Full text of "Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe"

See other formats

RACE CU ETON RME VAM
sn ap HET VU 3
kan Deren A nen haut KAM Mr
(COOL ICI PANNE EU
ri on Hu pe IS Lu [OL
ie une In
H

KAM.

oralen Yundme wär
11 oran te
rk un I
PUMA Trente (HA
LEE EUTIN CI,
RAUBTELUETERUIEN,
unit

Vys

PLOTU
he

tte vě
EPP
Je

HAE
Kater Ih
TIL
THEN
ATX

a
4 at.
s
4

4
au CRUE
CRAN UNE
did
PA esa REIN

m i Mr nr
Ver
padla

Ka lak vi

M Lo) pa
» aa HR Nate

nie
ne so

Kan UE
Hann gl

ie
Hd

EHE trial 4
NOTE a
CHENE

“ua

M Fry,
nl

u
pic

kw iur
hr

Con

M) a

DIEU

TN
KR

laniaı
HH hugemanlıh
dotyk
[hab M
bak Yan 4

OEM
4 1643 4m re 9

an ve fit
k

Hin oje

iM A
PE AE LL
NO MEL RE
Tina CRTAHIENEN
EN
UE

Anal)

Li
4:

dry 1h Ni

AE
LANNAE

ARNO

16
in ji
PATENT

i
AR ii ei

ji fet
N

+ js

ar alas

LEA

IN I +
ZORKI 14)
Mal

Marat i
ni y
TA ARNO

Bl
ur
a

vlád

ale KAVE
M

ue nus \

ser fe ul
ins ný
Eh (LAN

joel hi ss
Shot HA
hin
PLU

à
N Aal
us il ré
EH)
FE
ty

het au? 0) rats
Ha \ I Mn
lu PP
o o El 1

make VE
i M
Ci un PEN:
NL Mes MAO TI GER que
ne At pores +
i 4
Hl

n len
HER
ep?

AI
Wehe Fin) HR Lu
+

i II #
Ra ia

LER IE AST
re

V Print
N

Res fe

obratní

au :

un wa
PVO NEC Hu v
P U TE
PV LU Po V:
Ernie
VÁM
ann s

AE RENE)
Aa

KA JON DVC TLC
un oerů ne (ran Hana
tn

DA M

tora PRD)

HART

PARA su
ja he

Já ba)
NES

LE ATEN
a)

Jr
14

M ae
CS RU
um

Vat

hádání le
wa lon

OAK
TO)
L

nine

Sr Hua, sank
u AU LECTURE)

Dan Terduhnr nn
CUIR js PPOR ot

PVA)

ch pa a +

140

Natel nné
VV

ve Me
il EB DIR N
12) il Dos MUR

ARTE)
Din Are
4
M ar [3 AU

jui i a #14
ie HL n
tn al

n
AN HE

je Dee

4
Jo Mont
PO OSLOVÍ

m a Bah.
Beh he MN ne

A EEE Or
des 14 MPG rtAU vy vah 8040:
n

M ,
ar) Hire

u. k

Vistě aan

0
dor NE fc Ki
mA

des
N Eich de m I
Kin " ku ait

CONTRATS (9
EACH EAN
Ha ji n) ur ( DNA y.
qu EU Karl ji
Kn

nr
a 0

que piš

ni RAR
rene at But
u fon
tt Hal LU Mt

K Erlen
an

el
n

pot hi dev]

4
“ are Be

IB fé

ra) ’
ee

rt km

M I
2 Ji
l
úst a À
ts
" en ER
el

Ani VERE
nýty

i GE
NRA

a ie
u HERNE SAN?

D yb
dau

Ka EF
RE

fen
a ý N oo
r a Ei
fi M Lu al Man
AI AO Bil VANA ende AE v]

ae : l 1 14
KEN _ Sa ai Ad
Hi Han

CIC HE LILNEFANTE
nn Hi

ut)
dět

PROMONT
MALO od dr
DAMES h
mi Ho ann HAUTE
À

Y
HU ti HA
LA

iin KMU
.

u u

az Válka,

HUM
VY
HEHITÉ iur

nie

č 4
ya) ta

FRERE

io vn

ABA MINE
A,

2. JW

si
Ku

kN 1}
tn KONÁ art
BEN yd
dt o

RARE M Ar
I in ES “

MDV am F4
Miro FEU byla qi sl
TA AU burn) ři u
M9 ji

À
34 bte

H
sh in
aan, 194

Ira tif n n
n j yb
NT un Mit
LIEN

PERTETITE RL 4
HA MN ihr i
Wat nl all MS EMAN EN
ut ren] LE M

(DORA ole
tali
Války

ve Ir so i

ii
PEST HI

Ji
bodem)
} REN N
4

REN)
eb 7
fl

ANT
TL 24 "0
RODIN

je Kun

hej

He)

u JURA
4 j pale
al (Hit PEUT gran
M TAN er

fi
He KH Bun Marat

Kr) que ja

1010)
ki POU
ir Anmut Non NEA As
U alndladnsat 10k Karla QU “014
A4 VT n ui au 4
f hrs! ptit ti
AAA

ain

min

M krabí VW

AED REFERENT h

ann) VAT) Te 14! Mid
o nj AL 1 TUV we

Er i
tn: ATEN deda
R (ut pus Mn ant BOK
DE A 202010117449 sd tt
je

PMP CPU MEN
AO PAU
DR MINE DL)
)

an RARE

Kodl kotev
ang He And
i AE)

lví
”
ah AA

SPAD ahnt
eng

PĚNY DRE

e
POTOK
EN

MEET “4 An
ME LEEREN prostiteluir KE
v MATE |

TY
TORRENT)
ONE

Hdi
VA une + sal
Kite}

Zory ků

4 314
HT

i ran

rege

RAA „vál

Dane
ROUE TR erh

PACA TETE
a Irre

Dre ibn m‘
Yard td o

ÿ PACE
pd PE 8 bh
4

Sara Pan 24
AR rel
Het

nz „>
KOM CICR
A ET Hi 4
CAC EEE

+
RQ 5
DARIECE TL

ACTE:
be DAR ba eh
POTE

LIEN
PE zr ELITE hi

ande Arne

nr
Kassen

KOK

use

Kai Be

à
HAE

à nn
Ad Mes RUES
s

0
a

M s“ ků

né Fa 4 Hs
I
PM

te!

tar

(APRES

Legal dote
_

pie

LE
Hure

date

“HE Titre
=

{4
malt an il a Li
LEE
ie __

i
L “
Marat

Hi M
dt z

(le

M jp
CS TEUC OP FETTE N
RAM Ha H
Kun
1

Win "

0? ih
ro
tte In a tu
Hi u

je já
rn

/
un COAUE
March

RR
s I
a ie

tie
DU

“
Hobit QU

He
Vis) Tate)

4 LPO /
RHIN ken Male

ROSES i
_
“ LI

pre

lze nie
Php

= 1“
ER Huch
Be

ad ryby
jek m jn an

pie In

ail
rise
Mh Pt,
HUREN
Yon
jist) em
iz Linda à
M rer

gehen Huet DIE DEN

NSU PALA vd datnctly
Pod bent

Mate

a AR! An,

IN
Ave nt MU re

Wed
MONET s

Pr eye?

a
te 0 dd TER.
ro
6 výbáj
obrů %
EL FIRE EN OT
OLD TL
Lure
sa
ati)
m

Ita

ATH mie

1 ua
nm 1 +

on Au
4 if

aaa

ts
tyluveté

mn
Cr
DPI CC LET OS
a Dutahaige Feu ts

CH
„begehen

BL]

CPE
dbá Lara PATATE TE
tu Lite pe

aku

Ven COHEN Un
DONNER hg Al
Vs il, NM

M
6 fh; DIL ENG

#4 Mere lic 7

OPEN LEE TEL TEL PTT
INNE ER K
DNY

W 4
ve

Du
A
LIL

0
CP
Ari

mg dssTiaaies RE Reel

F V tt
oo á oka 2atý kab Ne

CPI

Pr
PLATINE
Wong dyt asd

none
dně ha ae À
Ma

em)

ht tit h

erh er a een LE

OUT MONTE Arr Ts
PO

re)

in
Der et se IB ea Park

la 0 me
RCE re naar

ern nee
DATES

wer
RR pre rt
Hay BI SEHE ACH Dar Er
dy #74 Valgıpeniazen,

Mast
dol, ar
15468 CE IE UELI IE TED CENT
CRETE QE A TER

DIET

HR EN 4“
KOH
OKO

ra Rene,

cu
LA PAPE

CNIL

PAT
+ vn m M bary

4 rw
, DEEE ROLE 2

Tate NT s108 če

RURALE ZEILE DEI

PTT
ked 0 ron
on

D on
etre KRETA,

ee re MA MM LS Ihe ee à

ETAT CT
er

are
DOC) Hands chin ewinse
k om

SA em en

Prtkátýř „vd jeté)

area
WALES

BELLEUTEEN EL
os at an nad. lie N" Hunt game.
Io: LEITER à TEN Zoe ee are pret té 8"
In

ee
AO EME

Sat as at
ur kotvě ho ek
sphere

sh
paf aůno bos art

D Va sad AK bre Aa ee CADET,
Fish shcheftglen volt us drtahenpre sterne:
Hp EU

on“

PV eb DT PT týla i

OTANICAL
W York 10458

GARDEN
BRONX, NE

1
AE TOM

n
Aa
Van

Sitzungsberichte

der königl. böhmischen

HSHLSCHAFT. DER. WISSENSCHAFTEN

MATHEMATISCH - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE

1298

NAB S T DL

královské

"ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÄUK. |

mnt emmener uni atomu

ar Š Le nn nn rn Š een nen

VESTNIK

KRÄLOVSKE

CESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK

2/2

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ.

ROCNIK 1898.

S 9 TABULKAMI A 44 OBRAZCI V TEXTU.

u ee

V PRAZE 1890.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK

V KOMMISSI U FR. RIVNACE.

SITZUNGSBERICHTE DE

En a
range
NIGL. BOHMISCHEN

ASELLOCHANT DER SISTER

MATHEMATISCE - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE,

JAHRGANG 1898.

— ————
in 1899.
VERLAG DE R KÖNIGL. ad ons ELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN ©
A 9

|
|
|

Seznam přednášek

- konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké

Dne 14. ledna.

Barvíř, Dr. J. L.: Příspěvek ku posouzení původu ruly od hradu
Husy a svoru od Eisensteinu.

Lerch, M.: O jisté vlastnosti faktorielly.
Küpper, K.: Příspěvky k theorii křivek.
Dne 28. ledna.
Němec, Dr. B.: O abnormalních karyokinesách v kořenech Allia.

Zahálka, Č.: Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří.

Dne 11. února.

Petrovič, M.:

1. O residui funkcí určených differencialními rovnicemi vyšších
stupňů.

2. O nové souřadnicové soustavě polokřivkové.

LIBRARY

NEW YORK
SOTANITAL
FANSEITEN

Verzeichnis der Vorträge,

melche In den oitzungen der mathematisch-nattrwissenschaftlichen Classe

im Jahre 1598 abgehalten wurden.

Den 14. Januar.

Barvíř, Dr. H L.: Beitrag zur Beurtheilung des Ursprunges des
Gneises von der Burgruine Gans und des Glimmerschiefers von
Eisenstein.

Lerch, M.: Über eine Eigenschaft der Factorielle.

Küpper, K.: Curventheoretisches.

Den 28. Januar.

Němec, Dr. B.: Über abnormale Kerntheilungen in der Wurzel-
spitze von Allium Cepa.

Zahálka, V.: Die V. (Raudnitzer) Étage der Kreideformation im
Egergebiete.

Den 11. Februar.

Petrovic, M.:

1. Über das Residuum von Funktionen, welche durch Differen-
tialgleichungen höherer Grade bestimmt sind.

2 Úber ein neues gemischtliniges Coordinatensystem.

VI Seznam přednášek.
Dne 25. února.

Votoček, E: O cukrových složkách konvolvulinu, solaninu a jiných
olykosidů.

Zahálka, Č.: Pásmo VIII. křidového útvoru v Poohří.

Krejčí, Dr. A.: Příspěvek k morfologii titanitu.

Dne 1. dubna.

Rohon, Dr. J. V.: O stavbě zubů silurských dipnoí.
Jahn, Dr. J. J.: O silurském útvaru ve východních Čechách.
Hanuš J.: Rtutičnaté soli kyseliny jantarové, jablečné a vinné.

Dne 22. dubna.

Vejdovský, Dr. F.: O systematickém umístění studničného korýše
Bathynella natans.

Vejdovský, Dr. F. a Al. Mrázek: Morfologickÿ a fysiologický
význam tak zv. centrosomu.

Palacký, Dr. J.: Příspěvek ku geologickým dějinám opic.

Hanuš, J.: Vliv esterů neutrálných na zvýšení acidity destillatu
s ohledem na zkoušení vína.

Rádl, Em.: O některých elementech v očních zauzlinách dekapodů.

Rybka, J.: Morfologie a system rodu Limnodrilus Clap.
Bayer, Em.: Hypodermis a nové smyslové organy kožní rhynchob-
dellid.

Dne 20. května.

Studnička, Dr. F. K.:
1. O intercellularních spojeních, o tak zv. kutikularním lemu
a o vířivém povrchu buněk.
2. Kritické poznámky týkající se udání o existenci parietalního
oka u Myxine glutinosa.
Schröckenstein, F.: Petrograficko-chemické studie hornin vy-
vřelých.

Verzeichnis der Vorträge.

Den 25. Februar.

Votoček, E.: Über die Zuckercomponenten des Convolvulins, Sola-
nins und anderer Glykoside.

Zahälka, V.: Die VIII. Etage der Kreideformation im Egergebiete.

Krejčí, Dr. A.: Beitrag zur Morphologie des Titanit.

Den 1. April.

Rohon, Dr. J. V.: Über den Bau der obersilurischen Dipnoerzähne.

Jahn, Dr. J. E.: Über die Silurformation im östlichen Böhmen.

Hanuš, J.: Über Mercursalze der Bernstein-, Apfel- und Wein-
säure.

Den 22. April.

Vejdovsky, Dr. F.: Über die systematische Stellung des Brunnen-
krebses Bathynella natans.

Vejdovsky, Dr. F. und Al. Mräzek: Die morphologische und
physiologische Bedeutung des sog. Centrosom.

Palacky, Dr. J.: Zur geologischen Geschichte der Affen.

Hanuš, J.: Einfluss der neutralen Ester auf die Erhöhung der Aci-
dität des Destillates mit Rücksicht auf die Prüfung des Weines.

Rädl, Em.: Über einige Elemente in den Augenganglien der Deka-
poden.

Rybka, J.: Morphologie und System des Genus Limnodrilus Clap.

Bayer, Em.: Hypodermis und neue Sinnesorgane der Haut bei den
Rhynchobdelliden.

Den 20. Mai.

Sbudnicka, Dr. ElkK.:
1. Über die intercellularen Verbindungen, den sog. Cuticular-
saum und den Flimmerbesatz der Zellen.
2. Zur Kritik einiger Angaben über die Existenz eines Parietal-
auges bei Maxine glutinosa.
Schröckenstein, F.: Petrographisch-chemische Studie der Erup-
tivgesteine.

VIII Seznam prednäsek.

Dne 17. června.

Lerch, M.: © trigonometrickych řadách s kladnými součinitely.

Votoček, E. a J. Šebor: © nitračních poměrech difenylaminu
a karbazolu.

Votoček, E. a V. Vaníček: Působení černi platinové na diazo-
benzolchlorid.

Dne 1. července.

Sobotka, J.: Příspěvek k infinitesimalní geometrii některých křivek.

Dne 15. července.

Čelakovský, Dr. L. ml.: Některé vztahy mezi dýcháním a pohyby
organismův aörobnich.
Bubák, Fr.: O rezích, které cizopasí na některých rubiaceích.

Dne 14. října.

Velenovský, Dr. J.: Dodatky ku floře bulharské.
Rogel, F.: Poznámka o funkcích sferických.

Dne 28. října.

Pelz K.: Hlavní věty stereografické projekce jako důsledky poučky
Oueteletovy a Dandelinovy.

Barvíř, Dr. J.: Jak souvisí zlatonosnost žil. S povahou hornin
u Jílového a Knina.

Němec, Dr. B.: Některá pozorování o vzrůstu kořenů.

Slavík, F.: O vápencích neogenovych u Čejkovic a Čejče severo-
západně Hodonína.
Horák, V.: Zpráva o botanické cestě na Černou Horu.

Dne 25. listopadu.

Studnička, Dr. F. J.: O novém druhu determinantů.
Barvíř, Dr. J. O hnědém amfibolu.
Palacký Dr. J.: O rozšíření salamandridů

Verzeichnis der Vorträge. IX

Den 17. Juni,

Lerch, M.: Über trigonometrische Reihen mit positiven Coefficienten.

Votoček, E. und J. Šebor: Über die Nitrirungsverhältnisse des
Diphenylamins und des Karbazols.

Votoček, E. und V. VaníčeX: Über die Einwirkung von Platin-
schwarz auf Diazobenzolchlorid.

Ben 1. Juli.

Sobotka, J.: Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven.

Den 15. Juli.

Celakovský Dr. L. jun.: Einige Beziehungen zwischen Athmen
und Bewegung der Luftorganismen.
Bubák, F.: Über Parasiten auf einigen Rubiaceen.

Den i4. Oktober.

Velenovsky, Dr. J.: Nachträge zur Flora von Bulgarien.
Rogel, Fr.: Note über Kugelfunctionen.

Den 28. Oktober.

Pelz, K.: Die Hauptsätze der stereographischen Projektion als Corol-
larien des Theorems von Quetelet und Dandelin.
Barvíř, Dr. H.: Über die Abhängigkeit der Goldführung der Gänge
vom Gesteinscharakter in der Gegend von Eule und Knin.
Němec, Dr. B.: Einige Beobachtungen über das Wachsthum der
Wurzeln.

Slavik, F.: Über neogene Kalksteine von Cejkovic und Cejé nord-
westlich von Göding.

Horäk, V.: Ergebnisse einer botanischen Reise nach Montenegro.

Den 25. November.

Studnicka, Dr. F. J. Über eine neue Art von Determinanten.
Barvir, Dr. H.: Über braunen Amphibol.
Palacky, Dr. J.: Über die Verbreitung der Salamandriden.

Curventheoretisches.
Von C. Küpper in Prac.

(Vorgelegt den 14 Jánner 1898).

A) Ueber eine oo* Schaar ultraelliptischer (Z mit 13 gegebenen
Doppelpuncten D, welche die Grundpuncte eines Netzes von C* bilden.

1.
Das Netz der C*.

Durch 13 Puncte D, in unabhängere Lage gehen entweder
ost(*, oder co? (*, je nachdem sie 3 Puncte; in welchen sich irgend
zwei die D enthaltenden C“ schneiden, nicht in einer Geraden liegen,
oder auf eine solche fallen. Dies ist bekannt.

Um nun 13 Grundpuncte eines Netzes (C*) zu erhalten, legen
wir durch 3 Puncte G, einer Geraden G, und durch 10 Puncte D,
ausserhalb G, und nicht auf einer C* befindlich, zwei C*. Durch die
G, und die 10 D gehen genau o!C*. Denn wäre dies nicht der Fall,
so müssten durch sie und einen beliebigen Punct der G noch immer
©o!C* gehen, somit lägen die 10 D auf einer C”. Die beiden durch
G, und die 10 D gelegten C* haben noch 3 Puncte gemein, die nicht
in gerader Linie sein können, und welche mit den 10 D die fraglichen
13 Grundpuncte D eines Netzes C* liefern.

Wenn hiernach die 13 D auf &©?C* liegen, so müssen je zwei
der Netzcurven ausser den D noch eine Gruppe G, von 3 in gerader
Linie liegende Puncte gemein haben.

„Jeder Punct a der Ebene gehört also zu einer bestimmten G,,
und zu einer bestimmten Geraden G“ Ferner:

„Eine beliebige Netzcurve C* enthält ce" G., welche aus ihr durch

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1

2 I. C. Küpper:

die Strahlen eines Büschels ausgeschnitten werden, dessen Centrum
ein Punct dieser C* ist.“

Die eingehende Untersuchung dieses Netzes findet sich in den
Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft, B. 1. Folge VII.

IL.

Wir betrachten jetzt diejenigen C%, welche die 13 construirten D zu
Doppelpuncten haben.

8.11
2
wir beweisen, dass sie sämmtlich ultraelliptische Trigonalcurven sind,
und dass 5 ihre wahre Mannigfaltigkeit ist.

a) Da die D anormale Lage bezüglich der C haben, so muss
bekanntlich jede CZ Projection einer Raumcurve R* vom Geschlecht
p =8 sein. Ferner muss R auf einer Fläche F? liegen; denn
andernfalls würden die °F” die Raumcurve in einer OR schneiden,
welche wegen 9>16 — 8 Specialschaar wäre, was deshalb nicht
möglich ist, weil 16 >2p — 2.

Sind nun die Geraden der durch Z# sehenden F% beziehlich
4, 8—x— punctige Sehnen, so hat man p—(x—1)(8—1x—1),
d.h. (&4—1)(7—x)=8. Die Wurzeln dieser Gleichung sind 3,
8— 3; also besitzt R; co' dreipunctige Sehnen.

Dann folgt für CZ, dass sie eine g% besitzt, deren Gruppen auf
den >! Tangenten eines Kegelschnittes liegen.

Hieraus ergibt sich auch, dass diese Gruppen identisch mit
denen sind, welche wir (I.) mit G; bezeichneten, weil ja eine adj.
C8=3-1= (* die Gruppe der g% enthalten muss, wenn sie nur einen
Punct derselben aufnimmt. Sodann folgt, dass alle CZ projectiv er-
halten werden können mittels irgend zweier Netzbüschel (C*), dass
somit auch nur co“ C% existiren:

b) Wüsste man nur, dass es genau C3 gibt, so folgte aus
der Möglichkeit der projectiven Erzeugung von ca“ solcher Curven
mittels je zweier Netzbüschel, dass alle CS ultraelliptisch sind, indem
sie eine 9% besitzen, welche zugleich von beiden erzeugenden Bü-
scheln ausgeschnitten wird, also auch nur Gruppen G, enthält: Nun
haben wir (Sitzungsber. 1897) ein Criterium aufgestellt, durch welches
sich entscheiden lässt, ob die © Doppelpuncte einer co“ Schaar von
C" für 30, oder für weniger Bestimmungsstücke rechnen, mit anderen

Es bestehen wenigstens co? solcher Curven, weil

— 3a:

Curventheoretisches. 3

Worten, ob die Doppelpuncte sich normal, oder anormal zu den C"
verhalten? Námlich hat eine beliebige irreducible C" der Schaar mit
irgend einer anderen (©) einfache Puncte gemein, so untersuche man,
ob durch diese @g eine adj. 6”? möglich ist, oder nicht? Findet
ersteres statt, so tritt anormales Verhalten ein, andernfalls das
normale.

Anwendung: C$ sei eine der ° projectiv erzeugten Curven.

D,, D, seien 2 der 13 D; dann gibt es eine vollkommen be-
stimmte hyperelliptische C welche die 11 übrigen D zu Doppel-
puneten bat, und welche auch D,, D, aufnimmt. Abh. B. 1. F VII)

Die Gerade Z, welche D,, D, verbindet, liefert mit C eine C*
unserer Schaar, die Go besteht aus 8 Puncten der C nebst 4 Puncten
der Z.

Wäre durch diese 12 Puncte eine adj. C* möglich, so müsste sie
6 Puncte mit Z gemein haben, also zerfallen in Z und eine der
Ci adjungirte C!, welche mit Cí noch 8>>2.4—2 Puncte gemein
hätte, was unmöglich ist.

Mithin legen in unserem Falle die 13 Doppelpuncte den C*
genau 3. 13 Bedingungen auf, woraus die Mannigfaltigkeit oo“ folgt.

III.

Construction von C, welche die 13 D zu 3 fachen Puncten haben,
>! Gruppen G, besitzen, und trotzdem keine Go haben können.

Aus dem Vorstehenden ersieht man, dass irgend eine der °C,
der Ebene nicht nur ©! Netzcurven C“ gemeinsam ist, sondern auch
auf den co“ CZ liegt, welche durch einen Gruppenpunct legbar sind,
Mithin bestimmen vier willkůhrliche G, einen Büschel (C3), welcher
zusammen mit einem Netzbůschel (C*) zur projectiven Erzeugung
einer C? angenommen werde.

Je zwei erzeugende Curven schneiden C'* in 6 Puncten, die aus
zwei Gruppen G, bestehen werden; also treten auf C"* co" G; auf,
denen die Eigenschaft zukommt, dass jede der C adj. Cr! = (*
die ganze G; enthält, wofern sie nur einen ihrer Puncte aufnimmt.
Demungeachtet ist eine g% auf C''? unmöglich. Es erhellt dies sofort
_ aus dem auf Seite 2 meines Aufsatzes „Ultraell. C,, Sitzber. 1896.“
hervorgehobenen Satze, wenn man bedenkt, dass hier die Mannigfal-
tigkeit der adj. Cr = C* die normale ist.

4 I. C. Küpper:

Direkt überzeugt man sich davon in folgender Weise:

Existirte die g'Y, so könnten ihre Gruppen keine anderen sein
als die co auf C'? befindlichen G,; denn eine Gruppe der g% muss
die Eigenschaft besitzen, dass sie auf jeder der &* adj. CS liegt,
welche durch einen Gruppenpunct gehen; mithin auch auf jeder
Netzcurve sein, welche diesen Gruppenpunct enthält, d. h. sie ist
identisch G,. Nun müsste die Schaar durch >! adj. C* ausschneidbar
sein. Nehmen wir jetzt 5 Gruppen G; zur Bestimmung einer adj. C*
an, so schneidet diese die C"* noch in einer 6" G,, und es müsste
dann die supponirte Schaar von oo" durch die 5 angenommenen G;
gehenden C% ausgeschnitten werden. Da aber die 5 Gruppen nur
einer CZ angehören, so ist die g% nicht möglich.

Für das Umkehrtheorem (a. a. O. V.) hat die construirte C? eine
besondere Bedeutung: Sie zeigt, dass es zur Geltung dieser Umkehr
keineswegs genügt, wenn auf C, ! Gruppen @, von der Eigenschaft
vorkommen, dass eine adj. C**-1 die Gruppe ganz enthält, wofern
sie einen Punct derselben aufnimmt.“

Wir haben eine als „hinreichend bezeichnete Zusatz-Bedingung
aufgestellt, welche lautet: Wenn die Manniofaltigkeit der adj. C*"*-1
u ist, so schneidet eine dieser co“ C**-1 die Grundcurve wenigstens
in w Gruppen G;. Enthält dann dieser Schnitt ausserdem noch £
Puncte d, so ist die Umkehr statthaft, falls diese b sich normal zu
den C*-? der Ebene verhalten, d. h. wenn durch je 8—1 der b eine
C’*%-2 besteht, welche den fehlenden 8 nicht enthält.

Im vorliegenden Falle ist u = 5; der zu betrachtende Schnitt be-
steht aber aus 6 @,; die # Puncte 5 bilden also eine G, und ver-
halten sich anormal bezüglich der C#2= C1, da die d in einer
Geraden liegen. Die Umkehr findet nicht statt, indem die g® nicht
existirt. Mithin sind wir zu dem Schlusse berechtigt, dass unsere
„hinreichende“ Bedingung für die absolute Geltung des Umkehr-
theorems auch erforderlich ist.,

Schliesslich fügen wir eine wesentliche Bemerkung betreffend
den hyperelliptischen Fall, 4 = 2, u = p — 1, bei.

Das Umkehrtheorem wird hier gewöhnlich so ausgedrückt:
Besitzt C, co! Gruppen G, derart, dass eine adj. C*—*, welche einen
Gruppenpunct enthält, auch den zweiten aufnimmt, so bilden die
co! (G, eine 9%

Bei dieser Fassung ist Zu viel vorausgesetzt; man müsste sagen:

„Gibt es auf (, eine einzige solche Gů, so gehört dieselbe zu

Curventheoretisches. 5

einer Schaar g‘, deren Gruppen sich gegen die adj. Or genau
ebenso verhalten wie die G3.“ Unmittelbar folgt dies aus dem
Riemann-Roch’schen Satze, nach welchem ja der Excess einer Gruppe
bezüglich der adj. C*7* die Beweglichkeit der Gruppe angibt, und
umgekehrt.

B) Neuer Beweis des Umkehrtheorems.

(C, ist Grundeurve und es gibt o“ >! adjungirte C"-#-1),

Voraussetzung: ,C, besitzt ©! Gruppen Gx, wovon jede auf
genau oo#-1 adjungirten C”-*-1 Jiegt. Wenn diese #1 Curven
noch ausser der G, Puncte x gemein haben, so müssen durch diese
mlallemess1(G9 271 oehen.*

Die co! G, können einer gy) angehören; wir fragen, was ist
nothwendig und hinreichend, damit dies nicht stattfinde ?

Die adj. CT" * sei durch w Puncte 1, 2... u der C7 bestimmt,
sie nimmt also die « Gruppen G% auf, zu welchen jene Puncte ge-
hören, und die mit [1], [2]... [wu] bezeichnet seien. Ausserdem
schneide CT“ die Grundcurve in 8 Puncten b.

Wenn nun alle oo“ C*-k#-1 die d enthalten, so existirt offenbar
die 9%, da sie von den oo! durch «—1 der obigen Gruppen měg-
lichen adj. C*-*-1 ausgeschnitten wird. Aber auch umgekehrt, wenn
die 9% besteht, so müssen die b allen so“ C?-*-1 gemeinsam sein.
Man sieht dies durch folgende Schlüsse ein: Durch die b und u —1
der angenommenen Gruppen, etwa [1]; [2]... [« — 1]gehen co! C(*-#71
die supponirte g% liefernd. Bedeutet G, eine beliebige der ausge-
schnittenen Gruppen, so gehen durch die d, ferner die [1], [2]...
[u — 2] und die willkührliche G, wieder oo' C"7*—1, also durch je
u — 2 der angenommenen Gruppen o*’Ur-i-1,

Weiter sieht man ebenso, dass durch die d und [1], [2] [u—3]
ierner zwei beliebige Gx noch oo! G*-*-1 bestehen. So fortfahrend
findet man, dass durch die b, dann u — 1 durchaus willkůhrliche G,
noch immer oo! Or*-1 gehen müssen, dass mithin die b selbst auf
cote di. auf allen Cri liegen.

Hieraus geht diese Antwort auf unsere Frage hervor:

„Damit die Möglichkeit der g% ausgeschlossen sei, ist erforderlich,
dass unter den b Puncte vorkommen, welche nur auf oo! Or-k-1
liegen, und es ist dies Vorkommen auch hinreichend.“

6 I. C. Küpper:

Es sei 5, ein solcher Punct; dann gehört er zu einer G, —{b, |,
deren k Puncten b, auch die Eigenschaft haben, dass durch jeden
nun #.!0" "7! gehen. Gibt, es ausser diesen, b noch Do, Dr et
und die entsprechenden Gruppen [8,]... [b;], und werden mit ihren
à k Puncten nicht die B d erschöpft, so liest der Rest auf allen
oo! (/n-k-1, Die Existenz eines einzigen b; setzt aber > k voraus,
so dass im Falle $< k kein 9; vorkommen kann, mithin die 9% be-
stehen muss.

Unter den d mögen nun © Gruppen [b;] sein, die ferneren b
selen durch db’ bezeichnet, sie gehören allen co“ C"-k-1 an.

Wir fassen die !C"-#-1 auf, welche durch die db’ und die
oben mit [2], [3] - . - [a] bezeichneten Gruppen gehen.

Sie schneiden eine gx aus, von welcher eine Gruppe vorliegt
in [1], nebst den à [ 5; |.

Dabei könnten die ausschneidenden Curven gewisse der b; stets
enthalten, nicht aber alle b;. Denn dann enthielten sie auch alle
[b;] und es ergäbe sich die Schaar gr, die ja unmöglich ist beim
Vorhandensein auch nur eines b;. Die wirklich ausgeschnittene pri-
mitive Schaar hat also in jeder Gruppe 1 + v Gruppen G,, wo v>o;
indem eine Gruppe Ga „+ vorliegt in [1], nebst v (> 0) Gruppen [bi].

Ich behaupte diese [D; | verhalten sich anormal bezüglich der
C+-2 der Ebene.

Es folgt dies aus der vollen Beweglichkeit, also Primitivität der vor-
liegenden G4+,,,: Eine adjungirte C*—*, welche beliebige |(1+4v) k—1]
Puncte dieser Ga:,,, enthält, muss auch den fehlenden Gruppen-
punct aufnehmen. Nun können nicht alle ©"! durch die Gruppe
[1] möglichen C*7*—1 noch irgend einen Punct b; enthalten, da ein
solcher nicht auf allen oo“ C*—+1 ]jegt (nach Voraussetzung eingangs).
Weil nun u>1, so gibt es unter den gedachten oe“! (’r*-1 wenig-
stens eine C7 *7", welche keinen der in den v Gruppen [d; | befind-
lichen Puncte aufnimmt. Geht jetzt durch vk — 1 dieser b; eine nicht
adjungirte C*-2, die mit 05" eine adj. C*—* ausmacht, so muss
die C'*? den fehlenden 5; aufnehmen, das heisst die v [b;] haben
anormale Lage bezüglich der C*-?. Demzufolge liegen die B b auch
anormal zu den C2.

Unsere Entwickelung führt somit zu diesem Resultat:

Entweder 1. Die ©! G; bilden eine o (was dann gewiss ist,
wenn B<k).

Oder aber 2. die 9% existirt nicht. Alsdann besteht eine prů-
mitive gr (v > 0), wovon jede Gruppe aus v-+ 1 G; zusammen-

Curventheoretisches. 7

gesetzt ist, und es müssen die B Puncte b anormales Verhalten be-
züglich der C ®-? zeigen. Normales Verhalten hat mithin die 9% zur
nothwendigen Consequenz, ist somit eine hinreichende Bedingung für
die Giltigkeit des Umkehrtheorems; wir dürfen sie als erforderlich
bezeichnen, weil bei anormalem Verhalten (siehe die C**) die g%
möglicher Weise nicht auftritt; allerdings könnte sie vorhanden sein,
wie folgendes Beispiel zeigt:

Man kann eine ČC" herstellen, welche einen Punct V zum 5fachen
Punct hat, drei Doppelpuncte D besitzt, und jede der 3 Geraden VD
in je 2 beliebigen Puncten 5 schneidet: C“ ist dann eine ultraellip-
tische Quadrigonalcurve. Denn es existiren o! adj. C?-#1= Cf,
welche zerfallen in die 3 Geraden VD und einen um V beweglichen,
die gŸ ausschneidenden Strahl. Wählt man die willkührlichen sechs
Puncte d,, so dass sie einer C'*-?, d. i. einem Kegelschnitt angehören,
so verhalten sie sich anormal zu den C*-2, gleichwohl besteht die g?.

Man sieht, dass der wahre Grund für das Beispiel der C“
nicht eigentlich die anormale Lage der 5 zu den Geraden der Ebene,
sndern darin zu suchen ist, dass unter den b ein Punct vorkommt,
durch welchen nicht 00“ C'*—*—1 sehen. Immer, wenn dies zutrifft, muss
aber das anormale Verhalten der 5 gegen die (*-? eintreten.

Verlag der kön. böhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag. 1898.

IT.

Ueber eine Eigenschaft der Factorielle

Von M. Lerch in Freiburg (Schweiz).

(Vorgelegt den 14 Jänner 1898)

Ist p eine Primzahl von der Form 4n-- 1, so hat das Product

p— 1
5. À CN om

>
Il

ak
BÍ

nach Lagrange die Eigenschaft, dass
A? -+1 =0 (mod. p).
Wenn aber die Primzahl p die Form 4n — 1 hat, so ist
Al 0 mod pm):

Aus dieser Congruenz, welche Lagrange aus dem Wilson’schen
Satze abgeleitet hat, schliesst Dirichlet, *) dass entweder A, — 1 oder

À, +1 durch p theilbar sein muss, oder mit anderen Worten
Aer (mod ps p=An 1,2 eh.

Die Bestimmung des Zeichens e wird von Dirichlet als eine
Aufgabe gestellt.
Weil für die Zahlen von der Form 4» — 1 die Identität besteht

(=== (se):

*) Question d’ Analyse indéterminée (Journal für die reine und angewandte
Mathematik, Bd. 3; Dirichlet’s Werke, I. Band, p. 107).

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1898. 1

ot te de

2 IT. M. Lerch:

so verlangt die Aufgabe, das Legendre’sche Zeichen

in einer für die wirkliche Ausrechnung zugänglichen Form zu bestim-
men. In dieser Fassung hat aber die Aufgabe auch einen Sinn, wenn
p die Form 4» +1 hat, und wir wollen daher vorläufig unter p ir-
gend welche ungerade Primzahl verstehen. Eine weitere Verallge-
meinerung wäre, für p auch zusammengesetzte Zahlen zuzulassen,
aber in diesem Falle haben A, und p einen gemeinsamen Theiler
und es ist also

Es sei also p eine ungerade Primzahl; als dann ist

ae me
es wird daher

(1) je | =)

wenn in dem letzten Producte o Factoren den Werth — 1 haben.
Diese Anzahl hat aber den Werth

oder

Ist nun p=4n +1, so folgt aus der Identität
p—1

let

mit Hilfe des Umstandes, dass die Zeichen

Ueber eine Eigenschaft der Factorielle. 3

(2 und pb)
p p
jm Falle p = 4n + 1 einander gleich sind, unmittelbar die Beziehung

1
ri an)

und daher =

„Für Primzahlen p von der Form 4» + 1 hat die Factorielle

die Eigenschaft

Ist zweitens p = 4n— 1, so hat die Summe

2 (p—1)

> |;

nicht mebr den Werth Null, und zwar wird sie durch die Classenanzahl
ausgedrückt. Bezeichnet man mit Cl. (— p) die Anzahl der primitiven
und positiven Classen quadratischer Formen wie

ax + bxy + cy,

in welchen die Discriminante d* — 4ac den negativen Werth — p hat,
so besteht die Gleichung

wenn p > 3.
Man hat daher
P
(2) 46=p—1—2[2—(—1) 10 (—p),
1*

4 II. M. Lerch: Ueber eine Eigenschaft der Factorielle.

oder was dasselbe ist
46 = p — 1 — 2 CI. (— 4p).

„Für die Primzahlen p — 4n — 1 hat die Factorielle
AIDE
s
(2) = (— i
p

2n — 1 — CI. (— 4p)
a = 5 -

die Eigenschaft

wobei

Es besteht zu gleicher Zeit die Congruenz

3) !=(—1)” (mod. p).“

Für p = 3 gilt der Satz nicht.

Diese Lösung der Dirichlet'schen Aufgabe setzt die Kenntniss des
Restes der Classenanzahl modulo 4 voraus, und erst durch Erforschung
dieses Restes wird sie eine zweckmässige Einfachheit erreichen. Vor-
läufig müssen wir uns jedoch mit dieser zu sehr complicirten Forme
begnügen.

Als Beispiele mögen folgende drei Fälle erwähnt werden, aus
welchen ersichtlich ist, dass der Ausdruck 6 doch eine wesentliche
Erleichterung leistet.

je p 0M ok
bože 340 Perl
ar DIN NO CAO) Mo
12004 "50 MS OI 009
3 p=23; U) 23 a4;

1027930456058. 106130025

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag.

II.

Příspěvek ku posouzení původu ruly od hradu Husy
a svoru od Eisensteinu.

Podává dr. Jindřich Lad. Barvíř.
(Se 4 obrazci v textu.)

(Předloženo dne 14. ledna 1898.)

S geologického stanoviska již dávno se tuší, že mnohé krystalické
břidlice české jsou proměněnými sedimenty. Nejdäle domýšlel se
prof. J. Kresöt, jenžto ve známé Geologii své praví — arci zcela
všeobecně —, že poloha některých dosud za prahorní fyllity a vápence
považovaných vrstev k víře podobnou činí domněnku, že část těchto
(svrchní) náleží snad dokonce ku devonu, kdežto spodnější část,
ba snad i některé svory a ruly náleží k siluru (rozuměj ku [prae-
kambriu] a siluru).*)

Ale petrografickým bádáním samotným jest obtížno dosud
u zcela krystalických hornin takových často i jen toho dokázati,
jsou-li horninou původní či přeměněnou, neřku-li určiti původ její
přesněji.

Mohoutě horniny takové vzniknouti přeměnou sedimentů původu
klastického — buď obyčejných nebo tufových —, přeměnou sedimentů
chemickým vyloučením osazených, přeměnou hornin eruptivních, nebo
mohou býti snad i částí staré utuhlé kůry zemské a pod. Petrograf
má vyhledati určité doklady, které by svědčily zřetelně o původu

*) Jan Kzrsčí: Geologie. V Praze 1877, str. 490. — Co Krejčí později
kambriem býti soudil, viz ve Vysvětlení ku geol. mapě okolí pražského v Archivu
pro přírod. prozk. Čech z r. 1885 (vlastně z r. 1879) str. 12 a v „Orografickém
a geotekt. přehledu území silurského ve stř. Čechách“, v tomtéž Archivu, dílu V.
č. 5. z r. 1885, úvodu str. 8.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. IL

Dale VORRE TUE —

2 HII. Jindřich Lad. Barvíř:

hornin takových — a tu stojíme zejména u nás před rolí v pravdě
skalnatou, již nutno teprve urovnávati.

Tam, kde lze nalézti přechody do zřetelných sedimentů, jako
na některých místech v Rudohoří,*“) nebo do jiných hornin, nebo kde
zbývají valounky,““) kde konstatujeme kontaktní zjevy (zejména po-
blíže žuly nebo dioritu), tam jest arci zkoumání usnadněno. Take
habitus krystalické horniny může dáti někdy dobrý pokyn, a myslím,
že při pilném studiu podaří se dokázati n. p. pro fyllity některé
z okolí Manětína, pro fyllitu podobné břidlice okolí Železného Brodu
a pro rudonosné svory Jachymovské, že jsou to proměněné sedimen-
tární horniny, náležející ku typům některých břidlic středních Čech.

Také však moderní výzkumy petrograficko-geologické o vzá-

jemnosti mnohých hornin eruptivních, o rozličném utváření vyvřelé

horniny ve hloubce a na povrchu a pod. pomohou platně luštiti ně-
které dosavadní záhady. Tak ve příčině otázek o původu hlavního
dílu granulitu jihočeského a jemu příbuzného moravského doufám,
že bude lze použiti k výkladu jednou i toho zjevu, Ze na četných
místech středních Čech porfyry bývají provázeny diabasy. Podobně
jest jak český tak i moravský granulit provázen pruhy amfibolitů,
pyroxenitů a peridotitů, a jest skoro pravdě podobno, že mnohé tyto
amfibolity, pyroxenity a peridotity jsou jen spodní formou diabasü
nebo příbuzných hornin: zároveň pak že hlavní díl hmoty granulitové
i s příslušnou částí rulovou jest horninou původně porfyru blízkou —
ale petrograficky nelze závěru toho dosud dokázati. Výskyt granátu
by arci nevadil, ale výskyt cyanitu, pak způsob mnohých zjevů struk-
turních není dodnes náležitě pochopen aniž osvětlen.***“)

Budiž tuto podán malý příspěvek ku posouzení původu ruly od
hradu Husy a svoru od Eisensteinu v Jižních Čechách.

*) Srovnej Geologii Českého Rudohoří od G. Laure, pův. vyd. z r. 1887
str. 81.2).

**) Tamtéž str. 55.

+) Co se týče výskytu cyanitu, možná že podají výklad některé žuly, eyanit
obsahující (u Bečova v Čechách nedaleko Karl. Varů, u Jílového?, v Sasku,
v Tyrolsku); hlavním naleziskem cyanitu jsou ovšem krystalické břidlice a někdy
vyskytuje se také ve krystalickém vápenci (v Krkonoších, u Náměště nad Oslavou
na Moravě) nebo jako nerost kontaktní. — Velmi poučné vzorky starších porfyrů
a zelenokamovitých hornin ke studiu proměn obsahují konglomeratové vrstevní
vložky ve Příbramských bridlicich.

Příspěvek ku posouzení původu ruly od hradu Husy. 3

V okolí zřícenin hradu Husy v JZ Čechách — mezi Záblatí a Volary
— vyskytuje se po levém břehu řeky Blanice několik ložisek krysta-
lického dolomitického vápence v rule, z nichž některá jsou v rule
úplně uzavřena. Vápenec jeví tmavší a světlejší proužkování pro při-
mísené místem hojnější šupinky flogopitové nebo prášek grafitový,
proužkování to pak jde přesně shodně s rovnoběžným slohem ruly.
Rula sama obsahuje tu i tam vtroušeny také velmi drobné čočky
vápencové a v jednom ložisku vápence zase, několik metrů mocném,
naskytla se i tenká vrstva ruly, od jednoho kraje nesouvisle jdoucí
až do polovice ložiska, vrstva to místem až 3 cm Široká a zcela sou-
hlasně jdoucí s vrstvením vápence. Mikroskopickým pozorováním dalo
se zjistiti, že vrstva ta do vápence ponenáhlu přechází. Ze zjevů
právě vypsaných lze konstatovati nepochybnou příslušnost vápence
k rule, i umínil jsem si vybrané partie ruly této a vápence mikro-
skopicky prozkoumati zejména za tím účelem, nedalo-li by se říci

Rula sama jest biotitická rula hnědošedé barvy, prostředně veli-
kého zrna a zřetelně vrstevnatá. Ve složivu svém obsahuje přimísené,
několik cm dlouhé proužky křemenné, řídčeji živcové, souhlasně jdoucí
S rovnoběžným stohem jejím, nebo malé křemenné čočky, kolem
nichžto řádky ostatních součástek se zahýbají. Rovnoběžný sloh záleží,
jak u rul vůbec bývá, v tom, že střídají se tenké tmavé proužky
biotitem bohaté se proužky světlejšími, hlavně ze křemene a živců
složenými. Tyto jsou zde poněkud širší nežli proužky biotitové.

Vzhled hornina má na místech nezvětraných, t. j. vnitřnějších
dosti čerstvý.

Vápenec činí zrnka 1'/, až 3 mm velká allotriomorfně vyvinutá,
barvy bělošedé neb šedobílé, často zřetelně zakalená. Jest silně ma-
gnesnatý. Mokrou cestou po úplném vyloučení kalcia obdrží se fos-
forečnanem sodnatoammonatým hojná sráž magnesiová. Hustotu určil
jsem na třech vybraných, dle možnosti homogenních kouscích roztokem
Thouletovym na 2'827... 2'828. Data tato jsou již velmi blízka hustotě
dolomitu, zde však budiž zván ještě dolomitickým vápencem. Ve
spektroskopu i po navlhčení kyselinou solnou dává toliko reakci na
Ca a Na.

Dolomitický vápenec přechází buď přímo do ruly nebo bývá od
ní oddělen něco přes 1 cm širokou obrubou, t. j. bělavým kompaktním

4 Ill. Jindřich Lad. Barvíř:

rámcem, do něhož rula ponenáhlu přechází. Malé vápencové čočky
v rule takového rámce ponejvíce nemívají.

A. Mikroskopická povaha dolomitického vápence.

Ve výbruse nalezneme, že některá zrna jsou (ira, jiná pak
poněkud bělavě zakalena. Obojí jsou mnohočetně lamelována, ale kal-
nější zrnka jevívají mezi kříženými nikoly nezřídka četnější mnoho-
četné lamelování a často zřetelně menší lom světla — pomocí methody
Bscke-ovy — nežli zrnka čistší. I jest hmota zrnek zakalených bližší
hmotě vápencové, čirá pak hmota jest magnesiem bohatší. Zakalení
bělavých zrnek pochází od přimíseného bílého, poněkud nahnědlého
neurčitého prášku, stejnoměrně nebo nestejnoměrně rozsetého. Dalšími
uzavřeninami vápence dolomitického jsou drobounké kapičky čiré
tekutiny s bublinkou, dílem ve hmotě zrnek samé roztroušené, dílem
na zvláštních puklinkách seskupené — tekutina ta jest aspoň částečně
nepochybně vodou — , pak černý prášek grafitovÿ, místem i šupinky
grafitové omezení z části krystalografického.

Obrysy zrnek dolomitického vápence jsou zubaté neb i drobně
laločnaté a připadají u zrnek sousedních zcela přesně do sebe. Patrně
překážela si zrnka při krystalování vzájemně v idiomorfním vývoji
a vykrystalovala více nebo méně současně.

Akcessoricky vyskytují se v dolomitickém vápenci mimo
flogopit a grafit ještě: forsterit se serpentinem, chondrodit, křemen,
titanit, apatit a slabě nahnědlý granát.

Flogopit bývá ve výbruse jen velmi slabě přibarven na hnědo,
nezřídka naskytne se čirý, ale od muskovitu rozezná se pomocí kon-
vergentního světla, v němžto jeví se býti skoro jednoosým. Uzavirä
místem stopy vápence, i jest nepochybně authigenní součástkou tohoto.

Forsterit činívá zrnka na 1 mm veliká. Mezi kříženými
nikoly jest vyznačen vysokými barvami interferenčními, zhášením ku
podélnému směru a ku pravidelnějším štěpným trhlinám rovnoběžným,
skýtá v konverg. polar. světle obraz dvou opt. os o velkém úhlu,
větším, nežli jest úhel zorného pole mikroskopu, opt, —, rovina 0s opt.
jde příčně a sice rovnoběžně ku ploše spodové. Serpentin z for-
steritu vznikající činívá nepravidelně rozsázené, vějířkovité skupinky
vláknitého slohu, o délce vláken opt. negativní, nebo jest šupinkovitý
o délce tenkých průřezův opticky positivní. Ve výbruse jest čirý,

K o

Příspěvek ku posouzení původu ruly od hradu Husy. 5

nepleochroický a dvojlomu zřetelně nižšího nežli mívá serpentin železem
zelenavě přibarvený.

Chondrodit tvoří kolem I mm velké skupiny hnědých, allo-
triomorfně omezených zrnek. "Tato jsou na průřezu žlutě prühledna
a silně pleochroická mezi tonem citronově neb i nahnědle žlutým
a mezi vzhledem čirým. Někdy jeví se mezi kříženými nikoly poly-
synthetické dvojčatné lamelování. Uzavírají v sobě řádky drobounkých
černých zrnéček a Šupinek, což jsou aspoň částečně černé rudy že-
lezné, mezi těmi pak něco kapiček čiré tekutiny a větší zrnka černé
rudy železné a titanitu. Bývá srostlý také s forsteritem.

Křemene jest v mých preparatech nemnoho. Allotriomorfni
zrnka jeho mívají undulosní zhášení, ale Z nijaké zvláštní struk-
tury, ani drcení na kousky.

Sporý titanit jest authigenního původu. Drobná jeho zrnka,
sotva "/, mm veliká, bývají někdy klínovita, jindy nepravidelně ome-
zena a tu a tam obrostla částečným rámečkem ilmenitu. Na průřezu
jest slabě nahnědlý a při otáčení nad spodním nikolem mění barvu
malounko. Sdružen bývá také častěji s chondroditem.

A patit, krátce sloupkovitý, kolem '/, mm dlouhý, bývá porůznu
roztroušen a zdá se býti taktéž authigenní součástkou vápence. Na
příčném průřezu bývá někdy šestiboký, jindy oblý. Uzavirä kapičky
čiré tekutiny.

Granátová zrnka jsou ve výbruse čira, buď stejnoměrně
isotropní nebo částečně slabě dvojlomna a jeví obrysy téměř Gboké,
někdy kosoúhle étverhranné. Soudime-li dle čirosti průřezů, přibližuje
se granát tento poněkud již granátům bílým. Na krajích uzavírává
vápenec a srůstá někdy se flogopitem, i jest opět authigenní součástkou
horniny.

Celkem tedy dolomitický vápenec od hradu Husy jest Hors ninou
úplně krystalickou, prostou zřetelně klastických neb allothigen-
ních součástek.

Uvážíme-li, že ložisko dolomitického vápence má zrno vesměs
allotriomorfní, často zubaté, ale vždy dobře do sebe zasahující, tvaru
pak všude dosti stejnoměrného beze všech zrn dlouhých nebo nízkých,
nebo. idiomorfních, také velikosti celkem dosti souhlasné, můžeme
tuším bezpečně souditi, že úplně v tomto způsobu nemohl se vápenec
-tento tak jaký jest ani uložiti mechanicky ani ponenáhlu usazovati
z roztoků, ani vyvinovati se přeměnou horniny mnohem jinakého
složení chemického. Patrně překážela si zrnka u vývoji svém navzájem
asi stejnou silou, krystalovala tudíž asi zároveň, t. j. krystalovala

6 III. Jindřich Lad. Barvíř:

zde hmota vápencová, vyplňující již celý nynější prostor. Proužkování
jest nepochybně zbytkem někdejší vrstevnatosti, i lze souditi vše-
obecně, že dolomitický vápenec od hradu Husy jest překrystalovaným
vrstevnatým vápencem starším.

Příčinu překrystalování nelze na místě samém odhadnouti, dodati
lze toliko, že kontaktu nějakého nelze spatřiti, a že přeměna dála se
za přítomnosti vody, jejíž stopy dosud zůstaly uzavřeny v porech zrn
vápencových. O původu staršího vápence nelze pak tvrditi zcela ničeho
určitého. Po organismech na příklad není ve zkoumaných částech
vápence ani stopy.

B. Mikroskopické vlastnosti ruly.

Hlavní součástky ruly: křemen, živce, biotit. Živce: ortho-
klas, oligoklas, něco čtverečkovaného mikroklinu a řasnatého mikro-
perthitu, někde i zrnka mikropegmatitu, ze živce a křemene složeného.

Akcessorické součástky: granát, sillimanit, černé rudy
(část. magnetit), zirkon, apatit, světlá slída a něco rutilu.

Struktura: rovnoběžná, jak u rul obyčejně bývá se součást-
kami allotriomorfně vyvinutými. Jen drobné šupinky biotitu, úplně
vrostlé do živců nebo do křemene, bývají tu a tam šestiboké. Velikost
živcových a křemenných zrn v normálních proužcích rulových činí
kolem 1 mm, mnohé křemeny ve křemenných proužcích bývají větší.
Biotitové lupínky dosahují velikosti '/, až 1'/, mm.

Vzhled všech součástek: často nápadně čerstvý, ale hor-
nina obsahuje místa se zřetelnou kataklasou, na těch bývají součástky
zvětrány. Některé partie mají proužek s hojnějším sillimanitem, v mých
preparatech však nedá se rozhodnouti, vyplňuje-li sillimanit starší ně-
jakou puklinku. Křemenné proužky obsahují živce často silně za-
kalené a biotit proměněný.

Sukcesse hlavních nerostů není dosti význačna. Něco
biotitu zdá se, že vyvinovalo se dříve nežli nerosty ostatní, jiný však
díl biotitu narážel patrně již na překážky idiomorfního vývoje a vy-
vinoval se asi současně se živcem a křemenem, tyto pak právě jme-
nované nerosty jsou vytvořeny taktéž skoro současně.

Biotit jest někdy velmi silně, někdy jen prostředně silně
zbarven. Hledfme-li základní plochou jejich, jest tmavohnědě prühledna
s nádechem do červenava, světlosti prostřední, příčné průřezy jsou
světle hnědy s nádechem růžovým. Točíme-li poslednějšími nad dolním

Příspěvek ku posouzení původu ruly od hradu Husy. 7

nikolem, jeví velmi silné rozdíly absorpce: pro chvění || ku (001)
jsou tmavohnědé, temné, pro chvění | ku (001) jsou slabě nažloutlé,
velmi světlé. Opticky zřetelně dvojosý, ale o malém úhlu os optických,
charakteru negativního. Obyčejně jest dosti homogenní, tu a tam
mívá jen černé okrouhlé skvrny, vzniklé patrně nahromaděním rudní
látky. Uzavírá ponejvíce zrnka černé rudy, zejména magnetitu, málokdy
jehličky rutilu, sagenitu podobného, zirkon neb i granát, někde však
— ale jen na zvláštních místech — uzavírá také sillimanit. Větráním
bledne, pak žloutne a zůstavuje jemné žlutavé mázdřičky, nebo se
mění na světlou slídu, často pak zelenavě přibarvenou, zřídka na
chlorit penninovitý. Někde — arcit spoře — při větrání jeho vylučují
se drobná červenavá zrnka titanitu nebo sagenitové pletivo jakožto
známky, že místem obsahuje i Ti0. Mění-li se biotit také někde na
sillimanit, netroufám si ani tvrditi ani popírati. Zdálo by se, že děje
se tak někdy právě u biotitů sillimanit již uzavírajících, také některý
svazek sillimanitový mívá kalné zelené přibarvení, jakoby byl pozů-
statkem ze staré nějaké šupinky biotitové,*“) ale důkazu jistotné pro-
měny nemohu podati.

Živce, jsou-li dobře zachovány, bývají velmi čerstvého vzhledu,
větráním se ovšem zakalují. Rozkladem vzniká v nich mnoho dutinek
a Zivce mění se na známé Supinkovité aggregaty světlé slídy nebo
na kaolin. Často však vznikají z nich zřetelně i větší lupénky světlé
slídy, kterážto tudíž jest v rule naší aspoň částečně druhotného pů-
vodu. Čerstvé živce uzavírají mikroskopické kapičky čiré tekutiny,
částečně nepochybně vody, tu a tam lupének biotitu, zřídka větší
lupének světlé slídy, někdy však i drobné Špinavé aggregaty
světlé slídy nebo kaolinovité hmoty neb i svazečky
sillimanitu, vše právě řečené někdy i se přimísenou čerstvou šu-
pinkou biotitu, a nalezneme uzavřeniny takové ve všech druzích živců.
Z úplně čerstvého vzhledu celého zrnka, prostého všech puklin, a ze
přimísení čistého biotitu jest patrno, že i tyto uzavřeniny jsou původ-
ními, ne snad vzniklé ze zrnka živce samého rozkladem, nebo snad do
něho později při větrání horniny přistěhované. Že však právě podobné
látky vznikají rozkladem živců: Supinkovitä světlá slída a kalný kaolin
jistotně, sillimanit pak velmi pravděpodobně, lze souditi, že jsou to
zbytky po starších drobtech živcových, že zde máme překry-
stalovanou kdysi velmi zvětralou horninu, asi takové povahy sou-
částek, jakou právě mají mnohé sedimenty.

*) Srovn. pojednání Franr. SLavíka: O rudonosné pyroxenické a biotitické
rule u Pohledě. Věstník tento z r. 1897, číslo XXXIV , str. 23.

N HE. Jindřich Lad. Barvíř:

Křemen obsahuje podobně mikroskopické kapičky čiré tekutiny,
obejímá někdy zrnko Zivcové, uzavírává lupének biotitu nebo světlé
slídy, na zvláštních pak místech i hojně sillimanitu. Některé křemeny
uzavírají podobně jako některé živce šupinkovité aggregaty světlé
slídy nebo kaolinovité hmoty, jaké vznikají rozkladem živců. Část kře-
menů takových jest zřetelně pozdějšího původu, nastupujíc místo zvě-
tralých živců, ty mají malý význam. Větší význam mají křemeny primární
vzhledem ku dnešní rule, ježto lze poznati tu a tam hlavně dle toho
úkazu, že bývá v něm uzavřen čerstvý lupének biotitu, kdežto ve
druhotných křemenech, uzavírají-li biotit, bývá tento aspoň částečně
změněn. Takové vzhledem ku dnešní rule primární křemeny jsou opět
velmi düleZity pro seznání původní povahy ruly této a platí zde
totéž, co bylo řečeno právě u živců.

světlá slída neobsahuje zvláštních uzavřenin. V mezeräch
mezi ostatními součástkami ruly činívá obyčejně — mikroskopicky
míněno — větší lupénky, kolem 1 mm dosahující.

Granátu jest v hornině zkoumané dosti málo. Zrnka jeho jsou
nejčastěji menší nežli 1 m, allotriomorfně omezena, ve výbruse slabě
růžově zbarvena a isotropní. Obsahuje bublinky čiré tekutiny, něco
dvojlomnych mikrolithů nebo rudní prášek, tu a tam ojedinělé allo-
triomorfní zrnéčko křemene. Zvláštní nápadné struktury nespatříme.

Apatit bývá. sloupkovitÿ, na koncích oblý, zirkon ovální,
železné rudy mívají však dosti často aspoň částečně idiomorfní ome-
zení. Rudy jsou vůbec hlavně magnetit a drobná zrnka jejich mají
velikost 05 až jen O1 mm.

Původ součástek.

Vzhledem ku dnešní rulové povaze horniny lze tvrditi, že
aspoň všechen čerstvý biotit jest původu authigenního, s rulou
soudobně vytvořen, najisto pak také mnohý, nyní již zvětralý biotit.
Podobně všechny čerstvé živce, mnoho křemene — zejména křemen,
uzavírající čerstvý biotit —, pak sillimanit a granát jsou authi-
genními součástkami ruly této, S ní soudobně vytvořenými.

Domnívám se však, že jsou zde zbytky také starších nějakých
šupinek biotitových, jak svrchu bylo řečeno, jenže jest málo případů,
dle kterých úsudek ten činím, i nelze mluviti tou příčinou o přesném
důkaze, neboť ve výbruse přece jen pozorujeme jednu plochu, a ne-
víme, nešla-li v obroušené části horniny ku zvětralým takovým bio-
titům přece nějaká dutinka nebo puklinka. Jednou nalezl jsem chlori-
tovanou supinku biotitovou v Zivei aspoň zdánlivě zcela neporušeném
uzavřenu.

Prispevek ku posouzeni püvodu ruly od hradu Husy. 9

O tom faktu však, že zde jsou stopy starších, rozložených živců,
svědčí již primární uzavřeniny Šupinkovité světlé slídy a kaolinovité
hmoty v některých zcela čerstvých živcích, jak svrchu bylo poznamenáno.
Máme však zde i nepochybné malé drobty živců alkalických, na
nichžto zřetelna jest kataklasa, spojená se značným rozkladem, a přece
bývá skupince drobtů takových přimísen někde čerstvý biotit, vší de-
formace prostý, kdežto jiné skupinky klastického živce obsahují v sobě
biotit rozložený, někde i kataklasou ohnutý. Drobty prvnějšího druhu
se přimíseným čerstvým biotitem lze dle toho pokládati za starší
nežli biotit sám, t. j. za starší nežli nynější rula sama, a máme zde
opět jedno svědectví, že rula nynější od hradu Husy jest překry-
stalovanouasice původně klastickou horninou. Skupinky
starších takových drobných klastických zrnek živce a křemene činívají
dojem skupin zrnek sobě cizích, odjinud na nynější místo přinesených:
lze mysliti, že byla tu původně hornina sedimentární, kterýžto
úsudek ovšem podporován jest 1 vrstevnatostí její.

Za třetí známku, že máme zde horninu překrystalovanou, po-
kládám přítomnost hojného na některých místech, zcela authigenniho
a vzhledem ku rule nynější i soudobně vytvořeného sillimanitu. Na ně-
kterých místech horniny totiž postrádáme živců úplně nebo skoro úplně,
místo nich nalezneme křemen se sillimanitem, k nimžto přimíseno bývá
někdy něco světlé slídy. Spojení sillimanitu se křemenem jest takové,
že křemen činí aggregaty zrn rozmanitých tvarů, jimižto prostupují
jehlice sillimanitové, kratší neb i značně delší nežli jednotlivé křemeny,
a bývá sillimanit buď snopkovite seskupen nebo všelijak roztroušen.
Někdy činí skupiny křemene a sillimanitu již na první pohled dojem
asgregatü druhotně vzniklých, součet pak Al,SiO, — S10, — kaolinu
bez vody H,ALSi,0, — 2H,0 = ALSi,0,. Zjev tento poukazuje na
původ skupin oněch ze živcův alkalických, čemuž místem mohla
by nasvědčovati i přítomnost světlé slídy, ježto vznikává také roz-
kladem těchže živců. Negativní jakousi podporou úsudku toho může
býti 1 nepřítomnost rud v aggregatech takových.

A opravdu sillimanit v horninách vyvřelých, t. j. v horninách
z magmatu přímo vzniklých pravidlem se nevyskytuje, nýbrž hlavně
v horninách proměněných, a sice buď v drcených horninách n. p.
žulách, nebo v horninách kontaktem s vyvřelými horninami promě-
něných, n. p. v rulách a sedimentárních břidlicích.*) Tu sillimanit

*) Srovn.: Justus Roru: Allgem. u. chem. Geologie, III. Band, I. Abth.
(Berlin 1590), pag. 121, 125 a j. — H. Rosexsuscu: Mikrosk. Physiographie,
II. Theil, 3. Auf., pag. 78, 79, 80, 100.

10 III. Jindřich Lad. Barvir:

vzniká — at přímo či nepřímo — rozkladem živců, a naopak svědčiti
může i v naší rule, zejména ve spojení s jinými svrchu řečenými
známkami, že rula tato vznikla překrystalováním jiné horniny.

V mých preparátech, zhotovených z ruly pokud bylo lze nej-
čerstvější, nevzniká sillimanit ze živců zvětráním nynějším, nýbrž
jest látkou současně s rulou vytvořenou. Tu pak lze souditi také,
kdyby rula zdejší byla vyvinovala se z magnatu, že by byly nekry-
stalovaly napřed drobounké šupinky slídy světlé a kaolinovité hmoty
nebo drobné jehličky sillimanitové, nýbrž, jestli vůbec, hrubší lupénky
světlé slídy a jiné.

A že sillimanit jest v rule zdejší celkem dosti hojný, máme
další, se stanoviska chemického zajímavý zjev: nedostatek alkalií
v hornině, potřebných ku vytvoření živců za určitého množství
ALO, a SiO,. To pak jest úkaz právě obyčejný ve klasticky
sedimentárních horninách, že obsahují méně alkalií nežli
horniny, ze kterých vznikají.

Máme zde tudíž vokolí Hradu Husy rulu, ježto dle něko-
lika známek jest horninoupůvodněklasticky sedimentární,
složenou kdysi z malých drobtů zvětraného živce a křemene, jakož
i zvětranin, rozkladem živců vznikajících, t. j. hlavně ještě světlé
slídy a kaolinu. K součástkám těm družila se barevná podstatná
součástka, aspoň částečně tuším biotit, ale dlužno přiznati, že o pod-
statě oné barevné součástky přímého důkazu nebylo lze podati. Pře-
krystalováním nerostů těch starších vznikly nynější podstatné sou-
částky ruly, t. j. rula nynější sama.

C. Obruba vápence v rule.

Rámečky kolem vápence jsou složeny hlavně ze živce a křemene
a mají zrno mnohem větší nežli rula, asi takové již jako vápenec,
neb i ještě něco větší. Živce jsou buď orthoklas, mikroperthit nebo
kyselý plagioklas, ponejvíce zvětralé, nebo poměrně čerstvý albit.
Tu a tam prozrazuje se jak reliefem tak i způsobem zhášení také
přítomnost basičtějšího, t. j. kalciem bohatého plagioklasu. Mikroklinu
čtverečkovaného nebylo lze nalézti. Živce nezřídka srůstají se kře-
menem mikropegmatiticky. Akcessoricky vyskytuje se slabě na-
hnědlý granát, lupénky biotitu, zřídka sloupek apatitu nebo zrnéčko
zirkonu, jak v živcích tak i ve křemeni porůznu zarostlé. Granát
jest ve výbruse čirý, biotit mění se na chlorit klinochloru příbuzný

Příspěvek ku posouzení původu ruly od hradu Husy. 11

o délce úzkých průřezů opt. negat. a zhášení rovnoběžném nebo
s úchylkou sotva pozorovatelnou.

Tyto rámečky kolem vápence souvisí složivem svým jak s rulou
tak i s vápencem. Na stranu k vápenci nastupují vápencové uzavřeniny
v živcích a ve kremeni. Pozoruhodnou jest nepřítomnost sillimanitu
v rámcích těch. Jest zde však hojně novější kataklasy a větrání, něco
albitu zdá se býti dokonce i novotvořeninou. Po nějakých organismech
není nikde ani stopy.

D. Proužek ruly ze vnitřku vápence.

Hlavní součástky: křemen, živce, biotit. Ze živců převládá
orthoklasovitý živec — částečně jistě orthoklas, částečně snad nela-
melovaný mikroklin — a albit, něco jest oligoklasu. V silně křemité
partii vyskytuje se — jako ve hlavní rule — dosti četně také čtvereč-
kovaný mikrolin.

Struktura jest celkem jako ve hlavní rule, než křemen bývá
se živcem častěji srostlý mikropegmatiticky.

Vzhled součástek: v obyčejném složivu jsou všecky nápadně
čerstvy, kdežto v silně křemité partii jest hornina opět značně pro-
měněná. V poslední části zejména arci jsou proměněny živce, částečně
i vylouženy a nahraženy křemenem, dále biotit, jenž jest vybledlý
podobně, jako bývá ve křemitých proužcích hlavní ruly kolem vápence
se prostirajici.

Akcessorické součástky: sillimanit, zirkon, magnetit.

Magnetitová zrnka bývají uzavřena hlavně v biotitu, zirkon pak
a sillimanit ve všech nerostech, jenže sillimanit není v celém kousku
horniny rozšířen stejnoměrně. Sillimanit vůbec hlavně se vyskytuje
ve křemeni, méně hojně v živcích a v biotitu.

V několika ostatně čistých orthoklasech a albitech nalezl jsem
uzavřeno i něco drobounkého muskovitu, promíseného kalným práškem
snad kaolinovitým. Není nemožno, že uzavřeniny takové pocházejí
z rozložených starších nějakých živců: avšak zřetelných zbytků cizo-
rodých nebylo lze konstatovati.

Přibíráním vápence, nejprve jakožto hojné uzavřeniny v živcích,
dále ve způsobu zrnek, přechází rulová vložka do vápence. Jest
pravou jeho vrstvou. S vápencem dostaví se na samém kraji
i flogopit. Čerstvost nerostů a pravý přechod naznačují jasně, že ne-
máme zde snad kousek horniny nějaké starší nežli vápenec, ani mladší

12 ee ML. Jindřich Lad. Barvíř:

nýbrž pravou vrstvu, na svém místě zůstávající, s nynějším vápencem
současně, a tudíž za stejných fysikálních podmínek
vykrystalovanou. Že pak jest proužek tento celkem analogický
hlavní rule, vápenec obejímající, lze tuším i o hlavní rule u hradu Husy
tvrditi, že krystalovala za stejných podmínek fysikálních jako nynější
vápenec, jejž uzavírá, a zároveň S ním. A jest-li vápenec, jakož
soudím, horninou překrystalovanou, máme opět jiný důvod zde, pro
který lze rulu od hradu Husy taktéž pokládati za horninu pře-
krystalovanou.

Jakožto poslední důvod budiž ještě naznačena nápadná čerstvost
mnohých partií, jaké bychom v hornině geologicky staré neočekávali.
Takovou však nápadnou čerstvost shledáváme právé často u hornin
překrystalovaných, n. p. na kontaktech, kde n. p. kontaktně změněný
sediment často bývá čerstvějšího vzhledu nežli sousední stará
a přece současně skrystalovaná — hornina eruptivní, n. p. žula.

Z pojednání tohoto vysvítá, jak několik důvodů svědčí o tom,
že rula u hradu Husy, obsahující ložiska krystalického dolomitického
vápence, jest překrystalovanou horninou původně klásticky sedimen-
tární. Důvody ty jsou krátce tyto: BO PARS

1. křemeny její a čisté Živce uzavírají místem OD drobné
světlé slídy nebo kaolinovité hmoty; :

2, mezi čerstvými, neporušenými součástkami ruly lze tu a tam
nalézti něco drobných zrnek křemene a zvětraného živce, na nichäto
patrna bývá kataklasa, i lze je považovati za starší nežli nynější
součástky ruly.

Již dva tyto znaky, spojené. se zjevem pravé vrstevnatosti, roz-
hodnabti mohou o povaze ruly řečené. Ještě však přistupuje ke znakům
těm dále:

3. výskyt sillimanitu ;

4. současnost krystalení se prekrystälenim vápence;

5. nápadná čerstvost horniny geologicky staré. :

Ze však aspoň makroskopicky podobné ruly vápenconosné jsou
v Čechách jižních velmi rozšířeny, ba i ve bližším i dalším. okolí
lze tuším doufati, že také v těch naleznou se na četnějších místech
zejména znaky 1. a 2., a Ze ruly ty velkou částí aspoň bude lze vy-
ložiti také jakožto proměněné staré sedimenty.

Prispevek ku posouzeni püvodu ruly od hradu Husy. 13

Svor zaujímá v Šumavě hlavně okrsek „Královského hvozdu“.
Zhruba označeno území jeho rozkládá se hlavní délkou z okolí Eisen-
steinského na 18 km dálky na sever až do okolí Nýrska a jest roz-
šířeno jak na české tak i na bavorské straně Šumavy. Svor ten jest
uložen na pohled způsobem pánve mezi rulovými vyvýšeninami a zdá
se náležeti vyššímu horizontu nežli rula sousední.

Typický svor od Eisensteinu, jaký jsem zkoumal vlastně za
účelem srovnání struktury jeho v rozmanitých průřezech se strukturou
grafitické ruly od Černého Potoku, jest hornina na pohled holokry-
stalická, slohu rovnoběžného, sestávající z rozsáhlých plaství dvojí
slídy, temné a světlé, pospolu sdružené, mezi plastvemi těmi pak
leží přerývané uzounké proužky drobno- až jemnozrného křemene.
Vzhled příčného průřezu ve výbruse znázorňuje obr. 1. (zvětš. 4X 4-
kráte). Hornina má barvu na dálku šedohnědou.
| Podstatné součástky jsou tudíž ve zkoumaných vzorech: biotit,
světlá slída a křemen; akcessorické: drobná zrnka granátu, ma-
gnetitu, někdy ilmenitu, pak zcela jen mikroskopický zirkon a apatit.
Pokud týče se velikosti hlavních součástek, biotit a světlá slída zdají
se činiti často hrubší lupénky, někdy až 5 mm veliké, ale mikroskopem
lze poznati, že jsou to vlastně aggregaty lupénků 1 až 2 mm velikých.
Křemenná zrnka stejnoměrnějších obrysů dosahují až 1 mm velikosti,
podlouhlá i přes 1'/, mm.

Všecky součástky vyjímaje rudy a některou malou šestibokou
Šupinku slídy tmavé nebo světlé, jsou vyvinuty allotriomorfně
a ovšem křemen, ale také biotit a světlá slída jsou ponejvíce čerstvého
vzhledu a čisté, neboť biotit málokdy bývá kalně přibarven nebo
práškem rudním zatemněn, světlá slída pak pravidlem nebývá zakalena.

„Křemen jest čirý a uzavírá často kapičky čiré tekutiny s. bu-

blinkou. Tekutina ta jest hlavním množstvím nepochybně voda. ;
Biotit jest hnědý, pleochroický se silnými rozdíly absorpce

a opticky jednoosý. Větráním obyčejně bledne až jen na žlutavé

mäzdricky.- |

Světlá slí d a jest slída alkalická, ve výbruse čirá, ve příčných,

vy v

řezech zháší přesně rovnoběžně ku: PIERRE Jest opticky A

o velkém úhlu os optických. -
Granát bývá ve výbruse buď čistě růžově průhledný nebo
místem hnědě zakalen a v zákalu tom mívá vrostlý biotit nebo

14 III. Jindřich Lad. Barvir:

černou rudu železnou. Uzavírává mnoho křemenných zrnek a někdy
mívá i černý prášek rudní ve zřetelných dutinkách osazený. Cini
zrnka buď oblá nebo i rozmanitě se rozkládající.

Zirkon má podobu ohlých krátkých sloupků neb okrouhlých
zrnek, uzavírává černé zrnko rudní nebo čirý mikrolith, apatit má
způsob oblých zrnek a uzavírává po krajích černý rudní prášek.

Se zřetelem ku struktuře dlužno rozeznávati všecky hlavní
součástky a granát dle velikosti vždy dvojí, větší a menší.

Biotit mívá větší lupénky jednotné, stejnoměrně hnědé, jen
místem ztemněné černým rudním očkem, a uzavírá tu a tam ojedinělé,

Obr. 1. Obr. 2.

mikroskopicky dosti velké zrnko černé rudy. Menší lupénky biotitové
bývají často nestejně zbarveny, hnědě nebo žlutavě, a bývají sdruženy
nezřídka v Supinkovite aggregaty. Mimo někdy přimísené větší zrnko
černé rudy železné obsahují aggregaty takové nezřídka i nepravidelné
řádky a skupinky nápadně drobných černých rud, upomínající poněkud
na řádky a skupinky železných rud v serpentinových pletivech, tedy
na skupinky rud druhotně vzniklých. Ostatně bývá s některým biotitem
srostlo i drobné zrnko granátu, plné pramalounkých porů s kapičkami
čiré tekutiny a černého prášku rudního.

Větší lupénky světlé slídy nejeví zvláštních uzavřenin. Drobně
Šupinkovité aggregaty jsou buď čisty nebo promíseny podobně jako
aggregaty jemnějšího biotitu drobounkými tmavými rudami v nepra-

Příspěvek ku posouzení původu ruly od hradu Husy. 15

videlných řádcích a skupinkách. Na některých místech bývají skupinky
světlé slídy tak jemného slohu, že vzniká skoro dojem sericitu.
Větší zrnka křemene bývají laločnatá, někdy nápadně jevíce
výběžky zvláštní podoby, a skoro pravidlem uzavírají ojedinělé lupénky
biotitu nebo světlé slídy, mimo to zde onde také jiné zrnko křemenné.
Co týče se menších zrnek křemenných, nutno jest ovšem ve vý-
bruse rozeznávati od nich odkrojky laloků větších křemenných zrn.
Nejpoučnější jest zkoumati zvláště skupinky drobných zrnek křemen-
ných, dosahujících toliko kolem "/; mm. Tu pak lze shledati, že
mnohá z nich postrádají laloků a mají podobu hranatou se hranami

někdy dosti ostrými a s obrysy tu a tam ostře vroubkovanÿmi, a ne-
uzavírají ani biotitu ani světlé slídy. Některá jeví dokonce i undu-
losnif zhášení a prozradí tak klastický původ, jenž platí dle způsobu
obrysů pravděpodobně i pro četná jiná drobná zrnka s nimi sdružená,
ale undulosního zhášení postrádající. Nevznikla však kataklasa tato
teprve v hotovém svoru, nebof zrnéčka dle podoby své a dle často
značně rozdílné orientace optické nepatřila před kataklasou k sobě:
jsou to patrně součástky, zbývající ze hmoty starší nežli jest svor
- Nynější. Nakupení zrnek těch činí dojem, jakoby byla na sebe snese na,
t. j. každé přineseno odjinud.

Celkem lze studiem tvaru součástek svoru od Eisensteinu, z jich
vzhledu a ze vzájemného jich se uzavírání konstatovati, že se zře-

16 BI. Jindřich Lad. Barvíř:

telem ku nynější podobě svoru toho veškeren biotit,
granát a magnetit, možná pak, že i všechna světlá slída
jsou součástkami authigenními a se svorem soudobně
vzniklými. Že pak se podobá, jakoby některé aggregaty drobného
biotitu a drobné světlé slídy byly vznikly druhotně, také však z toho
zjevu, že svor obsahuje také drobná, dle celého způsobu výskytu starší
klastická zrnka křemene, nezřídka jakoby sedimentárním způsobem
seskupená, lze tuším souditi, že svor od Eisensteinu byl horninou pů-
vodně klastickou, a sice sedimentárně klastickou, zrna
značně menšího nežli činí průměrné rozměry zrnek nynějších, později
překrystalovanou.

Ale jest patrno, pokud zkoumáme toliko výbrusy tohoto svoru
všeho živce prostého, že, nebýti úlomkovitých zrnek křemene, nebylo
by možno tak snadno prohlásiti horninu za překrystalovanou. Z povahy
některých aggregatü biotitových a světlé slídy samotných následovala.
by sotva jen pravděpodobnost o nějakých změnách látky, více pak
nic. Hornina jest opravdu největším dílem krystalickou. I záleží tím
více na vyhledání co nejčetnějších takových zrnek křemene, o nichž
dalo by se říci, že jsou Starší nežli svor nynější podoby sám. A tu
bylo by lze ukázati ledakteré zrnko křemene, jež překáželo vývoji
biotitu, pročež tento má v sousedství i zubaté obrysy onoho.

Zvláště tuším povšímnutí hodné příklady poskytují zrnka kře-
menná, uzavřená ve větších granätech, součástce to se svorem sou-
dobně vzniklé. Granáty ty dosahují 5, 6 až 7 mm velikosti a jsou
to buď oblá nebo hranatě podlouhlá zrna. Obsahují přehojné uzavřeniny :
křemenných zrnek, jejichžto celková prostora činívá místem více nežli
objem vlastní granátové hmoty, i vznikají ze granátu tvary buněčnému
pletivu rostlinnému ne nepodobné. Bývají granáty s hojnými uzavře-
ninami arciť i v jiných svorech, ale v našem jsou velmi význačny. Pří-
klady jejich podává z výbrusů obr. 2., 3. a 4., každý 4X 4kráte zvětšený.
Ponejvíce vyplňuje jednu dutinku jedno zrnko křemene, hranatě allo-
triomorfní '/, až '/, mm veliké, ‘a obrysy dutinky řídívají se, jak aspoň
často dobře bývá patrno, dle obrysů zrnka toho a nikoli naopak. Ani
tvar ani uspořádání zrnek křemenných nejeví žádného vztahu ku kry-
stalické stavbě granátové hmoty. Mezi nejbližšími zrnky křemene
zbývá často jen velmi málo prostoru, vyplněného nápadně uzounkým
proužkem granátu. Tuším, že nemůže býti pochybnosti o heterogenním
původu aspoň značného počtu takových zrnek křemenných, byť i ně-
které ve granátu uzavřené zrnko křemenné přece považováno býti
mělo za chemickou vyloučeninu, vzniklou při krystalení granátu.

Pfispevek ku posouzeni püvodu ruly od hradu Husy. rt

Někdy pak vyplňují dutinku granátovou zrnka křemenná dvě, podoby
opět hranatě allotriomorfní. Tu soudím, kdyby byla vyloučenina gra-
nátu, že bylo by spíše vyloučilo se zrnko jednotné, obrysu ovalného
nebo laločnatého, ne-li třeba negativní granátotvar, nebo, jestli přece
zrnek více, že měla by tato taktéž spíše jinaké obrysy.

Z pojednání tohoto následuje, že svor od Eisensteinu obsahuje
mimo vlastní krystalické součástky také drobný starší křemen, ponej-
více kolem '/, mm dosahující, neb i menší, jehožto obrysy, místem
i undulosní zhášení a nedostatek uzavřenin biotitu nebo světlé slídy
svědčí o jeho klastickém původu. I lze souditi, že svor tento jest
horninou přeměněnou, t.j. překrystalovanou, nikoli pak snad
částí někdejší utuhlé kůry zemské. Dle způsobu seskupení onoho
drobného klastického křemene jest vidno, že nevznikl nějakou authi-
genní kataklasou ve svoru samém, spíše seskupení to má vzhled,
jakoby ona zrnka křemenná náhodou na sebe byla snesena, i soudím,
že jest svor od Eisensteinu horninou původně klasticky sedi-
mentární.

Všeobecně lze ještě dodati, že dle chemické skladby horniny
očekávali bychom v ní aspoň něco alkalického živce, kdyby byla se
vyvinula z nějakého magmatu. Ale místo živců máme zde světlou
slídu, nerost, jaký vzniká právě rozkladem živcův zejména alkalických.
I lze také s toho stanoviska prisvédéiti úsudku hořeji podanému, že
máme zde horninu překrystalovanou.

Další známkou překrystalení pokládám i čerstvý vzhled horniny.

Tato jest geologicky starou, a přece bývá biotit její často až
nápadně čerstvý.

Jiných podrobností o původu horniny této ze preparatů živce
úplně prostých nelze již podati, zejména nelze nijak přímo objasniti
původ biotitu.

— P PNE FO —— -

Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed, Grégra v Praze 1898.

IV.

Über abnorme Kerntheilungen in der Wurzelspitze
von Allium cepa.

Von Dr. Bohumil Nemec in Prag.
(Mit einer Tafel.)

(Vorgelegt den 28. Jänner 1898.)

Über Abnormitäten der karyokinetischen Kerntheilungen im
Pflanzenreiche ist bisher nicht viel berichtet worden. Die zerstreuten
Angaben über abnorme Kerntheilungen, im älteren Gewebe ausge-
nommen, beansprucht in erster Reihe Juers !) Arbeit über die Kern-
theilungen in den Pollenmutterzellen von Hemerocallis fulva volle
Aufmerksamkeit. Hier kommen hypochromatische Kerntheilungen sehr
häufig vor, und es scheinen die hier vorkommenden Unregelmässig-
keiten in der Unvollkommenheit des Mechanismus der Kerntheilung
ihren Grund zu haben. Um pathologische Erscheinungen scheint es
sich hier nicht zu handeln. Ferner muss hier der verschiedenen Mo-
dalitäten der amitotischen Kerntheilung gedacht werden, bei welchen
sicher im Kerne Vorbereitungen zur karyokinetischen Kerntheilung
vor sich gingen (Dixon, Buscarronr).

In dieser Arbeit will ich abnorme Zellstructuren und Kern-
theilungen beschreiben, die ich in einer Allium-Wurzel fand und
welche sicher als pathologische Phaenomene betrachtet werden müs-
sen. Ich untersuchte im vorigen Jahre Kerntheilungen in Vegetations-
kegeln verschiedener Gefässpflanzen und besonders in der Wurzel-
spitze von Allium cepa. Die Zwiebeln dieser Pflanze wurden zunächst

-in feuchte Luft gestellt und nachdem zahlreiche adventine Wurzeln

1) Juer H. 0.: Die Kerntheilungen in den Pollenmutterzellen von Heme-
rocallis fulva und die bei denselben auftretenden Unregelmássigkeiten. Prings-
heims Jahrb. f. wiss. Botanik, Bd. XXX.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1

9 IV. Bohumil Němec:

erschienen sind, wurden die Zwiebeln ans Wasser gesetzt, so dass
die Wurzeln im Wasser wuchsen, wo sie, wie schon Schwarz?) an-
gegeben hat, sehr gut gedeihen und keine Wurzelhaare bilden. Von
einer Zwiebel wurden einige Wurzeln abgeschnitten und in Chrom-
essigsäure konserviert. Alle hatten ein ganz normales Aussehen. Erst
nachdem sie in Serien zerlegt wurden, entdeckte ich in einer der-
selben die zu beschreibende Zone abnormer Zellen. Die Zellen der
Wurzelspitzen bei den übrigen Wurzeln waren völlig normal.

In der abnormen Wurzel gibt es eine Zone von auffallend
grossen Zellen, die eine rege Theilung aufweisen, 2:6 mm weit vom
Vegetationspuncte beginnen und bis ans Ende der Calyptra ziehen.
Die Zellen liegen in drei Etagen über einander (Fig. 1.), die Hyper-
trophie beginnt in der fünften und sechsten Reihe der primären
Rinde (vom Dermatogen aus gerechnet), sodann findet man sie in
der 4., 5., 6. Reihe, weiter in der 3., 4., 5., — 2., 3., 4, — 1,, 2.,
3., — die Hypertrophie erscheint dann im Dermatogen und den zwei
oder drei ersten Reihen des Periblems, schliesslich tritt sie in die
Calyptra, wo man sie bis zu den degenerierenden äussersten Zellen
verfolgen kann (Fig. 2.).

Ich habe die Grösse der hypertrophierten und der anliegenden
normalen Zellen gemessen und die Zahlen in einer Tabelle zusam-
mengestellt. Es erhellt aus den Zahlen, dass die Zellen der ab-
normen Zone drei- bis achtmal so gross sind als die anliegenden nor-
malen Zellen, entsprechend vergrössert erscheint auch der Kern.

Das Plasma dieser Zellen ist normal granuliert, auch die Va-
cuolen zeigen nichts auffallendes. Je entfernter die Zelle vom Vege-
tationspuncte liest, desto grösser werden die Vacuolen. Besonders
grosse Vacuolen findet man in den Zellen der Calyptra (Fig. 2). Die
Kerne sind gross und sehr chromatinreich. Auffallend ist der Um-
stand, dass in vielen Kernen keine Nucleolen zu sehen sind, oder
nur kleine Körperchen, die man als Nucleolen deuten kann, wogegen
die normalen Kerne grosse und gut unterschiedbare Nucleolen besitzen.

Das Chromatin ist in ruhenden Zellen in der Form von Körn-
chen vorhanden. Dieselben sind in den Zellen der Calyptra sehr
fein (Fig. 2.), in den Zellen der primären Rinde (Periblem) gröber.
Es sind jedoch wenige Zellen in der ganzen abnormen Zone, welche
2-8 mm lang ist, die man als ruhend bezeichnen könnte. Vielmehr

2) Scuwarz FR.: Die Wurzelhaare der Pflanzen, ein Beitrag zur Biologie
und Physiologie dieser Organe. (Unters. aus d. bot. Inst. Tübingen, Bd. I)

Über abnorme Kerntheilungen in der Wurzelspitze von Allium cepa. 3

bildet in den meisten das Chromatin vielfach und verschiedenartig
gewundene Fäden und man ist darnach berechtigt zu glauben, dass
sich die meisten Kerne in der Prophasis befanden. In der ganzen
Zone gibt es relativ eine grössere Zahl von sich theilenden Zellen,
als in dem anliegenden normalen Gewebe.

Entfern. | © 1 = 7000
SL. Normale Zellen | Hypertroph. Zellen
eget.- = ee -=
puncte Länge| Breite a Länge! Breite Grósse
de za nd Zu anne der2.7d22. era

2-49 mm Paribl. 7. R.| 65 | 13 11 X Pe. 6R. 121 | 20 22 X 18
5 m 18 il < 9. 6, 1 66 26 92 Cie
Be o lex 9 506, 110 | 31 126 X 22

h | 65
B US 6103112618018
26 | 13 9X 9,
es.
ee

„| 48 | 24 18 X20
42 | 33 15x18
32 3 Bor 8

27202 150002 94044 1891601

» Re A 9 P
s

ae ea

0:22 „| Demaug. | 15 | 17 | 8 X 11) Dome | 33 | 22 8X 7

0:00 , | Alpin | 26 | 15 | 9 X 9 Gljm | 33 | 13 15x11
O6. : SO ODO DU

Die karyokinetischen Figuren sind grósser, als in den angren-
zenden normalen Zellen. Man vergleiche nur die karyokinetischen
- Figuren in Fig. 4 der Tafel. Die grosse Zelle gehört der vierten
Zellen-Reihe der primären Rinde an, die drei anliegenden kleinen,
normalen Zellen der dritten Reihe.

Fig. 5. stellt eine abnorme grosse Karyokinesis aus der 2. Zel-

À IV. Bohumil Nemee:

lenreihe des Periblems dar, Fig. 6 und 7 normale, der 5. und 6.
Reihe angehörige Kerntheilungen; bei allen Figuren ist die Vergrös-
serung die gleiche. Während des Kernplattenstadiums hat die achro-
matische Spindel eine fast kugelige Form, die Platte selbst hat das
Eigenthümliche, dass die Chromosomen nicht ausschliesslich am
Aequator angeordnet sind, sondern auch im Innern und so eine wirk-
liche Platte vorstellen, wie man es bei schief stehenden Figuren kon-
statieren kann (Fig. 8). Diese Erscheinung hat vielleicht ihren Grund
darin, dass alle Chromosomen am Aequator nicht Raum genug finden
können, wodurch sie genöthigt sind auch das Innere des aequato-
rialen Kreises auszufüllen. Hier erfolgt eine ganz normale Längs-
spaltung der Chromosomen.

Die grosse Chromosomenzahl ist bei der Kerntheilung dieser
hypertrophischen Zellen das Auffallendste. Ich zählte in normalen
embryonalen Zellen der Chromosomen immer 12, höchstens könnte
die Zahl 16 erreichen, denn die Zählung lässt sich nicht immer kor-
rekt durchführen; in unseren abnormen Zellen beträgt jedoch die
Zahl der Chromosomen mindestens 24. In Fig. 9 und 10 wurden
Chromosomen von einer Figur (Metakinesis), die durch den Schnitt
annähernd halbiert wurde, gezeichnet und die Zählung ergibt an beiden
Hälften ungefähr 24 Chromosomen. Doch gibt es deren in manchen Zellen
noch mehr. Die in Fig. 4 abgebildete grosse kinetische Figur weist in jeder
Hälfte mindestens 40 Chromosomen auf. Ist die Chromosomenzahl
zu gross im Verhältniss zu dem Raume, den die Zelle bietet, so
kommt es überhaupt nicht zu einer normalen Kernplatte und die
Chromosomen bilden einen unregelmässigen Haufen, an dessen zwei
Seiten achromatische Fasern zu sehen sind, oder die Figur stellt
sich schief in der Zelle (Fig. 4.) und es. entstehen dadurch un-
regelmässige Einbuchtungen aufweisende Tochterkerne, deren charak-
teristische Form lange erhalten bleibt (Fig. 3). Man kann durch ver-
schiedene Übergangsstufen derartige Kerne verfolgen, bis sie eine
Form, wie sie in Fig. 11. dargestellt ist, erreichen. Diese Kerne sind
lang, spindelférmig und an ihren beiden Polen gibt es gewöhnlich
eine Ansammlung von abweichend sich färbendem Plasma. Es ist
möglich, dass diese Ansammlungen das Kinoplasma vorstellen. Denn
ich bemerkte öfters, dass um die Töchterkerne, nachdem sie schon
ihre Membran gebildet haben, eine fasrige Masse angesammelt war, die
theils von den Verbindungsfäden, theils von den Mantelfasern abstam-
men dürfte (Fig. 23).

Ich fand auch Kerntheilungen, die nicht eine so grose Chromo-

Über abnorme Kerntheilungen in der Wurzelspitze von Allium cepa. 5

somenzahl aufweisen konnten, bei diesen waren jedoch wieder die
Chromosomen unregelmässig, was besonders ihre Grösse betraf. In
Fig. 5 ist eine derartige Kerntheilung abgebildet und es zeichnen
sich hier besonders zwei plumpe Chromosomen durch ihre Grösse
aus, wogegen es auch einige gibt, die relativ sehr klein sind. Die
Chromosomen sind überhaupt bei allen Kerntheilungen der abnorm
grossen Zellen kürzer und dünner, als in normalen Kerntheilungen
(vergl. Fig. 6 und Fig. 9).

Die Entwicklungsgeschichte dieser abnormen karyokinetischen Fi-
guren ist meistens normal. Es entsteht — wie ich dies schon beschrieben
habe?) um den Kern ein homogenes ovoidales Gebilde, dass zur achro-
matischen Spindel wird. Dieselbe kann in der Richtung zum Vegeta-
tionspuncte früher ihre fertige Ausbildung erreichen, als am zweiten
Pole (Fig. 13). Während der Aequatorialplatte füllen die Chromo-
somen, wie ich es schon erwähnt habe, die ganze aequatoriale Ebene
aus. Die Metakinesis verläuft normal. Doch können sich die Chromo-
somen — an den Pol angelangt — wegen ihrer allzugrossen Zahl
nicht polar anordnen, wie dies bei normalen Theilungen der Fall ist,
vielmehr ragen nach allen Seiten Schenkel einzelner Chromosomen
in das Plasma und es entstehen dann Tochterkerne, die gewöhnlich
einen sehr unregelmässigen Umriss zeigen (Fig. 12, 18). Es entstehen
jedoch durch jede Theilung nur zwei Kerne. Die polare Anordnung
der Chromosomen, wie sie bei normalen Zellen so schön zum Aus-
druck kommt, ist hier manchmal nicht ganz sicher zu konstatieren.

Fig. 11. zeigt eine polare Anordnung von Chromosomen in
einem spindelförmigen Kerne, doch ist hier noch keine Spur von
achromatischer Figur vorhanden (Prophasis).

Die Tochterkerne haben gewöhnlich eine ganz unregelmässige
Form, (Fig. 19, 23) werden aber gewöhnlich später spindelförmig.

Die ältesten Zellen, welche die abnorme Zone hat, besitzen lap-
penförmige Kerne; ich fand dies übereinstimmend in der Calyptra
(Fig. 2) und auch in den vom Vegetationspunkt entferntesten Zellen
der primären Rinde (Fig. 20, 21). Es ist schwer zu sagen, ob man
hier Anfangsstadien von Kernfragmentationen vor sich hat, oder ob
es sich um blosse Unregelmässigkeiten handelt, die in älteren Zellen
sehr häufig vorkommen. Es muss hier nachdrücklich betont werden,
dass normale, der hypertrophischen Zone anliegende Zellen Kerne

8) B. Němec: Cytologická pozorování na vegetačních vrcholech rostlin. Zpr.
kr. uč. společnosti náuk. 1897.

6 IV. Bohumil Němec:

besitzen, die rund oder ovoidal, sind ohne in ihrem Umriss irgend
welche Unregelmässigkeit aufzuweisen. Es ist sehr möglich, dass die
amöbenartige Gestalt der älteren Zellen der abnormen Zone mit einer
Kernfragmentation zusammenhängt. Ich fand nämlich in einer Zelle,
die ungefähr 0'7 mm vom Vegetationspuncte entfernt war, einen grös-
seren halsartig ausgezogenen Kern, am Ende dieses Lappens mit einer
kugelförmigen Auftreibung, daneben aber in derselben Zelle eine
hantelförmige Figur, die höchst wahrscheinlich einen vom grossen
Kerne abgeschnürten (Fig. 17.) Theil vorstellt. Auch unzweideutige
Kernfragmentation fand ich in einer Zelle.

Die Resultate vorstehender Befunde sind also folgende: In der
abnormen Wurzel gab es eine Zone von abnorm grossen Zellen, die
im Periblem 2:6 mm vom Vegetationspuncte beginnend in das Der-
matogen und die Calyptra übergreift.

Die Zone besteht aus sehr grossen Zellen, die keine Übergänge
zu normalen Zellen aufweisen, und relativ mehr Kerntheilungen unter-
liegen als. die anliegenden normalen Zellen.

Die Kerne der hypertrophischen Zellen sind ausserordentlich gross
und chromatinreich. Während der karyokinetischen Kerntheilung er-
scheinen auffallend viele Chromosomen, deren grosse Zahl auch Ur-
sache mancher Unregelmässigkeiten der Theilung ist. Die Tochter-
kerne sind von unregelmässiger Form, das Kinoplasma wird manchmal
in dieselben während der Anaphasis nicht aufgenommen. Die älteren
Kerne zeigen eine amöbenartige Umgrenzung. Es kommt auch schliess-
lich Kernfragmentation vor.

Über die Ursachen dieser Abnormitäten kann ich nichts berichten.
In demselben Medium, an derselben Pflanze wuchsen ganz normale
Wurzeln. Doch meine ich, dass die Ursache eine äussere, ausserhalb
des Organismus der Wurzel gelegene war, dieselbe bewirkte eine
Hypertrophie der Zellen, zugleich auch der Kerne, und eine rege
Kerntheilung die man als typisch hyperchromatisch bezeichnen kann.

Wenn die Ursachen der ganzen Wucherung in dem Organismus
der Zellen der betreffenden Wurzel selbst liegen würden, so müssten
zunächst gleiche abnorme Erscheinungen in Zellen auftreten, die
gleichen Ursprungs sind, also auch gleiche Ursachen zu abnormen
Erscheinungen in ihrem Wesen besitzen. Wir sahen jedoch, dass die
Initialen des Dermatogens ganz normal sind; dann kommen einige
abnorm hypertrophische Zellen und wiederum folgen normale Zellen
(Fig. 3.). Aber die Hypertrophie übergreift auch in die Zellen der
Calyptra, welche doch entwicklungsgeschichtlich mit dem Periblem

Über abnorme Kerntheilungen in der Wurzelspitze von Allium cepa. 7

und Dermatogen gar nichts gemeinsames hat. Die Wucherung er-
streckt sich auf eine gerade, der Achse der Wurzel fast paralell ver-
laufende Zone und zwar auf alle Zellen, die sich hier befinden, ob-
zwar dieselben verschiedenen Ursprungs sind, dagegen lässt sie Zellen
unberührt, die mit den befallenen gleichen Ursprungs sind, ja neben
ihnen, aber ausserhalb der Zone liegen. Dies konnte meiner Meinung
nach nur durch einen äusseren, nicht im Wesen der wachsenden Wurzel
liegenden Umstand bewirkt werden. Dieser Umstand reizte die Zellen
der Zone zu einer Hypertrophie, die hyperchromatische Kerntheilung
zu Folge hatte; diese erzeugt jedoch abnorme Kerne, welche Degene-
rationserscheinungen aufweisen.

Die beschriebenen Abnormitäten sind also höchst wahrscheinlich
pathologische, durch äusseren Reiz hervorgerufene Prozesse, die zu
einer Degeneration der befallenen Zellen führen. Durch den äusseren
Einfluss wurden alle Zellen der im Bereiche des Einflusses liegenden
Zone simultan angegriffen, natürlich nur jene, welche noch jugendlich
und wachsthumsfähig genug waren, wodurch es erklärlich wird, warum
die Hypertrophie nur eine Länge von 2'8 mm hat. Die Hypertrophie
erschien nämlich nicht an älteren, vom Vegetationspunct entfernteren
Zellen. Die Zellen wurden zunächst gross, gleichzeitig vergrösserte
sich der Chromatingehalt ihrer Kerne und dies führte zu hyperchro-
matischen Kerntheilungen.

Schlussbetrachtungen.

Es wird auf dem Gebiete der Zoologie allgemein anerkannt,
dass im embryonalen und normalen Gewebe bei der karyokinetischen
Kerntheilung die Chromosomenzahl konstant ist. Zu derselben An-
sicht neigen auch einige Botaniker, wie z. B. Strasburger und Guignard.
Doch liegen auch abweichende Angaben vor. Dixon *) fand bei Lilium
longifolium, dass die Zahl von 16 bis 32 schwankt. Auch Sarcants °)
Berichte wiedersprechen der Ansicht, dass im embryonalen Gewebe
die Zahl der Chromosomen konstant ist. Bei Zilium Martagon soll
z. B. der Kern der Chalaza 24 bis 32 Chromosomen zeigen. Isur-

+) Dixon H.: On the chromosomes of Lilium longifolium, Proc. Roy. Ir.
Acad. Dublin 1896.

5) SarGanr: The formation of the sexual nuclei in Lilium Martagon. Ann.
of Botany, Vol X. 1896.

8 IV. Bohumil Nemee:

Kawa S) fand jedoch in den Kernen der Vegetationszellen von Allium
fistulosum konstant 16 Chromosomen.

Ich konnte die Angaben der verschiedenen Autoren bisher nicht
nachprüfen, doch fand ich bei Allium cepa, bei dem ich über hundert
Wurzeln untersucht habe, dass im normalen Gewebe die Zahl der
Chromosomen Variationen nur von 12—16 aufweisen könnte. Ich
zählte die Chromosomen immer auf der dem Auge zugekehrten Hälfte
der Figur und die Zahl betrug in normalen Zellen nie mehr als 8,
aber auch nie weniger als 6.

Es wurde schon öfters angegeben, dass die Zahl der Chromo-
somen im älteren Gewebe sinkt. Bei Alltum cepa fand ich in der
Blattepidermis während der Metakinesis zu jedem Pole acht Chromo-
somen aufsteigen, die Zahl der Chromosomen schien mir in einigen
Zellen des Blattparenchyms noch kleiner zu sein.

In Anbetracht dieser Thatsachen muss man die enorm grosse
Zahl der Chromosomen in den hypertrophierten Zellen der abnormen
Zone als eine abnorme und höchst wahrscheinlich pathologische Er-
scheinung bezeichnen. Die Kerne stellen typische hyperchromatische
Kerne der medizinischen Pathologie vor.

Über derartige Erscheinungen schreibt Haxsemaxn in seinen
interessanten Arbeiten die folgenden Worte: ?)

„Pathologische Mitosen entwickeln sich nur in kranken Zellen,
in solchen, deren Struktur zwar noch soweit erhalten ist, dass sie in
den Fortpflanzungsprozess eintreten können, die aber durch Übernährung
oder durch mangelhafte Ernährung diesen Process nicht in normaler
Weise durchlaufen.“ Hanxsemaxx theilt die Mitosen in normal chroma-
tische, hypochromatische und hyperchromatische, wobei der Chroma-
tingehalt stets nach der Zahl der Chromosomen bei der Theilung und
nicht nach der scheinbaren Masse des Chromatins im ruhenden Kern
beurtheilt wird. Die hyperchromatischen Kerne können durch Zwei-
theilung wieder hyperchromatische Kerne erzeugen, oder es können
durch Reductionstheilungen aus ihnen normal chromatische Kerne
entstehen.

In unserem Fall liess sich der hyperchromatische Charakter der
sich theilenden Kerne schon im Ruhestadium konstatieren. Die Kerne
theilen sich meistens normal wiederum in hyperchromatische Kerne.

6) Ismkawa C.: Die Entwicklung der Pollenkörner von Allium fistulosum
Journ. Coll. of Science Imp. Univ. Tokyo. Vol. X.

7) Hansemann D.: Die mikroskopische Diagnose der bösartigen Geschwülste.
Berlin 1897, p. 63 f.

Über abnorme Kerntheilungen in der Wurzelspitze von Allium cepa. 9

Die Zahl der Chromosomen war nicht konstant, ®) die Chromosomen
varirten in ihrer Grösse, und schliesslich neigten die älteren Kerne
zur Degeneration.

Herrwie ) ist es gelungen die Kerntheilung durch Gifte einzu-
stellen. Wenn dann die Giftwirkung aufgehoben wurde, hatte sich
das Chromatin in solchen Zellen angehäuft und es entstanden hyper-
chromatische Kerne, die jedoch durch pluripolare Reductionstheilungen
auf normale Verhältnisse reduciert wurden.

Obzwar die Ursachen der malignen Tumore, in welchen hyper-
chromatische Theilungen am häufigsten vorkommen, bisher nicht ganz
sicher bekannt sind, kann man doch mit grösster Wahrscheinlichkeit
annehmen, dass hier äussere Einflüsse wirken. z. B. Übernährung
oder mangelnde Ernährung. Ziehen wir auch derrwies Experimente
in Betracht, wird man wohl auch die oben beschriebenen abnormen
Zellstrukturen und Kerntheilungen als durch äussere Einflüsse her-
vorgebrachte pathologische Prozesse betrachten können, zu welcher
Meinung wir auch auf Grund topographischer Untersuchung gekommen
sind. Es ist hoch interessant, dass die pflanzliche Zelle auch in ihrer
Pathologie Übereinstimmun :en mit der thierischen aufweisen kann.
Hyperchromatische Zellen findet man hier wie dort in abnormen
Wucherungen, hypochromatische in senilen Zellen und schliesslich führen
unregelmässige Kerntheilungen meistens zu einer Kernfragmentation.

Werden von Einflüssen, die pathologische Erscheinungen her-
vorzubringen im Stande sind, Zellen, die der Anaplasie nicht mehr
fähig sind, getroffen, pflegt nur eine Hypertrophie der Zellen und damit
verbunden eine Kernfragmentation aufzutreten. Durch die meisten
Parasiten (Rhizobium, Mycorrhiza, Phytoptiden, Anguilluliden, nach
Angaben von Treus, Dancearp et ARmaxp, Morrrarp etc.) werden ge-
wöhnlich auf diese Weise die pflanzlichen Zellen afficiert. Man kann
auch experimentell eine Hypertrophie der Zellen mit nachfolgender
Kernfragmentation hervorrufen (OLivıer, RAcIBORSKI, GERASSIMOFF).

Aus dem bot. Institut der k. k. böhmischen Universität in Prag.

8) Es scheint jedoch dass sie in den meisten Fällen das Multiplum der
normalen Zahl war.
9) HeRrwre 0.: Über pathologische Veränderung des Kerntheilungsprozesses

infolge experimenteller Eingriffe, 1891. Hrrrwıe 0. u. R. Über den Befruchtungs-

und Theilungsvorgang des thierischen Eies etc. Jen. Zeitschr. 1887.

4
;
|
|

10 IV. B. Němec: Über abnorme Kerntheil. in d. Wurzelspitze von Allium cepa.

Fig. 4.
Fig: 5.

” 6.
auge
gi

DE
Do

rn
a

DE
TE
dore
se,
Aie

200.
No

no
98.

Tafelerklärung.

(Die Figuren wurden mit Hilfe einer Kamera gezeichnet).

. Schematischer Längsschnitt durch die kranke Wurzel. A =

abnorme Zone, Pl = Plerom, C = Calyptra.

. Eine Partie der abnormen Zone. D = Dermatogen, C = Zellen

der innersten Calyptralage.

. Ende der Calyptra mit abnormen Zellen (A).
. Eine Dermatogenzellenreihe mit zwei abnormen Zellen, die

unlängst durch Zweitheilung entstanden sind. N = normale
Dermatogenzellen.

Eine grosse Zelle der abnormen Zone mit drei normalen an-
liegenden Zellen (Rindenparenchym) N = norm. Zellen.
Aequatorialplatte einer abnormen Kerntheilung mit ungleich
grossen Chromosomen.

‚7. Normale Kerntheilungen der Rindenzellen.

Schief gestellte Aequatorialplatte einer abnormen Karyokinesis.
10. Chromosomen einer abnormen Mitose während der Meta-
kinesis.

Abnorme Zelle mit einem spindelförmigen Kern. (Rinden-
parenchym.)

Anaphasis in einer jungen Zelle der abnormen Zone. (Rinden-
parenchym.)

Polar heteromorphe Bildung der Spindel.

Abnorme Kerntheilung in der Calyptra (eine der äusseren
Zellenreihen.)

Normale Theilung in der Calyptra.

Bildung der Vor-Spindel (Periplast). Junge Periblem-Zelle.
Kernfragmentation in einer älteren Periblem-Zelle.
Abnorme Tochterkerne (Calyptra).

Die Partie, wo das Dermatogen und die Calyptra Hyper-
trophie zeigen. (D =.Dermatogen, C — Calyptra).

Eine der ältesten hypertrophierten Zellen mit einem gelap-
pten Kern.

Eine jüngere Periblem-Zelle mit amöbenartigem Kern.
Gelappter Kern mit deutlich sichtbaren Nucleolen.
Anaphasis. Das Kinoplasma bildet um den Kern herum einen
Hof. (Vergr. d. Fig. 2—23: Reich. semiapochr. 1; Oc. 1—2.)

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag.

O pda)
B: a a

Ruh

B. NEmEE: ABNORME KERNTHEILUNGEN.

Sizber d.körigl böhm.Gesellsch. d

Ÿ.

Pásmo V. — Roudnické —
ikřidovwého útvaru vw Poohří.
Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici
S obr. 51. až 54.

(Předloženo dne 28. ledna 1898.)

Nad pásmem IV. spočívá v okolí Řipu mocné pásmo, sestávající
poblíže Roudnice z měkkých slínů, bohatých na skameněliny, jmenovitě
Ostreu semiplanu, Pleurostomu bohemicu a s význačným Pecten pul-
chellus. Pásmo V. líší se tu velice od vrstev pásma IV. již po stránce
petrografické. Stopujeme-li však pásmo V. od Roudnice ku Štětí a
Mělníku, tedy směrem ku Polomeným horám, shledáme, že se stává
čím dále tím pisčitější až se mnohá souvrství jeho v pískovce pro-
mění. Stopujem-li naproti tomu pásmo V. od Roudnice Poohřím až do
okolí Postoloprt, shledáváme, že zůstává pásmo V. na celé této dráze
zvětší části skoro nezměněné. Jen v nejspodnější části jeho počínají se
vyvinovati u Veltěže pevnější vápencové lavice a vrstvy bohatší glau-
konitem a tyto stávají se přes Louny k Postoloprtům pisčitější a
pisčitější, až se promění ve slinité pískovce. Větší díl pásma V. zů-
stává však od Roudnice až do Postoloprt na pohled nezměněný a jen
pod drobnohledem shledáváme, že stávají se vyšší vrstvy ve směru
vytknutém bohatší jílem, glaukonitem a jehlicemi spongií. I zde
v Poohří je pásmo V. bohato Ostreou semiplanou a Pleurostomou
bohemicou, i zde vystupuje v něm význačný Pecten pulchellus jako
v okolí Řipu, k tomu druží se však v Poohří Terebratulina gracilis,
skamenélina, která byla považována za význačnou skamenělinu pásma X.
(Teplického), o níž však dokážeme, že se v Poohří vyskytuje jak
v pásmu X. tak i v pásmu V., VIII. a IX. Farč uvádí Terebratulinu

(Wř. mathematicko-prirodovedeckä. 1898. 1

9 V. Čeněk Zahálka:

gracilis též z Dřínovských koulí (pás. IV.) Semického vrchu (Běloh.
a Maln. vrstvy str. 135.)

Poněvadž geologům, přede mnou útvar křidový v Poohří studo-
vavším, nebyla známa existence pásma V. — Roudnického v okolí
Řipu a jeho stratigrafickä poloha mezi pásmem IV. — Dřínovským
a pásmem VI. — Vehlovickým, způsobilo jim určení tohoto pásma V.
v Poohří při četných tamějších dislokacich velké obtíže. Vrstvy
pásma V. počítány ku rozmanitým vrstvám útvaru křidového, po-
nejvíce ale ku Teplickým vrstvám od Fnrče a KREjčíHo a k těmže
vrstvám počítali je GumBEL (Hundorfer Schichten), RomrvceR (Pläner)
a Reuss (Plánerkalk). To znamená tolik, jako kdybychom počítali
pásmo V. v Poohří ku pásmu X.

Jest úlohou této práce, vymeziti pásmo V. v našem Poohří, vy-
vrátiti dosavádní o něm stratigraficke názory a tím náležitého světla
přidati do stratigrafie našeho českého útvaru kridového.

Rozšíření pásma V.

Pásmo V. je rozšířeno ponejvíce na pravé strané Ohře tak jako
pásmo IV. Zde tvoří na mnoha místech povrch zemský. Po levé straně
Obarky jen nepatrné výchozy nalézáme, poněvadž je tu pásmo V. po-
kryto vyššími pásmy křidového útvaru a hluboko pod povrchem zem-
ským uloženo.

Především se rozkládá pásmo V. na povrchu zemském, po-
krývajíc pásmo IV., v okolí Vodochod a Břízy (Račiněvský vršek) a
je obyčejně mocným diluvialním štěrkem pokryto. Také mezi Nižebohy,
Dušníky a Račany u Budyně má pásmo V. malé rozšíření. Zde všude
je pokryto diluvialním štěrkem a u Račan je viděti, že má za základ
pásmo IV. V okolí Veltěže u Slavétina opět se shledáváme s pás-
mem V. Zejmena je odkryto v obei Veltěži a odtud ve stráni až za
Podhrázský mlýn. V Podhrázském mlýně i základ jeho, pásmo IV.,
je odkryto. Od blízských na to Čenčic vystupuje pásmo V. v sou-
vislejším pruhu přes Louny až na Bílé Horky u Malnic. V menších,
dislokací odtržených proužkách, vyvinuto je pásmo V. západně od
Zeměch při silnici do Lipence, pak v severní stráni údolí Pomo-
klinec zvaného a odtamtud až k severnímu okraji Lipence. Úzký
pruh pásma V. táhne se v pravém břehu Maruše od cihelny Malnické
přes severní polovici obce Malnie až ke Skupické cestě. Větší šířku
zaujímá pásmo V. na levé straně Maruše od Skupické cesty do Ha-

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 3
sína. Malý a úzky proužek je též po pravé straně Maruše při Hasine.
Za Lipenec dále jsem pásmo V. nesledoval. V celé uvedené krabatině
Lounské od Čenčic až k Lipenci má pásmo V. za základ pásmo IV.
a vyšších vrstev než pásmo V. tu není, poněvadž tvoří pásmo V.
povrch zemský.

Následkem dislokac odkryto je po levé straně Ohře pásmo V.
u Horního mlýna blíže Břvan, u Lenešické cihelny, v břehu Ohře
u Dobroměřic, u Třiblic a Chrášťan. U Lenešické cihelny přístupny
jsou nad pásmem V. i pásma vyšší VI, VII, VII. a IX.

Základ pásma V.

Základem pásma V. je v celém Poohří pásmo IV. jako v okolí
Řipu. Popsali jsme již pásmo IV. Snadno se rozeznají měkké slinité
vrstvy pásma V. od glaukonitických pevných a tvrdých pisčitých slínů ‘
aneb pískovců (řasáků) pásma IV. [ tenkráte, když se nejspodnější
souvrství pásma V. (Va) promění u Malnic ve slinité pískovcovou
olaukonitickou facii, rozezná se dobře souvrství Va od řasáku IVr
po stránce fysikální, petrografické i palaeontologické,

Patro pásma V.
Vlastní patro pásma V.

Patrem pásma V. jsou vrstvy odpovídající pásmům VI. a VIT.
v okolí Řipu. Složeny jsou z jilovitých slínů zcela takových jako jsou
v nejvyšší poloze pásma V. v Poohří. U Lenešické cihelny přístupny
jsou vrstvy pásma VI. a VII. zároveň s vyššími pásmy VIII, IX. a
X. Po pravé straně Oharky tvoří však pásmo V. povrch zemský,
pročež tam patro pásma V. přístupno býti nemůže.

Nevlastni patro pásma V.

Tam, kde nad pásmem V. vyšších vrstev útvaru křidového se
nenalézá, tam mohou býti pokryty vrstvami mladších útvarů a sice
třetihorními a diluvialními. Jsou to: třetihorní pískovec v troskách,
diluvialni štěrk a písek.

4 i V. Čeněk Zahálka:
Tretihorni pískovec v troskách patrem pásma V.

Již při pásmu IV., zvláště ale při pásmu III., zmínili jsme se
podrobně o pískovcích, které v osamocených balvanech aneb menších
kusech pokrývají vrstvy tyto. Tytéž pískovce roztroušeny jsou po
pásmu V. od Veltěže přes Čenčice a Louny až Malnicům. U Malnic
jsou již po řídku k nalezení, zdá se tudíž, že tam okres jejich končí,
neb od Malnic k Lipenci jsem jich více nenalezl. Popis těchto pís-
kovců i původ jejich uvedli jsme již při pásmu III., pročež tam
odkazuji.

Diluvialnt šťěrk a písek patrem pásma V.

Nad Podhrázským mlýnem u Veltěže pokrývá pásmo V. 3 m.
„mocný štěrk s pískem. (Prof. 46. Obr. 29.) Písek je zažloutlý a ob-
sahuje placičky bělavého pisčitého slínu (vh; z pásma III. útv. křid.)
šedého křemitého vápence (h; ztéhož pásma III.) s placičkami řasáku
(z pás. IV. útv. křid.), s pískovcem rezavým a žlutým (z pásma I.
útv. křid.), s valouny čediče (zř), bělavým, šedým a éervenavÿm
porfýrem (zř), s valouny bílého, šedého a tmavého křemene (zř).
Jeden kousek čediče obsahoval mnoho cirkonu. Dle Fgiče*) nalezen
tu též pyrop. — Štěrk tento jest směs dvou štěrků diluviálních a sice
diluvialního štěrku Ohareckého, zvláště ale štěrku, který sem byl
naplaven někdejším Smolnickým (Pochvalovským) potokem z vysočiny
Perucké a Žbánské. Oba štěrky usazovaly se tu současně a pomísily se.

Od Dobroměřic k Lenešicům pokrývá diluvialní štěrk Oharecký
nynější i starý břeh řečiště Oharky. Základem tohoto štěrku je zde
též pásmo V. (Viz profil 84.) Vrstvy štěrku a písku toho obsahuji:
oblázky ruly šedé s muskovitem, žuly s biotitem, granititu, amfibolitu,
buližníku tmavomodrého a červeného, křemitých pískovců, slepenců
bílých 1 železitých, křemene červeného a bílého (tohoto zvláště je
nejvíce ze všech hornin), čediče černého jemnozrnného a jiného se
zjevným augitem a konečně fialového porcelanjaspisu. V tomto štěrku
nalezl pan Hicke z Loun východně od Dobroměřic při dráze Pražsko-
Duchcovské ve hloubce 2"/, m: Elephas primigenius (zub) a Rhimoceros
tichorhinus (zub).

Nejvyšší poloha Ohareckého břehu v Lounech, mezi měšťan-
skými školami a nádražím složena jest z diluviálního štěrku, který

*) Teplické vrstvy, str. 30.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 5

je tu složen ponejvíce z placek řasáku a červení permskou je zbarven ;
má mocnosť u Valterova cukrovaru 55 m (Viz profil 78. obr. 40a
51.) Spočívá na našem pásmu V. Kuëra*) praví o něm: „Skládá se
tu z hlíny, z červeného písku a štěrku, jenž v křehký vápenitý
slepenec přechází. Ve štěrkách dosti často vyskytují se tu velké kusy
zkřemenělého dřeva: patrně vzdušní kořínky kapradin a araukarie.“
Štěrk tento nalézá se tu při ústí (do Oharky) bývalého toku dilu-
vialního, jehož pozůstatky popsali jsme již také při pásmu II. a IV.
ve stráních údolí Zeměchsko-Lounského a o němž již Kuëra ve
zmíněném spisu pojednal. Týž připisuje mu stáří třetihorní.

Podobný písek červený s placickami pisčitého slínu pokrývá
pásmo V. v břehu silnice u knížecího pivovaru u Centic. Deštěm
se červená barva permská splakuje a ztrácí.

V údolí Zeměchsko-Lounském pokrývá štěrk červení permskou
zbarvený nejen pásmo IV. (viz tam) ale i pásmo V. Tak nad zastávkou
„Louny město“ při cestě do rozsáhlých lomů (obr. 41.) při cestě do
Zemöch pod Kolečkem (obr. 52 a 42.) jakož i na protější stráni
údolní (obr. 42.), kde se dráha Postoloprtská do něho zařezává. Již
při pásmu IV. zmínili jsme se o jeho složení. Při cestě do Zeměch
pod Kolečkem (obr. 52. a 42.) složen je z červeného písku v němž
vězí: placičky pisčitého slínu (z pásma III.), pískovce, křemene a ruly.

Také v severní stráni Pomoklince (údolí u Lipence) jižně od
Malnické skály pokrývá písek diluviální červení permskou zbarvený
o mocnosti 15 m pásmo V. Týž obsahuje placičky pisčitého slinu
pásma III. a je pokryt sříceným slínem pásma V. s horní části stráně.

Petrografie pásma V.

Pásmo V. v Poohří udržuje v sobě z okolí Řipu přes Budyň
a Louny až ku Postoloprtům v celku velmi podobné poměry petro-
grafické, zvláště ve vyšších vrstvách. Pozorovali jsme v okolí Ripu,
že se stávají některá souvrství pásma V., zejmena spodní vrstvy, pis-
čitější a vápencovitější, čím více se vzdalují od Roudnice na východ
ku Polomeným horám. "Totéž pozorujem u nejspodnějších vrstev
pásma V. v Poohří. Vystupují v nich nejprvé vápencové lavice, ku
př. u Podhrázského mlýna za Veltěží, ještě více v okolí Loun a odtud
dále k Postoloprtům. Od Loun počínaje stávají se tyto nejspodnější

*) Červená barva Permu. Časopis Musea Král. Česk. 1878. str. 534.

6 V. Čeněk Zahálka:

vrstvy pásma V. též pisčitější, až se v okolí Postoloprt i v pískovec
změní. Zde však třeba na to upozorniti, že uvedené faciové změny
děly se od Roudnice směrem na východ ku Polomeným horám rychle
— totiž v kratších vzdálenostech — kdežto od Roudnice, Poohřím do
Postoloprt, dějí se faciové změny pomalu, to jest pozorujem tyto
změny ve větších od sebe vzdálenostech.

U pásma III. a IV. v Poohří jsme pozorovali, že čím dále od
soudnice k Postoloprtům, tim vice přibývá vrstvám jehlic spongif a
tím i glaukonitu, ponévadž glaukonit se jeví u velké míře co hmota
skameňující jehlic spongií. To samé platí u pásma V. Čím dále po-
stupujem od Řípu k Postoloprtům, tím více přibývá pásmu V. jehlic
sponeii a tím i glaukonitu.

Hlavní horninou. pásma V. v Poohří našem jest slín, zvláště
jilovity slín. K tomu druží se jak již řečeno vápenec a pískovec
v okolí Loun a Postoloprt. Uveďme přehledně veškery odrudy těchto
hornin:

Piskovee velmi elaukonitický slinitý.
Piskovec glaukoniticky slinity.
Pískovec velmi elaukonitický vápnitý.
Pískovec glaukoniticky vápnitý.
Pisčitý slín velmi elaukonitický.
Pisčitý slín glaukoniticky.

Pisčitý slín.

Slín velmi jemné glaukoniticky spongiovy.
Slin glaukoniticky.

Slin.

Slín jilovitý.

Vápenec velmi pisčitý glaukoniticky.
Vápenec pisčitý glaukoniticky.
Vápenec pisčitý..

Vápenec glaukoniticky.

Vápenec slinitý.

Vápenec.

Veškery horniny uvedené podrobil jsem petrologickému studiu,
zvláště horniny jemné a došel ku následujícím rozborům.

Pískovce velmi glaukonitické jsou velmi charakteristické pro nej-
spodnější souvrství a pásma V. Jsou velmi bohaté zrnky co tráva
zeleného glankonitu. Dodávají barvu hornině zelenavou. Vedle okem

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří, 1

viditelných zrnek glaukonitu je též tolik zrn křemenných. Tmelem
těchto zrnek jest jíl a vápenec. Často objevují se v hornině skvrny
vápencové aneb slinité se skrovnějším množstvím křemene a elaukonitu
Tyto mají někdy tvar kruhový aneb pásku a jeví se co průřezy po
Fucoidech místy i po Chondritech. Skvrny mají u čerstvé horniny
barvu modravou, u zvětralé světlejší, do běla neb žluta. Jehlic spongii
dosti i glaukonitovych. Takové pískovce nalézáme hojně v okolí Března,
Malnic, Lipence.

Piscity slin glaukomtický z profilu 71. vrstvy Va 3. z Malnic,
pod kaplí Sv. Trojice.

Makroskopicky: Modravý pevný kámen, místy do zelena s čist-
Simi světlými tečkami a vápnitějšími proužky. Velmi hojně zelených
jemných teček glaukonitu, zřídka kde šupinka muscovitu. Šumí mocně
v kyselině.

Mikroskopicky: Není v každém místě výbrusu stejný. Místy je
partie pisčitější, místy vápnitější. V pisčitější partii je toto složení:
Vápenec jemnozrnný čirý nejvíce poměrně zastoupen. Křemene a glau-
konitu hojně, dohromady tolik co vápence. Jíl mezi vápencem co šedý
prášek dosti se objevuje. Limonitu málo. Jehlice spongií často se
objevují.

Slin glaukoniticky z vrstvy V6 profilu 78. z břehu Ohře pod
Valterovým cukrovarem v Lounech.

Makroskopicky : Kámen modravý, měkký, tak že se nehtem
rypati dá. Zřídka kde šupinka muskovitu. Velmi mnoho zelených
jemných teček glaukonitu. V kyselině mocně šumí.

Mikroskopicky: Drobná zrnka křemene zřídka se objevují. Jil
v prášku šedém nejvíce vyplňuje plochu výbrusu. Vápenec v čirých
zrnkách, místy skládá foraminifery. Glaukonit v zrnech co tráva
zelených hojný. Pyrit v jemných černých zrnech hojně zastoupen v jílu.
Jehlice spongii zřídka.

Slin velmi jemně glaukoniticky spongiový z vrstvy Va 2. profilu
51. z lomu nad zastávkou „Louny město.“

Makroskopicky: šedý místy slabě zažloutlý s modravými neb
bílými skvrnami někdy kruhovými neb páskovitými po Fukoidech.
Měkký, tak že se dá nehtem rýpati. Místy Supinka muskovitu. Velmi
hojně teček glaukonitu, jež okem sotva postřehnouti lze. Šumí mocně
v kyselině.

Mikroskopieky : Šedý prášek jílu spolu s čirým vápencem vy-
plüujf výbrus nejvíce. Vápenec se jeví nejvíce ve způsobě jehlic
spongii. Těchto jehlic je velké množství. Centrální kanálek jejich bývá

8 V. Čeněk Zahálka:

často z glaukonitu co tráva zeleného. Mimo to jsou též malá zrnka
olaukonitu hojně roztroušená. Limonit hnědý vyplňuje obyčejně ko-
mürky foraminifer, jichž skořápky bývají z vápence. Je dosti zvětralý
a zbarvuje okolí do žluta. Povstal z pyritu. Tu a tam viděti zrnko
křemene. Místy jsou foraminifery celé z vápence.

Slin z vrstvy V9. profilu 46. od Podhrázského mlýna u Velteze
srovnává se s následujícím od Hasfna až na to, že se jehlice spongií
málo v něm objevují.

Slin ze svrchní části pásma V. pod mlýnskou nádržkou v Hasiné
u Lipence.

Makroskopicky: Šedý s modravými skvrnami, zvětralý je slabě
zažloutlý. Měkký, tak že se nehtem rýpe. Glaukonit v jemných, černých
tečkách, sotva okem viditelný. Šumí mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Šedý prášek jílu a čirý vápenec v rovném
množství vyplňují výbrus. Vápenec jeví se buď co jemná zrnka mezi
jílem neb skládá četné jehlice spongii neb foraminifery. Komürky
foraminifer zřídka bývají vyplněny vápencem; obyčejně je vyplňuje
černý pyrit aneb proměna jeho ve hnědý limonit. Zrnek glaukonitu
je dosti. Zřídka vyplňuje glaukonit centrální kanálky jehlic sponelí.

Slin glaukomtický (velmi jemně glaukoniticky) z vrstvy Val.
profilu 46. z Podhrázského mlýna u Veltěže.

Makroskopicky: Šedý, místy s modravými skvrnami, měkký, tak
že se dá krájeti nožem. Se šupinkami muskovitu. Četné jemné tečky
černé glaukonitu. Zřídka kde hrubé zrnko křemene. Šumí mocně
v kyselině.

Mikroskopicky: Místy žádné zrnko křemene, místy vzácné, místy
několik zrnek. Glaukonit co tráva zelený v nepravidelných průřezech,
hojný. Jíl co tmavošedý prášek hlavní tvoří skladbu ve výbrusu.
Vápenec velmi jemně rozprostřen mezi jílem a po tomto nejvíce je
rozšířen. Též skládá foraminifery. Pyrit málo zastoupen, bezpochyby
proměněn je v limonit. Tento v jemných tečkách dosti je rozšířen.

Jilovitý slin z vrstvy VS profilu 78. z břehu Oharky pod Val-
terovým cukrovarem v Lounech.

Makroskopicky: Velmi měkký. Nehtem se snadno rype. Barvy
tmavošedé do modra, při trhlinách do žluta. V kyselině mocně šumí.
Menší kousek dán do vody, rozpadne se během 1 hodiny úplně v jíl.

Mikroskopicky: Jíl šedý vyplňuje v podobě prášku průřez nej-
více. Z něho prosvitávají tu a tam tečky vápence. Vápenec skládá
též jehlice sponeií. Pyrit v černých zrnkách jemných je hojný, bez-
pochyby co hmota skameňující.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 9

Vápenec velmi glaukonitickÿ z vrstvy V5. profilu 78. v břehu
Oharky pod Valterovým cukrovarem v Lounech.

Makroskopicky: Cini dojem pistitého slínu, avšak mikroskopický
výbrus jinak ukazuje. Pevný kámen, tmavošedý do zelena, na povrchu
šedý. Jemná zrnka glaukonitu jsou velmi hojná, místy tolik, že ze-
lenavé skvrny tvoří. Sumi mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Jemnozrnnÿ vápenec čirý vyplňuje průřez.
V tom roztroušen je velmi hojný glaukonit co tráva zelený v ne-
pravidelných průřezech. Zřídka kde ukáže se zrnko křemene čiré.
Jílu nepatrně. Pyrit v jemných černých zrnkách často se objevuje co
hmota skamenujief. Místy vyplňuje komůrky foraminifer. Limonit
hnědý je vzácný. Vyplňuje někdy komůrky foraminifer. Je to pro-
měněný pyrit.

Vápenec glaukontický z vrstvy Vaš. profilu 52. v úvozu cesty

do Zeměch pod Kolečkem (obr. 52. vrstva V3.)

Makroskopicky: Šedý pevný kámen, dále od povrchu do modra.
Místy viděti ojedinělá hrubá zrnka křemenná jako mák i větší. Místy
málo místy více jemných zrnek glaukonitu. Vápenec není v každém
místě Stejný; někde je čistší, někde více zrnek glaukonitu a křemene.

Mikroskopicky: Vápenec čirý jemnozrnný vyplňuje výbrus. Zrna
křemenná zřídka. Dosti glaukonitu co tráva zeleného v jemných prů-
řezech. Hnědý limonit v drobných kouskách tu a tam se objevuje.

Vápenec glaukonitický z vrstvy Vas. profilu 67. blízko Skupické
cesty u Malnic.

Makroskopicky: Belavy vápenec s hojnými černými tečkami
olaukonitu. Místy má více písku křemenného (vápenec glaukoniticky
pisčitý) místy méně. Tu a tam má čistší vápencové proužky a kroužky
co průřez po Fukoidech. Šumí velmi mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Velmi jemnozrnný vápenec čivý vyplňuje průřez.
Glaukonitická malá zrnka hojná, co tráva zelená. Zrnko křemene
zřídka kde, místy vzácné. Limonit v prášku hojný, někdy stopy
hmoty skameňující.

Vapenee z vrstvy Va 2. profilu 46. z Podhrázského mlýna
u Veltéze.

Makroskopicky: pevný kámen světle šedý do běla neb do žluta.
V kyselině šumí velmi mocně.

Mikroskopicky: Jemnozrnný čirý vápenec vyplňuje výbrus. Také
co hmota skameňující zvláště u foraminifer. Zrnko křemenné jemné,

10 V. Čeněk Zahálka:

velmi vzácné. Glaukonitu málo. Limonit co hnědý prášek hojný. Vy-
plňuje též komůrky foraminifer. Je to proměna pyritu. Jehlice spongii
zřídka.

Z nerostů vyskytujících se na povrchu vrstev pásma V. sluší
uvésti sádrovec a limonit. Oba jsou pseudomorfosami po pyritu.
Někde jich spatřujem více, někde méně. Na některých limonitových
tvarech viděti ještě tvar spongiovÿ. U Třiblic byla jedna koule limo-
nitová chřesivcem. Velmi pěkné drůzy a srostlice krystalů sádrov-
cových nalezl jsem ve Veltěži.

Jsou čiré neb začervenalé, jichž tvar základní jest obyčejný tvar
krystalů sádrovcových :00 P. Pwo.— P.

Geotektonika pásma V.

Spodní vrstvy pásma V., v nichž vystupují často pevné lavice
vápence, mají určitě omezená lože, tak že lze u nich sklon měřiti.
Týž shoduje se však se sklonem pod nimi ležících vrstev pásma IV.
Kde přístupny jsou však pouze vyšší vrstvy pásma V. jako ku př.
u Lenešické cihelny aneb u Dobroměřic tam nelze přesně sklon vrstev
meriti. Jilovité slíny nemívají vždycky určitě omezená a rovná lože,
tak že u nich nelze sklon kompasem méfiti.

Sklon vrstev pásma V. v prof. 71. obr. 39. pod kaplí sv. Trojice
při Z.. okraji Malnie obnáší 5° ku 20* 10° SZ. V témž směru a kolmo
k němu jdou hlavní rozsedliny.

Sklon vrstev v prof. 61. Obr. 12. v úvozu cesty do Lipence,
400 m na východ od Hasína, obnáší 10° ku 21: SZ.

0 vrstvách pásma V.

Vrstvy pásma V. ve směru vertikálném jsou si celkem velmi
podobny. Jen v nejspodnější části, hned nad řasákovým souvrstvím
pásma IV., počínají se objevovati u Podhrázského mlýna blíže Veltěže
vápencové lavice a ty pokračují pak dále až do okolí Malnic. Na
dráze od Podhrázského mlýna přes Louny do Malnic a Lipence při-
bývá těmto nejspodnějším vrstvám vždy víc a více zrnek křemenných,
tak že se mění ve slinité pískovce. Toto nejspodnější souvrství
pásma V. nazýváme v našich profilech písmenou a. Některé vrstvy

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. qui

jeho stávají se pro svůj pisëitÿ ráz a hojnost glaukonitu poněkud
podobny řasáku pásma IV; to však jen na prvý pohled. Při bližším
ohledání souvrství Va. naleznem velké rozdíly mezi ním a řasákem
IVř., jak po stránce fysikální tak petrografické i palaeontologicke.
Souvrství Va sledováno do okolí Malnic, přechází ve vrstvy, jež Fri
pod jmenem Malnických Avellanovych vrstev byl popsal a za svůj
nejvyšší člen svých Malnických vrstev považoval. Jsou tedy Frrčovy
Avellanové vrstvy nejspodnějším souvrstvím našeho pásma V. — Roud-
nického, kteréžto pásmo leží mezi pásmem IV. — Dřínovským a mezi
pásmem VI. — Vehlovickým.

Jest překvapující pro naše porovnávací studia. kterak se srov-
návají vápence nejspodnějšího souvrství Va u Malnic (Typické Fri-
čovy Avellanové vrstvy od Skupické cesty) s vápenci spodního oddílu
pásma V. (Vd) u Štětí a Hošťky jak co do fysikálních tak i petro-
grafických i palaeontologickych vlastností. Není krásnějšího příkladu
viděti, kterak stejné petrografické poměry vrstev přivodí stejné po-
mery palaeontologické jako zde, zvláště když uvážíme, že mezi těmito
stejnými faciemi vrstev Va u Malnic a Vd u Štětí jiná slinitá facie
s odchylnými poměry palaeontologickymi se nalézá.

Projdem nyní všecka důležitější naleziska pásma V. v Poohří.
Počnem po pravém břehu Ohře z okolí Roudnice přes Louny k Po-

stoloprtům a odtamtud po levé straně zpět.

Nižebohy.

V Nižebohách, při silnici do Roudnice, ve výši od 196 do 199 »
n. m., vycházejí na povrch slíny měkké barvy šedé slabě nažloutlé
aneb Sedomodre. Obě barvy se často prostupují, tak že jest ku př.
slín šedý a má modravé skvrny aneb modravý se šedými skvrnami.
Obsahuje též ve výši 199 m n. m. pevnější vrstvy v mocnosti asi
2 až 3 m týchž vlastností co předešlé. Obojí vrstvy mají na roz-
sedlinách desky vápencové s dutinami, na jichž stěnách jsou klenčové
drůzy vápence. Ve slínech těchto jest:

Ostrea semiplana Sow. (h)
Ostrea hippopodium Nilss. (zř)
Exogyra lateralis Rss. (h)
Pleurostoma bohemicum Zitt. (h)
Amorphospongia rugosa Róm. (zř)
Flabellina elliptica Nilss. sp. (zř)

1° V. Čeněk Zahálka:

Válcovité úlomky limonitové co brk mocné, snad po kořínkách
sponeil (zí).

Palacontologické a petrografické poměry vrstev těchto souhlasí
s vyššími vrstvami pásma V. u Roudnice a rovněž souhlasí i poměry
stratigraficke; neboť spočívají, jak u blízských Račan uvidíme, vrstvy
tyto na pásmu IV.

Pásmo V. pokryto jest v Nizebohäch diluvialním štěrkem a
pískem nad 199 n. m.

Nižebohy. Úvoz cesty do Dušník.

Po severní straně obce, v úvozu cesty, uložen je měkký slín
šedý do žluta se Sedomodrymi skvrnami, aneb tmavší šedý slín do
modra jdoucí se světlejšími skvrnami. Obsahuje:

Ostreu semiplanu Sow. (h)
Ostreu hippopodium Nilss. (h),

přirostlá na předešlé.
Aporhais Reussi (rein. (vz)

Při 200 m n. m. pokrývá již diluvialní štěrk a písek vrstvy
tohoto horního oddělení pásma V.

Hliniště u Račan blíže Píst.
Profil 43.*)

Pásmo V. zaujímá tu nedaleko silnice z Doksan do Budyně výši
asi od 175 do 200 m n. m. Ve hliništi jsou odkryty střední vrstvy
pásma V. v mocnosti asi 5 m. Nižší vrstvy pásma V. tu přístupny
nejsou mezi pásmem IV. a středními vrstvami pásma V. Od 200 m
n. m. počíná výše diluvialní štěrk a písek. Je zde:

Ostrea semiplana Sow. (h)
Exogyra lateralis Reuss. (h)

*) Viz tento profil při pásmu IV. uveřejněný.

Pásmo V. — Roudnické — kridoveho útvaru v Poohří. 13

Inoceramus. (zlomky)
Pecten pulchellus Nilss. (zr)

Podhrázský mlýn u Veltěže.
Profil 46. obr. 29.

Zde jest opět přístupen základ pásma V., totiž pásmo IV. nad
samým potokem Smolnickým tak, jak jsme je vídali v nejvyšší poloze
pásma IV. v okolí Ripu. Patrem pásma V. je tu opět diluvialní štěrk
a písek:

Patro: Diluvialní štěrk a písek. 201 m n. m.

Et 12. Jilovitý slin šedý neb modravý na povrchu rozpadlý s peckami
11. Jilovitý slín bělavý neb modravý v pevnější poněkud lavici . . . 05
10. Slin šedý neb modravý, měkký, tenkolupenný na povrchu. . . . 20

9. Slin modravý, na povrchu šedý a cons s modravymi skvrnami,
tenkolupenný, měkký :

8. Slin glaukonitický šedý v pevné lavičce (srovnej s vrstvou V5 pro-
filu 80. a V5 profilu 78.) .

7. Slin šedý s tmavomodrymi skvrnami, měkký, vlhký. Skoro pro-

i
limonitovými žlutými, sádrovcem posetými, jež z pyritu povstaly 4
__tredkem COROTOMSOUVES IAA CES AE NE CU EE à

Pasmo V.

14.8

. Slin velmi jemně glaukonitický, měkký, ı na povrchu rozpadlý isl

. Vápenec šedý v pevné lavičce. . . OA

. Slin velmi jemně glaukonitick} šedý a zažloutlý s modravými

skvrnami, s ojedinělým hrubým zrnkem křemene (až 2 mm “=

prümeru), měkký, s jemnými šupinkami muskovitu . . ..08 (x

2 Vápenec světle šedý do běla neb do žluta v pevné lavičce 0:1

1. Slin velmi jemně glaukonitický Šedý, místy s modravými
skvrnami, se šupinkami muskovitu, zřídka kde s um

N zrnkem křemene. MON Ar. aj (tanka - 06) )

Základ: Pískovec glaukoniticky (řasák) pásma IV. 183mm

| L E a yn
Ji 5: Vápenec bělavý v pevnější lavičce . . MON |

Nejhlubší vrstvy 1 až 6 obsahují sliny glaukonitické, měkké,
střídající se s pevnějšími vápencovými lavičkami; tvorit souvrství,
jež označujeme písmenou a. Sledujem-li souvrství Va pres Louny
k Malnicům, přejde ve Frıcovy Malnické vrstvy Avellanové.

Vyšší vrstvy pásma V., vrstvy 7. až 10. jsou měkké modravé
slíny vodu nadržující a nejvyšší 11. až 12. jsou jilovité slíny modravé,
šedé neb bělavé.

Friè*) popsal vrstvy zdejšího pásma V. jako vrstvy Malnické
a Teplické takto:

*) Teplické vrstvy str. 28.—30. obr. 11.

RS —

V. Čeněk Zahálka:

Zahálka Frié

Profil 46. Obr. 29. (Teplické v. Obr. 11. str. 28.—30.)

T 0 — [en

KR 6. Pevnejsi vrstva s Terebr. gracilis.

Teplické
vrstvy

10.

Kypré slíny.

5. Ostrá vrstva spongiová, bezprostřední
ležaté Teplických vrstev.

meer

Päsmo V.

6. 4. Pevnější lavice. Malnická Avellanova.

o 0 o

4. 3. Pevnější lavice

LA
LA

o
Malnické vrstvy.

Opukové vrstvy.

2 2. Pevnější lavice

Bezpochyby
Lounské koule.

2 7. Plastické vrstvy nahnědlé.

ř. 8. |
a |
Lun)
© “ 3 c 4
E 2, 1. Malnicky rasäk.
ss
R

1. |

Potok Smolnicky (Pochvalovský.)

Z naší vrstvy Val. uvádí Wnič:

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohri. 15

Rybí obratle.
Pleurotomaria seriatogranulata.
Lithodomus spathulatus.
Modiola capitata.
Inoceramus Brongniarti.
Lima elongata.

Lima multicostata.
Lima pseudocardium.
Ostrea hippopodium.
Exogyra lateralis.
Magas Geinitzii.
Bairdia subdeltoidea.
Cristellaria rotulata.
Flabellina elliptiea.

K tomuto Fnrčovu seznamu skamenelin připomínám, Ze jsou tu
Lima elongata, Exogyra lateralis a Flabellina elliptica zvláště hojné,
a že se tu též vyskytují:

Ammonit. (neurčit. mládě)
Eriphyla lenticularis. (zr)
Pecten Nilssoni. (vz) :

V oboru vrstev 1. az 5. povalujf se spongie vejcoviteho tvaru
o délce 2 až 235 cm podobné Plinthoselle squamose Zitt.
Z naší vrstvy Va2. uvádí Frıö:

Šupina z Osmeroides Lewesiensis.
Nautilus sublaevigatus.

Dentalium ?

Eriphylla lenticularis.

Nucula pectinata.

Gervilia solenoides.

Ostrea hippopodium.

Já nalezl v ní též Pecten Nilssoni.
V naší vrstvě Va4. uvádí Fprč:
Supina z Osmeroides.

Ammonites Woolgari
Scaphites Geinitzil.

V. Čeněk Zahálka:

Turritella sp.
Dentalium glabrum.
Dentalium cidaris.
Mutiella Ringmerensis.
Siliqua truncata.
Ostrea hippopodium.

V naší vrstvě Va6. uvádí Frre:

Ammonites peramplus jun.
Turritella multistriata
Turbo sp.

Aporhais megaloptera.
Natica (Roemeri).

! Avellana Archiaciana.
Dentalium Cidaris.
Cardium pustulosum.
Isocardia sublunulata ?
Crassatella protracta.
Astarte acuta.
Eryphila lenticularis.
Nucula pectinata.
Leda siliqua.
Pectuneulus lens.
Modiola capitata.
Tellina semicostata.
Venus ?

Avicula anomala.
Inoceramus Broneniarti.
Lima Sowerbyi.

Lima septemcostata.
Lima tecta.

Lima pseudocardium,
Lima elongata.

Pecten laevis.

Pecten Nilssoni.
Pecten curvatus.
Pecten Dujardinii.
Spondylus spinosus.
Ostrea hippopodium.
Anomia radiata.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 17

Rhynchonella plicatilis (gallina), 35 mm.
Pollicipes.
Bairdia subdeltoidea.

V naší vrstvě V8. nalezl Fprč:

Lepidenteron.

Crassatella arcacea.
Pectunculus lens.

Mnoho neurčitelných bivalv.
Spondylus spinosus.

Ostrea semiplana.

Scyphia sp.

Globigerina.

Textillaria.

Velmi mnoho jehlic spongif, mezi nimi fragmenty Hexactinellid
a druh Geodia communis.

Vrstvu tuto V8. nazývá Friè: osérou vrstvou spongiovou a jak
jsme již uvedli, považuje ji za bezprostřední ležaté pásma Teplického
(našeho pásma X.).

Když jsem při svých studiích útvaru křidového v okolí Řipu
srovnával pásma okolí Řipského s Fričovými studiemi o vrstvách
útvaru křidového v okolí Loun, shledal jsem, že Frrč uvádí pod
Teplickým pásmem v okolí Lounském ostrou vrstvu bohatou na spongie.
V širším okolí Řipu nalézal jsem*) však též v nejspodnější části
pásma X. (které je totožno s Teplickými vrstvami u Teplic, nikoliv
u Podhrázského mlýna) vrstvu bohatou na spongie, právě tak, jako
ji konstatoval Fnrč**) u Vysoké, Benátek a v Chocni na basi Tepli-
ckých vrstev. Tuto poslední vrstvu znamenám ve svých studiích Xa
a Friè nazývá ji glaukonitickou vrstvou kontaktni. Je přirozeno, že
jsem došel při porovnání naší glaukonitické vrstvy Xa v okolí Řipu
S popsanou u Friče ostrou vrstvou okolí Loun k tomu úsudku, že
jsou eguivalentní. ***) Neboť obě jsou slinité a bohaté glaukonitem,
obě jsou bohaté spongiemi a o obojích vrstvách bylo psáno, že leží
na basi Teplických vrstev (pásma X.). Když však jsem měl příležitost
ukonëiti studia podrobná o pásmech útvaru křidového v Poohří, shledal
jsem, že vrstvy, které Krejčí, Frič a předcházející geologové popsali
od Podhrázského mlýna přes Louny do Malnie co Teplické vrstvy,

*) Viz Pásmo X útv. křid. v okolí Řipu a v Polomenýeh Horách.

**) Teplické vrstvy str. 37, 43, 44, 47.

***) Pásmo X. útv. křid. v okolí Ripu, str. 5.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 2

18 V. Čeněk Zahálka:

nejsou vrstvy aequivalentni Teplickým vrstvám (pásmu X.), nýbrž
pásmu V. (viz další popis pásma V. v tomto článku). V tomto pásmu
V. zaujímá pak Fgrčova ostrá vrstva spongiová polohu střední. Je
tudíž Fničova ostrá vrstva mnohem starší než-li vrstva Xa. Delft
je od sebe co do stáří:

vyšší část pásma V.,
pásmo VI. a VII.,
pásmo VIII.

a pásmo IX.

Ony vrstvy líší se ale od sebe, nejen po stránce stratigrafické
ony se líší též po stránce palaeontologické. Nenalezáme v ostré vrstvě
okolí Loun ony význačné gastropody, které všude v Čechách od
Roudnice přes Mladou Boleslav až za Choceň nalézáme. Také tu po-
stráláme ony význačné skameněliny pásma X. (Teplického), jaké jsme
ve vrstvě Xa u Roudnice nalézaly, ku př.:

Terebratula semiglobosa,
Ventriculites angustatus.

Z těchto skamenělin by se tu některé nalézaly, kdyby vrstvy
ty byly aeguivalentní, zvláště když uvážíme, že mezi vrstvou Xa
v okolí Řipu a ostrou vrstvou u Podhrázského mlýna není tak znač-
ného rozdílu petrografického.

Třeba ještě poznamenati, že Friè*) považuje také vrstvy rezavé,
písčité opuky a nahnědlé vrstvy slinité s hojnými spongiemi u Le-
nešické cihelny za aeguivalentní ostré vrste spongiové nad Podhräz:
ským mlýnem a na Bílých Horkách. Dokážeme v článku našem
o pásmu VIII., že ony vrstvy u Lenešické cihelny nejsou aeguivalentní
ostré vrstvě u Podhrázského mlýna, že tedy nenáleží střední poloze
pásma V., nýbrž že náleží pásmu VIII.

V našem souvrství V 9—10. od Podhrázského mlýna uvádí Frıc:

Ostrea semiplana,
Achilleum rugosum

v souvrství VI1:
Terebratulina gracilis (h)
Textillaria globulosa (h)
Globigerina (vz)
Rosalina ammonoides.

*) Teplické vrstvy str. 26.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 19

v-souvistvi V12:

Ulomek Ostracoda.
Textillaria globulosa.

Naše vrstvy V9 +10—+11—<+12. považuje Frié za Teplické
vrstvy (pásmo X.) proto, poněvadž obsahují Terebratulinu gracilis,

kteroužto skamenělinu má Fkrč za význačnou pro pásmo Teplické (X.).

K tomu dovolím si poznamenati, že Terebratulina gracilis nevyskytuje
se jen v Teplických vrstvách (pásmu X.), nýbrž uvádí ji FRrč*) také
z Dřínovských koulí na Semickém vrchu, já pak nalézám ji zřídka
v pásmu V., a VIII, velmi hojně ve vyšší poloze pásma IX. a hojně
v pásmu X. v Poohří. Vyskytování se Terebratuliny gracilis ve vrstvách
pásma V. v Poohří není tedy důvodem pro stáří Teplických vrstev (pás.
X.) Jesti celá řada význačných skamenělin v Poohří pro Teplické vrstvy
(pás. X.) z nichž žádná se u Podhrázského mlýna ani jinde v pásmu V.
nenalézá, jako ku př.:

Terebratula semiglobosa
Micraster cor testudinarium
Micraster breviporus

Holaster planus
Haplophragmium irregulare
Ventriculites angustatus a. j. v.

Také po stránce petrografické líší se vrstvy našeho pásma V.
od vrstev. pásma X. — Teplického. Vrstvy pásma X. nejsou tak
slinitojilovité jako vrstvy pásma V. Také nejsou vrstvy pásma X.
tak glaukonitické.

Pro svůj větší obsah vápna a menší obsah jílu, jsou vrstvy
pásma X. pevnější a nejsou tak měkké jako vrstvy pásma V.

Máme tedy několik důvodů nepočítati vrstvy pásma V. u Pod-
hrázského mlýna ku vrstvám Teplickým: hlavní je stratigraficky,
vedlejší jsou palaeontologicky, petrograficky a fysikální.

Veltěž. Pšány.

Stráň od Podhrázského mlýna až do Veltěže skládá se z těchže
vrstev pásma V. jako nad Podhrázským mlýnem. Jsou méně přístupny.
Ve Veltěži chovají dosti sádrovce na povrchu.

*) Bělohorské vrstvy str. 135. obr. 146.
2%

ET time

PT ne TE ES en n A EU OPEN AT O LI D PU ší EE da ET

Te TE

20 V. Cenëk Zahälka:

Při cestě od PSänskeho mlýna do Vlčí jsou v břehu znatelny
nepatrné výchozy měkkých jilovitých slínů, které jsou nejpodobnější
vrstvám pásma V.

Pod samou obcí Vlčí jest již pásmo X.

Čenčice.
Profil 48. a 49. Obr. 30.

V profilech 48. a 49. shledali jsme, že jsou přístupny v Čen-
čicích nad řasákem pásma IV. nejhlubší vrstvy pásma Va v podobě
glaukonitickych slínů šedých obsahující též vápencovou lavičku (prof. 49,
vrstva Va2.) Souvrstvi Va přístupno je v profilu 49. jen do výše
1:2 m nad pásmo IV. a u profilu 48., pod domkem č. 4. v břehu
Ohře, přístupno je jen do výše 0:8 m. Vyšší vrstvy souvrství a jsou
ssutinami kamení a domky ukryté. Ve vrstvě Val. prof. 48 jest:

Lima elongata Sow. sp.

Souvrství a může obnášeti asi 26 m. Vyšší vrstvy pásma V.
přístupny jsou na profilu 48. od domku č.59. vzhůru ku Čenčickému
kostelu. Souvrstvi V4 chová šedý slín měkký s modravými skvrnami
s nápadnou

Exogyra lateralis Nilss.

a vyšší souvrství V5. obsahuje jílovité slíny modravé a šedé, místy
žlutavé. V ní jest:

Pleurostoma bohemicum Zitt. (místy h)
Ostrea semiplana Sow. (h)

V zářezu dráhy Pražskoduchcovské v ostrohu Čenčickém, pak
v břehu silnice blízského pivovaru knížecího, nalezl jsem ve vyšší
poloze pásma V. zlomky

Terebratuliny gracilis.

Nikde nenalezl jsem však ve vrstvách pásma V. v Čenčicích
(ani jinde) Terebratulu semiglobosu a ostatní společnost význačnou
pro veškery vrstvy pásma X. — Teplického. Tak jako zařadil Frič
vrstvy našeho pásma V. u Podhrázského mlýna ku pásmu X. —
Teplickému, právě tak zařadili již dříve geologové vrstvy pásma V.
v Čenčicích ku pásmu X. — Teplickému.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. Di

Reuss *) píše: „Der Sandstein (Grünsandstein — pásmu IVř.)
wird an dem Hügel der die Kirche trägt, von Plänerkalk mit Tere-
bratula octoplicata Sow.**), Terebratula pisum Sow.”), Terebratula
Mantelliana Sow.**) ce semiglobosa v. Buch und Terebratula
carnea Sow.***) überlagert...

Reussév Plänerkalk u Teplic = Teplickým vrstvám u Krejčího
a Friče — našemu Pásmu X.

Poněvadž se ve vrstvách našeho pásma V., jež Reuss za Pläner-
kalk má, žádná Terebratula semiglobosa nenalezá ani jiné skameneliny
význačné pro zdejší Plünerkalk (pásmo X.) proto nelze nahoře uve-
denou Reussovu větu o vyskytování se Terebratuly semiglobosy jinak
vysvětliti, nežli tak, že Reuss se domníval, že vrstvy pokrývající
řasák v Čenčicích jsou téhož stáří co vrstvy obsahující Terebra-
tulu semiglobosu atd. — čím ovšem nejsou.

Omyl způsobený Russen v určení našeho pásma V. v Čenčicích,
opakovali po Reussovi jiné geologové. Tak GumBEL +) popisuje následující
profil Čenčické stráně od kostela ku Oharce:

5. Oberhalb der Kirche an der Strasse endlich breiten sich
darůber auch noch die Priesener Schichten aus.

4. Weicher, weisser Mergel am Gehánge mit mehreren, sehr
versteinerungsreichen Kalkbánken voi Rhynchonellen und
Terebratulen der Hundorfer Schichten.

3. Ein ginuschieiniges mergeliges, noch Glauconit-führendes
Gestein . ae Ne UL

2. Durch fan zel ee Zea. getrennt,
breitet sich über d. Sch. 1. ein sehr harter, dichter, Glauconit-reicher
Grůnsandstein mit zahlreichen groben Quarzkörnchen aus; er um-
schliesst zahlreiche Versteinerungen, namentlich Ammonites peramplus,
Cardium hillanum, Lucina lenticularis, Arca cretacea, Perna cretacea,
Lima canalifera u. 8. W.. . . . A Kon 1 E

1. Im tiefsten Ne Aeon a wie bes Laun, ein sehr
dichtes, graues, glauconitisches und kalkreiches Gestein, dessen Quarz-
theilchen ausnehmend fein vertheilt sind und dasselbe kaum als eine
Sandsteinbildung erkennen lassen. Nur durch Verwitterung wird seine
Sandsteinähnliche Natur deutlicher. Die zahlreichen Versteinerungen,
die es umschliesst, sind meist fest mit dem Gestein verwachsen und

*) Die Kreidegebilde str. 96.
**) Rhynchonella plicatilis.
***) Terebratula semiglobosa.
+) Beitráge str. 531, 532.

29 V. Čeněk Zahálka:

schwierig, wenn nicht aus zersetzten Partien in gutem Erhaltungs-
zustande herauszuschlagen. Unter den Versteinerungen dieses in groben
Bänken getheilten Gesteins ist besonders als die häufigsten hervor-
zuheben: Ammonites peramplus, Am. Woollgari, Pleurotomaria linea-
ris, Lucina lenticularis, Arca cretacea, Perma cretacea, Lima cana-
Kferan a. is. wo av. WINE ei. ln OVA no a,

Eger.

K tomuto GumBLovu profilu poznamenáváme, Ze Gümblovo sou-
vrství 4. nejsou jeho Æundorfské (Hudcovské) vrstvy (= Plänerkalk
— Teplickým vrstvám — pásmu X.) nýbrž pásmo V. z příčin již
u Podhrázského mlýna uvedených. V nich nejsou ani Terebratuly ani
Ichynchonelly Hundorfskych vrstev. Proto nemůže také, po stránce
stratigrafické, 5. vrstva Gümblova náležeti Březenským vrstvám
(Priesener Schichten).

Vrstvy Gůmblova profilu lze srovnati snaším profilem 48. takto:

Gůmbel Zahálka |
5. Rom Schichten. |
4. Een Schichten. Päsmo V.
8.: |
1 2 Mallnitzer Schichten. vod
Pásmo IV.
1.

Kresci*) určuje rovněž jako Reuss naše pásmo V. v Čenčicích
co pásmo Teplické (X.) slovy: „u břehů Oharky blíže Čenčic vychází
řasák ještě na den, jsa pokryt u Čenčického kostela Teplickým slínem“.

V souvislém již na to pruhu tahne se pásmo V. nad pásmem IV.
po obou stranách silnice od kostela Čenčického až do Loun v šířce
mezi Oharkou a Zlodějskou cestou. Po obou stranách silnice zjistil
jsem modravé, měkké, často dosti glaukonitické slíny pásma V., na

*) Studie v oboru kř. útv. v Č. str. 58. & 60. Obr. 15. — K tomu podo-
týkám, že na obr. 15. je Teplické pásmo (X.) u Vlčí správně určeno.

Pásmo V. — Roudnické -- křidového ütvaru v Poohří. 23

mnoha místech, zejmena při stavbách na nádraží, novém akciovém
cukrovaru a při kopání základů četných nových domů mezi nádražím
dráhy Pražskoduchcovské a měšťanskými školami.

Louny.

Téměř celé město Louny, jak staré město, tak velké i malé
předměstí i nová část města vyvinující se ku zastávce dráhy Posto-
loprtské, spočívá na pásmu V. Nejlépe poznáme vrstvy jeho v břehu
Ohře pod Valterovým cukrovarem. Tu a tam je rumem zasypáno, lze
je však snadno odkrýti. Spočívá na pásmu IV. souvrství 7. a pokryto
je diluvialním štěrkem. Celé pásmo V. není tu přístupno, jen spodní
a něco málo horních vrstev, v mocnosti 8:6 m. Vyšší vrstvy jsou
výše v Lounech. Sestaviti Ize následující

Profil 78.

v břehu Oharky mezi Valterovým cukrovarem a mostem dráhy Pražsko-
duchcovské.

Obr. 51.
Vrchol břehu Ohareckého blíže Valterova cukrovaru. 1851 m n. m.
Diuvumstěrk z placiček řasáku (EN: m
Z —

8. Slin jilovitý velmi měkký, na povrchu a při trhlinách šedý až

žlutavý, dále od povrchu tmavošedý do modra. . . sl 5]

. Slin v pevnější lavici, ah däle od povrchu tmavošedý s Terebra-
tulinou gracilis . . „04

. Slin glanıkoniticki; měkký, na povrchu šedomodrý, vlhký, S hojnými
skamenělinami. Zřídka kde šupinka muskovitu. Velmi mnoho
jemných zelených teček glaukonitu . . . . 156
Vápenec velmi glaukonitickÿ v pevné lavici, na povrchu šedý, dále

-ı

nn msn mm mn es cs
© 5

> od povrchu Sedomodry do zelena. Velmi hojnä jemnä zrnka glau- 8
© konitu tvoří místy zelenavé plochy . . . OPUS
2) 4. Slin juovitÿ měkký, tmavošedý, s éetnÿmi šupinkami muskovitu, 00
S TMOKBVA Us: I A
3. Vápenec jemně Dci SedomodrŸ, v | povné lavici, s Arca
subglabra | 02
2. Sin v pevných deskách modravých s četnými Šupinkami 4
muskovitu Ai à ADS
co
ne)

místy s ojedinělými hrubšími zrny obyčejně z křemene,
zřídka z glaukonitu. Místy šedý, místy modravý. Lavice tato
sahala v srpnu r. 1897. z polovice pod hladinu Ohře . . .02
a Ohře
Pásmo IV. Rasák. En DR V OVK B O AS MEL eu IE OR LS VRAIES La ČZ EN 08)

“ 1. Vépenec glaukoniti: ký v pevné lavici, místy dosti pisčitý,

24 V. Čeněk Zahálka:

Ve vrstvě Val. je nápadná

Lima elongata Sow. sp.

Friè *) uvádí odtud:

Corax obliguus.
Carcharias priscus.
Pycnodus scrobiculatus.
Nautilus sublaevigatus.
Ammonites Woolgari.
Ammonites Neptuni.
Turitella multistriata.
Natica Roemeri.
Mitra Roemeri.
Voluta elongata.
Rostellaria Reussi.
Dentalium medium.
Cardium pustulosum.
Isocardia gracilis.
Crassatella arcacea.
Cyprina guadrata.
Pectunculus lens.
Arca subglabra.
Pinna decussata.
Leguminaria Petersi.
Panopaea gurgitis.
Tellina semicostata.
Inoceramus Brongniarti.
Lima elongata.
Lima pseudocardium.
Lima Sowerbyi.
Pecten laevis.
Pecten Dujardinii.
Pecten curvatus.
Pecten Reussii D’Orb.
Pecten pulchellus **)
Exogyra lateralis.

*) Béloh. a Maln. vrs. str. 57, 58, obr. 16, m‘.

**) Tamtéž str. 129.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohri.

Ostrea hippopodium.
Anomia truncata
Magas Geinitzii.
Rhynchonella plicatilis.
Frondicularia inversa.
Frondicularia angusta.
Flabellina elliptica.
Cristellaria rotulata.
Bryozoa (Elea).

Ve vrstvě Va3. jest dle Frrèe *):

Cyclolepis Agassizii.
Enoploclythia Leachii.
Nautilus sublaevigatus.
Ammonites Bravaisianus.
Ammonites Woolgari.
Hamites sp.

Baculites sp.
Turritella multistriata.
Turritella n. sp.
Natica lamellosa.
Fusus Renauxianus.
Rostellaria Reussi.
Dentalium medium.
Isocardia gracilis.
Isocardia sublunulata.
Cyprina quadrata.
Eriphyla lenticularis.
Nucula pectinata.
Avicula.

Leguminaria Peters.
Tellina concentrica.
Perna cretacea.

Lima elongata.

Lima Sowerbyi.
Ostrea hippopodium.
Anomia.
Frondicularia angusta.

*) Tamtéž str. 58, 59, obr. 16, a.

ND
Qt

BDÍ
Où

V. Čeněk Zahálka:

K tomu připojují ještě: Arca sublabra D'Orb.
Ve vrstvě V4. jest dle Frick *):

Aptychus ?
Turritella multistriata (četně)
Fusus.

Lyonsia ?

Arca subglabra.
Crassatella.

Lima elongata.
Peeten Dujardinii.
Spondylus spinosus.
Ostrea hippopodium.
Anomia.

Ve vrstv& V5. nalezl jsem:

Crassatella sp.
Inoceramus sp.
Spondylus spinosus Sow.

Fnič**) zmiňuje se o této vrstvě, Ze poskytla

Spondylus spinosus.

Ve vrstvě V6. nalézá se:

Osmeroides Lewesiensis Ag. vz)
Serpula sp.

Turritella multistriata Rss. (zř)
Turbo decemcostatus Rss.
Arca angulata Reuss.
Pectunculus lens Nilss. (h)
Anomia subtruncata D'Orb.
Spondylus sp. (vz)

Exogyra lateralis Nilss. (h)
Ostrea semiplana Sow. (h)
Fucoides sp.

A)uRamtezs str 89. ,0brloD.
**) Tamtéž str. 59. obr. 16. 5.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. DM
Některé skameněliny tohoto souvrství mají skořápku pyritovou
aneb pyritem potaženou.
Friè*) uvádí o této vrstvě, Ze je bohata

Pectunculem lens.

Ve vrstvě V7. jest
Terebratulina gracilis Schi.
Ve vrstvách V8. jest dle Friör:**).

Ostrea semiplana.
Rhynchonella Cuvieri.

Již Reuss ***) popisuje vrstvy našeho profilu pásma V. v Lounech
takto: „Am rechten Egerufer östlich von Laun bildet der Pläner
einen festen, dunkelgrauen, plattenförmigen Mergel, der viele silber-
weisse Glimmerschüppchen, kleine, oft grüngefärbte Quarz- und
Gneissgeschiebe aufnimmt. Festere 3 — 1“ starke Schichten wechseln
mit schwachen Lagen dünnschiefrigen, mehr thonigen, leicht verwit-
terbaren Gesteines. Einzelne Schichten nehmen, so wie auch bei
Kosstiz, zahlreiche, fleckenweise zusammengehäufte grüne Körner auf
und dann ist das Gestein auch mehr sandig. Selten stellt er sich als
ein sehr feinkörniger, grauer Kalkstein dar. Alle diese Gebilde scheinen
den tiefsten Schichten des Plänerkalks anzugehören.*

Srovnati vrstvy naSeho päsma V. s nejhlubsimi vrstvami Pläner-
kalku jest tolik, jako počítati je ku nejhlubším vrstvám pásma X.
To ovšem nelze z příčin u Podhrázského mlýna již uvedených. Reuss
uvádí z náleziska tohoto:

Cidaris vesiculosa Goldf., ostny.
Terebratula alata Lamk. (vz)
Terebratula triangularis Nilss. (vz)
Ostrea vesicularis Lamk. (h)
Ostrea hippopodium Nilss.

Ostrea lateralis Nilss. (h)

*) Tamtéž str. 59. obr. 16. P.
15) amtež. str. 592/obr. 16.1.
***) Die Kreidegebilde str. 23, 24.

V. Čeněk Zahálka:

Ostrea minuta Róm. (zř)
Anomia truncata Gein.

Pecten membranaceus Nilss. (h)
Pecten rarispinus Reuss.

Lima elongata Sow.

Lima septemcostata Reuss. (vz)
Lima laticostata Röm. (vz)
Lima Hoperi Sow. (vz)

Lima Mantellii Goldf.

Gervilia solenoides Defr. (vz)
Avicula glabra Reuss.

Modiola fracta Reuss. (vz)
Modiola phenoeides Reuss. (vz)
Nucula ovata Nilss.

Arca angulata Reuss.
Cucullaea Rómeri Gein. (h)
Cucullaea glabra Sow. (vz)
Cucullaea striatula Reuss.
Lucina circularis Gein. (vz)
Corbula caudata Nilss.
Crassatella arcacea Róm.
Psammobia semicostata Röm. (vz)
Solen truncatulus Reuss.
Dentalium medium Sow. (vz)
Dentalium striatum Sow. (vř)
Rostellaria Parkinsoni Mant.
Rostellaria Reussi Gein. = R. Parkinsoni Fitt.
Turritella granulata Sow. (h)
Natica Gentii Sow.

Natica vulgaris Reuss.
Nautilus simplex Sow.
Ammonites rhotomagensis Defr.
Ammonites Sp. indeterm.
Robulina Comptoni Sow.
Serpula amphisbaena Goldf.
Otodus appendiculatus Ag.
Oxyrhina Mantellii Ag.

Z tohoto seznamu skamenělin vidíme, jak velice se líší pásmo V.

v Poohří od Reussova Plánerkalku (pásmo X.) v Poohří i v Teplicích.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 29

Tohoto rozdílu palaeontologického byl si Reuss*) vědom an píše:
„Vergebens sucht man hier (totiž v našem pásmu V. v Lounech a. j.)
die fůr die oberen Schichten so charakteristischen Terebrateln (die
T. ornata und hie und da die T. striatula ausgenommen), den Spon-
dylus spinosus, Lima Mantellii, Micraster cor anguinum, die häufigen
Inoceramen, den Ammonites Lewesiensis (der nur sehr selten auftritt),
die Scyphien u. s. w.; dagegen beherbergen die Schichten von Laun
eine auffallende Menge von Schnecken, darunter besonders Turritella
oranulata Sow. und Natica vulgaris Reuss in ungeheuerer Anzahl,
nebstdem eine grosse Menge von Pecten membranaceus Nilss.: Lima
elongata Sow., Ostrea lateralis Nilss. und Cucullaea Rómeri Gein.
Als dem oberen Pláner fremde seltnere Formen treten daselbst noch
auf: Terebratula triangularis .... atd.“

Poněvadž Reussovr bylo näpadno, že společnost skamenělin
našeho pásma V. v Lounech valně se líší od oněch v Plánerkalku
(= Teplické pásmo — Pásmo X.) u Teplic, Běliny, Hudcova a j. (viz
str. 37. v Kreidegebilde), proto se domníval, že vrstvy našeho
pásma V. jsou nižším horizontem Plánerkalku a nazývá je die tiefsten
Lagen des Plěnerkalkes aneb Unterer Plänerkalk, kdežto ony od
Teplic, Běliny a Duchcova považoval za vyšší horizont: die oberem
Schichten des Plünerkalks čili Oberer Plänerkalk. Nikde neuvádí však
Reuss v přírodě, kde by Oberer Plěmerkalk skutečně spočíval na jeho
Unterer Plänerkalku. **)

Kdežto dle mých studií vychází na jevo, Ze pásmo V. zaujímá
co do stáří následující stratigrafickou polohu k pásmu X.:

Pásmo X.

Pásmo IX.
Pásmo VIII.
Pásmo VII.
Pásmo VI.

Pásmo V.

Pásmo IV.
Pásmo IH.
Pásmo II.
Pásmo 1.

*) Die Kreidegebilde str. 37.
**) Reussüv Unterer Plánerkalk v Kosticich, jest vrstičkou jen 5 cm. mocnou
a náleží k jedné z nejvyšších vrstev (IX2.) našeho pásma IX.

30 V. Čeněk Zahálka:

stanovil naproti tomu Reuss polohu našeho pásma V. (Unterer
Plánerkalk) ku pásmu X. (Oberen Plánerkalk) takto:

Pásmo X. svrchní
Pásmo V.

Reuss ve své Kreidegebilde praví na str. 37.: „Es scheinen
demnach diese Schichten (Pásmo V. v Lounech) sich schon etwas
zum Plünermergel, dem sie aufgelagert sind und mit
welchem sie manche fossile Formen theilen, hinzuneigen.*“

Reuss se tedy domníval, že naše pásmo V. (Unterer Plánerkalk)
spočívá na jeho Plänermerglu. Při popisu našeho pásma IX. v Poohří
odůvodníme, že Reussův Plänermergel jest naše pásmo IX. Představoval
si tudíž Reuss stratigrafický pořádek pásem V., IX. a X. shora dolu
takto:

Pásmo X. svrchní

Pásmo V.

Pásmo IX.,

což odporuje přírodě.

Proč přišel Reuss na myšlénku, stanoviti polohu pásma V. nad
pásmem IX ? Jednoduše takto: Reuss*) považoval vrstvu IX2. v Košticích
za aeguivalent pásma V. v Lounech. Pravit: ,dürften eben so sicher
die Gesteine von Laun, Kosstitz . ... die tiefsten Lagen des Pläner-
kalks repräsentiren.“ Platila tudíž u Reussa rovnice mylná:

Vrstva IX2. (v Košticích) — Pásmu V. (v Lounech).

Poněvadž ale leží v Košticích vrstva IX2. na vrstvě IX7. (Plä-
nermergel)**), tož následuje na základě předchozí rovnice, následující
přehled u Reussa:

Vrstva IX2. (Unterer Plänerkalk v Koëticich) = Pásmu V. (Un-
terer Plänerkalk v Lounech).

Vrstva IX1. (Plánermergel v Košticích).
čili

Pásmo V. (Unterer Plánerkalk v Lounech)

Pásmo IX. (Plänermergel)
což ovšem přírodě odporuje.

*) Die Kreidegebilde str. 37.
**) Die Kreidegebilde str. 40.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. a
D

Je nutno též odkázati laskavého čtenáře na naše práce o pásmu
IX. a X. v Poohří.

Později přišel Reuss *) ku jiným náhledům o vzájemném uložení
svého Plänermerglu (jejž také Kreidemergel a Bakulitenthone nazývá)
a Plánerkalku. Staví totíž Plänermergel nad Plänerkalk a k tomu
připojuje o našem pásmu V.: „Zm einem tieferen geologischen Niveau
liegen offenbar die plattenförmigen, dunkel aschgrauen Pláner am
südlichen Egerufer bei Laun, welche nebst Glimmerblättchen stellen-
weise zahlreiche Glaukonitkörner aufnehmen atd. und dürften dem
Rhotomagensis -— Pläner des nördlichen Deutschlands gleichzustellen
sein und daher schon der obersten Stufe der cenoman Gruppe ange-
hören.“ Podle toho umístil Reuss vrstvy útvaru křidového v Poohří
takto:

Plinermersel. ., .. . =. pásmo IX.
Blänerkalk,. - ...........pasmo X.
Päsmo V.
Plänersandstein . . . . . . pásmo III.
Grünsandstein aj.. . . . . pásmo IV.
Quadersandstein . . . . . . pásmo IL + I.

I toto rozdělení útvaru křidového nesouhlasí s přírodou.

GumBEL **) rozlišuje vrstvy našeho pásma V. v břehu Oharky pod
městem Louny s hora dolů na Přezenské, Hundorfské (Hudcovské)
a Malnické takto:

Profil unterhalb Laun am Egerufer.

Ackerkrume als Úberdeckung.
1. dunkelgrauer bis schwärzlicher, weicher Mergelschiefer,
wie am Egerufer bei Priesen mit gleichen Petrefakten (im Wasser-
graben entblösst) (nicht ganze Mächtigkeit) Priesener Schichten . 15‘
2. weicher, hellfarbiger, bröcklicher Mergel mit spärlichen

orsamischen, Binschlüssen.. . ...... . le Sa,
3. sehr feste Mereelkalkbank DREI 2 le ll
4. lichtgrauer Mergel, bröcklich, eme nt nieht

zahlreichen Versteinerungen: Terebratulina rigida . < < . < . . 15

5. sehr fester, Glaukonit-reicher Mergel, mit weissen, Algen-
ähnlichen Zeichnungen und einigen schwer herauszuschlagenden

*) Die Gegend zwischen Komotau etc. ‘867. str. 25., 31.
**) Beiträge str. 525, 526.

32 V. Čeněk Zahálka:

Pe a darunter Lima canalifera G. . . Me: hl a
„ 3, 4 und 5 bilden die Reihe der Hundorfer Schichten‘

6. weicher, grauer Mergel, deren Versteinerungen sehr leicht
zerbröckeln "441390 ML AH EU NR a: NN ER

7. lichtgrauer, ziemlich fester, fleckiger, glauconitischer
Mergel mit vielen Versteinerungen. Beide Schichten 6 und 7
bilden ein Mittelglied zwischen den eigentlichen Hundorfer und
Mailnitzer Schichten. Hier fand sich Ammonites Cunnigtonni Sh 11‘

8. Flussohle = Mallnitzer Exogyrensandstein . . . . 2... 2

Na stránce 526. (v Beiträge) považuje Gümbel vrstvy 7. a 8.
tohoto profilu za „Mallnitzer Schichten“, a praví o nich: „Diese
Schichten zeichnen sich durch die mergelige Beschaffenheit be-
sonders aus.“

Profil Gungnöv vztahuje se ku stráni pod starým městem i v městě
samém. Srovnati lze vrstvy jeho S našimi z profilu 78. a s vyššími
vrstvami v městě přibližně takto:

bí | Priesener Schichten.
Vyšší vrstvy |———

ve starém

městě.

Hundorfer Schichten.

64+7+8+|
vyšší

Mittelglied zwischen den eigentlichen
Hundorfer und Mallnitzer Schichten.

1 8 Mallnitzer Exogyrensandstein.

Zahálka | Gümbel |
OT. 000000000 NOSNÍ

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 33

Jak již ze studií Fritovÿon*) známo, lze v řečišti Oharky při
nízkém stavu vody viděti řasák pásma IV. Podle našich studií
o pásmu IV. leží u Malnic exogyrový pískovec pod tamním řasákem
a není nic jiného než-li aeguivalent spodní části řasáku u Loun.
Proto leží hluboko i zde jeho aeguivalent pode dnem Oharky, není
přístupný, a GumsLova vrstva 8. v předchozím profilu jeho, nemůže
odpovídati Malnickému exogyrovému pískovci. Je to nejnižší vrstva
našeho pásma V — Va 1. — odpovídající stářím spolu se souvrstvím
2—-3 Avellanovým vrstvám Frrčovým u Malnic. — Vyšší vrstvy na-
šeho pásma V. posuzuje Gümken jako Humdorfské a Březenské vrstvy,
právě tak, jak to učinil v Čenčicích. Odkazuji na náš předchozí článek
o pásmu V. v Čenčicích.

SCHLONBACH **) vyslovuje se o vrstvách našeho pásma V. takto:
„Dieser Zone (die Zone des Ammonites Woolgarei und Inoceramus
Brougniarti = Exogyrensandstein — Grůnsandstein) gehören endlich
auch noch die Mergelkalke des Eger-Uïers unmittelbar unterhalb
Laun an, welche in ihrer Petrefactenführung ganz mit den Grün-
sandsteinen, aus denen sie durch Aufnahme von mehr Thon und
Kalk entstanden sind, übereinstimmen. Reuss hat dieselben zu seinem
„unteren Plánerkalk“ gerechnet.“

SCHLONBACH považoval tedy naše pásmo V. jako facii řasáku
a exogyrového pískovce od Malnic čili našeho horního pásma IV.
Patrně neměl ScHLONBACH příležitost viděti jednak vrstvy pásma V.
spočívající bezprostředně na pásmu IV. u Malnic ani mezi Malnicemi
a Louny, jednak řasák v Lounech.

Kresei ***) určuje vyšší vrstvy našeho pásma V. v Lounech jako
Reuss: „Ty samy slinité vrstvy (Teplické vrstvy — Plänerkalk = Hun-
dorfer Schichten = Pásmo X.) v podobě bělošedého slínu nacházejí se
na vrcholu tak zvaných Bílých Horek jižně od Března mezi Malnicemi
a Louny; tyto vrstvy táhnou se do Loun samých, až ku příkrému
břehu Oharky.“ Nase souvrství Va určuje Kresöiy) takto: „Jiný
kámen Lounského okolí, kterýž z řasáku se vyvinuje a jejž prof.
Reuss pod jmenem šedého vápence (grauer Kalkstein) uvádí a místem
na vápno bohatší jest (u pravého břehu Oharky blíže Loun), obsahuje
tytéž skameněliny jako řasák, pročež se také k jeho pásmu připočísti
musí.“

*) Běloh. a Malu. vrstvy str. 57.

**) Die Brachiopoden d. böhm. Kreidef. str. 146.
=) Studie str. 60.

+) Studie s'r. 56.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898.

VÍ

24 V. Čeněk Zahálka:

Frië*) studoval palaeontologické poměry vrstev našeho pásma V.
v břehu Oharky v Lounech. Podáváme tuto jeho popis vrstev a při-
bližné srovnání s naším profilem 18:

Zahálka Frič

t Sedomodré sliny. Teplické vrstvy.

Vrstva Okrově žluta

6 JR
s Pectunculus lens.
Vrstva se Spondylus
5 S k ar
spinosus
V La 1
Pevná vrstva s Tur-
4 b a 3
ritellami.
: N Malnickä vrstva
3 a Vápnitá vrstva. :
Avellanovä.
& 2
Sedé vápenné koule ;
m! Lounské koule.

čili Exogyrovy pískovec.

: |

| IV | Ť m | Typický řasák. | Malnický řasák.

Malnické vrstvy.

Zde popsané Frıcovy Lounské koule (m') spočívají na typickém řasáku
právě tak jako Ave'lanové vrstvy Fničovy u Malnic. Proto nejsou
Lounské koule samostatným horizontem českého útvaru
Zridového, jak jsme již ve'studii naší o pásmu IV. uvedli. Tyto
Lounské koule považuje Frië za stejnodobé s Exogyrovym pískovcem
u Malnic. (Viz posudek náš o Gůmblovu profilu v předu. Gůmbel již
dříve tytéž vrstvy za Exogyrový pískovec považoval.) Dokázali jsme
již ve své studii o pásmu IV. že nelze považovati tyto Lounské koule
za aequivalentnf Exosyrovému pískovci.

Fričova vrstva a (naše Va 3.) odpovídá Malnickým vrstvám
Avellanovym. Kam by náležely vrstvy d, S, Z, Enmrč blíže neudává a

*) Běloh a Maln. vrstvy str. 57, 58, 59. obr. 16,

Pásmo V. — Roudnické — křidového ütvaru v Poohří. 35

o vrstvách 7 (naše V7 +8) soudí, že náleží Teplickym vrstvám
(pásmu X.), jak to také předchozí geologové Reuss, Gümbel, Krejčí
uvedli. Již při profilu pásma V. nad Podhrázským inlýnem ukázali
jsme, že vrstvy tyto jsou mnohem starší než-li Teplické.

V následujícím přehledu budiž poukázáno jak rozmanitě po-
suzováno bylo stáří vrstev pásma V. v Lounech:

Zahálka | © Reuss | Gümbel | Schlünbach | Krejčí Frič
‘© = =
S „S Teplické vrstvy.
3 ee UNS
D COSTA -| .
= Priesener Sch. = BS Teplické | (Neuréeno.)
Ce .— a
= m B oV ban; 2
© Hundorfer Sch. 28 DE vrstvy. Avellanové
= E S au vrstvy.
V. = Mittelglied. s À A
B m Malnické
u Mallnitzer Exo- = a or alnıcke !
s A N : o = Lounské koule
= gyrensandstein. © z 3 vrstvy. dir
Sant čili Ex
2 MS >
Sal! (S piskovec).
N [77]

Základ: Pásmo IV. řasák.

Abychom tento přehled učinili názornějším, nahradme názvy
vrstev uvedených autorů těmi, jež my užívámo:

oo EEE EEPEEEEEEEEEEEEEEEEESEEEEEEESEEEEEEEE,

<
p
4

IVe IVe

Při ústí stoky v břehu Oharky pod Valterovÿm cukrovarem
přístupen malý profil v sousedství předešlého :

36 V. Čeněk Zahálka:

Proňl 79.

Vrstvy ssutinami zakryté.

v 3. Sliny měkké šedé s modravými skvrnami.
2. Pisčitý slin v pevných deskách modravý

n 1. Vrstvy ssutinami zakryté N

Hladina Ohře r. 1896.

= =
Se 00 Ot

Souvrství V2 prof. 79 — vyšším vrstvám V2—V3 prof. 78.

Souvrství V3 prof. 79 = vrstvám V4 prof. 78.
V V2. byly:

Dentalium.
Turritella multistriata.
Exogyra lateralis.

V břehu Ohře pod čís. domu 281. u Měšťanských škol přístupen

byl r. 1896. tento
Profil 80.

Vrchol břehu u č. d. 281.

6. Nepřístupné vrstvy.

5. Vápenec velmi glaukonitický, šedý do zelena s čistšími modravymi
skvrnami, kroužky a proužky vápencovitými. Tyto se stávají na po-
vrchu bělavými. Na trhlinách má noue hojně vodnatého kys-
ličníku železitého . BED O A AN CN 2

A. BÝZ. slim co ve) vrstě 2.

3. Vápenec pevný, Sedomodry se šupinkami muskovitu :

2.. Slin měkký, vlhký, na povrchu ui do zluta s LRO DRIN skvrnami,
se šupinkami muskovitu .

Ssutinami zakryté vrstvy, pod nimiž vytryskují prameny vody.
Hladina Ohře roku 1896.

V souvrství V2. je:

Exogyra lateralis Nilss.
Pectunculus lens Nilss.
Turritella multistriata Rss.
Natica vulgaris Rss.
Cladocyclus Streblensis Gein.

V souvrství V3. jest:

Exogyra lateralis Nilss,

„04 m

a:
„30

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 37
V souvrstvi V4. je:
Ostrea semiplana Sow.

Vrstvy profilu 80. Ize srovnati s näsledujicimi vrstvami pro-
filu 78:

Profil 80. ; Profil 78.

Mocnost Číslo Číslo Mocnost

— Nepříst. 3-5
0:4 5 N
16 4 a 14
01 3 02
1:7 hor. 2 hor. | 2:9
— Nepříst. i 1 02

Vrstvy popsané v profilu 78., 79. a 80. skládají i další břeh
Oharky pod Louny až do Velkého předměstí. Dnes jest ovšem břeh
ten všude zakryt, kopá-li se však někde, přijde se na ně. Tak při
kopání základů na dvoře domu č. 271. na Velkém předměstí, viděl
jsem r. 1896. měkké slíny pásma V., jemně glaukonitické, šedé
s modravými skvrnami, vlhké.

Roku 1895. kopána v Ohři na ostrově při Jiráskově mlýně
filtrační studna, v níž přišlo se pod alluvialním štěrkem na modravé
měkké slíny s četnými šupinkami muskovitu, v nichž byl

Pectunculus lens Nilss.

Roku 1896., kdy kopány jámy pro potrubí vodovodu v Lounech,
shledal jsem, že nejvyšší místa v městě (u kostela 201 m n. m.

38 V. Čeněk Zahálka:

v Havlíčkově třídě a j.) mají všude pod humusově slinitou černou
ornicí měkký šedý slín pásma V.

ad zastávkou „Louny město“
Profil 51. Obr. 32. 41.

Jižně od Loun a od Zastávky Postoloprtské dráhy naleznem ve
vozové cestě nad řasákem pásma IV. nejspodnější vrstvy pásma V.
R. 1895. otevřen byl nad nádražím vedle cesty lom, v němž otevřeny
byly jmenované vrstvy řasáku 1 pásma V:

Diluvialní písek a štěrk červení permskou zbarvený.
{ 3. Slim glaukonitický měkký, šedý neb zažloutlý s modravými skvrnami,
se šupinkami muskovitu (v úvozu cesty) .

na ooo AT On
2. Slin glaukoniticky spongiový šedý, místy slabě zažloutlý (v lomu)

7 s modravými proužky a kroužky po fukoidéch jako jinde v Va.13 „

| 1. Vápenec pisčitý s hrubšími tu a tam zrnky křemene a glaukonitu

Sedý až tmavošedý. Pevná lavice (v lomu) '. . -00b 00:90

Pásma IV. řasák (v lomu).

Vrstva Val. obsahovala:

Nautilus sublaevigatus Orb. s přirostlou Ostreou.
Turritella multistriata Rss.

Tellina semicostata Gein.

Spondylus sp.

Lima dichotoma Reuss.

Ostrea semiplana Sow. (h)

Exogyra conica Sow., přirostlá na Nautilu.
Exogyra lateralis Nilss., přirostlá na Nautilu.

Slin glaukonitickyÿ Va2. má:

Turritellu multistriatu Rss.

Pod Koieckem.

Bývalý Kostküv lom a přilehlý úvoz cesty na západ.
Profil 52. Obr. 42. v pravo a obr. 52.

Krrsci*) zmiňuje se ve své „Studii 0 útvaru křidovém v Čechách“
o vápeném kamenu z Kostkova lomu jižně od Loun a počítá jej ku

*) Studie str. 56.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 39

svým Malnickým vrstvám. Friè*) píše: „Neznámo posud bylo, Ze do
nejvyšších vrstev těchto silně glaukonitickych řasáků vloženy jsou
veliké vápnité koule, poskytující tytéž skameněliny, jaké jsme byli
v exogyrovém pískovci u Malnic nalezli. Již v ouvoze na cestě z Loun
do Zeměch můžeme koule ty z řasáku vypáčiti a 0 něco dále stávají
se tak mohutnými, že tvoří souvislé lavice modravého vápence, kterýž
dobývá se v lomu pana Kostky z Loun.“

Jak známo, má rio tyto vápence za Samostatný horizont, na-
zývá je Lounské koule a má je za aequivaient Æxogyrového pískovce
u Malnie. Přihlédnem-li blíže ku vrstvám v Kostkovém lomu, z něhož
uvádí Fnrč skameněliny, jež dílem od skalníků obdržel a dílem sám
nalezl,**) tu třeba rozeznávati v lomu tomto dva druhy vápenců.
Jeden obsažen jest v řasáku. Poněvadž byl již řasák rien co samo-
statný horizont vyloučen, proto nemůže býti vápenec ten Samostatným
horizontem našeho křídového útvaru. Z tohoto pochází skamenělny,
jež Frıö ve svých Bělohorských a Malnických vrstvách na stránce
56. a 57. uvádí. Jsou to:

Oxyrhina Mantelli.
Oxyrhina angustidens.
Otodus appendiculatus.
Corax heterodon.
Pycuodus serobiculatus.
Callianassa bohemica (vh)
Ammonites peramplus.
Pleurotomaria seriatogranulata.
Voluta elongata.

Cardium pustulosum.
Isocardia gracilis.
Protocardium hillanum.
Eriphyla lenticularis.
Pectunculus lens.

Arca subglabra.

Gervillia solenoides.
Venus sp.

Cyprina quadrata.
Avicula anomala.

*) Beloh. a Maln. vrstvy str. 56.
+) Tamtez str.756,.97.

40 V. Čeněk Zahálka:

Perna cretacea.
Inoceramus.

Lima pseudocardium.
Pecten laevis.

Pecten Dujardinii.
Ostrea hippopodium.
Anomia truncata
Magas Geinitzii.
Rhynchonella plicatilis.
Flabellina elliptica.

Skameněliny tyto jsou význačné pro řasák a jeho vápence
v pásmu IV.

Druhý druh vápenců nalézá se nad řasákem, tedy v pásmu V.
Tyto sledujeme právě až do Malnic, kde přejdou ve vrstvy jež Frrč
Malnickymi vrstvami Avellanovymi byl nazval.

Velmi pěkně přístupny jsou vrstvy vápence v řasáku pásma IV.
1 nad řasákem v pásmu V. v úvozu cesty do Zeměch jen několik
kroků na západ od bývalého lomu Kostkova (viz profil 52. při
pásmu IV. Obr. 52.)

Diluvialní písek a štěrk permskou červení zbarvený.

[ 4. Slin mekky modravý špatně přístupný . . 0.2
s | 9. Vápenec jemně glaukomtickÿ, šedý, s hrubšími zrny křemene a glau-
> konitu. Pevnä lavice, däle od povrchu modravá in l.2. 0418
4 2. Slin měkký, šedý s modravými skvrnami neb modravý se šedými ho
© skvrnami, dále od povrchu modravý. Má šupinky muskovitu . . 07 |=
"© | 1. Vápenec šedý pisčitý glam a) s hrubsimi u křemene tu
| a tam. Pevná lavice.. . - >. pue tel Lei jel 2 So - - 02

Pásmo IV. řasák.

Cesta do Lišťan 2.

po jižní stráni Lounského pohoří, nad Postoloprtskou dráhou, proti
předchozímu stanovisku.

Profil 53.

Vrstvy pásma V. jsou tu špatně přístupny. Uvedeme je dle
sporých výchozů takto:

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 41

Temeno Lounského pohoří.

{ 4 Slin jilovity, Fi neb u mekky na en v au
> rozpadly en...) D AURAS SEN) ELENA 41
| CR Vrchol cesty. — co
5% 3. Slin měkký, tmavošedý, špatně přístupný, který má snad též lavici >
2 vápence jako v prof. 52. Vas. TA A à RARE 0 | =
PA | 2. Sin měkký glaukonitický s tmavými skvrnami“ (101. Jena. Al OS
1. Vápenec glaukonitický šedý v pevné lavici . 0)

Pásmo IV. rasäk.

Cesta do Lišťan 3.

po severní straně Lounského pohoří, mezi silnicí Postoloprtskou a
hřebenem pohoří.

Jak z profilu 54. je známo, tvořen je vrchol návrší mezi silnicí
Postoloprtskou a lomem u Čtrnácti Pomocníků řasákem pásma IV.
(viz pouze levou Stranu obrazce 41: další část obrazce jde mimo
Lišťanskou cestu.) Silnice Postoloprtská jde tu prohybem, jímž pro-
chází rozsedlina. Sledujem-li v čerstvě vykopané škarpě Lišťanské
cesty špatně přístupné vrstvy od silnice až ku hřebenu pohoří,
shledáme tu následující vrstvy:

Profil 81.

Vrchol Lounského pohoří. 2172 m n. m.
{ 7. Slin jilovitý, bílý neb zažloutlý, měkký (vrstva V.4. protilu 53.). 41)
— Vrchol cesty.

s Slin měkký tmavosedf . . . . . . . . . . . . . . . . En
5 Nepristupne lin. MEN na Sn. nee one
: N CE
31 4 Slin měkký tmavošedý . . . SE er
A4 | 3. Slin glaukonitický měkký, tmavošedý S _ peckami pyritovým TES OSD
2. Slim měkký, šedý s mm skvrnami . . . k po na N)
1. Nepřístupné vrstvy NEE HAL VERE VES KL BU 20)
7 Postoloprtskä silnice. 185 7 m n. m.

Ve vrstvách V3. byl
Coprolith.

Ve vrstvách V6. byly:

Ostrea semiplana Sow.
Exogyra lateralis Nilss.
Pleurostoma bohemicum Zitt. (h)

p Veškerá čísla v tomto profilu obsažená značí výšku vrstev, nikoliv
mocnost (vrstvy jsou skloneny).

V. Čeněk Zahálka:

Bílé Horky.

Jdeme-li po hřebenu Lounského pohoří od cesty Lišťanské až
na Bílé Horky, shledáváme, že tu pásmo V. tvoří hlavní skladbu
jeho. Teprve před Bílými Horkami vidíme vycházeti z pod pásma V.
i řasák pásma IV. Velmi pěkně přístupny jsou s pásma V. nad
Červenkovým horním lomem:

Profil 82.
Obr. 33, 43.
Vrchol stráně. 228 m n. m.
{ 10. Slin jilovitý šedý neb zažloutlý, Rene na povrchu zcela 1
rozpadlý A 10
Slin jilovilý jako 5. ale žlutší, ústřicový, na povrchu úpluč roz-
padlý s- vš
. Slin jilovilý šedý neb zažloutlý, mokrý, ústřicový, sádrovcem na
povrchu posetý, na povrchu rozpadlý . . . 3:2
Sin šedý v pére lavičce, ústřicový, Achilleovy a s Pecten
pulchellus . Ä 03
Slin jilovitý šedý a zažloutlý, mokrý, ústřicový, se sádrovcem,
na povrchu rozpadlý : 0
Slin jilovitý šedý, s hojným sádrovcem © v tabulkách \ v trhlinách.
& Dosti pecek limonitu. Limonit ou žlutavě celou polohu
>
a tohoto souvrství . . . O
E\ Slin glaukoniticků tmavošedý ‘do modr ra, pevnější, se šupinkami he
a muskovitu, s hojnymi peckami limonitu po spongiich, s velmi >
F4 jemným glaukonitem, na povrchu rozpadlý . . : jlobý
3. Vápenec velmi písčitý glaukoniticky, přechodní to hornina
v glaukonitický vápnitý pískovec v pevnější lavici, s jemným |
a hojným glaukonitem. Zažloutlá a tmavošedá barva jeho
se prostupují. Má bělavé čistší vápencové pásky a kroužky
po Fukoidech . . . „02
ax 2. Pisčitý slin glaukonitický šedý s tmavšími modravými skvr- =
nami, při povrchu šedobílý, s D S vápnitější
pevnější lavičkou . . . 15
1. Slinity piskovec glaukonitický šedý (u skalníků shnily řasák
zvaný) s modravymi skvrnami. Místy přechází ve slin |
{ glaukoniticky velmi pisčitý šedý s muskovitem . . . . . . 08 Node VIE

Pásmo IV. řasák v Cervenkove horním lomu blíže cesty do Loun

. 210'5 m n. m,

Vrstvy pásma V. se v této stráni rychle splakují. V tom pod-
poruje je snadné rozpadávání se vrstev a sklon vrstev SZ.

Ve vrstvách Val až 3. nalézá se:

Crassatella arcacea Róm. (h)

Pecten Dujardinii Róm. (dle p. řídicího H. Mayera).

Spondylus spinosus Sow.

Pásmo V. — Roudnické

křídového útvaru v Poohří. 43

Exogyra lateralis Nilss.

Ostrea semiplana Sow.

Achilleum (Amorphospongia; rugosum Róm.
Pecky limonitové po spongiich.

Vrstva Va 3. má Spongites saxonicus Gein.
Fnič*) uvádí z tohoto souvrství Va.

Lamna sp.

Coprolith.
Lepidenteron.

Lima Hoperi.

Pecten Nilssoni.
Spondylus spinosus.
Ostrea hippopodiuin.
Ostrea semiplana.
Terebratulina gracilis.

Ve vrstvé V4. nalézä se:
Ostrea semiplana Sow.
Exogyra lateralis Nilss.
Lima elongata Sow. sp. (dle p. řídicího H. Mayera)
Pecky limonitové po spongiich.
Ve vrstvách V5. jest:

Ostrea semiplana Sow.

Frıc**) uvádí z této vrstvy:

„Textillarie, Nodosarie a mnoho jiných foraminifer.“

Ve vrstvách V6 — 7 +8, zvláště ale v V7. nalézá se:

Pecten pulchellus ***) Nilss. (zř)

Ostrea semiplana Sow. (h)

Pleurostoma bohemicum Zitt (h)
Amorphospongia (Achilleum) rugosa Röm. (vh)

*) Teplické vrstvy str. 25., obr. 10, vrstva 2.

**) Tamtéž str. 26. obr. 10. vrstva 4.

***) Skamenělina tato jest, jak již Frıc poznamenal (Bělohor. a Main. vrstvy
str. 129.), má-li křídla zámková uražená nebo zakrytá horninou, velmi podobná
Terebratulině gracilis !

44 V. Čeněk Zahálka:

Ve vrstvě pevné V7. vyskytuje se Amorphospongia rugosa
hromadně. Odtud svaluje se a splakuje spongie tato spolu s Ostreami
1 do oboru hlubších vrstev pásma V. a na jich povrchu se povaluje.
Na Amorphospongii rugose bývají často přirostlé Ostrea semiplana,
Pleurostoma bohemicum a Pecten pulchellus.

Fnrč *) uvádí ve vrstvách V6.

Drtky rybích zbytků (vh)
Arca subglabra.
Frondicularia angusta.

Ve vrstvách V7. (obr. 10. vrstva 5b.):

Achilleum bisguitiforme Fr. (vh), kusy až 30 cm dl.

Na zpodině těchto Achillei jsou pevně přirostlé: Ostrea vesicu-
laris, Exogyra lateralis, Terebratulina gracilis, velké Nodosarie,
Cristellarie a Frondicularie, jakož i skořepiny Ostracodů.

Ve vrstvách V8. (obr. 10. vrstva 5c):

Šupiny rybí.

Mutiella Ringmerensis.
Exogyra lateralis.

Ostrea semiplana S přirostlou mechovkou
Membranipora depressa Hag.
Terebratulina gracilis.
Terebratulina chrysalis.
Pleurostoma bohemicum.
Achilleum rugosum.
Cristellarie.

Globigeriny.

Ostracodů ostnité skořápky.

K tomuto Fricové seznamu skamenělin vrstev V8. připojuji
ještě:

Pecten pulchellus Nilss.
Nodosaria Zippei Rss.
Jehlice spongii.

*)Mamtézistr 26. obr. 10., 5a.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 45

Ve vrstvách V9 jest:

Ostrea semiplana Sow.
Pleurostoma bohemicum Zitt.

Friè z této vrstvy uvádí (str. 26. obr. 10. vrst. 6.)

Ústřice malé.

Frondicularia angusta Nilss.
Ostracody.

Jehlice väpnite spongii.

Ve vrstväch V10. jest:

Ostrea semiplana Sow.

Romné&er *) počítá naše pásmo V. na Bílých Horkách ku Plänru
a zmiňuje se takto o vrstvách jeho: Úberall, wo man bei Postelberg
seine Unterlage sieht, ruht er auf Grünsandstein. Er beginnt links
der Launer Strasse nach Postelberg mit thonigsandigen, von Eisen-
silikat-Körnern durchzogenen Gesteinsschichten ; oft sind in diesen
zahlreiche grössere Quarz-Körner, deren viele grün gefärbt erscheinen;
sie führen sparsam:

Ostrea suicata und hippopodium.
Exogyra lateralis.

Terebratula alata und striatu'a.
Serpula amphisbaena.

Scyphia subseriata.

Unmerklich greifen nach oben zu reinere Thone Platz, die in
einzelnen Lagen ganz Petrefaktenarm, in anderen aber sehr reich
sind; vor allen ist häufig:

Sparsam :

Ostrea sulcata und hippopodium.
Scyphia subseriata.

Terebratula striatula.

Terebratula gracilis, grosse Varietät.
Serpula amphisbaena.

Exogyra lateralis.

Oxyrhina Mantelli und angustidens.
Ptychodus decurrens.“

*) Beiträge str. 650,

46 V. Čeněk Zahálka:

Kresi*) posuzuje vrstvy našeho pásma V. na Bílých Horkách
takto: „Ty samy slinité vrstvy v podobě bělošedého slínu (Teplické
vrstvy) nacházejí se na vrcholu tak zvaných Bílých Horek jižně od
Března mezi Malnicemi a Louny... Mezi četnými skamenělinami,
které z rozdrobených slínů na Bílých Horkách vymlety jsou, pozoruje
se zvláště hojně Achilleum rugosum, Pleurostoma lacunosum Roem.
a Ostrea sulcata.“

Friè**) popisuje vrstvy pásma V. na Bílých Horkách takto:
„Mnohem lepší lokalitou pro studium hlubších loží Teplických vrstev
jest výšina nad Malnickým lomem řasákovým, která na starších ge-
nerálštábních mapách jmenem „Lehmbrüche,“ na nejnovějších jako
3ilä Hora je označena (obr. 10.)“

Fnič uvádí tu profil, který se dá s následujícími vrstvami našeho
profilu 82. porovnati:

| Zahálka | Frič
B m i : : :
{ 10 lo a} Vrstvy zkamenělinami chudé, které upomínají |
ÿ i na jíly bakulitové. Náleží zpodní části Te- |
plických vrstev, stáří Koštických plošek.
Bílá slinitá vrstva
Slíny. | e
: >
sm
=> 8 | Ř
Pevnější lavice. Vlastní lože Achillea. = de
ee >
oby 7) =
Slinité vrstvy. En
Es
Velmi jemný zahnědlý slín s r zavým povrchem. |
Sedá vrstva slinitä, jemně glaukonitickä.
Glaukonitická opuka.

Základem: Rasák pásma IV.

*) Studie Str. 60.
**) Teplické vrstvy str. 25,

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 47

Rominger, Kresöi i FRrč posuzovali tudíž vrstvy našeho pásma
V. na Bílých Horkách stejně co:

Pläner = Teplické vrstvy

což tolik znamená, jako kdyby je byli počítali ku našemu pásmu X.
Friè nepoznal ve své 2. vrstvě — glaukonitické opuce — své
Avellanové vrstvy z blízských Malnic.

Koukalův lom u Bilych Horek.
Prof. 56. Obr. 53.

Na téže stráni co jsou Bílé Horky, ale dále na JZ., jsou v Kou-
kalově lomu mnohem přístupnější spodní vrstvy pásma V. souvrství
a. Pořádek je následující:

Slíny pásma V. špatně přístupné pokračují výše do stráně.

N 4. Slin šedožlutý smodravymi skvrnami se a muskovitu ©
mělký NN AL NE, 9, BLA : PRO APE)
3. Slin pisčitý glaukoniticky zv étralÿ, Sedozluty s menším množ- |
stvím glaukonitu. Má v sobě vápencové skvrny, které byly

dříve tmavé, po zvětrání jsou však žlutavě bílé. Mnohé z nich

v podobě pásků a kroužků jsou průřezy Fukoidů. Glaukonit
i J v jemných tečkách. Pevnější lavička . . . 21022 (=
| 2. Slin šedý, místy do žluta s modravými skvrnami měkký, ©

s četnými šupinkami muskovitu . . . . o

1. Slinity pískovec glaukonitickÿ, šedý, s modravými skvrnami,
přechází místy ve slin velmi písčitý glaukoniticky, žlutavě bílý,
s muskovitem. U skalníků sluje tato vrstva shnilÿ řasák . . 03 )

Základem: Rasák pásma IV.

Ve vrstvě Va 2. jest: Ostrea semiplana Sow.
Ve vrstvě Vas. jest: Ostrea semiplana Sow.
Pecten pulchellus Nilss.

Malnice.
Prof. 71. Obr. 39.

Přejdem-li nyní od Koukalova lomu do Malnic, tu již při vý-
chodní straně obce uzříme pásmo V. Zejmena vychází na povrch mezi
Malnicemi a cihelnou. Také severní strana obce (dolní) spočívá na
pásmu V. Teprve v horní části obce vychází pásmo IV. se svým řa-

48 V. Čeněk Zahálka:

sákem zpod pásma V. na povrch. Přístupnější vrstvy, zvláště zpodní
části pásma V. jsou při západním okraji obce při cestě a pod kaplí
Sv. Trojice. Shodují se dosti s oněmi na Bílých Horkách a v Kou-
kalově lomu, nejsou ale tak zvětrány ještě jako tam. Poněkud jim
přibylo písku a glaukonitu. Nejspodnější oddělení Va podobá se při
povrchním ohledání poněkud řasáku, tak jest již faciově změněno.
Však při bližším prohlédnutí líší se od řasáku v mnohém ohledu.
Jest slinitější, proto křehčí, měkčí, méně pevné, snadno zvětrává.
Skalníci by jej nazvali nejlépe slovy: „shnilý řasák.“ Však i palae-
ontologicky se dosti líší od hloubš položeného řasáku a zejmena
Crassatella arcacea je nápadná. "Také pevnější vápnitá lavice tu ne-
chybí. Jest pak sled vrstev pásma V. následující:

Stodola pod č. d. 8. při Z. okraji Malnic.
5. Slim velmi jemně glaukonitický šedý poněkud zažloutlý, s tmav-

Í šími modravými skvrnami, s muskovitem, kuličkami limonitovými,

v trhlinách se sádrovcem asi. . . KPA EST
Slin pisčitý glaukonitický tmavošedý do modra. 0:8
Slin piseity glaukonitický v pevné lavici, proniknuty nepra-
videlnými skvrnami vápence pisčitého glaukonitického. Prvý je
šedý do zelena, druhý tmavošedý do modra. Také jsou tu vá-
pencové skvrny bělavé a modré a Dés only co průřezy

porFukoidech 4.: . 015
2. Piskovec ylaukonitický slinitý Šedozelený s tmavšími modravými
místy i bělavými skvrnami měkkého slínu a sšupinkami mu-

skovitu. Křehký, snadno se rozpadává . 07
1. Piskovec glaukonitický slimitý šedý, dále od povrchu jde do
zelena a hluboko pod povrchem do modra. S bělavými slinitými
skvrnami, z nichž mnohé jsou v podobě pásků a kroužků, prů-

řezů to po Fukoidech. À te Na. ANDRE Jen do j
Ÿ + hloubky . : 0°5

Dno příkopu u cesty, oa nímž blízko je již ER: päsma IV.

Päsmo V.

1.65 m

8
— m
Lo)

Ve vrstvě Val. je: Crassatella arcacea Róm.
Ve vrstvě Va 5. jsou:

Zoubky rybi.

Crassatella arcacea Röm. (h)
Lima sp.

Ostrea semiplana Sow.
Exogyra lateralis Nilss.
Fukoides sp.

Ve vrstve Va4. jest: Ostrea semiplana Sow.
Ve vrstvě V5.: Amorphospongia (Achilleum) rugosa Röm,

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 49

U Skupické cesty.

Fričovo nálezisko Malnických Avellanových vrstev.
Profil 67. Obr. 37.

Jdeme-li od profilu 71. dle cesty při stráni pravého břehu Ma-
ruše, shledáváme, že břeh ten tvořen jest jemnými měkkými slíny
pásma V. Přijdeme tak pod kapli sv. Jana a dále až ke Skupické
cestě, u které se pásmo V. po pravé strane Maruše prozatím končí.
Jdeme-li od vytknutého břehu výš a výše do stráně, vyjde zpod
pásma V. na povrch řasák pásma IV. Malý ostrůvek s nižším
souvrstvím a pásma V. naleznem po východní straně Skupické cesty.
Tvorit malý kopeček uložený na řasáku. Všimneme si blíže vrstev
jeho, jež Frıö*) co Malnické Avellanové vrstvy byl popsal a jako svůj
třetí, nejvyšší člen Malnických vrstev prohlásil:

Vrchol kopečku Avellanového.

1. Piskovec vépnitÿ glaukonitický, šedý do žluta, se skvrnami vápence
žlutavě šedými v podobě proužků a kroužků P Fukoidech, m
hrubší zrnko křemene. Pevná lavice . . . AR S OK

7 Základem: Řasák pásma TV:

.{ 5. Piskovec slinity glaukonitickÿ, šedý, rozdrobený -14-403
7 | 4. Slin pisčitý glaukomitický, šedý, měkký . . . . 0:5

= | 3. Vápenec pisčitý glaukomitický, bělavý, místy má více, místy méně

= křemenného písku. Má čistější väpencovite proužky a kroužky S
S po Fukoidech. Pevná lavička. . . ADD EE LAS PA ET ONE ARRET Q 0
| 2. Slin pisčitý glaukonitický, šedý, rozpadlÿ 11 (a

Vrstvy tyto jsou ve značném postupu větrání. Pevnější lavičky
Val. a Va3. jsou valně vykopány, tak že je tu těžko materialu
ziskati pro vyhledávání skamenělin. Fnrč zmiňuje se jen o jedné
vápnité vrstvě Avellanové; je to naše vrstva Va 1. Nalezl jsem tu
však dvě. Druhá jest Va 8.

Fnrč **) píše: „O něco výše ve směru k návrší „am Sande“ ob-
jevil jsem pevnou zažloutle bělavou vápnitou vrstvičku, která jen spoře
glaukonitickÿmi zrnky prostoupena jest a velmi zajímavou řadu druhů
poskytla, mezi nimiž Avellana d’ Archiaciana nápadně hojná byla;
z té příčiny pojmenoval jsem tohoto mnou ponejprv objeveného třetího
člena vrstev Malnických, „Malnickou vrstvu Avellanovou.“ Po několika-
denní práci nalezli jsme ve vrstvě této druhy následující :

*) Bělohorské a Malnické vrstvy str. 55. obr. 15, a.
**) Tamtéž.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 4

V. Cenék Zahälka:

Corax heterodon.
Oxyrhina angustidens.
Enoploclythia Leachii.
Baculites undulatus.
Ammonites Woolgari.
Turritella multistriata.
Fusus Nereidis.

Fusus Renauxianus.
Turbo Cogniacensis.
Natica Rómeri.

Natica lamellosa.
Rostellaria Reussi.
Rapa cancellata.
Cerithium subfasciatum.
Avellana d’ Archiaciana.
Dentalium medium.
Isocardia ?

Lyonsia? sp.

Astarte acuta.
Eriphyla lenticularis.
Leda siliqua.
Pectunculus lens.
Tellina semicostata.
Mytilus sp.
Leguminaria Petersi.
Perna cretacea.
Inoceramus Brongniarti,
Pecten laevis.

Pecten curvatus.
Pecten Dujardinii.
Lima Sowerbyi.

Lima pseudocardium.
Lima aspera.

Lima elongata.

Ostrea hippopodium.
Anomia subtruncata.
Rhynehonellä plicatilis.
Micraster.
Cyphosoma.“

Pásmo V. — Roudnické -- křidového útvaru v Poohří. 51

Fnrč*) píše dále: „Význačné pro toto náleziště jest četné ob-
jevování se gasteropodů. Rapa cancellata, Fusus Nereidis a Turbo
Cogniacensis, které ve zcela podobném uložení nad řasákem nalezneme
v Lounech na pravém břehu Oharky a v lomech Vehlovických. Ostatní
tu nalezené druhy, zejména Am. Woolgari a Lima elongata, dostatečně
k tomu ukazují, že vrstvy ty ještě k Malnickým počítati můžeme.

Temeno návrší „am Sande“ kryjí šedé slíny S četnými Ostraea
semiplana, které náležejí k nejhlubším polohám vrstev Teplických.“
Potud Frič.

Ku Fničově seznamu skamenělin z vrstvy Va 1. připojuji ještě:

Exogyra lateralis Nilss.
Ammonites Bravaisianus D'Orb.

Ve vrstvě Va S. jest:

Turritella multistriata Rss.
Inoceramus sp.

Dle četných stop skamenëlin na každém kousku horniny
z vrstvy Va3. lze souditi, že i tato vrstva je velmi bohatá na ska-
meněliny. Skameněliny z obou vrstev Va I -+ 3 jsou zbarveny na po-
vrchu do žlutohněda od vodnatého kysličníku železitého, právě tak,
jako ony skameněliny, které jsme nalézali v dolní části pásma V.
u Roudnice, ku př. ve vrstvě Vd 9. v Uličce **) jižně od Hoštky a ve
vrstvě Vd 4. u nádraží Hoštěckého.***) Tyto vrstvy, které jsou pisčitými
faciemi dolní části pásma V. právě tak jako u Malnic, souhlasí oba-
polně nejen po stránce stratigrafické — náležíť tu i tam spodní části
pásma V. — a nejen co do zbarvení povrchu skamenělin, ale i hor-
niny jejich jsou velmi podobné, tak že by se takřka zaměniti daly.
Ba i palaeontologicky dosti souhlasí; jesti Avellana Archiaciana
i u Hostky význačnou skamenělinou. Jest překvapující, jak lavičky
tak nepatrné mocnosti souhlasí i petrograficky dosti při tak značné
vzdálenosti jako jsou Malnice — Hošťka a při takové proměnlivosti
faciové, jaká panuje u vrstev zdejšího křidového útvaru!

Ve vrstvě Va 6. jest:

*) Tamtéž str. 56.
**) Zahálka: Pásmo V. útv. kř. v ok. Ripu. str. 49. Obr. 10.
*s*) Tamtéž str. 50, 51. Obr. 17.

52 V. Čeněk Zahálka:

Ostrea semiplana Sow. (h)
Rhynchonella plicatilis Sow. (h)
Fucoides (vh)

Vrstvy Va2+3-+4--5. má Fnrč, jak jsme uvedli, za Te-
plické vrstvy čili za naše pásmo X.

Levý břeh Maruše u cesty Skupicko-Lipenecké.
Obr. 36. v levo.

V rohu stráně, kde Maruše vchází do Oharecké nižiny, pří-
stupny jsou vyšší vrstvy pásma V., odkryté v mocnosti toliko 6:5 m.
Složeny jsou z měkkého slínu, který je na povrchu šedý, dále od po-
vrchu modravý a mokrý s

Ostreou semiplanou
a Terebratulinou gracilis.

Levy breh Maruse proti profilu 65.
Obr. 35. v levo.

Zde v příkrém břehu Maruše naleznem pod vrstvami předchozího
náleziska nejnižší vrstvy pásma V. souvrství a. Tvoří

Profil 83.
Vrchol břehu.
Ornice tmavá slinitá s hůry splavená. . . . an. 08.
4. Slin šedý, měkký, dál od povrchu Be Bade o O
= 3. Piskovec velmi glaukonitický vápnitý, šedozelený s bělavými
a väpencovymi skvrnami po Fukoidech a Chondritech, roz- S
s padlý 00, \ EU Gé s
2) 2. Pevnější lavice téhož PÍSkovce CO 3. SOON
y j 1 Piskovec glaukonitický vápnitý šedý s tmavšími skvrnami . . 0:6

Ssutinami zakryté vrstvy pásma Va. a IVř.
\ = 2 . 2 2 # va # +
Cervené alluvialni náplavy zakrývající vrstvy pásma IV.
Břeh Maruše.

Úvoz cesty do Lipence, 400 m na východ od mlýna Hasina.
Profil 61. Obr. 12. (Obr. 14.)

Přijdeme-li do úvozu tohoto od potoka Maruše, naleznem
souvrství Va v nejnižší části úvozu. Na prvý pohled činí vrstvy ty

Pásmo V. — Roudnicke — křidového útvaru v Poohří. 53

dle barvy zelenavé dojem řasáku; však při bližším ohledání shle-
dáváme značné rozdíly jak v petrografickém složení, tak v pevnosti.
Slinitost a křehkost jsou hlavní jeho znaky. Však i palaeontologicky jsou
rozdílny od řasáku pásma IV. Crassatella arcacea je tu opět nápadná
jako ve vrstvách Vu z Loun do Malnic. Pořádek vrstev je tu násle-
dující :

Vrchol břehu cesty.

INoOzdEobenya HR U URL NEU EON TN EN
2. Pisèity slin velmi glaukonitický v pevnější lavici, Sedozeleny s bí-
lými vápencovými skvrnami, pásky a kroužky jako průřezy po
Fukoidech a s rozvětvenými jemnými Chondrity. U porovnání
s vrstvou Va 3. profilu 71. jest pisčitější, a má méně vápencových
SEA RE BO EI A RO RO sadu GO,
Piskovec velmi glaukonitický slinity, Sedozeleny, s tmavšími mo-
dravými proužky a kroužky měkkého slínu po Fukoidech a Chon-
dritech, které zvětráním zbeli. Má šupinky muskovitu. Vrstva tato
rovná se vrstvám Val + 2 profilu 71. a vrstvám Va 1. profilu 83. 12

Řasák šedozelenavý pásma IV. s tmavozeleným glaukonitem kropenatý tvoří
základ souvrství Va / pod dnem cesty.

SOUvrsůvÍí G.

Pásma Y.
de

Ve vrstvě Va 1. jest nápadná Crassatella arcacea Röm.

Vrstva Va2. má Flabellinu ellipticu a Frondicularie.

Vrstvy mají tu sklon 10° ku 21: SZ., takže když cestou po-
stupujem výše, docházíme ku starším vrstvám a sice ku IVf, pak ku
IVe + m, dále ku IVe. Na temeni Lounského pohoří poblíž Lipence
octueme se již v pásmu III.

Hasin (mlýn).
Obr. 13.

Pod mlýnskou nádržkou v Hasíně, kde spadá přebytečná voda
k Maruši, tam viděti asi 2 m vrstev měkkého slínu náležející ku
vyššímu oddělení pásma V. Jsou šedé s modravými skvrnami. Vrstvy
mají tu sklon 10° ku 21" SZ. Proto jdeme-li proti proudu mlýnského
náhonu (a Maruše) přejdem ve stráni, kterou se končí Lounské po-
hoří, zakryté vrstvy Va, na to dojdem ku řasáku pásma IV. dále ku
IVe, IVm, pak IVe, ještě dále ku päsmüm po řadě mladším: III,
JME
Také po levé straně Maruše, proti Hasínu přístupny jsou vyšší
vrstvy pásma V. téže vlastnosti co pod Hasínskou nádržkou.

Reuss *) popisuje vrstvy našeho pásma V. od Hasína ku Mal-

*) Die Kreidegebilde str. 24.

54 V. Cenèk Zahälka:

nicům takto: ,Südwestlich von Malnitz erscheint der Pläner als ein
fester, fast weisser Mergel von ebenem Bruche, der viele Quarz- und
Gneissgeschiebe und stellenweise eine grosse Menge grüner Eisen-
silikatkörner aufnimmt und arm an Versteinerungen ist. Eben so ver-
tritt auf der ganzen Strecke von Malnitz bis zur Hassinamühle den
Pläner ein bald weisser, bald graulicher, ja selbst ganz dunkelgrauer
Mergel von sehr ebenem Bruche, der in den höheren Schichten viele
grüne Körner entwickelt, die aber truppenweise zusammengehäuft
sind, so dass man dazwischen ganz leere weisse, aus der dunklern
Umgebung um so greller hervortretende Flecken wahrnimmt.“
Reuss*) uvádí od Hasína a Malnie:

Scyphia anomala Reuss.
Terebratula ornata Róm.
Ostrea lateralis Nilss.
Cucullaea Rômeri Gein.
Fissurella patelloides Reuss.
Dentalium.

Robulina Comptoni Sow.
Enchodus halocyon Ag. Zuby.
Šupiny rybí.

GumBEL **) popisuje vrstvy našeho pásma V. od Hasína k Mal-
nicům takto:

19. lichtgrauer, thoniger Mergel, der in bröcklichen Schutt
zerfällt und ausser Foraminiferen wenige Versteinerungen enthält:
Ostrea semiplana Sow., Terebratulina rigida, Cidaris subvesiculosa
Or DEAN EE EU aan ll. Vena 020 ja te.

18. weicher, sandiger, glaukonitischer Mergel . . . . . . 1‘

GümsLovo souvrství 19. jest naše vyšší oddělení pásma V.,
souvrství 18. jest naše Va.

GumBEL vrstvu 18. zvláštním jmenem sice neoznačil, klade je
ale ve svém profilu mezi Malnický Grünsandstein a Hundorfer
Schichten. Vrstvy 19. počítá ku svým Hundorfer Schichten.

Kresöi***) považoval vrstvy našeho pásma V. i zde za Teplické
slovy: „z nich (z Teplických vrstev) skládá se též pravý břeh potoka

*) Die Kreidegebilde str. 39.
**) Beitráge S. 516—519.
***) Studie str. 60.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 55

od Hasinova mlýna až k Malnicům. Zde mají povahu šedých, hlinitých,
tenkolupenných opuk, kteréž se se silnějšími vrstvami (1—2 stopy)
pevné, žlutošedé opuky střídají a místy zelenými zrnky se vyzname-
návají. U Hasinova mlýna viděti, jak spočívají na řasáku a jak spolu
s ním k SSZ. pod 10°—15° zapadají.“

Fmič*) rovněž vyšší vrstvy zdejšího pásma V. za Teplické po-
važuje an praví: „Uloženiny u mlýna Hasiny (jižně od Malnic)
a u Malnic, o nichž Reuss se zmiňuje a jako skamenělinami chudé je
označuje, náležejí spodní části Teplických vrstev, poskytují však,
nejsouce dostatečně otevřeny, málo příležitosti ku podrobnějším stu-
diím, jak si jich žádáme.“

Z toho je viděti, že geologové posuzovali zde vrstvy našeho
pásma V. celkem stejně, stavíce je za stejnodobé s Plänrem (u REussa),
Hudcovskými vrstvami (u Gumsra), Teplickými vrstvami (u Kresöino
a Fgrče), což tolik znamená, jako by je byli počítali ku našemu
pásmu X. Vyvrátili jsme již takové srovnávání pásma V. s pásmem X.
v předu.

Lipenec. Pod školou.
Obr. 48.

Při východním konci Lipence, pod školou, kde ústí údolí „Po-
moklinec“ zvané do údolí Maruše, tam spočívá pod ornicí měkký slín
pásma V. Nejhlubší souvrství Va tu přístupno není, ale výše, na
silnici u školy, vychází již řasák pásma IV. z pod pásma V. na
povrch.

Pomoklinec.
Obr. 48, 47, 46, 45, 44.

Od Lipence na SV. táhne se rovnoběžně s přilehlým údolím
Maruše údolí Pomoklinec. Jižní stráň jeho, při silnici Zeměchsko-
Lipenecké, tvořena je řasákem pásma IV., kdežto úpatí severní stráně
tvořeno je u Lipence z měkkých modravých, blíže povrchu šedých
slínů. Vyšší část stráně severní tvořena je poblíž obce Lipence
pásmem III. a pásmem IV. (viz obr. 48.) Čím dále ku SV. tím více
vystupuje pásmo V. do vyšší a vyšší části stráně, jak to postupně
obrazce 48, 47, 46, 45 a 44. znázorňují a vysvětlují.

*) Teplické vrstvy str. 25.

56 V. Čeněk Zahálka:

Jižně od Malnické skály (Malnické lomy) sřítily se větší partie
slínu pásma V. s vyšší části stráně hlouběji na diluvialní písek. Pod
diluvialním pískem vycházejí opět měkké slíny pásma V. na povrch.
Zde ve špatně přístupných vrstvách nalezl jsem jen:

Ostreu semiplanu Sow.
a Exogyru lateralis Nilss.

Hřbet Zeměchsko-Lipenecký.
Obr. 48, 47, 46, 45, 44 a 22.

V jižní stráni Zeměchsko- Lipeneckého hřbetu objevuje se blízko
za Lipencem a pak až ku Zeměchům pásmo V. v podobném dislo-
kačním uložení jako v Pomoklinci. Blízko za západním koncem Zeměch,
kde odbočuje nová silnice do Malnic od silnice Zeměchsko- Lipenecké
(viz obr. 22. a profil 58.) je přístupno pásmo V. se svými modravými
slíny měkkými i s rozsedlinou dislokační, za níž hned spatřuje se
pásmo III. a dále k Podmoklinci i pásmo IV.

Po levé straně Ohře jest málo nálezisk pásma V. Tam tvoří
povrch zemský obyčejně nejvyšší pásma zdejšího křidového útvaru.
Jen na málo místech vystupují též vrstvy pásma V. ve skrovné míře
na povrch následkem dislokac. Jedno z takových míst jest v

Horním mlýně u Břvan (Trinksmůhle).
Profil 75. Obr. 50. (v textu).

Zde při páté Břvanské rozsedlině (r,) uložena je spodní část «
pásma V. na řasáku pásma IV.

Vrchol stráně Hradeckého údolí.

| OTB oo ue RAT VA OPAK KO o K A PO ONEN EJ 9
| 4. Pisčitý vápenec glaukonitickj šedý do zelena, prostoupený
ES žlutavě bílými skvrnami, proužky a ooo vápence. Pevná
Aue lavice . 01
= = | 3. Slin dole šedý s modravými skvrnami, vý še modravý se šedými S
m a skvrnami, měkký, se šupinkami muskovitu . . . SEO ZO
D > | 2. Vápenec LAK šedý až žlutavý 1 do běla, místy jemně pisäty, co
Se yüpevnelancnnn Ve OJ
F ;# | 1. Slin měkký svétle šedožlutý do běl a, dále od povrchu s modra-

vými skvrnami. Se šupinkami muskoviu 2.0 ob

Řasák pásma 1V.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. F

Ve vrstvě Va 2. jest Exogyra lateralis Nilss.
Ve vrstvách Va 3. jest:

Spondylus spinosus Sow. (h)
Ostrea semiplana Sow. (h)

Ve vrstvě Va 4. je:

Turritella sp. (Velký druh.)
Natica vulgaris Reuss.
Crassatella arcacea Röm. (h)
Ostrea semiplana Sow. (h)
Rhynchonella plicatilis Sow. (zř)
Amorphospongia rugosa Róm.

Vrstvy tyto srovnávají se nejen stratigraficky ale i petrograficky
s vrstvami a pásma V. Zvláště poukazují ku vrstvám charakteristickým
Va 4. profilu našeho a ku Va 5. profilu 67. Palaeontologické poměry
jsou si též podobny a vyšly by ještě více na jevo, kdyby mně bylo
bývalo dovoleno větší množství vrstev v profilu 75. vypáčiti. Jsou
zdejší vrstvy právě tak bohaty skamenělinami jako jejich aeguivalent,
Avellanové vrstvy od Skupické cesty u Malnic.

U Lenešické cihelny.
Profil 85.*) Obr. 54.

Ve vodoteči, která se nalézá sotva 150 » od Lenešické cihelny
na SV., jest viděti na úpatí rozryté a holé stráně nejvyšší část
pásma V. Je to jediné místo, ze všech jmenovaných nálezišt, nad
nímž přístupna jsou také vyšší pásma útvaru křidového totiž pásma
VI. + VII., VIII. a IX. Proto má nälezisko toto pro nás velkou
důležitost.

Nejvyšší vrstvy pásma V. přístupny jsou tu v mocnosti 45 m
v podobě modravého jilovitého slinu, který je na povrchu šedý neb
žlutavý, zcela v zem rozpadlý. Je mastný, vlhký, s pyritem, který je
obyčejně v limonit a sádrovec proměněný. Obyčejně nalézáme tu
Ostreu semiplanu.

Patrem pásma V. jsou tu vrstvy jilovitého slínu pásma VI. a VII.

*) Viz pásmo VI. a VL. útv. křid. v Poohří.

V. Čeněk Zahálka:

podobné pásmu předchozímu, vystupují však v pevnějším poněkud
tarasu na povrch, v mocnosti též 45 m. Hned na ně následuje
pásmo VIII. bohaté spongiemi.

Břeh Ohře u Dobroměřic.

Západně od Dobroměřic a jihovýchodně od Lenešic vypíná se
nad Oharkou příkrá stráň holá, kterou Ohře omívá a podrývá. Nad
ní rozkládá se vojenské cvičiště mezi Dobroměřicemi a Lenešicemi.
Je tu následující

Profil 84.
Vojenské cvičiště. Vrchol —— stráně 2... 2 COOL ER
Ornice tmavá pisčitá . . . . . . k LE OU CIN above 0 AL
Diluvium. Štěrk Oharecký starší; popsán v Fedu DT o L UD
RE PMP VÍ) TVÁ a ne
+ f Jilovitý slin modravý měkký, stý. mokrý. Všude se zneho pra-
2 | ménky řinou (zvláště v deštivém roce). Na povrchu se vrstvy jeho
8 =) okulacuji a snadno rozpadávají. Dále od povrchu je pevnější. Lože
s vrstev jeho nejsou tak rovné a určité omezené, aby se dal dle nich
M = 4 sklon správně měřiti. Přístupen v mocnosti . . . . . . . . . . „btěm
“ Hladina Oharky 169:2 m n. m.

Nalezl jsem ve vrstvách těchto pouze úlomky Inoceramu. Frié *)
uvádí odtud z nejvyšší polohy 1 m mocné:

Šupiny Osmeroidů.
Rissoa Reussi.

Voluta elongata D' Orb.
Cerithium fasciatum.
Dentalium polygonum.
Nucula pectinata.

Cardita tenuicostata.
Rhynchonella plicatilis.
Frondicularia angusta.
Textillarií velké množství.
Globigeriny malého i velkého tvaru.
Planorbulina ammonoides.
Cristellaria ovalis.

*) Teplické vrstvy str. 27.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 59

Nodosarie atd.
Skořepiny Ostracodů.
Jehlice hub.

Poznávám ve vrstvách těch nejvyšší část pásma V. Fgrč po-
čítá je ku svým. Teplickym vrstvám a praví o nich: „Obtížněji je
stanoviti význam tmavošedých opukovitých vrstev, jež vystupují na
břehu Ohře pod Lenešicemi a pouze od vody a to ještě velmi obtížně
jsou přístupny. Ohledal jsem tyto na Mořické stráni za výdatného
přispění plaveckého mistra z Loun p. Forsta. Lze tu ve vrstvách do
výše asi 6 m rozeznati tři pásma. Při břehu vystupují nejspodněji
tmavošedé slíny, bezpochyby téhož stáří jako opukový slín od Kystry.
Následují pak bělošedé, opukovité slíny s velmi málo skamenělinami
a s černými stonky Fukoidů. Na nich spočívají tmavší, skamenělinami
bohaté vrstvy, asi 1 m mocné, jež daly následující druhy“ (uvedeny již).

Hliniště východně od Chrášťan.

Sotva půl kilometru východně od Chrášťan (na Třebenicku),
poblíž Ovčárny Netlucké, vyskytují se výchozy rozpadlých vrstev
jilovitě slinitých, které svým petrografickym složením a polohou nad
blízkým pásmem IV. poukazují k tomu, že náleží pásmu V. Špatná
jich přístupnost nedovoluje bližší o nich popis. Na povrchu rozpadlých
vrstev jsou význačné pro pásmo V.:

Pecten pulchellus Nilss. (zř)
Exogyra lateralis Nilss. (h)
Nodosaria Zippei Rss.

Roku 1885. kdy nebyl jsem ještě hotov se stratigrafickymi
studiemi útvaru křidového v okolí našem a řídil se dle stratigrafie
Frièe a Kngjčíno, popsal jsem náleziště toto ve svém článku: „Pří-
spěvek ku poznání geolog. poměrů pyropových štěrků v Českém
Středohoří“ (str. 9.) takto: „Výše mezi Chrášťany a Netluky, při cestě
z Chrášťan k ovčárně u Netluk, nalézá se od 340 do 350 m n. m.
místo, „hliniště“ zvané. Zde vychází bělavá a modravá opuka s pyri-
tovými, v limonit se měnícími peckami. Nalezl jsem v ní toliko:
Exogyra lateralis, Pecten sp., Nodosaria Zippei. Opuka zdá se býti
Teplickou, určitého přesvědčení však z ohledu palaeontologického jsem
nenabyl.“

60 V. Čeněk Zahálka:

Třiblice. Hliniště nad Granátkou.

Jdeme-li od Granátky u Třiblic na východ, po silnici směrem
ku Třebenicům, přijdeme blízko nad Granátkou ku břehu silnice, jenž
tam sluje „Hliništěm.“ Hliniště to složeno je ze jilovitých slínů
pásma V. Na povrchu jsou tenkolupenné šedé do žluta neb do modra,
místy úplně modravé s šedými skvrnami. Má na rozsedlinách hojně
destiček limonitových. Pyrit bývá tu ve tvarech po spongifch v kou-
lích, peckách a tyčinkách. Jedna z koulí pyritových, vyplňující jádro
Amorphospongie rugosy proměňuje se ve sbírce v hořkou sůl a ze-
lenou skalici. Jiná koule pyritová jest proměněna v limonit chresivec
barvy žluté. Tyčinky pyritové v limonit proměněné (kořínky spongii)
jsou dosti hojné. Kousky sádrovce, jako proměny po pyritu jsou tu
též hojné. Základ pásma V. tvoří tu velmi špatně přístupné pásmo IV.
a patrem pásma V. je tu pyropový štěrk. Skameněliny jsou tu vý-
značné pro pásmo V.:

Serpula sp. (vz)

Pecten pulchellus Nilss. (zř)

Exogyra lateralis Reuss. (zï)

Ostrea semiplana Sow. (h)

Ostrea hippopodium Nilss. (h)

Rhynchonella plicatilis Sow. (zř.)
Terebratulina (chrysalis) striatula Mant. (vz)
Pleurostoma bohemicum Zitt. (zř)
Amorphospongia rugosa Röm. (h)

Jehlice spongií. Bairdie.

Flabellina elliptica Nilss. (h)

Frondicularie, Cristellarie, Nodosaria Zippei.

O0 mocnosti pásma V.

Chceme-li změřiti mocnost nějakého pásma, ku př. pásma V.,
je potřeba, aby bylo celé pásmo V. přístupné na jednom a témže
nálezisku od jeho patrového pásma až ku jeho zäkladovemu pásmu.
Tak přístupno ale nebylo pásmo V. nikde. Buď jsme viděli pásmo V.
vyvinuto nad pásmem IV. a vyšších pásem nad ním nebylo (po pravé
straně Oharky) aneb jsme viděli nejvyšší polohu pásma V. s po-

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 61

krývajícími jej pásmy VI., VII., VIII. a IX. (u Lenešické cihelny)
a tu zase nebylo přístupno pásmo IV.

Mocnost pásma V. u města Roudnice obnáší 20 m (Pode Kbelí
mezi Roudnicí a Bechlínem). Ony části pásma V., které přístupny
byly v Poohří od Roudnice k Postoloprtům mají mocnost:

W Račan, blížecbstis v. ABB)
V Podhrázském mlýně u Veltöze . KE I oe
V Čenčicích, profil 48. obr. 30 . . .20 ,
Nelbounech „vice nezs. 022205
Na Bilych Horkách vícesnež .'. . . 175,

Již z těchto příkladů výchází, že mocnost pásma V. z Roudnice
do Poohří roste a že mocnost jeho větší je než-li 20 m.

Nejnižší souvrství našeho pásma V., souvrství Va, které je
zvláštní facií nejnižších slínových vrstev pásma V. od Roudnice, po-
číná se vyvinovati u Podhrázského mlýna v mocnosti 28 m, má
v Lounech 33 m mocnosti, u Bivan 3°6 m, na Bílých Horkách 20 m,
v Malnicích u Skupické cesty 22 m.

Palaeontologie pásma V.

Tak jako v okolí Ripu tak i v Poohří líší se pásmo V. poměry
palaeontologickými od pásma IV. Je ovšem přirozeno, že tam, kde
na počátku pásma V. nenastal po usazení se řasákových vrstev
pásma IV. příkrý obrat v usazování se minerálních látek, že se tam
mohly mnohé druhy ještě udržeti, které jsme vídali v pásmu IV.,
jak o tom svědčí přehledný seznam skamenělin nejnižšího souvrství Va.
Jakmile však přejdem 2 pisčiťté neb vápencové facie Va do slínových
facií nejspodnější části pásma V. v nejbližším okolí Roudnice, list se
značně poměry palaeontologické od vrstev pásma IV. a souhlasí zcela
s temitez slínovými vrstvami horní části pásma V. Nehledíme-li však
ku povšechnému seznamu skamenělin nejspodnějších vrstev pásma V.
a nejvyšších pásma IV. v celém Poohří, nýbrž ku jednotlivým společ-

nostem skamenělin jejich, jak je nalézáme v určitém malém okrsku,

tu se jeví mezi společnostmi vrstev Va a IV? rozdíl. Ku př.:

62 V. Čeněk Zahálka:
Společnost skamenělin v okrsku Pšány-Veltěž.

v souvrství IV: v souvrství Val.

Pachydiseus peramplus. (zř) Rybí obratle.

Pleurotomaria seriatogranulata.(zř) Ammonit. mladý neurč.
Eriphyla lenticularis. (h) Pleurotomaria seriatogranulata.
Pectunculus lens. (zř) Eriphyla lenticularis. (zř)
Arca subelabra. (vh) Lithodomus spathulatus.
Tellina semicostata. (zř) Modiola capitata.
Ventriculites radiatus. (h) Inoceramus Brongniarti.

Pecten Nilssoni. (vz)
Lima elongata. (h)
Lima multicostata.
Lima pseudocardium.
Ostrea hippopodium.
Exogyra lateralis. (h)
Magas Geinitzi.
Bairdia subdeltoidea.
Cristellaria rotulata.
Flabellina elliptica. (h)

Toť zajisté rozdíl, ukazující na obrat, který nastal slinitějším
usazováním se vrstev Va 1. Rozdíl ten jest ale i tam patrný, kde
vrstvy Va již se změnily ve slinitopískovcovou facii glaukonitickou,
která je tedy bližší nejvyššímu souvrství *% pásma IV. co do petro-
grafického složení. Ku př.:

Společnost skamenělin u Malnic.

V souv. Va u Skupické

V souvrství Va vobci.
cesty.

V souvrství IV.
(Cesta do skály)
Corax heterodon.
Nautilus sublaevigatus. Oxyrhina angustidens. Zoubky rybí.
Pachydiseus peramplus. Enoploclythia Leachi.
Oo El AcanthocerasW oolgari.
forme.
(Ammonites) | Bravai-
sianus.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří.

Natica Gentii.

Cardium pustulosum.
Protocardium Hillanum
Eriphyla lenticularis.
Arca subglabra.

Pectunculus lens.
Tellina sp.
Panopaea gurgitis.
Gervilia solenoides.
Perna cretacea.

Pecten curvatus.

Lima pseudocardium.
Lima aspera.

Lima multicostata.
Exogyra columba.
Ostrea hippopodium.

Chondrites sp.

Baculites undulatus.
Turritella multistriata.
Fusus Nereidis.
Fusus Renauxianus.
Turbo Cogniacensis.
Natica Römeri.
Natica lamellosa.
Aporhais Reussi.
Rapa cancellata.
Cerithium subfasei-
atum.
Avellana Archiaciana.
Dentalium medium.
Isocardia ?
Lyonsia ?
Astarte acuta.
Eriphyla lenticularis.
Leda siliqua.
Pectunculus lens.
Tellina semicostata.
Mytilus sp.
Leguminaria Petersi.
Perna cretacea.
Inoceramus Brongni-
arti.
Pecten laevis.
Pecten curvatus.
Pecten Dujardinii.
Lima Sowerbyi.
Lima pseudocardium.
Lima aspera.
Lima elongata.
Ostrea hippopodium.
Anomia subtruncata.
Rhynchonella plicatilis.
Micraster.
Cyphosoma.

Lima sp.

Fucoides sp.

Crassatella arcacea.

Exogyra lateralis.
Ostrea semiplana.

64 V. Čeněk Zahálka:

I tu jsou rozdíly patrny. Nastaly zde tedy na počátku doby
pásma V. jiné poměry v ukládání se vrstev než-li v pásmu IV. a tím
i změna ve společnosti mořské zvířeny. Tyto změny stupňovaly se
velice za doby usazování se vrstev vyšších nežli jest skrovné sou-
vrství Va, jak na prvý pohled vidíme v našem přehledu skamenělin
ve vyšších vrstvách pásma V. Chudoba v rozmanitosti i množství
skamenělin je tu patrna u porovnání s vrstvami Va a s vrstvami
pásma IV. Tu panují:

Pecten pulchellus.

Místy Terebratulina gracilis.
Exogyra lateralis.

Ostrea semiplana.
Pleurostoma bohemicum.

Skameněliny tyto byly -- až na Terebratulinu gracilis — vý-
značné pro pásmo V. (facie slínová) v okolí Řipu.

Porovnejme skameněliny slinité facie pásma V. v okolí Řipu
s touž facií pásma V. v okolí Loun, abychom viděli, jak souhlasí
jich palaeontologické poměry.

Skameněliny pásma V.
u Roudnice. u Loun.

(Vrchlabec a Jalovčina, pás. V. i
v okolí Ripu str. 39—41.) (Bílé Horky.)

((Lamna))*) ((Lepidenteron)) Lamna. Lepidenteron.
Nautilus sublaevigatus. (Nautilus sublevigatus))
Turritella multistriata. (Turritella multistriata.)
Dentalium
((Mutiella Ringmerensis)) - — Mutiella Ringmerensis.
Crassatella arcacea.
Eriphyla lenticularis. (Eriphyla lenticularis.)
(Arca subglabra) **) Arca subglabra.
Inoceramus Brongniartı. (Inoceramus Brongniarti.)
Pecten Dujardinii. Pecten Dujardinii.
Pecten Nilssoni. Pecten Nilssoni.

*) Jmena dvojité uzävorkovanä jsou ve vzdälenejsim nälezisku.
**) Jména jednoduše uzávorkovaná jsou v nejbližším sousedství.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 65

Pecten pulchellus.
Lima (elongata)

Spondylus spinosus.
Exogyra lateralis.
Ostrea semiplana.
Ostrea hippopodium.
Rhynchonella plicatilis.

Diastopora acupunctata | Přir. na
Proboscina intermedia J Ostrei.
Bairdia subdeltoidea.

Pollicipes glaber.

Serpula sp.

Pleurostoma bohemicum.
((Achilleum rugosum.))
((Spongites saxonicus.))

Frondicularie.
Flabelliny zejmena elliptica.

Cristellarie.

Pecten pulchellus.

Lima elongata.

Lima Hoperi.

Spondylns spinosus.
Exogyra lateralis.
Ostrea semiplana.
Ostrea hippopodium.
(Rhynchonella plicatilis.)
Terebratulina gracilis.
Bryozoi přirostlé na Ostrei.
Membranipora depressa.
Skorepiny Ostracodü.

Pleurostoma bohemicum.
Achilleum rugosum.
Spongites saxonicus.
Jehlice spongit.

Nodosarie, zejmena Zippei.
Frondicularia angusta.
((Flabellina elliptica.))
Textillarie.

Cristellarie.

Globigeriny.

Ze srovnání tohoto vychází, jak souhlasí pásma V. v okolí Řipu
S pásmem V. v Poohří i po stránce palaeontologické a jak velice se
liší od pásma X. (= Teplické pásmo = Hundorfer Schichten = Pláner
= Plänerkalk) za něž obyčejně pokládáno bylo u Friče, Krejčího,

Gůmbla, Romingera a Reussa.
V následujícím uvedeme

Přehled skamenělin vyskytujících se v Pásmu V. v Poohří.

V souvrství Va.

V ostatní části pásma V.

Pisces.

Oxyrhina Mantelli Ag.
Oxvrhina angustidens Rss.

Tr. mathematicko-přírodovědecká, 1898.

Oxyrhina Mantelli Ag.
Oxyrhina angustidens Rss.

66 V. Čeněk Zahálka:

Lamna sp.
Otodus appendiculatus Ag.
Carcharius priscus Gieb.
Corax heterodon Rss.
Ptychodus decurrens Ag.

Pycnodus scrobiculatus Rss.
Osmeroides Lewesiensis Ag. Osmeroides Lewesiensis Ag.
Cyclolepis Agassizi Gein.

Cladocyclus Strehlensis Gein.
Lepidenteron. Lepidenteron. ©
Rybí zuby, obratle, šup., coprolithy. © Rybí zuby, Šupiny, coprolithy.

Mollusca.
Cephalopoda.

Nautilus sublaevigatus D’ Orb.
Acanthoceras Woolgari Mant. sp.
(Ammonites) Bravaisianus D’ Orb.
(Ammonites) Neptuni Gein.
Pachydiscus peramplus Mant. sp.
Scaphites Geinitzi D’ Orb.
Hamites sp.

Baculites undulatus D’ Orb.

Aptychus ?
Gastropoda.
Turritella multistriata Rss. Turritella multistriata Rss.
Natica Roemeri Gein.
Natica vulgaris Rss. Natica vulgaris Rss.
Pleurotomaria seriatogranulata
Goldf.

Turbo cognaccensis D’ Orb.

Turbo decemcostatus Rss.
Aporhais Reussi Gein. Aporhais Reussi Gein.
Fusus Nereidis Münst.
Fusus Renauxianus D’ Orb. Fusus.

Pásmo V. — Roudnické — kridového útvaru v Poohří.

Voluta elongata Sow. sp.
Rapa cancellata Sow. sp.
Mitra Roemeri D’ Orb.

Cerithium subfasciatum D' Orb.
Avellana Archiaciana D’ Orb.

Dentalium Cidaris Gein.
Dentalium medium Sow.

Cardium pustulosum Münst.
Isocardia gracilis Fr.

Isocardia sublunulata D’ Orb.

Crassatella protracta Rss.
Crassatella arcacea Röm.
Astarte acuta Rss.
Mutiella Ringmerensis Gein.
Cyprina quadrata D’ Orb.
Eriphyla lenticularis Goldf.
Nucula pectinata Sow.
Leda siligua Goldf.
Pectunculus lens Nilss.
Arca subglabra D' Orb.
Pinna decussata Goldf.
Mytilus sp.

Lithodomus spathulatus Rss.

Leguminaria truncata Rss.
Leguminaria Petersi Rss.
Modiola capitata Zitt.
Panopaea gurgitis Brong.
Lyonsia ?
Tellina semicostata Gein.
Tellina concentrica Rss.
Venus?
Avicula anomala Sow.
Gervilia solenoides Defr.
Perna cretacea Rss.

Inoceramus Brongniarti Sow.

Voluta elongata Sow. sp.

Cerithium subfasciatum D’ Orb.

Dentalium.

Pelecypoda.

Cardita tenuicosta Sow.
Crassatella arcacea Röm.

Mutiella Ringmerensis Gein.

Nucula pectinata Sow.

Pectunculus lens Nilss.
Arca subglabra D’ Orb.

Lyonsia ?

Inoceramus.

68 V. Čeněk Zahálka:

Lima tecta Goldf.

Lima septemcostata Rss.
Lima elongata Sow. Sp.
Lima multicostata Gein.
Lima aspera Mant.

Lima pseudocardium Rss.
Lima Sowerbyi Gein.
Lima Hoperi Mant.
Lima dichotoma Rss.
Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten laevis Nilss.
Pecten curvatus Gein.
Pecten Reussi D' Orb.
Pecten Dujardinii Róm.
Pecten pulchellus Nilss.
Spondylus spinosus Sow.
Exogyra conica Sow.
Exogyra lateralis Nilss.
Ostrea semiplana Sow.
Ostrea hippopodium Nilss.

Anomia subtruncata D’ Orb.

Anomia radiata Sow.

Terebratulina gracilis Schl.

Rhynchonella plicatilis Sow.

Magas Geinitzi Schlónb.

Lima elongata Sow. sp.

Pecten Dujardinii Röm.
Pecten pulchellus Nilss.
Spondylus spinosus Sow.

Exogyra lateralis Sow.
Ostrea semiplana Sow.
Ostrea hippopodium Nilss.
Anomia subtruncata D’ Orb.

Brachiopoda.

Terebratulina gracilis Schl.
Terebratulina chrysalis Schl.
Rhynchonella plicatilis Sow.

Bryozoa.

Zlomky. Membranipora depressa Hag.

Crustacea.

Enoploelythia Leachi Mant.
Bairdia subdeltoidea Münst. sp.

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 69

Pollicipes.
Ulomky Ostracodů. Skoräpky Ostracodů.
Vermes.
Serpula sp.
Echinodermata.
Micraster.
Gyphosoma.
Porifera.
? Plinthosella squamosa Zitt. Pleurostoma bohemicum Zitt.
Achilleum rugosum Röm. Achilleum rugosum Röm,
Spongites saxonicus Gein.
Jehlice spongii. Jehlice spongii.
Foraminifera.
Nodosarie, zvláště Zippei Rss.
Frondicularia angusta Nilss. Frondicularie, zvláště angusta Nilss.
Frondicularia inversa Rss.
Flabellina elliptica Nilss. Flabellina elliptica Nilss.
Cristellaria rotulata D’ Orb. Cristellarie, zejmena ovalis Rss.

Textillarie, zejmena globulosa Rss.

Globigeriny.
Planorbulina ammonoides Rss.

Plantae?

Fucoides sp. Fucoides sp.

10 V. Čeněk Zahálka:

Závěrek.

Uveďme nyní výsledky, jichž docílili jsme studiem pásma V.
v Poohří.

Pásmo V. má podobné rozšíření v Poohří jako pásmo IV. Zá-
kladem jeho je pásmo IV., patrem pásmo VI. SloZeno je hlavně
z měkkých slínů od Roudnice až do Postoloprt. Jen v nejspodnější
části Va, počínají se ze slínů vyvinovati vápencové lavice u Veltěže,
a dále k Lounům počínají býti tyto nejspodnější vrstvy pisčitější, až
se u Malnic ve slinité pískovce promění. Zároveň stávají se v témž
směru vrstvy pásma V., zvláště nejspodnější Va, bohatší glaukonitem
a jehlicemi spongii. V nejspodnějších těchto vrstvách Va. jsou čistější
slinité neb vápencové průřezy po Fukoidech zvláště význačné. Četnými
dislokacemi je pásmo V. často v užší pruhy na povrchu zemském
rozděleno.

Od Veltěže až k Postoloprtům lze všude v nejnižší části
pásma V. vymeziti jmenované již souvrství Va. Je bohatší glaukonitem
a pisčitější, vynikají z něho pevnější vápencové lavičky bohaté ska-
menělinami. Je to souvrství, které Fnrč nazval u Malnic: Malnaické
vrstvy Avellanové.

Reuss (1844.) určoval naše pásmo V. jako Plänerkalk, obyčejně
je měl za nejspodnější část svého Plánerkalku — Unterer Plänerkalk.

Ronineer (1847.) určoval naše pásmo V. jako Reuss; řadí je
ku svému Plänru.

GumnEL (1868.) zařadil u Čenčic nejspodnější vrstvy pásma V.
ku svým Mallnitzer Schichten další vrstvy ku svým Hundorfer Schichten
a Priesener Schichten. V Lounech určil GumBEL vrstvy našeho pásma V.
shora dolů podobně:

Priesener Schichten.
Hundorfer Schichten.

Mittelglied zwischen den eigentlichen Hundorfer und Mallnitzer Schichten.
Mallnitzer Exogyrensandstein.
Pásmo V. mezi Hasinem a Malnicemi počítá GUmBEL rovněž

ku svým Hundorfer Schichten.
ScHLONBACH (1868.) zařadil naše pásmo V. v Lounech ku své

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří. 71

Zone des Ammonites Woolgarei und Inoceramus Brongniarti = Exo-
gyren-Sandstein — Grünsandstein.
Kresëi (1870.) určil naše pásmo V. v Lounech jako Malnické
a Teplické vrstvy, v Čenčicích a v okolí Malnic jako Teplické vrstvy.
Fnrč (1879, 1889) určil naše pásmo V. u Podhrázského mlýna
shora dolů takto:

Teplické vrstvy

Ostrá vrstva spongiovd. |
Malnicka Avellanova.
Bezpochyby Lounske koule. |

Malnické
vrstvy.

V Lounech určil FRrč naše pásmo V. takto:

Teplické vrstvy.

(Neurčené souvrství.)

Malnickd vrstva Avellanova. | Malnické
Exogyrový pískovec, Lounské koule.) vrstvy.

Na Bílých Horkách určil Frıc naše pásmo V. jako Teplické
vrstvy. U Malnic zařadil Frıö vrstvy našeho pásma V. ku svým:

Teplickým vrstvám
a Malnickÿm vrstvám Avellanovým

a u mlýna Hasiny ku Teplickým vrstvám.

ZAHÁLKA určil (1885.) vrstvy pásma V. u Chrášťan takto:
„Opuka zdá se býti Teplickou, určitého přesvědčení však z ohledu
palaeontologického jsem nenabyl.“

Určení pásma V. různými geology stane se názornější, nahra-
díme-li jejich názvy typických vrstev našimi pásmy, jež jim co do
stáří odpovídají.

Posoudili jsme již v předu určení našeho pásma V. jednotlivými

geology a př

ipojíme ještě, jak si představoval Reuss r. 1844. strati-

grafické umístění pásma tohoto:

Později,
takto:

Oberer Plänerkalk . . . . Pásmo X. svrchní.
Unterer Plänerkalk . . . Pásmo V.
PlánermerseL 4, 2. Bäsmo IX
Plänersandstein . . . . . Pásmo III.
Grünsandstein etc... . . . Pásmo IV.
Unterer Quader 0 "MM Pasmo 7

r. 1867. představoval si Reuss umístění pásma V.

Plänermergel . . . . . . Pásmo IX.
Planerkalk PÁSMO, X

Pásmo V.

Plánersandstein . . . . . Pásmo III.
Grünsandstein etc. . . . . Pásmo IV.
Quadersandstein . . . . . Pásmo II.—- I.

Jak malých poměrně změn nabývá pásmo V. od Roudnice
Poohřím až do Malnic, poznáme uvedením tří facií jeho a sice z Pode

Kbeli u Roudnice (Bechlina), *)
z Bilych Horek u Malnie.

bÍ

Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří.

Pode Kbelí.

Méně. pevný slín
šedý s tmavomodrý-
miaprouzkyir 0:2

Sedý slin měkký

s tmavomodrymi

očky a proužky, čet-

né černé tečky glau-
konitu a sporé Su-
pinky muskovitu . 30

Slin pevný šedý mí-
sty zažloutlý s tma-
vomodrými © skvr-
TODT 050 110-2

Slín měkký, šedý
neb šedožlutý stma-
vomodrými © skvr-
MAMA 110 3:0

Slin žlutošedý méné
POV soy 2) 10:2

Slin žlutošedý měk-
Vo N. 49:8

Slin měkký šedý

s tmavomodrými
skvrnami neb úplně
ah E U

týž GOXD S 0 102

Slin jako 5. jenze
v nem tu a tam
hrubší zrno kře-
FOTO 9:8

Hrubozvnný pískovec
s velmi. slinitým
$iaeleme 712 0.0.6

Slin měkký šedý

s tmavomodrymi
skvrnami, s četnými
vel. jemnými teč-
kami glaukonitu, tu

a tam Ss Supinkou
muskovitu: Tu atam

s čočkami pískovce
blíže vrstvy 2. , . 60

10.

Podhräzsky mlyn.

Jilovitý slin šedý
neb modravý . .
Jilovitý slin bělavý
neb modravý v pev-
nější poněkud la-
vici .

Slin šedý neb mo-
dravý měkký

Slin modravý na
povrchu šedý a za-
žloutlý s modra-
vými skvrnami
mekky

Slin glaukonitický

šedý v pevné la-
vičce ca

Slin šedý s tmavo-
modrými skvrnami
mékký

Vápenec bělavý B
ný 2
Slin vel jemné
glaukonitický měk-
ký Er
Vápenec šedý v pev-
né lavičce .

Slin vel. jemně
glaukonitický šedý
a zažloutlý s mo-
dravými skvrnami,
s ojedinělými hru-
bými zrnky kře-
mene, měkký, s
jemnými šupinka-
mi muskovitu

Vápenec světle šedý
do běla neb do
žluta v pevné la-
MICEC Ho NP

Slin vel. jemně
glaukonitický šedý,
místy s modravými
skvrnami se Ššu-
pinkami © musko-
vitu, zřídka kde
s hrubým zrnkem
křemene, měkký .

*) Viz Pásmo V. v okolí Ripu, str. 41.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898,

£0

„05

21021

. 44

„01

Bílé Horky.

Jilovitý slim šedý
neb zažloutlý
Jilovitý slim jako 8.
ale žlutší

Jilovitý slin šedý
neb zažloutlý
Slin šedý v pev-
nější lavičce.
Jilovitý slin šedý a
zažloutlý se sádrov-
cem na povrchu
Jilovitý slin šedý
s hojným sádrov-
cem na povrchu.
Limonitem | žluté
zbarvený

Slin glaukonitickÿ
tmavošedý do mo-
dra, pevnější, se
šupinkami musko-
vitu, s hojnými
peckami limonitu,
s velmi jemným
glaukonitem .

Vápenec velmí pis-
čitý glaukoniticky
přechodní to hor-
nina v glaukoniti-
cký vápmitý | pis-
kovec, v pevnější
lavici s jemnym a
hoj. glaukonitem.
Zažloutlá a tmavo-
šedá barva se pro-
stupují. Má bělavé
čistší vápencové
pásky a proužky.
Pisčitý slin glauko-
nitický šedý stmav-
šími modravými
skvrnami s musko-
vitem, S pevnéjší
vápnitější lavičkou
Slinilý | pískovec

glaukonitickÿ šedý
s modravými skvr-
nami. Přechází mí-
sty ve slin glauko-
niticky velmi pis-
čitý šedý s musko-
VILONT CNE

z Podhrázského mlýna u Veltěže a

„4+0

0:3

. 40

150

ASO

0:2

- 0:3

10.

=
oa er) =>

Nejspodnější vrstvy dolního pásma V.

—

V. Čeněk Zahálka:

Uvedli jsme v předu, že v okolí Ripu, na přechodu do pískov-
covÿch facií pásma V.,
vápencové lavice bohaté skamenělinami jako na témž přechodu týchž
vrstev pásma V. v Poohří. Vápence ty bylo by lze takřka zaměniti
jak se velice podobají. Takové facie velmi od sebe vzdálené uvedeme.
Jedny z Uličky a od Hošťky (u Stétf),*) jednu z kopečku Avellano-
vého při Skupické cestě u Malnic (profil 67.)

Ulička.

Slin měkký pokra-

čuje vzhůru.

9. Vápenec pevný

šedý neb žluto-
šedý, místy s
hrubými zrny
křemene shoj.
skamenélinami

. Piskovec Sedy

s chudým sli-
nitým | aneb
křemitým tme-
lem.

. Piskovec velmi

hrubozrnný še-
dý s dosti sli-

nitým tmelem.
. Piskovec jako 4.
. Piskovecrezavy

jako 3.

. Piskovec hru-

bozrnný šedý
s chudým sli-
nitým tmelem

. Piskovec glau-

koniticky
jemnozruny .

. Piskovec glau-

koniticky sli-
mtý šedý.

. Přsčitý slin

glaukoniticky
sedy in.

| [

"9
jo

. Vápenec křemitý

. Souvrství šedého

Nádraží Hostka.
. Slém měkký pokračuje

vzhůru

Vápenec © světle (5
šedý s hojnými |
skamenelinami . 0:15

3. Souvrstvi Sedeho 3

hrubozrnného
piskovce Ss tme-
lem slinitym . . 232

Sedy s hrubsimi
zrny křemene . 02

Nejspodnější vrstvy pásma V. — \
ji

hrubozrnného
pískovce S tme-

lemislinitym vr 2:3

Mocnost pásma V. roste z okolí Roudnice do
Roudnice obnáší 20 », u Loun více než 20 m.

Že souhlasí palaeontologické poměry slínových facií pásma V.
v okolí Řipu s palaeontologickými poměry těchže facif v Poohří až
v nejvzdálenějších místech námi pozorovaných, dokázali jsme přehledně
v předu. Změní-li se však facie jeho slinitá od Roudnice v pískov-

*) Pásmo V. v okolí Řipu, str. 49 a 50.

. Vápenec pisčilý

vyvinují se v nižších vrstvách pásma V.

U Malnic.

6. Jinde slíny měkké
pokračují vzhůru.

5. Piskovec slinitý

glaukonitickr
šedý a 0;3
Slin písčitý glau-
konitický | šedý
měkký

glaukonitický
bělavý.Má místy
více méně
křemenného
písku. Má či-
stější vápenco-
vé proužky a
kroužky po Fu-
koidech. Pevná
ME Ga 6 9 API

. Slin piseitij glau-

komitický šedý . 11

. Piskovec vápní-

ty glaukomitický
šedý do žluta
se skvrnami vá-
pence © žlutavě
šedými v podobě
proužků a
kroužků po Fu-
koidech ; místy
s hrubším zrn-
kem křemene.
Pevnä lavice . . 0.2

Poohří. U same

Pásmo V. — Roudnicke — křidového útvaru v Poohří. 75

covou a vápencovou u Malnic, jak se to stalo u nejnižšího souvrství
našeho pásma, pak jsou ovšem nápadné rozdíly mezi skamenělinami
nejnižších slínových vrstev u Roudnice (Vrchlabec, Jalovéina, Pode
Kbelí atd.) a mezi skamenělinami pískovců a vápenců nejnižšího sou-
vrství Va u Malnic. Jakmile však vyhledáme podobnou facii pískovců
a vápenců v okolí Ripu, jaká byla u Malnic (Ulička a Nádraží
u Štětí), ihned překvapí nás vyskytování se oněch význačných druhů,
které byly u Malnic (ku př. Avellana Archiaciana).

Opět tu poznáváme, jak důležito je stopovati zmény faciové celé
soustavy pásem našeho útvaru křidového z jednoho okresu do druhého
za příčinou poznání aeguivalentních pásem a jak nejisto jest bez
tohoto studia posuzovati stáří vrstev v okresech od sebe vzdálenějších.
Z toho také následuje, jak ztíženo je stratigraficke studium našeho
českého útvaru křidového tím, že se větší díl jeho pásem tak velice
mění v nevelkých od sebe vzdálenostech.

Kdo tuto práci naši prostuduje a v okolf Řipu i v Poohří samém
s přírodou srovná, ten dojde s námi k tomu přesvědčení, že není
bezpečno při studiu našeho českého útvaru křidového vyjíti z oboru
Českého Středohoří, z končin Poohäreekych — plných dislokac — a
z nich vyvoditi z části neb zcela rozčlenění českého útvaru kři-
dového.

16 V. Čeněk Zahálka:

Pásmo VI. — Vehlovické — a Pásmo VIT.

zridoweno utvarı © POST

Při popisu pásma III. v Poohří zmínili jsme se 0 tom, že když
od jihu dále do Poohří vnikáme, přicházíme vždy ku mladším a
mladším pásmům křidového útvaru. Trojice pásem I, II. a III. sahá
od jižní hranice křídového útvaru až do jižního Poohří. Při pravé
straně Poohří dojdem na mnoha místech ku pásmu IV. a V. Když
bychom na to dostihnouti měli pásmo VI, VII. a VIII., tu široké a
a hluboké údolí Oharky s mohutnými dislokacemi přerušuje pozoro-
vání těchto pásem a na levé straně řeky obyčejně jen pásmo IX.
X. nalézáme, výminečně mladší pásma. Ku takovým výminkám náleží
též výskyt pásma VI. a VII. spolu s vyššími pásmy i s pásmem V.
u Lenešické cihelny na Lounsku.

Je známo z našich prací o křidovém útvaru v Poohří, že se
pásmo I. z okolí Ripu, Poohřím až do okolí Postoloprt takřka ani
nezměnilo petrograficky. U pásma IT. jsou nepatrné změny. Pásmo III.
stává se v témž směru pisčitější, rovněž 1 pásmo IV. Také nejspodnější
část pásma V. stává se z okolí Ripu k Postoloprtům poněkud pi:či-
tější. U vyšších vrstev pásma V. viděli jsme však již malou odchylku
od předešlých úkazů; stävät se pásmo to v Poohří poněkud jilovitější.
Zcela tak je to i s pásmem VI. a VI.

Pásmo VI. a VII. stává se z okrsku Polomených hor do okolí
Ripu (k Roudnici) jemnější. Pásmo VI. sice jen nepatrně, však pásmo VII.
tak změnilo svůj petrografický ráz, že pískovce a hrubozrnné pisčité
slíny jeho v okolí Mělníka přechází ve měkké slíny. Tato přeměna
faciová pásma VII. trvá zajísté i dále v Poohří a stupňuje se
i u pásma VI., neboť v okolí nahoře již uvedené Lenešické cihelny
na Lounsku jsou mezi pásmem V. a mezi pásmem VIII. pouze vrstvy
jemného modravého jilovitého slinu, jako jsou v nejvyšší části pásma V.
Vystupují ve strži, v níž jsou odkryty (obr. 54.) příkře z povrchu
jako jsme vídali u pásem VI. a VII. v okolí Ripu na Labských
stráních. Tyto aeguivalentní vrstvy pásma VI. a VII. nelze od pásma V.

Pásmo VI. — Vehlovické — a VII. křidového útvaru v Poohří. 7

jakož i mezi sebou určitě oddeliti. Jsouť úplně stejného petrografi-
ckého složení a následkem toho i palaeontologické poměry jejich ne-
budou se valně líšiti. Měl jsem příležitost nalézti v tomto souvrství
VI. + VII. pouze:

Ostreu semiplanu
a Spondylus spinosus.

Mocnost vrstev těchto obnáší tu jen 45 m a na povrchu jejich
tvoří se proměnou pyritu hojně sádrovce. Pod drobnohledem též hojně
glaukonitu a jehlic spongii se jeví.

Profil 85.

ve stráni SV. od Lenešické cihelny.

Obr. 54.

Temeno stráně ve výši 235 m n. m.

(Směrem k vrcholu Chlumu pokračují vrstvy vyšší.)

3. Slinitÿ jil šedý na povrchu ve žlutou neb bělavou zem rozpadlf
Dále od povrchu mokrý. Na povrchu hojně pecek limonitu a sá-
drovec, Hlavní naleziště Březenských skamenélin . . . . .

11 m

Sant
Slin glaukonitický modravý v pevnější lavičce . . . 0
à Slímitý JU ústřicový šedý do modra na povrchu rozpadlý, modravě

Pásmo IX.

bílý. Dále od en Do Na poule Loing, sädrovce se Dna
valuje ru... . : 3:9
= 2240.

4. Pisčitý slin glaukonitický modravÿ, na povrchu šedý. Obsahuje =:

pecky pyritové obyčejně v limonit proměněné. Pevná lavička . . 02
- Jilovitý slín modravý se šedými skvrnami neb šedý s modravými
skvrnami. Na povrchu zažloutlý. S peckami pyritovými, obyčejně
v limonit a sádrovec proménénÿmi . : 155
. Slinitý vápenec spongiový modravý, na povrchu bělavý neb žlutavý.
V pevných lavicích vystupuje. Zvětrá až v bělavou zem. Některé
polohy jsou slinitéjší, měkčí, zvláště ve vyšší poloze a přechází ve
slin dosti pevný. Má velmi mnoho spongil, „místy i v chomáčích. . 36
„ Piseity slin hrubozrnný glaukonitický spongiový. Tmavošedý do modra,
přechází do šeda až do žluta, podle stavu zvětrání. Místy s velmi
hrubými zrny křemene šedými neb tmavozelenými. Místy tolik
písku, že přechází partie jeho v pískovec. Naproti tomu jsou v hor-
nině této také skvrny čistšího slínu, které jsou-li nezvětralé, mají
barvu tmaveSedou do modra, zvětrají-li jsou světlé, žlutavé do
běla. Jsou též kruhovité a v podobě pásků jako průřezy do Fu-
koidech. Tu a tam třpytí se šupinka muskovitu. Velké množství
CL ann množství glaukon spongií chová. Místy vyčnívá z tohoto slínu šedá vápencová lavička

Pásmo VIII.

ojpmensím množství olaukonitn. (6030300 0- Ma
2157
Pás. VI + VII Jilovitý slin ua CON s hojným SOON na Boch Sedy
Fer: ; neb žlutavý rozpadlý . . . . . : BD
211-2
Páv, | Jilovitý slin modravý s poným OL na BO hu ae neb
"| žlutavý rozpadlý . . . b ELEND
Dno vodoteče na úpatí stráně. 206-7m n. m.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 7

78 V. Č. Zahálka: Pásmo VI. — Vehlovicke — a VIL křidového útvaru v Poohří.

Kdežto byly petrografické rozdíly mezi pásmy V, VL a VI.
v okolí Řipu dosti patrné, zmizely tyto rozdíly v Poohří zcela, a
pásmo V. (zvláště vyšší jeho vrstvy) VI. a VII. tvoří zde jediný pe-
trografický celek, v němž nelze přesně vésti hranici mezi vytknutými
pásmy. Jedině ta okolnost, že je u Lenešické cihelny nad slínovitými
vrstvami pásmo VIII. jako v okolí Ripu, oprávňuje náš úsudek, že
vrstvy pod pásmem VII. u Lenešické cihelny ležící náleží ku
pásmu VI. a VII., zvláště když uvážíme, že pod nimi leží jako základ
nejvyšší vrstvy. pásma V.

Srovnejme vrstvy pásma VI. a VII. u Roudnice s vrstvami
téhož stáří u Lenešické cihelny.

Pode Kbelí u Roudnice. U Lenešic.
Patro: Pásmo VII. Pásmo VII.

= Sin měkký šedý neb zažloutlý s tmavéimi skvrnami SE
= dý. N ss

„+ neb úplné tmavošedý. a povrchu v „E se re MS
#| = 23
Z | S černými tečkami glaukonitu . . . . eo |- (5 ZEN (W

=
4. Pevná lavice modravého na pose šedého kremi- SS k
: D S m8

= tého vápence. … . - : eee M VO P 2:83.08 =
=! 3. Pisčitý slim šedý s Le en ee BOLÍ SSE z =
= | 2. Piseity slín šedý s modravými skvrnami. . . . O1 ,| 8 s% s
1. Fisčitý slim šedý s modravými skvrnami. . . . . 50 „| Seaňa/

Základ: Pásmo V. Slíny. Pás. V. Jilo-

vité slíny.

Ve studii naši: „Pásmo VII. útvaru kïidového v okolí Řipu,“
srovnali jsme pásmo VII. v okolí Řipu s Frrčovým Malnickým řa-
sákem v okolí Loun. V závěrku studie naší o pásmu IV. útvaru
křidového v Poohří vylíčili jsme okolnosti, které nás ku srovnání
takovému přiměly a dokázali, že srovnání takové je nemožné. Z té
příčiny nepřipojili jsme vice ku nadpisu našeho pásma VII. v Poohří
název „Malnicke“.

AK WG, „Omo

Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra-v Praze 1898.

VITA DEU]

AURONT 13A0 DOM JEURAUTEU PDU ANBU I 1150 Uda ods 9) 9} Ser) bi Ď LU 150/
bel De HS | l

/ ni

DYJPYDX I zpaosldu © isdn Rposrscdl a '00%:/=0g 29/1490 n Ryska DUO
5 : > EN e Arion .
95 JO4T U10] ANPINO EG 190) ua ınaoıy no whRa0124]%27

pod ysouno a 21ÿ() yal 1€ 490

"89 2/04 49Y99703/ pol

oowoz op 17599 Koap] "30 190

OFÈ 2252992027. ---

SAUT ASSET IUT

GOT manopoungd Jeursyreur PL], ANPU nsougsjods JXS99 [EN HIUIS8A

(QD A4) AUJIYL9 2YP1S0U97 PO JS DUDA)S PJ0l] ‘4€ 400)

DYJOVNOZ ‘> JPaoslaıo praaotu poid 37T NW: cee:}=RYSRR 1aWOT EBOL:K = Ay29p 40UOT
/ x n „ar 14

0009% 'r 32

D1S82U9/7 UT
N

04%

Pope +

L DUMPISKOA A
= DYSUU, |
Fin ZB o ee.

VI.

Sur les résidus des fonctions définies par les équa-
tions différentielles d'ordre superieur.

Par M. Michel Petrovitch à Belgrade (Serbie).

(Présenté le 11. fevrier 1898.)

Il importe dans diverses recherches de savoir calculer les ré-
sidus des fonctions définies implicitement par les équations différen-
tielles données, sans qu’on ait besoin ou moyen d'exprimer la fonc-
tion sous la forme explicite. Dans un travail antérieur *) je me suis
occupé de cette question dans le cas des fonctions définies par les
équations du premier ordre et j'ai montré comment on pouvait cal-
culer les résidus des ces fonctions relatifs aux pôles simples mobiles
(dont l'existence se reconnait directement sur l'équation donnée),
comment on peut reconnaitre si ces résidus varient ou non avec la
constante d'intégration etc. Je me propose ici d'étendre ces recherches
aux équations d'ordre superieur. Les resultats obtenus sont moins
complets que dans le cas du premier ordre, mais peuvent pourtant
être utiles dans certaines recherches.

Commençons par rappeller certaines conditions nécéssaires pour
qu'une équation d'ordre quelconque ait des pôles mobiles dun ordre
déterminé.

Soit donnée l'équation d'ordre p

() PGO MONTANT AE

qu’on peut toujours écrire sous la forme

(2) Drau au A eD
il

*) Math. Annalen Bd. 48. 1396.

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1898. 1

2 VI. Michel Petrovitch:

où les m,, sont des entiers positifs, tels qu'on n'ait pas à la fois pour
deux indices % et 5 differents

M; Z My MZ Mise. MEM

et les (x) étant des fonctions quelconques de x.
Formons le double tableau de 2s nombres entiers et positifs
suivants

M, = M + M Mb = DZ

k=0

kp
N, = m, + 2M +... pm, = DAL
k=0
Traçons dans le plan deux axes, celui des M et des N et mar-
quons les s points (M, N,), en ayant soin d’inscrire à coté de chacun

Bio

deux son indice. Il peut arriver que deux ou plusieurs points (M,
N,) coineident; on mettra alors à coté d'un tel point multiple les in-
dices de tous les points qui y sont confondus.

Construisons la ligne polygonale II concave vers OM et con-
tenant dans son intérieur on sur sa périphérie tous les points (M,
N,). Appellons domaine d'un point (M, N, le plus grand intervale
A, A, tel que, si A varie dans cet intervale, la droite de coefficient
angulaire A et passant par le point (M, N,) a son ordonnée à Vori-
gine constamment plus grande que celle d’une droite ayant la même
direction et passant par l’un quelconque des autres points (M, Nj).

Les fonctions par les équations différentielles d’ordre superieur. 3

Il est evident que le domaine d’un point (M, N), qui n’est pas
un sommet de la ligne polygonale II, est nul. Au contraire on voit
facilement que

1° le domaine du’ sommet (8) le plus rapproché de OM est
l’intervale de

À — NN a
= M,—M, d — + X,

2° le domaine du sommet («) le plus rapproché de OM est

Vintervale de

4
A => à 4=— 00;

M— M,

a U.

3° le domaine d’un sommet intermediaire (?), compris entre les
sommets (7) et (+) est l’intervale de

N HT Ný i i
fy

M, My MZM,

Sur la figure le domaine du sommet (8) est representé par
l'angle DBD', celui du sommet ($“) par l’angle D’ß‘D“, ..., enfin celui
du sommet («) par l'angle 4a«1".

Posons pour abréger

Voi = Ma FM Hess EM,

(3) te er
VE MT T
et ensuite
V, u V "pu i
O U yaa se (Ap)

et envisageons Véguation
(5) y A p(a) = 0
(7)

oů le signe Z indique que la sommation doit être étendue aux in-
()

dices de tous les points (M, N,) confondus au sommet multiple, dont
1*

4 VI. Michel Petrovitch:

y est l’un des indices, et où a est un nombre arbitraire. L’equation
(5) est une équation algébrique en 4, avec les coefficients dépendant
de a; elle sera appellée: équation en À relative au sommet multiple (y).
A chaque sommet multiple de la ligne polygönale II correspond une
équation en 4 définie par (5).

Ceci étant j'ai démontré dans un travail anterieur*) le theoreme
suivant :

Toutes les fois que l'intégrale générale de (1) ait des infinis mo-
biles d'un ordre k fixe, une au moins des conditions suivantes est
remplie :

19 Ta ligne polygonale II a un coté à coefficient angulaire égal
à —k;

2° la ligne IT a un sommet multiple dont le domaine comprend
la valeur — k et tel, que l'équation en À, relative à ce sommet ait,
quel que soi a, une racine dont la partie réelle est égale à — k.

L'intégrale ne peut, donc, avoir des poles simples mobiles que
si l’une ou l’autre des conditions suivantes soit remplie:

19 la ligne IT a un coté à coefficient angulaire — 1;

2° la ligne IT a un sommet multiple dont le domaine comprend
la valeur — 1 et tel que l’équation en 4, relative à ce sommet ait,
quel que soit a, une racine égale à — 1.

En même temps le theorème donne moyen d’enoncer les condi-
tions suffisantes pour que tous les pôles mobiles, dans le cas où ils
existent effectivement, ne soient que des pôles simples.

Nous supposerons que les conditions enoncées, nécéssaires pour
l'existence des pôles mobiles simples soient remplies. L'intégrale peut
alors avoir des tels pôles; s’il ny en a pas, les résidus sont nuls;
s’il y en a, ces résidus peuvent se calculer de la manière suivante.

Soit £ = a un pôle mobile de l'intégrale et posons

(6) y= tv)

où oe est le résidu cherché et W (x) une fonction qui reste finie pour
x = a. En posant

(6°) f(x) =e+(x— a) v (x)
on aura

*, Thèse de doctorat, Paris 1894.

Les fonctions par les équations différentielles d'ordre superieur.

y=(x—a) f(x)
y =(x— a)" f'(x) —(& — a) f(x)
y'=(@- a) S“ (1)—2Ar— a) fx) + (e—a) (x)
y = (e— 0) fd — Ka— a) "F (1) +3 — a) FR) —
— 3(x— a) “ f(x)

oD 01440904: es ler te rene delle 0. je

et le terme général de (2) prendra la forme

() pee—a ' "Afa +]

où (x) est un polynome en

Fo aM | (e— a) (0), <. @— Pf” (x)
dans lequel il n’y a pas de terme dependant uniquement de f, et oü

ST oo v

Tp—1, i gti a" publi

oi?
(8) A,=(—1)
les nombres y, étant définis par (3). On aura alors

F=V' 9,6) @— 0

MN)

Ar) +9,(4)]

Envisageons dans cette somme l’ensemble T de termes, pour
lesquels Vexposant — (M, + N,) de la puissance (x— a), mise en
facteur, est le plus faible. Suivant les valeurs des M; et N, Ven-
semble T sera composé d’un seul terme, de deux ou de plusieurs
termes. En général, pour que les termes d'indices y, d, &... fassent
partie de T, il faut et il suffit que les conditions suivantes soient
remplies simultanément

MEN =M HN, =M HN =...

MEN MEN

6 VI. Michel Petrovitch :

lorsqu'on attribue à l'indice » toutes les valeurs entieres de 1 à s,
autres que celles des indices des termes faisant partie de T.

On trouve alors facilement, par un raisonnement analogue à celui
que j'ai employé anterieurement dans Vétude des zéros et des infinis
des intégrales, *) les resultats suivants :

I. Pour que T soit composé d’un seul terme, il faut et il suffit
que la ligne polygonale II n'ait aucun coté à coefficient angulaire
— 1 ni aucun sommet multiple, dont le domaine comprend la valeur — 1.

L'indice du terme unique, qui compose alors T, sera celui du
sommet simple, dans le domain duquel est comprise la valeur — 1.

II. Pour que T se compose de deux ou plusieurs termes, il faut
et il suffit que l’une au moins des conditions suivantes soit remplie:

1° ou bien la ligne IT a un coté à coefficient angulaire — 1
et T sera alors la somme de tous les termes de F correspondant aux
indices des points situés sur ce coté;

2° ou bien cette ligne a un sommet multiple, dont le domaine
comprend la valeur — 1; T sera alors la somme de tous les termes
correspondant aux indices de ce sommet.

Utilisons maintenant ces resultats pour donner au premier membre
F de Veguation (2) certaines formes, dont nous aurons besoin dans
la suite. D'abord, comme dans le cas où la condition I est remplie,
il n'y a pas de pôles simples mobiles, nous le laisserons de coté.

Supposons alors que la condition (II, 1°) soit remplie. L’en-
semble T sera alors la somme de tous les termes correspondant aux
indices des points situés sur le coté de coefficient angulaire — 1. Con-
venons de représenter par

a sommation étendue aux indices de tous les points (M, N,)

1, 9
situés sur la droite qui passe par les points d'indices % et 7; par

Z la sommation étendue aux indices de tous les points autres

—(, 4)
que ceux situés sur la droite qui passe par les points (?, 5).

Soient y et 9 les indices de deux points situés sur le coté de

la ligne polygonale à coefficient angulaire — 1; on aura alors

(10) me 2, Z 8x)
avec n
(11) (x) = 9,(2) [A,f (£)" + @(x)]

*) Thèse de doctorat, Paris 1894.

Les fonctions par les équations différentielles d’ordre superieur.
I ji

et F peut s'écrire

F=T+Z(£— a) TVA (x)
—(y, ö)
on bien

GH Co ze GE Geo to)
—(y; Ô) — (y, d)

et il est à remarquer que les exposants

M+N—M—N,

qui figurent dans le second membre de l’équation sont tous positifs,
T étant l’ensemble de termes de plus faible exposant en (x — a).

Supposons maintenant que c’est la condition (II, 2°) qui est
remplie. T sera alors la somme de tous les termes correspondant
-aux indices du sommet multiple, dans le domaine duquel est comprise
la valeur — 1. Convenons de representer par

Z la sommation étendue aux indices de tous les points con-
(v)
fondus au sommet multiple dont y est l’un des indices; par

> la sommation étendue à tous les indices © de 1 à s autres
—(y)
que ceux des points confondus au sommet y. On aura alors

me) el tot)
(v)

et par suite
ID 7
—(y)
on bien

(13) F — (x Em: AD ar = 2, (x) ne BEN a 29 a]

avec tous les exposants
My + Ny — Mi — Ni

positifs. Il est encore à remarquer que, puisque la somme Z doit
(v)

être étendue aux indices de tous les points confondus au sommet
d'indice y et que tous ces points ont les mêmes coordonnées et, en
particulier, la même abscisse, si l’on désigne cette abscisse par u,
on aura d’après la formule (11)

8 VI. Michel Petrovitch:
(14) a = f(x) Z AP, (x) + Z p; (©) 9,(©)
v) Y v)

Arretons nous maintenant à ces formes que F prendra au voi-
sinage de x — a. Quelle que soit celle des ces formes, le resultat de
la substitution de y dans F, définie par (6), doit être identiquement
nul quel que soit x dans le voisinage de x — a, car y est l'intégrale
de F=0. On aura donc identiquement dans ce voisinage soit

(15) 20. (e) L(a 2020
(v, 9) —(p 9) :

soit

(16) z 8, (x) +2 ( — 0)? 00,9 C0

suivant que dans le voisinage de x = a F prend la forme (12) ou
(13). Dans le cas, où l'équation (16) ait lieu, la somme

Z 2, (x)
()
sera représentée par (14), dans les autres cas par (11).

Supposons maintenant que x tend vers a. Cette valeur étant le
pole simple de y, on aura d’après la formule (6)

lim f(x) = 0
lim (x — a) f (x) = 0

lim (x — a? f(x) = 0

pour toute valeur de a. Et comme les @(x) sont des polynomes en

Ha) AO (G AU a

dans lesquels les termes dépendant uniquement de f(x) manquent,
ou aura pour æ = a

lim@(x)—0 (d=1233...9).

Par conséquent on aura pour toute valeur de a, sauf pour cer-
taines valeurs particulières a’, pour lesquelles les fonctions (x) de-
viennent infinies et que l’on connaîtra toujours d’avance

Les fonctions par les équations différentielles d’ordre superieur. 9

M;
(17) lim & (x) = A,p (a)o (ee 2 apr L
Et en tenant compte des inégalités
MEN MN:

on aura pour toute valeur a, ne coincidant avec aucune des valeurs
fixes a’, les resultats suivants.

A) Si la condition (LI, 1’) est remplie et si Von désigne
par D et à les indices des deux sommets qui limitent le coté à coef-
ficient angulaire — 1, on aura

M;
(18) ZA = 0
v, 0)

Cette équation est une équation algébrique en © à coefficients
qui dépendent de a: nous Vappellerons l'équation en o relative au
coté à coefficient angulaire — 1. Elle a toujours au moins une racine
en © finie et différente de zero, car parmi les M, figurant dans son
premier membre il y en a toujours au moins deux distincts entre
eux. Čes racines sont les résidus cherchés.

On a donc, dans le cas où la condition (II, 1°) est remplie, la
régle pratique suivante pour le calcul des résidus de l'intégrale :

On construit la ligne polygonale II de l'équation différentielle
donnée et Vom forme l'équation en © relative au coté de cette ligne
ayant — 1 comme coefficient angulaire; les racines non nulles de cette
équation représentent les résidus cherchés.

On en tire aussi les resultats suivants: les résidus sont fonc-
tions algébriques des fonctions g,(a) correspondant aux indices des
points situés sur le coté à coefficient angulaire — 1; pour qu'ils
soient fonctions algébriques des ces pôles mobiles, il faut et il suffit
que les rapports de deux quelconques de ces fonctions (x) soient
fonctions algébriques de x.

Pour que les résidus ne varient pas avec les constantes d’inte-
gration, il faut et il suffit que ces rapports soient independants de x.

Il en sera ainsi p. ex. toutes les fois que dans Véguation diffe-
rentielle x ne figure pas explicitement, Dans ce cas, d’ailleurs, tous
les pôles sont nécéssairement mobiles, puisqu'il y a alors une con-
stante d'intégration additive à x.

Appliquons la régle précédente à quelques types généraux
d'équations

10 VI. Michel Petrovitch:

Premier exemple: équation
P(e Wy’ + Q (x, y) = 0

où P et Q sont deux polynomes en y. Soient m, m’ le plus grand
et le plus petit exposant de y dans P, et n, m les nombres ana-
logues pour Q. Le polynome F présente deux sortes de termes:

1° les termes de la forme

pix)y y (= m, m'—1,...m—1, m)
qui donnent les points
M Nr 2

situés sur la droite N = 2.
2° les termes de la forme

V, (x) y* G=nw,n+1,...n—1,n)
qui donnent les points
M, = k, N. —0

En construisant la ligne polygonale correspondant à ces points,
on s’assure facilement que la condition de Vexistence des pôles simples
mobiles sera remplie si l’on a

n—=m-+5

et si cette condition est remplie, tous les pöles mobiles sont simples.
Si l’on écrit les polynomes P et Q sous la forme

Pe )= "pay" +..

QG, y = (@) y +44 +...

les termes de F, correspondant au cote de la ligne polygonale à coef-
ficient angulaire — 1 sont

P (z)y"y“ et W (z)

Les fonctions par les équations différentielles d'ordre superieur. 11

Pour le premier terme on a
M=m + li, N=2
= = Va 0, VV

et par suite
AW —12

Pour le second de terme on aura

M =, N—0

et par suite

m+-1

L’equation en 0, après l'avoir divisé par o“' , sera donc

V (4 o? + 2, (a) = 0

Les résidus relatifs aux pôles mobiles seront donc

INGE
29,(a) EXOJ
m MO o

et si le rapport

Po)
(x)

est indépendant de x, ces résidus seront indépendants des constantes
d'intégration.
Deuxieme exemple: équation

y Pr, vy -Ae y) —=0:

En donnant à m, m’, m, n les significations précédentes, on
trouve facilement que la ligne polygonale II ne peut présenter de
sommets multiples et qu’elle a au plus deux cotés à coefficients an-

gulaires négatifs, à savoir le coté à coefficient angulaire — et celui

12 VI. Michel Petrovitch:

à coefficient z— Pour qu’il puisse avoir des pöles simples
mobiles il faut donc qu'or ait
n = M +2
Dans le cas particulier où m = 1, n =3 il ny a qu'un seul
coté à coefficient angulaire négatif et ce coefficient est égal à — 1.
Tous les pôles mobiles sont alors simples. Si Don écrit P et Q sous

la forme
P (x, 4) = p, (x) y + 9, (x)

O (z, 4) = W(z)y" -+ V, (x) y + V, (x) y + V (z)

les termes de F correspondant au coté à coefficient angulaire — 1

sont
an, Po (X) yy'; W (x) y°

Pour le premier terme on 4

Yo = 1 1, Ya Ys— + —Ù

MERS N=0
ja amo obe AZ];
F'éguation en © après l’avoir divisé par o sera donc

W (a)o“ — m (a)o +2 =

Les fonctions par les équativns différentielles d’ordre superieur. 13

et les résidus relatifs aux pôles mobiles seront

o, = ra a? —B4 (9. 4, — Pa) Vita) — 84, (a
2, (a) 5 2, (a)

Troisieme exemple: équation

y”+P(a, yy“—=0

où P est un polynome en y. Si l’on désigne par m et m‘ le plus
grand et le plus petit exposant de y dans P, on s'assure facilement que
1° la ligne polygonale IT ne peut avoir de sommets multiples;
2° elle ne peut avoir plus d'un coté à coefficient angulaire né-
gatif; pour que ce coté existe il faut et il suffit que l’une ou l’autre
des conditions

> <p <M +

ou bien

> >p>m41

soit remplie et dans ce cas son coefficient angulaire est égal à

2p— 4

m p

Par suite, pour que ce coefficient soit égal à — 1, il faut et il
suffit que l’on ait
pom- 2q

Cette condition étant supposée remplie, tous les pôles mobiles
sont des pôles simples. Si l’on écrit alors P sous la forme

P(x, y) = p(x)g" + p (2) 9" +

les termes de F correspondant au coté à coefficient angulaire — 1
sont

JAMBES AU
Pour le premier terme on a
Mn, N= 2»
„=D Y1=M Heyp=...=0 AZ

14 VI. Michel Petrovitch:

Pour le second
M=m + a, N29
V VÍ = V = A=(—1)
L'éguation en 0, après l'avoir divisé par o”*? sera donc

9P (RE VR + (— 1) (a) — 0
et les résidus relatifs aux pôles mobiles seront

opar RO a
= Veneto
074

où les «, sont racines de l’équation binome
Tl)

Il sen suit que si le coefficient o, (z) est indépendant de x,
les résidus de l’integrale seront indépendants des constantes d’inté-
gration.

Revenons maintenant au cas général.

B) Supposons que la condition (II, 2°) soit remplie
et désignons par y l'indice du sommet multiple, dans le domaine
duquel est comprise la valeur — 1. On aura alors

(19) Z Aya) = 0

la sommation s’etendant à tous les indices du sommet multiple, doot
y est un des indices. Cette équation n’est autre que l’équation en A
relative au sommet (y), après y avoir posé A=—1.

Si aucun des coefficients (x), correspondant au sommet (y),
ne contient x, le premier membre de Véguation (19) représente une
constante K, indépendante de « et alors

19 Si K = 0 l'intégrale ne peut avoir des pôles simples mobiles,

29 si K=0 on ne peut en tirer aucun resultat relativement
aux pôles simples et à leurs résidus.

Si, maintenant, au moins un des coefficients p,(x), correspon-
dant au sommet (y) contient x, de sorte que l’équation (19) ne soit

Les fonctions par les équations différentielles d’ordre superieur. 15

pas satisfaite pour a quelconque, il n’y a pas des pôles simples mo-
biles, car les pôles simples ne peuvent alors que coïncider soit avec
les valeurs fixes a‘, soit avec les racines de l’équation (19).

Par conséquent, les seuls cas où la circonstance que nous avons
en vue: l'existence des pôles simples mobiles, se présentera, sont ceux
dans lesquels

19 ou bien la ligne polygonale TI de l'équation differentielle don-
nee a un coté à coefficient angulaire — 1 et alors nous avons apris
comment on calculera les résidus cherchés;

2° ou bien cette ligne a un sommet multiple, dont le domaine
comprend la valeur — 1 et tel que son équation en A a comme racine
la valeur — 1 quel que soit a; dans ce cas les residus restent inde-
termines.

Les resultats précédents, quoique incomplets, peuvent être uti-
les dans certaines recherches et particulièrement dans celles où il
importe de connaître toutes les valeurs possibles que peuvent avoir
les résidus des fonctions définies par une équation différentielle don-
née, sans qu'on ait besoin ou moyen de connaître ces fonctions dans
leur forme explicite. Même dans le cas où la fonction est donnée ex-
plicitement, il est quelquefois plus commode, à cause de la simplicité
de la régle précédente, de former l’équation différentielle à laquelle
satisfait la fonction proposée et d’y appliquer directement la régle
pour le calcul des résidus.

Je donnerai ici une application des ces resultats, interessante
au point de vue de l'étude des intégrales méromorphes des certains
types généraux d'équations différentielles.

Les régles précédentes ne peuvent, evidement, fournir aucune
indication sur Véxistence des intégrales méromorphes pour une équa-
tion différentielle donnée; mais dans le cas où l'intégrale est effecti-
vement méromorphe, ces régles permettent p. ex. de mettre en evi-
dence une circonstance remarquable, attachée aux intégrales de telle
nature.

On sait que toute fonction méromorphe peut être représentée
par le quotient de deux fonctions G(x) et H(x) holomorphes dans
tout le plan. La détermination des ces deux fonctions se fait quel-
quefois facilement; il en est ainsi p. ex. pour les fonctions méromor-
phes simplement ou doublement périodiques. Mais quand il s’agit des
fonctions définies implicitement par les équations différentielles, il est

16 VI. Michel Petrovitch:

non seulement impossible — sauf les cas éxtrément rares — de dé-
terminer complétement les fonctions G (x) et H(x), mais il est même
impossible de former les équations différentielles ordinaires auxquelles
ces fonctions doivent satisfaire. Je montrerai comment, pour des types
généraux d'équations, on peut —- par les considérations précédentes
— préciser en quelque sorte ces fonctions G (x) et H(x) correspon-
dantes, en formant les équations différentielles auxquelles elles satis-
font. La recherche des intégrales méromorphes de l'équation proposée
sera ainsi ramenée à celle des intégrales holomorphes dans tout le
plan, satisfaisant à une autre équation.

Supposons que pour une équation donnée

F (y, y", y“ AE y?) — ()

ne contenant x explicitement on ait reconnu gu“ tous les pôles de
l'intégrale, s'ils existent effectivement, sont des pôles simples et que les
rapports des résidus, qui leur correspondent, pris deux à deux sont
tous réels, positifs et commensurables. Pour qu’il en soit ainsi, il suffit
— d'après ce gui précéde — que la ligne polygonale II de F ait un,
et un seul, coté à coefficient angulaire entier négatif et que ce coef-
ficient soit égal à — 1: de plus que parmi les sommets multiples il
n’y en ait aucun tel, que l'équation en À relative à ce sommet ait
des racines entieres négatives et comprises dans le domaine de ce sommet ;
ensuite que l'équation en o relative au coté à coefficient angulaire — 1
n'ait qu'une seule racine non nulle, ou, s’il y en a plusieurs, que
leurs rapports deux à deux soient tous réels, positifs et commensu-
rables.

Remarquons qu'il est facile de s'assurer si la dernière condition
est remplie, sans résoudre l'équation en 9, car en la mettant sous la
forme

De Mo ni an or I +T, =0

(les coefficients T, sont des constantes, indépendantes des pôles mo-
biles, puisque les coefficients de Véguation differentielle ne dépen-
dent pas de x), aucun coefficient T, ne peut être nul et si l’on forme
la transformée en

4—=m

de cette éguation, cette transformée doit avoir toutes ces racines

Les fonctions par les équations différentielles d'ordre superieur. 17

LACS Kr + + Km

réelles, négatives et commensurables, car si l’on désigne par

les rapports, tous positifs et commensurables (par hypothèse) des ra-
cines

Qi, Os V3. On

à la racine 0,, on aura

9 9; Ji
= = (kat — Nombre, négatif, et} commensus
1 7
— an, Z 0, z
k=1 k+1

rable.

On calculera donc facilement toutes les racines de l'équation en
x et par suite celles de l'équation en 0; ou bien on constatera que
la condition exigée n’est pas remplie.

Les conditions étant supposées remplies, il existera un nombre
T (réel ou imaginaire) tel que

en Pour ou

les u, étant des entiers positifs. Et comme l’on a dans le voisinage
d’un pôle mobile (tous les pôles sont mobiles, puisqu'il y a une con-
stante d’integration additive à x)

9;
A more + d(x)
où la fonction W (x) est holomorphe au voisinage de x = a, on aura
Jude = @,log(x— a) + (x)

où Y(x) est aussi une fonction holomorphe au voisinage de r = a.
Il s’en suit que Vintegrale

1 A 1
T Jude Zu os (& — a) +- Fa)

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 2

18 VI. Michel Petrovitch:

ne peut avoir que des periodes polaires, qui sont des multiples en-
tiers de 2zi et par suite la fonction

I,
—- | vda
(20) G(x) =e' J
sera une fonction de x holomorphe dans tout le plan.
On en tire
zly GSE)
(21) m CC)

et par suite, si l’on savait calculer la fonction G (x), Vintégrale méro-
morphe y serait mise sous la forme du quotient de deux fonctions
holomorphes dans tout le plan. Or, en différentiant p fois Véguation
(21) on trouve

ner
el er
N Gž

GG Aus 3G6G’G“ 2G?
pem St

et en le remplacant dans l'équation différentielle donnée

POP MU 07) = 0

on aura une nouvelle équation d'ordre p + 1 à laquelle satisfait la
fonction G (x). Si l'intégrale y de l’equation primitive est méromorphe,
l'intégrale de la nouvelle équation sera holomorphe dans tout le plan
et s’obtiendra par des séries.

Ces fonctions G(x), quand elles existent Effectivement, générali-
sent les fonctions Al(x) de Weierstrass et les fonctions © de la théorie
des fonctions elliptiques.

Il est p. ex. facile de retrouver la fonction Al(x) de Weier-
strass par la voie que nous avons éxposé. Envisageons le type gé-
néral d'équations

y? + Q (y) =0

Les fonctions par les équations différentielles d’ordre superieur. 19

où Q est un polynome en y‘ de degré m. Sin est compris entre p
et 2p, la ligne polygonale aura un coté à coefficient angulaire né-
gatif et ce coefficient est égal à

2p— n
n— p

Pour qu’il soit égal à — 1 il faut et il suffit qu'on ait
3p = 2n

et moyenant cette condition tous les pôles de l’integrale sont simples
(on s’assure facilement qu'il ny a pas de sommets multiples).
L’equation en o, relative au coté à coefficient angulaire — 1,
est ici
p—n NT
PT Dah=oO

ou h designe le coefficient de la plus haute puissance de y‘ dans Q.
Les résidus sont donc

pon
[

Nele
NE

où les «, sont racines de l'équation binome
ee 0
Dans le cas particulier où Von a
p =
la condition

3p — 2n = 0

est remplie et il ny a qu'un seul résidu, qui sera

Par conséquent si y est meromorphe, la fonction

(22) ec

20 VI. Michel Petrovitch:
est holomorphe dans tout le plan. On le vérifie sur l'équation
(23) vy —4y (A — y) (1 — ky) = 0

qui rentre dans le type étudié. On a ici A = 44* et le residu est

0=—

DER
par suite la fonction

(24) Don te

doit être une fonction holomorphe dans tout le plan, si y est měro-
morphe, ce qui est ici le cas, car l’integrale générale de (23) est

y=SIm@+e)’de+ 0,

et la fonction G (x) n’est autre, à un facteur constant pres, que la
fonction

£ ď

—k2 [aa f'sn?x dx
Ao) te v

de Weierstrass, laguelle est bien une fonction holomorphe dans tout
le plan.

Il peut arriver que Véguation proposée
E= 0

ne satisfasse pas aux conditions d’avoir uniquement des pôles inté-
graux simples et tels que les rapports des leurs résidus, pris deux
à deux, soient tous réels, positifs et commensurables, mais qu'en
posant

(25) 2= RON y MY)

où R est une fonction rationnelle de y, y..." à coefficients a,
constants et indéterminés, on puisse disposer de ces coefficients de sorte
que les conditions précédentes soient remplie pour la nouvelle équa-
tion differentielle en z, obtenue par ce changement de fonction. Et
comme, si y est méromorphe, z l’est aussi, on pourra trouver une con-
stante T telle que la fonction

Les fonctions par les équations différentielles d’ordre superieur. 2!

bo
eu) Ryan > y(a)

(26) G(x) =e

après y avoir remplacé y par une intégrale méromorphe quelconque

de F — 0, devienne une fonction de x holomorphe dans tout le plan.
De (26) on obtiendrait par les différentiations successives les

equations

G 1 a d di

Tre YY -..Y

(9)

GG4—Gž 1 2R ; oR ns OR (1+1)
G =T| 3" M0 moe LCR |
o soon 20" Lu dun Elm
en: area Heda 20

au moyen desquelles on peut former une équation d’ordre p-+g
à laquelle satisfait la fonction G (x).

Ces fonctions G(x) généralisent celles signalées par M. Picard *)
et relatives à l'équation

(27) P (y, vy“ + Q(y, y‘) = 0

(oů P et © sont des polynomes en y et y‘) lorsque son intégrale est
méromorphe.

M. Picard a montré, notamment, que lorsque l'intégrale y de
Véguation
(28) y" + ay" + by? + cy + d + kyy = 0

(où a, d,..., k sont des constantes) est méromorphe, on peut dé-
terminer neuf constantes

A, B, C, m, N, PD 4; r, S
de sorte gu'en posant

|
(29) OV 4 |
O ee (GNT JL ait V

*) Journal de Mathematigues pures et appliquées p. 283—287; 1859.

22 Vi. Michel Petrovitch :

Vexpréssion
(50) GE ie

soit une fonction de x, holomorphe dans tout le plan, satisfaisant
à une équation du troisième ordre, facile y former.

On retrouve ces resultats par nos methodes et l’on peut, de plus,
ajouter la remarque suivante, relativement à l'équation (28). La ligne
polygonale de l’équation a trois sommets A, B, C dont les coordon-

nées sont
A (0, 0), B(1 2), C (3, 0)

Le coté BC a dont —1 comme coefficient angulaire et il con-
tient, outre les deux sommets B et C qui le limitent, encore le point
D (2, 1). Les trois points B, C, D qui se trouvent sur ce coté, pro-
viennent des termes

Y", ay”, kyy

et par suite l'équation en o relative à ce coté sera

ao—ko—- 2 =0
ayant pour racines
2 Pan u 0 B MSE

0 0,
91 2a : Na 2a

D’apres ce qui precede, toutes les fois que le rapport

est un nombre réel, positif et commensurable, on peut trouver une
constante T telle que

soit une fonction entiere de x, quand on y remplace y par l'intégrale
méromorphe de (28).
En terminant j’ajouterai qu’il est facile de construire des types

généraux d’equation dun ordre quelconque p, auxquels les resultats
précédents sont applicables.

Les fonctions par les équations différentielles d’ordre superieur. 23

On se donnera, d’abord, à lavance la ligne polygonale II,

n’ayant qu'un seul coté à coefficient angulaire négatif — ce coeffi-
cient étant égal à — 1 — et les points (M, N,) que cette ligne en-

toure. La détermination de termes correspondant à ces points revient
alors à la résolution des systemes d'équations linéaires et homogénes
eu nombres entiers et positifs. Pour trouver le terme de l'équation
d'ordre p, correspondant au point donné (M, N,), il faut résoudre
le système de deux équations

M=m,;, tm, +...+m,,
N m, 22m, A UE pm,

en nombres entiers positifs et pour que le probleme soit possible, il
faut et il suffit qu’on ait

PM N; 0

Il peut y avoir plusieurs systemes de solutions correspondant
à un même point (M, N,), mais le nombre de ces systèmes est limité
et chacun deux donne un mode de construction du terme de Végua-
tion, correspondant au point donné. En construisant 4 termes de
l'équation correspondant aux différents systèmes de solutions relatifs
à un même point (M, N,), ce point sera un point multiple d'ordre A
pour l'équation ainsi construite.

Pour faciliter ces calculs, je donne ici le Tableau de ces solu-
tions pour les équations du second et du troisième ordre et qu'il
faut appliquer à chacun des points (M, N,) qu’on s’est donné à Vavance
dans le plan NOM (les indices + sont supprimés).

1° pour le second ordre:

N—M=m, SN
m, =N — 2m,
m, =M—N+m,
ou encore
M—N=m SM—I!N
m, =2M—N—2m,
m, ZN—M-+m,

24 VI. M. Petrovitch: Les fonctions par les équations différent. d’ordre superieur.
2% pour le troisième ordre:

N— 2M Sm SN
N— M— 2m, S m, S (N — 3m,)
m, = N — 2m, — 2m;
m, =M—N + m, +2m,
ou encore
M—N=m <M—IN
2M — N— 2m, Sm <iM—IN — 3m
m, = 3M — N — 3m, — 2m,
m, ZI (N—M- m, — m)

Une fois les éxposants de la fonction y et des ses derivées cal-
culés, on mettra devant chaque terme ainsi calculé un coefficient arbi-
traire (x). La somme totale des tous les termes ainsi obtenus et
correspondant aux diverses points (M, N.) qu'on s’est donné, repré-
sentera le premier membre de l'équation différentielle correspondant
à un tel systéme de points.

OHC

Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1898.

1 de 0
(1) pour la courbe = (= lé)
B =)
(2 your la courbe GC‘ N v
“ sika k (4 =9(9)

VII.
Sur un système de coordonnées semi-eurvilignes.
Par M. Michel Petroviteh à Belgrade (Serbie).
(Présenté le 11. fevrier 189$.)
Je m’ occuperai ici d'un systeme particulier de coordonnées,
qui se présente d'une manière naturelle dans un certain nombre des

problèmes et qu’ on peut utilement employer soit pour y simplifier
les démonstration, soit pour démontrer des theorèmes nouveaux.

Fig. 1.

Envisageons (fig. 1) deux courbes planes C et C“ dont les équa-
tions soient

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898.

9 VII. Michel Petrovitch:

t et © étant deux parametres variables. Soit A l’origine des arcs sur
la courbe C. La courbe C et le point A une fois fixés, la courbe C“
peut être déterminée en grandeur et en position si l’on connaissait
s et n en fonction d’ un paramètre, s et » étant définis de la ma-
nière suivante. D'un point arbitraire D (x,, y,) de la courbe C“ on
abaissera la perpendiculaire DB sur la courbe C; l'arc AB sur la
courbe C sera désigné par s et la longueur BD de la perpendiculaire
sera désignée par n.

Les longueurs s et x constituent un systeme particulier de co-
ordonnées semi-curvilignes. Remarguons, à Végard des signes de s et
n, qu’ on consideréra s comme positif d'un certain coté de l’origine
des arcs À et comme négatif de l’autre coté, le coté positif pouvant
être choisi arbitrairement, mais une fois choisi, il restera fixe. Pour
déterminer le signe de n, on imaginera un observateur placé le long
de la courbe © dans la direction des s positifs, la face tournée vers
le plan de figure; les » seront positifs p. ex. à sa droite et négatifs
à sa gauche. On choisira à volonté le coté positif, mais une fois
choisi, il restera fixe.

La courbe C sera appellée l’axe curviligne du systeme; le point
A sera l’origine. Lorsque l’axe curviligne se reduit à une droite, le
systeme semi-curviligne se reduit au systeme cartesien.

Supposons construite la courbe (s, x), en considerant s et n
comme coordonnées cartesiennes rectangulaires; la courbe ainsi ob-
tenue sera dite l’image de la courbe C“ par rapport à la courbe C.
A un observateur qui se déplacerait le long de l’axe curviligne et
qui, sans tenir compte de la courbure de cette courbe, observerait
à chaque instant la variation de la coordonnée », la courbe C‘ pa-
raitrait avoir la forme de son image par rapport à la courbe C.

Occupons nous de la transformation des coordonnées cartesien-
nes (x, y) en coordonnées semi-curvilignes (s, n) et inversement. En
exprimant que # est la distance des points B et D, ds Vélement de
arc de la courbe C au point B et que le point D se trouve sur la
normale à la courbe C au point B, on aura trois équation

(3) R° = (y, — y)? + (x, — x) = F6, 0)
ds lady. de\
ze MP EL EA

dy , GED) SR
(5) he on) VS CG ©

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes. 3

On en tire
č
(6. s= (bw dé
to

it, étant la valeur de č correspondant à l’origine des arcs A et č celle
correspondant au point B. On aura » en fonction de č en éliminant
le paramětre © entre les équations

(7) n? = F (t, 6)
(8) sE O0

Les coordonnées (s, x) seront donc exprimées en fonction d'un
paramètre C et l’on voit que la transformation des coordonnées (x,
y) en (s, n) se fait à l’aide d’une quadrature et d’une élimination.

Pour résoudre le problème inverse: passer du systeme (s, »)
au systeme (x, y), Supposons que s et » soient exprimés en fonction
d’un paramètre À, de sorte qu on ait

(9) SIE (À)
(10) n = » (À)

et soient (1) et (2) les équations de l’axe curviligne ©. Des formules
(9) et (5), écrites sous la forme

(ED) MH POP Lie - FO’ = 10)
(12) neo) Pd — [1 —JS(O]S OZ 0
on tire
9 (©) ()

13) ==) ; — =
= m BET; (2)* + p“ (€)?
BR). Wh: p(t) (À)

VD g' 0°

Enfin de l’équation (9), écrite sous la forme

(15) 1 = [WO FF" à

4 VIK. Michel Petrovitch:

on tirera À en fonction de #, ou inversement č en fonction de A; en
le remplaçant dans (13) et (14) on aura x, et y, exprimés en fonc-
tion d’un paramètre, Le probleme de passage du système (s, n) au
système cartesien se ramène donc aussi à une quadrature et à une
élimination.
Si Faxe C était donné en coordonnées polaires sous la forme
Pen (), O— 72 (W)
on aurait
2=06008 9 = "94 () 008 7210)

y = osin O = y, (6) sin y, (6)

et Von aurait le même cas que précédemment.

Si toutes les deux courbes © et C“ étaient données en coor-
données polaires, de sorte qu’on ait

2 ol)

(16 our la courbe © | > N

(16) pour yurh | 0-9)

QUE your la courbe C’ O

a ; | @ = p (u)

on aurait les trois équations

(18) n° = 0"—- 0; — 200, cos (9 +9) =F (kt, u)
ds do RENTE

Q ss Ce == | 2 EN
(9) (Se) = (a) mie a)=e®

(20) ge (© — 8) — sin (© T A) lt, u) =)

On en tire
t
Si V jet) dt
t

#, étant la valeur de č correspondant à l’origine A; d'autre part on
aura » en fonction de Z en éliminant le paramètre « entre les
équations

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes.

hate B (t, u)
HN) = 0

Si l’on avait à résoudre le problème inverse: étant donné l’image
d'une courbe C‘

n=— 7 (À)
par rapport à l’axe curviligne C, défini par

OC)

29
a 0— g9l?),

trouver Véguation polaire de la courbe C“, on le fera de la manière
suivante. Des éguations (18) et (20) écrites sous la forme

(23) J (67 0 — 20, fh cos [p (é) + 0|= x)

es
(24) — COS t) — —— su|g)—0)]=0
on calculera 0, et ©, en fonction des paramètres č et 4 et l’on y rem-
placera soit 4 en fonction de č, soit č en fonction de 4, d’après la i
première formule (21) écrite sous la forme i

t fe
sb) = [VOM dé |
to

On aura ainsi o, et ©, éxprimés en fonction d'un parametre.
Dans le cas particulier où l’axe curviligne est un cerele de i
rayon R, ayant son centre à l’origine des coordonnées, on a (fig. 2)

6 VII. Michel Petrovitch:

DER SRO,

+ nz 0D— 0B = R— o,
Si
CAC); @ ==) pt)

sont les équations polaires de la courbe donnée Ú“, ses équations par
rapport au cerele C seront

s = Rp (%)
+ n=R—f, (u)

Remarque. Toutes les fois que l’axe curviligne est un cercle
ayant son centre à l’origine des coordonnées, il y a avantage d’ope-
rer avec les coordonnées polaires. Si l’on cherche p. ex. l’image d'une
droite quelconque par rapport au cercle de rayon R ayant son centre
à l’origine, comme les équations polaires de la droite sont de la
forme

ji
= : 9 zu
D osu + b sin a’
on aura
s—=Ru
1
En=hR

a Cos w + b Sin u

Ceci présente un certain intêret pour Vétude des courbes tracées
sur un cône de revolution, comme on le verra dans ce qui Suit.

A l’egard des relations, qui existent entre une courbe donnée
C‘ et son image S par rapport à un axe curviligne B, on peut enoncer
le resultat suivant:

Pour que l’image d'une courbe algébrique par rapport à un axe
curviligne algébrique C'soit elle-même une courbe algébrique, il faut et
U suffit que la courbe C ait son arc algébrique.

Ceci resulte immediatement des formules (6.) et (7.) en re-
marquant que les courbes C et C’ étant algebriques, on pent toujours
choisir les paramètres # et © de sorte qu’ ils figurent algébriquement
dans ces formules.

En appliquant cette proposition, on voit que si l’axe curviligne
est une courbe du second degré, l’image de toute courbe algébrique
est une courbe transcendante. Et en se rappellant de ce qu’on sait sur

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes

les arcs des cubiques unicursales, on peut dire que: si l’axe curvi-
ligne est une cubique unicursale, pour que l’image d’une courbe algé-
brique soit elle même algébrique, il faut et il suffit que cette cubique
soit: ou bien la caustique-podaire de la parabole du second degré,
ou bien la dévéloppée de cette parabole. Car ce sont, comme l'on
sait, les seules cubiques unicursales à arc algébrique.

On rait aussi que toute courbe algébrique à arc algébrique est
la developpée d’une courbe algébrique et inversement: la dévéloppée
de toute courbe algébrique est rectifiable algébriquement. On peut,
donc, donner à la proposition précédente la forme suivante:

Pour que l'image d'une eourbe algébrique par rapport à un axe
curviligne C sort elle-même une courbe algébrique, il faut et il suffit
que la courbe C soit la dévéloppée d'une courbe algébrique.

Remarquons que les courbes C‘, parallèles à l’axe curviligne,
ont pour image les droites n = const., parallèles à l’axe des s et
que les images s = const. correspondent aux normales à l’axe curvi-
ligne.

Supposons maintenant construit l’image d’une courbe donnée C“
par rapport à un axe curviligne © (fig. 3) et proposons nous le pro-
blème suivant: en connaissant les équations

s — vit)
n — x (t)
de l’image, celles de la courbe C

x = f (0)
y= y (@)

et les valeurs č, et č, du paramètre #, correspondant à deux points
M et -N donnés de Vaxe, calculer Paire

p = MNPQ

limité par l’arce MN de Vaxe C, l'arc PQ de la courbe C“ et deux
normales MQ et NP.
Par le point M“, infiniment voisin au point M, menons la nor-

male M'S“ à Vaxe C; par M menons la droite MS parallèle à M'S’
et par Q la droite QR parallèle à MS. On aura alors
dp = MMS'Q = MM’S’S + MSG
Or, on à
MM’S’S = nds

et en désignant par « l'angle QMS, on aura

ad 1 k. ne nu
MSlr= MR. OR MU =

pe l di

Mais © étant l'angle de contingence de la courbe C au point
M, on aura, en désignant par © le rayon de courbure de la courbe
C en M
ds

CE
et par suite

per ne AN
dp = ( +5 nds

t
(253: Di # (1 +3) nds

, to

Il est aussi facile de calculer Pare PQ de la courbe C’, inter-
cepté par les deux normales MQ et NP. Prolongeons la droite QR
jusqu'au point T, où elle coupe la normale M‘S‘. On aura

et comme

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes. (0)

on aura

do’ = dě + t +?) ds
et par suite

Les coordonnées (s, #) peuvent s’employer utilement dans un
erand nombre de problèmes. C’est ainsi que dans l'étude de la sy-
métrie courbe elles représentent les vraies coordonnées naturelles.

Cherchon p. ex. la courbe O“, symétrique de la courbe donnée
C“ par rapport à une courbe C, également donnée, la symétrie étant
définie de la manière suivante: à chaque point M" de Ú“ correspond
un point M“ de C“ de telle sorte, que la droite M“M“, joignant ces
deux points soit normale à C et divisée en deux parties égales par
cette courbe. C.

Pour trouver Véguation de la courbe Č“, en connaissant celles
de C“ et C, on cherchera d’abord l'équation en (s, n) de la courbe
C‘, en prenant C comme l’axe curviligne; si

DSM)
est Véguation, ainsi trouvée, de U‘, Véguation de C“ sera
g (s, — MO

et 1l ne reste qu’ à revenir aux Coordonnées ordinaires pour que le
problème soit resolu.

Dans le cas particulier ou l’on cherche la courbe C“. symétrique
de la courbe donnée C‘ par rapport à sa dévéloppante, on procedera
de la manière suivante. Il est évident qu'on obtiendra l’équation en
(s, x) de la courbe C“ par rapport à son dévéloppante en cherchant
l'équation intrinsèque

W(s 10) = 0

de cette dévéloppante et en y remplaçant © par n. Par suite Végua-
tion de Ú“ sera
vs, —n)=0

10 VII. Michel Petrovitch:

Il sen suit que: toutes les fois que l'équation intrinsèque d'une
courbe C ne contient que des puissances paires de o, l'équation ob-
tenue en y changeant o en » représente la dévéloppée de C et la
courbe symétrique de cette dévéloppée par rapport à la coube C.
En revenant aux coordonnées ordinaires, on aura l’équation représen-
tant ces deux courbes en ces coordonnées. On sait p. ex. que les
équations intrinsèques pour la cycloide, epicycloide et la dévéloppante
de cercle sont respéctivement

O—=DAS

Par conséquent, l’image de la developpée de la cycloide par
rapport à la cycloide elle-même est un cercle; l'image d’une epicy-
cloide est une ellipse et l’image d’un cercle par rapport à sa deve-
loppante est une parabole. En même temps les équations

n + s?=.a?
s2 n°
Line

Na Das

représentent respectivement les images de ces dévéloppées et des
leurs courbes symetrique, par rapport aux developpantes.

Ajoutons y les remarques suivantes.

1° Pour que l’image d'une courbe C par rapport à sa dévélop-
pante C, supposée algébrique, seit elle-même une courbe algébrique, il
faut et il suffit que la dévéloppante de C' soit une courbe algébrique.

Ceci resulte d’une remarque analogue, faite précédement.

2° L'image de la dévéloppée C' d'une courbe algébrique et umi-
cursale C à arc rationnel est également une courbe algébrique et um-
cursale.

On dit pour une courbe C qu’elle est à arc rationnel, si Varc
s'exprime rationnellement en z et y. La courbe C étant, de plus,
unicursale, on pourra exprimer x, y et s en fonction d’un paramètre £.
Et comme l’on a

ur ct

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes. 11

o pourra aussi Séxprimer rationnellement en č. Par suite l'équation
intrinsèque de la courbe C est du genre zero par rapport à s et o
et il en est de même pour l’image de la dévéloppée U’ et de sa sy-
métrique C“ par rapport à la courbe C.

Envisageors l'aire comprise entre la dévéloppée d'une courbe C,
la symètrique de cette dévéloppée par rapport à la courbe C et les
deux rayons de courbure extremes. D'abord, l'aire comprise entre
une courbe plane C, sa dévéloppée et deux rayons de courbure a pour
expréssion

o étant le rayon de courbure de la courbe, s arc, Sp et s, les arcs
correspondant aux deux points extrêmes. Pour obtenir la symétrique
de la developpee par rapport à C, on porte sur chaque normale, dans
le sens de la convexité de la courbe, une longueur égale à la valeur
absolue du rayon de courbure à son pied.

Considérons l'élément de Vaire dQ, compris entre les arcs infi-
niment petits SS’ et MM“ de la courbe donnée et la symetrigue de
sa developpee et les normales extrêmes en S et S‘. Par le point S
menons une parallèle SN à la normale en S“ et des points M et N
abaissons les perpendieulaires MR et NN’. On aura

dQ = aire SS M/M = aire SS'N'N — aire SNM.

12 VII. Michel Petrovitch:

Or si les courbes n’ont pas des discontinuités dans les limites
considerées, on aura aux infiniment petits du second ordre près

aire SS'N'N = ods

Aire SNI Gres — > SR. MR — > oa

a étant l’angle de deux normales infiniment voisines en S et S“ Or,
a est égal à l’angle de contingence r en s et l’on aura

too OA =eir —

Par suite

aire SNM = — ods

| 9 So
(27) al ode 36

On a donc ce théorème, qu'on démontre, d’ailleurs facilement
par les considerations geometriques: l'aire comprise entre la dévéloppée
d'une courbe plane, la symétrique de cette dévéloppée par rapport à la
courbe elle même et les deux rayons de courbure extrêmes. est divisée
par cette courbe en deux parties, dont le rapport est constant et égal

sul AR
à —, quelle que soit la courbe et ces extrémités.
[9]

L’aire totale entre la developpee, sa symétrique et les deux
rayons extremes sera donc égale à

(28) 4 =2 / ods

On en tire directement le resultat suivant: l'aire comprise entre
‘l'arete de rebroussement d'une surface dévéloppable, sa courbe sym-
trique par rapport à une ligne de courbure et deux génératrices quel-
conques, est divisée par la ligne de courbure en deux parties, dont le

„ N ji * PEER,
rapport est constant et égal à —, quelle que soit la surface dévélop-

pable, la ligne de courbure considérée et les deux generatrices extrèmes.

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes. 13

Considérons deux courbes C‘ et GC“, symetriques par rapport
à une courbe C. L’aire comprise entre C, C“ et deux normales aux
extrémités de Vare ds sera d’après la formule (25)
. TÁ
(29) db = | ds
29 = [ty 7
et celle entre C et Ú“
nee
(30) Pre | -n+, 3,6

On en tire

Fig. 5. Fig. 6

Or, P — P, est Vaire comprise entre C“, U“ et les deux nor-
males aux extremites de l’arc s de la courbe C. En désignant cette
aire par P, on aura donc

(31) ='2 | nds

7, et č, étant les valeurs du paramètre 7, en fonction duquel sont ex-
primés n et s, correspondant aux extrémités de Parc s.

La dernière formule montre que Vaire P est égale au double
de Faire de l’image de la courbe GC‘ par rapport à C, Vabscisse ex-
tréme étant s. On voit aussi que toutes les fois que l’axe curviligne
C est une courbe réctifiable et que l’image d’une courbe C“ par rap-
port à C est une courbe quarable, l’aire P est toujours quarable.

14 VIE. Michel Petrovitch:

On tire de ce qui précéde aussi la remarque suivante.

Considérons deux courbes C“ et C“ flexibles, extensibles, sans
singularites entre les limites considérées, symétriques par rapport à la
droite AB, supposée aussi flexible mais inextensible. En supposant
que cette droite se déforme en une courbe quelconque AB, nous di-
rons, pour abrèger, que la symétrie initiale des deux courbes est
conservée dans la nouvelle figure, si les deux points M“ et M“, sy-
métriques par rapport à la droite AB, se trouvent dans le nouvelle
position sur la normale à la courbe AB au point S, qui leur corres-
pond dans la première position, symétriquement placés par rapport
à S et à la même distance que dans leur position initiale. En fai-
sant la courbe AB se déformer d’une manière quelconque, sa dévé-
loppée se déformera aussi, ainsi que les courbes C“ et C“, si Von
veut que la symétrie initiale soit conservée.

Ceci étant, on trouve facilement le resultat suivant:

La déformation de la courbe AB étant absolument arbitraire,
pourvu qu'aucun point de sa dévéloppée dans cette déformation ne se
trouve dans l'aire considérée, l'aire comprise entre les deux courbes
symétriques C“ et U et les normales extrêmes en AB reste constante
st la symétrie initiale est conservée pendant la déformation.

La proposition est évidente géometriguement; elle se démontre
aussi en remarquant que dans la dernière formule, qui donne Vaire P,
ne figure pas le rayon de courbure ©, mais seulement » et s, qui
restent invariables pendant la déformation.

On peut donner encore une forme à cette proposition. Considé-
rons un coutour fermé, limité par deux courbes quelconques C“ et C“
et deux droites joignant leurs extrémités. Soit AB une troisième courbe
qui coupe sous l’angle droit les deux droites qui ferment ce coutour
et représentent l’axe de symétrie de deux courbes C“ et C“. Si l’on
fait rouler la portion de la courbe AB, comprise entre A et B sur
une autre courbe, AR après avoir appliqué les deux courbes l’une sur
l’autre en A, les points symétriques M“ et M“ de deux courbes C‘
et O“, qui a chaque instant correspondent au point commun à AB
et AR décriront deux courbes: l'aire comprise entre ces deux der-
nières courbes et les droites qui la ferment est la même quelle que
soit la courbe AR sur laquelle roule AB.')

1) Je ne cite résultats que pour mettre en evidence l'utilité de Vemploi des
coordonnées (s, n) dans les question de telle nature.

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes. 15

Les coordonnées semi-curvilignes (s, #) Se prêtent aussi bien
à l'étude d’autres classes de courbes, généralisant les courbes symé-
triques par rapport à une courbe donnée. Envisageons p. ex. les
courbes engendrées de la manière suivante. Etant données deux
courbes C et GC‘, par chaque point M de la courbe C on mème la
normale MM‘ jusqu’au point M“ de rencontre avec la courbe C‘; sur
cette normale on porte, à partir du point M d’un coté ou de l’autre.
une longueur MM“ égale a A. MM’, k étant un nombre constant
donné. Le lieu du point M“ sera une courbe C“ généralisant la courbe
symétrique de C‘ par rapport à G et se réduisant à la courbe syme-
trique pour k = + 1.

On obtiendra l'équation de la courbe C“ en formant Véguation
de Vimage de C“ par rapport à C et en y changeant » en kn.
L'éguation ainsi obtenue représentera l’image de C“ par rapport à C
et l’on en reviendra aux coordonnées usuelles comme nous avons montré
précédemment.

Si la courbe C’ est la dévélloppée de C, on formera l'équation
intrinsèque

p(s, e) = 0

de la courbe C et l’on y remplacera o par kn. L'éguation ainsi ob-
tenue représentera l’image ‘de C" par rapport à C et il ny a qu
à révenir aux coordonnées usuelles pour avoir l'équation de C" sous
sa forme ordinaire.

Quand aux aires limitées par ces courbes et les deux normales
extrèmes à la courbe C elles possédent les propriétes suivantes, gé-
néralisant celles qui correspondent aux courbes symétriques.

Envisageons sur un fil inextensible, enroulé autour d’une courbe
C et qui Sen déroule, un point M, qui partage la partie déroulée
du fil dans chacune des ces positions en deux parties, ‘dont le rap-
port est %, et un second point M“ pour lequel ce rapport est 47. Si
l’on désigne par

IM, C] Vaire comprise entre le lieu du point M et la courbe C;

IM, L] l'aire comprise entre le lieu du point M et le lieu de
Vextremité L du fil

[M, M'] l'aire comprise entre le lieu du point M et le lieu du
point M’, toutes ces aires étant prises entre deux positions extrèmes
du fil, et si l’on désigne par o la longueur du fil deroulé (o sera le
rayon de courbure du lieu L) et par s Parc du lieu L, on trouve
facilement, d’après la formule (29)

16 VII. Michel Petrovitch :

EM 1 0 00) 2 Mě = SE @+2)7 f eds

A 1 [
[M, M]= [M, C— [M C)= 5- (k + 2) —k (k + 2)] | ods ete.

et Von en déduit

Bok

[MC] 4+3
M0 762

— CONS:

[MUC à LG 49

ME L PEB) SE.

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes. 17

) EE 9 a 9
chante) = const.

MAC ANS)

MM Nr (ER) EEE)
IM“ M“) Es k“ (k“ + 2) KEY ft“! (k'“ -+ 2)

= Const.

et ces rapports restent constants pendant tout le temps gue le fil se
déroule.

Les coordonnées (s, x) se prêtent aussi à l’etude des roulettes.
On obtiendra p. ex. l'équation de l’image de Vepicycloide, engendrée
par un point de la circonférence O“ qui roule sur le cercle fixe O
(fig. 7.) en remarquant qu'on a pour le point M (s, ») de Vepicycloide

S—AB=AC—-BC—=MC—BC
n = MB = OC — OD

En désignant par r et r’ les rayons des cercles O et O“, on

- aura
MC = va
OD = / cos «
MD = 7/sin a = ?rsin .
d’ou
ž TT AIRE
B = 2arcsin (— sine
27
et par suite
h y’
BC = ?r arcsin sine].
2r

Les équations de l’image de Vepicycloide par rapport à sa base
seront donc
»
s = ra— 2rare sin (—— sin @
2r
n = r (1 — cos a)

où « est le paramêtre variable.

Ir. mathematicko-prirodov&deckä. 1898. 2

18 VII. Michel Petrovitch:

On peut se servir des coordonnées (s, ») pour Vétude des
courbes tracées sur les surfaces dévéloppables. Si l’on dévéloppe la
surface sur un plan, les génératrices deviennent les droites; les lignes
de courbure deviennent les trajectoires ortogonales des ces droites:
Varéte de rebroussement sera la dévéloppée commune à ces trajec-
toires. Il suffit de connaître la courbe considerée dans le plan, pour
la connaître sur la surface.

Cherchons p. ex. les lignes géodésiques d’une surface dévélop-
pable. Soit C la transformée d'une ligne de courbure dans le plan:
la transformée d’une ligne géodésique sora une droite D. Supposons
qu'on ait trouvé l'équation

5,08), 10

Fig. 9.

de l’image de la droite D par rapport à la courbe C. Si l’on enroule
le plan sur la surface dévéloppable considérée, la courbe C deviendra
une ligne de courbure et la droite D une ligne géodésique de la sur-
face, dont on aura l'équation sous la forme

NO) 0

ou s est Parc de la ligne de courbure C, correspondant au point M
de la géodésique et o la distance de ce point à la ligne de courbure
suivant la génératrice qui passe par l'extrémité de l'arc s. Il suffit
alors d’avoir les formules de passage des coordonnées (s, G) aux co-
ordonnées usuelles, pour avoir Véguation de la géodésique cherchée.

Pour donner un exemple de telle détermination des lignes géo-
désiques, cherchons les geodesiques d’un cône de révolution. Si l’on
dévéloppe le cône sur un plan, les lignes de courbure deviennent des

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes. 19

cercles concentrigues et les géodesiques des droites. Si l’on envisage
une géodesique D et un cercle ©, l’image de D par rapport à C aura
pour équations

S== Ri

1
i

WR — ——
acost —bsint

(oů č est un paramètre variable « et à des constantes dépendant de
la position de la droite D, et R le rayon de la circonférence C)
d’après une formule précédente. Les géodésiques peuvent done être
définies par les équations

M COS DP SING

où s et 6 sont définis comme précédemment.
Pour avoir les formules de passage des coordonnées (s, G) aux
coordonnées (x, y, 2), soit

20 VII. Michel Petrovitch:

l'équation du cône considéré, où

a=tgy

v étant l’angle des génératrices avec l'axe. Si l’on envisage un point
M sur le cône et si l’on pose

ON = o, MN = 6
on peut, d'abord, écrire l’équation du cône sous la forme

Z = 9 COS 9
y = 9 Sin @

et comme Von a

o—= (R— 6) siny
r=—Rsiny

r étant le rayon du cercle C et R = ON le rayon du même cercle
dévéloppé sur un plan, les formules de passage pour le cône sont

ö S
x = (R— 6) sin y. cos | ns)

(33)
= (R —— 6) sin y. sin a)
2—=(R— 6) cos y

En y remplaçant s et © par leurs valeurs (32), on aura les
lignes géodésiques sous la forme

is sin y ER U
7 acosé + bsiné sin y

(34)
Las Sin y a | t
I cost Fdsin? Sin y

Sur un système de coordonnées semi-curvilignes. 21

___siny.cosy
7 acosé—+bsint

où č est le paramětre variable et a, b des constantes arbitraires.

Il est aussi facile d’avoir les équations générales des cercles
géodésiques ou des coniques géodèsiques. L’image des cercles géodé-
siques du cône par rapport à une meridienne à distance R du sam-
met a pour équations

S—hRO
o—=R—o

où o et O sont lies par l'équation
(36) 0?+(acos® + b sin @)p +c—0

Si donc, on remplace dans les formules (33) s et o par leurs
valeur (35), les équations ainsi obtenues, jointes à (36), représentent
les équations générales des cercles géodésigues du cône. Si o et O
sont liés par la relation

(a cos? © + b sin 0 cos © + csin? ©) op? + (d cos © + e sin 9) 9 L1—0

les équations (33), après y avoir remplacé s et o par (35), represen-
tent les coniques géodèsiques du cône etc.

D'une manière générale, toutes les fois que l’on connait pour
une surface dévéloppable les formules de passage des coordonnées
(s, G) aux coordonnées (x, y, z), il est facile d’avoir les équations
des géodésiques, des cercles ou coniques géodésiques etc. On peut
ainsi chercher p. ex. le lieu des centres, des foyers, des pôles etc.
des coniques géodésiques satisfaisant à certaines conditions et en gé-
néral, grâce à l'emploi des coordonnées semi-curvilignes (s, n),
à chaque probléme sur les lignes dans le plan on peut faire corre.
spondre un problême sur les lignes tracées sur les surfaces dévélop-
pable. D’après ce qui précéde, pour cela il suffit de connaitre.

1° L'éguation générale des trajectoires ortogonales des généra-
trices de la surface, quand on la dévéloppe sur un plan;

2° L'éguation de la transformée plane de la ligne, que Von
cherche sur la surface;

3° Les formules de passage des coordonnées (s, ©) aux coor-
données (x, y, z) pour la surface donnée.

Näkladem Krälovsk& Ceské Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1898.

iM
70

Ů
BY

LATE

NRA ?
RUES SN

AN Jen 3

VII.

0 cukrových složkách konvolvulinu, solaninu a jiných
olykosidů.

Napsal Emil Votoček.

(Předloženo dne 25. února 1898.)

Jménem glykosidů zahrnují se látky většinou v přírodě, a to
zvláště v rostlinstvu se vyskytující, jež účinkem jistých činidel, najmě
zahříváním se zředěnými kyselinami štěpí se v cukr a nějakou k řadě
cukrů nenáležející složku.

V době, kdy studium glykosidů bylo zahájeno, byly známosti
o cukrech ještě velice kusé, i byl cukr z glykosidů odštěpený pra-
vidlem považován za glukosu, redukoval-li roztok Fehlingův a dával-li
některé reakce barevné. Teprve později ukázalo se, že i jiné, dle
tehdejších názorů cukrům „blízko stojící“ látky, mohou při štěpení se
glykosidů se uvolňovat (rhamnosa, chinovit). — Glykosidů, jichž cu-
krovou složkou jest pouze rhamnosa, známe již celou řadu (kvercitin,
datiscin, frangulin, rutin); mimo to vyskytují se i glykosidy odště-
pující glykosu a rhamnosu zároveň (hesperidin, naringin).

Jelikož dosud cukr velice četných glykosidů jen nedokonale
byl karakterisován, a důkladná revise na tomto poli jeví se žádoucí,
položil jsem si za úlohu stanoviti aspoň řadu, k níž ten neb onen
glykosidovy cukr náleží. K tomu účelu dalo se výhodně použiti de-
stilace glykosidů s kyselinou solnou; při této, je-li toliko cukr řady
hexos přítomen, vznikají pouze nevážitelné stopy furolu, kdežto
uvolnila-li se z glykosidů methylpentosa, značná množství methylfurolu,
kterýž floroglucinem snadno lze kvantitativně stanoviti. Složky ne-
cukrové glykosidů bývají obyčejně mnohem stálejší, než cukr a ne-
dávají při destilaci s 12°/,ni HCl produktů, floroglucinem srážitelných.

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1898. 1

BDÍ

VIII. Emil Votoček:

Podrobiv celou řadu glykosidů *) kvantitativní destilaci s 12%,
kysel. solnou, shledal jsem skutečně, že některé z nich, u kterých
pouze glykosa (nebo vůbec hexosa) byla dříve předpokládána, i methyl-
pentosu obsahují. Připomínám dále, že k vůli srovnávání uvádím
i destilaci s HCI několika glykosidů, v nichž posledními pracemi
SCHUNCKA a Marcazewsxi-Ho d glukosa na jisto byla postavena; vý-
sledky moje souhlasí úplně s nálezem jmenovaných autorů.

Zkoušení prováděno bylo tak, že as 0,5—1 g.”*) glykosidu zde-
stilováno bylo methodou Cnarmorovou s 12°, kysel. solnou, načež
k destilatu chlorovodíkovému přičiněno buď několik decigramů práško-
vitého nebo v téže 12°/,ni HCI rozpuštěného floroglueinu. Floroglucinu
užito vždy čistěného methodou SxRavrovov. V těch případech, kdy
utvořila se sedlina floroglucidu, zkoušeno pak dále jinými reakcemi
na přítomnost furolu neb methylfurolu.

Eskulin C,,H,,0, (+1"/,H,0).

Zdestilováno 0,5135 ©. eskulinu s HCl; přešlých 200 cm.* de-
stilátu neposkytlo během 48 hodin ani stopy sedliny, což souhlasí
s výzkumem Scauxcxa a MaRcHLEwskr-Ho, dle nichž cukr eskulinu
jest d-glukosou.

Arbutin C,,H,,0, (= 1H,0?).

0,5382 g. arbutinu neposkytlo Zädny floroglucid v destiläte.

Apiin C,-H,,0,.-

0,5013 g. apiinu (Schuchardtova) zdestilováno s 12°/, HCl ne-
poskytlo floroglucinem ani stopy sedliny. Nepatří tedy cukr apiinu
k řadě methylpentos, nýbrž hexos, což je v úplném souhlase s udáním

*) Příslušné preparáty glykosidů pocházely (kde jinak není uvedeno) od
firem Mercka nebo Schuchardta a identifikovány různými reakcemi.

#*) Uvádím-li při těchto kvalitativních pokusech váhy glykosidů, děje se
to pouze proto, abych ukázal srovnáním různých glykosidů, že nevyskytování se
reakce methylfurolové v destilätu nepochází od příliš malého množství materialu
vzatého k destilaci, nýbrž od nepřítomnosti methylpentos.

O cukrových složkách konvolvulinu, solaninu a jiných glykosidů. 3

GERIcHTENA (Berl. Ber. 9, 1124), jenž nalezl, Ze je schopen kvašení.
— Identita apiinu užitého dokázána následovně: Za varu s HCl vy-
lučoval citronově žlutý krystalický prášek (apigenin); ve vodě studené
těžko se rozpouštěl, v horké snadněji; vodný roztok s FeCI, poskytl
červenohnědé zbarvení; bod tání 180" souhlasil naprosto s tím, jejž
nalezl Bracoxxor pro ještě ne zcela čistý apiin.

Chinovin C,H,.0,, (?).

Zpracováno 0,9980 glykosidu i získána červenohnědá sedlina
methylfurolfloroglucidu, jakž se dalo určitě očekávati vzhledem k pří-
tomné methylpentose, chinovose.

Floridzin C,,H,,0,, + 2H,O.
V destilatu chlorovodikovem 0,5137 g. glykosidu nevznikla floro-
glucinem ani po 12hodinovém působení žádná sedlina.
Tento výsledek je v souhlase s nálezem Scauxcxa à MARCHLEWSKI-HÓ,
dle něhož cukr floridzinu je d-glukosou.

Gratiolin C,,H,,0,?

Zdestilováno 0,5044 g. gratiolinu s 12°/, HCl; k destilatu při-
činěno 0,3 ©. floroglucinu, ale ani po mnohahodinovém působení ne-
získána žádná sedlina. V práci Warz-ově o gratiolinu*) jest cukr
tohoto glykosidu karakterisován toliko redukčním působením na Feh-
lingův roztok. Z výsledku destilace s HCI lze souditi, že patří k řadě
hexos.

Hesperidin C,,H,,0..

0,5012 g. glykosidu zdestilováno dle Chalmota. K 200 cm? de-
stilatu přičiněno floroglueinu i získána v brzku čistě červená sedlina
methylfurolfloroglucidu, nijak se nelišící od látky, jež pouhým methyl-
furolem se získává. Reakce tato dala se určitě předvídati, obsahujeť
hesperidin jakožto složky cukrové glukosu a rhamnosu.

*) Jahrb. Pharm. 14 a N. Jahrb. Pharm. 10.
1*

4 VIII. Emil Votoček:

Jalapin Cz, H-,0,,.

Glykosid tento dal při destilaci s 12%, HCI s floroglucinem
pouze stopy sedlinky temné (snad od provázejících jej nečistot pochá-
zející), jakož i praslabou reakci furolovou s octanem xylidinu. Lze tedy
cukr jeho, — určitěji než dosud bylo možno ze starších prací Mayer,
SPIRGATISE à j. — přiřaditi k cukrům řady hexosové.

Ononin Ci0H33 013

0,5023 g. ononinu zdestiloväno dle Chalmota a sräZeno floroglu-
cinem neposkytlo během 24 hodin ani stopy sedlinky floroglucidu.
Výsledek tohoto pokusu souhlasí s udáním Hrasıvor,*) jenž isoloval
z ononinu cukr krystalující, kvašení schopný. Může se tedy právem
cukrová složka ononinu vřaditi mezi hexosy.

Syringin CH, O,, + H,O.

Zdestiloväno 0,3989 g. preparátu Schuchardtova, jenž dříve
identifikovän chováním se ke konc. HCl i HNO, (s HC] zahřát dává
chrpové vločky, v HNO, rozpouští se krvavě rudou barvou). V de-
stilatu neobdržena ani po uplynutí 36 hodin žádná sedlina floro-
glucidu, což stojí v úplném souhlasu s udáním Kôrxera,**) jenž hy-
drolysou zředěnými kyselinami získal vedle syringeninu cukr kvašení
schopný. Cukr syringinu přísluší tedy k hexosám.

Saponin C;,H;,O0,, (?).

K pokusům destilačním použito různých preparátův Schuchard-
tových (saponin purissim z kory guillayové vyrobený), i nalezeno,
že všechny poskytují poměrně značná množství furolu.

1,0113 saponinu zdestilováno zvolna (roztok zahříváním úžasně
pění) s 12°/, HCl; celkem přešlo 400 cm? destilatu i získána přidáním

*) Journal Koppův 1855, 718.

**) Arch. Pharm. (2) 109, 216.

O cukrovych složkách konvolvulinu, solaninu a jiných glykosidů. 5

floroglucinu hojná sedlina černozelená furolfioroglueidu. Ze jest sed-
lina tato skutečně furoMoroglucidem, dokázáno následovně: 2 g téhož
saponinu zdestil. s 12°/, HCI, přešlých 400 cm? neutralisováno CaCO,
a zkoncentrováno opětovanou destilací s NaCl. Získán tak roztok za-
kalený, skytající následující reakce:

1. anilinem a kys. octovou, po případě xylidinem a toutéž ky-
selinou vzniká intensivně karmínové zabarvení.

2. přidáním čistého floroglucinu roztok žloutne, rychle zelená
a černozelenou sedlinu sází.

9. s fenylhydrazinem dává bílý zákal.

Provedl jsem několik kvantitativních stanovení furolu ze sapo-
ninu a uvádím, jelikož vážkové stanovení dalo výsledky vyšší, pouze
určení kolorimetrické *) s xylidinem. Dle toho dává saponin zkoušený
téměř 4%, (3,98°/,) furolu při destilaci s 12%, HCl, tedy množství,
které z přítomných v saponinu hexos nemůže se nikterak utvořiti.
Užiju ku důkazu rozkladné rovnice, kterou pro saponin navrhl Hesse
(A209) HO- 31,0 = C ‚H,,0, --3C,H ‚0, a dle:niz
108 d. glykosidu odštěpuje 540 d. glykosy, jakož i známého fakta,
že hexosy poskytují destilací s 12% zní HCI pouze asi 0,2°/, furolu
(Chalmot). Hexosy v 1 © saponinu obsažené mohly by poskytnouti
furolu pouze asi 0,00152 g., kdežto kolorimetricky nalezeno bylo
v destilatu z 1 © saponinu získaného 0,0398 © furolu. Výsledek
tento ještě se poněkud zvýší, odečteme-li popel saponinu, jehož
množství v mých preparátech obnášelo 1,5—1,7°/,.

Uzavírám z toho, že buď saponin obsahuje v molekule nějaký
cukr snadno furol poskytující, anebo snad bývá provázen těžko od-
stranitelnými nečistotami, což při látce zcela amorfní, jako saponin,
jest velmi snadno přípustno. Hodlám dalšími pokusy vysvětliti příčiny
tohoto tvoření se furolu.

Cyklamm.

Při destilaci s 12°/, solnou chová se podobně jako saponin.
1 g zdestilován dle Chalmota poskytl hojnou zelenočernou sedlinu
furolfloroglueidu. I provedena kvantitativní destilace 1 g glykosidu
s HCI a v destilatu určen furol kolorimetricky přístrojem Krůssovým.
Nalezeno 2,14°/, a v jiném pokusu 2,32°/, furolu. Podobně jako

*) Provedeno tak, jak jsem je byl popsal v předešlé zprávě své „O určo-
vání methylovaných pentos I. (Zprávy této společnosti 1897).

6 VIII. Emil Votoček:

u Saponinu, nemíním ani zde dosud vyslovovati se o povaze látky,
z níž furol byl vznikl, nalezené množství rozhodně však jest daleko
vyšší, než ono, jež by z hexos ze cyklaminu odštěpených získati se
mohlo. Doufám, že srážením po frakcích cyklaminu, spojeným s kvan-
titativním stanovením furolu jednotlivých podílů, budu moci rozhod-
nouti, patří-li matečná látka furol skytající vůbec k molekule cykla-
ninu, či je-li pouze přimíseninou.

Xanthorhamnin C, HO, + xH,O.

K pokusu užito preparátu, v laboratoři z bobulí řešetláku při-
praveného, několikráte z alkoholu překrystalovaného. Asi 1 © goly-
kosidu poskytl po zdestilování a přidání floroglucinu pěkně červenou
sedlinu čistého methylfurolfloroelucidu, jak se dalo očekávati vzhledem
k tomu, že rhamnosa jest jedinou cukrovou složkou xanthorhaminu.

Některé ze zkoumaných mnou glykosidů destilovány s 12°/, HCl
poskytovaly sice s floroglucinem též sedliny, které se však již nejen
barvou, ale i poměry rozpustnosti od čistého furolfloroglucidu i od
methylfurolfloroglucidu značně lišily, pročež jen jména jejich uvádím,
dokud mi nebude možno vyšetřiti povahu těchto sedlin. Jsou to kon-
vallarin, konvallamarin, smilacin a digitalin.

Přikročím nyní k vypsání způsobu, jakým jsem dokázal přítom-
nost methylpentosy jakožto složky cukrové u dvou glykosidů, v nichž
dosud nebyly nalezeny, totiž u konvolvulinu a solaninu.

Konvolvulin (rhodeoretin) C,H,,0,. (?).

Za jedinou složku cukrovou konvolvulinu byla i do nejnovější
práce Taverne-ovy (Recueil P. B. 13, 192) považována glukosa, ač
i tato jen nedokonale byla karakterisována.

Při kvalitativní destilaci tohoto glykosidu s 12°/,ni HCl shledal
jsem však, že destilat poskytuje s floroglucinem veliké množství čistě
červené sedliny, úplné podobné methylfurolfloroglueidu. I provedl
jsem na to destilaci kvantitativní s 0,9797 g. konvolvulinu Schuchard-
tova. Získané množství produktu kondensačního obnášelo 0,3019 g.

O cukrovych slozkäch konvolvulinu, solaninu a jinÿch glykosidü. 7

což odpovídá na methylfurol přepočteno*) výtěžku 16,17°/, užitého
olykosidu. Zjistiv, že sedlina, z destilatu konvolvulinu floroglucinem
získaná, ve všech svých vlastnostech s methylfurolfloroglucidem se
shoduje, přikročil jsem k isolování methylfurolu z konvolvulinu. 40 g
olykosidu destilováno s 12°/,ni kysel. solnou zcela obdobně, jako
při výrobě methylfurolu z rhamnosy (viz Věstník král. společnosti
nauk 1897). Po mnohonásobných koncentračních destilacích s NaCl
získán as 1 cm“ oleje nažloutlého, jenž CaCl, vysušen a podroben
frakcionované destilaci. Po vypuzení étheru teploměr prudce stoupl
na 152°, načež jímán destilát až do 188%. Další frakcionací získán
olej vroucí mezi 185°—188° (teploměr v páře, tlak barometrický
133 mm). — Určení bodu varu tohoto podílu, provedené v aparátě
Pawlewski-ho, dalo číslo 187°—188°. Výsledek tento souhlasí dosti
dobře s bodem varu 180"—187", jejž za bod varu d-methylfurolu
furolem zjištěna dále celou řadou reakcí:

1. kapka oleje smíšena s 1 cm" konc. H,SO, a přelita opatrně
několika cm? alkoholu; poskytla v brzku na místě styku obou ka-
palin červenohnědý pruh, nad ním pak pásek čistě zelený. Na to
tekutiny promíseny, i nabyla směs barvy smaragdově zelené (reakce
MaAquenxe-ova na methylfurol).

2. s floroglucinem a 12°/,ni HCl vznikla rázem sedlina barvy
čistě rumělkové, jež při promytí vodou do zmizení HCl reakce ve
filträtu nabyla barvy okrově žluté. Látka rozpouští se zcela podobně
jako methylfurolfioroglucid v alkoholu, jakož i v uhličitanech alkali-
ckých a v žíravinách. Vodou promytý produkt okrový přelitím kys.
solnou zpět červená.

3. alkoholicko-octový roztok xylidinu poskytuje zbarvení žluté,
po čase do oranžova přecházející.)

4. s resorcinem a kyselinou solnou dává kondensační produkt
karmínový (methylfurol-resorcid) promýváním žluté barvy nabývající.

5. e-naftol a konc. kyselina sírová dává krásně karmoisinově-
fialové intensivné zbarvení.

*) Anticipuji zde, že kondensační produkt tento s methylfurolfloroglueidem
jest identickým, což v dalších pokusech dokázáno.

**) Am. 15, 161. ©

+**) Jediný oxymethylfurol (C;H,0,) dává z aldehydů též červenou sedlinu
s floroglucinem; aldehyd tento má však vlastnosti fysikálné od methylfurolu na-
prosto rozdílné a mimo to barví se octanem anilinu ne žlutě, nýbrž červeně.

VIII. Emil Votoček:

[0 2)

Všechny uvedené reakce souhlasí S oněmi, jež dává O-methyl-
furol z rhamnosy připravený.

Příprava cukru z konvolvulinu. Hleděl jsem nejprve štěpiti kon-
volvulin direktně zředěnou kyselinou sírovou. 10 g elykosidu roz-
puštěno za chladu ve 300 © konc. H,SO, a po několikahodinovém
stání vlito do 3 litrů vody. Pak asi 5 minut vařeno, načež odstraněna
H,SO, uhličitanem olovnatym, sfiltrováno a olovo zbylé v roztoku
sraženo sírovodíkem. Syrup získaný odpařením roztoku ve vakuu,
byl produkty rozkladnými složky necukrové silně znečistěn, pročež
methoda tato opuštěna.

Na to zkoušel jsem provésti štěpení za jiných poměrů. 10 g
konvolvulinu vařeno as 1 hodinu na vodní lázni s 109 ní kys. sírovou.
Pak tekutina kyselá slita od mazü a stejně zpracována jako předešle.
Shledal jsem, že štěpení toto (nejspíše následkem nerozpustnosti gly-
kosidu ve vodě) jest jen velmi nedokonalé, zbyloť pouze asi 1,9 ©.
syrupu cukerného. Chuti byl nepříjemně sladké, redukoval silně roztok
Fehlingův 1 dával s a-naftolem — konc. H,SO, intensivně karmínové
zabarvení.

Z důvodů nahoře uvedených přidržel jsem se návodu Mayerova *)
a vycházel k přípravě cukru na příště pouze od kyseliny „konvolvuli-
nové“ (rhodeoretinové). As 80 g konvolvulinu převedeno nejdříve
varem s Ba(OH), v rozpustnou ve vodě kyselinu „rhodeoretinovou“,
ta pak zředěnou kyselinou sírovou (však o něco koncentrovanější,
než-li udáno v práci Mayerově, jinak štěpění nenastávalo) za varu
rozštěpena v „rhodeoretinolovou“ kyselinu a cukr. Prvá oddělena od-
litím a filtrací roztoku, jenž na to zbaven H,SO, pomocí PbCO,
a olova H,S. Neutrálný roztok cukerný odpařen částečně a zbaven
stop kyseliny rhodeoretinolové několikeronásobným vytřepáním étherem.

Dalším odpařením na vodní lázni získán syrup, jenž ochlazením
téměř ztuhl.

Vlastnosti syrupu cukerného 2 konvolvulinu.

Syrup měl barvu medovou, ve vodě rozpouštěl se čiře. Ztráta
sušením při 105° obnášela po 4'/,hodinovem zahřívání 4,399.

K přibližnému určení otáčivosti odváženo 1,6824 ©. syrupu,
rozpuštěno ve vodě a doplněno na 100 em.?. Užito trubky 10 cm dl.,

*) Lieb. Ann. 95, 161.

O cukrových složkách konvolvulinu, solaninu a jiných glykosidů. 9

polarisováno v saccharimetru polostinovem (Fričově) i odečteno + 1,5°;
z čehož při použití RruBacHova faktoru převodného «pn = — 32,00
pro syrup vysušený při 105°.

Nalezená otáčivost jest tedy mnohem menší, než-li by příslušela
samotné d-elukose (jejíž «an = + 52,6), zároveň pak větší, nežli
rotace rhamnosy (jejíž «np = + 8,3°); shoduje se však velice dobře
s otáčivostí směsi 1 molekuly bezvodé glukosy s 1 molekulou bezvode
rhamnosy, jejíž přibližná otáčivost jest as &n = + 31,7°. Birotace
při roztoku cukerném pozorována nebyla.

Kvantitativní destilace s kyselinou solnou: 1,1476 ©. syrupu pů-
vodního čili 1,0973 ©. při 105° sušeného zdestilováno dle CHaLmora
se 100 cm.* HCl atd.; destilát, 400 cm.” obnášející, doplněn ve !/, litr,
načež ke srážení floroglucinem odděleny 2 podíly po 200 em. Na-
lezeno v prvém případě 21,18"/,, v druhém 20;84°/, methylfurolu
(na sušený syrup počítáno). Přepočte-li se nalezený methylfurol na
methylpentosu,*) shledá se, že syrup sušený obsahuje 52,7°/, bezvodé
methylpentosy a 47,39, cukru jiného. Rozbor tento opět se shoduje
dosti dobře se složením směsi 1 mol. rhamnosy + 1 mol. glukosy.

Mayer uvádí v citované již práci, že cukr konvolvulinu jest
schopen kvašení alkoholického. Provedl jsem kvašební pokus se svým
syrupem i mohl jsem totéž konstatovati. K roztoku 3,7932 sušeného
syrupu ve 150 cm.’ H,O, přičiněno 1,5 g čerstvých, vodou propraných
a na talíři pórovitém odsátých pivovarských kvasnic. Jako živný roztok
přidáno odvaru 20 © týchž kvasnic. Teplota udržována as 50 hodin
při 34°. Na to srovnána redukce sfiltrovaného roztoku vykvašeného
s redukcí původního syrupu a zjištěn ve vykvašené tekutině značný
úbytek mohutnosti redukční. Pokusy provedeny roztokem ALLıunovYM
dle předpisu téhož autora, Cu,O pak vážen jakožto CuO (methoda
PRacERova). 100 dílů syrupu původního (sušiny) poskytlo 178,3 d.
CuO, kdežto stejné množství zkvašeno dalo pak pouze 113 d. CuO.
Výsledky tyto poukazují na to, že vedle kvašení schopného cukru
musí tu být přítomen i jiný, kvašení neschopný cukr, a takými jsou
právě všechny methylpentosy.

Osazony. 2,5 g. syrupu cukerného rozpuštěno v 50 cm" H,O
a povařeno 1!/, hodiny s 5 g čerstvě připraveného chlorhydratu

*) Dosud stanovil jsem faktory převodné pouze u rhamnosy, lze však
beze velké chyby užíti čísel těch i k přepočítávání na methyipentosy vůbec, soudíc
dle podobných mezi sebou výtěžků furolu při destilaci s HCl pentos nemethylo-
vaných.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 2

10 VIII. Emil Votoček:

fenylhydrazinu a 7,5 g kryst. octanu sodnatého. Ziskän krásně žltýu
osazon, prostý pryskyřic. Odsät, promyt vodou a na pórovitém talíři
vysušen, ukazoval, rychle zahříván, bod tání 192°—193°. Než-li jsem
přikročil ku frakcionované krystalisaci tohoto osazonu, provedl jsem
ještě následující pokus. Na směs 1 mol. rhamnosy a 1 mol. glukosy
působeno jako shora fenylhydrazinacetatem i získána směs osazonů
obou cukrů, jež měla skoro tentýž bod tání jako osazon surového
syrupu cukerného z konvolvulinu, totiž 193°—194°. Shoda tato je na
každý způsob zajímava.

Frakcionovaná krystalisace osazonu z „konvolvulosy“ ukázala
rázem, že jsou přítomny osazony dvou různých cukrů.

Osazon bodu tání 192°—193° rozpuštěn za varu v alkoholu
poněkud zředěném, po vyloučení se jisté části krystalů (I. frakce)
rychle matečný louh odsát a další krystalisaci ostaven. Po 2denním
klidu získána II. frakce, a ze zbylého louhu matečného zředěním
vodou konečně frakce poslední (III.). Frakce I. tála při 2029, II. při
204°; spojením obou a krystalisací z alkoholu získán osazon b. t. 205°,
což jest fenylglukosazon. I Taverxe zmiňuje se ve své práci, že ob-
držel osazon bodu tání 205°, jest tedy přítomnost d-glykosy vzhledem
k ostatním pokusům v syrupu konvolvulinu zjištěna. Frakce III. tála
pri 164°, další krystalisací stoupl bod tání až na 169'/,, kterýžto bod
tání liší se jen o 1,5“ od onoho, jejž nalezl Rayman pro rhamno-
sazon nezcela čistý (171°).

Rovněž extrakcí osazonu surového vroucim acetonem (způsob
WrLLEm navržený při osazonech cukrů z hesperidinu) bylo lze snadno
získati fenylelukosazon b. t. 2039 jedinou operací, kdežto osazon
druhého cukru zůstal v roztoku.

Právem mohl jsem se domnívati, že ze syrupu cukerného z kon-
volvulinu po vykvašení cukru kvasitelného obdržím osazon druhého
cukru (methylpentosy). Tato domněnka byla potvrzena následovně.
Zbytek po kvašebním pokusu zbaven kvasnic filtrací, odpařen na
skrovný objem, odbarven spodiem a připraven osazon. Tento tál po
překrystalování z alkoholu při 163°—164°, další krystalisací stoupl
ještě o několik stupňů; jest tedy identický s osazonem III. frakce,
získané jak nahoře uvedeno.

Osazon z I. a II. frakce shora získaný (b. t. 205°) rozpouští se
jen těžko v studeném acetonu, kdežto osazon frakce III., jakož i ten,
jenž po vykvašení byl získán, jest v acetonu i za chladu nadmíru
rozpustný. I tyto poměry rozpustnosti souhlasí naprosto s oněmi,

O cukrovych složkách konvolvulinu, solaninu a jiných glykosidů. 11

jež Wrzz pozoroval u fenylglukosazonu (b. t. 204°) a rhamnosazonu
ze syrupu hesperidinoveho.

Oxydace syrupu kyselinou dusiënou. Provedena přesně dle před-
pisu ToLLENsova, však domněle získaný kyselý cukran draselnatý, ač
2krät z vody překrystalován, byl tak značně znečistěn Stovanem, Ze
při následujícím stanovení stříbra sůl stříbrnatá zahřetím prudce ex-
plodovala. K vysvětlení tohoto úkazu kloním se k náhledu profesora
B. Raýmana,“) jenž připouští, že, je-li glukosa spolu S jinými snadno
oxydovatelnými cukry přítomna, oxydace nezastaví se na kyselině
cukrové, nýbrž jde hlouběji až na Stavelovou atd. Ostatně minim
konati v té příčině pokusy s umělými směsemi různých cukrů s glu-
kosou; je možno, že i potom vzdor nepopíratelné přítomnosti elykosy
cukranu se nenabude.

Tvoření se kyseliny slizké při oxydaci syrupu z konvolvulinu
pozorováno nebylo, jest tedy přítomnost galaktosy v něm vyloučena.

Abych seznal, jaké množství methylpentosy se odštěpuje z mole-
kuly konvolvulinu, provedl jsem kvantitativní destilaci s HCI se dvěma
různými preparáty glykosidu. Oba prosty byly popela a použity
k vážení na vzduchu sušeny. Výsledky jimi získané spolu velmi dobře
souhlasily, ač preparáty jsou amorfné.

1. Konvolvulin Merckův (Resina jalapae e radice pond.) barvy
velmi slabě nažloutlé, poskytl destilací 16,17°/, methylfurolu.

2. Konvolvulin od Schuchardta, téměř úplně bílý, dal jakožto
střed dvou dobře mezi sebou souhlasících pokusů výtěžek 16,25°/,
methylfurolu.

Přepočte-li se získaný z konvolvulinu methylfurol na methyl-
pentosu na př. na bezvodou rhamnosu, shledá se, že se jí odštěpuje
40,69/,.

Dle staré rovnice rozkladné Mayerem postavené, jež však, jak
z práce Taverseovy vysvítá, pro nestálost ,konvolvulinolu“ nemůže
být zcela správnou, odštěpuje se z konvolvulinu 68,7°/, cukru (na
glykosu počítáno) a jest i z tohoto srovnání zřejmo, že musí zde být
přítomny nejméně dva cukry:

Pokusy shora uvedenými již zjištěno, že jeden z nich jest he-
xosou, druhý methylpentosou. Je-li rhamnosou či jinou methylpentosou,
zjistím pokusy krystalisačními, jež jsou v chodu.

*) Uhlohydraty z bliz cyclamen europeum (Rozpravy české akademie V, 30.
2*

12 VIII. Emil Votoček:

Solanin C,,H;,NO,;.

Při kvalitativní destilaci tohoto glykosidu s 12%, HCl obdržel
jsem v destilátu floroglucinem sedlinu barvy rumělkové, methylfurol-
floroglueidu barvou i vlastnostmi podobnou. Tak nabývá kondensační
produkt tento při promývání vodou barvy světle žluté, okrové a tvoří,
ve vodíku vysušen, prášek okrový, v alkoholu a zředěných alkaliích
dokonale a snadno žlutohnědou barvou rozpustný.

Za účelem dalšího zjištění totožnosti s methylfurolem zdestilo-
vány 2 © krásně krystalovaného solaninu s 12%, HCl, a destilát
obyčejným způsobem (viz u konvolvulinu), zkoncentrován. Získán tak
vodný roztok slabě zakalený, jenž poskytoval Maquexxe-ovu reakci
na methylfurol (zbarvení smaragdově zelené s alkoholem — konc.
H,SO,).

Na to provedena 2 kvantitativní určení methylfurolu ze solaninu.

0,6142 g glykosidu dalo 7,57°/, methylfurolu,
0,5165 g glykosidu poskytlo 8,19°/, methylfurolu.

Přepočte-li se průměr methylfurolu 7,88%, na methylpentosu
(na př. na rhamnosu), odpovídá to 19,6°/, methylpentosy ve zkoumaném
glykosidu.

Frrsas*) nalezl kvantitativním štěpením solaninu vedle 58°},
solanidinu as 32°/, cukru**) (dle redukční mohutnosti určeno a na
glukosu přepočteno). Za skutečné množství odštěpeného cukru přijímá
však 34,61°/, nebo 35,33°/,, jež odvodil na základě formuly solanidinu
a rovnice: C, H,,NO,, = CH, NO, + 2C,H ‚0, — 4H,O. Pouhé srov-
nání procentového množství methylpentosy mnou nalezené (19,6%)
s veškerým theoretickym kvantem cukru (34—35°/,) poukazuje na pří-
tomnost nejméně 2 cukrů, jako tomu bylo u konvolvulinu. Tento můj
náhled podporuje i rotace, nalezená Fırsas-zm u syrupu cukerného,
ze solaninu získaného, jež obnášela ap = —- 28,623", kdežto na př.
směs 1 molekuly rhamnosy + 1 mol. d-glykosy vyžaduje as ap = 31,1".

Hodlám připraviti si syrup cukerny ze solaninu ve větším množ-

*) Monatshefte für Chemie X., 551.

**) ] u jiných glykosidů nalezli různí autoři při štěpení ménší množství
cukru, než-li theorie vyžaduje, a to následkem nesnadného vyluhování cukru ze
složky necukrové, (Viz na př. práci Lırsermanna a Hörmanna o xanthorhamninu
v Lieb. Ann. 196.

O cukrových složkách konvolvulinu, solaninu a jiných glykosidů. 13

ství a prozkoumati výtěžky, jež dává na methylfurolu, jakož i ostatní
vlastnosti jeho.

Uzavíraje zprávu tuto, vyhražuji si studium cukrů konvolvulinu
a solaninu ve směru shora naznačeném.

Jest mi milou povinností, vzdáti na tomto místě své nejuctivější
díky slovutnému panu dvornimu radovi Dr. Boh. Sl. Jirušovi, ř. prof.
farmakologie a farmakognosie na české universitě, jenž mi s neoby-
čejnou laskavostí k disposici dal hojnou sbírku glykosidů a tak práci
moji velice mně usnadnil.

Rovněž děkuji svému příteli stud. chem. p. J. Šeborovi za vytr-
valou pomoc, kterou mi v experimentální části této práce poskytoval.

Chemická laboratoř c. k. české vys. školy technické v Praze.

Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1898.

ee 2: k
= hi, MAO AB une
pet ct a = u a

, 5 Dar

IX.
Příspěvek k morfologii titanitu.
Napsal dr. Aug. Krejčí v Karlíně.
(S 2 obrazci v textu.)

Předloženo dne 25. února 1998.

V uplynulém roce navštívil jsem okolí města Milčína a u vši
Vondřichovce, ležící na císařské silnici mezi Voticí a Milčínem, asi
"/, hodiny od posledního vzdálené, nalezl jsem u same silnice malý
lom, kde se občas dle potřeby láme štěrk na silnici.

Hornina jej poskytující jest amfibolit aktinolithický, prostoupený
žilkami křemene a živce a chovající v sobě malé pecky drobivého
vápence.

V dutinách a skulinách narostlé jsou četné jehlice aktinolithu
a drobné, nečetné krystalky titanitu.

Pod drobivým vápencem nalézají se rovněž jehlice aktinolithu,
kteréž však přikryty jsou na koncích svých chomáčky šupinatého
grafitu. Ponechävaje si bližší popis aktinolithu a ještě jiného mine-
ralu z tohoto náleziště na dobu pozdější, podávám zde výsledek še-
tření svého na zdejším titanitu.

Na stěnách dutin narostlé krystalky titanitu jsou vesměs tvaru
tabulkovitého dle plochy (102) iPc, jako titanit z Kreuzlithalu
a z Kriegalpy v Tyrolsku. Jsou silného lesku démantového, barvy
žluté neb šedavé a jsou průhledné neb jen průsvitné.

Velikost krystalků jest většinou nepatrná — asi 0'5 mm i méně,
— avšak pozoroval jsem také úlomky svědčící o krystalech několik
millimetrü velkých.

Následkem silného lesku a dobrého vývoje většiny ploch svých
dovolují krystalky stanovení jich sklonů.

Měřeny byly tři krystalky; na dvou pozoroval jsem stejné plochy:

Tř, mathematicko-přírodovědecká 1898. l

2 IX. Aug. Krejčí:
P=Z(00)07; g—=1(010) Rei y= (10) 2; 2-02) 2:
= (110) 2; N*(2039..60) 22 2227 (obrazabe

na třetím krystalku vedle jmenovaných vyvinuty jsou ještě následující
plochy:

0 = (013) 1P o; 7=(01) À >; 0% (1A) Are

e* — (4.15.3) — 5P 15; g* — (1.242) 12 P 24. (obraz 2).

Plochy hvězdičkou označené jsou pro titanit nové.

Největší plochy z = (102), podmiňujíce tabulkovitý ráz krystalků,
dávají reflexy poněkud zachmuřené, což podmíněno neúplnou rov-
ností a hladkostí těchto ploch.

Plochy g = (010) jsou úzké a hrubě rýhované rovnoběžně s kom-
binační hranou plochy N = (20. 39. 60); podobné povahy jsou plochy
g=(1.24.2). Obě plochy poskytují přece reflexy, ač nezretelne.
Plochy P= (001), != (110), y.—= (101) nazvati lze. dobrými. jakož
i jich refleky.

Plochy o = (013), r — (011), e = (4.15.3) ao = (141) jsou sice
jen malých rozměrů, avšak jsouce úplně hladké a silně lesklé dávají
refleky úplně zřetelné. Plochy hemipyramidy N = (20.39.60) dosa-
huji zna@ne velikosti majice tvar trojühelnikovy; jsou to nejlepsi
plochy a reflexy jejich jsou velmi dobre. Sklon jich polové hrany nad
klinodiagonalou na dvou krystalcich měřený, obnáší 427397.

Jelikož sklon tento u hemipyramidy » = (123), obecně na tita-
nitu se vyskytující, měří 43°48° a obě měření byla přesná a několi-
kráte opakovaná: nelze plochu tuto považovati za m — (123), nýbrž
za vicinalní její plochu N = (20.39. 60)

Prispevek k morfologii titanitu. 3

Toho dokladem jest také srovnání měřených hodnot ku počí-
taným pro obě plochy.

Měřeno © Počítáno Diff.
28022) (OL) 28° 0‘ 2014 —0°46’
: n (123) 42 39 43 48 —1 9
: y (101) 38 18 38 16 +0 2
K2 S17 27, 08%
: 6 (141) 67 42 67 43 —0 1
27°. (102) 24 51, 24.23 —0 22°),
: q (010) 68 32 68 6 +0 26
N (20.39.60): r (011) 28 0 27 29 +0 31
: N’ (20.39.60) 42 39 42 49 —0 10
: y (101) 38 18 38 1 +0 17
Med) FOR 1335 .21:50%, 037
: 6 (141) 67 42 68,55. 0237
27.(102) 24 Bil, 124% 396 0 o
: q (010) 68 32 68 35°, —0 3",

Nové plochy leží v pásmech:

N (20.39.60) — [(100) (0. 13. 20)], [(010) (103)]
e (4.15. 3) = [(010) (403)], [(011) (130)]

6 (141) = [(010) 101)], [(011) (130)]

9(1.24.2) =[(010) (102)], [(100) (0.12.1)]

V následujícím přehledu podány jsou průměry hodnot měřených
sklonů ploch ve srovnání s hodnotami vypočítanými.

Měřeno Počítáno © Hrany

001), 227102) 39028 3919, 4
: y (01) 6027" 6017 2

o (013) 1925; 12219 4

r (011) 33025‘ 33°15‘ 2

2102) 237 do) 20956“ 21900" 3
: N (20.39.60) 24° 6 24° 310° 3

> 7200) 4932‘ 49941“ 2

: a (010) 90900“ 90900" 8

:2 (110) 5839“ 557215300 -3

: e (4.15.3) 95928" 3523020003

IX.

» (011)

Näkladem Kräl. Ceské Spoleënosti Näuk. — Tiskem dra El. Gregra v Praze 1898,

Aug. Krejčí:

: 6 (141)

: g (1.24.2)
2210
+ (OU)
SOU)

: N (20.39.60)
ONCE)
: 6 (141)
20.010)
: 0 (013)
a (010) :
: o (14!)
: e (415.3)
: N (20.39.60)
: 19 (1.242)
N (20.39.60) :
=. (10)
: e (4.15.3)
sou EL)
(0)
614)

4 (110)

o (013)

N (20.39.60)

MONZA)

OLYL LD
ea)

Mereno
91033:
81027‘
4050,
66°15’
13°24°
28100"
469231),
42940“
56421,
20959“
=o 11}
21335),
3539“
35930“
69932"
8051‘
49139
38918“
U 192,
6142’
3605371,
39401,
3040

Prispevek k morfologii titanitu.

Pocftäno Hrany

9194730“
8191430“
4034
65930430"
1356)
21929“
4672840"
4994640
56946“
20956“
TT
3551 45"
3541302
6835430“
945/20“
42940“
382
1500
68° 550”
3692650“
3042"
3593850“

ND ha Hi ON N9

ki M NO © BR W NN

DÍ

A ND DM EMO V

Pásmo VII.
Inelevzeho utvarı © Peehrl.
Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici.

(S 1 tabulkou.)

(Předloženo dne 25. února 1898.)

Z těch samých příčin, pro které je pásmo VI. a VII. v Poohří
tak nepatrně přístupno, z těch samých příčin přístupno je skrovně
1 pásmo VIII; přec ale více než-li předchozí pásma. Je to zejmena
levý břeh Oharky od Hostenic přes Břežany (u Budyně) a odtud přes
Žabovřesky až do Libochovic, kde pásmo VII. ve stráni pobřežní na
povrch vychází. Na to následuje značná mezera. Pásmo VIII. skrývá
se hluboko pod povrchem zemským, až teprve u Lenešické cihelny
opět ve stráni na povrch vyjde.

O pásmu VIII. od Libochovic až ku Hostenicům pojednali jsme
již před 11 léty ve své práci: „Druhá zpráva 0 geologických po-
merech Brozanské výšiny.“ ‘) Tehdáž neznali jsme ještě stratigrafi-
ckých poměrů křidového útvaru v okolí Řipu, neboť počali jsme se
svými studiemi geologickými v okolí našem z Klapské vysočiny,
z oboru Českého Středohoří. Ve zmíněné zprávě popsal jsem nižší
vrstvy pásma VIII po příkladu Knejčíno*“) a Fniče“) jakožto Dělo-
horské pásmo, vyšší vrstvy u Břežan jakožto Teplické vrstvy pisciteho
rázu. Dle tehdejších známostí stratigrafickych nedaly se nižší vrstvy .
pásma VII. jinak určiti, než-li co Bělohorské vrstvy. Z jakých příčin

1) Zprávy o zasedání Král. České Společ. Náuk. 1887.
2) Studie v oboru křidového útvaru v Čechách, str. 55. 1864.
“) Bělohorské a Malnické vrstvy, str. 50. 1879.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. al

9 X. Čeněk Zahálka:

určil jsem však vyšší vrstvy pásma VIII. u Břežan blíže Budyně co
Teplické vrstvy, to třeba blíže vysvětliti.

Nad obcí Břežany je nejvyšší část pásma VII. pokryta slinito-
jilovitými vrstvami pásma IX. Tyto vrstvy pásma IX. určovali Knegčí !)
a Friö®) v Poohří co Dřezenské vrstvy. Poněvadž ale dle týchž
i jiných geologů pod Březenskými vrstvami Teplické vrstvy spočívají,
přisoudil jsem pisčitým vrstvám pásma VIII. pod Březenskými jíly
u Břežan ležícím stáří Teplických vrstev. Sestavme přehledně bývalé
a nynější určení vrstev křidového útvaru mezi Libochovicemi a Budyni:

R. 1887. R. 1898.
Brezenské pásmo < ..%. . . -PÁSMO
Teplické pásmo rázu pisčitého . . . -| _
Bělohorské pásmo.. 0 | Pásmo VIIL

Dnes po skontenem stratigrafickém studiu křídového útvaru
v okolí Ripu a v Poohří víme, že Břeženské vrstvy Knwačíno a Fniče
jsou naším pásmem IX. a toto pásmo čili Dřezenské vrstvy neleží
nad Teplickymi vrstvama (t. j. nad naším pásmem X.), nýbrž pod
nim ! Je tedy uložení vzájemné těchto vrstev v přírodě s hora dolů
takové:

Teplicke vrství la nn BAS B
Březenské vrstvy. 00 Básmo/D

Následkem toho leží pod Dřezenskými vrstvami čili pod pásmem
IX. pásmo VII. Náleží tedy vrstvy ležící pod Brezenskymi vrstvami
u Břežan ku pásmu VIII. v tomto pořádku přirozeném:

Brezenske vystvy 000 0 Basmonle®
Pásmo VIII.

V určení našeho pásma VII. u Břežan jako Teplické pásmo
r. 1887. přimnělo nás také souhlasné určení vrstev Knujčíno “) na
protější straně Ohře na Rohatecké výšině blíže Roudnice. Vrstvy od-
chylné úplně od oněch u Břežan popsali jsme ve své práci: „Geologie

2) Studie, str. ‚61.
S) Březenské vrstvy, str. 25—28.
5) Studie, str. 77 a 78. Srovnej též Fricovr: Teplitzer Schichten, str. 12.

Pásmo VIII. kridového útvaru v Poohří. 3

Rohatecké výšiny u Roudnice“ r. 1895.") a určili je souhlasné
s Keesöim jakožto Březenské a Teplické pásmo v tomto pořádku :

Březenské pásmo.
Teplické pásmo.

Po ukončení stratigrafickych studií našich v okolí Řipu shledali
jsme, že vrstvy na Rohatecké vySine za Březenské považované náleží
ku nejvyšším vrstvám Teplickým “) (Xd.) Ze jsou oboje pásma na
Rohatecké výšině Teplickým pásmem, k tomu došel na základě našeho
pozorování též Fric.”) Srovnejme starší určení vrstev na Rohatecké
výšině s novějším:

Zahálka 1894. Frič 1899.

Krejčí a Zahálka do r. 1885.

Březenské vrstvy. d
C X. Teplické vrstvy.
Teplické vrstvy. b

Z toho vychází, jak nás zavedl starší způsob určování vrstev
našeho křidového útvaru, neboť jsme srovnávali jako stejnodobé vrstvy
po obou stranách Ohře vrstvy zcela rozdílné po stránce stratigraficke,
petrografické, fysikalní 1 palaeontologicke. Nejlépe znázorníme bývalé
naše určení po obou stranách Ohře, když vedle sebe položíme pásma,
která jsme dříve za aeguivalentní považovali.

Po levé straně Ohře Po pravé straně Ohře na Rohatecké
u Břežan. výšině a u Dolánek.
Pásmo IX. Pásmo Xd.
Pásmo VIII Pásmo Xabc.

7) Zprávy 0 zased. Král. Čes. Spol. Náuk.
| S) Zahálka: Pásmo X. krid. útv. v okolí Ripu, 1894.
9) Teplitzer Schichten, str. 43.

4 X. Čeněk Zahálka:

Tato nesrovnalost, kterou jsem tušil v určení pásem po obou
stranách Ohře u Budyně již r. 1887., byla hlavní příčinou, že od-
ložil jsem na čas studia útvaru křidového v Českém Středohoří a
Poohří a hledal východiště ku rozluštění stratigrafickych poměrů útvaru
křidového v Ripském Polabí a Povltaví a také tam rozluštění onoho
dosáhl.

Než-ii přistoupíme ku popisu pásma VIII. v Poohří, povšimněme
si, jak se měnily facie tohoto na cestě z Polomených Hor na Řipskou
vysočinu.

Pásmo VIII. je ve středu Polomených Hor, ku př. u Tupadel,
téměř úplně z kvádrového pískovce složeno. Blížíme-li se z ústředí
Polomených Hor do okolí Mělníka, Liběchova a Štětí (po pravé straně
Labe), tu stávají se mižší vrstvy pásma VIII. slinitější, stávají se
totiž slinitými pískovci s četnými lavicemi křemitého vápence, kdežto
svrchní díl pásma VII, ničem „Prvý Kokořínský kvádr“ zvaný,
zůstává pořád kvádrovým pískovcem. Čím dále se však z okolí uvede-
ného blížíme, jednak po pravé straně, jednak po levé straně Labe
k Roudnici, tím více přechází horní část pásma VIII. v pisčité slíny
s lavicemi křemitého vápence a v tytéž horniny přejde i spodní část
pásma VIII. — Na Sovici u Roudnice a v blízkosti hory Řipu vy-
mizí poslední stopy pískovců v pásmu VIII. a pásmo toto vystupuje
pak opět jako jeden petrografický celek jako v Polomených Horách,
ovšem ve facii úplně změněné. A právě v té podobě, v jaké je
pásmo VIII. u Roudnice, ku př. na Kodroviné, u Krábčic, Vesce ati.,
v té samé podobě poznáváme pásmo VIII. ve zmíněné již dříve stráni
Pooharecké od DBřežan u Budyně ku Libochovicům. I zde jseu ony
pisčité slíny šedé místy s hrubšími zrnky křemene jako u Roudnice.
I zde má za patro ono charakteristické pásmo IX. se svými slinitymi
jíly a četným sádrovcem jako u Roudnice. Základ pásma VIII. mezi
Hostenicemi, Břežany a Libochovicemi přístupen není.

Proberme některá náleziska pásma VIII. mezi Hostenicemi a
Libochovicemi.

Břežany.

Zde vystupují ve stráni šedožluté vrstvy pisčitého slínu, místy
se sádrovcem. Týž vyplňuje trhliny aneb je vytvořen v peckách jako
proměna po pyritu (z bývalých spongii). Zřídka kde jeví se v pisčitém
slínu šupinka muskovitu. Z obce Břežan vzhůru, dle cesty k sušárně,
jeví se tento

Pásmo VII. křidového útvaru v Poohří. 5

Profii 86.

Vrchol stráně při cestě ve výši asi 2145 m n. m.

| Zlutnice v mocnosti 3 m.
Stopy středohorského štěrku.

Diluvium
| PS prahorni a silursky.

2. Umavošedý slinitý jíl s hojným sádrovcem . . . 6 m
Pásmo IX. 1 Týž jíl pokrytý štěrkem s hora dolů sesutým a výše
| žlutnicí.
MSE Se sn sedy HV mocnosti as 10V VEDE VE ROA ON
— Sušárna — |
7. Pisčitý slín pokrytý 0°3 m mocným štěrkem s hora dolů sesutým
= a žlutnicí, ve výši . BS LES OMR EN RSS
= | 6. Pisčitý slín šedý do žluta, rozdrobéný na povrchu. S
EX kB o S
„> Pisčitý slín týž co 6. ale v tenkých deskách. Vrstvy 5. a 6. mají NS
=) MOCNOST NE LOTO TON PT EN FEAR NA Da
= - Kaplič ka =
A4 | 4. Pevnější a vápnitější lavička REES EEE EN ROA A
SASL sn vydeskách' na! povrchu t, MEN 500230
2. Lavička jako jsou 4 . octl vr dni |
L 1. Mocné stolice pisčitého slínu šedého do žluta. Kena KATA ET ER)

Pata stráně při obci Břežanech.

Vrstvy pásma VIII. jsou tu velmi chudé na skameněliny. V nej-
vyšší vrstvě 8. nalezl jsem toliko

Cristellariu rotulatu Lam. sp.
a osten ježka mořského.

Vrstvy nejspodnější chovají též pecky sádrovcové od velikosti
ořechu až pěstě. Povstaly proměnou pyritu, jenž byl hmotou skame-
ňující po spongiich. Ovšem nebyl tento pyrit původní hmotou ska-
meňující. U Lenešic shledáme takových pecek (kulovitých tvarů sä-
drovcových krystallinických) ve větším množství a tam jsou ještě
vedle nich spongie se zachovanou kostrou.

Od Břežan lze stopovati vrstvy našeho pásma VIII. jednak ku
Hostenicům, jednak do Žabovřesk.

Žabovřesky.

Při východní straně obce Žabovřesk odkryty byly r. 1887.
v mocnosti 10 » pisčité slíny šedé ve dvou větších lomech. Pisčitý
slín náleží spodní části pásma VIII., má četná drobná zrnka glau-
konitu, málo šupinek muskovitu, tu a tam větší zrnko křemene. Po

G X. Čeněk Zahálka:

něvadž byl čerstvě odkryt, lámal se písčitý slín v pevných a mocných
stolicích a byl dobrým kamenem stavebním. Sklon nebyl pozorován.
Skamenělin nenalezeno.

Radověsice.

Vrstvy pásma VII. vystupují na povrch blíže Libochovického
cukrovaru; odtud táhnou se k Radověsicům, podle Oharky, až k ústí
Klapského potoka, a za ním u křížku se končí. Po celém tomto vý-
chozu na strane Oharky vybírá se pisčitý slín co velmi dobrý sta-
vebni kámen, zejmena z velkého lomu mezi cukrovarem a Radovesi-
cemi a z lomu u křížku, po levé straně Klapského potoka. Pokrovem
tohoto pisčitého slínu je diluvialní štěrk Oharecký se žlutou hlinou
a ornice. Pisčitý slín je dále od povrchu pevný, barvy šedé, místy
chová hojnost jemných aneb hrubších zrnek křemene a glaukonitu,
málo šupinek muskovitu. V lomu mezi cukrovarem a Radověsicemi
jeví se tento sled vrstev shora dolů:

Profil 87.
Povrch lomu 168 m n. m.
AVANT Ornicercerna RO SO VSE DO a MO O6 OVA L 5 MER
N Žlutá léna. |. 00) 0 NOT RAS 10,

Diluvium. =
| Štěrk Oharecký . sise aie La Le OR mn

i 2, Pisčitý slin SedoZluty v kousky rozpadlý, nahoře sborcený (nä-

= sledkem ukládání se štěrků) . . . . KDS RES AU LS Geo
S: Pisčitý slin šedožiutý, dále od povrchu šedý s hrubšími zrnky
= | křemene, v mocných pevných stolicích se lámající, odkryt do
NLN hloubky 50
NG č LOVE O TROLL ERROR ON MOT ET PA D PS Sole S ONO ©, »
Dno lomu r. 188%. 159 Mn. m.

Stolice pisčitého slínu jsou tu vodorovny a prostoupeny v růz-
ných směrech se protinajieimi rozsedlinami, jichž plochy pokryty sou
tenkými destičkami sádrovce. Plochy rozsedlin a loží potaženy jsou
žlutohnědým vodnatym kyshënikem železitým. Pisčitý slín je chudý
skamenělinami. Jsou tu:

Pachydiseus peramplus Mant. sp.
Acanthoceras Woolgari Mant. sp.
Nautilus sublaevigatus D'Orb.
Inoceramus Brongniarti Sow.

Pásmo VIII kridového útvaru v Poohří.

-1

Pecten Dujardinii Róm.
Rhynchonella plicatilis Sow.
Sequoia Reichenbachi Gein.

Východně od Radovésického mostu naleznem podobný sled
vrstev:

Profil 88.

Vrchol stráně pobřežní. 168'5 m n. m.
Alluvium. Ornice černá s úlomky pisčitého slínu. . . . . . . (0.5 až) 1 m
Dilo J Zlutá hlína pisčitá s hojným stříbrolesklým muskovitem 1 (až 2) m
MS ORATECKÝ SN AT A er RS 0
Pás VI J 2. Přečitý slin šedožlutý v kousky rozpadly, nahoře sborcený 20 m
\1. Piséitÿ slin pevný, v mocné lavice se lámající . . . . . . 50,

Řečiště Oharky. 159 m n, m.

Po obou stranách Klapského potoka v šířce od Oharky až ku
silnici Libochovické vychází týž pisčitý slín pod diluvialními štěrky
ohareckými a diluvialními hlinami na povrch. U křížku, na východní
straně od ústí potoka, končí se pisčitý slín pásma VIII. a v něm za-
ložen je lom. Slin ten je šedý, místy do žluta. Obsahuje více nebo
méně velmi jemných zrnek glaukonitu i hrubší zrnka křemenná, jako
u Radovesie. Obsahuje:

Nautilus sublaevigatus D’Orb.
Exogyra lateralis Reuss.

O několik kroků dále na východ vycházejí na povrch vápnité
slíny pásma X. a tvoří v témž horizontu pobřežní stěnu Oharky tak,
jako předchozí pisčité slíny pásma VIII. Je to zajímavá dislokace,
jejíž rozsedlina dislokační pokryta je mocnou žlutou hlinou a proto
nepřístupna.

Jak již řečeno, nastává v rozšíření pásma VIII. na povrchu
zemském velká mezera od Libochovic až ku Lenešicům.

Lenešická cihelna.
Profil 85. Obr. 54.

Od samé pece Lenešické cihelny lze sledovati ve stráni dále na
SV. horizont pásma VIIL Vystupuje tam ostře z povrchu, zvláště ve
strži, jak znázornili jsme na obr. 54. a profilu 85. takto:

8 X. Čeněk Zahálka:

Patro: Pásmo IX.
Glaukonitický písčitý slin modravy, na PO se S Ben, li- I
monitovými z pyritu proměněné . . . 02
Jilovitý slin mekky, modravy se šedými skor mi aneb šedý s mo-
dravými skvrnami. Na povrchu zažloutlý. S peckami Pin
v limonit a sädrovec „proměně MĚ 15
2. Slinitÿ vápenec spongiový modravý, na po vrchu bělavý neh žlutavý.
A pevný ých lavicích on (ek Z až v 7 bělavou zem. „ Některé

vv,

kdež přechází ve ‘st místy Doi pevný. dome na Háje
spongie. Mnohé pose jsou z% P a mění se v limonit a sá-
drovec |:

1. Pisčitý slin Kruborn nn) glaukoniticki spongiový pevný tmavošedý do
modra, dle stavu zvětrání přechází do šedai žluta. Tu a tam třpytí
se v něm muskovit. Místy s velmi hrubými zrny křemene šedými
neb tmavozelenými. Místy je tolik písku, že přechází partie jeho
v pískovec. Naproti tomu jsou v hornině této také skvrny čistšího
slinu, které když nejsou zvětrané mají barvu tmavošedou do modra,
po zvětrání jsou světlé, žlutavé do běla. Tyto skvrny jsou též
kruhovité, místy páskované jako průřezy po Fukoidech. Místy jest
ve pisčitém slínu šedá vápencová lavička © menším množství glau-
U konitu. Souvrství to obsahuje veliké množství spongif . . . . . . 230)

Základ: Pásmo VI + VII.

Pásmo VIII.

Ve vrstvě VIII 4. jsou:

Exogyra lateralis Rss,
Craticularia vulgata Poë. (h)
Achilleum rugosum Reuss. (Zi)

V souvrství VIII 2. jsou:

Lima elongata Sow. sp. (zř)
Spondylus spinosus Goldf. (zí)
Gastrochaena amphisbaena Gein. (vz)
Exogyra lateralis Reuss. (zŤ)
Exogyra conica Sow. (vz)

Ostrea semiplana Sow. (zř)
Craticularia vulgata Poë. (vh)

? Pleurostoma bohemicum Zitt. (zí)
Pleurostoma scyphus Poč. (vz)
Pleurostoma ramosum Gerst. sp. (h)
? Leptophragma striatopunctata Rům. sp. (zr)
Guettardia trilobata Rôm. sp. (Zr)
Siphonia ficus Goldf. (vz)

Toto souvrství VIII 2. vyniká neobyčejným množstvím spongit.
Jsou v něm místy celé chomáče spongii, zvláště v horních vrstvách.

Pásmo VIII. křidového útvaru v Poohří. 0

Kladivem dají se těžce vytloukati celé exempláry; za to najdeme
pěkné exempláry tam, kde větší plocha vrstevná je na povrchu od-
kryta a vlivům povětrnosti vystavena. Větráním horniny a jejím
splakováním vyluhují se pevnější tvary spongif na povrchu vrstev.
Některé spongie jsou v pyrit proměněné a větráním mění se vlimonit
aneb sádrovec. To platí zvláště o Cratieulariich.

V souvrství VIII 7. nalézá se:

Gastrochaena amphisbaena (ein. (vz)
Exogyra conica Sow. (zř)

Exogyra lateralis Reuss.

Ostrea semiplana Sow. (zf)

Craticularia vulgata Poč. (vh)

Craticularia Zitteli Poč. (vz)

? Leptophragma striatopunctata Roem. sp. (zř)
? Pleurostoma bohemicum !°) Zitt. (vz)
Pleurostoma ramosum Gerst. sp. (h)
Guettardia trilobata Röm. sp.

Diplodictyon heteromorphum Reuss. sp. (vz)
Siphonia ficus Goldf. (h)

Mnoho jiných neurčených spongii.
Achilleum ?

Fucoides sp. (zř)

I zde jsou mnohé spongie v sádrovec proměněné. V souvrství
VIII}. jsou hrubá zrna křemenná barvy zelené a dosahují velikosti
až 15 mm. Jsou dosti hranatá. Také se vyskytují v hornině VIILZ.
hrubé kousky pískovce zeleného křemitého až 0 15 mm délky. Zdá
se, že předchozí křemenná zrna hrubá z něho pochází.

Ve vrstvách VIILS — 4., jež mají úhrnem mocnost pouze 1'7 m,
soustřeďují se vlastnosti pásma VIII i IX. Po stránce petrografické
mohli bychom je již ku pásmu IX. počítati; po stránce palaeontolo-
gické upomínají svými spongiemi ještě na pásmo VII. Počítal-li jsem
je přece ku pásmu VIII., stalo se tak proto, poněvadž teprve v ná-
sledujícím vyšším souvrství IX/. objevuje se větší množství Ostrei
semiplany, právě tak, jako v oněch nejnižších vrstvách pásma IX.

10) Zdá se, že to jsou jen spodní části, tedy zlomky, od Gnettardie tri-
lobaty.

19 X. Čeněk Zahálka:

v okolí Ripu, které byly ve slinito jilovité facii vyvinuty jako zde
u Lenešic.

U samé pece Lenešické cihelny lze v souvrství VIIIZ. vyhle-
dávati spongie mnohem lépe než-li z profilu 85. Zde jest souvrství to
vice zvětráno, takže se z něho lépe spongie vybírati mohou. Tu je
následující

Profil 89.
Obr. 55.

shodný s předchozím, jenže vrstvy jsou ve větším stavu zvětrání,
poněvadž jsou více odkryté.

Patro: Pásmo IX.
4. Pisčitý slin glaukoniticky šedý, pevnější,

s 3. Jilovilý slin měkký, modravý.

| 2. Slin spongiový aneb. slinity vápenec spongiový šedý do bela a do
A žluta. Místy pevnější lavičky. S nenápadným glaukonitem. Obsahuje
EB hojné spongie, také pecky pyritové na povrchu v limonit proměněné.
| 1. Pisčilý slin hrubozrnnÿ glaukonitickÿ spongiový. Tmavošedý do modra,
l na povrchu šedý neb zažloutlý, dosti pevný. Ostatně n 0 něm

totéž, co jsme popsali o vrstvé VOL. profilu 55... . < < . . . 1m
Cesta u pece Lenešické cihélny ; pod cestou pokračuje SNK VIZ. hloubš.

V jednotlivých souvrstvích tohoto profilu jsou tytéž skameněliny
jako u souhlasných profilu 85. Nebudem je tudíž zvláště jmenovati
odkazujíce na profil 85. Pouze ve vrstvě VIIIZ. nalezli jsme zvláštnost,
která nebyla v téže souhlasné lavici VIII4, profilu 85. Je to vy-
skytování se četné

Terebratuliny oracilis Schlott.

Jak jsme již podotkli, lze v souvrství VIILZ. na tomto stanovisku
snadněji spongie vyhledávati, než-li na profilu 85. v témže souvrství.
Sklon vrstev nedal se měřiti, zdá se však býti JV. neb JJV.

Náš profil 89. zakončuje se svým souvrstvím VIIIZ. u cesty
hned při S. straně pece Lenešické cihelny. Za pecí na straně J.
(obr: 55.) nepokračují však vrstvy profilu toho dále, nýbrž nalézáme
tam pásmo X. v té výši, kde bylo po S. straně pece souvrství VIIL/.
V místech, kde je pec Lenešické cihelny, nalézá se tudíž dislokační
rozsedlina, dle níž vrstvy pásma VIII. po jedné straně dostaly se do
téže výše co vrstvy pásma X. po straně druhé.

Asi 700 m na JZ. od Lenešické cihelny je zašlý dvůr Poustka
se zašlým mlýnem. Od tohoto mlýna a dvora vede cesta směrem SZ.

Pásmo VIII. křidového útvaru v Poohří. 11

do Divan. Cesta přejde Pražsko - Duchcovskou — dráhu blízko za
Poustkou u strážného domku. Popojdeme-li za strážným domkem ještě
0 200 m dále po zmíněné cestě a sejdeme zní několik kroků v pravo
(na východ) do pole, Ize nalézti v rozoraném poli úlomky spodních
vrstev pásma VIII. jako u Lenešické cihelny, zejmena ty, které byly
ve vrstvách VITI2 profilu 85. a 89. Blízko nad tímto náleziskem po-
kračuje pásmo IX. ve stráni jako u cihelny. Vrátíme se ku zajímavému
tomuto místu ještě při pásmu IX.

Pásmo VIII. má v okolí Lenešické cihelny, jak v předchozích
profilech uvedeno, jako patro: © pásmo IX., zrovna tak jako mezi
Libochovicemi a Hostenicemi a jako v celém Řipském okolí i v Po-
lomených horách. Základem pak jest pásmo VIT, přístupné u Lene-
šické cihelny spolu S pásmem VI. a V. Stratigrafickä poloha pásma
VIIL v Poohří souhlasí tudíž úplně s onou v širším okolí Ripu
i v Polomených horách.

Sklon vrstev pásma VIII. nedal se měřiti, proto na obr. 55.
nebyl narýsován.

Již RouxGer '") (1847.) zmiňuje se o vrstvách našeho pásma VII.
u Lenešické cihelny: „Bei der Ziegelhütte am Ranaiberg bildet das
unterste Glied des Pläners ein wenig mächtiger grobkörniger Sand-
stein, der fast aus lauter Scyphien zusammengesetzt ist; besonders
häufig sind darin

Seyphia tenuis.

Scyphia isopleura.

Seyphia heteromorpha.

Cnemidium pertusum.
UNS) W-

Darüber erst kommen die thonig-sandigen Gesteine, in denen
hier dolomitische harte Kalk-Bänke ausgeschieden sind, und auf
ihnen wieder die mächtigen Thone ©”) mit

Ostrea sulcata '?) und
Scyphia subseriata. '“)

11) Beiträge str. 650.

12) Našeho pásma IX. část nejspodnější — souvrství 1, 2.
13) Ostrea semiplana Sow.

4) Pleurostoma bohemicum Zitt.

12 X. Čeněk Zahálka:

An der Launer Strasse und bei der Zügelhütte folet darüber
keine andere Schicht mehr. An beiden Orten trifft man an dem
Niveau nach höheren Stellen den gelben Baustein '’); bei der Zügel-
hütte liegen zwischen beiden mächtige Alluvial-Thone, so dass man
sie sich also nicht berühren sieht.“

Srovnejme vrstvy RomiNGEREM tuto popsané s našími:

Rominger. | Zahälka.
Die mächtigen Thone mit Ostrea sulcata und |- Pásma IX.
5 cast
i TES = . ver,
Scyphia subseriata. 1 | nejspodnější.
ET] ce m
Thonig-sandige Gesteine, in denen hier dolomitische

harte Kalk-Bänke ausgeschieden sind.

BDÍ

Unterer Pláner.

Ein wenig mächtiger grobkörniser Sandstein, der fast

Pásmo VII.

aus lauter Scyphien zusammengesetzt ist.

Slovy Unterer Pläner vyjadřuje RomivekR podle Reussa spodní
část onoho pásma, je? Krerdi a Fnrč Teplickým pásmem a my
pásmem X. nazýváme.

Poněkud podobné petrografické poměry pásma VIII. a spodní
části pásma IX. u Lenešické cihelny s vrstvami pásma V. na Bílých
Horkách mezi Louny a Malnicemi (an der Launer Strasse u Ro-
MINGERA) přiměly RomrvekRA k tomu, považovati obojí vrstvy za aequi-

valentní.
Nahradime-li tudíž pojem Roniseerüv: Unterer Pläner — naším

pásmem X., můžeme předchozí určení RomrvekRova v následující
přehled sestaviti, jestliže užijeme čísla našich pásem.

Rominger

U Lenešické cihelny Na Bílých Horkách

IX. nejspodnější

VII. V.

19) Naše pásmo III. Viz obr. 55.

Pásmo VIII. křidového útvaru v Poohri. 13

Aneb jinými slovy řečeno: Ronınger určil pásmo VIII. a nej-
spodnější část pásma IX. u Lenešické cihelny jako spodní část pásma
X. a považoval je na stejnodobé s pásmem V. na Bílých Horkách,
jež také ku spodní části pásma X. počítal.

Že nelze považovati vrstvy našeho pásma VIII. a nejspodnější
část pásma IX. u Lenešické cihelny za aequivalentni s vrstvami
našeho pásma V. na Bílých Horkách u Loun, to dokazujeme takto:

1. Odporují tomu stratigrafické poměry. Spočívá totiž pásmo VIII.
u Lenešické cihelny na jilovitoslinitém pásmu VIE, kdežto pásmo V.
na Bílých Horkách spočívá na velmi glaukonitickém | pískovci
pásma IV. — Pásmo VIII — nejspodnější část pásma IX. u Leneši-
cké cihelny má za patro svrchní část Baculitového pásma IX. složenou
ze slinitých jílů. Pásmo V. na Bílých Horkách není sice vyšším
pásmem pokryto, poněvadž jsme však dokázali, že jest pásmo V. na
Bílých Horkách co do stáří totožno s pásmem V. v okolí Řipu, ne-
mohlo by míti jiné vrstvy patrem než-li pásmo VI.

2. Odporují tomu palaeontologické poměry. Jmenované vrstvy
u Lenešické cihelny mají při podobných poměrech petrografickych
jinou společnost skamenělin než-li vrstvy na Bílých Horkách, jak
z následujícího přehledu patrno.

Na Bilych Horkäch.

Lamna sp.
Lepidenteron.
Coprolith.

—

Lima Hoperi.

Lima elongata.
Pecten Nilssoni.
Pecten pulchellus.
Spondylus spinosus.
Exogyra lateralis.
Exogyra vesicularis.
Ostrea semiplana.
Ostrea hippopodium.
Terebratulina gracilis.

až

10.
— m = —

Skořápky Ostracodů.

Pleurostoma bohemicum.

Achilleum rugosum.
Jehlice spongii.
Nodosarie.
Frondicularie.
Cristellarie.
Textillarie.

\ Globigeriny.

Pásmo V.

( Crassatella arcacea.
Pecten Dujardinii.
Spondylus spinosus.
Exogyra lateralis.
Ostrea semiplana.

| Enoploclytia Leachi,

{ Achilleum rugosum.

V souvrství

Mutiella Ringmerensis.

Terebratulina chrysalis.

—

me —

— m

Mocnost 1

Mocnost 2 m

55 m

G
de

souvrství 1, 2

Pásma IX.

A to — m —

X. Čeněk Zahálka:

U Lenešické cihelny.

m“

Exogyra lateralis.
Ostrea semiplana.

Bairdie.
Ostny ježovek na Achilleích.

-=
Mocnost 4 m

Craticularia vulgata.
Achilleum rugosum.
Jehlice spongii,

Textillarie.
Globigeriny.

Pásmo VIII.

===

Lima elongata.

Spondylus spinosus.

Exogyra lateralis.

Exogyra conica.

Ostrea semiplana.
Gastrochaena amphisbaena.
Terebratulina gracilis.
Craticularia vulgata.
Craticularia Zitteli.
Leptophragma striatopunctata.
? Pleurostoma bohemicum.
Pleurostoma scyphus.
Pleurostoma ramosum.
Guettardia trilobata.
Diplodietyon heteromorphum.
Siphonia ficus.

Paropsites Hindei.
Elasmostoma subpeziza. ]
Achilleum rugosum.

Mocnost 8:3 m

našem IX7, 2. u Lenešické cihelny vyskytovala

by se zajisté hojně Pleurostoma bohemicum, jest-li že by souvrství to
bylo dle Ronmsera aeguivalentem vyšších vrstev pásma V. na Bílých
Horkách, neboť jsou si petrograficky velmi podobné, Zatím jsem však
v souvrství tom ani jednu Pleurostomu bohemicu nenalezl. '“) Praví-li
tedy Romnéer jak jsme již citovali: „und auf ihnen (kommen) wieder

DL FERNE RVV,

Pásmo VII. křidového útvaru v Poohří. 1

die mächtigen Thone mit Ostrea sulcata und Scyphia subseriata,* "")
chtěl tím Rominger říci, Ze vrstvy ty jsou aeguivalentní oněm od
Lounské silnice (Bílé Horky), jež chovají význačnou společnost:
Ostrea sulcata a Scyphia subseriata.

Frıc uvádí z tohoto souvrství tak jako Romixcer Pleurostomu
bohemicu a hojnou Ostreu semiplanu, GuwmBEL pouze Ostreu se-
miplanu.

Ostrea seminlana vyskytuje se skutečně u Lenešické cihelny
v souvrství IX/, 2. hojně. Z toho však nenásleduje ještě, že by
souvrství to aeguivalentní bylo vyšší poloze pásma V. na Bílých
Horkách. Vždyť je nám z našich studii o pásmu V.'*) i o spodní
části pásma IX.!“) v okolí Ripu známo, že jest Ostrea semiplana
hojná tu à tam při podobných poměrech petrografickych. Pleurostomu
bohemicu nalezli jsme v pásmu IX. v okolí Řipu jen na jediném
stanovisku (u Leëic).

3. Konečně sluší uvážiti (to však nejméně na váhu padá) i po-
měry mocností. Jestit necelé pásmo V. na Bílých Horách asi 175 m
mocné (celé pásmo V. jest více než 20 m mocné), kdežto pásmo
VIN. LIX1, 2. u Leneëické cihelny 12:2 m obnáší. Víme však
z našich studií o pásmu III. a IV. v Poohří, že neubývá mocnosti
z právé strany Ohře na levou, nýbrž naopak, přibývá jim na mocnosti.

RoMINGER považuje — jak jsme citovali??) — vrstvy našeho
pásma V. na Bílých Horkách, tak jako vrstvy pásma VIII. a IX7, 2
u Lenešické cihelny na spodní část svého Plánru. To znamená tolik,
jako bychom ony vrstvy řadili ku spodní části pásma X. Že nelze
tak určovati pásmo V- na Bílých Horkách, dokázali jsme ve své
studii o pásmu tom v Poohří. Že však nelze také vrstvy našeho
pásma VIII. a vrstvy IX1, 2. počítati ku spodní části pásma X. to
plyne nejen z jejich polohy stratigrafické ale již ztoho jednoduchého
důvodu, že několik kroků jen od profilu 89. těchto vrstev (obr. 55.)
nalezneme u samé Lenešické cihelny typické nejspodnější vrstvy
pásma X. (spočívající na nejvyšších vrstvách pásma IX.) zcela jiných
poměrů petrografických a s význačnými pro pásmo X. skamenělinami:

Terebratulou semiglobosou
Rhynchonellou plicatilis a Jj.

17) Rozuměj Pleurostomu bohemicu Zitt.

18) Vinek, SZ. úpatí Ripu, Vrchlabec, Jalovéina, Pode Kbelí atd.
19) Slap nad Bechlínem, Lečicé.

20) Viz také v našem pojednání o pás. V. v Poohří: „Bílé Horky.“

16 X. Čeněk Zahálka :

(ak o tom při pásmu X. podrobně se zmíníme.
GumBEL "") zmiňuje se též o vrstvách našeho pásma VIII. v jeho
protilu od Lenešické cihelny ku Břvanům s hora dolů takto:

„6. fester, jedoch důngeschichteter, desshalb bröcklicher, weiss-
gefleckter Grünsandstein mit Arca cretacea, Rhynchonella allata,
Pectunculus sp. ra Tel. RE IL o o

7. fester, kalkiger Grünsandeten in es Banken mit groben
oft grünen Quarzkörnchen und zahlreichen Versteinerungen, namentlich
Zueina) lentieularıs in Unzahl ii. rn... 02m

8. weicher, grünlicher Sand, welcher hier das tiefste aufge-
schlossene Glied zunächst an der Ziegelhütte ausmacht; es steht 3°
mächtig san FE RR en E FI LE NN. ER re RD:

Tyto vrstvy má GumBez za aequivalent jeho ab er
Schichten.“ Srovnäme-li je s naším profilem 85. a 89, odpovídají do-
hromady pouze našemu souvrství VIILZ.

Ve vrstvách, které zde GumBEL popsal, uvádí se mezi jinými
skamenělinami zvláště Arca cretacea (čili naše Arca subolabra), a
Lucina lenticularis (čili naše Eriphyla lenticularis) in Unzahl! Ani
já ani žádný geolog přede mnou nenalezl zde tyto skameněliny. Tím
ovšem nikterak není řečeno, že by se tam nemohla Arca subglabra
a Eriphyla lenticularis nalézati. Vädyt je nám známo, že obě tyto
skameněliny se vyskytují v pásmu VIII. v okolí Řipu. Praví-li však
GůmBEL, Ze je tam „Lucina lenticularis in Unzahl“, zajisté bychom
tam nalezli a s námi i jiní geologové aspoň jediný exemplar. Zdá se
tudíž, že uvádění těchto skamenělin se strany GumBia jest pouhá
domněnka, kterou se má odůvodniti, že vrstvy jmenované náleží ku
Giimblovým Malnickým vrstvám u Malnic, kde je ovšem Arca sub-
glabra i Eriphyla lenticularis velmi hojná a význačná.

GUmBEL ve zmíněném profilu uvádí též mladší i starší vrstvy
než-li jsou ony 6, 7 a 8. Pořádek těchto vrstev nesouhlasí však
s přírodou čili se stratigrafickymi poměry našeho křidového útvaru:
poněvadž Gumsrovr nebylo známo veliké množství dislokac mezi Le-
nešickou cihelnou a Břvany. Dislokacemi těmi vrženy byly často vedle
sebe, po obou stranách rozsedlin dislokačních, vrstvy, co do stáří
úplně rozdílné. O neobyčejně velkém množství spongií, jež vrstvy 6,
7 a 8. chovají, se GumBEL v profilu svém nezmiňuje, ačkoliv mu zdejší
studie RowmixekRovy známy byly. Pravit: „Die Profile N. von Laun am
Fusse des Ranayer — und Chlumbergs, welche durch Ronmımseer’s

21) Beiträge str. 527, 528.

Pásmo VIII. křidového útvaru v Poohří. 17

Mittheilungen erhöhtes Interesse gewonnen haben.“ © Vrátíme se
k profilu Gümblovu ještě při pásmu IX. a X. ip
KResčí,??) tak jako Guusez, určuje vrstvy našeho pásma VIII.
jako Malnické vrstvy slovy: „Teprva dále od řeky (Ohře) pod jižní
patou čedičové homole Ranné u Lenešické cihelny pozoruje se opět
řasák s naloženými na něj opukami Teplickými a slíny Březenskými,
avšak již s úklonem protivným totiž jižním.“
. Kresèi právě tak jako GumBEL se domnívá, že Malnické vrstvy
jeho u Lenešické cihelny čili naše pásmo VITE pokryty jsou Tepli-
ckými vrstvami a tyto zase Březenskými. DokäZem při pásmu. IX.
a X. pravý opak Vrstvy našeho pásma VIII. čili Giimblovy a Krej-
čího Malnické vrstvy u Lenešické cihelny pokryty jsou pásmem
Březenským (IX.) a na toto následuje teprve pásmo Teplické (X.)
Fnrč??) určuje zase vrstvy našeho pásma VIII. u Lenešické
cihelny spolu s nejspodnější částí našeho pásma IX. zcela tak jako
Rousmseer. Považuje vrstvy ty za spodní část. Teplických vrstev a za
aeguivalentní vrstvám našeho pásma V. na Bílých Horkách u Malnic,
jež také jako spodní část pásma Teplického určil. Píše: „Nejspodněji
leží rezavé, pisčité, na omak drsné opuky, které hojně Craticularif
Zitteli Poč. obsahují; pak následuje nahnědlá vrstvá slinitá s Pleuro-
stoma bohemicum a s četnou velkou Ostrea semiplana. Výplav dává
velké množství foraminifer z rodů Globigerina a Textillaria, jakož
i jehlice houbové. Následující pak modravá vrstva obsahuje Achilleum
bisguitiforme Fr. a Achilleum rugosum var elliptica. Souvrstvi končí
se zde bílými slíny. V celku jsou zde tytéž vrstvy jako na Bílé
Hoře (Lehmbrůche) na pravém břehu Ohře a souhlasnost jich bý
úsilnějším studiem ještě jasněji vyšla na jevo.
Posoudili jsme již u RomrxceRA tento způsob určování vrstev
našeho pásma VIII. a nejspodnější části pásma IX. (viz v předu).
FRrč neměl příležitost viděti základ našeho pásma VIII., totiž
jilovitoslinité vrstvy pásma VI + VII. blízko Lenešické cihelny, jak
jej uvádíme na profilu 85. a znázorňujeme na obr. 54., neboť po-
važuje nejvyšší vrstvy našeho pásma III. (Bělohorské vrstvy ve
smyslu Kresüino, nikoliv Krièe) za základ našeho pásma VHT. Do-
mnívá se totiž Fnrč, že naše nejvyšší část pásma III. od Hrádku, již
Frrč Lounskými koulemi nazývá, zapadá tak ku Lenešické cihelně,
že přichází pod naše pásmo VII. "Tento náhled vyvrácen jest naším

22) Studie str. 59.
23) Teplické vrstvy str. 26.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 2

18 X. Čeněk Zahálka:

profilem 85. a obrazcem 54. 1 55., na něž zvláště upozorňujeme. Naše
pásmo III. od Hrádku nejen, že nepřichází jako základ pod pásmo
VIII. u Lenešické cihelny, ale ono přichází úplně ve styk s pásmem
IX. při Ránské dislokační rozsedlině (r na obr. 54. 55.) Frıö?*) píše
o tom takto: „Nad cihelnou v Lenešicích odkryta jsou nejhlubší
lože Teplických vrstev příkopy a prorvami vodními. Leží tu na
opukách poněkud glaukonitických, jež čítám ještě ku vrstvám Malni-
ckým. Když sledujeme opuky v Hradeckých lomech odkryté **) podél
jih svahu k Oharce, nalezneme je též odkryté v malém lomu““) nad
Lenešickou cihelnou, a můžeme pozorovati, jak zapadají pod mladší
vrstvy,?“) které níže v cihelně samé vystupují ve vodních stržích.
Jest to glaukonitická opuka,“*) která tu vložena jest mezi opuky
Vehlovické ??) a vrstvy Teplické““) a dle skamenelin se tu k vrstvám
Malnickým a sice ku koulím Lounskym?') připočísti musí. Nalezl jsem
v nich:

Oxyrhina Mantelli. “*)
Oxyrhina angustidens.
Corax heterodon.

24) Teplické vrstvy str. 26.; Bělohorské vrstvy str. 49.

25) Srovnej naše: Pásmo III. (Bělohorské) v Voohří, str. 62 až 67.

26) Srovnej naše: Pásmo III. (Bélohorské) v Poohri, str. 68.

21) Frıc tím míní své Teplické vrstvy u cihelny, to jest naše pásmo VII.

28) To jest ona v malém lomu, viz Pásmo III. v Poohří, profil 41. souvrství
11172702.

29) Vrstvy, které Fric slovy „Vehlovicke opuky“ myslí, nenáleží co do stáří
ku Vehlovickým opukám ve Vehlovicích &ilı k našemu pásmu VI., nýbrž ku pásmu III.
čili Fricovÿm Semickým slínům čili Krriciro Bělohorským vrstvám. Viz o tom
podrobnější posudky v naší práci: Pásmo III. v Poohří, zvláště na str 30 až 33
40, 42, 52, 65 až 68.

39) Vrstvy ve zmíněném lomu nejsou pokryty žádnými vrstvami mladšími
útvaru křidového (viz náš profil 41.); kdyby však byly pokryty, nebyly by po-
kryty vrstvami Teplickými čili naším pásmem X., nýbrž Dřínovskými vrstvami
čili naším pásmem IV. čen

31) Poukázali jsme již na to při pásmu IV. a V.útvaru křidového v Poohří,
že Lounské koule v Lounech a Malnicích nejsou samostatnými vrstvami českého
útvaru křidového, nýbrž že náleží místy ku pásmu IV. hlavné řasáku) a místy
ku nejspodnější části pásma V. čili ku Avellanovým vrstvám. I zde vidíme mezi
Lenešickou cihelnou a Hrädkem, že ty vrstvy, které Fri jako Lounské koule
určuje, nejsou samostatným horizontem Malnických vrstev, neboť náleží ku nej-
vyšší části pásma III. čili ku Fricovÿm Semickým slínům čili Krescino Bělohor-
ským vrstvám.

92) Tento Frièüv seznam skamenělin jsme v pojednání našem 0 pásmu III.
v Pookří při profilu 41. opomenuli uvésti.

Pásmo VIII. křidového útvaru v Poohří. 19

Baculites undulatus.
Turritella multistriata.
Dentalium medium.
Isocardia gracilis.
Pectunculus lens (vh.)
Tellina semicostata (vel. velký)
Panopaea gurgitis.

Lima Sowerbyi.

Lima pseudocardium.
Pecten Nilssoni.

Ostrea hippopodium (juv.)“

Počra *) ve svém díle: Beiträge zur Kenntniss der Spongien
der böhmischen Kreideformation,“ zpracoval spongie vyskytující se
v našem pásmu VIII. u Lenešické cihelny a uvádí při popisu těchto
spongii jako náleziště: Malnické a Teplické vrstvy. O spongiích
z Malnických vrstev praví: „Die in den Malnitzer Schichten bei
Lenešic am Fusse des Berges Rannay gesammelten Spongien besitzen
vortrefflich erhaltene Skelete und es ist dieser Fundort der Malnitzer
Schichten in unserer Kreide der einzige, wo in der Regel Spongien
im guten Zustande vorkommen.“ Seznam popsaných spongií s udáním
vrstev, z nichž pochází (dle Počty) jest tento:

Craticularia vulgata Poč. — Teplické vrstvy.

Craticularia Zitteli Poč. — Malnické vrstvy.
Leptophragma striatopunctata Roem. sp. — Teplické vrstvy.
Pleurostoma bohemicum Zitt. — Teplické vrstvy.
Pleurostoma ramosum Gerst. sp. — Teplické vrstvy.
Guettardia trilobata Róm. sp. — Teplické vrstvy.
Siphonia ficus Goldf. Malnické vrstvy.

Paropsites Hindei Poč. — Malnické vrstvy.

Elasmostoma subpeziza D'Orb. — Malnické vrstvy.

Naše pásmo VIII. u Lenešické cihelny bylo tedy určováno takto:

Zahálka
1898.

Počta
1883 — 5.

Gümbel
1868.

Rominger
1847.

Krejčí
1870.

Frič
1889.

X
VIII | X | IV | IV | IV | X

33) Abhandlungen der k. bóhm. Geselsch. d. Wissenschaften 1883—1884--1885
DLA

20 X. Čeněk Zahálka: Pásmo VII. křidového útvaru v Poohří.
Mimo to GimBEL a Frié měli naše pásmo VIII. za aequivalentni
s pásmem V. na Bílých Horkách u Malnic.

Jak z naší studie 0: „Pásmu VIII. křidového útvaru v okolí
Řipu“ je známo, je pásmo VIII. až na nejspodnější vrstvy jeho
stejnodobé s Fričovým „Prvým kvádrem Kokořínským“ v oboru Jizer-
ských vrstev v Polomených Horách. Z té příčiny jest i pásmo VIII.
v Poohří z větší části aeguivalentní Fničovu Prvému kvádru Koko-
řínskému.

V naší studii: „Pásmo VIII. křidového útvaru v okolí Řipu,“
srovnávali jsme pásmo VIII. s prácemi Friöovyuı o útvaru křidovém
v okolí Loun a Malnic a došli jsme k tomu úsudku, že by pásmo
VIII. bylo aeguivalentní s vrstvami, jež Fri Lounskými koulemi
nazval a za stejnodobé s Reussovyu Exogyrovým pískovcem považoval.
Proto připojili jsme ku názvu našeho pásma VIII. v okolí Řípu též
název „Lounské“. Když jsme však nyní podrobně stopovali veškerá
pásma křidového útvaru v okolí Ripu Poohřím až do okolí Loun a
Malnic, shledali jsme, že Fničovy Lounské koule nejsou samostatným
horizontem českého křidového útvaru (Vix naše pojednání o pásmu
IV, V, a VIII. křid. útv. v Poohří). Následkem toho uvedli jsme již
při pásmu IV., že tím padá naše srovnání pásma VIII. s Lounskymi
koulemi. ©

U pásem III. až VII. v Poohří jsme pozorovali, že čím dále
z okolí Řipu do okolí Postoloprt, tím více přibývá vrstvám jehlic
spongií. To samé platí i o pásmu VIII. V tom nejen jehlice spongií
u velikém množství se nalézají, ale i celé spongie. Take v tom
shoduje se pásmo VIII. s předchozími pásmy III. až VII., že se
stává čím dále k Postoloprtům bohatším glaukonitem, což souvisí jak
víme z našich prací s přibýváním jehlic spongií, poněvadž tyto často
z glaukonitu složeny bývají.

Také se mění pásmo VIII. z okolí Řipského do okolí Postoloprt
v jiné facie. Blíže Řipu, Roudnice a Budyně sestávaly vrstvy pásma
VII. z pisčitých slínů jen místy s hrubším zrnkem glaukonitu a
křemene a se skrovnými lavicemi vápencovými. U Libochovic přibylo
vrstvám hrubších zrnek křemene i glaukonitu a u Lenešic jest jich
tolik, že některé partie hrubozrnného pisčitého slínu v pískovec již
přechází. Vyšší vrstvy přechází u Lenešic ve vápence a slíny.

m —

Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Viskem dra Edv. Grégra v Praze i898.

“

h à

Obr.JÍ. Profil od Foustky k Lenesicke cihelné.

Foměr delky 4: 6250

>
Le]

| fs parameter pra =)
N a

Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemal.přírodověd 1896.

XI.

Bau der obersilurischen Dipnoer-Záhne.

Von Prof. Dr. J. V. Rohon in Prag.
(Mit 1 Tafel).

Aus dem Institut fůr Histologie und Embryologie der k. k. bohmischen
Universitát in Prag.

(Vorgelegt den 1. April 1898).

In meiner Monographie der obersilurischen Fische von der
russisch-baltischen Insel Oesel*) beschrieb ich ausser zahlreichen
Selachier-Resten eine Reihe von Versteinerungen, die ich als Zähne
von Dipnoern deutete. Zu dieser Deutung gelangte ich in Folge meiner
Untersuchung der äussern Form und des histologischen Baues der-
selben Versteinerungen. Dabei wies ich auf die bedeutenden Unter-
schiede, welche sich aus der Vergleichung dieser Gebilde mit solchen
aus den devonischen Ablagerungen Russlands ergaben, hin und be-
merkte gleichzeitig, dass das karge Untersuchungsmaterial nur in
eingeschränktem Masse bei der Untersuchung histologischer Verhält-
nisse verwendet werden konnte.

An meine damaligen Untersuchungen anknüpfend, sagte ich
Folgendes: **) „Während bisher nur Selachier und Ganoiden aus den
obersilurischen Ablagerungen bekannt waren, werden gegenwärtig auch
Reste von Dipnoern beschrieben. Durch diese Wendung wird einer-
seits die zeitliche Verbreitung der Fischreste vervollständigt, anderer-
seits werden unsere Kenntnisse in stratigraphisch-palaeontologischer
Beziehung gefördert.“

*) Rouox, J. V. Die obersilurischen Fische von Oesel. II. Theil. Mémoires
de V Académie Impériale d. sc. de St.-Petersbourg, VII. Série. Tome XLI. Nr. 5.
St.-Petersbourg 1893.

**) Ibid. pag. 2.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898, 1

2 XE J. V. Rohon:

Indes hat sicherlich meine Darstellung mit den in ihrer Be-
sleitung befindlichen Abbildungen bei dem aufmerksamen Leser keinen
völlig befriedigenden Eindruck hervorgerufen, weil eben das Unter-
suchungsmaterial zur Entscheidung einer so wichtigen Frage, um die
es sich diesfalls handelte, unzulänglich erscheinen musste. Ich gestehe,
dass es mir nicht anders erging.

Letzterer Umstand gab mir denn auch den Anlass zu erneuten
Untersuchungen in Betreff desselben Gegenstandes, um so mehr, als
ich gegenwärtig über grösseres und besser erhaltenes Material ver-
fügen konnte. Die nachfolgenden Mittheilungen sollen den eventuellen
Einsprüchen, welche man gegen die Richtigkeit meiner früheren
Darstellung erheben könnte, begegnen, und eine genauere Beschrei-
bung der äussern Form und der histologischen Structur von diesen
zweifelsohne merkwürdigen Dipnoer-Zähnen liefern.

Von nicht zu unterschätzender Bedeutung ist namentlich der
histologische Bau dieser Fossilien. Diesbezüglich sagte ich gelegentlich
meiner früheren Untersuchung: *) „Bemerkenswerth ist weiterhin
deren histologischer Bau, welcher, wie wir oben sahen, aus einem,
wenn ich mich so ausdrücken darf, gemischten Gewebe besteht,
dessen Bezeichnung als Osteodentin mir am zweckmässigsten erschien.
In der homogenen Grundsubstanz drängen sich die verhältaissmässig
sehr breiten Havers’schen Kanäle, von denen zahlreiche Dentin-
röhrchen mit starker Verästelung und den hierdurch hervorgerurenen
Netzwerken entspringen. Zwischen diesen und Havers’schen Kanälen
kommen ziemlich dicht gedrängt kleine Räume mit kurzen Fortsätzen
vor. Über die Bedeutung dieser Körperchen könnte man folgende Alter-
native aufstellen: entweder sind diese Körperchen echte Knochen-
zellen oder Knochenkörperchen, wie ich oben annehmen zu
können glaubte, oder aber bieten sie die Reste von Odontoblasten dar.
Die letztere Annahme oder Deutung scheint von zweifelhaftem Werthe
zu sein. Gegen diese Deutung spricht namentlich der Umstand, dass die
Körperchen von unten, d. h. von der Basis an bis ganz nach oben,
wo die ganze Masse von einer zarten Schmelzschicht äusserlich über-
zogen ist, mehr oder minder zahlreich vorkommen. Ganz genau solches
Verhältniss ist mir zwar bei den Gewebsformen der Hartgebilde von
Wirbelthieren unbekannt, hingegen existiren in einzelnen Fällen
ähnliche Verhältnisse bei Flossenstacheln (z. B. Polypterus), wo die

*) Romon, l. c. pag. 111.

Bau der obersilurischen Dipnoer-Zähne. 3

Grundsubstanz des Vasodentins auch typische Knochen-
zeilikern muhrt., *)

Zu dieser Beschreibung fügte ich noch folgende kurze Be-
trachtung hinzu: **) „Es kann uns also nicht im Mindesten befremden,
in den Kieferzähnen, welche aus obersilurischen Ablagerungen her-
rühren, der Vereinigung von Vasodentin und Knochen-
substanz in ein Ganzes (Osteodentim) zu begegnen. Wir können
füglich ähnliche Veränderungen und Unterschiede im histologischen Baue
der Fischreste vom hohen geologischen Alter mit allem Recht erwarten.
Weniger consequent wäre meiner Ansicht nach der entgegengesetzte
Fall, d. h. wenn man annehmen wollte, dass entgegen den stetigen
Umformungen dieselben Verhältnisse in der mikroskopischen Structur
herrschen sollten. Im Gegentheil müssen wir je nach dem geologischen
Alter bald einer mehr oder minder ausgeprägten Vereinfachung, bald
aber einer stärkeren oder schwächeren Differenzirung im histologischen
Baue gewärtig sein.“ ***)

Das Citat beweist, meine ich, zur Genüge, dass ich mich über
das Wesen des feineren Baues der in Rede stehenden Versteinerungen
mit gewisser Reserve aussprach ; dass ich aber andererseits die grosse
Bedeutung, welche diesfalls die histologischen Verhältnisse in morpho-
logischer und überhaupt in biologischer Beziehung haben, mit dem
entsprechenden Nachdruck hervorhob.

Es liegt nunmehr in meiner Aufgabe die Resultate gegenwärtiger
Untersuchung zu schildern.

Untersuchung.

Das Material, welches ich gegenwärtig verwenden konnte, ver-
danke ich, wie schon öfters, dem freundlichen Entgegenkommen des
Herrn ALsxavDER SImoxsox ; dasselbe wurde, wenn ich mich wohl erin-
nere, im Sommer 1894 von Herrn Simoxsox in Ohhesaare auf der Insel
Oesel gesammelt. Dasselbe bestand aus zwölf Exemplaren, von denen
mehrere sehr gut erhalten waren, während einige nur in Bruchstücken
vorlagen. Die besten Exemplare sind auf der beiliegenden Tafel in

*) Um etwaigen Missverständnissen vorzubeugen, bemerke ich, dass diese
Angabe sich auf den basalen Abschnitt der Flossenstacheln des Rückens von Po-
lypterus bezieht.

**) Ibidem pag. 112.

bi pas Liu und) 12.

4 XI. J. V. Rohon:

3-, 6-facher Vergrösserung von Herrn Dr. K. Sure mit grosser Sorg-
falt und Gewandtheit nach der Natur gezeichnet worden. Die Figuren
1—5 stellen eben so viele Zahnplatten in der Flächenansicht vor:
hingegen zeigt die Figur 6 die blossgelegte Basalfläche des Zahnes
in der Figur 5 und zwar bei derselben Vergrösserung, nämlich
vierfachen.

Ich werde im folgenden zunächst die makroskopischen Verhältnisse
der in den vorerwähnten Abbildungen dargestellten Zähne beschreiben,
um dann erst die spezielle Darstellung der histologischen Structur
folgen zu lassen. In Figur i sehen wir einen vollkommen erhaltenen
Zahn in der Flächenansicht und zwar bei dreifacher Vergrösserung.
Der längste Durchmesser seiner natürlichen Dimensionen beträgt
8 mm. und der grösste Breitedurchmesser 5 mm. Die Form dieses
Zahnes entspricht annähernd einem Dreieck, dessen Begrenzungsflächen
gekrümmte Linien bilden. Der mittlere Abschnitt ist stark gewölbt;
von der Wölbung ausgehend, entspringen mehrere Leisten, welche
bogenförmig nach verschiedenen Richtungen verlaufen, um an der
Peripherie mit mehr oder weniger scharfen Vorsprüngen zu endigen.
Zwischen den Leisten, von denen man fünf deutlich sehen kann, ist
der Zahn abgeflacht. Die Abflachung ist namentlich am Vorderrande
des Zahnes sehr bedeutend ; an dieser Stelle bemerkt man die An-
deutung von fünf kurzen und schwach entwickelten Leistchen, die
allerdings nur die Randpartie des Zahnes einnehmen. Die übrigen
Abflachungen sind mehr gebogen als gerade. Auf der rechten Seite
des Zahnes und von der mittleren Leiste an erscheinen acht kugelige
Höckerchen, von denen die vier grösseren theils auf der Leiste, theils
neben ihr vorkommen, während die vier kleineren hinter den ersteren
in einer Reihe geordnet sind. Der ganze Zahn ist schwarz gefärbt;
diese Färbung rührt von der vollständigen und gleichmässigen Durch-
tränkung der Zahnsubstanz mit bituminöser Masse her.

In Figur 2 ist ein ähnlicher Zahn bei dreifacher Vergrösserung
abgebildet. Flächenansicht von: oben dargestellt. Der längste Durch-
messer des Zahnes beträgt 1 cm. und 1 mm., der grösste Breite-
Durchmesser 6 mm. Wie aus der Abbildung ersichtlich, ist der Zahn
beschädigt; immerhin bewahrt er annähernd die Form eines Dreieckes
Auch hier ist die mittlere Zahnmasse intensiv gewölbt; der gewölbte Ab-
schnitt setzt sich bis in den rechterseits befindlichen Vorsprung fort.
In gleicher Weise, wie am vorigen Zahne, findet sich eine steile Ab-
flachung am Vorderrande mit 8 parallel angeordneten Leistchen, die
jedoch etwas länger sind als die der entsprechenden Stelle am vor-

Bau der obersilurischen Dipnoer-Zähne. 5

angehenden Zahn. Das wesentliche Merkmal dieses Zahnes besteht
allerdings in der grösseren Anzahl ziemlich gleich grosser runder
Tuberkeln, welche aber am Hinterrande des Zahnes vorkommen. Durch
die intensive schwarze Färbung zeichnet sich, aus eben denselben
Gründen wie der vorige, auch dieser Zahn aus.

In der Figur 3 haben wir einen bedeutend kleineren Zahn vor
uns; dessen freie Oberfläche, von oben gesehen, intensivere Differen-
zierung aufweist. Zunächst ist der beträchtlich gewölbte Zahnabschnitt
in der Richtung nach dem Hinterrande concentrirt, nimmt demnach
nicht, wie dies bei den vorangehenden Zähnen der Fall, den mittleren
Zahnabschnitt ein. Von der Wölbung entspringend, verlaufen gegen
den Vorderrand 6 scharf ausgeprägte Leisten, auf denen theils isolirte,
theils vereinigte Tuberkeln sitzen; sämmtliche Tuberkel sind mit den
sie tragenden Leistchen auf das innigste verschmolzen. Der Zahn ist
vollkommen schwarz und bei sechsfacher Vergrösserung abgebildet.
Die Dimensionen desselben sind: der längste Durchmesser 4 mm,
grösster Breitedurchmesser 2 mm.

Wie der vorige, ebenso stellt sich der in Figur 4. bei vierfacher
Vergrösserung abgebildete Zahn als ein plattförmiges Gebilde dar;
seine gezeichnete freie Oberfläche ist namentlich gegen den Hinter-
rand zu gewölbt, jedoch im Ganzen etwas abgerieben; auch ist der
linke Endabschnitt des Zahnes abgebrochen. Immerhin ist dieser Zahn
durch eine Reihe von mehr oder weniger deutlichen Leisten ausge-
zeichnet. Die Leisten sind zwar unregelmässig geordnet und nicht
gleichmässig entwickelt, führen aber einerseits isolirte (linkerseits),
andererseits verschmolzene Tuberkel von verschiedener Grösse; ausser-
halb der Leisten bemerkt man mehrere vereinzelte (rechterseits)
deutlich differenzirte Tuberkel. Auffallender Weise ist die Färbung
des ganzen Zahnes eine lichtbraune, obgleich an den Dünnschliffen
die ganze Zahnsubstanz von bituminöser Masse stark infiltrirt ist.

Die in den Figuren 3 und 4 abgebildeten und eben beschriebenen
Zähne haben unstreitig eine Ähnlichkeit mit den devonischen Zahn-
platten, welche Chr. H. PaxpeR“) in seinem bekannten Werke über
Cienodipterinen auf Tafel 7, Figur la unter dem Namen Dipterus
Keyserlingii abgebildet und beschrieben hat. Es macht sich aber bei
der letzteren Zahnform ein wesentlicher Unterschied bemerkbar, indem
die auf den Leistchen sitzenden Tuberkel sehr deutlich differenzirt

#) Pınper, Chr. H.: Über die Ctenodipterinen des devonischen Systems.
St. Petersburg 1858. (Monographie.)

6 XI. J. V. Rohon:

sind, während dies bei den silurischen Formen keineswegs der Fall
ist. Der von PaxpER beschriebene Zahn stammt aus Central-Russland
und zwar aus der Umgegend der Stadt Orel und dürfte der Grösse
nach den in Figur 5 und 4 gezeichneten völlig entsprechen. Ich selbst
fand 1889 gelegentlich meiner Excursion in der Orlov’schen Gubernie
mehrere Zahnplatten des Dipterus Keyserlingii. Bemerkenswert ist
der Umstand, dass sämmtliche von mir untersuchten silurischen Zahn-
platten vereinzelt vorkommen; ich konnte weder an der vom Gestein
entfernten basalen Fläche der Zähne noch an den Querschliffen der-
selben nicht die geringste Spur etwaiger Verbindung mit Kieferbe-
standtheilen auffinden. In ähnlicher Weise kommen auch die devo-
nischen Dipterus-Zähne namentlich in der Umgebung von Orel vor.

Es erübrigt uns noch die Fig. 5 und 6. In der ersteren Figur
ist die Ansicht der freien Oberfläche des Zahnes dargestellt. Die
Form des Zahnes ist annähernd viereckig, seine Dimensionen sind
dieselben wie diejenigen des in Figur 3 abgebildeten Zahnes, nämlich
der längste Durchmesser 4 mm., grösster Breitedurchmesser 2 mm.
Der ganze Zahn war vollkommen gleichmässig mit bituminöser Sub-
stanz imprägnirt und daher von schwarzer Färbung. Der stark ge-
wólbte Zahnabschnitt ist mehr dem Hinterrande genähert ; die Seiten-
theile sind nicht steil abgeflacht. An der vorderen mässig gewölbten
Fläche bestehen mehr oder weniger entwickelte Leisten, von denen
die zwei letzten (rechterseits) je einen Tuberkel tragen. Einige un-
deutliche Leisten kommen auch auf der linken Seite der Zahn-
platte vor.

Endlich zeigt die Figur 6 die Ansicht der basalen Fläche des-
selben Zahnes. Schon aus der Schattierung der Figur ersieht man
deutlich, dass diese Basalfläche concav erscheint. Die Concavität
entspricht der Convexität oder der gewölbten Zahnpartie, welche
an der freien Oberfläche des Zahnes wahrzunehmen ist. Die sehr
deutlich sichtbaren runden Lücken (H), welche zum Theil mit der
Gesteinsmasse erfüllt sind, stellen die zahlreichen und regellos ge-
ordneten Mündungen der Havzrs’schen (Gefäss-) Kanäle dar.

In derselben Weise waren auch die Basalflächen mehrerer anderer
von der Gesteinsmasse befreiten Zäbne beschaffen; dabei entsprach
stets die Concavität der Basalfläche der Convexität von der freien
Oberfläche. Demnach sind diese Zähne insgesammt als gewölbte, mit
Leisten und Tuberkeln ausgestattete Gebilde zu bezeichnen.

Histologischer Bau. Bevor ich an die Besprechung histologi-
scher Verhältnisse herantrete, möchte ich die betreffenden Beziehungen

Bau der obersilurischen Dipnoer-Zähne.

où |

der devonischen Dipnoer-Zähne voraussenden. Chr. H. PaxpER äussert
sich hierüber in seinem vorhin citirten Werke folgendermassen :*) „Der
zusammengesetzte Bau der Zahnplatten von Dipterus lässt schon
vermuthen, dass ihre Structur verwickelter sein wird, als man bei
einfachen Zähnen zu finden gewohnt ist. Abgesehen von der Ver-
schiedenheit zwischen der Basis und den hervorragenden Spitzen der
Kaufläche, von denen die erstere aus Knochen besteht, die letzteren
aus wirklicher Zahnsubstanz gebildet werden, zeigt sich noch an
einigen Gegenden der Platte wahre Schuppensubstanz, die mit der,
die äussere harte Hautbedeckung der Thiere bildende, ganz identisch
ist. Wir unterscheiden daher fürs erste diese drei von
einander. Vom hinteren inneren Winkel werden die in regel-
mässigen Reihen gestellten zahntragenden Rippen, bis zum vorderen
und äusseren Rande, ihrer ganzen Länge nach, von einem, hinten
und vorn blind endigenden Kanal, dem Pulpkanal durchbohrt und
dieser trennt die untere Knochensubstanz von dem oberen Dentin
Taf. 5, Fig. 6, 7, 12, 13d. — — — — — —

„Betrachten wir die Zahnplatte mit ihrer Basis als ein zusam-
menhängendes Ganzes, so können wir vier auf einander folgende ver-
schiedene Substanzen unterscheiden, die unterste mit grossen Gefäss-
kanälen, die in allen möglichen, aber vorherrschenden horizontalen
Richtungen verlaufen und durch eine Grundmasse voller strahliger
Knochenzellen von einander geschieden werden, auf diese folgt eine
durch das netzartige Gewebe der Meduilarkanále **) ihr sehr ähnliche,
allein mit Knochenzellen in der Grundmasse, die keine Ausstrahlungen
besitzen; höher hinauf verlieren sich auch diese letzteren und die
Grundmasse ist ganz homogen, obgleich der Verlauf der Gefässkanäle
noch fast immer derselbe bleibt, und endlich die wahre Zahnsubstanz,
in welcher die Gefässkanäle einen verticalen Verlauf annehmen, nach
allen Seiten die feinen Tubuli von ihnen ausstrahlen und gegen die
Peripherie des Zahnes an Lumen abnehmen. Ausserst selten kann
man an einem verticalen Durchschnitte einer einzigen Zahnplatte diese
vier verschiedene Substanzen zugleich beobachten; es finden hier bei
den verschiedenen Species nicht nur sondern bei derselben Art an
verschiedenen Stellen, Abänderungen in den Verhältnissen der einen
Substanz zur andern, statt, indem oft eine gänzlich fehlt.“

Hören wir noch den Bericht desselben Forschers über einen

*) Panper, |. c. pag. 25 und 26.
**) i. e. Havers’sche Kanäle.

8 XI. J. V. Rohon:

noch viel merkwürdigeren Zahnbau der devonischen Dipnoer; der
Bau betrifft die Form Cheirodus, ein Synonym für Conchodus M’Coy.
Paxper schreibt: *) „Die mikroskopische Structur der Zähne von
Cheirodus ist in mancher Hinsicht sehr ausgezeichnet, der Über-
gang wahrer Knochensubstanz mitstrahlenden Knochen-
zellen in Zahnsubstanz, das Hineindringen der ersteren in die
letzteren und gleichsam kleine einzelne Zähnchen, aus denen die ganze
Masse der Zahnplatte besteht, von einander trennend, ist wohl etwas
sehr abweichendes. Bei Dipterus konnte man noch einen Pulpkanal
erkennen, der zwischen Dentin und Knochen die beiden Substanzen
von einander schied, etwas Ähnliches scheint nach den Zeichnungen
von Acassız (Recherches etc. Tom III, Tab. M Fig. 1, 2) auch
bei Ceratodus vorzukommen, fehlt aber Cheirodus gänzlich. Bei Dip-
terus sehen wir schon die einzelnen Erhabenbeiten der Kaufläche
als für sich bestehende Zähne an, die vollständig von einander ge-
trennt waren; bei Cheirodus sind sie alle zusammengeschmolzen und
bilden eine zusammenhängende Masse durch Anastomosiren ihrer
Markkanäle.

„Macht man aus der Mitte des Zahnes, seiner Länge nach, dem
hinteren Rande näher als dem vorderen, ungefähr von der Gegend
von g Fig. 15, Taf. 6, also dort, wo die Gaumenplatte eine glatte
Ebene besitzt, einen verticalen Schnitt, schleift diesen so weit von
beiden Seiten ab, dass er von der Dicke einer dünnen Pappe nur
durchscheinend wird, so unterscheidet man schon unter der Loupe
die knöcherne Substanz der unteren Basis, von der oberen Zahnplatte
und sieht wie erstere in regelmässigen bestimmten Entfernungen in
die obere hellere glasartige Substanz der Krone hinaufsteigt und
letztere sich in die Zwischenräume der ersteren hinuntersenkt, ja
man kann schon bei geringerer Vergrösserung die einzelnen Zähnchen
von einander unterscheiden. Wird das Abschleifen so weit fortgesetzt,
dass der Durchschnitt hinreichend dünn ist, um unter dem Mikroskop
betrachtet werden zu können, Fig. 19, so tritt die Verschiedenheit
der beiden Structur noch deutlicher hervor, und man verfolet die
strahligen Knochenzellen der Basis, bis zu einer gewissen Höhe,
die Zwischenräume zwischen den kleinen Zähnchen einnehmend.“

Wie aus den so eben angeführten Citaten hervorgeht, gelangte
Pısper bei seinen mikroskopischen Untersuchungen der Dipterus- und
Conchodus- (Cheirodus)-Zähnen zu sehr beachtenswerten Ergebnissen.

*) PANDER, I. c. pag. 35.

Bau der obersilurischen Dipnoer-Zähne. 9

In Bezug auf die Dipterus-Zahnplatten fand er eine complicirte
Structur; er konnte an den Querschliffen vier über einander ge-
lagerten Schichten unterscheiden: 1. die unterste, aus Knochensubstanz
bestehend, 2. modificirte Knochensubstanz, in welcher die Haver’schen
Kanäle Netze bilden und in deren Grundsubstanz Knochenhöhlen ohne
Primitivróhrchen vorkommen, 3. eine Schicht, welche aus Haver’schen
Kanälen und einer der Knochenzellen entbehrenden Grundsubstanz
gebildet wird; endlich 4. die wahre Zahnsubstanz (eigentlich Vaso-
dentin), in welcher die Gefässkanäle senkrecht verlaufen und zahl-
reiche feine Tubuli entsenden. Zwischen den aus Vasodentin beste-
henden und den Rippen oder Leisten äusserlich aufsitzenden Zähnchen
einerseits und andererseits zwischen der knöchernen Basis der Zahn-
platte zeigt sich die Pulpahöhle. Indes sind die vier erwähnten
Schichten nicht in allen Fällen constant, da sie an verschiedenen
Stellen der Zahnplatte sofern Abänderungen erleiden, als häufig die
eine oder andere von den Schichten fehlt.

Wesentlich anderer Art sind die Verhältnisse bei der Zahnform
Conchodus. In histologischer Hinsicht bietet hier einen fundamen-
talen Unterschied die innige Vereinigung der Knochensubstanz mit
der Zahnsubstanz, indem beide Substanzen unmittelbar in einander-
greifen; mithin giebt es keine Grenzen zwischen ihnen. Ob die Dip-
terus- und Conchodus-Zähne an ihrer freien Oberfläche Schmelz be-
sitzen, darüber macht Paxper keine Angaben.

Anlangend die Frage nach der histologischen Structur von den
vorhin beschriebenen silurischen Dipnoer-Zähnen, so hatte ich, wie
oben schon bemerkt, bei diesen Gebilden eine Substanz beobachtet,
die wegen ihrer auffallenden Zusammensetzung von mir als Osteo-
dentin bezeichnet worden ist. Im Allgemeinen wird aber unter letzterer
Bezeichnung eine Substanz verstanden, in deren Grundsubstanz neben
Knochenzellen und Havers’schen Kanälen noch Dentinröhrchen vor-
kommen; dabei gehen die Primitivröhrchen sowohl mit den Dentin-
röhrchen als mit den Havers’schen Kanälen eine innige Verbindung
ein. Nachdem ich jedoch bei den gegenwärtigen Untersuchungen einen
genauern Einblick in die feinen Structurverhältnisse gewonnen, finde
ich die Bezeichnung „Osteodentin“ unpassend, da die diesbezüglichen
Verhältnisse in einiger Hinsicht von meinen früheren Angaben ab-
weichen. Wie oben gezeigt, hatte ich bei früherer Gelegenheit (pag. 2)
in der homogenen Grundsubstanz breite Havers’sche Kanäle mit
zahlreichen von ihnen entspringenden Dentinröhrchen beschrieben ;
letztere bilden durch ihre verzweigten Endästchen Netze, in deren

10 XI. J. V. Rohon:

Zwischenräumen kleine mit kurzen Röhrchen ausgestatteten Knochen-
körperchen vorkommen. In Betreff dieser Einzelheiten gelangte ich
nunmehr zu einer andern Anschauung, weil ich eine ganze Reihe von
Dünnschliffen durchmustern konnte; namentlich habe ich Auer- und
Längsschliffe von den in Figuren 2, 3, 4 und 5 der beiliegenden
Tafel abgebildeten Zähnen‘ angefertigt. Ich muss aber bemerken,
dass die Anfertigung solcher Dünnschliffe mit sehr bedeutenden
Schwierigkeiten verbunden war. Die Durchtränkung der Zähne mit
bituminöser Substanz erfordert nicht nur die grösste Vorsicht beim
Schleifen, sondern auch bei der Beurtheilung der Bilder, welche die
gewonnenen Praeparate unter dem Mikroskop darbieten.

Den Ausgangspunkt für die Schilderung der histologischen Be-
ziehungen bildet die Figur 7 der beiliegenden Tafel. Ein schräg ge-
führter Querschliff von der in Figur 4 abgebildeten Zahnplatte bei
schwacher Vergrösserung (Rercaerr: Oc. 3, System 4) gezeichnet. An
der Abbildung bemerkt man einen oberen lichteren Abschnitt, sodann
einen mittleren dunkleren und basalwärts einen theils dunklen, theils
hellen Abschnitt; alle drei Abschnitte sind mit einander verschmolzen
und ihr mehr oder weniger helles oder dunkles Ansehen ist bloss
durch die grössere oder geringere Anhäufung der diffusen oder in
den verschiedenen Räumen concentrirten bituminösen Substanz her-
vorgerufen. Ferner enthalten diese Schichten, wie dies Figur 7 zeigt,
runde und längliche Räume (H), es sind die bald quer, bald längs
oder schräg geschnittenen Havers’schen Kanäle (für die Blutgefässe),
an denen man selbst bei schwacher Vergrösserung die aus ihnen
entspringenden Dentinróhrchen (dr) wahrnimmt. Dass es sich hierbei
thatsächlich um Havers’sche Kanäle mit Dentinröhrchen handelt,
davon konnte ich mich an sämmtlichen Quer- und Längsschliffen
überzeugen. Sehr interessant sind so zusagen die Selbstmjectionen der
Blutgefässkanäle und Dentinröhrchen, welche durch das Eindringen
der aller Wahrscheinlichkeit nach während der Fossilisation gebildeten
bituminösen Substanz entstanden sind. Unter allen Umständen ist die
bituminöse Infiltration als ein secundärer Process anzusehen, welcher
für die Organisation der in Rede stehenden Gebilde keine wesentliche
Bedeutung haben kann.

Über die Art und Weise, wie die Dentinröhrehen aus den
Havers’schen Kanälen entspringen, giebt uns die Figur 9 einen be-
friedigenden Aufschluss. Wir sehen hier einen senkrecht gegen die
freie Oberfläche des Zahnes verlaufenden Havzrs’schen Kanal (HF),
dessen oberer Abschnitt zur Hälfte, der mittlere vollkommen abge-

Bau der obersilurischen Dipnoer-Zähne. 11

schliffen, während der untere beim Schleifen unversehrt blieb. In
verschiedener Entfernung von einander entspringen zahlreiche von
bituminöser Substanz erfüllte Dentinröhrchen, die sich in den meisten
Fällen dichotomisch verästeln, Die meisten von den Havers’schen
Kanälen verlaufen in senkrechter Richtung zwischen der basalen und
freien Oberfläche der Zahnplatten. Ihre basalen Mündungen sind ver-
hältnissmässig (Vergl. Fig. 6 7) kreisrund und in beträchtlicher
Menge vorhanden; ein Theil derselben ist mit einer grauen Gesteins-
masse pfropfartig erfüllt. Das Münden der Havers’schen Kanäle an
der freien Oberfläche der Zahnplatten kommt nicht allenthalben zum
Vorschein; namentlich konnte ich die Mündungen an Tuberkeln und
Leistehen, welche von einer glänzenden Schicht bedeckt waren, nicht
beobachten. Dagegen gelingt es bei genauer Besichtigung der freien
Oberfläche kleine runde Lücken zu sehen. Die Anordnung derselben
und der Mündungen an der Basalfläche ist eine gleichartige, d. h. die
Mündungen sind hier und dort ziemlich dieht gedrängt und unregel-
mässig von einander geschieden (Vergl. Fig. 6 Æ). Dieser Mündungs-
weise entspricht auch die Anzahl und Verlaufsweise der Havers’schen
Kanäle innerhalb der Zahnmasse. Aus der Combination verschiedener
Quer- und Längsschliffe lässt sich mit ziemlicher Sicherheit ihr senk-
rechter Verlauf constatiren. Der Verlauf der einzelnen Havers’schen
Kanäle geschieht nicht in regelmässigen Entiernungen, indem die
einzelnen Kanäle bald mehr, bald weniger von einander entfernt sind,
also ähnlich sich verhaltend wie ihre äusseren Mündungen. Die Frage
nach den etwaigen Anastomen, durch welche die Havers’schen Kanäle
unter einander verbunden wären, konnte nicht entschieden werden.
In dieser Hinsicht ergab die Durchmusterung der Quer- und Längs-
schliffe negatives Resultat, dass nämlich die Kanäle isolirt verlaufen
und keine Anastomosen besitzen.

Das Kaliber der Havers schen Kanäle erwies sich gleichmässig
weit und sind dieselben, wie aus der Figur % ersichtlich, entweder
völlig von der bituminösen Substanz erfüllt, oder aber gänzlich leer ;
letzterer Umstand ist von der Feinheit des Schliffes abhängie.

Ein wichtiger Punkt in der Erkentnis der histologischen Structur
ist das Verhalten der Knochenzellen oder Knochenkörperchen;
die Form derselben ist durchaus unregelmässig polyedrisch, dagegen
bemerkt man an sehr dünnen Stellen des Schlities, dass sie dreieckig sind
(Fig. 7 kz, oben). In den meisten Fällen sind die Knochenkörperchen
sehr zahlreich und regellos in der Grundsubstanz vertheilt. Die Primitiv-
röhrchen (Fortsätze) sind kurz und entspringen von den Knochen.

12 XI. J. V. Rohon:

körperchen als erweiterte Kanälchen, die sich alsbald verengern und
dichotomisch verästeln. Die feinsten Endzweigchen der Primitiv-
röhrchen verbinden sich mit jenen der benachbarten Primitivröhrchen.

Diese Verhältnisse fanden ihre Darstellung in der Figur 8. Daselbst
sieht man vier Knochenkörperchen mit den verästelten Primitivröhrchen
(kz); die Anzahl der Primitivröhrchen schwankt zwischen 3, 5 und 7.
Da nun die Knochenkörperchen mit ihren Fortsätzen mit bituminöser
Substanz erfüllt sind, entstehen zierliche, engmaschige Netze, die sich
fast regelmässig in der Grundsubstanz vertheilen. Die Figur 8 zeigt
weiterhin längs und quer geschnittene, von der bituminösen Substanz
erfüllte Dentinröhrchen (dr, deren Zusammenhang mit den End-
zweigchen der Primitivröhreben sehr deutlich wahrgenommen werden
kann. Aus den eben geschilderten Beziehungen geht mit aller Gewissheit
hervor, dass durch die Vermittlung der mit den Netzen, welche die
verzweigten Primitivröhrchen bilden, vereinigten Dentinröhrchen die
Knochenkörperchen mit den Havers’schen Kanälen communiziren.
Mit grosser Deutlichkeit erscheinen die Knochenkörperchen mit
ihren verzweigten Primitivröhrchen in der Figur 10, welche bei sehr
starker Vergrösserung (Immers.) gezeichnet ist. Zwischen den Knochen-
körperchen (kz) bemerkt man Anhäufungen grösserer und winzig
kleiner Körnchen (dA), es ist die diffuse Infiltration der Grundsubstanz
mit bituminöser Masse. Ähnliches Verhalten der letzteren sehen wir
auch in den Figuren 8 und 9 (bk), während hingegen in der Figur
T die bituminöse Masse schichtenweis oder in Form von parallel ge-
ordneten Streifen vorkommt (bst).

Die Grundsubstanz ist, abgesehen von den bituminösen Infiltra-
tionen, Knochenkörperchen, Dentinröhrchen und Havrrs’schen Kanälen,
homogen und :lashell durchsichtig (Fig. 7 grs); selbst die genaueste
mikroskopische Prüfung ergab nicht die geringste Spur irgend einer
histologischen Differenzierung in der Grundsubstanz, wie solche durch
die Lamellenbildung innerhalb der typischen Knochensubstanz (Ossein)
zu Stande kommt. Demnach ist man genôthiet in der Substanz der
obersilurischen Dipnoer-Zähne das Vorherrschen des Vasodentins
anzunehmen; hiefür sprechen hauptsächlich die Havers’schen Kanäle
mit den von ihnen vielfach entspringenden Dentinróhrchen und die
homogene glashelle Grundsubstanz. Da indes in der Grundsubstanz
zahlreiche Knochenzellen vorkommen, so kann man unmöglich ein
derartiges Gewebe für echtes Vasodentin halten. Vielmehr fand dies-
falls eine Combination zwischen dem Vasodentin und einer
modifizierten Knochensubstanz (Ossein) statt; dem entspre-

Bau der obersilurischen Dipnoer-Zähne. 13

chend möchte ich für dieses Gewebe, zum Unterschied anderer Zahnsub-
stanzen und des Osteodentins, die Bezeichnung Dentoossein vorschlagen.

Einer besonderen Erwähnung bedarf noch die Beschaffenheit
der freien Oberfläche mancher vorhin beschriebenen Zähne. Bei ein-
gehender Besichtigung mehrerer Zähne fand ich glänzende Stellen,
welche sich an Quer- und Längsschliffen von derartigen Zahnab-
schnitten bei schwacher Vergrösserung als schmale durchsichtige
Streifen herausstellten. Bei stärkeren Vergrösserungen waren die
Streifen aus prismenähnlichen Gebilden zusammengesetzt; diese glän-
zenden und durchsichtigen Gebilde dürften, wie ich vermuthe, einen
feinen Schmelzbelag darbieten; auch innerhalb dieser prismen-
ähnlichen Gebilde (Fig. 11 pr.) kommen Anhäufungen verschieden
grosser Körnchen (bk.) bituminöser Substanz vor. Allerdings muss
ich bemerken, dass meine Erfahrungen in Betreff des muthmasslichen
Schmelzbelages keineswegs als endgiltige angesehen werden können;
nach dieser Richtung hin müssen noch eingehendere und genauere
Untersuchungen der künftighin zu ermittelnden günstigeren Objecte
durchgeführt werden.

Nach dem, was im Vorstehenden bezüglich des Baues der ober-
silurischen Dipnoer-Zähne gesagt wurde, weicht meine frühere Dar-
stellung namentlich in zwei Punkten ab, und zwar in Betreff der
Knochenkörperchen und der von den Havers’schen Kanälen entsprin-
genden Dentinröhrchen, welche nach meiner früheren Angabe das
feine innerhalb der Grundsubstanz befindliche Netzwerk darstellen
sollten, während ich bei der vorliegenden Untersuchung die Entstehung
des Netzes auf die zahlreichen Verbindungen der sich verästelnden
Primitivröhrchen zurückführe.

Darnach sind die Ausläufer der Dentinröhrchen, welche übri-
sens zum Theil mit den Primitivröhrchen communiciren, in das Netz-
werk eingeschaltete Elemente. (Vergl. auch die Figur 61 auf Tafel
III meiner eitirten Monographie, Th. II.)

Einige von dem eben beschriebenen Aussehen verschiedene Bil-
der geben die bereits von früher her bekannten Dentinarten. Wenn
wir von der durch Pander bekannt gewordenen Modification der
Zahnplatten von Conchodus, wo die Knochensubstanz mit der Zahn-
substanz verschmilzt, absehen, so unterscheidet man im Allgemeinen
folgende Dentinarten:

1. das echte Dentin mit zahlreichen Dentinröhrchen;

2. das Vasodentin, wo ausser den Dentinröhrchen noch Ka-
näle für Blutgefässe vorkommen.

14 XI. J. V. Rohon:

3. Vitrodentin, bildet einen sehr harten, durchscheinenden
Ueberzug des einfachen Dentins.

4. Trabeculardentin.

Als eine weitere partielle Modification der Zahnsubstanz er-
scheint unter den Hartgebilden der Vertebraten das Osteodentin,
woselbst neben den Knochenkörperchen und Havers’schen Kanälen
in der Grundsubstanz des Knochengewebes noch Dentinröhrchen vor-
kommen. In diese Kategorie gehört wohl auch das auf pathologischem
Wege entstandene Osteodentin.

Von den genannten Gebilden unterscheidet sich das Gewebe
der obersilurischen Dipnoer-Záhne, denn hier sind alle hauptsächli-
chen Elemente, welche das Vasodentin und das Ossein charak-
terisiren, vorhanden; ausser den Knochenzellen und ihren Fortsätzen
kommen die Dentinröhrchen und die Havers’schen Kanäle für die
Blutgefässe vor, wobei diese Elemente miteinander communiciren.
Die anscheinend homogene Grundsubstanz nähert sich ihrer allge-
meinen Beschaffenheit nach eher derjenigen, welche man bei gewöhn-
licher mikroskopischer Untersuchung in den verschiedenen Zahnsub-
stanzen wahrnimmt; insbesondere ist dieselbe durch den Mangel jed-
weder Lamellenbildung ausgezeichnet, wodurch sie sich aber auch von
der Grundsubstanz des Knochengewebes wesentlich unterscheidet.

Auf Grund der bisherigen Ausführungen erscheint das nach-
folgende Resume als völlig berechtigt:

Die histologischen Structurverhältnisse bei den
oben beschriebenen obersilurischen Dipnoer-Zähnen
weisen auf eine bisher unbekannte Modification der
Dentinarten hin, indem die prävalirende Zahnsubstanz
(Vasodentin) sich mit den Knochenkörperchen allent-
halben inniost vwereiniet. Die inne. Men enom
lasst sich morpholosjisch nur in dere semena em;
wenn wir annehmen, dass bei der Entwickelung der
obersilurischen Dipnoer-Zähne die Odontoblasten
gleichzeitig mit den Osteoblasten gewirkt haben, und
dass es demnach weder zur Differenzierung einer
reinen Dentinart noch zur Differenzierung eines echten
Knochengewebes kommen konnte; es entstand mithin
ein eigenartiges Gewebe, das innerhalb der Reihe
sämtlicher Hartgebilde der Vertebraten eine eigen-
thümliche Sonderstellung einnimmt.

Bau der obersilurischen Dipnoer-Zähne. 15

Damit glaube ich die Beschreibung der Structurverhältnisse
erschöpft zu haben und gehe über zu einer kurzen Betrachtung der
bituminösen Substanz, welche nicht allein die Knochenkörperchen,
Dentinrörchen und Havers’sche Kanäle, sondern auch die Grund-
substanz mehr oder weniger erfüllt. Dass die bituminöse Substanz
während der Fossilisation mit dem von aussen in die Havers’schen
Kanäle von da in die Dentinröhrchen und endlich durch Vermittlung
des feinen Netzwerkes in die kleinen Knochenhöhlen (Knochenkör-
perchen) sehr leicht eindringen konnte, ist wohl sehr begreiflich.
Wie aber konnten die unzähligen Theilchen der bituminösen Sub-
stanz in die spröde und sehr harte Grundsubstanz der Zahnplatten ein-
dringen? Diese Frage in richtiger Weise zu beantworten, dürfte
schwerlich jemals gelingen. Selbst dann nicht, wenn wir annehmen,
dass die Bitumentheilchen während des Lebens jener mit diesen
Zahnplatten ausgestatteten Fische eingedrungen waren. Wir streifen
hier ein Gebiet, das unseren gegenwärtigen histologischen Methoden
so gut als vollständig verschlossen bleibt. Nicht weniger als über-
haupt die Frage von der Entstehung der Bitumina.

Pekanntlich hat die Wissenschaft diesbezüglich verschiedene
Hypothesen aufgestellt. „Das Wesen aller Hypothesen — sagt W.
Sorororr*), die bis jetzt zur Erklärung des Ursprungs der Bitu-
mina vorgeschlagen worden sind, besteht darin, dass ein Theil der
Forscher ihren organischen Ursprung aus vegetabilischen oder ani-
malischen Stoffen vertheidigt, während andere Forscher beweisen,
dass sie auch aus unorganischen Materialen entstehen konnten. Ein
wesentlicher Mangel aller dieser Hypothesen besteht darin, dass
sie alle den Stempel der Einseitigkeit und so zu sagen, der Labo-
ratoriumexclusivität tragen, welche ihre wissenschaftliche Bedeutung
besonders bei aufmerksamer Controle schwächt“.

Den früheren Hypothesen gegenüher stellte W. Sokororr eine
neue Hypothese auf. Nach derselben haben sämmtliche Bitumina auf
der Erde kosmischen Ursprung. Die Resultate seiner Untersuchungen
fasste SokoLorr in folgende Sätze zusammen:

„Die Vorräthe an Kohlenstoff und Wasserstoff auf den Himmels-
körpern sind äusserst gross. Die sich aus ihnen bildenden Kohlen-
wasserstoffe, entstehend unter gleichen kosmischen Bedingungen, er-
scheinen als Bestandtheile der Himmelskörper in sehr frühen Stadien

*) SOKOLOFF W.: Kosmischer Ursprung der Bitumina. Extrait du Bulletin
de la Société Imper. des Naturalistes de Moscou. 1890, pag. 9.

16 XI. J. V. Rohon:

der individuellen Entwickelung derselben. Auf der Erde sind sie auf
demselben Wege, wie auf anderen Himmelskörpern entstanden, wobei
sie aus sich einen bestimmten Vorrath bildeten, welcher nachher in
beträchtlicher Menge vom Magma verschlungen wurde. Bei weiterer
Abkühlung und Verdichtung des Magmas schieden sich die in dem-
selben eingeschlossenen Kohlenwasserstoffe aus, und fahren fort aus-
geschieden zu werden, wobei sie ihren Weg durch Spalten, welche
in der Litosphäre in Folge von Dislocationen entstehen, nehmen.
Indem die Kohlenwasserstoffe eine Condensation in den oberflächlichen
Theilen unseres Planeten erleiden, liefern sie das Grundmaterial für
die Entstehung der Bitumina; es sind also die Bitumina von Stoffen
kosmischen Ursprungs entstanden.*)

Es ist wohl selbstverständlich, dass die Discussion über den
Ursprung der Bitumina keineswegs in den Rahmen dieser Unter-
suchung gelegen sein kann, und wenn hier darauf hingewiesen wurde,
so geschah dies bloss aus dem Grunde, um die grossen Schwierig-
keiten überhaupt hervorzuheben. Für die diffuse Ausbreitung der bi-
tuminösen Masse innerhalb der compacten Grundsubstanz der oben be-
schriebenen Dipnoer-Zähne bleibt die Frage nach dem Ursprung der
Bitumina vollkommen irrelevant, da selbst bei der Erledigung der
Ursprungsfrage das Vorkommen der bituminösen Substanz innerhalb
derselben Zähne unverständlich bleibt.

Anhang.

In Betreff der Stellung der früher beschriebenen Zähne im zoolo-
gischen System entschied ich mich für die Unterclasse der Dipnoer,
Ordnung Ctenodipterini und habe die Zähne in die Familie
Dipteridae eingereiht. Ich stellte für die bereits früher beschrie-
benen Zahnplatten zwei Genera: Tylodus und Chelomodus und meh-
rere Species auf. Nach meinen. gegenwärtigen Erfahrungen erachte ich
die Einreihung der obersilurischen Dipnoer-Zähne in die Familie der
devonischen Dipteriden für unhaltbar; denn die Unterschiede
sind zu wesentlicher Natur, als dass sie alle in eine Familie unter-
gebracht werden könnten. Die obersilurischen Dipnoer-Zähne unter-
scheiden sich nicht allein in makroskopischer Hinsicht von den de-
vonischen und überhaupt von allen übrigen, sondern noch vielmehr
durch die histologischen Structurverhältnisse. Es erscheint mir dar-

*) SOKOLOFF, |. c. pag. 20.

Bau der obersilurischen Dfpnoer-Zähne. 17

nach viel richtiger, wenn ich die bei früherer Gelegenheit beschrie-
benen Dipnoer-Zähne mit den hier beschriebenen in einer selbststän-
digen Familie zusammenfasse, indem ich den neuen Namen Tylodon-
tidae für diese Familie der obersilurischen Dipnoer-Zähne in Vor-
schlag bringe. Um nicht die systematische Nomenelatur unnöthiger
Weise zu belasten, habe ich die Benennung der bei dieser Gelegen-
heit beschriebenen Zahnplatten unterlassen. Vielleicht könnte es sich
späterhin herausstellen, dass sie möglicherweise zu den beiden früher
von mir aufgestellten Gattungen Tylodus und Chelomodus gehören.

Tafel-Erklärung.

Figur 1. Zahn von oben gesehen; ohne Gesteinsmasse bei dreifacher
Vergrösserung gezeichnet.

Figur 2. Ahnlicher Zahn von oben gesehen; ohne Gesteinsmasse bei
dreifacher Vergrösserung gezeichnet.

Figur 3. Zahn ven oben gesehen; ohne Gesteinsmasse bei sechsfacher
Vergrösserung gezeichnet.

Figur 4. Zahn von oben gesehen; ohne Gesteinsmasse bei vierfacher
Vergrösserung gezeichnet.

Figur 5. Zahn von oben gesehen; ohne Gesteinsmasse bei vierfacher
Vergrösserung gezeichnet.

Figur 6. Die Ansicht der von Gesteinsmasse befreiten Basaltläche
des vorangehenden Zahnes (Figur 5) bei vierfacher Vergrös-
serung gezeichnet. 7 = Mündungen der Havrrs’schen Kanäle.

Figur 7. Schräger Querschliff vom Zahn (Figur 4). grs = Grundsub-
stanz, 7 — HavERs'sche Kanäle, kz = Knochenzellen oder
Knochenkörperchen, dr = Dentinröhrchen, nz = Netze der
Primitivröhrchen (Fortsätze der Knochenkörperchen), dst —
bituminöse Substanz. Vergrösserung: Reichert Oc. 3. Obj. IV.

Figur 8. Theil eines Querschliffes. kz — Knochenzellen, dr = Dentin-
röhrchen, dk = Kórnchen der bituminösen Substanz. Ver-
grösserung: Reichert Oc. 3. Obj. VIII.

Figur 9. Theil eines Querschliffes des in Figur 3 abgebildeten Zahnes.
H = Havers’scher Kanal, dr = Dentinröhrchen, kz = Knochen-
zellen, bk — Körnchen der bituminösen Substanz. Vergrösse-
rung: RercHerr Oc. 3. Obj. VIII.

18 XI. J. V. Rohon: Bau der obersilurischen Dipnoer-Zähne.

Figur 10. Knochenzellen (kz), bk — Körnchen der bituminösen Substanz.
Vergrösserung: RErcHERTS Homog. Immersion.

Figur 11. Schräg geführter Querschliff des muthmasslichen Schmelz-
belages (Email). pr = Prismen? dk = Körnchen der bitu-
minösen Substanz. Vergrösserung: Reıcserr Oc. 3, Obj. VIII.

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag.

RoHon: BAU DER OBERSIL.DIPNOER-ZAHNE.

je vis
AE)

XIL
Rtutičnaté soli kyseliny jantarové, jablečné a vinné.
Napsal Jos. Hanuš v Praze.

(Předloženo dne 1. dubna 1898.)

Dělení kyseliny jantarové, jablečné a vinné jest spojeno s velikými
obtížemi, poněvadž vlastnosti těchto kyselin jsou podobné a zejména
soli jejich nejeví žádného karakteristického chování, na základě kterémž
by stanovení jednotlivých těchto kyselin vedle sebe bylo spolehlivé.
Dělení těchto tří kyselin má značnou důležitost při stanovení jich ve
víně, ovocných šťavách, při vyšetřování poměru elycerinu a kyseliny
jantarové v pivě atd. Stává arciť celá již řada method (Pasreur,
Kayser, Soamrrr a Higre, Micxo atd.*), Rau však všem těmto me-
thodám vytýká nedokonalost a navrhuje vlastní methodu, spočívající
na rozpustnosti jablečnanu barnatého v 70°/, líhu, odstranění kyseliny
vinné solucí hořečnatou a po náležité úpravě ve filträtu sráží kyselinu
jantarovou dusičnanem stříbrnatým. **) Cini se však i tu námitka, že
vylučování jantaranu stříbra neděje se kvantitativně. Zkoušel jsem
tudíž, zdali by použitím solí rtutičnatých kyselina jantarová a oba její
hydroxyderivaty nevylučovaly se kvantitativně ve formě väzitelne.
Všecky tyto kyseliny srážejí se solemi rtutičnatými, dávajíce bílé, klkaté
sedliny, jakž také v literatuře již uvedeno; o složení však sedlin
se žádné zmínky nečiní. V práci této vyšetřena skladba těchto slou-
čenin, chování jich ve vodném a kyselém roztoku a v roztocích solných
vzhledem ku applikování jich ve kvantitativní chemii naznačených
kyselin.

*) Windisch K., Beurtheilung des Weines.
**) ibid.

Tr, mathematicko-přírodovědecká 1898. 1

2 XII. Jos. Hanuš:

Kyselina jantarova.

Alkalické neutrálné jantarany dávají se solemi rtutičnatými
sedlinu bílou, klkatou. Ku vyšetření chemického složení této sedliny
připraven roztok kyseliny jantarové rozpuštěním 2 g čisté této ky-
seliny ve vodě a po neutralisaci normálným louhem doplněno v 500 ce;
25 cc tohoto roztoku — 01 g kys. jantarové. Ku srážení použit vodný
neutrálný roztok dusičnanu rtutiénatého (1:10): pevný dusičnan
rtutičnatý rozpuštěn předem v malém množství vody a po té ostatní
část vody přidána; zabráněno tak vylučování se většího množství
zásadité soli.

Množství sedliny vzniklé z 25 ce. roztoku kyseliny jantarové
stanoveno tímto pochodem : 25 ce. roztoku jantaranu sraženo 10 cc.
dusičnanu rtutičnatého ; vylučuje se ihned bílá, klkatá sedlina pomalu
ke dnu se sázející. Po 4 hodinách jest tekutina nad sedlinou úplně
čirá; po době této sedlina sfiltrována sušeným při 100° a zváženým
filtrem, promyta důkladně studenou vodou, zbytek vody vytlačen
alkoholem a sušeno ve vzdušné sušárně při 100° C. Po 3 hodinném
sušení nabyla sedlina konstantní váhy: 0°4350 ©.

Při pokusu druhém naväzeno sedliny 0:4580 ©.

Ku zjištění složení této sedliny stanovena v ní jak rtuť tak
i kyselina jantarová. Stanovení rtuti dálo se dvojím způsobem: jednak
určována ve způsobě chloridu rtutičnatého, jednak elektrolyticky. Dle
prvého způsobu rozpuštěno 01582 © sedliny v přiměřeně zředěné
kyselině dusičné, přebytečná kyselina otupena sodou a roztok srážen
chloridem sodnatým; po 24 hodinách sfiltrován vyloučený chlorid
rtutičnatý sušeným a váženým filtrem, načež sušen při 100° C. Na-
váženo chloridu rtutičnatého 01422 g, odpovídajících 0-1205 © Hg,
čili nalezeno 76:20%/, rtuti ve zkoušené sedlině.

Při elektrolytickém pochodu rozpuštěno 0:26 g sedliny v 10 ce
konc. HNO,, zředěno 100 cc vody a rtuť vylučována proudem o intensité
1—1'/, A a 3—4 V. Po promyti vodou, líhem a éterem a vysušení
v excicatoru naváženo 0:1990 g rtuti čili nalezeno 76'53"/,.

Kyselina jantarová stanovena spalováním kyselinou chromovou
dle obvyklého způsobu (apparät Messingrův). Nalezeno 23:95, kyseliny
jantarové.

Výsledky tyto odpovídají vzorci Hg,C,H,O,.

Nalezeno elektrol. Nalezeno co He,Cl, Theorie pro Hg,C,H,0,
Eee 16:53 ie 16:20 16:45
C,H,O, (spálením) = 23:95 — 23°DD

Rtutičnaté soli kyseliny jantarové, jablečné a vinné. 3

Dalším důkazem, že skutečně oné sedlině přísluší složení
C,H,O,Hg, jest i množství odvážené sedliny (0:435—0:438 g), vzniklé
z 01 g C,H,O, neb theoreticky by mělo povstati sedliny 04353 g

Jantaran rtutičnatý jest ve studené vodě úplně nerozpustný,
velice nepatrně se rozpouští ve vřelé vodě: 1 č. soli se rozpouští as
ve 4000 č. vřelé vody. V obecných kyselinách minerálních se roz-
pouští i ve zředěných. Nalezeno, že 100 ce. 1°/, HNO, rozpouští 009 g
C,H,0,Hg,. Rovněž i v kyselině octové se sůl tato rozpouští. Při
srážení soli této musí býti vyloučena přítomnost solí amonatých,
jelikož povstávají s jantaranem rtutičnatým, jako se solemi rtutičnatými
vůbec, podvojné sloučeniny mercuroamonaté barvy tmavé. Pokud
pokusy konány nezamezuje srážení přítomnost octanu sodnatého,
dusičnanu sodnatého neb draselnatého.

Zvláštní způsob vylučování jantaranu rtutiénatého děje se za
přítomnosti malého množství velice zředěné kyseliny dusičné, Sráží-li
se roztok neutrálný vylučuje se, jak uvedeno, sedlina bílá, hustá,
klkatá, přičiní-li se však ku roztoku jantaranu as 5 ce. 5°), HNO, a
srazí se dusičnanem rtutičnatým, vylučují se as po 1 minutě pojednou kry-
stalky průhledné, rychle ke dnu klesající tak, že tekutina po době 2 minut
úplně jest vyjasněna. Všechna kyselina jantarová z roztoku však ne-
byla vyloučená, neboť ve filtrátu po opatrném otupení kyseliny sodou
vylučoval se další zbytek jantaranu rtutičnatého, jejž kyselina v roz-
toku zadržovala. I odvážené množství sedliny krystallinické neodpo-
vídalo theoretickému. Vysušená krystallinická látka byla na pohled
zrnitá, pod drobnohledem jevily se pak samé malé desky. Ku vy-
šetření složení této látky stanovena pouze rtuť; předpokládaná pří-
tomnost kyseliny dusičné kvalitativně nikterak nedokázána. Nalezeno
elektrolyticky 76:23%/, Hg. Odpovídá opět látka tato složením svým
vzorci C,H,O,Hg,. :

Jelikož, jak z níže uvedené tabulky vysvítá, množství odváženého
jantaranu rtutičnatého a z tohoto vypočtené množství kyseliny jantarové,
odpovídá kvantitativně — v mezích pokusných chyb — množství ky-
seliny jantarové do práce vzatému, lze postupem tímto v roztocích
neutrálných, neobsahujících žádné jiné látky, rtutičnatými solemi se
srážející, kyselinu jantarovou přímo stanoviti. Samotná kyselina jan-
tarová sráží se velice pomalu a nedokonale a dlužno ji předem pře-
vésti v alkalickou sůl. Odměřené množství roztoku (zředění nevadí)
srazí se neutrálným dusičnanem rtutičnatým za chladu, nechá as 4 hod.
v klidu, filtruje po té sušeným při 100° a zváženým filtrem neb lépe
porculanovým Goochovým tyglíkem, promeje studenou vodou důkladně

4 XII. Jos. Hanuš:

a vysuší při 100° ve vzdušné sušárně do konstantní váhy. Odvážené
množství sedliny násobené faktorem 02284 udává množství nalezené
kyseliny jantarové.

Použito

| Jony | AMG | dira. | net ČKO
| g | J | J re
01274 | 05600 | 01219 -+0:0005 10030 |
01274 | 05564 | 01271 |—00003 | 9976 |
01274 | 05569 | 01272 00002 | 99:84 |
01274 | 05598 | 011278 | 00004 | 10035 |

| 01000 | 04350 | 00994 |—0:0006 | 99.40
01000 | 0.4414 | 01008 |-L0:0008 | 10081
01000 | 04399 | 0:10047 000047! 10047

0-0400 | 0:1767 | 0‘0403 | 0:0003 | 100:89
0:0400 | 01739 | 00397 1.0.0008 | 99-29

0.0800 | 03501 | 0‘07996 | — 0:00004 99:95
Kyselina jablečná v ohledu tomto chová se odchýlné, přikročím
proto předem ku analogické soli kyseliny vinné.

Kyselina vinná.

Rtutičnatá sůl kyseliny vinné jest do jistých mezí podobná
jantaranu rtutiénatému, jako vůbec sole těchto kyselin jsou si
vlastnostmi svými velice příbuzny. Kyselina vinná samotná sráží
se dusičnanem rtutičnatým pozvolna a nedostatečně; vylučuje se
průsvitná, krystallinickä sedlina. Neuträlné roztoky alkalických
vinanů srážejí se dusiénanem rtutičnatým ihned v bílou, ob-
jemnější sedlinu, rychleji ke dnu ve způsobě kyprých klků, klesající.
Ku stanovení vlastností této sedliny rozpuštěny zase 2 ©. čisté ky-

o
seliny vinné ve vodě normalným alkalí zneutralisováno a doplnéno

Rtutiénaté soli kyseliny jantarové, jablečné a vinné. 5

na 500 ce.; ku pokusům odměřováno vždy 25 ce. roztoku obsahu-
jících 0:1 © kyseliny vinné.
Získáno postupem vypsaným při kyselině jantarové:

v I. případě 03646 ©. sedliny pro 01 ©. C,H,O,.

o
o ©
IT 9

» » 01 8. »

» LS

Toto množství jest vzhledem k tomu, že do práce vzato O'1 g.
kyseliny vinné, jež theoreticky odpovídá 03653 g. O,H,O,Ho,, v mezích
stanovení rovno tomuto číslo tak, že by sedlině této příslušel vzorec
C, H,O;Hg,. Vzorec tento odůvodněn také kvantitativním rozborém
sedliny : elektrolytickym stanovením rtuti a určením kyseliny vinné:

Nalezeno Theorie pro C,H,O,Hs,

He 72-70 72:63
CH 0. 27:80 27:3

Sráží se tudíž kyselina vinná taktéž co jednoduchá sůl C,H,0,Hg, *)
a nikoliv co podvojná sůl s dusičnanem rtutičnatým, jak tomu při
mnohých jiných kyselinách.

Vlastnostmi svými se jantaran i vinan velice podobají a dělení
jich jest velice nesnadné, jelikož rozpustností svou jen málo se líší:
vinan rtutičnatý jest více rozpustný v zředěné (1°/,) kyselině dusičné,
jakož i octové; dělení obou kyselin na základě této vlastnosti nevedlo
však k cíli, jelikož při množství 1°/, kyseliny dusičné, v němž se
vinan rtutičnatý nesráží, děje se již srážení jantaranu rtutičnatého
nedostatečně na základě rozpustnosti jeho jak uvedeno výše. Různé
sole rovněž nezabraňují srážení se vinanu rtutičnatého až na dusičnany;
přítomnost amonatých solí způsobuje tmavé sedliny, z nichž jednu uvádí
E. Bazesrro (Centralbl. 559, 1893). Vinan rtutičnatý líší se od jantaranu
tím, že delším stáním v roztoku, v némž byl sražen, přeměňuje se
v zřejmě krystallickou sedlinu, v níž po vysušení lze postřehnouti
pouhým již okem dlouhé hranolky. Oproti tomu ale z roztoků oky-
selených zředěnou kyselinou dusičnou nesrážejí se náhle krystalky,
nýbrž tvoří se opět jen bílá, voluminésní sedlina, delším stáním zkry-
stallující. Vinan sušen nad 100° C počíná již při 110° C hnědnouti
— rozkládá se — a v krystallické sedlině objeví se zřetelné, hnědé,
lesklé krystaly, jež zejména pod drobnohledem vystupují co jehly a

*) Ve Wurtz, Dictionnaire de chimie (8, 218) uvedena a popisována sůl
tato a označeno složení její C,H,0,Hg, za pochybné.

6 XII. Jos. Hanuš:
hranoly; někdy jsou tyto hranoly až 3 mm. dlouhé. Máli se předejíti
tomuto rozkladu, musí se sedlina sušiti mezi 95—100“ C.

Pro svou nerozpustnost ve studené vodě hodí se tato sůl velice
dobře ku kvantitativnímu stanovení kyseliny vinné v neutrálných
roztocích. Ze srážecích method užívá se v tomto případu nerozpust-
nosti vinanu vápenatého. Lossex-Rriscx (Liebig’s Annal. 300 B. 1 H.
10 —11) uvádějí, že vylučování vápenaté sole kyseliny vinné neděje
se tak snadno, jak by se mohlo dle jeho nesnadné rozpustnosti před-
pokládati, a soudí, že menší výsledky, k nimž ve své práci dospěli,
lze jedině vysvětliti nedostatečným vylučováním se vinanu vápenatého.
Odporučují pak bráti vždy koncentrované roztoky a filtrovati teprvé po
4 dnech; vylučování kyseliny vinné ve způsobě barnaté soli dává
ještě nesprávnější a nepotřebné výsledky. Solemi rtutičnatými se ale
kyselina vinná sráží za chladu kvantitativně, jak zřejmo z tabulky
níže uvedené, ze zředěných i koncentrovaných roztoků a po době
2—4 hodinném stání lze sedlinu sfiltrovati, promýti studenou vodou
a vysušiti v mezích od 95 —100° ve vzdušné sušárně. Ku filtraci lze
i tu velice výhodně filtry zaměniti Goochovým tyglikem. Zvážené
množství sedliny násobené činitelem 02727 udává množství kyseliny
vinné v látce do práce vzaté.

Použil. nen Nalezena 11 | Nalezen
CON | CHO: |" (HO. Rozdíl CEO,
DEN ra Eee >
0.1000 | 03646 | 0.099 —0:0006 | 99:43
01000 | 03675 | 0.1002 |-0-0002 | 100-2
01000 03685 01005 | 00005 | 100:49
01000 | 0:3637 | 0.0992 | —0:0008 | 99:20
01000 | 03652 | 00996 | 0:0004 | 99:60
00400 | 01455 | 0:0397 | — 0:0003 | 99-20
00800 | 02950 | 00804 | 400004 | 10055
| 01008 | 03710 | 01012 |1.0:0004 | 100.37
0:1008 | 0:3721 | 01015 |: 0:0007 | 100:66
02016 | 07454 | 0.1032 | 0-0016 | 100:84

Rtutičnaté soli kyseliny jantarové, jablečné a vinné. 7

Kyselina jablečná.

Alkalické jablečnany srážejí se rovněž neutrálným roztokem du-
sičnanu rtutičnatého. Množství sedliny srážením za chladu vzniklé jest
ale kolísavé a neodpovídá theoreticky vypočtenému dle vzorce
C,H,0,Hg,, jak se dalo souditi dle analogie s prvějšíma dvěma ky-
selinama. Zjištěna pak v sedlině této přítomnost kyseliny dusičné,
a jelikož sebe delším promýváním nebylo lze jí odstraniti, jakož že
i elektrolyticky stanovené množství rtuti bylo vyšší theoretického
(83°33°/, oproti 75'20°/,), sráží se patrně podvojná sůl jablečnanu a
dusičnanu rtutičnatého. Sedlina delším stáním mění se taktéž v slabě
krystallinickou, silně lpící na stěnách a tvořící na povrchu tekutiny
pevný povlak. Vaří-li se sedlina tato kratší dobu stává se zrnitou,
delším varem se částečně rozkládá; taktéž i množství sedliny získané
při stejném množství roztoku a stejné době varu značně differovaly.
V sedlině povařením připravené nalezeno 7824"/, rtuti; vylučuje se
tudíž jablečnan rtutičnatý v různém poměru s dusičnanem rtutičnatým.
Roztok jablečnanu obsahující as 10 ce. 1°/, kyseliny dusičné se při-
dáním dusičnanu rtutičnatého toliko kalí a teprve delším stáním
usazuje se sedlinka. Ku kvantitativnímu účelu nebylo lze docíliti
stejných výsledků.

Možnost využitkovati vlastností jantaranu a vinanu rtutičnatého
ku kvantitativnímu dělení obou kyselin ve víně, po případě kombi-
nování s některou jinou methodou, jakož i hodí-li se stanovení ky-
seliny jantarové co rtutičnaté soli pro pivo, podrobím dalšímu
výzkumu.

Chemické laboratorium c. k. české vys. školy teehnické v Praze.

— 33b

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1898.

XIII.

0 silurském útvaru ve východních Čechách.

Napsal Dr. Jaroslav J. Jahn ve Vídni.

(Předloženo dne 1. dubna 1898.)

7 0.

V Železných Horäch') nacházejí se vrstvy, jež se pokládají již
od časů prof. A. E. Reussa za palaeozoické. Vrstvy tyto vytvořují zde
v obvodu prahor dva větší, souvislé ostrovy a několik menších
ostrůvků.

Jeden z řečených těchto hlavních obvodů palaeozoických leží
v severozápadní části Železných Hor. Počínaje na severním kraji
Nasevršského žulového massivu, prostírá se směrem severozápadním
k Labskému Týnci, kdež zapadá se svým prahorním podkladem pod
mladší usazeniny roviny polabské.

Druhý hlavní ostrov palaeozoických usazenin zaujímá podlouhlý,
téměř elliptický obvod mezi jihovýchodním krajem řečeného žulového
massivu a severozápadním krajem velikého okrsku rulového, v jehož
středu leží Svratka.

Rozloha těchto palaeozoických usazenin Železných Hor i dotče-
ných menších ostrůvků znázorněna jest přehledně na VI. sekci geo-
logické mappy Čech od prof. J. Krssöino,?) k níž poukazuji.

Tyto nyní v několik ostrovů oddělené palaeozoické usazeniny
souvisely zajisté v dřívějších geologických dobách, představujíce jed-
notnou pokryvku na prahorním podkladu. Teprv vyvřením Nasevrš-
ských a Prosečských i j. menších spoust žulových, jakož i rušivým
působením (abrasí) později nastoupivších transgressi (v době permo-

1) Železnými Horami zovu souhlasně s prof. KRrsčím přibližně 65 kilom.
dlouhý horský pruh, zdvihající se mezi Labským Týncem a Vojnovým Městcem, kdež
přechází v českomoravskou vysočinu.

2) Archiv pro přírodovědecký výzkum Cech. VII. sv., č. 6. Praha 1891.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 1

9 XIII. Jaroslav J. Jahn:

carbonu a cenomanu) a denudací rozervána byla pokryvka řečená
v dnešní ostrovy. *)

Palaeozoické usazeniny Železných Hor skládají se hlavně ze
slepenců, drob, křemenců, břidlic a vápencův. Kdežto první čtyři
druhy hornin v Železných Horách značně rozšířeny jsou, obmezen jest
vápenec až na zcela nepatrné ostrůvky (možná různého stáří) téměř
jen na severozápadní obvod palaeozoický. V tomto obvodu vytvořuje
palaeozoický vápenec mezi Vápenným Podolem a Prachovicemi sou-
vislé, čočkovité ložisko, jehož délka (V—Z) obnáší dle Kresöino !)
3*/, kilom., šířka (S—J) "/; kilom.

A. E. Revss“) pokládal břidlice, droby a slepence Železných Hor
za pokračování moravského devonu, o vápencích Podolských se ne-
zmiňuje.

F. von Axpnrax-WepRBuRa,“) jenž krajinu, o niž jde, mappoval
roku 1861 pro c. k. říšský geologický ústav, počítá část našich palaeo-
zoických usazenin v Železných Horách k „útvarům drobovým“ (Grau-
wackengebilde), dovolávaje se při tom svrchu dotčeného názoru Reus-
sova. Část však usazenin řečených, mezi nimi celý ostrov jihovýchodní
(u Skutče a Hlinska), řadí AxpnRrax k prahorám.

Prof. J. KRejčí“) praví ve zprávě o mappování této krajiny (spo-
lečně s R. Herwrackerex), že slepence, pískovce a vápence Železných
Hor přísluší k moravskému devonu. Ve vápencích Podolských našel
Kresci spolu první stopy zkamenělin, zbytky lilijic.

Ve své „Geologii“ *) popisuje Kresör obšírně usazeniny, 0 nichž
jednáme. V Podolském vápenci našel Kresöi nezřetelné kroužky a
články lilijie na několika místech, jež uvádí. Na stráni pod Nuticemi
našel Knejčí ve vápenných peckäch, jež v „grafitickych břidlicích“

3) Srovnej: Jar. J. Jaux: „Beiträge zur Stratigraphie und Tektonik der
mittelböhmischen Silurformation. Anhang: Das Palaeozoicum in Ostbohmen.“
Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. Vídeň 1892., svazek 42, sešit 3, str. 452 a n.

4) Krerôi a Hermuacxer: „Vysvětlivky ku geologické mappě Železných Hor
atd.“ Archiv pro přírod. výzk. Čech. Svazek V, č. 1 (geolog. odděl,). Praha 1882.,
str. 58 (německé vydání).

5) „Kurze Übersicht der geognostischen Verhältnisse Böhmens.“ Praha
1854.. str. 32, 53.

5) „Geologische Studien aus dem Chrudimer und Čáslauer Kreise.“ Jahrb.
d. k. k. geolog. Reichsanst., sv. XIII, str. 202 —208.

7) „Über die im sogenannten Urkalke bei Podol, sůdlich von Chrudim,
zahlreich vorkommenden Crinoidenreste.“ Věstník král. české spol. náuk v Praze
1873., str. 297 a n.

DNVMPraze 18 str. 491153:

O silurském útvaru ve východních Čechách. 3

při styku jich s vápencem hojně se objevují, mimo řečené zbytky
lilijic též „otisky mušlí, korálů a cefalopodů,“) ale v tak nezřetelném
způsobu, že bližšího ustanovení nepřipouštějí. Možno, že náležejí k St-
luru, mohly by však též náležeti k Devonu, jelikož poměry zdejší na
Devon v rakouském Slezsku upomínají. Väpence Podolské jsou tedy
jen prozatím sem (k siluru) vřaděny, jelikož se zdá, že křemence,
v jisté vzdálenosti je provázející, jsou obdobou středočeského střed-
ního Siluru, a že by dle toho mohly zde zastupovati vyšší Silur.“

Velmi podrobného popisu dostalo se našim usazeninám ve vy-
světlivkách ku geologické mappě Železných Hor, uveřejněných r. 1882
Kresöim a Hecmnackerex. !) Nehodläm se pouštěti do podrobností to-
hoto popisu, připomínám pouze, že ve spisu tomto Krejčí domníval
se spatřovati v Železných Horách (a sice hlavně v severozápadním ostrově
palaeozoickém) tyto Barranpe-0vy stupně středočeského siluru:

1. Etage A — černé, grafitické břidlice s čočkovitými ložemi
buližníku, místy i křemene a vápence ;

9. Etage B a C. — droby, křemenité drobové slepence, dro-
bové břidly a některé podřízené horniny;

3. Dd, — černé, hlinité břidly bez buližníku a Podolský vá-
penec (!!!);

4. Dd, — šedé, jemnozrné křemence s trubičkami červů (?)
Scolithus;
5. Dd, — ottrelitové či chloritoidové břidlice.

KREJčí zmiňuje se i v tomto spise svém o zkamenělinách, jež
našel v Podolských vápencích: nezřetelné zbytky stonků lilijic, buď
s okrouhlým nebo pětipaprskovým středním otvorem, tenké skořápky
měkkýší, velmi vzácné a nezřetelné.

Železné Hory spadají, jak již řečeno, též v obvod sekce VI.
Karrsöino geologické mappy Čech.'") Vrstvy, o nichž jednáme, roz-
členěny jsou na mappě této v následující stupně:

B — phyllit.

Sılur :

C, — spodní droby a slepence.

d,
d, + d,.

9) V následující práci své popisuje Kreyëi podrobně zkameněliny, nalezené ve
vápenci Podolském, nečiní však při tom zmínky o těchto korálech a hlavonožcích,
i zdá se mi, že jmenování jich v „Geologii“ spočívalo na omylu.

10) Viz poznámku *) str. 55—59 a j.

11) Viz poznámku *).

4 XIII. Jaroslav J. Jahn:

Phyllity stupně B nepočítá Kressci více k siluru. Stupeň A se
vůbec neuvádí, Podolské vápence počítá zde Knejčí k prahorám („Kry-
stallické vápno“).

A. Fmč (= Fritsch) praví ve vysvětlivkách k této mappě, že
určení (KnEjčíHo a HELMHACKERA) vrstev, o něž jde, „za silur spočívá
jen na petrografické podobnosti s jistými, ovšem známými vrstvami
našeho středočeského siluru a že palaeontologických dokladů pro
správnost tohoto názoru dosud není.'*)

V díle „Geologie von Böhmen“ "*) pojednává B. KarzeR tolikéž
o palaeozoických usazeninách v Železných Horách. Praví o nich, že
jsou nejspíše palaeozoického stáří, že však nelze a snad vůbec ne-
bude lze úplně zjistiti, ku kterému útvaru usazeniny tyto patří (1. c.,
pag. 999). Autor přidržuje se tedy prozatím výše vzpomenutých ná-
zorů Krrsöino a HELMHACKERA 0 stáří hornin, o něž jde, ač zdá se
mu, že důležité důvody svědčí tomu, aby usazeniny tyto se umí-
stily na hranici mezi spodním a svrchním silurem (1. c., pag. 1000).
Tmavé břidly s křemencovými vložkami mohly by veskrze patřiti
k stupni d,, černé, dosti tence štípatelné břidly, jež tvoří podklad
Podolského vápence, mohly by se zcela dobře na roveň stavěti se
stupněm e,, vápence Podolské se stupněm e, středočeského siluru (L. c.,

pag. 1004.).

Roku 1892 uveřejnil jsem zprávu o svých výzkumech palaeo-
zoických usazenin v Železných Horách. '*) Ve zprávě té upozornil jsem
poprvé na to, že nutno rozeznávati v Podolském vápenci dvě strati-
graficky úplmě samostatná pásma:

1. Spodní, starší vápenec tmavošedý, modročerný až černý, ce-
listvý, vrstevnatý, místy až skoro břidličnatý, jehož někdejší podíl bi-
tumenu přeměněn byl tlakem, způsobeným násilnými tektonickými
převraty, v tuhu (po příp. anthracit), jíž prostoupen vápenec tento.
V tomto vápenci, připomínajícím velice některé vápence stupně E
ve středočeském siluru, našel jsem u Podola mimo známé již od dří-
vějška lilijice i Orthocery (druh neurčitelný).

2. Svrchní, mladší vápenec bílý neb šedě skvrnitý, pruhovaný, a jak
Knesčí trefně praví, ©) obláčkovaný, až světle šedý, zrnité krystallický;

12) Viz poznámku ?) str. 6.

13) Praha 1892. Srovnej: Verhandl. d. k. k. geolog. Reichsanst. Vídeň,
1893, str. 205—206 a tamze str. 378—379. N

14) Viz poznámku ÿ).

15) „Geologie“ str. 451.

O silurském útvaru ve východních Čechách. 5

místy zřetelně vrstevnatý, ponejvíce však balvanitý, silně změněný,
s nezřetelnými zbytky korálů a se stonky lilijic.

Dokládaje se zevnějším vzhledem spodních tmavých vápenců,
jejich bývalým podílem bitumenu, četnými lilijicemi a Orthocery,
v nich se vyskytujícími, projevuji v rozpravě své řečené názor, že tyto
spodní vápence odpovídají stupm E v středočeském siluru, kdežto spo-
čívající na nich bílé až světle šedé vápence s nezřetelmými zbytky ko-
rálův a lilijie mám za obdobu Koněprusských vápenců stupně f,.'*)

Zmíněné Orthocery objevují se při rozbití řečeného černého vá-
pence jednou v podélných, podruhé v příčných průřezech. Průměr jich
obnáší 1—4 cm. Jelikož jich nelze z matečné horniny vypraeparovati,
nejsou určitelny. Zevnější skořápka jakož i příčky vzdušných komor
sestávají z černého, celistvého vápence (z matečné totiž horniny) i od-
lišují se velmi zřetelně od bílého, krystallického vápence, vyplňujícího
komory Orthocerů těch. Shluky bílého, krystallického vápence, vysky-
tující se hojně v témže černém vápenci, pocházejí od Orthocerů, roz-
rušených až k nepoznání.

Loňského roku měl jsem opětně příležitost promluviti o stáří
palaeozoických usazenin Železných Hor, popisuje důležitý nález silur-
ských hornin a zkamenělin v čedičové tuffové breccii u dvora Sem-
tínského poblíž Pardubic. '”)

Vršek, označený na mappě generálního štábu cótou 228, sestává
z čediče, jenž na jižní patě vršku přechází v čedičový tuff a tuffovou
breceii, v níž vyskytují se četné úlomky a valouny prahornich, prae-
kambrických, kambrických, silurských a křídových hornin. Čedič Sem-
tínský totiž, dera se z nitra zemského na povrch, urval cestou a vy-
nesl kusy v hlubinách, pod pokryvkou křídového útvaru skrytých
vrstev prahorních a palaeozoických, útržky ty omlely se cestou (t. zv.
Reibungsbreccie), z části i vypálily se, a byly shnéteny tuffovitou
hmotou čedičovou v dnešní breccii. '*)

16) Byl jsem první, jenž našel Orthocery v Podolském vápenci, jenž rozdělil
vápenec ten ve dvě samostatná pásma a tato srovnal se středočeskými stupni E
a F. Proti tomu referuje „Vesmír“, jakoby obsahem této mé práce byla jen snaha,
potvrditi mínění professora Suessa o bývalé souvislosti siluru východočeského se
středočeským. („Vesmir,“ ročn. XXII., str. 117, Praha 1893.).

11) „Basalttuff-Breccie mit silurischen Fossilien in Ostbohmen.“ Verhandl.
der k. k. geolog. Reichsanst. Vídeň 1896., č. 16, str. 441 a n. Srovnej článek
můj: „O siluru ve východních Čechách“ ve „Sborníku české společn. zemévédné“,
ročn. III., str. 32.

18) O Semtinském nálezu uveřejnil v populárním časopise „Vesmíru“ zprávu,
jak redakce dí, „authentickou“, pan Dr. Jar. Perxer („Vesmir,“ 1897, str. 58—59,

6 XIII. Jaroslav J. Jahn:

Takž zde u Semtina, značně na sever od Železných Hor, setká-
váme se s palaeozoickými horninami, jaké ze Železných Hor známe
a jež se shodují s obdobnými horninami siluru středočeského.

Mezi valouny Semtinské čedičové breccie našel jsem následující
starší horniny:

Prahory: 1. Felsitická breccie.

2.(?) Vypálený, jemnozrný pískovec a břidla, felsitické.

Praekambrium: 1. Černá, hlinitá břidlice stupně B, úplně shodná
s obdobnou horninou středočeského praekambria.

2. Černý buližník stupně B a křemen, tvořící žíly v buližníku.
Rovněž úplně shodný se středočeskými buližníky.

3. Černý křemenec s četnými bílými žilami křemene, příbuzný
s buližníkem.

Kambrium: Hrubozrný, křemenný slepenec, úplně shodný s Tře-
mošenským slepencem ve středočeském kambriu.

Spodní silur: 1. Černá, hlinitá břidlice stupně d, (dle určení
Kresöino).

2. Křemence stupně d, (snad i stupně d,?), shodné s obdob-
nými horninami týchž stupňů ve středočeském siluru.

3. Černá, hlinitá břidlice stupně d, s četnými zkamenělinami
tohoto stupně, úplně shodná (i zkameněliny) s břidlou stupně d, u Vi-
nice, Trubína, Zahořan atd. ve středočeském siluru.

4. Břidlice hlinité, drobové 1 vápenitý pískovec stupně d, se
zkamenělinami; horniny i zkameněliny shodují se s obdobnými u Nu-

srovnej též str. 46. a 156). Práce má svrchu uvedená byla již vytištěna, když
článek p. Pernerüv vyšel, i nemohl jsem již k omylům v něm obsaženým ve své
práci ukázati. Činím tak dnes dodatečně.

Naleziště Semtínské jest jáma, nalezající se u paty vršku, označeného na
mappě generálního štábu côtou 228. Vršek tento tvořen jest, jak již ve své práci
pravím, čedičem, jenž přechází na místě, kde se dotčená jáma nalézá, v tuffovitou
breccii čedičovou. Pan PERNER proti tomu nesprávně tvrdí, že vršek řečený tvořen
jest většinou nánosem, skládajícím se z t. zv. rybnièné křídy. Tato „rybničná křída“
p. PERNEROvA jest zatím ve skutečnosti „bílou, jílovitou zemí vápennou“ vzhledu
kaolinického (viz práci moji, str. 445.), zplodina rozkladu čedičového tuffu! Že tato
„rybničná křída“ p. Perverova jen zcela podřízeně se vyskytuje na nalezišti Sem-
tínském, přesvědčí se každý z mého vyobrazení („K“ na obr. 1) jámy řečené ve
svrchu dotčené práci mé. „Balvany čediče, nápodobující tuffy“ jsem tu nikde ne-
pozoroval a nevím, co tím p. Prexer myslí. Kde v Železných Horách v původním
uložení nutno hledati vrstvy pásma d;, povídám nahoře. Pan Prrxer praví, Ze mu
„bylo známo, že v tamní krajině pod křídovým útvarem leckde direktně silur jest
uložen“ Tot velmi zajímavá a důležitá novinka, i bylo by si přáti, aby pan Dr.
PrRNeR blíže pověděl, kde a jak tento nález učinil.

O silurském útvaru ve východních Čechách. 7

čic, Zahoran, Podčápel, Vráže, Radotina atd. pásma d, ve středočeském
siluru.

Svrchná silur: Slídnatý porfýr (minette), podobný hornině, pro-
stupující v žilách vápenec svrchního siluru u Podola; vyskytuje se
jako vrostlice také v čediči Kunětické Hory u Pardubic.

Po skončeném mappování roku letošního '“) v polovici října podnik-
nul jsem výlet do severozápadní části Železných Hor, abych se po-
ohlédnul, jsou-li tu zastoupeny veškeré palaeozoické horniny, jež jsem
loni v Semtínské breccii našel, a jak tu jsou uloženy.

Na výletě tomto provázel mne kollega inž. A. Rosrwar, jenž se
opět zajímal o některé břidlice v podkladu Podolských vápenců.

Navštívil jsem především opětně vápencové lomy u Podola, Bou-
kalky a Prachovic, načež jsem prostudoval sled vrstev v podkladu
vápenců těchto od Podola až k Heřmanovu Městei.

Promluvím nyní obšírněji o výsledcích těchto studií svých a ná-
lezech, při tom učiněných, jakož i o důležitosti těchto posledních pro
otázku o stáří palaeozoických usazenin v Železných Horách.

O vápencovém pásmu Podolském.

Pásmo toto rozprostírá se mezi Citkovem a Prachovicemi ve
směru od východu k západu, obklopeno jsouc kolkolem břidlicemi.

Vápenec svrchní, světlý, odpovídající stupni F (f,) ve středoče-
ském siluru, dochází hojného praktického zužitkování jednak jako hle-
daný bílý, šedobílý až světle šedý mramor k prácem kamenickým
a sochařským (hlavně šedě pruhované a obláčkované druhy berou se
k tomuto účelu), zvláště však jako výborný vápenec na maltu a jako
vápenec saturační pro četné cukrovary východočeské.

Následkem těchto vlastností svých otevřen jest vápenec Podolský
po celém pásmu v četných, místy značně rozsáhlých lomech, z nichž
nejrozsáhlejší jsou nyní lomy Prachovické.

Okolnosti tyto byly by příznivými pro studium poměrův uložení
Podolských vápenců, kdyby vápence samy slohem svým neztěžovaly

19) Práci tuto psal jsem v prosinci 1897; delší nemoc moje potomní zavi-
nila, že rukopis mohl býti předložen až 1. dubna 1898. král. české spol. náuk,

S XIII. Jaroslav J. Jahn:

úkolu tohoto. Jet vápenec stupně F (f;) v pásmu našem jen velmi
zřídka zřetelně vrstevnatý; obyčejně honosí se slohem balvanitým až
téměř celistvým, že nelze určiti směr a sklon jeho. Z pozorování pak,
konaných na místech, kde se směr a sklon změřiti daly, vysvítá, že
jsou poměry uložení Podolského vápencového pásma neobyčejně slo-
žité. Směr i úklon vrstev zhusta se mění, vyskytují se tu četná zvl-
nění, vržení, přehozy atd. — zkrátka stojíme na dějišti velikých, ná-
silných převratů tektonických, jimž tato část Železných Hor vydána
byla.

Nebylo mi za těchto poměrů dosud možno zjistiti, jsou-li aspoň
všeobecně platnými zprávy Krsscino, *) že vápenec Podolský uložen
jest antiklinálně s východním směrem a příkře jižním sklonem vrstev.

KzREjčí uveřejnil dva profily Podolským pásmem vápencovým:
ve své „Geologii“ a ve vysvětlivkách ku geologické mappě Železných
Hor. ?°) Každý z těchto profilů znázorňuje úplně jinak poměry uložení
v Podolském pásmu vápencovém, avšak žádný z nich není správným,
jak záhy na jiném místě dokáži.

Následek obrovského tlaku, s uvedenými tektonickými převraty
spojeného, jeví se nejen v mnohonásobně složitém porušení polohy
vrstev, ale i v petrografické povaze horniny, 0 niž jde.

Vápenec stupně E, tvořící všude v Podolském pásmu podklad
svrchních, bílých vápenců, nezdá se býti ve spodnéch vrstvách (eg —
viz níže) tak značně změněn, jako vápenec svrchní. Jsout zkameně-
liny v něm dosti dobře zachovány a též povaha horniny samotné není
asi mnoho změněna; shodujet se krystallický až jemnozrný vápenec
tento s mnohými vápenci pásma E v středočeském siluru. O účincích
tlaku řečeného svědčí však okolnost, že bývalý bitumenový obsah vá-
penců těchto přeměněn jest v tuhu (či anthracit), že pukliny ve vá-
pencích těch potaženy jsou zhusta lesklou korou rozmělněných grafi-
tických břidlic “") a že lilijicové stopky 1 orthocery, ve vápenci tomto
se vyskytující, jsou přetrhány, kusy takto povstalé jsou zpřeházeny
a stlačeny.

AZ pojednám níže o stáří tohoto spodního vápence tmavého, po-
píši obšírněji povahu jeho.

192) „Geologie“ str. 452; Vysvětlivky ku geologické mappě Železných Hor
stránka 58. M

20) „Geologie“ str. 452; Vysvětlivky ku geologické mappě Železných Hor
strana 59. À

21) Srovnej Kresëi: Vysvětlivky ku geol. mappě Zelezuych Hor str. 58.

O silurském útvaru ve východních Čechách. 9

Ve svrchních vrstvách (e, — viz níže) doznal i tento vápenec
značné změny, byv překrystallován a proměněn v stejnoměrně jako
cukr zrnitou, šedou horninu. Než i při tom zůstala zachována zře-
telná vrstevnatost jeho, jak možno na př. v lomech Prachovických
dobře pozorovati.

Ještě mnohem větší změny doznal vápenec svrchní, světlý, stáří
stupně F (7). Svědčí o tom již sloh jeho, výše uvedený. Než i hor-
nina Sama nejeví se nám v původní své tvářnosti: vápenec tento jest
v pozdějších dobách překrystallovaný, většinou zrnitě na způsob cukru
krystallický, místy jemně zrnitý, většinou úplně bílý, místy šedě skvr-
nitý, pruhovaný, obláčkovaný až v celých kusech šedý. Plochy jeho
pokryty jsou rezavým povlakem okru. Místy objevují se ve vápenci
tomto tenké vložky neb hranaté kusy horniny podobné šedému fyllitu,
vzezření sericitického. Jsou to nejspíše vplavené trosky rozrušených
starých břidlic.

Zkamenělin nenašel jsem v tomto bílém vápenci žádných, až na
uvedené již nezřetelné zbytky korálů. Na plochách vápence tohoto, vy-
leštěných k účelům kamenickým, pozoroval jsem často průřezy stonků
lilijicovÿch, malé, kruhovité, se střední, úzkou rourou zažívací.

Na puklinách a v dutinách Podolského vápence světlého vysky-
tuji se zhusta krápníkovité útvary i krystally kalcitu. "Tamější lid
uschovává je pečlivě, nazývaje je „zkamenělinami“, i vážil jsem několi-
kráte dalekou cestu za „zkamenělinami“ z Podolského vápence, 0 nichž
mi vyprávěno bylo, abych se vždy na konec přesvědčil ku svému
sklamání, že jsou míněny takovéto krápníkovité výtvory.

Povrch návrší mezi Podolem a Prachovicemi, tvořeného těmito
světlými vápenci, připomíná velice vzezřením svým — půdou i vege-
tací — povrch známých vrchů Zlatý kůň a Kobyla u Koněprus ve
středočeském siluru, vytvořených bílými vápenci pásma f,. Zvläste
význačnou jest v té příčině červenohnědá až cihlově červená hlína
(terra rossa), jež vápence tyto pokrývá, místy v dosti mocných vrst-
vách (na př. u Prachovic).

Ve tmavých a černých vápencích i v břidlách v podkladu vá-
penců bílých našel jsem již r. 1891 a letos opět přehojné zbytky
lilijie a orthocery. Tyto popsal jsem již ve své práci z r. 1892 (viz
str. 5. přítomné práce) a nemám, co bych nového přičinil.

Pokud se Ziijice ve vápencích a břidlách těchto týče, podotýkám
předem, že jsem nenašel dosud ani jediného kalichu, ba ani destiček,
kalichy lilijic tvořících. Zbytky lilijic ve vrstvách, o něž jde, sestá-

10 XII. Jaroslav J. Jahn:

vají pouze se stopek a jich úlomků, z ojedinělých článků stopek a
zřídka z článků ramen aneb pinnulí.

Některé kusy horniay jsou plny takovýchto zbytků a trosek
kostry lilijic, mezi nimiž převládají maličké články (stopek či pin-
nulí) kruhovitého neb elliptického průřezu, nahromaděné často v ti-
sících na jediném místě. Téměř v každém kuse horniny, jejž jsem
rozbil, vyskytovaly se zbytky lilijic. Jsouť ovšem jen málokteré z nich
dobře zachovány, zhusta smáčknuty až rozdrceny, přervány a úlomky
takto povstalé rozmetány v hornině, povrch stopek i ojedinělých článků
jich bývá zvětráním velmi nezřetelný. Ojedinele články vyskytují se
mnohem hojněji než stopky samy a úlomky jich.

Mezi stopkami a články jich vyskytují se 3 typy co do tvaru
zažívací roury, stopku prostupující: zažívací roura je totiž průřezu
buď 1. kruhovitého, aneb 2. pětilaločného, aneb 3. pětipaprskového.
Stopky se střední (zřídka výstřední), obyčejně úzkou zažívací rourou
průřezu kruhovitého jsou nejhojnější, ostatní dva jmenované tvary
vyskytují se řidčeji.

Některé stopky jsou průřezu kruhovitého, jiné elliptického, za-
žívací roura je umístěna při všech tvarech svého průřezu buď ve
středu stopky, anebo mimo střed a jest buď úzká aneb různě široká.
Bývá vyplněna černou hmotou matečné horniny, čímž se znamenitě
odlišuje od bílé, vápencové hmoty stopky.

Veškeré stopky lilijicové, jež jsem ve vápencích a břidlách těchto
pozoroval, složeny jsou z nízkých, až i velmi nízkých, stejných článků
s hladkou, buď rovnou neb slabě vypouklou zevnější plochou. Jen
v jediném případě pozoroval jsem stopku, složenou z nestejných článků :
mezi dvěma většími, vynikajícími články vloženy jsou tři menší, ze-
vnější plochy všech těchto článků jsou bez ozdob, články vynikající
mají vypouklé zevnější plochy, menší články vložené mají je rovné.

Kloubní plocha článků jest téměř vždy jemně radiálně rýho-
vaná, velmi zřídka hladká.

Rozměry těchto zbytků lilijic v horninách řečených jsou různé.
Oznamuji tuto některé pozorované případy (v millimetrech):

O silurském útvaru ve vycho dních Cechäch. al
Delka ülomku Průměr jednoho Průměr zažívací Výška jed-
stopky : článku: roury: noho článku:
15 62) 1 (kruhovitä) 05
5—6°5 °°) 3 (5-laločná)
10—7 nezachoväna
: 8—6 Fi č
10 6 : 15
45 6 5
5—4 3 (5-laločná)
2 25 ( » )
35 1 (kruhovitä)
: 25 ně 5 )
9 8 nezachoväna 1
20 4—5 5
25—15 1 (5-laločná)
3: 25 (kruhovitä)
o 7 4 (5-paprskovä)
D5 4 Ko c )

85-5 75—4 (elliptická)

Z článků ramen, jež jsem v řečených horninách našel, jsou
pouze dva zřetelně zachovány. Jeden z nich jest podoby podkovovité,
s hlubokou ambulacrální rýhou a má 3°5 mm v průměru. Druhý je
podoby půlměsícové, s mělkou ambulacrální rýhou a má 2 mm v prů-
měru.

Všecky tuto popsané zbytky lilijic z vápencův a břidel, tvořících
podklad bílých vápenců: Podolských, shodují se úplně s obdobnými
zbytky hlijie Z pásem eg U €, ve středočeském siluru. Nälezejf-li tu
1 tam týmž druhům, nelze ovšem rozhodnouti, pročež neopatřuji zbytky
Podolských lilijic zatím žádnými jmény, dokud se tu nenaleznou urči-
telné kalichy. Zpracoval jsem lilijice středočeského siluru jako pokra-
čování známého díla Barranne-ova. V práci své, v tisku se nalézající,
odüvodnuji obšírně, proč nelze druhově ani rodově určiti takovéto
ojediněle se vyskytující části kostry lilijic (stopky a ramena, články
jich atd.). Z důvodů tamže uvedených jest rovněž nepřípustno tako-
véto ojedinělé zbytky lilijic ze Železných Hor ztotožňovati s obdob-
nými zbytky týchž tvarů a téhož vzezření ze siluru středočeského.

22) Při článcích průřezu kruhovitého uvádím délku průměru, při článcích
průřezu elliptického délku obou os.

12 XIII. Jaroslav J. Jahn:

Na témže místě, kde jsem r. 1891 našel právě popsané lilijice
a orthocery, poštěstilo se mi letos v témže tmavém spodním vápenci
nalézti i t. zv. lobolitha.

O významu nálezu tohoto pro otázku o stáří vápenců Podol-
ských vidí se mi tuto obšírněji promluviti.

Lobolithi jsou kořeny lilijic, naduřelé v kulovitá až i nepravi-
delně hlíznatá tělesa (za života měchýře). Zevnější povrch lobolithů
pokryt jest nesčetnými polygonälnimi, vápennými destičkami. Uvnitř
rozděleni jsou lobolithi v několik nepravidelných komor příčkami, jež
se zračí na zevním povrchu lobolitha jako rýhy. Na spodní straně lobo-
lithů zachován jest zhusta ještě vlastní kořen lilijice, jenž zřídka na-
lezne se i ve spojení s přináležející k němu stopkou lilijicovou.

J. Hazz první podrobně popsal tyto zkameněliny z amerického
siluru, pojmenovav je Camarocrinus a označiv je jako plovací přístroje
lilijie.”°) Před tím?“) r. 1867(?) nazval je BarRaxpE jménem Lobo-
lithus (Michelin: Barr.), pokládaje je za zkamenělé zástupce zvláštní
třídy řádu ostnokožců. ?*)

Nepřistupuji na názor Hazrüv v plném rozsahu, jsa přesvědčen, že
v mnohých případech sloužili lobolithi lilijicím za přístroj k upevňo-
vání potěru.?“) Zanáším se právě podrobným studiem lobolithü ze
středočeského siluru i budu míti příležitost odůvodniti názory své
o fysiologickém významu lobolithů obšírněji na jiném místě. Zde při-
pomínám toliko, že pojmenování BARRANDE-0VO mám za vhodné a
správné a že ho budu také i na dále užívati. Na základě částí
kostry, osamoceně se vyskytujících, o nichž nelze zjistiti, ku kterému
určitelnému kalichu lilijicovému přináležejí, nelze stanoviti nové
rody, jak to učinil Harr. Jako jmenujeme jiné osamoceně se vysky-
tující zbytky lilijic všeobecnými jmény na př. Entrochus, Trochites
a pod., kdy nelze rodově je určiti, tak používejme pro osamoceně se
vyskytující, kulovitě naduřelé kořeny lilijic všeobecného pojmenování
Lobolithus. |

*5) Notice of some new and remarkable Forms of Crinoidea from the Lower
Helderberg Group of New-York and Tennessee. 28th Annual Report of the State
Museum of Nat. Hist. of the State of New-York State Museum. Edition 1879.
Albany 1880.

#4) Dle J. Bısspy-ho „Thesaurus siluricus.“

25) Syst. silur. du centre de la Bohème. VII. dil, str. 1.

26) Oznámil jsem svého času tento názor svůj prof. E. Harckerovı, jenž jej
připomíná ve své práci „Die Amphorideen und Cystoideen“ (Lipsko, 1896., str. 169).

O silurském útvaru ve východních Čechách. 13

Exemplář, nalezený mnou v černém vápenci Podolském, shoduje
se úplně s lobolithy ze středočeského siluru. Jest podoby ellipsoidovité,
delší průměr obnáší 90 mm, kratší skoro 70 mm. Celý povrch pokryt
jest nepravidelně polygonälnfmi, vápennými destičkami, jež jsou na
několika místech velmi zřetelně zachovány. Spodní část lobolitha na-
šeho, kde se kořen lilijicový nacházel, je ulomena, jednotlivé částky
(větvičky i silné větve) kořene nalézají se rozdrceny v sousedním
kuse vápence. Kloubní plocha článků těchto větví kořenových jest
jemně radiálně rýhovaná, ve středu jejím nalezá se při všech článcích,
jež jsem ohledal, kruhovitý, ne příliš široký otvor, odpovídající zaží-
vací rouře, jež prostupuje větve kořenové. Na průřezu našeho lobolitha
viděti jen jednu komoru, původně asi vzduchem, nyní bílým kalcitem
vyplněnou. Vápencová hornina, vyplňující vnitřek našeho lobolitha, jest
silně přeměněna, překrystallována, následkem čehož nelze na průřezu
našeho exempláře více rozeznati příček, komory od sebe oddělovav-
ších, ani vlastní tlouštky zevnější stěny povrchové.

Uvážíme-li, že veškeré bitumen těchto černých vápenců promě-
něno jest v tuhu (po případě anthracit), dnešní horninu prostupující,
že vápenec sám doznal místy veliké petrografické přeměny, že vrstvy
tohoto černého vápence jsou všelijak zvlněny a zkrouceny, mocně
zpřehýbány, přetrhány, přeházeny, přijdeme k přesvědčení, že usaze-
niny, o nichž řeč, vydány byly v dřívějších dobách geologických ohrom-
nému tlaku, jenž byl způsoben násilnými převraty tektonickými při vzniku
Železných Hor. Tlak tento zničil zároveň většinu živočišných zbytků,
zkamenělých ve vápencích řečených. Že právě náš lobolith, přec značně
objemný, tlaku tomuto odolal a poměrně velmi dobře se zachoval,
svědčí o značné pevnosti vápenité kostry těchto kulovitě naduřelých
částí kostry lilijic.

Nález lobolitha tohoto v černých vápencích Podolských má pro
stratigrafii palaeozoických usazenin v Železných horách veliký význam.

Poohlédněme se nejprvé, kde byli nalezení dosud lobolithi mimo
Čechy.
Fr. Frecn našel lobolitha na Wolayer Thörl v Karnických Alpách
v deskovitém vápenci s rohovcovitymi vyloučeninami. *") Vápence tyto
leží dle zpráv FrecHovýcH pod vlastními vápenci Stupně e, a nad

21) „Über das Devon der Ostalpen nebst Bemerkungen über das Silur und
einem palaeontologischen Anhang,“ Zeitschr. d. deutsch. geolog. Gesellsch. Berlín
1887., XXXIX. díl, str. 683. Srovnej spis téhož autora „Die Karnischen Alpen.“
Halle 1894, str. 222, 225 a j

14 XII. Jaroslav J. Jahn:

graptolitovÿmi břidlicemi (e,), odpovídají tedy prechodnimu pásmu
mezi stupm e, a e, v středočeském siluru, jež jsem druhdy označil
©, ) Připomínám, že jsem pozoroval i ve středočeském siluru v še-
dých, deskovitých, málo zkamenělin obsahujících vápencích pásma
tohoto u Koněprus, Lochkova a j. tolikéž rohovcovité vyloučeniny.
Mimo uvedeného lobolitha našel Frecn ve vápencích řečených pouze
ještě „neurčitelné orthocery a stopky lilijic“ — tedy jako já u Po-
dola.

J. Harrovı výše zmínění američtí lobolithi pocházejí tolikéž ze
svrchního siluru, z vápenců Lower Helderberg Group, odpovídající
našemu stupni E. FREcH praví sice ve své výše zmíněné práci,?“) že
Lower Helderberg Group odpovídá spodní hranici spodního devonu
(k tomutu názoru hlásí se i mnozí jiní geologové). Proti tomu však
sám prof. Hazz mi píše, že nikdy v žádné ze svých prací nepro-
hlásil spodní Helderberg za spodní devon. Ví sice, že se někteří geo-
logové snaží, aby tomuto mínění zjednali průchod, on však protestuje
ve svém dopise proti tomu, poukazuje při tom k okolnosti, že zví-
řena spodního Helderbergu shoduje se se zvířenou skupiny Niagarské,
1 je tedy přesvědčen, že patří spodní Helderberg do téhož útvaru —
svrchnáho siluru — jako skupina Niagarskä.

Prof. LarrPARENT uvádí ve spisu svém „Traite de Géologie“ *")
lobolitha z Pyrenejí, z vrstev, odpovídajících pásmu e, ve středočeském
siluru. Lobolithus vyskytuje se tu se Scyphocrinus elegans, Cardiola
interrupta a gibbosa, Silurocardium Barrandei, Orthoceras bohemicum,
pyrenaicum atd., kteréž zkameněliny jsou i v středočeském siluru spolu
s lobolithy význačny pro svrchní oddíl stupně K.

Všecky přehojné exempláře středočeských lobolithů, jež jsem buď
sám našel, aneb ve sbírkách viděl, tolikéž i všickni přečetní lobolithi,
v BanRaxpE-ově díle vyobrazení, pocházejí buď z přechodního pásma
mezi stupni e, a e, (na př. u Dvorců, Chuchle, Budňan), aneb ze
stupně e, (na př. Radotín, Lochkov, Dlouhá hora, Sv. Jan pod Skálou).
Ve vyšších ami v měších stupních mež E nebyli dosud am v Čechách
ani kde jinde lobolithi vůbec nalezen.

Z toho, že vyskytují se lobolithi v Alpách, v sev. Americe, v Py-
renejích a v středních Čechách vždy v témže obzoru, vysvítá, že jest

25) Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. in Wien. 1892. 42. díl, sešit 3.
strana 451.

29) „Die Karnischen Alpen“ str. 222.

30) „Traité de Géologie.“ Paříž 1883., str. 699.

O silurském útvaru ve východních Čechách. 15

Lobolithus velmi význačnou zkamenělinou pro stupeň E t. j. pro
svrchní silur.

Jesť tedy mým nálezem lobolitha v černém Podolském vápenci nyní
poprvé nade vši pochybnost zjištěno, že tmavé vápence Podolské s ortho-
cery, bilijicemi a lobolithy odpovídají stupni. E v středočeském siluru,
následkem čehož mohutné souvrstvé bílých vápenců Podolských s nezre-
telnÿmi korály a lilijicemi, spočívajících na těchto tmavých vápencích,
odpovídá stupm F či vápencům Koněprusským.

Dnes tedy potvrzena jest správnost názoru, jejž jsem vyslovil
již v práci své r. 1892 o členění a stáří vápenců Podolských. Uvä-
žíme-li, že silurské moře ve východních Čechách souviselo kdysi se
středočeským mořem silurským, o čemž dnes nikdo více nepochybuje,
shledäme zcela přirozeným, že tam i zde vyvinuty jsou stupně Ei F
stejným způsobem. A právě z důvodu této souvislosti, na snadě ležící,
jest mi nepochopitelným počínání si geologů, již dosud se zanášeli
otázkou o stáří vápenců Podolskych, že I. všichni opominuli tmavé
vápence Podolské, samostatný stupeň tvořící a že 2. nepřipadli na ob-
dobu vápenců Podolskÿch se stupni E a F ve středočeském siluru.

Zvláště divím se tomu u Knejčíno, jenž sám, rozhodně vysloviv
domněnku o bývalé souvislosti obou českých silurů, snažil se skutečně
v siluru Železných Hor nalézti obdoby stupňů středočeského siluru. #1)
Divím se tomu, že právě ve své podrobné práci o Železných Horách
nepostavil vápence Podolské na roveň se středočeským svrchním silu-
rem, nýbrž že je prohlásil za obdobu stupně d,! V celém spodním
siluru ve středních Čechách nevyskytují se žádné vápence a zvláště
stupeň d, sestává ve středních Čechách z drob, křemencův, břidlic atd.,
kdežto svrchní silur proti tomu jest tu převážně vápenci tvořen!

Kresci praví: „Ježto jest v středočeském siluru slídnatý porfýr
(minette) stáří pásma d,, musí ovšem prostupovati i starší vrstvy
v podobě žil, což, uvedeno na poměry zdejší (t. j. v Železných Ho-
rách), svědčí pro to, že Podolské lože vápenné s hlinitými břidlicemi
může býti starší než pásmo d., a tudíž vápenec tento patřiti může
k pásmu d,.*?)“

31) Krejčí praví ve „Vysvětlivkách ku geolog. mappě Železných Hor“: „Na
základě tohoto palaeontologického znaku (t. j. zbytků lilijic), jakož i jiných zná-
mek podobá se nejvíce k pravdě, že patří Podolské vápence i provázející je břidly
k spodnímu siluru. Na devon nelze již proto mysleti, ježto souvislost tohoto hor-
ského pásma se středočeskou pánví silurskou jest téměř úplně zjištěna.“ (str. 55.)

32) „Vysvětlivky ku geolog. mappě Železných Hor“ str. 59.

16 XIII. Jaroslav J. Jahn:

Dle tohoto výroku KkejčíHo zdálo by se, že proražení vápenců
Podolských slídnatým porfýrem svědčí rozhodně proti hornosilurskému
stáří těchto vápenců. Ve středočeském siluru ovšem vyvřel slídnatý
porfýr v době, kdy se usazovaly vrstvy pásma d;. Než, jak jsem již
ve své dřívější práci“?) podotknul, není to žádným pravidlem, jež
by muselo míti platnost i pro východočeský silur, třebas byl býval
v genetické souvislosti se středočeským; neboť obecně spadají erupce
minetty v jiných zemích spíše do druhé polovice palaeozoické doby,
zvláště do doby kulmu.

Studie mé palaeozoických usazenin v Železných Horäch nepo-
stoupily dosud pro naprostý nedostatek volného času tak daleko,
abych byl s to provésti s úplnou jistotou a podrobností již v pří-
tomné práci rozčlenění stupně Æ podobným způsobem, jak je známe
ze středních Čech. Tuším však již dnes, že jsou i v Železných Ho-
rách zastoupena veškerá pásma stupně K, t. j. e,, e,, a e..

Pásmu e, odpovídají zde rozhodně tmavošedé vápence v podkladu
vápenců světlých a bílých, otevřené nyní v mohutných lavicích v hlav-
ním lomu Prachovickém.

Vrstvy přechodní mezi pásmy e, a e,, t. j. pásmo e,, sestává ve
středočeském siluru ve spodních polohách z hlinitých břidlic s vlože-
nými koulemi bituminového vápence (anthraconitu), ve svrchních polo-
hách z deskovitých vápenců ve střídání s hlinitými břidlami. Celé
toto pásmo vyznačuje se ve středním siluru černou barvou hornin, je
tvořících, a silným obsahem bitumenu. Domnívám se, a zajisté právem,
že jsem pásmo toto našel v Železných Horách u Podola a u Bou-
kalky na několika místech. Zde setkáváme se totiž s černými, měk-
kými, drobivými, špatně štípatelnými hlinitými břidlicemi, prostou-
penými tuhou a anthracitem (bývalé bitumen!), jež tvoří též kůry a po-
vlaky na tlakem ohlazených, lesklých plochách této břidly. Břidlice tyto
obsahují někdy stopky a články stopek lilijic. V ně vloženy jsou
černé, místy silně tuhovité vápence (= kdysi bituminosní). Vä-
pence tyto vyvinuty jsou v podobě sploštělých bochánků, obrysu kru-
hovitého neb ellipsovitého (= sploštělé koule), aneb v podobě desek
více méně tlustých. **) Na povrchu bývají vápence tyto potaženy lesklou
tuhovitou či anthracitickou korou, stejně jako v středočeském siluru.
Skoro každý kus vápence tohoto obsahuje zbytky crinoidů, některé

99) Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. in Wien. 1892., 42. díl, str. 460.
%) Jsou to asi tytéž „vápenné pecky,“ o nichž Kresci praví ve své „Geo-
logii“, že „zejména na stráni pod Nuticemi u Podola v grafitických břidlicích

O silurském útvaru ve východních Čechách.

placky jsou rozdrcenými částkami kostry těchto tvorů tak naplněny,
že je lze přímo označiti jako „crinoidový vápenec.“

Srovnáme-li právě provedené líčení vrstev, o něž jde, s líčením
vrstev přechodních e,, ve e středočeském siluru, HA je podávám na př.
na str. 414. své práce svrchu vzpomenuté, shledáme úplný souhlas
mezi oběma: vzhled a vlastnosti břidly i vloženého do ní vápence
tu i tam úplně tytéž, ano i hojné vyskytování se zbytků lilijic ®)
v pásmu tomto souhlasí v obou českých obvodech silurských. Do-
dám-li ještě, že Orthocery, jež jsem u Podola právě ve vápencích to-
hoto pásma našel, souhlasí co do rozměrů s Orthocery ve vápencích
vrstev pásma přechodního e,, ve středočeském siluru a připomenu-li
konečně, že právě v týchž vápencích, v břidlu vložených, našel jsem
u Podola svrchu popsaný Lobolithus, jenž v takové hojnosti vysky-
tuje se v pásmu e,, ve středočeském siluru na př. u Budňan (Karl-

štejn) a Chuchle, DE nikdo vice pochybovati o souhlasném stáří

obou usazenin.

Co do obdoby graptolitových břidlic e,, v Železných Horách ne-
mohu se dnes ještě s určitostí vyjádřit. Možná, že pásmu tomuto
patří černé, tenkovrstevnaté břidlice (neb aspoň čásť jich), tvořící
u Podola, Boukalky i Prachovic podklad právě popsaných vrstev
stupně E. Bohužel nepoštěstilo se mi v břidlicích těchto nalézti Grap-
tolithy (aniž jiné zkameněliny). Pochybuji též, že se tu kdy najdou,

jet břidlice tato tlakem, způsobeným tektonickými pochody, tak změ-

něna (její plochy jsou jemně, rovnoběžně zprohýbány), že se v ni
útlé tyto zkameněliny ani zachovati nemohly. Mimo to jsou též po-
měry uložení palaeozoických vrstev, jak jsem již výše pravil, právě
v této části Železných Hor tak spletité, že nelze pouze při povrcho-
vém, zběžném shlednutí jich otázku tuto ani tímto způsobem rozřešiti.
Profily dosavádní z obvodu tohoto neodpovídají poměrům ve skuteč-
nosti a k sestrojení úplného, podrobného a správného profilu krajinou
u Podola nedostávalo se mi dosud času.

hojně se objevují, kde se tyto břidlice s vápencem (rozuměj bílým) stýkají. Mimo
články enkrinitů“ — praví Kresci — „viděti zde i nezřetelné otisky mušlí, ko-
rálů a cefalopodů, avšak v tak nezřetelném způsobu, že bližšího ustanovení ne-
připouštějí“ (1. c., pag. 452).

35) Některé kusy tohoto černého vápence Podolského s četnými zbytky
lilijic nelze téměř rozeznati od kusů téže horniny z přechodního pásma eg ode
Karlstejna.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 2

18 XIII. Jaroslav J. Jahn:

O vrstvách, tvoïicich podklad vápencového pásma
Podolského.

Určuje stáří různých hornin palaeozoických v části Železných
Hor, o níž jednáme, vycházel Krrsö z úplně nesprávného předpo-
kladu, že ve středu našeho pásma horského (t. j. asi v okolí Podola)
jsou uloženy nejstarší horniny, načež čím dále na sever, k polabské
nížině, tím mladší horniny následují.

K tomuto nesprávnému určování stáří palaeozoických usazenin
v Železných Horách přiměla KkrsčíHo právě asi hlavně okolnost, že
nedovedl rozeznati stratigraficky samostatné pásmo tmavých vápenců
od vápenců světlých. Kresci správně pozoroval, že vápence tmavé
střídají se s břidlami hlinitými (viz výše můj popis pásma e,, u Po-
dola). V těchto břidlách našel tytéž zbytky lilijic jako ve vápencích
řečených. Považuje pak břidly tyto za obdobu středočeského pásma
d,, přisoudil Kresci i všem Podolským vápencům stáří pásma d,. Ná-
sledkem tohoto omylu měl ovšem Karsčí křemence, tvořící obdobu
středočeského pásma d,, za stupeň mladší Podolských vápenců. ““)
A jelikož křemence tyto leží na sever od Podolských vápenců, po-
kládal Kresèi všecky vrstvy severně od Podola za patro vápenců
Podolských.

Nález rozhodně význačné zkameněliny pro svrchní silur, Lobo-
lithus Michelini Barr., v černých vápencích Podolských dokazuje, že
právě opáčný sled vrstev vyskytuje se tu ve skutečnosti, že u Po-
dola vyvinuty jsou nejmladší palavozoické usazeniny a čím dále na
sever, tim starší horniny následují: spodní silur, kambrium, prahory.

O pravdivosti toho, co jsem právě řekl, přesvědčil jsem se též,
zkoumaje sled vrstev na sever od Podola směrem k Heřmanovu
Městci.

Opustivše pásmo vápencové, octneme se nejprvé v dosti mocném
pásmu černých, tenkolupennych břidlic, o nichž jsem se právě vyjá-
dřil, že asi aspoň z části patří k pásmu e,,. Uložení břidlic těch jest

99) Pravit Krrsöi ve „Vysvětlivkách ku geolog. mappě Železných Hor“:
„Tímto nálezem (t.j. Scolithü) jest téměř úplně zjištěno, že křemence Železných
Hor patří k pásmu d,, z čehož následuje, že černé břidlice hlinité, uzavírající v sobě
Ložisko vápence Podolského a ležící pod těmito křemenci, musí náležeti k pásmu
d,“ A dále: „Tyto černé břidlice hlinité mohly by se sice vyklädati za d-, než
tomu odporují poměry uložení, neboť tyto břidlice hlinite leží pod křemenei“ (1. c.
str. 56.).

O silurském útvaru ve východních Čechách. 19

silně porušeno: vrstvy jejich jsou zvlněny, zpřeházeny, zpřevrhány,
místy stojí kolmo, místy zapadají na SZ, místy na JV. I směr vrstev
břidlic těchto se místy mění.

Břidlice tato vyskytuje se i v Semtínské čedičové breccii; ve
své svrchu dotčené práci 0 této breceii označil jsem břidlici tuto
jako d,,*") dovolávaje se Kkrsčíno, jenž ve své práci o Železných
Horách počítá tyto „černé, na vrstevných plochách často slabě rovno-
běžně zprohýbané hlinité břidlice“ ?*) vesměs k pásmu d,.

Pod břidlicemi těmito následuje na sever pásmo tmavých, dro-
bových břidlic, střídajících se s černými, tenkolupennými, slídnatými
břidlicemi, jichž vrstevné plochy jsou místy nerovné, místy (jako
u předešlé břidly) jemně rovnoběžně zprohýbané.

Podobné horniny vyskytují se v Semtínské breccii, obsahujíce tu
četné zkameněliny, význačné pro pásmo d,,,. Zde v Železných Horách
nepoštěstilo se mi dosud v břidlicích těchto nalézti zkameněliny; než
i ve středočeském siluru bývají zhusta tyto břidlice prosty zkame-
nělin, jež ve větším množství jen místy, na známých nalezištích obsa-
hují. I dlužno se i v Železných Horách poohlédnouti po takovýchto
nalezištích, jež tam sotva scházejí. Jako ve středočeském siluru stří-
dají se černé, tenkolupenné břidlice BARRANDE-ova pásma d, S tma-
vými, hruběji vrstevnatymi, nerovnými plochami vrstevnymi se vyzna-
čujícími břidlicemi drobovými a hlinitými pásma d,,*) tak i zde
v Železných Horách zdají se obě pásma býti sloučena: vrstvy pásma
d, vloženy jsou ve vrstvy pásma d,,

Následující pásmo černých, tence vrstevnatých, slídnatých břidlic
odpovídalo by dle líčených poměrův uložení břidlicím Vinickým (dj).
Svědčí pro tento výklad i okolnost, že pod břidlicemi těmito leží kře-
mence Drábovské, pásmo dj.

Toto pásmo tvořeno jest v profilu Podol-Heřmanův Městec světle
šedým, jemnozrným, velmi tvrdým a pevným křemencem s rovnými
plochami vrstevnými, jenž se úplně shoduje s Dräbovskym křemencem
(d,) na mnohých místech středočeského siluru. Táž hornina vyskytuje
se 1 v Semtinské breccii; označil jsem ji ve své dotčené práci sku-
tečně také jako d,.

Podobně jako ve středočeském siluru vloženy jsou i zde v pásmo

31) Verhandl. d. k. k. geolog. Reichsanst. 1896, č. 16., str. 447.

35) „Vysvětlivky ku geolog. mappě Železných Hor“ str. 57.

39) Viz moji práci v Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. 1892, díl 42, str.
409—411. Srovnej Verhandl. d.k.k. geolog. Reichsanst. 1896, č. 16, str. 449—450,

20 XIII. Jaroslav J. Jahn:

křemencové d, místy tmavé, slídnaté, drobové i hlinité břidlice s re-
zavými, rovnými plochami vrstevnými.

Následující na sever horniny mám za obdobu středočeského
kambria. Jsou to: křemenný až drobový slepenee, shodný s Třemošen-
ským slepencem středočeského kambria. Slepenec tento je místy jemno-
zrný, místy hrubozrný, tmavý neb světlejší, místy červenavý, vrstevné
plochy jeho bývají potaženy okrem. Shoduje se tedy úplně se slepen-
cem ze Skrejsko-Tejřovického kambria. Slepenee tento vyskytuje se
také v Semtinské breceii.

V hořejších vrstvách přechází slepenec tento v křemenitý a kře-
mencovitý pískovec, ponejvíce tmavošedý, shodující se až na barvu
svoji s obdobnou horninou Skrejsko-Tejřovického kambria.

Dále na sever následují droby a drobové pískovce, patřící roz-
hodně k praekambriu. Černý, jemnozrný, velmi pevný drobový písko-
vec zdejší shoduje se úplně s obdobnou horninou z podkladu Skrej-
ského kambria, zvláště s drobovým pískovcem při pravém břehu Be-
rounky proti Šlovicům.““) Táž hornina tvoří mocné pásmo u Rychm-
burka v Železných Horách. Šedozelená droba, jíž končí profil náš na
sever, podobá se petrograficky rovněž horninám obdobným v podkladu
Skrejsko-Tejřovického kambria.

Odtud na sever pokryty jsou prahorní vrstvy, jež by následo-
vati měly, usazeninami křídovými.

V podkladu vápencového pásma Podolského zastoupeny jsou
tedy: pásmo e, (nejspíše), pásmo d,,,, pásmo d,, kambrium a prae-
kambrium. Ve srovnání se středočeským silurem scházejí tudíž:
pásmo d, (Kosovské křemence a Kralodvorské břidly), pásmo d,
(di, z „) à Skrejsko-Jinecké paradoxidové břidlice. Ukáži níže, že ně-
která z těchto pásem přece jsou zastoupena v Železných Horách,
třebas by právě nebyla vyvinuta přímo v podkladu Podolských vápenců.

Přehled dosud známých stupňů silurských v Železných
Ä Horách.

Z toho, co jsem dosud uvedl, vysvítá, že letošními výzkumy
mými v krajině mezi Vápenným Podolem a Heïmanovÿm Městcem

40) Viz práci moji „Über die geologischen Verhältnisse des Cambrium von
Tejřovic und Skrej“. Jahrb. d. k. k. geolog. Reichsanst. 1895, roč. 45., seš. 4.,
Str. 729.

O silurském ütvaru ve vychodnich Cechäch. 21

zdokonalily se značnou měrou naše známosti palaeozoických usazenin
v Železných Horách.

Shrneme-li výsledky letošních výzkumů mých v jedno s dřívěj-
šími, jinde mnou uveřejněnými zprávami ve příčině této, a srovnáme-li
spolu do dneška zjištěné stupně palaeozoických usazenin v Železných
Horách se známými stupni středočeského siluru, poskytují dnešní naše
vědomosti 0 „siluru“ východočeském tento obraz:

Podklad: Praekambrium.

Stupeň B: 1. Černé hlinité břidlice s ložemi buližníku na mno-
hých místech v Zelezných Horách (i v Semtinské breccii), Shodny
s týmiž horninami v podkladu Skrejského kambria.

2. Černý, jemnozrný drobový pískovec. Sev. od Podola, u Rychm-
burka a j. v Železných Horách. Shodný s touže horninou v podkladu
Skrejského kambria,

3. Šedozelená droba hrubozrná, již. od Heřmanova Městce a j.
v Železných Horách. Podobná některým drobám v podkladu Skrejsko-
Lohovického kambria.

Kambrium.

Stupeň C: 1. Třemošenské slepence: Křemenné a drobové sle-
pence až křemence, na mnohých místech v Železných Horách (na př.
sev. od Podola, mezi Brlohem a Zdechovicemi, zvláště u Spitovic,
Čertova Skála atd.); křemenný slepenec jest zastoupen i v Semtín-
ské breccii. Horniny tyto shodují se s obdobnými horninami ve
Skrejsko-Tejřovickém i Jineckém kambriu.

2. Skrejsko-Jinecké bridlice: Modrošedé a zelenavé hlinité břid-
lice s vložkami šedých a rezavých drobových pískovců, na př. u La-
bětína ve výběžku Železných Hor. Břidlice Labětínské shodují se
úplně s břidlicemi Skrejsko-Jineckými, drobové pískovce, v ně vlo-
žené, shodují se úplně s drobovými pískovci, tvořícími vložky v para-
doxidových břidlách ve Skrejsko-Tejřovickém i Jineckem kambriu. *")

\ 41) Již Krusci vytýká opětovně ve svých „Vysvetlivkäch ku geolog. mappě
Železných Hor“ zřejmou podobu, ba úplnou shodnost hlinitých břidel, prováze-
jících slepence kambrické v Železných Horách, s břidlami Jinecko-Skrejskými.
Břidly tyto i zde v Železných Horách stejně jako u Tejřovic přecházejí ve sle-
pence a střídají se s nimi. (1. c., pag. 43 a t. d.)

29 XII. Jaroslav J. Jahn:

Spodní silur.

Stupeň D—d,: Krroi čítá ve své monografii Železných Hor
k pásmu d, vápence Podolské a černé hlinité břidly v podkladu těchto
vápenců. Z výzkumů mých vysvítá, že jest názor tento naprosto ne-
správný. Pozdější podrobné a soustavné výzkumy v oboru palaeozoika
Železných Hor ukáží, je-li zde pásmo toto zastoupeno a kterými hor-
ninami. V profilu Podol—Herm.-Mestee pásmo toto se nevyskytuje,
tam spočívají Drábovské křemence přímo na kambriu.

d,: Světlé až temně šedé křemence, obsahující místy trubičky
červa Scolithus, význačné pro toto pásmo ve středočeském siluru. Na
mnohých místech v Železných Horách (i v Semtinské breccii zastou-
peny). Shodují se úplně s Drábovskými křemenci ve středočeském
siluru.

d,: Černé, zřídka šedé, slídnaté hlinité břidlice, obsahující v Sem-
tínské breccii četné, význačné druhy pro pásmo toto (Trinucleus or-
natus Sternb. sp., Cheirurus claviger Beyr., Dalmanity, Hyolithy, četné
bivalvy, Orthis altera Barr. a j.). K pásmu tomuto patří rozhodně
čásť černých, slídnatých břidlic ve visutém Dräbovskych křemenců
v Železných Horách. Břidlice tyto shodují se úplně s obdobnými břid-
licemi pásma d, u Vinice, Trubína, Zahořan a j. ve středočeském siluru.

d, : 1. Černá, zelenavě šedá, někdy i hnědavá, slídnatá břidlice hli-
nitá s nerovnými, uzlovitými plochami vrstevnými, zastoupená v Sem-
tínské breccii, úplné shodná s touže horninou na př. u Nučic (černá),
Zahořan (zelenavě-šedá) a Podčápel (hnědavá) ve středočeském siluru.

2. Šedá, slídnatá, na nerovných, uzlovitých plochách vrstevných
rezavá břidlice drobová, zastoupená v Semtinské breccii, úplně shodná
s obdobnou horninou na př. u Zahořan, Nučic, na Letné a j. ve středo-
českém siluru.

3. Celistvý, černý pískovec vápenitý se slohem soustředně mísko-
vitým, zastoupený v Semtinské breceii; podobné koule černého vápe-
nitého pískovce vloženy jsou v břidlice pásma d, u Vráže, Loděnice,
Radotína a na j. m. ve středočeském siluru.

V. horninách těchto, v Semtinské breccii hojně se vyskytujících,
našel jsem i zkameněliny (Trinucleus ornatus Sternb. sp., Pleuroto-
maria sp., Leda sp. a tři druhy Nucula).

K pásmu tomuto, jehož však od pásma předešlého oddélovati
nelze, patří zajisté černé, slídnaté břidlice hlinité s vložkami tmavých
drobových břidlic a pískovců v podkladu Podolských vápenců (viz
výše.)

O silurskem útvaru ve východních Čechách. 23

d;: Pásmo toto sestává ve středočeském siluru z měkkých, drobi-
vých, světle zelenavě- i žlutavě-šedých, tenkolupenných břidlic (břid-
lice Kralodvorské) a šedých křemenců (Kosovské křemence). Nemohu
podnes říci, je-li toto pásmo zastoupeno v Železných Horách. Některé
křemence, nalezené mnou v Semtinské breceii, piipominaji značně
křemence Kosovské ve středočeském siluru. Karzem praví: „Tmavé
břidlice s křemencovými vložkami mohly by vesměs patřiti k stupni d,,
proč by svědčilo jednak jejich vzezření, jednak jejich obsah pyritu,
zvláště však okolnost, že křemencové horniny leží častěji v břidlách
než na nich.*“)“

Svrchní silur.

Stupeň E—e,,: Jak výše pravím, považuji za pravděpodobné, že
černé, slídnaté, tenkolupenné břidlice hlinité v bezprostředním pod-

kladu Podolského pásma vápencového přináležejí k tomuto. pásmu,
tvořenému ve středočeském siluru z hlinitých břidlic graptolithovych
týchž vlastností. Břidlice zmíněné, na vrstevných plochách jemně,
rovnoběžně zvlněné, vyskytují se 1 v Semtinské breceii.

P: Černé, drobivé břidlice hlinité, prostoupené tuhou či anthra-
citem, obsahující zbytky lilijic, s vložkami sploštělých koulí a desek
černého, silně tuhovitého vápence s četnými zbytky lilijic, s Orthoceras
sp. ind. a Lobolithus Michelini Barr. Ve vápencovém pásmu Podol-
ském. Horniny tyto (1 vzájemné uložení jich) shodují se s přechod-
ními vrstvami mezi pásmy e, a e, ve středočeském siluru.

e, Tmavošedé vápence v podkladu vápenců světlých a bílých,
jako mocné pásmo otevřeny v lomech Prachovických v Železných
Horách. Vápence tyto jsou metamorfosovány, zkamenělin jsem v nich
nenašel, i nelze jich přímo srovnati s vápenci pásma e, ve středoče-
ském siluru. Uložení jich nad pásmem e,, a pod mocným pásmem
světlých a bílých vápenců Podolskÿch vylučuje však pochybnost 0 stáří
jejich.

Hercyn. **)

Stupeň F—f,: Světle šedé (pruhované, obláčkované) až bílé,
krystallické vápence se zbytky lilijic, ramenonožců a nezřetelných ko-

#2) „Geologie von Böhmen“ str. 1004.

49) Ve vysvětlivkách barev na VI. sekci geologické mappy Čech (Archiv pro
přírodověd. výzkum Čech, díl VII., č. 6., Praha 1891) uvádí Krroëi z východních
Čech také stupeň Z. Toto HZ vztahuje se na výběžek hornin, jimž Karpsčí toto
stáří přisuzoval, na pravém spodním kraji sekce řečené, a leží jihových. od Lan-

24 XIII. Jaroslav J. Jahn:

rálů, vápence Podolské. Slidnaty porfýr (minette), prostupující vápence
tyto u Podola, vyskytuje se i v Semtinské breceii i v čediči Kuně-
tické Hory.

Z předeslaného přehledu a srovnání vysvítá zřejmá shoda ve fa-
ciálním vyvinutí usazenin silurských ve východnách i středních Čechách,
a sice v příčimě petrografické à palaeontologické.

Shoda tato dokazuje, že oba tyto obvody silurské, zjevující se
dnes v reliefu země odděleně a zdánlivě samostatně, jsou usazeninami
jedineho moře a zbytky bývalých, mnohem rozsáhlejších silurskych
uloženin, jež pozdějšími transgressemi z části abradovány byly. Mí-
nění toto zastával již Knejčí, hlavně však SvEss.

Popatříme-li na geologickou mappu Čech, stane se nám zcela
pochopitelnou tato bývalá souvislost obou českých obvodů silurských:
středočeské silurské vrstvy směřují na severovýchod, obdobné vrstvy
v Železných Horách proti tomu na severozápad. Středočeský silur za-
padá na severovýchodním konci svém pod křídový útvar volabský,
tolikéž i Železné Hory na severozápadním výběžku svém mizí pod
pokryvkou polabského útvaru křídového a spočívajících na něm ulo-
ženin čtvrtohorních.

Karsci vyslovil domněnku,““) že palaeozoické vrstvy Železných
Hor pokračují i severozápadně od Labské Týnice pod přikryvkou po-
labského útvaru křídového a českobrodského permu směrem k siluru
středočeskému, ano že dále na severozápad, ovšem v hloubce, ještě
dnes se středočeským silurem souvisí. Suess poukázal k tomu, že
zřejmé slabé zakřivení severovýchodního výběžku středočeského siluru
na východ, směrem k Železným Horám, tuto domněnku potvrzuje.

Ve svých pracích o siluru ve východních Čechách, jakož i o Sem-
tínské breccii vyslovil jsem se, že vyskytování se kambrických, spodno-
silurských a hercynských hornin v Semtinské breccii, jakož i v čediči
Kunětické Hory potvrzuje názor KnejčíHo a Suessa, že palaeozoické
vrstvy Železných Hor pokračují i v hloubce pod přikryvkou křídového
útvaru, a Sice nejen na sever, ale i dále na severozápad, směrem
ke středočeskému siluru.

Nálezem zkamenělin, význačných pro pásmo dy, Ve valounech
typické Vinické a Zahořanské břidly a droby v Semtinské breccii,
podán byl prvý palaeontologický doklad (ovšem na druhotnem stano-
škrouna. Dle zprávy vrchního báňsk. rady Dr. E. Trerzeno, jenž krajinu tuto před
4 lety prozkoumal a mappoval, nemají tyto horniny s českým silurem nic či-
niti, jsouť to t. zv. břidličnaté ruly (Tess-Gneiss) dle pojmenování prof. BEckEno.

44) „Vysvětlivky ku geolog. mappé Zeleznÿch Hor“ str. 43, 55.

O silurskem útvaru ve východních Čechách 25

visku), pro oprávněnost domněnky o bývalé souvislosti obou českých
silurů, vyslovené Karsscim a Suessem pouze na základě úvah tektoni-
ckých a petrografické shody stejně starých hornin tam i zde.

Nálezem rozhodně význačné zkameněliny pro svrchní silur —-
Lobolithus Michelini Barr. — v černém vápenci, tvořícím podklad
bílých vápenců Podolských, jest dnes palaeontologický doklad tento
podán i na prvotném stanovisku, a spolu jest nyní poprvé a to defi-
nitivně zjištěn skutečný správný sled palaeozoických vrstev v Želez-
ných Horách.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1898

XIV.

O systematickém umístění studničného korýše
Bathynella natans.

Sepsal F. Vejdovský v Praze.

(Předloženo dne 22. dubna 1898.)

Pod názvem Bathynella natans popsal jsem r. 1882 malého,
sotva 1 mm dlouhého korýše a podal mnohé detaily jeho anatomie
zevní a vniterne. Od těch dob nikomu nepodařilo se objeviti opětně
tohoto vysoce zajímavého slepého obyvatele vod studničných, což hlavně
nutno přičítáti nepatrným jeho rozměrům a prüsvitnosti, kterýmižto
vlastnostmi zajisté stává se nezřetelným ve vodě.

Organisace Bathynelly jest tak zvláštní, že o její soustavném
postavení nebylo lze se dosud vysloviti; ani výteční znalci. korýšů
Wesrwoop v Londýně a G. O. Sans v Christianii nemohli se v této
příčině vyjädfiti. Prvý vyžadoval rozbor ústních okončin v kteréžto
příčině mám za to, že sotva lze stanoviti určité příslušenství v cel-
kové soustavě Arthrostrak, neboť nelze pochybovati dle okončin těchto,
jak se jeví na mém praeparátě a vyobrazení pedaném v „Thierische
Organismen der Brunnenwässer von Prag,“ že celkem ústní tyto or-
gány odpovídají známým poměrům Amphipodů. Sars označuje Bathy-
nellu jakožto velmi zajímavého a podivuhodného korýše. Moniez pak
má za to, že Bathynella jest asi larvovým stadiem Nipharga, kte-
véžto mínění ovšem netřeba ani zvláště vyvraceti.

Celkem však zaujímá Bathynella v soustavě Arthrostrak osamo-
cené místo a nelze ji do žádné z nynějších skupin Amphipodů neb Iso-
podů zařaditi.

Tvarem a segmentací tělesnou upomíná sice Bathynella více na
Amphipody, avšak částečné sploštění hřbetní strany v jisté míře lze
uvésti na způsob pohybu, jenž se děje pouze plováním, nikoliv leze-
ním. Okončinami vůbec se liší Bathynella jak od Amphipodů tak Iso-
podů, nebéřeme-li zřetele k ústním orgánům, málo známým. Tykadla

Tr. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 1

> XIV. F. Vejdovský: O systematickém umístění studniéného korýše.

svrchní postrádají postranní větve, která jest zase význačnou pro ty-
kadla spodní, jež tím způsobem zachovávají ješté povahu noh veskrze
rozeklaných, v exo- a endopodit se větvící. Jsou to okončiny veskrze
k plování uspůsobilé, jak také dosvědčuje jejich zakončení. Okončiny
plovací scházejí pouze na 3 předposledních článcích zadku, za to mo-
hutněji vyvinut jest poslední pár okončin, rýdování při pohybu pod-
porující a k tomu zařízený.

Kdežto tedy Isopodi mají okončiny pouze kráčivé, amphipodi
však jak kráčivé, tak i plovací, představuje Bathynella zástupce tře-
tího řádu Arthrostrakü, u nichž přispůsobeny nohy pouze k plování
a řád ten možno označiti jakožto Pleopodophora. Ježto pak pohyb
plovací jest u korýšů zajisté původnější než kráčivý, jakž dosvědčuje
také většina nižších skupin, lupenonožci a Copepodi volně žijící, a nohy
Bathynelly spíše lze odvoditi z lupenitých noh Phyllopodů, předsta-
vuje náš korýš zástupce původnějších Arthrostraků, než jsou Amphi-
podi a Isopodi.

Bude tedy postup řádů Arthrostrakü tento:

1. řád: Pleopodophora

2. , Amphipoda

3. , Isopoda.

Soukromně se mnou sdělený názor, Ze by Bathynella největší
příbuznost měla s mořskými Cumaceami, musím zamítnouti, neboť tito
příslušníci Thoracostraců mají již dokonale vyvinutou hlavohruď kru-
nýřem hřbetním opatřenou, o čemž u Bathynelly řeči býti nemůže;
zde jest segmentace těla, mimo zřetelnou a velikou hlavu, veskrze
neporušeně zachovaná. Jinak není v mořské fauně Arthrostrakü
a Thorakostraků ani jediného zástupce, jenž by příbuzensky byl sblí-
žen s Bathynellou. Kdyby tomu tak bylo, dávno zajisté by již takové
tvary byly popsány a oceněny, neboť i mikroskopičtí korýši faun moř-
ských jsou dnes celkem velmi propracováni.

Jak jsem již ve svém spise o fauně studní pražských pozna-
menal, nalezena Bathynella pouze ve 2 exemplářích ve studni na Malé
straně č. 528; jeden z exemplářů těch vzal bohužel za své, druhý
jsem uzavřel do kanadského balsámu. Praeparát tento měl své osudy;
při zařízení ústavu mého byl založen mezi ostatními praeparáty, tak
že jsem považoval jej za ztracena. Teprvé po dvou letech praeparát
opět nalezen a assistentem Drem. A. Mrázkem na nové sklo podložné
přenešen. Existuje tedy „jediný exemplär Bathynelly,“ kterýž mohu
každému, kdo se o podivuhodného toho korýše zajímá, demonstrovati.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1898.

XV.

Centrosom und Periplast.

Eine vorläufige Mittheilung von
F. Vejdovsky und A. Mrazek in Prag.

(Mit 6 Textfigursn.)

(Vorgelegt den 22. April 1898.)

Im Vordergrunde der Streitfragen über die kinetische Zelltheilung
befindet sich vorzugsweise die Natur des Theilungselementes, welches
mit dem Sperma in das Ei eingeführt wird und hier die erste Theilungs-
figur bervorruft.*) Ueber die morphologische Bedeutung dieses dyna-
mischen Elementes gehen nämlich die Ansichten auseinander. Der
eine von uns erkannte es zuerst als eine hyaline Kugel, in welche
der Spermakern eindringt und an deren Peripherie die cytoplasmatischen
Radien ausstrahlen. Die Kugel ist als Periplast — oder Monoplast —
bezeichnet worden. Dieser wächst zu bedeutender Grösse heran,

*) Dass der eine von uns zuerst diese Thatsache hervorgehoben und ver-
werthet hat, ist erst neuerdings durch den nachfolgenden Satz des allzufrüh der
Wissenschaft entrissenen v. ERLANGER's zur Geltung gebracht worden. „VEJpovský
(1888) le premier établit d’une manière indiscutable que les pôles du premier
fuseau de segmentation de la Rhynchelmis (Euaxes) proviennent de la division
du „periplaste“ (sphère attractive de Van Beneden) accompagnant le noyau sperma-
tique; de plus il montra que le „periplaste“ du noyau ovulaire (pronucleus fe-
melle) dégénère“. (Archives d'anatomie microscopique publiées par Bausıanı et
Ranvier 1897). v. ERLANGER führt für meine Angaben das Jahr 1888 an; in diesem
Jahre erschien aber erst die Uebersetzung meiner bereits im Jahre 1886 heraus-
gegebenen Originalarbeit „Zräni, oplození a rýhování vajíčka“. Den oberen Satz
des verewigten heidelberger Forschers führen wir an angesichts der neuesten
Angabe Kosranzckr’s, nach welcher BovERr zuerst den Satz aufgestellt haben soll
„dass die Centrosomen der ersten Furchungsspindel vom Spermocentrosoma her-
stammen.“ (Die Befruchtung des Eies von Myzostoma glabrum. Arch. mikr.
Anat. 1898).

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1

2 XV. F. Vejdovsky u. A. Mräzek:

theilt sich noch bevor die beiden Vorkerne zusammenfliessen und in
jeder neuen Kugel bilden sich sekundär aus dem Reticulum innere
Plasmastrahlen, bis schliesslich in bestimmter Zeitfolge der Kerntheilung
im Centrum jeder Kugel ein neues Element — der Tochterperiplast —
zu Stande kommt. Derselbe wächst wieder heran, theilt sich inner-
halb des alten Periplastes zu zwei neuen Kügelchen, welche durch
dıe Plasmafäden verbunden, Pole der neuen Spindel vorstellen. Die
Mutterkugel mit der neugebildeten Spindel ist noch erhalten und auf
der Peripherie erscheint sie noch ziemlich scharf contourirt. In den
ersten Stadien der Furchung, während der Zwei- und Viertheilung,
entstehen aber in derselben Weise innerhalb der Tochterperiplaste
neue centrale Kügelchen — die Enkelperiplaste. Die neuen Theilungs-
elemente bilden sich überhaupt sehr früh innerhalb der alten Kugeln,
welche theils auf Kosten der neugebildeten Körperchen zu Grunde
gehen, theils verschmilzt ihre Protoplasma mit dem Cytoplasma des Eies.

Die Mutter-Periplaste in den Eiern von Rhynchelmis sind so
gross, dass man sie bereits mit unbewaffnetem Auge wahrnehmen
kann; ein Irrthum in der Deutung der Thatsachen war bei stärkeren
Vergrösserungen unmöglich. Trotzdem wurde aber diese Auslegung
der Theilungsvorgänge nicht als richtig anerkannt. Fast sämmtliche
Forscher, die sich mit der in Rede stehenden Frage befassten, folgten
'neist den ganz abweichend lautenden Angaben von E. van BENEDEN
und Boverr, nach denen das meinem Tochterperiplaste entsprechende
Körperchen, das sogenannte Centrosom ein selbständiges Element
vorstellt und durch blosse Theilung die Vorgänge während der Zell-
theilung begleitet. Mit Ausnahme v. ErLaxcer’s hat niemand versucht
die bestehenden Wiedersprüche zwischen Centrosom und Periplast
zu beseitigen, der genannte Forscher deutete aber schliesslich die
Bildung der Theilungscentren im Sinne seiner Vorgänger, BovERr und
van Benenex. For gieng sogar so weit, dass er die Deutung der
Periplaste und deren weiteres. Schicksal in diesen zwei Sätzen zurück-
zuweisen für angemessen betrachtete: „Eine dritte Ansicht, wonach
(bei Rhynchelmis) die Centren jedesmal inmitten der Asteren neu
entstehen und zu den Asteren der nächsten Theilung anwachsen, also
gewissermassen junge Asteren darstellen würden (Vespovsky), steht
ganz vereinzelt da. Es entbehrt diese Einschachtelungstheorie einer
thatsächlichen Begründung.“ Und an anderer Stelle: Abweichend fasst
Vespovsky die Centren auf, indem er aus den Centrosomen einer
Theilung die Asteren der nächsten Theilung hervorgehen, somit jedes-
mal neue Asteren entstehen liess, eine jedenfalls unbegründete Theorie.“

Centrosom und Periplast. 3

Thatsächlich aber war die Darstellung Vkjpovský's keine Theorie,
sondern nur die einfache Auslegung der beobachteten Thatsachen, wie
sie an jedem Praeparate klar hervortraten. Der Unterschied zwischen
den Angaben VespovsxŸ’s und seiner Fachgenossen war der, dass
der erstere mit grossen Objecten arbeitete, während den letzteren nur
winzig kleine Eier der Echinodermen und Pferdespulwürmer zu Ge-
bote standen. Ein Periplast von Rhynchelmis ist nämlich noch grösser
als das ganze Ei einer Ascaris megalocephala.

Sämmtliche Arbeiten von 1887 bis zum heutigen Tage stellen
die Theilungsvorgänge der Zelle im Sinne der Centrosomtheorie Bo-
verrs und van Benepen’s dar; das Centrosom wurde namentlich durch

Fig. 1.
Erste Annäherung der Vorkerne im Längsschnitte. Die Theilungsfigur liegt im
Eicentrum. An den Polen der Vorkerne erscheinen die grosse nMutterperiplaste,
innerhalb derselben die Tochterperiplaste mit Centrosomen angelegt sind. Die
durch schwarze Körnchen angedeutete Contour auf der Peripherie der Theilungs-
figur weist auf den ursprüuglichen Spermaperiplast hin.

die E. A. H.-Methode fast in allen „Astrosphären“ entdeckt, die
Entstehung der letzteren blieb aber bisher unerklärt. Der Mangel
am Rhynchelmis-Materiale veranlasste, dass man die Periplast- und
Centrosomfrage mit dieser bewährten Methode nicht von Neuem nach-
zuprüfen vermochte, was in Anbetracht der in jeder Hinsicht so
sünstigen Eier unerlässlich erschien, sollten die früher dargestellten
Theilungsvorgänge in denselben nicht als eine Ausnahme betrachtet
werden. Die alten Fundorte nämlich, die Moldau bei Prag, wo früher
Rhynchelmis und ihre Eier zu tausenden zu finden waren, sind durch
die Abfallwässer einer Oelfabrik in der Nachbarschaft dermassen
vergiftet worden, dass der Wurm binnen einigen Jahren ganz ausgerottet
1*

4 XV. F. Vejdovský u. A. Mrázek:

wurde und desgleichen war es mit Rhynchelmis in der Elbe bei Elbe-
Kostelec, wo sie durch Elodea canadensis ganz zu Grunde gieng.
Auf diese Weise sind volle 12 Jahre verstrichen, ehe es wieder ge-
lungen dem einen von uns (Mrázek) einen neuen Fundort in der
Elbe bei Čelakovic zu entdecken, wo Rhynchelmis in ausgiebiger
Menge lebt, um uns ein genügendes Materiale zur wiederholten
Untersuchung der Befruchtung und Furchung des Eies zu gewähren.

Wir haben also heuer im Frühling diese Untersuchungen auf
Grund der neuen Methoden angestellt und das Resultat dieser Arbeit
ist fast pünktlich dasselbe, wie das der Untersuchungen vor 12 Jahren.

Wir haben bisher die Reifung, Befruchtung und die ersten
Furchungsstadien des Rhynchelmis-Eies untersucht. Da es sich aber
in dieser vorläufigen Mittheilung hauptsächlich um die Darstellung

Copulation der beiden Vorkerne. Die Tochterperiplaste beginnen zu wachsen. Der
männliche Vorkern ist in die Länge gestreckt.

der Verhältnisse des Centrosoma handelt, so wollen wir hier zuerst
den Verlauf einer Theilung des Rhynchelmis-Eies skizzieren. Wir
gehen von dem Stadium aus, wo sich die beiden Pronuclei aneinander
gelegt haben (Fig. 1). Auf den Polen derselben sieht man je eine
sehr grosse Kugel, deren Umrisse ziemlich scharf aus dem umlie-
genden feinkörnigen Plasma hervortreten. Innerhalb der Kugeln sieht
man ein zierliches gegen das Centrum verlaufendes Strahlensystem.
Im Centrum befindet sich ein intensiv sich färbender Korn, das Cent-
rosom, umgeben von einem ziemlich kleinen hyalinen Kügelchen, an
dessen Peripherie sich die Strahlen ansetzen. Die grosse Kugel stellt
das Gebilde vor, welches der eine von uns (VEspovský) als Mutter-
periplast, und das innere Kügelchen als Tochterperiplast bezeichnete.
In dem nächst folgenden Stadium, wo die Pronuclei bedeutend sich
in der Achse der Furchungsspindel gestreckt haben (Fig. 2), ver-
grössert sich ein wenig der Tochterperiplast und an seiner Peripherie

Centrosom und Periplast. 5

zeigt sich eine Verdichtung resp. Vermehrung der Strahlensubstanz
die sich schon durch die intensivere Färbbarkeit kund gibt. (Vergl.
auch Fig. 23 u. 24, Taf. VI. bei Vrjpovský 1. c.). Der Mutterperiplast
bleibt unverändert. Von diesem Stadium an beginnt nun das rasche
Wachsthum des Tochterperiplastes und es lässt sich nun auch
dessen Structur erkennen. Während er auf früheren Stadien nur als
ein heller scheinbar homogener Hof erschien, weist er jetzt einen
feinreticulären oder alveolären Bau auf. In seinem Centrum ist der
Centralkorn stets nachweisbar und zwar bei verschiedensten Fixations-
methoden und bei verschiedenen Färbungen (von diesen kamen haupt-
sächlich die Heidenhain’sche Eisenhämatoxylinlack- und die Ravitz’sche
Anilin-Methode in Betracht), doch muss bemerkt werden, dass er

Fig. 3.
Erste Furchungspindel des Rhynchelmis-Eies zur Zeit der Äquatorialfigur der
Chromosomen. Die Centrosomen im Innern der im Wachsen fortschreitenden
Tochterperiplaste kaum sichtbar.

entschieden kleiner wird und sich auch nicht mehr so gut und in-
tensiv färben lässt wie früher, so dass zu seiner Auffindung man stets
eine sehr starke Vergrösserung nôthig hat. (Wir haben das Körper-
chen erst mit der homogenen Immersion sicherstellen können). Auf
beigegebenen Abbildungen ist das Centrosom der Deutlichkeit halber
überall viel grösser gezeichnet als es in der Wirklichkeit ist, so z. B.
gleich auf der folgenden Fig. 3., welche die fertige erste Furchungs-
spindel zur Zeit der äquatorialen Anordnung der Chromosomen darstellt.
Innerhalb der Mutterperiplaste an beiden Polen sind die Tochter-
periplaste schon von recht bedeutender Grösse, doch haben sie, wie wir
bald sehen werden, noch nicht ihre definitiven Dimensionen erreicht.

6 XV. F. Vejdovsky u. A. Mräzek:

Aehnlich wie beim Seeigel-Ei sind die Spindelfasern deutlich wellig,
besonders im Bereich des Kernes. In Fig. 3 sehen wir auch, dass aus
der Kernsubstanz sich eine ganz deutliche Kernspindel bildet, deren
Fasern sich weit intensiver färben, als die Polstrahlungen. Wie auch
schon bei vorhergehenden Stadien kreuzen sich die Polstrahlen in
der Aequatorialebene und zwar auf ziemlich weite Strecken. Die
beiden Pole der Furchungsspindel sind zu dieser Zeit noch ziemlich
gleich gross. Mit dem auf Fig. 3 abgebildeten Zustand ist jedoch,
wie bereits früher bemerkt wurde, der Höhepunkt der Entwicklung
des inneren Tochterperiplastes an beiden Polen der Furchungsspindel
noch nicht erreicht. Derselbe wächst noch immer weiter heran und
erreicht seine grösste Ausdehnung zur Zeit der Bildung der Tochter-
kerne (Fig. 4), so dass er bald den Mutterperiplast verdrängt und
seine Stelle eingenommen hat.

à
Fig. 4.

Erste Furchungsspindel zur Zeit der Neubildung der Tochterkerne und der
grössten Entwicklung der Tochterperiplasten. Diese Figur ist im Vergleiche zur
vorhergehenden in bedeutend verkleinerten Masstabe gezeichnet.

Der Tochterperiplast mit seinem winzig kleinen Centrosom wird
also von jetzt an wieder zum Mutterperiplaste und erreicht eine so
kolossale Grösse, dass er auf gefärbten Schnitten mit blossem Auge
sichtbar ist, ein Verhalten, welches wohl einzig und allein dasteht.
Die beiden ersten Blastomeren des Æhynchelmis-Kies sind zuerst
keineswegs gleich gross, und diese Ungleichheit zeigt sich nun auch
in der ersten Furchungsspindel, indem der Periplast des einen Poles
deutlich kleiner bleibt als derjenige des anderen Poles (Fig. 4). Zur
Zeit der kolossalen Vergrösserung der Periplaste ereignet sich auch
eine wichtige Veränderung der inneren Struktur derselben, die aus
der früheren feinreticulären oder alveolären zu einer grobreticulären

Centrosom und Periplast. 7

geworden ist, wie dies der eine von uns schon vor Jahren beschrieben
und abgebildet hat. Die Periplaste stellen jetzt also grosse Kugeln
mit innerer, grob reticulärer Structur dar, an deren Peripherie sich
eine deutliche Protoplasmaschicht, die frei von Dotterkörnern ist, an-
sammelt hat und von welcher noch immer eine deutliche Strahlung
ausgeht. Betrachten wir nun die wichtigen Vorgänge des Centrosoms.
Dasselbe ist nicht, wie in dem ersten Stadium, von dem wir ausge-
sangen sind, von einem hellen Kügelchen umgeben, sondern finden
wir, dass sich rings um ihn her die Maschen des Reticulums radiär
anzuordnen beginnen und so eine Strahlung im Innern vom Neuem
auftritt. Dies hat wohl zur Folge, dass der früher kaum sichtbare
Korn von jetzt an viel grösser ist. Die Strahlen setzen sich direkt
an das Centrosom an. Die neuen Tochterkerne liegen zu dieser Zeit

Rig.>5.
Theilungsfiguren in beiden ersten Blastomeren von Rhynchelmis. Oben beginnt
das Wachsen des Tochterperiplastes, unten haben sich bereits die Tochterpe-
riplaste und Centrosomen innerhalb des Mutterperiplastes getheilt.

auf der Peripherie der grossen Periplaste. Die weiteren jetzt folgen-
den Vorgänge hat bereits der eine von uns richtig geschildert (wir
verweisen z. B. auf Schemata in den „Entwicklungsgesch. Untersuch.“
s. 146. u. 147.)

Um das Centrosom beginnt sich wieder ein heller Hof zu bilden,
es entsteht wieder ein neuer Tochterperiplast, an dessen Peripherie
sich gleichfalls ein feinkörniges Protoplasma anzuhäufen beginnt, kurz
wir sehen hier eine Wiederholung derselben Processe, die wir schon
im vorhergehenden einmal geschildert haben. Das Centrosom theilt
sich innerhalb des Tochterperiplastes und so entsteht die Central-
spindel; die Theilung des Tochterperiplastes folgt diesem Vorgange
unmittelbar nach (Fig. 5). Sodann dringt der neue Kern in die Sub-

8 XV. F. Vejdovsky u. A. Mräzek:

stanz des Mutterperiplastes ein, bis er den Raum zwischen den
Polen der Spindel eingenommen hat (vergl. Fig. 6.)

Aus den dargestellten Vorgängen geht hervor, dass nicht nur das
Centrosom, sondern auch der Periplast — oder die Sphaere — con-
stante Organula des Eies sind, dass ferner diese beiden Gebilde
ein einheitliches Ganze bilden, in der Weise, dass das Centrosom
im Centrum des Periplastes liegt. Wir bezeichnen dieses aus Centro-
som und Periplast bestehende Gebilde nach dem Vorgange SrTRASBURGER'S
als Centrosphaere. Ferner ergiebt sich aus unseren Beobachtungen,
dass der Periplast der nachfolgenden Theilung nur innerhalb der
alten Sphaere, also endogen entsteht, wie dies der eine von uns vor
Jahren dargestellt hat.

Fig. 6.
Verhältnisse der Periplaste in einer Mesomere des Rhynchelmis-Eies. Innerhalb
eines Mutterperiplastes befindet sich der Kern zwischen den beiden Tochter-
periplasten, in welcher bereits wieder um das Controsom die Enkelperiplaste
entstehen.

Was nun die Strahlungen anbelangt, so ergiebt sich aus unserer
Fig. 4. auf das unzweideutigste, dass dieselben ursprünglich im Cen-
trum des Mutterperiplastes und zwar auf die Kosten dessen Reti-
culums entstehen, sich direkt an das Centrosom ansetzen und mit
den Strahlen der Peripherie in keinem Zusammenhange stehen. Es
sind also Neubildungen. Mit der Bildung und dem Wachsthum des
Tochterperiplastes verlängern sich diese centralen Strahlen, um
schliesslich mit den äusseren, an der Peripherie des Mutterperiplastes
ausstrahlenden Radien zu verschmelzen. Die ältesten Radien fallen

Centrosom und Periplast. 9

schliesslich einer Resorption anheim und stellen schliesslich ein
feinkörniges vom Dotter umgebenes Protoplasma vor, in welchem
immer die Theilungsfigur liegt.

In den Periplasten findet also die intensivste Assimilation statt,
welche mit der Bildung neuer, endogener Strahlung anfängt, in dem
Zustandekommen eines neuen Tochterperiplastes fortschreitet und in
der Resorption der alten Strahlung und Bildung des feinkörnigen
Plasma ihren Abschluss findet. Die intensiven Assimilationsvorgänge
erklären nun auch, dass die erste Theilung nicht von dem Kerne,
sondern von den Centrosphaeren ausgeht.

Wir wollen nun versuchen einen Vergleich der von uns als
Centrosom und Periplast bezeichneten Gebilde mit den entsprechen-
den Elementen anderer Autoren durchzuführen.

Unser Centrosom entspricht keinesfalls dem gleichnamigen Kör-
perchen Boveris und dem „corp central“ E. van Bexeven’s. Allem An-
scheine nach stellt unser Centrosom einzig und allein das vor, was man
als „Centriole“ bezeichnet. Dem „Centrosom“ Boverrs dürfte nur der
Tochterperiplast mit seinem Centralkorn entsprechen. Da nur der
Tochterperiplast allmälig wieder zu einer enormen Kugel heranwächst
und so mit der „Attractionsphaere“ E. van Berxeven’s übereinstimmt,
muss der Begriff des Centrosoms im Sinne Boverrs und des ,Central-
körpers“ im Sinne des belgischen Forschers fallen. *)

Es ist gewiss merkwürdig, dass die früheren Angaben des einen
von uns so lange unberücksichtigt geblieben sind, resp. dass kein
ernstlicher Versuch gemacht wurde die bei Rhynchelmis dargestellten
Verhältnisse mit den bei anderen Thieren gewonnenen Resultaten in
Einklang zu bringen. Doch muss hervorgehoben werden, dass Acassız
und Warrman bei Knochenfischen die Verhältnisse ganz ähnlich
schilderten und auch die Bezeichnung „Periplast“ angenommen haben,
und auch E. B. Wırsox vertrat bezüglich der Entstehungsweise der
neuen Centren einen ähnlichen Standtpunkt, wie der eine von uns, auf
den er sich ausdrücklich beruft.

Eine ganz eigenthümliche Stellung zu den Angaben eines von

*) Was die Methoden anbelangt, so kommen die Anlagen der Tochter-
periplaste und deren Heranwachsen zu grossen Sphären nach der Behandlung
mit Chromessigsäure mit der grössten Deutlichkeit zum Vorschein, während
die winzig kleinen Centrosomen mit dieser Methode niemals hervortreten. Da
VEjpovský in seiner ersten Arbeit die Eier von Rhynchelmis nur mit der er-
wähnten Flüssigkeit behandelte, so konnte er die Vorgänge der Tochterperiplast-
bildung mit grosser Verlässlichkeit verfolgen.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. f 2

10 XV. F. Vejdovsky u. A. Mräzek:

uns nahm v. Erraxcer ein. Er bemerkt, dass „Vespovskyr die eigent-
lichen Centrosomen nur auf gewissen Stadien gesehen hatte, und
dass seine Periplaste im Allgemeinen dem entsprechen dürften, was
ich als „Centroplasma“ bezeichnet habe“ und auf anderer Stelle:
„Ich würde unbedenklich statt Centroplasma den von VespovsxŸ ge-
brauchten Ausdruck Periplast verwendet haben, wenn es mir nicht
wahrscheinlich wäre, dass dieser Forscher zuweilen darunter etwas
ganz anderes versteht, nämlich eine Lage von besonders structuirtem
Protoplasma, welches den Kern umgibt, und meiner Ansicht nach in
keinem direkten Zusammenhang mit der Astrosphaere oder besser
gesagt mit dem Centrosom steht“. Dem gegenüber können wir aber
jetzt hervorheben, dass wir mit Hilfe der modernen Untersuchungs-
methoden die Centrosomen (in unserem Sinne) überall nachweisen
konnten, dass dies jedoch an der früheren Auffassung fast nichts ge-
ändert hat. Interessant ist, dass v. ERLANGER in seiner posthumen
Arbeit die Vorgänge am Seeigel-Ei so schildert, dass sie sich ohne
weiters mit den von uns bei Rhynchelms beobachteten Thatsachen
identificieren lassen. v. ERLaxcER hat freilich diese Uebereinstimmung
selbst nicht erkannt, doch erhellt aus seinen Abbildungen nach unserer
Ansicht sogar die endogene Entstehung der Tochterperiplaste der
nächsten Theilung innerhalb jeder Muttersphaere der vorhergehenden
Theilung. Auch ist aus den Figuren v. ErLaxcer’s ganz klar, dass
die Tochterkerne in die Centroplasmen hineinrücken, dass somit das
Centroplasma v. ERLANGER's zum wirklichen Periplaste im Sinne VEs-
DovskY’s wird, was doch ERLANGER in der oben mitgetheilten Stelle
beanständet hatte und was ihn von der Anwendung des VespovskY’schen
Bezeichnung abgehalten haben soll.

Ganz ähnliche Verhältnisse schildert auch Sosorra in seiner
neuesten Arbeit über das Amphioxus-Ei, freilich auch ohne die Ver-
hältnisse richtig erkannt zu haben. Er spricht vom kolossalen An-
wachsen der Centrosomen,*) doch ist es ganz klar, dass sein ver-
grôssertes Centrosoma dem Periplaste des einen von uns oder dem
Centroplasma v. ERLAxGER's entspricht. An die Beobachtungen von
Acassız und Warrmax anschliessend, glaubt Soporra, dass das von
ihm geschilderte Verhalten der ersten Furchungsspindel ein typisches
für die Wirbelthiere ist. In dieser Beziehung herrscht jedoch eine
vollkommene Uebereinstimmung mit den bei Evertebraten vorkom-

*) Im Sinne Bovzrr’s, ähnlich wie auch in einer jüngst erschienenen Arbeit
BEHRENs beim Forellen-Ei.

Centrosom und Periplast. JL

menden Verhältnissen, z. B. gleich bei Rhynchelms oder bei dem
Echinodermen-Ei nach der Darstellung v. ERLaxceR's. Dieselben Vor-
gánge wiederholen sich jedoch auch bei allen folgenden Zelltheilungen,
mit dem einzigen Unterschiede, dass später die innere Structur der
vergrösserten Periplaste niemals so grob reticulär wird wie bei den
Periplasten der ersten Furchungstheilung.

Was nun die Frage nach der morphologischen Bedeutung des
Periplastes anbelangt, so kann es keinem Zweifel unterliegen, dass
es einzig und allein dem Spermacytoplasma entspricht, welches in
dem sog. Mittelstück angehäuft ist. In das Ei angelangt wächst dieses
Plasma zu einer grossen Kugel heran, in deren Centrum sich das
Centrosoma befindet.

Es ist gewiss, dass mit der Zeit auch andere scheinbar sehr
abweichende Typen der indirekten Zeiltheilung sich auf ganz ähnliche
Weise werden erklären lassen wie bei Rhynchelmis. Die etwa vor-
kommenden Variationen würden wohl ihren Ursprung in der ver-
schiedenen relativen Grösse von Kern, Periplasten, eventuell von der
Menge und Beschaffenheit des Dotters etc. haben. Eines aber ist er-
sichtlich schon jetzt, dass auf Grund der am Rhynchelmis-Ei ge-
wonnenen Resultate die Heidenhainsche Lehre von centrirten Radien
unhaltbar ist, ebenso wie auch die von v. ERLANGER neuerdings ver-
suchte mechanische Erklärung der Kerntheilung. Doch bezüglich dieser
und ähnlicher Puncte muss auf spätere ausführliche Publication ver-
wiesen werden.

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften, — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag.

Sitzunssberichte
der königl. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften.
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe.

1888,

XVI.

Zur geologischen Geschichte der Affen.

Von J. Palacky in Prag.

(Vorgelegt den 22. April 1898.)

Man war gewohnt, die Affen in drei Gruppen: die altweltliche,
neuweltliche und die Halbaffen zu theilen und die letztern nach
Madagaskar als ihrem Centrum die Lemuriden zu nennen. Man hat
sogar wegen ihnen den untergangenen Continent Zemuria kon-
struirt, den nach Scrater alle Autoren abschrieben. Dieses Phan-
tasiegebilde ist nun eingestürzt, hauptsächlich durch das Verdienst
Wisce's, der das in Lund befindliche osteologische Material
(e museo Lundii) kritisch bearbeitete. Allerdings war sie schon früher
von vielen Seiten bekämpft worden. Verfasser hat auf die Verwandt-
schaft Madagaskars mit Amerika in den Reptilien und Amfibien
hingewiesen. Forsyru Mayor entdeckte einen amerikanischen Affen
(Nyctipithecinen) Nesopithecus roberti im Pleistocän von Madagaskar.
Bei den Pfianzen sind dort doppelt so viele sp. aus Afrika (c. 600)
als aus Indien (300). Die typischen Uropeltiden des Dekan und
Ceylons fehlen in Madagaskar, dagegen hat Afrika z. B. die Chlenaceen
(Forbes 2 in Mozambik). Wixee hat nun aber alle Zemuriden in
Europa und Nordamerika zu den Tarsiüiden gestellt. also zu einer
palaeotropischen Familie, die in Madagaskar fehlt, und Trousssarr folgt
ihm darin. Ref. schien dies wichtig genug, um darüber den ersten
lebenden Fachmann J. Max v. Somcosser in München zu befragen,
der allerdings die Wingeschen Tarsiiden für unhaltbar erklärt. Aber
er gab die Ähnlichkeit zwischen Anaptomorfus (Wyoming) und den
Tarsiiden zu, während Necrolemur (Quercy) im Skelett ausgezeichnet
mit Séenops (Galago) stimmt. Es ist nicht uninteressant hier zu er-
wähnen, dass Rütimeyer den Necrolemur Zittei Schlosser noch als
Sciuroides Fraasii beschrieb. Man vergesse nicht, dass Plesiadapis und

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1

PŘ E me Er ES

2 XVI. J. Palacký: Zur geologischen Geschichte der Affen.

Protoadapis jetzt zu den Rodentia gezogen werden, auch bei TRovEs-
sarr in nota. Der Megaladapıs (incl. Dinolemus und Thaumatolemur
(Filhol) sind bisher im Pleistocän Madagaskars gefunden worden, wie
Propithecus verreauxi, Archaeolemur und Lophiolemur (Filhol). Aber
die europäisch-nordamerikanischen Adapiden sind im Eocän (Paris,
Egerkingen, Quercy, Wyoming, Puerco, Wahsatsch, Reims) am zahl-
reichsten entwickelt und fehlen später, während wir in Madagaskar
vor dem Pliocän (Lemur insignis, intermedius Filhol) keine Affen
kennen. Um diese Zeit haben aber Europa und Indien schon andere
Affen (Dryopithecus, Pliopithecus, Mesopithecus, Dolichopithecus, Ma-
cacus etc. und wieder Semnopithecus paleindicus, Lydekker in den
Sivaliks, wie Macacus sivalensis, Papio ete.) Die fossilen, wenn auch
späten, Affen Algiers (Papio atlanticus Thomas, Macacus trarensis
Pomel) zeigen keine Verwandtschaft nach Südost.

Darum schrieb J. v. SchLosser dem Verfasser, dass die ganze
Classification der Primaten noch durchaus krank sei. Er möchte
darum die Galagos, sowie die Tarsiiden von den ZLemuriden als
vierte Gruppe trennen. Earce habe schon Tarsius als specialisirten
Überrest jener Gruppe bezeichnet, aus der sich die heutigen Affen
entwickelt haben.

Madagaskar blieb nun xerofil wie im Eocän und hatte darum
weder grosse Pflanzenfresser, noch die davon lebenden Carnivoren,
es war eine Zwergfauna bis auf Aepyornıs und das ausgestorbene
Flusspferd. Es scheint daher die Entwicklung der Affen nachstehend
vor sich gegangen zu sein. Die Adapiden, eine ausgestorbene Urform,
waren wohl weit verbreitet und erhielten sich am längsten in Ma-
dagaskar als Megaladapis im Pleistocän. Schon im Eocän entwickelten
sich die heutigen (5) Gruppen selbständig, doch giengen dann,
spätestens zur Eiszeit die nördlicheren Formen zu Grunde, ebenso wie
die argentinischen .Affen, und der Nesopithecus in Madagaskar. Cryp-
topithecus ‘siderolithieus war ‚wohl der letzte europäische Lemuride
im Oligocän.

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag.

XVII.

Vliv esterů neutrálných na zvýšení acidity destil-
latu s ohledem na zkoušení vína.

Napsal assistent Jos. Hanuš v Praze.

(Předloženo dne 22. dubna 1898.)

Chemismus vína až doposud nedospěl k úplnému jeho rozřešení,
určení a rozeznávání vína spočívá toliko na pouhých srovnávacích zna-
cích, které nejsou stálými, neproměnnými, nýbrž rok od roku se mění,
byť i v míře nepatrné; exaktních pak známek pro jakost vína dopo-
sud nemáme. Čeká ještě mnohé a mnohé v chemismu vína svého
objasnění: Líbezná chuť a vůně vína připisuje se různým látkám, nic
určitého však o látkách těchto není známo; rovněž tak nevysvětlený
jest úkaz při sladkých vínech se vyskytující, že destillát, pracuje-li
se za kautel, platných pro stanovení těkavých kyselin ve víně, vyka-
zuje mnohem vyšší aciditu — až nad 02 g pro 100 cc vína — značně
tudíž přesahující hraničné číslo, jimž se označují nejenom vína abnor-
málná, nýbrž již nákazou postížená, a přece nelze dle chuti říci, že
by víno toto za abnormálné mělo býti prohlášeno.

Barra*) domnívá se příčinu tohoto spatřovati v rozkladu esterů
ve víně se nacházejících, pravě, že by se měl vzíti zřetel na množ-
ství těkavých kyselin v esterových sloučeninách. Dr. Grusaur**) také
uvádí tuto Barthovu domněnku s poznámkou, že se domněnkou touto
předpokládá, že estery tyto by se operací, jíž se provádí analytické
stanovení těkavých kyselin, štěpily, neb jen tak by byly estery spo-
lečně jako těkavé kyseliny určovány, a že otázka tato vyžaduje expe-
- rimentelního prozkoušení.

Hleděl jsem tudíž v této práci zabývati se experimentelně blíže

*) Forschungsberichte über Lebensmittel etc. 1. 162, 3. 34.
**) Die Chemie des Weines str. 137.

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1898. 1

JE RESTE TEA

o a i n EA ONE eng

ET TE o o P

9 XVII. Josef Hanuš:

otázkou, do jaké míry mohou estery, ve víně přicházející, püsobiti na
zvýšování acidity destillatu. Jelikož ve víně dokázána byla přítomnosť
kyseliny octové a některých její vyšších homologů (máselné (?), kapro-
nové, kaprylové atd.) lze předpokládati, že i ethylnaté estery kyselin
těchto — v míře arciť nepatrné — ve víně budou přítomny — jak
také i postupem času bylo dokázáno. Ku studiu otázky výše vytknuté
zvolil jsem nejníže stojící v řadě ester ethylnatý kyseliny octové a vyšší
ester ethylnatý kyseliny kapronové. Estery tyto frakcionovanou destil-
laci přečistěny ; jímán při octanu ethylnatém podíl těkající mezi 75-76°,
při kapronanu podíl při 167°. Obě frakce byly reakce neutrálné. Neutrálné
estery těkají bez rozkladu, bylo tudíž vyšetřiti toliko, těkají-li bez
rozkladu i při přehánění vodní parou, tedy za podmínek, za jakých
se určují ve víně těkavé mastné kyseliny; dále zkoušeno chování
esterů za přítomnosti jednotlivých látek, ve víně obsažených, nemají-li
tyto nějakého vlivu na štěpení esterů. Postupováno bylo takto: Určité
množství neutrálního esteru rozpuštěno ve známém objemu (500 cc)
vody; tohoto roztoku vždy 50 ce odměřeno ku destillaci; přihlíženo
vždy k tomu, aby ono množství esteru v 50 ce přibližně se rovnalo
neb poněkud vyšší bylo množství, v jakém estery ve víně přicházejí,
tak aby důsledky z výsledků získané převésti se daly na víno, rovněž

množství ostatních látek brána vždy taková, aby vyhovovala množ-
ství ve víně. Přehánění dálo se pak dle předpisu pro stanovení těka-
vých kyselin: 50 ce odměřeno do baňky 300 ce jímající a za mírného
zahřívání, tak aby množství roztoku nekleslo v baňce pod 25 cc, pře-
hánéno vodní parou, jež do roztoku uváděna trubicí, úzce vytaženou,
tak dlouho, až získáno 200 ce destillätu; destillát titrován */10 alkalím
— indikator fenolftalein. © Nebudu uváděti celou onu řadu pokusů
a uvedu jen výsledky, k nimž jsem dospěl:

1. Estery: octan a kapronan ethylnatý, nalézající se ve vodném
roztoku v množství takovém, jak ve víně se vyskytují, při přehánění
vodní parou aciditu destillatu nezvýšují.

2. Tékavé mastné kyseliny, z nichž ku zkouškám vzata kyselina
octová v takovém množství, aby odpovídala quantu, vyskytujícímu se
jednak ve vínech normálných, jednak abnormálných, jednak zkaže-
ných, rovněž nepůsobí na estery neutrálné v tom smyslu, by acidita
destillátu stoupla v aciditu, odpovídající množství těkavé kyseliny
přítomného esteru.

3. Organické kyseliny netékavé: jantarová a její substituční pro-
dukty: jablečná a vinná, jakož i solí těchto kyselin: jantaran sodnatý,
vinný kámen rovněž na estery nepůsobí, by je v jich komponenty

Vliv esterů neutrálných na zvýšení acidity destillatu. 3

rozkládaly a tím aciditu zvýšovaly. Rovněž ani destillovány samy
o sobě nemají žádného vlivu na zvýšení kyselosti destillátu, jak také
již Burcker *) uvádí, který zkoušel reakci destillatu získaného přehá-
něním vodními parami roztoků, v nichž se nalezaly kys. jantarová,
vinná, vinný kámen atd.

4, Alkohol ethylnatý, glycerin rovněž jsou beze vlivu na rozklad
esteru při tomto množství.

5. Anorganické soli: síran draselnatý, síran sodnatý, fosforečnan
sodnatý jsou rovněž beze vlivu. Působení solí kyselých nezkoušeno do-
posud.

6. Přeháněním esterů vodními parami za přítomnosti všech látek
v odstavcích 2.—5. uvedených rovněž se acidita destillatu nezvýšuje.

7. Vodný roztok esterů ponechán 24—48 hodin v klidu vyka-
zuje tutéž neutrálnou reakci jako na počátku.

Pokusy tyto konány byly přeháněním vodní parou stostupňovou

a nikoliv přehřátou, jelikož i stanovení těkavých kyselin ve víně děje
se parou nepřehřatou.

Ku bodu druhému dlužno podotknouti, že acidita destillatu při
přehánění vodní parou — 200 ce — neodpovídala aciditě původního
roztoku před prehänenim, nýbrž že získány výsledky vždy a v někte-
rých případech i dosti značně nižší. Tak nalezena acidita destillátu,
odpovídala-li tato v 50 cc původního roztoku 8 cc "/10 NaOH,
0 0:40—050 ce */ıo NaOH nižší; přehnalo-li se vodní parou 400 ce,
byla acidita destillátu toliko o 0:20 */ıo NaOH nižší; právě tak pro
množství větší, kde původních 50 ce vyžadovalo ku neutralisaci 14 cc
*/10 NaOH, spotřebováno ku neutralisaci 200 cc destillatu množství
o 100—1:10 ce */10 NaOH nižší. Acidita zbytku nepřehnaného sku-
tečně pak odpovídala onomu minus v destillátu. Úkaz tento, že při
stanovení těkavých kyselin přeháněním vodní parou nepřeženou se na
základě stejné tense par veškeré tyto kyseliny, jest v literatuře často
uváděn, a zejména velice často diskutován při stanovení těkavých
mastných kyselin v másle **) a i při víně; na základě toho Schaum ***)
ze 100 cc vína předestilluje silným proudem páry 600 cc. Vzhledem
k tomuto bylo by správnější přeháněti vodní parou z 50 ce vína ni-
koliv 200 ce, nýbrž 400 ce destillátu ku získání správnějších a pravdě

*) Comptes rendus 120, 1223.

**) Cornwall, Chem. News 53, 1a, Nilson L. F. Zeitschrift f. anal. Chem.
28. 177.

***) Die Weine des herzoglich nassauischen Cabinetskeller str. 16.

4 XVII. Josef Hanuš: Vliv esterů neutrálných na zvýšení acidity destillatu.

více odpovídajících výsledků, zejména pováží-li se, že na základě
množství těchto těkavých kyselin se posuzuje víno a třídí na nor-
málné, abnormálné a zkažené dle nejnovějších norem MosrIvGERo-
výcH,“) a že, jdou-li tyto normy až do druhého desetinného místa,
měla by se tatáž přesnost zachovati i při kvantitativném stanovení
samotném.

Neutrálné estery těkavých mastných kyselin, jak výše uvedeno,
při přehánění vodní parou nepůsobí tudíž nikterak v tom smyslu, by
aciditu destilátů zvýšovaly, a i v tom případu, vzhledem k oné vy-
soké hodnotě těkavých kyselin v některých sladkých vínech, že by
estery tyto skutečně se rozkládaly, nebylo by zvýšení acidity rozkla-
dem tímto způsobené takového rázu, by velikostí svou rovnalo se
oněm nalezeným číslům. Nejvyšší esterové číslo Scaurrr nalezl 5
(100 ce vína přehnáno dalo destillát potřebující ku zmýdelnění esterů
5 ce "/10 NaOH), což by odpovídalo zvýšení acidity na 100 ce 0 0'03 g
kyseliny octové a vína sladká přesahují normy o 0-1 g C,H,O,.

Že by tudíž vína tohoto druhu děkovala za zvýšení množství
těkavých kyselin normálným esterům jest nepravděpodobné, jedná se
tu o látky snadněji rozložitelné nežli jsou tyto estery, čemuž z části
i nasvědčuje pozorování Burcrerovo, **) který nalezl, že třídenním stá-
ním ve vacuu se množství těkavých mastných kyselin zvýší o rozdíl
0:012 9 C,H,O, na 100 ce vína. Ze by pak maskována byla kyselina
octová oním značným množstvím třísloviny, jak Gruxaur se domnívá,
není také experimentem podepřeno. Zbývá tudíž domněnka Scamrrrova,
že vína obsahují neznámou organickou látku, jež zahřetím za sou-
časného uvádění vodní páry se rozkládá a kyselinu octovou odštěpuje
— spatřuje pak analogon v rozkladu sloučeniny aldehydu s kyselinou
sířičitou.

*) Ztschft f. anal. Chemie.
**) Comptes rendus 120, 1223.,

Chemické laboratorium na c. k. české vys. škole technické v Praze.

—— 00 VY SE -e———-

Nákladem Král, České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1898.

XVIII.

Morfologie a systém rodu Limnodrilus Clap.
Podává Jos. Rybka v Praze.
(S 1 tabulkou.)
(Práce z ústavu pro zoologii a srovn. anatomii c. k. čes. university v Praze.)

(Předloženo dne 22. dubna 1898.)

Ve vodách mexických žije malý červ, jehož užívá se v taměj-
ších krajinách, kde patrně rybní hospodářství jest značně pokročilé
a způsobem racionelním se provádí, ku krmení ryb; vyskytá se totiž
v tak ohromném množství, že k účelu tomu úplně dostačí. Francouz-
ský konsul v Mexiku p. Ducës poslal červa toho prostřednictvím prof.
BraxcHaRDA v Paříži prof. Vespovskému, jenž předal mi laskavě všechen
materiál, abych určil a popsal červa toho, ježto patrně jedná se 0 specii
dosud nepoznanou. Tuto tedy podávám výsledek studia svého 0 červu
tom, jakož i o rodu Limnodrilus vůbec, k čemuž jsem byl přiveden
hlavně studiem zajímavých poměrů orgánů kopulačních.

Prof. VEjpovský, již odevzdávaje materiál, upozornil mne, že
jest to asi forma příbuzná blízce těm, které popsal Eısen pod rodo-
vým jménem Camptodrilus; že možno tedy nyní definitivně rozhod-
nouti o těch poměrech, jež Ersex vylíčil hlavně u tohoto rodu. Tyto
sporné názory Eisenovy týkaly se předně výkladu orgánů pohlavních
a pak stanovení nového rodu Camptodrilus.

Uspořádání pohlavních orgánů Tubificidů dlouho bylo záhadou.
Cesta, kterou samičí produkty ven se dostávají, dlouho nemohla býti
zjištěna a proto již D'"UpEkKEm a CLraparène vyslovili mínění, že va-
íčka vycházejí z těla tímže otvorem, kterým spermata — tedy otvo-

*) Práce tato vyjde ve francouzském překladu v „Mémoires de la société
zoolog. de France“.

Tř. mathematicko-Přírodovědecká, 1898. 1

2 XVIII. Jos. Rybka:

rem orgánů kopulačních. Tím ovšem přivoděno i mýlné vykládání
samčích orgánů. Eisex, přidržuje se tohoto mínění, popisoval a kreslil
kolem kopulačního orgánu zvláštní blány, které měly zastupovati
funkci oviduktů. Tak specielně u rodu Limnodrila mluví o „oviduct
single“ a „oviduct double“, ba dokonce u specie, kterou nazval Campto-
drilus sprralis, uvádí, že jest „the interior one (oviduct) chitinous.“
Co tímto zchitinisovaným oviduktem mínil, těžko rozhodnouti; že by
mínil tím chitinovou trubici penisovou jest nepřípustno, neboť tuto on
zcela zřejmě uznává a vykládá mluvě zase o „penis sheath.“ © Mimo
to tato jest chitinová u všech druhů, tedy nemohl by to vytýkati jako
znak specielní. Proti takovémuto výkladu ovšem a priori musilo se
ujati pochybování, ježto z fylogenetického stanoviska nebylo by lze
takové uspořádání si vysvětliti. Prof. Vzjpovský, který zprvu, nemoba
konstatovati, kudy vajíčka z těla odcházejí, přidal se k mínění svrchu
uvedenému, na základě pozorování anatomických i vývojezpytných
u našich zástupců Tubificidů prováděných, vyslovil se proti možnosti
podobného výkiadu a podal naproti tomu jedině správné vysvětlení
domnělých oviduktů kol penisu. Otázka vejcovodů zůstala však nezod-
pověděna, až teprve ŠroLo ve své „Monografii čes. Tubif.“ podává
obrazy a popisy vejcovodů, které podařilo se mu u všech našich Tubi-
ficidů konstatovati.

Proto ijá snažil jsem se vystihnouti poměry pohlavních orgánů
u této americké formy, příbuzné speciím Eisenovým, které hlavně za-
vdaly příčinu k oněm zmatkům. Výsledky studia toho, jak ovšem dalo
se předpokládati, úplně potvrzují výklady prof. Vespovskéno. © Abych,
opakuje známé, zkrátka podal všeobecný znak pyjoveho apparätu
Limnodrilů, tedy připomenu toto: nejvýznačnější částí pyje Limno-
drilů jest dokonale chitinová trubice, dosahující často značné délky,
buď přímá neb i různě zahnutá. Trubice tato jest produktem vchlí-
pení integumentálního, vlastní pochvy pyjové, která, vchlipujic se zpět,
stává se matečnou vrstvou pro tuto chitinovou trubici. Vehlipeni in-
tegumentälni tvoří na počátku svém mohutný nádor t. zv. ductus eia-
culatorius. Ku pochvě pyjové přikládá se a s ni srůstá zúžený konec
atria. Pochvu pyjovou obaluje konečně mohutná vrstva svalová. Ta-
kové jsou asi všeobecné znaky pyjového apparátu u Limnodrilů vůbec
a stejné shledal jsem i u tohoto amerického druhu.

I tu máme jako přední část se zevnějškem kommunikující t. zv.
ductus eiaculatorius (obr. 4 de). Označení toto nezdá se mi býti aspoň
pro rod Limnodrila případným. Čásť tato není totiž nijak zvlášť sval-
natá, nýbrž je to jen zcela normální vchlípení všech vrstev integu-

Morfologie a systém rodu Limnodrilus Clap. 3

mentu a mimo to funkci ejakulačního apparätu také nezastává, poně-
vadž, jak známo, vychlípí se při kopulování penisy z ní ven. Jest to
patrně jen původní vchlípení, po případě i modifikované, aby mohlo
pojmouti dosti složitý a rozšířený konec chitinové trubice penisové.
Jest to prostě epithelový nádor pochvy pyjové.

Z tohoto odstavce sekundérním vchlípením vytvořil se vlastní
penis a to tím způsobem, že vychlípila se nejprve zevní blána (obr. 4.
pe) tvořící pochvu penisovou a ta znova vrací se po opětném vchlí-
pení směrem ku otvoru pohlavnímu, čímž vzniká blána vnitřní (obr.
4. pi). Vnitřní blána tvořila matrix pro vylučovanou vrstvu chitino-
vou; ta však v pozdějším stadiu odděluje se u tohoto druhu od ma-
tečné vrstvy buněčné a tvoří tak pochvu, v níž jakoby vězel měkký
penis, jejž Eısex popisuje, prof. Vrjpovský naproti tomu popírá. Sku-
tečně však dle vylíčeného neexistuje takového penisu, ale tvrzení Eise-
novo vysvětlíme si tak, že chitinová roura oddělila se od své matrix,
čímž uvnitř vzniká zdánlivě měkký penis. K sekundernímu vchlípení
tam, kde obrací se zpět, přikládá se zúžený konec atria a srůstá s ním
úplně (sr). Patrno z toho, že ani tu není žádného průchodu, kterým
by vajíčka mohla se k otvoru samčímu a tímto ven dostati.

Další tedy zřetel věnoval jsem tomu, abych skutečně ovidukty
a jich vývody nalezl. To však se mi nepodařilo. Vysvětlení toho jest
však na snadě dle výsledků bádání Šroucovýcm. Dle něho orgány tyto
tvoří se nejpozději, když již vajíčka. jsou v posledním stadiu zrání.
V našem však případu samčí vývodné orgány jsou úplně vyvinuty,
vaky chámové naplněny spermaty ve všech stadiích vývoje, ba i sper-
matheky úplně vyvinuté obsahují četné spermatophory, ovaria však po
většině skládají se z nedifferencované plasmy, v níž uložena jsou -
četná jádra, pouze na okrajích počínají se jednotlivé buňky rozlišo-
vati a zvětšovati. Proto tedy nemohlo nadejíti ještě tvoření se sami-
čích vývodních orgánů. Tytéž poměry nalezl jsem ostatně i u našeho
Limnodrila Hoffmeisteri. Jedná se tu tedy asi o zjev, všem Tubifici-
dům společný, že samčí produkty dříve uzrávají i ven vývodními or-
gány se dostávají než samičí, že i kopulace nastává dříve, než samičí
elementy a orgány dospějí k dokonalému vývoji. Je to zkrátka pro-
tandrie, mající patrně za účel, aby podporovalo se tak oplozování
křížmo.

Druhá sporná věc, kterou snažil jsem se při této příležitosti
definitivně rozhodnouti, jest Eisenovo stanovení nového rodu Campto-
drilus. U rodu Limnodrilus jest penis objat mohutnou vrstvou svalo-
vou. A tu Ersex zkoumaje ony formy, které sjednotil pak do svého

4 XVIII. Jos. Rybka:

nového rodu, shledal, že vlákna svalová uspořádána jsou spirálně.
A proto vyřadiv tyto formy do nového rodu Camptodrilus, podává
jeho diagnosu: „The copulative organs are much elongated and partly
surrounded by spiral muscles, one end of which is attached to the
exterior oviduct, the other to the interior surface of the body wall,
near to the genital porus. In other respects this genus resembles
Limnodrilus,“ tedy také má „only forked spines.“ Ovšem jest možno
pochybovati, zda pouze odchýlné uspořádání svalů penisových jest do-
statečným znakem generickým. Důležitost tohoto znaku úplně pozbyla
váhy, když prof. Vrjpovský ve svém díle „Syst. und Morphol. der
Oligochaeten“ konstatoval spirální svaly vedle podélných i u našich
Limnodrilů a proto přiřadil tyto formy Eisenovy ku rodu Limnodrilus,
kterýžto názor také všeobecně přijat.

Prof. Vejpovský praví v cit. díle na str. 143: Die Angabe
Eisen's ist richtig, nur habe ich die Anordnung der Fasern in den
von mir beobachteten Fällen so gefunden, wie Tafel XI. Fig. 3, 4,
9, veranschaulicht.“ Obraz však tohoto svalového obalu penisu u Limn.
Claparedianus, který podává, jest zcela odchylný od popisů a obrazců
Eisenových tak, že věřil-li by někdo správnosti ErsexovýcH udání
a obrazců, aneb měl-li by příležitost o podobném uspořádání se pře-
svédéiti, snadno klonil by se k náhledu, že rod Camptodrilus jest
odůvodněn aneb při nejmenším, že tvoří zvláštní podrod rodu Limno-
drila. A takový případ byl u mne. Srovnávaje výsledky, jaké mi po-
skytly praeparáty celého onoho orgánu jehlami vypraeparovaného 1 serie
řezů, hlavně podélných, poznal jsem, že uspořádání svalových vláken
nijak neodpovídá vyobrazení prof. VejpovskéHo, za to že jest v úplném
"souhlasu s udáními Erskvovýmr. Dle vyobrazení prof. VEJDOVSKÉHO
tvoří vlákna kol penisu celý kompaktní vak, v němž probíhají vlákna
ponejvíce circulárně. Z mých však preparátů bylo patrno, že celý
svazek jednotlivých vláken svalových, vybíhaje ze svalové vrstvy ko-
nečného nádoru pochvy pyjové vine se spirálně kolem penisu až na
počátek atria, tam pak obraceje se směrem opáčným nad vrstvou pů-
vodního směru opět spirálním vinutím pokračuje ku přídě penisu. Asi
v polovině penisu táhne se svazek vláken od penisu přímo ku stěně
tělní, kdež nedaleko otvoru genitalního se na ní upevňuje. (Obr. 4.
re). Spirálný obal pyje působí zajisté ku vysunutí pyje z pochvy bě-
hem kopulace, kdežto sval šikmý slouží jakožto retraktor.

Z této příčiny byl jsem toho mínění, že třeba tyto formy po-
staviti aspoň do zvláštní skupiny, mající hodnost asi podrodu. Ostatně,
že ani prof. Vejpovský nebyl s úplnou jistotou definitivně rozhodnut

Morfologie a system rodu Limnodrilus Clap. 5

stran tohoto rodu, tomu nasvědčují na př. slova jeho v mnohem po-
zdější práci jeho (Note sur un Tubifex d'Algérie): „A la premiere
catégorie appartiennent les genres Tubifex .... ete., et peut-être aussi
les genres Camptodrilus et Lophochaeta.“ A dále tamtéž vyslovuje
jen mínění, že „le genre Camptodrilus est etroitement apparenté au
genre Limnodrilus.“ Přece však na vybídnutí prof. Vejdovského snažil
jsem se zaopatřiti si některý náš druh Limnodrila ku studiu srovná-
vacímu. Konečně laskavostí p. PhDra Al. Mrázka dostalo se mi ně-
kolik exemplářů pohlavně dospělého ZLimnodrila Hoffmeisteri. A tu
k svému překvapení shledal jsem totéž uspořádání svalstva i u této
naší specie, jaké bylo svrchu u oné americké podáno. Obr. 5. zná-
zorňuje právě podélný řez oním svalovým obalem. Vůbec seznal jsem,
že ani u našich Limnodrilů není celistvého vaku svalového, nýbrž že
jedině svazek vláken obtáčí penis způsobem shora vylíčeným.

Svazek svalový, kol penisu spirálně se otáčející, sestává z jed-
notlivých vláken svalových volně vedle sebe položených. Každé vlákno
představuje prodlouženou buňku opatřenou uprostřed jádrem v nepa-
trné sarcoplasmě (obr. 6.). Zda jedno vlákno sestává jen z jediné
buňky, či zda více buněk spojeno jest k vytvoření jednoho vlákna,
nelze mi rozhodnouti pro obtíže při sledování serie řezů svaly těmi,
na vypreparovaných pak celých orgánech nelze taková detailní pozo-
rování konati. Jsem ale toho náhledu, že více buněk spojuje se v jedno
vlákno, k čemuž mne navádí ta okolnost, že lze na barvených prepa-
rátech pozorovati značný počet jader, jenž jest ve velkém nepoměru
k počtu vláken ve svazku celém probíhajících.

Tím, myslím, podán jest dostatečný důkaz, že právem zamitnut
byl prof. Vrspovským nový rod Camptodrilus, tim odůvodněno, že
formy Eisenem popsané jako rod Camptodrilus náleží do starého,
jedině dobře odůvodněného rodu Zimnodrilus Clap.

Nyní tedy přistoupím ku druhé části této práce, totiž ku popisu
formy, na níž jsem studia tato konal, navazuje při příležitosti i po-
zorování u druhu Zimn. Hoffmeisteri a úvahy o celém rodu Limno-
drila.

Limnodrilus Dugěsi nov. sp.

Diagnosa: lalok čelní nepříliš prodloužený, zaobleně tupý; fa-
rynx zaujímá jen segment druhý a třetí. Penisová pochva, jejíž délka
přesahuje největší šířku nejméně 12krät, jest uprostřed obloukovitě
prohnutá.

6 XVIII. Jos. Rybka:

Jak z prvých znaků v diagnose podaných patrno, blíží se forma
tato druhu Lémn. Hoffmeisteri, od něhož však snadno může býti roz-
poznána poměrnou délkou penisu, jakož 1 charakteristickým a kon-
stantním zakřivením uprostřed, kdežto pochva Limn. Hoffmeisteri jest
zcela přímá a pouze na konci rozšířena a poněkud zahnuta. Ostatně
během pojednání poukáži i na jiné rozdíly mezi oběma těmito druhy.

Velikost pohlavně dospělého červa značně se mění od 4—6 cm
až i 7 em. (Obr. 1.) Pohlavní segmenty již při makroskopickém ohle-
dání nápadny jsou svým zduřením. Integument tvoří hypodermis z níz-
kých buněk kubických, pokrytá slabou kutikulou, pak nepatrná vrstva
svalů okružních a mohutnější již vrstva svalů podélných. V hypoder-
mis ve velkém počtu rozšířeny jsou jednobuněčné žlázy. (Obr. 4 hz.)
Tvar jejich je tvar normální buňky hypodermální, vyznačují se pouze
hyalinním obsahem a jádrem v nepatrném zbytku plasmy na bási za-
tlačeným. V laloku čelním jest hypodermis složena z vysokých buněk
kubických a jest hojně innervována, což poukazuje na zvýšenou schop-
nost čivnou oné části. Specifické orgány smyslové, ba ani t. zv. smy-
slové brvy nemohl jsem pro nedosti dobrou konservaci v té příčině
konstatovati.

Poměry váčků štětinných jsou stejné jako u jiných Tubificidů.
Ve váčku bývá pravidelně 6 štětin, ač někdy 5 neb i 7. Štětina
(obr. 3.) jest tvaru oproti štětinám jiných Tubificidů štíhlého, mírně
v zadní třetině prohnutá a ponenählu se zúžující. Asi v přední tře-
tině slabým zduřením naznačen jest nodulus, nikoliv však zaoblený,
nýbrž uprostřed v ostrou hranu pod tupým úhlem vybíhající. Hoření
konec rozeklán jest ve dva zoubky mírně zahnuté, spodní silnější a
kratší, hoření delší a útlejší. Štětiny všechny, jak dorsální, tak ven-
trální, jak z přední, tak i ze zadní části těla, jsou téže podoby, voz-
dílu nějakého nemohl jsem znamenati. Stejně ovšem ani modifikova-
ných štětin pohlavních jsem nenalezl.

Ústa, v podobě příčné štěrbiny, nalézají se na břišní straně, na
bási laloku čelního. Od nich celým prvým segmentem táhne se du-
tina ústní v podobě prosté trubice, jedině před hltanem poněkud ku-
lovitě rozšířené. Ježto tato část povstala vchlípením epiblastu, opa-
kují se na ní v normální velikosti vrstvy integumentälni, ba i jemná
kutikulární blanka sáhá až skorem ku faryngu. Brv vířivých tato část
ovšem postrádá.

Za dutinou ústní následuje hltan, část to k vychlipování zaří-
zená. "Tento zaujímá segment druhý a třetí, a skytá podobu nádoru
od předu do zadu na mohutnosti přibírajícího, tvaru as kůželovitého.

Morfologie a systém rodu Limnodrilus Clap. 7

Epithel jeho skládá se z vysokých buněk cylindrických s jádrem ellip-
tickým uprostřed uloženým. Každá buňka vybíhá v několik brv zdélky
skorem čtvrtiny buňky tak, že soubor těchto buněk představuje mo-
hutný aparát vířivý. Sroro (8) uvádí, že epithel faryngu rozlišen jest
dle stěny hoření a dolení, ježto dolení strana tvořena jest prý nor-
málním kubickým epithelem, hoření pak sestává z protažených buněk
cylindrických. Takové poměry u tohoto druhu nejsou, o čemž lze se
nejlépe přesvědčiti na příčných řezech faryngem vedených. Na nich
rovněž jeví se zřetelně rozlišena strana břišní a hřbetní, obě však
skládají se z epithelu úplně stejného. Pouze na bocích, kde obě strany
jmenované se stýkají, přechází epithel ve tvar epithelu kubického.
Na epithel následuje zvláště na hřbetní straně značná vrstva svalová,
v níž lze pozorovati nejen vlákna podélná a okružná, ale i četná, na
vzájem se křižující vlákna šikmá. Tato poslední vybíhají pak ze stěny
pharyngu ku stěně tělní, tvoříce tak složitou soustavu svalů k vychli-
pování a zatahování faryngu — protractorü a retractorü. Z těchto
posledních mohutností svou jsou nápadny dva svaly, upevňující se na
zadním konci faryngu, symmetricky uložené dle podélné osy jeho.
Tyto táhnou se šikmým směrem ku hřbetní straně tělní, na níž se
u dissepimentu mezi 4/5 segmentem inserují.

Hltan přechází na zad v jícen. Tento počíná tedy v segmentu
čtvrtém, však kde končí, těžko rozhodnouti. Zevní podoba nepodává
nám spolehlivého kriteria, ježto ponenáhlu přibývá mu směrem do
zadu na mohutnosti a naproti tomu ta část, která již patrně náleží
střevnímu žaludku, totiž část probíhající pohlavními segmenty, je
značně súžená, ježto musilo býti získáno místo pro voluminosní or-
gäny pohlavní. Ani histologickä skladba nestanoví určitou hranici mezi
oesophagem a střevním žaludkem. Epithel obou částí skládá se z vy-
sokých buněk vířivých, dole stopkatě zúžených. Rovněž pozoroval jsem
v epithelu buňky, jaké kreslí prof. VEjpovský u Lumbricula; na řezech
totiž buňky jsou na vnitřním okraji vroubkované. (Obr. 7, 8 ep.)
Střevní žaludek sám jest značně naduřelý a vyplňuje větší část seg-
mentů, jimiž se táhne. Byl-li oesophagus málo odlišen od střevního
žaludku, tím méně odlišen jest konečník, jemuž odpovídá patrně jen
nepatrná část v posledním segmentu. Rif nalézá se na posledním seg-
mentu a jest poněkud na hřbetní stranu posunuta. Na epithel všech
těchto částí následuje dvojitá slabá vrstva svalová a na ní pak střevní
síť cévní. Tato velmi nápadně vyniká vývojem svým na oesofagu.
První segment oesofageälni odlišen jest od ostatních, neboť oesophagus
postrádá tam sítě střevní, tudíž i cévy supraintestinální a žlaz chlora-

8 XVIII. Jos. Rybka:

gogenních. Cévy sítě střevní jsou na oesophagu velmi značné, s čet-
nými a rovněž mohutnými anastomosami tak, že rozdíl mezi sití
střevní oesophagu a žaludku jest na první pohled patrný. S tímto
rozdílným vývojem souvisí i vývoj žlaz chloragogenních, které usa-
zují se na síti střevní i na hlavních cevách. Chloragogenni žlázy
z části oesophageální skytají podobu velkých buněk hruškovitých,
s velkým kulatým jádrem a zřetelným jadérkem, naplněných žluta-
vými tělísky, kdežto žlázy na žaludku střevním, majíce sice stejný
tvar, dosahují jen asi poloviční velikosti předešlých. Patrně na oeso-
phagu, kde větší množství krve stále probíhá, jest resorbce Skodli-
vých látek z krve větší než na žaludku, třebas tam hlavně síť střevní
endosmoticky látky výživné zároveň s nepotřebnými z epithelu přejímá.

Původ těchto žlaz i fysiologickou funkci nejprve objasnil prof.
VEjpovský, ukázav v díle svém (9), že jsou to modifikované buňky
peritoneální, které endosmoticky přijímají škodlivé a nepotřebné látky
ze sinu a cév střevních, na nichž sedí, následkem čehož zvětšují svůj
objem a chovají v sobě tělíska exkreční. V novější práci (5) Kuxen-
mau konstatuje, že jsou žlázy tyto poslední stadia, v nichž se obje-
vují t. zv. bloudivé buňky či fagocyty, jejichž původ jest prý hledati
na stěnách hlavní cévy ventrální. Rozdílu zásadního mezi těmito dvěma
výklady není, Kükenrmar vkládá jedině mezi tvar prosté peritoneální
buňky a konečný tvar žlázy chloragogenní stadium buňky bloudivé
amoebovitě se pohybující, hlavně v dutinách lymfatických, která te-
prve později znova usazuje se na cévách a mění se v žlázu chlorago-
genní. Je zcela možný tento postup vývoje, jak ho podává Kokenrar,
ač zajisté velké obtíže naskytají se přímému pozorování přeměny této,
má i tu výhodu, že objasňuje původ a funkci záhadných buněk blou-
divých, však také zcela jistým je ten případ, že chloragogenní žlázy
tvoří se přímo z peritoneálních buněk roury zažívací. "Tento přímý
přechod peritonealních buněk ve žlázy pozoroval jsem i já, nejen
jako prof. Vesvovsky na zadní. části zažívací roury, nýbrž i v těch
segmentech, kde uloženy jsou nad rourou zažívací vaky chámové a va-
ječné. Mohutný vývoj těchto nedovoluje totiž, aby odpadlé žlázy nahra-
dily se novými, a proto zůstává peritoneum normálním, přecházejíc
na stranu břišní v pravé žlázy; často lze pozorovati ten zjev, že ně-
které buňky peritoneální jsou jen poněkud vyvýšeny nad ostatní a že

er cv

obsahují již několik žlutavých tělísek k exkreci uréenÿch.*)

. D. Rosy „I pretesi rapporti genetici tra i linfociti ed il Coragogeno“ (Accad.
reale delle Scienze di Torino 1898). Rosa vyslovuje se proti výkladu IKůKEN-

Morfologie a systém rodu Limnodrilus Clap. 9

K anatomickym poměrům zažívací roury dlužno ještě podo-
tknouti, že jest přidržována ku stěně tělní zvláštními svaly, které
vždy v páru vycházejí ze svalové vrstvy žaludku přímo za dissepi-
mentem a probíhajíce šikmo, upevňují se po stranách břišního pásma
nervového.

Ku konci zmíním se ještě o domnělých jednobuněčných žlazách
v epithelu střevním, o nichž se Stone (8) zmiňuje. Jsou prý to velké,
kulovité buňky vsunuté v epithel s jádrem kulovitým, skorem celou
buňku zaujímajícím. I já pozoroval jsem v epithelu střevním útvary
na jednobuněčné žlázy upomínající, u některých exemplářů v nápad-
ném množství. Uživ však dokonalejšího a distinktnějšího barvení, totiž
spojení orange G a haematoxylinu, poznal jsem tvar jejich jaký zná-
zorňuje obr. 1, 8 a 9. Útvary ty nejsou podoby stejné.

Tam, kde uloženy jsou v epithelu střevním, objevují se V po-
době dvojí. Prvý tvar jest podoby kulovité (obr. 7 cz) a obdán jest
slabou kutikulární blankou (cs). V plasmě slabě modře zbarvené ulo-
žena drobná zrnka intensivně haematoxylinem zbarvená (zr). Ulozena
jsou hlavně na periferii, ač i také uvnitř. I při největším zvětšení,
jímž jsem disponoval, jevily se jen jako tmavé body, na nichž jem-
nější složení nemohl jsem konstatovati. Druhý tvar v epithel vsunu-
tých elementů (obr. 8 cz) jest podoby půlměsíčité a zase uzavřen jest
ve schránce kutikulární (cs), odpovídající tvaru vnitřnímu. V tomto
případu pozoroval jsem uvnitř plasmy jasnější ovální dvůrek (dv),
v němž uložena jsou tři ona modře zbarvená tělíska. "Tyto útvary
však později vypadávají z epithelu, neboť lze je pozorovati v hojném
množství i v luminu zažívací roury. U těchto však schránka jest ote-
vřena, ježto úsek kulovité schránky jako by víčko odpadl (obr. 9.
a, b). Tvar však všech elementů uvnitř dutiny zažívací jest spíše půl-
měsíčitý. Jedná se tu patrně o nějakou formu cizopasnou, 0 jejíž pří-
slušenství však, ježto obracel jsem zřetel hlavně k jiným věcem, ne-
mohu se s určitostí pronésti. Snad jest to nějaký tvar sporozoí, snad
1 vývojné stadium tvora vyššího, který prodělává vývoj svůj ve tvaru
cizopasném v zažívací rouře těchto červů. Hodlám tomuto zjevu příště
ještě více pozornosti věnovati.

Pravé však jednobuněčné žlázy v epithelu střevním jsem nena-
Sel ani u druhu Zimn. Dugesi ani u výborně konservovaných exem-
plärü Limn. Hoffmeisteri. Jest tedy možno, že i ty útvary, které

THALOVE 0 původu buněk chloragogeních a dospívá k závěru, že“není vztahu.

genetického mezi lymfocyty a buňkami chloragogenimi.

10 XVII. Jos. Rybka:

ŠroLo považoval za jednobuněčné žlázy, jsou nějakým takovým útva
rem, jaký jsem shora popsal.

Nervová soustava v hlavních svých komponentech odpovídá typu
obvyklému u Limnodrilů. (Obr. 10). Mozek mohutně vyvinutý jest
značně do šířky protažen tak, že šířka jeho jest větší, než délka.
Zadní laloky (III.) jsou kulovité a odděleny od sebe hlubokým záře-
zem obrysu čtvercového. Na tyto laloky upevňuje se pár svazů (pv),
které táhnou se šikmo ku hřbetní straně, kdež mizí mezi svaly inte-
gumentu. Na vhodných řezech podélných, směrem vertikálním vede-
ných, jeví se tyto svazy jako přímé pokračování vnitřního neurilem-
matu, které odděluje od sebe částečně 1 vláknitou substanci a buňky
nervové. Laloky postranní jako u všech Limnodrilů, jsou úplně za-
krsalé. Za to mohutně vyvinuty jsou laloky přední. A tu mohu znova
jen důrazně vytknouti pozorování prof. Vrsvovskino a ŠroLcE. Ti po-
znali, že přední laloky jsou vždy u rodu Limnodrilus rozděleny ve
dva páry: větev hoření (I.) a dolení (IL). Sronc uvádí toto jako gene-
rický znak, platný jen pro Limnodrily. Totéž rozdělení pozoroval jsem
jak u Limn. Dugěst tak u Limn. Hoffmeisteri. U onoho obě větve
vycházejí ze společného místa, však již na počátku svém jsou rozdě-
leny. Větev hoření brzy značně naduří v podlouhlou uzlinu a potom
probíhá dále směrem horizontálním ku přídě těla. Větev spodní na-
proti tomu ubírá se směrem dolů, as tak, jakoby mířila k otvoru úst-
nímu. Brzy však setká se s kommissurami pásma břišního (com)
a spojuje se s nimi. Na místě spojení vždy přítomno jest více buněk
nervových i vzniká tak uzlina, z níž teprve postupují slabé větévky
nervové (nv) k otvoru ústnímu, aby innervovaly ústní pysky. Slabší
pak větévka kommissur (com,) ubírá se výše a ku předu, kde spojuje
se se svrchní větví předního laloku. Uprostřed přední strany vybíhá
ještě mozek v slabou větévku, která přechází po kratinkém průběhu
v častěji již pozorované ganglion procerebrální (g), z něhož paprsko-
vitě vycházejí nervy ku integumentu laloku čelního.

Kommissury, jichž spojení s mozkem bylo již popsáno, tvořeny
jsou z hlavní části vlákny nervovými. U některých forem byl pozo-
rován na počátku a na konci jich více méně mocný povlak buněk
nervových. U tohoto však druhu jsem zcela bezpečně rozpoznal po-
vlak buněk nervových na celém průběhu kommissur. V pásmo břišní
přecházejí kommissury rovněž karakteristickým způsobem, tvoříce zá-
řez tvaru srdüitého, pro druh tento také zcela konstantní.

Břišní pásmo tvoří v každém segmentu pravidelně tři uzliny.
Uzliny ty (obr. 11.) jsou však tvaru velice nápadného a zvláštního

Morfologie a systém rodu Limnodrilus Clap. al

tak, že soudil jsem zprvu, že jedná se tu o nějakou obdobu ganglii
spinálních. Uzliny ty jsou zcela přesně od sebe odděleny, ježto táhne
se od jednoho ke druhému jen nízká vrstva buněk nervových (nb).
Ganglia sama (g) jsou tvaru hruškovitého a se souvislou vrstvou bu-
něk nervových spojena jsou krátkou, poněkud zúženou částí jakoby
stopkou (bg). Z vláknité substance vychází větev nervová (vn), která
prochází středem celého ganglia. Mohutný vývoj ganglií těch je příči-
nou, že zúžený konec jejich přistupuje bezmála k samé stěně tělní,
z něhož pak vychází větévka nervová, která ihned vniká mezi vrstvy
integumentu. Tímto zajímavým úkazem pohnut, pátral jsem po po-
měrech břišního pásma Limn. Hoffmeisteri, který jistě vykazuje velmi
blízký vztah příbuzenský. U tohoto pozoroval jsem, že uzliny v jed-
notlivých segmentech jsou rovněž markantně od sebe odděleny, tvar
jejich však že jest více kuželovitý, ježto ona basální, poněkud zúžená
část není tu rozlišena. Patrně tedy tvar zauzlin Zimn. Dugèsi jest
jen výsledkem dokonalejší differenciace jednotlivých ganglif a nelze
tu souditi na nějaká ganglia spinální. Co se histologické stránky ce-
lého systému nervového týče, nemohu nic nového uvésti, odpovídá vše
údajům prof. VEjpovskéHo v jeho „Syst. und Morphol. d. Oligoch.“

O soustavě cevní nebudu se šířiti dlouhými slovy. I tu máme,
což je znakem celého rodu, dvě pulsující cévy postranní v segmentu
VIII. a IX. Ostatní hlavní cevy uspořádány jsou týmže způsobem,
který popisuje Srozc (8) tak, že pozorování jeho mohu jen v plném
rozsahu potvrditi.

Další orgány, o nichž musím šířeji pojednati, jsou orgány ex-
kreční. Tu jest se mi nejprvé zmíniti o svém názoru 0 t. zv. žlazách
septálních. © těchto žlazách u Tubificidů, specielně u Limnodrila
nenalézám mnoho zmínek v literatuře. U Enchytraeidü byly tyto
žlázy důkladně popsány již pracemi prof. Vespovsxéno, později Mr-
CHAELSONOVÝMI *) a nejnovější pak práce, která objasnila i původ
a vlastní uspořádání jich, jest práce Hressrova: Über die Septaldrüsen
der Oligochaeten. Rovněž u Lumbriculidů byly tyto žlázy s jistotou
konstatovány již prof. Vkjpovským i pozdějšími badateli. Prvou zmínku
o těchto orgánech u Tubificidů nalézám u Srorce (8), jenž 0 nich
krátce praví, že jsou to shluky velkých buněk hruškovitého tvaru
s velkým jádrem v homogenním obsahu, které bez jednotného vývodu
ústí do faryngu. Výslovně pak uvádí, že upomínají buňky tyto na

*) Untersuchungen úber Enchytraeus Moebii Kiel 1886, p. 23—24. Taf. I.
Figur 13 ag.

12 XVII! Jos. Rybka:

jednobuněčné žlázy orgánů exkrečních. Více o nich nepraví, leda že
konstatoval je u všech našich Tubificidů. Podruhé rovněž jen zběžně
dotýká se orgánů těchto u Limnodrila Hesse v citované práci. V této
práci dokazuje, že žlázy septální jsou shluky jednobuněčných žlaz
a sice, že každá buňka samostatnou žlázu představující, jest modifi-
kovaná a náramně prodloužená buňka epithelu faryngeälniho. Distální
konec zachovává tvar buňky hruškovité, proximální konec protahuje
se v přejemný a dlouhý vývod samostatně s faryngem souvisicf.
Vlastní žlaznaté části přikládají se k sobě, jak praví, „wie in einem
Blumenstrausse die Blůthen“, a tvoří tak shluky buněk, které páro-
vitě zaujímají dva až tři segmenty za segmenty faryngeálními. Potom
doslovně praví: „Eine derartige Zusammensetzung der Drüsen konnte
ich bei den von mir untersuchten Enchytraeiden, ferner bei Tubifex,
Psammoryctes, Limnodrilus und bei Lumbriculus feststellen. Für die
Art der Ausmündung liefert mir ausser Pachydrilus auch Psammo-
ryctes untrügliche Beweise.“ Tedy u Limnodrila pozoroval jen žlázy
podobného složení, způsob vyúsťování však jako jinde nemohl kon-
statovati.

A nyní vrátím se k svému pozorování. I já pozoroval jsem jak
u Limn. Dugèsi, tak později u Limm. Hoffmeisteri v VII. a VII.
segmentu shluky buněk složení podobného, jaké připomíná Hesse pro
žlázy septální. Uvnitř nepozoroval jsem žádných vývodů, i byl jsem
toho minenl, že jsou to septální žlázy, o jichž přítomnosti též u Limno-
drila zmiňuje se Hesse slovy svrchu uvedenými. Žlázy ty (obr. 12.)
uloženy jsou hned za dissepimenty jmenovaných segmentu, tedy v těch
segmentech, jež následují přímo za segmenty faryngeälnimi u těch
forem, kde farynx zaujímá ještě pátý segment. Že ony vývody ne-
mohl jsem konstatovati, příliš mne neznepokojovalo, soudil jsem, že
jako Hesse i já nedosáhl jsem dostatečné konservace jemných vývodů
těch. Že by souvisely tyto útvary s exkrečními orgány; nesoudil jsem,
ježto teprve pod nimi pozoroval jsem na řezech probíhati kanály ex-
kreční, jejichž stěny byly obvyklé podoby, totiž značně stlustlé, žlaz-
naté, hnědě sekrety zbarvené. Spojení mezi nimi a oněmi žlazami jsem
při prvém ohledání nezpozoroval; mimo to, že mi vůbec ani nepřipadla
možnost spojení nějakého mezi nimi, dlužno přičítati i té okolnosti,
že u exkrečních orgánů ostatních segmentü žádných podobných žlaz
není. Podrobiv však později tyto domnělé septální žlázy opětnému
a důkladnému studiu a užívaje větších zvětšení, zpozoroval jsem
uvnitř vinouti se malé jemné kanálky (ek), které připomínaly na tenko-
stěnné vývody exkrečních orgánů. Na příznivých pak řezech pozo-

Morfologie a system rodu Limnodrilus Clap. 13

roval jsem, jak tyto kanálky v ony dolejší tlustostěnné vývody pře-
cházejí. Vývody ony, uvnitř Zlaz se vinoucí, nejsou ovšem daleko
tak zřetelné, jak na připojeném obrazu naznačeno a proto snadno
mohou a mohly býti zvláště při menším zvětšení přehlédnuty. Jisto
tedy, že v tomto případu jsou to jednobuněčné žlázy exkrečních or-
gánů usazené na tenkostěnných kanálcích vývodních. Přirozeně na-
mane se otázka: nepodlehl i Hesse stejnému omylu, když mluví o sep-
tálních žlazách u Zimnodrila, když však nemůže způsob vyusťování
do faryngu konstatovati? A tato má domněnka dochází tím větší
pravděpodobnosti, že pátraje tedy po vlastních septálních žlazách,
žádný podobný útvar jsem nenalezl, ač pro mohutný svůj vývoj, jaký
jest od oněch autorů popisován, nemohly by býti přehlédnuty aneb
méně vhodnou konservací úplně zrušeny, což ostatně v mém případu
u Limn. Hoffmeisteri jest úplně vyloučeno. Tedy mé mínění jest, že
u Limnodrila nebyly ještě septální žlázy zjištěny a že to, co při
zběžném ohledání za septální žlázy prohlášeno, jsou jednobuněčné
žlázy exkrečních orgánů, které ostatně seskupením svým na septální
žlázy upomínají.

Orgány exkreční tedy u těchto dvou mnou pozorovaných druhů
jsou dvojího způsobu: prvého způsobu jsou exkreční orgány VII. a VII.
segmentu, druhého pak exkreční orgány všech segmentů počínaje see-
mentem XIII. V segmentech předních a pak IX.-—XII. exkreční or-
gány jsou degenerovány. Orgány prvého způsobu sestávají z nálevky,
trčící na dissepimentu do předcházejícího segmentu, která přechází
v tenkostěnný, jemný kanálek, jenž jest pokryt jednobuněčnými žla-
zami podoby hruškovité s velkým jádrem kulovitým a zřetelným ja-
dérkem, seskupenými v rosettovitou skupinu. Po mnoha kličkách pře-
chází tento jemný kanálek ve vývod žlaznatý, jenž zase po několika
obratech přechází v stažitelný váček tvaru široce hruškovitého. U or-
gánu typu druhého přechází vývod nálevky v mohutně naduřelou partii
žlaznatou, kterou prof. Vrjpovský nazval žlazou postseptalni, v níž
rozmanitě se vine kanálek. Ten vystupuje konečně ven, tvoří několik
kliček, přechází v odstavec tlustostěnný, žlaznatý, jenž zase po málo
kličkách se zúžuje a přechází v stažitelný váček. Onu partii post-
septální u Zimn. Hoffmeisteri jsem nepozoroval, jinak poměry jsou
stejné u obou. Na konec připomenouti musím, že tento dvojí způsob
exkrečních orgánů u jednoho a téhož druhu pozoroval již ErsEx, an
při popisu svého druhu Camptodrilus corallinus praví: „The segmental
organs in front of the cingulum are all furnished with globular celis,
but those in the segments behind the same have no globular cells.“

14 XVIII. Jos. Rybka:

Z ústrojů pohlavních mohu pojednati o varlatech, vaječnících,
vacích chámových, samčích vývodních a kopulačních orgánech, sperma-
thekách a spermatophorech. Varlata upevněna jsou v páru na disse-
pimentech mezi IX./X. segmentem, tedy v segmentu X. Ježto čas do-
spělosti samčí jest značně pokročilý, jsou to jen malé ellipsoidní shluky
differencovaných již spermogonii. Ovaria naproti tomu jsou mohutná
tělesa tvaru nepravidelného, uložená v segmentu XI. Sestávají z do-
sud nedifferencované plasmy, v níž uložena jsou jádra, jen na pokraji,
hlavně zadního konce, počínají se buňky vaječné rozlišovati a vzrů-
stati. Vaky chámové, nepárové, umístěny bývají v segmentech IX,
XII, XIII, často až do XV. a naplněny jsou hojně spermaty ve všech
stadiích vývoje.

Spermata ve vacích chámových úplně dozrálá, přicházejí k vý-
vodním ústrojům Ssaměčím, aby jimi vystoupila ven. Tyto vývodní
ústroje počínají zase nálevkou (obr. 4. n), která bývá široce roze-
vřená, často až mískovitá. Obě nálevky umístěny jsou na dissepi-
mentu mezi X./XI. segmentem, poněkud na břišní stranu posunuty,
symmetricky po stranách zažívací roury. Buňky, jež skládají nálevku,
opatřeny jsou nepříliš dlouhými, ale za to četnými brvami, jejichž
kmitavým pohybem povstává vír, jímž jsou spermata do chámovodu
přiváděna. Chämovod (obr. 4 vd) jest dlouhá, různě vinutá trubice,
jejíž struktura jest normální: nízký epithel kubický (ep) opatřený
dlouhými vířivými brvami, přikryt jest dvojí vrstvou svalovou, v níž
vyniká zvlášť mohutně vrstva okružní (se) tak, že chámovod nabývá
při pohledu shora až vzhledu trubice kroužkované; na vrstvu svalo-
vou následuje obyčejný povlak peritoneální (př).

Chámovod přechází v modifikovanou část zvanou atrium (af).
Podoba atria bude patrně pro každý druh jiná a snad dosti význačná,
jak aspoň u dvou pozorovaných druhů mohl jsem konstatovati. Tak
u Limn. Dugèsi jest to mocně naduřelý orgán, podoby kyjovite;
chámovod totiž přechází v část náhle mocně zduřelou, jež ponenáhlu
zase se zůžuje až k místu, kde spojuje se s kopulačním orgánem.
Atrium samo v normální poloze uvnitř těla živočicha vždy bývá ko-
línkovitě ohnuto a právě v ohybu tomto nalézá se ústí přídatné žlázy
(up). Naproti tomu atrium ZLimn. Hoffmeisteri jest podoby vřeteno-
vité, ježto totiž chámovod ponenáhlu se rozšiřuje v atrium, jež zase
k externímu konci se zúžuje. Ježto tyto tvary atria shledal jsem vždy
u těchto druhů stálými, mohou nám sloužiti rovněž za rozlišovací
znak mezi těmito dvěma dosti si blízkými druhy. Epithel vykládající
atrium (obr. 4 ea) následkem své žlázové funkce jest značně proměněn.

Morfologie a systém rodu Limnodrilus Clap. 15

Zbytek plasmy s jádrem zatlačen bývá až ku bäsi a bývá tak nepa-
trný, že často ani na barvených preparátech nelze ho vystihnouti;
nejspíše ještě při používání parakarmínu mohl jsem se o přítomnosti
jeho přesvědčiti. Ostatní část velice zduřelých buněk naplněna jest
hmotou jemně zrnitou, jíž proplétají se a různě se spojují, slabě bar-
vící se větévky, patrně zbytky plasmy uprostřed hmoty žlaznaté
(obr. 4 zs). Vířivý apparát v době dokonalého vývoje žlaz těchto
atriu úplně schází. Za to mohutně vyvinuta jest vrstva svalová a zase
jsou to svaly okružní, jež vývojem nápadně vynikají. Patrně vylou-
čený sekret i se spermaty posunován jest ku předu periodickými kon-
trakcemi svalů těchto, od zadu ku předu postupujícími.

Do atria ústí přídatná žláza (obr. 4 pr), o jejímž složení chci
několik poznámek učiniti, ježto skladbu její u Limnodrila a příbuzných
rodů nikde nenalézám blíže vysvětlenu. U obou mnou pozorovaných
druhů jest to ohromná žláza, měnivého jinak tvaru až na to, že vždy
sestává z několika laloků, obyčejně skorem prstovitych. Žláza tato
není obdána žádným obalem peritoneálním, nýbrž tento přestává
u Limn. Dugèsi již při ústí této žlázy. "Tento nápadný zjev snadno
mohl by svésti k výkladu, že žláza tato je původu peritoneálního, že
tedy odpovídá žlazám atria u Séylarie, Rhynchelmis a j., kdyby práce
prof. VejpovskéHo nebyly na jisto stavily její epitheliální původ.
U Tubifexa tento původ patrný jest již ze všech vyobrazení, která
podána. Jednotlivé buňky prodlužují se jen a ztenčenou částí souvisí
se svým původním místem, stejně asi jako obrovské jednobuněčné
žlázy hypodermální u Lumbricidů. Méně jasná jest však skladba
těchto žláz u těchto dvou a patrně i jiných druhů Limnodrila. Zde
totiž uspořádány jsou buňky v lalocích prstnatých tak, že uprostřed
nechávají jakýsi kanál, jenž na preparátech zůstává nezbarven. Jest
to tedy tvar, jenž by mohl snadno sváděti k náhledu, že jest tu ja-
kýsi přechodní tvar ku pravým žlazám mnohobuněčným; tímto zjevem
dal se asi svésti Nasse, když praví ve své práci (7): „Jedes Láppchen
hat ein feines Lumen.“ Na příznivějších preparátech lze však pozo-
rovati v těchto domnělých luminech probihati jakoby jemné fibrily,
o nichž jsem posléz nabyl toho přesvědčení, že jsou to jemné vý-
vodné kanálky každé jednotlivé žlázy. Jest tedy lepivá žláza i v tomto
stadiu vývoje u Tubificidů jen souborem jednobuněčných žlaz. Patrně
vývoj děje se tak, že buňka epithelu atria prodlužuje se značně,
pronikajíc vrstvou svalovou i peritoneální a modifikuje se tím způ-
sobem, že distální konec zůstává ve tvaru žlaznaté buňky (obr. 13 5%)
s velkým okrouhlým jádrem, proximální pak část mění se v jemný

16 XVIII. Jos. Rybka:

dlouhý vývod, (27), jenž sprostředkuje spojení mezi žlazou a luminem
atria. Odpovídá tedy pozorování toto úplně známému již pravidlu, že
u Oligochaetů vůbec není pravých žlaz mnohobuněčných. Ústí samo
celého souboru těchto žlaz představuje u Zimn. Dugèsi nepatrnou
stopku, na níž lze pozorovati ještě vrstvu svalovou a peritoneální“
uvnitř stopky té prostupují do atria jemné vývody jednotlivých
žlaz (up).

Zvláštní jest uspořádání tohoto ústí přídatné žlázy u Zimn. Hoff-
meisteri, jež není doposud v literatuře popsáno, patrně z toho důvodu,
že nebyla tomuto druhu 1 v té příčině náležitá pozornost věnována.
Ústí toto znázorňuje vyobrazení (obr. 13). Zde na příčném řezu atriem
a ústím tímto pozorujeme zvláštní divertikulum atria (di), jehož zevní
tvar jest skorem prostě válcovitý, pouze na distálním konci jest poněkud
kulovitě naduïelÿ. Sledujeme-li skladbu stěn útvaru toho, shledáme,
že tvořeny jsou žlaznatým epithelem, týmž, který nalezá se v atriu,
ovšem ne tak mohutným. Na epithel sleduje mocná vrstva svalová,
jako přímé pokračování svalové vrstvy atriální (cs), a tuto pokrývá až
ku vlastní žláze lepivé povlak peritoneální (pé).

Tento tvar nápadně upomíná na zvláštní orgán, jejž popsal Šrozc
u Dothrioneuron Vejdovskyanum a jenž prof. Vrspovským nazván byl
paratrium. ŠroLo pokládá tento orgán za aeguivalentní přídatné žláze
na př. u Tubifexa. Prof. Vkjpovský naproti tomu ve své práci „Note
sur un Tubifex d’Algerie“ praví o tom: „Je crois qu’il est raison-
nable de considérer les diverticules de Vatrium comme des organes
particuliers, aux depens desquels les glandes prostatigues (gland du
cement chez Tubifex etc.) se forment secondairement.“ Jiste okolnosti
zabraňují mi však rozhodnouti, zdaž tento üstroj u Zimn. Hoffmeisteri
jest totožným s oním orgánem zvaným paratrium: předně postrádá
paratrium dle vyobrazení i popisu povlaku peritoneálního, kterýž
mohl jsem u Limnodrila Hoffmeisteri najisto konstatovati. A hlavní
okolnost: uprostřed lumina tohoto divertikula postupují ony jemné
kanálky jednotlivých jednobuněčných žlaz; tedy rozhodně není žláza
lepivá teprve sekunderním výtvorem epithelu divertikula, jak vykládá
ji prof. VEjpovský u rodu Bothrioneuron. Vlastní rozhodnutí o poměru
těchto podobných útvarů bylo by mi lze teprve tehdy učiniti, až bych
se sám přesvědčil a srovnal zářízení paratria u rodu Bothrioneuron.
Prozatím považuji tedy, a myslím že právem, útvar tento za pouhou
laterální invaginaci stěny atria. Postup této invaginace představuji si
tak, že zároveň s prodlužujícími se a ve žlázy se měnícími buňkami
počalo vychlipování sousední stěny atria, že však, ježto zveličování

Morfologie a system rodu Limnodrilus Clap. 17

Zlaz postupovalo mnohem rychleji, Zläzy pronikly jak vrstvou svalovou
tak peritoneální, čímž ono uspořádání lehce jest vysvétlitelno.

Zúžený konec atria přikládá se a srůstá s vrstvami kopulačního
orgánu, o nichž bylo již na počátku pojednáno. Proto mohu opome-
nouti líčení poměrů těch a zmíním se jen rychle o tvaru chitinové
pochvy penisové. Jak již v diagnose vytčeno bylo, jest pochva tato
obloukovitým neb lépe skorem řečeno, parabolovitým způsobem za-
křivena. Délka její jest aspoň dvanáctkrát větší než největší její šířka
t. j. šířka na interním konci, odkudž postupně ke konci externímu
šířky ubývá. Na samém konci externím jest pochva penisova zařízena
odchylně, než jak popisuje prof. Vkspovský u druhu Lůmn. Clapa-
redianus. U tohoto totiž kreslí zvláštní víčkový apparát, který uza-
vírá vývod pochvy penisové. Na vypreparovaných orgánech i na
seriích řezů spolehlivě přesvědčil jsem se však o utváření, jaké zná-
zorňuje v skutečném průřezu (obr. 4), aneb při pohledu s povrchu
(obr. 14). Tu lze pozorovati, že chitinová roura rozšiřuje se v rovněž
chitinovou, širokou obrubu, jejíž spodnější část jest plochá a destičko-
vitá (7), hořejší pak kápovitě prohnuta (és). Následující odstavec,
ductus eiaculatorius, jenž jest zde tvaru krátce hruškovitého, kdežto
u Limn. Hoffmeisteri dlouze vakovitého, vykazuje na spodu svém
zmnoženou vrstvu epitheliální (epz), která vytváří zvláštní záhyb, do
něhož jako kotva zapadá dolení destičkovitá část rozšířeného konce
pochvy. Hoření kápovitá část slouží patrně k snadnějšímu vnikání
penisu do otvoru spermatheky při páření, čehož zajisté snáze docílí se
takto zaoblenou hranou, než pouhou ostrou hranou pochvy penisové,
jejíž průměr jest poměrně proti otvoru spermathek přece jen značný.
Vnikl-li penis do otvoru spermatheky, působí zase dle mého domnění
spodní destičkovitá část, směrem opáčným obrácená, jako apparát
přidržující, zabraňujíc předčasnému oddálení se individuí. U druhu
Limn. Hoffmeisteri pozoroval jsem podobné zařízení, jen že čásť hoření
není tak kápovitě prohnutá, nýbrž po většině též jen destičkovitá.
Pozoruhodno jest, že podobné zakončení roury penisové kreslí již
a popisuje Eisen a zvláště vyobrazení, jež podává u svého druhu
Camptodrilus californicus blíží se velice, rovněž poněkud kápovitě
prohnutou částí vyobrazení mému.

Otvor pohlavní, jímž ústí samčí ústroje, nalézá se na břišní
straně, uprostřed segmentu jedenáctého (obr. 2. op) a při pohledu
shora věnčen jest zase rosettovitě uspořádanými buňkami. Ještě zdá
se mi záhodno zmíniti se o zdánlivé assymetrii v uložení vývodních
orgánů. Jak z mohutného vývoje atria i žlázy lepivé souditi možno,

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 2

18 XVIII. Jos. Rybka:

nestačí jedenáctý segment, aby pojmul v sebe pár tak voluminosních
orgánů, zvláště když rovněž párovitá, značná ovaria velkou část jeho
již předem zaujala. Proto posunuje se často jedno atrium se svou
lepivou žlazou do segmentu následujícího, zatlačujíc před sebou celý
dissepiment, tak že jedno atrium uloženo bývá v XI., druhé pak
v XII. segmentu. Jindy také jsem však pozoroval, že obě atria po-
sunují se do XII. segmentu, čemuž ovšem napomáhá dostatečná délka
chámovodů.

Poslední ústroje, o nichž zbývá nám pojednati, jsou spermatheky
a spermatophory. Ústí spermathek nalezá se zase na břišní straně
a to nedaleko před štětinami X. segmentu (obr. 2 sp). Spermatheka
rozpadá se ve dva oddíly: vývodnou část hrdlovitou a vlastní sperma-
theku vakovitou (obr. 15). Hrdlo spermatheky jest uprostřed dosti
zduřeno, což pochází od mohutněji vyvinutého, žlaznatého epithelu
a mocné vrstvy svalů okružních. Vrstva peritoneální jest též poněkud
mohutnější a zdá se rovněž poukazovati na žlaznatou funkci. Zvláštní
jest chlopňovité zařízení, jaké jsem na konci hrdla spermatheky po-
zoroval (chl). Jest to duplikatura epithelu, která míří směrem do nitra
spermatheky, následkem čehož vnikání spermat a spermatophorů sice
nezabraňuje, za to však samovolnému vytékání ze spermatheky.

Vlastní vak spermatheky jest podivuhodně utvářen tak, že ta-
kové neb podobné zařízení jsem nenašel doposud nikde popsané.
Epithel tvoří jen jemnou blanku z nepatrných plochých buněk (ep),
které teprve při velkých zvětšeních stávají se zřetelnými. Za to již
při malém zvětšení pozorujeme svaly, které cirkulárně v jistých vzdá-
lenostech od sebe obíhají kolem vaku spermatheky, jak znázorňuje
obr. 15 i obr. 16. s povrchu kreslený. Podélnou vrstvu svalovou a pak
vrstvu peritoneální nemohl jsem nijak na stěně vaku toho vystihnouti.
Stejně na bási tohoto vaku není žlaznatých buněk, jaké se jinde vy-
skytají a jež jsem i sám u Limn. Hoffmeisteri pozoroval. K čemu
slouží asi toto uspořádání vlíken svalových? Náhled můj jest ten, že
spermatofory, které uvnitř vaku vzplývají ve vyloučeném sekretu, ne-
mohly by se jen vířivým pohybem vyčnívajících konečků spermat do-
statečně pohybovati a zvláště ne samovolným pohybem přímo ku vý-
vodu vaku, nutně tedy musí zevní, mechanickou příčinou do hrdla
býti přivedeny. A tuto funkci vykonávají právě tyto mohutné, okružné
svaly, které smrštěním svým vhánějí všechen obsah vaku spermatheky
do hrdla. Tak velkému tlaku povolí ovšem ona chlopeň v hrdle, která
jinak zabraňovala odchodu jednotlivých spermatoforů, a překlopí se
poněkud na stranu opáčnou.

Morfologie a systém rodu Limnodrilus Clap. 19

S defektem buněk žlaznatých uvnitř vaku spermatheky souvisí
patrně i uspořádání spermatoforů. Tvar spermatoforů jest velmi stálým
pro druh tento a vždy jen jedné podoby (obr. 17). Zvlášť význačným
jest tvar přední části spermatoforu. Jest totiž skorem kulovitý, ale
vybíhá ku předu v dlouhý zašpičatělý zoban (ro). Co se složení
spermatoforu týče, tu jak na podélných, tak i na příčných řezech
(obr. a, b) pozorujeme jakoby velkou centrální dutinu, v níž uložena
jest šedá, hrubě granulovaná hmota (cg). Tuto obklopuje vrstva sekretu,
v níž spočívají hlavičky spermat, přikládající se k sobě spirálně (hs).
Konečky spermat pak volně ční kolem spermatoforu (ks). Schází tu
tedy vrstva sekretu, v níž by aspoň částečně uloženy byly ocásky
spermat, což -právě asi souvisí s defektem oněch žlaz v spermathece.

Ježto spermatofory druhu Lémm. Hoffmeisteri dosud nebyly po-
psány, podávám vyobrazení jich i u tohoto druhu (obr. 18 a, b).
Tvar zevní jest více kyjovitý, na přídě mohutně naduřelý a v pupko-
vitý, tupý výčnělek vybíhající; zadní ztenčený konec bývá pravidelně
zahnutý. Složení spermatoforů jest úplně odchylné od druhu přede-
šlého. Střední část, jinak nepatrná, zůstává nezbarvena a dělá dojem
kanálku (cv). Kol ní radiálně uloženy jsou intensivně se barvící hla-
vičky (hs) spermat a pak následuje mohutná vrstva sekretu se slabým
růžovým nádechem (ks), v níž lze pozorovati spirálně probíhající
vrstvení. Jsou to konečky spermat. Tato vrstva jest konečně obdána
slabou vrstvou hyalinní, nijak se nebarvící (pv).

Pozorujeme tu zase, že čím větší jest počet druhů, jejichž
spermatofory jsou popisovány, tím větší jest rozmanitost skladby jejich,
tím záhadnější jest mechanika vzniku jejich. Sám prof. VEJpovSsKÝ,
jenž zcela jasně vysvětlil a pokusem skorem dokázal skládání per-
matoforů u našich Tubificidů, nucen jest v pozdější práci (10) u Tubi-
fex Blanchardi podávati obrazy spermatoforů zcela odchylného za-
řízení, kteréž nemožno si jen na základě dřívějšího výkladu vysvětliti.
Proto i já musil jsem se spokojiti jen s prostým popisem spermato-
forů, nemoha se do bližšího vysvětlování pouštěti pro nedostatek po-
zoroväni.

Používaje této příležitosti chci na konec dodati ještě rozbor
druhů Zimnodrila, které v systém byly uvedeny. Souborné zpracování
tohoto rodu nalézáme v díle BrppaRpově (1). Možno říci, že dílo toto
jest naprosto nespolehlivé a nekritické: Ve všeobecné části nepodává
nejen ničeho originálního — opirät se tato část hlavně o práci prof.

20 XVIII. Jos. Rybka:

VrspovskéHo „Syst. und Morph. d. Oligoch.“, a i práce pozdějších ba-
datelů, z části samostatnými jsou jen partie pojednávající o pod-
čeledi Megascolicidae — však zpracování to nevyniká ani kritičností,
naopak svědčí často o nedosti správném, ba špatném porozumění.
I v části speciální shledáváme tutéž nekritičnost v celém systému,
v přijímání a umísťování jednotlivých čeledí, rodů i druhů. Abych
uváděl pro to dokladů, nezdá se mi býti v této práci záhodným.

Stejně beze vší důkladnější rozvahy přijímá i všechny druhy,
které vystavil Eisex jak v rodu Zimnodrilus tak v rodu Camptodrilus.
Všechny druhy Limnodrila, jež jsou v literatuře uváděny, vyjímaje
tři druhy v Evropě poznané a nejprve popsané, vystaveny byly
Eisenem. Však druhy, stejně jako i jiné údaje Eisenovy nutno přijí-
mati jen S největší reservou a s důkladným uvážením. Ersex utvořil
druhy hlavně na základě rozdílného uspořádání svých dommělých ovi-
duktů, měkkého penisu a pod., tedy na faktech nyní úplně vyvráce-
ných. A tato fakta mají býti hlavními diagnostickými znaky jedno-
tlivých druhů. Když rozdíly tyto nyní padly, zbývají ty znaky, které
Eisen uvádí jen jako podružné a na základě jich musily by druhy
býti udrženy.

Bepparp také skutečně všechny druhy ony přijímá, vynechävaje
jen formy Camptodrilus spiralis a californicus, na jichž totožnost
s naším evropským druhem Zimn. Claparedianus poukázal již prof.
Vrjpovský. V diagnosách, které podává, snaží se podepříti správnost
druhů různým vytvářením mozku, tvarem spermathek a délkou pyje.
Abych poukázal na nedostatečnost diagnos těch, uvádím toto:

a) Při tvaru mozku dbá na to, jaký jest tvar vyhloubení zad-
ního kraje mozku. A tu z 10 druhů u 5 (a s kratší formou L. Sil-
vani u 6) druhů uvádí vyhloubení mělké, u 4 pak (a s delší formou
L. Silvani u 5) druhů zářez hluboký.

b) Jako další znak rozlišovací uvádí tu okolnost, je-li mozek
v zadu či v předu širší. A tu zase shledáme v jeho diagnosäch, že
ze 7 druhů Eisenovych 5 druhů má mozek v zadu širší než v předu
a u jednoho druhu jest poměr opáčný. U jiných druhů tento poměr
šířky neuvádí.

c) Tvaru spermatheky, tak aspoň, jak podáván jest v diagno-
sách, rovněž není vhodně použito. Z Eisenových druhů má zase dle
něho 5 druhů spermatheku hruškovitou, 2 druhy jen maji sperma-
theku i na vnějším konci kulovitě rozšířenou. Zvláštní jest, že i Eise-
nova vyobrazení spermathek u L. ornatus, monticola, Steigerwaldi ni-
jak od sebe se neliší.

Morfologie a systém rodu Limnodrilus Clap. 2

d) Poměrná délka trubice pyjové značně se mění a mimo to
není v ní tak značných rozdílů u jednoilivých druhů. Třikrát jest
délka větší než šířka u ZL. Udekemianus a Silvani, asi šestkrát neb
sedmkrát větší u L. Hoffmeisteri, ornatus, Steigermaldi, osmkrát u L.
Claparedianus, monticola, alpestris, corallinus, nejméně desetkrát větší
u L. igneus.

e) Přítomnosti jednobuněčných žlaz rovněž užívá jako znaku dia-
gnostického. A tu zase dočítáme se v diagnosách, že u 6 druhů jsou
jednobuněčné žlázy, u ostatních druhů o nich se nezmiňuje. z čehož
souditi možno snad, že u nich nejsou přítomny. Podivné jest, že
Eïsex připomíná tyto žlázy jen u Campt. igneus a částečně jen u druhů
Limn. Steigerwaldü a corallinus.

Patıno snad již z tohoto, že na základě takovýchto znaků, které
obyčejně polovičnímu počtu jsou společny, velmi těžko jest dokázati
správnost druhů a že diagnosy takové, jaké podává Brpparp, jenž ne-
použil vhodně ani znaků Kisexem uvedených, jsou naprosto nedosta-
tečny. Bud měl Brpoarp, má-li za to, že všechny druhy ony jsou
oprávněny, založiti diagnosy na znacích, jež by všechnu pochybnost
vylučovaly, nebo nemohl-li takových znaků uvésti na doklad správ-
nosti, tu měl zvláště postaviti species certae oproti species incertae
sedis a nikoliv všechny jako by naprosto spolehlivě dokázané vedle
sebe klásti.

Podám tedy nyní svůj náhled o druzích Limnodrila. Předně po-
važuji formu Limn. (Camptodrilus) corallinus Eisen za totožnou s druhem
Limn. Hoffmeisteri Clap. Neboť sám BrpnaRD praví, že jediný znak,
jímž ona forma liší se od této, jest přítomnost jednobuněčních žlaz
na exkrečních orgánech před opaskem. Jak jsem však v této práci
ukázal, jest tentýž zjev i u Limn. Hoffmeisteri a proto právem spo-
juji tyto dva druhy v jeden.

Za správné druhy považuji tyto:

Species certae:

1. L. Udekemianus Clap. Lalok čelní prodloužen; hltan
sáhá do pátého segmentu. Trubice pyjová asi 3krát delší než širší.
Délka 3—6 cm.

2. L. Hoffmeisteri Clap. Lalok čelní krátký, tupý. Mozek se
slabým vyhloubením vzadu. Nephridia před opaskem s jednobuněč-

29 XVII. Jos. Rybka:

nými žlazami; hltan sáhá do třetího segmentu. Trubice pyjová 6 až
Tkrät delší než širší. Délka 2*5—3 cm.

3. L. Dugési n. sp. Lalok čelní krátký, zaobleně tupý; mozek
s hlubokým čtverhranným zářezem v zadu; hltan sáhá do třetího
segmentu. Nephridia před opaskem s jednobuněčnými žlazami. Tru-
bice pyjovä parabolovitě prohnutá, nejméně 12krät delší než Širší.
Vakovitá spermatheka s hrdlovitým uzším vývodem. Délka 4—7 cm.

4. L. Claparedianus Ratzel. Lalok čelní prodloužený; mozek
s hlubokým čtverhranným vyhloubením vzadu. Hltan sáhá do pátého
segmentu. Trubice pyjová 8—10krát delší než širší, přímá neb slabě
zahnutá. Délka 5—7 cm.

5. L. alpestris Eisen. Lalok čelní? Mozek vzadu širší, často
trojlaločný (?). Vyvody exkrečních orgánů široké a krátké obdány
hrubě granulovanou hmotou žlaznatou a hnědě zbarvenou. (Dle Bed-
darda s jednobuněčnými žlazami). Hrdlovitá část spermatheky při
vnějším konci kulovitě naduřelá, rozšířená pak část vakovitá vybíhá
v cíp hlemýžďovitě stočený. Trubice pyjová asi 8krát delší než Širší,
dole nálevkovitě rozšířená. Délka 25 cm.

6. L. Silvani Eisen. Lalok čelní? Mozek širší než delší a to
širší v zadu než v předu (někdy v zadu trojlaločný ?). Hltan sähä?
Spermatheka na obou koncích kulovitě rozšířená. "Trubice pyjová
3—4krät delší než širší.

Eısen uvádí dvě formy: delší, jíž týká se podaná diagnosa,
a kratší, která má mozek delší než širší a nikdy prý trojlaločný vzadu.
Délka prvé formy 18 cm., druhé 5 cm.

7. IL. igneus Vejd. (= Camptodrilus igneus Eisen). Lalok
čelní? Mozek vzadu s hlubokým vyhloubením, přední laloky se zvlášt-
ními párovitými naduřeninami, zadní laloky pak kůželovité. Nephridia
s jednobuněčnými žlazami. Spermatheka vakovitá, S jednoduchou,
hrdlovitou vývodní částí. Trubice pyjová nejméně 10krát delší než
širší. Délka 3 cm.

Za specie nejisté považuji pak níže uvedené; podávám však
1 u nich diagnosy, jak je Eisen a Beddard podávají:

L. ornatus Eisen. Mozek v zadu nejširší s mělkým vyhloubením,
laloky zadní zakulacené. Nephridie se žlaznatými buňkami. Sperma-
theky hruškovité. Trubice pyjová 5—6krát delší než širší. Délka 3 cm.

S tímto druhem, ač sám o sobě jest nejistý, spojuji druh Z.
monticola, jenž od onoho ničím se nemá lišiti, než poměrnou délkou

Morfologie a systém rodu Lymnodrilus Clap. 23

trubice pyjové, která tu jest 8krát delší než širší a pak pyjí (ve smyslu
Ersexovë) rovně uťatou. Rovněž rozlišovacím znakem mezi nimi mají
býti zvláštní záhadné hvězdovité konkrece na vnitřním konci trubice
pyjové. Tuto specii již prof. Vejpovský jen s pochybou klade jako
zvláštní druh.

L. Steigerwaldii Eisen © Mozek s hlubokým vyhloubením, každý
lalok přední rozdělen ve tři (?)větve ku předu postupující. Nephridia,
trubice pyjová, spermatheky jako u předešlého. Délka 8 cm. (Dle
Eısena hlavním znakem, jenž odděluje druh tento od ostatních, měla
býti kulovitá část měkké pyje mimo vnější konec trubice pyjové.)

Patrno z toho, co jsem podal, že diagnosy druhů Eisenových,
jež BrppaRD všechny uznává, jsou velmi nedokonalé a že, mají-li
býti sporné náhledy definitivně rozhodnuty, nutno všechny druhy Eise-
novy, i ty, které jsem postavil mezi „species certae“, podrobiti opět-
nému a důkladnému srovnávacímu studiu ve všech směrech.

Ku konci práce této musím vzdáti nejsrdečnější díky slovutnému
učiteli svému PROF. pRU F. Veypovsrému, v jehož ústavu práce tato
byla provedena, za všechnu jeho blahovůli a ochotu, s níž mi radou
1 skutkem nápomocen byl, zaopatřuje mne hlavně vší potřebnou lite-
raturou.

Literatura.

1. F. BrypDaRD, A Monograph of the order of Oligochaeta. Ox-
ford 1895.

2. W. BraxLaxp Bexaam, Note on some aguatic Oligochaeta.
Quaterly Journal of microscopical science.

3. G: Eıssex, Oligochaetological researches. Extracted from the
annual report ofthe commissioner of fish and fisheries. Washington 1883.

4. O. Divrrengacn, Anatomische und systematische Studien an
Oligochaetae limicolae. Inaugural dissertation, Giessen 1885.

5. Kukentuat, Über die lymphoiden Zellen der Anneliden. Zeitsch.
für Naturwiss. Bd. 18 und 19 1885.

6. R. Hesse, Über die Septaldrüsen der Oligochaeten. Zool. An-
zeiger Jahrg. XVII S. 317 - 321.

7. D. Nasse, Beiträge zur Anatomie der Tubificiden. Inaugural
Dissertation, Bonn 1882.

94 XVIII. Jos. Rybka:

8. A. Srorc Monografie čes. Tubificidů. Rozpr. k. čes. spol. nauk
Praha 1888.

9. F. Vmapovský System und Morphologie der Oligochaeten.
Prag 1884.

10. — Note sur un Tubifex d'Algérie. Paris 1891.

Vyklad tabulky.

1. Limnodrilus Dugesi n. sp. v přirozené velikosti.

2. Přední část téhož se spodní strany ku znázornění laloku čel-
ního č a polohy trubic pyjových Zr. u = ústa, op = samčí pohl. otvory,
sp — otvory spermathek, sé — váčky štětinné.

3. Zvětšená štětina Limn. Dugèsi.

4. Samčí vývodní ústroj L. Dugěsi n. sp. af = atrium, cu = cuti-
cula, de = ductus eiaculatorius, ea — změněný epithel atria, ep =
epithel vířivý, epz — zduřelý epithel na basi konečného nádoru pochvy
pyjové záhyb tvořící, Ap — hypodermis, Az = jednobuněčná žláza
hypodermální, » = nálevka chámovodu, pe = zevní blána, p? = vnitřní
blána pochvy pyjové, pr = prostata (Kittdrůse), př = peritoneum,
re — šikmý sval pyjovy, se = svaly okružní, st = svaly podélné,
sr — místo srůstu atria S pochvou pyjovou, sv — Svazek vláken spi-
rálně kol pyje se vinoucich, #r — trubice pyjová, 7? = destičkovitě roz-
šířený konec trubice pyjové, és = rozšířený a kápovitě prohnutý konec
trubice pyjové, vd — chámovod, v7 = vývody jednobuněčných žlaz
žlázy přídatné, up = ústí žlaz do atria, zs = slabé větévky sarco-
plasmy v hmotě žlaznaté.

5. Podélný řez svalovou vrstvou kol pyje Zimn. Hoffmeisteri
Clap. n = jádra.

6. Zvětšený svazek vláken svalových kol pyje spirálně se vi-
noucích. n = jádra.

7. Část epithelu střevního s cizopasnou formou tvaru kulovitého.
ep — epithelové buňky na vnitřní straně vroubkované, ep“ — dorůsta-
jící buňky epithelu, chl = chloragogenní žláza, cz = cizopasník v epi-
thelu encystovaný v cuticulární schránce cs, Zr = zrnka temně zbar-
vená v základní plasmě.

8. Část epithelu střevního s cizopasníkem tvaru rohlíčkovitého.
cs — schránka cuticulární, cz = cizopasník s jasnějším dvürkem = dv
uprostřed.

9. Formy cizopasné z lumina zažívací roury. a = forma kulo-

Morfologie a system rodu Limnodrilus Clap. 25

vitá, 5 — vice rohlíčkovitá, of — otvor v schránce cuticulární. Ostatní
značky jako u obr. 7 a 8.

10. Mozek Limn. Dugesi n. sp. I. hoření větev předního laloku,
II. spodní větev předního laloku, III. zadní laloky. 4 — ganglion
praecerebrální s vybíhajícími větévkami nervovými, com, — hlavní
větev. kommissur, com, — slabší větev kommissur spojující se s hoř.
větví před. laloku, po = svaz, nr — neurochord, sv — vláknitá sub-
stance, bu = buňky nervové, nv == větévka nervová.

11. Část břišního pásma Z. Dugesi v horiz. podélném řezu.
g — odčleněná ganolia se zúženou částí basální dy, nd — buňky ner-
vové, vs — vláknitá substance, vm — větévka nervová středem ganglia
postupující.

12. Jednobuněčné žlázy exkrečních orgánů na příčném řezu
tělem. 22 = jednobuněčná žláza, » — jádro, ek — tenkostěnné vývody
exkreční.

13. Příčný řez atriem při ústí přídatné žlázy. ať = airium,
di = postranní diverticulum atria, př = peritoneum, es == vrst

bva svalů
okružních, sp — zbytek sarcoplasmy s jádrem, pr — přídatná žláza

složená z jednobuněčných žlaz == Bě, které přecházejí v jemný
vývod = vj.

14. Konec trubice pyjové S povrchu kreslený. 7% = spodní de-
stičkovitě rozšířený konce, čs = svrchní kápovitě rozšířená část tru-
bice pyjové.

15. Spermatheka v podélném řezu. ep — epithel hrdla sperma-
theky, sc = svaly okružní, sö = svaly podélné, p# = peritoneum,
chl = chlopen na konci hrdla, ep“ — velmi nízký, dlaždicovitý epithel
vaku spermatheky, sc‘ = svaly okružní oddáleně od sebe probíhající,
ic — vnitřní obsah spermatheky.

16. Zadní část spermatheky s povrchu kreslená k znázornění
svalů okružních sc.

17. Spermatofory Z. Dugèsi a) podélný, b) příčný řez. cg =
hrubě granulovaná hmota centrální, As — vrstva sekretu, v níž ulo-
ženy jsou hlavičky spermat, ks — volné konce spermat, ro = zoban
spermatoforu.

18. Spermatofory Limn. Hofmeister: Clap. cv = centrální dutina,
hs = sekret, v němž uloženy jsou hlavicky spermat, ks — sekret,
-v němž spirálně probíhají ocáskovité konce spermat, pv — zevní
homogenní obal spermatoforu.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Bd. Grégra v Praze 1898.

CEAP

CHR

tetes DC 900 ©

mathemat přírodověd 1898.

XIX.

O některých elementech v očních zauzlinäch
- Decapodü.”)

Napsal Em. Rádl v Praze.
S 1 tabulkou a 5 obrazci v textu,
(Z ústavu pro zoologii a srovnávací anatomii při české universitě v Praze).

(Předloženo dne 22. dubna 1898).

Ke každému dokonalejšímu oku, jakožto vnějšímu přístroji, který
zachycuje a na Sítnici soustřeďuje paprsky světelné, patří jedna nebo
několik zauzlin nervových, které mezi oko a mozek jsou vloženy;
u obratlovců a hlavonožců jest jedna taková zauzlina, kterou však bylo
lze zvláště na základě krásných prací CajaLovýcH 0 sítnici obratlovců
a LExHoškovýcH 0 oční zauzlině hlavonožců rozdéliti ve dvě části
určitě charakterisované: v sítnici vlastní a v zauzlinu oční (ganglion
opticum). U očí složených (typu korýšů a hmyzů) leží několik takových
zauzlin za sebou: nejtypičtěji tři (u hmyzů) a čtyři (u korýšů desíti-
nohých), ačkoliv jich i méně býti může (u Isopodů dvě i jedna). Tyto
zauzliny členovců jsou složeny z gangliových buněk různé velkosti a
různého tvaru, z nervových vláken nestejné tlouštky a hlavně ze
sítiva nervového (Punktsubstanz Lgvpicova), které i massou i vý-
znamem morfologickým a snad i fysiologickym převládá.

Jest přirozeno, že si zauzlin očních všímali jak ti, kteří vlastní
oko studovali, tak ti, kteří se všímali centralní soustavy nervové,
a literatura o těchto předmětech jest ohromná. Podávaje přehled prací
o centralní soustavě nervové korýšů rozdělím jej na dvě části; v první
uvedu pokud možno úplný referát (srov. i iiteraturu) o pracích jedna-

*) Práce tato vyjde též ve francouzském překladu (Arch. anat. microsp ).

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1898. 1

2 XIX. Em. Rädl:

jicich o morfologii nervové soustavy korySü, pokud se vztahuje na
morfologii očních zauzlin, a v druhé srovnám názory o stavbě sitiva
nervového, při čemž na úplnost literatury nereflektuji.

I. Hromadící se material prostudovaný a zlepšené methody
zkoumací vedly ponenáhlu k tomu, že poznával se počet a tvar očních
zauzlin, dále průběh nervových elementů v nich; při tom panovala
přirozeně snaha vystihnouti na základě daných právě vědomostí poměr
mezi zauzlinami očními u členovců a u jiných zvířat (obratlovců).
Poněvadž ale stavba očních zauzlin jest tak příliš složitá, nelze se
diviti, že mnozí autoři nedostali se za popis částí morfologických
— při čemž nezřídka nová práce ve svých resultátech zůstala za tím,
co již dříve známo bylo. Methoda Golgiho a Ehrlichova, jejíž pomocí
bylo lze rozluštiti spletité poměry útvarů v jiných oborech histologie,
poměry zauzlin očních v složitém oku dosud neobjasnila, neboť co
podává Parker (95), který těchto method užil, jest, jak jsem i svými
staršími methodami poznal, příliš schematické, aby za základ theoreti-
ckých, srovnávacích studií sloužiti mohlo. Tot asi summarní přehled
prací, které nyní uvádím.

Nehledě ke krátkým poznámkám de BLAIvvILLE-A (22), Aupouina
(28) a Mrrxe Envarnsa (28, 34) byl to Duyarnix (50), který první
pozoroval pečlivěji mozek členovců, ovšem jen pomocí mikroskopu,
jehel a zjasňovacích prostředků; ale Durarnix už viděl temnější
zbarvení lobu čichového, leč pozoruje objekty „in toto“, nedovedl si
učiniti názoru 0 tom, co působí ono temné zbarvení.

Ani Leyoıe (57, 64., 64,) neužíval jiné methody než Dujardin,
ale došel výsledků určitějších. Popsal (57) oční zauzlinu raka, viděl
v ní velké a malé buňky, „Punktsubstanz“ a nerv zrakový, viděl
v zauzlině jakési vrstvení a křížení elementů a paprskovité uspořádání
sítiva nervového (moje palissady?). Leynie podal první (schematický,
obrázek očních zauzlin; podobu temných částí lobu čichového srovnával
Leypic s rýhujícím se vajíčkem a domníval se, že jsou v lobu nahé
buňky gangliové, z nichž vychází nerv do tykadel.

Nálezy Ovsjavvikovy (61) a Wazrnerovy (63) neshodují se
S pozdějšími pracemi a proto jich pomíjím.

G. 0. Sans (64) studoval oční zauzlinu u Mysis (na praeparatech
„in toto“) a popsal zhruba rozdělení očních zauzlin ve 4 části. Pozoroval
jako Levnie vrstvitou a paprsčitou (rayure) strukturu očních zauzlin ;
soudil, že paprsky se skládají z četných fibrill.

Lemonxe (68) popisuje v zauzlině oční raka pět vrstev, z nichž
dvě ale náležejí oku vlastnímu.

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 3

První jasný obraz o počtu a stavbě očních zauzlin podal G.
Bervoxcı, který v řadě prací (78—86) popsal centralní soustavu
nervovou u různých typů členovců a sice, jak už Ovsraxnixov činil,
na seriích řezů. Berroxcı pak shledal toto: u Jmyzů jsou tři zauzliny
oční, u Podophthalmat (Squilla mantis) čtyři, u Zsopodü (Idothea,
Sphaeroma, Porcellio) dvě. Tyto zauzliny jsou v mozku spojeny s lobem
čichovým opačné strany tvoříce tak chiasma opticoolfactorické. Čtvrtou
zauzlinu korýšů pňookých rozdělil Berroxer na tři části a vyslovil
domněnku, že tato zauzlina funkcí do jisté míry představuje kalichy
(pilzhutförmige Körper) hmyzů. Homologisovati by Berrnocr tyto dva
útvary nechtěl, naopak, považuje poslední zauzlinu oční u korýšů za
rozlišenou část třetí zauzliny, jak prý na to primitivnější poměry Iso-
podů ukazují.

M. J. Drerz ve třech pracích (76, 78:, 78) poznal, že temná
místa v čichovém lobu nejsou buňky, nýbrž že jsou složeny ze tkaně
nervové („Marksubstanz.“) Uvedu později, jak si tuto tkaň nervovou
představoval. Na rozdíl od BrrLovcomo má Diem za to, že celá
zauzlina čichová korýšů představuje kalichy hmyzů. K této domněnce
byl přiveden složitou stavbou čichových lobů u Decapodů.

Eu. Bercer (78) sledoval poměry mozku a očních zauzlin
u mnohých zástupců členovců a podal mnohé zevrubné zprávy o mor-
fologii těchto útvarů; ukázal na morfologickou souvislost kalichů
s očními zauzlinami a soudil z toho, že kalichy mají fysiologický úkol
uvědomovati dojmy zrakové. Tvrdí dále s Dierzem, že lobus čichový
Decapodů představuje kalichy hmyzů. Bercer se pokusil také 0 hi-
stologii první zauzliny oční u raka, o čemž se ještě později zmíním.

K. R. Kriecer (78, 80) sledoval poprvé celé serie řezů z mozku
raka a poznal tím způsobem celkový tvar a polohu temných částí
v lobu čichovém a nazval ji dle jich podoby „pyramidy“ ; o významu
jejich se určitě nevyslovil („differenzirte Punktsubstanz.“) Domnívá
se s DierLem a Bercerem, že lobus čichový má dvojí funkci: zrakovou
(analogon kalichů) a sluchovou. Zauzlin očních Krırser nezkoumal.

C. Craus (79) shledal, že svazky nervové jdoucí k dvojitým
očím Phronimid se kříží; toto zajímavé pozorování zůstalo nepo-
všimnuto, ano Cnux (96) a Zimmer (97) praví, že stavba očních
zauzlin u korýšů a bmyzů s dvojitýma očima ničím se neliší od oby-
čejných zauzlin; proti tomu svědčí ale obrázek sám, jaký Zimmer
v těchto zauzlinách podává, třebas byl jen schematický. Možná, že by
objasnění těchto poměrů přispělo k poznání významu křížení vláken
1 v jednoduše stavěných očích.

4 XIX. Em. Rádl:

H. Grexacner (79) podal ve své obsáhlé studii o očích členovců
popis zauzlin očních u Mysis; z popisu jeho pak jde na jevo, že
první oční zauzlina Mysts neliší se v hlavních rysech od zauzlin de-
kapodü. Také ostatní zauzliny oční, při nichž se GRENAcHER méně
histologickými poměry zabýval, souhlasí aspoň počtem s poměry korýšů
desítinohých.

Nejpodrobněji prostudoval oční zauzliny a mozek členovců vůbec
H. ViaLLaNEs. Jeho studie o nervových centrech a smyslových or-
gánech členovců (82, 84, 854, 85p, 874, 8%, 91, 92) jsou práce nej-
svědomitější, S níž musí počítati každý, kdo po něm v tomto oboru
dále chce pokročiti, a jest jen na úkor resultátů studií PARKEROVÝCH
(95) a Berms-ovion (97) že VIaLLANA prvý málo, druhý nic ne-
respektoval. Bohužel, nebylo VraLLavovr dopřáno učiniti důsledky
z velkého materialu morfologického, jaký nashromáždil, a jest tudíž
těžko, když se VraLLáNEs nedopracoval celkové theorie ani histologi-
cké ani fysiologické, o práci jeho referovati: podrobné jeho údaje se
v několik slov shrnouti nedají. © čtvrté zauzlině sdílí VraLLANES
náhled BeLLoxcı-no, že tato a ne lobus čichový Decapodů jsou analogni
kalichům hmyzím.

R. Könter studoval mozek Gammara a Mysis (87a, 875) a shledal,
že není podstatného rozdílu mezi stavbou mozku Amphipodů a Schizo-
podů a těch korýšů, kteří dříve zkoumáni byli.

G. H. Parker (95) barvil oční zauzliny raka methodou Ehrli-
chovou a Golgiho a užil na srovnání method starších; podal schema
průběhu nervových elementů v očních zauzlinách ukázav, že každá
zauzlina představuje přechod neuronů jedněch v druhé. Vyslovil
domněnku o tom, jak vzniká křížení vláken nervových mezi očními
zauzlinami členovců: navazuje na názor Crausév, že totiž příčinou
křížení nervových vláken jest mechanický tlak při jejich vzrůstu,
soudí Parker, že u mladých raků tohoto křížení není, a nervy že
jdou přímo od první zauzliny k druhé a přímo do mozku; v dalším
vývoji raka roste ale první zauzlina dovnitř (směrem k medianně
těla) druhá na venek, třetí zase dovnitř a čtvrtá na venek, čímž se
stane, že nové elementy přirůstající v první zauzlině na př. v pravo
musí se spojiti s novými elementy přirůstajícími v levo na druhé za-
uzlině a ty zase s pravými elementy třetí řady atd.

A. Berne (97 a, b, c) studoval hlavně methylenovou modří a jinými
moderními methodami centralní nervovou soustavu kraba Carcinus
maenas za účely nejvíce fysiologickými. Shledal, že nervus opticus
tohoto kraba obsahuje ne méně než 23 typicky různé elementy nervové

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 5

(lišící se místem zakončení, a má dokonce za pravděpodobno, že jich
jest ještě více. Berus se (naproti Lenhoskovi) domnívá, že nikoliv
nervová buňka, ale retikulum nervové jest fysiologické centrum re-
flektorickych zjevů. O jeho a cizích názorech o fibrillární struktuře
nervových vláken referovati pomíjím, nechtěje se v této studii tou
otázkou zabývati.

O některých podrobnostech z prací tohoto autora jakož i autorů
zde neuvedených zmíním se na svém místě v práci samé.

Ukončiv historický přehled prací o zauzlinách očních přistupuji
k historickému rozboru druhé, daleko spletitější otázky, otázky
o tvaroslovné hodnotě sítiva nervového. Názory o stavbě sítiva nervo-
vého dají se takto roztříditi (podrobnějších odchylek neuvádím).

Levypicova „Punktsubstanz, jsou budto jen výběžky gangliovych
buněk dohromady spletené, tvoříce takto centralní jednotnou massu,
na jejímž povrchu jsou rozloženy gangliové buňky, výběžky ty dovnitř
vysýlající; a tu zase výběžky ty buď dohromady anastomosují nebo
jsou volně zakončeny ; anebo jest Punktsubstanz z hmoty dvojí složena
jednak z výběžků gangliovÿch buněk a jednak z pletiva základního
(které má zase buď funkci nervovou anebo podpůrnou).

Abych věc precisoval, užiji obvyklé jinde nomenklatury a for-
muluji otázky takto: jest Punktsubstanz sítivo vláken či pletivo?
jest Punktsubstanz složena jen z neurodendridií“) či i z neuroglie, (při
čemž této lze přičísti také funkci nervovou) ?

V literatuře vysloveny jsou o sítivu názory tyto.

1. Lerpre nervové sítivo jako samostatnou část nervové soustavy
první popsal (57) a nazval je dle vzhledu „Punktsubstanz“ (tečkovaná
hmota). V tečkované hmotě lze (64a) rozeznati: Jednak fibrilly, které
pořádajíce se na určitých místech v snůpky, tvoří nervy periferické,
(které ale částečně vybíhají i přímo z gangl. buněk), jednak základní,
jemně zrnitou hmotu protoplasmatickou. R. 1885 nazval sítivo fibrill
„Spongioplasma“ a základní hmotu Hyaloplasma. S LeyprcEm souhlasné
názory projevili Drerz (79), Bercer (79), Krieger (80), VEJjpovský
(84, 87, 89), Ronpe (93, 95).

2. Herwaxx (75). V sitivu anastomosuji výběžky gangl. buněk
a výběžky nervových vláken buď po dvou nebo i po několika; v bodě
kde anastomosují (Knotenpunkt), utvoří se naduřenina ne morfologicky
ale fysiologicky repraesentující buňku nervovou. S Hrruannem souhlasí
SCHIMKEWITSCH (84).

*) Užívám tu nomenklatury Köllickerovy t. j. neurodendrium (nebo i ne-
modendron) — gangl. buňka se všemi výhonky.

6 XIX. Em. Rädl:

3. Cravus (79). „Punktsubstanz“ jsou předně výběžky multipolar-
ních buněk nervových a jako takové analogické nervovému pletivu
obratlovců a za druhé z větší části pojivová hmota, analogická neu-
roglii. Vlákna nervů periferických vycházejí vždy z buněk (jako jejich
hlavní výběžek). Jako Craus se vyslovili BerLoxcr (81), Yuxe (79),
B. Harrer (85, 86) (který našel dvojí sitivo v Punktsubstanzi annulatů,
jen síť nervovou u nízko organisovaných měkkýšů).

4. VEjpovský (88—92 97). „Punktsubstanz,“ kterouž jmenuje
sitivo nervové, vyvíjí se embryonalně u Rhynchelmis takto: Na místě
pozdějšího sítiva leží po každé straně 4 jádra (na příčném průřezu
tělem), objatá jasnou cytoplasmou. V tomto čtyřbuněčném syneytiu
množí se i karyoplasma i cytoplasma rychleji než u okolních buněk.
Jadérka jader ponenáhlu mizí, jádra pak rostouce sblíží se, blána
jejich zmizí a cytoplasma tvoří kolem nich jednotný dvůrek.

Pravá a levá polovina srostlých svrchních jader vysýlá proti sobě
směrem k medianně těla svazeček sítiva, toto uprostřed sroste, a tak
vzniká příčná kommissura. Reticulum jaderné stává se zřetelnějším,
roste na útraty okolní cytoplasmy, kterou zatlačí skoro úplně. Ley-
digova Punktsubstanz jest tedy samostatné reticulum, veniklé zduřením
jader 2 jaderného reticula. Jako Vrjpovský, pozoroval embryonalnf
vývoj sítiva nervového i NěmEc (95) a mohl právě popsaný pochod
na embryich Zigidia velmi pěkně sledovati.

5. Warpeyer (63) označuje sítivo nervové jako „das moleculäre
mittlere Stratum“, a toto sestává pouze z různě silných výběžků buněk
gangliovych. Wazpeyer přijímal dříve na základě praeparatů zjednaných
methodou Golgiho volné zakončení nervové, ale praeparaty DocıELovy
(methylenovou modří) přesvědčují jej nyní 0 anastomosách mezi neuro-
dendry. Jako Waldeyer se vyslovili: Bucunozrz (63), SouBRIe (72)
H. Scaurrze (79), PackKaRD (84, 85), Erste (87), Ravız (87),
Brrur (97).

6. Rerzıus (90). Všechna Punktsubstanz barví se methylenovou
modří a skládá se z pletiva uzlíčkovitě naduřujících, neanastomosujících,
v základní hmotu uložených pobočných větviček výběžků buněk
gangliovych. S Retziem souhlasí Parker (95), Lexnossék (92).

7. F. Nansen (85, 87). Pletivo nervové jest husté pletivo volně
končících trubicek mervových a sitovity vzhled tohoto pletiva jsou
vlastně příčné průřezy těchto nervových trubiček.

8. G. Pruvor (85) viděl, že nervové sítivo (s anastomosami) tvoří
povrchní vrstvu celé massy, uprostřed pak jest pravá „Punktsubstanz“,

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 7

jakožto zrnitá hmota funkcionálně nejdůležitější; do ni přecházejí
vlákénka vrstvy periferické.

Tento přehled, v němž jsem vedlejší odchylky nezaznamenával,
ukazuje, že názory 0 sítivu nervovém jsou právě tak „nerozmotatelné
pletivo“ jako sítivo samo. Autoři pracující methodami staršími jsou ná-
hledů různých, autoři užívající methody Golgiho jsou většinou pro za-
končení volné (Gorcı přijímal anastomosy) autoři pracující methylenovou
modří jsou buď pro volné zakončení (Retzius), buď pro anastomosy
(Docrez, Berme). Autoři pracující Golgim a Ehrlichovou methodou vidí
v sítivu jen neurony, starší methody ukazují tomu stavbu sítiva jed-
notnou, tomu dvojitou. Přehlížím-li celou literaturu o tomto předmětu,
vidím jen jediný fakt, který se opírá o více než o pouhé osobní
mínění, a jehož se lze zachytiti a to jsou embryologická pozorování
VEjpovskéno, která zcela jasně a bez možnosti jiného výkladu ukazují
jak a z čeho sítivo vzniklo. Naproti tomuto pozorování jsou mínění
jiných autorů právě jen mínění, sic jinak by sporů a náhledů opač-
ných nebylo — a rozhoduje o jich ceně tudíž větší nebo menší
autorita toho kterého jejich obhajce. Z toho důvodu opru se v dalším
jen o embryologická pozorování VkjpovskéHo a z jeho stanoviska budu
také názory svých předchůdců posuzovati.

Různé náhledy o stavbě sítiva nervového měly ovšem za ná-
sledek také různá jména jaká mu dávána: Punktsubstanz (Lexnic),
Marksubstanz (Dierz), Das moleculäre mittlere Stratum (WALDEYER),
substance punctuée resp. médullaire (VIaLLaNEs), Neuropile, Neuropilem-
masse (His). Shlukům sítiva pak dávána jména jako Punktsubstanz-
ballen (Lexprc, Krieger) pro celek sítiva v jednom gangliu, Glomeruli
olfactifs (VrazLLaNEs) a Globuli (Berue) pro rozlišení sítiva v lobu
čichovém.

Přistoupil jsem k studiu očních zauzlin u členovců za dvojím
účelem ; jednak jsem přesvědčen, že rozdíl mezi slohem oka zeničného
a oka složeného musí se ukázati také v rozdílu nervového ústředí
k těmto očím připojeného, a podrobné poznání tohoto rozdílu že by
přispělo k poznání zrakového ústrojí vůbec, jednak bych rád, aby už
bylo jednou jasno v otázce o sítivu nervovém. Vím velmi dobře, jak
těžký problem jest první i druhá otázka, a že nedá se snad takovouto
_ prácičkou nebo i několika takovými odbyti; budiž toto pojednání,
prosím, považováno za prvý pokus v uvedených otázkách se orientovati.
Jsou tedy, abych byl stručný, dvě these této mé práce: 1. vyšetřiti
-optická centra nervová Decapodů, 2. určiti tvaroslovnou hodnotu sítiva
nervového.

8 XIX. Em. Rädl:

K tomu cíli jsem studoval histologickou stavbu zauzlin očních
a elementů, které S nimi souvisí u těchto specif: Astacus, Ho-
marus, Palaemon, Virbius, Hippolyte, Nika a srovnával jsem zauzliny
těchto specií se zauzlinami Gammara, Sphaeromy a švába. Konser-
vovány byly tyto druhy v sublimatu (studeném i teplém) sublimatovém
alkoholu a ve Flemmingovi; barviv jsem užíval velmi různých a uvedu
na svém místě, kde mi dala zajímavější výsledky. Methody Golgiho
užil jsem až v poslední době, když mi pan dr. Studnička laskavě
mnoho Virbiů z Neapole poslal, začež jemu i slavné neapolské Zoo-
logické stanici zde uctivé díky vzdávám; studia touto methodou ko-
naná jsem dosud nedokončil a podám o nich zprávu v práci samo-
statné; zde uvedu z nich jen tolik, kolik k jasnějšímu porozumění
věci bude třeba. Větší korýši, jako už Palaemon, daleko více ale
raci a humři mají velmi tvrdý krunýř; ten jsem odvápňoval 6°},
kyselinou dusičnou. Bohužel nebylo mi lze ani tím způsobem uči-
niti krunýř tak povolný, aby se elementy při řezání netrhaly; při
menších Decapodech jest zase třeba dbáti, aby se stopky oční řízly
podél a nikoli šikmo, což často jejich nepatrností a nahodilou orien-
tací znesnadněno jest.

Studia tato konal jsem v ústavu pro zoologii a srovnávací ana-
tomii čes. university; užívání této vítané příležitosti, abych vyslovil své
upřímné díky prednostovi ústavu prof. dr. F. VEjpovskému ze vzácnou
radu a živý zájem, S jakým moji práci sledoval; rovněž jsem mnohými
díky zavázán panu assistentu dr. Mräzxovi, který mne do praxe la-
boratorní uvedl, materialem zásobil a v studiu neustále přátelskou
radou pomocen byl.

Zauzliny oční Decapodů, zvláště malých druhů ( Virbius, Hippo-
lyte) převyšují svou velikostí daleko celý ostatní mozek; zvláště pak
čtvrtá zauzlina (mozku nejbližší) jest ohromná. V každé zauzlině
převládá hmotně sítivo nervové, podoby zhruba řečeno krátce válcovité,
ale tak, že distalně jest válec vypuklý, proximalně vydutý; tím
způsobem opakuje se v prvních třech záočních zauzlinách tvar celého
oka; čtvrtá, basalní zauzlina jest tvaru nepravidelného. Povrch koulí
ze sítiva složených jest posázen tu hustěji, tam řidčeji gangliovými
buňkami, které do sítiva vysýlají nervové výběžky. Sitivo samo jest
buněk skoro úplně prázdno; jen tu a tam leží v něm ve směru ner-
vových vláken protáhle elliptické jádro, které se intensivněji než jádra
buněk gangliovych barví a celým habitem se rovná neurogliovým
jádrům, jaká hojně nerv optický, tam kde tento ze stonku do mozku
přechází, provázejí. Patrně jsou tato jádra rovněž neurogliová.

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 9

Válce sítiva nervového representují tedy vlastní ganglia oční,
a při mikroskopickém pozorování také nejprve na sebe pozornost
upoutají. Jsou hojně zásobována živnými látkami, jaké se do sítiva
vedou zvláštními cévami. Zvlášť na druhém očním gangliu (distalním
koncem počínaje) ukazují mi některé praeparaty, jak jedna ceva běží
naspodu sítiva a z ní odbočují se pod pravým úhlem do sítiva větve
stoupající přímo nahoru; podobně na hoření straně ganglia běží céva
a vysýlá zase odbočky přímo dolů. Zvlášť kombinace eosinu s hae-
matoxylinem anebo také orange s haematoxylinem dává těmto cévám
pěkně vyniknouti, barvíc je intensivně červeně neb oranžově, tak že
pak jako tímto barvivem nastříknuty vypadají.

Obr. 1.

Neurodendron spojující retinu s epioptikem (opt. gangliem) v oku obrat'ovců.
a v oku arthropodů.
a) Typus unipolarní z oka arthropodů.
b) Typus bipolarní z oka obratlovců.
j = jádro (buňka).

Gangliové buňky jsou tvaru a velikosti různé; v distalních za-
uzlinách převládají malé buničky, v proximalních velké s hojnou proto-
plasmou. Na malých buňkách distalních ganglii jest na první pohled
patrno jen jádro s velmi ostrým okrajem, S jadérkem a chromati-
novými zrnéčky; při silnějším zvětšení jest ale viděti na místě, kde
počíná nervový výběžek malý dvůreček protoplasmy jako rozšířeninu
počínajícího vlákna nervového. Jen Dierz (79) a Krieger (80) pokusili
se o roztřídění gangliovych buněk v mozku členovců, ale užili jako
kriteria jen jejich velikosti; také já neuměje dnes ještě podati roz-
třídění na hlubším základě spočívajícího, přestávám na rozdělení
buněk nervových na velké a malé, ale popis můj v dalším ukáže, že

RS A A SS

10 XIX. Em. Rädl:

jednak vedle velikosti buněk i reakce jejich na barvivo rozhodují,
zvláště pak, — a troufám si tvrditi že jedině — poloha a způsob
jejich zakončení nervového o pravém jejich významu rozhodovati
může.

Buňky gangliové v očních zauzlinách jsou, jako většinou buňky
centralní soustavy nervové bezobratlých unipolarní — ač nescházejí
bipolarní, zjev tím zajímavější místem, kde se tyto bipolary objevují.
Unipolarní jsou ony buňky ovšem jen v tom smyslu, že z buňky vy-
chází jeden výběžek, který se ale dříve nebo později rozdělí ve dvě
větve, jednu, abych užil obvyklého názvosloví, centripetalni, druhou
centrifugalní. Krırser se domnívá, že tato unipolarita buněk má ve
zvláštní jich poloze své odůvodnění: buňky ležíce na povrchu sítiva
vnikají do něho nejkratší cestou t. j. jedním výběžkem, kdežto
u obratlovců leží buňky uprostřed pletiva nervového a rozvětvují se
tudíž na všechny strany. Proti tomuto Kriegrovu názoru, ač na něm
něco pravdy býti může, svědčí ale ta jednoduchá věc, že spojení mezi
dvěma zauzlinami očními, ač by se dle typu obratlovců dalo prostě
bipolanu docíliti (obr. 1b v textu) neděje se tak, nýbrž buňkou uni-
polarní (obr. la v textu).

Poněvadž tato unipolarita buněk i tam se objevuje, kde by se
dala a priori čekati buňka bipolarní, není tato unipolarnost zjevem
nahodilým, druhotným, nýbrž má svůj morfologický význam jako útvar
samostatný, a třebas nebyla unipolárnost buněk v očních zauzlinách
Decapodů důsledně provedena, jest přece v umipolaritě gangliových
buněk arthropodů podstatný morfologický rozdíl od očního nervového
centra obratlovců.

Tolik jsem měl za nutné uvésti všeobecně o zauzlinách očních
a přistoupím nyní k podrobnému jich popisu. K tomu jest mi ale
třeba jasného názvosloví a nezbývá mi, než abych zaváděje svá pojme-
nování poněkud nadbíhal tomu, co teprv později mám uvésti. Souhlase
s názorem, že ne v buňce nervové, ale vsitivu jest fysiologický střed
činnosti nervové, nerespektuji polohu buněk, nýbrž jen jejich dendritů
a tedy celého sítiva a považuji proximalní (čtvrtou od oka) zauzlinu
za lobus opticus, zauzlinu před lobem ležící jmenuji s HrcxsovEwm (85)
ganglion opticum, ještě distalnější rovněž s Hıcksonen ganglion epiopti-
cum, krajní zauzlinu pak jmenuji, počítaje k ni i retinuly, retinou.
Jdou tedy zauzliny za sebou takto: oko, retina, epiopticum, opticum,

lobus opticus, mozek. "Tato jména mají nejprv sloužiti jen jasné

orientaci, ale potom ovšem i na morfologické a fysiologické odůvodnění
nároky činí.

O některých elementech v očních zauzlinäch Decapodů.

Il 1 s
: AL LEE) | 2 3. 4, zauzlina
Ao PRED SDozoro van SS an | zauzlina | zauzlina | (proximální)
— — = l
ooo Astacus | Ganglionäre Retina
x TT T
Dino. D. Mysis ren ‚S. median Segment interieur
ee Astacus -ı (Vsechny zauzliny dohromady =) Voeil (oko)
Dytiscus, Aeschna, Libe- |
lulla, Musca, Apis, Pie- | x
BERGER | Jris, Cossus, Macroglossa, Retina ln Inneres | Beze jmena
(1878) Locusta, Gryllus, Acri- In (ale popsanä)
s \ s || acer
dium, Squilla, Astacus, | > |
Palinurus, Nephrops |
2 ZOP Re ar
| C. s Corpoemieli
| (Squilla, Nephrops, Sphae- Corpostratifi- | : 2" en ne
N jr Idothea, Porcellio,| Retina cato (Vrstvene nn b Mn
Gryllotalpa, Musca | těleso) een
: Periphereus | Mittleres | Gehirn-
ET Ganglion des |G. des N. ganglion| —
Nervus opticus 0. des N. O.
Periplaneta, Nepa, Musca,
Agrion, Noctua, Sphinx, de | :
a Acherontia, Apis, Vespa, a | x Er Ye Opticon | Opticon*)
Aeschna, Eristalis, Bom-
byx, Carcinus
Mon Palinurus, Aeschna, Vespa | eee So 0 Nm M. m.
(1884 Da CAlont ’ Ganglion | medulai- en NE
—1892) pod o naire re externe 2
PARKER 1 3 1. optic ||. : z N
(1895) Astacus, Branchipus ganglion 2. optic G 320. @ 42020,
Rápu | Astacus, Homarus, Vir- Retina le | G. Lobus
(1898) | bius, Hyppolyte, Nika | lc m | Opticum opticus

*) Hickson (85) chtěl uvésti i zauzliny Decapodü na schema tří zauzlin;
nesledovav patrně celou serii řezů, dal si ujíti první zauzlinu, čímž se stalo, že
u Carcinus maenas odpovídá jeho nakreslené „Perioptikon“ Epiotiku, Epioptikon
Optiku, Optikon čtvrté zauzlině. Jen zde pod čárou se mohu zmíniti také ojeho
nešťastném omylu, že „Punktsubstanz“ Leydigova jsou buňky (jádra) gangliové;
Hickson byl patrně k tomu sveden jménem „Punktsubstanz“, neboť ona jádra
ganeliovä vypadají opravdu při malém zvětšéní jako puntíky.

12 XIX. Em. Rádl:

V literatuře objevila se velmi různá pojmenování těchto zauzlin,
dle toho jak si který autor význam jednotlivých zauzlin vykládal.
V následující tabulce tato různá pojmenování v přehledu uvádím;
zároveň vypočítávám všechny druhy, na nichž zauzliny oční byly
zkoumány.

V těchto různých pojmenováních jeví se dva názory, jedni
(Berger, Bellonci) považují za sítnici jen distalní zauzlinu, druzí mají
za retinu všechny tři resp. čtyři ganglia oční, soudíce tak spíše z fy-
siologických ohledů než z anatomických. Svůj názor odůvodním, až
jednotlivé zauzliny popíšu; začnu pak popisovati lobus opticus a půjdu
odtud směrem k retině.

Lobus opticus. (Tab. I. obr. 1., obr. 11.)

Tuto zauzlinu oční popisuji jen na základě method obyčejných,
neznaje ještě výsledků methody Golgiho.

Lobus opticus Decapodů jest útvar velmi složitý, hlavně ze
sítiva nervového, pak z několika skupin malých buněk (jader) a
z četných velkých gangliových buněk složený. Sitivo jeho tvoří massu,
jejíž tvar bych přirovnal k mělkému poháru; jeho noha jest nerv
optický, jeho tlusté stěny jest sítivo a do jeho mělké prohlubiny jsou
jako vsazeny distalní zauzliny. Ale tato massa sítiva není jednolitá,
homogenní, nýbrž sítivo lobu jest rozděleno v několik menších skupin,
jichž počet a tvar dosud podrobně udati neumím a jen tolik mohu
uvésti, že distalní části lobu jsou složeny ze sitiva velmi hustého,
proximalní hlavně z nervových vláken, která běží různými směry a
různé části lobu spolu spojují. Okraj celého poháru není pravidelný,
rovný, nýbrž na vnitřní straně oka (hledí-li toto ku předu, tedy
směrem k medianně těla) zdvihá se tento okraj v lalok, který u velkých
druhů (Homarus, Astacus, Palinurus) těsně se přimyká k střední
části lobu a jen málo jej dopředu přesahuje, u malých druhů ale
jako na našem obrázku u Hippolyte, zvedá se až do polovice epioptika.
Na vnější straně vybíhá zase lobus v úzký kyjovitý cíp.

Orientační obrázek (Tab. I. obr. 1.) představuje nám průřez
spodní části lobu u Hippolyte. Na průřezech vedených asi středem
celého lobu splývá všechno sítivo dohromady a ukazuje jen nerozlu-
štitelnou směsici vláken, vlákének a skupin sítiva; na povrchu ale
lobu se každá tato skupina sítiva pro sebe zaokrouhluje a proto vyniká
na řezu, který jsem nakreslil a který se k spodnímu povrchu lobu

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 13

blíží, samostatnost těchto jednotlivých skupin sitiva. Kdybychom
sledovali průřezy výš a výše ku středu lobu, budou se obrysy jedno-
tlivých partií na obrázku jako samostatně nakreslených víc a více
sbližovati, až v jeden celek splynou. Tak ale jak vyobrazení naše
lobus podává, dají se na něm lépe jeho součásti rozeznati.

Celý lobus dá se rozložiti, jak už Bezroxcr učinil, na 3 části
určitěji ohraničené (VIALLANES dělí jej na dvě); střední, vnější a vnitřní.
Střední část jest přímé pokračování ganglia optika; přejímá z něho
i ze sousedních části lobu svazky nervových vláken a ukazuje stavbu
velmi složitou, tvořena jsouc z několika skupin sítiva nervového. Při
silném zvětšení objevuje se sítivo toto jako husté pletivo jemných
vlákének se základní jemně zrnitou hmotou. Připomínám i pro ostatní
'ganglia, že habitus sítiva se velmi snadno změní špatnou konservací;
mám některé praeparaty, při nichž bylo užito rovněž sublimatového
alkoholu a celá methoda až do barvení byla stejná; patrně ale kon-
servační tekutina (jedná se ale o individua téhož druhu Virbia) méně
rychle vnikala a tak se stalo, že pak sítivo mělo vzhled hustě zrnité
hmoty, složené ze zrnek větších a menších, mezi nimiž jen tu a tam
nějaké vlákno se sledovati dalo. Na jiných praeparatech, konser-
vovaných Flemmingem, se mi ze sítiva utvořily jiné artefakty: ostré
obrysy vlákének zmizely, a objevila se hmota hrubě a jemně alveolarní
struktury, jakou u pojiva vídáme; po podrobnostech ve stavbě sítiva
nebylo pak ovšem ani stopy. Z barviv se mi zvláště Delafieldův
haematoxylin osvědčil. Také orange haematoxylin a haematoxylin eosin
barví sítivo velmi pěkně; parakarmin ukáže sice také všechny elementy,
ale na mých praeparatech aspoň, nedává jim dosti ostře vyniknouti;
bismark (Bismarckbraun) barví buňky a jejich jádra velmi pěkně a také
v retině mne na některé elementy upozornil, ale k barvení sítiva
samého se méně hodí, poněvadž je barví příliš difusně — vůbec
tmavé barvy jsou v tom ohledu lepší.

Při poněkud silnějším zvětšení překvapí nás při užití uvedených
prostředků zvláštní rozlišení v sítivu střední části lobu optického,
Ze základního sítiva totiž, různě intensivně zbarveného, vystupují
neurčitě omezená ovalní políčka, temnější než okolí, která se někdy
velmi podobají jádrům buněk, přece ale snadno se od nich rozeznati
dají. Jsou asi tak veliká, jako gangliová jádra okolo sítiva ležící,
někdy lze v nich rozeznati retikulum, na jaderné retikulum velmi
silně upomínající a na vlákénkách tohoto retikula jsou roztroušena
jemná zrníčka, mnohem menší než chromatické elementy okolních
jader; celá tato tělíska barví se poněkud temněji nežli sítivo a svět-

14 XIX. Em. Rädl:

leji než jádra. Vlákénka rozepjata jsou v základní jemně zrnité a silně
se barvící hmotě. Reakce na barviva ukazují, že ovalní tato tělíska
patří k sítivu, neboť se barví dvojbarvami jako toto. Útvary tyto jsou
velmi hustě vedle sebe rozsázeny a vzájemná poloha jejich jest na
prvý pohled nepravidelná; na mnoha místech jsem ale viděl takové
jejich uspořádání, že jedno tělísko leží uprostřed a čtyři až pět jiných
v kruhu kolem něho; jindy jest viděti jen kruh tělísek a centralní
schází. Ostatně přiznávám, že příklady takovéhoto uspořádání jsou
málo přesvědčující, a věřil bych rád, že jen pouhou náhodou se zdá,
že v kruhy jsou sestaveny, kdyby v jiných částech centralní soustavy
nervové — neboť nenacházejí se jen v lobu optickém —- nebyla zá-
konnitost v jejich uspořádání patrna. V thorakalních zauzlinách jsou
sestaveny do zřejmých velkých oblouků a spiral, v lobu čichovém
humra jsou v koncentrických kruzích, v epioptiku ve vrstvách roz-
sázeny. Zaměniti tato tělíska za jiné útvary není možno a jest mi
tudíž divno, že mnozí autoři velmi dobře viděli, ležíli dvě prajemná
vlákénka sítiva nad sebou, či anastomosují-li, ale těchto poměrně
velkých útvarů si nepovšimnuli. Jedině Viallanes, pokud vím, nakreslil
v lobu optickém tato tělíska — jakož vůbec jeho obrázky se svědo-
mitostí úplně rovnají jeho pojednáním, ale Viallanes se studiem stavby
sítiva nervového podrobně nezabýval a proto tyto útvary mlčením
přešel. Tak jako ve čtvrté zauzlině oční, nacházejí se tato tělíska
i na jiných místech v útvarech a uspořádání ještě významnějším.
Vnitřní jejich stavba, pokud dovedu vyznati, jest všude táž, a jen
velikostí a uspořádáním se od sebe liší. Nevím, že by tato tělíska
dosud od někoho byla popsána — nehledě k analogům jejich v lobu
čichovém, o nichž se ještě zmíním; ale velké jejich rozšíření a
vzájemné pravidelné uspořádání nasvědčují tomu, a doufám, že
z dalšího popisu věc vysvitne, že těmto útvarům náleží určitá samo-
statnost i morfologická i fysiologická a z toho důvodu, jakož i protože
častěji se chci na ně odvolávati, nazvu tělíska právě popsaná zvláštním
jménem; po tomto jsem se dlouho sháněl; konečně chtěje se vyhnouti
novým, jménům nazval jsem je brachypalissady, chtěje tím naznačiti
morfologickou jejich totožnost s „palissadami“ GRENAcHERovýmI v retině,
jak je později popíši. Větší útvary stavbou s brachypalissadami
totožné budu dále nazývati makropalissady.

Střední část lobu optického, kterou právě popisuji, přijímá vý-
běžky nervových vláken z mnoha stran; z optika, z epioptika a ze
sousedních částí čtvrté zauzliny. Pokud mne mé praeparaty poučiti
dovedly, jsou všechna tato vlákna výběžky velkých a malých buněk

O některých elementech v očních zauzlinäch Decapodů. 15

gangliovych a jsou to tedy pravá neurodendridia ve smyslu Kollikerově.
Učiniti si jasný názor o fysiologické hodnotě této části lobu zrakového
mně nebylo možná. Dost jsem se namáhal, abych aspoň nějaký
smysl v průběhu všech těch svazků a svazečků vláken vypozoroval
a celou tuto partii na menší skupiny rozdělil, ale každý pokus se
ukázal pro velikou Složitost sítiva marným, tak se těším, že snad
methoda Golgiho a Ehrlichova mi část tuto vyjasní. Zatím dovedu
jen tolik všeobecně říci, že tato partie jest asi nejpřímější pokračo-
vání, (jak morfologicky, tak fysiologicky) distalnějších zauzlin.

Vnitřní cast lobu zrakového. Obrázek náš ukazuje nám doleni
její část; na všech svrchnějších jest zase daleko složitější a neuro-
dendry s okolními partiemi lobu optického spojena. Zvláštní jest, že
tato partie jest u malých druhů (Virbius, Hippolyte) daleko do předu
posunuta, sáhajíc až do polovice epioptika, kdežto u Palinura huma,
raka nepřesahuje třetí zauzlinu.

Tato vnitřní část (popisuji ji dále z malých specií, kde jest lépe
vyvinuta) jest proti ostatním částem lobu velmi samostatná a jen na
proximalní straně s ostatním lobem souvisí; na průřezu vypadá jako
průřez kloboukaté houby, při čemž, jak na obr. 1. Tab. I. (v pravo)
viděti, tělo této houby jest složeno se sítiva, mezery pak mezi klo-
boukem a nohou jsou vyplněny výběžky malých gangliovych buněk.
Sítivo této vnitřní části lobu zrakového má podobnou stavbu, jako
v části střední, právě popsané, ale jednak jest poněkud řidší a stejno-
tvárnější, jednak není rozděleno v partie hustší a řidší, nýbrž tvoří
jeden celek. Obsahuje zase brachypalissady stejné stavby, jako onyno
dříve popsané; přece však lze je od oněch rozeznati. Jsou také
ovalní, základní jejich jemně zrnitá hmota se intensivně barví a vní
jest rozestřeno retikulum, ale ani základní hmota se tak nebarví jako
u předešlých, ani sítivo jejich není tak husté. Nějakého pravidelného
uspořádání jsem u nich marně hledal; jsou hustě vedle sebe rozloženy
po celém rozrahu této partie lobu. Buňky gangliové patřící k této
části lobu optického jsou všechny malé, aspoň pokud jsem mohl po-
zorovati (Tab. I. obr. 1.) Se svými nervovými výběžky tvoří tyto
buňky neurodendridia, kčerá spojují vnitrni cast lobu optického jedné
strany s čichovým lobem druhé strany těla a tvoří tak chiasma optico-
olfactoricum. Z proximalní části vnitřního oddílu lobu optického vy-
chází totiž silný svazek velmi jemných vláken nervových a svazek
tento připojuje se k nervu optickému, jde s ním do mozku a tam do
naznačené už části. Nebylo dosud známo, z které části traktu očního
tento svazek vychází, ačkoli jeho průběh v mozku jest už dávno po-

16 XIX. Em. Rádl:

psán. Objev tohoto křížení v mozku náleží WarrmER-ovr (63), který
ale měl svazky tyto omylem za nerv čichový; později jej znova po-
psal Bervoxcı (80), DrerL (79), který udává že chiasma uvedené jest
částečné (u zaka) KnrEGeR (80) je popisuje (též u raka) jako úplné,
nejnověji Berne (97), zase jako částečné (u Carcinus maenas). Vlastních
pozorování o průběhu tohoto svazku nervového v mozku nemám.

Pravil jsem, že vnitřní část lobu optického jest do velké míry
samostatná, že má svůj určitý tvar (podobu houby) a určitou stavbu
sitiva, konečně že souvisí samostatným svazkem nervových vláken
s lobem čichovým. Tyto anatomické poměry ukazují na to, že vnitřní
část lobu optického představuje i fysiologicky samostatné centrum
nervové — o jehož bližší podstatě ovšem nemám potuchy. Tuto samo-
statnost jedné části lobu sluší míti na paměti při posuzování významu
celého lobu.

Vnější část lobu optického. V této na vnější a proximalní straně
lobu ležící partii nelze rozeznati určitých rozlišení sítiva v podobě
našich brachypalissad ; sítivo jest tu složeno ze stejnotvárného pletiva
vlákének a základní zrnité hmoty, v proximalní části pak hlavně ze
svazků vláken nervových. (Celým svým vzhledem liší se tato partie
od předešlých, sítivo není tu hustě a pravidelně uspořádáno, jako
v předešlých částech lobu a svazky nervových vláken mnohem více
vynikají; jen jedna pozoruhodná část liší se od svého okolí; směrem
k optiku vybíhá totiž vnější část lobu v kyjovitý útvar (Tab. I. obr.
1. a 8.) Jest to samostatný lalok sítiva, jen dole s lobem svazečkem
vlákenek související a skládá se ze tří protáhle kyjovitých částí z nichž
každá se barví temněji než jednoduché sítivo a vůbec celým vzhledem
až na tvar svůj upomíná na brachypalissady, a nemám důvodu, proč
bych ji za histolosicky s nimi totožnou nepovažoval. Jest to velmi
jemné sítivo se základní hmotou zrnitou a v řidších pruzích mezi
třemi součástmi tohoto útvaru lze tu delší, tam kratší podélná silná
vlákna pozorovati. Na praeparatech Golgiho methodou připravených
jsem viděl, že do této partie vniká několik nervových elementů
z epioptika; ty se pak rozvětvují v jemném sítivu v dendrity. Pro
jeho morfologický vztah u brachypalissadám názvu tento útvar hledě
k jeho velikosti makropalissada. Co do fysiologického významu jest
mi tento útvar čirou hádankou.

Toť asi vše, co bych mohl říci o lobu optickém. Kdo srovná
můj popis této partie s tím, co bylo dříve o ní napsáno, shledá, že
sice v podrobnostech jsem snad dost nového — nehledě ani k palis-
sadám podal, přece však zůstává význam tohoto lobu tak temný, jako

O nékterÿch elementech v oënich zauzlinäch Decapodü. 17

byl jindy. Nedovolil bych si ani tvrditi, že vnější a střední část lobu
jak jsem ji popsal, tvoří nějaké samostatné útvary ve smyslu fysio-
logickém, jako útvar vnitřní; spíše se dá každý z nich na několik
rovnocenných ústředí nervových rozděliti. Na první pohled jest viděti,
že stavba celé této partie nemá nic společného s distalnějšími očními
zauzlinami, které dále budu popisovati, nýbrž že jest to partie na-
proti nim samostatná. Berue shledal, že nervus opticus Decapodů
(Carcinus maenas) obsahuje nervová vlákna, která jdou do 23 různých
míst vmozku; většina těchto vláken jde právě z lobu; ztoho důvodu
považuji tento lobus za střed, kam se podráždění světelné, prošedši
distalními gangliemi svádí, aby se odtud do různých částí mozku
zase rozvedlo, a proto jsem tuto část očního traktu nazval lobus
opticus, chtěji tím jakousi jeho analogii (funkcionelní ovšem) s lobem
optickým, jak se u obratlovců (ptáků) popisuje, naznačiti.

Ganglion opticum (Obr. 1. Tab. I.)

Ganglion opticum, (třetí zauzlina od oka, druhá od mozku,) má
podobu míče, promáčklého jednou částí dovnitř; vypuklá část hledí
směrem k oku dutá k lobu optickému. Tím způsobem napodobuje
ganglion toto zhruba tvar oka, které jest také na venek vypuklé
a dovnitř vyduté; podobný tvar má i epiopticum i retina, a už tím
ukazují, že těsněji patří k sobě než ku kalichovitému lobu. Povšimnutí
hodno jest, že opticum nestojí příčnou osou kolmo na ose stopky oční,
nýbrž jest tak nachýlene, že vnější jeho strana jest k mozku, vnitřní
k oku nachýlena a tato jeho šikmá poloha neobjevuje se jen u De-
capodů, ale i u hmyzů. Mohu hned zde uvésti, že ani epiopticum není
kolmo na osu oka postaveno, nýbrž zase šikmo ale opačně než opticum,
takže jeden jejich kraj se sbližuje, druhý oddaluje. Hlavní součást optika
jest jako u lobu optického sítivo, které zde tvoří dobře omezenou
centralní massu, na jejímž povrchu malé a velké gangliové buňky
jsou roztroušeny.

Opticum spojeno jest neurodendridiemi s epioptikem, lobem
zrakovým s mozkem a jak několik vláken Golgiho methodou zbar-
vených mi ukazuje, snad i přímo s retinou. V podrobnostech jest

-stavba jeho taková: Sitivo není zcela stejnotvárné, ale také není roz-
děleno v určité palissadovité tvary jako lobus; při větší pozornosti
dá se najíti, že se skládá z několika vrstev rovnoběžných s vypuklou
jeho stranou, ale vrstvy tyto jsou tak neurčitě ohraničeny, že mi

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 2

18 XIX Em. Rädl:

nebylo lze počet jejich ani přibližně určiti; zřejměji vyniká jen
v hoření třetině jedna vrstva (obr. 1. Tab. I.), která temnější barvou
sítiva význačněji se odráží od okolí, tvoříc souvislý tmavý pás;
v dolení třetině pak běží napříč několik velmi tlustých vláken ner-
vových; celé sítivo optika tak vypadá, jakoby brachypalissady splývaly
v něm svými okraji dohromady a ztrácely své i jinak dost neostré
obrysy. Jen onen zmíněný pás se určitěji od okolí odráží, není ale
rozdělen v ovální části, nýbrž jest úplně souvislý.

Příčinou vrstvení tohoto ganglia jsou neurodendra do optika
vnikající; ta totiž končí v různé jeho hloubce dendriticky a dendrity

Obr. 2.

a) Schematické znázornění průběhu některých neurodendrů v epioptiku.
b) Zakončení dendriticke v palissadě.

tyto vždycky jednu vrstvu tvoří; ale úsudek můj o tom, v jakém
vzájemném poměru k sobě tyto různé vrstvy jsou, není dosud ustálen.

Celým habitem upomíná opticum na epiopticum, jak tvarem,
tak vrstvami, tak šikmou polohou a proto nejraději bych ji s epi-
optikem spojil v nějaký užší celek; každý definitivní úsudek si však
na jindy ponechávám.

Ganglion epiopticum.
(Tab EM obr. 1. alobr 16 Tab. IT. obr. 1.; Obr. 22 ytexim)

Epiopticum jest vedle lobu optického největší, nejsložitější, ale
při této složitosti nejpravidelnější útvar v očním traktu Decapodü
Tvarem svým se podobá optiku, jest jakoby míč na straně k oku

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 19

vypuklÿ, k optiku promäckly a obaleny tu hustěji tam řidčeji malými
gangliovÿmi buňkami, jen na vnější straně leží skupina buněk velkých.
Tyto gangliové buňky jsou v menší skupiny rozděleny, a z každé
skupiny vychází společný svazek nervových vláken do epioptika.
Základní sítivo epioptika — sitivo zase massou daleko nad
buňky převládá — jest asi tak husté, jako sítivo lobu optického a po-
dobně se barví a nemám tedy, co bych k popisu jeho dodával;
sítivem tim probíbají v epioptiku vlákna nervová a Sice ve dvou.
směrech: jednak směrem osy stopky oční, jednak ve směru horizon-
talním; oby tyto systemy vláken probíhají v určitých od sebe vzdá-
lenostech a tvoří tak v celém epioptiku mříž z nervových vláken
složenou (srov. obr. 2. v textu). V okách této mříže leží temně se
barvící část sítiva (palissady) ve čtyřech horizontalních vrstvách
rozložené. "Tyto palissady jsou dvojího tvaru; počítáme-li vrstvy od
proximalního konce, tedy vrstva první a poslední jsou složeny
z brachypalissad, vrstva druhá a třetí z makropalissad tvaru hůlko-
vitého; stavba těchto palissad jest táž jako palissad v lobu. Šítivo
jejich jest velmi husté ze zrníček a vlákének složené a přechází
v řidší sítivo svého okolí; brachypalissady zdají se mi býti určitěji
konturovány než makropalissady a zdá se býti mezi oběma jejich
vrstvami, třeba byly od sebe vzdáleny, nějaký užší vztah, neboť se
mi stalo na několika praeparatech, že obě vrstvy brachypalissad se
souhlasně velmi intensivně haematoxylinem zbarvily, kdežto makro-
palissady zůstaly světlejší. Polohu a tvar palissad ukazuje nám obr. 6.
Tab. I., představující horizontalní průřez střední části epioptika
z Hippolyte; na sagittalním průřezu jest uspořádání těchto elementů
totéž. O poměru brachypalissad k neurodendridiím mne dosud Golgiho
methoda nepoučila, za to ale našel jsem tento vztah u makropalissad.
Tam, kde nervové vlákno vnikající do epioptika se až do svého den-
dritiového zakončení impregnovalo, leží dendrit tento právě na místě
naší makropalissady. Obr. 2. b. v textu představuje nám takové
dendritické zakončení; dendrit jak patrno daleko nevyplňuje palissadu,
která barvena obyčejnými methodami ukazuje, že jest složena z hustého
pletiva vláken. Představují nám tedy makropalissady dendritické za-
končení neurodendridií v sítivu epioptika. Do některých makropa-
lissad vniká nervové vlákno z distalního, do jiných z proximalního
konce a tedy buď z retiny nebo z jiných částí optického traktu, ale
nepodařilo se mi bohužel najíti dosud na svých praeparatech místa,
kde by distalní a proximalní neurodendron v jedné makropalissadě
bylo zbarveno a tak nemohu než z kombinace několika mist a na

20 XIX. Em. Rädl:

základě praeparatů obyčejnými methodami barvenych, všeobecně jen
udati, ze makropalissady jsou mista, kde v sitivu základním souvisí
spolu neurodendra proximalnt a distalní; jak ale se tato souvislost
v podrobnostech má, dosud udati nedovedu.

Základní sitivo epioptika, zvláště pak palissad spolu s nez-
barvenými neurodendry jeví se na praeparatech Golgiho methodou
impregnovaných jinak, než na obyčejných praeparatech, konservovaných
sublimatem a sublimatovým líhem. Na těchto se jeví při dobré kon-
servaci sítivo nervové jako velmi husté pletivo nejjemnějších, ale ostře
ohraničených vlákének, na nichž a vedle nichž malá zrníčka lze po-
zorovati a dle tohoto vzhledu jsou také mé obrázky kresleny. Sitivo
impregnované methodou Golgiho ukazuje předně jako černé nitky
běžící tu a tam nervová vlákna a za druhé hnědě zbarvenou hmotu
z neurčitě konturovaných vlákének složenou, a vlákénka tato ana-
stanosují dohromady, tvoříce tak zřetelnou síť a upomínajíce na tvar
sítiva, jak jej Vrjpovský ve své Zoologü (97) str. 133. obr. 199.
z břišního pásma Rhynchelmis podává. (Obrázek ten kreslen jest dle
praeparatu konservovaného kyselinou chrom-octovou, jak mi pan prof.
Vespovský laskavě ústně sdělil.) Všechnu tuto v pravém slova smyslu
síťovitou základní hmotu epioptika bych nepokládal za analogon sítiva
VEjpovskéHo, neboť jest přirozeno, že v ní leží také mnoho nezbar-
venych neurodendridii.

Neméně zajímavá, než podrobná stavba histologická jest i vzá-
jemná poloha makro- a brachypalissad. Neboť jak na obrázcích
epioptika jest na první pohled patrno, jsou tyto elementy velmi
pravidelně v sítivu epioptika rozloženy. Na obr. 6. Tab. I. vidíme,
že tvoří od distalního (vypuklého) k proximalnímu (dutému) konci
4 vrstvy a každá vrstva obsahuje zase palissady ve stejných mezerách
od sebe vzdálené. Dále vidíme, že počet palissad ve všech vrstvách
jest stejný, neboť leží palissady druhé řady zcela pravidelně pod
palissadami řady první, palissady třetí a čtvrté řady rovněž.

Tím způsobem jest celé epioptikum rozděleno na vrstvy sítiva
horizontalní a vertikalní; v mezerách mezi těmito vrstvami probíhají
pak nervová vlákna směrem svislým i horizontalním. Každá ze 4 ho-
rizontalních vrstev, pokud se konstatovati dalo, obsahuje tolik palissad,
kolik jest příslušných ommatidit. Zjištění tohoto poměru může se
státi ovšem jen na těch horizontalních řezech, které jdou asi středem
celé stopky oční, neboť jen tam leží ommatidia a příslušné palissady
v jedné rovině. Avšak ani na takových řezech počet palissad nikdy
přesně s počtem ommatidií nesouhlasil; dostával jsem (u Virbia) čísla

O některých elementech v očních zauzlinä ch Decapodů. 21

jako 43 ommatidií, 37 palissad; 39 ommatidif, 41 palissad ; 35 omm.,
39 palissad a p. což při tak malém objektu jako jest Virbius jsou
čísla dost příbližná; na Sagittalních řezech jsou poměry analognf a
na řezech vedených kolmo na osu stopky jest viděti palissady příčně
proříznuté a v pravidelných mezerách od sebe vysázené; ostatně již
první pohled na pravidelnost uspořádání palissad vnucuje tuto myšlénku.
Řeknu již zde, že i retina jest rozdělena v palissady počtem s množ-
stvím ommatidif shodné, a ukazuje tento vztah mezi okem retiny
a epioptikem, na jich těsnou souvislost; že i fysiologicky tento fakt
má důležitost jest, tuším, patrno.

Ukázal jsem, trvám, dosti, že sítivo epioptika není jen pouhá
motanina vláken a dendritů, nýbrž pěkně pravidelné uspořádané pletivo,
a zbývá mi promluviti o tom, jak v něm probíhají nervová vlákna.
Resultatů nabytých Golgiho methodou užiji zase jen k precisování
toho, co jsem obyčejnými methodami shledal.

Jak na obr. 1. Tab. I. viděti, souvisí epioptikum nervovými
vlákny a) s retinou, 5) s optikem, c) s lobem optickým, d) s mozkem.

a) Vlákna spojující epioptikum s retinou vycházejí na distalním
konci epioptika a sice vždy několik vláken mezi dvěma palissadami,
kolik, zjistiti se mi nepodařilo; jako maximum jsem pozoroval tři
vlákna v jedné mezeře mezi dvěma palissadami. Na obr. 6. Tab. L
při písmeně a jest viděti 5 taková vlákna vycházeti z epioptika, ale
jak patrno z jich průběhu v epioptiku, nejsou si rovnocenná; jedno
leží v epioptiku pod první vrstvou brachypalissad a zahýhajíc pod
pravým úhlem obrací se nahoru, druhé a třetí jdou z hlubší krajiny
epioptika. Schema, které podávám na základě Golgiho methody (obr.
2 a vtextu) podává o průběhu těchto vláken názor určitější. Nervové
vlákno přicházejíc z pravé strany retiny, jde na levou stranu epioptika
a zahýbajíc pod první vrstvou jeho palissad, jde směrem horizontalním,
vlnitě všelijak se prohýbajíc často velmi daleko, až v druhé řadě
palissad dendritem končí. Jiné nervové vlákno přicházejíc z retiny
probíhá podobným způsobem mezi druhou a třetí vrstvou palissad
a v této dendritem končí.

Jak se v podrobnostech tento průběh různých nervových vláken
děje, o tom nejsou moje studia dosud ukončena.

a) Řekl jsem, že vlákna nervová z pravé strany retiny jdou na

levou stranu epioptika a naopak; tím vzniká křížení nervových vláken

mezi retinou a epioptikem (Tab. I. obr. 1.). Toto křížení děje se pouze
v rovině horizontalní, jen mezi pravou a levou stranou, ne mezi
hoření a dolení, a lze je tudíž jen na horizontalních řezech viděti.

XIX. Em. Rädl:

BDÍ
BDÍ

Buňky nervové k vláknům retinu a epioptikum spojujícím ná-
ležející jsou vesměs malé buňky s minimalním množstvím plasmy
a unipolarní. Jsou nahromaděny v několika skupinách na vnitřní straně
stopky oční mezi epioptikem a retinou a tedy jen po jedné straně
těchto ganglií. Věc ta jest důležita; bylo by přece nejpřirozenější,
aby spojení mezi retinou a epioptikem dálo se tím způsobem, že
uprostřed mezi oběma by ležely gangl. buňky, které by vysýlaly jeden
výběžek kretině, druhý kepioptiku po způsobě bipolar v retině obra-
tlovců; my zde ale vidíme, že gangliové buňky jsou posunuty všechny
na stranu, aby křížení vláken mohlo nerušeně probíhati; zkrátka
chiasma mezi retinou a epioptikem (totéž platí o křížení mezi epi-
optikem a optikem) vztahuje se na vlákna, ne ale na buňky. Vidím
v tom jeden důvod pro domněnku, jakou v závěru uvedu, že ne buňka
ale sítivo jest hlavní činitel nervový.

Pokud dovedů z praeparatů Golgiho methodou připravených
souditi, a jak také Parker shledal, jest toto chiasma velmi pravidelné,
a Sice probíhají vlákna tak, že čím dále na pravo vychází vlákno
z retiny, tím dále vniká na levo do epioptika a naopak; i mohli
bychom si toto křížení znázorniti nitkami, které bychom ták přes
sebe položili, že by hvězdu tvořily; ovšem ale vskutku nekříží se
vlákna v jednom bodě, nýbrž v celé rovině.

b) Rovněž křížmo jest spojeno epioptikum s optikem. Nervová
vlákna, vycházejíce z různých vrstev epioptika z pravé jeho strany,
vnikají do levé strany optika a naopak; ale toto chiasma nemá už té
pravidelnosti jako první; vidím na Golgiho methodou obarvených
praeparatech často vlákno, které vybíhá z pravé strany epioptika,
probíhá šikmým směrem mezi epioptikem a optikem, uprostřed cesty
se ale obrací a vniká třeba doprostřed optika. Tím se vysvětluje,
že na praeparatech obyčejnými methodami obarvených toto chiasma
jako zhuštěné a zkroucené vyhází.

O významu tohoto křížení dosud nic určitého pověděti neumím ;
povšimnutí hodno jest ale toto: předně nejde většina neuritů v ganglifch
optických, Golgiho methodou obarvených, přímo, nýbrž silně se na
svém průběhu vlnitě prohýbají, zvláště na své horizontalní cestě mezi
vrstvami palissad v epioptiku; za druhé jde většina vláken nervových
z retiny do epioptika vniknuvši do tohoto daleko směrem horizon-
talním, než v dendrit zakončí; za třetí tím, že vlákno nervové běží
z pravé strany na levou, tedy šikmo místo přímo, koná rovnéž dráhu
co nejdelší, — i dovolují tyto okolnosti ptáti se, nemají-li všechny
tři stejný důvod, ten totiž, že na tom záleží, aby spojení mezi retinou

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 23

a epioptikem dálo se na cestách různě dlouhých? Upozorňuje jen jako
mimochodem na tuto věc, přenechávám podrobnější analysi, tuto do-
mněnku potvrditi nebo vyvrátiti.

c) Epioptikum jest dále spojeno s lobem optickým, a sice, jak
Tab. I. obr. 6. ukazuje, vycházejí z distalní třetiny epioptika nervová
vlákna, která běží k proximalnímu konci, tam se zahýbají, jdouce
všechna na vnější stranu stopky oční, kde zahýbají zase kolem optika
a jak mne Golgiho praeparaty poučují, v lobu optickém končí a sice
z části v kyjovité makropalissadě a z části ve střední části lobu.

d) Vedle toho jest na obr. 1. a 6. (Tab. I.) viděti jiný svazek
velmi silných vláken nervových, která vycházejíce ze strany epioptika
jdou přímo do mozku. Že každý z těchto svazků vláken má svůj
význam, jest přirozeno ; podrobnější rozbor snad později ukáže, co
všechna tato spojení znamenají.

Celkem jest epioptikum útvar složený ze 4 vrstev určitě a pra-
videlně vytvořeného sítiva, v každé vrstvě končí a počínají neuro-
dendra, mezi vrstvami pak svislo i horizontalně probíhají nervová
vlákna, spojující různé části epioptika S jinými částmi traktu optického.
Uvedený rozbor, třeba jen hlavní rysy vystihnul a do podrobností se
© nepouštěl, ukazuje, doufám, přece dosti jasně, Ze epioptikum a optikum
nemají homologa v optickém traktu jiných zvířat (obratlovců, hlavo-
nožců); v závěru se pokusím tyto části aspoň poněkud fysiologicky
analogisovat s tím, co zoveme ganglion opticum u obratlovců (t. j. pro-
ximalní část sítnice).

Retina (Tab. I. obr. 1., obr. 3. v textu).

Předem musím objasniti, co za sítnici považuji. Obyčejně se
u hmyzü za retinu má jen soustava rhabdomů v oku samém ležících
a buňky, které tyto rhabdomy vylučují; ale tyto buňky vysýlají pro-
ximalně neurity, které se v „prvním gangliu optickém“ PaRkERově
v dendrity rozštěpují. Jest tedy slušno i tuto část k retině přičísti
se všemi jejími adnexy (řetízky jader, o kterých se zmíním); ale
nejen tyto věci, nýbrž celé „první ganglion“ Parxerovo počítám
k retině z toho morfologického hlediska, že s nepopíratelně retinal-
ními částmi (neurity retinul) jeden morfologický celek tvoří a zadruhé,
poněvadž jen tehdy jest možno hledati analogie mezi okem složeným
a zeničným. Retinuly v následujícím popisovati nebudu, nýbrž pouze

24 XIX. Em. Rädl:

tu část retiny, která proximalne od basalni membrany oka (Obr. 1.
Tab. I. bm) leží.

O retině (jiná její jména jsem dříve uvedl) píší autoři: skládá
se ze 6 vrstev a sice uprostřed „palissady“ (jméno to zavedl GRENAcHER)
(„neurommatidia“ VıaLLanes), do nichž vnikají proximalně a distalně
snůpky vláken nervových, provázených na svém průběhu mezi palis-
sadami a okem jádry sestavenými v řetízky (obr. 2. j. ©. VIALLANES);
jádra tato jsou gangliovä dle VIALLANA, pojivová (analogon neuroglie
obratlovců) dle Parxera. Proximalně od řetízků jest vrstva příčných
vláken (BrRaER), pak nová vrstva jader tvarem a funkcí totožných
s prvními, ale méně četných. Pak následuje vrstva „palissad“. Každá
palissada (langusty) obsahuje centralní tělísko obdané alveolami (jen
VIALLANES).

Tab. I. obr. 2. podává elementy retiny z traktu optického Virbia.
Vidíme uprostřed palissady ohraničené po obou stranách jádry a
příčnými kommissurami vláken nervových. Nad distalní kommissurou
(h. v.) leží dále větší jádra v charakteristické řetízky uspořádaná.
Napříč vrstvou palissad běží dva páry tenounkých uzlíčkovitých všeli-
jak se proplétajících vlákének. V podrobnostech se tyto elementy
ukazují takto:

Jádra v řetízkách provázejí snůpky vláken nervových vychäze-
jících z oka a vnikajících do palissad; marně jsem hledal nějakých
jejich výběžků nervových a myslím tedy, že pravdu má Parker, který
je. považuje za analogon neurogliových buněk, ne VraLLaNEs, který je
měl za nervové elementy. Golgiho methoda mi tato jádra vůbec nez-
barvila. Neopomenu zde ale dodati, že podobné řetízky buněk našel
VIALLANES (82) mezi retinou a epioptikem v prvním křížení nervových
vláken u larev muších; tam však tyto řetízky pozdějí mizí. I bylo by
zajímavo zjistiti jejich embryonalný poměr k sítivu nervovému, ne-
vzniká-li sítivo z nich v optických zauzlinách tak, jako sítivo břišního
pásma nervového u Æhynchelmis, jak je VEJpovský pozoroval?

Jestliže upírám těmto jádrům v řetízkách jejich funkci nervovou,
nemohu tak učiniti s jádry těmi, která po obou stranách palissad
rozložena jsou (Tab. I. obr. 2. 2 j.) jak Parker učinil. Neboť jak na
obrázku viděti, jest tato vrstva jader zcela samostatná i polohou
1 tvarem a nad to sei jinak barví: jádra této vrstvy jsou menší než
jádra řetízků, intensivněji hltají barviva, zvlášť pěkně se zbarví me-
thylovou zelení (ve směsí Ehrlich-Biondi-Haidenhain.) Některá z těchto
Jader jsou zřetelně bipolarní, tvaru vřetenovitého, jiná spíše okrouhlá
a s jediným výběžkem. Od těchto jader vybíhají dlouhá horizontalní

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 25

vlákna na svém průběhu zrnéčky (i při obyčejném barvení) posázená
a tvoří distalní a proximalní kommissuru (Tab. I. obr. 2. h v). Ale
nejen do této horizontalní vrstvy vysýlají ona jádra své výběžky,
nýbrž i mezi palissady jak i obyčejná i Golgiho methoda mi ukázala.
Velmi zajímavo jest, že vlákna kommissury distalní a proximalní jinak
se barví než nepopíratelná neurodendra. Kdežto totiž neurodendra
a sítivo nervové barví se bismarkem žlutěhnědě, zbarví se ona vrstva
tmavěhnědě; kombinací eosinu resp. orange s haematoxylinem barví
se nervové elementy eosinem (oranží), příčná vlákna haematoxylinem. Ve
všech těchto reakcích se kommissura proximalní a distalní spolu shodují.

Palissady samy (Tab. I. obr. 2. p.) jsou místa, kde se
stýkají dendrity vláken nervových jdoucích z oka s dendrity vláken
spojujících retinu s epioptikem. Již na základě obyčejných method
jsem považoval vrstvu jemných vlákének (1. d., 2. d.) za varikosni
zakončení snůpků nervových proximalně a distalne do palissad
vnikajících, a methoda Golgiho tuto domněnku potvrdila (srv. obr. 5.
v textu). Jak viděti, tvoří tyto vrstvy sítivo velmi jemných,
uzlinkatých (varikosity tvořících) vläkenek, přesahujících někdy
několik palissad; při slabším zvětšení se jeví tyto dvě vrstvy
jako dva nějaké pásy přes palissady běžící; palissady liší se od po-
dobných útvarů v předešlých gangliich jen tim, že mají obrysy mnohem
určitější; marně však jsem v nich hledal ono centralní tělísko, které
v palissadách langusty popisuje Viallanes, a které by více než co
jiného pro dvojitou stavbu jejich svědčilo; možná, že proto jsem
je nenašel, že jsem měl hlavně malé specie po ruce, u humra pak
náhodou tyto elementy nejsou o nic větší než u Virbia; (což patrně
s tím souvisí, že 1 ommatidia humra jsou velmi štíhlá a útlá).

Jak se různé elementy retiny Golgiho methodou barví, o tom
podává názor obr. 3. v textu; připomínám ale, že jsem v něm jen
hlavní elementy nakreslil a že ve způsobu dendritického zakončení
vláken bude lze při podrobnější analysi najíti v retině elementů
mnohem více.

Uvedená data nestačí k tomu, aby se dalo provésti podrobné
srovnání retiny oka složeného s retinou oka zeničného. Myslím ale,
že obrázek retiny dle Golgiho methody nakreslený přece na mnohou
analogii mezi oběma typy očí ukazuje. Vždycky však sluší míti na
paměti, že palissady (odpovídajíce i počtem ommatidiím) představují
do jisté míry samostatné, isolované pokračování jednotlivých ommatidií :
rozdělení oka na ommatidia obráží se do jisté míry à v retiné a v epi-
optiku rozdělením v palissady.

26 XIX. Em. Rádl:

Ukončiv rozbor zauzlin v stopce oční Decapodů, resumuji jej
nyní krátce. Lobus opticus skládá se ze tří částí, vnější, střední a
vnitřní, vnitřní jest spojena s lobem čichovým, vnější a střední
S jinými částmi mozku. Lobus složen jest hlavně ze sítiva, do něhož
vcházejí neurity buněk hlavně velkých. Ganglion opticum skládá se
z několika neurčité ohraničených vrstev sitiva a jest spojeno s lobem
optickým a s mozkem. Ganglion epiopticum jest složeno ze 4 vrstev
sítiva s brachy- a makropalissadami a Souvisí S retinou a optikem
prostřednictvím chiasmatu, dále s lobem optickým a s mozkem. Retina
skládá se z vrstvy Sítiva nervového, rozlišeného v určitě omezené
palissady a z distalní a proximalní kommissury vláken nervových
tvořené uni- a bipolarními buňkami. Na distalním konci celého traktu
optického jsou jádra v řetízkách významem snad oporná.

Obr. 3.
Retina Virbia.

Zmínil jsem se už, že popisované palissady nejsou omezeny jen
na oční zauzliny, ale že se objevují velmi hojně a ve význačných
tvarech i v jiných částech sítiva nervového. Jejich poloha a rozšíření
v traktu optickém ukazuje na to že, ať jim dáme theoretický výklad
jakýkoli, vždy mají pro výklad celé stavby nervového sítiva velký
význam, a není tedy nemístné sledovati jejich tvary a rozšíření
i v mozku a thorakalních zauzlinách.

V čichovém lobu členovců vůbec shledali už nejstarší autoři
útvary, které za buňky považovali, jak jsem v historickém úvodu
ukázal. Leydig (64) srovnával tyto partie s tvarem rýhujícího se
vajíčka a považoval je za buňky gangliové, z nichž vychází nerv do
antenn. "Tvar těchto útvarů poznal teprv Krieger (80) u raka a vý-
sledky jeho pozorování jsou: Čichový lobus raka jest složen ze dvou
ovalních částí: přední část obsahuje do řídkého sítiva vložené temné

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 97

„pyramidy“, jak tyto útvary nazývá, basi na povrch a špicí ke středu
mířící. Zadní lobus jest složen z temnějších míst nepravidelně v celém
lobu roztroušených a tvaru více méně ovalního. Nemám praeparatů
z této partie raka, ale u žádné ze mnou pozorovaných specií nenalezl
jsem toho rozdílu mezi přední a zadní částí lobu, jak jej Krieger
u raka popisuje. Naopak všude (i u Carcinus maenas, jak ze sche-
matických obrázků Brruk-ovýcH (97) plyne,) jest i přední i zadní část
lobu složena z „pyramid“ (Tab. I. obr. 4., 9., Tab. I. obr. 2.); po-
něvadž ale obě části lobu neleží v téže horizontalní rovině, stane se,
že na jednom průřezu dostaneme střed přední části lobu S „pyra-
midami“, které jen jako naše makropalissady dále popisovati budu
po celé délce poříznutými, kdežto na zadní části seřízne se nám jen
povrch lobu a dostaneme Kriegrův obrázek zadní části lobu jak na
obr. 4. (Tab. I.) a obr. 2. také viděti jest.

Histologická stavba těchto makropalissad jest táž, jako stavba
palissad, jež jsem už dříve popsal: skládají se z hustého sítiva a zá-
kladní jemně zrnité hmoty. Mezi jednotlivými palissadami probíhají
silnější nervová vlákna, kdežto do palissad samých vnikají z vnitřka
lobu svazečky jemných vláken (Tab. I. obr. 7.), které se někdy v pa-
lissadäch dají dost daleko sledovati. Z hoření, rozšířené části palissad
vycházejí zase svazky vláken, které se mezi palissadami vinou (Tab. I
obr. 10.) a v jiných palissadách ztrácejí. Takto vytvořený lobus či-
chový vidíme u Virbia, u Hippolyte a jest to útvar poměrně jedno-
duchý. Vrcholem složitosti naproti tomu jest lobus čichový humra.
(Tab. I. obr. 2.) Skládá se rovněž ze dvou částí, z nichž přední jsem
nakreslil proříznutou uprostřed, zadní na povrchu; řez však šel přední
částí poněkud šikmo a proto nejsou jednotlivé části v celém rozsahu
lobu patrny. Vidíme pak na této přední čáti lobu

1. brachypalissady ovalní, dosti intensivně se barvící a stejno-
měrně na celém povrchu lobu vysázené; útvary tyto ničím se neliší
od brachypalissad dříve několikrát popsaných; představíme-li si celou
přední část lobu čichového jako kouli, tož tvoří tyto brachypalissady
nejsvrchnější její pláší.

2. Makropalissady tvaru krátkých pyramid, z nichž každá leží
pod jednou brachypalissadou, tak že všechny tvoří dohromady kulo-
vitou vrstvu pod první vrstvou ležící a s ní koncentrickou. Útvary
tylo odpovídají patrně pyramidám jak je u raka popsal Krieger; (na
obr. 2. Tab. I. jsou tyto makropalissady patrny jen na dolení vnitřní
části u písmene a.)

9. Brachypalissady s centralním jasným dvůrkem, v němž leží

28 XIX. Em. Rádl:

místy intensivněji se barvící tělísko; tyto útvary vyplňují skoro celý
vnitřek koule, a sice jsou ve velikých spirálách uspořádány. (Podobné
útvary nacházíme nakreslené na jednom schematickém obrázku z či-
chového lobu Nephrops od Bezcoxcr-ho (86); v textu se však Ber-
LONCI © těchto útvarech nezmiňuje).

4. Skupina brachypalissad velmi intensivně se barvících a tudíž
snadno od ostatních rozeznatelných, asi uprostřed lobu ležících (tam
kde nervová vlákna v sítivu lobu se ztrácejí.)

Zadní část lobu čichového jest u humra složena z normalních
velkých palissad tvaru pyramidalního.

Praeparatů methodou Golgiho obarvených z této partie nemám,
a nemohu se tudíž podrobně o poměru jednotlivých těchto útvarů
k neurodendrům vysloviti.

V literatuře jest vůbec málo zmínek o těchto útvarech; jako
samostatné elementy naproti neurodendrům je vykládá a kreslí Ves-
vovský (91) ve své Zoologii z čichového lobu Virbia. Berne podává
(97) zase jen schemata těchto útvarů z čichového lobu Carcinus
maenas, ale hledě si více vzájemných vztahů fysiologických mezi růz-
nými částmi nervové soustavy, nepodává ani anatomického ani fysio-
logického výkladu těchto útvarů.

Konečně jsem našel naše palissady i v thorakalních zauzlinách
(u Virbia) a sice zase v jich nejjednodušším tvaru, totiž ovalní; na
některých místech se mi zdá býti zase dost zřetelném jejich spiralní
uspořádání, jak jsem dříve o něm se zmínil, jinde ale žádné pozoru-
hodné pravidelnosti v jich uspořádání jsem nenalezl. (Tab. I. obr. 5.)

Každá thorakalní zauzlina skládá se z neurodendrií a ze Sítiva,
které vždycky pod svazkem podélně ležících nervových vláken dvo-
jitou kouli obalenou gangliovymi buňkami tvoří (jakožto jednotlivé
zauzliny břišního pásma). Z podélných konnektivů vychází svazek
nervových vláken a vniká do sitiva těchto zauzlin, a ze svazku tohoto
odbočují v sítivu vlákénka a ta se mezi palissadami sítiva ztrácejí
(Obr. 5. Tab. I.). Na dalších průřezech téhož ganglia jest pak zře-
telný jiný svazek vláken jdoucí z ganglia dolů a sbírající v sítivu
svá vlákénka podobným způsobem jako onen hoření. I není pochyby,
že sítivo toto jest místo, kde neurony v sebe přecházejí, jak Retzius
našel; jen o tvarech palissadám podobných se nezmiňuje.

Tím jsem dokončil popis rozšíření tak podivuhodných rozlišení
v zauzlinách očních a mozkových, a nezbývá mi než připojiti úvahu
o významu těch věcí, které jsem popsal.

I. O morfologické hodnotě sitiva nervového. Uvedl jsem na za-

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodü. 29

čátku, jak spornou otázkou jest sítivo nervové a kolik myšlenek o stavbě
jeho bylo vysloveno. Tam jsem také uvedl důvody, pro které považuji
názor, jaký hájí Vrspovský, za správný; pokusím se nyní své nálezy
s názorem tímto přivésti v soulad. Vyjděme od hypothetického základu
ganglia v embryu; obraz jeho byl by samé buňky s jádry a zřetelnou
cytoplasmou (Obr. 4a v textu). Při dalším rozlišení splyne cytoplasma
centralních buněk a tvoří se retikulum základní, v kterémž se jádra
zveličí a představují palissady (Obr. 4b v textu). Jde-li zrůznění ještě
dále, jádra ještě více vzrostou a splynou, a tu nastává poměr „Punkt-
substanze“ Leydigovy, jak se jeví v centralní soustavě nervové. Peri-
ferické buňky ganglia diferencují se v gangliové.

V hotovém sítivu optických a mozkových zauzlin se pak tyto
různé stupně rozlišení sítiva udržely: jsou tu jádra s velmi určitými
obrysy, jako palissady v retině, dále jádra s jadérky, jako uvnitř či-

Obr. 4.

Schematické znázornění vzniku sítiva nervového dle theorie VEJDovSKÉHO.
a) Stadium, kde ganglion skládá se jen z buněk.
b) Stadium další, kdy centralní gangl. buňky splývají svou cytoplasmou
dohromady a jádra jejich zduřují.
c) Stadium poslední, kdy jádra centralních buněk proměnila se už v sitivo»
v němž periferické buňky dendriticky končí.

chového lobu u humra, dále jádra s okolím už silně splývající, jako
v epioptiku, dále jádra, u nichž individuality skoro už ani rozeznati
nelze, jako v optiku a konečně jako nejkrajnější stupeň zrůznění jader
sítivo — Punktsubstanz — bez určitých rozlišení.

Do takto vytvořeného a rozlišeného základního sítiva vysílají
pak povrchní gangliové buňky své výběžky, které tam dendriticky
končí (Obr. 4c v textu).

II. Fysiologický poměr buňky gangliové k sitivu. © Většina histo-
logů soudí, že fysiologickým středem činnosti nervové jest buňka gan-
gliová, neurit a dendrit (resp. protoplasmové výběžky), že slouží
k tomu, aby se podráždění buňce buď přivedlo, nebo z ní dále roz-

30 XIX. Em. Rädl:

šířilo. Tomuto názoru odporuje histologickä stavba sítiva nervového
v těch částech, které jsem popsal a sice:

1. Poměr neurodendridií k sítivu nervovému není jen nahodilý,
nýbrž jak tvpicky poměry na epioptiku ukazují, sítivo toto dá se roz-
ložiti na dobře ohraničené vrstvy ve směru horizontalním i vertikalním
a v každé vrstvě nacházíme zase zcela specifická rozlišení sitiva.
Totéž platí o retině v optikum, o čichovém lobu (zvl. u humral).
Různá ganglia rozeznávají se od sebe ne tvarem buněk, ale tvarem sítiva.

2. Palissady jsou v různých částech sítiva různým způsobem,
často velmi charakteristicky vytvořeny (makropalissady v retine. makro-
palissady a brachypalissady v epioptiku, brachypalissady v lobu opti-
ckém, makro- i brachypalissady v lobu čichovém). Různá tato rozli-
šení patrně souvisejí s rozdílem ve fysiologické jejich funkci; rozdíl
fysiologické funkce tedy projevuje se morfologicky ne rozdílem ve
stavbě buňky, nýbrž rozdílem ve stavbě dendritů a sítiva vůbec.

3. Sítivo tvoří v každém gangliu přesně omezený útvar, který
svou massou daleko nad massu buněk gangliovych převládá.

4. Unipolarní typ buněk gangliovych v zauzlinách evertebratů
dá se vyložiti tím, že buňka sama má význam vedlejší (výživný ?),
neurit pak že slouží jako přímá kommunikace (s opominutím buňky)
mezi dvěma dendrity, resp. dvěma částmi sítiva, v nichž fysiologické
centrum nervové leží.

Tyto důvody čerpané z vlastního pozorování, ku kterým dále
některé jiné z literatury uvedu, vedou mne k tomu, že nevidím střed
činnosti nervové v buňce gangliové, nýbrž v sítivu. Podobně napsal
již (89) Vzjpovský, že „retikulum nervové jest vlastním sídlem onéch
vlastností, jež zveme duševními“ a myslím, že studium soustavy ner-
vové u bezobratlých musí jen k tomuto názoru vésti, bez ohledu na
poměry u obratlovců — ač i tam analogické poměry lze najíti.

Pro tento názor, který sítivu morfologicky tak důležitému dává
i fysiologicky důležitý úkon, svědčí dále z literatury tyto důvody:

5. Vrstvy sítiva, jak jsem je v traktu optickém popsal, mají
mutatis mutandis své analogon ve vrstvách dendritů a protoplasmo-
vých výběžků, jak je Casan (94) ve svém klassickém díle o retině
obratlovců popsal (jeho „plexiforme Schichten“).

6. Dendrity obratlovců i bezobratlých objevují se někdy ve zvlášt-
ních charakteristických útvarech popsaných jako „Glomeruli čichové“
(od Gorsımo a jiných u obratlovců) a jako ,Knäuel (= uzlíčky)
z malého mozku ptáků od DocrkLA (95) a jako podobné útvary z břiš-
ního pásma Nereis od Rrrzra (91).

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 31

7. U obratlovců popsal Cayaz t. zv. zbloudilé (versprengt) gan-
gliové buňky, jejichž dendrity a protoplasmové výběžky na normálním
místě leží, cytoplasma s jádrem ale z nermalní polohy více méně vy-
sunuta jest, z čehož jest patrno, že 1 zde na retikulum, ne na buňce
záleží.

8. Berne (91) setřel z lobu čichového u Carcinus maenas buňky
gangliové a odstřihl čichový lobus od ostatního mozku; ale napjetí
svalové u tykadla, které jest z čichového lobu innervováno tím ne-
pokleslo, z čehož Berne právem soudí, že tonus svalový podmíněn
jest sítivem a ne buňkami.

9. Většinu moderních vymožeností 0 nervové soustavě děkujeme
skoro jen methodě Golgiho a Ehrlichově; obě tyto methody hodí se
ale jen k barvení neuritů a dendritů, kdežto na buňce těmito metho-
dami obarvené jest viděti velmi málo anebo docela nic, i týká se da-
leká většina moderních vědomostí o nervové soustavě poměrů dendri-
tických plexů a nikoli poměrů různých gangliovych buněk. Poněvadž
ale známosti naše o nervové soustavě pokročily známostí sítiva a den-
dritů, ne známostí buněk, záleží patrně na onom více než na těchto.

10. Jako moderní methody oslnily badatele tak, že zapomněli
starších ať jakkoli pověřených nálezů o dvojité stavbě sítiva, tak zde
ohromný rozvoj cytologie to jest, který gangliové buňce neprávem
funkci centra nervového dává; poněvadž se toho v buňce už tolik
našlo, domnívají se, Ze se tam musí všechno najíti — zapomínajíce
ale, že konečně i dendrit jest částí buňky.

Na základě těchto důvodů soudím, že není, jak posledně Lex-
Hossék (95) 1 theoreticky odvoditi se snažil, v buňce fysiologický střed
činnosti nervové, nýbrž v dendritech a sítivu.

III. © poměru zauzlin očních v oku složeném a Zemičném. Již
pojmenováním a poznámkami při popisu zauzlin očních jsem se po-
kusil naznačiti fysiologický význam a tudíž i analogii mezi okem ze-
ničným a složeným. Přes tyto analogie však patrna jest z popisu
„hluboká propast“, abych užil slov VEjpovskéHo, mezi innervací oka
u obratlovců a bezobratlých. O homologiích není vůbec řeči: co jediné
možné jest, jest hledati fysiologické analogie. Lrevnošék (95) pokusil
se analogisovati sítnici hlavonožců se sítnicí obratlovců (u obojích
jest oko zeničné) až do podrobností; dají se takové analogie provésti
i u oka složeného? Retina obratlovců skládá se z těchto hlavních
součástí (Cajal 94):

1. Tyčinky a čípky a jejich neurity a dendrity,

2. horizontalni buñky,

32 XIX. Em. Rädl:

3. bipolary,

4. amakriny (Cajal; spongioblasty: Müller),

D. oporné buňky (Můllerova vlákna).

Po té následuje několik vrstev buněk patřících ke gangliové části
retiny.

Retina hlavonožců (Lexnošék 95) skládá se z těchto hlavních
elementů:

1. Čípky s neurity,

. vnější jádra (analogon bipolar dle Lenhosséka),

. vnitřní jádra (analogon buněk gangliovÿch),

. „Marklager des Sehlappens“ (anal. lobu optického ptáků),
. Můllerova oporná vlákna.

tina oka složeného u Decapodü se skládá z:

1. Rhabdomů s buňkami sítniček s jich neurity a dendrity,

2. buněk hoření kommissury,

9. buněk dolení kommissury,

4. unipolarních buněk spojujících retinu s epioptikem.

Tyto elementy tvoří v složeném oku celek pro sebe zvaný od
PARKERA „první ganglion oční“. Chei-li analogisovati, musím retinuly
složeného oka srovnati s tyčinkami resp. čípky, kommissury s horizon-
talními buňkami, buňky spojující retinu s epioptikem s bipolarami
Cajalovými. Je-li tomu ale tak, pak odpovídá retina složeného oka
Decapodů jen distalní části retiny obratlovců t. j. analogie mezi slo-
ženým a zeničným okem dala by se tehdy provésti, rozdělíme-li sít-
nici obratlovců tak, že všechny části od čípků až inclusive distalní
dendrity (protoplasmové výběžky) bipolar považujeme za retinu, proxi-
malní dendrity bipolar a výběžky gangliovych buněk za ganglion
optikum jakožto analogon epioptika, jak jsem to na schemat. obrázku
č. 5. naznačil.

Toto rozštěpení bipolar na dvě části zdá se asi nemožným těm,
kteří střed činnosti nervové vidí v buňce; s názorem ale, který tuto
funkci sítivu, resp. dendritům připisuje, dá se toto rozdělení velmi
dobře srovnati.

S retinou hlavonožců, jak ji popsal Lexnošék, by bylo analogi-
sování obtížnější: kdyby ale Lexnošék chtěl považovati svoji „äussere
Kömerschicht“ za analogon Cajalovych bipolar a mých kommissur,
a své buňky gangliové za bipolary, bylo by i tu dorozumění možné
a ukázala by se analogie mezi tak rozdílnými typy očí, jako jsou oči
obratlovců, hlavonožců a členovců.

IV. O významu studia zauzlin očních pro theorn vidění okem

OUR © N

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 33

složeným. Analogie nahoře uvedené daly by se snad při podrobnějších
známostech ještě dále vésti než jsem učinil; přes to však z hrubé
i z jemné stavby očních zauzlin vyznívá tu ten rozdíl od zauzlin oka
zeničného, jaký se i ve vnějším fysikalním apparatu samém jeví, Při-
pomínám charakteristický souhlas počtu palissad v retině a epioptiku
S počtem ommatidií, dále prapodivná a záhadná křížení mezi retinou
a epioptikem a mezi tímto a optikem a konečně rozdělení na několik
samostatných zauzlin, kteréžto všechny věci pro oko složité jsou
charakteristické. Také nevím, s čím bych analogisoval zvláštní sou-
vislost zauzlin očních: epioptikum jest spojeno s optikem, s optickým
lobem a s mozkem; optikum s lobem a s mozkem, lobus zase s růz-

27 wa G. opticum

Obr. 5.
| a) obratlovců (Retzius dle Cajala)
b) hlavonožců (Lenhossék)
c) Decapodů (Rádl).
Vytečkovaná čára značí hranici mezi retinou a gangliem optickým
dle mého rozdělení.

Schema retiny
a ganglia optického |

nými částmi mozku, zvlášť s lobem čichovým; obě oči konečně sou-
visejí v mozku zvláštní kommissurou nervových vláken. "Tyto velké
rozdíly v stavbě optických zauzlin nasvědčují tomu, že přes všechny
analogie akt vidění u členovců jinak se děje, než u obratlovců;
Exner (91) našel, jak známo, že by konec konců mezi okem obra-
tlovců a členovců byl jen ten rozdíl, že tito mají na sítnici obraz
přímý, onino převrácený; ale je-li tomu tak, pak by poloha obrazu
na sítnici měla prapodivný vliv na průběh nervových elementů; či

Tr, mathematicko-přírodovědecká, 1898. 3

34 XIX. Em. Rädl:

snad se věc komplikuje tím, že každý čípek (rhabdom) vysýlá do
očních zauzlin sedm vláken, kdežto u obratlovců jen jedno? Nechci
snad pochybovati o ceně pokusů Exnerových a jistě lze jeho theorii
za první přiblížení k pravdě považovati, ale anatomické rozdíly mezi
innervací oka složeného a zeničného, jaké jsem uvedl, žádají podrob-
nější anatomickou i experimentalní analysu theorie Exnerovy, tak aby
na základě jedné theorie dala se vyložiti i stavba oka složeného
i stavba jeho zauzlin.

Literatura.

A) Fojednání, vztahující se k morfologii traktu
optického u členovců.

1. 1822. De Braivuze, Principes d’anatomie comparée T. III.

2. 1825. M. Epwanrps, Le cerveau de la langouste. Ann. des sc. nat. 1e ser.
REV.

3. 1828. Aupoun er M. Enwarps, Recherches anatomiques sur le système nerveux
des Crustacés. Ann. d. sc. nat. 1° sér. T. XIV.

4. 1834. M. EpwaRos, Histoire naturelle des Crustacés.

5. 1850. SrEBOLD er Srannius, Nouveau manuel d’ anatomie comparée (traduit
d’ allm.)

6. 1850. Dusarpın, Mémoire sur le système nerveux des Insectes. Ann. d. sc.
nat. 3e ser. T. XIV.

7. 1857. Leyvis, Lehrbuch der Histologie des Menschen und der Thiere.

8. 1861. Ovssannıkow, Recherches sur la structure intime du systéme nerveux
des Crustacés et principalement du Homard. Ann. d. sc. nat. 4e ser.
T.XW:

9. 1863. Warruer, Mikroskopische Studien über das Centralnervensystem wirbel-
loser Thiere.

10. 1864. Lexpre, Vom Bau des thierischen Körpers I. Bd.

11. 1864. A. Weısmann, Die nachembryonale Entw. der Musciden. Z. f. w. Zool.
Bd. XIV. '

12. 1867. G. O. Sars, Histoire naturelle des crustacés d’ ead douce de Norwège.

Christiania, 1867.

13. 1868. Lemonve, Recherches pour servir à I’ histoire des systèmes glandulaire
et musculaire de I Ecrévisse. Ann. d. sc. nat. 5e ser. T. IX.

14. 1876. M. J. Dierr, Die Organisation des Arthropodengehirns. Z. f. w. Zool.

Bd. XXXIII.

15. 1878. M. J. Dir, Unters. über die Organisation des Gehirns wirbelloser
Thiere II. Abth. Sitzber. Wien. Akad. 1. Abth. LXXVII. |

16. 1873. M. J. Dmrr, Die Gewebeelemente des Centralnervensystems bei wirbel-

o losen Thieren. Ber. d. naturf. med. Ver. zu Innsbruck, 1878.

. 1878.
. 1878.
. 1878.
. 8187.
. 1878.

. 1879.
. 1879.

. 1880.

. 1882.
. 1882.
. 1882.
. 1881.
. 1884.
. 1885.
. 1885.

. 1885.
. 1885.

. 1886.

37. 1887.

41.

49.

. 1887.
. 1887.

. 1887.

1891.

O nékterÿch elementech v oënich zauzlinäch Decapodü. 35

Em. Bercer, Unters. über den Bau des Gehirns und der Retina der
Arthropoden. Arb. aus d. Zool. Inst. d. Univ. Wien, 1878.

B. T. Lowxe, On the compound Vision and the Morphology of the Eye
of the Insects. Trans. Linn. Soc. 11. pl. 11.

B. T. Lowxe, On the Simple and Compound Eyes of Insects. Phil.
Trans. 1878.

K. R. Krieger, Ueber das centrale Nervensystem des Flusskrebses
Zool. Anzeiger 1878. |
G. Bezconcr, Morphologia del systema nervoso centrale della Squilla
mantis. Ann. del Mus. civ. di Genova Vol. XII.

GRENACHER, Unters. über das Sehorgan der Arthropoden 1879.

C. Craus, Der Organismus der Phronimiden. Arb. aus d. zool. Inst.
Wien T. II. 1879.

G. Berrvoxcı, Sui lobi olfattorii del Nephrops norwegicus. Memorie delle
Sc. di Bologna 1880.

. 1880—81. G. Beczoxcr, Systema nervoso e organi dei sensi dello Sphaeroma

serratum: Atti della R. Accad. dei Lincei 1880—81.

G. Bezconcr, Nuove ricerche sulla struttura del ganglio ottico della
Squilla mantis. Mem. dell. Accad. delle Sc. di Bologna 1882.

G. Bezzoxci, Intorno alla struttura e alle connessioni dei lobi olfattorii
negli arthropodi superiori e nei vertebrati. Atti dei Lincei 1882.

H. VranLanEs, Recherches sur histologie des Insects. Ann. d. sc. nat.
T. XIV.

A. S. PackapRp, On the structure of the brain of the sessile eyed Crusta-
cea. Mem. of the National Acad. of Sc. Vol. 3. P. 1.

H. VrarLanEs, Ganglion optique de la Langouste Ann. d. sc. nat. 6e ser.
IDE

H. Vrarraxes, Le ganglion optique de la Libelulle (Aeschna macula-
tissima) ibid. 6° ser. T. XVIII.

S. Hicxsox, The Eye and Optic Tract of Insects. Quart. Journ. of Micr.
Sc. 1885.

Carrière, Die Sehorgane der Thiere 1885.

H. Vıauvanes, Le ganglion optique de quelques larves des Diptěres
Ann. d. sc. nat. 6< ser... XIV.

G. Bervoncı, Intorno al ganglio ottico degli artropodi superiori. Internat.
Monatsschr. f. Anat. u. Hist. 1886.

H. Vrarraxes, Le cerveau de la guépe (Vespa crabro et vulgaris) ibid.

7e ser. T. II.
H. Viazranes, Le cerveau du criguet (Oedipoda coerulescens et Ca-
loptenus italicus) ibid. 7e ser. T. IV.
R. KóureR, Recherches sur la structure du cerveau du Gammarus
pulex. Arch. f. Anat. u. Phys. 1887.
R. Kôüurer, Recherches sur la structure du cerveau de la Mysis flexu-
osa. Ann. d. sc. nat. 7e ser. T. II.
H. Vrarranes, La lame ganglionnaire de la Langouste Ann. d. sc. nat.
1. 30008
G. Rerzıus, Zur Kentniss des Nervensystems der Crustaceen. Jeho
Biol. Unters. N. F. I.

43.
44.
45.
46.
47.

48.
49.

50.

1892.
1894.
1895.
1895.
1896.
1897.
1897.

1897.

XIX. Em. Rädl:

H. Vrarcaxes, Recherches anatomiques et physiologiques sur l oeil
composé des Arthropodes. Ann. d. sc. nat. T. XIV. 1892.

E. Carvron, The Brain and Optic Ganglion of Leptodora hyalina. Anat.
Anzeiger Bd. XII.

G. H. Parker, The retina and optic Ganglia in Decapods especially in
Astacus Mittl. aus d. Zool. St. Neapel Bd. XII.

B. Nünec, Studie o Isopodech. Věstník král. čes. spol. nauk 1895.

C. Caux, Atlantis.

C. Zimmer, Die Facettenaugen der Ephemeriden. Z, f. w. Zool. Bd. 63.
A. Berne, Das Centralnervensyst. v. Carcinus maenas. Arch. f. mikr.
Anat. u. Entw. Bd. L., LI.

F. C. Kexyow, The optic lobes of the bee’s brain in the light of recent
neurological methods. Amer. Natural. Vol. 31. N. 365.

B) Důležitá pojednání o stavbě sítiva nervového.

1857.
1863.

Levnie, viz předešl. seznam.

Warpeyer, Unters. über den Ursprung und den Verlauf des Achsen-
cylinders bei wirbellosen und Wirbelthieren. Henle u, Pfeifer's Zeitschr.
f. ration. Medicin. 3. Reihe XX.

. R. BucHnonrTz, Bemerkungen über den histologischen Bau des Central-

nervensystems der Süsswassermollusken. Arch. f. Anat. u. Phys. 1863.

. Levoıg, viz před. sezn.
. A. SorsriG, Ueber die feinere Structur der Nervenelemente der Gastero-

poden. Leipzig 1872.

. E. Herrmann, Das Centralnervensystem von Hirudo medicinalis 1875.

. E. BERGER, viz před. sezn.

. M. J. Dieter, dto.

. C. Cravs, dto.

. E. Yuxe, Recherches sur la structure intime et les fonctions du systeme

nerveux central chez les crustacés decapodes. Arch. d. Zool. expér. 1879.

. H. Scnurrze, Die fibrilláre Structur der Nervenelemente bei Wirbellosen.

Arch. f. mikr. Anat. 1879.

. K. R. Krieger, viz před. sezn.

. G. BezLonct, dto.

. F. VEjpovský, System und Morphologie der Oligochaeten, Prag 1884.

. W. Scmmewirscn, Étude sur l’ anatomie de V Epeire. Ann. d. sc.

nat. 1884.

. 1885. A. Packarn, On the Structure of the Brain of the sessile eyed

Crustacea. Memoirs of the National Accad. of Sciences Vol. 3. P. 1.

. Leyvig, Zelle und Gewebe. 1885.
. B. Harrer, Untersuch. über marine Rhipidoglossen II. Textur des Cen-

tralnervensystems und seiner Hüllen. Morph. Jahrbuch Bd, 11. 1885.

. G. Pruvor, Recherches anatomiques et morphologiques sur le systeme

nerveux des Annélides polychetes 1885.

. F. Nansen, Bidrag till Myzostomernes Anatomi og Histologi. Bergens

Museum. Bergen 1885.

o
DO.

. 1897. F. Vrjpovský, Zoologie všeobecná i soustavná. Sešit 3.

O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů. 37

2. 1885. K. Nansen, Forelöbig Meddelelse om Undersögelser over Centralnerven-

systemets histologiske Bygning hos Ascidierne samt hos Myxine gluti-
nosa. Bergens Museums Aasberetning for 1885.

. 1886. B. Hazrer, Ueber die sog. Leydigsche Punktsubstanz im Centralnerven-

system Morph. Jahrb. 1886.

. 1887. F. Vrspovský, Vývoj a morfologický význam t. zv. „fibrilláre Punkt-

substanz“. Věstník král. čes. spol. nauk 1887.

. 1887. H. Erssie, Die Capitelliden. Fauna und Flora des Golfes v. Neapel

16. te Monographie. Berlin 1887.

26. 1887. B. Ravirz, Das centrale Nervensystem der Acephalen. Jenaische

Zeitschr. 1887.

. 1887. F. Naxsex, The structure and Combination of the histological Elements

ofthe central Nervous System. Bergens Museum Aasberetning for 1886.

. 1887. Em. Roue, Histol. Unters. über das Nervensystem der Polychaeten.

Zool. Beiträge herausg. v. A. Schneider Bd. 2. 1837.

. 1888. F. VespovskŸ, Entwickelungsgeschichtiiche Untersuchungen. Prag 1888

bis 1892.

. 1889. F. VespovskyY, Vývoj a morfologie nervové soustavy bilaterií. Věstník

král. čes. spol. nauk 1889.'

. 1889. D. Harrer, Beiträge zur Kenntniss der Textur des Centralnervensystems

hoherer Wůrmer 1889.

. 1890. G. Rerzıus, Biologische Untersuchungen N. F. I.
3. 1892. M. v. Lennossék, Ursprung, Verlauf u. Endigung der sensiblen Fasern

bei Lumbricus. Arch. f. mikr. An. 1892.

. 1893. E. Ronpe, Ganglienzeile und Neuroglia. Arch. f. mikr. Anat. Bd. 42. 1893.
. 1894. Friepränper, Altes und neues zur Histologie des Bauchstranges des

Regenwurms. Zeitschr. f. w. Zool. 1894.

. 1895. Em. RoupE, Ganglieuzelle, Axencylinder, Punktsubstanz und Neuroglia.

Arch. f. mikr. Anat. Bd. 45. 189.

. 1895. B. Němec, Studie o Isopodech. Vestn. král. čes. spol. nauk 1895.

1895. G. H. Parker viz před. sezn.

C) Literatura, z níž srovnávací material čerpán.

1891. S. Exner, Die Physiologie der facettirten Augen vou Krebsen und
Inseeten 1891.

1891. G. Rerzrus, Zur Kenntniss des centr. Nervensystems von Nereis. Jeho
Biol Unters. N. R. >.

1894. S. R. y Cayaz, Die Retina der Wirbelthiere 1894.

1896. M. v. Lexnossék, Histologische Untersuchungen am Sehlappen der
Cephalopoden. Arch. f. mikr. Anat. u. Entw. Bd. 47.

1896. A. S. Docxz, Die Nervenelemente im Kleinhirne der Vögel und Säuge-
thiere. Arch. f. mikr. Anat. u Entw Bd 47.

1896. Köruixer, Handbuch der Gewebelehre Bd. II.

Ir. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 4

38 XIX. Em. Rádl: O některých elementech v očních zauzlinách Decapodů.

Výklad tabulí.

Tab. I. Obr. 1. Zauzliny oční levého oka Hippolyte Obj. 4. oc. 2. Reichert
1 g. retina, 2 g. epioptikum, 3 ©. optikum, 4 g. lobus opticus; bm, basalní mem-
brana, nv křížení vláken nervových.

Obr. 2. Retina Virbia. Vodní immers. oc. 4. 7 ř, jádra v řetízkách, nv. svazky
vláken jdoucí z ommatidií do palissad, »v’ tytéž vycházející z palisasd, iv kom-
missury, 2) druhá vrstva jader, id, 2d hoření a dolení pás dendritů.

Obr. 3. Horizontalní řez povrchem čichového lobu (svazky nerv. vláken vy-
cházejíce z pyramid různě se mezi nimi proplétají. Vodní immers oc. 2.

Obr. 4. Šikmý řez středem lobu čichového: c cévy, p. palissady, p“ palis-
sady napříč proříznuté.

Obr. 5. Sagitt. řez středem třetího thorakalního ganglia; u brachypalissady
cn podélný konnektiv (břišní pásmo) Obj. 4. oc. 2.

Obr. 6. Epioptikum (Hippolyte). U a jest viděti do sitiva vnikající vlákna
prvního křížení (cf text. Vodn. immers. oc. 4.

Obr. 7. Tři palissady lobu čichového (cf obr. 9) silněji zvětšené. Vodn.
immers. oc. 4. (Virbius).

Obr. 8. Kyjovitá část čtvrtého ganglia složená ze tří makropalissad (cf text).

Obr. 9. Sagitt. řez středem lobu čichového Hippolyte. Pyramidy všechny
podél proříznuty a do nich jdou svazky vláken nerv. Obj. 4. oc. 2.

Obr. 10. Schema polohy očních zauzlin a průběhu nemodender (cf obr. 1.)

Obr. 11. Šikmý sagitt. řez lobem čichovým humra. Větší část jest část
přední, menší zadní. U a na obvodě brachypalissady a pyramidalní palissady, uvnitř
brachypalissady dvůrkaté, tam kde vnikají dovnitř nervová vlákna, temné brachy-
palissady (a jádra buněk). V zadní části jsou po povrchu proříznuty pyramidy.
Obj. 5. oc. 2.

nz pue an

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edy, Grögra v Pruze 1894

“be

TS.

E.RÁpL: Oční zauztiny DEcAPooù.

Iřída mathermat.přírodověd 1898.

=
=
=
="
en
2.
=
<)
as
=
ea
=
oa
©
ca
a
Po
=
=)
p)
M

XX.

Hypodermis a nové smyslové orgäny kožní
Rhynchobdellid.“)

Napsal Emil Bayer v Praze.

Práce z ústavu pro zoologii a srovnávací anatomii
české university.

S 1 tabulkou a 11 obrazci v textu.

(Předloženo dne 22. dubna 1898.)

Roku 1895 počal jsem se podrobněji zabývati faunou našich
domácích Hirudinef hodlaje jednak revidovati naše známosti 0 této
skupině ve směru morfologickém i systematickém, jednak abych k radě
váženého učitele svého, pana prof. Verpovskéno, zjednal bližších zpráv
o jejich vývoji. Studia vývojezpytná nejsou dosud ukončena, avšak
v anatomii dospěl jsem k některým výsledkům, jichž uveřejnění může
skytati zájem obecnější.

V této první části svých studií podávám podrobné vylíčení po-
„měrů hypodermis, popis nově objevených smyslových orgánů a konečně
některé poznámky o t. zv. pohárkovitých orgánech jakož i kožních
žlazách Rhynchobdellid.

Úvod.

K vůli všeobecné orientaci budiž dovoleno několik krátkých
Oslov. Hirudinea jsou kroužkovití červi oblého nebo horizontálně

*) Německý překlad této práce vychází současně v „Zeitschrift fůr wissen-
schaftliche Zoologie“ Bd. LXIV. 1898.

Tr. mathematicko-prirodovédeck4. 1898. 1

2 XX. Emil Bayer:

sploštělého těla, členěného ve 33 segmentů. Nehledě ku vnitřní ana-
tomii liší se od ostatních Annulatů:

1. nedostatkem veškerých útvarů štětinovitých (vyjma A can-
thobdella peledina Grube, již nedávno Kowarevsxy (9)
popsal) ;

2. druhotným vnějším rozčleněním článků v kroužky, jichž počet
jest pro segmenty středního těla určitý a pro rody i druhy charak-
teristicky;

3. splynutím sedmi posledních segmentů v příssavku.

Na těle můžeme po příkladu Ariray-no (1) rozeznávati jednotlivé
okresy, z nichž každý má určitý počet segmentů, totiž: hlava 5,
praeclitellum 3, clitellum také 3 (z nich 2. a 3. nesou ústí pohlavních
orgánů), střední tělo 12, anální okres 3 a zadní příssavka 7.*) Jenom
články středního těla mají vyvinut úplný počet kroužků; ku přídě
i do zadu jsou články zkráceny, počet kroužků redukován.

Na hřbetě stojí obyčejně na 1. kroužku každého článku vy-
výšené papilly v počtu 4 nebo 6 a tvoříce tak podélné řady (2 pa-
ramediánní a 2 paramarginälni), dělí tělo v podélná pole: po obou
stranách střední hřbetní čáry táhne se pole mediánní, při okrajích
těla pole marginální; mezi oběma leží mezipole, ohraničeno na jedné
straně paramediánní a na druhé paramarginální řadou papill.

Hirudinea čítají 4 čeledi: Ichthvobdellidae, Rhyncho-
bdellidae, Herpobdellidaea Gnathobdellidae; všecky jsou
u nás zastoupeny.

Rhynchobdellidae mají dosud známých 5 rodů:

Haementaria F. de Filippi 1849.
Glossosiphonia Johnson 1816.
Placobdella R. Blanchard 1893.
Helobdella R. Blanchard 1896.
Hemiclepsis Vejdovský 1883.

Hirudinea byla ode dávna předmětem pozornosti, tak že literatura
o nich jest obrovská. Většinou se týká však Gnathobdellid a
speciálně rodu Hirudo pro jeho officinální důležitost. Morfologickych
prací podrobnějších není mnoho a zvláště ne o Rhynchobdel

vevs

anatomie musím tento výklad prohlásiti za nesprávný a rozeznávám s Wiur-
MANEM, LEUCKARTEM, LANGEM, BLANCHARDEM a j. počet článků v jednotlivých okresích
tak, jak jsem nahoře udal. Ostatně Aráruv počítal tak bez bližšího odůvodnění,
jenom aby počet vyhověl jeho monstrósní theorii čísla 3.

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 3

lidách. Kromě později citovaných děl spadají sem Starší práce:

Bupce-ova (5), fantastická Remy Samr-Lovrova (18) a pěkná práce

OKova (16), jež však probírá jen některé partie vnitřní organisace.
Moje práce týká se druhů:

Glossosiphonia sexoculata Bergmann 1757.
Glossosiphonia heteroclita Linné 1761.
Helobdella bioculata Bergmann 1757.
Hemiclepsis tesselata O. F. Müller 1774.

Cuticula a hypodermis.

Tělo Rhynchobdellid jest zevně kryto cuticulou, která se
jeví jako bezbarvá, jasná a pružná blanka dosti tuhé a resistentní
povahy. Na břišní straně jest poněkud silnější nežli na hřbetní.

Mezi oběma hraničnými liniemi cuticuly zdá se mi, že při
velkých zvětšeních pozoruji rovnoběžně s nimi jemné pruhování,
kteréž by tu bylo výrazem vrstevnatosti cuticuly (obr. 2., 4., 5., 6.)
Taková vrstevnatost tu ovšem neznamená nic zvláštního, neboť cuticula
jest produkt hypodermálních buněk, které v jedné vrstvě pod ní
leží; také není cuticula součástí stálou, jednou pro vždy hotovou,
nesouvisí s hypodermis absolutně pevně, nýbrž zvíře ji často svléká,
při čemž pod odchlíplou starou vyloučena jest již cuticula nová, ovšem
ne dosud v definitivní síle; teprve dalším vylučováním se sesiluje,
a jest přirozeno, že následkem tohoto vývoje může se hotová cuticula
jeviti vrstevnatou. Stará cuticula se odvrhuje peristaltickými pohyby
těla, jaké u pijavek vůbec jsou obvykly. Takové svlékání děje se
u Hirudo dle udání Lrvckagrova (12) ve 3—10 dnech, a zvláště
prý hojně, je-li střevo naplněno potravou; Bourne (4) podotýká, že
doba ta jest pro různé druhy různá; pro Rhynchobdellidy
v aguariu chované pozoroval jsem dobu mezi svlékáním kratší, totiž
průměrně 2—4 dny, a kazí-li se voda, doba ta se ještě zkrátí, tak
že ve dvou dnech jsem znamenal i trojí svlečení cuticuly.

Macerací lze cuticulu odděliti od hypodermálních buněk a ob-
držeti kousky blanky, jež s plochy nejeví žádné struktury a jest pro-
vrtána četnými píchy, jimiž kožní a podkožní žlázy na venek ústí.

Pod cuticulou leží v jedné vrstvě hypodermální buňky. Tvar
jejich jest více méně cylindrický, avšak, jak již Leucxarr (12) správně
poukázal, velmi nestálý. Nejen u různých druhů, nýbrž i u téhož in-

= ne
Ne en p en ar OTA

ser

4 XX. Emil Bayer:

dividua vyskytují se rozmanité formy, přece však pro určité části těla
převládá vždy jistý typus.

Dle dosavadních udání jsou hypodermální buňky u Gnatho-
bdellid a Herpobdellid všeobecně štíhlejší než u Rhyncho-
bdellid a jsou zvláštním způsobem upraveny: směrem ku periferii
těla jsou totiž lahvicovitě züZeny, přímo pod cuticulou se však tento
krček zase náhle rozšíří a krčky sousedních buněk se tu těsně do-
týkají, tak že pod cuticulou leží souvislá plasmatická massa, z níž
hypodermální buňky visí dolů navzájem se nedotýkajíce a někdy
hluboko sahají do pojiva tělesného, které všude do mezer mezi nimi
vniká. V tomto smyslu vylíčil nejnověji poměry ty u Hirudo Brocx-
MANN (3) a podal příslušné výkresy (1. c. tab. II, obr. 7. a 8.) Pro
hypodermis Rhynchobdellid existují jedině neúplné obrazy
Bourxe-ovy (4. tab. XXVII. obr. 10., XXXIII. obr. 64.)

Přecházím k vylíčení poměrů, jaké jsem na svých praeparatech
nalezl.

U Glossosiphonia sexoculata Berg. střídají se hypo-
dermální buňky delší a kratší, štíhlejší a Širší. Průměrně obnáší
výška jejich 13—17 u a šířka 5 —7 u. Většinou leží těsně vedle sebe,
tak že na plošných horizontálních řezech vzájemným tlakem se ob-
jevují co víceboká políčka. Místy však nechávají mezi sebou dosti
značné mezery, do nichž vniká subhypodermální pojivo. Jen málo kde
se jeví směrem ku povrchu těla slabě lahvicovitě zúženy, avšak
i v tomto případě se zase přímo pod cuticulou rozšíří, tak že tu jest
vždy souvislá vrstva (obr. 3.)

Vnitřní struktura těchto buněk nebyla dosud podrobně poznána.

Ony jsou určitě differencovany ve dvě části: spodní s plasmou
zrnitou a svrchná kolmo Zihanou.

Na praeparatech barvených safraninem a světlou zelení, nebo
směsí orange G, fuchsinu S a methylové zeleně (Ehrlich-Biondi-ova
trojbarvá směs) vystupuje pod cuticulou vrstva zřetelně kolmými pruhy
prostoupená a dobře odlišená od spodní části buňky (obr. 2—6. ze).
Velkým zvětšením však zjistíme, že ostrých hranic mezi oběma vrst-
vami není, a po zbarvení methodou van Giesonovou jest patrno, že
obě znenáhla v sebe přecházejí (obr. 6.) Svrchní žíhaná vrstva zůstává
po safraninu téměř nezbarvena, jen slabě zrůžoví, pruhy její jsou
temny; po Ehrlichově směsi zbarví se světle žlutě, kdežto žíhy jsou
temně hnědé a jeví tmavší à světlejší zrnění (obr. 5.) Výška této vrstvy
zaujímá asi '/, i více výšky buňky hypodermální. Není pochybnosti,
že vrstva tato odpovídá oné, kterou BLocamanx zobrazil pro Hirudo

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhy nchobdellid. 5

medicinalis a 0 níž udává, že vznikla stykem rozšířených krčků
lahvicovitých buněk. Blíže však její struktury neudal; nejspíše proto,
že jeho praeparaty byly barveny vesměs methodou van Giesonovou
a touto se kolmé žíhání vrstvy té nejeví tak markantně, leč jen na
některých místech.

Za to vystoupí velmi ostře oběma dříve jmenovanými methodami,
a jsme-li odtud na její povahu upozorněni, beze zvláštních obtíží ji
vystihneme i po jiných methodách. Hranice buněk však v této vrstvě
nikdy nemizí, nestává tu žádného splynutí, jak by se dle Brocu-
MAnnovYcH Obrazů zdálo, nýbrž mohl jsem vždy a po veškerých
methodách sledovati je až ke cuticule.

Žíhy jsou patrně modifikované sítivo cytoplasmatické, upravené
v podélné ose.

Spodní čásť buňky jest poněkud porozšířena a obsahuje jádro.
Cytoplasma barví se safraninem růžově a vykazuje slabé zrnění. Po
methodě van Giesonově a vesuvinu objeví se v ní zrnění dosti inten-
sivně a velkým zvětšením obdržíme dojem, jakoby ona nepravidelná
zrnéčka byla uložena ve stěnách po př. uzlech síťovité struktury
(obr. 6.)

Jádro je vždycky sblíženo basi buňky; tvaru obyčejně oválního,
často — není-li buňka okolními elementy stlačena — dokonale ku-
lovitého (obr. 3. jhb). Jeho struktura jest velmi zřetelně alveolární
se vtroušenými ve stěnách zrnéčky různého tvaru a velikosti; 1 nebo
2 nucleoly v jádru přítomné jsou poměrně veliké a bývají obdány
jasným dvůrkem (obr. 5. a 6.) Kde nedostatkem místa hypodermální
buňky druhotně utrpěly změnu tvaru, ku př.: jsou sploštěny v sou-
sedství velkých hypodermálních žlaz, tam i jejich jádra nabývají
sploštělé až vřetenovitě přišpičatělé podoby.

Na břišní straně jsou hypodermální buňky poněkud odchylny.
U mladších individuí tvoří tu zcela stejnoměrnou vrstvu, dotýkají
se po celé výšce a jsou proti buňkám hřbetní strany něco kratší, za
to však širší. Měří 9—11 u výšky, a 6—1 u šířky.

Žíhaná distalní čásť jest tu však poměrně mocněji vyvinuta,
nežli na straně hřbetní; obnáší polovinu i přes polovinu výšky celé
buňky.

U starších zvířat se však tato stejnomérnost porušuje; buňky
se stávají užší a delší, oddělují se od sebe a souvisejice jen přímo
pod cuticulou trčí do subhypodermálního pojiva, které se proplétá
jejich mezerami; tvar jejich jest tu většinou zřetelně lahvicovitý a
zdá se, jakoby plasmatická substance následkem celkového zúžení se

6 XX. Emil Bayer:

velmi byla zhustila, neboť tyto tvary se ve spodní části tak silně
imbibují barvivem, že se jádra stanou dosti nezřetelna.

Ale ne všecky buňky břišní hypodermis jsou takto přeměněny.
V prohlubních mezikroužkových rýh setkáváme se s buňkami zcela
jiné formy: zde zůstávají velmi širokými, jsou však při tom jen o málo
nižší, nežli štíhlé sousední. Všecka substance má v těchto tvarech
jaksi dosti místa, jest volně rozložena, jeví se jasnou, přijímá jen
normálně barvivo, a velká ovální nebo kulovitá jádra s patrným
jadérkem ostře vystupují v jejich spodní polovině. Přehledně se jeví
tyto poměry na sagitälnich řezech.

Pro Gl. heteroclita platí tytéž poměry. Toliko nelze pře-
hlédnouti rozdíl, že hypodermální buňky tohoto druhu jsou řidčí:
nechávají mezi sebou větší mezery, a tudíž také jejich subcuticulární
rozšíření jest Širší.

U Helobdella bioculata Berg.*) jest všeobecným cha-
rakterem hypodermálních buněk hřbetní strany, že jsou nižší a Širší
a od sebe ještě vzdálenější; následkem toho jsou také jejich jádra
téměř docela zatlačena na basi, a často místo normálního kulovitého
mají tvar vejčitý, avšak delší osou položený parallelně s povrchem
těla (obr. 11.)

Změny, které vykazuje hypodermis v mezikroužkových rýhách,
jsou u H. bioculata tím nápadnější. Buňky jsou úplně sploštěly
a ke cuticule přitiskly, tak že se jejich těla jen sotva znatelně do-
vnitř vyklenují, ba místy celá řada buněk se jeví jen co stejně úzká
vrstva pod cuticulou, a nelze v ní ani rozeznati hranic jednotlivých
buněk; jen jádra, úplně až páskovitě sploštělá a těsně na vnitřní
hranici buňky stlačená, ukazují, že celá vrstva jest z jednotlivých
buněk (obr. 11. shb).

Přece však 1 za těchto poměrů jest všude žíhaná distální čásť
buněk zřetelna. Její výška jest však nepatrná, tak že v místech, kde
buňky jsou od sebe vzdáleny a jen svrchní rozšířenou částí spolu
souvisejí, odpovídá právě celé výšce této vrstvy.

*) Genericxÿm jménem „Helobdella“ odélenil R. Blanchard (2) 1896.
obecný druh „bioculata Berg“ a několik podobných exotických od rodu Glos-
sosiphonia, poněvač: „les études que nous... nous ont démontré V abondance
des espèces de petite taille et munies d’ une seule paire d’ yeux, qui sont in-
corporées actuellement dans le genre Glossosiphonia. En raison de leur grande
similitude d’ aspect, nous créons en leur faveur le genre Helobdella.“ Definice
však není dostatečna; bude nutno anatomicky rod ten zdůvodniti; Blanch. uvádí
jen: „Glossosiphonidae parvi habitus, duobus oculis praeditae, papillis segmentariis
plerumgue non conspicuis. Generis typus: Helobdella stagnalis (Linné, 1758).“

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. fl

Na břišní straně H. bioculata jsou buňky tvaru poněkud
jiného: jsou nižší a širší: Poměr tvarů na hřbetní a břišní straně jest
tedy týž jako u zkoumaných druhů rodu Glossosiphonia.

Zvláště modifikovány jsou hypodermální buňky na ploše zadní
příssavky. Hustě vedle sebe stojí tu v úzkých, dlouhých tvarech, —
některé delší, jiné kratší, — směrem do nitra těla poněkud rozšířeny.
Celek činí nepopíratelný dojem žlaznatosti, což jest asi v souhlasu se
skutečným stavem. Na ploše příssavky jest asi cuticula vydána
hojnému opotřebování; dülezitost však tohoto orgánu vyžaduje, aby
byl stále schopným funkce, aby tedy každá pohroma co nejdříve se
mohla nahraditi. Proto také sekretorická činnost hypodermälnich
buněk jest tu větší nežli na ostatních partiích těla a souhlasné s tím
se buňky ty zveličily a protáhly a jeví obsah silněji zrnitý než
ostatní.

Zcela obdobná jest změna, kterou hypodermální buňky břišní
strany prodělávají za doby pohlavnosti v té partii, ku které přiléhají
snešená vajíčka a později se zachycují mladé pijavky. Srovnáme-li je
s normálními tvary břišní hypodermis, vidíme nápadný rozdíl. Buňky
tu stojí hustě při sobé a jsou zméněny ve tvary podobné oněm na
ploše příssavky, jenom něco menší; výška bývá 15—26 u. I zde
souvisí patrně tato modifikace se zvýšením sekretorické funkce, neboť
jinde než v partii, k níž přiléhají vajíčka, nejsou buňky takto změ-
něny. V této části hypodermis vylučuje též siiz, jímž jsou vajíčka
obalena a jednak chráněna, jednak udržována pohromadě.

S naprosto odchylnými tvary se však setkáváme u rodu Hemi-
clepsis Vejd.

Mým předmětem byla Hemiclepsis tesselata O. F.
M ůll., tato z nejpodivnějších a nejinteressantnějších forem jak Hiru-
dinei, tak vůbec veškeré sladkovodní fauny, *)

Jest neobyčejně nesnadno při tomto červu, jehož celé tělo jest
téměř přeplněno hyalinní, skoro bezstrukturní pojnou substancí, zjistiti
buněčné elementy hypodermis. Nejrůznější methody jsem dlouho

*) Mimochodem podotýkám, že H. tesselata není dle mých pozorování ve
středních Čechách nikterak vzácna; kromě lokalit udaných Vrapovským (19) zjistil
jsem sám její přítomnost ve všech rybnících pražského okolí; sbíral jsem ji vých.
od Prahy v rybníce dolno-počernickém, jiho-vých. v rybnících: kundratickém,
šeberovském a hrnčířském, západně od Prahy v bašteckém i břevském; také při
exkursi, kterou Biologická sekce pražského Klubu přírodověckého podnikla do
doleního Posázaví, shledal jsem ji velmi hojnou v rybnících: Debrnÿ a Sádka
u Pyšel.

8 XX. Emil Bayer:

zkoušel bez uspokojiveho výsledku; teprve po zbarvení Heidenhai-
novým železitým haematoxylinem (konserv. sublimát + několik kapek
led. oct. kys.) obdržel jsem jasné obrazy těchto podivuhodných
poměrů.

Normální hypodermální buňky hřbetní strany dospělého zvířete
jsou na průřezu nízce vějířovitého tvaru (obr. 12.); směřují dovnitř
těla súženým koncem, v němž obyčejně těsně na basi leží vejčité
jádro, a rozšířeným krajem zevním se každá buňka samostatně po-
někud nad povrch těla klene. Buňky ty leží vedle sebe velmi volně,
obdány vůkol hyalinní substancí pojivovou. Jejich rozměry: výška asi
5 u, šířka 9 u.

Tak jsou vyvinuty v mediánní hřbetní partii těla; po obou
stranách v mezipoli (= mezi paramediännf a paramarginální řadou
papill) tvoří povrch těla několik řad podélných vrásek, a na jejich
zvýšeninách mají hypodermální buňky tvar vyšší, až opak vejčitý.

Jádra nejsou již tak sploštělá jako u předešlých a stojí namnoze
v buňce kolmo (obr. 13.) Naopak v rýhách mezi články a kroužky
jest také u H. tesselata hypodermis sploštělá, tak že buňky na-
bývají tvarů obdélníkovitých, a jádra v ose s povrchem těla parallelní
značně jsou sploštělá.

Užitou methodou zbarvila se v některých buňkách jádra celá
černě, v jiných pouze nucleoly, a tu vždy se kolem jevil světlejší
dvůrek (obr. 14.) Neschází však míst, kde struktura jádra velmi
zřetelně jeví temná zrnka různých velikostí a nepravidelných tvarů,
jichž sestavení činí dojem interposic v hrubě alveolární struktuře
(obr. 12.), tak že by poměry ty souhlasily s oněmi, jež jsem popsal
a nakreslil pro Glossosiphonia sexoculata.

V plasmě nebylo lze vystopovati zvláštní struktury; mohl jsem
toliko konstatovati, že při vějířovitých tvarech se spodní čásť v okolí
jádra barví poněkud tmavěji a rovněž tak slabý pruh po celé periferii
buňky a zvláště ve svrchních rozích. Střed buňky nad jádrem jevil se
jasnějším. Při sploštělejších tvarech jen vnější čásť se silněji zbarvila,
okolí jádra i basis zůstaly světlými.

Nápadno však jest, že ani největším zvětšením nemohl jsem
na těchto právě popsaných partiích (obr. 12. a 13.) viděti zřetelně
konturovanou cuticulu. Jest asi vyvinuta pouze co neobyčejně teninká
a jemná blanka, tak že neukazuje ani dvojí pomezné linie.

Břišní strana těla u Hemiclepsis tesselata kryta jest
buňkami, jichž samostatnost zdá se býti toliko jádry vyznačena. Jsou
velmi sploštělé a při periferii zdánlivě splývají v jedinou massu, z níž

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 9

se směrem do nitra těla klenou jednotlivé buňky jen nepatrnými
podélnými hrboulky, jichž skoro celý prostor jest vyplněn velikým
vejčitým jádrem, tak že jen slabá vrstvička plasmy je obdává. Hranic
jednotlivých buněk ani nějaké zvláštní vnitřní struktury nebylo lze
rozeznati. Za to při periferii se táhne zcela zřetelný, světlejší, úzký
proužek, patrně cuticula. Poměry této břišní hypodermis se jevily
nejlépe na praeparatech zbarvených safraninem a světlou zelení. Jádra
se jeví velmi určitě, jsou daleko světlejší než plasma a chovají ne-
velký, červeně zbarvený nucleolus a taková též drobnější zrnéčka
zvláště na periferii.

Nejpodivnější útvary však shledáváme na okrajích těla, a to jak
na hřbetní tak i na břišní straně; na této však nesahají daleko ku
středu. Hypodermální buňky nabývají tu tvarů štíhlejších až válcovitých,
jsou kolmo postaveny a většinou vynikají kuželkovitě dosti vysoko
nad povrch těla. Velké vejčité jádro leží při basi a vyplňuje skoro
celou spodní čásť buňky (obr. 14.) Protoplasma jest tu neurčitě
zrněna, v basální části kolem jádra temněji zbarvena, než na vy-
nikajícím konci vnějším. Někdy se zdá, jakoby kuželovitý vrchol jevil
strukturu přejemných proužků kolmých, k vrcholu sbíhavých. Ostatně
jsou tyto tvary velmi rozmanity.

Na přechodu marginálního pole v mezipole lze sledovati celé řady
přechodů těchto kuželovitých buněk ve výše popsané normální tvary
vejčité a vějířovité.

Zmíniti se ještě nutno, že v částech, kde jsou vyvinuty tyto
štíhlé tvary, jevila se nad nimi obyčejně ještě jemná kontura (obr. 14.);
snad tu tedy jest ve větší míře vyvinuta cuticula, ač není-li ona
kontura vyvolána vrstvičkou slizu, který často na praeparatech po-
krývá povrch těla, jak při vhození zvířete do konservační tekutiny
byl utuhnul; kloním se k tomuto druhému názoru, poněvadž sliz
takový bývá obyčejně ve vyšší vrstvě uložen v rýhách tělního povrchu,
a u Hemiclepsis skutečně není vrstvička zmíněnou konturou
ohraničená všude stejně silná, jak bychom, aspoň v jistých mezích,
požadovali pro cuticulu, nýbrž vyniklé části pokrývá jen v nepatrné
výšce, tak že tu skoro mizí, kdežto prohlubně skoro vyplňuje; po-
važoval bych ji tedy spíše za sliz, který právě zde mezi kuželovitě
vynikajícími buňkami se ve větší míře na povrchu těla udržel.

Není snadno utvořiti si správnou představu o významu a funkci
této zvláštní modifikace hypodermálních buněk. Vrátím se k tomuto
předmětu ještě při pozdější příležitosti.

Ve všech právě popsaných útvarech hypodermis H. tesselata

10 XX. Emil Bayer:

postrádáme patrné stopy po nějaké zevní žíhané části buněk, jakou
jsme nalezli u Glossosiphonii a Helobdelly. Nikde se
nejeví čásť buňky v podobném smyslu differencována ; ale ani vlastní
cuticula nevystupuje u tohoto druhu ve významu a síle obdobné
ostatním formám. Za to jest proti těmto charakterisována hypodermis
u H. tesselata zvláštní samostatností jednotlivých buněk a volností
jejich spojení. Každá buňka se klene více méně nad povrch těla
a vrcholu dospívá tento poměr v oněch kuželovitých tvarech krajů
tělních. Zdá se, že buňky jsou proti sobě navzájem výborně po-
sunovatelny.

Jest nyní otázka, jaký význam máme připsati oné svrchní kolmo
žíhané části buněk hypodermálních u Glossosiphonií a He-
lobdelly.

Nápadně podobné poměry vykazuje zrůznění, jaké VEjpovský
(22) popsal a zobrazil pro hypodermälni buňky mladých Gordiidü.
Také zde jest přímo pod cuticulou ležící čásť buněk změněna v útvar
struktury kolmo vláknité. Vejpovský ji nazval: „faserige Cuticula“
nebo „subcuticula“ (nikoliv subcuticula ve smyslu ŠCHNEIDEROVĚ à
Roupe-ové). Hotová subcuticula ku př.: u Gordius Vaeteri
jest dobře odčleněna od ostatního těla hypodermální buňky, dokud
však není ještě plně vyvinuta, není určité hranice: spíše se jeví ve
formě fibrill, spojujících vlastní těla hypodermálních buněk s cuticulou
(I. c. tab. XXVII., obr. 31.) A právě v tomto stadiu souhlasí velice
S poměry, jaké jsem konstatoval pro dospělé Glossosiphonie.
Kromě celkového zjevu mluví pro tuto podobnost i jiné důvody:

Vesvovsey udává pro Gordius Vaeteri (L c. str. 661.)
o subcuticule: „hier ist die Verbindung der Fasern mit der Cuticula
nicht intensiv, was am überzeugendstem die Schnittpartien beweisen,
auf welchen sich die Cuticula ganz abspaltet; an solchen Bildern
treten dann die Hypodermiszellen so hervor, als ob sie mit wirklichen
Wimpern besetzt würden.“ A docela stejně má se věc u Gloss o-
siphonif; kde jakymkoli vlivem se cuticula odtrhne, deje se
roztržení vždy v této žíhané části buněk, tak že její kolmá vlákénka
zůstanou na hypodermálních buňkách jako rozdřípené brvy.. Tím lze
snad též částečně vysvětliti, že tato vrstva a její struktura zůstala
dosud autorům neznámou; obyčejně totiž užíváno před konservací
zvířete omamujících prostředků, aby se nabylo exemplářů pokud možno
nestažených a nezprohýbaných; přesvědčil jsem se však, že po
takovémto působení — aspoň jistě po účinku chloralhydratu — nastane
vždy rychle částečná macerace, a skoro po celém povrchu zvířete

Hypodermis a nové smyslové oreány kožní Rhynchobdellid. 1i

se cuticula odchlipi odtrhnutim právě v subcuticulární vláknité vrstve ;
její žíhy čnící z buněk hypodermálních byly pak asi pokládány pouze
za periferní vrstvu plasmy chybnou praeparaci zdeformované v třásně,
— jejich vzhled zde tomu skutečně odpovídá, — a nedbáno jich dále.

Jiné obdoby s poměry subeuticuly Gordiů též jsou velmi
patrny a mohu úplně potvrditi theoretické náhledy, jež prof. Verov-
SKÝ 0 předmětu tom pronesl.

Není pochyby, že vlákénka jsou změněnou částí retikula plasma-
tického, jak VEJpovský se vyslovil; poměry u Glossosiphonií roz-
hodně tento názor potvrzují.

Moje důvody jsou:

1. Nelze znamenati ostré hranice mezi obojí strukturou; právě
největším zvětšením — jak jsem již uvedl — jest patrno, že retikulární
struktura spodní části buňky znenáhla přechází ve vlákna, jakoby se
tato z ní takřka vypřádala. Velice tu padá na váhu pozorování dříve
již zmíněné (str. 4.), že vlákénka nejsou hladká a bezestrukturní,
nýbrž po zbarvení Ehrlichovou směsí jeví světlejší očka i temnější
zrnka (Obr. 2., 3. 2. 20).

2. Jako u Gordiů tak i zde čím vyšší jest vláknitá čásť sub-
cuticulární, tím nižší jest vlastní tělo buňky. Tento poměr objeví se
velmi zřetelně zvláště srovnáním různých tvarů hypodermálních buněk
se hřbetní a břišní strany, pak na vrchu kroužků a v mezikroužko-
vých rýhách, jak výše bylo vylíčeno.

3. Zbarvení t. j. chemická reakce žíhané části jest od cuticu-
lární docela různá, kdežto od plasmatické jen nepatrně se liší. Tak
ku př.: safraninem a světlou zelení zbarví se cuticula přesně zeleně,
žíhaná čásť však a plasma růžově, ona poněkud jen světleji než tato.
Jasnější zbarvení to dochází právě tímto názorem, — že vlákénka jsou
změněné retikulum, — přirozeného vysvětlení; neboť v normální plasmě
jsou silněji barvitelné elementy rozloženy pravidelné v pletivu plasma-
tickém, tak že mezi nimi vznikají jasnější drobná očka; differencuje-li
se předivo plasmatické v souběžná vlákna, patrně se to děje tím,
že v jistých pruzích pletivo se stáhne, zhustí se, a jasná očka se tu
zmenší, částečně snad i zmizí; tím vzniknou temné žíhy; mezi nimi
se však prostor uvolní, poněvadž se pletivo do vlákének stáhlo, a tyto
jasné prostory podmiňují celkový jasnější vzhled takto zrůzněné
SUV

Dle mého domnění musíme spatřovati v útvaru tomto výraz
fystologické funkce. Dosud často autorové při popisu struktur zapo-

12 XX. Emil Bayer:

minaji na fysiologickou stránku, ač tato dle mého názoru musí míti
na útvary struktury vliv nejrozhodnější.

Hypodermální buňky Hirudineí mají vedle krycího hlavní úkol
sekreční. Ony vylučují cuticulu. Uvážíme-li poměrnou sílu definitivní
cuticuly a zvláště uvážíme-li, jak často se obnovuje (srovn. str. 3.),
nahlédneme, že buňky tyto vykonávají práci nemalou a to neustále.
V diferenciaci části buňky ve směru této činnosti vidím tedy výraz
Fysiologickych drah; následkem funkce nabývá struktura tvarů změ-
něných, souhlasně se směrem sekrece protáhlých a tedy co rovno-
běžná vlákénka se jevících.

Smyslové orgány.

U Hirudineí byly dosud známy dvojí smyslové orgány.

1. Na přídě těla bývá již zevně patrno 2—10 temných skvrn
pigmentových; E. H. Weser zkoumal poprve 1827. anatomicky stavbu
těchto míst a vyložil je za oči. Později se jimi zabývala celá řada
pracovníků (Leyp (13, 14), Wurmman (25, 26), MareR (15), Oka (17),
Hesse (6) a j.). Někteří jim povahu očí upirali (Carrière), novější
práce přece však ukazují, že to jsou orgány specifikované pro citlivost
světelnou.

2. Druhé smyslové orgány objevil Lerpre (14) na pyscích Hi-
rudo medicinalis. Popsal je jako pohárkovité útvary složené ze
skupin prodloužených hypodermálních buněk a správně je srovnával
s podobnými kožními orgány na pyscích a jiných částech těla ryb.
Údaje Leypicovy se potvrdily; jsou to pohárkovité orgány jaké nyní
známe v hojnosti u nižších zvířat, zvláště u červů na různých částech
těla. Wnirmax (24) nalezl, Ze se pohárky tyto neomezují u Hirudinei na
okolí úst, nýbrž jsou po celém povrchu těla rozděleny, a poněvač se
mu zdálo, že stojí vždy jen na. prvním kroužku každého článku, na-
zval je „segmental sense-organs“ ; rozeznával jich 8 podélných řad
na hřbetní a 6 na břišní straně. Aparuy (1) zjistil jejich všeobecnou
přítomnost u různých druhů a udal, že na zevnějšek vybíhají v jemné,
snadno lámavé čípky; rozeznäval při nich též pravidelnou rozlohu
v 18 podélných řadách. Ale později sám Wurrman (27) nalezl, že
pohárky se vyskytují i na ostatních kroužcích článků a že jsou bez
pořádku rozsety. Většinou se však autoři zabývali čeledí Gnatho-
bdellid, hlavně samotnou Hirudo medicinalis, tak že, ačkoliv
literatura o anatomii Hirudineí jest obrovská, nejsou podány správné

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 13

výkresy pohárkových orgánů Rhynchobdellid, a cituje se (ku
př. v Leucxarrovr (12) obraz Arárurno od Glossosiphonia
heteroclita, ačkoliv jest docela pochyben.

Proti výkladům, že pohárkové orgány Hirudineí jsou vyvinuty
pouze na určitých kroužcích, nebo že jsou sestaveny jen v jistých
podélných řadách, stanovil jsem pro druhy mnou v tom ohledu vy-
šetřované, že smyslové pohárky jsou po celém tele roztroušeny nepra-
videlne. Jsou ovšem také na segmentálních papillách, tyto však nejsou —
jak úplně s Apáthym souhlasím *) — zvláštním zvýšením pro tyto po-
hárky, nýbrž jsou to mocně svalnaté útvary (obr. 1.) sloužící (asi ve
smyslu klenutí) k závěsu dorsoventrálních svalů, jichž jisté svazky
stojí vždy na rozhraní článků, — právě asi pod papillou, která stojí
na prvním kroužku článku, — jakožto septa 1 při dospělých individuích
patrná.

Smyslové pohárky nejsou však všechny stejné velikosti ani stej-
ného tvaru. Pravidelně jsou na břišní straně řídčeji přítomny a jsou
menší nežli na hřbetní; na této se jeví zase rozdíl, že pohárky sto-
jící ve vrcholech segmentálních papill bývají větší, jsouce složeny
z více a lépe vyvinutých buněk, nežli pohárky ostatní.

Jednotlivý pohárek (obr. 2., 3., 11., Ap) představuje skupinu
protáhlých, cylindrických buněk; jsou to modifikované hypodermální
buňky, které tu dosahují značnější délky a změny své struktury. Nej-
širší jsou asi ve spodní třetině; obsah jest jasnější nežli okolních
hypodermálních buněk a jádro kulaté nebo vejčité leží pfi basi. Zü-
žené svrchní konce těchto buněk se sbíhají a prorážejí ve společném
svazečku cuticulu, každý z nich pak vybíhá v přejemný čípek, tak že
nad každým pohárkem ční z povrchu těla jemná štětička čípků; tyto
lze na živých zvířatech náležitým zvětšením velmi dobře pozorovati
zvláště na krajích těla, a užijeme-li mírné kompresse. Jsou však ne-
smírně křehky, neboť manipulací konservační a praeparační, byť nej-
opatrněji prováděnou, vždycky se ulámou; proto také až do Apirayno
zůstaly nepoznány; tento vystihl je zcela správně. Vhodnou konser-
vací a při náležité pozornosti během další praeparace podaří se téměř
vždy zachovati zřetelně aspoň base jejich, jak i Apáthy podotýká “*),
a jak ukazují obrazy VrjpovskéHo (23, str. 175) a moje (obr. 2, 3,
11, cbh).

*) Die Hautwarzen sind Stützungsapparate für die Septa ; mit Tastkegelchen
haben sie nichts zu thun.“ Apäthy (1, str. 175.).

**) I. c. str. 179. „Für Dauerpraeparate gelang es mir nur die Basaltheile
zu fixiren.“

14 XX. Emil Bayer:

Na opačném (vnitřním) konci přistupuje k pohárku silný svazek
nervových vláken, v němž lze pozorovati vtroušená jádra; celý svazek
se pod basí pohárku rozštěpuje v jednotlivé větévky a každá buňka
pohárku jest spojena s jedním vlákénkem. Veškeré buňky pohárku
jsou tedy smyslové; pohárek nemá obalných buněk plášťových, jaké
jsou známy ku př.: u dešťovek a obratlovců; přece se však odlišuje
ostře od okolních pletiv a repraesentuje se jako samostatné, dobře
specialisované tělísko,

Tvary pohárků jsou rozmanité; u Gl. sexoculata převlá-
dají (nižší a. širší (obr. 2. a’ 3.); (u (G1. "he tier'oielitGaal Eerl.
bioculata jsou štíhlé, hluboko do tělního pojiva vnořené (obr.
11. Ap, srovn. též Vrjpovský (23) str. 175). Musím popříti, že by
u GI heteroclita se jevily tak, jak je zobrazil Arárar (1);
nikdy neleží v nějaké zvláštní dutině, ani nejsou obklíčeny snad homo-
gení nějakou vrstvou, nejméně pak u druhu zmíněného, kde jsou
velmi štíhlé, úzké, jak správně prof. Vgjpovský ve své velké zoologii
vykreslil, a jak jsem podobné i pro H. bioculata shledal. Nevím
tedy, odkud AráruYy vzal onen nízký tvar a zvláště onu širokou prá-
zdnou prostoru kolem něho; připomínám tak proto, že obraz ten
přešel i do jiných děl, ku př. souborného Levckaprova (12, str. 602).

U Gl. sexoculata pozoroval jsem přímo pod pohárkem sku-
piny buněk s velkým: jádry, vybihajieich jednak ve výběžky dolů do
těla, jednak směrem k pohárku; mám je za buňky gangliové (obr. 2.
a 3. gb), jaké Wmrwax i Apéray na týchž místech popsali, Levcxarr
však nemohl nalézti.

U Hirudo vykreslil Bourxe (4, tab. XXVIII., obr. 15) štíhlé
smyslové buňky, opatřené nervovým vláknem a jednotlivě vtroušené
mezi hypodermální. Lrvckanr považuje pohárky, z nichž některé
jsou skutečně jen z nepatrného počtu buněk (Aráray udává 10—15;
já pozoroval i 6—8), za pouhé seskupení takovýchto smyslových buněk
v různém počtu a různé délky.

3. Kromě očí a hmatavých pohárků nalezl jsem však v hypo-
dermis Glossosiphonid uloženy ještě jiné, velmi významné a ve
tvaru i struktuře podivuhodné orgány, o nichž dosud nikde v litera-
tuře není zmínky.

Na dobrých praeparatech z Gl. sexoculata lze zvláště na
příčných řezech již slabším zvětšením (asi oc. 2, obj. 6 Reich.) po-
zorovati, že na hřbetní straně vybíhají z celého povrchu dosti hustě
štíhlé. nevysoké kuželky, ve své spodní části, kterou vnikají do hypo-

Hypodermis a nové smyslové orgäny koZni Rhynchobdellid. 15

dermis, rozšířené a temněji zbarvené; näpadno jest, že pod každým
kuzelkem leží nezbarvené jasné políčko s jádrem.

Podrobnějším ohledáním poznáme, že kuželek sám jest buňkou;
směřuje zúženým koncem ven z těla, a v rozšířené basi chová veliké
jádro; touto basí jest vsazen do buňky spodní, větší a širší; tato jest
ve své svrchní části, kterou obejímá buňku kuželovou, huste napříč
pruhovana ; spodní čásť její však pruhů postrádá, skoro se nebarvi,
zůstává jasnou, a v ní jest uloženo ostře ohramičené jádro zrnité
struktury.

Jest tu tedy zvláštní spojení dvou bunek. Srovnání řady obrazů
(viz tabulku) ukazuje pak, že obě buňky jsou ve svých tvarech nesmárně
proměnlivy. U svrchní lze sledovati od pravidelných, štíhlých conü
nejrozmanitější přechody až ku velmi nízkému trojúhelníku nebo
kosočtverci; spodní z nejčastějšího soudečkovitého prodělává všechny
fase ku sploštělému obdélníku nebo s různými deformacemi zase na-
opak ku tvarům úzkým, až rourovitým, někdy uprostřed ještě poněkud
zaškrceným.

Záhy seznáme, že všechny tyto tvary nejsou nahodilé, nýbrž
stojí ve vzájemném vztahu; přesvědčíme se totiž srovnáním, že kužel-
kovitá svrchní buňka jest vychlipitelna.

Vyčnívají totiž některé kuželky více a vysoko zvedají cuticulu
nad povrch těla, a to právě ony štíhlejších tvarů; jiné, forem nízkých,
sotva znatelně ji pozdvihují. A s tím zcela všeobecně souhlasí, Ze
spodní, jasné buňky štíhlých a vysokých kuželíků jsou také v Zee
ose zúůženy a prodlouženy (tedy soudečkovité, kolmo obdélníkové až
rourovité), kdežto spodní buňky nízkých kuželků jsou naopak rozší-
řeny v ploše rovnoběžné s povrchem těla (horizontalně obdelníkové až
nizce kosočtverečné).

Jest to tedy orgán složený pouze ze 2 buněk, při tom pak schopný
vykonávati jisté pohyby, nutné patrně k jeho funkci, a k vůli tomu
také meniti v jistých mezích svůj tvar.

K podrobnému studiu jeho stavby a struktury osvědčily se nej-
lépe příčné řezy z Gl. sexoculata, u níž jsou orgány ty nejhoj-
nější, největší a nejjasněji differencovány. Následující popis se týká
poměrů u tohoto druhu.

Z předu již řeknu: sorchni buňka jest smyslová, spodní svalová.

1. Struktura smyslové buňky. Smyslovou buňkou nazývám onu
svrchní, kuželkovitě vyčnívající; její eytoplasma jest velmi hustá
a barví se zvláště v nejširší části buňky, kde leží veliké jádro, velmi
intensivně. Homogeni immersí nejeví téměř ani zrnéček. Ve zúžené

16 XX. Emil Bayer:

kuželovité části jest však světlejší a užil-li jsem ještě silných ocu-
larů, zdálo se zhusta, jakoby od vrcholu sbíhalo přejemné vláknění
nebo proužkování; ovšem jsem znamenal tento zjev pouze na kužel-
cích dobře vychlípených. — Kuželková buňka jest změněná hypoder-
mální; lezit ve výši žíhané části sousedních buněk a jest pokryta
normální cuticulou, již nadzvedá v okrouhlý hrboulek, na jehož vrcholu
lze znamenati však jakési ztenčení cuticuly, a někdy se zdá, jakoby
tato byla zde kolmo žíhána, a na povrchu jeví nad míru drobounké
hrbolky; také vrchol kuželku není hladký. Lze míti za to, že cyto-
plasma tu přechází v přejemné čípky, jež prostupují cuticulou (obr.
2.a4sk).

Ovšem jsou tyto elementy i při největších zvětšeních tak ne-
patrny, že ač se leckdy zdají dosti zřetelnými, neodvažuji se 0 nich
určitě vysloviti a toliko k nim poukazuji.

Vlastní tělo smyslové buňky leží téměř vždycky ve stejné výšce
se žíhanou částí buněk hypodermálních; jen při největším vychlípení
(obr. 6.), nebo je-li celý orgán postaven na vyčnívající místo, ku př.:
na krajích těla nebo na hřbetních papillách segmentálních (obr. 1.)
vysune se výše, až pod samu hranici cuticuly, tak že celý kuželek
vyniká nad povrch.

Jádro smyslové buňky jest veliké, že tuto rozšířenou čásť její
téměř vyplňuje. Jest normálně tvaru oválního, jen málo sploštělé ve
směru kolmém na povrch těla, ostatně jest však jeho tvar podmíněn
formou okolního prostoru; při zataženém kuželku, kdy jest celá smy-
slová buňka nízká, vtiskuje se i jádro hlouběji k basi a stává se splo-
štělejším, rovněž tak, kde při kuželku třeba vychlípeném a vysokém
není pravidelného conického tvaru, nýbrž skoro cylindrický a teprve
ve své spodní části se náhle rozšíří, tak že rozšířená část je velmi
úzká (obr. 2., 2). Kde však má jádro dosti místa, stojí volně v plasmě,
tam mívá pravidelný kulovitý tvar. V jeho nitru ostře vystupuje ve-
liký nucleolus často jasným kroužkem obdaný (obr. 5. a 7. nel),
a vedle něho hrubá, nepravidelná, temně zbarvená tělíska, uložená ve
stěnách a uzlech velkookého sítiva slabě barvitelné substance.

Ehrlichovou trojbarevnou směsí, jíž se celé orgány velmi ostře
jeví, nelze však vystopovati, jak jest smyslová buňka dole (t. j. směrem
do nitra spodní, jasné buňky) zakončena. Safranin se světlou zelení
ukáže pod jádrem nejasné kontury sbíhající konvergentně do těla
spodní buňky a končící neurčitě. Přesné obrazy získal jsem však me.
thodou van Giesonovou, která i na jiné orgány Hirudineí se osvědčila
znamenitě. ï

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 17

Poznáme, že smyslová buňka dolů vysýlá výběžek (obr. 6. van):
tento se naznačenou methodou barví celý temně rudě, kdežto tělo
buňky kol jádra jen tmavě růžově, vrchol kuželku pak světle růžovým
se jeví. Tento spodní výběžek jest tenčí nežli kuželek, ne tak conický,
spíše hůlkovitého, dolů jen nepatrně a stejnoměrně se zúžujícího tvaru,
ale proměnlivého dle délky. Kde totiž jest spodní buňka nízká (za-
tažené orgány), tam také tento výběžek jest v náležitém poměru
zkrácen, a toto zkracování se děje — jak z různých stadií lze vysto-
povati — tím, že jeho basis (směrem k jádru smyslové buňky) se
rozšiřuje, a celý výběžek nabývá formy široce kuželovité (obr. 3.)
a někdy až mizí splývaje patrně úplně se středním tělem smyslové
buňky.

Máme nyní zodpověděti otázku, kam tento výběžek sahá nebo
vede, a jaký jest jeho význam ?

Lze zjistiti, že výběžek smyslové buňky postupuje dolů středem
spodní, světlé, příčně pruhované buňky a to ne hlouběji, než pokud
ono příčné pruhování sahá. Zde pak zakončuje volně zaobleným kon-
cem ; nenalezl jsem, že by se někam připínal (obr. 6. vzn).

Pokládám tento výběžek za volné nervové zakončené smyslové
buňky. Důvody podám níže při projednání funkce celého orgánu;
zatím poukazuji jen k okolnosti, že se výběžek ten barví souhlasně
jako gangliové buňky, o jichž přítomnosti pod pohárkovými orgány
jsem se výše byl zmínil (str. 14).

Spojení obou buměk. Spodní buňka, jak ze všech obrazů patrno,
obejímá buňku smyslovou se spodu až maličko nad místo, kde tato
jest právě nejširší.

Jest otázka, jak tyto obě buňky spolu souvisejí?

Náležitou odpověď podávají pouze praeparaty zbarvené methodou
van Giesonovou nebo orangí G s haematoxylinem. Tu patrno, že smy-
slová buňka nevniká sama, nebo její spodní volný nervový výběžek
snad přímo do substance buňky spodní, nýbrž že tato jest shora ka-
liskovite vyhloubena, a do této vhloubeniny vsedá smyslová buňka
svým vlastním tělem; případně jest dno kalíšku tohoto ještě protaženo
dolů v rourku, do níž zapadá spodní nervový výběžek buňky smy-
slové (obr. 6. a 8. vzn). Tento poměr se jeví zcela zřetelně dvojitými
konturami na rozhraní obou buněk.

Kromě toho se velmi zhusta, skoro typicky, setkáváme se zjevem,
že smyslová buňka ve své nejrozšířenější partii mívá části okraje 20-
bákovitě nebo kotvicovitě zpět ohnuty a tak nasedá na okraj kalíškové
prohlubně buňky spodní (obr. 6.).

Tř. mathematicko>přírodovědecká. 2

18 XX. Emil Bayer:

2. Struktura svalové buňky. Tato jest pravidelně mnohem větší,
nežli buňka smyslová, a ve svých tvarech ještě proměnlivější. Od
štíhlých, rourovitych a uprostřed ještě zúžených tvarů (obr. 1. 1—14.,
obr. 6.) nalézáme veškery přechody až k horizontálně silně sploštělým
(obr. 5.). Často však bývá také různě nepravidelně zdeformována
podléhajíc patrně tlaku okolních elementů.

Charaktery její jsou:

a) Svrchní čásť jest kalíškovitě nebo nálevkovitě vyhloubena ku
odejmutí spodního nervového výčnělku a base buňky smyslové.

b) Svrchní čásť (asi */; celé výšky) jeví intensivní, husté příčné
pruhovani.

c) Spodní čásť jest zcela jasná, zdá se homogení, hyaliní,
postrádá příčných pruhů a obsahuje kulovité nebo splostele jádro.

Tato buňka tedy vykazuje přesnou differenciaci ve 2 zcela. od-
chylně struktuované části.

Jest velmi nápadno, že se její basalní čásť nebarví žádnou z po-
užitých method. Ona jest to právě, o níž napřed (str. 15) jsem uvedl,
že vždycky vystupuje jasně pod každým kuželkem. Patrně jest ob-
sahem jejím velmi tekutá, řídká plasma. Skoro uprostřed tohoto
jasného prostoru leží jádro (obr. 1., 2., 4—6., 8. jsb), poměrně menší,
nežli jádro buňky smyslové, a tvaru také proměnlivého. Kde má
dosti místa (při orgänech asi polovychlípených), bývá pravidelně ku-
laté (obr. 1., 7, 9), jindy však bývá stlačeno ku basi a silně sploštělé
(obr. 5.), až vřetenovitě přišpičatělé. Často mívá i tvar různě hra-
natý. Jest to vždycky v souhlasu s formou okolního prostoru Má
zřetelný, dosti veliký, kulovitý nebo též protáhlý nucleolus, někdy
1 dva, a strukturu zrnitou zvláště silněji na periferii. Silnym ocu-
larem zdálo se mi, že protoplasma této jasné části jeví síťovitou, od
jádra k periferii rozbíhavou strukturu velmi jemných nitek (obr. 6., ssb).

Zcela jinak vypadá svrchní čásť této buňky. Následkem hojnosti
temných proužků jest celá dosti intensivně zabarvena. Tu nutno nej-
prve rozřešiti povahu těchto příčných pruhů, což však nikterak není
snadné.

Na příčných seriích pozorujeme při orgánech prostředně vychlí -
pených, a tudíž asi normální tvar vykazujících, dvojí zjev:

Předně proužky vycházejí od postranních stěn buňky a nepa-
trným dolů prohnutÿm obloukem jdou ke stěně hraničící se smyslovou
buňkou a jejím spodním výběžkem; zde přestávají. Proužky výše po-
stavené a jdoucí tudíž přes kratší prostor tvoří prohnutější obloučky.
Kde smyslová buňka jest hluboko vsunuta do buňky spodní, počínají

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 19

obyčejně tyto proužky na periferii o něco výše, než na hranici smy-
slové buňky a tudíž směřují průběhem svým s obou stran šikmo kon-
vergentně dolů. To vše by ukazovalo, že proužky ty jsou vlákénka,
jež by se uvnitř spodní buňky táhla od její vnější stěny ku stěnám
nálevkovité vhloubeniny, v které vsazena jest buňka smyslová. Při
orgánech úplně zatažených, kde smyslová i spodní buňka jsou splo-
štěly a velmi rozšířeny, netvoří tyto proužky již oblouků, nýbrž pro-
bíhají přímo (obr. 5.) a často činí nepopíratelný dojem napjatosti.
A jako nejvýše stojící proužky často při ponořených smyslových buň-
kách směřují shora dolů, tak zase nejníže upevněné jdou buď obloukem

opačně vyklenutým (obr. 6.) nebo přímo vzhůru a přestávají u konce

spodního výběžku buňky smyslové.

Avšak poměry nezůstanou tak jednoduchy. Pohneme-li maličko
mikrometrickým šroubem, pozorujeme, že od periferie vycházející
proužky pokračují dále do středu buňky, táhnou se zcela zřetelně
přes (nebo pod) uvnitř vloženou čásť buňky smyslové, a na opačné
straně zase jdou k periferii a v ní mizí; tak že se v mnohých pří-
padech zdá, že tyto proužky buď v kruzích nebo spirálně obíhají
kolem buňky.

Abychom zjevy ty vysvětlili, musíme nejprve rozřešiti si otázku,
jak jsou asi tyto proužky orientovány vzhledem k ose těla? Kdyby
probíhaly příčně, musely by se na sagittälnich seriich jeviti co body,
tomu však zde tak není; na sagiftálních řezech jest pozorovati týž
zjev, jako na příčných: jednak se zdají proužky od periferie vycházeti
a končiti uvnitř při stěně buňky smyslové, jednak běžeti souvisle přes
tuto ke druhému okraji, nebo snad spiralně kolem. Když tedy pozo-
rovány se 2 hledisek o 90“ odchýlených jeví týž průběh, patrno,
že tento musí býti na 2 směrech nezávislý; tudíž může býti patrně
jenom buď okružný nebo radiální.

Vysvětlerí podalo mi podrobné sledování průběhu jednotlivých
proužků a studium jejich struktury.

K vůli patrnosti podává dřevoryt č. 1. schema pozorovacího
postupu skombinované z příčného a ze sagittálního řezu. (Zevní kruh
značí obvod spodní buňky v pohledu shora; soustředný menší stěnu
nálevkovité prohlubně, třetí jen nepatrně menší stěnu smyslové buňky,
a temný střed její jádro.) !

Na příčný řez hledíme směrem šípu p. Tu při nejvyšším posta-
vení tubu v poli a se jeví hranice celého orgánu nezřetelně, ale
uprostřed viděti poměrně široké temnější a světlejší proužky. Spu-
stíme-li tubus níže (pole b), zmizí uprostřed tyto proužky a vystoupí

DE:

20 XX. Emil Bayer:

dále ku krajům, sesmykuji se takřka ku periferii; patrně tvoří tedy
oblouky vyklenuté proti pozorovateli; na místě, kde zmizely, objeví
se temné body. Ve střední poloze c zmizí první pruhy ve stěně spodní
buňky, kontury orgánu jsou ostré, uprostřed viděti průřez smyslové
buňky s jádrem, a od zevní stěny spodní buňky se objevily proužky
jiné, užší, avšak určitějších a nikoliv hladkých obrysů, probíhající
ku stěně nálevkovité prohlubně hraničící s buňkou smyslovou, buď
přímo, nebo slabě dolů prohnutým obloukem. Sestupujeme-li ještě
níže, opakuje se postup vylíčených zjevů v pořadu opačném.

Tytéž obrazy obdržíme, studujeme-li týž orgán z polohy sagit-
tální (směrem šípu s).

Kombinujíce obojí nahlédneme, že temné body viditelné z jedné
polohy (ku př. v polích à, a d,) nejsou než příčné průřezy proužků

Obr. 1.

Schema pozorovacího postupu kombinované z pohledu příčného (šíp p) a sagit-
tálního (šíp s); a, b, c, d, e, a, by, ©, dy, e, — jednotlivá zorná pole při různém
postavení tubu.

ze středního pole (c) druhé polohy, kdežto první proužky z obou
poloh se jeví stejně.

Tedy příčné proužky, jevící se na svalové buňce, nejsou všechny
totožny, nýbrž jsou tu dva různé systémy; musíme rozeznávati sou-
stavu proužků radialnich a soustavu okružních.

V radiální systém jsou orientována vlakenka, jež prostupují
vnitřek buňky spodní upínajíce se jednak na její zevní stěnu, jednak
na stěnu nálevkovité prohloubeniny, která obejímá spod buňky smyslové.

To potvrzují také plošné horizontální řezy, jaký podávám v obr. 7.

Hypodermis a nové :emyslové orgäny kožní Rhynchobdellid. 91

Veden jest ve výši asi /, celého orgánu směrem, jak na obr. 4. na-
značeno čarou a—b, že stihl jádro smyslové buňky; kolem tohoto
viděti hustou, skoro homogení hmotu plasmatickou ; kolem pak říznuta
ještě čásť spodní buňky, a tu jest znamenati, kterak od vnitřní hra-
nice obou buněk se rozbíhají paprskovitě vlákénka ku periferii buňky
obalné. Připomínám ovšem, že jest nesmírně obtížno a jen zřídka se
podaří nalézti na plošných řezech takovýto obraz: neboť průběh vlá-
kének bývá, jak jsem již vyložil, obloukovitý, a řízne-li se takový
orgán horizontálně, nemůžeme obdržeti — jak pohled ku př. na obr. 6.
nebo 8. ihned poučí — obraz radiálních vlákének, nýbrž každé vlá-
kénko bude říznuto dvakráte šikmo a jeviti se tudíž pouze co bod,
nejvýše poněkud protažený.

Zbývá vysvětliti povahu těchto vlákének.

Studium jejich struktury tu rozhoduje a spolu dotvrzuje, že tato
vlákénka tvoří systém zvláštní, jsou odchylna od oněch druhých proužků.

Nejsou totiž jako tyto hladká, na svém průběhu všude stejně
silná, nýbrž zcela zřetelně se střídají na nich slabší partie s užléčko-
vite stlustlÿmi. "Tato struktura jest po zbarvení methodou van Gieso-
novou dosti zřetelna (obr. 6. sv), rovněž jest patrna po směsi Ehrli-
chové (obr. 5.), ale zcela přesvědčivě se jeví po orangi G s haemat-
oxylinem, neboť haematoxylinem se vlákénka velmi silně tingují (obr.
8. sv). Nápadno pak jest, že stluštěniny jsou tím silnější, čím kratší
jsou vlákénka, t. j. čím zúženější jest buňka, štíhlejší (vychlípenější)
orgán; při orgánech zatažených, kde buňka jest velmi rozšířena, a vlá-
kénka dlouhá, jsou stluštěniny jen nepatrně znatelny.

Tato povaha, jakož i jejich umístění dává nám právo považovati
je za vlákénka svalová.

Tedy resumé: V fé části spodní buňky, která obejímá spodek
u volný nervový výběžek buňky smyslové, differencovala se hmota pla-
smatická v radiálně rozestavená sválová vlákénka, která spojují vnější
stěnu buňky s vnitrni nálevkovitě vchlipenou.

Jest to táž differenciace buňky, jakou vznikají podélné svaly
Lumbricidů dle líčení Vespovskéno (21, str. 331.) „Nur ein Theil
des Plasma einer Muskelkelle hat sich zu zahlreichen Muskelfasern
differenzirt, während der Zellkern unverändert im Centrum des nicht

- differenzirten Plasma persistirt.“

Poněvač na zevní stěně se upínají i dosti hluboko, směřují po-
slední z nich vzhůru ke konci nálevky a tvoří nad spodní jasnou
a nedifferencovanou částí buňky obloukovitou klenbu (obr. 5., 6.).

Tato vlákénka to tedy jsou, co jest vlastním motorem spodní

22 XX. Emil Bayer:

buňky a tím i celého orgánu; ona působí veškery zákonité změny
jejich tvaru; ona jsou činitely při vychlipování a zatahování a tudíž
podmínkou funkce celého orgánu. Smrštění jich způsobuje súžení spodní
buňky a následkem toho i súžení buňky smyslové a vysunutí kuželku
výše nad povrch těla; naopak rozpínáním jich se spodní buňka rozšíří,
tudíž v podélné ose se zkrátí a S ní se i smyslová zkracuje a stáhne
nazpět,

Proto jsem tuto spodní buňku orgánu nazval bunkou svalovou.

Zbývá však ještě druhý systém proužků. Patrno, že běží po
periferů buňky buď kruhem nebo spirálou.

Co tyto proužky znamenají? Troji jest možno: buď jsou to
vlákna samostatná přikládající se k buňce kol dokola, nebo snad
okružní ztluštěniny periferické vrstvy buňky samé, nebo konečně zjev
druhotný, vlastně stíny způsobené tím, že by povrch buňky byl okružně
zbrázděn nebo vráskován. Toto poslední odpovídá skutečnosti.

Obr. 2.
Schema stavby a vnitřní struktury dvojbuněčného, kuželkového smyslového
orgánu.

K výkladu tomu mne přivedlo pozorování, že vnější stěny sva-
lové buňky nejsou zcela hladky, nýbrž jeví nehluboké varhánkovité
zářezy. Poněvač také tyto jsou patrny na seriích kterýmkoliv směrem
vedených, patrno, že jsou po celém povrchu buňky a musí tedy také
s plochy býti nějaká stopa po nich znatelna. I přesvědčil jsem se, že
právě to jsou ony proužky. Povrch svalové buňky není tedy hladký,
nýbrž běží po něm okružné nebo spirální rýhy.

Čím jsou tyto vyvolány, vysvětlilo pozorování, že zářez na stěně
se jeví vždy tam, kde se k ní připíná radiální svalové vlákénko.
Tedy svalová vlakenka, v něž jest obsah svrchní části buňky differen-

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 23

cován, jsouce napjata, vlahují mista svých inserci poněkud dovnitř

a tím způsobují na povrchu buňky okružné vraskovant, které se v prae-
parátech jeví co druhý systém proužků příčných. —

Na základě těchto studií představuji si stavbu a vnitřní strukturu
těchto nově objevených orgánů, jak ji schematicky podávám na dřevo-
rytu č. 2.

Jest to dvojbuněčný orgán. Spodní „svalová“ jest ve svém vrcholu
nálevkovitě vhloubena, a v ní vsazena jest buňka „smyslová“ ; obě
alveolárně stavěné jádro. Smyslovä buňka vybíhá vzhůru v citlivý
kuželík, dolů vysýlá výběžek co volné zakončení nervové. Aby tato
smyslová buňka jednak mohla s úspěchem fungovati, jednak aby ne-
postrádala ochrany před vnějším porušením, může měniti poněkud
svůj tvar i své místo. K tomu cíli jest substance podpůrné buňky
spodní podivuhodným a složitým způsobem differencoväna: při basi
zůstává jádro obdané vždycky vrstvou velmi jemné sarkoplasmy, jež
má patrně úkol vyživovací pro celou buňku; neboť všechna ostatní
nad ní ležící substance se změnila ve svalová vlákénka, jež napnuty
ode stěny vnější ku vnitřní vchlípenině jsou vlastními motory celého
orgánu; svým tahem druhotně vyvolávají na povrchu té části buňky,
k níž se připínají, příčné vráskování.

Poznamenávám ještě, že na příhodně říznutých praeparátech
obdržíme někdy místa, kde se obojí systém objeví pospolu zcela zře-
telné, a probíhající tak, jak jsem vylíčil; jest proto tak dobře odlišen,
že se v té poloze okružné vrásky s radiálními vlákénky křižují ve větším
nebo menším úhlu. Jasný takový obraz podávám na obr. 6.

Zbývala by ještě otázka, v jakém pořádku stojí radiální svalová
vlákénka? Možno je trojí: nepravidelně, v kruhových etagich nad
sebou a spirálně. Zevní vráskování by s tím ovšem souhlasilo. Tuto
otázku nebylo mi možno rozřešiti; jsou tyto elementy příliš nepatrné,
než aby bylo lze rozeznati při nich určité uspořádání. Někdy se zdálo,
že zevní vrásky obíhají spirálně kolem, většinou byly však linie zcela
neurčité, ani ne souvisle kruhové, tak že dle toho bylo by nutno sou-
diti, že radiální vlákénka jsou rozestavena nepravidelně. —

Na základě této struktury a celkové stavby orgánu není nesnadno
představiti si celý process vychlipování i zatahování a spojených s tím
změn ve tvarech obou buněk. Z nesmírného počtu těchto forem, s nimiž
se v praeparátech setkáváme, lze sestaviti celou řadu od nejvyššího

“ vychlípení až do úplného skoro sploštění.

24 XX. Emil Bayer:

Pro Glossosiphonia sexoculata jest normální tvar těchto orgánů
asi takový, jaký zobrazen na obr. 4. (tabul.)

Postup změn, jaké orgán při svém fungování prodělává, naznačen
schematicky na připojených dřevorytech čís. 3—8. Vyjdeme od tvaru
č. 5. (normálního). Prodlužují-li se vlákénka, rozšiřuje se svalová
buňka nejprve ve své svrchní polovině, č. 6., spodní polovina obsahující
jádro jakoby tomuto prvnímu impulsu ještě vzdorovala, zůstává zúže-
nější. Poněvač vrchol svalové buňky sahá právě až maličko nad nej-
větší rozšíření buňky smyslové, roztahuje spolu i basi této a stahuje
ji celou dolů, následkem čehož štíhlý kuželek se stává nižším a široce

Obr. 7. Obr. 8.
Schemata změn tvaru, jež kuželkový orgán prodělává od nejvyššího vychlípení až
k úplnému zatažení.

conickým. Zároveň splošťováním svalové buňky ubývá místa spodnímu
nervovému výčnělku, a tento rozpínán rozšiřující se basí a tlačen ze
spodu zkracuje se též. Postupně vlákénka rozpínají svalovou buňku
ve stále nižší dvojkužel; smyslová buňka jsouc k ní připjata právě
asi ve střední ose, roztahuje se týmž způsobem ; obě se zkracují ve
směru kolmém a rozšiřují kruhovitě v ploše horizontální. Tak dospě-
jeme schematických tvarů č. 7. a 8. I takto mocně sploštělých nalé-
záme v praeparátech hojnost. Svalová vlákénka jsou tu skoro hladká,

Hypodermis a nove smyslové orgäny koZni Rhynchobdellid. 25

jich ztluštěniny sotva znatelny. Jádro tlakem sploštělé, přece však
zřetelnou vrstvou jasné sarkoplasmy obdané stisknuto jest k basi
buňky.

Naopak smršťují-li se vlákénka, súžuje se svalová buňka, nabývá
tvaru v kolmé ose prodlouženého, až rourovitého, dřevor. č. 4—3.,
uprostřed ještě užšího než na obou koncích, kde jednak tělo smyslové
buňky na svrchním, jednak jasná sarkoplasma s jádrem na spodním
konci nedovolují tak velké süZeni. Přirozeně se tím i smyslová buňka
se stran stiskuje, súžuje a vysoko vychlipuje, tak že konečně celá
sedí téměř na vrchu buňky svalové, kotvicovitě zahnutými kraji na
ni nasedajíc, a jen volným nervovým výčnělkem, dlouhým a štíhlým
vnikajíc do její prohlubně; její svrchní čásť jest celá přeměněna ve
štíhlý kuželek skoro válcovitý, tak že velké jádro ve střední části
buňky uložené jen nepatrnou vrstvou plasmy jest obaleno. Svalová
vlákénka spodní buňky jsou tu velikými uzlíčky poseta. — Také tyto
tvary nejsou v praeparátech vzácností.

Pozoruhodno jest, že jádra jak svalových, talk smyslových buněk
prodělávají současně změny tvarů souhlasné se změnou celého orgánu:
od kulovitých až do silně sploštělých.

Srovnání s obrazy na tabulce ukáže, že podaná schemata nejsou
sestrojena spekulativně, nýbrž že tvary jejich odpovídají skutečným
poměrům.

Nutno ještě zmíniti se o jednom zjevu: Často se na praepa-
rátech zdá, jako by příčné proužkování přesahovalo i hranice svalové
buňky a upínalo se kdesi mezi okolními hypodermálními buňkami.
bližším ohledáním se lze přesvědčiti, Ze to jest klam; jde tu pouze
o velmi silné horizontální rozšíření a sploštění svalové buňky, odpo-
vídající asi schematu dřevor. č. 8. (též tab. obr 10. pv). —

Vykládáme-li tyto orgány za smyslové, nejprve se otážeme ovšem
po jejich innervaci.

Na svých praeparátech jsem nalezl několik míst, kde ku spodní
buňce orgánu přistupují vláknité útvary vybíhající z níže položených
buněk, o jakých jsem se zmínil již při hmatových pohárcích (obr. 3.
a 4. gb).

Tvary ty se shodují s oněmi, jaké Aráruy zobrazil pod pohárky
co gangliové buňky.

Pokud zjevy ty lze vyložiti za innervaci těchto dvojbunečných
orgánů, nechci rozhodovati. —

Popsané právě orgány přítomny jsou u Glossosiphonia
sexoculata v nesmírné hojnosti. Hřbetní strana tohoto zvířete jest

innen K br.

26 XX. Emil Bayer:

jimi v pravém smyslu slova poseta; jsou tak četny, Ze často jsou
jeden od druhého oddělen jen jedinou normální hypodermální buňkou
(obr. 1., 7 a 8, 9 a 10). Jsou po celé ploše hřbetu, zdánlivě bez
pořádku, skoro stejně hustě, jen na některých místech zdají se býti
ještě skoncentrovanější, hlavně na segmentálních papillách (obr. 1.)
a pak při krajích těla. Na průřezu papilly, který kreslím, viděti jest
14 těchto orgánů; spolu jest pozorovati, že jsou proměnlivých tvarů
a že nestojí všechny přesně kolmo ku periferii, nýbrž i poněkud
v úhlu, tak že některé jsou sříznuty šikmo a buď čípek (7, 8, 14),
nebo spodní nervové výčnělky, nebo jádro spodní buňky (4, 11) jsou
odříznuty.

Z různého tvaru jejich (= různý stupeň vychlípení) patrno,
že každý orgán jest sám o sobě schopen vlastních pohybů, jak dle
struktury jeho také jest přirozeno. Obyčejně jsem je nalezl v me-
diännim hřbetním poli nižší, zataženější, kdežto na papillách a na
okrajích těla bývají vysoko vychlípeny. To souhlasí asi s celkovým
napjetím obalu tělního; při konservaci se asi ve střední partii, kde
tělo jest nejvyšší, elementy hypodermis silně napnou, čímž také sva-
lové buňky těchto orgánů se rozšíří a kuželky se stáhnou. Naproti
tomu kraje tělní často po konservaci vykazují zvlnění, patrně se tu
tedy elementy nenapínají, nýbrž naopak zhušťují a na sebe tlačí;
s tím souvisí značné súžení svalových buněk a štíhlé, daleko vyční-
vající tvary kuželků. Že tvar orgánů a zvláště svalové buňky podléhá
tlaku okolních pletiv a dle toho se mění, dokazují různé, ke straně
sešinuté, stlačené a pokroucené deformity, S nimi též nezřídka se
v praeparátech setkáváme.

Počítáme-li na sagittálních řezech, kolik asi těchto orgánů stojí
za sebou na šířku jednoho kroužku, obdržíme s překvapující hojností
číslo 10. Kromě toho variruje počet mezi 6—13. Tyto variace lze
však vysvětliti pokroucením těla, tak že by počet 10 byl normální
a správný; tvořily by tedy tyto orgány na každém kroužku hřbetní
strany 10 příčných řad.

Přejdeme-li se strany hřbetní na břišní, objeví se obraz docela
jiný, nápadně rozdílný; na celých plochách nelze tu nalézti takového
orgánu. Toliko při krajích těla přesahuje několik orgánů se strany
hřbetní i na břišní. Teprve delším prohlížením serií poznáme, že à na
celé břišná ploše jsou orgány ty přítomny, avšak jen nesmírně řídce.
Na sagittálních seriích pozorujeme, že na přídě těla jsou o málo
hojnější. — Též se zdají tyto orgány břišní strany býti tvaru nor-
málně tupějšího a menší, nežli na hřbetě. Zvláště spodní buňka sva-

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid, 27

lová jest proti smyslové malá; jádro kuželku jeví však velmi frap-
pantně strukturu hrubě alveolární. —

Přistupme nyní k poměrům u jiných druhů.

U Glossosiphonia heteroclita jest v podobě i rozloze
těchto orgánů velká shoda s Gl. sexoculata. Zdá se však, že nor-
mální tvar jejich jest u Gl. heteroclita štíhlejší. Poněvač však
heteroclita jest značně menší nežli sexoculata, jsou její orgány
relativně větší než u této. Následkem snad toho jsou také méně
četny a s tím souvisí, že na sagittálních řezech poměně dobře se jeví
pravidelné uspořádání, odpovídající patrně příčným řadám. Zvýšené
části kroužků vykazují na sagittälnich řezech u Gl. heteroclita
podobu nepravidelných, nízkých pěťiúhelnéků, dle stupně stažení a po-
kroucení těla ovšem rozmanitě zdeformovaných ; dva úhly leží na basi,
jimi souvisí s kroužky sousedními, #7 vzhůru obrácené jsou právě
vyznačeny tim, že z každého vyniká kuzelik smyslového orgánu (obr. 10).
Někdy stojí zdánlivě v jednom úhlu 2 orgány těsně shloučeny, což
však neznamená nic zvláštního, neboť příčná řada, v níž orgány stojí,
nemusí, ani nemůže býti rovná linie, poněvač télo 1 části jednotlivé
se skrucují, čímž vzájemná poloha elementů se posunuje, a mohou
jediným řezem býti stihnuty 2 orgány stojící vlastně nikoli vedle
sebe, nýbrž za sebou. "Typická rozloha zdá se mi u tohoto druhu
býti vždycky ve 3 vzhůru obrácených rozích pentagonu, a dle toho
tedy tvoří na každém kroužku 9 příčné řady, oddělené prostorami
bez orgánů; s tím příčné řezy docela souhlasí, neboť u Gl. hetero-
elita nesetkáváme se na každém příčném řezu s hojností těchto
orgánů, nýbrž jen místy narazíme na řadu jich.

U Gl. heteroclita jsou tedy tyto orgány již řidčí a ve větších
mezerách; totéž popsal jsem pro obyčejné hypodermální buňky této
specie. —

Třetí druh, u něhož jsem orgány ty zjistil, jest Helobdella
bioculata. Zde však vystupují v poloze a tvaru dosti odchylném.
Na příčných seriích jest často velmi nesnadno je nalézti; místy však
objeví se v celé řadě, což ukazuje, že jsou asi postaveny v příčných
řadách. Sagittälnf serie to potvrzují a spolu ukazují, kde tyto řady
leží; orgány tu totiž vystupují pouze na nejvyšším bodu kroužku
(obr. 11); leží tedy celá příčná řada uprostřed kroužku. Někdy místo
jednoho leží tu těsně vedle sebe orgány 2, při čemž asi platí totéž,
co výše řečeno o podobných zjevech u Gl. heteroclita.

Tvar jejich jest Helobdelly jiný, nežli u Glossosiphonií:
spodní buňka ovšem vystupuje vždycky jasně, ale jest pravidelné

28 XX. Emil Bayer:

velmi názká a široká, a příčné proužky jsou soustředěny výše (obr. 11., sb).
Souvisí to asi s tim, že smyslová buňka jest tu nápadně malá. Na-
sedá jen co nepatrná homolička na buňku svalovou, tak že nejen jest
velmi nesnadno stopovati změny tvarů jejich, nýbrž i jádro bývá
nezřetelno; jest poměrně veliké a vyplňuje malé tělo buňky tak, že
kontury obou splývají (obr. 11. nd); tím méně lze vystihnouti spodní
nervový výběžek. Že však celý orgán i jeho komponenty jsou schopny.
týchž funkcí jako u předešlých druhů, patrno nejen z celkového se-
stavení jejich a z differenciace spodní buňky ve svalovou a basální
jasnou čásť, nýbrž i ze změn tvaru; také zde nalézáme orgány jednak
sploštělejší než normálně, jednak súžené a štíhlé. Ovšem kuželky pro
svoji nepatrnost i při největším vychlípení jen pranepatrně nad povrch
těla vynikají.

Poukazuji opět, že i tu jde redukce počtu čípkových orgánů
zase souhlasně s hojností a změnou tvarů hypodermálních buněk, tak
že od Gl. sexoculata lze sledovati jaksi plynulou řadu přes GL.
heteroclita ku Hel. bioculata.

A jako v hojnosti, tak i v postavení těchto orgánů se jeví u jme-
novaných druhů souvislý postup. Neboť schematicky znázorněny vy-
padaly by ze sacittálního pohledu vyniklé části kroužků jako poly-
gony vepsané do polokruhu tak, že basální strana se rovná průměru,
ostatní jsou rozděleny na obvod polokruhu nad průměrem tím se kle-
noucího, a v jejich úhlech stojí smyslové orgány dvojbunečné.

U Helobdella bioculata jest tvar rovnoramenného éro)-
ühelniku; dva úhly absorbuje basis, třetí ční vzhůru právě nad středem
base, a zde stojí smyslový orgán. Kroužky od Gl. heteroclita
vystupují ve tvaru penčagonů; zbývají tedy 3 volné, vzhůru hledící
úhly, a v nich ční kuželky smyslových orgánů. Konečně u GI. sexo-
culata čítali jsme na sagittälnich řezech skoro vždy po 10 orgánech,
t. j. 10 úhlů, a se 2 basálními vzniká dodekagon, jehož vyklenutá
čásť jest z 11 krátkých stran a tudíž již velice zblížena oblouku,
a kuželky stojící v úhlech stran těch jsou ovšem velmi husty a tvoří
tak na povrchu každého kroužku 10 příčných řad. — Ve skutečnosti
nejsou ovšem strany těchto polygonů přímkami, nýbrž poněkud obloukem
vzhůru vyklenuty, a celý tvar ještě dále bývá zdeformován dle sta-
žení a prohybů těla. Dřevoryty č. 9., 10. a 11. podávají ideální
schema vylíčených poměrů u těchto 3 specií. —

Rozměry kuželkovitých orgänü u Gl. sexoculata jsou dle
stavu vychlípení různé.

Normální orgán jest vysoký 22 u — 28 u, z čehož na smyslovou

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 29

buňku připadá 10 u — 14 u, a kuželek vyniká nad ostatní povrch
tělní asi 0 3—5 u. Ve stavu úzce protaženém dosahuje orgán celkové
výšky kolem 35 u, z čehož asi 19 u náleží smyslové buňce, neboť
její spodní volný výčnělek nervový bývá 10—12 u.

Na obr. 2. jsou rozměry elementů tyto: celý pohárek jest zvýší
28 u, jednotlivé buňky kolem 19 x a široky 5 u, průměr jader asi 4 u.

Kuželkový organ 1: výška smyslové buňky 13 «, jádro její 4 X 7 u,
svalové buňky příčný průměr 11 u.

Kuželkový orgán 2: výška smyslové buňky 15 u, jádro její 4 X 7 u,
svalové buňky příčný průměr 9 u.

Kuželkový orgán 3: výška smyslové buňky 16 u, jádro její 4 X 5 u,
svalové buňky příčný průměr 8 u.

ï DI le |
EN / \ „m A
V VEN

Obr. 9. Obr. 10. Obr. 11"
Hel. bioculata. Gl. heteroclita. Gl. sexoculata.
Schematické znázornění zvýšených častí kroužků na sagittálních řezech a umí-
stění dvojbunečných smyslových orgánů.

V obr 3. jest největší výška pohárku hmataciho 30 u, šířka 24 u,
ústí pohárku má průměr 5 u. Dvojbuněčný organ kuželkový jest vy-
soký 25 u, z toho 14 u náleží buňce smyslové, jejíž jádro má 4 u
v průměru. Průměr kuželku jest při basi 9 «, při vrcholu 4 u. Sva-
lová buňka má průměr 14 u. Vedlejší buňka hypodermální jest 13 «
vysoká, z čehož asi 6 « zaujímá distální žíhaná čásť.

Při zatažení kuželku rozšiřuje se svalová buňka, že dosahuje až
cca. 27 u horizontálního průměru. —

Při vylíčené povaze těchto orgánů jest mi nepochopitelno, že
dosud zůstaly nepoznány autorům, kteří se studiem této skupiny
živočišné zabývali. V celém ohromném labyrintu hirudineologicke
literatury není 0 nich zmínky. —

Prohlásil jsem tyto orgány za smyslové; doufám, že z podaných
obrazů i popisu jich stavby a struktury jest oprávněnost tohoto ozna-
čení patrna a shrnuji jen ještě krátce svoje důvody:

JE Útvary ty vystupují co samostatné orgány, dobře specialiso-
vané a složené ze dvou buněk.

30 XX. Emil Bayer:

2. Leží v povrchní vrstvě těla, jen cuticulou odděleny od vněj-
šího okolí.

9. Vnější buňka vybíhá ve zúžený kuželík, vynikající nad povrch
těla. Má velké jádro struktury alveolární, a dolů vysýlá slabší, volně
zakončený výběžek, jenž se zřetelně nervově barví.

4. Nad vrcholem kuželku jest cuticula ztenčena.

5. Orgán ten jest vychlípitelný a zatažitelný; tuto svalovou
funci vykonává zvláštní buňka, která jest proto určitě differencována-

6. Orgány ty stojí vždy na místech nejvíce vyvýšených (viz
sagittální řezy), a na vyniklých plochách (hřbetní papilly, okraje těla)
jest počet jejich rozmnožen, což jest známým zjevem pro smyslové
orgány; též hmatací pohárky uložené na vrcholu: papill jsou, jak známo,
větší, (t. j. z většího počtu smyslových buněk složené), než pohárky
ostatní.

K těmto důvodům přistupují pak ještě některé, jež dosud nejsou
docela na jisto postaveny. Ku př.:

1. Kuželek zdá se jeviti ve své svrchní části kolmé, k vrcholu
sbíhavé proužky, a vrchol sám nezdá se hladkým, t. j. přesně okon-
čeným (str. 16).

2. Ztenčená cuticula nad vrcholem nemá též hladké kontury,
a zdá se býti prostoupena kolmými k vrcholu kuželku směřujícími
proužky (pory ?)

Z těchto dvou zjevů mohlo by se míti za to, Ze vrchol kuželku
jest differencován v jemné tyčinky nebo čípky prostupující cuticulou.

9. Nechybí míst, kde spodní buňka orgánu se zdá býti zvláštním
vláknem innervována (str. 25). —

Máme-li zde tedy nové smyslové orgány, jest otázka, jaký jest
poměr jejich ku dříve známým orgánům pohárkovým ?

Uvedl jsem, že pohárky jsou po těle Rhynchobdellid bez
pořádku rozsety; některé, zvláště na vyvýšených místech, jsou větší,
jiné drobnější. V postavení nových orgánů k pohárkům nenalezl jsem
žádné zákonitosti. Orgány dvojbuněčné leží i v nejbližším sousedství
pohárků (obr. 2. a 3.), a papilly, do jichž vrcholu jsou největší po-
hárky vhloubeny, jsou zároveň hustě pokryty orgány dvojbuněčnými
(obr. 1.).

Často dokonce nenechávají ani pohárku dosti místa, nýbrž vtiskují
se přímo do jeho massy, tak že pohárek bývá tím velice zdeformován.

To vše svědčí, že smyslová funkce těchto nových orgánů jest
jina, nežli funkce orgánů pohárkových.

Hypodermis a nové smyslové orgäny koZni Rhynchobdellid. 31

Theoretické üvahy.

Když jsme poznali stavbu nových orgánů kožních, spojení
a strukturu jejich částí 1 způsob jejich funkce, nemůžeme nedo-
tknouti se otázky po jejich všeobecném významu.

V tomto útvaru máme nejprimitivnejst dosud známý orgán vůbec
(definujeme-li orgán jako soubor elementü): orgán pouze ze dvou buněk,
z nichž jedna zřetelně nervově, druhá svalově jest differencována!

Neleží daleko vzpomenouti tu neuromuskulárné nauky KLEIEN-
BERGOVY (7), jenž tělům ektodermálních buněk Hydry přiřknul čin-
nost vnímavou, smyslovou, a jejich výběžkům svalovou; navrhl pak
pro buňky ty název „Neuromuskelzellen“ a označil je „als den niedrig-
sten Entwicklungszustand des Nervenmuskelsystems, in welchem eine
anatomische Sonderung der beiden Systeme in der Weise, wie sie bei
allen höheren Thieren vorkommt, noch nicht stattgefunden hat, son-
dern jede einzelne Zelle die Trägerin jener doppelten Function ist,
indem die Theile derselben die als lange Fortsátze in der Mitte der
Körperwandung verlaufen, contractil sind und als Muskel functionieren,
während der Zellkörper, von welchem sie ausgehen, der in unmittel-
barer Berührung mit dem umgebenden Medium steht, Reize leitet und
durch Uebertragung derselben auf die Fortsätze die Contractionen
dieser auslöst, d. h. als motorischer Nerv wirkt.“

Zde se tedy obojí &innost vkládá do jediné buňky. Ústroje po-
citu a pohybu jsou ovšem vždy v nejužší funkcionální závislosti
a morfologickém spojení; jest však otázka, zdali éd? substance jest obojí
funkce schopna? A s descendenčního stanoviska jest nejdůležitější,
jak se ze substancí původně indifferentnich vyvinou takové, z nichž
jedna má jen určitou a druhá zase jinou určitou funkci?

Dle neuromuskulärni theorie KLEIrNENBERGOVY existují prvotné
tvary, kde obě funkce: zůstávají v tee buňce; jen části buňky se při-
měřeně modifikují.

V popsaných právě orgánech Rhynchobdellid máme před
sebou poměr spojení elementů čivných s motorickými, jaký jistě jest
z nejprvotnejsich. Pro smyslovou funkci jest tu však přizpůsobena jedna
buňka celá; aby však mohla platně svoji funkci vykonávat, potřebuje
měniti poněkud dosah své působnosti, svoje místo a tvar. A k vy-
hovění tomuto požadavku stačí zase buňka jediná, jež s ní jest nej-
úžeji spojena a obstarává funkci svalovou: proto jest velká čásť obsahu
jejího přeměněna v kontraktilni vlákénka, a jen při bási zůstává kolem

EBS E P ES M SE a V R A n 2

32 XX. Emil Bayer:

jádra nezrůzněná sarkoplasma, patrně jen kolik ji zapotřebí k výživě
buňky.

Tedy funkcionální závislost a morfologická spojitosť obou ele-
mentů, hybného a citlivého, došla tu plného výrazu; jenže nikoliv
v jediné substanci, v jediné buňce (Kremexgere), nýbrž pro každou
funkci jest prvotni komponentou jedimá buňka zvláštní!

Kromě toho jest tu i vzájemný poměr jaksi obrácen. Poměr
svalů a nervů pojímá se tak, že nervy jsou vyvinuty, aby umožňo-
valy, resp. způsobovaly fungování (kontrakci) svalů; v tomto primi-
tivním typu dvojbuněčného orgánu však jest naopak vyvinuta buňka
zrůzněná ve svalovou, aby umožmla funkci buňky smyslové.

Odkud jde podnět působící kontrakci nebo uvolnění svalových
vlákének této buňky, nemohu dosud určiti; snad drahami, jež jsem
dříve (str. 25) naznačil. Bude tu nutno užíti speciálních method
(Golgiho a methylenové modře).

Ještě dvě otázky nutno projednati:

1. kterému smyslu máme přičísti tyto orgány, a

2. jakou korrelaci lze stanoviti mezi tvary a hojností nebo ne-
přítomností jich a biologickými zjevy života různých druhů?

1. Připsati u Evertebratü nějakému orgánu, třeba morfologicky
dosti známému, určitou smyslovou funkci není vždycky snadno, neboť
my si vůbec nemůžeme učiniti představu 0 povaze smyslového vnímání
takových tvorů. Obyčejně lze tak s jistou pravděpodobností učiniti jen
při zrakových orgánech, a ani to ne všude. U červů vůbec známé po-
hárkovité orgány jsou pokládány obecně za hmatací, resp. stojí-li
v okolí úst i za chutnací. Stavba nových orgánů dvojbuněčných neskytá
však žádného vodítka, dle něhož bychom do nich mohli aspoň S ja-
kousi pravděpodobností lokalisovati některý ze smyslů, jaké známe
pro vyšší tvorstvo.

Výkládám je tedy za apparat všeobecného kožního smyslu. Myslím
že to nejlépe souhlasí se všemi poměry jejich vyskytování se, a zvláště
srovnáme-li

2. poměry biologické. Naše domácí Rhynehobdellidy žijí
jinak nežli Herpobdella nebo Haemopis. Většinu života
ztráví v nehybné posici připevněny na spodní stranu kamenů. Gl.
sexoculata a heteroclita jsou nejváhavější; celé tělo jest
dosti tuhé, resistentní povahy, a k tomu přispívá nemálo 1 silná a pevná
cuticula jejich; hypodermální buňky jsou tu tedy nuceny vylučovati
poměrně mnoho tuhé látky a dopravovati ji z centra na povrch těla,
proto funkcionální dráhy jsou tu velmi patrny v podobě kolmo žíhané

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 33

distální části buněk, která je zvláště vysoká na místech, kde je
dána většímu opotřebování, poněvač se stále dotýká tvrdých a drsných
substratů, k nimž zvíře přiléhá. Tím je však spolu tělo s břišní strany
chráněno a proto nepotřebuje smyslových orgánů, než k ohmatávání
podložky a konstatování náhodných změn; k tomu stačí přítomné
pohárky a malý počet orgánů kuželkových. Okraje těla se však
1 v poloze zdánlivě nejklidnější jemně vlní (způsobují proud čerstvé
vody k dýchání?) čímž se trochu pozvedají do volného prostoru ;
a skutečně při krajích i na břišní straně jsou dvojbuněčné orgány
hojnější. Hřbet obrácen do volného media jest vystaven vnějším
vlivům; aby každou změnu vycítil, jest hustě pokryt orgány, které
poměrně vysoko trčí a mohou se vychlipovati, poněvač obyčejně zvíře
nikudy neprolézá, kde by snad vychlípené kuželky se poškodily;
kdyby však nebezpečí hrozilo, jsou opatřeny apparatem, který je
zatáhne do hypodermis.

Helobdella bioculata jest již pohyblivější povahy a
ohebnějšího těla. Souhlasně s tím jest cuticula slabší a hypodermální
buňky volněji spojené, od sebe vzdálenější; jejich sekretorická činnosť
nebude již tedy tak intensivní, a tudíž nejsou její dráhy (žíhaná čásť
buněk) tak markantní, přece však dobře zřetelny. Kuželkovité orgány
jsou tu však v počtu i velikosti redukovány. Jak tyto zjevy souvisí
vysvitne, srovnáme-li formy, u nichž jest vyvinut charakter právě
opačný. Jsou to Herpobdellidae a Gnathobdellidae.

Herpobdella jest výborný plavec, nevyhledává klidu, nýbrž
hbitě se proplétá kořením vodních rostlin a prolézá bahnem. O Hae-
m opis pak dosti známo, že i poměrně tuhou zemí prolézá, zvláště
v čas snášení vajec, a po deštích často opouští svoje strouhy a splavy
a plazí se daleko po pevné zemi. Tu lze míti za to, že by při tomto
způsobu života jemné kuželky neobstály; neměly-li by vzíti pohromy
při prolézání zvířete pevnějším ústředím, musely by býti téměř stále
zataženy a tudíž by neměly patřičného významu. Skutečně jsem se
přesvědčil, že u Herpobdelly a Haemopis dvojbuněčných
orgánů kuželkových není. Snad jsou zde nahrazeny oněmi smyslovými
buňkami ojediněle vtroušenými mezi hypodermální, o nichž byla
zmínka výše (str. 14).

Mezi těmito extrémy stojí co oekologický přechod podivuhodná
Hemiclepsis tesselata. Její nádherně hyalinní tělo, skoro
tekutě rosolovitou konsistencí mimovolně upomínající na medusy, jest
nadáno neobyčejnou čilostí, jako u žádné jiné Rhynchobdellidy.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 3

34 XX. Emil Bayer:

Jen po nasycení hovi si pod kameny; jinak setrvává málo na místě,
nýbrž bystře plave a rychle prolézá celým okolím, a veškery pohyby
její jeví lehkost a plynulou ohebnosť. Měkkostí skoro polotekutou
uniká zevním úrazům; cuticula, jejíž silnější vývoj by proměnlivosti
té jen škodil, jest vyvinuta nepatrně, jen co velejemná blanka,
a elementy hypodermální jsou velmi samostatné, ve spojení výborně
pohyblivém : jejich sekretorická činnosť jsouc poměrně malá nevyvolává
v plynulé substanci buněk patrných drah; u H. tesselata žíhané
části nelze nalézti.

Avšak ani dvojbuncönych kuželkových orgánů zde není. Za to
obracejí na sebe pozornost naši ony zvláštní, rozmanité tvary hypo-
dermálních buněk, jež jsem v první části této práce podrobně popsal.
Vejířovité, velké tvary hřbetní hypodermis přecházejí ke krajům ve
zvláštní vejčité až conické, které také kuželkovitě a to dosti vysoko
vynikají nad povrch těla (obr. 14) Experimentálně se snadno
můžeme přesvědčiti, jak citliva jest H. tesselata na po-
dráždění kteréhokoli místa. Dle toho bych byl nakloněn považovati
epithel této specie za poněkud modifikovaný pro smyslovou funkci,
viděti v něm jakési přechodní tvary mezi poměry u Gnatho-
a Herpobdellid na straně jedné a Glossosiphonií m
druhé.

Se stanoviska descendenčného uznáváme, že nynější Hirudinea
netvoří plynulou řadu forem, nýbrž že jsou potomky předků, kteří
oddělivše se od kmene A nnulatů přizpůsobili se životu parasiti-
ckému. Jich potomci se však částečně zase vrátili k volnému a lou-
peživému způsobu života, a všechny tyto přechody byly provázeny
vývojem adaptačních orgánů.

Nynější Hirudinea představují tedy geneticky buď několik
řad parallelních, nebo konce řad divergentnich.

Hemiclepsis tesselata četnými anatomickými 1 biologi- .
gickymi zvláštnostmi stojí poněkud mimo vlastní řadu Rhyncho-
bdellid a snad — oekologicky jistě, — mezi těmito a Gnatho-
bdellidami. V řadě Rhynchobdellid pak souhlasně s oekolo-
ckými poměry jeví se vývoj zvláštních kuželkových, dvojbuněčných
orgánů kožního smyslu od Helobdella bioculata přes Glos-
sosiphonia heteroclita ku GL sexoculata, kde jsou
nejvyvinutější a nejhojnější.

Ovšem na stanovení theorif jest můj dosavadní material příliš
malý; v každém směru bylo by nyní velice Zädoucno prozkoumati
poměry hypodermis u všech Rhynchobdellid, hlavně u exoti-

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid 35

ckých druhů rodu Helobdellaa u velikých Glossosi-
phonii a Placobdell

Žlázy.

Ke konci připojuji několik poznámek o žlazách. Týkají se:

1. rozdílu obou druhů hypodermálních žlaz,

2. uložení hlubších žlaz u Glossosiphonia sexoculata,

3. processu degenerace jader.

1. Jak jsme viděli, není pod cuticulou ležící „vrstva, jejíž pod-
statou jsou hypodermální buňky, jednoduchá, nýbrž vykazuje u Rhyn-
chobdellid aspoň 8 různých elementů. Jsou to: 1. hypodermální
buňky, 2. pojivo, 3. konce svalů, 4. hmatové pohárky, 5. kuželkové
orgány kožního smyslu, 6. pigment, 7. hypodermální žlázy a 8. vývody
žlaz hluboko v těle vnořených. U Guathobdellid k těmto
elementům (kuželky nahrazeny jednotlivě vtroušenými buňkami smy-
slovými) přistupují ještě hojné kapillary (Ray Laxkester 10. a 11.)
proplétající se přímo pod cuticulou.

Jest známo, že na povrch těla Hirudineí ústí četné pory
žlaz; z těchto jedny jsou tvaru široce lahvicovitého, rozšiřují se
nehluboko pod svým ústím a zatlačují hypodermälni buüky ke stranám.
Tyto se následkem toho silně splošťují a rovněž jejich jádra, jež pak
se jeví skoro vtisknuta ve stěnu žlázy, tak že vznikají obrazy, jakoby
náležela ku žláze samé, a jako by tato byla vícebuněčnou. Jest to
ovšem klam; jest dosti známo, že žláza taková vzniká prostým
vzrůstem jediné buňky hypodermální, a také v ní obyčejně můžeme
nalézti jádro degenerující a stlačené hluboko na basi.

Tyto žlázy se stále vyvíjejí; na praeparatech z dospělých indi-
viduí nalézáme všechny stupně přechodu normální buňky hypodermální
až k dokonale vyvinutým žlazám, sahajícím hluboko do subhypoder-
málních pletiv. Leucrarr (12, str. 558.) udává, že tyto žlázy jsou
„von ansehnlicher Grósse, Durchmesser reichlich, wie bei Haemadipsa
und Ciepsine, das Doppelte der gemeinen Epidermiszellen“; shledal
jsem však, že rozměry jejich jsou daleko větší; 6 až 8 kráte pře-
vyšují délku buněk hypodermálních.

Vedle těchto žlaz prorážejí hypodermis rourovité, dlouhé vývody
žlaz druhých; těla těchto leží velmi hluboko v téle a jejich v celém
průběhu stejně široké vývody se rozmanitě proplétají mezi pojivem
a svalstvem. Nelezi však nikdy stejně hluboko, a proto se asi

36 XX. Emil Bayer:

Leucxarr (l. ©. str. 360.) domníval, že vrchní z nich mohou býti
„den gewöhnlichen Hautdrůsen eingereiht“, poněvač rozdíly jejich
velikosti jsou vyrovnány přechodními tvary. Mám však za to, že
subhypodermální žlázy nemohou býti kladeny na roveň se žlazami hy-
podermálními, a to z důvodu, že obojí mají zcela jiné poměry jádra.

Jádro kožních žlaz vykazuje všechny stupně degenerace, tak že
v poněkud vyvinutějších žlazách jest již jen nepatrný, k basi přitisklý
zbytek (obr. 9., 72h).

Ale žlázy typu druhého, hluboko vnořené subhypodermälni,
chovají vždycky ve svém pěkně oválním těle téměř centrálně uložené,
poměrně velké, kulovité jádro, normální struktury; nikdy nejeví toto
ani stopy nějaké deformace, nebo dokonce degenerace (obr. 9., sh2).

Z toho patrno, že tyto žlázy nejsou snad jen vyvinutější žlázy
první, jak by se dle Lreucxarrem udaných „Zwischenformen“ musilo
za to míti, nýbrž že jsou to elementy od oněch rozdílné. Stejný
genetický původ jejich ovšem nepopírám. —

2. O poloze těchto žlaz není obyčejně udáno, nežli že jsou
uloženy do hlubších vrstev tělních. U Glossosiphonia sexo-
culata jsem nalezl, že vždycky sprovázejí průběh dorsoventralnich
svalů. Télem se totiž táhnou podélné svaly v mohutných svazcích
určitě sestavených, (podivno, že ani o rozdělení musculatury v těle
Hirudineí není dosud v literature vlastně podrobnějších zpráv),
tak že vyplňují většinu dutiny tělní. Pojivo a jiné elementy přirozeně
nenalézají místa, leč mezi hranicemi jednotlivých podélných svazků,
a tudy také prostupují dorsoventrální svaly, které k povrchu těla se
dichotomicky několikráte dělí. Asi pod místem, kde se děje první
rozštěpení, leží skupina několika žlaz co malý hrozen z asi 4—5 in-
dividuí. Z každé vychází vývod poměrně široký a zachovávaje stále
stejné lumen probíhá v mírných obybech podél dorsoventrálního svalu
vzhůru; když dospějí vývody do volnější prostory nade svazky po-
délných svalů, rozbíhají se od sebe, tak že neústí pohromadě, nýbrž
stejnoměrně po celém povrchu těla; teprve přímo před ústím se
vývod súží, tak že otvůrek jest nepatrný (obr. 9., ushz). —

3. Při žlazách hypodermálních, u nichž, jak jsem pravil, lze
vždycky nalézti všecky přechody až k normální buňce hypodermální,
sledoval jsem process degenerace jader, i podávám, pokud jsem jej
vystihl.

Hypodermální buňky mají, jak již na počátku této práce jsem
líčil, jádro stavěné poněkud hruběji alveolárně. Když tělo buňky
počne vzrůstati ve žlázu, současně jádro doznává změn opačného

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 37

směru: šťáva jaderná se počne z alveol vytráceti, a tyto se tedy
zmenšují, stěny jejich scvrkují, čímž jejich čemně zbarvené interposice
se sbližují ; zároveň se jádro splošťuje a stlačuje hlouběji k basi buňky
(obr. 2., jeh.) Celý tento process lze v různých stadiích sledovati, až
posléze ve žlazách dospělých jeví se přitisknuto ku spodní stěně co
velmi nepatrný úzký tvar, který jen uprostřed jest trochu vyvySen,
stále ubývá a barví se úplně temně, alveoly docela zmizely. Patrně
zbyla tu jen pevná substance (linin —- chromatin) sevrklá dohromady.
Střední zvýšení jest pak způsobeno tím, že v místě tom leží veliký,
ostře světlo lámající, jasný nucleolus.

Chování nucleolu během celého processu jest nápadné. V jádrech
normální hypodermální buňky jsem jej popsal jako veliký poměrně
a dobře patrný. Mezi tím však, co jádro degeneruje, nucleolus
v nitru jeho vystupuje stále ostřeji! Někdy se rozpadá ve 3—4 kousky,
které nedaleko od sebe ležeti zůstávají a silným lomem světla jsou
näpadny; zbytky jaderné substance kolem nich nejsou již ani patrny.

Jiných stadií jsem nepozoroval. Poněvač jest velmi obtížno, ba
někdy nemožno, při velikých zvětšeních, jaká k těmto studiím jsou
nutna, stopovati obsah určitých žláz v celé serii řezů a presvédéiti
se, zdali a jak asi zmizí poslední zbytky, nenabyl jsem o konečných
osudech jejich světla. Proto jsem dalek pokusu navázati k podanému
pozorování theoretické úvahy. —

Tato práce, jakož všechna moje studia, provedena byla v ústavu
pro zoologii, srovnávací anatomii a embryologii při české universitě,
a nepotřeboval bych ani zvláště připomínati pomoci, které se mi po-
vždy od přednosty ústavu, p. prof. Vejdovského, v tak hojné míře
dostávalo, kdybych neuvítal s radostí tuto příležitost, abych slovutnému
učiteli svému za vzácný interess a obětavou přízeň, jakou stále mi
věnoval, vyslovil svůj hluboký a uctivý dík.

Rovněž vřelé díky vzdávám p. docentu Mrázkovi za nesčetné
pokyny a stálou pomoc, kterou vždy přispíval ku zdaru mých prací.

98 XX. Emil Bayer:

Literatura.

1. Apiruy Srepx.: Analyse der äusseren Körperform der Hirudineen.
Mittheilungen a. d. zoologischen Station zu Neapel. Sv.
VIII., str. 153—232., tab. VIIIL.—IX., 1888.

2. BLaxcHaRD Raru.: Hirudinées. Viaggio del dott. A. Borelli nella
Republica Argentina e nel Paraguay. Bollettino dei Musei
di Zoologia ed Anatomia comparata della R. Universitä di
Torino. Sv. XI., čís. 263., str. 1—24., 1896.

3. BLocHmavy FR.: Die Epithelfrage bei Cestoden und Trematoden.
Se 2 tab., Hamburg, 1896.

4, BouRNE Arr. GiB.: Contributions to the Anatomy of the Hirudinea.

Quarterly Journal of Microscopical science. London. Sy.
XXIV., str. 419—506., tab. XXIV.—XXXIV., 1884.

. Bupce J.: Clepsine bioculata Savigny. Verhandlungen des natur-
historischen Vereins der preussischen Rheinlande. Roč. VI.,
str. 89—155., tab. V.— VI., 1849.

6. Hesse R.: Untersuchungen über die Organe der Lichtempfindung
bei niederen Thieren. II. u. III. Zeitschrift für wissen-
schaftliche Zoologie. Sv. XLIL, str. 527—582., 671—104.,
tab. XXVIL—XXVIII. a XXXIIL—XXXIV., 1897.

. Kreinengerg Nic.: Hydra. Leipzig, 4 tab., 1872.

8. Kowazevsxy AL.: Études biologiques sur les Clepsines. Mém. de

l Académie impériale des sciences de St. Petersbourg.
Cl. phys.-math. Sv. V., čís. 3., 15 str., 2 tab., 1897.

9. Kowauevsky Ar.: Étude sur l anatomie de ' Acanthobdella pe-
ledina. Com. prélim. Bulletin de l’ Acad. Imp. d. Sc. de

St. Pétersbourg. Sv. V., čís. 4., str. 263—274., 1896.

10. Rax Laxxesrer E.: Observations on the microscopic Anatomy
of the Medicinal Leech (Hirudo medicinalis). Zoologischer
Anzeiger. Sv. III., str. 85—90., 1880.

11. Ray Lankester E.: On intra-epithelial capillaries in the Inte-
gument of the medicinal Leech. Quarterly Journal of Mi-
croscopical Science, London. Sv. XX., str. 303—306., tab.
XXVI., 1880.

12. Leucxarr R.: Die Parasiten des Menschen und die von ihnen
herrührenden Krankheiten. Leipzig, 2. umg. Aufl., I. Bd.,
5. ef., str. 535 —-736., 1894.

15. Leypia FR.: Zur Anatomie von Piscicola geometrica mit theil-

14.

19:

IR.

18:

119

2D.

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdel'id. 39

weiser Vergleiccung anderer einheimischer Hirudineen.
Zeitschr. f. wiss. Zoologie, Leipzig. Sv. I., str. 103--134.,
tab. VIIL—X., 1849.

Leynic FR.: Die Augen und neue Sinnesorgane der Egel. Archiv
für Anatomie, Physiologie und wissenschaftliche Medicin.
Leipzig. Str. 588—605; Roč. 1861.

Marer B. L.: Beiträge zur Kenntniss des Hirudineen-Auges.
Zoologische Jahrbücher, Abtheilung für Anatomie und
Ontogenie der Thiere. Sv. V., str. 552—580, tab. XXX VII.
1892.

. Oka Asıasıro: Beiträge zur Anatomie der Clepsine. Zeitschrift

f. wiss. Zoologie. Sv. LVIIL., str. 79—151., tab. IV.—VL,
1894.

Oka Asasmo: On some new Japanese Land Leeches. Journal of
the College of Science, Imperial University, Japan. Sv.
VII., str. 1.—32., tab. XXVIIL—XXX., 1895.

Sainr-Loup Remy: Recherches sur I’ organisation des Hirudinées.
Annales sc. nat., 6° série, sv. XVIII., 127 str., tab. VI.
až XIII. 1885.

VEjpovský FR.: Vorläufige Uebersicht der bis jetzt bekannten
Anneliden Böhmens. Sitzb. d. künigl. böhm. Ges. d. Wiss.
Prag, 1874.

. Vgjpovský Fr.: System und Morphologie der Oligochaeten. Prag.

16. tab. 1884.

. VE3DovskyY Fr.: Entwicklungsgeschichtliche Untersuchungen. Mit

Atlas von 32 Taf. Prag. 1888—92.

. VEspovsky FR.: Organogenie der Gordiiden. Zugleich ein Beitrag

zur Kenntniss der Metamorphose und Biologie der Zelle.
Zeitschr. f. wiss. Zoologie. Leipzig. Sv. LVII., str. 642 až
703., tab. XXVIL— XXX. 1894.

. VEspovsky Fn.: Zoologie všeobecná 1 soustavná. Dil I. V Praze,

1897—8.

. Wuırmax Cu. O.: The external Morphology of the Leech. Procee-

dings of the Amer. Acad. of Arts and Sciences. Sv. XX.,
str. 76—87., 1 tab., 1884.

Wairmax Cm. O.: The segmental sense-organs of the Leech.
Amer. Naturalist. Sv. XVIIL., str. 1104—1109, tab. XXXIII,
1884.

40 XX. Emil Bayer:

26. Warrmax Cu. O.: The Leeches of Japan. Quarterly Journal of
Microsc. Science. London. Sv. XXVI. str. 317—416., tab.
XVIL—XXI, 1886.

27. Wurrmax Cu. O.: The metamerism of Clepsine. Festschrift für
Leuckart, 1892.

Vyklad tabulky.

Všechny obrazy jsou dle sublimatem —- led. kyselinou oct. Kon-
servovaných praeparatü kresleny pomocí nové kamery Reichertovy.
Zvětšení (kromě obr. 9.) jest Zeissova homog. immers '/,, při různých
ocularech a různé délce tubu.

Pro všechny platí tato označení: 7, 2, 3, 4,... atd. = dvoj-
buněčné, kuželkové smyslové orgány kožní; c, cuticula; cbh, čípky
buněk hmatacího pohárku; ce, cytoplasmatická (nedifferencovaná) čásť
hypodermálních buněk; dos, dorsoventrální svaly; gb, gangliové buňky :
hb, hypodermälni buňky: Ap, hmatový pohárek; jg, jádro gangliové
buňky; 44b, jádra hypodermálních buněk; Jnd, jádro smyslové buňky
kuželkového orgánu; jp, jádra buněk pojivových; js, jádro svalu;
jso, jádro svalové buňky kuželkového orgánu; jzh, jádro žlázy hypo-
dermälni; le, lacuny tělní (čásť coelomu); mb, mísní buňky (změněné
z epitheliálních z peritonea coelomu); nd, smyslová buňka dvoj-
buněčného orgánu; nel, nucleolus; os, okružné svaly; p, pojivo; pig,
pigment; ps, podélné svaly; pv, příčné vrásky na svalové buňce
kuželkového orgánu; s, svaly ; sb, svalová buňka dvojbuněčného orgánu
smyslového; shb, sploštělé hypodermální buňky v mezikroužkových
ryhäch; shz, subhypodermální žlázy; sk, smyslový kuželek dvojbuněč-
ného orgánu; ss, stěna střevní; ssb, sarkoplasma svalové buňky:
sv, svalová vlákénka radiální ve svrchní části spodní buňky dvojbu-
něčného orgánu; szh, stěna hypodermální žlázy; ushz, ústí subhypo-
.dermälnich žlaz; uzh, ústí žlázy hypodermální; vshz, vývod subhypo-
dermální žlázy; vz, vývod žlázy; ven, volné nervové zakončení smyslové
buňky; ze, žíhaná distalní čásť hypodermálních buněk (modifikované
sítivo cytoplasmatické); zh, žláza hypodermální.

Obr. 1.- 9. Glossosiphonia sexoculata Bergm.

Obr. 1. Příčný řez hřbetní papillou paramarginälni řady do-
spélého individua. Hmatovy pohárek není řezem zastizen; van Giesonovo
zbarvení, oc. 2., délka tubu 155,

Hypodermis a nové smyslové orgány kožní Rhynchobdellid. 41

Obr. 2. Partie z pravého okraje těla z análního okresu. Dvoj-
buněčné orgány vysoko vychlípeny, pod hmatovým pohärkem gan-
oliové buňky. Hypodermälni žláza zh na počátku vývoje. Ehrlich-
Biondimoe. 4, d. t. 185.

Obr. 3. Hmatový pohárek a dvojbuněčný kuželkový orgán smyslový
z marginálního pole hřbetní strany, anální okres. Ehrlich-Biondi,
OOA 185.

Obr. 4 Normální tvar dvojbuněčného smyslového orgánu se
hřbetní strany středního těla; na spodu se přikládají k němu výběžky
gangliové buňky (?) Safranin — světlá zeleň, oc. 4, d. t. 185. Čarou
a—b naznačen směr plošného řezu, jaký zobrazen v obr. 7.

Obr. 5. Dvojbun. smysl. orgán ve stavu polozataženém; svalová
buňka ve střední části horizontálně rozšířena, smyslová nízká; hřbetní
str., střední okres, mediání pole; Ehrlich-Biondi, oc. 5, d. t. 185.

Obr. 6. Týž orgán ve stavu zúženém se spodním volným za-
končením nervovým vzn v podobě dlouhého výběžku; po methode van
Giesonov&; oc. 5, d. t. 155.

Obr. 7. Horizontální plošný řez týmž orgánem ve výšce asi
!/, shora ‘jak naznačeno čarou a—b v obraze 4); van Gieson, oc. 5,
Ob. te LO

Obr. 8. Týž orgán v kolmém řezu; radiální svalová vlákénka
po zbarvení haematoxylinem a orangi G; oc. 2, d. t. 155.

Obr. 9. Příčný řez okresem středního těla, mediání pole: kom-
binovänn ze 6 za sebou násl. řezů k znázornění vzájemné polohy
elementů; Eirlich-Biondi, oc. 3, obj. 5 Reich., d. t. 135.

Obr. 10. Glossosiphonia heteroclita L. Kombinace
2 řezů se sagittälni serie; dva kroužky z análního okresu. Ehrlich-
Biondi, oc. 2, d. t. 155. |

Obr. 11. Helobdella bioculata Bergm. Kombin. dvou
sagittälnich řezů kroužkem středního těla; haematox.-orange G., oc.
2 (SE. 180%

Obr. 12.—14. Hemiclepsis tesselata O. F. M.

Obr. 12. Dvě normální hypodermální buňky mediáního pole
z dospělého individua. Železitý haematoxylin Heidenhainův, oc. 5,
det 189.

Obr. 13. Partie hypodermis se hřbetní str. z mezjpole. Heiden-
han0oc2, dt 135.

Obr. 14. Partie hypodermis se hřbetní str. z marginälnfho pole.
Heidenhain, oc. 2, d. t. 135.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1898.

A
=
X

Em Bayer: HYPODERMIS A NOVÉ SMYSL.ORG. RHYNCHOBDELLID.

Em Bayer ad nat del

Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat přírodověd. 1896

XXI.

Zur Kritik einiger Angaben über die Existenz eines
Parietalauges bei Myxine glutinosa.

Von F. K. Studnička in Prag.

(Vorgelegt den 20. Mai 1898.)

Während in einigen Abhandlungen directe Angaben von der
Existenz eines Parietalauges bei Myxine glutinosa veröffentlicht wurden,
finden andere Forscher wieder keine Spuren von Parietalorganen bei
diesem Thiere, und so ist man geneigt, was die Angaben der ersteren
betrifft, zu meinen, dass es sıch da um abnormale Fälle handelt, wenn
man nicht gleich auf einen Irrthum in der Beobachtung denken will.
Wegen der etwas wichtigeren Bedeutung des Thieres um welches es
sich handelt, ist die ganze Frage von der Existenz der Parietalor-
gane bei demselben nicht gleichgiltig.

Brarn !) gibt uns die erste positive Angabe über die Existenz
eines Parietalorganes bei Myxine: „Although I have examined many
Myxine in a better or worse state of preservation, I have only found
one in which the structure of the organ in question could be well
made out. — The Eye is a large flattened organ lying within the skull
and connected to the thalamencephalon by a short, thick solid stalk (Fig.
12. st, Pl. VII.) In the specimen under description it contained no
pigment, .. The epiphysis is here undivided into two vesicles, in
which respect it differs from the corresponding organ in Petromyzon.“

(le. Pag. 63.) Die Structur der Wände zeichnet er in seiner Big..

nab "VII:
Rerzıus der uns die erste vollständige Beschreibung des Gehirns

1) Bearp J. Morphological Studies No. I. The parietal Eye of the Cyclo
stome Fishes. Quart. Journ. Micr. Science XXIX. 1889.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1898. ! 1

2 XXI. F. K. Studnička:
von Myxine gibt,“) kann an demselben nichts von den Parietal-
organen finden.

In der tiefen Rinne zwischen den beiden massiven Hemi-
sphaeren findet er nur ein Gebilde das er als Ganglion habenulae
deuten kann (1. c. Pag. 61.) Er erwähnt den Befund Brapos, der be-
kanntlich an einem einzigen Exemplare gemacht wurde, und ist, wie
mir scheint, geneigt ihn als eine Ausnahme zu betrachten.

Auch Saxpers *) kann in seiner Monographie des Myxinegehirns
nichts von den Parietalorganen sagen. Er schreibt direct: „The epi-
physis is not developed in Myxine, and a fortiori there are no indi-
cations of the pineal or parietal eye.“

Leypie sagt‘) an einer Stelle seiner letzten Abhandlung über
die Parietalorgane: „Einer erneuten Untersuchung darf die Gattung
Myxine empfohlen werden, da meine obige Beobachtungen, die aller-
dings nur an einem einzigen Exemplar durchgeführt wurden, in grellem
Widerspruch zu dem stehen, was Bearp über Epiphysis und „Parietal
Eye“ dieses Thieres vor mir mitgeteilt hat“ (Pag. 253). Die betref-
fenden Beobachtungen sind auf der Seite 229 jener Abhandlung in
folgender Weise beschrieben: „Auf der Oberfläche des Gehirns, ent-
springend aus der erwähnten Querfurche hinter dem Zwischenhirn,
liegt ein verhältnissmässig stattliches Gebilde, welches in unserer
Frage in Betracht kommt. Fasst man die Bilder zusammen, welche
die verschiedenen Sagittalschnitte gewähren, so hat, wir wollen sagen,
der „Körper“ die Form einer ovalen Scheibe, welche mit kurzem,
dicken Stiele im Gehirn wurzelt.“ In der Tafelerklärung zu der Taf.
IV., wo er an fünf Abbildungen dieses Gebilde zeichnet, spricht er
von der „vermeintlichen Glandula pinealis,“ an einer anderen Stelle
des Textes (Pag. 230) spricht er von der Möglichkeit, dass es sich
auch um ein Lymphsäckchen handeln kann und dass dann bei
Myxine von den Parietalorganen nichts vorhanden wäre.

Auf Grundlage eigener Untersuchungen, die an drei gut conser”
virten in verschiedenen Richtungen geschnittenen Köpfen von Myxine
ausgeführt wurden, kann ich sagen, dass die Parietalorgane bei My-

2) Rerzıus „Das Gehirn und das Auge von Myxine glutinosa.“ Biolog.
Untersuchungen Neue Folge Bd. V. 1893.

9) Sınpers „Researches in the nervous system of Myxine glutinosa.“ Lon-
don 1894.

4) LeypiG „Zur Kenntniss dr Zirbel und Parietalorgane.“ Abhandl. d.
Senckenberg. Ges., Frankfurt a. M. 1896.

Zur Kritik über das Parietalauge bei Myxine glutinosa. 3

xine ganz fehlen und dass die immer noch eitirte Angabe Brarp’s
durch einen Irrthum zu erklären ist.

Jenes räthselhafte Organ, welches Brarn nur in einem Falle
finden konnte, ist, wie ich mich überzeugen konnte, nichts anderes
als der Infundibularfortsatz des Zwischenhirns. Durch einen Vergleich
der Fig. 12. Pl. VII. Bsarp’s mit der Fig. 7. Tafel XXIV. von Rerzıus
l. ec. oder mit der Fig. 1. Taf. VII der Arbeit: „Ueber die Hypophysis
von Myxine“ desselben Forschers (Biolog. Untersuchungen Bd. VII,
1895.) kann man sich davon überzeugen. Die ganze Verwechselung
ist bei der sonderbaren Form des damals noch nicht Feschriebenen
Gehirns von Myxine ganz leicht erklärlich. Bear hat wahrscheinlich
mehr oder weniger vollständig herauspreaparirte Gehirne untersucht
und nur an einem derselben ist jener Organ haften geblieben.

Jenes Gebilde von dem Leypie die Meinung ausspricht man
könnte es mit einer Glandula pinealis vergleichen, hat mit den Pa-
rietalorganen nichts zu thun, das zeigen schon die Abbildungen Lev-
pics und dafür spricht besonders auch der Umstand, dass der Stiel
des Gebildes sich mit dem Gehirne viel weiter hinten als das bei
einem Parietalorgane sein musste zu vereinigen scheint (1. c. Taf. IV.
Fig. 24a.) Das ganze Gebilde gehört nicht zu dem Gehirne, es war
das vielleicht ein etwas vergrösserter Lymphsack. Ich sehe es an
meinen Praeparaten übrigens nicht deutlich.

Das Gehirn von Myxine glutinosa besitzt keine Spur von einem
der Parietalorgane mehr.

Am nächsten dem Gehirne von Myxine steht das Gehirn von
Petromyzon. Die neuesten embryologischen Untersuchungen sprechen
zwar bekanntlich nicht gerade für eine so nahe Verwandschaft der
betreffenden Gattungen, wie sie früher angenommen wurde, doch jene
Aehnlichkeit der Gehirne lässt sich trotzdem nicht wegleugnen. Das
Gehirn von Petromyzon besitzt eine schön entwickelte Epiphyse („Or-
gane pineale“ nach meiner Nomenklatur der Parietalorgane) und ein
vor dieser aus dem Gehirndache entspringendes Parietalauge („Organe
parapinéal“), beide diese Organe sind als Sinnesorgane entwickelt;?)

5, Die Ansicht von der Homologie der Parietalorgane von Petromyzon mit
der Epiphyse und dem Parietalorga'ıe anderer Thiere besonders der Saurier habe
ich schon in meiner ersten Abhandlung über die Parietalorgane vertheidigt.
(Vergl.: „Sur les organes pariétaux de Petromyzon Planeri,“ Sitzungsber. d. kön.
Ges. d. Wiss. 1893. Pag. 35—13.) Dieselbe finde ich in der neueren Abhandlung
Leyoie’s (l. c. Pag. 247. „Zweierlei Arten von Parietalorganen.“). Doch eitirt

A XXL F.K. Studnička: Zur Kritik über das Parietalauge bei Myxine glutinosa.

die sog. Paraphyse hat hier die Form einer einfachen Ausstülpung
der medianen Membranen. Mit dem Verschlusse der Ventrikel und
dem Untergange der medianen Membranen des ganz massiven Vor-
derhirns verschwinden bei der Myxine auch die Parietalorgane.

dieser Forscher die ihm sonst bekannte Abhandlung von mir, in der dieselben
„zweierlei Arten von Parietalorganen“ unterschieden werden, bei der Gelegen-
heit nicht!

ju ray
d FAR M

k k
Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag. © a

XXII.

Ueber die intercellularen Verbindungen, den sog.
Cuticularsaum und den Flimmerbesatz der Zellen

Von F. K. Studnička in Prag.
(Mit einer Textfigur.)

(Vorgelegt den 20. Mai 1898.)

Die Verbindungen, die wir zwischen den Zellen verschiedener
Gewebe und hauptsächlich der Epithelien finden, werden in der Litte-
ratur gewöhnlich nicht gleichzeitig mit den verschiedenen „gestreiften
Cuticularsaumen“, „Stäbehensaumen“ oder den Flimmerbesätzen der
Zellen genannt. In dem Leben der Gewebe spielen zwar diese beiden
Arten von Structuren verschiedene Rollen, und doch haben die „inter-
cellularen Structuren“ und viele „Structuren der freien Fläche der
Zellen“ vom morphologischen Standpunkte betrachtet einige Eigen-
schaften gemeinschaftlich. Die Grundlage der ersteren wie der ande-
ren bilden eigentlich Fortsätze des Zellkörpers. Einige Beobachtungen,
die in der letzten Zeit publieirt wurden, lehren, dass unter gewissen
Umständen intercellulare Structuren an blossgelesten Epithelzellen
ohne weiters zu einer Structur der freien Fläche, einem ,Cuticularsaum“
sich umbilden können. Auf weitere Aehnlichkeiten wollen wir in dieser
Abhandlung hinweisen und die betreffenden Angaben aus der Litte-
ratur zusammenstellen.

Im ersten Theile unserer Abhandlung wolien wir eine kritische
Revision desselben geben, was bisher über die Intercellularstructuren,
speciell der Epithelien bekannt ist, wobei wir uns auch auf eigene
Beobachtungen stützen können. Im zweiten Theile werden die wich-
tigsten Structuren der freien Fläche der Zellen besprochen und ein
Versuch gemacht, die oft sehr von einander abweichenden Angaben

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1898. 1

2 XXII. F. K. Studnička:

aus der Litteratur zu vergleichen und endlich auch durch eigene
Beobachtungen zu vervollständigen. *)

I. Die intercellularen Verbindungen.
(Intercellularstructuren.)

Die ersten, noch wenig deutlichen Angaben über diese Bildungen
stammen von Schröx (63.), der an den Epithelzellen des Stratum
Malpighii und der Epithelialkrebse (Mensch, einige Thiere) dicke,
von Porenkanälen durchsetzte Membranen zu finden glaubte. Zu seinen
Ansichten kam er auf Grundlage von Untersuchungen an Schnittprae-
paraten. Etwas andere Bilder fand an seinen mittelst Jodserum ver-
fertisten Isolationspraeparaten Max Scaurrze, dem gewöhnlich der
Befund der Intercellularbrücken in Epithelien zugeschrieben wird.
Dieser Forscher beschrieb das, was er gesehen, in einer Mitteilung
im Centralblatt für medic. Wissenschaften (64.) und in Vrırenow’s
Archiv (645.). Er dachte sich die Zellen von Stacheln und Riffen
besetzt, die in einander hineingreifen sollten etwa wie Borsten zweier
in einander gepresster Bürsten, oder wie die „Nathzacken der Schä-
delknochen ;* er nannte sie deshalb „Stachel und Æiffzellen“ (64); **)
Er fand solche Zellen in dem Epithel der Zunge der Säugethiere
(Rind, Schaf, Mensch), in dem der ganzen Mundhöhle, der Lippen,
der Conjunctiva und in dem Stratum Malpighii der Epidermis.

Erst mehrere Jahre später wurden auf Grundlage von vollkom-
meneren Praeparaten von Rexaur (69.) und Bizzozero (71.) die Struc-
turen, die ScHRON und Scnuzrze gesehen, gedeutet. Nach ihren Be-
funden greifen die „Stacheln und Riffe“ nicht, wie etwa Zähne von

*) Ich erinnere mich hier dankbar an die Dienste, die mir bei dem Zu-
sammenstellen der in dieser Abhandlung enthaltenen Angaben aus der Litteratur
die sehr vollständige Bibliothek der zoologischen Station in Neapel geleistet hat.

**) 64b. Pag. 260 beschreibt er sie in folgender Weise: „Jede Zelle ist an
ihrer Oberfläche über und über mit Borsten und Stacheln bedeckt, welche so
dicht stehen, dass die Zwischenräume zwischen ihnen nicht breiter sind als ihre
Dicke beträgt. Mit diesen Fortsätzen greifen die Zellen ineinander wie zwei mit
Borsten ineinander gepresste Bürsten.“ „Aber nicht alle Fortsätze sind haarför-
mig, manche gleichen schmalen Riffen oder Leisten.“ An Schnittpraeparaten findet
Max Scuurrze folgende Verhältnisse (l. c. Pag. 260): „Statt einer einfachen oder
doppelten Grenzcontouren, wie sie die oberflächlicheren Zellen abmarken, sind
hier“ (Stratum Malpighii d. Rindzunge) „die Zellen begrenzt durch Strahlenkranz
d. h. durch Reihen feiner, senkrecht zur Zellenoberfläche und sehr dicht unter-
einander stehenden Linien.“

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 3

Rädern, ineinander, sondern sie berühren sich mit ihren Spitzen, und
dadurch entsteht zwischen den Zellkörpern ein System von Kanälen.
Die Abhandlung von Renaur ist mir nur nach einem Citate bei Ine
bekannt, jene von Brzzozero nach dem ausführlichen Referate Borus,
das im „Centralblatte für wissenschaftliche Medicin“ erschienen ist.
Die Sache wird darin auf folgende Weise beschrieben: „Zwischen den
intensiv gefärbten Epithelien findet sich ein feines regelmässiges Netz
von ungefärbten Kanälen, welches sämmtlichen Interstitien zwischen
den einzelnen Zellen entspricht. Diese ungefärbten Kanäle werden
durchsetzt von gefärbten starren Härchen, die, indem sie senkrecht
an der Längsachse der Kanälchen verlaufen, die gegenüberliegenden
Punkte zweier benachbarten Zellen mit einander verbinden. Diese ein-
zelnen Härchen sind von einander getrennt durch helle, klare Raume,
deren Dimensionen um das 2—3fache die Dicke der Härchen über-
treffen“ (l. c. Pag. 482.)

In der Mitte der „Härchen“, die benachbarte Zellen verbinden,
fand er feine Verdickungen, die nach ihm den Verlöthungsstellen
entsprechen sollten.

Die betreffende Structur fand Bızzozero „in fast allen geschich-
teten Pflasterepithelien, auch im Stratum corneum der Epidermis ;“
„um vieles ausgeprägter erscheint dieselbe jedoch in pathologischen
Zuständen z. B. in Kondylomen.“ (Borr's Referat, Pag. 482.)

Lorr (73) wollte eine neue Auffassung begründen, wornach die
haarförmigen Fortsätze sich nicht mit ihren Spitzen berühren resp-
verbinden sollten, sondern sich seitlich berührend an einander gleiten.
Diese Angabe hat sich nicht bestätigt. Mehrere Forscher, zuerst Herrz-
MANN (73.), dann Rasvier (75.), Marrsx *) (75), und Key & Rerzros
haben die Richtigkeit der Deutung von Bızzozero (u. Revaur) nach-
gewiesen, doch sprachen sie später nicht von sich berührenden haar-
förmigen Fortsätzen des Zellkörpers, wie dieser, sondern von wirk-
lichen intercellularen Brücken.

Das erste Object, an dem diese Structuren untersucht wurden,
waren die Epithelien, und zwar speciell die Epidermis; später fand
man sie auch an anderen Stellen, wie wir davon unten speciell be-
richten wollen, doch bildete immer die Epidermis das wichtigste Un-
tersuchungsobject bei ihrem Studium. Neben der Epidermis und den
mehrschichtigen Epithelien ectodermalen Ursprunges kann man heute
auch das Chordagewebe nennen. Wie es mir (97, 975.) zu finden

*) Nach Hermann-Schwalbe’s Jahresberichten citirt.
1*

an mr

4 XXI. F. K. Studnička :

gelungen ist, sind die betreffenden Verhältnisse hier nicht viel von
denen in den genannten Epithelien verschieden. Wenn wir uns in
folgenden Zeilen mit dem, was uns jetzt über die allgemeinen Eigen-
schaften der intercellularen Brücken bekannt ist, beschäftigen wollen,
berücksichtigen wir zuerst nur die genannten Gewebe.

Sehr bald nach ihrem Auffinden konnte F. E. Scxurze (67.)
ihr normales Vorkommen in der Epidermis der Amphibien und Fische
(Stör, Petromyzon) constatiren; er fand sie weiter an der Zunge von
Emys Europaea, doch hat er sie überall noch im Sinne Max Scaurrzes
als Zähne gedeutet. Auch LancerHaxs (73), der sie in dem Epithel
der Cornea (Säugethiere, Vögel) und ebenfalls in der Epidermis der
Amphibien gesehen hat, stand auf demselben Standpunkte. Später
wurden sie von folgenden Forschern gefunden: Leypie fand sie bei den
Urodelen (76.) bei Pleurodeles Waltlii (79) *) bei Petromyzon fluviatilis
(79b., Taf. VII., fig. 2a.) wo sie vor ihm zwar Scaurze gesehen, jedoch
unrichtig gedeutet hat, FLemmne (78, 82) bei Amphibienlarven, PrRE-
MESCHKO (79) an denselben Objecten und zwar auch in vivo; er hält sie für
„amoeboide Ausläufer“ ; Prirzuer (79., 80.) Salamandralarve, RavvreR (79.,
82.), Narera (83) bei Mollusken (Helix), PavuLrcgr (84.) Axolotl. 1.
Jahr., Carrier (85.) bei Siredon, Mrrropnaxow (84.) in der Epidermis
von Axolotl, Triton, Kaulquappen, Cobitis fossilis, Acerina cernua,
Embryonen von Schaf, Katze und Mensch. Er hat die Epidermis mit
Goldchlorid gefärbt, Rexaur (85., 87.), Ramon y Casar (86.) hat sie
in der Epidermis der Salamanderlarve, dem Epithel der Cornea und
Epithelien der Lippen studirt. Alle diese Untersuchungen zeigten
schon genügend, dass die intercellularen Verbindungen in den Epi-
thelien der Körperoberfläche wirklich allgemein verbreitet sind, so
dass wir hier die Arbeiten neueren Datums nicht speciell anzuführen
brauchen.

Allgemeines über die Intercellularbrücken.

Während der Name „Intercellularverbindungen* für verschiedene
Arten derselben anwendbar ist, so ist es doch besser diejenigen der
Epithelien (und wie neuestens gefunden wurde, auch des glatten
Muskelgewebes, des Chordagewebes etc.) mit dem Namen „Intercel-
lularbrücken“ zu bezeichnen; denn sie überbrücken hier in der That

*) Die Befunde Bızzozeros führt er nicht an, doch kommt er selbst zu
richtigen Ansichten. |

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 5

eine zwischen den benachbarten Zellkörpern sich befindende Intercel-
lularlůcke“ (Flemming’s Bezeichnung ; 78.) Prrrzxer (80.) und andere
Forscher benützen für beide diese Bildungen den Gesammtnamen
„Intercellularstructuren“ ; und auch wir können ihn bei Gelegenheit
anwenden.

Die Communicationen sind entweder fadenförmig, und zeigen
daher Isolationspraeparate Bilder von mit Stacheln bedeckten Zellen,
der „Stachelzellen“ Max Scuunzes. Ein anderesmal sind die Verbin-
dungen lamellenartisg; solche hat Sonuzze an seinen „Riffzellen“
gesehen. Lamellenartige Brücken hat sonst Prirzxer (80.) beschrieben;
weiter hat sie FLemmixe (82: Textfigur 2. B.) gefunden, auch Mırroruanow
(84.) erwähnt sie. Hierher sind wahrscheinlich auch die von Bizzozero
(85.) beschriebenen Verhältnisse zu rechnen. Dieser Forscher fand
nämlich an der Oberfläche der Zellen des Mundhöhlenepithels paral-
lele, miteinander hie und da communicirende Streifen. Sie entsprechen
lamellenartigen, sich mit einander verbindenden Intercellularbrücken
Dasselbe finde ich hie und da in dem Chordagewebe (einige Haie
Myxine?). In abnermal sich verhaltenden Partien der Epidermis, so
z. B. in derselben unterhalb der grossen Hornzähne von Myxine und
Petromyzon sind die lang ausgezogenen Brücken mehr weniger reich
verzweigt und durch seitliche Aeste mit einander verbunden.

Nach den interessanten Angaben F. E. Scnurzes (96.) sollen
bei jungen Amphibienlarven (Hyla, Rana, Pelobates, Triton) keine
einfachen von einander isolirten brückenartigen Verbindungen existiren,
sondern das, was wir an Querschnitten als Brücken zu betrachten
geneigt sind, ist nichts anderes als optische Projection der Wände
einer intercellularen Schichte von kleinen Vacuolen. Anders gesast,
bilden die lamellenartigen Brücken, da sie mit einander verbunden
sind, zwischen sich wirkliche, von allen Seiten geschlossene Vacuolen.

Was die Entstehungsweise dieser Structur betrifft, so gibt er
an, dass zwischen den Zellen ursprünglich eine zähflüssige homogene
Grenzschichte existirt, in welcher erst später die Vacuolen entstehen.
Die Vacuolen vergrössern sich und später zerreissen ihre Wände, so
dass wir erst da wirkliche Intercellular,brücken“ vor uns haben.

Ich konnte mich an jungen Larven von Triton von dem Vor-
handensein dieser Structur überzeugen. Wenn man an feinen Schnitten
eine solche Stelle auffindet, wo eine Epidermiszelle parallel mit ihrer
Oberfläche abgeschnitten ist, so sieht man sie ganz deutlich. Auch
an einer anderen Stelle des Körpers in einem anderen Gewebe habe
ich solche Vacuolen gefunden, in der Chorda nämlich (97, 97.); hier

6 XXI. F. K. Studnicka:

sieht man sie auch in ganz alten Gewebe, doch auch hier werden
ihre Wände oft zerrissen und man findet dann in dem Gewebe nur
solche einzelne fadenförmige Brücken. In meiner Arbeit (97.)
habe ich darauf nicht genügende Rücksicht genommen. Das, was
Scauzze beschreibt, darf man, wie schon FrEmmrxe in seinem Refe-
rate über seine Arbeit in Merkel-Bonnet’s Ergebnissen erwähnt, nicht
verallgemeinern.

Die Vacuolen stellen wahrscheinlich den Anfang der Intercel-
lularlücke dar, worauf ich übrigens in dieser Abhandlung noch ein-
mal zurückkommen will. Jedenfalls soviel können wir gleich hier, auf
die Angaben verschiedener Forscher und eigene Befunde uns stützend,
sagen, dass von den geschlossene Raume bildenden bis zu den ein-
fach lamellenartigen und fadenförmigen alle Formen der Intercellular-
brücken zu finden sind, und dass die zuerst angeführten sicher nicht
secundär entstanden sind.

Die Intercellularbrücken sind entweder glatt, oder man findet
einen dunkleren, die Farbstoffe stärker aufnehmenden und, wie es
scheint, festeren Knoten in ihrer Mitte. Wir sagten schon, dass Bız-
zozero einen Solchen gesehen, und für die Stelle des Contactes der
Stacheln, für eine „Verlóthunesstelle“ gehalten hat. Später hat ihn
Lorr (73.) gesehen, Raxvier (79.) hat ihn für ein elastisches Organ,
durch dessen Hilfe sich die Verbindungen verlängern und wieder ver-
kürzen können, gehalten, doch hat sich diese Theorie nicht bewährt,
da auch jene Brücken, die solcher Knoten entbehren, ganz gut dehn-
bar sind. Von anderen Forschern haben ihn EzssERG (80),*) Ipk (89.),
Rernxe (94: Taf. XXI, Fig. 1.) Conx (94.)**) und besonders Hans
Ras (97.) beschrieben oder abgebildet. Ich selbst fand diese Erschei-
nung in dem Chordagewebe sehr verbreitet und zwar auch an sehr
starken Brücken; sie fehlt nicht einmal dort, wo die lamellenartigen
Verbindungen Wände von Vacuolen darstellen. Die Knoten sind, wenn
ich mich nicht täusche, scheibenförmig in solchen Fällen, und in die
Lamellen eingelagert. (975. Taf. I, Fig. 28.)

Ganz sicher handelt es sich da um eine chemische Umwandlung
der mittleren, beiden Zellen gemeinschaftlichen Partie der plasmatischen
Brücken. Von einer Substanz, die an der Oberfläche der Brücken ausge-

*) Nach Ink (88.) citirt.

**) Findet oft „ein oder mehrere Granula in den Verlauf der Protoplasma-
brücken eingelagert“ „so dass sie hierdurch etwa entsprechend ihrer Mitte an-
geschwollen erscheinen.“ (1. c.)

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 7

schieden wäre, hat man wenigstens keine Ursache zu sprechen. Wenn
man sich vorstellen würde, dass sich die Zellen statt mit den engen
Brücken mit breiteren Flächen berühren, so würde jene veränderte
Substanz das Aussehen einer aus dem Protoplasma entstandenen, doch
beiden Zellen gemeinschaftlichen Zwischensubstanz haben.*) Ähnliche
Verdickungen wurden auch in der Mitte der pflanzlichen intercellu-
laren Verbindungen gefunden. Reıske (94.) vergleicht zuerst die Knoten
mit den Fremnmıse’schen Zwischenkörpern sich theilender Zellen, Hass
Razz bespricht diese Ansicht näher, kann jedoch mit Rene nicht
übereinstimmen (l. c. Pag. 438.). Derselbe beschreibt auch feine
Verbindungen zwischen den einzelnen Knoten ja sogar ganze zwischen
dieselben eingelagerten Membranen, vielleicht wirkliche Intercellu-
larmembranen! (Pag. 437., Taf. XIX., Fig. 1—4.)

Einige Forscher, wie Prirzxer (80.) und FLEmmrve (82.) konnten
(beide an Amphibienlarven) diese Knoten nicht finden; der erstere
gibt sogar an, dass die Mitte des Verbindungsfadens verdünnt ist.
Der Knoten entwickelt sich wirklich nicht immer; bei Petromyzon
fehlt er, wie ich finde, in der gewöhnlichen Epidermis, unterhalb der
Hornzähne tritt er jedoch regelmässig auf.

Die Frage, in welchem Verhältnisse die Intercellularbrücken zu
dem eigentlichen Plasma der Zelle und in welchem zu der Zellmem-
bran stehen, wurde verschieden beantwortet.

ScHRON (63.) hielt die von ihm gefundenen Verbindungen für Poren
in einer dicken Zellmembran. Max ScHurrzEs (64.) Ansichten enthiel-
ten nichts bestimmteres über das Verhältnis der „Stachel und Riffe*,
Bresraneckt (71.) spricht von einer deutlichen Membran, die die Sta-
cheln aussendet. Andere und zwar die meisten Forscher hielten die
Brücken für Fortsátze des Plasmas der Zelle. Hrımzmans (73.), der
an ihrem Befunde seine bekannte Theorie aufgestellt hat, hielt sie für
Trabekeln eines allgemeinen „plasmatischen Reticulums“ Ramox x OAsaL
(86.), der in ihnen jedoch hauptsächlich die später zu besprechenden
Fasern sieht, lässt sie von einer Fortsetzung der feinen Zellmembran
bedeckt sein.

Eine ganz abweichende Auffassung ist die von MasırLe Ioe, der
sie in zwei seinen Abhandlungen (88., 89.) als Fortsätze der nach
ihm eine reticuläre Structur zeigenden Zellmembran auffassen will.

*) Ist vielleicht das dünnwändige blau sich mit Haematoxylin färbende.
Wabenwerk, das aus dem Chordagewebe vieler Selachier im erwachsenen Zustande
allein zurückbleibt, (vgl. meine Arb. 975. Pag. 51.) nicht als eine solche Zwischen-
substanz aufzufassen ?

8 XXII. F. K. Studniéka:

Es sind das „des dependances de la membrane cellulaire“. „Chague
cellule est enveloppée d'une membrane; cette membrane est réticulée ;
des ponts d’entrecroisement de son réticulum partent des trabécules
de même nature qui constituent des ponts“ (Ink 88. Pag. 417.) Einen
directen Zusammenhang der Brücken mit dem eigentlichen Plasma
sieht er nicht. Ich erkläre mir das so, dass seine Zellmembran mit
dem Exoplasma der Epidermiszellen identisch ist; und diese ist oft
wirklich scharf von dem Endoplasma begrenzt. Nach Razr (97, Pag.
436.) ist die reticuläre Structur die Ide beschreibt vielleicht nur an
die Projection jener zwischen den Knoten sich befindenden Verbin-
dungen zurückzuführen. Die Bilder einer ganz analogen retieulären
Structur des Exoplasma in dem Chordagewebe erklärte ich mir durch
Projection der hier lamellenartigen Verbindungen entstanden. (Die
Schichte der intercellularen Vacuolen!)

Ie leitet seine reticulären Membranen und die Brücken der Zellen
von einer primitiven einfachen Membrane ab: „la membrane de nos
cellules jeunes est simple et présente des pointes épaissis“ (l. c.
Fig. 5.) sie theilt sich später in zwei Membranen, die in jenen
Punkten durch Intercellularbrücken in Verbindung bleiben. *)

Korumer (89., Pag. 192.) spricht sich in folgender Weise aus:
„Meiner Ansicht nach sind bei allen Oberhautzellen, die Membranen
besitzen, die Intercellularbrücken Fortsätze der Zellmembran, bei
denen dagegen, die der Membran entbehren, Verlängerungen des
Zellen-Protoplasma.“

Ich meine, dass man dasselbe mit etwas anderen Worten auch
in folgender Weise sagen kann: Wenn sich das Plasma an seiner
Oberfläche zu einer Membran verdichtet, so trifft dasselbe Schicksal
auch die von der Oberfläche ausgehenden Intercellularbrücken. In dem
Chordagewebe gehen z. B. die Brücken. von dem dichten, oft den
Charakter einer Zellmembran besitzenden Exoplasma, an dem keine
weitere Membran zu finden ist. In diesem Falle ist das frische Endo-
plasma trotz der Verbindung benachbarter Zellen miteinander nicht
in Berührung. Dasselbe gilt, wie ich mich überzeugen konnte, in

*) Ink (89.) unterscheidet drei Arten von Membranen:

1. Des membranes simples, ponctuées et communes à deux cellules adja-
centes.

2. Des membranes propres a chaque cellule mais intimement appliquées
l’une à l’autre de cellule à cellule.

3. Des membranes propres a chaque cellule et séparées une de l’autre par
un espace intercellulaire traversé par des ponts.

Ueber die intercellularcn Verlindungen u. den sog. Cuticularsaum. 9

vielen Fällen von der Epidermis (z. B. von Petromyzon, unterhalb
der Hornzähne)*). Anders kann das in anderen Fällen sein wie wir
auf einen solchen gleich hinweisen wollen:

BarruRrH beschreibt in seiner Arbeit über das Uterusepithel
(97.) näher die Zellen desselben, und findet, dass sie eine verdichtete
oberflächliche Schichte des Protoplasmas (ein Exoplasma oder eine
Krusta im Sinne F. E. Sonurzes (II., 96.)**) besitzen. Er sagt weiter
von diesem „Ich habe Gründe zu vermuthen, dass in Wirklichkeit
die Crusta nicht eine zusammenhängende Schicht ist, sondern dass
sie von Lücken durchsetzt ist, die eine Kommunikation benachbarter
Zellen durch das Hyaloplasma gestatten“ (Barfurth 1. c. Pag. 88.,
Taf XI., Fig. 4). Nach den Befunden am Uterusepithel würden die
Verbindungen also nicht von den Membranen oder ihnen analogen
Hüllen des Zellkörpers ausgehen, sondern sie gehen doch von dem
frischen Plasma der Zelle (Endoplasma) und verbinden in diesem
Falle wirklich das lebendige Plasma benachbarter Zellen.

Von einer besonderen Bedeutung sind wahrscheinlich die Fase-
rungen in den äusseren Schichten des Zellkörpers, doch sind unsere
Kenntnisse derselben bisher noch sehr beschränkt. Bei den Epidermis-
zellen (Renaur u. A.) und den Chordagewebezellen (Srupsıöra) ist diese
äusserste Schichte des Plasmas bedeutend verdichtet; Rexaur (85.)
nennt sie „Exoplasma,“ nach der Nomenklatur von F. E. Scnurze
(965.) müsste man sie entweder „Urusta“ nennen, oder es wäre das
eine wirkliche „Zellmembran“. Sie ist nämlich mit dem inneren
frischen Plasma entweder durch Übergänge verbunden, oder von ihm
scharf begrenzt, und hat dann oft das Aussehen einer aus dem Zell-
körper ausgeschiedenen Membran. Entweder ist eine sehr breite, oft
bis an den Kern reichende Schichte des Plasmas ähnlich verdichtet,
oder nur eine dünne membranartige Schichte an der Oberfläche; be-
sonders diese letztere Variabilität ist es, die mich dazu drängt die

*) In dem Chordagewebe hat das Endoplasma an meinen Praeparaten hie
und da sogar das Aussehen einer st-rnförmigen innerhalb einer festen Kapsel
(Exoplasma) liegenden selbstständigen Zelle. Wenn da auch vieles durch die
Conservation sich erklären lässt, zeugt diese letzte Erscheinung doch davon,
dass das Exoplasma sammt den von ihm ausgehenden Brücken mit dem lebenden
Plasma der Zellen wenig zu thun hat.

**) Litteraturverzeichniss 2.

10 XXII. F. K. Studnička:

Namen Æxo- und Endoplasma zu behalten und von der Benützung
des Namens ,Zellmembran“ in diesem Falle abzusehen.*)

In dem Exoplasma verlaufen lange feine Fasern, die auch in die
intereellularen Brücken eingehen und durch diese in die benachbarten
Zellen übergehen können. Oft können sie durch diese in eine dritte
Zelle übertreten. Es scheint mir, dass diese Fasern gleichzeitig im
Inneren von mehreren benachbarten Zellen ausgeschieden werden,
denn ein Einwachsen derselben von der einen Zelle in eine andere
ist kaum denkbar.

Wenn man sich an die mehrmals aufgetauchten Theorien von
intracellularen Entstehen von Bindegewebefibrillen und von elastischen
Fasern (Spurer z. B.) errinnert, so lässt sich eine gewisse Aehnlich-
keit der betreffenden Verhältnisse mit unseren Faserungen nicht ver-
leugnen. Ein Chordagewebe mit stark zerfassertem Exoplasma der
Zellen sieht z. B. bei einer schwachen Vergrösserung, bei welcher
man die Intercellularlücken noch nicht sehen kann, fast wie ein gross-
zelliges Bindegewebe (Vergl. meine Abh. 975. Taf. II. Fig. 9.). Wie
sehr aber auch die erwähnten Verhältnisse zu theoretischen Erwä-
gungen verleiten, so kann man sich doch nicht weiter einlassen; von
anderen Umständen abgesehen, ist die chemische Reaktion der Fa-
sern des Bindegewebes und der des Exoplasma ganz verschieden.
Diese Faserung mit einer filaren Structur des Protoplasmas identi-
ficiren zu wollen scheint mir nicht ganz richtig zu sein, im Inneren
der Zellen und anderswo fehlt doch diese Structur ganz sicher.

Die betreffenden Fasern **) wurden zuerst von Rasvıer (82.)
gefunden und ausführlicher beschrieben. Smerwan Derérix (83.) hat
sie jedenfalls auch gesehen, und da ihm die Mittheilung RavvreR's un-
bekannt war, hielt er sie für Fasern, die die Kerne benachbarter
Zellen verbinden sollten. Die Intercellularbrücken bestehen nach seiner
irrthümlicher Ansicht aus Bündeln solcher Fasern: „The prickles of
prickle cells are parts of fibrills forming internuclear bundles.“***)

Rexaur (85.) nennt diese Zellen verbindende Fasern „fibres uni-
tives,“ und localisirt sie in seinem Exoplasma der Zellen. Ramon x CAJAL

*) Die Schurzesche Nomenklatur, wenn sie auch von theoretischen Stand-
punkte betrachtet richtig ist, lässt sich wegen vieler, oft in demselben Gewebe
vorkommenden Uebergänge nicht immer benützen.

**) Vergleiche auch die Abhandlung von Hans Razr (97. Pag. 431—434.)

***) Er sah auch, dass die Fasern von einer Zelle durch eine andere in die
dritte übergehen können. Kine Vereinigung der Fasern in besondere Bündel
so wie er sie beschreibt existiert nicht.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 11

(86.) bringt sie in Zusammenhang mit dem Reticulum der Filarmasse
des Zellkörpers im Sinne der Fremmxe’schen Hypothese von der
Structur des Protoplasmas. Er sieht sie auch durch die Brücken von
einer Zelle zu der anderen verlaufen, und zwar sollen sie hier noch
eine Hülle besitzen: „A leur sortie de protoplasme, les fils offrent
vraisemblement une gaine émise par Venveloppe cellulaire.“ Ich bin
überzeugt, dass das nur eine aus verdicktem Plasma der Zellober-
fläche bestehende Hülle, oder anders gesagt die eigentliche plasma-
tische Brücke, in der erst die Fasern verlaufen, sein kann. (Aehnlich
Rabl, 97.)

Kromayer (92.) gelang es diese Fasern im Exoplasma der Zellen
und in den Brücken durch specielle Färbungen deutlicher darzustellen ;
auch nach ihm sollen sie in den Brücken von einer besonderen Hülle
umhüllt sein. Die Eigenschaften, die er diesen Fasern zuschreibt, die
Ausdehnungsfähigkeit und Contractilitát, wurden schon früher vor ihm
den Brücken allein zugeschrieben.

Maxicce Ine (88.) hat mit seinen Theorien von den Zellmem-
branen und den Zellbrücken, die wir oben besprochen haben, natür-
lich gewisse Schwierigkeiten, wenn er auf die „fibres unitives“ zu
sprechen kommt. „A notre avis les fibres unitives de Renaut doivent
être considerées comme des trabecules du reticulum protoplasmatique
interne, orientees dans une direction particuliere et se poursuivant
jusque dans les nodules de la membrane (1. c. Pag. 426.).

Allgemeines über die Intercellularlücken.

Was die Lücken zwischen den Zellen betrifft, so haben wir schon
oben gesagt, dass sie oft durch eine Schichte von intercellularen
kleinen Vacuolen ersetzt sind, und dass erst durch das Zerreissen
der Wände derselben weitere Lücken entstehen. Die Frage nach der
Entstehung der Lücken hängt mit einigen Fragen der Zelltheilung
zusammen, und wir kommen noch einmal auf sie zu sprechen. In
entwickelten Geweben (Epithelien, hie und da das Chordagewebe) findet
man wirkliche Intercellularlücken und zwar zwischen den ganzen
gegen einander gewendeten Flächen der benachbarten Zellen. *)

Die Breite der Lücken ist meistens ganz gering; Prirzner (80.)

*) Die in den Epithelien eindringenden feinsten Verzweigungen der sensi-
tiven Nerven verlaufen in diesen Lücken.

12 XXII. F..K. Studničko:

gibt z. B. für Salamandra ihre Weite als 1 w an. Ein anderesmal sind
sie weit, und stellen in selteneren Fällen sogar-kleine Höhlen zwischeu
den Zellen dar. Solche Fälle hat Mırrornanow (85.) beschrieben. Wie
er sagt, hat er sie in der Epidermis ganz normaler Amphibien ge-
sehen; „sie übertreffen um ein Bedeutendes manchmal die grossen
Epithelzellen des Thieres“ behauptet er. Besonders erweiterte Inter-
cellularlücken sieht man an abnormalen Stellen der Epidermis, und
zwar finde ich derartiges unterhalb der Hornzähne von Myxine und
Petromyzon, weiter in der Epidermis von Ophidium. In dem aus der
Epidermis entstehenden Schleimgewebe der Zahnanlagen (Schmelzpulpa)
der höheren Wirbelthiere sind, da die Zellen ganz locker liegen, die
Intercellularlücken enorm gross, doch füllen sie sich hier bekanntlich
mit einer schleimigen Grundsubstanz, in der dann die Zellen einge-
lagert sind. Auf diese letzteren Verhältnisse kommen wir übrigens
noch einmal zurück. Breite Intercellularlücken findet man in patho-
logischen Zuständen; doch auch davon später.

Nach der älteren Anschauungsweise sollten die Intercellular-
lücken durch eine besondere Kittsubstanz erfüllt sein. Man hat, durch
die Ergebnisse der Recrkzinénausex’schen Silbermethode verleitet,
überall die Existenz solcher Kittsubstanzen angenommen.

Arnorp (15.), der sich mit Epithelien in dieser Beziehung be-
schäftigte, wollte eine „lichte flüssige oder zähflüssige Substanz“
zwischen den Zellen finden. Prrrzxer (80.) sprach von einer „Ernäh-
rungsflüssigkeit.“ Fremume (82.) konnte an der Epidermis der Amphi-
bien nicht entscheiden „ob in den Intercellularlücken eine Flüssig-
keit oder eine anderweitige jedenfalls weiche Substanz“ sich befinde.
Mırrornaxow (84, dasselbe Object) spricht von der Lymphe, Pauricxr
(84) von einer Flüssigkeit und erwähnt die Gerinnung derselben.

Man versuchte die Frage, ob die Intercellularlücken durchgängig
sind oder nicht, durch Injectionen von Seiten des lymphatischen Sy-
stemes zu entscheiden.

Kreis (81.), Key u. Rerzius (81.) sind solche Versuche am Rete
Malpighii des Menschen, Hexze (87.) an der Epidermis der Frosch-
haut, d. Schweinrůssels, dem Epithel des Oesophagus und Nazepa
(84) an Mollusken (Helix) gelungen.

Gleichzeitig beobachtete man, dass die Lücken an überrärbten
Praeparaten immer ungefärbt bleiben (eigentlich sah das schon Bizzo-
zero); auch das zeugte davon, dass eine festere Kittsubstanz in den
Lücken nicht vorhanden sein kann, und man dachte an Lymphe als
Inhalt der Lücken.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 13

Fremmre (83., 95.) untersuchte nach ReckLisgnausen’schen Silber-
methode gefärbte Praeparate der Epidermis von Salamanderlarven
und fand, dass der Inhalt der Intercellularlücken sich gegen dieses
Reagens etwas anders als die Lymphe der Lymphgefässe oder Saft-
kanälchen verhält; sie färbt sich nämlich ziemlich intensiv. Fremminc
meint, dass die Lymphe bei dem Eintreten in das Epithel ihre Be-
schaffenheit etwas ändert, und daher die betreffende Reaktion. Eine
Kittsubstanz existirt zwischen den Zellen der betreffenden Gewebe
nicht.

Nur in dem Stratum corneum der Epidermis der Säugethiere ver-
dichtet sich, wie es scheint unter dem Einflusse des Verhornungs-
processes der Inhalt der Lücken zu einer Kittsubstanz. (Vergleiche
Hans RasL 97. Pag. 454—0.)

Die Befunde von wandernden Zellen, Leucocyten etc. in den
Intercellularlůcken sprechen ebenfalls für die Durchgängigkeit der-
selben. Schon Bizzozero (71.), der die Lücken entdeckt hat, (denn
früher dachte man an feste Verbindung der Zellen) hat solche ge-
sehen. Später hat sie PrremescHhko (80.) beschrieben, und sogar ihr
Kriechen im lebenden Gewebe beobachtet; durch das Eindringen ihrer
Körper können die soust sehr engen Lücken erweitert werden. Auch
Prirzxer (80.) und FremmixG (82.) haben sie beschrieben; der letztere
erwähnt bei Amphibienlarven auch freie Pigmentkörnchen in den
Lücken. Bei dem Kriechen müssen die Zellen die Intercellularbrücken
entweder zur Seite biegen, oder ganz zerreissen, worauf sie dann
wieder zusammenfliessen. (Fremumg 82.) Carrier (95.), der diese
Wanderzellen in den Lücken des Magenepithels fand, sagt, dass er
nach allem Suchen an keinem seiner Praeparate solche Stellen finden
konnte, die für die zweite dieser Ansichten sprechen würde; immer
waren die Brücken gut erhalten.

Die Intercellularbrücken der Epithelien sind nach unten zu mit
den Lymphbahnen des subepithelialen Bindegewebes verbunden, wie
dafür die oben erwähnten Ergebnisse der Versuche mit Injectionen
sprechen. Noch zwischen der untersten (basalen) Schichte der Zellen
der mehrschichtigen Epithelien (Epidermis) sind hie und da den inter-
cellularen analoge Lücken vorhanden. Die Zellen selbst setzen sich dann
mittelst stachelförmiger Fortsätze, die diese Lücken durchlaufen, auf das
unterliegende Bindegewebe des Corion fest. Solche Fortsätze wurden aus
der Epidermis öfters beschrieben und abgebildet. Schon F. E. Scauzze
(67.) hat sie gesehen, hält sie aber, da er noch auf dem Standpunkte
der älteren Lehre steht, für Zähne, die etwa zur Befestigung der

14 XXII F. K. Studnicka:

Epithelien dienen sollen. Auch citirt er Meıssser, der sie schon
früher gefunden haben soll. Prirzxer (80.) hat sie von Salamandra,
Mirropæanow (84.) von verschiedenen Amphibien, Paurickı (84.) von
Axolotl etc. beschrieben.

Ich selbst fand sie besonders deutlich mit den betreffenden
Lücken an einigen Praeparaten von Triton taeniatus, weiter habe
dieses Verhalten aus dem Chordagewebe beschrieben und abgebildet ;
hier konnte ich es besonders bei Larven von Amphibien und bei Axolotl
gut beobachten (97b., Taf. I., Fig. 23.): Die Zellen des Chordaepithels
setzen sich mittelst ganz feiner dichter Fortsätze an die innere Seite
der Chordascheide; jedenfalls ist auch hier zwischen diesen Fortsätzen
ein den intercellularen ähnlicher Lymphraum vorhanden. Man findet
übrigens schon an den Abbildungen von Rerzıvs und Lworr dieses
Verhalten gezeichnet; doch wird da nicht angegeben, was das be-
deuten soll. Grosse Lücken unterhalb der Epithelzellen finde ich z. B.
in vielen einschichtigen Epithelien der Cephalopoden. Die Zellen sind
wie sternförmig, seitlich verbinden sie sich mittelst der Brücken,
und setzen sich mittelst langer Fortsátze an das subepitheliale
Bindegewebe an.

Nach den übereinstimmenden Angaben verschiedener Verfasser
sollen diese basalen Fortsätze der Epithelzellen (natürlich nicht des
Chordagewebes) mit Fortsätzen darunterliegender Bindegewebezellen
wenigstens stellenweise in directer Verbindung stehen. Auf diesen
letzteren Umstand werden wir noch einmal zurückkehren.

Dort, wo die Oberfläche der Epithelien dem Verhornungsprocesse
unterliegt, können die Intercellularlücken oben durch die obersten ver-
hornten Zellschichten verschlossen sein, und nur in den unteren
Schichten von verhornenden Zellen sieht man die Lücken und Inter-
cellularbrücken mehr oder weniger deutlich. Schon von Brzzozero (71.)
wurden sie in dem Stratum corneum der Epidermis gesehen. In der
neuesten Zeit beschreibt die betreffenden Verhältnisse Haxs RaBL (97.)
aus der menschlichen Oberhaut, sie sollen hier nur durch Kittsubstanz
verschlossen sein. Er kommt auch zu dem Resultate, dass sogar in der
Oberfläche des Stratum corneum die Intercellularlücken sind (I. c. Pag.
454.—5.).

Ich selbst finde, dass auch in dem Chordagewebe an der Ober-
fläche des ebenfalls einem Verhornungsprocesse unterliegenden Chorda-
stranges diese Structuren oft ziemlich erhalten bleiben.

Die Epidermis der niedersten im Wasser lebenden Wirbel-
thiere verhornt bekanntlich an ihrer Oberfläche nicht; dasselbe gilt

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 15

meistens von den Epithelien des Verdauungskanals, sie sind hier nur
von dem bekannten sog. „Cuticularsaume“ bedeckt. Nach dem, was
Freuming (82.) gesehen und abgebildet hat, könnte man meinen, dass
hier die Lücken nicht bis zu der Oberfläche der Zellen reichen, sondern
von den verschmelzenden „Cuticularsaumen“ einzelner Zellen ver-
schlossen sind; doch konnten andere Forscher die Lücken zwischen den
Saumen bis an die Oberfläche des Epithels verfolgen. Worrr (II., 89.) *)
und Cox (95., Pag. 307.) haben sogar auch die Intercellularbrůcken
zwischen den „Cuticularsaumen“ gefunden.

Trotzdem, dass man die Lücken bis so weit verfolgen konnte,
war man nicht ganz sicher, ob sie nach aussen frei ausmünden
oder nicht.

Prirzxer (80.) sah in der Epidermis der Salamanderlarve eine
freie Ausmündung derselben und hat sogar angegeben, dass er am
lebenden Objecte Tropfen einer stärker als das Wasser lichtbrechenden
Flüssigkeit aus den Lücken austreten sah. Auch Lrvpic (76.) nimmt
eine freie Ausmündung der Lücken an. Andere Forscher, so PavLicki
(84) und Carrixre (85.) konnten das Vorhandensein solcher Poren
nicht bestätigen.

Vor kurzer Zeit hat sich Conx (94.) in einer Abhandlung speciell
mit der betreffenden Frage beschäftigt und konnte die Angaben wornach
die Lücken bis zwischen die Cuticularsaume reichen bestätigen, nicht
dagegen jene, nach welchen sie hier frei ausmünden sollten. An mit
HErDENHAINSCHEN Haematoxylin gefärbten Praeparaten fand er etwa
in dem Niveau der äusseren Oberfläche der Epithelzellen zwischen
einzelnen davon feine dunkel gefärbte Linien, die einer in der Mün-
dung der Lücken eingelagerten und dieselben verschliessenden Kitt-
substanz entsprechen. Er bezeichnet sie mit dem Namen „Verschluss-
leisten“. Man kann sie auch an Querschnitten der Epithelien, und
zwar in der Form kleiner Punkte entdecken. Cons fand sie zuerst
in der Epidermis verschiedener Thiere (Axolotl, Triton, Proteus, Sa-
lamandra), dann auch in dem Darmepithel und dem Magenepithel (Sala-
mandra, Katze); endlich fand er sie auch in den Nierenepithelien (Pro-
teus), in denen jedoch die Intercellularlücken noch nie gefunden waren.
In den Endothelien fand er sie nieht. Nach seiner Meinung soll es
sich da um eine Schutzvorrichtung gegen das Eindringen von Micro-
organismen in die Intercellularlücken handeln. Von Boxxer (96.) und
von Caruıer (95.) wurden die Befunde Conv’s bestätigt.

#) Litteraturverzeichniss II.

16 XXII. F. K. Studnička:

Wenn wir von den „Intercellularlůcken“ reden, wollen wir auch
auf die von Lævynie (55.) zuerst bei Cyclas cornea entdeckten, und
später von diesem Forscher in einer Reihe von Arbeiten beschriebenen
„Wasserkanále der Evertebraten“ aufmerksam machen. NaLEPA (83.) ist
es gelungen sie bei Helix durch Injectionen zu füllen. Es sind das
in den meisten Fällen auch Intercellularcanále; da wir uns jedoch
hier mit diesen Verhältnissen der Evertebraten nicht näher beschäf-
tigen wollen, verweisen wir auf die Abhandlung von P. und F. Sara-
sıns (87.), wo auch ein Uebersicht der betreffenden Litteratur zu
finden ist.

Am Ende der ersten Abtheilung unserer Abhandlung, die eine
Uebersicht dessen, was über die Intercellularstructuren in allgemeinen
bekannt ist, geben soll, erwähnen wir noch einmal jene interessanten
Fälle, wo es sich um eine wirkliche Auflockerung eines geschichteten
Epithels handelt, so das dieses dann eher an ein Schleimgewebe erin-
nert. Die Zellen kommen weit von einander vor, und da sich die Inter-
cellularverbindungen dabei enorm ausdehnen müssen, bekommen sie
eine sternförmige Form, wie sie sonst für die Zellen der lockeren
Bindegewebearten charakteristisch ist. In dem Raume zwischen diesen
Zellen scheidet sich eine dünne Grundsubstanz aus, so dass dadurch
die Aehnlichkeit mit einem Bindegewebe noch erhöht wird.

Einen solchen allgemein bekannten Fall findet man in dem Ge-
webe der Zahnanlage der Wirbelthiere; einen anderen weniger be-
kannten, in dem es jedoch zur Bildung einer Grundsubstanz nicht
kommt, kann ich aus dem epidermoidalen Gewebe unterhalb der
Hornzähne der Myxine glutinosa angeben.*) Alle Uebergänge von
dem normalen Gewebe zu dem so veränderten kann man an den ge-
nannten Stellen beobachten.

Specielles über die Intercellularstructuren in den Epithelien.

In dem allgemeinen Theile unserer Abhandlung haben wir in
erster Reihe die Verhältnisse der betreffenden Structuren in der
Epidermis (den epidermoidalen-Geschwülsten) und dem Chordagewebe

*) Einen besonders eigenthümlichen Fall, wo jedoch die Zellen im Ganzen
nahe an einander liegen, kenne ich aus der Epidermis von Ophidium barbatum.
Ich werde vielleicht Gelegenheit finden alle diese Zustände näher an einer
anderen Stelle zu beschreiben.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 17

berücksichtigt. Jetzt wollen wir nur noch das zusammenstellen, was
über dieselben in anderen Geweben bekannt ist.

Dass sie in den Pflasterepithelien der Mundhöhle höherer
Wirbelthiere existiren, haben wir schon erwähnt; die Verhältnisse
sind hier doch fast dieselben, wie in der Epidermis; sie -wurden ähn-
lich in den Epithelien der Conjuctiva des Auges, im Oesophagus und
an den Stimmbändern hier (Srönr 92., Garten 95.) gefunden.

Sie sind in dem Epithel des ganzen Verdauungskanales ver-
breitet.

Zuerst wurden die Intercellularbrücken in den Darmepithelien
aufgedeckt. Schon Herrzmaxx (73.) zeichnet sie an seinen Abbildungen,
doch ist es höchst fraglich, ob er von ihnen überhaupt etwas sehen
konnte. Seine Angaben sind bekanntlich nicht besonders zuverlässlich ;
man sieht das daraus, dass er z. B. gerade diese Verbindungsbrücken
vom ganzen Körper der Darmepithelzellen abgehen sieht, was durch
moderne Forscher nicht bestätigt werden konnte. *) (1. c. Taf. IL, Fig. 12.)

Die Priorität der Entdeckung der intercellularen Brücken in
der Darmschleimhaut gehört jedenfalls RuvorLr Heinennaix (88.), der
sie zuerst im Dünndarm des Hundes gesehen hat (1. c. Pag. 9., Taf. I.,
Fig. IV.) Nach seinen Beschreibungen, die mit den etwas späteren
von Maur (88.), Nicoras (91. Frosch.), und Carrier (95.) überein-
stimmen, existiren die Verbindungen nicht zwischen den ganzen
Körpern der Darmepithelzellen, sondern nur zwischen jenen Partien
derselben, die sich unterhalb des Kernes befinden.

StoHr (92b.) und Cuorrra (93., Vogeldarm) leugnen die Existenz
der Verbindungen an der angegebenen Stelle, und sind geneigt das
von den genannten Forschern gesehene für durch Contractionen der
Zellen entstandene Artefakte zu erklären. Dagegen bestätigt neuestens
Cox (94.) die Existenz der Intercellularbrücken bei Salamandra und
Triton, und findet hier auch die oben erwähnten Schlussleisten.

Aus dem Magenepithel der Wirbelthiere beschrieb schon vor län-
gerer Zeit Brommer (75.) „Stachel und Riffzellen“. Er kennt sie haupt-
sächlich aus einzelnen Partien des Magenepithels vom Delphin, Rind.
Oexerr (92) fand zuerst im normalen Magenepithel erwachsener Katzen,
Hunde, Kaninchen und Frösche die infercellularen Communikationen.
Garten (95.) hat sie beim Hunde und Katze beobachtet. Nach Car-
vier (95.) sollen sie bei hungernden Thieren (Katze) weiter und die
Brücken in Folge dessen länger sein. Ueber ihre Verbreitung im

*) Wir berücksichtigen deshalb auch anderswo in dieser Abhandlung nur
wenig die Angaben dieses Forschers, die er über das Vorkommen von Intercel-
lularverbindungen gegeben hat.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1893. 2

18 XXET. F. K Studnička:

Magen sagt er: „The intercellular bridges are as distinct at the py-
loric end of the Stomach and in the ducts of the cardiac and py-
lorie glands as they are at the cardiac end of the stomach (1. c. Pag. 267.)

Der genannte Forscher spricht sich über ihre Verbreitung im
Verdauungskanals in folgender Weise aus: „We can there fore say
than from mouth to rectum the epithelial cells lining the alimentary
canal, whether they be sguamous or columnar, are everywhere held
togother by bridges of cell substance.“

Ueber die Existenz von intercellularen Verbindungen zwischen
den Linsenfasern wurden von Herrzmanx (83.) und Guarra (87.)*) An-
gaben gemacht, doch [ns (89.) konnte in neuerer Zeit nachweisen,
dass es sich da um Trugbilder handelt, die durch die bekannten
wellenförmigen Contouren der Zellen verursacht sind. Auf meine Be-
funde in dem Chordagewebe mich stützend, glaube ich, dass eben
diese wellenförmigen Contouren mit den Intercellularstructuren ur-
sprünglich etwas zu thun haben können. Ich finde nämlich in dem
eben genannten Gewebe in der Nachbarschaft der Stellen, die ganz
deutliche Intercellularbrücken zeigen, auch solche, wo die Zellen mit-
telst in einander greifender Zähne mit einander verbunden sind, oder
endlich nur durch leicht wellenförmige einfache Contouren begrenzt
sind. (Vergleiche meine Abhandlung 97b., Taf. II., Fig. 8.) Es ist
ganz möglich, dass es sich da um secundaere Umbildung der Inter-
cellularstructuren handelt. Die Linse hat doch auch ihren Ursprung
von der jene Structuren besitzenden Epidermis.

In dem Uterusepithel fand die Intercellularverbindungen Bar-
FURTH (96.) und zwar bei Cavitis und beim Kaninchen. In einer
späteren Arbeit (97.) meldet er ihr Vorkommen auch beim Menschen,
dem Hunde und der Ratte.

Prenant (86.) beschrieb sie aus dem Epithel des Tapetum vas-
culosum der Schnecke des Ohres. Korossow (vergl. Anat. Anz. XIV.
p. 228.) findet sie zwischen den. Zellen in der Leber, Schilddrüse ete.

Leyoie (83.) liefert Angaben über das Vorkommen der Commu-
nikationen in den Malpighischen Gefässen der Insecten und in den Sericte-
rien der Raupen von Bombyx, Tinea und Phryganaea. Es ist uns hier
nicht möglich auf alle anderen in der grossen Litteratur zerstreuten
Angaben über das Vorkommen dieser Structuren bei Evertebraten
einzugehen; es genügt uns da nur auf die wichtigsten Typen und
hauptsächlich an das, was wir bei den Vertebraten finden, hinzuweisen.

*) Nach In (89.) eitirt.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 19

Zwischen Endothelzellen wurden ebenfalls Brücken gefunden.
Das wichtigste Untersuchungsobjeet war das Endothel der Membrana
Descemeti; hier fanden sie Craccıo (75.), Ewgrzky (75.), Swaen (76.),
Press (81.), Prexaxr (86.), Nuez Er Copy (90., Taube) Konossow
(92.) Es wurden plasmatische Stränge gefunden, die sich von dem
Kerne der einen Zelle zu dem der anderen ziehen. Durch Reagentien,
die das Plasma der Zelle zusammenziehen, kann man sie deutlicher
machen. Zwischen Endothelzellen des Bauchfelles der Nagethiere
auf durch Entzündung geschrumpften Zellen (Peritonitis nach der In-
jection von Argentum nitricum in die Bauchhöhle) fand sie Ranvırr
(91.).

Ich finde deutliche Intercellularbrücken zwischen den cubischen
Zellen, die bei Petromyzon fluviatilis das Epithel des Peritoneums
zusammensetzen. (Auf mit Kleinenberg’scher Flüssigkeit conservirten
Praeparaten deutlich zu sehen!)

Die Intercellularstructuren im glatten Muskelgewebe. *)

Von einem besonderem Interesse ist der Befund der intercellu-
laren Verbindungen zwischen glatten Muskelfasern der Wirbelthiere,
den wir Kursschrrzsi (87.) verdanken. Früher wurde für dieses Ge-
webe wie für viele andere eine intercellulare festere Kittsubstanz an-
genommen, die die Lücken zwischen den einzelnen Zellen füllen
sollte. GRUENHAGEN (88.) hat eine solche noch vor nicht zu langer
Zeit sogar für charakteristisch für dieses Gewebe erklärt. Kuzr-
scuitzkı (87.) beschreibt seine Befunde in folgender Weise: „Die
einzelnen Zellen der glatten Muskulatur sind nicht durch eine Kitt-
substanz verbunden, sondern mittelst kleiner protoplasmatischer Brücken
haften aufeinander und zwischen den Zellen bleiben übrig Intercellu-
larraume.“ Von den letzteren glaubt er, dass sie mit dem lympha-
tischen Systeme in Verbindung stehen. Dasselbe wie Kurrtschinzeı hat
nur wenig später Busacur (88.) gesehen, doch spricht er in seiner
Beschreibung von „sehr zarten Flimmerhaaren“ an der Oberfläche
der Muskelfasern.

Eine neue, sehr detailirte Beschreibung der feineren Verhält-
nisse der glatten Muskulatur hat uns Barrurtx (91b.) gegeben. Er

*) Eine vollständige Uebersicht der betreffenden Litteratur aus den
ersten Jahren nach dem Befunde derselben findet man in der Dissertation von
Krecki (91.)

20 XXII F. K. Studnička:

bestätigt im Ganzen die Angaben Kvurrscmirzxr's, doch denkt er sich
die intercellularen Verbindungen nicht durch Fäden, sondern durch
von dem Zellkürper ausgehende Leisten bewerkstelligt, und meint,
dass sich auf diese Weise die älteren Angaben über die Längsstrei-
fung der glatten Muskelzellen erklären lassen. Eine Kittsubstanz
findet er nicht und spricht nur von Spuren von solcher an der Ober-
fläche der Zellen. Meiner Ansicht nach kann es sich da auch um
Spuren des geronnenen Inhaltes der Lücken handeln.

Experimentell hat Kreexi (91.) die Brücken der glatten Musku-
latur unter der Leitung von Barrurrn untersucht. Er hat den schon
früher angegebenen Zusammenhang zwischen der Höhe und Zahl der
Zellbrücken und dem Kontraktionszustande der Muskelfaser, der schon
früher angegeben wurde, bestätigt.

Neuere Beschreibungen dieser Brücken stammen von De Bruyxe
her (92.) Dieser hat sie im Darm von Säugethieren, vom Frosch,
vom Hecht, in der Blase des Menschen und der Säugethiere, und
in dem Uterus der Hündin beobachtet, und hält sie für fadenförmig.
Derselbe (95.) findet zwischen den Muskelzellen und den Brücken
noch reich verzweiste Bindegewebezellen eingelagert, so dass sich
die Verhältnisse etwas complicirter, als das früher geschildert wurde,
gestalten. Die Lücken sind nach ihm von Lymphplasma ausgefüllt. Ver-
gleiche weiter noch die Arbeiten von Nıconas (92.), Werner (94.
Längeleisten), Boneman (95.) und Trierer (97.)

Auch zwischen den Muskelfasern der Evertebraten existiren
Communikationen. Hzymans (89. nach Carrier cit.) hat sie zwischen
den Muskelzellen der Egel gefunden, Horst (76., nach Kreckr cit.)
bei den Anneliden etc. etc.

Jene Intercellularbrücken, die von Parano (87., 90.) und Re-
tzıus (89) aus dem Ovarium angegeben werden, wo sie zwischen dem
Ovulum und den Follicularzellen verlaufen, verdienen endlich auch
hier erwähnt zu werden.

Intercellularverbindungen in dem Bindegewebe und Knorpel.

Während in den bisher besprochenen Geweben die Intercellular-
verbindungen die intercellularen Lücken überbrücken mussten, und
deshalb mit dem Namen „Brücken“ bezeichnet werden konnten,
müssen in den Geweben dieser Gruppen die Intercellularverbindungen,

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 21

wo sie sich befinden, wieder eine mehr weniger feste intercellulare
Grundsubstanz durchtreten.

Die Folge diesen Umstandes ist, dass die Verbindungen zwischen
den Zellen in beiderlei Geweben anders aussehen; dort hatten wir
feine dicht stehende Verbindungen, die den Zellen die Form von
„Stachel-“ und Rifizellen“ gaben, hier in den Stützgeweben in jenen
Fällen, wo wirkliche Verbindungen zwischen Zellen zu finden sind.
sind das meistens weniger zahlreiche, etwas breitere, oft verzweigte
Fortsätze der Zellen. Die Zellen haben in Folge dessen eine stern-
förmige Form.

Wir haben sternförmige, durch ihre Fortsätze verbundene Zellen
schon an gewissen veränderten Stellen der mehrschichtigen Epithelien
gesehen; (Pag. 16.), und haben schon dort erwähnt, dass ein ganz
ähnliches Bild uns normal das Schleimgewebe, wie man es in der
Nabelschnur oder anderswo sehen kann, wenn man nur von den hier
vorkommenden Bindegewebefasern absieht, gibt. Ich selbst habe z. B.
jenes Schleimgewebe, das in der vordersten Partie der dorsalen Flosse
von Petromyzon fluviatilis zu finden ist, *) untersucht, und finde, dass
hier alle Zellen mit einander mittelst dünneren oder dickeren Fort-
sätzen verbunden sind, so dass dadurch in dem betreffenden Gewebe
ein continuirliches Netz von plasmatischer Substanz entsteht.

Da man die meisten Typen des Bindegewebes auf den Typus
eines Schleimgewebes zurückführen kann, so brauchen wir nicht von
den intercellularen Verbindungen, wie sie anderswo im Bindegewebe
hie und da (Cornea z. B.) vorkommen, viel reden; nur das Knorpel-
gewebe wollen wir näher berücksichtigen.

Dem gewöhnlichen Schleimgewebe sehr nahe steht der bekannte
Knorpel des Kopfskelettes der Cephalopoden, der meiner Ansicht nach
durch eine gleichmässige Verknorpelung der Grundsubstanz eines solchen
entstanden ist.**) Wie bekannt, sind seine Zellen mittelst mehr oder
weniger verzweigter Fortsätze in directer Verbindung. Anders sehen
die gewöhnlichen Knorpel der Wirbelthiere aus. Da man von der
glatten Oberfläche der Zellen keine Fortsitze, die die intercellulare
Verbindung besorgen sollten, ausgehen sah, wollte man sich mit Hilfe
verschiedener Methoden überzeugen, ob sich vielleicht in der schein-

*) An einigen Exemplaren ist diese Stelle der Flosse stark angeschwollen,
und gerade hier findet man das betrefiende Gewebe gut entwickelt.

**) Srupnıcka. Die Knorpelkapseln in den Knorpeln von Petromyzon. Ana-
tom. Anzeiger, Bd. XIV., Pag. 283. Anm. An Praeparaten von einem 15 mm.
langen Exemplare von Sepia officinalis finde ich eine Bestätigung jener Ansichten.

2 XXII. F. K. Studnička:

BÍ

bar homogenen Grundsubstanz des Knorpels solche Fortsátze vor
unseren Augen nicht verbergen.

Verschiedene Forscher meinten, dass sie die hetreffenden Ver-
bindungen — es sollten das ganz feine, von der ganzen Oberfláche-
der Knorpelzelle ausstrahlende Faserchen sein — wirklich entdeckt
haben. Wenn sich das bestátigen sollte, so müsste man die Knorpel-
zellen des hyalinen Knorpels, denn um diesen hat es sich meistens
gehandelt, wegen dieser Aehnlichkeit mit den Epithelzellen für in
Grundsubstanz eingeschlossene „Stachelzellen“ halten.

Eine Uebersicht aller der verschiedenen Angaben úber die Fort
sätze der Knorpelzellen kann man bei Leypre (85., Pag. 75.—78.) und
besonders in der neueren Arbeit von Vax per SrRromT (87., Pag. 18-23.)
finden. Der erstere der genannten Forscher nimmt noch die Existenz
jener Verbindungen an, der zweite konnte sie nicht finden, und er-
klárt alles, was dafür gehalten wurde, für Structuren einer ganz an-
deren Art. Nur einige Knorpel der Selachier (Spinax, Acanthias) und
einige embryonale Knorpel der Säugethiere sollen nach ihm wirkliche,
jedoch breitere (und soweit ich weiss, niemals „stachelförmige*) Fort-
sätze besitzen, und diese stehen nur selten mit einander in Verbindung”).

Auch in seiner späteren Arbeit (Vax DER Srricht, 1890.) kann
er keine Nachrichten von Fortsätzen oder sogar Intercellularverbin-
dungen geben: „On ny observe pas de trace de prolongements cellu-
laires ou canalicules nourriciers“ (l. c. Pag. 12.) Hammar zeichnet
in seiner vor kurzer Zeit erschienenen Arbeit über die Knorpel der
Gelenke (Arch. f. mikr. Anat.) Fortsätze an Knorpelzellen, jedoch
nur an denen einiger etwas aufgelockerten Partien der Oberfläche
der Gelenke. Diese Fortsätze verzweigen sich oft büschelförmig,
communieiren jedoch in der Regel nicht mit einander. Worrers be-
streitet ebenfalls die Existenz von plasmatischen Fortsätzen oder
Netzen: „Fortsätze der Knorpelzellen habe ich an meinen Praeparaten
niemals gesehen.“ (Arch. f. m. A. Bd. 37. Pag. 507.)

*) Ich selbst finde z. B. in dem Knorpel von Notidanus cinereus (Wirbel-
säule z. B.) und von Chimaera mit Fortsätzen versehene Knorpelzellen, ähnlich
finde ich bei Ceratodus in dem Uebergange von den Zellen der Wirbelknorpel zu
denen der Faserscheide reicht verzweigte Zellen. Ich könnte noch andere solche
Fälle nennen, doch in keinem von ihnen sind diese Fortsätze zu solchen Netzen
verbunden, wie wir das bei den Cephalopoden sehen. Wenn man die Genese des
Knorpelgewebes, so wie ich sie zuletzt geschildert habe (Anat. Anz. 1898.), ver-
folgt, kommt man zu der Ueberzeugung, dass diese Fortsätze der Knorpelzellen
der Wirbelthiere nur secundaerer Natur sein können. Erst mit der Entwickelung
einer reichlicheren Grundsubstanz entwickeln sich hie und da diese Fortsätze.

Ueber die intércellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 23

Erst in der allerneuesten Zeit ist wieder eine neue Angabe über
die Existenz feiner strahlenförmig vom Zellkörper ausgehender Fort-
sätze aufgetaucht. Fusarı gibt in einer kurzen Mitteilung in Arch.
ital. de biol. an, dass er solche an mit Argentum nitricum behandelten
Praeparaten gesehen habe, doch handelt es sich vielleicht auch in
diesem Falle um Structuren anderer Art; denn wo die Fortsätze
wirklich existireu, sieht man sie besonders an in Wasser untersuchten
Praeparaten ganz gut, und braucht zu ihrem Nachweise keine be-
sonderen Methoden. Wenn Cnarıy*) aus der Sclerotica von Platy-
dactylus fascicularis eine Form von Knorpel, wo die Zellen mittelst
Fortsätze mit einander verbunden sind, beschreibt, so handelt es sich
da um ein abnormal gebautes Gewebe, vielleicht um einen Uebergang
vom Knorpel zum Knochengewebe.

Neben den epithelialen Geweben, dem glatten Muskelgewebe,
und manchen Arten der Bindesubstanzen gehören die wirklichen Inter-
cellularverbindungen zu ziemlich grossen Ausnahmen; in dem Nerven-
systeme, wo ihre Existenz früher allgemein angenommen wurde, sind
sie jedenfalls höchst selten.

Wir wollen hier nur noch auf die intercellularen Verbindungen,
die zwischen Zellen heterogener Gewebe gefunden wurden, aufmerk-
sam machen.

Zuerst wurden solche zwischen der untersten Schichte der Epi-
thelzellen und den unter ihnen liegenden Bindegewebezellen gefunden.
BirtrorH fand sie in der Froschzunge, HErDENHAIN in den Darmepi-
thelien (doch nahm dieser Forscher später seine Angaben zurück),
ÖBERSTEINER (71.) in der Harnblase, Levora in der Epidermis der Sala-
manderlarve, F. und P. Sarasın (87.) in der Epidermis von Ichthy-
ophis, ScuuserG (91.) in der Haut von Ammocoetes und der Amphibien-
larven, Barrurra (97.) gibt endlich neuestens au, dass er sie im Uteruse-
pithel junger Ratten gesehen habe. Zur Verbindung von basalen
Epithelzellen und Bindegewebezellen dienen die auf Seite 13 erwähnten
Fortsätze der ersteren.

Zwischen Epithelzellen und Muskelzellen fand M. Hernenxa (93.)
Verbindungen, die er sogar für primär und für ein Zeugniss der Zu-
gehörschaft jener Muskelfasern zu dem Ectoderm hält.

SCHUBERG liefert in einer anderen seiner Abhandlungen (93.)
Angaben über das allgemeine Vorkommen von intercellularen Ver-
bindungen in den verschiedenartigsten Geweben. Er kennt solche

*) Compt. Rend. Ac. Sc. 1897.

24 XXI. F. K. Studnicka:

zwischen: 1. Den Epithel- und Bindegewebezellen, 2. Endothel und
Bindegewebezellen, 3. Den Epithelzellen und glatten Muskelfasern,
4. Glatten Muskelfasern und Bindegewebezellen, 5. Quergestreiften
Muskelfasern und Bindegewebezellen, 6. Denselben und Epithelzellen.

Bekanntlich kommen auch bei den Pflanzen intercellulare Ver-
bindungen vor, die denen der Epithelien z. B. ganz ähnlich sind. Da wir
hier darauf nicht näher eingehen wollen, verweisen wir auf die Ab-
handlungen von Taxez (80.), Garnier (83.), Kırsırz u. GErRLoFF (91.)
Kreis und Arraur Mayer (96.), weiter an die zusammenfassenden
Referate von Fiscu (84.) und Krs (84.)

Die physiologische und die morphologische Bedeutung der Intercellu-
larbrücken und Lücken.

Die Frage nach der Bedeutung der Intercellularstructuren
wurde verschieden beantwortet. Die älteren Autoren, die nur die
„Stachel“ und „Riffe“, die sie sich wie „in einander gepresste Borsten“
(Max Scoaurrze) vorgestellt haben, dachten nur darauf, dass diese
Vorrichtungen die Zellen fester an einander zu halten haben. Diese
Auffassung hat sich auch später, und bie und da bis in die neuere
Zeit erhalten, obwohl wir seit jener Zeit die Verhältnisse richtiger
erkannt haben und wissen, dass an anderen Stellen der Gewebe die
Zellen auch ohne solcher Verbindungen genügend fest an einander haften
können. Die Natur braucht eben zu dem angedeuteten Zwecke solcher
complicirter Vorrichtungen nicht, und es ist ganz sicher, dass die Ver-
bindungen zu diesem Zwecke allein nicht entstanden sind, eher schon
kann man so etwas von den Fibres unitives der Epithelien und des
Chordagewebes annehmen.

Es kann jetzt auch die Frage auftauchen, was eigentlich wichtiger
ist, die Verbindungen, oder die Intercellularlücken. Kann man viel-
leicht die Verbindungen nicht als blos natürliche Folgen der Lücken,
da sich die Zellen doch aufeinander stützen müssen, auffassen? Was
die Epithelien betrifft, kann man sich nicht für eine einzige von den beiden
Anschauungsweisen entscheiden, da beide Bildungen ihre Bedeutung
haben. Wir wollen die Rolle der Lücken und der Intercellularverbin-
dungen gleich in folgenden Zeilen besprechen und zwar zuerst die der
Intercellularlücken.

Man findet die Intercellularlücken nur dort, wo die Grundsub-
stanz fehlt; wo zwei Zellen mit einander durch eine die Grundsub-

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 25

stanz durchtretende Intercellularverbindung verbunden sind, da kann
zwar um die Oberfläche dieser auch eine Lücke gebildet werden,
doch hat diese schon eine andere Bedeutung.

Wie wir sahen, findet man die Intercellularlücken in den Epi-
thelien, im Chordagewebe und im glatten Muskelgewebe. Allgemein
verbreitet sind sie auch hier nicht; wir sagten schon, dass bie und
da besonders junge Zellen durch eine einfache Linie von einnander
getrennt sind. Solche Stadien entsprechen der primitiven Membran
von Manirce Ins (88., 89.) oder dem Stadium vor der Entwickelung
der Lücken nach F. E. Scaurze. Wir sagten auch, dass eine gezáhnte
oder wellenförmige einfache Grenze die Zellen von einander trennen
kann, was vielleicht wieder einen abgeleiteten Zustand darstellen
soll. Dort, wo z: B. zwischen den Epithelzellen eine schleimige Grund-
substanz (Schmelzpulpa) oder zwischen den Chordazellen eine knor-
pelige Grundsubstanz (Chordaknorpel) ausgeschieden wird, finden wir
natürlich auch keine Intercellularlücken.

Durch Injectionen wurde, wie wir das oben erwähnt haben, die
Verbindung der Lücken mit lymphatischen Bahnen des Unterhaut-
bindegewebes wenigstens für einige Epithelien nachgewiesen. Auch durch
rein theoretische Betrachtungen kommt man übrigens zu dem Schlusse,
dass diese Lücken die Rolle der Ernährungswege der betreffenden
Gewebe spielen. Die Epithelien und das Chordagewebe besitzen be-
kanntlich keine Blutgefásse,*) und da können nur die Intercellular-
lücken die Wege vorstellen, auf welchen die Ernährungsstoffe ein-
dringen können.

Czermax (96.) glaubt, dass es ihm gelungen ist, diese Wege
auf welchen die Ernährungsflüssigkeit aus den Intercellularlůcken in
den Körper der Epithelzelle gelangt, zu entdecken.

Er sah an Praeparaten des Dotterentoblastes aus dem Dotter-
sacke der Forelle, wo sich die Ernährungsflüssigkeit mit Haemato-
xylin färben liess, im Innern des Zellkörpers Spuren von aus
den Lücken ausgehenden Strömungen derselben. Es handelte sich da
jedoch nur um wenige Zellen, an welchen diese Erscheinungen zu
sehen waren, und ist deshalb, wie auch FLEmmixe in seinem Refe-
rate (97.) bemerkt, die Sache zur Zeit nicht für ganz nachgewiesen
zu halten.

*) Die Angaben von Maurer, nach denen die Epithelien doch in einigen
Fällen von Plutgefássen besorgt sein sollten, hat neuestens Joserx berichtigt.
Sonst existirt in der Litteratur noch eine Angabe von Lrexuossék, die sich auf
die Epithelien der Körperoberfläche der Würmer bezieht

26 XXI. F. K. Studnicka:

Garten (95.) fand bei seinen Experimenten an menschlicher Epi-
dermis, dass die Intercellularlücken in der Nähe der Defecten derselben
sich vergrössern, und er meint, dass sie dadurch einen stärkeren Zu-
fluss der Flüssigkeit zu der beschädigten Stelle besorgen können. Na-
türlich kann diese Erweiterung auch eine passive sein, aber so wie
so spricht die ganze Erscheinung für die betreffende Rolle der Lücken.

Bareurra (97.) schreibt den Lücken im Uterusepithel die Auf-
gabe zu, „zur Resorption und Fortschaffung verflüssigter Stoffe (Blut,
Schleim, Zelldetritus im Uterus post partum) beizutragen.“ Dass die
Intercellularlücken diese letztere Aufgabe, die Fortschaffung verschie-
dener fester Stoffe, speciell auch des bei verschiedenen Processen
entstehenden Detritus, wirklich besorgen können, hat Loos (89.) bei
seinen Untersuchungen über die Reduction des Schwanzes bei Kaul-
quappen direct beobachtet. Sie sollen hier erweitert sein, und in
späteren Reductionsstadien sogar kleine Höhlen vorstellen „um die
Producte des Zerfalles der Gewebe schnell und ungehindert in die
Lymphraume des Körpers überzuführen“ (l. e. Pag. 31.).

Dass die Intercellularlücken der Epithelien als Wege für ver-
schiedene wandernde Zellen dienen können, wurde schon früher er-
wähnt. (Seite 15.)

Es bleibt nur zu erklären, wie man sich die Anfänge dieser Funk-
tion, in jedem Stadium, wo statt der Lücken nur erst eine Schichte von
Vacuolen zu finden ist (F. E. Schulze). oder dort, wo solche Zustände
sich constant erhalten, vorstellen soll. Jedenfalls sind hier die Wände
der Vacuolen für den Strom der Flüssigkeit durchgängig; sind ja doch
auch anderswo, soweit uns bekannt ist, festere Substanzen (Grund-
substanzen der Knorpel) für diesen durchgängig.

Was die Zntercellularbrücken betrifft, so sind, wie gesagt wurde,
dieselben elastisch; sie weichen vor den zwischen den Epithelzellen
kriechenden Leucocyten, (FLemmixe u. A.), sie können sich verlängern,
und sich wieder auf ihre ursprüngliche Länge verkürzen, wie das
von vielen Forschern beobachtet wurde (FLemmme, KroMAYER). GARTEN
fand bei seinen schon früher erwähnten Versuchen, dass die Inter-
cellularbrücken durch ihre Fähigkeit sich zu verlängern eine gewisse
Rolle bei der Deckung eines Defectes in der Epidermis spielen können.
Wenigstens bei kleinen Defecten können sie nach seinen Beobach-
tungen das Epithel gegen die Granulationen verschieben.

Nicht in allen Fällen, wo wir verlängerte Brücken sehen, dürfen
wir gleich an ein actives Verlängern derselben denken. Mrrropæaxow
(94. Pag. 306.) gibt an, dass „wenn man z. B. die Seitenhaut des

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 97

Thieres (Amphibien) lange Zeit einem mechanischen Reize, der
von einer abundanten Secretion der Hautdrüsen begleitet wird, aus-
setzt, und dann dieses Gewebe härtet, so beobachtet man solche (das
ist grössere) Räume nicht nur in den tieferen Schichten auf der
Greze mit der Cutis, sondern auch im Epithel“ (vergl. seine Fig.
3. u. 4.). Die Zellen haben sich augenscheinlich contrahirt, und da-
durch sind die grossen Räume mit den langen Brücken entstanden.*)

Von einer Seite (Kromaver 92.) wurden die eben besprochenen
Eigenschaften der Brücken nur den in ihnen enthaltenen Fasern zu-
geschrieben; in wie weit das berechtigt ist, können wir nicht ent-
scheiden.

Die intercellularen Verbindungen verbinden in erster Reihe das
Plasma benachbarter Zellen, und sind selbst plasmatisch. Die Ansicht
Rexaur’s, dass hier nur die „Fibres unitives“ eine Rolle spielen sollten,
ist nicht annehmbar; man findet doch die Brücken oft auch dort,
wo Fasern ganz fehlen. So ist das z. B. meistens in dem Chorda-
gewebe der Fall. (Vergl. meine Arbeit 975., Taf. I. Fig. 28. etc.) Der
Versuch ManırıE Ipr's, sie als Anhängsel der Zellmembran zu betrach-
ten, ist in der ursprünglichen Form, wie ihn dieser Forscher ausge-
sprochen hat, auch nicht annehmbar; jedenfalls werden sie dort, wo die
Oberfläche der Zelle erstarrt, auch durch denselben Process ergriffen,
und können z. B. in eine harte passive Substanz verändert werden. Wie
ich dies früher näher erklärt habe, stellen auch die Knoten der Verbin-
dungen Einlagerungen einer Zwischensubstanz innerhalb derselben vor;
in vielen Fällen verbinden also die Brücken nicht das frische Plasma
des Inneren der Zelle. Es ist leicht denkbar, dass dort, wo die Inter-
cellularbrücken noch eine Continuität des Plasmas benachbarter Zellen
besorgen, dieselben ausser den erwähnten noch specielle Aufgaben
besorgen können. Bei den Pflanzen ist auf diese Weise z. B. das
Plasma überall in Verbindung und die Brücken dienen da auch zur
Übertragung von Reizen („Reizbahnen“) und zu anderen Zwecken.**)

*) Wo es sich um eine durch schlechte Conservation bedingte Contrac-
tion handelt, sind gewöbnlich auch die Intercellularbrücken geschrumpft.

**) Oscar Herrwic erinnert in seinem Buche „Zelle und Gewebe“, II.;
„Allgemeine Anatomie und Physiologie der Gewebe“, Jena 1898, welches während
sich dies im Drucke befand, erschienen ist, besonders an die „Reizleitung“ und
den „Stofftransport“ durch Protoptasmaverbindung:.n. (Seite 40—41 I. c.) Was
das letztere betrifft, erwähnt er z. B.: „Die Zellbrücken, welche zwischen Ei und
Follikelzellen nachgew.esen worden sind, werden für Ernährungswege gehalten“
Mit Ausnahme solcher seltener Fälle dienen bei den Thieren, wie wir gesagt
haben, eher die Intercellularlücken dem Transporte der Ernährungsstoffe.

g XXII. F. K. Studnička:

Da wir diese Sachen hier nicht näher controlliren können, werden
wir von ihnen nicht weiter sprechen und widmen daher noch der
morphologischen Bedeutung der Intercellularverbindungen einige Worte.

In cinem Gewebe, wo das Plasma der Zellen durch Verbindun-
gen zusammenhängt, z. B. in der Epidermis, entsteht dadurch ein
Ganzes höherer Ordnung. Wir sprechen da von Zellen und intercel-
lularen Lücken; aber es könnte jemand die ganze Epidermis als eine
Schichte von Plasma auffassen, in der nur Kanälchen und zwischen
diesen die Zellkerne und andere Structuren in einer bestimmten Weise
vertheilt sind. Die erwähnte Anschauungsweise ist etwa die von Haærrz-
MANN (73, 835.), nur hatte er sie auf den Thierkörper überhaupt erstreckt,
da er in dem ganzen thierischen Körper Intercellularverbindungen
zu finden glaubte: „Der Thierkörper als Ganzes ist ein Protoplasma-
klumpen, in welchem zum geringerem Theile isolirte Protoplasma-
körper (wandernde Körper, farblose und rothe Blutkörper) und ver-
schiedene andere nicht lebendige Substanzen (leimgebende und mucin-
haltige Substanzen im weiteren Sinne, ferner Fett, Pigmentkörner etc.)
eingelagert sind“ (Hrrrzmavy 73, Pag. 155.) Unsere Intercellular-
brücken sind für Herrzmaxx nur „Trabekeln des allgemeinen durch
den ganzen Körper verbreiteten plasmatischen Reticulums.“

Zu einem ähnlichen Resultate kommt bezüglich des pflanzlichen
Körpers Russow (83): „Wir können somit die Pflanze auffassen als
einen Protoplasmakörper, der bei den einzelligen kleinen Formen nur
an seiner Oberfläche eine Membran ausscheidet, bei den vielzelligen,
meist grossen und sehr grossen Formen, auch in seinem Inneren und
zwar meist sehr zahlreiche Membranen ausscheidet, die zur Wahrung
der Continuität der lebenden Körpersubstanz sich in Form durchlö-
cherter Platten ausbilden.“ (Nach Arruur Mayer 96., Pag. 203.
eitirt.)

Von grösster Wichtigkeit ist die Frage nach der Entstehung
der Intercellularverbindungen, ob sie primärer oder secundärer Natur
sind. Nur von wenigen Forschern haben wir darüber Angaben.

SHERIDAN Dererivn (83) leitet die Verbindungen der Epithelien
direct her von den Fasern der Karyokinese, was er jedoch innerhalb der
Zellen sieht, sind, wie wir sagten, eher die „Fibres unitives“. Seine
Angaben sind, vom jetzigen Standpunkte der Wissenschaft betrachtet,
sehr wenig brauchbar.

Ersmonn (92.) und Erraxcer (96.) haben die Entstehungsweise
der Brücken direct verfolgt. Nach ihren ganz glaubwürdigen Angaben
entstehen dieselben gleich bei der Theilung der Zellen. Ersmon», dessen

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 29

Abhandlung mir jedoch nur aus den Jahresberichten bekannt ist, unter-
suchte Siredon pisciformis, und sah sie hier schon zwischen sich
theilenden Zellen; Erranger fand dasselbe an Epithelzellen der
Kiemen von Salamanderlarven.

Man kann hier auch Ine (89.) eitiren. Er leitet bekanntlich die
Brücken ab von einer primären punktirten Wand, die benachbarten Zellen
gemeinschaftlich ist. Jene Punkte entstehen an der Grenze sich gerade
theilender Zellen. F. E. Scrurze legt das grösste Gewicht auf die Ent-
stehung einer intercellularen Schichte kleiner Vacuolen; aber auch
seine Ansichten kann man schliesslich mit der Auffassung der Brücken
als primären Bildungen gut vereinigen. Arraur Maver (96.) der die
Interceilularbrůcken an einigen Arten der Gattung Volvox untersucht
hat, sagt auch, dass im allgemeinen „die Plasmaverbindungen der Ku-
geln sofort beim Auseinanderrücken der Zellen“ entstehen; doch ist
es nach ihm „fraglich ob alle Plasmaverbindungen von vorne herein
sebildet werden. Einige Beobachtungen machen es mir wahrscheinlich,
dass die Anlage von Plasmaverbindungen auch später noch möglich
istom (lc. Bag.) 198.)

Alle diese Angaben, die wir hir angeführt haben, beziehen sich
auf Gewebszellen, doch liegen auch solche vor, die sich auf Blasto-
meren sich theilender Eier beziehen, wie z. B. die von Haumar (96,
97.) Dieser Forscher konnte sie (bei Echinodermen) von der ersten
Theilung an bis zu der Gastrula finden. Nach ihm sollen sie bei einer
sanzen Reihe von Evertebraten und auch bei den Vertebraten zu fin-
den sein; es ist jedoch meiner Ansicht nach nicht ganz sicher, ob es
sich da doch nicht nur um Contacte von Zellen handelt. Die Zellen
können doch nicht frei neben einander liegen, sie müssen sich auf
einander wenigstens mit einem Theile ihrer Oberfläche stützen. Wenn
sich die Angaben Hanuuers bestätigen sollten, so hätte dies eine ziem-
lich grosse Bedeutung, aber gegen die Richtigkeit der bisherigen
Zellentheorie würde das doch nicht zeugen.

Die intercellularen Verbindungen sind nicht allgemein verbreitet,
und wenn man sie auch an vielen Stellen im Thierkörper finden kann.
so ist damit noch nicht gesagt, dass sie wirklich lebensfrisches Plasma
verbinden ; die Oberfläche der Zelle sammt ihnen kann sehr oft ganz
erstarrt sein, so dass die frischen Partien der Zellen eigentlich doch
von einander getrennt sind. Auch in jenem Falle, wenn im ganzen
Körper wirklich das Plasma jener Einheiten, die wir Zellen nennen,
durch Communikationen in Verbindung wäre, so würde das gegen die
cellulare Theorie nicht zeugen. Immer müssen wir doch gewisse klei-

30 XXII. F. K. Studnička:

nere Elemente des thierischen und pflanzlichen Körpers unterscheiden,
und es kommt nur darauf an, ob wir sie „Zellen“ nennen wollen
oder nicht (FremmixG 96.) „Die einzelnen Zellen bleiben trotz der
Verbindungen stets morphologisch wie physiologisch noch genug geson-
dert, um als Elementarorganismen aufgefasst werden zu können (Scnu-
BERG 91., Pag. 66.) Damit dass man den ganzen Körper als ein Syn-
cytium betrachten will, (Herrzmanx, Russow) ist nichts gewonnen; aber
auch einzelne Gewebe, z. B. die Epithelien haben durchaus nicht den
„Charakter eines primár gebildeten Syneytium,“ wie das Hammar an-
zunehmen geneigt wáre.*) Wie ScHuBERG (93. Pag. 51,) sagt, muss
man die Intercellularverbindungen, wenn man den Thierkórper als
einen Zellenstaat auffassen will, eher mit den Verkehrswegen in diesem
Staate vergleichen.

II. Die Structuren der freien Fláche der Zellen.
(Der gestreifte Cuticularsaum und der Flimmerbesatz der Epithelzellen.)

Die mit den Namen „Cuticula,* „gestreifter Cuticularsaum,“
„Randsaum,“ „Stäbchensaum,“ „Plateau striée,“ fálschlich auch „Ba-
salsaum“ genannte „Structur der freien Fläche der Zellen“ vieler
Epithelien war in verschiedenen Zeiten vielfach das Object von
eingehenden Untersuchungen, aber trotzdem ist ihr Bau heute noch
im allgemeinen nicht ganz klar oder wenigstens sind die sie betref-
fenden oft von einander abweichenden Angaben verschiedener Forscher
nicht genügend in Ordnung gebracht. Ich selbst habe mich mit diesem
Saume, für den ich den Namen „Deckplatte“ einführen wollte, **)
unlängst in einer kurzen Abhandlung beschäftigt; dortselbst habe ich
auf seine Structur, die er bei Ammocoetes hat***) und auf seine
Ähnlichkeit mit den Intercellularstructuren aufmerksam gemacht.

In dieser Uebersicht will ich die verschiedenen Angaben, die
ich in der Litteratur finden konnte, zusammenstellen, und glaube mit

*) Sonst ist dieser Forscher kein Gegner der cellularen Theorie; er ver-
sucht z. B. nicht seine oben angeführten Befunde gegen dieselbe auszunützen.
Auf die speciellen Einwände Sacus’s, Sepewick’s und Wnırumans gegen die cellulare
Theorie wollen wir hier nicht eingehen, da uns das zu weit von unserem Thema
führen würde.

**) Die Namen „Cuticula“ oder „Cuticularsaum“ wollte ich meiden.

***) Hier sieht man, dass das auch kein „Stábchensaum“ ist, und dass auch
dieser Namen nicht allgemein angewendet werden kann.

Ueb:r die intercellularen Verbindingen u. den sog. Cuticularsaum. 31

einer kritischen Revision und mit einem Vergleiche derselben mit
eigenen Befunden zur Erkenntniss seiner wahren Structur und Bedeu-
tung beizutragen. Ich werde speciell die Vertebraten berücksichtigen.

Zuerst wurde die betreffende, fälschlich für einen „Cuticular-
saum“ gehaltene Structur an der Oberfläche der Darmepithelzellen
entdeckt; erst später fand man sie auch in der Epidermis und dann
auch an anderen Epithelien. Mit dem Studium seiner Structur an der
zuerst genannten Stelle haben sich vielfach die Physiologen beschäf-
tigt, indem sie meinten, dass dieselbe eine Bedeutung bei den Re-
sorptionsvorgängen haben kann. Allem Anscheine nach ist dieselbe
hier kaum eine andere als bei den Zellen der Wiibelthierepidermis ;
es ist das in erster Reihe eine Vorrichtung zum Schatze der Zellen.

In unserer Abhandlung wollen wir zuerst die Angaben über die
Structur des betreffenden Saumes in den Darmepithelien revidiren *):

Als Entdecker des „Cuticularsaumes“ (Basalsaum, Plateau striee)
der Darmepithelzellen wird Hexue (37., 41.) genannt. Er hat zuerst
eine doppelte Contour an der freien Oberfläche der cylindrischen Epi-
thelzellen der Dünndarmschleimhaut bemerkt. Dieselbe Beobachtung
haben nach ihm viele andere Forscher gemacht, und es wurde daraus
auf die Existenz einer besonderen dicken Membran an der freien Ober-
fläche der Zellen geschlossen. Andere hielten die betreffende Erschei-
nung für ein Artefakt. Brooke, der überhaupt die Existenz einer Zell-
wand an der freien Oberfläche jener Zellen bekämpfte, hielt die an-
gebliche ,Cuticula für eine Aufquellung des Inhaltes der Zelle. Wır-
aan hielt sie für eine secretähnliche Masse. (Nach Kruse und OPpreu
eitirt.)

Die Entdeckung der bekannten streifigen Structur jener ,Cuti-
cula,“ wie man die betreffende Wand benannte, ist gleichzeitig durch
Koruızer (56.) und Fuxre (56.) geschehen.

Kozuixer (56.) fand zuerst am Duodenum von Kaninchen, dann
auch von Menschen, von Vögeln und von Amphibien feine senkrecht
verlaufende Streifen an dieser „Cuticula,“ und erklärte sie für den
Ausdruck von Porenkanälen, die durch ihre ganze Dicke durchtreten
sollten. **) Er dachte gleich an eine Beziehung dieser Poren zu der

*) Dieselbe Aufgabe hat sich unlängst auch OrrEL in seiner vergleichenden
microskopischen Anatomie (Bd. II., 1897, Pag. 184 sqq.) gestellt. eine ähnliche
Übersicht findet man auch in der Dissertation von Krusr (88.), wir können uns
daher in unserer Übersicht, die mit Hilfe der Originalarbeiten verfertigt wurde, etwas
kürzer halten.

**) „Die Cylinderepithelzellen des Dünndarms von Säugern, Vögeln und Am-

32 XXIE F. K. Studnička:

Fettresorbtion, und glaubte, dass das Fett in ganz feinen Molekůlen
durch dieselben resorbirt werde. Von der Fláche aus sah er an dem
„Cuticularsaum“ eine feine Punktirung, was ihn in der Meinune, dass
es sich da um Poren handelt, nur befestigte. Fuxxes (56.) Beschrei-
bung der Querstreifung „des bekannten breiten glashellen Saumes“
ist nicht viel von der KörLikers verschieden.

Von verschiedenen Forschern wurde nach der Bekanntmachung
dieser Befunde die betreffende Zeichnung nur für ein Artefakt ge-
halten. Sie sollte durch Schrumpfungen bei der Conservation oder
postmortal entstanden sein. Andere hielten den Saum für eine Secre-
tion der Zellenoberfläche und die Streifen als Folge der Resorption.
Ich nenne hier Morescaorr, Wırrıch, LamBr, Wirecann, Doxrrz und
Baroan (60.). (Vergleiche OrrEL 97., Pag. 186.)

F. E. Schuzze (67.) hält den Saum für „eine Sekret-ähnliche
Masse, welche mit der Zellmembran in keiner festen oder continuir-
lichen Verbindung steht, also auch nicht deren Fortsetzung oder ein
Theil sein kann (I. c. Pag. 180). Die Streifen sollen nach ihm ein
Ausdruck von Kanälen sein. Er findet auch im Dickdarm eine „Cuti-
cula,“ sieht jedoch keine Streifung an derselben.

Schon früher vor dem zuletzt genannten Forscher hatten Brer-
TAUER und SrErNacH (57.) die Structur der angeblichen Cuticula in
einer ganz anderen, wie sich später gezeigt hat, richtigeren Weise
gedeutet. Sie fanden bei Säugethieren die Streifung immer gut ausge-
prägt, doch vermochten sie das bekannte Bild nicht als den Querschnitt
einer porösen Wand, sondern als ein „Aggregat von prismatischen
Stücken“ (Stäbchen) aufzufassen. Sie zeichnen auf ihren Abbildungen
solche Fälle, wo die einzelnen parallelen Stäbchen von einander deut-
lich abgetrennt sind, woraus man erkennt, dass sie die Partie zwischen
zwei parallelen dunkleren Streifen des Querschnittes für ein Stäbchen
halten. Die Streifen, die man bekanntlich früher für Poren der Cuti-
cula zu halten geneigt war, wären nach unseren Autoren nur Lücken
zwischen den Stäbchen. In einer ganz ähnlichen Weise hat Lirsky
(67.) die Structur des Saumes gedeutet, und auch Ausısı und Rexzowe
(68, nach OrrEL eitirt) sprechen von parallelen Stäbchen, die sie mit

phibien haben auf der der Darmhöhle zugewendeten Seite eine verdickte Wand,
an der unter günstigen Verhältnissen und mit guten Microskopen eine unzweifel-
hafte feine Streifung zu erkennen ist, die auch, jedoch schwieriger und fast nur
beim Kaninchen ganz sicher, von oben als eine äusserst feine Punktirung wahr-
zunehmen ist.“ „Die Streifen in den verdickten Zellmembranen sind Porenkanäle.“
Verel.) Taf.nz., Fig: 3,02, 5. etenl. ie.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 33

ruhenden Flimmerhärchen vergleichen. Etwa denselben Bau des Sau-
mes findet endlich auch Tnaxnorrer (74.) Er beschreibt und bildet in
seiner Arbeit (1. c. Taf. V. Fig. 3.) stäbchenförmige oder haarförmige
Fortsätze der Zellen ab. Nur darin weicht er von seinen Vorgängern
ab, dass er die Peripherie des „Stábchensaumes“ jeder Zelle von einem
durch leistenförmige Fortsetzung der Zellmembran entstandenen
Kragen umgeben sein lässt. Diese letztere Beobachtung wurde später
nicht bestätigt.

Forruxarow (77.) spricht von „fHimmerähnlichen Fortsetzungen
des starrflüssigen Inhaltes“ der Zellen aus dem Froschdarm.

Von neueren Autoren, die nähere Angaben über den Bau der
betreffenden Structur gaben, nenne ich hier Marz, HeiesHarm und
Kruse.

Maru (88.) sieht an feinen Schnitten, die parallel mit der Ober-
fläche des „Stäbehensaumes“ geführt wurden, feine Pünktchen. wie
sie vor ihm auch andere und schon Köruıker (56) gesehen haben. Er
hält die Punkte nicht für den Ausdruck von Poren, sondern „offenbar
entsprechen die Pünktchen den optischen Querschnitten der Stäbchen
des Zellsaumes, welche zuerst von Brerrauer und SrErvacH beschrieben
wurden.“

Da jedoch, wie die Abbildungen Fig. 8, 9, Taf. VI. davon
zeugen, die Punkte der Flächenschnitte den etwas dunkleren Streifen
der Querschnitte entsprechen, so müsste man consequenter Weise die
Streifen selbst für den Ausdruck der Stäbchen halten. Wie wir sagten,
halten Brertaver und ŠTEINACH die Streifen für Grenzen der Stäbchen.
Das. was wieder andere Forscher für Poren der Cuticula hielten, er-
klärt also Marr für plasmatische Stäbchen, oder wie er selbst sagt,
für „Saumhärchen.“ In der mir nicht zugänglichen Abhandlung von
Kırkıunp sollen schon früher vor Marx ähnliche Ansichten ausge-
sprochen worden sein.

An Querschnitten des Saumes (also an Längsschnitten der Epi-
thelzellen) sieht Marr, dass die Stäbchen in einer gewissen Höhe über
ihrem Ursprunge aus der Zelle zum Knötchen angeschwollen sind.
Die Reihe dieser Knötehen macht den Eindruck einer dunkleren hori-
zontalen Linie in der unteren Partie des Saumes.

Nach den Befunden Ruporr HeıpexHaıns besteht „der Basalsaum
aus Stäbchen und einer weichen Zwischenmasse, in welche jene ein-
gebettet sind.“ Die Stäbchen sollen sich zusammenziehen können, und
in dem Falle, wo sie sich ganz zusammengezogen haben, ist der Saum

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. 3

yo ar du

1-
a

DÉS DR ET EE ARR AE nao

PAROLE AS SR NT RS

i
hi

34 XXII. F. K. Studnička :

ganz homogen.*) Heıpexmamss Auffassung deckt sich mit der von Marr,
nur zeichnet er die Stäbchen dicker, als sie nach der Angabe des
letzteren sein sollten. Aehnlich wie Maus findet er an den Stäbchen
Verdickungen (1. c. Taf. I., Fig. VI. beim Hund, Katze etc)

Kruse (88.) nimmt überall die Zusammensetzung aus Stäbchen
an, doch unterscheidet sich seine Auffassung von der von Hemexnarm
und Mar, und deckt sich mit der von BRETTAvER-SrErNacH. Man sieht
das aus folgendem Citate aus seiner Arbeit: „Nehmen wir an, dass
die Stäbchen bis zur Spitze eng an einander anliegen — dazu brau-
chen wir nicht einmal irgend eine Zwischensubstanz zu Hilfe herbei-
ziehen —, so haben wir dieselbe Profilansicht, als wenn wir mit
Porenkanälen rechnen, nämlich feine dunkle Streifen in dem hyalinen
Saum. Auch das Flächenbild lässt beide Deutungen zu: die feine
Tüpfelung, die übrigens nicht leicht zu sehen ist, kann bedingt sein
durch Porenöffnungen, aber ebensogut durch die Zwischenräume,
welche die sonst eng aneinander liegenden Stäbchen zwischen sich
lassen.“ **)

Eine der neuesten Arbeiten, die von Nicoras (I, 91.) nimmt
auch die Zusammensetzung aus Stäbchen an; nähere Angaben enthält
sie jedoch nicht. Neuere Angaben über den Bau des „Cuticularsaumes“
sind mir nicht bekannt.

Von den verschiedenen Deutungen des „Saumes“ oder der „Deck-
platte“, die wir gerade angeführt haben, müssen wir also folgende
unterscheiden. (Vergleiche die Textfigur 1.):

1. Der festere Saum ist porös. (KOLLIKER, Funke).

2. Der festere Saum wird von plasmatischen Stäbehen durch-
gesetzt; diese entsprechen, was ihre Lage betrifft, den von der ersten
Anschauungsweise angenommenen Poren. (HeIDENHAIN.)

*) Die Contractilität der Fortsätze wollte zuerst Tuannorrer gesehen haben.
Er konnte diese Erscheinungen jedoch nur in einigen Fällen beobachten. Brx-
JAMIN (75, nach Orrer cit.) konnte seine Beobachtungen nicht bestätigen, was erst
Forrunarow (77) gelang. Nach diesem Forscher soll dies an Flimmerbewegung
errinnern. Noch später hat Wırpersueim [83] die Bewegungen und zwar im Darm
von Spelerpes fuscus und von jungen Haifischen beobachtst. Der Rand der Zelle
soll hier wie gelappt sein und pseudopodienartige Fortsätze aussenden. Er sieht
in diesen Bewegungen, von denen er meint, dass sie bei der Ernährung eine Rolle
spielen, ein Analogen zu einigen Verhältnissen bei den Protozoen und Coelen-
teraten. Neuestens hat diese Bewegungen auch HrrpDExHAN (L c.) beobachtet.

**) Das letztere ist nicht richtig; durch solche Zwischenräume zwischen dicht
anliegenden Stäbchen würde kaum der Eindruck von feiner Punktirung entstehen.
Vergl. unten.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 35

3. Der Saum ist aus Stäbchen zusammengesetzt.

a) Die Stäbchen liegen dicht an einander. Ihre Grenzen ent-
sprechen den Streifen des „gestreiften Cuticularsaumes“. (BRETTAVER-
STEINACH, KRUSE.)

a. ohne, P. mit Kittsubstanz.

b) Die Stäbchen sind dünner, weiter von einander, sie selbst
entsprechen den Streifen (Marz, HErDENHAIN.)

a. ohne, B. mit Kitt oder Grundsubstanz.

Man erkennt gleich, dass die Auffassungsweise 36.8 sich mit
der Auffassung 2. deckt, nur legt man in dieser letzteren das Haupt-
gewicht auf die Kittsubstanz, die hier, besonders wenn sie fester ist,
eine Cuticula vorstellt. Die Auffassungsweise 3a. ß deckt sich mit 2
nicht, da hier doch von keiner Cuticula, höchstens von einer Kitt-
substanz zwischen den Zellen die Rede sein kann. In der Litteratur
finden wir nur eine einzige gewichtigere Angabe von einer Masse, in der
die „Stäbchen“ eingelagert werden, es ist das die von HEIDENHAIN.

3a. 3b.

m
Ÿ

Wir müssen die betrefienden Verhältnisse noch einmal später
durch einen Vergleich mit denen in der Epidermis zu beleuchten ver-
suchen. Erst dann wird uns die Bauweise eines sog. „Cuticularsaumes“
ganz klar sein. Nach unseren eigenen Befunden an Praeparaten un-
serer Sammlung müssen wir uns der Anschauungsweise 35. (Marx,
Heıpexnars) ansschliessen ; eine besondere Substanz zwischen den Stäb-
chen finden wir nicht, das was HErpDENHAIN gesehen hat, konnte viel-
leicht auch nur eine schleimige Ausscheidung der Epitheloberfläche
sein. Über die Deutung der Punktirung der Oberfläche wollen wir erst
weiter unten unsere Ansichten mittheilen.

Die bisherigen Angaben über den Saum der Darmepithelzellen
beziehen sich speciell auf die Vertebraten; in der Litteratur könnte
man auch eine Reihe von Angaben über einen solchen bei den Ever-
tebraten finden. SommER (85 Mitteldarm der Poduriden), FRENzEL (84,
85b, 86, 92 Mollusken, Crustaceen, Echinodermen, Luxsaxow (88,

36 XXI. F. K. Studnička:

Darm von Ascaris mystax) Leypre (85, Ascaris megalocephala) etc.
Einen Theil dieser Citate, die sich noch vermehren liessen, habe ich
der Dissertation von Kruse entnommen.

In den Lieberkühnschen Crypten der Wirbelthiere fand Versox
(71.) einen solchen Saum, ebenso in den Magendrüsen der Amphi-
bien, Reptilien ete., Torsıer (86.), in der Gallenblase ViRcHow (57.).
Von den „Bürstenbesätzen“ der Magendrüsen sagt Torsıer, dass ihr
Vorhandensein mit der Secretionsthätigkeit zusammenhängt. (l. c.
Pag. 185.)

Etwas wichtiger sind die Stähchenbesätze der Epithelien des
Urogenitalapparates. Hiıpestmars fand sie vielleicht zuerst (74). Nuss-
Baum (78.) fand sie im Urogenitalapparat der Amphibien, Teleostier,
Selachier und Cyclostomen (Besatz von starren Härchen, bei denen
er keine Bewegung beobachten konnte.) Krerx (81) hat aus der “iere
(Tubuli contorti) der Maus einen „Flimmersaum“ beschrieben, der
jedenfalls auch hierher gehört. Tornier (86.), der ihn „Bůrstensaum“
nennt, fand ihn in dem Urogenitalapparat von Amphibien und von
Kaninchen. Kruse (87) beschrieb aus der menschlichen Niere und
der anderer Säugethiere einen solchen „Stábchensaum.“ Auch von
den Evertebraten liegen ähnliche Angaben vor.

Freszer (86) und Kruse (88) stellen diese Stábchensáume der
Niere in dieselbe Kategorie mit denen der Darmepithelzellen.

Noch vor kurzer Zeit wollte man auch die bekannte ,stäbchen-
fórmige“ Structur an der unteren Partie der Epithelzellen der Nieren-
kanälchen mit den cuticularen ,Stäbchensäumen“ direct vergleichen ;
doch haben in der neuesten Zeit Bönu-Davivorr (95.) und LAxpAvER
nachgewiesen, dass sich die betreffenden Bilder durch Faltung der
Grenzen der Zellen erklären lassen.

Die „Cuticula“ der Wirbelthierepidermis.

Wir werden uns jetzt zu einer anderen Stelle des Körpers, wo
ein „Cuticular“ oder „Stábchensaum“ zu finden ist, wenden. Schon
die Oberfläche des einzelligen Körpers der Gregarinen zeigt einen
Saum, den Frexzez (85) für einen Stäbchensaum hält; man findet
einen solchen hie und da an der Oberfläche der Hypodermis der
Würmer, *) u. s. w. Aber besonders charakteristisch ist er für die Epi-

*) In meiner Abhandlung 97. habe ich die Arbeit Vrjpovský's (94), in der
aus der Hypodermis der Gordiiden ein wirklicher „Stäbchensaum“ beschrieben

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 37

dermis der niederen Wirbelthiere, des Amphioxus, Cyclostomen, Am-
phibienlarven und vieler Fische. Wir werden die Angaben einzelner
Forscher, wie wir sie in der Litteratur finden, in folgenden Zeilen
revidiren.

Schon Remak (55.) fand eine „wimpertragende Cuticula“ bei
Amphibienlarven.

Die senkrechte Streifung dieser „Cuticula“ wurde zuerst von
Leucxarr auf der Epidermis von Ammocoetes gesehen. KöLumer (57.)
berichtet über diesen Befund in den Würzburger Verhandlungen, und
veröffentlicht hier den Brief LeuckArr’s, in welchem ihm dieser seine
Befunde beschreibt „Über die Deutung der Streifen als Ausdruck von
Porenkanälen kann kein Zweifel sein,“ meint Leuckart in demselben.
Köruiker selbst fand auch diese Structur und kann in der betref-
fenden Abhandlung auch von dem Befunde einer solchen beim Stör
und dem Frosche (jedenfalls sind da Kaulquappen gemeint) berichten.
Er vergleicht sie mit porösen Eihüllen verschiedener Thiere. Seine
Angabe, die er in einer anderen Abhandlung gemacht hat,*) dass
nämlich die poröse Wand eine Einrichtung zur Resorption vorstellen
sollte, muss er jetzt auf Grundlage dieser neuen Befunde erweitern, und
meint, „dass die Poren überhaupt das Eindringen von Substanzen in
die Zellen und die Abscheidung von solchen erleichtern und begün-
stigen.“ Eine Abbildung des „Saumes mit Porenkanälen“ (wie er sich
in der Tafelerklärung ausdrückt) gibt uns Max SocHuLrze (61), sonst
enthält jedoch seine Arbeit keine näheren Angaben.

PavLsEN (64.) findet einen ganz ähnlichen Saum an der Ober-
Häche der Epidermis von Protopterus annectens. Die obersten Zellen,
die diese „poröse Cuticula“ tragen, nennt er „Cuticularzellen.“

EsertH (66. Pag. 497.) beschreibt den Cuticularsaum von den
Epidermiszellen der Krötenlarven (Bombinator igneus). Er findet in
demselben „glänzende Stäbchen, die nach aussen in eine feine knopf-
förmige Anschwellung enden.“ Die Interstitien zwischen ihnen sollen
durch eine mattere Substanz erfüllt sein. Der freie Rand soll nicht
glatt, sondern leicht körnig sein (durch die knopfförmigen Endigungen

wird, eitirt. Eine solche Structur kann jedoch auch durch den inneren Bau des
Zellkörpers der Hypodermiszellen angedeutet werden. Neuestens hat z. B. E. Bayer
bei den Rhynchobdelliden eine verticale Streifung der oberen Partie der Hypo-
dermiszellen gefunden, die er mit der Funktion dieser Zellen (Ausscheidung der
Cuticula) in Beziehung zu bringen sucht. (Vergl. E. Bayer „Hypodermis und
neue Hautsinnesorgane der Rhynchobdelliden.“ Zeitschr. f. wiss. Zool, 1898.

*) In der er von dem „porösen Saume der Darmepithelien berichtet.

38 XXII. F. K. Studnička:

der Stábchen). Er kommt zu dem Schlusse, dass der sog. Cuticularsaum
von der Zelle nicht secundaer ausgeschieden wird, sondern zu der-
selben gehört. (Verel. die Fig. 9. A. und B. Taf. XXV. L c.)

F. E. Sonurze (67.) zeichnet den Saum von Petromyzon, von
Triton und den Teleostiern. Er betont „das Vorhandensein einer
grossen Zahl kanalartiger, die ganze Deckelschicht senkrecht durch-
setzender Poren“ (1. c. Pag. 144, Taf. VIII., Fig. 1.ab). In der Seitenansicht
sieht er die Poren als Streifen, die sich nach oben etwas erweitern.

In einer anderen Abhandlung desselben Verfassers (69) findet
man folgende Beschreibung (l. c. Pag. 300): „An den mit Müller’-
schen Lösung isolirten äussersten Epidermiszellen grosser Larven
von Rana esculenta und Pelobates fuscus habe ich im Wesentlichen
denselben Bau der Cuticularsaume gefunden wie ihn Eserru für Bom-
binator beschreibt, nur fehlten hier den glänzenden Körperchen die
nach abwärts gehenden stäbchenartigen Verlängerungen; vielmehr
erschienen sie auch am unteren Ende gleichmässig abgerundet und
zeigten meistens eine länglich eiförmige Gestalt. Bei den grössten,
schon mit Hinterbeinen versehenen Larven lagen sie locker in nischen-
artigen, nach aussen öffnenden Hohlräumen, welche seitlich von den
Balken eines netzförmigen Leistengitters umschlossen, sich fast bis
an die untere Grenze des ganzen Cuticularsaumes erstreckten, und
mit abgerundetem Grunde blind endigten. Bei starkem Herumwerfen
der Epidermiszellen fielen zuweilen diese Körperchen aus ihren Ni-
schen sämmtlich oder theilweise heraus, so dass sie vollständig iso-
lirt (Taf. XVIII., Fig. 25.) neben den entleerten Zellen (Taf. XVIII.,
Fig. 22. und 24.) zur Ansicht kamen.“ Die Figuren 21 und 23 F. E.
SCHULZES zeigen den Cuticularsaum sammt den erwähnten Körper-
chen. Man sieht, dass den Eserru’scnen Stäbchen nicht die Körper-
chen, wie das Scuurze meint, sondern das Lamellensystem zwischen
denselben entspricht. Es ist eigenthümlich, dass aus der neueren
Zeit keine weitere Angaben von solchen Körperchen vorhanden sind.
Die Angabe Scaurzes von dem Bau der sog. Cuticula aus einem La-
mellenwerke haben einige Forscher später bestätigt. Gegen Leyoıe
(68), der die äusserste Lage verhornter Zellen erwachsener Amphi-
bien für Cuticula hält, wird in derselben Arbeit der wahre Sach-
verhalt hervorgehoben. Vergleiche auch Lrexpra 76b.

LaxcERHaxš (73.) beschreibt in seiner Monographie des Ammo-
coetes wieder den „dieken porentragenden Cuticularsaum.“ Bei der
Ansicht von der Fläche sieht er feine Punktirungen an dem Saume,
wie er das auch auf seiner Fig. 2, Taf. II. zeichnet.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 39

Derselbe Verfasser (730’) zeichnet von der Salamanderlarve den
„Cuticularsaum.“

Leyore (76.) hat die gestreifte Cuticula von Proteus anguineus,
Menopoma giganteum und Salamandra erwáhnt. Náhere Angaben gibt
er nicht.

Derselbe (79.) beschreibt in seiner Arbeit úber Pleurodeles Waltlii
(Pag. 224.) von neuem den Cuticularsaum: „In mehreren von meiner
Seite erfolgten Veröffentlichungen über die Cuticula der Larven von
Urodelen musste ich eine gewisse Unsicherheit eingestehen in Hin-
sicht auf die „Porenkanäle.“ Die eben gegebenen Mitteilungen lassen
die Sache jetzt in einem klareren Lichte erscheinen. Im Falle nämlich
die Fortsätze des Zellenleibes fadiger Natur und von cuticularer Sub-
stanz umflossen sind, wird ein solch cuticulares Röhrchen, in dessen
Inneren ein fadiger Protoplasmafortsatz liegt, das Bild des „Poren-
kanals“ geben; eine Punktirung kann dadurch über der Fläche der
Zelle weggehen, entsprechend den Gipfeln der Fädchen und des cuti-
cularen Käppchens. Treten aber Leisten an die Stelle der Fäden, so
wird die ebenfalls umschliessende cuticulare Schicht den Leisten fol-
send, durch ihre Höhen und Tiefen eine Reliefbildung, nicht von
Punkten, sondern von Linien hervorrufen.“ Wie man sieht, deckt sich
diese Auffassungsweise fast mit der von BERTE (66.); die „glänzen-
den Stäbchen“ Eserrn’s mit ihren „knopffórmigen Anschwellungen“
entsprechen den plasmatischen Fortsätzen, von denen Leyoic Spricht.

Noch in demselben Jahre beschrieb Levnie (I. 790.) den Cuti-
cularsaum, den er wieder „Porensaum“ nennt, von Petromyzon ma-
rinus und fluviatilis: „An Hautstücken von P. marinus, welche frisch
in eine Lösung von doppelchromsaurem Kali eingelegt wurden, hatte
es den Anschein, als ob die durch die Poren durchtretenden Proto-
plasmafortsätze aus der Öffnungen hervorquellen und sich in eine
über der Cuticula befindliche feınkörnige Masse umwandeln könnten.“

Prirzner (80, Seine Arbeit I. 79. war mir nicht zugänglich) be-
schäftigt sich näher mit dem „Porensaume“; doch ist es ihm nie ge-
lungen aus den angeblichen „Poren“ etwas austreten zu sehen. Er
sieht „den Cuticularsaum als Rückbildung eines früheren Flimmer-
besatzes an.“ Es ist das nach ihm (l. c. 500.) „eine aus früherem
Wimperbesatz hervorgegangene Hornbildung.“

Seine Ansichten von der Hornbildung — er nennt z. B. die
oberste Schichte der die Cuticula besitzenden Epidermiszellen deshalb
Stratum corneum — haben sich nicht bestätigt, aber diejenigen von

40. XXII. F. K. Studnička:

der Verwandtschaft des Flimmerbesatzes mit dem angeblichen „Cuti-
cularsaume“ haben, wie wir sehen werden, ihre Berechtigung.

Fremmxe (82.) zeichnet auf der Taf. II, Fig. 19 ca. den Cuti-
cularsaum, wie er ihn von der Fläche gesehen hat. Die einzelnen
Punkte der feinen Punktirung desselben bedeuten nach ihm die opti-
schen Querschnitte der Streifen. Nähere Angaben über die Natur dieser
Streifen gibt er uns nicht.

Paurcxr (I, 84) sah beim Axolotl die Structur der Cuticula
nicht, höchstens eine feine Zähnelung des Randes konnte er bemerken.
Der Cuticularsaum soll nach ihm ein Umwandlungsprodukt des Kör-
pers und nicht eine Ausscheidung desselben sein: „Als Cuticularbil-
dungen bezeichnet man die Umwandlung eines Theils des Zell-proto-
plasmas in eine feste homogene Masse.“

Leynic beschreibt in seinem Buche über „Zelle und Gewebe“
(85.) die Structur der Cuticula, wie sie an dem Flossensaume der
Urodelenlarven zu finden ist: „In der Profilansicht geben sich an der
Zelle der obersten Lage Strichelchen zu erkennen, welche von der
Zellsubstanz herrühren, das heisst Ausläufer des Spongioplasma sind;
dazwischen sind helle Raume.“ „Was sich im Profil als Strich zeigt
in der Flächenansicht eigentlich eine blatt- oder leistenförmige Erhö-
hung ist.“ Auf seiner Tafel I, Fig. 16. zeichnet er das gesehene und
erklärt die Porosität für „einen allgemeinen Charakter der membran-
artigen oder membranösen Begrenzung des Zellleibes.“ © Obzwar er
früher nur von „hellen Räumen“ zwischen den Stricheln oder Fort-
sätzen des Protoplasmas, wie er sie deutet, gesprochen, spricht er
später doch von einer porösen Membran. Die Fortsätze müssen also
nach dieser Auffassungsweise in den Poren einer Membran stecken.

Carrier (85.) gibt keine neuen Angaben; bei ganz jungen Thieren
von Siredon findet er die Structur nicht. Die Prrrzxer’sche Bezeich-
nung „Stratum corneum“ für die oberste Zellenschichte der Epidermis
mit der Cuticula weist er zurück und nennt sie „Cuticularschicht“.

Wozrr (89.) beschreibt den gestreifen Cuticularsaum aus der
Epidermis von Amphioxus und findet, dass derselbe hier keinenfalls
die oberste Bedeckung der Epidermiszellen vorstellt, „denn über ihm
liegt noch ein äusserst feiner zweiter Saum, der bisher ganz über-
sehen wurde, der aber unzweifelhaft eine echte Cuticula darstellt.“
Er bezeichnet deshalb den „gestrichelten Saum“ mit dem Namen
„Pseudocuticula.“ Die eigentliche homogene Cuticula soll nach ihm
sehr fest sein; nach der Behandlung mit Kalilauge soll sie z. B. un-
verändert bleiben. Aehnliche Verhältnisse, wie bei Amphioxus, findet

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum, 41

Wourr auch bei Petromyzon (doch weniger deutlich), weiter an Am-
phibienlarven (Triton und Salamandra atra): hier ist gleichzeitig mit
einer Cuticula und Pseudocuticula ein Flimmerbesatz an den Zellen
zu sehen. Die einzelnen Wimpern konnte er hier bis in die Pseudo-
cuticula hinein verfolgen. Die Streifung lässt sich nach ihm nicht als
von Poren herrührend erklären (l. c. Pag. 581), und wenn ich ihn
recht verstehe, denkt er sich die Streifen als Spuren contrahirter
Wimper, oder als den Ausdruck der ehemaligen Wurzel derselben,
da er, wie schon vor ihm andere, an die Verwandtschaft seiner
„Pseudocuticula“ mit dem Wimperbesatz glaubt.

Cox (94) schliesst daraus, dass bei Amphibienlarven die Inter-
cellularbrücken an den Zellen bis in den Bereich der „Cuticula“ sich
verfolgen lassen, auf die morphologische Bedeutung derselben (1. c.
Pag. 307): „Es ergibt sich hieraus wohl mit Sicherheit, dass diese
sog. Kutikula der Amphibienhaut nicht eine Absonderung oder Secret
der obersten Zellenlage ist, sondern, dass sie aus einer directen Um-
wandlung, aus einer Modification der äusseren Grenzschicht des Zellen-
leibes hervorgeht.“ Zwischen der „Cuticula“ und dem übrigen Plasma
der Zelle findet er einen dunkleren Streifen, den er durch eine Ver-
dichtung der Zellsubstanz erklärt. Was die quere Strichelung der
Cuticula betrifft, schreibt er: „Diese quere Streifen sind gefärbt, und
zwar im Tone des Protoplasmas. Also meine ich, dass protoplasma-
tische Fädchen in die Kuticula hinein fortsetzen.* „Ist die quere
Strichelung stark ausgesprochen, so kann man unter Umständen ein
ähnliches Bild erhalten, wie von Stábchensaum der Darmepithelien.“
„An günstigen Stellen sieht man ferner deutlich, dass die senkrecht
zur Oberfläche gerichteten Protoplasmafädchen, in schiefer oder querer
Richtung unter einander verbunden sind. Man hat eine Netzbildung
vor sich, in welcher die augenfälligsten Protoplasmafäden quer zur
Kutikula verlaufen und das Bild der Strichelung erzeugen.“ „Meisten-
theils konnte ich indessen von einer derartigen regelmässigen Anord-
nung nichts bemerken, und es zeiste dann die Kutikula nur ein un-
regelmässiges sehr feines protoplasmatisches Netzwerk. Ich muss mit-
hin auch auf Grund dieser Beobachtung dafür halten, dass an meinem
Objecte die sogen. Kutikula ein metamorphosirter Theil der Zellen
selbst ist; den Hergang der Entstehung der Kutikula kann ich mir
nur in der Art denken, dass es innerhalb der obersten Grenzschicht
der Zellen im Bereiche der interfilaren Raume zur Ausscheidung einer
konsistenteren vielleicht völlig erstarrenden Masse kommt.“ (l. c.
Pag. 308.)

49 XXII. F. K. Studnička:

MavRER (95.) spricht auf Seite 127. seiner Monographie der Epi-
dermis von einer „feinen senkrechten Strichelung,“ die durch „feine
Porenkanälchen veranlasst ist.“ (Larven von Rana temporaria.) Nach
dem, was er auf Seite 44, wo von der Cuticula des Petromyzon die
Rede ist, schreibt, nimmt er auch die Existenz plasmatischer Fädchen
in der Cuticula an. Auf seine Arbeit kommen wir weiter unten noch
einmal zurück.

Freuning (95, Pag. 267.) sagt, dass die Cuticula am Kiemen-
blatt der Salamanderlarve eine Art „Vacuolenbau“ besitzt; an der
Schwanzflosse zeigt sie nach ihm „Stäbchenstrichelung.“

Renaur (97.) hat die Epidermis von Petromyzon untersucht;
seine Beschreibung des „Plateau striée“ unterscheidet sich bedeutend
von der anderer Forscher:

„Wextremite libre de ces cellules superficielles est occupée
par un plateau large et épais, au dessous duquel lignes de stria-
tion verticale de l’exoplasme s’inflechissent de manière à former
une sorte de collier. Le plateau lui-même est parcouru par des
bâtonnets réfringentes, verticaux, tous paralleles entre eux et
offrant des caractères optiques et histochèmiques identiques à ceux
des cils vibratiles des cellules ciliées. Mais ces bátonnets, tous d'égale
hauteur et terminés inférieurement par une extrémité arrondie comme
celle d’une agitateur de verre, ne sont ni mobiles ni libres. Ils sont
englobés dans une substance hyaline transparente, moins réfringente
qu eux mêmes et qui permet de les distinguer: c’ést la substance
propre du plateau.“ (I. c. Pag. 200.) Die Wolff’sche Cuticula beschreibt
Resaur nicht.

Das, was Rexaur für Stäbchen hält, ist nicht mit den Stäbchen,
wie sie von anderen Forschern angegeben werden, oder mit dem In-
halte der Poren gleichwerthig. Ich habe in einer kurzen Abhandlung (97)
diese Sache näher besprochen, und will hier zu derselben noch ein-
mal zurückkehren.

Auf meinen Praeparaten von Ammocoetes habe ich ganz die-
selben Bilder gesehen, wie Rexaur. Es handelt sich da nur um die
Deutung des Gesehenen. Auf ganz feinen, parallel mit der Oberfläche
der Cuticula geführten Schnitten sieht man, dass sie aus ihre ganze
Dicke durchsetzenden Lamellen gebaut ist, die so mit einander ver-
bunden sind, dass sie die Wände langer röhrenförmiger Vacuolen
vorstellen.

Rexaur’s Stäbchen (Bätonnet’s) entsprechen den inneren Räumen

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 43

der Vacuolen und seine Kittsubstanz dem Lamellensysteme selbst.*)
Mit anderswo z. B. von Leyvıg beschriebenen Verhältnissen verglichen,
entspricht das Lamellensystem, das deutlich mit dem Plasma der Zelle
in Verbindung steht und eine Fortsetzung desselben vorstellt, den
fadenförmigen Stäbchen (oder nach einer anderen Anschauungsweise
dem Inhalte der Poren). Die dunkleren Linien, welche die Seitenan-
sicht des gestreiften Cuticularsaumes bietet, sind wahrscheinlich Pro-
jectionen jener Stellen, wo sich die Lamellen mit einander verbinden.
Die beim Ammocoetes leeren Räume zwischen den Lamellen können
dort, wo statt der Lamellen Stäbchen existiren, von einer festeren
ausgeschiedenen Substanz der eigentlichen Cuticula ausgefüllt sein.
Wie aus einem wirklichen ,Stäbchensaume“ die oben beschriebene
Structur entstehen kann, ist leicht denkbar. Eine Verbindung der
plasmatischen Fädchen durch Lamellen hat z. b. Cox (94) erwähnt.
Schon vor langer Zeit hat ein ganz solches Lamellensystem, wie ich
es bei Ammocoetes finde, F. E. Scuuzze bei Amphibienlarven ge-
sehen. Beim Ammocoetes so wie in dem ScHuLzE'scHEN Falle sind diese
Verbindungslamellen überall gleich dick und die ehemaligen Stäbchen
(wenn man an diese Entstehungsweise glaubt) sind auf keine Weise
in den überall gleich dicken Lamellenwerken bemerkbar.

Die durch diese Bauweise der „Deckplatte“ (so habe ich die
Structur genannt) bedingten Alveolen sind nach oben offen, wie man
das mit starken Systemen ganz deutlich sehen kann. Ihre Wände, die
Lamellen (oder nur ihre Verbindungsstellen, das konnte ich nicht ent-
scheiden) sind an ihrem freien Ende in dunkler sich färbende
Knoten angeschwollen (meine Arbeit 97 Taf. I. Fig.) Die Reihe
der Knoten, die ich jetzt überall deutlich finde, macht den Eindruck,
als ob die ganze Deckplatte nach aussen durch eine besondere dunkle
Contour begrenzt wäre. Wie errinnern hier daran, dass schon Leyoıc
(85.) eine knopfförmige Anschwellung am oberen Ende der plasma-
tischen Fäden der „Cuticula“ der Amphibienlarven angegeben und
auch gezeichnet hat und dass auch Eserru für seine Stäbchen das-
selbe angibt. Wir sehen daraus, dass alle diese Elemente des Saumes
einander analog sind, und dass in den glänzenden Körpern F. E.
ScHuLzes (69. Vergl. uns. Seite 38.) wir einen Inhalt der interlamella-
ren Räume sehen müssen.

*) Mit dem Schema, das wir auf der Seite 35. dieser Abh. gegeben haben,
verglichen, entspricht Renaur’s Deutung der Anschauungsweise 3af. (Vergl. un-
sere Textfigur.)

RETTET EEE Ir

AO PE E Ser

44 XXII. F. K. Studnicka:

Die von Wourr (89.) angegebene wirkliche Cnticula, welche die
Oberfläche dieser „Pseudocuticula“ bedecken sollte, fand ich bei Am-
mocoetes oder Petromyzon eigentlich in wenigen Fällen und da hatte
sie den Anschein einer ausgeschiedenen schleimigen Masse. Ganz deut-
lich sehe ich sie bei Amphioxus, wo sie bedeutend dick ist; hier ist
sie eine constante Erscheinung. Es ist das ganz sicher eine Ausschei-
dung der Zelle, die sich an der Oberfläche der Deckplatte zu einer
besonderen Schichte aufgelagert hat, und vielleicht auch zum Schutze
der Zelle dient. Dass sie keine besondere Wichtigkeit hat, sieht man
daraus, dass sie oft fehlen kann.

Dass die „Deckplatte“ des Ammocoetes ähnlich wie der Stäbchen-
saum“ anderer Thiere ein Organ der Zelle und keine „Cuticula“ der-
selben ist, ist klar.”) Zwischen den Stäbchen resp. Lamellen kann sich
vielleicht eine ausgeschiedene Substanz auflagern ;**) es ist das jedoch,
wie wir sahen, nicht nothwendig; die betreffenden Fortsätze der Zelle,
die aus einem erstarrten Plasma bestehen“**) scheinen fest genug zu
sein, um die Zelle schützen zu können. In den Definitionen der äl-
teren Forscher wurde das grösste Gewicht auf diese Substanz gelegt
(wir wollen die Angaben von der porösen Cuticula erwähnen); nach
unserer Ansicht sind die Fortsätze des Plasmas das wichtigste, ja wir
meinen sogar, dass viele Angaben über die Existenz jener Zwischen-
substanz nur unter dem Einflusse der Theorie von der porösen Cuti-
cula entstanden sind. Die Festigkeit oder die Färbbarkeit der Deck-
platte ist noch kein Beweis dafür, dass sich da eine solche befindet.

Ebenfalls wird es nöthig sein die einzelnen der Angaben von
der Existenz der Stäbchen zu revidiren; es ist möglich, dass auch
anderswo statt der Stäbchen solch ein Septensystem wie wir es z. B.
beim Ammocoetes haben, existirt. Die Seitenansicht ist ja in beiden
Fällen dieselbe und auch die Flächenansicht, welche die bekannte
Punktirung zeigt, kann bei schwächerer Vergrösserung dieselbe sein,
wie wir dies in folgenden Zeilen nachweisen werden.

Wenn man manche Diatomeen, z. B. das gewöhnlich als Test-

*) Vergleiche nur die Definition einer „Cuticula“ wie sie unlängst F. E.
Scuuzze (96. Pag. 32.) ausgesprochen hat: „Umschliesst die (Zell) Membran den
Zellkörper allseitig, so heisst sie Pellicula; liegt sie demselben an der freien
Fläche einseitig an, so heisst sie Cuticula.“

**) Wie eine solche (im coagulirtem Zustande) F. E. Scuurze (69.) fand.

##*) Die Stäbchen und Lamellen gehören zu dem Exoplasma der Cuticular-
zelle; das Plasma unterhalb ihnen bildet, wie z. B. von Coux angegeben wird,
und wie auch ich (Ammoc.) finde, eine dunklere Schichte.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 45

objeet benützte Pleurosigma angulatum mit einem starken Trocken-
systeme untersucht, so kann man eine feine Punktirung der Oberfläche
desselben entdecken. Mit der stärksten Vergrösserung, die wir zur
Disposition haben, lässt sich erkennen, dass ihre Structur durch regel-
mässige sechseckige Vertiefungen bedingt ist. Der innere Raum der
Vertiefungen machte bei einer schwächeren Vergrösserung den Ein-
druck eines einzigen Punktes. Dasselbe, was wir hier von der Structur
von Pleurosigma gesagt haben, gilt von der Structur der Deckplatte
von Ammocoetes.

Wir können uns jetzt erklären, warum frühere Forscher, die
wahrscheinlich schwächere Vergrösserungen angewendet haben, eine
Punktierung derselben, die sie durch Porosität erklären wollten, ge-
sehen haben. Wir erkennen gleichzeitig auch, dass jene Puncte nicht
nothwendig den Streifen der Seitenansicht entsprechen müssen; bei
Ammocoetes wäre das z. B. nicht der Fall, und es ist fraglich, ob
auch anderswo (auch in Darmepithelien?) hie und da die Punkti-
rung nicht eine ähnliche Ursache hat. Bei der Kleinheit der betref-
fenden Structur lässt sich das nicht immer gut entscheiden. Wir
wissen, dass Cox, der die „Cuticula“ der Amphibienlarven speciell
untersucht hat, von lamellenartigen Verbindungen spricht und dass
F. E. Sonurze an demselben Objecte ein vollständiges Lamellensystem
zeichnet; eine Punktirung der Flächenansicht wird hier z. B. von FLemwıne
(32.) angegeben. Wenn auch die betreffende Structur eine grössere Ver-
breitung haben kann, so wollen wir nicht behaupten, dass die andere,
die Stäbchenstructur nicht existiren sollte. Sie ist jedenfalls die pri-
mitivere, wie uns ein Vergleich mit dem Flimmerbesatze der Zellen
lernen wird; in den Darmepithelien spielt wahrscheinlich nur sie eine
Rolle.

Es ist ganz möglich, dass sich, was die betreffenden Structuren
der freien Fläche der Zellen betrifft, Stäbchen (Fädchen), Lamellen
und endlich vollständige Lamellensysteme, und alle Uebergangsstufen
derselben vertreten können. Wir erinnern hier an die Intercellular-
structuren, die auch fadenförmig oder lamellenartig sein können, oder
endlich sogar Wände von einer intercellularen Schichte von Vacuolen
bilden können.*) Wie wir weiter unten darauf aufmerksam machen
wollen, ist diese Analogie nicht ohne jede Bedeutung.

*) Nur dass in den Intercellularstructuren der Vacuolenbau primär zu sein
scheint, während hier sich die Ausläufer des Zellkörpers erst secundär mittelst
Lamellen zu verbinden scheinen. Die Bedingungen der Entstehung sind natürlich
an jeder der genannten Stellen verschieden.

46 XXII. F. K. Studnička:

In jedem der genannten Fálle entsprechen die Striche der
Seitenansicht den Fortsätzen des Zellkörpers und nicht den Lücken
zwischen denselben. Wie für die Epithelien der Darmröhre, so auch
für die Epidermis ist die Anschauungsweise 35. (Vergl. Seite 35. und
die Textfigur 1.) giltig.

Von grosser Wichtiskeit für das Verständniss der morpholo-
gischen Bedeutung der verschiedenen Structuren der freien Fläche
der Zellen sind die Verhältnisse bei der Meubildung derselben, wie
solche bei der Regeneration der Oberfläche der Epidermis bei Petro-
myzon beobachtet wurden.

Loos (I, 89.) bezweifelt auf Grundlage seiner Untersuchungen
an Amphibienlarven (Anuren) die Möglichkeit „der Neubildung des
Cuticularsaumes nach Verlust der vorhergehenden Zellschicht“ ; we-
nigstens scheint sie „nicht in der früheren Weise stattzufinden.“

Die Regeneration des gestreiften Saumes der Epidermis von
Petromyzon erwähnt zuerst Maurer (95. Pag. 44). Seine Beschrei-
bung ist die folgende:

.Physiologisch ist es ja leicht verständlich, dass eine Zelle an
der Fläche, mit welcher sie die freie Oberfläche begrenzt, sich mit
einem festen Überzuge versieht. Es erscheint aber morphologisch von
Bedeutung, dass ein anatomisches Substrat auch bei den in der Tiefe
liegenden Zellen schon vorgebildet ist. Wenn die oberflächlichen
Zellen abgestossen werden, treten die nächst unterliegenden in di-
recte Beziehung zum umgebenden Medium. Die Ablösung der Zellen
erfolgt natürlich an der Grenze zwischen den Membranen der ober-
flächlichsten und darunterliegenden Zellen. Es war aber diese starre
Intercellularsubstanz von feinen Plasmafäden durchzogen, welche die
tiefere mit der oberflächlichen Zelle verbanden. Diese Fäden wurden
abgerissen, und es dringt das flüssige Plasma durch die Intercellular-
structur zur freien Oberfläche durch, bildet hier eine freie Schicht,
welche zur äussersten homogenen Kutikula erstarrt, während darunter
der gestrichelte Saum als Rest der Intercellularstructur, die zur freien
Oberfläche gelangte, aufzufassen ist.“

Mir selbst ist es gelungen ähnliche Bilder, wie sie Maurer ge-
sehen hat, zu finden. Während Mavrer, wie man sieht, der Ausschei-
dung einer Kittsubstanz und der Erstarrung derselben an der Ober-
fläche zu einer besonderen Schichte die wichtigste Rolle zuschreiben
will, finde ich keine Andeutungen eines solchen Processes.*) Dieselben

*) Auch bin ich nicht der Ansicht, dass sich in den Intercellularlücken

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 47

Fädchen und Lamellen, die die Intercellularstructur zu bauen halfen,
bilden, nachdem sie sich von der unteren Fläche der absterbenden
oberen Zelle abgelöst haben, die neue Deckplatte. Man sieht nur,
dass sie sich etwas verlängert und verstärkt haben, so dass sich jetzt
die ganze Schichte stärker färben lässt als früher. Eine homogene
Wozrr'sche Cuticula finde ich auf der Oberfläche derselben nicht,
die ehemaligen Intercellularverbindungen endigen an der Oberfläche
des Saumes frei. Wenn man zwischen den einzelnen Streifen bei Sei-
tenansicht eine besondere Substanz zu sehen glaubt, so können das
nur die sie zu einem Wabenwerke verbundenen Lamellen sein, wie
wir solche in der normalen Cuticula des Ammocoetes gesehen haben.
(Vergl. meine Abh. 97. Taf. Fig. 1.)

Der Flimmerbesatz der Epithelzellen.

Schon vor längerer Zeit hat man auf gewisse Beziehungen des
„gestreiften Cuticularsaumes“ oder, wie man ihn später deutete, des
„Stábchensaumes“, zu dem wimpernden Besatze der Epithelzellen
hingewiesen. Die feinen, parallel verlaufenden Stäbchen sehr an unbe-
wegliche, in einer ausgeschiedenen Masse eingebettete verkürzte Ci-
lien der Wimperzellen erinnern. Besonders ein Factum sprach zu
Gunsten dieser Anschauungsweise; die einen gestreiften Saum be-
sitzenden Epithelien hatten in der früheren Entwickelungsperiode
wirklich einen Flimmerbesatz, der sich durch Verlust (oder Verkürzung)
der Cilien auf eine gewisse Weise in den betreffenden Saum ver-
wandeln musste. Es gilt das sowohl von der Epidermis wie von dem
Epithel des Verdauungskanals. Die Epidermis des Amphioxus im
embryonalen Zustande und der jungen Amphibienlarven ist bewimpert.
(Vergleiche Assmkrox (96.) und S. Mayer 97.)

Prirzxer (80.) hat, glaube ich, zuerst die Hypothese von der
nahen Beziehung des ,Cuticularsaumes“ zu dem Flimmerbesatz aus-
gesprochen. Was er in seiner Arbeit (l. c. Pag. 485.) darüber schreibt,
ist folgendes: „Ich sehe den Cuticularsaum als eine Rückbildung
eines früheren Flimmerbesatzes an. Nachdem die specifische Funktion
des die Körperoberfläche bekleidenden Wimperepithels überflüssig
geworden war, bildete sich dasselbe in ein Organ um, welches be-

eine starre Intercellularsubstanz finden sollte. (Vergleiche in dieser Beziehung
die Seite 12 u. 13 dieser Abhandlung.)

48 XXI. F. K. Studnička:

stimmt war den Organismus gegen schädliche äussere Einflüsse zu
beschützen. Die Verhältnisse des Traetus intestinalis lassen sich leicht
damit vereinigen. In der ersten Anlage hat derselbe umbestreitbar
ein Wimperepithel: in dem der Nahrungsaufnahme und -Verarbeitung
dienenden Abschnitt fand aus denselben Gründen, wie oben, eine
Rückbildung des Wimperbesatzes statt, während in dem Abschnitt,
der eines solchen Schutzes nicht bedurfte, dem Respirationsorgan,
die bestehende, oder nur potentia vorhandene, Wimperung bleiben
resp. sich weiter ausbilden konnte... Man sieht bei noch nicht ganz
ausgetragenen Larven, dass die betreffenden Zellen auf dem Cuticular-
saum einen dichten Besatz kurzer steifer Härchen tragen, der an
Dichtigkeit der Strichelung des Cuticularsaumes entspricht und über
die ganze Körperoberfläche verbreitet ist. Die Härchen sind mit
schwachen Immersionssystemen deutlich wahrzunehmen.“ Auf welche
Weise er sich die näheren Verhältnisse des Flimmerbesatzes zu dem
„Cuticularsaume“ vorstellt, gibt Prrrzxer nicht an.

Die eben erwähnte Hypothese von der betreffenden Bedeutung
des gestreiften „Cuticularsaumes“ wird durch nähere Kenntniss der
Flimmerzellen (ENGELmANx, FRExzr u. A.) sehr gestüzt. Bereits FRExzL
(86., 86.5) hat darauf hingewiesen, wie man sich die Entstehungsweise
des angeblichen Cuticularsaumes vorstellen soll; auch meine Angaben
(97.) bestätigen diese Auffassungsweise.

Von den Arbeiten, die sich mit dem feineren Baue des Flimmer-
apparates der Zellen beschäftigen, muss man in erster Reihe jene
von Excezmanxx (80.) nennen. Nach seinen Befunden ist der extra-
cellulare Theil desselben entweder nicht weiter zusammengesetzt,
und stellt einfache fadenförmige Ausläufer des Protoplasmas der
Zelle vor, oder ist er complicirter gebaut. Die ersteren Verhält-
nisse findet Excezmanx z. B. bei den Zoosporen der Algen, bei Flagel-
laten und Ciliaten, hie und da auch an Flimmerepithelien der Meta-
zoen. Eine höhere Organisation bedeutet die Entwickelung besonderer
Leisten, an denen sich erst die beweglichen Theile der Wimper an-
setzen, oder die Differentiation der unteren Partie in unbewegliche
sog. „Fussstůcke“. Die faserformigen ebenfalls von ihm angegebenen
Fortsetzungen der Wimper im Inneren des Zellkörpers brauchen wir
auf dieser Stelle nicht zu erwähnen; ebenso können wir die Fälle,
wo die Wimpern abnormale Verhältnisse zeigen, (mit einander ver-
schmolzen sind etc.), unberücksichtigt lassen.

Die erwähnten Fussstücke sind Stäbchen oder körnchenartige
Theile, an denen sich die bewegliche Partie der Cilien ansetzt. Wie

Ueber die interceltularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 49

ExcELmaxy sagt, bilden sie auf der Oberfläche der Zelle „eine Mosaik
kleiner, den Wimpern als Fussstücke dienender stäbchenartiger Ele-
mente“ („wie schon Ermer (77.) ganz richtig schildert“) (1. c. Pag.
509.). Entweder sind sie in eine „membranartige Mosaik“ oder „in
parallele Reihen“ („Leisten“) geordnet. (Pag. 515.) Zwischen den
Cilien und den Fussstücken ist oft noch ein Zwischenglied. Gegen
die Reagentien sind die Fussstücke viel resistenter, und färben sich
in der Regel stärker als die Cilien. Eserru (66.) Marc und andere
haben (wie Engelmann citirt) die Schichte der Fusstücke für eine sieb-
artig durchlöcherte Membran oder Schicht gehalten.

Frexzen (86b.) bastätigt im allgemeinen die Angaben EnGerLmanns,
und liefert eine Reihe von Angaben aus der Litteratur, aus denen
man sehen kann, dass die Schichte der Fussstücke öfters für Cuticula
gehalten wurde. Weiter beschriebt er eine grosse Reihe von Fällen,
in denen auf den Fussstücken entweder an ihrem oberen oder unteren,
manchmal an beiden Enden oder noch dazu in der Mitte knopfartige
Anschwellungen vorkommen. Bei einer etwas schwächeren Vergrössung
haben die Reihen dieser Knöpfe das Aussehen von parallel mit der
Oberfläche der Zelle gezogenen dunklen Linien. Die eigentlichen Cilien
setzen sich an die Knöpfe des oberen Endes der Fussstücke. Er be-
schreibt an zahlreichen Beispielen diese Verhältnisse in ihren ver-
schiedenen oft ziemlich complieirten Modificationen. Es ist nicht
nöthig hier auf alle diese Einzelnheiten einzugehen.

Frexzez schildert weiter die Verhältnisse zwischen der Länge
der Fussstäbchen (er führt diesen Namen statt des Namens „Fuss-
stůcke“ ein) und der Länge der Cilien. Einerseits findet man enorm
lange Cilien mit kleinen Fussstäbchen, andererseits ganz kleine Cilien
mit mächtigen Fussstäbchen. Nach der Besprechung dieser Verhältnisse
knüpft er folgende, für uns besonders wichtige theoretische Bemer-
kungen hinzu (l. c. Pag. 70.): „Die ausserordentliche Ausbildung der
Fussstücke, welche schliesslich als Stäbchen. Borsten, oder steife Haare
imponiren können, gibt uns Veranlassung, diese Gebilde mit dem
Stäbchen oder Härchensaum zu vergleichen, wie er sich an vielen
anderen Orten findet. Diese Veranlassung erscheint mir um so wich-
tiger, als vor kurzem von O. Tornrer (86.) eine ganz ähnliche Ein-
richtung wie die, welche ich bei Wirbellosen angegeben, an anderen
Stellen, namentlich bei Wirbelthieren, aufgefunden ist, so dass also
deren Verbreitung eine sehr grosse ist, was übrigens schon vor
mehreren Jahren von mir vermittlungsweise ausgesprochen wurde.
Das Vorkommen eines deckelartigen Saumes auf Epithelzellen, welcher

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1898. 4

50 XXI. F. K. Studnička:

wie eine gestrichelte Cuticula aussieht, in Wahrheit aber aus einzelnen
mosaikartig aneinandergefügten haar- oder borstenartigen Elementen,
besteht, ist ja schon wiederholt festgestellt worden; man braucht hier
nur an das Dünndarmepithel der Säuger zu denken.“*)

Es unterliegt keinem Zweifel, dass wirklich das, was man mit
dem falschen Namen ,Cuticularsaum“ bezeichnet, mit der Schichte
der Fussstücke der Wimperzellen zu vergleichen ist. Entweder ist
jener Saum aus Stäbchen gebaut („Stábchensaum“) und da ist der
Vergleich ganz leicht, oder ist da statt der Stäbchen ein Lamellenbau
wie z. B. beim Ammocoetes vorhanden. Auf welche Weise man sich da
dessen Entstehung aus dem Flimmerbesatze denken soll, habe ich an
einer Textfigur in meiner letzten Mittheilung (97.) darzustellen versucht.
Die Fussstücke entsprechen da jenen Stellen, wo sich die Lamellen
mit einander verbinden. Auf der citirten Abbildung sind sie nicht be-
sonders begrenzt.

Von besonderer Wichtigkeit für unsere Vergleiche scheinen die
von FRExzEL (965.) beschriebenen Knoten an den Fusstücken der Cilien
zu sein. Ganz solche Knoten findet man an den Stäbchen, respective
Lamellen der „Cuticularsáume“. Auf denen der Darmepithelzellen hat
sie, wie wir an der betreffenden Stelle gesagt haben, Marx (88.) und
Heipexaan (88.) gefunden. (Verel. Pag. 33-4, dieser Abh.) Hier handelte
es sich um die untere Schichte der Frexzev’schen Knoten. Auf dem
Saume der Epidermiszellen findet man sie auf dem oberen Rande;
wahrscheinlich hat sie schon Eserrn (66. Taf. XXV. Fig. 92.) ge-
sehen; deutlich zeichnet sie Lernic (85., Taf. I. Fig. 16). Ich finde sie,
wie schon gesagt wurde, beim Ammocoetes (97., Taf. I., Fig). In
dem Cuticularsaume der niedersten Wirbelthiere bezeichnet diese äussere
Schichte jener Knoten die Stelle, wo die Cilien befestigt waren; denn
es ist nach dem Angeführten ganz sicher, dass diese Structur nur
einen Rest des ursprünglichen Flimmerbesatzes der Zellen darstellt.
Dass gleichzeitig mit dem Fortbestehen des letzteren eine Wourr’sche

*) (Frexzez meint hier die Steinach-Brettauer’sche Deutung jener Structur).
Unser Autor denkt sich die Sache etwa so, dass eine Flimmerzelle nach dem
Verlust ihrer Cilien, wie eine „Cuticularzelle“ aussehen würde. (Vergl. I. c Pag. 71.,
Taf VIII., Fig. 12.) Die senkrechten Streifen des gestreiften Cuticularsaumes oder die
Stäbchen des Stäbchensaumes entsprechen nicht den ganzen Cilien, sondern nur
deren Fussstücken; wie diese letzteren sind sie ja auch unbeweglich. Frexzeu
macht darauf aufmerksam, dass er schon in einer früheren Arbeit (86.) vorge-
schlagen hat, diese beiden in der Rede stehenden Epithellzellenarten zu einer
gemeinsamen Gruppe der „Wimperzellen“ zu vereinigen, die dann in echte „Flim-
merzellen“ und „Hárchensaumzellen“ zu theilen wären“.

Ueber die intercellularen Verbirdungen u. den sog. Cuticularsaum. 51

Cuticula an der Oberfläche der Zellen ausgeschieden werden kann
(Worrr, 89), ist eigentlich nichts Eigenthümliches; sie muss porös
sein, um die einzelnen Cilien durchtreten zu lassen.

Ich finde die betreffenden Knoten in der erwähnten Lage auch
auf der Oberfläche des aus Intercellularverbindungen entstandenen
secundaeren Saumes der Epidermis vou Petromyzon! Da diese
Knoten der Structuren der freien Zellenfläche dasselbe Aussehen
haben, wie die Knoten der intercellularen Verbindungen, und wie
diese sich etwas dunkler färben lassen, haben wir höchst wahr-
scheinlich verwandte Bildungen vor uns. Besonders in der Cuticula,
wo die Knoten an dem Gipfel der Stäbchen oder dem Rande der
Lamellen sich befinden, handelt es sich um eine chemische Um-
wandlung der Substanz derselben, die zu ihrem Schutze dient und
eine äussere Grenze der Zelle bildet, ebenso wie sie intercellular
die Anlage einer Scheidewand (einer Grenze zwischen den Zellen)
darzustellen scheint. (Vergl. Pag. 7. dieser Abh.)

Am Ende unserer Uebersicht wollen wir noch einige abnorme
Fälle anführen, in denen an einem sonst normalen Saume erwachsener
Thiere deutliche Cilien sich erhalten haben, und solche Fälle, wo es
sich um eine directe Umwandlung der Zellen zu Wimperzellen zu
handeln scheint.

Einen Fall hat Laxcrrmaxs (73.) von der Epidermis von Ammo-
coetes Planeri beschrieben. Den wirklichen Bau der „Cuticula“, die Lax-
GERHANS noch für eine poröse Membran hält, haben wir schon früher
(Pag. 42, 43) beschrieben. Sie war in der embryonalen Zeit bewimpert,
hat die Wimper jedoch sehr bald verloren. LaxcerHans findet nun
doch, und zwar „nicht selten, Flimmerhaare“ an den Cuticularzellen
(l. e. Pag. 17.). Sie sollen sehr dick, nicht besonders lang, und an
der Oberfläche der Zelle spärlich vertheilt sein. Ihren Ursprung in
der Cuticula beschreibt er auf folgende Weise: „Die Dicke der Cu-
ticula hat nun den grossen Vortheil, dass sie den Ursprung der Haare
deutlich zu erkennen gestattet, derselbe erfolgt nämlich (1. c. Taf. II.,
Fig. 3.) mit leicht verdickter Wurzel in der Cuticula selbst“. Er
findet die betreffenden Cilien nur an einzelnen oder an Gruppen von
Zellen (Fig. 2.). „Solche Inseln von Flimmerhaaren sind aber immer
durch viele flimmerlose Zellen getrennt“. Was die Bedeutung dieser
eigenthümlichen Flimmerzellen betrifft, so meint LANGERHANs, dass
sie als Spuren einer früheren allgemeinen Wimperbedeckung aufzu-
fassen sind.

Es ist höchst eigenthümlich, dass diese Beobachtung an der

52 XXII. F. K. Studnicka:

Epidermis von Petromyzon ganz vereinzelt geblieben ist, obzwar das-
selbe Object später noch von einer ganzen Reihe von Forschern unter-
sucht wurde. Die betreffende Angabe von LANGERHaxs ist heute wirklich
vergessen, und doch kann man sich nicht so leicht denken, das sich
dieser Forscher da getäuscht hatte; es handelt sich hiebei nach dem,
was er sagt, um keine besonders feine Structuren. Man kann da nur
von einem abnormalen, theoretisch jedenfalls sehr wichtigen Falle
sprechen. Dass es sich da um einen wirklichen Befund von Cilien
an der Cuticula von Ammocoetes handeln konnte, erkenne ich daraus,
dass auch von einem anderen Objecte ähnliche Angaben vorliegen.
In der Monographie von Ichthyophis der Gebrüder Sarasın (87.,
Pag. 74.—75. Taf. X. Fig. 66.— 72.) wurde etwas ähnliches beschrieben.
Es betraf in diesem Falle eigenthümlich verzweigte Cilien. Die Ver-
fasser selbst, welche ebenfalls den Fall von Lanceræaxs anführen,
wollen sich seiner Deutung nicht anschliessen; sie glauben die ge-
fundenen Cilien mit den Eserrw'schen Stäbchen vergleichen zu können.
Was dies letztere betrifft, so würde ich mit ihnen nicht überein-
stimmen.

Etwas anderes als diese Fälle, in denen die Cilien lebenslang
sich zu erhalten scheinen, sind jene, wo der Saum selbst in einen
Flimmerbesatz sich ändert. Wegen der Vollständigkeit unserer Ueber-
sicht führen wir auch diese Fälle hier an; sie sprechen übrıgens
auch dafür, dass die Stäbchen des Saumes mit den Cilien („wenigstens
theilweise“) gleichwerthig sind.

Curr Scamior hat zuerst an Flimmerepithelien des Frosches
nach Reizung mit Osmium oder nach einer Pilocarpininjection ge-
sehen, dass sich von den einzelnen Zellen kleine, Flimmercilien
tragende, Protoplasmaknöpfchen ablösen, die sich noch bewegen
können (nach Heidenhain cit.) Heıpesmam (88.) hat ähnliche Abschnü-
rungen von kleinen bewimperten Protoplasmaklümpfchen an den Darm-
epithelien beobachtet, die doch normal nicht bewimpert sind (l. c.
Pag. 18. Taf. I., Fig. VIII., IX.).*) Auch hier war eine Injection von
schwefels. Magnesia (10—20"/;) die Ursache der ganzen Erscheinung
(Kaninchendarm).

*) Er beschreibt das auf folgende Weise (1. c. Vag. 15.): „Überaus kleine
Protoplasmaklümpchen scheinbar allseitig von einem Walde feinster Härchen
umgeben, deren Länge dem Durchmesser des Körperchens, auf welchem sie auf-
sessen, bei weitem übertraf. Die Härchen sind so fein, dass es der besten Unter-
suchungsmittel bedarf, um dieselben in dem frischen Praeparat zu sehen.“
(Pag. 18.): „Nach allen diesen Erfahrungen muss ich annchmen, erstens dass die

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog, Cuticularsaum. 53

Diese wenn auch pathologische Wimperbildung an den „Cuticular-
zellen“ ist in theoretischer Hinsicht sehr wichtig; es handelt sich
da entweder um directe Umbildung der Stäbchen zu Cilien, oder um
eine Neubildung von Cilien an einer Cuticularzelle, die somit in jedem
dieser Fälle zu ihrer ursprünglichen Form zurückkehren würde. Die
Wegwerfung des alten Cuticularsaumes und die Bildung eines neuen
stellen, wie mir scheint, die Figuren HrrpENHArs vor: 88 Fig. V.
Taf. I. (l. c., Salamandra maculosa).

Die Reihe verschiedener Umbildungen der oberflächlichen Structur
der Zelle ist durch die angeführten Fälle keinenfalls erschöpft*); doch
diese gehören zu den für uns wichtigsten, indem sie bezeugen, wie
vieles Andere, dass man diese wirklich nicht als „cuticulare“ Bil-
dungen im wahren Sinne des Wortes auffassen darf, und dass die
Namen „Cuticula“, ,Cuticularsaum“, „Pseudocuticula“, womit sie
meistens bezeichnet werden, für sie nicht zu gebrauchen sind; auf
der anderen Seite haben wir viele Aehnlichkeiten dieser Structuren
der freien Fläche der Zellen mit den intercellularen Structuren ge-
funden.

III. Litteratur.

1. Verzeichniss der über die intercellularen Verbin-
dungen der Thiere handelnden Litteratur.

ArxoLD J. 75. Ueber die Kittsubstanz der Epithelien. (Anatom.
Theil). Virchow’s Archiv. Bd. 64.
Barrurr 91. 5). Ueber Zellbrücken glatter Muskelfasern.
Arch. f. mikr. Anat. Bd. XXXVIII.
Barrurra 91. c). Ueber Zellbrůcken bei Pflanzen und Thieren.
(War mir nicht zugänglich).
Sitzungsber. d. Naturf. Ges. Dorpat, 1891.

Formumwandlung der Epithelzellen und die Abschnürung der Haarzellen auf
einem aktiven Vorgange beruht, der sich an dem lebenden Protoplasma abspielt;
zweitens, dass die Stäbchen nicht starre cuticulare Bildungen sind, sondern form-
veränderliche Fortsätze des Zellenleibes, welche aus diesem bis zu sehr ver-
schiedener Weite hervorgestreckt werden können.“

*) Von manchen Structuren, die für Cuticularbildungen gehalten wurden,
ist es überhaupt zweifelhaft, ob sie hierher zu rechnen sind. Ich errinnere hier
z. B. an die „cuticularen Aufsätze“ (Flammenzellen), die F, E. ScHuLze aus der
Epidermis von Hippocampus brevirostris beschreibt (69. Pag. 301, Taf. XVIII,
Fig. 3—17.). Hier handelt es sich vielleicht um eine Ausscheidung der Zelle;
andere Structuren sind wieder durch einen Verhornungsprocess zu erklären.

54 XXII. F. K. Studnicka:

Barrurra 96. Zelllücken und Zellbrücken im Uterusepithel, nach
der Geburt.
Verhandl. d. anat. Ges. auf der X. Vers. in Berlin, 1896.
Barrurrx 97. Zelllücken und Zellbrücken im Uterusepithel.
Anatom. Hefte Bd. IX.
Bresranecxki 71. Haut, Haare und Nägel.
Stricker's Handbuch der Lehre von den Geweben, Leipzig 1871.
Brzzozero 64.*) Delle cellule cigliate del reticolo malpigliano dell’
epidermide. Annali univ. de medicina, Ottobre 1864. Vol. 190.*)
Bizzozero 71. Sulla struttura degli epiteli pavimentosi strati-
ficati. Estratto dal Rendinconti del reale Istituto Lombardo. Ser. II.,
Vol Basce AAC
Referat von Boru in Centralblatt f. med. Wissenschaften 1871.
Bizzozero 72.* Ueber den Bau geschichteter Pflasterepithelien.
Molleschott’s Untersuchungen zur Naturlehre des Menschen. Bd. XI.
1872.
Bızzozero 85. Ueber den Bau der geschichteten Pflasterepithelien.
Internat. Monatschr. f. Anat. und Hist. Bd. II.
Boxxer 95. Ueber die Schlussleisten der Epithelien.
Deutsche Med. Wochenschr. Jahrg. 21.
Boxxer 96*. Die „Schlussleisten“ der Epithelien.
31. Bericht d. Oberhess. Ges. Nat.-Heilk. 1896.
Bonemax 95. Intercellularbrücken und Safträume der glatten

Muskulatur. Anatom. Anzeiger Bd. X.
Brunner 75. Stachel und Riffzellen in der Magenwand verschie-
dener Säugethiere. Medic. Centralblatt 1875.

Bruxx A. v. 94, Zur Kenntniss der Haarwurzelscheiden.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXXXIV.
Busacai 88. Ueber die Neubildung von glatten Muskelgewebe.
Ziegler-Neuwerck, Beiträge zur pathol. Anat. Bd. IV.
Caruer 95. On intercellular Bridges in columnar epithelium.
La Cellule T. XI.
Carrier 85. Die postembryonale Entwickelung der Epidermis
des Siredon pisciformis. Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXIV.
Craccro 75. Osservationi intorno alla membrana del Descemet
de la cornee.
Mem. de I’ Acad. de Bologna Ser. III. t. V.

*) Die mit einem Stern bezeichneten Arbeiten kenne ich nur aus Referaten
oder Citaten.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum, 55

CLoErTa 93. Beiträge zur microskopischen Anatomie des Vogel-
darms. Arch. f. mier. Anat. Bd. XXXXI.
Cox 94. Über Intercellularlůcken und Kittsubstanz.
Merkel-Bonnet, Anatom. Hefte Bd. V.
Czermar 96. Ernährungswege einer epithelialen Zelle.
Anatom. Anzeiger, Bd. XI.
De Bruyxe 92. Contribution à Vétude de union intime des
fibres musculaires lisses. Archiv de bibl. T. XI.
Dr Bruyxe 95. Berichtigung zu H. Bohemans vorl. Mitteilung
über Intercellularbrücken und Safträume der glatten Muskulatur.
Anatom. Anzeiger, Bd. X.
SHERIDAN DELEPINE 83. Contribution to the study of Nucleus-
Division based on the study of prickle-cells.
Journ. of Anat. and Phys. Vol. XVII.
Ersmoxp 92.” Ein Beitrag zur Frage der Theilung des Zellkörpers.
Arbeiten aus dem zool. Lab. in Warschau, prof. Mitrophanow. 1892.
Ersgerg 80*. Microscopical Study of Papilloma of the Larynx.
Archiv of Laryngology New York Vol, I.
Ercancer 96. Über den feineren Bau der Epithelzellen der
Kiemenblätter der Salamanderlarve und ihre Theilung.
Zool. Anzeiger XIX. 1896.
Ewerzey 75. Ueber das Endothel der Membrana Descemeti.
Unters. aus dem pathol. Inst. Zürich Bd. III.
Fısch 84 Die neueren botanischen Forschungen über Protoplasma-
verbindungen benachbarter Zellen. Biolog. Centralblatt, Bd. IV.
Fcemmxe 78. Beiträge zu Kenntniss der Zelle und ihrer Lebens-
erscheinungen. Archiv f. mikr. Anat. Bd. XVI.
Freunmse 82. Zellsubstanz, Kern und Zelltheilung.
Leipzig, 1882.
Fremumg 83. Über den Inhalt der Intercellularlücken in ge-
schichteten Epithelien. — Vortrag im physiol. Verein zu Kiel.
Mitt. f. d. Vereins Schlesw. Holst. Ärzte. Heft 10, 1888.
Free 95. Über Intercellularlücken des Epithels und ihren
Inhalt. Anatom. Hefte, Bd. VI.
Freuunc. Die Zelle.
Ergebnisse der Anatomie u. Entwg. v. Merkel u. Bonnet.
GARDINER 83. On the Continuity of protoplasm through the walls
of vegetable cells. Phil. Trans Roy. Soc. London 1883.
Garten 95. Die Intercellularbrücken und ihre Funktion.
Archiv f. Anat. u. Phys. Phys. Abtheilung. 1895.

EEE EHE NEE

56 XXI. F. K. Studnička:

GRUENHAGEN 88. Ueber die Musculatur und die Bruch’sche Mem-

bran der Iris. Anatom. Anzeiger Bd. III.
Gvaira 87*. Contribution alla citologia degli epitelii del cri-
stallino. Siena 1887.

Gurmaxx 88. Ueber die Lymphbahnen der Cornea.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXXII.
Hammar 96. Über einen primären Zusammenhang zwischen den
Furchungszellen des Seeigeleies. Arch. f. mikr. Anat. XXXXVII.
HammaR 97. Ueber eine allgemein vorkommende primäre Proto-
plasmaverbindung zwischen den Blastomeren.
Arch. f. mikr. Anat. Bd. XXXXIX.
Hewevaax M. 93. Über das Vorkommen von Intercellularbrücken
zwischen glatten Muskelfasern und Epithelzellen des äusseren Keim-
blattes. Anat. Anzeiger, Bd. VIII
Hemexaais Run. 88. Beiträge zur Histologie und Physiologie
der Dünndarmschleimhaut.
Pflügers Archiv f. ges. Physiol., Bd. XXXXTII. Suppl.
Herrzmaxx 73. Das Verhältniss zwischen Protoplasma und Grund-
substanz im Thierkörper.
Sitzungsber. d. Akad. Wien, Abth. III., Bd. LXVII.
Hrırzmann 83.* Ueber den feineren Bau des Glaskörpers.
Klin. Monatsbl. f. Augenheilk. Bd. XXI.
Herrzmann 83 db). Microscopical Morphology of the animal body
in health and disease. New York 1883.
(Microskopische Morphol. d. Thierkörpers im gesunden u. kranken
Zustande Wien 1883.)
Hexze 87. Das plasmatische Canalsystem des Stratum mucosum.
Nachr. d. kg. Gesellsch. d. Wiss. zu Göttingen 1887.
HERxHkrmER 89. Ueber eigenthümliche Fasern in der Epidermis
und im Epithel verschiedener Schleimhäute.
Archiv f. Dermatologie u. Syphilis. Bd. XXI.
Heymass 89.* Mémoire d'anatomie générale.
Bruxelles 1889.
Horsr 76.* De structura musculorum in genere et annulatorum
musculis in specie observationes microscopicae.
Inaug. Diss. Dorpat, 1876.
Ink ManıLıe 88. La Membrane des cellules épitheliales et les
ponts intercellulaires. La Cellule T. IV.
Ine Maxixe 89. Nouvelles observations sur les cellules épithe-
liales. La Cellule T. V. 1889—90.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 57
5 dl

Key u. Rerzius 81. Zur Kenntniss der Saftbahnen in der Haut
des Menschen. Biolog. Untersuchungen, Retzius 1881.
Kırsırz u. GerLorr 91. Die Protoplasmaverbindungen zwischen

benachbarten Gewebselementen in der Pflanze.
Botan. Zeitung 1891.

Kress 84. Ueber neuere Forschungen betreffend der Protoplasma-
verbindungen benachbarter Zellen. Botan. Zeitung, 1884.
Kreext 91. Experimentelle Untersuchungen über die Zellbrücken in
der Darmmuskulatur der Raubthiere. Inaug. Diss. Dorpat, 1891.
Kreis 81. On the lymphatic system of the skin and mucous
membranes. Quart. Journ. Micr. Science Vol. XXI.
Körrıker 89. Handbuch der Gewebelehre des Menschen. Bd. I.
Leipzig, 1889.
Korossow 92. Structur des Endothels der Pleuroperitonealhöhle
der Blut und Lymphgefásse. Biolog. Centralblatt, XII.
Korossow 93. idem Arehiv f. mikr. Anat. XLII.
Krause W. 81. Handbuch der menschlichen Anatomie. Nach-
träge. 1881.
KzomavER 92.* Beitrag zum feineren Bau der Epithelzelle mit
Demonstrationen mikroskopischer Praeparate.
Archiv f. Dermatol. u. Syphilis 1892.
Kroweyer 92. Die Protoplasmafaserung der Epithelzelle.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXXIX.
Kuurscmrzky 87. Ueber die Art der Verbindung der glatten
Muskelfaser mit einander. Biolog. Centralbl. VII.
LancerHaxs 73. Ueber mehrschichtige Epithelien.
Virchow’s Archiv, Bd. LVII.
LAxGERHaxs 73. Ueber die Haut der Larve von Salamandra ma-
culata. Archiv f. mikr. Anat. Bd. IX.
Leser 78*. Ueber die intercellularen Lücken des vorderen Horn-
hautepithels im normalen und pathologischen Zustande.
Archiv für Ophthalmologie 1878.
Lerpie 55. Ueber Cyclas cornea Lam.
Müller’s Archiv f. Anat. u. Entwg. 1855.
Leyoıe 76. Die Hautdecke und Hautsinnesorgane der Urodelen.
Morphol. Jahrbuch Bd. II.
Leyoıe 76 b) Ueber die allgemeinen Bedeckungen der Amphibien.
Arch. f. mikr. Anat. Bd. XII.
Levpre 79. Die Rippenstacheln von Pleurodeles Waltlii.
Archiv f. Naturgeschichte, Jahrg. 45.

A G TEN SL Tg TS oa

LOS fe RS

CD V

m
u

58 XXII. F. K. Studnicka:

Leynie 79 b). Neue Beiträge zur anatomischen Kenntniss der
Hautdecke und Hautsinnesorgane der Fische.
Festschrift zur Feier des hundertjährigen Bestehens der naturf. Ges.
in Halle 1879.
Leypie 83. Untersuchungen zur Anatomie und Histologie der
Thiere. Bonn, 1883.
Levpie 85. Zelle und Gewebe. Bonn, 1885.
Loos 89. Über Degenerations-Erscheinungen im Thierreich be-
sonders über die Reduction des Froschlarwenschwanzes.
Preisschrift d. fürstl. Jablonkowski'schen Gesellschaft in Leipzig, 1889.
Lorr 73*. Ueber den feineren Bau und die physiologische Re-
generation der Epithelien.
Unters. aus dem Inst. f. Phys. und Histol. Graz. 1873.
Maru 88. Die Blut und Lymphwege im Dünndarm des Hundes.
Abhandl. d. math.-phys. CI. d.kg säch. Ges. d. Wiss. in Leipzig Bd. XIV.
Marryx 75*. On conjoined epithelium.
Monthly microscop. Journal, XIV.; British med. Journal, 1875.
Mayer Arr. 96. Die Plasmaverbindungen und die Membranen
von Volvox mit Rücksicht auf die thierischen Zellen.
Botan. Zeitung, 1896.
Mırropnanow 84. Ueber die Intercellularlücken und Intercellular-
brücken im Epithel. Zeitschrift f. wiss. Zool. Bd. 41.
Narera 83. Die Intercellularräume des Epithels und ihre phy-
siologische Bedeutung bei den Pulmonaten.
Sitzungsber. d. Akad. Wien math.-naturw. Cl. Bd. 88.
Nicoras 91. Epithelium de l’intestine grêle.
Internat. Monatschr. f. Anat. u Hist. Bd. VIII.
NrcoLas 92. Note sur les ponts intercellulaires des fibres muscu-
laires lisses. Bull. des séances de la Soc. scientif de Nancy 1892.
Nuez u. Corn 90. De l’endothélium de la chambre antérieure
de l’oeil, particulierement de celui de la cornee.
Archives de biologie, Bd. X.
OBersteiner 71. Die Harnblase und die Ureteren.
Strickers Handbuch der Lehre von den Geweben. Bd. I. 1871.
Ocxgrr 92. Einige Bemerkungen über das Magenepithel.
Biolog. Centralblatt, Bd. XII.
Parano 87. Ulteriori ricerche sulla distruzione e sul rinova-

mento continuo del parenchima ovarico. Napoli, 1887.
PaLaprvo 90. I ponti intercellulari tra l’uovo ovarico e le cellule
follicolari etc. Anat. Anzeiger, Bd. V.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 59

Pauzioxr 84. Ueber die Haut des Axolotes.

1 Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXIV.
Prremeschko 79. Über die Theilung der thierischen Zellen,

I. Abth. Archiv f. mikr. Anat. Bd. XVI.
Prremescnko 80. Über die Theilung der thierischen Zellen

II. Abth. Archiv f. mikr. Anat. Bd. XVII.

Prırzxer 79. Die Leydig'schen Schleimzellen in der Epidermis
der Larve von Salamandra maculosa.
Inaug. Dissert. Kiel, 1879.
Prirzxer 80. Die Epidermis der Amphibien.
Morphol. Jahrbuch. Bd. VI.
Preıss 81. Beobachtungen an der Membrana Descemetii.
Virchow’s Archiv, Bd. 84.
Prexant 86. Sur la morphologie des épithéliums.
Journ. de l’Anat. et Phys. T. XXII.
RaBL Hass 97. Untersuchungen über die menschliche Oberhaut
und ihre Anhangsgebilde.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXXXVIII. 1897.
Ramon x Casar 86. Contribution à l’étude des cellules anastomo-
sées des épitheliums pavimenteux stratifiés.
Internat. Monatschr. f. Anat. u. Histol., Bd. III.
Raxvier 75. Traité technique d’histologie.
F. Savy, Paris 1875.
Ranvırr 79. Nouvelles recherches sur le mode d’union des cel-
lules du corps muqueux de Malpighi.
Compt. rend. Ak. Sc. Paris, T. 89.
Ranvier 82. Sur la structure des cellules du corps muqueux de
Malpighi. Compt. Rend. Ac. de Sc. Paris Tome. 95.
RavvreR 91. De l’endothelium de Peritoine.
Journal de Micrographie, 1891.
Rernxe 94. Zellstudien. Archiv f. mikr. Anat. Bd. XLIII.
Renaur 69.* De la peau.
Cornil-Ranvier, Manuel d’histologie pathologique 1869.
RENavT 85.* Sur les fibres unitives des cellules du corps mu-
queux de Malpighi.
Compt. Rend. de la 14. sess. de l’Assoc. franc. pour. adv. des scien-
ces, 1885.
Rexaur 87. Sur l’évolution épidermique et l’évolution cornée
des cellules du corps muqueux de Malpighi.
Compt. Rend. Acad. des Sc. Paris T. CIV.

60 XXI. F. K. Studnička:

Rerzıus 89. Die Intercellularbrücken des Eierstockes und der
Follikelzellen.
Verhandl. d. anat. Gesellschaft auf der X. Versamml. in Berlin 1889.
Russow 83*. Ueber den Zusammenhang der Protoplasmakörper
benachbarter Zellen.
Sitzb. d. Naturf. Gesellsch. Dorpat 1883.
P. uno F. Sarasın 87. Ergebnisse naturwissenschaftlicher For-
schungen auf Ceylon. Wiesbaden 1887.
Schrön 63. Ueber die Porenkanäle in der Membran der Zelle
des Rete Malpighii beim Menschen.
Moleschott's Unters. zur Naturlehre des Menschen Bd. IX.
SCHUBERG 91. Ueber Zusammenhang von Epithel und Binde-
gewebszellen. Sitzungsber. d. Würzburg. phys-med. Ges. 1891.
Verhandl. d. deutsch. zool. Ges. im Jahre 1891.
Schusers 93. Über den Zusammenhang verschiedenartiger
Gewebszellen im thierischen Organismus. ibidem, 1893.
SCHULTZE Max 64. Stachel und Riffzellen, neue Zellenformen in
den tieferen Schichten der Pflasterepithelien.
Centralbl. f. med. Wiss. Bd. II.
ScHuLTzk Max 64. b. Die Stachel und Riffzellen der tieferen
Schichten der Epidermis, dicker Pflasterepithelien und der Epithelial-
krebse. Virchow Archiv, Bd. 30.
ScHuLze F. E. 67. Epithel und Drüsenzellen.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. III.
SchuzzE F. E. 96. Ueber die Verbindung von Epidermiszellen
unter einander.
Sitzungsber. d. Akad. d. Wiss. Berlin, 1896.
Scaûrz Ueber den Nachweis eines Zusammenhanges der Epi-
thelien mit dem darunterliegenden Bindegewebe in der Haut des
Menschen. Archiv für Dermatol. u. Syphilis Bd. XXXVL.
SCHWALBE 68. Beiträge zur Kenntniss der glatten Muskelfasern.
Archiv f mikr. Anat. Bd. IV.
Socer 96. Über den feineren Bau der Glandula submaxillaris
des Menschen mit besonderer Berücksichtigung der Drüsengranula.
Festschrift für Carl Gegenbauer Leipzig 1896.
Stönr 92. Lehrbuch der Histologie. Jena, 1892.
Stour 92. b. Der Verdauungsapparat.
Merkez-Boxxers Ergebnisse d. Anat. u. Entwg. Bd. I. 1892.
Stupnıöka 97. Ueber das Vorhandensein von intercellularen
Verbindungen im Chordagewebe. Zool. Anzeiger, 1897.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 61

SrupNičKA 97. b. Ueber das Gewebe der Chorda dorsalis und
den sog. Chordaknorpel.
Sitzungsber. d. kg. Ges. d. Wiss. Prag, 1897.
SwaExN 76. Des éléments cellulaires et des canaux plasmatiques
dans la cornee de la grenouille.
Bull. de l’Acad. roy. de Belgique, 1876.
Tanez 80. Ueber offene Communikationen zwischen den Zellen
des Endosperms einiger Samen.
Jahrbücher f. wiss. Botanik, XII.
Tuoma 75. Beitrag zur Physiologie der Epithelien.
Centralbl. f. med. Wiss. 1875.
Tuoma 75. Ueber die Kittsubstanz der Epithelien.
Virchow’s Archiv, Bd. 64.
Trispez 97. Zu den Zellbrücken in der glatten Muskulatur.
Anat. Anzeiger XIII.
Unna 76. Beiträge zur Histologie und Entwickelungsgeschichte
der menschlichen Oberhaut und ihrer Anhangsgebilde.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. XII.
Van ver Srricar 87. Recherches sur le cartilage hyalin.
Archives de Biologie.
Werxer G. 94. Zur Histologie der glatten Muskulatur.
Inaug. Diss. Jurjew, 1394.

ZS über einige Structuren. der irsien. Rläche der
Zellen handelnde Litteratur.

ALBINI E RENZONE 68.* Osservazioni e ricerche sull epitelio
intestinale. Rendiconte dell’ accad. di Napoli, 1868.
Assnerox 96. Notes -on the Ciliation of the Ectoderm of the
Amphibian Embryo. Quart. Journ. Mier. Science Vol. XXX VII.
Bazoën 60*. Das Enithelium der Darmzotten.
Moleschott’s Untersuchungen zur Naturlehre des Menschen Bd. VII.
Bayer Emru 98. (Im Druck.) Zeitsch. f. wiss. Zool. 1898.
Bensanıns 75* Geschiedenis von de Histologie der villi intesti-

nales. Akademisch Proefschrift, 1875.
BrascHart. 80. Sur la présence de Vépithélium vibratile dans
le intestin. Zoolog. Anzeiger 1880.

Boam-Davinorr 95. Lehrbuch der Histologie des Menschen.
© Wiesbaden, 1895.

62 XXII. F. K. Studnička:

Brerrauer UND Steinach 57. Untersuchungen über das Cylinder-
epithel der Darmzotten.
Sitzungsber d. Akad. d. Wiss. Wien, Bd. XXIII
Career 85 Die postembryonale Entwickelung der Epidermis
des Siredon pisciformis.
Archiv f. mikr. Anatomie, Bd. XXIV.
Cox 94 Über Intercellularlücken und Kittsubstanz
Merkel-Bonnet, Anatom. Hefte, Bd. V.
EskRrH 66. Zur Entwickelung der Gewebe im Schwanzende
der Froschlarven. Archiv f. mikr. Anat. Bd. II.
Einer 77. Weitere Nachrichten über den Bau des Zellkerns
nebst Bemerkungen über die Wimperepithelien.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. XIV.
Eimer 84. Alte und neue Mittheilungen über die Fettresorbtion
im Dünndarm und Dickdarm. Biolog. Centralbl. Bd. IV.
Excezmanx 80. Zur Anatomie und Physiologie der Flimmerzellen.
Pflügers Archiv. f. Physiol Bd. XXII.
Fzemmne. 82. Zellsubstanz, Kern und Zelltheilung. 1882.
Fcemmxe 95. Die Zelle.
Merkel-Bonnet, Ergebnisse der Anat. u. Entwg. Bd. V. 1895.
Forruxarow 77. Über die Fettresorption und histologische Structur
der Darmzotten. Pflügers Archiv £. Physiol. Bd. XIV.
Frexzen 84. Mitteldarmdrůse der Crustaceen.
Mittheilungen d. zool. Stat. Neapel Bd. V.
Frevzez 85. Ueber einige in Seethieren lebende Gregarinen.
Archiv f. mikr. Anatomie Bd. XXIV.
FRENzEL 85b. Darmkanal der Crustaceen.
Archiv f. mikr. Anatomie Bd. XXV.
FrExzEL 86. Einiges über den Mitteldarm der Insecten sowie
über Epithelregeneration. Archiv f. mikr. Anatomie Bd. XXVI.
FRExzeL 86b. Zum feineren Bau des Wimperapparates.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXVIII.
FrRexzeL 92. Beiträge zur vergleichenden Physiologie und Histo-
logie der Verdauung. I. Mitt.
Archiv f. Anat. u. Phys. Physiol. Abth. 1892.
Fvxkk 56. Beiträge zur Physiologie der Verdauung. II. Durch-
gang des Fettes durch das Darmepithel.
Zeitschr. f. wiss. Zoolog. Bd. VII.
Gauze 81. Das Flimmerepithel von Aricia foetida.
Archiv f. Anat. u. Phys. Phys. Abth. 1881.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum. 63

Heipexæai Run. 74. Mikroskopische Beiträge zur Anatomie
und Physiologie der Nieren.
Archiv f. mikr. Anatomie, Bd. X.
HErpENRAIN Run. 88. Beiträge zur Histologie und Physiologie
der Dünndarmschleimhaut
Pflüger’s Archiv f. Physiol. Bd. XXXXIII Suppl.
Hexte 37. Symbolae ad anatomiam villorum intestinalium impri-
mis eorum epithelii et vasorum lacteorum. Berolini 1837.
Hexie 41. Allgemeine Anatomie. Leipzig 1841.
Just 87. Zur Histologie und Physiologie des Flimmerepithels.
Biolog. Centralblatt, Bd. VI.
Kıyessury 94.” The histological Structure of the Enteron of Ne-
eturus. Proceed of the Amer. micr. Soc. 1894.
Kreıv E. 81. Histological Notes.
Quart. Journ. Micr. Science Vol. XXI.
Köuuıker 56. Nachweis eines besonderen Baues der Cylinder-
zellen des Dünndarms, der zur Fettresorbtion in Beziehung zu stehen
scheint.
Verhandl. d. med. naturf. Ges. in Würzburg, Bd. VI.
Kozrrer 57. Nachweis von Porenkanälchen in den Epidermis-
zellen von Ammocoetes durch Professor Leuckart in Giessen, nebst
allgemeinen Bemerkungen über Porenkanäle in Zellmembranen.
Verhandl. d. phys. med. Ges. in Würzburg Bd. VII.
Kruse W. 87. Ein Beitrag zur Histologie der gewundenen Harn-
kanälchen. Virchow’s Archiv. Bd. 109.
Kruse 88. Über Stäbchensäume an Epithelzellen.
Inaug. Dissert. Berlin 1888.
LaxcERHaxs 73. Untersuchungen über Petromyzon Planeri.
Berichte üb. d Verhandl. d. Naturf. Ges. zu Freiburg, 1875.
LaxcERHaxs 73b. Ueber die Haut der Larve von Salamandra
macnlata.
Archiv f. mikr. Anatomie Bd. IX..
Lerpie 68. Ueber Organe eines sechsten Sinnes etc.
Nova Acta Acad. Caes. Leop. Nat. Cur. Bd. 34.
Lerpic 76. Ueber die allgemeinen Bedeckungen der Amphibien.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. XII.
Leyvıs 79. Die Rippenstacheln von Pleurodeles Waltlii.
Archiv f. Naturgeschichte, Jahrg. 45.
Leynie 83. Untersuchungen zur Anatomie und Histologie der
Thiere. Bonn 1883.

64 XXII. F. K. Studnička:

Leynie 85. Zelle und Gewebe. Bonn 1885.
Leypie 88. Altes und neues über Zellen und Gewebe.
Zool. Anzeiger, 1888.
Lırsky 67. Beiträge zur Kenntniss des feineren Baues des Darm-
kanals.
Sitzb. d. Akad. d. Wiss. Wien, math. phys. Classe Bd. 55.
Lorexz 89*. Untersuchungen über den Bürstensaum und dessen
Bedeutung an normalen und pathologischen Nieren.
Zeitschr. f. klin. Mediein Bd. XV.
Lurzaxow 89%. Notizen über das Darmepithel von Ascaris mystax.
Archiv f. mikr. Anatomie, Bd. XXXI.
Maru 88. Die Blut und Lymphwege im Dünndarm des Hundes.
Abhandl. d. sáchs. Ges. d. Wiss. Leipzig. math. phys. Classe, Bd. XIV.
MavneR 95. Die Epidermis und ihre Abkömmlinge.
i Leipzig, 1895.
Mayer S. 97. Zur Lehre vom Flimmerepithel insbesondere bei

Amphibienlarven. Anatom. Anzeiger Bd. XIV.
Nossgaum 78. Fortgesetzte Untersuchungen über die Sekretion
der Niere. Pflüger’s Archiv für Physiologie Bd. XVII.

OrpTEL 87. Ueber die Bildung von Bürstenbesätzen an den
Epithelien diphtheritisch erkrankter Nieren.
Archiv für mikr, Anat. Bd. XXIX.
OrrEL 97. Lehrbuch der vergleichenden mikroskop. Anatomie
Bd. Il. Jena, 1897.
Pıursen 64. Die Epidermis von Protopterus annectens.
Melanges biologiques Akad. des Sciences de St. Petersbourgh T. IV.
Prirzxer 80. Die Epidermis der Amphibien.
Morphol. Jahrbuch, Bd. VI.
Remax 55. Untersuchungen über die Entwickelung der Wirbel-
thiere. Berlin, 1855.
Rexaur 97. Traité d’Histologie pratique

Paris 1897.
SARASIN P. vyp F. 87. Ergebnisse naturwissenschaftlicher For-
schungen auf Ceylon. Wiesbaden, 1887.

ScnárER 85. On the part played by amoeboid cells in the process
of intestinal absorbtion.
Intern. Monatschr. f. Anat. und Histol. Bd. II.
Scaminr Curr Ueber eigenthümliche aus dem Flimmerepithel
hervorgehende Gebilde.
Archiv f. mikr. Anatomie Bd. XX.

Ueber die intercellularen Verbindungen u. den sog. Cuticularsaum.

(en)
Ot

ScHuLTZE Max 61. Archiv für mikr. Anatomie.
Scauzze F. E. 67. Epithel und Drüsenzellen.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. II.
Schurze F. E. 69. Ueber euticulare Bildungen und Verhornung
an Epithelzellen bei den Wirbelthieren.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. V.
Scauzze F. E. 96. Zellinembran, Cuticula, Pellicula und Crusta.
Verhandl. d. anat. Ges. auf der Vers. in Berlin 1896,
Sommer 85. Mitteldarm der Poduriden.
Zeitschr. wiss. Zoolog. Bd. XLI.
Stönr 92. Ueber das Darmepithel.
Merkel-Bonnet Ergebnisse d. Anat. und Entwe. Bd. i. 1892.
Srupxiéka 97. Über die Structur der sog. Cuticula und die Bildung
derselben aus den intercellularen Verbindungen in der Epidermis.
Sitzb. d. kg. böhm. Gesellsch. d. Wiss. Prag 1897.
TnaxHorrER 74. Beiträge zur Fettresorbtion und histolog. Structur
der Darmzotten.
Pflüger’s Archiv für Physiol. Bd. VIII.
Torxier 86. Ueber Bürstenbesätze an Drůsenepithelien.
Archiv f. mikr. Anat. Bd. XXVII.
Vrjpovský 94. Organogenie der Gordiiden.
Zeitschr. f. wiss. Zool. Bd. LVIL
Versox 71. Dünndarm.
Strickers Handbuch der Lehre von den Geweben, Leipzig 1871.
Vircaow 57. Über das Epithel der Gallenblase und über einen
intermediären Stoffwechsel des Fettes.
Virchow’s Archiv, Bd. XI.
Wiepershen 83. Über die mechanische Aufnahme der Nahrungs-
mittel in die Darmschleimhaut.
Fe tschr. d. 56. Vers. deutscher Naturf. u. Aerzte in Freiburg 1883.
Worrr 89. Die Cuticula der Wirbelthierepidermis.
Jenaische Zeitsch. f. Med. u. Naturw. Ed. XXIII.

1
i
r.

Inhaltsübersicht.

I. Die intercellularen Verbindungen (Intercellular-

structuren).
Seite
Allgemeines’über die Intercellularbrücken ...;. -51,3 222 A
Allgemeines über die Intercéllularlücken . . . . . . . . . . 3
Specielles über die Intercellularstructuren in den Epithelien a Edo een 16
Intercellularstructuren im glatten Muskelgewebe . . . . . ©- . . . . 19
Intercellularverbindungen im Bindegewebe, dem Knorpel ete... . . . . . 20
Die physiologische und die morphologische Bedeutung der Intercellnlarhaßeken
und Bücken te OA MI PAS DUT E MEN Vee. o odk:
II. Die Structuren der. freien Fläche der Zellen:
Der „Cuticularsaum“ der Darmepithelzellen . . . . . . . . . LAS Sr SL
Die ,Stäbchenbesätze“ der Epithelien des Urogenitalapparates . . . . . . . 36
Die Cuticula# der Wirbeltchierepidermis, v 0:1 < zul, -402 Me dy 36
Neubildunosderselben 2,2. 30.0. 002 2 u.a. . 46
Der Flimmerbesatz der Epithelzellen und seine Den zu kan Chiots
UT EEE M OO ON SE RE DE 80,0 0 o Dc 47
III. Litteratur.
1. Ueber die intercellularen Verbindungen... . . ENTE 5 2 5 Z)
. Ueber einige Structuren der freien Fläche der Zellen „0
Verlag der kón. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag.

er 7e

RUE
Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit
positiven Coefficienten.
Von M. Lerch in Freiburg (Schweiz.

(Vorgelest den 17. Juni 1898.)
1
Die merkwůrdige Thatsache, dass die trigonometrische Reihe

č Sin 2vrx
D.

22 : ; ab ire 1
für unendlich kleine positive x den Werth — hat, veranlasste

mich, für eine beliebige trigonometrische Sinus-Reihe mit positiven
Coefficienten

fG) = % «sin 2vxrx
=
den Grenzwerth

lim f(x)

t=-0 i
zu suchen. Die Antwort, welche ich für diese Frage gefunden habe,
ist zwar nicht befriedigend, aber es scheint, dass sie sich wird doch
bestätigen lassen, wenn man über bessere Hůlfsmittel bei der Beweis-
führung verfügen wird. Indem ich das betreffende Resultat veröffent-
liche, beabsichtige ich dadurch die Aufmerksamkeit meiner Fachge-
nossen auf diese Frage zu lenken, und ausserdem soll es vor Vergessen
von meiner Seite gerettet werden.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1

2 XXIII. M. Lerck:
Ich setze
C Gm Cs an om)
und schreibe allgemein (+) anstelle von q([x]), wenn [x] das grösste

Ganze von & bezeichnet. Alsdann lautet das in Rede stehende Resultat
wie folgt:

(1) EEA 2)
= lin ax = D [p(2kn + n) — p(2kn + 2xn)] cos xx. dx
bo 0

Sollte aber f(x) für x =0 nicht endlich sein, und ist die rechte
Seite von (1) asymptotisch gleich dem Ausdruck

g(n),
so wird für unendlich kleine Werthe von x der Ausdruck f(x) asym-

ptotisch gleich |) sein.

1. Als Beispiel betrachte ich nun die Reihe
a W sin 2vzm .
jo;

hier wird der asymptotische Werth von g(n) bekanntlich log n + C
lauten, wobei C die Euier'sche Constante bedeutet; und die rechte
Seite von (1) wird

Ay ey o [lou (2% + 1)n — log (k tan | COS tra
0 ,

= 7Y— De E (* Sr si) — log (4 + | cos ande;
0 0

dies soll gleich lim f(x) sein.
Offenbar ist

AR 1
A = — a dě log (k + x) cos zxdx
0 0 ;

Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit positiven Coefficienten. 3

oder nach partieller Integration

A=$G v sin er

schreibt man jetzt k+ x =z, so geht dieser Ausdruck über in
=
© (singe ,,_ f'sner , _ x
Ré una.
0%

und es ist in der That

im > sin 2VER T

n v IH
1

2. Das zweite Beispiel sei

: OV
a So Sin 2vXH.

Der Ausdruck

wird bis auf eine Constante asymptotisch gleich der Grösse

s log?n,
und da

= log #ab) => 1 log” ars log’b + log a log,

so wird

p(2kn + n) — p(2kn + 2zn)
— og2E + 1) — Z Jos (2E + 20) +

+ Hlog(2k + 1) — log (24 + 2x)} log n.
1*

4 XXIIL M. Lerch:

Die rechte Seite von (1) wird in unserem Falle demgemäss
wie folgt lauten

ea 1
A na DJ > log’(2k +2x) cos xxdx

1
+ log nf log (k + x, cos ande
0
und da nach vorhergehendem Beispiele

Z 1
JRR) is v log (k — x) cos xrdx = >
so wird hier

20 1
T T k : :
A ni log n — N 1) " log*(2k — 2x) cos and.
0

Da nun, wie sich mit Hilfe der partiellen Integration leicht
ergiebt,

1
zf log’(2k + 2x) cos xxdx
5 |

sin end,

BR: > [ log (2k +- 2x)
es kr

so folgt
= = —logn De m 108 Bi 2 7 sin erdx

> sin a
— log — |) (m à
2

T AIME
die letzte Summe hat den Werth y + wie wir oben gesehen haben,

und daher wird

u
AN == N log 2n + V\(—- np a au sin erde.
WE G

Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit positiven Ciefficienten. 5

Die unendliche Reihe auf der rechten Seite verwandelt sich
wieder in ein bestimmtes Integral, wenn man #4 + x = setzt, und
es folgt

A = log 2n = sin ex dr.
r 0

Die Werthbestimmung dieses Integrals bietet keine Schwierig-
keiten dar, denn est ist ein Specialfall des allgemeineren

J sin 70 DOE DAT,

welches ja die Ableitung von

S17 ELU © — Z) sin Př
T° 2

ist; daher folgt
SE sinarde = À ru) — log z] = — Ž (C+ og»),
0 di
und somit
T T
As ni log 2n — pi (C + log x) ;

hieraus soll nach obigen Angaben geschlossen werden können, dass
die Function

p sin 2vzx
v
sich für unendlich kleine positive x auf die Grösse
Z og
5 ‚los Jaz + “

reduciert, eine Thatsache, die sich mit Hilfe der Kummerschen
Formel

6 XXIIL M. Lerch:

Sn sin 2nxx — log F(x) + 9 =

nk
Se | = l C +
+ 1 = ( log 2x)

sofort verificiert.
3. Ich setze jetzt c, — 0, wenn v eine zusammengesetzte Zahl

; j . : :

ist, und c, = —, wenn v = p eine Primzahl ist; alsdann lautet unsere
V

trigonometrische Reihe offenbar

in 2pa: |
0 N (p=2,3,5,7,11.13,17,...),

wobei über alle Primzahlen p zu summieren ist. Der asymptotische
Werth des Ausdrucks g(%) ist durch die merkwürdige Formel des
Herrn Mertens *)

p(n) = » u log log n + Const

PER

bestimmt, und man hat daher für die rechte Seite von (1) den Aus-
druck

1
X : log n + log (24 + 1)
z že
où 1) i log oo (PD) COS ande ,

der für # — oo verschwindet; hiernach scheint der Ausdruck

D sin 2pzx
p

für unendlich kleine x selbst unendlich klein zu sein.

*) Journal f. d. reine u. angew. Mathem., Bd. 78, oder auch Bachmann’s
Zahlentheorie II. Bd., p. 370.

Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit positiven Coefficienten. 7

II.

In ähnlicher Weise lässt sich die Reihe

(2) Yo COS 2VxXT

behandeln, immer vorausgesetzt, das die c, positiv sind.
1 Ä i {
Setzt man n = a so ergiebt sich, dass sich diese Function
für unendlich kleine x genau so verhält wie der Ausdruck

P
| T 3 p(2nz) sin xxdx
(28) 0

+ x Ye DO p(2kn + n +2nx) cos und.

4. Um es an einzelnen Beispielen zu prüfen, betrachte ich zu-
náchst die Reihe

y COS 2VTTX
» v :

Hier wird man g (m) =logm — C zu setzen haben, und der
Ausdruck (2%) geht in den folgenden über

— r ff og2n + C + logo) sin ande +

0
o 1
ar Rz VÁ log | pere s) cos erde.

Mittelst partieller Integration verwandelt man den zweiten Aus-
druck rechts in das Integral

8 on XXIII. M. Lerch:

0011 70
sin erde … V COS 27

Ž dz;

vf-

—0

s
TT

so ergiebt sich
1

A = x (log 2n + C) 0 sin erde — log x +

+ lim [log fer a da).

oder

A = bg- cin + [BE nn da).

Um das Integral

3 & |
zu berechnen, setze ich z = 2x7, p Em und erhalte

o. "
COS 2DTT
pise. dx;
T

_dieses Integral geht nun in die unendliche Reihe über

DU 2

Bemerkungen über trigonometrische Rcihen mit positiven Coefficienten. 9

und diese ist offenbar

€ +1
G RE T"(x)
ZH Jj! Y(x) cos 2xrdx, wenn (x) = T X
Nun ist
1-41
lim I (x) cos ’arde — 0,

erz0
1

und daher wird

1
9
A = log =. + C + log 2x + lim os č — Juta) COS ans)
&=0 ší

Weil aber

1
né vír) cos 2xxdx

1
= - log Fe). cos 2e, + 2m / log Tia) sin Zend,

1
so wird man schliesslich haben

A = log ne + C + log2r — 2r f log IXx) sin 2xadx
0

— log = i i

demnach wird sich die Function f

Ÿ COS 2vxn
v

1 hi

für unendlich kleine positive x auf log reduciren, was wohl be-

1
2x7
kannt ist.

5. Um das Beispiel

10 XXIIL M. Lerch:

l
Ÿ CE COS 2vxx
v

behandeln zu können, müssen wir den genaueren asymptotischen
Werth von

ermitteln; derselbe lautet log*n +K, wobei K eine Constante be-

deutet und der Fehler ist mit Se proportional. Wir haben alsdann

für den Ausdruck (2°) den Werth

‘

TT
AK + 2 log? ı2nx) sin andx

1 2

s : ME Jos (Ebo+ : | + log on | COS anrdx ,

und dieser wird offenbar

2
A=K +3 log*en = a [ [108 2n. log x + = log | sin xrdx

Lay) Dr [108 2n .log (ete +)
SB lo (k + e+3) |eos xnda
ose 2

Man findet nun

Ay 1 fie I tn]. COS xxx

Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit positiven Coefficienten. {1

1
-DAC 1) Joska | cos ande =
0 0 jE

»log (2+ DY |
En i sin xrdx = J loge cos and ;
"ann Di |

und infolge dessen reduciert sich der Ausdruck A auf

==) x

= 7 log’2n — log 2n .. lim (os - JE do) |

+ lim 5 loge ee cos en de).
U Éd

Da aber — wie wir oben gesehen —
im lo + SE dx sj=—0
e==0
ist, so folgt
Ar = log’2n — (C + log z) log 2n + L,
wobei
vr : 1 6 "log x
(3) L=K+lim(-3 loge + "6 cos xx. dx

gesetzt wird.
Demnach würde man schliessen, dass die Function

jure Le cos Ja

12 XXII. M. Lerch:

für unendlich kleine positive x sich auf den Ausdruck

(33) = log*2x + (U + log x) log 2x + L

reduciert.
Um dieses Resultat zu controllieren, benütze ich die Identität

N ernzzi a ts-1dt
- SS ans et 2er __ 1 s

aus welcher sich durch Differentiation nach s für s=1 die nach-
stehende Gleichung ergiebt:

90
| je log tat
plnazi — C log (1 EN ezrzi) > za De

+ logn
n

Das erste Glied rechts hat den Werth

C Log 2 sin zz + ai (2 — > |

und es bleibt nur das Integral

> logtdt
F(x) = [RE

zu untersuchen übrig.
Man hat

r log # dé P logt dt
F(x) | et 22 | +/ et—2xri _ 1 3

0 ©

und das zweite Integral nähert sich der Grenze

7 log č dt
et— 1 *

wenn x unendlich klein wird; das erste wird mit Hilfe der Potenz-
entwickelung

Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit positiven Coefficienten. 13

TER
I Bm | à

auf den Ausdruck

log?
Bxx)=— 2 t—2xm

zurückgeführt, von welchem es sich um eine endliche Function von &
unterscheidet, die selbst zu gleicher Zeit mit e sehr klein wird.

Der Bequemlichkeit wegen setze ich 2xx = u und bringe den
Ausdruck ® in die Form

élogédt se log t dt

Pu) = me r] Lu:

wobei uns blos der reelle Theil interessiert, den wir jetzt mit ®,(w)
bezeichnen; man hat, wie sich durch die Substitution 7 = uz ergiebt,

o o

2dz 2log 2 dz
D (u) = vl aan an AVON:

0 0

das erste Glied hat den Werth

y len. los | +1)=— login + g (a* + u)
2 u
und das zweite Integral kann als Summe
i T 5
2log 2 dz 2 dz
K ČEA OM PRE SOP AR o af EEE
je HET an 10824: HN log z z
0 1 1

dargestellt werden; offenbar hat dieser Ausdruck für unendlich kleine u
den Werth

v 2 log z dz L log 2 dz += ol
Fi HD En
0 1

14 XXIH. M. Lerch:

oder da die beiden Integrale entgegengesetzte Werthe haben,

1
of #log z de 1 Bu)
2 / +1 3 2 Dee

0
daher wird für unendlich kleine wu

2
B,(u) = — logu + i (108 u — log o)

bol

2 log z dz

+1 '

1
+ logu. log (@° + u?) — 2 |
0

oder was dasselbe ist

Le RS lh PR 2 log 2 dz
Damit findet sich die Behauptung erwiesen, dass fůr unendlich
kleine positive x der reelle Theil von F(x) sich auf den Ausdruck

co 1
1 6 ji log č dt 1 log z dz
o | 5 bee + = 1 | | 70 pe
0

[C2]

reduciert, wenn nur eine zu gleicher Zeit mit © verschwindende
Constante vernachlässigt wird. Daher haben wir für unendlich kleine x

y ie a € (Oui l 2/6 A
25 082nan = Clog(2sin ea) + = log’(2x7)
1

5 1
Ki ln je L flog2&
lim | logo + =, Z 4

und die rechte Seite wird mit (3%) übereinstimmen, wenn die Gleichung
) ; S

1
na | ON El Me: oi OT
L= 3 log“n + C.log z J= Fi,

Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit positiven Coefficienten. 19

-m oře + P

1
; log 2 dz
== 9? E
RK 5 log x + Clog zx 2, | zk

ee: —

€

so wird offenbar

1
| ů 1 log z dz
K — 3 log“z + Clogr— 5 er =
f log (1 — e””) — log x .cos xx P
x
Da aber
l
log2d2 n°
u 19 ?

so haben wir

S
(4) lim De — = login] = 5 log“ T + — = Clogr
ae NES

lol) = log r. cos zx dx

16 XXIII. M. Lerch:

eine Identität, die wohl erst strenge zu beweisen wäre, was wir jedoch
unterlassen.
6. Zum Schluss soll noch die Function

D COS 2pxx
5 p

für unendlich kleine & ermittelt werden. Hier ist nach Merrexs
p(m) = log log m + G,

wobei G eine von ihm näher bestimmte Constante ist. und wobei
eine für unendlich wachsendes m verschwindende Grösse vernach-
ässigt wird. Die Grösse (2°) wird also hier lauten

s loglog (2nx)sinæxrdx + G

1
+ a (— 1 log log (2kn + n + 2nx) . cos ande,
0 0

und das zweite Glied wird für unendlich grosse n, wie man leicht
sieht, unendlich klein; es bleibt daher blos das erste Glied zu be-
rechnen, und dasselbe wird bis auf unendlich kleine Grössen
log log 2n + G, sodass man also die Gleichung hat

| cos 2par 1 o E
(5) lim P O m

falls unsere allgemeine Methode richtig bleibt. Die auf Primzahlen
zu erstreckenden Summen

p E De m

D=2

wären also für sehr kleine w sehr wenig von einander verschieden.

Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit positiven Coëtficienten. 17

Zu meinem grössten Bedauern finde ich mich verpflichtet, bei
dieser Gelegenheit den Lesern unserer Sitzungsberichte bekannt zu
machen, dass sich der Inhalt meiner Note „Ueber eine Eigenschaft
der Factorielle“ (Sitzungsber. II. vom Jahre 1898) in seinem vollen
Umfange in einer Arbeit Jacosı’s*) findet, die mir leider zu spät
zur Kenntnis kam.

Nachtrag.

Die zwei allgemeinen Sätze, welche den Hauptgegenstand meiner
Mittheilung vom 17. Juni ausmachen, habe ich auf elementarem Wege
der algebraischen Analysis gewonnen, in einer Weise jedoch, welche
hinsichtlich der Strenge viel zu wünschen übrig liess, aus welchem
Grunde auch die Resultate ohne Beweis mitgetheilt worden sind.
Neulich bemerkte ich, dass man dieselben nicht nur mit allereinfach-
sten Hülfsmitteln begründen, sondern dass man ihnen auch eine weit
allgemeinere und schärfere Fassung ertheilen kann. Die beiden all-
gemeinen Sätze sind nun so zu formulieren:

I. „Es bedeute x eine positive Grösse und es seien

DR ANS

irgend welche Grössen, so dass die Reihe

a) = y C, SIN VIT

v=l

convergiert; bezeichnet man mit [w| das grösste Ganze der reellen
positiven Grösse u, und setzt der Kürze wegen

Cm Co er C um + Ch = p(u),

so besteht folgende Identität:

(1) f(x) = — lim zx Je (= | COS zrdz,
/

*) Observatio arithmetica de numero classium ete. (Crelle’s Journal, B. 9.
oder. Werke, B. 6 p. 240).

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1898. 2

18 XXIII. M. Lerch:

unter der Annahme, dass der Grenzübergang durch ganzzahlige

Werthe m vermittelt wird.“
Um diesen Satz zu beweisen, genügt es, das Integral

m
2
m=a [9 (4) cos zrdz
2%
0

zu ermitteln. Mit Hülfe der Substitution 2= x? erhält dasselbe
die Form

aj — z [* p(t) cos zindt

und die für alle Functionen z stattfindende Identität

| 9didi=e f'at+e, fade, fait...
0 al 2 3

lehrt, dass man

. . ö . m
Jm = — G sin EX — c, sin 22% — €, Sin SAT —.. ea sin | —|27

hat, woraus sich das Behauptete sofort erschliesst.
II. „Ist für ein positives z die Reihe

a) = M C, COS VTT
v—1
convergent, so findet unter Beibehaltung obiger Bezeichnung folgende
Identität statt:

MT-

(2) LACH lim sh pP (5) sin 27d2,

wobei wiederum der Grenzübergang durch ganzzahlige m geschieht.“

Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit positiven Coefficienten. 19

Der Beweis ist dem vorigen ganz analog, so dass er unter-
drückt werden darf.

Ob jedoch diese Formeln zur Bestimmung asymptotischer Werthe
der Functionen f(x) und f,(x) für unendlich kleine x sich eignen,
scheint nicht leicht zu entscheiden, da — ausser anderen Um-
ständen — bei den Integrationen auch Werthe z vorkommen, für
welche — nicht gross genug ist, damit e[+) durch asymptotische
Darstelluug ersetzt werden könne. Die in unserer Note vom 17. Juni
mitgetheilten Betrachtungen haben auch eine durchaus nur heuri-
stische Natur.

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prac. 1898.

N
KERN
MEILEN kol

A,
č U À

TRES
A

XXIV.

O nitračních poměrech difenylaminu a karbazolu.

Napsali Emil Votoček a Jan Šebor v Praze.

(Předloženo dne 17. června 1898).

Srovnáme-li strukturu formule pyrrolu, difenylaminu a karbazolu

CH CH CH CH
CH—CH ZÁ EN UN Z
|| || CH CH CH CH CRC CE
OBCH Má Ill I Ni
W. CH C0 c.cH. CH c.. © CH
NH ZNÁ O ZOOM
CH NÉ GE CH NH CH

shledáme, že karbazol lze považovati jednak za substituovaný pyrrol
(dibenzopyrrol), jednak za difenylamin, v němž vodíky v orthopoloze
k imidoskupině se nalézající nahrazeny jsou vazbou difenylovou.
Hodí se tudíž difenylamin a karbazol dobře ke studiu vlivu, jaký mají
vazby kruhové na zásaditost aminů. *)

Již v předešlé práci prvého z nás bylo ukázáno, že difenylamin
nitruje se (methodou Wittovou) rychleji, nežli karbazol, že totiž vstu-
puji-tu za týchž okolností do difenylaminu 2 NO,, kdežto v karbazol
pouze jediná. I pronesl prof. Rayman náhled, že vliv menší neb
větší basicity jmenovaných dvou aminů musel by se přímo jeviti
v jich rychlosti nitrační a vybídl prvého z nás již před delší
dobou ke studiu její. Bohužel hned v počátcích pokusů za tím
účelem podniknutých ukázalo se, že nitrace karbazolu neprobíhá
nikdy tak hladce, aby bylo bývalo dovoleno souditi ze spotrebo-
vané kyseliny dusičné na vzniklou nitrolátku. Utvořilyť se při jakém-

*) Věstník Čes. akad. 1896.

Fr. mathematicko-přírodovědecká, 1898, 1

2 XXIV. Emil Votoček a Jan Šebor:

koliv spůsobu nitrace vždy produkty vedlejší, zelené barvy, patrně
následkem oxydačního působení kyseliny dusičné a to někdy ve
množství skrovném, druhdy velmi značném. Vzdor tomu však, že
nebylo možno rychlejší nitraci difenylaminu vzhledem k difenylaminu
číselně vyjádřiti, získán přece experimentálný material, z něhož slabá
zäsaditost karbazolu se jeví. Tak poskytuje difenylamin působením
N,O, v led. kyselině octové zprvu (nitroso) nitro a vbrzku (nitroso-)
dinitroderivat, kdežto do molekuly karbazolové za těch okolností vždy
jen jedna NO, vstupuje. V difenylaminu jest NO skupina (při reakci
za imidový vodík vstupující) dosti pevně vázána (nutno energicky
zmýdelňovati, aby se odštěpila), naproti tomu u karbazolu odštěpuje
se buď již při nitraci samé, neb snad během opětovaných krystalisací,
dospěloť se na konec vždy (i když alkoholickým KOH nezmýdelňováno)
k čistému nitrokarbazolu (b. t. 210°).

Pokusy našimi potvrzuje se znovu to, co praví Cramicran a Za-
NerTi*) ve svých úvahách o zásaditosti pyrrolu: „Basická povaha
aminů závisí hlavně od povahy radikalů, jež vodíky ammoniaku na-
hrazují, a ukazuje se, že jsou to obzvláště grupy aromatické, jež do-
vedou seslabovati solitvorné vlastnosti ammoniaku.“ Je-li již difeny-
lamin pouze slabou zásadou (následkem negativných grup fenylových),
musí tím slabší býti karbazol, jenž odvodí se z difenylaminu vytvořením
dalšího kruhu aromatického (pyrrolového).

Další výsledky studia našeho o poměrech nitračních jsou ná-
sledující :

1. V prostředí konc. H,SO, nelze ani difenylamin ani karbazol
úspěšně nitrovati, vznikají značná množství produktů těžko rozpustných
(nejspíše oxydačních).

2. Při nitraci i difenylaminu i karbazolu N,O, v prostředí led.
kyseliny octové nastává zprvu nitrosace, podobně jako bylo ukázáno
Wırren u difenylaminu a prvým z nás u karbazolu při nitraci amyl-
nitritové. Jsou-li imidovodíky nahrazeny alkyly (na př. u methyldi-
fenylaminu) nepůsobí N,O, nitračně, nýbrž v jiném směru.

3. Karbazol lze nitrovati HNO, v prostředí alkoholickém, di-
fenylamin nikoli.

4. Karbazol nitruje se HNO, v ledové kyselině octové při 80°,
kdežto difenylamin za těch poměrů nitroproduktu neposkytuje.

*) Berl. Ber. XXVL, 1714.

O nitraënich pomerech difenylaminu a karbazolu. 3

I. Nitrace difenylaminu
v prostředí koncentrované kyseliny sírové.

Ku 10 9 difenylaminu rozpuštěného ve 200 g konc. kyseliny
sírové připouštěno 5,45 g kyseliny dusičné hutnoty 1,42 (jedna mo-
lekula) tak, aby teplota nepřestoupila 20°. Směs reakční, jež nabyla
barvy temně modré, nechána po nějakou dobu v klidu, načež vlita do
vody. Tím vyloučena látka černohnědá, jež odsáta, vodou promyta
a na talíři pórovitém vysušena, podrobena byla extrakci alkoholem
96°/, v apparátu Soxhletově za účelem odstranění případně vzniklého
nitrodifenylaminu.

Extrakt vařen s alkoholickým draslem poskytnul roztok šarlatový,
což jest barevná reakce nitrodifenylaminu.

Zbylá po extrakci černá látka nebyla prozatím dále zkoumána,
jelikož nepodařilo se převésti ji z beztvárnosti ve stav krystalický.
Na všechen spůsob jest látka tato nositelkou barevné reakce difenyl-
aminu s kyselinou dusičnou a sírovou, jíž se při kvalitativném
pátrání po kysličníku dusičném užívá v analyse, rozpouštíť se krásně
modře v konc. H,SO,.

II. Nitrace karbazolu
v prostředí koncentrované kyseliny sírové.

Nitrace provedena zcela podobně, jak vypsáno u difenylaminu.
Ku 10 g karbazolu rozpuštěného ve 200 g konc. kyseliny sírové při-
pouštěno 5,45 g kyseliny dusičné hutnoty 1,42 (1 molekula), při
čemž hleděno, aby teplota nestoupla nad 20° Po ukončené reakci
nechána temně zelená směs po nějakou dobu v klidu, načež vlita do
vody. Vyloučená pevná látka odsáta a vodou promyta, načež po vy-
sušení extrahována důkladně v Soxhletově apparátu — za účelem
případně vzniklého nitrokarbazolu — alkoholem 96°/,, v němž nebyla
rozpustnou.

Látka ta amorfní, černé barvy s nádechem do hnědozelena
rovněž nebyla prozatím studována, jelikož pro nerozpustnost svou ve
všech téměř rozpustidlech nemohla býti krystalována: rozpouštěla se
ve fenolu a nitrobenzolu toliko nepatrně na žlutý roztok, lépe v xy-
lidinu na hnědý, v konc. kyselině sírové velmi snadno na roztok barvy
smaragdové; anhydrid kyseliny octové rozpouštěl jen nepatrně. Dobře
rozpouštěla se látka v anilinu, jehož však z toho důvodu, že reaguje
s látkami povahy chinonové, z opatrnosti nebylo užito.

4 XXIV. Emil Votocek a Jan Šebor: -

Ze stanovení dusíka, jen za účelem informace provedeného, neči-
níme nijakých závěrů:

0,1882 g látky poskytlo 16,8 cm? dusíka při 16° C a 753 mm
tlaku, což odpovídá 10,30°/, dusíka.

Látka jest nejspíše oxydačním produktem karbazolu ohne
jako čerň anilinová u anilinu.

Zajímavo jest, že ač karbazol sám pro tuto vedlejší reakci
úspěšně se takto nitrovati nedá, u disulfokyseliny karbazolu nitrace
probíhá zcela pravidelně. Reakce tato nebyla však prozatím dále
sledována, jelikož nesouvisí přímo s účelem této práce.

III. Uvádění kysličníka dustkoveho
do difenylaminu v prostředí ledové kyseliny octové.

Do 50 9 difenylaminu rozpuštěného ve 250 g ledové kyseliny
octové byl uváděn po delší dobu kysličník dusíkový, až směs zpočátku
barvy zelené nabyvší zbarvila se oranžově žlutě. Vlitím do vody vy-
loučena oranžová látka, jež odsáta a na pórovitém talíři vysušena.

Rozpouštěla se snadno ve všech rozpustidiech a byla krystalována
z alkoholu 96°/,niho. Krásné jehlicovité krystaly silně lesklé a čistě
žluté barvy po opétované krystalisaci tály konstantně při 134°.

Rozpuštěna v konc. kyselině sírové poskytla temně fialové za-
barvení za vývoje kysličníka dusičelého, což svědčí o přítomnosti
nitrososkupiny.

V alkoholickém drasle rozpustila se barvou jasné červenou,
kteroužto reakci jeví nitrolátky.

oh elementárný :

. 0,1918 g látky poskytlo 0,4207 g CO, a 0,0746 g H,O*)

5 0,1547 g lätky poskytlo 24,8 cm? dusika při 19, = a tlaku

149,5 mm.

Theorie pro Nalezeno
nitrosonitrodifenylamin lé 2
C030 59,82%, =
13,40%, 4,32, _
W 12309, = 17,889,
= UVA = >
100,00"/;

*) Jelikož nitrosonitrolátky pro náhlý svůj rozklad dávají v uhlíku vyšší
výsledky, než vyžaduje theorie (Witt, Ber. XI. 756), byla látka smisena se znač-

O nitračních poměrech difenylaminu a karbazolu. 5

Jest tedy látka nitrosonitrodifenylaminem.

Za účelem dalšího prozkoumání zmýdelněna látka následovně:
10 9 látky v 50 cm? alkoholu a 25 cm” louhu draselnatého 20°/ nfho
zahříváno na zpětném chladiči po 1 hodinu, načež neutralisací zředěnou
kyselinou solnou vyloučena oranžová látka, jež odsáta, promyta a kry-
stalována z alkoholu; již při druhé krystalisaci dosáhla konstantního
bodu tání 134° a jevila veškeré reakce nitrosonitrodifenylaminu.

Stanovení dusika:

0,1651 g látky poskytlo 25,8 cm? dusíka při 18,9“ a tlaku
145 mm.

Theorie pro Nalezeno
nitrodifenylamin nitrosonitrodifenylamin
N23, 109 1302 D0

Jest tedy látka ještě nezmýdelněným nitrosonitrodifenylaminem,
kterážto okolnost svědčí o poměrné pevnosti, jakou jest nitrososkupina
na difenylamin vázána.

Z toho důvodu zmýdelňováno úsilovněji: 7 g látky vařeno
s 35 cm? alkoholu a 20 cm? 20°/,niho louhu draselnateho po dobu
2"/, hodiny. Zředěnou kyselinou solnou vyloučena z roztoku vločkovitá
oranžová látka, jež opětovanou krystalisací z alkoholu, ledové kyseliny
octové a konečně toluolu dosáhla konstantního bodu tání 131—132".

Stanovení dusíka:

2. 0,1853 g látky poskytlo 21,8 cm? dusíka při 18° a tlaku

barometrickém 741 mm.

Jest tedy látka připravená uváděním kysličníka dusíkového do
difenylaminu rozpuštěného v ledové kyselině octové nitrosonitrodife-
nylaminem a sice identickým s tím, jejž získal Witt působením ky-
seliny dusičné a amylnitritu na difenylamin (Bod tání 133,5“ atd.)

ným množstvím kysličníku mědnatého, by spalování pokračovalo co nejvolněji.

vsv

skopičnost kysličníku mědnatého u vodika získati výsledku stejně příznivého.

6 XXIV. Emil Votoček a Jan Šebor:

2. Do 10 g difenylaminu rozpuštěných ve 50 g ledové kyseliny
dusičné uváděn byl po dlouhou dobu kysličník dusíkový. Vznikl roztok
barvy hnědé, na konec vylučovala se hnědá hmota krystalinická.
Směs reakční vlita do vody, vyloučené lesklé žluté šupinky odsáty
a vodou promyty. Na vzduchu nabývaly barvy červené.

Látka zmýdelněna alkoholickým draslem obsahujícím 15 g KOH
na 150 g líhu. Roztok šarlatový zahříván po 2 hodiny na zpětném
chladiči, načež z roztoku vyloučeny zřed. kyselinou solnou shluky
červených krystalů. Byly krystalovány z vrouciho anilinu tak, že
látky přidáváno tak dlouho, pokud rychlým ochlazením vylučovaly se
ještě krystaly, načež přičiněno stejného množství alkoholu a roztok
ponechán krystalisaci. Vylučovaly se tu shluky krystalů rumělkově
červených, jež odsáty a vysušeny na porovitém talíři. Po opětované
krystalisaci z vroucího xylolu dosaženo stálého bodu tání 210—211°.

Stanovení dusíka:

0,1865 g látky poskytlo 27 cm? dusíka při 18,3“ a 741 mm tlaku.

Theorie pro Nalezeno
mononitro = dinitrodifenylamin N
N 01310, 16,20°/, 16,21°/,

Jest tudiz lätka orthodinitrodifenylaminem, identickym s tim,
jejž připravil Witt úsilovnější nitraci difenylaminu amylnitritem,
ledovou kyselinou octovou a kyselinou dusi@nou.

Z matečného louhu anilinového získána látka druhá. Anilin
z větší části zdestilován, zbytek pak převeden v roztok zředěnou
kyselinou solnou. Při tom vyloučil se olej, jenž ihned ztuhl v hnědo-
žlutou hmotu, kteráž odsáta a vysušena. Krystalisací produktu tohoto
z xylolu, alkoholu a isobutylalkoholu dospělo se konečně ke žlutým
dlouhým jehlicím o bodu tání 209°—210° místo 214°, bezpochyby to
p-dinitrodifenylaminu Wittově, ač bod tání nalezen nižším. Jak patrno
tvoří se při působení kysličníka dusíkového na difenylamin tytéž
nitrolátky jako za působení amylnitritu a kyseliny dusičné.

IV. Uvádění kyslienika dusíkového
do karbazolu suspendovaného v ledové kyselině octové,

1. Do 50 g karbazoiu jemně rozetřeného a suspendovaného ve
250 g ledové kyseliny octové uváděn byl kysličník dusíkový až směs,
jež zpočátku se byla zbarvila temně zeleně, nabyla barvy oranžově
žluté. Látka vlitím do vody vyloučená odsáta, promyta vodou a na

O nitraënich poměrech difenylaminu a karbazolu. 7

pórovitém talíři vysušena. Byla barvy hnědožluté a rozpouštěla se
snadno v alkoholu. V koncentrované kyselině sírové rozpouštěla se
barvou zelenou za vývoje kysličníka dusičelého. Byla krystalována
z alkoholu a rozdělena ve 3 frakce, jež vesměs poskytly zmýdelněním
karbazol vedle zcela nepatrného množství nitrokarbazolu. Byla tedy
látka v podstatě nitrosokarbazolem.

2. Do 10 g karbazolu suspendovaného ve 50 g ledové kyseliny
octové uváděn as 20 hodin kysličník dusíkový. Směs reakční vlita do
vody a vyloučená žlutá sedlina odsáta a vodou promyta.

Rozpouštěla se v konc. kyselině sírové temně zeleně vydá-
vajíc zápach po kysličníku dusičelém, v alkoholickém draslu pak
barvou karmínovou. Z reakcí těch lze souditi, že vyloučená látka
byla buď nitrosonitrokarbazol, buď směsí jeho s nitro- a nitroso-
karbazolem.

Látka krystalovala z alkoholu v přejemných jehličkách tvořících
hvězdicovité shluky, volným jeho odpařením pak vznikly tvary slámo-
vité. Nejlépe se rozpouštěla v chloroformu. Opétovanou krystalisací
z tohoto a pak z toluolu tála konstantně při 210°.

Stanovení dusíka:

0,1875 9 látky poskytlo 22,2 cm? dusíka při 19,06“ a tlaku
barometrickém 739 mm.

Theorie pro nitrokarbazol Nalezeno
NE 13200 13,19°/,

Jest tedy lätka nitrokarbazolem dle bodu täni i dle vysledku
analysy, ale vzhledem k uvedeným reakcím barevným není vyloučena
možnost, že surový produkt reakční byl alespoň z části nitrosonitro-
karbazolem a že nitrososkupina se již při krystalisaci odštěpila. Kdyby
tomu i tak nebylo, svědčila by ta okolnost, že se nitrososkupina, jež
na počátku reakce v molekulu vstoupila, opět odštěpila, když nastala
nitrace, o nepatrné zásaditosti karbazolu.

3. Do 10 g karbazolu suspendovaného v 50 g ledové kyseliny
octové byl uváděn kysličník dusíkový po delší dobu. Vodou vyloučený
produkt barvy žluté odsát, promyt a zmýdelněn alkoholickým draslem.
Kyselinou solnou vyloučený produkt rozpouštěl se dobře v toluolu,
z něhož krystaloval v jehlicích, jež tály při 207°—208°. Opětovanou
krystalisací z toluolu a ledové kyseliny octové získána látka tající
konstantně při 208'/,"—209",

8 XXIV. Emil Votoček a Jan Šebor:

Stanovení dusíka: sie
1. 0,1906 g lätky poskytlo 22,8 cm? dusika pri 17° a 731 mm
tlaku. se
2. 0,1851 g látky poskytlo při 16,2° a tlaku barometrickém
148 mm 21,2 cm? dusika. PÁ |

Theorie pro fé Nalezeno

mononitro- dinitrokarbazol 1 Zd
N. 13,20%, 16,4°/, 13,34°/, 13.26),

Jest tedy lätka ta nitrokarbazolem. I

4. Do 109 karbazolu v 50 g ledové kyselině suspendovaného byl
uváděn kysličník dusíkový po dobu velmi dlouhou za tím účelem, by
se seznalo, nedá-li se takto připraviti i dinitrokarbazol. Reakční směs
barvy oranžové vlita do vody a vyloučená látka odsáta a promyta
vodou, načež vysušena na talíři porovitém.

V konc. kyselině sírové rozpouštěla se barvou hnědočervenou,
což jest důkazem, že se nitrososkupina během reakce byla úplně
odštípla. Krystalisací z isobutylalkoholu získány hvězdicovité aggre-
gäty temněhnědých jehliček tájících při 203°—204°, jež opětovanou
krystalisací z toluolu dosáhly bodu tání 209°. Jest to tedy opět
mononitrokarbazol, kdežto difenylamin při podobném postupu poskytl
již dva isomerné dinitroderiváty.

V. Uvádění kyslienika dustkoveho
na methyldifenylamin v prostředí led. kyseliny octové.

Okolnost, že při působení kysličníka dusíkového jak na karbazol,
tak na difenylamin vznikají nejprve nitrosoderiváty, vyvolala otázku,
zdali tato předchozí nitrosace jest nutnou.

Uváděn proto kysličník dusíkový do roztoku 10 g methyldi-
fenylaminu v 50 g ledové kyseliny octové. Vznikl tu však pouze
černozelený maz, jenž vlitím směse reakční do vody v podobě oleje
se vyloučil a po nějaké době ztuhl v pryskyřnatou látku, jež se
v alkoholickém drasle rozpouštěla barvou hnědou.

Patrno z toho, že tímto způsobem lze nitrovati jen sekundárné
aminy po předchozí nitrosaci, terciárné nikoli, ačkoli tyto. poslední
jinak nitrovati jest možno: tak vzniká zahříváním methyldifenylaminu
s kyselinou dusičnou p-dipikrylamin (Gnehm, Ber. VII. 1399).

O. nitračních poměrech difenylaminu a karbazolu. 9

VI. Působené kyseliny dusičné
na methyldifenylamin v prostředí amylnitritovém.

Tentýž výsledek jako pokus předešlý měl pokus nitrovati methyl-
difenylamin v prostředí amylnitritovém po způsobu karbazolu (Votoček,
O derivátech karbazolu 1896). Rovněž působením kysličníka dusíkového
na methyldifenylamin v prostředí alkoholickém nepovstává dle Beil-
steina nitroderivát, nýbrž bismethylfenylamidoazobenzol:

C,H, N

RD "CH,
N GH NN GH N ch

Vnášeno bylo 10 g methyldifenylaminu do nitrační směse 16 g
amylnitritu, 7,5 cm? kyseliny dusičné hutnoty 1,39 a 50 cm? alkoholu
za chlazení ledem. Z počátku nabyla tekutina barvy karmínové, poz-
ději hnědé, na konec se vyloučila černá pryskyřnatá látka, jež rozpou-
štěla se alkoholickým draslem v barvu hnědou.

Také zde tedy nelze vpraviti nitroskupinu, poněvadž methylová
skupina zamezuje nitrosaci.

VII. Nitrace difenylaminu v prostředí alkoholickem.

Do směse 400 cm? alkoholu 96°, a 12 9 kyseliny dusičné
hutnoty 1,39 vneseno 20 g difenylaminu, aniž by byla nastala reakce,
vyjma, že roztok slabě sezelenal. Pak vařena směs po 2 hodiny na
zpětném chladiči a líh zdestilován. Ze zbylého roztoku vyloučila se
bílá látka (se zelenavým odstínem pocházejícím od nečistot), jež
objevila se býti nezměněným difenylaminem. Nelze tudíž tímto způ-
sobem difenylamin nitrovati.

VIII. Nitrace karbazolu v prostředí alkoholickem.

Do směse 400 cm? alkoholu a 12,8 g Kyseliny dusičné hutnoty
1,38 (1 molekula) vneseno 20 g práškovitého karbazolu, aniž by byla
nastala reakce. Zahřetím k varu nabyla tekutina barvy žluté; po půl-
hodinném varu na zpětném chladiči zbarvil se žlutohnědě a veškerý
karbazol se rozpustil.

Produkt reakční pro jistotu zmýdelňován alkoholickým draslem,
Šarlatový roztok vlit do zředěné kyseliny solné, kdež se vyloučily
klky cihlově žluté, jež odsáty, promyty a vysušeny. Na to látka několi-

Tr. math<maticko-přírodovědecká. 2

10 XXIV. E. Votoček a J. Šebor: O nitračn. poměrech difenylaminu a karbazolu.

kráte překrystalována z toluolu a získány krystaly, jež jevily bod
tání 208"—210".

Stanovení dusíka:

0,1818 g látky poskytlo 21,4 cm” dusfka při 17,69 a 731 mm tlaku.

Theorie pro Nalezeno
nitrokarbazol
= 13.207, 13.0927

Ziskanä lätka jest tedy mononitrokarbazolem.

IX. Nitrace karbazolu v prostredi
alkoholickém přebytečnou kyselinou dusičnou.

20 g karbazolu vnešeno do směse 400 cm? alkoholu 962 a 30 g
kyseliny dusičné hutnoty 1,39 (theorie pro dinitro — 24 g). Za chladu
nenastala žádná reakce, roztok jen nepatrně sežloutnul. Po 2 hodinnem
varu ochlazeno a vlito do vody. Vyloučená látka krystalována z toluolu
jevila bod tání 210°. Vstoupila tedy i v tomto případě pouze jedna
nitroskupina v molekulu.

X. Nitrace difenylaminu
v prostředí ledové kyseliny octové.

Bylo zkoušeno nitrovati difenylamin přímo tímže způsobem
jako karbazol (E. Votoček, O derivátech karbazolu 1896).

Suspendováno 15 g difenylaminu v 75 9 ledové kyseliny octové
a do směse vpuštěno za stálého míchání 9,7 g kyseliny dusičné
hutnoty 1,38 za teploty 80° nepřestupující, načež ponecháno přes noc
v klidu. Z roztoku nevyloučily se žádné krystaly i vlita zelená
tekutina do vody, kdež se vyloučil zprvu olej v brzku na zelenavé
krystaly tuhnoucí. ;

Krystalovány z petrolejového étheru jevily bod tání 54°, byl to
tedy z největší části nezměněný difenylamin.

Skrovný zbytek zelený, jenž v petrolejovém etheru zůstal ne-
rozpuštěn, neposkytoval varem s alkoholickým draslem onu barevnou
reakci pro nitrolátky karakteristickou a jest nejspíše oxydačním
produktem difenylaminu.

Chemické laboratorium
české c. k. vysoké školy technické.

Nákladem Král. České Společnosti Näuk. — ‘liskem dra Ed. Grégra v Praze 1598.

XXV.

Působení černí platinové na diazobenzolchlorid.

Napsal Emil Votoček a Vilém Vaníček.

(Předloženo 17. června 1898.)

K přítomné práci vedla nás snaha nalézti methodu, jež by do-
volovala náhradu diazoskupiny prvky halovými za docílení pokud
možno nejvyšších výtěžků. Ač dosavadní dvě, hojně užívané methody
SANDMEYEROVA A (GATTERMANNOVA skýtají výtěžky velmi slušné u jedno-
duchých aminů (anilinu, toluidinů a j.) jsou tyto přece u komplikova-
nějších značně skrovnější. Mimo to měli jsme oprávněnou naději, že
studium působení platiny na diazolátky vrhne též další světlo na
mechanismus reakce SANDMEYEROVY A GATTERMANNOVY, jež obě dosud
potřebují objasnění.

K reakcím svým používali jsme vesměs jemně rozptýlené platiny
a to černí připravené dle Lozwa *) z kyseliny chlóroplatičité pomocí
formaldehydu. Pokusy naše provedeny vesměs s černí ve způsobě pasty.

Při prvém pokusu rozpuštěno 10 9 anilinu ve 22 g konc. HCI,
zředěno 70 cm? H,O a za chlazení zdiazotováno 7,5 g Na NO, Ke
vzniklému roztoku diazobenzolchlóridu (objem obnášel as 200 cm?)
přičiněno as 5 g černi platinové (pasty) načež baňka spojena ohnutou
trubkou s válcem děleným za účelem měření případně vzniklého dusíka
nad vodou. Tu ukázalo se, že platinová čerň za chlazení, ani za
obyčejné teploty pracovny v diazolátku nijak nepůsobí, nebyloť lze
pozorovati žádný vývoj dusíka, jenž s rozkladem diazotěl bývá spojen.
Na to spojena baňka se zpětným chladičem a zahříváno mírně na
vodní lázni. Tim ihned zavedena reakce, jevící se v hojném vývoji
dusíka i samovolně stoupající teplotě. Při tom obsah baňky důkladně
protřepáván a hleděno k tomu, aby teplota příliš nestoupala. Dosáhla-li

*) Berl. Ber. XXIII, 289.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 1

2 XXV. Emil Votoéek a Vilém Vanicek:

65° chlazeno zevně ledovou vodou. Tím aspoň částečně zamezeno
bylo tvoření se fenolu, jež je na úkor ostatní reakce. Když vývoj
dusíka byl přestal (as po '/, hodině) a čerň platinová spolu s olejovým
produktem sázela se ke dnu, přehnány produkty vodní parou. Destilát
za účelem odstranění fenolu přesycen KOH, zbylý olej vyjat z tekutiny
étherem. Étherickÿ roztok vysušen CaCl,; odpařen na vodní lázni
zůstavil 1,3 9 oleje žlutého (do hněda), tedy 13°/, užitého anilinu.
Podobným způsobem zpracováno větší množství anilinu a produkty
spojené podrobeny destilaci po frakcích. Výsledek této byl ten, že
produkt reakční (fenolu zbavený) rozdělen ve:

I. frakci vroucí mezi 1329—133".
P 2 , 2539— 956.

Frakce I, jež za účelem analyse znovu předestilována jeví se býti
chlörbenzolem. © Tvořila tekutinu bezbarvou, pohyblivou, příjemně za-
pächajicf, jejíž bod varu nalezen v přístroji Pawlewski-ho (teploměr
v páře) konstantně 130,09 při tlaku barometrickém 731 mm, což dobře
souhlasí s bodem varu chlórbenzolu.

Stanovení chlóru, provedeno methodou Koppa a Klobukowski-ho,
dalo tento výsledek :

Nalezeno Theorie pro chlórbenzol
31,489, 31,0%;

Stanovení molekulové veličiny (methodou V. Mayera):

Uzito 0,1788 g látky; objem vytlačeného vzduchu obnäsel
39,2 cm? za teploty 21° a tlaku 740 mm.

Nalezená hutnota páry 4,001.

Theoretická „ , chlórbenzolu 4,0007.

Nalezená molek. veličina 115,5

Theorie pro chlörbenzol 112,5.

Frakce II. Dle bodu varu 253°—956° jest difenylem, jenž čistý vře
při 254°. Ochlazením ztuhl na krystalky bezbarvé.

Co se týče množství chlórbenzolu a difenylu získaného, shledáno
opětovanými pokusy, že jest měnivé nejen vzhledem k váze anilinu,
nýbrž že i poměr váhový chlórbenzolu a difenylu je různý. Množství
černí platinové nemělo valného vlivu na kvantitativní poměry pro-
duktů, spíše, jak se zdá, působila v tom smyslu teplota zachovávaná
při třepání. Dosažené maximum směsi chlórbenzolu a difenylu obnášelo
27°/, váhy anilinu.

Působení černi platinové na diazobenzolchlorid. 3

Z toho je zřejmo, že užití platinové černi neskýtá výhod před
methodami SAxNDMAYERA nebo Garrermanna, jež až 70"/,ní výběžky
(na př. při chlórbenzolu) poskytují.

Mechanismus reakce jest dle náhledu našeho tento:

Jest známo z práce Lorwa,*) že platinová čerň obsahující hojnost
kyslíka ze vzduchu absorbovaného reaguje s kyselinou solnou tak, že
poskytuje dichlórid a tetrachlórid platiny. Reakce taková nastává
jistě i v našem případě u diazoroztoku obsahujícího volnou HCI s černí
platinovou :

Pt + O + 2HCI = PtCI, + HO.

O tom, že platina vchází poněkud v roztok, přesvědčili jsme se
pokusem:

Roztok 10 g zdiazotovaného anilinu zahříván s 1,5 g černi platinové
nahoře popsaným spůsobem. Tekutina reakční zbavena oleje vodní
parou, sfiltrována od zbylé platiny a čirý roztok po odstranění nečistot
obvyklou cestou analytickou zkoumán kvalitativně na Pt, poskytl
salmiakem žluté mikroskopické krystalky chlóroplatičitanu ammonatého.
Množství platiny vroztok vešlé bylo ovšem nepatrné, ani ne celé 1°/,
k reakci použité platiny.

Vzniklý PtCl, pak asi spůsobuje katalytickym vlivem svým
rozklad diazobenzolchlóridu :

CAN = N — CI- [PtC1,] = C,H,C1 + N, + [PtCL]

zcela obdobně jako to činí Cu,Cl, při reakci Saxpmeverové. Platina
sama nezdá se působiti, neboť za chladu vývoj dusíka nespůsobuje,
a jest tedy účinek její jiný než mědi molekulárné (při reakci Gatter-
mannově), kteráž už za chladu výborně diazolátky rozkládá.

Tvoření se difenylu při reakci naší lze snadno vysvětliti dalším
(redukčním) působením PtCl, v diazobenzolchlórid dle rovnice:

9 CGHN=N CI PIC, = C,H, — CH, 1 2N, 7 PICI,

Wazraer**) snaží se vysvětliti reakci Saxpmeyerova následovně:
Cu,Cl, redukuje diazolátku předem na hydrazin, a CuCl, tím vzniklý
oxyduje hydrazin za přítomnosti HCI na chlórderivat uhlovodíka. On

*) v níž ostatně jen potvrzuje sé pozorování Döbereinerovo.
**) Journal f. prakt. Chemie 1896, str. 427.

4 XXV. E. Votoček a V. Vaníček: Působení Cerni platinové na diazobenzolchlorid.

skutečně obdržel zahříváním fenylhydrazinu s HCI + CuCl, po příp.
FeCl, značné výtěžky chlörbenzolu. Provedli jsme podobný pokus
s černí platinovou:

18 g fenylhydrazinu zahříváno s 75 em" kone. HCl, 50 cm? H,O
a 1,5 g černi platinové se zpětným chladičem za občasného třepání.
Ač doba záhřevu na 10 hodin prodloužena, nezískáno z reakční hmoty
přehnáním, vytřepáním étherem atd. dokázatelné množství chlórbenzolu
nebo difenylu.

Kdyby při působení platiny na diazobenzolchlórid hydrazin byl
intermediarním produktem, musel by chlórbenzol i působením Pt a HCl
na fenylhydrazin v hojné míře vynikati, čemuž tak není. Mimo tento
pokus náš mluví však proti hypothese WarrnERově 1 ta okolnost, že
— jak Wazruer sám doznává — ani velice citlivým zkoumadlem,
kyselinou dioxyvinnou (reakce tartrazinová), nemohl v tekutinách reakce
Sandmeyerovy fenylhydrazin dokázati.

Soudime ze všeho, co dosud uvedeno, jednak, že reakci Savo-
MEYEROVU dosud stále nelze vysvětliti jinak, než-li katalytickým pů-
sobenim subchlóridů (Cu, Pt), dále že působení kovů samých jest
podstatně jiné, ač výslední produkty jsou tytéž, tedy Ze GATTERMANNOVA
reakce práškem měděným není pouhou modifikací methody Saxo-
MEYEROVY.

Chemické laboratorium
c. k. české vysoké školy technické.

= ne —

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1898.

XX VI.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven.

Von J. Sobotka in Wien.
Mit 4 Textfiquren.

(Vorgelegt den 1. Juli 1898.)

1. Anknüpfend an die Abhandlung: „Beitrag zur infinitesimalen
(Geometrie der Integralcurven,“ welche von der k. Akademie der
Wissenschaften zu Wien in den heurigen Sitzungsberichten Bd. CVII.,
Abth. II. a. abgedruckt worden ist, erlaube ich mir nachfolgend die
in derselben gewonnenen Resultate auf einige in den angewandten
constructiven Wissenschaften zur Geltung kommenden Arten von Plan-
curven zu übertragen. Aus dem Grunde wird hier auf die erwähnte
Abhandlung durchweg Bezug genommen werden. *)

Soll die Tangente oder der Krümmungskreis in irgend einem
Punkte einer Curve f ermittelt werden, so führen wir diese Aufgabe
nach den dort gegebenen Ausführungen zurück auf die Construction
des correspondirenden Punktes, resp. der correspondirenden Tangente
einer aus der gegebenen Curve geeignet abgeleiteten Differentialcurve
f, was sich in vielen Fällen leicht durchführen lässt.

Bei dieser Gelegenheit möge es gestattet sein, die Bemerkung,
mit der H. M. d'Ocacxe in seinem vortrefflichen Cours de géométrie
descriptive et de géométrie infinitésimale (Paris Gauthiers-Villars 1896)
den Artikel 252 einleitet zu reproducieren. Er sagt:

„Die Untersuchung der Normalen, der Krümmungsmittelpunkte,
u. s. w. ist durch die Analysis auf Probleme der Derivation zurück-
seführt, von denen man eine allgemeine Lösung besitzt, und infolge

*) Im Folgenden wird auf dieselbe durch den Zusatz „a. a. O.“ hinge-
wiesen.

Mathematisch-naturwissenschaftliehe Classe 1898. il

2 XXVI. J. Sobotka:

dessen es auf den ersten Blick unnütz zu sein scheint, bei denselben
zu verweilen. Dies ist wohl in der Theorie der Fall, aber die analy-
tischen Formeln, welche man auf diesem Wege erhält, besitzen fast
immer eine zu verwickelte Gestalt, um sich einer eleganten geome-
trischen Übertragung zu fügen, wenn dieselbe nicht in vorhinein be-
kannt ist. Daher das Interesse, welches sich den geometrischen Sätzen
zuwendet, die es gestatten auf directem Wege einfache und leichte
Constructionen zu erhalten.“

Die Auffassung der erwähnten Probleme in der vorliegenden
Arbeit dürfte vielleicht berufen sein, in einer grossen Reihe von
Fällen eine vermittelnde Rolle zwischen den betreffenden Ergebnissen
der Analysis und der geometrischen Construction zu spielen.

I. Zur Construction von Tangenten und Krümmungs-
kreisen bei Parabeln und Hyperbeln höherer Ordnungen.

2. Wir wollen hier unter Parabeln und Hyperbeln höherer Ord-
nungen, wie üblich, solche Curven verstehen, welche bezogen auf ein
Parallelcoordinatensystem in der Gleichung

n y V
Ya EN

inbegriffen sind und welche Parabelu heissen, wenn » > p, hingegen
als Hyperbeln bezeichnet werden, wenn "< p.
Aus der Gleichung

(1) Nero
folgt durch Differentiren

dy _n—p rx

dx n

Multipliciren wir jetzt auf der rechten Seite Zähler und Nenner
mit y und setzen aus (1) den Wert für y’ ein, so kommt

Weiter ist

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 3

aa
DE un
AT a?
dy

Setzen wir hier den Wert fůr aus (2) ein, so erhalten wir

dx
nach kurzer Reduction

Um zu der verlangten Construction zu gelangen, denken wir
uns die gegebene Curve f als eine Integralcurve; es sei f“ ihre Dif-
ferentialcurve und f“ sei die Differentialcurve von f, die auch als
die zweite Differentialcurve von f bezeichnet wird.

Ist
y=f(«)
die Gleichung der gegebenen Curve f, so ist somit
y N! (QE Z

die Gleichung von f* und, vorausgesetzt, dass wir auch weiter a als
Constructionseinheit behalten,

= as: 22
die Gleichung von /“.

Es sei — Fig. 1. — B ein Punkt auf f und B', B“ seien die
ihm correspondirenden Puncte auf f“ resp. f“. Diese drei Punkte be-
sitzen eine gemeinschaftliche Abscisse x = OB,, die wir gleich auch
als Constructionseinheit wählen wollen. Wir bezeichnen die Ordinaten
von B, B', B" beziehentlich mit Y, y, 7; dann ist vermöge der Glei-
chung (2)

a
(4) m an

und vermöge der Gleichung (3)

(5) a

4 XX VI. J. Sobotka:
Die Gleichung (4) besagt, dass

BB'— ?_.y

n ,

und da zu Folge der Annahme a —x die Tangente { an f in B pa-
rallel zu OB ist, so sieht man:
Die Tangente der Curve Y" = r’x" ? schneidet die Achse y in

einem Punkte Q, für den OQ = = Naish

Fig. 1.

Aus dieser Eigenschaft lässt sich somit die fragliche Tangente
t äusserst einfach construiren.

Die Construction der Tangente č“ in B“ an die Differentialcurve
f' ergibt sich aus (5) ebenso einfach.

Wir wollen den Schnittpunkt R“ dieser Tangente mit der z-Achse
ermitteln.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 5
ee p
BBS

ist, so folgt aus der Ähnlichkeit der Dreiecke OB,B“, R'B,B'

woraus weiter folgt, dass
A OQB, v A B,BR’.

Zieht man also zu AB, die Parallele BR‘ bis zum Schnitte R“
mit der Abscissenachse, so ist = (R/B“) die Tangente in B“ an f“.

Uns interessirt aber diese Tangente weniger. Wir wollen nur
den Krümmungsmittelpunkt K für den Punkt B von f suchen, der
sich nun nach den gepflogenen Betrachtungen, etwa wie folgt, ergibt.

Man ermittelt den Punkt I“ auf x dadurch, dass man (BR‘) || (QB,)
zieht, die durch R“ gehende Ordinatenlinie schneidet t im Punkte L,
von dem man die Senkrechten auf y und x führt bis sie in L, resp.
L, die Normale der Curve f für den Punkt B treffen. L,L, gibt be-
reits der Grösse und dem Sinne nach den gesuchten Krümmungshalb-
messer.

Diese Construction entspricht dem Satze (I) der angeführten
Abhandlung. Aus dem Satze (II) derselben geht eine ebenso einfache
Construction von K hervor. Das dort benützte Perspectivcentrum D
ergibt sich hier als der Schnittpunkt der Geraden (B,Q) mit der durch
B zu x gelegten Parailelen. Der Punkt V dieses Satzes ist nun der
Schnittpunkt R von č mit z, und der Punkt V“ ist in A. Demgemäss
erhalten wir folgendes Resultat.

In den Schnittpunkten der Tangente t mit den Coordinatenachsen
errichte man zu denselben die Senkrechten (im Punkte R zu x, im
Punkte Q zu y), welche alsdann mit t und der Normale n von f in B
vier Tangenten einer Parabel bilden, welchen in dem fraglichen Krüm-
mungsmittelpunkte berührt.

Schneidet die erste von den soeben erwähnten Senkrechten die
Normale » im Punkte X, die zweite im Punkte 9), so ist nach dem
den Satz (III) ebendort betreffenden Vorgang

ABR
K9 — BG

6 XXVI. J. Sobotka:

Da aus der hier zu Tage tretenden Proportionalität von Strecken
mit Rücksicht auf (4) folgt, dass
BRUMHBR 600

BOBO nee
so ergibt sich schliesslich der Krümmungsmittelpunkt K auch aus fol-
gender Beziehung.
Schneiden die in den Schnittpunkten der Tangente t mit den Achsen

æ, y zu diesen errichteten Senkrechten die Normale n in den Punkten
x, 9), so ergibt sich der Krümmungsmittelpunkt K aus der Relation

Ku num
K9 n—p
oder
N
KX = —.IE.*)
p Y

3. Der einfachste Fall der behandelten Curven ist der einer
gemeinen Parabel q. Bekanntlich ist da auch die Evolute von q eine
Parabel von der Gleichung

P
ZDA

falls die Achse von g als z-Achse und der Hauptkrümmungsmittel-
punkt derselben als Ursprung rechtwinkeliger Coordinaten gewählt
wird. Für diese sogenannte Neil’sche Parabel ergibt sich, wenn 8
deren Krümmungsmittelpunkt für den Punkt K ist, der letzten Formel
gemäss:

KX — 279.

Dabei ist K der Krůmmungsmittelpunkt fůr einen Punkt P von g.
Aus diesem Resultat und aus der Construction von K folet unter
Heranziehung von naheliegenden Eigenschaften der gemeinen Parabel
nachstehende Construction.

Um den Krümmungsmittelpunkt & der Evolute einer Parabel q

*) Man vergleiche die Ableitung dieser Formel und der vorangehenden
Construction nach einer darstellend geometrischen Methode bei Fr. Macnovrc in
den Sitzungsber. d. k. böhm. Ges. d. Wiss. Prag 1885.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven.

zu finden, bringt man die Normale der Evolute mit dem Durchmesser
des entsprechenden Parabelpunktes P in J zu Schnitte; als dann ist
KRE=3.JK.

Diese Construction gilt in der soeben ausgesprochenen Form für
Kegelschnitte überhaupt, was daraus folgt, dass behufs Erzielung der-
selben der Kegelschnitt durch eine Parabel g ersetzt werden kann,
die mit ihm den Krümmungmittelpunkt K und den durch P gehenden
Durchmesser und in Folge dessen vier benachbarte Punkte gemein-
schaftich hat. Auf diese Weise werden wir zu einer bekannten, ein-
fachen Construction geführt, zu welcher A, Massuem auf verschie-
denen Wegen gelangt ist.

IL Zur Construction von Tangenten und Krümmungs-
kreisen der Exponentialcurve und der Kettenlinie.

4. Die Gleichung der Exponentialeurve f in rechtwinkeligen Co-
ordinaten ist

LT
a

v — be

Es sei P irgend ein Punkt derselben, P,P seine Ordinate, (PT)
seine Tangente, T deren Schnitt mit x, also P,T die Subtangente.

Da die Subtangente für alle Punkte der Exponentialeurve gleich
a, also constant ist, so folgt daraus, dass die Differentialcurve f’ von
f wieder eine Exponentialcurve ist, welche mit f zusammenfällt, so-
bald man als Constructionseinheit die Strecke TP, = a wählt.

Nachdem also hier (PT) auch schon Tangente an die Differen-
tialeurve. ist, so hat man in Anwendung des a. a. O. angeführten
Satzes (I) bloss durch T die Parallele zu y zu legen und dieselbe
mit der Normale von f in P zu schneiden. Ist M der so erhaltene
Schnittpunkt, und wird die Normale von & im Punkte N getroffen,
so ist PK= MN der gesuchte Krümmungshalbmesser.

5. Die Kettenlinie f hat die Gleichung in rechtwinkeligen Co-
ordinaten

Be
ole E =).

Die Gleichungen

8 XXVI. J. Sobotka:

£ LA

Yi IAE Yi ae 0

reprásentiren zwei Exponentialcurven f,, f,, und die Kettenlinie wird
aus ihnen durch die Relation

Z = SAVE

abgeleitet; sie stellt in Folge dieser Eigenschaft eine spezielle Curve
aus einer Gruppe von Curven vor, auf die wir |noch ausführlicher

im Späteren eingehen werden. Diese Eigenschaft führt uns sofort zu
einer Tangentenconstruction der Kettenlinie.

Es sei — Fig. 2 — P, der Endpunkt für die gemeinschaftliche
Abscisse der Punkte P,, P,, P auf f,, f, resp. f. Macht man AB, =
PA, = a, so ist: (A,B,) Tangente/an 7,,x(A,B,) Raneentessmen
Schneiden sich diese Tangenten im Punkte Q, so erkennt man sofort,
dass (QP) die Tangente von f ist.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 9

Nun ist
PA, = em
Bel:
und ebenso
Bb Der e®
AMB

somit
IN P,AP, VÁ Bob

Weil nun zwei Paare sich entsprechender Seiten dieser Drei-
ecke auf einander senkrecht stehen, so ist auch

AG OTA ©:

Weil auch P,Q, PQ in den einander ähnlichen Dreiecken
A,QA,, P,QP, sich entsprechen, so ist ebenso

BOBO

Da alsdann P,Q = P,A, ist, so ergibt sich aus dieser Betrach-
tung folgende bekannte Tangentenconstruction für die Kettenlinie.

Um P, als Mittelpunkt beschreibe man mit dem Halbmesser a
einen Kreis; die Tangente der Kettenlinie ist die eine von P an
diesen Kreis gelegte Tangente. *)

Construiren wir dann auf Grund der Strecke A,P, = a als Con-
structionseinheit zu den Punkten P,, P,, P beziehungsweise die corres-
pondirenden Punkte P',, P‘,, P“ der Differentialcurven von f,, f, resp.
f und zu diesen Punkten -dann die correspondirenden Punkte P,”,
P,“, P“ der zweiten Differentialcurven, so entnehmen wir der Figur

2.PP= y 4% 2 BP =—y—4, PP —y.

*) Bewegt sich P auf f, so beschreibt Q eine Curve g, die nach der obigen
Ausfůhrung auch durch den Scheitel Q eines rechten Winkels beschrieben wird,
dessen Schenkel auf f, und f, gleiten. Daraus folgt, dass (AP) die Normale, so-
mit (P,Q) die Tangente an g in Q ist. Dies fůhrt sofort zu folgenden bekannten
Eigenschaften der Curve g: Sie ist eine orthogonale Trajectorie einer Reihe von
gleichen Kreisen, welche auf x ihre Mittelpunkte haben; sie ist eine Evolvente
der Kettenlirie. Da sie durch den tiefsten Punkt der Kettenlinie geht, so ist die
Strecke OP gleich der Lánge des Bogens fůr die Kettenlinie vom tiefsten Punkt
bis P. Schliesslich ist 9, da die Längen ihrer Tangenten vom Berührungspunkte
bis zur Achse x einander gleich sind, eine Traktorie der Geraden x.

10 XXVI. J. Sobotka:

Es ist somit

ONE

Il
DR um 7% DE Ya) ; =

Die Parallele zu (PA,) durch P’ ist demnach Tangente an die
erste Differentialcurve von f und schneidet deshalb die z-Achse im
Punkte R“; die Parallele durch R’ zu y trifft 4 (OP) in dem Punkte
L des eitirten Satzes (I).

Aus der Ähnlichkeit der Dreiecke A,PP,, R’P‘P, folgt die Pro-
portion

RP,:a = — 7%): (y + 9)

und aus derselben mit Rücksicht darauf, dass
l
OP, — à, QP = P,P To (Yi ET 4) BE = 9 (W 0 Vb)

die Proportion
RBOB OP: PP.

Aus dieser ersieht man, dass
NR BO RO PIRE

Daraus entnehmen wir weiter, dass der Winkel P,R'Q ein rechter
ist, und demzufolge der Punkt L mit Q zusammenfällt.

Zieht man darnach durch Q die Senkrechten zu den Coordina-
tenachsen x, y bis sie die Normale (PN) von f schneiden, und zwar
die erste in L,, die zweite in L,, so ist PK=L,L, der Krümmungs-
halbmesser von f in P.

Trifft (PN) die x-Achse in N, so ist

AO.) SUN BON,
daher
0 = PR NP:

So sind wir auch auf dem betretenen graphischen Wege zu der
wohl bekannten Construction gelangt: Errichtet man in einem Punkte
der Kettenlinie die Normale an dieselbe, so ist deren Länge zwischen
der Abscissenachse und dem Punkte gleich dem Krümmungshalbmesser
der Curve für den erwähnten Punkt.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 11

Aus den älinlichen Dreiecken P,NP, APP, ergibt sich auch hier
4 2
der bekannte Ausdruck e = 2 5
Es ist klar, dass die gegebenen Entwickelungen für die entspre-
chenden Curven in Parallelcoordinaten überhaupt wesentlich die-
selben sind.

II. Zur Construction von Tangenten und Krümmungs-
mittelpunkten für parabolische und hyperbolische Spi-
ralen höherer Gattungen.

6. Dem im I. Abschnitt Gesagten analog definiren wir als para-
bolische und hyperbolische Spiralen höherer Gattungen solche Curven,
welche, auf ein Polarcoordinatensystem (7, ©) bezogen in der Glei-
chung

(1) r" — dp?
inbegriffen sind, und welche wir parabolisch nennen, wenn v>p hy-
perbolisch dagegen, wenn v< p ist.

Die uns hier angehenden Probleme können, der verschiedenen
Auffassung der Differentialcurven in IT. und III. der herangezogenen
Abhandlung entsprechend, in zweifacher Weise gelöst werden.

Bei der ersten ergibt sich aus (1) entsprechend der Gleichung
(4) in II. a. a. O.

(2) =? ,

oder in einer für die graphische Darstellung unmittelbar geeigneten
Form

v—p
(3) = TE .r(#)

V
Für 7“ ergibt sich ebenso der Ausdruck

v
(E

end N
p (r’p—r)

oder, den Wert für r aus (2) eingesetzt,

12 XXVI. J. Sobotka:

(4) = Mo HA

entsprechend unserer Formel (5) in I. Um diesen Ausdruck für 7“
zur graphischen Durchführung der in ihm enthaltenen Construction

unmittelbar geeignet zu machen, setzen wir den aus (2) für sich

ergebenden Wert in ihn ein; es wird alsdann

(5) y = L ge
p—v'r

Die Formeln (3) und (5) geben uns somit einfache Lösungen
für die Construction der Normale und des Krümmungskreises unserer
Spiralen für irgend einen Punkt derselben; sie treten auch dann in
ihre vollen Rechte ein, wenn wir unsere Polarcoordinaten statt in
Bezug auf einen Pol 0 in Bezug auf eine Curve in der a. a. O. ange-
führten Weise definiren. Die Durchführung der Construction selbst
unterliegt nun keinen Schwierigkeiten.

Die Gleichung unserer Spiralen lässt sich auch in folgender
Form schreiben

il
(1) ne
r

aus der nun nach Abschn. III. a. a. O. folgt

94 Wp 1l
(D ar RO A

Für die constructive Durchführung eignet sich diese Beziehung
in der Form

, DE PR 2
(3°) tr.)
Aus (2°) ergibt sich durch nochmalige Differentiation

nn 1 1 |

T v

ve ro”

und mit Rücksicht auf (2°)

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 13

(4) a oies
oder

, NASE Ds Es
6) : O p— Dm ' r

Bezüglich der constructiven Ausnützung der Formeln (3') und
(5%) gilt nun vollständig das soeben über die Formeln (3) und (5)
Gesagte.

Die correspondirenden Resultate erhalten auch äusserlich über-
einstimmende Formen, wenn wir im ersten Falle die Gleichung der
Spirale schreiben

aus der dann folgt

s
7

der Formel (5) entsprechend, während wir im zweiten Falle die Glei-
chung der Spirale in der Form

erhalten.

Man erkennt daraus gleichzeitig, dass die aus der ersten Be-
handlungsweise sich ergebenden Constructionen für parabolische und
die aus der zweiten Behandlungsweise sich ergebenden Constructionen
fůr hyperbolische Spiralen oder umgekehrt in Anwendung gebracht,
ganz analoge Resultate liefern.

14 XXVI. J. Sobotka:

Die graphische Durchführung der bezüglichen Constructionen
bietet nichts Neues und unterliegt auch keinen Schwierigkeiten.

IV. Eine Transformation der Integralcurven.

7. Zwischen den Betrachtungen und Constructionen des vor-
angehenden Abschnittes und des Abschnittes II herrscht eine gewisse
Übereinstimmung. Wir erkennen leicht, dass dieselbe allgemeine Gil-
tigkeit besitzt.

Es seien nämlich

Puy u2) = OA Amo)= 0;

zwei Gleichungen, welche identisch werden, wenn wir etwa in der
ersten von ihnen uy durch Ar, uz durch Amg ersetzen.

Diese Gleichungen stellen uns zwei Curven F,, resp. F, vor,
von denen die erste in Paralleleoordinaten, die zweite in Polarcoor-
dinaten gegeben ist. Dabei kann als Grundlage der Polarcoordinaten
für F,, statt eines Poles 0 ebenso wie a. a. O. eine Curve o, auf
deren Tangenten man die Leitstrahlen 7 misst, angenommen werden.
Ferner bedeutet m eine durch eine Strecke darstellbare Constructions-
einheit, « und A bedeuten beliebige Coefficienten, welche insbesondere
auch den Wert 1 annehmen können.

Die erste Difierentialcurve f,, leiten wir aus F, sowie jede
folgende Differentialcurve aus der vorhergehenden auf Grund der
Constructionseinheit m ab; fe sei dann die erste Differentialcurve
yon Buss w.

Ein Punkt von F,, und ein Punkt von F,, heissen correspon-
dirend, wenn für sie die Gleichungen bestehen

LA Mur Amp:
Für zwei derartige Punkte gilt somit die Beziehung

NINA
de mdeg'

für die Differentialeurve f,, ist, unserer Feststellung gemäss

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 15

Somit haben die Difierentialcurven f,, f,, die Gleichungen
RUN) Or mo) 0:

so dass für ihre correspondirenden Punkte wiederum die Gleichungen
bestehen

YA DM:

Zu demselben Resultate gelangen wir für alle folgenden Diffe-
rentialcurven.

Daraus ergibt sich auch sofort die Construction der Tangenten
und Krümmungsmittelpunkte einer der zwei Curven F, F,,, wenn
dieselbe für die andere bekannt ist.

Ebenso finden wir für zwei analog definirte Curven

Aa? ee À
BU = imp) =)

die Beziehung für irgend welche correspondirende Differentialcurven
derselben

fly, 2)=0, S = ng) =)

wenn wieder jede Differentialcurve von F, aus der vorhergehenden
auf Grund derselben Constructionseinheit abgeleitet wird.

Man gewinnt dadurch eine Transformation, die man, wie folgt.
beschreiben könnte.

Um von einer Curve F,, zu irgend einer correspondirenden
Curve zu gelangen, nehmen wir in der Ebene zwei Geraden y, x als
Coordinatenachsen an, wählen auf x einen Punkt S und betrachten
die Strecke SO = m, wofern 0 den Coordinatenursprung bedeutet, als
Constructionseinheit. Ferner nehmen wir in der Ebene irgend einen
Punkt (O) als Pol von Polarcoordinaten an, beschreiben um ihn als
Mittelpunkt einen Kreis (m), am einfachsten einen solchen, dessen Um-
fang gleich m ist und legen einen Punkt O+ und den positiven Bewegungs-
sinn auf diesem Kreise fest. Um dann zu irgend einem Punkte A von F,,
mit den Coordinaten z, y, den correspondirenden Punkt (A) von Ei zu
finden, haben wir von OT aus die Länge x, auf den Kreis (m) als Bogen
auch dem Vorzeichen entsprechend nach (Ag) aufzutragen; die Verbin-
dungsgerade von (©) mit dem Endpunkte dieses Bogens gibt den Leit-

16 XXVI J. Sobotka:

2
o : . U €
wobei wir noch bestimmen, dass y, resp. — So aufzutragen ist,

dass (A,) und (A) auf derselben Seite von (O) liegen oder nicht,
jenachdem y, positiv oder negativ ist.

Soll man aber F. derart ableiten, dass die Leitstrahlen allge-
mein statt von (0) auf den Tangenten einer Curve 0, wie a. a. O.
erwáhnt, gemessen werden, so bleibt dadurch die Annahme des Kreises
(m) und die Ermittelung der Punkte (A,)... auf demselben unbe-
rührt. Bewegt sich nun A continuirlich auf F, so verändert man die
entsprechende Tangente von o auch continuirlich und senkrecht zur
Geraden (O) (A,). Um dann eine Zweideutigkeit beim Auftragen von

D
“

a à
y, resp. — auf die correspondirende Tangente von o zu vermeiden,

a
wird man auf o den positiven Bewegungssinn festsetzen. Weiter ist
klar, wie man umgekehrt aus einer derartigen Curve pe _ die corres-
Re dirende F,, erhält.

Ebenso ist einleuchtend, dass man eine derartige Transforma-
tion wiederholt anwenden kann. Hat man beispielsweise zu F,, in
der beschriebenen Weise F,, gefunden, so kann man diese Curve
nun auf irgend ein neues Polar. oder Parallelcoordinatensystem be-
ziehen und zu ihr eine neue correspondirende Curve F,, wie ange-
führt ermitteln u. s. f. Ist F. eine von den Curven, zu denen man
auf diesem Wege gelangt, so ist man somit in der Lage, die Tan-
gente und den Krümmungskreis von F, in irgend einem Punkte zu
construiren, wenn diese Construction für die ursprüngliche Curve F
bekannt ist oder umgekehrt.

Sind ferner F, f, zwei einander irgendwie entsprechende
Curven, aus deren Beziehung man die Tangenten und Krümmungs-
kreise einer von ihnen finden kann, wenn die Construction derselben
für die correspondirenden Punkte der andern bekannt ist, so lässt
sich darnach dasselbe auch bezüglich der Curven Pr ER und um-
gekehrt behaupten; wie dies zu geschehen hat, lehrt die Transforma-
tion selbst.

8. Die soeben besprochene Transformation der Curven F, F,
kann auch durch räumliche Gebilde vermittelt werden, worauf im Fol-
genden hingewiesen werden soll.

Es seien zunächst für F,, beliebige Parallel- für F,, gewöhn-
liche Polarcoordinaten vorausgesetzt.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven 17

Wir denken die Ebene von F,, auf irgend eine Rotationscylinder-
fläche Z so aufgewickelt, dass die Ordinatenlinien auf die Mantel-
geraden von Z zu liegen kommen. Insbesondere kann Z so gewählt
werden, dass der Parallelstreifen, welcher durch die Ordinatenlinien
der Punkte S, O begrenzt ist, nach der Aufwickelung auf Z diese
Fláche vollständig aber gerade nur einmal belest. Dadurch geht die
æ-Achse in eine gewöhnliche Schraubenlinie [x] und F,, in eine Curve
[F] über. Sämmtliche Geraden, welche die Curve [F], die Achse z
von Z schneiden und zu z normal sind, bilden eine Conoidfläche R..

Verschiebt man [x] in Richtung der Mantellinien von Z um den
Radius dieser Cylinderfläche nach [x,] und denkt sich die Orthogo-
nalprojection eines jeden Punktes von [x] auf die Achse z mit seiner
auf [x,] liegenden Verschiebung durch eine Gerade verbunden, so
bildet die Gesammtheit der so erhaltenen Geraden eine schiefe ge-
schlossene Regelschraubenfläche R,, deren Erzeugenden mit z einen
Winkel von 45° bilden.

Die Orthogonalprojection der Schnitteurve von R, mit R, in
eine zu Z normale Ebene ist alsdann, wie leicht zu erkennen, die
Curve F,_.

Ist F,, in rechtwinkeligen Coordinaten gegeben, so sind die
Curven [x], [z,] Kreise und die Fläche R, ist ein Rotationskegel,
welcher den Mittelpunkt von [x] mit [x,] verbindet.

Im zweiten Fall, wenn wir statt eines Poles (O) eine Polcurve o
wählen, inbezug auf welche die Curve Bar definirt wird, können wir fol-
gendermassen vorgehen.

Wir denken uns auf einer Geraden eine veränderliche Strecke VW
und bewegen diese Gerade in der Ebene E von o derart, dass sie von
irgend einer Anfangslage an beständig zu o normal bleibt, und dass
der Punkt V die Evolute v von o beschreibt. Die Bewegung des
Punctes W soll als dann so erfolgen, dass er eine Kurve w beschreibt,
deren Gleichung in verallgemeinerten, auf o bezogenen Polarcoordi-
naten lautet

r = a sin (p +b),

worin a und b constante Grössen bedeuten, weil für eine solche Kurve
thatsächlich das Verhältnis des Differentials für den Bogen zu dem der
- Amplitude constant ist.

Weiter legen wir durch o, v, w die zu E normalen Cylinderflächen
[0]. [V], resp. [W] und wickeln die Ebene von F,, auf [W] derart auf,
dass die Ordinatenlinien auf die Geraden von [W] zu liegen kommen. Da-

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1898. 2

18 XXVI. J. Sobotka:

durch verwandelt sich die x-Achse in eine verallgemeinerte Schrauben-
linie x, und die Curve F, in eine Curve F..

Die Normalen zu [O], welche [V] berühren und sich auf x, stützen
bilden ein Konoid, ihre Fusspunkte beschreiben eine Curve (x) auf [O];
desgleichen bilden die [V] berührenden Normalen von [O], die sich auf
F, stützen, ein Konoid und ihre Fusspunkte beschreiben eine zweite
Curve (F) auf [0].

Betrachten wir ferner (F) als Leitlinie einer neuen Konoidfläche
K,, deren Geraden zu E parallel sind und [O] berühren und (x) als
Leitlinie einer Regelfläche K,, deren erzeugende Geraden gleichfalls
[O] berühren, mit E aber in einem gewählten Sinne den Winkel von
45° einschliessen, so ist nicht schwer zu erkennen, dass die Schnitt-
curve der Flächen K,, K, sich orthogonal in die Ebene K als eine
Curve F,, der früher beschriebenen Art projicirt.

Setzen wir für F, speciell rechtwinkelige Coordinaten voraus
so fällt (x) mit o zusammen, wodurch sich K, vereinfacht.

Die entwickelte räumliche Ableitung unserer Transformationen
zeigt auch, wie die Probleme der Tangenten und Krümmungskreise
für E auf darstellend geometrischem Wege der Lösung zugeführt
werden, wenn die entsprechenden Constructionen für F.. bekannt sind
und umgekehrt. Alle vermittelnden Constructionen, die hier auftreten
können, dürfen als bekannt vorausgesetzt werden.

V. Konchoiden.

9. Nimmt man einen Punkt O als Mittelpunkt eines Strahlen-
büschels, ferner eine Gerade f, und einen um O als Mittelpunkt be-
schriebenen Kreis f, als Grundeurven an, schneidet dann irgend ein
Strahl des Büschels f, in P,, f, in P, und bestimmt man auf ihm
einen Punkt P so, dass OP = OP, — OP, ist, so beschreibt bekannt-
lich der Punkt P eine gewöhnliche Conchoide f, wenn der Strahl sich
um O dreht. O heisst der Pol der Konchoide.

Verallgemeinert man diese Construction, so entsteht die Curve f
durch Addition der Leitstrahlen mehrerer Grundcurven f,. fa, . ...
aus einem gemeinschaftlichen Pole. Dies hat Chr. Wrexer in seinem
vortrefflichen Lehrbuch der darstellenden Geometrie gethan und die
Curve f eine verallgemeinerte Konchoide genannt; er hat auch eben-
daselbst für solche Curven auf S. 182 eine interessante Tangenten-
construction, auf S. 223 u. f. eine sinnreiche Krümmungsmittelpunkts-
construction entwickelt.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 19

Wir werden im Folgenden dieses Entstehungsgesetz der Curven
f in mancher Hinsicht noch weiter verallgemeinern oder aber specia-
lisiren; wir wollen auch noch für die derart erhaltenen Curven den
Namen Konchoiden beibehalten. Die nähere Definition dieser Curven
soll erst von Fall zu Fall gegeben werden.

10. Die Konchoide f werde aus mehreren Grundeurven f , f,,...,
die man auf irgend ein Paralleleoordinatensystem bezieht, derart ab-
geleitet, dass für jede gemeinschaftliche Abseisse die Ordinate der
Curve f jedesmal gleich ist der algebraischen Summe der Ordinaten
für die Grundeurven.

Wir können sagen, die Konchoide f ist aus den Grundcurven
fo fo. in Bezug auf die Achse x und Richtung y ab-
geleitet.

Für eine solche Curve f lässt sich zunächst die Tangente č in
einem Punkte P derselben aus den Tangenten Z, £,, ď,... der
Grundcurven in ihren auf der Ordinatenlinie von P liegenden Punkten
Bo Bu BR, 2 . leicht, bestimmen.

Schneidet die erwähnte Ordinatenlinie die x-Achse in dem
Punkte P,, so ist also

Bb — EE — o: bob — U,
und vermöge der Definition von f

YZY TY T
oder kůrzer geschrieben
(1) y = Zy,

Denken wir uns nun für irgend eine gemeinschaftliche Construc-
tionseinheit « aus den Curven /, die Differentialcurven f, abgeleitet ;
es mögen auf denselben den Punkten P. von f die Punkte P. mit
den Ordinaten y‘, correspondiren; es ist sofort zu ersehen, dass auch

(2) Fe AS

somit ist č parallel zu dem dem Punkte P“ zugehörigen Richtstrahl.
Daraus gelangt man, wenn SP, = a gesetzt wird, zur folgenden Con-
struction.

Um die Tangente t an f zu construiren, hat man bloss durch
irgend einen Punkt S der Abscissenachse x die Parallelen zu den Tan-

genten t, zu führen und die algebraische Summe P,P’ der Ordinaten,
9%

20 XXVI. J. Sobotka:

welche diese Parallelen auf (P,P) abschneiden, zu bilden; alsdann ist
té parallel zu (SP).

Die Schnittpunkte der Tangenten 7, £, mit x mögen für die
Folge mit R, R, bezeichnet werden.

Weiter soll auch der Krümmungsmittelpunkt K von f für den
Punkt P ermittelt werden, vorausgesetzt, dass die Krümmungsmittel-
punkte K, für die Grundcurven f, in den entsprechenden Punkten P,
bekannt sind.

Zwecks dieser Construction ermitteln wir nach dem schon öfters
zu Rate gezogenen Satze (I) zu jedem Punkte K, den entsprechenden
Punkt R“, auf x, indem wir durch K, die Senkrechte zu x, durch P,
die Senkrechte zu y und durch ihren Schnittpunkt U, die Senkrechte
zu č, fällen; projiciren wir alsdann den Fusspunkt L, der letzteren
auf æ in der Richtung von y, so erhalten wir den Punkt R“. Es ist
alsdann (R’, P’,) die Tangente in P“ an f.

Zieht man nun durch den Punkt S oder durch irgend einen
anderen Punkt auf x die Parallelen (SP) zu (R“, P“), so erhält man
auf (P,P) die Punkte P“ der auf Grund der Constructionseinheit SP,
abgeleiteten zweiten Differentialcurven f““ von f. Aus unserer Defi-
nitionsgleichung (1) folgt, wenn P,P“ = y", P,P,“ = y;“ gesetzt wird,
dass auch
(3) v = Zy/.

Bildet man demnach die algebraische Summe P,P” aller
Strecken PoP, so stellt P“ den zu P von f correspondirenden Punkt
von f vor. Die Tangente in P“ an f ist somit parallel zu SP“;
schneidet dieselbe x im Punkte R’, so hat man umgekehrt durch R‘,
die Ordinatenlinie bis an 7 zu ziehen und von hier aus die Šenk-
rechten zu y resp. x zu errichten, die auf der Normale x von f in P
eine Strecke abschneiden, welche gleich dem Krümmungsradius PK ist.

Die entwickelten Constructionen lassen sich in sehr einfache
Formeln kleiden. Behalten wir durchwegs die früher gewählte Bezeich-
nung bei, so folgt aus ähnlichen Dreiecken

"M
OR.

woraus man mit Rücksicht auf (2) ohneweiters die Beziehung erhält

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 21

oder
Sin « sin «

(5) sin B siná,

wenn «, « und $, P, die Winkel sind, welche die Tangenten č, 7, mit
den Achsen « resp. y einschliessen.

Fůr rechtwinkelige Coordinaten kann die letzte Formel auch in
der Form
(6) tga— Ztga,
geschrieben werden.

Beide Formeln (5), (6) hátten wir úbrigens auch direkt aus (2)
herauslesen kónnen.

Aus der Formel (1“) im Art. 3 der erwáhnten Abhandlung er-
gibt sich

V CO sin? @.

wenn auch hier a die Constructionseinheit, o den Winkel der Coor-
dinatenachsen und o den Krümmungsradius von f bedeuten; setzen
wir die durch diese Formel gegebenen Werte y”, y’ in (3) ein, so
kommt

(0) ur esin fs N een ‚sin‘ ur

Zieht man von irgend einem Punkte der Ebene parallel zu den
Tangenten 7, 7, Geraden bis zur Ordinatenlinie (P, P) und bezeichnet
die Längen der dadurch erhaltenen Strecken mit } resp. /., so ist
wenn % den Abstand des gewählten Punktes von (P, P) bezeichnet

sin B, = n ;
was auf die soeben abgeleitete Formel (6) angewendet ergibt
1? 13
(8) ==, LA
O 0;

11. Die Curve f wurde im vorhergehenden Artikel aus den
Grundeurven f, durch die Relation y= Zy, abgeleitet. Die ent-
wickelten Constructionen ändern sich nicht wesentlich, wenn f aus
den Curven jf, durch die Relation

(1") MY Z MY T MY Z ŽMY,

29 XXVI. J. Sobotka:

hervorgeht, wobei m, m, beliebige reelle, also in unserem Sinne durch
Strecken darstellbare Confficienten bedeuten. Denn es ist ja auch
dann noch

(2°) my = Zm,y‘,,

(3°) my" = Z'm,y"..

Es wird somit aus y‘ die Tangente č und aus y“ der Krümmungs-
radius @ genau in der zuvor angegebenen Weise erhalten. Behufs
einer einfachen, zusammenhängenden Construction von y, y‘, y“ be-
ziehungsweise aus den Relationen (1°), (2°), (3), sei hier auf die be-
kannten Summationspolygone, die im graphischen Rechnen häufig zur
Anwendung kommen, nur verwiesen.

Statt der Formeln (5), (6), die sich auf die Tangentenconstruc-
tion beziehen, erhalten wir jetzt allgemein

(5°) m as = 2m, Sn nů à
sin p sin P,
(6“) m tg a — Zmtg«u.

Ebenso werden für die Bestimmung der Krümmungshalbmesser
die Formeln (7) und (8) durch folgende zu ersetzen sein.

AN 0,

12. Sind beispielsweise sämmtliche », bis auf m, gleich Nuli,
so ist f eine zu f, affın liegende Curve, deren Tangenten in P resp.
P, sich in einem Punkte R auf y schneiden; bezeichnen wir die Längen
RP mit č, RP, mit #,, so wird nach (8%)

K VU
OY. x:

Dies ist alsdann die bekannte, von Berzavırıs herrührende
Relation der Krümmungen zweier affın liegendender Curven in
entsprechenden Punkten. *)

*) Cf. Bezcaviris: Geometria descrittiva 1851 S. 241.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 23

Ist F irgend eine algebraische Curve »-ter Ordnung, sind ferner
P,, P,,...P, ihre Schnittpunkte mit einer Geraden g, nimmt man
dann irgend einen Punkt O auf dieser Geraden und bestimmt.
schliesslich den harmonischen Mittelpunkt ersten Grades P für die
Punktgruppe P,, P,... P, der Formel

U RR BR
DPI Op =op/ "Hrn OP

gemäss, so weiss man, dass sich P auf einer Geraden o bewegt, wenn
sich die Gerade g um den Pol O dreht.

Wir wollen nun O durch stetige Bewegung auf g ins Unendliche
verlegen, wodurch wir schliesslich zu einem Parallelcoordinatensystem
geführt werden, für das die Achse y parallel zu g ist, während die
x-Achse beliebig gewählt werden mag. Bezeichnen wir in der Grenze
die Ordinaten der Punkte O, P, P,,... P. beziehungsweise mit %,, %,
Y - -.Y, so handelt es sich um die Gleichung

n 1
V UN D YY;

my = Z,

die der Definitionsgleichung (1“) von f entspricht, wenn m, = 1 ge-
setzt wird. *) Somit ist o eine Konchoide von F; da der Krümmungs-
radius © von o gleich o ist, so gelangen wir aus (7‘) und (8“) zu
folgenden interessanten Beziehungen der Krümmungsradien einer alge-
braischen Curve in den Punkten einer Geraden

1
(1) Io

*) Zu den Geraden o hätten wir in unseren speciellen Falle auch sofort
aus der Gleichung des algebraischen Kurve gelangen können. Ordnen wir nämlich
dieselbe nach fallenden Potenzen von y, so lässt sie sich in der Form

y + (az + a)y" +....—0
schreiben; es ist also für jede Abscisse y = Zy, = — a,x — a, so dass y +a;x

+ a, — 0 thatsächlich eine Gerade o darstellt.

24 XXVI. J. Sobotka:
DB
(8““) 2 0, ==);

welche man Herrn Ress verdankt und aus der man noch einige
andere Eigenschaften und Constructionen bezüglich dieser Curven
entwickeln könnte. *)

13. Denken wir uns in den vorangehenden Betrachtungen die
x-Achse durch irgend eine Curve f, ersetzt, so haben wir folgende
Definition der Curve f vor uns.

Gegeben sind: die Curve f, als Ausgangseurve, eine Reihe von
Curven f, als Grundeurven und ein Parallelstrahlenbüschel; schneidet
irgend ein Strahl dieses Büschels die gegebenen Curven beziehentlich
in den Punkten P,, P, und ermittelt man auf diesem Strahl den
Punkt P so, dass

(9) nu sk 2m

so beschreibt P die Curve f, wenn der Strahl den erwähnten Büschel
durchläuft.

Die Construction von Tangenten und Krümmungsmittelpunkten
lässt sich hier einfach auf den vorigen Fall zurückführen. Um dies
zu bewerkstelligen, brauchen wir lediglich irgend eine, den Büschel
schneidende Gerade als x-Achse anzunehmen. Wir wählen dieselbe
senkrecht zu den Strahlen des Büschels und bezeichnen die Ordinaten
der Punkte P,, P., P beziehungsweise mit 4, Y, 4.

Aus der Definitionsgleichung (9) kommt sodann

m (Y—%) = 2m, (Y—%)
oder

Dies ist nun dieselbe Gleichung wie (1“) mit dem einzigen
Unterschied, dass ein Coefficient hier einen besonderen Wert annimmt.
Die vorliegenden Constructionen werden darnach in der im vorigen
Artikel angedeuteten Weise durchgeführt.

Die Tangentenconstruction ist alsdann nach (6“) durch die
Formel zusammengefasst

(11) m cot B = (m—Zm,) cot B, + Zm, cot ß,.
Dieselbe ist von der Wahl der x-Achse völlig unabhängig.

*) Cf. Mannusm: Cours de géométrie cinématique S. 56.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 25

Nach dem bereits Gesagten ist es nicht nothwendig auf die
Construction des Krümmungsmittelpunktes näher einzugehen. Wir
haben auch da die den Formeln (7°), (8°) analogen Beziehungen. Es

ist also beispielsweise

(8°) = (m— Zm) au + Zm
Bi 7 € ‘0

14. Die behandelten Probleme sollen im Vorliegenden für
Konchoiden, die man in Bezug auf einen Pol O aus mehreren
Grundeurven f; ableitet, gelöst werden.

Hier ist O der Pol eines Polarcoordinatensystems und zwischen
den Leistrahlen 7 von fund 7, von jf, die auf denselben Strahlen durch
O liegen, besteht die Definitionsgleichung

(1) mr = Æ m,r,

Werden aber die Leitstrahlen auf den Geraden durch O nicht
von O selbst, sondern von einer Ausgangscurve f, an gemessen, in
welchem Falle wir diese Längen mit / resp. /, bezeichnen wollen,
dann lautet. unsere Definitionsgleichung

(2) m = &Zm;l,,

welche dann wieder auf eine der Gleichung (1) entsprechende Form
gebracht werden kann, námlich

(3) mr = (m— Zm) r, + ZMr,

Wird O unendlich weit angenommen, so gelangen wir zu den
durch (9) des vorhergehenden Artikels definirten Curven.
Da aus (1) folgt
(4) a U

so wird die Differentialcurve f‘ von f aus den Differentialcurven
f, von f, wiederum als eine derartige Konchoide abgeleitet; dasselbe

gilt auch bezüglich der zweiten Differentialcurven, weil ja auch
(5) mr = Zm;r"..

Man wird somit den Punkt P aus den Punkten P, durch die
Relation (1), resp. (3), den Punkt P“ aus P‘, durch (4), resp. durch
die Gleichung mr‘ = (m— Zm) r', + 2m, r‘, erhalten.

26 XXVI. J. Sobotka:

Somit kann man die Normale (PP“) von f leicht finden, wenn
die Normalen von f, in P, gegeben sind.

Nach den Ergebnissen des Absch. II. a. a. O. lassen sich aus
den Krümmungshalbmessern der Curven f, durch einfache Construc-

tionen die Punkte P“, finden, aus denen dann P“ construirt werden
kann, u. z. entweder nach (5) oder nach der Gleichung

mr“ = (m—Znmě)r“ + Zmr/,

jenachdem es sich um die durch (1) oder um die durch (2) definirte
Konchoide handelt. Der Abschnitt II. a. a. O. lehrt uns auch umge-
kehrt aus dem Punkte P“ den Krümmungsmittelpunkt K von f

finden. *)
Für die Curven (1) hat man für die Tangentenconstruction die

metrische Beziehung
(6) mr cotr = Zm,r,cotr,,

der Gleichung (4) zufolge, wenn 7, r. die Winkel der entsprechenden
Tangenten mit dem Leitstrahl sind.

Fůr die Construction von Krůmmungsmittelpunkten ergibt sich
dann, zu folge der Gleichung (5) aus der Relation (4) des Art. 7
der angefůhrten Abhandlung

nur? mr m. r? mr.
() | ———— — 2 — V —2 m ee
o sin“ z sin*r 0, Sin“ T, SID Z

oder wenn man die aus jeder Curve hervorgehenden zwei Glieder
mit einander vereinigt,

mr (r—20 sin T m,v.(r,— 20, sin T,

(7) ( ae ) =) 20 26e )
O sin“ z 0, sin? 7,

Errichtet man — Fig. 3 — in P“ die Senkrechte zu (PP“) bis sie

(OP) im Punkte G schneidet, von G die Senkrechte zu (OP) bis sie

(PP“) im Punkte V schneidet und zieht durch V die Parallele zu

(OK) bis (OP) im Punkte W getroffen wird, so hat man

*) Cf. D’ OcaGyk a. a. 0. S. 287, Husqu DE Raévizze in Nouv. Ann. de
mathématiques, 1891, p. 410 Chr. Wiener a. a. O.: Die Formeln auf S. 225 würden
dann selbstverständlich lauten ms = Zm,,;, mw + w) = Zm; (v, + w;).

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 97

r 2 r r?
PG = ——— , PV = 909W 3 4
sin?7 sin? o sin?

Setzen wir diese Werte in die Formel (7“) ein, so erhalten wir
(07) m (PW—2PG) = Z m (PW. -2PG).
Weiter ergeben sich nach einander die Gleichheiten

PW — 2PG = PW + GP— PG = GW + GP.

Fig. 3.

Tragen wir also auf OP die Strecke GO — PG auf, so kommt
PW — 2PG = QW
Aus der Relation (7°) kommt somit
(8) m.QW=2m.QW..

Es muss wohl nicht ausgeführt werden, wie man auf Grund
Jieser Relation aus den einzelnen Punkten K, den Punkt K selbst
findet.

Weiter ist nach Abschnitt V a. a. O. klar, wie die behandelten
Probleme zu lösen sind, wenn die Konchoide nicht in Bezug auf

28 XXVI. J. Sobotka:

einen Pol O, sondern in Bezug auf eine Curve 0 als Grundcurve
eines Coordinatensystems gegeben ist. Es würde z. B. die Formel
(7) mit Růcksicht auf (4) des citirten Abschnittes lauten

mr? 2mr
= + ma cot z
T

o sin°7 sin

m,r? m1
= ne = 2Y sd a Zm, cot r,
„sin“ z, sin”

u. S. W.
15. Was die reciproken Konchoiden in Parallelcoordinaten an-
belangt, so ist

m m
(1) > A

Wir transformiren behufs unserer Constructionen am besten die
Curven f, f. in ihre in den Ordinaten reciproken Curven, so dass
für deren Ordinaten 7, 9, die Beziehung besteht

vollziehen die Constructionen an diesen und übertragen das Resultat
auf f nach Absch. VI. a. a. O.

Aus
my = Z MY,
folgt
my = ZM;

oder, wenn mit s, s, die Subtangenten bezeichnet werden

= SAN.
U

wodurch für die durch (1) gegebenen Curven sich ergibt

m Mm:
2 — = =
(2) an nn

Aus (8°) im Artikel 22 der herangezogenen Abhandlung folgt

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 29

1 2a? a?
OSP. 1.5; y, sin’o: Joy, snaßs
oder
1 Hi 2a” a?
eisın BEN STY sin? au os Mine sin Ba

was, auf (7“) des jetzigen Art. 11 angewendet, zu der Formel führt

m f 2 x

ys \ o sin « sin? ß SESI CU] zu
(3)

m | il 2 |

Y,S8, | 0,Sin e sin“ G. S, sin“ o

Aus Formel (9) im soebon zu Rathe gezogenen Art. 22 a. a. 0.
findet man in Bezug auf (8°) in Art. 11 der vorliegenden Abhandlung
nach einfachen Umformungen die von dem Winkel des Coordinaten-
systems unabhängige Beziehung

worin £, £, die entsprechende Tangentenlängen bezeichnen.

Die nun gewonnenen Formeln (2) und (4) enthalten einfache,
directe Constructionen von Tangenten und Krümmungsmittelpunkten
für diese Art von Konchoiden.

16. Ganz analoge Betrachtungen lassen sich für inverse polare
Konchoiden anstellen. Die bezüglichen Constructionen sind auch direct
dem Abschnitt III a. a. O. zu entnehmen.

was die Relation für die Ermittelung von Tangenten ist. Für die
Construction von Krümmungsmittelpunkten ergibt die Formel (4°) im
ARGO a. a. 0.

ET NÍ

30 XXVI. J. Sobotka:

welche auch aus (7) im Art. 14 vermöge der Gleichung (9%) des
Art. 11 a. a. O. hervorgeht.

Die Formel (3) wurde aus derselben Formel (4), die wir
soeben zu Rate gezogen haben, von Manxaerm in seiner Géom. ciné-
matigue S. 56 in übereinstimmender Weise abgeleitet. Wir haben
trotzdem auch hier uns erlaubt dieselbe vorzuführen, um nicht den
Zusammenhang unserer Entwickelung zu beeinträchtigen. Es sei aber
noch erlaubt, auf die Übereinstimmung der Formel (3) mit (7) des
Art. 11. aufmerksam zu machen.

Ziehen wir ferner durch irgend einen Punkt der Ebene Pa-
rallele zu den Tangenten der in Erwägung gezogenen Curven bis an
(OP) und bezeichnen deren Längen mit /, so bekommen wir auch
hier die Relation

ml? ml
4 — 2 € <
(4) o DA à

übereinstimmend mit (8“) des Art. 11.

Die Formel (3) ist ganz besonders zur Construction von @ ge-
eignet. Man verlegt nämlich alle ©, äquipollent nach 9‘. so, dass
P; nach O kommt; dann ermittelt man die Strecken a, = g‘, sin’r,und
aus den Strecken «, die auf (OP) liegen, die Strecken B, gleichfalls

auf (OP) so, dass = — wenn a eine constante Strecke be-
deutet; alsdann geht (3) über in
(3%) mp — Zm. B,.

Man wird somit aus den ß, nach (3°) die Strecke 6 und aus
dieser die Strecke « und somit auch eo == © nach dem Gesagten
leicht finden können.

Aus dem Abschnitte V a. a. O. geht dann hervor, wie die vor-
liegenden Constructionen für solche reciproke Konchoiden durch-
zuführen wären, wenn der Pol O des Coordinatensystems durch eine
Curve o ersetzt würde. Man bekäme da die Formeln

mr Tr
W (r acotr) 7 Dh (,-r a cotr,)

mr m
(r acotr)osinz rtacoıı

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. s

m, ví m,
= (r, + a cotz,)” 0, sin' z, ha (r, + acot r)
ur S. We
17. Die gewonnenen Formeln und Constructionen sind selbst-
verständlich ziemlich ausgedehnter Anwendung fähig. Wir wollen
hier nur einen sehr speciellen Fall herausgreifen, der bereits von
verschiedenen Autoren auf mannigfache Weise behandelt worden ist.
Es soll nämlich eine Beziehung zwischen der Krümmung einer
ebenen Curve f und der ihres perspectiven Bildes f, gesucht werden.
Nehmen wir an, S sei das Centrum, a die Achse der Perspec-
tive, P, P, seien zwei entsprechende Punkte der erwähnten Curven;
weiter sei A der Schnittpunkt von (PP,) mit a und (SAPP,) = m die
Characteristik der Perspectivität. Setzen wir noch SP=r, SP, =r,
SA=r,, So ergibt sich aus (SAPP,) = m zunächst

iR k 7,
met uen nn

oder nach einfacher Umgestaltung

(1) —=—+

Dies ist eine Beziehung, auf welche man die Gleichung (4) des
vorangehenden Artikels direkt anwenden kann. Die Tangenten in P
und P, an f resp. f, schneiden sich in einem Punkte T auf a. Setzt
man PT=i PT=t, so gibt die erwähnte Gleichung (4), auf
unsere Gleichung (1) angewendet, da f, mit der Geraden a identisch
und 0, = ist, die Relation

o er
(2) a | SAPP, | =

welche in dieser Form von Grsexnemmer gefunden worden ist. *)
Nach der Formel (2) lässt sich o äusserst einfach mit Zuhilfe-
nahme der elementarsten Operationen construiren. Wenn ich hier
dennoch auf dieselben näher eingehe, so veranlasst mich dazu der
Umstand, dass sich die betreffenden Constructionen in eine einfachere,

*) Schlömilch’s Zeitschrift f. Math. u. Phys. B. 25. S. 214.

32 XXVI J. Sobotka:

übersichtlichere Form bringen lassen, als es sowohl in dem Werke
von Chr. Wrexer, als auch in dem von Roux Parrerırz geschehen
stě)

Wir legen — Fig. 4 — zunächst durch das Centrum S die Parallele
zu a und bringen mit ihr die Geraden (TP) in Q und (TP,) in R
zum Schnitte.

Aus äbnlichen Dreiecken hat man die Proportionen

SP: AP —QP:#, SP,:AP, —RP,:4,

und weiter ist

Ču SMAT sim ac

so dass wir die Gleichung (2) auch in der Form schreiben

O'sina7 Wr OP
OSC NA PAS

und in dieser zur weiteren Construction benützen können.

Wir fällen zu dem Behufe von K, die Senkrechte auf (SA) und
von ihrem Fusspunkt die Senkrechte auf (P,K,) bis zum Schnitt 8,
mit dieser Geraden. Hierauf übertragen wir den Winkel P.RR, nach
PQR im gleichen Sinne. Wird die Normale (PK) von dem Schenkel
QR des zweiten Winkels in 8 geschnitten, so errichtet man umge-

*) Chr. Wieser: Darst. Geom. I. Bd. S. 214 Rohn-Papperitz: Darst. Geom.
I. Bd. S. 305.

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 33

kehrt in $ die Senkrechte zu (PK) und von ihrem Schnitt mit (SA)
die Senkrechte zu dieser Geraden bis (PK) geschnitten wird. Der
Schnittpunkt ist der gesuchte Krümmungsmittelpunkt K.

Ich benütze hier die Gelegenheit, um bezüglich dieser oft schon
besprochenen Relation (2) darauf aufmerksam zu machen, dass, obschon
dieselbe von GEISENHEIMER herrührt, die Lösung des betreffenden
Problems, freilich in einer etwas anderen Form, H. A. Mannneım
bereits im Jahre 1859 (Annales di Tortolini) gegeben und aus der
Lösung eine metrische Relation entwickelt hat, aus welcher die
Formel (2) unmittelbar hervorgeht. Dabei möge auch noch erlaubt
sein, die von Maxnuum selbst gemachte Bemerkung zu reproduciren,
dass sich schon 1"HórrraL mit der erwähnten Aufgabe beschäftigt hat.
Man vergleiche hierüber Mannheim: Géom. cinématique S. 493 u. f. f.

Ich verweise insbesondere auf S. 494 Art. 2 und S. 497 Art. 9
ebendaselbst, welche in theilweiser Umkehrung thatsächlich bemer-
kenswert einfache Constructionen unseres Ausdruckes (2) liefern.

Die Mannheim’sche Ableitung der besprochenen Formel hat
weiters den Vorzug, dass sie sich nicht unmittelbar auf metrische
Belationen stützt. Beachtenswert ist die Ableitung derselben in dem
Werke von Ronx und Parrerrrz. Dort wird das Verhältnis der Con-
tingenzwinkel der perspectiven Curven in homologen Punkten mit
Hilfe einfacher trigonometrischer Formeln abgeleitet; da auch
das Verhältnis der Bogenelemente in gleicher Weise sofort hergestellt
werden kann, ohne den Satz von Meneraus heranziehen zu müssen
so gelangt man auf diese Weise zu (2) fast unmittelbar auf Grund
der blossen Definition für den Krümmungsradius.

18. Als weiteres Beispiel der Anwendbarkeit der abgeleiteten
Formeln möge das folgende erörtert werden.

Gegeben sind die Curven fo, f,, f,; wird auf dem um einen
festen Punkt O sich drehenden Strahle der Punkt P derart bestimmt,
dass er mit den Punkten P,, P,, P,, in denen der Strahl die ge-
gebenen Curven schneidet, ein constantes Doppelverhältnis u bildet, so
beschreibt P eine Curve f; es ist im Punkte P die Tangente und
der Krümmungskreis von f zu construiren.

Die Construction der Tangente ist sehr einfach. Da nämlich die
Tangenten eines Kegelschnittes auf zwei festen Tangenten desselben
projective Punktreihen erzeugen, so wird die fragliche Tangente als
die durch P gehende Tangente eines Kegelschnittes gefunden, der

Mathematisch-naturwissenschaftliche Ciasse. 1898. 3

34 XXVI. J. Sobotka:

(OP) in O, weiter die Tangenten an die gegebenen Curven in den
Punkten P,, P,, P, berührt und somit vollkommen bestimmt ist.

Dies geschieht aus einem Brianchonschen Sechsseit. Betrachtet
man die infinitesimale Veränderung dieses Sechsseits, so gelangt man auf
Grund des vorhergehenden Artikels auch zum Punkte K. Ich habe
zwar eine solche Construction, bei welcher der Zusammenhang der
hier auftretenden Geraden durch Projectivitäten ersetzt wird, zusam-
mengestellt; doch ist die graphische Durchführung derselben recht
umständlich, weshalb ich sie hier unterdrücke.

Wenn sich aber eine der Curven, etwa f, auf den Punkt O
reducirt, dann ist freilich die graphische Behandlung unseres Problems
ausserordentlich einfach. Denn dann geht die Tangente in P an f
durch den Schnittpunkt U der Tangenten in P, und P, an f, resp.
f,, ist also sofort bestimmt. Dreht sich der Leitstrahl um O, so wird
U eine Curve beschreiben, deren Tangente « in U leicht construirt
werden kann. Denkt man sich nämlich jf, und f, durch zwei centrisch
collineare Curven für O als Centrum der Collineation ersetzt, die
fo Ja m P, resp. P, osculiren, so ist # die Achse dieser Collineation
und kann durch teilweise Umkehrung der Construction im Art. 17
sehr einfach erhalten werden. Der Krümmungshalbmesser von fin P
wird hierauf als der Krümmungshalbmesser der zu f, oder f, centrisch
collinearen Curve für O als Centrum und w als Achse der Collinea-
tion construirt.

Wir wollen noch den Vorgang der Lösung unserer Aufgabe im
allgemeinen Falle andeuten. Dabei halten wir uns an die früher ge-
wählten Bezeichnungen.

Aus der Bedingung (P,P,P,P) = u ergibt sich für die Leitstrahlen
die Relation

RN u—1

re 77 Po

Man legt durch P, die Senkrechte g zu (OP) und trägst
auf dieselbe von P, aus die Längen (r‘,—r‘,), (r‘,—r‘,) auf, deren
Endpunkte man mit P, resp. P, verbindet; durch die Punkte
P,, P, fällt man zu diesen Verbindungsgeraden die Senkrechten bis
sie G in T, resp. T, treffen, dann ist der Punkt T der Relation (2)
in Art. 16 entsprechend aus unserer nunmehrigen Beziehung

Lie mer ner
BR 8 Mr Bl:

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 35

zu bestimmen, also so, dass

(P,T,T,T) = u
wird.

Die Senkrechte zu TP durch P trifft g in einem Punkte, durch
den man die Parallele zu (P,P“,) zieht, die alsdann die Normale zu
(OP) in O im Punkte P“ schneidet. (PP“) ist sodann die Normale in
Pan

Weiter ermitteln wir aus den Krümmungsmittelpunkten K,,K,,K,
die Punkte P“, P“,, P“,, tragen auf (OP) von P, aus die Strecken
BB Gr) DR, W272) auf, suchen die ihnen ent-
sprechenden Strecken P,P“,, P,P,, nach der Construction des
Art. 13 a. a. O. und suchen weiter den Punkt ®“, so, dass

DE PBD) U

wird; wir erhalten dann durch die Umkehrung der herangezogenen
Construction aus P,$“, die Strecke 7“—r“, aus der man durch
einfaches, aeguipollentes Abtragen von P“, aus den Punkt P“ selbst
erhält. Der Krůmmungsmittelpunkt K von f wird schliesslich aus P“
in der bekannten Weise construirt.

Wir sehen, dass auch diese Construction noch umständlich ist
und noch complicirter wird, wenn an Stelle des Punktes O eine Curve
in der öfters benützten Weise tritt.

19. Es ist klar, dass man den Begriff einer Konchoide noch
weiter verallgemeinern kann. Wir wollen nur noch einen Fall einer
derartigen Verallgemeinung besprechen. Die Konchoide f werde
nämlich aus den Grundcurven JG, f, J; unter Annahme eines Polar-
coordinatensystems durch die Gleichung

m M..
EE 2]
© TÍ M U
definirt.
Alsdann ist nach frůherem
1 1 1 čl]
9 / X se — MERE
©) "z ia k Zn DE n Fr; A
die Gleichung, welche uns zur Tangentenconstruction von f führt.
Weiter ist

36 XXVI J. Sobotka:

| 1 Le a 2
(3) "| 77 SF Wy | D ri v + SŽ ei |
Voť rr v : nr: N, ale

die Gleichung, aus der unmittelbar eine Krümmungsmittelpunktcon-
struction für f hervorgeht.
Setzen wir in (2)

DER y Mm, DO D m

n y ? O mar Tirer

Vo À Art j Jen ZV

so kommt man für die Bestimmung von v“ zu der Relation

| řad tas don Lun
4 Rae en | N nan) Cale dla V cz
2) r, k a) REA Ir x) ="

Dieselbe besagt:

In derselben Weise, wie wir zu den Punkten P,, P, P; der
Grundeurven auf irgend einem Strahl « durch O den correspon-
direnden Punkt P von f ermitteln, ermitteln wir auch zu den Punkten
P,, P, P; auf u mit den Leitstrahlen 7, r, t“, den correspondirenden
Punkt qe und zu den Punkten mit den Leitstrahlen r‘,, T V; den
correspondirenden Punkt $,; alsdann wird die Subtangente r“ von f
aus den Punkten ®,, $, nach (2“) construirt.

Setzen wir in (3)

m M; | jl L 1 | | ji + 1
== PN | ee | HAE — | ’
Und re A 44 ! dd odd dd
CH”, 2. Tod BE 2 AB P

so kommen wir für die Bestimmung von r“ zu der Relation

Dieselbe besagt:

Man sucht zu den Punkten P‘,, B‘, P, der Definitionsgleichung
(1) gabprechend) den Punkt $“, um OP’ = R zu erhalten; ferner fasst
manie, Un La, als Subtangenten von Curven mit den Leitstrahlen
Z GET on (OP) auf und sucht dann die dem Punkte P zugehörige
Sn baue R“ wie dies für unsere aus (1) abgeleiteten Curven
überhaupt geschieht. Schliesslich construirt man v“ aus der Glei-
chung (3°).

Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven. 37

Ist uns eine einfache Tangentenconstruction vo nf bekannt, oder
lässt sich aus der Definitionsgleichung von f (nach unserem Vorgange
etwa) eine solche finden, dann ist auch die Construction von r“ nach
dem soeben angeführten Satze sehr vortheilhaft. Übrigens gestaltet
sich diese Construction auch sehr einfach aus der metrischen Be-
ziehung, die wir hier ohne Mühe erhalten, wenn wir in (3) die Werte

Ab eg! 1 :
4 : ; aus der Gleichung (4°) des Artikels 10 der
v 10 Ts ve o
0 ď j
citirten Abhandlung einsetzen und die Definitionsgleichung (1) be-
růcksichtigen. Es kommt, wenn auch die früheren Bezeichnungen

beibehalten werden,

für

+ +7] =

D | Sr
1 0) Sin“ T 700 sin 7, U,

=D ere ne |

Dieses Beispiel zeigt sofort, wie die betreffenden Probleme, für
Curven zu lösen sind, wenn dieselben auf Grund der Definitions-

gleichung
N R, Rt, À
Da = >”, — , resp. m — = m, —
7 r; r r

oder auf Grund der Definitionsgleichung

(4)

mr, = ZM vr.
Ware)

aus gegebenen Grundcurven abgeleitet werden. Es sind einfach dort,
wo die 7, », u. s. w. aus dem Nenner in den Zähler gelangen, statt
der reciproken Werte für die Subtangenten die einfachen Werte der
betreffenden Subnormalen zu nehmen; und ferner ist an der betref-

fenden Stelle in (4) für Te u.s. w. der entsprechende Ausdruck

r—2osinr
o Sin°
Für die analog abgeleiteten Curven in Parallelcoordinaten lassen
sich ähnliche Constructionen und Formeln nach den früheren Ent-
wickelungen zusammenstellen.
Man könnte hier von den Curven

u. S. w. zu setzen.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. k A

38 XXVI. J. Sobotka: Zur infinitesimalen Geometrie einiger Plancurven.

myy, = ZM, 4;

új“

ausgehen und wůrde da zunächst zu den Relationen für die Tangen-
tenconstruction

V a l
ae res)

und für die Construction von Krämmungsmittelpunkten

n (+ it A +2 ra) a

gelangen, welche sich dann nach den Regeln des Abschnittes VI
a. a. O. auf die Curven

9) Y. m m.
m—— % m. —— , a 2
y D 209, YYo » 4,94

ohneweiters übertragen lassen, wobei in der ersten Gleichung ent-
weder y die Ordinaten einer gegebenen und 9) die Ordinaten der
gesuchten Kurve oder umgekehrt bedeuten.

Selbstverständlich könnte man mehrere der Definitionen für
derartige konchoidale Curven zusammenfassen und würde zu viel
allgemeineren und complicirteren Curven gelangen; aber auch die Con-
structionen der behandelten Probleme würden dadurch in gleichem
Masse complicirter und umständlicher werden.

AO OE

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag.

XX VII.

Některé vztahy mezi dýcháním a pohyby organismův
aerobních.

Podává Dr. Ladislav Čelakovský ml. v Praze.

(Předloženo dne 15. července 1898.)

1. Vliv světla na pohyby zelených organismův nalezajicich
se ve směsi vodika + CO,.

V r. 1887 uveřejnil N. PrRrvesmgrw !) zajímavé pojednání „0 zá-
vislosti assimilace zelených buněk na jich dýchání ete.“ Na základě
pokusův, které provedl s parožnatkou Chara fragilis přichází autor
k závěrku, že odnětím kyslíka po kratší neb delší době (za několik
hodin) stává se rostlina neschopnou přispěním paprsků světelných
rozkládati kyselinu uhličitou čili assimilovati. Neschopnost ta, kterou
Pringsheim nazval inanici (Ernährungsohnmacht) dostavuje se dle
něho teprve tehdy, když byla rotace plasmy ochabla resp. zcela za-
nikla, anebo krátce potom. V tom stavu nelze jinak rostlinu přiměti
k assimilaci, než když poskytne se jí malého množství kyslíka. Jakmile
rostlina může zase normálně dýchati, ihned vrátí se kroužení prosto-
plasmy a S ním dostaví se zase schopnost assimilatorická.

Jestliže však nedostatek kyslíka v pokusech PRINGSHErmovÝCH
trval poněkud déle, nastala smrť zadusenim, inanice přešla v asfyxü.
Jest tudíž dle Prixcsmærma inanice předchůdcem a jistým příznakem
blížící se smrti. |

1) Sitzungsberichte d. königl. preuss. Akademie d. Wissenschaften zu
Berlin. 1887. p. 763.
Tř. mathematicko-přírodovědecká 1898. 1

2 XXVII. Ladislav Čelakovský:

Nejpodivnější věcí v pokusech PRrvesHErmovýcH bylo však to, Ze
nejen ve tmě, ale i v konstatním světle po více hodinách konečně
rotace zanikla a Chara přestala assimilovati, ačkoliv měla dostatek
CO, k disposici“) a také v prvním čase značné množství kyslíku
stále produkovala (soudíc dle Engelmannovy methody bakteriové).
Ewanr?), který opakoval pokusy PRrNasmkrmovy s Charou, vykládá,
že abnormálními okolnostmi pokusu přivozena byla nejprve inaktivnost
chloroplastů a teprve sekundárně — nastalým takto nedostatkem ky-
slíka — zanikla rotace protoplasmy.

Výklad tento jest právě opáčný a mnohem přirozenější než hle-
daný PRrvasHgErmův, který si představuje, že při assimilaci ani žádný
volný kyslík nevzniká, nýbrž dříve nějaká kyslíkatá sloučenina, která
teprve na povrchu buňky se rozpadává a kyslík do vůkolí pouští.
Následkem toho dle PRrNasHErwA vzdor intensivni assimilace zavlád-
nouti musí v plasmě nedostatek kyslíka, jenž jest příčinou, že pohyby
konečně zaniknou a inanice nastane.

Kdyby názor PRrNasnErmův byl správný, musily by nutně všechny
pohyblivé organismy aërobni v proudu vodíka + CO, a na světle za
málo hodin zastaviti své pohyby. Tomu však není vždycky tak, aspoň
ne u některých pohyblivých řas z čeledi Chlamydomonad a Volvocinef,
které jsem měl příležitost zkoumati.

Stůjtež zde nejprve pokusy provedené s Gonium pectorale. Dvě
skleněné komůrky Geisslerovy stejné velikosti spojeny za sebou tlusto-
stěnnou kaučukovou rourou, postaveny na stolky dvou mikroskopův
a prováděn jimi konstantní proud vodíka s příměsí kyseliny uhličité.
V obou komůrkách nalézalo se po jedné visuté kapce stejných roz-
merü a téhož kubického obsahu s velmi četnými koloniemi Gonii.
První komůrka setrvala ve tmě, druhá chráněna před napadajícím
světlem, ale visutá kapka pod objektivním sklíčkem trvale osvětlo-
vána zdola konkávním zrcádkem mikroskopu. Aby kapka osvětlená
(konstantním plynovým světlem) příliš se nezahřívala a záhy nevyschla,
postavil jsem před zrcádko filtr pro tepelné paprsky (cuvettu s vodným
roztokem kamence).

2) Nalézala se v mikroskopické komůrce Engelmannově, kterou stále
proudil vodík, jemuž bylo přimíseno trochu CO..
5) Journal of the Linnean Society. (Botany). Vol. XXXI, p. 354.

Některé vztahy mezi dýcháním a pohyby organismův aörobnich. 3

Čas. | Preparät zatemněný. | Preparät osvétlenÿ.

7 h. večer | Čilý pohyb. | Čilý pohyb.

81, h. „ | Mírný pohyb, z části klid; 3 \
(některé kolonie počínají se |
| rozpadävat. |

JOY AD VSK Všecko rozpadlé. | ň A

1 h. vnoci — | 2 ý

6"/, h. ráno — | k k

12 h. v pol. — | R B

9 h. večer | „ | x

| Preparát nyní zatemnén. Za
("/, h. všecky kolonie v klidu
‚a rozpadávají se. Na světle
| nelze kolonie nerozpadle
|priméti více k pohybu (pa-
| trné inanice!)

Kdežto ve tmě Gonia přestala se pohybovati a rozpadla se již
za 3'/, hodiny, pozorován byl čilý pohyb oněch kolonií, které setr-
valy celých 25 hodin na světle. V jiných dvou kapkách visutých,
které během pokusu nalézaly se stále v kontaktu se vzduchem, ve tmě
1 na světle zůstala Gonia čile pohyblivá.

V následující tabelle uvádím jenom ještě stručně výsledky, které
jsem obdržel s řasami Chlamydomonas pulvisculus, Pandorina morum,
Phacotus lenticularis a Chlamydomonas alboviridis. Methoda byla táž
jako při Gonium pectorale.

Výsledky tyto zřejmě svědčí proti názorům PRINGSHErmovým a ve
prospěch výkladu Ewarrova. Abnormální poměry pokusu, které u chou-
lostivé Chary a ještě více u Nitelly během delšího času spůsobují
inaktivaci chloroplastů, nemají žádného vlivu na assimilatorickou

4 XXVII. Ladislav Celakovsky:

Název řasy. | Ve.tme. Na světle.

| |
Chlamydomonas pulvisculus | Zträta pohybüv za (Pohyby trvaly, po-

| 26 hodin. |
Chlamydomonas alboviridis | Klid za */, hodiny. Klid za 7—8 hod.

schopnost chloroplastů u Chlamydomonad a Volvocin, s nimiž jsem
experimentoval (vyjma Chlamydomonas alboviridis). Patrně assimilace
byla tak značná, že kyslík, který neunikl do okolní atmosféry vodí-
kové, vystačil ku normálnímu dýchání a tudíž také ku pohybům
dotyönych organismův. Nicméně lze očekávati, že pri dosti dlouhé
exposici (několikadenní) i na světle konečně byl by musil nastati
klid následkem inaktivace chloroplastů, spůsobené nahromaděním assi-
milatův. Jak totiž Sapoznixov *) a po něm Ewarr°) dokázali, trvalé
osvětlení má za následek, že chloroplasty naplní se škrobem a pře-
stanou assimilovati, a sice na tak dlouho, pokud zatemněním nezmenší
se zásoba škrobu v chloroplastech.

2. O minimálním napjeti kyslika potřebném ku pohybům.

Za normálních okolností rostliny a jich části zásobeny jsou
dostatečné kyslíkem, © čemž svědčí normální vývoj, vzrůst, existence
dráždivých pohybů a všech úkonů, jež za obmezeného dýchání nor-
málního namnoze rychle slábnou a zanikají. Aby i vnitřní partie

4) Berichte der deutsch. bot. Gesellschaft. 1889, p. 233; 1890, p. 258; 1891,
p. 293.
5) I. c. p. 429.

Některé vztahy mezi dýcháním a pohyly organismův aërobnich. 5

mnohobunéénÿch pletiv netrpély nedostatkem kyslika, postaräno jest
z pravidla intercellulärami o vydatné provětrávání massivních pletiv.
Nicméně ani v embryonálních částech a vůbec tam, kde mezibuněčné
prostory scházejí aneb nejsou dostatečně vyvinuty, není nouze o kyslík,
ba spíše nalézá se ho tam nadbytek ve stavu rozpuštěném. To bez-
prostředně „vyplývá z pokusů, dle kterých možno objemové procento
kyslíka v okolní atmosféře snížiti z 209 na 8 až 4"/,, aniž by nor-
mální dýchání a s ním vzrůst i pohyby rostlin (na př. klíčících semen)
se zastavily resp. obmezily. Pod 8 až 4°/, nelze však u vyšších rostlin
sestoupiti, nemá-li zvláště uvnitř pletiv nastati částečný nedostatek
kyslíka a tím 1 částečná substituce normálního dýchání dýcháním
intramolekulárním, jež po kratší neb delší době ochromuje vzrůst
a jiné funkce životní. Přímý důkaz, že v buňkách a Sice jak ve šťávě
buněčné tak v protoplasmě pohlceno jest stále větší množství kyslíka,
než ho v daném okamžiku k lokální oxydaci fysiologické nevyhnu-
telně třeba, poskytují pokusy a pozorování, dle kterých pohyblivé
organismy aërobnf uzavřeny byvše ve šťávě Vaucherie ®) anebo v plasmě
resp. ve vakuolách Myxomycetů “), zůstávají po dlouhou dobu pohybli-
vými, kdežto by jinak v brzku pohyb ztratily a zašly, kdyby okolní
prostoplasma aneb jen vnější vrstva její všecken kyslík konsumovala,
resp. kdyby plasmatické mázdry (na př. stěna vakuol) kyslíku průchod
zabraňovaly.

Jakkoli tedy v normálních okolnostech i vnitřek pletiv rostlin-
ných obsahuje nadbytek rozpuštěného kyslíka, předce nelze přehléd-
nouti, že periferické buňky (stejně jako jednobuněčné organismy)
mají vůči buňkám uvnitř ležícím tu výhodu, že opatřeny jsou maxi-
mální zásobou kyslíka. Neboť konsum na periferii orgánův způsobený
dýcháním nutně musí ztenčiti přítok kyslíka do vnitra jejich.

Skutečně také isolovaným buňkám nebo fragmentům pletiv lze
odníti kyslík měrou ještě větší, nežli mnohobuněčným, massivnějším
orgánům, aniž by vzrůst (Phycomyces), proudění protoplasmy a jiné
funkce v něčem utrpěly.

Tak nalezl WrezER"), že Mucorina: Phycomyces nitens jest
schopna vzrůstu ještě při tlaku kyslika obnášejícím 1-4 mm sloupce

6) Pfeffer, Oxydationsvorgánge in lebenden Zellen (Abhandlungen der
sáchsisch. Gesellschaft der Wissenschaften zu Leipzig, 1889 p. 449 a 486).

7) Celakovsky junior, Ueber die Aufnahme lebender und todter verdau-
licher Körper in die Plasmodien der Myxomyceten (Flora, 1892, Ergänzungsband
p. 195 etc.)

8) Untersuchungen aus dem botan. Institut zu Tübingen. Sv. I. p. 206,

6 XXVII. Ladislav Čelakovský:

rtuťového (při temperature normální: asi 20° C) — témž tlaku nej-
nižším, při kterém dle CraRka“) ještě udržuje se proudění proto-
plasmy ve stopkách plodních téže plísně. U jiných objektů (průřezy
listův Elodey a Valisnerie, různé trichomy ete.) rotace a cirkulace
plasmy vyžaduje podobného minimálního napjetí kyslíka. Nicméně
shledány specifické difference, které kolísaly mezi 12—2:8 mm Hg.
Nejnižší hodnoty konečně nalezl CrLark u bezblanných prvoků, hlavně
nálevníků, jichž lokomoce spokojí se ještě s tlakem kyslíka obnáše-
jícím 1 mm Hg anebo ještě méně. Bezblanná plasmodia Myxomycetův
vyžadovala o něco většího laku (12—14 mm) a z těch opět starší
stadia většího než mladší.

Z toho a z jiných pozorování soudí autor, že specifické diffe-
rence shora vytčené spadají jednak na vrub nestejného stáří buněk,
jednak ale že snad pocházejí od většího neb menšího odporu, jejž
blána buněčná mnohdy více méně kutikularisovaná klade diosmose
kyslíka.

Činil jsem hojné pokusy s četnými Protozoy, zvláště s nálev-
níky, u kterých vliv cellulósní blány buněčné jest vyloučen, i pře-
svědčil jsem se, že u těchto organismů existují neméně značné variace
specifické, pokud se týče nejmenšího množství kyslíka potřebného
k pohybům, jako u buněk pevnou stěnou obklopených. Faktum toto
vysvitne z následujícího přehledu tabellárního (str. 7):

Methoda byla táž, jaké užíval CLarx a záležela v tom, že nej-
prve v mikroskopické komůrce Engelmannově zředěn vzduch pomocí
dobré vodní vývěvy na 1'/, až 2 mm (exclusive vodních par). Když
po nějaké době pohyby dotýčných organismův zřetelně oslábly, při-
pouštěn velmi pomalu vzduch a současně pozorováno, až pohyby opět
prvotní své intensity nabyly. V tom momentu otočením kohoutu
uzavřen apparát a za chvíli odečten stav manometru a temperatura.
Namnoze u nálevníků netřeba dlouho čekati, až nastane zvolnění
pohybův, takže odpadá vliv delšího nedostatku kyslíka, který, jak
jsem všeobecně mohl konstatovati, zvyšuje minimum tlaku kyslíka
potřebného ku obnovené pohybu.

Především nutno ihned poznamenati, že veškeré tyto pokusy
provedeny byly při temperatuře téměř konstantní (19°7—20:3° C)
a i jinak za okolností stejných. Proto odpadají všeliké vlivy vnější
a nutno pozornost obrátiti k organismům samotným.

Pohled na tabulku ukazuje, že celkem (ač ne vždycky) u větších

9) Berichte der deutschen botan. Gesellschaft. Sv. VI. 1888. p. 278.

Některé vztahy mezi dýcháním a pohyby organismüv aërobnich.

-ı

Partiälni tlak kyslíka

Jméno zkoumaného organismu. Z
(v millimetrech Ho).

Lacrymaria olor ©. F. M. . . .| 0-8
Cóleps hirtus Ehrbg. . . . . .| 0°7—0:9
Loxodes rostrum O. F. M.. . .| 9-2
Colpidium colpoda Ehrbg. . . .| 0:8
Paramaecium bursaria Ehrbg. .| 10
Cyclidium glaucoma Ehrbg. . .| 11
Spirostomum ambiguum Ehrbg. ., 902-2
Stentor coeruleus Ehrbg. . . .| 26—32
Halteria grandinella O. F. M. . 11
Stylonichia sp. (velká forma). . | 12
Stylonichia histrio O. F. M. . . 10
Euplotes patella O. F. M. . . . 12
Euplotes charon O. F. M. . . . 1:3
Vortieella Spa... au...) 20
Polytoma uvella Ehrbg. . . . . 0:9
Monas guttula Ehrbg.. . . . . 0:6
|

a silnějších forem nalezeno bylo „minimum“ poněkud vyšší (Loxodes,
Spirostomum, Stentor), kdežto nejmenší hodnoty platí pro malé nálev-
níky (Monas guttula, Polytoma uvella, Colpidium colpoda). Mám tudíž
za pravděpodobné, že u nálevníků vedle nestejného stáří rozhoduje
o výšce „minima“ též massa a tlouštka protoplastu. Vliv takový
ostatně i z theoretických důvodů jest nutný, neboť s rostoucí tlouštkou
plasmy — ceteris paribus — musí růsti též napjetí kyslíka, nemá-li
konsum tohoto plynu při dýchání obmeziti se výhradně anebo pře-
vládně na periferickou vrstvu protoplasmy. Podle zkušeností dosa-
vádních však dýchání děje se právě tak uvnitř jako na povrchu pro-
toplasmy, i není příčiny dle Brassa rozeznávati nějaké povrchní
dýchací plasmy od jiné uvnitř ležící, která by obstarávala jiné funkce
na př. výživu.

Zkoumal jsem také různá stadia vývoje u nálevníků (bezpro-
středně po rozdělení a později), ale neshledal jsem patrného rozdílu
Difference obnášely vždycky jen malý zlomek millimetru sloupce
rtutového. Vůbec individuální odchylky, kdekoli se mi objevily, byly

3 XXVIL Lad. Čelakovský: Vztahy mezi dých. a pohyby organismův aörobnich.

celkem nepatrné, až na Stentor coeruleus, kdež obnášely 0:6 milli-
metru (viz tabellu). Výsledek tento snad spočívá v tom, že během
individuálního vývoje nálevníků málo se mění intensita dýchání. Za
to specifické difference, které jsem u nálevníků konstatoval, mohly
by aspoň z části spůsobeny býti nestejně vydatným dýcháním, což
ovšem bylo by nutno zvláštními pokusy rozhodnouti.

Že intensita dýchání nebude bez účinku na minimum tlaku po-
třebného k pohybům organismův, proudění protoplasmy atd., jest
a priori zjevno. V pokusech ČLaRkovýcH užito bylo též zhusta prů-
řezů skrze listy, odříznutých chlupů a p. Mezi tím nejnovějšími pra-
cemi SrrcHa !°) a RıcnArose '') ukázalo se, že poranění mívá za následek
více méně značné stoupnutí intensity dýchání. Není tudíž vyloučeno,
že nalezené hodnoty pro „minimum“ u dotýčných rostlin jsou namnoze
poněkud vysoké.

10) Stich, Flora, 1891, p. 686.
11) Berichte über die Verhandlungen der sächs. Gesellsch. der Wissen-

schaften zu Leipzig. 1897. p. 384.

——— ERIC -2

Näkladem Kräl. Ceské Společnosti Näuk. — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1898.

XXVIIL
0 rezich, které eizopasi na některých Rubiaceich.
Napsal Fr. Bubák v Zábřehu na Moravě.

(Předloženo dne 15. července 1898.)

Úvod.

V poslední době z různých stran ozývají se stesky nad záplavou
nových druhů ve všech skupinách hub, neboť četní mykologové vše,
co jim z cizích krajin přijde nového do rukou, pouze popisují, aniž
by se starali o řádné umístění nového druhu mezi jeho příbuznými.
U hub parasitních jde to ještě dále, neboť se nestarají ani o řádné
a spolehlivé určení živitele, popisujíce mnohdy nové druhy z rostlin
naprosto neurčených. Tak čteš téměř v každém ročníku Hedwigie
a jiných časopisů na konci diagnos: „auf einer nicht náher bestimmten
Graminee“, jindy zase „Convolvulacee“ nebo „Composite“. Druhy
takové stávají se v systematice balastem. Oboje takové vytčené
jednání a mimo to též nedokonalá posavádní znalost vývoje dotyčných
druhů přivodily hrozný zmatek ve mnohých skupinách hub, což ze-
jmena platí o nižších Ascomycetách a také o Uredinefch.

Z bludiště těchto druhů lze vyváznouti jedině postupným mono-
grafickým zpracováváním jednotlivých skupin. U rzí zejmena odporu-
čuje se obrati si vždy druhy cizopasící na témž řádu nebo rodu a pě-
stovati též stránku biologickou, od níž se nám v poslední době ne-
očekávaných výsledků a zajímavých rozřešení dostalo.

Posud jen Drerez spracoval rzi z rodu Saxifraga, Magnus částečné
z Composit, já ve „Verhandlungen des naturforschenden Vereines in
Brünn 1898“ rzi z rodu Crepis, Kıesaun zabývá se polymorfními rody
Coleosporium a Melampsora. Bohužel, že již i zde se zabíhá v takové
extremy, k jakým se dospívá v moderních monografiich phanerogamů.

If. mathematicko-prirodovedeckä. 1898. 1

9 XXVIIL Fr. Bubák:

I zde mnohým schází cit a soudnost, aby dovedli rozeznati, co možno
považovati za druh.

Práce tato, vzniklá z řečeného popudu, jest výsledkem mého
vlastního pozorování, pokusů a přemýšlení o jednotlivých otázkách
vývoje dotyčných rzí se týkajících. Litteratura, které jsem při studiu
svém použil a z níž jsem vlastně toliko rozšíření jednotlivých druhů
spracoval, jest úplně uvedena. Při práci této dostalo se mi podpory
od těchto pánů, jimž jsem velikými díky zavázán: Dr. PaveL DrerEL
v Reichenbachu v Sasku sdělil se mnou některá stanoviska z Asie
a Ameriky; Dr. H. O. JveL v Upsale ve Švédsku zaslal mi druh
Puccinia rubefaciens Johans. autorem samým sbíranou a prohlédl na
mou žádost Aecidium na Galium cruciata v herbáři El. Friese v Upsale
uložené; prof. Dr. Gustav z NressLů v Brně zapůjčil mi s nevšední
ochotou všecek potřebný material nejen ze svého herbáře ale i z her-
báře spolku „Naturforschender Verein in Brünn“ a konečně Paver
Srpow, učitel v Berlíně, zaslal mi kollekci Aecidií z rodu Galium
a druh Puccinia rubefaciens Johanson.

Všem těmto pánům vzdávám za jejich ochotu nejsrdečnější díky.

Při spracování oddílu systematického řídil jsem se jen tím, co
jsem sám mohl pozorovati. Ostatné jsou rzi skupina hub, které se
vždy hodí ku studiu, byť by byly sebe starší; tím mi velice práce
byla usnadněna, neboť jsem disponoval obsáhlým 1 výborným mate-
riálem. Hodnoty mikrometrické, které u jednotlivých druhů výtrusů
udávám, liší se často od měr Winterových, Schroeterových atd. Ko-
nal jsem však měření velice hojná na materialu novém i starém,
takže udání moje jsou naprosto správna. Podotýkám, že užívám
drobnohledu Reichertova, při měření ocularu 2 s mikrometrem, objek-
tivu 8/a. Ze synonym uvádím jen nejdůležitější; rovněž i při udávání
geografického rozšíření omezil jsem se jen na vytčení země. Za jmény
zemí, z nichž doklady jsem viděl, kladu vykřičník (!). Všady, kde
to důležito a pokud možno mi bylo, přidávám pozorovaná stadia vý-
trusů. Jednotlivé výtrusy značím: A — aecidie, U = uredospory (vý-
trusy letní), T = teleutospory (výtrusy zimní), neužívaje označení
I, II, III, které jest ostatně nesprávné. Číslice arabské odkazují
k seznamu litteratury.

O rezích, které cizopasí na některých Rubiaceich. 3-

Seznam litteratury:

. ALLESCHER A.: Verzeichniss in Südbayern beobachteter Basidio-

myceten. (München 1884).

. Barcray A.: On the life history of a Uredine on Rubia cordifolia

Linn. (Scientific Memoirs by Medical Officers of the Army
of India, Part V, Calcutta 1890).

. Bäunter J. A.: Die Pilze der Pressburger Flora, II. Heft. (Ver-

handlungen des Vereines für Natur- und Heilkunde in
Pressburg, 1897).

. Beck G.: Zur Pilzflora Niederösterreichs, Theil I und V. (Ver-

handlungen der k. k. zool.-bot. Gesellschaft, Wien 1880, 1889).

. Bryrr A.: Bidrag til kundskaben om Norges soparter T. IV. (Chri-

stiania Videnskabs Forhandlinger 1896, Nr. 6).

. Busik Fr. Ein Beitrag zur Pilzfiora der Umgegend von Hohen-

stadt in Mähren. (Oesterreichische botanische Zeitschrift,
Wien 1897).

. Týž: Ein Beitrag zur Kenntniss der böhmischen Peronosporeen

Ustilagineen und Uredineen. (Verhandlungen der k. k.
zool.-bot. Ges., Wien 1897).

Týž: Zweiter Beitrag zur Pilzflora von Böhmen und Nordmähren
(I. c. 1898).

Burrizz F. J.: Parasitic fungi of Illinois, Part. I. (Bulletin of the
Illinois State laboratory of natural history, Peoria Ill. 1885).

10. Drerez P.: Beiträge zur Morphologie und Biologie der Uredineen.

(Botanisches Centralblatt, Band XXXII, 1887).

11. Týž: Verzeichniss sämmtlicher Uredineen nach Familien ihrer

Nährpflanzen geordnet. Leipzig 1888).

12. Týž: Ueber zwei Abweichungen vom typischen Generationswechsel

der Rostpilze. (Zeitschrift fůr Pflanzenkrankheiten, Band III,
Stuttgart 1893). |

13. Týž: Ueber Rostpilze mit wiederholter Aecidienbildung. (Flora

oder allgemeine botanische Zeitung, Band 81, Heft 2, 1895).

14. Týž: Uredinales. (Engler’s natürliche Pfanzenfamilien, Lief 160,

168, Leipzig 1897).

15. Farcow W. G. and Seymour A. B.: A provisional host-index 0.

the Fungi of the United States, 3 partes, Cambridge
1888—1891).

16. Fucker L.: Symbolae mycologicae und 3 Nachträge (Jahrbücher

17.

18.

25.
. Macxus P.: Erster Verzeichniss der ihm aus dem Kanton Grau-

27.

28.

29.

30.

XXVIIE Fr. Bubäk :

des nassauischen Vereins für Naturkunde, Wiesbaden
1869 — 1877).

Haszunsky F.: Beiträge zur Kenntniss der Karpathenflora. (Ver-
handl. d. k. k. zool. bot. Ges. Wien 1864).

Jomanson: Peronosporeerna, Ustilagineerna och Uredineerna
i Jemtlands och Herjedalens fjelltrakter. (Botaniska No-
tiser, Lund 1886).

tenskaps- Akademiens Förhandlingar 1896, Nr. 3., Stockholm).

. Karsten P. A.: Finlands Rost- och Brandsvampar. (Bidrag till

kánnedom of Finnlands natur och folk, Helsingfors 1884).

. Lacerneım G.: Neue Beiträge zur Pilzflora von Freiburg und

Umgebung. (Mitteilungen des badischen botanischen Ver-
eines, Freiburg 1888).

. Týž: Ueber einige neue oder bemerkenswerthe Uredineen. (Hed-

wigia 1889).

. Tyz: Contributions à la Flore mycologique de Portugal. (Bolet.

de Sociedade Broteriana, Coimbra 1890).

. Týž: Ueber Uredineen mit variablem Pleomorphismus. (Tromsö

Museum Aarshefter 16., Tromsö 1894).
Týž: Uredineae Herbarii Eliae Fries. (Ibidem, 17., Tromsö 1894).

bünden bekannt gewordenen Pilze. (XXXIII. Jahresbuch der
naturforschenden Gesellschaft in Graubünden, Chur 1890).

Tyz: Ueber das Auftreten der Stylosporen bei den Uredineen.
(Berichte der deutschen botanischen Gesellschaft, Band IX.,
Berlin 1891).

Týž: Die von J. Peyritsch in Tirol gesammelten und im Herba-
rium der k. k. Universität zu Innsbruck aufbewahrten Pilze.
(Berichte des naturwissensch.-mediz. Vereines in Innsbruck
1892/93). |

Týž: Ueber die auf Compositen auftretenden Puccinien mit Te-
lentosporen vom Typus der Puecinia Hieracii ete. (Be-
richte der deutsch. bot. Ges., Band XI., Berlin 1893).

Massavonco C.: Uredineae Veronenses. (Vol. LX., Serie III., dell
Accademia d' Agricultura, Arti e Commercio di Verona 1883).

31. PLowRranr C. B.: British Uredineae and Ustilagineae. (London 1889).

21.

33.

SCHROETER J.: Pilze. (Cohn’s Kryptogamenflora von Schlesien,
III. Band, Breslau 1886).
Taümex F.: Verzeichniss der in der Umgegend von Krems in

O rezích, které cizopasí na některých Rubiaceich. 5

Niederösterreich gesammelten Pilze. (Verh. der k. k. zool.-
bot. Ges., Wien 1874).

34. Týž: Beiträge zur Pilzflora Böhmens. (Ibidem 1875).

35. Týž: Verzeichniss der um Bayreuth in Oberfranken beobachteten
Pilze. (Berichte des bot. Vereines zu Landshut, 1879).

36. Týž: Beiträge zur Pilzftora Sibiriens I. (Moskau 1877).

37. Wesser H. J.: A preliminary enumeration of the Rusts and Smuts
of Nebraska. (Bulletin of the Agricultural Experiment Sta-
tion, Nebraska 1889).

38. Werrstein R.: Vorarbeiten zu einer Pilzflora der Steiermark.
(Verh. d. k. k. zool.-bot. Ges., Wien 1885, 1887).

39. Wıster G.: Die Pilze. (Rabenhorst, Kryptogamen-Flora, I. Band,
I. Abth., Leipzig 1884).

40. Vass W.: Die Brand-, Rost- und Mehlthaupilze der Wiener Ge-
gend. (Verhandl. d. k. k. zool.-bot. Ges., Wien 1876).

41. Týž: Zur Pilzflora Wiens. (Ibidem, Wien 1877).

42. Tyz: Mycologia Carniolica: I. Theil. (Mittheilungen des Museal-
vereines für Krain, Laibach 1889).

Na rodech Galium Asperula a Rubia cizopasi řada Uredinef,
které svými biologickými poměry jsou dosti zajímavy a zasluhují ná-
ležité pozornosti.

Jsou to:

A. Melampsoreae.

1. Thecopsora Galii. (Link 1824 in Linn. Spec. Plant. VI. 2

pag. 21. sub nom. Caeoma Galii).

Synon: Melampsora guttata. Schröter in „die Brand- und Rost-
pilze Schlesiens“ pag. 26.

Melampsora Galii. Winter v „Die Pilze“ pag. 244.

Melampsora Galii. Schröt. in „Pilze Schlesiens“ pag. 365.

Rzi teto znämy doposud jen del generace: ANUS letni a zimni;
stadium aecidiové (Caeoma) schäzi.

Kupky výtrusů letních drobné, okrouhlé, zhusta pohromadě sto-
jící, pokryty jsou polokulovitou, žlutočervenou paokrovkou, která
puká na vrcholu malou dírkou, jíž vypadávají výtrusy letní tvaru
kulovitého, elliptičného nebo vejčitého, 14—26 u dl, 11—17 u šir,;

6 4 XXVIII. Fr. Bubák:

blána jejich jest bezbarvá, ostenkatá, bez porů klíčivých, obsah oran-
žově žlutý.

Výtrusy zimní tvoří se v buňkách pokožních, celé je vyplňují
a tak splývají v souvislé černé vrstvy jsou 24—26 u dl. tvaru roz-
manitého, obvčejně na vrcholu zaokrouhlené a dvěma křížícími se
stěnami ve 4 buňky rozdělené. Rez tato jest známa posud jen z Evropy
a cizopasi počínaje červencem až do konce doby vegetační na:

Asperula galioides M. B.: Badensko (Lagerheim) 21.

Galium aristatum L.: Pruské Slezsko 32.

Galium mollugo L.: Pruské Slezsko 32, Bavory 35, Čechy 7, 34,
Morava 6, 8, Kraňsko 42.

Galium silvaticum L.: Pruské Slezsko 32.

Galium silvestre Poll.: Morava 8.

Galium verum L.: Pruské Slezsko 32, Morava 8, Kraňsko 42.

Mimo to udává tuto rez také P. A. Karsten 20 z Finska na
Galium spsp. a Drerez 11 na Galium uliginosum L. a Asperula Neil-
reichii Beck bez naleziště. Nejvíce rozšířena jest v Rakousku a
Německu.

2. Phakopsora punctiformis (Barclay et Dietel). Dietel
v Berichte d. deutsch. bot. Ges. 1895, pag. 333.

Synon.: Melampsora punctiformis Barclay et Dietel v Hedwigii
1890 pag. 267, 268.

Známy doposud jen U a T.

"Výtrusy letní v drobounkých kupkách pokrytých vypouklou pao-
krovkou, jež malou dírkou na vrcholu se otevírá. Výtrusy letní stop-
katé, bez otvoru ku klíčení, promíchány jsou kyjovitými parafysami
a jsou tvaru vejčitého nebo elliptičného, ostenkaté.

Jednobuněčné výtrusy zimní jsou slepeny v malé skupiny tvaru
čočkovitého o několika vrstvách a vznikají na konci vláken výtru-
sotvorných acropetálním oddělováním; výtrusy jsou na vrcholu velmi
stlustlé, kaštanově hnědé a jsou 24—50 u dlouhé a asi 15 u široké.

Posud jen z Asie ze Simly (Himalaya) na Galium Aparine (A.
Barclay legit)! Velice zajímavo jest, že tato vzdálená Melampsora ve
výtrusech letních shoduje se s druhem předešlým, kterému jenom
parafysy scházejí.

Při této příležitosti per parenthesin nemohu se nezmíniti o této
věci: Magnus v Berichte der deutschen botan. Gesell., Berlin 1896.,
Band XIV., Heft 3., pag. 130 ete. vystavil na Schróterově Uromyces
alpinus, cizopasicim na Rumex alpinus v Krkonoších 32 a v Alpách
Kraňských 42, nový rod Schroeteriaster, jenž výtrusy zimními se úplně

O rezich, které cizopasi na nékterÿch Rubiaceich. 7

shoduje s rodem Phakopsora, kdežto výtrusy letními zřejmě se řadí
k Pucciniaceím, jejichž typu také jest. Proto musí veliké podivení
vzbuditi, že Diesen 14 ve svém zpracování Uredineí v Englerových
„Die natürlichen Planzenfamilien“ Lief. 160, Leipzig 1897 rod Schroe-
teriaster staví k Melampsoreím vedle rodu Phakopsora, což naprosto
neodpovídá přirozeným poměrům. Rod Schroeteriaster nutno postaviti
v sousedství rodů Uromyces k Pucciniaceím.

B. Pucciniaceae.

I. Puccinia Pers. (Tentamen dispositionis methodicae Fungorum,
Lipsiae 1797. pag. 38).

WINTER, SCHROETER a jiní rozeznávají na Asperula, Galium a Ru-
bia toliko Puceinia Galii, P. Valentiae a P. helvetica. Zejmena prvý
druh zdál se býti „ustáleným“, zvláště když Turasxe a De Bany na
základě pokusů vyslovili náhled, že staré rody Aecidium, Uredo, Puc-
cinia atd. jsou jen různá stadia vývojová rodů Uromyces, Puccinia
atd. Winter a SCHROETER Spojili v tomto druhu všecky Puccinie ro-
stoucí na Galium a Asperula a sice ty, jež nemají tremelloidního
vývoje. Z druhu tohoto vyloučil nejprve JoHavsox 18 r. 1886 druh
Puccinia rubefaciens na Galium boreale. Roku 1897 vydal Lacernerm
v Sydow-ových Uredineen Nr. 1056 druh Puccinia ambigua na Ga-
lium Aparine. Já sám nalezl jsem v Čechách i na Moravě P. Galii
zhusta na různých Zivitelich, na Moravě zejména na Galium cru-
ciata L. Poněvadž aecidie ze svízelů jsou dosti vzácny, zejména pak
z tohoto živitele v celé obsáhlé litteratuře, jež mi tehdy k ruce byla,
nikde uvedeny nebyly, snažil jsem se je na zdejších nalezištích (Zä-
břeh) zastihnouti. K svému podivení jsem jich vůbec nenalezl, na-
opak shledal jsem, že rez tato jest biologicky i morfologicky od Puc-
cinia Galii úplně rozdílna a že ji za nový druh považovati nutno.
Přistoupím nyní ku části systematické, kdež při jednotlivých druzích
bližší okolnosti uvedu.

1. Puccinia Galii (Pers.) Schwein.

Synon.: Aecidium Galii Pers. 1801. in Synopsis methodica Fun-
sorum pag. 207.

Puccinia Valantiae Alb. et Schwein 1805 v Conspectus Fun-
gorum in agro niskiensi pag. 131.

Fuceima difformis Kunze et Schmidt Mykologische Hefte 1815—
1823. Heft I. pac: (L.

ES
(ee)

XXVII. Fr. Bubák:

Puccinia punctata Link Observationes mycologicae 1815—1818.
Ex. page. 180 At

Puccinia Galiorum Link 1824—1825 v Linn. Species plant.
| | Bad VZ pas16:

Puccinia Crucianellae Desm. v Ann. Sc. nat.

Puccinia Asperulae Fuckel 1869—1870. Symbolae mycologicae
pag. 56.

Autopuccinia. Aecidie na spodu listů (velmi zřídka na lodyze)
na žlutých skvrnách v nepravidelných skupinách, jen zřídka kruhovitě
sefadeny; na svrchní straně listů, ve středu skvrny, vždy malá sku-
pina medově zbarvených spermogonif. Pohárky aecidiové nízce válco-
vité, žluté, s okrajem bílým, roztfepenym; zaokrouhleně mnohohranné
výtrusy aecidiové s blanou bezbarvou, jemně bradavkatou, obsahem
oranžovým, mají 15--26 u v průměru.

Kupky výtrusů letních též na žlutých skvrnách okrouhlé nebo
podlouhlé, záhy obnažené, chokoladově hnědé; výtrusy letní vejčité
nebo elliptičné, řidčeji kulovité, hnědé a ostenkaté, 17—24 u v prů-
měru aneb 20—50 u dlouhé, 17—22 u široké. Kupky výtrusů zimních
okrouhlé nebo podlouhlé, černé, pevné (nikoli prášivé); výtrusy zimní
elliptičné, podlouhlé nebo kyjovité, v pásu zaškrcené 30—66 u dl.
13—29 u šir., dolení buňka obyčejně klínovitě zúžena, hoření na
vrcholu zaokrouhlena, utata nebo ve špičku (často postranní) povy-
tažena; blána buněčná hnědá, hladká, na vrcholu velmi silně až
na 7—15 u stlustlä. Stopečka bezbarvá, silná, neopadavá, až 44 u
dlouhá.

Geografické rozšíření: Evropa, Asie a Amerika na různých dru-
zích rodu Galium, Asperula a Crucianella.

Asperula Aparine Schott; Slezsko 32, Morava (Niessl, U, T)!

Asperula cynanchica L.: Porýnsko (U, T) 16, Badensko 21,
Švýcary (též jednobunečné T) 26, Štyrsko (Niessl, T)!, Uhry (Bäum-
ler. T!, Linhart Fungi hungarici 324!), Italie 30.

Asperula galioides M. B.: Sasko (T, Kunze in Rabh. Fung
eur. 1785)! Uhry (U, T, Kmet)!

Asperula odorata L.: Norsko (A) 5, Anglie 31, Prusko (T, Kör-
nicke in herb. Niessl)! Porynsko (U, T) 16, Uhry (T, Linh. Fung.
hung. 429 a Rabh. Fang. europ. 3512)!! Mimo to udává Drerez 11
rez tuto též na Asperula commutata Pressl, Asperula Neilreichiů Beck.

Crucianella maritima: Španěly (U) 21.

Crucianella sp. Francie: Marseille (T, leg. Desmazieres! in
herb. Niessl).

O rezich, které cizopasí na některých Rubiaceich. o

Galium aristatum L. Slezsko 32, Morava (U, T) 8, Kraňsko
(U, T) 42.

Gahum concinnum Torr. et Gray.: Spojené Státy severoame-
rické: Illinois (A, T) 9, Madison ve Wisconsin (A. B. Seymour
v Rabh. Fungi europ. 3515 U! T in herb. Niessl)!

Galium lucidum All. Dolní Rakousy (U, T) 4.

Galium Asprellim Michx.: Spojené Státy severoamerické 15
a sice dle sdělení Dietlova v Michigan.

Galium mollugo L.: Norsko (Gal. elatum Thuill) 5, Anglie 31,
Dánsko (T) 25, Hoilandsko (T, v Rabh. Fung. europ. 2084, G. erectum
Huds.)! Francie (U, Montagne 25, Maire!), Branibory (T, Sydow Ured.
1019)! Porýnsko (A, U, T) 16, Badensko 21, Bavory 35, Pruské Slez-
sko 32, Čechy an Rarehnerý verb Niessl.; Ar U) DNS ANNE
U, T Weidman!). Morava (A, U, T) 8 et Niessl! Dolní Rakousy
(A, U, T) 4. 33.40. Horní Rakousy A, U, T, Poetsch v herb. Niessl.) !
Štýrsko (T, Niessl)! Kraňsko (A, U, T) 42, Tiroly 28, Uhry (AU
A, Linh. Fung. hung. 124)! Švýcary 26, Italie (A 25; A, U 30;
A, T v Rabh. Fung. europ. 2389! T, Sace. Mycoth. Veneta 455!
A, U, D. Saccardo Mycoth ital. 231).

Galium palustre L. Norsko 5, Anglie 31, Francie (Roberge
v herb. Niessl)! Slezsko 32.

Galium pilosum Ait: Spojené Státy severoamerické 15.

Galium Relbun. Chile, dle sdělení Dietlova.

Galium silvaticum L.: Toliko v Německu, Rakousku a Italii;
Porýnsko (UT) 16, Badensko 21, Bavory (U, T 1; T, Thůmen!) 16,
Sasko (U T, Krieger Fung. sax. 474 v herb. Niessl!) Slezsko 32,
Čechy (U, Kabát! U T, Thümen 54) Morava (U T) 8, Dolní Rakousy
(A U T, Voss in herb. Niessl! T, Poetsch 1, Beck 4, Thümen 33,
Štýrsko (A U T 38; T, Niessl!), Uhry (A, Kmeť in Sydow Uredin
467! T, Haszlinsky! v herb. Niesslově jako Puccinia clavuligera W.),
Italie (T) 30.

Galium silvestre L.: Norsko 5, Pruské Slezsko (U T) 32, Kraň-
sko (U T) 42.

Galium tricome With.: Badensko 21.

Galium trifidum L.: Spojené státy severoamerické: Nebraska 37.

Galium triflorum Michx, Spojené Státy severoamerické: Illinois 9
jen A a T, bez U; dle Lagerheima 24 jest však živitel Galium Apa-
rine a jest to tedy Puccinia ambigua; Nebraska (U) 37 a dle sdě-
lení Dietlova v Missouri (A). 4

10 XXVIII. Fr. Bubák:

Galium uliginosum L. Norsko 5, Švédsko (U, Vestergren)! An-
elie 31, Francie (T) 25, Čechy (U T) 7.

Galium verum L. Norsko 5, Švédsko (U T, Eliason)! Branibory
(A, Sydow Ured. 64)! Porynsko (U, T) 16, Badensko 21, Sasko (A,
Kunze Fungi sel exs. 37! v herb. Niessl, (T) Delitsch v Rabh., Fung.
eur. 1090)! Pruské Slezsko 32, Čechy (U T, Kabát)! Dolní Rakousy
(U T Voss!), Kraňsko (A U T) 42, Tyroly 28, Uhry (A Kmet)!
Italie (T 24 a Sace. Mycoth. Veneta 456)!

Sibíř asijská (U) 30.

Drerez 19 uvádí ještě jako živitele Galium purpureum. Na růz-
ných svízelích bez udání jednotlivých specií uvádí rez tuto ještě
Báumler 3 z Uher a Karsten 20 z Finska.

Spojuji dle příkladu Winterova a Schroeterova se druhem tímto
1 Puccinia Asperulae Fuckel, poněvadž nenalézám žádného důvodu
ku rozlišení obou specif, ač na některých mařinkách, jako Asperula
cynanchica dosahují teleutospory 44—66 u délky; na jiných mařin-
kách shodují se opět s rozměry teleutospor z Galií. Tak ku př.
u Asperula Aparine mají 42—57 u délky, u Asperula odorata
44—55 u délky. Ale i u samých Galií jsou rozměry teleutospor velice
variabilní, což nejlépe vysvítá z měr, které Plowright, Schroeter
a Winter udávají:

délka: šířka: apicální blána:
Plowright: 30—55 15—25 9—10
Schroeter : 44—50 20—24 9—12
Winter: 30—56 14—24 —
Dle mého { G. mollugo 46-—55 20—29 615
měření la silvaticum 37—53 14—22 5-15.

Též druh Desmazières-üv Puccinia Crucianellae musím s touto
specií spojiti. Diagnosa autorova v Ann. sc. nat. není mi přístupna.
LackRmkrm 23 nalezl rez tuto ve Španělsku na Crucianella maritima,
a to jen uredo, které popisuje takto:

„Výtrusy letní kulovité, nebo vejčité, 21—23 u v průměru,
hnědé, ostenkaté.“

V herbáři Niesslově viděl a ohledal jsem houbu tuto (Francie,
Marseille leg. Castagne) ve stavu teleutospor, jejichž popis tuto po-
dávám:

Soris hypophyllis rotundatis vel ellipticis, nigris, firmis; teleuto-
sporis subglobosis, ovoideis vel clavatis, 39—42 u longis, 15—90 u

O rezich, které cizopasi na nékterÿch Rubiaceich. 14

latis, medio constrictis, ad pedicellum usque 44 u longum attenuatis,
apice rotundato, applanato, vel producto, membrana castanea, levi,
apice usgue ad 11 w incrassata.

Nenalézám žádného specifického rozdílu mezi Puccinia Crucia-
nellae a P. Galii.

2. Puccinia z Galium cruciata (nikoliv tremelloidní Puccinia
Valantiae!) řaděna byla ode všech autorů ku Puceinia Galii, neboť
se předpokládalo, že za shodných vlastností morfologických i vlast-
nosti biologické shodny jsou. Já též ve svém seznamu rzi a snětí
z okolí Zábřeha 6 považoval jsem rez tuto za Puccinia Galii. Na jaře
roku letošního pátraje po aecidiích na tomto živiteli, shledal jsem,
že žádných nevytvořuje, že není Autopuccinia nýbrž Brachypuccinia
t. j. Puccinie, jež aecidií nemá, nýbrž jen uredospory doprovázené
spermogoniemi a teleutospory, takže ji nutno za nový druh považo-
vati, který jsem si dovolil již v zásylkách svým přátelům-mykologům
jako Puceinia Čelakovskyana n. sp. rozeslati, pojmenovav ji
tak ku poctě svého bývalého učitele a představeného pana prof.
Dr. Lan. ČELAKovSKÉHO.

Puceinia Celakovskyana n. sp. Synon. Puccinia Galii et
Pucc. Galiorum plur. aut. ex parte.

Sori uredosporiferi primarů hypophylli, maculis luteis insidentes,
mediocres, in circulis dispositi, in medio spermogonios fuscos gerentes,
diu tecti, dein epidermide rupta liberi, pulvinati, atrofusci, uredo-
sporae globosae 20—27 u in diam. vel ovoideae 24—33 u longae,
19—25 u latae, membrana fusca, echinulata praeditae. Porae ger-
minationis 2.

Sori uredosporiferi secundarı spermogoniis carentes, dispersi,
fusci, mox liberi pulvinati, uredosporae illis primariis simillimae.

Sori teleutosporiferi hypophylli vel caulicoli, rotundati vel elon-
gati mox liberi, atri, firmi, teleutosporae forma varia, ellipticae, ovoi-
deae, vel clavatae 42—66 u longae, 18—26 u latae, in medio con-
strictae, apice valde incrassato (5—11 u), castaneae, leves; pedicellus
hyalinus, firmus, 44 u longus.

Geografické rozšířená: Morava: Zábřeh, Hoštín, na Galium cru-
ciata, I. uredo ve druhé polovici května, II. uredo od června do
srpna, teleutospory od počátku srpna do konce doby vegetační.

Není pochybnosti, že rez tato v Evropě jest rozšířena, neboť
na Galium cruciata uvádí se Puccinia Galii z přehojných zemí.
S určitostí mohu říci, že se vyskytá též ve Francii (Caen, legit Ro-
berge.) Viděl jsem s tohoto stanoviska primérní uredo v herbáři

12 XXVIM. Fr. Bubák:

Niesslově pode jménem Uredo Galii (Desm.) i teleutospory. Myslím
však, že i ostatní lokality sem patří: Čechy: Praha v botanické za-
hıade (T, X./1854 leg. Kalmus, vidi in herb. Niessl), Morava: Ada-
mov, T V111./1883 leg. Niessl)! Kraňsko (sekund. U a T)! Pruské
Slezsko 32, Bavory 1, Anglie 31, Italie (T) 30! a Passerini v Rabh.
Func. eur. 2480 jako Puccinia Valantiae Pers.!

Puccinia Čelakovskyana má úplně shodný vývoj s některými
Brachypuceiniemi, zejména s Puccinia Hieracii (Schum.) Mart. na Hie-
racium, Hypochoeris atd., vedle níž v systému třeba ji postaviti.

Když jsem shledal, že Puccinia na Galium je Brachypuccinia,
vznikla ve mně pochybnost, zda-li Puccinia Galii je Aufopuccinia.
Abych nabyl jistoty podnikl jsem infekce s Aecidiemi z Galium mol-
lugo. Aecidie tyto nalezl jsem 18. května u Václavova a 20. května
mezi Zábřehem a Postřelmovem. Maje již doma úplně zdravé exem-
pláře Galium mollugo připravené, nasel jsem výtrusy vždy ještě téhož
dne k večeru. Poněvadž krátce na to na delší dobu ze Zábřehu jsem
odjel, nemohl jsem vývoj uredospor blíže pozorovati. Vrätiv se však
D. června nalezl jsem již na obou infikovaných exemplářích úplně vy-
vinuté kupky výtrusů letních. Ina obou lokalitách později uredospory
nalezeny.

Pokusem tím jsem zjistil, že Puccinia Galii na Galium mollugo
je druh autoikicky a zajisté tomu tak i na ostatních živitelích.

Později shledal jsem, že Lacerurın 25 a Haszrivský 17 s Ga-
lium cruciata také aecidie uvádějí: prvý exemplář tohoto aecidia
leží v herbáři El. Friese v universitním museu botanickém v Upsale
a sbíral je sám El. Fries v botanické zahradě v Lundu ve Švédsku.
Prof. Dr. H. O. JoeL v Upsale ohledal na mou prosbu toto aecidium
a zjistil také, že Zivitel jest Galium cruciata. Druhé stanovisko tohoto
aecidia jest v Karpatech uherských: Radäcs (legit Haszlinsky) 17.

Domnívám se, že aecidium toto patří k nějaké heteroikické
Puccinii, ač není také vyloučena možnost, že na Galium cruciata ještě
také Puccinia Galii cizopasí. Uvážíme-li však, že toto aecidium bylo
všeho všudy jen dvakráte sbíráno a to: poprvé na Severu, ve Švéd-
sku, a podruhé v Karpatech, tedy v krajinách chladných a horských,
kde doba vegetační je krátká a kde, jak později bude ještě dokä-
záno, ponejvíce druhy Brachypuceinif, Micropuccinií, Leptopuccinif,
aneb Heteropuccinií, krátce druhy s krátkým nebo zkráceným vý-
vojem se nalézají — tu musíme se přidati k mínění prvému a pak
nutno aecidium toto za nové povazovati.

O rezich, které cizopasi na nekterych Rubiaceich. 13

Navrhuji pro ně jméno po jeho prvém sběrateli — Aecidium
Friesii m.

Puccinia Čelakovskyana jest však ještě z jiného ohledu zají-
mava. Má totiž úplně parallelní druh, co se vývoje týče až v Hima-
layich, v Simle. Je to Puccima Colletiana Barclay 2, jež cizopasi na
Rubia cordifolia L. Oke tyto Puccinie biologicky se shodují úplně.
Barclay popisuje svüj druh takto:

3. Puccinia Colleatiana Barclay in Scientif. Mem. by Medic.
office. of the Army of India, Part. V. 1890. Sep. pa. 4—5.

Brachypuccina.

Sori uredosporifers primarii hypophylli, in circulis dispositi.

Sori uredosporiferi secundarii hypophylli, dispersi.

Uredosporae fuscae, spinulosae, globosae 22 u in diam. vel el-
lipticae, 30—35 u longae, 21—25 u latae; porae germinationis 2.

Sort teleutosporiferı saepe in circulis dispositi et epiphylli; spo-
rae castaneo fuscae, in medio constrictae, apice incrassato, 49—54 u
longae, 13—15 u ad septum latae. (Přeloženo a upraveno z angli-
ckého originalu). Puccinia Colletiana stojí dle Barclaye velmi blízko
druhu Puceinia helvetica Schroet; od níž ovšem jako Puccinia Čela-
kovskyana vývojem i tvarozpytně se liší.

4. Puccinia helvetica Schroet in Rath. Fungi europaei 1766.

Synon.: Puccinia Rubiae Fuckel. Fungi rhen. ed I. 2416 et Symb.
Mycol., Nachtrag II. pag. 14. a 15.

Výtrusy leřní na spodu listů v kupkách nepravidelně rozesta-
vených, aneb často ve středu kruhovitě seřaděných kupek výtrusů zim-
ních, záhy odkryté a prášivé, kulovité 22—24 u v průměru nebo
vejčité a elliptičné 27—31 u dl. a 20—24 u šir., ostenkaté.

Výtrusy zimni na spodu listů v kupkách zhusta kol centrální
uredové kupky v kruhu seřaděné, velmi dlouho pokožkou pokryté,
pak nahé a prášivé, kaštanově hnědé, krátce stopkaté, 31—40 u dl.,
16—24 u Sir., na vrcholu zaokrouhlené, nebo ve špičku povytáhlé
s blanou všady téměř stejnoměrně stloustlou.

Geografické rozšířená: Švýcary: Interlaaken (Lauterbrunn, Gsteig-
weiler) IX./1873. leg. Schróter (Rabh. Fung. eur. 1766)!

St. Gallen: Wallenstadt (VIII./1885 leg. Pazschke, Rabh.- Winter.
Fung. eur. Suppl. 1766 b)!

Unterwalden: Schoenack bei Beckenried (9./IX. 1891 leg. E.
Fischer, Syd. Uredin)!

Uhry: Herkulovy lázně (IX./1885, Linh. Fung. hung. 416)!

Porynsko: Ragaz (Fuckel) Fung. rhen. 2416)!

14 XXVIII. Fr. Bubák:

Puccinia helvetica jest zcela jiného a samostatného typu, než
ostatní na Rubiaceich cizopasící specie a je výborně charakterisoväna
nejen habituelně, nýbrž i drobnými na vrcholu nestlustlými teleuto-
sporami.

5. ScHRORTER ve svých „Pilze Schlesiens“ pas. 314. pozname-
nává při Puccinia Galii na Galium Aparine toto: „Sehr háufig Aeci-
dien a Teleutosporen zusammen bis in den Herbst.“ Již tato po-
známka mohla vzbuditi pozornost a odůvodněné podezření, že rez
z tohoto živitele nepatří k Autopuceiniim, nýbrž ke skupině Puccini-
opsis, tím vyznačené, že druhy sem náležející mají jen aecidie a vý-
trusy zimní, postrádajíce výtrusů letních. Tim spíše to možno bylo,
když P. Dieren 13 dokázal, že právě u mnohých druhů ze skupin
Uromycopsis a Pucciniopsis mohou aecidie opět aecidie reprodukovati.
Buriz 9 a Seymour (List of Fungi collected in 1884 along the No-
thern Pacific Railroad) též nikdy ve Spojených Státech na tomto ži-
viteli nepozorovali výtrusů letních. Lacxrnem 24 snažil se vyložiti
okolnost tuto, že totiž uredo schází, tak zvaným „variabilním pleo-
morphismem“: Odůvodňuje odpadnutí stadia letních výtrusů vlivem
živitele a poměrů klimatických, mýlně se domnivaje, že rez tato
v Evropě na Galium Aparine — též jako na ostatních Zivitelfch —
1 letní výtrusy vytvořuje. Teprve roku 1897. vydal druh tento v Sy-
dowovych Uredineích bez diagnosy, jen S poznámkou „Puceiniopsis“.
Puccinia ambigua byla ve stadiu aecidiovém již Albertinim a Schwei-
nitzem jako Aecidium ambiguum v díle „Conspectus Fungorum in
agro niskiensi“ pag. 321 popsána.

Puccinia ambigua (Alb. et Schwein.) Lagerheim in Sydow.
Uredineen 1056.

Synon.: Aecidium ambiguum. Alb. et Schwein l. c.

Pucciniopsis.

Aecidium maculis luteolis, pseudoperidiis hypophyllis, solitariis
vel irregulariter per totum folium dispositis, luteo-albis, margine
reflexo, lacerato; aecidiosporis globosis vel polyedrieis, 13—25 u in
diam, membrana achroa, verruculosa, contentu aurantiaco.

Soris teleutosporiferis foliicolis vel caulicolis, parvis, elliptieis,
solitariis vel gregariis, in caulibus saepe elongatis et confluentibus,
diu epidermide tectis, dein liberis, atris firmis; teleutosporae illis
Pucciniae Galii simillimae.

Aecidiosporae cum teleutosporis usque ad autumnum apparent
et ut videtur, ex eis aecidiosporae renasci possunt.

Geografické rozšířené: Evropa, Asie a Amerika na Galium Apa-

O rezich, které cizopasi na nekterych Rubiaceich. 15

rine: Anglie 31, Švédsko (A T VIIL./1896., Lagerheim in Sydow.
Ured. 1056)! Dánsko (A T) 25, Branibory (A T, VI/1892. leg. Sy-
dow)! Slezsko 32, Čechy (Nové Dvory u Kutné Hory, A T, 1854 leo.
Veselský vidi in herb. Niessl), Dolní Rakousy (A, 5./VI. 1884, 1. Cy-
pers)! — Himalaya (Barclay, dle sdělení Dietlova). — Californie
(dle sdéleni Dietlova).

Popis aecidii sdělán dle exemplářů Veselského a Sydowa, po-
pis výtrusů zimních dle Lagerheimova originalu.

6. Švédský mykolog Johanson vystavil 1888. na základě dvou-
letého pozorování Puccini, cizopasící na Galium boreale, jako nový
druh a pojmenoval ji Puccinia rubefaciens. Specie tato náleží do sku-
piny Micropuceimí, jež mají pouze generaci zimních výtrusů, klíčí-
cích až na jaře roku následujícího. Podávám popis na základě exem-
plařů ze svého herbáře:

Puccinia rubefaciens Johanson. Botaniska Notiser, Lund 1886.

Micropuccinia.

Maculis rubris; soris teleutosporiferis foliicolis, amphigenis eti-
amque caulicolis, magnis, mox liberis, firmis, atris, in foliis rotun-
datis, ellipticis saepe confluentibus, in caulibus saepe elongatis, teleu-
tosporis illis Puceiniae Galii simillimis, sed apice crassiore.

Galium boreale: Norsko (Blytt) 5, Švédsko (Johanson 18! Eriks-
son! Henning), Rusko (severní Ural u řeky Loswa, leg. Kusnezow,
dle sdělení Dietlova).

Decorah v Jowa (Holway) 22.

Galium silvestre: Švýcary, Pontresina (Lagerheim VIII./1888.)!
a snad též u hospice Albulského (G. Winter) 26 jako Puccinia Galii.

Puccinia rubefaciens jest druh výlučně nordický a horský.

7. Starý ale zhusta od dřívějších mykologů s Puccinia Galii po-
míchávaný druh jest Puceinia Valantiae. Persoon in Observa-
tiones mycologicae, Pars II., pag. 25. 1796—1799. Leptopuccinia.

Synonymiky a diagnosy této známé a dosti rozšířené Puccinie
neuvádím a odkazuju na popisy Winterovy 39 a Schröterovy 32.

Geografické rozšířené: Evropa a severní Amerika.

Galium californicum. Hook. et Arn. Spojené Státy severo-
americké 15.

Galium cruciata. L. Anglie 31, Francie (Roberge vidi in herb.
Niesslii sub nomine „Puceinia heterochroa Roberge“)! Badensko 21,

16 XXVII. Fr. Bubák:

Morava 6, Pruské Slezsko 31, Dolní Rakousy (Voss! herb. Niessl),
Kraňsko 42, Italie (Massalongo) 30; D. Saccardo Mycoth. ital. 40!).

Galium mollugo L. Finsko 20, Badensko 21, Bavozy 1, Slezsko 32,
Sasko (J. Kunze Fung. sel. 50)! Štýrsko (Niessl)! Švýcary 26.

Galium Nuttalii Gray. Spojené Státy severoamerické 15.

Galium saxatile L. (Puccinia acuminata Fuckel Fungi rhen.
1673, Symb. mycol. pag. 55). Anglie 31, Dänsko (Rostrup! in herb.
Niessl), Porÿnsko 16.

Galium silvaticum L: Sasko (Dietel) ! Pruské Slezsko 32, Uhry 3,
Kraňsko 42.

Galium vernum Scop: Pruské Slezsko 32, Štýrsko (Kerner Flora
Exs. Austr.-Hung 1968! et Niessl!), Kraňsko 42, Italie (Massalongo 30
et Sacc. Mycoth. Veneta 381!

Galium verum L: Finsko 20, Öland (Lagerheim in Sydow. Ured.
1082)! Bavory 1.

Galium uliginosum L: Pruské Slezsko 32.

IL. Aecidium.

Z provisorního rodu tohoto, který není přirozený, a v němž
se zatím umísťují všecka aecidia, jejichž další vývoj doposud není
znám — cizopasí na Asperula tinctoria a Galium cruciata jen dva druhy.

Aeeidium Friesii n. sp., o němž již v předu bylo pojed-
náno. Švédsko: botanická zahrada v Lundu (Fries) a Radacz v Kar-
patech (Haszlinsky) na Galium cruciata.

2. Aecidium Asperulinum Juel v Hedwigii 1896. pag. 197.

Fleringe na Gottlandě na Asperula odorata (Juel). Liší se od
aecidia Puceinia Galii a od Aecidium Friesii perennujícím myceliem.

Na rodech Asperula, Galium, Rubia cizopasí tedy celkem 11 druhů
rzí, z níchž nejzajímavější jsou tyto z Galií:

Puccinia Galii — Autopuccinia

Čelakovskyana — Brachypuccinia

ambigua — Pucciniopsis

rubefaciens — Micropuccinia

Valantiae — Leptopuccinia, jež jsou tedy re-
presentanty pěti skupin Puccinit, takže jedině schází druh z Hetero-
puccinii, neboť na skupinu Hemipuccimí nelze bráti ohledu, ježto není
přirozená jsouc utvořena vlastně jen ze druhů, jichž vývoj je posud
jen částečně — tedy neúplně znám.

O rezich, které cizopasí na některých Rubiaceich. 17

Všech pet vytčených Puccinif shoduje se ve tvaru výtrusů zim-
nich úplně, takže musíme za to míti, že vznikly 2 jediného druhu.
Dříve než k tomuto thematu přistoupím, musím předeslati malou hi-
storickou skizzu:

Když Turasxe a de Barry zjistili, že rody Aecidium, Uredo,
Puccinia, Trichobasis atd., jsou jen jednotlivé generace různých rzí,
jež nyní Uromyces, Puccinia, Phragmidium atd. se nazývají, tu, jak
již bylo v předu řečeno, vše Smahem spojováno, jen když jednotlivá
stadia na témž druhu živitele nebo na druzích týchž rodů se vysky-
tovala. Tak zejména Fuckel v Symbolae mycologicae provedl spojo-
vání to až ad absurdum. Vše spojil, ani jediného Aecidia neuvádí.

Též Winter, abych několik případů uvedl, spojil ku př. Aecidium
Bellidiastri s Puccinif na téže rostlině (Bellidiastrum Michelii) se
vyskytující; dle pokusů Dietlových patří ku heteroikické Puecinii na
Carex firma — Puccinia firma Dietel. Aecidium Grossulariae Gmel
na Ribes grossularia, alpinum, nigrum spojil beze všech důvodů s Puc-
cinií na týchž rostlinách; z aecidií těch náleží ono z Ribes grossu-
laria k Puccinii na Carex acuta a vulgaris: Puccinia Pringsheimiana
Kleb., toto z Ribes nigrum ku Puccinii na Carex riparia: Puccinia
Magnusii Kleb.

Aecidium leucospermum D C, jež snad jest skutečně isolované
Aecidium a může se samo bezprostředně rozmnožovati, spojil s Puc-
cinia fusca Relhan. A tak bylo by lze uvésti řady jiných násilných
Spojení, jež v nejnovější době opět byla zrušena, aecidia patřičně
umístěna na základě spolehlivých pokusů a nebylo-li těchto, tedy se
raději uvádějí jako druhy samostatné v prozatímném rodu Aecidium.
Tak zbyla celá řada druhů Aecidií a Uredo k nimž příslušné formy
nedávno teprve byly nalezeny. Uvádím jen některé a to druhy evropské,
které též v Čechách i na Moravě se vyskytují: PLowrreur zjistil in-
fekcemi příslušnost Aecidium Aquilegiae ku Puccinia Agrostidis, Dir-
TEL vyhledal teleutospory k Uredo Agrimoniae, Klebahn ku různým
druhům bývalých rodů Caeoma a Coleosporium, já sám ku Aecidium
Nymphoidis, praecox atd. Pro všecka Aecidia, Uredo a Caeomata se
teleutospory ještě nenalezly a jistě ani nenaleznou, což jasno ze-
jména nyní, kdy Pcowrrenr dokázal, že Aecidium leucospermum samo
se může reprodukovati a Drerez totéž o aecidiích při různých dru-
„ zich Uromyces a Puccinia, takže k vývoji aecidif není vždy zapo-
třebí sporidií, na promyceliu klíčících teleutospor se tvořících. Při
tom padá rovněž na váhu, že mnohá aecidia mají perennující my-
celium.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 2

18 XXVIII. Fr. Bubák:

Mnohé druhy, násilným stažením různých forem těžce tehdy ro-
zeznávatelných utvořené, byly opět na základě objevených znaků mor-
fologických a biologických rozloženy. Tak ku př.: Od Puccinia Thesi
Desm (A, U, T) odděleny byly Puccinia Passerinii Schrôt. (A, T) na
Thesium ebracteatum a Puccinia Mougeotii Lagerh. na Thesium alpi-
num, jež je doposud známa s jistotou jen z rakouských Alp a mo-
ravsko-slezských Sudet (Hochschar, 27./VIL 97. legi ipse). Tyto tři
druhy jsou jako jmenované Puccinie s Galií společného původu a po-
cházejí dle mého mínění z autoikické a v Evropě rozšířené Puccinia
Thesii Desm. Vykládám vznik obou druhých specií takto:

Puccinia Mongeotoù, horský druh, děkuje za svůj vznik jistě jen
klimatickým a geografickým poměrům, přispůsobivši se krátké době
vegetační v horách tim, že jedno a totéž mycelium všecka tri stadia
(A U T) vytvořuje a to současně!

Třetí druh, Puccimia Passerimi, vytvořuje jak řečeno jen aecidie
a teleutospory. Vznik jeho asi tento: Mycelium aecidiové, které
u Puce. Thesii je jen lokalisováno, stalo se zde perennujícím a pro-
niká celou rostlinou. Tak bylo s dostatek o druh postaráno, takže uredo
snadno mohlo zaniknouti, uvážíme-li, že, jak Macnus 27 myslí, je to
propagační orgán accessoricky nabytý, ať již vzniklý z aecidif, ať
z teleutospor. Příčinu, proč mycelium aecidiové tuto proměnu pro-

Neméně zajímavy jsou v ohledu biologickém Puccinie, jež na
Compositech cizopasí. U nich lze velmi pěkně sledovati vliv verti-
kální polohy. V nížinách rozšířeny jsou autoikické druhy Puccinia
Crepidis Schrôt, Tragopogi Pers; Lampsanae Schröt., major Dietel,
praecox Bubák atd., u nichž doba úplného vývoje 3—4 měsíce i ještě
déle trvá.

V Sudetách moravsko-slezských dle mého pozorování, ještě více
však v Krkonoších a Alpách dle společného pozorování různých my-
kologü, na severu Skandinavie dle Johansona, převládají druhy, jež
ku svému vývoji potřebují doby kratší, buď s myceliem současně
všecky tři generace vytvořujícím, buď Brachypuccinie (Sperm. U, T),
buď Micropuccinie (jen T přezimující), buď konečně (což však ne-
platí o Puceiniich z Composit!) Leptopuccinie s teleutosporami hned po
dozrání klíčícími.

Aby byla půda pro další pozorování úplně připravena, uvádím
dále ještě jiné zajímavé zjevy, jež společný vznik Puccinií svízelových
učiní pochopitelnějším:

Teleutospory Puccinií z různých druhů Berberis jsou úplně

O rezich, které cizopasi na některých Rubiaceich. 19

podobny teleutosporám heteroikické Puccinia graminis, která má své
aecidium též na Berberis vulgaris a jiných druzích; totéž platí o te-
leutosporách z různých druhů Rhamnus, jež se opět úplně podobají
teleutosporám Puccinia coronata Corda, jež své aecidie tvoří na druzích
rodu Rhamnus; teleutospory Puccinia Phragmitis, Trailii, které mají
své aecidie na druzích šťovíků nápadně jsou podobny různým Pucci-
nifm na šťovících cizopasným. Heteroikické tyto Puccinie vznikly
z autoikických druhů tím, že uredospory a teleutospory se pře-
stěhovaly z původního živitele na jinou rostlinu v okolí rostoucí, čímž
ovšem vývoj svůj na obou živitelích zkrátily. Výhoda takového zkrá-
ceného vývoje sama sebou je jasna u rostlin horských s krátkou dobou
vegetační aneb u druhů, u nichž se teleutospory buď na traviny nebo
na rostliny s vytrvalými listy přestěhovaly, neboť mohou na nich
snadno přezimovati. Tak bylo by lze uvésti ještě celou řadu jiných
skupin, při nich? jest společný původ jasný.

Rovněž i u jiných rodů jest mnohdy společný původ celé sku-
piny druhů zřejmý. Drerez 10 se domnívá, že celý rod Chrysomyxa
jest původu společného, že vznikl z jediného autoikického druhu tím
způsobem, že vytrusy letní se zimními s něho na různé Zivitele, jako
Ledum, Rhododendron atd. se přestěhovaly.

Ocitne-li se rez v neobvyklých poměrech i tu od případu k pří-
padu vznikají nové druhy neb alespoň vývoj zcela se změní. Všudy
v nížinách rozšířená Puccinia Poarum vytvořuje své aecidie na druzích
Tussilago a Petasites, uredospory a teleutospory na druzích rodu
Poa.. V pohořích evropských, v Alpách, Sudetách, ve výši, kde již
Tussilago a Petasites nerostou, vyskytá se rez tento na Poa sudetica
a to jem v generaci letních výtrusů, takže činí dojem isolovaného druhu
Uredo a byl již také jako druh Uredo Poae sudeticae Westendorp
popsán. Výklad jest velmi snadný. Teleutospory přestaly se vyvijeti,
poněvadž byly zcela bezúčelné, nemohouce svými sporidiemi na listech
Tussilago a Petasites vytvořovati aecidií. Za to však vytvořují se po
celou dobu vegetační velice hojné výtrusy letní (v Jeseníku ještě
26./IX. 1897 !), jimiž se rez tento udržuje. Snad ztratilo toto uredo
úplně možnost druhé formy výtrusů vytvořovati a stalo se tak ?solo-
vaným a tím též samostatným druhem? Chci letos k osvětlení této
záležitosti podniknouti pokusy. :

V témž ohledu jest dále zajímavý Uromyces Fabae v Aeguatorii,
dle sdělení Prof. Dr. Lacerueıma 24.

Rez tato roste tam na Vicia Faba, z Evropy přivezené luštěnině ;
y Evropě rez ta vyvíjí všecky tři formy výtrusů, kdežto v zemi jme-

0 XXVIII Fr. Bubák:

nované vždy jem Uredo se vyvíjí. Snad platí o něm totéž, co o předešlé
rzi, neboť i C. Spesazzısı, ve Fungi Argentini“ Pug. IV. pg. 28.
uvádí z Argentiny jen Uredo Fabae. V případu tomto velice na váhu
padají poměry klimatické.

Dr Baryx*) pozoroval v Alpách, Ze Chrysomyxa Rhododendri
v pásmu, kde se její aecidium na smrku vyskytá, uredospory se buď
vůbec neb jen nepatrně vyvíjejí, kdežto nad hranicí a pod hranicí
rozšíření smrku, kde tedy aecidium schází, uredospory se hojně vy-
tvořují, a vysvětluje to rovněž poměry klimatickými.

Přesadí-li Rhododendron se rzí tou do skleníku, vyvíjejí se zase
jen uredospory.

Vysvětlil bych změněný vývoj nikoliv poměry klimatickými,
nýbrž spíše tak, jak jsem učinil při Puccinii na Poa sudetica. Rez
ocitla se v místech, kde smrk schází, nazval bych spíše poměry ty
neobvyklými, neboť vyplývají z phytogeografického rozšíření Abies a
Rhododendron.

Které jsou tedy příčiny, jež dávají vznikati novým druhům rzí?
Jsou to jak již dříve řečeno poměry klimatické, phytogeograficke a jak
dále dokážu i v nemalé míře znenáhlé přivykáná na jiného živitele
a vliv tohoto na parasitujict druh.

Poslední dvě příčiny mohou vésti k vytvoření druhu nového od
mateřského jen biologicky se líšícího, aneb k vytvoření nového druhu
1 biologicky i morfologicky od mateřského rozdílného.

Výtečný příklad poskytují tu různé Puccinie z Phalaris arundi-
nacea. SCHNEIDER Objevil ve Slezsku roku 1869 na této trávě Puceinii,
již nazval Puccinia sessilis. R. 1874 Winter vypěstoval z Puccinie té
aecidium na Allium ursinum, pročež označil Puceinia sessilis jako
druh heteroikický. R. 1888 podařilo se PLowriern-ovr ziistiti, Ze
na Phalaris žije ještě druh morfologicky s Puccinia sessilis shodný,
který však své aecidium vytvořuje na Arum maculatum: Puccinia
Phalaridis Plowr. R. 1890. popsal Sorprrr Puccinia Digraphidis, jež
má své aecidie na Convallaria majalis, dle pokusů Klebahnovych
a Magnusových, ale též na Polygonatum multiflorum, Smilacina bi-
folia a Paris guadrifolia. Poněvadž ve Slezsku na těch místech, kde
Puccinia sessilis se vyskytá, Allium ursinum neroste, nýbrž jen Paris,
Convallaria, Majanthemum a Polygonatum, uznal Maavvs za dobré
změniti nomenklaturu těchto Puceinif takto:

*) De Barry, Botanische Zeitung 1879, pg. 784.

O rezich, které cizopasi na nekterych Rubiaceich. 21

1. P. Winteriana P. Magn.: A na Allium ursinum; U T na
Phalaris.

2. P. sessilis (Schneid.) P. Magn. A na Paris, Convallaria,
Majanthenum, Polygonatum; U T na Phalaris.

3. P. Phalaridis Plowr. À na Arum maculatum; U T na Phalaris.
Kıesann dle výsledku svých kultur rozeznává dokonce zvlášťní druh
na Convallaria, jiný na všech čtyrech živitelích (Paris Convallaria,
Majanthenum, Polygonatum) a čřeří jen na Paris. R. 1897. dokázal
konečně KruBamy, že i Aecidium Orchidearum své teleutospory na
Phalaris vyvíjí, takže máme nyní na Phalaris mimo jmenované tři
druhy ještě

4. Puccinia Orchidearum-Phalaridis Kleb. À na různých Orchi-
deích, U T na Phalaris, celkem tedy 4 specie morfologicky stejno-
tvárné, biologicky úplně rozdílné, neboť pokusy bylo zjištěno, alespoň
o prvých třech (posud nikoli o Puccinia Orchidearum-Phalaridis), že
své aecidie toliko na příslušných živitelích vytvořují. Že všechny
4 specie společného jsou původu, nikdo nepochybuje, zejmena uvažíme-li,
že Arum, Paris, Convallaria, Majanthemum, Polygonatum velice zhusta
pospolu rostou i s různými Orchidiemi a Phalaris arundinacea. Druhy
tyto vytvořily se znenáhlým přivykáním na různé živitele a považují
se nyní za „biologické druhy“. Pokusy KLEBAHNA, PLOWRIGHTA à Sop-
PITTA jest však dále dokázáno, že se v mnohých krajinách z Puccinia
sessilis (Schneid.) P. Magnus nové, tak zvané „specialisovane
formy“ tvoří, které Soppitt, Plowright a Klebahn za zvláštní druhy
považují: Puccima Smilacearum-Digraphidis (Sopp.) Kleb. (sporidie
infikují Convallarii, Polygonatum a Majanthemum, Paris); Puce. Con-
vallariae- Digraphidis (Sopp.) Kleb. (sporidie infikují jen Convallarii);
Pucc. Paridi-Digraphidis (Plowr.) Kleb. (sporidie infikují jen Paris).

Pavel Maavus spojuje všecky tyto 3 druhy pode jmenem P. ses-
silis a jeho příkladu následuje většina vážnějších mycologů. Nelze
však popříti, že cosi na celé této věci jest, že snad ve zjevech těchto
to hledati lze, co jsem v předu o přivykání naznačil, že totiž cestou
touto nové druhy nejen vznikaly, nýbrž i dále ještě se tvoří. Uvážíme-li
pak dále, že druh povstává znenáhla, že je dlouhého času třeba
k tomu, by se ustálil, můžeme považovati tyto formy za útvary, jež
jsou na cestě, na níž se z nich dobré „druhy biologické“ vyvinou.
Vidíme tedy, že i mezi parasitnfmi houbami jsou skupiny, které dle
analogie s Hieracium, Rosa, Rubus — „darwinovskými“ lze nazvati.

Znenáhlé přivykání jest tedy též cesta, na níž se tvoří u rzi
nové druhy. Lze si dále velmi dobře mysliti, že během času tyto

29 XXVIII. Fr. Bubák:

„biologické druhy“ i morfologicky se rozliší. To se také stalo u mnohých
druhů z rodu Coleosporium a Melampsora. Uvedu jen několik
příkladů :

Na Populus tremula uváděn byl dříve jediný druh — Melampsora
Tremulae Tul., který však dle pozorování Harrıca, WAGNERA, KLEBAHNA
a jiných rozpadá se vněkolik druhů, které alespoň ve formě aecidiové
(Caeoma) dobře od sebe se rozeznávají, ačkoliv v teleutosporách od sebe
nijak se neliší. Jsou to Melampsora Laricis, jež má Caeoma na Larix
decidua, Melampsora Rostrupii Wagner, jež má Caeoma na Mercu-
rialis perennis, Melampsora Magnusiana Wagner, k němuž náleží Caeoma
na Chelidonium maius a Melampsora sp., jež dle mých pozorování
a pokusů posud nepublikovaných vytvořuje Caeoma na Corydalis cava
a digitata. Navrhuji pro Melampsoru tuto jméno Melampsora
Klebahni m., ku poctě prof. Dr. KLEBAHNA v Brémách, jenž velmi
mnohé zásluhy o tento rod si získal. Publikování pokusů svých po-
nechaväm si pro jiné místo. Jiný příklad skytá Caeoma Laricis, jež
opět na základě Klebahnových pokusů musí se rozloziti na několik
druhů: Melampsora Laricis na Populus Tremula, Melampsora Larici-
Caprearum na Salix caprea a Melampsora Larici- Pentandrae na Salix
pentandra. Druhy tyto se společného Caeoma vzniklé jsou nyní dobře
dle živitelů 1 dle teleutospor rozeznatelny.

Jako další příčinu vytvořování nových druhů u rzí sluší po-
važovati vliv Zivitele, který ovšem do jisté míry spadá v jedno s pří-
činou předešlou t.j. s nenáhlým přivykáním novému živiteli. Nelze si
však dle mínění mého jednu příčinu bez druhé mysliti, nýbrž nutno
připustiti jejich vzájemné působení, jehož výsledky ovšem jsou různé,
jak již v předu bylo označeno.

Shrneme-li úvahu předchozí v jedno, nutno ji vyjádřiti touto
větou: při vytvořování nových druhů rezů (a jistě i jiných hub para-
sitních) mají účasť poměry klimatické, phytogeograficke, hlavně však
znenáhlé přizpůsobování se novému Ziviteli a vliv tohoto ma vytvoření
nových biologických a morfologických vlastností.

Přistupme nyní ku větě, již jsme v předu položili, že totiž všech
pět svízelových Puccinií, jež mají výtrusy zimní téhož typu, z jediného
druhu se vyvinuly, z druhu Puccinia Galü Pers. Autoikický tento
druh, vykazující všecky tři druhy výtrusů, jest velice rozšířen (viz
v předu) na přečetných živitelích v Evropě, Americe a zajisté i v Asii,
odkudž máme doposud velice málo udajů o všech skupinách hub vůbec.
Z něho se vyvinula Puccinia ambigua tím, že aecidie biologicky se
rozlišily získavše možnost opět aecidie reprodukovati; pak mohly

Ö rezich, které cizopasi na některých Rubiaceich. 23

snadno výtrusy letní odpadnouti, když o zachování druhu aecidiemi
s dostatek bylo postaráno. Výklad ten tím spíše pravdivý, přijmeme-li
s Magnusem za pravdu, že, jak již jednou bylo podotčeno, výtrusy
letní jsou jen accessoricky nabytý orgán.

Zcela jinak rozlišila se od mateřského druhu Puccinia Čelakov-
skyana pozbyvši aecidií; pak na jejich místo nastoupily prvotne uredo-
spory, jež jsou jako aecidie také spermogoniemi doprovázeny. Výhoda
spočívá v tom, že takto celý vývoj tohoto druhu se zkrátil! Ještě
většího zkrácení doby vývojové doznala severní a horská Puccinia
rubefaciens, jíž klimatickými vlivy jediná generace zbyla — výtrusy
zimní, které teprve následujícího jara klíčí. U Puccinia Valantiae šlo
zkrácení vývojové doby ještě dále, neboť její teuletospory klíčí jakmile
uzrály. A tak dvěma různými cestami z mateřského druhu vznikly
čtyři nové druhy.

Ku konci nebude dále nezajímavo vytknouti, že z pěti těchto
Puccinií mají Amerika a Asie tři druhy s Evropou společné, mezi
nimiž je také nordický, eventuellně horský druh Puccinia rubefaciens,
jako nový příspěvek ku známému faktu, že severní Asie, hlavně však
severní Amerika mají velmi mnoho cizopasnych hub se střední a ještě
více se severní Evropou společných, zejmena druhů exquisitné nordi-
ckých a horských.

rasen

Nákladem Král. České Společnosti Näuk. — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1898.

XXIX.

Sechster Nachtrag zur Flora von Bulgarien.

Von J. Velenovsky in Prag.

(Vorgelegt den 14. Oktober 1898.)

Seit dem Erscheinen der „Flora bulgarica, Supplementum I“
im März 1898 sind mir einige kleinere Pflanzencollectionen aus Bul-
garien zugekommen, in welchen zwar nicht viele, aber manche recht
interessante Novitäten enthalten waren. Es sind zunächst die Exsic-
caten des H. Prof. H. Skorrı, aus der Umgebung von Philippopel von
den Abhängen der Rhodope, weiter die Pflanzen des H. W. Srkisexy
aus der Umgebung von Haskovo und zuletzt eine grössere Pflanzen-
sammlung des H. A. M. Paskarov in Haskovo, welche ich zur Revi-
sion erhalten habe. Unter allen hier angeführten Arten sind wohl die
Barbarea longirostris und das Sedum Skorpili für die europäische
Flora die merkwürdigsten Erscheinungen. Die für Bulgarien neuen
Arten sind fett gedruckt.

Ranunculus velutinus Ten. Ad Haskovo (Stř.)

Barbarea vulgaris L. Ad Haskovo (Stf.).

B. longirostris sp. n. Perennis, tota patule hirta (pilis sim-
plicibus), rhizomate sat crasso longo, caule stricto fere a medio stricte
corymbose ramoso folioso, foliis radicalibus longe petiolatis, pinnatis,
foliolo terminali proximis parum major? obovato-cuneato repando-den-
tato, foliolis caeteris 8—5jugis basin versus sensim decrescentibus el-
liptico-oblongis leviter repando-dentatis, foliis mediis longe sagittatis
pinnati-partitis laciniis anguste linearibus, racemis laxiusculis multi-
floris, floribus luteis minoribus, sepalis erectis, petalis aureis integris
calyce duplo longioribus, siliquis patulis glabris rostro praelongo (di-
midiam siliquam subaequanti!) terminatis. Floret maio.

Caules 35—40 cm alti, foliolum terminale radicale 2 X 11}, cm,
siliqua sine rostro 1 cm longa.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1

2 XXIX. J. Velenovsky:

In humidis planitiei calidae ad Haskovo a. 1898 detexit amicus
STRIBRNY.

Vorliegende Crucifere stellt uns einen in der Gattung Barbarea
ganz isolirten Typus vor, welcher in der europäischen Flora keine
Verwandtschaft besitzt. Durch das verlängerte, mehrjährige (ich kann
auf meinen Exemplaren 4jährige Abstände constatiren) Rhizom schliesst
sich die B. longirostris an die orientalische B. minor C. K., obwohl
sie mit derselben wenig verwandt ist. Auffallend ist die krause, lange
Behaarung der Blätter und des Stengels. Die Schotte ist relativ kurz,
beiderseits deutlich kielig einnervig und in einen scharfen, sehr lan-
gen Schnabel auslaufend. Eine so langschnabelige Schotfe kann keine
bekannte Barbarea aufweisen. Die Blüthen sind gold-gelb und kaum
grösser als die Blüthen des Nasturtium silvestre L.

Die kleinen Blüthen und die kurzen Schotten könnten auch auf
die Gattung Roripa hinweisen. Diesem wiedersprechen aber die auf-
rechten Kelche, die am Rücken kielig-nervige Schotten und besonders
die Honigdrüsen in den Blüthen. Wie ich in meinem Werke (Zläzky
rostlin kříž. Praha 1883.) nachgewiesen habe, sind die Honigdrüsen
der Barbarea aus den oberen lang zungenförmigen und den unteren
rückwärts geschlossenen, vorwärts offenen Theilen gebildet, während
die oberen Honigdrůsen der Æoripa kurz, nur aus den Enden der
unteren Drüsen hervorgegangen, die unteren rückwärts offen, vorwärts
geschlossen sind. Die neue B. longirostris hat aber dieselben Honig-
drüsen wie z. B. B. vulgaris Br. oder B. stricta Andr. (Vergleiche
die Abbildungen auf der Taf. I. I. c.).

Cardamine impatiens L. Ad Manolovo (Stř.).

C. hirsuta L. Ad Haskovo, Ellidere (Šk.).

C. parviflora L. Annua, glabra, statura C. hirsutae L., a qua
dignoseitur foliolis subconformibus, inferioribus oblongo-linearibus sub-
integris vel pauci-dentatis, superioribus tenuissime linearibus, floribus
minoribus a siliquis juvenilibus vix superatis, pedicellis tenuioribus
tandem valde patentibus, siliguis angustioribus brevioribus stylo mi-
nutissimo (latitudine siliguae breviori) terminatis, petalis albis calycem
duplo excedentibus.

In humidis ad aguas prope Manolovo a. 1898 leg. am. STŘÍBRNÝ.

Ar. geog.: Eur. bor. occid., Ital., Hisp., Trss,, Hng., Ross. mer.,
Sibir., Alt., Dahur, ad mare Caspium.

Viola elatior Fr. Ad Manolovo (Stř.).

Viscaria atropurpurea Grsb. Ad Haskovo (Stř.).

Silene Skorpili Vel. Ad Haskovo, Karabunar ad Sejmen (Sk.).

Sechster Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 3

Dianthus Armeriastrum Wolfn. Sakar Planina ad Kavaklij (Šk.).

D. turcicus Vel. Ad Haskovo (Stř.).

D. campestris MB. Taur. Cauc. I. p. 326. Perennis, multi-
caulis, totus dense breviter hirtulus, caulibus erectis vel ascendentibus
sat tenuibus (ca 10—20 cm) foliosis stricte ramosis, foliis tenuiter
linearibus trinerviis (plurimis 1 mm latis), vaginis brevissimis, flori-
bus solitarüs vel passim fasciculalo-approximatis, sguamis 4—6ms sat
coriaceis ovatis in cuspidem subulatam brevem dimidium tubum attin-
gentem abrupte attenuatis, calycis puberuli (16—18 mm longi, 2"/, mm
lati) dentibus lanceolatis acuminatis ciliatis, lamina obovato-cuneata
acute denticulata calyce triplo breviori barbulata supra purpurea sub-
tus pulphurea.

Ad Sofulare prope Kavaklij a. 1898 legit am. Skorrın. — Cum
rossicis bene convenit.

Ar. geog. Taur., Rossia austr., Cis. et Trscauc.

Büffonia tenuifolia L. Ad Kavaklij (Sk.).

Tilia alba WK. Sakar Planina ad Kavaklij (Sk.).

Geranium lucidum L. Ad Haskovo (Stř.).

Oxalis acetosella L. In m. Rhodope ubique (Stř., Sk.).

Genista lydia Boiss. Ad Haskovo (Stř.).

Cytisus agnipilus Vel. Ad Haskovo (Stř.).

Trifolium purpureum Lois. Ad Kavaklij (Sk.).

T. Preslianum Boiss. Sakar Planina ad Kavaklij (Sk.).

T. setiferum Boiss. Sakar Planina ad Kavaklij (Sk.).

T. Meneghianum Clem. Ad Haskovo (Stř.).

T. speciosum Wlld. (T. Gussoni Tin.). Annuum, glaucescens,
ad folia parce, ad caules crehre adpresse hirsutum, erectum, basi
saepe ramosum, stipulis semiovatis acutis, foliolis elliptico-oblongis
denticulatis retusis, terminali petiolulato, peduneulis gracilibus folio
non multo longioribus, capitulis ovatis magnis laxifloris, pedicellis ca-
lycis tubo sublongioribus, dentibus ejusdem inferioribus tubo duplo
longioribus latiusculis apice ciliatis, vexillo violaceo obovato alam et
carinas albidas longe superanti. Floret maio.

Ad Haskovo in graminosis a. 1897 leg. dom. Paskauov.

Ar. geog. Sieil., Graec., Maced., Thrae., Taur., Cret., Oriens.

Hedysarum formosum Fisch. et Mey. Perenne, caulibus
erectis 1—2 pedalibus crassis parce adpresse setulosis, stipulis supe-
rioribus löberis lineari-lanceolatis, foliis 6—10jugis, foliolis ovatis et
ovato-ellipticis (2—2'/, cm) obtusis viridibus supra glabris subtus
sparse adpresse hirtis, pedunculis folio brevioribus, racemis oblongis

4 XXIX. J. Velenovskÿ:

brevibus densis multifloris, calycis corolla fere triplo brevioris laciniis
a basi lanceolata subulatis fere glabris tubo duplo longioribus, corolla
rosea (1'/, cm longa), carina angulo recto infracta. alas aequanti ve-
xillo paulo breviore, stamine vexillari toto libero, leguminis articulis
ellipticis parce furfuraceis dense spinulosis.

In graminosis ad Haskovo a. 1897. leg. dom. PaskarLov. — Civis
europaea nova. Facie revocat robustam Onobrychidem sativam Lam.,
eximia autem primo intuitu est floribus magnis in racemum densum
brevem confertis, foliis magnis latis.

Ar. geog.: Pers. bor., Armenia rossica.

Vicia Gerardi Vill. Ad Manolovo (Str.)

Rubus saxatilis L. In m. Rhodope subalpinis frequens et
crebre fructificans. Indigeni nominant eum „Kamenče“ (SrŘÍBRNÝ,
1898).

Ar. geog.: Eur. bor. med., Thessal., Pontus Laz., Taur., Caucas.,
Dahur., Sibir.

Sempervivum patens Grsb. Ad Bela Cerkva (Splitek).

Sedum Skorpili sp. n. Annuum, nanum, glabrum, virens vel
inflorescentia rubens, caule simplici recto tenui a medio folioso ra-
cemo denso simplici terminato, foliis alternis planis ovatis obtusis una-
cum bracteis margine longe albo-ciliatis basi in appendicem albam per-
magnam productis, floribus sessilibus folium fulcrans subaequantibus
latere bractea folio simili instructis omnino tetrameris, sepalis lanceo-
latis erectis, petalis albis dorso roseis calyce multo brevioribus, car-
pellis erectis multiovulatis superficie rugosis. Floret aprili, maio.

Caules 2—3 cm alti, folia 3—4 mm, flores ca 5 mm longi. In
detritu arenoso ad ostium vallis Ellidere in planitiem Philippopolen-
sem a. 1898 detexit amicus Skorrı. In societate ejus copiosum erat
S. caespitosum DC.

Die bereits beschriebene Pflanze, wiewohl auf den ersten Blick
unansehnlich, gehört zu den merkwürdigsten Erscheinungen in der
Flora der Balkanhalbinsel. Sie steht isoliert unter allen bekannten
Sedum-Arten und könnte ungefähr eine selbständige Gattung zwischen
der Tillaea L. und dem Sedum L. darstellen. Die Blattform ist ganz
eigenthümlich, im Umrisse sammt dem basalen Anhängsel rhombisch,
flach, nur ein wenig ausgehöhlt, der grüne obere Theil am Rande mit
langen weissen Wimpern besetzt, das Anhängsel weiss. Die Blüthenähre
ist dicht, relativ grossblüthig, ungefähr einseitig, in unseren Exem-
plaren einfach. Jede Blüthe unterstützen zwei breit lanzettliche, fast
gleich grosse blattartige Bracteen, von welchen eine das Stützblatt,

Sechster Nachtrag zur Flora von Bulgarien: 5

die zweite seitliche Bractee vorstellt. Auffallend sind die Petalen, die
beinahe nur die Hälfte der Sepalen erreichen. Die Blüthe ist überall
in allen Kreisen tetramer! Die Tetramerie kommt zwar hie und da
auch bei einigen Seden, es ist immerhin nur abnormaler Fall. Der
Gattung Sedum widerspricht daher die Blattform, die ungemein stark
entwickelte seitliche Bractee und die regelmässige Tetramerie unserer
Art. Der Gattung Tillaea widersprechen die wechselständigen Blätter
und mehreiigen Carpellen. Wenn wir das S. Skorpili unter der Gat-

tung Sedum behalten wollen, so müssen wir für dasselbe eine selb-

ständige Section bilden.

Unsere Pflanze gehört ganz bestimmt in die nächste Verwand-
schaft des S. tetramerum Trautv. Acta Hort. Petrop. VII., p. 454.
(Conf. Boiss. Fl. Or. Suppl. p. 247) von Baku, welches aber nur
fruchtend beschrieben worden ist. Ich weiss nicht auf Grundlage der
Beschreibung, ob das S. Zetramerum mit dem S. Škorpili identisch
sein mag oder ob eine andere Art aus derselben Verwandtschaft dar-
stell. Die Beschreibung ist ungenügend und besonders die Blätter
werden abweichend beschrieben.

Turgeniopsis foeniculacea Fenzl (sub Turgenia). Annua,
glabra, glauco-virens, caule (40—60 cm) tereti erecto non multum
ramoso, foliis ambitu ovato-oblongis in lacinias setaceas longas (in
inferioribus abbreviatas) tripinnatisectis, inferioribus petiolatis magis
elongatis, mediis sessilibus, vaginis membranaceo-marginatis glabris,
umbellis longe peduneulatis 2—3 radiatis (radiis 2—3 cm), involucro
nullo, involucelli phyllis setaceis 1—4nis flores attingentibus, floribus
centralibus masculis, marginalibus fertilibus 2—3nis, petalis vix ra-
diantibus sat magnis albis obovatis bilobis, fructu elliptico pedicello
incrassato dimidio breviore suffulto, aculeis e tuberculo basilari seta-
ceis glabris glochidiatis 2—3 seriatis longis, stigmate sessili.

Ad radices m. Rhodope ad Markovo a. 1898 leg. am. Skorrir.
Civis europaea nova.

Ar geog.: Lyd., Pisid., Cilic., Syr., Armen., Pers.

Opopanar Chironium K. Prope Dobrič (Sk.).

Bifora radians MB. Indigenis dieitur „Kolendro.“

Anthemis graveolens Boiss. Fl. Or. III. p. 295. Perennis,
tota tomento detersili canescens, rhizomate ramoso, rosulas steriles et
caules florentes numerosos ascendentes ad medium foliosos (20—30
cm altos) simplices vel in ramos 2—3 divisos edenti, foliis tripinnati-
sectis, laciniis radicalium multo tenuioribus pertenuibus, caulinorum

6 XXIX. J. Velenovsky:

multo latioribus, calloso-acutatis, capitulis mediocribus (fere ut in
A. ruthenica MB.) longe pedunculatis, involucri tomentosi phyllis mi-
nutis oblongo-lanceolatis hyaline pallido- et fusco-marginatis, ligulis
albis oblongo-elliptieis sat latis discum aequantibus, receptaculo acute
conico, acheniis albidis obtuse angulatis auricula hyalina interno la-
tere coronatis, exterioribus fere fungoso-costatis et tuberculatis, capi-
tulis eximie aromaticis.

In graminosis inferioribus calidis ad Haskovo a. 1898 leg. am.
STRIBRNY.

Civis europaea nova. Planta habitu omnino A. montanam L. re-
vocans, sed receptaculum acute conicum (!), indumentum magis deter-
silis, capitula paulo minora, achenia manifeste sat longe auriculata,
externa tuberculato-fungosa, capitula sub flore valde aromatica. His
notis tantum ad affinitatem A. anatolicae Boiss. et A. graveolentis
Boiss. spectare potest. Posterior autem describitur virens, glabrescens,
phyllis involucri fusco-marginatis, guae notae minoris momenti mihi vi-
dentur et nostra bulgarica ejus meram varietatem fortasse exhibet
(var. rumelica m.). A. graveolens hactenus e Lydia nota erat.

Achillea compacta W. Sakar Planina ad Kavaklij ($k.)

A. pseudopectinata Jka. Ad Sejmen (Šk.).

Filago minima Fr. Ad Haskovo, Ellidere, Sofia, Varna (Šk.,
Stř., Vel.) et alibi late occurrit. In Fl. blg. Suppl. I. omissa est.

Gnaphalium Leontopodium L. (sub Filago). In alpinis
m. Trojan Balkan a. 1898 detexit dom. Urumov.

Ar. geog.: Alpes Eur. med., Bosn., Herceg., Mtn., Trss., Serb.,
Affghan., Sibir. centralis, Himalaja.

Carlina thracica Vel. Prope Kavaklij (Sk.).

Silybum Marianum L. Ad Haskovo a. 1897 leg. dom. Pa-
SKALOV.

Ar. geog.: Eur. occid. merid., Turc., Graec., Rossia mer., Ma-
cedon., Oriens omnis.

Carthamus dentatus Vahl. Ad Kavaklij (Šk.).

Picnomon Acarna Cass. Ad Kavaklij ($k.).

Echinops albidus Boiss. Spr. Ad Kavaklij (Šk.).

Centaurea Kanitziana Jka. Ad Kavaklij (Sk.).

C. Stribrnyi Vel. Ad Kavaklij (Šk.).

Scolymus hispanicus Vel. Ad Kavaklij (Šk.).

Sechster Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 7

. 8. maculatus L. Karabunar ad Sejmen (Šk.).

Pirola minor L. Ad Bela Cerkva (Splitek).

Fraxinus oxyphylla MB. Sakar Planina ad Kavaklij (Sk.)

Gentiana ciliata L. Ad Bela Cerkva (Splítek).

Myosotis silvatica Hffm. Ad Haskovo (Stř.).

Pedicularis leucodon Grsb. Ad Haskovo (Stř.).

Melampyrum heracleoticum Boiss. Orph. Conf. Fl. ble. Supp. I.,
p. 221. Nunc accepi specimina in Bosnia ab amico Vaxpas lecta, quae
perfecte respondent descriptioni M. heracleotici Orphanidis. Bracteae
sunt basi breviter rhombeae ciliatae in cuspidem longam tenuiter
linearem productae, folia anguste lanceolata vel linearia. Nunc igitur
clarum est, M. scardicum Wettst. identicum esse cum M. heracleotico,
cujus vix varietatem exhibere potest. Specimina bulgarica, serbica et
albanica sunt eadem planta foliis bracteisque paulo latioribus.

Melittis melissophyllum L. Mons Kalajan supra Markovo (Sk.),

Lysimachia dubia Ait. Ad Kavaklij ($k.).

Soldanella montana Wlld. Fl. blg. p. 476. Suppl. I., p. 241.
Spectat omnino ad varietatem B) hungarica Simk. Fl. Trs. p. 461.
(Conf. Beck, Fl. Bosn. IX., p. 8), quae pilis glanduliferis sat elonga-
tis ad petiolos a typo (hic pili isti vix glanduliferi valde longi prae-
stant) recedit. Caeterum omne convenit. Possideo autem e Bulgaria
specimina, guae etiam in pilis petiolorum ad typum sensim transeunt.

Globularia Willkommii Nym. Supra Markovo ($k.).

Plantago argentea Chx. Supra Markovo (Sk.).

Rhododendron myrtifolium Schot. Ky. Vidi ramulum ab amico
STŘÍBRNÝ communicatum. R. myrtifolium Schot. Ky. est tantum va-
rietas parvifolia R. ferruginei L., propriam speciem vindicare non
potest. Conf. Neilreich, Ungar. Diagn. pag. 88.

Spiranthes autumnalés Rich. In m. Sakar Planina ad Ka-
vaklij a. 1898 legit SKoRPIL.

Ar. geog.: Eur. med. mer., Oriens omnis.

Sternbergia colchiciflora Wk. Ad Kavaklij (Šk).

Ruscus aculeatus L. Ad Harmanlij (Sk.).

Asphodeline taurica Kth. Kalajan supra Markovo (Sk). Secunda
statio hujus rarae plantae in Bulgaria.

Ornithogalum Aseni Vel. Ad Markovo (Šk.).

Erianthus strictus Host. (E. Hostii Grsb.) Secus Maricam

8 XXIX. J. Velenovsky: Sechster Nachtrag zur Flora von Bulgarien.

ad Haskovo a. 1897 legit dom. Pasxarov. Conf. Fl. blg. Suppl. I,
p. 237.

Ar. geog.: Hng., Banat., Slavon., Serb., Dlm., Mtn., Byzant.,
Thrac., Lyd., Cilic., Syr., Arm.

Setaria glauca PB. Ad Kavaklij (Šk.).

Echinochloa eruciformis Rehb. (Panicum eruciformis S.
S.. Beckmannia diffusa Welw., Brachiaria erucif. Grsb.) In vinetis ad
Haskovo a. 1897 leg. dom. PasxaLov.

Melica uniflora Retz. Ad Haskovo. (Str.).

M Oko

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégx in Prag, 1898.

XXX.

Note über Kugelfunktionen.
Von Franz Rogel in Barmen.
(Vorgelegt den 14. Oktobér 1898.)
Bekanntlich ist die Kugelfunction P”(x) ein höherer Differen-

tialquotient eines einfachen Ausdruckes. Im Folgenden wird ein neuer
Beweis hiefür gegeben.

Es ist
Me (0
V1— 207 + o? y=1
woraus für
2—%
a A . (2)

der rationale Ausdruck

Z oD
| = ba (>) v—1
an ar (GATE

hervorgeht. Zufolge Benxaxy's Theorem ist dann

Mathematiseh-narurwissenschaftliche Classe 1898. 1

XXX. Franz Rogel:

1 po- p É = l 1%) |
ne oz, DIN dz 1! 12 Al

da æ eine Wurzel von « ist.
Das in Klammern stehende Integral ist aber auch gleich

2 da
1 Ib om

do Nur Z
wo für 45 durch Differentiatiou von (2) oder

o (23— 1) = 2 (£— x)

sich

ergiebt. Die Integration liefert

log (£* — 1) + const,

so dass thatsáchlich

-PE =P]
2 T D (2?— 1)" 4 Se (4)

ist.

Dieses Verfahren stützt sich auf eine Identität, welche als be-
sonderer Fall in der allgemeineren

Note über Kugelfunktionen. 3

BE-

ou PPA
zero) zd
enthalten ist (n = — 1), worin f= f(z) eine nach Potenzen von
= p(2)

entwickelbare Function, 2, eine Wurzel von = 0, v eine beliebige
positive ganze Zahl und » eine beliebige positive oder negative Zahl
bedeutet, in welch letzterem Falle

N * [reg

vorstellt.

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Greg: in Prag,

XXX.

Note über Kugelfunktionen.

Von Franz Rogel in Barmen.

(Vorgelegt den 14. Oktobér 1898.)

Bekanntlich ist die Kugelfunction P“

(x) ein höherer Differen-

tialquotient eines einfachen Ausdruckes. Im Folgenden wird ein neuer

Beweis hiefür gegeben.
Es ist

ae Il
Ti 20 a?

woraus für

der rationale Ausdruck

== = ZP? x AE
V až B ( Je 3

und hieraus
ide Br % I) y
<= = const. — I: (x) u

hervorgeht. Zufolge Burmanv’s Theorem ist dann

Mathematiseh-naturwissenschaftliche Classe 1398,

= 1+2P0(x).«,.
v=1l

. (D)

. (2)

XXX. Franz Rogel:
Lo = ON = Ba ||)
wi =D || DI) AR I" 1— cz] ||

da x eine Wurzel von « ist.
Das in Klammern stehende Integral ist aber auch gleich

Z da
9) Ted

„da A
wo für a durch Differentiation von (2) oder

a (—1)=2(2— 1)
sich

de gl
da 2—1

ergiebt. Die Integration liefert

log (2? — 1) + const,

so dass thatsächlich

nd { v—1 22—1 PR IR jl v—1 gl 1

lee ere
zone 4
Bey, (4)

ist.

Dieses Verfahren stützt sich auf eine Identität, welche als be-
sonderer Fall in der allgemeineren

Note über Kugelfunktionen. 3

PE-

entwickelbare Function, z; eine Wurzel von © — 0, v eine beliebige
positive ganze Zahl und » eine beliebige positive oder negative Zahl
bedeutet, in welch letzterem Falle

DY=" (Ador

vorstellt.

— —

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Giégr in Prag,

nu N

XXXI.

Die Hauptsátze der stereographischen Projection
als Corollarien des Satzes von Quetelet und
Dandelin.

Von Carl Pelz in Prag.
(Mit 1 Tafel.)

(Vorgelegt den 28. October 1898.)

Der GvuEreLErT-DANDELINSOHE Satz bezieht sich bekanntlich auf die
Brennpunkte und Leitlinien der ebenen Schnitte eines Rotationskegels
und lautet folgendermassen :

„Wenn ein gerader Kegel durch eine Ebene geschnitten ist, und
man denkt sich die beiden in den Kegel eingeschriebenen Kugeln, welche
diese Ebene tangieren, so werden die beiden Berührungspunkte die
Brennpunkte für die Curve sein, in welcher der Kegel von der Ebene
geschnitten wird; und die beiden Geraden, in denen diese Ebene von
den Ebenen der Berührungscurven der Kugeln mit dem Kegel ge-
schnitten wird, sind die diesen Brennpunkten respective entsprechenden
Directrices.“ *)

Dieser Satz wird bekanntlich bei elementaren Einführungen in
die Geometrie der Kegelschnitte oftmals zum Ausgangspunkt gewählt,
und bietet auch die zweckmässigste Grundlage für die Gewinnung
eines elementar geometrischen Beweises des Satzes, dass die ebenen
Schnitte eines allgemeinen Kegels zweiten Grades Kegelschnitte sind.
Nur wenige Sätze der räumlichen Geometrie spielen beim Unterricht
in der darstellenden Geometrie eine so wichtige Rolle wie das in
Rede stehende Theorem, denn zahlreich sind die Anwendungen, die
von demselben in der genannten Disciplin gemacht werden können.

*) Siehe Cxaszes Aperçu historique, deutsch von Sonxcxe, pag. 289.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1898. jl

2 XXXL Carl Pelz:

Zu diesen Anwendungen soll der vorliegende Artikel einen
neuen Beitrag insofern liefern, als ich mir im Nachfolgenden auf eine
Beziehung des Theorems von Quererer und Danperın zu den Haupt-
sätzen der stereographischen Projection der Kugel aufmerksam zu
machen erlaube, die zu einem instructiven Beweise der genannten
Hauptsätze führt, und in der Anlage und Entwickelung darzuthun
vermag, dass es vom didaktischen Standpunkte nicht unvortheilhaft
sein dürfte diese Hauptsätze aus dem obgenannten Theorem zu ent-
wickeln.

Für unseren Zweck hat nur der erste, auf die Brennpunkte des
Kegelschnittes Bezug habende Theil des QurreLer-DAnDeLinschen Theo-
rems ein Interesse. Aus diesem folgt nämlich unmittelbar, dass die
Brennpunkte der Schlagschattencurve K, einer Kugel auf einer belie-
bigen Ebene ZX erhalten werden, indem wir die Endpunkte g, f des
auf Z senkrecht stehenden Kugeldurchmessers, aus der Lichtquelle s,
auf X projieiren. Wenn also (siehe beiliegende Tafel) die Kugel mit
dem Mittelpunkte » die Grundrissebene in g berührt, so ist g ein
Brennpunkt für die Schlagschattencurve K,, welche die Kugel auf
der Grundrissebene, für irgend einen leuchtenden Punkt s hervor-
bringt. Der zweite Brennpunkt f, ist die Centralprojection des Gegen-
punktes f von 9, aus dem Centrum s. Da in unserer beiliegenden
Zeichnung die Gerade sm parallel zur Aufrissebene angenommen
wurde, so ist die Länge der Hauptaxe von K, in der zweiten Pro-
jeetion direct gegeben, also K, vollständig bestimmt.

Der aus s der Kugei umgeschriebene Kegel, dessen Basis auf
der Grundrissebene der Kegelschnitt K, ist, berührt die Kugel in
Punkten eines Kreises K, welcher — das beliebig gewählt wurde —
als beliebiger Kugelkreis angesehen werden kann. Projiciren wir die
Kugel aus dem Centrum f auf die Grundrissebene, so erhalten wir
bekanntlich eine stereographische Projection derselben. Wir betrachten
einen beliebigen Punkt p des Kreises K und projiciren diesen aus
den Centern s und f auf die Grundrissebene, wodurch die Punkte p,
und p, respt. erhalten werden, deren Verbindungsgerade stets durch
den Grundrissdurchstosspunkt der Geraden sf, daher durch den Brenn-
punkt f, des Kegelschnittes K, geht.

Durchläuft p den Kugelkreis K, so bewegt sich p, auf K,,
während p, einen Kegelschnitt K, beschreibt. Dieser Kegelschnitt ist
jedoch ein Kreis mit dem Mittelpunkte f..

Wir construiren, um dies darzuthun, die Tangente T” des Kegel-

Die Hauptsätze der stereographischen Projection. 3

schnittes K, im Punkte p, und zwar mit Hilfe der Brennpunkte 9/,
in bekannter Weise. Diese Tangente ist die Grundrissspur der Tan-
gentialebene T des der Kugel umgeschriebenen Rotationskegels, für
die geradlinige Erzeugende sp und T berührt daher auch die Kugel
und zwar im Punkte ». Der Kugelradius mp steht also auf der Ebene
© T senkrecht und da seine Grundrissprojection m’p’ mit gp, zusammen-
fällt, so ist, infolge eines bekannten Satzes, gp, auf T* normal ge-
richtet.

Wir erhalten daher die von p, erzeugte Curve K, auch als den
geometrischen Ort der Gegenpunkte des Brennpunktes g bezüglich
aller Tangenten des Kegelschnittes K,. Das ist aber bekanntlich ein
Kreis, der den zweiten Brennpunkt f, zum Mittelpunkt besitzt und
dessen Radius der Hauptaxe von K, gleich ist.

Weiter ist ersichtlich, dass die Strecken p,g und p,p, als Tan-
genten der Kugel, aus dem Punkte p,, gleiche Länge haben. Es ist
also auch:

PP — PP:

und infolge dessen p,p, die um T” in die Grundrissebene umgelegte
Strecke p,p.

Schneidet eine andere Kugeltangente des Punktes p die Spur
T* in g, so ist das Dreieck

p,pq mit p,259q

congruent und folglich der Winkel bei p gleich dem Winkel bei p,.

Hiemit sind die Hauptsätze der stereographischen Projection der
Kugel vollinhaltlich bewiesen, denn aus dem bisher Gesagten folgt:

I. Das stereographische Bild eines jeden Kugelkreises K ist ein
Kreis K,, dessen Mittelpunkt in der bekannten (zuerst von CRASLES
angegebenen) Weise als die Centralprojection des Scheitels jenes Kegels
erhalten wird, welcher der Kugel längs K umgeschrieben ist. Und en
passant ist hier noch zu bemerken, dass falls die Tangentialebene der
Kugel im Gegenpunkt des Projectionscentrums als Bildebene gewählt
wird, der Radius des Kreises K, der Hauptaxenlänge jenes Kegel-
schnittes K, gleich ist, welcher die Basis des oberwähnten Kegels
auf der Bildebene bildet.

II. Zwei auf der Kugel aufgezeichnete Curven schneiden sich
1*

4 XXXI. Carl Pelz: Die Hauptsátze der stereographischen Projection.

unter gleichen Winkeln wie ihre Bilder d. h. die stereographische Pro- i i
jection der Kugel À „winkeltreu“ oder conform. #) |

*) Eine sehr lichtvolle und anziehende Darstellung widmet der steroogra
phischen Projection Prof. W. Fırprer, welcher dieselbe seit einigen Jahren zum —
Ausgangspunkt seiner gediegenen Vorträge wählt, die er über darstellende Geo- —
metrie am Zůricher Polytechnicum hält. Siehe diesfalls die von E. Zimmer 1894 ©
besorgten Autographien der FrEDLER'scHEN Vorlesungen.

Verlag der kön. bôhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag. 1

XXXII.

0 vztazích mezi vzrůstem a geotropickým zakri-
vením kořenů.

Napsal Dr. Bohumil Němec v Praze.
(Práce z botanického ústavu university v Jeně.)

(Předloženo dne 28. října 1898.)

Dráždivost patří k základním význačným vlastnostem proto-
plasmy a přes to, že se jí nevyčerpává úkol fysiologie, ku kterémužto
mínění se Sacas ke konci svého vědeckého působení klonil, přece tvoří
vedle studia chemických transakcí odehrávajících se v organismu, nej-
chodů při podráždění se odehrávajících vázáno je na poznání podrobné
konstituce protoplasmy vůbec, a dokud té nepoznáme, nezbývá nám,
než spokojiti se okolnostmi rázu více vnějšího, jež nepodávajíce zpráv
o vlastních pochodech v plasmě se odehrávajících, umožňují nám aspoň
nepřímo o pochodech těch uvažovati.

Dráždivost protoplasmy nedá se srovnati s prostou, jednoduchou
akcí a reakcí fysikalně-chemickou, nýbrž všecky dosavadní naše zná-
mosti předmětu tohoto se týkající nutí ku přesvědčení, že pochod po-
dráždéní od podnětu až k výsledku sestává z celé řady vzájemně se
vybavujících a regulujících pochodů. Markantní člen tohoto „řetězu
podráždění“ leží obyčejně teprve na konci řady pochodů podnětem
vzbuzených. Ale existence oněch středních členů celého řetězu doká-
zána je již prostě faktem, že místo podráždění není vždy místem re-
„akce, čili, že účinek podráždění jeví se na místě jiném, než kde podnět
působil. To dokázal ku př. Roruerr!) pro některé zjevy heliotro-

1) Roruerr, Cohn, Beitr. z. Biol. d. Pfl. Bd. VII. 1896.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 1

o AN

+ E bí Kk o ee se

L E S ter Ver ee

9 XX X5. Bohumil Němec:

pismu, Konz”) také pro geotropismus. Velmi zajímavý je dále Czapküv”)
objev, že ve špičkách kořenů, jež podráždění vnímají, zmizí anebo
aspoň kvantitativně velice klesnou substance stříbro redukující, ačkoli
snad by se tato okolnost mohla vykládati jako sekunderní kompen-
sace změny dýchání, jak ji oproti dýchání normalních orgánů nalezl
u geotropicky podrážděných MurLER.“) V každém případu svědčí oba
nálezy pro existenci zvláštních pochodů, ležících při geotropismu mezi
podnětem a reakcí — geotropickým zakfivenim. To potvrzuji také moje
pokusy, jejichž výsledky níže budou uvedeny a které se týkají vztahů
mezi intensitou vzrůstu a intensitou geotropického zakřivení za růz-
ných vnějších podmínek.

Od doby HormErsrRovy, který měl za to, že vlastní svou tíží
kořen se křiví ve směr tíže, mnoho názorů se vystřídalo o mecha-
nismu geotropického křivení. Sacas”?) ukázal nesprävnost HorFmErsTE-
ROVA názoru a dokázal, že geotropické zakřivení vzniká podrážděním,
jako heliotropismus ete. De Vrırs na základě pokusu, v němž odstra-
něním napjetí buněk vznikajícího silou turgoru zakřivený orgán se
narovnal, přišel k názoru, že geotropické podráždění vzniká stoupnu-
tím turgoru na straně convexní a poněvadž turgor dle Sacus-de Vrır-
sovy theorie považován byl za podmínku i příčinu vzrůstu buněk ob-
daných blanou buněčnou, byla na snadě domněnka, že stoupnutí tur-
soru na straně později convexní zavádí zde také intensivnější vzrůst.
Toto stoupnuti turgoru ukázalo se býti mylným předpokladem. Zaji-
mavym je WoRrmaxNův názor 0 příčině zakřivení podrážděním vzni-
kajícího. WoRrTmaxN“) má za to, že v podrážděném orgánu protoplasma
se stěhuje z jedné strany na druhou, zde pak následkem tohoto pří-
livu protoplasmy a plastických látek zvyšuje se intensita tloustnutí
membran buněčných. Tou jednostranně zvýšenou po případě sníženou
intensitou vzrůstu dána je podmínka zakřivení, ježto se tím vzbuzuje
relativní rozdíl elasticity membran. Faktum je, že se dosud nepoda-
řilo toto stěhování se protoplasmy dokázati. Ale WoRrmaxNova my-

2) Kour, Mechanik der Reizkrümmungen, Marburg 1894.

3) Czapex: Über einen Befund an geotr. gereizten Wurzeln. Ber. d. d. bot.
Ges. Bd. XV.

4) Mürter N. J. C.: Untersuchungen über Athmung und Energie in der
Pflanze. Fünfstücks Beitr. z. wis. Bot. Bd. II.

5) Sacus. J.: Über das Wachsthum der Haupt- und Nebenwurzeln. Arbeiten
des botanischen Instituts in Wůrzburg. Bd. I. 1874. Důležité zprávy podal též
Frank ve svých Beiträge zur Pflanzenphysiologie 1868.

6) Řada pojednání v Bot. Ztg. zvláště v r. 1887 a 1888.

O vztazích mezi vzrůstem a geotropickym zakřivením kořenů. 3

šlénka o jednostranném zvýšení resp. snížení intensity vzrůstu jako
příčině zakřivení rozhodně je správná. Zdá se, že změny turgoru po-
lárně orientované vůbec nemají primerního významu při geotropickém
zakřivení, spojeném s nestejnostranným vzrůstem, ježto po pracích
SCHWENDENERA à KzRaBBE a PrerrERovýcH ’) duchaplných vykladech
Sacas-de Vrigsova theorie o významu turgoru pro vzrůst pozbyla plat-
nosti. PFEFFER sám (I. c.) přidává se k názoru, že jednostranný vzrůst
je hlavní agens při geotropickém zakřivení. Noru®) hledal fysikalní
podmínky zakřivení v okolnosti, že na pozdější convexní straně v or-
gánu stanou se blány buněčné tažnějšími a méně elastickými. Násled-
kem toho turgor na této straně buňky více napíná. Ona změna v taž-
nosti blan způsobena je zvláštním chemickým vlivem protoplasmy
(resp. její kožní vrstvicky) na membrany. Pokusy, na jichž základě
Nozx svoji theorii vystavil, prohlašuje Prerrer za nedosti přesvědču-
jící (1. e.), KouL“) přímo za neexaktni. KoHL sám (1. c.) má za to,
že při podrážděném orgánu na straně čoncavní turgor stoupne a poně-
vadž buňky v příčném směru více deformovány jsou turgorem než ve
směru podélném, nastane rozšíření buněk ve směru příčném a zkrá-
cení v podélném, strana tato se zkrátí a celý orgán zakřiví. Strana
konvexní je tu passivně napinäna. Konzův výklad o mechanismu za-
křivení zavádí jako primerní zjev napjetí pletiv jednostranně induko-
vané, vzrůst pak jako zjev druhotný, následný. Ježto však vzrůst
tahem není v tom směru indukovän, jak Konu za to má, měli bychom
příčinu zavésti nové, od změny turgoru odlišné pochody, jež zavádějí
vzrůst jednostranný. Výklad o zakřivení podrážděním vzniklém by se
tím jen komplikoval.

Jak z dosavadního vylíčení patrno, točí se všecky theorie, vy-
kládající příčiny geotropického zakřivení kol otázky, zda jednostranně
pozměněný vzrůst je prostě primerní čili nic. A není-li, jaké jsou
pochody modifikací vzrůstu předcházející. |

Moje pokusy ukazují, Ze vzrůst je teprve poslední člen v řadě
pochodů geotropickým podrážděním vzniklých, že však mu předchá-
zejí specificky od vzrůstu se líšící pochody. Tyto pochody jinak jsou
alterovány vnějšími okolnostmi, než vrůst normalní, poněvadž však
jednostranně modifikovaný vzrůst vyvolán je pochody jemu v řadě po-

7) Prerrer, W.: Druck und Arbeitsleistung durch wachsende Pflanzen. Abh.
d. sächs. Ges. d. Wiss. Bd. XX. 1893.
8) Norz, F.: Beitrag zur Kenntniss der physikal. Vorgänge, welche den
Reizkrümmungen zu Grunde liegen. Arb. d. bot. Inst. Würzburg Bd. III. 1888.
3) Kouz, F. G.: Die Mechanik der Reizkrümmungen. Marburg, 1894.
1*

4 XXXII. Bohumil Němec:

dráždění předcházejícími, je intensita jeho intensitou těchto částečně
podmíněna. Intensita skutečného vzrůstu zakřivení fixujícího je vzhle-
dem ku vnějším podmínkám výslednicí intensity pochodů v řetězu po-
dráždění předcházejících a intensity normalního vzrůstu. Leží-li opti-
mum pochodů zmíněných pod optimem vzrůstu, bude optimum zakři-
vení vzrůstem fixovaného ležeti mezi oběma optimy.

Následkem toho křivky intensity vzrůstu i zakřivení vzniklého
podrážděním (v mých pokusech geotropickÿm) nejsou konformními.
Zmíněné pochody leží tedy před posledním výsledkem podráždění,
modifikovaným vzrůstem, zda hned na počátku celého řetězu či blíže
konci, těžko rozhodnouti. Je možno, že podle kvality vnějších okol-
ností affikovány jsou různé členy celého řetězu.

Články první podmiňují sensibilitu plasmy, poslední mají hlavně
vliv na mechanismus effektu podráždění. Které z nich při daných
okolnostech třeba zvláště bráti v úvahu, vysvitne z pozdějších vý-
kladů.

1. Vliv teploty na vzrůst a geotropické zakřivení.

Geotropická zakřivení (vyjímaje geotropické pohyby variacni)
souvisí vždy aspoň v posledních výsledcích se vzrůstem podrážděného
orgánu. I jest se stanoviska otázek v úvodu zmíněných zajímavo stu-
dovati, zda intensita zakřivení vůbec souhlasí s intensitou vzrůstu,
zvláště pak intensita zakřivení již upevněného vzrůstem. Jet známo,
že plasmolysujeme-li nějakým podrážděním zakřivený orgán, čímž od-
straní se napjetí buněk turgorem vznikající, zakřivení značně se
zmenší, po případě zmizí. To, které zbude přičítati třeba vzrůstu,
který část zakřivení fixoval.

V mých pokusech se ukázalo, že optimum celkového zakřivení
geotropického leží as o 1:5°—2° níže, než optimum vzrůstu. A opti-
mum zakřivení vzrůstem fixovaného také téměř spadá v jedno s opti-
mem celkového zakřivení — ležíc jen as o 05" výše. Poslední článek
řetězu podráždění je zde vzrůst, modifikovaný téměř ve stejné míře
vnějšími podmínkami tepelnými jako celkové zakřivení. Nelze však
zakřivení geotropické označiti jako jednoduché lokální přesunutí inten-
sity vzrůstu, poněvadž tomuto přesunutí předchází vždy pochod jiný,
podmiňující důležitou okolnost, že optimum celkového zakřivení liší
se od optima normalního vzrůstu, a také, ač méně, od optima
vzrůstu fixujícího zakřivení.

O vztazích mezi vzrůstem a geotropickym zakřivením kořenů.

Výklad těchto zjevů není možno jinak podati, nežli s předpo-
kladem, že podrážděním mění se fysikalní vlastnosti blan buněčných
na aktivní straně convexni a sice v tom směru, že se stávají tyto
tažnějšími, tato změna v ductilité že však souvisí se vzrůstem blan.
Až do jistého stupně k optimu celkového zakřivení rozdíl mezi zakři-
vením kořenu turgescentního a plasmolysovaného je daleko až o 100°/,
větší, než nad tímto optimem, které leží pod optimem normalního
vzrůstu. Že se zde vskutku jedná o vliv podrážděné plasmy na duktilitu
blan buněčných je zřejmo z toho, že osmotická enereie se nezměnila.
Kdyby podrážděním zvýšena byla na straně konvexní plasticita blan,
čímž ovšem snížena by byla jich elasticita, nemohl by býti rozdíl
mezi zakřivením kořenu turgescentního a plasmolysovaného až do op-
tima celkového zakřivení větší, než nad oním optimem, ba musel by
se objeviti po případě opak toho.

Otázka, zdali je ductilita blan convexní strany zvýšena abso-
lutně či relativně, nedá se tak snadno, jak také Prerrer přiznává,
rozřešiti. Velice by to zjednodušilo celý náš názor na mechaniku za-
křivení, kdyby se tu jednalo o relativní zvýšení ductility blan strany
convexní ve smyslu Wonrmaxvově. K tomu ani nebylo by třeba před-
pokládati stěhování se protoplasmy Se Strany convexni na concavni,
dostatilé by předpoklad intensivnějšího tloustnutí blan strany con-
cavní následkem zvýšeného přibírání plastických látek do buněk této
strany. Ostatně je vůbec otázka, zda větší innožství plasmy v buňce
podmiňuje také větší produkci blány buněčné. Tloustnutí blan ku př.
je často podmíněno vnějším podrážděním, které zcela jistě nevyvolává
proudění plasmy do buněk, jejichž stěny tloustnou.

Zdá se, že kdyby Worrmannova theorie byla správnou, že totiž
jen differencovaným vzrůstem způsobeno je zakřivení, optimum tohoto
v jedno by mělo spadnouti S optimem vzrůstu normalního. Tomu
de facto tak není. Tím ovšem Worrmannova theorie se nevyvraci,
ježto differenciace vzrůstu podle ní podmíněna je přílivem plasmy na
jednu stranu orgánu a právě pro tento pochod proudění plasmy, totiž
pro okolnosti intensitu proudění určující, optimum ležeti může níže,
než pro pochod normalního vzrůstu.

Ovšem již bylo poukázáno, že Wonrmaxxovy výklady o stěho-
vání se protoplasmy nejsou dokázány, ba že jsou nedokazatelny.

Studie o rozdělení plasmy v orgánu podrážděném geotropicky
nebo heliotropicky přivedly mne ku přesvědčení, Ze na straně kon-
kavní je vskutku zdánlivě více plasmy v buňkách, vlastně delší řada
buněk plasmou vyplněných, nežli na straně convexní, ale to faktum

6 XXXIE Bohumil Němec:

nedokazuje stěhování se plasmy. Mohlat na concavní straně plasma
loco povstati, podmíněna změnou cesty plastických látek. Z organo-
genese taková změna přílivu plastických látek dosti je známa. Třeba
tu však vzpomenouti, že mimo KRavsovy"") zprávy není kvantitativ-
ních chemických údajů o rozdělení plasmy a vody v orgánu. Vše —
i ve WonrmaxxovýcH studiích -- zakládá se na optických dojmech
praeparatü; Komrovy (I. c.) námitky padají sice mým nálezem, Ze na
concavní straně je absolutně delší řada (ovšem krátkých) buněk plas-
mou úplně vyplněných (charakteru tedy embryonalního) než na straně
convexní. Přesvědčil jsem se však, že výklad těchto zjevů může býti
úplně jiný, než jak jej podal Wortuanx. Je-li totiž strana konvexní
aktivní — jsem přesvědčen, Ze Konrüv názor o aktivnosti concavní
strany rozhodně je nesprávný — pak musí tato strana přemáhati od-
por kladený jí passivní stranou concavní. Při tom pak dostavují se
změny vzbuzené při každém překonávání mechanického odporu, jak
je z vnějšího stanoviska popsal Prerrer (I. e.). "Tyto změny cytolo-
gicky jeví se v tom, že plasma buněk rostoucí partie až blízko k ve-
setačnímu vrcholu se zvakuolisuje, následkem čehož se zdá, že buňka
obsahuje plasmy méně. Věc však je ta, že v normální embryonalní
buňce plasma je diffusné rozšířená, ale vodou zduřelá, v buňce mecha-
nickým odporem podrážděné voda nalézá se v differencovaných vakuo-
lách, plasma sama objemově se jaksi zmenšila. S tím spojena je bez-
pochyby také okolnost, Ze na strau& concavní u křivících se kořenů
nalézáme daleko více karyokines, než na straně convexní. Však o tom
podrobněji promluvim na jiném místě.

Kdyby se jednalo o klesuutí elastické síly kontrakční — či
stoupnutí tažnosti — membran ve smyslu Norrově, museli bychom

přijmouti právě pro pochod tuto změnu působící jiné optimum, než
jaké jsme nalezli pro vzrůst. Odvolävati se na proměnu turgoru,
vzniklou proměnou temperatury i v normalně rostoucím kořenu není
tu možno, poněvadž proměny ty vznikajíce jak již řečeno, na všech ra-
diich stejnoměrně, nemohou vyvolávati ani co do intensity pozměňo-
vati jednostrané změny.

Ostatně jsou tyto proměny, jak z níže vylíčeného pokusu patrno,
velmi nepatrné a samy o sobě vůbec by nestačily k vyvolávání roz-
dílů, obnášejících až 100°/,, s jakými se setkáváme při srovnávání
turgescentních a plasmolysovaných kořenů při různých temperaturách

10) Kraus, G.: Über die Wasservertheilung in der Pflanze. Abh. d. naturf.
Ges. Halle, Bd. 15.

m |

O vztazích mezi vzrůstem a geotropickym zakřivením kořenů.

geotropicky drážděných. Přes to je nápadno, že optimum i těchto
poměrů, effektu tuigoru se dotýkajících, leží níže, než optimum vzrů-
stu, a je z řečeného vidno, že při geotropickém podráždění právé ony
poměry do popředí vstupují.

Podotknouti tu třeba, že se zle jedná jen o effekt turgoru
a tento je závislý na dvou faktorech: Předně na osmotické energii
v buňce samé a za druhé na elasticitě, vlastně ductilité membran
(při plné turgescenci buněk). Ze vzájemného působení obou těch fak-
torů vyplývá velikost efektu, jenž se udává poměrem mezi objemem
buňky turgescentní a plasmolysované. Pro osmotickou energii samu
nalezl ku př. CoperLanp, '') že její nejmenší hodnota leží při 18° - 20°,
tedy hluboko pod optimem vzrůstu a že se zvyšuje jak při stoupání
tak při klesání temperatury. Toto stoupání se stoupající temperaturou
však nemá vlivu na effekt turgoru, naopak zdá se podle mých po-
kusů, Ze effekt tento již od 23:5" klesá, ač ovšem docela nepatrně.
Ostatně stoupá energie osmotická i přes optimum vzrůstu, nemůže
tedy tento pochod býti příčinou položení optima geotropického za-
křivení.

Další moje pokusy týkají se otázky, jak působí změna tempe-
ratury na intensitu geotropického zakřivení. Jsou zde platna tatáž
pravidla, jaká stanovil Penersex ) pro vliv změny temperatury na
normalně rostoucí kořen? Podle Prversena odpovídají přírůstky během
změn teploty docela přesně postupu přírůstků v jednotlivých tempera-
turách, jež graficky znázorněny dávají křivku stoupající s abscissou
a obracející convexní stranu ose absciss (až do optima, potom opačně.)
Deduktivně souzeno, měl by býti přírůstek při proměnlivé tempera-
tuře větší, než při konstantní temperatuře střední. © PEDERSENOVY po-
kusy tomu vskutku z velké míry přisvědčují. Mých pokusů nebylo
tolik, abych mohl proti Penersexovr vystoupiti. Přidávám se prozatím
k jeho nálezům, ponechávaje si některá speciellní šetření na dobu
pozdější.

Je otázka, zda poměrům vzrůstu odpovídají poměry intensity
geotropického zakřivení. Pokud se jedná o změnu temperatury vůbec,
je zajímavo, že intensita zakřivení mění se podle toho, zdali se změna
temperatury dála ve směru positivním či negativním. Při tom je
jednostejno, zdali obě temperatury ležely pod optimem vzrůstu, či jedna

11) CorELaNp, E. B.: Über den Einfluss von Licht und Temperatur auf den
Turgor. Inaug. Diss. Halle, 1896.

12) PrpERsEN, R.: Haben Temperaturschwankungen als solche einen ungün-
stieen Einfluss auf das Wachsthum ? Arb. d. bot. Inst. Würzburg. Bd. I. 1874.

8 XXXEI. Bohumil Němec:

z nich něco nad ním. Leží-li obě temperatury pod optimem vzrůstu
i geotropického zakřivení, změna positivní i negativní značně zvyšuje
elasticitu membran; při positivní změně temperatury je to pochopi-
telno z působení temperatury constantní. Při změně negativní (snížení
teploty) musíme míti za to, že vrchní, blízko optima ležící tempera-
turou indukována byla značná intensita křivení, která způsobila effekt
větší, než při zvýšení temperatury, kdy působení vyšší temperatury
nemělo času přivésti se k uplatnění. Ale vzhledem k tomu, že při
snížení temperatury dostavil se effekt větší, než při stejnodobém
trvání vrchní, blízko optima, ale dosud pod ním ležící temperatury,
třeba míti za to, že snížení v tomto způsobu samo působí jako po-
dráždění, zvyšující intensitu zakřivení. Přes to, že při konstantní
vrehnf temperatuře poměry jsou vzrůstu 1 zakřivení příhodnější, než
při negativní změně od téže temperatury k nižší, zakřivení (i ono
vzrůstem fixované, i poměr síly turgoru k elasticité membran) jest
menší. Změna temperatury sama o sobě tu musí vyvolávati podrá-
ždění, jež při zvýšení temperatury vzrůst zakřivení fixující zadržuje,
při snížení urychluje. Aktivita pochodů, o něž se tu jedná, očividně
leží mezi pochody působícími zvyšování ductility membran a mezi
vzrůstem s touto modifikací membran spojeným.

Leäi-li vrchní temperatura nad optimem vzrůstu, je pro zakři-
vení také změna positivní příhodnější, než změna negativní. Rozdíly
poměrně jsou tytéž, jako při variaci temperatur, jež obě leží pod
optimem. Ale temperaturní podráždění negativní není zde tak veliké,
aby docílilo výsledku většího, než dociluje dráždění při konstantní
temperatuře vrchní. Přes to se touto změnou elasticita membran zvy-
šuje. Důležito je, že zde změna positivní, nad optimum jdoucí, elasti-
citu membran snižuje.

Při diskutovaných právě pokusech se změnou temperatury vzhle-
dem k intensité efiektu geotropického podráždění byl jsem nucen
utéci se k pojmu o podráždění změnou temperatury (negativní) způ-
sobeném. Ač tím není konkretně mnoho dosaženo, nenalézám se v od-
poru s dosavadními, zvláště novějšími pracemi o kvalitách podráždění.
Mohu se ku příkladu dovolävati Josra ) o pohybech (variačních)
a Hôrmanxa, ) který pro Nitellu (N. syncarpa) udává, že snížení
temperatury působí jako podráždění zastavující proudění plasmy —

15) Jost, L.: Beiträge zur Kenntniss der nyktitropischen Bewegungen.
Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. XXXI.

4) Hörmann, G.: Studien über die Protoplasmaströmung bei den Chara-
ceen. Jena 1898.

O vztazich mezi vzrüstem a geotropickym zakrivenim korenü. 9

ovšem jen transitoricky. Zde dá se konkretné effekt podráždění tem-
peraturního sledovati, v našem případu komplikací s celým řetězem
jiných pochodů jeví se ovšem negativní změnou temperatury vyvolané
podráždění v jiném směru. Zajimavo, že zvýšení temperatury jako
podráždéní u Characeí nepůsobí, což také souhlasí s mými pokusy.

Navážu zde poznámky o některých resultátech, týkajících se
vlivů změny temperatury na intensitu vzrůstu vůbec. Leží-li obě tem-
peratury pod optimem vzrůstu, jeví positivní změna teploty přízni-
vější účinek na vzrůst, než změna negativní (proti účinku stejnomér-
ných změn na velikost geotropického zakřivení). Opak toho jeví se
při změně, kdy vrchní temperatura leží nad optimem vzrůstu. Spe-
ciellní diskusse vede ku přesvědčení, že zde spíše se jedná 0 pře-
trvávání indukovaného vlivu určité temperatury, než o temperaturní
podráždění.

Pokusy.

Materialem byl mi hrách a sice klíční rostliny velkosemenné
žluté odrůdy. Pěstování klíčních rostlin dálo se za kautel stanove-
ných (I. ©.) Sacasem à PEDERSENEM způsobem, jehož DErmER užíval
(Vergl. Keimungsphysiologie). Ke každému jednotlivému pokusu bráno
nejméně 15 stejně těžkých a stejně vyvinutých klíčních rostlin. Přes
to při sledování intensity vzrůstu i zakřivení geotropického objevují
se individuellní variace, tyto však odpovídají Ganroxským dvojramen-
ným symmetrickým křivkám — i možno, ba nutno bráti pro dedukce
z pokusů mathematické průměry. V udaných seriích pokusů každé
číslo znamená střední hodnotu nejméně z 15 měřených individuí. Spo-
léhám se na svoje pokusy, ježto užito všech možných kautel, aby
bylo možno dosáhnouti spolehlivých výsledků a měřeno několik tisíc
individuí (5 kg. semen).

Ježto jsem poznal, jak důležitá je fase vývojová pro určitý fysio-
logický fenomén, užito vždy individuí téhož vývojového stadia. Délka
na kořenu markována SacHsovým způsobem. Zahnuté kořeny kresleny
pomocí Zeıss-ova nového zrcadlového kreslícího apparátu, pak vedena
střední neutralní čára a k té narýsována k vegetačnímu vrcholu tan-
genta a prodloužena přímá část (horizontalní) neutralní linie, načež
průhledným slídovým úhloměrem změřena odchylka obou přímek.

Kořeny i při sledování intensity vzrůstu i zakřivení geotropi-
ckého dávány do vlhkého vzduchu. Jako thermoregulatoru užíval jsem
znamenitého přístroje, jejž pro prof Dermera konstruoval prof. ABBÉ.

XXXII Bohumil Němec:

Kolísání teploty obnášelo během 24 hodin nejvýše 0:39. Při měření
turgescence dány kořeny na 10 minut do vody téže teploty, v jaké
rostly nebo se křivily, plasmolysa způsobena parami chloroformu,
v nichž potrvaly kořeny 30 minut. Celkem kresleno a měřeno několik
tisíc kořenů.

Ze mnoha provedených serií pokusných uvádím tu jen ty, jež
od sebe se liší buď methodou, nebo vnějšími okolnostmi, nebo různou
fasí měřených kořenů.

Optimum tepelné vzrůstu padá, jak to skoro stejně SacHs uvádí,
na 26°5°. Kořeny 2 cm. dlouhé jevily za 17 hodin přírůstky (p) ro-
stoucí partie v teplotě £:

t — 225" p— 9 mm
235" 10518
245? 12200
29.9, ia: 30%
26:53 2
2000 12 X
2800 Mana

Ve všech seriích, týkajících se intensity zakřivení v různých
temperaturách padlo optimum zakřivení níže, než optimum vzrůstu.

Serie A. Vzduch, v němž kořeny dány do horizontalní polohy,
nebyl úplně nasycen vndními parami. Kořeny dlouhé 2 em. dávány
přímo z temperatury, v níž rostly, (18:5"—19") do thermostatu, kdež
setrvaly v horizontalní poloze 4 hodiny.

Serie B Vzduch nasycen úplně vodními parami. Kořeny dávány
přímo z temperatury 20—23° do thermostatu na 2 hod. 10 min.
t — temperatura v thermostatu, 37 znamená úhel zakřivení.

A B

t — 23590 941022 122%
245 100 119
25:9 103 123
265 107 124
21:3 116 127
28:2 121 128
290 132 150

er
w

O vztazích mezi vzrůstem a geotropickÿm zakřivením kořenů 11

Optimum zakřivení leží v obou seriích při 245" C.

Serie C. Kořeny 1 cm. dlouhé dány nejprve na ‘/, hodiny do
thermostatu nařízeného na určitou temperaturu, tam teprve obráceny
do polohy horizontalní; po L hod. 30 min. vyndäny, kresleny a plasmo-
lysovány 7°}, vodním roztokem dusičňanu draselnatého, načež opět
kresleny. N = úhel zakřivení měřený přímo na kořenu, vzatém z ther-

mostatu, P = úhel měřený na kořenu plasmolysovaném

N E
t — 245 C SRO JS
205 89 126
26 Sal 112
205 94 116
275 106 118
285 10% 120
295 114 130
90:5 120 135

V těchto pokusech význačno je, že spadá optimum zakřivení
normálně turgescentního kořenu opět pod optimum vzrůstu, ale opti-
mum zakřivení vzrůstem fixovaného leží mezi optimem celkového za-
křivení a optimem vzrůstu. Očividně třeba tu počítati s modifikací
vzrůstu podmíněnou změnou elasticity membran. O tom svědčí též
serie následující.

Serie D. Kořeny 1'/, em. dlouhé, pečlivě vybrané, v počtu nej-
méně 10, dány na "/, hod. do thermostatu, pak tam obráceny do
horizontalní polohy. Po 1 hod. 30 min. vyndány a nakresleny,
dány na 10 min. do vody téže temperatury, jakou má thermostat
a opět kresleny. To dálo se, aby vyloučena byla modifikace turgoru,
vyvolaná změnou temperatury přijímané vody (KRaBBE v. PRrvas.
Jahrb. 1896.) Kořeny úplně turgescentni kresleny opěs a plasmoly-
sovány parami chloroformovými a opět kresleny. Plasmolysa chloro-
formem dává resultáty velmi spolehlivé, kořen se pranic nedeformuje,
jak se to dle zpráv Askenasy ho stává při užití horké vody nebo hor-
kých par vodních. N = zakřivení kořenů, vzatých přímo z vodních
par. T = zakřivení kořenů úplně turgescentních, P = zakřivení kořenů
plasmolysovaných parami chloroformovými.

IH,
REN |

XXKXIf. Bohu Némec :

N T P

PD OVA ©, 30193 92 118
25 93 88 114
255 106 97 113
26 107 100 116
26°5 109 104 119
DR 116 115 126
26 1427 125 il
29:5 130

Optimum zakřivení normalních kořenů leží mezi 245 a 25”.
Optimum zakřivení fixovaného vzrůstem při 255. Přes to, že se
osmotickä energie bunék během změn temperatury valně nemění, ef-
fekt turgoru pod optimem celkového zakřivení nápadně je větší, než
nad tímto optimem. To tedy nutno přičísti změně elastického odporu
membran buněčných (ve smyslu Norrově?) a sice klesnutí tohoto od-
poru — ať relativně či absolutně — na straně convexní. Z pokusů,
týkajících se účinků změny temperatury na intensitu zakřivení, uvá-
dím jen dvě řady. V první obě temperatury ležely pod optimem vzrů-
stu i zakřivení, ve druhé nad optimem. Podobně jako křivka, udáva-
jící přírůstky za tutéž dobu v různých temperaturách obrací se stou-
pající temperaturou konvexitu svou ose absciss, má se to i při křivce,
udávající intensitu zakřivení geotropického. I mělo by býti dle toho
zakřivení při proměně temperatury během dráždění větší, než při kon-
stantní temperatuře střední. Poměry však jsou mnohem kompiikovanější.

Řada A. Obě temperatury pod optimem vzrůstu i zakřivení.
Doba dráždění celkem 2 hodiny.

Nižší temp. 175°, vyšší 23'5'.

Kořeny 1'/, em. ponechány v horiz. poloze:

PAROI

2. ze 175 přímo na 2 hod. v 23:5°,

3. 1 hod. ve vert. poloze v 235 a pak dány na 2 hod. do
horiz. polohy v 23°5°,

4. 1 hod. v horiz. poloze v 1752, 1 hod. v 23:5°,

Hey hoziza poloze hodavz 235. Irhod.v UD

N ab Je
1. 37 144 138 155
2. 123 114 129
3: 106 105 124
4. 120 105 132
2). 98 95 123

O vztazích mezi vzrůstem a geotropickym zakřivením kořenů. 13

Řada B. Vrchní temperatura (275) nad optimem vzrůstu, spodní
(175) pod optimem vzrůstu.

1. 2 hodiny v horiz. poloze v 115“ C.
2. přímo ze 175“ na 2 hod. do hor. pol. v 275“
3. z vertik. pol. v 275° na 2 hod. do horiz. v 27:5°.
Zmhods.v.horiz: pol. vw 175%. 1 v 2750.
Hod v horiz..v 21:59. 1:w175°.
N il P
la X 140° 135 151
2% 127 118 139
3 95 88 108
4. 127 118 131
D: 101 95 118

Pomíjeje své pokusy o vlivu změny temperatury na vzrůst ko-
řenů, uvedu jen ještě pokusy effektu turguru při různých tempera-
turách se týkající.

Na kořeny 1'/, cm. dlouhé, rostlé v určité teplotě, o níž se při
pokusu jednalo, odměřena od vegetačního vrcholu vzdálenost 1 cm.
Pak dány kořeny do vody téže teploty, v jaké rostly a po 10 minu-
tách opět změřeny. Konečně plasmolysovány chloroformovymi parami
a měřeny. Z těchto měření vysvitne relace mezi tažností membran
a silou turgoru. Ale právě tato relace přichází při geotropickém za-
křivení v různých temperaturäch k platnosti.

N at JE
E — 23:5° 0 10 10:5 92.
245 10 10:5 9:25
255 10 10:5 9-3
26:5 10 10:5 9-42
275 10 10:6 9-55

Jakkoliv effekt turgoru podle uvedených čísel se stoupající tem-
peraturou poněkud klesá, přece je klesání to tak nepatrné, že nemožno
jím vysvétliti difference effektu turgoru, jaké se jeví při kořenech kři-
vících se geotropicky v různých temperaturách.

14 XXXII. Bohumil Němec:

2. Velká perioda vzrůstu a její vztah ku geotr.
zakřivení.

Bylo ukázáno, že intensita geotropického zakřivení liší se speci-
ficky od intensity vzrůstu vzhledem ke vlivu temperatury na oba pro-
cessy. Temperaturou mění se intensita vzrůstu, tolikéž i během velké
periody. Ovšem změny intensity vzrůstu během velké periody působí
vnitřní, nám neznámé příčiny a z konformity změny této a změny
vlivem různé temperatury vyvolané není možno souditi na konformitu
vztahů změn těch k intensité geotropického zakřivení. Již a priori
lze souditi, že nebude přímého vztahu mezi okolnostmi modifikujícími
intensitu geotropického zakřivení za různých temperatur a v různých
fasích velké periody. To se pokusy vskutku dokázalo.

Intensita geotropického zakřivení má během velké periody své
optimum daleko dříve, než normalní vzrůst, při tom však žádného
vlivu nelze připisovati změně effektu turgoru, ježto tento docela ne-
patrně a se změnou intensity zakřivení protisměrně se mění. Během
velké periody affikovány tedy jsou jiné pochody, než změna elasti-
ckého odporu membran, jež jak bylo ukázáno, značný vliv zdá se
míti na vzrůst. Pochody ty, ježto turgor se nemění harmonicky se
změnou zakřivení, musí ležeti před pochody effekt turgoru modifiku-
jícími; můžeme říci podle výkladů v úvodu podaných, že sensibilita
plasmy se změnila, ovšem pak docela nesouměrně se změnou inten-
sity vzrůstu.

Tyto výklady platí jen potud, pokud prostředky mechanismu za-
křivení k disposici stojící se během velké periody konformně se změ-
nou intensity zakřivení nezměnily. Ale předně poměry turgoru i ela-
sticity membran během velké periody mění se proti směru intensity
zakřivení. Dále ani ta okolnost, že kořeny stávají se během velké
periody poněkud tenšími, nepadá na váhu, ježto se změna děje stejno-
měrně na všech radiích kořenu, i nemůže jí býti dotčena změna
jednostranně vystupující.

Nesmíme však zapomínati další možnosti, dle níž příčinou kle-
sání intensity zakřivení je stoupání intensity vzrůstu. Resonujme
takto: K dostavení se účinků podráždění je potřebí určité doby trvání
podnětu. Tento nutný čas, indukující pochody podráždění v různých
fasích velké periody může býti týž, nebo měnlivý. Je-li stále týž,
pak skutečný požitek času, daný kořenu v horizontalní poloze, bude
tím menší, čím rychleji kořen roste, čímž totiž zadní partie přichá-

O vztazích mezi vzrůstem a geotropickym zakrivenim kořenů. 1

zejí do stavu dospělosti, v němž nejsou schopny zakřivení. Ale u ko-
řenů přijímá podráždění (je sensibilní) jen špička kořenu na vlastním
křivení se neúčastnící, podráždění křivících se partií je indirektní.
Toto dráždění trvá, dokud špička se nenalézá v poloze vertikalní.
Má-li tedy špička k disposici rychlejší mechanismus, zmenšuje se
stejnoměrně její dráždění, ježto velikost dráždění, jak Sacus'*) jasně
vyslovil a dokázal, závisí na velikosti úhlu, jejž špička kořenu svírá
s vertikálou a tento úhel při rychlém křivení stále se zmenšuje. Tím
uvolňuje se také intensita kriveni. Při kořenech pozvolna rostoucích
intensita křivení se během doby dráždění zvyšuje. Je-li velikost úhlové
odchylky špičky kořenu od vertikály jednoduše přímo úměrna velikosti
dráždění geotropického není během velké periody příčiny k disformitě
mezi intensitami vzrůstu a zakřivení. Ve skutečnosti je tomu tak,
i není možno nesouměrnost křivky, znázorňující intensity zakřivení
a vzrůstu v různých fasích velké periody jinak vysvětliti, než změnou
sensibility plasmy. Ostatně, kdyby zrychlováním vzrůstu klesalo za-
křivení, muselo by za optimem vzrůstu objeviti se stoupnuti zakfi-
vení, což se nejeví. Intensita zakřivení klesá dále, ač pozvolněji, než
intensita vzrůstu.

Tento nález i z biologického stanoviska je zajímavý. Vyrazí-li ze
semena na zem v náhodném směru padlého kořen, je žáloucno, aby pokud
možno nejdříve vnikl do půdy, čímž se mu zajišťuje voda i mineralní
potrava. I jde o to, aby právě mladý kořen vyzbrojen byl značnou
geotropickou dráždivostí. Nesoumérnost mezi vzrůstem a dráždivostí
uplatňuje se zde také v přizpůsobení se existenčním a spolu vývojo-
vým podmínkám.

Pokusy.

Ke zjištění fase, v níž leží optimum vzrůstu během celkového vývoje
kořenu měřen přírůstek kořenů různého stáří a tedy i délky za tutéž
dobu, při temperature skoro konstantní (17:5°—18° C). Kořeny rostly
ve vzduchu parami vodními naplněném a po změření plasmolysoväny
chloroformem a opět změřeny. V následující tabulce udány přírůstky
kořenů různé délky po 6 hodinách, ovšem s eliminací zkrácení zad-
ních partií. Čísla udávají střední hodnoty nejméně z 10 měřených
individuí (Pisum sativum)

15) Sacus, J.: Über das Wachsthum der Haupt- und Nebenwurzeln. Arb.
d. bot. Inst. Würzburg. Bd. I.

Délka korenü

10 mm

20
25
30
40
50
60

XXXHI. Bohumil Němec:

2:6 mm

37
28
39
3'8
37
9'1

Přírůstky

28
29
28
21
20

Optimum vzrůstu leží při kořenech dlouhých as 3 cm
od kořenů 2 cm. dlouhých během dalších fasí effekt turgoru zů-

stává týž.

. Počínaje

Intensita zakřivení měřena tak, že kořeny různých délek dávány
při téže skoro konstantní temperature (18‘5°—19° C) do horizontalní
polohy na tutéž určitou dobu, pak kresleny, dány na 10 min. do vody,
opět kresleny a konečně chloroformem plasmolysovány. Doba pokusu:
2 hodiny 45 min.

Délka kořenů
1 mm

10
Jí
25
30
40
50

Zakrivení vo

a
125
104
131
138
146
152
152

N
128
108
137
144
152
158
159

P
138
124
148
156
163
kli
170

Optimum zakřivení leží při kořenech deset milimetrů dlouhých.
Celkový průběh křivky intensity zakřivení úplně se liší od křivky
vzrůstu během velké periody.

Z celé řady pokusů, shodných ve výsledcích s uvedeným poku-
sem, při němž materialem byl hrach, uvádím pokus konaný se semeny
bobu, Vicia faba. Přírůstek měřen za 8 hodin při teplotě 171°—17:5°.

Lith Farský, Prag.

Sitzber d künigl bůh Gesellsch. d.Wissenschaft. Mathemat. naturwiss Classe 1898.

Av nn PS mu u

O vztazích mezi vzrůstem a geotropickým zakřivením kořenů. 17

Délka kořenů Přírůstek po 8 ho-
na počátku dinách
D mm 4 mm
0, aby
An. 3) A
DONNE 7 N
D ONE SU
33 9 5
40 ; In
45, 195 ,
AT, 10 à
HO: ©, Ion,
atd.

Optimum vzrůstu leží tedy při kořenech dlouhých as 45 mili-
metrů.

Křivka velké periody, jak již Pepersex vytknul, je velice plochá.

Velikost zakřivení měřena na kořenech ponechaných při teplotě
171%—175° po dobu 5 hod. 15 min.

Délka kořenu při položení Velikost zakřivení

do horizontalní polohy ‚x
D mm 135

65 , 127

dod 123

on, 113

SED, 85

Oe 83
O 80
te 75
EN 91
ON 108
2000 114

30 Mi, 120
40,4 130
OH 134

atd. |

Největší zakřivení jeví se u kořenů 11 mm. dlouhých. Znäzor-
níme-li si graficky změny úhlů, udávajících zakřivení a zároveň křivku

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. 2

18 XXXII. Boh. Němec: O vztazích mezi vzrůstem a geotrop. zakřivením kořenů.

vzrůstu, je nápadné rychlé stoupnutí velikosti zakřivení při kořenech
11 mm. dlouhých a téměř stejně rychlé klesnutí u kořenů delších.
Není zde žádné proporcionality mezi urychlováním vzrůstu a zmenšo-
váním zakřivení geotropického,

3. Působení benzinových par na vzrůst a geotropické
zakřivení.

Zabývaje se otázkou, jak působí páry některých jedovatých látek
na vzrůst, pokusil jsem se též o to, sledovati vliv par takových na
geotropické zakřivení. Bohužel, zastavuje značná většina jedů (hlavně
narkotik), s nimiž jsem dělal pokusy, vzrůst dříve, než je možno oče-
kávati viditelný účinek geotropického zakřivení. Výminku činí benzin
a xylol. V parách benzinu kořeny hrachu rostly až i tři hodiny, ovšem
s modifikovanou intensitou, ale tak, že za první dvě hodiny velikost
přírůstku kořenů, nalézajících se v parách benzinových nezůstávala
za přírůstkem kořenů, nalézajících se ve vzduchu nasyceném parami
vodními.

Přes to, že celková střední intensita vzrůstu nebyla u kořenů
parami benzinu affikovaných zmenšena, nezakřivily se — při určité
tensi par — pranic. Očividně byla jich sensibilita paralysována, ježto
turgor buněk ani elasticita membran za tu dobu změněny nebyly.
Také z těchto pokusů vyplývá, že vzrůst je jen posledním processem
v řadě článků „řetěz podráždění“ tvořících, a jestli tyto geotropickým
podrážděním nejsou vyvolány, že také vzrůst nenabývá jednostranně
modifikovaného charakteru.

Na podrobnosti působení benzinových par nemohu zde zacházeti,
poněvadž jsem Svoje pozorování v té příčině nemohl z nedostatku po-
třebných přístrojů dokončiti. Při studiu působení par jedovatých látek
na vzrůst velmi padá na váhu koncentrace par jedovatých, jakož i pří-
tomnost par vodních, dále také turgescence kořenů. Doufám, že mi
bude možno studie této věci se týkající podrobněji provésti.

Pokusy, na jichž základě práce tato sepsána, konal jsem v letním
semestru t. r. v botanickém ústavu university v Jeně. Jsem povinen
vzpomenouti zde zvláštní ochoty a laskavosti, s jakou mi zde byl po-
mocen p. prof. Dr. W. Derwer a vysloviti mu svůj opravdový dík.

TS en

Nákladem Král, České Společnosti Näuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1898.

XXXIII.

0 vápencích neogenových u Čejkovie a Úejče severo-
západně Hodonina.

Podává František Slavík v Praze.

(Předloženo dne 28. října 1898).

Úval Dolnomoravský, jenž se prostírá podél řeky Moravy od
Napajedel na jih až k ústí Dyje, jest vyhlouben v eocaenovych pís-
kovcích karpatských, které jej lemují na východě hřbety Bílých Karpat,
na západě Hříběcími horami a Ždánským lesem, a vyplněn jest usa-
zeninami mladších třetihor 1 čtvrtohorními.

Tretihorni vrstvy úvalu Dolnomoravského jsou dvojí: sarmatské
a pontské. Sarmatské vrstvy sáhají na západním křídle úvalu severně
až k Čejči, na východním přestupují z Uher do krajiny Strážnické.
Jsou to hlavně písky, na východě u Holfée a Sudoměřic též vápe-
nité pískovce a vápence plné zbytků měkkýších. Dle rázu zvířeny —
převládajícími rody jsou zde Cerithium, Trochus, Cardium, Ervilia,
Mactra, Tapes — jsou vrstvy sarmatské usazeninami pobřežních mělčim
mořských.

Vrstvy pontske, dílem to písky, dílem jíly, kladou se na vrstvy
sarmatské u Čejkovic a Čejče a vyplňují severovýchodně i jižně
odtud celé údolí řeky Moravy i údolí pobočná. V pruhu od Žeravic
u Kyjova až za Lužice u Hodonína obsahují lože hnědého uhlí. Zví-
řena vrstev pontských jeví ráz význačně drakový jak svým složením
— sklädät se z rodů Melanopsis a Congeria, pak Valvata, Unio, Car-
dium, Orygoceras — tak i převládáním nevelikého počtu druhů a
velkým množstvím a značnou variabilitou jejich individuí.“)

1) Srovn. ©. M. Paur, Die Karpathensandsteine der máhrisch-ungarischen
Grenzgebietszone, Jahrbuch der k. k. geolog. Reichsanstalt 1890.

V. Uuric, Bemerkungen zum Kartenblatte Lundenburg-Göding, ib. 1893.,
str. 113—155.

LE. mathematicko-přírodovědecká, 1898. 1

XXXIII. František Slavík:

Kromě zmíněných již vápnitých pískovců sarmatských na vý-
chodním boku úvalu Dolnomoravského uvedena též dvě skrovná, sobě
navzájem blízká naleziště vápenců v mladších třetihorách boku zá-
padního: na Čejkovské hoře a západně Čejče u sirného pramene
Heligy.

O vápenci nalezeném na Čejkovské hoře podal první zprávu
TuropoR Fucas?), a Unie (1. c.) opětuje ji beze změny. Úředník
v Hodoníně F. Buazer, jenž Fucnsovı zaslal material palaeontologicky
i popis naleziště, má za to, že vápenec onen „tvoří basi Čejkovské
hory, asi půl hodiny severně od Čejkovic“ a že leží pod písčitými
vrstvami pontskými, neboť bylo často naň naraženo při kopání pro-
váděném na pahorku. Podloží vápence nebylo pozorováno, leč domnívá
se Fuchs, že jsou jím vrstvy sarmatské.

Zvířena tohoto vápence, Fucasem uvedená, skládá se veskrze
z druhů sladkovodních :

Planorbis pseudammonius Vourz.
: sp. cf. corneus L.
N sp. cf. rotundatus Porv.
k nitidiformis Gos.
Limnaea Forbesi GanD.
5 sp. cf. Bouilleti Micn.
Valvata variabilis Tu. Fuchs.
Helix sp. cf. pilosa L.

Na základě uvedené zvířeny nazývá Fuchs výskyt tento „sladko-
vodním vápencem Čejkovským“ a srovnává jej s podobnými usazeni-
nami v lese Bakoňském a severozápadně od Štýrského Hradce.

V. Unie r. 1890 mapuje zdejší krajinu, nenalezl po vápenci
Fuc#sem popsaném ani stopy.

Na podzim r. 1897 a o Velikonocích r. 1898 prošel jsem okolí
Čejkovské několikrát, a podařilo se mi znovu nalézti lokalitu Fuck-
sovu a zjistiti některé důležitější jednotlivosti.

Čejkovská hora — na mapě generálního štábu označena její
severní část, o niž zde běží, slovy Padělky — v kondrbovcy [sic]
jest výběžek hřbetu Kobylského, odbočující na jihovýchod směrem

Jos. Kıvasa, Na jihovýchodní Moravě, Časopis Matice Moravské 1897
(zvláště o ložích hnědouhelných).

2) Tu. Fucus. Ueber ein neues Vorkommen von Sůsswasserkalk bei Czei-
kowitz in Mähren. Veihandlungen der k. k. geol. Reichsanstalt 1880, str. 162-164.

O väpencich neogenovÿch u Cejkovic a Cejée. a

k Čejkovicům. Na jejím úpatí západním jest odkryt v cestě jdoucí
podél kraje Vrbického lesíka písčitý jíl pontský, na svahu východním
žlutnice diluvialní. Na Čejkovské hoře samé pod slabou vrstvou or-
nice jsou uloženy anebo i přímo na den vycházejí v polích a vini-
cích bílé písky pontské, jaké převládají v krajině této od Bzence až
skoro k Podivínu. Severní vrchol hory není zorán, a zde jest několik
jam vyhloubeno v písku; na samém vrcholu spočívá na písku slabá,
asi 3 dm. mocná vrstva jemnozrnného pískovce sypkého, zelenavého,
z části hydroxydem železitým zrezivělého, jenž se rozpadá v kusy
okrouhlé. "Takových vrstev pískovcových jest vloženo do písku ně-
kolik a odkryty jsou pískovými jamami. Větraje rozpadá se pískovec
v oblé různotvárné kusy, které pak leží volně v písku a podobají se
nějakým konkrecím.

Souvislou vrstvu vápencovou na den vycházeti nespatřil jsem
tu nikde; za to ho leží zde celé hromady vyházené z polí a vinic a
roztroušené kusy jednotlivé. Kusy ty nejsou zakulaceny a ohlazeny,
i pěnovitý vápenec sražený, jenž povléká povrch mnohých kusů. jest
neotřen a dobře zachován. Pochází tudíž vápenec zcela z blízka.
Dole na úpatí hory Čejkovské nalézáme jen ojedinělé kusy. Jest tudíž
pravděpodobnější, že vápenec neskládá úpatí hory, nýbrž na úbočí
jejím jest vložen do písků pontských podobně jako nahoře pískovec
několikrát se opětující.

Vápenec jest celistvý, poněkud zemitý, bělavý, šedý nebo na-
hnědlý; v některých kusech jest ulita vedle ulity, jiné jsou prázdny
zkamenělin. Většinou jsou skořápky pěkně zachované, čistě bílé;
jinde zbyly pouze otisky a jádra. Vypreparovati celou skořápku z pe-
vného, celistvého vápence bývá velmi obtížno, což vadí značně Spo-
lehlivému určení druhů.

Kromě specii, které jsem nalezl souhlasně s Fucnsen:

Planorbis sp. cf. leucostoma Micu. (= rotundatus Porv.).

à nitidiformis Gos.

Limnaea sp.

Helix sp.

obsahuje vápenec Čejkovský ještě:

Congeria cf. triangularis DARTSCH ;

Paludina sp. otisky nedosti zřetelné ;

Melanopsis Bouei Férussac, dosti hojná a pěkně zachovaná.
1*

4 XXXIIL František Slavík:

Podrobnější spracoväni faunistické bude lze provésti teprve po
delším sbírání; v této předběžné zprávě stratigrafické bylo mi spo-
kojiti se s daty nejnutnějšími.

Důležitý jest nález druhu Melanopsis Bouéi Für., velmi rozší-
řeného ve vrstvách pontských.

V píscích na vrcholu Čejkovské hory lze nalézti nejhojněji:

Flanorbis sp. cf. leucostoma MicH.

nitidiformis Gos.
Limnaea sp. cf. Bowilleti Mic.
Melanopsis Bouéi Fer.

Shodují se tudíž písky s vápencem faunisticky úplně. A také
velkostí, podobou i zachováním skořápky individua z písků shodují
se zcela s individuy z vápence.

Shodou zvířeny i způsobem výskytu jest tudíž prokázáno, že
vápenec Čejkovské hory jest částí brakových vrstev pontských a sou-
časně vytvořen s písky, v nichž se nalézá. Oba, písek i vápenec,
vznikly koncem doby třetihorní v brakovém jezeře neb zálivu, v němž
ukládaly se dále na východ vrstvy uhelné. Dříve než usadily se tyto
sedimenty pontské, byly asi denudovány vrstvy sarmatské, ležící nej-
spíše v místech Kobylské hory, severně od hory Čejkovské; nalezämet
východně a severovýchodně od Čejkovské hory na svazích Kobylské
hory tu a tam kusy cerithiového vápence zcela podobného jako níže
uvedený čejčský, s Cerithii a Cardii nedobře zachovanými, a v pís-
cích pontských najdou se tu a tam na severní části hory Čejkovské
i volná Cerithia spolu s Melanopsis Bouéi a ostatními fossiliemi
pontskými; patrně sem byla zanesena již ve stavu fossilním zároveň
s valouny,a úlomky jemnozrnného vápenitého pískovce, jenž obsahuje
jádra a otisky Cardií. Pochäzeji-li, jak. pravděpodobno, tyto zbytky
z jednoho místa, pak zaujímaly asi sarmatské vrstvy některé vyšší
části hory Kobylské, a jest nápadna značná výše nadmořská, do jaké
zde dosahovaly, asi 300 m — u Sudoměřic na Starých horách 265 m,
jinde, u Bílovic, Čejče, Holíče kolem 200 m i ještě méně.

Druhý vápenec, o němž chci se zminiti, objevil DR. V. Unuıe?)
záp.-jihozápadně od sirného pramene u lázní Čejčských, nazvaného
Heliga. Naleziště to leží pod severním úpatím Kobylské hory a tudíž

SDM CS SLEV 302

O vápencích neogenových u Čejkovic a Čejče. 5

na blízku naleziště prvního, které jest odtud vzdáleno necelé půl ho-
diny. Půda složena jest kolem z písků sarmatskych s hojnou zvíře-
nou‘) a v polích tu a tam nalézají se hojné, až jako hlava velké
kusy světlešedého neb žlutavého vápence písčitého, tvrdého, naplně-
ného úlomky skořápek měkkýších. Úplných skořápek, jak podotýká
Unie, nelze obdržeti z kamene nadmíru tvrdého a tuhého. „Jeví ja-
kousi podobnost se třetihorním vápencem sladkovodním a budiž proto
dovoleno domnění, že tento výskyt jest ve spojení s oním, jejž Tu.
Fuchs popsal. Možno však, že tento tvrdý vápnitý pískovec náleží
ještě vrstvám sarmatským.“ K tomuto popisu Uxrieovu dodávám, že
kusy tohoto vápence mají povrch drsný, neomletý a tudíž jsou
původu místního.

Měkkýšů však vedle neurčitelných úlomků jsou zachovány
též úplné, určitelné otisky a jádra celých individuí, která vy-
plňují mnohdy kámen zúplna. Ovšem zachování jejich není právě
nejlepší, skořápka sama zůstala neporušena jenom málokde. Dalekou
většinou převládají Cerithia, a sice, pokud možno určiti, nejčastější
jest Cerithium pictum Basteror, druh vůbec z Cerithif sarmatských
nejobecnější; vedle toho stanoveny v otiscích: Cerithium lignitarum
Ercawarp, Cardium cf. obsoletum Ercaw., Mactra podolica Kicaw. (?)
Jiná Cerithia a lastury nelze určiti pro špatné jich zachování. Ale
z určených druhů vychází již na jevo s úplnou bezpečností, že vá-
penec čejčský nemá pranic společného s brakovým, pontským vápen-
cem Čejkovské hory, nýbrž že jest to pobřežní usazenina mořská, ná-
ležející vrstvám sarmatskym. Dosti se podobá analogickým usazeni-
nám, vytvořeným, ovšem o mnoho mohutněji, na druhém boku úvalu
Dolnomoravského, totiž sarmatským pískovcům vápenitým u Holíče
v Uhrách a u Sudoměřic na Strážnicku. Rozdíl jest ten, že hornina
čejčská jest celkem vápnitější než holíčská, hlavně však ten, že u Ho-
lite snad 90°/, všech zbytků zvířecích náleží lastuře Tapes gregaria,
u Čejče stejnou měrou převládají Cerithia.

Celistvý vápenec s nezřetelnými jádry plžů a S otisky Cardii
našel jsem též na pahorku položeném východně od silnice z Čejkovic
na Čejč vedoucí. Jsou tu vyvinuty vrstvy pontské, z větší části jílo-
vité, s hojnými a pěknými exempláři druhu Melanopsis impressa
Krauss. Plži obsažení v roztroušených kusech vápence nedají se ur£iti;

4) Kromě druhů Uuricem uvedených (1. c. str. 128.) nalezl jsem ještě Ce-
rithium disjunctum SowERBY, Trochus auadristriatus DuBors.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1898. ”

6 XXXII. Fr. Slavík: O vápencích neogenových u Čejkovic a Čejče.

z Cardií pak nelze stanoviti, náleží-li vápenec ten vrstvám sarmat-

ským či pontským. Vzhledem svým podobá se spíše vápenci pontskému
z Čejkovské hory.

Jsou tudíž i littoralní usazeniny sarmatské i brakové pontské
na západním křídle úvalu Dolnomoravského, v okolí Čejče a Čejkovic,
místy vyvinuty ve facii vápencové, nepozbývajíce význačných fossilií,
které charakterisují zvířenu písků a jílů příslušného stupně.

Nákladem Král, České Společnosti Náuk. — ‘liskem dra Ed. Grégra v Praze 1898. n
A 3 + TEA MY . Ir PT LAP E

XXXIV.

Ergebnisse einer botanischen Reise nach Montenegro.
Von Bohuslav Horák in Prac.

(Vorgelegt den 28. Oktober 1898.)

In vorliegender Arbeit verôftentliche ich die Resultate meiner
im Juli d. J. nach Montenegro unternommenen botanischen Reise.
Vom 20. bis 29. Juli botanisirte ich bei Riječani, Dujevo, Ceklin und
anderen Orten in der Umgebung von Rieka, hierauf begab ich mich
nach Podgorica, wo ich mit Herrn Prof. Dr. Ant. Barpaccr zusammen-
traf, dem ich für seine besondere Liebenswürdigkeit sehr verpflichtet
bin. Der genannte Herr hatte bereits auf dem Hum orahovski bota-
nisiert, wesshalb ich meinen ursprünglich gefassten Plan, dort zu
botanisieren aufgab und auf den Rath desselben begab ich mich auf
den Kom, wo ich bis 12. August botanisierte. Am 9. August unter-
nahm ich einen Ausflug nach Andrijevica. Am Kom war meine Aus-
beute sehr befriedigend.

Die von mir gesammelten Pflanzen führe ich ohne Rücksicht
darauf, ob sie schon vor mir gesammelt und publicirt wurden, an.

Ich fühle mich angenehm verpflichtet, meinen tiefgefühlten Dank
dem hervorragenden Kenner der orientalischen Flora, Herrn Prof.
Dr. VeLexnovsky, für die werthvolle Uuterstützung, die er meiner
Arbeit angedeihen liess, sowie dem hochverdienten Forscher der Flora
von Montenegro und Albanien, Herrn Prof. Dr. Ant. Bauvaccı für viele
schätzbare Winke auszusprechen.

Meinen besonderen Dank schulde ich auch Herrn Jos. Horkörk
und nicht minder dem fürstlichen Kapellmeister, Herrn A. Winner
in Cetinje für ihre werthvolle Rathschläge.

Clematis Flammula L. Diese Species ist allgemein sehr variabel.
Die von mir gesammelte C. ist 15 cm gross, die Blätter sind sehr
schmal (2 mm), die Blüten 12 mm gross. — Bei Podgorica (Vjetrog).

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1898. 1

9 XXXIV. Bohuslav Horák:

C. Vitalba L. — „Obod“ bei Rieka.

Hepatica triloba Chx. — Am Fusse des „Kom kučki“ bei Mo-
janska rijeka.

Thalictrum aquilegifolium L. —Am Fusse des Kom kučki.

T. minus L. — Kom kučki.

Ranunculus paucistamineus Tausch. — Bei Rieka im Wasser
sehr häufig.

Helleborus multifidus Vis. — Von den Einwohnern „zdravec“
genannt. — Auf dem Kom kucki und Umgebung häufig.

Delphinium peregrinum L. Bei Rieka.

Papaver Rhoeas L. — Auf den Abhängen des Kom vasojevicki.

Arabis alpina L. — Kom kučki.

Nasturtium officinale R. Br. — Bei Rieka.

Dentaria bulbifera L. — Bei Andrijevica.

Hesperis matronalis L. — Kom kučki.

Berteroa incana DC. — Kom kučki.

Thlaspi Kovatsit Heuf. — Kom kučki.

Capsela bursa pastoris Mch. — Kom kučki.

Helianthemum vulgare Gaertn. — Auf den Hügeln bei Rieka;
Kom kučki.

H. Fumana Mill. — Bei Rieka.

H. oelandicum DC. — Bei Rieka.

H. alpestre Dunal. — Unter dem Gipfel des Kom kučki.

Viola declinata W. K. — Auf dem Abhange des Kom vaso-
jevički.

V. tricolor L. — Kom kučki; bei Andrijevica.

Parnassia palustris L. — Unter dem Gipfel des Kom kučki.

Agrostemma coronaria L. — Kom kučki.

Melandryum noctiflorum Fr. — Bei Rieka.

Heliosperma pusillum Rchb. — Auf den Abhängen des Kom kučki.

Silene inflata var. balcanica Vel. Fl. bule. suppl. I. pag. 37. —
Die von mir gesammelte Pflanze stimmt ganz mit den bulgarischen
überein; sie ist vielleicht nur eine Berg-Varietät auf der Halbinsel. —
Auf den Abhängen des Kom kučki.

S. alpina Thom. — Kom kuëki.

Tunica Saxifraga Scp. — Kom kučki.
Dianthus Armeriastrum Wolfn. — Bei Andrijevica.
D. inodorus L. — Auf den Abhängen des Kom kučki und des

Kom vasojevicki.
D. Nikola: Beck et Szyszylowiez. (Plantae a Dre Ign. Szyzs. in

Ergebnisse einer botanischen Reise nach Montenegro. £
g

itinere p. Crnagoram et in Albania adjacente a. 1886. lectae). — Auf
den Abhängen des Kom kučki.

D. prolifer R. — Bei Andrijevica.

D. dalmaticus Čel. — D. medunensis Beck et Szyseyl. 1888. Die
Pflanze auf dem Standorte des Dr. Szyszylowicz stimmt mit der Ori-
ginal-Beschreibung und Abbildung überein. Ich kann aber keinen
Unterschied von der Species D. dalmaticus Cel. finden. Die Unter-
schiede, welche die Autoren anführen, sind sehr schwach, denn
bald sind sie augenscheinlich, bald sind sie mit der typischen
Pflanze D. dalmatıcus gleich. Man kann also den D. medunensis
nicht einmal für eine Varietät des D. dalmaticus halten. — Am Wege
bei Medun.

D. longicaulis Ten. — Diese Art scheint stark zu variiren.
Meine Exemplare sind im Verhältnisse zu den italienischen viel
schlanker, mit längeren und schmäleren Kelchen. Die Kelchschuppen
sind stets in eine grüne Spitze allmälig ausgezogen. Ganz dieselbe
Form (var. viperinus Vandas [in manuser.|) hat auch H. Prof. Vannas
in Bosnien oberhalb der Drina bei Slap gesammelt. Freyn gibt aber
schon den D. longicaulis aus Bosnien (Brandis 1888) an. Durch
scharf gezahnte Blumenblätter, durch die lang zugespitzten Kelch-
zähne, längere Kelche ist aber diese Art gleich vom D. tergestinus
Rchb. zu unterscheiden. — Bei Andrijevica.

Cerastium lanigerum Clem. — Kom kučki.

C. dinaricum Beck et Szyszyl. 1888. — Auf den Abhángen Kom

C. gnaphalodes Fnal. — Kom kučki.

C. moesiacum Frivaldsky. — Kom kučki.

C. triviale Lnk. — Kom kučki.

Moehringia muscosa L. — Am Fusse des Kom kučki bei der
Mojanska rijeka.

Alsine rostrata Koch. —- Kom kučki.

A. verna Bartl. — Kom kučki.

Linum angustifolium Huds. — Auf den Abhängen bei Rieka

L. tenuifolium L. — Kom kučki.

L. capitatum Kit. — Auf den Abhángen des Kom vasojevički.
Althaea cannabina L. — Bei Dujevo.

A. officinalis L. — Bei Rijeka.

Lavatera thuringiaca L. — Bei Riječani.

Malva moschata L. — Am Fusse des Kom kučki.

M. silvestris L. — Rei Rieka; Kom kučki.
1*

4 XXXEV. Bohuslav Horák:

Hypericum perforatum L. — Bei Rieka und am Fusse des Kom

kučki zerstreut.
Acer campestre L. — Bei Rieka.

Geranium pyrenaicum L. — In den Wäldern bei Rieka.

G. Robertianum L. — Auf den Abhängen des Kom vasojevički.

G. phaeum L. — Im Walde am Fusse des Kom kučki.

G. sangumeum L. — Am Fusse des Kom kučki.

Oxalis acetosella L. — Bei Andrijevica und am Fusse des
Kom kučki.

Paliurus aculeatus Lam. — Bei Rieka. Medun.

Pistacia Terebinthus L. — Bei Rijeka.

Rhus Cotinus L. — Bei Rieka, Dujevo.

Ononis spinosa L. — Kom kučki.

Anthyllis Vulneraria L. — Bei Andrijevica.

Melilotus officinalis Dsr. — Bei Andrijevica.

Trifolium balcanicum Velen. Fl. bulgar. p. 155 (T. pseudomedium
HavssksecHht 1886). Mit den bulgarischen und serbischen Pfianzen
ganz übereinstimmend. Diese Species wurde daher bis jetzt auf den
Bergen von Bulgarien, Serbien, Thessalien und Montenegro beobachtet.
Sie wird vielleicht auch anderswo auf der Balkanhalbinsel gefunden. —
Auf den Abhängen des Kom kucki.

T. campestre Schreb. — Bei Andrijevica.

T. medium L. — Bei Rieka.

T. pseudobadium Vel. 1889. — Es stimmt mit den bulgarischen
Pflanzen überein. Von dem 7. badium Schreb. unterscheidet es sich
durch den hohen Stengel und schmale Nebenblätter. — Am Fusse
des Kom kučki.

T. avvense L. — Kom kučki, Rieka.

T. pratense L. — Bei Rieka.

Colutea arborescens L. — Bei Riječani.

Astragalus glycyphyllos L. — Am Fusse des Kom kučki.

Victa Cracca L. — Bei Rieka.

Rubus ulmifolius Schott fil. — Bei Medun.

Fragaria vesca L. — Im Walde am Fusse des Kom kučki.

Potentilla Clusiana Jaca. — Auf den Abhängen des Kom kučki.

P. alpestris Hall. — Kom kučki.

P. micrantha Ramond. — Kom kučki.

P. obscura Lehm. — Am Fusse des Kom kucki.

P. recta L. — Bei Andrijevica.

Agrimonia Eupatoria L. — Bei Rieka.

Ergebnisse einer botanischen Reise nach Montenegro. 5

Alchemilla vulgaris L. — Kom kučki.
A. alpina L. — Unter dem Gipfel des Kom kučki.
Epilobium angustifolium L. — Auf den Abhängen bei Andrijevica.

E. parviflorum Schreb. — Kom kučki bei der Mojanska rijeka.
Circaea Lutetiana L. — Kom kučki.

Lythrum Salicaria L. — Kom kučki.

Scleranthus annuus L. — Kom kučki.

Sempervivum patens Grsb. — Kom kučki.

Sedum glaucum W. K. — Auf den Abhängen des Kom kučki.

S. sexangulare L. (S. boloniense Lois.)

b. subsp. montenegrinum m.

Statura gracilior, foliis caulium florentium et turionum sterilium
longe tenuiter linearibus, ramis cymae erectis, sepalis sensim anguste
attenuatis, petalis aureis tenuiter linearibus longe sensimque subulato-
attenuatis, carpellis sensim elongato-angustatis, stylis sub flore petala
attingentibus. — Floret julio — augusto.

Wahrscheinlich eine selbstständige Art, da wir aber ihre Varia-
tionen oder mögliche Übergangsformen bisher nicht kennen, kann sie
als Rasse bei dem S. sexangulare ihren Platz behalten. Sie unter-
scheidet sich auf den ersten Blick vom S. sexangulare (auch von dem
S. boloniense von Triest und aus Dalmatien, welches nur eine unbe-
deutende Form des S. sexangulare darstellt) durch feineren Bau aller
Theile, durch aufrechte Aeste der Inflorescenz und goldgelbe Blüten
(auch im getrockneten Zustande). Die Blätter sind viel schmäler,
sehr lang und fein zugespitzt. Die Carpellen sind länger und in Folge
dessen erreichen die Narben die Blumenblätter, während dieselben bei
dem gewöhnlichen S. sexangulare viel kürzer sind als die Blumenblätter.

S. album L. — Kom kučki.

Saxifraga rotundifolia L. — Kom kučki.

S. Aizoon Jeg. — Kom kučki.

S. moesiaca Vel. Oest. bot. Z. 1892. — Kom kučki.

S. muscoides Wolf. — Kom kučki.

S. coriophylla Griseb. — Kom kučki.

Orlaya grandiflora Hffm. — Bei Rieka.

Daucus Carota L. — Bei Andrijevica.

Tordis neglecta R. Schlt. — Bei Rieka.
Heracleum sibiricum L. — Kom kuéki.
Silaus virescens Grsb. — Bei Rieka.

Myrrhis odorata Sep. — Am Fusse des Kom kučki bei der
Mojanska rijeka.

|
|

6 XXXIV. Bohuslav Horák:

Bunium alpinum W. K. — Unter dem Gipfel des Kom kuëki

Pimpinella saxifraga L. — Bei Ceklin.

Bupleurum aristatum Bartl. — Bei Rieka

B. Karghi Vis. B) var. aureum m.

Umbellae radiis ubigue guaternis, involucri phyllis lineari-lan-
ceolatis setaceo-acuminatis, involucelli phyllis submajoribus aureis,
pedicellis flore sublongioribus. — In graminosis calidis ad Riekam.

Eine interessante Varietát (kaum selbstständige Art), welche sich
von der Hauptform, welche ich in verschiedenen Individuen aus mehreren
Standorten verglichen habe, sicher durch die grünere Farbe kenn-
zeichnet. Das typische B. Karglii hat regelmässig nur drei Dolden-
strahlen (ausnahmsweise hier und da auch viere), kleinere Hüllblätchen
und sämmtlich länglich-elliptische Hüllblätter, welche nur kurz zuge-
spitzt sind. Die Blütenstiele sind durchwegs kürzer oder so lang als
die Blüten.

Eryngium amethystinum L. - Bei Rieka, Medun, Podgorica.

Hedera Helie L. — Auf den Felsen bei Očeviči und bei Medun.

Astrantia major L. var. elatior Friv. — Kom kučki

Cornus mas L. — Bei Rieka.

C. sanguinea L. — Bei Podgorica.

Gallium Mollugo L. — Bei Andrijevica.

G. verum L. — Bei Andrijevica.

G. purpureum L. — Kom kučki.

G. anisophyllum Vill. — Kom kučki.

Asperula odorata L — Bei Andrijevica.

A. capitata Kit. var. pilosa Beck. — Auf den Abhängen des
Kom kučki.

A. cynanchica L. — Bei Rieka.

A. longiflora W. K. — Kom kučki.

A. scutellaris Vis. typ. — Blátter sehr schmal linealisch, be-
deutend verlángert, mit abwärts gerichteten Stacheln, die Stengel sind
dünn, mit langen abstehenden Aesten. — P) var. latifolia m. — Der
Wuchs ist stärker, die Aeste stehen aufrecht, sie sind auch stärker,
die Blätter sind breiter, flach und wie die Stengel fast kahl. —
y) var. hispida m. Die ganze Pflanze ist ziemlich stachelig rauh, die
Blätter sind kurz aber breit linealisch, die Aeste sind aufrecht, der
Wuchs ist schwächer. — Auf den Abhängen bei Rieka.

Valeriana officinalis L. — Kom kučki.

V. montana L. — Kom kučki.

V. celtica L. —Kom kučki.

Ergebnisse einer botanischen Reise nach Montenegro.

C'ephalaria leucantha Schrad. — Kom kučki.

C. corniculata R. S. (W. K.) — Mit der russischen und bulga-
rischen übereinstimmend. — Kom kučki.

Senecio nebrodensis L. — Kom kučki.

S, Fuchsü Gm. — Kom kuëki.

S. subalpinus K. — Kom kučki.

S. vernalis W. K. — Bei Rieka.

S. erraticus Bert. — Bei Ceklin.

Anthemis tinctoria L. — Bei Rieka.

A. Cotula L. — Bei Andrijevica.

Achillea Millefohum L. — Bei Rjeka, Andrijevica.

A. tanacetifoha All. — Kom kučki.

A. Neilreichii Kerner. — Bei Ceklin.

A. Clavenae L. — Kom kučki.

A. abrotanoides Vis. —— Bei Ceklin.

Leucanthemum vulgare L. var. pallens D. ©. — Bei Rieka.
Matricaria Chamomilla L. — Bei Andrijevica.
Artemisia vulgaris L. — Am Fusse des Kom kučki.

Gnaphalium supinum L. — Unter dem Gipfel des Kom kučki.
Aster alpinus L. — Kom kučki.
Erigeron acre L. — Bei Rieka.

Inula Britanica L. — Bei Rieka, Riječani.

S. salicina L — Bei Rieka.

Pulicaria dysenterica gaertn. — Kom kuëki.

P. vulgaris Gaertn. — Kom kučki.

Eupatorium cannabinum L. — Bei Rieka.

Tussilago Farfara L. — Am Fusse des Kom kučki.
Carlina corymbosa L. — Bei Rieka.

Chamaepeuce stricta DC. — Kom kučki.

Cirsium siculum Spreng. — Bei Rieka.

C. ligulare Bois. subsp. albanum Wettst. — Die Beobachtung
des H. Prof. Vecexovskÿ (Fl. ble. Suppl. I. pag. 164.), dass das ty-
pische nordeuropaeische C. eriophorum Sep. auf der Balkanhalbinsel
und im Oriente allgemein nicht vorkommt, wird auch mit dieser Art
auf dem Kom vasojeviéki bestätigt. Zu demselben Resultate gelangte
auch Prof. Vaxpas und wie es scheint auch Prof. Werrsteis (Fl. Alb.).
Es scheint daher die Angabe des typischen C. eriophorum Sep. aus
Albanien vom H. Dr. Barpacor nicht ganz zweifellos. Unseres C. al-
banum Wettst. stimmt gut mit den bulgarischen Exemplaren überein. —
Kom vasojevicki.

Kom

XXXIV. Bohuslav Horäk:

Centaurea stenolepis Kerner. — Bei Rieka.

C. Jacea L. — Bei Dujevo.

C. Cyanus L. — Bei Andrijevica.

C. deusta Ten. — Bei Medun.

C. solstitialis L. — Bei Rijetany, Rieka, Medun.
C. Calcitrapa L. — Bei Rieka.

Lactuca muralis Fr. (L.) — Am Fusse des Kom kuëki.

Crepis grandiflora Tsch. — Kom kučki.

C. neglecta L. -— Mit der macedonischen übereinstimmend. —
kučki.

C. foetida L. (K.) — Bei Andrijevica.

Hieracium stuppeum Rchb. — Am Fusse des Kostadin bei Rieka.
H. boreale Fries. — Kom kučki.

Scorzonera rosea W. K. — Kom kučki.

Picris hieracioides L. — Bei Ceklin.

Leontodon hastilis L. — Kom kučki.

Hypochaeris radicata L. — Auf den Abhängen bei Rieka.

Scolymus hispanicus L. — Bei Rieka.
Lapsana communis L. — Bei Riječani.
Campanula foliosa Ten. — Am Fusse des Kom kučki.

C. patula L. — Kom kučki, Rieka.

C. Trachelium L. — Kom kučki.

Jasione orbiculata Grsb. Spic. (J. supina Autt. non Sieb.). —
kučki.

Vaccinium Myrtillus L. — Am Fusse des Kom kučki.
Phillyrea media L. — Bei Rieka.

Fraxinus Ornus L. — Obod bei Rieka.

Olea europaea L. — Bei Rieka cultiviert.
Gentiana cruciata L. — Kom kučki.
G. crispata Vis. — Kom kuëki.

G. asclepiadea L. — Kom kučki.

G. utriculosa L. — Kom Kučki.
Erythraea latifolia Sm. — Kom kučki.
Chlora serotina K. — Kom kučki.
Convolvulus Cantabrica L. — Bei Riječani.
C. sepium L. — Bei Andrijevica.

Anchusa officinalis L. — Bei Andrijevica.
Cerinthe minor L. — Bei Rieka.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898.

Ergebnisse einer botanischen Reise nach Montenegro. 9

Echium altissimum Jacg. — Am Fusse des Kom vasojevički.
E. vulgare L. — Kom kučki.

Onosma stellulatum W. K. — Kom kučki.

Lithospermum officinale L. — Bei Rieka bei der Fasanerie.
Myosotis lithospermifolia Wlid. — Am Fusse des Kom kučki.
M. intermedia Luk. — Bei Andrijevica.

. Datura Stramonium L. — Bei Rieka.

Physalis Alkekengi L. — Bei Dujevo.

: Verbascum glabrum Friv. — Bei Andrijevica.
Digitalis ambigua Murray. — Bei Andrijevica.
Gratiola officinalis L. — Am Fusse des Kom kučki.
Linaria vulgaris L. — Bei Ceklin.

'eronica urticaefolia Jacg. — Kom kučki.

V. didyma Ten. — Bei Andrijevica.

Euphrasia officinalis Schk. — Auf den Abhängen des Kom kučki.

Rhinanthus goniotrichus Borbas, Sterneck. — Kom kučki.
Pedicularis Hacquetii Grf. — Kom kučki.

Acanthus spinosus L. — Bei Andrijevica.

Vitex agnus castus L. — Auf den Abhängen des Obod bei Rieka.
Verbena officinalis L. — Bei Andrijevica.

Teucrium Arduini L. —- Bei Rijeka.

T. Polium L. var. roseum Boiss. — Bei Rieka. (Obod).

T. montanum L. — Bei Rieka.

Salvia glutinosa L. — Kom kučki.

S verticillata L. — Bei Andrijevica.

S. officinalis L. — Auf den Abhängen bei Nieguš, Ceklin, Rieka,

Dujevo.

Prunella vulgaris L. — Am Fusse des Kom kučki.
Galeopsis versicolor Curt. — Kom kuéki.

G. Tetrahit L. — Am Fusse des Kom kučki.
Betonica offieinalis L. — Bei Andrijevica.

Stachys anisochila Vis. Pančič. — Kom kučki.
Marrubium vulgare L. — Bei Rieka.
Sideritis montana L. — Bei Riječani.

Nepeta Cataria L. — Bei Rieka.

Clinopodium vulgare L. — Bei Rieka.

Calamintha grandiflora Mch. — Am Fusse des Kom kučki.
C. Nepeta Sav. — Bei Ceklin.

C. Acinos Bth. (L.) — Bei Rieka.

Micromeria parviflora Rchb. — Bei Rieka.

bÍ

10 XXXIV. Bohuslav Horák:

M. Juliana L. — Bei Rieka.

Satureja pygmaea Rchb. var. obcordata m. — Caulibus nanis
erectis crebre foliosis simplicibus vel basi parum divisis circumcirca
minute puberulis apice inflorescentia brevi pauciflora subcapitata
foliis fulcrata terminatis, foliis glabris coriaceis margine asperulo
vel basi ciliato excepto minute glandulosis inferioribus obovato-cuneatis
antice truncatis, mediis latiuscule cuneatis antice truncatis superioribus
late ellipticis subobtusis, omnibus nervis prominulis reticulatis per-
cursis. — In graminosis saxosis calidis inferioribus ad Riekam. —
Julio 1898.

Origanum vulgare L. — bei Dujevo.

Thymus Serpyllum (L.) Fr. — Bei Rieka.

T. Vandasti Vel. 1889. — Kom kučki.

Mentha silvestris L. — Bei Andrijevica.

M. Pulegium L. — Bei Rieka.

Giobularia bellidifolia Ten. — Unter dem Gipfel des Kom kučki.

Armeria canescens Host in Ebel. — Kom kučki.
A. alpina Wlld. — Am Fusse des Kom kučki.
Plantago lanceolata L. — In veschiedenen Formen bei Rieka,

Nieguš, Dujevo, Riječani.
P. carinata Schrad. — Bei Rieka.
Chenopodium album L. — Kom kučki.

Feumex alpinus L. — Auf dem Abhange des Kom vasojevički.

R. Patientia L. — Bei Andrijevica.

R. acetosella L. — Kom kučki.

Polygonum fagopyrum L. — Bei Andrijevica cultiviert.

Asarum europaeum L. — Im Walde am Fusse des Kom kučki.

Euphorbia amygdaloides L. — Kom kučki.

Ficus carica L. — Bei Rieka, Ceklin, Riječani, Medun sehr
häufig.

Parietaria diffusa. — Bei Rieka.

Celtis australis L. — Bei Dujevo.

Fagus silvatica L. — Bei Andrijevica.

Castanea sativa Mill. — Bei Dujevo.

Carpinus duinensis Scop. — Bei Dujevo.

Salix incana Schrk. — Bei Rieka.

Almus incana W. — Bei Andrijevica.

Abies pectinata D. C. — Kom kuëki.
Juniperus Oxycedrus L. — Bei Rieka (bei der Fasanerie).
J. nana Wlld. — Kom kučki.

Ergebnisse einer botanischen Reise nach Montenegro. 11

Taxus baccata L. — Kom kučki.

Alisma Plantago L. — Bei Rieka.

Potamogeton crispus L. — Bei Rieka.

Gymnadenia conopea Br. — Am Fusse des Kom kučki.
Coeloglossum viride Htm. — Kom kučki.

Ruscus aculeatus L. — Bei Rieka, Podgorica, Medun.
Asparagus aphyllus L. — Bei Rieka.

Convallaria majalis L. — Am Fusse des Kom kučki.

Paris quadrifolia L. — Kom kučki.
Asphodeline liburnica Rchb. (Scop.) — Bei Medun.

Ornithogalum collinum Guss. — Kom kučki.
Allium flavescens Bess. — Bei Andrijevica.

A. carinatum L. — Kom kučki.

A. flavum L. var. nebrodense Guss. — Kom kučki.
Veratrum album L. — Kom kuëki und vasojeviéki.
Scirpus maritimus L. — Bei Rieka.

Cyperus longus L. — Bei Rieka.

Andropogon Ischaemum L. — Bei Podgorica.
Setaria viridis P. B. — Bei Andrijevica.

Anthoxanthum odoratum L. 8. var. bulgaricum Vel. 1893. — Es
stimmt völlig mit den Pflanzen aus der Rhodope überein, nur die
Aehrchen sind ein wenig mehr behaart. Es ist vielleicht eine gut
beständige und auf der Halbinsel verbreitete Rasse. — Kom kučki.

Phleum pratense L. — Kom kučki.

Sesleria tenuifolia Schrad. — Kom kučki.

S. caerulans Friv. 1836. — Kom kuëki.

S. elongata Host. — Kom kuëki.

Cynosurus echinatus L. — Kom kučki.

Calamagrostis epigeios Roth. — Kom kučki.

C. montana D. C. — Kom kučki.

Agrostis alba L. — Bei Andrijevica.

+ À. byzantina Boiss. — Die interessante Entdeckung dieser sehr
suten und ausgezeichneten Species zeugt, dass sie vielleicht auf der
sanzen Halbinsel verbreitet ist. Die montenegrischen Pflanzen stimmen
völlig mit den bulgarischen und thessalischen überein. Gleich und
ganz sicher erkennt man sie nach der gestreckten Rispe, nach den
sehr langen dünnen und aufrechten Aestchen (obwohl die Aehrchen
kurz gestielt sind) und nach den schmalen Blättern. (S. VELENovský
Fl. bule. Suppl. I. pag. 291.) — Kom kučki.

Gastridium australe P. B. — Bei Rieka.

12 XXXIV. Boh Horák: Ergebnisse einer botan. Reise nach Montenegro.

Lasiagrostis Calamagrostis Enk. —— Bei Andrijevica.
Aristella bromoides Bert. — Bei Rieka.
Deschampsia flexuosa Trin. — Kom kučki.
| Avena-sterilis L. — Bei Dujevo.
Koeleria gracilis Pers. — Bei Andrijevica.
Melica ciliata L. var. nebrodensis Parl. — Kom kucki.
Dactylis glomerata L. — Bei Rieka, Medun, Kom kučki.
Bromus transsilvanicus SF. — Kom kučki.
B. arvensis L. — Bei Andrijevica.
Festuca violacea Hack. — Kom kučki.
Sclerochloa rigida Enk. — Kom kučki.
Briza media L. — Bei Ceklin.
Poa alpina L. — Kum kucki.
P. nemoralis L. — Kum kučki.
Elymus europaeus L. — Kum kučki.
Hordeum murinum L. — Bei Ceklin.
Brachypodium pinnatum P. B. — Kum kučki.
B. silvaticum R. S. — Bei Andrijevica.
Equisetum palustre L. — Am Fusse des Kom kučki.
Pteris aquilina L — Bei Rieka (Obod), Kom kučki.
Scolopendrium vulgare Sm. — Bei Rijetani.
Asplenium trichomanes L. — Bei Rieka, Kom kučki.
A. viride Huds. — Am Fusse des Kom kučki bei der Mojanska
| rijeka.
| A. ruta muraria L. — Kom kučki.
| Aspidium Lonchitis Sw. — Kom kučki.
| A. lobatum Schwarz. — Kom kučki.
Adianthum capillus Veneris. — Bei Rieka (bei der Fasanerie).
| Cystopteris fragilis Brnh. — Am Fusse des Kom kučki.
| C. alpina Desv. — Kom kuëki.
Ceteraeh officinarum Willd. — Bei Niegus, Medun, Kom kučki.
Botrychium Lunaria Sw. — Unter dem Gipfel des Kom kučki.

urn

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag,

XXXV.
Die Verbreitung der Salamandriden.
Von Prof. Dr. J. Palacký in Prac.

(Vorgelegt den 25 November 1898.)

Von allen grösseren Thiergruppen ist keine so arktisch wie die
Salamandriden, bei denen die südlicheren Formen, die nach Argentinien
und Peru, so wie in das Land der Laos (Siam) reichen, fast isolirte
Ausnahmen sind. Sie waren wohl früher allgemein verbreitet, aber als
wehrlose Formen erlagen sie in den Tropen den zahlreicheren Vertilgern,
ausser dort, wo, wie in den Anden und in den Bergen von Hinterindien,
deren weniger waren. Ihre Mehrzahl ist in Nordamerika (66 sp. von
101 bei Bouzencer, alle endemisch, bei CorE 58 in den U. S. von 123
und 10 neotropische). Strauch hatte überhaupt nur 84, Duuseır (Erp.)
sar nur 59. Dieses Verhältniss ähnelt jenem bei den Schlangen,
Eidechsen und den Schildkröten. Die Ursache ist wohl dieselbe: die
kontinuirliche Entwicklung, ungestört durch eine Eiszeit, wie in Europa.
Darum ist auch die Ähnlichkeit Amerikas mit Europa gering -- sie
beschränkt sich darauf, dass ein Spelerpes in Europa und 3 (5) Tri-
tone (Molge) in Nordamerika vorkommen, und auf die nahe Verwand-
schaft des (amer.) Necturus zu unserm Proteus. Amerika hat auch
die grösste Mannigfaltiskeit; exclusiv die Sirenen, Desmognathus, die
meisten Amfiumen, Amblystomatiden und Plethodontiden und neben
den Tritonen wohl den blinden Typhlotriton speleus Sresnecer aus
den Höhlen Nordostamerikas. Leider lässt uns hier die Palaeontologie
im Stich, wie schon Hayven und Marsm ausführten (s. w.). Nordasien
hat hier mehr als sonst endemische Formen, wenn auch keine eigene
-© Gruppe: 8 (9) gen. von denen wenigstens Megalobatrachus geologisch
alt ist (s. w.) und 19—25 sp., von denen nur 4 nicht endemisch sind
(s. w.). Merkwürdigerweise hat es mehrere Amblystomatiden, aus
einer sonst nordamerikanischen Gruppe, ja selbst ein Amblystoma

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1898. 1

CRT Poe

2 XXXV. J. Palacký:

(frůher als Plethodon beschrieben), persimile (Siam), eine Erscheinung,
die z. B. an Libocedrus erinnert. Afrika hat sie nur im Norden —
Tristram hat sie in der Sahara als fraglich, Lerourneux fand eine
Salamanderlarve bei Alexandrien, aber die Berberei hat 4 sp., dar-
unter 2 endemische. Europa ist hier reich 3 end. genera und 18
(19) spec., von denen 14 endemisch sind (s. w.). Die Salamandra
caucasica kommt nach einem mir von H. Museumsdirector G. Radde
in Tiflis gütigst mitgetheilten Verzeichniss kaukasischer Vertebraten
nur in Transkaukasien vor (BEpRraca hat sie aus Batum und Ka-
chetien). Sie fehlen dem tropischen Afrika, Malaisien, Vorderindien,
Australien, Oceanien, Brasilien etc. und sind in trockenen Gegenden
überhaupt selten.

So sind nach Bere von Plethodon platensis nur 3 ex. bekannt,
wo doch Argentinien zu den besser erforschten Ländern gehört.
Darum sind sie auch häufiger im Gebirge als in den eigentlich arkti-
schen Ländern, wo sie z. B. Island, Grönland, den arktischen Inseln,
Sachalin (ex Nicouskı), selbst Nordostrussland (Uralexpedition) und
Westsibirien (Finsch) fehlen. Ihre Nordgränze ist Okak (Labrador —
Plethodon glutinosum), die Hudsonsbayländer (Amblystoma micro-
stomum Cork, Plethodon cinereus), erythronotus s. w., dann der Bai-
kalsee (Salamandrella Keyserlingi), Kamtschatka (Samandrella wossne-
senskyi), und in Europa Island, Edinburgh (Tr. Mozek) palmata
Norwegen (nach Correrr Tr. taeniatus bis zum 65° N.-Br., T. cristatus
bis zum 65° N.-Br.), Schweden (T. cristatus). Dagegen steigen 2 Spe-
lerpes am Orizaba bis 11000" an (orizabensis und gibbicauda), in den
Alpen erreichen sie 10000’ (Savoyen 7000), in der Schweiz Sala-
mandra atra nach Famo 3000 m, Triton alpestris 2500 m. In Corsika
erreicht (Mozek) Megapterna montana Savi 6000’, Brachypterus si-
nensis in Murın (2000 m), Tylotriton verrucosus Darxrine in Sikkim
(2134 m BovLENGER) — sont Yunnan und Oberbirma.

Was ihre Vergangenheit betrifft, so sind sie wohl als Gruppe
eine der ältesten und verbreitetsten gewesen, wenn die Stegocefalen
und Labyrinthodonten hieher gehören. Hatte doch z. B. Nýřan
41 Stegocefalen (Zrrre ex Frırsch) und Meyer allein kannte schon
271 Exemplare allein von Archegosaurus Decheni! Dieser ungemeine
Reichthum im Permocarbon, zur Zeit des Protriton petrolei, ver-
schwindet aber später fast ganz, so dass eine Filiation keine geo-
graphische Aufgabe bildet, da die tertiären Formen schon den heutigen
ähneln, nicht den früheren. Manches ist hier noch dunkel. so z. B.
die Orthophyia (longa und solida) Meyers in Öningen, der Hemi-

Die Verbreitung der Salamandriden. 3

trypus und der Scapherpetes Corís aus der obern Kreide in Missouri,
der Hyleobatrachus Croyii Doro aus dem Wealden von Bernissart etc.
Nur das berühmte Beingerüst von einem alten Sünder, der homo diluvii
testis: Andrias scheuchzeri Tschudi, ein Cryptobranchus, dem japa-
nischen ähnlich (und der A. tschudii von Boxy) passen in die gegen-
wärtige Zeit hinein. Zimmer zählt zu den eigentlichen Salamandriden
5 ausgestorbene genera — aus dem deutschen Miozän Archeotriton
(basalticus Meyer), Heliarchon (fuscilatus), Polysemia (ogygia von
Bons), aus dem französischen Chelotriton Pomel und Megalotriton
(Filholi aus den Fosforiten von Qrercr), ferner 4 Triton) 2 aus Sansan,
opalinus aus Böhmen, noachieus von Boxx), endlich Salamandra lati-
ceps aus Böhmen. Andere haben mehrere Arten beschrieben.

Wir schliessen mit einer kurzen Übersicht der Länder.

Europa theïlt Cameraxo, der ihm 19 sp. gibt (die BovLENRER
theilweise contrahirt), in 4 Reeionen: Norden 3, Osten 3, Süden 4
und Westen 5 spee. (typisch). Das Mittelmeergebiet ist etwas reicher —
Italien hat bei Cameraxo 9, Iberien bei Bosca 8 (Spanien 7), Fran-
reich 6, aber Bosnien (Môzrexporr) 3, Dalmatien 3, Westkroatien
(JoRrvac) 2, Siebenbürgen 4 (Brerz), Deutschland 3—4 (nach der Syno-
nymik), England 3 (Srrauca 4), Petersburg 4 (Fischer), Schweden 3
(Srrauca), Norwegen 2 (CorLerr), Polen 2 (Taëanovsxr), Tirol 2,
Schweiz 5 (—7 Farro), Finnland 2 (Mer).

Auffällig ist die Armuth der Inseln — so fehlen sie allen atlan-
tischen Inseln, den Balearen (ja Cyprus, Sachalin ete.). In Corfu ist
Molge (Triton) vulgaris var. meridionalis, aber Corsika und Sardinien
haben, als geologisch alte Inseln, ihre spec. von Triton, dort (Mega-
pterus) montana Savi, bis 6000’, hier (Euproctes) rusconii (BOULENGER
non auct. StraucH par ex.), auf dem höchsten Berge Gennargentü,
beide auch Salamandra maculosa.

Zwei Endemismen sind hier einzig: Triton (Moces) blasii (Dr-
LISLE) in der (geologisch alten) Bretagne und T. montandoni in den
rumänischen Karpaten.

Endemisch hat Europa 3 genera: Chioglossa (lusitanica West-
iberien), Salamandrina (perspicillata Italien), und den Proteus (anguinus)
des Karstes, Hóhlen von Krain (20 Orte), Istrien, Dalmatien, dessen
náchster Verwandte der amerikanische Necturus. Sonst sind alle
europäische Arten wahre Salamandrinen bis auf den Spelerpes fuscus
(Frankreich, Italien) des Mittelmeeres aus einem amerikanischen genus
und aus einer amerikanischen Sippe. Speziell erwähnen wir Sala-
mandra maculosa aus dem Süden und der Mitte, atra aus den Bergen

4 XXXV. J. Palacký:

der Mitte, von Triton ausser den bereits erwähnten 4 endemischen
(blasii und montandoni, dem montanus und rusconi) eine Anzahl im
Centrum weit verbreiteter Arten: cristatus (palustris — England —
Persien — die var. Karelini (spec. bei Bedriaga) in Italien, Dalmatien),
alpestris end. (Schweden, Frankreich, Karpaten, Italien), vulgaris
(helveticus, taeniatus, punctatus Skandinavien — China), meridionalis
Armenien, palmatus (Edinburg, Irland, Spanien, die südwestlichen (end.)
marmoratus (Frankreich, Iberien), asper (end. platycefalus) Iberien,
boscae (end. Iberien), waltlii (Iberien -- Marokko). Die Synonymik
kann hier leicht Confusionen machen, so hat SrRaucH den vittatus
Gray aus Frankreich und England, BouLexeer nur == ofryticus aus Klein-
asien, oder wenn man mit Strauch U. SCHREIBER zieht montana und
rusconii zu platycefalus oder wenn Farro den marmoratus zu cristatus
zieht, den palmatus zu lobatus etc.

Westasien muss man hier von Nordasien trennen, es hat die
end. Sp. Salamandra caucasica (Batum, Kachetien), Tr. strauchi Borréer
vom Vansee, die var. longipes (sp. bei Srraven) des T. cristatus aus-
Masenderan, und mit Europa gemein Salamandra maculosa (Libanon),
Triton cristatus Porı, Rescar, var. KareLını Kutais, Persien, ofryticus
STRAUCH (vittatus Gray bei Bourexcer end.) Kleinasien (Brussa), Syrien,
Tr. vulgaris v. meridionalis Armenien, Kleinasien, vulgaris Tiflis, Poti
Im Kaukasus hat Radde Triton cristatus var. KareLısı, vittata Gray
(ofrytica Berruonn) und vulgaris v. meridionalis — neben der Sala-
mandra caucasica Wacxer in Transkaukasien (ebenso Börtger). Srrauch
hat den Triton cristatus selbst in Transkaukasien, den ofryticus BErrHoLD
von Tiflis (2 ex.), den taeniatus (vulgaris v. meridionalis) aus Armenien.
Westsibirien scheinen sie (ex FrwscH) zu fehlen; aber Ranodon
Kessterr 'Ranidens sibiricus) kennen wir von Semipalatinsk, Kopal
(Kessleri) und Kuldža und wieder aus Westchina.

Dem Nordosten Asiens gehören bisher folgende (endemische)
Arten an: Pachytriton brevipes (China — Kiangsi), Tylotriton verru-
cosus in Birma und Yunnan, andersoni auf den Liukiuinseln, Triton
chinensis (China) und pyrrhogaster (China, Japan, eine var. auf den
Liukiuinselu), Geomolge fischeri (mon. end.) am Ussuri, Chabarovka,
das ganze genus Hynobius (Ellipsoglossa) jetzt mit 6 Arten (4 in
Japan, 1 in China, 1 in Korea (leachii Bour.); das ganze gen. Sala-
mandrella (Isodactylium) mit 2—3 Arten Keyserlingii (Baikal),
schrenkii (?) am Ussuri, an der Schilka, wossesenskyi aus Kam-
tschatka, Onychodactylus japonieus (Japan mon. end.), Brachypternus
sinensis (Mupiu). Nordchina (Potanin), Megalobatrachus maximus

Die Verbreitung der Salamandriden. 5

(? Sieboldia davidiana in Japan und China (?), ausser dem er-
wähnten Ranidens des äussersten Westen. Japan hat somit das max.
7—8, China 6, Ostsibirien 3—4, die Liukiuinseln 2. Siam hat im
Norden Plethodon (Amblystoma Bovr.) persimile.

Nordafrika ist arm: die Berberei hat Salamandra atra, Molge
(Triton) waltlii (Tanger) gemeinsam mit Europa und 2 endemische
Tritone poireti und Hagenmülleri :Bona), bei Alexandrien fand Le-
TOJRNEUX eine Salamandralarve — aber Trisrram zweifelt an ihrer
Existenz in der Sahara. Das ist alles.

Wie sticht dagegen der bereits erwähnte Reichthum Nordamerikas
ab — selbst der einzelner Gegenden: Mittelamerika bei Core 16,
Ohio 17, Florida 8 (Lösgere), Mississippi 8 (Waıtes), Mexiko 18
(französische Exped. d. A. Bocourr, selbst noch das nearktische Ca-
nada 3 bei Ross, 4 bei Bovreseer: Amblystoma punctatum, jeffer-
sonianum (tigrinum ist in Detroit, Ottawa (Core), Plethodon erythro-
notum (Hudsonsbay bei Core), Necturus maculatus (Greatlakes) — in
den Handel brachte die Linnea (Berlin) von dort Triton Molge viri-
descens, auch bei Core bis zur Hudsonsbay.

Aus Alaška hat Cork Amblystoma decorticatum (1 ex. bek.), Ba-
trachoceps caudatus.

Es sind dies hauptsáchlich 2 grosse genera Amblystoma und
Spelerpes, das erste hat 1 sp. in Siam, das zweite eine in Westeuropa.
Sonst hat das erste 17 (16 sp.) bei Bourencer (bis 25 bei andern),
das zweite 22 (resp. 21 in Amerika), jetzt sind 25 (3 neue), aber
12 wurden noch von andern Autoren aufgestellt, so dass sich darauf
die Gesammtdifferenz der Arten ergibt.

Wie gewöhnlich ist der Westen Nordamerikas artenreicher als
der Osten — er hat mit Mexiko 27 (jetzt 33) Arten. Auch gehen
die Spelerpesarten auf den Anden südlicher, nach Bogota (adspersus),
Cauca (fuseipes), ja bis Peru (S. peruvianus), Moyobamba variegatus
(ibid.), zum obern Maraňon (altamazonicus bis Nauta), während sie
im Südosten mit Florida und Haiti (infuscatus Peters end.) /endigen,
Gujana und Brasilien fehlen, und das isolirte Vorkommen von 3 ex.
Plethodon platensis (Ensenada, Buenos Ayres) doch eher auf den
Westen hinweist. Besonders reich ist Californien (Triton torosus auch
Oregon Wash. ex Cork Dicamptodon ensatus (mon. end. ? Herkunft
unsicher nach Cork), Amblystoma tigrinum, (?) mavortianum Baird,
macrodactylum, tenebrosum (auch Oregon, Core), Anaides lugubris
sogar auf den Farallones, Plethodon oregonensis, croceatus, flavipunc-
tatus, intermedius, Batrachoseps pacifieus, nigriventris, attenuatus, —

|
le
|

6 XXXV. J. Palacky:

wovon Oregon noch erreichen Amblystoma macrodactylum (auch Wa-
shington nach SrRavcH, Wyoming bei Core), tenebrosum (ebenso):
Plethodon (Heredia) oregonensis, Plethodon intermedius. Amblystoma
paroticum hat Bourexcer aus Oregon und Washington, Anaides ferreus
nur aus Oregon. Die nördlichen Rokymts besitzen Amblystoma
aterrimum, epixanthum Core (Idaho), Neu-Mexiko, A. trisruptum (1 ex.
Coprs). Mexiko hat (bei BovLExaER) Amblystoma tigrinum aus Orizaba —
den axolotl auct. = mexicanum Core), microstomum (dann dumerili
Duges), Batrachoseps scutatus, Spelerpes ruber, (end.), chiropterus
(= osculus ex Coprs), cefalicus, leprosus (Core), die montanen sp. oriza-
bensis und gibbicauda (s. w.), bellii Gray, morio Core, rufescens, vari-
egatus Core, dann osculus Core — bei Core noch lineolus, Desmognathus
fuscus, dann mon. end. Thorius pennatulus von Orizaba, Plethodon
croceater aus Untercalifornien (Xanthus). Mittelamerika hat dort Spe-
lerpes morio (Guatemala), rufescens (Chiriqui), yucatanicus (end.),
morio (Gtla), variegatus (Gtla, CRica), uniformis (CostaRica end.) den
mon. end. Haptoglossa pressicauda Core CRica (nicht bei Bourencer.)

Das Mississippibecken ist ebenfalls reich: Triton meridionalis Texas
(11) — end. xifias Core (Ohio 1 ex. bekannt), platineum Cork (Ohio
bei Strauch — sonst Var. jeffersoniani), copeanum Hay (Indiana,
annulatum (Core) Arkansas, obscurum Baırn (Iowa), texanum (Mathe),
Spelerpes cirrigerus Srrauca Mississippi, multiplicatus Cork Arkansas,
Desmognathus trimleyanus ŠrErEGER Arkansas, Amfiuma tridactylum
(Mississippi, Luisiana), mit dem Osten hat es Amblystoma talpoideum
(Hlinois — Luisiana), punctatum (Ark. Luis. — Srraucx), opacum
(Wisconsin — Texas), tigrinum (Nebrasca, Kansas, Luisiana), jeffer-
sonianum (Michigan — Texas), microstomum Illinois, Mississippi (texanum
Cork), Plethodon glutinosum (Luis.), cinereum, Batrachoseps scutatus
(Niagara, Pennsylvanien, Illinois), Spelerpes longicauda Ohio, gutto-
lineatus Alabama, bilineatus (Ohio), Manculus quadridigitatus (Luisiana
Core), Desmognathus haldemanni (Holbrook) Pennsylv., fuscus (N.-
Orleans), niger (Luisiana), Cryptobranchus aleganiensis (Pennsylv. —
Tennesee), Anfiuma means (Mississippi), Necturus maculatus (Ohio),

Siren lacertina (Texas) — also 28 sp.
Nimmt man aber, was sonst unzulässig, hier die ganze Ost-
kůste der U. S. als eine Einheit — so hat sie (end.) Triton viri-

descens, Typhlotriton speleus (ob dem Mississippibecken zuzuzáhlen),
Amblystoma talpoideum, opacum, punctaitum, conspersum (e), bicolor
N.-Jersey e -— Core ex Alabama, tigrinum (N.-York — Carol. 21 synon.)
jeffersonianum (mit platineum), cingulatum (e Carol., microstomum,

Die Verbreitung der Salamandriden. 7

Plethodon glutinosum, erythronotum, Batrachoseps scutatus, Spelerpes
ruber, marginatus (end. Georgia), porfyriticus (Aleganies), longicauda,
outtolineatus, bilineatus, (flavissimus Hallowell) Georgie, salmoneus
Srorer Vermont Carolina), das genus Manculus — (2 — Florida remifer
1 ex., quadridigitatus bis N.-Carolina hinauf), Desmognathus ochro-
fuscus (e), fuscus, niger (? auriculatus Hallowell e Flor.), Amfiuma

means (Carol. — Florida), Necturus maculatus (s. w.) Siren lacertina
(Carol. — Flor.), Pseudobranchus striatus (end. Georgie — Florida
Corz) — also 29 spec., davon 14 end. (?) und 3—4 end. genera,

was allerdings bei diversen Autoren anders ausfällt. So hat Core
einen Necturus punctatus aus Carolina, Cryptobranchus fuscus aus
Tennessee (1 ex. bekannt ex Core), Cryptobranchus aleganiensis aus
Sůdcarolina, sowie Spelerpes ferreus Oregon 1 ex., Plethodon aeneus
1 ex. Georgia, crassulus 1 ex. Calif. Das genus Linguaelapsus Core
(2 sp. und ex.) ist ganz unbekannter Herkunft.

Verlag der kön. bönm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag.

nů)

AV
HA

OBSAH. |: „ INHARM

Seznam přednášek, konaných ve | Verzeichnis der Vortráge, welche
sehůzkách třídy mathematicko- in den Sitzungen der mathe-

přírodovědecké r. 1898 . . . . str. IV. | matisch - naturwissenschaftlichen
| Classe im J. 1898 abgehalten

Barviř, Dr. J. L., Příspěvek ku posouzení původu ruly od hradu
Husy a svoru od Eisensteinu (Se 4 obr.) . . . . . . . . . CHANT
Bayer, E., Hypodermis a nové smyslové orgány kožní rhynchobdellid.
PSA Da TIMODr v ČOxtU) K s. s se +. noue
Bubák, Fr., O rezích, které cizopasí na některých rubiaceích.
Čelakovský, Dr. L. ml., Některé vztahy mezi dýcháním a pohyby
organismův asnobních NENNEN BD oc M SAR EE E S EU PLL Gen RR bs CHOC
Hanuš, J., Rtutičnaté soli kyseliny ohtasové, jablečné a vinné.. ©; SXDE:
— Vie esterů neutralnych na zvýšení acidity destillatu s ohledem

XX.

na zkoušení vína. . . GV
Horák, H., Ergebnisse einer Potanisohen Heise ah Montenepno . No. XXXIV.
Jahn, Dr. = J., O silurském útvaru ve Vých. Čechách. . . . . . „Č. XIII.
Krejčí, Dr. A., Příspěvek k morfologii titanitu (S 2 obr. v textu). . (087 10%
Kipper ae ACurventhecretisches S L zi. ee ae No. I.
Lerch, M., Über eine Figenschaft der Factorielle. . . . . . . . . . No. II.
— Bemerkungen über trigonometrische Reihen mit positiven
Copficienten., Ns ar es AE NP . Nr. XXIII.
Mrázek, A. a Vejdovsky F., Contient nt Pen lit Eine ue
Mittheilung. (Mit 6 Textfig.) DEUX RP PS NO DXEVE
Němec, Dr. B., Über abnorme Kerntheilungen in der Warzelsnieže
von Etre Cepa (Maka) M55) A AMENER ER 'NOMENE
— O vztazích mezi vzrůstem a geotropickým zakřivením kořenů .Č. XXXII.
Palacký, Dr. J., Zur geologischen Geschichte der Affen.. . . . . . No. XVI.
— Die Verbreitung der Salamandriden. . . . . . . . . . . . . No. XXXV.

Pelz, C., Die Hauptsätze der stereographischen Projection als Corol-
larien des Satzes von Quetelet und Dandelin (Mit 1. Taf.) . . No. XXXI.
Petrovitsch, M., Sur les résidus des fonctions définies par les équa-

tions Hé oiee d'ordré superieur 1127 es No. VI.
— Sur un système de coordonnées semi- armer UNIES . No. VI.
Rádi, E., © některých elementech v očních zauzlinäch Hosana dní
(S tab: /a.6.0Drvotextu:) ta. 120 a ee CIRE
Rogel, Fr., Note über Kugelfunktionen. . . . . . . . . . . . . . No. XXX.

Rohon, Dr. J. V., Bau der obersilurischen Dipnoer-Zähne. (Mit 1 Taf.) No. XI.
Rybka, J.. Morfologie a system rodu Limnodrilus Clap. (S 1 tab.) .C. XVII.

wurden. 2 a RE TUE SUIVA

XXVIII.

PER

BEER

Slavík, Fr., O vápencích neogenovÿch u Čejkovic a Čejče severozáp.

Hodonína. RE A A ES A OSR SE EN OMV SEN EXT.
Sobotka, J., Zur infinitesimalen Geometrie einiger Planehreen 22 UNO EXOXQVITE
Studnička, F. K., Zur Kritik einiger Angaben über die Fxistenz

eines Parietalauges bei Myxine glutinosa . . . . . . DOSE

— Über die intercellularen Verbindungen, den sog. bien: ue
saum und den Flimmerbesatz der Zellen. (Mit 1 Textfig.) : : No. XXI.
Sebor J. a Votoček, E., O nitračních poměrech difenylaminu a kar-

bazolu : =. - Be ee Č. XXIV.
Vaníček V. a Votoček jo 0 ek rongch slozkäch konvolvulinu, sola-
ninu a jinych Rosa RSS NE IS RER °C. VII
Vejdovsky F., O systematickém umístění studničného korýše Bathyaclie
MARAIS: oba (Ran. lee ee ee a est AC: X
— a Mrazek A., Centrosom und Periplast. Eine vorläufige Mit-
theilung. (Mit 6 Dextigd ui) Legion. rar PK Pe Ro ES No. XV.
Velenovský, J., Sechster Nachtrag zur Flora von Buts ibn AE ND AXA
Votoček, E. a Šebor J., O nitračních PRE EUR difenilaminu a kar-
bazelů dl... sos Le C-APONIV.
— a Vaniček V., O eálerových složkách kouvlvulim, solaninu
a jiných'olýkosdů 53945 sad yon. seele „San. .6. VII.
— a Vaniček V.. Působení černi Danone na dikzehenädichlorid: 6. XXV.

Zahálka, C., Pásmo V. — Roudnické — křidového útvaru v Poohří.
(O2 tab) KABEL LDA GRENADE EIRE shine 0 V.
—. Pásmo VIII. — křidového S v Poohft: (S 1 a C

EE LR TRN

LL]
#

Fiskem dra Edv. Gregra. — Näkladem Král. České Společnosti Náuk v Praze 1899.

EEE o a

ino

RH
een
47 EA

a: EHER:
i HN HR

Mi Au

va
ÿ

A +
CHE
těl
hy sn Lens
Nan Ti
ře

dle
M
Hin

nee de
nt N Fe eat
(EU l;

tí nie sen

chu en

Hr k une

fa FAN Le Ei
BEE Pot

Hi wi

"
bdtásášy Más M un QE
jel 10 SE

n fr wi ji s!

ti
DUT = qu
HIN pue
er ý
brát ste
(tx

i +
Ados à EMILE eve Le

uo (08,

EURE te

LITT TIER iAropatí LA

stat jd dh byt zvy

RU ATEN EE
1 itdwefilátě LEE
CENT VAUT
A eh ne noir
Let LAN

A řiedna se nt tre

H ii Un rt er
AM an a + 4) u 4! in

pige W

LEN
| Kal;

Bir Fins u záhy teto th
ADN Wat in

en n iR

ns der |

zum
*

h
ar ‚ill PARU

HA 4 Sina
Hi k
ÿ ie fer) a hi ax
Ken vr
a = à Lil # oil
A ar = (a in i

i
M

A ni. “N Ahr Ni a
MODUS de

tr I} Kuh
Ai ji ft

un,

= sa ie = H
KEN Ar
a 5 - A

rt RAT
M zl HA 3
aut

MNT
à be A Hi

HE
ur ue

| ine
_

Re 4
Hu B DAT
ee a! A 1 hi N spr kann

un NE

ns
HE
panne Yin,

n
THON pa
Lu at

ui n ca
u 4 NE ii

IR
AAA

U
Mně Pb v
Ihr jet fish
N PAM
JBR Lt Mt

Mit À
hr {él

der

TS MEME
HUM LT Me il

sut PO 71

kannt 2 ŽV NO HAT ur

prie MEN je jh polky

vun

It
af

ny
DIRT)

tí HUE
RAM a

A OTO ueheahıert
N

RATES

os pi Line

ie Eh

IM
4e
nt pt V)

jí

AERO at
um 43k
MARNE

CEE
v V
RU

FIN
IE
y qu UE

Lars

Aush "
kant keine 14 a
‚*

Nat Ar

eh
Watts AE byt
bir

iin Ň h
M 4 t (ARE uit
wire je { 7 À 1070 MUR
dek Pe Pope tylabibyt | N

Mattlendhiäke
U

jt DH A

EE Eat ti

RHONE
Nie

tete
AIR (eh EN eut a CAE vk j
un 4 di Hull

kr AU 8 te
ALTO
Aautárat il

dat
čb una

Sub
TOT

Hi
tn

ne ur à

vd eba
Ar pi nt

Far LOU n/a

A: DONS

Sul Kiel
MATE AT

KOV
Qi au Pi
NE
dre

ee ap
beraten

Son
i IN
nase ge: pot Pr
[Der

di In

u
mt Lu
LS

M sk s
_ Ba Arnd

NT
Mere EN Cr LEE pete
4 AM el
TE
red
HAUTE
“

ns
HAUTS Eric (bei
Hk ae

DUNCAN Taser
(OOM
»

{ PLN QU,
DEREN INTER M

Aa MDS štol tvy)
Ma:

ERTNTOT TE

Hoi
TARA AE)

Ko A MA LG À

A Kuh free hé AAA Art

REIN SONO TAN

Te AUTEUR ANT

A pot ar pád pouti Gt u boje

y HET NUE ti ts
DETTE odboč pece o ro bY LATE
V RUA ae ted Mh MAV m

naeh

RAR ATH}

main:
CCR
CAPE
tá

oi
CHIC NUE want rt on
LOEB UE Er Akce nát Beben rit ae
Ari Pl! I N BIT, EHEN:
\ um hie
ine Kenne ve 4 i nut
Dares ere 4
LOS

ty
QU QU CET “

RUES Es NAME)

A AIM ANT

ie DATE
V VMA
TRI GE RATE à
HORANATANE DATA
Lun (HI +
lm Hu ode

{
1 MERE pairs
RINGE ' TOUR

hi Le »
ve

Nahe,

A A Re AREA

Ru he, PC TON
LR v R

EV
Ara

um
sh Pier UE
nat

ah
RAT

je pi

CU
AKVA ae :
ir
Aral
MONTANT

ot Hin
FENG)

vel 6

VÍM
(E (bál
V foo L PVE
Vi tom PÁRAL pa
PAD TRUS OSLU

MERINO O
dí 4 td ju

v DIET ANA

CEE

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe"

See other formats