463 

Ráj 464 

Ať  velcí  toho  světa 466 

Píseň  vystéhovalců 466 

Dost  práce  již 467 

Je  sečten  dnů  mých  řad 468 
á  nemazlím  se  s  přírodou     ....  469 

Z  osudu  rukou 470 

Věky  jdou  a  mizí 470 

Ba,  nejsem  pán 471 

Co  tělem,  duši 472 

V  lůno  tvoje,  sirá  země 472 

Af  nebe  už  se  káli 473 

Cos  táhle  šumí 473 

Mezi  svými 474 

České  znělky: 

Cos  u  nas  straší    .......  477 

Vše  rozmetáno  v  prach 478 

O,  země!  —  někdy  matko  muČedniků478 

Co  vzal  nám  kdo 479 

Zem  patří  živým 479 

My  hlásíme  se  k  žiti 480 

My  chceme  žít 480 

Chcem  chléb  svůj  jísti  v  míru  .    .  481 

Ne,  konec  není 482 

Je  lež,  že  ten  se  zrodil  pán,  ten  sluha482 
Ó,  vzchopte  se!  —  a  nebuďte  tak  němi483 

To  bylo  v  horách 483 

Však  nevládnou  jen  bozi  ....  484 
O,  přijde  jaro  zas  na  české  luhy     484 

J.  V.  Sládek:  Spiiy  básnické.  I.  35 


SKŘIVÁNČť  PÍSNÉ.  Stt. 

Zpčrik  přichází 489 

Skřivana 490 

Žeiulka 491 

Májoví  déJH 491 

Máje 493 

Kalina 493 

Zito,  iítko 494 

Raiiíky 495 

Modři  oíka 496 

Sluníčko 496 

Pacholátko 497 

Dérátko      . 498 

Koiilářek 49S 

Mikulášek 499 

Nikdo  nevi 499 

Koniíek EOO 

Letni  odpoledne 601 

Andíl  strážnj 602 

Poupátko  —  ptáčátko 602 

Srdéíko 504 

Zvony  nedělní 604 

Domov 505 

Cechy 506 

Oráč 606 

Zemč  fcaká 507 

Píseň 509 

Slovanská  lípa 610 

Ai  já  budu  velký 511 

Křii  u  lesa Sil 

Chudé  dité 612 

Stístí 613 

Pfiní 613 

Chaloupka S14 

Hvčidiíky      615 

Rodičam 516 

Na  lahradí 617 

Malá  ivadlena 517 

Maciček 518 

Ten  nái  pes 520 

Sova       620 

Kozička      521 

Ořiíek 622 


xni 


Str. 

Koně 522 

Pes  a  kote 523 

Lenochod .   - 523 

Včelka 524 

Babi  léto 525 

Ptáčata 526 

Vlaštovky 527 

Zima 528 

Na  sanich 529 

Sněhulák 530 

Až  se  jaro  vráti 531 

Vlaštovka  přilétla 531 

Z|>ěvák  se  louči 532 


f 

J  * 


Stanford  UniTersitj  Libraries 
Stanford,  California 


BttitB  thfa  book  «■  or  bcfbn  dato  do*.