Uení mistra Jana Husi, na základ latinských i eských spisuv jeho, jako i odsouzenî Husovo na snmu Kostnickém. Sepsal Antonín Lenz

Digitized by the Internet Archive

in 2011 with funding from

University of Toronto

http://www.archive.org/details/uenmistrajanahOOhusj

1

>&

UČENI

MISTRA JANA HUSÍ

NA ZAKLADE

UTilISmy I ČESKÍCH SPiSOl JEi,

JAKOŽ I
ODSOUZENÍ HUSOVO NA SNĚMU KOSTNICKÉM.

SEPSAL

Dr. Antonín Lenz,

PROFESOR BOHOSLOVÍ V BUDĚJOVICÍCH, ČLEN SBORU DOKTORŮ THEOLOGIE

V PRAZE.

NÁKLADEM DĚDICTVÍ SV. PROKOPA.

ČÍSLO XIII.

<ZA ROK 1875.)

Tiskem kníž. arcib. knělitiskárny za Rohlíčka a Sieverse.
1875.

„AmicuslPáleč, amica veritas, utrisque amicis existentibus Banctum
est, praehonorare veritatem."

{Hus: Adversus scripta Stephani Pdlec, doctoris,)

Obsah.

, Stránka
Úvod k celému spisu I

Dii I.

XJieni mistra Jana Rusi,

§.1. O pramenech víry křesťanské a jejich výkladu 3

§. 2. Husovo učení o církvi 19

§. 3. Hus o ústavě církevní 30

§. 4. Papežství, řád knéží a jáhnů 41

§. 5. Učení Jana Husi o vládě církevní 48

§. 6. Moc církve zákonodárná, výkonná a soudní. Neklamnost církve . 56
§. 7. Učení Husovo o milosti Boží. Milost Stvořitelova a Vykupitelova.

Milost posvěcující 70

§. 8. O dobrých skutcích. Možnost, potřeba a záslužnost jejich ... 83

§. 9. Hus o předzřízení Božím a o předzvědění 91

§. 10. Hus o poměru hříchu smrtelného a stavu milosti k výkonům lidským 100
§. 11, Učení mistra Jana Husi o poměru předzřízení, předzvědění a hříchu

smrtelného k řádům církevním a občanským 105

§. 12. O sedmeru svátostí.

I. Křest. Biřmování. Velebná svátost oltářní 132

§. 13. H. Svátost pokání. Moc klíčů 142

§. 14. HI. Svátost posledního pomazání. Svěcení kněžstva. Stav

manželský 164

§. 15. Husova eschatologie čili učení o posledních věcech člověka. Smrt,

soud, peklo, očistec, nebe 169

§. 16. Souhrn učení mistra Jana Husi 184

§. 17. Hus a neumořitelné právo osobného přesvědčení čili svoboda u vy-
znání náboženském. Svoboda církve. Církve národní 191

§. 18. Husovy snahy o nápravu v církvi 216

Díl II.

Hus a učeni jeho před soudem Kostnickým.

%. 19. Příchod mistra Jana Husi do Kostnice a jeho zatknutí . . . .241
§. 20. Soukromé vyslýchání a vyšetřování mistra Jana Husi.

o) Odchylky dogmatické 248

Obžalobné články Michala de Causis 249

Věty Štěpánem Palcem sebrané 252

Články sebrané Gersonem, kancléřem university Pařížské . 273

§. 21. h) Další předměty obžaloby : Neposlušnost naproti Rím. Stolici. 276

Svědkové proti Husovi ' 277

1. Jan Protiva 277

2. Jan Peklo 279

3. Beneš kazatel 280

4. Pavel kazatel 280

6. Ondřej z Brodu 281

6. Mikoláš z Podivína 283

7. Mikuláš ze Všetat 283

8. Václav z Voděrad 283

§. 22. První veřejné slyšení Husovo 288

§. 23. Druhý veřejný výslech Husův 290

§. 24. Třetí veřejný výslech Husův 299

Věty ze spisu de „Ecclesia" 300

Věty sebrané ze spisu proti Štépánu Pálčovi 311

Články vybrané ze spisu proti Stanislavovi ze Znojma . .316
§. 25. Doba od třetího veřejného výslechu mistra Jana Husi až k jeho od-
souzení. Snahy otcův, aby odvolal .325

Odpovědi Husovy ku článkům jemu předloženým . . . .333

Obžaloby od svědků stvrzené 341

§. 26. Soudný nález naproti nauce a osobě Husově . 347

§. 27. Oprávněnost sněmu Kostnického k odsouzení mistra Jana Husi, spra-
vedlivost nálezu soudného; král Zigmund, upálení Husovo a list
ochranný 353

Úvod,

Ve spisu tomto hodláme vylíčiti celou soustavu učení mistra
Jana Husi. Odchylky učení jeho od víry katolické jsou tak váž-
ného dosahu a tak hluboko sahají v celý organismus církve kře-
sťanské, že samo o sobě již zajímavo jest, pátrati v hloubi duše
reformátora Betlémského po příčinách, že se unésti dal až k člán-
kům čelícím netoliko naproti víře vůbec, ale i naproti celému
ústrojí společnosti křesťanské.

Že odboj Husův naproti církvi jevící se ve spisech jeho dogma-
tických, homiletických a polemických sám o sobě z duše Husovy se
nevyvinul, toho důkazem jsou jeho prvější spisové, mezi nimiž nad
jiné vyniká „Dcerka," kdež o církvi vyučující totéž učení před-
kládá, jakéž bylo vezdy v církvi držáno, a nejenom ve shodě jest
s církví, ale i neobyčejnou vroucnost k víře katolické na jevo
dává, tak že zde vzorem pravého katolíka slouti může.

Z vlastního popudu nevzešel odboj proti církvi v duši
Husově. Spíše působily k tomu mnohé příčiny vnější.

Mistr Jan Hus se narodil v Husinci v roce 1369, žil tedy
v době, kde rozkol papežský vznikl v církvi a měl za svého celého
života před očima hroznou rozervanost církve a divadlo velesmutné,
že nejprve dva, po sněmu Pisanském pak dokonce tři papežové
o nejvyšší moc v církvi tuhé spory měli. Z toho povstalo v kře-
sťanském světě veliké jitření, neboť v době tehdejší nebylo tak
snadno lze poznati, zdali volba papeže Urbana VI., za kterého
rozkol povstal, byla zákonitá čili nic; ač nyní jisto jest, že Ur-
ban VI. a jeho nástupci byli papežové po řádu a právu zvolení,

Učení Jana Husi. T

II

nikoliv ale Klement VII. a jeho následník Benedikt XIIL, aniž
Alexandr V. a jeho nástupce Jan XXIIÍ. Byl-li ale čas tehdejší
ve světě křesťanském vůbec bouřlivý, nebyl zajisté ani v Čechách
klidný.

Středem veškerého života národního, jakož i snah po osvětě
a vzdělanosti, ale i touhy po smíru v církvi byla slavná univer-
sita Pražská. Hus študoval na téže universitě od roku 1387— 1391,
tedy v době, když vypukly spory mezi mistiy o prebendy na
třech koUejích učení Pražského, které ponejvíce byly v rukou mi-
strův německých ; třenice ty uklizeny jsou teprv v r. 1390 v tom
smyslu, aby vezdy pět kollegiatůr osazováno bylo mistry z če-
ského národa.

Že spory ty měly vliv i na studentstvo vysokého učení, snadno
lze pochopiti. I bylo také žákovstvo na dvě strany rozděleno, ješto
jedna ku straně českých mistrů, druhá ku straně německých
stála. Brzo na to, když spor uklizen byl, stal se Hus bakalářem
svobodných umění (v roce 1393), 1394 bakalářem theologie, a
v roce 1396 mistťem svobodných umění, i učitelem na vysokých
školách Pražských. Ač nebyl za dob študentských mezi žáky vý-
tečnými, vynikl za nedlouho co učitel, a v krátké době netoliko
u študentův, ale i u mistrův takové dosáhl vážnosti, že r. 1401
děkanem fakulty svobodných umění a roku 1402 i rektorem vy-
sokých škol byl zvolen. Mezi rokem 1400—1401 i na kněžství
jest posvěcen.

Obor činnosti jeho pořád více se rozvinoval, nebot v roku
1401 byl učiněn i kazatelem při kapli Mláďátek, přezděné Betlé-
mem. Zde byl předchůdcem jeho Jan Protiva (1391 — 1401), od-
chovanec slavného Pařížského misti*a Matěje z Janova; a tudíž
nalezl zde Hus roli připravenou ku setbě své. Za nedlouho sobě
získal náchylnost svého posluchačstva, kteréž záleželo z kruhů
rozmanitých: studentstva vysokých škol, měšťanů, kněží, ano i
kruhy nejvyšší zde bývaly zastoupeny, ješto i královna Žofie mezi
pilnými posluchači Husovými se nalézala.

Na kazatelně Betlémské hověl Hus přede vším své touze po
nápravě v církvi, a právě ta touha, vyšinuvší se později z mezí
mílných, a stavší se vášnivou, byla prvým zdrojem, odkud se
psychologickým postupem vyvinul napotomní odboj
Husův proti katolické církvi.

Z počátku nesly se jeho řeči jedině k nápravě a polepšení

III

života a ovoce jeho snahy té bylo píehojiié. Na reste takové u(»-
vadil mu nikdo, právě na opak : Hus byl v přízni u arcibiskupa
Olbrama. miláčkem lidu a zpovědníkem královny Žofie. T arcibi-
skup Zbyněk z Hasenburka (od r. 1403) učinil ho svým důvěr-
níkem, kazatelem při synodách diecésních, ano Zbyněk ve mno-
hých důležitých věcech se řídil radou Husovou, tak že ani později
mu neodjal ihned důvěry své, když dosti vážných příčin k tomu
se bylo naskytlo.

Kazatelská činnost Husova v Betlémě trvala deset let. Kdež-
to však dříve v recích svých šetřil mezí slušnosti, měla kázaní
jeho od letní doby 1407 do sebe zvláštní povahu bouřlivou zvláště
naproti kněžím a mnichům. Jedna z jeho výstředních řečí stala se
touto dobou i předmětem obžaloby vznešené proti Husovi ke dvoru
arcibiskupskému. Hus nazval v ní každého heretikem, kdo štolu
vybírá, a kterak by nechtěl on Hus za celý svět v držení tolika
beneíicií umírati, jako Petr Všerub.

V této své výstředné snaze měl Hus před očima vzor vášnivosti
téměř démonické, mistra Jana Viklefa. Hus sobě zamiloval
spisy anglického reformátora právě pro jejich směr reformátorský.
aniž by byl tušil velikou propast, kteráž mezi Viklefem a mezi
učením katolické víry se rozevírala; ano nám se zdá, že snad
k tomu náhledu Hus až do své smrti nikdy nedospěl. Londýnská
synoda zatratila sice již v roce 1382 článkův Vikleíových 24, a
to nebylo dojista ani Husa tajno. On však se okolností tou ve
svém příznivém úsudku o Janu Viklefovi nedal másti, právě na
opak, on se osvědčil záhy býti jeho přítelem. Pražský mistr Jan
Hiibner přičinil totiž k zavrženým synodou Londýnskou článkům
Viklefovým ještě nových 21. O těch všech se mělo jednati ve
schůzi svolané kapitolou Pražskou za generálního vikáře Kbela,
ku které i všichni mistrové učení Pražského sezváni byli, aby o
nauce Viklefově konečný nález učiněn býti mohl. Zatím se Hus
a strana jeho vší silou přičinili, aby nebylo žádné usnesení uči-
něno. Přede všemi hájil Stanislav ze Znojma vyňatých článkův i
co do obsahu, kdežto Hus a Mikuláš z Litomyšle, místokancléř
university, pouze tvrdili, ač proti vší pravdě, že mistr Jan Ilubner
věty ty křivě a nepoctivě z Viklefa vyňal. Ano Hus dokonce pra-
vil, že ten, jenž takový výtah ze spisů Viklefových učinil, by měl
na hranici býti upálen. Přívrženci Husovi vesměs hlásali, že byť
i vyňaté věty nebyly zcela podle pravdy, ve své souvislosti přece

1*

IV

piy nemají do sebe nic bludného a takového, co se od mistrů
protivné strany podvrhuje. Bylif tudíž, jak patrno, Husovi sstou-
pen ci předobrými šermíři, znajíce dávno před Jansenisty ohebnou
jejich zbraň, jížto doufali ujíti censurám církevným.

Ale všecko jejich namáhání bylo marné, jelikož převážná
většina zástupců tehdejší university bořivou povahu strašného
Vikleíismu předobře pojala. Učiněn tudíž nález, že mistři učení
Pražského nemají žádnému z vytknutých článkův učiti, aniž kte-
rého zastávati, chtějí-li zachovati poslušenství universitě přísahané
a nechtí-li upadnouti v pokutu na křivopřísežníky slušící.''^) (28.
května 1403.)

Ač se Hus tuto osvědčil velmi vřelým přítelem
Viklefovým, pře ce neztratil důvěru svého arci-
biskupa. Buď že bona íide za to měl, že Jan Viklef jest ve
shodě s učením katolickým, anebo snad již tehdáž přesvědčen jsa,
že Jan Viklef se nalézá v skutečném, avšak ne tak hluboko sa-
hajícím odporu s naukou církevnou, zahalil se Hus ve frázi všem
heretikům obvyklou, že věty v souvislosti své nemají do sebe nic
bludného.

Touto vytáčkou odvalil od sebe Hus podezření, že by
držel bludy naproti víře čelící a proto mohl nabýti i přátelství
Zbyňkova. To se tím spíše státi mohlo, ješto arcibiskup, dosednuv
na prestol Pražský ku konci léta 1403, dosud málo sobě všímal
nálezu university o Viklefismu, tím méně staral se o příčiny, za
kterými byl onen výnos učiněn. Odtud také Husovi, jak se nám
zdá, přes míru důvěřoval, tak že Husa vybídnul, aby mu sdělil
všecky nedostatky, jichž by nalezl v diecési, ano on se řídil ra-
dou Husovou i v otázkách velmi choulostivých.

Kostel ve Vilsnaku v Braniborsku honosil se domnělou krví
Páně, i hrnuli se tam poutníci ze všech stran, mimo jiné i z Čech.
K radě Husově ustanovil arcibiskup tři mistry, aby tu věc vyše-
třili. A když tito nalezli, že pověst o krvi Páně na nepravdě se
zakládá, zapověděl Zbyněk konati pouť do Vilsnaku. Hus sám na-
psal traktát „De omni sanguine Christi giorificato,"
nepochybně as k tomu oučelu, aby ukázal, že všecky pověsti o
krvi Páně nejenom ve Vilsnaku, ale i jinde na podvodu kněží,
aneb i ziskuchtivých laiků se zakládají. Dokazuje ve spisu tom.

*) Docum. Mag. Jo. Hus pag. 327 seq.

že Kristus pH svém / mrtvých vstání všeclmu krev v době umu-
čení prolitou na se vzal, a že spojil s sebou všecky části, které
po celou dobu života jeho pozemského k tělu jeho náležely, a od-
tud prý všecky povésti o ostatcích Páně lichý jsou, majíce původ
svůj v podvodu. Kterak již tehdáž byl Hus nakvašen vášní na-
proti duchovenstvu, posoudí snadno každý nepředpojatý z násle-
dujících v témže spisu obsažených slov: „Verumtamen ad tantum
heu crevit avarorum sacerdotum malitia , quod compertum est,
multos Antichristi nuntios cruorem suum pro Christi sanguine
diabolice in hostia procurasse, et illum a stultis imo christianis
inňdelibus signa infideliter quaerentibus venerari." Spis tento byl
od arcibiskupa Zbyňka schválen, což jest důkazem veliké důvěry,
jaké Hus požíval, ale i zároveň skrovného rozhledu a chatrné
opatrnosti arcibiskupovy. Mělť on znáti, co kníže scholastiků ne-
dlouho před dobou Jana Husi napsal: „Sanguis autem ille, qui
in quibusdam ecclesiis pro reliquiis conservatur, non fluit de
latere Christi, sed miraculose dicitur eífluxisse de quadam ima-
gine Christi percussa." (Thom. Aq. Sum. q. 54. art. II. ad tertium.)
Nepocházela tudíž krev domnělá Páně veskrze z podvodu podle
náhledu theologů scholastiků.

Náklonnost Zbyňkova k Husovi ani tím nebyla otřesena,
když roku 1406 farářové Pražští žaloby proti němu podali, že lid
proti nim bouří, neboť Zbyněk žalobu tu pustil mimo sebe, dů-
věřuje více obžalovanému, nežli žalobníkům jeho. Ještě dne 18.
října 1407 bylo Husovi dopuštěno konati kázaní synodální. Ďeč
ta jest nadchnuta vřelým přátelstvím k Janu Yiklefovi. V prvém
dílu srovnává sedm svobodných umění se sedmi pannami, dce-
rami filosofie; v druhém bojuje naproti těm. kteří národ český
rozkřičeli, jako by kacířstvím byl poskvrněn, kdežto prý dí staré
přísloví : „Neminem pure bohemicum posse esse haereticum.''
1 kázaní Husova měla od roku 1407 ráz duchovenstvu naskrze
nepřátelský.

Tou příčinou také rostla nevole duchovenstva naproti Husovi.
Sám arcibiskup nemoha se vyhnouti žádostem kapitoly, zvláště
ale rozkazům papeže Innocence VIL, svolal již r. 1406 synodu,
která učinila nález, že kdo by se opovážil tvrditi neb rozšiřovati
učení Viklefovo, má upadnouti v těžkou pokutu církevní. Změnu
ale v důvěrném poměru Jana Husi k arcibiskupovi přinesl teprv
rok 1408. Králi \'áclavovi záleželo totiž na tom, aby Čechy ne-

VI

přišly v pověst kacířství. DoufaK král Václav, že tím snáze do-
sáhne koruny císařství Římského. Za tou příčinou učiněna jest
poznovu zápovéď článkův Viklefových na universitě Pražské. Je-
dnání o tom obmezeno bylo jen na národ český, ješto u tří ostat-
ních národů na universitě nemělo učení Viklefovo žádných přívr-
ženců. Dne 20. května 1408 sešlo se 64 doktomv a mistrův,
150 bakalářů a asi 1000 študentů. Z profesorů theologie zde
byli: Dr. Helias, M. Petr, Stanislav ze Znojma, Dr. Ondřej
z Brodu, M. Jan Hus, Štěpán Páleč, M. Jakoubek ze Stříbra a
jiní. Přede vším poznovu zakázáno 45 článkův Viklefových. Hus
však a jeho strana protivili se tomu, aby články Viklefovy úhrnem
byly zavrženy a tudíž učiněna jest zápověd s následujícím do-
datkem : „Aby se žádný oud národa českého pod pokutou vyob-
cování neopovážil, užiti neb hájiti kteréhokoliv z článků ve
smyslu jejich kacířském, bludném anebo pohoršlivém (in sensibus
eorum haereticis, aut erroneis, aut scandalosis) ;" kterýmžto do-
datkem veškero zavržení článků vší podstaty bylo zbaveno. Mimo
to zakázáno všem bakalářům, míti veřejné čtení o Viklefových
spisech: „dialogus," „trialogus," a „de eucharistia" nazvaných.

Na tomto usnesení neměl Hus většího podílu nežli jeho do-
savadní přátelé; on sobě naopak v odstředivém směru počínal
mírněji, nežli Štěpán Páleč, neb i Stanislav ze Znojma. Veřejně
se vyjádřil pro osobu Viklefovu, ač ne beze vší výminky i pro
jeho učení, když Mikuláš Faulfisch a ještě dva študující přinesli
psaní Oxfordské university, domněle přesné, v skutku ale pod-
vržené, že Viklefovi nebylo dokázáno nižádné kacířství, Vyjádření
toto učinil Hus s kazatelny řka, že by sobě přál, aby duše jeho
byla tam, kde jest Viklefova duše podle naděje.

Mezi tím započalo i vyšetřování naproti osobám z Vikle-
fismu podezřelým. Zejména pohnán jest k soudu Abraham, farář
od sv. Ducha. Abraham se dostavil, a shledáni na něm bludové
četní, pro které odevzdán jest biskupovi Sareptskému, Jaroslavovi,
jenž jej dal uvězniti. Zde propukla nejprve vášeň Husova naproti
shovívavému arcibiskupovi dopisem příkrým. Na počátku svého
dopisu odvolává se na rozkaz arcibiskupův, aby (on Hus) o všech
nedostatcích ve správě církevní arcibiskupovi bud osobně anebo
písemně oznámil ; načež ihned jme se vytýkati, že knězi nešle-
chetní mohou svůj život svobodně vésti, kdežto kněží pokorní,
jenž bodláčí hříchů vypleniti se snaží, do žalářů se vrhají. (Docum.

VII

11. I.) — Jak hluboko Hus tehdáž již ve Vikleíismu vězel, snadno
poznáme, povážíme-li, že týž Abraham tázán byv (30. června
1408), čí autoritou oprávněn káže, odvětil : „že kněžskou," a na-
potom, „že Kristovou." A když Kbel mu odpověděl : ^že nemá
autority ku kázaní slova Božího, leč by mu od arcibiskupa byla
udělena," řekl: „Že netoliko kněžím, ale i laikům volno jest ká-
zati." Těmi slovy vyjádřen celý téměř názor Viklefův o církvi, a
úplná negace veškeré hierarchie na jevo dána. A tohoto člověka
bére mistr Hus v ochranu svou ! Patrno, že již tehdáž nebyl Hus
toliko osoby Viklefovy přítelem, ale i spisův jeho, a přítelem jeho
nauky, odchylné od učení katolického.

Při tomto stavu věcí jest veledivno, jak mohl Zbyněk býti
po vůli králově a na synodě 17. Července 1408 ohlásiti, že prý
po bedlivém uvážení v celé zemi nikdo ani v bludné víře ani
v kacířství postižen nebyl. Žádáno však, aby kněží pilně kázali
(naproti Viklefovcům) o přepodstatnění ; a knihy Viklefovy aby
byly arcibiskupovi vydány k náležitému proskoumání.

Kdežto až dosud jméno Husovo, ač on byl skutečnou hlavou
Vikletístův, nebylo od soudů stiháno, stala se r. 1408 i v tom
ohledu změna. V letě 1408 byl Hus u soudu arcibiskupského ža-
lován pro pobouřlivé kázaní, i jest naň půhon vydán, aby se
ospravedlnil. Spůsob ale, jakým se Hus písemně hájil, byl z části
soíistický, muže reformátora nedůstojný. Duchovenstvo žalovalo,
že řekl „coram omni multitudine," kterak heretiky jsou všickni,
kdož štolu vybírají, že sobě přál, aby duše jeho byla tam, kde
jest Viklefova, a že je Hus vesměs zlehčuje prese všechnu zápo-
věd církevní. Hus ale odpovídá, že článek obžaloby první jest
křivý, ješto prý on těch věcí nikdy „coram omni multitudine" ne-
pronesl, jelikož prý veškerenstvo ani Pražanů tehdáž na jeho ká-
zaní nebylo, tím méně veškerenstvo, které se v Římě, v Jerusa-
lemě a t. d. nalézá !

Výstřednost Husova v recích jeho naproti duchovenstvu, a
zjevná jeho náchylnost k Vikleíismu mohla zavdati arcibiskupovi
dosti důvodův, aby jemu zapověděl kázati, a to tím spíše, ješto
Hus a jeho strana odstoupili k vůli králi Václavovi od poslušen-
ství papeže Řehoře XII. a stali se „neutrálními," kdežto ducho-
venstvo české a tři ostatní národové na vysokých školách obedien-
ce papeže toho se drželi. V dopisu, který Hus za tou příčinou
ku konci roku 1408 arcibiskupovi zaslal, píše opět spůsobem ne-

VIII

důstojným, ano i dvojsmyslným. Dí totiž, „že neodstoupil od po-
slušenství papeže Řehoře XIL, ano že chce ho býti poslušen ve
věcech dovolených, nikoliv ale v nedovolených. Nedovolenou pak
věcí že jest spor papežův o prvenství v církvi* (Docum. 5, n. 2. p. 2.)

Ačkoli arcibiskup Husovi zapověděl kázati, tento nijakž brá-
niti si nedal, alebrž kázal v Betlémě, jakoby nižádného zákazu
církevního nestávalo. Odvaha jeho zvláště tím nabyla síly, že král
Václav byl odpůrcem Řehoře XII., a tudíž v zjevné vzpouře Hu-
sově naproti arcibiskupovi téměř jako spojencem jeho. I kázal
mistr Jan skorém výhradně naproti rozpustilostem kněžským, tak
že faráři Pražští na novo přinuceni byli Husa (r. 1409) k soudu
poháněti. Avšak Hus málo dbal půhonů soudních; neboť on měl
již tehdáž zcela nekatolický názor o církvi a o svatovládě,
a naproti principu katolického náboženství postavil princip nový,
princip to osobného přesvědčení, jakož z obžaloby farářův Pražských
jasně poznáváme. (Docum. n. 2. pag. 164).

Navzdor tomu, že Hus již tehdáž zapíral katolické zásady o
vládě církevní, o její moci soudní i výkonné, přece se odvolal
k papeži Alexandrovi V., zvolenému na sněmu Pisanském. Ná-
sledkem tohoto odvolání arcibiskup sám citován jest do Říma.
Avšak zdánlivé toto vítězství Husovo dlouho netrvalo. Arcibiskup
připojiv se sám 2. září 1409 ku poslušenství i\.lexandra V., vylíčil
celý stav věcí v Římě a dosáhl toho, že papež poslal dne 20.
prosince 1409 do Prahy bullu, ve které na to želáno, že se bludy
Viklefismu, zvláště o velebné svátosti rozšiřují ; i zakazuje se
bullou 45 kusův Viklefových, jakož i kázaní kromě farních a kol-
legiatních chrámů. Na konec hrozí papež sesazením všem těm,
kdož by těch kusův nezamítli, aneb kněh Viklefových neodevzdali.
V druhém dopisu žádá papež krále, aby naproti Viklefistům
zakročil.

Od této doby spěchal Hus, aby co nejvíce se vzdálil od
církve, tak aby smíření jeho s ní stalo se téměř nemožným. Ouť
na vzdor zapovědí kázal v kapli Betlémské, nedbal kletby proti
němu samému a proti přívržencům jeho vyřčené (dne 16. července
1410), nešetřil ani půhonův do Říma jej volajících, vymlouvaje se
spůsobem urážlivým, tak že konečně 15. března 1411. stížeu jest
klatbou z Říma, která také ve všech téměř kostelích Pražských
ohlášena byla. Hus ani kletbou tou se másti nedal, a proto r. 1412
nová kletba naň vydána, když za příčinou jeho kázaní a disputací

IX

proti odpustkům Jana XXTir. v Praze bouře povstaly a papežské
bully zneuctěny byly.

Jelikož lid se v Praze bouřil pro zastavení služeb Božích,
odešel Hus na venek, a tam napsal zvláště ony spisy latinské,
které na sněmu Kostnickém se staly předmětem těžkých obžalob.
Jsou to spisy: „De Ecclosia." „AdversusM. Stephanum
Páleč." „Adversus scripta M. Stanislai de Znojma."

Hus pořade hlouběji do bludů klesal, ač nabyl přesvědčení,
že arcibiskup a jeho duchovenstvo nikdy k tomu se nenakloní,
aby na té cestě, kterou nastoupil on, k nápravě církve působili.
Katoličtí theologové čeští, jeho bývalí důvěrní přátelé, a v těžkých
bojích o práva národa českého na vysokých školách v Praze
usilovní soubojovníci, jako : Štěpán Páleč a Ondřej z Brodu, jej
opustili, seznavše směr jeho revoluční, všecky řády křesťanské
podvracující. Hus tedy stál nyní opuštěn na dráze, kterouž byl
nastoupil s pochvalou arcibiskupa i dvora královského, a můžeme
říci, i valné části duchovenstva jakož i velikého množství lidu
obecného. Jaký to rozdíl časův minulých ! Před nedávném ještě
měl naději, že Zbyněk radou jeho se bude říditi, teď vidí celé
téměř duchovenstvo katolické, veškeré pravověrné theology státi
naproti sobě !

V této tísni nalézal mistr Jan útěchu ve spisech anglického
reformátora, Jana Viklefa. Bylt mu příbuzný snahou svou po ná-
pravě církve, a Hus uvykl podle něho považovati veškeru církev
fiímsko-katolickou za zkaženou. Teď ho tato církev ze svého lůna
vyhostila, na kazatelnu jemu vstoupiti zapověděla a za podezře-
lého z kacířství jej prohlásila. Tuť nauka Viklefova, ku které už
dříve mysl svou byl naklonil, se mu stala tím vítanější; domní-
val se, „že jinaký pojem o církvi míti sluší, nežli jak ji doposud
popisovali katoličtí bohoslovci, a všickni křesťané; církev prý se
dle sv. Augustina skládá pouze z předzřízených, a ti jsou ve
všech církvích a národech rozptýleni; tato církev z předzřízených
složená jest prý celá krásná a poskvrny na ní není, kdežto vidi-
telná církev, která Husa z lůna svého vyobcovala, zprvu na dva,
od roku 1409 pak do konce na tři kusy se rozpadla a svatoku-
pectvím, lakomstvím a smilstvím prý jest všecka porušena. A když
Hus pojal v duši svou tento fundamentální článek bludů svých,
musel, ač chtěl-li býti poněkud důsledným, zavrhnouti formálný
princip katolické církve, vedle kterého u věcech víry rozhoduje

X

neomylná církev vyučující, a musel přijmouti princip revoluční,
vedle kterého člověku písmo do rukou se dává, aby sobě sám
náboženský názor svůj upravil.

Od této myšlenky pak musel Hus dále pokročiti, a s ohle-
dem na správu a vládu církevní vystaviti jinou, katolickému učení
odpornou nauku a k ní přičinil svoji dávnou touhu po nápravě, a
vedle té učil, že smrtelný hřích vyzouvá kněze, vladaře, bi-
skupa, papeže z práva na kněžství, vladařství, biskupství a papež-
ství. A to jsou právě stěžejné základy celého Husitismu, jak jej
mistr Jan Hus předkládal. Při tom všem měl ale pravzor svůj
v železném Viklefismu.

Ačkoli však měl Hus v učení Viklefovu svůj vzor, bylo by
mylno tvrditi, že Hus byl slepým nohsledou Viklefovým; spíše se
oba valně od sebe liší. Hus totiž následoval Yiklefa až do jisté
míry; že však povaha Husova spíše mírná byla, ač i on někdy
vášnivě sobě počínal, nevyrovnal se mistr Jan nikdy Viklefově té-
měř démonické nenávisti a záští naproti řádům církevním. O tom
všem se snadno každý přesvědčí, kdož trochu bedlivěji porovná
nauku obou reformátorů. (Viz Časopis katol. Duchovenstva ročn.
Xn., pag. 161. seq.)

Mimo to podotknouti sluší, že Hus v směru svém a v blu-
dech svých nalézal podpory v učení některých katolických
bohoslovců věku XIV. Začátek věku XIV. byl pro církev
katolickou velmi nebezpečný. Papežství sice i ve směru občanském
k nejvyššímu lesku svému dospělo, ale právě pro tuto světskou
slávu a moc přibývalo jemu den co den víc a více odpůrcův.
Mezi ty čítati sluší přede všemi lakotného despotu Filipa IV.,
krále francouzského, jakož i vrtkavého Ludvíka Bavora, císaře ně-
meckého. Mocnými těmito odpůrci svrchované autority církevní
dostalo se i odvahy i posily některým odstředivým theologům
v katolické církvi, tak že se odvážili začíti i na půdě domnělé
vědy boj naproti stolici římské. K těmto přede všemi řadíme :
Marsilia de Raymundinis, doktora pařížské university (ý 1328,)
Jana z Jandunu (f po r. 1338), Hagenoera z Augsburku, sekre-
táře Ludvíka Bavora, a Viléma Okkama. V knize „Defensor pa-
cis" zabíhají Jan z Jandunu a Marsilius až k té výstředné větě,
„že všecka zákonodárná a soudní moc církve ve veškerenstvu vě-
řících má svůj kořen a základ a věřící lid že tuto moc na du-
chovenstvo přenáší. Stupňů hierarchických prý z počátku v církvi

Xí

nebylo, jsouf prý vynálezem vlády chtivých kuéží ; také primát
prý udělen jest papeži autoritou nejvyššího zákonodárce „veške-
renstva všech věncích," neboli „zástupce jejich, císaře." Primát
sám prý se zakládá pouze ve výsadě, svolati sněm ekumenický.
Císari prý náleží všecky statky církevní a veškera moc výkonná ;
on prý může i papeže sesaditi.-') Vilém Okkam přisuzuje císaři
právo, papeže voliti, souditi a ekumenické sněmy svolávati. A když
tyto revolučně věty zavrženy byly, zaběhl vášnivý tento provincial
minoritu až k zapření formálného principu katolické víry, upí-
raje neklamnosť všeobecného sněmu církevního u věcech víry
a mravů.

Bořivé tyto věty byly, jak se snadno domyslíme, za dob roz-
kolu velmi často opakovány. Bohužel, že i theologové skvělého
jména ve věku XV. nedbali nauky znamenitých scholastiků, ale
uchvátiti se dali proudem času nejvyšší autoritě v církvi nepřá-
telského, tak že, vidouce neblahý stav utýrané církve, bludům
hověli, jako Petrus ab Alliaco, a Jan Gerson, kancléř university
Pařížské, z nichž jeden (Petrus ab Alliaco) byl Husovým soudcem,
druhý pak odpůrcem jeho na sněmu Kostnickém.

Petr AUiacký (f 1425) učil, že jest možno, aby sněm eku-
menický bloudil u věcech víry, a že tedy volno odvolati se z vý-
roku jednoho sněmu ekumenického k druhému, ano dokonce ku
všeobecné církvi, pakli svolána býti může (Mansi t. XXVII. p.
547.) Učil, že jest možno, aby veškeré kněžstvo v církvi vyhynulo,
v kterémžto případě by sobě Bůh sám některé na kněžství po-
světil. Mimo to učil, že církev jest Kristem ustavena na písmě
Božím. Římskou ale Stolici zove brzo neklamnou, brzo zase omyl-
nou, a o papeži dí: že jest hlavou církve ; ale jinde tomu odpírá.

Taktéž haněl Petr Alliacký dosavadní praxi církve, dle které
pouze biskupové a opati měli na sněmu ekumenickém hlas roz-
hodný. Biskupové prý a opati mají pouze za příčinou správy
duchovní svůj hlas na sněmu, a jest piý nespravedlivo, aby měl
na sněmu titularní biskup tentýž hlas, jako arcibiskup Mohučský,
Ze sněmu ekumenického, rozumuje Alliacký dále, nesmějí býti
vyloučeni doktoři theologie, kteří zastávajíce na celém povrchu

*) Denzinger „Encbyridion symboloruui'^ cdit.l8G5, pag. 178,
Alzog KirchcDgcscliiciite^'. Edit. IX. p. 10 el 11.

XII

zemském úřad učitelský, v církvi mají vliv mnohem důležitější
nežli opat, anebo titulární biskup. Na sněmu Pisanském prý dok-
toři spolu hlasovali, a proto má se tak státi i na sněmu Kost-
nickém. Taktéž nesmí prý se odejmouti právo hlasovací králům a
knížatům, neb jich vyslancům, jakož i zástupcům kapitol. (Mansi
t. XXVIL, p. 561-563.)

Také Jan Gerson, který na sněmu Kostnickém 20 thesí ze
spisu Jana Husi „de Ecclesia" sebral, vězel v některých bludech.
On tvrdil, že jest možno, aby se církev katohcká seschla až na
jedinou stařenku, jako prý se stalo za dnů zajetí Pána Ježíše, ve
kterých Matka Páně jediná zůstala v církvi (Gerson „de modis
vivendi." S učením tímto se též u Husa potkáváme) ; učil, že
Římskému papeži není (a nebyla) větší moc svěřena, nežli které-
mukoliv, i nejposlednějšímu biskupovi ; t. j. moc vázati a rozvá-
zati hříchy, a tu moc prý ztrácí papež hříchem smrtelným; ale
zase jinde sobě Gerson odporuje, an tvrdí, že církev západní ne-
podlehla bludům, proto že má v lůně svém stolici sv. Petra, za
kterého prosil Ten, „qui in omnibus exauditus est pro sua reve-
rentia." Ano Gerson dokonce přisuzoval Pařížské universitě právo,
o správě celé církve soudní nález pronésti. (Sermo ad popul.
Parisiensem).

Podle těchto dvou mužů, velikánů věku XV. pitvořilo se
mnoho pídimužíků, kteří nemajíce do sebe nižádné původní my-
šlenky aspoň ve spojení s velikány velkými se státi doufali. Že
tomu skutečně as tak bylo, o tom nás poučuje běh událostí na
dvou z části revolučních sněmech, na koncilu Kostnickém i Basi-
lejském. Děloť se tehdáž se vzpourou naproti Římu asi tak, jako
za našich dnů se děje ve válce naproti veškerému náboženství.
Sotva že zde onde nějaká nová myšlenka naproti víře se vylíhla,
již ji tisícové přežvykují. Darvinismus, ač jest bajkou ničím ne-
odůvodněnou a nedokázanou, přece nalézá dosti přívrženců, a také
náš jazyk poskvrněn jest mnohými rozpravami pídimužíků a opi-
sovaČů Angličana Darvina, jakoby theorie jeho byla už nade vši po-
chybnost postavena.

Husovi byl zajisté onen stav věcí předobře znám, což ani
jinak býti nemohlo při tehdejším styku, v jakém neustále byly
vysoké školy veškerého křesťanského světa. I byl tudy utvrzen
v domněnce, že věty Viklefovy do té míry, do které i on je
za čirou pravdu pokládal, jsou skutečně katolické, ač se

XIII

proti nim prohlásili všickni téměř biskupové a veliké množství
katolických bohoslovců. Odtud se v Husovi zakotvilo přesvědčení,
že jej odpůrcové jeho pronásledují, ne tak pro
učení, které hlásal, jako spíše proto, že kázal o
nepravostech kněžských. Tudíž setrval mistr Jan v ne-
ústupnosti své, kráčeje vstříc jistému odsouzení svému.

Trpký osud mistra Jana Husi při známé bezúhonnosti jeho
povahy získal mu po smrti lásku ještě větší a vroucnější, než jaké
kdy za živa požíval; takového účastenství by zajisté nikdy nebyl
vzbudil, kdyby ve vlasti své byl zůstal a mezi svými zemřel.
Když se tedy rozhlásila pověst, že byl Hus odsouzen k žalobě
svých nepřátel, ne proto že bylo shledáno na něm kacířství (a
k této pověsti zavdaly přede vším příčinu poslední dopisy Husovy
do Čech zaslané), ale proto, že pravdu hlásal, káraje nepravosti
kněží a mnichů; když se rozhlásilo, že jej k hranici odsoudili ne
proto, že byl v něčem křiv, ale na potupu národa českého : tuť
sobě tentýž národ tím živéji představoval bezúhonný život svého
miláčka, lásku jeho k vlasti české a jeho vroucnost k přátelům.
Protož mocně vzplanul hněv téhož národa, otřásaje celou Evropou
a potíraje vojska mnohá v bitvách přečetných. Za tou příčinou
nebylo také v době tehdejší jména, které by bylo častěji vyslo-
vováno nad jméno Jana Husi, za hranicemi jsouc předmětem oškli-
vosti, hany a potupy, ve vlasti ale předmětem nejněžnější lásky a
úcty. A v této úctě sjednávali se v Čechách všichni, kdož od cír-
kve katolické se byli odchýlili : Taborité, Orebité, Češti Bratří a
Kališníci, ač jinak s učením jeho ve všem nesouhlasili, a také
sami mezi sebou v podstatných věcech se lišili. Den Jana Husi
býval svěcen jako památka největšího mučeníka církve Boží. Tato
pocta náboženská pak byla Husovi prokazována až k úplnému po-
tření reformace v Čechách bitvou na Bílé Hoře.

Od těch dob utlumena jest památka Jana Husi ve vlastech
českých, a bylo-li jméno jeho vyřknuto, dělo se tak za příčinami
dějepisnými, ješto on byl morálným původcem pozdějších bojův a
válek občanských, kterými nebohá vlast naše byla zmítána. Když
ale národ český byl ze své staleté dřímoty probuzen, tuC zase
zpomenuto jména ve věku XV. nejproslulejšího, jména Jana Husi;
a tentýž úkaz jako u věku XV. zase dnes se opakuje. Jedni ho ve-
lebí a přes míru zbožňují; jiní zas nemírně jej tupí a haní. Jedni
řkou, že prý se od učení katolického pranic neodchyloval, a opa-

XIV

kují na vlas totéž, co bylo ve věku XY. z Kostnice do Čech Hu-
sem samým a přívrženci jeho hlásáno, že Hus byl pouze proto
upálen, ješto stíhal nepravosti kněžské, a že tudíž odsouzení jeho
bylo bezprávné a nespravedlivé. Jiní zase přes míru a proti
pravdě dogmatické odchylky jeho zveličují, ano i povahu jeho
zlehčují, puzeni jsouce buď nespořádanou horlivostí pro víru,
aneb i záští národní. A to vše neděje se z příčiny jiné, ač vyjme-
me-li zarytou zlobu naproti katolické církvi, leč pro neznalost
nauky Jana Husí.

Za tou příčinou uvázal se spisovatel knihy této v nesnadný
úkol, věrně vylíčiti soustavu učení Jana Husi, jakož i odsouzení
jeho nauky a osoby na sněmu Kostnickém. Úkol ten viděl se nám
býti pro zájmy dogmatické sám o sobě důležitým, jelikož z roz-
kazu Martina V. papeže na sněmu Kostnickém vjToleného, každý
z Vikleíismu a Husitismu podezřelý mimo jiné měl tázán býti :

a) Zdali věří, že Jan Viklef, Jan Hus a Jeroným Pražský
(jakož i jejich spisy) byli po právu a spravedlnosti ekumenickým
sněmem Kostnickým odsouzeni?

/5) Zdali věří (zvlášť je-li člověk vzdělaný), že výrok sněmu
Kostnického o 45 větách Viklefových a o 30 Husových jest
v pravdě katolický, t. j. že nižádný z 45 kusův Viklefových, a 30
Husových není katolický, ale že jsou některé z nich zjevně ka-
cířské, některé bludné, jiné odvážlivé a revoluční, jiné urážlivé?
(Denz inger Enchyridion symbolorum; pag. 194. n. 7. a n. 11.)
Avšak byC nestávalo dogmatického zájmu k vylíčení Hu-
sovy soustavy věroučné, a odsouzení jeho na sněmu Kostnickém :
již osoba reformátora věku XV. sama o sobě dosti vážná jest a
pro nás Čechy památná, aby nám zavdala podnět ktomu, bychom
zkoušeli, čemu vlastně učil mistr Jan Hus, jak se od nauky kato-
lické odchýlil a zdali na pravdě spočívá domnění: „že byl na
sněmu Kostnickém proti všemu právu a spravedlnosti odsouzen?"

Důležitost osoby a nauky Jana Husi uznána zvláště v no-
vější době v Čechách. O tom svědčí monografie svobodného pána
Helferta: „Mistr Jan Hus'' (v Praze, 1857), jakož i mono-
grafie „Životopis mistra Jana z Husince" (dle Aug. Zitte) od
Sommra, v Praze 1852; „Děje a osudy mistra Jana Husi z Hu-
since," v Praze 1870; ze spisů cizojazyčných zaznamenáváme
pouze: „Die Lehre des Joannes Hus und ihre Bedeutung von
Dr. Johann Friedrich," Regensburg 1862; „Der Husitismus in

XV

seinera Princip, seinen Traogern uiul seinon Folgen von Alois
Elebenstreit, Domvikar in Graz ;** „Johaim Hus imd die Sy-
node von Constanz, von Dr. Henke," Berlin; „Hefele Conci-
liengeschichte" VIT.

Spisovatel této knihy uspořádal soustavu věrouky Husovy na
základe jeho latinských a českých spisův. Co do latinských použili
jsme vydání spisův reformátora Betlémského z r. 1558, ve dvou
dílech : „Joannis Hus, et Hieronymi Pragensis,
confessorum Christi Historia et M onu menta."
Ješto ale spisy ve vydání tom obsažené nemohou všecky veskrz
za přesné a neporušené býti pokládány, nepoužili jsme k důkazům
o učení Husovu nižádného spisu, o němž učenci tvrdí, že spis ten
od Husa nebyl napsán, aniž jsme použili takového textu, který
dle domnění některých za podvržený považovati sluší. Co do spisů
českých upotřebili jsme vydání spisův Jana Husi sebraných zvěč-
nělým Erbenem.

Velikou službu prokázaly nám „Documenta M. Joannis IIus"
vydaná r. 1869 Františkem Palackým, zvláště u vylíčení
soudu a odsouzení Jana Husi na sněmu Kostnickém.

Aby se odchylky učení Husova od katolické nauky zračitěji
okázaly, předeslal spisovatel v dotyčných §. §. krátký nástin učení
katolického.

Pokud síly spisovatelovy stačily, snažil se všemožně, aby
nauku Husovu tak vylíčil, jak ji Hus skutečně předkládal. Nic-
méně přece nehodláme upírati možnost, že jsme mistra zde onde
dosti dobře nepochopili. O tom sudiž vzdělaný čtenář sám.

Jsa synem katolické církve a jím s pomocí Boží až do sko-
nání zůstati chtěje, podrobuje spisovatel všecky své náhledy tuto
vyslovené neomylné autoritě církevní, a prohlašuje, že nechce dr-
žeti nižádného výroku, který by byl na odpor učení katolickému.

V Budějovicích v den Nanebevzetí Bl. Marie Panny 1874.

Spisovatel,

díl i.

Učení mistra Jana Husi.

Učeni Jan» Huai.

Učení mistra Jana Husí.

o pramenech víry křesťanské a jejich výkladu.

Dle nauky katolické stává dvojího pramene víry. Slovo Boží
obsaženo jest předně v písmě sv. starého a nového zákona. Ale
ač písmo zavírá do sebe svrchovanou a nepochybnou pravdu:
přece není jediným pramenem víry, neboť druhým zdrojem nábo-
ženství a stejně závažným jest i božská tradice. Tradicí se písmo
nejenom doplňuje, alebrž i vysvětluje. Nikoli písmem, ale žiyým
slovem apoštolův byla víra rozhlašována, tak že dříve, nežli první
evangelium (Matoušovo) bylo napsáno, vepsána a jako vtělena byla
víra v bohoslužbu, v obřady svátostné, v rodiny a v obce církevní.
A tento poklad víry, složený v bohoslužbě, v rodině a v obci, ne-
vzal porušení, neboť ho bedlivě střežili apoštolé a jejich učeníci,
křesťanští otcové a matky, jimž ryzá víra více vážila, nežli veškery
statky pozemské, ano více nežli život. Porušení slova Božího
podáním zachovaného tím méně bylo možno, jelikož dříve, nežli
seznam písem Božích byl znám a obecně přijat, tvořena jsou slova
ku přesnému vyjádření pojmů náboženských, a skládána symbola,
do nichž kratičký obsah víry vložen. Nebylo-li však možno poru-
šiti svěřenou církvím víru za doby jejího vzniku a prvého rozši-
řování : kterak by bylo lze porušiti božskou tradici, když přesnotu
její^ střežila Asie, Evropa i Afrika, a když platilo za pravidlo, že
to jest učení katolické, „quod apud omneš invenitur unum?'' O
této neporušené, od Krista samého pochodící tradici, vyznávají
katolíci, že doplňuje písmo. Samo písmo o ní svědčí. Sv. Matouš
zajisté nevtěsnal celé učení Páně v evangeliu svém, neboť mno-
hých věcí pominul, o kterých čteme ve sv. Marku a Lukáši. A

4 Písmo a tradice.

totéž platí také o Skutcích apoštolských, o epištolách sv. Pavla,
Petra, Jana, Jakuba, Judy, jakož i o zjevení sv. Jana. Ale snad
doplněn poklad učení Kristova, když sepsal Jan Miláček evange-
lium své? — Nikoliv! Tentýž zajisté Jan píše: ;, Jestiť pak i mnoho
jiných věcí, které učinil Ježíš, kteréž kdyby měly každá obzvláštně
psány býti, mám za to, že by ani svět nemohl obsáhnouti těch
knih, kteréž by měly psány býti." (Jo. 21, 25.) K této božské
tradici směřuje apoštol, když velí zachovávati ustanovení, kterýmž
se Thessaloničtí skrze řeč anebo skrze list jeho naučili (II. Thess.
2, 14.) a když Timothea napomíná: „Mějž příklad zdravých slov,
kteráž jsi slyšel ode mne u víře a v milování v Kristu Ježíši.
Tohoto dobrého skladu ostříhej skrze Ducha svatého, kterýž pře-
bývá v nás." (II. Tim. 1, 13. 14.) Písmo tedy a tradice božská
jsou zdrojové víry křesťanské.

Avšak písmo a tradice, mají-li působiti v nás ryzou víru
Kristovu, musejí ryze býti vyloženy. Jest tedy potřebí vykladače,
o němž bychom nade vši pochybu jisti byli, že vykládá slovo Boží
beze všeho klamu a bludu. Neboť káže-li povinnost. Bohu věřiti,
musíme též na jisto věděti, že to, co se nám jakožto slovo Boží
předkládá, jest v pravdě a skutečně slovem Božím. Hlasatelé
a vykladači víry Páně byh z vůle Kristovy apoštolově, neboť
jim řekl: „Jdouce, učte všecky národy, křtíce je ve jménu Otce
i Syna i Ducha svatého: učíce je zachovávati všecko, což jsem koli
přikázal vám." (Mat. 28, 19.20.) Avšak Kristus Pán doložil : „Aj já
s vámi jsem po všecky dny až do skonání světa." Pi'Oto věří
katolíci, že apoštolově a jejich nástupci v apoštolátu, biskupové
s nástupcem sv. Petra v jednotě trvající bez bludu učí víře Páně
a přesně a neomylně písmo vykládají. Pravidlem víry katolické
tedy jest: církev učení Páně neklamně vyučující — čili určitěji:
apoštolát z nástupce sv. Petra a pravověrných biskupů se sklá-
dající, který neklamně z písma a tradice víru Páně předkládá.

Tímto pravidlem víry držána byla čistota její té doby již,
když ještě ani písmenky slova Božího nebylo napsáno, tou normou
rozhodl sněm Jerusalémský (v r. 51.) naproti horlivcům židovským,
závaznost zákona Mojžíšova z písma dokazujícím, že břemeno to
se křesťanům z pohanstva nemá ukládati; tou normou rozhodnuto
naproti Ebionitům, Gnostikům, Montanistům, Novatiánům, Ariánům,
Nestoriánům, Eutychiánům, Monotheletům a Pelagiánům ; a veškeré
konfese nekatolické, pokud nezabředly ve svůdný rationalism, při-

Hhb nékdy ned&sledný. 5

zTukují, že bylo dobře a bez bludu rozhodnuto. Jestliže ale více
než pět století (podle souhlasu všech vyznání) tou normou byla
víra bez úhony zachována: zdaž není rozumný závéiek ten, že asi
nejinak než tímto spůsobeni chtěl Bůh, aby víra Jeho byla hlásána,
vykládána a bez bludu zachována?

1. Než vizme, kterak učil Betlémský reformátor o pramenech
víry křesťanské, zdali i on věřil, že plyne víra ze zdroje písma a
tradice, a zdali věřil, že přesným vykladačem slova Božího jest
Kristem stanovený apoštolát?

Dříve nežli dáme odpověď, podotknouti musíme, že spisy
Husovy nejsou sobě u věcech víry vezdy důsledný, tak sice, že
by z nich bez mála bylo lze dolíčiti, že Hus skoro veskrze s ka-
tolickou církví se srovnává. A tak se to má i ohledem na tuto
otázku. Ve spisu svém „de Ecclesia" vytýká reformátor odpůrci
svému Pálečovi, jakoby jej a stranu jeho proti pravdě stíhal,
když dí: „Že jsú někteří z žákovstva v království českém, pa-
peže a sboru kardinálského málo vážiece, ježto k tomu, což dřéve
jest psáno, přivoliti nechtie, a v těch přech neb v těch věcech
samo písmo sv. za sudce chtie mieti, kteréžto písmo sv. podle
svých hlav chtie vykládati, a výkladóv múdrých a svatých do-
ktoróv v cérkvi sv. netbají" ^). Páleč prý tuto lež sobě vymyslil
na základě rozmluvy, v které byl (Páleč) vyzván, aby dokázal, že
písmo se slovy jeho souhlasí. „Primům mendacium", píše Hus 2),
.,quod solam scripturam sacramintalibusmateriis
pro j udice haberi volumus. In quo dieto asserit (podle
domněnky Husovy Páleč), quod nec Deum, nec apostolos, nec ss.
doctores, nec universalem Ecclesiam habere vellemus pro judice.
Traxit autem istud raendacium ex quadam collatione, quamfecimus
invicem, ubi dictum erat, quod scripturam sacram pro suis dictis
ostenderet, et ex ipso, quod suis adversariis noluiraus consentire.
Hoc tamen scire dehet doctor, quod nec sibi nec omnibus sibi
adhaerentibus volumus in fidei materia consentire, nisi de quanto
se fundaverit in scriptura vel ratione."

Podle slov těch se nezdá, že by Hus byl měl písmo za
pramen jediný a výlučný pravd náboženských. Ano i to lze tvr-
diti, že neučinil výroku toho o písmu pouze z okamžitého neustá-

^) Palacký docum. Consilium facultatis theolog. Studii Pragensis p. 480.
2) De Ecclesia c. 16. iol. 227.

Q Hus někdy nedůsledný.

leného a přechodného přesvědčení svého. Ohražujet se zajisté i
jinde rozhodně proti té výčitce, žeby pouze uznával autoritu písem
sv., nikoli pak vážnost církve a žeby přizvukoval sektě Arménů,
kteří nepřijímají u věcech víry nižádné autority, leč písma Božího ;
ač sobě žádal spolu s mistry, bakaláři a scholáry, aby doktoři ze
zákona Páně anebo z rozumu dokázali, že křížová bulla Jana XXIII.
zavazuje pod hříchem smrtelným, a zdali o ní co článku víry má
býti kázáno. On prý sobě váží autority církevních učitelů, nikoli
však oněch osmi doktorů, kteří na Žebráce v domě plebánorě
proti němu četli spis, jehož začátek jest: „Cum in nullis scholis
aliis, quam theologicis periculosiús erratur in dogmatizando." On
prý nepronesl o své ujmě a ze svéhlavosti úsudek o bulle Jana
XXIII., aniž prý se nachýlil (o moci klíčů) k sektě Valdenských
aneb k Arménům, ale naopak prý ku pravdě Kristově přilnul. ^)
„Non innitor capiti proprio, sed capiti Jesu Christo Domino: nec
capiti paucorum erroneorum, sed sanctorum apostolorum et sancto-
rum doctorum, quos superius allegavi (scil. s. Hieronymi, Augu-
stini, Thomae Aquin.) . . Non innitor Waldensium haeresi, sed
Jesu Christi veritati, nec sequor sectam Armenorum, sed sectam
ss. apostolorum, qui de potestate sibi concessa a Domino nec
audebant aliquid pro fide asserere, nisi id, quod per eos dixerit
Dominus J. Christus." 2)

I v obvyklých reservacech, s kterými Hus své bohoslovné
disputace začínal, nese se mistr netoliko k písmu, ale i ku svatým
otcům, zvláště v traktátu, jejž v Kostnici napsal o svátosti těla
a krve Páně, kde vyznává, že nevolí nic mysliti písmu protivného,
a že jako vezdy rozum svůj jemu podřizoval, tak i nyní činí; že
drží i výroky sněmů obecných a učitelů církevních, a že touží
raději umříti, nežli věcí víře odporných tvrditi. „Ego homuncio
mentem meam sacrae scripturae subjeci et subjicio, nihil volens
penitus sentire vel asserere illi contrarium, sedcredens íirmissime
secundum regulam s. Augustini, quidquid vult Christus de se credi.
Credens etiam cum s. matre Ecclesia omnem veritatem credibilem,
prout vult benedicta Trinitas ipsam credi. Tenens etiam generalium
conciliorum et ss. doctorum Ecclesiae sententiam explicite et im-

^) Ad scripta octo doctorum. Tom. I. fol. 302. cap. 5.
*) Confer. Ad scripta octo doctorum. Tom. I. fol. 292. c. 2. et
fol. 294.

Vyjádření o odpustcích. 7

plicite. Retinens etiam hoc cordialitcr, quod antequam vcllera
aliquid s. fidei contrarium asserere, quod vellera in spe et auxilio
D. n. J. Chr. pati supplicium dirae mortis***).

Avšak tento souhlas Husův s učením katolickým o prame-
nech víry jest jenom napohledný. Svědčit o tom spisové jeho
latinští, jimiž k učenému světu mluvil, neméně jako čeští, ano
i dopisy jeho soukromé, a konečně výroky činěné v Kostnici za
poslední doby života jeho.

Abychom o tom se přesvědčili, vizme, kterak o písmu se
vyjadřuje v disputaci o odpustcích Jana XXIII. Nejprve dí, že
z toho, že biskupové, kněží a mniši schválili odpustky Jana XXIIL,
neplyoe, že odpustky jsou podle vůle Boží, neboť prý množství
* toto není důkazem o jejich správnosti a dobrotě, jako množství
židů a Herodianů ku Kristu vyslaných, aby Ho polapili v řeči,
nebylo důvodem pro skutečnou vinu Páně. Především prý písma
dotazovati se třeba: Povstane-li tedy některá vážná otázka o pravdě
náboženské, tu prý moudří a obezřetní mužové pilně se snaží
vypátrati, co písmo o ní praví. Jestliže otázka ta jest v písmě
rozhodnuta, věří pravdě této; pakliže písmo o ní mlčí, nevyslovujíc
se ni kladně ni záporně, vzdávají se otázky té, nic se nehádajíce,
která strana by byla v pravdě. „Ideo prudentes hanc habent
consuetudinem, quando difficultas circa veritatem aliquam ventila-
tur, inprimis considerant, quid fides scripturae loquatur in hoc
puncto, et quidquid íides in materia delinierit, credunt stabiliter
tamquam ňdem. Si autem íides scripturae neutram partem ejus
expresserit, dimittunt illud, tamquam eis impertinens, et non liti-
gant, quae pars habeat veritatem -). Rozhoduj e-li však písmo a
jenom písmo o nadpřirozené pravdě náboženské, pak zajisté vy-
slovil Hus výrokem tím, že písmo jediné jest zdrojem pravd ná-
boženských.

Ještě více se o tom přesvědčiti lze ze spisu reformátorova
naproti Pálečovi. K poznámce bohoslovce tohoto : že strana Husova
se odvažuje sobě dávati jméno , evangelického duchovenstva", od-
povídá: že doufá s milostí Boží býti křesťanem od víry se neu-
chylujícím, a že jest hotov raději smrtí sjíti, než něco tvrditi

^y De sacramento corporis et sanguinis Domini. Tom. I. fol. 38.

Viz též „Disputatio de Triuitate^ Tom. I. fol. 105. Sermo de

fidei dilucidntione. Tom. I. fol. 48.
*) Disputatio adversus indulgeutias papales. Tom. I. fol. 187.

8 Hus proti Pálečovi a 8 doktorům.

naproti víře anebo přestoupiti zákon Páně. Proto vyzývá Pálečc,
aby naznačil aspoň jeden punkt písma, jehož by on (Hus) nedržel.
A jako vyhlašuje své učení za souhlasné s písmem, tak vybízí
téhož Páleče, dokázati z písma, že jedenkaždý ze zavržených 45
článků Viklefových jest buď kacířský nebo bludný anebo pohoršlivý ;
a ješto prý toho dosud z písma dovodíno není : proto prý se Hus
osvědčil slovem i písmem, že odsouzení 45 článkíiv svrchu udaných
jest nerozumno a nešlechetno *). „Opto hodie, quod Fictor (Páleč)
ostendat mihi unum punctum scripturae sacrae, quem non teneo
et paratům me inveniet ad tenendum. Et si alicubi dixerim, quod
non debui, humiliter revocandum. Sed spero, quod prius ambo
ad tribunál Christi stabiraus, antequam unum jota legis Domini
invenerit me negare. — O doctor, ubi probatio, Fictor es, causám
íingis, quam non probas, tuum asserere vel negare non est fors
aliquid liquide probare. Ostende scripturam, assigna ratio-
nem veram. Ecce nos venimus in locum publicum disputationibus
in scriptura sacra deputatum, et diximus et scripsimus publice,
quod vestra condemnatio super articulis est irrationalis et iniqua,
nullam ostendens sacram scripturam de contrario. Sed ratio tua
est, ut tu ponis, quod quilibet eorum est haereticus aut erroneus
aut scandalosus. Sed jam dixi tuum asserere vel negare, non est
factum aliquod liquide probare. Apud te est, solvitur hoc pugno,
quod non solvitur syllogismo." Hus sice slovy těmi podrobuje
bezohledné, ano urážlivé kritice v popředí Páleče a fakultu boho-
slovnou, aniž by měl úmysl, o pramenech víry se vyjádřiti :
přece však jde na jevo, že ve své při písmo jediné za rozhodce
uznával, tvrdě, že knihy Viklefovy byly nespravedlivě odsouzeny
nálezem nerozumným, protože z písma neodůvodněným.

Ještě však zračitěji se ukazuje domněnka Husova o písmu,
jakožto jediném a výlučném zdroji víry, ve spisu jeho naproti
osmi doktorům, členům katolickým fakulty bohoslovné na učení
Pražském. Odmítnuv výčitku, že by naukou svou o písmu byl
za jedno se sektou Arménů, připojuje, že mu není možno, uznati
bullu křižáckou Jana XXIII. za rozkaz Boží, jelikož o ní mlčí
písmo, v kterém všecko se nalézá, co jest užitečno, a kde Bůh
co nejúplněji složil celou víru. Z té příčiny nechce Hus o žádném

^) Ad scripta Stepbani Páleč. Tom. I. fol. 260. Viz též Responsio
ad scripta Stanislai de Znojma. Tom. I. foi. 365. cap. I.

Hub proti 8 doktorňra. 9

Článku držeti, že jest ku spáse nezbytný, leč by byl bud zavinuté
neb zřejmě v písraě obsažen. „Cum ergo sacra scriptura non
exprimit erectionem crucis cum eis indulgentiis, in (^ua quod-
libet utile invenitur, in qua Deus fidem plenissime posuit, quo-
modo hujusmodi erectio cum suis indulgentiis tamquam man-
data apostolica est pensanda ? Coníiteor , quod nihil volo ut
íidem simpliciter ad salvandum necessariam credere, tenere, prae-
dicare et asserere, nisi demonstrationem istam theologicam ha-
beam: hoc dicit scriptura sacra explicite vel implicite, igitur
hoc est ut fides credendum, tenendum vel asserendum et sic hu-
militer fidem i. e. credulitatem scripturae sacrae adhibeo, volens
tenere, credere et asserere, donec in me fuerit halitus, quidquid
ponitur in scriptura."^)

Písmo tedy jedině a výlučné má rozhodovati o platnosti a
oprávněností bully křižácké, a sice proto, poněvadž v něm všecko
užitečné jest obsaženo.

Hus tuto ve své horlivosti proti odpustkům Jana XXIII.
nejenom se odchýlil od pravdy katolické o pramenech víry, nýbrž
předstihl patrně výrokem svým o písmu i protestanty, tak že
čtoucímu řádky tyto se zdá, jakoby snad byl ani dobře nečetl.
Či jest tomu tak, že veškera pravda v písmu jest obsažena? Pro-
testante ovšem tvrdili a tvrdí, pokud jsou pravověrní Lute-
ráni a helvcti, až po dnes, že písmo zavírá do sebe ve-
škeru pravdu zjevenou, ale žeby pravdu veškeru v ů b e c
obsahovalo, toho netvrdili a netvrdí. — Upřílišil tedy mistr učiniv
tak smělý výrok o písmu Božím. Upřílišil; neboť jinak by byl
mugel za pravdu dáti kalifovi Abubekrovi , jenž (prý) rozkázal
knihovnu Alexandrinskou spáliti za tou domněnkou, že buď v ní
věci dobré jsou obsaženy, a pak že Korán obsahuje i tyto věci
anebo škodlivé, a protož prý může a má býti zničena.

Než buďme k mistru z Husince spravedliví — a vyznejme,
že citát jeho o písmu není vlastně výrokem jeho, ale že jsou to
slova sv. Augustina. Text světce tohoto nemá však do sebe onoho
smyslu, jakýž mu Hus podkládá. Augustin porovnává totiž zlato
a stříbro, jež odnesli židé z Egypta, s pokladem moudrosti Šalo-
mounovy; jako prý vyniká tato nad poklady Egyptské, tak se

*) Ad scripta octo doctorum cap. 7. Tom. I. fol. 294.

10 Citát ze sv. Augustina.

povahuje poklad vědomostí v písmě Božím obsažených k veškeré
vědomosti z kněh pohanů sebrané, ač i tato jest užitečná. Nebot
Čemukoliv by se člověk od pohanů naučil, to, a neskončené více
zajisté i v písmě se nalézá, jelikož cokoliv jest u pohanů škodli-
vého, tam (v písmě) se zavrhuje, cokoliv jest prospěšného, tam
jest obsaženo: „Quidquid homo extra didicerit, si noxium est, ibi
damnatur ; si utile est, ibi invenitur. Et cum ibi quisque inve-
nerit omnia, quae utiliter alibi didicit, multo abundantius ibi inve-
niet ea, quae nusquam omnino alibi, sed in illarum tantummodo
scripturarum mirabili altitudine ^'et mirabili utilitate discuntur" 0«
Sv. Augustin tedy nedí, že veškera pravda vůbec v písmě jest
obsažena, byť jen pravda náboženská, ale že se tam nalézají ve-
škery pravdy náboženské, které po různu čísti jest v knihách po-
hanů; a nadto ještě pravdy, jichž by rozum lidský nikdy nedostihl.
— Ale byt i světec, jehož autority se Hus přečasto dovolává,
v tom smyslu byl psal, v jakém ho mistr Jan užíval, přece by byl
nedokázal, že jen to jest pravdou, co v písmě bud zavinuté neb
zřejmě jest obsaženo. Sv. Augustin zajisté sám. odmítá takovou
autoritu od sebe, napsav o knihách svých: „Cokoli (v nich)
pravdivého nalezneš, drž, a přičítej katolické církvi; co-
koli křivého, zavrhni, a odpusť mi, jenž jsem člověk;
cokoli pochybného, věř, pokud buď rozum nepoučil tebe
anebo autorita nepřikázala tobě, abys to zavrhnul anebo za pravé
měl"-). — Hus konečně nepozoroval, že ostří meče, jakéhož užíval
proti osmi doktorům, obrátiti lze proti němu samému. Doktoři mu
nemohli ovšem dokázati z písma, že bulla Jana XXHI. jest opráv-
něna, jest o se v písmě sice děje řeč o Janech, ale nikoli o Janu
XXHL, tím méně tam čísti lze o bullách papežských a ještě méně
o bulle křižácké: ale zdaž byl by Hus dovedl kladně dokázati,
že jest bulla neplatná a neoprávněna, ješto písmo o ní vůbec
mlčí? Hus však se chytře ohradil, opevnil a zatarasoval, tvrdě,
že veškera pravda jest v písmě co nejúplněji obsažena, a pak se
mu z hradeb této pevnosti hledícímu ovšem zdálo vše býti lží,
co tam obsaženo nebylo.

Snad ale mistr jenom upřílišenou snahou, stanoviska a přesvěd-
čení svého naproti odpůrcům uhájiti, se unésti dal k výstředným

1) Aug. de doctrina Christiana. Lib. II. 63 edit. Pragae 1783.

2) Aug. de vera religione n. 20.

Edo jest kacířem. 11

výrazům, a proto snad spravedlivo jest, zmírniti smysl jejich?
Snad že mluvě k lidu, jinak se vyslovil o pramenech víiy? Snad
jinak napsal ve spisech svých českých '? — Nikoliv ! Ve výkladu
svém o víře dí, že křesťané všichni mají věřiti, „což jest buoh
přikázal," aby bylo věřeno, a že každý má býti hotov, „když
jemu bude pravda z písma sv. ukázána, aby ji mile
přijal a držel-li by co proti písmu, aby pravdu poznaje, ihned
ustúpil. ^)

Ve shodě s výrokem svým o veškeré pravdě v písmě obsa-
žené napomíná Hus věřících, „aby prelátů neposlouchali a jim
nevěřili, leč v tom, což písmo velí,-) a vyučuje, že kacierstvie
jest učenie bludné, písmu odporné, neústupně bráněné. Kdož by
ale držel učení písmu odporné, ale tak, že, jak by najspíše po-
znal, že to jest blud, což má za pravdu, tehdy by nebyl kacířem."^)
Poněvadž však jen ten jest kacíř, kdo drží blud proti písmu, ne-
bylo na světě kacíře, dokud nebylo písma. „Věř, že by nebylo
písma sv., tehdy by nebylo kacierstvie, jakoby nebyla noc, kdyby
nepředešel den noci. A dále, jakož nemuož člověk poznati kacier-
ství, jedné ač pozná písmo sv., proti kterému jest to kacierství :
taktéž nemá nižádný bližního svého kacieřem nazvati, jedné, ač
pozná písmo sv., proti kterému mluví, neb činí (!) neústupně, a že
nezná úmyslu jeho, protož nemá všetečně nazvati ho kacieřem."*)

Podle takového učení nebylo tedy a nemohlo ani býti žádného
kacířství mezi křesťany dříve, nežli sv. Matouš své evangelium
napsal ; a poněvadž evangelium jeho a jiné spisy posvátné teprv
později ve známost obecnou vešly, nebylo vlastně dlouho po se-
psání kněh novozákonních žádného kacířství na světě. Neboť kdyby
byl křesťan A ze slyšení přijal víru, utvrzenou zázraky od apo-
štolů činěnými, nebyl by kacířem neznaje písma, byť napotom
byl zavrhl nejpřednější články víry a tvrdošíjně a neústupně na
svém stál. Nebyli tudíž podle té teorie Ebionité kacíři, ač nevě-
řili v Božství Páně, nebyl Simon Mágus kacířem, ač sebe nazval
trojicí svatou, nebyli gnostikové kacíři, ač zničili ideu o Bohu
svým nesmyslým učením o emanací eónů z podstaty Boží, a tak

O Výklad viery. Erben I, 7.

') Postilla. Erben H, 295.

^) O svatokupectví. Erben III, 389. 390.

*) O svatokupectví. Erben III, 392.

12 Výklad písma by.

by se věru mohlo říci o všech kacířstvech věku starého, pokud
neznali celého objemu a obsahu písem; ať nic nedíme o tom, že
podle pojmu Husova o neústupnosti v bludu by vlastně nižádný
na celém svétě nemohl jmín býti kacířem pro for o externo, jelikož
vniterná vůle a její výkony zraku lidskému jsou zastřeny. A jako
by nebylo lze žádného křesťana kacířem zváti, byť sebe více
u víře byl pobloudil, a v bludu svém sebe tvrdošijněji trval: tak
zase by pohan i žid, jestliže by znal písmo sv. a obsažené tam
pravdě tvrdošíjně odpíral, kacířem zván býti mohl, jakož mistr
Jan také skutečně tvrdí. ^)

I v soukromých dopisech svých dává mistr na jevo svůj
náhled o písmu co jediném pramenu víry. Tak s radostí oznamuje
Richardu Anglickému, že lidé nechtí slyšeti nic jiného leč slova
písma svatého, ješto jim vzešlo světlo veliké Pána našeho Ježíše
Krista. 2) „Scito dilectissime frater, quod populus non vult audire
nisi sacram scripturam, praesertim evangelium et epistolas ; et
ubicumque in civitate vel oppido, sivé villa aut castro apparet,
catervatim confluunt populi, clerum indispositum aspernantes."
Bratrům kláštera Dolanského píše, aby nevěřili pověsti, jako by
on (Hus) držel nějaký blud písmu protivný.^) „Nullis
credatis sermonibus de me, quod tenerem vel tenere velim ali-
quem errorem, scripturae sacrae vel bonis moribus contrarium.
Etenim errores, quos mihi adscribunt, cor meuni abhorret." Tak-
též i v jiných dopisech zvláště z Kostnice do Čech psaných Hus
na jisto ukazuje, že písmo za jediný a výlučný pramen zjevení
Božího považoval.

2. Jestli ale písmo jest jediným a výlučným pramenem zje-
vení Božího podle domněnky Husovy: tím více důležito jest vě-
děti, kdo že písmo sv. přesně vykládati oprávněn?
Neboť není-lí kromě písma jiného zdroje pravd náboženských,
nezbytně potřebno, aby se přesně, ano neomylné vykládalo, ješto
jinak by víra byla nemožná.

Ve spisech Husových lze se dočísti, že přesnou a neklam-
nou vykladatelkyní písma Božího jest církev svatá. Píšeť mistr
ve svém výkladu o písni Šalomounově : Ze „jediný Kristus móž do

1) O STatokupectví. Erhen HI, 392.
*) Palacký documenta pag. 12.
^) Palacký documenta pag. 32.

Výtky Husovy proti církrí. 13

rozumu písma uvésti, kterýž sám mohl sedm pečetí knih zavře-
ných otevříti, kteréžto pečeti byly sii tajemství jeho vtělenie, na
nebe vstúpenie, a na súd přijitie ; a do těchto tajnic a pivnic
písma svatého byla církev uvedena, a proto čistého rozumu z
písma sv. vybírá, přebývajíc vedle potokóv písma, aby chytrosti a
útoku ďáblova, toho jestřába, utekla." ») V neklamném výkladu
písem nic másti nemůže církev, neboť, ona jest studnice zapečetě-
ná, „jejížto víra pravdu čtenie svatého jest utvrzena : tak že ani
kacieři, ani zlí duchové viery cierkve sv. roztrhati nemohu." -j

Jelikož ale Hus výklad „písničky" (cantici canticorum) na-
psal v té době, v které ještě neměl sporu s katolickým duchoven-
stvem, jakož jasně plyne z obsahu pravověrného : vizme, kterak
v jiných spisech svých o výkladu písma Božílio se vyjadřuje.

Když arcibiskup Zbyněk zakázal hlásati slovo Boží v kaplích,
želí mistr, že se tak stalo — avšak píše zřejmě v dopisu svém
(z r. 1408. íin.) k arcibiskupovi, že toho nebylo a nebude, aby se
on (Hus) vyzul z poslušnosti matky církve, a že mile a pokorně
uposlechnouti chce ve věcech dovolených.*) Taktéž dává na jevo
v psaní svém k Janovi XXHI., že chce raději umříti, nežli ně-
čemu učiti, což by protivno bylo vůli Kristově, anebo Jeho církve.*)
Z těchto vyznání by ovšem nutně plynulo, že tatáž církev, jíž ne-
přemohou brány pekelné^), a které poslouchati hotov jest mistr
Jan, také neomylnou vykladatelkyní slova Božího býti musí. Ale
ač by závěrek ten byl zcela oprávněným na základě slov Huso-
vých : nestojí mistr k vlastním slovům svým ; neboť on na místech
velmi mnohých předpokládá, na jiných zřejmě dí, že církev
(podle katolického názoru), t. j. ta společnost, jejíž pohlavárové
jsou : papež, biskupové a preláti, není neomylnou vykla-
datelkyní písem. Vytýkat této společnosti :

a) že jest odpůrkyní písma, neboť prý „knězi
neradi vidie, že lidé světští umějí písmo a branie jim . ." aby
nečtli a aby nerozuměli, zvláště prý proto, aby neseznali, jak mají
býti kněží živi, aby bludy jejich netrestali, a aby v kázaní jich

1) Výklad Písničky. Erben III, 13. a 22.

2) Tamtéž. Erben III, 52.

') Palacký documenta pag. 5.

*) Palacký Docnmenta str. 19.

^) Z téhož dopisu k Janu XXIII. Documenta 19.

14 Výtky Husovy proti církvi.

bludů neznamenali.^) A mluvě o proroctvích Páně a prorocích fa-
lešných vykládá : „A to se nynie velmi plní, neb již Kristova
pravda málo v lidech svietí, aniž již chtie, aby čtenle nekázali a
Krista nejmenovali, a kohož chopie, an Kristovu pravdu upřiemo
vyznává, toho klnú, pohonie, vypoviedají, hrdlují a mučie i žala-
řují i mrtvie."-) Stavit tedy Hus

b) pravdupísma naproti článkům nauky církevní,
čili jak reformátor je zove, proti „vynálezkům," a naříká, kterak
pravda tato se utiskuje, a od církve jako blud a kacířství se pro-
následuje, a sice od kněží, biskupů a mistrů, jež jmenuje „zákoníky"
a „antichristy" t. j. protivníky Páně. „Tak jest svět ve hříchu po-
hřížen, že kazatelé, mistři a věrní jiní křesťané, jenž písmo Boží
ohlašují, jsú nazváni bludní kacíři a svodce prokletí, tak že, kto
počne mluviti z písma Božieho, neb přikázanie Božie, i hned psi
kúsaví řkú: Toť takékacieř. . . A jsú již zavrhli Božie zákon . .,
jejž jest náš Spasitel ohlásil, že obyčejem těch kněží a zákoníkóv,
jenž sú Krista umučili, viece váží ustavenie lidské, než Božie
zákon, a učeníky Kristovy mají za prokleté! Ale věrní majíce
z písma utěšenie atd."^) V tom smyslu píše Hus z vyhnanství
svého Pražanům (v r. 1412): „Prosím vás, abyste vážili při Boží,
jemuž se veliká křivda děje, neb chtie jeho sv. slovo utisknouti,
kaplu užitečnou k slovu Božímu zbořiti."*)

c) Hus vytýká církvi t. j. jejím biskupům, kněží m, mistrům
a zákoníkům, že oni sami chtějí rozhodovati otázky náboženské,
nedadouce místa písmu Božímu, aniž se řídíce podle příkladu
Kristova, který osoby své nebránil naproti dáblu autoritou, ale
písmem. Blud tento prý byl zaset do církve Boží od dábla sa-
mého. „Nasál jest také ďábel zvláště proto kúkole, že nechtie
nyní preláti a doktorové, aby písma svatého čtenie rozsúdilo
pravdu, ale aby oni sami súdili, jakož sú biskupové, mistři,
kněžie a zákoníci Krista falešným svědectvím odsúdili. A tak
svými hanebnými ustaveními sudí věrné kněží, jenž proti jich
svatokupectví a proti jiné zlosti káží."^) ,Znamenajmež, že náš

*) Postilla. Erben II, 57.

2) Postilla. Erben II, 9.

») Výklad. Erben I, 235.

*) Palacký documenta st. 35. n. 16.

5) Postilla. Erben II, 60.

o výkladu písma sv. 15

Spasitel písmem se bránil (naproti pokušení ďáblovu napouští),
ale nebránil se řka : Já jsem tvój pán, neb tvój Bóh ! Proti tomu
sú nynie Antikristovi učedlníci, jenž nechtie, by věrní křesťané
písmem se bránili, aniž chtie, by zjevovali lidu obecnému písmo,
a chtie, aby ihned po jich voli činili, jakož oni káží; a když
věrní chtie, aby oni písmo ukázali, tehdy řkú : Tot jeden z nich !
Toť Viklefista! neposlucha církvi svaté! miniece, že jich vole ne-
činí.**) Ješto však nikoli církev, ale písmo u věcech víry rozho-
duje, vyměřuje Hus

d) kacířství co „blud písmu odporný neústupně držaný,"
kdežto církev za kacíře považuje toho, jenž neústupně drží blud
proti víře, od církve odsouzený.

Církev tedy není podle učení Husova pravidlem čili forraál-
ným principem víry, a tudíž také není vykladatelkyní neomylnou
a stolicí rozhodnou ve věcech náboženských.

Jestliže však nerozhoduje církev ve sporných věcech víry,
a nevykládá-li ona přesně slovo Boží, kdož pak jest tím vyklada-
čem? — Hus o písmu sice tvrdil, že jest v něm obsažen veške-
ren poklad pravd náboženských: přece ale nedospěl k protestant-
skému názoru, dle něhož písmo jest všude dosti jasné, samo svým
vlastním vykladačem; a protož tím více naléhá potřeba, zvěděti,
kdo podle mistra Jana jest vykladačem přesným písma Božího?

Jelikož Hus dobře sobě byl vědom, že písmo samo o sobě
není dosti jasné, nezbývá leč za to míti, že bud věřil v osvícení
a nadchnutí každého čtenáře písem, anebo že rozumu lidskému
té výsady propůjčil, vykládati o své ujmě písmo, a o jeho smyslu
rozhodovati. Že by ale každý člověk písmo čtoucí této výsady
Ducha Božího na jisto požíval, jak učili enthusiasté čili theosofisté
ve věku XVI. a mnozí mezi Tábory, tomu dojista nevěřil refor-
mátor Betlémský. Sám o sobě ale tvrdí Hus, že jej Bůh
osvítil, aby pravdu písem p o z n a 1. V disputaci své o
spisu Viklefovu „de Trinitate" dí, že všichni, kdož měli podílu
v odsouzení 45 vět Viklefových, hřešili jsou smrtelně; on ale že
nechce souhlasiti s takovým jednáním pro sousto chleba, anebo
pro bázeň světskou, spíše prý volí hájiti pravdy, kterou zvláště
z písma poznati „mu Bůh dáti ráčil," až do toho hrdla, ješto

') Postilla 11, 93.

If) o vykladateli písma sv.

pravda zůstává na věky. „Ne ergo istis speciebus consensus
percuterer et specialiter consensu non reprehensionis, mutescens
culpabiliter propter buccellam panis, aut propter humauum timo-
rem, deserens veritatem, volo veritatem, quam mihi Deus cogno-
scere concesserit, et praesertim scripturae divinae usque ad mor-
tem defendere sciens, quia veritas manet in aeternum."^)

A jakož sobě, tak i kazatelům strany své přičítá Hus Ducha
Božího ku poznání pravdy v písmě obsažené. „Nam sicut sacer-
dos debitor est, ut veritatem, quam audivit a Deo, Ubere prae-
dicet ; sic laicus debitor est, ut veritatem, quam audivit a sacer-
dotibus, probatam in scripturis, defendat fiducialiter, quodsi non
fecerit, prodit veritatem."'^) Jest však ve spisech jeho hojnost
dokladů, že i jednotlivci ze slov písma mohou, ano povinni
jsou skoumati a rozhodovati, zdali slova kazatelova na pravdě
se zakládají, čili nic, a zdali rozkazy biskupův, papeže a pre-
látův jsou písmu přiměřeny čili jemu protivný.^) Dle toho jest
Duch Boží přesným vykladačem písma svatého.

Poněvadž ale reformátor nikde netvrdí, že všickni liié
písmo čtoucí duchem Božím jsou nadchnuti, aby neklamné pravdy
tam se dočetli, a přece na všech žádá, aby slova kazatelův dle
výroků písma zkoušeli : tož možno říci, že podle nauky Husovy
pouhý rozum o smyslu písem Božích rozhoduje. Všecky tedy
tři strany, které se ve věku XVI. v protestantismu
vyvinuly, strana enthusiastů čili theosofistů, strana pří-
krých luteránů i helvetů, ano i strana ratio nalistická
mohly by dosti dokladů svých domněnek v Husových spisech nalézti.

kt již Hus více k enthusiastům anebo k právo věrným pro-

1) Actus pro dcfciisionc Joaniiís Viklcf dc Triuitatc. Tom. I, 105.

') Ibidem fol. 105. De EccI. cap. 16. Tom. I. fol. 227 dí Hus:
„Non intendimus aliter scripturam exponerc, quam Spiritus s. íla-
gitat et quam ss. doctores exponunt, quibus dědit Spiritus s.
intellectum."

') Disputatio de Indulgcutiis, seu de ci :ciata papae Joannis XXIII.
Tom. I, 187. Viz též spisy: „De Ecclesia adversus Stanislaum,
adversus octo doctores. Praefatio M. J. Hus in 7. ep. Canon.**
Tom. II. Ve spisu svém naproti Stanislavovi I., fol. 265, dí:
.Ornnis veritas cathoHcc credibilis vel est in scriptura posita, vel
ab infallibili ratione elaborata, vel revelatione tradita, vel a sensn
expcrimentaliter cognita.''

Nauka o písmu sv. 17

testantům (luteráiiťim symbolickým a helvetům), anebo k raciona-
listům v otázce o výkladu písma se klonil: to aspoíi jisto, že pí-
smo za jediný a výlučný zdroj slova Božího měl, a že u věcech
víry autority církevní neuznával. Důkaz o tom po-
dává replika mistrů Pražských, kterou nepochybně Hus sám slo-
žil, a ve které se dí : Že fakulta bohoslovná (katoličtí členové
její) nerozumné tupí evangelické duchovenstvo (stranu Husovu),
z té příčiny, že tolo ve věcech sporných přijímá písmo za roz-
hodce.') Konečně svědčí o tom dopisy mistrovy ze žaláře Kost-
nického, a odpovědi jeho dávané sněmu a těm, jenž se vší sílou
o to se zasadili, aby jej přiměli k odvolání.

3. Odtud také se vysvětluje úkaz, že stoupenci Husovi, ač
jinak zhusta o věcech víry byli ve sporu, v učení o písmu co
jediném pramenu slova Božího se snášeli. Při sjezdu Chebském
9. května 1432 usnesli se kališníci, Sirotkové a Táboři na jede-
nácti článcích, co výminkách příjezdu svého ku sněmu Basilej-
skému; článek však sedmý zní: „Ve při o čtyři články, o něž se
zasadili, zákon Boží a praxis Kristova, apoštolův i prvotní církve
spolu s konciliemi a doktory, v nich právě se zakládajícími,
přijaty budou za nejpravdivějšího a nestranného soudce na sboru
Basilejském.*'-)

Přišedše ale na sněm nejednou se článku toho dovolávali,
osvědčujíce tamtéž, že jejich soudcem jest jediné evangelium.')

Podobným směrem také Rokycana, vůdce a nejčelnější bo-
hoslovec kališníků, dí v dopisu svém k Janu Kapistranovi (z 18.
října 1451) : „Totéž platí o Tobě, když za nejpravdivějšího a
nestranného soudce přijmouti nechceš zákon Boží, praxi čili
výkonný život Páně a apoštolův, jakož i prvotné církve se
sněmy a učiteli o praxi tu se opírajícími. Nevíš-li, že autorita
písma jest první kořen a základ, na němž se rozřešiti má, cokoli
v bohosloví jakýmikoli důvody se poznává ? Písmo sv. co slovo

*) Replicatio niagistrorum Prageiisium centra conditiones concordiae
a facultate theol. latas. Palacký docum. 495.

'') Palacký, Dějepis ITI. 2. 194.

') Že sněm Basilejský výminky té přijal, jest veHce divno; neboC
přijetím takovým vzdal se vlastně rozhodčího hlasu svého. Právem
tedy želel toho Eugen IV., jak píše Palacký (III. 2. 182),
ješto prý otcové Čechy pozvavše k hádání o víře, to učinili k ou-
razu stolice apoštolské i snčmňv církevních.

Učeni Jana Husi. 2

IS Nauka o písmu a v.

Boží jest tlumočník čili vykladač prostředkující mezi vůlí Boží a
rozumem lidským, protože vůle Boží podle obecného zákona
nemůže rozumu lidskému známa býti leč Slovem Božím, které,
aby naším tlumočníkem býti mohlo, přišlo vnuknutím v mysl,
rozséváno jsouc nejprve slovem a posléze vtěleno byvši, když na
se přijalo člověčenství. Chtíce tedy na nezvratném základu naděje
státi, nesmíme nikterak těm, kdož nedokázané věci vypravují neb
takovým učí, věřiti, nýbrž toliko svědectvím písem svatých a jich
katolických a zbožných vykladačů máme co ryzé pravdě Boží při-
ložiti víru.*) Tamtéž vytýká Kapistránovi, že prý sám jest kacíř,
proti katolické pravdě se opíraje (t. j. proti přijímání pod obojí),
ješto kacířství jest nauka lichá písmu sv. odporná neústupně
držaná.

I nejmírnější mužové mezi kališníky, jako Jan Příbram a
Prokop Plzeňský, jsouce na sboru Basilejském, mimo jiné žádali,
aby při jednání a rozhodnutí o článku, zdali přijímání pod obojí
jest Kristem přikázáno a ku spasení potřebno, nebralo se zření,
leč jedině k soudci v Chebe umluvenému-). Ani ti nejmírnější
z kališníků tedy, ač na oko jsouce s církví sjednáni, nepřijali roz-
hodující autority církevní. V jejich kostelích se ode dávna, jak
vypravuje Palacký 2), zpívala píseň: „Věrní křesťané silně dou-
fejme", ve které se pravilo, že pravda Boží u papežův, kardinálův
a biskupův nenacházela útočiště. Jestliže však ani kališníci ne-
přijímali autority církevní u věcech víry, tím méně si jí vší-
mali Sirotci a Táboři. Čeští bratří konečně ve svékonfessi z roku
1535 zřejmě vyslovují, že písmo vůli Boží místně a cele ozna-
muje *), tak že vedle něho tradice místa míti nemůže. Bylo-li by
ale ještě nějaké pochybnosti o nauce Husově co do pramenil víry,
poučuje nás pojem jeho o církvi, že nauka ta katolickou dojista
slouti nemohla.

^) Epištola Rokycani ad Capistranum, str. 724. Valouch: „Živo-
topis sv. Jana Kapistrana."
2) Palacký m, 2. 391.
2) Palacký Dějepis. V. 200.
4) Artikul m. o písmích svatých. §. 3. vydání z roku 1869.

Učení o církvi. 19

§•2.
Husovo učení o církvi.

Učení katolíkŮT o církvi jest následující: Církev jest vidi-
telnou společností všech pravověřících křesfanů, jenž jsou vespolek
spojeni jednotou víry, užíváním svátostí, a vespolnou správou zá-
konných biskupů v jednotě jsoucích s nástupcem sv. Petra, pape-
žem římským. Kristus jenom jednu církev ustanovil, jediná ale
tato církev se dělí na částky tři : vítěznou, trpící a bojující. Oudové
církve vítězné jsou : svatí a světice v nebi; oudové trpící : duše~mrt-
vých v očistci; oudové bojující: věřící na zemi. Veškerenstvo věřících
na zemi jest vespolně spojeno vírou, nadějí a láskou vniterně, a
zevnitř vyznáním víry a užíváním svátostí. Ač církev (i viditelná)
jest svatá podle mnohých svatých údů. které čítá. podle nevidi-
telné hlavy, Krista, účelem svým, jenž jest: svatost života na
zemi a věčná sláva na nebi ; svatým učením svým a za příčinou
prostředků vhodně a účinně k nebi vedoucích : nejsou přece všichni
oudové její na zemi svatí.

Oudové církve, jenž se nalézají v stavu milosti Boží, jsou v
Kristu spojeni nadpřirozenou vírou, nadějí a láskou, jsouce jako
duší církve Páně. K této duši církve náležejí, jak Bellarmín
podle sv. Augustina učí, poněkud i ti, kteří sice smrtelným hří-
chem posvěcující milosti Boží se zbavili, ale bud víry i naděje,
aneb aspoň víry podrželi. Neboť, ač víra a naděje jsou života
svého po ztrátě milosti Boží zbaveny (fides iníormis), zůstávají
přece vlitými nadpřirozenými cnostmi, kterými se udržuje jakási
nadpřirozená spojba s uraženým Kristem. K tělu církve a
sice jenom k tělu náležejí ti, v kterých vyhynuly všecky tři
Božské cnosti, kteří ale aspoň zevnitř k spolku církve se hlásí.

Sv. Augustin dí, že jest církev živou bytostí, v níž jest tělo
i duch. Duší jsou vniterní darové Ducha svatého : víra, naděje
a láska; tělem: vyznání víry a podíl na sv. svátostech. Z té
příčiny náležejí někteří k duši církve, jsouce co živí oudové vni-
terně spojeni s Kristem; avšak ne všickni jsou stejnou měrou
života Páně účastni, ješto někteří mají pouze cit, nikoli ale pohyb
života toho(sensum, non motům), jako ti, jenž mají víru bez lásky ^).

*) Bellarmín de controversiis. Tom. II. lib. III. de ecclesia mili-
tante. cap. II.

20 Církev samospasitelná.

Oudy církve nejsou tedy samojediní svatí, jako
se domnívali Donatisté a Novatiani, spravedlivými ty zovouce,
jenž nikdy neklesli u víře; alebrž i hříšnici. Svatí však ou-
dové doby přítomné mohou klesnouti, v hříchu setrvati a tak u
věčnou zátratu přijíti; a zase hříšníci mohou se obrátiti, arci
jenom z milosti a s milostí Boží, kajicně umříti a tak k věčné
slávě dospěti. Církev tedy zde na světě neskládá se pouze
z před z řízených, t. j. z těch, kteří budou spaseni, ale i z
předzvěděných, t. j. takových, o kterých Bůh ví, že pro
hříchy své nevejdou do života věčného. Poněvadž ale jest církev
společností věřících křesťanů, jednotou víry a správy a užíváním
svátostí spojených: tudíž k ní nenáležejí:

a) pohané, mohamedáné, židé a kacíři;

/?) rozkolníci, kteří jednotu víry sice uznávají, jednotu správy
ale zavrhují.

y) Katechumeni a z lůna církve vyobcovaní.

Tato svatá církev jest tedy jedna nejenom jednotou pů-
vodu, ale i jednotou víry, jednotou svátostí a správy; jest obecná
ci katolická co do času, jelikož ne po Kristu, nýbrž Kristem jest
ustanovena, co do místa i národů, poněvadž jest určena nejenom
pro všecka místa a pro všecky národy, ale i schopna všech při-
jmouti bez rozdílu společenských a politických poměrů jejich ;
apoštolská, ješto Kristem jest apoštolům svěřena, jimi do celého
světa rozhlášena, a jimi a jejich zákonnými nástupci z vůle Jeho
spravována.

Poněvadž ale církev pro lidi a ku spáse jejich jest z vůle
Boží ustanovena, a jelikož z téže vůle všickni národové do ní
povoláni jsou, s tím dokladem, že kdo uvěří a pokřtěn bude,
spasen, kdo však neuvěří, zahuben bude: proto se zove církev
Kristova samospasitelnou. Vírou však svou o samospa-
sitelné církvi nevyznává katolík, že by každý mimo viditelnou
církev jsoucí nevyhnutelně zahuben býti musel. Píšef zajisté již
sv. Augustin, že někteří, ač k tělu církve nenáležejí, dobře býti
mohou z její duše, jako: katechumeni a vyobcovaní, jestliže mají
víru a lásku Boží v sobě, což zajisté možno; jako se zase státi
může, že jiní nemajíce žádné cnosti vniterné (tedy ani víry), přece
z bázně světské víru vyznávají, na svátostech podíl berou a pod
vládou pastýřů trvají, jen k tělu církve náležejíce. V témž smyslu
píše i papež Pius IX., že ti, jenž bez viny své kromé. církve vidi-

Církev sbor předzřízených. 2 1

telné jsou, dobře k duši její náležeti a tudíž spaseni býti mohou
z nestihlého milosrdenství Božího a z milosti Jeho. — „Notum nobis,
vobisque est, qui invincibili circa sanctissimam nostram religionem
ignorantia laborant, ({uique naturalem legem ejusque praecepta in
omnium cordibus a Deo insculpta sedulo servantes, ac Deo obedire
párati, honestam rectamque vitam agunt, posse, divinae lucis et
gratiae operante virtute, aeternam cousequi vitam, cum Deus, qui
omnium mentes, aniraos, cogitationes habitusque plane intuetur,
scrutatur et nosci t, pro summa sua bonitate et clementia minime
patiatur, quempiam aeternis punire suppliciis, qui voluntariae
culpae reatum non.habeat." *) Nauka tato papežem Piem vyslo-
vená byla ve vykřičeném středověku všem bohoslovcům společná,
kteří, ač vyznávali, že kromě církve není spásy, přece jednosvomě
tvrdili, že sobě Bůh žádá, aby všickni lidé byli spaseni, a proto
že by i anjela svého seslal, kdyžby se jednalo o toho, jenž vší
sílou se snaží. Boha poznati, a v pravé církvi žíti a umříti ^j. Po-
něvadž všickni do lůna samospasitelné církve jsou povoláni, a
všem uloženo jí poslouchati, a v ní setrvati; jest samo sebou na
jevě, že církev jest i viditelná.

Naproti těmto článkům o církvi učí mistr Jan Hus takto :
Církev jest sbor aneb veškerenstvo všech k životu věč-
nému předzří zených. Dělí se na tré, tak že jedna strana
slově církev svítězilá, a ta jest sbor všech svatých s Kristem se
radujících. Druhá strana slově církev svatá odpočívajících aneb
spících a jest sbor všech blahoslavených v očistci. Třetí strana
slově církev svatá rytěřující neb bojující a jest sbor vyvolených,
jenž jsou živi na světě a bojují proti ďáblu, proti světu a proti
tělu, a tak i proti hříchu. Církev ta obecná zavírá v sobě všecky
předzřízené od prvního spravedlivého až k nejposlednějšímu, jemuž
se má dostati života věčného ; a proto ještě nebyla, aniž jest, ale
bude plna, když v soudný den všickni z mrtvých vstanou. K této
obecné církvi náleží prý i svatí anjelové'). Ješto z tří částek se

1) Encycl. papae Pii IX. de 10. Augusti 1863.

-) V tom smyslu musí vzato býti zavržení věty XVII. v syllabu:
„Saltem bene sperandum est de aeterna illorum omnium salute,
qui in vera Curísti Ecclesia nequaquam versantur."

^) V bulle „Unigenitus" jest zavržena věta Paschasia Quesnella 72.
„Nota Ecclesiae Christianae est, quod sit catholica, comprehen-
dens et omneš angelos coeli, et omneš electos et justos terrae
et omnium saeculorum."

22 Vlastnosti církve.

skládá církev, sstoupil i Kristus ve tři místa : na zem, do pekel a
na nebesa, bytovav na zemi 33 let. „Unica est s. universalis
Ecclesia, quae est praedestinatorum universitas a primo justo
inclusive, usque ad ultimum futurum inclusive et claudit omneš
salvandos . . Ecclesia militans est numerus praedestinatorum, dum
hic viat ad patriam . . Ecclesia dormiens est numerus praedestinato-
rum in purgatorio patiens. Et dicitur dormiens, quia ibi existensjam
beatitudinem non promeretur eo, quodDei praeveniente et juvante
gratia iu praesenti meruit, ut post satisfactionem purgatorii in
patria praemietur. Ecclesia triumpbans est, beati in patria qui-
escentes, qui adversus satanam militiam Christi tenentes, finaliter
triumpharunt. Una autem magna Ecclesia erit omnibus illis in
die judicii, etc."*)

Vlastnosti této církve jsou: Ona jest jedna jednotou před-
zřízení, kterým jsou jedno všickni vyvolení, jakož i jednotou
blahoslavenství, kteréž je očekává; apoštolská: poněvadž
apoštolé jsou oudy jejími, založivše ji krví svou, a poněvadž au-
toritou a učením apoštolův ji řídí jejich nástupci na zemi; svatá:
poněvadž jest sborem vyvolených svatých; obecná, neb kato-
lická: ješto jest na celém světě rozšířena, a údy své čítá netoliko
v římské církvi, ale i v řecké a všude, kdež jsoupředzřízenci, kde
byli a kde budou. „Universalis s. Ecclesia est unicasponsa Chri-
sti, quam sibi Dei Filius ex dilectione aeterna et adoptionis gratia
in matrimonio copulavit. Dicitur apostolica, eo, quod apostoli šunt
partes plenae in Spiritu purgatae ejusdem matris Ecclesiae,
quam ipsi doctrina Christi et suo sanguine plantaverunt, et quo-
rum doctrina et autoritate sui vicarii jam regunt adolescentulam
módo quaerentem sponsum Ecclesiae. Unitas autem Ecclesiae ca-
tholicae consistit in unitate praedestinationis." -)

Oudové církve Páně jsou pouze předzřízení, poněvadž

a) jest církev jen jedna, která trvati a kralovati budeš Kri-
stem až na věky. (Mat. 25, 34.)

b) O této církvi se v písmě Božím tak mluví, že není možná,
aby kromě předzřízených k ní náleželi i předzvědění. O ní pěje
Šalamoun: „Jak ty jsi krásna a jak ušlechtilá, nejmilejší v roz-
koši své. Krásna jsi přítelkyně má, líbá a pěkná jako Jerusalem,

1) De Ecclesia cap. 1. et cap. 2. Tom. I. fol. 197. et 198. Viz
též „Jádro učení křesťanského," Erben IH.

2) De Ecclesia cap. II. Tom. I. fol. 198.

Augustin o předzřízení. 23

hrozná jako vojensiíý šik spořádaný. Jediná jest liolubice má, do-
konalá má, jediná jest matky své, vyvolená rodičky své. Viděly
ji dcery a nejblahoslavenřjší nazývaly královny a ženiny a chvá-
lily ji. Kteráž jest to, jenž kráčí jako dennice vycházející, krásná
jako měsíc, výborná jako slunce, hrozná jako vojenský šik spořá-
daný?"*) Za ni vydal sebe sama Kristus, „aby ji posvětil, očistiv
ji obmytím vody skrze slovo života, aby sobě učinil církev sla-
vnou, nemající poskvrny ani vrásky, neb cokoli takového, ale aby
byla svata, a neposkvrněna."-)

Hus tedy, jakož z uvedených textů jasně vysvítá, nijakž cír-
kev co sbor viditelný pod zákonnými pastýři Kristem ustanove-
nými nemohl srovnati s velkolepým obrazem, jakýž nám písmo
o ní podává. On se sice srovnává s katolickou církví v tom, že pí-
sně Šalomounovy nevykládá ve smyslu doslovném, nýbrž ve smyslu
přeneseném, avšak vyvozuje z výkladu svého důsledky takové,
které s katolickým pojmem o církvi se nesnášejí.

Také exegese reformátorova o textu Efes. 5, 26. 27. není
sama sebou nekatolická. Na Východě vykládali tento text otcové
sice o církvi na zemi, a měli k tomu dosti hojných důvodů. Text
zajisté se nese přede vším k tomu, že Kristus Pán ty, jenž mají
býti oudy církve, vodou skrze slovo života očišťuje. Křtem stá-
vají se oudy mystického těla Jeho, nemajícími poskvrny ani vrá-
sky. Tento výklad držel na Západě i sv. Ambrož. (Později Lyra
a Kajetán). Ješto však Pelagiané textu toho zneužívali ve pro-
spěch svůj, vykládal sv. Augustin a jiní místo to o církvi svítě-
zilé. I ten výklad jest oprávněn. Obojí však výklad se snadno
spojiti dá; neboť Kristus očišťuje, posvěcuje, ospravedlňuje církev
svou na zemi, čině veškery oudy milostí svou schopny, působiti
pro život věčný, a tak ji, ana již zde jest svatou v nesčíslných
oudech svých, připravuje, aby byla stále a trvale svata na nebi.
Mistr Jan však vyloživ text tento výlučně o církvi, jaká ko-
nečně bude po soudu posledním, čítal k církvi vůbec pouze
vyvolené.

Sv. Augustin prý, jak se Hus domnívá, taktéž věřil o
církvi, že jest sborem pouze předzřízených. „Ecclesia acci-
pienda est, dí světec, non solura ex parte, qua peregrinatur, a

') Píseň, cap. 6.
2) Efes. 5, 26. 27.

24 Augustin o předzrízení.

solis ortu usque ad occasum laudaas noineu Domini, et post
captivitatem vetustatis cantans canticum novum , vemm etiam,
quae in coelis semper, ex quo condita est, cohaesit Deo, nec
ullum malum sul casus experta est. Haec in sanctis angelis beata
persistit, et suae parti peregrinanti, sicut oportet, opitulatur, quia
enim, quae una erit consortio aeternitatis, et nunc uaa est vin-
culo charitatis, quae tota instituta est ad colendum Deum, unde
nec tota, nec ulla ejus pars, vult se coli pro Deo/')

Proto prý tamtéž dí světec dále : „Ecclesia praedestinatorum
currebat a mundi exordio usque ad apostolos, et abhinc usque
ad diem judicii; nam dicit: Ecclesia, quae peperit Ábel et Enoch
et Noe et Abraham, ipsa peperit Mošen et prophetas tempore
posteriores ante Domini adventům, et quae istos, ista et apostolos
et martyres nostros et omneš bonos Christianos; omneš enim pe-
perit, qui diversis teraporibus nati apparuerunt. Sed societate
unius populi continentur. Et ejusdem civitatis cives labores hujus
peregrinationis experti šunt, et quidam nunc experiuntur, et usque
ad finem caeteri experientur."

Avšak ač sv. Augustin zdá se býti s mistrem Janem za je-
dno, dalo by se snadno dokázati, že souhlas ten jest skutečně
jenom zdánlivý, an světec na přemnohých mistech osvědčuje
s otci na Východě i na Západě, že církev na zemi jest společností
viditelnou, spravovanou náměstkem sv. Petra a nástupci apošto-
lův, jejížto autorita jest tak veliká: že by ani evangeliu nepřiložil
víry, leč pohnut jsa její vážností. On tedy neučil, že by se církev
na zemi skládala pouze z předzřízených.

Nic však méně rádi uznáváme , že sv. Augustin nezřídka
mluvívá o církvi vyvolených, a k té ovšem nenáleží zatracenci.
Začasto mluví též o velkých hříšnících, kteří dopustivše se ne-
pravostí jsou sice v církvi (in Ecclesia), ale nejsou z církve (de
Ecclesia); avšak mluvě tak nedí, že by hříšníci nebyli oudy
církve, alebrž upírá pouze, že by duchovně byli živými, nebot
živým oudem těla Páně není ten, jenž se hříchem života nadpři-
rozeného zbavil a sebe pro království Boží umrtvil, byť i vi-
ditelně byl oudem jeho.'-) Věřil tudíž sv. Augustin, že církev na

^) Aug. Encb. 41. 41. n. ve spisu de Eccl. c. 1. Tom. I, 196.
-) Aug. dc bapt. c. 3. cap. 51. a 52.

Býti v církvi a z církve. 25

zemi se skládá z dobrých i zlých, z i)ředzrízených i z předzvědě-
ných, ač na konec bude královstvím samých vyvolených svatých.

Textův názoru svému protivných byl sobě mistr dobře vě-
dom ; neboť klade sobě námitky z písma proti tomu, že by církev
byla sborem pouze předzřízeuých, a texty ty jsou na vlas tytéž,
jimiž katolíci až podnes dokazují, že církev, ač jest svata, přece
se neskládá ani ze samých svatých, ani ze samých předzřízeuých.

Sem náleží: že jest podobno království Boží sítí puštěné
do moře a ze všeho plodu rybího shromažďující, kteroužto, když
naplněna byla, vytáhše, a u břehu sedíce vybírali dobré v nádoby a
zlé pryč zamítali (Mat. 13,47. 48.); a zase že jest podobno království
Boží člověku králi, který učinil svatbu synu svému, ku kteréž když
pozvaní nechtěli přijíti, shromážděni jsou všickni od služebníků na
rozcestí nalezení, zlí i dobří (Mat. 22, 2. 10.) ; a i jiné texty uvodí,
všecky však odbývá tím, že jest něco jiného býti v církvi (in
Ecclesia) a býti z církve (de Ecclesia). Někteří jsou v církvi
pouze podle víry mrtvé, a ti jsou křesťané předzvědění, zlo-
činní; jiní pouze podle předzřízení, jako: nemluvňata křesťanův
nepokřtěná, pohané a židé předzřízení ; jiní podle víry a sprave-
dlnosti, ale nikoliv podle předzřízení k životu ; jiní podle víry
mrtvé a podle předzřízení, jako: křesťané vyvolení, jsoucí v pří-
tomné době v nepravostech, kteří ale dojista v stav milosti na-
vráceni budou ; jiní podle předzřízení i podle přítomné milosti
Boží, jako: všickni křesťané vyvolení, jenž následují šlépějí Páně,
ač milosti přítomné zase pozbýti mohou, konečně jiní se nalézají
v církvi svítězilé, jsouce v milosti Boží utvrzeni. Všickni však na
dvé se dělí: na předzřízené a předzvěděné; tito jsou konečně
oudové satanášovi, onino mystického těla Páně, kterým jest církev,
choť Kristova. „Varie dicuntur esse in Ecclesia homines. Nam
aliqui dicuntur esse secundum fidem informem , ut Christiani
praesciti criminibus involuti, quibus dicit Dominus Lucae 6. Quid
vocatis me Domin e, Domine et non facitis, quae praecipio vobis? Et
Matth. 7. dicit de illis : Multi dicent mihi in illa die: Domine, Domine,
nonne in nomine tuo prophetavimus et in tuo nomine daemonia
ejecimus, et in tuo nomine virtutes multas fecimus? Et tunc con-
fitebor illis, quia numquam noví vos, scilicet salvandos. Aliqui
vero šunt in Ecclesia solum secundum fidem et gratiam praesen-
tem, ut justi praesciti, qui non šunt in Ecclesia secundum prae-
destinationem in vitam aeternam. Aliqui šunt in Ecclesia secun-

26 Předzřízení a předzvědění.

dum praedestinationem tantum, ut parvuli christianorum non bapti-
zati et pagani vel Judaei futuri Christiani. Aliqui secundum fidem
ínformem et secundum praedestinationem, ut Christiani praedesti-
nati nunc in criminibus, sed ad gratiam reversuri. Aliqui secun-
dum praedestinationem et praesentem gratiam, ut omneš Christiani
electi, Christum in moribus imitantes, qui adhuc possunt in hac
vita gratia excidere. Aliqui vero šunt in Ecclesia jam triumphante
in gratia confirmati. Omneš autem in praescitos et praedestinatos
šunt divisi, quorum primi šunt membra finaliter diaboli et reliqui
šunt membra corporis mystici, quod est s. Ecclesia, sponsa Do-
mini nostri Jesu Christi." ^

Kdo těmto věcem rozumí, ten po náhledu mistra Jana sna-
dno bude moci odpovědíti k námitkám svrchu činěným: Kyby
dobré jsou předzřízení ; zlé ale předzvědění. Kdo nemá roucha
svatebného, jest předzvěděný, kdo je má, předzřízený, tak že
texty napohledně protivné tomu učení, že oudové mystického téla
Páně jsou pouze vyvolení, snadno se ve shodu s naukou tou při-
vésti dají.

Příčina ale, proč jenom předzřízený jest z církve Páně a
oudem mystického těla jeho, ta jest: že předzřízený zůstává
vezdy pšenicí, byt i nebyl v stavu milosti Boží v době pří-
tomné, ješto milost základná, kterou jest předzřízení, trvá v něm
napořád ; předzvěděný ale jest plevou, byt i v stavu milosti byl
a sebe více se přičinil v dobrém setrvati, ješto se mu nedostává
milosti předzřízení. A proto prý jest mylná domněnka, že by
předzvěděný jsa v lůně církve svaté byl také částkou její, neboť
jest veliký rozdíl, býti v církvi, a býti z církve. Tak jako nelze
z toho, že pleva v pšenici se nalézá, uzavírati: že pleva jest pše-
nicí; rovněž také nemá se uzavírati: poněvadž osoba tato jest
v stavu milosti, tedy jest částkou církve Páně. Ale dobře se
praví: jeli osoba tato předzřízena, jest i částkou církve Boží;
nedobře však : Petr jest ve hříchu, tudíž není oudem církve.
„Sicut palea semper manet palea, sic praescitus semper manet
praescitus, etsi aliquando sit praescitus secundum praesentem
justitiam, tamen numquam pars Ecclesiae. Et sicut triticum sem-
per manet triticum, sic praedestinatus semper manet praedesti-

^) De Ecclesia cap. 5. Tom. 1. fol. 205. ab initio.

Kdo jest údem církve. 27

natus, licet aliquando excidat a gratia adveutitia, sed non a giatia
praedestinationis. Cavere debet íidelis ab ista consequentia.
Praesciti šunt in Ecclesia Dei, ergo šunt pars ejus. Nam dictum
est, quod aliud est, esse in Ecclesia, et aliud de Pxclesia vel esse
partem vel membrum Ecclesiae. Sicut non sequitur, palea vel
zizania est in tritico, vel raiscetur tritico, ergo palea est triticum,
sic in proposito. Similitei-; sicut non sequitur : Stercus vel ulcus
est in corpore hominis, ergo est pars ejus. Sic non sequitur,
praescitus est in corpore mystico Ecclesiae, ergo est pars ejus.
Iterum haec consequentia non válet: Iste est in gratia secundum
justitiam, ergo est pars vel membrum Ecclesiae s. catholicae. Sed
hoc bene válet: Iste est in gratia praedestinationis, ergo est pars
vel membrum Ecclesiae sauctae."')

Poněvadž ale jenom před zřízení jsou skutečné a
v pravdě údy církve Boží, tož (podle mistra Jana) údové
církve jsou:

a) Vyvo lení (electi), kteříž jsou v stavu milosti
v době přítomné.

b) Vyvolení, kteříž nyní nejsou v milosti Boží,
alebrž tonou v hříších, které jméno křesťanské na nejvýš hanobí.

c) Dítky nekřtěné (rodičů buď pokřtěných anebo nepo-
křtěných), pokud jsou předzřízeny.

d) Dospělí židé, mohamedáné, pohané, jsou-li
předzřízeni, byť se byli nejhorších zločinu dopustili, anebo ještě
dopouštějí.

Naopak nejsou z církve, ač v lůně jejím (in Ecclesia)
se nalézají:

a) Dospělí spravedliví křesťané, byť i sebe hor-
livěji pro Boha žili, jsou-li předzvěděni.

/?) Dospělí křesťané hříšní, pokud jsou před-
zvěděni.

y) Pokřtěné nevinné dítky, jelikož ani nevinnost, ani
svatost nečiní oudem z církve (de Ecclesia), leč jedině předzřízeni.

Jakož žádný sám o sobě, leč by se mu dostalo ujištění od
Boha, tvrditi nemůže, že jest z počtu vyvolených : tak také ne-

*) De Ecclesia cap. 5. Tom. I, 204. Viz též : Adversus Steph. Páleč.
Tom. I. 258. Postilla ve čtení na neděli Jíl. po narození Páně.
Erben II. Výklad víry. E)'ben I. 25 a jinde.

28 Kdo jest údem církve.

může žádný o sobě (ani o jiném) tvrditi s jistotou víry neklamné,
že jest oudem mystického těla Páně, čili částkou obecné a svaté
církve. Z té příčiny jedna, svatá, obecná a katolická církev jest
neviditelná ; a proto říkáme v symbolům : „Věřím svatou církev
obecnou", neboť víra jest nadějných věcí podstata, důvod nevidi-
telných. (Žid. 11, 1.) Učení ale to, že církev jest sborem před-
zřízených, ať již se přítomně nalézají v stavu milosti, čili nic, jest
článkem víry. „Tertio módo sumitur Ecclesia pro convocatione
praedestinatorum ; sivé sint in gratia secundum praesentem justi-
tiam, sivé non. Et isto módo Ecclesia est articulus fidei, de quó
loquitur apostolus Ephes. 5. dicens : Christus dilexit Ecclesiam
et tradens semetipsum pro ea etc." ')

Srovnáme-li toto učení mistra Jana o církvi a oudech jejích
s naukou katolickou: tož zajisté doznati musíme, že mezi oběma
jest rozdíl podstatný. Avšak důmyslný mistr by snadno byl po-
znal, že písmo Boží není nauce jeho příznivo, kdyby byl povážil

1. co praví sv. apoštol : „Jako tělo jedno jest a mnoho oudů
má, všickni pak oudové těla, ačkoli jich mnoho jest, přece jen
jedno tělo jsou, tak i Kristus ; nebo zajisté skrze jednoho Ducha
my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme, buďto židé, budto pohané,
buďto služebníci anebo svobodní; a všickni jsme jedním Duchem na-
pojeni." (I. Cor. 12, 12, 13.) Všickni tedy bez rozdílu stávají se křtem
oudy mystického těla Páně, ač ne všickni, kdož byli pokřtěni,
budou na konec blahoslaveni. A zase kdo Ducha Božího hříchem
ztratil, přestává býti živým oudem skrytého (mystického) těla
Páně, neboť tentýž apoštol píše: „Kdo nemá Ducha Kristova, ten
není jeho." (Řím. 8, 9.) Podle toho není pravdivé učení Husovo,
že jenom predzřízený může býti oudem mystického těla Páně, a
že jím zůstává, i když smrtelně zhřešil: jako jím byl již dříve,
nežli křtu svatého nabyl.

2. Mistr Jan Hus by byl poznal, že učení jeho není ve
všem pravdivé, kdyby své vlastní výroky trochu bedlivěji byl
uvážil; neboť on sám dí, že hřích smrtelný člověka z církve vy-
mítá: „Vyobcování móž býti trojím obyčejem, též i kletba: prvé,
když pán Bóh člověka pro hřích smrtelný vymietá z obce svaté,
aby v ten čas nebyl účasten milostí a prospěchu cierkvi sv., neb
v ten čas hřiechem smrtelným člověk jest oddělen od Boha i od

') De Ecclesia cap. 5. Tom. I. fol. 204.

Kdo jest údem církve. 29

cierkvi sv., a jest dóm prázný, v néraž ďábel přebývá. A tak
každý člověk i ďábel, jenž jest v hřieše smrtelném, jest v zlo-
řectví Božiem.** ') Jestliže ale hřích smrtelný člověka z církve
vyvrhuje (čemuž ovšem neučí katolická církev) : jak by mohl
předzřízený, jsa ve hříchu smrtelném, zůstati oudem mystického
těla Páně, zvláště, ješto Hus dí, že hříchem smrtelným jest člověk
od Boha oddělen?

3. Kdyžby církev byla sborem pouze předzrízených, neznali
by oudové sebe vespolek, ani pastýřové oveček, ani ovečky pa-
stýřů svých ; neboť jak Hus učí, neví žádný o sobě ani o jiném,
zdali jest z počtu předzrízených. Je-li pravdivá nauka Husova :
tuť rozkaz Páně, poslouchati církve jest tyranstvím největším, ne-
boť neznáme-li oudů, kterak bychom poznati dovedli církve, jíž
poslouchati Kristus velí?

Nelze tedy upříti, že mistr Jan pobloudil, an učil, že církev
Kristova jest sborem pouze předzrízených, ač poblouzení to se
vyřinulo z velkolepého názoru, jejž sobě byl o církvi učinil. Po-
blouzení to bylo pro mistra tím osudnější, poněvadž z něho co
hlavního zřídla všecky odchylky dogmatické se vyronily, kterými
čím dále tím více od římské církve se vzdaloval, jako: jeho názor
o písmu, o správě církevní a ústavě. A kdyby mistr Jan byl
důsledněji na svém základném učení dále stavěl, byl by se musil
octnouti v týchž příkrostech, do kterých zabředl svou strašnou
naukou o praedestinaci a reprobaci Kalvín, reformátor Ženevský.

K omluvě Husově nelze říci, že v čase tehdejším nebyla
snad nauka katolická o církvi dost obšírně vyjádřena a vysvět-
lena; neboť bylo učení všeobecné : že církev jest jedna, svatá,
obecná a apoštolská, kteráž zde na tomto světě, ač svatá jest
neskládá se ze samých svatých, aniž pouze z předzrízených (ač
na konec světa z předzrízených bude shromážděna), a proto také
že jest viditelná. Důvodem toho, že učení ono bylo všeobecné,
jsou výrokové otcův naproti Montanistům, Novatianům a Dona-
tistům, jakož i souhlas školastikův. Možná ale dosti, že vedle
Husa a před Husem mnozí v Čechách (jako Viklef v Anglicku)
vidouce náramné pohoršení rozkolu a roztržky v církvi, nechtěli
za to míti, že viditelná církev jest chotí Páně, o níž mluví písmo.
Také slovutný Tóma ze Štítného učí, že církev jest

*) Postilla. Erben, 11, 202.

30 Ústava církve.

jednotou svatých, a z té jednoty že vypadá hříšník hříchem smr-
telným. Ale snad pouze mínil, že nemůže býti nikdo oudem živým
„kostela" (církve), leč jeli v stavu milosti Boží. neboť píše, že
ten, kdo smrtelně hřeší, sobě samému škodí, nejsa účasten toho
dobrého, co se děje po všem křesťanství. „Tak každý člověk střež
se," píše Štítný, „aby smrtelným hříchem ač i tajným, nevyšel
z jednoty křesťanské obce, aby mohl účasten býti toho dobrého,
což se děje po všem křesťanstvu." ') O tom ale, že by „kost^d" se
skládal pouze z předzřízených. ani zmínky nečiní, spíše předpo-
kládá, že tomu tak není.

§. 3.
Hus o ústavě církevní.

Jestliže jest církev sborem toliko předzřízených, jaká asi
jest Kristem daná ústava její? Abychom na tuto otázku odpo-
věděli, a spolu také poznali, kterak i zde podstatný rozdíl jest
mezi učením Husovým a naukou katolickou, vizmež nejprve, jaká
jest ústava církevní podle názoru katolického.

Kristus Pán jsa vykupitelem naším trojí úřad zastával :
kněžský, prorocký a královský. Trojí úřad tento směřoval k zaho-
jení trojí rány, kterou hřích prvotný člověčenstvu zasadil, zbaviv
je, a) posvěcující milosti Boží, a uvaliv na ně v zápětí všechny
tresty, které za ztrátou svatosti nevyhnutelně následovaly, /?)
zatemniv rozum náš, a 7) nakloniv vůli naši k zlému. Proto
Kristus Pán jsa knězem naším obětoval sebe sama za nás, a
shladil, co na něm bylo, hříchy naše na kříži; jsa učitelem
naším rozptýlil temnosti rozumu našeho, poučiv nás o Bohu a o
tom, jak bychom cíle svého dosáhli; jsa králem naším, ustanovil
nový zákon, kterým velí, a k vykonání toho, co velí, nám pomáhá.

Ale Kristus Pán nebyl pouze vykupitelem těch lidí, kteří
před ním a za jeho času žili, nýbrž všeho pokolení lidského. On
jest tedy knězem na věky, učitelem na věky a králem na věky

Co tedy Kristus Pán svým úřadem vykupitelským vydobyl,
toho mělo a má býti účastno veškeré člověčenstvo. Jsa ale na
světě byl viditelným knězem, viditelným prorokem a viditel-

^) O obecných věcech křesťanských,

ústava církve katolické. 3 1

ným králem ; neboť vykoupil člověka, z těla a z duše se skláda-
jícího, ne anjela ; a jsa viditelným knězem, prorokem a králem
chtěl, aby úřad jeho kněžský, prorocký a královský viditelně trval
v církvi až na věky. „Ty jsi kněz na věky", pěl o něm prorok,
„podle řádu Melchisedechova." (Ž. 109.) A zase : „Od východu slunce
až na západ, veliké jest jméno mé mezi národy, a na každém místě
obětována bývá jménu mému oběť čistá." (Malach. 1, 11.)

Viditelný úřad kněžský Páně jest však podmíněn viditel-
nou církví, kterou ustanovil. Ale ne všem údům této církve
svěřil svůj úřad kněžský, učitelský a královský, nýbrž jen těm,
které vyvolil. Ne všickni, kteří uvěřili, byli apoštoly a učeníky,
nýbrž jen ti, které povolal. (Marc. 3, 13. 14. Luc. 6, 13). Jim
svěřil svůj poklad nauky o víře a o mravech, jim svěřil svůj úřad
prorocký (Mat. 28.), jim svůj úřad kněžský, rozkázav, aby novozá-
konní oběť konali na jeho památku, křtili, a rozhřešovali ; jim
svůj úřad královský, řka: „Učte je zachovávati všecko, cožkoli
jsem přikázal vám," (Mat. 28.); a zase řka: „Kdo vás slyší, mne
slyší, kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá." (Luc. 10, 16.)

Ale ten troji úřad apoštolům svěřený neměl zaniknouti
smrtí apoštolův, ješto Kristus všem národům a pro vždy chce
býti knězem, prorokem a králem. Proto nepřestane trvati apošto-
lát, ješto Kristus pravil: „Aj já s vámi jsem po všecky dni až do
skonání světa." (Mat. 28.) A právě za tou příčinou, musel apo-
štolát s apoštolů přenesen, a musí přenášen býti na jejich ná-
stupce až do skonání. 2 vůle tedy Kristovy se církev skládala a
skládá z duchovenstva a z laiků. Duchovenstvo jest z téže vůle
držitelem apoštolátu Kristova.

Duchovenstvo se skládá dle ustanovení Páně z biskupů,
kněží a jáhnů. Biskupové, kněží a jáhnové jsou z vůle
Páně přednostové církve.

Ačkoliv svěřil Kristus svůj vykupitelský úřad všem apošto-
lům ; přece zase ustanovil mezi všemi apoštoly sv. Petra za ná-
městka svého a vrchního správce církve, když pravil : „Ty jsi
Petr, a na té skále vzdělám církev svou a brány pekelné nepře-
mohou jí.** (Mat. 16, 18.) „Pasiž beránky mé" . . „Pasiž ovce
mé." (Jo. 21.) A že ústava ta Kristem daná, pro všecky věky
byla dána, proto i primát Petrův přecházel a přechází na zá-
konné nástupce jeho.

Církev tedy z vůle Páně se skládá z duchovenstva a z laiků.

32 Ústava církve.

Duchovenstvu jest svěřen úřad Páně kněžský, prorocký a králov-
ský, vrchní správu ale veškeré církve vede nástupce Petrův, řím-
ský papež.

Jakou ústavu vůči této nauce připisuje církvi mistr Jan?

Že ústava církve Husovy podstatně se liší od ústavy svrchu
naznačené, již a priori tvrditi lze. Nebo kterak by mohl souhla-
siti mistr s katolíky, ješto pojem jeho o církvi od názoru kato-
líků tak velice se liší ? — A skutečně dle slov Husových jest na-
nejvýš od vázli vo, tvrdí-li kdo o sobě, že jest z církve Boží, ješto
oudové její nám jsou nepovědomi a ješto jich nepoznáváme leč
z víry, as tak jako z víry známe Krista, Jeho sv. matku, apo-
štoly, blahoslavené anjely a jiné svaté: tím větší ale opovážlivosť
jest prý těch, kteří žijíce podle světa, přece se mají za výbor-
nější částku církve a za její přednosty, jako by neměli ani po-
skvrny ani vrásky, ani hříchu smrtelného, ani všedního! „Ex quo
patet, quod magna esset praesumtio, quemquam sine revelatione
vel formidine asserere, quod ipsum est membrum illius sanctae
Ecclesiae. Nam nemo, nisi praedestinatus tempore suo, sine ma-
cula et ruga est membrum illius Ecclesiae. Sed nemo sine formi-
dine et revelatione assereret, quod ipse sit praedestinatus ac
sanctus, sine macula et ruga. Ergo conclusio. Opor tet nos ex
fide cognoscere matrem nostram, sicut triumphantem
Ecclesiam, Christum, matrem suam, ac suos apostolos cum beatis
angelis et multis sanctis cognoscimus ex fide. Viantes autem atque
dormientes satis confuse cognoscimus et imperfecte. Cum autem
venerit, quod perfectum est, evacuabitur, quod ex parte est, quia
in patria nostra clare intuebimur matrem nostram cum singulis
membris ejus. Nec murmuret fidelis, sed congaudeat veritati, quod
sancta mater Ecclesia sit sibi incognita tantura in via, quia super
isto stát meritum fidei christianae. Nam secundum apoštolům
Hebr. 11. Fides est substantia rerum sperandarum argumentům
non apparentium , hoc est, non sensibiliter apparentiura hic in
via. Rationem autem praedestinationis vel charitatis, quae non
excidit, quae est vestis nuptialis, distinguens membrum Ecclesiae
a membro diaboli, non hic sensibiliter intuemur. Nam secundum
Augustinům: Actus fidei est, credere, quod non vides . ."^) Něco
výše: Unde valde est mirabile, qua fronte magis saeculo děditi,

») De Ecclesia cap. 5. Tom. I. fol. 204.

Kristus jedinou hlavou církve. 33

magis saeculariter et enormiter viventes, elongati a Christi cou-
versatione et plus steriles ab expletione Christi praecepti et con-
silii sine formidiue asscrunt, se fóre capita vel corpus vel membra
praecipua Ecclesiae sponsae Christi."

Podle takové teorie by Hus církvi na zemi všechnu ústavu
viditelnou musel naprosto odepříti; to by byla žádala důslednost.
Zatím však mistr stává se nedůsledným a chýlí se pouze z části
k náhledům protestantismu věku šestnáctého. Slyšme již jeho
učení o ústavě církevní.

1. Církev má sice nejvyšší hlavu, ale tou jest jediné
a výlučně Kristus Pán. „Nos tamen vere credimus, quod
Christus Jesus est caput supra omnem Ecclesiam, ipsam regena
indefectibiliter, motům et sensum spirituálem ei influens, dato,
quod nullum usque diem judicii doctor probet, esse aliud caput
illius Ecclesiae, quam Dominus n. Jesus Christus."^) To prý již
plyne odtud, že Stanislav ze Znojma není s to udati příčinu, proč
církev bojující, jsouc za časů Anežky, papežice, dva roky a pět
měsíců domněle bez hlavy a žijíc ve mnohých oudech svých ve
stavu milosti, přece hlavy zbavena nebyla : ješto by Kristus bez
takových potvorných hlav skrze své věrné učeníky po celém zem-
ském oboru rozptýlené lépe dovedl svou církev říditi. „Nec
potest dare Doctor (Stanislaus) rationem, quare Ecclesia militans
tempore Agnetis per duos annos et quinque menses fuitacephala,
vivens secundum multa membra in Christi gratia; quin per idem
posset esse acephala per plures annos, cum Christus sine talibus
monstruosis capitibus per suos veraces discipulos sparsos per
orbem terrarum melius suam Ecclesiam regularet."^)

Důvodové ale, za kterými Krista hlavou církve jedinou a
výlučnou býti tvrdí, jsou:

a) Církev jest sborem předzřízených, skládajícím se z církve
svítězilé, trpící a bojující. Kdyby tedy kromě Krista byl ještě
někdo jiný hlavou církve učiněn: byl ty tentýž postaven nade
všecky anjely, nade všecky svaté a světice, která důstojnost jedině
a výlučně Kristu jest propůjčena. On tedy jest jedinou hlavou
církve. „Ex jam notatis primo colligitur, quod solus Christus
est caput univcrsalis Ecclesiae, quae non est pars ad aliam. Patet,

^) Ad scripta Stanislai de Znojma cap. 5. Tom. L fol. 277.
-) Ibidem. Též Scripta Stauislai cap. 4.

Učeni Jana UubI.

34 Kristus jedinou hlavou církve.

quia si quis est caput illius universalis Ecclesiae, tunc est
melior angelis eífectus, et omni spiritu beato creato, quod solum
Christo competit. (Hebr. 1.) . . Patet etiam deductio per apošto-
lům ad Coloss., ubi dicit: Quod Deus operatus est in Christo,
suscitans eum a mortuis et constituens eum ad dexteram suam
in coelestibus supra omnem principátům, potestatem, virtutem et
dominationem et omne nomen, quod nominatur non solum in
hoc saeculo, sed etiam in futuro et omnia subjecit sub pedibus
ejus et ipsum dědit caput supra omnem Ecclesiam, quae est
corpus ipsius."') Hus v tomto důkazu přehlédnul, že katoličtí boho-
slovci věku XV. vůbec, a Stanislav ze Znojma se soudruhy kato-
lickými na učení Pražském zvlášť, nikdy neupírali, že hlavou církve
povšechné, čili všech tří částek jejích (svítězilé, trpící a bojující)
jest Kristus Pán. Podle vůle téhož Krista však jest nejvyšším
správcem viditelným bojující církve nástupce Petrův, papež řím-
ský. Důkaz tedy Husův postaven na bludném základě.

h) Kristus jest jedině a výlučně hlavou církve, poněvadž on
jediný vlévá život (nadpřirozený) a pohyb v údy mystického
těla svého, kterým jsou předzřízení 2). Jako tedy nelze říci, že
by někdo jiný kromě Krista tento život dával oudům církve: tak
by také bludno bylo tvrditi, že někdo jiný kromě Krista jest
hlavou církve bojující.

c) Kdyby mimo Krista ještě někdo jiný byl hlavou církve,
byla by tato potvorou, dvé hlav mající, anebo by se muselo
připustiti, že křesťan, jsa (domnělou) hlavou církve, jest Kristem,
anebo že Kristus jest v důstojnosti nižším než papež, což zajisté
nemožno. ,.Si aliquis Christianus foret cum Christo caput uni-
versalis Ecclesiae, cum ipsa non potest esse monstrum, habens
ex aequo duo capita, ut dicitur in Extravagante Bonifacii VIH.,
sic incipiens: Unam factam. Igitur, inquit, Ecclesiae unius unum
caput (non duo capita sicut monstrum), oporteret concedere, quod
ille christianus, qui esset caput illius Ecclesiae, esset Christus,
vel aliter concedere, quod Christus foret ipso inferior et humile
membrum ejus. Quod cum sit impossibile, patet conclusio. " ^)

*) De Ecclesia cap. 4. Tom. I. fol. 202.

2) Ad scripta Stanislai. Cap. 5. fol. 277. De Ecclesia cap. 3.

fol. 199.
') De Ecclesia cap. 4. fol. 202. Adversus scripta M. Stephani Páleč

Tom. I. fol. 257.

částečné církve mají vícero hlav. 55

d) Z té příčiny prý apoštolově svatí souhlasné vyznávali,
že jsou sluhové této nejvyšší hlavy a pokornými služebníky Jeho
choti, církve svaté, aniž se který z nich odvážil, sebe sama jme-
novati hlavou, anebo chotěm této církve, ješto by jinak toho se
odvážiti bylo cizoložiti s královnou nebeskou. „Unde ss. apo-
stoli confessi šunt concorditer, se esse servos istius capitis et
humiles ministros Ecclesiae sponsae, numquam autem praesumsit
aliquis apostolorura asserere, quod fuit caput vel sponsus dictae
Ecclesiae, quia hoc foret adulterari cum regina coeli, et praesu-
mere nomen dignitatis et officii. Dignitatis quoad praedestinatio-
nem aeternam, et officii, ad quod ex ordinatione aeterna disposuit
Deus Christum supreme regere sponsam suam."^)

Ačkoli však všeobecná církev, t. j. ta, která není částkou
jiné (quae non est pars ad aliam), jsouc sborem všech vyvolených,
nemá hlavy jiné kromě Krista Pána: přece církve částečné
mohou míti vícero hlav. Částečná církev jest na příklad církev
Pražská, t. j. sbor všech předzřízených ku Pražské církvi náležejí-
cích. Kristus jest církve všeobecné hlavou vnitřní a zevnitřní:
vnitřní podle svého člověčenství a zevnitřní podle svého Božství.
Částečné církve mají ale Krista za hlavu zevnitřní podle Božství,
za hlavu vniternou podle člověčenství, avšak tím se liší od církve
všeobecné, že mají i pohlavára lidského, Kristem ustanoveného.
Touto zevnitřní hlavou církve byl Kristus již od začátku světa,
vnitřní teprv od času vtělení svého.

Takto by církev podle popisu Husa samého vlastně přece,
byla ohavou, ješto církev všeobecná má dvé hlav, částečná do-
konce tři hlavy! Všeobecná má za svou hlavu: Božství Páně a
Jeho člověčenství, částečná: totéž Božství a člověčen-
ství a mimo to ještě pohlavára člověka. „Duppliciter po-
test intelligi caput Ecclesiae vel internum vel externum. Et sic
Christus est caput extrinsecum cujuscumque particularis Ecclesiae
et universalis secundum divinitatem et est caput intrinsecum uni-
versalis Ecclesiae secundum humanitatem, et illae duae naturae
humanitas et divinitas šunt unus Christus, qui est caput unicum
sponsae suae, quae est praedestinatorum universitas. Unde patet,
quod non repugnat particularem Ecclesiam habere plura capita.
Nam potest habere tria capita, scilicet divinitatem, Christi huma-

0 De Ecclesia c. 4. fol. 203.

36 í*etr nebyl hlavou církve.

nitatem, et capitaneum sibi pro regimine ordinatum, sed illa capita
šunt subordinata, quia divinitas supremum, Christi humanitas
medium, et capitaneus infimum. Ecclesia auť^m universalis ut
dictum est habet duo capita. Unum extrinsecum, quod est divi-
nitas, et aliud intrinsecum, quod est humanitas. Et ulterius vi-
detur ex his, quod Christus ab instanti principio mundi fuit se-
cundum divinitatem caput Ecclesiae extrinsecum usque ad incar-
nationem, ab incarnatione vero est caput Ecclesiae intrinsecum
secundum humanitatem et sic tota Ecclesia semper habuitet habet
Christum caput, a quo non potest deficere, cum sit sponsa chari-
tate perpetua ipsi capiti coUigata."^)

2. Je-li Kristus Pán jedinou hlavou církve všeobecné, zdaž
lze tvrditi, že i sv. Petr byl její hlavou? — Hus odpovídá: Sv.
Petr nebyl hlavou církve, a sice ani církve bojující, Páleč
prý ovšem tvrdí, že Kristus, dokavad na světě žil, byl papežem,
když ale do nebe se odebral, tu prý ustanovil Petra a jeho ná-
stupce za hlavu církve bojující, aby nebyla beze hlavy. Dovozuje
prý této své domněnky tím, že Kristus k Petrovi řekl : „Ty jsi Petr,
a na té skále vzdělám církev svou, a brány pekelné jí nepřemohou."

Ale v textu tom, vykládá Hus, jest řeč: 1. o církvi, 2. o
základu a 3. o víře a moci církevní. Slovem „církev" se prý
míní veškerenstvo všech předzřízených, které učení jest prý člán-
kem víry. „Skála" (petra) jest prý Kristus podle I. Cor. 10.,
kdež se dí: „Petra autem erat Christus." To prý i z textu sa-
mého vysvítá, jelikož se o skále ujišťuje, „že jí pekelné brány
nepřemohou" a Kristus jediný jest nad brány pekelné mocnější.
Jestliže jest základem, na kterém se církev staví, Kristus: jest
základ, jímž se staví, víra láskou oživená, a tou jest především
vyznání, že jest Kristus Syn Boha živého. Proto nestavěli také
apoštolé na jiném základě, než onom, kterýž jest Kristus, ješto
jiného žádný položiti nemůže. Za tou příčinou psal apoštol Ko-
rintanům: „Jedenkaždý z vás říká: Já jsem Pavlův, já Apollův,
já Petrův, já pak Kristův. Což jest rozdělen Kristus? Zdali
Pavel ukřižován jest za vás? aneb zdali ve jménu Pavlovu po-
křtěni jste?" (I. Cor. 1, 12. 13.)

Ze všeho toho jest prý na bíledni, že ani Petr, ani Pavel,
ani kdokoliv jiný není základem předním čili hlavou církve, a

*) De Ecclesia c. 4. fol. 203.

Petr nebyl hlavou církve. 37

proto se zovou všickni služebníky Toho, jemuž uvěřili, nikoli
pány. Ne na Petrovi tedy, alebrž sám na sobě vzdělal Kristus
Pán církev, a na té víře, kterou se věří v Něho. Proto prý dí
Pán: Na té skále vzdělám církev svou, poněvadž vyznal Petr: Ty
jsi Kristus Syn Boha živého. Na skále tudíž, kterou vyznal Petr,
vzdělal Kristus církev, a tou skalou byl On sám. „Fabulatur etiam
fictor, quod Christus recedens ex hoc mundo, ne corpus suum
Ecclesiae militantis super terram esset acephalum, Petrům et suc-
cessores ejus dědit Ecclesiae militanti pro capite corporali super
terram, habendo usque ad consummationem saeculi, dicens sibi :
Tu es Petrus et super hanc petram aediíicabo Ecclesiam meam.
Et iterum dicens: Pasce oves meas. — (Páleč fol. 256.) . . In
isto Evangelio (Matth. 16.) notificatur Christi Ecclesiae, ejus íides,
fundamentům et potestas. Ecclesia ibi: aedificabo Ecclesiam
meam. Fides ibi : Tu es Christus filius Dei vivi. Fundamentům ibi :
Super hanc petram aediíicabo. Potestas ibi: Tibi dabo claves
regni coelorum . . Istam Ecclesiam (t. j. praedestinatorum) vocat
Salvátor suam ecclesiam . . Nam sequitur: portae inferi non
praevalebunt adversus eam . . Fundamentům, quod erat tertium
in prop ošito, tangebatur ibi: Super hanc Petram aediíicabo Eccle-
siam meam. Et quia isto Christi dieto maximě utuntur papae in
suis dictis, volentes docere, quod ipsi sint Petra, vel fundamentům,
super quo stát Ecclesia, sicut in Petro, cui dictum est : ideo pro
intelligentia verbi Domini est notandum , quod fundamentům
Ecclesiae, a quo fundatur, tangitur ibi : Aedificabo, et fundamen-
tům, in quo fundatur Ecclesia: Super hanc petram; et fundamen-
tům, quo fundatur Ecclesia, tangitur ibi: Tu es Christus Filius
Dei vivi. Fundamentům, a quo primo et in quo íundatur sancta
Ecclesia catholica, est Christus Jesus, et fundamentům, quo fun-
datur, est fides, quae per dilectionem operatur, qaam Petrus pro-
posuit dicens : Tu es Christus filius Dei vivi . . Fundat autem
Christus et aedificat Ecclesiam suam super se petram . . Et
supra fundamentům hoc aedificaverunt apostoli Ecclesiam Christi.
Nam non ad se, sed ad Christum vocabant populum, qui est pri-
mům, necessarium et eíficacissimum fundamentům. Ideo dicit apo-
stolus: Fundamentům aliud nemo potest ponere. Unde ipse apo-
stolus videns ciíca Fundamentům errare Corinthios . . reprobat
eos dicens: Unusquisque vestrum dicit: Ego quidem sum Pauli,
ego autem Apollo, ego vero Cephae, ego autem Christi. Divisus

38 Nauka Husova o primátu.

ergo est Christus? Nuraquid Paulus pro vobis crucifixus est, aut
in nomine Pauli baptizati estis? . . Igitur neqiie Petrus neque,
Paulus, neque alius aliquis citra Christuin est principále funda-
mentům et caput Ecclesiae.^i)

Že Kristus Pán jest základem a úhelným kamenem církve
svaté, a že víra v Něho přivtéluje člověka k ní. zajisté nebylo a
nebude kdož by upíral. Avšak Kristus nemluví v textu o sobě,
jenž jest základem církve, nébrž o úpravě, jakou církvi své dáti
chtěl, a v této úpravě že bude „Petr- čili primát skalou, na níž
spočívati bude celá organisace církevní. Proto také neřekl: Dico:
Ego sum petra; ale: Tibi dico: Tu es Petra. Výklad tedy mistra
Jana, jakýž v šestnáctém věku nesčíslnékráte opakován byl, nemá
základu v textu s\Tchu udaném.

A nejenom zřejmým slovům Páně výklad ten se protiví, odpo-
rujeť i pojmu o církvi, jakýž sobě Hus ustaňl. XeboťHus tvrdí na
stokráte, že jest církev sborem předzřízených, a ta církev že byla
již na začátku světa, a jenom ten že jest rozdíl mezi církví,
ku které náležel na pr. Ábel a Henoch, a mezi tou, která
nyní na svétě putuje : že hlavou té QírksQ starozákonné byl
Kristus podle Božství (secundum diňnitatem), církve novozá-
konně ale jest prý hlavou podle Božství i člověčenství (secundum
divinitatem et humanitatem i. Jest-litomu tak, tuť se tážeme: kte-
rak mohl říciKiistus: že církev svou teprva „vzdělá" (aedificabo)?
Ci snad základem, na němž zbudována byla církev starozákonná,
nebyl Kristus ? Patmo tedy, že Hus i se svého stanoviska ne-
dobře vykládal slova Mat. 16, 16. nn., a že nemluvil Pán o ta-
kové církvi, jakou sobě mistr v myšlénkách ustavil, nýbrž o té,
která se skládá z dobrých i zlých, z předzřízených i předzvěděných,
zkrátka: že mluvil o církvi viditelné, jejížto viditelnou hla-
vou byl učiněn Petr a jeho nástupci.

Ani z textu: „Pasce oves meas," vykládá dále Hus,
nedá se odvozovati, že byl sv. Petr za hlavu církve ustanoven;
nebot slovy těmi byl sv. Petr vůbec povolán, aby pásl ovce
Kristovy, nikoli však aby pásl všecky ovce, a tudíž aby
byl nejvyšší hlavou církve. Jako by mylný byl závěrek ten : že
jsou ovce Petrovy, poněvadž luústus řekl: Pasce oves meas: tak

1) De Eccl. c. 7. et 9. fol. 206—209. Adversus scripta Pálcč ab
tnitio.

Nauka Husova o primátu. 39

také prý bliulno mysliti, že ustanoven jest Petr za pastýře všech
věřících, a tudíž za hhivu církve. Spíše byl prý sv. Petr pastýřem
pouze toho křesťanského stáda, které pásl životem příkladným a
slovem spásy. 1)

Nebyl-li však sv. Petr hlavou věřících a církve vůbec, ne-
byl též hlavou apoštolů. Kristus Pán jej nenazval nikdy knížetem
apoštolů, spíše prý všem stejnou moc udělil slovy: „Cokoli svá-
žete na zemi, bude svázáno i na nebi, a cokoli rozvážete na
zemi, bude rozvázáno i na nebi." (Mat. 18.) Všickni byli stejnou
měrou do celého světa vysláni^), aniž byla právomocnost jejich
obmezena místem, spíše celý svět byl oborem jejich činnosti. Aniž
řekl kdy Kristus sv. Petru: Jdi, a kaž zvláště ty světu celému, a
obmezuj druhé apoštoly, právě na opak! Sv. Pavel byl Duchem
Božím puzen, aby víru mezi národy rozšířil více, nežli sv. Petr.
„Patet secundo ex verbis,^ Christi (Matth. 28.), quod non limitavit
Petro pro jurisdictione totum mundum, nec tantum unam provin-
ciam, sicut nec aliis apostolis. Quidam tamen eorum plures re-
giones, et quidam pauciores peragrarunt evangelizantes verbum
Dei, ut Paulus, qui plus omnibus laboravit, visitavit corporaliter
et convertit plures provincias. Unde cuilibet apostolo vel ejus
vicario fuit licitum tantum de populo vel terra convertere, vel
contirmare in íide Christi, quantum sufficeret, et non fuit restric-
tio jurisdictionis, nisi ex insuíficientia. Non enim dicit singulariter
Petro: Vadě tu et praedica singulariter toti mundo, et limita
caeteros apostolos, quantum sub jurisdictione sua de terra vel de
populo subjacebit. Quin potius Spiritus s. dixit Paulo, quod prae-
dicaret latius inter gentes, Petro vero quod strictius iret, sicut
omneš apostoli et eorum vicarii šunt debitores omni homini, ut
sibi prosint meliori módo, quo poterunt."^) Z té příčiny neměli
apoštolově zření ani k Petrovi, ani k jeho nástupcům, jako by
z jejich autority anebo k jejich rozkazu byli působili. Zejména sv.
apoštol Pavel neměl poslání od Petra, jakož sám píše ve svém
listu ku Galatům 2., alebrž přišed do Jerusalema odebral se do
Arábie a kázal tamtéž, aniž byl dříve spatřil Petra, leč až po
třech letech (Gal. 1.^) A jako sv. Pavel svůj apoštolát bezpro-

1) Ad scripta M. Stephani Páleč. Tom. I. fol. 2.57.

2) Ad scripta M. Stanislai de Znojma c. 6. Tom. I. fol. 280.

3) Ibidem cap. 5. fol. 278.

^) Ad scripta M. Stanislai de Znojma c. 5. fol. 278.

40 Petr pohlaTár církve.

Středně od Boha obdržel, a nikoliv od Petra, tak i ostatní apo-
štolově.^)

Sv. Petr tedy neměl žádných předností před jinými apoštoly,
co se týká správy církve, aniž kdy spravoval církev celou, nýbrž
byl nejprve biskupem v Antiochii, napotom v Éímě. Měl-li ale
Petr nějaké přednosti do sebe, měli soudruzi jeho zase přednosti
jiné. Přednost Petrova byla, že vynikal vírou (Matth. 16.)
a pokorou, neboť poslán byv od apoštolů do Samaří ochotně
se tam ubíral (Act. 8.), a byv povolán do Joppe i tam spěchal
(Act. 10.) a odtud do Césarey; a když mu bylo od Pavla vytý-
káno, že nedosti upřímně jednal (Gal. 2.), i to mile snesl.
Konečně vynikal Petr i láskou. Petra však předstihli v jiných
věcech Jan a Pavel; především, že hlouběji poznali učení
Páně, ješto sama církev o Janovi takto pěje: Volat avis sine meta,
quo nec avis, nec propheta evolavit altius. A o sv. Pavlu dí sám
sv. Petr: „Jakož i nejmilejší bratr náš Pavel podle dané sobě
moudrosti vám psal, jako i ve všech epištolách, mluvě v nich o
těch věcech, v nichžto jsou některé věci nesnadné k srozumění."
(II. Petr 3, 15. 16. 2)

Jen v tom tedy smyslu, že vynikal Petr nad apoštoly vírou,
pokorou a láskou , byl pohlavárem (capitaneus) církevním,
avšak hlavou (caput) církve nebyl a není. Podle toho výkladu
dají prý se snadno některé výroky otcův zdánlivě sobě odporné
srovnati. Dobře prý pověděl blahoslavený Diviš, že byl Petr po-
hlavárem apoštolů. A zase jest prý pravdivý výrok Augustinův:
že Petr byl prvý ve sboru apoštolském podle jisté výsady, a též vý-
rok Marcellův jest pravdiv : že Petr byl hlavou celé církve, kterou
řídil učením a příkladem svým. Avšak nebyl osobou nad matku
Páně vznešenější, aniž Kristu rovným, aniž vladařem anjelů, z kte-
rých se tehdáž skládala církev svítězilá. Z té příčiny nepochybuje
křestan, byt i dosti prostý, že se Petr neodvážil toho tvrditi, jako
by byl hlavou církve, ješto celé círlrve ani neřídil, aniž jí (mravně)
důstojností předčil, aniž byl chotěm církve. „Suppositis dictis,
quod unica est sancta universalis Ecclesia, quae est omneš prae-
destinati salvandi, et quod solum Christus est caput illius Eccle-

1) Ad seripta M. Steph. Páleč. Tom. I. fol. 261.

2) De Ecclesia. cap. 9. Tom, I. 211. Ad seripta M. Stephani Páleč
fol. 257. Tom. I. Ad seripta Stanislai 0. 12. Tom. I. 300.

Papež dle HuBa není blavon církTe. 41

siao, sicut ipso solus cst i)ersoii;i iii ilia Eccleifiív dignissima,
conferens ei et membris ejus inotum et sensum et vitam gra-
tiae, tunc manifestům est, quod Petrus non fuit, nec est ca-
put s. Ecclesiae catholicae. Et dictum beati Dionysii est
verum, quod Petrus fuit capitaneus inter apostolos . . Et
dictum Augustini etiam est verum, quod Petrus fuit primus inter
apostolos secundum aliquam praerogativam. Et dictum Marcelli
verum est, quod Petrus fuit caput totius Ecclesiae, quam regebat
doctrina et exemplo. Non autem fuit persona dignior matre Christi,
nec aequalis Christo, nec rector angelorum, qui tunc erant trium-
phans Ecclesia, constitutus . . Unde non est fideli multum sim-
plici dubium, quin Petrus non auderet se asserere fóre caput s.
Ecclesiae catholicae eo, quod non totam rexit, nec totam dignitate
praecessit, nec sponsus Ecclesiae catholicae fuit." ^)

Nazývá-li se však Petr ráměstkem Kristovým, tož není
výrazu toho rozum ten, že on jest hlavou církve, nýbrž že byl
přednostou jiných potud, pokud Krista následoval v učení a v
životě. „Tenuit Petrus Christi locum in imitatione et pastu oviura,
et juxta hec fuit aliis praepositus." '^).

§. 4.
Papežství, řád knězi a jáhnů.

3. Husovi zdá se pravdě podobno, že žádný z apoštolu ne-
měl té moci, jakou měl Kristus podle člověčenství: a též prý po-
dobá se pravdě, že papež se všemi svými kardinály neměl a nemá
takové moci, jakou měl sv. Petr aneb některý z apoštolů ^). Ne-
byl-li však ani sv. Petr od Krista Pána hlavou církve učiněn, tož
snadno lze říci, že jeho nástupce na stolci římském, papež, tím
méně hlavou církve býti může. — Nicméně zdá se mistr přece
připouštěti, že papež jest bezprostředným náměstkem Kristovým,
jakož se v traktátu jeho „de credere" dočísti můžeme. Dí tam,
že nemáme v papeže (asi jako v Boha) věřiti, ale to že jest před-
mětem víry, že jest papež bezprostředným náměstkem Kristovým
a knězem nejvyšším podle svého úřadu.

Avšak výrok tento napohledně souzvučný s katolickou vírou

') De Ecclesia c. 9, Tom. I. 211.

*) Ad scripta M. Stephani Páleč. Tom. I. fol. 257.

') Adversus scripta Stanislai de Znojma cap. 6. Tom. I. fol. 280.

42 Papež dle Husa není hlavou církve.

pozbývá katolické tvářnosti své dodatkem: »pokud bezprostředněji
následuje Krista." „Nec credendiim in papám, neque in autoritatem
papae, sed credendum est, quod papá est immediatus vicarius J.
Christi et supremus sacerdoshisce in terris ratione officii, si et in
quantum immediatius imitatur Dominům J. Christum, habens
autoritatem absolvendi et excommunicandi, indulgentias dandi et
alia, quae ad claves pertinent faciendi." *). Že ale římský papež
(jako takový) není hlavou církve, dokazuje mistr následovně :

a) Kristus sám jest jedině a výlučně římským papežem,
t. j. hlavou církve, neboť jemu jedinému poddáno jest tvorstvo
veškero, který co slíbil, také naplňuje, zůstávaje s námi po všecky
dny až do skonání světa. On jest biskupem, jenž křtí, jenž hří-
chy světa shlazuje, manželství spojuje, kněží posvěcuje, eucharistii
obětuje. On jest knězem nejvyšším, poněvadž žádnému jinému
nejvyššímu knězi není poddáno člověčenství Jeho, ani člověčenství
vůbec co matka Kristova (!), ani Jan Křestitel, ani Petr se všemi
blahoslavenými, kterým prý věru není zapotřebí k dosažení slávy
věčné, aby byli poddáni římskému papeži, ješto jsou již svatí a
nepodléhají nikterak moci papežově. „Non est alius talis pontifex,
nisi ipse Dominus J. Christus, pontifex noster. Tum quia nuUi
alii pontifici, de necessitate salutis subest humanitas Christi, quia
Deus exaltavit illum, et donavit illi nomen, quod est ejus esse
dignissimum super omne aliud nomen, ut in nomine Jesu omne
genu, omnis potestas flectatur, sibi obediens, coelestium i. e. an-
gelorum, terrestrium, omnium hominum, et infernorum i. e. diabo-
lorum. Tum etiam, quia mater Christi est humanitas, Joannes
baptista, Petrus apostolus cum aliis beatis in patria, et tamen
nulli eorum est de necessitate salutis, subesse alii Eomano pon-
tifici praeter Christum, cum jam salvi facti šunt, quos non potest
Romanus pontifex ligare vel solvere." *)

h) Zastavatelé papežství dovolávají se sice písma na důkaz
primátu římského, ale snaha jejich jest marná, nebot důkaz
primátu z písma jest nemožný. Za jedno se prý v pí smě nečte

^) Quaestio „de credere." Tom. I. fol. 170.

*) De Ecclesia cap. 12. Tom. I. 219. Z té příčiny vysmívá se Hus
bulle Klementa YL, který prý svou moc tak rozšířil, že anjelům
přikázal, aby duši člověka, který putoval do Ěíma pro odpustky,
a zemřel, z očistce vyproštěnou do nebe uvedli — jakoby nebe-
šťané jemu byli podřízeni.

Hus o papeži římském. 43

jméno „papež"; a za druhé, byt se tam i čtlo, nebylo by tím
nijakž dosvědčeno, že ten který žijící papež od Boha té moci svr-
chované obdržel. Volba lidská nedává ujištění žádného, že by za
papeže zvolený i Bohem byl povolán, jinak by prý i člověk nej-
obmezenčjší a nejhorší, ano i kacíř a Antikrist mohl býti pape-
žem. Volbou takovou byl zvolen za papeže nevědec Konstantini!.,
a kacíř Liberius i papežice Anežka. „Peccat (Stanislaus de pote-
state papae) in materia. Primo in hoc, quod in lege Domini non
reperit hoc nomen papae, quod tam magniíice canonizat. Secundo,
quod abutitur nomine papae. Prius enim ss. episcopi non Romani
existentes pontifices illo nomine šunt vocati, sicut in tractatu de
Ecclesia cap. '13. ostendi . . Probet (Stanislaus), quod Joannes
XXIII. est persona, in qua sit illa plenitudo potestatis generalis-
sima et maxima, et in nulla alia persona in terris humanitus con-
versante. Nam fide credimus, nuUum praelatum habere in terris
potestatem, nisi habeat illam a Domino J. Christo . . Et cum de-
ficit doctori probatio ex scriptura Domini et revelatione, quod
ipse dederit Joanni XXIII. illam potestatis supradictae plenitu-
dinem et ad probandum illud, ut teneatur tamquam fides, non
suíficit doctori humana electio, quae ex favore humano, timore
vel cupidine processit . . Nam, si argumentům istud válet, haec
persona est electa in papám, ut habeat supremam plenitudinem
potestatis in terris conversando humanitus, igitur haec persona ha-
bet hujusmodi potestatem. Ex valore illius consequentiae oporte-
ret concedi in času, quod laicus rudissimus, vel foemina vel hae-
reticus, imo Antichristus pessimus foret papá. Patet, nam Con-
stantinus II. erat rudis laicus . . De foemina patet in Agnete,
quae vocata est Joannes Anglicus . . De haeretico vero patet in
papá Liberio, qui haeresin fovebat Arianorum."')

O Anežce papežici Hus přečasto mluví, jako by pohádka o
ní byla událostí nepopiratelnou. Ona prý seděla na trůnu papež-
ském dvě léta a 5 měsíců. Rodem jsouc z Mohuče přibyla prý
v šatu mužském i se svým kochánkem do Říma. Tam prý proslula
co učitel a žáky jejími byli nejčelnější mistři. Konečně byla zvo-
lena za papeže, ale brzy počala a porodila ubírajíc se z chrámu
Petrského do Lateránu mezi kostelem sv. Klementa a Collosseum.

*) Ad scripta Stauislai cap. 3. fol. 273 et 274. De Eccl. c. 13.
Tom. I. fol. 220.

44 O původu papežství.

Rozumováním svým chce mistr Jan vyvrátiti slova Stanislava
ze Znojma. Avšak že dovozování jeho na slabých oporách spočívá,
každý nepředpojatý snadno nahlédne. Neboť, jestliže důkaz z pí-
sma, že jest papežství božského původu, proto nemožným jest,
poněvadž slova „papež'' v písmě nestává: kterak lze Husovi doká-
zati, že církev zavírá do sebe toliko a jedioě předzřízené? či se
snad v písmě o církvi dočítáme, že jest sborem pouze předzřízených ?

Ještě méně rozumný jest požadavek, že by se melo ze
zjevení zjistiti, že dává Bůh papeži zvolenému moc svrcho-
vanou. Zdaž neruší mistr tímto jediným požadavkem ústavu
církve veškeré, i kněžství vůbec i správu duchovní, ač, jak se
přesvědčíme, nebylo kněžství od reformátora nikdy v pochybnost
bráno, a přijata i jakási správa duchovní? Ano i své vlastní kněž-
ství a svůj úřad kazatelský uvedl mistr v pochybnost za příčinou
své divné argumentace. Či snad měl on návěští od Boha, že byl
od Něho povolán, anebo že se stal kazatelem v Betlémě z vůle
Páně, a nikoli Jeho dopuštěním? Rozumování tedy mistra Jana
jest převelmi mělké, a více dialektickým ale dvousečným mečem,
nežli bohoslovným důkazem, aC nic o tom nedíme, že by tím spů-
sobem v zříceninu klesly mnohé články víry, které Hus vřelou
láskou v srdci choval; jako na příklad: víra v Trojici svatou, o
Marii panně bohorodičce a t. d., ješto i těch výrazů nadarmo
bychom v písmě hledali. Nic však méně jest argumentace mi-
strova zcela přiměřena jeho pojmu o církvi co sboru pouze před-
zřízených.

Jestliže ale se papežství nedá z písma dokázati, není prý
zajisté původu božského. Ale kterak tedy povstalo? Hus vy-
pravuje, že císař Konstantin chtěl, aby nejvyšší kněz v Římě se
nazýval papežem a jméno to se dotacemi vyvýšilo. Konstantin též
nařídil, jakým rouchem by se měl římský biskup odívati. Skvosty
ty prý se papežům zalíbily, i poslechli ochotně vladaře světského,
a tak prý skutkem doznali, že nejsou Kristovými náměstky, ale
císařovými. Sněm Nicejský (z r. 325) také prý se nezdráhal, u-
děliti papeži té výsady, aby byl tím mezi biskupy, čím jest Augu-
stus mezi králi. „Patet per chronicas, quomodo inolevit papali s
dignitas. Nam Constantinus circa annum D. 301. hoc censuit et
praecepit, quod summus episcopus ab omnibus papá vocaretur, et
in dotatione succrevit etiam nomen illud. Phoca etiam imperator
circa annum 600 hoc idem ex cleri instantia confirmavit, ut legitur

o původu papežství. 45

in suis anualibus. Unde narrat Castrensis (lib. IV. c. 14), (luo-
modo excellentia Romani imperii adjuverit papatum pontificis
super alios. Nicaena, inquit, synodus hoc contulit privilegium
Romano pontifici, ut sicut Augustus prae caeteris regibus, ita Ro-
manus pontifex haberetur Episcopus et Papá principalis, pater
vocaretur. Origo autem illius nominis erat in dotatione Ecclesiae,
ut speciíicat Decretura 96 Dist. Constantinus." ')

K větší slávě ještě a okrase papežství daroval Konstantin
Silvestrovi palác v Lateráně, svůj diadém a svou korunu, svůj
purpurový plášť, náramník, svou tuniku a celé roucho císařské.
A jako ke službě císařově byli pohotově komorníci a celé sbory
služebníků; tak chtěl také císař, aby papežství bylo obsluhováno.
K rozmnožení lesku dvora papežského nařídil, aby měli ducho-
vníci k němu příslušní zvláštní roucho, a při slavnostech aby jez-
dili na bělouších.

Máli papežství takový původ, pokračuje Hus, není ho do-
jista ku správě církevní potřebí, tím méně sboru kardinálského,
leč snad pro pohoršení, neboť prý Kristus spravoval církev před
Konstantinem bez papeže, jsa dostatečnou hlavou její, a jest za-
jisté i nyní dosti mocen, vzbuditi sobě důstojnějších náměstků,
nežli jest papež s kardinály. 2)

Hus přehlédl ve svém náruživém boji proti papežské stolici,
že slova Kristem Pánem sv. Petrovi zvláště řečená: „Pasiž ovce
mé," a „Ty jsi Petr a na té skále vzdělám církev svou" něco více
znamenají, nežli pravomoc rovnou pravomoci ostatních apoštolů:
leč by se proti pravdě přijalo, že Kristus Pán zbytečně slovy
plýtval. Mistr zapomenul dále, že sv. apoštol Petr se také sám
za správce církve Boží považoval a že též od apoštolů za správce
církve byl pokládán. Proto evangelisté vždy kladou na prvém
místě jméno jeho, ač ve sboru apoštolském byli i blízcí příbuzní
Páně. Odtud také dávno před Konstantinem, kterého Hus za za-
kladatele papežství vyhlašuje, byl nástupce Petrův v Římě za nej-
vyššího správce církve sv. považován, a (jako na př. Klement
Římský) spory v církvi povstalé již tehdáž rozhodoval, když ještě
Jan Miláček Páně na živě byl.

*) De Ecclesia c. 13. Tom. I. fol. 220. Ad scripta Stanislai de

Znojma. Tom. I. fol. 270.
2) De Ecclesia c. 15. Tom. I. fol. 224.

46 Hus o řádu kněží a jalinů.

Než všecky okolnosti tyto nebyly s to, v Husovi jiné pře-
svědčení spůsobiti. Stálť on na stanovisku zcela jiném, nežli bo-
hoslovci. Za jedno mu bylo písmo Boží jediným a výlučným
zdrojem pravd náboženských, které přispůsobil ku své domněnce o
církvi předzřízených, a v té nebylo místa pro papeže a ještě
méně pro sbor kardinálský : a za druhé byli katoličtí bohoslovci
čeští naproti reformátorovi v nepříznivém postavení. Neboť ve
schůzce, kterou měli se stranou protivnou v domě KřišCanově
(1413), vyjádřili se, jakož i dříve v podmínkách, za jakými by
pokoj v české zemi opět navrácen býti mohl, že ve všech věcech
víry křesťanské se týkajících sluší přestávati naprosto na výpově-
děch římské církve, jejížto hlava jest papež. ^) Avšak, zdali Jan
XXIII. jest zákonným papežem, o tom nebylo tehdáž shody
v křesťanstvu, jelikož vedle něho byli ještě dva papežové — a
nad to byl Jan XXIII. muž, který málo měl obliby v národě če-
ském. Vadili katolickým bohoslovcům i přemrštěnci strany jejich
vlastní, kteří papežskou moc a osobu přes míru vyvyšovali řkouce,
že papež jest bůh pozemský (deus terrenus, deus mixtus), a vše-
možným spůsobem papežské stolici lahodíce tvrdili, že papež má
moc nestihlou, on že všecko může, co Kristus podle člověčenství. 2)
Kterak Hus těžce nesl výroky bohoslovců katolických o podmín-
kách míru v české zemi , o tom svědčí jeho dopisy ku Kři-
šťanovi.3)

4. Hus tedy neuznával primátu římského papeže,
což na základě učení jeho o církvi nás nepřekvapuje. Ale právě
jako na vzdor své církvi co sboru předzřízených uznává refor-
mátor řád kněží a jáhnův a rozhodně upírá, že by moc kněž-
ská byla všem křesťanům bez rozdílu společná. Kristus Pán prý
řekl sice v osobě Petrově veškeré církvi: „Cokoliv svážete na
zemi, bude svázáno i na nebi, a cokoli rozvážete na zemi, bude
rozvázáno i na nebi;" avšak ne jako by každý oud církve měl moc
klíčů, ale že veškera církev podle svých k tomu schopných členů
má tyto klíče. Tato moc jest bud kněžská, posvěcením dosažená,
jako: moc obětovati, rozhřešovati a svátostmi vůbec přisluhovati;
anebo všem vespolná, jako učiti a trestati. „In persona Petři

1) Palacký documenta str. 489. lit. F. a str. 507 n. 53,
*) Ad scripta M. Stanislai. c. 2. fol. 269.
•) Palacký documenta pag. 54—63.

o knězích a jáhnech. 47

dixit toti Ecclesiae militanti nou quod quaelibet persona illius
Ecclesiae indifferenter habeat illas claves . . Potestas ordinis vo-
catur, quam habet clericus ad ministrandum Ecclesiae sacramenta,
ut spiritualiter prosit sibi et laicis, ut est potestas conficiendi,
absolvendi et alia sacramenta ministrandi. Nam potestas confi-
ciendi ordinatiir per se et immediate, ut sacerdos conficiat . .
Potestas autem spiritualis communis est potestas, quam habet
quilibet plebanus in exercendo opera spiritualia, et in se et in
aliis, de quibus meminit iste versus: Doct. consul. castig. solare,
reraitte, fer, ora."^)

V tom tedy mistr souhlasí s katolickou církví, an učí, že
z Božího ustanovení stává rozdílu mezi kněz í mi a laiky, o
kterém rozdílu zvláště zřejmě mluví ve výkladu písně Šalomou-
novy, řka : „Dva syny (Isákovy) znamenáta dva řády, neb dvoj
lid v církvi sv., totiž : kněžský, kterýž ku obětem božským jest
přižehnán, a lajkovský, kterýž od toho jest otehnán. Nebo ten
dvoj lid tělesné a duchovnie znamená: tělesný, jako věčší v počtu,
má býti poddán duchovniemu, kterýž jest menší v počtu." '^)

Avšak mistr odchyluje se od nauky katolické, když tvrdí, že
mezi papežem a biskupem rozdílu žádného nestává. Lišiti
prý se začal papež od spolubiskupů z vůle Konstantinovy, nikoli
z vůle Boží.

„Constantinus Imperator quarto die sui baptismi privilegium
Romanae Ecclesiae pontifici contulit, ut in toto orbě pontifices
ita hune caput habeant, sicut judices regem. In quo privilegio
inter caetera ita legitur: Tribuimus potestatem atque vigorem, et
honorificentiam imperiálem decernentes, ut principátům teneat tam
super quatuor sedes Alexandrinam, Antiochenam, Hierosolymitanam
et Constantinopolitanam, celsior et princeps cunctis sacerdotibua
totius mundi existat . . Romanus pontifex erat consocius aliis
pontificibus, usque ad donationem Caesaris, cujus auctoritate coe-
pit capitaliter dominari."')

Jako mezi biskupem a papežem, tak také není rozdílu mezi
knězem a biskupem. V první církvi se dojista od sebe nelišili,
ješto Kristus rozdílů takových zapotřebí neměl. A poněvadž jsa

1) De Ecclesia cap. 10. Tom. I. fol. 214.

2) Výklad piesniček. Erhen III. 3.

3) De Ecclesia c. 15. fol. 224.

48 Hus o vládě církevní.

vševědoucí, všemohoucí' a nejvýš dobrý, sebe samíi opravovati ne-
může, patrno, že ani nyní z Jeho vůle nestává více stupňů leč
jen řád kněží a jáhnů. Jestliže bychom ale přece chtěli rozlišiti
řád kněží a biskupů, jest mezi nimi ten rozdíl, že biskupové a
papežové bohatstvím nad jiné kněží vynikají, vše ostatní jest lid-
ského původu, jako prý již sv. Jarolím pověděl. „Tunc autem
(Christus) non ordinaverat nisi diaconos et presbyteros, tunc
etiam idem presbyter erat et episcopus, ut ait Hieronymus et ut
patet ex textu apostoli ad Timotheum et ad Titum."^) Hus zde
přehlédl, že sv. Jarolím, mluvě o výkonech kněžských, které kněz
a biskup podle moci sobě půjčené vykonávají, zřejmě vylučuje
z moci pouhého kněze svátost svěcení kněžstva, kterou platně
přisluhovati může jedině ten, jenž na biskupa byl posvěcen.

Papež, biskup a kněz jsou sobě tedy podle učení re-
formátorova úplně rovni. „Vědomo, dí, že papež nic viece kně-
zem nenie, než najmenší kněz, jedné že jest bohatější, a viece
lidé k němu zřie a jest viece vzácen světu, a mocí svú, již má,
viece vládne."*) Z té příčiny na pravdě spočíval obžalobný článek
Michala de Causis naproti Husovi v listopadu 1414 v Kostnici
učiněný, že prý mistr dí: že všickni kněží v církvi stejnou moc
do sebe mají.*)

Všecky tyto úchylky Husovy byly již skorém o sto let dříve
od doktorů Marsilia Patavského (Marsilius Patavinus) a Jana
z Jandunu na učení Pařížském hlásány, a papežem Janem XXII.
jako kacířské, bludné a písmu sv. protivné zavrženy,*) a tudíž
mohl s té strany býti reformátor ubezpečen, že jeho domněnky
nebudou od stolice papežské schváleny.

§. 5.
Učení Jana Husi o vládě církevní.

Svůj úřad vykupitelský (prorocký, kněžský a královský) svě-
řil Kristus apoštolátu církve své. Proto učinil apoštoly své kně-
žími, učiteli a správci církve, povolav jich a vyvoliv je, aby šli

^) De Ecclesia c. 15. fol. 225.
2) Výklad Desatera. Erben í. 267.
') Palacký Documenta str. 195. n. 7.

*) Constitntio Joannis XXII. 4. Cal. Nov. 1327. Viz Denzinger:
Eucbyridion pag. 178.

Posvěcení a pravomoc. 49

a užitek nesli říši Boží na zemi. Kristus ale netoliko povolal,
nýbrž i poslal apoštoly své. Pouhé tedy povolání k úřadu
kněžskému, prorockému a královskému nedostačuje, aby povolaný
již za tou příčinou, že povolán jest, směl učiti, obětovati a církev
říditi. Oborem působnosti apoštolův byl celý svět. Ale již jejich
bezprostřední nástupci byli ve své pravomoci obmezeni, jsouce na
okres svůj odkázáni, v němž by trojí úřad Kristův zastávali.
Tak byl Timotheus ustanoven v Efesu a Titus na Kreté za bi-
skupa, a jiní na rozličných místech, v nichž jim správa duchovní
jest svěřena. Jinak ani býti nemohlo, ač měl-li v církvi panovati
řád a pokoj. Proto bylo v staré církvi přísně zakázáno, konati
úřad svůj jinde, leč v oboru a na místě vykázaném.

Jestliže byl tedy někdo posvěcen na kněžství, neb na bi-
skupství, nenabývá tím již také práva, aby všade a bez ohledu
na všechen pořádek vykonávati směl vše to, k čemu kněž-
ství a posvěcení na biskupa uspůsobuje. Proto rozeznává katolická
církev svatovládu z posvěcení (hierarchia ordinis) a svato-
vládu z pravomoci (hierarchia jurisdictionis). Hierarchia „or-
dinis" dle ustanovení Kristova se skládá z biskupů, kněží a jáhnů;
hierarchia „jurisdictionis" záleží z papeže a biskupů. Posvěcení
uspůsobuje k výkonům úřadu duchovního, pravomoc pak opravňuje.
Papeži přísluší pravomoc v celé církvi ; on zákonnou volbou jest
oprávněn a povinen celou církev říditi a spravovati. Biskup jest
uspůsoben, oprávněn a povinen ve své diecési trojí úřad Páně zastá-
vati; ale nemá mimo diecési žádné pravomoci, aby svátostmi při-
sluhoval učil a věřících řídil a spravoval. A tak i kněží jsou
uspůsobeni a oprávněni ve farním okrsku to konati, co jest úřadu
jejich. Ač tedy kněžstvím nabývá posvěcený spůsobilosti k trojímu
úřadu Páně: nedosahuje svěcením už také práva úřad ten vyko-
návati. Posvěcením se biskup a kněz povolává, pravomocí ale
v obor své působnosti vysýlá, tak že vyslán byv z božího
práva svůj ouřad vykonává. Udělením pravomoci se tedy vysýlá
biskup a kněz, aby v okresu sobě vykázaném směl zastávati*.
a) úřad prorocký (magisterium), /?) úřad kněžský (ministe-
rium), r) úřad královský (regimen). (Trid. sess. XXIII. can. 3.
et can. 8.)

Jelikož ale svatovláda jest Kristem prolo ustavena, aby vy-
učovala, svátostmi přisluhovala a církev řídila: přisluší jí také
právo rozhodovati o věcech víry a mravů, a vše to ustanoviti, co

Cécní Jana Husi. 4

50 Trojí moc církevní vlády.

by ku blahu věřících sloužilo. A poněvadž jest Kristem proto zří-
zena, aby víra a všecko, což pro nás byl ustanovil, v prvé přes-
notě bylo zachováno: jest církev vyučující ve věcech víry a
mravů neomylná, a má právo zákony dávati. Z toho ale
zároveň plyne, že věřící jsou povinni to věřiti, co církev k věření
předkládá, rozhodčímu soudu jejímu u věcech víry se podrobiti a
zákony její plniti. Kdoby jich nechtěl plniti, ten propadá soudné
moci církevní a trestu v zákonech stanovenému.

Vládní moc církve jest trojí: Moc zákonodárná (potestas
legislativa), výkonná (executiva) a soudní (judiciaria). (Mat. 16,
19. 18, 18. Jo. 21, 15-17. Mat. 28, 18—20. Efez.4,lln. Tit. 1.,
11 n. I.Tim.3, 1. n. L Cor.5, 3. n. II. Cor.lO, 6.;I.Tim. 5, 1. n.)

Na první pohled se zdá, že Hus ve smyslu tuto naznačeném
svatovládu církevní uznával. Nalézajíť se zajisté ve spisech jeho
četné výroky, z kterých by právem uzavírati se mohlo, že stojí
na katolickém stanovisku. On tvrdí, že křesťan povinen jest,
papeže a prelátů poslouchati, že on a strana jeho jsou toho da-
lecí, aby k neposlušnosti vybízeli, spíše prý jest veškero tvrzení
(oudů fakulty bohoslovné na učení pražském a jiných), že poslou-
chati nechtí, útržkou k tomu navlečenou, aby papež a kardi-
nálové byli proti němu (Husovi) poštváni, kdežto on a strana
jeho nic snažněji sobě nežádají, než aby lid ku pravé poslušnosti
přivedli, dobře vědouce, že lid má býti k zákonu Páně naveden
a jím řízen (populus est unus a lege Christi regulatus), a proto
že vší silou k tomu hledí, aby zákon Páně panoval ^).

Avšak přece bychom se velice mýlili, za to majíce, že uznává
Hus správu církve ve smyslu katolickém, neboť on učí:

a) Že církevního poslání není zapotřebí k vyučo-
vání čili k úřadu učitelskému;

h) že není zapotřebí pravomoci k vykonávání úřadu kněž-
s k ého;

c) že moc zákonodárná nepřísluší církvi, kterážto
prý není stolicí rozhodující u věcech víry a mravů, aniž neo-
mylnou, aniž stolicí soudnou, která by božským právem
soudila, nálezy činila a trestala.

1. Hus rozeznává čtvero poslání: od Boha; od Boha a
od člověka; pouze od člověka, kteréž (poslední) nemá

') De Ecclesia cap. 17. Tom. I.

ííus rozeznává čtvero poslání. 51

základu ve slovu Božím, ale ve vynálezku lidském ; a konečně
poslání, které sobě člověk sám urval, jako prorokové falešní.
„Prima missio a Deo tantum, ut patet de Moyse. Secunda missio
est a Deo et ab hornině, sicut patet de Josue. Tertia missio est
ab honiine tantum, ut est, quae non fundatur in lege Dei, sed in
traditionibus humanis, quas plus ponderant. Quarta nominetenus
missio est, qui a se ipsis indigne usurpant praedicandi officium,
ut pseudoprophetae." (Jer. 23.) ^)

Knéžím a jahníím (dle učení Husova) není zapotřebí
ku hlásání slova Božího žádné autorisace od člově-
ka, zejména nepotřebují míti poslání od papeže anebo od biskupa,
jelikož spůsobilosti k tomu a poslání už posvěcením svým nabývají.
I není jim třeba poslání k tomu, aby mohli slovem Božím Kristu
ploditi syny a dcery, rovnou měrou jako není snoubencům, kte-
řížto řádným manželstvím spojeni jsou, žádného papežského anebo
biskupského svolení zapotřebí k tomu, aby směli lože manželského
užiti. Ano kněží a jáhnové bez poslání papežského a biskupského
netoliko mohou kázati, nýbrž oni jsou k tomu zavázáni i na-
vzdor (nespravedlivé) zapovědí prelátů. Kdyby pro tako-
vou zápověď kněz nebo jáhen ve hlásání slova Božího ustál, hřešil
by smrtelně, čímž by upadl v klatbu Boha samého, a tak by sám
sebe z církve vyloučil. Kristus výslovně jim poručil kázati, řka :
„Učte všecky národy." Poslání toto Kristovo zajisté postačí, ji-
ného míti netřeba, ješto by jinak nebylo lze ani z vnuknutí Bo-
žího kázati.

Známkou toho božského poslání není ani autorisace papež-
ská, ani biskupská, ani divy a zázraky, nýbrž pouze hlásání
pravdy a život spravedlivý. Zázraky však proto prý
nejsou známkou poslání s hůry, poněvadž za časů Antikristových
přestanou divové i u těch, kteří jsou vyvoleni, jelikož zázraky
nápodobiti bude i Antikrist, a jelikož pravda a svatý život stojí
výše než zázraky. Ješto ale „pravda" jest znaniením poslání s
hůry, musí kazatel ji znáti a život spravedlivý vésti, jinak by po-
slání jeho bylo liché a vylhané.

„Licet alicui diacono vel presbytero praedicare verbum
Dei absque auctoritate sedis apostolicae sivé episcopi catholici
(thesis Joannis Viklef). Vocando auctoritatem (dí Hus) sedis

•) Defensio quorundam articulorum Joannis Viklef. Tom. I. fol. 116.

4*

52 Poslání Boží dle Husa.

apostolicae consensum autorisantera. Similiter episcopi aucto-
ritatem consensum episcopi speciálem, autorisantem ipsum diaco-
num vel presbyterům ad praedicandum. Pro veritate articuli
arguitur sic: Sicut consummato matriraonio conjuges sine spe-
ciali licentia papae vel episcopi possunt licite generare íilios
caruales: sic diaconi vel presbyteři instinctu Dei per evangelium
Jesu Christi sine speciali papae vel episcopi licentia possunt
licite generare íilios spirituales. Quilibet diaconus vel presbyter
confitens veritatem et faciens justitiam, habet testimonium eíficax,
quod ipse est missus a Deo et non oportet illam raissionem pro^-
bare per operationem miraculi propter operationem justitiae, nec
per scripturam, quae ipsum nomine exprimeret, quod ad evange-
lisandum a Domine foret missus." ^)

Poslání Boží zakládá se tedy podle mistra Jana v hlásání
pravdy a ve svatém životě. Ale tu mimoděk se naskýtá otázka :
co jest činiti, kdyby lidé nechtěli přijmouti té pravdy,
hlásané od člověka, nemajícího ani církevního poslání, aniž osvěd-
čení s hůry ? — Na Mahomedovi žádáno, aby své domnělé poslání
zázrakem osvědčil, ale on si s nebe dal podati ujištění, že divy
činiti jest pouze v moci Boží, a korán že jest sám o sobě dostatečen,
aby pro pravdu, kterouž obsahuje, za svědka mezi Bohem a lidmi
byl považován. 2) I na Petrovi žádáno, aby dokázal skutkem zázrač-
ným, že jest od Boha poslán, reformátor však odkázal všetečnost
lidskou k rychlému vzrůstu svého „čistého evangelia," a k tomu, že
pravda jeho učení (domnělá) se „osvědčuje pravdou jeho učení!"
A tak i pravda nauky Husovy a oprávněnost poslání strany jeho
měla býti osvědčena pravdou, která vlastně sama teprv z bož-
ského poslání hlasatelova se osvědčiti měla. Domníváme se, že
věhlasný kazatel Betlémský a učitel na učení Pražském snadno
by byl nahlédl, ve kterak zmateném kruhu se nalézá, kdyby byl
význam slov svých uvážil. Neboť svatý život jest důkazem platným
o dobré povaze toho, jehož se týče, ale nikoliv důvodem nade
vši pochybnost povýšeným o tom, že tento dobrý člověk a spra-
vedlivý jest od Boha poslán, a že učení jeho jest pravé; ačkoli
víme, že ten, jenž křivým věcem učí, dojista nebyl od Boha po-
slán. Také člověk svatý a spravedlivý, byC i nechtěl, poblouditi

») Defensio quorundam articulorum Joannis Viklef. fol. 114. et 116.

Tom. I.
2) Sura 29. v Koránu.

Svobodné hlánání slova Božího. 53

může. Nad to aby svatý život byl svědectvím plným o pravosti
učení, které se hlásá, musel by zjevením s nebe býti osvědčen.
Neboť člověk soudí pouze podle zevnějších skutků, vniterný zá-
mysl a zřídlo, odkud dobré skutky nabývají pravé ceny, jsou pro
nás temnou rouškou zastřeny. Plným tedy důkazem pro pravdu
učení, jehož se týče, není dojista svatý hlasatelův život ; s čímž
ostatně mistři učení Pražského (mezi nimi i Hus) souhlasí ve své
replice naproti podmínkám o pokoji v zemi české píšíce : „Quan-
talibet sanctitate vel doctrlna quis polleat, non tamen sibi creden-
dumest, nisi illud in sacra scriptura vel veraci fundaveritratione."*)

Že pak k oprávněnému hlásání slova Božího není zapotřebí
žádného poslání od papeže anebo od biskupa, aniž jaké autori-
sace církevní, dovozuje reformátor nejednou, nesa se k textu u
sv. Matouše 28, 19. a ku příkazu Páně, kterým poroučí slovo
Boží hlásati ; příkazu tomu musí prý kněz vyhověti bez ohledu
na kletby papežské. ^j A jsa tomuto svému učení věren žádá,
aby slovo Boží svobodně a bez překážky se hlásalo,
a lituje toho i želá na to, že pravda Boží se utiskuje zvláště
tím, že se zabraňuje kázati v kapli Betlémské; on ale prý ne-
chce ani biskupa poslouchati v tom, aby nekázal, jelikož by se
tím Bohu protivil. „Milí Páni a dědicové království českého,"
piše mistr k nejvyššímu soudnímu dvoru v království, „přičiňte
sě k tomu, ať také nehody přestanu, a slovo Božie ať jmá svo-
bodu mezi lidem Božiem . . Aj já to znám, že ani papeže ani
arcibiskupa chci poslúchati v tom, abych nekázal, neb to jest
proti Bohu a mému spasení. 3)"

V hlásání slova Božího není tudíž vázán biskup na
svou diecési aneb kterýkoli plebán na farní okres
svůj, spíše, když má naději, že by jinde s lepším prospěchem
působiti mohl, povinen jest opustiti svůj okres, a na místo hoj-
nější žně se odebrati, tak jak apoštolově činili. V ílímě však
usmyslili prý sobě jinače: chtíce sobě udělováním jurisdikce na-
plňovati měšce stanovili jakési meze v oboru působnosti kněžské.
„Jurisdikce" má tedy v římské kurii svůj původ. „Absit,

A) Doc. Palacký 496.
2) De Ecclesia cap. 20. fol. 245.

') CoUegio judicum Regni Bohemiae i r. 1411. Docamenta Paíac/cý,
str« 22, n. 11.

54 Svobodné, hlásání slova Božího.

quod episcopus vel rector particularis ecclesiae non debeat pro-
desse vel proficere populo de alia parochia vel dioecesi, cum in
času, quo veh ementer speraret, plus prodesse Ecclesiae et placere
Christo, debet parochiam suam dimittere et aliis, in quibus magis
proficeret, se adjungere. — Unde sic fecerunt apostoli, ut habe-
tur specialiter de Paulo et Barnaba, qui Actor. 13. dixerunt
Judaeis ingratis de verbo Del: Vobis oportebat primům loqui
verbum Dei, sed quoniam repulistis illud et indignos vos judi-
castis aeterna vita : ecce convertimur ad gentes. Sed heu ista
Apostolica regula temporalium cupiditate disrumpitur, et ficti vi-
carii apostolorum vertunt evangelium in pecuniae collectionem.
Et sic propter quaestum avaritiae circa jurisdictiones limites con-
dunt, cujus jurisdictionis origo a capite et fronte Romanae curiae
habet ortům."')

Podle toho učení, že nižádné autorisace, ani biskupské ani
papežské, ku kázaní slova Božího zapotřebí není, se také mistr
Jan v životě svém řídil. Proto nic toho nedbal, že stolicí řím-
skou a arcibiskupem pražským bylo zabráněno, kázati jinde, leč
jen při farách a v klášteřích. Hus ukrýval se pod záštitu zákona
Páně, jímž prý se velí všade, tedy i v kaplích kázati. »Díš,"
píše Hus naproti knězi Kuchmistrovi, „že jsem se odvolal ku pa-
peži : to znám, že najprvé k Alexandrovi odvolal jsem se, jenž za
peníze byl jest vydal blilu, přikazuje v ní, aby slovo Boží k lidu
nebylo kázáno nikdež, jedné u far a v klášteřích, v nižádných
kaplách, ač by byly od arcibiskupóv a papežuov zvláště stvrzeny.
A že to přikázání jest kacířské, Pánu Bohu protivné, jenž dí:
Jděte po všem světě, a kažte čtení každému stvoření, a sám Spa-
sitel uče nás skutkem kázal jest v domích, po ulicích, po všech,
po městech, po hradích, na púšti i na vodě, jakož čtení svědčí,
a přikázal sluhám svým, aby šli volat k věčné večeři i mezi roz-
cestí i mezi ploty: protož já chtě raději Boha poslúchati, než
papeže, odvolal sem se k němu, a poslal sem jemu písmo, aby
lépe se zpravil, a bludu proti písmu sv. neustavoval."^) „Proti té
bule dal mi pán bóh žádost, abych sě postavil a proti jeho čtenie
tomuto jeho přikázanie neposlúchal. I kázal jsem s jeho pomocí
až do kletby i stavenie služby nepravého, a ještě káži i budu,

1) Ad scripta M. Stanislai cap. 5. Tom. I. fol. 288.
") O svatokupectví. Erben III. V „Duch Jana Husi" 96.

o přisluhování Bvátoetini. 55

dá-li jeho svatá milost, kázati, zda bych mohl kterého chudého,
mdlého neb klesavého do domu Kristova k večeři uvésti. Prvé
sem kázal v městech i v ulicích, ale nynie káži mezi ploty, podle
hradu, jenž slově Kozí, mezi cestami měst i vsí."^)

Nauka tato ujala se velmi pevně také u stoupenců Huso-
vých, kteří, v tužbách svých jinak se rozcházejíce, v tom se sho-
dovali, aby slovo Boží svobodně a bez překážky bylo hlásáno.
„Vyznáváme," tak píší páni čeští strany Husitské o ochraně slova
Božího, „že jsme vstúpili . . a vstupuj em . . v takovú smlúvu,
abychom po všech svých panstvích a zb ožích přikázali, aby svo-
bodně slovo Božie bylo kázáno, a slyšenie dáno, ráno, po obědích,
i po nešpořích, v kostelích a i v klášteřích bez překážky."^) Tak-
též i Pražané, Orebští, Táboři i různé strany pod obojí vůbec,
sjednavše se na čtyřech artikulích Pražských, na prvé
místo postavili svobodu slova Božího , za kterou prý chtí státi
svým statkem i životem. „Najprvé, aby slovo božie po království
českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvě-
stováno a hlásáno."^)

2. Jako Hus svobodu slova Božího vymáhal, maje veškeru
autorisaci papežskou anebo biskupskou za zbytečnou, neoprávně-
nou, ano za násilí naproti Bohu a jeho zákonu páchané : tak se
též choval vzhledem ku přisluhování svátostmi. Ale i tu
se zdá, jakoby k opravně aému a po případě ku platnému vy-
konávání úřadu kněžského byl vyžadoval jurisdikce, když napsal:
že moc duchovní co do podstaty své nemůže býti obmezena, do-
bře ale výkony její; než shoda tato opět jest jenom napohledna.
Za jedno tvrdí reformátor, že moc duchovní přichází od Boha, a
v tom mu nebude dojista nikdo odporovati, přidá-li se: že tím
spůsobem, jakým On ustanovil. Za druhé však učí : že ne člověk,
ale Bůh že dává i pravomoc, činiti výkony kněžské, člově-
kem že prý pouze se ohlašuje, že ta neb ona osoba má moc du-
chovní.'*) Takový výklad učení křesťanského není ovšem katolický,
neboť katolíci věří, že Bůh ku kněžství povolává a uspůsobuje
svátostí svěcení kněžstva, avšak člověk že jest to, jenž z moci

1) Postilla. B^ben 256.

') Palacký Documenta 591. n. 86. Pactio multorum Baronům Bo-

hemiae et Moraviae, de tuenda libera verbi Dei praedicatione.
3) PalachJ Dějiny lil. 1. 342.
^) De Ecclesia cap. 10. fol. 213. et 214. Tom. I.

56 ^ Zákonodárná raoc církve.

Boží duchovní moc svěcením na člověka přenáší : a zase člověk
(biskup, papež) že na místě Božím, čili z moci Boží splnomoc-
nuje a opravňuje kněze,] aby vykonával úřad, ku kterému Bohem
byl uspůsoben.

Proto také má reformátor rozhřešení, obdržené od kněze
z církve vyobcovaného , anebo vůbec censurami stíženého , za
platné před Bohem, jakož jasně vysvítá z odpovědi, jakou přičinil
mistr k attestacím složeným naproti sobě od Jana Pekla. ^)
Ostatně nás poučuje jeho jednání, že nejenom nic nevážil cír-
kevní autorisace, nýbrž že ji měl i za nepotřebnou a zbytečnou
k výkonům kněžským. Jsa z církve vyobcován nejenom neustal
kázati, alebrž on i mši sv. sloužil, i svátostmi přisluhoval a váš-
nivě horlil naproti církevní vládě, že tato sobě osobuje právo,
staviti služby Boží, kterýžto obyčej její zove obyčejem satanským.
„Nynější Antikristovi apoštolé," dí Hus, ,ti, ať kdo věrné chce
volati lidi k večeři vedle Božího přikázání, ihned se osopie, a
nedadie volati, jedné, ač kto chce po jich voli kázati, je velebiti
a hřiechu jejich se nedotýkati. A z té Antikristovy pušky byli
sú kněžie s pražským arcibiskupem, knězem Zbyňkem, buly t. j.
listy s olovenu pečetí, dobyli, jenž jest velela, aby nikdež kromě
far a kromě klášteróv a jich hřbitov slova božieho nekázali." A
zase dí: „Nemá Antikrist sieti silnějšie, než božie služby sta-
venie." *)

§. 6.

Moc církve zákonodárná, výkonná a soudní. Neklamnost

církve.

3. Reformátor Betlémský zavrhuje nejen poslání církevní a
autorisaci k výkonům úřadu učitelského a kněžského, alebrž i
moc církve zákonodárnou. O tom se snadno přesvědčiti
lze z řeči, kterou chtěl mistr konati na sboru Kostnickém, a jejíž
titul jest: „O dostatečnosti zákona Kristova ku správě církevní.**
Aby nebylo nižádného nedorozumění o tom, co se má rozuměti
slovem H zákon Kristův" (lex Christi), praví: že zákon Boží

1) Palacký documenta pag. 178. 1. 2.

2) Postilla. II. 256 a 173. Brhen,

Zákon Boží dle výkladu Husova. 57

jest evangelický zákon od Krista a od apoštolů vyložený a ku
správě církevní potřebný.

Zákon jest jeden : starý totiž a nový. A o tomto zákonu
tvrdí, že jest dostatečný ku vládé a správě církevní. Veškery
zákony, pokud jsou tam obsaženy buď zavinuté neb zřejmě, jsou
dobré a užitečné, a nejsou přídavkem zákona Páně, alebrž pouze
jeho výkladem. Jestliže by částečné zákony odporovaly zákonu
Páně, jsou beze vší pochybnosti nešlechetný. Není-li částečný
zákon odporný zákonu Páně, avšak není-li v něm bud zavinuté
neb zřejmě obsažen, jest doplňkem zákona Božího a tedy by jej
zdokonaloval. Z toho by ale šlo, že jest zákonodárství lidské
dokonalejší božského, a že lidé jsou povinni toho doko-
nalejšího také více šetřiti a více ho milovati, což všecko se uka-
zuje býti křivým a bludným. Následovně nesmí a nemá se k
zákonu Božímu něco přidávati, anebo od něho ubírati. „Lex Jesu
Christi est suííicientissima, requisita ad regimen Ecclesiae mili-
tantis, cui non licet quidquam addere vel subtrahere. Ergo ipsa
per se suíTicit ad regimen Ecclesiae militantis . . Voco autem,
ne fiat aequivocatio, legem Christi evangelicam Legem, ac Christo
pro tempore suae viationis et Apostolorum expositam, ad regimen
militantis ecclesiae requisitam . . Christus Jesus unam legem in-
stituit, quae est Vetus et Novum testamentům ad regulandara
Ecclesiam catholicam . . Lex superaddita legi Christi est vel iu
Lege Christi implicita vel impertinens vel repugnans. Si est im-
plicita, tunc hoc declarans non superadderet novám legem . . Si
vero lex superaddita sit repugnans legi Christi, tunc indubie est
iniqua . . Si vero est legi Christi impertinens, tunc supplet legem
Christi incompletam, et tunc sequitur, quod homines consumantes
legem Christi perfectiorem legem, quam fuit lex Christi, insti-
tuunt: consequens falsum, tum quia quotlibet legis Christi parti-
culae obsei-vatae suíficerent, tura etiam, quia doctrina humana et
ejus ordinatio foret perfectior, quam doctrina et ordinatio Christi,
tum tertio quia ante editionem illius legis non foret Ecclesia
complete et debite regulata, quod dictum pius catholicus abhor-
reret . . Si lex superaddita legi Christi foret perfectior, tunc ipsa
deberet ab homine magis diligi et magis exsequi, quam lex Chri-
sti, et per consequens magis deberet diligi ejus lator, quam Deus
Christus. Consequens est blasphemum . . Sequitur, quod lex

58 Kterak bIuIí poslouchati biskupů.

Christi est lex sufficientissima, cui non licet quidquam detrahere
vel apponere." ^)

Jestliže ale jen ty zákony jsou spravedlivé, které bud zavi-
nuté neb zřejmě v Zákoně Páně, t. j. v písmu sv. Starého a No-
vého zákona jsou obsaženy: musí se, jakož mistr i v textu po-
daném na jevo dává, veškeré zákonodárství církevní (avšak i
občanské) seschnouti na pouhé vykládání zákona Božího,
ješto by jinak se přidávalo zbytečné a nespravedlivé břemeno lidu
křesťanskému.

S tímto učením souvisí napomínání reformátorovo, poslou-
chati biskupů a prelátů, ješto prý kdoby jim vzdoroval,
své duše by poskvrnil. Avšak závaznost ta platí jen potud, po-
kud preláti neporoučí věcí nespravedlivých. Spravedlivé jest ale
to, což jest v zákoně Božím obsaženo. Tedy poroučí vlastně
veždy zákon Boží (písmo sv.), a nikterak biskupové. V
tom smyslu rozumuje Hus ve své replice naproti skrytému od-
půrci, an odpovídá k předhůzce, jakoby byl tvrdil, že knězi ne-
jsouce poslušní svého biskupa, neposkvrňují duše své. ;,Hic falše
mihi impingit adversarius errorem, cum dixerim oppositum. Nam
dixi expresse, quod sacerdotes non obedientes suis episcopis in
mandatis licitis et spernentes ipsos in his, quae pertinent ad
Legem Dei, prophanant, violant et contaminant animas suas. Sed
quaesivi causám, quare sacerdotes dicuntur ab aliis prophanare,
cum non tenent mandátům episcopi sivé sit li citům, sivé sit illi-
citum, et non dicuntur prophanare, cum non tenent expressům
mandátům Dei? Mandát episcopus, ut teneatur interdictum gene-
raliter per Pragam et circumquaque per duo mi lliaria ex eo, quod
census aliquibus sacerdotibus arestatur, et clericus nolens cessare
a laude Dei, judicans interdictum irrationabile, appellat et per-
agit divina, et tunc dicitur prophanare, sacerdos vero alius trans-
grediens mandátům Dei, non sic dicitur ab illis prophanare." -).

Poněvadž ale jest zákon Boží jediným, spravedlivým a do-
statečným pravidlem správy církevní, rovně jako písmo vůbec je-
diným jest a dostatečným zdrojem u věcech víry a mravů : žádá
reformátor na biskupech a prelátech, aby měli vědomost a dů-

1) De sufficientia legis Christi ad regendam Ecclesiam. Tom. I.
fol. 44—47.

2) Adversus occultum Adversarium. Tom. I. 140.

o vynálejících lidských. 59

kladnou znalost zákona Božího, jesto by jinak znáti ne-
mohli, kterak církev říditi a spravovati mají'); a v tom se zajisté
srovnává s katolíky. V katolické církvi nejenom se žádá, aby
papež a biskupové byli zákona Božího znalí, ale jest i přikázáno?
aby ten, kdo na biskupa svěcen býti má, byl mravů bezúhonných.
Avšak žeby biskupům za tou příčinou (pouze) byla znalost zá-
kona Páně potřebná, poněvadž církev Páně se výlučně jen tím
spravovati musí, což v zákonu Páně jest obsaženo, toť dojista ne-
pravdivé; ač ovšem pravda jest, že proti zákonu Božímu ani
papež, ani biskup něco ustaviti nesmí. Jestliže by biskup neb i
papež proti zákonu Božímu něčeho nařídil, bylo by ustanovení
jejich nejenom hříšné, ale i nezákonité a neplatné. To ale nemá
místa, ustanoví-li papež aneb biskup něco, což sice není v písmě
obsaženo, ale což se mu také neprotiví. A my doufáme, žeby
mistr od tohoto učení svého byl upustil, kdyby byl povážil, že
jím odsuzuje již první doby křesťanské, ješto by dle Husa
biskupové a knéži věku třetího a čtvrtého, ano již i druhého
se byli dopustili zločinného attentátu na zákoně Božím, odchý-
livše se ve věcech nepodstatných a pro potřebu nutnou od jedno-
duché správy sv. apoštolův.

S náhledem o všestranné a úplné dostatečnosti zákona Páně
ku správě církevní souvisí i želání Husovo: Kterak se prý všecka
snaha k tomu vynakládá, aby se obšírně a důkladně vysvětlovalo
kanonické právo, kdežto se písmo Boží (zákon Páně) na ško-
lách zanedbává. A opět v souvislosti s učením svým zove mistr
zákony církevní, klada je naproti zákonu Božímu, „vynálezky lid-
skými," které prý jsou člověku na cestě života netoliko neužiteč-
ný, ale i škodlivý. Neboť prý množství jejich zdržuje člověka od
zachovávání božských zákonů, a dává mu neustále příležitost ku
přestupkům. Nad to se prý mysl lidská vynálezky těmito ráda
klamati dává, jakoby se spravedlnost zakládala v šetření těchto
lidských zákonu, a nikoli na Kristu Pánu a Jeho přikázání.-)
Takovým spůsobem se ďáblu připravuje žeň přehojná; neboť lidé
jsou bud hříšníci anebo spravedliví. Jsou-li hříšníci, budou tím
častěji přestupovati zákony, čím četnější a těžší břemena jim byla

^) De sufficientia Legis Dei. Tom. 1. 48.

-) De abolendis sectis ct traditionibus hominum. Tom. I. fol. 472.
cap.2.

60 Trojí druh poslušnosti.

uložena a stanou se tudíž hříšníky ještě více trestu hodnými.
Spravedlivým však tím méně jest zapotřebí těchto vynálezkův,
jelikož bývají bezprostředně Duchem Božím vedeni. „Nulli potest
esse dublům, quod nimia pluralitas adinventionum hominum et
doctrinarum et ipsorum statutorum et mandatorum populo chri-
stiano non est utilis, sed magis aggravans et nociva. Quoniam
vel šunt superbi subditi, qui ad ipsa obiigantur, et iniqui , vel
justi et Spiritum Jesu sustinentes. Si superbi et iniqui, procul
dubio ii, accepta occasione ab illis obligationibus et mandatis,
magis contemnent et magis transgredientur, atque pluries pec-
cabunt. Sicut deducit apostolus de praeceptis et caeremoniis
legis Judaeorum Rom. 7. . . Non igitur praecepta et traditiones hu-
manae pluriíicatae in Ecclesia Christi expediunt pro malis et ini-
quis . . Si vero šunt justi, et acti Spiritu Jesu cruciíixi, tunc
maximě hi non indigent mandatis et traditionibus humanis, prae-
sertim plurificatis ab hominibus . . Tum quia dočet eos et ducit
Spiritus . . tum, quia per multitudiaem traditionum ut plurimum
coarctantur etiam ab operibus virtuosis.'' Mistr zove samého ďá-
bla původcem vynálezků těchto.^)

Z učení Husova, že zákon Páně dostatečen jest ku správě
církevní, plyne i rozdíl, jejž činí mistr s ohledem na poslušnost.
Poslušnosť prý jest trojí: duchovní, světská a církevní. Du-
chovní, která se řídí dle zákona Božího; v té žili Kristus i
apoštolé, a všichni křesťané jsou povinni v ní setrvati. Světská
poslušnost, kterou jsme zavázáni plniti zákon občanský. Cír-
kevní poslušnost, kteráž jest vynálezkem knězi mimo autoritu písma
Božího. „Notandum, quod tripplex est obedientia, scilicet spiritualis,
saecularis et ecclesiastica. Spiritualis, quae est pure secundum
legem Dei debita, sub quali vixerunt Christus et apostoli et de-
bent vivere singuli Christiani. Obedientia saecularis est obedientia
debita secundum leges civiles. Obedientia ecclesiastica est obe-
dientia secundum adinventiones sacerdotum Ecclesiae praeter ex-
pressam autoři tatem scripturae.''-)

K poslušnosti duchovní reformátor neustále napomíná, a
těžce to nese, že mu vytýkáno, jakoby ke vzdoru a vzpouře
naproti duchovní vrchnosti vybízel, kdežto prý on a strana jeho

1) De abolendis etc. cap. 1. 2. 3. fol. 463. Tom, I.
«) De Ecclesia cap. 17. fol. 235.

Hus o soudní moci církve. 61

ku pravé poslušnosti lid navésti usiluje, a toho si pouze přeje,
aby se zákony protikřesťanské odstranily, aby zákon Boží pano-
val, aby duchovenstvo žilo podle svatého evangelia, prosto jsouc
vší nádhery, lakomství a jiných nepřístojností, aby církev skláda-
jící se z duchovenstva, ze šlechty a lidu obecného dobře byla zří-
zena ; aby duchovenstvo ku šetření zákona Páně nabádalo, lid pak
a šlechtici aby poslouchali.^)

Zákon Boží má tudíž vedle mistra Jana veskrz míti platnost
nejenom v církvi, nýbrž i v poměrech občanských, neboť on jest
netoliko dostatečen, ale i jedině oprávněn, jcšto vlastně žádné
ustanovení lidské není plátno, aniž člověka zavazuje, leč by mělo
základu v zákoně Božím. „Unde nulla humana praeceptio vel
consultio est valida, vel servanda, nisi de quanto causatur a di-
vina exemplante.-)

Proto se všickni spojiti a k tomu všemi silami pťlsobiti
mají, aby zákon Páně se plnil ; mají se o to snažiti pánové, krá-
ovství a obce, a když by po dobrém lidé se navésti nedali, aby
zákona Božího poslouchali, jsou prý povinni přestupky přikázaní
Božích trestati a stíhati, jako by se jimi rušily poměry právní.^)

V tomto učení jsou zase s mistrem za jedno veškeři stou-
pencové jeho: Kališníci, Orebité i Táboři , kteřížto vesměs se
usjednotili vPraze v r. 1420 (mezi 3. červencem a 1. srpnem), aby
všickni hří chove smrtelní a zvláště zjevní a jiní neřádové
zákonu Božímu odporní, řádem a rozumně od těch, jenž úřad
k tomu mají, byli stavováni a kaženi. "*)

Odtud snadno nahlédnouti lze, že v soustavě Husově nemá
místa zákonodárství církevní ani občanské, jelikož všady
lid Boží zákonem Božím řízen býti má. (Populus a lege Dei re-
gulatus.)

4. Jestliže ale podle nauky Husovy nemá vyučující církev
moci zákonodárné, nelzeť jí ovšem ani moci soudní přiřknouti.
Hus nejednou na to žehrá, kterak zlo se v církvi rozmnožilo,
ješto přednostové její žádají a poroučí, aby se výrokům jejich
soudným více věřilo, nežli písmu Božímu, a trestají přestupky

») De Ecclesia cap. 17. Tom. I. fol. 231.

') De Ecclesia cap. 20. Tom. I. fol. 242.

') Výklad Desatera. I. 133. Erben Postilla II. 259.

*) Palacký III. 1. 343.

g2 Hi^s o soudní moci církve.

vynálezků svých mnohem přísněji nežli provinění proti zákonu
Páně. „Quam malum est Christi Ecclesiae, quod praepositi nostri
plus exigunt, ut credatur suis ap probationibus et reprobationibus,
in cunctis suis judiciis, quam exigunt, ut credatur fidei sacrae
scripturae, quae est fides catholica. Et plus puniunt pro excessu
suarum traditionum, quam blasphemantes in praecipuam fidem
Christi." ')

Zprvu ovšem osvědčoval, že nemá úmysl, z poslušenství cír-
kevního se vyzouti, ale že hotov jest podrobiti se podle rozkazu
sv. Petra nejenom římskému papeži, ale i svému biskupovi
(Zbyňkovi) v nařízeních směřujících k oslavě Boží.^) Ve svém do-
pisu k Janovi XXIII. zřejmě dí Hus, že církve a nejvyšší její
hlavy poslouchati sluší^) a že by rád se dostavil osobně k soudné
stolici papežské, že mu to ale nemožno jest pro nepřekonatelné
obtíže, zvláště pro nebezpečenství smrti, které mu hrozí od Něm-
cův, a proto že prosí, aby byl sproštěn povinnosti, státi osobně
k soudu papežovu. „Citatus personaliter ad Romanám curiam
optabam comparere humiliter : sed quia mortis insidiae tam in
regno quam extra regnum, praesertim a Teutonicis, šunt mihi po-
sitae, ideo multorum consilio judicavi, quod foret Deum tentare
vitam morti tradere, profectu ecclesiae non urgente. Igitur non
parui personaliter, sed advocatos et procuratores constitui, volens
sanctae šedi apostolicae obedire. Quapropter šumme Christi vi-
carie I Vestrae humiliter Sanctitatis imploro clementiam, quatenus a
comparitione persouali caeterisque inde secutis propter omni-
potentis Dei misericordiam me benigniter absolvere dignaretur."

Ač ale mistr slovy těmi uznává nejvyšší stolici soudnou
v církvi, kteréžto uznání se také jeví v přímluvách, jakých užíval
k tomu účeli, by nemusel do Říma se odebrati: činil tak pouze
z počátku a jednal tudy v odporu se svou vlastní naukou o
církvi a svými slovy. Proto také jednání své změnil, když
viděl, že věci jeho v Římě zle dopadají. Nedostavil prý se tam,
a nemusel se dostaviti, píše mistr ve svém traktátu o církvi (z r.

1) De Ecclesia cap. 19. Tom. I.

-) Epištola Zbynkoui, archiepiscopo Pragensi ad fin. 1408. Palacký

Doc. 9. n. 2.
3) Epištola Joauui XXIII. Docum. Palacký 18. n. 8. z r. 1411

dne 1. září.

Odvolati se k Bohu. 63

1413), jelikož prý ho pohnali ku stolici Římské ve věci papeži
neznámé, 300 mil daleko, k žalobč nepřátel. Tito nepřátelé byli
prý zároveň jeho soudci i svědky proti němu vypovídajícími.
A k takovému soudu měl prý jíti na své útraty z peněz chudině
náležejících, anebo o žízni a o hladu. A jaký by prý byl všeho
výsledek ? Zanedbal by věcí Bohem sobě přikázaných ku své a
jiných spáse. Aniž by prý v Římě se naučil dobře věřiti, ale se
hádati, a to prý nepřísluší služebníku Božímu. V konsistoři Řím-
ské prý ho oloupí, stane se chladným ve svatém mravu, bude
sveden k netrpělivosti pro neustálé nátisky, a jestliže nebude
míti co dáti, tu že ho odsoudí, byf i spravedliv byl. A co ještě
horší jest, přinutí prý ho, aby padna na kolenou klaněl se pa-
peži.') Papež prý ovšem „chtěl té při požíti, hledaje jako kardi-
nálové žlutých rytířóv, avšak hus jich neměla, aniž by jich po-
slati chtěla." Nad to prý ví on (Hus) předobře, že „papež sama
sebe neodsúdí, a proto prý se odvolal k Pánu Bohu.^' -) On prý
že vede při boží naproti papeži, a proto prý ji také Bohu odpo-
ručil, odvolav se k němu, ješto u papeže pravda místa nemá.

Odvolání toto k Bohu souvisí se soustavou Husovou,
dle které hlavou nejvyšší není papež, ale jedině a výlučně Kristus
Pán; spolu pak odtud znáti, že Hus Římské Stolici rozhodnutí
sporu svého zůstaviti neobmýšlel. A proto díme, že mistr Jan
poslav do Říma poručníky své, aby při jeho tam vedli, nejed-
nal ve shodě s učením svým o církvi jakožto sboru předzří zených,
aniž s naukou svou o písnm, které prý rozhoduje o všech věcech
k víře hledících. Než náhledy jeho o moci soudné ještě patrněji
se objevují, přihlédneme-li k tomu, kterak smýšlel o výkonné
moci církve.

5. K soudné stolici své, dí mistr, nepovolal Kristus ani
bloudících ani zlým duchem trápených, aniž je do klatby dával,
aneb do žaláře uvrhoval, aniž na hranici posýlal, alebrž navštěvo-
val je, a tak i nařídil všem náměstkům svým. Kéž by jej násle-
dovali !') Kněží však slova Páně : „Zhřesil-li by bratr tvůj proti
tobě" a t. d. o sobě samých vykládají, ješto přece slova ta netý-

1) De Eccl. cap. 21. Tom. I. 245.

^) Naproti knězi Kuchmistrovi. Erben III. V. „Duch Jana Husi."

97—98.
') De Ecclesia cap. 21. Tom. I. 244.

64 Je° bezúhonný smí jiné trestati.

kají se pouze kněží, ale ku všem křest anůra bez rozdílu
směřují. „A že svár bývá," dí Hus, „mezi kněžími o to, kto má
trestkati, a pravie kiiěžie, že jedné oni mají trestkati laiky, ale
zase nic; a také pravie, že nižší nemá vyššího trestati, protož
věz, že ono slovo Kristovo: Shřeší-li bratr tvójnadtebú, potreskci
ho, ne samého Petra se dotýká, ale každého křesťana, jehož bratr
t. j. každý křesťan neb člověk má býti. A poněvadž každý křesťan
má býti každého křesťana bratr, a tak každého kněze, tedy když
kněz shřeší nad neknězem, budto muž neb žena, tehdy má ho
z lásky tresktati, a kněz jestli vinen, má mile přijieti, a vděčen
býti.- 1)

Proto prý otcům sv., jestliže učí, že menší nemá trestati vyš-
šího, nelze v ten smysl rozuměti, jakoby příslušela kněžím ta
moc, a oni jakoby Bohem byli povoláni, aby hříchy trestali.
Neboť před očima Božíma jest ten vyšší, kdo jest světější a spra-
vedlivější, ten ale, kdo se nalézá ve hříchu smrtelném, dojista jest
nižší než ten, jenž jest ve stavu milosti. Jestli tedy jest u pří-
kladě „biskup v smilstvie," a laik nemá do sebe nižádného smr-
telného hříchu a jest pilen, aby smrtelně nehřešil, jest ten laik,
a „byť to byl i chudý sedláček, neb žena chudá, již jest větší
před Pánem Bohem. Dóvod jest Kristóv, jenž die často: Kto se
níží, ten bude povýšen, a ktož se výší, ten bude ponížen. A že
sedláček ten dobrý níží se, poslúchaje Pána Boha . ., protož před
Bohem jest povýšen." 2)

Z toho dává Hus papeži mravné naučení, aby sobě pama-
toval, že má býti bezúhonným, chtěje jiného trestati, a že nemá
k soudu svému nikoho poháněti vedle příkladu Kristova, njbrž
chybujících, jako Spasitel, vyhledávati, a jen poctivých svědků ku
zjištění pravdy připouštěti. Za tou příčinou také doufá mistr, ž^
nebude před Bohem vinen shledán, ale vymluven od nestání
v Římě, neboť prý, jak udává 1. „poručníkóm jeho za tři léta
nedáno slyšení;** 2. „že dále jest z Prahy do Říma, nežli od zá-
moří Tiberiadského do Jerusalema, kamž se Kristus neodebral
pro nepřízeň židovskou;" 3. „že není v zákoně Božím přikázáno,
aby člověka tak daleko pohonili;" 4. „že málo jest u dvora pa-
pežova pravdy;" 5. „že by zmeškal slovo Boží;" 6. „že by utratil

i) Výklad Desatera. I. 241. Ejben.
') Výklad. I. 241. Eibe^u

Hus o cenaurách církevních. (55

mnoho almužny nabera na lidech, že pře, kteriiž vede, jest proti
papežovým obyčejóm* a proti jeho „moci, a ne od Boha pójčené,
ale od ďábla vymýšlené J)

Z těchto slov reformátorových jasně seznáváme, že nepřijímal
žádné moci výkonné ve smyslu katolickém. Neboť nepřísluší
biskupu trestati hříchy z vůle Páně, nýbrž tomu, kdo jýše stojí
v důstojnosti. Tato důstojnost se měří podle mravné hodnoty čili
dobroty člověka. Čím světější člověk jest, byť i laik, tím spíše
náleží jemu, aby jiné trestal. A tak papež, kardinál, biskup kárán
a trestán býti může od nejprostějšího laika.

Ze podle takové soustavy o moci soudné a výkonné nemůže
býti ani řeči, každý posouditi dovede.

Proto také Hus naproti trestům církevním, kterými
i sám stíhán býval, velice horlí, zvláště ale naproti klatbě,
složení s úřadu, a stavení služeb Božích. Těchto tří
blesků papežských jest prý ďábel vynálezcem, jimi prý kněží sobě
lid podmaňují, lakotu svou ukojují, nešlechetnost podporují a
Antikristovi cestu připravují. Kněží prý s těmi censurarai takto
zacházejí. Nejprve dávají každého v klatbu, kdo jim není po vůli,
a s úřadu ho skládají. Jestliže jim i dále vzdoruje, stihnou inter-
diktem (stavením služeb Božích) krajinu, zapovídajíce svátostmi
přisluhovati a pochovávati, aby tímto od nich vymyšleným těžkým
břemenem vůli svou naplnili. Znamením ale, že censury ty od
Antikrista pocházejí, jest to, že se ukládají pro přestupky vyná-
lezkův, nikoli však pro přestoupení zákona Božího ; zvláště pak,
že jimi pronásledováni bývají, kdož káží zákon Kristův, a kárají
nešlechetnost duchovenstva. „Jam de interdicto, quo propter unum
hominem vel propter plures clerici angariant plebem Christi. Illis
enim tribus censuris: excommunicatione, suspensione et inter-
dicto ad sui exaltationem clerus populum laicalem sibi suppeditat,
avaritiam multiplicat, malitiam protegit, et viam praeparat Anti-
christo. Omneš autem illas třes censuras accumulant super inobe-
dientia isto módo. Quod quicumque ipsis ad voluntatem non
obedierit, illum excommunicant, et suspendunt ab oíficio, et cum
voluntati ipsorum constanter restiterit, ponunt in populo interdic-
tum, interdicentes divinum exercere oíficium, sacramentorum ex-
hibitionem et sepulturam et hominibus, quantumcumque justis,

1) Postilla. n. 112. Erben.

Učeni Jana Husi.

66 Hu 3 o censurách církevní ch.

ut per illam excogitatam aggravationem suara obtineant volunta-
tem. Signum autem eVidens est, quod ab Antichristo tales proce-
dunt censurae, quas vocant fulminationes, dum feruntur in illos,
qui praedicant legem Christi et arguunt nequitiam clericorum.
Secundum illud signum est, quod magis illae censurae multipli-
cantur propter inobedientiam ipsis factam, et sic propter injuriam
propriam, quam propter injuriam Dei nostri. lilo enim módo an-
tiquus hostis exercitatus in malitia procedit, quod supra obedien-
tiam Christi exaltat obedientiam Aíitichristi, et sic excommunica-
tionem usurpat pro sua obedientia, quam Christus instituit propter
inobedientiam Deo factam." ')

Ač tedy mistr Jan nezamítal trestů církevních vůbec, alebrž
jich pro přestupky zákona Páně připouštěl : přece vyučující církvi
nepřikládal toho práva, aby tresty ukládala. Avšak nepozoroval,
na jak slabých oporách svou teorii o trestání církevním ustavil.
Neboť on dí, že člověk může vyobcovati člověka, „s Bohem se
v tom sjednaje, a to prý bývá, když jsa bez smrtelného hříchu
toho klne, kohož Bóh klne." '^) Avšak Hus ujišťuje nás, že žádný
o sobě neví, zdali jest spravedliv čili nic, a proto tím méně může
věděti, zdali bližní, ačkoli zhřešil, nevrátil se do stavu milosti
Boží; jaká to tedy důslednost, když pak řekne: že může člověk
vyobcovati člověka? Na základě teorie Husovy byloby vlastně
veškero trestání v církvi nemožno, kdežto přece Hus sám nesčí-
slněkráte vybízí knížat, pánů, obcí, ano i papeže a prelátův, aby
jiné trestali. — Kdyby byl tyto důsledky svého učení lépe pro-
skoumal, zajisté žeby ani na okamžik byl v něm nesetrval, zvlá-
ště, an sobě vroucně žádal, aby přísnými tresty nešlechetnost du-
chovenstva i laiků se stavila.^)

6. Jestliže reformátor upíral, že církvi vyučující náleží moc
zákonodárná, soudná a výkonná, tím méně jí přiznával právo,
aby rozhodovala o věcech víry se týkajících, a ještě
méně, žeby rozhodovala neomylně. Vždyť prý bloudili i apo-
štolé, o primát čili o přednost vespolně se hašteříce a nevěříce,
že Kristus vstal z mrtvých. Avšak z bludu apoštolů neplyne, že
by celá církev mohla v blud upadnouti, ještoby jinak pravdou

1) De Ecclesia cap. 23. fol. 251—252. Tom. I.

2) O šesti bludích. Erben. III. Duch Jana Husi str. 123.
^) Ad scripta octo doctorum cap. 14. Tom. I, 317.

Neomylnost církve. 67

nebylo, co v Césaree řečeno sv. Petrovi : ,Ty jsi Petr t. j.
skála, a na té skále vzdělám církev svou a brány pekelné jí ne-
přemohou." I tehdáž, když sbor apoštolův od pravdy se odchýlil,
nezhynula tím po názoru Husově v církvi víra. Nebot víru čistou
zachovala Maria Panna , která dojista papeže svou důstojností
předčí. Neklamná jest tedy církev vůbec, (ne snad církev
vyučující,) a sice v tom smyslu, že pravá víra v ní nemůže na-
prosto vyhynouti. „Non est possibile, quod tota Ecclesia Christi
secundura quodlibet ejus membrum aliqua haeresi sit infecta." *)
Protož od sebe IIus se vší určitostí odmítá podezření, jež proti
němu a jeho straně vyslovil Stanislav ze Znojma, řka, že strana
husitská má církev Boží v podezření, jakoby nesprávně a proti
pravdě články víry k věření předkládala. „Noto, quod nobis doctor
(Stanislaus) imponit plura mendacia. Primům grossum mendacium,
quod sanctam Ecclesiam catholicam et apostolicam habemus su-
spectam in aliqua sententia, quam tradit Christi íidelibus tenendam
vel credendam." ^)

Shoduje se tudíž mistr s katolickou vírou ve slově, nikoli
však ve významu, jaký spojuje s neklamností církve. A jako se
nesjednává s katolíky v pojmu neklamností : tak také neshoduje
se v odpovědi na otázku, kdo vlastně víru neomylně vy-
kládá. Že neomylnými vykladači víry nejsou biskupové
každý o sobě zvlášt, tvrdí mistr v replice proti bohoslovné fakultě
pražského učení. •'^) Ani Římská církev vykladatelkou tou
není, neboť za jedno byli křesťané tehdejší doby ve víře své o
římské církvi zvikláni, dělíce se na částky tři, kdežto čtvrtá částka
se k žádnému ze tří papežů nepřidala jsouc neutrálná, a za druhé
se ani neví, kde se nachází tak zvaná stolice apoštolská; nebot
nejvyšší biskup Kristus sídlil v Jerusalemě, a sv. Petr nejprve
v Antiochii, pak teprv v Ríniě.-^) Nemůže se tudíž říci, že církev
Římská jest neklamná.

Podléhá-li ale bludu církev kterákoli částečná, a tudíž i
Římská: nejsou od bludu vyňati papež a kardiná-
lové vespolně. Doktoři prý arci tvrdí, že papež a sbor kardi-

*) Ad scripta M. Stanislai de Znojma, c. 9. Tom. I. fol. 285.
2) Ad scripta M. Stanislai c. 8. Tom. I. fol. 282.
2) Palacký Documenta. 496,
*) Ad scripta Stanislai 1. c.

éS Autorita papežova u věcech víry.

nálův, jsouce praví a zjevní náměstci hlavy a knížete apoštolského
sv. Petra a sboru jiných apoštolův, mají rozeznati a rozsouditi
všecky věci duchovní ve vší obci křesťanské, kdežby bludy na-
lezli, aby ty trestali a vyčistili; avšak za jedno není pravda, že
nestává jiných nástupců apoštolských kromě kardinálů, za druhé
je lež : že papež jest hlavou církve, a za třetí bloudí papež i se
svými kardinály za příčinami přerozličnými.')

Bloudí-li ale římská církev a papež i s kardinály, tím spíše
může blouditi a bloudí papež osobně. Hus dává při tomto
učení na jevo svou radost, že aspoň zde s ním Stanislav ze
Znojma souhlasí. „Hic regratior doctori, quod aušus est dicere
et scribere, quod persouae paparum possunt graviter eiTare et
a vera íide deficere," ač jinak tvrdí, že Kímská církev veždy
zůstane všeho bludu prosta. „Dicit (scilicet Stanislaus), et licet
partes materiales in illa Ecclesia Romana, ut personae paparum
et cardinalium possint graviter in moribus errare, et a recta fide
excidere : ipsa tamen Romana Ecclesia semper sancta et im-
munis ab omni pernicioso errore perseverat."^).

Papež prý pro svou osobu netoliko blouditi může, ale i
mnohokráte skutečně bloudil, ješto právě z papežů měla
původ nejčetnější kacířství, a proto prý byli se svých úřadů slo-
ženi, jakož i pro ohromné nepravosti své. ^) Z té příčiny jest
prý věta : že papež blouditi nemůže, netoliko křivá, ale i rouhavá ;
nebot pak by musel i bezhříšen býti jako Kristus. Není prý
tudíž nic tak velice na jevě jako to, že papež bludu podléhá, ješto
i sám sv. Petr bloudil, netoliko před sesláním, ale i po seslání
Ducha svatého. Kéžby prý zastavatelé papežství aspoň svůj
vlastní věk na zřeteli měli, a se rozpomenuli na Řehoře XH.,
kterého jakož i soupeře jeho za kacíře prohlásil sbor Pisanský.
„Et patet ulterius, quod tertia pars argumenti, scilicet ista: Ipse
papá non potest errare, est non solum falsa, sed et blasphema,
tunc enim foret impeccabilis, sicut Christus. Sed quid falsum
patentius? cum Petrus apostolus erraverit etiam post missionem
Spiritus s., ut testatur apostolus ad Galatas 2. dicens : Cum autem
venisset Cephas Antiochiam, in faciem restiti ei, quia reprehensi-

') Ad scripta M. Stanislai c. 10. Tom. I. 277.

2) Ad scripta M. Stanislai c. 9. Tom. I. fol. 285.

3) De Ecclesia cap. 7. .Tom. I. 207.

Autorita papežova u vécecb víry. G9

bilis erat . . Miror, quare non recolunt, quod Leo papá fuit haereticus
et quod quam plures propter errores šunt depositi, et si non re-
colerent antiquorum facta, saltem Gregorii XI I. recolerent, quera
habent adhuc prae oculis, quem etiam cum suo adversario tam-
quam haereticos in Pisano concilio damnaverunt." *)

Křivé prý tedy jest, což tvrdí oudové fakulty theologické
(Štěpán Páleč a t. d.) a jejich strana : že jest papež útočištěm
jistým, bezpečným a ustavičným, který vyučuje, řídí a zabezpečuje
v pochybnostech, bez kterého by ani církev obstáti nemohla.
Útulkem jediným, jistým a bezpečným církve sv. jest Kristus
Pán, jsa hlavou její vniternou podle člověčenství a vnější podle
Božství, který také slíbil, jí dáti Ducha sv., a zůstati s ní
až do skonání světa. -) K Němu tedy se musejí věřící ve svých
pochybnostech utíkati. ') Útočiště to jest také všady na snadě,
kdežto k papeži jest přístup přenesnadný, léčby se snad hojně
peněz přivléklo, neboť bez peněz se prý v Éímě neustáno vuje
nikdo, ani planý biskup (titularis episcopus). Tak tomu nechtěl
Kristus Pán, vyslav apoštoly do celého světa. „Piissimus Salvátor
nolens sponsam suam Ecclesiam cath. in ejusmembrisgravi labore
adstringere, non collocavit in Róma vel in alia civitate tantum
unum refugium, ad quod deberent necessario recurrere : sed missit
in universum mundum apostolos, quorum quilibet assistente Christo
Domino potuit oves Christi docere, certificare et dirigere in viam
salutis aeternae sine recursu ad Petrům. Sed iste recursus ad
principium fontale (k papeži), ad caput et refugium indeficiens,
ad tantum est nostris temporibus adstrictus, quod sine illo et
sine interveniente magno pretio, non potest constitui episcopus
etiam nullatensis, sivé tutelaris vel boemice: planý i. e. sterilis
vel agrestis. Unde currunt et recurrunt avari et ambitiosi ad
Doctoris laudatum refugium, sed non ut dirigantur in via beati-
tudinis, sed magis, ut sint saeculo gloriosi . . Dum venerunt (i.
e. fideles ad papám et ad cardinales), non patebit faciliter aditus,
nisi aperiat ostia nummus.** *)

Patrno tudíž, že Hus neuznává církev vyučující za

*) Adversus indulgentias papales. Tom. I. 187.
2) Adversus scripta Stanislai. Tom. I. 284. cap. 8.
') Ibidem 283.
*) Ibidem. cap. 9. fol. 284—285.

70 Nauka o milosti.

stolici rozhodnou ve věcech víry, aniž ji praví býti neomylnou ;
ač věří, že v církvi celé pravá víra vyhynouti nemůže (Ecclesia
indefectibilis). Neklamná není podle něho ani částečná církev
Římská, ač jest.pĎvodu apoštolského, tím méně papež se svými
kardinály, anebo sám o své osobě.
V tom odporuje Hus

a) starobylému učení katolickému, že vyučující církev
jest neomylná, na kterémž základě vezdy bylo rozhodováno
o bludech a kacířstvích;

b) starobylému učení, že ryzá, apoštolská tradice se musí
hledati v církvích od apoštolů zřízených, a takovou jest i
Římská (částečná) církev ;

c) theologům věku XV., jenž učili: že papež v nastalých
pochybnostech o věcech víry jest útulkem bezpečným, kterýž
spory takové rozhoduje.

Srovnáme-li odchylky tyto se stěžejnými články víry o vládě
církevní, o poslání k úřadu učitelskému a kněžskému, o moci
církve zákonodárné, soudní a výkonné, jakož i o její neklamnosti,
dojista poznáme, že mezi Husem a církví byla netoliko neshoda,
ale i propast nepřekonatelná.

§. 7.

Učení Husovo o milosti Boži Milosť stvořitelova a vyku-
pitelova. Milost posvěcující.

Vylíčivše soustavu Jana Husi o církvi a oudech jejích, při-
hlédněme již k jednotlivým článkům víry, zvláště k těm, kterými
se lišil od církve katolické. Mezi těmi na prvé místo lze po-
staviti učení o milosti Boží. Abychom ale tím snáze poznali,
že i zde není veskrze shody mezi Husem a katolickou vírou,
vizme nejprve učení katolické o tomto pře důležitém článku víry.

Podle učení katolického jest milost Boží nezasloužený dar
a sice nadpřirozený, Bohem nám propůjčený, abychom se stali sva-
tými, a abychom nadpřirozené dobré skutky konali a dokonali
anebo aspoň konati a dokonati mohli. Milost rozeznáváme dvojí,
milost ospravedlňující či posvěcující, kteroužto hříšm'k na-
bývá opět stavu milosti; a účinlivou čili napomáhajicí, kterou
uschopněni, hýbáni a posilněni býváme, abychom všeliké nadpřirozené

Milost Stvořitelova a Vykupitelova. 71

dobré skutky konali a dokoaali, aneb alespoň začíti, konati a
dokonati raohli.

Milost dělí katolíci na milost Stvořitelovu a Vykupi-
telovu. Milostí prvou byl člověk v ráji obdařen, milostí Vyku-
pitelovou bývá padlý člověk od hříchu očišťován, a stav milosti
v něm rozhojňován.

Milost, propůjčená Adamovi v ráji, nebyla přirozeným do-
plňkem jeho bytosti, neboť lidská bytost jeho byla by dokonána
a cela, i kdyby mu Bůh milosti byl nepropůjčil. Za tou příčinou
praví katolíci, že milost byla Adamovi přidána (superaddita
gratia). Milostí touto byla celá bytosť člověka povznesena na výši
takovou, které by nikdy byla nedosáhla sama sebou, byť se
k tomu snažila s celým úsilím neporušenosti a nezkaženosti své.
Výše tato byla tedy nad přírodu lidskou, čili jak praví boho-
slovci, byla nadpřirozená. A jako byla bytost člověka
v ráji v nadpřirozenou výši postavena : tak i mohutnosti její.
V rozumu člověka prvého nebylo bludu, ve vůli nebylo náklon-
nosti k zlému, rozumoá vůle vládla tělu, sama jsouc Bohu cele
podrobena. Ale i tělo jeho bylo účastno nadpřirozené výše této
v tom, že mělo do sebe s milostí Boží nesmrtelnost (posse
non moři).

Mohou se tudíž člověku prvému propůjčené dary rozezná-
vati: v dary nadpřirozené (donasupranaturalia),k jejichžto do-
sažení není přirozenost naše uschopněna leč s milostí Boží, a na
takové, které sice nejsou samy sebou nad přírodu naši, ale mimo
řád její se nalézají (dona praeternaturalia), jako: že vůle pr-
vého člověka k dobru se klonila, že smyslnost bez odporu rozumu
a vůli člověka se podrobila, a že bylo v člověku „posse non
moři."

Této milosti se prvý člověk zbavil přestoupiv přikázání sobě
daného. Bůh ale jej nezavrhl, nýbrž slíbil a dal mu Vykupitele
Krista Pána. Milost jím zasloužená jest milost Vykupitelova.
Milost vykupitelova ospravedlňující nezakládá se v pouhém
odpuštění hříchů, aniž se zakládá ospravedlnění naše v pod-
statné nám přičtené spravedlnosti Boží, ani v přičtení spravedl-
nosti Kristovy, ani dílem v přičtení spravedlnosti Kristovy a dílem
ve formálném ospravedlnění. Ovšem pak v ospravedlnění dva mo-
menty rozeznáváme: jeden záporný t. j. odpuštění hříchů

72 Milost posvěcující.

a druhý kladný, t. j. posvěcení. Oboje však, i odpuštění hříchů
i kladné posvěcení, se děje jedním okamžením.

Ospravedlněním vlévá Bůh v duši naši nadpřirozené cnosti :
bohoslovnou víru, naději i lásku, a vlohy ku konání veškerých
cnosti mravných, pokud jsou řádu nadpřirozeného. Nedosti na
tom; člověk se stává synem božím podle přijetí (secundum adop-
tionem), a stana se podle téhož přijetí účastným přirozenosti bož-
ské, stává se i dědicem království Božího a spoludědicem Kri-
stovým.

Od milosti Boží, ač jest dobrovolným darem svrchovaného
Boha, není nikdo vyloučen. Milosti účinlivé dostává se všem bez
rozdílu : katolíkům, nekatolíkům, mohamedánům, židům i pohanům.
Kdo dosáhl ospravedlňující milosti, dosáhl i účinků jejích.

Každý ospravedlněný jest tudíž hříchů zbaven, posvěcen, za syna
Božího přijat, stává se dědicem království Božího, živým oudem
skrytého těla Páně a uschopněn ke skutkům nadpřirozeně dobrým
a záslužným. V tom není rozdílu žádného mezi předzvěděným a
předzřízeným. Oba mohou býti syny Božími podle přijetí a jsou
jimi, pokud ve stavu milosti se nalézají; jestliže hřešil předzří-
z e n ý smrtelně, stává se synem zátraty tak jako předzvěděný,
který smrtelně zhřešil.

Ačkoli pak účinky posvěcující milosti ve věcech svrchu
udaných sobě jsou rovny, přece není míra posvěcení v lidech
rozličných za tétéž doby, ani v témž Člověku za dob rozličných
stejná; spíše jest nestejná podle toho, jak Bůh dáti ráčí, a podle
přispůsobení se jednoho každého z nás. Milosti posvěcující může
v nás ubývati (hříchem všedním), ona může růsti (konáním
dobrého), ale rovněž jí může člověk zase pozbyti a sice hříchem
smrtelným.

Milost Boží jest člověku nezbytně potřebná k dosažení nad-
přirozeného cíle. I Adamovi byla nezbytně potřebná. Kdo v mi-
losti Boží neumře, nebude spasen. Avšak milosti Boží (oučinlivé)
jest třeba ku každému skutku nadpřirozeně dobrému.

O tom, kterak Bůh duši lidskou uspůsobuje, aby jí bylo lze
dosáhnouti cíle nadpřirozeného, píše asi následovně kníže škola-
slikův, sv. Tomáš Akvi»ský: Kdyby neměl člověk cíle jiného, než
který jest v mezích přirozenosti jeho, byl by k němu spůsobilý
po řádu přirozeném. Z vůle Boží jest ale cíl náš nadpřirozený,
proto přidal nám Bůh a sice: směrem k podstatě naší, kterou

nu8 o prvním človoku. 73

obrodil, aby byla přiměřena ku svému nadpřirozenému cíli; smě-
rem ku vlohám čili k mohutnostem našim, když vlil v ně cnosti
nadpřirozené, aby byly přiměřeny nadpřirozeným výkonům. Dar
ale, kterým se duše přenáší v stav nadpřirozený cíli nadpřiroze-
nému přiměřený, jest posvěcující milost a tou nabývá duši bytu nad-
přirozeného (Esse supernaturale). Duši pak se dostává nadpřiro-
zených vloh, tomuto stavu vyššímu přiměřených; vlohami těmi
jsou: víra, naděje a láska. Mimo to jest třeba člověku i oučin-
livé milosti, kterou Bíih hýbe, pohádá a vede mohutnosti její k
dobrému. (S. 2. 2. q. 23. a 2.) Milost ale není něco ku přírodě
lidské podstatně náležejícího (non est aliquid de essentia animae),
nýbrž jest přidaná, případná, nadpřirozená (habet se accidentali-
ter ad animam). (In II. sent. D. 26. q. I. a. 2.) — Vizme již,
kterak o těch věcech soudil mistr Jan.

1. Hus s veliké části souhlasí s učením tímto o milosti Boží.
Zejména není mezi ním a mezi církví katolickou nižááného sporu
v učení o milosti Stvořitelově. On vyznává, že byl člověk
v ráji tak velikou milostí obdařen, že nic nebylo, co by jej vnitř
nebo zevnitř uráželo, byla v něm živost bez mrtvěni, mohl uměti
bez práce, nebyl v něm zákon těla protivný zákonu duše. Byla
v něm pamět, jenž mohla býti bez zapomenutí, rozum nebludný.
Měl „moc nehřešiti a nezamucen býti. A tak v tom blaženém
životě, jenž jest byl bez hřícha, poznání nebludného, a skutku
nevinného svolení a pod zákonem zřízeným zřízené poslušenství."')

Milost tato Adamovi propůjčená nebyla doplňkem podstaty
jeho, aniž neporušenému stavu jeho povinná, spíše byla přidaná,
čili, jak řkou bohoslovci, přistoupila, accidentální, nebot druhé
narození děje se nadpřirozeně mocí Boží, a tou se stává člověk
spravedlivým. 2)

Za tou příčinou dělí Hus obraz Boží v nás v obraz nadpři-
rozený a přirozený, čili jak se vyjadřuje, v obraz Boží a podo-
benství Boží; a v tom souhlasí s otci církevními, kteří taktéž
rozeznávají obraz Boží a podobenství Boží (imago et similitudo
Dei). Adam jsa v stavu neporušeném, měl i obraz i podobenství
Boží. Podobenství Boží: neboť byl svatý a spravedlivý; obraz
Boží: neboť v duši jeho byl rozum, pamět a vůle. Jako tedy

1) Výklad na Páteř. Erben 1, 289. Výklad Desa^a. Erben, I. 184.

2) Postilla. Erben H. 233.

74 Hřích a ospravedlnění.

jedna duše jeho tré věcí do sebe měla — rozum, pamět a vůli :
tak i pravzor její Bůh jeden jest, ale tři jsou božské osoby. ^)
Nad to jako Bůh svatý jest podstatou svou, tak zase byl prvý
člověk svatý ne sice podstatou, ale obdarováním Božím.^) Obraz
boží (přirozený) přísluší k podstatě lidské a protož ho člověk
pozbyti nemohl; podobenství ale (nadpřirozeného obrazu Božího)
mohl pozbyti.^)

2. Leč první rodičové nesetrvali v milosti Boží, přestoupivše
přikázaní sobě daného. Tím se zbavili svatosti a spravedlnosti,
a všech darův mimopřírodných : jako pobytu svého v ráji, ne-
smrtelnosti těla, vniterného souladu mezi tělem a duchem, rozum
jejich se zatemnil a bloudil, vůle pak stala se tak slabou, že ani
nejmenšího dobrého skutku beze hříchu učiniti nedovede. "*)

První rodiče neztratili spravedlnost toliko sobě, nýbrž i všem
potomkům svým, a proto by všickni byli zahynuli, kdyby Kristus
se nebyl vtělil a za kleslé člověčenstvo byl neumřel. On nám
zasloužil milost ospravedlňující a všecky milosti k ní směřující;
neboť člověk o své ujmě z vlastních sil klesnouti sice může, ale
nemůže z hříchu povstati.^)

Milosti Kristovy všem bez rozdílu jest zapotřebí, poně-
vadž všickni hřešili, prvotný hřích zdědivše a také osobně se
provinivše.^)

Milost tato se ale nezakládá v pouhém odpuštění hříchů,
nýbrž i v posvěcení, člověk si jí zasloužiti nemůže, ovšem pak
ku přijetí milosti každý se připraviti musí. — - Již ale vizmež po-
drobněji teorii Husovu o ospravedlnění:

a) Hus dí, že následek smrtelného hříchu jest poskvrna
duše a vina. „Věř, že po odpuštění hřícha neb provinění zó-
stává pokuta . , Též věř, při jiaém hřieše smrtelném, v němž
znamenaj skutek, druhé poskvrnu duše, třetie vinu. U příkladě
v smilstvie je skutek, ten ^brzy mine, a jest poskvrna, ta v
duši zóstane a jest vina zavázanie k věčnému zatracenie, ač že-
lenie pravého k tomu nebude a pokuta."')

') De cognitione et Dilectione Dei c. I. Tom. I. 35.

') De decimis. Tom. I. 128.

3) Postilla. Erben II. 230.

*) Výklad na Páteř. I. 293. Erhen.

^) Postilla II. 390. Tractatus de poenitentia ad Jacobum. Tom. I. 37.

6) Výklad Erben. I. 115.

') Výklad Páteře. í. 336.

Ospravedlnění. 75

Od té skvrny osvobozuje Bůh člověka neskončenou mocí
svou působě v něm očištění i posvěcení; slitovav se nad
ním pro nestihlé milosrdenství své, dal mu i ducha svého. „No-
tandum, quod ad justificationem impii rcíiuiritur iníinita potentia,
qua Deus animam a macula purgat et gratiam praestat. Secundo
requiritur Dei misericordia, qua offensam suae majestatis et poe-
nam aeternam pro debito, si non poeniteret, relaxat . . Quod
autem requiritur ad justificationem impii, patet, quia secundum
Augustinům facilius est mundum creare, quam impium justifi-
care . . Et ratio est, quia in justificatione requiritur datio Spi-
ritus s. activa, quae non potest competere nisi Deo . . Solus
igitur Deus hominem intus mundat a macula peccati et a debito
vitae aeternae."^).

b) Tato hříšníkům darovaná spravedlnost není spravedlností
Boží, ani spravedlností Kristovou, ale jakostí, Bohem danou, jížto
se stáváme skutečně spravedlivými, ač nikoli tak, jako Bůh
spravedlivý jest. Tatáž milost nenáleží ku přirozenosti čili podstatě
lidské, ale jest případná, přistoupila, accidentální. „Notandum,
quod aliquod est justum active, aliquod ab intiinseco seu passive.
Primo módo est solum justum, quidquid habet in servitutem ju-
stitiae formaliter. Et hoc contingit duppliciter, vel quod ipsa
justitia sit essentia justi, quomodo solus Deus est justus, vel
quod ista justitia sit accidens, de genere qualitatis, et taliter šunt
creaturae rationales in gratia solum justae."-)

c) Spolu s odpuštěním hříchů a obmytím ode skvrny jejich
vlévá Bůh v duši člověka ospravedlněného víru, naději a lásku;
neboť nemůže člověk podobenství Božího, které byl hříchem smr-
telným ztratil, zase nabyti, leč mocí (Otce), moudrostí (Syna) a
vůlí (Ducha sv.) sv. Trojice, a trojicí stvořenou, jenž jest víra,
naděje a láska. Tyto tři cnosti jsou vlastně duchovní kameny,
z kterých se vzdělává dům Boží v nás, ve kterém napotom Trojice
svatá bytuje. „Když sě člověk hřiechem tak zšeredí a zprzní,
nelze jest mu ku podobenstvie (božímu) zase přijíti, než mocí
(Otce), múdrostí (Syna) a volí (Ducha sv.) sv. Trojice, a potom
trojicí stvořenu, jenž jest viera, naděje a láska, ale také té trojice
nelze člověku mieti, než od Boha, viera ke každé pravdě Boží, jiež

í) De Ecclesia. cap. 10. Tom. I. 214.
2) De Dccimis. Tom. i. 128.

76 Nauka o milosti.

oko tělestné nevidí, a písmo velí duši věřiti, naděje k obdržení
milosti a oslavnosti, a láska ze srdce celého k plnému Boha mi-
lování" . . „Dům duchovní pánu Bohu vzdělaný nemůže býti, leč
věrou, nadějí a láskou: k takovému, jenž taký dům ustavený má,
přijde Trojice sv., aby bydlela v něm."^)

d) Milosti se nedostává všem lidem v stejné mířej
aniž jest milost v témž člověku za dob rozličných stejná, spíše
může růsti dobrými skutky, a proto jest rozdíl mezi svatostí
ospravedlněných na zemi, jakož i mezi svatými a světicemi na
nebi. Nade všecky svaté vyniká důstojností svou a svatostí matka
Páně. j,Ex quo praedicant (iniqui sacerdotes), vel quod pessimus
sacerdos est dignior vel beatior matre Christi. Et cum ipsa post
Christum sit singularis persona supra omneš Angelorum choros
et super qualibet singulár! persona post Christum ratione sui
meriti, quo meruit Salvátorem gignere, nutrire et imitari in mo-
ribus et martyrio proxime : sequitur, quod sacerdos iniquus sic
praedicans vult parificari Domino n. Jesu Christo, in hoc, quod
vult esse dignior matre Christi."-)

Čím jest kdo na světě světější, tím jest Bohu milejší.
„V církvi svaté ten jest naj duo stoj něj ší, ktož více má ne zlata,
ani stříbra, ale cností; a tak ktož jest najpokornější, a najvíce
Boha miluje, toho pan Buoh najvíce povyšuje . . Všickni světi
jsú v duchovenství vlastní bratří a sestry a všeho zboží, jež ač
rozličně, p oží vaj í . " ^)

e) Od údělu milosti není nikdo vyloučen, af jest předzří-
zený nebo předzvěděný, t. j. ten, kdož byt i dočasně v mi-
losti Boží se nalézal, přece nesetrvá, ale na konec zavržen bude.
Bůh pak volá všecky, i vyvolené i předzvěděné vnitřním osvíce-
ním a hnutím, aby žádali sobě nebeských radostí. „A povolal
jest mnohých, neb volal jest mnohé, to věz všecky i vyvolené
i předzvěděné, neb všecky volá vnitřním osvícením, jímž jest
osvítil každého člo\ěka, aby z přirozenie žádal nebeské radosti."*)

/) Ač jest milost posvěcující darem Božím, přece se musí
dospělý člověk k dosažení jejímu přispůsobiti. Toto přispů-

1) Postilla. Erben U. 230 a 425.

2) Adversus praedicatorem Pilsnensem. Tom. I. 146. O víře. Zlo-
mek. Erben lil. 294.

3) Jádro učení křesťanského. Erben III. Duch Jana Haši 1.

4) Postilla. Erben n. 252.

Nauka o milosti. 77

sobení se nespočívá na pouhé víře, ale člověk chtěje býti ospra-
vedlněn, musí doufati v Boha a v jeho slitování, Boha se báti,
hříchů želeti, míti pravý úmysl nehřešiti, a svátost, možuá-li jemu,
přijmouti.^) Avšak přispůsobení toto není nijak možno, leč s mi-
lostí Boží (oučinlivou).2)

g) Poněvadž jest milost dobrovolným darem Božím, a jeli-
kož nikdo o sobě neví, zdali tak želel hříchúv, jakž toho Bůh od
nás žádá: nemůže nikdo o sobě věděti, zdali jest ospra-
vedlněn, čili nic.^)

h) Pozbyl-li někdo milosti Boží, zase obrátiti se může,
ač jestliže Bůh dáti ráčí, a sice potud, pokud duše v těle žije.
„Věz, jako ze dřeva móž býti dobré, když by je štiepil a tak
móž činiti ovoce dobré; též člověk zlý móž býti dobrý, když by
zlosti nechal."*)

Srovnáme-li toto učení reformátorovo s učením katolickým,
snadno nahlédneme, že až potud obojí se shoduje. Ano netoliko
s církví vůbec se snáší mistr, nýbrž i s učením jejím vysloveným
na sněmu Tridentském, kterýžto sněm více než sto let po Husovi
se konal. Sněm tento dí ve svém dekretu o ospravedlnění, že
dospělý hříšník se musí k dosažení milosti ospravedlňující při-
praviti. Úkony pak přípravné že se zakládají ve víře, v bázni
boží, v naději, v pravém úmyslu nehřešiti, v lítosti, v začátečné
lásce a předsevzetí přijmouti svátost ; avšak veškery tyto úkony
předchází, provází, působí a zúrodňuje milost (oučinlivá), s kterou
vůle lidská spolupůsobí.

Po této přispůsobě následuje ospravedlnění. Příčina jeho
účelná jest sláva Boží a život věčný ; příčina působivá: mi-
losrdenství Boží, ješto Bůh nás darmo (bez zásluhy naší) od hří-
chů očišťuje; příčina záslužná: Kristus Pán, který za nás
umřel; příčina nástroj ná: svátost křtu, která jest svátost víry;
jediná pak formálná příčina čili ta, která v hříšníka nad-
přirozený život vlévá, jest spravedlnost Boží, ale nikoli ta
spravedlnost, kterou Bůh spravedliv jest, nýbrž ona, kterou nás
činí spravedlivými a kterou vniterně obnoveni býváme tak sice,

^) Jádro učení křesCanského. E7'ben III. Duch Jana Husi 3.

2) Erben. Postilla II. 390.

3) O šesti bludích. Kap. 3. Postilla. Ei^hen II. 162.
*) Postilla. Erben II. 296. Výklad. Erben I. 249.

78 Nauka o milosti.

Že se netoliko spravedlivými zoveme, ale také jimi skutečně jsme,
a kterou Bůh rozdává, jak ráčí, a podle přispůsoby jednoho kaž-
dého z nás. Udělujeť se nám tedy nejenom odpuštění, ale i po-
svěcení, a vlévá se v nás víra, naděje a láska, která nás dokonale
spojuje s Kristem a nás činí údy živými skrytého těla jeho. (Trid.
sess. VI., cap. 6. 7. 10. 14. 15. 16.)

Odtud patrno, že nauka Husova velice se liší od tak zva-
ného „palladia" reformace protestantův věku XVI., čili od nauky
jejich o ospravedlnění. Nicméně však přece se liší nauka Husova
i tuto od víry katolické. Příčina toho spočívá v názoru jeho
o církvi. Podle Husa jsou jedině předzřízení „z církve" (de Eccle-
sia), předzvědění jsou ale pouze „v církvi," nikoliv z církve, aniž
se mohou kdy státi oudy skrytého těla Páně, byť i byli sprave-
dliví podle přítomné milosti. Nejsou-li však pravými a skuteč-
nými údy království Božího na zemi, kterak by jim bylo lze státi
se údy království Božího, byť jen podle naděje na nebi?

A skutečně tvrdí Hus, že Kristus Pán miluje církev sice
více nežli sebe, ješto sebe sama za ni vydal, aby ji vykoupil, ale
z předzvěděných prý žádného tou láskou milovati nemůže. Proto
také nejsou předzvědění n i k d y v pravdě a skutečně syny Bo-
žími, byt se i nalézali v stavu milosti, jako zase předzřízení
nikdy nemohou býti skutečně a v pravdě oudy ďáblovými
(čili syny ďáblovými), byť i v hříších tonuli; nikoli proto, žeby
milosti přítomné ztratiti nemohli, ale proto, že nemohou pozbyti
stěžejné milosti, která jest předzřízení. V tom smyslu zůstává
spravedlnost jejich a spojení jejich s Bohem jako skála nehybná.
Neboť předzřízení, pokud neupadnou ve hřích smrtelný, jsou dvojím
svazkem k Bohu připoutáni, a sice : milostí z předzřízení a mi-
lostí posvěcující podle spravedlnosti přítomné. Svazek z posvěcu-
jící milosti se sice rozvolňuje, když předzřízený smrtelně zhřešil,
avšak nevyzpytatelná spojba, kteráž z milosti předzřízení plyne,
žádným hříchem zaniknouti nemůže.

A jestliže předzřízením jest předzří/ený k Bohu nerozvíži-
telně připoután, dobře prý říci lze, že tentýž člověk může slouti,
ano i býti spravedlivým i nespravedlivým, věřícím i
nevěřícím, pravověrným i kacířem, a sice v tétéž době.
Tak sv. Petr a Pavel, z nichž jeden Krista zapřel a druhý Jej
pronásledoval, zti*ativše milost případnou, čili ztratitelnou (deper-
dibilem), byli uespravedlivi podle dočasné čiU přítomné sprave-

Nauka o milosti. 79

dlnosti ; ale hřešivše, nevypadli z milosti predzřízení a podle toho
byli spravedliví. Pavel byl nespravedlivý proto, že pronásledoval
Krista, a byl věřící podle toho, že byl předzřízen, jsa milosti boží
zbaven podle přítomné spravedlnosti, a zas« v lásce Boží podle
predzřízení, a synem Božím a oudem skrytého těla Páně. Před-
zvěděný ale, byť měl milost Boží a byl dočasně spojen s Kri-
stem, přece není Synem Božím podle přijetí, spíše jest podle
předzvědění synem ďáblovým.

„Cum Deus plene scit, qualem íinem quicumque praescitus cum
ipso faciet, et quantam poenitentiam facient quicumque praedestinati
casuri, postmodum perpetuo Deo grati, patet, quod quemlibet prao-
destinatum criminosum plus diliglt, quam aliquem praes ci-
tům, in quacumque gratia fuerit temporali, quia praedestinatum
vult habere perpetuam beatitudinem, et praescitum vult habere ignem
perpetuum . . Et si objicitur per haec, quod praescitus in charitate
temporaliter habet hoc vinculum, et per consequens unionem cum
Christo. Patet, est dare bumidum fluens et humidum radicale, sic
in corpore Christi mystico est dare gratiam secundum praesentem
justitiara et gratiam consummatam. Unde sicut apostemata per
humidum fluens šunt adnata non contiauata propter disparitatem
naturae. Sic et de membris diaboli, licet pro tempore secundum
praesentem justitiam šunt adnata. Praedestinati vero, licet
ad tempus priventur, habent tamen gratiam, a qua non possunt
excidere, et sic praedestinati jam justi, habentes dupplicem gi-a-
tiam, dupplici vinculo šunt ligati . . Sed objicitur contra ista.
Sequitur enim ex his, quod oporteret concedere, quod idem simul
et semel sit justus et injustus, fidelis et iníidelis, verus christia-
nus et haereticus, in gratia praecipua et uxagig^ et sic de aliis
denominationibus contrariis, ex quibus sequitur contradictio mani-
festa. Hic dicitur, quod debet concedi, quod idem simul et semel
est justus et injustus, sed repugnat, quod sit simul et semel in-
esse eidem secundum idem , et sic denominationes praedictae
propter aequivocationem non šunt contrariae, cum secundum phi-
losophum tantum un.um uni opponitur, et sic idem homo est
justus ex gratia praedestinationis et injustus ex vitio deperdibili,
qualis fuit Petrus in negando Christum et Paulus persequendo
ipsum. Ipsi enim a charitate praedestinationis tunc non excide-
rant. Et per consequens secundum illam erant in gratia et sic
justi, et quia erant tunc in crimine, et sic privati fluente temporali

80 Hub nesouhlasí s církví.

gratia et sic erant injusti. Et si infertur, ergo tunc erant non
justi, et per consequens non erant justi, dicitur negando primam
consequentiam. Nam a privatione ad negationem non válet con-
sequentia, nisi cum limitatione, ut in proposito sequitur. Petrus
et Paulus erant injusti, ergo secundum praesentem gratiam non
erant justi et verum concluditur. Sicut vero conceditur, quod
erant justi secundum praedestinationis gratiam et non erant
justi secundum praesentem gratiam. Sic similiter, Paulus fuit
fidelis secundum praedestinationem et infidelis secundum perse-
cutionem, et fuit israelita secundum praedestinationem et blas-
phemus secundum praesentem justitiam et fuit in charitate
praedestinationis et axaQig i. e. sine charitate justi tiaepraesentis.**^)

Na doklad tohoto podivného rozumování, že možno v tétéž
době, jen že směrem rozdílným, býti spravedlivým i nespravedli-
vým, dovolává se Hus epištoly sv. Pavla k Římanům a uve-
deného tam textu z Oseáše proroka: „Nazvu ne lid můj lidem
mým, a nemilou milou : a kteráž nedošla milosrdenství, milosrden-
ství došlou." (Řím. 9, 25.). „A bude na místě, kdež řečeno jest
jim: Vy nejste lid můj, tuť nazváni budou syny Boha živého."
(Řím. 9, 27.) Takovým napohledným odporům jenom ten prý
správně porozumí a jich odčiniti dovede, kdo přesvědčen jest o
tom, že může býti člověk v tétéž době i v milosti podle přítomné
spravedlnosti i v nemilosti podle předzvědění, a zase v nemilosti
podle přítomné spravedlnosti a v milosti podle předzřízení, t. j.
že může býti tentýž člověk v tétéž době spravedlivým i nespra-
vedlivým, ač nikoli v témže směru (secundum idem), a proto od
Boha v tétéž době může býti milován i nemilován.

Ačkoli tedy Hus v učení svém o milosti ospravedlňující s
veliké části ve shodě se nalézá s katolickou církví, tuto nikterak
s ní nesouhlasí; neboť katolická církev nečiní žádného rozdílu
v ospravedlnění předzřízeného a předzvěděného, tak sice, že k a ž d ý
ospravedlněný, ať předzřízený, ať předzvěděný jest synem
Božím podle naděje skutečně a pravdivě; církev učí o všech
pokřtěných, že veškera vina a trest veškeren se jim odpouští, hněv
Boží se s nich snímá a že se stávají nevinnými, Bohu milými,
dědici Božími a spoludědici Kristovými, a tudíž syny Božími po-
dle přijetí v naději. (Trid. sess. V. pece. orig. 5. sess. VI. cap. 7.)

*) De Ecclesia. cap. 4. fol. 204.

Neshody v učení Husové. 81

Mistr Jan však nejenom církvi odporuje, alebrž i písmu
sv., v nemžto čteme, že ti, kdož jsou ospravedlněni, stávají se
dědici života věčného podle naděje. ^Když se ukázala dobrota a
vlídnost Spasitele našeho, Boha, ne ze skutků spravedlnosti, které
jsme učinili my, ale podle svého milosrdenství spaseny nás učinil
skrze obmytí druhého narození a obnovení Ducha svatého, které-
hož vylil na nás hojně skrze Ježíše Krista, Spasitele našeho,
abychom ospravedlněni jsouce milostí jeho byli dědicové podle
naděje života věčného" (Tit. 3, 4. 7.). A zase dí písmo : „Kteří-
koliv Duchem Božím vedeni bývají, tit jsou synové Boží , . A
jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží a spolu-
dědicové Kristovi" (Řím. 8, 14. 17.). Ano kníže apoštolův sv.
Petr dokonce tvrdí, že ospravedlnění se stávají účastníky božské
přirozenosti. „Jímž (Kristem) nám převeliká a drahocenná zaslíbení
daroval, abyste se skrze ně stali božské účastníky přírody, ute-
kouce zkázy pochotě, kteráž jest na světě.'' (2 Petr. 1, 4.)

Jsou-li však ospravedlnění od hříchů vůbec očištěni, jsou-li
dědici království Božího podle naděje, syny Božími podle přijetí,
a účastníky přírody božské, kterak tu lze říci, že jedině předzří-
zení jsou syny Božími podle naděje? I předzvědění tedy, nale-
zají-li se ve stavu milosti, jsou syny Božími podle přijetí, dědici
království Božího a spoludědici Kristovými podle naděje, a v tétéž
době nikterak nejsou syny zátraty a oudy ďáblovými.

Než pujčme toho na okamžik reformátorovi, že dobře soudil,
jaký z toho plyne nezbytný důsledek ? Především ten, že p ř e d-
z řízený, byť sebe více provinil, nikdy nemůže býti synem zá-
traty. Kdyby na př. sv. Petr byl zemřel v té době, když Krista
zapřel, nemohl v zátratu odsouzen býti, ač zapřev Krista hřešil
(podle sv. Augustina) smrtelně; nebot předzřízený, jakým jest sv.
Petr, nemůže podle základné milosti z předzřízení nikdy odloučen
býti od Krista a mystického (skrytého) těla jeho, aniž kdy vy-
sýchá pramen lásky Boží k němu a lásky jeho k Bohu, aniž se
mu odjímá synovství Boží, byt i hříchů nejtěžších se dočinil. Sv.
Petr by tedy i v tom případě byl spasení došel. A přece Hus
sám zase tvrdí, že člověk spáchav hřích smrtelný, stává se synem
ďáblovým^) ; tudíž by se byl sv. Petr na onen svět dostal, jsa
synem Božím podle předzřízení, avšak i synem ďáblovým pro

^) Adversus praedicatorem Pilsnensem. Tom. I. 145.

Učeni Jana Husi.

82 Neshody v učení Husově.

hřích, jehož se dopustil. Poněvadž ale podle písma (Apoc. 21,
27.) nic nečistého nevejde do království nebeského, byl by sv.
Petr podle předzřízení příslušel do nebe, podle své nespravedl-
nosti ale by do pekla náležel.

Táž neshoda v učení Husové se naskýtá, přihlédneme -li ku
člověku předzvěděnému, přítomnou dobou v milosti se nalé-
zajícímu. Kdyby takový člověk zemřel, nemohl by vejíti do nebe,
ač se nalézá v milosti Boží a jest beze hříchu a bez poskvrny ;
on však není synem Božím podle předzřízení, nenáleží ku skry-
tému tělu Páně a tudíž není ani oudem ani dědicem království
Božího na nebi. Protož by musel takový člověk, ač spravedlivý,
do pekla uvržen býti, leč by se snad přijalo za pravdu, žeby
tentýž člověk jsa v milosti podle přítomné spravedlnosti a zase
touž dobou v nemilosti podle předzvědění mohl býti z části zavr-
žen a z části oslaven. Podle tétéž teorie by za pravdu míti slu-
šelo, že pokřtěné dítko jsouc předzvěděno zahynouti, a zase dítko
nepokřtěné, kteréž ale předzřízeno jest, na jisto k věčné spáse
dospěti musí.

Chtěl-li se reformátor tomuto odporu ve své soustavě vy-
hnouti, nebylo jiného zbytí, leč přijmouti, že předzvěděný jen
zdánlivě se přijímá na milost a že pro něho nestává pravého
smíru s Bohem, byt sebe více se snažil, byť vírou hory přenášel,
byť naděje jeho v Boha nikdy neklesala, byť láskou ku Pánu
planul jako sv. Petr. Naopak zase, chtěl-li sobě důsledným
býti, Hus by tvrditi musel o předzřízeném, že ani nejhorší hří-
chové jemu nevadí, že jej ani z milosti Boží dočasné (jak ji Hus
zove) vytisknouti nedovedou, zkrátka, že se mu hříchové vůbec
ani nepřičítají.

A skutečně se zdá, že Hus až k této výstřednosti dospěl,
a sice ve svém spisu (ač je-li přesný a neporušený) „de evan-
gelica perfectione." Píšeť v díle tom, že svatí, ač mají-li
na sobě hřích a hnutí Duchu Božímu protivné, nejsou přece před
Bohem ohavností zpuštění, poněvadž Duch Boží a milost v nich
přebývající jejich hříchy přikrývá, tak že se jim přičísti ne-
mohou. „Ex istis sequitur, quod hi, qui in Christo šunt, quamvis
peccatum in se ipsis habitans contineant, vel motus vel qualitates
contrarias Spiritui sancto, tamen non šunt abominatio Deo suo,
neque facíunt abominationem desolatíonis, quia Spiritus Jesu cru-
ciíixi in eis, et charitas Dei sustinet in eisdem et compatitur

Dobré skutky; óinitelové jejich. g3

ipsoriim infirmitatibus et malis et tegit peccata ipsorum, et jx^c-
catum eis iion imputat. Sicut scriptum est psalmo 31. Beati,
quorum remissae šunt iniquitates, et quorum tecta šunt peccata.
Beatus vir, cui non iraputavit Dominus peccatum."^) Takovéto
výroky lze též čísti ve spise „De sacordotum et monachorum
carnalium honenda abominatione" ^) , který se Husovi připisuje,
ačkoli spíše Matěje z Janova za původce spisu považovati sluší.

O dobrých skutcích. Možnost, potřeba a záslužnost jejich.

Jelikož Hus tvrdí, aneb aspoň tvrditi se zdá, že člověku
svatému se hříchy nepřičítají a že dojista nejsou s to přetrhnouti
tajemnou spojbu s Bohem: jest zajisté důležito zpytovati, kterak
zní učení Husovo o skutcích dobrých. Slyšme prvé učení
katolické.

Činitelové dobrých skutků jsou dle nauky katolické cír-
kve svobodná vůle a milost Boží. Svobodnou vůli dal
Bůh člověku prvnímu v ráji, a obdařil jej milostí svou. Proto
rozeznáváme dvojí obraz Boží v sobě, přirozený, jenž záleží v roz-
umu a ve svobodné vůli ; a nadpřirozený, kterýž jest stav milo-
sti Boží. Hříchem ztratil sice člověk nadpřirozený obraz Boží,
ale nikoliv obraz přirozený, proto i po pádu svém zůstal tvorem
rozumným a svobodným. (Trid. sess. VI. can. 4—6.) Proto
také nestává žádné věci mimo nás, ani v nás samých, která by
svolení vůle naší dovedla vynutiti násilím anebo vniterným nu-
tkáním. Neboť, kdyby možno bylo buď násilím zevnějším anebo
vniterným nezbytím toho vynutiti, aby vůle svolila, nebyli by úko-
nové lidští ani záslužní ani trestuhodní, anižby po právu se nad
nimi konati mohl soud a odsouzení. Z té příčiny jsou od církve
zavrženy veškery odchylné domněnky poutající vůli lidskou bud
v okovy zjevné, anebo ve skryté.^)

S touto svobodnou vůlí lidskou se však dobře snáší:

«) že nejsme svobodni směrem k dobru vůbec (relate ad

^) De evangelica perfectione cap. 4. Tom. I. fol. 450.
-) De abomiaatione horrenda. c. 34. fol. 413.
^) Viz zavržené vety Bájovy a Janseniovy, Denzinger 302 a 316.

6*

34 Svobodná vůle a milost Boží.

bonům in genere); nebot k dobru vůbec směřuje celá bytosť naše
s nezbytností přirozenou tak sice, že zlo nemůže chtíti člověk co
zlo, ale za příčinou dobra, kterého ve zlu dosíci doufá. „Dicen-
dum," dí sv. Tomáš, „quod voluntas in nihil potest tendere, nisi
sub ratione boni" (I. q. 82, 2.).

/?) Nejsme svobodni směrem ku blahoslavenství vů-
bec, neboť blahoslaveným býti touží každý z nás vniternou ne-
zbytností. „Electio non est de fine (scil. beatitudinis), sed de
his, quae šunt ad finem. Unde appetitus ultimi finis non est de
his, quorum domini sumus." (Thomae S. I., q. 82, 2.)

y) Nejsme svobodni směrem k nejvyššímu dobru vů-
bec, neboť jestliže sobě žádáme býti blahoslavenými nezbytností
přirozenou, a sice zúplna a dokonale, nese se tato žádost také
nezbytně k nejvyššímu dobru vůbec, v němžto se bud v pravdě
anebo zdánlivě blahoslavenství naše nalézá.

Avšak svobodni jsme v tom ohledu, že a) můžeme sobě zvo-
liti buďto pravé nejvyšší dobro za cíl tužeb svých aneb jenom
dobro zdánlivé; b) že k zdánlivému dobru se kloníce to neb
ono sobě zvoliti můžeme, jakož skutečně někteří bohatství, jiní
čest a slávu pozemskou za střed a bod všeho konání svého posta-
vili; jsme konečně c) svobodni v tom, že zvolivše sobě dobro bud
pravé anebo zdánlivé, prostředků těch neb oněch k jeho dosa-
žení užiti můžeme.

Vzhledem ke skutkům a jejich povaze jest člověk pánem
činů svých tou měrou, že může činiti buďto dobré anebo z 1 é
(libertas contrarietatis) ; skutek ten aneb onen konati, neb
nekonati (libertas contradictionis), a mezi rozličnými dle druhu
svého rozdílnými úkony voliti (libertas specificationis).

K podstatě dobré vůle nenáleží však možnost hřešiti,
neboť Bůh má celou podstatu svobodného volení a přece není
v něm hříchu, neboť vůle jeho se pohybuje (po lidsku řečeno)
v rozličném druhu dobra. Taktéž i svatí v nebi nemohou hřešiti,
ač nepřestávají býti svobodnými, jelikož volí mezi rozličnými
druhy dobra. Taktéž není podstatnou známkou svobody předchozí
rozmysl a rozvažování, neboť toho není u Boha, ač jest svixho-
vaně svobodný.

Poněvadž rozum lidský, ač hříchem zatemněn, přece nezhynul,
a vůle, ač seslábla, přece není zúplna zmařena: poznává člověk

Svobodná vůle a milost Boží. 85

pravdy nadsmyslné řádu přirozeného, byť ne všecky, a může vo-
liti a konati dobré skutky řádu přirozeného, ač nikoli všecky.

Dobra řádu nadpřirozenélio nemůže člověk sám ze sebe ani
chtíti, ani začíti, ani konati, ani dokonati, k tomu jest mu ne-
vyhnutelné zapotřebí milosti Boží (oučinlivó). Ačkoli však ani
první popud k nadpřirozenému dobru z vůle lidské ze samotné se
díti nemůže, alebrž pouze s milostí Boží, která nabádá, zve a vůlí
hýbá, aby dobro začala, konala a dokonala : přece se svoboda
lidské vůle bezprostředným tímto vedením neodčiňuje, nýbrž zvy-
šuje. A jelikož se svobodná vůle, dotkla-li se jí milosť Boží, spíše
povyšuje, proto jest vůle naše, svolila-li k nadpřirozenému dobru,
ku kterému byla nabízena a hýbána, ne trpná, ale činná a
součinná.

Bůh milosti své, ješto jest ke skutkům dobrým řádu nad-
přirozeného nezbytná, žádnému neodpírá. Skutky dobré jsou tudíž
možný z dvojího ohledu: nejprv, že každý člověk má svobodnou
vůli, která ještě svobodnější se stává, hýbá-li jí Stvořitel její, a
za druhé, že vůli povyšuje, sílí a naplňuje milost Boží. Skutky
dobré jsou však netoliko možný, nýbrž i k dosažení života věč-
ného nutně potřebný. Víra sama osobě nedostačuje, ač bez víry
nikdo spasen nebyl a nebude. K dosažení ospravedlňující milosti
jest kromě víry jiného ještě přispůsobení zapotřebí. Mezi dobrými
skutky řádu nadpřirozeného jest rozdíl veliký, konáme-li je ve
stavu hříšném anebo ve stavu milosti Boží. V prvém případu ne-
jsou záslužný. Milosť Boží posvěcující jest tedy principem zásluhy
dobrých skutků.

Mistr Jan srovnává se opět s veliké části se svrchu na-
značeným učením, avšak nikoliv veskrze. Co se zvláště prvého
momentu dobrých skutkův, svobodné vůle, týká, uznává ji
mistr zřejmě, především na těch místech, kdež popisuje vznik,
vzrůst a dokonání hříchu v duši naší. Nejprve tane prý hřích na
mysli, pak povstane „lektaníčko" v mysli, potom „kochání," pak
„přivolení" proti Božímu přikázaní. Avšak ne všecko hnutí v nás
čelící naproti Božímu zákonu jest již hřích; jelikož teprv žádost
zlá s přivolením ku hříchu dospívá. Žádost ta trojí jest: prvá,
když jest žádost zlá s přivolením beze skutku, druhá, když skutkem
se dokoná, třetí, když ta zlá žádost jest v ustavičném kochání.
„Peccatum mortale isto módo committitur et ad damnationem
ducit. Nam primo íit in mentě de málo cogitatio. Secundo quae-

S6 Hub o svobodné vůli.

dam titillatio. Tertio delectatio. Quarto consensus, et ibi jam est
peccatum raortale . . Quinto peccatum perficitur opere extrinseco.
Sexto contimiatur cum scandalo. Septimo cum hominibus publi-
catur et semper continuatur. Octavo, dum finaliter non dimittitur
et per poenitentiam non deletur: ibi fit obstinatio, et tunc post
mortem sequitur aeterna damnatio, a qua nos liber are dignetur
D. J. Christus.«0

Netoliko svobodu vůle uznává reformátor, ale i, což jest
její nezbytná podmínka, možnost poznání zásmyslných pravd.
Z možnosti této, jakož i ze svobodné vůle odvozuje povinnost člověka,
aby Boha poznal, vůli Jebo plnil, a Jej miloval. Láska k Bohu
se však dokazuje šetřením přikázaní. „Quia ad hominem pertinet
cognitio, volitio et delectatio, et primům ac praecipuum cognos-
cibile, volibile et delectabile est Deus omnipotens, igitur homo
primo et praecipue Deum debet cognoscere, velle, et in ipso su-
per omnia delectari. " 2)

Než ačkoli Hus v nauce o svobodné vůli zdá se s kato-
lickou církví souhlasiti, přece nelze všecky výroky jeho sera se
nesoucí schváliti. V popisu svém o zpoustách hříchu prvotného
dí, že Adam mel v ráji moc nehřešiti, ta moc k nehřešeni ale že
v nás vyhynula. Hus sobě půjčil výrazu toho ze sv. Augustina.
Světec tento dí, že měl prvý člověk v ráji „posse non peccare"
(moc nehřešiti), svatí a světice na nebi že oplývají výsadou „non
posse peccare," (nemoci hřešiti), ale člověk ve stavu kleslém má
do sebe „posse peccare, " avšak nikoli „posse non peccare."
Toto posse non peccare měl člověk v ráji proto, že mu Bůh dal
vůli dobrou (voluntas bona s. sancta) a pomoc, bez které by ne-
bylo lze v dobru setrvati (adjutorium, sine quo non). ^) Člověk
prvý byl tudíž ku konání dobra daleko svobodnější, nežli my ve
stavu kleslém. Neboť ve stavu kleslém, jak dí světec, jest zapo-
třebí, abychom netoliko mohli, ale i chtěli setrvati v dobru.

Sv. Augustin však napsav slova tato, neměl oumysl říci : že člověk
kleslý ztratil vůbec „posse" (vlohu, schopnost přírodnou, moci dobré
konati) k dobru a že nemá „posse non peccare" (moci k nehře-
šeni), tak žeby jednaje sám o sobě vezdy hřešil, spíše učí opak

^) I)c peccato mortah. Tom. J. 32.

2j Tractatus de coguitione et dilectioiie Dei c. I. Tom. I. fol. 35.

^) Aug. lib. dc correptione et gratia c. 11. n. 32. et 33.

IIus o mdlobě vňle lidské. 87

toho. Píšeť zajisté: „Četli jsme, známe anebo slyšeli jsme o
mnohých činech nešlechetníků, kterých, ač pravého Boha neznají,
aniž žijí podle spravedlnosti, nemůžeme podle pravidla spravedl-
nosti haněti, spíše je zaslouženě a s dobrým právem chválíme."*)
Světec ovšem tvrdí, že béře-li se ohled k úmyslu, za kterým činy
ty byly konány, sotva by zasluhovaly chvály, avšak dokládá, že i
ve stavu největších nepravostí může konati člověk některých skutků
podle zákona.

Má-li tedy věta Husem pronesená ten smysl, že vyhynulo
hříchem v duši naší vůbec „posse non peccare," a že zbylo pouhé
„posse peccare," odporuje Hus sv. Augustinovi právě tak, jako
církvi katolické. Neboť ač k dobru nadpřirozenému nemá (vedle
souhlasu otcův) člověk do sebe ani posse, ani velle, aniperficere:
tož přece se uznati musí, že přirozeného dobra můžeme chtíti,
konati i dokonati, že tedy „posse naturahter bonům" jest v
moci naší, ješto by jinak nebylo svobodné vůle v nás; a ještě k
tomu bychom se ani nelišili od démonů a zatracenců, jenž sice
svobodni jsou, ale jenom ke zlu, nikoli k dobru. Reformátor však
sám zřejmě dí, že v tom se lišíme od ďábla, „že máme tělo a on
nic, že můžeme k milosti, dokud jsme živi, přijíti, ač Bóh ráčí,
a on nic, a že s Kristem máme bratrstvie a on nic. "2) K milosti
ale přijíti nám nelze, podle téhož mistra, leč bychom se k ní
připravili, což však bez svobodné vůle nemožno.

Tudíž říci můžeme, že mistr Jan, ač poněkud nesprávně se
vyjádřil, nevykládal přece slov Augustinových podle rozumu po-
zdějších Luteránův a Helvetův, jenž ve svých knihách věroučných
jich užívají v tom smyslu, že člověk nemá do sebe vůbec „posse
non peccare," a že mu zbylo pouze „posse peccare."

Nic však méně, byť i reformátor nebyl za jedno s prote-
stanty u výkladu slov Augustinových, přece upřílišuje v popisu
svém o mdlobě lidské vůle, ano zabíhá tak daleko, že tvrdí, že
člověku jest těžko, ano že nelze činiti jemu dobrého skutku
bez hříchu všedního. „Diem, že těžko jest, aneb nelze jest
nám padlým a zvláště k světu obráceným a přichýleným, řéci tu
krátkú modlitbu (otče náš) bez hřiechu všedního, a protož hřeší-
me ustavičně, když se modlíme."^)

1) De civitate Dei, 1. V. 15.

2) Výklad Desatera, cap. 68. Erben 1. 249.

3) Výklad Páteře, Erben I. 312.

gS Hus o dobrých skutcích.

Ačkoli pak Hus praví vůli lidskou tak velmi seslabenou býti,
přece zase dalek jest toho, učiti, žeby zákona Páně naplniti bylo
nemožno. Ano on netoliko uznává možnost, dobré skutky konati>
nýbrž určitě dí, že jest k dosažení života věčného dobrých skut-
ků třeba. „Cum quilibet christianus, usům rationis retinens,
teneatur Deum super omnia diligere, sed non eum vere et chari-
tate diligit, si mandata ejus non custodit, cum dicat Joannes in
canonica: Si quis dixerit, diligo Deum et mandata ejus non cu-
stodit, mendax est. Ideo necesse est Christiano cuilibet , ut
mandata Dei custodiat, sed non čito custodiat, nisi ea cognos-
cat, igitur necesse est sibi ad salutem, ut mandata Dei primům
sciat, et hinc custodiat." O

Šetření Božích přikázaní však bylo by bez osvěcující a k
dobru ponoukající a sílící milosti Boží nemožno, tak že každý
výkon ku spáse věčné směřující z Boha jest. Již prvá cnost, bo-
hoslovná víra. Bohem jest vlita, a na té cnosti má býti veškera
cnost založena^), tak že bez ní nelze nikomu spasenu býti. Avšak
(nadpřirozená) cnost víry, které míti nemůže žádný bez milosti
Boží, není sama o sobě s to člověka učiniti spasena. A proto se
klamou mnozí velice, té domněnce hovíce, že budou spaseni, ať
jsou živi jakkoliv, ješto prý řekl Kristus: Kdo křtěn bude a
uvěří, ten bude spasen. „Užitečné jest jim věděti, že jiné jest
věřiti Boha, a jiné věřiti Bohu, a jiné věřiti v Boha. Věřiti Boha,
jest věřiti, že Buoh jest, věřiti Bohu, jest věřiti pravdě Boží, ale
věřiti v Boha, jest Boha nade všecky věci milovati a v tělo Jesu
Krista, jenž jest sbor svatých, se vtěliti. Prvé dvě věření neb
víře jsta i ve zlých i v dobrých i v ďáblích, ale třetí toliko je
ve svatých; neb ti sami boha zde milují nade všecky věci, a jsú
údové těla Jesu Krista, jenž jest cierkev, t. j. sbor svatých. První
víra s druhu stojí bez lásky, ale třetí nestojí; protož ony bez
třetí slovu mrtvá víra, ale třetí živá."^)

Z té příčiny přijímá reformátor následující výrok Augustinův
za svůj : „Viera bez milovánie marná jest, viera s milovániem

^) Tractatus de mandatis Domini.

2) Provázek třípramenný. Erben III. 153. Výklad symbola. Erben

I. 5.
') Provázek třípramenný. Eí^ben III. 158.

Potřeba a záslužnost dobrých skutků. 89

křesťanova jest; ale jiná ďáblova jest, neb i ďáblové věřie, ale
třesu se."*)

Mýlí se tudíž všickni ti, kdož tvrdí, že Hus rovně jako
Lutr a jeho stoupenci učil ospravedlnění pouze z víry; mistr
byl dalek bludu toho a vyvracoval jej slovy zřejmými. Srovnávat se
zajisté s katolíky i v tom, že si ani ospravedlňující ani oučinlivé
milosti zasloužiti nemůžeme, ješto milost veškera jest darem Páně,
i v tom, že k dosažení ospravedlnění kromě víry, kteráž jest zá-
kladem a kořenem jeho, se i jiné úkony vyžadují. Tím více
žádá mistr, aby kdož věčného života dosíci chtějí, nejenom věřili,
ale i dobrých skutků piluibyli. „Najrailejší, píše, jenž chcete
býti Ježíše Krista rytieři; jakož on ze své milosti pójčiti ráčil,
tak sem tyto knížky napsal, v niž jsú tři stránky: Prvá učí vý-
kladem viery právě věřiti, druhá výkladem liesatera božieho při-
kázaní učí právě čioiti; třetie výkladem modlitby Pána Ježíše
Krista učí věrně právě se modliti, aby tak z těch tří stran, ma-
jiec víru čistil, v skutcích lásku plnu, a modlitbu nábožná, pře-
mohli ďábla, svět a tělo — otce Boha mocí. Syna božího mú-
drostí, a ducha svatého milostí. "2) Zároveň napomíná mistr všecky,
jimž Bůh, poněvadž pokání činili, odpustil, 3) uštědřiv jim víru,
naději a lásku,-*) aby v té víře, naději a lásce se drželi, nechtějí-li
zahynouti, ješto ;,chodícím zde k vlasti najpotřebnější jest cnost
setrvánie, bez niež nižádný nebude korunován — počínající zde
dóstojně na počátce a dále jdúc, přestanúli před skonáním, nese-
trvajíc v milosti Boží, budu zatraceni." ^)

Skutky dobré jsou tedy i možný i k dosažení věčné spásy
potřebný , avšak nejsou všecky vesměs záslužný (meritoria
opera), alebrž jenom ty, které koná člověk jsa v stavu milosti
Boží, ješto pro hřích smrtelný oddělen jest nejenom od církve,
ale i od Boha.^) „Nemóžem sobě zaslúžiti, nejsme-li v milosti
Boží." ^) Podle skutkův bude i odplata rozdílná. „Jakož zaslúžíš,
tak tobě zaplatí (Kristus), kterúž měrú měřiti budeš, túž od-

1) Výklad. Erhen I. 7.

2) Závěrek Výkladu. Erben I. 358,

3) Výklad. Erben I. 27.

*) Provázek třípramenný. III. 152.
^) Výklad. Erben I. 318.
6) Postilla II. 202.
') Výklad. I. 331.

90 Rady evangelické.

měří; Kristus die, jenž nelže. . Vezmeme odplatu vedle statečnosti
našie práce, vedle slova sv. Pavla, ktož málo seje, málo bude
žieti, a ktož rozsévá v požehnáních, z požehnání bude také žieti."^)
Tomu přiměřeně bude i odplata na nebi nestejná. „Kristus prvo-
stanek oslavenie, Marie druhá, Jan Křtitel třetí." 2)

Ku konání dobrých skutků tudíž každý jest zavázán, a sice
pod ztrátou věčného života; ale jsou i takové skutky dobré, ku
kterým nás ne vize zákon Páně, alebrž které se nám jenom radí.
Takových rad jest podle mistra Jana více. Mezi těmi však vy-
niká přede všemi ustavičná čistota, dobrovolná chudoba a
dokonalé poslušenství v řeholi. I takové skutky konati možno
s milostí Boží. Jestliže se k zachování rad člověk slibem zavá-
zal, povinen jest jich konati.

Hus sobě váží svátosti stavu manželského, cení však výše
„zdrženie vdovského," nejvýše ale čistoty panenské.^) „Milost
svú a potvrzení v milosti a v panenství ráč vám dáti choC pán
Ježíš," píše Hus pannám jistého kláštera, ..jehož jste sobě nade
všecky jiné zalíbily, a jistě velmi múdře: nebo on jest král naj-
múdřejší , najmocnější, najbohatější, najsilnější, najkrasší, atak
naj utěšenější ; neb on svých chotí neruší, neprzní, neteskní, jim
se nesstará, jim se nikdy nepronevěří, aniž móž sstarati a i pro-
nevěřiti jim. On s nimi bude na věky, a ony budu míti, jakož
samy budu chtíti, jeho k své voli ; a tak každá bude plna bez
ujmy království nebeského, v němž každý a každá bude k její
voli; neb každá bude míti co bude chtíti, a nic zlého nebude
moci chtíti. Ó važte to, milé choti krále Krista tak oslaveného !
neopúštějte jeho pro jiného hříšného, mrzkého, bídného i zprzni-
lého, s nímž více jest tesknosti, než utěšení, buď jakž bud: neb
bude-li krásný, tožť bolest, aby se jiné nechopil ; bude- li škaredý,
tožť tesknost ; bude-li opilý, náhlý neb jmak bídný, tožt ďábla do-
sti ; počne-h od něho dítě, tožf bolest v nošení i v rození i v cho-
vání ; nebude-liť plodu míti, tožť hanba, tesknost a daremné spolu
léhání; urodí-li se dítě, strach mrtvého aneb jinak nezdařilého.
A kto by mohl ty psotné příhody vypsati, od nichž drahé pa-
nictvo v Kristovi a panenství v jeho matce jest vysvobozeno, a

1) Výklad. Erben I. 118.

-) Výklad. I. 37.

3) Postilla. Jí. 34. Výklad I. 267.

Předzřízení a předzvědění. 91

nad vdovstvo a manželstvo velmi povýšeno ! O němž písmo svědčí,
v němž anjelé se kochají, k němuž pán Ježíš volá řka: Kto móž
přijíti, přijmi . . Ó blaze bude tomu panici a panně, když tak
stojíce a jiná přikázaní Boží plníce vezmu zvláščí korunu, t. j.
odplatu u věčné radosti!"^)

§.9.
Hus o předzřízení Božím a o předzvědění.

Milosti Boží jest nám ku každému nadpřirozeně dobrému
úkonu nevyhnutelně třeba. Ani začátek dobra, ani konání, ani do-
konání není z nás pouze, alebrž Bůh každý úkon dobrý před-
chází, provází, proniká a dokončuje. Ač tedy katolíci věří, že
volná příspůsoba jest k dosažení habituálué (posvěcující) milosti
nevyhnutelná: přece o veškerých úkonech přípravných učí, že se
spůsobují z milosti a s milostí Boží. (Trid. sess. VI., cap. 6-7.)
A jako úkony k dosažení habituálné milosti přispůsobující jsou
darem Božím, tak i skutky ve stavu milosti činěné pocházejí z
milosti, a s milostí Boží se vykonávají. Za tou příčinou dí sněm
Tridentský, že jest dobrota Boží ku všem lidem tak veliká, že
chce, aby bylo jejich zásluhou, což jest vlastně darem Páně.
(Trid. sess. VI. cap. 16.) Není tudíž katolická nauka o dobrých
skutcích pelagianismem, jak tvrdí bohoslovci protestantští a nej-
nověji Czervenka ve své dějepravě (Geschichte der evangelischeu
Kirche in Boehmen), tím méně judaismem, jak učil doktor
Biederman, profesor na školách Curišských. (Dogmatik, Bie-
dermann. 454.)

Ačkoli veškeré úkony nadpřirozené v nás působí Bůh,
přece to nečiní bez nás; neboť vůle lidská není špalkem, jak vy-
učoval k velké radosti přátel evangelické svobody mnich Witen-
berský, aby s sebou v právo a v levo bezvolně dala hýbati, nýbrž
ona jest prosta násilí zevnějšího i nezbytnosti vniterné. Proto jest
každý dobrý skutek naším skutkem, jak pověděl sv. Bernard :
„Sic ista (gratia) cum libero arbitrio operatur, ut tantum illud
in primo praeveniat, in caeteris comitetur ; ad hoc utique perveniens,
ut jam sibi deinceps cooperetur. Ita tamen, quod a sóla gratia
coeptum est, pariter ab utroque perficitur: ut mixtim, non sin^

1) Duch Jana Husi. 164—165.

92 Předzřízení a předzvědění.

gillatim ; simul, non vicissim, per singulos profectus operentur.
Non partim gratia, partim liberum arbitrium, sed totum singula
opere individuo peragunt. Totum quidem hoc, et totum illa, sed
ut totum in illo, sic totiím ex illa."^)

Vůle naše jest ve všech svých čiaech svobodna i v těch,
které pouze působením milosti Boží v ní vznikají a se vykonávají,
ale zase jisto jest, že Bůh může srdce lidské obrátiti, kdy chce,
kde chce a kam chce.-) Toto působení Boží na vůli naši zove
písmo přeměnou smyslu našeho (Skut. ap. 11, 18. 20, 21.), ve-
dením a puzením (Řím. 8, 14.) i tažením (Cant. 1, 3., Jo. 6, 44.). .

Že Bůh bezprostředně působě na vůli naši, přece j i
n e o d č i ň u j e, jest tajemstvím neproniknutelným. Avšak právě
za tou příčinou se snažili bohoslovci, aby poměr milosti
Boží k naší vůli aspoň poněkud vyložili, dělíce se podle roz-
dílnosti soustav svých na Tomisty, Augustiniány, Kongruisty a
Molinisty. Je-li ale již těžko vysloviti poměr milosti Boží k vůli
lidské a jejím výkonům vůbec: tož zajisté i vrchol všech milostí,
úřada o předzřízení jest pro nás mlhou neproniknutelnou zastřena.
I musí zajisté každý katolík s Husem souhlasiti, když tento dí,
že k tajemstvím nedostihlým se čítati musí: učení o Trojici nej-
světější, nauka o předzřízení a o předzvědění, o vtělení Božím, a
posléze učení o velebné svátosti oltářní.*)

Učení katolické o předzřízení a o předzvědění jest ná-
sledující :

1. Úřada předzřízení jest v Bohu od věčnosti.

2. Předzřízení budou dojista spaseni.

3. Počet vyvolených jest neznámý a nikdo tvrditi
nemůže o sobě, leč by mu to Bůh zjevil, že náleží do počtu
vyvolených.

V Bohu nelze rozeznávati mezi „včerejškem a dneškem,"
mezi minulostí, přítomností a budoucností, ješto věčnost nezná
času a proměn jeho. Vše jest v Bohu věčné: myšlénka, kterou
má sám o sobě, i úřady směřující ke tvorům jeho. On znal
národy a lidi, kteří byli, jsou a budou — i jejich myšlénky, tužby

1) De gratia et lib. arbitrio cap. 14. n. 47.

2) Esther 13, 9. 11. Judith. 16, 17. Job. 9, 13. Ž. 75, 8. Isai. Ú,
27. Jerem. 49, 19. Efez. 2, 10. Gal. 1, 15.

^) De sacrameuto corporis et sanguinis Domini. Tom. I. 38,

Předzřízení a předzvědění. 93

a skutky jsou mu známy od věčnosti. Proto zná Bůh od věčnosti
ty, kdož budou spaseni. Bůh zajisté všecko řídí a spravuje, bez
jeho vůle buď chtějící anebo dopouštějící nic na světě se neděje
a díti nemůže, ani v řádu přirozeném, ani v nadpřirozeném. Bez
jeho vůle ani vlas s hlavy nesejde, tím méně bez něho, bez Jeho
vůle a pomoci, může se díti spása naše. V Bohu tedy jest od věč-
nosti úřada předzřízení. A jenom ti ji upírati mohou, kdož
neznají křesťanského názoru o prozřetelnosti Boží, aneb znajíce
jím povrhli, ale povrhnuvše v zápětí v pověru upadli. Pohané,
jakož i pozdější astrologové, osudy lidské z vlivu těles nebeských,
Manichaeové a Priscillianisté zlo z principu zla aneb ze hmoty
odvozovali ; rationalisté, pokud věří v Boha, se domnívají, že bytost
božská, stvořivši svět, jako nějaká královna do vnitřních komnat
se odebrala, nestarajíc se nijakž o to, což byla stvořila. V kato-
lické církvi však nebylo o tom nikdy pochyby, že v Bohu jest
od věčnosti úřada předzřízení. „Víru v božské předzřízení (dí sv.
Augustin) měla povždy církev Kristova." (De dono pers. c. 23.).
A sv. Prosper, přítel Augustinův, dí: „Žádný katolík nezapírá
víry v předzřízení." (Resp. I. ad obj. Gallorum).

A jako jest úřada o předzřízení věčna, tak také jisto, že ti,
kdož předzřízení jsou, také spaseni budou, neboť Bůh se
nemýlí u volbě těch, které vyvolil. „Kdyby někdo z těch, kteří
jsou předzřízení, zahynul," dí sv. Augustin, „mýlil by se Bůh ; avšak
žádný z nich nezahyne, poněvadž se Bůh nemýlí. Jestliže by z
nich někdo zahynul z nedostatečnosti (vitio) lidské, byl by pře-
možen Bůh ; ale nikdo z nich nezahyne, poněvadž žádnou měrou
nebude Bůh přemožen." (De corrept. et gratia c. 7.)

I to jisto, že nikomu není znám počet vyvolených. Marné
byly tudíž domněnky bohoslovců středověkých, z nichž někteří
tvrdili (jak píše sv. Tomáš Akvinský), že bude tolik vyvolených,
kolik jest anjelů padlých, jiní, že tolik, kolik jest anjelův blaže-
ných, a opět jiní, že tolik, kolik bylo původně anjelů stvořených.
Jestliže ale o počtu předzřízených nám nic není známo, tím méně
máme jistotu o tom, zdali ten neb onen jest k životu věčnému
předzřízen. Neboť ku konečné spáse naší jest nevyhnutelně zapo-
třebí daru setrvání v posledním okamžení života. Dar ale tento
přichází od Hospodina; nevíme-li, zdali tento dar bude nám
Bohem udělen, kterak bychom s jistotou víry neklamné mohli
věděti, že jsme předzřízeni? Nad to nemůže žádný o sobě na

94 Předzřízení a předzvědění.

jisto tvrditi, že se nalézá ve stavu posvěcující milosti Boží v době
přítomné, kterak by tedy mohl někdo věděti, ze ve stavu mi-
losti zemře ?

Není tudíž žádného sporu mezi katolíky, aniž mezi katolic-
kými bohoslovci o tom, že jest v Bohu úřada o předzřízení, že
předzřízení budou dojista spaseni, a že nikdo o svém vyvolení
nemá úplné jistoty.

Taktéž jest v Bohu i úřada předzvědění, a sice od
věčnosti; neboť Bůh zná všecky, kteří budou zavrženi, a má od
věčnosti úmysl, některé pro hřích jejich života věčného zbaviti.

Tato vůle Boží vzhledem k zatracencům jest podmíněna,
neboť Bůh, jsa nejvýš dobrotivý i spravedlivý, nemohl nikoho k
věčnému zatracení odsouditi, leč předzvěděv viny jeho.

I o tom jest shoda mezi všemi katolíky ; ale tážeme-li se,
je-li předzřízení k životu nepodmíněno (praedestinatio
absoluta), anebo je-li podmíněno (praedestinatio hypothetica),
tu se bohoslovci na různo dělí. K nepodmíněné se hlásí sv. Au-
gustin, sv. Tomáš Akvinský a četné školy jejich, jakož i z jesuitů
čelnější bohoslovci, jako kardinál Bellarmin; k podmíněné stojí
theologové řádu jesuitského a Molinisté z větší části. Předzříze-
ním ale absolutným rozumí se úřada Boží, jížto uzavřel spasiti ty,
kdož spaseni budou, nezávisle od předzvěděných zásluh
jejich. V této teorii předchází úřada Boží o předzřízení, a pak
následuje úřada, dáti milost, aby byli spaseni ti, kdož spaseni
budou. Předzřízením hypothetickým se rozumí úřada Boží, jížto
budou spaseni ti, kdož spásy dojdou, s ohledem na zásluhy
předzvěděné. Zde předchází úřada, dáti milost, úřadu před-
zřízení.

Ačkoli pak Bůh od věčnosti zná ty, kdož spaseni budou a
nebudou: nevylučuje přece nikoho z darů svých. I předzvěděným
dostává se milosti oučinlivé, i posvěcující. Bůh jich nevybízí, ani
nepudí ku hříchu; setrvají-li v něm až do konce, budou zavrženi,
ale nikoli proto, že se hříchu ubrániti nemohli, nýbrž že mu
odolati nechtěli.

Hus teorii svou o církvi a oudech jejích vzdělal na základě
učení sv. Augustina, jehož ducha však náležitě nepojal. Nebyl on
zajisté ani prvním, jenž v těch věcech se domníval žákem býti
sv. biskupa Hipponského, neboť již praedestinatiané ve věku V.
a Godešalk ve středověku přisahali k nauce Augustinově, ačkoli

Hus o předzřízení a předzvědění. 95

nikoli jeho, ale svou vlastní nauku, domněle z Augustina čerpa-
nou, předkládali. Hus však není také posledním, jenž se za stou-
pence sv. Augustina pokládal, neboť reformátoři veku šestnáctého,
Lutr i Kalvin, činí ze sv. Augustina — luterána a helvetu. Příčina
podivného úkazu tohoto spočívá v tajemném předmětu samém a v
tom, že pravdy sem sahající nesnadno lze vyjádřiti určitě a přimě-
řeně jazykem lidskýiti. Že ale valný jest rozdíl mezi praedestina-
tiany středověkými a reformátory věku šestnáctého se strany jedné
a sv. Augustinem se strany druhé, dosti jasně vysvítá z toho, že
učení Augustinovo v církvi bez překážky se smí hlásati, ano vý-
rokové jeho o milosti Boží takové autority požívají, že jsou přijaty
doslovně od otcův na sněmu Arausikanském II. (r. 529), jakož
i na sněmu Tridentském, výroky ale Luterovy a Kalvinovy, a to
vším právem, zavrženy. I v učení o úřadě předzřízení a před-
zvědění jest Hus stoupencem, zase ovšem domnělým, sv. Augu-
stina a jeho nejlepšího vykladače, knížete školastiků, sv. Tomáše.
S katolickou církví, se sv. Augustinem a sv. Tomášem se
snáší Hus v následujících pravdách o předzřízení:

a) že jsou někteří od věčnosti předzřízeni k životu;
^) že ten, kdo jest předzřízen, dojista bude spasen;

7) že nikdo osobě neomylně tvrditi nemůže (leč Bůh mu
to návěští dá), že bude spasen.

O předzvědění souhlasí Hus s katolickou církví v
tom, že:

á) i tato úřada jest od věčnosti v Bohu;

b) že nikdo nebude zatracen leč pro hřích.
Předzřízení uznává Hus nepodmíněné, jako právo věrní jeho

vzorové sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský; předzvědění však
podmíněné.

Ačkoli se tedy zdá, že Hus dokoná shoduje se s vírou ka-
tolickou, že jest úřada předzřízení a předzvědění od věčnosti v
Bohu, že nikdo o sobě neví, bude-li dojista spasen, ač jisto jest,
že předzřízení budou dojista spaseni: přece nelze říci, že Hus
ve všem naprosto s církví souhlasil. Na doklad výroku
toho vizme, kterak rozumuje ve svém spisu „de Ecclesia" o před-
zřízených a předzvěděných.

Praedestinace, dí Hus, roztřiďuje veškero lidstvo na oudy
církve a oudy satanášovy. Oudové z církve jsou mystickým
tělem Páně, pokud jsou předzřízeni. Kristus Pán jest hlavou

96 Hus o předzřízení a předzvědění.

těla toho a vlévá všem oudům pohyb a cit, právě tak, jak se to
děje v těle lidském. Jako tedy má tělo lidské z duše pohyb a
cit, tak má i mystické tělo Páně svůj život a svůj pohyb z Krista.
Ačkoli také předzvědění, pokud se nalézají v milosti, duchovně
živi jsou: není život jejich duchovní nijakž takový, jakým jest
život předzřízených. Rozeznávat se život předzvěděných od života
duchovního předzřízených asi tak, jako život oudu tělesného od
sliny, lejna, moči a t. d., kteréž jsou sice v těle, ale nenáležejíce
k tělu, nemají toho života v sobě jako oudové. Hlavou předzvě-
děných jest sám dá bel. Jako stává tedy jednoho pokolení
svatých (t. j. předzřízených), tak i stává jednoho pokolení ne-
šlechetných, t. j. předzvěděných. Ješto ďábel jest hlavou ne-
šlechetných (t. j. předzvěděných), jsou tito oudy jeho těla. Před-
zvědění jsou temným tělem ďáblovým, jako předzřízení jsou skry-
tým tělem Kristovým. Toto tělo ďáblovo podle svého přirozeného
bytu (esse naturaie) má dobrý základ, neboť zlo nemá bytu při-
rozeného — jsouc nahodilé. Mimo byt přirozený má tedy temné
tělo ďáblovo i „esse vitii". Forma tohoto těla temného je dvojí:
zevnitřní (extrinseca) a vnitřní (intrinseca). Zevnitřní spojbou
jest předzvědění Boží, kterým ví a ustanovuje předzvěděné jako
oudy satanášovy k věčnému trápení. Vniterná spojba jest oškli-
vost a škaredost, konečná totiž neposlušnost a pýcha, anebo hřích
naproti Duchu svatému.

^Dicendum est breviter de ecclesia malignantium, quae est
corpus diaboli, cujus ipse est caput . . Si una est generatio per-
versorum, oportet, quod sit unus iniquus homo, habens partes,
qui šunt merabra diaboli. Et cum non potest esse membrum vel
caput, nisi in comparatione ad totum corpus integrum, manifestům
est, quod est unum corpus diaboli. Ubi autem corpus Christi
vocatur mysticum propter mystérium coelestis conjugii inter Chri-
stum et Ecclesiam, corpus diaboli non est sic mysticum, sed ob-
scurum, cum sic conjungi cum diabolo non sonát in mystérium
directe, sed ílagellum, et sic corpus illud diaboli habet esse natu-
raie, cum (secundum Augustinům in libro de nátura bona) omne
malum oportet fundari in bono, ergo omne malum morům fundatur
in bono naturae. Et praeter esse naturaie habet illud corpus
diaboli esse vitii. Sicut corpus Christi habet esse virtutis . . Et
si quaeritur, quae forma unit membra diaboli in illo corpore?
Dicitur, quod est dare formám extrinsecam et deformitatem in-

lliis o jiředzřízení a předzvédéní. 97

trinsecam. Forma extrinseca est praescientia Dei aeterna, qui scit
et ordinat omneš praescitos membra illius diabolici corporis con-
stringi ad poenam perpetuam. Deformitas vero intrinseca est
íinalis inobedientia vel superbia, quam sancti vocant culpam íinalis
inpoenitentiae vel peccatum in Spiritum sanctum. Et sic iu idem
peccatum continuat et sejungit. Continuat enim membra diaboli,
constringens ea in tartarum in sua malitia et segregaus eos a
consortio beatorum. " ^)

Pravdať jest ovšem, že po posledním soudu budou zlí od
dobrých na věky odděleni, a od lásky Boží na věčnost odloučeni;
pravda jest, že příčinou formálnou a vniternou odloučení tohoto
jest konečná zatvrzelost (impoenitentia finalis), ješto Bůh žádného
nezapudí od tváře své, léčby ve smrtelném hříchu na onen svět
se odebral: ale žeby předzvědění Boží mělo takový vliv na osob-
nost člověka, jak vyličuje Hus, protiví se katolické nauce.

Podle učení Husova jest předzřízení (praedestinatio ad bonům)
u příčině, že předzřízený, ať činí cokoliv a jakkoliv, zůstává stále
ve spojbě se skrytým tělem Páně, nevypadaje nikdy z lásky Boží,
byt i Krista zapřel, jako sv. Petr, anebo na smrt vyznavače jeho
vydával, jako Šavel. Hus arci často tvrdí, že hříchem smrtelným
se stává člověk synem ďáblovým, jakož toho i dokazuje naproti
kazateli Plzeňskému; avšak učení to odporuje celé soustavě jeho
o radikálně, základné a nikdy nehynoucí milosti z předzřízení.
Hřeší-li tedy předzřízený smrtelně, neztrácí synovství Božího podle
předzřízení a zůstává údem mystického těla Páně. Naopak zase
předzvědění, jsouc zevnější formou satanského temného těla, činí,
že předzvěděný, ať se namáhá jakkoliv, a kdyby i z lásky kBohu
života svého položiti hotov byl, z objetí satanské říše se nevyvětí
nikdy, ani tehdáž, když v stav milosti Boží byl povýšen, neboť,
ač trvá v milosti, není vlastně synem Božím, ani dědicem krá-
lovství Božího podle naděje, ani oudem mystického těla Páně, ale
jest navzdor namáhání svému, a navzdor spravedlnosti a svatosti
své dočasné oudem těla ďáblova a říše satanské. „Nuncupative
vocatur ecclesia etiam praescitorum congi-egatio. Licet ex nudo
errore viantium fuerit de sancta matre Ecclesia reputata, et sic
multi secundum famam saeculi vocantur Ecclesiae capita vel
membra, lictt secundum Dei praescientiam šunt membra diaboli . ,

*) De Ecclesia cap. 6. Tom. I. fol. 205.

UicQí Jana Ilusi.

98 Hus o předzřízení a předzvědění.

Ex his patet secundae auctoritatis expositio de nuptiis, in quibus
congregantur per fidera boni et mali, qui permiscentur de sancta
ecclesia, sed mali non šunt veri filii, sicut nec šunt veri amici,
quia carent vestě nuptiali, quae est charitas praedestinationis."*)

Na některých místech ovšem mistr Jan popisuje ospravedl-
nění vůbec a nazývá je druhým narozením, kterým se stává
hříšník synem Božím nadpřirozeně mocí Boží^) ; avšak výměr ten
platnosti míti nemůže o předzvěděném, kterýž oudem mystického
těla Páně nikdy není, jakož zase nauka mistrova, že hříšník
hříchem smrtelným se stává synem ďáblovým, o předzřízeném
místa obdržeti nemůže.

Máť tedy předzřízení a předzvědění nesmírný a nezpytatelný
vliv na osobnost lidskou. Předzřízení jsou jako vyhejčkaní ma-
zlánkové, jimž nic škoditi nemůže, ani největší nepravost. Vše
jim jde k duhu, ať jakkoliv žijí. Láska Boží nikdy jich neopouští,
aniž se kdy rozvolňuje tajemná spojba, která je k Bohu poutá,
byť i Jeho samého v nenávist sobě vzali. A zase předzvědění
jsou jako otrhánkové, toulajíce se na tomto světě snad proto, aby
měl Bůh na konec koho šlehati. Oni sice nabývají milosti Boží
ospravedlňující v pravdě a skutečně; ale to není táž milost, kte-
rou oplývají předzřízení — nýbrž jiná daleko nižší, kteráž není
ani skutečným přátelstvím Božím, ani opravdovým synovstvím
podle přijetí.

Mimovolně nám zde*na mysl připadá, že sobe představoval
Hus svrchovaného Boha asi tak jako pozemského krále, který
vládne dvěma národům. Jeden z těch národů, byť svou věrností
a obětovností byl proslul, a krále svého až do toho hrdla hájil,
nebéře za tuto svou oběť ničehož, nedospívá nikdy až ku přátel-
ství panovníka svého, spíše se mu železnými zákony přitužuje.
Národ druhý však zůstává v lásce krále svého, lahodí se jemu
i zákonem i dobrým bydlem, ač jest ku vzpouře velenáchylen,
nejednou vladaře svého těžce urazil, ano jej i s trůnu svrh-
nouti chtěl.

Z toho patrno, že Husova teorie o předzřízení a předzvě-
dění, ač zde onde s vírou souhlasí, přece od pravdy daleko jest

i) De Ecclesia cap. 5. Tom. I. fol. 204—205.
2) Postilla. II. 233. e Druhé narozenie duchovnie jest, jímž bývá
zvláštní syn boží nadpřirozeně mocí Boží."

Hus o předznzGDÍ a předzvědění. 99

vzdálena. Nebof ač věří katolíci, že ti, kdož v dobrém setrvají
(což bez milosti Boží jest nemožno), budou spaseni, jsouce od
věčnosti ku spáse věčné od Boha předzřízeui; a zase, že ti, kdož
ve smrtelném hříchu se světa sejdou, pro hřích ten od Boha k
věčné zátratě jsou předzvěděni: přece s hrůzou a rozhodně zavr-
hují onen strašný vliv na člověka, jaký Hus z předzřízení a
předzvědění odvozuje.

I písmu odporuje kazatel Betlémský, nebof čteme v písmě,
že Bůh není přijímatelera osob : „Není přijímání osob u Boha**
(Kol. 3, 25.) a že všickni jsou synové Boží skrze víru v Krista
Ježíše, jehož křtem byli oblekli, tak že odtud není rozdílu mezi
židem a pohanem, mezi služebníkem a svobodným, mezi mužem
a mezi ženou, ješto všichni jedno jsou v Kristu Ježíši, (Gal. 3,
26. n.) A zase dí písmo, že Bůh, nejsa přijímatelem osob, soudí
jednoho každého podle skutků, a napomíná, abychom tudíž v bázni
za času přebývání svého na zemi obcovali. (I. Petr. 1, 17.). Avšak
dalo-li by se mysliti ještě více strannické přijímání osob, nežli jaké
jest jednání Páně s předzřízenými a s předzvěděnými podle po-
pisu mistra Jana? — Jest sice pravdou nepopiratelnou, že Bůh
v rozdávání darův svých nikým není vázán, a že jako stvořil tvory
své ze svobodné vůle své, taktéž je i ze svobodné vůle obdařil
rozličnými dary; ale zdaž bychom toho mohli očekávati od lááky
Boží, žeby některé hejčkala a plnost synovství jim rozdávala,
některým však bez viny jejich synovství Božího odpírala, ano bož-
ským předzvěděním je v pouta věčné záhuby jímala?

Na bíledni jest, že Hus sobě samému odporuje, jelikož i on
tvrdí, že není u Boha přijímání osob, z čehož uzavírá, že pro
nikoho nestává příčiny k zoufání. „A poněvadž nenie u Boha
přijímání osoby, dóvod jest, že není nižádnému příčina ku zoufání,
jedné ač by chtěl kto nevděčný volně s ďáblem zatvrzelým zúfati,
neb tak jest veliké milosrdenstvie božie, že i zatracené milosrdně
mučí, neb jim ještě dává byt, že jsú." ^)

Toto vše kdyby byl uvážil mistr Jan, dojista by byl od-
stoupil od nelítostného učení svého. 2)

O Výklad. Erben. I. 295—296.

^) Hus nebyl na sněmu Kostnickém odsouzen za příčinou svého
učení, že jest v Bohu od věčnosti úřada předzřízení a předzvě-
dění, neb tak věří- a věřila vezdy katolická církev sama. Aniž

100 Hřích a trest.

§. 10.

Hus o poměru hříchu smrtelného a stavu milosti k vý-
konům lidským.

Milostí posvěcující se povznáší veškera duše naše v nadpři-
rozenou výši. Písmo Boží popisuje nadpřirozenou výši tuto, ješto
dí, že se stáváme ospravedlněním syny Božími, dědici království
nebeského, spoludědici Kristovými, a účastníky přirozenosti bož-
ské. Této výše nadpřirozené stávají se účastnými veškery mohut-
nosti duševní, a spůsobem výši té přiměřeným vlévají se Bohem
v nás nadpřirozené cnosti: víra, naděje a láska. Na této výši be-
rou podíl všecky dobré úkony člověka spravedlivého, plynoucí ze
svobodné vůle a z dobrého úmyslu, tak že jsou to netoliko skutky
dobré, nýbrž i záslužné.

Jestliže zhřešil člověk smrtelně, spadá s nadpřirozené vý-
še této, přestávaje touž dobou býti synem Božím podle přijetí, dě-
dicem království nebeského, spoludědicem Kristovým a oučastníkem
přirozenosti božské. Avšak ještě více! On poskvrňuje duše své,
činí se vinným před Bohem a propadá trestu věčnému. Na
tomto smutném stavu berou zase podíl veškery svobodné úkony.
Neboť, ačkoli také hříšník může konati skutky dobré nejenom řádu
přirozeného, ale (nabádá-li a vede-li jej milost Boží oučiulivá) i
rádu nadpřirozeného ; předce skutkové tito, ačkoliv směřují ku spáse,
nejsou záslužný k životu věčnému. Nad to se stává vůle ku konání
dobra vůbec mdlou, hřešením vejde hřích v obyčej, a má nezřídka

mohl býti kancléř Gerson censurován na témž sněmu pro svoje
uěení o předzřízení nepodmíněném. Slovy: .Neque confugiendum
est ad illorum merita vel opera, quos ab aeterno praedestinat
Deus, quia si ex operibus, jam nonexgratia" (De consolat. theol.
tract. I.) nedí zajisté Gerson, ani že Bůh člověka ku spáse věčné
předzřizuje pro dobré skutky řádu přirozeného, čili pro ta-
kové, které činí člověk o své vlastní síle bez milosti Boží, což
tvrditi byloby pelagianismem, ani že Bůh předzřizuje pro skutky
dobré řádu nadpřirozeného, tak žeby skutky ty byly pří-
činou prvotnou (prima causa movens), proč Bůh předzřídil, což
by se podobalo dojista semipelagianismu. Tvrdí-li však, že Bůh
předzřizuje bez zásluh předzvěděných (absque praevisis meritis),
přiznává se k Tomistům a k těm se mohl znáti i Hus, aniž by
mu proto jediný vlas byl zkřiven býval. (To k číslu 67. časopisu
„Pokrok" z r. 1869.)

Následky hříchu smrtelného. 101

za následek i setrvání ve zlém. Čilosf vftle k dobru 86 tudíž hří-
chem dojista umenšuje. Ale byť člověk ve zlém byl sebe zary-
tějším, přece se svolení ve hřích děje v něm z vůle svobodné,
a každý hříšník může se hříchu varovati a zákona božího šetřiti,
ješto se každému dostává pomoci a síly od Hospodina. Za tou
příčinou nejsou veškeři úkonové hříšníkovi zlí a nešlechetní. Mezi
hříchy jest rozdíl, neboť ne každým se ztrácí milost Boží, proto
se zovou některé hříchy smrtelné, jiné všední. Tolik učí cír-
kev katolická.

Hus taktéž uznává, že člověk ospravedlněním k nadpřirozené
výši podobenství Božího se povznáší, a na té výši že podíl berou
i dobří skutkové ospravedlněného ; on uznává, že s této výše stržen
bývá hříšník smrtelným hříchem, a že stav tento má i vliv na
skutky, které koná. A pokud jen to tvrdí, není mezi ním a kato-
lickou církví žádného sporu. Avšak mistr se domnívá, že smrtelný
hřích celou bytosť lidskou zatemňuje, a veškery úkony
tak otravuje, že jsou veskrze nejenom poskvrněny, ale i zly a
nešlechetný. Když byl ve svém spisu o „církvi" (v kapitole
19.) úkony lidské rozdělil na dobré, mající do sebe povahu dobra,
a na zlé, mající do sebe povahu zla, rozeznává skutky dobré ve
svém spůsobu (de genere suo), jako: postiti se, a zlé ve svém spů-
sobu, jako : zabíti člověka. Na stupni prvém jest dobro s a m o o
sobě (simpliciter), na druhém může býti dobro ve svém spů-
sobu i zlem, a na třetím jest dobro nelišné, jako tesati, orati,
šíti. Konečně přichází k rozdílu, jak dí „bezprostřednímu," an dělí
skutky veškery ve skutky cnostné, a nešlechetné (vitiosa,
vadné, chybné), a ten rozdíl že prý jest na jevě: neboť všecko,
co prý koná nešlechetný, koná nešlechetné, ješto smrtelným hří-
chem nakaženy jsou veškery úkony lidské: jakož zase cnost
všecky úkony oživuje, tak že ten, kdo se nalézá ve stavu milosti,
vezdy se zásluhou vše koná. To prý plyne ze slov písma: „Svíce
těla tvého jest oko tvé. Jestli oko tvé bude sprostné, všecko tělo
tvé bude světlé. Pakli oko tvé bude nešlechetné, všecko tělo tvé
bude tmavé." (Mat. 6, 22. 23.) Slovo „oko" vykládá reformátor o
„úmyslu." Je-li úmysl dobrý, také skutek dobrý jest. Avšak úmysl
jest prý dobrý jen tenkrát, byl-li pojat ve stavu milosti Boží. Jako
tedy úmysl v milosti Boží pojatý jest dobrý a tuto svou dobrou
povahu na všecky úkony činné i trpné přenáší, tak sice že i
„spáti*^ jest u lidí omilostněných skutkem dobrým; tak zase zá-

1()2 Co koná člověk dobrý a člověk zlý.

mysl ve stavu hříšném pojatý jest zlý, a přenáší tuto svou zlou
povahu na veškery byť i dobré výkony, porušuje jich a činí je
nešlechetnými.

„Ulterius notandum, quod divisio humanorum operum im-
mediata est, quod vel šunt virtuosa vel šunt vitiosa; patet,
quia si homo est vitiosus, et agit quidquam, tunc agit vitiose,
quia sicut vitium, quod crimen dicitur sivé mortale pecca-
tum, iníicit universaliter omneš actus hominis; sic virtus vivi-
ficat omneš actus hominis virtuosi in tantum, quod existens in
gratia dicitur mereri et orare dormiendo, et quaelibet operando,
ut dicunt doctores ss., praesertim beatus Augustinus, Gregorius,
Hieronymus et alii. Et fundatur illud dictum in illo Christi Jesu
salvatoris nostri verbo, quod dixit Lucae sexto capitulo. Si oculus
tuus fuerit simplex, totum corpus tuum lucidum erit, i. e. si in-
tentio fuerit bona in gratia ad opus, tunc totum corpus tuum,
i. e. congeries omnium operum tuorum lucida erit, quia munda
coram Deo. Si autem oeulus tuus, i. e. intentio tua nequam
fuerit, criminata atque coinquinata per vitium, totum corpus tuum
scilicet operum tenebrosum i. e. vitiosum erit. Unde gentium
doctor apostolus Paulus praecipit ita dicens: Omnia in gloriam
Dei facite, secunda Corinthiorum primo. Et alibi : Omnia vestra
in charitate íiant. Unde totus modus vivendi charitative est virtuosus
et totus modus vivendi hominis praeter charitatem est vitiosus."^)

Tomuto učení zůístává Hus věren, ješto nejednou tvrdí, že
člověk dobrý nemůže činiti zlých skutků, jako zase zlý nemůže
působiti skutků dobrých. 2) Ano on učí, že jako cnosti jsou ve-
spolně sloučeny, i hříchové v jedno splývají, tak že ten, kdo se
dopustil jednoho smrtelného hříchu, všemi jest vinen. „Ten, kdo
činí dílo služebné ve svátek, najednou více hříchů páše, anť jako
ten, kdož má jednu cnost, všechny má, tak kto má jeden hřích,
má jich mnoho. Je-li na příklad Jan opatrný, bude i toho pilen,
aby činil vše spravedlivě, je-li spravedlivý v pravdě, bude hotov
státi trvale ku pravdě; kto tedy jest spravedlivý, jest i statečný,
anť ten jest statečný, kto se ustavičně postaví o dobré. A nemůže
býti statečný, není-li skrovný čili střízlivý, jest tedy statečný i
střízlivý. Tyto cnosti jsou veřenie, protože jako u veřeji dveře,

') De Ecclesia cap. 19. Tom. I. 238,
2) Postilla. II. 295.

o stavu hříšníkové. 103

tak V nich se obracie a v nich stojí cnostný život člověka. Též
takéhříchové svázáni jsii, že kto má jeden, má jich mnolio: jakož
jsem řekl: ktož hřeší přestúpením přikázanie božieho, nesvěté
neděle, ten mnohými smrtedlnými hříchy hřešie. Neb že dělá la-
komě, jest lakomec, a že tak lacino svú duši a královstvie nebe-
ské tratí, jest marnotratce. A že od choti Krista k ďáblu přistú-
pil, protož duchovně cizoloží a smilní. A že božieho přikázanie
neplní, jest pyšný, a že jest pyšný, Bohu závidí, že mu přikázal
světiti, a tak jemu cti ujímá, a tak jest zloděj. A že nečiní, co
má v pátek činiti, protož lení jest, a že své duši zlé činí, protož
jest hněvivý, neb sám své duše nenávidí a ji zabije . . A že sebe
nenávidí, tedy i bližního nenávidí, neb die písmo : Kto sobě zlý,
kterak jinému bude dobrý ? A že Boha neposlucha, tedy ho ne-
miluje, a že Boha nemiluje, tedy nadarmo jméno božie jest vzal,
a darmo slově křesťan. A poněvadž darmo slově křesťan, tedy
otce Pána Krista nectí, a nectí matky své, jenž jest sbor všech
svatých . . A tak přestúpiv jedno přikázaní jest všemi vinen,
jako dí sv. Jakob, apoštol a bratr Pána J. Krista."^)

Do svého upřílišeného rigorismu jsa zcela zahloubán tvrdí
konečně Hus, že d o b r ý skutek, konáme-li jej ve stavu hříšném
nám nejen neprospívá, ale i dokonce škodí. „Vědomo jest, že
modlitba učiněná nehodně, jakožto ve smrtedlném hřieše . ., neto-
liko není užitečná, ale jest škodlivá." 2) A tak prý „kněz jsa v smr-
telném hřieše, a lid hřiešný čině skutek, jenž v sobě jest dobrý,
hřiechův přidává, a tiem viece hřeší."

Že domněnky svrchu uvedené z části nepravé jsou, snadno
posouditi lze. Avšak nemá-li se výrokům těm rozuměti v ten
spůsob, že reformátor tvrdě, že výkony hříšníkovy jsou povšechně
nešlechetný, pouze vysloviti chtěl, že proto jsou nešlechetný, jeli-
kož forma (spůsob) života hříšníkova jest vadna podle slov : „To-
tus modus vivendi charitative est virtuosus, et totus modus vi-
vendi hominis praeter charitatem est vitiosus?"') Snad se toliko
domníval, že skutek dobrý, ve stavu nemilosti vykonaný, jest sice
dobrý, ale nedobře působený, poněvadž se mu nedostává oživující
síly posvěcující milosti, podle slov: „Nihil autem bene fit ab ho-

1) Výklad. Erheii. I. 119 — 120.

-) Výklad. I. 290.

3) De Ecclesia cap. 19. Tom. I. 238.

1Q4 Dobré skutky konané ve stavu hříšném.

mine, nisi dum est in charitate . . et nihil bene fit, sine chari-
tate, abhomine?"!) Jestliže Teta Husova : „Je-li člověk nešlechetný,
a něco koná, pak koná nešlechetně," ten smysl do sebe má, že
skutky hříšníkovy dobré jsou sice dobry, ale nedobře vykonány,
nejsouce k životu záslužný: byla by to dojista věta pravověrná.
A zdá se věru, že mistr tak a nejinak rozuměl větě své. Neboť
na jiném místě dí: „Každý smrtelný hřiešník, jenž jest v smrtel-
ném hřieše, v tu dobu nic spravedlivě, hodně a sobě k zaslouženie
nemá, ale když bude k milosti pokáním zase navrácen, tehdy ke
všemu bude zase navrácen, aby to již hodně měl." 2) A když mu
byla v Kostnici předložena věta: „Si homo est vitiosus, quidquid
agit, vitiose agit," odvětil, ač jsou-li slova ta v závorce obsažená
od něho řečena, tímto spůsobem: „Sicut logicus loquitur gram-
maticam, sed non grammatice, sic vitiosus extra gratiam potest
facere actum bonům de genere, sed non bene, sed resurgendo in
gratia reviviscit." ^)

Avšak mírnějšího výkladu toho sotva uhájiti lze, jelikož

a) mistr slovo ^vitium" bére ve smyslu : „mortalepeccatum;"
a podle toho by skutky hříšníkovy, jsouce jinak ve svém spůsobu
dobré, byly netoliko závadné (vitiosa), ale i hříchy smrtelnými
(mortalia peccata).

h) Podle své argumentace zdá se Hus věřiti, že hříšník, do-
kavad ve hříchu zůstati chce, v té své zlovůli netoliko nic do-
brého konati, ale ani dobrý úmysl míti nemůže. Konečně

c) mírnější výklad nesnadno srovnati lze s výrokem mistro-
vým, že modlitba ve smrtelném hříchu vykonaná jest člověku
škodlivá.

Mnozí chtěli z výroku Husova o dobrých skutcích ve stavu
hříšném vykonaných odvětovati, že Hus i svobodu vůle upíral.
Avšak úsudek takový zajisté nespravedlivým nazvati sluší. Nám
se zdá, že právě výrokem svým dal mistr na jevo, že jest vůle
lidská svobodna, neboť právě proto učí, že skutkové nespravedli-
vého jsou nešlechetní, poněvadž tento ve hříchu zůstati chce o
své ujmě a o své vůli.

Nemůžem-li však souhlasiti s mistrem v tom, že všickni

^) De Ecclesia cap. 21. Tom. I. pg. 246.

2) Postilla. n. 391.

') Palacký Documenta str. 215,

Předzrízení, předzvědéní a řády církevní. 105

skutkové hříšníkovi jsou nešlechetní, rovněž upírati musíme, že
člověk, který jedním hříchem smrtelně se prohřešil, vinen jest
před Bohem hříchy všemi. Sv. apoštol Jakub ovšem dí: „Kdoby
pak koli zákon zachoval, ale přestoupil by v jediném, učiněn jest
všemi vinen" (2, 10.), ale smysl jest: že ten, kdo přestoupil zákon
v jednom přikázaní, se provinil proti celému zákonu, jelikož
každý článek téhož zákona jest výrazem tétéž vůle Boží; avšak sv.
Jakob nechtěl říci, že člověk, který se prohřešil na př. krádeží,
tudy už také vinen jest smilstvem, vraždou a t. d. Jinak by ne-
stávalo mezi hříšníky žádného rozdílu co do objemu hříchů, a
byloby nepravdou, že na onom světě pokuta za hříchy jest rozdílná.
Ostatně sluší přidati, že Hus takto učil jenom o hříchu smr-
telném. Nebof hříchem všedním se, dle Husa, stav milosti (habitus
gratiae) neruší, Duch svatý se nevypuzuje, a proto také vzdor všedním
hříchům mohou býti skutkové naši Bohu vzácni. Ale i tu zabíhá
ve výstřednosti. Slyšme jenom, kterak odpovídá sobě k námitce,
že obcování manželské sotva se stává bez hříchu malého nebo
všedního, a žeby tudíž se konati nemělo. „Ale snad dieš: Jestli
tak, tehdy neslušie manželem nikdy pro plod tak se poznati tě-
lestně? Tu diem, že týmž dóvodem dovedl by, že nám neslušelo
by Hekati modlitby té „Otče náš," neb jie nižádný z nás nedie,
by všedně nehřešil, protože neb někam jinam pomyslí, aneb die
ne s velikú snažností, a zvláště že jie nikoliv nedie tak dobře,
jako ji dobře řekl Kristus; a tak každý má nedostatek v své
modlitbě . . Ale věz, že hřiech všední, jenž proto slově všední,
že jej každý den do smrti máme, protože . . plně Boha nemilu-
jeme, tak od nás Ducha sv. neodhánie, ani činí, by skutkové
naši nebyli Bohu vzácni, protož spěje-li člověk páteř s tiem hřie-
chem, nemaje smrtelného, tehdy Bohu se líbí a má odplatu.
Též i manželé, když pro plod poznají sě."*)

§. 11.

Uéeiií mistra Jana Hiisi o poměru předzřízení, předzvědění
a hříchu smrtelného k řádům církevním a občanským.

I kdyby reformátor Betlémský zcela pravověrně byl smýšlel
o ústavě církve katolické, přece by veškeru správu církevní v ne-

') Postilla. II. 41.

106 Předzřízení, předzvědění a řády církevní.

bezpečí byl uvedl svou naukou o poměru předzřízení, předzvědění
a hříchu smrtelného k řádům občanským a církevním.

Již v učení o církvi bylo vylíčeno, že sobě Hus představoval
církev jako sbor předzřízených, kteří jedině a výlučně ku skry-
tému tělu Páně náležejí, kdežto předzvědění, byť se i nalézali ve
stavu milosti; v skutku a v pravdě údy církve nikdy býti ne-
mohou.

Jestliže tomu tak, tuť nutno zodpovědíti následující otázky:

1. Zdali, předzvědění jsou skutečně kněz í mi a bi-
skupy, zastávají-li úřad biskupský a kněžský, ješto nejsou ani
údy církve?

2. Zdali předzřízení dále zůstávají v úřadě kněžském i
biskupském, i když byli smrtelně zhřešili, jelikož reformátor
tvrdí, že křesťan pro hřích smrtelný z církve vypadá?

3. Zdali hříchem smrtelným se neporušují i poměry ob-
čanské a právo k majetku zvlášť, jestliže hřích smrtelný tako-
vou spoustu činí v oboru církevním?

4. Zdali jsou platný před Bohem úkony kněžské ta-
kového kněze, biskupa a papeže, jenž se nalézá ve hříchu smr-
telném ?

Co se týká prvé, druhé a třetí otázky, mohli bychom na
základě nauky Husovy ó církvi odpovědíti již a priori , že před-
zvěděný nemůže žádného úřadu církevního zastávati, byt i spra-
vedliv byl podle přítomné milosti, neboť kdo není údem církve,
kterak by mohl a směl býti jejím pohlavárem ? Předzřízený však,
byt se i ve smrtelném hříchu nalézal, nevypadá podle Husova
náhledu nikdy z lásky Boží „secundum praedestinationem," aniž
přestává kdy býti údem skrytého těla Páně, a protož bychom a
priori se stanoviska reformátorova říci mohli, že smrtelný hřích
nemůže předzřízeného vytisknouti z úřadu duchovního. Důsledně
bychom též tvrditi museli, že úkony kněžské kněze předzvěděného,
byť tento i v dočasné milosti se nalézal, před Bohem jsou neplat-
ný, a zase že předzřízený, byť i těžce se prohřešil, vezdy platně
úkony kněžství svého vykonává. Vizmež však, jakým spůsobem se
reformátor sám o těchto otázkách vyslovuje.

1. Ve svém spisu proti Stanislavovi ze Znojma tvrdí Hus,
že sice podle sv. Pavla dal Kristus „některé zajisté apoštoly, ně-
které proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele," ale že
,ta nádoba vyvolená (sv. Pavel) nenapsal, že dal Bůh předně

Zázraky budiž stvrzeno kněžství. ]()7

papeže, potom kardinály a t. a., léčby snad kardinálové ničli těch
milodarů, které uvádí apoštol (I. Cor. 12.) a byli předzřízeni.
„Si ergo Doctor (Stanislaus de Znojma) probaverit de papá et
collegio cardinalium, quod šunt praedestinati , habentes dona
enumerata superius, quae competunt corpori Christi mystico, tunc
habebit inventura, quod ipsi šunt corporis mystici partes, sicut
fuerunt apostoli. Sed si apud Deum constat de ipsis oppositum,
tunc šunt membra diaboli, et praecipui discipuliAntichristi. Sicut
ex opposito apostoli fuerunt praecipui ministři D. J. Christi."^)

Zde tedy žádá IIus na kardinálech a na papeži, aby doká-
zali, že o nich v božské úradé ustanoveno, že budou spaseni, pak
tep rva je chce uznati za údy církve sv. a za nástupce sv. apo-
štolů, a mimo to chce, aby vynikali týmiž milodary, jimiž se
stkvěli apoštolé, ješto jinak nemožno věděti, zdaž jsou skutečně
to skrovné stádce, jež sobě vyvolil Pán. Podle takové argumen-
tace tedy nikdo není náčelníkem církve svaté a nástupcem apo-
štolovým, leč nalezá-li se v počtu předzří zených.

Ješto však úřada o předzřízeni jest tajná, není (podle Husa)
laik zavázán věřiti, že preláti jsou náčelníky církve svaté a údy
jejími podle předzřízeni anebo podle dočasné milosti.

Že k tomu laik zavázán býti nemůže, snadno prý pochopiti
lze; neboť Bůh nikoho nenutí, aby věřil něčemu, co není pravda.
Nikdo však bez obzvláštního zjevení na jisto tvrditi nemůže o
sobě, že náleží do počtu vyvolených. Vždyť pak ani neví, nalezá-li
se přítomně v milosti Boží, kterakby věděti mohl, že jest před-
zřízencem? Jestliže však nemáme ani sami o sobě dotčené jistoty,
kterak možno věřiti, že ten neb onen prelát přičten jest k ma-
lému stádu, jemuž přimlouvá Kristus: „Noli timerepusillus grex?"
Jestližeby tedy Bůh velel, abychom věřili, že ten neb onen prelát
anebo klerik jest náčelníkem církevním v skutku a v pravdě: tuť
by žádal a poroučel, abychom věci nejisté za jisté a nepochybné
považovali, a tudíž i věřili, že jest pravda, což samo o sobě ne-
pravdou jest. Ovšem se dí, že volba lidská jest znamením, že i
Bůh toho neb onoho k úřadu duchovnímu povolal ; avšak volba
lidská nás nikterak přesvědčiti a ubezpečiti nemůže o tom, že
zvolený skutečně jest papežem, biskupem anebo vůbec prelátem
Bohem zvoleným.

*) Ad scripta M. Stanislai de Znojma, c. 3. Tom. I. 273.

108 Nestačí volba lidská ani Kristova.

Ani volba Krista samého nemá té moci do sebe, aby
od něho zvolený se stal skutečně údem církve a náčelníkem jejím.
Důkaz toho máme prý na Jidáši. Jidáše vřadil sám Kristus ve
sbor apoštolův, a Jidáš byl i od lidí apoštolem jmín, a přece
nebyl pravým apoštolem a nebyl ani oudem církve, alebrž vlkem
v rouše beránčím. Tudíž prý zjevno a pochopitelno, že není laik
povinen věřiti, že prelátové skutečně a v pravdě jsou náčelníky
církve svaté, léčby se snad osvědčili skutky dobrými. Preláti
však, kteří žijí po světsku a oddáni jsou nepravostem, jen s veli-
kou privazčivostí tvrditi mohou o sobě, že jsou pohlaváry a před-
nějšími údy církve svaté.

„Membrum Ecclesiae sanctae catholicae facit praedestinatio,
quae est praeparatio gratiae in praesenti et gloriae in futuro,
non autem locus dignitatis vel humana electio vel aliquod signum
sensibile. Cum diabolus Scarioth non obstantibus charismat! bus
temporaneis ad apoštolátům sivé episcopatum sibi datis etiam
cum reputatione populi non fuit verus Christi discipulus, sed
lupus, ovina pelle tectus, ut ait Áugustinus, et per consequens
nec praedestinatus et sic nec pars Ecclesiae, sponsae Christi . .
Ex quo patet, quod magna foret praesumtio sine revelatione vel
formidine asserere, quod ipse sit membrum illius sanctae Eccle-
siae. Sed nerao sine revelatione vel formidine assereret, quod
ipse sit praedestinatus. Unde valde est mirabile, qua fronte magis
saeculo děditi et enormiter viventes, elongati a Christi conver-
satione et plus steriles ab expletione Christi consilii et praecepti
se arbitrantur fóre capita vel corpus vel membra praecipua spon-
sae Christi. Numquid credimus, quod illi šunt sine macula mor-
talis, et sine ruga venialis peccati? . . Si objicitur, quod quilibet
laicus tenetur credere de suis praelatis, quod ipsi šunt capita
ecclesiae et partes ecclesiae vel secundum praedestinationem, vel
secundum praesentem justitiam. Hic dicitur, qued laicus non
tenetur, credere de suo praeposito, nisi verum. Patet, quia nemo
tenetur quidquam credere, nisi ad quod movet eum Deus credere.
Sed Deus non movet hominem ad credendum falsum. Licet enim
ex fide falsa quandoque occasione bonům proveniat, et Deus mo-
veat ad substantiam actus, tamen Deus non movet sic hominem,
ut fallatur. Unde, si laicus crederet de suo praelato, quod ipse
sit sanctum membrum ecclesiae, et ita non esset, fides sua vel
credere suum foret falsum. Pastor ergo tenetur per instructionem

Kdo jest v pravdě náčelníkem církve. lOD

virtuosorura ope rum raovere subditos, quod sit talis. Unde
si subditus non cognoscit sui praepositi virtuosa opera, non tenetur
credere, quod sit talis secundum praeseutem justitiam, et cum
formidine et conditionaliter, quod sit talis simpliciter, scilicet
secundum praedestinatiouem. Si vero manifeste cognoscit ejus
crimen, tunc debet supponere ex opere, quod non est justus, sed
inimicus Christi."')

V jaký odpor s vlastními náhledy svými tuto zabřednul mistr
Jan, o tom zajisté neměl ani tušení. Nebot svrchu 2) pravil, žeby
papež a kardinálové, chtějíce býti nástupci apoštolův, měli do-
kázati, že jsou předzřízeni, a to prý se může státi divy a zá-
zraky: zde pak tvrdí, že Jidáš, ač vynikal milodary Kristem
sobě půjčenými, přece nebyl v pravdě a skutečně apoštolem. Moc
tedy činiti divy a zázraky není dostatečným důkazem, že na př.
biskup A. jest skutečně biskupem, ani tenkráte, kdybychom na
jisto věděli, že ho Bůh sám za biskupa povolal!

Není-li však ani zázrak postaČitelným důkazem, že preláti
jsou oudy a náčelníky církve svaté, kdy tedy jsou laikové povinni
věřiti, že některý prelát jest náčelníkem církve svaté? Hus od-
povídá : „Jestliže vyniká cnostmi." Avšak půjčme toho, že prelát
B. vyniká cnostmi, zdaž není přece možno, že nesetrvá, a na konec
bude zatracen? Dlužno-li i v tomto případě věřiti, že prelát jest
oudera církve a jejím pohlavárem? A zase možno, že dobří skut-
kové prelátů jsou uvnitř jaloví, bez lásky k Bohu a jenom na
odiv konáni pro marnou chválu, anebo z pokrytství a z úmyslů
nekalých (a tak prý podle Husa se zhusta děje) ; zdaž i tu ne-
zbytno za to míti, že jsou z počtu vyvolených, tudíž i oudy církve
svaté a jejími skutečnými a pravými náčelníky? Jestliže tedy Bůh
velí takové preláty za pohlaváry uznati, neporoučí li za pravé
míti to, což jest nepravda ? A opět možno, že prelát předzřízený
v přítomné době v kalu nepravosti vězí, aneb že jest hříšníkem
pouze podle soudu lidského, kterak se tu zachovati? — Podle
teorie Husovy není laik vázán věřiti, že takový hříšník jest oudem
církve a jejím pohlavárem ; ale zdaž jej tudy Bůh sám neponouká,
aby zamítnul to, což jest pravdivo, a věřil tomu, což jest ne-
pravdivo ?

^) De Ecclesia cap. 5. Tom. 1. 204—205.
-) Ad scripla M. Stanislai cap. 3.

110 o náčelnictví předzřízeného.

Není-liž tu odpor, jehož odčiniti nedovedou ani nejvrouc-
nější přívrženci reformátorovi ? Předzvěděný není oudem
církve, aniž může kdy býti skutečným pohlavárem jejím, a přece
činí-li dobré skutky, mají věřiti laikové, že jest oudem církve
a jejím náčelníkem ! A zase předzřízený, činí li zlé skutky,
jest sice skutečným oudem církve, ale laikové nejsou zavázáni
věřiti, že jest oudem církve a náčelníkem jejím! Či snad činil
reformátor mezi náčelníky církevními asi ten rozdíl, jaký mezi
oudem předzřízeným a předzvěděným? Tomu-li tak, pak pohlavár
předzřízený, jsa v milosti Boží, byl by pohlavárem podle před-
zřízení a podle přítomné spravedlnosti, a tu by arci laikové podle
skutkův jeho mohli souditi, zdali ještě zůstává pohlavárem podle
přítomné spravedlnosti čili nic. A zase předzvěděný, jsa v pří-
tomné době v milosti Boží, nebyl by sice pohlavárem podle před-
zrízení, ovšem ale podle přítomné spravedlnosti své!

Mistr Jan však netoliko dí, že laikové nejsou vázáni vůbec
věřiti, že preláti jsou náčelníky církve svaté, nýbrž on tvrdí totéž
obzvláště o římském papeži. „Item non oportet credere, quod
iste quicumque Romanus pontifex sit caput cujuscumque particu-
laris ecclesiae, nisi Deus eum praedestinaverit."^ O něm nepo-
třebují laikové věřiti, že jest hlavou celé církve, neboť tou jest
jedině a výlučně Kristus Pán ; ani že jest náčelníkem některé církve
částečné, na příklad té, která jest v Římě. Učení to prý odtud
plyne, poněvadž by jinak byla víra naše klamná, a skutečně prý
byla církev podvedena Anežkou papežicí. A proto prý není člán-
kem víry, že tento Liberius, Jan, Bonifác, Klement, Urban a t. d.
jest předzřízeným, a proto není článkem víry, že papež jest po-
hlavárem některé církve částečné.

2. Jestliže však předzřízení uspůsobuje preláta, aby byl neto-
liko údem, ale i náčelníkem církve, kdežto ubohý otrhánek před-
zvěděný není ani údem církve; nastává otázka: zdali to náčel-
nictví předzřízeného tak pevně jest ustaveno, že ani smr-
telný hřích jej nedovede z úřadu vytisknouti? — Eeformátor
odpovídá :

a) Papež není nástupcem Petrovým ani jeho náměstkem,
2ije-li hříšně a nemravně, jelikož každý náměstek musí v mra-
vech následovati toho, jehož jest náměstkem. Pokud tedy se

*) De Ecclesia. cap. 13. Tom. I. 221.

Hlásání pravdy a život spravedlivý. 111

Síiáší se životem Petrovým, až potud jest jeho náměstkem. Jest-
liže ale jest lakotě oddán a v hříších ponořen, tuť není Kristův,
ale ďáblův náměstek. Náměstek však ďáblův nemůže míti moci nad
skrytým tělem Páně, kterým jsou věřící, jakož nemá moci nad
údy církve vítězné na nebi, a proto papež ve smrtelném hří-
chu se nalézající přestává býti tím, čím byl dříve, pokud trval v
milosti P)Oží. Hus nečiní v tomto svém výroku žádného rozdílu
mezi papežem předzřízeným a předzvěděným, nýbrž tvrdí naprosto,
že papež hříšný není tím, čím se býti zdá, ale tím, čím vniterné
jest, t. j. antikristem a náměstkem ďáblovým.

„Quia vicarius debet gerere vicem superioris, a quo accepit
vicariam potestatem, ergo oportet, quod immediatius illi, cujus vi-
cem gerit, in moribus conformetur, uam alias potestas in eo frus-
traretur. Tunc ex illo formatur argumentům. Illius est homo vica-
rius, cujus vicem gerit, et a quo procuratoriam potestatem legitime
accepit. Sed nemo vere vicem gerit Christi vel Petři, nisi se-
quatur eum in moribus , cum nulla alia sequela sit pertinen-
tior, nec aliter a Deo recipit procuratoriam potestatem. Igitur
ad id officium requiritur et morům conformitas et instituentis
auctoritas." ^)

S učením tímto srovnává se nauka Husova, že ku kázání
slova Božího a k vykonávání úřadu pastýřského není zapotřebí
žádné autorisace, ani papežské ani biskupské, jelikož prý se jí
dostává každému knězi přímo od Boha; znamením ale poslání
Hospodinova jest prý hlásání pravdy a život spravedlivý.
Kde tedy nestává života spravedlivého, byt se i pravda hlásala,
tam také není více autorisace Hospodinovy a Jeho oprávněného
náměstnictví.2) Za tou příčinou nazval prý Kristus Petra „sata-
nášem," když se protivil vůli jeho ; neboť odpůrci zákona Páně
jsou praví satanášové. Ani papež není tudíž zjevným a pravým
nástupcem Petrovým, jestliže ho nenásleduje ve mravech, ano, je-li
lakoten, jest spíše náměstkem Jidáše Iškariotského. „Ex his et
ex aliis positis manifeste ostenditur, quod non est papá manife-
stus et verus successor principis apostolorum Petři, si vivit mo-
ribus contrariis Petro, et si quaerit avaritiam, tunc est vicarius

1) De Ecclesia cap. 13. Tom. I. 222.

^) Defensio quorundam articulorum Viklef. Tom. í. fol. 116.

112 Hus o církvi Římské.

Judae Scarioth, qui amabat mercedem iniquitatis, vendens Jesum
Christum." <)

Éímská církev (t. j« ta, která přisluší k Římskému bi-
skupství) nemůže z týchž příčin slouti místem, jež sobě vyvolil
Pán, a na němž založil primát církve, jak tomu chtějí doktoři
bohoslovné fakulty na vysokém učení Pražském (zvláště Stanislav
ze Znojma, Štěpán Páleč, Ondřej z Brodu, Eliae a t. d.), aniž
jest papež vůbec a vezdy nástupcem a náměstkem sv. Petra ; spíše
osvědčuje životem svým všemu dobrému odporným, pýchou, lako-
tou, zpupností, ctižádostí, že jest ohavností spuštění, kteráž před-
pověděna jest Zachariášem prorokem (c. 11.) ^j Proto také není
apoštolskou stolicí Římská stolice vůbec, jelikož apoštolsl^
stolice jest autorita, učiti zákonu Božímu, a rod svatých papežů
a biskupů. „Pro certo non possum accipere, nisi quod sit illa
(scil. sedes apostolica) omneš vitam Christi finaliter secundum
legem Christi imitantes." ^) Podle této teorie mohla by se tedy
apoštolskou stolicí zváti a byla by jí každá fara, každá kaplanka,
ano každá štace dočasná na ostrovech australských, jestli jen
farář, kaplan a missionář jest člověk zákona Božího znalý a hlá-
sá-li pravdu Boží a podle vůle Páně život svůj spravuje. Kde se
ale zákon Boží zanedbává, kde jest život spustlý, tam také není
stolice apoštolské anebo náměstnictví Petrova. Tudíž se může
státi, že na př. papež A. jest nástupcem Petrovým, žije-li vedle
vůle Boží a hlásá-li pravdu Páně, jeho nástupce ale B. není ná-
stupcem Petrovým, žije-li nemravně a nehlásá-li pravdu Boží ; a
zase jeho následník C. může býti pravým nástupcem apoštolův.

Abychom se přesvědčili, že tento náhled reformátorův není
snad jen mimotný, beze všeho vniterného přesvědčení vyslovený,
vizme, kterak píše Hus naproti Štěpánovi z Pálce.

Tvrdit zajisté, že papež zlý a především předzvěděný
není hlavou církve, spíše že, jako Jidáš, jest zlodějem, lotrem a
synem zátraty. Ano takový papež není prý ani oudcm církve,
neboť, kdyby byl oudem církve a tudíž i oudem těla Páně, při-
lnul by ku Pánu milostí, kteráž plyne z předzřízení a z přítomné
spravedlnosti. A nejenom není oudem církve a hlavou církve, on

1) De Ecclesia cap. 14. Tom. I. 223.
*) De Ecclesia cap. 16. Tom. I. 229.
') Ibidem.

o papeži předzvěděiiéra a nešlechetném. 113

jest oudem satanášovým a vetřelcem Antikristem, jenž do církve
nevešel dveřmi, ale odjinud a ovšem lstivě. Vetřelcem pak jest,
i když byl řádně zvolen, netoliko volbou lidskou, ale i božskou.
„Si papá est malus et praesertim, si est praescitus, tunc ut
Judas apostolus est diabolus, fur et íilius perditionis, quomodo
est caput sanctae militantis Ecclesiae? . . cum nec sit membrum
s. militantis Ecclesiae ? Impedit papám praescientia et malitia, ut
ponít Fictor (Páleč), quod sit malus et praescitus, ne sit caput
ecclesiae corporale. Imo, ne sit verum membrum Ecclesiae, quae
est vera conjux et corpus Domini J. Cliristi . . Talis papá et
praelatus malus praescitus et aequivoce pastor, sed vere fur et
latro . . Si papá vel alius praelatus vivit Christo contrarie, tunc
ascendit aliunde. Et dato, dicis (Stephane Páleč), quod ascenderet
per ritam et legitimam electionem, quam ego voco principaliter
a Deo factam, non secandum constitutionem humanam, adhuc
staret, quod ascendit aliunde. Nam Judas Iskarioth rite et legi-
time est electus a Deo Jesu in episcopatum et tamen ascendit
aliunde in ovile ovium, cum fuit diabolus, fur et íilius perditio-
nis." *) Papeži tedy předzvěděnému a nešlechetnému dvojí věc
jest na závadu, že nemůže býti hlavou církve, předzvědění ze
strany Boží a jeho vlastní nepravost.

Domněnce této Husově odpor kladli bohoslove! katoličtí, mezi
nimi věhlasný učitel Husův Stanislav ze Znojma, dovodíce, že
ouřad církevní není milostí člověka posvěcující (gratia gratum fa-
ciens), alebrž pouze milodarem (gratia gratis data) čili milostí
takovou, kterážto uspůsobuje ku platným výkonům svátostným a
církevním, a která tudíž může potrvati a trvá i ve člověku
hříšném. A co jim odpovídá mistr? Pravit, že prý na ten spů-
sob by mohla obstáti plnost pravomoci i v Antikristu nejhorším,
to ale jakžby mohlo býti? „Ex isto dieto Doctoris potest elici,*
quod potestas plenitudinis vel plenitudo potestatis ecclesiasticae
potest esse in Antichristo pessimo. Cum non sit major ratio,
quare stetit in Juda diabolo apostolatus et episcopatus, et quare
potest esse in papá praescito, ut dicit Doctor, et non potest esse
in pessimo Antichristo . . Antichristus pessimus erit caput Eccle-
siae militantis, cor, alveus generalissimae et plenissimae potestatis
in terris universaliter et totaliter illuminandi, pascendi universi-

^) Adversus scripta Stephani Páleč. Tom. I. 258 — 259.

Učení Jana Husi.

114 O papeži předzvěděném a nešlechetném.

tatem ovium Christi. ~ Sed quomodo Antichristus illuminabit?"*)
Spíše tedy jest tomu jinače! Neboť není-li papež spojen s Kri-
stem podle předzřízení a podle přítomné milosti, t. j. je-li Anti-
kristem (ex vi nominis) ; neplodí-li církvi dítek slovem pravdy,
nýbrž rozhojňuje-li pohoršlivým životem počet synů zátraty, a ne-
snaží-li se zdokonalovati oudů sv. církve cnostným životem, alebrž
kazí-li je svou nemravností; nevládne-li podle zákona Páně, ale
dle zákonův nedovolených (t. j. podle zákonův nemajících v písmě
základu, které zove reformátor „vynálezky lidskými)" ; nemodlí-li
se za nepřátely, ale spíše po pomstě práhne; uděluje-li ouradů
církevních osobám neschopným, aneb dokonce za peníze ; brání-li
slovu Božímu tresty kanonickými, je-li neznalý zákona Páně (si
caret clave scientiae) : kterak tu lze říci, že jest formálným prin-
cipem k obrodu, k nápravě, k obživě, k pasbě, ku zdokonalení,
ku správě a zachování života církevního ? Spíše dí o něm Hospo-
din: „Poněvadž jsi ty zavrhl umění, zavrhnu tebe, abys neposlu-
hoval mi kněžstvím." (Oz. 4, 6.) -)

V souhlase s výroky svrchu uvedenými píše mistr Křišfanovi
Prachatickému, tehdejší dobou (1413) rektorovi učení Pražského,
že sice papeže uznává za náměstka Kristova v církvi římské,
avšak že to není předmětem víry. A dále praví : Je-li papež před-
zřízený a řídí-li se ve mravech podle Krista, jest pohlavárem
takové částky bojující církve, jakou (částku) spravuje; ano řídí-li
podle zákona Kristova celou církev, jest jejím pravým náčelníkem
pod arcihlavou Kristem. Jestliže ale žije Kristu protivně, jest zlo-
dějem, lotrem, vlkem hltavým, pokrytcem a přede všemi živými
tvory Antikristem. A takovým prý jest skutečně papež, jsa oha-
vností spuštění, o němž mluvil Kristus Pán.

„In isto volo staré: quod habeo papám pro vicario Christi
'«án ecclesia Komana, sed non est raihi fides. Item in isto sto : si
papá est praedestinatus, et exercet oíficium pastorále sequens
Christum in moribus, tunc est caput tantae militantis ecclesiae,
quantam regit; et si sic regit capitaliter secundum legem Christi
totam jam militantem ecclesiam, tunc est verus ejus capitaneus
sub archicapite domino Jesu Christo. Si vero vivit Christo con-
trarie, tunc est fur, latro ascendens aliunde et est lupus rapax,

^) Adversus scripta Stanislai c. 3. Tom. I. 274.
^) Ibidem.

líiis o kardinálech a prohitech hříšných. 115

hypocrita, et niinc inter omneš viantes praecipuus Antichristus.
Beatus etiam, qui considerat aboraiDationem desolationis , quae
dieta est a Daniele, stante(m) in loco sancto. Quae enim potest
esse major abominatio desolationis in loco sancto i. e. in dignitate
sancta, quam in quo resedit sanctissimus, piissiraus, mitissimus,
bumillimus, pauperrimus, laboriosissimus, patientissimus, castissi-
mus in loco sancto i. e. in sanctitate, residet nomine sanctissimus,
re pessimiis, crudelissimus, vindicatissimus, superbissimus, mundo
ditissimus, accidiosissimus, impatientissimus, immundissimus ? Vere
in deserto omnium virtutum derelicto loco ostenditur a pseudo-
prophetis Christus." ')

b) Jako papež nalézaje se ve hříchu smrtelném není sku-
tečně a v pravdě papežem, zvláště je-li předzvěděný : tak i kar-
dinálové a preláti libující sobě ve hříších, v pýše a nád-
heře, jsou sice kardinály a preláty podle jména, v skutku ale a
v pravdě jimi nejsou. Neboť jestli Jidáš, ač jej Kristus za
apoštola vyvolil, přece byl zlodějem a lotrem: tím spíše před-
zvědění a zlí prelátové jsou zloději a lotry, ješto o nich ani
jisto není, žeby božskou volbou a vůlí za kardinály a preláty
zvoleni byli. „Si vivunt (cardinales) contrarie apostolis, tunc šunt
fures et latrones."-)

Takovou odpověď dává mistr Stanislavovi, kterýž se svou
stranou tvrdil, že „kostela Římského jest papež hlava, a tělo jeho
sbor kardinálóv a ti že jsú praví a zjevní náměstci sv. Petra a
jiných apoštolóv, anť k zprávě kostelnie po všem světě musie
vždy býti a ostati tací zjevní a praví v tom úřadě náměstci sv.
Petra, knížete apoštolského, a sboru jiných apoštolóv Kristových,
aniž by mohli dáni býti jiní tacíž náměstci, než papež, ježto
jest hlava, a sbor kardinálský, ježto jest tělo toho kostela Řím-
ského."3)

S Husem souhlasil sbor evangelických mistrův Pražského
učení, kteříž v replice své naproti fakultě bohoslovné píší, že ou-
dům téže fakulty nesnadno, ano nemožno důkaz vésti, že papež
jest hlavou církve a kardinálové tělem jejím, jelikož neví o sobě
jakož ani o jiných, zdali jsou předzřízeni, a ješto nikoli papež,

^) Docum. Palacký, str. 60. n. 29.
2) Ad scripta M. Stanislai c. 2. Tom. I. 272.
') Palacký Docuinenta, 480. n. D. Consiliuni lacultatis tbeologicae.

8*

116 Působení hříchu smrt. v oboru občanském.

nýbrž Kristus jest hlavou církve, a kromě kardinálů ještě jiní ná-
městci apoštolův na světě žijí. „Cum Romanae ecclesiae papá est
caput, corpus vero collegium cardinalium, existentes manifesti
successores principis apostolorum (tak dějí oudové fakulty boho-
slovné) : ibi objicitur, quod grave est eis illud probare, non solum,
quod sit fides credibilis, sed etiam, quod verum sit. Si enim papá
est praescitus, quod eos latet, quomodo est caput ecclesiae, ubi
hoc fundabunt? Si vero vivit Christo contrarius in superbia, ava-
ritia, voluptate aut ascendit aliunde, quomodo ergo est manifestus
successor Petři, cum ut sic sit fur et latro, ascendens aliunde
quam per ostium D. Jesu Christi? Similiter est de cardinalibus :
si enim vivunt contrarii apostolis, šunt fures et latrones et non
corpus ecclesiae sanctae, nec veri successores." ^)

3. Hřích smrtelný a zvláště předzvědění Boží jest na záva-
du, aby předzvěděný a hříšný papež, biskup a prelát byl skutečně
a v pravdě papežem, prelátem a biskupem. Ale jestliže tak
strašnou spoustu působí předzvědění a hřích smrtelný v oboru
církevním, kterak as působí v oboru občanském?

Odpověď na to jest obsažena ve větě Viklefově, jejížto
hájení mistr podniknul : „N u 1 1 u s est dominus c i v i 1 i s, nullus
est praelatus, nullus est episcopus, dum est in pec ca to
m ort a li." Důvody však, za kterými papež, prelát, biskup a-
světský pán, nalezá-li se ve hříchu smrtelném, není více papežem,
prelátem, biskupem a pánem, jsou prý následující:

a) Ten, kdo se nalézá ve smrtelném hříchu, nemá práva
k daru Božímu, neboť veškero právo lidské má svůj základ v
právu božském. Smrtelným hříchem se ale vyzouvá hříšník z
tohoto práva, ješto hřích jest nákazou celé přírody, a proto i na
člověku, pakli se smrtelného hříchu dopustil, trpí zkázu všecko,
což jest na něm nepodstatné čili případné. Nalezá-li se tedy
člověk ve stavu hříšném, drží všecko nespravedlivě, což drží. To
prý odtud plyne, poněvadž nejvyšší mudrc u sv. Matouše takto
dí: „Jest-li oko tvé bude sprostné, všecko tělo tvé bude světlé.
Pakli oko tvé bude nešlechetné, všecko tělo tvé bude tmavé."
(Mat. 6, 22. 23.) „Nemo, ut est in peccato mortali, habet justi-
tiam simpliciter ad aliquod donum Dei. Et ne impediatur sententiae

') Palacký Documenta 495. lit. J. Replicatio magistrorum Pragen-
sium centra conditiones concordiae a facultate theologica latas.

Hříšník pozbývá práva vlastnického. 117

explanatio, ex aequivocatione vel ignorantia terminorura, suppono,
quod esse solum dicatur habere jus simpliciter ad boniim aliquod
vel in illo, dum pure justo, quod non tunc injuste ipsum possidet
sivé habct. Sic videlicet, si aliquis pro aliquo tempore injuste
occupat, non habet illud simpliciter juste pro eodem. Omne jus
humanumpraesupponit jusdivinum quoadDeum .. Peccator solum
illo módo, quo est, possidet, sed qualitercumque est, injuste est,
ergo qualitercumque possidet, injuste possidet. Major patet ex
hoc, quod mortale peccatum, cum inficit náturám, multo evidentius
inficit omnem modům vel accidens ejusdem, et si vita hominis
est injusta, ita, quod injuste vivit, tunc quaelibet operatio ejus-
dem est injusta, cum non aliter operatur, quam vivit. Et cum
vivere viventibus sit esse, sicut injuste est et vivit, ita injuste
est dominus et injuste subjacet cuilibet sibi inhaerenti accidenti."')

Tím spíše prý se může říci, že hříšník všecko, což má, proti
právu a spravedlnosti drží, jelikož jest nespravedlivým držitelem
i vlastní duše své. O tom prý dí věčná Pravda: „Kdo miluje
život svůj, ztratí ho ; a kdo nenávidí života svého na tomto světě,
k životu věčnému ostříhá ho." (Jo. 12, 25.) Nikdo však neztrácí
toho, co drží spravedlivě, alebrž to tratí, čehož právem nemůže
držeti. Tudíž jest hříšník nespravedlivým držitelem statku i ou-
řadu svého. „Nemo enim peccans mortaliter habet pro tunc
corpus et animam nec aliquod bonům fortunae, nisi aequivoce,
quia cum habet esse ex pura gratia, quod esse tenetur continua-
tur ex lege naturae in gratia, dum perdit regulam hujus juris,
non manet creatura vel quidquam possidens, nisi aequivoce. Ergo
quilibet homo existens in peccato mortali non est dominus civilis,
nisi aequivoce vel praetense." ^)

/?) Druhá příčina, proč takový člověk, který se ve smr-
telném hříchu nalézá, pozbývá práva k majetku a k důstojnostem,
jest prý, že hříšník, ať koná co koná, ve všem smrtelně
hřeší, ať se chová činně anebo trpně, ať bdí anebo spí, ať činí
skutky zlé anebo ve svém spůsobu dobré, tak sice, že hřeší i
tenkráte, když ze svého majetku almužnu dává. Jako prý tedy
jest proti všemu právu, že hříšník žije, tak jest i proti právu,
že vládne : a protož nestává vladaře po právu a spravedlnosti,

1) De decimis. Tom. I. 128 et 129.
') Ibidem.

11^ Hříšník majetkem nevládne.

jenž by se nalézal ve hříchu smrtelném. „Deus requmt ab isto
(peccatore) sicut a quolibet peccatore, ut nihil operetur, nisi in
gratia, iste autem operatur extra gratiam, cum sit in peccato
mortali, ut supponitur, ergo operatur aliter quam debet (i. e. non
bene) . . Ex quo patet, quod si Petrus est injustus, quidquid
fecerit sivé dormiendo, sivé comedendo, sivé quodcumque opus
bonům de genere faciendo, continuo peccat. Non hoc intelligenti
vertitur in dubium, qui noscit, quomodo interior homo infectus
peccato, inficit totum residuum naturae corporeae, et singulos
actus suos et per consequens cuicumque injustum est vivere, in-
justum est cuiquam dominari et sic nullus es dominus civilis exi-
stens in peccato mortali." ^)

Kdyby ale někdo nechtěl za pravdu přijmouti, že hříšník ve
všem, což koná, nespravedlivě jedná, toho odkazuje mistr ku sv.
Pavlu, jenž píše: „Kdybych rozdal na pokrmy chudých veškeren
statek svůj, a vydal tělo své k spálení, lásky pak kdybych neměl:
nic mi to neprospívá." (I. Cor. 13, 3.) Ze slov těchto prý plyne,
že všecko jest hříšno, což koná člověk bohoslovné lásky zbavený,
a proto prý také zhola jest nemožno, aby nespravedlivý člověk po
právu vládnul, an spíše provozuje násilí, drže nespravedlivě to,
což drží. „Per idem non est possibile injustum alicui dominari,
nisi ut sic injuste dominetur vel potius tyranniset, cum injuste
occupat aliena; ergo nullus est juste dominus civilis, dum est in
peccato mortali." -)

y) Třetí příčina, pro kterou člověk hříšník jest neschopen
držeti majetek a vládu po právu a spravedlnosti, v tom spočívá,
že hříšník neužívá věcí stvořených ku zdokonalování své-
mu, alebrž slouží jim a otročí naproti božskému řádu, dle kterého
nesluší, aby předkovalo dobro časné dobru věčnému. Nadto hříchem
se snižuje člověk pod věc daleko nižší, nežli jest všeliký tvor, a
proto snížen jsa de facto pode všecko, což jest, nevládne
také ničím de facto, jakož nemůže vládnouti de jure. „Eo ipso,
quo quis peccat peccato mundi carnis vel diaboli, praefert in sua
affectione bonům temporale, cujus habet simulacrum, cujus habet
phantasiam, bono incommutabili, supra omnem phantasiam intel-
ligibili, ut ostendit Augustinus de vera religione. Unde patet,

1) De decimis. Tom. 1 fol. 120.

2) De decimis. Tom. I. 129,

HiiB dovolává se sv. Augustina. 119

quod oiiinis existens iii peccato inortali caret veio dominio cu-
juscumque creaturae."*)

Z té příčiny prý také sv. Augustin praví, že říše bez spra-
vedlnosti jsou velikým loupežnictvím. „Remota justitia, quid šunt
regna, nisi magna latrocinia ?" -) Že však reformátor nedobře
pojal smyslu věhlasného biskupa Hipponského, snadno se pře-
svědčíme, nahlédnouce, o čem vlastně světec na místě udaném
píše. V kapitole třetí knihy čtvrté o městě Božím dí, že ti, kdož
nijak nemohou říci, že občané Římské říše jsou šťastni, neustále
k její nesmírné velikosti poukazují, aby dokázali velikost pohan-
ských bohův, obráncův této říše, zapomínajíce, že se dělo roz-
šiřování říše pohanské mečem a ohněm, a sice proti právu a spra-
vedlnosti. Načež dí v kapitole čtvrté: „Což jsou jiného králov-
ství odejma od nich spravedlnost, než veliká lotrovství? Neboť ne-
jsou-liž i roty loupežnické poněkud i malá království? Spravujeť
se i tento houf lidí, stoje o sobě, rozkazem vůdce svého, víže se
z nich jedenkaždý k spolku tomu podle úmluvy, a podle usnesení
se dělí o loupež. Taková-li zběř potom při vtělo váním se jiných
padouchů tak dalece zroste, že v jistá se uváže místa a usídlí,
města sobě vydobude a národy podmaní: bez rozpaku i jméno
říše přijímá, kteréhož jí před světem z trestů vy vázlost propůjčuje,
ač žádostivost její tím zamezena nebývá. Pročež vtipně a prav-
divě odbyl jakýsi zběh mořský, když byl popaden, onoho Alexan-
dra Velikého. Nebo když jej byl tentýž král se otázal; Odkud by
měl právo k loupení na moři? on svobodnou smělostí na to od-
pověděl, řka: Odkud ty loupení veškeré země? já však čině to
chatrnou lodičkou nazván jsem lotrem; ty pak velikým lodstvim
totéž čině, nazván jsi panovníkem."

S) Čtvrtá příčina, proč hříšník veškerého práva svého po-
zbývá, spočívá v tom, že člověk hříchem smrtelným upadá v
otroctví, slouže věcem stvořeným proti božskému řádu, a
tudíž se stává velezrádcem Boha svého. Neboť jako zrádce po-
zemského vladaře se zbavuje pro zrádu i práv občanských i práva
k majetku: tak i ten, jenž smrtelně zhřešil, vypověděl Bohu po-
slušnost a zradil ho, a proto ztrácí práva, na božském právu
se zakládající, kterážto jsou: právo k důstojnosti časné a k majetku.

1) De decimis. Tom. I. fol. 129.

2) De civitate Dei. 1. IV. cap. 4.

120 Dovolávání se písma sv,

s) Podle zákona občanského vypadá ten, jenž se dopustil
vraždy na sluhovi pána svého, nesoucím obraz jeho, z práva vla-
dařství. Hříšník ale, vypadnuv z milosti Boží, zabijí sama sebe,
odděliv duši svou od Boha, jenž byl životem jejím, a tím ji zbaviv
života nadpřirozeného. Hřích smrtelný jest tudíž vraždou a vele-
zrádou. A proto také Adam zhřešiv pozbyl panství nad přírodou
a propadl smrti on sám i potomci jeho — ano i Adama druhého
(Krista) na smrt vydal. Nemá tudíž hříšník práva k majetku, je-
likož řád, dle kterého byl od Boha jemu darován, se nesrovnává
se stavem člověka, milosti zbaveného, i)

O Toto vše se prý na pí smě zakládá, jelikož Samuel takto
oslovuje Saula: „Pro eo, quod abjecisti sermonem Domini, abjecit
te Dominus, ne sis rex super Israel." A opět prý dí písmo : „Sci-
dit Dominus regnum Israel a te hodie, et tradidit illud proximo
tuo, meliori te." (I. Eeg. 13.) Saul ztratil tedy pro hřích právo
ku království, a proto prý se čte, že kraloval pouze dvě léta, ač
jinak vládl mnoho let, nebot jen po dvě léta byl spravedliv, t. j.
ve stavu posvěcující milosti Boží. Taktéž by byl text Danielův :
„Non est hoc tempore princeps, propheta et dux (3, 38.)," ne-
pravdiv, kdyby se hříchem smrtelným neztrácelo právo ku vládě.

Z těch a jiných ještě důvodův, jakéž mistr udává zvláště ve
svém spise „de decimis," na jisto prý plyne, že král, vladař,
vlastník a t. d. vypadá pro hřích ze svého vladařství, království
a vlastnictví.

Vydavatel spisů Husových (z r. 1558) píše sice, že refor-
mátor věcí svrchu uvedených netvrdí, ale že pouze větu Jana
Viklefa vysvětluje, jakoby toho byl dalek, učiti, že se ztrácí hří-
chem smrtelným právo k majetku a vladařství, jak prý viděti
lze z otcíiv, jež mistr tamtéž uvodí. Ale, ač ochotně přiznáváme,
že otcové svatí, jež cituje reformátor k osvědčení věty Viklefovy,
nemají nic společného s větou touto : přece díme, že poznámka
vydavatelova nijakž oprávněna není.

Vizme jenom, jak se Hus jinde vyjadřuje, kde nedisputuje,
nýbrž přímo učí a vysvětluje přikázaní Boží. Každý hříšník smr-
tedlný zlodějem jest před Bohem, neboť přestoupení jednoho přiká-
zaní táhne za sebou přestoupení jiného přikázaní. Jsa v hříše
smrtelném bére vše, co bére, proti vůli Boží, jenž chce, aby, co-

í) De decimis. Tom. I. fol. 129,

Statok hříšníkův možno v plon v/íti 121

koli Činí člověk, ve stavu milosti činil. Bůh jest ten nejvyšší Pán,
přikázal -libý tedy, aby se někomu něco vzalo, ten, který by vzal,
nekradl by. „A tak synové Israelští, uprosivše nádobí mnoho zla-
tých a stříbrných u pohanův Egyptských, neukradli sú, ušedše
s nimi bez jich vědomie, neb jim jest rozkázáno bylo od Boha, a
pohané ti, jenž sú byli v hříše, nebyli sú v pravém držení. Nebo
každý, kdož jest v smrtelném hřieše, nespravedlivé má, což má,
a tak jinak má, než spravedlivý. — Ale snad bude se zdáti ně-
komu, že to nenie tak, protož vezmi tento dóvod: že pán bóh
každému člověku dal jest duši, tělo i vše, což má, pod tú úmluvu,
aby jemu věrně slúžil, jeho plně přikázánie, a odřekl sě jeho ne-
přítele ďábla, a zachová-li to, že chce mu přidati nebeské krá-
lovstvie ; pakli nezachová toho, tehdy všechno ztratí ; a že kdož-
kolivók božie přikázánie přestúpí, ihned od Krista krále odstúpí,
od jeho vojska odběhne a k ďáblu jeho nepříteli se přikáže a
proti svému stvořiteli a králi bude ; protož jest poběhlec a zrádce
svého Pána, jako Jidáš, jenž odšed od Krista přistápil ku kněžím,
a ďábel pán jeho vstúpil v něho: kterakž tedy hodně má a drží
zbožie od pána Boha, jsa jeho nepřietel ? Viem, že kdy kto učiní
tak králi, nebo pánu menšiemu, než jest pán bóh, tehdy ihned
odsúdie, že jest ztratil hrdlo i zbožie, a pak nechtie téhož po-
přieti pánu najvyššímu, jenž milostivě ještě shovie poběhlému, aby
sě k němu navrátil. — Z toho máš, že každým jenž smrtelně hřeší,
krádež činí; neb bére cizie bez jeho vole, jenž jest Pán; bére
proti voli božie pokrm, zdravie, dešt, slunečné světlo, povětřie,
jakoby byl věrný sluha jeho, a jsa lživý a nevěrný. — Ale hrubí
lidé toho neznamenají, protož neustavují pomsty pro ten krádež,
ale pro krádež tělestný, zřejmý mnoho sú nakonali práv a usta-
vení ukrutných, a ta držie pevněji, než božie zákon. A to ukazuje
na lidech převrácená žádosť."* ')

Kdežto vlastník, nalézaje se ve hříchu smrtelném, vypadá
z vlastnictví svého, drže to, což drží, proti vůli Boží, a tudíž proti
všemu řádu, proti právu a spravedlnosti: „móž býti, žeby vzal
člověk něco tělestného někomu, jsa v milosti Boží, a to zjevně
neb skrytě^ nebylby zlodějem, protože v núzi všecky věci ku
požitku mají býti obecný." 2)

1) Výklad Desatera. Erben I. 209.

2) Ibidem.

122 V plen vzíti možno statek hříšníkův.

Má tedy po názoru Husovu smrtelný hřích ten strašný ná-
sledek do sebe, že člověk v něm pohřížený všeho práva k důsto-
jenství občanskému a ku zboží časnému se zbavuje.

Jestliže tomu tak, zajisté nesnadno za to míti lze, že sobě
byl reformátor jasně vědom všech následkův, jakéž z takové nauky
přímo plynou. Neboť zbavuje-li smrtelný hřích člověka práva k
majetku: pak ovšem přestává zboží jeho býti vlastnictvím jeho touž
dobou, ve které zhřešil smrtelně, a začíná býti jediným a výlučným
majetkem svrchovaného Boha. A tudíž každému volno vzíti
věci takové v plen. Dělník A. by se např. dozvěděl v továrně
peněžníka B., bud že nevěří peněžník v nesmrtelnost duše, anebo
v Boha, anebo že zamítá kterýkoli článek víry, anebo že i pra-
ktického kacířství se dopouští (jak mistr Jan každý smrtelný
hřích zove). Dělník ten řídě se dle teorie Husovy směl by se
zmocniti zboží toho hříšníka a uvázati se v ně, a bylby držitelem
po právu a spravedlnosti, nebo „res nullius ceditprimo occupanti."
Důsledně by dle učení takového se mohly ospravedlniti všecky
loupeže a nespravedlnosti, jaké byly páchány na ubohých Slo-
vanech polabských pod záminkou rozšiřování víry křesťanské.
Neboť pohané na Labi nemajíce pravé víry, neměli též bohoslovné
naděje, ani lásky (leč by snad spůsobem jedinému Bohu povědo-
mým k duši církve byli náleželi) ; nad to vězeli dojista i v čet-
ných hříších smrtelných; odpůrci ale jejich Němci zajisté nenalé-
zali se všickni ve hříchu smrtelném, a pročež mohli a směli
ubohé rodiny pohanské z jich vlastnictví vyháněti, jich dobytek a
jejich zboží sobě přivlastňovati ! Ano teorií touto by se dalo
ospravedlniti i kruté řádění Španělů na půdě Americké, kdež vy-
dávajíce se za vyšší bytosti z obyvatelů otroky učinili, jmění jim
pobravše a o všecko je oloupivše!

Avšak pro hřích smrtelný a sice zjevný by nejen mohl vzat
býti v plen majetek hříšníkův: ale nadto by nikdo nebyl jist,
zdali po právu a spravedlnosti jest držitelem svého jmění. Nebof
Hus tvrdí, jakož pravda jest, že nikdo o sobě tvrditi nemůže (leč
by mu bylo Bohem zjeveno), že se nalézá ve stavu milosti Boží.
Jestliže tomu tak, tuť nikdo neví a nemůže také o sobě říci, že zboží,
které drží, po pi'ávu drží. Ješto ale tam, kde jest právo k majetku
nejisto, nikdo se zbožím, jež drží, po libosti naložiti nesmí : ne-
směl by žádný člověk jmění svého užívati, ani almužny dávati,

Nejistota poměiúv občauský<-h. 123

ani v poslední hodinu svou o něm ustanoviti, je odkázati, roz-
děliti a t. d.

Jelikož pak to, co platí o časném zboží, také o úřadu občan-
ském místo má, podle teorie Husovy žádný král ani vladař nalézaje
se ve hříchu smrtelném, ač tajném (ješto mezi tajným a zjevným
hříchem není rozdílu podstatného), zákony dávati by nesměl. Ano
vhidař by ani tenkráte nesměl ničeho rozkazovati, když sobě není
vědom hříchu smrtelného, neboť, ač ho vědomí hříchu netíží, ne-
může přece na jisto věděti, není-li synem zátraty, a tudíž není
oprávněn nejistého práva užívati.

Že naukou takovou se ruší veškeren právný i sociální řád,
anebo že aspoň v nejistotu se uvádějí veškery poměry ob-
čanské, toho tuším není třeba doličovati. Či snad na základě
učení Husova lze zavázati poddaného, aby byl poslušen svého
krále, o němž ví, že se dočinil hříchu smrtelného, ano že zlovolně
ve hříchu zůstává? Či lze uložiti poddaným, aby hříšnému
králi daně odváděli, za něho se bili a krev svou prolévali ? Jakoby
tedy hříšný král neb vladař neměl práva rozkazovati, ani tenkráte,
když by sobě nebyl vědom hříchu (ješto na jisto žádný o sobě
neví, zdali se v milosti nalézá čili nic) : tak zase by nemusel pod-
daný poslouchati krále svého, o němž ví, že smrtelně zhřešil, ano
nemusel by ani tehdáž ho poslušen býti, když by nevěděl, zdali
vladař jest ve hříších čili nic. Neboť kde jest právo k rozkazování
nejisto, kterak by se tu dala odůvodniti povinnost poslouchati?

Avšak netoliko řády občanské se uvádějí v nebezpečí učením
svrchu podaným, nébrž i poměry rodinné; neboť hříchem-li
smrtelným se pošinují všeliká práva, kterak by mohlo obstáti
právo otcovské a mateřské ? Jsou-li rodičové ve hříchu smrtelném,
mizí právo jejich, dětem rozkazy dávati, a povinnost dětí,
rodičů poslouchati!

4. Jestliže se ale učením Husovým o spoustách hříchu smr-
telného porušují veškery poměry občanské, tím více se poru-
šují poměry církevní: neboť občanské řády jsou pouze
předmětem svým (quoad materiam) původu božského, ústava ale
církevní jest z Boha i předmětem i formou svou. Je-li tudíž
důstojenství občanské darem Božím, jest jím tím spíše úřad cír-
kevní. Ztrácí-li se tedy hříchem nárok k úřadu občanskému,
tím více mizí nárok k úřadu církevnímu. Papež, biskup
a prelát, jakmile se dopustil hříchu smrtelného, není více papežem,

124 O platnosti výkonů kněze hříšníka.

není biskupem, není prelátem. Hus myšlénku tu vyjadřuje slovy
Viklefovými: „Nullus est praelatus, nullus est episcopus, dum
est in peccato mortali."

Přestává-li papež, prelát a biskup pro hřích smrtelný býti
papežem, prelátem a biskupem, zdali pak aspoň kněžské vý-
kony jeho mají platnost před Bohem? Či snad po ztrátě práva
k úřadu církevnímu následuje v zápětí i úplná neschopnost (in-
capacitas) k výkonům kněžským? Mistr Jan odpovídá autoritou
sv. Jarolíma, sv. Ambrože, Jana Zlatoústého a Remigia, kteří prý
učí, že biskup nalézající se ve hříchu smrtelném zbaven jest
kněžství svého před Bohem, tak že není více knězem, ani bisku-
pem, ano že není ani křesťanem ; i zavírá mistr svou řeč těmito
slovy : „Hle ! kterak tito velcí mudrci dokonce praví, že člověk ve
smrtelném hříchu jest pouhou nicotou" (hominem in peccato mor-
tali esse nihil)!*)

Ztrácí-li ale biskup pro hřích smrtelný i hodnost svou (of-
íicium) i kněžství své (sacerdotium), kterak lze přijmouti, že vý-
kony jeho kněžské jsou před Bohem platný? Skutečně zdá se
mistr učiti, že biskup a kněz ve smrtelném hříchu se nalézající
nemůže platně posvěcovati, na kněžství světiti, na oltáři pro-
měňovati a křtíti. Vždyť pak hájí větu Viklefovu: „Si episcopus
vel sacerdos existat in peccato mortali, non ordinat, non conficit,
non consecrat, non baptizat." Pravda věty té prý patrná jest,
neboť dříve, nežli řekl Kristus k apoštolům svým: „Kterým od-
pustíte hříchy, odpouštějíc se jim", předeslal slova: „Přijměte
Ducha svatého." Kdo tedy Ducha sv. nemá, ten hříchův ani od-
pustiti ani zadržeti nemůže; kněz však ve smrtelném hříchu se
nalézající nemá Ducha Božího v sobě, tudíž nemá té moci, dáti
rozhřešení. „Christus apostolis dicturus: Quorum remiseritis pec-
cata, remittuntur eis, praemisit: Accipite Spiritum sanctum, ut
evidenter cunctis ostenderet, eum, qui Spiritum sanctum non
habet, peccata non posse tenere vel remittere." -)

Jestliže takto se vyjadřoval Hus, jaký tu div, že se o něm
rozhlašovalo, jakoby učil, že biskup hříšník platně na kněžství
světiti, a kněz hříšník platně křtíti a rozhřešovati nemůže? Již
v r. 1409 byl mistr z tohoto bludu u soudu arcibiskupského ža-

1) De Decimis. Tom. í. fol. 133.

2) Ibidem. 134.

o platnosti výkonů knčze hříšníka. 125

lován, a Michalem de Causis v r. 1412 i v ílímě proto obviněn^).
Neméně i ve svědectvích, jaká se proti němu sbírala dříve, nežli
se do Kostnice odebral, lze čísti výpovědi svědkův : Protivy, Jana
Pekla a Pavla, kazatele u sv. Ilaštala, že Hus učil o výkonech
kněžských kněze hříšníka, že jsou před Bohem neplatný.^)

Svědectví tato jsou při nejmenším aspoň toho důkazem, že
výrokům reformátorovým o výkonech kněžských kněze hříšníka
od mnohých lidí v ten smysl bylo rozuměno, že takový kněz
úkony ty neplatně vykonává.

Mohlo by se arci namítati, že ti, kdož svědčili proti mistru
Janovi, byli jeho nepřátelé; byli to kněží Pražští, jimž zajisté
mnoho trpkostí bylo snášeti za příčinou horlení Husova naproti
skutečným i domnělým nešvarům v církvi, a kteří tudíž (snad)
nenáviděli kazatele Betlémského.

Leč na svědectví pravdy doložiti musíme, že netoliko kněží
Pražští takto rozuměli slovům reformátorovým, alebrž i jiní mu-
žové, kteří byli od jeviště činnosti Husovy velmi vzdáleni. Jan
Gerson, proslulý kancléř učení Pařížského, jemuž se zajisté ne-
může vytýkati, že byl osobním nepřítelem českého mistra, píše
Konrádovi, arcibiskupu Pražskému, kterak učení, že předzvěděný
anebo zlý žádného vladařství a žádné pravomoci nad lidem kře-
sťanským nepožívá, vidí se mu býti učením bludným a na nejvýš
nebezpečným, jemuž by se měla opříti i duchovní i světská vrch-
nost, netoliko pouhými slovy, ale spíše ohněm a mečem, ješto těm,
kdož se v blud ten pohřížili, ne tak rozumu, jako smyslu pro
dobro obecné se nedostává. „Error inter alios perniciosissimus,
quod omnem civilitatis politicae conservationem et quietem et
quem dogmatizantes habent velut řadičem pestiferam, jam variis
sententiarum securibus per summos pontifices et aliunde recisam
videtur esse mihi ille: quod praescitus aut malus existens in
peccato mortali nullam habet dominationem vel jurisdictionem vel
potestatem super alios de populo christiano. " ^)

Ostatně již před Husem v Čechách snad mnozí upírali, že
kněz hříšník platně úkony kněžské vykonává, jak patrno z ná-
mitky, kterou sobě činí Štítný: „Na to se žádný neustrkuj, by

^) Palacký Documenta str. 164 a 169.

2) Palacký Documenta 178 a 180.

3) Ibidem. 527. n. 61.

126 ^ platnosti výkonů kněze hříšníka.

kto řekl: „Tento svat nenie, tento jest hřiešný; nemóž tento
papež neb biskup, farář neb třiedník hřiechy boží mocí odpustiti,
poněvadž nenie v boží milosti, a jest kromě jednoty kostelnie
smrtedlným hřiechem." Nenieť tak ; když věříš, že obecný kostel
křesťanský jest svatý, tehdy věř, že vše zpósobenie v něm jest
dobré a svaté." ^)

Také synoda naproti Janovi Xll. dne 22. listopadu 963 v
Římě shromážděná dala se svou horlivostí proti chlapeckému a
zároveň nešlechetnému jednání téhož papeže až k tomu výroku
unésti, že pro hříchy ztrácí biskup (papež) moc svou. Píšeť sy-
noda tato uprchlému Janovi, hrozícímu, že všecky vyobcuje : „Si
ad synodům venire et objecta purgare non diíferretis, auctoritati
vestrae procul dubio obediemus : sed si, quod absit, venire, et
objecta vobis capitalia crimina purgare dissimulatis, cum praeser-
tim vos venire nil impediat, non maris navigatio, non corporis
aegritudo, non itineris longitudo : tunc excommunicationem vestram
parvipendimus : eam potius in vos retorquebimus, quoniam quidem
juste facere possumus. Judas D. n. J. Christi proditor, imo ven-
ditor, cum caeteris prius ligandi atque solvendi potestatem a
Magistro in haec verba acceperat : Amen dico vobis, quaecumque
ligaveritis super terram etc. Quamdiu enim bonus inter discipulos
fuit, ligare aut solvere valuit: postquam vero cupiditatis veneno
homicida factus, vitam occidere voluit: quem postea ligatum sol-
vere, solutum ligare potuit, nisi se ipsum, quem infelicissimo
laqueo strangulavit ?"2)

5. Nic však méně dovoditi lze, že Hus v tom strohém a
příkrém smyslu, jaký se mu podkládal, nevěřil, že prelát, bi-
skup a vladař, nalézající se ve smrtelném hříchu, pozbývá
úřadu svého, a zejména neučil, že biskup a kněz svého kněžství
pro hřích tak jest zbaven, žeby úkony jeho před Bohem byly
nep latny.

Abychom ukázali, že tomu skutečně tak jest, slyšme opět
slova reformátorova, nebof on zajisté sám jest svědkem svého
učení nad jiné hodnověrným.

a) Ke slovům svým, že biskup, kněz a křesťan pro hřích se
zbavuje biskupství, kněžství a křesťanství svého, připomíná Hus

^) O obecných věcech. Str, 27. Erben.

2) Gesta pontiíicum a Palatio. Vol. II. 130. ed. Venetiis a. 1638.

o výkonech knězo hříšníka. 127

/e obojí jest pravda: i že kněz hříšný a biskup není knězem a
biskupem, i že jest knězem a biskupem, a obé že prý i sv. otci
i písmem jest odůvodněno. „Cum ergo sancti ex scriptura tra-
hentes sententiam, dicunt, quod non est dominus, episcopus, sa-
cerdos, christianus, dum est in peccato mortali, debet accipi vera
sententia, et ad illam debet concedi vox vel propositio scripta
(t. j. Viklefova věta: quod nuUus existens in peccato mortali est
dominus, episcopus, sacerdos et christianus). Et ex alia parte
debet concedi scriptura, quod existens in peccato mortali est rex,
dominus, sacerdos vel diaconus, aut episcopus vel etiam christia-
nus. Rex ut Pharao, sacerdos, ut Annas, diaconus, ut Nicolaus
haereticus, episcopus, ut Kaiphas, Judas. qui Judas, ex quo íuit
de lege Christi episcopus, tunc fuit christianus, nec est contra-
dicendum, dum unus dicit: Judas non episcopus, et alius dicit,
Judas est episcopus juste et gratuite, et alius dicat hoc idem.
Tunc primus dicit falsum, alius dicit verum."^)

Kněz, biskup, papež jest knězem, biskupem i papežem, zhře-
šil-li smrtelně; ale nikoli týmž spůsobem, jako ten, kdož se na-
lézá ve stavu milosti. Kněz a biskup ve stavu milosti jest jím
„juste et gratuite," kněz a biskup ve stavu hříchu jest
taktéž knězem a biskupem, ale „non juste" a „non gra-
tuite.**

h) Ku svědectví, jakéž složil Jan Peklo, kazatel u sv. Jiljí,
proti Husovi, a dle kterého prý (Hus) řekl: „že kněz jsoucí ve
smrtelném hříchu nerozhřešuje," a sice slovy: „Jakby mohl
vazbou stížený uvázaného vybaviti?" odpovídá obžalovaný: Že se
toho bludu dopustili a dopouštějí ti, jenž praví, že kněží u sv.
Michala, u sv. Mikuláše, u sv. Vojtěcha a u sv. Martina neroz-
hřešují (platně), aniž že mohou rozhřešiti. „Iste error, quem mihi
adscribit, deponens plura, quam dixi, jam tenetur per eos, qui
dicunt, quod sacerdotes ad s. Michaelem, et ad s. Nicolaum et
ad s. Adalbertům, et s. Martinům non absolvunt, nec possunt
absolvere et ad ostendendum facto illum errorem nec volunt con-
íiteri, nec corpus Christi, nec alia sacramenta recipere in illis
suis parochiig, et hoc faciunt ex inductione confessorum Pragen-
sium."2) Kněží u sv. Michala, u sv. Mikuláše, u sv. Vojtěcha

1) De decimis. Torno I. fol, 133.
■^) Documenta Palacký. 178. n. 4.

128 í^^éz hříšný nehodně posvěcuje.

a u sv. Martina byli první, jenž s Jakoubkem pod obojí podávali
a proto vyobcováni byli. Exkomunikací však pozbyli i jurisdikce
ku platnému rozhřešování a tudíž arci rozhřešovati nemohli.

c) Ještě úplněji se přesvědčíme, že se Hus nedomníval,
jakoby smrtelným hříchem veškera moc kněžská tak hynula, žeby
výkony kněze hříšníka byly na dobro neplatný, nahlédnem-li do
jeho spisu ^de sacramento corporis et sanguinis Do-
mini," kdež dí: že zlý kněz posvěcuje platně jako dobrý,
aniž dobrý více, než zlý, ješto konsekrace se neděje zásluhou při-
sluhujícího, ale slovem Stvořitelovým. K tomuto učení se prý
přiznával dříve, nežli se knězem stal, a toto své přesvědčení
uložil ve spise v knížečce „de corpore Christi," kterou napsal
při počátku svého úřadu kazatelského, jestliže se nemýlí v roce
1401. Tak prý též přednášel na učení Pražském, kdež vykládal
knihu mistra hlubokých smyslův, což se dělo v roce 1409. Protož
aby byl Bůh milostiv nepřátelům jeho, kteří ho v Kímě udali, že
učil tomu na odpor. „Credendum est, quod tam bonus, quam
malus sacerdos, habens íidem rectam circa sacramentum venera-
bile et habens intentionem sic facere, ut praecepit Christus,
et dicens verba in missa secundum institutionem Ecclesiae con-
ficit i. e. virtute verborum sacramentaliter, facit ministerialiter,
esse sub specie panis verum corpus Christi . . Dico etiam, quod
tam bonus, quam malus sacerdos conficit . . Istam sententiam
ante sacerdotium meum tenui et a principio sacerdotii mei prae-
dicavi et scripsi, prout patet in libello de corpore Christi, quem
scripsi primo anno meae praedicationis, qui fuit, ut aestimo,
annus Domini 1401. Et post docui in universitate Pragensi le-
gendo librum Magistři sententiarum : aestimo anno Domini 1409,
quo Dominus Alexander in concilio Pisano electus fuit in papám.
Parcat ergo omnipotens Deus inimicis meis, qui dixerunt, et ad
Romanám curiam accusatione detulerunt, me umquam praedicasse,
quod sacerdos existens in peccato mortali non conficit et non
consecrat."')

Učení Husovo prý se pouze zakládá v tom, že kněz ve stavu
hříchu nehodně posvěcuje. „Verum quidem est, quod dixi et
praedicavi, scribo et scripsi, quod quilibet talis non conficit et

1) De Sacramento corporis et sanguinis Domini. Tom. I. fol. 39,
Viz též: Postilla. Erben H. 115.

Prostřední cesta Husova. 129

non consecrat digne et meritorie. Unde sacerdotes existentes in
peccato mortali, dum conficiunt, consecrant et offerunt, non gra-
tuito et contra voluntatem Dei id faciunt.**^)

6. Ješto jsme však výše hojných dokladů podali, že podle
Husa papež, kněz, prelát, biskup, ano i světský pán a vlastník
zboží časného, jenž se nalézá ve hříchu smrtelném, jest papežem,
knězem, prelátem, biskupem, pánem a majitelem pouze dle jména,
nikoli však v skutku a v pravdě: vidí se patrně, že Hus
asi cestou prostřední kráčeje se nepřiznával

a) ani ku katolickému učení, že kněz, biskup atd., když
se dopustil smrtelného hříchu, sice knězem, biskupem a t. d. po
právu veřejném a po spravedlnosti zůstává, ale že jest nehodným
knězem, biskupem a prelátem, a tudíž i nehodně, ač platně, úkony
stavu svého vykonává ;

b) aniž k náhledu Viklefovu, že kněz a vladař hřešivší
úplně pozbývá úřadu svého, tak že netoliko proti právu vykonává,
což koná, ale i neplatně.

Která jest ale ta cesta prostřední? Máme za to, že ji mistr
naznačil ve svém traktátu ,,de decimis** a „de sacramento corpo-
ris et sanguinis Domini." V prvém dí, že pán, kněz, biskup a
preláthříšnýnení v pravdě, spravedlivě a podle milosti pánem atd.,
ale pouze podle jména, poněvadž Bůh takového vladařství, ta-
kové důstojnosti a takového úřadu neschvaluje. „Potest jam
pateré, ad quem sensum verum est, quod nullus existens in pec-
cato mortali est civilis Dominus, episcopus et praelatus, quia non
vere, juste, gratuite est talis, sed nominetenus et satis aequivoce,
quia pro tunc, ut supra dictum est, Deus non approbat tale do-
minium, dignitatem et ofíicium." 2) V druhém traktátu píše mistr,
že knězi ve stavu smrtelného hříchu jsouce sice obětují a přis-
luhují, ale proti vůli Boží. ')

Uváživše prostřední tuto cestu mistrovu, domníváme se, že
učení jeho o poměru hříchu smrtelného, předzřízení a předzvě-
dění k řádům církevním a občanským se asi takto dá vysloviti:

A) Papež, biskup, prelát, kněz, jáhen a světský pán, na-

*) De sacramento corporis et sanguiuis Domini. Tom. I. fol. 239,

Viz též Postilla. Erben 11. 115.
*) De decimis. Tom. 1. 134.
•"') De sacramento corporis et sanguinis Domini. Tom. I. 39.

Učení Jana Husi. 9

130 Hus o vlivu hříchu smrtelného.

lezá-li se ve hříchu smrtelném, zvláště je-li předzvěděný, není v
pravdě tím, čím se býti vidí, nýbrž jen podle jména a tudíž
proti vůli Boží, poněvadž nenásleduje toho, jehož jméno zastupuje,
čili jehož jest náměstkem.

B) Takový papež, biskup, prelát, kněz, jáhen, světský pán
a vlastník, ztrativ pro hřích smrtelný právo k úřadu svému, ku
vládě a ku zboží časnému, jest tedy, poněvadž proti vůli Boha,
všech věcí Pána, bezprávně a nespravedlivě papežem, bisku-
pem, prelátem, králem, vladařem, knězem, jáhnem a vlastníkem,
nicméně jest přece v pravdě papežem, biskupem, prelátem j
knězem, jáhnem, vladařem a vlastníkem.

C) Papež, biskup, prelát a kněz, přisluhují-li svátostmi ve
stavu hříšném, proměňují platně na oltáři chleb v tělo Boží a
rozdávají platně ostatní svátosti, ale činí tak proti vůli
Boží, nejsouce k tomu pro svůj hřích oprávněni, aniž podle
práva spůsobih' čili jsouce irregulares. Do této irregularity
ale upadá kněz každým hříchem smrtelným, jelikož

a) jest hřích smrtelný vzpourou proti Bohu. Jako však
pro vzpouru proti církvi, anebo pro zločin uvaluje se na kněze
censura a složení s úřadu jeho podle církevních zákonů, čehož
následek jest právní nespůsobilost k vykonávání úkonů kněžských,
kteréžto jsou sice platný^), ale nedovoleny, ješto se konají proti
právu: rovněž i hřích smrtelný, jsa zločinem proti Bohu, na kněze
uvaluje božskou censuru a kletbu, která mu vadí, že nemůže
svému úřadu zadostčiniti podle práva, tak že vykonávaje úkony
kněžství svého, proti vůli Boží a proti právu je vykonává. „ Vy-
obcováni e," dí zřejmě reformátor, „se děje od Boha, když hříšní-
ka pro hřích smrtelný vymietá z obce svaté — tak že jest od-
dělen od Boha a od církve sv., jsa v zlořečství Božím." 2) z té
příčiny překládá Hus slovo „irregularitas" českým výrazem „ne-
hodnost" (indignitas). ^)

P) Že ale kněz, který se nalézá ve smrtelném hříchu, proti
právu posvěcuje, rozhřešuje, křtí a t. d., děje se za tou příčinou,
ješto autorisace a poslání nepochází od církve, od papeže

^) Až na rozhřešení, k jehož platnosti se pravomoc nutně vy-
žaduje.

2) Postilla. II. 202. Viz též: De Ecclesia 23. Tom. I. fol 250.

3) Výklad. I. 233. Erbeoi.

IIiis o vlivu liřMchu smrtelného. 131

anebo biskupa, ale přímo od Boha. Bůh však žádá a poroučí,
aby knéz kázal a svátostmi přisluhoval ve stavu milosti, a za
povídá, aby svůj úřad konal ve hříchu smrtelném.^)

Máme za to, že se v tomto náhledu o učení Husově srov-
náváme s biskupem Hefelem, jenž o 30 zavržených větách refor-
mátorových takto píše : „Es kann keinem Zweifel unterliegen, dass
manche dieser Sátze sammt ihrem Grundgedanken nicht allein in
der Art gegen das katholische Dogma verstiessen, wie andere Irr-
lehren, sondern die ganze kirchliche, ja sogar burgerliche Ordnung
bedrohten. Was vor Hus als Wahrheitselement in der frommen
Weltanschauung des Mittelalters vorlag, das hat sein schwárme-
risch asketischer Geist nicht bloss erfasst und weitergebildet,
sondern durch Uebertreibung entstellt, und zum gefáhrlichen Zerr-
bild gemacht. Das ganze Mittelalter hatte die Ueberzeugung, dass
ein excommunicirter Fiirst in einem christlichen Reich keinen
Gehorsam beanspruchen konne, Hus aber ging viel weiter und
lehrte, dass jede Obrigkeit, geistliche oder weltliche, die in einer
Todsiinde ist, ihre Autoritát verliert. So ist er, wie schon Jarcke
bemerkte, ein Vorfahr von Abbé Lammenais geworden. Auch eine
Schrift des Letzteren (des progres de la révolution etc.) durch-
zieht der Gedanke: wenn die weltliche Gewalt das Gesetz Gottes
verletzt, so geht sie von Rechtswegen, weil sie von Gott einge-
setzt ist, ihres obrigkeitlichen Amtes verlustig, und darf fortan
nicht mehr als rechtmássige Obrigkeit betrachtet werden." 2)

D) Činí-li papež, biskup, prelát, kněz, jáhen, vladař a vlast-
ník pokání, tuť svým návratem do milosti Boží nastupuje opět
v předešlý úřad, v předešlou důstojnost a v předešlý m a-
jetek svůj, tak že vykonává hodně a podle práva úkony povo-
lání svého a jest zase držitelem zboží svého podle spravedlnosti.
„Sicut domini temporales staňte approbatione in facie ecclesiae,
resurgentes a mortali recuperant, consequenter ad gratiam, civile
dominium, sic sacerdotes, papae et episcopi, resurgentes ad gra-
tiam a mortali, recuperant ex gratia pristinam dignitatem."')

^) Defensio quorundum articulorum Joannis Viklef. Tom. I. 114.

et 116.
2) HefeUy Conciliengeschichte. Band VIL 205. Freiburg 1869.
') De Decimis. Tom. I. fol. 134. Viz též: Adversus scripta M. Páleč.

Tom. I. 256.

9*

132 O sedmeru svátostí.

Z důvodů sub A, 5, C, D uvedených sice plyne, že refor-
mátor příkré učení své o poměru hříchu smrtelného, předzřízení
a předzvědění k řádům církevním a občanským velice umírňuje:
avšak i v té mírné spůsobě nesetkává se s pravdou. Neboť i na
takovém základě z učení jeho plynou tytéž bořivé následky pro
řády církevní i občanské, jelikož se jím obor práva mate s obo^
rem mravním.

§. 12.
O sedmeru svátostí.

I. Erest. Biřmování. Veleliná Svátost oltárni.

Milosti posvěcující se nám dostává sedmerem svátostí, kte-
réžto jsou nástrojnou příčinou ospravedlnění našeho.

Není více, ani méně svátostí nežli sedm. Původem těchto
svátostí jest dárce milosti, Bůh. On sám vložil v ně moc půso-
bivou, kterou mají nezávisle na tom, kdož přisluhuje, a kdož
svátosti přijímá. Svátosti působí, jak bohoslovci praví „ex opere
operato." Rozdavatelé svátostí jsou kněží, až na svátost stavu
manželského, kteráž obapolným svolením snoubenců se uděluje, a
na svátosť křtu, kterou přisluhovati může v čas potřeby každý
člověk.

Jan Hus z části s katolickým učením o svátostech souhlasí,
a části však se od nauky církevní odchyluje.

1. Že jest svátostí sedm, dí mistr „v jádře učení křesťan-
ského" zřejmě: „Sedm jest posvátných věcí: prvá jest křest, druhá
biřmování, třetí manželství, čtvrtá kněžství, pátá pokání, šestá
svátost těla Božího, sedmá poslední svaté olejování."

I v tom se srovnává s církví, že svátosti působí mocí svou
vlastní a tudíž nezávisle od svatosti přisluhovatele, jakož i od
příspůsoby toho, kdož je přijímá, ač nikdo se nečiní oučastným
milosti posvěcující, leč by se přispůsobil. Taktéž uznává mistr,
že kněžstvo Bohem jest povoláno, aby rozdávalo svátosti.

2. Co se týká křtu, učí Hus, že jest svátost, a sice od
pokání rozdílná. To vyplývá z odpovědi jeho k osmi doktorům
(fakulty bohoslovné na učení Pražském), kteří tvrdili, že papež
může uděliti odpuštění všech hříchů a trestů, jako kněz udílí
křtem odpuštění všech hříchů a trestů tomu, jenž účinnému pů-

Křest sv. a jeho působnost. 133

sobení milosti Boží neklade nijaké závory. Mistr odpovídá, že zá-
věrek takový jest zrovna tak nejapný, jako kdyby někdo řekl :
Tento laik anebo tato Rebeka může křtíti v čas potřeby: tedy
může dáti také indulgence, anebo odpouštěti hříchy a tresty. A
jako prý nejapný jest úsudek doktorův, rovněž i křivým jej na-
zvati sluší; neboť ač pravda jest, že křest shlazuje vinu a trest u
toho, kdo neklade závory, tak žeby mohl beze vší překážky vejíti
do nebe: není přece pravda, že křest a pokání ve všem se sro-
vnávají; neboť ku pokání jest tří částek zapotřebí: lítosti, zpo-
vědi a zadostučinění. A proto se snadno může státi, žeby hříšník,
byť i zpověď vykonal a svých hříchů skroušeně želel, přece dosti
neučiniv do očistce sestoupiti musel.

„Ex jam dictis patet, quod consequentia doctorum non válet,
puta ista : Sacerdos dum baptisat baptismo Christi infantem et ad-
ultum etc, igitur papá potest donare nedum partialiter et parti-
culariter, sed in toto et universaliter indulgentias et remissiones
omnium peccatorum. Consequens enim est falsum . . Et inevidentia
consequentiae patet primo ex hoc, quod baptismus baptisato non
ponenti obicem tollit culpam et poenam inferni et purgatorii, ut
si nunc sine admissione novi pescati decederet, immediate regnum
coeli ingrederetur, ut ponit in argumento dux doctorum. Sed in
sacramento poenitentiae, quae est posterior baptismo, non sic et
universaliter, cum tressint partes ipsius poenitentiae, contritio, con-
fessio et satisfactio. Stát ergo, contritum et confessum esse, et
tamen magnam poenam purgatorii, si non satisfaciat, sustinere. Et
istam diíferentiam tenens ecclesia inter baptismum et poenitentiam,
baptisatis noviter non injungit satisfactionem operis: in confes-
sione requisita, contritione praevia injungit satisfactionem."^)

Působení křtu svatého jest tedy veliké : snímáť netoliko vinu,
ale i věčný i časný trest, a uschopňuje člověka, že ihned vejíti
může do nebe. Avšak svátost ta nepůsobí stejně v předzří ze-
ném a předzvěděném. Tak se na př. nestává předzvěděný
skutečným oudem církve svaté a skrytého těla Páně, aniž synem
Božím podle přijetí, alebrž zůstává i po křtu oudem ďáblovým,
jsa pouze v církvi podle dosažené milosti, a náležeje k církvi asi
tak jako vlas k tělu lidskému. Předzřízený ale již dříve, než po-
křtěn byl, jest oudem církve svaté a skrytého těla Páně, křtem

1) Ad scripta octo doctorum c. 8, fol. 307. Tom. I.

134 Svátost biřmování.

pak stává se oudem církve pouze podle přítomné spravedlnosti,
byv jím dříve již podle předzřízení.

Ačkoli pak předzvěděný se nikdy nemůže státi synem Božím
podle naděje skrze předzřízení, může jím býti aspoň podle pří-
tomné milosti.^)

Účinkův těchto lze nabýti křtem vody, krve a ducha.
„Křest vody jest, jímž u vody se kdo krstí. Křest krve jest krst,
když kdo nejsa vodu krstěn, prolitím krve pro Krista bývá od
hřiechóv vyčištěn. Křest ducha jest křest, když kto věře právě
v Boha i v Ježíše Krista žádá křtěn býti a bývá Duchem sv. od
hřiechóv očištěn." Ač tedy jest křest ku spáse věčné nevyhnu-
telně potřebný, přece „bez vodného krstu . . móž člověk spa-
sen býti." -)

V čas potřeby může každý křtíti.

Odtud patrno, že mistr v učení svém o této svátosti pravdu
katolickou a domněnky své v jedno spojuje, a že se od katolíkův
podstatně liší.

3. O svátosti biřmování se reformátor jasně nevyjadřuje;
ale že nesouhlasí s katolíky aspoň v tom, že jedině biskup jest
řádným přisluhovatelem této svátosti, to vychází z učení jeho o
ústavě církevní. Neboť není-li biskup nic více nežli kněz, kterak
by lze bylo tvrditi, že pouze biskup svátostí touto řádně přislu-
huje, kněz ale že jen tehdáž ji platně uděluje, byl-li papežem
k tomu splnomocněn? Ostatně nemůže býti na základě soustavy
Husovy ani řeči o splnomocnění anebo o pravomoci církevní, ja-
kož svrchu šíře bylo vyloženo.*)

4. Eucharistie jest podle reformátora i oběť i svátost
O ní sluší tak věřiti, jak Kristus a apoštolé učili, a jak věří sv.
římská a apoštolská církev, a sice: že jest v ní Kristus přítomen,
i jeho tělo i jeho krev, a sice proměnou podstaty chleba a vína
v těle a v krev Páně (čili přepodstatněním). Tělo na oltáři pří-
tomné jest totéž, které za nás na kříži pnělo, a krev tatáž,
která pro nás na kříži vylita byla. Proměna však děje se pouze
co do podstaty, a proto na oltáři zůstává spůsoba chleba a vína.

1) Postilla. II. 233. Viz učeuí mistra Jana o milosti Boží. §. 7. a
o předzřízení §. 9.

2) Postilla. II. 233.

') V §. 5. a 6. o vládě církevní.

Nauka o Eucharistii. 135

Ve spůsobě chleba jest netoliko tělo Páné, ale i jeho krev ; tělo
z moci svátosti, krev mocí spolusdružilosti. A tak i ve spůsobě
vína jest krev z moci svátosti, tělo z moci spolusdružilosti. Jest
však v každé spůsobě i tělo i krev, poněvadž tělo Páně smrti více
podrobeno není, a proto stále jest živo, krev ale živá jen v těle
živém býti může. Tělo pak živé jest spojeno s duší a s Božstvím
Páně, které od doby vtělení i s tělem i s duší nerozlučitelně jest
sloučeno. Tudíž jest celý Kristus přítomen ve spůsobě chleba, a
celý jsa Bůh a spolu člověk ve spůsobě vína. Ješto však celá pod-
stata chleba a vína se mění v podstatu těla a krve Páně, protož
jest celý Kristus v každé i nejmenší části každé spůsoby příto-
men, a sice tak dlouho, pokud spůsoby ty trvají.

Eucharistie jest netoliko svátostí, ale i obětí. Oběti té
konati nemůže jiný, leč kněz, a sice z ustanovení Božího. Kněz
tedy jediný má posvátnou moc, proměniti chléb a víno v tělo a
krev Páně. A jakož posvětiti eucharistie nikdo nemůže leč jenom
kněz, taktéž jí nemůže jiný rozdávati podle práva, leč kněz co
řádný rozdavatel její. Knězi zůstává kněžská moc ku proměně
chleba a vína i tenkráte, když se hříchu smrtelného dopustil.

Z krátkého nástinu učení Husova o velebné Svátosti na-
hlédne zajisté každý znalec katolické věrouky, že jest mistr zúplna
pravověrným. Jelikož ale výklad reformátorův o této svátosti
svědčí o bohoslovných vědomostech jeho, jakož také o tom, že
tehdejší dobou nauka o vel. Svátosti na theologické fakultě Praž-
ské skorém týmiž slovy přednesena byla, jakými teprv o 100
let později sněm Tridentský články víry sem hledící naproti
reformaci věku XVI. vyslovil: slyšme slova Jana Husi, která na-
psal ve vězení Kostnickém:

„Quid est credendum de hoc venerabili sacramento? Ubi
dico, quod, quidquid Christus Jesus per se apostolis et per ipsos
et per alios sanctos doctores tradidit, et quidquid tenet sancta
sua Romana ecclesia de hoc sacramento venerabili, hoc íirmiter
est credendum . . Cum (enim) credunt simplices, quod ex pote-
state et institutione Christi veri Dei et veri hominis per mysté-
rium sacerdotum est in sacramento venerabili verum corpus suum,
quod conceptum est et natum ex Maria virgine castissima pote-
state sancti Spiritus, quod passum est in cruce, quod jacuit in
sepulchro pro triduo, quod ascendit in coelum et sedět ad dextram
Dei. Illud et non aliud sine nova substantiali inceptione est in

136 Užitkové Eucharistie.

ipso sacramento venerabili. Similiter et sauguis, qui effusus est
in crace in remissione peccatorum de eodem corpore. Item cre-
dendum est, quod tam malus, quam bonus sacerdos . . conficit . .
esse sub specie panis verum corpus Christi. Similiter sub specie
vini facit ministerialiter esse verum sanguinem Christi. Et dico :
facit ministerialiter, quia tamquam minister Christi, qui potestate
et verbis Christi facit, quod facit Christus potestate propria et
verbis propriis transsubstantians panem in corpus suum et vinum
in sanguinem suum . . Dico etiam, quod tam bonus, quam malus
sacerdos conficit, quia Deus per ipsum facit . . Numquam prae-
dicavi, quod in sacramento altaris manet substantia panis mate-
rialis, de quo me veritatis inimici accusant . . Sciendum etiam,
quod post verba consecrationis in ipso sacramento tamdiu est
corpus et sanguis Domini, quamdiu manet species panis et vini
et non seorsim corpus et seorsim sanguis, sed utraque specie
manet Christus totus . . Unde corpus Christi est sub specie panis
per transsubstantiationem panis in ipsum corpus, et sanguis est
concomitanter. Et sanguis est sub specie vini per transsubstantia-
tionem vini in sanguinem, et corpus est concomitanter. Unde
stultissima et turpissima vesania foret dicere, quod solum quando
sacerdos elevat sacramentum venerabile, tunc est corpus Christi,
et quando deponit, tunc non est. Quam stultitiam, ut percepi,
quidara mihi conati šunt imponere.*

Že pak v každé částce každé spůsoby jest Kristus celý pří-
tomen, vyjadřuje mistr slovy sv. Tomáše Akvinského: „Fracto
demum sacramento, non vacilles, sed memento, tantum esse sub
fragmento, quantum toto tegitur . , Sumit unus, sumunt mille,
quantum isti, tantum ille, nec sumtum consumitur". Ex quo
patet, quod corpus Christi non frangitur, dum frangitur sacra-
mentum, sicut nec incipit substantialiter esse per consecrationem,
sed species sacramenti illa et incipit esse et consumitur." ')

Jelikož v eucharistii Kristus přítomen jest, jsou užitkové
její přehojní. Kdo ji požívá, spojuje se co nejúžeji s Kristem
Pánem, má naději, že nezhyne na věky, ale že dosáhne života
věčného. K účinkům těmto dále přistupuje očištění od hříchův,
rozhojnění ve cnostech, sproštění se očistce, síla proti nepřátelům

') De sacramento corporis et sanguinis Domini. Cap. 2. et 3. fol.

39. et seq.

Nauka Husova o Eucharistii. 137

blaženosti věčué, uskrovnění vniterného pokušení. Požitím této
svátosti můžeme obveseliti anjely i svaté, živým i mrtvým pro-
spěti a té milosti dosíci, abychom hotovi byli, pro Krista umříti.
Kdo však nepožívá Pána na oltáři, nespojuje se a ním, nemá
naděje k životu, ale zemře smrtí věčnou, nebude prospívati ve
ctnostech, nezbaví se trestťi (očistcových), neuskrovňuje v sobě
pokušení, neprospívá ni živým ni mrtvým, neobveseluje anjelů a
neobdrží té milosti, aby mohl položiti život pro Krista.

Účinků blahodárných této svátosti dochází jen ten, kdo
sebe sama zkusil prvé, nežli těla a krve Páně požíval. Musí
sebe tudíž každý před přijetím této svátosti zkoušeti, zdali se
nalézá ve víře, v naději a lásce bohoslovné, a zdali na sobě má
mravné cnosti, zdali hříchů litoval a ze všech se zpovídal,
zda-li má předsevzetí, nikdy více nehřešiti, a za své hříchy za-
dostučiniti. *)

Ačkoli tato nauka jest zcela pravověrná, byl přece Hus ne-
jenom u soudu Pražského, ale též u dvora papežského nejednou
obviňován, jakoby byl učil, že na oltáři i po konsekraci hmot-
ný chléb zůstává. I ve svědectvích naproti němu v Čechách
sebraných, a napotom Michalem de Causis v Kostnici soudu před-
ložených se čte, že prý mistr takto tvrdil i soukromě i veřejně^).
Svědkové žaloby té byli: Jan Protiva, pleban u sv. Klementa na
Poříčí v Praze, Beneš, kazatel na hradě Pražském, Mikuláš z
Podivína, ano i sám Ondřej z Brodu, bývalý Husův kolega na
učení Pražském a přítel. Vůči těmto svědkům nesnadno říci, žeby
žaloba proti mistrovi pozdvižená byla úplně bezpodstatná, a žeby
se mužové tito jen byli spikli, aby Husa navždy zničili, ač on se
Boha samého dokládá, že jest nepravdou, co žalobníci udávají a
svědkové stvrzují.

Jaké však byly příčiny takovéto domněnky, jakoby Hus učil,
že na oltáři i po konsekraci hmotný chleb zůstává? Příčin těch
jest vícero a sice:

«) Mistr se protivil odsouzení vět Viklefových, mezi ni-
miž se nalézají věty : (1) „Podstata hmotného chleba, a podstata

1) De sacramento corporis et sanguinis Domini. Cap. 4. et 5. Tom.

I. fol. 40—41.
3) Palacký Documenta str. 170. n. 3., str. 174, n. 4., 179, 181,

182. a 194. n. 7.

138 Hus o Eucharistii.

hmotného vína zůstává ve svátosti oltářní." (2) „Případnosť chlebná
není v tétéž svátosti bez podmětu." (3) „Kristus není v této
svátosti skutečně a tělesně přítomen."^)

Tudíž muselo býti na snadě podezření, že i Hus není prost
bludů Viklefových o Svátosti oltářní.

/5) Druhá příčina byla následující. Hus napsal pojednání
o „Tělu Páně" 2) naproti těm, kteří upírali, že jest Kristus chle-
bem, a pravili, že se tělo Jeho láme, zuby žvýká, na částky
dělí, okem tělesným spatřuje a t. d. Hus píše tamtéž, že Kristus
sama sebe u sv. Jana (kap. 6.) chlebem zove, sv. apoštol že Jej
taktéž (I. Cor. 11.) chlebem jmenuje, ano že i v mešním kanónu
se název ten nalézá, jakož také u čelnějších otcův sv., jako u sv.
Augustina, Jarolíma, Ambrože a Řehoře. Celá argumentace Husova
jest vědecká a pravověrná. On tamtéž odmítá blud Berengarův,
žeby chleb na oltáři byl i po konsekraci chlebem prostým, ač
posvěceným; odmítá i hrubý smysl Kafarnaitů, žeby tělo Boží se
lámalo a okem tělesným spatřovalo, ješto se tělo Boží, jsouc
oslaveno, lámati nemůže, aniž okem tělesným je viděti lze. Tělo
Boží jestiť na oltáři pod spůsobou chleba, kterážto spůsoba se o
svou podstatu neopírá, a proto nelze viděti těla Božího okem
tělesným, alebrž pouze okem víry. Pravíme sice: „Vidi corpus
Christi, vidiel jsem tělo Božie, ich hab gesehen Gotts leychnam,"
ale to neplatí o nazírání tělesném.

„Si per adversarium corpus Christi vel sanguis Christi in
sacramento videtur oculo corporali, ergo vel per se vel per acci-
dens : non per se, cum sit substantia; non per accidfens, cum nul-
lum accidens sacramenti sensibile insit omni corpori Christi, cui
si inesset, denominaret ipsum formaliter et per consequens acci-
dentia non essent sine subjecto, sed in subjecto, quia in corpore
D. n. J. Christi, et sic corpus Christi in sacramento foret album,
rotundum, et omni accidente panis prius transsubstantiati acciden-
taliter informatum, quod est contra ratioues et sententias sancto-
rura eo, quod dimensiones hostiae non šunt in Christo, sicut in
subjecto, ut essent aptae notae ducere in cognitionem corporis
Domini sensualem." ^)

^) Palacký Documenta, 452. u. 46. 1. A.
-) Tractatuíá de Corpore Christi. Tom. I. 166.
3) Ibidem. 166.

Přijímání pod obojí. 139

Ve smyslu tom se asi Hus často vyjadřoval nejen soukromé,
ale též na kathedře i na kazatelné, a tu se snadno mohlo státi,
že upadl v podezření, jakoby o velebné Svátosti stál k bludu Vi-
klefoYU.

y) I to mohlo zavdati příčinu k takovému podezření, že Hus
vytýká Stanislavovi ze Znojma nedůslednost a odpor v jed-
nání, jelikož prý dříve u výkladu mistra hlubokých smyslův, Petra
Lombarda, zřejmě řekl : že nikdo není pod smrtelným hříchem
vázán věřiti, že na oltáři po konsekraci chleb býti přestává, a že
tudíž případnost chlebná není bez podmětu (accidentia panis sine
subjecto), leč by jinak písmo znělo, anebo výrok církve Boží,
aneb jinak opak toho byl doveden; ale nyní prý že rozhlašuje,
kterak veliké to kacířství jest, že na oltáři hmotný chleb zů-
stává.*) V podezření takové mohl tím snadněji upadnouti, ješto
zajisté dobou tehdejší bylo více mužův vzdělaných, kdož na oltáři
i tělo Boží i chleb býti pravili, jakož Tóma ze Štítného určitě
vypravuje: „Aj již mi jde léto sedmdesáte, avšak ještě sú mnú
někteří mistři pohnuli, tak že neuměl bych na jisto povědieti,
jest-li ve svátosti oltářní ještě chléb, pod nímžby bylo také tělo
Boží, čili tu již zhyne chléb býti a obrátí se v tělo Boží ?" 2)

Ačkoli pak mistr Jan byl zcela pravověrným v učení o ve-
lebné Svátosti, a také pravověrně učil, rozchází se od katolíků
směrem ke spůsobu, jakým by měla Svátost oltářní býti roz-
dávána. Kdežto katolická církev povždy věřila, že se pod jednou
spůsobou rozdávati může, a podle obvyklé praxe také rozdávati
má: chce tomu reformátor, aby se přijímalo pod obojí, a píše,
že se tak dle rozkazu Páně díti musí. Před odjezdem svým do
Kostnice neučil však této novotě, ač již za jeho pobytu v Če-
chách, tedy sotva bez jeho vědomí a svolení, mistr Jakoubek
ze Stříbra, jeho přítel a kollega, počal chváliti obřad prvověké
církve, a poroučeti, aby se podávalo netoliko kněžím, ale i laikům
pod obojí.') Zdá se, že mistr, uslyšev, že za příčinou Jakoubkova
učení roztržka se mezi stoupenci jeho stala, nelibě to nesl, ješto
spor ten zajisté neprospíval věci Husově; později však na tom se
usnesl, autoritou svou ku straně Jakoubkově se přidati, a tak
dalšímu rozbroji mezi přátely svými zabrániti. K tomu účelu na-

*) Ad scripta Stauislai c. 10. Tom. I. 288.
-) Palacký Dějepis IH. 64. Vydání II.
3) Palacký ibidem 200.

140 Přijímání pod obojí.

psal V Kostnici zvláštní traktátec „De sanguine Christi sub spe-
cie vin i a laicis sumendo," který přinesen byv do Prahy hor-
livě čítán býval. Hus se tamtéž dovolává výroku Páně : „Píte
z něho (z kalicha) všickni" (Mat. 26.) a výroku apoštola národů,
jenž dává o tom zprávu, jakým spůsobem rozdával Kristus svátost
těla a krve své, a jakým ji požívali Korinťané, a sice netoliko
knězi, ale i laikové. Ze zprávy sv. Pavla uzavírá konečně : Hle
v celé své řeči spojuje sv. apoštol obojí svátost těla i krve Páně,
aby ukázal, že věřící jsou zavázáni (debent) pod spůsobou chleba
jísti, a pod spůsobou vína píti, a že se tak zachovati museli i
kněží Korintští, i laikové.^) K témuž cíli uvádí reformátor auto-
rity církevní papeže Gelasia, sv. Augustina, sv. Ambrože, Řehoře,
Jarolíma, Cypriana, Tomáše Akvinského, jakož i kanón mešní.

An však Hus ze slov apoštolových dovozoval, že by se mělo
pod obojí přijímati, přehlédl tyto okolnosti : Sv. apoštol totiž dí :
„Kdokoli jísti bude chléb tento, aneb píti kalich Páně nehodně,
vinen bude tělem a krví Páně." On neřekl: Kdokoli jísti bude
chléb tento a píti kalich, ale užil částice aneb. Tudíž muselo
býti již v Korintské církvi volno, přijímati pod jednou. Kristus
Pán řekl sice k apoštolům : „Píte z kalicha všickni," avšak proto,
poněvadž při poslední večeři i svátost i oběť byla ustavena, ni-
koli však proto, žeby příkladem tím chtěl dáti rozkaz, aby se pod
obojí přijímalo.

Že o rozkazu takovém nic nevěděla církev starobylá, patrno
odtud, jelikož sobě první křesťané tělo Boží domů s sebou brávali,
aby je přijímali dříve, nežli pokrmu jiného byli požili, a že pou-
stevníci na poušti taktéž vel. Svátost přechovávali pod spůsobou
chleba, pod kteroužto spůsobou po pravidlu i nemocným přislu-
hováno svátostí touto, ač ovšem i výminky uvésti lze. Malým
dítkám podáváno veždy pod spůsobou vína.

Kdyby bylo po příkazu Páně nezbytno, přijímati pod obojí,
zdažby sobě byli dali věi^ící odníti, co jim po vůli Kristově ná-
leželo a potřebno bylo k věčné spáse? Či možná věřiti, žeby
matky křesťanské, povždy byvše hotovy pro víru obětovati sebe,
ano i milené děti své, byly trpělivě nesly, že se dítkám jejich
nedává pokrmu k mučennictví, jak dí Hus, nezbytného? Patrno
tedy, že se Hus mýlil, té jsa domněnky, že nezbytno přijímati

») Tom. I. 42.

Přijímání pod obojí. Kompaktáta. 141

pod obojí. Zdá se, že byl také zprvu na váhách, coby mel uči-
niti, a právem, ješto s pravoverným učením jeho, že Kristus jest
celý přítomen v každé spůsobě, nesrovnává se nauka, žeby pod
obojí přijímati se muselo.

Přijímati pod obojí se tedy nemusí, ale ovšem se může roz-
dávati svátost bud pod jednou, anebo pod obojí. Pravoverným
katolíkem může býti ten, kdož pod obojí přijímá, jako ten, jenž
přijímá pod jednou. Protož mohl sněm Basilejský v otázce této
uvolniti Čechům, anižby se odchýlil v článku víry od sněmu Kost-
nického. NeboC sněm Kostnický jenom vyslovuje, „že bludná jest
domněnka, že není dovoleno, ano že jest svatokrádeží, šetřiti
obyčeje církevního a podávati laikům pod jednou" ; a sněm zove
heretiky ty, kdož by tvrdošíjně na tom stáli, že se laikům pod
obojí přisluhovati musí. ^Licet in primitiva Ecclesia hujus-
modi sacramentum reciperetur a fidelibus sub utraque specie:
tamen . . ad evitandum aliqua pericula et scandala est ratio-
nabiliter introductum, quod ab conficientibus sub utraque spe-
cie, et a laicis tantummodo sub specie panis suscipiatur, cum
firmissime credendum sit, et nullatenus dubitandum, integrum
corpus Christi et sanguinem tam sub specie panis, quam sub
specie vini veraciter contineri . . Quapropter dicere, quod hanc
consuetudinem aut legem observare sit sacrilegum aut illicitum,
censeri dehet erroneum, et pertinaciter asserentes oppositum prae-
missorum tam quam haeretici arcendi šunt et graviter puniendi
per dioecesanos locorum seu officiales eorum aut inquisitores
haereticae pravitatis." *)

Sněm však Basilejský přivolil ke čtyřem článkům, známým pod
jménem „kompak tátů," ve kterých na místě prvém se dovo-
luj e přijímání pod obojí „mocí vůle Kristovy a církve svaté."
Tatáž tedy církev, kteráž za času Gelasia papeže vKímě nařídila,
aby věřící přijímali pod obojí; tatáž, která zase zvyk přijímati
pod jednou praxí svou schválila ; tatáž též Čechům dospělým, po-
kudž by toho byli žádostiví, přijímání pod obojí dopustila. Avšak
od tétéž církve žádáno na knězích, aby podávajíce těm, kdož
toho žádali, pod obojí, pokaždé doložili, že pod spůsobou chleba
ne tělo toliko, ani pod spůsobou vína krev toliko, ale pod každou
spůsobou že jest plný a celý Kristus přítomen. V úplné shodě

*) Concil. Const. sess. XIII.

142 ' O svátosti pokání.

pak se sněmem Kostnickým vyslovuje sněm Basilejský, že ani
laikové ani klerikové, pokud na oltáři neobětují, nejsou z rozkazu
Božího zavázáni, pod obojí přijímati. Kdoby tedy opak toho
tvrdil, dělil by se i podle učení otců Basilejských od církve, a
byl by heretikem. Nelze tudíž říci, žeby sněm Basilejský, povoliv
prvního punktu kompaktát, odporoval v tom sněmu Kostnickému.
Aniž Čechové kališníci byli v neshodě s učením Páně a s církví,
pokud věřili, že Kristus v každé spůsobě celý jest přítomen, a že
přijímání pod obojí není Kristem přikázáno a ku spáse věčné nezbytno.
Reformátor Betlémský napsal netoliko traktát o přijímání pod
obojí, nýbrž on se i všemožně o to staral, aby odpor proti kali-
chu u některých stoupencův jeho vymizel. Tak píše Havlíkovi,
kazateli Betlémskému, jenž se kalichu protivil: „Havle, nejmilejší
bratře a kazateli slova Kristova! neprotivuj se přijímání kalicha,
které Kristus sám ustanovil a apoštolem svým rozhlásil. Proti
tomu není žádné svědectví písma, nýbrž pouze zvyk, kterýž jak
se mi zdá, z nedbalosti povstal. Nyní jest nám nikoli obyčeje, ale
příklad Kristův a pravdu následovati. Hle sněm, předstíraje oby-
čej, zapověděl laikům kalich, a proklel co blud, a kdožby jinak
se zachoval, má býti jako kacíř potrestán ! Jaká to zloba, zatratiti
co blud ustavení Kristovo ! Prosím tě pro Boha, nebudiž odpůrcem
mistra Jakoubka, aby se nestala roztržka mezi věřícími k radosti
ďáblově. «i)

V jiném psaní zove uzavření sněmu Kostnického o kalichu
ještě důrazněji bludem. Píšef mezi jiným ku svým přátelům o
sněmu Kostnickém : „Ó jaká hloupost, evangelium Kristovo, epi-
štolu Pavlovu, o které dí, že ji ne od člověka ale od Krista ob-
držel, a skutek KristíiV, apoštolů Jeho a jiných svatých zatratiti !
Hle bludem to býti praví, že volno laikům píti z kalicha Páně,
a kněz ten, jenžby laikům jej podával, že má býti bludařem jmín,
a jestliže by neustal, jako kacíř odsouzen" !-)

§. 13.
II. Svátost pokání. Moc kličů.

1. Kristus Pán udělil apoštolátu svému moc, hříchy odpou-
štěti těm, kdož po křtu byli zhřešili. Avšak On apoštolům svým

1) Palacký Documenta 128. n. 80. od 21. června 1415.

2) Palacký Documenta 126. n. 78.

Svátost pokání. 143

a jejich nástupcům nopřikázal, aby všem tak odpouštěli, jako všem
evangelium kázati mčli. Nerekl zajisté: „Všem odpouštějte;" ale:
„kterým odpustíte hříchy, odpouštějí se jim, a kterým je zadržíte,
zadržáni jsou." Bylot tudy apoštolům a jich nástupcům v apošto-
láte rozeznávati, kdoby ku rozhřešení byl přispůsoben a kdo nic.
Mají-li odpuštěni býti hříchové, předcházeti musí seznání stavu
hříšníkova, a proto jest výkon a nález o rozvolnění anebo zadr-
žení výkonem a nálezem soudným. (Trid. sess. 14. can. 9.)
A tudíž ku platnému rozhřešení ze strany kněží nezbytné zapo-
třebí jest pravomoci. (Trid. sess. XIV. can. 11.) Rozhřešení, jehož
by kdo obdržel od kněze jurisdikce nemajícího, netoliko jest ne-
oprávněno, ale i n e p 1 a t n 0.

Příspůsoba k dosahu rozhřešení záleží ve třech částkách :
v lítosti, ve zpovědi a dostiučinění. Lítosť a zpověď
jsou podstatnými částkami svátosti pokání, zadostučinění jest pouze
jejím doplňkem čili částkou integrálnou, tak že odpuštění dříve
dosíci lze, než bylo skutečné dostiučinění vykonáno.

Rozhřešení se děje slovy : „Ego te absolvo a peccatis" touž
dobou, když svátostný úkon ten byl vykonán. Avšak rozhřešením
kněžským se sice hříšníkovi, byl-li přispůsoben, odpouští vina hříchů
a věčný trest, ale nevezdy i časný trest. Jest sice možno, aby i ve
svátosti pokání shlazen byl časný trest, ale obyčejně tomu tak nebývá.
Časný trest Bohem ustanovený jest tím skrovnější, čím horoucnější
byla naše lítosť, čím pevnější předsevzetí, nikdy více nehřešiti, a
čím pokornější byla naše zpověď, neboť podle příspůsoby a podle
toho, jak se líbí Hospodinu, řídí se míra posvěcující milosti Boží
(Trid. sess. XIV. can. 12. sess. VI. cap. 7.) a tudíž i míra vlité
nám bohoslovné lásky, kterážto čím jest větší, tím jest sloučení
se s Bohem něžnější, a tudíž i menší náš závazek k poslední
vazbě hříchu čili ku trestu časnému.

Ješto však při slabosti naší zhusta se stává, že nedostaču-
jeme, abychom dostiučinili za trest časný, jemuž pro hříchy
své podléháme i po odpuštěné vině a trestu věčném, přispívá
nám Bůh ku pomoci tím, že dal církvi moc, odpustky udělovati.
Odpustky nejsou ani odpuštěním hříchů, ani odpuštěním věč-
ného trestu, aniž odčinem svátostného dostiučinění (satisfactio
sacramentalis), aniž odstraněním trestův, které s hříchem nezbytně
dle řádu Bohem stanoveného jsou spojeny (poenae naturales jako:
že opilec promrhá svůj statek a své zdraví podkopá a t, d.); ale

144 Hu3 o zpovědi.

jsou odpuštěním bud částečným anebo úplným trestů čas-
ných, které by nám buď zde na zemi anebo v očistci trpěti bylo
za hříchy, jejichžto vina a věčný trest nám byl ve svátosti pokání
odpuštěn. Odpuštění těch trestův se děje mimosvátostně z pokladů
církve svaté mocí klíčů Kristem církvi půjčených. Základem
odpustkův jsou zásluhy Páně, a z daru jeho i zásluhy svatých a
světic Božích. Kdo se odpustků stal účastným, má odpuštěno
netoliko před církví (in foro ecclesiae), ale i před Bohem (in
foro Dei).

Mocí týchž klíčů, jež Kristus apoštolátu svému udělil, aby
se vše odstraňovalo, což by spáse věřících bylo na závadu, má
týž apoštolát také moc, sliby Bohu učiněné zaměniti a roz-
volniti.

Podle katolického učení musí tedy hříšník, jenž chce
odpuštění hříchů dojíti, jich želeti, knězi nařízenému se ze všech
smrtelných hříchů pokud možná zpovídati, a za ně dosti uči-
niti. Všední hříchové mohou se shladiti i kromě svátosti pokání.
Z těch tedy se zpovídati není nezbytně potřebno. Odpustků
uděliti může církev (papež a biskupové) pouze ospravedlněným, a
udělení to jest jim užitečno.

a) V souhlase s katolickou církví vyžaduje Hus na kajic-
níku, aby chtěje odpuštění hříchův dojíti se přispůsobil, t. j. aby
hříchů litoval, se zpovídal a za ně dostiučinil. Zpovídati
se musí hříšník ze všech smrtelných hříchů, a sice ne snad
vyznáním pouze všeobecným o své vině, ale z jednotlivých
hříchů musí kajicník na sebe žalovati. Tak dí mistr ke slovům
Páně, že všickni lidé budou souzeni, a že co bylo skryto, bude
zjeveno: „Nekryli by hřiechóv na zpovědi, vědúc, že když z mr-
tvých vstaneme, budu bez jich vole, vstanú-li zlí, všemu světu
oznámeni." 2) O hříších němých praví, že se nejmenují proto němí,
jakoby o nich nebylo mluviti, „neb i kněžie mají je lidu, jako
bóh přikázal praviti, i lidé, kteří jsú v ně upadli, mají se z nich
zpovídati, nechtějí-li na věky zatraceni býti. Zdá mi se, že lidé,
kteříž těmi hřiechy se prznie, mají často ďábla v sobě, jenž je
němý činí, aby se z těch hřiechóv nezpovídali, a proto mohou slouti
dobře němá ďábelstvie a němí hřieši."'^)

A) Výklad. I. 35.

2) Výklad Erben, I. 94.

Jak se děje odpiišténí hříchúv. 145

Ze všedních hříchů se zpovídati není však pod ztrátou
života věčného potřebno. „Zpověď všedních hřiechóv není zapo-
třebie, na příklad, když manželé se sejdou pro plod, což bez ho-
vadnosti sotva se děje, aneb, když sě poznávají pro výstrahu
hřiechu smílstvie." ')

Ačkoli však Hus praví, že ze všech smrtelných hříchův se
zpovídati potřebno, nedá se přece zpověď na základě nauky jeho
o rozhřešení kněžském nijakž udržeti, jakož se brzo přesvědčíme.
Z a d o s t u č i n ě n í jest tak velmi potřebno, že, jak refor-
mátor soudí, každý se mu podrobiti a je vytrpěti musí, a žádná
moc že nemůže od něho rozvolniti, aneb je umírniti. Ze zde
mistr pouze v učení o potřebě zadostučinění souhlasí s církví, ni-
koliv ale ve výkladu o této potřebě, taktéž brzy seznáme.

b) Od hříchův kajicníka rozvolniti nemůže žádný, leč toliko
kněz řádně posvěcený. „Ex dictis patet, quid sit potestas
ecclesiae, et quod catholice credi debet, quod quilibet sacerdos
Christi rite ordinatus habet potestatem sufficientem quaelibet sa-
cramenta sibi pertinentia conferendi et per consequens vere con-
tritum a peccato absolvendi."^)

Slyšme však, kterak mistr tuto kněžskou moc, hříchy od-
pouštěti, vykládá. Rozděluj eť ji na svémocnou (authenticam),
podsvémocnou (subauthenticam) aslužebnou (ministerialis),
anebo na „najvyšší moc", „prostřednou" a „najnižší." Své-
mocné odpuštění jest prý, když někdo svou mocí a nikoli cizí
mocí hříchy odpouští, jak na samého Boha sluší. Podsvémocné
odpuštění hříchů přísluší Kristu jako člověku, protože člověctví
jeho jest spojeno s božstvím v jedné osobě, kteréžto člověctví
bylo příčinou prvou, pro kterouž každý člověk vyvolený od věč-
ného zatracení jest vykoupen. Tuto moc obdržel' člověk Kristus
od Trojice svaté, a té moci nemůže míti nižádný člověk kromě
Krista člověka; neb kdož by ji měl a mohl míti, ten by, jsa Bo-
hem a člověkem, musel veden býti k smrti, jako beránek velmi
jsa pokořen, o kterémžto beránku dí svatý Jan Křtitel : „Aj be-
ránek Boží, aj, jenž snímá hříchy světa." „Služebné hříchóv
odpuštění děje se službou, jako službou křtu svatého, kázáním
svatým, radii dobru, těla Božího dáváním, modlitbu neb příkladem

1) Postilla. II. 41.

2) De Ecclesia cap. 10. Tom. I. 206—207.

Učení Jana Husi, 10

146 CtTerý spusob odpouštěti hříchy.

Života svatého. Toto odpuštění bývá od knězi (udíleno) vedle řeči
Spasitelovy : Vezměte Ducha sv., kterým odpustíte hříchy, budu
jim odpuštíni, a kterým zadržíte, budu zadrženi. A opět: Věru
pravím vám, kteréžkolivěk (t. hříchy) zavížete na zemi, budu za-
vázáni (t. hříchové) i v nebi. A opět dí Kristus církvi v Petrovi :
Tobě dám klíče (moc a umění) království nebeského; cožkolivěk
svížeš na zemi, bude svázáno i na nebi, a cožkolivěk rozvížeš na
zemi, bude rozvázáno i v nebi. Najvyšší tedy moc, hříchy od-
pouštěti, přísluší Bohu, Otci, Synu i Duchu svatému,
prostředná anebo ihned naj důstojnější Kristu člověku, jenž
jest kněz naj důstojnější, a nejnižší knězi, kterýž slyše hříchy
člověka, a rozeznaje a uslyše jeho úmysl, dí, že jemu jsú hříchy
odpuštěny.*

Jelikož ale Kristus jest Bůh a člověk v jedné osobě, má
moc i svémocnou i podsvémocnou hříchy odpouštěti. „A kto
rozumí této řeči, ten móž lehce písmo sjednati a sváry lidské
roz lučiti, neb, když dí jeden, že kněží mají moc, jíž mohou hříchy
odpustiti, to jest pravda, že mají moc třetí služebnu, a když druhý
dí, že kněží nemají moci, odpúštěti hříchóv, to jest pravda,
že nemají moci svémocné a podsvémocné, nebo oni ani svou
mocí hříchóv neodpouštějí, ani sú za hříchy světa umřeli, jako
Kristus."

Ku třem výš udaným spůsobům hříchy odpouštěti, přičiňuje
reformátor ještě čtvrtý, k němuž prý každý člověk do-
spělý a rozumný jest zavázán, tak že prý „má moc odBohadanú
i přikázánu, aby odpustil hříchy svým vinníkóm," podle toho, co
dí písmo u sv. Matouše v kapitole šesté. Tou měrou prý „ně-
která baba viece jest hřiechóv odpustila bližním, než některý snad
papež, biskup anebo kněz." A kdoby se toho lekl, ten prý má
věděti, že „panna Maria, jsúc starú bábu umřela jest, viece hřie-
chóv odpustila, než Petr apoštol, neboť všem odpustila, jenž jsú
vinni smrtí syna jejího."

Služebnou pak moc, hříchy odpouštěti, mají kněží a odpou-
štějí potud, pokud odpouštějíce se sjednávají s Bohem,
nikoli však tou měrou, že „když kněz chce a dí, že odpustí,
ihned budu odpuštěni hřiechové." A toho prý příklad jest na
snadě prvý: „že často člověk zpoviedá se knězi lživě, pravě malé
hřiechy a zámlce chtě veliké ; a on že srdce nezná, a dává jemu
rozhřešenie, an viece sobě přičinil tou zpovědí hřiechóv. Druhý

(>tverý spůsol) odi)ouštéti hříchy. 147

příklad, že nikdy nevie kněz bez zjevenie, rozhíešil-li jest kdy
koho tak, že jsú jemu hřiechové odpuštieni, jakož i sám o sobe
nevie, jestli u milosti Boží, ač neví do sebe, by měl který hřiech
smrtelný; neb die písmo: Nižádný neví, jestli milosti čili hněvu
hoden . . Protož dosti jest knězi, aby vida člověka, an dává zna-
menie, že hřiechóv želé, a die že nechce hřešiti, aby maje na-
ději, ale ne jistotu, řekl tomu člověku: Doufaj bratře! žeť milo-
srdný pán Bóh odpustil jest tobě tvé hříchy."

Tudíž prý se mají varovati kněží, aby sobě nepřiosobovali
moci svémocné anebo podsvémocné k odpouštění hříchův, ale spíše
pokorně vyznati mají, že s jejich strany se nic více neděje, leč
že se koná obřad svátostný, že se přisluhuje na př. křtem anebo
jinou svátostí, že se konají modlitby anebo se káže slovo Boží,
kterýmižto prostředky Bůh očišťuje člověka ode hříchů; mají vy-
znati, že nemohou zavázati anebo rozvázati člověka, leč Bůh jej
prvé rozvázal anebo zavázal, ješto udělení milosti Boží a lítost,
je-li hříšník dospělý, předcházeti musí, prvé než lze vykonati
kněžské rozhřešení.

„Remissio peccatorum est tripplex, scilicet authentica, sub-
authentica et ministerialis. Authentica, quae fit potestate non
aliena, sed propria et haec competit soli Deo . . . Subauthen-
t i c a, quae Christo homini competit, ratione humanitatis unitae
verbo hypostatice, quae humanitas medium fuit principalissimum,
redimendi genus humanum . . Et istam remissionem peccatorum
subauthenticam nullus habet, nec habere potest, praeter hominem,
qui est Deus . . Et istum modům dimittendi peccata notát eccle-
sia in collectarum conclusionibus, in quibus dicitur : „Per Domi-
nům n. J. Christum .. Ministerialis, quae íit per ministerium
sacerdotis idonei, ut per ministerium baptismi et aliorum sacra-
mentorum, per verbi Dei praedicationem, per bonům consilium,
per sanctam orationem, vel per exemplum vitae sanctae. Et
ista remissio sacerdoti congruit juxta Matth. 16. . . Ex istis
jam colligitur, quod est peccatorum remissio suprema, media et
infima. Suprema, authentica solius Dei. Media, subauthentica
solius hominis Christi. Infima ministerialis, scilicet sacerdotis
Christi, rite ministrantis. Et sicut humanitas Christi et ministerium
sacerdotis praerequirit Deum et ejus potentiam et agentiam; sic
media et infima remissio praerequirit authenticam et subauthen-
ticam . . Et cum Christus sit verus Deus, competit sibi remissio

10*

j^4S čtverý spůsob odpouštěti hříchy.

prima, scilicet authentica, et quia est homo, quia passus est et
mortuus pro peccatis nostris et non pro suis, ideo competit sibi
remissio subauthentica, etiam ut supremo ministro sponsae suae
Ecclesiae."

„His praenotatis juxta remissionem peccatorum tripplicem
potest homo concordare dieta sanctorum, et lites contendentium
dirimere, cum unus dicit : Non habent sacerdotes potestatem re-
mittere peccata homini. Hoc est verum de remissione authentica
et subauthentica. Et cum alius dicit : Habent sacerdotes potesta-
tem, remittere peccata, hoc est verum de remissione ministeriali.
Et praeter istas peccatorum třes remissiones est quarta remissio
peccatorum, cujus potestatem dědit Deus omnibus adultis ho-
minibus et obligavit ad eam quemlibet sub poena damnationis
Matth. 6. dicens: „Si dimiseritis hominibus peccata eorum, di-
mittet et vobis pater coelestis peccata vestra. Si autem non di-
miseritis, nec pater vester dimittet vobis peccata vestra . ."

„Ex his infero ulterius, quod sacerdotes Dei habent po-
testatem ministerialem ad absolvendum vere poenitentes a poena
et a culpa, ut patet Matth. 16. et 18. Secundo infero, quod
sacerdotes Christi possunt remittere peccata ministerialiter vere
poenitenti . . Tertio infero, quod nec papá nec alius homo, qui
non est Deus, dat authentice vel subauthentice remissionem et
indulgentiam omnium peccatorum . ."

„Cavere ergo debent presbyteři, ne blasphement, hanc dup-
plicem remissionem peccatorum impie usurpantes, nec enim pos-
sunt autoritative propriam animam mundare ab interiori macula,
ut mundat Deus, nec possunt subauthentice tollere crimina, ut
Christus, sed fateantur humiliter, quod possunt ministrare baptis-
mum vel aliud sacramentum, orationem vel praedicationis verbum,
quibus Deus mundat hominem a peccatis. Fateantur etiam, quod
non possunt solvere aut ligare hominem, nisi Deus prius causa-
liter, temporaliter vel instanter ipsum liget. Et tertio fateantur,
quod Deus non sequitur ipsorum ligationem vel solutionem sivé
judicium, sed quia oportet gratiam Dei et contritionem in absol-
vendo homine adulto praecedere et ipsorum ligationem et judicium
solutionis universaliter de post sequi." ^)

^) Adversus scripta octo doctorum. Viz též: „O šesti bludích. " cap. 3.
Postilla II. 162. Erben. De Ecclesia cap. 10. Tom. I. 309. seq.

Kdo vlastně dle Husa rozhřešuje. 149

Jestliže takto se věci mají s kněžskou mocí odpouštěti hří-
chy, tož nemůžeme říci, že Hus s katolickou církví souhlasí. Jest
sice pravda, že není moc ta knězi přírodna, ale jemu dána a
propůjčena, a v tom smyslu možno říci, že není to jeho moc,
alebrž cizí a Bohu příshišící. Avšak tato jemu propůjčená milost
a moc jest Boží moc ve vlastní správu kněze daná, tak že svou
s hůry danou mocí rozhřešuje a zadržuje. A proto Novatianům,
upírajícím, žeby církev měla moc těžké hříchy (na př. odpadlictví)
odpouštěti, an prý Bůh jediný tak učiniti může, Otcové po kato-
ličku za odpověď dali : že tato moc církevní hříchy odpouštěti
jest právě moc Boží. Hus ale tvrdí:

a) že předchází úkon rozhřešení od Boha, tak že kněz
žádného nemůže rozvolniti, leč jej prvé byl Bůh očistil. Hříšník
jest tudíž již dříve očištěn, nežli vynesen byl nad ním nález kněž-
ského rozhřešení, a proto jest kněžské rozhřešení plané a zbytečné.*)
Hus také zřejmě učí, že hříšník již před zpovědí jest sproštěn
svých vin : „Kristus, když očistil malomocného, řekl : Jdi a ukaž
se kněžím. Ne oni (knězi), ale Bůh očisťuje od malomocenstvie.
A pak světí toto znamenají, že ač člověku před zpovědí od Boha
jest hřiech odpuštěn, však hřiešný ten z pokory má jieti ku knězi
múdrému, a jemu hřiechy oznámiti a od něho žádati dobrého na-
učenie, a přijeti od něho hodné za hřiechy pokánie, jímž by sé
zdržel a v hřiechy zase nenavrátil; a tehdy sě ukazuje hřiešný
knězi." 2)

Z té příčiny žádá Hus na knězích, aby vyznali, že to nejsou
oni, jenž hříchy odpouštějí anebo zadržují; nebot jako Kristus

*) V roce 1371 byly některé články učení Jindřicha z Oythy v Římě
za bludné udány. Mezi těmi byl též jeden, který jednal o poměru
působnosti Božské k výkonu kněžskému při rozhřešování, Jindřich
tvrdil, že Božská působnost předchází, a hájil učení své výro-
kem Augustinovým, že Bůh jediný může hříšníka v pravdě ospra-
vedlniti, jelikož rozhřešení a posvěcení daleko vznešenější věcí
jest, nežli stvořiti svět. Odtud prý plyne, že bludno jest tvrditi,
jakoby při rozhřešení předcházel rozsudek kněžský rozsudku Bo-
žímu. Bůh prý tedy rozvolnění začíná, odpouštěje vinu a
věčný trest, kněz ale je dokonává mocí klíěů sobě svěřených.
Kristus Bůh odpouští prý hříchy „autoritative", Kristus člověk „per
modům excellentiae • a kněz „ministeriabter." Mínění toto nebylo
v Římě zavrženo. (Lehre des Johann Hus von Dr. Johann
Friedrich, p. 82.)

2) Postilla. II. 45.

150 Rozhřešení jest jeuom ohlášením.

sám nejprve Lazara vzkřísil, a pak teprv učeníci nohy jeho roz-
volnili : tak i Bůh hříchy prvé odpouští. ^)

Ze na základě takového učení, (kteréž jest podstatně jiné
nežli ono Jindřicha z Oythy), katolická nauka o kněžské moci,
odpouštěti hříchy, obstáti nemůže, každý snadno pochopiti dovede.

^) Odpor proti učení katolickému jeví se ale zvláště v tom,
že reformátor vyhlašuje rozhřešení kněžské za pouhé ohlášení,
že Pán Bůh kajicníkovi odpustiti ráčil. „Kněžie zadržují, a jinak
nemohou, jedné, že oznámiti mají, komu bóh hříchy zadržívá."^)
A přijímaje výklad Lombardův^) o slovech : Kterým odpustíte
hříchy a t. d., praví: „Kterým odpustíte hříchy, tociž odpuštěny
zjevíte, odpúštějí se jim; a kterým zadržíte, tociž zadrženy zjevíte
nepobluzujíce, zadržíni sú jim."

y) V ouplném souhlasu s domněnkou mistrovou, že absoluce
kněžská jest pouhou ohláškou, souvisí i jeho napomenutí, jakby
měli knězi udělovati rozhřešení: „Doufaj bratře! zet milosrdný
pán Bóh odpustil jest tobě tvé hříchy.** Nepochybně žádal sobě,
aby se asi této formy užívalo na místo : „Ego te absolvo." Anebo
na místo formy prosebné: „Dimittat tibi Deus, quaecumque
peccasti."

í) I v tom se odchyluje (aneb aspoň odchylovati se zdá)
Hus od katolické pravdy, že k pojmu svému o moci klíčů ještě i
přidává: že platnost rozhřešení závisí i na umění čili vědomo-
sti zákona Božího toho kněze, jenž rozhřešuje."*)

Z toho všeho plyne dojista aspoň tolik, že Hus velice zlehčil
církevní moc klíčů, a že nesnadno představiti sobě, jak mohl toto

1) Ad scripta octo doctorum. Tom. I. 30 1.

2) Postilla. II. 161.

3) Petr Lombardský se sice domníval, že kněz ve svátosti pokání
pouze ohlašuje odpuštění hříchův ; avšak domněRka jeho se za-
kládá na jiné domněnce, že dokonalá lítost jest nezbytnou pří-
spůsobou k dosahu odpuštění hříchů ve svátosti pokání. A jelikož
dokonalá lítost člověka ospravedlňuje dříve, nežli se svátost sku-
tečně přijala, ač nikoli bez touhy po svátosti : musel ovšem mistr
hlubokých srayslův tvrditi, že se kajicuíkům odpuštění hříchů ve
svátosti pokání pouze ohlašuje. To však sluší přidati, že Lombar-
dus ohledem klíčů nebloudil, ant učil (jakož i stoupenec jeho sv.
Bonaveutura), že absoluce kněžská užitečná jest ku shlazení trestů
a k roznniožení milosti Boží.

4) Výklad I. 31. 32.

Rozhřešení po uázoru Husově. 151

učení své srovnati s tím, že zpověď jest ku spasení nevyhnutelná
a sice vyznání všech hříchů smrtelných! Nebot jsou-li hříšníkovi
již před rozhřešením kněžským hříchy odpuštěny, je-li absoluce
pouhým ohlášením, že Bůh již odpustil, nač celý ten apparát
zpovědní před knězem náležitě posvěceným? Či by nemohl ten
obřad lépe vykonati laik, jenžby náhodou byl lepším znalcem zá-
kona Páně, nežli jest kněz ?

Nezbytnost zpovědi neobstojí tudíž na základě nauky Husovy
o moci klíčů. Avšak byť také obstála, byla by přes míru zlehčena
spůsobem, jakým reformátor naproti bludům některých knězi válčí,
kteří prý se honosili, že může kněz podle své zvůle odpustiti
hříchy anebo zadržeti. Slyšme jenom, kterak se vyjadřuje: „Buď
bóh požehnaný na věky! že jim (kněžím) nedal té moci, aby ko-
muž chtie odpustiti, odpustiliby, a aby do pekla poslali, koho
chtie, neb by tak po jich voli bylo, své kněnie by rozhřešovali,
a do nebes posielali, a ty spravedlivé, kteří pro to jich smilstvie
a lakomstvie mluvie, do pekla by porazili, nébrž kdo by jim ne-
přivolil k jich zlosti, ihned by hřiechy jemu zadrželi, a tak která
by žena šlechetná hanebnému knězi k smilství nepřivolila, řekl
by jí : Já tě do pekla pošlu, zádrže tobě hříchy. Ale již pán bóh
otvírá rozum svým věrným, že-^ se jim nedadie klátiti, neb již
znají, že kněz nemóž hříšného rozhřešiti jedné, ač jest právě ka-
jící, a pán bóh ho rozhřeší ... V soudný den přijde ten klam
kněží na jevo." ^)

Rovněž bylo na výsost neprozřetelno, moc kněží, aby roz-
hřešovali, a povinnost každého křesťana, aby vinníkům odpouštěl,
vespolně tak srovnávati, jakoby obé totožno bylo. „Z toho (Od-
pusť nám naše viny a t. d.) umní, že každý člověk zde na světě
iiióž hříchy odpustiti. Proč? Neboť móž proti každému někto za-
viniti, a tak on móž jemu odpustiti. Protož dí Spasitel všem nám:
Odpustíte-li vy lidem hříchy jich, tehdy Otec nebeský odpustí
vám vaše hříchy . . A tak móž bába kniezi hříchy odpustiti, když
proti ní zaviní, ulúdě jie dceru, neb nechtie jie zpoviedati bez
peněz ; ale nemóž bába, ani má zpovědi slyšeti, a tak rozhřešovati
od hřiechóv, jako móž kněz." ^j Odtud asi vzešlo podezření, že

i)Postilla. II. 162 — 163. Erhen.
-) Výklad Páteře. Erhm, I.

152 Pravomoc ku zpovědi; zadostučinění.

mistr připisuje i laikům moc kněžskou, a tudíž bezpo-
chyby naň pro domnělé poblouzení toto i v Kostnici žalováno.^)

c) Neméně vážná odchylka reformátorova ohledem k moci
klíčů v tom záležela, že nižádné pravomoci čili jurisdikce
ku platnému rozhřešování nevyžadoval, té jsa domněnky, že kněz
poslání k výkonům kněžským přímo od Boha dosahuje. Ostatně
by jurisdikce byla v soustavě Husově beztoho nemístná a zby-
tečná; neboť, ač reformátor zove úkon rozhřešení soudem (judi-
cium, soudným nálezem), není podle učení jeho rozhřešení sku-
tečně soudem, ješto kněz nerozhřešuje, nýbrž pouze ohlašuje, že
podle naděje kajicníkovi Bohem jest odpuštěno.

Na to, že Husitští kněží nedbají jurisdikce církevní a bez-
děky zpovídají, pravíce že mají tu moc, jako papež, trpce sobě
stěžuje arcibiskup Zbyněk. 2)

d) Nemá-li kněz té moci, hříchy v pravdě a skutečně od-
pouštěti, zdali pak jest oprávněn, kajicníkovi uložiti pokání
čili zadostučinění? Reformátor práva toho zpovědníkovi upírá.
Neboť ve svém spise proti osmi doktorům, kteří tvrdili, že kněz
podle svědomitého uznání smí, ano povinen jest hříšníkovi uložiti
pokání, praví Hus, že může kněz kajicníkovi ku pokání raditi,
ale nikoliv je ukládati. Bůh sám jediný jest prý znalcem pří-
hodných prostředků, které by hříšníka od zpětivosti zachránily a
k dobrému nachýlily; kněz nikoliv. AČ mohou kněží ku pokání
raditi, musí i v té radě býti obezřelými, aby neukládali lidu bře-
men nesnesitelných. Někteří kněží si prý v ukládání skutků ka-
jících nerozumně počínají, zapovídajíce, aby lidé nechodili na ká-
zaní, ve kterých se mluví o bludech a nepravostech kněžských;
jiní zase jiná břemena kladou na ramena věřících, aniž sami
jimi hnouti chtějí. Či snad by někdo mohl věřiti, že kněz má tu

1) Documenta. Palacký 194. n. 7.

2) Dopis Zbyňkův ku kráU Václavovi. Documenta 443. n. 43. V
původním textu píše Zbyněk : „It. druzí bezděky zpoviedají v ko-
stelích, praviece, že jmají táž moc jako papež." Prof. KvíČala
nedobře překládá: „Item alii invitis confitentibus operám dant
in ecclesiis, eandem so habere potestatem ac papám dicentes."
Zbyněk chce říci : že Husitští kněží o své ujmě, bez jurisdikce
zpovídají, čili bez poslání, nikoliv : že slyší zpověď těch, kdož se
nechtějí zpovídati, ač má-li překlad „invitis coníitentibus" takový
smysl.

Mňže-li knéz uložiti pokání. 153

moc, uložiti kajicníkovi, aby vydal veškero jmění své římské
kurii, anebo půl majetku svého, aby po celý svůj život žil o
chlebe a vodě, anebo ranami nesčíslnými sebe bičoval? Kněží
tedy nemají moci, ukládati pokání, a byt je také uložili, nejsou
kajicníci zavázáni uposlechnouti.

„Ulterius dicunt (octo doctores). Poenitentiae autem injunctio
est in arbitrio sacerdotis. — Hic esset dicendum (praví Hus) de
poenitentia, sed ne diutius protraham, dico, quod poenitentia,
quae est malá praeterita plangere et plangenda non committere,
non est in arbitrio sacerdotis, ut confesso illam praestet. Potest
enim ad illam hortari, sed non potest ipsam dare. Solius enim
Dei est dare contritionem cum proposito, non recidivandi. Con-
cedo etiam, quod licet discreto sacerdoti consulere confesso, ut
de peccato doleat, in futurum non recidivet, spem de remissione
peccati habeat, mandata Dei sefvet et opere, quantum sufficiti
satisfaciat pro peccato. Sed cavere debet sacerdos, ne alliget onus
importabile in humeros hominum sibi confitentium. Si enim in-
discrete gravare voluerit intelligentem coníessum, ipse debet
injunctam poenitentiara non assumere. Et si rudi poenitenti onus
importabile imposuerit, ille accipiens vel non supportabit, vel
irrationabiliter se gravabit. Absit ergo, ut quidquid sacerdos pro
poenitentia sibi confesso imposuerit, quod hoc teneatur irrefraga-
biliter adimplere. Non enim ex illo verbo: Super cathedram
Moysi sederunt scribae et pharisaei, omnia ergo quaecumque di-
xerunt vobis, servate et facite, possunt Doctores trahere, quod
confessus ad mandátům confessoris (zpovědníka) det omnia sua
temporalia ad papae cameram, vel partem dimidiam, vel quod
jejunet quotidie in aqua et pane, quamdiu vixerit, jacens de nocte
in terra nuda, et affligat se super nudo corpore centům plagis.
Et patet mundo, quam varie in poenitentiae arbitratione sacer-
dotes deficiunt . . Nam quidam eorum injungunt pro poenitentia,
ut confessi praedicationem illorum non audiant, qui ipsorum cri-
mina impugnant . . Nec Vetus nec Nova Lex dočet, ut sacerdos
iraponat homini onus poenitentiae quodcumque voluerit."')

Že zpovědníci nemají ukládati kajicníkům nedostižitelného
pokání, učí i církev katolická, nebot ústav zpovědní nezakládá se
na svévoli kněží, ale z Boží moci položeno do rozsudku jejich,

1) Ad scripta octo Doctorum. c. 17. Tom. I. 323—324.

154 Nauka Husova o odpustcích.

aby rozumně stanovili skutky kající takové, jenž by do sebe měly
povahu pokuty za hříchy (satisfactio viudicativa) i léčivou (medi-
cinalis), aby tak hříšník sebe potrestal, i z navyklostí svých se
vyvětil. Hus však zavrhuje moc ukládati pokání vůbec. A to opět
souvisí s učením jeho o moci hříchy odpouštěti ; neboť jestliže
kněz jenom odpuštění ohlašuje, kterak by směl podmínky téhož
odpuštění ukládati?

6. Nemají-li však kněží té moci, v pravdě rozhřešovati, a
nejsou-li oprávněni ukládati pokání, tož snadno uzavírati lze, že
nauka takováto sotva přiřkne papežům a biskupům právo od-
pustky udělovati.

Jelikož reformátor jal se kázati proti odpustkům ohlášeným
bullou křižáckou od papeže Jana XXIII. vydanou, ve které se
slibuje odpuštění hříchův a věčných i časných trestův všem těm,
kdož se skroušeně kají z hříchů, svátost nejsv. přijmou, a bud
penězi aneb osobně přispějí stolici apoštolské naproti Ladislavovi,
králi Neapolskému: rozpadá se rozumování Husovo o odpustcích
na dvě částky :

a) Směl-li papež za takovými výminkami, jako jsou dary
peněžně pro vojsko, uděliti odpustků?

/5) Má-li papež vůbec moc, zbavovati kajicníky Časných
trestů za hříchy, jejichžto vina jim byla prominuta, a věčný
trest odpuštěn?

ad a) Co se prvé otázky týká, dí Hus, že udělovati odpustků
za příčinou příspěvků peněžných jest svatokupectvím a blu-
dem kněží. Kněží prý arci tvrdí, že za holé peníze odpustky se
nedávají, jelikož jich nemůže býti oučasten leč ten, kdož se ústy
zpovídal a v srdci skroušenost měl; ale to prý jen proto praví,
aby lež tak patrná nebyla. „Již tak ludaři světa, falešní kněžie,
aby lidé činili hodné pokánie, hřiechóv nechajíce najprvé z úmyslu,
a želejíce jich srdečně, a majíce voli plnu, aby již se nedopúštěli,
a činiece skutky hodné jakož jsem řekl, ale kážie, že ktož dá
penieze, ten odpuštěnie hřiechóv má, a přijímají k tomu, aby ne
tak holá lež byla, a zjevné svatokupectvie a lakomstvie, řkúce,
že to dávají těm, kteří se ústy zpoviedají a v srdci skrúšenie
mají ; neb to jest tak, že ktož srdečně hřiechóv želejí a Bohu se
iich a potom knězi zpoviedají, že pan bóh jim hřiechy odpustí,
ale kde jest dostiučiněnie za hřiechy? . . Neb to jest spravedlivé
podle písma, ale ne to, aby jeden dada penieze, a maje skrúšenie,

Ilus o odpustcích. 155

umra ihned v radost nebeskú šel, hřiechov velme mnoho měv, a
druhý nedada peniez umra, aby muky trpěl, měv věččie skrúšenie
a hřešiv mnoho méně než onen; a opět by dva byla, jeden, jenž
jest 50 let hřešil smrtedlnými hřiechy po vší voli tělestné, a ni-
kdy sě nekál . . a druhý, jenž byl tolikéž živ dobře, nikdy smr-
tedlně neshřešiv ; a prvý maje velme malé skrúšenie, jenžby
hřiechy shladilo, a dada penieze papeži, aby ihned umřel, ale
druhý maje věččie skrúšenie ale nedada peniez, neučiniv dost za
všední malé hřiešky, tehdy onen bez muk bylby v nebeské radosti
pro penieze, jakož oni káží, a tento druhý bylby v mukách,
byv vždy dobrý, neb jest peniez papeži nedal! A kde jest vzal
papež tak nerovnú moc? zdhli Kristus na penieze pójčil jemu
té moci ? " ')

Hus dí, že tak býti nemůže, poněvadž by kněží nadarmo
ukládali zadostučinění (modlitbu, půst a almužnu), k němuž jest
každý zavázán, ješto by prý pro odpustky nebylo zapotřebí dosti-
činiti Bohu, aniž se trestů v předpeklí co báti — které trpěti
bude těm, jenž se na světě nedokáli.

Z těch slov patrno, že reformátor dobře znal pojem odpustků,
že tudíž nejsou ani odpuštěním hříchův ani odpuštěním věčného
trestu, že jich nemůže dosíci nikdo, leč by se nalézal ve stavu
milosti, a že odpustky jedině k odpuštění časného trestu smě-
řují. Zároveň jest nám reformátor svědkem, že takto bylo o od-
pustcích i v Čechách hlásáno, a že zřejmě se lidu pravilo, kterak
nemůže býti nikdo odpustkův účastným, leč nabyl-li dříve promi-
nutí hříchův a trestu věčného. Jestliže někteří kněží skutečně tím
spůsobem kázali, jak Hus dí o dvou lidech, z kterých jeden 50
let byl spravedliv nemaje na sobě vin, leč jen lehkých, ale ne-
maje peněz, aby naplnil podmínku odpustkovou nedošel odpustků;
druhý však 50 let ve smrtelných hříších vězel, ale dosti peněz
měl a odpustků dosáhl : tušíme, že kazatel takový přepínal. NeboC
k odpustkům jest příspůsoba potřebná tak, jako k dosahu odpu-
štění hříchů. Čím vroucnější jest lítost, čím účinnější předsevzetí
nikdy více nehřešiti, čím hrdinnější odloučení ode vší náchylnosti
ku zlým návykům, tím větší jest spůsobilost toho kterého křesťana,
aby darů odpustkových dosáhl. Ten tedy, který 50 let ve hříších
vězel, zajisté že nebude najednou (leč Bůh zázračně jej vyléčil),

1) Postilla. II. 151. Erben,

156 Hus upírá církvi moc odpustkňv.

sproštěn vší náchylnosti ku hříchu, a proto také nehned přispů-
soben, aby odpustků plnomocných dosáhl. A zase ten, kdož 50
let beze hříchů smrtelných žil, zdomácněv takořka v bohoslovné
víře, naději a lásce, a planuv tudíž láskou pro Boha svého spro-
stil se u veliké míře náchylnosti k nedokonalostem a zlým návy-
kům, a čině dobré skutky s milostí Boží i časných trestů se zbavil.
Avšak přepínal-li kazatel Husem za příklad uvedený, přepíná
i reformátor přes veškeru míru spravedlivou, nařknuv kněžstvo
katolické, žeby veskrze z lakoty svatokupčilo s odpustky, a jakoby
vybízení ku pokání bylo pouze zástěrou, do které by se sypaly
příspěvky peněžně pro komoru apoštolskou.

Peněžně příspěvky jsou almužnou a tudíž dle své povahy
skutky dobré. Jestliže však, jak reformátor sám věří, se děje za-
dostučinění i almužnou, kterou se shlazují Časné tresty, proč by
nemohla almužna býti podmínkou k dosažení odpustkův ?

Avšak možná, že Jan XXIII. příspěvků sobě udělených zle
užíval, an se hotovil k válce s Ladislavem Neapolským ? Dejme
tomu, že darujeme chudému almužnu , které tento zle užívá;
jsme-liž za tou příčinou prosti zásluhy? A byla-liž válka Jana
XXIII. naproti Ladislavovi činem skutečně nešlechetným ? Hus
ovšem tak tvrdí, a sice ze dvou příčin: Za jedno se prý nemá
vésti válka leč pro víru, nikoli pro věci časné. Za druhé: papež
vůbec nemá si hleděti boje, zbraní jeho má býti: modlitba a
slovo Boží, jelikož Kristus Pán a Jeho apoštolé také žádných
válek nevedli. Jestliže prý jest válka papeži vůbec nedovolenái
není také dovoleno, penězi k válce přispívati; a tudíž nelze
penězi těmito odpustků dosíci. ^) Na to odpovídáme : Byl-li Jan
XX III. zákonným papežem, a za takového jej i Hus považoval,
byl i spravedlivým držitelem území svého, a proto směl je také
hájiti. Z té příčiny díme, že Husova argumentace, jakoby s pod-
mínkou peněžných příspěvků odpustků udělovati a jich dosíci
bylo věcí nemožnou, na slabých oporách spočívá.

ad /?) Reformátor však upírá papeži vůbec i moc, odpustky
udělovati, a to z důvodů následujících:

a) Vin, jichž jsme se proti Bohu dočinili, nemůže nikdo
odpustiti, leč toliko Bůh, neboť rozhřešení není nic jiného, než
ohláška, že nám od Boha jest odpuštěno. Nerauže-li však nikdo

') Adversus indulgentias papales. Torno I.

Hus upírá církvi moc odpustků. 357

na místě Božím odpouštěti, nemá taktéž nikdo práva, aby na místě
Božím trestal, aneb trestů promíjel, leč jest-li Bůh sám tak velí.
„Sicut non licet alicui sub domino quidquam donare, nisi servato
servitio domino capitali, sic non licet sub Domino punire aliquem
vel donare ei indulgentiam, nisi principalis vel capitalis Dominus
prius velit eum sic punire, et ei indulgentiam sic donare. Cum
purus homo nihil donat juste alteri homini, nisi Deum ipsum
prius donaverit, quam necesse est principaliter sic donare."*)

b) Doktoři se prý dovolávají písma, aby ukázali, že má
papež tu moc, odpustky udělovati, zvláště ale slov sv. Pavla :
„Komuž pak jste vy co odpustili, i já, co jsem odpustil, jestliže
jsem co odpustil, pro vás v osobě Kristově" (II. Cor. 2, 10.); ale
zapomínají prý, že apoštol mluví o odpuštění osobních křivd, kte-
rých se dožil v Korintu, napomínaje, aby Korinťané jeho příkladu
následovali a svým vinníkům odpouštěli. Béře-li se tedy ze slov
těch důkaz, že má papež moc, odpustky udělovati, muselo by se
připustiti, že i Korinťané mohou hříchy odpouštěti, a časných
trestů promíjeti. Jak se Hus domnívá, nejedná v listu zmíněném
sv. Pavel o moci církevní, udělovati odpustky, ale o tom odpou-
štění křivd, o němž se děje zmínka v Páteři: „Odpust naše viny,
jakož i my odpouštíme našim vinníkům." Toho by sobě měli, při-
dává reformátor, preláti povšimnouti, a milerádi odpouštěti křivd
sobě učiněných, ale vin proti Bohu spáchaných odpouštěti nemo-
hou, ješto jich jedině a výlučně Bůh sám promijí. Všimnou-li si
však prelátové křivd, jakých se dočinili naproti lidu, mají prý
dojista svrchovanou příčinu žádati na lidu, aby on jim odpustil,
nikoli pak aby oni jemu odpouštěli.

„His pensatis (scil. nemiuem alium posse dimittere peccata,
nisi illum, contra quem fuerat peccatum) patebit argumenti so-
lutio. Cum enim apostolus dicit : Si cui ahquid donastis, et ego.
Loquitur de donatione injuriarum et poenarum, quas injurias in
persona propria sustinuit, et illarum poenas douavit illi, qai contra
illum excessit. Unde dicit ibidem ante: Si quis autem contristavit
me, non me contristavit, sed ex parte, ut non onerem omneš vos,
suíikit illi, qui ejusmodi est, objurgatio haec, quae fit a pluribus,
ita ut e contra magis donetis et consolemini, ne forte abundantiori
tristitia absorbeatur, qui ejusmodi est. Propter quod obsecro vos,

') Ad scripta octo doctorum. Tom. I. 312.

158 Hu? sv. Pavla se dovolává.

ut confirinetis ia illum charitatem. Ecce expresse hic loquitur
Apostolus de iajuriis sibi illatis, quas donavit i. e. pepercit de-
linquenti in eum, et hortatur Corinthios, quod et ipsi illi donent
i. e. parcant. Sed numquid Corinthii singuli donarunt peccatorum
remissionem et indulgentias, pro quibus arguitur per doctores?
Čerte bonura erat iis, quod ad obsecrationem apostoli, delinquenti
parcerent injurias, ne abundanti tristitia absorberetur, et quod
ostenderent in eum charitatem. Et ad istam peccatorum donati-
onem et dimissionem adstringimur nos singuli conditionaliter per
illud Matth. 6. Dimiíte nobis etc. . . Bonům ergo, imo certius
esset papae et episcopis proprias donare et dimittere injurias, et
orare pro persequentibus eos, quam indulgere culpas adversus
Deum factas per homines, quas non possunt donare vel remittere,
nisi ipse donaverit homini poenitenti. Et revera pensatis injuriis
praelatorum, quas faciunt suis subditis, ipsi subditi possunt eis
plures oífensas condonare, quam e contra.^ ^)

V této rozpravě zapomněl Hus vysvětliti, proč sv. apoštol,
jestliže na tentýž spůsob odpouštěl, jako Korinťané, provinilci
tamějšímu, praví: že mu odpouští v osobě Kristově? Či snad
slovo to praničehož neznamená? V osobě Kristově, iv ngoírmnco
Xqkjtov má zajisté do sebe význam „autority Kristovy." Jestliže
však odpouštěl sv. apoštol Korinťanovi autoritou Páně trest zbý-
vající, byl zajisté jménem Jeho čili autoritou Jeho trest onen
uložen, a tudíž také in foro Dei pláten, a proto i odpustek čili
rozvolnění trestu platnost úplnou mělo. Argumentace Husova
činí tedy textu písma Božího násilí a ubírá jemu důrazu, strhujíc
jej ku svému zámyslu.

c) K odpustkům čili ku shlazení trestů časných, dovozuje
mistr dále, dostačuje zajisté Bůh a zadostučin ění kajic-
níkovo, jiného třeba není a proto prý nic na tom nezáleží, vy-
řkne-li papež slovo: „Indulgemus," čili nic. Působí-li Bůh a
kajicník vespolně, dosahují se odpustkové, ať papež slibuje anebo
neslibuje — umírá-li člověk ve stavu takovém, má odpuštění
všech trestů i muk očistcových. Nebo ten, který lháti nemůže,
pravil: „Pakliby bezbožný činil pokání ze všech hříchů svých,
kteréž činil, a ostříhal by všech přikázání mých, a činil by soud
a spravedlnost: životem živ bude a neumře." (Ezech. 18, 21.)

^) Ad scripta octo doctorum. c. 9. Tom. I, 308.

Námitky Husovy proti odpustkům, 151)

Tato krátká věta prý více váží, než veškery bully papežské, které
lze sepsati o odpustcích, ješto žádná z nich nemá platnosti, leč
by zahrnovala onu svrchu zpomenutou bullu božskou. At si tedy
píšou notáři papežští : „Contritis corde et ore confessis indulgen-
tlam poenae et omnium peccatorum poUicemur et omnium pecca-
torum veniam indulgemus," výkon takový jest bezprávný, jelikož
přísluší jedině a výlučně Bohu samému. Zejména jest odpuštění
všech trestů ze strany papeže, kněze a biskupa nemožno, byt
také měli moc, odpustky udíleti, poněvadž k takovému odpuštění
trestů nezbytně zapotřebí jest kajicnosti, a sice takové, kteráž by
byla přiměřena odpustkům ; o povaze kajicnosti však jenom Bůh
vědomost míti může, člověk nikoli.

„Non haec verba: Fiat et indulgemus, quae dicit papá, quo-
rum actus Deo est proprius, ad omnium peccatorum et poenarum
donationem suíficiunt, sed praerequiritur Dei factio et indulsio et
poenitentis satisfactio, quibus habitis indulgeat papá, vel pollice-
atur papá, vel non indulgeat aut polliceatur, poenitens, et sic
moriens habet indulgentiam omnium suorum peccaminum atque
purgatorii poenae. Nam dixit, qui mentiri non potest, et cujus
voluntati nihil potest subsistere. Si impius etc. Ezech. 18. Et
ista brevis Dei sententia sivé promissio plus válet, quam omneš
bullae paparum, quae possunt de indulgentiis fabricari, cum nulla
earura est eíficax, nisi dietám implicet Dei bullám." ')

d) Neví-li kněZ; biskup a papež, zdali hříšník v době pří-
tomné jest přispůsoben, aby mu odpuštěny byly veškery tresty,
čili nic, tím méně jest mu vědomo, zdali pro budoucnost ve stavu
pro odpustky spůsobilém setrvá, a proto jest tím méně možno
pro budoucí čas odpustky udíleti, jakt) se prý děje i Janem
XXIII. ve formě : „Nos omnibus vere poenitentibus et confessis,
qui hujusmodi laborem salutiferae crucis signo suscepto in pro-
priis personis subierint et expensis, illam peccatorum suorum, de
quibus corde contriti et ore confessi fuerint, veni-^m indulgemus
et in retributione justorum salutis aeternae pollicemar augmentům."

e) Kdyby bylo pravdou, že může dáti papež odpustky dle
vůle své, bylo by mu snad dokonce možno, celý očistec vy-
prázdniti. Neboť může-li je uděliti netoliko pro praesenti, ale i
pro futuro, což by mu vadilo, jich tolik dáti, aby stačily ku shla-

^) Ad scripta octo doctorum cap. 8. Tom. I. 307.

160 Námitky Husovy proti odpustkům.

zení veškerých trestů dočasných? Či snad se mu nedostává té
vůle a lásky k ovečkám? Anebo snad ovečky nemají spůsobilosti
jich dosáhnouti ? „Positis indulgentiis papalibus a poena et culpa . .
videtur, quod potest papá purgatorium destruere. Probatur : quia
potest papá quemlibet in agone contritum et confessum a poena
et a culpa absolvere, et cuilibet potest dare illam gratiam post
se in futurum, et non obstát aliquid nisi forte invidia vel negli-
gentia. Det ergo cuilibet in futurum, et dato illo nullus veniet
ad purgatorium, quo dato omneš vigiliae, missae defunctorum,
oblagia, largae eleemosynae, anniversaria , omnia 'alia sufifragia,
ut commemorationes perpetuae, dotationes capellanorum, exstruc-
tiones claustrorum, et altarium pro hujusmodi hominibus forent
frustra. Imo omneš habentes ejusmodi indulgentias in literis pro
agone mortis šunt ab omnibus ecclesiae viribus post mortem
absoluti: sic quod nullus eorum commissarios poterit licite pro
vigiliis, pulsu vel lectione psalterii vel oífertorio admonere. Patet,
quia quilibet eorum statim post mortem evolat ad patriam et per
coQsequens non indiget suffragiis hic jam dictis."')

K sarkasmu svému, že papežskými odpustky se] vyprázdní
očistec, čehož by zajisté prý neradi viděli kněží, an by jinak pře-
staly hojné dávky za duše v očistci, přidává reformátor další po-
hrdavá slova, řka, kterak theologové učí, že se odpustky mají
udíleti za příčinou „rozumnou" (ex causa rationabili) ; příčinou
tou prý nepochybně je potřeba peněz pro Římskou kurii, a tuť
by se měli prý věřící hojně modliti, aby papež jen hodně mnoho
peněz byl potřeben! Odpustkové prý jsou škodliví, boháč se za-
kopává v jistou naději říše nebeské, lid nevědomý se stává k
nepravostem více náchylným, a národ se vůbec o svůj majetek
okrádá („populus communiter spoliatur"). 2)

Proto zove mistr udělování odpustků lichocením Antikristovým,
jímž prý láskou vylhanou jako za bradu bére národy : ty ale,
kdož odpustky ohlašují, jmenuje lháře, proti nimž však nesmějí
druzí kněží úst otevříti. „Lhářóv s odpustky čert jest všude
takměř nasál, a těch velme prelátové a kněžie hájejí i doktorové
i druzí mlčie, a nesmějí proti kúkoli úst otevříti." 3)

1) Adversus indulgentias papales. Tom. I. 184.

2) Ibidem. Fol. 185.

') Postilla. II. 60. De Anatomia membrorum Antichristi. cap. 16.
Tom. I. 350.

Hus upírá církvi moc odpustkuv. lOl

Reformátor tudíž zamítá odpustkuv udílených za podmínkou
penčžnou, a nečiní tak za tou příčinou, aby aspoň přijal odpustkň
řádně udělených, ale aby vůbec odepřel církvi příslušnou moc
odpustků. Doložiti se však musí, že, ač dobře věděl, že v
odpustcích se jedná o prominutí trestů pouze časných, slučuje
odpustky s odpuštěním hříchův a věčných trestů v, a staví se,
jakoby odpustky byly podle učení papežů jakýmsi listem výsad-
ním pro budoucí hříchy a jejich tresty, kterýžto chytrý důvod
napotom nesčíslněkráte byl opakován za věku XVI. od Lutra a
jeho přátel, a podnes ještě se opakuje. A přece katolická církev
nikdy neučila, že dosažení odpustků jest výsadou pro budoucí hří-
chy, ješto odpustků dosáhnouti nelze, leč za tou podmínkou,
jestliže hříchův upřímně želíme a k Bohu se kajícně navrátíme.
Podkládal tudíž mistr katolické církvi nauku, které nikdy ne-
učila.

Důvody mistrovy, za kterými upírá moc odpustků, vynikají
sice dialektickou ohebností svou, avšak vy vracují jen zdánlivě,
jako na př. onen sarkasmus o vyprázdnění očistce. Neboť jest sice
i podle učení katolického pravda, že ten, kdož nabyl odpustků
plnomocných, zbavuje sebe trestu časného za hříchy, jichž se
dopustil, a umřel-liby zúplna přispůsoben, že přímo do nebe vejíti
může. Ale kdož může o sobě říci, že jest zúplna přispůsoben k
dosažení ospravedlňující milosti Boží? A jestliže toho neznáme,
kterak bychom mohli říci, že jsme vší náchylnosti ku zlým ná-
vykům zbaveni, tak žeby v nás nezbývalo nižádného závazku trest
časný trpěti? — Vždyť má církev moc hříchy odpouštěti a tudíž
pekla zbavovati, a přece z toho nikterak neplyne, že se tou mocí
peklo veškero vyprazdňuje.

Mistr dí, že nemožno odpustků uděliti a sice proto, že jsme
zavázáni k zadostučinění ; ale toho nikdo z uznaných bohoslovců
katolických netvrdil, že dosažením odpustků se odstraňuje závaznost
ke skutkům kajícím aneb dokonce ku svátostnému pokání. Právě
naopak! Oučel udělení odpustků právě v tom záleží, aby se ka-
jicnost více rozhojnila.

Jiné důvody sice něčeho dokazují, ale jenom se stanoviska
Husova ; jako na př., že nemůže nikdo dáti odpustků, poněvadž
Boha urážíme nepravostmi svými, a tudíž jediný Bůh nepravosti
odpouští. Odpíraje reformátor církvi té moci, udíleti odpustky,
jest ve shodě s učemm svým, že kněz rozhřešením jenom ohla-

Učení Jana Hubí. 11

IQ2 Zlořády vzhledem odpustkův.

suje odpuštění, a že nemá ukládati zadostučinění , nýbrž jen
k němu raditi.

Avšak zamítajíce učení reformátorovo jako protivné odvě-
kému učení katolickému, nemáme nikterak na mysli omlouvati
aneb dokonce hájiti těch nešvár a zlořádů, jakéž se dély s od-
pustky, aniž nekalých těch příčin, za kterými snad i papež Jan
XXIII. je udílel. Víra katolická toho nevyžaduje, a církev si toho
nepřeje, aniž přáti může, aby údové její všecko napořád v ochranu
brali, co se v církvi dělo. Dával-li papež odpustky z úmyslů so-
beckých a svatokupeckých, zajisté tím hřešil. Jestliže se s odpustky
provozoval obchod, jestliže některým dopuštěno najímati takořka
odpustkův, aby napotom v rozličných provinciích církevních je roz-
hlašovali a z nich peníze tržili jako z nějaké politicko- finanční
operace : byl to zajisté zlořád strašný, jakého chváliti ani omluviti
nelze. Sněmové ekumeničtí také uznali zlořád ten a přičinili se
všemožně, aby staven byl. Bohužel však se jim to až do sněmu
Tridentského nezdařilo! Ale zlořády neopravňují k tomu, aby
pravda byla odstraněna. Tollatur abusus, maneat usus. Či snad
by se mělo dáti veškero náboženství proto na výslužbu, poněvadž
již velmi mnohým na světě za zástěru nešlechetných úmyslů slou-
žilo? Měla by se snad svoboda tisku veskrze potlačiti, protože
ten onen žurnalista s orientálskou vášní jí k tomu užívá, aby
zhanobil nejzasloužilejší muže a z nejsvětějších zájmů ná-
boženských i národních sobě posměch tropil? A rovněž tedy ne-
bylo spravedlivo, že Hus ze zlořádů, jaké tehdejší dobou se děly
s odpustky, takto .uzavíral : Dává-li papež odpustky zlořádně,
zdaž vedou takové odpustky do nebe? Či mohl by vrátníkem ne-
beským býti Antikristus, a mohl by on otvírati dvéře do nebe V
„Quomodo possunt fideles discredere, quin illi šunt discipuli Anti-
christi (t. j. papež, biskupové, preláti a kněží)? Si ergo Anti-
christus est ostiarius, quomodo intrantibus ad Christum aperiet
ostium?"^) To prý se státi nemůže, ještoby jinak i zemřelé pe-
kelníky do nebes uvésti mohl !

3. Jestliže papež (biskupové, kněží) nemůže v pravdě od-
pustiti hříchy, aniž odpustků uděliti, aniž uložiti v pravdě pokání,
které by kajicníka vázalo: zda možno jeho autoritou rozvolniti
sliby platně Bohu učiněné? Hus věren zůstávaje svému rigorismu,

^) Disputatio adversus indulgeutias papales. Tom. I. 186.

Husova uáuka o slibecli. 16)^

jakož i svým zásadám o moci klíčů odpovídá, že se to autoritou
lidskou vůbec státi nemůže. „Panno neb vdovo, slíbilas Kristovi
králi velikému, jenž jest bóh, čistotu, do své smrti držiž jemu,
neb dí písmo : Slíbil-lis co Bohu, drž jemu. Eccl. 5 . . Jiné cesty
lepšie neviem, než, ač's pojal a pro slib (in orig. preslib), aby
vždy slib držela, neb die písmo : Pád jest člověka oslibovati svaté
t. j. slibem svatých popúzeti, a potom slibu nedržeti. (Prov. 20.)
Ale snad dieš: Již majíc muže, kterak mám učiniti? Odpoviera
řka: Móžeš-li na muži obdržeti, aby s tebú bydlel, jako anjel
bez skutků, bydli s ním, at sě lidé nepohoršie; pakli nepřivolí,
ale nebydli s ním. Ale dieš: Bude hanba veliká od přátel, a
budu mě kleti, a potom vsadie mne v žalář! Věru drahá cesta
tebe! Proč jsi od Boha Krista, krále věčného, najbohatějšího,
najkraššieho, naj utěšenějšího, šla za biedníka nestatečného ? . .
Protož již trp mile i hanbu i kletbu, a nečiň proti svědomí a
proti svému choti. Ale snad dieš: Slíbila jsem jemu panenstvie
a již jsem je ztratila, což mu budu držeti? Odpoviem, že nesmil-
nost a čistotu, již kdy přerušíš, vždy smrtelně hřešíš, neb když
jsi panenstvie slíbila, tehdy slíbila, aby nikdy s mužem skutku
nečinila, nébrž, aby nikdy myslí nepřivolila, žeby muže pojieti
chtěla. A snad opět dieš: Však nižádný toho nevie. O drahá!
nevie Otec, Syn a Duch svatý? Kams ty svědky dala, ač by an-
jelé a jiní světí tvého slibu nevěděli? A snad opět dieš: Papež
mne rozhřešil, abych opět muže měla. A já tebe tieži: Propustil
tě Kristus z slibu a odpustil tobě, aby hřešila, tedy chutně měj
muže, ale toho s lehká nedočkáš, až duši neb Kristovi aneb dáblu
dáš! Snad ještě dieš : Oíficial aneb úředniek duchovní přisúdil
mě. Věru ten přisúdil, jenž srdce tvého nezná : a Kristus odsúdil,
jenž jest v tvém srdci jistý. Vrtiž se, kam chceš, vždyť jest na-
plniti, což Bohu s dobrým úmyslem dobrého, jež móžeš naplniti,
slíbila, ač chceš býti spasena. A slíbilas slavně t. j. před knězem
v kostele neb jinde před lidmi a přivolalas je na svědomí; tehdy
tieže hřešíš, jiným dadúc příčinu reptánie, a na sobě pohoršenie,
paklis slíbila tajemně před lidmi, ale netaj emně před Bohem, nic
nenie. Bohu jsi zavázána, aby držela. Pakli on tě propustí, a ty
to tak vzvieš, jako vieš jistě, žes mu slíbila, tehdy jsi od slibu
vůbec rozvázána. " ^)

*) Výklad. I. 268-269. Erben,

a*

i 64 O posledním pomazání.

Slib tedy Bohu učiněný s rozmyslem a jinak platný ríže
před Bohem a sice tak, že nikdo, ani kněz, ani biskup, ani papež
nemůže závaznost jeho zrušiti. I kdyby jinak rodinné štěstí se
zdrtilo, a osoba slíbivší upadla v hanbu a v opovržení, i kdyby
se bylo na jisto co báti pohoršení, slibu Bohu učiněnému se do-
státi musí. Vybavení z něho není možno leč zjevením samého
svrchovaného Boha. Jako tedy jediné Bůh podle zásady Hu-
sovy rozhřešuje, jelikož on jediný hříchem byl rozhněván: tak
zase od slibu on jediný rozvolňuje, ješto jemu samému byl slib
učiněn.

Co platí o slibu ustavičné čistoty, má též platnost o slibech
jiných, ač, jak dí reformátor, „k polehčeme, vyplacenie a promě-
něnie jsou mnohé příčiny."^)

Podle Jana Husi nemá tudíž církev té moci, hříchy v pravdě
a skutečně odpouštěti, ač jsme povinni knězi se zpovídati;
knězi nemají té moci pokání ukládati, ačk němu rozumně
raditi mohou; biskupové a papež nemohou odpustkův udělovati,
aniž, byf i příčin dostatečných k tomu bylo, od slibů rozvol-
ňovati. Jestliže ale takové učení přednášel Betlémský reformá-
tor : zdaž mohl za zlé pokládati, že jej za takového považovali a
žalovali, jenž mocí klíčův pohrdá ? ^)

§. 14.

III. Svátost posledního pomazáni. Svěceni kněžstva. Stav manželský.

1. O posledním pomazání jest jisto, že Hus udělení svá-
tosti a platnost závislou činil od karakteru kněžského, a vůbec o
ní pravověrně učil, neboť to jemu za odchylku od učení katoli-
ckého se přičítati nesmí, jestliže tvrdil, že poslední pomazání od
apoštolů jest ustanoveno. Vždyť pak dobou tehdejší byli theo-
logové rozdílného náhledu; jedni tvrdili, že všecky svátosti Kri-
stem bezprostředně, jiní, že některé svátosti Kristem pouze pro-
středečně, od apoštolův pak jako legátů Božích a k rozkazu Páně

1) Výklad. I. 268—269. Erben,

^) Supplicatio cleri facta papae centra M. Joannem Hus. Docum.
Palacký, 460. n. 13.

o svěcení knéžstva. 165

bezprostředně byly ustanoveny, kteráž domněnka ještě dnes bez
ourazu víry zastávána býti může.

V čem se Hus od katolického názoru lišil a lišiti musel, ač
chtěl-li býti věren svým zásadám o vládě církevní, bylo asi to,
že ku právně dovolenému udělení této svátosti nevyžadoval pra-
vomoci.

2. O svátosti svěcení kněžstva se mistr obšírněji ne-
vyjádřil ; avšak na jisto tvrditi lze, že s učením katolickým sotva
ve všem se shodoval, zejména se neshodoval s katolickou naukou,
že mimo biskupa nikdo jiný řádně a platně na kněžství
posvětiti nemůže. To již odtud plyne, že Hus nepřijímal pod-
statného rozdílu mezi knězem a biskupem. Či snad mistr, nejsa
sobě důsledným, připisoval jedině a výhradně biskupům moc, na
kněžství světiti? Určitého výroku o tom ve spisech mistrových
nenalézáme.

I v tom se Hus od církve liší, že výkonu svěcení nepři-
pisuje síly dáti Ducha Božího, v čemž se uchyluje od vlast-
ního svého učení, že působí svátosti o své ujmě, silou Bohem do
nich vloženou. Než slyšme o tom vlastní jeho výroky: „A ten obyčej
mají nynie biskupové, když kněží světí, že dýchají na ně řkúce:
Vezměte Ducha svatého. Ale ne hned se tak stane, neb té moci
nemají, aby dávali Ducha svatého . . A dieš-li, proč by i kněz
nepřijal hned Ducha svatého? Diem že proto; prvé, že biskup
nemá té moci, aby dal Ducha svatého ; druhé proto, že ten, jenž
kněžstvie přijímá, snad jest v hřieše smrtelném, jenž vyhánie
Ducha svatého, a nedopouštie ho v hřiešného, třetie proto, že
již obecně jsú biskupové v hřieších smrtelných . . ; když by byl
ale ten, jenž přijímá kněžství, dobrý, obdrží Ducha svatého, ale
ne od toho biskupa, ale pro vyššieho."')

3. Že jest manželství křesťanův svátost, praví Hus ne-
toliko všeobecně ale i zvlášť, ješto znamená spojbu Páně s církví
svatoii. „Sacramentum est ipsum matrimonium ex eo, quia est
sacrae rei signum, significat enim conjunctionem Christi cum
Ecclesia."2)

Manželský svazek jest j ed in, a tato jedinnost manželského
sňatku činí, že touž dobou nemůže míti muž více žen, ani žena

1) Postilla. n. 157—158. Ei^ben.

2) De matrimonio. Tom. í. 33.

Í(y6 O stavu manželském,

více mužů. „Die najprvé muže a ženy, anebo panny a panice, a
nedie: muže a žen mnohých, aby ukázalo písmo, že muž s že-
nami mnohými nemóž v manželstvie vstúpiti, ani žena s mnohými
mužemi, neb by to byl blud, který jest zde v Čechách byl za
časuóv sv. Vojtěcha, ješto sú nemanželsky živi byli."^)

Jako jest sňatek jedin, tak jest i neroz vizi telen. „Ma-
trimonium est insolubile vinculum, sic videlicet, quod, dum te
persona legitima per consensum et per verba de praesenti cum
muliere legitima ligaveris, solutionem usque mortem ipsius vel
tuam sic, ut possis alteri jungi licite, non habebis.**^)

Žádná příčina není s to, platné manželství co do svazku
rozloučiti, ani samo cizoložství: „Ještě věř, že manžel-
stvie jest svolenie muže a ženy nerozdielné až do smrti. Kdy
diem: řádné, tu se miení, aby byla svoboda s obú stranu, aby i
muž byl svobodný i žena, slibem nižádným nezavázaný jiné ženě,
ani ona jinému, ani bohu; také řádné, aby nebyli sobě přirození
do kolena, do rodu miením čtvrtého, ani sobě přívuzní, jako jsú :
nevěsta, svak, zeť, kmotra, kmotr, a tak i o jiných. A kdy diem
svolenie, tu věz, že svolenie s obú stranu činí manželstvie, tak
že, když žena a muž beze lsti svolila sě, aby spolu bydleli man-
želsky, tehdy již jest svazek obú nerozdielný v manželství . » A
to svolenie jest nerozdielné do smrti jednoho z nich, tak že již
nemóž některý z nich odvoliti, aniž jich kto móž rozděliti, aby
nebyli manželé; ač druhdy pro cizoložstvo bývají rozlúčeni, tak
že spolu nepřebývají, ale nebývají rozlúčeni v manželství."^) Ni-
žádná moc tedy nedovede sňatku platného rozloučiti, ale ani
manželé, ač o své viili za sebe šli, byt i svolili z obou stran,
svazku toho zrušiti nemohou, ani tenkráte, když cizoložství valné
jím bylo otřáslo.

Ješto, jakož z textu svrchu uvedeného vysvítá, ujišťuje re-
formátor, že vespolné svolení ženicha a nevěsty k manželství de
praesenti působí svátost stavu manželského, není to kněz, jenž
svátostí tou přisluhuje, nýbrž snoubenci sami vespolně sobě
ji udělují, tak že reformátor i v této věci s bohoslove! svého
věku souhlasí.

1) O manželstvie. III. 200. Erben.

2) De matrimomo. Tom. I. 33.

3) Postilla. II. 39. Erben.

Překážky manželství; soudy církevní. 167

Avšak jenom řádné manželství jest pravým a skutečným
manželstvím a má do sebe povahu nerozlucitelnosti ; ale řádné
manželství jest pouze to, jemuž nižádná překážka nevadí.
Ku překážkám čítá Hus především ty, o kterých čteme v Levitiku
18, 20. „Neboť manželstvie jest svolenie řádné muže a ženy,
v němž vedle zákona božieho sluší jim bez hřiechu smrt^dlného
děti roditi." Řádné pak jest vedle zákona Božího, „když fnpřekáží
ani slib k nepojiemánie ^^ani studenost, jenž překáží ploditi), ani
slib k jinému, ani blízkost v rodu, ani duchovní blízkost, ani stu-
denosť, ani rozdiel viery, neb křesťan pohanky aneb židovky
nemá pojieti, jedné, až by se prvé krstila, neb křest svatý jest
prvé dveře, a tak pravá svátost. A chceš li věděti, kterým sě
zapověděl Pán pojímati a kterak váží smilstvie ta zápovédna, čti
zákon Boží Levitici 18, 20. a v knihách Deuteronomii 27." *)
Avšak kdyby byl reformátor důsledně šetřil svých zásad, byl by
zákonitost sňatku manželského obmezll jenom na zákon Boží,
jakož učinili reformátoři věku šestnáctého. Zatím bére Hus v obor
manželství zákonného čili řádného i podmínky takové, které sice
zákonu Božímu neodporují, ale také v něm obsaženy nejsou,
jako: aby snoubenci nebyli sobě příbuzní až do čtvrtého kolena,
aby sobě nebral kmotr kmotru (překážka duchovná), a jiné, kte-
rých dvanácte vypočítává ve svém spise o manželství. ^)

V souvislosti se svým učením o překážkách manželských
musel Hus uznati ohledem k manželství moc církve zákonodár-
nou a soudy církevní manželské. A skutečně nemá refor-
mátor nic, proti tomu, jestliže církevní soud rozhoduje u věcech
manželských, arci jenom vedle zákona Božího. Za příčinou ná-
mitky, že snad manželství není nerozlučitelno, dí: „Ale snad by
řekli : Však vídámy mnohokrát, ano oficial neb biskup rozlučuje
manžely, kterakž tedy dieš, že jich nižádný nemóž člověk roz-
lúčiti? Odpoviedám tobě, že oficiál neb biskup ty dobře rozlučuje,
kteří sú nehodní k manželství pro některý nedostatek proti řádu
manželskému, a ty dělí toliko ku přebývání společnému, aby spolu
nepřebývali, ale, jakož mistr hlubokých smyslóv die, ku posvátné
věci a k manželstvie když sú jednu svolili, nižádný člověk již až
do smíti jich rozlúčiti nemóž."')

*) Yjklad Desatera.

2) O* manželství. Erben. HI. 205.

3; O manželství. lil. 200—201. Erben,

25§ Rozvedení od stolu a lože.

Jestliže reformátor tvrdí, že řádné manželství to jest, které
uzavřeno bylo podle zákonů církevních, stává se tudy nedůsled-
ným, hledíme-li k učení jeho o moci církve zákonodárné, a o
správě církevní. Neboť má-li vládnouti výlučně a výhradně zákon
Boží zvláště u věcech víry, kterak tu lze za platné uznati takové
překážky sňatku manželského, o nichž se nevyslovuje písmo Boží?
A rozhoduje-li písmo ve všem, kterak mohou obstáti manželské
soudy, leč bychom snad za to měli, že nejsou soudné stolice
manželské nic jiného, než pravděpodobný výklad písma Božího
o manželství až potud, pokud bychom z písma lépe poučeni
nebyli ?

I v fom souhlasí Hus s katolickou církví, že rozeznává
zrušení svazku manželského, které, bylo-li manželství řádné,
jest nemožno, a oddělení dočasné muže a ženy od stolu a lože
manželského, které se ovšem za podstatnými příčinami připu-
stiti může.

Ačkoli pak sjednán byl mistr v učení o manželství s církví,
nebyl dojista směrem k ostatním svátostem s katolíky
veskrze za jedno; a proto máme za to, že pravdu pověděli ka-
toličtí členové fakulty bohoslovné na učení Pražském, když k vy-
zvání krále Václava, aby se uradili o příčinách, odkud jedovaté
a škodné rozdělení se zdvihlo v království českém, a jakby vy-
pleněno býti mohlo, na místě prvém udali: „Jsú někteří z žákov-
stva v království českém . . a ti praví, že potupenie a zapově-
děnie čtyřiceti a pěti artikulóv neb kusóv jest zlé a bezprávné, a
ti nechtie věřiti, by smyslové a úmysl ové Viklefovi o, sedmeré
svátostí a o jiných věcech svrchu psaných íalešni a křivi lyli.^^)
A na základě oprávněného podezření žádají, aby každý z doktorů
a mistrů učení pražského vyznal, že drží a věří a držeti a věřiti
chce „o sedmeré svátostí církve svaté, o moci kněžské, to-
cižto o rozhřešení a o kletbách, o odpustcích, o pravích i svo-
bodách kostelních, o úřadech a o zákonech v cierkvi sv., a o
počestnosti svátostí svatých tak, jakož drží kostel Římský . ." -)

A jakož pravdu pověděli údové fakulty bohoslovné, tak zase
mýlil se Hus velice, když odmítaje od sebe nařknutí, že o sed-
meru svátostí jinak věří, než církev obecná, takto praví: „Kteří

') Docum. Palacký, 481. 1. D. I

*) Ibidem. 489.

Eschatologie IIuBova. 169

(rada doktorská) jsú Oeskú zemi hyzdili i u papeže, anebo ješče
kHvě hyzdie, praviece, že jsú mnozí v Čechách kacieři anebo
bludní u vieře, ti podle práva mají ty bludné ukázati, a na ně
dovésti, neb nedovedú-li, ani zase země učistie, mají utrpěti, ja-
kožto zrádce cti lidu českého. Ale že doktorové ve své radě
píší, Čechy hanějíce, že v Čechách sú někteří z žákovstva, jenžto
jinak věří o svátostech kostelních, nežli církev sv. obecná: druhé
pravie, že v Čechách někteří nechtie u vieře a v ustavenie cierkve
sv. obecné státi; třetie pravie, že jsú někteří neposlušní svých
prelátov, a lid na to vedúce, aby nectili důstojenstvie papežského,
biskupského i kněžského: ale ktož jinak věří o svátostech a ne-
chce tak držeti a věřiti, jako cierkev sv., toho mají za bludného
anebo za kacieře jmieti, tehdy doktorové praví, že jsú někteří
kacieři aneb bludní v Čechách, protož mají ty jisté ukázati ze-
jména a na ně dovésti, a nedovedú-li, ale aby utrpěli, jakožto
hánce a zrádce královstvie českého."*)

§. 15.

Husova eschatologie čili učení o posledních věcech člo-
věka. Smrt, soud, peklo, očistec, nebe.

Prvotný hřích porušil netoliko duši, zbaviv ji posvěcující mi-
losti Boží, a darův s milostí tou spojených, alebrž i tělo po-
rušil, učiniv je smrtelným. A jelikož hřích ten na všecky lidi
přešel, jsou všichni smrti podrobeni. Smrt jest tedy i následkem
i trestem hříchu prvotného. Hned po smrti bude duše jednoho
každého souzena a v takový stav ihned uvedena, který přiměřen
jest morálně povaze její bud dobré anebo zlé, ve které na onen
svět se odebrala. Kdo zemřel ve hříchu smrtelném, ihned (po
soudu soukromém) do pekla bude uvržen. Kdo zemřel sice ve
stavu milosti, ale za své hříchy dosti neučinil, aneb všedními
hříchy stížen jest, do očistce se dostane. Kdo však zemřel ve
stavu milosti a za hříchy své zde na světě dostiučinil, ten ihned
do nebe přijde a uzří Boha troj jediného tváří v tvář. Odplata
jednoho každého bude podle skutkův jeho. Proto nejsou v pekle

*) Hus synodě Pražské v měsíci únoru 1413. Documenta Palacký.
52. n. 25.

170 Obcování svatých.

tresty stejné, aniž v očistci, jakož i v nebi rozdílné jsou radosti.
Ač budou svatí na Boha v nebi patřiti tváří v tvář, a poznají
Ho poznáním bezprostředným, přece Ho nevystihnou, ješto jest
nepochopitelným.

V nebi jsou radosti věčné, v očistci žalost dočasná, v pekle
trápení bez konce.

0 tom, zdali v pekle a v očistci se nalézá hmotný oheň,
dosud dogmatického výroku nestává. Výchoďané nepřijímají ohně
v očistci a přece proto na sněmu Florentinském za bludaře pro-
hlášeni nebyli.

Mezi svatými na nebi, dušemi v očistci a věřícími na zemi
panuje vzájemnost; jsout vespolek spojeni hlavou svou Kristem,
společnou vírou, nadějí a láskou a vespolnými poklady církevními.
Církev zvítězilá tedy, trpná a bojující mají mezi sebou obcování.
Nazývat se obcováním svatých, protože údové jeho bud již
ve svatosti utvrzeni jsou, tak že hřešiti více nemohou, anebo ku
svatosti jsou povoláni, jako věřící na zemi. Živí oudové tohoto
obcování jsou : svatí v nebi, duše v očistci a věřící, jenž ve stavu
milosti se nalézají. Živými oudy obcování toho však nejsou vě-
řící, v nichžto vyhasla bohoslovná láska, ale zbyla víra a naděje,
anebo jenom víra (fides informis). V nebi jsou oudové vespolně
spojeni nehynoucí láskou ku Kristu Pánu ; v očistci toutéž láskou
a jistou nadějí, že uzří Boha tváří v tvář ; věřící na zemi jsou
vespolek sloučeni vírou, nadějí a bohoslovnou láskou, pokud
trvají v milosti Boží; vespolnou vírou a nadějí, pokud milost
hříchem smrtelným ztratili, avšak jim víra zbyla aneb i naděje;
anebo pouze zevnitřním trváním v církvi Boží, zevnitřním uzná-
ním vlády církevní, zevnitřním uznáním víry a užíváním svátostí.

Obcování svatých jest u příčině, že mohou oudové za sebe
vespolně se modliti a jiné dobré skutky konati. Oudiim živým
prospívají poklady církevní, t. j. zásluhy Páně, zásluhy svatých a
dobré skutky, modlitba, půst a almužna věřících.

1 duším zemřelých v očistci prospívají přímluvy naše, majíf
ony nárok na modlitby naše, ješto náležejí k témuž obcování,
k tétéž církvi, a jsou oudové téhož Krista, který se obětuje spů-
sobem viditelným na oltáři netoliko za nás, ale i za zemřelé. Jest
tedy dovoleno a duším v očistci prospěšno, za ně se modliti, po-
stiti a almužny dávati, i nejsv. obět za ně Bohu přinášeti.

Svatí v nebi přímluvy naší u Boha nepotřebují, ale sami za

Diilic a Ilyperdiilir. 171

nás přimlouvati se mohou a přimlouvají. Jsouce synové Boží podle
přijetí již pro věčnost, zasluhují naší lásky, úcty a slušíf zajisté,
aby církev na zemi k jejich úctě se přičinila.

Jest tedy dovoleno a nám prospěšno, svaté ctíti a vzývati,
k jejich úctě stavěti Bohu chrámy a oltáře a obět mše sv. při-
nášeti, abychom jim na jevo dali svou úctu, svou vděčnost za je-
jich lásku k Bohu a k nám, a abychom jich za přímluvu u Boha
žádali. V tom zajisté není nižádné stopy modlářství, ješto úcta
svatých a světic k Onomu se nese, jenž milostí svou je učinil
mučeníky a mučenicemi, vyznavači, neporušenými pannami a je
vedl cestou sebezapírání a kříže k nebeskému Siónu, aby byli
na vždy účastníky přirozenosti Božské. Pocta tedy svatým vzdá-
vaná jest oslavením Boha i na zemi. Aniž říci lze, že přímluva
svatých jest zatemňováním prostředníka Krista, neb i prostředni-
ctví svatých se děje jen skrze Krista; jinak bychom přebývajíce
na zemi ani za své bratry a sestry modliti se nesměli, abychom
prostřednictví Kristova nezatemnili.

Pocta svatým vzdávaná jest poctou náboženskou, poněvadž
se děje pro svatost a výtečnost řádu nadpřirozeného ; nade všecky
pak svaté sluší ctíti matku Páně, ješto ona nade všecky svou
svatostí vyniká. Pocta Marie P. má theologický název „hyper-
dulie," kdežto úcta jiných svatých „dulie'* sluje.

Ostatky těl svatých jsou podstatnou částkou jejich.

Ostatkům těm děje se pocta a sice potud, pokud ostatky
svatých jsou, tudíž se tato pocta nazývá náměstnou (cultus rela-
tivus). Tím spíše jest pouze náměstna pocta, která se činí
ostatkům ve smyslu širším, jako: rouchům svatých a t. d.

I obrazy ctíti jest dovoleno, pokud pocta obrazů se nese
k jejich pravzorům.

Ješto zatracenci v pekle jsou na věky od církve a od
hlavy Krista odloučeni, nemohouce býti více ani podle naděje údy
živými církve a skrytého těla Páně : nemají s námi žádného ob-
cování. Neboť kdo od Krista doprosta jest odtržen, jakby mohl
míti spolek s tělem jeho? Zatracencům nespomáhá ani přímluva
naše, ani oběť mše sv., ani smrt kříže a dílo vykoupení. Na nich
jest smrt Páně zmařena.

Jest tedy rozdíl veliký mezi hříšníkem zavrženým v pekle
a člověkem, který zde na zemi ve stavu smrtelného hříchu se

172 Hus o posledních věcech člověka.

nachází. Na zemi se může hříšník vždy obrátiti, a s milostí Boží
se státi synem Božím podle naděje a živým údem církve.

O těchto článcích víry vyjadřuje se reformátor častěji, a
sice skorém vesměs ve smyslu víry katolické.

1. Pravověrně učí, že jest smrt trestem i následkem hříchu
prvotného, že všickni lidé smrti jsou podrobeni; že po smrti
bude následovati soud, a podle zásluhy nález soudní, aby
člověk vešel ihned do nebe anebo do očistce, aneb aby do pekla
vstoupil.

2. Kdo do pekla odsouzen bude, nevyvětí se odtud na věky.
Trápení tamtéž bude hrozné, kladné tresty budou zvláště ohněm
se díti. Avšak kladnými tresty a zvláště ohněm budou jenom ti
trápeni, kdož se dopustili osobného smrtelného hříchu. Kdož ale
z tohoto světa vytrženi byli, prvotným pouze hříchem stíženi
jsouce, jako dítky nekřtěné, nepodlehnou trestům těm, jsouce
pouze odloučeni ode tváře Boží. „Peklo zatracencóv, jenž sú sku-
tečně hřešili, a v tom jsú temnosti i k nevidění Boha, i k ne-
jmění milosti, a v tom jsú citedlné muky." ^) „Druhé peklo jest,
v němž jsú temnosti i k nevidění Boha i k nejmění milosti Boží,
ale v tom nejsú citedlné muky, a to jest místo dětí nekřestných,
a v starém zákoně neobřezaných. "2)

Odsouzení do pekla se stane ihned po soudu soukromém, 3)
O hrozném trápení tamtéž píše reformátor: „Jistě hrozný súd
bude, na němž nelze se bude ani vymluviti ani vykúpiti, ani od-
hrozitiani odbiti; neb bóh bude súditi, a s ním každé stvoření..
Nastojte! ano těžko jednu jiskru trpěti na maličký čas, a tam pak
trpěti oheň věčný, jenž všecko tělo i duši páliti bude na věky u
věčné temnosti s ďábly^ bez otušení, i bez naděje vysvobození. O
běda, přeběda, kto ztratí radost věčnu pro chlipnost velmi krátkú,
a upadne u věčnu muku!"*)

3. Do očistce se dostane, kdo v milosti Boží sice umře,
ale za své hříchy se ještě nedokál, anebo plně zadost neučinil.
„Druhá strana jest té obce, všichni, ješto sú v předpeklí v mu-
kách, ješto sú zde neučinili dosti svatým pokáním, ačkoli sú

1) Výklad. I. 17. Erben.

2) Ibidem.
Výklad. I. 115. Postilla. ÍI. 390.
Dcerka. Kap. 8. Erben, III,

') Vy
*) Dc

Očistec a nebe. 173

zemřeli bez smrtelného hřiechu, a ta slově obec špicích." ^) Ač
duše v očistci jsou dočasně od tváře Boží odloučeny, mají přece
jistou naději, že na Boha patřiti budou, kteroužto jistotou se liší
jejich naděje od naděje naší.

„Jakož právě ten, kdož spí, nevládne sebú: taktéž i ti, kdož
8Ú v předpeklí, nic sobě zaslúžiti nemohu sami, jedině, v čemž
požievají zaslouženie jiných svatých zde na světě, a od oněch v
nebesích, neb jsú spolu bratřie všickni, jedno dédictvie mieti
budu, královstvie jeho, ačkoliv tyto v předpeklí pro neposlušen-
stvie treskce, avšak jich konečně dědictvie neodlúčí.** 2) Očištění
se děje v očistci jako ohněm. ^)

4. Nebe jest odplatou těch, jenž v milosti Boží zemřeh a
za své hříchy plně se dokáli. Radost nebeská bude neskonalá, a
naplní i rozum i vůli a celou duši lidskou. Rozum nebude blou-
diti, vůle nebude žádati ničeho více, neb již bude míti nesmírné
Božství. „Každý svatý bude plně blahoslavený, neb již bude jeho
vole naplněna a stvrzena, tak že bude míti, což bude chtíti. Tu
již rozum nebude moci blúditi, neb bude všecky věci znáti v
světle svaté Trojice; tu vole nebude moci chtíti více, neb již
bude míti Božství, jenž jest nesmírné dobré; pamět nebude te-
skliva, vzpomínajíc minulé věci, ano rozum všecky zná, tu oko
tesklivé viděti bude svého milého Spasitele, matku jeho a jiné
svaté a v tom vidění některak člověk přesáhne anjely, jako v
Kristovi člověčenství přesáhlo jest anjely svaté. O blaze bude
člověku tomu, jehož oko uzři Krista krále v kráse jeho."*)

5. Avšak útrapa nebude v pekle úplná, ač bude ihned po
smrti nevýslovná, aniž bude v nebi radost plna, ač bude ihned
po smrti dokonala, ješto všickni svatí, jenž všeliké vazby hříchu
a trestu prostí na onen svět odešli, ihned Boha viděti budou
tváří v tvář ^): plnost i útrap v pekle i radosti v nebi
očekává člověka teprv tenkráte, až se tělo z hrobu vzchopí
a opět sjedná v jednotu osoby s odešlým duchem při z mrtvých
vstání. Po z mrtvých vstání bude se konati soud veřejný, a

») Zlomek viery. m. 293.

2) Ibidem.

3) Výklad. I. 18.

*) Dcerka. Kap. 9. Erben. III.

^) De Ecclesia. Cap. 8. Tom. I. 208.

174 Obcování svatých.

po soudu nastane radostná věčnost v nebi, a přežalostná v pekel-
ném žaláři. •)

Mistr Jan tedy, jakož viděti, v učení o posledních věcech
člověka zúplna jest právo věren.

6. Mezi svatými v nebi, dušemi v očistci a církví na zemi
panuje vzájemnost, ješto jsou vespolek spojeni hlavou svou
nejvyšší, Spasitelem svým, jehožto skrytého těla jsou oudové. Z
té příčiny „mají vespolně všechno zasluženie Kristovo, a všecko
zasluženie svatých a světic Božích, tak že, což jest Kristus Ježíš
zaslúžil a všechen sbor svatý, toho každý požívá svatý, a to
právě slově obcovati, t. j. všem spolu vóbec dobrého požívati.
Majít svatí utrpenie Kristovo jako krásné dráhy spolu, na kterých
pasou sě světí v nebesích, světí zde, a světí v očistci. Též spěje-li
páteř který věrný člověk, to všichni světí mají spolu, neb světí
v nebesích mají toho radost, světí zde mají pomoc, aby silnějie
stáli proti dáblu, a světí v očistci mají pomoc, aby spieše byli
prosti." 2)

Z tohoto obcování svatých však vypadá člověk, který
se vědomě ve hříchu smrtelném nachází, nebof prý jest odřezán
hříchem tím od skrytého těla církve svaté, a nepožívá tudíž ži-
vosti onoho těla, od něhož jest odřezán. „Živost tato jest milost
Božie. Umrtvil-li tu na duši svú, jíž také nepožívá nižádného do-
brého, poněvadž jest mrtvý a nebude-li sěkáti toho plně zde, aby
zase milostí Božie k živosti těla Kristova byl přisazen, v den
súdný k hluku všech svatých odřezán bude Kristovým slovem:
Jděte zlořečení do ohně věčného." *)

Jako tedy křesťan pro smrtelný hřích vypadá z církve,
rovněž i z obcování svatých se odřezává. Avšak tohoto obcování
svatých není každý v milosti Boží postavený člověk účasten, ný-
brž jen ten, kdo k životu věčnému jest předzřízen. Předzvě-
děný není účasten obcování svatých, byť svatost jeho byla sebe
dokonalejší, neboť on není údem církve Boží, ani skrytého těla
Páně, ani synem Božím podle přijetí, jelikož jest vlastně údem
říše satanášovy, z níž se nikdy nevyvětí. Aby tedy mohl býti člo-
věk účastníkem obcování svatých, musí se o to snažiti, by zůstal

*) Dcerka. Kap. 9. Erben. III.

2) Výklad. I. 27. Zlomek viery. III. 295-296.

3) Zlomek. III. 296.

Obcování svatých. 175

ve víře, lásce a naději, čili aby se udržel v posvěcující milosti
Boží. „Toho obcovánie kto znamená, bude pilen viery, naděje a
lásky, a nebude dúfati v kupovánie mší, modliteb anebo odpust-
kóv jsa zle živ. Neb smrtedlný hřích mrtví v člověku účastnost
toho svatého obcovánie, neb odlučuje od té svaté obce, tak že
vyobcován bývá ode všeho dobrého, a jest v tu dobu v kletbě
Božie." »)

Avšak pouhá milost posvěcující nedostačuje, aby člověk byl
účasten všeho dobrého, což se děje po všem světě, neboť pravé
proto se jmenuje to obcování svatých obcováním, poněvadž všichni
svatí predzřízení účastni jsou jednoho těla, jednoho Ducha,
jednoho Pána, jedné naděje, jedněch svátostí, jednoho svazku lásky
a jedné pomoci.

„Tertius articulus thematis est, credere sanctorum commu-
nionem sic videlicet, quod illa sancta Ecclesia secundum duas
suas partes, scilicet triumphantem et militantem habet communi-
onem juvaminis et amoris. Unde dicitur sanctorum communio,
quia omneš sancti praedestinati ad vitam aeternam communicant
in uno corpore, in uno Spiritu, in uno Domino, in uno Patře Deo,
jn baptismo, spe, in sacramentis, et in vinculo et juvamine cha-
ritatis. Unde apostolus ad Ephesios 4. dicit : SoUiciti servare
unitatem Spiritus in vinculo pacis, unum corpus, unus Spiritus,
sicut vocati estis in una spe vocationis vestrae unus Deus, una
fides, unum baptisma, unus Dominus, et Pater omnium, qui super
emnes est et per omnia, et in omnibus nobis . . Haec sanctorum
communio est bonorum participatio, quae omnibus membris cor-
poris Christi mystici, dum šunt in gratia, congruit, ita ut quilibet
justus praedestinatus potest in Spiritu humili cum psalmista di-
cere: Particeps ego sum omnium timentium te, custodientium
mandata tua. Ex quibus sequitur, quod sancti in patria juvant
electos in militante Ecclesia, gaudentque de eorum poenitentia
et vita meritoria." ^)

Na jiném místě totéž dí: „Protož má každý býti pilen, aby
byl bez hřiechu smrtelného, neb tak jestli vyvolený, bude účasten
všeho dobrého, což sě děje po všem světě." ^)

1) Výklad I. 27.

*) De Fidei suae dilucidatione. Tom. I. 51.

3) Výklad viery. í. 27. Erben.

176 Obcování sratých.

Soudnému čtenáři netřeba zde připomínati, kterak nauka
mistra Jana o obcování svatých zcela souvisí s učením jeho o
církvi a s příkrým jeho názorem o předzřízení. Nebot jestliže
předzřízení roztřiduje veškero člověčenstvo na dva díly : na říši
Boží, která jest církev, a říší satanášovu, jejížto forma zevná jest
předzvědění k věčné zátratě, vniterná konečná zatvrzelost ; jestliže
církev (říše Boží) zavírá do sebe pouze a výlučně ty, kdož k
věčnému životu jsou předzřízení: kterak lze na základě takovém
tvrditi, že i předzvěděný jest ve svatém obcování, a že jest oučast-
níkem pokladů církve sv. ? Neméně jeví se zde zračitý odpor,
ve kterém vězí Jan, an učí, že předzvědění jsou z obcování sva-
tých vyloučeni, a že jenom předzřízení a sice jen tehdáž jsou
údy svaté obce, nalezají-li se v milosti Boží. Odpor ten odtud
vychází, že učení mistrovo o obcování svatých neshoduje se
3 učením jeho o posvěcující milosti Boží, a s naukou jeho o církvi.
Nebof pravda-li jest, že předzřízený z milosti předzřízené nikdy
nevypadá, a že nepřestává býti oudem skrytého těla Páně, byt
hřešil sebe tížeji, kterak mohl Hus tvrditi, že i předzřízený pro
hřích smrtelný vypadá z obce svaté ? Či snad Kristus má dvojí
tělo mystické, jedno, ku kterému náleží předzřízení svatí, a druhé,
ku kterému přísluší předzřízenci, kteří jsou nešlechetní podle pří-
tomné spravedlnosti ? A pravda-li, že i člověk předzvěděný k věčné
zátratě se stává účastným ospravedlňující milosti Boží, tak že
skutečně a v pravdě jest spravedliv a dočasně svat, kterak směl
učiti mistr, že jen ten, kdož jest předzřízen a spravedliv, může
býti oudem obcování svatých? Či neděje se účastenství milosti
Boží (vlití víry, naděje a lásky do duše předzvěděného) [působe-
ním Kristovým ? Jak ale lze učiti, že předzvěděný se stává účast-
níkem pokladů zásluh Páně, milosti ospravedlňující, ješto nemůže
býti oudem obcování svatých, a tudíž ani oudem skrytého těla
Páně, aniž bráti podíl ve všem, což dobrého se na světě děje?
Patrno tudíž, že se v učení mistrově o obcování svatých, o mi-
losti Boží a předzřízení jeví odpory veliké, které by byl nepo-
chybně odčinil, kdyby důkladněji soustavu svou byl promyslil.
Tuť by bud svého názoru o předzřízení a předzvědění, a svého
pojmu o církvi se byl vzdal, anebo v nelítostný praedestiuatianis-
mus Kalvínův byl zabřednul, vedle kterého se milosti Boží a
darův ve svátostech ukrytých nedostává nikomu jinému, leč jenom
před zřízenému.

Přímluva svatých prospívá. 177

7. Věře Hus obcování svatých věřil také, že svatí a světice
zaoás u Boha orodují, jsouce tak jako prostředníky mezi námi
a Bohem, aniž se vylučuje prostřednictví Kristovo, bez něhož
se nedá mysliti ani obcování svatých, tím méně jejich za nás
orodování. Nade všecky pak anjely i svaté vyvýšena jest jako
prostřednice naše a orodovnice naše svatá Panna Maria.

Orodování svatých a světic Božích, jakož i naše posty, al-
mužny a jiné dobré skutky prospívají duším zemřelých v o-
čistci. Za ně se modliti a Boha prositi, aby jim polehčiti ráčil,
jsme zavázáni. „Mrtvého otce a matku máme z dluhu ctíti, pro-
siec za ně Boha, aby ráčil je vysvoboditi ; také dáti almužnu a
postiti se za ně, neb oni druhdy ostavili jsú zbožie, a druhdy pro
nás byli sú lačni."*)

Svatí a světice Boží nejenom za nás orodují, alebrž jejich
přímluva jest nám i duším v očistci prospěšná. Nelzef upí-
rati, že se svatí za nás u Boha přimlouvají, a že přimlouvání to
nám prospívá, ješto jisto jest, že přímluva jejich, pokud ještě na
tomto světě žili, ač ve mnohých hříších všedních se nalézali, nám
byla prospěšná. A proto jest nejenom dovoleno, ale i užitečno
jich za přímluvu žádati. Jestliže ale svaté a světice vzývati jest
dovoleno a užitečno: tím prospěšnější jest nám utíkati se ku
Panné nejsvětější, kteráž Věčné Slovo ve svém životě nosila,
a porodila Bohočlověka, učiněna jsouc tak po svém synu pr-
vým prostředkem našeho spasení, branou nebeskou a královnou
anjelův, bez jejížto přímluvy nebude možno, aby spasen učiněn
byl hříšník.

„Unde et facta est post fihum suum primům medium hu-
mano generi ad salvandum. Ipsa siquidem reparatrix humani
generis et porta coeli, genitrix Dei facta est et angelorum Do-
mina, sine cujus suífragio impossibile est salvari aliquem pecca-
torem." -) Nejenom užitečno tedy, ale i potřebno jest utíkati se
pod ochranu matky Páně a žádati, aby všickni občané nebeští
nám přispěli ku pomoci. „Non restat, alium rogare, ut peccata
nobis, mundans animam a macula, indulgeat, nisi omnipotentem
Deum, et dominům Jesum Christum. Oratio tamen debet ad
suffragatricem virginem Mariam, matrem salvatoris nostri, et ad

») Výklad. I. 152. Erben.

^) Centra praedicatorem Pilsnensem. Tom. I, 147.

DiJení Jana Husí. 12

178 Vznešenost bl. Panny Marie.

omneš coeli cives dirigi, ut eorum intercessionibus omnipotens
Dominus indulgeat culpas nostras. In cujus signum in quacum-
que oratione sanctorum Deus adoratur principaliter, ut ad oratio-
nem talis sancti, populus adjuvetur. Et in signum, quod hoc fit
per mediatorem Dei et hominem Christum Jesum, orationes tales
finiuntur communiter per Dominům nostrum Jesum Christum."^)

V této víře své Hus sebe sama snažné odporučoval přímluvě
všech svatých, obzvláště v posledních dobách života svého, kde
na něho velmi naléháno, aby odvolal články, jež držel, aneb které
mu byly připisovány. „Pater, Filius et Spiritus s., unus Deus, in
quem credo et confido, dabit intercedentibus omnibus sanctis et
hominibus justis Spiritum consilii et fortitudinis, ut possim
laqueos satanae eífugere et in ipsius gratia finaliter per-
manere." *)

Svatých nejenom smíme za přímluvu žádati a jim se odpo-
roučeti v úzkostech svých, alebrž jest nám i dovoleno, je ctíti.
Úcta tato však není pouze úctou občanskou, t. j. takovou, jížto
ctíme muže pro přednosti přírodně anebo morálně v národu vy-
nikající, nýbrž jest to úcta náboženská, neboť ctíme svaté pro
jejich podobnost s Kristem, čili pro nadpřirozenou svatost a spra-
vedlnost. Touto svatostí jest Maria Panna nade všecko, i nad
anjely vyvýšena, neboť jest jí přidána milost, kteroužto stala
se pannou nejčistší, matkou Spasitelovou, matkou bez poskvr-
ny panenství svého. Ona jest naší orodovnicí a prostřednicí
u Boha, ano jistým spůsobem i příčinou vtěleoí Páně, a proto i
spásy těch, kdož spaseni budou. Proto se také mistr rozhodně
ohrazuje proti těm, jenž ho nařkli, že se na ujmu důstojnosti
a úcty Matky Páně vyjádřil, zejména že prý jako jiná žena
porodila.

„Rogo etiam pro meis ejusdem accusatoribus virginem ca-
stissimam genitricem salvatoris, reparatricem humani generis, regi-
nam coeli, quae ex titulo gratiae naturae superadditae angelicam
náturám superat, quae inter omneš beatos citra suum filium est
beatior, singulari privilegio gloriosior, gratia et dotibus gloriae
foecundior, de cujus plenitudine, ait Bernhardus, accipiunt universi
aegri curationem, tristes consolationem, peccatores veniam, justi

^) Ad scriptum octo doctorum,
^) Palacký Documenta. 234.

Důstojnost liohorodiřky. 1 70

gratiain, angeli laotitiam, Filius Dei huinaiiae carnis substantiain,
totaTriuitas gloriam. Obmutescant ergo et erubescant inimici non
mei tantum, sed verius sui et suarum animarum, qui mendaciter
de me referunt, quod dixerim vel unquam tenuerim, quod Maria
mater non manens virgo, sicut alia mulier peperit . ., quod Filius
Dei Patris unicus Christus Jesus est conceptus de Spiritu s.,
natus ex Maria Virgine, quae inquam Virgo est advocata et me-
diatrix, et quodammodo causa incarnationis, passionis et resur-
rectionis Christi et per consequens et causa salvationis totius
salvandorum . . Per hanc igitur Virginem castissimam et media-
tricem et per mediatoreni Christum, Filiura ejus principaliter cre-
denttís et sperantes remissionem peccatorum exspectamus et re-
surrectionem nostram cum gaudio et post hanc vitam aeternam,
quae est clara Trinitatis cognitio indefectibiliter, beatos in patria
finaliter satians, ad quam nos dignetur deducere Omnipotens Pater,
et Filius, et Spiritus sanctus." ')

Důstojnost Bohorodičky bére mistr v ochranu naproti kaza-
teli Plzeňskému, jenž z moci kněžské, posvěcovati tělo a krev
Páně, odvozoval, že kněz skrze konsekraci se stává Otcem Bo-
žím a stvořitelem těla Božího, a že důstojností touto převyšuje
samu matku Boží: neboť prý ona jenom jednou Spasitele poro-
dila, kněz ale může stvořiti tělo jeho, kdykoliv se jemu zlíbí-
Takové kněze (dí Hus) prý zahanbuje starý pohan, jenž Marii
Pannu nevěda ve své knížečce „de vetula" (Ovidius „de vetula")
překrásně opěval:

O virgo felix, o virgo significata,
Per stellas, ubi spica nitet, quis det mihi, tantum
Vivere, quod possim laudum fóre praeco tuarum?
Nam nisi tu perfecta fores, non eligeret te
Hic Deus omnipotens, ut carnem sumeret ex te
Uniretque sibi, nisi digna fores, etiam quod
Filius ille tuus, postquam surrexerit, et de
Mořte triumpharit, te vellet honoriíicare,
Te super exaltans, coelosque locans super omneš,
Et sibi concathedraus, ubinamque locaverit illara,
^ Electam partem carnis, quam sumserit ex te,
Et partem, ex qua fuerit, sua sumta locavit.

^) De Fidei suae dilucidatione. Tom. I. fol. 51.

12^

ISO Důstojnost Bohorodičky.

Fas etenim non est, quod postquam portio carnis

Una tuae fuerit, sic cum deitate locata,

Reliquias alibi locet, ut sua diminuantur

Munera, dum, quod bene coeperit hac in

Parte tui, non in te tota prosequeretur.

Nam contracta manus tauto est indigna datore,

Perfectum perfecta decent; absit, quod, apud quem

Plena potestas est, det dona recisa,

Quam vult sublimare creaturam super omnem.

Sed nec ad lioc, quod sit praelata, resurgat oportet

Exspectare statum motus in fine dierum,

Quando resurrecturi šunt generaliter omneš,

Praesertim, cum sit illi carni specialis

Causa resurgendi, quae materialiter illam

De se deducit carnem, quae prima resurgit,

Unde resurgendi vis propagabitur ad nos.

Nec fas est etiam, quod eatenus in minus alto

Sistatur suus ordo gradu, quia quam Deus ante

Saecula donandam tanto praevidit honoře,

Non opus est, ut eam velit exaltare gradatim.

Sed simul assumet, simul et sibi concathedrabit.

Ulic esto tui memorum memor optima virgo

Maxima, quem per te dilectio traxerit ad nos,

A nobis sibi ipsi gloria laudis, ab ipso

Gratia sit nobis, et metae nescia vita."^)
Učení toto o úctě svatým povinné a o zvláštní úctě ku
Panně Marii souhlasí zúplna s učením Husovým o ospravedlnění.
Nebo jestliže ospravedlnění činí člověka skutečně svatým, a je- li
mezi svatostí jednotlivců rozdíl, tož snadno lze se nachýliti k úctě
svatých vůbec, a ku zvláštní úctě Rodičky Boží. Kdyby však Hus
byl učil, jakož nezřídka se o něm psalo, že ospravedlnění se děje
pouze z víry a že není ničím jiným, leč příčetem spravedlnosti
Kristovy, tak žehy byl ospravedlněný vlastně uvnitř hříšníkem a
pouze zevnitř jako hrobem obíleným, tut by zajisté byl nemohl
k úctě svatých raditi. Učení mistra Jana o úctě svatých jest tedy
zároveň důkazem, že byl dalek toho, aby učil ospravedlnění pouze
z víry.

') Adversus praedicatorem Pilsnensem. Tom. I. 147.

úcta ostatkuv a obrazuv. 131

Mistr Jan sobě dobře byl vědom rozdílu mezi svatostí svr-
chovaného Boha a povinnou Jemu svrchovanou úctou, a mezi
svatostí svatým půjčenou a úctou jim povinnou. „Klaněnie,
modlenie a ctěnie Bohu příslušného nelze nikomu jinému proka-
zovati, leč toliko Bohu. Klaněnie, modlenie a poctěnie ale ne
jako Bohu přísluší také tvorům . . Toto klaněnie sluší proto
tvorům (angelóm a svatým), poněvadž v nich jest podobenství
Boží." »)

Jelikož pak věří, že svatostí se povyšuje celá bytost Člo-
věcká, přenáší mistr úctu svatých i na ostatky, a zove je bla-
hoslavenými. „Čtvrté jest blahoslavení, jenž nenie rozumné, ale
jest kus neb částka věci rozumné. A tak tělo každého svatého
člověka i každý úd jeho jest blahoslavený, jako: nos, ústa, noha,
uši, oči. A toho blahoslavenstvie dotýká Kristus : Blahoslavené
oči, kteréž vidíta ty věci, kteréž vy vidíte. — Páté slovu některé
věci svaté, ale méně světější než těla svatých, neb tělo jest Kri-
stus svú krví vykúpil, ale své sukně nic, ani šlojeře své matky,
a těla budu blažená a svatá na veky, ale ne rúcho Kristovo." ^)

I obrazů míti dovoluje Hus. Obrazy prý k tomu slouží,
aby lid obecný z nich se učil, na Boha a na svaté vzpomínal, aby
k úkonům náboženským byl více povzbuzen a ponoukán. V Zá-
koně Starém byly prý obrazy docela zakázány, v Novém však,
poněvadž jest v něm Bůh tělesný, aby upomínka na matku Páně
byla zachována, bylo v první církvi již obrazů. Zbuzujeť prý
ovšem krásně malovaný obraz, na příklad Kristův, více k obdivu
malíře, než k upamatování na umučení Páně, krásné obrazy sv.
panen vzbuzují prý ve mnohých mužích zlá hnutí a myšlení. „Ale
proto nemají obrazi zavrženi býti, neb by proto neměli býti, ani
také by nemohl bóh skrze obrazy divóv činiti, neb poněvadž čert
móž lidi miezditi, tak móž bóh jimi hrózu lidem učiniti a jiné
divy, kteréž ráčí." ') „To ctěnie obrazóv slově náměstné, a to
proto, že nemaje Krista aneb jiného svatého před sebú tělestné
neb citedlně, i učiníš poctivost, klaněnie neb modlenie před obra-
zem Kristovi neb jinému svatému, a že čich tvój, viděnie, neb
dotknutie, nepočije jeho, protož rozum tvój ctěním, modlením i

1) Výklad. I. 71. Erben.

2) Postilla. II. 192.

^) Výklad. I. 71-73.

182 O úctě obrazův a ostatkův.

klaněním v obrazu ale vzdvihne sě k té věci, již obraz znamená
a miesto ní jest ustaven. A tak rozuměj i o kříži, na němž Kri-
stus jest umřel, i o kopí i o hřebích a o jiných svatostech, jenž
kdež jsú, ostaveny jsú na památku pána našeho Jesu Krista." ^)
Dle těchto výroků jsme oprávněni tvrditi, že mistr Jan
v učení tomto byl pravověrným. Avšak mimo nadání lze ve spi-
sech Husových dočísti se míst takových, která pocty ostatkův
a obrazův nepřipouštějí. Či snad není spis „N a p o m e-
nutí kněžstvu, aby zanechalo nálezkóv lidských," přesným
spisem Husovým? Tam čteme: „Dnes shromáždění mnohých, kteří
se praví býti mistry múdrými, v církvi práva ustanovilo, že obra-
zem dřevěným a střiebrným a jiným věcem křesťané mají se kla-
něti a je ctíti, proti nimž písmo praví : „Nebudeš se jim klaněti,
ani jich ctíti." '^) Ještě příkřeji se vyjadřuje reformátor ve spisu
„D e pernicie traditionum humanarum," kdež tvrdí, že úcta
obrazům vzdávaná jest vynálezkem lidským, a poněvadž zlo ne-
toliko lidmi ale i ďáblem se zasévá, i ďábelským. Jindy prý pouze
u bohoslovcu, jako u Tomáše Akvinského a jiných se děla zmínka
o úctě obrazů, avšak nikoliv co o nauce rozhodnuté, nýbrž co
o věci, o níž spor býti může ; nyní však ti, kteří se praví býti
mistry v církvi a moudrými, prý stanoví, že sochy a obrazy se
mají ctíti, a že se jim máme klaněti. „Heu hodie collegia quae-
dam et multitudo eorum, qui se dicunt magistros ^ Ecclesiae et
sapientes, decreta Dei in Ecclesia posuerunt, quod videlicet
statuae ligneae et lapideae, argenteae et caeterae hujusmodi sint
a christianis colendae et adorandae, scriptura expresse docente :
Non adorabis ea, neque coles. Quod nequaquam ex assertione
Thoraae de Aquino et aliis doctoribus potest haberi. Nam quod
ipsi ponunt in libris eorum, hoc utique solum disputative et in
scholis docuerunt; quae non competit coram rudibus determiuate
dicere in ambone, pro hoc parvulos in Christo Jesu non modice
vulnerando, puta suadendo, quod de caetero debeant statuas la-
pideas vel ligneas adorare. Favetur namque per talem doctrinam
detractioni et convitiis, quae contra Christianos exaggerant Judaei

1) Výklad I. 71—73.

2) Napomenutí kněžstvu, aby zancchajíce učení a nálczkuóv lidských
sebe a Ud slovem Božím spravovali. Z latiny. Skutečskv. III.
3U. Erben,

Taborité bořili oltáře. 183

et pagani affirmantes, quod (puta Christiani) sint cultores statu-
arum. Neque inticiari contra Judaeum quis poterit, si illa doc-
trina, quam módo supra dicti divulgant, praedicetur."')

Ale byť i spis svrchu dotčený nebyl přescn, aneb aspoň vý-
razové nebyli neporušeni, přece llus dojista podkopal úctu
obrazům a ostatkům povinnou slovy, jakými bojoval proti
zlořádům aneb i podvodům s touto úctou páchaným. Vizme jenom,
kterak píše o obrazech : „Když některý tesař z lesa dřevo rovné
uťal by, a s toho múdře ostruhalby každú koru a uměnie svého
používaje, pilně udělal by oroudie neužitečné v obcování života,
ostatky diela k připravenie krmě obrátí, a jiné z těch, jenž k ni-
žádnému požitku neučiní, dřevo křivé, a sukóv plné, vyryje pilné
skrze práznosť jeho, a svým uměním zpósobí je, a připodobní
obrazu člověka, aneb některému ze živočichóv přirovná, zmaže
červenu barvu, a zčervenie líčidlem barvu jeho, a každú po-
skvrnu, kteráž v něm jest, zamaže, a učiní jemu hodně stáné . .
nestydie se mluviti s tiem, jenž bez duše jest . . . Aj ted máš
položeno bláznovstvie v písmě svatém lidí, jenž s obrazy mluvie,
jim se porúčejí, od nich pomoci žádají, ani pomoci nic nemohou.
A činí to snad někteří, jako pohané činili sú, mnějíce, by něco
božstvie bylo v obraze, a tak k jednomu obrazu sú více přichý-
leni než k druhému v žádání pomoci — ano jeden tak právě jest
bezdušný . . jako druhý. Protož věz ! že obraz, špalek, neb jiné
od člověka rukou udělánie, nečiní divóv, ale čert někdy dávaje
odpovědi, někdy přestána trápenie těch, kteréž jest trápil, a tak
pro nevěru mnohé zklamal jest i klama lidi oslepené, jenž jako
plémě cizoložné hledá divóv. Proto mají kněžie kázati lidu, aby
nedali se klamati těm, jenž obrazy v divech pro své lakomstvie
velebí.^' 'O

Že se těchto slov velebeného mistra mohli dovolávati Tá-
boří a výstřední stoupenci jeho vůbec, když bořili oltáře a
ničili sochy a obrazy, kdožby chtěl odpírati? I odpor vý-
středníků Husitských proti obřadům mešním a velkolepému
kultu v katolické církvi obvyklému nalezl ovšem základu v ná-
sledujících slovech reformátorových: „Též máme plně lid vystří-
hati, lid hlúpý a hovadný, jenž opústie vieru, a žádost du-

^) De pernicie traJitionum humanarum. Tom. I. 454.
') Výklad. I. 72. E7'be7i.

184 Souhrn nauky M. Husi.

chovDích věcí přieliš pase čichy své : viděnie v dívánie obrazóv,
ornátóv, kalichóv a jiných divných příprav, sluch pase v zvuku
zvonóv, varhan, zvoncích, v zpievání neslušném, jenž viece popuzie
k tanci, než k náboženství, pak myšlenie lid pase, mysle, kterak
kněžie nenábožně se modle, chodiece, mluviece a sméjiece se
v kostele, kterak v krásných sukniech, kapiech, čepici ech, s uzly
perlovými, s třapci hedvábnými, s kuklami rozličných myší . . .
s berlami a s holmi a s křieži stříbrnými, ampulami a s kropáči
pozlacenými, a tak člověk sprostný všechen čas v kostele zmaří,
a ještě přijda domov, celý den bude mluviti o tom a o bohu nic.
Ale múdrý člověk ne tak pásá čichóv, jenž boha srdečně miluje,
i privra druhdy očima a ušima, myslí o věcech nebeských . .
Protož první světí, že jsú byli dobří a nábožní, nehledali sú ze-
vnitřních obrazóv a podobenství — ale nynější lidé, že viece pasů
čich než rozum a málo paměti o Pánu Bohu mají, protož hodné
jest, aby znamenie umučeni před očima měli." *)

Taktéž nemůžeme říci, žeby byl podporoval úctu k ostatkům
svatých, když proti ziskuchtivosti, jaká prý s ostatky se tropila,
takto se ozval: „O svatý Bernarde! Snad by ty nevystavil kostí
pozlacených, aby je líbali a penieze kladli, snad by nepodával
monstrancie, t. j. ukázky, jež okazují, když jdú k ofěře, aby jí
líbali? Anebo vieš ty, že nenie rovná směna dáti zlato anebo
stříbro, neb měd políbiti, a zase zlato anebo střiebro vzíti . . ba
kto jest tu chytrú změnu nalezl ? Snad také neřekl by ty svatý
Bernarte: Pomáhejte svatému Václavu, svatému Vítu, postavě
hlavu neb ruku střiebrnú, neb snad to mienil jsi, žeby tak ti
světí jsúce živi peněz netbali, byli puzeni, aby žebrali?** 2)

§. 16.
Souhrn učeni mistra Jana Husi.

Nauka mistra Jana Husi ve mnohých věcech se shoduje s
učením katolickým, avšak ve článcích podstatných se od víry ka-
tolické odchyluje. Abychom pak sobě mohli snáze před oči po-
staviti i rozdíly i styky učení jeho s naukou pravověrnou; budiž
'dovoleno, tuto v krátkosti celou soustavu mistrovu vypsati.

*) Výklad. I. 77.
2) Ibidem. 79.

Husova uáuka o Bohu. 185

1. O Bohu UČÍ reformátor, že jest jeden podstatou svou
On jest Duch pouhý a věčný bez počátku a bez konce, jest
všady podstatou svou, mocí, dobrotou i moudrostí, v nebi jest se
svatými radostí, s dobrými na zemi milostí, v pekle se zlými
pomstou; jest dobro neskončené, nad něž nemůže býti pomýšleno
lepší, jest dobrotivý k nám, všemohoucí, vševědoucí, svatý, spra-
vedlivý i pravdomluvný, nezměnitelný a nezpytatelný. On jest
svrchovaný všeho Pán, jemuž všechno, chtěj nechtěj, sloužiti
musí, aneb čině, co se Bohu líbí, aneb trpě, jakž se Bohu líbí.
Jako jest Bůh nejvyšší všeho Pán, tak jest i nejblaženější, aniž
může Božství samo o sobě trpěti. O

Ačkoliv jest podstata Boží nezpytatelna, přece jest po zna-
telný Bůh, proto jest také každý ku poznání Boha zavázán.

Jeden jest v podstatě Bůh, ale jsou tři Božské osoby.
Trojice sv. jest Otec, Syn a Duch svatý, tři osoby jeden Bůh.
Otec jest sám od sebe nepocházeje od nikoho. Syn od Otce pouze,
a Duch svatý z Otce i Syna. ^)

Učení toto jest tajemství nejsvětější Trojice, která jest ne-
stihla a nevyskoumatelna. Ačkoli však jí rozumem postihnouti
nelze, tož se dá přece poněkud tajemství toto vyložiti. Neboť,
kdoby upíral, žeby mohl sebe Bůh sděliti, upíral by jeho všemo-
houcnosť. Kdoby přiznal, že se sděliti může, ale toho nedbá, upí-
ral by jeho dobrotu, a kdoby připustil, že i může i chce, ale
neví jakým spůsobem, upíral by jeho moudrost Jestliže však
mohl, chtěl i věděl, jak se sděliti, učinil tak od věčnosti, maje
Syna miláčka, a soumiláčka Ducha svatého. Z rozumu zajisté
dokázati lze, že jest bytost, kteráž slově Bůh. Tato bytost zná
sebe samu co nejdokonaleji, a poněvadž nemohla býti nikdy ne-
činná, vychází od ní od věčnosti výkon (vlastně : skutečnost,
actus) vniterný, kterým se nazírá (božská osoba druhá), a výkon,
kterým nad sebou zalíbení má (osoba Božská třetí).

„Qui crederet, Deum non posse se communicare šumme,
negaret in eo summam potentiam. Qui vero crederet eum posse,
sed nolle, negaret in eo clementiam. Qui vero crederet eum posse
et velle, sed nescire, negaret in eo sapientiam. Cum autem volu-
erit, potuerit, et sciverit, se šumme communicare, hoc fecit aeter-

1) Jádro učení křesťanského. Erben. III. De Trinitate. Tom. I. 105.
^j De Trinitate. Tom. I. 105. Výklad I. 48.

186 O Trojici Božské.

naliter, scilicet habendo dilectum i. e. filium et condilectum i. e.
Spiritum s. Et rogo, quis dubitet, quin ex pura philosophia a
posteriori demonstrari poterit, esse unam primam essentiam vel
náturám, quam Deum dicimus. Et cum illa sit optima atque per-
fectissima^ plenissime ac delectabilissime intus se ipsam intelligit
cum omnibus suis proprietatibus, et per consequens cum quolibet
assignando, et cum non potest interpolari ia ista intellectione inci-
piendo vel desistendo, quia alias secundum philosophos vilesceret
indigens ad suam beatitudinem causa extrinseca adjuvante. Si igi-
tur ista prima nátura ita se habeat, quis dubitat, quin habet po-
tentiam, secundum quam potest sic ad intra agere. Et cum illa
potentia non potest ociari, ex ratione eadem necesse est, quod ex
illa potentia, necesse est, ut ab ista potentia aequaliter et sapi-
enter procedat actus intrinsecus. Et necesse est, quod ex illa po-
tentia, ac verbo et sapientiae sibi aequali procedat res tertia,
quae est quietatio et complacentia in se ipso. Et illas res třes
vocat sancta universalis Ecclesia Patrem Filium et Spiritum
sanctum." >)

Hus tedy věřil, že není více osob Božských, než toliko tři;
avšak na sněmu Kostnickém byl přece obviňován, že učil ne Tro-
jici, ale Čtveřici. Co k tomu zavdalo příčinu, nesnadno říci. Snad
že učil, jsa realismu podle názoru Aristotelova oddán, že není
všeobecných pojmů leč jen v individuích, a poněvadž vyznáváme
Božství Otce, Syna i Ducha svatého, snad že se domýšleli o něm,
žeby sobě představoval Božství o sobě jsoucí (per se et pro se
existens), Otce o sobě jsoucího, i Syna i Ducha svatého? Dost
možná že špatně rozuměli žalobníci výrazům mistrovým, jako ne-
motorně sobě vykládal opat Jáchim učení Petra Lombarda, před-
stíraje, žeby na základě jeho byla v Božství nikoli Trojice, ale
Čtveřice. Avšak i to možná, že Hus nešetřil výrazův dlouhým
zvykem v církvi zdomácnělých, a tudíž sám příčinu zavdal, že jej
v podezření vzali.

A skutečně zove mistr tři osoby božské tři věci (illas
třes res vocat sancta universalis Ecclesia Patrem Filium et Spi-
ritum s. „De Trinitate"), kdežto od času sněmu Lateránského IV.
ustaven výraz, že ve svaté Trojici jest jedna svrchovaná a ne-
stihlá věc. Otec, Syn a Duch svatý, tak že se podle víry křesťan-

1) De Trinitate. Tom. 1. 105.

Stvoření světa. 187

ské říci musí: Jiný jest Otec, jiný Syn, jiný Duch svatý, ale ne
něco jiného, alebrž jedno a totéž. „Nos autem sacro approbante
concilio credimus et confiteraur cum Petro Lombardo, quod uoa
quaedam summa res est, incomprehensibilis quidem et inetiabilis,
quae veraciter est Pater, Filius et Spiritus s. ; třes siraul personae
ac singilatim quaelibet earundem : et ideo i n Deo solummoiio
Trinitas est non Quaternitas: quia quaelibet triům personarum
est illa res, videlicet substantia, essentia seu nátura divina . .
Licet igitur alius sit Pater, alius Filius, alius Spiritus s., non
tamen aliud : sed id, quod est Pater, est Filius et Spiritus
sanctus." O

Mohli tedy ti, jimž na tom záleželo, snadno mistra pode-
zřívati, že o Trojici svaté není pravověren, ač se snadno mohli
přesvědčiti z jeho nauky o poměru Trojice svaté ku světu, že u-
znával i Trojici sv. i jednotu Boží.

Jako jsou tři božské osoby vniterně jedno, tak jsou také
skutky jejich vnější nedílný. „Skrze něhož, totiž Syna,
všecky věci učiněny sú. Tiem ukazuje víra, že Syn jest tak
mocný Stvořitel, jako Otec, neb což jest stvořil Otec, to i Syn
i Duch sv., aniž móž co učiniti Otec bez Syna, ani Syn bez
Otce a Ducha svatého. Protož dí sv. Augustin, že skutkové Tro-
jice sv. zevnitř jsú nerozdielni."-)

2. Tato Trojice svatá stvořila anjely i celý hmotný
svět. Ne všickni anjelové obstáli však v tom dobru, v němž byli
stvořeni, ale někteří z nich zhřešili, a ti slují ďáblové. Ač po-
dle přirozenosti své z Boha pošlé nemohou slouti zlými, jsou jimi
přece podle zlé a ve zlém utvrzené vůle, tudíž jsou také na věky
zavrženi. Ďáblové mohou s dopuštěním Božím člověku škoditi na
těle, ano i ku hříchu jej pokoušeti, a tak duši lidskou hubiti.
Jejich moc jest tak vehká, že dovedou divných věcí učiniti, ano
i zázraky nápodobniti. Anjelové však, jenž ve zkoušce obstáli,
jsou v dobru utvrzeni, tak že nemohou více hřešiti, patříce na
tvář Boha živého, a ti jsou naši strážní duchové.

3. Hmotný svět stvořil Bůh v šesti dnech, a naposledy
člověka. Prvého člověka stvořil Bůh netoliko k obrazu svému,
an mu dal nesmrtelnou duši, vůli, paměť a rozum, aby tak zobra-

*) Concil. Lat. IV. cap. 2. Dcnzinger pag. 154.
-) Výklad viery. I. 48.

188 Prvotný stav člověka; hřích.

zoval v sobě tři osoby Božské ; ale On mu přidal i obraz nadpři-
rozený, podobenství své. Podobenství toto záleželo ve svatosti a
spravedlnosti. Darové tedy prvému člověku udělení byli přiro-
zení a nadpřirozeni; přirozeni : paměf , rozum a vůle ; nadpri-
rozeni : svatost a spravedlnost. K těm se řadí darové mezi oběma jako
u prostřed jsoucí : přebývání v ráji, nesmrtelnost těla podle na-
děje, a vnitřní soulad všech mohutností. — Bůh sám vyučoval
první lidi, v rozumu jejich nebylo bludu, v jejich vůli nebylo zlé
žádostivosti, člověk byl zcela šťasten.

4. Prvý člověk měl z Boha „posse non peccare;" v moci
jeho bylo nezhřešiti. Avšak on přestoupil přikázaní sobě daného,
zhřešil, načež ihned následoval trest. Zbaviliť sebe první
rodičové posvěcující milosti Boží, kterážto jest životem duchovním,
a tím se zabili podle duše. Rozum jejich stal se přístupným blu-
dům, vůle pak ku zlému se sklonila. Pozbyli tudíž první lidé po-
dobenství, nikoliv však obrazu Božího. Proto poznávali Boha ač
nedokonale i po hříchu spáchaném, znali dobro, a měli hnutí
k němu, ale vůle jejich stala se tak slabou, že může sice člověk
o své ujmě hřešiti, ale nemůže nehřešiti, čili odňato člověku
„posse non peccare," tak že zbylo pouze „posse peccare." Pro tu
vůli svobodnou může člověk konati dobré, ale poněvadž jest se-
slabena, nemůže jednati tak, aby to konání jeho bylo prázdno
všeho hříchu, spíše každým dobrým činem, af již se modlíme,
postíme, anebo almužnu dáváme, aspoň všedního hříchu se do-
pouštíme.

5. Bůh mohl zatratiti první rodiče naše, a tudíž i nás, jenž
jsme hřích po nich zdědili, ale neučinil tak, slíbiv jim Vyku-
pitele. Spasitelem tímto jest Kristus Pán Bůh-člověk v jedné
osobě, pravý Bůh a pravý člověk, rovný Otci a Duchu svatému
vedle Božství, ale menší člověčenstvím. On jest stvořitel vedle
Božství, které nepočalo býti, a stvořením vedle člověčenství.

V učení o Kristu Pánu byl tudíž Hus zúplna pravověren,
ač na sněmu Kostnickém zavržena jedna věta jeho sem se ne-
soucí, kteráž zní : „Humanitas et divinitas est unus Christus,"
^člověčenství a Božství jest jeden Kristus." Větě té by se mohl
ovšem podkládati smysl: že božská přirozenost a lidská se staly
vtělením jakousi sloučeninou, božsko-lidskou, a jestliže to věřil
Hus, byl by monofysitou. On však nesčíslněkráte učí, že jest v
Kristu dvojí přirozenost, božská a člověcká v jedné osobě. Tudíž

o Kristu a církvi jeho. ]89

nemožno mysliti, žeby byl do včty té vložil blud monofysitismu
o jedné jenom přirozenosti v Kristu Pánu. Tím méné má veta
do sebe již podle znění svého blud Nestorianismu o dvou oso-
bách, božské a lidské v Kristu. Avšak výraz mistrův jest neob-
vyklý, ješto v církvi od času sněmu Efezského a Chalcedonského
o Kristu Pánu učeno, že jest jeden ve dvou přirozenostech, ni-
koli pak, žeby dvě přirozenosti byly jeden Kristus.

Kristus Pán se stal člověkem proto, aby padlé lidstvo smrtí
svou na kříži vykoupil. On umřel za všecky, neboť všickni
mohou býti milosti jím dobyté účastni ; avšak plnosti užitků
smrti své vylévá jenom na předzřízené. Ačkoli pak Hus
v učení tom, že Kristus za všecky umřel, zdá se souhlasiti s cír-
kví, můžeme zase z výroků jiných opak toho souditi, že totiž (dle
nauky Husovy) Kristus jenom za předzřízené umřel, nikoliv i za
předzvěděné.

Když Vykupitel zemřel na kříži, sestoupil do pekel, kdež
duše svaté odpočívaly, jsouce tam bez bolesti ; Kristus se-
stoupil a sice duchem, ne však tělem, aby své vyvolené do nebe
pojal.

Matkou Páně byla Panna Maria, jsouc pannou před po-
rodem, při porodu, i po porodu. Onat byla od Boha obdařena
takovými milostmi, že vyvýšena jest nade všecky sbory anjelské.
Zoveť se a jest matkou Boží, prosta jsouc všeho hříchu.

6. Ti, jenž na konci se účastnými stanou vykoupení Páně,
jsou oudové církve. Církev jest sbor vyvolených. Církev bude
úplná, až všickni svatí vstanou z mrtvých a budou oslaveni na duši
i na těle, bez hříchu smrtelného i všedního. Nyní se dělí církev
na částky tři: zvítězilou, trpnou a bojující. Zvítězilá jsou svatí
v nebi, trpná duše v očistci, bojující jest sbor předzřízených
na světě. Oudem té církve nestává se člověk volbou lidskou ani
skrze křest, nýbrž jedině a výlučně předzřízením. Předzvědění
tedy, byt byli pokřtěni a nalézali se přítomnou dobou v milosti,
nejsou oudové z církve, ač jsou v církvi. A tak jest možno, aby
turek, žid a pohan byli z církve podle předzřízení, kdežto křesťan,
byť i v milosti se nalézal, není-li předzřízen, oudem církve býti
nemůže.

Hlavou této církve jedinou a výlučnou jest Kristus Pán,
8V, Petr jí nikdy nebyl, tím méně jsou jí domnělí jeho náměst-
kové, římští papežové. Mezi papežem a biskupem není z Božské

190 Církev Kristova; milost Boží.

vůle rozdílu, neboť papežství bylo ustaveno císařem Konstan-
tinem, který římskému papeži podrobil biskupy, jako císaři byli
podřízeni králové. Avšak ani biskupové a knězi se neliší
od sebe, ješto od Boha Krista jenom knězi a jáhnové byli usta-
noveni, a ti byli dostateční církev říditi po 300 let až do Kon-
stantina ; tudíž není ani pro budoucnost biskupů a papeže ku správě
církve zapotřebí.

Církev jest jedna jednotou předzřízení; svatá, poněvadž
jest sbor vyvolených; obecná, jelikož všecky vyvolené v sobě
zavírá ; apoštolská, ješto ji apoštolé svým učením a svým
příkladem spravovali. Až po dnes se správa církve vede zákonem
Božím a životem příkladným. Poslání ku správě a vzdělávání
církve dává přímo Bůh. Není tedy ku kázání slova Božího třeba
ani autorisace biskupské ani papežské. Kdyby byl kněz
zákona Božího znalý a cítil v sobě povolání ku kázání slova Bo-
žího, jest k tomu zavázán, i kdyby se mu vyhoštěním z církve
bránilo. Znamení pak, že Bůh v pravdě kazatele posýlá, jest
hlásání pravdy a příkladný život, nikoli divy a zázraky,
neboť divů nápodobiti dovede i ďábel. A jako není zapotřebí po-
slání od papeže anebo od biskupa k vyučování, taktéž ani ku
přisluhování svátostmi, a zejména ne k rozhřešování a k řízení
církve sv. V církvi nestává Bohem ustanovené moci vyučovati,
svátostmi přisluhovati, aniž moci zákonodárné, soudné a výkonné,
ač jsou k tomu Bohem povoláni kněží, aby vyučovali, svátostmi
přisluhovali a církev podle zákona Božího řídili. Aby lid i kněží
zákona Božího pilni byli, k tomu má i světská moc přihlížeti,
a smrtelné hříchy i tresty občanskými stíhati.

7. Aby se zákon Boží tak plnil, jak tomu Bůh chce, jest
zapotřebí milosti. Bez ní nedovedeme činiti dobrého skutku,
aniž se káti aniž se k dosažení ospravedlnění přispůsobiti. Při-
spůsoba k dosažení ospravedlnění nezáleží jenom ve víře, ale i v
lítosti, v předsevzetí nehřešiti a v dostiučinění. Ospravedlněním
se hříšníkovi odpouštějí hříchové skutečně a v pravdě, Bůh ho
činí svatým a spravedlivým, vlévaje v duši jeho víru, naději a
lásku, a sestupuje, aby v něm na spůsob zvláštní bytoval. Milosti
se všem lidem ve stejné míře nedostává, a proto jest i rozdíl
mezi svatostí svatých, mezi nimiž vyniká svatá Panna. Milost tato
může růsti, ale i ubývati.

Ač milosti posvěcující se dostává i předzvěděnému, přece se

Předzřízení a předzvéiléuí ; skutky dobré. 191

iiemflže nikdy synem Božím státi ani podle naděje, ješto synem
Božím jest jedině a výlučné předziízený.

Milost Boží jest ztratitelna, neboť se ztrácí každým hříchem
smrtelným, a to platí o předzvěděném i o předzřízeném. Avšak
milost předzřízení (gratia praedestinationis), jsouc milostí základ-
nou (radicalis), jest neztratitelna.

Pro tuto milost vyvolení (electionis) zůstává předzřízený i
tehdáž synem Božím, když se dopustil sebe těžšího hříchu, zradiv
na př. víru svou. Tak zůstal Petr synem Božím, ač zapřev Krista
ztratil milost dočasnou, a totéž má místo o sv. Pavlu, jenž synem
Božím podle předzřízení zůstal, ač ubíjel křesťany a tudíž byl
synem ďáblovým podle dočasné spravedlnosti (secundum praesen-
tem justitiam).

8. Úřada předzřízení a předzvědění jest v Bohu od věč-
nosti. Kdož jsou předzřízení, dojista budou spaseni, neboť, byt
i nyní v hříších vězeli, obrátí se na konec a dojdou spásy. Nikdo
však, leč by mu Bohem bylo zjeveno, neví o sobě, náleží-li do
počtu vyvolených, jakož nikdo neví o sobě, zdali se nalézá v mi-
losti čili nic. Kdož pak jsou předzvědění, dojista budou zavrženi,
ale žádný z nich nebude zavržen, leč pro hřích, v němž na onen
svět odešel.

Předzřízení (a předzvědění) roztřiďuje veškero lidstvo na
říši Boží a říši satanášovu. Údem říše Boží jest jedině
předzřízený, nikoli předzvěděný, neboť předzvěděný, ať činí co
činí, nebude nikdy oudem skrytého těla Páně, byť sebe více byl
spravedliv, a nevyvětí se nikdy z objetí satanova. Předzřízený
však, byť sebe více hřešil, z lásky Boží nikdy docela nevypadá,
ano i tenkráte, když zhřešil, miluje ho Bůh více, než nejspraved-
livějšího předzvěděného.

9. Do nebe uvedou člověka dobré skutky. Jsout možný,
ješto má člověk vůli svobodnou, ač velmi oslabenou, a ješto Bůh
milostí svou nás sílí, abychom dobré konati mohli a konali; k
dosažení života věčného jsou však dobré skutky nezbytně potřebný,
a konáme -li je ve stavu milosti, jsou i záslužný.

Stav, ve kterém se člověk nalézá, tak působí na povahu
skutkův jeho, že všecky skutky hříšní Kovy, byť osobě dobry
byly, jsou vadný a hříšný, skutky spravedlivého pak jsou
dobry, byť se při nich i trpně choval. Skutky hříšníkovy proto
jsou veskrze hříšný, že týž ve stavu hříšném o své ujmě zůstává,

192 Nauka o svátostech.

ač se hříchu zbaviti může. Avšak i spravedlivý pro slabost vůle
sotva který dobrý čin koná bez jistého nedostatku, tudíž beze
hříchu všedního.

10. Prostředky ku spáse věčné jsou svátosti. Jest jich sedm:

Křest jest bud křest vody, nebo křest krve aneb křest
ducha, a trojím tím spůsobem dosahuje člověk ospravedlnění.
Míra účinkův jeho není však ve všech stejná. Tak se předzvě-
děný krtem vody nestává ani oudem skutečným církve (de Eccle-
sia), aniž oudem skrytého těla Páně, ani synem Božím. Avšak
synem Božím se nečiní křtem ani předzřízený, ješto jím byl již
prvé, nežli křtu sv. přijal.

Biřmování může snad platně uděliti i pouhý kněz a sice
bez delegace biskupovy, anebo papežovy, ješto mezi biskupem a
knězem není rozdílu.

Ve svátosti oltářní jest přítomno tělo a krev Páně, i
duše jeho, i Božství jeho, v každé spůsobě, v každé i nejmenší
částce každé spůsoby a sice přepodstatněním. Proměny té učiniti
nemůže leč toliko kněz. Ačkoli pak v každé spůsobě jest celý
Kristus přítomen, mají křesťané z vůle Páně přijímati pod obojí.

V pokání se odpouštějí hříchové po křtu spáchaní. Bůh
je odpouští ve svátosti té svémocně, Kristus podsvémocně, a kněz
služebně. Služebná tato moc, čili rozhřešování kněžské jest však
pouhou ohláškou, že Bůh hříšníkovi (podle naděje) odpustil. K
rozhřešování není zapotřebí žádného poslání od papeže anebo od
biskupa. Kajicník, chce-li dojíti rozhřešení, musí skroušeně hřích*
svých litovati, míti pravý úmysl nehřešiti a jest povinen pokorně
se zpovídati.

Poslední pomazání ustanovili apoštolé k rozkazu Páně.
Uděliti je smí kněz bez pravomoci.

Na kněžství světiti může snad i kněz, ješto mezi knězem
a biskupem není podstatného rozdílu. Kněžstvím dosahuje kněz
i pravomoci k výkonům kněžského úřadu svého.

Manželství křesťanův jest svatý svazek jediný i neroz-
lučitelný. Snoubenci uzavírají je vespolnýra svolením v manžel-
ství. Nerozlučitelné jest však jen to manželství, které jest řádné ;
řádné však jest, kterému nevadí žádná překážka zákonem stano-
vená. K těm překážkám čítá Hus i překážky církví stanovené.

11. Kdo dobrých skutků pilen byl a v milosti Boží umřel,
bud se ihned do nebe anebo do očistce dostane. Do očistce)

Eschatologie; Úcta Svatých. 193

jestliže se nedokál na svétě, do nebe, jestliže za hříchy plné
dostiučinil.

Kdo umře ve hříchu smrtelném, ihned odejde do pekla.
V pekle nepožívají zatracenci tváře Boží, a jsou trápeni ohněm,
který i duši proniká.

Jelikož zatracenci jsou na věčnost od tváře Boží odloučeni,
a tudíž i od Krista a skrytého těla jeho, nemají s církví ni-
žádného obcování.

Avšak mezi církví bojující, trpnou a zvítězilou jest vzájem-
nost a obcování, které obcování svatých sluje, protože k ně-
mu náležejí oudové svatí (v nebi a v očistci), jenž nemohou více
hřešiti, a na zemi všickni ti, kteří svatí budou, jsouce předzřízeni.
Předzvěděný, byf se nalézal ve stavu milosti, není nikdy oudem
obcování svatých, avšak i předzřízený vypadá dočasně z obcování
toho, dopustil-li se hříchu smrtelného.

Za příčinou tohoto obcování mohou sobě věřící na zemi ve-
spolně pomáhati modlitbou, postem a almužnou, i jinými skutky
dobrými. A jako sobě vespolně napomáhati mohou, taktéž i duším
v očistci.

Svaté můžeme ctíti. Úcta ta není úcta občanská, ješto
pro výtečnou povahu nadpřirozeného řádu se děje. Ješto však
svatí jsou údové téhož těla skrytého, mohou i nám býti nápo-
mocni, i duším v očistci, a oni také skutečně orodují za nás;
tudíž jest slušno a nám užitečno, za pomoc je vzývati.

Protože svatost svatých jest nestejná, i úcta jejich větší
nebo menší býti může. Nade všecky pak vyniká rodička Boží,
a proto ji přede všemi můžeme a máme ctíti. Úcta svatých se
podstatně liší od úcty jedině Bohu povinné.

I ostatky svatých můžeme míti v poctivosti ; že však
obrazy ctíti by se mohly bez ourazu svědomí a víry, tomu nezdá
se reformátor nasvědčovati.

12. Na konec světa bude z mrtvých vstání, a pak ná-
sledovati bude soud veřejný, po kterém předzvědění hříšníci
spolu s ďábly na věky se odloučí od předzřízených, hříšníci aby
byli na věky trápeni, svatí aby na věky s Kristem se radovali.

13. Hříchu smrtelného se chrániti musíme, abychom
unikli zátraty věčné. Ale hřích již zde má trudné následky, ze-
jména také ten, že vladař, kněz, biskup, papež a maj etnik pře-
stává býti pro hřích smrtelný vladařem, knězem, biskupem, pape-

Učoni Jana Iludi. 1 3

194 Právo osobního přesvědčení.

zem a majetníkem po právu a spravedlnosti. Majíf tudíž vážné
příčiny všichni lidé stříci se hříchu smrtelného, zvláště pak kněží.
14. Zdroj, odkud se váží víra, jest jedině a výlučně písmo,
tradice božské nestává. Vykladačem písma neklamným není vyuču-
jící církev, alebrž jedině Duch Boží, jenž věrné čcenáře osvěcuje,
aby slovu Jeho rozuměli.

§. 17.

Hus a neumořitelné právo osobního přesvědčení, čili svo-
boda u vyznání náboženském. Svoboda církve. Církve

národní.

I. Velmi zhusta opakuje se domněnka, že Hus za neumoři-
telné právo osobného přesvědčení bojoval, ano i život svůj za
svobodu víry položil; a z části jest mínění toto pravdivé. Neboť
reformátor z Husince to byl, jenž nechtěl, aby o věcech víry roz-
hodovala autorita církevní, papež a biskupové, aniž měl pevnou
vůli u věcech, pro které před sborem naň žalováno, se podrobiti
výroku sněmovnímu, leč by lépe poučen byl z písma. On tedy
autoritou až dosud platnou otřásl, a postavil na její místo princip
jiný, kterýž rozhodovati měl u věcech náboženských.

A jaký byl ten princip? Snad se mělo každému na vůli
ponechati, aby věřil, co se mu líbí? Snad dle Husa neměl nikdo
pokutován a stihán býti proto, že jinak věří, než jak věřila a
věří svatá, obecná a apoštolská církev? Anebo snad dostoupila
nauka jeho o svobodě náboženské takové výše, žeby každému byl
dal plné právo, držeti zjevný blud, ano i veřejně jej hlásati, po-
kudž se neprotiví zákonitému pořádku? Měl snad za to mistr
Jan, že výlučně rozum rozhoduje u věcech víry, tak žeby rozumu
podrobeno bylo i samo písmo? Byl snad Hus v pravdě represen-
tantem všech těch, jenž svobodu vyznání na svůj prápor napsali,
jsouce při tom zúplna lhostejni co do otázky, které náboženství
kdo drží, a je -li to náboženství pravé čili nic?

Máme-li na tyto otázky dáti odpověď, není nám věru třeba,
ani Štěpána Pálce, ani Stanislava ze Znojma, ani Ondřeje z Brodu,
aniž biskupa Jana Železného z hrobu volati a jich se tázati,
zdali v té věci se lišil mistr Jan od církve katolické, v níž
přece žíti a umříti sobě žádal; on sám zajisté naproti samo-

Rozum podřízen pravdě Božské. 195

zvaným přátelům svým za věku nynějšího o tom hodnověrně
svědčí, že nepřisuzoval každému člověku právo držeti blud i nej-
horší, o něm psáti, jej hlásati a rozšiřovati, pokud by nebyl
škodlív zájmům občanským. A čím medle ohrazuje se betlémský
reformátor naproti dotěrnému přátelství svých domnělých u víře
blíženců ?

a) Hus žádá, aby se kázalo tak, jak stojí ve slově Božím
napsáno, a od věřících aby tak bylo věřeno, jak chce Kristus
aby bylo věřeno. Každý jest tudíž vázán slovem Božím a má
býti hotov, ihned ustoupiti od bludu svého, když mu byla pravda
z téhož slova Božího ukázána. „Křesťané všichni mají věřiti,
což jest buoh přikázal, aby bylo věřeno . , ; (každý) hotov jest
a má býti hotov, když jemu bude pravda z písma sv. ukázána,
aby ji mile přijal, a držel- li by co proti písmu, aby pravdu po-
znaje, ihned ustúpil." ^)

Nikoli rozum, ale písmo svaté určuje objem a obsah
víry ; rozum (ač chceme-li býti spaseni) musí se božské pravdě
podrobiti, a také mistr Jan se jí podrobuje. „Ego homuncio
mentem meam sacrae scripturae subjeci et subjicio . . Credens
etiam cum sancta matre Ecclesia omnem veritatem credibilem,
prout vult benedicta Trinitas ipsam credi."^^ Xoto své podrobení
výrokům Slova Božího opakuje nejednou v reservacích svých,
dříve nežli započal pojednání svá o víře. Byl tedy mistr dalek
toho, aby u věcech víry hlásal bezuzdnou svobodu. Vždyť pak
každá pravda oboru nad smyslného anebo smyslného má býti (u
člověka rozumného) hradbou proti bezuzdné nevázanosti domně-
nek. Reformátor stanoví, že touto hradbou u věcech víry jest
slovo Boží.

b) Ač reformátor nepřisuzuje u věcech víry rozhodné auto-
rity ani otcům svatým, ani sněmům církevním; přece se praví
vázán býti výroky sněmovními a výpověďmi otcův: „Tenens
etiam generalium conciliorum et ss. doctorum ecclesiae senten-
tiam explicite et implicite."') Uznává sice závaznost tuto jen
potud, pokud se výroky tyto snáší s písmem Božím, jsouce v něm
bud zřejmě neb zavinuté obsaženy, tak že na konec nikoli otcové

í) Výklad. I. 7.

') De sacramento corporis et sanguinis Domini. Tom. í. 38.

*) Ibidem,

13*

196 Rozum podřízen slovu Božímu.

a sněmové, nýbrž písmo jenom rozhoduje : avšak to aspoň jde na
jevo, že mistr nikterak nehlásal, žeby rozum u věcech víry byl
zcela nezávislým ode vší autority.

c) Tuto závislost rozumu lidského u věcech víry vyslovuje
Hus s takovou rozhodností, žeby i mučeníka šlechtila, ač lito-
vati jest, že i ke bludům směřovala, o nichž se domníval refor-
mátor, že na písmě jsou založeny. Chceť raději umříti smrtí
nejkrutější, raději na hranici skončiti, nežli blud držeti. O tom
píše na místech hojných, ve spisech učenému světu věnovaných
neméně, jako ve spisech populárních a v dopisech soukromých.
„Doufám," píše naproti Štěpánovi z Pálce, „že jsem zúplna kře-
sťanem od víry se neodchylujícím, a že jsem hotov raději smrt
krutou podstoupiti, než něco naproti víře tvrditi a přestoupiti
zákon Páně." *) „Já míním," píše naproti knězi Kuchmistrovi,
„raději ukrutnú smrtí umříti, než umučeného Krista přikázaní
přestoupiti."^) „Bude-li na mne kacířství dovedeno," ohlašuje v
intimaci přibité na dvéře královského sídla v Praze, „neodmlúvám,
jako kacieř utrpěti." ^) A tento až ku smrti za zákon Páně hor-
lící mistr měl by státi mezi těmi, jenž na svůj prápor napsali
heslo o bezuzdném právu a svobodě bezuzdné u věcech víry v
tom smyslu, že rozum nezávisle rozhoduje o tom, čemu má býti
věřeno ?

d) Reformátor horlí proti těm, kteří se odvážili, nařknouti
království české, žeby v něm žili lidé, držící neústupně bludy
proti písmu Božímu, a tak milou vlast pohaněli a národ,
a chce, aby tací lidé byli podle zásluhy potrestáni; obzvláště ti,
jenž u dvora papežského udali, že v Čechách, v městě Pražském
a v markrabství moravském jsou mysle mnohých kacířstvím na-
kvašeny. *) Sám pak se kojí blahou nadějí, že na něm nebude
shledáno kacířství, a že pilně doufá k milému Bohu, že beze
bludu slovo Boží hlásal. „Já mistr Jan oznamuji i také ohlašuji,
že, když jsem od jistých lidí zpraven, že listy sú přišly K. Mti.
od papeže, kýmkolivěk vypravené, já nevědě, v nichž se píše, aby

1) Adversus scripta M. Páleč. Tom. I. 260.

2) Naproti knězi Kuchmistrovi. Erben III.

3) Palacký. Documenta. 69. n. 35.

*) Conditiones propositae a M. Joanne Hus. Palacký. Docum. 491.
lit. G.

Vyplenění bludův. 197

K. M. stála o to, aby ze své země české vyplel kacieře rozmno-
žené; a poněvadž na mne, lifám Bohu bez mého proviněnie po-
skřek jest i s posunkem ; aby pro mě neměl Králova Milost utr-
hánie a česká země pohaněnie, rozeslal jsem mnoho listóv a
rozlepal, podávaje se na dvór arcibiskupóv, že tu chci stati k své
pravdě nejprv ohledánie."^) A tento mistr by měl býti v souhlase
s těmi, kdož víře křesťanské zjevně a okázale odporni jsouce ne-
váhají vyznati, že jim na článcích víry pranic nezáleží?

e) Reformátor žádá, aby se bludy vypleň ovály, netoliko
zbraní duchovní, t. j. písmem Božím a přesvědčováním o pravdě
tam složené (což přede všemi se díti má se strany kněží), ale i
prostředky násilnými. Jestliže církev tak činí, nelze ji proto
zváti ukrutnou. Ale kacířství musí býti zjevno. Nemůže se arci
nikomu úkon víry vynutiti, ješto nikdo nevěří, leč o své vůli,
věřiti chtěje: ale přinucen jsa k zevnitřním výkonům víry, ko-
nečně k víře samé přitažen bývá. „Ad glossam, quae dicit:
Probatur exemplo Moysi, Ecclesiam non esse crudelera, si haere-
ticos vel schismaticos ad se venire compellat. Haec glossa vera
est . . Concedo ergo secundum glossam, quod debent manifesti
haeretici compelli ad íidem, ut vere confiteantur Christum et
legem suam, quia licet nemo potest credere, nisi volens, tamen
cogi potest ad actus corporeos, quia ut seta inducit filum, sic
actús alliciunt ad credendum."^) Hájiti víry dovoleno i mečem,
což jest povolání zvláště knížat světských.^) Kterak tedy lze říci,
že mistr Jan jest patronem těch, jenž se přimlouvají za bezuzd-
nou svobodu u věcech víry?

f) Ve svém listu k veškerému rodu českému napomíná, aby
drželi všickni pravdu Boží z úst jeho slyšenou, a jestliže by byli
co proti pravdě Boží byli od něho slyšeli, aby toho žádný
nedržel. „Prosím Vás, aby pravdu božie, kterú sem vám z
božieho zákona a řečí svatých psal a kázal, abyste drželi ; pro-
sím také, ačby kto ode mne slyšal na kázaní a súkromě co proti
pravdě božie, aneb ač bych kde psal (jenž úfám bohu, toho ne-
nie), aby toho nedržal."^) Ne tedy na svévoli rozumu, ale na
pravdě zjevené chtěl míti mistr ustavenu víru svatou.

^) intimatio applicata in ostio regis. Palacký. Docum. 68. n. 35.

-) Ad scriptum octe doctorum cap. 14. Tom. I. 37.

^) Adversus indulgentias papales. Tom. I. 177.

^^ Unjverso Bohemiae populo. Od 10. éervnal4l5, Palacký J)Q(ixm,

198 Svoboda společenstev náboženských.

Za tou příčinou domníváme se, že Hus byl dalek toho, aby
u věcech víry hlásal svobodu nevázanou a bezuzdnou, ač rádi
přiznáváme, že jím byla vyslovena zásada, aby písmo se stalo
rozhodnou instancí u věcech víry a mravů, čímž otřesena v stře-
dověku autorita, na níž spočíval od věků nejenom řád církevní,
ale i občanský. A v tom zajisté spočívá světový význam osoby
Jana Husi, reformátora věku XV., ne snad žeby byl hlásal bez-
uzdnost, proti které tak snažně a usilovně horlil.

II. Pojem věku nynějšího o svobodě individuálně u věcech
náboženských nebyl tedy reformátorovi Janu ani dle jména znám;
kterakby tedy byl mohl na prapor svůj napsati heslo bezuzdné
svobody náboženské ? Svoboda náboženská předpokládá svo-
bodu náboženských společenstev vůbec. Zdaž tedy mistr
Jan, neznaje svobody individuálně ve smyslu věku našeho, znal
se ku svobodě náboženských individualit, čili náboženských spo-
lečenstev a vyznání?

Hus učil, že Kristus ustanovil církev jedinou, jako jest víra
jediná a Kristus jediný, a církev tato že jest sborem všech před-
zřízených. V ní žijí jako v nájmu a dočasně také předzvědění,
nalezají-li se ve stavu milosti secundum praesentem justitiam.
Tato církev nemá sice viditelné nejvyšší hlavy, ač římský papež,
spravuj e-li ji podle zákona Božího, jsa předzřízený a nalézaje se
ve stavu milosti, dobře náčelníkem jejím (capitaneus) slouti může.
Neviditelnou hlavou církve jest Kristus, extrinsece secundum dívi-
nitatem a intrinsece secundum humanitatem. Částečné však církve
(jako ku příkladu Pražská církev) mají své pohlaváry, a jim jsou
poslušností zavázáni věřící, pokud rozkazují podle zákona Božího.
Odepříti jim poslušnost v mezích zákona bylo by Bohu se vzpí-
rati. Na základě tohoto učení svého oznamuje Hus arcibiskupovi,
že se chce podrobiti výroku jeho, podepisuje (arci s obezřelou
klausulí) úsudek universitní o 45 článcích Viklefových, odvolává
se k papežům Alexandru V. a Janovi XXIII., a konečně ke
sboru ekumenickému. Hus uznával tudíž jen jednu společ-
nost náboženskou, a té vyhrazoval právo, aby na základě
písma ve při jeho rozhodovala; rozdíl to zajisté patrný a zjevný
mezi Husem a jeho zbožňovateli ve věku devatenáctém.

Avšak ačkoli uznával Hus jenom jednu jedinou církev, která
jest svatý, obecný a apoštolský sbor všech vyvolených, a se skládá
z přerozličných církví čili menších sborů vyvolených na celém

o církvích částečných. 199

světě rozptýlených; snad aspoň přiznával, že částečné sbory
tyto jsou svobodny a nezávislý u vykonávání práv sobě pří-
slušných ?

Svoboda náboženských společenstev v tom záleží, aby každá
společnost ve státě uznaná směla hlásati učení své, aby směla si
voliti své náčelníky (biskupy, kněze) a jim potřebné autorisace
dáti, ješto jinak veškeren pořádek by byl nemožný. Ale nejen
vyučovati a poslání dáti náleží v pojem svobody náboženských
společenstev, alebrž i napomínati, a jestliže některý úd tvrdošíj-
ným, neústupným jest, církevními tresty ho stíhati, ano i vyob-
covati čili z obce náboženské vyhostiti. Taktéž náleží obci nábo-
ženské rozhodovati o tom, co se s naukou její snáší a co jí
odporuje.

Všechněm společenstvům náboženským se musí přiznati i
právo, aby mohla jmění nabývati, k účelům vyznání ho používati,
a s mm v mezích práva po libosti nakládati. Mimo to nemají se
ukládati žádné konfesi břemena větší, nežli jinému vyznání, nýbrž
mají býti všecky konfese stejné v občanském ohledu oprávněny^
jako jsou ku stejným povinnostem občanským zavázány.

Vizme již, jaký pojem choval mistr Jan o svobodě nábožen-
ských společenstev.

Především doznati sluší, že Hus nepřiznával nižádné oprá-
vněnosti s e k t á m, kteréž u věcech víry od jedné, svaté, kato-
lické církve se oddělily: neboť to jasně vysvítá z jeho pojmu o
církvi vůbec. Kdoby tedy náhledy věku nynějšího, že jsou veškera
společenstva náboženská, byť i v učení o víře a mravech se lišící,
stejně oprávněna, do úst kladl reformátoru věku patnáctého,
ten by ukázal, že nemá ani ponětí o poměrech časových ve
století XV.

Hus však ani částečným sborům čili církvím té
jedné, svaté, obecné a katolické církve nepřiznával právo, dáti po-
slání k vyučování a ke slažbě církevní vůbec. Nebof on dí : že
není k vyučování zapotřebí žádné pravomoci čili juris-
dikce, ale že každý svým posvěcením i uspůsoben i oprávněn, ano
i povinen jest, vyučovati, svátostmi přisluhovati, napomínati.
A jako stanoví mistr nezávislost kněží od náčelníků a sboru cír-
kevního vůbec, v té míře, že kněží mohou kázati a výkony ná-
boženské provozovati : tak ani církevní společnosti nepříznává toho
práva, aby směla zabrániti knězi ve hlásání víry a v přisluhování

200 Právo církve částečné.

svátostmi. Provinil-liby se někdo z věncích, ale tvrdošíjně by
ve hříchu nezůstával, trestem církevním nemá býti stíhán. Z církve
nesmí a nemá býti nikdo vyloučen, leč by se z ní vyloučil
sám. Vyloučení toto se děje každým hříchem smrtelným. I kněz
může býti s úřadu svého složen čili suspendován, ale jen
tenkráte, když ho Bůh suspendoval. Bůh pak skládá biskupa,
kněze a jáhna jen tenkrát s ouřadu, když se dopustil hříchu smr-
telného, nebof touž dobou není biskupem, není knězem, a není
Jahnem, ač zůstává ve kněžství, biskupství a jahenství, ale ni-
koli právem, protože jest suspendován.

Na místě svém jsme ukázali, že tresty tyto uložiti jest na
základě nauky Husovy nemožno, jelikož jako žádný neví, zdali se
některý oud církve nalézá v milosti, tak jest i neznámo, zdali
v okamžení, v němž se mu trest ukládá, ještě trvá ve hříchu
smrtelném. Proto mohl Hus dobře tvrditi, že kněz maje známost
zákona Božího, a živ jsa spravedlivě, není vázán uposlechnouti za-
povědí ani biskupské, ani papežské, která mu velí nekázati a
svátostmi nepřisluhovati, spíše, kdyby tak nečinil, upadá kněz
v suspensi, kterou Bůh sám na něho uvalí.

Uznávaje tedy svobodu individuálnou čili osobnou podle zá-
kona božího kázati a výkony náboženské před se bráti, obmezoval
ano ničil mistr svobodu a právo církevní obce, čili částečné cír-
kve. Úmysl jeho byl při tom snad dobrý; on chtěl překaziti, aby
libovůle, svévole a nespravedlnost náčelníků částečných církví se
rozmáhati nemohla, aby se čistá víra hlásala, čistý zákon před-
kládal a věřícím se svátostmi přisluhovalo ; ale svoboda spole-
čenstev církevních — řád a pokoj byl by musel za své vzíti
na základě takového učení.

Reformátor sobě přeje k vůli nápravě v církvi a snad také
k vůli větší volnosti náboženských společenstev, čili spíše církví
částečných, aby prý ten starobylý obyčej, kde sobě náboženské
obce volily samy ze sboru kněží posvěcených církevní náčelníky
své, zase se navrátil, a tím se učinila závora všemu svatokupectví
čili nehodnému kupování a prodávání církevních beneficií. ')

Ale zdánlivá tato svoboda, po jaké touží, mizí vůči tomu,
že přiznává králům, knížatům a pánům právo, zločiny a
přestupky církevní, ano i smrtelné hříchy vůbec trestati. Moc

^) O svatokupectví. Ei^hen, III, 461.

Právo knížat svétikých ? církvi. 201

tuto prý měli již králové starozákonní, od nichž byli knéží poku-
továni pro modlářství, Jakotu a nečistotu, jakož viděti lze ze ži-
vota Šalomounova, Josiášova a Neheraiášova. V Novém pak zákoně
prý Kristus sám vyvrhnuv prodavače a kupovače z chrámu ukázal,
že králové mají právo zločiny duchovenstva stíhati a trestati
ohavnosti od nich páchané. Právo to lze prý snadno dokázati :
neboť kdo může nepravosti staviti a tak nečiní, ten jim hoví a
tím se proti Bohu prohřešuje, a proto prý se říci musí, že krá-
lové netoliko právo mají trestati poklesky kněžské, ale že jsou
k tomu i zákonem Božím zavázáni. Či snad neměli by králové
křesťanští hněvem vzplanouti, vidouce, kterak Kristus od kněží
bývá uplván, ješto pohan Nabuchodonosor král spatřiv, že jsou
zachráněni tři mládenci v peci ohnivé, smrtí pohrozil všem
těm, jenžby zlehčovali jméno pravého Boha. Vždyť pak vedle, slov
apoštola Petra mají králové meč, výkonnou tudíž moc i donuco-
vací, jejímž vrcholem jest: bojovati za Krista naproti kněžím zlým.
S vůlí Boží dán jest Jerusalem v moc Vespasianovu a Titovu,
aby město zahubili i kněží jeho; proto také podlé práva zkrotil
Karel IV. kněze zákonu Božímu vzdorující.

Kněží prý se ovšem takové pravomoci podvoliti nechtějí,
svých immunit, svých výsad a svobod se dovolávajíce a dovo-
zujíce, že dopustivše se zločinu naproti komukoliv, byť i naproti
králi, nemohou nijakž před soud občanský býti poháněni. Avšak
taková nezávislost není svobodou, nýbrž vazbou a otroctvím hříchu
čili, jak ji sv. apoštol Petr zove, zástěrou zlosti. (I. Petr. 2, 16.)
Proto prý nelze sobě mysliti pravého přítele Kristova, který by
nebyl nepřítelem takové nezávislosti. Tou zajisté (prý) měrou,
jakou se bojuje proti takové svobodě, vymáhá se pravá svoboda,
čest a konečná sláva. A proto prý bludno jest se domnívati, že
Kristus tomu nechtěl, aby kněží někým jiným byli pokutováni a
trestáni, leč zase kněžími. Nemá prý tudíž pravdu neznámý od-
půrce jeho (occultus adverr^arius), jenž dí, že on (Hus) králi bez-
právně a křivě přisoudil moc, stíhati hříchy kněží.

„Cum igitur reges et saeculares domini juxta apoštolům (ad
Rom. 13.) ministři Dei šunt, in hoc ipsum servientes, et ad hoc
gladium portant et tributa accipiunt, ut vindictam faciant in eis,
qui malum agUHt, et ad hoc missi šunt, ut vindicent, teste Petro
apostolo I. Petři 2. et sacerdotes debent subjecti esse omni hu-
manae creaturae propter Deum . . Debent (principes) primům

202 Husův názor o moci duchovní.

cleri malitiam compescere et praesertim simoniacae haeresis ne-
gotia exstirpare . . Libertatem clero nocivam (qua clerus nititur
esse liber, quod, quantumcumque contra Deum, contra regem vel
quemcumque alium principem vel dominům vel contra quemcum-
que hominum deliquerit, non exinde a saeculari quovis módo
brachio puniatur). Ulam conor praedicando, quantum potuero
destruere, cum talis libertas secundum Petři Christi vicarii vocem
sit velamen malitiae, quo velamine clerus nititur suam malitiam
cooperire . . Quis foret servus Christi, qui non foret ecclesiae ad
destruendam hujusmodi libertatem. Praedicans enim contra hu-
jusmodi libertatem parat viam clero ad honorem, ad veram liber-
tatem et íinaliter ad beatitudinem consequendam . . Verum
dicitur, , . quod Christus potestatem, qua ejecit vendentes et
ementes, laico regi subdelegavit potestatem ad corrigendum
clerum." ^)

Jestliže prý se skrytý odpůrce zpěčuje uznati oprávněnost
světské vrchnosti, stihati, pokutovati a trestati kněze hříšné, za-
pomíná, že Kristus volil kárati sv. Petra skrze sv. Pavla, a jiné
kněze skrze apoštoly a jejich nástupce, ano apoštola Jidáše skrze
samého ďábla. Tomu-li tak, kterak lze upírati, že jsou králové
a velmožové oprávněni trestati nešlechetnosti kněžské!^) Zde
arci zapomněl Hus, že takovými důvody by se dokázati dalo právo
králův a velmožův, aby i nevinné sužovati a trýzniti, ano i mu-
čiti mohli. Nebo jestliže dopuštěním Božím zlý duch ranil Joba,
proč by neměl král míti toho práva, šlehati poddané své a po-
slední sousto z úst jim vydírati ?

Tomuto učení protiví se Husův názor o moci duchovní,
kterážto dle jeho nauky převyšuje moc občanskou a vyniká nad
ni starobylostí, jelikož kněžská důstojnost jest Bohem samým
ustavena (Exod. 28.), královská však k rozkazu Božímu od kněží
zřízena (I. Reg. 11.); vyniká též důstojností, a proto kněz jsa
v důstojnosti vyšší posvěcuje krále ; vyniká svou užitečností, nebot
kněžská moc jest dostatečná ku správě lidu, královská bez kněžské
nikoliv.^) Tuto moc kněžskou však na miste jiném zase snižuje pod
královskou, když praví, že králové jsou náměstkové Božství Páně
na zemi, kněží však jenom náměstkové člověčenství. A poněvadž

*) Contra occultum adversarium z r. 1411. Tom. I. 135 — 137.

2) Ibidem. Fol. 138.

3) De Ecclesia. Cap. 10. Fol. 213.

Velmožové a kázeň církevní. 203

Člověčenství menší jest nežli Božství, byloby možno odtud uza-
vírati, že podléhají náměstkové Páně podle člověčenství náměstkům
jeho podle Božství, t. j. králům, a že tudíž mají tito právo ano
i povinnost, stíhati a poháněti kněze, a trestati jejich zločiny.
Odtud také Hus soudí, že jestliže se má zváti papež „sanctissi-
mus" (svatý Otec), tím spíše prý by titul ten císaři příslušela)

Hus vykládaje takto slovo Boží, měl snad úmysl dobrý, ne-
boť se kojil nadějí, že na ten spůsob se odstraní nešvary, jakými
tehdejší dobou byla navštívena církev Boží. Na nápravě kněží
však zakládal naději svou v nápravu křesťanstva vůbec. Ducho-
venstvo jest prý jako žaludkem v těle lidském. Jako prý žaludek
přijímá potravu, a přijav tráví, aby živil údy veškery : tak i kněží
přijímají z písem slovo Boží a tráví na něm, přemýšlejíce, a když
byli přemyslili, živí jím věřících. Churaví-li jeden oud v těle lid-
ském, nebývá i žaludek nemocí uchvácen; jestliže však žaludek
ochuravěl, veškero tělo znemocní. A proto neskončené mnoho na
tom záleží, aby kněží Bohu věrni jsouce, i slovem i příkladem
svým jiným lidem svítili. 2) Avšak čím více prý jest potřebná ná-
prava kněží, tím menší prý jest naděje, aby sami od sebe k ní
se nachýlili, neboť prý zvláště ve svatokupectví všichni vězí.
Kdyby snad Bůh dal takového papeže, jenž by všecka ta svato-
kupectví zrušil vedle písma, snad žeby těm neřestem odpomohl,
ale takovému papeži by prý apoštolově jeho nedali býti dlouho
živu. ^) Jelikož tedy, jak se domníval reformátor, nebyla naděje,
aby duchovenstvo samo sebe opravilo: chtěl, aby obce, králové
a velmožové se ujali kázně církevní, ješto prý jim
beztoho právo to přísluší a od Boha samého jim dáno jest, ne-
boť „ve starém zákoně králové sú vládli biskupy a kněžími." Nad
to má král moc od Boha nad svým královstvím, aby je spravoval
v pravdě a spravedlnosti, a nespravoval by je v pravdě a spra-
vedlnosti, kdyžby kněžím dopustil bydleti v zjevné zlosti proti
nejvyššímu králi, jako nedbanlivý sluha.*)

Avšak při dobrém úmyslu svém a upřímné tužbě, aby kněž-
stvo ku pravé svobodě, která ve cnosti se zakládá, se navrátilo.

^) Adv. M. Stephanum Páleč. Tom. I. 259.
2) Conti*a occultum adversarium. Tom. I. 135,
') O svatokupectví. HI. 465.
*) Ibidem.

204 Velmožové a kázeň církevní.

nepovážil Hus, žeby spůsobem takovým ani nejskrovnější míra
svobody a volnosti církevní se neujala; aniž mu na m»ysli tanulo,
že celá teorie jeho spočívá na bludu, že církev a stát ve všem
všudy mají stejný původ a stejný cíl, a jakoby tudíž králem, po-
hlavárem občanským, i církevní záležitosti rozhodovány a spravo-
vány býti mohly. Druhý blud, na němž teorie Husova ustavena
jest, v tom záleží, že mistr stotožňoval obor práva s oborem
mravů. Proto chce, aby přestupky a zločiny církevní od knězi
spáchané soudem světským se stíhaly jako zločiny občanské, ano
aby se na nich trestali hříchové vůbec, pokud jsou zjevni a smr-
telní. Hus tedy vyzouvá společenstvo náboženské (částečné cír-
kve) z veškerého práva ku svézákonnosti a ku správě a vládě,
kterou bez toho svým učením o ústavě a vládě církevní byl pod-
kopal, a tím spůsobem doufá, že vyhojí rány jeho !

A jako obmezuje svobodu správy církevní, když moc soudní
a výkonnou nad kněžími i v ohledu církevním připisuje králům :
tak obmezuje i správu kněží nad lidem věřícím. Přikazuj ef sice,
aby lidé prelátů poslouchali, souhlasí-li rozkazy jejich se zákonem
Božím, a kněžím dává právo a ukládá povinnost napomínati ; ale
u věcech církevních nad nimi vládnouti, je souditi, nálezy činiti,
odsuzovati a tresty ukládati, toho reformátor nepřipouští biskupům^
kněžím a prelátům. Ale za to dovoluje králům, velmožům a ob-
cím tak činiti: „Knížata, páni, rytieři, měštěné měli by brániti,
aby lidé jich nesmilnili a zvláště necizoložili, pakliby nechtěli
nechati, ale mrskati, bíti, ale nesmím říci, zabíti."^)

Netoliko trestati mají prý právo velmožové, kdyžby lidé
smrtelného hříchu se dopustili, aleje i donucovati, aby vy-
konávali povinnosti náboženské. K otázce, volno-li
„pánóm rytieřóm, panošiem, měšťanem, králóm, knížatóm, šlechti-
cem řádem z lásky změtené lidi puditi, aby šli k té poslední ve-
čeři," odpovídá reformátor, že ovšem to právo jim přísluší. Ná-
mitku však, že světský pán takové moci nemá, odbývá slovy:
„Přím toho, nebo proto pán má platy a panstvie, aby zlé krotil
mocí a dobrých bránil." A poněvadž se namítalo, že takové
nucení nic plátno není, ješto se nikdo k Bohu neobrátí, leč o své
vůli, dokládá Hus: „Věř, že někdy bývá něco na počátku proti
voli, a potom s volí : jako panna někdy velme nerada za muže jde,

1) Výklad. I. 133.

Hus uvodí absolutism. 205

chtiec jiného mieti ; avšak, když otec pripudí, bývá to, že potom
s ním ráda a tak volně bydlí. A tak jejie na počátku bezděčné
za toho muže jitie potom jí jest prospěšné i ku plodu i k jiným
věcem."') „A tak jíž máš, že slušie pánóm světským mocí puditi
zlé, aby byli dobří, a kněžím slušie, aby ne tak mocí, jako napo-
mínáním dobrým vedli lid k večeři. A obojím dal jest Kristus
ve čtenie naučenie : Knězi velí, aby volal, a pánu, aby pudil ; dal
jest jim i příklad : Kněžím káže pokorně, a pánóm jakožto král,
vymrskávaje z chrámu svatokupce, a ve svém jímánie slovem po-
raziv židovské zástupy mocně, a Šavla, to věz sv. Pavla, poraziv
na cestě, an jede, a jímal jeho sluhy." 2)

Z dokladů těchto snadno posouditi lze, kterak učením re-
formátorovým navzdor chvalitebné snaze o polepšení laiků a
kněží mizí všeliká svoboda i církevní i občanská a uvodí se
absolutism takový, jakého nebylo prvé ve světě křesťanském.
Neboť je-liž cesty jistější k despocii než vtěsnati kázeň církevní
i občanskou v železnou ruku králův a velmožův, anebo po případě
demagogův? Hus byl v těchto věcech pravým a skutečným před-
chůdcem německého reformátora Lutra a otrockého jeho výroku :
„Cujus regio, illius et religio." Rozcházejíť se sice oba reformá-
torové, ješto Lutr dává moc vladařům, aby rozhodovali o vyznání
a víře svých poddaných, a jich donutili k náboženství svému
(vlastně Luteránskému): Hus však především mravy občanů
(kněží i laiků) podřizuje svrchovanosti králův a velmožův. Lutr
tak učinil, aby násilím despotů zachránil „čisté evangelium" své,
Hus pak, aby v křesťanstvu zase obnovil dobré mravy. Že stano-
visko mistra Jana Husi jest neskonale vyšší nežli doktora Lutra,
netřeba tuším připomínati. Oba však v důsledcích učení svého se
scházejí, ješto uvrhují v okovy svědomí občanů. Proto nebylo ni-
kdy despocie takové, jaká povstala po reformaci věku XVL, a
tuto sobě vzali za vzor katoličtí mocnářové, utvořivše tak zvané
náboženství státní, barikádou královského „placetům" je naproti
hlavě církve ohradivše.

Reformátora Betlémského svedla k nepředloženému jeho učení
věc trojí: 1. příklad starého zákona. 2. Obyčej s.tředo-
věku. 3. Smutný stav církve Boží za doby tehdejší.

Domnívalť se, že i v Novém Zákoně přísluší právo kázně

1) Postilla. n. 258. Erben.
*) Ibidem. 259.

206 Zákon Starý a Středověk.

církevní velmožům světským, poněvadž v Zákoně starém byly
přestupky kněžské od králů stíhány : ale přehlédl, že poměr státu
židovského k církvi židovské byl jiný, nežli poměr říší křesťan-
ských k jedné, svaté, obecné a apoštolské církvi. Neboť králové
židovští směli trestati kněze pro přestupky zákona Páně, ano byli
k tomu i zavázáni z té příčiny, jelikož zákony obojího řádu,
občanského i církevního, byly vůlí téhož Boha krále stanoveny,
jehožto náměstkem král židovský byl, protože forma vladařství
židovského byla theokratická. Z práva tedy a povinnosti židovských
králů nelze odvozovati, žeby kázeň církevní náležela v obor práva,
velmožův křesťanských.

Ve středověku se vyřizovaly arci i církevní záležitosti
začastc na sněmích občanských, ale to se dělo za tou příčinou,
ješto na nich zasedali a rozhodovali biskupové a preláti, jsouce
zároveň i velmoži říšskými, jako se zase na synodách, ano i na
sněmích ekumenických vyřizovaly často záležitosti občanské a
mezinárodní. Byliť sněmové ti jako tribunálem nejvyšším mezi
říšemi a královstvími, a nejednou zamezili kruté boje a politické
bouře. Avšak byla-li kázeň církevní a kněžská upravena na sně-
mích světských: stalo se tak z vůle církve samé, nikoli proti
vůli její; neboť obě moci, i světská i církevní, jsouce ve svých
oborech nezávislé, byly tehdejší dobou těsně sloučeny, ač v těsné
spojbě té se státem nikdy nevzdala se církev nezadatelných práv
svých. Patrno tudíž, že Hus proti pravdě a proti právu veškeru
kázeň církevní v ruce velmožův vložiti chtěl, čímž by byla uva-
lena poroba netoliko na kněžstvo, ale i na občanstvo.

Ku svobodě náboženských společenstev náleží též, aby byla
chráněna ve svých poměrech právních vůbec a ve svých
držebnostech zvláště. Vizme, kterak se vyjádřil mistr Jan
o tomto základném požadavku svobody každého společenstva.

Reformátor projevuje myšlénky své sem směřující slovy Vi-
klefovými: „Domini temporales possunt ad arbitrium suum au-
ferre bona temporalia ab ecclesiasticis, habitualiter delinquentibus. " ^)
Páni světští tedy mohou podle vůle odejmouti duchovním, ve
hříchu (zlovolně) se nalézajícím, zboží časné. Důvodové však lou-
peživé této věty jsou podle reformátora následující :

*) De ablatione temporalium a clericis. Determinatio Joannis Hus.
Tom. I. 118.

Zabavení zboží církevního. 207

Především prý vyplývá oprávněnost velmožů ku zabavení
čili vlastně k lupu časného zboží duchovníků ze Starého Zákona,
ve kterém králové statky duchovenské k pokynutí Božímu zaba-
yovali, jestliže držitelově jejich zlovolně ve hříchu zůstávali. Tak
složil Šalomoun nejvyššího kněze Abiathara, přívržence Adoniášova,
a ustanovil na jeho místo Sadocha. (III. Král. 2.) Sesazení s
úřadu však více váží, než zabavení a odejmutí zboží časného, a
jestliže k tomu byl oprávněn Šalomoun, tím spíše mu příslu-
šelo právo, zbaviti kněze pozemských statků, jestliže se provinil
proti pvávům královským. Tomu-li tak, mají prý i v Novém Zá-
koně králové křesťanští právo, odejmouti statky kněžím, jenžby
se podobným spůsobem zachovali jako Abiathar naproti Šalomou-
noví*.) I o králi Nabuchodonosorovi se prý čte v písmě, že mu
Bůh dal tu moc, odvésti do zajetí kněze a lid (IV. Král. 25.) ;
o Josiášovi, že sebral skvosty chrámové, od předkův svých Josa-
fata, Jorama a Ochoziáše chrámu zasvěcené, a poslal je Azahelovi,
králi Asyrskému, aby ustal od Jerusalema. Josiáš tedy naložil
po vůli své netoliko se zbožím duchovenským, ale i chrámovým
(zádušním). Taktéž učinil král Ezechiáš (IV. Král. 18.). V čas
nouze a nutné potřeby mají tedy králové právo, odejmouti
kněžím jejich statky.

I písmo sv. Nového Zákona nasvědčuje prý učení to-
muto, neboť když učeníci Páně, lačni jsouce, počali klasy trhati
(v den sobotní) a jísti, a farizeové to vidouce, řekli: „Hle učeníci
činí, čeho nesluší v sobotu činiti" : odkázal Pán farizey k Davidu
králi, který lačen jsa vešel do domu Božího a jedl chleby po-
svátné i společníci jeho. (Mat. 12, 1. I. Král. 21.) V čas potřeby
prý tedy volno jest pobrati zboží církevního. Tomu prý nasvěd-
čuje též ta okolnost, že směli Titus a Vespasian z vůle Boží
oloupiti kněze starozákonné o statky jejich. To prý se stalo pro
hříchy kněžské. Hříchové však knězi nynějších jsou snad ještě
těžší, nežli hříchové kněží starozákonních, proč by tedy nesměli
králové z téže vůle Boží sebrati jejich statky? „Igitur, cum mo-
derni sacerdotes tantum vel amplius possunt delinquere in Chri-
stum Domini, quod ex Dei placito saeculares domini párem poe-
nam eis poterint infligere pro delicto."-)

^) De ablatione temporalium a clericis. Detemiinatio Joannis Hus.

Tom. I. 118.
2) Ibidem.

203 Zabaveni zboží církevního.

Jest veledivno, proč se reformátor tak velmi namáhal, větu
svrchu položenou o loupeži na statcích duchovenských z písma
dokazovati, ješto měl v učení svém o následcích hříchu smrtelného
v oboru občanském pádné rány ku zdrcení všeho majetku du-
chovenského. A reformátor nebyl věru tak zpozdilý, aby na ně
zapomenul, řka: že světští smějí zabrati zboží duchovenské, po-
něvadž prý všecko, což člověk zle drží, cize jest, zle pak drží
(zboží), kdož ho zle užívá (omne, quod male possidetur, alienum
est, male autem possidet, qui male utitur).

Při této argumentaci přehlédl veleučený mistr, že takovou
dialektikou opravňuje krále a mocnáře, netoliko kněžím, ale i
všem občanům vůbec sebrati veškery statky jejich, pakliby jich
nedobře užívali, aneb vůbec smrtelně zhřešili a ve hříchu trvali.
Neboť nemají-li kněží právo ku statkům svým, trvají-li zlo-
volně ve hříchu, proč by neměl míti panovník práva i laikům
odebrati statky, jež tito nespravedlivě (protože ve stavu hříšném)
drží? — Přehlédl reformátor i to, že vlastně nadarmo oprav-
ňuje velmože k loupežím na statky duchovenské, ješto krá-
lové sami, nevědouce o sobě, zdali v milosti se nalézají, neví,
jsou-li v právném a spravedlivém držení moci své — a tudíž
nemohou ano nesmějí v takovém stavu vykonávati práva úřadu
svého, majíce podle soustavy Husovy pochybuý titul ku vladaření
svému.

Snad nahlížel reformátor nejistou půdu důkazů svých, a
proto uvodí ještě jiné doklady k odůvodnění věty výše naznačené.
Praví totiž, že byly statky duchovenské kněžím proto darovány,
aby konali, co jest úřadu jejich. Jestliže tedy povinnosti své ne-
konají, mizí titul tento právní, za kterým byly darovány. Neboť
jako prý odpírají kněží laikům svátosti, neplní-li tito povinno-
stí svých, tak zase a sice rovným právem odpírají laikové časné
zboží kněžím, jenž nechtějí konati, k čemu jsou povoláním svým
zavázáni. Sám prý sv. apoštol s tím souhlasí, když takto píše:
„Když jsme byli uvás, to jsme vám přikazovali, že nechce-li kdo
dělati, aby také nejedl." (II. Thess. 3, 10.)

Toto právo velmožův ještě většího a rozsáhlejšího nabývá
rozměru a dosahu, jestliže se zboží duchovenské tou měrou
rozmnožilo, že vadí kněžím u vykonávání úřadu jejich. Dokonce
prý v Čechách nelze přiznati duchovenstvu vrchní majetnictví nad
zbožím církevním, poněvadžby držíc čtvrtý anebo snad docela

Zabavení zboží církevního. 209

třetí díl celého království državou touto nezávisle vládnulo. Kněží
prý přisuzují sobe svrchovaného panství nad majetkem ducho-
venským, zovouce sebe „pány," „pány knéžími," „pány preláty,"
„pány probošty," „pány kanovníky," „pány plebány," ale to prý
nerozhoduje v otázce, jsou- li opravdu svrchovaní majetníci zboží
svého. Jestližeby se množilo zboží kněžské v té míře, tož by na
konec se veškero království dostalo v područí knéží, a pak by
přestal býti král český pánem ve svém království. Což prý zvláště
proto uvážiti sluší, ješto vyhlašují papeže za bezprostředního ma-
j etnika zboží církevního, kterýby tudíž a ne král byl vladařem
v říši, tak žeby král vladařem nebyl. „Si omnia illa bona, quibus
dotatur nostra ecclesia, immediate et directe pertinerent ad papám,
sic, quod rex non habeat interesse in possessionibus vel personis,
quum plus quam quarta pars regni sit devoluta ad manum mor-
tuam, sequitur, quod rex noster non sit rex totius Bohemiae, cum
plus quam quarta pars pro clericis in manu mortua est decisa.
Imo quum quotidie accrescunt possessiones cleri, et decrescunt
baronibus, militibus et aliis saecularibus, potest evenire de facili,
quod tota possessio ad clericos devolvatur, ut in Rheno contigit."^)

Jest se tedy dle Husi báti nesmírného vzrůstu jmění
církevního, kterého denně přibývá a na konec by českou zemi
mohl takový osud stihnouti jaiío země Porýnské, žeby totiž docela
v ruce duchovní přešla. Tím většího zla jest se obávati ze spousty
statků církevních za tou příčinou, ješto klerikové chtějí býti ne-
závislí od pravomoci občanské a daně dávati se zpěčují.

Králové a velmožové mohou tedy dle Husi v různých pří-
padech zboží mrtvé ruky zabaviti, buď že by kněží svato-
kupčili, kacířství, smilství, cizoložství aneb i jiných hříchů smr-
telných se dopouštěli, anebo že by se velezrády dočinili anebo
žeby snad statky duchovenské přespříliš se rozmnožily. Kdyby prý
nebylo volno v těchto případech zboží mrtvé ruky zabaviti, nýbrž
veždy nutno bylo, se dovolávati k tomu svolení se strany papeže,
arcibiskupův a klerikův; nemělby král svrchované moci světské, ale
moc ta by v duchovenstvu sídlila, tak žeby král nebyl více krá-
lem, ale kněžstvo by panovalo nad vladařem. A to prý by bylo
proti vůli Boží, ješto Kristus sám dí: „Králové národů panují

^) De ablatione temporalium a clericis. Determinatio Joannis Hus.
Tóra. I. 118.

Učení Jana Husi. 14

210 Světské zboží církve.

nad nimi; a kteří moc mají nad nimi, dobrodincové šlovou. Ale
vy ne tak." (Luk. 22, 25. 26.)

Jestliže však právo nad statky duchovenskými náleží vý-
hradně mocnáři, tím méně lze o desátcích říci, že by neod-
volatelně kněžstvu náležely, nebot jsou prý to pouhé almužny. ^)

Žeby desátky všade byly pouhými almužnami, v tom se
mýlil mistr Hus, nebo na místech nesčíslných vespolnou smlouvou
mezi farářem a farníky byly zavedeny. Hus však byl tak pevně
přesvědčen, že pravé jsou výroky jeho o zboží kněžském, o de-
sátcích a o poměru hříchu smrtelného k úřadům duchovním i
občanským, jakož i k majetku, že neváhal v Kostnici Janovi z
Chlumu psáti, že, bude-li traktát jeho „de decimis" zavržen co
kacířský, tím samým král Sigmu nd i Karel IV. za kacíře budou
vyhlášeni, ješto i oni odňali biskupům zboží časné. „Item ar-
ticulum de ablatione dicunt esse haereticum. Insinuetis D. Regi,
quod, si ille articulus pro haeresi condemnabitur, tunc et ipse
ex eo, quod abstulerit episcopis bona temporalia, imo et pater
suus, imperator et rex Bohemiae condemnandus veniet tamquam
haereticus." -)

Není tedy pochybnosti, že vedle teorie Husovy církevní
společenstva nemají plného práva, držeti jmění své, ješto se dává
králům v plen, buď žeby se knězi hříchů smrtelných dopouštěli,
aneb jinak svých povinností nedbali, aneb žeby se statky jejich
přespříliš rozmnožily. — Že se Hus takovým učením dotekl bo-
lavé rány věku svého, přizná zajisté každý, neboť již tehdáž s
mnoha stran, netoliko v Čechách ale i v jiných zemích evropských
na to želáno, kterak se immunity kněží ku škodě zemské rozhoj-
ňují, pravomoc královská ohledem k duchovenstvu se obmezuje,
a kterak při nesmírném přepychu povinnosti kněžské se zane-
dbávají. Z té příčiny povšimli sobě lahodného učení milovaného
mistra zvláště přívrženci jeho, žádajíce „ve čtveru článků Praž-
ských" na místě třetím: „Třetie, že mnozí kněžie a mnišie svět-
ským právem panují nad velikým zbožím tělesným proti přikázaní
Kristovu a na překážu svému úřadu kněžskému a k veliké škodě
pánóm stavu světského; aby takovým kněžím to neřádné pa-
novánie odjato a staveno bylo, a aby podle evangelium nám

1) De decimis. Tom. I. 125.

2) Palacký Docum. 89. n. 50.

o církvích národních. 211

příkladně živi byli a navedeni byli k stavu Kristovu a apoštol-
skému."

Mistr Jan, předzvídaje, že doba není daleka, ve které se
kněžstvo oloupí, dovolává se proroctví Ilildegardy panny, která
prý netoliko předpovídá o zabavení jmění duchovenského, ale prý
zabavení to i za oprávněné pokládá. Sv. Hildegarda dí: „Ipsi
reges et alii saeculares divino judicio excitati acriter se opponunt
atque super eos irruentes dicent : Nolumus hos regnare super nos
cum praediis et agris et aliis saecularibus rébus, super quas
principes constituti sumus. Et quomodo decet, ut tonsi cum
stolis et casulis suis plures milites vel plura et pulchriora arma,
quam nos habent . . Unde abstrahamus eis, quod non recte, sed
injuste habent. Et infra: Omnipotens enim Pater recte divisit
omnia, coelum scilicet coelestibus et terram terrestribus, atque
hoc módo justa divisio inter filios hominum sit, videlicet, quod
spirituales homines ea habeant, quae ad ipsos respiciunt. Saecu-
lares vero, quae iis conveniant . . Deus enim non praecepit, ut
tunica et pallium alteri filio daretur, et alter nudus remaneret,
sed jussit, ut isti pallium, illi tunica tribueretur. Pallium igitur
saeculares propter amplitudinem saecularis curae et propter íilios . .
habeant, tunicam vero spirituali populo concedit, ne in vestitu
deficiat, et ne plus, quam necesse est, possideat . . Haec virgo
supradictaHildegardis," dokládá Hus, „plane praedicens ablationem
temporalium ab ecclesiasticis per saeculares dominos, et osten-
dens, propter quid futura sit ablatio hujusmodi et qualis debeat
esse rerum ablatarum divisio." ^)

ni. Svoboda církevních společenstev byla by tedy podle sou-
stavy Husovy veleskrovna, ješto by nebyly svézákonny u věcech
církevních, aniž veřejným právem naproti loupeži vým nájezdům
velmožů chráněny.

Ale snad že chtěl mistr zavésti církve národní, a tím i
svobodě a nezávislosti v každém státě přispěti, tak sice, žeby
každý národ byl zvláštním sborem náboženským té jedné, svaté
a katolické církve, na příklad žeby církev česká byla nezávislá
od církve Němců, a obě od církve Římské?

Pojem, jaký sobě učinil Hus o církvi co sboru předzříze-
ných, nasvědčuje dosti církvím národním. Nebof tou měrou jest

^) De ablatione bonorum a clericis. Tom. I. 124.

212 Církve národní.

snadno říci, že může býti tak dobře nezávislá část katolické cír-
kve v Čechách jako v Norvégách, v Anglii a jinde, a bylo by
zajisté nemístno tomu odpírati.

Avšak netoliko v pojmu o církvi Husově jest dosti prostory
pro církve národní, nýbrž jsou v něm i základní rysy národní
církve dosti průzračně viditelný. Hus zajisté tvrdí, že vláda cír-
kevní se uskutečňuje zákonem Páně čili hlásáním slova Božího
a životem spravedlivým : tudíž jí neřídí vlastně ani biskup, ani
prelát, ani kněz, ale zákon Boží, k němuž ani vládou církevní
nic přidati nelze. Kde tedy vládne tento zákon, tam jest Bohem
ustavená správa. A protož nic nevadí, aby se spravovala církev
česká zákonem Božím, jsouc ode všech církví částečných, na př.
v Němcích a ve Vlaších nezávislá. Společný zajisté svazek jest:
tentýž zákon, tentýž Kristus, jsa hlavou nejvyšší všech církví,
společná víra, společné předzřízení k životu. Církev tedy zůstává
jedna, byť také nebyla jednotnou správou viditelné hlavy sjednána.

Reformátor tvrdí, že papež není hlavou církve, a že jí ani
býti nemůže, ješto by jinak musel býti i dárcem nadpřirozeného
života církevního, což tvrditi bylo by rouháním. Není-li však a
nemůže-li býti viditelné nejvyšší hlavy celé církve, pak také ni-
žádná částečná církev nad druhou nevyniká: žádná nemá toho
práva, chtíti, aby se jí druhé církve podřídily, a tudíž nic nevadí,
aby zřízeny byly církve národní anebo státní.

Reformátor učí, že nabývá kněz přímo od Boha práva, slovo
Boží hlásati, svátostmi přisluhovati a mši svatou sloužiti; kněz
pak, znaje zákon Boží a cítě v sobě povolání, musí kázati a svá-
tostmi přisluhovati, i kdyby mu pohlaváři církevní bránili, aneb
ho z církve vyhostili. Jestliže tomu tak, pak jest v organismu
církevním jeden kněz od druhého zúplna nezávislý, a nic nevadí,
aby se zřídily církvre národní.

Reformátor konečně učí, že zákon Boží jest jedinou a vý-
lučnou normou celého církevního života, že k zákonu tomu nelze
nic přidati, že nemá církev moci zákonodárné, soudné a výkonné,
za to však že králové a velmožové mají právo a povinnost, nad
kněžskou kázní bdíti, kněze před soudy své i pro přestupky cír-
kevní poháněti, odsuzovati a pokutovati. Tomu-li tak, pak vlastně
jest vladař nejvyšší ředitel církve částečné, a tudíž
by bylo tolik nezávislých křesťanských církví, kolik jest ne-
závislých vladařů.

Církve národní. 213

ByC tedy Hus byl nevyslovil jraena církví národních, véc
sama jest v soustavě jeho náboženské obsažena. Avšak slyšme,
co napsal v měsíci prosinci 1411 ke sboru nejvyšších soudců v
království českém. Želáť, že pražští kanovníci nedbali smíření
mezi stranou jeho a arcibiskupem Zbyňkem svaté paměti zjed-
naného, ale že spůsobili Michala, faráře u sv. Vojtěcha, aby
při vedl proti němu, a tak zjednali na něho kletbu, té ale
že se nebojí, toho však že se bojí, nekázati slova Božího: „O
važte milí páni, buďto že jsem já velmi vinen, proto-liž mají
pánu Bohu chvály ujieti a lid Boží zarautiti takovými kletbami
a stavováním služby božie, nemajíce toho v písmě svatém, aby
tak stavovali, když zámysle. Tisknu a nuzie kniežata, pány, ry-
tieře, panoše i chudú obec, a pohonie jich ven z jich země : a
to jest proti zákonu božiemu, proti ustavení práv duchovních, i
proti ciesařským právóm. Protož milí páni a dědicové království
českého! přičiňte se k tomu, ať také nehody přestanu, a slovo
Božie ať jmá svobodu mezi lidem Božím." ^)

Nechtěje však reformátor, aby u věcech církevních někdo
měl býti poháněn k soudu mimo hranice české, dává patrně na
jevo, že se nalézala u něho jakási idea o církvích národních.
Proto také v témže dopisu doznává : „A já to znám, že ani pa-
peže ani arcibiskupa chci poslouchati v tom, abych nekázal, neb
to jest proti Bohu a proti mému spasení. Viem to milí páni, že
kázaní toho také neposlúcháte, že kázal papež, jenž již umřel
jest, ve své bulle, již jsú oni kupili draze, aby nikdež nebylo
kázáno slovo Božie v kaplách, neb viem, že mnozí z vás máte
káply, v nichž vám káží, a druhdy i v domech." V souvislosti
s ideou touto žádá reformátor ve svých výminkách, jakby pokoj
v rozechvěné zemi se na novo upevniti dal, aby království české
ve svých právech, svobodách a obyčejích zachováno bylo ohledem
k approbacím, ke kondemnacím a jiným výkonům k celé církvi
se nesoucím. 2)

Učeníci Husovi pojali dobře mistrovu ideu, neboť ve smlou-
vě, jakou uzavřela mezi sebou šlechta Husitská dne 5. září 1415,

') Collegio judicum Regni Bohemiae supremo. Palacký Docu-

menta. 22.
-) Conditiones coucordiae propositae a M. Joanne Hus. Palacký

Docum. 491.

214 Jeii domácích biskupův poslouchati.

jest i to obsaženo, aby duchovenstvo nižádných kleteb nepřijí-
malo, leč od svých biskupóv. „Také sme smluvili, abychom všemu
svému duchovenství, kteréž pod sebú máme, přikázali, aby ižád-
ných kleteb nepřijímali od žádného kromě biskupóv těch, pod
kterýmiž sedíme v Čechách a v Moravě; neb těch póhonov i
kleteb řádných chceme rádi poslušní býti. Pakli který z těch
biskupóv, pod kterýmiž sedíme, chtěl nás, neb naše duchovenství
neřádnými kletbami mocí tisknouti pro slovo božie neb zákon
jeho, neb proč pro jiné, ješto by prvé k světskému sudu slušelo :
těch bychom nechtěli poslušní býti, ani jich přijímati, než těm
se protiviti, a toho sobě pomocní býti, abychom od nich tištěni
nebyli. Pakliby nás ktožkolivěk kterýmikolivěk cizími kletbami
chtěl tisknuti, a na pomoc vezma ruku světskú podle vydánie
těch kleteb, toho sobě máme i chceme také pomocní býti, aby-
chom tištěni nebyli, poněvadž řádných kleteb a pohonóv svých
biskupóv chceme poslušní býti. A kdyby milý pán Bóh ráčil
zjednati z své milosti, žeby jeden papež zvolen byl tím řádem,
jakož za našich předkóv bylo, a ve svém řádu a ve své stolici
ílímské seděl svobodně a mocně bez překážky: teda chceme
k J. Sti poselstvie učiniti, a jemu své veliké hanby tužiti, která
se jest především křesťanství m nám nevinně stala, i toho nevin-
ného a křivého narčenie, kterým jest koruna česká zhyzděna, a
což nám kolivěk J. S. rozkáže, ješto by proti pánu Bohu a jeho
zákonu nebylo, v tom ve všem chceme J. Sti poslušní býti, jako
sú kdy naši předkové poslušní byli." ^)

Legátové sněmu Basilejského žádali na Češích, aby se srov-
nali s ostatním křesťanstvem ve všem kromě přijímání pod obojí.
Co se týká pohánění k soudům zahraničným, v tom prý sněm
(Basilejský) vůbec zamýšlí stanoviti meze, aby tak často jako do-
savad se nedalo, ale zrušení práva odvolati se k vyššímu soudci
nikterak by slušné nebylo. Tenkrát odpověděl na sjezdu Brněn-
ském jménem Čechův Rokycana legátům v tato slova : „My chce-
me míti arcibiskupa, jejž volí národ i duchovenstvo a jmenuje
král náš: tak se děje v Uhřích, proč by nemohlo tak býti v Če-
chách? Žádáme, aby cizozemci nás nesoudili ani neroz-
dávali našich církevních úřadův: to nic není těžkého a

*) Pactio baronům Bohemiae et Moraviac de tuenda libera verbi di-
vini praedicatione etc. Palacký Docum. 591—592.

Despotisraus v církTÍch národních. 215

pro dobré pokoje a jednoty nemělo by nám odpíráno býti. Ale
vám zdá se málo záležeti na nás; bydlíte vzdáleni a někteří, jak
pravíte, sotva z pověsti nás znáte, a nedotýkají se vás bolesti
naše. Učiňte tedy, aby přijímání pod obojí v místech, kde v
obyčeji jest, vesměs průchod mělo, a budeme svorni. My toho
nežádáme, jako bychom jeho bez vašeho dovolení míti nemohli,
protože to máme dáním Božím, ale žádáme toho jen ku prospě-
chu jednoty a pokoje. Nechcete-li svoliti, buď s Vámi pán Bůh,
neboť s námi jest a bude bohdá."*)

Národní církve jsou tedy na základě učení Husova možný,
a on sám by je byl nepochybně zřídil, ač chtěl-li důsledně jednati.
Ale zdaliby tyto nezávislé církve byly prospěly svobodě církevní
a politické, jiná jest otázka. Národní církve povstaly za působe-
ním saského reformátora Lutra, a my nemůžeme říci, žeby jimi
byla zkvétla evangelická svoboda, spíše nebylo nikdy takového
otroctví v ohledu politickém, aniž takové despotie v ohledu
náboženském, jako když výrok Lutrův : „Cujus regio, illius et
religio" do praxe byl uveden, ač se Lutr velice tím vychloubal,
že takovým spůsobem knížata k sobě přitáhl (sonderlich herfiir-
gezogen, erleuchtet und gezieret!).

O tomto despotismu, jakým Lutr oblažil národ německý^
píše jeden z nejučenějších historiků věku našeho: „So entstand
ein Despotismus, dessen gleichen bis dahin noch nicht gesehen
worden war. Das neue System, wie es jetzt von Theologen und
Juristen ausgebildet wurde, war schlimmer, als die Byzantinische
Praxis, denn dort hatte man doch nie den Versuch gemacht, die
Religion des Volkes zu ándern. Die protestantischen Fiirsten
waren nicht bloss Papste in ihrem Lande, sie waren mehr, sie
vermochten, was nie einem Papste eingefallen war. Denn jeder
Papst wusste, dass seine Macht nur eine erhaltende, die ůber-
lieferte Lehre bewahrende sei, und dass ein Versuch von ihm,
die Lehre der Kirche zu ándern, unfehlbar am allgemeinen Wider-
stande scheitern wiirde. Den protestantischen Fůrsten aber wurde
gesagt, und sie selber glaubten und erklárten, dass ihre Macht
in religiosen Dingen eine voUig schrankenlose sei, dass sie im Ge-
brauche derselben ihr Gewissen zur einzigen Richtschnur zu neh-
men hátten." ^j

^) Palacký Dějepis. U. 2. str. 325.

-) DoUinger „Kirche und Kirchen." str. 56.

216 Snahy Husovy o nápravu v církvi.

Vladařové se ovšem veždy dovolávali písma, kdykoliv na
víře svých poddaných něco měniti chtěli, avšak nikoli písmo samo,
nýbrž libovolný výklad jeho, jaký sobě usmyslili despotové, roz-
hodoval u věcech náboženských. Národm' církve nepomohou
tedy svobodě církevní, spíše uvrhnou v despotismus i svědomí
lidské.

§. 18.
Husovy snahy o nápr«avu v církvi.

Doba, ve které Hus žil, byla pro církev velmi osudná.
Zprvu se hádali o náčelnictví v církvi dva papežové, a když sněm
Pisanský, aby pohoršlivému rozkolu konec učinil, Alexandra V.
zvolil, s úřadu složiv i Benedikta XIII. i Éehoře XIL, dostalo
se křesťanskému světu smutného divadla, že tři papežové nejvyšší
důstojnost v církvi sobě osobili, vespolně sebe proklínajíce a sobě
navzájem kacířů spílajíce. V Římě byl totiž po smrti Řehoře XL
(1378), který se z Avignonu po sedmdesátileté nepřítomnosti pa-
pežův zase do Říma navrátil, za papeže vyvolen Urban VI. Tentýž
popudil proti sobě nevčasnou přísností část kardinálův, kteří
ušedše do Anagni zvolili pod záminkou, že volba Urbanova byla
shluknutím lidu vynucena, kardinála Roberta, hraběte z Genevy
za papeže pod jménem Klementa VIL (1378). Kdežto Urban VI.
ani tou okolností v přísnosti své se mýliti nedal, kázav pět kar-
dinálů do vězení vsaditi, mučiti i odpraviti : vydíral Klement VII.
ve Francouzsku rozličné poplatky. Po přísném papeži Urbanovi
VI. zvolen v Římě Bonifacius IX., za něhož dosáhla prodejnost
ouřadů církevních povážlivé výše, nebot jej souvěký spisovatel,
papežský sekretář Theodoricus de Niem jmenuje prodavačem ne-
šlechetným, který totéž beneficium v též době několika kupcům
zaprodával, ať bylo stolici papežské reservováno čili nic. Ano
nestoudnost jeho byla prý tak veliká, že sobě stěžoval, kterak ti,
kdož mu za církevní hodnosti tuze málo peněz nabízejí, ho (pa-
peže) oklamati chtěli. O prodajnosti, jaká za tehdejšího věku
zavládla, svědčí jeden příklad, který se naší vlasti týká ; papež
Urban VI., jinak spravedlivý, udělil hned v prvním roku svého
pontifikátu dvacatero provisí (!) na příští kanonikáty pražské.*)

') Alzog Kirchengeschichte. 654. Palacký Dějepis. III. 66. To
ale doložiti jest, že byl Niem nepřítel Bonifacia IX.

Reformatio in capite et membris. 217

Že takovým spůsobem nevezdy spůsobilí a hodní mužové úřady
církevní a hodnosti obdrželi, alebrž že je urvali lidé neschopní a
nešlechetní, a že z toho nákaza veliká v duchovenstvu vůbec po-
vstati musela, není tuším zapotřebí dokládati. A jestliže byl neu-
těšený stav církve pod obediencí Bonifacia IX. sténající, nebyl
zajisté lepší ani v té části církve, která uznávala Benedikta XIII.,
jenž sídlil v Ayignoné.

Jaký tedy div, že nejučenější a nejšlechetnější mužové mezi
duchovenstvem i laiky trpce želeli stavu takého, a žalu svému
výrazu dávali slovy trpkými, před věky nezvyklými a neslýcha-
nými? Jaký div, že touha po nápravě v církvi „ve hlavě
i v údech jejích" (in capite et in membris) naplňovala srdce
nejzbožnějších a nejvýtečnějších mužů mezi všemi národy ? Touha
tato po nápravě byla tím vroucnější a usilovnější, čím těžší bylo
její uskutečnění. Od času Řehoře VIL, ano již mnohem dříve,
o to usilováno, aby svrchovaná vláda v církvi čím dále tím těs-
něji v Římě se soustředila, a přečasto ve věcech soudných a vů-
bec sporných v poslední instanci v Kímě rozhodováno, zrovna
jako ve věcech víry a mravů, k čemuž se přidružilo vylučo-
vání (exemce) řádů a řeholí z jurisdikce biskupů, a podřizo-
vání jich přímo stolici apoštolské, konečně i to, že na uprá-
zněná beneficia kandidáti přímo z Říma přicházející se dosa-
zovali. Z toho povstala odvislost od římské stolice i u věcech
takových, kde toho nikterak zapotřebí nebylo ; odvislost ta osvěd-
čila se býti více škodnou, nežli prospěšnou v době, když zasedali
na stolci Petrově mužové Řehoři VII. málo podobní. Neboť
jakkoli jednota církve vymáhá jednotné střediště, jest předce
centralisace jen pro doby neobyčejné věcí žádoucí, nikoli
pak pro všecky časy nezbytnou formou vlády. Tato centralisace
stala se národům tím více obtížnou, jelikož se ve středověku k
duchovní vládě papežů přidružila i (jakási) svrchovanost světská
nad knížaty, což skorém jako přirozený následek z úzké spojby a
sloučení církevních a státních záležitostí v době tehdejší plynulo.

Byla tedy náprava předmětem tužeb jednotlivců i celých
národů. Bůh sám dosti hojných známek dával náčelníkům církve
Boží, že jest náprava velepotřebna. K ní volal Bůh zajisté vzbu-
div hojnost svatých mužův směřujících k prvotné jednoduchosti
a ryzotě mravův, jakými byli sv. František z Assissi a sv. Do-
minik; k ní volal vzbudiv hojnost mužův, jenž zřejmě ukazovali

218 Kunrat Waldhauser.

k nepřístojnostem, které se v církvi uhnízdily, jako věhlasný opat
z Clairveaux, sv. Bernard a jiní. Ano Bůh dopouštěl i rozkoly,
které zprvu více k nápravě čelily, napotom ale haeresií ukon-
čily; avšak bohužel! hlas Hospodinův byl oslyšán od těch, jimž
náleželo býti strážci svatého Siónu! Ano i tenkráte neslyšáno
hlasu Hospodinova, když již se yzdýmaly vlny nastávající liché
reformace !

Také v Čechách nalézali se mužové, kteří těžce nesli úpadek
církve Boží. Vždyť pak byla země česká jedna z nejpokročilejších,
a obyvatelstvo její u věcech náboženských velmi horlivé. Mezi
těmi, jenž o nápravu v duchovenstvu a v církvi usilovali, byl
prvním: Kunrat Waldhauser, Augustinián, z Rakous rodilý a
Karlem IV. do Prahy povolaný, který s takovým úspěchem kázal,
že ženy se sebe všecku nádheru skládaly, veřejní smilníci se káli,
lichváři urvané zboží navracovali, a mravnost vůbec se upevňovala.
Úspěchem tímto povzbuzen jal se Kunrat Waldhauser kárati i
zlořády, jaké mnišstvem zavládly. Příčin k tomu bylo dosti hojně :
řehole se vespolně mezi sebou hašteřily, aneb i s duchovenstvem
světským za rozličnými záminkami Časté sváry mívaly. Se strany
světského duchovenstva se mnichům předstíralo, že prostředky
nechvalnými lid ku svým chrámům lákají, aby napotom z lidu
těžili, že přes míru výsadu svých řeholí vychvalují, a tím lid od
farních chrámů odvracují; stesky takové se i jinde, jako zejména
ve Francii, a zvlášť v Paříži ozývaly. Ačkoli pak Kunrat na zá-
kladě pravdy mnichy káral, nečinil toho snad vezdy s povinnou
obezřelostí.

Tudíž nebylo divu, že mniši těžce nesli nájezdy proti sobě
činěné, a proto když generál dominikánů r. 1364 do Prahy co
legát papežský přijel, pohnali Kunrata k soudu před arcibiskupa,
viníce ho ze dvou heretických článků, kterým prý učil. Ačkoliv
prý, jak dí o sobě Kunrat, žaloba mnichův byla pouhou denun-
ciací, odpověděl jim spisem, který lichost žalob jejich na dobro
ukázal. Proto neměla obžaloba účinku žádného, zvláště an se ni-
kdo z mnichů nedostavil, aby svědectvím svým pravost udání po-
tvrdil, ač arcibiskup na dveřích Pražských chrámův řeholních
kázal přibíti vyzvání, aby se dostavili k soudu arcibiskupovu
k hodině třetí všickni, kdožby proti Kunratovi něco namítnouti
chtěli. Později povstali proti němu Dominikáni s 18 a Augustiniáni
se 6 články, které nazvíce za předmět měly příkré vystupování

Milic z Kroměříže. 219

Kunratovo proti mnichům. Ale i tu ničehož proti němu nevyrídili,
spíše rozhojnili v lidu nechuf naproti sobě, ješto proti miláčku
Pražanův byli vystoupili. V apologii, kterou na to sepsal Kunrat,
ještě méně mnichův ušetřil, řka, že prý se od prvotného řádu
svého tak velice uchýlili, že kdyby se svatí zakladatelově jejich
náhle mezi nimi octnuli, více by jich nepoznali, ano žeby domnělí
učeníci jejich netoliko jich nepřijali, ale žeby je kamenovali.
Kunrat zemřel dne 8. prosince 1369, v témž roce, ve kterém mistr
Jan Hus se narodil*).

Druhý k nápravě mravůvv Čechách působící kněz byl Milic
z Kroměříže, který jsa rodem Čech ještě více působil v městech
Pražských, nežli Kunrat, který jsa Němec po němečku kázal. Již
jeho milá, citlivá povaha musela úchvatně na lid působiti, zvláště
proto, jelikož Milic, aby se službám lidu zcela věnovati mohl, všech
hodností a statků pozemských se vzdal. Nebot byv podkancléřem
na dvoře královském a kanovníkem na hradě Pražském, opustil
důstojnosti své vzdor prosbám arcibiskupa svého Arnošta a chtěje
se k úřadu kazatelskému přispůsobiti odebral se do Horšova Týna,
kdež půl léta pobyl co kaplan. Přišed do Prahy jal se celou
svou vroucí a nábožnou myslí na spáse bližních svých pracovati.
Ač nejprve měl posluchačů po skrovnu, vzrostl počet jejich později
tak velmi, že až pětkráte denně kázával. Kterak Bůh žehnal ve-
lice krokům jeho, o tom svědčí tklivým pérem pařížský mistr Matěj
z Janova, ješto, čehož od věků nebylo slýcháno, ku pokání navedl
200 veřejných ženin, tak že příbytkové smilstva, zlopověstné Be-
nátky, čili řada domův pro veřejné nevěstky v Praze, vyprázněny
byly. Domy ty daroval Karel IV. Miličovi, který na místě tom
vystavěl pro kajicnice své dům s kaplí sv. Maří Magdaleny, a
staral se všemožně o zaopatření jich, ani žebroty se neostýchaje.
Těch pak, které dráhou cnostného života vedl, panen, paniců,
mužův a žen, bylo bez počtu, tak že se osvědčil býti v horoucí
lásce své pravým učeníkem Pána Ježíše Krista.

Jeho horlivost, i Němcům slovo spásy kázati, pobádala jej, že
se i němčině učil, aby všem vyhověti dovedl. Zajímavost a neoby-
čejná uspůsobilosť kázaní jeho přitáhla k němu množství jinochů,
žádajících, naučiti se od něho, kterak by hlásati měli slovo Páně.
Snivá však jeho povaha jej zavedla k tomu, že vida velikou

') Die Vorláufer des Husitenthums in Bohmen. Palacký.

220 Milic z Kroměříže.

spustlosf mravů se domníval, že již nyní jest čas příští Antikri-
stova, a sice v letech 1365—1367. Znamení a stopy působení
jeho všady nalezl: v neřestech laiků, v zlořádech duchovenstva,
ano i v nespravedlivé vládě mocných tohoto světa. Jsa bázně
lidské prost, nešetřil nikoho, ani osoby Karla IV., na něhož ve-
řejně prstem ukázav doložil, že on jest Antikristem, za kteroužto
opovážlivost několikadenním vězením od arcibiskupa Očka z Vla-
šimi jest potrestán.

O příští Antikristově bližšího poučení nabýti chtěje do Kíma
se odebral. Přibyv tam, marně čekal na slíbený příchod Ur-
bana V., i chtěl se již do Avignonu odebrati, dříve však, jsa prý
od Ducha Božího k tomu puzen, Římanům příští Antikristovo
ohlásiti chtěl a proto přibil o tom, že Antikrist již přišel, list na
dvéře chrámu Svatopetrského. Avšak jakmile intimace ta byla
přibita, dal jej inquisitor Římský vyhledati, v chrámě svatého
Petra zajmouti, a do žaláře u Minoritu „in ara coeli" vsaditi.
Zatím přibyl Urban V. do Říma, který ihned Milice ze žaláře
vysvobodil, načež se týž do Prahy navrátil, zde pak, snad lépe
poučen byv v rozmluvě s kardinály a papežem, o příchodu Anti-
kristově už tak zjevně nemluvil.

Milic zlořádů nešetřil nikde, tím méně u mnichů, a proto
byl v tužším odporu s nimi, nežli německý předchůdce jeho.
Ačkoli pak se od článků víry neodchýlil, přec žalováno naň pro
články s řády církevními se nesrovnávající. Stíhalif jej pro 12
článků, mezi nimiž jsou tito : 1. že učil, že Antikrist se již r.
1346 narodil; 2. a 3. že jest lichvou, berou-li knězi ze svých
vinic a domů nájemné; 4. že jsou laikové zavázáni a sice ne-
zbytně (necessitate) přijímati tělo Boží deaně, aneb aspoň dva-
krát v týhodnu; 6. že uložil kajícím nevěstkám jakousi řeholi
klášterní, a jim denně podával, a řekl, že prý kajicnice ty převy-
šují svaté panny; 7. že kázal, že u papeže, kardinálů, biskupů,
prelátů, farářů a mnichů není pravdy k nalezení, a že jenom on
a jeho stoupenci pravdu hlásají; 8. že k poznámce, žeby pro
uvedení nového svého řádu byl vyobcován, odpověděl, „že, pakli-
by ho papež z církve vyhostil, on se císařem hájiti bude" ; 9. že
kázal, aby nikdo svobodným uměním se neoddával; 11. že učil,
kterak více lidí k dobrému navedl nežli Kristus, a štval moc
světskou naproti duchovní, chtěje své zámysly pomocí světské
ruky provésti; 12. že nechtěl, aby knězi měli co vlastního.

Matěj z Janova. 221

Články tyto byly duchovenstvem Pražským r. 1373 ke dvoru
papeže íielioře XI. poslány, který také v bulách ku Karlu IV.,
k arcibiskupu Pražskému, k biskupům Litomyšlskému, Olomúc-
kému, Vratislavskému a Krakovskému vydaných pokáral všecky
tyto, že nezamezili rozšiřování onéch článkův. Nad tím zmálo-
myslnél starý arcibiskup Očko tak, že ho až Milic sám těšiti
musel, který odvolav se ku papeži do Avignona se odebral, kdež
brzo všecky pochybnosti o pravověrnosti své zapudil, ale téžkou
nemocí sklíčen tamtéž umřel 1374. *)

Tóma ze Štítného o obou těchto kazatelích takto praví:
„Kněz Kunrat a kněz Milic byla sta v Praze ctná, věrná a sta-
tečná kazatele slova Božího, jeden Němcóm a druhý Čechóm. Že
mluvili proti tomu, že v svatých staviech nesvatě bydle, mnozí
řečmi hrdými a nepravými jako hromem proti nim bili; a ještě
zlé mluvie o nich ti, jenž zlému řkú, by nebylo zlé, a pak jim
dobrým řkú, že zlí byli."

Třetí, jehož kladou za horlitele pro nápravu v duchoven-
stvu a v lidu, jest nadaný žák Miličův Matěj z Janova, který
pobyv 6 let na universitě Pařížské, a tamtéž dobyv sobě stupně
mistra svobodných umění pode jménem „mistra Pařížského" ve
starých rukopisech častěji se čte, nežli pod vlastním jménem
svým. On sice za nápravu v církvi nevystoupil slovem, jelikož
jsa kanovníkem na hradě úřad zpovědníka sobě přikázaný měl,
ale za to tím více stop snahy své po reformách zanechal ve spi-
sech svých, jež v celek sebrav opatřil nápisem: «De regulis ve-
teris et novi testamenti" a rozdělil na pět knih. Mimo to zane-
chal traktát „de praeceptis Domini" a rozličné homilie.

V prvém spisu výslovně podřizuje výroky své církvi Boží,
jíž na odpor nechce ničeho učiti ; on dí, že pravá církev Kristova
ta jest, s kterou jest Řím ve spojení, pravé církve a její jednoty
že nedovedou zničiti přerozličné rozkoly, nebot rozkolem jenom
pokrytci od církve se oddělují. V církvi jest mnoho zbytečných
věcí a vynálezků, která člověka od pravé zbožnosti odvádějí, a
proto by měla náprava její se zakládati v návratu k apoštolské
prostotě, neboť Kristus a apoštolé jeho nepoložili takových bře-
men na ramena lidská, zanechavše pouze písmo, kdež pravdy
jasně a zjevně jsou podány, a Ducha Božího. Zvláště pak horlí

^) Die Vorláufer des Husitenthums. Palacký.

222 Matěj z Janova.

Matěj z Janova proti obrazům, ne tak proti úctě jich, jako proti
zlořádům, řka, že církev dopustila, obrazy a sochy míti a je
ctíti; ale že prý jistí sborové, jenž se mistry býti praví, uzavřeli,
aby se věřící k obrazům modlili, t. j. jim se klaněli, a že prý se
nemá proti zlořádům, jaké se dějí s obrazy, kázati, ješto prý lid
křesťanský v těch věcech nebloudí. On však (Matěj z Janova)
nechce míti, aby se obrazům na počest klekalo, svíce se rozsvě-
covaly, anebo jednomu obrazu před druhým větší úcta vzdávala,
takový obraz má býti ihned z kostela vyhoštěn. Papež prý, želá
mistr Pařížský dále, jest jedna ruka s knížaty, a vynáší sebe
přes míru nad biskupy, biskupové zase zpyšněli nad plebány,
plebáni pak nad lidem svým, a tak prý majíce býti ve svatém
spojení trvají spíše v rozdvojení. Papežové prý nad to přes
příliš všecky věci k sobě přitáhli nesčíslnými reservacemi k ve-
liké škodě církve samé. Veliké množství kněží, biskupů a mnichů
prý se pachtí po bohatství a poctách, pozemských věcí dbalí
jsouce, nikoli však Krista Pána; všickni pak, kdož líristu se
protiví, jsou antikristové, a sice tím větší, čím vznešenější jest
jejich důstojnost.^)

Ještě příkřeji píše Matěj z Janova ve spisu „De squaloribus
Romanae curiae tr actatus" (ač je-li přesný a neporušený, jakýmž
býti se nezdá). Spis ten spočívá na základě, že církev římská
jest hlavou a učitelkyní všech církví. S mocí tou svrchovanou
jest v neladů svrchovaná nedbalost, s jakou se moc ta vykonává.
Kacin a nevěstky smějí prý se bez trestu v Římě roztahovati.
Souložnictví se tam páše od kněží, a mniši prý sobě mohou za-
koupiti volnost, žíti jak se jim líbí. Působení kurie římské prý
v tom se zakládá, vypátrati, kde se které beneficium upráznilo,
a zapisovati, mnoho-li kdo za ně nabízel, a vůbec celá snaživost
kurie že se pohybuje v kancelářnictví a v byrokracii. Právem
prý se klade otázka, zda-li sobě podle práva a spravedlnosti oso-
buje kurie té výsady, nakládati s beneíiciemi církevního patro-
nátu, jak se jí líbí. Praví se sice, že právo to pro zlořády
na římskou stolici přešlo, avšak mamě se činí tato vytáčka, ne-
boť pro zlořád nemá se ničiti právo. Nejprve prý se žádalo pouze
za navržené od papeže (preces pro familiaribus papae), potom se

^) Palacký y Vorláufer des Husitenthums. Excerpta spisu : „De re-
gulis V. et N. Testamenti." Ibidem.

Matěj z Janova. 223

z proseb vyrojilo upomínání (monitoria), z napomenutí ihned ob-
sazení (literae exsecutoriae). Proto prý nyní nikdo si neváží roz-
kazův apoštolských. Kněžstvo se dere o takové apoštolské mi-
losti ihned po smrti beneficiatove, ano někdy prý dokonce i o
bezživotí jeho stojí. Také prý se někdy ty „gratiae apostolicae"
zaměňují, tak že i děti jednání takové za nesmyslné uznati mu-
sejí. Dětem osmi-, sedmi- ano i pětiletým udělují se beneficia,
a k odstranění všech oprávněných nároků k církevním obrokům
postačí býti sluhou některého kardinála. Za exspektance i nej-
menšího beneficia se prý platí dukát jeden, za větší 30, 40 i 50
dukátů. Když se beneficium bylo udělilo, nastanou taxy, 40, 60
ano i 80 zl. za beneficium o 200 zl. příjmů. Všickni, zakončuje
Matěj z Janova, kdož mají podíl na takovém obchodu, i papež,
nalézají se ve stavu věčné zátraty, dopouštějíce se simonie.

Od těchto zlořádů není prý osvobození žádného, leč pře-
stane-li v církvi soustava absolutní a navrátí-li se církev ku
prvotní době, ve které se církevní pohlaváři svobodně volili.^)

Podle spisův svých nalézal se tedy mistr Pařížský na půdě
katolické, ač mnohých výrazův užíval, které není snadno sjednati
s učením katolickým, zejména když zove všecky obyčeje církve a
ustavení její jednoduše vynálezky, když se domnívá, že pravdy
náboženské vůbec jsou v písmě dostatečně a jasně obsaženy; v
jiných věcech zase upřílišil a méně opatrně sobě počínal, k če-
muž se ostatně sám přiznává v odvolání, jaké učinil na synodě
Pražské 18. října 1389:

„Vyznávám, že některé věci kázal jsem ne tak právě, zdr-
želivě a opatrně, jak jsem činiti měl, a tudíž dal jsem aneb
dáti mohl jsem některým příčinu ku poblouzení a ku pohoršení.
Pročež k odvrácení toho a k objevení pravdy, aby věrní věděli, co
mají o tom věřiti, pravím:

1. Že obrazy Kristovy nedávají příčiny ani příležitosti k
modloslužbě, aniž mají pro zlé užívání páleny anebo ničeny býti.

2. Ze podle nařízení a obyčeje sv. matky církve se obrazové
ke cti těch, jež představují, v úctě chovají a vzývají a se před
nimi kleká, a že také já (Matěj z Janova) chci je vzývati, v úctě
míti a před nimi klekati, a že slušno jest a spravedlivo, před
nimi svíce rozžaté přilípati, a že zázrakové, jenž se dějí k vůli

^) íZoe/?er, Prager Concilien in der vorhusitischen Periodě. LVI. etseq.

224 Matěj r Janova; kněz Jakub.

Ctitelům obrazův, z Boží moci pocházejí. A kdybych byl něco
tomu učení odporného řekl, toho držeti nechci, jsa lépe poučen.

3. O svatých na zemi a na nebi takto věřiti se má a věřím,
že svatí v nebi a jejich ostatky (těla, kosti a jiné věci posvátné,
jako roucha) mají býti ctěni, a že svatí v nebi nám orodováním
svým více prospívají a prospěti mohou, nežli spravedliví na zemi.
Kdoby ale jinak věřil, ten bloudí.

4. O tom, jenž svátost oltářní hodně přijmul, věřím, že se
stává skrytým tělem Páně, aniž by z toho plynulo, žeby ruka,
noha, oko aneb kterýkoliv oud přijímatelův byl rukou, nohou,
okem aneb kterýmkoliv údem Páně.

5. Že lidé a zvláště laikové nemají býti napomínáni ku
každodennímu přijímání.

6. Že ne každý, jenž se káti počíná, ihned nabádán býti
má ku přijetí velebné svátosti.

7. Že ne každý bez rozdílu připuštěn býti má ku přijímání
těla Božího."

Poznámka. Na témž sněmu Pražském byl též odsouzen kněz
Jakub pro články kacířské anebo podezřelé kacířstvím. Pro kacířské:
1. že panna Maria nám nemůže býti nápomocna; 2. že svatí na nebi
nám prospěti nemohou; 3. že přímluvy jich nejsou prospěšný. Pro
články kacířstvím páchnoucí : 1. Že panna Maria nám nemůže nijaké
milosti učiniti; 2. že může člověk kdykoliv tělo Páně přijímati a je
z ruky kněžské urvati, jestližeby se kněz zpěčoval, a tak sám sobě přislu-
hovati ; 3. že ostatky svatých se nemají okrašlovati, aniž uctívati, a
že lhostejno jest, když je někdo spálí aneb i nohama šlape; 4. člověk
nemá se zaslibovati k postu k úctě nějakého svatého; 5. že Bůh jen
proto svou matku posvětil, poněvadž byla ticha a pokorná, a Jemu
sloužila; a kdyby byla takovou nebyla, že by jí byl nepovýšil za mat-
ku svou a žeby byla v zátratu přišla jako pohanka. Pro bludné a
pohoršlivé: 1. že se nemá výrokům svatých učitelů věřiti více, nežli
jedinému živému obrazu ; 2. že arcibiskup nedobře učinil, dávaje od-
pustky těm, jenž uctili obraz matky Boží; 3. že znamenati se křížem
nic neprospívá zlým lidem ; 4. že kněz lépe činí, studuje-li neb káže-li,
než odříkává-li církevní hodinky; 5. že matka Boží není jinak milosti
plna, nežli nádoba plna nápoje, anebo člověk plný jídla a pití; 6. že
se nemá klekati před obrazy svatých.^)

Přihlédnem-li ke kusům na této synodě vyjednaným a ku
článkům odvolaným, poznáme zajisté, že, ač původci jejich uzná-
vajíce vyučující církev za rozhodnou u věcech víry, na katolickém

') Hoefler Prager Concilien. Palacký. Dějepis IIÍ. 42—43.

Husova snaha o nápravu v církvi. g^5

Stanovisku trvali: přece že se již reformační duch silou valnou
ozýval, dříve nežli Hus dospěl mužských, ano nežli dospěl jinoš-
ských let. Konrád rozechvěl mysli naproti kněžím a mnichům a
příkrým káraním zlořádův otřásl velice vážností světského i ře-
holního kněžstva; Milic svou úchvatnou zaníceností a vroucností
zanesl tužbu po nápravě i do lidu obecného, a jestliže jsou prav-
divý ony články, z nichž ho rozezlení mnichové vinili, jako : že
tupil kněžstvo vůbec, že málo vážil vyobcování a že štval moc
světskou naproti moci duchovní, nebylo jednání jeho ani řádu
církevnímu prospěšno ani učení katolickému o moci církve. Jest-
liže se však jevila už jakási rozechvělost myslí v národě půso-
bením obou těchto kazatelů, dostoupila v mistru Pařížském své
výše. Neboť, ač se mistr ten neodchýlil od formálného principu
katolické víry, an věřil, že církev rozhoduje o věcech nábožen-
ských, přece byl lichým reformátorům velmi blízek teorií svou.
Již názor jeho o písmu, že se v něm pravdy Boží dostatečně a
jasně podávají, svědčí, že v tom sdílel náhled reformátorů. Ještě
více však se jim blížil v tom, že tradici postavil naproti písmu,
nazývaje tradici vynálezky lidskými, nečině při tom rozdílu mezi
tradicí božskou v církvi složenou, o které již sv. Polykarp ve svém
listu k Filipenským mluví, a mezi obyčejem církví uvedeným a
zákony od ní ustavenými, z kterých se arci mnohé již přežily, a
nyní církvi neprospěšnými, ano škodlivými býti ukázaly. A protož
pověděl pravdu protestant Krummel^ když takto napsal: „Die
reformatorischen Ideen, welche Hus nach ihm (Mathias von Janov)
verkundigt hat, lebten alle schon in seinem Geiste.*')

Hus měl tedy českou půdu dobře upravenou pro nápravu u
věcech církevních, i nebylo více třeba, než do šlépějí naznačených
vstoupiti a dráhou sobě vykázanou dále postupovati, a mohl býti
jist, že se mu nebude nedostávati přívrženců, zvláště ješto i jiní
kněží v duchu Miličově pracovali, jako : Jan Protiva z Nové Vsi,
M. Jan ze Štěkna, Jan z Boru, doktor práv, jenž sepsal knihu
proti mnichům žebravým, M. Václav Rohle, farář u sv. Martina.
Přede všemi působily na mistra Jana spisy Viklefovy, zvláště bo-
hoslovecké, které z počátku století XV. do Prahy přineseny byly.
Nic však méně bylo by mylno tvrditi, jakoby snahy české po ná-
pravě v církvi odjinud se byly do Čech dostaly, ješto vyplývaly

') Geschichte der bohmischen Keformation. Gotha 1866. p. 99.

Učení Jana Husí. 15

226 Husova snaha reformatorská.

jednak z trudného stavu církve vůbec a z poměrů církve české
zvláště, a pak z rozechvěného a po nápravě toužícího ducha če-
ských kněží.

Vizme však, kterak se osvědčil mistr Jan na dráze svých
reformatorských snah, směřujících k věcem církevním. I on zprvu
aspoň nechtěl se odloučiti od viditelné katolické církve, a v tom
se rovnal Kunratovi, Miličovi a Matějovi z Janova, an hleděl k
tomu, aby se stala náprava v kázni. Zámysl takový projevil ča-
stěji, i když málo naděje bylo usmířiti se s církví, ano když již
odsouzení jeho jisto bylo. Na dráhu scestnou se dostal ze dvojí
příčiny: pro odpor, jaký mu byl položen ze strany kněží, a pro
svou vlastní nekatolickou nauku. O prvém se vyjadřuje Hus
ve svém dopisu ku Křišťanovi z Prachatic, kdež se netají, že na-
stanou bouře, ale těší se ve vědomí tom aspoň tím, že Kristus
nepřišel, aby pokoj přinesl, ale meč. Prvou příčinu ke sporům
a nepokojům v Čechách dalo prý odsouzení 45 kusův Viklefových,
druhou loupež na národě vypsanými odpustky, a třetí rada fari-
zeů, t. j. katolických členů fakulty bohoslovné, ve které prý se píše,
že strana Husova jest duchovenstvem zkázonosným (clerus pesti-
fer), bloudícím ohledně svátostí; že nemůže býti jiných nástupcův
apoštolů, nežli jest papež, hlava církve, a kardinálové, její tělo;
a že apoštolské stolice sluší poslouchati ve věcech všech, které
nejsou samy sebou ani dobry ani zly. Takových bludů prý se on
nikdy nedočinil, aniž je kdy hlásal.

„Materiam autem discordiae scitis : prima est condemnatio
articulorum, secunda, ut audistis, spoliatio indulgentiarum, et jam
superaddita est tertia in consilio Pharisaeorum : primo in isto
puncto, quod ego cum praedicantibus simus clerus pestiferus,
errans circa sacramenta; secundo in isto haeretico dieto: Non
possunt inveairi vel dari super terram alii tales successores, quam
papá existens caput, et collegium cardinalium existens corpus
ecclesiae Romanae; tertia in isto puncto consilii: Papá est caput,
corpus vero collegium cardinalium, existentes manifesti veri succes-
sores principis apostolorum; quarto in isto puncto: Šedi aposto-
licae i. e. papae cum cardinalibus Romanae ecclesiae et praelatis
est obediendum in omnibus quibuscumque, ubi non prohibetur
purum bonům vel praecipitur purum malum . . Unde de gratia
Dei spero, quod numquam tam malos errores seminavi, neque
seminabo. Quid enim potest extolli amplius Antichristus supra

z čeho vinil Hus duchovenstvo. 227

omne, quod dicitur Deus, i. e. super deitatem et humanitatem
Christi, quam dicere, quod non potest Deus dare alios successores
suae ecclesiae, quam est papá cum cardinalibus ? Si posuissent,
quod non potest dare Deus alios pejores suae ecclesiae, quam
est papá cum cardinalibus, haberent majorem evidentiam dicti.
Aestimo ego, quod per eorum inventiones Deus occasionaliter
revelat nobis Antichristum cum suis discipulis : qui dabit nobis
scientiam et spiritum fortitudinis ad impugiiandum ejusmodi se-
ductores.*)

A proto se k těm náhledům theologův katolických často
vrací ve svých spisech polemických: „De Ecclesia", „Adversus M-
Stephanum Páleč", „Adversus Stanislaum de Znojma", z kterýchžto
spisův i bludné články naproti němu v Kostnici vyňaty byly, a
ve spisu „Adversus octo doctores" ; Hus však zapomenul ve svém
listu ku Křišťanovi udati, že on daleko více příčin k rozbroji v
církvi české dal, nežli svrchu jmenovaná fakulta bohoslovná.

Zprvu byl Hus netoliko na dvoře královském rád vidin, ale
byl i přítelem důvěrným arcibiskupa Zbyňka, kterýžto jej učinil
kazatelem na synodách, obročně v Praze odbývaných. Zde mohl
působiti k opravě mravů duchovenských a kárati, jsa vyslán od
biskupa svého, čehož zajisté také použil. Avšak Hus nebyl spo-
kojen kárati nemravy knězi v jejich shromáždění, alebrž on ká-
ral, haněl a tupil je i s kazatelny před lidem obecným, jakož se
přesvědčíme, s velkou vášnivostí, a jak se právem domníváme,
zhusta naproti pravdě. Vizme nejprve, jaké nešlechetnosti připi-
soval duchovenstvu Betlémský reformátor. Předhazuje jim

1. že se dopouštějí smilství v podobách rozmanitých.
Jejich souložnicemi jsou prý netoliko osoby cize, ale i příbuzné,
tak sice, že prý duchovní až i se svými sestrami ohavnosti páší,
ne snad jenom někdy, ale den co den i na dny nejsvětější. Re-
formátor se neostýchá tvrditi, že shledal mnoho kněží, kteří prý
tak jsou obcovali se sestrami svými. Že jest takové podezřívání
nepodstatné, dovede i slepý nahlédnouti. Či snad se donášela
Husovi zpráva o takých hnusnostech, kdykoliv se staly? A ne-
dělo-li se tak, jak možno bylo takové hrozné nařknutí duchoven-
stvu vrhati v tvář? Z podezření toho nevyjímá Hus žádného du-
chovního, a aby se k tomu oprávněna učinil, bére ku pomoci sv.

*) M. Christanno epištola. Palacký, Docum. 62 — 63. n. 30.

15*

228 Poklesky duchovenstva.

Bernarda, jenž dí: „S ženu vždy býti a ženy nepoznati, více jest,
než mrtvé křísiti. Ktož menšieho nemóž, aniž většieho móž. Chceš,
aby věřil tobě? Každý den bok tvój u boka mladice, lože tvé u
lože jejieho v komoře, ruka tvá u jejieho diela, oko tvé k oku
jejiemu v mluvení: nesmilný chceš jmín býti? Buď, což chceš, ale
já bez domněnie nejsem." K tomuto citátu Bernardovu, jenž
uvodí na mysl zvláštní okolnost, že přebývání se ženou mladou
pro čistotu jest nebezpečno, přidává Hus: „Tak mluví Bernášek,
neměj jemu za zlé, milý kněze! jenž se svú zpovědlničkú, neb
kuběnu okolo jdeš. Aniž máš výmluvy řka: Jest mi sestra; neb
Amon sestru Thamar porušil jest. A věř mi na mé svědomie, že
jsem mnoho shledal kněžie, jenž s vlastními sestrami takměř
každý den, i na vánoce i na velikú noc shřešili sú, A také sem
nalezl, jenž se svými duchovními dcerkami též sú přebývali.*)
Jako nižádného nevyjímá, tak se odvažuje tvrditi, že kněžstvo
skorém vesměs smilství páše. „Vrz ten kus chleba mezi knieží a
mezi jiné: Nesesmilníš, a nepožádáš cizie ženy a shledáš jich
málo, kteří ten chleb jedie, a pak chtie jiesti tělo božie."^) A po-
něvadž kněží takový život vedou, přirovnává je reformátor „k tuč-
ným hynstům, jenž z veliké sytosti a práznosti smilnic a cizo-
ložie, a řehcí k ženám cizým. ')"

2. Majíce žíti kněží podle příkladu Páně, skrovně a chu-
dobně, libují prý sobě v obžerství a opilství, jsouce nene-
podobni nerozumnému dobytku. K tomu vynakládají zboží cír-
kevní, pijíce neustále. „O kolikrát za den přinesu píti břicho-
plnoóm bez potřeby, ani vždy zalévají, když sě kolivěk vzechce,
a druhdy ano sě nechce, ani pijí, a toho by vól čtvernohý ne-
učinil." *)

3. Kdežto se strany jedné rozhazují a plýtvají statky svými
obláčejíce své kuběny v roucho nádherné, lakotí se strany dru-
hé, odírajíce chudý lid a těžíce z výkonů náboženských, s va to-
ku p čí ce prodejem církevních beneficií, obchodem s odpustky,
se mší sv., s modlitbami a t. d. Proto jest také srdce jejich
kamenné, oni raději své psy krmí, nežli by chudému almužny

1) Výklad. I. 277. Erben.

2) Výklad Páteře. I. 332. Erben,

3) Postilla. n. 130. Erben.
*) Ibidem.

Poklesky absolutismu. 229

udělili. Lakota jejich ale jest taková, že chtějí, „aby jim lidé
radějše dávali, než otcóm, raaterám, dietkám a chudým přátelům." ')
„Že jako lotrové a zlodějové, jenž jinudy, než skrze Krista do
ovčince jeho vešli jsou, hltavé žádají, aby věřící dali penieze."')
O takových lakotných knězích dí prorok Malachiáš: „Kozespu na
tvář vaši hovno svátkóv vašich" (Malach. 2.)- A proč to? táže se
Hu3, „než že břicha jsouce pilnější než Boha, světie hovnám, ma-
jíce břicho za Boha . . A také že opuštiece náboženství hledie
k lakomstvie, nahánějíc k ofěře, služiece k lakomstvie . .; neb
kněz služe mši pro penieze, neslúží hodně Kristu Bohu, ale ma-
monu ďáblu . . A také proto váží sobě bůh kněžské svátky za
hovno, že opúštějí nábožnú modlitbu." ^) A tyto své nalakotěné
statky brání tresty církevními, stíhajíce jimi všechny, kdožby
jim je odňali anebo kdožby desátků jim odepírali, oloupivše chu-
dinu se zákoníky pokrytstvím, lstí a svatokrádeží. „Vy kněží
lúpili jste se zákoníky chudinu pokrytstvím, lstí a svatopro-
dáním."^)

Lakota kněží nezná žádných mezí; pod záminkou almužny
svaté přitahují k sobě zboží časné, at již loupeží, lichvou aneb
jinak zle dobytého. ,A zdá mi se, že nynie kněžie nazývají al-
mužnu svatu vše, což jim jest dáno, buďto lúpež, lichvú zle do-
byté neb získané: ale pán Buoh nazývá ty věci zlořečené."^)

4. Jsouce nepravostí plni neumějí býti skrovnými a tichými,
ale sváří se vespolně a hádají o důstojenství, pro zboží ča-
sné, ano jejich zaslepenost jest tak veliká, že činí pro statky a
důstojenství rozbroj v křesťanstvu, vypovídají války, vraždí, aby
tak ukázali, že mají ducha lakomého, jenž jest vrah neb mordéř
od počátku, n Nu apoštolští náměstkové," dí posměšně Hus, „vizte,
máte-li ducha svatého, jenž jest duch jednoty, duch pokoje a mi-
losti, tehdy tak jste živi jako apoštolé, ale že sě vadíte o důsto-
jenstvie, pro zbožie a lidi mordujete, a rozbroj v křesťanstvu či-
níte, protož po skutcích ukazujete, že máte ducha zlého, nesvor-
nosti, ducha lakomého, jenž jest vrah neb mordéř od počátku.

') Výklad. L 149. Erben.

2) Postilla. n. 169. Erben.

3) Výklad I. 130. Erben.
*) Tamtéž. 149.

5) Výklad Páteře. 1. 321. Erben,

230 Hus o mniších.

A CO jich jest, jenž mají ducha smilnosti, ďábla, jenž dává na
duši smilníky."^)

5. Směle tedy se může říci, že majíce kněží stráž držeti nad
lidem, aby jich dábel nekradl a nezhubil, sami nuzné a chudé
utiskují nutíce je, aby dávali desátky, oběti za křest, za zpo-
věď, za svátost a za jiné duchovní věci, ano i tím jsou lidu na
škodu, že vše, což by dobří lidé chudým dali, k sobě táhnou
odpustky lstivými, a tak statek chudých utrácejí, neb lakomě drží.

A jsouce v lakomství, ve smilství a pýše pohříženi, dávají
pohoršení od papeže až do nejmenšího, toho jsouce hodni,
aby žernov zavěšen byl na hrdlo jejich a oni pohříženi byli do
hlubokosti mořské. „O milý Kriste, by každý, jenž jiné horší zlým
příkladem, byl tak utopen, málo by kněží a zákoníkóv ostalo,
počnúce od papeže až do jnajmenšieho kněžie i mnišie, a my
moře nemáme? a snad s ženami svými by měli s žernovy u po-
toce topeni býti, zastaviU by potok a učinili by rybník. Daj pane
Kriste, ať nejsúce na těle ztopeni, kají se i s kuběnami, aby ne-
byli na věky u pekle pohříženi. "2)

6. Ačkoliv pak jsou kněží dosti nešlechetní, přece je předčí
v ohavnosti zpuštění daleko mniši, jejichžto snaha k tomu čelí,
kterak by oulisně k sobě statek časný přivábili, a kterakby hodně
jedli a pili. Ku svému účelu šperkují chrámy a oltáře, vymáhají
pro své řehole odpustků, svatokupčíce. „Když světští k nim (mni-
chům) přijdou neznámí, tehdy jim dadie tenkého pivce, aby mněli,
že oni to pijí, a také, aby méně vypili. Pakliť koho čijí, že u nich
snad chce po smrti ležeti, anebo že mají čáku, že jim chce něco
dáti, tehdy natočí dobrého z pitancie, aby jedna pitancie druhů
přitáhla, a pitancie slově hojné u nich pití a rozkošné jedenie.
A tak nebožátka ustúpili sú v rozkoši tělestné, že není lidí ve
světě, aby měli bydlo k tělu rozkošnější. Králi, páni, knížata ne-
mají pití, jedení vždy tak dobrého a tak hotového ; světským
pivnice někdy se vyprázdní : jim nikdy . . Jich zima nepřeschne,
neb mají boty i kožichy; vedro neurazí, neb mají chladné cely i
ambity, t. j. rajské dvory: Protož

Kto chce dobré bydlo míti
Slib se do zákona jíti." 3)

1) Postilla. II. 211. Erhen,

2) Ibidem 284.

3) O svatokupectví. lU. 428. Erheii.

Hus o životě knéží. 231

7. Jakkoliv mravy kněžstva jsou zpustly, přece se neostý-
chají knězi každého posuzovati a odsuzovati, ani na
místě sv. sobě v tom oddechu nepřejíce. „Již kněžie, ještě chtiece
se obléci v mešné rúcho ke mši, a obláčiece sé utrhají; bóh mi
jest svědek, že sem sám to slýchal ! A po mši k stolu se sejdúc,
prvé se masa živého nažeru než vařeného. A které těžšie utr-
hánie, než bližního nazvati kacieřem? A tak služie více ďáblu,
nežli bohu, nejsúc hodni jiesti chleba . . Také světští mnišie a
mnišky, málo méně anebo snad viece utrhají, všechen svět zpó-
sobě, živé i mrtvé, ale sebe zapomenu. Žerou prý nemilostivěji
bližního, nežli maso, ješto na bližního zuby zkřípajú."')

Při tomto stavu věcí zdá se býti Husovi oprávněna filipika,
jakou kněze oslovuje ústy Hugonovými (de abusione lib. 12.):
„Kněžie naši prázdni jsú, opilstvie pilni jsú, zemské věci čeni-
chají, ustaviční v ulicích, řiedci v kostelech, Epozdilí v poznání
hřiecha v člověku, a hotoví naleznouti zaječí stopu; radějše hro-
máždie psy, než chudé, spieše chleba dadie psu než chudému,
viece jich služie u štola než u oltáře, pacholkóv mají mnoho,
žáčkóv málo, jichž lože jest připravenějšie než kostel, stuol ho-
tověji než oltář, čieše dražšie než kalich, kuoň dražší než mšál,
kápě pěknějšie než ornát, košile rozkošnějšie než mešná košile
(alba), a ještě hóře, že jich hacě jsú čistějšie, než korporálové,
t. j. rúšky, na nichž božie tělo leže." ^)

Kdyby tedy nyní sv. Bernard visito val, t. j. navštívil klá-
štery, nalezl by těch dvanácte ohavností v klášteřích, a jiných
mnoho ohavností, jichž hrozno jest psáti^), ale biskupové nebrání
těm nepravostem, ni knězi ni řeholníku; ani papež jim nebrání,
ačkoli zákony církevními přísně jest zakázáno kněžím, souložiti,
cizoložiti a svatokupčiti. A netoliko že prý nebrání takovým ne-
šlechetnostem, oni prý se tak zřekli všeliké spravedlnosti, že od
kněží souložníků vybírají poplatky nazvané „pokolebné" (?) Tak
prý kdys (?) na Moravě dával farář kopu od kolébky, a proto prý
přezděli tomu platu „kunabulales," česky: pokolebné. V Uhřích
prý platí každý farář od dítěte, a čím jich více má, tím více bi-
skupovidá, tak prý jsou Husovi pravili, kdož v Uhrách byli. A toto

^) Výklad. 1. 230. Erben.

2) Postilla. II. 382. Erben.

3) Výklad. í. 265.

232 J*^^ poklesky Has předstíral kněžstvu.

vše se děje naproti sv. apoštolům, kteří nařídili, aby ten knězem
nebyl, kdo po křtu smilství se dopustil. Papež těm zlořádům ne-
odpomůže, neboť on sám za jedno v tétéž ohavnosti vězí, těže i
z nešlechetnosti vybíráním od prázdných ženek, jichž jest mnoho
set v jeho městě, na měsíc po zlatém ; ale i kdyby chtěl tomu
všemu brániti, nevladařil by na dlouho, ješto by ho zprovodili
ze světa.*)

Pohříženi jsouce kněží v kalu nepravostí nemohou a ne-
chtějí povinnostem svým zadost činiti. Nedostávat se
jim za jedno spůsobilosti, ješto jsou velmi mnozí pravdy neznalí ;
avšak kdyby i pravdu znali, brání jim převrácenost srdce jejich,
že podle pravdy nemohou jednati. Pročež

cc) Křivě vykládají slovo Boží, falšujíce je, počnouc od
papeže až dolů, a za tou příčinou bére na se tu povinnost Jan
z Husince, brániti pravdy Boží naproti papeži a jeho pomahačům.
„Kto nynie, počnúce od papeže v Boha věří, vší radosti nade
všechny věci jeho se držie, jakož se má držeti? . . Kto z těch, jenž
pravie, že v moci své mají vykládati zákon Božie, čim' pravý súd,
právě se vedle zákona božieho rozsuzuje, a právě zákon Božie
vykládaje? ani pohříchu! lstivými výklady všechen zákon, jenž
velí nám Krista následovati, aby jinak vyložiece, se i lid svodie,
aneb oblehčují, nebojiece se sudu, jímž jest ďábel již odsúzen.** '^)

/?) Kněží však netoliko písmo křivě vykládají a vynálezky
a ustavení svá nadsuzují, oni lid i přímo klamou a podvá-
dějí. Arci že se tak všady neděje, ale přece se podvody zhusta
naskytují. Tak prý se přihodilo ve mnohých městech, zvláště v
biskupství Litomyšlském^), kde kněží oplatek krví zbarvili, ku
kterému podvodu se napotom přiznali; ve Vilsnaku zase zázraky
vymýšleli, aby sobě hodně poutníků nahnali.

y) Byt ale i kněží svých povinností pilni byli, jest jejich
služba jen povrchní a pokrytecká. Stojíf sice na místě sv.,
aie jsou vší cnosti prázdni, modlíce se nehodně hodinky církevní
a používajíce i výkonů náboženských k tomu, aby svou lakotu
nasytili, anebo aby zevně vykonávajíce obřady náboženské, za
svaté držáni byli. A tak prý se svodí lid, ohavnost maje za

*) O svatokupectví. III. 451 a 461, a naproti knězi Kuchmistrovi.
2) Postilla. U. 185. Erbm.
») Ibidem. 184.

Jaké poklesky Hub předstíral kněžstvu! 233

svatost, nad což „nemóž býti větčie sklamání lidu od Antikrista"*).
V tom prý se podobají kněží farizeům a zákoníkům, kteří chtěli
jmíni býti spravedlivými, šetříce pilně ustavení svých, nebot i oni
(kněží) se chlubí životem ze svého zákona.'^)

d) U vykonávání kněžských výkonů jsou kněží tak nesvědo-
mití, že, což by jim mělo býti na nejvýš sváto tajiti, vyzrazují
zpověď svých kajicníků(?), a že pravdu hlásati se
bojí pro strach, aby neztratili obrokův svých, aneb jinak časných
nehod sobě nepřitáhli. „Jest také svazek jazyka bázeň, pro níž
mnozí nesmějí pravdy vyznati : kněžie nesmějí kázati, aby obrokóv
nezbyli, v žaláři neposeděli, pohaněni nebyli aneb umořeni, a
světští nesmějí se pro stud velikých hříchóv zpovídati aneb pro
veliké pokánie, a také, jakož sem od mnohých slyšal (!), protože
na ně kněžie zpověď pronášejí." ')

e) Kněží pravdu sami hlásati se ostýchajíce, brání jiným,
aby se jí dopídili, neřádi spatřujíce, že se čte od laiků slovo Boží,
a že se neohroženě hlásá. Oni ani nechtějí, aby se jméno Krista
jmenovalo (I?), a kdo pravdu káže, „toho klnou, pohání, vypoví-
dají, mučí, žalařují, a mrtví." *) Nepřátelé pravdy Boží však jsou
biskupové, doktorové, kanovníci, opatové, faráři a zákoníci, zvláště
pak doktorové: Páleč, Stanislav s Eliášem, s Ondřejem z
Brodu, z Boru a s Šimonem.^)

O Při půhonech naproti služebníkům pravdy počínají sobě
proti všemu řádu a spravedlnosti, neboť prý takto s nimi
zacházejí : Nejprv prý některého z nich rozkřičí, potom žalují,
pak pohání, na to z obce církevní vyhošťují, s úřadu skládají, a
nemohou-li vsaditi, světské rámě na pomoc volají. Kdežto pravdu
pronásledují, nešlechetnost zvláště kněžskou podporují, klnouce
toho, jenž by se odvážil kněze byt i nejnešlechetnějšího za-
jmouti a do žaláře uvrhnouti. Nad to stíhají tresty církevními
pro časné zboží, když jim někdo desátků odepřel, anebo, když
vladař některý kněžské statky zabavil. Toto všecko páší naproti
nauce Kristově, který ani když byl Jan stát, Herodesa krále ne-

1) Výklad. I. 301.

2) Ibidem. 309.

3) Postilla. II. 325.
*) Ibidem. 9.

*) Ibidem. 81.

234 Hus naproti kněžstvu.

vyobcoval, aniž, když byl sám potupen, ubit a křižován, kletbou
nestíhal, ale za své nepřátely se modlil.')

Pro tyto nepravosti oslovuje Hus kněze svého času násle-
dovně: „O nastojte! co jest nájemníkovi I kde jsú pastýři? Po
hříchu! u vlky i v nájemníky sú se obrátili, zlodéjóm a lotróm,
jenž jinudy, než skrze Krista vcházejí, těm nenie čísla. Falešní
prorokové s odpustky peněžními v ruše ovčím, t. j. v úřadu a
v moci kněžské, jenž jako ovci Kristovu ukazuje. Hlas ovčí jest :
Budete hříchóv zbaveni! uvnitř hltánie žádost, aby dali pe-
nieze." 2) ,,Aha! poznajte lúpežníci chudých lidí, mordéři, zloději
a svatokrádci! nebo, ač vás lidé neklnú, ale pán buoh klne vás. "3)

Jestliže však skutečně tak se měly věci s kněžími za časů
mistra Jana Husi, tuť se tážeme : Byla ta cesta, kterou se dal
Hus o nápravu kněžstva dbaje, cestou rozumnou, vhodnou, a což
ještě více, cestou křesťanskou? Skoro ani jediné duchovní
řeči, ani jediného výkladu jeho nečteme, ve kterém by nebyla
celá spousta nadávek anebo narážek na kněžstvo zlé, nájemnické,
nešlechetné a zlotřilé, svůdnické, zlodějské a vší pravdě nepřátel-
ské. A na takový spůsob měl býti uskutečněn návrat kněžstva a
lidu k bohulibému životu? Dejme tomu, že by někdo sobě za
oučel svého života vyvolil, znemravnělý a prodajný tisk evrop-
ského časopisectva zreformovati a ku spravedlnosti navésti, byla-li
by to cesta k tomu cíli vhodná, kdyžby veřejný a domácí život
oudů téhož novinářstva na přetřes se vzal, veřejně se tupil a
haněl, jim vynadalo veřejných zlodějů a lotrů a ohavných lupi-
čů ? Polepšil by jich, kdyžby použil k tomu kathedry, kazatelny,
a vší příležitosti, aby odhalil roušku domnělé touhy jejich po
blahu veškerého lidu? Máme za to, že kazatelna nebyla místem,
z kterého se mělo působiti ku zlepšení mravů duchovenstva, ač
cesta taková nebyla v neladů s učením reformátorovým, že laik
cnostný jest nad kněze hříšného, a že velmožové a vladařové mají
právo, stíhati a trestati nepravosti kněží. A jaký mohl a musel
býti konečný důsledek výstředného jednání Husova? Zajisté ten,
že se vůbec naprosto podkopala důvěra ku kněžstvu i tomu,
jež bylo mravů bezúhonných, a že lid navykl ve knězích větřiti

O De Ecclesia. cap. 23. Tom. I. 252.

2) PostiUa. n. 169.

') O svatokupectví. IH. 451.

Duchovenstvo za doby Husovy. 235

nepřátely své, odpůrce pravdy, pronásledovníky svatých kněžf,
pouhé pokrytce a farizey, lupiče cti svých dcer, ukrutníky a dříče,
jichž by se měl sprostiti. A když věci k tomu by dospěly, jakby
bylo mohlo působiti kněžstvo k nápravě lidu, jejž ku cnosti na-
bádati povinno jest vedle svého úřadu a povolání, jakž sám mistr
Jan Hus udává? Není-liž jednání takové na nejvýš nerozumné,
škodlivé a nekřesťanské? I sv. Bernard a celá rada svatých a
světic, Mikuláš Kusanský, Gerson a jiní nešetřili věru kněží, hor-
líce pro jejich nápravu, ale oni usilujíce o nápravu, nepracovali
k popravě kněžstva vůbec, aniž lidstvu kázali beze všeho účelu a
neohlašovali bezohledně ohavnost spuštění, jakáž i velikou část
kněžstva uchvátila. Ano ani Kunrat, ani Milic, ač s kazatelny
horlili pro nápravu kněžskou, nedostoupili k té bezohlednosti a
příkrosti, s jakou sobě počínal Hus. Kdyby za dnů našich z hrobu
vstal, zajisté žeby počna tak bezmírně horliti proti kterémukoliv
stavu s úřadu svého okamžitě byl složen.

Nad to nesnadno věřiti, že kněžstvo země české tak bylo
zkaženo, jak nám je reformátor popisuje; ano ku cti i kněžstva
tehdejšího i národa, z kterého vyšlo, tvrdíme, že byl Hus ve svém
upřílišení nespravedliv, a že učinil kněžstvu křivdu velikou, an je
stíhal z tak hrozných nepravostí. Či by Karel IV. svou pří-
sností a svou zajisté upřímnou snahou o nápravu ničeho byl ne-
vyřídil, ač jej i sám mistr Jan velebí ? A současník Karlův, výtečný
arcibiskup Arnošt, nepolepšil-li pranic své kněžstvo, obročně je
shromáždiv na církevních synodách? A přece na synodách těchto
přísně a důtklivě zakázána byla simonie, a činěna tak důtklivá
napomenutí k církevnímu životu ! Nad to se ve vlasti české tehdáž
utěšeně zmáhala osvěta, a v prvních řadách vzdělanců byli kněží;
a právě kněžstvo by se tímto vzděláním pranic nebylo ušlechtilo ?
Hus byl sám kazatelem synodálním, a dojista odhaloval vady du-
chovních, a káral je i napomínal; jak tedy možno věřiti, že při
tom úsilí neučiněna v duchovenstvu žádná změna k lepšímu?

Jestliže se tedy nedostatky a nepravosti v kněžstvu nalézaly,
nebylo jich dojista v té míře, jak o nich kázal Hus. Tím více
však musely takové zhusta nespravedlivé nájezdy kněžstvo urážeti
a popouzeti, tak že se není co diviti, jestliže povstalo mezi oběma
stranám a, i katolickou i Husovou tak příkré nepřátelství. Hus znal
stav věcí a věděl, že jest od něho kněžstvo na nejvýš uraženo a
popuzeno, ano byl i žalován a k zodpovídání poháněn, ale nedal

236 Brojení Husovo proti kněžstvu.

sobě brániti. Proto také veřejně s kazatelny ohlásil, že nechce
přestati a nepřestane kázati naproti duchovenstvu. O tom všem
nalézti možno důkazů hojnost ve spisech mistrových a v půho-
nech jeho.

Brojení toto naproti kněžstvu tím bylo nebezpečnější a zká-
zonosnější, jelikož to byl mistr Jan Hus, který brojil, a sice v
čase nad míru rozechvěném. Mistr Jan byl muž bezúhonný, mra-
vův ušlechtilých a uhlazených, úmyslů dobrých, a pln upřímné
snahy, aby se stala v církvi náprava; všecky vlastnosti tyto jej
odporučovaly v očích lidu, rozkolem v církvi a zlořády rozmani-
tými na nejvýš rozdrážděného. Hus nad to vynikal vroucím citem
ku svým přátelům a k těm, jenž se duchovní správě jeho svěřo-
vali, a proto měl i přátel dosti hojných, sobě oddaných, kteří
v něm spatřovali vzor i křesťana i kněze, a proto lpěli na ústech
jeho. O náklonnosti a úctě, jakou chovali Čechové k milovanému
mistru svému, svědčí dopisy, jaké ku sboru Kostnickému od šle-
chty jak české tak moravské byly psány. Jeho působem' ku po-
vznesení mravnosti bylo dojista velmi účinné, nebot stoupenci
jeho se vyznamenávali neobyčejnou přísností mravů, jakož zvláště
na Tábořích viděti lze. I mistrova nevšední učenost, znalost písem
Božích a ss. otcův, zvláště sv. Augustina, Jarolíma, Ambrože, Ke-
hoře, Bernarda, Tomáše Akvinského a jiných musela mu zjednati
velikou vážnost u lidu, jemuž slovo Boží hlásal.

Snad nebyl dobou tehdejší mužem nejučenějším aniž nej-
důmyslnějším, v čemž jej Tóma ze Štítného převyšuje, ač zase
tento sotva měl nad Husa rozsáhlejší vědomosti bohoslovné. Ne-
Izeť tvrditi, žeby Hus byl neznal učení odporné sobě strany
katolických bohoslovců. On je dobře znal, avšak zahloubán jsa
v názor svůj o církvi předzřízených nepovažoval je za učení
katolické. Avšak ač nebyl Hus mužem nejučenějším ani nejdů-
myslnějším, věk tehdejší jej za takového pokládal, aspoň jistě ta
strana, ku které náležel, považovala jej za nejučenějšího člena fa-
kulty bohoslovné ; a to tehdáž ovšem velmi mnoho znamenalo, ač
my sobě nyní s tíží představiti dovedeme, jakou vážnost měly vy-
soké školy ve středověku vůbec, a Pražské učení zvlášť, tak že i
papežové nelenili, oznamovati universitám nastoupení vlády své, a
že v důležitých otázkách církevních zhusta university o své do-
brozdání tázány byly, a výrokův jejich vysoce sobě váženo. Mezi
všemi fakultami bohoslovné fakulty místo prvé zaujímaly.

I

Snahy Husovy k nápravě církve nevedly. 237

Lesk jména Husova ještě více se zvýšil snahou jeho k tomu
směřující, aby se stalo národu českému po právu v domovině jeho,
aby zejména kolébka věd, učení Pražské, jsouc v středu králov-
ství, bylo navráceno národu, a aby měl na něm národ český tré
hlasův. Jestliže tak věhlasný muž se jal přes míru odsuzovati,
ano haněti a tupiti kněžstvo světské i řeholní, pochopíme snadno,
že slova jeho musela nevyhnutelné vésti k nevážnosti naproti au-
toritě duchovních, a vina jeho byla nemalá, jelikož jako muž
učený a důmyslný věděl, že takou měrou bouře nastanou.

Ač tedy ve mnohých věcech nečinil duchovenstvu křivdy a
na mnohé zlořády právem sobě stěžoval, jako na prodávání be-
neíicií, a že se z Říma posýlají na biskupství mužové jazyka ná-
rodního neznalí; nemůžeme nikterak souhlasiti se spůsobem mistra
Jana, jakým chyby takové vytýkal, a který dojista by byl bouře
tuhé spůsobil, i kdyby v Kostnici nebyli nešťastného reformátora
odsoudili.

Ale i kdyby veškera hana Husem kněžstvu hojně udělovaná
byla sama o sobě nevedla k rozbrojům, nýbrž spíše ku pokoji, a
kdyby byla zjednala návrat duchovenstva a lidu k lepším mra-
vům : věrouka Husova by veškeru nápravu byla nemožnou uči-
nila, nebot náprava na základě jeho učení byla by záhubou
církve. Či tomu není tak? Vedle učení Husova musela by církev
hlavu církve, papeže sesaditi, biskupy do tétéž řady s kněžími
postaviti, moc svou zákonodárnou, soudnou a výkonnou zrušiti, o
článcích víry více nerozhodovati, alebrž rozhodčí moc položiti v pí-
smo, a lidu dopustiti, aby vykonával soud nad kněžími svými,
kdyžby klesli ve smrtelný hřích ; katolická církev musela by tudíž
úplně zničena býti, a to by mělo slouti její nápravou? V pravdě,
kdyby se byla církev sklonila k učení Husovu, aby sebe opravila:
byla by sebe samu zavrhla, a se za živa do rakve uložila, jak
to učinil života přesycený Karel V., anebo byla by sobě sama
ruce zavázala, o jejížto tělo by se byly rozpoutané živly rozdělily,
výkladu písma se dovolávajíce. Nikoli opravou, ale popravou byla
by tedy náprava církve katolické, Husem zamýšlená.

Proto byly dogmatické bludy Jana Husí zvláště u pří-
čině, že byl v Kostnici odsouzen, ač i jeho upřílišené a zhusta
nespravedlivé nájezdy na duchovenstvo taktéž předmětem ob-
žaloby se staly. A tudíž právem Ondřej z Brodu k žalobám Hu-
sovým, že prý jest pronásledován ano vyobcován z církve proto,

238 Snahy Husovy k nápravě nevedly.

že stíhal nepravosti kněžské, odpovídá, že tomu tak není! „O ma-
gister, sed non in Israel! non veremini dicere, quod solum prop-
ter impugnationem criminum, quae clerus sequitur, excommunica-
tionem et persecutionem patimini! Quis ergo passive persequitur,
quis aliis persecutionem procurat, quis spoliat, quis in faciem
caedit, quis vituperat, quis monasteria vel ecclesias depraedatur?
nonne vos et discipuli vestri? . . Ego pauper homuncio dico, si
non alia propter hoc, quod praedicatis contra clericos, nullus vos,
ut aestimo excommunicaret, nam et ab antiquis temporibus Mili-
cius, Conradus, Scekna et alii quam plurimi contra clericos prae-
dicarunt, nullus tamen propter hoc excommunicationis sententiae
fuit subjectus . . Ecce vestrates intrudunt se ad beneficia alio-
rum, et ut dicitur, vos estis horum instructor et procurator." ^)

^) Andreas de Broda ad Hus. Palacký Docum. 520—521. n. 58.

DÍL II.

Hus a učení jeho před soudem Kost-
nickým,

§. 19.
Příchod mistra Jana Husi do Kostnice a jeho zatknutí.

Již v roce 1408 byl Hus od duchovenstva Pražského k soudu
pohnán pro příkré nájezdy své naproti kněžím, zejména že jim
spílal kacířů, ješto prý žádali štoly na lidech za výkony ná-
boženské, a že sobě přál býti tam, kde jest duše Viklefova ; ku
kterýmžto žalobám mistr také odpověděl, ale nikoli tak, jak by
bylo slušelo, důstojně, nýbrž na mnoze s jakousi dialektickou
svévolí.^) V roce 1409 byl mistr na novo obžalován, a předmě-
tem obžaloby byly již bludy dogmatické, jakýchž prý se do-
pustil. Hus však k soudu tomu se nedostavil, nýbrž odvolal se
ku papeži Alexandru V., a výsledek odvolání toho byl, že papež
ustanovil Dra. Jindřicha Krumharta, auditora papežského dvoru,
za vyšetřovacího soudce proti arcibiskupovi Zbyňkovi, který byl i
citován, a bráněno jemu, naproti Husovi něco činiti.-) Když však
arcibiskup stav věcí v Cechách papeži vyložil, nebráno více ohledu
ku straně Husově, ano arcibiskup i vyšetřovacím soudcem svých
žalobníků jest učiněn ^) a poslána jemu bulla, ve které se zaka-
zuje v kaplích kázati a 45 Vikleíbvých kusův zastávati. Hus
odvolal se z této bully od papeže zle zpraveného ku papeži lépe
zpravenu býti majícímu, čímž se však Zbyněk másti nedal, nýbrž
kázal knih Viklefových pod uvarováním kletby do dvora arcibi-
skupského odevzdati, kamž také Hus knihy své donesl. Knihy
ty veškery k rozkazu arcibiskupovu spáleny, ač v bulle o spálení

*) Palacký. Docum. 153. seq.

2) Palacký. Docum. 189. n. 6. a 401. n. 28.

3) íbidem.

Vlení Jana Husi. 16

242 Kletba proti Husovi.

jich zmínky není, ano i kletba vyřčena naproti Husovi a jeho
přívržencům (dne 18. července 1410) '), kteří se byli 25. června
1410 k novému papeži pro bezpráví, jak píší, Čechům a králi
učiněné, odvolali. Hus si nedal nijakž zákazem arcibiskupovým
brániti, hlásaje slovo Boží v kapli Betlémské jako prvé, a učiniv
předmětem kázání svého synodálný výrok Zbyňkův, tázal se po-
sluchačův, chtějí-li státi při něm ve při jeho proti nepřátelům.
On pak zákazu arcibiskupovu na vzdor jal se veřejně hájiti spisů
Viklefových.

Proto také bez výsledku zůstal dopis králův ku papeži Janu
XXIH., kterýmžto král nad zapovědí, v kaplích kázati, sobě stěžoval,
jakož i pro výrok, aby knihjiViklefovy vesměs byly spáleny; neboť
Zbyněk vyslal ihned po appellaci Husově posly do Říma, s tím
doložením, že Hus sám jest původcem všech zmatkův. Kardinál
z Kolonny, jemuž pře Husova poručena byla, učinil dne 25. srpna
1410 nález, že jednání Zbyňkovo bylo správné, a Husovi že se
přikazuje, aby v určité lhůtě do Říma osobně se dostavil,

Dříve nežli lhůta tato vypršela, snažil se dvůr královský,
sám král i královna, zastati se mistra Husi, dopsavše Janu XXIII. ,
a totéž učinila část šlechty, učení Pražské a mnoho měšťanů
Pražských, žádajíce, aby nález kardinála Kolonny byl zrušen, v
kapli Betlémské aby se smělo kázati, Hus aby nebyl do Říma
citován, oběma stranám aby se uložilo mlčení, papež aby vyslal
legáty, jenž by v Praze věc Husovu vyřídili. Ano Hus sám vy-
slal poručníky (prokurátory) své do feíma. Avšak nedosažcno
ničehož, spíše vyobcoval Kolonna Husa, protože se nedostavil.
Lépe se dařilo u papeže, který při Husovu svěřil jiným kardiná-
lům, mezi nimiž byl i mírný Zabarella. Ale i tomu odňata zále-
žitost tato a odevzdána kardinálovi de Bracantiis, kterýž ji skoro
půl druhého léta ležeti nechal, ač prokurátorové neustále naň na-
léhali, aby, jak pravili, učinil po právu. 2)

Tak se stalo, že kletba na Husa dne 15. března 1411 ve
všech kostelich Pražských, vyjma chrám sv. Benedikta, kdež Kři-
šťan z Prachatic farářem byl, jest ohlášena, a poněvadž kletby
málo sobě všímáno, zastaveny jsou Zbyňkem veškery služby
Boží.

^) Palacký, Documenta. 397. n. 26.
2) Ibidem. 192.

Příčiny k žalobám proti Husovi. 243

Když pak po srovnání učiněném mezi králem Václavem a
Zikmundem, králem Uherským, se všech stran naléháno na smí-
ření, ucházel se i Hus o pokoj v církvi; dne 1. září 1411 ve
valném shromáždění v Karolíně veřejné složil počet z víry své,
a prosil papeže Jana XXIII. zvláštním psaním, aby ho zbavil
povinnosti osobně se dostaviti u dvora Římského/) jakož i všech
následků, kteréž z nedostavení se jeho vznikly.

Toto jednání Husovo nijakž nesouhlasí s disputacemi, jakéž
měl tou dobou o spisech Viklefových, jako naproti Angličanu
Stokesovi, de auditione et praedicatione verbi Dei, de ablatione
temporalium a clericis a de decimis, ve kteréžto disputaci vy-
ložil Hus bořivé své náhledy o poměru hříchu smrtelného apřed-
zřízení k řádům občanským a církevním. Taktéž odporuje obsah
dopisu Husova k Janu XXIII. spisu jeho, též v roce 1411
naproti skrytému odpůrci (adversus occultum adversarium) zho-
tovenému.

Jestliže Hus disputacemi těmito již valně s půdy církevní
se pošinul, stal se spor ještě tužším a rozdvojení skoro nezhoji-
telným, když ve veřejném hádání v koleji Karlově, ano i na kaza-
telně se opřel křižácké bulle Jana XXIIÍ., nazývaje indulgence
klamem a podvodem kněžským, což mělo za následek, že byly
papežské bully v Praze zneuctěny, ano i spáleny. Proto také Ště-
pán Páleč, byv až dosud věrným soudruhem a přítelem Husovým,
od této chvíle se od ného oddělil, jakož i učitel Husův, Stanislav
ze Znojma.

Mělit tudíž farářové Pražští dosti příčin k žalobám, kteréžto,
když král se neodhodlal k tomu, staviti bludy rozhlašované, před-
ložili Michalem de Causis přímo papeži Janu XXIII. a žádali,
aby několik dvořanů královských před soud papežský bylo po-
hnáno.2) To hnulo papežem, že proces Husův z rukou Bracantio-
vých do péče Petra de Angelis odevzdal. Když pak prokuráto-
rové Husovi se odvolávali k budoucímu sněmu, byli dáni do
žaláře; Jan z Jesenic pak, jeden z nich, kterýž byl uprchnul,
klatbou stížen. Hus sám vyobcován z církve, a rozkázáno,
pakliby setrval v nepošlu šenství, aby ve všech kostelích veřejně
naň kletba se vyhlásila a sice v neděli i ve svátek, a nikdo aby mu

^) Palacký. Documenta. 19. n. 9.

2) Ibidcm. 169. n. 3. str. 457. n. 47. lit. A. a B.

16*

244 Appellace ku Kristu; Hus u vyhnanství.

neposkytoval ni pokrmu, ni nápoje, aniž s ním chodil anebo jezdil
pod trestem klatby; kamkoliv by přišel, všady mají se staviti
služby Boží, a stavení to má trvati ještě tři dni po jeho odcho-
du. ^) V těchto nesnázích nevěda, ke komu by se odvolal Jan
Hus, učinil appellaci ku Kristu Pánu samému, kteráž appel-
lace, ač mistr se jí jako z donucení dovolával, přece zúplna sou-
hlasná jest s učením o jediné a výlučné hlavě církve, Kristu
Pánu.

Jelikož se lid za příčinou stavení služeb Božích bouřiti po-
čal, odešel Hus z Prahy do Husince a napotom do Krakovic se
uchýlil. Když však bouře neustávaly, svolal král tak zvanou
únorovou synodu 6. února 1413, aby pokoj byl zjednán. Nej-
prve podala strana katolická zdání své o příčinách sporu, které
prý v tom se zakládaly, že někteří ze žákovstva se odchýlili od
učení církevního o sedmi svátostech, o odpustcích, o moci klíčů
a t. d., přičítajíce písmu rozhodující moc u věcech víry, nikoli
církvi, a že nechtějí poslouchati ve všem stolice apoštolské. Také
Hus podal své návrhy, jakož i Jan Železný a Jakoubek. 2) Ale
všecky tyto pokusy o zjednání pokoje byly mamy.

Když snahy takové k cíli nevedly, objednal král Václav obě
strany k nové schůzi, která se sešla u mistra Křišťana. Avšak
i tato schůze neměla výsledku a míti nemohla, jelikož obě strany
stály k principu zcela rozdílnému, jedni k autoritě církevní, druzí
k písmu Božímu. Nad to nechtěl míti Páleč, aby on a jeho
soudruzi byli zváni stranou, a proto také nemohl a nesměl se k
ničemu zavázati, ješto neměl on a přátelé jeho rozhodovati o
víře, ale církev katolická. Ještě méně bylo naděje, že se sjed-
nání stane, když Páleč a jeho strana nazvali církev rozhodující
tu, jejíž hlavou jest Jan XXHI. a tělo kardinálové.

Vida sebe král v naději své sklamána, a pokládaje Petra a
Stanislava ze Znojma, Pálce a Eliu za původce roztržek, vypo-
věděl doktory tyto z Prahy. 3)

Mezi tím byl Hus velepilen u vyhnanství svém na Krakovci
a Kozím Hrádku a sepsal více spisů, mezi nimi „De Ecclesia,"
„Adversus M. Stephanum Páleč," jakož „Adversus scripta M.

^) Palacký Documenta. 461. n. 48.

2) Ibidem. 475—504.

3) Ibidem. 510. n. 54.

Svuláni sněmu Kostnického. 245

Stanislai de Znojma", kteréžto spisy staly se hojnou látkou k ob-
žalobám jeho v Kostnici.

Když takto věci v Cechách pořád více se zamotávaly, dovedl
toho Zikmund, že Jan XXIII., ač neřád, bullou ze dne 9. pro-
since 1413 sněm ekumenický do Kostnice povolal, kamž
i Husa vybídnul k uklizení sporu církevního a k očištění jména
českého, podávaje mu bezpečný průvod.

Hus však ustanoviv se na tom, do Kostnice se odebrati,
aby o své víře svědectví na sněmu vydal, ohlásil v rozličných
intimacích, aby každý, kdožby proti víře jeho něco mél aneb
které kacířství na něho věděl, taktéž se tam chystal, on že
„neodmlúvá, jako kacieř utrpěti, bude-li na něho některé kacier-
stvie dovedeno." Zvláštního vysvědčení vyžádal sobě Hus od
biskupa Nazaretského Mikuláše, ve kterémž tento dí, že na něm
(Husovi) v rozmluvách s ním konaných kacířství neshledáno.*)
I Konrád arcibiskup odpověděl k otázce sobě dané, zdaliby věděl
na Husa nějaké kacířství: „že mu není znám ni blud ni ka-
cierstvie." O tom nedáno sice mistrovi žádné vysvědčení, ale za-
znamenáno ve veřejné listině Čeňkem z Wartemberka, nejvyšším
purkrabím Pražským, ^j

Vysvědčení biskupem Mikulášem zhotovené vzal s sebou
Jan z Chlumu (Kepka) a Václav z Dubu, jimž byl Hus od krále
poručen, a nastoupili cestu již dne 11. října 1414, tedy o něco
dříve, než byl vydán ochranný list Zikmundův, což se stalo teprve
18. října 1414. Dříve však napsal Hus ještě přátelský list svému
žáku Martinovi 2) a svým milým přátelům, kterýžto dopis nejapně
byv přeložen, stal se též předmětem obžaloby na sněmu Kost-
nickém. ^) Hus dí v tom dopisu : „Viete, že sem s vámi po
dlúhý čas věrně pracoval, káže vám slovo božie bez kacierstvie
a bez bludóv, jakož viete, a má žádost byla, jest a bude až do
mé smrti vaše spasenie. A byl sem umienil vám kázati před
svú jiezdu, než bych odjel k svolánie do Konstancie, a zejména
vám ohlásiti křivé svědectvie i svědky, jenž sú proti mě svědčili,
jež mám všecky popsány i s jich svědectvími; a tit vám budu

») Palacký Docum. 242 a 243.

2) Ibidem. 241.

3) Ibidem. 74. n. 38.

4) Ibidem. 71. a str. 223, n. 41.

246 Příchod M. Husí do Kostnice.

ohlášeni proto, aby potupieli mě, aby vy to vědúce nelekali se,
bych pro které kacierstvie, jež bych byl držel, byl odsúzen;
také proto, abyste stáli v té pravdě, beze strachu a bez viklánie,
kterúž vám dal pán bóh skrze věrné kazatele a skrze mě nesta-
tečného poznati ; a třetie proto, abyste sě uměli lstivých a po-
krytých kazatelóv varovati." Vypravil prý se, jak dále píše, mezi
četné nepřátely, mezi nimiž prý nejhorší jsou domácí — a sice
biskupové, mistrové, knížata světská i zákoníci, jako naproti
Kristu Pánu. Tam též vyslovuje, že jej snad v Praze více ne-
uzří. ^)

Když se dostali na své cestě do Norimberk a, přišel k
Husovi plebán Sebald se svými kněžími a shledal prý Husa býti
pravověrným; i vyslovil naději, že se mistr beze všeho ourazu z
Kostnice navrátí. Hus i tam učinil vyzvání, aby ten, jenžby na
něm shledal blud, ku sněmu se odebral; mistr měl v Norimberce
schůzku s mistry tamními a s plebánem u sv. Vavřince, k níž se
dostavili i konšelové i měšťané, a všickni prý uspokojeni odešli.
Vůbec prý poznává, píše Hus svým přátelům do Čech, kterak se
vše přátelsky k němu chová, a že není mužů jemu nepřátelštěj-
ších nad soukmenovce. „Coníiteor ego, quod non est inimicitia
ad me major, quam a regnicolis Bohemiae."^)

Do Kostnice přibyli dne 3. listopadu 1414, tedy v době, ve
které již vydán byl ochranný Zigmundův list, ač nebyl ještě Hu-
sovi doručen, a ubytovali se v domě vdovy Fidy. Hned na druhý
den odebrali se Jan z Chlumu a Jindřich Lacembok k papeži
Janu XXIH., aby mistra ochraně jeho odporučili. Papež přislí-
bil ochotně, že mu bude ochranou, řka: „Quod nuUo módo vellet
ipsum impedire, seu impediri permittere ; etiamsi fratrem ejus
germanum occidisset, quod debet esse securus manendi in Con-
stantia."^) Ohledem na krále Zigmunda sňal papež s mistra
kletbu, ale nikoliv suspensi (čili složení s vykonávání úřadu kněž-
ského), tak že se příchodem jeho služby Boží v městě nestavily,
ale on sám nebyl oprávněn, mši sv. sloužiti, aniž kázati. Roz-
mlouvati však s lidmi nebylo mu zakázáno.

Tímtéž dnem psal mistr (dne 4. listopadu) svým přátelům,

1) Palacký. Docum. 71. a 72.
») Ibidem. 75. n. 39.
3) Ibidem. 246.

Hus uvěznén v Kostnici. 247

že se do Kostnice dostal bez listu ochranného a kterak tentýž
den, ve kterém do města přibyl, Michal de Causis půhonných
článkův nalepil na dveřích chrámových naproti nému jako vyob-
covanému, z kacířátví podezřelému a tvrdošijnému. ')

V listu ze 6. listopadu 1414 znovu doznává, že přišel do
Kostnice bez listu ochranného od papeže a želá na mnoho ne-
přátel, zvláště na děkana (nyní probošta) Pasovského, bývalého
kazatele o odpustcích v Čechách, a Michala de Causis, doufá
však, že nad nimi zvítězí. Papež prý procesů proti němu zave-
dených neodstranil, vymlouvaje se na žalobníky z Čech. (Quid
ego possum, tamen vestri faciunt). Dva biskupové a jeden doktor
mluvili prý s Janem Kepkou, k tomu radíce, aby Jan Hus mlčky
souhlasil (ut cum silentio concordarem), a z toho prý on (Hus)
uzavírá, že se jeho odpovědí a jeho řečí bojí.-)

Že se vystoupení mistrova v Kostnici obávají, píše také Jan
plebán z Janovic, nazvaný kardinál z Reinšteinu, a dokládá, že
prý se pověst v městě roznesla, že chce Hus kázati, a že bude
každému, kdož bude posluchačem, dáno po dukátu. Hus prý se
nebojí upečení, jelikož prý letos (1414) před sv. Martinem jest
vigilie, na kterou se husy nejídají. ^)

Mezi tím vypracovali Štěpán Páleč do Kostnice přibyvší a
Michal de Causis žaloby naproti Husovi, zvláště odchylky věro-
učné za základ mající, neustávajíce naléhati na kardinály a bi-
skupy, aby mistr byl dán do vězení. Přání jejich rychle se na-
plnilo, ješto se rozšířila zpráva, bezpochyby od nepřátel Husových
roztroušená, že mistr Jan na outěk pomýšlí. Proto přišli dne 28.
listopadu 1414 biskupové z Augsburku a z Tridentu, purkmistr
z Kostnice a Hans z Badenu do obydlí Husova, zovouce ho, aby
se dostavil k papeži a ku kardinálům. Mezi tím, co čtyři tito
páni s Husem vyjednávali, anebo snad již dříve, obsazeny jsou
domy vůkolní od pochopů. Nicméně by se bylo zajetí Husovo
sotva stalo bez násilného odporu těch, jimž byl poručen, kdyby
mistr sám byl nevyznal, že jest hotov ku kardinálům jíti, sloívy:
„Ego non veni ad cardinales huc tantum, nec umquam optabam

1) Palacký, Docum. 77. n. 40.

^) Epištola Joaunis Hus araicis in Constantia. 79. Pal, Doc. n. 41.
3) Epištola (M. Joannis Cardinalis) 10. list, 1414. Palacký^ Do-
cum. 79. n. 42.

248 Soukromé výslechy Husovy.

loqui illis seorsim, sed ad totum conciliura veni, et ibi loquar,
quidquid Deus dederit, et de quibus interrogatus fuero; sed
tamen ad petitionem dominorum cardinalium ego paratus sum
statira venire ad ipbos, et si interrogabor de aliquo, antequam
veritatem ex scripturis et alias mihicognitamdenegarem." Vsedna
na kůň jel Hus do paláce papežova v průvodu Jana z Chlumu a
ještě čtyř pánů. Paní domu, v němž mistr bydlel, plakala prý,
s ním se rozžehnávajíc a nic dobrého netušíc. Biskupové však,
jenž pro něho přišli, řekli prý mu zřejmě, že již více nebude mše
sv. sloužiti, aniž jakých úkonů kněžských vykonávati. (Jam am-
plius non oíFiciabis neque missabis.) ^

Soukromé vyslýchání a vyšetřování mistra Jana Husí.

§. 20.
a) Odchylky dogmatické.

Mistra do paláce přibyvšího oslovili ihned kardinálové, kte-
rak se jim doneslo, že mnoho bludů drží, ano i rozhlašuje ; jimž
Hus odpověděl: „Vědomo budiž Otcovství Vašemu, že bych chtěl
raději umříti, nežli jediný blud držeti. A hle svobodně jsem při-
šel k tomuto sboru, a budu-li naučen, že jsem někde pobloudil,
hotov jsem k nápravě a k pokání." Na to odstoupili kardinálové,
aby se uradili, co by činiti bylo. Mezi tím vešel k Husovi fran-
tiškán Didacus, jeden z čelnějších theologů věku svého, a nevědo-
mým se stavě, zkoumal, kterak smýšlí mistr o velebné Svátosti,
avšak odpovědi Husovy nedaly žádné příčiny ku podezření o jeho
pravověrnosti.

Odstoupivší kardinálové v poradě prvé na ničem se neusta-
novili. Ve druhé poradě, která se ve 4 hodiny odbývala, byli
přítomni: papež, kardinálové, jakož i přátelé a odpůrci Husovi,
mistr kardinál z Reinšteina, Mladenovič, Páleč a mnich Petr.
S obou stran přišlo k prudké hádce, výsledek však porady v tom
záležel, aby Hus byl uvězněn ; k čemuž, jak Mladenovič svědčí,
Čechové Páleč a Michal de Causis neustále popouzeli. Ne tak
tedy jednání Husovo, aniž jeho domnělý záměr na útěk se dáti,
alebrž působení Pálčovo a Michalovo spůsobilo uvěznění, ač se,

») Relatio Mladenovič. Palacký Docum. 249,

Obžaloba Michala de Causis. 240

upříti nedá, že také rozhlášená pověst o zamýšleném útěku Hu-
sově z Kostnice valně k tomu přispěla. Zapříti se však nemůže,
že Hus, ač jako vyobcovaný a suspendovaný kněz oprávněn ne-
byl, sloužiti mše svaté, přece sloužil, ano i k těm, jenž jej na-
vštěvovali, řeči konal, čehož trpěti nechtěl biskup Kostnický. ^)

Články obžalobné, kterými ihned (v měsíci listopadu
ještě anebo začátkem prosince) Michal de Causis mistra Jana
stíhal, byly následující:

a) Hus prý veřejně učil, že se má p o d obojí podávati,
a důkaz toho prý jest ten, že žáci jeho v Praze pod obojí při-
sluhují. Taktéž prý kázal anebo aspoň při nejmenším sám drží,
že zůstává na oltáři i po konsekraci hmotný chleb. Jistota toho
prý z odpovědí jeho se dokáže.

^) O služebnících církevních prý bloudí, anucí, že nemohou
platně přisluhovati, nalezají-li se ve stavu smrtelného hříchu,
a zase laikové že mohou svátosti platně udíleti. O prvém že prý
přesvědčiti se lze z mistrova traktátu o církvi, o druhém z jed-
nání Husových přívrženců, jenž prý od kněží byvše odbyti, sami
sobě násilně Svátost oltářní podávají. Z toho prý jde na jevo
učení Husovo, že laikové nejsouce ve smrtelném hříchu, mohou a
smějí svátosti udělovati a rozhřešovati.

y) O církvi prý bloudí, an učí, že církev neznamená pa-
peže, kardinály, arcibiskupy, biskupy a duchovenstvo jim podří-
zené. Blud ten prý jest zjevný z traktátu Husova o církvi. Také prý
učil, že církev nemá míti časných držebností, a že pánové
světští beztrestně je mohou zabaviti a vzíti i církvím i kněžím
Blud ten prý jest patrný z toho, že v Praze a v Čechách vůbec
mnoho kostelů o své zboží jest oloupeno. I to prý tvrdí, že Kon-
stantin a jiní světští páni zbloudili, když kostely a kláštery bo-
hatě nadali.

d) Bloudí prý uče, že jsou sobě veškeři kněží v moci
rovni, a proto prý jsou reservace papežské a posvěcování kněží
vynálezkem k ukojení lakoty. Blud ten plyne prý již z přede-
šlých, lépe však o tom ještě vyslyšeti odpovědí Husových.

e) Bloudí uče, že nestává v církvi moci duchovní, jest-
liže papež a všickni duchovní ve smrtelném hříchu se nalézají.

') Hefele. ConcilieDgeschichte. VII, 70. Ulrich von EeichenthaL
CCXII. b.

250 Michal de Causis na Husa žaluje.'

Blud ten prý vyplývá z traktátu „o církvi" a z prvého bludu o
služebnících církevních.

O Bloudí, an pohrdá vyobcováním z církve, bylo-li ne-
spravedlivé. Ten blud prý jde z toho, že Hus nic nedbal exkomu-
nikace a stavení služeb Božích, a že sloužil mši sv. i na cestě
z Prahy sem (do Kostnice), jakož i v městě Kostnici samém.

1/) Bloudí, an neklade žádnou váhu na investituru a (ka-
nonickou) instituci, jakoby každý měl (sám ze sebe) právo ku správě
duchovní; a dle toho prý nyní mnozí farářové v Čechách jednají.

&) Bloudí, že posvěcený na kněžství a na jahenství nemůže
býti s úřadu kazatelského složen, aniž mu bráněno býti
v hlásání slova Božího. Blud ten prý jest patrný z jednání
Husova.

Konečně navrhuje Michal de Causis, aby byl Hus z těchto
a jiných článkův Viklefových vyslýchán, a aby se ustanovili do-
ktoři a mistři, kteří by proskoumali spisy Husovy, zvláště jeho
spis o církvi (de Ecclesia) a traktát „Quidamon" čili spis naproti
Pálčovi, kterážto spisy kurii byly odevzdány.

K tomu přidává obžaloba, že jest Hus vinen vypuzením
Němců z Pražské university, že tvrdil, jakoby žádný z 45 kusův
Viklefových nebyl kacířský, pohoršlivý anebo bludný, že neposlou-
chal zákazu arcibiskupova, neučiti a nekázati, že Hus a jeho pří-
vrženci usadili mnohé ze svých v úřady duchovenské bez autori-
sace papežské anebo biskupské. V Pi-aze prý ti, jenž odporují
učení Husově, bývají pronásledováni, a jest prý se obávati, že se
zlo stane horším, ano že se i do Němec rozšíří, bude-li Hus
propuštěn. On prý, když se mu zabraňuje kázati, tvrdí, že se
tak děje ze závisti, an prý v kázáních svých kára nepravosti
kněžské.

Žalobník tudíž chce, aby byl Hus uvězněn a nebyl více
propuštěn, neboť prý jinak by se řeklo, že sněm učení jeho
schválil, a že odpůrcové jeho jsou veskrze lidé nešlechetní.*)

Srovnáme-li učení Husovo s obžalobnými články těmito, po-
známe snadno, že se jenom z části na pravdě zakládají.
NeboC není pravda, že Hus tenkráte již učil nutnost přijímáni
pod obojí, a že tvrdil, že po konsekraci zůstává na oltáři hmotný
chleb; nepravé se mu předhazovalo učení, že knězi ve smrtelném

^) E. M. S. Mladenovič. Palackf/, Docum. 194—199.

Hub v žaláři; komisaři pře Husovy. 251

hříchu jsoucí neplatně přisluhují ; nepravda jest, že dle něho moci
kněžské požívali spravedliví laikové ; nepravda, že konsekrace
klerikův jest pouhým vynálezkem lidským. Nic však méně zbývá
ještě dosti kusův na pravdě spoléhajících; a poněvadž články
obžaloby vůbec dosti byly vážný, a z Čech neustále smutnější
zprávy docházely, musela i obžaloba ta nemálo k tomu přispěti,
aby Hus byl zatknut a držán ve vazbě své.

Marně čekal tudíž Jan z Chlumu, že mistr se vrátí, aby jej
zpět uvedl do bytu jeho. Z večera mu kardinálové sdělili, že
jemu volno odejíti, nikoli však Husovi. Z toho se rytíř nad míru
rozhněval a kvapil ihned ku papeži Janovi, kdež sobě stěžoval
pro násilí Husovi učiněné, ale papež všecku vinu svaloval na
kardinály, řka: „Vy víte, kterak s nimi (kardinály) stojím, oni
mi jej svěřili, a já ho musel ve vazbu přijmouti." (Tamen vos
scitis, quomodo stant facta mea cum ipsis, ipsi mihi eum dede-
runt, et oportebat me, eum recipere ad captivitatem). Hus dán
ještě v tétéž noci do domu jednoho Kostnického kanovníka pod
dohlídku, kdež byl držán po osm dní a od zbrojnošů hlídán.

Mezi tím ustanovil papež dne 4. pros. 1414 tři komisary
pře Husovy: Jana, latinského patriarchu Cařihradského (napotom-
ního kardinála), Bernarda, biskupa Kastelského, a Jana, biskupa
Lubeckého. Svědkové, kteří v záležitosti té vyslýcháni byli, jsou:
Miinsterberg, doktor bohosloví ; mistr Steurch (Storch) z Lipska,
oba dříve kolegové Husovi na učení Pražském ; Štěpán Páleč ;
Dr. Celsmeister, bývalý official Pražské diecése; Petr mnich od
sv. Klementa, horlivý Husův nepřítel ; Petr, opat u sv. Ambrože
v Praze; Adam, licenciát v kanonickém právu; Berunecz, licenciát
ve sboru Karlovu a jiní.

Co se toto dalo, odveden Hus do kláštera Dominikánů, kdež
těžce onemocněl, načež mu lepší byt vykázán jest u Bosáků,
kdež trval až do neděle květné, a staráno se o něho i se strany
papeže samého, který mu lékaře své poslal.

Poněvadž tehdejší řád soudný toho vyžadoval, aby obžalo-
vaný viděl svědky přísahati, posýlali je do žaláře, ač mistr ne-
bezpečnou nemocí byl sklíčen. Jednomu z těchto svědků řekl
Hus do očí, že jest jeho největší nepřítel, čímž se onen mnich
(Petr od sv. Klementa) vyjda z vězení i vychloubal. Jiný ze
svědků řekl prý podle zprávy Mladenovičovy : „Přísahu Bohu, ne-
viem, co svědčiti." Prokurátora však míti nebylo Husovi povo-

252 Páleč žaluje Husa.

leno, jelikož tomu vadil tehdejší zákon, vedle kterého nebylo
nikomu dovoleno, hájiti toho, na němžto lpělo podezření ka-
cířství.

Naproti tomu byla marná snaha Jana z Chlumu, jenž vedl
stížnost na papeže a kardinály před biskupy a pány a před vzne-
šenějšími měšťany Kostnickými, a nalepil listy stížné na dvéře
hlavního chrámu Kostnického, že Husa navzdor listu ochrannému
jali a jatého drží. I rozhorlení se krále Zigmundovo nic nespo-
mohlo, leč že zajatci dáno snesitelnější vězení u Bosáků.

Zajatý však mistr byl i v žaláři svém velečinný, sepsav
tamtéž ku prosbě hlídačů svých spisky zúplna pravověmé, jako:
„De mandatis Domini"; „de oratione Dominica"; „De peccato
mortali"; „de matrimonio"; „de cognitione et dilectione Dei" ;
„de tribus hostibus hominis" ; „de poenitentia pro Jacobo" (k
rukoum Jakubovým); a „de sacramento corporis et sanguinis
Domini."

Když se trochu pozdravil, předloženo mu od komisarů 42
vět Pálčem až do článku 38. ze spisu „o církvi" sebraných, jak
Mladenovič píše, velmi křivě, an prý Páleč některé z těch vět
zpředu, jiné uprostřed a jiné na konci zmrzačil, jiné dokonce
vylhal.

Věty ty a poznámky vlastní rukou Husovou přičiněné, jsou
následující :

1. „Ecclesia catholica sivé universalis est omnium
praedestinatorum dumtaxat." Církev katolická čili všeobecná jest
(sbor) pouze všech předzřízených.

Hus odpovídá, že věta jeho jinak zní (cap. I.) a sice : Cír-
kev svatá katolická, t. j. všeobecná jest sbor všech předzřízených,
jak prý to vysvítá ze sv. Augustina. — Že se smysl obou vět
valně neliší, jest na bíledni.

2. „NuUus mortali crimine maculatus (scilicet quoad
íinalem perseverantiam) est de ista Ecclesia." Nižádný smrtel-
ným hříchem poskvrněný (co do konečného setrvání totiž) není
z této církve.

Pravdivost této věty, dí Hus, vysvítá ze slov sv. JaroHma.
(De poenit. Dist. I. can. de Ecclesia.)

Poznámka. Věta uzávorkovaná, jakož i všechny závorkou pozna-
menané, pochází snad od Husa samého, ale jsou později, jak se do-
mnívá Palacký, přičiněny. Ve větě svrchu položené má závorka ten

Páleč žaluje Husa. 253

význam : že predzřízený, byt i smrtelným hříchem byl poskvrněn, z
církve nevypadá. Praví-li se tedy: že žádný smrtelným hříchem poru-
šený není z církve, platí to pouze o tom, kdož na konec nesetrvá,
t. j. kdož jest předzvěděný.

3. „Sicut Christus non fuit vallatus temporalibus, nec apo-
štol! ejus, ita nec vicarii et successores eoruin debent tempe-
ra li a possidere." Jako Kristus a apoštolé jeho neměli časných
statků, tak by i náměstkové jejich a nástupci neměli držeti čas-
ného zboží.

O této větě právem dí Hus, že jí není v jeho spise, ale
jiná že se v něm čte, a sice: „Jako nemají tvář a oči v úko-
nech svých přikrývky, an by jinak tak přikrytý v hanbu a záhubu
upadl (ne velatum deturpent et praepararent ad ruinám) : tak i
Kristus a apoštolé hoříce láskou a lakoty prosti jsouce, nebyli v
časných věcech po světsku zaobaleni, a takové oči mají míti
všichni klerikové, jejich náměstkové.* V závorce přidává Hus
ještě výklad slov svých: „nemají totiž (klerikové) nezřízeně a
zlořádem užívati světského zboží. (Cap. 3. de Eccl.)

4. „Nulla pars Ecclesiae umquam excidit a corpore,
sicut nec caritas ligans." Nižádná částka církve nevypadá z těla
jejího, jakož ani láska ji vížící.

Hus tvrdí, že ani této věty není v jeho knize, nýbrž že se čte
v kap. 3. něco nížeji nežli uprostřed : Tak smeti církve, t. j. před-
zvědění, vyjdou z ní, ale nebyli z ní jako části, neboť nižádná
částka církve nevypadne z ní na konec, poněvadž láska z před-
zřízení, kteráž ji (částku) víže, nikdy nevypadá. (Hus přidává :
,.scilicet quoad finalem perseverentiam", ohledem ku konečnému
setrvání).

Smysl věty Pálčem sebrané skutečně také není tentýž, jako
věty Husovy; neboť podle věty Pálčovy by vlastně žádný úd
církve (ať predzřízený ať předzvěděný) z církve vypadnouti ne-
mohl, kdežto mistr tak učí pouze o údech předzřízených.

5. „Paulu s secundum praesentem injustitiam fuit blasphe-
mus et non de Ecclesia, et cum hoc simul fuit in gratia
secundum praedestinationem vitae aeternae." Pavel byl podle
přítomné nespravedlnosti své rouhačem a nikoli členem z církve,
a zároveň byl i v milosti podle předzřízení k životu věčnému.

Tato věta se prý nečte ve spisu Husově, ale jiná (v kap. 3.
ke konci): Odtud se zdá býti (possibile; ve spisu samém jest

254 Žaloba Pálčova proti Husovi.

„probabile", pravdě podobno), že, jako byl Pavel i rouhač podle
přítomné nespravedlnosti, a zároveň (cum hoc ^) věrným členem
svaté matky církve a v milosti podle předzřízení k životu věčné-
mu: tak byl také Iškariotský i v milosti podle dočasné spra-
vedlnosti, a zároveň nikdy nebyl z matky církve podle předzřízení
k životu věčnému, ješto nebyl předzřízen, kteréžto předzřízení
zavírá do sebe konečné setrvání (cum defuerit illi illa praedesti-
natio, quae includit finalem perseverantiam *). A tak byl sice
Iškariotský i apoštolem i biskupem od Krista zvoleným, což jest
jméno úřadu, ale nikdy částkou svaté všeobecné církve.

Smysl věty Pálčovy a Husovy jest v podstatě stejný, jen že
ji klade Páleč prostě, Hus však s poznámkou: „Jest možno",
anebo jak v původním textu zní: „Jest pravděpodobno,**

6. „Paulu s numquam fuit membrum diaboli (quoad finalem
perseverantiam 3), nec Petrus, quando negavit Christum, sicut
Paulus numquam fuit membrum diaboli, licet fecerit quosdam
actus actibus ecclesiae malignantium consimiles (quoad praesen-
tem injustitiam *) ; similiter Petrus in grave incidit perjurium ex
permissione Domini, ut fortius resurgeret. (Quia Petrus peccavit,
caritatem non amisit ^). Idem de David." Pavel nebyl nikdy
oudem ďáblovým (ohledem ku konečnému setrvání), aniž Petr,
když zapřel Krista, jako Pavel nikdy nebyl oudem ďáblovým,
ačkoli činil skutky podobné skutkům těch, jenž náležejí k říši
ďáblově ; tak i Petr klesnuv dopuštěním Božím v křivopřísežnost.
(Ač zhřešil Petr, lásky neztratil). Totéž prý platí o Davidovi.

Hus k této větě se zná a přidává, že jest ku konci kapi-
toly třetí odůvodněna. Ostatně jest smysl věty tentýž, jako té,
která jest na místě 5. položena. Obě věty, jakož patrno, jsou
nekatolické, aniž se stávají závorkou Husovou pravdivými, neboť
katolík smí sice říci: že Pavel pro budoucnost se nestal oudem
ďáblovým, navrátiv se k Bohu, ale nikoliv, že údem ďáblovým ne-
byl, když křesťany pronásledoval a hubil.

7. „Prae destinatus non p oteš t finaliter exci-

^) Slovo to chybí v textu.

^) Poslední věta chybí ve spisu de Ecclesia,

3) Husův přídavek.

^) Husův přídavek.

^) Husův přídavek.

Sensus divisus et compositus. 255

dere." Predzřízený nemůže na konec klesnouti (vypadnouti z
lásky Boží).

Hus připojuje, že tato věta jest ve smyslu složeném (in
sensu composito) pravdivá; čte prý se ku konci kapitoly třetí,
kdež se dí: že jest milost dvojí, jedna milost předzřízení k životu
věčnému, a z té vypadnouti nemůže na konec predzřízený. Jiná
milost jest podle přítomné spravedlnosti, kterou snad člověk nyní
má, později však ztrácí.

Co ale znamená fráze: „Věta jest pravdivá ve smyslu slo-
ženém?" Bohoslovci středověcí, držící se šlépějí sv. Tomáše
Akvinského, a odtud Tomisty zvaní, rozeznávali • ohledem k pů-
sobnosti Boží na nás, a součinnosti naší s milostí Boží, dvojí
okolnost: 1. smysl rozdělený (divisus sensus) a 2. smysl složený.
Jestliže se milost Boží dotkne vůle svobodné, aby ji k činu na-
bádala a hýbala, a jestliže vůle se odhodlala, aby konala, nemůže
se touž dobou odestáti to, že se vůle odhodlala a konala. Ona
zachovává sice volnost svou quoad potentiam (co do mohutnosti),
že se mohla odhodlati i jinak, než jak se odhodlala, ne však
quoad actum (co do úkonu), nebo to, co se stalo, a že se stalo,
odestáti se nemůže (factum infectum fieri nequit). V prvém pří-
padu, t. j. dokavad se vůle ještě neustanovila na tom, co konati
chce, má vůle volnost i quoad actum a to se zove „sensus d i-
visus"; v druhém případu, t. j. když se již ustanovila na tom,
co konati chce, má sice vůle volnost quoad potentiam, ješto by
se mohla prvé i jinak odhodlati, než se odhodlala, ale nikoliv
quoad actum, a to jest „sensus compositus". Uzavřel-li tedy
Bůh něco, tož není možná, aby se opak toho stal ; koho tedy
Bůh k životu předzřídil, může sice quoad potentiam zatracen býti,
ale aby se skutečně zatracencem stal, jest nemožno, protože od-
porno úřadě Boží. Jest tedy možno, aby na příklad predzřízený
A. byl zavržen „in sensu diviso", nikoliv ale „in sensu composito."
Proto jest věta: Bůh může nedpředzřízeného předzříditi a před-
zřízeného nepředzříditi ve smyslu složeném křivá, ve smyslu roz-
děleném ale pravdivá. „Et ideo dicitur communiter, quod haec:
Deus potest non praedestinatum praedestinare, vel praedestinatum
non praedestinare, in sensu composito est falsa, in sensu diviso
vera.***) Hus tedy odvětil ku předložené sobě větě zcela ve smyslu

') S. Thomas Aquinas „De Veritate" q. 6. art. 4. ad. 8. 1. q. 23.
art. 6. ad 3.

256 Válec proti Husovi.

sv. Tomáše, že předzřízený nemůže na konec nesetrvati, ješto
není možno (in sensu composito), aby jsa predzřízeným na konec
ve smrtelném hříchu zemřel a tak zahynul. Křivá by však byla
tato věta, jestliže by se předzřízenému upírala všeliká možnost
klesnouti vůbec, čili věta jest nepravdivá „in sensu diviso."

8. „Quemlibet prae dešti nat um criminosum plus dili-
git Christus, quam aliquem praescitum, in quacumque
gratia sibi possibili fuerit." Každého předzřízeného, byt i nešle-
chetníka, miluje Kristus více, než předzvěděného, byt se nalézal i
v milosti jak možná největší.

Hus se k této větě přiznává bez obalu ; čte prý se v kapi-
tole čtvrté, a jest prý každému patrno, že Bůh předzřízeného
nešlechetníka s ohledem ku konečnému setrvání (quoad fiaalem
perseverantiam ^) více miluje, než kteréhokoli předzvěděného, byt
i v dočasné milosti sebe hojnější se nalézal; neboť Bůh prý chce,
aby předzřízený na věky byl blažen, předzvěděný však aby na
věky v pekle hořel. — Bůh prý, přidává zde Hus ke slovům
knihy své, miluje sice oba láskou neskončenou jako tvory své,
ale přece miluje více předzřízeného, podávaje mu většího daru a
větší milosti, život věčný, nežli jest milost dočasná, kterážto před-
zvěděnému se uděluje.

9. „Praedestinati habent radicalem gratia m, a qua non
possunt excidere." Předzřízení mají milost základnou, ze které ne-
mohou vypadnouti.

Tuto větu uznává Hus za svou, a dí, že se čte v kapitole
čtvrté v následující souvislosti: Předzřízení však, jsou-li dočasné
milosti zbaveni, mají přece milost základnou (radicalem), ze které
vypadnouti nemohou. I tato věta jest prý ve smyslu složeném
pravdivá.

10. „Ex quo patet, quod nimis magna praesumtio foret,
quemquam sine revelatione vel formidine asserere, quod i p s e
sit membrum illius sanctae universalis E c c 1 e s i a e ; nam
nemo nisi praedestinatus tempore suo sine macula vel sine
ruga est membrum illius Ecclesiae. Nemo sine formidine et re-
velatione assereiet, quod ipse sit praedestinatus ac sanctus sine
macula vel ruga, ergo couclusio vera.** (V kapit. 5.)

Z toho jde, že jest opovážlivostí velikou, kdyby někdo bez

O Přídavek Husův.

o Jidáši a církvi předzrízených. 257

obzvláštního zjevení a bez bázně tvrdil, že jest údem církve svaté,
jelikož jenom ten, jenž jest predzřízen a prost vší poskvrny a
vrásky, jest údem té svaté církve. Žádný však nemůže o sobě
tvrditi, že jest předzřízený a svatý, bez poskvrny a bez vrásky;
a tož prý svrchu položená věta, že totiž žádný o sobe neví, zdali
jest údem církve, jest pravdivá.

Hus i tuto větu přijímá za svou a týmiž důvody ji hájí,
kterými se dovozuje nejistota o tom, zdali jsme předzřízeni a svati
i spravedlivi. Domnívá se tedy, že předzřízeným býti a svatým,
a údem církve slouti jsou dva sebe zúplna kryjící pojmy, tak že
úd církve i předzřízeným býti musí i svatým.

11. „Jud as numquam fuit verus Christi discipulus (secun-
dum íinalem perseverantiam ^)". Jidáš nebyl nikdy pravým učení-
kem Kristovým (podle konečného setrvání).

Tuto větu uznává mistr za ř^vou, a dí, že se čte v kapitole
5. Pravdivost její prý plyne ze sv. Augustina (depoenit.Dist.IV.).
— Avšak věta Augustinova: že ti nebyli pravými učeníky Kristovými,
kdož ve slově jeho nesetrvali, nemá do sebe smyslu toho, jakýž
jí mistr vnucuje, ač světec tvrdí, že učeníci, kteří neměli setr-
vání, nebyli v pravdě syny Božími, jakož nebyli v pravdě učeníky
Kristovými. Neboť podle Husi nebyl Jidáš nikdy synem Božím
(ani podle naděje), nejsa oudem církve, podle sv. Augustina však
Jidáš, nalézaje se ve stavu milosti, byl synem Božím; apoštolem
pak i tenkráte, když zhřešil, ačkoli zhřešiv byl vlkem hltavým.
Aniž byla nauka Augustinova ta, žeby byl dělil církev na církev
svatých a církev hříšníků, církev předzrízených a církev předzvě-
děných, spíše v konferenci, jakou měl s Donatisty, uznává jednu
církev, a chce, aby rozkolníci ti vyznali, že v tétéž církvi žijí
hříšní i svatí pospolu.

12. „Ecclesia praedestinator um sivé sint in gratia
sivé non secundum praesentem justitiam, est articulus fidei, et
illa non habens maculam neque rugam, sed est sancta et imma-
culata et illa est, quam Christus vocat suara." Církev předzríze-
ných, ať jsou v milosti podle dočasné spravedlnosti čili nic, jest
článkem víry, a tato, nemajíc ni poskvrny ni vrásky, jest svata
a neposkvrněna, a ta jest, kterou zove Kristus svou církví.

Mistr připojuje: této věty že není v jeho knize, tam prý

^) Přídavek Husův.

Učení Jana Husi. 17

258 Nešlechetnost a nevěra.

se čte v kapitole sedmé, obrátí-li se list jeden: „Za třetí se bére
církev za sbor předzřízených, ať jsou v milosti podle přítomné
spravedlnosti, Čili nic, a tím spůsobem jest církev článek víry, o
němž mluví apoštol k Efezským" (cap. 5.) ; a nikdo prý z věřících
nepochybuje, že v textu tom znamená církev všecky předzřízené;
o té prý musíme věřiti, že ona jest církví katolickou a chotí
Kristovou, kteráž na konec bude svata a neporušena. A proto
prý jest církev svatá předmětně (objective) článkem víry, kterému
musíme věřiti podle snesení apoštolského: Věiřím svatou církev
obecnou, a o té prý se i sv. Augustin a jiní svatí vyjadřují.

Srovnáme-li opět větu Pálčem vyňatou s opraveným textem
Jana Husi, poznáme věru, že obě svým smyslem se potkávají, ač
forma obou vět není naprosto stejná. Ostatně dopouští věta i
smyslu zcela nezávadného, ješto i katolíci věří, že na konci
světa bude jen církev svatých a vyvolených Božích, a tato jediná
že bude chotí Páně ; ale že by církev vůbec byla sborem pouze
předzřízených, jest křivé a nekatolické.

13. „Capitulo octavo in secundo folio: Oranes autem cri-
m i n o s i (i. e. ínfideliter viventes, a fide charitate formata deíi-
cientes ^) secundum praesentem justitiam šunt infideles,
cum impossibile sit quemquam peccare mortaliter, nisi de quanto
in fide deficit." V kapitole osmé na straně druhé se čte: Všickni
pak nešlechetní (t. j. žijící po nevěrecku, kdož vypadli z víry
láskou oživené) jsou nevěrci podle přítomné spravedlnosti, poně-
vadž jest nemožno, aby někdo zhřešiv smrtelně, při tom spolu z
víry nevypadl.

Hus uznává větu tuto za svou, a praví, že jest dokázána
ústy Isaiáše proroka, který prý zřejmě dí, že jsou knížata ne-
věrci pro nešlechetnosti své, jakož i slovy apoštola Jakuba, jenž
píše, že víra beze skutkův mrtva jest, a výrokem sv. Pavla, jenž
praví: „Vyznávají, že Boha znají, ale skutky zapírají." (Tit. 1, 16)
Pravdivost věty prý již také z toho plyne, poněvadž jest nemožno,
aby hříšníci tak hřešili, jak hřeší, kdyby na mysli měli a pevně
věřili, že Bůh všecko zná a všady přítomen jest, i že hříšníky
přísně trestá.

Měla -li by věta Husova ten smysl, že člověk smrtelně zhře-
šiv zároveň i víru ztrácí vůbec, i tu, kterou apoštol zove sice

1) Přídavek Husův.

o Petrovi a moci papežské. 259

vírou, ale mrtvou, byla by bludná a kacířská. Má-li do sebe však
jiný rozum, jako : že ti, jenž smrtelně hřeší, ukazují svým živo-
tem, jakoby v Boha nevěřili, anebo že ten, kdo smrtelně zhřešil,
poněkud porušuje i stav víry své, anebo že ztrácí víru živou,
kterou zove mistr podle scholastických bohoslovců „láskou oživenou"
(charitate formatam), nevíme, pročby věta křivou se zváti měla.
Nebot pravda jest, že smrtelný hřích nejenom duši o milost Boží
olupuje, nýbrž také cnosti jinak i po hříchu ve člověku zbývající
pravého života zbavuje. Avšak byť i tato věta pravdivá byla pro
přídavek v závorce Husem přidaný, přece jest aspoň dle formy
své zevnější vadná, snadno i kacířského smyslu dopouštějíc.

14. „Verba Christi dieta Petro: Quodcumque ligaveris etc.
ex defectu intelligentiae terrent multos Christianos, ut timeatur
serviliter, alii decipiuntur in praedictis verbis, praesumentes d e
plenitudine potestatis." Slova Kristova k Petrovi řečená:
Cokoliv svážeš a t. d. zastrašují mnohé křesťany, tak že, nedo-
stečně jim rozumějíce, otrocky se strachují, jiní zase se klamou
slovy svrchu uvedenými, té jsouce domněnky, že v nich jest řeč
o plnosti moci.

Hus se zná k větě této a osvědčuje pravdivost její, an prý
někteří se skutečně domnívají, žeby slovy těmi byla dána Petrovi
plnost moci a pro tento klam otrocky se strachují a klamou-
Avšak 1. slušno bráti slova Páně podle pravdy, a proto není
možná, aby se stalo rozvolnění anebo zadržení na zemi, když se
tak nestalo prvé na nebi. 2. Strachují se těch slov mnozí věřící
prostí, domýšlejíce se, že knězi dle libovůle své mohou hříchy
odpustiti anebo zadržeti, spravedlivé vázati a hříšníky rozvazo-
vati. Totéž prý roztrušují někteří neumělí kněží, pravíce, že mo-
hou ty, kdož se zpovídají, rozhřešiti po chuti své, ať se kají
anebo nic.

Toto dovozování Husovo jest velmi pochybené ; neboť Kri-
stus Pán neřekl: „Cokoliv bude rozvázáno na nebi, rozvážete vy
na zemi", ale: „Cožkoliv rozvážete na zemi, hade rozvázáno i na
nebi." Jestliže však za časů Husových se někteří kněží vychlou-
bali, že do jejich libovůle jest položeno, rozhřešiti bez ohledu na
povahu hříšníkovu, tož zajisté bloudili. Celá však forma věty
uvádí Husa v podezření, že nepřisuzoval kněžím moc, v pravdě
a skutečně rozhřešovati.

15. „Si papá vel alius praetendit, se quovis signo

IV

260 O moci papežské.

solvere vel ligare, tunc eo ipso non solvitur, vel ligatur.
Nam hoc concedens, habet consequenter concedere, papám esse
i m p e c c a b i 1 e m et sic Deum ; aliter enim potest errare et
favere difformiter clavi Christi." Jestliže papež anebo někdo jiný
o sobě rozhlašuje, že hříšník jakýmkoli znamením jest rozvázán
anebo vázán, poněvadž on ho rozvazuje anebo vize — z toho ne-
plyne, žeby skutečně rozvázán anebo vázán byl. Nebo kdoby
to připustil, ten musí také připustiti, že jest papež bezhříšný,
ješto jinak může blouditi a protiven býti klíčům Kristovým.

Hus se také k této větě přiznává, řka, že se čte v kapitole
desáté, a chtěje ji podati v souvislosti, dí: že prý vazba a roz-
volnění jest se strany Boží naprosto prvá (simpliciter prima), a
proto že rouháním jest tvrditi, že odpouští člověk zlobu naproti
takovému Pánu spáchanou, aniž by odpuštění schválil Bůh. To
plyne již z povšechného panství Božího, že nemůže nikdo ani
rozvolniti ani vázati, leč by tak Bůh prvé učinil, a proto neroz-
vazuje a nevíže nikdo v církvi, leč pokud jest ve shodě s Kri-
stem, hlavou církve. A proto se má chrániti věřící toho bludu,
žeby hříšník byl rozvázán anebo vázán, když papež aneb někdo
jiný o sobě rozhlašuje, že rozvazuje a vize. Neboť kdo to připouští,
ten také připouští, že papež jest bezhříšný a že jest Bohem, an
jinak může blouditi a protiven býti klíčům Kristovým. „Si hoc
intelligatur per exclusionem poenitentiae et partium poenitentiae
in času, ut infra describitur in probationibus". To platí, když
se vylučuje pokání a částky pokání, jakož se popisuje v důkazech
dole položených. ^)

Pravdu prý toho dosvědčuje také jednání papeže samého,
neboť on k rozhřešení vezdy předpokládá i lítost i zpověd, a
jestliže by někdo okolnosti zatajil, byla by absoluce sama ne-
platná. I jiní kněží zadržují rozhřešení, jestliže ten, jenž se zpo-
vídá, nelituje anebo hříchů tají; neboť absoluci musí předcházeti
1. lítost, 2. úmysl nehřešiti, 3. upřímná zpověď a 4. naděje v
odpuštění. O tom zajisté mluví i písmo i otcové, zvláště sv. Ja-
rolím, sv. Augustin, Richard, a mistr hlubokých smyslův, který
(prý) podle Jarolíma dovodí, že Bůh se podle rozsudku církve
neřídí.

Hus v této své odpovědi, jakož i ve mnohých jiných přípa-

^) Přídavek Husův.

Kněží a výklad písma. Í61

dech, následuje sv. Tomáše Akvinského, který právě ze svrchova-
ného panství Božího nade všemi tvory soudí, že ve všech úkonech
jejich předchází pohyb se strany Boží k nim, a tím více v úko-
nech směřujících k životu věčnému, ješto k nim Bůh hýbe i vábí,
a je s námi spolu koná a dokonává. Právě proto tvrdí Hus, že
při rozhřešení jest výkon Hospodinův naprosto prvý, což prý
ostatně i z toho plyne, že kněz neví, zdali hříšník jest přispůso-
ben čili nic, a že milost posvěcující není darem lidským, ale da-
rem Božím.

Avšak o tom nebylo nikdy pochyby, že jest rozhřešení jen
tehdáž plátno, bylo-li uděleno přispůsobeným, jakož ani o tom,
že kněz odpouštěje na místě Božím odpouští, a odpustiv že mocí
Boží odpustil, a proto že rozhřešení platí i na nebi. A tudíž se
lidé nemýlí, že mají odpuštěno, odpustil-li jim papež anebo kněz,
jestliže se své strany byli přispůsobeni, aniž by z toho šlo, že
jest papež bezhříšný a neklamný, an odpouští ve jménu Páně jen
těm, kdož se přispůsobili.

Patrno tudíž, že věta Husova sama o sobě již není bezvadná,
v souvislosti pak s učením jeho, že kněz nerozhřešuje, alebrž
pouze rozhřešení ohlašuje, jest bludná a heretická.

16. „Capitulo 11. dicitur: Sacerdotes omne diet um
scripturae et praesertim evangelii, quod videtur eis sonare, ut
essent divites, delicati; mundo inclyti et nihil patientes pro Chri-
sto improperii, illud ruminant, proclamant, extendunt nimis
hlte : quod autem sonát in sequelam Jesu Christi, ut pauperta-
tem, mititiam, humilitatem, tolerantiam, castitatem vel patientiam,
illud supprimunt, vel glossant ad suum libitum, vel expresse
repudiant tamquam impertinens ad salutem." Kněží přežvykují
každé slovo písma, zvláště však evangelia, hlásají o něm a roz-
tahují je, pokud se jim zdá přizvukovati, aby byli bohatí, světu
vzácní, a aby nemuseli pro Krista hany trpěti; každé však slovo,
které zní v ten smysl, aby Krista následovali v chudobě, v ticho-
sti, pokoře, v snášelivosti, v čistotě anebo v trpělivosti, to buď
potlačují anebo dle zvůle své vykládají, anebo zřejmě jako ku
spáse nenáležité zamítají.

Hus tuto větu uznává za svou, řka, že se skutečně na prav-
dě zakládá, a dokazuje ji slovy sv. Řehoře a sv. Bernarda, kteří
však mluví o životě kněží, odporném zákonu Božímu, nikoliv ale
O tom, žeby kněží písmo ku svému smyslu přitahovali, aby zlý

2f)2 ^ papeži a kardinálech.

Život svůj CO písmu přiměřený světu předkládali, jakož svou větou
mistr hlásá. Výrok Řehořův: „Hle kněží jest plný svět, ale
řídký se nalézá na žni Boží pracovník; neboť kněžství jsme při-
jali, ale závazků kněžských neplníme", nemá zajisté nic společného
s větou Husovou lihnoucí k překrucování písma více, nežli k ži-
votu věčnému.

17. „Potestas papae, non imitantis vitam Christi, non
est timenda." Moci papeže, kterýž nenásleduje života Kristova,
není se co báti.

O této větě tvrdí Hus, že jí není v jeho knize, spíše prý
učil právě opak toho, jakož prý vysvítá z kapitoly 19., anť se
tam zřejmě dí, že máme přednostů poslouchati netoliko dobrých,
ale také zlých. Nicméně přidává mistr, že jest zcela pravdivo,
že se nemáme otrocky strachovati moci papežovy, jestli týž moci
své zneužívá. A podle toho prý také jednali kardinálové, neštítíce
se moci Řehoře XII., ješto se mu zřejmě zprotivili, když naproti
přísaze moci své zneužíval.

18. „Dignitas papalis a Caesare in Eomanis ortům ha-
bet." Důstojnost papežská vzala původ svůj od Římského císaře.

Hus tvrdí, že věty té není ve spise jeho ; avšak pravdivo
prý jest, že důstojnost papežská ohledem ku světskému panství,
k lesku a k přednostenství (suprapositio) přede všemi biskupy a
poddanství (subjectio) jiných církví, má svůj původ v privileji
Konstantinově. Nicejský sněm udělil prý Římskému biskupu tu
výsadu, aby byl tím mezi biskupy, čím jest císař mezi králi.
Nicméně však má prý papežská důstojnost původ svůj bezpro-
středně od Ježíše Krista. (Isto tamen non obstante dignitas papa-
lis habet ortům immediate a domino Jesu Chribto.)

Srovná-li se odpověď tato s §. 4. a 5. Dílu L, pozná se,
v jakém smyslu mohl tvrditi Hus, že moc papežská by z Boha
pocházela.

19. „De nullo debet concedi, quod sit cardinalis alicujus
ecclesiae particularis, vel universalis, nisi in vita Christo et apo-
stolis conformetur." O žádném se nemá připouštěti, že jest kar-
dinálem nějaké částečné anebo všeobecné církve, leč jestli živo-
tem svým se podobá Kristu a apoštolům.

Hus dí, že věty té není ve spisu jeho.

20. „Papá vitae beati Petři non conformis, non debet dici
papá vel vicarius Petři, sed potius Antichristi.** Papež, jenž

Vety o papeži římském. 263

nežije podle příkladu sv. Petra, nemá slouti papežem, ani ná-
městkem Petrovým, ale si)íše Antikristovým.

Hus zase praví, že ve spisu jeho té věty není; avšak byt i
doslovně tam nebyla, smysl její se v něm zajisté nalézá, ješto
nejednou dí, že papež zlý jest náměstek Jidášův, nikoli Kristův
anebo Petrův.')

21. „Papá in vita difformis non est verus praelatus,
nec cardinales šunt apostolorum successores, sed Judae, fures
et latrones." Papež, který nevede život spořádaný, není pravým
prelátem, aniž kardinálové jsou nástupci apoštolův, alebrž Jidášo-
vými a lotry.

Hus dí, že tato věta se nenalézá ve spise jeho, a má prav-
du, pokud se jedná o pouhé slovo ; věc však ve spisu jeho sku-
tečně se nachází; neboť píše, že papež lakotný jest náměstkem
Jidášovým. Mistr se hájí tím, že nepsal kladně, alebrž tázavě v
kapitole 14. : „ Je-li papež velepokorný, nezištný, dbá-li svého
úřadu, pase-li ovečky Páně slovem a příkladem, přispůsobiv se
tak spůsobě stáda svého, je-li trpěliv, cist a pílen povinností
svých: pak jest pravdivým náměstkem Kristovým, zjevným Bohu
i lidem co do smyslného soudu jejich (quantum ad judicium ex-
trinsecum sensuale). Jestliže však jest papež těmto cnostem pro-
tiven, kterak by mohl býti zjevným a pravdivým náměstkem Kri-
stovým anebo Petrovým (quomodo est verus et manifestus Christi
vel Petři vicarius?) a ne spíše náměstkem Antikristovým, odpo-
ren jsa Kristu ve mravech a v životě? Hus zde přidává: že to
nemá býti rozuměno co do úřadu, ale co do zásluhy. (Et hoc
intelligitur quoad merita et non quoad officia.) To prý ještě více
platí o papeži vůli Páně protivném, nežli o sv. Petru, který, ač
byl od Pána samého zvolen, přece satanášem nazván jest, protiviv
se vůli Páně. Toto všecko dokazuje mistr ze slov otcův svatých,
kteří však smyslu jeho jsou dalecí. '^)

22. „Papá est i 11a bestia, de qua dicitur in apocalypsi :
Datum est illi bellům facere cum sanctis." Papež jest onou šel-
mou, o níž se dí v apokalypsi: Dáno jí vésti boj se svatými.
(Apoc. 13, 7.)

Hus praví, že této věty není v spise jeho. Avšak přece

») De Eccl. c. 13. fol. 220. a cap. 14. fol. 223.
-) Srovnej §. 5. a §. 6. Dílu I.

204 Název a moc papeže.

napsal : že chtěl -li by býti papež v občanském ohledu nade všemi
lidmi a takto by pilen byl pouze oslavy své, tož že by měl zjevné
znamení Antikristovo. *)

23. „Quis potest licite praedicare contra inhibitionem
papalem." Kdo může dovoleně kázati naproti zápovědi pa-
pežově.

Hus odpovídá, že postaví-li se věta s otázkou, které však
v té formě ve spisu jeho není, tož že praví: Ano; a sice, když
by tak poručil Bůh, a když by proti zápovědi papežově se od-
volal. Ostatně kardinálové prý sami skutkem doznali, že jest
dovoleno kázati i naproti zápovědi papežské, poručivše, aby se
kázalo po všech královstvích naproti papeži Řehořovi XII., ač
ještě nebyl s papežství složen. 2)

24. „Papá non quia tenet vices Petři, sed quia habet ma-
gnam dotationem, est sanctissimus.'' (Cap. IX. in fine.) Papež
jest nejsvětější ne proto, že by držel místo Petrovo, ale že má
veliké příjmy.

Při této větě stěžuje sobě Hus právem, že rozsévač křivého
svědectví, člověk nepřítel slov jeho v prostředku a ku konci po-
rušil, an ve spisu jeho podstatně jiný smysl jest: neboť se tam
čte: „Ne proto, že jest (papež) náměstkem Petrovým, anebo že
má velkou dotaci, sluje nejsvětějším (totiž co do zásluhy, ač
dobře co do autority a ouřadu; videlicet, quoad meritum, licet
bene quoad autoritatem et officium ^), alebrž když Krista násle-
duje v pokoře, mírnosti, trpělivosti a v práci, tuhou vazbou lásky
jsa puzen, tenkráte jest svat i co do úřadu i co do zásluhy."

Pozn. Věta tato se nenalézá v kapitole IX. spisu „de Ecclesia",
nýbrž ke konci kapitoly 14., kdež se dále čte: „Sed absit, quod sit
sanctissimus, quia tunc foret Deus omnipotens.^

25. Cap. 15. „Papae praefectio et institutio a Caesaris
potentia emanavit." Ustavení papeže za přednostu (v církvi)
vyplynulo z moci císařovy.

Hus tuto větu za svou uznává, ale dí, že se má rozuměti o
věcech časných, co se však týká přednosteaství nade všemi cír-
kvemi, tož prý císař (Konstantin) chtěl, aby papež měl předno-

») De Eccl. cap. 14. fol. 223. a cap. 15. fol. 225.
2) Díl I. §. 5. a 6.
') Přídavek Husův,

Pokušoní Krista; moc papežská. 205

stenství před stolicí v Alexandrii, v Antiochii, v Jerusalemě a v
Cařihradě. — Reformátor zamlčel zde, co byl napsal v téže ka-
pitole trochu výše: „Romanus enim pontifex erat consocius aliis
pontificibus, usque ad donationem Caesaris, cujus autoritate coepit
capitaliter dominari." (Římský biskup byl spoludruhem jiných
biskupů až k dotaci císařově, jehožto autoritou začal jako pohla-
vár panovati.)

26. „Vae illis, qui videntes in papá opera Christo
directe c o n t r a r i a, vocant eum patrem sanctissimum (quoad
meritum, licet possint eum talem vocare propter auctoritatem et
officium".*) Běda těm, kteří spatřujíce na papeži skutky Kristu
Pánu přímo protivné, přece ho zvou otcem nejsvětějším co do
zásluhy, ač ho tak zváti mohou pro jeho autoritu a jeho úřad.

Hus přijímá tuto větu za svou, a dokazuje ji ústy Isaiáše
proroka, jenž dí (kap. 3.): „Běda těm, kteří říkají zlému dobré."
Tím prý nezamítá, že důstojnost papežská, jsouc nade všecky vy-
výšena, nejsvětější jest, ale, jak prý píše sv. Jarolím a sv. Řehoř,
neposvěcuje člověka důstojnost, nýbrž dobrý život.

27. „Christus obe divit diabolo." Kristus upo-
slechl ďábla.

Hus praví, že věta jeho takto nezní, alebrž že ďábel pře-
mluvil (persuasit) Krista, aby šel s ním na vrch chrámu a na
horu vysokou velmi. Chtěl-li by tedy někdo o poslušnosti dáti
výměr takový, že poslouchati jest tolik jako s přemlouváním sou-
hlasiti, tož Kristus uposlechl; avšak takovýto výměr prý ve spise
Husově se neshledává.

28. „Quilibet íidelis catholicus debet videre, utrum man-
dátům papae sitin doctrina evangelica vel apostolorum, et si
sit, est obediendum, si non, non." Každý věřící katolík musí k
tomu přihlížeti, zda-li rozkaz papežův jest obsažen v učení evan-
gelia anebo apoštolův; a nalézá -li se tam, tož sluší uposlechnouti ;
jinak nikoli.

Hus dí, že věta jeho jinak zní, a sice v kapitole 18. : Věrný
učeník Kristův musí uvažovati, když vyjde nějaké přikázaní pa-
pežovo, zda-li totéž jest zřejmě příkazem některého apoštola, aneb
zákona Kristova, anebo zda-li má základ v zákoně Kristově; se-
znal-li, že jest tomu tak, má příkazu toho uctivě a pokorně upo-

') Přídavek Husův.

2G6 ^ člověku cnostném a nešlechetném.

slechnouti; poznal-li vsak, že rozkaz papežův se protiví zákonu
anebo radě Kristově, aoebo že jest církvi ku škodě (vergit in
malum), má bez obalu odporovati, aby se nestal účastným zločinu.
Smysl tedy věty Husovy jest poněkud jiný nežli jak Páleč
naznačil. Avšak, kdyby byl mistr nablédnul v traktát „de sufficien-
tia legis" (byl-li již tehdejší dobou sepsán), byl by doj ista poznal,
že věta Pálčova lépe se shoduje s učením jeho (Husovým), než
oprava, kterou učinil Hus na základe spisu svého.

29. „Si homo est vir tu osuš, quidquid agit, virtuose agit."
Je-li člověk cnostný, koná všecko cnostně, cokoli koná.

30. „Si homo est vit i osuš, quidquid agit, vitiose agit."
Je-li člověk nešlechetný, koná vše nešlechetně, cokoli koná.

Hus dí, že věta takto se čte ve spisu jeho: „Dále sluší
poznamenati rozdělení jiné úkonů lidských (z vůle totiž vze-
šlých), že jsou bud cnostny anebo nešlechetný (vitiosa). A to
každému do očí bije, neboť když jest člověk nešlechetný a něco
koná, koná nešlechetně; nebot jako nešlechetnost (vitium), která
sluje zločinem anebo hříchem smrtelným, kazí všecky úkony člo-
věka: tak zase cnost oživuje všecky úkony člověka enostného,
tak že jsa v milosti vše se zásluhou koná, ať již se modlí, anebo
spí anebo cokoliv jiného činí. („Sicut logicus loquitur grammati-
cam sed non grammatice, sic vitiosus extra gratiam potest facere
actum bonům de genere, sed non bene; sed resurgeudo in gratia
reviviscit." Jako logikus mluví grammatiku (mluvnici), ale ne
mluvnicky, tak nešlechetný nejsa v milosti může sice konati úkon
dobrý ve svém spůsobu, ale ne dobře, avšak oživne (skutek ten ?),
když k milosti se navrátí. ^)

Na to Hus dokazuje po spůsobu svém pravdivost věty své
z písma a ze slov svatých otcův. Věta uzávorkovaná má do sebe
smysl zúplna katolický, nikoli však v ústech Husových ; neboť on
tvrdí, že úkon o sobě dobrý stává se zlým, nebyl-li konán dobře,
t. j. ve stavu milosti Boží. ^)

31. „Nulli praelato est obediendum (cap. 19.),
nisi in Christi consiliis vel praeceptis." Nemáme žádného pre-
láta poslouchati, leč v radách a přikázáních Kristových."

Hus dí, že té věty nestává v knížečce jeho, ale že se tam

*) Přídavek Husův.
2) Viz DU I. §. 10.

Pravomoc knéží a nekné/í. 2^J7

Čte: Nejsme zavázáni po časech sv. apoštolů poslouchati žádného
preláta, leč by přikazoval a radil, co jest radou a příkazem Kri-
stovým (consilia vel mandata Christi). Věta tato prý se ješté
lépe opravuje (rectiřicatur), ješto se čte v téže kapitole: „Ye
věcech cnostných máme preláta poslouchati, v nešlechetných ale
jemu vzdorovati."

Jestliže by měla věta Husova ten smysl, jak v odpovědi své
na jevo dává, tož by byla zcela katolická ; neboť to bylo vezdy
učením katolické víry, že ve věcech nedovolených nemá nikdo
poslušen býti. Avšak oprava Husova nabývá jiného smyslu, pri-
hlédneme-li k tomu, co jest vedle něho dovoleno a co zakázáno.
Dovoleno jest to, což v písmě jest obsaženo, zakázáno, k čemu
písmo nezavazuje. ^) Ač tedy dí mistr, že všecko, co jest dovo-
leno a mravno, v zákoně Páně se nalézá, a v těch věcech po-
slouchati prelátů že jest tolik, jako Krista poslouchati, neshoduje
se docela s katolickou vírou.

32. „Licet clericis et laicis judicare jurisdictione po-
testativa de omnibus pertinentibus ad salutem et de operibus
praelatorum." Klerikové i laikové mohou právem moci své sou-
diti o všech věcech ku spáse se vztahujících, jakož i o skutcích
prelátů.

Hus dí, že tato věta se nenalézá v jeho knize, ale že tam
takto stojí psáno: ,Z toho následuje, že jest dovoleno klerikům,
ano i laikům souditi o skutcích prelátů, poněvadž jest něco jiného
souditi vniterně před svědomím svým, in foro conscientiae, a něco
jiného souditi pravomocí soudem církevním, in foro ecclesiae.
Předně má člověk sebe sama souditi; za druhé má laik i preláta
souditi, aby se ho vystříhal, ješto Kristus sám dí, abychom se
varovali falešných proroků; za třetí soudí laik klerika ku svému
zdokonalení duchovnímu, jelikož by jinak bylo nemožno, aby sobě
laikové zvolili kleriky za faráře, zpovědníky a t. d. Z toho prý
tedy jde, že ve větě jím (Husem) pronesené není řeči o soudu
pravomocném čili o moci laiků nad kleriky, ale o soudu z lásky
(quin possint judicare caritative de operibus praelatorum.).

Nesměřuje-li soud laikův nad kleriky leč k tomu, aby po-
znali, koho z kněží se varovati a koho z nich sobě na cestě
ku spáse za vůdce voliti; pak arci nebloudil Hus větou svou.

í) Viz díl I. §. 6.

268 O kněžstvu hříšném.'

I mohlo by se říci, že Páleč netoliko větu ze souvislosti vytrhl,
ale i na základě jejím vinil Husa z učení, kterého tento byl
dalek. Že však Hi^s dopouštěl laikům soudné moci nad kleriky,
jasné jsme ukázali.

33. „Deus suspendit per se quemlibet criminosum
praelatum a suo officio vel ministerio, dum actualiter est in
crimine, quia eo facto, quo est in mortali crimine, peccat, quid-
quid fecerit et per consequens prohibetur, ne sic faciat, et per
consequens suspenditur ab illo officio quoad se." Bůh skládá sám
každého preláta nešlechetníka s jeho úřadu, pokud trvá ve hří-
chu, poněvadž tím samým, že jest ve hříchu, hřeší, ať koná co-
koliv, a protož se mu brání, aby tak nejednal, a proto se také
důsledně s úřadu skládá.

Hus se zná k této větě, a dokazuje ji Ozeášem prorokem :
„Poněvadž jsi ty zavrhl umění, zavrhnu tebe, abys neposluhoval
mi kněžstvím." (Ozeáš. 4, 6.) Totéž prý plyne z Isaiáše, kap. 1.,
z Malachiáše, jenž dí: „Nemám zalíbení ve vás, a darů nepřijmu
z ruky vaší (kap. 1, 1.)," z apoštola Pavla, jenž nedopouští, aby
nešlechetní měli podíl na večeři Páně (suspendit criminosos a
manducatione corporis Domini, et bibitione sanguinis), a ze zá-
kona Levitského, vedle kterého kněz, jsa jakoukoliv nečistotou
poskvrněn, obětovati nesměl. Jelikož ale složiti někoho s úřadu
nic jiného není, než zakázati, aby výkonův jeho nečinil pro zločin,
který spáchal: tož na jevu jest, že Bůh skládá s úřadu každého
kněze, jenž zločinu se dopustil, ješto Bůh nechce, aby se ve
hříchu výkony tyto děly. Ostatně i kanóny církevní zapovídají,
aby přisluhovali nešlechetní kněží svátostmi, jakož prý jest odů-
vodněno v poslední kapitole „o církvi."

34. „Clerus ad sui exaltationem populum laicalem sibi
suppeditat, a v ar i ti am multiplicat, malitiam protegit et viam
praeparat Antichrist o." Duchovenstvo sobě podmaňuje lid,
aby sebe vyvýšilo, rozhojňuje lakotu, nepravost; podporuje a při-
pravuje cestu Antikristovi.

Mistr se hlásí k větě této a přidává: že má býti rozuměna
o duchovenstvu zlém, a jest pohříchu více než pravdivá. Na
důkaz toho odvolává se mistr ke smutnému stavu tehdejší církve,
kterak Petr z Luny (Benedikt) se svými kněžími, Angelus Coria-
rius (Řehoř XII.) se svým duchovenstvem, a papež Jan XXIII.
se svými kleriky po tom baží, aby sobě učinili z laiků podřízené.

žaloby proti Husovi. 209

Mistr odkazuje k lakotě, která se tehdáž zmáhala mezi ducho-
venstvem, jež zlobu rozkolnictví udržuje, a z toho uzavírá, že
kněžstvo připravuje cestu Antikristovi. O všech těchto věcech
jsou prý v písmě jasné důvody, jako u proroka Ezechiele (kap.
13. a 34), u Amosa (kap. 4. a 7.), u Zachariáše (kap. 11.) au
Micheáše. Neméně prý o tom svědčí i otcové svatí.

35. „Item, quod supradictus Joannes Hus suprascriptas
coDclusiones et propositiones asseruit et asserit esse veras,
ipsasque publicavit et publicat, dogmatizavit, et dogmatizat palam
et publice.** Item, že výše jmenovaný Jan Hus o svrchu psaných
závěrkách a větách tvrdil a tvrdí, že jsou pravdivý, a že je uve-
řejnil a uveřejňuje a o nich učí zjevně a veřejně.

Hus k této větě dí, že odpověď vysvítá z odpovědí již na-
psaných, některé věty že napsal, uveřejnil a za pravé vydával,
jiné však že člověk nepřítel sobě vymyslil, bud něco přičiniv aneb
ukrojiv, aneb celou větu přilhav. O tom prý také přesvědčil ko-
misaře, jimž pře jeho svěřena jest, a ti prý pravili : „Inimici tui
fecerunt." (To učinili nepřátelé tvoji.) A proto prý žádal Hus,
aby tito jeho nepřátelé byli k soudu pohnáni a náležitě potrestáni.

36. „Item, quod dictae conclusiones et propositio-
nes vel aliquae earum šunt íalsae, erroneae, scandalosae, teme-
rariae, seditiosae, pacis ecclesiae turbativae, jurisdictionis ecclesiae
enervativae, insanae, contra scripturam sacram et universalem
ecclesiam ac determinationem sanctorum patrům coníictae et com-
positae et alias haereticae. Et sic est et fuit verum." Item,
že závěrky ty a věty anebo některé z nich jsou křivý, bludný, po-
horšlivy, odvážný, revolučny, pokoj církve rušící, pravomoc cír-
kevní oslabující, nesmyslný, vylhány a složeny naproti písmu sva-
tému a výrokům svaté církve i ustanovení sv. otců a jinak ka-
cířské. Tak jest a bylo pravdou.

Hus odpírá článku tomu, pokud směřuje ke skutečným jeho
větám, avšak prý hotov jest, pokorně odvolati; jestliže by některá
z jeho vět se ukázala býti křivou, bludnou anebo heretickou.

37. „Item, quod de praemissis omnibus et singulis sit pu-
blica vox et fáma." Taktéž, že jest o všech těch věcech ve-
spolně a jednotlivě jeden veřejný hlas a pověst.

Hus dí, že jest to nepravdivé, ješto některé z vět tuto po-
ložených byly od odpůrců jeho vymyšleny.

38. jjltem ponit et probare intendit idem procurator, quod

270 O odpustcích a bulle křižácké.

idem M. JoannesHus, in vanitate sua ambulans, et perversis dog-
matibus et erroribus continuando et persistendo, quoddam opus-
culum fecit et compilavit contra quaedam scripta M. Stephaui
Palecz, doctoris in theologia, quod incipit: Quia M. Stepbanus
Palecz etc. et intitulavit nomine nuncupativo Quidamoni, in quo
posuit multos malos et perversos errores.** Prokurátor
dí, že Hus jsa ve svých bludech zatvrzelý, složil traktát naproti
doktoru Pálčovi, v němž mnoho se nalézá bludů.

Hus se přiznává, že takovou knihu napsal, ale že pro Boha
prosí, aby byla ve veřejném slyšení před sněmem čtena, a jest-
liže by v ní byl nalezen nějaký blud, že chce se nálezu sněmov-
nímu podrobiti.

39. „Item fecit, compilavit, composuit et ordinavit quendam
alium damnatum tractatum contra scripta M. Stanislai, qui incipit:
Eesponsio etc, in quo varia vana graviaque et perversa
scripsit palam, publice et notorie." Také napsal jiný, zavržený
traktát naproti spisům M. Stanislava, jenž začíná slovy: Respon-
sio etc, v němž napsal veřejně mnoho věcí marných, zlých a
převrácených.

Hus se zná k tomuto spisu, a prosí taktéž, aby byl spis
před sněmem čten u veřejném posezení.

40. „Item quod sententiam latám in concilio generál i
Eomae ibidem ultimate celebraío contra doctrinam et libros
Wiklef nec non bullas indulgentiarum etcruciatae
datae et concessae contra Ladislaum tunc se dicentem regem
Siciliae glossavit et postillavit perverse et erronee, ac quandam
scripturam fecit, et ordinavit contra bullas, quae incipit: Pax
Christi etc. Et ipsam scripturam ac perversas giossationes prae-
dicavit et dogmatizavit pluries et diversis vicibus ad seductio-
nem populi vere et notorie. * Taktéž že výnos sněmu obecného
v Římě v poslední době naproti učení a knihám Viklefovým ko-
naného, jakož i bully o odpustcích a o křižáckém tažení naproti
Ladislavovi, jenž sebe králem Sicilským zval, nešlechetně a bludně
vykládal, a naproti těm bullám i spis učinil a upravil, který za-
číná slovy: Pax Christi etc A o tomto spisu a o těch nešlechet-
ných výkladech (poznámkách) kázal a věroučné rozpravy začasto
opravdu a zjevně konal pro svedení lidu obecného.

Hus přiznává, že se opřel bulle křižácké i že psal proti
ní, avšak s ohrazením, že hotov jest napraviti, kdeby byl po-

Článek o sněmu Kostnickém, 271

bloudil, že nestraní Ladislavovi, ani Řehořovi a jejich stoupencům,
ale že má na mysli Čest a slávu Boží a prospěch českého krá-
lovství. Vidělo prý se mu býti proti všemu řádu lásky křesťan-
ské, že bulla vyzývala ku zničení Ladislava, Řehoře a jich stou-
penců, ač mnoho jest mezi nimi šlechetných, kteří jen ze strachu
se nepřiznali ku straně Jana XXIIL Nad to prý M. Vácslav Tiem,
tehdáž děkan Pasovský, velmi nenáležitě sobě počínal, když bullu
křižáckou ohlašoval, nebot prý : L doručil kazatelům k ohlášení
články, o nichž sám Palec vyznal, že obsahují bludy, jež hmatati
lze. 2, Pronajal tentýž Tiem archidiakonaty, děkanáty a kostely
za jistou částku peněz asi tak, jako se pronajímají domy a ho-
spody, a sice kněžím nevědomcům, nešlechetníkům, souložníkům
a hráčům, jenž natropili mnoho pohoršení a ve zpovědích lid
taxami obtěžovali, aby smluvených peněz odvésti mohli a ještě
sami něco vyzískali. Tím spůsobem nahrabali jsou mnozí množ-
ství peněz, poskvrnivše simonií a lakotou duší svých. Hle, končí
Hus, toC byly příčiny, které mne pohnuly, abych proti zlořádům
těm se opřel; a proto žádá, aby ten nejspravedlivější soudce, jenž
odpouští beze stříbra, jej soudil ohledem úmyslův jeho, a jemu
trest uložil.

Kterak sobě mistr v odporu svém proti odpustkům bezmírně
počínal, o tom svědčí disputace jeho naproti bulle křižácké, i na-
proti odpustkům ; avšak netoliko bezmírně, nýbrž i bludně, jakož
dříve jsme ukázali.

4L „Item dixit, seu praedicavit, quod iturus erat ad con-
cilium generále Constantiense, et ignorare poterat,
quid sibi contingeret; et si ex aliquo eventu revocaret vel
negaret doctrinam, quae eis in praedicationibus dixerat et do-
cuerat, volens intelligere de quadraginta quinque articulis, con-
demnatis Pragae, de mateři a libri de Ecclesia, quem composuit,
et de materiis contentis in dictis scripturis per eum factis contra
praefatos magistros et de aliis, de quibus supra proxime ; quod si
hoc faceret verbo, numquam mentě hoc intenderet facere,
eo, quod esset vera et sána Christi doctrina, et quod semper in
illa persisterent et perseverarent. Et ita est verum." Taktéž řekl
i kázal, že chce jíti ku všeobecnému sněmu Kostnickému, a že
jest ho tajno, co tam naň čeká; ale jestliže by snad odvolal anebo
zapíral to učení, které jim (Čechům) ve s/ých kázáních hlásal,
chtěje býti rozuměn o 45 kusech v Praze odsouzených, o obsahu

272 Jednání Husovo v Kostnici.

knihy o církvi, již napsal, jakož také o látkách obsažených ve
spisech jím složených naproti svrchu jmenovaným mistrům a ji-
ných výše dotčených, jestliže by odvolal slovem, tož prý nikdy tak
nechce učiniti úmyslem, neboť prý učení to jest pravdivo a zdrávo,
a v něm chce vezdy státi a setrvati. A tak jest skutečně.

Hus odpovídá, že článek ten jest pln lží, ač pravda jest,
že napsal list do Čech, aby byl lidu čten ^), napomínaje, by se
za něho modlili a stáli v učení Pána J. Krista, vědouce, kterak
jim nikdy nekázal bludů, které se jemu přičítají. Lží jest, do-
kládá mistr, žehy byl měl na mysli 45 kusův aneb jiných spisův
svých, jak lstivý a domnělý znatel jeho srdce psáti se neostýchá.

Pozn, Na ten lichý překlad dopisu svého trpce želá mistr ve
svém listu z Kostnice dne 19. ledna 1415 Pražanům odeslaném : „A
vězte, že ten list, kterýž jsem vám po sobě ostavil, velme jsú jej lživě
nepřietelé v latinu přeložili, a artikulóv proti mně a tolik kusóv vy-
dávají, zeť mám dosti psáti často odpoviedaji z žaláře." 2)

42. „Item quod postquam fuit et applicuit Constantiae,
scripsit, seu scribi fecit, ad regnum Bohemiae, quod papá et
imperator honoraverunt eum, et cum honoře susceperunt eum,
et quod papá miserat ad eum duos episcopos ad confoederandum
eum sibi; et hoc scripsisse videtur ad hoc, quod se confirma-
retinsUiserroribus et perversis dogmatibus, quae praedi-
cavit et docuit in illis partibus. Et ita fuit et est verum, notorium,
et manifestům." Taktéž, když do Kostnice přibyl, napsal anebo
psáti dal do Cech, že papež a císař ho poctili a s poctou přijali,
a že papež k němu poslal dva biskupy, aby jej pro sebe získal;
a zdá se, že tak dopsal, aby se utvrdil ve svých bludech a ne-
šlechetných dogmatech, které kázal a učil. A tak jest pravdivo,
známo a zjevno.

Hus dí, že jest tato věta křivá od začátku až do konce;
neboť toho prý nemohl psáti, že ho papež a císař poctili, jelikož
dával návěští, že ani s jistotou neví, kde se císař nalézá. Když
ale císař přijel do Kostnice, byl prý Hus již tři neděle vězněm.
Nalézaje se však v žaláři, kterak by byl mohl o poctě, jaké se
mu dostává, psáti, leč by snad i zajetí mu k oslavě přičítali
nepřátelé jeho. Nepřátelé jeho mluví tedy snad, jakdí, úsměšně.^)

1) Palacký y Documenta. 74. Viz §. 19.

2) Ibidem. 84.

3) E. M. S. Mladenovič. Palacký. Docum. 204—224.

Vety Gersonovy proti Husovi. 273

Některé z vět Husovi předložených byly mu tedy křivě při-
čítány, jiné nejsou sice doslovně ve spisu jeho, ovšem ale smyslem,
většinou však byly věty správně sebrány, a tyto již dostačovaly
ku provedení důkazu, že spis Husův „de Ecclesia" ve mnohých
stěžejných zásadách od katolické církve se odchyloval.

Z tétéž knihy „de Ecclesia" sebral kancléř Pařížské-
ho učení následující články :

1. Že nižádný předzvěděný není pravým papežem, pánem
anebo prelátem. — Věta ta prý (dle Gersona) jest odvážlivá, re-
volučná, škodlivá a čelící k vyvrácení každé obce.

2. Že nižádný ve smrtelném hříchu jsoucí, pro který
není oudem Kristovým, ale ďáblovým, není pravým papežem ani
prelátem. — O té větě platí prý totéž co o prvé.

3. Že žádný předzvěděný anebo ve smrtelném hříchu jsoucí
nedrží apoštolské stolice, aniž má moci nad lidem křesťan-
ským. — Blud jako prvé.

4. Že předzvědění nejsou z církve, ani ti ne, jenž
Krista v životě nenásledují. — Blud naproti obecnému učení
doktorův.

5. Že jen ti jsou z církve a drží stolici Petrovu, majíce
autoritu apoštolskou, kdož Krista a apoštoly v životě následují.
— Blud naproti víře a mravům, mající do sebe ještě více přívazči-
vosti a odvážlivosti.

6. Že každý spravedlivě žijící podle příkladu Páně, může a
musí veřejně kázati a učiti, i kdyby neměl od preláta poslání
anebo od faráře, ano i tenkrát má a musí kázati, kdyžby mu
bylo od nich bráněno, aneb kdyžby byl vyobcován, jako jest vá-
zán k tomu, dáti almužnu, poněvadž prý spravedlivý život a zná-
most pravdy jsou mu dostatečným posláním. — Blud odvážlivý a
pohoršlivý, jenž by zmátl veškeru sváto vládu církevní.

7. Že kromě Krista není Římského papeže, jenž by
byl všeobecným biskupem, aniž má církev Římská prvenství nad
jinými, leč snad od císaře, nikoliv od Krista. — Blud již dříve
zřejmě zavržený.

8. Ze papež nemá slouti nejsvětěj ším, aniž nohy jeho
blahoslavenými, aniž se mají nohy jeho líbati. — Blud odvážný,
neuctivě a pohoršlivě kázaný.

9. Že se podle učení Kristova nemají kacíři trestati smrtí,
byt i polepšiti se nechtěli, aniž se má uvalovati trest zastavení

Učení Jana Husí. 18

274 články J. Gersona proti Husovi.

služeb Božích (interdiktu). — Blud Donatistův držaný odvážlivě a
pohoršlivě proti zákonům kázně církevní.

10. Že poddaní mohou, ano že jsou i povinni odkrývati a
kárati chyby (nepravosti) vyšších, jakoby k tomu měli i moc
od Krista i příklad, jakož také od sv. Pavla. — Blud prý to
škodlivý a pohoršlivý, ku vzpouře, neposlušnosti a zlořečení Chá-
mově vybízející.

11. Že Kristus jediný jest hlavou církve a nikoli papež.
— Blud podle povšechného souhlasu doktorův, praví-li se, že
papež nijakž hlavou církve není (si omnis a papá ratio capitis
excludatur).

12. Že církev, kteráž v sobě chová předzřízené a spravedli-
vé, jest výlučně všeobecnou církví, jíž jsme ku poslušnosti
zavázáni, nikoli však Římská církev, která se bezprávně učitelkyní
jiných zove. — Blud jako prvý.

13. Že nemusíme poslouchati prelátů a přednostů před-
zvěděných a nespravedlivě žijících, aniž uctivost jim proka-
zovati. — Blud ten jest důsledkem předešlých.

14. Že jsou desátky a dávky církvi a duchovenstvu po-
vinné pouhými almužnami. — Blud pohoršlivý, čelící naproti epi-
štole prvé sv. apoštola ku Korinťanům v kap. IX.

15. Že duchovní zlí mají býti trestáni od laiků zaba-
vením desátků, dávek a jiných časných výhod. — Blud na nej-
výš škodlivý a pohoršlivý, svodící laiky ku svatokrádežím a pod-
rývající církevní svobodu.

16. Že žehnání předzvěděných a zle žijících duchovních
jsou zlořečením u Boha podle slova Božího : Maledicam benedictio-
nibus vestris. — Blud již za časův Augustinových zavržený, a
pokud mistr hlubokých smyslův článku tomuto přízniv se býti
zdá, potud jest od doktorův opuštěn.

17. Že v těchto časech, v roce Páně 1414 a v časech ještě
dřevnějších, není žádného a nebylo pravého papeže, ni-
žádné pravé církve, aniž stolice, kterou zoveme Římskou, jichž by
bylo poslouchati, ale všickni byli a jsou Antikristové, synagogou
satanášovou a duchovenstvem Jidášovým. — Blud, pokud jest z
prvých článků odvozen a na nich založen.

18. Že veškera dávka peněž ná daná duchovním při kte-
rýchkoliv výkonech duchovenských činí je simoniaky a Giezity. —
Blud pohoršlivý a odvážlivý, poněvadž může se dáti duchovním

Gerson proti Husovi. 275

dávka ohledem k jejich výživě, aniž by při tom bylo kupu anebo
prodeje duchovních věcí.

19. Že vyobcovaný odvolav se ku Kristu jest kryt, tak
že se vyhoštění nemá co báti, ale že jím pohrdati může. — Blud
odvážlivý a plný přívazčivosti.

20. Že každý úkon učiněný kromě bohoslovné lásky jest
hříchem. — Blud již v Paříži zavržený, zvláště dí-li, že každý
takový čin jest hříchem smrtelným, neboť z toho, že hříšník stále
jest ve stavu hříšném, nenásleduje, žehy stále hřešil.

Články tyto zdají prý se dýchati chvalitebnou horlivostí na-
proti nepravostem duchovenstva, bohužel přečetným, avšak horli-
vost ta neprospívá. Pravá horlivost, nemůže-li odstraniti hříchů,
oplakává je, nebot blud se nevyvracuje bludem, aniž nepravost
nepravostí, jako se ďábelství nevymítá Belzebubem, ale prstem
Božím, který chce, aby se šetřilo pravidel opatrnosti při polepšO'
vání bližního.

Bludné tyto a heretické články mají býti zavrženy a vy-
hlazeny. ^)

Hus byl těmito články Pařížským učencem sebranými velice
pobouřen a na bezpráví, jaké piý proti němu spáchal Gerson, zvlá-
ště želá v jednom dopisu ku svým přátelům, a přeje sobě času,
aby mohl psáti naproti lžím jeho. „O si tempus daret scribendi
contra mendacia Parisiensis cancellarii, qui tam temerarie et in-
juste coram tanta multitudine non estveritus, proximum erroribus
annotare." '^) Nic však méně, ač sobě mistr toho přál, odpovědíti
Pařížskému kancléři, neučinil tak, jednak maje času skrovného,
jednak se obávaje strážníků, před nimiž poznámky své skrýti
hleděl. 3)

Že se však od kancléře nedělo Husovi tak hrozné bezpráví
články od něho sebranými, pozná zajisté soudný čtenář, ač pravda
jest, že sobě hleděl Gerson u výboru těchto vět více smyslu nežli
doslovného znění v knize, ano ve mnohém skutečně mistrovi
křivdí, jako článkem 13., neboC žeby zlých prelátů vůbec ne-
slušelo poslouchati, netvrdil reformátor, spíše učí zřejmě, že i těch
poslouchati máme, jestliže podle zákona Páně rozkazují.

») E M. S. Mladěnovič. Palacký^ Docum. 185—188.

2) Palacký, Docum. 96. n. 56.

3) Ibidem. 98. n. 57.

18*

276 Hus kletby nedbal.

§. 21.

b) Talši předmět obžaloby: Neposlušnost naproti Řimské Stolici. Svědkové

proti Husovi.

Mimo tyto odchylky dogmatické kladou prokurátorové sboru
Kostnického Husovi za vinu i neposlušnost jeho a vzpouru
naproti katolické církvi. Neboť on prý ač věděl, co přikázal Ale-
lexander V. j)apež Zbyňkovi arcibiskupovi, aby totiž nikdo a sice
pod tresty nejtěžšími nechoval knih arclkacíře Viklefa, aby bludů
zavržených nikdo nedržel, aniž o nich kázal ; přece se neostýchat
vzdor tomu, že i za Jana XXIII. zákaz ten jemu ohlášen byl,
bludné ty kusy zastávati, veřejně jim ve školách učiti, jakož i v
kostelích a kaplích, a proto byl Zbyněk přinucen, naproti němu
zakročiti půhony. A když byl týž Hus pohnán k soudu ustave-
nému papežem Janem XXIII. za předsednictví kardinála Oddona
z Kolumny, aby se osobně zodpovídal, nedostavil se, a proto byl
v měsíci únoru 1411 z církve vyloučen, ve kteréžto kletbě tvrdo-
šijně až podnes trvá.

O tomto vyobcování měl Hus dobrou známost a přece
toho nedbal. A záležitost jeho a vina jeho ještě více jest stížená,
poněvadž kletba naproti němu nejednou, zvláště pak v Praze byla
ohlášena, a mistr na vzdor kletbě kázal, haně papeže i ducho-
venstvo, a uče, že se takových půhonů a procesů dbáti nemá.
Ano i tehdáž, když v měsíci únoru 1413 na sněmu v Římě shro-
mážděném bludy Viklefovy zavrženy a knihy jeho zakázány byly,
držel je mistr Jan, učil a disputoval o nich, ač věděl, anebo
aspoň věděti mohl a měl o zavržení jich a zákazu. Z té příčiny
muselo prý se proti Husovi jinak zakročiti, a protož ustanoveno
na tom, aby se zavolalo světské rámě ku pomoci (v měsíci pro-
sinci 1414).

Konečně byl prý Hus pro vzpouru a neposlušnost v roku
1412 z Prahy vypuzen, jakož i pro kletbu, ve které trval, a pro
stavení služeb Božích, kterým bylo město pro něho stíženo. ')

^) E M. S. tabularii Treboneusis. Primi articuli contra M. Joannem
Hus a procuratoribus et promotoribus concihi Constantiensis coram
commissariis in causa ejus a Joanne, papá XXIII., institutis pro-
positi mense Decembri 1414. Palacký, Documenta 199—204.
n. 8.

Svédek Jan Protiva. 277

Svědkové, naproti Husovi svědčivší, byli (mimo ty, o nichž
zmínka výše učiněna, a kteří na sněmu byli přítomni) násle-
sledující: Jan Protiva; Jan Peklo; Beneš, kazatel na hradě Praž-
ském; Pavel, kazatel u sv. Haštala; Ondřej z Brodu; Mikuláš z
Podivína; Mikuláš, plebán ze Všetat; Václav z Voděrad. Výpo-
vědi těchto svědků jsou v Čechách sebrány, stvrzeny a dodány
soudcům Husovým na sněmu Kostnickém. Hus svědectví těchto
svědků znal, a měl je opsaná u sebe, a tvrdí o nich, že jsou vy-
myšlená a křivá. ^)

Svědectví tato a odpovědi vlastní rukou mistrovou přiči-
něné jsou:

1. Jan Protiva, plebán u sv. Klementa na Poříčí v Praze,
svědčí přísahou k otázce sobě dané, zdali řekl mistr Jan Hus,
že po posvěcení hostie trvá hmotný chleb. Že byl přítomen v
domě Bernarda, plebána u sv. Michala ve větším městě Pražském,
bylo prý to po obědě, a tu prý začal Hus mluviti o svátosti těla
Páně, že prý trvá po posvěcení hmotný chléb anebo podstata
chlebná ve svátosti. A když prý mu on (Protiva) odporoval vý-
roky svatých učitelů a ustavením sv. ílímské církve, zvláště pak
svatým Řehořem, tu prý nazval Hus téhož svatého „prlencem"
(joculator), an sobě ve slovech svých rhytmů hleděl. A ke slovům
Protivovým, že uznává církev Boží sv. Řehoře za velesvatého uči-
tele, nikoli za prlence, prý mistr odvětil: „Chcete znáti, jak byste
měl, pane Protivo, věřiti? Tedy vězte: Je-li kněz v milosti, to
jest bez hříchu smrtelného, pak slouží-li mši svatou, činí, že
se chleb posvěcuje, a činí tělo Boží, podstata chlebná však zů-
stává; ale je-li v nemilosti, t. j. ve hříchu smrtelném, pak ne-
posvěcuje chleba, aniž se stává tělo Boží, ale zůstává chlebem,
jakýž i prvé byl." A když byl Protiva tázán, kterým asi rokem
Hus toto řekl, odpověděl, že v r. 1399, aneb asi tímto rokem;
v ten čas prý kázal v kostele u sv. Michala.

Hus připisuje ku svědectví tomuto po třikráte „Mentitur!"
(lže) a dovolává se veškerého lidu věrného, jenž navštěvoval ká-
zaní jeho hned od počátku kazatelského jeho úřadu, že pravý
opak toho kázal, že totiž, jak dí sv. Augustin, i dobrý i zlý po-
svěcuje, a zlý ne více nežli dobrý. Lhavost prý svědectví Protivova

*) Epištola Bohemis amicis itinere Constantiam suscepto. Pragae
jnitio Octobris 1414, Palackým Docum. 71, n, 37,

278 Svědek Jan Protiva.

i z toho jde, že touž dobou (v r. 1399) nebyl ani ještě knězem,
a ani to prý není na pravdě, žeby byl nazval sv. Řehoře prlen-
cem v tom smyslu, jak udává Protiva, nýbrž proto jej tak nazval,
že byl výborným básníkem.

Taktéž svědčí Protiva, že prý mluvil Hus v domě smolaře
(picariatoris) Václava slova bludná a pohoršlivá, a sice v roce
1401 u přítomnosti hospodářově, Mikešky jeho zetě a M. Jarolíma
z Prahy, bakaláře. V jednom kázaní prý srovnával Hus kazatele
s voly, jenž prý plévu a zrno dobře rozeznávají; tak prý i kněží
činiti mají. Zrna prý jsou zákony Páně, plevy přikázaní lidská.
A jako se zrna zachovají, plevy však vyvrhují, tak i my prý zá-
kona Božího šetřiti máme, lidských pak ustavení nedbáti a je za-
vrhnouti, a to prý řekl Hus v kázaní v úterý anebo ve středu po
neděli „Judica" v r. 1409. Také prý Hus řekl, jak svědčí Protiva
(ale takto prý slyšel jenom z pověsti), kterak napsal jakýsi Belial,
že v roce 1409 přijde někdo, jenž bude chtíti vyvrátiti evangelium
Kristovo, a tento někdo že jest Alexander V.

Naproti těmto svědectvím klade odpor Hus, řka, že v domě
smolaře Václava nemluvil slov bludných, ale Protiva prý slova
jeho zmrzačil, ubrav anebo přidav. Pravil prý sice, aby se usta-
vení lidských nešetřilo, ale to že platí o ustaveních, která nemaj
v zákoně Božím základu a jsou mu odporná. Tak prý mluvil v
kapli Betlémské, vida, an Protiva tam sedí s hlavou schýlenou,
a on prý mu po výkladu o pšenici a plévě zřejmě řekl: „Kuklíku,
napiš to a nes na onu stranu" (t. j. na Malou stranu k arcibi-
skupovi). I nesl jest, ale utrhl pravdy. I pověst ta, že řekl,
kterak v r. 1409 přijde někdo, jenž bude rušiti evangelium, jest
prý pravdivá, avšak lež prý jest, že tak tvrdil o Alexandrovi V.
O článku obžaloby, že by Hus byl vzpouru vyvolal, tvrdí
Protiva, že tak sice slyšel, ale že sám nebyl svědkem očitým.
Mistr odpírá, řka, že nebyl nikdy vzpouře nachýlen, ale že vezdy
lidí k tomu navésti hleděl, aby pokoj drželi a vespolně se
milovali.

K otázce sobě dané, zdali Hus řekl, že jest Viklef dokto-
rem katolickým, a že by sobě byl přál, aby duše jeho tam
byla, kde jest Viklefova, odvětil Protiva, že slyšel tak z pověsti
obecné a od Barbory, ženy Petra z Mezeříče. Hus k tomu článku
připsal: že neumí po česku slovo „katolický" říci, leč by znělo
jako „obecný ^ Znamená-li katolický tolik co křesCanský, tož prý

Svědkové Protiva a Jan Peklo. 279

doufá, že byl Viklef dobrý křesCan, a že jest v království nebe-
ském. To prý řekl v řeči své: „V naději chtěl bych, aby tu byla
má duše, kdež jest mistrova Janova Viklef." A proto i dnes že
doufá, ač toho netvrdí, že jest z počtu blahoslavených, neboť ne-
chce prý nikoho zatracovati, leč by snad o jeho zátratě měl
jistoty z písma, ze zjevení anebo ze smyslu svého.

Ku svědectví Protivově, že prý řekl mistr: Jan Viklef ně-
komu hlavu zviklá, přičiňuje Hus tato slova, že řekl a na-
psal: „O Viklef, Viklef, nejednomu ty hlavu zvikleš! an již mno-
hými vikle, zvláště kněžími lakomými."

K dalšímu výroku téhož svědka, že prý Hus pobouřil Čechy
proti Němcům, jakož prý o tom v Čechách obecná jde pověst,
odpovídá mistr: že, jak Protiva svědčí, opravdu, když Bavoři do
Čech vpadli a Mišiiané, obyvatele trýznili a vraždili, a domy
jejich zapalovali, skutečně on (Hus) řekl : že Čechové jsou bíd-
nější nežli psi, anebo hadové, ješto majíce příčinu spravedlivou,
říše své nebrání. Také prý řekl, žeby Čechové měli býti po zá-
konu Božím, ano po zákonu přirozeném první v úřadech králov-
ských, jako Francouzové ve Francii, Němci ve svých zemích, aby
znal Čech české poddané říditi a Němec německé. Nebof jakého
prospěchu lze doufati, kdyby Čech německého jazyka neznalý stal
se v Teutonii plebánem anebo biskupem ? V pravdě asi tolik by
pořídil, jako němý pes ve stádu. A tak užitečen jest 1 Čechům
Němec. On tedy věda, že jest věc taková zákonu Božímu a
církevním pravidlům protivná, prý se jí opřel. Studující němečtí
nebyli prý jím (Husem) z Prahy vypuzeni, ale jejich přísaha je
vypudila, kteroužto se zavázali, odejíti, kdyžby neměli míti tří
hlasů naproti jednomu hlasu národa českého. ^)

2. Svědek Jan Peklo, kazatel u sv. Jiljí v Praze, svědčí,
že prý slyšel o Janu Husovi :

á) Že káže v neděli i ve svátek, že můžeme býti i bez
papeže spaseni. Hus sice přiznává, že kázal, kterak jest i bez
papeže spása možná, ješto byla za času Anežky papežice církev
dvě a půl léta bez papeže, ale to prý jest lež, že takto káže v
každou neděli a v každý svátek, jelikož prý po více neděl ani
papeže nejmenoval.

^) Docum. Depositiones testium contra M. Joannem Husa. 1414.
Srovnej : Výpovědi Protivovy a odpověď Husovu. Palacký^ Docum,
164, n, 2, Articuli a. 1409. archiepiscopo propositj,

280 Svědkové Beneš a Pavel.

b) Svědčí: Hus prý učí, a on prý tak slyšel od něho, že
kněz ve stavu hříšném nerozhřešuje. Hus dí, že blud ten
drží, kdož učí, že duchovní u sv. Michala, u sv. Mikuláše, u sv.
Vojtěcha a u sv. Martina (t. j. ti, jenž podávali pod obojí) ne-
rozhřešují aniž mohou rozhřešovati, a proto prý se nechtějí u
nich zpovídati, aniž jiných svátostí přijímati, což vše se děje ná-
vodem zpovědníků Pražských.

c) Týž svědek svědčil o své újmě, že Hus tvrdil o 45
článcích Viklefových, že jsou všickni pravdiví až na článek
o těle Božím; a toho prý nepředkládal, jakoby byl jistý článek
víry, nýbrž jako sporný. Hus odmítá tuto výpověď jednoduchým :
„Není pravda"; neboť ne všecky kusy, jež přičítají Viklefovi, jsou
skutečně jeho, nýbrž spíše M. Janem Húbnerem vymyšlené (con-
ficti), a proto prý již M. Mikuláš Litomyšlský těmito slovy jej
pokáral: „Ty jsi křivě, nešlechetně a vadně vyňal články z knih,
které tam tak nestojí." A on prý (Hus) doložil: že tací podvod-
níci (falsificatores) spíše měli býti upáleni, nežli jiní (t. j. Berlín
a Vlaskam), jež upálili touž dobou pro porušení (falšování) šafránu.
Uznává prý, že některé kusy Viklefovy ve smyslu dobrém jsou
pravdivý, a proto nechtěl souhlasiti, aby všecky byly zavrženy,
boje se slov: Běda, běda, kteří říkáte dobrému zlé. Avšak toho
prý nedí, žeby všecky veskrze byly pravdivý, neboť prý jsou sku-
tečně některé kusy Hiibnerovy křivý.

3. Beneš, kazatel na hradě Pražském, svědčí, že slyšel
od Ondřeje z Brodu, že prý kázal Hus u sv. Havla o bludech
Viklefových, jakož i o tom, že ve svátosti oltářní zůstává chléb.
— Hus odpovídá: že nikdy u sv. Havla po česku nekázal, že
tedy bud Beneš lže, anebo že lhal Ondřej z Brodu. On prý (Hus)
ani neumí po česku říci slovo „panis materialis" (hmotný chléb),
a proto jest lež, žeby byl řekl, že trvá na oltáři hmotný chléb,
jakož jest lží, že z knih Viklefových kacířství kázal.

4. Pavel, kazatel u sv. Haštala, stvrzuje přísahou, že
slyšel Husa kázati, že ve svátosti zůstávají spůsoby chlebné s
příslušnou svou podstatou, a proto prý jest Bůh tak ve chlebě,
jako člověk v tunice své, anebo duše v těle svém. Hus odpo-
vídá: Hle! jak lže. Předně se po česku nedá náležitě ani slovo
„accidens" (případnost) ani „subjectum" (podstata, podmět) vy-
ložiti, a uvodí-li svědek, že on (Hus) užil příkladu: jako člověk
V tunice, tak že jest případnost v podmětu, tož prý by on (IIus)

Svědkové Pavel a Ondřej z Brodu. 281

bláznivě byl mluvil. Kýžby byl zmoudřel a rozuměl slovům: že
tak jest zakryt člověk tunikou svou, jako se zakrývá tělo Páně
formou (sposobou) chlebnou ; jako jest duše ukryta v těle, tak
prý tělo Páně ukryto jest ve formě chlebné, podle slov zpěvu
církevního : „Quod non capis, quod non vides, animosa firmat
íides" etc.

Dále svědčí týž svědek, že Hus řekl: Svázaný (hříšný)
nemůže rozvazovati, t. j. rozhřešovati. Hus dí, že blud ten
drží ti, kdož učí, že kněží od sv. Mikuláše etc. rozhřešovati
nemohou.

Také prý mistr řekl: Hle praví se: „Já jsem chleb" a ne:
„tělo Kristovo**, a tak i na jiných místech písma stojí: „Jezte
chleb" a ne: „tělo mé". — Hus odpovídá, že Kristus obojí řekl,
i: „Já jsem chleb", i: „Toto jest tělo mé", ačkoliv prý nečetl,
žeby byl Kristus řekl: ^Já jsem tělo". A on prý (Hus) dí: že
ve velebné svátosti jest chleb, jest tělo Kristovo, ješto se v ka-
nónu mešním zřejmě dí: „Chleb nebeský přijmu", a: „přijímám
tělo Kristovo.**

Též prý mistr tvrdil, ano i kázal, že nikdo vyobcován
býti nemůže, leč by ho Bůh vyobcoval. Hus dí, že vyřkl, že
nikdo nemůže býti po spravedlnosti vyobcován od preláta svého,
než kdo byl Bohem vyobcován, a že nikdo z církve se nevylučuje,
leč pro hřích smrtelný.

Konečně svědčí týž svědek, že prý tvrdil Hus, že žena,
která jest bez hříchu smrtelného, ve všem jest důstojnější, nežli
papež. Hus odpovídá, že svědek lže, neboť podle filosofů není
žádná žena po přírodě důstojnější nežli muž, a proto také není
žádná žena ve všem důstojnější nežli papež. Avšak toho že při-
pouští, že nejdůstojnější žena, matka Spasitelova, vyniká nad
papeže, a že Rebeka, následujíc lépe Krista v životě a tudíž Ho
více milujíc, než papež, jest světější, a proto důstojnější u Boha
nežli papež; neboť Bůh nehledí na osobu, alebrž odměňuje kaž-
dého podle zásluh jeho.

5. Ondřej z Brodu, kanovník kostela Pražského, svědčí,
že Hus získal proti řádu Pražského učení národu českému tři
hlasy, a tak prý spůsobil spor mezi Čechy a mezi Němci. A
když byl Broda tázán, jak se dozvěděl o těchto věcech, odvětil:
že byl na Horách Kutných s mistry tří národů; Hus prý ostatně
i na veřejných poradách učení Pražského k tomu naváděl, a

282 Svědek Ondřej z Brodu.

starší prý členové university nesměli pro strach svých hlasů po-
zvednouti, aby se ustavení přísahou stvrzená držela, anf prý by
je Hus se svými stoupenci za zrádce království byl vyhlásil.

Hus odpovídá, že jest pravda, on že získal na králi tři
hlasy národu českému, a ty má dosud národ ten na učení Praž-
ském, a že tak učinil k radě Ondřeje z Brodu samého. Zapřisá-
half prý ho (Brodu), aby řekl, zdali tak žádá spravedlnost.
Ondřej pak řekl: „O Huse! není pro nás v této věci Spasitele?"
Načež prý on (Hus) odvětil: „Doufám, že ho míti budeme." A
těžkou nemocí jsa sklíčen, tázal prý se Brody, právě když přišel
Elie, zda-li jest to po právu, abychom my měli hlasy tři; načež
oba prý zvolali : „O kýžby Bůh dal ! ale my nikdy k tomu nedo-
spějeme." Jimžto prý řekl: „Hle právě přišel posel králův s do-
pisem k universitě, zde máte opis, čtěte!" A oni prý četli, rado-
vali se, pochvalně se o tom vyslovujíce. K tomu prý přidal Hus:
„Jsem jako v poslední hodině své, umru-li, prosím, abyste usilo-
vali o spravedlnost a o osvobození našeho národa." Žeby ale byl
kdy nazval některého mistra zrádcem, to odmítá mistr krátce,
řka: „Lže."

Ondřej svědčí dále, že klerik Václav slyšel od Husa, že
zůstává po posvěcení na oltáři chleb. Hus odpovídá: Pravil jsem
a pravím, že v hostii zůstává chleb, který řekl: „Já jsem chleb
života" ; a apoštol dí : „Zkusiz sebe člověk sám, a pak z tohoto
chleba jez." Ale co Ondřej o něm tvrdí, není prý pravda; neboť
on (Hus) neumí ani říci, jak by se mělo slovo „eucharistia"
přiměřeně po česku vyložiti, a kdyby prý výraz „in eucharistia"
vykládal „v dobré paměti", anebo „v dobrém daru", což by
to prospělo k úkolu vytknutému, a jak by tomu lid mohl po-
rozuměti ?

O témž předmětu svědčí Ondřej dále, že Hus sobě stěžoval
v aestuáři kolleje Karlovy, kterak jej venkovští plebáni proto ob-
těžují, že řekl: „Chleb ostává v hostii" a že doložil: Rád bych
věděl, co se láme, chleb-li na oltáři nezůstává. A když Hus ven
vyšel, tázal prý se Mikuláš z Podivína Ondřeje, proč k řeči Hu-
sově nic neřekl; i odpověděl tento: že prý chtěl ještě více slyšeti.
— Hus činí zde poznámku, že ti venkovští plebáni slyšíce slovo
„chleb" ihned na mysli mají „hmotný chleb", a k jednání Bro-
dově právem připojuje: O lstivý člověče, jestliže jsem mluvil zle,
proč jsi více slyšeti chtěl, a mne jako bratra nepokáral? Byl jsi

Svědkové proti Husovi. 283

Ústy přítelem, v srdci však nepřítelem lstivým, a tolik let jsi
nosil lest v duši své !

Týž Broda vypovídá, že Hus nazval Bonifacia papeže
kacířem. — Hus odmítá svědectví toto, a zove Brodu svědkem
nešlechetným, který není s to dokázati, ve které řeči by Bonifacia
byl takto nazval, aneb ve kterém spisu by takto byl napsal ; on
(Hus) nemá prý ve zvyku zváti někoho heretikem „in concreto",
ač dobře prý pravil, že ten, kdo se dopouští svatokupectví, a kdo
tvrdošijně písmu odpírá, jest kacířem.

6. M. Mikuláš z Podivína svědčí, kterak Hus, přijda
do aestuáře M. Ondřeje z Brodu, mezi jiným řekl : Hle ctihodni
mistři, co ti venkovští plebáni o mně mluví, že jsem kázal, že
ostává na oltáři hmotný chleb ? Chtěl bych ale od nich slyšeti,
jak by odpověděli k otázce, co se láme, ne-li podstata chlebná?
Tu prý na sebe pohleděli: svědek, M. Broda a M. Gregorio z
Prahy, on ale (Hus) zamyšlen odešel. Když odešel, řekl prý svě-
dek k mistrům: Slyšeli jste a ničehož jste neřekli k těm věcem?
Oni však odpověděli : Chtěli jsme více od něho slyšeti. — Hus
tuto praví, že svědek ten jinak svědčí, nežli Broda, ač oba byli
přítomní. Broda svědčil, že řekl (Hus): „ostává chleb", Mikuláš:
„ostává podstata chlebná." Přidalť prý svědek tento chybně slova
„podstata."

7. Mikuláš, plebán ze Vseta t, svědčí, že slyšel od Husa
samého, že na oltáři ostává podstata chlebná. — Hus odpo-
vídá: „Lže."

8. Václav z Voděrad, veřejný notář, svědčí, že slyšel
Husa, an v kázání řekl: „Hoši, chvála Bohu ! Němce jsme vy-
loučili; děkuj mež zvláště Mikulášovi Augustini, že toho u krále
dovedl." Též svědčí, že prý často slyšel Husa tvrditi, že věrou
spatřujeme v chlebě tělo Boží, který (chleb) se knězem pozdvi-
huje. — Hus odpovídá, že často vyřkl: že věrou spatřujeme tělo
Kristovo ve spůsobě nebo ve formě chlebné, a tak ve chlebě
jakož o tom mluví sv. apoštol: „Chleb, kterýž lámeme, zdaliž není
oučastenství těla Páně?" (I. Cor. 10.)

Týž svědek svědčí, že slyšel Husa nejednou říci, že kněz
ve smrtelném hříchu jsoucí nemůže rozhřešiti. — Hus dí:
Lže; ale pravda jest, že jsem pravil a pravím, že kněz ve smr-
telném hříchu nerozhřešuje hodně a záslužně, alebrž že hřeší,
kdykoliv ve hříchu tom trvaje rozhřešuje.

284 Svědkové proti Husovi.

Taktéž svědčí, že prý slyšel Husa v kapli Betlémské kázati,
žeby on (Hus) nechtěl odstoupiti od cesty Viklefovy ani za
kapli plnou zlata. — Hus dí, že svědek mate lež s pravdou. On
prý řekl: žeby nechtěl za kapli plnou zlata odstoupiti od pravdy,
kterou poznal z knih Viklefových, nikoli: žeby nechtěl se od-
vrátiti z cesty Viklefovy. Nebot, cokoliv pravdivého řekl Vikleí,
to že drží, ne proto, žeby to byla Viklefova, ale že jest to pravda
Kristova.

Konečně svědčí svědek, že prý řekl Hus, že jest lépe při-
sahati na Boha živého, nežli na obraz neb na pergamen. —
Hus odpovídá, že tak řekl u přítomnosti inkvisitorů, M. Mauritia
a Jaroslava biskupa, jakož i před vikářem jeneralním, když týrali
kněze Abrahama, protože nechtěl přisahati. Týž prý k otázce
Husově: Ty tedy nechceš přisahati, odpověděl: „Přisahal jsem
jim u Boha živého, že chci pravdu říci, a oni mne nutili, přisa-
hati na evangelium a obraz Ukřižovaného." Těm prý on (Hus)
řekl : že sv. Jan Zlatoústý nazývá ty blázny, kteří chtějí míti
přísahu na stvoření, jakoby byla vyšší, nežli při Bohu živém. A
tu prý odvětil vikář Kbel : „Ha, mistře, nejste tu, abyste káral,
ale abyste poslouchal." Tomu prý (Hus) pravil: Hle, vy chcete
tohoto kněze odsouditi, jakoby držel blud Valdenských, a on vám
přece přisahal při Bohu živém; je-liž to spravedlivo ? i)

Svědectví svědků těcíito, zvláště co se týká článků věrouč-
ných, jsou na mnoze nepodstatná; neboť Hus netvrdil, že
kněz ve hříchu smrtelném platně nerozhřešuje, on také věřil v
přepodstatnění ; avšak upříti se nedá, že sobě Hus u volbě výrazů
svých velmi nerozvážlivě počínal, tak že mohl snadno padnouti
v podezření, že bludně o těch článcích věří.

Podle pravdy však bylo svědčeno, že Hus neměl, ano na
základě svého učení ani nemohl míti papeže za nezbytnou hlavu
církve viditelné, a že si nevážil ustavení církevních, chtěje, aby
zákon Boží byl jediným a výlučným pravidlem života křesťan-
ského, nejenom v ohledu mravném, ale i v ohledu náboženském
a právním.

S myslí skormoucenou však se tuto dočítáme, že od Čechův
Čechovi Janu Husovi za zločin kladeno, že vymohl na králi tří
hlasů na učení Pražském pro národ svůj, a že bývalí kollegové

^) Palacký^ Documenta. Str. 17i — 185. n. 4,

Svědectví proti Husovi. 285

jeho, jak sami vyznávají, tak lstivě sobe počínali, chtejíce na
něm vyzvěděti ještě více odchylek od učení katolického. Nic však
méně musíme podle pravdy vyznati, že Hus byl u veliké míře
tohoto příkrého nepřátelství sám příčinou, jelikož nešetřil nikoho
v polemice své, ani svého vlastního učitele, učeného M. Stanislava
ze Znojma, o tom ani nemluvě, že otřásl svým učením veškerou
budovou církevní.

Podle svědectví svědkův těchto, kteréž částečně křivé bylo,
měl Hus právo, napsati, že přičinil k výpovědím jejich poznámky
své, aby lidé poznali, že on tak neučil, jak oni Ihavě svědčí,
aby zjevni byli Ihaví svědkové ti, a aby byla zjevná víra jeho u
věcech těchto.

Hus píše ve svém listu k Janu Chlumovi, že komisaři na
něho doléhali, aby svou při odkázal asi dvanácti neb třinácti mi-
strům, on ale nechtěl prý k tomu přivoliti; nýbrž, jakmile napsal
odpov^ědi k větám, jež mu přičítali, ihned prý protestoval, chtěje
státi před veškerým sněmem a oučty klásti z víry své. ^)
Nejvíce stěžuje mistr sobě na mistra Pálce, kterýžto prý stojí
o jeho odsouzení, a proto žádá (Hus), aby odpovědi jeho ku
článkům ze spisův jeho sebraným králi Zigmundovi byly do-
ručeny, a sice někým, kdo není se strany jeho (Husovy). Mistr
doufá, že král vida, že články „De ablatione", „De Constantini
dotatione", „De eleemosynis" odsouzeny byly, pohnouti by se dal
ke zrušení nálezu Pražských doktorů, nebot by jinak i císař i
král heretiky slouti musili, ješto zabavili jmění církevní. '^}

Hus byl nejednou od komisarů k tomu určených vyslýchán,
zvláště pak od těch, kteří byli po uprchnutí Jana XXHI. sněmem
ustanoveni, dne 6. dubna 1415; byliť jimi Petr z Alliaku, Vilém
Kordianský, biskup Dolský a opat Cisterský. Tito k sobě přibrali
ještě jiné preláty a doktory, a vyslýchali Husa několikráte sou-
kromí, o čemž ale bližších zpráv se nedostává. Zejména byl Hus
vyslýchán o 45 kusech Viklefových; při každém se vyslovil, zdali
jest pravdiv a ve kterém smyslu, a ujišťoval, že se chce výroku
sněmovnímu podrobiti. ^)

Reformátor mohl se tedy ze všeho zodpovídati a očistiti,

*) Palacký, Documenta. 86. n. 47.
2) Ibidem. 92. n. 51.
^) Ibidem.

286 Uvěznění Husovo a gleit.

cokoliv mu bylo za vinu kladeno. Věty ze spisů jeho sebrané
byly mu předloženy, svědectví svědkův nepřítomných přísahou
zpečetěno, svědkové přítomní vyslýcháni a přísahou zavázáni; a
tudíž nikterak nelze tvrditi, že v [procesu mistra Jana nebylo
právních forem šetřeno.

Takéť na to, žeby snad mistr neměl příležitosti, o svém
učení soukromí počet vydati, ze žádné strany neželáno, alebrž
pouze proto se děly stížnosti, že Hus nejsa ještě ani slyšán, byl
hned jat a do žaláře uvržen, a že mu až dosud nebylo popřáno
veřejné slyšení před sněmem Kostnickým. ČásC zajisté šlechty
české a moravské, těžce nesouce trudný stav milovaného mistra,
činili trpké výčitky králi Zikmundovi za příčinou zrušení listu a
slova jeho, jakož i za příčinou zajetí mistra Jeronýma Pražského.
Nežádáno tam sice, aby byl trestu zbaven, kdyžby vina byla na
něm shledána, ale želáno, že Hus přijev nemohl nižádného slyšení
míti, ačkoliv toho všemi křesťanskými cestami žádal i hledal, a
že mimo řád vsazen byl v těžké vězení, čímž gleitové porušeni
byli. Nad to po útěku papežově že byl ještě do tužšího vězení
vsazen (na hrad Gottlieben), kdež mu ruce a nohy nekřesťansky
ukovány, a proto chtějí, aby Zikmund to opatřil, by mistr vě-
zení zproštěn, a aby ne pokoutně, ale veřejně slyšán byl.^)

Česká i Moravská šlechta píše, kterak Jan XXHI. rozeslal
po všem křesťanství své bully a listy, dávaje všem svůj jistý a
bezpečný gleit a jistotu plnou a svobodu, aby každý dobrý i zlý,
křesťan i kacíř bezpečně mohl přijeti i odjeti k tomu i od toho
sněmu, a nad to pod kletbou a ztrátou všeho důstojenství a cti
že přikázal, aby žádný nepřekážel tomu, kdožby chtěl do Kostnice
jíti aneb se vraceti. A tu prý poctivý a věrný slova Božího mistr
Jan Hus jel ku sněmu pro křivé nařčení, kteréž jest jemu bez
viny a skrze to vší české koruně a jazyku připisováno. Na tom
svolání chtěl jest každému ze své víry odpovídati, a byl-li by v
čem scestným shledán, „jehož bohdá nic takového do něho ne-
vieme, nýbrž jen vše dobré, hotov byl, toho poopraviti podle řádu
a naučenie písma svatého, a ještě by to rád učinil, by mohl
zjevné a spravedlivé slyšenie mieti." Proti těm prý „svědkóm.

Barones Marchionatus Moraviae ad regem Sigismundum. Bru-
nae 1415. 8. Maji. Palacký, Docum. 547. n. 73. E M. S. Mla-
denovič.

Stížnosti šlechty moravské, óeské a polsko. 287

ježto jsú proti němu provedeni, že má a móž mieti daleko více
dobrých lidí a svědkův, jimžto věřiti hodněji jest, nežli jeho ne-
přátelóm." Šlechta činí pozorná Zigmunda, že Hus jel do Kost-
nice pod gleitem jeho, a že v tom gleitu jest jat, vsazen, beze
vší zprávy a slyšení proti pravdě a řádu a gleitu propůjčenému
českému rodu a jazyku na potupu, a protož aby již dosti bez
viny trpěv nebyl více mocí a bez řádu žalářován, ale mohl se
bezpečně do své vlasti navrátiti. ')

Jako šlechta českomoravská v dopise ku králi Zigmundovi
trpce želá na to, že se s Husem mimo všechen řád nakládá, tak-
též sobě stěžovali čeští a polští páni v Kostnici přítomní dopisem
dne 13. máje 1415 podaným otcům u Bosákův shromážděným, že
Hus naproti všemu právu a beze všeho slyšení byl jat, uvězněn,
okovy stížen a trápen hladem i žízní, žádajíce, aby byl veřejně
slyšán, a bude-li shledán, že učil naproti písmu, ať se kaje a
opraví. 2)

Pánům českým a polským odpovídají deputovaní čtyř ná-
rodů (na které sněm rozdělen byl), že Hus nepřibyl do Kostnice
s gleitem, který mu teprva 15. listopadu 1414 jest udělen, že
byl Alexandrem V. pohnán, a jelikož se osobně nedostavil, byl
vyobcován, trvaje po pět let v klatbě, a že tudíž nejen kacířem,
ale arcikacířem jest, nad to prý Hus v Kostnici kázal. Pánové
odvětili, že papež sám přiznal, že má Hus gleit králův, že se do
Říma dostaviti nemohl, a že vezdy appelloval; žeby však byl v
Kostnici kázal, není prý pravda. Posléze podávali páni sebe za
rukojmí, aby Hus na svobodě pookřáti mohl; avšak sněm jim
patriarchou Antiochenským odpověděl, že ani za tisícero rukojem-
ství by Hus propuštěn býti nemohl, avšak že otcové jsou hotovi
uděliti jemu dne 5. června 1415 veřejné slyšení. A tak dopřáno
mistrovi, čehož tak snažně sobe přál ve vězení svéra.^)

*) Barones Bohémi et Moravi numero 250 ad regem Sigismundum.
Pragae 12. Maji 1415. Palacký^ Docum. 550. n. 74. E M. S.
Mladenovič.

2) Palacký^ Docum. 258. seq. E M. S. Mladenovič.

3) Palacký, Docum. 259. seq.

288 První výslech veřejný.

§. 22.
První veřejné slyšení Husovo.

Když se přiblížil čas prvního veřejného slyšení, byl Hus ze
zámku Gottlieben přiveden do kláštera Bosákův. Dne 5. června
1415 sešli se do téhož kláštera kardinálové, arcibiskupové, bi-
skupové, preláti, doktoři, mistři, bakaláři a jiní. Nejprve čtena
jest zpráva o svědectvích naproti mistrovi činěných, jakož také o
výsledcích vyšetřování, a sice dříve, než do večeřadla, ve kterém
sbor se sešel, Hus byl uveden. Taktéž čten křivý překlad onoho
dopisu, který mistr odcházeje z Čech, spolurodákům svým zane-
chal. Otcové prý, jak Mladenovič vypravuje, měli odsudek již
hotový (?), o němž se jeden Cech, jehož zove Mladenovič U(lricus),
do večeřadla se vloudivší, dozvěděl. Ten prý nemeškaje zpravil
o všem P. (Petra Mladenoviče), a ten zase učinil o tom spěšnou
zprávu V(áclavovi) de Duba a J(anovi) de Chlum; kteřížto bě-
ževše ke králi Zigmundovi, snažně žádali, aby nedopustil, by mistr
byl odsouzen na základě svědectví, jak se jim zdálo, neodůvodně-
ných. K tomu účelu podali králi exemplář rukopisů Husových „o
církvi", „naproti M. Štěpánovi Pálčovi" a „naproti M. Stanisla-
vovi ze Znojma". Zigmund prý neprodleně poslal ku sněmu
falckraběte Ludvíka a Bedřicha, purkrabího z Norimberka, žádaje
důrazně (mandans), aby se nic neuzavíralo, aniž aby rozsudek
anebo odsudek se činil dříve, nežli by slyšán byl Hus;
také žádal, aby mu otcové sdělili nález písemně, kterýžby on
(Zigmund) svým theologům sdělil, aby úsudek jejich- vyslyšel. Tak
sděluje věrný přítel Husův Mladenovič; avšak zdá se to býti k
víře nepodobno, aby sobě byl Zigmund osoboval jakousi vrchní
dohlídku nad nálezy nejvyššího sboru církevního ; aniž by byl
sněm trpělivě nesl, aby se král míchal do věcí výlučně oboru ná-
boženského se týkajících. Zigmund poslal otcům autografy Hu-
sovy, aby nahlédli, zdali v pravdě učil těm věcem, ze kterých
byl stíhán.

Když vyslancové krále Zigmundovi se vzdálili, uveden jest
do sboru Hus. I předloženi jsou jemu rukopisové jeho, a on
tázán, zdali je za své uznává. Hus přisvědčil a doložil, že jestli
v nich jest co křivého a bludného a on bude naučen, že hotov
jest, pokorně odvolati a napraviti.

Výstupy bouřlivé. 289

Na to se jali předčítati závadné články a svědectví svědkův,
a kdykoliv Hus chtěl se hájiti výkladem obšírnějším, zakrikovali
ho, žádajíce, aby odpovídal krátce ku předloženým sobě otázkám
slovem „ano** anebo „ne." A když vzdor hlomozu a křiku přece
slova dopadnul, aby články své výroky otcův sv. odůvodnil, zakri-
kovali ho, že důvody ty jsou nenáležitý, k věci se nehodící. Ml-
čel-li však mistr, zase prý volali: Hle! mlčíš! na znamení, že s
těmi bludy souhlasíš !

Výslech Husův byl tedy bouřliv a řádu odporen, ač je-li
zpráva Mladěnovičova veskrz pravdivá; nebot tento důvěrný přítel
nešťastného mistra byl zajisté velkým bolem sevřen nad smutným
koncem jeho, a duše jeho naplněna hořkostí, která snad měla dosti
značný vliv na popsání soudu mistrova.

Za příčinou bouří v posezení tomto sběhlých odročili otcové
výslech další až ku sedmému červnu ; ač ani k tomu nedošlo, což
přece na místě předním se státi mělo, aby se Hus vyznal, zdali
články jemu připisované se nalézají skutečně ve traktátech jeho
čili nic. Mistr píše o výslechu tomto ihned téhož dne přátelům
svým v Kostnici, kterak se mu podařilo smazati dvé článkův, a
že doufá v Boha, že jich více smazáno bude, ale želá, že před-
ložili (tito přátelé) sboru traktát naproti skrytému odpůrci, a chce
aby nepředkládali knih jiných leč „de Ecclesia", naproti Pálčovi
a naproti Stanislavovi ze Znojma. Zároveň se těší, že žádali
knížata, aby jim dány byly autografy (Husovy) nazpět, nebot prý
Michal de Causis volal, aby byly spáleny. Stěžuje sobě, že v
celém sboru duchovních neměl než dvé příznivců : „Otce" a jed-
noho polského doktora; a bojí se, že učení Augustinova o církvi,
o údech předzřízených a předzvěděných, jakož i o zlých prelátech
otcové nepřipustí. Vzdor tomu kojí se mistr nadějí, že se mu
podaří mnohému ústa zacpati, jestliže by slyšení takového se mu
dopřálo, aby učení své odůvodniti mohl. Biskupa Litomyšlského
chválí, že mu nikoli nepřitížil, an pouze řekl : „A co jsem já
tobě učinil?" 1)

Ač bouřlivých výstupů vůbec chváliti nemůžeme, tím méně,
dějí-li se v tak ctihodném sboru, jakým jest shromáždění církevní:
přece zapříti nelze, že revolučná a bořivá povaha článkův Huso-
vých mnoho k neladů a pobouření myslí přispěla. Nebof otcům

') Palacký^ Docum. 104. n. 63.

Uíoní Jana Husi. 19

290 Druhý výslech veřejný.

byl zajisté směr učení reformátorova dostatečně znám. Aspoň
svědčí články Gersonem, zvláště pak Pálčem sebrané, že theolo-
gové ti dosah mnohých vět Husových lépe poznali, nežli refor-
mátor sám.

Litovati jest, že už toto prvé setkání se mistrovo se sněmem
bylo příkré, bouřné a nepřátelské, které dojista nebylo podle
toho, aby jej ku smíru s církví naklonilo. Ale i kdyby byl u vší
mírnosti se děl výslech, byl by Hus sotva od své nauky ustoupil.
Spíše doufal, že se mu podaří přesvědčiti otce o pravdivosti ná-
hledův svých, a to vše na základě písma! Nebohý zapomenul, že
ač písmo jest slovo Boží, přece dosud ještě nikdy na základě
písma nebylo odstraněno nedorozumění ve věcech náboženských.

§. 23.
Druhý veřejný výslech Husův.

O nastávajícím výslechu píše mistr Janovi z Chlumu dne 6.
června 1415, že mu bude na zej tří o hodině ranní desáté odpo-
vídati: 1. Zdali chce vyznati, že každý článek z knih jeho vyňatý
jest bludný, a zdali odpřisáhne a jinak kázati bude; 2. zdali se
přiznati chce, že kázal články svědectvím svědkův osvědčené; a
3. zdali je chce odpřisáhnouti. K tomu však prý jej nenavedou;
neboť; kdyby měl po ruce péro a papír, napsal by: „Já Jan Hus,
v naději sluha Boží, nechci říci, žeby byl každý článek z knih
mých vyňatý bluden, abych tím nezatratil učení ss. doktorův,
zvláště pak sv. Augustina. Za druhé nechci uznati za své ony
články, kterých mi křivě připisují. Za třetí nechci odpřisáhnouti,
abych křivé přísahy se nedopustil.

Při takovém rozpoložení mysli nastal mistrovi druhý výslech
veřejný. Sešliť se dne 7. června 1415 preláti ve večeřadle u Bo-
sáků, načež Hus brzo po zatmění slunce téměř ouplném jest
předveden. V téže chvíli se dostavil i král Zigmund v průvodu
Václava z Dube, Jana z Chlumu a bakaláře Mladěnoviče. V po-
sezení tom panoval řád, snad pro přítomnost Zigmundovu, snad
také proto, že jménem královým sněmu ohlášen jest dekret, že
kdokoliv by sobě proti řádu počínal, ze sněmu bude vyhoštěn.

V tomto výslechu jednalo se o týchž článcích, pro které

Jednání Petra Alliaka. 291

byl Hus dílem v Praze před generáluíra vikářem, dflem v Kost-
nici Michalem de Causis obžalován, a sice :

Že Jan Hus od měsíce června 1411 v Betlémě a jinde hrubé
bludy kázal, z části z Viklefa vážené a z části jim samým
vymyšlené, a mezi těmi především ten blud, že i po konsekraci
zůstává v hostii chleb hmotný. Článek ten byl osvědčen
Janem Protivou, Janem Peklem, Benešem, Ondřejem z Brodu,
Pavlem, kazatelem u sv. Haštala a Mikulášem, plebánem ze
Všetat. Hus dovolával se svědomí svého a Boha, že tomu tak
není, jak tito dosvědčují; nicméně však nechce prý zapříti, kterak
když arcibiskup zakázal (v řeči o velebné svátosti) užívati výrazu
„chléb**, zákazu tomu se protivil, an se Kristus sám u sv. Jana
v kapitole 6. jedenáctkráte zove „chlebem" anjelů a životodárným,
a protož prý nechtěl býti odporen evangeliu; tomu však nikdy
prý neučil, žeby na oltáři byl chleb hmotný.

Po této odpovědi jal se kardinál Petr Kambrejský (ďAilly,
Alliacus) způsobem, jakého chváliti nemůžeme, Husa zkoumati,
zdali by přece nevězel v bludu Viklefovu o velebné svátosti. Po-
něvadž věděl, že Hus v otázce o pojmech všeobecných k realismu
se přiznával, vyzvídal, zdali nepřipouštěje byt pojmů všeobec-
ných nezávisle a kromě bytu člověka, připustí, že chleb po po-
svěcení podstatou svou mizí, a zůstává pouze případnost, čili
spůsoba chlebná. Chtěl tedy Alliacký chytrými otázkami ukázati,
že Hus nepřijímaje bytu universalií podle názoru Aristotelova
leč v individuích připustiti musí, že na oltáři trvá podstata^chleb-
ná. Avšak mistr se nedal mýliti, řka, že v tom případě přestává
býti chleb hmotným, an se přepodstatňuje, a tudíž přestává v něm
býti universalie chlebná, v jiných ale případnostech že není pří-
padnosti (das Singuláre) bez její podstaty (das Universale). Je-
dnomu Angličanovi, jenž za příkladem Alliaka jej chtěl zkoušeti,
odvětil mistr : že uvádí důkazy dětinské, jako hoši ve škole. K
námitce jiného Angličana, jenž uzavíral: že poněvadž se na oltáři
chleb nezničuje, snad i podstatná, prvá a hmotná forma ostává,
odpověděl Hus: že chleb se nezničuje, ale přepodstatňuje v tělo
Páně. Mistr se touto odpovědí osvědčil býti následníkem sv. To-
máše Akvínského, jakož i jinde jeho autoritu často uvádí. Na
vyznání tomto nebylo však ještě dosti, ješto otcové nemohli ni-
kterak k tomu přesvědčení dospěti, že mistr nebyl v této věci
stranníkem Viklefovým; nebot bylo příliš mnoho svědkův, kteří

19*

292 Druhý výslech veřejný.

takto o něm svědčili, a proti těmto svědkům nebylo lze jiného
namítati, leč že jsou odpůrcové Husovi. Proto radil opět jiný
Angličan, aby se mistrovi nevěřilo, že prý za příkladem Viklefo-
vým lstivě mluví. Hus však odvětil: „Bůh jest svědek, že upřímně
a ze srdce mluvím." Vzdor tomuto zapřísahání doléhal naň po-
znovu zase jeden Angličan, řka: Zdali pak jest tělo Boží v eu-
charistii v pravdě a podstatně, celotně (tofaliter) a množivě (mul-
tiplicative) ? To jest: zdali jest celé tělo Boží v celé hostii a celé
v každé částce svaté hostie, když by rozdělena byla? Načež Hus
odpověděl: že ve velebné svátosti jest v pravdě, podstatně (reali-
ter) a celotně (totaliter) tělo Boží, které se z Marie panny zro-
dilo, trpělo, zemřelo, z mrtvých vstalo a sedí na pravici Boží. A
tak prý ještě dále tázáno o universaliích, o věcech nepříslušných
a nenáležitých, tak že konečně jeden Angličan důtklivě pravil:
Proč se věci nenáležité k řečem přiměšují, ješto jisto jest, že
mistr o velebné svátosti správně věří.

Nicméně tvrdil Stokes, že viděl v Praze traktátec, Husovi
přičítaný, v němž se pravilo, že ve velebné svátosti zůstává hmot-
ný chleb. Hus odpověděl: „S odpuštěním, není pravda."

Naproti odporu Husovu, že neučil bludně o velebné svátosti,
kladli otcové na váhu svědectví mistrů, doktorův a plebánů Praž-
ských, že prý sobě ani autority Řehořovy nevážil, nazvav ho
šaškem (joculator) a rýmařem (rhytmisator). Hus však odpírá,
že by byl neslušně se chtěl o sv. Řehoři vyjádřiti, jehož sobě
na výsost váží.

Když takto reformátor všecka svědectví proti sobě činěná
odmítal, jako lživá a od nepřátel vymyšlená, oslovil ho kardinál
Zabarella slovy těmito: „Mistře Jene! jsa muž učený, víš, že
psáno jest: V ústech dvou neb tří svědků ať stojí všeliké slovo.
Proti tobě však svědčí dvadcet svědků, prelátů a doktorů a jiných
mužů vážených, z nichžto svědčí někteří jako svědkové očití, jiní
jako ti, jenž slyšeli z pověsti hodnověrné, tak že věru nevím, co
bys ještě namítati mohl." An se však mistr Boha dokládal, a
svého svědomí, že mu bludy, z nichž ho stihají, ani na mysli ne-
tanuly, odvětil kardinál Alliakus, že sněm nemůže se ohledati na
povahu svědomí jeho, ale že mu nezbytno jest souditi dle svě-
dectví svědkův pod přísahu vzatých. K tomu připojil kardinál,
že Hus v zamítání svědkův upřílišuje, a sobě nespravedlivě po-
číná, an viní Pálce, jakoby byl věty ze spisu „de Ecclesia" a jiaé

o nauce Viklefovéi 293

křivé sebral, kdežto prý byl Páleč u výtahu tom veskrze mfrným,
ješto tytéž věty ve spisu zpomenutém mají do sebe povahu daleko
horší. I toho oechtěl kardinál zamlčeti, že IIus samého Gersona
Pařížského za podezřelého pokládal, kdežto veškera církev nemá
jemu rovného.

Druhý článek proti mistrovi uvedený byl: „že učil a tvrdo-
šíjné zastával bludné články Viklefovy ve školách a v ká-
záních." Hus odvětil; že bludů hlásati nikdy nechtěl, ať již Vi-
klefových, aneb kohokoliv jiného. A když se mu namítalo, že
kladl odpor zátratě 45 kusův, doznal Hus, že odpíral zavržení
článkův těch v tom smyslu, žeby žádný z nich nebyl katolický,
ale že každý jest bud kacířský, nebo bludný anebo pohoršlivý; a
tu prý mu nebylo lze pro svědomí souhlasiti s povšechnou jejich
zátratou. Tak na př. prý nemohl souhlasiti se zátratou článku:
„Papež Sylvester a Konstantin císař zbloudili, obohativše církev
Boží." Aniž se zátratou následujícího: „Je-li papež neb kněz ve
smrtelném hříchu, neposvčcuje (non consecrat), nesvětí na kněžství,
nekřti." Poslední však článek prý zmírnil dodatkem: že hodně
neposvěcuje, nesvětí a nekřti přisluhovatel, pokud se ve smrtel-
ném hříchu nalézá. Tomu však, žeby byl Hus zmírnil článek
Viklefův přídavkem „hodně", bylo odporováno, an výrok Husův
se zcela podobá výroku Viklefovu, zvláště ve spisu naproti M.
Štěpánu Pálčovi. Hus však odpíral řka, že hotov jest na hranici
skončiti, není- li věta jeho přídavkem tím zmírněna. I nahlédli do
spisu jeho a nahlédše přesvědčili se, že mistr pravdu mluvil.

Na to tvrdil Hus, že mu nebylo možno s povšechnou zá-
tratou článkův také proto souhlasiti, poněvadž byl mezi nimi
také ten: „Desátky jsou pouhé almužny." O tom článku
se delší rozmluva zapředla, neboť Alliacký upíral, žeby desátky
měly do sebe povahu almužny, ješto k dodání desátkův jsme
zavázáni, nikoli k dávání almužen. Hus naproti němu tvrdil,
že také almužny dávati jsme povinni. — Alliackému se patrně
nedostávalo výrazu, aby naznačil rozdíl povinnosti desátkův a
almužny. Desátky dávati bylo podle tehdejšího stavu věcí do-
jista povinností právní, kdežto almužny udělovati jest po-
vinnost toliko mravní. Neodvedl-li někdo desátků, mohl býti
k tomu mocí práva násilně donucen, nedá-li však někdo almužny,
dáti moha, nedbá sice povinnosti své mravní, ale nemůže k po-
vinnosti té z moci práva býti donucen. Hus jal se ještě vykládati,

294 Odvolání ku Kristu.

Že první, kdož desátek dávali, z dobré vůle tak učinili, jejich ná-
sledníci však z poslušnosti k desátkům jsou zavázáni; ale nebylo
mu popřáno dalšího výkladu o těch slovech činiti.

Na to se ujal mistr Štěpán Páleč slova, chtěje na Husovi
vyzvěděti, aby vyřkl přímo, který ze zavržených článkův by byl
„katolický". Mistr ho však odbyl, řka, aby se dokázalo o každém
zvláště, že by byl katolický. Nicméně doložil, že nechce žádného
z článků těch tvrdošíjně zastávati.

Avšak právě tvrdošíjnost uvedli mu otcové na mysl,
dokládajíce, že vět Viklefových hájil, ač netoliko od doktorů, ale
i na koncilu Římském byly zavrženy. Hus ohrazuje se tím, že
také on k napomenutí Zbyňkovu přinesl (do sídla arcibiskupova)
knihy své (Viklefovy) s tím doložením, aby je (Zbyněk) zkoušel,
a nalezl-li by tam bludů, aby je pilně zaznamenal, on že (Hus)
jest hotov, je odvolati. Arcibiskup však, aniž by byl bludu jedi-
ného dokázal, velel, aby všecky knihy byly spáleny. Naproti ta-
kovému skutku prý se odvolal k Alexandru V., a po jeho smrti
k Janovi XXHI., který se ted Balthasarem de Coxa zove, a po-
něvadž prokurátorům nebylo dáno slyšení, odvolal se ku Kristu
samému.

Poslední slova tato zavdala příčinu k otázce: zda-li jest
(Hus) od kletby rozhřešen? A když odpověděl, že nikoli, tázali
se: Zda-li jest dovoleno se odvolati ku Kristu Pánu? Hus
odpověděl: Není appellace slušnější, spravedlivější a účinnější nad
tuto. Slovům těmto prý se vysmívali, jak vypravuje Mladenovič,
Hus však másti se nedal, alebrž učiniv .výklad o appellaci, po-
znovu tvrdil, že ku Kristu lze appellovati, an jest nejvyšší, ale
také nejspravedlivější soudce, který bludu nepodléhá, a tudíž do-
vede ujmouti se utištěných. — V této odpovědi mistrově poznovu
se zračí, že sobě nebyl vědom rozdílu mezi oborem mravním a
oborem právním, a tudíž se domníval, že se musí připustiti ap-
pellace ku Kristu; ale při tom přehlédl, že by dopuštěním tako-
vého se dovolání v řádu soudném, nižádný rozsudek a nález
soudný se vykonati nemohl, an by každého odsouzence právě
appellace taková z rukou práva pozemského vymknouti musela.

Mezi jiným kladeno také mistrovi za vinu, že prý, aby
bludy Viklefovy tím vydatněji se rozšiřovaly, zlovolně roztrušoval
zprávu, kterak se v Londýně shlukli mistři a mniši, aby Viklefa
odsoudili, že ale sestoupil na ně s nebe hrom a blesk, tak že

o různicích v Praze vzniklých. 295

sotva se životem z města vyvázli, ano on prý veřejně i tvrdil, že
sobě žádá, aby duše jeho tam byla, kde jest Viklefova. Mistr
odpověděl, že jest pravda, že před 12 lety, tedy dříve, nežli bo-
hoslovné knihy Vikleřovy do Čech byly přineseny, četl spisy jeho
filosofické, které se mu valně líbily; a ješto mu nebylo známo o
Viklefovi, leč že jest života bezúhonného, tudíž prý řekl ; „Úfám,
že jest spasen, a bojím se, aby nebyl zatracen, chtěl bych ale v
naději, aby duše moje tam byla, kde jest Viklefova." — I této
odpovědi se prý otcové smáli.

Ku článku: že prý chtěl, aby přívrženci jeho mečem
hmotným se hájili naproti odpůrcům svým, a že napomínal,
aby každý opásal bedra svá mečem a nešetřil bližního ni bratra
svého, odpovídá Hus: že řeč svou sám vyložil slovy: že nemá
býti rozuměn meč hmotný, ale meč slova Božího.

Na to se Četly žaloby, že pro bludy, které rozséval, nastaly
různice mezi preláty a lidem českým, mezi mistry a žá-
kovstvem učení Pražského, ano že jest tím vinen, že
klesly vysoké školy Pražské. Hus odpověděl : že tím není vinen
on, ale arcibiskup a Němci, kteří se nechtěli vzdáti obedience
papeže Řehoře XII. Král prý právem přiřknul českému národu
tré hlasův, ale Němci prý se přísahou zavázali, neuvoliti, a raději
Prahu opustili. A ukázav na přítomného ve sboru Alberta Va-
rentrapa, řekl : „I tento byl jeden z těch, jenž se zapřísáhli, byv
tenkráte děkanem artistické fakulty." Varentrap chtěl odpovědíti,
ale odepřeno mu slovo, a uděleno Násovi, který někdy byl při
dvoře krále Václava. Tento vypravoval, že král již na tom byl,
ponechati tré hlasův třem národům cizým ku snažné prosbě je-
jich, ale tu prý Hus a Jeroným tak nezbedně na něho (krále)
naléhali, že jim povolil, ač sám nebyl příznivcem strany Husovy.
Toto svědectví obtížil Páleč ještě tím, že skrze Husa byli do vy-
hnanství odsouzeni i doktorové domácí, z nichž mnozí až po tento
den, jako vypuzenci, na Moravě trvají. Hus odpověděl: „Není
pravda, an jsem já nebyl v Praze tou dobou, když tito do vy-
hnanství posláni byli,"

Odpovědi Husovy se zdály Alliackému býti příkrý, a proto
pravil: „Mistře Jene, ve věži vedl jsi sobě trpěliveji." Hus od-
pověděl: „Poněvadž se tam se mnou vlídně mluvilo, zde pak
všickni na mne křičí." Kardinál odpověděl káravě : » Vždyť pak
všickni naslouchají v tichosti." Tomu odpíral Hus, řka, „že kdyby

296 ^ vzpouře Husem způsobené.

Bobě byli na sněmu nenáležitě nepočínali, nebylo by se jménem
královým stalo prohlášení, že bude ten ze sboru vyveden, kdož by
nechtěl tiše se chovati.

Konečně naň žalováno, že skrze jeho kázání povstala v
Praze vzpoura, mnohé vraždy, loupeže a svatokrádeže že byly
spáchány, lidé katoličtí že museli město opustiti a se skrývati.
Hus odpověděl, že příčinou nepokojův nebyl on, nýbrž král a
universita, kteříž se vzdali obedience Řehoře XII., arcibiskup
však drže se tohoto papeže, zastavil služby Boží na dvě míle
kolem Prahy, a napotom sebrav poklady z hrobu sv. Václava do
Eoudnice prý uprchl. Za ním utekli jiní kněží, kteřížto nechtěli
státi ku straně králově, aniž služby Boží konati. Jmění jejich
bylo arci zabaveno, avšak nikoli vinou královou.

Naproti tomuto svědectví tvrdil Naso, že duchovenstvo spů-
sobilo stavení služeb Božích proto, že bylo oloupeno, nikoli však
z té příčiny, že se krále nepřidrželo. S tím souhlasí také Alliacký,
an prý se o těch věcech dozvěděl na své cestě z Říma. Taktéž
sobě vzpomněl kardinál, že Hus byv ponejprv jako vězeň do pa-
láce uveden, se vyslovil, že kdyby dobrovolně do Kostnice byl
nepřišel, nikdo na světě byl by ho tam přivésti nemohl. Hus po-
znovu těmto slovům přisvědčil. Načež kardinál v patrné nevoli
zvolal : „Hle ! jaká to přívazčivost." Než vskočivší mu do řeči
pán z Chlumu, slova mistrova potvrdil. On prý jest, pravil, z
chudších šlechticů země České, ale přece prý by sobě troufal
uhájiti Husa po celý rok ; avšak jsou prý v zemi české pánové
daleko mocnější, kteřížto by ho dovedli chrániti naproti oběma
králům těmto (Zigmundovi i Václavovi).

Druhý výslech Husův měl tedy za předmět povšechný po-
měr učení jeho k nauce Viklefově, a povstalé z toho rozbroje jak
na učení Pražském, tak mezi duchovenstvem a lidem obecným.
Že ve všech těchto věcech Hus bez viny nebyl, nahlédne snadno
každý, kdo zná učení mistrovo a působení jeho od r. 1409 až
do r. 1414.

K obraně Husově nepředvedeno svědkův žádných, nepo-
chybně proto, že se k tomu nechtěl tak snadno nikdo odvážiti,
obávaje se, aby snad nebyl jmÍD kacířem. Či nebyli snad svěd-
kové jemu přízniví připuštěni ? — O tom Mladěnovič ničeho ne-
praví, což by dojista byl neopomenul, jsa velepečliv o pověst
neštastncho mistra, jakož také o to, aby se mistrovi křivda nedala.

Promluva '/A^munda. krále. 297

Ku konci výslechu napomínal kardinál Alliakus Husa, při-
mlouvaje jemu, kterak ve věži řekl, že se chce pokorně podro-
biti výroku a nálezu sněmovnímu, aby se tedy podle toho zacho-
val, načež prý sněm učiní s ním podle milosrdenství.

Také Zigmund ujal se slova řka, že prý někteří praví,
jakoby Hus teprv patnáctý den po svém zajetí ochranný list byl
obdržel, což se s pravdou nesrovnává. On (král) prý slíbil mi-
strovi list ten před jeho odjezdem, a proto prý také poručil Husa
pánům z Chlumu a z Dube do zvláštní ochrany, aby se dostal
bezpečně ku sněmu a před ním oučet z víry své položil. Slyšení
veřejného nyní popřáno jemu, z čehož prý sněmu díky činí, ač-
koliv se mu s mnoha stran za zlé pokládá, že v ochranu svou
bére muže z kacířství podezřelého. Tímto, jak se podobá, do-
mníval se král, že královskému slovu svému dostál, proto usilov-
ně spolu s kardinály Husa napomíná, aby ničeho z těch věcí,
které mu byly dokázány, aneb ze kterých se byl vyznal, tvrdošíjně
nedržel, alebrž aby se dal sněmu na milost bez výminky; sněm
že pro něho (Zigmunda), pro jeho bratra, a království české bude
s ním (Husem) milostivě jednati, aniž mu uloží příliš přísné po-
kání. Kdyby však měl svéhlavě na svém státi, tu prý sněm ví,
jak by měl s ním naložiti; on sám že nebude kacíři záštitou,
spíše prý, jestliže by kdo chtěl urputně státi v kacířství, že (Zig-
mund) sám první by jej chtěl k upálení vydati. Radil by mu
(Husovi) tedy, aby se sněmu podrobil, by se snad do horších
ještě bludů nezamotal. Hus odpověděl s díky za ochranný list
králův a s ujišťováním, že přišel do Kostnice o své ujme a o své
vůli, jsa ochoten dáti se naučiti, a jestliže by byl pobloudil, pokor-
ně odvolati.

Avšak slovem „naučiti" nerozuměl Hus rozhodnutí a nález
sněmovm' o jeho učení, nýbrž důkaz, že by učení jeho bylo křivo,
na základě písma a z knih otcův prvotné církve vedený ; aniž
snad pozoroval, že požadavkem tím jakož již dříve jednáním svým
se vymknul z autority církevní, a že takto chtěje, aby se mu
ukázala křivost jeho učení, stál na stanovisku podstatně jiném,
nežli katolická církev a ji zastupující sněm Kostnický. A proto
nebyla shoda mezi ním a církví možná již za příčinou principu,
jejž sobě byl vytknul, uznávaje písmo a s písmem souzvučný vý-
klad prvotných otcův ve při své za rozhodčí. Tudíž ovšem divno,
kterak mohl Hus doufati ve smír a dohodnutí se sněmem. Neboť,

298 O listu Husově.

byť i o jiných kusech jeho učení dohodnouti se bylo možno, ač
velmi nesnadno, ješto až dosavad pouhým písmem žádný blud z
církve nebyl odstraněn: nebyl smír možný s ohledem na zá-
kladní článek víry, kterýž zní, že u věcech víry neomylně rozho-
duje církev.

Když články Husovy svrchu poznamenané byly přečteny a
odpovědi jeho vyslyšeny i s jinými, jichž nezaznamenal Mladě-
novič, vydán jest Hus opět biskupovi Řižskému (Riga), a do ža-
láře odveden. *)

Mladěnovič praví, že veřejný notář sedě podle kardinála
Zabarelly otázky i odpovědi mistrovy zaznamenával. Bohužel však,
že se až dosud ani na to nepomyslilo se strany katolické církve,
abj byly přesné tyto poznámky vydány, abychom v přediiležité
věci této nebyli odkázáni jenom na zprávy bakaláře Mladěnoviče,
který dojista nebyl přítelem katolické církve, jsa vroucím ctitelem
věhlasného mistra Jana Husi, ač tím nikterak nechceme v lehkost
uváděti zpráv těchto.

Bylo-li již tenkráte důležito, aby přesným vydáním celého
processu mistrova světu se dokázalo, že otcové v Kostnici jej
odsoudivší nejednali ani proti právu ani proti spravedlnosti, jest
toho i podnes zapotřebí. Či snad by katolický svět chtěl podce-
ňovati národ český, jemuž by k vůli takto se dělo, jako ho pod-
cenil věk XV., a to zajisté nikoli ku prospěchu katolické víry?

Hned po svém druhém veřejném výslechu napsal Hus přá-
telům svým v Kostnici list, jak se věci jeho měly na sněmu.
Především píše, že za příležitostí četných výslechů soukromých i
veřejných na sněmu osvědčoval (protestatus sum), že se chce po-
drobiti, bude-li poučen, že pobloudil. Kdežto však on (Hus) sobě
žádal naučení, nechtěli prý mu je dáti doktoři počtem padesáte,
kteříž prý častěji od něho stíháni byli, že křivě sebrali články z
knih jeho, ano oni prý ani nechtěli s ním o článcích jednati,,
řkouce: „Tu debes staré decisioni concilii.** Ty se musíš podvoliti
nálezu sboru ! Nálezu toho sboru, jehož členové prý se mu vy-
smívali, kdykoliv uváděl písmo, anebo výroky otcův, a kteřížto
tvrdili, že Hus výrokům písma neb otcův špatně rozumí, anebo
jich nenáležitě užívá. Na to přechází mistr k tomu, kterak jsou
ho chtěli vyzkoumati, zdali v učení o velebné svátosti jest pravo-

1) E M. S. Mladěnovič. Palacký^ Docum. 276—285,

Třeti výslech veřejuý. 299

věrný čili nic, a k tomu užívali otázky „o universaliích" čili o
podstatě všeobecné (de essentia communi), a kterak v té roz-
mluvě nedostatečným se býti osvědčil ten, jehož za doktora nej-
mohutnějšího (valentissimus) považují. A když prý svou pravo-
věrnost na jevo dal, zvolal jeden, jemuž rozkázali mlčeti: „Hle!
on lstivě podvádí sněm, viztež, abyste nebyli oklamáni, jako byl
před věky Berengarem sněm oklamán." Jakého však bylo v tom
sboru křiku, jakého posměchu a rouhání, vědí prý dobře pánové
Václav z Dubě, Jan z Chlumu a Petr jeho notář, stálí bojovníci
a milovníci pravdy Páně. Ješto prý takovým hřmotem jej zakři-
kovali, řekl tato slova: „Mněl jsem, by lepší poctivost, lepší do-
brota a řád byl ve sboru tomto než jest." Načež prý mu odpo-
věděl kardinál : „Tys na zámku pokorněji mluvil.** Načež Hus
prý odvětil, že ho tam nikdo nezakřikoval, jako se tuto děje.
K tomu prý přidal kardinál: „Hle, sbor na tobě žádá, zdaliž by
jsi chtěl se podrobiti jeho naučení." A naučení to se prý v tom
zakládá, aby odvolal články ty, o nichž dí doktoři, že jsou bludný
a aby odpřisáhl ony, které byly od svědků stvrzeny. Když takto
kardinál mluvil, řekl prý král : „Hle to vše se v krátkosti napíše
a ty budeš odpovídati." K čemuž doložil kardinál : „Tak se stane
v příštím slyšení."

. §. 24.
Třetí veřejný výslech Husův.

Dne 8. června shromáždili se opět kardinálové, biskupové,
preláti, mistři a mniši v refektáři Bosákův, kamž se i Zigmund
dostavil. Přítomní byli též pánové z Chlumu, z Dube a Petr
Mladěnovič. Slyšení toto třetí bylo nad jiné důležitější, nebot v
něm čteno 39 článkův, sebraných ze spisů Husových „o církvi",
„proti Fálčovi" a „proti Stanislavovi ze Znojma". Z těchto
článků bylo dvadcet šest čerpáno ze spisu „o církvi", sedm ze spisu
proti mistrovi Pálčovi a šest ze spisu proti doktoru Stanislavovi
ze Znojma. Všecky články srovnávány s autografem Husovým,
zvláště jestliže se lišily buď podstatou aneb jen pouhou formou
od textu původního.

Výňatky ze spisu „o církvi" jsou celkem tytéž, které byly
mistrovi předloženy u výslechu a vyšetřování soukromém. Ješto
pak Hus články tyto z větší části za nesprávně sebrané prohlásil,

300 Články o předz řízení.

byly některé z nich vynechány, jiné v souhlas s autografem uve-
deny a jiné znovu přibrány.

Články vybrané ze spisu „o církvi" jsou následující:

1. „Tantum una est sancta universalis ecclesia, quae est
praedestinatorum universitas" (cap. I. et 11. in principio).
Jenom jedna jest obecná církev, která jest sbor předzřízených.

K tomuto článku jest připojena i censura jeho: Blud to,
pokud tvrdí, jako že tvrdí, že pouze sbor předzřízených jest sva-
tou, všeobecnou církví.

Na doklad, že článek tento skutečně se v autografu nalézá,
četl se v původním znění: „Svatá pak katolická církev, t. j. vše-
obecná jest sbor všech předzřízených, kterým jsou všickni před-
zřízení přítomní i budoucí." Na to se četl i důkaz, jak ho podal
Hus vedle sv. Augustina v kapitole prvé.

2. „Sicut Paul US numquam fuit membrum diaboli, licet
fecerit quosdam actus actibus ecclesiae malignantium consimiles,
similiter Petrus, qui in grave incidit perjurium ex permissione
Domini, ut fortius resurgeret" (cap. III.). Jakož Pavel nebyl
nikdy údem ďáblovým, ač se dopustil skutků takových, jakých se
dopouštějí lidé bezbožní: tak i Petr, klesnuv dopuštěním Božím
v těžké křivopřísežnic tví, aby tím mocněji povstal.

Že takto věta stojí v autografu, bylo úplně zjištěno; ostatně
se Hus přiznal k článku tomu ve vyšetřování soukromém.

3. „Nulla pars ecclesiae ab ea finaliter excidit, eo quod
praedestinationis caritas, quae ipsam ligat, non exci-
dit." (cap. 111.) Nižádná částka církve na konec od ní neod-
padne, jelikož láska z předzřízení, kteráž jest vazbou její, nikdy
nevypadá.

V autografu se čte: Tak smeti církevní, t. j. předzvědění,
z ní vycházejí, nejsouce z ní jako částky, neboť žádná částka její
na konec z ní nevypadne, poněvadž láska předzřízení (charitas
praedestinationis), kteráž jest vazbou její, nikdy nevypadá. Pravda
věty vysvítá prý podle knihy Husovy z I. Cor. 13. Rom. 8.

V soukromém výslechu se čte tato věta na místě čtvrtém.
Hus se k ní přiznává a dí, že jest pravdivá ve smyslu složeném.

4. „Praedestinatus non existens in gratia secun-
dum praesentem justitiam semper est membrum Fanctae univer-
salis ecclesiae" (cap. V.). Předzřízený, byt se nenalézal v milosti
podle přítomné spravedlnosti, zůstává vždy údem svaté obecné církve.

o členech církve. 301

K této vété přidána jest censura: Blud to, pokud smysl
věty směřuje ku předzřízeuému vůbec (intelligendo de omni
praedestinato).

Tato věta není však v autografu, alebrž tam se čte : „Ně-
kteíi jsou v církvi podle víry mrtvé a podle předzřízení, jako
předzřízení křesťané jsoucí nyní v nepravostech, kteří ale k mi-
losti se navrátí" a t. d.

5. „Nullus locus dignitatis vel humana electio vel
aliqiiod signum sensibile facit membrum sanctaeec-
clesiae catholicae" (cap. V. circa íinem). Nižádná hodnost ani
volba lidská, aniž nějaké znamení smyslné nečiní údem sv.
církve.

V autografu se čte následovně : Záhadné tyto věci (argutiae,
důvtipné, těžké) se snadno poznají, uváží-li se, co jest to býti
oudem anebo částkou církve, a že činí oudem církve pouze před-
zřízení, které jest úpravou milosti v čase přítomném, a slávy v
čase budoucím, nikoli však místo hodnosti anebo volba lidská,
anebo nějaké smyslné znamení, ješto ďábel Škariotský, vzdor volbě
Kristově a vzdor milodarům dočasným k vůli apoštolátu sobě
daným, nebyl pravým učeníkem Jeho, ač byl od lidu pravým
učeníkem Kristovým jmín, ale byl vlkem v rouše ovčím, jak dí
sv. Augustin.

Ze souvislosti tedy jde na jevo, že Hus chtěl říci, že ani
ouřad církevní, ani volba lidská nečiní člověka oudem církve,
nýbrž jenom a výlučně vyvolení k životu se strany Boží. Učení
jeho se tudíž valně rozeznávalo od učení Donatistů, kteří k církvi
pouze svaté (ospravedlněné) čítali, nikoliv i hříšníky, a proto blud
jeho neplynul z toho, jak Hefele myslí, že nerozeznával mezi vidi-
telnou a neviditelnou církví, a mezi oudem skutečným a v milosti
postaveným. (Hefele dí: „Es íehlt hier an der Unterscheidung
zwischen sichtbarer und unsichtbarer Kirche, zwischen faktischem
und wúrdigem Mitglied." ')

6. „Numquam praescitus est membrum s. matris eccle-
siae" (cap. 4.). Předzvěděný není nikdy oudem církve.

V autografu se prý jinak čte (kap. 4.), jelikož se tam sice
dí: „Nižádný předzvěděný není údem sv. matky církve", což se
hledí dokázati ze sv. Augustina, ale připojuje se: „Připouští se

^) Hefele^ Conciliengeschichte. Vn. 152.

302 Pohlavárství církve.

však, že církev svatá jest mlatem Páně, na němž jsou podle víry
zlí i dobří, předzřízení i předzvědění vespolně, předzrízení jako
pšenice, předzvědění jako pleva, první, aby byli shromážděni do
stodoly slávy věčné, ti pak aby byli ohněm neuhasitelným páleni,
jakož dí evangelium."

7. „ J u d a s numquam fuit verus discipulus Christi" (cap.
y.). Jidáš nebyl nikdy pravým učeníkem Kristovým.

V autografu se čte: „On jsa předzvěděným, nebyl nikdy
pravým učeníkem Kristovým, ale vlkem v rouše beránčím. A to
prý dí písmo, i sv. Augustin." (Viz soukromý výslech Husův.)

8. „Convocatio praedestinatorum, sivé sint in
gratia sivé non secundum praesentem justitiam, est e c c 1 e s i a
sancta universalis et illo módo est ecclesia articulus fidei" (cap.
VIL). Sbor předzřízených, ať jsou v milosti čili nic podle pří-
tomné spravedlnosti, jest svatá církev obecná, a v tom spůsobu
jest církev článkem víry.

V autografu se čte: „Na třetí spůsob se církev bére za
sbor všech předzřízených, ať jsou v milosti čili nic. A na spůsob
ten (čili v tom smyslu) jest církev článkem víry, o němž mluví
apoštol, když takto píše : Kristus miloval církev svou a t. d. (Efez.
5.), a o kterém mluví snesení apoštolské: „Věřím svatou církev
obecnou." — Tím prý se nevylučují jiní dva rozdílové církve, o
nichž mistr píše v kap. VII. (Viz soukromý výslech).

9. „Petrus non fuit, nec est caput sanctae eccle-
sia e catholicae principále" (cap. IX.). Petr nebyl a není svrcho-
vanou hlavou svaté církve katolické.

V autografu se čte : Připouští se však, že Petr měl od skály
církve, kteráž (skála) jest Kristus, pokoru, chudobu, stálost víry
a proto i blaženost. Ale že by byl Kristus slovy : „A na té
skále vzdělám církev svou" měl ten zámysl, vystavěti na osobě
Petrově veškeru církev bojující, tomu odporuje evangelium, vý-
klad Augustinův a rozum ; neboť na skále, která jest Kristus a
ze které vzal Petr stálost svou, chtěl vzdělati Kristus svou církev,
ješto on sám jest její hlavou i základem, nikoli Petr. — Na to
uvodí prý Hus výroky svatých, jakým spůsobem byl Kristus hla-
vou církve, a jakým Petr, aby ukázal, že způsobem rozličným
může někdo slouti hlavou církve.

10. „Si vocatus Christi vicarius Christum sequitur in
vita, tunc est ejus vicarius; si vero vadit viis contrariis, tunc

o knězích nešlechetných. 303

est Autichristi nuntius, contrarius Petro et domino Jesu
Christo et vicarius Judae Schariothis" (cap. 9. et 14.). Jestliže
ten, jenž se zove Kristovým náměstkem, Krista následuje v živote,
jest v pravdě jeho náměstkem ; jestliže však kráčí po cestách
převrácených, jest posel Antikristův, protivný Petrovi i Pánu Je-
žíši Kristu a náměstek Jidáše Iškariotského.

Věta tato nestojí v té formě v autografu (kap. 9.), ale jinak:
„Jestliže chodí po cestách cností svrchu naznačených ten, jenž
sluje Petrův náměstek, věříme, že jest pravý jeho náměstek a
přední kněz církve, kterou řídí ; chodí-li však po cestách protiv-
ných, jest posel Antikristův, jsa odporen Petrovi i pánu Ježíši
Kristu." A sv. Bernard prý takto píše k papeži Eugeniovi v knize
IV. : „Mezi tím vykračuješ sobě v oděvu pozlaceném, ozdobený
rozličností mnohou. A čeho dosahují ovce? Kdybych se odvážil
říci: jest to pastva démonů spíše nežli ovcí" a t. d. V kapitole
14. se čte: „Jestliže žije vedle mravů Petrovi odporných, hledí-li
sobě lakoty, pak jest náměstek Jidáše Iškariotského, který miloval
odplatu nepravosti své, prodav pána Ježíše Krista."

Při čtení článku tohoto pohlíželi prý předsedové na sebe,
usmívajíce se a hlavou potřásajíce.

11. „Omneš si m o ni a ci et sacerdotes criminose
viventes, ut filii infideles iníideliter sentiunt de septem sacra-
mentis ecclesiae, de clavibus, officiis, censuris, moribus, cerimoniis
et sacris rébus ecclesiae, veneratione reliquiarum, indulgentiis et
ordinibus in ecclesia" (cap. XI.). Všickni svatokupečtí a nešle-
chetně žijící kněží, jako synové nevěřící nevěrecky smýšlejí o
sedmeru svátostí církve, o moci klíčů, o úřadech církevních, o
censurách, o mravech, o obřadech a posvátných věcech církev-
ních, o úctě ostatků svatých i řeholích církevních.

Věta tak nestojí v autografu, ale jinak: „Taktéž zle užívají
moci své ti, jenž posvěcování kněžské prodávají anebo kupují,
úřadu biskupského, kanonikatů anebo fary svatokupecky se domá-
hají, kteří za sv. svátosti plat vydírají, ti, kteří lakotně, rozkošně
a nádherně anebo jakkoliv nešlechetně žijí, poskvrňují moc kněž-
skou; ti zajisté, vyznávajíce, že Boha znají, skutky svými ho za-
pírají, a důsledně tedy v Boha nevěří ; a tak jako synové nevérci
nevěrecky smýšlejí o sedmeru svátostí, a t. d. To prý zjevno
jest, nebot takoví kněží pohrdají jménem Božím, jakož dí Mala-
chiáš prorok (kap. 1.).

304 Důstojnost papežská.

Když byl článek tento přečten, povstal Hus a pravil : „Proto
smýšlí nevěrecky, poněvadž vypadli z víry živé (charitate formata),
majíce pro ten čas víru mrtvou." I odpověděli jemu : „Kde to
stojí v knize tvé?" On však odvětil, že tak snadno vyrozuměti
lze z výrokův otcův uvedených. — Hus tedy neměl za to, žeby
člověk smrtelným hříchem víru vůbec ztrácel, anť i po hříchu
může míti víru mrtvou, ale že ztrácí víru živou, láskou boho-
slovnou oživenou. A poněvadž podle Husa ten v Boha věří (cre-
dit in Deum), kdo ho miluje, důsledně nevěří v něho ten, kdož
ho nemiluje, ač věří Boha (credit esse Deum) a Bohu (credit
Deo), to jest ač má víru mrtvou. Ve smyslu Husově byla by
tedy věta nezávadná, avšak není ve svém znění prozřetelná, spíše
připouští i smyslu bludného, že smrtelným hříchem ztrácí se veždy
i celý obsah víry.

12. „Dignitas papalis a Caesare inolevit" (cap. 13.). Et
infra: „Papae praefectio et institutio a Caesaris potestate emana-
vit." Důstojnost papežská jest od císaře vštípena (vzala zrůst
z císaře). Papežovo ustavení a přednostenství má vznik z moci
císařské.

Prvé věty prý není v autografu, ovšem pak druhá se v něm
nalézá, a sice v kap. 13., kdež se uvodí slova Konstantinova:
„Udělujeme jemu (biskupu Ěímskému) moc a počest císařskou,
aby měl přednostenství nad stolci v Alexandrii, Antiochii, v Caři-
hradě a t. d., a byl knížetem mezi všemi kněžími na světě." Hle
jak se přednostenství a ustavení papežovo vyi'onilo z moci císař-
ské! Předce však pravdivý jest ten závěrek, že má papež dů-
stojnost svou bezprostředně z Boha, a nikoli z pouhého člo-
věka, ale jest zapotřebí, aby jí sobě hleděl pokorou zasloužiti, ne
však nádherou.

Když byl článek ten přečten, povstal mistr Jan a řekl : že
ovšem mělo papežství co do zevného lesku a co do časných stat-
ku církvi darovaných, aby bylo důstojností papežskou, z císaře
Konstantina původ, jakož i jiní císařové důstojnost onu potvrdili :
avšak co do správy duchovní a úřadu církev duchovně říditi, má
prý taková důstojnost svůj původ bezprostředně od Krista Pána.
K tomu připojil Alliacký: „Vždyt pak za časů Konstantinových
byl shromážděn všeobecný sněm, a proto se nález jeho k vůli
přítomnosti a poctě císařově Konstantinovi (pouze) připisuje, proč
tedy nepravíte (mistře Jene), že přednostenství papežovo nevyply-

U moci pai)ežské. 3(jrj

nulo spíše ze sněmu, nežli z moci císařovy ? Mistr odpověděl: „Co
do dotace, jak jsem pravil, kterou učinil císař.

13. ^Nullus sine revclatione assereret rationabiliter de se
vel de alio, quod esset ca put ecclcsiae particularis
sanctae" (cap. 13.). Nikdo o sobě nebo o jinóm nemůže roz-
umně tvrditi, leč by mu bylo zjeveno, že jest hlavou některé cír-
kve částečné.

V autografu se čte takto v řádkách po této větě následují-
cích: „Ačkoliv žije-li spravedlivě, doufati může, že jest členem
svaté choti, katolické církve, podle toho, co stojí v Ekklesiastiku
napsáno, že člověk neví, zdali by lásky anebo nenávisti hoden
byl, a co dí Kristus u sv. Lukáše (17.): „Když učiníte všecko, co
vám přikázáno jest, rcete: Služebníci neužiteční jsme."

14. „Non oportet credere, quod iste quicumque Romanus
pontifex sit caput cujuscumque particularis ecclesiae,
nisi Deus eum praedestinaverit" (cap. 13.). Není potřebné věřiti,
že tento kterýkoliv papež ílímský jest hlavou kterékoliv částečné
církve, leč by ho byl Bůh předzřídil.

Věta jest v té formě v autografu, a dokazuje se tím, poně-
vadž by jinak víra křesťanská byla klamná, a křesťan by lež vy-
znával, ješto církev prý byla v Anežce (papežici) podvedena.

15. „Potestas papae vicaria frustratur, nisi
ipse papá conformetur Christo vel Petro in moribus et in vita,
nec aliter a Deo recipit procuratoriam potestatem, quia nulla alia
sequela est pertinentior" (cap. 14.). Moc papežova náměstná se
maří, jestliže se papež sám nepodobá Kristu nebo Petrovi ve
mravech a v životě, aniž se mu dostává jinak od Boha moci ná-
niěstné, nad což není důsledku náležitějšího.

Věta ta není v té formě v autografu, ale jinak: „Poněvadž
náměstek, jako takový, drží místo vyššího, od něhož má moc ná-
městnou, a proto jest slušno, aby tím více tomu, jehož místo drží,
se připodobnil ve mravech, poněvadž by se jinak moc taková
zmařila. A z toho prý se utvořuje důkaz: Člověk jest náměstek
toho, jehož místo drží a od něhož obdržel náměstnou (procurato-
riam) moc; ale nižádný nedrží (nezastává) místo Kristovo a Pe-
trovo, leč by je následoval ve mravech, neboť není důsledku
náležitějšího, aniž -se jinak obdržuje ' od Boha moc náměst-
ná : a proto se vyžaduje k ouřadu tomu i připodobnění se ve mra-
vech, i autorita toho, kdož úřad uděluje."

Uceuí Jaua ilusi. 20

306 ^ papeži a kardinálech.

Když tento článek byl přečten, povstal mistr a pravil, že
věty té smysl jest, že se moc v takovém papeži maří co do zá-
sluhy a co do odměny, ku které by pro ni dospěl anebo nedo-
spěl, nikoliv ale co do úřadu. Na to podotkli: „Kde však jest
takovýto výklad tvého učení?" On odpověděl: „V kapitole druhé
naproti Pálčovi." Oni ale na sebe pohlížejíce, smáli se.

16. „Non quia papá vices tenet Petři, sed quia magnam
habet dotationem, ex eo est sanctissimus" (cap. 14.). Ne
proto sluje papež nejsvětéjším, že jest Petrův náměstek, ale že
má velikou dotací.

Této věty není v autografu, ješto jest ve středu svém změ-
něna a ku konci zkrácena, ale tak se tam čte: „Ne tedy proto,
že drží místo Petrovo a že má velikou dotací, jest nejsvětější,
alebrž tehdáž jest svatým, když následuje Krista v pokoře, krot-
kosti, trpělivosti a v práci, vázán jsa svazkem lásky.

17. „C a r d i n a 1 e s non šunt manifesti et veri successores
collegii aliorum apostolorum Christi, nisi vixerint more apostolo-
rum, servantes mandata et consilia domini Jesu Christi" (cap.
14.). Kardinálové nejsou zjevní a praví nástupci sboru apo-
štolského, leč by žili podle apoštolů, šetříce přikázaní a rad Je-
žíše Krista.

Věta jest v té formě v autografu, a tamtéž jest odůvodněna
tím, že vcházejíce odjinud do ovčince, nežli skrze dvéře Krista,
jsou zlodějové a lotrové, jakož se čte u svatého Jana v desáté
kapitole.

Na to povstal Alliacký, jsa předsedou té schůze sněmu (při
výslechu Husově), řka, že výrazové Husovi v knize jsou daleko
horší a příkřejší, než jak věty sebrané znějí, i káral mistra, že
nešetřil způsobu a míry, a že své řeči nepřispůsobil svým poslu-
chačům, ješto nebylo potřebí, nepřítomných kardinálů snižovati a
tak laikům pohoršení dávati. Hus odvětil: že jeho slovům na-
slouchali i kněží a jiní učení mužové, a proto prý i o tom se
šířil, aby sebe a jiných znali a se varovali. Tu odpověděl kar-
dinál : „Vos male facitis, quod per tales praedicationes statum
ecclesiae vultis dejicere." (Špatně jednáte, že takovými kázáními
církevní řády chcete podvrátiti.)

18. „Nullus haereticus ultra censuram ecclesiasticam
est relinquendus judicio saeculari mořte corporis punien-
dus" (cap. 16.). Nižádný kacíř církevní censurou (trestem) stí-

OdtíoiizíMií bliulahiv, 307

zený nemá býti soudu světskému odevzdán, aby byl trestán
na hrdle.

Vety té v autograťu není, ale jinak tam psáno: Hus se v
knize své dovolává naproti doktorům Krista, jenž nechtěl občan-
sky souditi, aniž nález smrti učiniti (Luk. 12. Jo. 8.); ano i
normu stanovil, jak by se mělo s těmi zacházeti, jenž byli zhře-
šili (Mat. 18.), nejprve je totiž soukromě napomínati, potom před
svědky, a pak u sboru církve. Tak prý naznačil Kristus Petrovi,
jenž měl býti po něm Římským papežem, aby bloudícího poctivě
napravoval, neposlušného před svědky káral, tvrdošíjného církvi
udal, ale zatvrzelého nezabíjel, nýbrž se ho jako publikána a po-
hana varoval.

K tomu přidal Hus : on že praví, že má býti kacíř nejprve
z písem důvody odtud váženými poučen, jakož učinil sv. Augustin
a jiní. Jestliže by kacíř nechtěl se zříci bludů svých, tož že ne-
praví, žeby nesměl tělesně trestán býti, ale že veždy musí před-
cházeti naučení z písma. K těm slovům povstalo reptání a hluk.
Mezi tím četli někteří z autografu Husova místo ono, kterým
horlí proti lidem, jenž na smrt vydávají člověka, a kde je srov-
nává se zákoníky a farizey a praví je býti podobnými těm, jenž
řekli Pilátovi : že nesluší jim zabíti někoho, a proto byli horšími
vražedníky nad Piláta, o němž dí Kristus : „Kdo mne vydal tobě,
horší hřích má." Z toho povstal na novo hluk, i tázali se ho
sborně: Zdali snad farizeům jsou podobni, kdož kacíře světským
rukoum odevzdávají? Mistr odpověděl: „Ti, kdož člověka nevin-
ného na smrt vydávají." 1 řekli : „Ne, ne, ty zde mluvíš o do-
ktořích." To pohnulo opět Alliaka k výroku: „Toto vše daleko
horší jest, než jak znějí vyňaté články."

19. „Mundi n obil es debent compellere sacerdo-
tes ad observantiam legis Christi" (cap. 17.). Světští páni jsou
povinni, připuditi kněží, aby šetřili zákona Kristova.

Věta tato se prý nenalézá v autogratu tak, ale jinak: „Žádá
sobě a káže strana naše (Husova), aby bojující církev podle svých
částek, jak je zřídil Pán, byla složena z kněží, jenž šetří zákona
Božího, ze šlechty, kteráž pudí k zachování téhož zákona, a z
lidu, jenž má býti podle zákona Kristova k službě (rainistrare)
oběma řádům předešlým.

20. „Obedientia eccl esiastica est obedientia secun-
dum adinventionem sacerdotum ecciesiae, praeter expressam

20^

308 Klatba í appellace ku Kristu.

auctoritatem scripturarum" (cap. 17.). Poslušnost církevní jest
poslušnost podle vynálezku kněží mimo zřejmou autoritu písma.

Věta prý se v následujícím způsobu čte v autografu: „Sluší
znamenati, "že jest trojí poslušnost : duchovní, ku které jsme podle
zákona Božího zavázáni ; občanská, zákonu občanskému povinná ;
církevní jest poslušnost podle vynálezků kněží církve mimo zřej-
mou autoritu písem."

Když byla věta přečtena, obmezil mistr výměr poslušnosti
tím, že jest poslušnost církevní ta, kterou nařizují kněží mimo
autoritu písma, aneb i naproti zákonu Božímu.

21. „Quod excommunicatus a papá, obmisso judício
papae et concilii generalis, si appellet ad Christum,
praeservatur, ut excommunicatio hujusmodi non afficiat eum"
(cap. 18.). Že vyobcovaný z církve od papeže může s pominutím
soudu papežova a sněmu obecného ku Kristu se odvolati, a za-
brání tím, aby kletba taková ho nedosáhla.

Té věty není v autografu, ale čte se tam, že Hus vida, že
bylo jemu a straně jeho odepřeno slyšení na dvoře papežském a
že mu nic neprospělo, když se odvolal od jednoho papeže k ná-
stupci jeho, aniž odvolání se od papeže ku sněmu, pro nejistotu,
zdali a kdy bude sněm svolán, nemělo žádoucího cíle, tož že se
konečně odvolal ku hlavě církve Kristu Pánu, ješto on jest zajisté
výbornější soudce, nežli kterýkoliv papež, nemoha blouditi, aniž
oslyšeti toho, kdož sobě žádá spravedlnosti, aniž může koho ne-
spravedlivě odsouditi a t. d.

K těmto slovům knihy své připojuje mistr: Přiznávám se,
že jsem se ku Kristu odvolal, ale tenkráte, když poručuíkům do
dvou let a ještě více slyšení nedáno. Načež mu odvětil Alliacký:
„Chcete býti nad sv. Pavla, který ne ku Kristu, ale k císaři se
odvolal?" Mistr však trefně odpověděl: „Ovšem; ale kdyby zde
někdo totéž chtěl učiniti, byl by za kacíře pokládán, ač sv. Pavel
se neodvolal k císaři o své vůli, nýbrž k rozkazu Kristovu." ííeči
té prý se sněmovníci smáli. A když mu namítli, že i služby Boží
konal (i výkony kněžského úřadu vůbec), ač v klatbě se nalézal,
vyznal, že se tak stalo, ale vezdy „sub appellatione". K otázce,
zdali byl od papeže rozhřešen, odpovídá: „Nikoli." Na ta slova
se kardinál Zabarella naklonil k notáři, aby tuto okolnost zazna-
menal, jakož i při jiných článcích činil.

22. „Si homo est vitiosus et agit quidquam, agit vitiose;

^ Kázati povinon knrz. 3Q9

et si ost virtuosus et agit quidquam, tunc agit virtuose** (cap.
19.). Je-li člověk nešlechetný, koncá všecko nešlechetně, co koná ;
a je-li cnostný, koná všecko cnostně, co koná.

Článek ten jest v autografu, předchází mu tamtéž rozdělení
úkonů lidských na cnostné a nešlechetné.

Když se věta z autografu přečetla, řekl Alliacký: „Jelikož
písmo dí, že všickni hřešíme, a zase: „Díme-li, že hříchu ne-
máme, sami se svodíme", tož bychom vezdy nešlechetně jednali.
Na to odvětil Hus : „Písmo mluví na těch místech o hříších všed-
ních, které nevypuzují stavu cnostného (habitům virtutis) z člo-
věka." A když připomenul mistr Vilém, že ani ti hříchové se
nesnášejí s úkonem mravně dobrým, chtěl se Hus krýti autoritou
sv. Augustina, byl však zakřičen.

23. „Sacerdos Christi, vivens secundum legem ejus, ha-
bens scripturae notitiam et affectum ad aedificandura populum,
debet praedicar e, nonobstante excommuni ca ti on e
praetensa" ; etinfra: „quod si papá vel alius praepositus man-
dát sacerdoti sic disposito non praedicare, ^ non debet obedire"
(cap. 20.). Žije-li kněz Kristův podle zákona Božího, maje zná-
most písma a vnuknutí, vzdělati lid, musí kázati bez ohledu na
kletbu; a doleji: Zakázal-li by papež aneb jiný prelát knězi tak
uspůsobenému kázati, nesmí uposlechnouti.

Prvá částka věty jest prý jinak položena v autografu, a
sice: „Bez ohledu na kletbu, kterou se hrozilo, aneb kterou byl
již někdo stížen." To prý všecko se dokazuje z písma, a sice ze
Skutků apoštolských (kap. 5.), kdež se zřejmě dí, že máme Boha
více poslouchati, nežli lidí. A z toho prý plyne, že kněz Kristův,
maje známost písma a vnuknutí ku vzdělání lidu, kázati musí
bez ohledu na kletbu. Neboť prý podle sv. Petra (Act. 10.)
takto Bůh sám činiti velí. Ano Kristus zřejmě dí: Jdouce do
celého světa učte a t. d. Tak nás prý učí i sv. Otcové: sv. Au-
gustin, sv. Jarolím, sv. Řehoř a sv. Isidor. Z té příčiny jest
snadno se přesvědčiti, že kněz jest zavázán kázati, jako bohatec
povinen jest, almužnu udělovati. A proto jestližeby zakázal papež
knězi uspůsobenému kázati, anebo bohatci almužnu udělovati, roz-
kazu toho uposlechnouti nelze.

Když toto vše bylo přečteno, jal se mistr mluviti: „Já roz-
umím slovem „excommunicatio praetensa" kletbu nespravedlivou
a nespořádanou; kteráž se protiví soudnému řádu a zákonu

pjO Censury církevní.

Božímu ; pro takovou že nemá kněz přestat kázati, aniž se jí báti,
žeby mu konečně ku zátratě sloužila." A když mu namítali, že
takovou kletbu nazval požehnáním, odvětil mistr: „Pravda jest to,
a já ještě tvrdím, že nespravedlivá kletba slouží tomu, kdo jí byl
stížen, ku požehnání, což i písmo stvrzuje." ^Než ale", dí
kardinál Zabarella, „právo nás učí, že i takové kletby jest se co
báti." Mistr odpověděl: „Arci, jest asi osm příčin." Načež kar-
dinál: „A ne více?" Mistr však připojil, že snad i více.

24. „Quilibet praedicantis oíficium accepit, qui ad sacer-
dotium accessit, et ejus mandátům debet exsequi, excommuni-
catione praetensa non obstante" (cap. 20.). Kdo ku
kněžství dospěl, obdržel i kazatelský úřad a musí příkaz ten na-
plniti, aniž mu vadí předstíraná kletba.

Věta tato se prý čte v jiném spůsobu v autografu: „Poně-
vadž každý, dosáhnuv kněžství, i úřad kazatelský zároveň obdr-
žuje, jest na jevě, že rozkaz ten naplniti musí bez ohledu na
předstíranou kletbu. Taktéž nemá žádný katolík pochybovati, že
ten, kdož dostatečně vyučen jest, více povinen jest, učiti a t. d.,
nežli skutky milosrdné prokazovati. Jestliže tedy ten, kdož al-
mužnu dáti může, k tomu zavázán jest pod trestem věčné zátraty^
tím více jest zavázán k almužnám duchovním."

25. „Censurae ecclesiasticae šunt Antichristianae,
quas clerus excogitavit ad sui exaltationem et populi suppedita-
tionem, si ipsis clericis laici ad eorum non obediverint volunta-
tem" (cap. ult.). Církevní censury (tresty) jsou nekřesťanské, jež
kněží vymyslili, aby sebe vyvýšili a lid sobě podmanili, když by
nechtěl dle jich vůle poslouchati.

Věta tato není v tom znění v knize, ovšem pak smysl její
v kap. 23., a sice ve formě daleko příkřejší.

26. „Non debet poni interdictum in populo, quia
Christus, summus pontifex, nec propter Joannem baptistam, nec
propter suas injurias posuit interdictum" (cap. ult.). Stavení slu-
žeb Božích se nemá na lid uvalovati, poněvadž Kristus, nejvyšší
kněz, ani pro Jana Křtitele ani pro bezpráví sobě činěné nestavil
služeb Božích.

Ani tato věta není v tom spůsobu v autografu, avšak smysl
jest tam dojista, jen že ve formě daleko horší, neb se tam dí :
„Kterak se začasto uvaluje na lid stavení služeb Božích pro vsa-
zení jediného zloděje klerika, kdežto Kristus, nejvyšší kněz,

Vňfy ze spisu proti Pálčovi. 31 1

neuvalil trestu toho na lid ani tenkníte, když byl do žaláře uvr-
žen prorok, nad něhož nebylo většího, ani tehdáž, když byl stát;
ano Kristus nestíhal zlořečením farizeů, zákoníků, knězi a vojáků,
když mu až k smrti bylo ublíženo, nýbrž modlil se za nepřá-
tely své.')

Když byly články ze spisu „o církvi" sebrané přečteny, jali
se ihned čísti věty vyňaté z traktátu mistrova „naproti mi-
strovi Štěpánu Pálčovi", a sice:

1. „Si papá, episcopus vel praelatus est in p e c-
cato mortali, quod tunc non est papá, episcopus vel prae-
latus" (fol. 256.). Ňalézá-li se papež, biskup neb prelát ve hříchu
smrtelném, není papežem, biskupem neb prelátem.

Věta tato jest v autografu v tétéž formě. Hus tam odkazuje
k sv. Otcům, k Augustinovi, Jarolímovi, Janu Zlatoústému, Řeho-
řovi, jenž tvrdí ještě více, že totiž takový není ani křesťanem.
Tomu aby se tedy naučil ten lhář (fictor, Páleč), že lidé takoví
nejsou pro ten čas ani v pravdě ani hodně, ale pouze dle jména
(aequivoce) papeži, biskupy a preláty, jsouce podle pravdy sv.
evangelia v skutku zloději a lotry. A něco doleji: „Připouštíme
však, že zlý papež, biskup, prelát a kněz jest přece rozdavačem
svátostí ač nehodným, skrze něhož Bůh křtí, posvěcuje, aneb
jinak ku prospěchu své církve působí."

Když byl článek ten ku konci přiveden, přidal k němu
mistr: ^Ano, ani král není hodně králem před Bohem,
je-li ve hříchu smrtelném; to prý plyne ze slov Páně skrze pro-
roka Samuele k Saulovi řečených: „Protože jsi zavrhl řeč Ho-
spodinovu, zavrhl tebe Hospodin, abys nebyl králem." (I. Král.
15, 23.).

Touž dobou, když Hus slova ta mluvil, stál právě císař u
okna, rozmlouvaje s falckrabětem a purkrabím Norimberským o
tom, že snad nebylo v celém křesťanstvu většího kacíře, nežli
jest tento Jan Hus. I přivolali ho, a přiměli Husa, aby větu o
králi ve smrtelném hříchu jsoucím opakoval. A když mistr tak
učinil, obmezil větu svou tím, že král jsa ve hříchu jest nehodně
králem co do zásluhy (quoad meritum, nikoliv co do podstaty),
ač jest jím co do ouřadu (quoad officium). Na to odvětil král:
„Jene Huse, nikdo nežije beze hříchu." Kardinál Alliacký však

1) E M, S. Mladěnovič. Palacký, Docum. 285—298,

312 Předzmení a pifi(]zv(ulění.

se jal mistra kárati: „Jene Huse, nebylo-liž tobě dosti, žes se
snažil duchovní stav zničiti, zlehčiv jej svými spisy a dogmaty,
chceš snad zrušiti a svrhnouti i moc světskou?" Když všakPáleč
naproti mistrovi dovozoval, že Saul zůstal králem, ač zhřešil, ne
proto, že snad byl svatý (jakým arci nebyl, zhřešiv), ale pro sva-
tost pomazání svého na krále : odpíral Hus, dovolávaje se sv.
Cypriana, že ten, kdož Krista ve mravech nenásleduje, nadarmo
nosí jméno křesťana. Načež patrně rozčilen odpověděl M. Páleč :
„Hle! jaký to nesmysl! chtíti z toho, že někdo není pravým kře-
sťanem, dokazovati, že také není pravým papežem, králem a bi-
skupem, ješto, jak doktorům vůbec známo jest, jméno křesťana
jest jméno „zásluhy", jméno papeže však, biskupa a krále jest
jméno „úřadu". Mistr odvětil: „Není jinače! Věc jest patrná na
Baltazarovi Kossovi, dříve papeži Janu XXIIL, který byl-li pra-
vým papežem, proč tedy sesazen jest s úřadu svého?" Král
Zigmund odpověděl : „Pánové na sněmu jsoucí trvali na tom, že
Baltasar ten byl pravým papežem, že však složen jest s papežství
pro zjevné zločiny své, kterými pohoršil církev Boží a promrhal
zboží církevní."

2. „Gratia praedestinationis est vinculum, quo cor-
pus ecclesiae et quodlibet ejus membrum jungitur ipsi capiti
insolubiliter" (cap. 2. fol. 2.). Milost předzřízení jest vazba,
kterou se tělo církve a každý její úd s Kristem nerozlučitelné
spojuje.

Věta jest v autografu zrovna tak, jak byla předložena, a
dokazuje se tamtéž z textův Řím. 8, 35—39., Jan 10, 27—28.
Tato vazba nerozlučitelná jest prý duchovní, nikoliv tělesná.

K tomu připojuje Hus: Obmezí-li se pojem církve na sbor
aneb veškerenstvo předzřízených, jakož v prvých článcích učiněno
bylo, pak jest každý člen, ano celé tělo církve s hlavou Kristem
nerozlučitelné spojeno skrze milost předzřízení, jakož prý toho
vymáhají autorita i Kristova i apoštolova a jiných svatých.

3. „Si papá est malus et praesertim praescitus, tunc
ut Judas apostolus est diabolus, fur et íilius perditionis, et nou
caput s. ecclesiae militantis" (cap. 2. fol. 4.). Je-li papež zlý a
především je-li předzvěděný, pak jest jako apoštol Jidáš ďáblem,
zlodějem a synem zátraty a ne hlavou svaté bojující církve.

Věta tato není v té formě v autografu, jelikož tam spůsobem
tázavým jest postavena: Je-li papež zlý a především je-li před-

o 7.]óm papo/.i noho ])rolíUii. ?j13

zvěděny, pak jest jako apoštol Jidáš ďáblem, zlodějem a synem
zátraty; jakby tedy byl hlavou církve svaté bojující, jak dí mazač
(lhář, řictor), hlavou tělesnou, ješto není ani cleném sv. bojující
církve? Neboť, kdyby byl členem církve, byl by spojen s Kristem
milostí předzřízení a přítomné spravedlnosti co úd těla Jeho,
jakož dí apoštol (I. Cor. G.) : „Nevíte, že těla vaše jsou oudy
Kristovy?"

4. „Papá vel praelatus malus vel praescitus non
est vere pastor, sed aequivoce, sed vere fur et latro** (cap. 2.
fol. 5.). Papež neb prelát zlý anebo předzvěděný není v pravdě
pastýřem, alebrž jen dle jména, v skutku však zlodějem a lotrem.

V autografu se čte text trochu jinače: „Nebo je-li zlý, pak
jest nájemník, o němž dí Spasitel : Nájemník a ten, který není
pastýř a jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, opouští
ovce a utíká (Jo. 10.), a tak činí na konec každý zlý a předzvě-
děný. Takový papež tedy a prelát zlý a předzvěděný jest sice pa-
stýřem podle jména, ale v pravdě jest zlodějem a lotrem."

Po přečtení věty této povstal M. Jan a doložil : „Tak jsem
všecko obmezil a obmezuji, že takoví nejsou pedle zásluhy a na
ten způsob ne v pravdě a hodně před Bohem papeži, preláty a
pastýři, ale toliko co do úřadu, a proto že za takové od lidí
jmíni byli.

Když tuto poznámku učinil Hus, povstal jeden mnich za
zády jeho, oděn jsa v černou kápi a rouchem svrchu atlasovým,
a pravil: „Vizte, aby Hus neoklamal snad sama sebe a vás"; neboť
on prý měl s mistrem rozmluvu ve výslechu, s doložením: „že
snad zlí papežové nejsou jimi co do zásluhy, ovšem pak co do
úřadu", a toho výkladu jeho že nyní používá Hus, jak ho byl (od
mnicha) slyšel, ne však že by byly ty věty v knize jeho (Husově)
položeny." — Mnich ten asi sotva četl spisy Husovy, a učinil snad
poznámku svou, nic nevěda, jen proto, aby také jednou hlas jeho
ve sboru slyšán byl. Proto zasloužil důtku, kterou ho mistr
oslovil: „Neslyšels, že slova ta jsou ve knize mé, ano že právě
teď předčítána byla? Neboť co na tom sejde, praví-li se, že zlí a
předzvědění biskupové, preláti a kněží nejsou ani v pravdě, ani
hodně podle přítomné spravedlnosti biskupy, preláty anebo kně-
žími, alebrž že jsou nehodní přisluhovatelé svátostí Božích ; anebo
co do úřadu že jsou nehodní, a přece skrze ty nehodné kněze, pre-
láty a biskupy že Bůh křtí a světí? A to učení se prý jeví na

314 Název papežův.

Janu XXIIL, jenž se teď Baltasarem zove, ač byl-li v pravdě pa-
pežem, anebo spíše zlodějem a lotrem." Otcové však vespolně
na sebe pohlížejíce, posmívali prý se mu, a pravili: „Ovšem že
byl pravým papežem."

5. „Papá non est, nec debet dici sanctissimus, etiam
secundum officium, alias rex etiam deberet dici sanctissimus se-
cundum officium et tortores, praecones, et diaboli deberent dici
sancti" (cap. 2, fol. 2.). Papež není a nemĎže se zváti nejsvětěj-
ším, ani podle úřadu, jinak by i král musel slouti podle úřadu
nejsvětějším, ano i pochopové, katové i ďáblové museli by tak
býti jmenováni.

Věta ta jest v jiné formě v autografu: Lhář (fictor, Páleč)
by měl asi takto uzavírati: Je-li někdo otcem nejsvětějším, chová
to otcovství co nejsvětěji, je-li však otcem nejhorším, chová co
nejhůř otcovství své: a taktéž je-li biskup nejsvětější, jest i nej-
lepší. Praví-li tedy (Páleč), že jméno papeže směřuje k úřadu,
následovalo by z toho, že tento člověk papež předzvěděný a zlý
jest člověkem nejsvětějším a proto také podle úřadu nejlepším;
jelikož ale žádný nemůže býti podle úřadu ten nejlepší, leč by
zastával úřad svůj co nejlépe, následovalo by z toho, že papež
zlý a předzvěděný zastává úřad svůj co nejlépe, a jelikož ho za-
stávati nemůže co nejlépe, leč je4i mravné dobrý podle slov
Páně: „Kterak můžete dobré věci mluviti, jsouce zlí" (Mat. 12.),
pak by papež zlý a předzvěděný byl v témž okamžení i mravně
dobrý, což sobě patrně odporuje. A jestliže sluje papež podle
úřadu „nejsvětějším", proč by i král Římanů neměl slouti nej-
světějším? ješto podle sv. x4.ugustina drží král místo Božství Páně,
kněz však jakož i papež pouze místo člověčenství? A proč by i
soudcové čili justiciárové, ano i katové a pochopové nemohli
slouti svatými, ješto také jejich úřad k tomu směřuje, aby pro-
spěšně a záslužně sloužil církvi Kristově?

K slovům těm z knihy vyňatým přidává Hus: „Neznám sku-
tečně příčiny, proč bych měl zváti papeže nejsvětějším ; neboť by
mu mohlo dostačiti, aby sloul svatým a jím také byl. Vždyt pak
i o Kristu se pouze čte : Ty sám jsi svatý. A Jeho jedině zovu
nejsvětějším."

6. „Si papá vivit Christo contrarie, etiamsi sit
rite, legitime et canonice electus secundum humanam electionem.
ascendit aliunde in papatum, quam per Christum" (cap. 3. fol. I.),

o papp/i a rlánrícli Viklf'íi)\ vi.li 315

Žije-li papež Kristu protivné, byt i řádné, zákonně a kanonicky
volbou lidskou byl vyvolen, vchází odjinud v papežství, než skrze
Krista.

V autografu se tato věta poněkud jinak čte : „Je-li papež
svým životem Kristu odporen, svou pýchou, lakotou, mstivostí a
chlípnosti, zda nevchází odjinud do ovčince, nežli skrze pokorné
dvéře pána Ježíše Krista? A píijčme toho, žeby, jak pravíš, vešel
řádnou a zákonnou volbou, kterouž zovu v popředí Rohem spíi-
sobenou, nikoli t)odle ustavení pouze lidského jsoucí, i tenkráte
by o něm platilo, že vešel odjinud; neboť Jidáš Iškariotský byl
řádně a zákonně Bohem Kristem na biskupství vyvolen, jakož
sám dí: „Zdali jsem já vás dvanácte nevyvolil? a jeden z vás
jest ďábel" (Jo. 6, 71.); a přece vešel odjinud, jsa zloděj, dábel
a syn zátraty."

Když byla věta odbyta, jal se Hus dosvědčovati, že skutečně
věří, kterak papež neb prelát, živ jsa bezbožně, odjinud vchází
do ovčince Kristova, byť i po lidsku k tomu úřadu byl vyvolen,
jakož máme prý toho příklad na Jidáši, který, ač byl Kristem
k apoštolskému úřadu vyvolen, přece nevešel skrze Krista, an byl
zlodějem, lakomcem a synem zátraty. Po těchto slovech zvolal
Páleč: „Hle, jaká to zpozdilost! Jidáš prý byl vyvolen Kristem,
a přece vešel odjinud!" Hus však znovu stvrzoval, že přece
tomu tak jest, anť prý to není v odporu, díme-li: Jidáš jest Kri-
stem vyvolen, a přece vchází odjinud, an byl zlodějem, lotrem a
synem zátraty. Páleč však odvětil: „ííikoliv, neboť když byl
někdo zvolen řádně a zákonně za papeže aneb za biskupa, a po-
zději vede život Bohu protivný, nevešel proto odjinud." Než Hus
se nedal přesvědčiti, spíše dále stvrzoval : „Pravím, že každý,
kdož nabyl biskupství, prelátství, aneb kteréhokoliv kněžského
úřadu svatokupčením, ne za tím úmyslem, aby v církvi pracoval,
ale aby hýřil, hodoval, rozkošně žil a pýchou se nadýmal, vchází
odjinud, ješto nevešel skrze pokorné dvéře Ježíše Krista, a každý
takový jest podle evangelia zloděj a lotr.

7. „Condemnatio XLV articulorum Viklefper docto-
res facta est irrationabilis et iniqua, et causa per eos allegata
est ficta, videlicet, quod nullus ex eis est catholicus, sed quilibet
eorum est aut haereticus, aut erroneus, aut scandalosus" (cap. 4.
fol. 1.). Zátrata 45 kusův Viklefových spůsobená od doktorův
jest Dcrozunmá a nešlechetná, a příčina od nich naznačená jest

31 n články ze spisu proti Stanislavovi ze Znojma.

Ihavá, jakoby totiž žádný z nich nebyl katolický, alebrž každý
buď kacířský, anebo bludný anebo pohoršlivý,

V autografu jest věta ve formě jiné: „Zavrženo jest 45
kusův z té příčiny, že žádný z těch 45 kusův není katolický, ale
každý buď heretický, nebo bludný anebo pohoršlivý. O doktore,
kde jest toho důkaz?"

Po odbytých článcích ze spisu naproti Pálčovi sebraných
oslovil Husa Alliacký takto : „Mistře ! vy jste príivil, že nižádného
bludu Viklefova nechcete hájiti, a hle, z vašich spisův jde na
jevo, že těch kusův i veřejně hájíte. A věru ! zde (v knihách)
jsou věci daleko pohoršlivější a závažnější." Hus odpověděl:
„Ctihodný otče! Já nechci žádného bludu hájiti, tudíž ani Vi-
klefova bludu, ale zdálo se mi býti proti svědomí, souhlasiti beze
všeho se všeobecnou zátratou kusův těch, a proto jsem nechtěl
ihned souzvukovati se zátratou jednoho každého, zvláště, ješto se
ta censura o jednotlivých kusech nedala nijakž tvrditi."

Články vyňaté ze spisu Husova „naproti Stanislavovi
ze Znojma" byly následující:

a) „Non eo ipso, quod electores vel major pars eorum
assenserint una voce secundum ritus hominum in personam ali-
quam, eo ipso persona illa est legitime electa, vel quod eo ipso
est manifestus et verus successor Christi, vel vicarius Petři
apostoli in officio ecclesiastico : sed eo ipso, quo quis copiosius
operatur meritorie ad profectum ecclesiae, habet a Deo ad
hoc copiosius potestatem" (fol. 13.). Ne proto jest osoba zákonně
zvolena, anebo zjevným a pravým náměstkem Petrovým v úřadu
církevním, poněvadž buď jednohlasně anebo většinou hlasů po
řádu lidském byla zvolena : ale proto že hojněji se přičinuje k
zásluhám o prospěch církve, má od Boha k tomu hojnější moc.
V autografu se čte : „Dejme tomu, že by zvolili ženštinu za
papeže, jako se stalo s Anežkou, která se zvala Janem, která
více než po dvě léta držela papežství; dejme tomu, že by zvolili
lotra, zloděje a^ ďábla, jako Kristus zvolil Jidáše : a tak by dů-
sledně zvoliti mohli (za papeže) i Antikrista. A dejme tomu, že by
zvolili z pouhé liché náchylnosti, lakoty anebo z nenávisti osobu,
s níž nijakž nesouhlasí Bůh : a tak bude zřejmo, „že ne proto
i est osoba zákonně zvolena a pravým a zjevným náměstkem Petra
apoštola aneb jiného z apoštolů v úřadě církevním, poněvadž buď
souhlasně anebo většinou hlasů byla zvolena.** A proto prý ti.

články proti Jauu XXiíL; o papeži předzvédéiiém. 317

jenž k písmu více stojí, vyhlašují toho, jenž byl vyvolen, pouze
podle pravděpodobnosti za skutečně zvoleného. Ať by tedy zvolili
dobře anebo zle, máme skutkům zvoleného věřiti ; neboť „čím
hojněji působí k zásluhám o prospěch církve, tím hojnější má
od Boha k tomu moc." A proto prý dí Kristus: „Skutkům
věřte" (Jo. 10.).

Toto vše prý opětné se jeví na Janu XXllI., jehož zvolili,
svatokupci, vražedníkovi a mořském loupežníku, zvláště v 54
kusech, vydaných proti němu na sněmu Kostnickém.

Pozn. Clánkův obžalobných naproti Janu XXIII. bylo 72, jimiž
se mu všeliké zločiny za viny kladou ; jako : že byl rodičův nepo-
slušný, již od mladosti Ihavý a nečistý, že se dotřel prostředky ne-
chvalnými za komořího u papeže Bonifacia IX., že sobě koupil dů-
stojnost kardinálskou, že jsa legátem v Bolognč tyransky sobě počínal,
lid dřel a mnohé ožebračil, že jeho působením byl Alexander V. otrá-
ven; jsa papežem nebyl prý lepším, zanedbávaje jako pohan služby
Boží a nemodle se církevní hodinky, postů prý nedržel, mši sv. rychle
jako po myshvecku čítal, on prý jest dříčem chudiny, záštitou nespra-
vedlnosti a svatokupectví, nezdrželivý, ješto prý cizoložil se ženou
svého bratra, smilnil s jeptiškami a porušil mnoho panen a žen, pro-
dával beneficia církevní a k tomu ustanovil zvláštní taxátory v Kímé,
taktéž za peníze prodával svátosti a odpustky atd.

h) „Papá praescitus non est caput ecclesiae
sanctae Dei." Papež předzvěděný není hlavou svaté církve Boží.

Věta tato prý není v autografu, ale takto se čte v kapit. 2.
(fol. 9.): „Chtěl bych od doktora slyšeti důkazu působivějšího o
tom, proč za nevěreckou pokládá otázku: „Je-li papež nevěrecký,
jak může býti hlavou církve svaté?" Hle pravda, která klamati
nemůže, praví k farizeům: „Plémě ještěrčí, kterak můžete dobié
věci mluviti, jsouce zlí?" (Mat. 12, 34.) Hle také já se táži zá-
koníků: Je-li papež předzvěděný a tak plémě ještěrčí, jak by
mohl býti hlavou svaté církve Boží? Ať odpoví zákoníci a fari-
zeové, kteří byli při soudu Pražském. Neboť zajisté spíše možno
jest, aby předzvěděný dobré věci mluvil, jelikož může býti v mi-
losti podle dočasné spravedlnosti, než aby byl hlavou sv. církve
Boží. Také prý u sv. Jana (5.) káravě se táže Pán židů: „Kte-
rak vy můžete věřiti, jenž jedni od druhých chválu přijímáte; a
a slávy, kteráž jest od Boha samého, nehledáte ?•' A taktéž já
se podobně táži : Jak může býti papež hlavou církve, je-li před-
zvěděný, a přijímá-li slávu od světa, chvály však, která jest od

318 O papeži a polilavárech církve.

Boha, nehledá ? Spíše možno zajisté, aby papež předzvěděný věřil,
než aby byl hlavou církve svaté.

Zde zase Hus dokládá : že přijme-li se církev za sbor před-
zřízených, tu že se táže: Je-Ii papež předzvěděný, jak může býti
hlavou církve svaté?

c) „Non est scintilla apparentiae, quod oporteat esse unum
c a p u t in spiritualibus regens ecclesiam, quod semper cum
ipsa militante ecclesia conversetur" (cap. 5. fol. 2.). Aqí jiskry
jistoty není, že by bylo třeba hlavy jedné, kteráž by spravo-
vala církev u věcech duchovních, a vezdy s církví bojující ob-
covala.

V autografu prý se čte: „Jest to zamotaný závěrek (Stani-
slavův): Král český jest hlavou království českého, tedy jest
papež předzvěděný hlavou celé bojující církve. Neboť větší jest
toho potřeba, aby Kristus byl hlavou církve bojující ve věcech
duchovních; nežli aby císař vedl správu její ve věcech časných ;
protože Kristus šedé na pravici Boží, jest nezbytnou hlavou nej-
vyšší bojující církve. A není ani jiskry jistoty, že by bylo třeba,
aby jedna hlava řídila církev ve věcech duchovních, a aby vezdy
s církví bojující obcovala; leč by snad neměřící chtěl připustiti,
že církev bojující má zde místo na vždy zůstávající, a že jí ne-
třeba jiného (na onom světě) hledati."

K tomu připojil mistr: „Věru pravda jest, že není potřebí,
aby taková hlava, jakou doktoři předkládají, tělesná (corporale) s
církví bojující byla, nebot i nyní (po složení s úřadu Jana XXIII.)
nemáme takové tělesné hlavy, leč jedině Ježíše Krista.

d) „Christus sine talibus monstruosis capitibus per suos
veraces discipulos sparsos per erbem terrarum
melius suam ecclesiam regularet.** Kristus by mohl bez takých
potvorných hlav církev skrze své věrné po celém okrsku zemském
rozptýlené učeníky říditi.

Tato věta se prý čte v autografu takto : „Ačkoli doktor praví,
že tělo církve bojující jest někdy bez hlavy (acephalum), my
přece podle pravdy věříme, že Kristus jest hlavou církve vše-
obecné, kterou veždy řídí, vlévaje do ní i hyb i duchovní cit, tak
že doktor do soudného dne nedokáže, že by bylo jiné hlavy
církve kromě Krista Ježíše. Aniž může doktor udati příčinu,
proč církev za času Anežky jsouc bez hlavy po dvě léta a pět
měsíců, přece žila v milosti Kristově podle mnohých členů svých ;

o Petru vi u apoštolech. 310

a proto prý nebyla bez hlavy, ješto Kristus mohl bez takých po-
tvorných hlav církev říditi skrze své vérné po celém okrsku zem-
ském rozptýlené učeníky."

Když se tento text z autografu dočetl, volali mnozí: „Hle,
již prorokuje!" Mistr však doložil: pA já pravím, že byla církev
za časův apoštolských neskončené lépe řízena, než jak se ted
spravuje. A jest to snad Kristu nemožno, bez takových potvor-
ných hlav, kterých dříve nebylo, skrze své věrné učeníky ji spra-
vovati? (Jan XXIII. byl tehdáž již sesazen a Řehoř XII. se vzdal
hodnosti papežské). A hle! ted nemáme takové hlavy a Kristus
přece nepřestává říditi církev svou!" Po těch slovech prý otcové
se jemu smáli.

e) „Petr US non fuit universalis pastor ovium Christi, nec
Romauus pontifex." Petr nebyl všeobecným pastýřem ovcí Kri-
stových, aniž Římským papežem.

Této věty není v autografu, ale takto tam stojí psáno (cap.
5. fol. 3.): „Zjevno jest ze slov Kristových, že neustanovil hra-
nicemi působení Petrova šírý svět, aniž obmezil jeho pravomoc na
provincii toliko jednu, a taktéž učinil i s druhými apoštoly. Ně-
kteří pak z nich mnoho krajin prošli, hlásajíce království Boží,
jako sv. Pavel, kterýž více nežli ostatní pracoval, obrati v na víru
a potvrdiv v ní více zemí. A protož bylo volno každému apo-
štolovi a jeho náměstku tolik lidu a tolik zemí na víru obrátiti a
v ní utvrditi, jakož byl dostatečen, a nebylo žádného obmezování
pravomoci, leč pokud kdo byl nedostatečen."

f) „Apostoli et fideles sacerdotes Domini strenue
in necessariis ad salutem regularunt ecclesiam, antequam papae
ofíicium erat introductum: sic facerent deficiente persumme possi-
bile papá usque ad diem judicii^^ (Quarto sexterno fol. I.). Apo-
štolově a věrní knězi Páně spravovali usilovně církev ve věcech
ku spáse nezbytně potřebných dříve již, než bylo papežství zave-
deno: a tak by i činili až do konce světa, kdyby, jakož velemožno
jest, papeže nebylo.

I po přečtení tohoto článku volali prý: „Hle! prorokuje,"
Hus však pravil: „Ano jest pravda, že apoštolé již před usta-
vením papátu církev Boží spravovali ve věcech ku spáse potřeb-
ných, a zajisté lépe, nežli se řídí nyní, a tak mohli i jiní věrní
nástupci činiti. A hle! ted nemáme žádného papeže, a může tak
býti ke dvěma letům anebo snad ještě déle." „Ah," odvětil Páleč,

320 Posouzení článků Husových.

„a jest to velemožno?" „Ovšem," potvrdil mistr. Ku konci ne-
mohl se zdržeti Stokes, aby mistrovi nevyčetl, že prý se dělá,
jakoby on byl původcem článků těchto, ješto prý nejsou články
jeho, ale Viklefovy, jehož šlépějí následuje.

Srovuáme-li články tyto, jak byly z autografu Husova pře-
čteny, a jež mistr vyznáním svým potvrdil jako učení své, pozná-
me, že se liší podstatně od učení katolického, i když byly sem
tam vyloženy s obmezením. Nebot učení Husovo o církvi, co
sboru pouze předzřízených, a všecky odchylky na bludu tomto
založené jsou v základě již katolickému pojmu církve odporný. Proto
nemohla církev nikdy s mistrem souhlasiti: že oudem církve činí
pouze předzřízení, že hlavou církve bojující není Římský papež,
nýbrž jedině a výlučně Kristus; nikdy nemohla souhlasiti, že pa-
pež, biskup, kněz jsa ve hříchu smrtelném, není v pravdě pape-
žem, biskupem a knězem. Hus arci tu větu, čili vlastně to slo-
víčko „v pravdě" (vere) vyložil slovem „hodně" (digne), a kdyby
byl smysl slova „digne" a „meritorie" (záslužně) u něho tentýž,
jako v katolické církvi, byl by s ní zúplna ve shodě. Avšak u
Husa slovo „hodně" znamená tolik, jako „právem" (jure) ; a proto
také přivolali otcové Zigmunda, aby se přesvědčil, jak bořivé jest
učení Husovo, ač užíval věty své s obmezením, že král ve hříchu
smrtelném není hodně a záslužně králem. Nikdy nemohli otcové
na sněmu souhlasiti s Husem, že dostává se knězi autorisace a
pravomoci k působení v církvi přímo od Boha, že jako pravomoc
Petrova a apoštolů měla za obor šírý svět, tak že také pravomoc
jejich nástupců není místem obmezena, nýbrž že k celému světu
směřuje. Nikdy nemohla souhlasiti, že jenom předzřízený jest
pravým oudem církve a že nemůže vypadnouti ze spojby s Bohem,
ješto vazba předzřízení jest nerozlučitelna. A tak lze tvrditi i o
jiných náhledech Betlémského reformátora.

Byly tudíž Články ty druhu takového, že mohl sněm již teď
učiniti nález, že držel Hus nauku víře katolické odpornou. A
protož, jakož se nám zdá, právem napomínal mistra Alliacký: že
nyní má dvojí cestu před sebou, buď se dáti cele do milosti
a moci sněmu a podrobiti se na dobro nálezu jeho ; anebo
jestliže by i dále na svém státi a některých článků hájiti,
anebo nové slyšení míti chtěl, že i to se jemu povolí; ale aby
zrale povážil, že má proti sobě muže veleučeué, doktory a mistry,
tak že se obávati jest, aby sebe ssnad do jiných a ještě horších

Hus odvolati se zdráhá. 321

bludů nezamotal. On (kardinál) prý mluví takto, nikoliv jako
soudce, ale jako k dobrému radě.

Hus k této zajisté přátelské a dobromyslné řeči neměl od-
povědi jiné, nežli že na novo ujištoval, kterak přišel o své vůli
dobrovolné na sněm, ne snad, jakoby chtěl něco držeti tvrdošijně
a urputně, ale řeklli co méně dobře a nedostatečně, že se chce
naučení sboru pokorně podrobiti, avšak že prosí pro Boha, aby
mohl s ohledem na předčítané články vyložiti mínění své. Na to
zvolali mnozí: „Hle, jak mluví obojetně a tvrdošijně! Chce na-
učení, ale nechce nápravu ani nález!" Mistr však odvětil: „Ano,
chci se podrobiti naučení, nápravě i nálezu sněmovnímu, a pra-
vím to, Bůh jest mi svědek, upřímně a beze lsti."

Když takto odtušil Hus, přimlouval mu AUiacký: „Chceš -li
se dáti do milosti sboru, a od něho naučen býti, tedy věz, že
nález bezmála 60 doktorů jest: 1. abys uznal blud svůj, jakož se
jeví ve článcích přečtených, 2. abys odřekl se článků těch a jich
více netvrdil a nešířil, 3. abys je veřejně odvolal a 4. se zavázal,
pravý opak jejich držeti a hlásati."

Odpověď, kterou Hus na ta slova dal, směřuje jednak ku
článkům ze spisův jeho sebraným a na sněme přečteným, jednak
ku článkům, z nichž byl svědectvím svědků obviňován. Co se
týká prvých a ku kterým z nich se byl přiznal, tož prý chce,
aby byl lépe naučen, a pak že jest hotov, ochotně a pokorně od-
volati. Co se však týká druhých, prosí pro Boha, aby ho nenutili
odpřisahati článkův, o kterých svědomí jeho ničehož neví, kterým
ani neučil, ani nevěřil, a ze kterých ho stihají svědkové
křiví, an prý toho učiniti nemůže při spáse duše své.

Prvý díl odpovědi dává na jevo .úmysl Husův neústupný a
nezvratný, nepodrobiti se jednoduše nejvyšší autoritě církevní,
alebrž jen tenkráte, když by lépe byl poučen, t. j., když by mu
byly závažnější důkazy podány, že jinak, nežli článkové jeho
znějí, věřiti sluší. K druhé částce odpovědi jeho namítl král Zig-
mund: „A proč bys nemohl, Jene Huse, všech bludů odpřisahati,
i těch, o nichž pravíš, že ti byly křivě přičítány? Já sám bych
odpřisahati chtěl všech bludů a že nechci nižádného držeti, aniž
by z toho plynulo, že bych byl držel blud, byt jenom jediný."
Také po našem zdání mohl Hus odpřisáhnouti všech těch článků,
ze kterých byl obžalován, i tam, kde křivě naň bylo svědčeno,
neboť tím by byl nijakž neobtížil svého svědomí, aniž své

Uč: ní Jana Husi. 21

322 Hus odvolati se zdráhá.

pověsti a věhlasu svému ublížil přísahou, že článků takových
ani nedržel ani neučil.

Když slova císařova úspěchu neměla, řekl kardinál Zabarella
k Husovi, že mu bude předložena formule přísahy sepsaná slovy
mírnými, a pak aby se rozmyslil, na čem se ustanoviti hodlá.

Zigmund král ujav se na novo slova, domlouval mistrovi
aby odvolal, jinak že bude s ním po zákonu naloženo. Hus však
opět osvěd čoval, že nechce žádného bludu držeti, a že se chce
nálezu sněmu pokorně podrobiti, jenom to prý nevyzná, žeby byl
držel bludů sobě od svědků křivě připisovaných. Žádá prý sobě,
aby mu bylo povoleno ještě jedno slyšení, an věří, že biskupové
a preláti a t. d., jsou-li předzvěděni a ve hříchu smrtelném, ne-
jsou v pravdě (vere) jimi co do zásluhy a hodnosti pro čas ne-
hodnosti své, poněvadž jsou nehodní přisluhovatelé svátostí. Ani
touto odpovědí nedal se Zigmund odstrašiti, opět a opět mistra
napomínaje, aby odvolal nejenom ty články, ku kterým se znal,
ale i ty, jež byly svědectvím tolika svědků stvrzeny, a aby činil
ze svého poblouzení upřímné pokání, jinak že na něm v platnost
vzejde právo církevní. Hus však neměl, co by odvětil, leč že se
chce podrobiti naučení sboru. A když slovo „naučení" bylo mno-
hým podezřelé, a když jeden Polák dokonce ani nechtěl, aby byl
Hus připuštěn k odvolání, dotvrzoval mistr zase: „že se chce
podvoliti naučení, nápravě a nálezu sboru, jakož prý se veždy
hotovým býti osvědčoval, což prý také viděti lze z traktátu na-
proti Stanislavovi ze Znojma."

Na to mu odpověděl Páleč: „Kdybych já stále tvrdil, že
nechci mistra Alberta poličkovati, a přece bych jej poličkoval: což
medle by bylo mé osvědčování plátno? Tak se to má i s tebou,
Jene, kterýžto neustáváš tvrditi, že bludů Viklefových držeti ne-
chceš, ale přece je držíš, ano i hájíš."

Na to se obrátil Páleč k otcům, řka: „Nejdůstojnější otcové!
zde jest devět kusův Viklefových (a četl je po sobě), proti nimž
M. Stanislav ze Znojma kázal u přítomnosti mnoha knězi. Také
já sám jsem proti nim kázal, Hus však je neústupně zastával."
A obrátiv se k Husovi, řekl: „Také jsi napsal traktáty k obraně
kusův těchto, a ty prý jsou pohotově, aby sněmu předloženy byly,
leč by snad ty jich nepředložil." I král přimlouval Husovi, aby,
má-li spisy ty, sboru je předložil k posouzení, jinak že prý by je
předložili jiní. Načež Hus odvětil: „AC předloží.'^

o jinoších v Praze odpravených, 323

Mezi tím jest Hus obviněn, že k papežské jedné bulle při-
činil „{^lossu"^), ku které se Hus nikterak nechtěl znáti, an prý
ji neviděl dříve, až ve vězení u Bosákův, kdež mu byla od ko-
misařů doručena. I doléhali naň, aby pod závazkem přísahy, kte-
rou učinil, dle pravdy vyjevil, kdo že jest původcem glossy této-
Hus odvětil, že neví, ale že slyšel jmenovati M. Jana z Jesenic.
Na to zkoumáno, zdali se Husovi obsah glossy líbil, čili nic, a
zdali nyní, když ji zná. ji schvaluje? Hus odvětil, že nikoliv. —
Rozmluva ta velice unavila mistra, tak že byl velmi bledý.

Po rozmluvě této čtena jest obžaloba, že onino tři jinoši,
jenž v Praze byli odpraveni, k neposlušnosti a nepokojům
byli svedeni Husovým kázáním. Hus prý je dal v kapli Betlém-
ské pohřbíti, a při tom se zpívala sloka: „lsti šunt sancti" (tito
jsou svatí). Ano Hus prý velel, aby se čtla jako k jejich cti
mše „de martyribus" (o mučenících), nikoli mše „de requiem", čili
černá mše, že je tedy, co na něm bylo, za svaté vyhlašoval. Mistr
odvětil: „Pravda jest, že byli odpraveni, ale že bych já je byl
dal odnésti při zpěvu takovém, není pravda."

O těchto věcech jal se mluviti mistr Naso, řka : „že když
byl Hus mnoho kázal naproti bullám papežským, a tím jako k
neposlušnosti vyzýval, tož prý ti tři jinoši se proti nim (v kostele
mezi kázáním) zpouzeli a proto odpraveni byli, a sice k rozkazu
královu. Na to kázal Hus v Betlémě, jak se mu právě zlíbilo
a jakož prý již bylo pověděno. Později prý se pro odpravu jino-
chů těch obec Pražská zdvihla naproti konšelům, ješto prý od-
soudili lidi nevinné a spravedlivé. A když konšelové učinili o této
vzpouře králi zprávu, tu prý král řekl: »Kdyby jich bylo tisíc, aby
se jim tak stalo, jako oněm jinochům."

Na to odvětil Hus: „Hle jak samému králi křivdu činí,
jelikož pravda není, že by on sám byl jinochy ty stí ti kázal."

Páleč však přispěl Nasovi ku pomoci, řka, že král zakázal
opírati se bullám papežským, a poněvadž přestoupili onino tři
jinoši zákon ten, proto byli na hrdle trestáni, jež on (Hus) za
svaté vyhlásil. Na důkaz toho vyzývá Páleč otce, aby nahlédli v
v dvacátou kapitolu spisu Husova „de Ecclesia", a tu prý se
přesvědčí, jak mistr sobě v té věci počínal. I četli, kterak při-
spůsobil k jinochům těm text : „Padnou od meče a od plamene a v

1) Palackým Docurn. 470.

21*

324 Konec slyšení Husova ; řeč Zigmundova.

zajetí a v loupež dnů a připojí se k nim lstivě" (Daniel. 11, 33.
34.), kteréžto proroctví prý se naplnilo na nich, jejichž jména
jsou: Martin, Stašek a Jan, ješto vzdorujíce klamům Antikristo-
vým od meče padli. Jiní taktéž prý hrdla svá nasadili, a opět
jiní lstivě k nim připojeni jsou, kteří hrozbami Antikristovými
zastrašeni byvše, na útěk dali se. Když se věci ty četly, s podi-
vením prý na sebe hleděli otcové.

Na konec vinili mistra, že prý užíval křivého dokumentu z
Oxfortu do Prahy přineseného, jímž byl Viklef vychvalován a
oslavován od mistrů učení Oxfortského. Hus nezapíral, že četl
dokument ten, ale že jej považoval za přesný, an byl pečetí uni-
versitní stvrzen. Ten prý, jenž ho do Prahy přinesl, byl Mikuláš
Faulfisch se společníkem, jehož jméno jest mu neznámo. Na to
se četl přesný dokument university Oxfortské o Viklefovi, v němž
bylo 260 vět jeho zavrženo.

Tím vlastně ukončeno jest slyšení Husovo. Páleč však,
předzvídaje nejspíše trudný konec milého jindy přítele svého, jal
se osvědčovati, kterak nikoliv ze záští, ale z povinnosti se stal
žalobníkem jeho, Boha se dovolávaje, že ho vlastně vázala po-
vinnost jako doktora písem svatých. Také Michal de Causis se
týmž spůsobem ohrazoval, ač nesnadno věřiti, že by byl s čistým
úmyslem věc církevní proti mistrovi zastával. Hus sám asi ne-
valně věřil, že oba tito odpůrcové jeho proti němu tak jednali z
pouhé povinnosti a nijakž z nepřátelství k osobě jeho. Proto jim
odvětil: „Chci státi k soudu Božímu, který mne i vás souditi
bude podle zásluhy." (Sto ad judicium Dei, qui me et vos juste
juxta merita judicabit.) Alliacký však dal Pálčovi svědectví, že
byl k Husovi povždy mírným.

Na to byl mistr odevzdán biskupovi Kížskému, aby zase byl
odveden do žaláře. Jda okolo Jana z Chlumu, byl od něho po-
zdraven, což ho velice těšilo, an prý se nestyděl za něho, jižjiž
ode všech odsouzeného.

Když byl Hus odveden a také větší část sboru se již byla
odstranila, jal se Zigmund se zbylými preláty důvěrné roz-
mlouvati, řka: „Ctihodní otcové, nyní jste poznali učení Husovo
i z jeho spisův i ze svědectví, která jsou proti němu. Články,
ku kterým sám se zná, jsou zajisté dostatečný k odsouzení jeho.
Nebude-li tedy chtíti odpřísáhnouti, budiž upálen, aneb s ním
naložte vedle práv svých a jakož vám s dostatek jest známo. Ano

Doba po třetím výslechu. 325

i kdyby odvolal, nevěřte jemu, jakož i já sám nechtěl věřiti. On
zajisté přijda do Cech ku svým příznivcům, zas ty bludy bude
rozsévati, a snad ještě jiné horší prvých. Zabraňte mu tedy další
kázání, jakož aby se více nevrátil do vlasti své. Pošlete články
ty odsouzené i bratru mému do Čech, také do Polska a do jiných
zemí, an pohříchu má mnoho stoupenců i příznivců, a přikažte
biskupům, ano i králům a knížatům, aby trestali stoupence ty a
tak větve i s kořenem vyplenili." K tomu ještě přidal Zigmund,
že by stý díl toho, o čem byl usvědčen Hus, postačilo k odsou-
zení jeho, a proto vybízel otce, aby sobě pospíšili. Jeronýma,
učně jeho že bohdá jedním dnem odbudou. Kterak se Zigmund
ve svých náhledech o dosahu věci Husovy velice mýlil, dokázaly
události, jež se brzo potom sběhly. Avšak na velkou škodu bylo
králi, že celou rozpravu jeho slyšeli Jan z Chlumu, Václav z
Dube a bakalář Mladěnovič, kteřížto nemeškali i Husa i krajany
své o ní zpraviti, což těžce nesli Čechové strany Husovy.^)

§. 25.

Doba od třetího veřejného výslechu mistra Jana Husi až
k jeho odsouzení. Snahy otcův, aby odvolal.

Ve třetím veřejném slyšení bylo Husovi od kardinála Alli.
ackého řečeno, že bude-li se chtíti ještě hájiti ohledně článků
některých, bude mu nové slyšení dopřáno. Také kardinál Zaba-
rella ujišťoval mistra, že mu bude předložena formule přísahy
mírná, aby pak se rozmyslil, na čem by se ustanovil. K tomuto
slibu snad také směřuje Hus, když své přátely prosí, aby mu na
králi a na sněmu vymohli, by naplněno bylo, co mu bylo od krále
řečeno: „In futura audientia scribetur tibi breviter, et tu respon-
debis ad illuď^^); a když pro Boha prosí, aby všickni jeho přá-
telé šli ku králi, a na něm vyžádali posledního slyšení'), tím
prý sobě uspoří král velikého pohanění. Klada však posud naději
ve slyšení, netají sobě nikterak, ano želá, že králi není po chuti
ni zákon Boží, ni pravda, on že prý ho dříve odsoudil, nežli od-
půrcové jeho. Snesitelné by prý bylo, kdyby se byl král aspoň

1) E M. S. Mladěnovič. Palacký, Docum. 299—315.

-) Epist. Joanni de Chlum. Palackým Docum. 101. n. 60.

'j Amjcis Bohemis. Palackým Docum. 114. n. 70, z 8. íervna 1415,

326 Dopisy Husovy ku přátelům.

tak zachoval jako Pilát pohan, jenž vyslyšev žaloby na Krista
řekl : „NuUam causám invenio in hoc hornině." (Nižádné viny
nenalézám na tom člověku). Mohl prý snadno dostáti svému
slibu, kterýmžto se zavázal Jindřichovi Leflovi, a říci: „Hle, dal
jsem mu list ochranný, nechce-li se podrobiti nálezu sněmovnímu,
pošlu ho králi českému zpět i s nálezem vaším a s vysvědčeními,
aby on sám s duchovenstvem jej soudil"^). Tak smýšlela o jednání
Zigmundově i velká část šlechty české i moravské, kteréžto dopisy
byly dne 12. června 1415 ve sboru čteny, a proti nimž Štěpán
Páleč ihned protestaci postavil.

Do těchto dob spadají nejněžnější dopisy Husovy ku
přátelům, z nichž vysvítá láska k národu českému neméně,
jakož i vroucí a zbožná jeho žádost o časné a duchovní blaho
národa. Jestliže jest pravda, že z listů soukromých ku přátelům
nejlépe se jeví povaha člověka, tož lze říci, že povaha Husova
byla tak milá a vroucí, jako nižádného z mužů těch, jenž z lůna
katolické církve vystoupili.

V předtuše blízké smrti své píše jako svou poslední vůli ze
dne 10. června 1415 k veškerému lidu českému -), prose, aby
drželi pravdu Boží, kterou od něho slyšeli, a řekl-li kdy co proti
pravdě (ač „úfá Bohu, že toho není"), aby toho nedrželi. Na to
napomíná, aby milovali kněze dobrých obyčejů v, zlých ale aby se
varovali; prosí, aby chudině milostivě činili; prosí měšťanův, aby
své obchody právě vedli; prosí řemeslníkův, aby věrně své dílo
konali; prosí „slúh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili",
prosí mistrův, aby i slovy i skutky dobře učili, „žákóv ale a
študente v, aby poslúchali." Zvláště prosí, aby všickni byli vděčni
pánům: Václavovi z Dube (čili z Leštné), Janovi z Chlumu, Jin-
dřichovi z Plumlova, Vilému Zajícovi, panu Myškovi a jiným pá-
nům z Čech a Moravy, kteříž jsou obránci pravdy Boží a se velmi
přičinili o jeho osvobození. Oni prý také ví, „kterak sú nehodné
věci na něho vedli, a jak vešken sbor proti němu křičal." Ob-
zvláště klade všem na srdce, aby na Betlém byli laskaví, pro
které místo ďábel se rozhněval, a proti němu faráře a kanovníky
zbudil, když spatřil, že se království jeho v tom místě rušilo.

Takou též povahu mají listy mistrovy, které napsal dne 13.

') Amicis Bobemis. Palacký^ Doc. 114. n. 70, z 8. června 1415.
-) Palacký^ Docum. 115. n. 71.

Snahy o zachránění J. Ilusi. 327

Června Jindřichovi Škopkovi z Dube, a 16. června milému svému
žákovi Martínkovi '), kterému odporučuje bratrovce své, aby k ře-
meslu je méT, jelikož se zdá, že by ku stavu duchovnímu se ne-
hodili, zároveň napomíná téhož Martínka, aby se střežil pohlaví
ženského a čistotu zachoval. Kdyby snad pro jeho přátelství smrt
mu hrozila, přidává Hus, aby se jí nelekal.

Ač reformátor zvědév o smýšlení krále Zigmundově, se do-
mníval, že jest smrti velmi blízek, byla předtucha jeho dosud
mylná. Spíše nasazeno vše, aby nemusel umříti smrtí kacíře. —
Spojilit se v této snáze i ti, kdož byli domnélí, anebo snad i
zjevní nepřátelé jeho. Mezi těmi však, kdož o zachránění jeho
dbali, vyniká neznámý příznivec, jehož Hus sám „Otcem" zove,
který mu velmi mírnou formu, dle které měl odvolati, pona-
vrhnuP). O tomto příznivci svém činí Hus zmínku ve svém
dopise z 5. června 1415. Obsah formuly té byl : že se Hus všeho
odříká, což se mu buď křivě podkládá, anebo což bylo podle
pravdy ze spisů jeho vyňato, a že se podrobuje nápravě a nálezu
sněmu svatého. Hus však odvětil záporně, podotýkaje, že by
musel mnohých pravd odpřisáhnouti, které oni (sněmovníci) zovou
pohoršlivými, a že by se dopustil křivé přísahy, když by vyznal,
že držel bludy, které mu nikdy ani na mysli netanuly, a tu že
by dal pohoršení lidu, kterému kázal, a jestliže Eleazar se nechtěl
lživě vyznati, že by byl masa vepřového požíval, tím méně on
prý přestoupiti chce zákon Páně pro strach trestu, jsa knězem
ač nehodným Nového Zákona ; lépe prý jest mu zemříti, nežli
upadnouti v ruce Páně a v ohni pekelném se octnouti; ku Kri-
stu Pánu prý se odvolal, soudci neklamnému a spravedlivému,
jenž nerozhoduje podle svědectví křivého, a proto sobě žádá, k
soudu Jeho státi. ^)

Ač odpověď mistrova dosti byla rozhodná, neustál dobro-
myslný „Otec" naléhati, aby Hus odvolal. Za jedno prý toho
není, že by odpřisáhnutím se měl zříci pravdy, a bylo-li by tu
jaké viny, padla by prý na jeho soudce; aniž by se prý křivé
přísahy dopustil, které kdyby bylo, taktéž by se soudcům přičetla ;
a byt i pobloudil, kacířem by slouti nesměl, pokud by nebyl tvr-

1) Palackým Docum. 118. a 119. n. 72. a 73.

2) Ibidem. 121. n. 74.

3) Ibidem. 121. n. 75.

328 Válec u Husí v žaláři.

došijný. I Augustin i Origenes, i mistr hlubokých smyslův prý po-
bloudili. Konečně napomíná Otec, aby Hus příliš nespoléhal na
moudrost svou, ale zase se navrátil k matce církvi. ^)

Těch věcí, odpovídá mistr ve svém listu k Otci, žádal také
sněm, on ale nemůže prý a nesmí odpřisáhnouti, ještobyse takto
mnohých pravd odřekl, křivé přísahy se dopustil, tím lidu pohor-
šení dal, a tak hoden byl, pohříženu býti ve hlubokost mořskou.
Ušel prý by sice trestu časnému, nikoli však věčnému, a proto
prý podle příkladu Eleazara starce, matky Makkabejské a bratrů
Makkabejských, synů jejích, chce raději zemříti. -)

Také Husův dřevnější přítel, a napotom horlivý a pro svou
hlubokou učenost bohoslovnou i nebezpečný protivník jeho, Ště-
pán P á 1 e č, zavítal k němu do žaláře, a aby ho pohnul, navrá-
titi se do lůna katolické církve, dotýkal se jemných strun býva-
lého přátelství; leč i jeho slova byla marná, jak Hus sám píše v
dopisu svém z 23. června 1415. On prý (Páleč) mu přimlouval,
aby na mysli neměl hanbu, když by odvolal, ale to dobro, které
vzejde z odvolání. Jemuž prý odvětil : „Major est confusio con-
demnari et comburi, quam abjurare, quomodo ergo ego timeo
confusionem? Sed dicatis mihi consilium vestrum, quid vos vel-
letis facere, quando de certo sciretis, quod non tenuistis errores
vobis adscriptos? Velletisne abjurare?" (Větší jest pohanění, býti
odsouzen a spálen, nežli odpřisáhnouti, kterak by tedy bylo lze
říci, že se bojím pohanění? Avšak rcete, co byste vy učinil, věda
na jisto, že nedržíte bludů sobě připisovaných ? Chtěl byste od-
přisáhnouti ?) Na to odpověděl Páleč : „Věc to závažná jest", a
začal plakati. ^)

Kdežto blízký odchod Husův na onen svět tak hluboký do-
jem na učeného mistra Pálce učinil, zůstal Michal de Causis,
věren jsa své advokátsko-soudnické povaze, necitelným, ano těšil
prý se tím, že toho heretika brzo upálí. (Cum Dei gratia čito
istum haereticum comburemus, propter quem ego multos florenos
expendi.'*)

Avšak netoliko mistr Páleč a neznámý Husův příznivec,

1) Palacký, Docum. 122. n. 76,

2) Ibidem. 123. n. 77.
*) Ibidem. 129. n. 82.
*) Ibidem.

Knihy Husovy odsouzeny. 329

Otec, ho napomínali a snažně žádali, aby se navrátil do lůna cír-
kve, i jiní toho pilni byli, přimlouvajíce jemu, že může, ano, že
jest povinen odvolati, a že tím nijakž neobtíží svědomí svého.
Ale veškery snahy tyto byly marný, Oni prý všickni, píše Hus,
nemohli mu uniknouti, když jim odvětil : Kterak by sobě počínali,
když by se na nich žádalo, aby odpřisáhli blud, kterého nikdy
nedrželi, vědouce, že by tím poskvrnili svědomí svého, přísahu
skládajíce, že křivě drželi blud? A když pravili, že není smyslu
takového v přísaze, jaký podkládá on (Hus), tož prý jim odpově-
děl : „Dobře tedy, odpřisáhnu bludy, které svědčili na mne, že
jsem jich nedržel, že jich nebudu držeti, ani hlásati." S tím ale
prý se neuspokojili, Hus však nechtěl odvolati, že by byl sám
bloudil. ')

Snad že chtěli otcové i tím, jak se domnívá Hefele^), na
neústupnou povahu mistrovu působiti, že odsoudili mezi 21.— 24.
červnem 1414 jeho knihy ku spálení, jakož byli dříve již v po-
sezení Xni. dne 15. června laikům kalich zakázali. Avšak i to
se minulo s cílem, spíše se Hus ještě více utvrdil v neústupnosti
své proti sněmu, kteráž vznikla v něm pro zakřikování, jakéhož
v posezeních a několikerém výslechu veřejném se mu v hojné
míře dostalo. Mělť ovšem mistr povážiti, že výstředné chování
některých členů na sněmu se nesmí za vinu klásti celému
sněmu.

Jsme jisti, že právě ti, kdož sobě příkře vedli naproti mi-
strovi, nebyli ani nejučenější, ani nejzbožnější členové sněmu,
aniž skutečně a v pravdě nejhorlivější. Pravá horlivost má k
sobě připojenu i lásku k bližnímu, té však nebylo v příkrých re-
cích některých údů sněmu Kostnického. Snad by se byl mistr
navrátil k církvi, kdyby všickni vlídně k němu se byli měli, a
kdyby nebylo mezi nimi horlitelů slepých a necitelných, jakým
byl železný Michal de Causis. Jestliže však příkrost některých
údů sněmu Husa rozdráždila a jeho zášť proti sněmu rozplame-
nila, roznítila se nevole jeho ještě více odsudkem knih jeho ku
spálení. Píšeť zajisté ve svém listu k národu českému dne 24.
června 1415, aby se nelekali, že jsou knihy jeho ku spálení odsou-
dili. Tak prý se dělo i spisům prorockým Jeremiáše proroka,

*) Palacký, Docum. 135. n. 84. Amicis Bohemis.
2) Hefele, Conciliengeschichte. VIL 187.

330 Pohrdání autoritou sněmu.

kteréž jsou židé spálili, a knihám „raoralium" sv. Řehoře, které
tupili a pálili jsou kardinálové. Také sv. Jana Zlatoústého prý
„sbor kněžský dvoj za kacíře potupil, avšak pán buoh milostivý
jich lež po smrti sv. Jana jest ukázal", a proto napomíná, aby
tyto věci před očima majíce, nedali se uhroziti, aby snad nečtli,
co on psal, anebo aby jim knihy své dali k upálení. „To pama-
tujiece najmilejší stójte pevně, neb úfám bohu, že se Vás Anti-
kristova škola lekne a nechať vás u pokoji, a sbor z Konstancie
do Čech nepřijde; neb mám za to, že prvé z toho sboru mnozí
zemru, než na vás knih dobudu, a z toho sboru rozletle se po
světě jako čápi, a když zima přijde, poznají, což sú v letě učinili."

Na to způsobem sarkastickým dává na jevo, kterak p o-
hrdá sněmem Kostnickým, maje na paměti výrok, kterýž
učinili o církvi rozhodující o věcech víry údové fakulty boho-
slovné na učení Pražském : že jest papež její hlavou a kardiná-
lové tělem. „Znamenajte, že sú svú hlavu za kacieře potupili.
Nu odpovězte kazatelé, jenž kážete, že papež jest bóh zemský,
že nemóž hřešiti, že nemóž svatokupčiti, jakož pravie juristi, že
papež jest hlava všie cierkve svaté, již velmi dobře spravuje, že
on jest srdce cierkve svatej, již živí duchovně, že on jest stud-
nice, z níž teče všecka moc a dobrota, a že on jest slunce církve
svaté, a že on jest útočisče bez nedostatku, k němuž každý kře-
sťan musí se utiekati. Aj již jest ta hlava sťata, buoh zemský
svázán, již jest hřiešiech ohlášen, již jest studnice přeschla, slunce
zatmíno, srdce vytrženo a útočisče z Konstance uteklo, a již za-
vřeno, aby nižádný k němu sě neutiekal." A ti prý, jenž papeže
odsoudili, nebyli a nejsou lepší jeho. „Sbor ho potupil za kacieře,
že jest odpustky a biskupstvie a jiné obroky prodával ; a ti sú
ho odsúdili, z nichž mnozí sú od něho kupovali a druzí mezi
jinými kupčili. Tu jest byl Jan biskup Litomyšlský, jenž jest
dvakrát o Pražské arcibiskupstvie tržil, ale jiní sú ho předkúpili.
O proč sú prvé břevna z oka svého nevyvrhli? . . O by Pán
Ježíš byl řekl v sboru: Kto z vás jest bez hřiechu svatokupec-
kého, ten potup Jana papeže. Zdá mi se, že by jeden po druhém
byl vyběhl."

A jestliže byl papež v takových zlostech, proč prý ho za
papeže vyvolili, a vyvolivše takovou poctu mu vzdávali ? „I proč
sú před ním klekali a jeho nohy líbali, a najsvětějším otcem jeho
nazývali, vědúce, že jest kacieř, mordéř a němý hřiešník, jakož

Nenávist Husova proti sněmu. 331

sú nau ty hřiechy vynesli V Proč sú ho kardinálové ku papežství
volili, včdúce, že jest tak zlý mordéř, že zabil jest najsvčtéjšího
otce? Proč sú přepustili jemu svatokupčiti, jsúce rádce proto
ustaveni, aby dobře radili? I zdali ti nejsú vinni, jenž sú i sami
s ním svatokupčili ? Proč, dokud jest neutekl z Konstancie, ni-
žádný nesměl jemu nic řieci, než „najsvětéjší otče" ! Ješče báli
sú se: ale když ho ruka světská popadla z božieho přepuščenie
neb vole, tehdy sú se spikli, umluvivše, aby nikoli nebyl puštěn.
Jistě, již se zlost, ohavnost a hanba Antikristova oznámila na
papeži a na jiných ve sboru; již věrné sluhy Boží mohu zname-
nati z řeči svého Spasitele, co jest mienil, řka: Když uzřiete
ohavnost na místě spustilém, jenž jest prorokoval Daniel; ktož
čte, rozuměj. Ohavnost veliká jest pýcha, lakomstvie, svatoku-
pectvie ; na místě spustilém, t. j. v dóstojenstvie, jenž jest pusto
od pokory a od jiných cností, jakož vidíme na těch, jenž držie
úřad a dóstojenstvie. O by bylo lze popsati zlosti, aby věrné
sluhy se jich ostřiehali! Rád bych, ale úfám Bohu, že dá jiné po
mně statečnějšie, i že jsú nynie, jenž lépe oznámí zlost Antikri-
stovu a nasadie svých životóv k smrti pro pravdu pána Jesu
Krista, jenž dá vám i mně věčnu radost." ^)

Dva dni na to dne 26. června 1415 psal Hus poznovu věr-
nému lidu českému (íidelibus Bohemis) ještě s větši nevolí o
sboru Kostnickém, žehraje na odsudek knih, „které pyšný, lakomý
a vší ohavnosti plný sněm potupil, jichž jest ani slyšal, ani viděl
a by je slyšal, tehdy by jim nerozuměl, anC ve sboru nezná po
česku leč Jan Litomyšlský a jiní Cechové nabádači s kapitolů
Pražsku a Vyšehradskú, od nichž pošlo jest pohaněnie pravdy Božie
a našie země českej, již já mám v naději za zemi najlepšie viery."'^)

Neméně prudká nenávist naproti sněmu vysvítá z dopisu ze
dne 27. června 1415, kdež píše o velikých nátiscích, „jež sú trpěli
svatí starozákonní zvláště ti, jenž sú kněžskú zlost trestali a proti
ní kázali, a že by divná véc byla, kdož by nynie neutrpěl, bu-
de-li státi skutečně proti zlosti a zvláště kněžskej, jenž sebe nedá
dotknuti, a proto že je rád, že museli sú knihy jeho čísti, v nichž
je^t zlost jich otevřena, a to že ví, že je pilněji přečetli, nežli
svaté čtenie, chtiece bludy naleznuti." ')

*) Palacký, Documonta. 131. n. 83.

2) ibidem. 137. n. 85.

3) Ibidem. 140. n. 86.

332 Nenávist Husova proti sněmu.

Jeví-li se v dopisech těchto neuhasitelná nenávist Husova
naproti sněmu, tož zase v jiných dává na jevo své přesvědčení,
kterak sbor ten zlosti plný přikládá sobě, ač na piano, neklam-
ný soud o věcech víry a mravů. Zvláště tak činí ve svém do-
pisu ku přátelům v Kostnici, kdež vypočítává bludy, kterých se
tento sbor dočinil. Oudové jeho arci prý o sobě dí, že jsou
praví a zjevní náměstkové Kristovi a jeho apoštolů, a že poblouditi
nemohou. Ale sbor pobloudil, když se klaněl Janu XXIII., jeho
nohy líbal a nejsvětějším* ho nazýval, dobře věda, že to ohavný
vražedník, sodomita, svatokupec a kacíř. Zbloudil prý sbor tři-
kráte, ano vícekráte, křivě sebrav články Husovy, jiné zpotvořiv
a zavrhnuv, i v nejnovější sbírce je zmrzačiv. Pobloudil sněm
ten, zavrhnuv učení svatého Pavla, který prý velí, věřícím pod
obojí podávati. Pošetilost prý to a hloupost vyhlásiti svatého
apoštola za kacíře P)

Tomuto svému nezvratnému přesvědčení věren ohlašuje vy-
sokému učení Pražskému v dopise ze 27. června 1415, aby ou-
dové jeho zvěděli, žé nižádného článku neodvolal, aniž odpřisáh-
nul; na sněme prý toho na něm žádali, on ale prý nechtěl se
nakloniti, leč by písmem byl překonán, ač je-li smysl některého
článku křiv, že se ho odříká, a se podrobuje nápravě Pána Je-
žíše, který zná jeho upřímný zámysl a nepřekrucuje ho proti
pravdě a nepřitahuje ho ku smyslu jinému, jehož u něho není.
„Scitote, quod nuUum articulum revocavi, nec abjuravi. Volebat
concilium, ut omneš et quemlibet articulum extractum de libellis
dicerem fóre falsum: nolui nisi scriptura ostenderet falsitatem;
unde quicumque esset sensus falsus in quocumque articulo, illum
detestor et committo ipsum correctioni domini Jesu Christi, qui
meam sinceram intentionem cognoscit, non interpretando ad sen-
sum sinistrum, quem ego non intendo." On sám ale očekává
prý smrt, a doufá, že budou skrze ni hříchové jeho shlazeni, a
nebude na něm z milosti boží nižádné kacířství shledáno. -)

Byl-li tedy mistr takto odhodlán nikterak neupustiti od svého
učení, leč by písmem byl naučen, tož zajisté nebude nižádnému
s podivením, že i poslední odpovědi ku článkům jemu předloženým
nejsou nijakž vyznámm, že by byl pobloudil a že by chtěl odvolati.

1) Palacký, Docum. 142. n. 78.

2) Ibidem. U2. n. 87,

články předložené Husovi. 333

Články ty jsou následující (věty uzávorkované jsou při-
psány rukou Husovou):

1. „Unica est sancta universalis ecclesia (propriissi-
me dieta secundum Augu stinum), quae est praedestinato-
rum universitas." Et infra sequitur : „Universalis sancta eccle-
sia (propriissime dieta) tantum est una (quae non est pars ad
aliam proprie dietám), sieut tantum est unus numerus praedesti-
natorum." Jedna jest svatá obecná církev (ve smyslu nejvlast-
nějším podle sv. Augustina), která jest veškerenstvo všech před-
zřízených. A doleji : Obecná sv. církev (nejvlastněji zvaná) jest
jenom jedna (která není částkou směrem k jiné vlastně tak zvané),
jako jest jeden pouze počet předzřízených.

2. „Paulus nuraquam fuit membrum diaboli (praescitum
quoad finalem adhaerentiam), lieet fecerit quosdam actus, actibus
ecclesiae malignantium consimiles." Pavel nebyl nikdy údem dá-
ďáblovým (předzvěděným, že až do konce jeho se přidrží), ač
se dopustil skutků takových, jakých lidé bezbožní se dopouštějí.

Že věta ta se závorkou má smysl snesitelný, jest na jevě,
avšak i v této formě připouští smysl nekatolický.

3. „Praesciti non šunt partes ecclesiae (catholicae pro-
priissime dictae), cum nulla pars ab ea finaliter excidat, eo quod
praedestinationis caritas, quae ipsam ligat, non excidit." Předzvě-
dění nejsou oudy církve (katolické ve smyslu nejvlastnějším), po-
něvadž nižádná částka od ní na konec neodpadá, ješto láska před-
zřízení, která jí víže, nikdy nevypadá.

4. „Duae natiirae, divinitas et humanitas, šunt unus Chri-
stus (concretive copulatim)." Et infra c. 10.: „Omnis homo
est spiritus, cum sit duarum naíurarum utraque." (Ita saepe sen-
tentiantur a b. Augustino super Joanne.) Dvě přirozenosti.
Božství a člověčenství, jsou jeden Kristus (konkrétně spojené). A
doleji v kap. 10. : Každý člověk jest duch, poněvadž jest Obé obou
přirozeností. (Tak se často pronáší sv. Augustin u výkladu sv. Jana).

Poslední věta tato dopouští toho smyslu, že člověk jest by-
tost či podstata ne tak z ducha a těla složená, jako že jest mí-
chanina z těla a z duše, což jest arci dle výrazu bludno.

Pozn, Článek ten nebyl Husovi u výslechu veřejném předložen;
a snad ani u výslechu soukromém.

334 Články předložené Husovi.

5. „Praescitus etsi aliquando sit in gratia secundum
praesentem justitiam, tamen numquam est pars sanctae ecclesiae
(catholicae propriissime dictae), et praedestinatus semper
manet membrum ecclesiae, licet aliquando excidat a gratia adven-
titia, sed non a gratia praedestinationis.** Byf předzvěděný se
nalézal někdy v milosti podle přítomné spravedlnosti, přece není
nikdy částkou sv. církve (katolické nejvlastněji tak zvané), a před-
zřízený zůstává oudem církve, byť i někdy vypadl z milosti při-
stoupilé, ale nikoliv z milosti předzřízení.

6. „Sumendo ecclesiam pro convocatione praedestinato-
rum sivé sint in gratia sivé non secundum praesentem justitiam,
isto módo ecclesia est articulus fidei" (est sententia b. Augustini
super Joannem. It. super Enchiridion. It. super psalterium. It.
de doctrina Christiana in libro de O ve). Béře-li se církev za
sbor předzřízených, ať jsou v milosti čili nic podle přítomné spra-
vedlnosti, na ten způsob jest církev článek víry (jest to učení
Augustinovo u výkladu sv. Jana, v jeho Kukověti, ve výkladu
žaltáře, v knize o učení křesťanském a o Ovci).

7. „Petru s non fuit nec est caput sanctae ecclesiae ca-
tholicae" (universalis propriissime dictae). Petr nebyl a není
hlavou církve sv. katolické (všeobecné nejvlastněji tak zvané).

Fozn. Věta ta ve spojbě se závorkou může míti smysl katolický,
neboť podle víry katolické byl Petr a jest přítomný jeho nástupce
hlavou viditelné bojující církve, ale není hlavou církve zvítězilé a tr-
pící, aniž těch přeďzřízenýcch, kteří před ním žili a po něm žíti budou
až do skonání světa, čili není hlavou veškerenstva všech předzřízených,
ač předzřízení pokřtěncí podléhají moci jeho. Hus však nejenom že v
tomto smyslu upíral, že by byl papež hlavou církve, ale on tvrdil, že
není papež hlavou ani bojující církve, což jest arci zjevný blud.

8. „Sacer d o t e s quomodolibet cr imin o se viventes
sacerdotii polluunt potestatem, et sicut filii iníideles sentiunt infi-
deliter de septem sacramentis ecclesiae, de clavibus, officiis et
sacris rébus ecclesiae, ceremoniis, censuris, moribus, veneratione
reliquiarum, indulgentiis et ordinibus.** Knězi jakýmkoli spůso-
bem nešlechetně žijící, poskvrňují svou moc kněžskou, a jako
synové nevěrci nevěrecky smýšlejí o sedmeré svátostí církve, o
moci klíčů, o úřadech církevních, o censurách, o mravech, o úctě
ostatků svatých, o odpustcích a řádech církevních. K této větě
připojuje Hus doklad z páté knihy Mojžíšovy (kap. 32.) a ze
žalmu 77.

o papeži Římském. 335

9. „Papalisdignitasa Caesare inolevit, et papae prae-
fectio et institutio a Caesaris potentia emanavit." (Quoad domi-
nationem in temporalibus et ornátům imperiálem et praefecturam
super quatuor ecclesias. Patet dist. 96. et 63.). Důstojnost pa-
pežská jest od císaře vštípena, a ustavení papežovo a jeho pred-
nostenství vzalo vznik z moci císařské (co do panství světského,
lesku císařského a přednostenství nad čtyřmi církvemi).

10. „NuUus sine revelatione assereret rationabiliter (speciali,
quia Eccles. 9. dicitur : .nemo scit, an gratia vel odio dignus
sit") de se vel de alio, quod esset caputecclesiae parti-
cularis sanctae, nec Romanus pontifex caput Roman a e ec-
clesiae." Žádný nemůže o sobě aneb o jiném tvrditi bez zjevení
(zvláštního, anť Kaz. 9. písmo dí: Neví člověk, zdali lásky anebo
nenávisti hoden jest), že by byl hlavou církve sv. částečné, aniž
Římský papež že by byl hlavou Římské církve.

11. „Non oportet credere, quod iste quicumque Romanus
pontifex sit caput (secundum vitae meritum perseverans) cu-
juscumque particularis ecclesiae, nisi Deus eum pracdestinaverit."
Není třeba věřiti, že tento kterýkoliv papež Římský (trvaje v zá-
služném životě) jest hlavou kterékoliv církve částečné, leč by ho
byl Bůh předzřídil.

12. „Nemo gerit vicem Christi vel Petři (officio et me-
rito), nisi sequatur eum in moribus, cum nulla alia sequela
sit pertinentior nec aliter (sub alia conditione) recipiat a Deo
procuratoriam potestatem, quia ad illud officium vicarium (de con-
gruentia) requiritur et morům conformitas et instituentis auctori-
tas." Nižádný nedrží mista Kristova anebo Petrova (úřadem a
zásluhou), leč by ho následoval ve mravech, neboť není důsledku
náležitějšího, aniž se jinak (za podmínkou jinou) obdržuje od Boha
moc náměstná, poněvadž se k tomu úřadu náměstnému vyžaduje
(podle slušnosti) i připodobnění se ve mravech, i autorita toho,
jenž úřad uděluje.

13. „Papá nou est manifestus et verus successor (officio et
merito) principis apostolorum Petři, si vivit moribus contra-
r i i s P e t r o. Et si quaerit avaritiam, tunc est vicarius Judae
Skarioth secundum mutationem avaritiae. Et pari evidentia car-
d i n a 1 e s non šunt manifesti et veri successores collegii aliorum
apostolorum Christi, nisi vixerint more apostolorum, servantes
mandata et consilia Domini Jesu Christi." Papež není zjevným

336 Rámě světské; poslušnost církevní.

a pravým nástupcem knížete apoštolů, Petra (úřadem a zásluhou),
jestliže mravy jeho odporují Petrovi. A jestliže sobě hledí lakoty,
jest náměstkem Jidáše Iškariotského podle obměny lakoty. A
taktéž patrno, že kardinálové nejsou zjevnými a pravými nástupci
sboru jiných apoštolů Kristových, leč by se řídili mravem svým
podle apoštolů, šetříce přikázaní a rad Pána Ježíše Krista.

14. „Doctores ponentes, quod aliquis per censuram eccle-
siasticam emendandus, si corrigi noluerit, saeculari judicio
est tradendus, pro certo sequuntur in hoc pontifices, scribas et
Pharisaeos, qui Christum non volentem eis obedire in omnibus,
dicentes: Nobis non licet interíicere quemquam, ipsum saeculari.
judicio tradiderunt (ibi relatio est illorum, qui Christum Pilato
tradiderunt), et quod tales suntgravioreshomicidae quam Pilatus."
(Ibi dixi de doctoribus Pragensibus octo, qui scripserunt, quod
qui non obedierit eorum dictamini, quod brachio saeculari est
tradendus). Doktoři, jenž praví, že ten, kdož měl býti napraven
censurou církevní, jestliže se nepolepšil, má světskému rameni
vydán býti, následují v tom dojista nejvyšší kněze, zákoníky a
farizey, kteří Krista, když jich nechtěl ve všem poslouchati, svět-
skému rameni vydali slovy: Nám nesluší zabíti nikoho (tam jest
zpráva o těch, jenž Krista vydali Pilátovi), a že takoví lidé horší
jsou vražedníci, než Pilát. (To jsem pravil ve spisu o desíti Praž-
ských doktorech, kteří napsali, že má býti ten světskému rameni
vydán, jenž by jejich výroku se nepodrobil).

15. „Obedientia ecclesiastica est obedientia secun-
dum adinventionem sacerdotum ecclesiae, praeter expressam auc-
toritatem scripturae." (Ista descriptio est obedientiae, quae di-
stinguitur contra obedientiam legis Christi explicitam, ut patet
ibi, ubi iste articulus est receptus ; sed absit, quod omnis obedi-
entia legis Dei sit ejusmodi, quae dicitur etiam uno módo obedi-
entia ecclesiae). Poslušnost církevní jest poslušnost podle vyná-
lezků knězi církve mimo zřejmou autoritu písma. (Tento popis
poslušnosti směřuje k takové, která by byla naproti zřejmé po-
slušnosti zákona Božího, jakož se vidí z textu, odkudž článek jest
vzat; ale toho není, aby poslušnost zákona Božího spadala v jedno
s poslušností církevní).

Pozn. Co vlastně Hus tím uzávorkovaným výkladem chce říci,
neumíme na jisto povědíti, snad; že se musí bedlivě rozeznávati mezi
zákonem Božím a zákonem církevním, a tudíž i mezi poslušností Bohu

(Uánky Husovi předložené. 3^7

a církví povinnou, tak že to není veskrze jedno, jsme-Ii Boha a jsme-ii
církve poslušní. " Ale ačjest rozdíl skutečné mezi zákonemjliožím a církev-
ním, tož co církev ve jménu Páně velí, na místě Božím velí, a protož
jí poslouchati jest Boha poslouchati, jenž řekl: Kdo vás slyší, mne
slyší, kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá.

16. „Divisio immediata humanorum ope rum est, quod
šunt vel virtuosa vel vitiosa. Quia si est homo v i ti osuš et agit
quidquam, tunc agit vitiose; et si est virtuosus et agit quid-
quam, tuuc agit virtuose, quia sicut vitium, quod crimen dicitur
sivé mortale peccatum, inficit universaliter actus honiinis, sic vir-
tus vivificat omneš actus hominis." Bezprostředné rozlišení lidských
úkonů jest to, že jsou bud cnostny anebo nešlechetný. Neboť je-li
člověk nešlechetný, koná veždy nešlechetné, af koná cokoliv; a
je-li cnostný a něco koná, koná cn ostne, neboC jako nešlechet-
nost, která se zove zločinem anebo hříchem smrtelným, veške-
rých úkonův lidských porušuje, tak zase cnost oživuje všecky
úkony lidské.

17. „Sacerdos Christi vivens secundum legem ejus, ha-
bens scripturae notitiam et affectum ad aedificandum populum,
debet praedicare n on ob staňte praetensa excommuni-
catione" (injuriosa et illicita ex malitia fulminata) ; et infra:
„Quodsi papá vel alius praepositus mandát sacerdoti sic disposito
non praedicare, non debet subditus obedire.'' Žij e-li kněz
Kristův podle zákona jeho, maje známost písma a vnuknutí ku
vzdělání lidu, musí kázati bez ohledu na domnělou kletbu (t. j.
nespravedlivou a nedovolenou, pouze ze zloby uvalenou); adoleji:
Zakázal-li by papež aneb jiný prelát knězi tak uspůsobenému ká-
zati, nesmí tento poslouchati.

18. „Quilibet praedicantis officium de mandato acci-
pit, qui ad sacerdotium accedit, (Istud dictum est multorum
sanctorum, Augustini, Gregorii, Isidoři etc.) et illud mandátům
debet exsequi, praetensa excommunicatione non obstante" (injuriosa
et illicita, ex malitia fulminata). Kdo ku kněžství dospěl, obdržel
i kazatelský úřad. (Jest to výrok mnohých svatých: Augustina,
Řehoře, Isidora a t. d.) a musí ten rozkaz naplniti, aniž mu
vadí předstíraná kletba (t. j. nespravedlivá a nedovolená, ze
zloby uvalená).

19. „Per censuras ecclesiasticas excommunica-
tionis, suspensionis, interdicti" (heu saepe fit per ab-

l.:^ui Jana Huíi. 22

338 O papeži zle žijícím.

usum illarum censurarura, quae possunt fieri et fiunt saepe licite)
„ad sui exaltationem clerus populum laicalem sibi suppeditat, ava-
ritiam multiplicat, per malitiam protegit et viam praeparat Anti-
christo. Signum autem evidens est, quod ab Antichristo procedunt
tales censurae, quas vocant in suis processibus fulminationes,
quibus clerus procedit principalissime contra illos, qui denudant
nequitiam Antichristi, qui clerura pro se maximě usurpavit." Cen-
surami (tresty) církevními, kletbou, složením s úřadu, stavením
služeb Božích (což se bohužel často děje zneužíváním censur,
které se mohou jinak uvaliti a uvalují často dovoleně) sobě du-
chovenstvo podmaňuje lid, aby sebe vyvýšilo, rozhojňuje lakotu,
zlobou svou podporuje a připravuje cestu Antikristovi. Znamení
však zjevné, že takové censury, jež zovou ve svých rozepřích
blesky, z ďábla původ mají, jest to, že jimi pohání přede všemi
ty, jenž odhalují nešlechetnost Antikristovu, kterýž nejvíce ducho-
venstva pro sebe používá.

Pozn, Větou uzávorkovanou obdržuje článek trochu snesitelnější
smysl, avšak lépe souvisí článek bez závorky s naukou Husovou.

20. „Si papá est malus et praesertim si est praes ci-
tu s, tunc ut Judas apostolus est diabolus, fur et filius perditionis
et non est caput sanctae militantis ecclesiae" (secundum vitae me-
ritum perseverans finaliter), „cum nec sit membrum ejus, quia
gratia praedestinationis est vinculum, quo corpus ecclesiae, et
quodlibet ejus membrum jungitur ipsi capiti insolubiliter." Je-li
papež zlý a především je-li předzvěděný, pak jest jako Jidáš apo-
štol ďáblem, zlodějem a synem zátraty, a ne hlavou bojující
církve (jenžby podle zásluhy svého života setrval na konec v mi-
losti), ješto není ani oudem církve, jelikož milost předzřízení jest
ona vazba, kterou tělo církve a každý její oud s Kristem ve
spojbě trvá nerozlučitelně.

21. „Papá vel praelatus malus e t praescitus ae-
quivoce est pastor" (quia non secundum officium et vitae meritum,
sed solum secundum officium) „et vere fur et latro." Papež neb
prelát zlý a předzvěděný jest pastýřem podle jména (protože není
jím podle úřadu a podle zásluhy života, ale pouze podle úřadu) a
v pravdě zlodějem a lotrem.

22. „Papá non dehet dici sanctissimus" (quia solus Deus
est sanctissimus) „etiam secundum officium, quia alias rex etiam
deberet dici sanctissimus secundum officium, et tortores et prae-

o pai)e/i n, článcícb Viklefových. 33'J

cones ílicerentur sancti, imo etiain diabolus deberet vocari
sanctus, cum sit officiarius Dei." Papež se nemá zváti nej-
světčjším (poněvadž Bůh jediný jest nejsvotější) ani podle úřadu,
an by jinak i král musel slouti nejsvětějším podle úřadu, i ka-
tové i pochopové museli by se zváti svatými, ano i ďábel by
musel svatým slouti, jsa úřadníkem Božím.

23. „Si papá vivit Christo contrarie, etiarasi ascende-
ret per ritam et legitimam electionem secundum constitutionem
humanam vulgátám, tamen aliunde ascenderet" (quia se supra
Christum elevaret) „quam per Christum, dato etiam quod intraret
per electionem a Deo principaliter factara; nam .ludas Scharioth
rite et legitime est electus a Deo Christo Jesu ad« episcopatum,
tamen ascendit aliunde in o vile ovium" (quia non ambulat per
humile ostium, scil. Christum: Ego sum ostium, per me si quis
intrat, salvabitur. Istud dixi disputative exspectans majorem in-
formationem.). Žije-li papež Kristu protivně , byt i byl vešel
řádnou a zákonnou volbou vedle veřejného ustavení lidského,
přece vešel odjinud (protože by se vynášel nad Krista) než skrze
Krista, byť bychom i toho půjčili, že vešel volbou v popředí Bo-
hem učiněnou; neboť Jidáš byl řádně a zákonně Bohem Kristem
Ježíšem na biskupství vyvolen, a přece vešel odjinud do ovčince
ovcí (ješto nevešel pokornými dveřmi, Kristem, jenž dí: Já jsem
dvéře. Skrze mne vejde-li kdo, spasen bude. Toto jsem pravil
ve způsobu disputace, očekávaje lepšího naučení).

24. „Condemnatio 45 articulorum per doctores facta
est irrationabilis et iniqua, et male ficta est causa per eos alle-
gata, videlicet, quod nullus ex eis est catholicus, sed quilibet
eorum est aut haereticus aut erroneus aut scandalosus." (Viz str.
315 tutéž větu i překlad).

25. „Non eo ipso, quod electores vel major pars eorum
couseuserit viva voce secundum ritus hominum in personam ali-
quam* (patet instantia in Agnete, quae ab ecclesia aestimabatur
esse legitimus papá), „eo ipsoilla persona est legitime electa>
vel quod eo ipso est verus et manifestus successor vel vica-
rius Petři apoštol i" (officio et vitae merito), „vel alterius
apostoli in officio ecclesiastico; unde sivé electores bene vel
male elegeruut, operibus electi debemus credere, nam eo ipso,
quo quis copiosius operatur meritorie ad profectum ecclesiae,
habct a Deo ad hoc copiosius potestatem. " Ne proto jest osoba

2V

á40 Představení církve.

zákonné zvolena anebo zjevným a pravým nástupcem a náměstkem
Petra apoštola aneb jiného apoštola v úřadu církevním (úřadem
a zásluhou), poněvadž většina voličů živým slovem u volbé podle
řádu lidského na ní se ustanovila: a protož byť voliči dobře
anebo zle byli volili, skutkům zvoleného musíme věřiti, neb tím
samým, čím hojněji působí někdo k zásluhám ve prospěch církve,
tím hojnější má od Boha k tomu moc.

26. „Non est scintilla apparentiae, quod oportet esse unum
caput in spiritualibus regens ecclesiam, quod semper cum
ipsa militante ecclesia conversetur ; patet, quia stát, ecclesiam pro
magno tempore esse sine papá, ut jam stát post condemnationem
Joannis XXHI." Ani jiskry jistoty není, že by bylo potřeba hlavy
jedné, která by spravovala církev ve věcech duchovních a veždy
s církví bojující obcovala; to jde na jevo z toho, ^že jest po
dlouhý čas již církev beze hlavy, a sice po odsouzení Jana
XXIII.

27. „Christus sine talibus monstrosis capitibus"
(ut sine Agnete et Joanne XXIII. et aliis, qui fuerunt haeretici
vel aliter criminosi) „per suos veraces discipulos sparsos
per orbem terrarum melius suam ecclesiam regularet." Krjstus
by mohl bez takých potvorných hlav (jako bez Anežky a Jana
XXIII. a jiných, jenž byli kacíři aneb i jinak zločinní) skrze své
věrné po celém zemském povrchu rozptýlené učeníky lépe svou
církev říditi.

28. „Apostoli et fideles sacerdotes Domini strenue
in necessariis ad salutem regularunt ecclesiam, antequam papae
officium" (quoad temporalem dominationem et praefecturam) „foret
introductum. Sic facerent deficiente per šumme possibile papá
usque ad diem judicii." Apoštolově a věrní knězi Páně usilovně
spravovali církev ve věcech ku spáse potřebných, dříve již
než bylo papežství zavedeno (co do panství časného a před-
nostenství) ; a tak by činili až do konce světa, kdyby papeže ne-
bylo, jakož velemožno jest.

29. „Nu 11 US est domin us civilis, nuUus est praelatus,
nuUus est episcopus, dum est in peccato mortali." Nižád-
ný není světským pánem, není prelátem, není biskupem, nalezá-li
se ve hříchu smrtelném.

Hus přidává k větě této : Secundum oíficium et vitae me-
ritum, ut sancti sententiant. Ozeae 8. Ipsi regnaverunt, et uon ex

Obžaloby nd svédkú stvrzené. 341

me principes exstiterunt, et e^o non cognovi, t. j. žádný není
ve hříchu smrtelném pánem a t. d. podle úřadu a zásluhy života,
jakož tvrdí svatí. Ozeás S.: Oni kralovali, ale ne ze mne, knížata
byli, a nepoznal jsem jicli. Toho textu prý užívají sv. Řehoř,
Bernard a jiní. ')

Pozn. Věta 20. jest v přesném textu, jak jej podává Denzinger,
na dva články rozdělena, tak že se čítá 30 zavržených článků Hu-
sových. 2)

Proti článkíim těmto nevzpírá se Hus, jakoby byly nesprávně
ze spisů jeho sebrány, což by ostatně bylo nepravdivo, jenom na
to sobě stěžuje, že nemohl smyslíiv svých (sententias) čili výkla-
dův přičiniti, ješto mu nezbylo času, ano neměl prý ani papíru,
a bylo by prý to také nebezpečno.

Ve článcích výše zmíněných však, ač jich poskrovnu, jest
celé učení Jana Husi sneseno, až na článek o písmu co jediném
zdroji víry křesťanské. Učí se v nich, že jest církev sborem
předzřízených, předzvěděný že k ní nenáleží, knéz, biskup a papež
ve hříchu smrtelném jsoucí že (po právu) není knězem, biskupem
a papežem, stav hříchu že porušuje veškery úkony lidské, vláda
církevní že nemá práva, dávati pravomoc k výkonům kněžským,
aniž smí zameziti někomu, Jaby nekázal, Kristus jediný že jest
hlavou církve, bez papeže že může církev býti a t. d. Ač refor-
mátor svými přídavky zde onde příkrý smysl článků těch umírnil,
nejsou ani v tom obmezení nezávadný, a ruší netoliko vládu, ale-
brž i celé ústrojí ústiivy církevní.

Mimo články tyto předloženy jsou Husovi obžaloby, o
nichž domníváno se, že jsou s dostatek od svědků stvrzeny,
a sice :

a) Že Hus tvrdošíjné hájil bludů Viklefových v
městě, ve školách a veřejných kázáních. (Ex processu art. 4. et
8.). Mistr odmítá obžalobný článek ten slovy: Není pravda, ješto
prý vezdy s protestací své důvody pro ten neb onen článek udával.

b) Že lstí a vinou Jana Husi povstala v Praze vzpoura,
kterou dobří katolíci z Prahy byli vypuzeni, v městě pak samém
že se mnoho hnusných věcí stalo. (Art. 9.) Hus připisuje: „Není
pravda, že bych takového cosi byl spůsobil."

1) Palackým Docum. 225—250.

^) Denzinger^ Enchyridion. 189 — 193.

342 Obžaloby od svědka stvrzené.

c) Že byl Hus přívržencem a následníkem Viklefo-
vým a obhájcem jeho článkův (Art. 10. ex processu), a za tako-
vého byl i v městě považován. Hus dí: „Není pravda, ač mne
někteří nepřátelé za takového měli."

d) Že kázal, v kapli především Betlémské, navzdor za-
povědí Alexandra V. (Ex processu art. 15. et 16.). Hus
odpovídá: „Pravda jest, že jsem se odvolal k Alexandru V.,
abych lépe poučen byl, jakož jde na jevo z mého processu."

é) Že v měsíci červnu 1410 kázal v Betlémě a napotom i
jinde bludy Viklefovy a zvláště ten, že po posvěcení trvá na oltáři
hmotný chleb a podstata chlebná. (Ex processu art. 17.). Hus
přičiňuje: „Není pravda.**

/) Učil prý, že kněz ve hříchu smrtelném nepo-
svěcuje, nesvětí (na kněžství), nekřti. (Ex processu art. 18.). Hus
odmítá žalobu tu slovy : „Není pravda, neb jsem pravý opak toho
kázal."

g) Učil prý, že odpustkyod papeže a biskupův nic ne-
prospívají. (Ex processu art. 19.). Hus zase odmítá: „Není prav-
da ; avšak zavrhl jsem odpustky za peníze, a bullu křižáckou vy-
danou naproti křesťanům, a napsal jsem o odpustcích, že knězi
Kristovi mohou služebně odpustiti hříchy a rozvolniti od viny a
trestu ty, kdož byli litovali a se vyzpovídali."

h) Učil prý, že církev Římská jest synagogou satanášo-
vou. (Ex processu art. 20.). Hus odporuje slovy: „Není pravda
neboť ve spisu „de Ecclesia" kladu, že Římská církev jest svatá,
podle svatých členův svých (quae est, secundum sanctos), kteří
jsouce věrní křesťané, sluší pod poslušnost Římského papeže po
zákonu Kristoyu."

ch) Učil prý, že nižádné kacířství nemá býti ple-
něno násilím, ale rozmluvou (disputací). (Art. 24.). Hus
upírá: „Není pravda, ale pravil jsem, že musí kacíř prvé z písma
a z rozumu býti poučen a překonán (convinci), jakož učí sv. Au-
gustin a Bernard."

i) Hlásal prý, že se v Anglicku shluklo mnoho mnichů a
mistrů, a sice v kostele sv. Pavla naproti Viklefovi, ale že
ho nemohli překonati, hrom prý a blesk udeřil na ně a rozbil
dvéře kostelní, mniši pak a mistři sotva že se životem z města
(Londýna) uchránili. To prý Hus roztrušoval a hlásal, aby zvýšil
autoritu Yiklefovu. Také prý sobě přál tam býti, kde jest duše

Obžaloby od svědků stvrzené. ^343

Viklefova, uveřejnil prý dokument university Oxfortské, ač křivý,
kterým se dávalo svědectví, že Yiklef jest pravým katolickým
doktorem podle evangelia (Art. 2(\.). Hus zase odmítá slovy:
„Článek není pravdivý ve nmohých punktech a pln zamota-
ných lží."

k) Učil prý, že jest vécí záslužnou, zabaví-li světští páni
zboží duchovenské (Art. 29.). Hus to upírá, řka: „Není
pravda."

Pozti. Has skutečné učil, že jest dovoleno po případě, jako :
když kněží jsou nešlechetní, jim zabaviti statky a tak je potrestati.

1) Hus prý jsa v kletbě, vykonával služby Boží, veřejně
kázal, a řek], že nedbá kletby, an prý nikdo nemůže z církve
vyhoštěn býti, leč by ho vyobcoval Bůh. (Ex processu art. 32. et
37.). Mistr odpovídá: „Není pravda; ale to jsem řekl, že (já) od-
volav se mohu kázati, a že kletba nespravedlivá není člověku
spravedlivému škodlivá, jestliže ji pro Boha pokorně snáší."

m) Že rozséval prý rozličné bludy, kterými učiněna jest
roztržka mezi lidem a duchovenstvem, mezi mistry a
žáky. Hus odmítá žalobu tu slovy: „Není pravda."

n) Hus prý veřejně k lidu řekl : „Hle papež zemřelý (Ale-
xander V.) psal arcibiskupovi o vykořenění bludů Viklefových
v Čechách a na Moravě, a že jest tam mnoho srdcí těmi bludy
nakaženo, já však pravím a děkuji Bohu za to, že žádného Čecha
neznám, jenž by byl kacířem." (Articulus VH. in partibus, in
causa inquisitionis coram archiepiscopo Pragensi datus et oblatus
contra Joan. Hus). Na to prý křičel lid: „Lže, lže." Hus odpo-
vídá; „Není pravda, že lid křičel „Lže", ale: „Lhou", t. j. ti, jenž
nás zovou heretiky. Prvý díl článku však jest pravdivý."

o) Hus prý řekl jazykem národním : „Hle naplněno jest
proroctví Jakuba de Tharamo, že v roce 1409 vzejde, jenž bude
pronásledovati epištoly, evangelium a víru Kristovu",
čímž prý naznačen jest Alexander V., jenž poručil, spáliti knihy
Viklefovy (Art. IX.). Hus odpovídá: „Není žaloba pravdivá v tom
způsobu, ale některé věci jsem řekl; aniž velel Alexander V. pá-
liti knihy Viklefovy."

p) Hus prý řekl: „Papež Alexander nyní zemřelý, o
němž nevím, je-li v nebi anebo v pekle, napsal na svých oslov-
ských kůžích, aby arcibiskup spálil knihy Jana Viklefovy,
v nichž jest mnoho dobrého." (Art. IX.). Hus odpovídá: to prvé

344 Neústupnost Husova.

že prý řekl; ale nikoliv, že (papež) kázal spáliti knihy, protože
tak nenapsal v bullách svých.

q) Klade se Husovi za vinu dopis, jejž byl při odchodu
svém sourodákům svým zanechal (a o němž činí Páleč a soudruzi
jeho zmínku činí). Hus přidává: „Hle nic více o tom článku
nenapsali ;" odpověď na něj prý lze nalézti v opisu prvých článků,
které mu již v prvém žaláři byly předloženy,

Články tyto naproti učení a osobě Husově byly ve veřejné
kongregaci dne 18. června 1415 čteny, zdali ale tehdáž již od-
povědi Husovy byly připsány čili nic, Mladěnovič nezaznamenává.

Ku konci odpovědí svých píše mistr: „A já Jan Hus, v na*
ději vezdy sluha Boží, napsal jsem odpovědi na články tyto podle
svého svědomí, jakož budu museti oučty klásti všemohoucímu
Hospodinu." Nyní prý jemu nastává buď odvolati a odpřisáh-
nouti a pokání se podrobiti, anebo spálenu býti. Otec ale, Syn
a Duch svatý, jeden Bůh, v něhož věří a svou naději skládá, prý
mu na přímluvu všech svatých a lidí spravedlivých udělí ducha
rady a síly, aby mohl uniknouti léčkám satanášovým a setrvati v
milosti Boží do konce. Amen. ^)

Pozn. Obžalobné články tyto jsou z části pravdivý, z části však
křivý. Ve mnohém ohledu však odvaluje od sebe Hus vinu, kde ni-
koliv není bez viny.

Podle všeho se zdá, že se Hus dovolával síly s nebes, aby
neústupně na svém setrval, domnívaje se, že tvrdošíjné
toto setrvání ho spasena učiní. Proto také o posledních článcích
sobě předložených dne 21. června 1415 píše svým přátelům, že
se konečně na tom ustanovil, neodvolati článků těch, které podle
pravdy z jeho spisův byly sebrány, neboť prý se naděje (aestimo),
že žádný z nich není zákonu Božímu a výrokům svatých učitelů
odporen, ač by těm, jimž není po chuti, se zdál bludným a po-
horšlivým. Kdyby však byl lépe naučen, milerád prý by odvolal.
Článků pak křivých sobě od svědků křivě přičítaných nemůže prý
odpřisábnouti, an by tím se jako přiznal, že držel bludy ty, če-
hož nikdy nebylo. Ustanoviv ale takto mistr dobře věděl, co na
něho čeká. Proto děkuje v témže dopise králi Václavovi, krá-
lovně, šlechtě, Čechům i Polákům za všecko, zvláště za lásku

^) Palacký, Docum. 230—234,

Hus se zpovídá; jeho oHvédóení. 345

jejich, jíž se za jeho osvobození snažili, ano on dekuje i Zigmun-
dovi, v čem se mu dobrotivým prokázal ').

Z té příčiny žádal sobě Hns, zpovídati se, a sice Žtě-
pánu Pálčovi, poněvadž byl prý jeho předním odpůrcem, a když
by toho se mu za zpovědníka nedostalo, prosí pro Boha za jiného.
A tak se vyzpovídal jednomu doktoru mnichovi, jenž prý velmi
pěkně zpověď jeho vyslyšel a ničehož neukládal, nýbrž jenom
radil. I Páleč se dostavil a oba plakali, když Hus se jal Pálce
odprošovati, užíval-li t\Tdého slova naproti němu, zvláště že ho
lhářem ve svém spisu nazval; netajil mu však, že jest on jeho
největším protivníkem a že prý vyřkl veřejně, když byl Hus upí-
ral články sobě od svědků přičítané: „Tento člověk se Boha ne-
bojí." Předstíral mu, že v žaláři vyslovil před komisary: „Od
časů narození Páně nebylo mimo Viklefa heretika, který by byl
nebezpečněji psal, nežli ty (Huse)!" Také mu předhodil Hus, že
prý řekl, kterak všickni posluchači Husovi jsou bludy Viklefový-
mi nakvašeni. To však upíral Páleč, k tomu se znaje, že řekl :
„Mnozí." Na to se jal Páleč napomínati Husa k návratu do lůna
církve a k odvolání. Avšak i v tomto dojemném okamžiku bylo
vše marno. ^)

O tomto svém pevném předsevzetí neodvolati, alebrž neú-
stupně na svém setrvati, podává mistr také důkaz svým osvěd-
čením, jakéž dne 1. července 1415 učinil: „Já Jan Hus, v naději
kněz Ježíše Krista. Pro házen, že bych urazil Boha a křivě při-
sahal, nemohu se článků, z kterých mne křiví svědkové obviňují^
odpřisáhnouti, neboť jsem jich nekázal, netvrdil, nehájil. Co se
týká kusův z mých spisův podle pravdy sebraných, zamítám ne-
pravý jejich smysl, jestliže ho do sebe mají, ale každého článku
nesmím odpřisáhnouti, což by se nedělo bez urážky Boží a bez
ourazu doktorův svatých. A kdyby možná bylo, aby hlas můj po
všem světě byl slyšán, jako každá lež a každý híich můj v den
soudný zjeven bude, chtěl bych milerád vše křivé a bludné, což
jsem kdy myslil neb mluvil, před celým světem odvolati. Tak
dím a píšu o své vůli a bez nátlaku. Psáno vlastní rukou 1.
července." ^)

») Palackým Docum. 126. u. 79.
2) Ibidem. 135. n. 82.

') Hefele, Conciliengeschichte. Vil. 192. — Palacký^ Docnmenta.
560. n. 77.

346 I*<^če o zachování M.jHusi.

Nic však méně nechtěli se kardinálové Alliacký a Zabarella
ještě veškeré naděje zříci, že snad mistra přece nakloní, aby od-
volal. Proto veleli, aby mistr dne 5. července 1415 k nim, jakož
i k doktorům a prelátům všech i^árodů byl přiveden.

I snažili se všemožně, aby ho zachránili, on ale nikterak
nedal sebou pohnouti. Aby mu odvolání ulehčili, a aby, jak
pravil, svého svědomí nemusel obtížiti, žádali pouze na něm:

«) Aby odpřisáhnul články, které byly podle pravdy a do-
slovně z jeho spi sův vyňaty.

/?) Co se týká svědectví svědkův, jež praví býti křivými,
aby pouze vyřkl, že těch článkův nikdy nedržel, ani nekázal, a
kdyby tak byl učinil, že by byl nedobře jednal, a že je za bludné
má a přisahá jich nedržeti a nekázati.

Hr.s však ani v tom způsobu odvolati nechtěl.

Zigmund sám, jemuž se velmi líbilo, že otcové tak mírně
sobě vedou, nezameškal .se své strany ničehož, aby odvrátil smutný
osud na mistra jižjiž se valící. Poslalť téhož dne (5. července)
deputované k Husovi, mezi nimiž 'se nalézali Jan z Chlumu a
Václav z Dube i mnozí preláti. Když vešli do kláštera Bosákův,
oslovil ho Jan z Chlumu následovně: „Mistře Jene! jsme lidé
neučení (laici) a neumíme tobě raditi, viz tedy sám: myslíš-li, žes
vedle svědomí svého tím vinen, což se tobě předstírá, neostýchej
se, naučení přijmouti a odvolati; jsi- li však sobě vědom, že tím
nejsi vinen, což ti přikládají, nečiň ničeho proti svému svědomí a
stůj k poznané pravdě!" Hus odvětil se slzami: „Bůh mi svědek!
že, kdybych věděl, že jsem něco napsal anebo kázal proti zákonu
Božímu anebo proti svaté matce církvi, chtěl bych veškeren blud
odvolati; já vezdy žádám, aby mi ukázány byly lepší a pravdě
podobnější důvody písma, než jak já jsem učil." Na to odvětil
jeden z debutovaných: „Chceš snad býti moudřejším, než jest
celý sněm?" Hus odtušil: „Nikoliv, ale prosím, aby i ten nej-
.poslednější ze sněmu vydatnějším písmem mne naučil, a hotov
•^sem odvolati." *)

Ten výsledek mělo veškeré namáhání sněmu, aby se mistr
ku smíru s církví (viditelnou) nachýlil. Vida tudíž sněm nezbytí,
ač neřád, musel přistoupiti ku konečnému odsudku a nálezu, že
mistr Jan Hus bloudil a bloudí u víře a že bludy ty tvrdošíjně

^) Palackým Docum. 559. n. 77. a 316.

Sezení 15. na auémn Kostnickém. '.] H

drží. I píše zde dojista podle pravdy oáš dějepisec Palacký:
„Sbor nemel-li jemu (Husovi) přisvědčiti a dáti se od něho po-
sléze mistrovati, musel konečně přikročiti k odsouzení jeho, jako
toho žádali zákonové církve." ')

§. 26.
Soudný nález naproti nauce a osobě Husově.

Když veškero domlouvání, aby reformátor Betlémský odvo-
lal, nic neprospělo, byl osud jeho naplněn. Z rána tedy dne 6.
července 1415 sešli se opět u velkém počtu kardinálové, bisku-
pové, preláti, mistři a mniši ve hlavním chrámu Kostnickém, kdež
památné sezení XV. odbýváno, a kamž veliké množství lidu se
shluklo, aby uzřeli divadlo neobyčejné. I Zigmund se dostavil v
plném ornátu císařském. Po jeho boku držel falckrabě Ludvík
říšské jablko, Norimberský purkrabě Bedřich žezlo, vévoda Ba-
vorský Jindřich korunu a jeden magnát Uherský meč. Posezení
tomu předsedal kardinál Viviers (de Brogni). Uprostřed chrámu
bylo upraveno lešení a na něm kůl ověšený rouchem mešním.
Pokud trvala mše svatá, musel čekati Hus u dveří chrámových,
byv přiveden se silnou stráží biskupem Řížským. Po odsloužené
oběti uveden jest mistr do chrámu, a přišed na místo sobě vyká-
zané, padnul na kolena a vroucně se modlil. Na to měl biskup
z Lodi řeč o slovech apoštolových: „Víme, že starý člověk náš
spolu ukřižován jest, aby bylo umrtveno tělo hříchu, abychom již
potom nesloužili hříchu" (Kím. 6, 6.), klada králi na srdce, aby
vyplenil z lůna církve kacířství, zvláště pak simonii, uvodiv smě-
sici důvodů v, aby kacířství vykořeněno bylo, z Otcův sv., ano i
z pohanského mudrce Aristotela (!). ^)

Po skončené řeči žádal prokurátor sněmu, aby se v processu
naproti Janu Husovi až ku konečnému rozsudku poki-a-
čovalo. Zároveň ohlášeno, že nesmí nikdo jednání sněmovní ru-
šiti pod pokutou klatby a dvouměsíčného vězení.

Na to četl papežský auditor Berthold z Wildungen 58 kusův
sebraných ze spisů Viklefových; jiné zavržené věty, počtem 260,
měly býti považovány za čtené. Pak došla řada na při Husovu.

1) Palacký, Dějepis lU. I. 226. Vydání II.

2) Hefele^ Conciliengeschichte. VJI. 193.

348 Sezení 15, na sněmu Kostnickém.

Nejprve čteno třicet článkův, které byly mistrovi doručeny po
výslechu třetím, potom žaloby svědectvími stvrzené. Hned při
čtení článku prvého: „Jedna jest svatá obecná církev, která jest
veškerenstvo předzřízených", chtěl Hus mluviti, aby se ohradil
(snad) těmi klausulemi a ohradami, jakéž svou rukou byl zazna-
menal, ale bylo mu zabráněno mluviti. A když poznovu o slovo
se pokoušel, zakřikl ho Zabarella slovy: „Mlč nyní, dosti dlouho
jsme tebe poslouchali." An ale přece nemlčel, nařízeno strážím,
aby ho k mlčení donutily. Hus na to jal se prositi, aby ho přece
ještě poslechli, by okolostojící nemyslili, že bludy ty držel. Když
však byly všecky prosby marný, klekl na kolena svá, poroučeje
svou věc Bohu.

Uslyšev ale, že opětně čteny jsou bludy, o kterých myslil,
že je byl dávno vyvrátil, při čemž svědkové vezdy jmenováni byli
ne jménem, ale ouřadem, který zastávali, jako : to že dosvědčují
plebáni. kanovníci a t. d., nemohl se mistr zdržeti, aby se ne-
ozval. Tak se udalo při čtení článkův, že prý učil, že po posvě-
cení zůstává na oltáři hmotný chleb, a že kněz, je-li ve smrtelném
hříchu, neposvěcuje, jakož i při jiných žalobách od svědků osvěd-
čených Než ted nedopřáno jemu více, aby se hájil.

Také čtena prý obžaloba, o které v celém processu nebyla'
zmínka, že učil Hus čtveřici na místo Trojice svaté, ano on
prý sel»e sama vyhlašoval za čtvrtou osobu Božskou (?). Uslyšev
prý Hus takové svědectví, zvolal: ^Ať se jmenuje ten doktor,
který takové věci o mně svědčí." Než odpověděno jemu, že není
třeba cyní ho jmenovati. Hus se musel tudíž spokojiti horlivým
zaříkávíiním: tak strašlivá myšlénka že mu na srdce nikdy ne-
vstoupila, a že věří, že Otec, Syn a Duch svatý jest jedné pod-
staty, jedna Trojice osob.

Pozn. Nesnadno jest věřiti, že Husovi bylo předstíráno, že měl
sama sebe za čtvrtou božskou osobu, jak v latinské zprávě Mladěno-
vičově Čteme, nikoli pak v české ; zde snad vězí nějaký omyl. Dobře
však pochopujeme, že mu předkládáno, jakoby byl učil Čtveřici, ne
ale Trojid, a sice na základě jeho filosofického realismu.

Když appellaci jeho ku Kristu za blud vyhlašovali, zvolal:
„Pane Ježíši Kriste! Již i činy a zákon tvůj za blud prohlašuje
tento sbor, an jsi ty v tísni své Bohu Otci svou záležitost po-
roučel, nám na příklad, abychom i my k němu, co k soudci nej-

Nález proti kuihúm i osobé Husové. 349

spravedlivéjšímu se utíkali." Za tou příčinou prý trvá na tom,
že jest nejjistější appellace k Bohu se odvolati.

Konečně bylo předčítáno, že Hus urputné netrval v kletbě,
a že jest tvrdošijný kacíř.

On se sice přiznával, že setrval v kletbě, a jsa kletbou stí-
žen mši svatou sloužil i kázal, ale toto vše prý se dalo „sub appel-
latione" (za příčinou odvolání se). Dvakráte prý vypravil i)oručníky
své do Říma, jelikož mu nebylo možno dostaviti se osobné ; po-
slové jeho však byli prý uvězněni, anebo s nimi zle nakládáno; ko-
nečně prý přišel on sám dobrovolně do Kostnice, dověřiv se králi a
jeho ochrannému listu, aby položil oučet z víry své a nevinnost svou
obhájil. Při tom prý, jak Mladěnovič v menším českém spisu vypra-
vuje, upřel oči na Zigmunda, jehož líce se zřejmě zarděly. Kacířem
tvrdošiJDým prý není, ale tvrdí, že chce rád poučen býti 2 písma.

Všecky tyto články (takto dále předčítáno) byly prý od
kardinálů, arcibiskupů, biskupů, prelátů, doktorů bohosloví a práv
uváženy, a shledáno, že jsou některé z nich kacířské, jiné bludné,
urážlivé, odvážlivé a bořivé, Hus sám vyznal, že se ku^y ty ze
spisův jeho sebrané, skutečně v nich nalézají, a protož zavr-
huje sněm spisy jeho, a je, at jsou latinské anebo české,
ku spálení odsuzuje.

Když byl odsudek ten biskupem Konkordienským naproti
knihám Husovým přečten, řekl prý mistr, těžce to nesa: Jak
mohli knihy jeho odsouditi, ješto přece písmem jej nepřekonali, že
by tam bludné věci obsaženy byly, českých ale knih docela prý neznali.

Do konečného odsudku však nejsou pojaty žaloby od svěd-
kův přísahou stvrzené, an se k nim mistr nijakž přiznati nechtěl,
a skutečně mnohé z nich křivě mu připisovány byly; tudíž zahr-
nuto v odsudku pouze třicet vět sebraných ze spisů Husových a
jím samým uznaných.

Po odsudku knih reformátorových následoval nález naproti
osobě Husově: že on sám jest urputný a zjevný kacíř, jenž
svedl mnoho lidí a potuj>ií moc stolice apoštolské i církve svaté.

Po tomto úvodu a odsudku spisů a osoby Husovy měl ná-
sledovati konečný soudný nález, který by byl rozdíli.ý podle
toho, jak by se byl reformátor zachoval. Kdyby se byl dal sboru
na milost a odvolal, byl by nález ten zněl následujícím způso-
bem: „Jelikož z mnohých známek vysvítá, že Hus svých hříchu
želí a pravdě navrácen býti chce, svoluje sněm k tomu, aby od-

350 Nález a odsvécení.

prisáhnul, jakož o své ujmě se nabídnul, a přijímá jej jako syna
ztraceného na milost a k prosbě jeho pokorné rozvazuje ho od
kletby. Ješto všalí z jeho učení mnoho pohoršení a mnoho ne-
pokojů v církvi povstalo, budiž s kněžství složen, kterýžto obřad
arcibiskup Milánský, biskup z Asti a t. d. před sněmem v}^konati
mají. Hus sám budiž doživotně zavřen." Druhá formule odsudku
konečného a nálezu pro případ, že by Hus ani v posledním tom
okamžiku svých bludů se nechtěl vzdáti, byla následující:
^Jelikož se sbor přesvědčil, že Jan Hus jest kacíř urputný a ne-
napravitelný, tak že nechce svých bludů odpřisáhnouti, aniž do
Juna církve se navrátiti, protož uzavírá sněm, aby byl s úřadu
kněžského svržen a složen, Hus sám vydán budiž rameni svět-
skému." *)

Poslední tato formule nálezu také čtena jest, an
Hus setrval na tom neodvolati, leč by písmem lépe byl poučen.

Vyslechnuv mistr slova nálezu soudného, zvolal: „Pane Je-
žíši Kriste, odpust všem nepřátelům mým, za to tě prosím pro tvé
veliké milosrdenství, ty víš, že mne křivě obžalovali, křivé svědky
proti mně uváděli a křivé články učinili. Odpustiž jim pro své
nestihlé milosrdenství."

Na to následoval smutný výkon odsvécení (degradace).
Když mu obláčeli albu, pravil: „Můj Pán Ježíš byl také v bílém
rouše posmíván, byv od Herodesa k Pilátovi veden." Když byl
v roucho mešní oděn, napomínali ho biskupové (obřadní), aby od-
volal. Než i zde nedal sebou mistr pohnouti, a obrátiv se k
okolostojícím, takto pravil: „Hle tito biskupové napomínají mne,
abych odvolal a odpřísáhnul, ale bojím se tak učiniti, abych nebyl
lhářem před Bohem a abych neposkvrnil svědomí svého a nezradil
pravdy, an jsem nikdy nedržel článků těch, spíše kázav jim na
odpor, a abych nedal pohoršení i kazatelům i těm, kterým jsem
kázal." Po těch slovech osvědčili odsvěcující biskupové: „Již jest
zjevno, kterak se zarputil ve zlobě své a jak jest tvrdošíjný kacíř".
I přikročili k degradaci. Nejprve vzali mu kalich z rukou, řkouce:
„Jidáši, jenž jsi opustil radu pokoje a se židy v radu vešel, my
odjímáme tobě kalich vykoupení." Hus odvětil: „Já ale přece
doufám v Boha všemohoucího, pro něhož tuto potupu snáším, že

«) HefeU, ConciUengeschichte. Vil. 208. Harduin, VIII. 410.
3Iansi, T. XXVH. 753.

Hus degradován a odevzdán rameni světskému. 351

neodejme ode rané kalicha vykoupení, a doufám píti ho jesté dnes
s ním v jeho království." Na ten způsob pokračováno s odsvěce-
ním dále, Hus však vezdy připojil ku kletbám činčným svou na-
ději, že s ním Bůh milosrdně naloží, a že trpí pro Krista po-
korně potupu tuto. Když se jednalo o to, jakým způsobem by
měl býti tonsury zbaven, nemohli se biskupové shodnouti. Vida
to Hus, zvolal prý ku králi Zigmundovi : „Hle biskupové tito ani
v tom se nesrovnávají, jak by mne potupili!" Když obřad od-
svěcení byl vykonán, zbavili Husa všech práv duchovenských, a
vyslovili, že ho vydávají světskému rameni. Na to postavena na
hlavu jeho loketní čepice s nápisem: „Odevzdáváme duši tvou
ďáblu." „Já však," řekl mistr, „odevzdávám ji nejmilejšímu Pánu
Ježíši." Mimo nápis ten byli na čepici ďáblové namalováni a
jméno „arcikacíř."

Takto ustrojený mistr byl vydán rameni světskému, nikoli
však aby byl zabit, nýbrž aby byl žalařován až do smrti, čili jak
Reichenthal dává zprávu: „dass man ihn nicht toedten soelt und
ihn sonst behielt und ihm einen ewigen Kerker gab." ') Avšak
podotknouti sluší, že prosba tato byla pouhou formulí soudnou,
jsouc jako trvalým svědectvím, že církev vlastně nikoho ku smrti
neodsuzuje, aniž sobě žádá, aby kdo života zbaven byl, byf i po-
bloudil u víře a urputně ve bludu trval.

Když byl Hus světskému rameni vydán, odevzdal ho Zigmund
falckraběti Ludvíkovi a tento purkrabímu města Kostnice, aby se
s ním naložilo vedle stávajícího tehdáž zákona trestného, s tím
doložením, aby byl se vším, což má, na hranici uvržen, Vystoupiv
ze dvéří chrámu, a spatřiv, ani pálí jeho knihy, usmál se divadlu
tomu, řka k lidu : aby nevěřili, že utracen bude pro bludy, kteréž
mu přičítají úhlavní nepřátelé křivým svědectvím lživých svědků.
Dva sluhové falckraběte vedli Husa v průvodu 3000 zbrojnošů, v
jejichž čele byl talckrabě sám a maršálek říše, hrabě z Oppen-
heimu. V zápětí následovalo veliké množství lidu, kterému však
nebylo dovoleno dále jíti, leč až ku bráně. Na cestě své opakoval
Hus častěji: „Ježíši, synu Boha živého, smiluj se nade mnou."
Když došel k místu popravnímu, padl na kolena svá, rozpjal ruce
své, a pozdvihnuv oči k nebi, jal se modliti žalmy (Miserere mei
Deus, In te Domine speravi, In manus tuas Domine) a zvolal:

^) Hefele^ Concihengeschichte. VII. 211.

352 Hus umírá na hranici.

„Ježíši, synu Boha živého, který jsi pro nás trpěl, smiluj se nade
mnou." Mezi modlitbou spadla mu s hlavy potupná čepice, če-
muž se usmál. Na to byl mistr Ofi Ulricha z Reichenthalu tázán,
zdali by se chtěl zpovídati, a když potakal, dán jest mu za zpo-
vědníka Schonard, kaplan Kostnický. Tento však chtěl prvé, než
by ho zpovídal, aby se odřekl bludů svých, an by jinak se mu
rozhřešení nemohlo uděliti, proto odmítl Hus zpovědníka slovy:
že sobě není smrtelného hříchu vědom. V této chvíli snažil se
Hus promluviti k těm, jenž byli přítomni, avšak toho nedopustil
falckrabě, káiíav ho ku prknu přivázati. Jen toho dopřáno jemu,
aby směl poděkovati žalářným svým za mírné jejich s ním naklá-
dání, a rozžehnati se s nimi. Pak svlékli pochopové mistra a
přivázali ho k prknu řetězy a provazy; vidouce však, že by byl
t^áří k Východu obrácen (ku straně, odkud spása světa vzešla),
nedopustili toho, ale obrátili ku západu k démonům. Kolem něho
obloženo až po krk dříví slámou promíchané, i pod nohy spoutané
podstrčeny jsou dvě otepě. Anť již vše ku poslední hrozné ho-
dině přichystáno bylo, přikvapil říšský maršálek Haupt z Pappen-
heimu s Klemem, napomínajíce Husa, aby odvolal, a tak života
svého uhájil. Hus ale i ted odvětil: „Bůh jest mi svědek, že
jsem těm věcem, jakýchž mi skrze křivé svědky přičítají, nikdy
neučil, ješto snahy mé v popředí k tomu čelily, abych lid vyrval
z nepravostí, chci tedy v té pravdě evangelické, kterou jsem i
psal i kázal, s radostí umříti." Tu oba páni tlesknuvše rukama,
odešli. Falckrabě dal znamení a kat zapálil hranici. Na hranici
zpíval Hus ještě: „Kriste, synu Boží, smiluj se nade mnou", a
když do třetice tak se modliti chtěl, zalknut jest plamenem. ^)
Spolu s mistrem spáleno i šatstvo jeho, a popel do Rýna uvržen,
aby prý Češi podle slov Zigmuudových modlářství se snad nedo-
pustili úctou ostatkův jeho.

Tato stálost mistrova a nehroženost, se kterou na smrt šel,
vynutila mu i při odpůrcích obdiv veliký, a my neváháme říci,
že jako nižádný z těch, jenž se od církve odchýlili, ve mravech
mistru Janu Husovi se nevyrovnal, tak ani co do stálosti nikdo
z nich Husovi roven nebyl. K tomuto vyznání nás nejenom pravda
vybízí, ale příklad i^eneáše Sylvia, nápotomuího papeže Pia H.,

») E M. S, Mladěnovič. Palacký, Docum. 316 ~ 324. Docum, 556,
u. 76.

Oprávněnost snému Kostnického. 363

který mluvě o smrti Husově a Jeronýma Pražského, takto d£ :
;,Nižádný z mudrců nešel tak srdnatě na smrt, jako tito na hra-
nici." (Nemo philosophorum tam fořti animo mortera pertulisse
traditur, quam isti incendium, ^)

Poznám. Že by bezprostředně před zapálením hranice sta-
řenka s nůší dříví byla přichvátala, aby sobó zásluh o jeho upálení
vydobyla, a že mistr to vida, zvolal: „O svatá sprostnosti!" jest smy-
šlenka. Taktéž nemá základu pověst, že prorokoval mistr : „Dnes pe-
čete hus, ale z mélio popele vzejde labuf (Lutr), které upéci nebudete
s to"; aspoň nevědí současníci ničehož o takovém předpovědění. To však
pravda jest, že Hus nejednou vyslovil, že sobě mužové joh6 smýšlení
budoucně důrazněji budou počínati. ^)

§.27.

Oprávněnost sněmu Kostnického k odsouzení mistra Jana

Husí; spravedlivost nálezu soudnébo; král Zigmund,

upálení Husovo a list ochranný.

1. Že měl sněm Kostnický právo, souditi o učení Jana Husi,
a po případě -i o jeho osobě učiniti nález, připustí zajisté každý,
kdož hledí na věc se stanoviska katolické církve, aneb jen se
stanoviska tehdáž vůbec platného práva státně- církevního. Neboť
že jest podle nauky církve sněm ekumenický nejvyšší instancí,
která rozhoduje o věcech víry, správy a kázně, nelze upírati.
Kdyby tedy sněm Kostnický byl postrádal práva ve při Husově
konečný nález vynésti, tož by se byl musel tehdejší vůbec platný
řád právní zúplna podvrátiti. Sněm byl oprávněn, stanoviti, zdali
spisy Husovy,' a potahmo články z nich sebrané, jsou katolické,
čili nic. Neméně byl také oprávněn, rozsouditi, zdali mistr Jan
skutečně se odchýlil od víry, zdali . držel a drží bludy a zdali je
drží neústupně. Neboť kdyby ani obecnému sněmu se takové
právo nepřiřklo, nestávalo by vůbec žádné autority rozhodné u
věcech víry. Sněm tedy měl právo, ve při Husově rozhodovati
podle stanoviska právního tehdáž platného vůbec a podle ústavy
církevní Kristem obdržené a od věků zachovávané zvláště.

2. Ale snad že sněm k rozhodujícímu nálezu oprávněný

1) Hefele, Conciliengeschichte. VII. 212.

2) Palackým Docum. 36. n. 17. Yvi též Docum. 131. n. 83

Učeuí Jauii Husi. iJo

^54 Oprávněnost snému ve při Husově.

počínal sobě ve při Husově nespravedlivě? Snad že, jako ze
msty, že reformátor zvláště na duchovenstvo prudké nájezdy činil,
sebral ze spisů mistrových články křivé, které snad ani co do
slova, ani co do smyslu se tam nenalézaly? Odpověd na tuto
otázku dává prvý díl spisu tohoto, a učení reformátorovo na zá-
kladě jeho vlastních spisů sestavené, jakož i výslechy jeho sou-
kromé i veřejné. Jest sice pravda, že články Pálčem sebrané, o
nichž bylo v §. 20. jednáno, jsou zde onde nesprávně vyňaty, to
však nemá místa o těch, které byly ve třetím výslechu veřej-
ném (§. Ž4.) předčítány a podle autografu opraveny a k němu
přispůsobeny, tím méně to platí o těch kusech, které byly v ko-
nečný soudný nález přijaty. (§. 26.) I to jest pravda, že svě-
dectví svědkův byla křivá u velké části, jakož na svém místě
také připomenuto bylo, avšak svědectví ta křivá nebyla taktéž
vzatá do konečného rozsudku naproti mistrovi. Za tou příčinou
nelze říci, že by rozsudek sněmu Kostnického na-
proti Husovi byl nespravedliv.

Šlechta česká a moravská rozhorlená a rozkvašená smutným
koncem sourodáka svého a mistra věhlasného, a což více váží,
bezúhonného, píše sice kárajíc sbor Kostnický, že odsoudil mistra
Jana Husa, bakaláře sv. theologie, ač se k žádnému bludu neznal,
a ač se mu nedokázalo nižádné kacířství. Odsouzení prý se stalo
k žalobám úhlavních jeho nepřátel a zrádců, k veliké pohaně
jména českého a markrabství moravského beze všech zákonných
forem. Pohnaný prý nebyl slyšán, aniž svědky překonán. Byl
prý muž dobrý, spravedlivý a katolický, po celém království svým
životem, mravem a pověstí chvalně známý, vykládaje zákon Páně
podle otcův od církve schválených, uče vezdy pravověrně ve spi-
sech svých a maje v nenávisti všech bludů a kacířství. A jako
ani po nejpilnějším pátrání by nebylo lze na něm nalézti bludu,
tak prý také není v celém království českém ni bludu, ni kacíř-
ství ; a proto prý v hrdlo lže ten, jenž cosi takového tvrdí, jsa
zrádcem říše a sám kacířem nejhorším.^)

Avšak tomuto výroku šlechty české a moravské o domnělé
nespravedlivosti sněmu stojí na odpor za jedno text Husových

*) Palackým Docum. 580. n. 85. Literae baronům nobilium et mili-
tarium regni Bohemiae et marchionatus Moraviae . . ad concilium
Constantiense cum 452. sigiUis die 2. Sept. 1415.

Výrok Jeronýma Pražskóho. 355

spisův a důvěrný reformátorův přítel Jeroným Pražský,
jenž uznává shodu zavržených kusův mistrových s autografem
jeho, a že nikoliv nejsou (kusy ty) iirobkové a útonkové, kteříž
by smysl změnili. Píšeť k Lackovi z Kravař dne 12. září 1415:
že slyší, že by byla „drahná búře v Čechách i v Moravě pro
smrt mistra Husovu, jakoby byl křivě odsúzen a kvaltem upálen."
I on že myslil, že se mu křivda stala. „A když sii mi dány byly
ty kusy jeho k ohledání, pro kteréžto jest potupen, ohledav je
velmi pilně a rozmítavv rozumu i sem i tamně s jedním mistrem,
úplně sem to shlédl, že z těch kusuóv někteří jsú kacířští, ně-
kteří bludní a jiní spósobiví pohoršení a škodliví. Ale
ješče jsem vždy některak pochyboval, nejmaje za to, by jeho ne-
božčíka ti kusové byli, ale nadál sem sě, že by lirobkové byli
řečí jeho a útonkové, kteříž by smysl jeho změnili. I počal sem
státi pilně o vlastní knihy jeho, i dalo mi k ohledání konciliura
jeho vlastní rukou psané. A tak s mistry písma sv. velebnými
ty kusy, pro kteréž upálen jest, srovnal sem a přirovnal ku kni-
hám jeho vlastní rukou psaným, a nalezl sem ty veškery kusy
tak úplně a v těch smyslech státi v knihách. A protož nemohúť
řéci jinak spravedlivě, než že jest nebožčíček mnohé kusy psal
bludné a škodlivé, a já který sem byl přítel jeho, i svými ušty
obránce cti jeho na vše strany, shledav toho, bludů těch nechci
obránce býti, jakož sem také dobrovolně vyznal přede vším sborem."^)
A jako dopisem tímto, tak také ve svém odpřisáhnutí se bludů
před sněmem Kostnickým vyznává, že kusy Husovy od sněmu
zavržené (30) skutečně a v té formě ve spisu se nalézají, a pro-
tož že byly po právu a spravedlnosti odsouzeny. ^) Jeroným od-
volal ovšem později odpřisáhnutí své, vida, kterak navzdor tomu
nebyl z vazby propuštěn, a nad to že ještě nové obžaloby na
něho pronášejí, hanbě se snad i za to, že maje před sebou pří-
klad statečné mysli Jana Husovy, sám nestatečným se stal ;
avšak okolnost ta neodčiňuje ani neoslabuje výroku zprvu před
sněmem a v listu k Lackovi z Kravař učiněného. Nebot on v
odvolání odpřisáhnutí svého nepraví, že věty sebrané nesouhlasily
s autografem co do slov a co do smyslu, aniž že se neodchýlil
Hus od víry sněmu Kostnického (a tudíž od víry katolické) ; spíše

*) Palacký, Docum. 598. n. 82.

2) Mansi, Tit. XXVII. 791. HefelSj Conciliengeschichte Vn. 296.

23»

356 Byl-li Hus po právu souzen?

klade mistr Jeroným důraz na to, že byl Hus muž svatý a pravý
učitel evangelia, a přece že byl odsouzen, a proto prý odsouzen
jest nespravedlivě. K tomu přidává, že pobloudil-li přece Hus
anebo Viklef o svátosti oltářní, tož že jich v tom nenásleduje. *)
Jeroným Pražský věděl tudíž, že se odchýlil Hus od učení sboru
Kostnického, [ale myslil, že odchylkou touto nebloudil, nýbrž k
nauce evangelia spíše se přiblížil.

Že by se bylo právních forem nešetřilo při soudu a při
Husově na sněmu Kostnickém, jest taktéž nepravdivo. Sněm sám
ve svém dopise k národu Českému ze dne 26. července 1415
podává zprávu, kterak se s nešťastným mistrem v Kostnici je-
dnalo ; neboť když byl sněm naznačil, že učení Husovo čelilo ku
zničení veškeré kázně i víry, pokračuje následovně : „Začali jsme
soud s Husem, a tu jsme shledali předně z knih jeho a ze svě-
dectví, kterých nižádnou měrou odmítnouti nelze, že (Hus) útrobu
víry ruší, a že hleděl lid ku svému náhledu zlořečenému navésti.
Vizte pánové šlechetní a urození, že jsme záležitost Husovu svě-
řili k pilnému vyšetření sboru kardinálů, prelátů a mistrů, kteří
ho vícekráte vyslýchali, dáno mu taktéž vícekráte veřejné posly-
šení a shledáno, že mnohé věci držel víře protivné ano i nemo-
torné." Ač prý se ukázalo, že jest urputný a tvrdošíjný, přece
vše vynaloženo, aby se k církvi navrátil a tak svou duši učinil
spasenu. Nechtěli prý, aby byl odpraven, ale snažili se vší sílou,
aby ho na živu zachránili, ačkoli bylo vše na zmar. Čím byla
větší a usilovnější jejich snaha, tím prý se stával Hus zarputi-
lejším. Á tak nebylo zbytí, než aby byl odsouzen, s úřadu kněž-
ského složen a degradován, i světskému rameni odevzdán. -)

Že Hus po právu tehdejším nespravedlivé byl odsouzen, ne-
tvrdí nyní ani protestantští spisovatelé, kteřížto katolíkům dojista
nestraní. Tak dí Dr. Henke, profesor na universitě Marburské,
když byl popsal celé jednání s Husem, jak se bylo sběhlo: „Was
solíte nun die Synode thun? Entweder musste sie zu der Er-
kenntniss kommen, dass sie nicht berechtigt sei, in der Kirche
Recht und Gesetz zu erhalten und herzustellen, sie musste sich
selbst aufgeben und ihre Autoři tát fůr eine angemasste erkláren,
sie, die jetzt als Constituante sich an die Spitze der ganzen
Christenheit berufen fúhlte, sie, welche die Revolution verhiiten

1) Hefele, Conciliengeschichte. VH. 252 a 279.
') Palackým Docum. 568. n. 81.

Byl-li Hus po právu souzen? 357

wollte durch freie Gewáhrung gerechter Forderungen und noth-
wendiger Zugestiindnisse, sie, die so eben den schlechten Papst
abgesetzt hatte, um fiir einen wiirdigeren Raum zu machen; —
entweder musste sie zu der dem ganzen Zeitalter fremden Er-
kenntniss durchdringen, dass die Kirche, deren gesetzliche und
gemássigte Reformation auf dem alten Grunde sie in die Hand
genommen, keine erhaltenswerthe Institution von Gottes Gnaden
sei, dass unbeugsame Widersiltzlichkeit gegen die Autoritat der
Kirche in Lehre und That, Vorwurf der Hiiresie und des Abfalls
gegen sie selbst erhoben, kein Verbrechen sei, sondern etwas,
was sie hingehen und auf sich beruhen lassen kónne, wenn auch
der Rechts- und Besitzstand der Kirche selbst darúberzu Grunde
ging; — oder sie musste, wie ungern sie auch wollte, und trotz
der Nachtheile, welche sich hier voraussehen liessen, und welche
nicht ausblieben, dem Recht, welches sie allein als solches kannte,
nach ihren eigenen Prájudicien gegen Wicliffe seinen Lauf laasen.
Dies geschah." ^

3. Sněm byl také oprávněn ve při Husově konečné rozhod-
nutí učiniti a vedle řádu soudného doby tehdejší spravedlivě
jednal, an šetřeno všeho, což soudný řád předpisuje;
nebof byl Hus vyšetřován, nejednou soukromě vyslýchán, i veřejné
poslyšení mu po třikráte dáno, a teprv když shledán byl v odporu
s vírou katolickou, a že neústupně při svých domněnkách setrvati
chce, tu teprv po dlouhém napomínání, aby mistr odvolal, přikro-
čilo se ke konečnému rozsudku. V nálezu soudném nic není
obsaženo, leě co výslovně stojí ve spisech jeho, nikoli však ob-
žaloby svědky osvědčené, proti nimž se Hus ohrazoval; nelze
tedy říci, že by byl sněm nespravedlivě jednal. Jediné, což sněmu
s větším právem vytýkáno, jest: že kázal Husa zatknouti, dříve
nežli byl slyšán. Avšak i v tom možno omluviti sněm, nebot při-
kročeno k zatknutí teprv tehdáž, když se rozhlásilo, že mistr má
v oumyslu, město opustiti; kdyby je byl opustil, byla by jedna z
nejdůležitějších věcí, pro kterou sněm se shromáždil, zůstala ne-
vyřízena. Pověsti takové tím spíše bylo lze věřiti, ješto Hus po
dlouhý čas soudu církevnímu za rozličnými příčinami se vyhýbal
a ve svých spisech nejednou znáti dává, že autority církevní za

1) Johann Hus und die Synode von Constanz von Dr. Henke, Berlin
1869. pag. 37.

358 Zigmundův list ochranný.

rozhodčí u věcech víry a mravů neuznává, jakož o tom svědčí
také jeho appellace ku Kristu Pánu. Nad to byli právě čeští
theologové u příčině, že se sněm k tomuto kroku pohnouti dal, a
tito zajisté neopomenuli udati, kterak mistr velmi málo sobě váží
rozkazů církevních, kladouce na to důraz, kterak Hus nic ne-
dbaje klatby, aggravací a reaggravací, služby Boží vykonával a vy-
konává, a že prý, jestliže nebude jat, budou sobě to vykládati
stoupenci jeho ve svůj prospěch.

4. Zigmund sobě as vykládal zatknutí mistrovo za porušení
ochranného listu mistrovi daného a slovem královským zaru-
čeného ; proto také uslyšev, co se bylo přihodilo, velmi se roz-
hněval, o čemž svědčí list jeho k pánům českým a moravským z
Paříže dne 21. března 1416 : „A když to koncilium sv. v Kon-
stanci bylo počato, a my slyšali, že tu Hus chce býti, a mezi tím
my ještě jsúce na Rýně, i přijel do Konstancie a tu byl staven,
jakož jste pak toho dobře zpraveni. Než byť byl prvé k nám
přijel, a že by s námi do Konstancie byl jel, snad by byla věc
jeho jinak šla. A to buoh ví, že nám bylo jeho velmi žel, co sě
jemu stalo, že toho nemohlo viece býti. Jakož pak všickni Čechové,
ješto při nás byli, dobře věděli, že smy zaň mluvili, kterak smy
se nejednú s Concilium ve hněve rozešli, nébrž proň z Konstancie
jeli až nám potom vzkázali, nechcmyli dopustiti, aby se právo dalo
a vedeno bylo v Concilium, což pak jmají tu činiti? A tak smy
znamenali, že tomu nemóžemy nic Činiti, ani sě nám již hodilo,
dále o tom mluviti, nebby sě bylo proto Concilium zrušilo." *)

Avšak byť Hus byl přijel do Kostnice v průvodě Zigmun-
dově, byly by věci konečně přece k zatknutí jeho dospěly, zajisté
aspoň tenkráte, když vyčerpány byly veškery snahy, navésti ho k
odvolání. Neboť, ač v gleitu zřejmě se napomínají poddaní německé
říše, aby mistru Janu Husovi na cestě jeho do Kostnice nižádné
překážky nebyly kladeny, alebrž aby jemu všade k ruce byli, a to
vše že platí i o zpátečně cestě jeho : přece Hus sám nedával
ochrannému listu svému takového smyslu, že by proto stůj co
stůj beze všeho ourazu do vlasti se navrátiti musel. Důkaz o
tom poskytuje nám jeho intimace, jakouž přilepil dne 30. srpna
1414 na dvéře dvoru královského, a v nížto vyzývá všechny,
kdož by věděli na něho kacířství, aby do Kostnice se odebrali a

^) Palacký^ Docum. 609. n. 95,

Zigmnndftv list ochranný. 359

tam při proti němu vedli, a bude-li prý na něho kacířství dove-
deno, že neodmlouvá, jako kacíř utrpěti. ^) Taktéž píše v dopisu
svém z Prahy v říjnu 1414, že se vypravil na cestu bez gleitu,
že ale prosí Boha, aby setrval, „by nemohli ho na křivú stranu
uchýliti," byť mu bylo „i pokušenie, haněnie, vézenie neb smrt
trpěti." 2) TakéC gleit nemohl míti do sebe ten smysl, že majitel
jeho, byť byl sebe více vinen, nižádným soudem by odsouzen býti
nemohl, neboť takým způsobem by byl chráněn netoliko proti
všemu bezpráví, ale i proti stávajícímu právu a spravedlnosti.

Proto také šlechta česká a moravská, ač těžce nese zatknutí
Husovo, prvé než byl slyšán, neodpírá, aby se mu, „bude-li v čem
řádem a pravým právem shledán, stalo, jakož by na to slušalo" ;')
gleit ale „že má mítiproskok, anť by jinak i Zigmundovi i koruně
české úraz býti mohl, když by se člověku spravedlivému v takém
gleitu co stalo." Také pánové čeští v Kostnici přítomní neodpí-
rali, aby Hus bude-li shledán, že drží tvrdošíjně kacířství na-
proti písmu a pravdě, byl napraven podle rozhodnutí sněmu. *)
Než páni čeští a moravští v příkrém listu svém právě toho ne-
chtějí připustiti, že byl Hus bludař a kacíř, an prý vezdy všech
bludů nenáviděl a je vykořeniti se snažil, živ jsa spravedlivě a
svatě, a proto sobě nestěžují tak na odsouzení mistrovo, jako na
to, že prý Hus jsa pravověren, Ihavě za kacíře byl vyhlášen. ^)

Zigmund tedy gleit dodržel potud, pokud gleitem docíliti
nechtěl, aby jím byl průchod práva staven, nýbrž sobě přál, aby
otcové volně o učení Husově a osobě jeho rozhodnouti mohli.
Rozhodnutí to se mohlo nésti bud k plné nevinně mistrově, aneb
k odsouzení. Kdyby byl nevinným shledán býval, byl by na zá-
kladě listu sobě daného na své zpáteční cestě týchž výhpd poží-
val, jako když se ubíral do Kostnice. Ješto však nálezem sně-
movním i spisy Husovy zavrženy byly, i jeho osoba odsouzena,
nemohl ano nesměl Zigmund zadržeti výroku sněmovního, a proto
Hus odsouzen byv od sněmu, považován jest za odsouzence po
celém světě křesťanském. Avšak po celém téměř oboru křesťan-

*) Palacký, Documcnta. 68. n. 38.

2) Ibidem. 71. n. 37.

3) Ibidem. 634. n. 65.

*) E M. S. Mladěnovič. Palacký, Docnm.

^) Palacký, Docum. 85. Barones ad Concilium Constantiense. Od 2,
září 1415.

360 Králi českému měl Hus dodán býti.

ském měl tehdáž platnost zákon, že kacíř má býti na hrdle tre-
stán, a sice že má býti upálen. I v Čechách byl trest smrti na
kacíře stanoven, s kterýmžto zákonem v souzvuku vyřknul Hus
vícekráte, že chce raději na hranici skončiti nežli blud držeti.

Odsouzení Husovo za kacíře mohlo se tudíž státi, aniž by
se rušil jeho gleit; a v tom a ne v jiném smyslu učinila synoda
Kostnická výrok, že byC král Zigmund ochranný list byl vydal,
přece jest soud církevní oprávněn, člověka z kacířství podezřelého
vyšetřovati, a byl-li by shledán vinen, jej i odsouditi, že však
ten, kdož gleit vydal, jest vázán tento gleit, co na něm jest, dr-
žeti a naplniti.

Za tou příčinou není pravda, že byl sněm Kostnický vy-
řknul, že se kacíři nemá dané slovo splniti.

Nicméně byla lež tato nesčíslněkráte opakována a opakuje
se bohužel i ve spisech českých nejednou, ač se za ni již i pro-
testanti stydí. „Die Synode," praví Dr. Henke, „bekannte sich
nicht zu dem unsittlichen Grundsatz, dass man durch ein gege-
benes Wort gegen Ketzer nicht gebunden sei; es lag der andere
Anspruch dahinter, dass der Synode, da sie die hochste Gewalt
in der Christenheit reprásentirend wie liber dem Papst so auch
liber dem Kaiser stehe, durch dessen Geleitsbrief nichts prájudi-
cirt werden kónne." ^)

4. Avšak jiná jest otázka, zdali král Zigmund byl tím o-
právněným ramenem světským, kteréž smělo podle práva převzíti
odsouzence Husa z moci církevní, a nález smrti kacířům stano-
vené na něm vykonati? — O tom pochybovati lze. Jan Hus byl
Čech, králi svému poddaný, a neslušel tudíž pod pravomoc krále
Zigmundovu, a proto měl býti dodán králi Českému, arci již
jako odsouzenec a tedy nikoli v té úplné volnosti, jako když do
Kostnice se odebíral. Také Hus sobě gleit tímto spůsobem vy-
kládal ve svém dopise ku přátelům v Čechách ze dne 8. června
1415, řka, že prý měl býti nazpět poslán králi českému; avšak
upřílišuje význam gleitu v tom, že chce, aby Zigmund jej poslal
králi Českému, by tento s duchovenstvem Husa soudil, ač již byl
odsouzen sněmem obecným; tím by arci autorita celého sněmu
po všem světě za nejvyšší uznaná klesla pod diecésní soud cír-
kevní v Praze. 2)

') Dr. Henke, Johann Hus atd. str. 25.

'^) Amicis Bohemis. Palacký^ Doc. 114. n. 70.

Odsouzeni Husovo po právu se dalo. 361

Slušno tedy uznati, že Hus byl po právu souzen a po
spravedlnosti odsouzen, Zigmund však, že gleitu potud nedodr-
žel, pokud Husa jako odsouzence králi Českému nevydal, neboť
on (Zigmund) nebyl oprávněn, rozsudek sněmovní na nešťastném
mistru vykonati. Ale byť také Zigmund tím ramenem světským
k vykonání nálezu sněmovního oprávněným byl býval, a byť se
vše netoliko po právu a spravedlnosti bylo dělo, ale i pořádně a
správně vše při několikerém výslechu Husově se bylo odbývalo,
nejenom od sněmu co celku, ale též od jednotlivých členův jeho :
tož přece želeti musíme, že s Husem, mužem jinak bezúhonným,
takto naloženo bylo. Církev neměla z drakonických zákonů na-
proti kacířům pražádného prospěchu, ovšem pak hojně svízelů.
Leč dodáváme, že původkyní zákonů těch nebyla sama církev,
nýbrž císař Bedřich H., jehož nikdo, po našem zdání, nemůže
zváti přívržencem papežů, anebo dokonce ultramontanem.

o

BX Hus, Jan

4-913 Učení mistra Jana Husi

H865'

1875

PLEASE DO NOT REMOVE
CARDS OR SLIPS FROM THIS POCKET

UNIVERSITY OF TORONTO LIBRARY

i