(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe"

iQÇÛ 




< tii 



*ÄS£S 



^LcJU^l-^ 





Qtí^— 



-w-rO 





4 15 



5 





Sitzungsberichte 



der königl. böhmischen 



ŒLlffl DER MEBÂFI. 



MATHEMATISCH - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 



1899. 



VĚSTNÍK 



královské 



České společnosti nauk. 

TflíDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 







m 




vJJi^-^. 





VĚSTNÍK 



KRÁLOVSKÉ 



České společnosti nauk 



TŘÍDA MATHEMAT1CK0 - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 



ROČNÍK 1899. 



S 28 TABULKAMI A 152 OBRAZCI V TEXTU. 



-*&&>- 



V PRAZE 1900. 

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 

V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE. 



SITZUNGSBERICHTE 



DER KÖNIGL. BÖHMISCHEN 





MATHEMATISCH - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 



JAHRGANG 1899. 



MIT 28 TAFELN UND 152 TEXTFIGUREN. 



3£ART 

V YORK 
r A NIC Ai 
O.A.W OF 



-<&&>- 



PRAG 1900. 

VERLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. 

IN COMMISSION BEI FR. ŘÍVNÁČ. 






Seznam přednášek 

konaných ve schůzkách třídy mathematicko-prírodovědecké 



roku 1899. 



Dne 13. ledna. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J Studnička: Nové příspěvky k nauce 

o determinantech. 
Prof. Dr. F. Augustin: Poměry teploty v zemích sudetských. 

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Sesutí u Klapého z roku 1898. 
Prof. Dr. J. V. R o h ö n : O devonských rybách Timana na Rusi. 

Dr. L. Čelakovský ml.: Anatomické rozdíly v listech ramosních 

sparganeí. 
Assist. E. Votoček a E. Žení šek: O elektrolytické modifikaci 

methody Sandmeyer-Gattermannovy. 
J. Podpěra: Příspěvky ku bryologii Čech Východních. 
Prof. Dr. L. Čelakovský: Epilog k mému pojednání o semenících 

Angiospermů. 

Prof. Č. Zahálka: Pásmo IX. (Březenské) křídového útvaru v Po- 
ohrí. 



Verzeichnis der Vorträge, 

welche in den Sitzungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen Classe 

im Jahre 1899 abgehalten -wurden. 



Den 13. Januar. 

Hofrath. Prof. Dr. F. J. Studnička: Neue Beiträge zur Determi- 
nantenlehre. 

Prof. Dr. F. A u g u s t i n : Die Temperaturverhärtnisse der Sudeten- 
länder. 

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Die Erdrutschung bei Klappai v. J. 1898. 

Prof. Dr. J. V. Piohon: Die devonischen Fische von Timan in Russ- 
land. 

Dr. L. Čelakovský jun.: Anatomische Unterschiede in den Blättern 
ramoser Sparganeen. 

Assist. E. Votoček u. E. Že ní šek; Über eine elektrolytische 
Modification der Sandmeyer-Gattermann'schen Methode. 

J. Podpěra: Beiträge zur Bryologie des östlichen Böhmen. 

Prof. Dr. L. Čelakovský: Epilog zu meiner Schrift über die Pla- 
centen der Angiospermen. 

Prof. V. Zahálka: Die IX. (Priesener) Etage der Kreideformation 
im Egergebiete. 



VI Seznam přednášek. 

Dne 27. ledna. 

Dr. B. Němec: Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 

Dne 24. února. 

Dr. B. Němec: O vlivu nízkých temperatur na meristematická pletiva. 

F. Ryba: O novém Megaphytum z uhelné pánve Mirešovské. 

Prof. C. Zahálka: Pásmo X. (Teplické) křídového útvaru v Poohří. 

Dne 10. března. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: Příspěvek k tetraedrometrii. 
Dr. F. K. Studnička: O některých modifikacích tkáně epithelialní 

specielně epidermis a rohových zubů se týkající. 
Prof. Dr. J. Palacký: O rozšíření sfagneí. 

Dne 24. března. 

Assist. J. Hanuš a A. Stocký: Rtutičnaté soli některých ky- 
selin organických. 
Assist. E. Votoček: O methylpentose z konvolvulinu. 
J. K. Želízko: O křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče. 

F. Smyčka: První zpráva o výskytu Emys Lutaria Mars. v poříčí 
Odry na Moravě a v Slezsku rakouském. 

Dne 14. dubna. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: O protidružných a po- 
družných determinantech soujmenných. 



Verzeichnis der Vorträge. yjj 

Den 27. Januar. 

Dr. B. Němec: Beiträge zur Physiologie und Morphologie der 
Pflanzenzelle. 

Den 24. Februar. 

Dr. B. Němec: Über den Einfluss niedriger Temperaturen auf meri- 
stematische Gewebe. 

F. Ryba: Über ein neues Megaphytum aus dem Miröschauer Stein- 
kohlenbecken. 

Prof. V. Zahálka: Die X. (Teplitzer) Etage der Kreideformation 
im Egergebiete. 

Den 10. März 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Beitrag zur Tetraedrometrie. 
Dr. F. K. Studnička: Über einige Modifikationen des Epithelial- 
gewebes speciell die Epidermis und die Hornzähne betreffend. 
Prof. Dr. J. Palacký: Über die Verbreitung der Torfmoose. 

Den 24. März. 

Assist. J. Hanuš u. A. Stocký: Über Merkursalze einiger orga- 
nischen Säuren. 

Assist. E. Votoček: Über Methylpentose aus dem Konvolvulin. 

J. K. Želízko: Über die Kreideformation in der Umgebung von 
Pardubic und Přelouč. 

F. Smyčka: Erster Bericht über das Vorkommen der europäischen 
Sumpfschildkröte (Emis Lutaria Mars.) im Flussgebiete der Oder 
in Mähren u. oesterr. Schlesien. 



Den 14. April. 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička. Über contrajugirte und sub- 
jugirte complexe Determinanten. 



Vlil Seznam přednášek. 

Prof. Dr. F. Vejdovský: O významu t. ív. můstků inezibuněčných 

Prof. Dr. J. Barvíř: O zlato- a stříbronosnosti některých hornin 
a žilovin hlavně ve středních Čechách dle analys vlastních vzorků. 

Dr. A. Mrázek: Příspěvky k poznání vývoje Gregarin. 

Dr. V. Novák a Dr. O. Šulc: Elektrolytický superoxyd stříbra II. 
F. Rogel: O počtu kmenných čísel pod určitou velikostí. 

Dr. E. Rádi: O významu křížení vláken nervových v optiku členovců. 

F. Bubák: Výsledky mykologického prozkoumání Čech r. 1898. 
J. Rohlena: Příspěvky ku poznání variací trav českých. 

Dne 19. května. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: O číslech Euklidových. 
Prof. Dr. J. N. Wo Id rieh: G-eologicko-palaeontologické příspěvky 
z křídového útvaru u Ostroměře. 

Dr. Edvin Bayer: Nové rostliny křidových vrstev peruckých 
v Čechách. 

A. Jelínek: Rula granatická z okolí Tábora. 
V. J. Procházka: Miocén Moravský II. 

Dne 9. června. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. S tu d n i č k a : Příspěvek k nauce o knižných 
úkonech. 

Prof. Dr. J. V. Roh on: O parietalních organech a parafysách. 
Dr. F. K. Studnička: Vířivé buňky a t. zv. kutikularní buňky. 
E. Votoček a J. Šebor: O kyselině arabinové z řepy cukrové 
Dr. A. Mrázek: Studie o sporozoích. II. Glugea Lophii Doflein. 
Vrch. insp. F. Schröckenstein O massivních horninách. 



Verzeichnis der Vorträge. \\ 

Prof. Dr. F. V e j d o v s k ý : Über die Bedeutung der sog. Intercellular- 

brücken. 
Prof. Dr. J. Barvíř: Über den Gold- und Silberhalt einiger Gesteine 

und Gangbildungen nach Analysen eigener Proben. 

Dr. A. Mrázek: Beiträge zur Kenntnis der Entwickelung der "Gre- 

garinen. 
Dr. V. Novák u. Dr. O. Šulc: Elektrolytisches Silberoxyd IL 
F. Rogel: Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen; unter ge- 
gebenen Grenzen. 

Dr. E. Rádi: Über den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen 
im Tractus opticus der Arthropoden. 

F. Bubák: Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens 

im Jahre 1898. 
J. R o h 1 e n a : Beiträge zur Kenntnis der Variation böhmischer Gräser 



Den 19. Mai. Wn : ; 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Über Euklidische Zahlen. 
Prof. Dr. J. N. Woldřich: Beiträge zur geologisch-palaeontolögischen 
Kenntnis der Kreideschichten in der Umgebung von Ostroměř. 

Dr. Edwin Bayer: Einige neue Pflanzen der Perucer Kreidescichten 
in Böhmen. 

A. Jelínek: Granatführender Gneiss aus der Umgebung von Tabor. 
V. J. Procházka: Miocaen von Mähren II. 



Den 9. Juni. 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Beitrag zur Theorie der kyk- 
lischen Funktionen. 

Prof. Dr. J. V. Rohon: Über Parietalorgane und Paraphysen. 
Dr. F. K. Studnička: Flimmerzellen und sog. Cuticularzellen. 
E. Votoček und J. Se bor: Über Arabinsäure : aus. der; Zuckerrübe. 
Dr. A. Mrázek: Sporozoenstudien II. Glugea Lophii Doflein. 
Oberinspector F. S c h r ö c k e n s t e i n : Über Massengesteině. ; ; : ' 



X Seznam přednášek. 

Dne 7. července 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. S t u d n i č k a : Další doplňky nauky o kružných 

úkonech. 
Prof. Dr. J. V. Ro h o n : Příspěvek k morfologii devonských ryb v horním 

ústavu v Petrohradě 
Dr. F. K. Studnička : a) Příspěvek k mikroskopické anatomii parie- 

talních orgánů, b) Ventriculus terminalis míchy nižších obratlovců 

a jeho obsah. 
Dr. J. Matiegkar. První lebka z Cech s „Os malare bipartitum." 



Dnr 13. října. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: Zpráva o sinusových tabulkách 
Tychona Brahe, objevených v universitní knihovně pražské p. ku- 
stodem J. Truhlářem. 

Prof. Dr J. Velenovský: Dodatky ku floře bulharské. 

Docent Dr. J. Matiegka: Doklad o pobytu diluvialního člověka v okolí 
mělnickém. 

Dr. M.Remeš: Poznámky o sladkovodních mecliovkách severní Moravy. 



Dne 10. listopadu. 

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: O determinantech figurovaných. 

Dr. F. K. Studnička: Studie o ependymu centrálního nervstva ob- 
ratlovců. 

Doc. Dr. B. Němec: O vypuzování nerozpuštěných tělísek z buněk 
blanou obklopených. 

Dr. A. Krejčí: Další poznámky o některých minerálech píseckých. 

Prof. C. Zahálka: Geotektonika křídového útvaru v Poohří. 



Dne 24. listopadu. 

J. Podpěra: Bryologické příspěvky z jižních Čech. 



Verzeichnis der Vorträge. XI 

Den 7. Juli 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Weitere Ergänzungen zur Theo- 
rie der kyklischen Funktionen. 

Prof. Dr. J. V. Roh on: Beitrag zur Morphologie der devonischen 
Fische im Beiginstitut zu St. Petersburg. 

Dr. F. K. S t u d n i č k a : a) Beitrag zur mikroskopischen Anatomie der 
Parietalorgane. b) der sog. Ventriculus terminalis des Rücken- 
markes einiger niederer Wirbelthiere u. sein Inhalt. 

Dr. J. Matiegka: Der erste Schädel mit dem „Osmalare bipartitum" 
aus Böhmen. 



Den 13. Oktober. 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Bericht über die vom H. Custos 
J. Truhlář in der Prager Universitäts-Bibliothek entdeckte Sinus- 
tafel Tycho Brake' s. 

Prof. Dr. J. V e 1 e n o v s k ý : Nachträge zur Flora von Bulgarien. 

Docent Dr. H. Matiegka: Nachweis über den Aufenthalt des dilu- 
vialen Menschen in der Umgebung von Melnik. 

Dr. M. Remeš: Bemerkungen über Süsswasser-Bryozoen des nörd- 
lichen Mährens 



Den 10. November. 

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Über figurirte Determinanten. 

Dr. F. K. Studnička: Studien über das Ependym des Central uerven- 
systems der Wirbelthiere. 

Doc. Dr. B. Němec: Über Ausgabe ungelöster Körper aus hautum- 
kleideten Zellen. 

Dr. A. Krejčí: Weitere Notizen über einige Mineralien aus der Um- 
gebung von Pisek. 

Prof. Č. Zahálka: Geotektonik der Kreideformation im Egergebiete 



Den 24. November. 

J. Podpěra: Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 



I. 
Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 

Von Prof. Dr. F. Augustin in Prag. 
(Vorgelegt den 13. Jänner 1899.) 

I. Theil. 

In der vorliegenden Arbeit habe ich mir zur Aufgabe gestellt, 
die in den Ländern des böhmisch-mährischen Mittelgebirges während 
der Periode 1851/90 gemachten Temperaturbeobachtungen zu sammeln 
und nach bewährten Methoden zu bearbeiten. Dieselbe zerfällt in zwei 
Theile, von denen der erste die nöthigen Angaben über die Methoden 
und die Resultate der vorgenommenen Prüfung des Beobachtungs- 
materials und der Ableitung vergleichbarer Temperaturmittel, ferner 
eine Zusammenstellung der Normalmittel für die wichtigeren Ver- 
gleich sstati onen, Tabellen mit den Monats- und Jahresmitteln der 
Temperatur an diesen Stationen, Untersuchungen über die Veraender- 
lichkeit dieser Mittel u. s. w. enthält. Im zweiten Theile, welcher 
bald dem ersten nachfolgen soll, werden die Temperaturmittel für 
sämmtliche in den Sudetenländern und den angrenzenden Gebieten 
vorhandene Stationen bezogen auf die Normalperiode 1851/90 nebst 
einer Darstellung des jährlichen Temperaturganges, der vertikalen 
Temperaturabnahme und der horizontalen Temperaturvertheilung 
gegeben. 

Die Vollendung der vor längerer Zeit in Angriff genommenen 
Arbeit hatte sich gegen Erwartung verspätet. Erstlich haben mich 
verschiedene Berufspflichten von derselben abgehalten, dann hat die- 
selbe in Laufe der Zeit eine beträchtliche Erweiterung erfahren, indem 
nach und nach eine längere Beobachtungsperiode (1851 — 1890) und 
ein grösseres Ländergebiet in Betracht gezogen worden ist. Da gerade 
in den letzten zwei Decennien viele neue Beobachtungsstationen 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899. 1 



2 I. F. Augustin: 

errichtet worden sind, so war auch ein überaus zahlreiches Beob- 
achtungsmaterial zu bewältigen. 

Das Gebiet, dessen Ternperaturverhältnisse hier behandelt und 
untersucht werden, erstreckt sich im Ganzen über 6 Längengrade von 
12°10' E bis 18°20' E und über 3 Breitegrade von 48°10' N bis 51°10' N. 
Esumfasst die Kronländer Böhmen, Mähren und West-Schlesien, Nieder- 
und Oberösterreich bis zur Donau und die angrenzenden Theile von 
Bayern. Sachsen und Preussisch-Schlesien. Da für die übrigen öster- 
reichischen Kronländer bereits entweder eingehende Untersuchungen 
der Temperaturverhältnisse, *) oder wenigstens auf Grund des neueren 
Materials berechnete Normalmittel der Temperatur vorhanden sind, **) 
so musste die hier schon seit längerer Zeit bestehende Lücke aus- 
gefüllt werden. Die Temperatur ist eines von den wichtigsten klima- 
tischen Elementen und das Bedürfniss einer Verwerthung des bereits 
stark angewachsenen Beobachtungsmaterials macht sich immer mehr 
fühlbar. Um den Einfluss der einzelnen Gebirgszüge auf die Tempe- 
raturvertheilung genauer bestimmen zu können, musste das Arbeits- 
feld weiter über die politischen Grenzen ausgedehnt und mussten 
einige ausländische, namentlich Gebirgsstationen herbeigezogen werden, 
Einzelne entfernte Stationen wie München, Torgau, Breslau etc., die 
über lange 'lie ganze Periode ausfüllende und verlässliche Beob- 
achtungsreihen verfügen, wurden als Normalstationen benützt. 

Da die Stationen, deren Temperaturbeobachtungen hier bearbeitet 
worden sind, verschiedenen Beobachtungsnetzen angehören und es mit 
gewissen Schwierigkeiten verbunden wäre, in zweifelhaften Fällen auf 
die Originalaufzeichnungen zurückzugreifen, so wurden die durch 
Prüfung als fehlerhaft erwiesenen Daten dadurch unschädlich gemacht, 
dass sie entweder von der Mittelbildung ausgeschlossen oder durch 
interpolirte Daten ersetzt worden sind. Das hier benützte Beobachtungs- 
material ist den Publicationen der den verschiedenen Netzen vorste- 
henden meteorologischen Institute entnommen und vor der Bearbeitung 
durch Vergleichungen sorgfältig geprüft worden. Ausserdem wurden hier 
auch die Arbeiten, welche die Temperaturverhältnisse der einzelnen 
Orte oder der einzelnen Gegenden innerhalb des bezeichneten Gebietes 
behandeln, besonders zur Vergleichung der einzelnen Temperaturmittel 



*) Hann: „Die Ternperaturverhältnisse der österreichischen Alpenländer." 
Sitzb. d. k. Akademie 1884 u. 1885. 

**) Dr. M.Margules Temperatunnittel aus den Jahren 1851 — 85 und dreissig- 
jährige Mittel f. 120 Stationen in Ost-Schlesien, Galizien, Bukowina. Oberungarn 
u. Siebenbürgen. Jahrb. d. k. k. Central-Anstalt Jahrg. 1886. 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 3 

und der daraus berechneten Resultate benützt. Als Hauptquellen, 
welchen das hier zu bearbeitende Beobachtungsmaterial entnommen 
worden ist, sind folgende zu nennen. 

Jahrbücher der k. k. Central- Anstalt für Meteorologie und Erd- 
magnetismus in Wien. Band I-VIII., Alte Folge, umfasst die Beob- 
achtungen aus der Periode 1848-1856. „Die Übersichten der Wit- 
terung 1 ' enthalten die Beobachtungen 1857 — 1863. Jahrbücher, Neue 
Folge, Bd. I-XXXI mit den Beobachtungen 1864 1894. Die noch 
unpubli cirten Beobachtungen des Jahrganges 1895 für die Stationen 
Böhmens verdanke ich einer schriftlichen Mittheilung der k. k. Central- 
Anstalt. 

Berichte der meteorologischen Commission des nátur for sehenden 
Vereines in Brunn, Jahrgang 1881 — 1890. Diese vom Regierungsrath 
G. v. Niessl herausgegebene Publication liefert verwerthbare Tempe- 
raturbeobachtungen für eine beträchtliche Anzahl der Stationen in 
Mähren und Schlesien, die im Interesse der Land- u. Forstwirtschaft 
errichtet worden sind. Die zahlreichen meist von Oekonomen und 
Forstmännern geleiteten Stationen liefern ein Material, das besonders 
zur Untersuchung über die mannigfachen Localeinflüsse, namentlich 
den Einfluss der Bodenkonfiguration und der Wälder auf die Tempe- 
ratur verwendet werden kann. 

Ich habe alle Stationen dieses Netzes hier aufgenommen, die 
wenigstens über die Beobachtungen eines Lustrums verfügen, so dass 
die in Mähren u. Schlesien zur Untersuchung der Temperaturver- 
hältnisse sich darbietenden Stationen am dichtesten sind. *) 

Meteorologische Beobachtungen im Königreiche Bayern. Band I-XII. 
Im X. Bande (Jahrgang 1888) veröffentlicht Karl Singer für Süd- 
deutschland die auf die 30jährige Periode 1851/80 reducirten Tempe- 
raturmittel, von welchen hier die Mittel der Stationen im bayerischen 
Böhmerwalde benutzt worden sind. Band XII enthält die Abweichungen 
der Temperaturmittel für München und Bayreuth. 

Dr. C. Bruhns : Resultate aus den meteorologischen Beobachtungen 
angestellt an den sächsischen Stationen. Jahrgang I-XII. Monatliche 



*) Es wurden zwar auch an vielen ombrometrischen Stationen in Böhmen 
Temperaturaufzeichnungen gemacht und in den Ergebnissen der ombrometrischen 
Stationen alljährlich veröffentlicht, die aber nicht zur Verwendung kommen konnten, 
weil die vom Technischen Bureau des Landeskulturrathes gelieferten Beobachtungs- 
instrumente äusserst primitiv und die Beobachtungstermine 6 h * 12 h < 6 h höchst 
unzweckmässig gewesen sind. 

1* 



4 ï. F. Augustin: 

Berichte über die Resultate aus den meteorologischen Beobachtungen 
1868—1879. 

Jahrbuch des Jcönigl. sächsischen meteorologischen Institutes. Jahr- 
gang I-VIIL Jahrg. III (1885) enthält die Monats- u. Jahresresultate 
der in den Jahren 1876 bis 1881 angestellten meteorologischen Be- 
obachtungen an einigen Stationen in Sachsen. In demselben Jahrgang 
veröffentlicht Dr. H. Hoppe: Ergebnisse der Temperaturbeobachtungen 
an 34 Stationen Sachsens von 1865 — 1884 und in Leipzig von 1830 
bis 1884. Es kommen hier besonders die Stationen mit längeren 
Beobachtungsreihen im Erzgebirge in Betracht. 

Klimatologie von Deutschland aus den Beobachtungen im Zeit- 
raum 1848 — 1872. Monatmittel der Luftwärme veröffentlicht von H. 
Dove, Preuss. Statistik XXXII. 

Monatliche Mittel der Jahrgänge 1873 — 1878. Preuss. Statistik 
XXXIII-XXXVIII. 

Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im J. 1879 — 1884 
und Jahrgang 1885 — 1890 veröffentlicht vom königl. Preuss. Meteoro- 
logischen Institute. 

Von den Stationen des angrenzenden Schlesiens haben für die 
Darstellung der Temperaturverhältnisse die Schneehoppe und der 
Glatzer Schneeberg eine besondere Bedeutung. Ferner werden die 
Stationen mit langen Beobachtungsreihen Torgau. Görlitz und Breslau 
in der vorliegenden Arbeit als Normalstationen benützt. 



Die Prüfung des Beobachtungsmaterials. 

Bei der grossen Menge der Stationen und bei der Länge der 
Beobachtungsreihen kann vorausgesetzt werden, dass das Beobachtungs- 
material mit vielfachen Mängeln und Störungen behaftet ist. Da man 
aber zu verlässlichen Resultaten nur auf Grund von zuverlässigen und 
genauen Beobachtungen gelangen kann, so musste das gesammte 
Material vor der Bearbeitung einer sorgfältigen Prüfung unterworfen, 
die Mängel und Störungen beseitigt werden. Die Vergleichung der 
Beobachtungsreihen, die Untersuchung auf ihre Homogenität, die Aus- 
scheidung unrichtiger Temperaturmittel von der Bearbeitung hatte 
sehr viel Zeit und Mühe in Anspruch genommen. 

Soll die Bearbeitung der Temperaturbeobachtungen von Erfolg 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 5 

begleitet sein, so nmss ihr eine Prüfung dieser Beobachtungen vor- 
ausgehen. Diese muss sich ohne Ausnahme auf sämmtliche Beob- 
achtungen erstrecken, selbst auf solche, die unter den günstigsten 
Verhältnissen angestellt worden sind und gegen welche kein Verdacht 
vorliegt, dass sie fehlerhaft sein könnten. Die Notwendigkeit der 
Prüfung einer jeden Beobachtungsreihe hat darin ihren Grund, dass 
die Fehlerquellen zahlreich sind, welchen die Temperaturbeobachtungen 
und die daraus berechneten Mittelwerthe unterliegen. Es sollen hier 
die hauptsächlichsten von diesen Fehlerquellen angeführt werden, um 
die Notwendigkeit der Prüfung besser ersichtlich zu machen. 

1) Instrumentale Correctionen. Da die Thermometer mit der Zeit 
eine Veraenderung erleiden in Folge des Aufrückens des Eispunktes, 
so ist es notwendig das Thermometer öfter in Bezug auf den Eis- 
punkt entweder durch Vergleichungen mit einem Normalthermometer 
oder mittels des schmelzenden Eises oder Schnees zu prüfen. Wird 
diese Prüfung vernachlässigt, so weiden die Thermometer mit der 
Zeit höhere Werthe angeben. Die Station wird in Folge der Ver- 
nachlässigung instrumentaler Correctionen wärmer erscheinen. Der 
entgegengesetzte Fall kann eintreten, wenn ältere Thermometer durch 
neuere genauere ersetzt werden. Eine Aenderung in den Temperatur- 
angaben in Folge des Wechsels der Beobachtuugsinstrumente wird 
öfter an Stationen mit längeren Reihen beobachtet. 

2) Aenderungen in der Aufstellung der Thermometer. Es giebt 
nur wenige Stationen, die sich der Stabilität in der Aufstellung der 
Beobachtungsinstrumente rühmen können, an welchen während der 
ganzen Beobachtungsdauer die Aufstellung dieselbe geblieben wäre. 
Da es in jedem Beobachtuugssy steine meist nur freiwillige Beobachter 
sind, welche die Beobachtungen in ihren Privatwohnungen vornehmen, 
gewöhnlich an den vor dem N-Fenster aufgestellten Thermometern, 
so findet bei einer jeden Übersiedelung des Beobachters in eine andere 
Wohnung, oder bei einem Personenwechsel auch ein Localwechsel 
statt, der die Ergebnisse der Beobachtungen beeinflussen kann. Durch 
die Aufstellung der Thermometer im Bereiche anderer Localeinflüsse 
kann eine Störung in der Aufeinanderfolge der Temperaturbeobachtungen 
verursacht werden. Indem die Station eine andere geworden ist, hört 
die Reihe auf homogen zu sein. Wie später bei mehreren Gelegen- 
heiten gezeigt werden wird, zerfallen in Folge von öfteren Personen- 
und Localwechsel längere Beobachtungsreihen in mehrere ganz selbst- 
ständige Reihen, die zu verschiedenen Mitteltemperaturen für die 
Station führen. Es wird dann oft sehr schwer die Reihe durch An- 



6 I. F. Augustin : 

bringung von Correctionen homogen zu machen. Namentlich werden 
bei einem Localwechsel in Städten, wo man nicht immer über einen 
günstigen Aufstellungsort verfügen kann, die Thermometer unter ganz 
anderen Localeinflüssen aufgestellt. Haben die Thermometer bei einem 
Localwechsel eine freiere Aufstellung in der Nähe der Stadt erhalten, 
so werden sie die Landtemperatur anzeigen, während sie früher inmitton 
der Häusermassen die Stadttemperatur angegeben haben. Solche Fälle 
kommen öfter vor, dass die Station aus der Stadt in die Umgebung 
derselben oder umgekehrt verlegt worden und dass die Beobachtungs- 
reihe dadurch unterbrochen worden ist. Überhaupt ist der Personen- 
uud der Localwechsel an den Stationen die ergiebigste Quelle der 
Störungen in der Homogenität der Beobachtungsreiheu. Um den aus 
dem Localwechsel entstehenden Übelständen zuvorzukommen, trachtet 
man jetzt die Stationen möglichst in öffentlichen Gebäuden zu unter- 
bringen, wo auch die Beobachter eine ständige Wohnung haben 

3) Aenderungen in der Umgebung des Aufstellungsortes. Die 
Umgebung der Thermometer ist manchmal in Städten und zusammen- 
gebauten Ansiedelungen Aenderungen unterworfen, welche auf die 
Beobachtungen einen störenden Einfluss ausüben. Es kommen solche 
Fälle vor, wo die Instrumente dieselben geblieben sind, wo sich die 
Aufstellung derselben nicht geändert hatte und wo dennoch die Sta- 
tion eine ganz andere geworden ist. Solche Störungen der Temperatur- 
reihen bei einer konstanten Aufstellung der Thermometer werden ge- 
wöhnlich durch Zu- und Neubauten in der Umgebung der Station 
verursacht. Hofrath Hann, welcher die Localeinflttsse eingehend unter- 
sucht hatte, giebt dafür sprechende Beispiele an in der Abhandlung: 
„Die Temperatur von Wien und Umgebung, nebst einer Studie über 
den Nachtveis von Localeinflüssen auf die Temperaturmittel." *) Die 
Auffindung von Störungen dieser Art ist mit Schwierigkeiten verbunden, 
indem dazu eine genaue Localkentniss der Beobachtungsstation 
nöthig ist. 

4) Wechsel der Beobachter. Der Personenwechsel wird auch oft 
von Aenderungen in verschiedenen Reihen begleitet, obgleich solche 
Aenderungen nicht so sehr in die Wagschale fallen, wie beim Luft- 
druck. Unter den vielen Beobachtern wird es immer einige weniger 
gewissenhafte geben, die sich an ein praecises Einhalten der Beob- 
achtungstermine nicht gewöhnen können und in Folge dessen falsche 
Temperaturangaben aufzeichnen, die dann völlig unbrauchbar sind, 

*) Die Temper aturverhältnisse der österreichischen Alpenländer II. Theil. 
Sitzb. d. k. Akad. in Wien 1885. 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 7 

weil es vergebliche Arbeit wäre, dieselben auf die richtigen Werthe 
zurückzuführen. Die aus solchen falschen Beobachtungen abgeleiteten, 
willkührlichen Mittel werden sofort erkannt bei der Vergleichung mit 
den Mitteln der Nachbarstationen. 

Unregelmässig aufeinander folgende Mittel trifft man, auch oft 
an solchen Stationen an. wo sich abwechselnd mehrere und nicht 
immer gieichgeübte und gewissenhafte Beobachter an den Temperatur- 
ablesungen betheiligen, wie es an den in Schulen und anderen Anstalten 
untergebrachten Stationen, wo man die unregelmässigen Störungen 
in den Beobachtungsreihen nicht anders erklären kann als durch das 
weniger gewissenhafte Einhalten der Instructionen. Nach Wild können 
häufig Name und Stand der Beobachter ein Kriterium für die grössere 
oder geringere Zuverlässigkeit der Beobachtungen abgeben. *) 

5) Fehler in der Berechnung und der Publication der Beob- 
acMungsresultate. Es werden sich bei der grössten Vorsicht und Ge- 
wissenhaftigkeit einzelne Rechnungs- und Druckfehler in dem reich- 
lichen Ziffernmaterial der meteorologischen Publicationen einschleichen, 
die selbstverständlich auch von der Bearbeitung des Materials auszu- 
schliessen sind. 

Namentlich sind in dieser Hinsicht die älteren Beobachtungen, 
bei welchen keine so grosse Sorgfalt auf die Berechnung und die 
Publication der Resultate, wie in neuerer Zeit verwendet worden 
ist, vor ihrer Benützung zu prüfen. 

Soll man die gröberen Fehler und Unterbrechungen in der 
Homogenität der Beobachtungen beseitigen, so müssen dieselben vor- 
erst ausfindig gemacht werden. Das Auffinden oder Konstatiren der 
Störungen in den Beobachtungsreihen ist jedoch mit Schwierigkeiten 
verbunden. Man kann zwar allgemein die Qualität der Beobachtungs- 
reihe nach den in Gebrauch befindlichen Instrumenten, ihrer Auf- 
stellung, nach dem Namen und dem Stande der Beobachter, den Be- 
obachtungsterminen und den Localverhältnissen beurtheilen, aber zur 
genauen Auffindung aller der Störungen, die eine Reihe unsicher 
machen, kann man durch die Kenntniss der genannten Umstände nicht 
gelangen. Dazu muss man verlässliche Beobachtungen einer Nachbar- 
station haben und mit ihrer Hilfe den Werth der zu prüfenden Reihe 
untersuchen. Die Untersuchung der Beobachtungsreihe geschieht 
dann durch Vergleichungen der Temperaturmittel der einen mit den 
korrespondirenden Mitteln resp. Abweichungen der anderen Reihe. 

*) Temperaturverhältnisse des russischen Reiches p, 188 St. Petersburg 1881. 



g I. F. Augustin : 

Das Verfahren, welches man jetzt allgemein zur Prüfung der 
Beobachtungsreihen anwendet, besteht nach Hann darin, dass Diffe- 
renzen gebildet werden zwischen den Mittelwerthen der zu unter- 
suclmnden Reihe und den gleichzeitigen Werthen einer Normal- 
station, an welcher für die ganze Periode eine ununterbrochene Reihe 
von Temperaturaufzeichnungen vorliegt und dass untersucht wird, ob 
zwischen den Werthen eine Übereinstimmung für die ganze Periode 
stattfindet oder nicht. Lamont *) hatte bei mehreren Gelegenheiten 
gezeigt, dass die Differenzen zwischen den gleichzeitigen Temperatur- 
mitteln zweier naheliegender Orte nahezu konstant seien. Dadurch 
bieten die Differenzen die Möglichkeit die Fehler in der verglichenen 
Reihe aufzudecken, wenn die Beobachtungen der Normalstation sicher 
sind. Die Prüfung besteht dann in der Untersuchung der Differenzen 
und der in denselben vorkommenden Unregelmässigkeiten, aus welchen 
man wieder einen Schluss zieht auf die in der betreffenden Reihe 
vorkommenden Störungen. 

Durch die Bildung der Differenzen der einzelnen Temperatur- 
mittel gegen die korrespondirenden Mittel einer guten Normalstation 
kann man, wie Hann vielfach nachgewiesen hatte, mit genügender 
Schärfe einzelne Fehler, namentlich aber die Unterbrechungen in der 
Homogenität der Beobachtungsreihen an den gewöhnlichen Stationen 
konstatiren. Man kann gute Reihen von schlechten unterscheiden 
und sich das Mitführen des unbrauchbaren Materials ersparen. 

Anstatt der Differenzen der ganzen Mittelwerthe kann man auch 
die Differenzen der Abweichungen dieser Mittelwerthe vom Gesammt- 
mittel verwenden und mit ihrer Hilfe die Homogenität der Reihen 
untersuchen. Man rechnet hier nach Elimination der normalen Diffe- 
renzen mit den durch die allgemeinen Witterungsverhältnisse verur- 
sachten Störungen, die überall in einem gewissen Umkreise den 
gleichen Betrag haben sollen und schliesst die durch anderweitige 
Ursachen hervorgerufenen Störungen aus. 

Da nach Dove **) die Abweichungen von der mittleren Tempe- 
ratur desselben Zeitabschnittes nicht local auftreten, sondern sich 
gleichzeitig über grössere Strecken der Erdoberfläche verbreitet zeigen, 
so werden die Unterschiede der Abweichungen benachbarter Stationen 
gleich Null sein müssen, oder werden nur um einen kleinen Betrag 
von der Null abweichen. In Folge dessen werden etwaige Störungen 

*) Jahrbuch d. k. Sternwarte bei München für 1839, 1841 etc. 
**) Die nicht period. Veraenderungen der Temperaturvertheilune auf der Erd- 
oberfläche. Abhand. d. k. preuss. Akademie d. Wiss. Berlin 1838 u. 1839. 



Die Temperatnrverhältnisse der Sndetenländer. 9 

der Beobachtungsreihen in den Differenzen der Abweichungen deutlich 
hervortreten. 

Aus den korrespondirenden Differenzen der Temperaturmittel 
einer Reihe gegen eine Normalstation kann man sich ein Urtheil über 
den Werth derselben bilden. Sind die Reihen homogen, oder ist 
während des ganzen Zeitraums, über welchen sie sich erstrecken, keine 
Aenderung des Localeinflusses eingetreten, dann schwanken die Diffe- 
renzen für je dieselben Monate und das Jahr durch die ganze Be- 
obachtungsdauer je nach der Entfernung, den Unterschieden in der 
Lage und der Höhe der beiden Stationen in gewissen Grenzen. Eine 
homogene Reihe ist aus den Differenzen leicht erkennbar. 

Sehr oft pflegen jedoch diese Differenzen nicht konstant zu sein 
während der ganzen Beobachtungsdauer der verglichenen Station, 
sondern zeigen mannigfache Sprünge und Aenderungen, welche ent- 
weder vereinzelt oder dauernd auftreten und sich durch plötzliches 
Erscheinen oder durch allmäliges Anwachsen bemerkbar machen. Bei 
kürzeren Reihen treten die Veraenderungen seltener auf als bei län- 
gern, welche freilich mit der Zeit den mannigfaltigsten Fehlerquellen 
ausgesetzt sind. Es pflegen selbst solche Reihen mit Fehlern behaftet 
zu sein, bei welchen man das nach den äusseren Momenten am wenig- 
sten erwarten sollte. 

Wenn Aenderungen oder auffallende Abweichungen in den 
zwischen den Mitteln einer Beobachtungsstation und den Mitteln 
einer benachbarten Normalstation gebildeten Differenzen auftreten, 
so sind ihre Ursachen, durch welche sie hervorgebracht worden 
sind, zu ermitteln und die Grösse ihrer Beträge zu berechnen. 
Zur Aufdeckung der Ursachen, welche die Homogenität einer Reihe 
stören und sich in den Differenzen viel deutlicher als in den Mittel- 
werthen selbst bemerkbar machen, müssen die in den offiziellen Publi- 
cationen der meteorologischen Beobachtungsnetze enthaltenen Angaben 
über die einzelnen Beobachtungsstationen und die an denselben im 
Laufe der Zeit vorgegangenen Aenderungen, Personen und Local- 
wechsel etc. zu Rathe gezogen werden. Die nöthige Aufklärung über 
die Beobachtungsinstrumente, ihre Aufstellung, die Localverhältnisse 
u. s. w. einer Station, deren Reihe beanständet erscheint, werden 
die Berichte über die stattgefun denen Inspectionsreisen geben, so dass 
man daraus erkennen wird, welcher Fehlerquelle die konstatirten 
Störungen entstammen. *) 

*) Es würde für die Bearbeitung des Materials vortheilhaft sein, wenn 
man in den einzelnen Beobachtungsnetzen für einen längeren Zeitraum zusammen- 



10 I. F. Augustin: 

Hat man durch Bildung der Differenzen die Störungen in den 
Temperaturreihen konstatirt und ihre Ursachen aufgefunden, so kann 
man zur Beseitigung der Störungen schreiten. Wenn eine Reihe nicht 
homogen ist, sondern in Folge von Localeinflüssen etc. iu mehrere 
Theile zerfällt, so wird man sich für diejenige Aufstellung der Instru- 
mente entscheiden müssen und denjenigen Theil der Reihe, durch 
welchen die Temperaturverhältnisse des Ortes am besten zur Dar- 
stellung kommen, als den Haupttheil ansehen und die übrigen Theile 
an denselben anschliessen. Man wird durch Anbringung der Correc- 
tionen die Reihe homogen macheu. Dieser Anschluss der einen Reihe 
an die andere kann ohne Bedenken ausgeführt werden, wenn die aus 
den Differenzen abgeleiteten Correctionen konstant sind, oder einer 
konstanten Aenderung unterliegen. 

Die Correctionen werden in der Weise abgeleitet, dass man die 
den einzelnen Beobachtungsperioden zugehörigen Differenzen zu Mittel- 
werthen vereinigt und diese Mittel werthe mit einander vergleicht. Bei 
einer allmäligen Aenderung der Correctionen, welche eine allmälige 
Abkühlung oder Erwärmung der Station darstellt, berechnet man die 
Correctionen entweder für die einzelnen Jahrgänge, oder für nur ganz 
kurze Zeiträume. Wie an dem Beispiele mit Prag nachgewiesen worden 
ist,*) kann man auf diese Weise, wenn man die Correctionen aus 
den Differenzen gegen mehrere Normalstationen bestimmt, eine Reihe 
mit grösserer Genauigkeit homogen machen, als durch nachträglich 
ermittelte instrumentale Correctionen. 

Wenn sich bei einer nicht homogenen Reihe in den für die ver- 
schiedenen Beobachtungsperioden abgeleiteten Differenzen solche Ab- 
weichungen gezeigt haben, die auf einen Stadt- und einen Landein- 
fluss hinweisen, dann wurde keine Correction wegen verschiedener Auf- 
stellung angebracht, sondern wurde die Reihe in zwei Reihen getrennt 
und wurden die Temperaturmittel für die zwei verschiedenen Auf- 
stellungen abgeleitet. 

Wenn es sich bei einer nicht homogenen Reihe nur um die Ab- 
leitung der normalen Temperaturmittel handelt, so bestimmt man 
bloss die Differenzen aus dem brauchbarsten Theil der Reihe und 
lässt die übrigen mangelhaften Theile unbeachtet. In solchen Fällen 



fassende Berichte über die Stationen herausgeben würde, wie es durch Hellmann: 
Geschichte des königl. Preuss. Meteor. Institutes von 1847 — 1885. geschehen ist. 

*) Augustin: Untersuchungen über die Temperatur von Prag. Sitzungsb. 
d. königl. böhm. Gesellschaft der Wiss. Prag 1889. 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. \\ 

rechnet man besser mit guten kürzeren als mit mangelhaften längeren 
Reihen. Wenn die Differenzen, was in seltenen Fällen vorkommt, 
durch die ganze Beobachtungsperiode veraenderlich sind, so ist es als 
ein Zeichen der Unbrauchbarkeit der Reihe anzusehen und ist dieselbe 
von der Bearbeitung auszuschliessen. Die Station nimmt dann eine 
Ausnahmsstellung ein, indem die Temperatur an derselben einen 
anderen Gang befolgt als derjenige ist, welcher an den übrigen Sta- 
tionen beobachtet wird. 

Einzelne fehlerhafte Werthe werden in der Weise beseitigt, dass 
man dieselhen durch interpolirte Werthe ersetzt, wenn es, wie in 
diesem Falle gewesen ist, mit Schwierigkeiten verbunden wäre auf 
die Originalaufzeichnungen zurückzugreifen. Durch Interpolation mit 
Hilfe der Differenzen gegen benachbarte Stationen erhält man ange- 
nähert richtige Temperaturmittel, durch welche die fehlerhaften Mittel 
ersetzt oder auch etwaige Lücken ausgefüllt werden können. 

Der Erfolg der Prüfung und der Sichtung des Beobachtungs- 
materials, sowie der Erfolg der damit verbundenen Ableitung von 
Normalmitteln hängt davon ab, dass eine genügende Anzahl von 
Normal- und Vergleichsstationen mit ununterbrochenen und homogenen 
Reihen, zur Verfügung steht, mit welchen die Reihen der übrigen Stationen 
verglichen werden könnten. Es mussten vorher die Stationen mit den 
längsten Beobachtungsreihen ausgesucht und durch Bildung von Diffe- 
renzen wechselseitig verglichen werden. Von den verglichenen Stationen 
wurden dann diejenigen ausgewählt, welche als Normalstationen be- 
nützt werden könnten. 

Unter den Stationen, deren Reihen die ganze Periode 1851/90 
ausfüllen, zeigten bei gegenseitiger Vergleichung einen parallelen 
Verlauf in der Aufeinanderfolge der Temperaturmittel die inländischen 
Stationen : Brunn, Krakau. von den ausländischen Bayreuth, München, 
Torgau und Breslau. Prag, Wien *) und Görlitz konnten durch An- 
bringung von Correctionen an einen Theil der Temperaturmittel homogen 
gemacht und als Normalstationen verwendet werden. Desgleichen 
konnte durch Interpolation einiger Lücken die sonst homogenen 
Temperaturreihen von Cáslau und Böhm. Leipa auf 40jährige Reihen 
erweitert und dadurch die Anzahl der Normalstationen um 2 vermehrt 
werden. 

Als Normalstationen zur Vornahme der Prüfung des Beobachtungs- 



*) Hann: Die Temperatur von Wien und Umgebung etc. Sitzungsber. d. k. 
Akadem. 1885. ; 



12 • ■" I. F. Augustin: 

materials und der Reductionen auf Normalmittel wurden aufgestellt : 
Prag, Cáslau und Leipa für Böhmen; Brunn für den grössten Theil 
Mährens ; Krakau für das nördliche Mähren ; Wien für Ober- und 
Niederösterreich und das südliche Mähren ; Bayreuth für Bayern und 
die angrenzenden Theile Böhmens ; Torgau für Sachsen ; Görlitz und 
Breslau für Preussisch-Schlesien. 

Ferner wurde in jedem Lande eine Anzahl von Vergleichssta- 
tionen unter denjenigen Stationen aufgesucht, deren Temperaturreihen 
sich bei den Vergleichungen mit den Reihen der Normalstationen als 
gut bewährt haben und in Folge dessen zu Vergleichungen mit den 
Nachbarstationen verwendet werden könnten. Es ist für die Bearbei- 
tung des Materials namentlich aber für die Vornahme der Reductionen 
sehr vortheilhaft, wenn in jedem Lande eine grössere Anzahl von Sta- 
tionen mit verlässlichen Reihen vorhanden ist, damit den Anforde- 
rungen Genüge geleistet werde, die Differenzen für Stationspaare bei 
kleiner Entfernung, gleicher Lage und Seehöhe zu bilden. 

Eine grössere Anzahl der Stationen mit längeren homogenen 
Beobachtungsreihen, die sich in Folge dessen zu Vergleichsstationen 
eignen, hat besonders Böhmen aufzuweisen. Neben den schon ge- 
nannten Stationen Prag, Cáslau, Leipa mit vollständigen 40 bis 45 
jährigen Reihen, findet man hier Orte wie Eger, Weissivasser, Pilsen, 
für welche mehr als 30jährige Beobachtungen vorliegen. Als gute 
Vergleichsstationen mit mehr als 20 Jahren kann man bezeichnen : 
Karlsbad, Kaaden, Bodenbach, Josef stadt, Lobositz und unter 20 
Jahren: Kuttenplan, Böhm. Aicha, Leitomischl, Tábor I, Příbram, 
Pisek und Hurkenthal. 

Mähren besitzt an Brunn eine gute Normalstation mit einer die 
ganze Periode ausfüllenden Reihe, in der bloss einige kleinere Lücken 
zu beseitigen und zwei Jahrgänge mit relativ höheren Temperattur- 
mitteln zu korrigiren waren. 

Neben Brunn sind als Vergleichsstationen mit längeren Beob- 
achtungsreihen zu nennen: Schönberg, Bistritz am Hostein, Prerau, 
Zauchtel, Ostraivitz, Grussbach', Datschitz, Iglau. An diese schliessen 
sich die Stationen mit 10jährigen homogenen und zu Vergleichungen 
geeigneten Reihen an: Frain, Kraderub, Stěpanau, Krasensko, Buch- 
hütte und Goldenstein. 

In Schlesien eignen sich nur wenige Stationen zu Vergleichs- 
stationen. Es sind dies Barzdorf mit den Beobachtungen 1868/90, 
Wigstadtl mit den Beobachtungen wärend 1877/90 und Baase für 
die Periode 1876/88. 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 13 

In Nieder- und Oberösterreich nördlich der Donau sind neben 
Wien als geeignete Vergleichsstationen mit längeren Beobachtungs- 
reihen zu nennen: Krems 1875/90 und Lins (Freinberg) 1856/90. 
Eigentlich bedarf man für diese Gebietstheile keiner langen Reihen, 
weil die zu vergleichenden Stationen erst nur während der letzten 
Decennien beobachtet haben. 

Für das bayerisch-böhmische Grenzgebiet konnte neben Bayreuth 
keine andere Vergleichsstation aufgefunden werden. Dagegen hat 
Sachsen Überfluss an Stationen mit längeren Beobachtungsreihen, die 
zu Prüflings- und Reductionszwecken benützt werden können wie 
Leipzig und Oberwiesenthal seit 1861, Königstein seit 1864, Dresden 
seit 1870 u. s. w. 

In Preuss. Schlesien werden neben Görlitz und Breslau nur 
ausnahmsweise Eichberg, Wang etc. als Vergleichsstationen benützt. 
Es liegen für mehrere Stationen wie Ratiboř, Oppeln dieses Landes 
lange Beobachtungsreihen vor, die jedoch erst homogen gemacht werden 
müssten, wenn sie zur Prüfung anderer Reihen verwerthet worden 
sollten. 

Da die Zahl der gebildeten Differenzen der Monat- und der 
Jahresmittel der Temperatur von 350 Stationen gegen die Mittel der 
Vergleichsstationen sehr gross war, so erscheint es unmöglich eine 
ausführliche Mittheilung dieser Differenzen und der auf ihrer Grund- 
lage vorgenommenen Prüfung des Beobachtungsmaterials und der mit 
ihrer Hilfe vorgenommenen Reductionen auf Normalmittel zu geben. 
Damit die Arbeit nicht zu grossem Umfange anwachse, habe ich mich 
nur auf die wichtigeren Stationen beschränkt, deren Reihen sich über 
eine längere Beobachtungsperiode erstrecken, oder sonst irgend ein 
Interesse haben, und weiter unten specielle Nachweise über die Re- 
sultate der Prüfung und die Verwerthung dieser Reihen gegeben? 
Die bei den übrigen Reihen vorgefundenen Mängel werden später 
durch Anmerkungen zu den Normalmitteln der Temperatur mitge- 
theilt werden. 



14 I. F. Augustin: 

II. 

Die Ableitung wahrer 24stündiger Temperaturmittel. 

Da in den hier in Betracht kommenden Beobachtungsnetzen nicht 
nur verschiedene Beobachtungstermine eingehalten werden, sondern 
dieselben auch in den einzelnen Netzen mit der Zeit gewechselt worden 
sind, so war es eine der ersten Aufgaben, den Einfluss der täglichen 
Periode zu eliminiren und vergleichbare Mittel herzustellen. Es mussten 
schon bei der Prüfung der Beobachtungsreihen die unvollständigen 
aus verschiedenen Terminen abgeleiteten Mittel durch Anbringung 
von Correctionen auf vollständige Mittel gebracht werden, wenn kon- 
stante Differenzen für die ganze Beobachtungsperiode erhalten werden 
sollten. 

Anfangs waren in allen den oben genannten meteorologischen 
Beobachtungsnetzen allgemein die Termine 6 h , 2 h , 10 h eingeführt und 
die Benützung anderer von diesen abweichender Termine gehörte zu 
den Ausnahmen. Nach und nach wurden aber dieselben durch die 
bequemeren Termine 7 h , 2 h , 9 h verdrängt. In Osterreich wurden letztere 
Beobachtungstermine im Jahre 1872, iu Preussen mit der Reorgani- 
sation des meteorologischen Beobachtungsnetzes im Jahre 1885 ein- 
geführt. In Bayern und in Sachsen hat man jedoch die Termine 6 h , 
2 h , 10 h durch 8\ 2'\ 8 h ersetzt 

Die Einführung der letzten Termine stand gleichfalls mit der Reor- 
ganisation der Beobachtungsnetze in den genannten Ländern in Ver- 
bindung und zwar in Bayern im J. 1879 und in Sachsen in J. 1883. 
Die Combination 6 h , 2 h , 10 h hat sich nur an einzelnen Stationen 
erhalten und statt der früheren Einheitlichkeit giebt sich jetzt mit 
wachsender Zunahme der Beobachtungsstationen eine Mannigfaltigkeit 
in der Benützung der Termine kund, die jedoch nicht als vortheihaft 
für die Bearbeitung des Materials genannt werden kann. 

Die jetzt am häufigsten gebrauchte Combination ist: 7 h , 2 h , 9 h 
oder auch 7 h , l h , 9 h . Daneben machen sich bemerkbar die Combina- 
tionen: 7 h , 0\ 9 h ; 7 h , 2 h , 8' 1 ; 7 h , l h , 8 h ; 7 h , 2 h , 10 h . An die Combi- 
nation 6 h , 2\ 10 h schliessen an: 6 h , 2\ 9 h ; 6\ l h , 9 h und 7 h , 2\ 
10 h . Neben der Combination 8 h , 2 h , 8 h , welche in Österreich und in 
Preussen seltener ist, wird noch die Combination 8\ 1 h , 8 h ; 8 h , l h , 
9 h ; 8 h , 2 h , 9 h vorgefunden. Zuweilen werden auch die Temperatur- 
mittel aus dem täglichen Maximum und Minimum abgeleitet. 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 15 

Bei der Wahl der Termine ist oft die Berufsthätigkeit des Be- 
obachters entscheidend und wäre aus diesem Grunde kaum an eine 
Einheitlichkeit derselben zu denken. Die freiwilligen Beobachter werden 
sich diejenigen Termine wählen, die sie bei ihrer Beschäftigung werden 
am leichtesten einhalten können. So werden für die dem Lehrstande 
angehörenden Beobachter als die passendsten Termine 7 h , 1 \ 9 h er- 
scheinen. Die Oekonomen sehen sich oft genöthigt die Beobachtungs- 
terraine mit der Jahreszeit zu wechseln. Da der Beobachter oft ge- 
hindert wird die günstigsten Termine zu wählen, so findet an den 
Stationen mit dem Wechsel des Beobachters gewöhnlich auch ein 
Wechsel der Termine statt 

Als die günstigsten Termine werden diejenigen angesehen, deren 
Combiuation zu Mitteln führt, die sich den wahren Mitteln am meisten 
nähern und aus welchen man sich auch ein Urtheil über den täglichen 
Gang der Temperatur bilden kann. Diesen Anforderungen genügen 
am besten die Stunden- Combinationeu 6 h , 2 h , 10 h und 7 h , 2 h , 9 h ; ferner 
7 h , l h , 9 h und 7\ 2 h , 10'\ Die erstere Combiuation mit aequidistanten 
Terminen gewährt den besten Einblick in den täglichen Temperatu'- 
gang; die letzteren Combinationen liefern wiederum Temperaturmiť.el, 
welche die kleinsten Correctionswerthe zur Réduction auf wahre Mittel 
erfordern. Dagegen sind zur Réduction der aus den Terminen 8 h , 2\ 
8 h abgeleiteten rohen Mittel auf wahre Mittel grössere und mehr 
veraenderliche Correctionswerthe nöthig und wird aus dieser Combi- 
nation die Minimaltemperatur nicht ersichtlich. 

Die zur Réduction der aus verschiedenen Stunden-Coinbinationen 
berechneten Mittel auf wahre Mittel erforderlichen Correctionen habe 
ich den „Jahrbüchern der Central- Anstalt, Jahrgang 1883 entnom- 
men. Dieselben sind nach dem täglichen Temperaturgang zu Prag, 
Wien und Krakau berechnet und werden hier in derselben Weise be- 
nützt, wie es durch die Central-Anstalt geschieht, welche alljährlich 
neben den rohen auch reducirte 24stündige Monats- und Jahresmittel 
der Temperatur für die verschiedenen Stationen veröffentlicht. Ich 
habe diese Correctionswerthe, welche schon eine gewisse Berechtigung 
erlangt haben, beibehalten, damit durch die Einführung neuberechneter 
abweichender Correctionen die Vergleichbarkeit der durch die 
Central-Anstalt und der hier reducirten Mittel nicht beeinflusst werde. 

Die nach Prag berechneten Correctionen auf wahre Mittel sind 
bei der grössten Anzahl der Stationen in Anwendung gebracht worden ; 
für die in Ober- und Niederösterreich, sowie in südlichen Mähren 
gelegenen Stationen wurden die nach Wien berechneten Correctionen 



16 



I. F. Augustin: 



benutzt. Dagegen fanden die nach Krakau berechneten Correctionen 
nur bei einigen Stationen des nördlichen Mährens und des angren- 
zenden Schlesiens Verwendung. Übrigens sind die nach den hier ge- 
nannten Normalstationen für die verschiedenen Stunden- Combinationen 
berechneten Correctionswerthe so gering, dass man keinen merklichen 
Fehler begehen würde, wenn man für das ganze Gebiet nur eine 
Normalstation z. B. Prag zur Réduction auf wahre Mittel annehmen 
möchte. 

Sämmtliche in dieser Arbeit veröffentlichte Monats- und Jahres- 
mittel der Temperatur sind durch Anbringung von Correctionen auf 
wahre Mittel reducirt worden. Die Réduction ist bei den meisten 
Stationen schon vor der Vergleichung der Reihen vorgenommen 
worden; sonst sind erst die vieljährigen aus den Reihen gebildeten 
Mittel auf wahre Mittel gebracht worden. Dabei sind die Mittel 1 f s 
(7\ 2 h , 9 h ) vor der Réduction sämmtlich auf 1 J i (7 h , 2 h , 9 h , 9 h ) um- 
gerechnet worden, weil diese Combination, wie aus der beigegebenen 
Tabelle ersichtlich ist, sehr kleine und im Laufe des Jahres fast 
konstante Correctionen erfordert. 

Tabelle I. 

Correotionen. a.ia.f -wa,:h.re 2s*£ i 1 1 e 1. 



V«, (6* + 2» + 10 Ä ) k (7 Ä + 2 h + 9 A + 9*) i(^ + 



8A-(-2ä+8ä^ 



Prag | Wien | Krakau [ Prag ! Wien Krakau! Prag I Krakau 



Jänner . 
Februar 
März . . 
April . . 
Mai . . 
Juni 

Juli . . 
August . 
Septemb. 
October . 
Novemb. 
Decemb. 

Jahr . . 



—Ol 
-0-1 
0-0 
0-3 
0-3 
0-3 
03 
0-3 
L.-2 

o-o 
o-o 

—0-1 

o-i 



-0-1 

-o-i 

01 
0-3 
0'3 
0-3 
0-3 
03 
0-2 

o-o 
-o-i 
-o-i 

o-i 



—Ol 


—Ol 


-o-i 


00 


01 


—0-2 


o-o 


—0-1 


—o-i 


o-o 


01 


-o-i 


01 


-o-i 


-o-i 


00 


o-o 


o-o 


0-3 


-o-i 


—0-2 


00 


—Ol 


—0-2 


03 


— o-i 


—02 


o-o 


— 03 


-0-5 


0-3 


—o-i 


— 0-2 


o-o 


—0-3 


—0-6 


0-3 


—Ol 


—0-2 


o-o 


-0-3 


—0-5 


0-3. 


—o-i 


—o-i 


o-o 


—o-i 


—03 


0-3 


o-o 


—0-1 


o-o 


o-i 


-0-2 


o-i 


—o-i 


—o-i 


o-o 


o-i 


o-i 


o-o 


-o-i 


—0-1 


o-o 


o-i 


01 


—Ol 


-Ol 


—o-i 


o-o 


o-i 


0-2 


o-i 


—Ol 


-o-i 


00 


o-o 


—0-2 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 17 

III. 

Die Réduction auf die Normaipehode. 

Um die Temperaturmittel der verschiedenen Stationen eines 
Gebietes mit einander vergleichen zu können, muss man dieselben 
aus gleichen Zeitperioden ableiten. Wegen der grossen Veraenderlich- 
keit der Mittelwerthe der Temperatur würde man vielfach Fehler 
begehen, wenn man aus ungleich langen und verschiedenen Zeit- 
perioden abgeleitete Mittel in eine Reihe stellen und daraus die Tempe- 
raturverhältnisse eines Gebietes beurtheilen wollte. Die durch die 
unregelmässigen Wärmeschwankungen hervorgebrachten Verschieden- 
heiten würden sich dann in solcher Weise geltend machen, dass es 
unmöglich wäre, in denselben den Einfluss der örtlichen Verhältnisse 
auf die Temperaturvertheilung zu erkennen. Bei den aus gleichen 
Perioden abgeleiteten Mitteln bilden die unregelmässigen Wärme- 
schwankungen kein Hinderniss für die Vergleichbarkeit der Mittel- 
temperaturen, weil sie dann überall ziemlich den gleichen Betrag 
haben und weil dadurch ihr Einfluss eliminirt erscheint. 

Wollte man jedoch nur gleichzeitige Beobachtungen zur Dar- 
stellung der Temperaturverhältnisse nehmen, so müsste man einen 
beträchtlichen Theil des Beobachtungsmaterials von der Bearbeitung 
ausschliessen. Um viele Stationen in die Arbeit aufnehmen zu können, 
müsste man sich bei der Mittelbildung nur auf kürzere Zeitperioden 
beschränken und alle Beobachtungen, die nicht in diese Periode 
fallen, oder die nicht die ganze Periode ausfüllen, unbeachtet lassen- 
Bei der verschiedenen Länge der Beobachtungsreihen und bei den 
verschiedenen Beobachtungsperioden, aus welchen diese Reihen stam- 
men, würde die Anzahl der unbenutzten Jahrgänge sehr gross aus- 
fallen und würden die aus kurzen Zeitperioden abgeleiteten Mittel- 
werthe zwar vergleichbar, aber noch sehr unsicher erscheinen. Es 
wird deshalb nur in seltenen Fällen mit den direct aus den gleichen 
Zeitperioden abgeleiteten Mittelwerthen gerechnet. 

Man weicht den aus der Forderung der absoluten Gleichzeitig- 
keit sich ergebenden Übelständen dadurch aus, dass man die Mittel- 
werthe, welche aus verschiedenen langen Reihen berechnet worden 
sind, auf die gleiche Zeitperiode reducirt und dadurch den sämmt- 
lichen während einer längeren Zeitperiode vorhandenen Beobachtungs- 
reihen bei der Bearbeitung der Temperaturverhältnisse eines grösseren 
Ländergebietes die ihnen gebührende Geltung verschafft. 

Mathematisch- naturwissenschaftliche Classe, lgö'j. '1 



18 I. F. Augustin: 

Die Notwendigkeit der Zurückführung der aus verschiedenen 
Reihen abgeleiteten Temperaturmittel auf gleiche Perioden ist sehr 
bald erkannt worden. Das Verfahren, dessen man sich jetzt zur Er- 
langung vergleichbarer Mittelwerthe aus nicht gleich langen Perioden 
bedient, wurde bereits durch Lamont und Dove angedeutet und be- 
steht darin, dass man die Zurückführung entweder mit Hilfe der 
Differenzen der gleichzeitigen Mittel oder mit Hilfe der Abweichungen 
der einzelnen Temperaturmittel gegen das vieljährige Mittel an der 
Normalstation vornimmt. 

Liegt von einer Normalstation A eine lange Reihe von n Jahren 
und von der anderen Station B eine kürzere Reihe von m Jahren 
vor, so kann man sich, um für B das vieljährige Mittel B n zu er- 
halten, nachfolgender Formeln bedienen : 

(1) B n = A n -f (B m — A m ) oder 

(1') B» = B m + (A n — A m ). 

Im ersten Falle wird das Normalmittel B„ dadurch erhalten, 
dass die Differenz der mj ährigen Mittel B m — A m der beiden Sta- 
tionen zu dem »jährigen Mittel A n der Hauptstation addiert wird, 
wogegen im zweiten Falle an das Mittel der secundären Station B m 
die Differenz des n- und mjährigen Mittels A n • — A m der Normal- 
station als Correction angebracht wird. Dieses letztere Reductions- 
verfahren könnte zum Unterschiede von dem ersteren, der sogenannten 
Methode der Differenzen als die Methode der Abweichungen bezeichnet 
werden. Bei der Anwendung der Methode der Differenzen wird vor- 
ausgesetzt, dass die aus einer kürzeren Beobachtungsreihe abgeleitete 
mittlere Differenz B m — A ra zweier Nachbarstationen gleich ist der 
normalen Differenz B„ — A„ dieser Stationen. Beweise dafür haben 
aus den Beobachtungen besonders Lamont und Hann beigebracht. 
Lamont hatte bei mehreren Gelegenheiten gezeigt, dass die Differenzen 
zweier Orte, vorausgesetzt, dass die Entfernung nicht gross ist, in 
wenigen Jahren bestimmt werden können und hat desshalb den Vor- 
schlag gemacht, nicht die Mittelwerthe, sondern die Unterschiede 
zwischen verschiedenen Orten als meteorologische Konstanten anzu- 
nehmen. In seiner grossen Arbeit über die „Temperaturverhältnisse 
der österreichischen Alpenländer" hat Hann durch Ableitung zahlloser 
Differenzen den Nachweis erbracht, dass die Unterschiede der Tempe- 
raturmittel für gleiche Zeitperioden nahezu konstant bleiben und dass 
in Folge dessen aus den Temperaturdifferenzen zweier benachbarter 



Die Teniperaturverhältnisse der Sudttenländer. 19 

Orte mit kürzeren Beobaclitungsreiheu auf die normale Temperatur- 
differenz derselben geschlossen werden kann. Es sind nur wenige 
Jahrgänge von Temperaturbeobachtungen hinreichend, um verlässliche 
Mittelwerthe zu erhalten, wenn eine nahe Station mit langer Beob- 
achtungsreihe vorhanden ist. 

Um mit dem ReductiOnsverfahren gleichzeitig eine Prüfung der 
Beobachtungsreihen zu verbinden, hat sich dabei Kann nicht der 
Differenzen der mehrjährigen Temperaturmittel bedient, sondern hat 
für jedes individuelle Monats- und Jahresmittel der Temperatur die 
Differenzen gegen die entsprechenden Mittel der Normalstation be- 
rechnet und die aus den einzelnen Differenzen gebildeten Mittelwerthe 
zu dem Normalmittel hinzugefügt. Die Berechnung der einzelnen 
Differenzen gewährte ihm auch den Vortheil, dass aus den Abwei- 
chungen die mittlere Veraenderlichkeit derselben, der wahrscheinliche 
Fehler der mittleren Differenzen und somit auch der reducirten Mittel 
berechnet werden konnte. Aus der mittleren Veraenderlichkeit der 
Temperaturdifferenzen von Stationen in verschiedener Entfernung von 
einander und von verschiedenen Höhenunterschieden konnte die Frage 
entschieden werden, bis zu welchen Entfernungen und bis zu welchen 
Höhenunterschieden die gewöhnliche Reductionsmethode auf eine 
Normalperiode noch mit Erfolg anwendbar ist. *) 

Bei der Anwendung der Methode der Abweichungen zur Réduc- 
tion von kürzeren Reihen auf längere wird vorausgesetzt, dass die 
Differenz A n — A m an der Normalstation oder die Abweichung der 
kürzeren Reihe von der normalen Temperatur für beide Orte die- 
selbe ist 

Nach Dove kann die Gleichheit der Abweichungen angenommen 
werden, wenn der Abstand der Stationen nicht erheblich ist. Die 
Unterschiede der an einem Orte beobachteten Temperatur und seiner 
Normaltemperatur werden für einen gewissen Umkreis, der später 
zu bestimmen sein wird, nahezu dieselben sein, weil dieselben, wie 
auch durch neuere Untersuchungen nachgewiesen worden ist, nicht 
local auftreten, sondern sich über grössere Strecken der Erdoberfläche 
im gleichen Siune und im gleichen Ausmasse vertheilt zeigen. Die 
einfache Gestalt und die grosse Entfernung der Isanomalen erlaubt 
nach Dove die Annahme, dass überall locale Einflüsse erheblich zurück- 
treten gegen die durch die Bewegung des Luftkreises veranlassten.**) 



*) Tcmperaturrerhältnisse der österr. Alpenländer. I. Theil. Wien 1885. 
**) Über das Zurücktreten localer Einflüsse gegen die von den allgemeinen 

2* 



20 ï. F. Augustin: 

Wie bei der Methode der Differenzen nicht von einer vollstän- 
digen, sondern nur von einer genäherten Konstanz die Rede sein kann, 
so wird man auch bei der Methode der Abweichungen nur mit einer 
genäherten Gleichheit der Abweichungen zu rechnen haben. Die 
Differenz der Abweichungen zweier Orte wird sich desto mehr der 
Null nähern, je kleiner die Entfernung der Orte, je kleiner ihr 
Höhenunterschied und je grösser die Zahl der Beobachtungsjahre 
ist, für welche dieselbe berechnet wird. 

Diese Methode zur Erlangung vergleichbarer Mittelwerthe hatte 
zuerst Dove bei verschiedenen Gelegenheiten in Anwendung gebracht.*) 
Weiter ausgebildet wurde dieselbe besonders durch Hellmann in der 
Abhandlung „Über die Zurückführung einer kurzen Beobachtungsreihe 
der Luftwärme auf die längere einer benachbarten Normalstation" **) 
und durch Wild in der Arbeit „Die Temperaturverhälltnisse des 
russischen Reiches", ***) welche Meteorologen auch die nach dieser 
Methode reducirten Mittel einer Prüfung auf ihre Sicherheit unter- 
worfen haben und dabei zu einigen bemerkenswerthen Resultaten 
gekommen sind. Es soll hier der Rechnungsvorgang bei der Anwen- 
dung dieser Methode näher erörtert werden. 

Die gewöhnliche Rechnungsoperation bei der Zurückführung einer 
kürzeren Reihe auf eine längere nach dieser Methode besteht in der 
Ableitung des unvollständigen Mittels für die sekundäre Station aus 
der vorhandenen Beobachtungsreihe und in der Berechnung der Cor- 
rection dieses Mittels mit Hilfe der Abweichungen aus der längeren 
Reihe einer Normalstation. Man kann, um der ermüdenden Arbeit der 
Berechnung der vielen Abweichungen für ein grösseres Ländergebiet und 
verschiedene Zeitperioden auszuweichen, die Abweichungen für die Nor- 
mal- und Vergleichsstationen, die man ohnehin auch zu anderen Zwecken 
benöthigt, in Übersichtstabellen zusammenstellen und dieselben dann 
gewissermassen als Correctionstafeln benützen. Um dem angedeuteten 
Zwecke zu dienen, müssten dann diese Tafeln nicht nur die Abwei- 
chungen der einzelnen Monats- und Jahresmittel der Temperatur, 
sondern auch die Abweichungen der verschiedenen Lustren- und 



Bewegungen des Luftkreises abhängigen Aenderungen. Monatsberichte der k. preuss 
Akademie du* Wiss. Berlin 1872. 

*) Monatsberichte d. k. preuss. Akad. d. Wiss. 1872, Preuss. Statistik 
XXXII. Klimatologie von Deutschland 1874. 

**) Zeitschrift f. Meteorologie 1875 X. p. 181—186. 

***) Supplementband zum Repertorium für Meteorologie p. 293—304. 
Petersburg 1881. 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 9] 

Decadenmittel gegen das Mittel der Normalperiode enthalten. Bei 
der Réduction längerer Reihen wird man sich mit Hinwegiassung 
einzelner Jahrgänge bloss auf die;Reduction der Lustren- und Decaden- 
mittel beschränken können. 

Sollte das mit Hilfe der Abweichungen reducirte Mittel mit 
anderen aus gleichzeitiger Periode abgeleiteten Mitteln, deren Richtigkeit 
ausser Zweifel ist, verglichen werden, so muss vorher noch untersucht 
werden : 1) ob das für die sekundäre Station abgeleitete Mittel einer 
homogenen Reihe entstammt, die frei von allen Störungen ist und 
2) mit welcher Sicherheit man die für die Normalstation berechneten 
Abweichungen zur Réduction der unvollständigen aus kurzen Reihen 
berechneten Mittel benützen kann. 

Die Prüfung der Reihen in Bezug auf ihre Homogenität kann 
in der Weise vorgenommen werden, class die gegen das reducirte 
Mittel *) gebildeten Abweichungen mit den Abweichungen einer Normal- 
station oder mit den Abweichungen einer ganzen Gruppe von Stationen, 
deren Reihen bereits geprüft worden sind, verglichen werden. 

Herrscht dann eine Übereinstimmung in der Grösse und in der 
Zeichenfolge der Abweichungen an der verglichenen Station und den 
Nachbarstationen, dann ist die betreffende Reihe homogen. Besonders 
deutlich tritt die Übereinstimmung oder Nichtübereinstimmung hervor 
in den Abweichungen der Lustren- und Decademittel, welche gewöhnlich 
zur Darstellung des saeculären Ganges der Temperatur verwendet 
werden. Da die auf die gleiche Zeitperiode bezogenen Abweichungen 
an benachbarten Orten nahezu gleich sein sollen, so müssen in den- 
selben namentlich die gröberen Störungen deutlich hervortreten. 

Die Differenzen der Abweichungen an der sekundären Station 
gegen die Abweichungen an der Normalstation werden nicht nur 
darüber Aufschluss geben, ob die betreffende Beobachtungsreihe 
während der ganzen Beobachtungszeit dieselbe geblieben ist oder 
nicht, sondern werden das Mittel zur Berechnung des Betrages dar- 
bieten, um welche sich die beobachteten Werthe einer Reihe in Folge 
local er Einflüsse geändert haben. Aus den Differenzen der Abwei- 
chungen können die Correctionen zur Elimination der Störungen be- 
rechnet werden, welche in den Beobachtungsreihen durch die Ein- 
wirkung der verschiedenen Fehlerquellen entstanden sind. 

Der bei der Prüfung der Beobachtungsmaterials befolgte Vor- 
gang soll hier an einigen Beispielen erläutert werden. Für die Station 

*) Sollen die Abweichungen mit einander vergleichbar sein, so müssen sie 
auf dieselbe Periode bezogen werden. 



22 ï. F. Augustin : 

Eger liegt eine Beobachtungsreihe von 31 Jahren 1864 — 1894 vor. 
Die Resultate der Beobachtungen findet man in den Jahrbüchern der 
k. k. Central-Anstalt, seit 1874 für jeden Tag des Monates veröffent- 
licht. Das 31jährige Jahresmittel der Temperatur aus dieser Reihe 
ist 6'9° C. Da die Abweichung des entsprechenden Mittels gegen das 
Normalmittel in Prag — Ol beträgt, so ist das auf die 40jährige 
Normalperiode 1851/90 reducirte Jahresmittel für Eger 7-0° C. Bildet 
man die Abweichungen der einzelnen Jahresmittel gegen dieses redu- 
cirte Mittel und berechnet die Differenzen dieser Abweichungen gegen 
die korrespondirenden Abweichungen in Prag, so erhält man nach- 
folgende fünfjährige Mittelwerthe : 

1866/70 1871/75 1876/80 1881/85 1886/90 
Eger— Prag 0-30 0-16 0-06 — 0'16 — 0"36 

Die Beobachtungsreihe kann als nicht homogen bezeichnet werden. 
Nach den hier gegebenen Differenzen der Temperaturanomalien fand 
eine stetige Abkühlung von einem Lustrum zum anderen statt. Der 
erste Theil der Reihe 1864/1880 ist im Ganzen um 0"4° wärmer als 
der zweite Theil 1881/90. Wollte man die Reihe homogen machen 
und die älteren Jahrgänge 'an die späteren anschliessen, so müsste 
man deren Jahresmittel der Temperatur im Ganzen um 0"4" ver- 
mindern. Eigentlich sollte man für jedes Lustrum aus der Periode 
1864/80 die entsprechende Correction ermitteln. 

Nach Anbringung der mittleren Correction an die Jahresmittel 
aus der Periode 1864/80 wurde das auf die Normal période reducirte 
Mittel mit 6'7° berechnet und für die Differenzen der korrigirten 
Abweichungen erhält man nachfolgende fünfjährige Mittelwerthe: 

1866/70 1871/75 1876/80 1881/85 1886/90 
Eger— Prag OiO — 0-02 — 0*14 0*06 — 0*16 

Diese Differenzen weisen schon auf eine übereinstimmende Auf- 
einanderfolge der Temperaturmittel in Eger mit den Temperaturmitteln 
in Prag hin, die Vorzeichen derselben sind abwechselnd positiv und 
negativ und ihre Beträge verhältnissmässig klein. 

In gleicher Weise erhält man für Tábor aus der Periode 1876/90 
das Jahresmittel der Temperatur 7*2° und das nach Prag mit Hilfe 
der Abweichungen auf das Normalmittel reducirte Mittel 7*3 n C. Die 
Differenzen der Abweichungen zu fünfjährigen Mitteln vereinigt er- 
geben das Resultat: 






Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 23 

1876/80 1881/85 1886/90 

Tábor— Prag 0-14 0"02 — O'IO 

Hier beträgt die Abkühlung der Station von einem Lustrum zum 
anderen bloss - l° und man könnte diese Aenderung vernachlässigen. 
Sonst müsste man an die Jahresmittel des Lustrums 1876/80 eine 
Correction von — 0*2°, an die Mittel für 1881/85 eine Correction 
von — 0'1° anbringen, W3nn man dieselben an die Mittel für 1886/90 
anschliessen wollte. 

Das aus der Periode 1851 — 73 für Bodenbach berechnete und 
durch die Abweichungen in Prag auf die Normalperiode 1851 — 90 
reducirte Jahresmittel der Temperatur beträgt 8'4°. Werden dann 
die Differenzen der Abweichungen an den beiden Stationen für die 
einzelnen Jahrgänge gebildet und zu fünfjährigen Mittelwerthen ver- 
einigt, so erhält man nachfolgende Werthe: 

1851/55 1856/60 1861/65 1866/70 

Bodenbach— Prag — 0"06 000 — 0-02 0"02 

Die Differenzen zeigen während der ganzen Periode so kleine 
und von der Null so wenig abweichende Werthe, dass die Reihe als 
homogen und das daraus abgeleitete Mittel als richtig angesehen 
werden muss. 

Die Differenzen zwischen den gleichzeitigen Abweichungen von 
dem Normalmittel zweier Orte können ebenso gut zur Prüfung der 
Beobachtungsreihen verwendet werden, wie die Differenzen der ganzen 
Mittelwerthe. In manchen Fällen, namentlich wenn es sich um die 
Differenzen der Stationen mit grösserem Höhenunterschiede handelt, 
bieten sie den Vortheil, dass man dabei mit kleineren Zahlen zu 
rechnen hat. Dadurch dass man die oft beträchtliche normale Differenz 
bei der Rechnung eliminirt, wird die Prüfung der zweifelhaften Reihen 
erleichtert und kann dann gegen mehrere Stationen durchgeführt 
werden. Bei der gegenseitigen Vergleichung mehrerer Reihen wird 
man leicht diejenigen Stationen herausfinden, welche die beste Über- 
einstimmung zeigen. Auf diese Weise kann man den Werth der zu 
untersuchenden Reihe mit desto grösserer Sicherheit beurtheilen. 

Die Untersuchung der Beobachtungsreihen in Bezug auf ihre 
Homogenität mit Hilfe der Abweichungen hat gegenüber der Methode 
der Differenzen der ganzen Temperaturmittel den Nachtheil, dass 
dieselbe erst nach der vollendeten Mittelbilduno- und nach der Re^ 



24 î- F. Augustin: 

duction der unvollständigen Mittel auf die Normalperiode unternommen 
werden kann, während dieselbe bei der Anwendung der Differenzen 
unabhängig von der Mittelbildung und der Réduction der unvollstän- 
digen Mittel geschieht. Die Prüfung des Materials wird hier ganz 
selbstständig vorgenommen und kann dann bei der Mittelbildung 
und der Réduction nur das als brauchbar befundene Material ver- 
wendet werden, während der Ableitung der Abweichungen die Mittel- 
bildung vorangehen und erst durch nachträgliche Vergleichung der 
Abweichungen entschieden werden muss, ob das dabei benutzte Material 
verwertbar war oder nicht, und ob dann das reducirte Mittel ent- 
sprechend korrigirt werden muss. 

Die Anwendung der Methode der Abweichungen ist jedoch nicht 
ganz von der Prüfung des Materials auszuschliessen. In manchen 
Fällen wird man sich dieser Methode trotz der angegebenen Mängel 
mit Vortheil zur Sicherstellung der Reihen bedienen können namentlich 
dort, wo man die Abweichungen auch noch zu anderen Zwecken als 
zur blossen Prüfung und Réduction der Reihen ausnützen kann. Die 
von Dove eingeführten Abweichungen sind in der Meteorologie eine 
wichtige Grösse, die für mancherlei Untersuchungen abgeleitet werden 
muss und es erfordert keinen grossen Mehraufwand an Arbeit, wenn 
mit ihrer Berechnung die Prüfung der Beobachtungsreihe verbunden 
wird. Es sind dann zu diesem Zwecke nur die Differenzen der Ab- 
weichungen für nahe Stationen zu bilden, die nach der oben gemachten 
Voraussetzung keine grossen Werthe annehmen können. 

Berechnet man die mittleren Differenzen der Abweichungen 
zweier Orte ohne Rücksicht auf das Vorzeichen, so hat man die 
mittleren Grenzen bestimmt, in welchen diese Differenzen schwanken. 
Aus der mittleren Veraenderlichkeit der Differenzen wird dann der 
Grad der Genauigkeit der mit Hilfe der Abweichungen reducirten 
Mittel beurtbeilt werden können. Ebenso kann daraus die Anzahl 
der Jahre bestimmt werden, die nöthig sind zur Herabminderung des 
wahrscheinlichen Fehlers auf eine bestimmte Grösse. 

Die Beurtheilung der Sicherheit der reducirten Mittel geschieht 
hier gleichfalls auf Grund der Abweichungen der einzelnen Mittel 
vom Norm-ilmittel, wie die Beurtheilung der Genauigkeit der aus 
einer gewissen Anzahl der Jahrgänge direct berechneten Mittel. Ver- 
gleicht man die Zahlen der mittleren Anomaliendifferenzen mit den 
für die mittlere Anomalie oder die mittlere Veraenderlichkeit der 
Temperatunnittel gegebenen Zahlen, so ersieht man, dass die durch 
die Réduction mit Hilfe der Abweichungen erhaltenen Zahlen viel 



Die Temperaturverhältnisae der Sudetenländer. 25 

sicherer sind, als die aus den direeten Beobachtungen hervorgegan- 
genen Mittelwerthe. 

Die hier gegebenen Differenzen der Temperaturanomalien sind 
identisch mit den von Hann abgeleiteten Abweichungen der Differenzen 
der Temperaturmittel von der Dormalon Differenz. Man muss zu 
denselben Zahlenwerthen gelangen, wenn man aus den direct beob- 
achteten Temperaturmitteln zweier Orte zuert die Differenzen und 
dann ihre Abweichung von der mittleren Differenz bildet, oder wenn 
man aus den Abweichungen der einzelnen Temperaturmittel vom Nor- 
malmittel die Differenzen dieser Abweichungen berechnet. In beiden 
Fällen haudelt es sich um Bestimmung von Störungen, welche sowohl 
die mit Hilfe der Differenzen als mit Hilfe der Abweichungen vor- 
genommenen Reductionen unsicher machen. Es wird hier an einem 
einfachen Beispiele der Rechnungsvorgang gezeigt, durch welchen man 
einerseits zu den Abweichungen der Differenzen, anderseits zu den 
Differenzen der Abweichungen gelangt. 



Jahresmitte] 


der 


Tempe- 


Abweichungen Abweichungen 


Differenz 


ratur 


Differenzen 


V 


d. 


mittleren der 


Mittel 


der Abwei- 










Differenz 






chungen 


Brunn 


Prag 


Brünn-Pr 


ncr 






Brunn 


Prag 


Brünn-Prag 


1881 7-6° 


8-0" 


— 4 






0-1° 


— 0-8° 


— 0-9° 


0-1° 


1882 8'9 


9-4 


— 05 






00 


0-5 


0-5 


00 


1883 8-1 


8-8 


— 0-7 




— 


0-2 


- 03 


— o-i 


— 02 


1884 8-9 


9-3 


— 0-4 






Ol 


0-5 


04 


o-i 


1885 8-6 


9-1 


— 0.5 






o-o 


0-2 


0-2 


o-o 


Mittel 8-4 


8-9 


— 0-5 




+ 


0-08 


±0-46 


±0-42 


-+- 0-08 



An diesem Beispiele ist zu ersehen, dass die Differenzen der 
Temperaturmittel zweier Orte konstant sind, wenn die Abweichungen 
vom Normalmittel an beiden Orten dasselbe Vorzeichen und die 
gleiche Grösse haben. Sind aber die Abweichungen an zwei Orten 
verschieden, so muss auch die Differenz der Mittelwerthe um den 
gleichen Betrag von der konstanten Differenz abweichen. 

In den nachfolgenden Capiteln werden für eine Anzahl der Sta- 
tionen die Abweichungen der einzelnen Mittel von Normalmittel 1851/90 
und die Differenzen dieser Abweichungen für verschiedene Stationspaare 
berechnet. Ferner wird die Abhängigkeit dieser Differenzen von dem Hö- 
henunterschiede und der Entfernung der Stationen untersucht und 
daraus die Sicherheit bestimmt, welche die mit Hilfe der Abweichungen 



26 I. F. Augustin: 

oder mit Hilfe der Teinperaturdifferenzen auf die Normalperiode redu- 
cirten Mittel beanspruchen können. 



IV. 

Die mittlere und absolute Veraentlerlichkeit der Monat- und Jahres- 
mittel der Lufttemperatur. 

Im Nachfolgenden wurden die Abweichungen der einzelnen Jahr- 
gänge von der Normaltemperatur für alle Orte bestimmt, deren Beob- 
achtungen sich wenigstens über einen Zeitraum von 20 Jahren erstrecken. 
Die Vergleichung der mittleren ohne Rücksicht auf das Vorzeichen 
gebildeten Werthe dieser Abweichungen ergab, dass sich zwischen 
den aus ungleich langen und verschiedenen Zeitperioden abgeleiteten 
Mittelwerthen bedeutende Unterschiede vorfinden, so dass nur die aus 
denselben Zeitperioden ermittelten Veraenderlichkeitsgrössen zur 
Grundlage der Untersuchung -gemacht werden können. Die mittlere Ver- 
aenderlichkeit aus zwanzigjährigen Beobachtungen erscheint noch un- 
sicher gegenüber den 30jährigen oder 40jährigen Werthen. Die aus 
ungleichen Zeitperioden abgeleiteten Grössenwerthe müssten erst durch 
Réduction auf die gleiche Periode vergleichbar gemacht werden, wenn 
man sie zur Ableitung allgemeiner Resultate benützen wollte. 

Es wurden deshalb bei der Untersuchung nur diejenigen Sta- 
tionen verwendet, für welche die mittlere Veraenderlichkeit aus 
40jähr. Beobachtungen 1851/90 bestimmt werden konnte. Zu diesen 
Stationen mit vollständigen Reihen sind noch einige Stationen mit 
mehr als 25 Jahrgängen hinzugenommen worden, die jedoch in die 
zweite Reihe gestellt worden sind und auf welche bei Ableitung der 
Resultate weniger Gewicht gelegt worden ist. Es sind dies die Stationen : 
Pilsen (1851/87, 37 Jahre); Eger (1864/90, 27 Jahre); Weisswasser 
(1865/90, 26 Jahre); Mähr. Schönberg (1866/90, 25 Jahre); Bistritz 
a.H. (1866/90, 25 Jahre). 

Untersucht man die Abhängigkeit der mittleren Veraenderlichkeit 
von der geographischen Breite, so findet man, dass dieselbe langsam vom 
Norden gegen Süden abnimmt. Da die nord-südliche Ausdehnung des hier 
in Betracht stehenden Gebietes nur etwa 3° beträgt, so ist die Abnahme der 
Grössenwerthe gegen Süden nicht beträchtlich und wird nur im öst- 
lichen Theile des Gebietes deutlich bemerkbar, während im westlichen 
Theile sowohl das Mittel der Monate als auch die Veraenderlichkeit 



Die Temperatarverhältnisse der Sudetenländer. 



27 



des Jahresmittels im Norden und im Süden nahezu gleich bleibt, wie 
aus der nachfolgenden Zusammenstellung ersehen werden kann. 



Ort : Breite 


Mittel 


Jahr 


Ort: 


Breite 


Mittel 


Jahr 


Torgau 5l°34' 


1-56 


0-68 


Breslau 


5i°7' 


1-65 


0-70 


Leipa 50°41' 


1-55 


0-69 


Krakau 


50°4' 


1-69 


0-6G 


Prag 50°5' 


1-56 


0-66 


Čáslau 


49°55' 


1-56 


0-66 


Bayreuth 49°57' 


1-56 


0-67 


Brunn 


49"12' 


1-54 


0-63 


München 48°9' 


1-57 


O-Gö 


Wien 


48°14' 


1-54 


0-63 



Viel deutlicher tritt eine Aenderung der Veraenderlichkeits- 
grösse in der Richtung von Westen nach Osten hervor, welche durch 
den Einfluss des Océans und des Continentes hervorgebracht wird. 
Um diesen Einfluss besser zu erkennen, wurden für den 51. und den 
50. Breitegrad Gruppen von Stationen in der Weise gebildet, dass 
die Stationen von Westen nach Osten fortschreiten. 



Ort: 


Mittel 


Jahr 


Ort: 


Mittel 


Jahr 


Torgau 


1-5(3 


0-68 


Bayreuth 


1-56 


0-67 


Görlitz 


1-61 


0-68 


Prag 


1-56 


0-66 


Breslau 


1-65 


0-70 


Krakau 


1-69 


0-66 



Auf dem 51. Parallel wird die Veraenderlichkeitsgrösse sowohl 
für das Mittel der Monate als auch für das Jahresmittel von Westen 
nach Osten grösser, auf dem 50. Parallel dagegen nur für die Mittel 
der Monate. Die langsame Zunahme von Westen nach Osteü hat 
darin ihren Grund, dass sie nur in den Jahreszeiten Herbst, Winter 
und Frühling stattfindet, während in den Sommermonaten die mittlere 
Veraenderlichkeit nach Osten abnimmt, wie aus nachfolgender Zusam- 
menstellung zu ersehen ist. 

Ort: Wint. Frühl. Somm. Herbst Ort: Wint. Frühl. Somm. Herbst 
Torgau 2"23 P60 1*18 1-25 Bayreuth 2-26 1/53 148 1-28 
Görlitz 2-20 1*69 1*15 141 Prag 2 21 1-60 145 1*28 
Breslau 234 1-74 Tll T41 Krakau 2-60 1'74 11)4 T40. 



Jährliche Periode der Veraenderlichkeit der Temperatur mittel. 
Die beigegebene Tabelle II, in welcher für eine Anzahl von Stationen 
die mittlere Veraenderlichkeit der Monats- und Jahresmittel der 
Lufttemperatur zusammengestellt ist, zeigt, dass die Wintermonate 



2S 



I. F. Augustin: 



Tabelle IL 

Mittlere Yeraenderliohkeit der Monats- und Jahres- 
mittel der Lufttemperatur. Periode. 1851—1890. 



Ort 



Breite 



48 u 9' 



49°57' 



H 



50° 

















CD 








CO 


53 

CO 


SU) 


rt 
g, 




iL, 


Q* 


J 


'53 


49°45' 


50°5' 


50°4ť 


B0°30' 



49°f>5' 



Länge 



11°37 



11°35 i2 u 22' 13°22' 14°25' 14°32 14°48' I 15°23' 



Januar . 
Februar . 
März 
April . . 
Mai . 
Juni . . 
Juli . . 
August . 
September 
October . 
November 
December 

Jahr . . 
Mittel . 



2-18 

2-30 

1-74 

1-23 

1-65 

0-98* 

1-26 

1-08 

1-02 

1-26 

1-6(5 

2-41 

0-65 

1-57 



2-13 

2-30 

1-64 

1-27 

1-67 

1-13 

1-38 

1-02 

0-97* 

1-30 

1-57 

2-35 

0-67 
1-56 



2-03 

2-31 

1-73 

1-28 

i'87 

1-29 

1-17 

1-17 

1-13* 

1-26 

1-40 

2-31 

0-64 
1-58 



2-15 
2-33 
1-77 

1-41 

1'50 

1-20 

1-10 

1-09 

1-03* 

1-29 

1-60 

243 

0-71 
T58 



2 00 

2-31 

1-78 

1-38 

1-64 

1-19 

1-18 

1-07 

1-06* 

1-24 

1-55 

2-33 

0-66 
1-56 



1 94 

2-20 

182 

1-40 

1-64 

1-19 

1-18 

1-00* 

1-07 

1-36 

1-51 

2-23 

0-69 
1*55 



1-52 

2 23 

1-65 

1-32 

1-76 

1-46 

1'09 

104* 

1-16 

1-41 

1-30 

2-30 

0-63 
1-52 



1-88 

237 

1-81 

1-51 

/•7Í 

1-23 

1-12 

1-09* 

1-09* 

1-51 

1-66 

2-37 

0-68 
1*61 





rt 


Wien 


Brunn 


53 
a 

:© 

en 


CO 


Č3 
bD 

O 

H 




3 
c3 
co 
03 

pq 


Krakau 






Breite 


^ 48°14 


49°12 


49°58' 


49°28' 


51°34' 


51° 13 


51°7' 


50°4' 






Länge 


i 16°21 


16°37 


16°58' 


17°40 


13°0' 


14°59' 


17°2' 


19°58 






Januar 


1-67 


1-67 


1-64 


1-87 


2-17 


2-00 


2-20 


2-20 






Februar 


1 2-29 


2-05 


2-21 


2-38 


2-37 


2-41 


241 


2-72 








1-76 


1-74 


1-68 


1-72 


1-86 


1-92 


1-95 


1-99 








1-42 


1-47 


1-43 


1-50 


1-28 


1-42 


1-60 


1-70 






Mai 


j 1-68 


t-56 


1-66 


1-83 


1-66 


1-73 


1-67 


1-52 








1-15 


1-27 


1-40 


1-47 


1-20 


1-26 


1-28 


1-28 






Juli 


1-08* 


1-20 


0-99* 


0-90* 


1-28 


1-09* 


u-98* 


0-94 








j 1-18 


1-19 


1-08 


1-15 


1-05 


1-09* 


1-07 


0-91* 






September . . . 


1-10* 


1-08* 


1-31 


1-42 


1-03* 


1-14 


1-11 


1-07 








1-44 


1-58 


1-65 


1-68 


1-28 


1-42 


1-42 


1-42 






November .... 


1-39 


1-33 


1-42 


1-65 


1-43 


1-67 


170 


1-70 








2-28 


2-33 


2-44 


2'75 


2-14 


2-20 


2-42 


2-78 








063 


0-63 


0-66 


0-64 


068 


0-68 


0-70 


0-66 








154 


1-54 


1-58 


1-68 


1-56 


1-Ö1 


1 -65 


1-09 





Die Temp eratuvTeihältnisse der Sudetenländer. 



29 



die grösste und die Son.mtimonate die geringste Veijaenderlichkeit 
haben. Das Maximum der Veraenderliehkeit fällt im ganzen Gebiete 
auf die Monate December und Februar und ein drittes Maximum auf 
den Monat Mai, das Minimum wird in den Monaten Juli, August und 
September beobachtet. Das Juliminimum der Yeraenderlichkeit tritt 
mehr bei den östlicher gelegenen, das August- und Septemberminimum 
bei den we>tlich gelegenen Stationen hervor. Das secundäre Mai- 
maximum kommt bei der östlichsten Station Krakau nicht mehr zum 
Vorschein. 

Das Maximum der Yeraenderlichkeit ist an den Stationen der 
eigentlichen Sudetenländer 2 bis 2"5mal grösser als das Minimum; 
an den 2 östlichsten Stationen Bistritz und Krakau erreicht dieses 
Verhältniss bereits 3*1, indem das Maximum gegen Osten grösser und 
das Minimum kleiner wird. 

Die absolute VeraenäerlicMeit der Temperatm mittel. In der bei- 
gegebenen Tabelle III wurden für jeden Monat und für jedes Jahr 
die Unterschiede zwischen den höchsten und tiefsten Temperatur- 
mitteln innerhalb 40 Jahre 1851 — 1890 zusammengestellt, welche die 

Tabelle III. 

Atsolute Yeraenderlichkeit der Monats- und Jahres- 
mittel der Lufttemperatur. Periode 1851—1890. 




Januar 9-5 

Februar 1 t'2 

März 8-0 

April 5'6 

Mai ; 8-6 

Juni 5-8 

Juli ' 6-1 

August 4-9* 

September . . . 5-5 

October 5-9 

November .... 9'8 

December ..... 14-2 



Jahr 



3-5 



9-9 


10-8 | 


10 6 


11-5 ! 


7-2 


9-7 : 


5-2 


6-0 


8-8 


7-9 \ 


6-0 


5-7 j 


65 


5-8 


5-2* 


5'0* 


5-9 


6-2 


6-1 


6-7 | 


10 9 


9-9 


15-0 


13-1 


3-2 


3-3 



10-6 
10-3 
8-7 
61 
7-9 
5-8 
5-7 
5-5 
5-4* 
6 8 
7-0 
11-8 

3*3 



99 
12-3 
9-2 
6-4 
76 
6-0 
6-4 
5-0=5 
5-4 
6-7 
7-6 
1V2 

3-3 



11-3 
13-8 
9-9 
6-6 
8-3 
6-5 
4-8* 
5-3 
6-2 
7-2 
9-2 
12-9 

3-5 



8-8 

126 

y-7 

6-8 



O* 



6-5 
5' 
5-4 
6-5 
7-2 
9'3 
10-1 

3:3 



10-0 
13-5 

10-6 
6-7 
9-U 
6-0 
5'f> 
4-8* 
66 
6-8 
9-8 

11-8 

35 



30 I. F. Augustin: 

Grösse der absoluten Veraenderlichkeit während der bezeichneten 
Periode darstellen. Da sich sowohl die Vertheilung als auch die 
jährliche Periode der absoluten Veraenderlichkeit an die mittlere 
Veraenderlichkeit anschliesst, so genügt es dieselbe nur für die wichti 
geren Stationen zu berechnen. 

Die Maxima werden gleichfalls wie bei der mittleren Veraen- 
derlichkeit in December, Februar und Mai, die Minima in Juli, August 
und September beobachtet. An den Stationen im westlichen Theile des 
Gebietes entfällt das Hauptmaximum auf December, an den Stationen 
im östlichen Theile auf Februar. 

Dasselbe ist am grössten in Bayreuth 15"0°, München 14*2°, 
Krakau 13-8°, Breslau 13'5°, Prag 13-1°; am kleinsten in Brunn 118 n , 
Wien l^S , Görlitz 12 - 6. Das Minimum hat an allen Stationen fast 
denselben Betrag 4'8° bis 5'4° und entfällt vorwiegend auf August. 
Nur in Görlitz und Krakau erscheint es verfrüht im Juli und in 
Brunn verspätet im September. 

Die grösste positive Abweichung der Monatmittel der Temperatur 
wurde bei der grösseren Anzahl der Stationen im Februar 1869 
beobachtet. Dieselbe betrug etwas über 5°, am kleinsten war sie in 
Brunn 4*4°, am grössten in München 6 - 2°. Ferner wurde der grösste 
Wärmeüberschuss im März 1882 und zwar in Krakau mit 5*6°, in 
Wien mit 5'2° beobachtet. 

Die grösste negative Anomalie entfiel im westlichen Theile des 
Gebietes auf December 1879 und zwar betrug dieselbe in Bayreuth 

— 1O0 , in München und Prag — 8 - 5° und in Brunn — 7 - 4°. An den 
östlicher und nördlicher gelegenen Stationen wurde die grösste nega- 
tive Abweichung im Februar beobachtet. Wien hatte — 7-2° im 
Februar 1858, Görlitz —7'6°, Breslau - 8-1° im Febr. 1855 und 
Krakau — 8 - 6° im Februar 1870 als grösste negative Anomalie auf- 
zuweisen. 

Die absolute Veraenderlichkeit der Jahresmittel der Temperatur 
ist an allen Stationen nahezu gleich. Dieselbe schwankt nur zwischen 
den Beträgen 3 - 2° in Bayreuth und 3'6 in München, Breslau und Krakau. 

Die grösste positive Abweichung 1:6° in Prag und Bayreuth, 
1 -8 in München entfiel auf das J. 1 868 ; Krakau und Wien hatte die 
grösste Abweichung l - 5° und l - 6° im J. 1863. Die grösste negative 
Abweichung — 1*6 in Bayreuth und Brunn, dann — l - 7° in München 
und in Prag wurde im Jahre 1864; bei den östlicher gelegenen Sta- 
tionen Wien —1-4°, Görlitz — T6 , Breslau — 1-8° ■ und Krakau 

— 2*0° im J. 1871 beobachtet. 



Die Tempera lurverliältnissc der Sudetenländer. 31 



V. 

Sicherheit der 40jährigen Temperaturmittel der Normalperiode 

1851-1890. 

Die mittleren Abweichungen der Monat- und Jahresmittel der 
Temperatur vom Gesammtmittel können dazu dienen, den wahrschein- 
lichen Fehler zu berechnen, welcher den hier gegebenen Norrnal- 
werthen in Folge der unregelmässigen Wärmeschwankungen zukommt 
und kann auch die Zeitdauer festgestellt werden, welche nöthig ist, 
um normale Werthe mit einer bestimmten Sicherheit zu erhalten. 
Man bedient sich hiezu der Formel Fechners *J, welche jetzt allgemein 
in der Meteorologie benützt wird. 

Ist n die Anzahl der Jahrgänge, aus welcher das normale Tempe- 
raturmittel und die Veraenderlichkeit desselben v berechnet worden 
ist, so ergiebt sich der wahrscheinliche Fehler w nach der Formel 




Bei der Anwendung der Formel kommt es darauf an den Coef- 
ficienten von v zu finden. Für w = 40 hat dieser Coefficient den 
Werth 13450 und man erhält dann den wahrscheinlichen Fehler 
des 40jährigen Mittels 

w = 013450 v. 

Nach den Berechnungen des wahrscheinlichen Fehlers für eine 
grössere Anzahl von Stationen findet man, dass der wahrscheinliche 
Fehler der 40jährigen Monatmittel im Winter im ganzen Gebiete 
027° bis 0-37° beträgt und im Frühling auf 0-20° bis 0-24 ö , im Herbst 
auf 0-17° bis 0-20° und im Sommer auf 0*14 bis 0-16° herabsinkt. 
Das veraenderlichste Monatmittel hat einen wahrscheinlichen Fehler 
von 0*37, das beständigste Mittel , 1345" aufzuweisen. Das 40jährige 
Jahresmittel der Temperatur im Sudetengebiete besitzt einen wahr- 
scheinlichen Fehler von 0-09° bis 0-10°. 

Ist der wahrscheinliche Fehler w bekannt, welcher der Beob- 



*) Jubelbaud von Poggendorfs Annalen 1873 p. 73. 



32 I. F. Augustin: 

achtungsdauer von n Jahren entspricht, so kann man die Anzahl der 
Jahre n x bestimmen, welche erforderlich sind, um dem Mittelwerthe 
eine bestimmte Genauigkeit zu verleihen. Mau kann z. B. feststellen, 
wie viel Beobachtungsjahre nöthig sind, um das Mittel auf 1 / 10 sicher 
zu haben. 

Da nach den Regeln der Wahrscheinlichkeitsrechnung der wahr- 
scheinliche Fehler eines mittleren Resultates der Quadratwurzel aus 
der Zahl der Beobachtungsdaten umgekehrt proportional zu setzen 
ist, so ist die Zahl n L der Beobachtungsjahre, welche an jeder Sta- 
tion -nothwendig wäre, um den wahrscheinlichen Fehler iv für n Jahre 
auf w 1 zrO'10 zu reduciren, Dach der Formel 

w 2 
», zz. n 



w x " 

zu berechnen und wir bekommen bei 40jährigen Beobachtungen dafür 
den Ausdruck 4000 w 2 . 

Man kann aber direct aus der mittleren Abweichung diese Zahl 
der n l Jahre berechnen, wenn man statt w^ den entsprechenden 
oben angegebenen Werth einsetzt. Mit Rücksicht darauf, dass n zz 40, 
erhält man 

n, — 72-44 v 2 . 

Die Berechnung der Anzahl der Beobachtungsjahre, die nöthig 
wären, um den wahrscheinlichen Fehler bis auf O'l zu erniedrigen, 
wurde nicht für alle, sondern nur für die wichtigeren Stationen vor- 
genommen und sind die Resultate hier übersichtlich zusammengestellt 
worden. 

Zahl der Jahre, nöthig für einen wahrsch. Fehler von + 0*10°. 

Winter Frühling Sommer Herbst Mittel d. Jahr 

Monate 



Bayreuth 


370 


170 . 


101 


119 


176 


33 


Prag 


353 


185 


96 


119 


176 


31 


Leipa 


332 


190 


91 


125 


174 


35 


Čáslau 


353 


186 


96 


119 


176 


31 


Brunn 


296 


183 


108 


128 


172 


29 


Wien 


314 


190 


94 


125 


172 


29 


Görlitz 


351 


207 


96 


144 


188 


34 


Breslau 


408 


229 


89 


144 


197 


36 


Krakau 


490 


229 


78 


142 


207 


33 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 33 

Normale Jahresmittel bis auf O'IO" Celsius sicher zu erhalten, 
bedarf man im Ganzen einer 30 bis 40jährigen Reihe; bei den Sommer- 
monaten ist die Beobachtungszeit zur Erhaltung eines sicheren Normal- 
mittels etwa 3mal, in den Wintermonaten lOmal so lang als bei dem 
Jahresmittel. Um die Monatmittel des Winters bis auf ein Zehntel 
Grad sicher zu erhalten, bedarf man im eigentlichen Sudetengebiete 
eine Beobachtungsdauer von 300 — 400 Jahren, weiter nach Osten in 
Krakau sogar von 500 Jahren, während im Sommer dazu schon 100 
Jahre genügen. 

VI. 

Differenzen zwischen den Temperaturanomalien verschiedener Sta- 
tionen und die Sicherheit der Réduction auf die Normalperiode. 

Die Abweichungen der einzelnen Temperaturmittel vom Gesammt- 
mittel stellen die unregelmässigen Temperaturschwankungen dar. Wie 
aus der beigegebenen Zusammenstellung derselben für eine Anzahl 
von Stationen ersichtlich ist, unterliegen diese Schwankungen bedeu- 
tenden Aenderungen von einem Jahr zum anderen, welche Aenderungen 
durch Berechnung der mittleren Abweichung oder der mittleren Ano- 
malie festgestellt werden können. Im vorhergehenden Capitel sind die 
Resultate der Berechnung der mittleren Veraenderlichkeit der Monat- 
und Jahresmittel der Lufttemperatur mitgetheilt, hier soll die Ver- 
aenderlichkeit der Temperaturdifferenzen näher besprochen werden. 

Bei Berechnung der mittleren Abweichung oder der Veraender- 
lichkeit der Monat- und Jahresmittel der Temperatur von einem Jahr- 
gang zum anderen wird man darauf geführt, die Differenzen zwischen 
den Temperaturabweichungen verschiedener Orte zu bilden und so 
die Aenderungen der unregelmässigen Temperaturschwankungen von 
einem Orte zum anderen zu verfolgen und diese räumlichen Aende- 
rungen mit den oben abgeleiteten zeitlichen zu vergleichen. Man 
kann gleichfalls, wie es oben bei Ableitung der mittleren Abweichung 
geschehen ist, aus den einzelnen Differenzen Mittelwerthe ohne Rück- 
sicht auf das Vorzeichen bilden und untersuchen, welche Bedeutung 
diesen zwischen den Anomalien einzelner Orte gebildeten mittleren 
Differenzen zukommt. 

Die zwischen den Abweichungen der gleichzeitigen Temperatur- 
mittel verschiedener Orte gebildeten Differenzen können Aufschluss 
geben über das Auftreten und die Vertheilung der unregelmässigen 

Mathematisch-natnruissenschalthcijL- Classe. lüU'J. 3 



34 I • F. Augustin : 

Temperaturschwankungen auf einem bestimmten Gebiete und können 
zur Kenntniss des Einflusses führen, welchen die Localverhältnisse, 
die Seehöhe, die Entfernung und die geographische Lage auf die Ver- 
breitung derselben ausüben. 

Man kann die zwischen den Anomalien verschiedener Orte ge- 
bildeten Differenzen zur Beurtheilung der Sicherheit der reducirten 
Mittel benützen, indem man die Aenderungea der Temperaturschwan- 
kungen des einen mit den Aenderungen des anderen Ortes vergleicht. 

In der Bildung der Anomaliendifferenzen hat man ein gutes Hilfs- 
mittel bei der Auswahl von passenden Vergleichsstationen, die zur Vor- 
nahme der Prüfung des Beobachtungsmaterials und der Réduction 
von kurzen Reihen auf längere dienen sollen. Es genügen nur wenige 
Jahrgänge, um zu erkennen, ob man zwei Stationen mit einander zu 
einem Paare vereinigen kann oder nicht. 

Um die hier angegebenen Untersuchungen durchführen zu können, 
wurden die Differenzen der Temperaturanomalien für zahlreiche Sta- 
tionspaare berechnet und in Tabellen zusammengestellt. Es sind dies 
diejenigen Stationspaare, für welche früher die Differenzen der Tempe- 
raturmittel gebildet worden sind und welche homogene Reihen aufzu- 
weisen haben. Bei der Prüfung des Materials musste darauf geachtet 
werden, dass die Vergleichungen der Reihen an den gewöhnlichen 
Stationen gegen die Reihen gewisser Normalstationen vorgenommen 
werden. Nachdem die Revision des Materials durchgeführt worden ist 
und weiter nur homogene Reihen zur Verwendung kommen, so kann 
jetzt die Unterscheidung zwischen einer gewöhnlichen und einer Nor- 
malstation bei der Bildung der Anomaliendiffereuzen wegfallen und 
könnea nach Bedarf auch gewöhnliche Stationen zu Paaren verbun- 
deu werden. 

In Folge des Raummangels konnten die Resultate der Berech- 
nungen nur für eine gewisse Anzahl von Stationspaaren und nur für 
die Jahreszeiten und das Jahr mitgetheilt werden. Es wurden die 
Paare in 3 Gruppen eingetheilt, von welchen die erste Stationspaare 
mit geringen Höhenunterschieden und geringer Entfernung, die zweite 
Stationspaare mit grösseren Entfernungen und geringen Höhenunter- 
schieden, die dritte Gruppe Stationspaare mit verschiedenen Entfer- 
nungen und grösseren Höhenunterschieden umfasst. Die Angaben der 
Entfernurg verschiedener Orte wurden aus den Landkarten berechnet. 
Es wird jetzt allgemein angenommen, dass die Differenzen zwischen 
den Temper aturmitteln benachbarter Orte für gleiche Zeitperioden 
nahezu konstant sind. Auf der Konstanz der gleichzeitigen Monats- 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 35 

und Jahresmittel der Temperatur beruht die Réduction kurzer Reihe a 
auf eine Normalperiode. Sollten die Differenzen der Temperaturmittel 
ganz konstant sein, so müssten die Differenzen zwischen den Ano 
malien benachbarter Orte, wie oben gezeigt worden ist, Null bleiben, 
oder es müsste die Anomalie des einen Ortes gleich sein der Anomalie 
des anderen Ortes. 

In der Wirklichkeit wird man kaum Orte finden, an welchen 
die Anomalien der Monatmittel der Temperatur während einer ge- 
wissen Beobachtungsperiode ganz gleich, oder was dasselbe ist, die 
Differenzen dieser Temperaturmittel ganz konstant bleiben würden. 
Ich habe bei der Bildung der zahlreichen Differenzen zum Behufe 
der Prüfung des Beobachtungsmaterials kein Stationspaar finden können, 
mit durchweg konstanten Temperaturdifferenzen oder mit ganz gleichen 
Temperaturabweichungen. 

Auch in den Verzeichnissen der Temperaturdifferenzen und ihrer 
Abweichungen von der Normalen, welche Hofrath Hann für die Alpen- 
länder berechnet hatte, findet sich kein solches Stationspaar vor. Es 
wird der Grund davon wohl darin liegen, dass die Temperaturano- 
malien, deren Ursachen wie bekannt allgemeiner Natur sind, *) in 
ihrem Auftreten durch locale Verhältnisse beeinflusst werden und 
dass es bei der geringen Dichte der Beobachtungsnetze schwer sein 
wird, benachbarte Orte mit einer ganz gleichen Lage und einer ganz 
gleichen Aufstellung der Beobachtungsinstrumente zu finden. Es werden 
durch locale Einflüsse im Bereiche einer ausgedehnten Anomalie ganz 
locale Erwärmungen oder Erkaltungen hervortreten und Differenzen 
in den Temperaturabweichungen zweier Orte hervorbringen können. 
Es möge hier durch ein Beispiel dargethan werden, um welche Be- 
träge sich die Anomalien der Temperaturmittel an ganz nahen Orten 
unterscheiden können. 

Wint. Frühl. Soinm. Herbst Mittel Jahr 
Petřinwarte-Sternwarte (Prag) 033 0-20 0-27 023 26 0-05 
Tábor II — Tábor I 033 O30 033 031 032 0-12 

Die für 5 Jahrgänge 1893 — 97 berechneten Anomaliendiffe- 
renzen zwischen der Petřinwarte und der k. k. Sternwarte in Prag 



*) Über die Veraenderlichkeit der Temperatur und ihre Ursachen haben 
geschrieben besonders: 

Dove in mehreren Abhandlungen, Hann in d. Zeitschr. f. Meteor. XVI. und 
„Vertheilung des Luftdruckes über Mittel- und Südeuropa" : Koppen in d. Zeitschr. 
f. Meteor. XVI. und XXXI. 

3* 



36 I- F. Augustin: 

schwanken im Mittel um 0"26 u . Die Anomaliendifferenzen der Jahres- 
mittel sind naliezu gleich Null. Die Höhendifferenz zwischen der ganz 
frei gelegenen Petřinwarte und der sich inmitten der Stadt befindlichen 
Sternwarte beträgt 130 m. Zwischen Tábor I und Tábor II bestehen 
keine Höhendifferenzen und man ist genöthigt die grösseren Anomalien- 
differenzen sowohl für die Jahreszeiten als das Jahr, welche aus dem 
6jährigen Zeitraum 1886/91 abgeleitet worden sind, aus der verschie- 
denen Aufstellung der Beobachtungsinstrumente, aus dem Stadt- und 
Landeinfluss zu erklären. 

Wenn auch die locale Beeinflussung nicht wäre, so würden wegen 
der grossen Mannigfaltigkeit im Auftreten der Anomalien, ihrer ver- 
schiedenen Stärke und Ausbreitung die Differenzen derselben für zwei 
nahe gelegene Orte nicht immer gleich bleiben. 

Da die Anomalien auf weiten Gebieten nicht mit derselben 
Stärke auftreten, sondern von einem Centrum nach allen Seiten hin 
allmälig an Intensität abnehmen, so sind die Anomaliendifferenzen von 
der Steilheit der Temperaturgradienten abhängig. Die Differenzen werden 
für 2 Orte grösser bei intensiveren Anomalien als bei schwächeren. 
Ganz Null können die Anomaliendifferenzen oder auch die Abwei- 
chungen der Differenzen der Temperaturmittel nur für diejenigen Orte 
werden, durch welche dieselben Isanomalen hindurchgehen, für alle 
übrigen Orte werden gewisse, grössere oder kleinere Unterschiede, 
je nach ihrer Lage zu den Isanomalen bestehen. Da der Verlauf der 
Isanomalen für jede Abweichung ein anderer ist, so werden auch die 
Anomalienunterschiede der Temperaturmittel für denselben Monat von 
einem Jahre zum anderen nicht immer denselben Werth behauen, 
sondern in gewissen Grenzen schwanken. Diese Differenzen werden 
in Folge der nicht überall mit gleicher Stärke auftretenden Ver- 
keilung der Temperaturanomalien bei Orten mit geringen Entfer- 
nungen kleinere Beträge annehmen als bei Orten mit grösseren Ent- 
fernungen. 

In der beigegebenen Tabelle IV sind die mittleren Werthe der 
Anomaliendifferenzen ohne Rücksicht auf das Zeichen gebildet für 
verschiedene Stationspaare im Sudetengebiete mitgetheilt. Diese 
Zahlen stellen die mittleren Grenzen dar, in welchen sich die einzelnen 
Differenzen der Monat- und Jahresmittelanomalien oder die Abwei- 
chungen der Temperaturdifferenzen überhaupt bewegen : Von der 
Angabe der absoluten Grenz werthe wurde hier wegen der verschie- 
denen Länge der Beobachtungsperioden, aus welchen sie abgeleitet 
sind, abgesehen. 



Die Temperaturverhaltnisse der Sudetenländer . 



37 



Tabelle IV. 

Mittlere Differenzen der Temperaturanomalien. 



Stations paare 



iL« a 



03 g 

'S .9 



W 



V 



Ol 



es ^ 
N 



fe 



w 



A. Kleinere Entfernungen und Höhenunterschiede. 



14 


113 


11 


0-38 


0-22* 


0-34 


0-33 


0-32 


o- 


18 


103 


15 


034 


0-29 


0-25* 


0-36 


0-31 


o- 


20 


195 


11 


0-29 


0-28* 


0-31 


032 


0-30 


o- 


25 


175 


11 


0-38 


0-27 


0-26* 


0-30 


30 


o- 


27 


114 


23 


0-24* 


0-28 


0-26 


0-24* 


0-26 


o- 


28 


46 


26 


0-25 


0-21* 


0-26 


0-22 


0-24 


o- 


! 37 


140 


20 


0-47 


0-32* 


38 


0-36 


039 


o- 


38 


71 


17 


0-37 


0-36 


0-37 


0-32* 


0-35 


()• 


45 


60 


15 


0-37 


0-30 


0-26 


0-24* 


0-30 


G" 


52 


118 


27 


0-36 


0-25* 


0-27 


0-27 


0-29 


()• 


55 


36 


20 


0-36 


0-23* 


0-29 


0-25 


0-28 


o- 


62 


36 


15 


019 


0-17* 


0-21 


0-21 


0-20 


o- 


64 


7 


15 


0-36 


0-34 


0-33 


0-30* 


0-33 


o- 


70 


16 


16 


0-43 


0-27* 


0-29 


35 


034 


o- 


70 


52 


40 


0-32 


0-27 


0-25* 


032 


0-29 


o- 


75 


83 


40 


0-38 


0-31 


29* 


0-31 


0-32 


o- 


80 


60 


23 


035 


030 


0-28* 


0-33 


032 


o- 


80 


257 


15 


0-33 


0-25 


0-24* 


0-31 


0-28 


0-1 


83 


87 


25 


57 


037* 


041 


0-ňO 


0-46 


o- 


86 


233 


24 


42 


0'34* 


0-37 


043 


0-39 





87 


304 


17 


0:39 


30* 


0-34 


033 


0-34 


o- 


90 


110 


25 


0-41 


0-34 


0-32* 


0-32 


0-35 


o- 



Marienbad-Kuttenplan 
Prerau — Bistritz . . 
Wigstadtl — Zauchtl . 
Marienbad — Eger 
Bodenbach — Leipa . 
Weisswasser — v Leipa 
Deutschbrod — Cáslau 
Datscbitz — Iglau . 
Karlsbad — Eger . 
Bayreuth — Eger . 
Lobositz — Prag . 
Krems — Wien . . 
Josefstadt — Cáslau 
Prerau — Brunn . 
Leipa — Prag . . 
Cáslau — Prag . 
Bodenbach -- Prag 
Tabor — Prag . . . 
Bistritz — Brunn 
Datscbitz — Brunn 
Iglau — Brunn . . . 
Schönbere — Brunn 



B. Grössere Entfernungen und kleinere Höhenunterschiede. 



Brunn — Wien . 
Görlitz — Prag . 
Eger — Prag . 
Görlitz — Breslau 
Linz — Wien . . 
Brunn — Prag . 
Bayreuth — Prag . 
Bayreuth — München 
Torgau — Prag . . 
Breslau — Prag . 
Krakau — Breslau 
Wien — Prag 
München — Prag 
Krakau — Prag . 



| 115 


37 


40 


0-50 


0-38 


0-41 


0-33* 


0-41 


o- 


i 125 


15 


40 


0-59 


0-29* 


032 


0-42 


0-41 


o- 


! 142 


261 


27 


41 


0-32 


0-28* 


0-31 


0-33 


o- 


145 


312 


40 


0-42 


0-31* 


0-33 


033 


0-35 


o- 


160 


186 


15 


0-56 


0-44 


0-39* 


0-39* 


0-45 


o- 


180 


29 


40 


0-72 


0-37* 


0-41 


053 


0-51 


o- 


1 200 


143 


40 


0-48 


0-38 


0-31* 


0-41 


0-40 


o- 


! 200 


184 


40 


0-56 


0-43* 


0-49 


0-46 


049 


o- 


210 


100 


40 


64 


0-40* 


0-40* 


0-46 


0-4s 


o- 


225 


55 


40 


0-69 


0-41* 


0-41* 


0-48 


0-49 


o- 


230 


73 


40 


064 


0-50 


0-43* 


0-47 


0-51 


o- 


250 


6 


40 


0-62 


045 


0-40* 


0-48 


0-49 


o- 


300 


327 


40 


0-83 


0-64 


0-48" 


0-56 


0-63 


o- 


380 

! 


18 


40 


0-90 


()-70 


0-62* 


0-64 


071 


o- 



•11 

•10 

•16 
•15 
•14 
11 
•16 
■16 
11 
•15 
•11 
•10 
•17 
•12 
•10 
■17 
•10 
•09 
•15 
12 
•16 
•16 



38 I. F. Augustin: 

Tabelle IV. 

Mittlere Differenzen der Temperaturanomalien. 



Station spaaro 



'•3 ö 






fr 



§ 



C. Grössere Höhenunterschiede. 



Schneekoppe - Schnee- 

berg 

Schneekoppe — Rau- 
schengrund . . 
Schneekoppe — Wang 
Schneekoppe - Schrei- 
berhau 

Schueekoppe-Eichberg 
Schneekoppe ■ Görlitz 
Schneekoppe - Breslau 
Schneekoppe - Golden- 
stem 

Schneeberg- Schönberg 
Goldenstem Schönberg 
Frischáu — Brunn . . 
Schwarzau — Datschitz 
Gutenbrunn - Krems 
Goldbrunn — Tabor . 
St. Thomas — Tabor 
Hurkenthal - Příbram 



104 


383 


10 


0-42 


0-30 


0-26* 


0-43 


0-35 


5 


700 


8 


0-73 


0-54 


0-39* 


0'83 


0-62 


4 


835 


10 


0-56 


0-28* 


0-30 


0-58 


0-43 


10 


968 


10 


085 


0-4 5 


0-36 


0-73 


0-59 


20 


1251 


10 


1-36 


0-42 


0-44 


0-94 


0-79 


74 


1383 


10 


0-91 


0-40 


0-34* 


0-84 


0-62 


100 


1453 


10 


0-79 


0-47 


0-35* 


0-85 


0-62 


14 


575 


10 


0-96 


0-64 


0-54* 


0-64 


0-69 


28 


87G 


10 


0-97 


0-42* 


0-43 


0-66 


0-62 


22 


303 


10 


056 


0-52 


054 


0-40* 


0-51 


63 


563 


12 


0-75 


0-52* 


0-53 


0-67 


0-62 


CO 


351 


11 


0-63 


0-37* 


0-42 


0-39 


0-45 


104 


604 


14 


0-85 


0-61 


0-53 


0-58 


0-64 


90 


601 


7 


1-13 


0-77 


0-55 


0-50* 


0-98 


90 


501 


7 


0-96 


0-45* 


0-59 


0-62 


0-87 


78 


470 


10 


0-63 


0-70 


0-63 


0-52* 


0-62 



0-15 

0-35 
0-11 

0-20 
0-23 
0-21 
0-20 

0-22 
0-28 
020 
0-19 
0-27 
0-30 
0-28 
0-22 
0-20 



Aus den Zahlen der Tabelle IV ist ersichtlich, dass die Diffe- 
renzen der Monatmittelanomalien bei gleicher Lage bis zu Entfernungen 
von 60 km zwischen den Werthen von 0*20 bis - 3Ö schwanken und 
dass die Veraenderlichkeit der, Jahresmitteldifferenzen nur die Hälfte 
davon beträgt. 

Bei Stationspaaren mit ziemlich gleicher Lage haben selbst bei 
grösseren Entfernungen die Temperaturdifferenzen eine verhältniss- 
mässig kleine Veraenderlichkeit, wie an den Stationspaaren Bayreuth- 
Eger, Lobositz— Prag, Krems -Wien zu ersehen ist, wogegen bei 
Stationspaaren mit ungleicher Lage die Veraenderlichkeit auch bei 
kleiner Entfernung bedeutendere Beträge annehmen kann, wie diess 
bei Deutschbrod — Cáslau mit einer Entfernung von 37 km der Fall 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 39 

ist. Localen Beeinflussungen erscheinen uuterworfen besonders die 
Temperaturdifferenzen der Winter- und der Sommermonate. 

Unter B sind die Veraenderlichkeitswerthe der Differenzen für 
Stationspaare mit Entfernungen über 100 hm gegeben. Da dieselben 
bis auf zwei Ausnahmen für sämmtliche Paare aus 40jährigen Beob- 
achtungen abgeleitet worden sind, so haben dieselben einen grösseren 
Grad von Genauigkeit aufzuweisen und sind unter einander vergleich- 
barer als die unter A zusammengestellten Werthe mit kleinerer Ent- 
fernung der Stationen. 

Die Zunahme der mittleren Veraenderlichkeit der Temperatur- 
differenzen mit wachsender Entfernung der mit einander kombinirten 
Stationen ist auf den ersten Blick aus den Daten zu erkennen. Damit die 
Zunahme der Veraenderlichkeit mit zunehmender Entfernung der 
Stationen noch deutlicher hervortrete, wurden Gruppenmittel berechnet 
und hier übersichtlich zusammengestellt. 

Veraenderlichkeit der Temperaturdifferenzen. 



Gruppe Entfern. 


Höhendiff. 


Wint. 


Frühl. 


Somm. 


Herbst Mittel Jahr 


I. 55 hm 


110 m 


0.36 


0-29* 


0-30 


0-31 0-32 0-13 


II. 158 „ 


146 „ 


0-53 


0-36* 


0-37 


0-40 0-42 0-17 


III. 266 „ 


96 „ 


0-72 


0-52 


0-46* 


0-52 0-55 0-22 



Nach den hier gegebenen Zahlen entspricht einer Zunahme der 
Entfernung der Stationen um 100 hn eine Zunahme der Veraender- 
lichkeit der Differenzen im Mittel sämmtlicher Monate um 0*10° und 
eine Zunahme der Jahresmitteldifferenzen um 005". Die Veraender- 
lichkeit der Anomaliendifferenzen nimmt am raschesten zu in den Winter- 
monaten und am langsamsten in den Sommermonaten. Auf 100 hm 
Entfernung nimmt von 50 hm an die mittlere Veraenderlichkeit zu 
in den Wintermonaten um O'IS , in den Frühlingsmonaten um - 12 iJ , 
in den Sommermonaten um 0'08°, und in den Herbstmonaten umOlO. 
Die Veraenderlichkeit der Differenzen für die Winteimonate nimmt 
mit wachsender Entfernung doppelt so rasch zu, als die Veraender- 
lichkeit für die Sommermonate. 

Ich habe aus den unter B zusammengestellten Daten zu ermitteln 
gesucht, ob nicht die Veraenderlichkeit mit der Entfernung nach einer 
Himmelsrichtung mehr anwachse, als nach anderen Richtungen. Es 
sind z. B. Andeutungen vorhanden, dass die Differenzen in der Richtung 
gegen Osten veraenderlicher werden, als gegen Westen. So zeigen 
die Veraenderlichkeitsgrössen für die Stationspaare Bayreuth — Prag 



40 I- F. Augustin: 

und Brunn — Prag bei ziemlich gleicher Entfernung bedeutende Unter- 
schiede. Zur Erlangung sicherer Resultate sind jedoch die hier be- 
rechneten Daten nicht ganz hinreichend. 

Für die Untersuchung des Einflusses der Seehöhe auf die mittleren 
Aenderungen der Temperaturdifferenzen stehen im Sudetengebiete nur 
wenige Stationen zur Verfügung, unter denen die Schneekoppe eine 
Höhe von 1600 m, der Glatzer /Schneeberg 1217 m und Goldbrunn 
1060 m im Böhmerwald besitzt. Alle übrigen Stationen sind niedriger 
gelegen als 1000 m und kann es sich hier in Folge dessen nur um 
die Bestimmung der Veraenderlichkeit für kleinere Höhendifferenzen 
handeln. 

In der Tabelle IV sind unter C die mittleren Anomaliendiffe- 
renzen für eine Anzahl von Stationspaaren aus verschiedenen Theilen 
des Sudetengebietes und mit verschiedenen Höhenunterschieden zu- 
sammengestellt. Die Paare können in mehrere Gruppen zusammen- 
gefasst werden von welchen die erste Gruppe die mit der Schnee- 
koppe kombinirten Stationspaare enthält, während in der zweiten 
Gruppe einige Stationspaare aus der Umgebung des Glatzer Schnee- 
berges, in der dritten solche Paare aus dem böhm. -mährischen Grenz- 
gebirge und in der vierten aus dem Böhmerwald vorhanden sind. 

Die Ausbreitung der Anomalien in die Höhe erfährt manche 
Aenderungen, namentlich in Folge der Temperaturumkehr, so dass 
die Erwärmungen und Erkaltungen oben im Gebirge nicht immer den 
Erwärmungen und Erkaltungen in der Niederung entsprechen. Ge- 
wöhnlich pflegt das bei den intensiveren Anomalien des Winters der 
Fall zu sein. Wie gross z. B. im Riesengebirge die Unterschiede 
zwischen d. Anomalien oben und unten sein können, zeigt die nach- 
folgende Zusammenstellung. 

Temperaturabweichungen und Differenzen. 

Schneekoppe Eichberg Differenz 



Januar . . 


. 1884 


1-8° 


4-4° 


— 2-6 


Januar . . 


. 1885 


0-4 


— 2-2 


2-6 


Februar . . 


. 1889 


— 4-0 


— 1-3 


— 2-7 


Juni . . . 


. 1889 


2-9 


1-9 


1-0 


December . 


. 1886 


— 0-4 


1-9 


— 2-3 



Die Erwärmung im Januar 1884 ist oben auf den halben Betrag 
herabgesunken, dagegen war im nachfolgenden Jahre 1885 der Januar 
oben warm und unten kühl. Im Sommer sind die Unterschiede zwischen 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 41 

den Anomalien oben und unten beträchtlich kleiner als in der küh- 
leren Jahreszeit. 

Bildet man aus der Zahl der unter C zusammengestellten Sta- 
tionspaaren Gruppenmittel, so erhält man folgende mittlere Temperatur- 
differenzen : 

Gruppe Entfern. Höhendiff. Wint. Frühl. Somm. Herbst Mittel Jahr 



I. 


47 Jim 


996 m 


0-80 


0-41 


0-35* 


074 


0-57 


021 


IL 


21 „ 


584 „ 


0-83 


0-53 


0-50* 


0-57 


061 


0-23 


III. 


76 „ 


506 „ 


0-74 


0-50 


0-49* 


0-55 


0-57 


0-25 


IV. 


86 „ 


524 „ 


0'91 


0-64 


0-59 


0-55* 


0-82 


25 



Die Ermittelung des Einflusses der Seehöhe auf die Veränder- 
lichkeit der Anomalien- oder der Temperaturdifferenzen begegnet ge- 
wissen Schwierigkeiten, da es unmöglich ist denselben von den Local- 
einflüssen zu trennen. So zeigt die Veraenderlichkeit der Temperatur- 
differenzen bei grösserer Höhe kleinere Werthe als die für andere Theile 
des böhmisch-mährischen Mittelgebirges ermittelte Veraenderlichkeit bei 
kleineren Höhendifferenzen. Namentlich scheinen hier die für die 

IV Gruppe gebildeten Veraenderlichkeitswerthe in Folge localer Be- 
einflussungen gross zu sein. 

Hofrath Hann hat die mittlere Veraenderlichkeit (V) der Tempe- 
raturdifferenzen der Monatsmittel als Funktion der Entfernung E (in 
mm) und des Höhenunterschiedes AH (in Hunderten von Metern) 
durch folgende Gleichungen dargestellt: 

Winter V = 0'32° -f- 000180 E -f 0-0617 AH 

Sommer ......... V = 025° + 0*00086 E + 00138 AH 

Gesammtmittel V = 0-28° -j- 0-00131 E -j- 0-0283 AH 

Ich habe nach diesen Formeln die Veränderlichkeit für die 
Gruppe I und das Mittel aus den Gruppen I — III berechnet und zum 
Vergleiche die berechneten Werthe mit den beobachteten zusammen- 
gestellt. 

Winter Sommer Mittel 

V beobachtet ....... 0*80 0-35 0-57 1 

V berechnet 0-93 0"43 0-62 j Gm PP e l 

V beobachtet 0*79 0-45 0"58 

V berechnet 0'83 039 0'54 



\ Gruppe I — III 



42 I. F. Augustin : 

Die durch Beobachtung und Rechnung gefundenen Resultate 
sind ziemlich übereinstimmend und es kann durch die Hämischen 
Formeln die Abhängigkeit der Veränderlichkeit der Temperaturdiffe- 
renzen von der Seehöhe auch in den Sudetenländern mit grosser 
Annäherung an die Beobachtung dargestellt werden. Ob auch die für 
verschiedene Entfernungen berechneten Resultate mit den beobachteten 
übereinstimmen, kann aus nachfolgenden Zusammenstellungen beurtheilt 
werden. 

I. Beobachtete Werthe. IL Berechnete Werthe. 

Entfernung Höhendifferenz Winter Sommer Mittel Winter Sommer Mittel 

55 km 110 m 036 030 032 49 0'32 0*38 

158 „ 146 „ 0-53 0-37 0*42 0'69 0-41 0"53 

266 „ 96 „ 0-72 046 0'55 0'86 0-49 0"66 

Die nach den Formeln berechneten Werthe stimmen nur für die 
Sommermonate mit den beobachteten überein, für die Wintermonate 
und für die Mittel aus allen Monaten fallen sie beträchtlich grösser 
aus. Durch die genannten Formeln kann die Abhängigkeit der Ver- 
änderlichkeit der Differenzen von der Entfernung nicht genau zur 
Darstellung gebracht werden in Mittelgebirgsländern mit einer ein- 
förmigeren Terraingestaltung, weil die Coefficienten derselben aus den 
für die Alpenländer gewonnenen Resultaten berechnet worden sind, 
die in Folge der grossen Mannigfaltigkeit der Terraingestaltung dieser 
Länder stark local beeinflusst erscheinen. Bis auf die Sommermonate 
sind sowohl die durch Formeln berechneten als die direkt beobachteten 
Veränderlichkeitswerthe für die reich gegliederten Alpenländer grösser 
als für die dem Mittelgebirge angehörigen Sudetenländer. 

Die Veränderlichkeit der Temperaturdifferenzen ist auch von 
der Jahreszeit in der Weise abhängig, dass die grösste Veränder- 
lichkeit auf die Wintermonate, die kleinste Veränderlichkeit bei klei- 
neren Entfernungen der Stationspaare auf die Frühlings-, bei grösseren 
Entfernungen auf die Sommermonate entfällt. Die jährliche Periode 
der Veränderlichkeit ist vielen Beeinflussungen unterworfen und kann 
in Folge dessen nicht bei allen Stationspaaren in gleicher Weise 
ausgebildet sein. Es herrscht in den einzelnen Theilen der jährlichen 
Periode eine grosse Verschiedenheit vor, namentlich bei Stations- 
paaren mit kleinen Entfernungen, bei welchen sich oft entgegen- 
gesetzte Verhältnisse zeigen. Mit wachsender Entfernung treten die 
Localeinflüsse mehr in den Hintergrund und ist der jährliche Gang 
regelmässiger und schärfer ausgebildet als bei kleineren Entfernungen. 



Die Temperaturverhâltnisse der Sudetenländer. 43 

Es braucht nicht hervorgehoben zu werden, dass der jährliche Gang 
der Veränderlichkeit erst aus vielen Beobachtungsjahren genau fest- 
gestellt werden kann. 

Vergleicht man die mittleren Differenzen der Temperaturano- 
malien mit den im vorigen Capitel gegebenen mittleren Anomalien 
selbst, so sieht man, dass dieselben viel kleinere Beträge haben. Es 
lässt sich dieses aus der Vertheilung der Anomalien erklären, welche 
an ganz nahen Orten mit gleicher Lage nahezu gleich sein sollen 
und erst mit wachsender Entfernung und wachsender Höhe zu be- 
deutenden Beträgen anwachsen können. Bildet man das Verhältniss 
zwischen der mittleren Anomalie und der mittleren Differenz der- 
selben für zahlreiche Stationen, so kann man ersehen, wie vielmal 
die unregelmässigen Temperaturschwankungen grösser sind, als ihre 
Differenzen für verschiedene Orte. 

Zur Beurtheilung des Verhältnisses zwischen der Grösse der 
Anomalien und der Grösse ihrer Unterschiede werden hier die Werthe 
der mittleren Anomalien für den westlichen und den östlichen Theil 
sowie für das ganze Sudetengebiet gegeben. 

Mittlere Veränderlichkeit der Monats- und Jahresmittel. 

Winter Frühling Sommer Herbst Mittel Jahr 

Westlicher Theil .... 2-21 1*59 1-16 1*31 157 067 

Oestlicher Theil 2-24 1'66 M4 1'42 1*61 0*66 

Ganzes Gebiet 2-22 1-62 115 T36 1/59 O66 

Vergleicht man die hier gegebenen Daten für die Veränder- 
lichkeit der Temperaturmittel mit den oben gegebenen Daten für die 
Veränderlichkeit ihrer Differenzen bei verschiedenen Entfernungen 
und Höhenunterschieden der Stationen, so erhält man folgende 
Verhältnisse : 

Mittlere Anomalien: Mittlere Differenzen der Anomalien. 



Entfernung Winter 


Frühling 


Sommer 


Herbst 


Mittel 


Jahr 


55 km 6'2 


56 


3-8 


4-4 


4-7 


51 


158 „ 4-2 


4-5 


3-1 


34 


38 


3-9 


266 „ 3-1 


31 


25 


2-6 


2-9 


3-0 


öhendifferenz 












266 m 4-8 


4-9 


3-2 


3-7 


4-1 


4-0 


695 „ 2-8 


34 


2-6 


2-2 


2-7 


2-9 



Das Verhältniss zwischen der Veränderlichkeit der Temperatur- 
mittel und der Veränderlichkeit ihrer Differenzen konnte aus Mangel 
an Beobachtungen für geringere Entfernungen nicht bestimmt werden, 



44 I. F. Augustin: 

Bei ganz nahen Stationen dürfte die Veränderlichkeit der Temperatur- 
mittel ca. lOmal grösser sein, als die Veränderlichkeit der Differenzen 
dieser Mittel. 

Nach der liier gegebenen Zusammenstellung ist das Verhältniss 
grösser in den Wintermonaten, in welchen es bei einer Entfernung 
von 55 km 6*2 erreicht, als in den Sommermonaten mit 3*8. Mit 
wachsender Entfernung werden auch die Verhältnisszahlen zwischen 
den mittleren Anomalien und den mittleren Differenzen derselben 
immer kleiner und gleichen sich auch die Unterschiede dieser Zahlen 
in den Winter- und den Sommermonaten immer mehr aus. So ist 
bei einer Entfernung von 266 km das Verhältniss zwischen den 
mittleren Anomalien und den mittleren Differenzen der Anomalien 
für die Wintermonate 3'1, für die Sommermonate 2'5. 

Da an den höher gelegenen Stationen die mittlere Veränder- 
lichkeit der Temperaturdifferenzen zunimmt, so muss der Quotient 
aus der Veränderlichkeit der Temperaturmittel und der Veränder- 
lichkeit der Differenzen mit wachsendem Höhenunterschied der Sta- 
tionen immer kleiner werden. Bei einem Höhenunterschied von 266 m 
sehen wir denselben ebenso gross, wie bei einer Entfernung von 158 km 
und bei einem Höhenunterschied von 695 m ebenso gross, wie bei 
einer Entfernung von 266 km, so dass hier einem Zuwachs der Ent- 
fernung um 100 km ein Zuwachs des Höhenunterschiedes von 400 m 
in der Einwirkung auf die Vergrösserung der mittleren Differenzen 
entsprechen würde. 

Das Sudetengebiet hat keine so weite Entfernungen und so 
grosse Höhenunterschiede, bei welchen die Veränderlichkeit der 
Temperaturmittel gleich gross wäre, mit der Veränderlichkeit der 
Temperaturdifferenzen, denn nach Hann's Formeln würde dieses erst 
bei nachfolgenden Entfernungen und Höhenunterschieden erreicht 
werden. 

Winter Sommer Mittel Winter Sommer Mittel 

Entfernung: Kilometer Höhendifferenz: Meter 

1080 1047 1000 3144 6521 4629 

Die hier zwischen der Veränderlichkeit der Temperaturmittel 
und der Veränderlichkeit ihrer Differenzen für verschiedene Ent- 
fernungen und Höhenunterschiede abgeleiteten Verhältnisszahlen lassen 
die Vortheile erkennen, welche die Differenzen bei Erlangung ver- 
lässlicher Mittelwerthe gewähren. Man kann nur die hier gegebenen 
Zahlen auf das Quadrat erheben, um zu sehen, wie vielmal kleiner 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 45 



r 



die Zahl der Beobachtungsjahre sein wird, um den gleichen Grad der 
Genauigkeit des Mittels zu erlangen. 

Durch die Keduction gelangt man in viel kürzerer Zeit zu ver- 
lässlichen Mittelwerthen als durch directe Beobachtungen. In nach- 
folgender Uebersicht ist die Zahl der Jahre gegeben, um das redu- 
cirte Mittel bis auf + 0*1° C. sicher zu stellen. 

Entfernung Winter Frühling Sommer Herbst Mittel Jahr 



55 km 


9 


6 


7 


7 


7 


1 


158 „ 


20 


9 


10 


12 


13 


2 


266 „ 


38 


20 


15 


20 


22 


4 


Höhendifferenz 














226 m 


15 


9 


10 


10 


11 


2 


695 „ 


45 


17 


15 


27 


24 


4 



Wenn es sich bei der Keduction kurzer Reihen auf die Normal- 
periode nur um Entfernungen der Stationen handelt, welche bis 
50 km gehen, so sind nicht einmal 10 Jahre dazu nöthig, um bis 
auf + 0*10 sichere Mittel zu erlangen. Bei Entfernungen bis 150 km 
beträgt die Zahl der Beobachtungsjahre zur Erlangung verlässlicher 
Temperaturmittel für die Wintermonate 20, für die Sommermonate 10. 
Verlässliche Jahresmittel erlangt man schon nach 1 — 4 Jahren. 

Die Zahl der Beobachtungsjahre zur Erlangung sicherer Tempe- 
raturmittel nimmt mit wachsenden Höhenunterschieden ziemlich schnell 
zu, so dass sie bei einem Höhenunterschied von 700 m in den Winter- 
monaten 45, in den Sommermonaten 15 und durchschnittlich 24 be- 
trägt. Man wird deshalb bei Vornahme der Réduction grösseren 
Höhenunterschieden ausweichen müssen, was bei Mittelgebirgsstationen 
nicht schwer durchzuführen ist. 

Bei der grösseren Anzahl der Stationen mit längeren Beob- 
achtungsreihen wird es im Sudetengebiete möglich, Stationen mit 
kleineren Entfernungen und kleineren Höhenunterschieden mit ein- 
ander zu vergleichen und durch die Réduction bis auf + 01" sichere 
Mittel bereits schon in 5 — 6 Jahren zu erhalten. 



VII. 

Die Normalperiode 1851-1890. 

Als Periode, auf welche die Temperaturmittel sämmtlicher Sta- 
tionen reducirt worden sind, ist 1851 — 1890 gewählt worden. Es war 



46 



I. F. Augustin: 



im vorliegenden Falle die Wahl zwischen dieser 40jährigen und der 
30jährigen Periode Hanns zu treffen, auf welche die Temperaturmittel 
an den Stationen der Alpen-, der Karpathenländer und in Süddeutsch- 
land reducirt worden sind. Die Annahme dieser Periode hätte den 
Vortheil gebracht, dass dadurch die Temperaturmittel eines grossen 
Ländergebietes direct vergleichbar geworden wären. Wenn ich mich 
trotzdem für die Periode 1851 — 1890 entschieden habe, so war dabei 
der Umstand entscheidend, dass seit dem Erscheinen der Arbeit 
Hanns eine längere Zeit verflossen ist, während welcher sich in Folge 
der Gründung neuer Stationen sehr viel Material angehäuft hatte, 
dass bei der Mittelbildung mit Vortheil verwerthet werden konnte. 
Die Wahl der Normalperiode 1851 — 1890 erschien durch die Ver- 
hältnisse geboten. Uebrigens kann man durch Ableitung der Unter- 
schiede für die Normalstationen die Normalmittel aus der 30jährigen 
Periode mit den 40jährigen Mitteln vergleichbar machen. 

Um die Mittel der einen auf die Mittel der anderen Periode 
beziehen zu können, habe ich die Differenzen der 30jährigen gegen 
die 40jährigen Normalmittel berechnet und in einer Uebersichtstabelle 
zusammengestellt. 

Tabelle V. 



Differenzen zwischen den 
40jährigen Mitteln 1851—1890. 



30jährigen 1851—1880 und den 





sä 


'S 


CO 

>ü 


pn 




a> 


a 


« 

M 


o 


O 


sc 
CO 

pq 


Januar . . 


o-i 


o-i 


o-o 


01 


0.1 


o-i 


o-i 


o-i 


0-2 


o-i 


o-i 


Februar . 


—0.1 


—o-i 


—o-i 


o-o 


o-o 


o-o 


o-o 


00 


o-o 


o-o 


00 


März 


o-i 


o-i 


o-o 


o-i 


o-o 


00 


o-o 


0-2 


—0-2 


o-i 


o-o 


April . . 


o-i 


o-i 


o-o 


■ 00 


o-o 


Ol 


o-i 


Ol 


o-o 


o-i 


o-o 


Mai . . . 


—02 


— 02 


—0-2 


—0-2 


— 0-2 


—0-2 


—o-i 


-0-2 


—0-2 


-0-3 


—03 


Juni . . . . 


0-2 


o-i 


0-3 


0-3 


0-2 


0-2 


02 


0-2 


o-i 


0-2 


0-3 


Juli . . . 


Ol 


00 


o-o 


o-o 


o-o 


o-o 


o-o 


Ol 


o-i 


00 


o-o 


August 


02 


0-2 


01 


0-2 


0-2 


o-i 


o-i 


02 


0-3 


03 


0-2 


September 


Ol 


1 


o-i 


o-i 


o-i 


o-o 


01 


o-^ 


o-i 


o-o 


o-i 


October . 


0-2 


03 


0-3 


03 


0-2 


0-2 


0-3 


0-2 


0-3 


0-3 


0-3 


November 


—0-2 


—0-2 


—0-3 


—o-i 


—03 


—o-i 


02 - 


-0-2 


—0-2 


— 0-2 


— 0-2 


December 


—0-2 


—0-2 


—0-2 


—0-2 


— 0-3 


-0-1 


Ol - 


-o-i 


—0-1 


00 


—0-2 



Jahr 



0-0 0-0 o-o o-o 0-0 o-o o-i 0-0 0*0 00 



o-o 



! 






Die Teniperatunerhältuisse der Sudetenländer. 47 

Aus der beigegebenen Tabelle V. ist ersichtlich, dass durch 
die Verlängerung der 30jährigen Reihe auf die 40jährige die Ver- 
gleichbarkeit der aus beiden Reihen abgeleiteten Mittel nicht beein- 
trächtigt erscheint. D;is allgemeine Jahresmittel der Lufttemperatur, 
welches bei den Vergleich un gen am meisten in Betracht gezogen wird, 
ist bis auf eine einzige Ausnahme an allen übrigen Stationen gleich 
geblieben, indem das etwas niedrigere Mittel aus dem Lustrum 
1885 — 1890 keinen entscheidenden Einfluss auf dasselbe aus- 
geübt hatte. 

Was die aus beiden Perioden abgeleiteten Monatsmittel der Luft- 
temperatur anbelangt, so machen sich zwar einzelne Unterschiede 
geltend, welche jedoch, da sie in keinem einzigen Falle einen grösseren 
Betrag erlangen, vernachlässigt werden können. Die grössten Unter- 
schiede betragen nur bei einigen Monaten bis + 0"3, während sie 
bei der Mehrzahl der Monate kleiner sind. Die extremen Monate 
Januar und Juli, welche zur Berechnung der Jahresamplitude der 
Lufttemperatur verwendet werden, zeigen entweder keine oder bis 
nur auf + 0*1 gehende Unterschiede. Das Januarmittel ist nach den 
40jährigen Beobachtungen um 0*1 ° niedriger als nach den 30jährigen, 
während das Julimittel nur an einigen Stationen um diesen Betrag 
niedriger bleibt, an den übrigen Stationen aber gleich ist. April hat 
nach den 40jährigen Beobachtungen eine gleiche, October aber um - 3° 
niedrigere Mitteltemperatur als nach den 30jährigen Beobachtungen. 

Die für sämmtliche Normalstationen ziemlich übereinstimmenden 
Unterschiede zwischen den 30jährigen und den 40jährigen Temperatur- 
mitteln sind ein Beweis dafür, dass die Temperaturänderungen während 
des Decenniums 1881 — 1890 auf dem ganzen Gebiete in gleicher 
Weise vor sich gegangen sind. Man kann dieselben ohne Bedenken 
an allen übrigen Stationen zur Umrechnung der 40jährigen auf die 
30jährigen Mittel oder auch umgekehrt verwenden. Uebrigens sind 
bei der Kleinheit dieser Unterschiede die aus den beiden Perioden 
abgeleiteten Mittel auch ohne Umrechnung sehr gut vergleichbar. 

In der beigegebenen Tabelle VI werden vorläufig die 40jährigen 
Normalmittel 1851 — 1890 für eine Anzahl der inländischen und aus- 
ländischen Stationen mit längeren homogenen Beobachtungsreihen 
zusammengestellt, welche hier zur Vornahme der Reductionen als 
besonders geeignet erscheinen. Specielle Nachweise über die Ableitung 
dieser hier übersichtlich zusammengestellten Normalmittel werden 
weiter unten gegeben werden. Die 40jährigen Normalmittel für sämmt- 
liche Stationen werden erst im zweiten Theile dieser Arbeit veröffentlicht. 



48 



I. F. Augustin: 



Tabelle VI. 



Temperaturmittel für die Periode 1851—1890. 



O r t 



Seehöhe 



Jahre 



H 



463 



13 



413 



14 



284 



168 256 



23 



40 



302 



29 



328 



278 



15 



15 



285 



40 



Januar 
Februai 

März 

April 

Mai . 

Juni . 

Juli . 

August 

September 

October 

November 

December 

Jahr . . 



3 

-1-8 

1-2 

6-5 

11-3 

15-1 

16-7 

161 

12-6 

7-3 

1.2 

-2-3 

6'7 



-2'7 

-1-7 

12 

6-4 

11-4 

15-2 

16'9 

15-7 

12-1 

7-1 

14 

-1-9 

6-8 



-2-3 
-11 

1-8 

7-2 

1 2- 1. 

15-9 

17-7 

16-9 

13-2 

7-7 

1-8 

-1-6 

7-5 



—13 

—0-3 

2-7 

8-0 

12-8 

16-8 

18-3 

17-5 

140 

8-8 

3 2 

-03 

8-4 



—2-3 

—1-4 

1-7 

73 

12-3 

16-2 

17-8 

17-0 

13-5 

s-o 

2.3 
-1-5 

7-6 



-2-6 

—1-7 

1-5 

7-0 

12-0 

16-1 

17-7 

16-5 

12-9 

7 7 

1-8 

-2-0 

7-2 



-2-7 

— 1-7 

1-4 

7-0 

11-8 

155 

17-1 

16-1 

12-5 

7-6 

1-8 

-2-0 

7-0 



—2-4 

—1-5 

1-7 

8-0 

13-3 

17 3 

18-8 

18-0 

14-1 

8-7 

2-5 

—1-7 

8-1 



—1-8 

-0-8 

2-4 

8-2 

13-3 

17-1 

18-8 

18-1 

14-5 

91 

2-8 

— 1-2 

8-4 



iSW-r íiwsrafflBMJttJMÍSISaBB!! 



O r t 





,_ 


N 


O 

go 






© 


a 


^ 


o 


O 








h-5 


OJ 




h-} 






PM 



Seehöhe 



166 350 425 



459 



387 



520 



311 



516 



535 



Jahre 



20 



10 



13 



17 



14 



12 



11 



Januar 
Februar 
März . 
April 
Mai . . 
Juni . . 
Juli . . 
August 
September 
October 
November 
December 

Jahr . . 



1-7 

—0-3 

3-3 

9-1 

14-1 

17-9 

195 

18-7 

14-9 

9-1 

3-0 

-0-9 

8-9 



—2-7 

—2-2 

1-2 

7-0 

11-8 

15-9 

17-3 

16-5 

12-8 

8-2 

2-1 

—2-2 

7-2 



—2-7 

— 1-8 
1-3 
6-9 

11-7 
15-4 
17-3 
16-4 
12-8 
7-8 
1-8 

— 2-1 

7-1 



-3-2 

—2-1 

1-5 

7-3 

12-4 

16-2 

18-0 

17-2 

13-4 

7-8 

1-5 

—2-5 

7'3 



—2-4 

—1-3 

2-2 

7-6 

12-4 

16-2 

18-0 

17-3 

13-6 

8-3 

2*2 

—1-7 

7-7 



—2-8 

—1-8 

1-2 

6-9 

12-0 

15-9 

17-8 

17-0 

13-1 

7-4 

1-4 

'2*2 

7-2 



— 1-7 

--0-3 

2-8 

8-2 

13-1 

16-8 

18-6 

18-0 

14-2 

8-6 

2-7 

-0-7 

8-4 



7-1 



—3-6 

—2-5 

0-8 

6-2 

11-2 

15-2 

17-0 

16-1 

12-8 

7.4 

1-2 
—3-0 

6-6 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 

Tabelle VI. 

Temperaturmittel für die Periode 1851—1890. 



49 

















N 


CSC 


c 










r t 


Ja 

CO 
CO 

CÍ5 


e 

u 


Sä 


N 
CO 


,3 

o 


■~ 

CO 

O 


CD 

JO 
G 

■■o 


cd 

co 

a 
cd 

"o 

o 


© 
ta 

eq 


s 

cS 
u 






Seehöhe . . . 


178 


•231 


215 


318 


278 


429 


341 


642 


258 


220 






Jahre . . . . 


18 


40 


15 


25 


15 


15 


25 


10 


20 


40 






Januar . . . 


-2-7 


-2-6 


-2-4 


-2-8 


—2-8 


-2-6 


—33 


—4-8 


—1-4 


—33 






Februar ... i 


- 0-9 


— 1-2 


—1-2 


-1-8 


—1'9 


—21 


—2-3 


—4-1 


—0-8 


—2-3 






März . . . . 


33 


2-8 


2-8 


1 8 


1-6 


0-7 


1-4 


-0-7 


2-5 


1-7 






April . . . . 


8-8 


8'7 


89 


7 8 


7-6 


6-4 


7-4 


4-0 


8-0 


79 






Mai 


14-2 


13'6 


13-7 


12-7 


12-6 


H-3 


122 


8-9 


12-8 


13-3 






Juni 


180 


17-3 


17-7 


168 


16-7 


15-2 


16-3 


13-0 


168 


17-2 






Juli . .<:..! 


198 


19-1 


19-2 


18-4 


18-3 


16-6 


17-7 


14-9 


18-6 


18-7 






August . . 


18-9 


18-2 


18-4 


17'6 


17-4 


15-8 


16-9 


14-1 


18-0 


17-8 






September 


14-9 


14-5 


14-4 


13-9 


13-5 


12 3 


13-2 


10-7 


14'3 


139 




i October . . 


9-3 


9-1 


9-1 


8-6 


8-7 


8-1 


8-1 


6-0 


93 


8-7 




November . . 


2-8 


2-7 


3-0 


2-5 


2-5 


2 5 


2-0 


0-3 


2-9 


2-2 




; December . . 


—1-7 


—1-9 


— 1-9 


—2-3 


—2-3 


-2-1 


—2-7 


-4-2 


—0-8 


—25 






Jahr .... 


8-7 


84 


8-5 


78 


7-7 


6-8 


7-2 


4-8 


8-4 


7-8 







r t 


53 


co 

S 

çd 

t3 


a 

3 


ca 
o 

S 


J3 
CD 
«S 


Oberwiesen- 
thal 


•SP 
.S* 

'CD 


Č3 
© 


S] 

'u 

■■o 
O 


CD 

-— 






Seehöhe . . 


221 


230 


380 


529 


345 


927 


120 


102 


217 


147 






Jahre 


lö 


15 


15 


40 


40 


20 


2-, 


40 


40 


40 






Januar . . . 


-1-7 


—1-8 


—3-2 


-2-7 


—2-1 


—3-7 


—0-9 


—0-3 


— 1-4 


-1-6 






Februar . . . 


o-o 


-0-2 


-0-8 


— 1-2 


—0-9 


—3-5 


—o-i 


0-4 


-0-9 


—1-0 






März ... 


3-7 


3-4 


2-6 


2-0 


2-1 


— T6 


2-6 


3-2 


2-2 


2-2 






April .... 


9-3 


9-0 


8-5 


73 


7-3 


3-6 


8-0 


8-6 


7-5 


8-0 






Mai ... 


14-1 


141 


13-1 


11-7 


11-8 


8-1 


12-7 


13-4 


12 6 


13-2 






Juni 


17-8 


17-9 


16-9 


15-2 


15-5 


121 


16-9 


17-4 


16-6 


17-3 






Juli 


19-7 


19-7 


18-6 


17-1 


17-1 


13-9 


18-4 


19'0 


18-0 


18-9 






August . . . 


18-8 


18-4 


18-0 


16-3 


16-3 


13-1 


17-5 


18-2 


173 


18-1 






September . . 


| 15-1 


14-7 


14-5 


12-8 


12-8 


10-3 


139 


14-7 


13-8 


14-4 






October . . . 


9-8 


9-4 


8-8 


76 


7-8 


5-0 


8-7 


9-3 


8-6 


9-0 






November . . 


! 3-4 


30 


2-0 


1-6 


2-0 


—1-1 


2-9 


3-5 


2-7 


2-8 






December . . 


—•08 


-10 


—2-2 


-2-2 


—1-5 


—33 


-0-3 


0-3 


—0-9 


—1-0 






Jahr .... 


9-1 


8-9 


8-1 


71 


7-4 


4-4 


8-4 


9-0 


8-0 


8-4 





Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 189'J. 



50 I. F. Augustin: 

Neben den hier angeführten Stationen mit längeren Beobachtungs- 
reihen sind jedoch auch Stationen mit kürzeren Reihen zu Verglei- 
chungen von Temperaturmitteln und zu Reductionen auf die Normal- 
periode benützt worden. Die Prüfung des Beobachtungsmaterials kann 
gut nach entfernten Stationen vorgenommen werden, erfordert jedoch 
in manchen Fällen eine nahe gelegene Station, wenn namentlich in 
den Wintermonaten sichere Mittelwerthe erhalten werden sollten. 
Es musste besonders im gebirgigen Terrain eine nahe gelegene Station 
gewählt werden, wenn es sich um die Réduction von bloss einigen 
Jahrgängen auf die Normalperiode gehandelt hatte. Die Temperatur- 
mittel mit 10jährigen und längeren Beobachtungen können, wie Hann 
nachgewiesen hatte, auch nach einer entfernten Station mit gutem 
Erfolge reducirt werden. 

Zur Erlangung verlässlicher Mittelwerthe wurden fast durth- 
gehends die Differenzen gegen mehrere Stationen gebildet und die 
durch dieselben erlangten Resultate mit einander verglichen. Ge- 
wöhnlich wurde zuerst die Réduction nach den oben für jedes Land 
aufgestellten Normalstationen vorgenommen, das erlangte Resultat 
aber nur dann beibehalten, wenn es mit dem durch Hilfe der Nach- 
barstation erhaltenen Resultat übereinstimmte. Sonst wurde den Re- 
ductionen durch die Nachbarstationen der Vorzug gegeben, namentlich 
wenn es sich um kurze Reihen gehandelt hatte. Von den oben ange- 
führten Normalstationen waren bei Vornahme der Reductionen be- 
sonders Prag, Brunn, Wien und Breslau in Verwendung. 

Zur Ableitung der normalen Temperaturmittel sind nur die- 
jenigen Differenzen genommen worden, welche den brauchbarsten 
Theilen der Reihen angehören, während die aus den mangelhaften 
Theilen berechneten Differenzen unbeachtet geblieben sind. In Folge 
dessen kamen bei der Réduction viele Jahrgänge nicht zur Ver- 
wendung, denn man rechnet viel besser mit guten kürzeren als mit 
langen mangelhaften Reihen. Da man nach verhältnissmässig kurzer 
Beobachtungszeit konstante Differenzen erlangt und die durch die- 
selben erhaltenen Resultate wenigstens für das Jahresmittel ebenso 
verlässlich bleiben, als durch die vieljährigen Differenzen, so kann 
man sich dabei nur auf einzelne Theile der Beobachtuugsreihen 
beschränken. 

Die oft störenden Unregelmässigkeiten im jährlichen Gange der 
Temperaturdifferenzen, welche aus kurzen Beobachtungsreihen abgeleitet 
worden sind, wurden durch Anwendung einer einfachen Ausgleichungs- 
formel beseitigt Es wurde bei dieser Operation der zu ersetzende 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 51 

Werth mit dem doppelten (Gewicht genommen und somit das neue 
Mittel nach der Formel M ^r 1 / i (a -j- 26 -f- c) berechnet. Es kann 
hier durch mehrere Beispiele nachgewiesen werden, dass dadurch die 
Reductionen an Sicherheit gewinnen. 



VIII. 
Specieile Nachweise über die Ableitung der Temperaturmittel. 

Eger. 31 Jahre 1864—1894 zu den Terminen 6, h 2 h , 10 h Be- 
obachter während der ganzen Periode Prof. A. v. Steinhaussen. Die 
Station ist im J. 1895 eingegangen. Nach Vergleichungen mit Bayreuth 
und Prag erscheint die Reihe nicht homogen. Die Periode 1864 — 1880 
weist im Ganzen um 0*4° höhere Mittelwerthe auf als 1881 — 1894. 
Um beide Reihen vereinigen zu können, sind an die Mittelwerthe 
der Periode 1864 — 1880 Correctionen angebracht worden, welche aus 
den Differenzen gegen die beiden genannten Vergleichsstationen ab- 
geleitet worden sind und welche nachfolgende Beträge aufweisen: 
October— März — 0*2°, April u. September — 04", Mai — 0'5°, 
August — 0-6°, Juni u. Juli — 0-8°, Jahr — 0-4°. Die Réduction auf 
die Normalperiode ist nach Bayreuth und Prag durchgeführt worden. 
Die Station wird als Vergleichsstation benützt und werden die corri- 
girten Temperaturmittel mit den Mitteln der anderen Vergleichs- 
stationen hier abgedruckt werden. 

Karlsbad. 20 Jahre 1875—1895; 7\ 2 h , 9 h ; vom November 
1878 7 h , 1\ 9 h . Mit Lücken während Jänner -April 1875, Juni u. 
October 1878, September— October 1881. Seit October 1882 blieb der 
Standplatz der Instrumente ungeändert im I. Stockwerke des Hauses 
„Windsor," Lauren zigasse. Um die Mittel 1875—1881, nach welchen 
die Station während des Winterhalbjahres zu warm erscheint, mit 
der nachfolgenden homogenen Reihe 1882 — 1895 vereinigen zu können, 
wurden an dieselben als Correctionen angebracht im October — - l°, 
November — 0*4, Deceinber— Jänner — 05, Februar — 0'7, März 
— 08, April — 0-6 und Mai — 0'3, Juni— September 0*0, Jahr 
- 0"3. Die Lücken wurden aus den Differenzen gegen Eger inter- 
polirt. Auf die Normalperiode wurden die Temperaturmittel reducirt 
durch Eger. Die Station wird als Vergleichsstation benützt. 

Kaaden. 237 2 Jahre, 1870—1895, 7 h , 2\ 9 h mit Lücken na- 
mentlich in der Periode 1870 -75 und im J. 1895. Die Beobachtungen 

4* 



52 ï F. Augustin: 

wurden während der ganzen Zeit an der Ackerbauschule angestellt. 
Die Bildung der Differenzen gegen Eger und Prag führte zu dem 
Resultate, dass die Mittel aus der Periode 1870 — 1875 unbrauchbar 
sind und die Mittelwerthe während 1876 — 1884 höher erscheinen 
als 1885 — 1895. Nach Auslassung der älteren unsicheren Beobachtun- 
gen 1870 — 1875 wurde durch Anbringung der konstanten Correction 
— 0'4' J an die Teniperaturmittel der Periode 187(3 — 188-1 die Reihe 
homogen gemacht. Die Réduction ist durch Eger vorgenommen worden. 
Bodenbach. 23 Jahre 1851—1873; 6\ 2 h , 10 h . Beobachter 
Oberförster Adam Seidl. Eine übersichtliche Zusammenstellung der 
Temperaturmittel findet man im Jahrgang 1864 und 1872 der Jahr- 
bücher der Centralanstalt, weiche letztere für die ganze Beobachtungs- 
periode 1828 — 1873 von Dr. St. Kostlivý gemacht worden ist. Die 
Differenzen gegen Prag siud konstant und ist demnach die Reihe als 
homogen anzusehen; nur mussten vor ihrer Bearbeitung einige un- 
richtige Angaben beseitigt werden. 

Böhm. Leipa. ±V/ 4 Jahre 1852—1895; 6 h , 2 h , 10 h (1852 bis 
1862); 7\ 2 h , 10 h (1863—1885); 7 h , 2 h , 9 h 1886-1895). Beobachter: 
P. Paul Hackel 1852—1878, Dr. F. Hötzel 1879—1880, Professor 
P. Zimmerhakl 1881—1886; Prof. Josef Wünsch seit 1887. Die Be- 
obacbtungsreihe weist mehrere Lücken namentlich während 1856 bis 
1860 und zahlreiche unrichtige Angaben auf. Die Differenzen gegen 
Prag und Görlitz sind trotz des öfteren Personenwechsels und des 
Wechsels der Beobachtungstermine konstant und konnte nach Besei- 
tigung der Lücken und der gröberen Störungen durch Interpolation 
eine 40jährige homogene Reihe hergestellt werden. Nur die letzten 
Jahrgänge 1891—1895 befinden sich nicht in Übereinstimmung mit 
den früheren, indem die Mittel aus dieser Periode beträchtlich nie- 
driger, namentlich während des Winterhalbjahrs erscheinen. Durch 
Anbringung der aus den Differenzen gegen Prag abgeleiteten Cor- 
rectionen September — December - 5", Januar— Februar 04°, März 0'2", 
April Ol , Mai und Juni 0*0, Juli u. August 0'2", Jahr 0'3° können 
die letzten Jahrgänge an die früheren angeschlossen werden. 

Weisswasser. 31 Jahre 1865—1895; 6 h , 2 h , 10 h (bis 1872). 
6\ 2'\ 9 h (seit 1873). Beobachter Prof. M. Sluka (bis 1884) und Prof. 
A. Peřina (seit 1885). Die Differenzen gegen Leipa und Prag sind 
konstant und ist Weisswasser als Vergleichsstation für die Nachbar- 
stationen geeignet. Die Réduction auf das Normalmittel ist durch 
Prag ausgeführt worden. 

Böhm. Aiclta. 15% Jahre; 1873—1875, 1882—1895. Beob- 



Die Temperaturverhältoisse der Sudetenländer. 53 

achtuiigstermine 7 b , 2 h , 10 h und 7 h , V/J\ 8 x / 2 h - Beobachter während 
der ersten Periode Bratanich und Krejčí, während der zweiten 
K. Schiller. Die Termonieter waren im I. Stockwerke in der Wohnung 
des Beobachters untergebracht. Die Differenzen gegen Prag und 
Weisswasser sind konstant. Die Interpolation der fehlenden Tempe- 
raturmittel im J. 1881 und Jänner— April 1882 und die Réduction 
auf die Normalperiode ist durch Weisswasser ausgeführt worden. 

Josef staät. 25 Jahre 1876—189."); 8% 2 h , 8 h : k. k. Garnisons- 
Spital. Die Differenzen gegen Prag und Breslau sind während der 
Periode 1876 — 1890, während welcher Hauptmann Holý als Beob- 
achter angeführt wird, konstant, während der Periode 1891 - 1895 
aber sehr variabel, so dass die letzten Jahrgänge an die früheren 
nicht angeschlossen werden konnten. Es wurden nur die Temperatur- 
mittel aus der Periode 1876 — 1890 zur Ableitung der Normalmittel 
benutzt. 

Čáslau. 41 Jahre 1852—1895 mit Lücken im J. 1857, 1861, 
1887 und einer Unterbrechung im J. 1873. Beobachtungs-Termine; 
6 h , 2 h , 10 h (1852 bis 189!); 7 h , 1\ 9 h (1892—1895); Beobachter: 
Dechant J. Pečenka (1852—1872), Director J. Kuthan (1874—1*95). 
Die Aufstellung der Beobachtungsinstrumente war während der ganzen 
Zeit günstig und ist die Reihe nach den Vergleichungen mit Prag- 
homogen. Es machen sich in der ganzen Reihe nur einzelne unrichtige 
Temperaturmittel bemerkbar. Durch Interpolation der fehlenden Jahr- 
gänge 1851 und 1873, der oben angegebenen Lücken und nach Be- 
seitigung der Störungen, gelang es eine vollständige 45jährige Tem- 
peraturreihe herzustellen, aus welcher die 30- und 40jährigen Mittel 
direct berechnet werden konnten. Neben Prag und Leipa hat Čáslau 
die längste und auch die beste Beobachtungsreihe, welche die ganze 
hier in Betracht kommende Periode ausfüllt, und kann deshalb als 
Normalstation für die Stationen im östlichen Böhmen dienen. 

JPragr (k. k. Sternwarte). 45 Jahre 1851-1895, 6\ 2 h , 10 h 
1851—1892), 7 h , 2\ 9 h (1893—1895), ausserdem stündliche resp. 
zweistündliche Aufzeichnungen mit Hilfe eines Thermographen. Die 
Beobachtungen sind an der k. k. Sternwarte in einem geräumigen 
Hofe des Klementinums angestellt worden. Die Vergleichung mit an- 
erkannt guten Normalstationen hatte ergeben, dass die Beobachtungs- 
reihe nicht homogen erscheint, sondern in zwei verschiedene Theile 
zerfällt, von denen der erste mit stetig anwachsenden Temperatur- 
werthen die Periode 1851 — 1870 umfasst und der zweite homogene 
Theil sich über die Periode 1871—1895 erstreckt. Da die Aufstellung 



54 I- F. Augustin : 

der Thermometer während der ganzen Zeit dieselbe geblieben ist 
und auch in der Umgebung keine grosseren Veränderungen vor sich 
gegangen sind, so konnte das Anwachsen der Temperaturwerthe 
während 1851 — 1870 nicht in Localeinflüssen liegen, sondera musste 
der Grund in den Thermometern selbst gesucht werden. Es wurden 
während der früheren Beobachtungsperiode seit 1851 weder durch 
Thermometervergleichuugen noch durch Eispunktbestimmungen die 
instrumentalen Correctionen bestimmt, deren Betrag allmälig mit dem 
Aufrücken des Eispunktes gewachsen ist. Seitdem die Fehler bei 0° 
bestimmt und die Correctionen regelmässig an die Temperaturbeob- 
achtungen angebracht werden, machen sich keine Störungen be- 
merkbar und ist die Reihe homogen. 

Um den ersten Theil der hier in Betracht stehenden Reihe an 
den zweiten anzuschliessen, wurden nicht die nachträglich für die 
Thermometer ermittelten Correctionen an sämmtliche Jahrgänge an- 
gebracht, weil dieselben als zu spät ermittelt, nur für die letzten 
Jahrgänge die vollständige Geltung haben und für die ersten Jahr- 
gänge zu gross sind. In diesem Falle können keine konstanten Cor- 
rectionen an Temperaturmittel angebracht werden, sondern müssen 
vor ihrer Anbringung die allmäligen Veränderungen derselben ermittelt 
werden. Ich habe diese Arbeit durchgeführt durch Bildung der Diffe- 
renzen gegen die korrespondirenden Mittelwerthe in Wien, Krakau, 
Breslau, Torgau, Bayreuth und München in den „ Untersuchungen 
über die Temperatur in Prag*) 1 ' und die Reihe durch Anbringung 
von veränderlichen Correctionen homogen gemacht. Durch Vergleichung 
der erlangten Resultate**) kann man ersehen, dass die mittels der 
Differenzen gegen die Normalstationen ermittelten Correctionen den 
Vorzug verdienen vor den nachträglich ermittelten, die nur für einen 
kürzeren Zeitraum und nicht für die ganze Periode eine völlige 
Geltung haben können. 

Zugleich wird hier ein Beispiel gegeben, wie die Methode der 
Differenzen ein vortreffliches Mittel abgibt zur Beseitigung der ver- 
schiedenartigen Störungen aus den Temperaturreihen. Mit Hilfe der 
Differenzen gegen verlässliche Normalstationen konnte eine homogene 
Reihe von Temperaturmitteln hergestellt werden, die zu Verglei- 



*) Sitzungsb. Û. köu. böhm. Gesellschaft d. Wissenschaften 1889. 

**) Die Herstellung der Temperaturreihe nach deu vom Director Hornstein 
während 1871 — 1S72 ermittelten instrumentalen Correctionen hat Dr. St. Kostlivý 
durchgeführt: Die Temperatur von Prag, Abhaudluag d. k. böhm. Gesell d. Wiss. 
1887 VII. Folge IL Band. 



Die Temperaturvei'bältrrisse der Sudetenländer. 55 

chungen mit anderen Reihen sehr gut geeignet ist und zu verschie- 
denen Reductionen auf die Normalperiode verwendet werden kann. 
Die Temperaturmittel findet man am Schlüsse dieser Arbeit für die 
ganze Periode 1851 — 1895 zusammengestellt. 

Es sind in letzter Zeit noch an zwei anderen Orten in Prag 
Temperaturbeobachtungen angestellt worden und zwar im Garten des 
Benediktinerklosters Emaus auf der Neustadt und auf dem Aus- 
sichtsturm am Laurenziberg der sogenannten „Petřinwarte". Es 
sollen hier aus den Beobachtungen der beiden Orte Temperaturmittel 
abgeleitet und mit den Mitteln der Sternwarte verglichen werden. 

Prag-Emmis. 3 Jahre 1889—1892; 7 h , 2 h , 9 h ; Beobachter 
P. St. Waldner. Die Station befand sich südlich von der Sternwarte 
in etwas freierer Lage als diese namentlich gegen W. Die Seehöhe 
207 m ist gegen die Sternwarte um 10 m grösser. Die Temperatur- 
unterschiede gegen die Sternwarte sind gering, sie betragen im Ganzen 
nur 0'1° und gehen in den einzelnen Monaten nicht über 0*2° hinaus. 
Die Übereinstimmung der Temperaturmittel an beiden Stationen ist 
eine vollkommene. 

Prag-PetHnwarte. 4 Jahre 1893- 1896; 7 h , 2\ 9 h , Beobachter: 
das Personal der Warte. In freier Lage auf dem Laurenziberg, an 
dem linken Ufer der Moldau, westlich von der Stern wart»? in der 
Höhe von 327 m ü. d. Meere. Die Thermometer waren an einer 
hohen Mauer gegen N, an der sich schattige Bäume hinziehen, auf- 
gestellt in der Hohe von 2 m über den Erdboden.*) 

Die Mitteltemperaturen dieser Stationen für die Periode 1851 
bis 1880 in den extremen und den mittleren Jahreszeiten werden 
hier übersichtlich zusammengestellt und mit einander verglichen. 

Breite Länge Höhe Jänner April Juli October Jahr 



Ort . . 


. 50°+ 14°+ 












Sternwarte 


. 5' 25' 197 


—1-1 


8-8 


19-4 


9-5 


8-9 


Emaus . . . 


. 4' 25' 207 


—1-2 


8-8 


19-3 


9-3 


8-8 


Petřinwarte . 


. 5' 24' 327 


—2-2 


7-8 


18-1 


8-5 


7-7 



*)■ Über die Gründung und die Ausrüstung der Station und die daselbst 
angestellten Beobachtungen siehe Augustin: Resultate der meteorologischen Be- 
obachtungen an der Petřinwarte in Prag. Von den Temperaturbeobachtungen 
werden hier bloss die directen Ablesungen an der unteren Station der Petřin- 
warte gegeben, während die auf dem Thurme gemachten Ablesungen (obere 
Station 50 m über d. Erdboden) erst später publicirt werden. Desgleichen werden 
mit der Zeit die stündl. Aufzeichnungen des Thermographen yon beiden Sta- 
tionen der Warte zur Veröffentlichung gelangen. 



56 • I. F. Augustin: 

Die Temperaturmittel der beiden in der Stadt befindlichen Sta- 
tionen sind nahezu gleich, dagegen bestehen bedeutende Wärmeunter- 
schiede zwischen diesen beiden und der Landstation, wie es sich 
bei dem Höhenunterschiede 120—130 m und den verschiedenen ört- 
lichen Verhältnissen erwarten lässt. So betragen die Temperatur- 
differenzen zwischen der Petïïnwarte und der Sternwarte im Jänner 
—1-1°, April —1-0°, Juli —1-3°, October — 10, Jahr —1-2°. Die 
grösseren Wärmeunterschiede in den extremen Jahreszeiten als in 
den mittleren wären auf die raschere Temperaturabnahme mit der 
Höhe im Sommer und den grösseren Stadteinfluss im Winter zurück- 
zuführen. Zur Erklärung der Wärmeunterschiede möge noch der 
Umstand angeführt werden, dass die Thermometer der Petřinwarte 
über einem mit Vegetation bedeckten Boden in der Nähe schattiger 
Bäume aufgestellt sind, die Thermometer der Sternwarte sich dagegen 
in einem mit Steinen gepflasterten und von Häusermassen umgebenen 
Hofe befinden. 

Reducirt man die Temperaturmittel der Petřinwarte unter der 
Annahme einer Wärmeänderung von (>5° für je 100 m auf die See- 
höhe der Sternwarte 107 m, so erhält man den Localeinfluss der 
Stadt auf die Temperatur. 

Breite 
Prag, Stadt .... 50°5' 
Prag, Umgebung . . 50°5' 
Temperaturunterschied 

Die mittlere Temperatur in Prag erscheint gegenüber der Um- 
gebung im Ganzen um 0'5 fl durch den Stadteinfluss erhöht; diese 
Erhöhung ist grösser im Sommer und im Winter als im Frühling 
und im Herbst. 

Lobositz. 24 Jahre 1866- 1889, 6 h , 2 h , 10 h und 7'\ 2 h , 9 h ; 
Beobachter: Dr. J. Breitenlohner und Dr. Hanamann. Die Mittel- 
werthe sind auf 24stündige Mittel reducirt und mit den korrespon- 
direnden Mitteln in Prag verglichen worden. Die Reihe ist homogen 
bis zum Jahrgang 1885, von 1886 angefangen bis 1889, in welchem 
Jahre die Station eingegangen ist, sind die Differenzen sehr veränderlich, 
so dass man an jeden Jahrgang eine andere Correction anbringen 
müsste, um denselben an die früheren Jahrgänge anschliessen zu 
können ! Es wurden deshalb diese letzten vier Jahrgänge von der 
Bearbeitung ausgeschlossen. Sonst kann aber die Station sehr gut als 
Vergleichsstation benützt werden. 



Länge 


Jänner 


April 


Juli 


October 


Jahr 


14 c 25' 


— 11 


8-8 


19-4 


9-5 


8-9 


14"24' 


-1-5 


8-5 


18-8 


9-2 


8-4 




0-4 


0-3 


0-6 


0-3 


05 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 57 

Leitomischl. 10 Jahre 1881—1890; 7 h , 1\ 9 h ; Beobachter 
Prof. Em. Bárta. Die Beobachtungen sind publicirt im Schulprogramm 
des Gymnasiums für das Jahr 1891. „Výroční zpráva c. k. státního 
vyššího gymnasia v Litomyšli na rok 1891." Die Differenzen gegen 
Čáslau und Prag sind konstant und kann die Reihe zu Vergleichun- 
gen mit anderen Reihen benützt werden. Die Réduction auf die 
Normalperiode ist durch Čáslau vorgenommen worden. 

Deutschbrod. S&U Jahre 1853—1871; 6 h , 2'\ 10 h ; 1881—1895 
7 h , l h , 9 h . Die Station befindet sich beim Gymnasium und wurden 
die Beobachtungen ausgeführt in der früheren Zeit durch die Pro- 
fessoren: N. Sychravá und F. Buršík; in der neueren Zeit seit 1881 
durch A. Dufek. Deutschbrod hat eine lange Beobachtungsreihe auf- 
zuweisen, die Vergleichungen mit Čáslau und Prag haben jedoch 
ergeben, dass dieselbe nicht homogen ist. Die ältere Reihe hat in 
den letzten Jahrgängen 1860 — 1871 um 0'5° niedrigere Temperatur- 
mittel aufzuweisen, als in der Zeit 1853 — 1865. Die ersten Jahr- 
gänge der neueren Beobachtungsreihe 1881 — 1885 stimmen mit den 
letzten Jahrgängen der älteren Reihe überein ; seit 1886 ist die Station 
jedoch vielleicht in Folge einer ungünstigen Aufstellung der Instru- 
mente übermässig warm geworden in den Sommermonaten bis um 2°. 
Da diese Erwärmung sich bloss auf die Monate von März bis No- 
vember erstreckt und regelmässig von den Frühlingsmonaten zu den 
Sommermonaten anwächst und zu den Herbstmonaten wieder abnimmt, 
so kann als Ursache dieser Störung die Bescheinung der Thermo- 
meter durch die Sonne angenommen werden. Nach der vorgenommenen 
Prüfung des Beobachtungsmaterials kann man die Temperaturmittel 
in drei Gruppen scheiden und zwar I 1853—1865; II 1866 — 1871: 
1881—1885; III 1886—1895. Zur Ableitung der Normalmittel wurden 
die Beobachtungen aus der ersten Periode 1853 — 1865, die als die 
sichersten angesehen werden können, benützt, indem an dieselben 
die nachfolgenden Beobachtungen aus der Periode 1866 — 1870 durch 
Anbringung einer konstanten Correction 0"5" angeschlossen worden 
sind. Die Temperaturmittel dieser älteren Reihe werden auch im 
II. Theile der Arbeit vollständig zum Abdrucke gelangen. Es liesse 
sich zwar auf diese Weise auch die neuere Reihe durch Ermittelung 
und Anbringung von Correctionen homogen machen ; die Correctionen 
müssten aber solche Beträge haben, dass ihre Anwendung unsicher 
wäre. Es wäre sonst sehr vortheilhaft, wenn auch die neuere Reihe 
für Deutschbrod homogen gemacht werde, damit sie zu Vergleichungen 
mit den Reihen der N acü barstationen benützt werden könnte. 



58 I. F. Augustin : 

Tábor I. 177 2 Jahre 1875—1892; 7 h , 2 h , 10 h . Beobachter war 
Prof. F. Hromádko und die Beobachtungen sind in der Wohnung 
(N-Fenster) ausgeführt worden. In den Differenzen gegen Prag gibt 
sich eine allniälige Abkühlung um Ol" von einem Lustrum zum 
anderen kund. Auffallend niedrige Temperaturmittel wurden beobachtet 
im Februar 1878, März 1882 und Februar 1887. Trotz der hier an- 
geführten Mängel ist diese Reihe für die Ableitung von Normal- 
mitteln und für die Vergleichung mit anderen Reihen verwerthbar. 

Tábor IL 9 1 /, Jahre 1886—95; 7\ l h , 9 h mit Lücken 1866 und 
1890. Die Station befindet sich in der landwirtschaftlichen Lehranstalt, 
die Thermometer am Nordfenster des I. Stockwerkes. Da die Beob- 
achtungen meist von Zöglingen der Anstalt ausgeführt werden, so 
sind sie nicht so verlässlich, wie bei Tábor I. Die Temperaturdiffe- 
renzen für die Prüfung und die Réduction auf Normalmittel sind 
gegen Prag und Tábor I gebildet worden. Letztere können für den 
Ausdruck des Localeinflusses der Stadt auf die Temperatur angesehen 
werden. Mit Hilfe dieser Differenzen kann die Reihe II an die Reihe I 
angeschlossen werden. 

Příbram. 147,, Jahl 'e 1881-1895; 7 h , 2 h , 9 h . Beobachter: 
k. k. Markscheiderei. Lücken im J. 1881 und 1894 sind durch Diffe- 
renzen gegen Prag interpolirt worden. Die Reihe ist homogen und zu 
Vergleichungen mit anderen Reihen geeignet. 

Pilsen. 337 2 Jahre, 1852—1873 und 1876—1887, 6\ 2 h , 10\ 
Beobachter: Prof. J. Smetana, A. Wach und A. Jelínek seit 1876*). Die 
Aufstellung der Thermometer am Fenster im Hofraume. Nach den Diffe- 
renzen gegen Prag findet man keine Übereinstimmung in den ein- 
zelnen Theilen der Reihe. Homogen ist nur die neuere Reibe 1876 
bis 1887, die ältere Reihe dagegen zerfällt in zwei Theile, indem 
eine Erwärmung der Station von 1861 an eingetreten ist. Der Betrag, 
um welchen die Temperatur während 1861 — 1873 höher erscheint 
als 1852—1860, ist 0-4°. Um diese beiden Reihen an die neuere 
homogene Reihe anzuschliessen, wurden aus den Differenzen gegen 
Prag Correctionen abgeleitet und an die älteren Temperaturmittel an- 
gebracht. Weiter wurden mit Hilfe dieser Differenzen auch die feh- 
lenden Jahrgänge 1851 und 1874 — 1875 interpolirt, um eine ununter- 
brochene Reihe herzustellen und Lustrenmittel zu berechnen. Wollte 
mau alle Beobachtungen auf die Aufstellung der Thermometer während 
1852 — 1860 zurückführen, so müsste man die Temperaturmittel um 



*) Jahrb. d. C. A. 1880. 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 



59 



den Betrag 0-2° vermindern. Die Réduction ist durch Prag vorge- 
nommen worden. 

Písek. 15 Jahre 1875-1889; 6'\ 2 h , 10 h im Gymnasium. Be- 
obachter Director Tonner. Die Temperaturreihe wurde verglichen mit 
Tábor und Prag. Es macht sich in derselben eine allmälige Erwärmung 
von einem Lustrum zum anderen um (M n bemerkbar, in den letzten 
zwei Jahrgängen 1888 — 1889 bis um 0-2°. Die Reihe ist vor der 
Mittelbildung durch Anbringung von Correctionen homogen gemacht 
worden. 

Temperatur differenz Kru m au — 






F* 


r a S 




ßudweis 


1867/71 


1872/78 


1879/83 


1884/86 


1887/95 


1887/95 


—0-8 


—1-5 


—1-2 


—2-3 


—1-7 


—0-2 


— 0-7 


—1-5 


— 1-1 


—2-1 


—1-7 


-0-4 


—0-9 


— 1-4 


—0-8 


- 1-7 


— 1-6 


-0-2 


— 10 


—1-6 


-0-8 


—2-4 


— 15 


—03 


—0-8 


—2-0 


—0-8 


— 2-2 


—1-5 


- 0-5 


— In 


—23 


—0-8 


-2-8 


— 1-6 


-0-6 


—1-6 


— 2-3 


—1-0 


—2-4 


—1-7 


—0-6 


—1-7 


—2-4 


—1-2 


—2-7 


— 1-7 


—0-8 


—1-5 


— 2-2 


—1-2 


—2-8 


—1-8 


-0-7 


—1-0 


— 14 


— 1-2 


—2-1 


-2 


— 0-8 


— 1-1 


— 1-4 


— 1-3 


—1-7 


— 2-1 


—0-7 


— 1-0 


—1-6 


— 1-3 


—1-8 


—2-0 


—0-6 


—1-1 


—1-8 


—1-1 


- 2-3 


—1-7 


—05 



Jänner 
Februar 
März 
April 
Mai . 
Juni . 
Juli . 
August . 
September 
October . 
November 
December 

Jahr . . . 



Krumau. 2V/. J Jahre 1867—1895; 6 h , 2 h , 10 h ; 7 h , 2 h , 9 h (seit 
1880). Die Termine wurden jedoch in der Zeit 1875—1879 nicht 
immer eingehalten. Beobachter: Die Schwarzenberg'sche Wirtschafts- 
direction. Die Beobachtungen wurden in dem Schlosse angestellt, 
welches ca. 40 Meter über der Stadt gelegen ist. Im J 1880 war 
das Beobachtungslocale im I. Tracte vor dem gewölbten Eingange 
in das Innere des Schlosses, und nach dem Berichte im J. 1893 
p. XX befand sich die Station in der Ingenieur-Kanzlei im Schlosse, 
wo die Thermometer mit Beschirmung vor einem N-Fenster aufgestellt 
waren. Nach den „Jahrbüchern" musste ein häufiger Localwechsel 
in der Aufstellung der Beobachtungsinstrumente stattgefunden haben, 
denn es werden in denselben nach und nach sechs verschiedene See- 



60 I- F. Augnstin: 

höhen der Station angegeben Der Personenwechsel war ein perma- 
nenter; es werden für die Zeit vom 1867 — 1886 acht verschiedene 
Beobachter angeführt. Die Reihe hat mehrere Lücken, viele unrichtige 
und unzuverlässige Temperaturmittel und ist nicht homogen. Nach 
den Differenzen gegen Prag zerfällt die Reihe in fünf verschiedene 
Theile, von welchen ein jeder eine andere Mitteltemperatur für die 
Station ergibt. Nach Reihe I und III erscheint dieselbe im Jahres- 
mittel um 11" wärmer als nach IV. nach II ist der Ort kühl im 
Sommer, noch V wiederum im Winter; IV zeigt im ganzen Jahre 
die niedrigsten Mitteltemperaturen. Bei dieser Nichtübereinstimmung 
kann die vorliegende Reihe nicht in ein Ganzes vereinigt werden 
und wurden deshalb die an die einzelnen Theile der Reihe anzubrin- 
genden Correctionen ermittelt, um die Reihe homogen zu machen. 

Es wurde der letzte Theil der Reihe 1887—1895 als der längste 
und der verlässlichste für die Mittelbildung und für die Réduction 
auf Normalmittel ausgewählt und mit Hilfe desselben die Correctionen 
abgeleitet, welche an die vorangehenden Jahrgänge angebracht werden 
mussten, wenn die Reihe homogen gemacht werden sollte. Nach Inter- 
polation der Lücken und der Beseitigung der fehlerhaften Angaben 
wurden sämmtliche Jahrgänge während 1867— 1886 entsprechend den 
übersichtlich zusammengestellten Differenzen korrigirt und an die 
Jahrgänge 1887 — 1895 angeschlossen. Da die Reihe fast gänzlich 
umgearbeitet worden ist und die Correctionen mitunter beträchtliche 
Beträge gehabt haben, so kann die so homogen gemachte Reihe 
freilich keinen grossen Anspruch auf die Verlässlichkeit machen. 

Iglau. 18 Jahre 1874—1893 mit einer Unterbrechung während 
1877—1878; 8 h , 2 h , 9 h ; 7\ 2 h , 9 h (seit 1879); Beobachter Prof. 
J. Grassl 1874 — 1889, F. Mika, Oberkrankenwärter. Keine homogene 
Beobachtungsreihe. Nach den Differenzen gegen Datschitz und Brunn 
stimmen die Beobachtungen 1890 — 1893 mit den Beobachtungen 
1874—1889 nicht überein; die Temperaturmittel der letzten Jahr- 
gänge sind um 0'5° niedriger als die früheren Mittel. Die Nicht- 
übereinstimmung lässt sich durch den Personen- und Localwechsel, 
der im Jahre 1890 stattgefunden hatte, erklären. Da sich vor diesem 
Jahre die Station in der Stadt befunden hatte, so haben wir es hier 
mit einer Stadt- und einer Landtemperatur zu thun. Der Unterschied 
ist fast das ganze Jahr hindurch konstant. Zur x4.bleitung der Mittel- 
werthe wurde die ältere Reihe benützt, die durch Interpolation der 
fehlenden Jahrgänge 1877—1878 auf eine 16jährige Reihe ergänzt 
Worden ist. Iglau kann als Vergleichsstation für die Stationen der 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. Q\ 

Umgebung dienen und werden deshalb die Teniperaturmittel neben 
den Mitteln anderer Vergleichsstationen zum Abdruck gelangen. Die 
Réduction auf die Normalperiode ist durch Datschitz vorgenommen 
worden. 

Datschitz. 24 Jahre 1864— 1872 und 1877— 1895; 6 h , 2 h , 10 h ; 
7\ 2\ 7 h (1877—1884); 7'\ 2 h , 9 h . Beobachter: H. Schindler, Se- 
cretär und Fr. Fischer, Polizeikommissär. Die Bildung der Differenzen 
gegen Brünu hatte ergeben, dass zwar eine jede Reihe für sich ho- 
mogen ist, dass jedoch die ältere Reihe im Ganzen um 0'5° höhere 
Temperaturmittel aufzuweisen hat, als die neuere. Man kann sowohl 
nach den älteren als den neueren Beobachtungen die Normalmittel 
1851—1890 ableiten und erhält: 

Januar April Juli October Jahr 

I —3-5 7-0 17-5 7-4 6"9 

II -4-1 6-3 170 7-0 6-4 

Es fragt sich, welchen Mitteln man den Vorzug geben oder 
auf welche Aufstellung der Instrumente man die für die Station 
gegebeneu Teniperaturmittel beziehen sollte. Gegen die Ausführung 
der Beobachtungen 1864 — 1872 lässt sich nichts einwenden, auch die 
neueren Beobachtungen 1877 — 1890 sind nicht zu verwerfen. Bis. auf 
einige Mängel, wie die Beobachtungstermine 7, 2, 7 während 1877 
bis 1884, einige Lücken und einige fehlerhafte Angaben ist die 
neuere Temperaturreihe zur Ableitung von Xormalmitteln sehr gut 
verwerthbar. Da die Réduction auf das Meeresuiveau für Datschitz 
nach der älteren Reihe ein etwas höheres Jahresmittel der Tempe- 
ratur ergibt, als die Orte der Umgebung haben, so wurde die neuere 
Reihe unverändert beibehalten und die ältere Reihe durch Anbringung 
von Correctionen an dieselbe angeschlossen. Die aus den Differenzen 
gegen Brunn ermittelten Correctionen sind 

Jänner Febr. — April Mai Juni — Aug. Sept. — Dec. Jahr 
-0-6° — 0-7 ,J —0-6° —0-5° —0-4° -0'5° 

Die Temperaturmittel seit 1891 sind bei der Bearbeitung der 
Reihe unbeachtet geblieben und werden bloss die Temperaturmittel 
aus der Periode 1804 — 1890 publient werden. 

Grussbach. 18 1 /, Jahre 1875—1893; 7\ 2\ 9 h ; Beobachter: 
Das Laboratorium der Zuckerfabrik. Die Beobachtungsreihe ver- 



62 I- F. Augustin: 

glichen mit "Wien erscheint homogen. Um Lustrenmittel bilden zu 
können, mussten die Lücken Juli — August 1882 und Juni — December 
1890 interpolirt werden. Grussbach eignet sich sehr gut als Ver- 
gleichsstation für das südliche Mähren. 

Brunn. 43 Jahre 1851-1893 mit Lücken im December 1883 
und Jänner — Mai 1890. Beobachtungstermine waren: 6 h , 2 h , 10 h und 
seit 1879 7\ 2 h , 9 h . Beobachter: Dr. Olexik 1851—1878; Prälat 
G. Mendel 1878—1883, Prof. A. Lorenz 1*84—1889 und R. Klein 
1890 — 1893. Eine sorgfältige Zusammenstellung der Temperaturmittel 
für die Periode 1848 — 1878 hat Lmiar in der Abhandlung „Über 
das Klima von Brunn 11 (XXIV. Band der Verhandlungen des natur- 
forschenden Vereines) gegeben und auch die an die Beobachtungen 
anzubringenden instrumentalen Correctionen angezeigt. Die durch 
Bildung der Differenzen gegen Wien und Prag vorgenommene Prüfung 
der Beobachtungsreihe, welche durch häufigeren Personen- und Local- 
wechsel während der letzten Zeit zweimal unterbrochen worden ist, 
hatte zu dem Ergebniss geführt, dass die Temperatunnittel 1884 
und 1885 als verhältnissmässig zu hoch zu corrigiren wären, um die 
Reihe homogen zu machen Auch mussten, um die Reihe vollständig 
zu machen, die fehlenden Mittel interpolirt werden. Nach Beseitigung 
der angegebenen Mängel wurden die 30- und 40jährigen Temperatur- 
mittel direct aus der Reihe berechnet und kann die Station als 
Normalstation für Mähren angesehen werden. 

Prerau. 19 3 / 4 Jahre 1874—1893; 7\ 2 h , 9 h ; Beobachter: 
Fabrikschemiker J. Jehle, seit 189J Bürgerschullehrer Gerlich. Die 
Thermometer waren in freier Lage 4 - 8 m über dem Erdboden auf- 
gestellt. Eine Beschreibung der Lage der Station und 16jährige 
Temperaturmittel gibt Herr Jehle in der „Meteor Zeitschrift" Jahr- 
gang 1886 p. 265. Differenzen der. korrespondirenden Temperatur- 
mittel wurden gegen Brunn • und Krakau gebildet. Die Reihe gehört 
nach diesen Differenzen zu den besseren Temperaturreihen in Mähren. 
Die Reihe wurde reducirt durch Brunn. 

Bistrite am Hostein. 28 Jahre 1866-1893; 6 h , 2\ 10 h ; 
7 h , 2 h , 10 h (seit 1872); 7\ 2\ 9 h (seit 1878). Beobachter war während 
der ganzen Periode MUDr. L. Toff. Nach dem Vergleiche mit Brunn 
erscheint die Station in den Jahren 1866—1871 etwas wärmer als 
nachher. Durch Anbringung einer konstanten Correction von — 0'5° 
wurden diese Jahrgänge an die nachfolgenden angeschlossen und ist 
die Reihe homogen gemacht worden. Dieselbe eignet sich sehr gut 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. (33 

zu Yei'gleichungen mit den Reihen der Nachbarstationen. Die Réduction 
auf die Normalperiode ist durch Brunn vorgenommen worden. 

Ostraivitz. I8V2 Jahre 1872—1890; 6 h , 2\ 10 h ; 7 h , 2\ 9 h 
(seit 1884); Beobachter J. JackI und K. Weinar, Forstmeister. Nach 
den Differenzen gegen Prerau erscheint die Reihe homogen und zu 
Vergleichungen verwerthbar. Nach Prerau auf 1851 — 1890 reducirt. 

Zauchtl. 21 Jahre 1873—1893; 6 h , 2 h , 10 h ; 7 h , 2\ 9 h (seit 
1875). Beobachter während der ganzen Periode Oberlehrer G. Thal. 
Verglichen durch Ostrawitz, Krakau und Breslau und homogen be- 
funden. Gehört zu den besseren Beobachtungsreihen. Nach Breslau 
auf die Normalperiode reducirt. 

Schönberg. 28 Jahre 1866—1893; 7 h , 2 h , 9 h ; Beobachter Jos. 
Paul jun. Apotheker. Eine sehr gute Reihe, wie aus den Verglei- 
chungen durch Briinn und Prag hervorgeht. Nach Brunn auf 1851 
bis 1890 reducirt. 

Goldenstein, 10 Jahre 1881—1890; 7\ 2\ 9 h ; Beobachter 
J. Zeiller, Förster. Durch Schönberg verglichen und auf die Normal- 
periode reducirt. Kann als Vergleichsstation für die Periode 1881 
bis 1890 benützt werden. 

Barzdorf. 25 3 / 4 Jahre, 1868—1893; 6 h , 2\ 10 h . Beobachter: 
Dr. F. Pageis, H. Mathis und E. Zieboltz. Die Beobachtungsreihe ist 
nach den Differenzen gegen Breslau homogen ; nur scheint das Jahres- 
mittel der Temperatur gegenüber den Stationen der Umgebung relativ 
hoch zu sein. Nach Breslau auf die Normalperiode reducirt. 

Troppau I. 25 Jahre 1876—1890 mit Lücken 1889; 8 h , 2\ 8 h ; 
Beobachter : Das k. u. k. Truppenspital. Differenzen gegen Zauchtl 
und Krakau sind variabel. Die Reihe erscheint gestört durch Lücken, 
durch häufige unrichtige Angaben; auch ist das Lustrenmittel 1886 
bis 1890 um 0"7° höher als die Mittel der vorhergehenden Lustra. 
Die Réduction auf Normalmittel wurde nach Beseitigung der Lücken 
und Fehler durch Zauchtl vorgenommen. Die reducirten Mittel können 
jedoch keinen grossen Anspruch auf Sicherheit erheben. 

Troppau II. ö 1 /., Jahre 1864—1871; 6 h , 2\ 10 h ; Beobachter 
Prof. J. Lang. Ältere Beobachtungen, die sich mit den späteren Be- 
obachtungen, die in der Kanzlei der landwirtschaftlichen Gesellschaft 
angestellt werden, zu einer Reihe vereinigen lassen. Diese Beob- 
achtungen bestehen aus zwei unterbrochenen Reihen: 2 3 / 4 Jahre, 
1876—1878; 7 Jahre 1884—1890; 7 h , 12 h , 9 h . Temperatur differenzen 
von Troppau IL sind gebildet worden gegen Zauchtl und Krakau. 
Dieselben sind ziemlich konstant und können die mittleren Differenzen 



(34 ï- F Augustin: 

zur Ableitung der Normalmittel verwendet werden. Die Temperatur- 
mittel aus der Periode 1864 — 1871 lassen sich durch Anbringung 
einer konstauten Correction - - 3° mit den hier in Betracht stehenden 
Mitteln zu einer Reihe vereinigen. 

Zur Ermittelung der Temperaturunterschiede zwischen Troppau I 
und II werden hier die auf die Periode 1851 — 1890 reducirten 
Temperaturmittel gegeben : 

Jänner April Juli October Jahr 

Troppau I —2-6 7*4 186 90 7"9 

Troppau II —2*1 7-9 19'0 9"2 8*3 

Unterschied — 05 — 0-5 -04 — 0*2 — 04 

Troppau II erscheint um O4 wärmer als I und besonders warm 
erscheint es im Winter und Frühling. Troppau II dürfte die Stadt- 
temperatur und Tropji.au I die Landtemperatur darstellen. 

Oderberg. 20 Jahre; 1853 bis 1864 mit Ausnahme 1861, 
6 h , 2 h , lO h : 1876—1890, 7 h , 12 h , 9 h . An den Beobachtungen während 
der älteren Periode haben mehrere Beobachter theilgenommen, die 
neueren Beobachtungen wurden vom Oberlehrer Fr. Dostal angestellt. 
Die Prüfung der beiden Temperaturreihen ist nach Breslau vorge- 
nommen worden. Aus den Differenzen gegen diese Normalstation ist 
ersichtlich, dass die f ere Reihe in zwei Theile zerfällt, von welchen 
der erste Theil 185. -1855 im Ganzen um 0*3° niedrigere Mittel- 
werthe aufzuweisen hat, als der zweite Theil 1856 - 1864. Die ersten 
Jahrgänge lassen sich schwer mit den nachfolgenden vereinigen und 
ist deshalb nur mit den Temperaturmitteln aus der Periode 1856 
bis 1864 zu rechnen. Auch die neuere Beobachtungsreihe ist nicht 
homogen, indem die Station während 1886 — 1890 im Ganzen um 0-4° 
wärmer geworden ist gegenüber 1876 — 1885. Man kann für Oderberg 
nach den bisherigen Beobachtungen verschiedene Mitteltemperaturen 
ableiten. Auf die Periode 1851—1880 reducirte Mittel: 

Jänner April Juli October Jahr 

I. Periode 1853—1855 — 2*7 73 17*8 88 7'7 

IL „ 1856—1864 -2-5 7-7 18'9 87 8"0 

III. „ 1876-1885 —2-6 8-0 18'2 8-5 7*7 

IV. „ 1886-1890 —2-3 8*2 191 94 8-1 

Die aus der I. und III., dann die aus der IL und IV. Beobach- 
tungsperiode berechneten Normalmittel stimmen mit einander überein. 
Nach den ersteren ist das Jahresmittel und namentlich das Mittel 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 65 

der Sommermonate kleiner als nach den letzteren Beobachtungen. 
Werden die aus der ältesten und der neuesten Beobachtungsreihe 
erhaltenen Mittel als nicht ganz verlässlich ausgeschieden, so bleibt 
nun die Wahl zwischen den Mitteln aus der Periode 1856 — 1864 
und 1876— 1885 übrig. 

Krakau. 40 Jahre 1851 — 1890; 6 h , 2 h , 10 h . Nebstdem wurde 
auch ein Thermograph benützt. Die Beobachtungen wurden an der 
frei gelegenen Sternwarte angestellt. Eine Zusammenstellung der 
Mittelwerthe hat Prof. Dr. F. Karlinski : „Über die mittlere Tempe- 
ratur zu Krakau nach 40jähr. Beobachtungen" und Dr. M. Margules: 
„Temperaturmittel aus den Jahren 1851 — 1885 in Galizien etc." ge- 
geben. Jahrbücher der C. A. Jahrgang 1866 und 1886. Die Reihe 
wird als homogen angenommen. Ein Vergleich der Temperaturmittel 
mit den correspondirenden Mitteln in Breslau und Wien lässt die 
Mittel während der Periode 1856—1875 relativ niedriger erscheinen 
als vor und nach dieser Pei'ode. Die aus dieser Periode durch Krakau 
auf die ISTormalperiode reducirten Mittel der gewöhnlichen Stationen 
erscheinen nicht als ganz sicher. 

Wien (Hohe Warte). 23 2 / 3 Jahre 1872—1895; 7 h , 2 h , 9 h und auch 
stündlich mit Hilfe des Thermographen. Beobachtungen an der k. k. 
Central-Anstalt. Die Temperaturmittel wurden nach den stündlichen 
Aufzeichnungen zusammengestellt. Die Mittel fr> das Jahr 1871 und 
1872 wurden interpolirt nach den von Hann ja ^ebenen Differenzen 
von Wien (Hohe Warte) gegen Wien (Favoritenštrasse 30), um vier 
Lustrenmittel zu erhalten und um die Reihe zu Vergleichungen mit 
den Reihen der niederösterreichischen Stationen nördlich der Donau 
verwerthen zu können, die bis auf eine einzige Ausnahme nicht über 
das Jahr 1871 zurück gehen*). 

Krems. 22 Jahre, 1866—1869; 6\ 2\ 10 h ; Beobachtungen 
an der Landesoberrealschule; 1875—1893, 7 h , 2\ 9 h ; Beobachter 
Gymnas. Professor A Prey. Die ältere Reihe wurde hier nicht ver- 
werthet. Die neuere Reihe 1875—1893 ist in Bezug auf die Homo- 
genität durch Wien (Hohe Warte) untersucht worden. Darnach sind 
die Diiferenzen für die Periode 1876 - 1890 konstant, die Differenzen 
für das Jahr 1875 und 1891—1893 zeigen jedoch etwas höhere 

*) Übrigens könnte zu Vergleichungen und zu Reductionszwecken die 
öüjäkrige homogene Keihe von Monat- und Jahresmitteln der Temperatur benutzt 
werden, welche Hann auf Grund eingehender Untersuchungen für Wien (Favo- 
ritenstrasse) hergestellt hatte. Temperaturverhältnisse der österreichischen Alpen- 
länder II. Theil, Sitzgsb. d. k. Akademie 1885. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 5 



66 I. F. Augustin: 

Werthe. Die Temperaturiuittel wurden aus den löjälirigen Beob- 
achtungen 1876 1890 abgeleitet. Krems kann als Vergleichsstation 
benützt werden. 

Zms (Freinberg). 38 Jahre 1856-1893; 7\ 2 h , 9 h ; Beobachter: 
Das Jesuiteu-Collegium. Eine Zusammenstellung der Temperaturmittel 
für die Periode 1856—1885 hat Rann im Jahrbuch d. C.-A. für 1885 
gegeben. Nach den Vergleichungen dieser Mittel gegen Wien ist die 
Reihe nicht homogen, sondern ist mit der Zeit ein allmäliges An- 
wachsen der Temperatur zu beobachten. Im Lustrum 1856—1860 
war die Station kühl gegenüber 1861 — 1880, während der Periode 
1881 — 1890 wiederum zu warm. Die Erwärmung beträgt im Ganzen 
0*3 , in den Monaten November— Mai ist sie 04°, im Juni - 3°, Juli 
0'2° und August — October # 1°. Nimmt man die Temperaturmittel 
aus der Periode 1861—1880 als richtig an, so muss man die Mittel 
im Decennium 1881 — 1890 um die hier angegebenen Beträge ver- 
mindern, um sie an die älteren Mittel anschliessen zu können. Es 
werden hier bloss wie bei Wien nur die Mittel aus der Periode 1876 
bis 1890 zusammengestellt und publicirt, da die zu reducirenden 
Reihen der oberösterreichischen Stationen, für welche Linz als Ver- 
gleichsstation dienen kann, nur aus der neueren Zeit stammen und 
noch kurz sind. 

München. 40 Jahre 1851— 1890, 6 h , 2 h , 10 h und 8 h , 2 h , 8 h . 
Die Beobachtungen wurden an der ausserhalb der Stadt freigelegenen 
Sternwarte (Bogenhausen) angestellt. Die Monats- und Jahresmittel 
der Temperatur für die Periode 1881 — 1880 hatte C. Lang im 4. Jahr- 
gange der „Beobachtungen der meteor. Stationen im Königreiche 
Bayern" zusammengestellt. München wird als Normalstation für die 
Prüfung des Beobachtungsmaterials an gewöhnlichen Stationen und 
zur Vornahme von Reductionen benützt. Ich habe früher bei den 
„Untersuchungen über die Temperatur von Prag" 15jährige Diffe- 
renzen für die Periode 1871.-- 1885 gegen München gebildet, um mit 
ihrer Hilfe die Beobachtungsreihe in Prag homogen zu machen. Soust 
wird hier München wegen der grösseren Entfernung wenig Verwen- 
dung finden. 

Bayreuth. 40 Jahre 1851—1890, 6 h , 2 h , 10 h und 8 h , 2 h , 8 h . 
Es fand während dieser Periode einigemal ein Personen- und Local- 
wechsel statt, der jedoch den Beobachtungen nicht nachtheilig war. 
In der Zeit 1851 — 1882 befand sich die Station inmitten der Stadt 
in Privatwohnungen, seit 1882 ist dieselbe in der Kreisirrenanstalt 
untergebracht in freierer Lage 1*7 km vom Mittelpunkte der Stadt. Die 



Die Temperaturverhältnisse der Sudeteuländer. ß7 

Monats- und Jahresmittel der Temperatur wurden publiait im ersten 
und zehnten Jahrgange: „Der Beobachtungen der meteor. Stationen 
im Königreich Bayern." Zur Prüfung der Reihe wurden Differenzen 
gegen München und Prag gebildet. Gegen München erscheinen die 
Mittelwerthe 1866 — 1875 etwas niedriger als vorher und nachher 
gegen Prag sind die Differenzen konstanter. Die Reihe kann ganz 
gut als homogen angesehen und zu Vergleichungen verwendet 
werden. 

Leipzig. 35 Jahre 1851—1885; 6 h , 2 h , 10 h und 8 h , 2 h , 8 h . Die 
Beobachtungen wurden bis zum Jahre 1860 von Wagener, seit 1861 
an der neuen Sternwarte angestellt. Eine Zusammenstellung der 
Temperaturmittel für Leipzig von 1830 — 1884 hat H. Hoppe gegeben 
im Jahrb. 1885. Die Beobachtungsreihe ist durch den Localwechsel 
im genannten Jahre unterbrochen. Nach den Differenzen gegen Halle 
und Torgau sind die Temperaturmittel aus der älteren Reihe um 0*8° 
grösser als aus der neueren Reihe. Wollte man beide Reihen zu einer 
Reihe vereinigen, so müsste man an die Mittel aus der Periode 1851 
bis 1860 nachfolgende Correctionen anbringen. 



Jänner . . 


. -0-5 u 


August . . 


. — 0-7° 


Februar . 


. —i-o 


September 


. —0-7 


März . . 


. -1-3 


October . 


. 0-7 


April . . 


. —1-3 


November . 


. -05 


Mai . . . 


. —1-2 


December . 


. -0-6 


Juni . . 


. -0-8 






Juli . . . 


. -0-5 


Jahr . . . 


. -0-8 



Die Temperaturmittel gehen besonders in den Frühlingsmonaten 
weit auseinander. Ich habe es wegen des grossen Betrages der an- 
zubringenden Correctionen unterlassen die ältere Reihe an die neuere 
anzuschliessen und habe nur mit der letzteren gerechnet, welche sich 
nach den Vergleichungen mit den oben genannten Stationen als ho- 
mogen erwiesen hatte und die sehr gut zu Vergleichungen mit den 
Beobachtungsreihen der sächsischen Stationen geeignet erscheint. Die 
Ableitung der Normalmittel, da diese Reihe nicht die ganze hier in 
Betracht stehende Periode ausfüllt, wurde nach den Differenzen gegen 
Torgau vorgenommen. 

Oberwiesenthal. 26 Jahre 1858 - 1885 mit Lücken während 
1858 — 1863 und einer Unterbrechung im Jahre 1864. Nach den Diffe- 
renzen gegen Torgau ist die Reihe während der Periode 1866 - 1885 

5* 



(38 T. F. Augustin: 

homogen; die älteren unvollständigen Beobachtungen während 1858 
bis 1865 ergeben höhere Mittel werthe und wurden von der Be- 
arbeitung ausgeschlossen Einzelne fehlerhafte Angaben wie im August 
1866, März 1867, Februar 1880, November 1881, Juli und August 
1882 sind durch interpolirte Werthe ersetzt worden. Die Réduction 
des Jahresmittels auf das Meeresniveau führt zu einem etwas höheren 
Werthe als bei den benachbarten Stationen des Erzgebirges. 

Mèitzenhain. 22 Y I 2 Jahre 1862 — 1885 mit Lücken während 
1862 — 1865. Die Beobachtungstermine wie bei den übrigen sächsischen 
Stationen. Die Differenzen gegen Oberwiesenthal haben in der Periode 
1876—1885 höhere Beträge als 1866-1875. Es wären somit an die 
Mittel der einen oder der anderen Periode Correctionen anzubringen, 
um dieselben in Übereinstimmung zu bringen. Die Correctionen dürften 
im Ganzen O2 betragen, in den Sommermonaten 0'3 n . Ich habe es 
unterlassen die Reihe homogen zu machen und mich bei der Ab- 
leitung der Normalmittel mit den Beobachtungen der Jahre 1876 
bis 1885 begnügt. 

Torgau. 40 Jahre 1851—1890, 6 h , 2\ 10 h und 7 h , 2 h , 9 h . Be- 
obachter: Prof. Arndt und Rector Bathe (seit 1866). Die Bildung 
der Differenzen gegen Breslau ergab eine Übereinstimmung in den 
Temperaturmitteln für die Zeit 1851 — 1886; die nachfolgenden Mittel 
in der Zeit 1887 1890 sind dagegen um 05° niedriger. Mit dem 
Jahre 1887, in welchem die Beobachtungstermine gewechselt worden 
sind, hört auch die Homogenität der Reihe auf. Die Station ist seit- 
dem kühler geworden. Es wurden an diese letzteren Temperaturmittel 
Correctionen angebracht, um dieselben an die früheren Mittel an- 
schliessen zu können. Die Correctionen wurden aus den beider- 
seitigen Differenzen berechnet. Nachdem die Reihe homogen gemacht 
worden ist, kann die Station als Normalstation benützt werden. 

Görlitz 40 Jahre 1851 - 1890. 6 h , 2\ 10 h und 7 h , 2\ 9 h . Be- 
obachter : Oberlehrer Hertel und seit 1861 Dr. Peck. Eine Änderung 
in der Homogenität der Reihe ist mit dem Jahre 1871 eingetreten, 
indem die Station mit diesem Jahre wärmer geworden ist, welche 
Erwärmung bis Ende des Jahres 1887 gedauert hatte. Seit dem 
Jahre 1888 sind wiederum die Temperaturmittel beträchtlich niedriger. 
Nach den Differenzen gegen Breslau und Torgau betrug die Er- 
wärmung im Ganzen 03", die Abkühlung während der letzten Zeit 0"4 n . 
Es wurde bloss an die Temperatuimittel 1888 — 1890 die konstante 
Correction 0*4° angebracht, für die Mittel aus der Periode 1871 bis 
1887 wurde in jedem Monate eine andere Correctionsgrösse benutzt. 



l)ie Temperaturverhähnisse der Sudetenländer. 69 

Jänner- März — Ol , April —0-3°, Mai -05°, Juni und Juli - 0-6°, 
August — 5, September — 0'4, October — 0'2, November und De- 
cember O'O, Jahr - 3°. Nachdem die Reihe auf diese Weise homogen 
gemacht worden ist, kann Görlitz als Normalstation zur Verwendung 
kommen. 

Breslau. 40 Jahre 1851—1890, 6 h , 2 h , 10 h und 7\ 2\ 9 h (seit 
1887). Die Beobachtungen wurden auf dem Thurme der mitten in 
der Stadt gelegenen Universitätssternwarte in der Höhe 28*7 m über 
dem Erdboden angestellt. Die Resultate der Temperaturbeobachtungen 
hatte R. Gent publicirt unter dem Titel: „Vieljährige Monats- und 
Jahresmittel der Temperatur in Breslau" (Ergebnisse der met. Beob- 
achtungen 1885). Nach den gegen Krakau, Prag u. a. Normalstationen 
gebildeten Differenzen erweist sich die Reihe als homogen und zu 
Vergleichungen und Reductionen sehr gut geeignet. 

Batibor. 39 Jahre 1851—1890, 6\ 2 h , 10 h ; 7\ 2 h , 9 1 ' (seit 1887). 
Es fand in dieser Periode ein öfterer Personenwechsel statt, der für 
die Beobachtungsreihe nachtheilig war. Dieselbe erscheint nicht ho- 
mogen, sondern zerfällt in mehrere Theile. Die Differenzen gegen 
Breslau zeigen, dass die Station seit 1871 namentlich in den Winter- 
monaten beträchtlich wärmer geworden ist. Die Erwärmung ist am 
grössten 1871 — 1880; im Decennium 1881 — 1890 ist sie wieder kleiner 
geworden. Es wurden hier die Temperaturmittel 1851 — 1870 un- 
verändert gelassen und an diese die Mittel der nachfolgenden Jahr- 
gänge durch Anbringung von Correctionen angeschlossen. Die 30jähr. 
und 40jährigen Temperaturmittel wurden dann direct aus der Tempe- 
raturreihe berechnet, die durch Interpolation einiger Lücken während 
1871 — 1875 ganz hergestellt worden ist. 



70 



I. F. Augustin : 



Abweictap der Temperatur im MeteieiJiete 1851—1890, 



l anner. 





a 

O 

a 
1 


Bayreuth 


Pilsen 


OD 


BS 

'S 


Í5 


a 

CD 


a 
a 

u 

m 


a 

aß 
O 
H 


:© 


a 

CS 
œ 

9 
PQ 


CS 


1851 


2-3 


1-6 


1-2 


0-9 


0-9 


1-0 


o-o 


00 


1-2 


1-2 


0-7 


—0-7 


1852 


2-5 


3-1 


3-3 


3-4 


2-1 


2-9 


2-3 


2-0 


3-1 


3 3 


4-1 


4-2 


1853 


2-6 


2-8 


3-2 


2-6 


2-6 


2-5 


2-3 


33 


2-6 


2"2 


2-7 


3-2 


1854 


—0-9 


—0-7 


-0-4 


—0-2 


o-o 


—0-4 


0-3 


3-5 


0-4 


0-8 


o-o 


1-4 


1855 


—3-4 


—2-6 


—1-9 


— 1-6 


—1-5 


-16 


— 1-3 


—1-8 


—2-3 


—2-6 


—1-9 


—12 


1856 


1-0 


0-5 


0-5 


0-6 


1-0 


1-0 


1-5 


1-6 


0-8 


1-4 


1-2 


1-1 


1857 


—0-8 


— 17 


-1-6 


—1-8 


—1-5 


—1-1 


-0-2 


-01 


-15 


—08 


—0-8 


-0-4 


1858 


— 3 5 


—2-5 


—2-4 


—2-3 


—2-3 


—30 


—2-1 


-•il 


-1-7 


—2-0 


—2-5 


—2-7 


1859 


—0-4 


0-8 


1-8 


1-8 


13 


13 


0-8 


0-8 


1-8 


1-4 


2-1 


1-8 


1860 


25 


2-5 


3-2 


2-5 


2 5 


2-1 


2-7 


1-6 


2-4 


2-4 


2-3 


3-0 


1861 


—4-3 


4-8 


—4-4 


—4-2 


—4-8 


—3-8 


-3-0 


-3-3 


—53 


-4-5 


—5-2 


—3-5 


1862 


0-2 


—0-8 


-12 


— 1-2 


—1-2 


—1-3 


-1-5 


—1-6 


-2-1 


—2"2 


—2-3 


—2-8 


1863 


3-1 


3-3 


3-8 


3-7 


4-5* 


43* 


4-6* 


4-4* 


3-0 


3- s* 


4-1 


4-7* 


1864 


—5-2* 


-3-5 


—5-2* 


—6-4* 


—6-4* 


—6-3* 


—5-3* 


-6-2* 


—5-0 


—4-8 


-4-8 


—3-7 


1865 


1-6 


0-8 


1-0 


0-5 


0-8 


0-9 


1-3 


1-3 


0-3 


0-7 


0-9 


0-9 


1866 


4-0 


4-3 


4-8* 


4-4* 


4-4 


3-5 


2-4 


1-8 


4-4* 


3-7 


4-2* 


4-1 


1867 


1-2 


0-4 


o-i 


o-o 


-05 


0-2 


0-9 


02 


0-3 


01 


0-8 


1-6 


1868 


— o-i 


0-3 


o-o 


—o-i 


-0-6 


—0-5 


—o-i 


-0-6 


—0-9 


— 11 


—0-7 


-0-6 


1869 


—0-9 


— 1-2 


-0-7 


— 1-0 


— 0-7 


—1-6 


-0-8 


—1-8 


—0-7 


—0-7 


—0-9 


-0-9 


1870 


—0-3 


0-5 


0-4 


o-i 


o-o 





0-2 


—0-2 


0-6 


0-2 


0-2 


0-3 


1871 


-3-8 


—4-1 


—4-5 


—4-9 


—40 


—3-9 


-2-8 


—3-0 


—5-5* 


—5-0* 


—5-8* 


-66* 


1872 


o-o 


— 0'3 


0-2 


—0-3 


—0-2 


0-3 


00 


0-9 


0-7 


0-7 


1-0 


—0-4 


1873 


3-3 


3-3 


3-5 


3-2 


3-4 


3-3 


2-8 


2-7 


3-8 


3-2 


3-7 


3-8 


1874 


1-8 


1-7 


1-8 


15 


1-4 


1-4 


1-8 


0-3 


2-1 


1-9 


1-7 


1-6 


1875 


3-1 


2-2 


2-0 


1-7 


0-7 


1-0 


1-3 


o-i 


1-6 


1-1 


0-9 


0-9 


1876 


—2-9 


—2-8 


—2-3 


—2-6 


—2-5 


— 3'3 


—33 


—32 


—3-5 


—3-5 


—3-7 


—4-1 


1877 


4-3* 


41 


3-6 


3-0 


2-8 


36 


2-9 


2-8 


3-2 


3-0 


3-3 


3-3 


1878 


—0-6 


—o-i 


0-2 


0-6 


0-5 


—o-i 


o-o 


-0-8 


0'4 


0-3 


0-6 


—0-2 


1879 


0-3 


—0-3 


o-i 


—0-8 


-Ö-l 


-0-2 


-0-5 


—0-3 


—22 


—1-4 


-1-9 


-0-3 


1880 


—3-2 


—3-5 


—1-5 


—08 


-0-6 


—1-2 


-0-7 


—0-5 


— 1-1 


—0-8 


—0-7 


—0-7 


1881 


—2-8 


—5-4* 


— 4-5 


-41 


—4-7 


-3-5 


—3-3 


—2-8 


—5-5* 


—4-5 


—4-3 


—3-6 


1882 


1-5 


1-9 


15 


1-6 


2-1 


1-6 


2-1 


2-2 


1-6 


1 8 


25 


3-6 


1883 


1-1 


1-1 


O'S 


0-3 


05 


0-5 


-0-2 


o-i 


0-8 


—o-i 


0-2 


—o-i 


1884 


4-0 


4-5* 


4-4 


42 


4-1 


3-8 


3-9 


4-2 


3-6 


3-7 


3-8 


40 


1885 


—2-6 


—1-5 


— 1-3 


-1-6 


—1-3 


-0-2 


—2-4 


—1-6 


-1-9 


—1-5 


—1-9 


—1-8 


1886 


-0-7 


o-o 


1-0 


-0-2 


0-8 


0-5 


o-o 


0-7 


—05 


—0-4 


o-i 


—0-2 


1887 


-3-8 


—41 


—4-3 


—3-8 


—3-4 


-2-3 


—2-3 


—1-5 


—2-9 


—2-0 


—1-8 


—0-5 


1888 


—1-6 


-1-4 




— 1-3 


— 1-1 


—1-1 


—1-1 


-0-7 


—0-6 


—0-5 


—1-5 


-3-4 


1889 


—1-0 


-1-1 




—0-8 


—0-8 


—0-8 


—1-0 


—0-2 


—1-7 


-1-6 


—2-6 


—25 


1890 


3-9 


32 




3-3 


31 


3-3 


2-8 


2-0 


3-1 


3-0 


3-4 


3-5 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 



71 



Abweichungen der Temperatur im MetengeMete 1851 

Februar. 







c 
a> 




CG 


o3 




Ä 


a 

CD 


a 

a 


os 




s 

03 

OQ 


5 
& 






a 

Ö 




S 


cm 


'S 


<oS 


ř 




t-t 

© 


:© 


eu 


e3 




1851 


—0-8 


—0-5 


o-i 


—03 


-0-2 


0-2 


0-2 


—05 


—0-6 


-01 


0-6 


0-7 




1852 


1-7 


2-0 


2-7 


2-3 


1-5 


2-0 


2-3 


2-0 


0-8 


1 1 


1-8 


1-7 




1853 


— 19 


-2-4 


—1-2 


— 1-6 


- 1-1 


—2-1 


—0-6 


-0-3 


—3-2 


—1-6 


—1-0 


o-i 




lb54 


-2-1 


—1-6 


—o-i 


0'0 


-0*1 


—1-0 


o-o 


—o-i 


—0-7 


—0-3 


—0-3 


— 0'2 




1855 


—4-6 


—5-5 


—5-1* 


—6-6* 


-7;3* 


—6-2* 


—3-7 


—4-3 


—8-6* 


—7-6* 


—8-1* 


—5-9 




1856 


2-6 


2-2 


2-2 


2-3 


1-6 


2-3 


26 


1-6 


1-4 


1-5 


1-4 


2-0 




1857 


-2-3 


—1-7 


—2-2 


-3-2 


—2-4 


—26 


—3-4 


— 16 


—0-4 


—0-5 


—0-3 


—3-5 




1858 


—4-9 


-4-7 


—4-2 


—5-3 


-5-2 


-5-5 


—7-2* 


—6-5* 


—3-9 


—5-1 


—6-6 


-7-2 




1859 


1-9 


1-2 


2-5 


2-5 


2-8 


2-5 


3-0 


3-2 


2-3 


3-0 


3-8 


39 




1860 


-3-2 


—2-7 


-1-1 


- 14 


-1-4 


-1-9 


— 0-6 


—0-6 


—1-6 


—1-3 


— 1-3 


0-4 




1861 


2-5 


2-6 


3*3 


25 


2 9 


2-8 


2-7 


3-1 


3-0 


3-8 


3'6 


5-2 




1862 


o-i 


0-5 


-0-2 


—0-3 


-0-5 


- 0-5 


-0-3 


—0-2 


—0-4 


—1-1 


—1-5 


—2-0 




1863 


0-9 


1-8 


2 5 


2-6 


2-9 


2-3 


3-1 


2-4 


2-4 


28 


3-4 


3-2 




1864 


—1-6 


—0-8 


—0-5 


—o-i 


- 0-4 


—0-4 


-0-3 


-0-3 


-0-9 


o-i 


09 


0-8 




1865 


-3-0 


—5-0* 


—5-8* 


- 6-5* 


-6-1 


—59 


—4-8 


-4-9 


-5-8* 


-5-3 


—5-8 


-5-1 




1866 


3-9 


3-6 


4-1 


4-0 


3-9 


3-9 


3'7 


32 


3-7 


39 


3-7 


3-3 




1867 


4-5 


4-2 


4*5 


3-9 


3*9 


4-0 


4-6 


3-8 


40 


4-0 


4-3 


4-0 




1868 


35 


3-4 


3-7 


3-9 


3-7 


3-9 


3-8 


3-0 


3-7 


3-9 


4-0 


3-5 




1869 


6-2* 


5-6* 


5-4* 


4-9* 


4-5* 


5 0* 


5-1* 


3 8* 


4-6 


5-0 


5-4 


53 




1870 


—5-0* 


—4-0 


—4-7 


—5-3 


—5-2 


—5-7 


—5-3 


—51 


—6-3 


-6-8 


7-9 


—8-6* 




1871 


—0-9 


-0-8 


-1-6 


—2-4 


—2-3 


—2-1 


—0-9 


—1-8 


-2-3 


—1-5 


—2-6 


—2-7 




1872 


-0-7 


0-8 


14 


1-3 


2-0 


1-4 


0-6 


1-2 


1-0 


1-1 


0-6 


1-2 




1873 


-05 


—0-4 


05 


o-i 


0-6 


0-2 


0-4 


0-3 


—14 


—0-4 


—0-3 


0-6 




1874 


-0-8 


-0-5 


0-6 


0-2 


0-4 


—0-1 


0-3 


06 


o-i 


0-7 


0-4 


03 




1875 


-4-9 


—4-1 


—5-2 


—5-6 


—5*3 


-5-9 


—4-6 


—4-6 


—5-1 


—5-7 


—5-8 


—6-1 




1876 


1-4 


1-2 


0-8 


0-5 


0-5 


0-1 


—0-4 


0-3 


1-3 


1-1 


1-3 


1-0 




1877 


3-7 


33 


3-5 


2-6 


2-3 


1-9 


2-7 


2-1 


2-0 


1-9 


2-2 


2-3 




1878 


1-2 


1-9 


2-7 


2-4 


2-0 


2-1 


3-0 


2-4 


2-3 


2-5 


2-7 


31 




1879 


2-1 


2'0 


2-1 


1-7 


1-8 


2-6 


1-6 


1-9 


0-4 


1-2 


1-9 


2-4 




1880 


-0-4 


—1-1 


-1:3 


— 1-4 


—0-9 


—0-3 


-1-4 


—0-5 


0-4 


11 


0-5 


-0-9 




1881 


0-7 


0-7 


0-3 


o-o 


o-i 


0-4 


—0-6 


—o-i 


—0'5 


— 0-2 


—0-1 


—0-4 




1882 


0-2 


0'9 


1-2 


1-4 


1-8 


1-9 


2 


1-7 


23 


2-4 


2-7 


2-8 




1883 


1-3 


2-4 


2-6 


2-2 


2-3 


1-9 


1-6 


1-9 


21 


1-7 


1-6 


1-6 




1884 


2-8 


2-8 


3-1 


2-4 


2-8 


2-4 


1-7 


2-5 


2-9 


3-2 


3-5 


4-1 




1885 


3-7 


2*7 


2-2 


2-0 


2-1 


2-7 


1-7 


2-1 


2-4 


2-8 


2-9 


2-6 




1886 


—2-1 


—1-6 


—0-8 


—1-0 


-0-2 


—0-8 


—2-2 


—1-0 


—2-8 


—2-3 


—3-2 


—3-4 




1887 


—1-6 


—0-9 


—o-i 


—10 


—05 


—0-6 


—16 


—1-7 


—0-8 


—1-0 


—1-1 


-1-7 




1888 


—0-8 


-1-5 




—1-2 


—2-2 


—1-2 


—3-1 


—2-1 


— 17 


—2-9 


—2-4 


—1-9 




1889 


-1-7 


—2-8 




—1-3 


-1-8 


—1-8 


-0-7 


-0-9 


-2-2 


—1-7 


—1-2 


—0-4 




1890 


—3-9 


—2-7 




—2-0 


—1-7 


—1-8 


—2-1 


—1-9 


—2-3 


—2-0 


—1-5 


—2-6 



72 



I. F. Augustin: 



AbweicMiip der Temperatur m 

März, 



œbiete 1861— 



m 



- 



— 



>o 



pq 



Ct 



pq 



1851 
1852 
1853 
1854 
1855 

1856 
1857 
1858 
1859 
1860 

1861 

1862 
1868 
1864 
1865 

1866 
1867 
1868 
1869 
1870 

1871 

1872 
1873 
1874 
1875 

1876 

1877 
1878 
1879 
1880 

1881 
1882 
1883 

1884 
1885 

1886 
1887 
1888 
1889 
1890 



o-i 

—2-8 
4-1* 

—0-8 
0-4 

1-4 
—07 
—1-4 

3-2 
— 1-6 

1-5 
3-9* 
19 
1-4 
-3'7 

0-7 

0-6 

05 

—2-1 

—1-7 

1-7 

2-7 
3-3 
0-2 
-2-6 

1-9 

—07 
03 

-03 
1-9 

0-9 
3-8* 
-3-Ö 
2-0 
0-3 

—2-4 
20 

0-1 
3-4 
l'O 



02 
-1-9 

-41* 
0-3 

-0-1 

-0-9 
0'3 

-1-4 
3-5 

-1-9 

2-3 
2-8 
2-2 
22 
-4-0 

0-5 
-0-1 

0-8 
-0-7 
-1-9 

2-4 
1-8 
2-4 
0-4 
-2-3 

1-4 
-0-8 

0-6 
-1-3 

1-4 

06 
3-1 
-3-8 
2-3 
01 

-2-3 

-1-2 

-0-9 

-3-0 

1-4 



0-9 

—1-9 

4.?* 

1-1 

o-o 

—0-9 
0-9 

—1-1 
4-0 

-1-3 

2-4 
3 4 
2-3 
2-4 
-3-5 

0-7 
-0-5 

1-2 
—0'4 
— 1-9 

2-3 

2-1 

2-6 

0-8 

-2-3 

2-2 
-0-6 

1-3 
—0-7 

1-0 

0-9 

4-5* 

—3-3 

2-5 

0-7 

—2-1 

—0-7 



0-5 

— 1-7 
-5-2* 

0-8 
—0-9 

— 1-6 
04 

—12 

40 

—12 

2-3 

2-9 

2-2 

2-4 

—3-5 

o-i 

— 1-4 
1-0 

— 1-0 
—2-6 

19 
2-1 
2-1 

06 

-2-7 

1-8 
—0-7 

0-6 
—10 

0-4 

00 
4-5* 
—4-0 
1-8 
0-5 

—2-8 
—1-1 
—06 
—2-7 
22 



06 
—2-5 
—4-7* 

0-4 
—1-2 

—1-2 
0-5 

— 1-1 
3-5 

—23 

2-5 
2-6 
2-5 
2-5 
—3-5 

0-3 
—1-4 

11 

— 04 
—2-6 



2-7 
■"■2 

1-0 
—2-7 

1-9 
—1-2 

0-6 
—0-6 

0-6 

o-o 

4-3* 

—3'9 

19 

0-6 

-2-4 
-1-0 
-0-9 
-2-1 
2-4 



0-5 
-2-0 

-4-6* 

00 

-2-1 

-1-9 
o-i 

-1-6 
3-6 

-1-6 

•2'3 
3-1 
2*2 
29 
-3'7 

0-2 
-M 

1-0 
-1-1 

-2-8 

2-1 
2 4 
2-1 
0-5 
—39 

1-4 

—1-2 

o-o 

-0-5 

0-7 

01 

4-5* 

—3-5 

1-6 
0-9 

—2-4 
—1-1 
—0-2 
—1-9 
2-8 



1-3 

-2-6 

-3-1 

-0-2 

0-3 

-2-0 
-0-6 
-1-3 
38 
-1-2 

1-5 
3-0 

2-8 

2-0 

-4*(l* 

1-2 

-0-7 

0-8 

-0-7 

-22 

0-9 
2-6 
3-2 
0-3 
-3-8 

1-9 

o-o 

0-8 
-0-3 

-0-1 

0-3 

52 

-3-6 

1-6 

1-2 

-3-1 
-1-3 
-01 
-2-5 
2-3 



0-3 
-2*3 
-32 

0-1 
-0-8 

-1-5 
-0-3 
-1-6 
4'5* 

-1-8 

1-8 
30 
3-0 
2 3 
-4-2* 

0-8 
-1-7 

0-8 
-1-0 
-1-9 

0-8 
2-5 
3-4 
0-3 
-3-4 

1-5 
-0-4 

06 
-0-9 
-0-3 

-o-i 

39 

-3-8 
1-7 
0-4 

-2-7 

-0-8 

-0-9 

-2-0 

2-1 



—0-1 
—2-8 
—5-9* 
0-7 
—1-5 

—20 
0-4 

—1-7 
35 

— 1*2 

23 
3-4 
20 
1-6 
-31 

—0-6 
-1-5 
1-2 
—1-2 
— 2*3 

30 
2-4 
1-1 
0-6 

—2-8 

1-4 
-0-6 

0-3 
—1-7 

0-8 

0-0 
4-2* 
—37 
1-8 
0-1 

2-4 
1-6 
2-0 
—2-3 
25 



0-7 
—2-3 
—9-0* 

0-4 
—0-8 

—1-7 
03 

-1-7 
3-7 

— 1-4 

27 
3-4 
25 
2 2 
-2-9 

—0-2 
—1-5 
1-0 
—1-3 
—2-5 

2*4 
2-9 
2-0 
0-8 
—2-9 

1-3 

—0-8 

0-3 

-1-4 
0-6 

-0-4 
4-7* 

—46 
2-2 

0-5 

—2-7 

—1-1 

—1-6 

2-3 

3-0 



1-2 
-1-9 

-9-5* 
0-1 
-1- 

-22 

-o-i 

-1 9 

3-5 

-1-0 

2-8 
2-9 
2-9 
2-6 

-2-7 

-0-3 
-1-5 
1-4 
-0-8 
-2-3 

2-0 
2-7 
2-5 

o-o 

-3-3 

1- 

-0-9 

0-4 

—1-4 

O'I 

-0-7 
5-1* 

-4-1 
1-7 
11 

-3-1 
-0-8 
-1-2 
-2-7 
3-6 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 



73 



Abweichungen der Temperatur im Sndetengebiete 1851- 

April. 



Ph 



- 



O 



- 



1-2 
-3-0* 
-2-5 
-0-3 
-1-5 

1-6 
-1-1 
0-2 
0-3 
-1-3 

— 1-8 
23 

0-5 
-2-8 
26* 

1-7 

1-0 

0-3 

2-6* 

-0-3 

0-2 
1-6 
-0-6 
2-0 
00 

1-1 
-1-1 

0-4 
-0'8 

1-2 

-20 

-o-i 

-1-9 

-1-6 

1-3 

1-1 
-0-4 
-1-6 
-1-0 
-0-4 



1-4 
-2-4* 
-2 3 
-0-3 
-16 

1-9 
-0-6 
-0-2 
-03 
-0-9 

-1-9 
2-4 

0-4 

-2-2 

2-0 

2-0 
0-6 

-0-5 
2-8* 
-0-7 

-0-3 
1-9 

-09 
1-8 

-0-6 

1-5 

-0-9 
1-4 

-0-8 
1-3 

-2-1 

o-o 

-2-2 

-1-6 

1-9 

1-5 

-0-4 
-1-3 
-0-4 
•0-4 



2-2 
-31* 
-2-3 
-0-3 
-1-2 

2-0 
04 

-0-4 
0-6 

-0-4 

-1-9 
2-8 
0-4 

-23 
11 

1-9 

1-0 

-0-3 

3-3* 

-0-6 

-0-1 
2-2 

-0-2 
1-6 

-0-6 

2-3 
-1-0 

1-7 
-1-2 

1-8 

-2-2 

-o-i 

-1-8 

-1-3 

2-8 

2-3 

-0-4 



1-9 
—3-1 
—2-8 
—0-5 
—1-7 

2-0 

0-2 

—09 

o-o 

— 0-3 

—2-0 
25 

o-i 

—2-4 
1-4 

2-2 
0-4 

-0-6 
2-9* 

-1-1 

—0-6 
1-9 

—06 
1-4 

—0-9 

2-2 
—1-6 

1-2 
—1-1 

1-7 

—2-8 
01 

—2*2 

-2-3 

2-6 

1-7 

0-1 

-1-1 

0-2 

o-o 



2-0 
—3-0 
—3-2* 
—1-3 

-2-1 

1-3 

03 

—07 

0-1 

—o-i 

—1-9 
30 
01 

—2-4 

0-9 

2-0 
0-2 

—0-6 
3-2* 

—0-7 

—0-7 
2-3 

o-o 

1-8 
-1-0 

2-5 
—15 

1-7 
-0-8 

1-8 

—2-4 

o-i 

—2-2 

—1-9 

2-6 

1-9 

0-4 

—0-6 

0-5 

0-3 



2-0 
-3-0 
-3-3* 
-0 9 
-1-6 

22 
0-2 

-1-0 
0-3 

-0-1 

-1-9 
24 

-0-5 

-2-9 

1 2 

2-8 
06 

-03 
2-9* 

-1-4 

-0-9 
2-1 

-0-5 
1-3 

-1-6 

1-8 
-2-0 

1-4 
-0-4 

2-3 

-2-6 
0-3 

-2-1 

-23 

2-8 

2-4 
0-5 
-1-2 
0-2 
0-4 



1-3 
—2-9 
—3-2* 
-0-2 
—1-4 

2-3 

0-7 

—0-4 

0-8 

— 0-2 

—2-1 

3-2* 

-0-4 

—2-8 

2-3 

25 

0-9 

-0-2 

2-9 
—0-6 

-01 

2-6 

-0-3 

2-1 

—0-7 

2-5 

— 1-3 
1-0 

—06 
2-1 

—2-7 

0-2 

—2-2 

-1*8 

25 

1-3 

0-2 
-1-2 

o-o 
—o-i 



1-6 
-3-3* 
-3-3* 
-0-8 
-.1-3 

1-8 

0-8 

-1-2 

-0-2 

0-2 

-21 
2-3 

-0-4 
34 
06 

2-6 
0-4 

-0-6 
2 8* 

-10 

-0-6 
2-5 

-0-6 
2-0 

-1-3 

2-6 
-1-3 

0-9 
-0-6 

2-0 

-2-4 

0-2 

-2-3 

-2-0 

2-6 



0-9 
-3-3* 
—3-0 
—0-6 
—1-4 

1-8 

0-3 

—0-6 

—0-4 

—0-2 

— 1 8 
1-9 
0-7 

—2-1 
1-7 

1-6 

0-3 

—o-i 

34* 

03 

—0-9 
2 2 

—0-7 
1-4 

—0-8 

1-4 
—1-7 

1-7 
—1-1 

2-1 

—1-5 

0-5 

-1-4 

-1-7 

2-5 



22 


1-4 


0-2 


—0-3 


1-2 


— 1-0 


0-4 


—o-i 


o-o 


0-4 



25 

3-4* 

—2-8 

-0-6 

-1-4 

2-2 

0-2 

—0-9 

•0 

0-3 

— 2'2 
1-8 

o-o 

—2-1 
1-6 

1-9 
0-2 

-0-2 
3-4* 

-0-4 

—1-2 
21 
0-8 
1-2 
0-8 

1-8 
1-8 
1-5 
—l'O 
2-2 

3-1 

0-3 

2-5 

—2-4 

2-5 

1-8 
0-0 
-0-8 
0-4 
0-6 



2-5 
-3-5* 
-34 

-0-8 
-1-8 

32 

0-5 

1-2 

-0-3 

0-3 

-2-4 
15 

o-i 

-2-7 
1-4 

2-3 
0-4 
0-2 
2-8 
-0-5 

-1-5 
2-4 

-1-1 
1-0 

-13 

2-0 
-1-9 

1-8 

-0-7 

2-2 

-3-0 

0-7 
-2-7 
-2-6 

2-4 

2-0 

o-i 

-09 
0-8 
0-9 



2-9* 
— M* 
—3-5 

—0-8 
-1-8 

2-3 

1-0 

—1-8 

0-6 

0-6 

—2-4 

2-0 

-1-2 

—3-0 

0-2 



2-5 


0-5 


0-3 


1-8 


—1-0 


—1-7 


2-5 


—VS 


1-5 


—1-8 


2-8 


—19 


1-6 


0-2 


2-5 


—2-9 


1-2 


—2-1 


—1-9 


2-5 


2-2 


—o-i 


-0-6 


0-6 


2-0 



74 



I. F. Auffustin : 



Abweichungen der Temperatur im SMetenpMete 1851- 

Mai. 





o 


s 

CD 


ö 

CD 
CO 


=3D 


«3 
.2* 


jg 


a 


d 


bit) 




2 
J5 


3 
ci 




a 


5S 


K 


S 


°3 


CG 

>o 


w 


M 


O 

H 


Su 
:© 

Ü5 






1851 


—3-1* 


-3-4* 


—2-5 


—2-7 


—2-7 


—2-7 


-2-6 


—2-6 


—3-4* 


—2 8 


—2-3 


—1-7 


1852 


0-5 


1-4 


0-8 


1-4 


0-8 


0-8 


08 


09 


13 


10 


1-8 


06 


1853 


—0-8 


-0-5 


—0-3 


—0-7 


—0-7 


-0-7 


01 


01 


—0-6 


—1-1 


—0-5 


0-7 


1854 


1-0 


0-6 


1-3 


1-3 


0-9 


1-3 


1-5 


1-7 


0-8 


1-2 


1-6 


2-2 


1855 


—1-1 


—1-1 


— 0'5 


—0-9 


—1-0 


-06 


-0-4 


-0-8 


—1-2 


—1-0 


—0-8 


0-1 


1856 


- 0-8 


—1-2 


o-i 


-01 


-0-4 


0-5 


0-5 


0-5 


—05 


-02 


—01 


0-5 


1857 


0-1 


0-7 


0-7 


0-3 


0-3 


00 


o-o 


—0-6 


0-8 


—01 


—0-2 


—0-2 


1858 


—2-0 


—2-1 


—1-0 


—1-0 


— 1-0 


-06 


—0-9 


—0-5 


—0-8 


—0-9 


-0-5 


0-2 


1859 


o-i 


0-8 


1-3 


0-4 


0-9 


1-2 


0-8 


0-5 


1-1 


—0-1 


0-3 


06 


1860 


0-7 


0-8 


1-2 


1-1 


1-1 


1-2 


1-5 


1-0 


1-2 


1-3 


11 


1-1 


1861 


—1-1 


—1-2 


—1-5 


—1-9 


—1-8 


—1-9 


—2'2 


—2-2 


—1-6 


-1-9 


—2 3 


-27 


1862 


1-8 


2-5 


2-8 


2-6 


2-7 


2-5 


2-0 


2-1 


3-5 


26 


2-5 


2-0 


1863 


1-1 


03 


0-6 


0'5 


0-8 


1-3 


1-9 


1-3 


0-3 


07 


00 


14 


1864 


— 1-2 


-3-0 


—2-3 


—3-0 


—3-3 


—2-9 


—2-3 


-31 


—2-7 


—3-4 


—3-8* 


—4-1 


1865 


3-6 


4-2 


3-7 


4*2 


3-9 


4-4 


3-9 


3-4 


5-0* 


4-6* 


4-1 


3-3 


1866 


—1-9 


—2-4 


—2-1 


—2-4 


-2-1 


—1-6 


—1-9 


—23 


—2-1 


—21 


-1-8 


—09 


1867 


0-9 


0-2 


—o-i 


-0-3 


—0-6 


—o-i 


o-o 


—0-6 


-0-3 


—0-5 


—1-0 


—02 


1868 


5-3* 


5-4* 


4 6* 


42 


4-5* 


46 


4-0* 


3-9* 


5 0* 


4-5* 


4-0 


2-6 


1869 


2-9 


2-1 


1-9 


1-7 


17 


2*3 


3-0 


2 - 2 


16 


1-9 


1-9 


2-7 


1870 


2-7 


1-5 


1-2 


1-3 


0-7 


1-0 


1-9 


0-9 


1-0 


1-3 


10 


0-9 


1871 


-2-1 


—2-4 


—2-5 


—2-8 


—31 


—3-1 


—2-7 


—3-1 


-2-9* 


—3-5* 


—35 


-3:5 


1872 


0-8 


1-1 


1-6 


1-8 


2-2 


2-3 


26 


28 


22 


2-2 


2'9 


4-2 


1873 


-2-2 


-2-4 


—1-8 


—2-3 


— 2*3 


—23 


—2-7 


—2 1 


—23 


—31 


—3-2 


—2-6 


1874 


-3-0 


—2-8 


—2-9 


—31 


—2-8 


—3'6 


-3-6* 


-2-9 


—2-3 


—3-1 


—3-2 


—3-7 


1875 


2-2 


1-7 


1-3 


1-1 


0-8 


0-9 


1-3 


0-9 


1-5 


0-7 


0-4 


0-3 


1876 


-3-3* 


—2-9 


—3-0* 


—3-4* 


—3-2* 


—4-2* 


-32 


—3-3* 


—2-6 


—3-5* 


—3-6 


—3-4 


1877 


—2-0 


—2-3 


-1-8 


—23 


-2-2 


—33 


—2-0 


—2-1 


—1-9 


—23 


—2-2 


—21 


1878 


1-0 


1-3 


1-0 


0-9 


1-1 


1-2 


0-6 


0-4 


1-1 


07 


0-4 


0-7 


1879 


—2-7 


—1-8 


—1-5 


-1-5 


—1-2 


—1-2 


-1-6 


—1-8 


—0-8 


-1-2 


-0-9 


-0-4 


1880 


-1-4 


-0-8 


—0-8 


—1-6 


— 1-3 


-1-5 


— 1-2 


—13 


-0-3 


-1-5 


—1-4 


—0-9 


1881 


-1-0 


—o-i 


0-5 


—o-i 


0-3 


—o-i 


-0-5 


-0-1 


0-7 


0-3 


0-6 


0-2 


1882 


0-2 


—o-i 


0-3 


-0-3 


0-2 


-0-2 


0-9 


0-1 


o-i 


—0-4 


-0-4 


o-i 


1883 


0*5 


0-3 


1-1 


05 


0-5 


03 


0-9 


0-3 


0-6 


0-2 


—0-2 


—01 


1884 


0-8 


0-8 


1-0 


0-8 


0-6 


0-5 


1-2 


0-8 


0-7 


0-7 


0-5 


0-7 


1885 


—1-9 


—1-7 


-0-9 


-0-8 


—0-9 


—1-0 


—1-5 


-0-8 


—1-2 


-1-0 


— 1-0 


—0-6 


1886 


0-8 


0-7 


1-1 


0-8 


1-4 


1-0 


0-4 


0-8 


0-6 


1-4 


12 


0-9 


1887 


—2-0 


-1-8 


—2-1 


—1-7 


— 1-6 


—1-5 


—1-2 


—1-1 


—2-1 


—1-9 


—1-3 


-0-5 


1888 


0-9 


0-8 




1-2 


09 


1-0 


1-3 


1-1 


0-7 


0-5 


0-5 


08 


1889 


32 


3-8 




4-5* 


4-4 


4-8* 


3-8 


4-0* 


4*6 


5-0* 


5-2* 


4-2* 


1890 


13 


1-7 




1-9 


2-5 


2-1 


1-8 


1-9 


2-2 


2-6 


2-4 


21 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 



75 



Abweichungen der, Temperatur im SMetenpliete 1851—1890. 



Juni. 



pq 



Ph 



2 
5 



■x> 



pq 



1851 
1852 
1853 
1854 
1855 

1856 
1857 
1858 
1859 
1860 

1861 
1S62 
1863 
1864 
1865 

1866 
1867 
1868 
1869 
1870 

1871 

1872 
1873 
1874 
1875 

1876 
1877 
1878 
1879 
1880 

1881 
1882 
1883 
1884 
1885 

1886 
1887 
1888 
1889 
1890 



-0-1 
03 

-o-i 

-0-9 
0*8 

1-0 
0-5 
2-6 
0-2 

o-i 

0-8 
-0-7 
-0-4 

0-6 
-1-0 

12 

o-o 

2-0 
-2-0 
-0-9 

-2-6 

-0-3 

0-3 

0-6 

1-8 

0-8 
2'7* 

-0-1 
0-5 

-10 

-0-5 
-1-4 
-0-2 
-3-1* 
1-0 

-1-7 
0-3 
0-8 
1-8 

-15 



-O'S 

0-5 

-01 

-11 

0-3 

0-3 
0-2 
3-0* 
1-0 

o-i 

1-4 

-0-8 
-0-4 

o-i 

-2-0 

2-8 
-0-3 

1-7 
-29 

-0-3 

-3-3 

-0-5 

0-3 

0-2 

20 

1-1 
2*9 

o-i 

0-2 

-0-4 

-05 
-1-7 

0-7 
-3-0* 

1-4 

-1-5 

-0-6 

0-5 

2-5 

-2-2 



-0-5 
0-4 
0-2 

-1-2 
0-3 

0-8 

o-i 

2 - 7* 
0-8 
0-4 

17 
-0-6 
-0-3 
-0-1 
-1-9 

2-4 
-0-2 

2-1 
-2"2 
-0-5 

-2-7* 
-0-4 

o-o 

-0-3 
2-3 

1-4 
1-8 
0-5 

o-i 

-0-1 

-0-8 
-2 5 

1-0 
-2-4 

2-1 

-0-7 
-1-9 



—0-5 
0-7 
0-1 
13 
0-5 

0-3 
0'5 
2-7 
0'5 
0-4 

1-8 
-0-7 

o-o 

0-2 
-2-4 

2"2 

-03 
1-7 

-27 
—0'7 

—2-9* 
— 



— 

— 

2 



— 1 

-1 

-0 

2-8* 
—2-0 



-0-5 

o-i 
o-o 

-1-5 
0-1 

0-0 
0-5 

2-7 
0-8 
0-4 

2-0 
-07 
-0-2 
-02 
-2-5 

2-3 

-0-5 

1-9 

-2-8* 
-1-0 

-2-7 
-Ol 
-0-1 
-0-3 
2-5 

1-6 
2-5 

0-2 

o-o 

-0-5 

-1*0 
-2-0 

0-8 
-2-5 

2-0 

-0-7 
-0-8 
0-4 
3-3* 
-2-1 



—05 

0-3 

0-8 

—1-0 

10 

0-8 
0-5 
2-7 
0-9 
1-1 

1-8 
0-2 
0-5 
0-6 
—1-9 



-0-5 

20 

—2-3 

—0-9 



-1-1 

—0-4 

—0-5 

2-1 

1-6 

1-8 
0-2 
0-5 

o-i 

— 1-2 
-2-2 
—0 2 
-3-0* 
1-7 

-1-5 
—1-1 
—0-4 

2-8* 

—2-7 



-0-3 
0-9 
0-2 

-0-9 

0-9 

1-9 
0-3 
2-6 
0-8 
08 

1-4 

—0-2 

0-6 

O-o 

—1-7 

2-7* 
0-1 
2-1 

-1-8 
—0-2 

—2-7 
—0-7 
—0-6 
—0-4 
2-5 

0-4 

1-7 

—0-4 

0-5 

-0-7 

-0-9 
—1-9 

o-o 

-3-3* 
1-1 

—1-8 
—1-2 
-0-3 
1-9 
— 2-2 



-1-4 

0-8 

0-2 

-1-5 

2-3 

1-3 
0-5 
2-0 
0-3 
0-1 

1-5 

Ol 

0-2 

0-7 

-2-0 

2-5 

-0-(i 

2-0 

-2-6 

-0-6 

-2-4 
-0-6 
-0-2 
-0-1 
3-0* 

1-6 
1-6 
0-3 
0-4 
00 

-09 

-2-9 

0-2 

-2-8* 
2-1 

-1-8 
-1-3 
-0-4 
2-4 
-25 



— 1 

— 


— 1 


— 

3' 

1 


1 
— 1 

— 
— 
—2 




1 

2 

-1 



1 

2 


-Ol 



-0-6 
-1-5 

0-9 
-2-6 

1-0 

-1-2 

—1-4 

0-5 

3-3* 

—2-0 



-0-9 

1-4 

—0-3 

— 1-3 

0-5 

o-o 

—0-7 
2-0 

—0-2 
0-3 

2-1 
—0-7 
—0-2 

o-i 

—2-8 

3-0 

-0-3 

1-8 

-2-6 

—09 

—3-1* 
-0-8 

o-o 

—0-1 
2-0 

1-1 
3-4* 
0-3 
0-6 
—0-4 

—1-4 

—2-4 
0-4 

-2-9 
1-6 

—1-0 
-1-6 
—0-2 
2-9 
—2-2 



—0-9 
1-6 
0"2 

-1-6 
1-1 

0-3 

—o-i 

2-1 

o-i 

0-5 

1-8 

—0-6 

0-1 

0-7 

—2-8* 

3-2* 
—0-5 

1-6 
—23 
—1-1 

—2-1 
—1-1 
—0-2 
—0-2 
2-6 

1-3 
2*2 

0-4 
0-9 

o-o 

—0-9 
—2-4 

o-i 

—2-5 
1-6 

1-3 
2 2 

—0-3 
3-2* 

—2-3 



—1-4 
1-2 
1-1 

—1-4 
1-9 

0-6 
—0-7 

0-2 
-0-7 

0-6 

1-4 
—0-3 
—0-4 

0-3 

3-2* 

2*7 
—0-9 

1-5 
—2-8 
—1-5 

-2-0 
—1-1 
—0-6 
-0-5 
3-3 

0-8 
1-1 

o-i 

1-5 
—0-1 

-0-9 
-2-3 

o-o 

-2-1 

0-8 

-0-9 
-2-7 

—0-9 
2-4 

—2-3 



7ß 



I. F. Augustin: 



AuweiclMien der Temperatur im Sudetenietiiete 1851- 

Juli. 



pq 



-: 



Ph 



o 



pq 



O 



pq 



« 



1851 
1852 
1853 
1854 
1855 

1856 
1857 
1858 
1859 
1860 

1861 
1862 
1863 
1864 
1865 

1866 
1867 
1868 
1869 
1870 

1871 

1872 
1873 
1874 
1875 

1876 

1877 
1878 
1879 
1880 

1881 
1882 
1883 
1884 
1885 

1886 
1887 
1888 
1889 
1890 



-1-8 
0-6 
0-4 

-0-2 

-0-7 

—1-8 

1-2 

—1-5 

2-9 
-31* 

-0-7 

0-1 

-1-2 

-1-4 

1-6 

—0-8 

-0-9 

0-7 

2-0 

2-4 

06 
0-7 
2-2 
3 0* 
-0-8 

0-8 
—0-6 
—1-4 
—2-6 

0-4 

2-0 
—1-2 
—0-9 

0-4 
—0-1 

-o-i 

2-1 
—2-1 
—0-6 
—1-6 



—1-2 

2-6 

0-7 

0-3 

—0-9 

— 1-9 

0-8 

—1-3 

3-7* 

-2-8* 

—0-3 
— (i-8 
—2-2 
—2-0 
3-2 

-1-4 

—1-7 

1-1 

1-2 

1-4 

0-3 
0-8 
1-8 
2-8 

o-i 

0-6 
—0-1 
—11 
—23 

0-6 

1-5 
—0-6 
-0-9 

1-0 
—0-3 

-0-7 
2-3 
—2-5 
—1-1 
-2-1 



-1-2 
1-3 
0-7 
03 

-03 

-1-8 

10 

-0-3 

3-2* 

-2-2* 

-o-i 
-o-i 

-1-2 

-1-4 
2-6 

-1-0 

-12 

1-0 

1-4 

1-1 

0-4 
0-9 
2-1 
3-1 

o-i 

1-2 

o-i 

-0-7 

-1-8 

0-8 

1-7 

0-8 

-1-3 

0-4 

o-o 

-0-3 
1-7 



-1-4 
2-1 
0-8 
0-4 

-0-6 

-2-2 
0-5 

-0-6 
3-3* 

-2-5* 

0-3 
-0-4 
-1-2 
-1-9 

2-8 

-1-5 

1-4 
0-9 
1-3 
0-9 

0-3 
0-7 
1-8 
2-9 

-o-i 

0-5 

o-i 

-1-5 

-2-4 

0-4 

0-8 

-0-3 

-0-8 

0-5 

0-3 

-0-3 
1-9 
-2-3 
-0-6 
-1-6 



11 
1-4 

0-2 

—0-2 

0-6 

—2-6 
0-5 

-0-6 
3-3* 

—2-1 

0-5 

—0-7 

—1-6 

—2-2 

2-9 

— 15 
—1-6 

1-1 
L-0 

0-6 

0-2 
0-8 
1-6 
2-4 
0-5 

0-6 
0-3 

— 1-6 
—2-5 

o-o 

1-3 

o-i 

—0-2 
0-8 
1-0 

—0-2 
1-9 
—2-7* 
—0-8 
—1-3 



-1-5 
1-4 

05 
-0-4 
-0-3 

-2-3* 
0-4 

-o-i 

3-3* 
-2-1 

0-9 
-0-3 
-1-0 
-2-2 

3-3* 

-1-0 

-0-9 

12 

1-2 

0-8 

0-4 
0-1 

1-7 

2-7 

-0-5 

0-1 
-0'6 
-2-0 
-2-0 

0-3 

0-8 

—o-i 

— 1-0 
0-2 
04 

—0-3 
1-8 
—2-1 
—1-0 
—1-5 



-1-3 
1-5 
0-7 

o-o 
-o-i 

-2-2 
1-8 

-0-3 
3-8* 

-2-5 

0-2 

0-5 

-0-2 

-1-8 

25 

-0-7 
-1-0 
0-5 
1-6 
0-8 

0-3 
0-4 
1-6 

2-4 
-0-1 

o-o 

-0-5 
-1-3 

-2-6* 
1-2 

1-2 

-o-i 

-0-6 
0-4 
0-2 

-0-4 
2-2 
-2-0 
-0-5 
-11 



— 2-7* 
1-0 
0-5 

—0-4 
O-o 

—2-2 
1-0 
0-4 
30* 

—2-6 

06 
—1-4 
—0-6 
—2-5 

2-9 

-1-1 

— 1-2 
0-6 
1-2 

0-7 

05 
0-5 
1-7 
2-7 
0-0 

0-2 
—0-2 
—1-4 
-2-5 

t-o 

0-9 
0-4 
0-1 
0-5 
0-3 

—0-9 

1-6 

—2-4 

— 1-0 
—1-6 



-1-5 
1-8 
0-7 
0-7 

—1-0 

-2-0 

0-2 

—0-7 

2-7* 
-2-2 

(.-5 
- 1-5 
— 1-7 
-2-5* 

2-5 

—1-9 

—1-8 

2-1 

1-7 

1-0 

0-2 
0-6 
1-2 
1-9 
0-4 

0-2 
-0-5 
—1-9 
—2-3 

1-3 

1-9 

0-2 

—0-7 

0-7 

o-o 

-1-2 
1-3 
—2-3 
—0-7 
—1-1 



—1-1 

1-Ó 

0-3 

0"2 

—0-4 

—2-1 

O-o 
0-6 
2-4* 



0-9 
—0-7 
—1-8 
-2-0 

2*2 

—1-1 

-11 

1-3 

l-„ 

1-1 

0-2 
0-4 
1-5 
2*6* 

o-o 

0-6 

o-i 

—1-8 

—2-6* 

0-5 

1-1 

o-i 

—0-1 
0-7 
0-4 

—0-4 
1-6 
—2-2 
—0-8 
—1-0 



-0-8 
1-9 
0-5 
0-3 

-0-2 

-21 

o-o 

0-0 

2-5 

-2-6* 

1-1 
-0-4 
-1-7 
-1-2 

2-9^ 



-1-0 

-1-0 

0-9 

1-1 

0-3 

o-i 
o-o 

1-3 
2-2 

o-i 
o-o 

-0-2 
-2-0 
-2-0 
0-7 

1-0 

0-9 

o-o 

0-6 
-0-2 

-1-1 
l'l 
-1-9 
-0-6 
-0-8 



-1-0 
0-7 
0-9 
0-3 
0-4 

-1-5 

-0-2 

-0-7 

1-5 

-1-8 

0-5 

-0-1 

1-5 

-2-9* 
1-9 

-11 

-1-0 

0-3 

0-6 

0-6 

o-s 

-0-8 
1-0 
1-7 
0-4 

-0-2 
-0-5 
-1-9 
-2-0 

1-7 

0-5 
1-0 
0-4 
0-3 

o-i 

-1-2 
0-8 
-17 
-0-4 
-0-7 



Die Teuiperatiu'verhältiiisse der Sudetenländer. 



77 



Abweichungen der Temperatur im SníetenpMete 1851- 

August. 









CU 


S 

co 


83 


'S 
h3 


S 

CO 


53 




3 

o 
H 


■-i 
:© 


Ê 
tt) 


3 

g 




1851 


-0-9 


o-o 


o-o 


—0-2 


0-2 


—0-3 


—0-4 


o-o 


-0-5 


o-o 


-o-i 


—0-1 




1852 


—0-2 


0-9 


0-7 


0-8 


0-7 


1-0 


0-6 


0-6 


0-4 


1-8 


1-6 


0-7 




1853 


0-3 


0-2 


—0-3 


—0-1 


-0-3 


0--1 


0-5 


0-4 


—0-6 


-0-2 


—0-2 


0-4 




1854 


— 1-2 


— 1-2 


—0-8 


—1-5 


—1-0 


—0-5 


-1-2 


—1-0 


-1-0 


0-6 


— 1-2 


—0-5 : 




1855 


0-6 


0-9 


0-6 


0-2 


o-o 


0-9 


0-8 


—0-9 


o-i 


0-4 


0-3 


0-8! 




1856 


1-4 


1-2 


i-o 


0-4 


0-8 


0-6 


1-5 


0-8 


—0-2 


-0-9 


—0-8 


—o-i 




1857 


0-6 


1-8 


1-2 


1-7 


1-7 


l-.î 


2-0 


1-7 


2-0 


1-4 


1-2 


0-5 




1858 


—1-5 


—0-5 


-0-5 


—0-2 


0-2 


—0-4 


—0-9 


—0-4 


—0-2 


o-o 


0-2 


—0-3 




1859 


2-0* 


2-8* 


2-Ó 


2-7* 


2-7* 


2-8* 


2-6* 


2-6* 


2-4 


1-7 


2-4* 


1-9 




1860 


—1-2 


- -0-8 


-0-5 


—0-8 


—0-9 


-0-2 


o-i 


-0-6 


-1-0 


—0-6 


—0-3 


—0-4 




1861 


1-2 


0-9 


1-7 


1-7 


1-4 


1-9 


2-0 


2-0* 


0-7 


1-0 


09 


0-7 




1862 


— 1-2 


-0-8 


-0-7 


—0-7 


—0-7 


—0-7 


-0-7 


— 1-2 


—0-8 


—0-4 


-0-3 


—0-8 




1863 


1-7 


1-2 


1-5 


1-7 


1-5 


2-2 


2-5 


2-9 


1-4 


1-9 


2-1 


0-9 




1864 


2" 2 


2-4* 


- 1-8 


— 2-0 


—2-2* 


—1-8 


—2-3 


—2*6 


—2-6* 


—2-1 


-2-1 


-2-5* 




1865 


—0-5 


—0-4 


-0-5 


-0-5 


—0-5 


—0-5 


-0-3 


—0-8 


-0-7 


—0-4 


—0-5 


—0-7 




1866 


— 1-4 


— 1 -2 


-1-0 


— 1-6 


-1-6 


- 0-9 


-1-8 


-1-9 


—1-1 


—1-3 


—0-8 


- 1-1 




1867 


1-4 


0-8 


1-2 


0-5 


0-3 


0-8 


1-3 


1-1 


0-5 


0-7 


o-- 


o-i 




1868 


1-6 


1-7 


2-6* 


2-2 


2-6 


2-4 


1-3 


1-0 


3-1 * 


3-0* 


2-4* 


1-3 




1869 


-0-8 


- 1-5 


—0-7 


—1-3 


—0-8 


-0-8 


—0-8 


— 1-2 


-1-4 


—0-7 


—0-9 


—0-6 




1870 


—1-2 


-0-9 


1 2 


—1-4 


-0-8 


-1-6 


-1-3 


-1-4 


—0-8 


-0-7 


—1-0 


—1-3 




1871 


0-5 


0-5 


0-7 


(V6 


0-6 


0-2 


0-4 


11 


0-8 


0-5 


0-3 


0-2 




1872 


—0-7 


—0-9 


—0-7 


n-8 


—0-6 


— 1-3 


—1-2 


o-o 


-1-1 


-1-5 


—1-6 


—1-7 




1873 


1-7 


1-2 


1-8 


1-6 


1-3 


1-5 


2-3 


2-6 


0-9 


1-7 


2-0 


1-1 




1874 


—1-1 


—0-6 


—0-8 


—1-0 


—1-1 


— 1-0 


— 1-0 


—1-1 


—1-9 


—1-7 


-1-4 


—1-0 




1875 


1-9 


2-1 


2-2 


2-0 


2-4 


1-8 


1-3 


0-9 


2-6 


2-2 


1-4 


1-0 




1876 


1-3 


0-9 


1-4 


0-8 


0-5 


0-7 


0-7 


0-4 


1-3 


0-9 


0-5 


o-i 




1877 


1-4 


1-3 


1-3 


1-2 


1-2 


1-0 


2-0 


1-4 


0-6 


1-4 


1-5 


1-4 




1878 


o-i 


0-2 


1-1 


0-3 


0-7 


-o-i 


—o-i 


o-o 


0-4 


0-5 


1-0 


0-7 




1879 


1-2 


0-7 


1-2 


0-7 


0-5 


0-7 


0-6 


0-4 


0-8 


07 


0-3 


0-4 




1880 


—1-2 


—0-2 


—0-2 


1.0 


—0-6 


—1-3 


—1-7 


—1-3 


0-2 


0-5 


-0-6 


—0-9 




1881 


1-0 


—o-i 


0-3 


—0-3 


—0-2 


o-o 


0-3 


0-6 


—0-4 


—0-9 


—0-4 


0-2 




1882 


—2-9* 


—2-0 


—2-3 


—2-3* 


— 1-8 


—2-5* 


-2-4* 


-2-5 


—1-7 


—2-3 


—1-6 


— 1-7 




1883 


—0-8 


— 1 1 


—13 


-0-8 


-0-5 


—1-0 


— 0-5 


— 1-0 


—0-8 


~i-o 


—1-1 


—0-7 




1884 


—0-5 


0-2 


—0-3 


—0-6 


-o-i 


— 1-1 


—1-0 


—0-5 


—o-i 


—0-8 


-1-3 


—1-7 




1885 


—0-9 


— 2*2 


—1-9 


— 1-9 


-1-5 


—1-7 


—1-7 


-1-8 


—2-8* 


—2-3 


-2-4* 


-2-1 




1886 


o-i 


0-2 


0-4 


0-5 


0-5 


0-5 


0-4 


1-1 


0-3 


0-7 


0-L 


o-i 




1887 


—0-6 


-0-6 


—0-3 


—0-9 


— 1-1 


—1-0 


— 0-5 


— 1-1 


—0-7 


— 1-0 


-1-3 


—1-3 




1888 


—1-1 


— 1-6 




—1-5 


— 1-6 


-1-3 


-1-0 


—1-4 


— 1-2 


—1-3 


-1-1 


-0-8 




1889 


—0-9 


— 1-5 




—0-8 


—1-3 


- 1-0 


—1-7 


—1-3 


—0-8 


—09 


—0-9 


-0-6 




1890 


0-2 


0-4 




TO' 


1-0 


1-3 


1-5 


1-0 


1-2 


1-3 


2M 


2-8 



78 



Í. F. Augustin: 



Abweichungen der Temperatur im SMetengeMete 1851—1890, 

September. 



pq 



o 



pq 



1851 


—2-8* 


1852 


-0-5 


1853 


-0-5 


1854 


— 1-2 


1855 


—0-7 


1856 


—1-4 


1857 


0-7 


1858 


1-6 


1859 


—0-4 


1860 


-0-7 


1861 


—o-i 


1862 


0-4 


1863 


—0-7 


1864 


—0-6 


1865 


1-0 


1866 


1-8 


1867 


1-3 


1868 


2-7* 


1869 


1-6 


1870 


— 1-5 


1871 


1-7 


1872 


1-5 


1873 


—0-5 


1874 


1-9 


1875 


—0-2 


1876 


—o-i 


1877 


—2-6 


1878 


0-4 


1879 


0-6 


1880 


0-5 


1881 


-1-1 


1882 


—0-7 


1883 


—o-i 


1884 


o-i 


1885 


-o-i 


1886 


2-2 


1887 


—07 


1888 


—0-2 


1889 


— 1-9 


1890 


-1-1 



-2-3 

0-5 
-0-3 
-0-7 
-0-7 

-0-9 

1-0 
19 

o-o 

0-3 

o-i 

-01 

0-2 

-0-6 

0-8 

2-9* 
1-1 
1-3 
1-1 

-1-7 

0-9 
1-1 

-0-6 
1-5 

-0-5 

-0-8 
-3-0* 

0-8 
0-8 
0-7 

-1-6 

-0-4 

03 

0-5 

0-5 

1-6 
-1-0 
-0-8 
-2-3 
-06 



-2-0 
0-3 
-0-2 
-1-0 
-0-9 

-08 
0-9 
2-0 

-0-6 
0-6 

o-o 

-01 

o-i 
-o-i 

13 

2-6* 
1-1 
2-1 
1-0 

-1-7 

1-0 
1-6 

— : 3 
2-6 

—0-5 

o-*; 

-3-0* 
2-8 

1-2 
1-4 

-1-4 

0-2 

o-o 

06 

-0-2 

0-9 
-0-3 



-2-2 
0-3 

—o-i 

—07 
—1-2 

—1-0 
0-7 
1-7 

-0-9 

— 0-6 

— 0-3 
0-2 
0-6 

— 0-4 
0-8 

23* 
0-5 
1-7 
1-1 
—1-9 

0-7 
1-6 

—07 

2-4 

—0-7 

—1-0 

-2-9* 

1-6 

14 

0-5 

-2-0 
0-3 

o-o 

0-5 
—0"2 

1-8 
—0-3 

-1-2 

—2-7 
—1-0 



-2-2 
—0-2 
-0-6 
— 1-7 
—15 

—0-7 
0-7 
1-7 

—0-9 
0-4 

0-2 
0-2 
0-1 
0-4 
06 

3-0* 

o-o 

1-8 

1-2 

—1-1 

0-2 

1-4 
--0-5 

2-4 
—0-9 

—0-9 

—2-5 

1-7 

1-2 

0-4 

—1-6 
l'l 
02 
0-7 
0-2 

2 2 

0-7 

—1-4 

—2-7* 

—07 



— 2'2 

o-o 
o-o 

-1-2 

—1-1 

—0-9 
0-7 
1-6 

o-i 

—0-3 
0-2 
0-3 

o-i 

0-7 

3-1* 
0-4 
2-3 
1-5 



-o-i 

1-2 

-0-7 
2-7 
-1-7 

-1-4 

-34* 

1-8 

1-8 
0'2 

-1-7 
0-6 

0-1 

0-8 

o-i 

2-2 
-0-2 
-0-5 
-2-9 
-0-2 



—2-2 

—o-i 

—0-3 

—0-8 
—0-7 

—1-3 
0'9 
2-0 

-07 
0-5 

1-0 
1-2 
1-3 
-0-1 
0-8 

1-9 
1-2 
2-5* 
1-5 
—1-7 

0-4 

1-0 

—1-1 

2-2 
—0-9 

—1-0 
- 2-5 

1-0 

0-8 

o-i 

—2-0 

o-o 

-0-3 

—o-i 

0-1 

1-6 
0-7 

—0-7 
—2-9* 
—1-0 



— 1-8 
—0-2 

— 13 

— 1-4 
—0-9 

—0-2 
0-8 
1-0 

—0-9 
0-2 

1-0 
14 
08 

o-i 

0-2 

2-5* 




-0-6 

—2-9* 
—1-1 



-0 


-0 
-0 

1 

2-1* 
0-9 
2-0 
1-1 
-14 

0-3 

0-8 

-1-3 

2-0 
-0-1 

-1-0 

-3-5* 

0-8 

1-3 

l-l 

-1-4 
0-7 
0-5 
0-8 

-0-3 

1-8 
-0-6 
-0-5 
-2-4 

02 



-2-0 
-0-« 
-1-0 

-1-1 

-1-2 

-13 
0-9 
1-4 

-0-5 

o-o 

-0-3 
0-3 
00 

-0-5 

0-8 

35* 
0-6 
2-3 

1-4 
-1-6 

0-0 
1-1 

-0-9 
2-8 

-10 

-1-2 

-30* 

1-2 

1-6 

0-8 

-2-0 
1-0 
0-2 
1-4 

-0-2 

2-0 
-0-2 
-10 
-2-5 
-Ol 



—1-6 
0-5 

-0-6 
13 

-1-4 

—1-0 
0-7 
1-0 

—1-2 
0-0 

—0-5 

0-5 

0-7 

-0-4 

— O'l 

3-3* 
00 

2-2 

1-3 

— 2'0 

05 

1-1 

—0-8 

2-6 

—l-o 

-0-6 

—3-0* 

1-9 

1-6 

0-4 

- 1-8 
15 

o-i 

10 
-0-2 

1-7 

0-2 

—0-6 

—3-0 

-0-6 



1-1 
08 
—0-2 
3-0* 
0-4 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 



79 



Abweichungen der Temperatur im SnieteiigeMete 1851 — IE 



October. 



PP 



o 



> 



PP 



CS 



oq 



1851 
1852 
1853 
1854 
1855 

1856 

1857 
1858 
1859 
1860 

1861 
1862 
1863 
1864 
1865 

1866 
1867 
1868 
1869 
1870 

1871 

1872 
1873 
1874 
1875 

1876 

1877 
1878 
1879 
1880 

1881 

1882 
1883 
1884 
1885 

1886 

1887 
1888 
1889 
1890 



1-2 

-0-9 

01 

06 



0-3 
23 

0-7 

1 2 

-1-0 

0-5 

1-9 

1-1 

-1-9 

08 

-1-6 

-0-8 

1-6 

-1-8 

0-3 

-2-5 
19 
2-0 
0-8 

-2-0 

2-0 
17 
1-4 
-1"-' 
0-5 

-31* 
1-1 
-0 7 
-0-6 
-09 

1-4 
-3-1* 
-2-4 

o-o 

-1-5 



1-5 
-1-0 

0-4 
0-5 

2 - 7* 

0-6 
2-5 
05 
1-4 
-1-0 

0-3 
18 
1-8 
-1-5 
0-3 

-25 

-0-5 

0-5 

-2-3 

-04 

-2-7 

1-3 

1-5 

-0-2 

-1-8 

2-4 
-16 

1-2 
-0-9 

0-1 

_;j-4* 

0-8 

-0-3 

-1-0 

o-i 

0-7 
-3-1 
-24 
-0-7 
-1-9 



2-3 
-1-1 

0-2 
0-3 
2-6 

0-8 
33* 

0-8 

1-6 

-1-0 

0-9 
2'2 

1-0 

-1-8 

0-2 

-1-6 

-0-3 

1-2 

-2-0 
-0 3 

-2'4 

18 

1-8 

0-3 

-2-3 

2 
-1-6 

0-7 
-0-4 

1-0 

-3-2* 
1-0 
0-2 
0-3 

-0-3 

0-6 
-2-5 



2-2 

—0-5 
0-0 
0-2 
2-5 

0-9 
3-2* 

0-4 

1-4 

—1-2 

0-5 
1-9 
1-6 
-1-5 
0-2 

—2-1 
—04 

0-8 
-2-1 

-0-8 

—2-8 
1-7 
1-7 
0-2 

—2-4 

1-6 
—1-8 

1-5 
-0-4 

0-3 

—3-5* 

0-4 

0-2 

—0-8 

-0-3 

0-9 
— 2-3 
—1-4 

o-i 

—0-9 



2-3 

—1-2 

0-2 

—o-i 

25 

1-0 
3-3* 
05 
1-5 
-1-1 

0-9 

2-0 

23 

—13 

-0-3 

—2-9 

o-o 

1-0 
—1-9 
—1-1 

—2-3 

2-8 

1-8 

0-8 

—2-0 

1-9 

—1-6 
1-5 

-0'6 

o-o 

-H-3* 

0-8 

0-4 

—0-6 

—0-2 

0-6 

—2-8 
-1-7 

o-i 

—1-2 



23 

-08 
0-5 
0-3 
3-0 

14 
33* 
0-4 
15 
-1-3 

0-9 
2-3 
2-7 

—1-8 

o-o 

-2-4 
—0-4 
1-8 
—2-4 
-1-6 

—2-6 

2-8 

1-8 

0-7 

—2-7 

1-2 

—2-0 

0-9 

— 1-0 

o-i 

-3-1* 
06 

—o-i 

—1-6 

—0-2 

1-1 
--2-8 
—1-4 

0-9 
—0-8 



2-2 
—1-7 

0-7 

o-i 

3-1 

0:3 
3-2* 

1-7 

14 

—1-1 

0-7 
17 
2 - 2 
—1-4 
0-6 

-1-8 

—0-7 

2-1 

2-2 

—0-6 

—2-4 
2-7 
2-1 
0-5 

-2-1 

0-6 
-2-0 

1-0 
—1-3 
—0-3 

-3-5* 
0-4 
—O'l 
—0-9 
—0-4 

1-0 
—2-9 
— 1-9 

1-0 
—11 



2-1 
-1-9 
0-3 
01 
3-0* 

0'7 
35* 
1-4 
1-4 
—1-7 

11 

2-4 

2'5 

—0-8 

0-4 

—2-0 

—0-3 

1-7 

—2-7 
-1-5 

—2-6 
32 
21 

0-6 
—2-0 

1-3 

- 2-4 

1-1 

—1-4 

-0-6 

—3-3* 

0-5 

0-2 

—0-8 

—0-3 

1-1 
-2-7 
—2-2 

1-2 
—2-0 



1-4 
-1-2 
0-4 
0-2 
2-2* 

1-4 
2-0 
0-4 
0-9 
-1-4 

0-9 
2-0 
2-2* 
-1-3 
0-4 

-1-9 
-0-6 
-0-4 

-1-5 

-0-8 

-2-5 
0-8 
0-9 
1-2 

-2-6 

2-0 
-1-8 

1-4 
-0-6 

06 

-39* 
0-4 
0-4 

-1-0 
0-9 

0-6 
-3-1 
-2-0 
-0-2 

-o-s 



21 
-1-3 

o-i 

0-4 
3-0* 

1-3 
3-0* 

0-9 

0-9 

—1-2 

1-2 
2-2 
2-9 
—1-3 
0-2 

—2-4 

o-o 

0-3 
-1-9 
—1-1 

—2-7 
2-5 
1-6 
1-8 

—2-7 

1-9 
—1-7 

1-4 
—0-9 
—0-7 

4 2* 

o-o 

0-4 
—1-1 
—0-4 

0-4 
—2-3 

— 1-1 
0-3 

—0-8 



2 8 
-0-2 
0-8 
0-3 
30* 

1-2 
2-8 
0-9 
0-4 
-1-7 

o-i 

2-1 

2-9 

-1-3 

-o-i 

-2-7 

o-o 

0-9 
-1-6 
-1-0 

-3-1 
2-9 
1-7 
1-7 

-2-6 

1-3 
-1-8 

1-8 
-1-0 
-0-6 

-3-8* 

-0-2 

0-6 

-1-1 

0-1 

-0-4 
-23 
-1-0 
0-8 
-1-0 



2-7 
-0-9 
1-1 
0-2 
3-0* 

0-3 
2-9 

0-8 
1-1 

-2-0 

-0-7 

09 

2-0 

-1-6 

-0-2 

-3-5 

o-o 

0-3 
-1-9 
-1-2 

-4-2* 
2-5 
1-6 
0-7 

-2-3 

0-6 
-2-1 

1-6 
- 1-6 
-0-3 

-3-5 

-0-8 
0-2 

-1-1 
0-4 

o-o 

-2-4 

-0-7 

1 5 

-1-4 



80 



I. F. Augustin 



Abweichungen der Temperatur im Mteiebiete 1351—1890. 



November. 



% 



pq 



P-i 



Ph 



pq 



CS 



PQ 



1851 
1852 
1853 
1854 
1855 

1858 
1857 
1858 
1859 
1860 

1861 
186-2 
1863 
1864 
1865 

1866 
1867 
1868 
1869 
1870 

1871 
1872 
1873 
1874 
1875 

1876 
1877 
1878 
1879 
1880 

1881 
1882 
1883 

1884 
1885 

1886 
1887 
1888 
1889 
1890 



—34 

5-3 :: 
—0-3 
—17 
-0-9 



—0-2 

—4-5* 
—0-7 
—2-4 

1-5 
0-9 
1-7 
—0-7 
•2-1 

1-5 
-1-2 
—2-1 

1-6 

02 

-2-3 

2-9 

1-0 

-3-0 

0-3 

—1-3 

2-7 
—08 
—2-7 

2-2 

2-4 

2-1 

09 

— 1-4 

1-3 

•2-0 
-04 

o-o 

-0-2 
0-7 



-■2-6 
4-6* 
-0-6 
-2-0 
-0-4 

-3-5 

o-o 

-6-3* 

0-3 

-1-6 

1-4 
0-9 
1-8 
-1-7 
2-6 

1-0 

-0-9 

-1-2 

0-4 

0-9 

-19 
3-2 
1-0 

-23 

o-i 

-1-4 
3-3 

0-4 

-2-3 

1-1 

2-1 
1-7 
1-4 
-1-7 
06 

21 

o-o 
o-i 

-0-9 
0-6 



-1-8 
3-6 :: 
-0-3 
-1-6 
0-9 

-2 9 
-0-8 
-5-9* 
0-2 
-2 1 

1-9 

1-3 

2-0 

-1-0 

2-7 

1-5 

-0-8 

-1-6 

0-9 

1-3 

16 

3'5 

1-2 

-1-7 

-0-3 

-2-1 
2-6 
0-2 

-1-8 
1-7 

1-3 
0-8 
1-9 
-0-6 
0-2 

2-0 
1-2 



-2-0 

3-3 

-0-3 

-1-7 

0-7 

-2-8 
-1-8 
-6-2* 
-0-2 
-•2-1 

2-0 
1-5 
2-0 
-1-1 
2-1 

1-3 

-0-8 

-1-2 

06 

1-3 

-1-9 
3-7* 
1-2 
- 1-9 
-0-5 

-2-6 
■2-5 
Ol 

-2 
1-3 

1-2 

1-4 

1-4 

-10 

02 

1-8 

1-2 

-06 

-0-4 

0-2 



—2-0 

2-8 

—0"2 

-1-6 

1-0 

—3-4 

— 1-8 
—6-2* 

0-2 
—1-4 

1-1 
17 
1-5 

— 1-1 
2-3 

0-5 

—09 

—0-7 

0-4 

1-4 

— 1-5 
3-9* 

1-9 

—2-0 

-0-5 

-2-4 
2-7 
0-7 

-2-0 
1-1 

0-8 
0-9 
1-1 
-1-2 
0-3 

1-7 
1-1 
0-5 
-06 
03 



—2-0 
3-3 

—0-8 

—1-8 

1-1 

—32 

—1-8 
-6-2* 

o-o 

—1-9 

15 
2-0 
1-6 

— 1-3 

2-0 

1-0 

— 1-3 
—1-1 

0-3 
1-2 

—2-0 
4-3* 
1-2 

—2-7 

— 1-4 

—2-8 
2'7 
0-5 

—2-6 
1-5 

1-1 
1-2 
08 
-1-2 
06 

2-1 
13 
-0-6 
Ol 
0-2 



-1-8 
3-7 :1 
-06 
-1-2 
0-9 

-2-7 

1-1 

3-9* 

-0-3 

-1-2 

0-4 

0-5 

1-7 

-0-3 

1-9 

1-5 

-0-8 

-0-1 

1-3 

2-5 

-0-7 

2-6 

2-0 

-2*2 

-0 4 

-3-0 
1-5 
0-8 

-2-3 
1-9 

-0-3 
1-7 
0-6 

-1-1 
08 

1-9 

1-1 

-1-4 

-0-1 

0-0 



-1-7 

2-7 :i 

-0-5 

-1-2 

1-3 

-2-8 
-0-9 
-4-3* 
-0-4 
-0-8 

o-o 

0-5 

1-8 

-0-4 

1-9 

Ol 
-1-6 

-0 5 
0'5 
2-1 

-0-6 
3-4* 
2-0 
-2-5 
-1-2 

-2-9 
1-8 
1-4 

-19 
1-0 

-1-0 
Ol 

o-o 

-10 

02 

2-1 
1-8 
-1-2 
0-4 
0-5 



-2-9 

•2-6 

-0-7 

-1-7 

-0-8 

-2-7 
-0 8 
-3-7* 
-0-4 
-1-9 

1-8 
08 
1-4 
—0-8 
31 

1-4 

-0-3 

-0-8 

00 

1-7 

-2-0 
3-1 
0-9 
-0-5 
-0-5 

-1-8 
33* 
.,•6 
-2-4 
1-1 

2-6 

0-8 

1-5 

— 1-3 

—0-7 

2-2 
06 
Ol 

o-o 

0-0 



—24 
3-0 

— 1-1 
—2-0 
-0-4 

-3-9 

— 1-9 

5-2* 

0-2 

—2-2 

1-6 
0-2 
1-3 

— 0'8 
2-7 

10 
—0-9 
—1-2 
-0-2 

31 

—1-9 

4-1* 

1-6 

-2-0 

—1-3 

—2-2 
3-6* 
0-8 

—2-5 
1-1 

1-4 

0-7 

1-3 

—1-4 

-05 

2-4 

1-9 

-0-4 

o-o 

0-3 



— 1-2 
2-3 

— 1-3 
—2-3 

—0-4 

—3-1 

-2-2 

-5-3* 

Ol 

—2-1 

1-8 
1-0 
19 
-0-9 
2-5 

1-2 

—0-8 

—0-7 

-03 

2-2 

-1-4 

4-5* 

2-1 

-23 

—1-7 

—25 

3-4 

1-3 

—2-3 

1-4 

1-8 

0-7 

1-7 

-1-8 

-02 

2-3 
1-9 
—0-3 
0-6 
0-2 



Die Temperaturverhaltnisse der Sudetenländer. 



81 



AWeicliiiiip iter Temperatur im 

December 



SnietenieMete 1851-1890. 



ÇU 



- 



- 



o 



PQ 



1851 
1852 
1853 
1854 
1855 

1856 

1857 
1858 
1859 
1860 

1861 

1862 
1863 
1864 
1865 

1866 
1867 
1868 
1869 
1870 

1871 

1872 
1873 
1874 
1875 

1876 
1877 
1878 
1879 
1880 

1881 
1882 
1883 
1884 
1885 

1886 
1887 
1889 
1S89 
1890 



-0-6 
4*3 

-4-3 
3-1 

-3-3 

-0-1 
0-7 
1-9 

-2-0 
0-7 

-0-7 
1-4 

2-8 
-3-7 
-0-9 

3-1 
-1-4 

5-6* 
-0-3 

-3-9 

-6-7 

3-2 

0-3 

-0-7 

-1-9 

3-9 

1-5 

-1-9 

-86* 

5-8 

1-9 
1-5 
1-0 
2*3 

0-4 

25 

-0-3 

0-4 

-1-2 

-5-4 



—0-5 

4-7 
—4-9 

2-5 
—5-6 

0-6 
1-3 
1-9 

— 1-5 
—0-1 

-0-1 
1-3 
2-5 

—3-8 
0-1 

2-8 

— 1-0 
5-0* 

—01 
—3-9 

-5-8 

3-6 

0-8 

-1-5 

-2-2 

34 

1-3 

-0-8 

-10-0* 
50 

1-6 
1-6 

1-3 

2-4 

-0-6 

1-9 
-1-0 

0-6 
-1-0 
-3'4 



1-5 
4-9 

-5-8 
3-0 

-5-6 

0-6 

1-9 

1-8 

— 1-4 

—0-2 

0-2 

1-0 

3-2 

—34 

1-0 

30 

—0-4 

4-7 

1-0 

—3-9 

—5-8 

3-6 

10 

-0-4 

-1-6 

3-1 
1-9 

-0-2 

-8-6* 
4-9* 

2-0 
1-4 
14 
2-9 
-0M 



1-2 

4-6* 
-5-5 

2-8 
-5-6 

0-5 

2-1 

1-1 

-2-5 

-0-6 

-o-i 

0-6 

30 

-4-4 

0-5 

2-4 

-11 

4-4 

1-2 

-4-4 

-5-4 

3-3 

0-8 

-0-7 

-1-9 

2-1 

1-0 

-0-8 

-8-5* 
4-5 



1-2 
4.4* 

—4-4 

2-4 

—5-9 

0-1 

2-1 

1-1 

—2-5 

—0-7 

o-i 

0-3 

2-6 

—3-6 

1-0 

1-9 
— 1-3 

3'8 
1-4 

—4-6 

—5-6 

3-5 

1-2 

-0-6 

—23 

1-6 

0-5 
—0-3 

— 7*7* 
4-5* 



1-3 
4-4* 

-5-0 

2-6 

-5-2 

0-7 

2*2 

1-2 

-3-0 

-0-1 

0-4 
0-6 
2-5 
-4-2 
0-5 

2-4 
1-4 
4-5* 
2-0 

-4-7 

-5-3 
3-7 

0-9 
-1-2 

-2-7 

2-3 

0-3 

10 

-8-1* 

4-1 



1-6 


1-5 


1-6 


1-2 


1-9 


2-0 


1-4 


1-5 


12 


2-8 


2-9 


3-1 


0-1 


-0-3 


0-0 


1-8 


1-5 


1-5 


0-2 


—0-2 


—o-i 


1-1 


1-4 


2-0 


1-6 


— 1-6 


— 1-9 


3-7 


—3-2 


—2-9 



09 
4-0 

—3-8 
3-9 

—5-0 

-0-3 

2-1 

1-5 

—2-4 

—0-3 

—0-9 
—0-2 

3-0 
—2-8 

0-6 

U-l 

—0-8 

4-6* 

2-1 
-3*2 

—5-8 
4-2 
2-0 
0-2 
1-1 

2*8 

0-7 

—1-1 

-6-6* 

4-6* 

1-5 
2-4 
1-8 
2-5 

—o-i 

2-2 
— 0-3 

1-1 
—3-0 
—4-5 



—06 
4-0 

—3-1 
3-1 

—5-4 

—0-8 

2-6 

0-8 

—25 

—0-2 

—0-6 

—1-6 

20 

- 6-5 
1-3 

0-1 

— 1-2 
4-0 
2-5 

—2-9 

—5-7 

4-4* 

1-8 

00 

—2-4 

2*3 

04 
-1-2 

_H* 
3-9 

1-4 

2-5 
1-4 
2-8 

—o-i 

1-5 
-07 

2-0 
—1-8 
-3-6 



0-5 
4-6* 

-4 8 
1-9 

-4-7 

1-5 

2-6 

11 

-1-9 

-1-9 

0-6 
0-9 
2-7 
-3-7 
1-4 

2-3 

-1-2 

4-3 

03 

-52 

-3-3 
2-1 

1-3 
-1-1 
-2-2 



1-5 
0-6 
-0-6 

-<ivi* 
4-0 



1-2 
0-8 
0-9 
2-1 
0-6 

1-1 
-0-6 

0-9 
-1-0 
-5-1 



0-9 

4-6* 

—4-0 

2-2 
—5-3 

1-3 

29 

0-9 

—2-2 

— 1-5 

o-o 

0-8 
2-5 

—3-6 

0-8 

2-3 

—1-6 

4-1 

0-7 
— ;V5* 

—3-9 
3-2 

2-2 
-0 6 

—2-8 

1-5 

0-7 
—0-2 

—5-5* 
3-9 

1-4 

0-8 
0-8 
2-6 
0-0 

1-4 
0-4 
1-8 

— 1-3 
—5-1 



1-1 
4-9 

—4-1 
2-5 

—6-2 

1-5 

2-9 

—0-2 

—2-4 

—1-5 

0-4 
-1-1 

2-8 
—4-1 

1-5 

2-6 

—2-1 
4-4 
1-7 

—5-8 

—35 

2*9 

1-8 

—0-5 

—3-3 

1-1 

0-4 

—0-4 

—6-9* 

3-8 

1-5 
1-0 
11 
33 

0-7 

1-9 

0-2 

1-8 

—1-0 

-5-7 



17 

5-1* 

—33 

4-0 

—7-8* 

1-3 

3-4 

o-i 

—2-0 
—0-2 

—0-2 
—2'5 

2-5 
-5-2 

1-7 

2-9 
—1-4 
4-5 
3-1 
3'8 

—4-7 
4-3 
2-5 
1-3 
2-7 

1-6 
0-7 
04 
—6-6 

4-4 

2*2 
2-4 
1'9 
4-3 
—0-3 

3-9 
—0-7 

2-3 
—1-9 
—5-3 



Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1809 



82 



I. F. Augustin : 



Abweicliipii der Temperatur im MetenpMete 1851 — 1890, 



Jahr 



pq 



pq 



o 



» 



1851 
1852 
1853 
1854 
1855 

1856 
1857 
1858 
1859 
1860 

1861 
1862 
1863 
1864 
1865 

1866 
1867 
1868 
1869 
1870 

1871 

1872 
1873 
1874 
1875 

1876 
1877 
1878 
1879 
1880 

1881 
1882 
1883 
1884 
1885 

1886 
1887 
1888 
1889 
1890 



-0-7 
0-7 
-0-9 
-0-4 
-0-8 

0-0 
00 
1-0 
0-6 
-0-8 

0-0 
1-0 
10 

-1-7* 
0-4 

11 
0-6 
1-8* 
0-8 
-0-6 

-1-2 
1-2 
0-9 
0-2 

-0-2 

0-5 
0-7 

o-o 

1-2 

05 

-0-1 
0-5 
0-2 
05 

-01 

0-3 
-1-0 

0-6 
-0-5 

06 



-0-5 
1-1 

— 1-0 
-0-3 
-1-3 

—0-1 
0-3 

—1-0 
1-1 

—07 

o-o 

08 

1-0 

—1-6* 

0-2 

1-0 
0-2 
1-6* 
04 
-0-8 

-1-5 

1-1 

06 

—01 

—0-3 

0-3 

0-6 

0-5 

—1-4 

0-3 

—0T, 

0-3 

-0-1 

0-6 

—01 

02 

— 1-1 
-0-9 
—0-7 
—0-5 



o-o 

1-0 

-0-9 

0M 

—0-9 

0-2 
06 

—0-7 
1-4 

-04 

0-2 

0-8 

1-2 

—1-5* 

0-1 

1-2 

05 

1-8* 

0-7 

-1-0 

—1-5* 
14 
0-9 
0-4 

-0-5 

0-5 

05 

0-8 

— 1-" 

0-7 

—05 
05 
00 
0-4 
0-2 

0-5 

-0-8 



—0-2 
11 

— 1-1 
0-0 

-1-3 

—0-1 
0-2 

— 1 
1-1 

—0-6 

0-2 
0-7 
1-4 

—1-7* 

-o-i 

09 

-0 1 

1-6* 

0-4 

-1-2 

—H* 
1-3 
07 
0-2 

—07 

o-i 

0-3 

0-4 
-11 

0-3 

—09 
0-5 

—0-1 
04 
0-2 

0-3 
—0-8 
—0-8 
—0-3 

^0-2 



-0-2 
0-6 
— 1-1 
- 0-1 
—1-5 

-0-2 
0-2 

-1-0 
1-1 

-0-6 

0-2 

0-7 

1-4 

— 1-8* 

—o-i 

0-7 

—0-2 

1-6 

05 

-1-2 

—1-6 
1-7* 
0-9 
03 

-07 

01 

03 

07 

—1-0 

0-3 

—0-9 
0-8 
00 
0-6 
0-4 

04 
—0-7 
-0-9 
—0-3 
—0-1 



-0-2 
10 
-1-0 
—0-3 
—1-0 

o-i 

0-2 
1-1 
1-2 

0-4 

02 
0-8 
1-5 
—1-6 
o-l 

1-1 

00 
1.8* 
0-6 
1-6 

—1-7* 
1-5 
0-7 
00 

— 1-2 

—0-3 

—o-i 

0-5 

-09 

04 

— 0-7 
0-6 

—02 
0-2 
0-5 

0-ä 
—0-6 
u-6 
0-2 
00 



-0-2 
0-7 

-0-6 
0-2 

-0-6 

0-2 
0-Ó 

-0'8 
1-1 

-0-1 

o-i 

0-8 

1-9* 

-1-4* 

0-2 

0-8 
0-4 
1-8 
09 

-0-8 

1-4* 
1-4 
10 
0-2 
-0 6 

-0-1 
03 
05 

-1-0 
0-3 

-0-8 
0-9 

-02 
0-3 
0-2 

0-1 
-0-6 
-0-8 

0-4 
-0-2 



-0-6 
0-5 
-0-6 
-0-1 
-0-6 

-o-i 

0-5 

-10 

1-0 

-0-5 

0-3 
0-5 
1-7* 
-1-6* 
00 

0-5 

-0-1 

1-5 

03 

-1-1 

-1-5 

1-8 

10 

0-2 

-0-9 

-01 

01 

0-4 

-10 

0-3 

-0-8 
0-5 

-0-3 
05 
0-2 

0-4 
-0-6 
-0-9 
-0-2 
-0-5 



—0-7 

6 
-1-3 
-0-2 
—1-7* 

—0-2 
06 

—0-7 
1-1 

—0-7 

0-2 
0-6 
1-2 
—1-7* 
0-3 

0-9 

o-i 

1-8* 

0-4 

—1-1 

—1-5 

1-3 

0-4 

02 

—0-5 

01 

02 

6 

—1-2 

0-7 

—06 
0-6 
0-1 
0-5 

—02 

0-1 

—12 

—08 

—0-2 

00 



o-i 


0-2 


0-9 


1-2 


1-2 


—l-o 


o-o 


—0-2 


1-4 


—1-5 



-0-2 
4 

-0 9 
1-0 

-0-5 

0-4 
0-5 
1-4 
-1-5 
0-3 

1.1 

o-o 

1-7* 

0-5 

-1-1 

-1-6* 
1-5 
0-7 
0-3 

-09 

0-0 
03 
0-6 
-1-0 
05 

-1-0 
0-5 

-0-3 
05 
0-2 

0-3 
-0-6 
-0-8 
-0-2 
-0-1 



-0-2 
03 

-1-2 
09 

-0-5 

02 

0-2 

1-7* 

-1-5 

00 

1-1 

-o-i 

1-7 

07 
-1-5 

-1-8* 
1-5 
0-8 
0-2 

-1-2 

-0-1 
0-2 
0-8 

-l-o 
0-4 

-0-8 
0-8 

-0-3 
0-4 
0-2 

0-0 
-0-7 
-0-8 
-0-2 

0-0 



Die Temperaturverhältiiisse der Sudetenländer. 



83 



Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851—1890. 



Ch 



Pm 



re 



pq 



M 



J" ä, n n e r, 



1851/55 


0-6 


08 


0-7 


10 


1-0 


0-7 


0-6 


0-8 


11 


10 


1-1 


56/60 


—0-2 


—0-1 


—o-i 


0-2 


0-2 


o-i 


0-4 


0-4 


0-5 


0-5 


0-5 


61/65 


—0-9 


—1-1 


-1-4 


—1-5 


— 1-4 


—1-0 


—0-9 


—1-1 


— 1-7 


— 1-2 


—1-5 


66/70 


0-8 


0-9 


1-2 


0-7 


05 


0-3 


0-4 


-o-i 


0-8 


0-4 


07 


71/75 


0-9 


06 


0-3 


0-2 


03 


0-2 


0-5 


0-2 


0-6 


04 


0-3 


76/80 


— 0-4 


—0-5 


-03 


—0-1 


o-o 


-0-2 


—0-4 


—0-4 


-0-5 


—0-4 


—0-5 


81/85 


0-2 


o-i 


o-o 


0-1 


0-1 


0-4 


-o-i 


0-4 


—0-2 


o-o 


o-i 


86/90 


--0-6 


-0-7 


' — 


— 0'6 


—0-3 


—01 


—0-6 


o-i 


-0-9 


—0-6 


—0-5 











:f 


e -fc 


r "u. a, 


r. 








1851/55 


—1-7 


—1-6 


— 1-4 


— 1-2 


— 1-4 


—1-5 


—0-5 


—0-6 


—2"2 


— 1-4 


— 1-8 


56/60 


—1-2 


—1-1 


— 1-3 


—1-0 


—0-4 


—1-0 


—1-2 


—0-8 


-o-i 


—0-6 


-0-5 


61/65 


—0-2 


—0-2 


-0-6 


-0-4 


—0-2 


—0-2 


o-o 


o-o 


00 


01 


—o-i 


66/70 


2'6 


2-6 


2-0 


2*3 


2-2 


2-2 


2-3 


1-7 


2-2 


19 


1-9 


71/75 


—1-3 


—1-0- 


— 1-4 


—1-3 


-0-9 


-1-3 


-0-9 


-0-9 


—12 


—1-5 


—1-1 


76/80 


1-6 


1-5 


1-1 


1-2 


0-9 


1-3 


1-1 


1-1 


1-6 


1-7 


1-7 


81/85 


1-5 


1-9 


1-5 


1-6 


1-8 


2-0 


1-3 


1-6 


2-1 


2-1 


2'1 


86/90 


—2 


— 1-9 


— 


—1-3 


—1-3 


— 1-2 


—2-0 


—1-5 


—2-1 


—1-9 


—2-3 













IM! 


a, x 


Z. 










1851/55 


—1-5 


— 1-1_ 


—12 


—13 


— 1-5 


—1-4 


—1-0 


— 1-2 


—17 


— 14 


—1-5 


56/60 


—0-4 


—O'l 


—0-3 


0-1 


—0-1 


-0-3 


—0-4 


—0-1 


00 


—0-2 


-0-3 


61/65 


10 


1-1 


10 


13 


1-3 


1-4 


1-0 


1-2 


1-4 


1-6 


1-7 


66/70 


-0-6 


—0-3 


—0-7 


—0-8 


-06 


-0-8 


0-4 


—0-6 


-0-7 


-0-9 


—0-7 


71 75 


1-1 


0-9 


0-7 


0-8 


1-1 


0-6 


0-5 


0-7 


1-1 


1-1 


08 


76/80 


0-7 


0-3 


0-2 


0-2 


03 


o-i 


0-4 


o-i 


02 


0-1 


o-o 


81/85 


09 


0-5 


08 


0-8 


0-6 


0-7 


0-8 


0-4 


0-7 


0-6 


0-6 


86/90 


-7*1-3 


—1-2 


--■ 


—1-0 


—0-8 


-0-6 


—1-1 


—0-9 


—0-9 


—1-1 


-0-9 



1-3 

05 
-1-2 

0-8 
-0-2 
-0-5 

0-3 
-0-6 



-0-7 
-0-9 
04 
1-5 
—1-8 
1-6 
2-1 
-2-0 



—1-0 
0-8 
1-8 

—0-5 
04 
0-2 
0-9 
0-8 



84 



I. F. Augustin: 



Abweictoup der Temperatur im SnitengeMete 1851—1890. 



- 



s 



— 



-A- prii 



1851/55 


— 1-2 


—11 


—1-3 


—1-2 


—1-5 


—1-4 


-1-5 


-1-4 


—1-7 


— 1-2 


— 1-4 I 


56/60 


—o-i 


o-o 


o-i 


0-2 


01 


0-3 


0-4 


0-3 


o-o 


0-3 


0-3 


61/65 


0-2 


01 


-0-2 


-01 


-o-i 


-0-3 


—0-2 


—0-6 


—Ol 


—0-3 


—04 


66/70 


11 


0-9 


0-8 


0-8 


0-8 


0-9 


0-9 


0-8 


0-9 


0-9 


1-0 


71/75 


0-6 


0-4 


0-3 


0-2 


0-5 


Ol 


0-5 


0-4 


o-o 


o-i 


—o-i 


76/80 


0-2 


0-5 


0-4 


0.5 


0-7 


0-6 


0-6 


0-7 


0-3 


0-5 


0-7 


81/85 


—0-8 


—0-8 


—0-7 


0-9 


—0-8 


-0-8 


—09 


—0-8 


-0-5 


-09 


—1-0 


86/90 


—0-4 


—0-2 


— 


0-2 


0-Ó 


0-5 


0-9 


0-3 


01 


Ol 


0-5 



IM! a if, 



1851/55 


-0-7 


—06 


-0-6 


—0-3 


— 0-5 


—04 


-02 


-0-1 


—0-8 


—0-6 


0-0 ' 


56/60 


—04 


-0-2 


00 


0-1 


02 


0-5 


0-3 


0-2 


o-i 


—0-1 


Ol 


61/65 


0-8 


0-6 


0-7 


0-5 


5 


07 


0-6 


03 


0-7 


0-4 


0-3 


66/70 


20 


1-4 


1-0 


0-8 


0-8 


1-2 


1-3 


08 


0-8 


09 


0-8 


71/75 


—09 


—1-0 


— 1-0 


—1-0 


—1-0 


1-2 


—1-1 


—09 


-1-0 


-1:6 


- 1-3 


76/80 


1-7 


—1-3 


—1-5 


— 1-8 


— 1-4 


—1-8 


—1-8 


—1-5 


-1-1 


-1-8 


— 1-5 


81/85 


-0-3 


—0-2 


0-2 


00 


o-i 


—Ol 


—o-i 


Ol 


o-o 


—Ol 


—0-1 


86/90 


0-8 


TO 


~~ r 


1-3 


1-5 


1-5 


0-9 


1-3 


1-6 


1-2 


1-6 



T u ii i 



1851/55 


—0-2 


—o-i 


—o-i 


-0.1 


—0-5 


0-1 


o-i 


o-i 


—0-5 


-0-2 


o-i 


56/60 


0-7 


0-9 


1-1 


09 


0-9 


1-2 


1-2 


08 


1-0 


0-2 


0-6 


61/65 


—0-4 


—0-3 


o-i 


—02 


-0'3 


0-2 


o-o 


o-i 


-0-4 


-04 


—02 


66/70 


05 


0-2 


0-5 


o-o 


o-o 


0-2 


0-5 


Ol 


Ol 


0-1 


0-2 


71/75 


00 


—0-3 


00 


—0-4 


-Ol 


-0-5 


—0-3 


—o-i 


—0-3 


—0-5 


-0-2 


76/80 


0-6 


0-8 


0-6 


0-8 


0-8 


0-6 


0-4 


0-8 


0-8 


0-7 


1-0 


81/85 


—0-8 


—0-6 


—0-5 


—0-7 


—0-7 


— 1-0 


—0-9 


—0-9 


—0-6 


—0-8 


—0-8 


86/90 


—o-i 


—03 


— 


—0-3 


o-o 


—0-6 


-0-7 


—0-7 


Ol 


—0-5 


— 0-6 



0-6 
-0-9 

0-8 
-0-2 

1-0 
-0-7 

0-8 



0-3 

0-3 
-0-2 

0-6 

—1-3 

■1-4 

-0-1 

1-3 



0-5 

0-3 

—0-2 

0-0 

0-0 

0-8 

-0-7 

-0-7 



Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 85 

Alweiclniip 1er Temperatur im Suäetenpliiele 1851—1890. 



oq 



pq 



3 



pq 



PH 













J VI 1 


i . 






1851/55 


—0-3 


1 0-3 


o-o 


0-3 


—o-i 


— 0-1 


Ol 


—0-3 


0-3, 


56/60 


—05 


—0-3 


—o-i 


—0-3 


-0-3 


—0-2 


o-o 


-o-i 


—0-3 


61/65 


—0-3 


—0-4 


0-0 


—o-i 


—0-2 


0-1 


Ol 


—0-2 


—0-4 


66/70 


0-7 


o-i 


0-2 


00 


—o-i 


0-3 


o-i 


o-o 


0-3 


71/75 


1-1 


1-2 


1.2 


1-1 


l'l 


09 


0-8 


1-1 


1-0 


76/80 


-0-7 


-0-5 


—0-4 


—0-6 


—0-6 


-1-0 


—0-8 


—0-6 


—0-5 


81/85 


o-i 


o-i 


o-i 


„, 


0-6 


o-i 


o-i 


0-4 


05 


86/90 


-0-4 


—0-8 




—0-6 


-0-6 


—0-6 


—0-5 


—0-9 


-0-8 



-o-i 

-0-6 
-0-3 
0-1 
0-6 
-0-9 



0-3 

—0-4 

—o-i 

0-1 

07 

—0-7 



0-4 j 0-5 
-0-8 1—0-7 



^- U g" "U. s t. 



1851/55 


—0-3 


0-2 


56/60 


0-3 


0.9 


61/65 


—0-2 


—0-3 


66/70 


-0-1 


—0-2 


71/75 


0-5 


0-3 


76/80 


0-6 


0-6 


81/85 


—0-6 


— 1-0 


86/90 


—0-4 


—0-6 



-0-4 


-o-i 


—0"2 


0-2 


-o-i 


o-o 


—0-2 


o-i 


o-i 


0-7 


0-8 


0-8 


1-1 


0-9 


0-8 


0-7 


0-3 


0-5 


-Ol 


o-o 


—Ol 


0-3 


0-1 


o-i 


—0-3 


—0-2 


o-o 


o-o 


—0-3 


-Ol 


o-o 


—0-4 


-0-5 


0-2 


0-1 


o-i 


0.5 


0-5 


0-5 


00 


0-2 


0-7 


0-4 


o-o 


o-i 


0-7 


0-4 


0-5 


o-i 


0-3 


0-2 


0-5 


0-4 


0-5 


-1-5 


—1-4 


—0-8 


—1-3 


-1-1 


— 1-0 


—1-1 


— 1-4 


—1-4 


— 


—0-3 


—0-5 


—0-6 


—0-1 


-0-3 


—0-3 


—0-6 


—0-3 



0-4 
—0-4 
—0-4 

o-o 

0-7 
—0-5 

0-6 
—0-5 



0-4 
0-5 

—0-3 

0-2 

o-o 

0-4 
—IM 

Ol 



S e p t e loci "ber 



1851/55 


-o-i 


-0-7 


—0-9 


—0-8 


-1-2 


— 0-9 


—0-9 


— 1-1 


-1-2 


—1-4 


—0-9 


-0-7 


56/60Í 0-0 


0-5 


0-7 


o-o 


—0-1 


2 


0-2 


o-i 


0-2 


—Ol 


—o-i 


—0-2 


61/65 0-0 


Ol 


0-1 


0-2 


o-i 


0-2 


0-7 


U-7 


o-i 


-0-1 


0-2 


0-4 


66/70< 1-2 


0-9 


0-9 


0-7 


1-0 


10 


1-0 


0-9 


0-9 


1-0 


1-0 


0-7 


71/75 


0-9 


0-5 


• 0-7 


0-7 


0-5 


0-3 


0-2 


(»•2 


0-3 


0-2 


0-3 


0-0 


76/80 


—1-2 


—0-3 


o-o 


—o-i 


o-o 


— 0-2 


—0-3 


—0-2 


—0-3 


— 0-3 


0-1 


Ol 


81/85 


—1-4 


—0-3 —0-3 


—0-3 


o-i 


o-o 


—0-5 


—0-2 


0-1 


o-o 


o-i 


0-2 


86/90 


—1-4 


-0-6 1 


— 0-7 


-0-7 


— 0-3 


—0-5 


—0-5 


—0-3 


—0-7 


—0-5 


—0-2 


Math 


■ malisch 


-naturw 


ssenschs 


iťtiiche 


Ciasse. 


1899. 










7 





86 



I. F. Augustin: Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 



AbweicMiip der Temperatur im Mteiigebiete 1851-181. 



P5 











a 




os 


<JS 


<x> 


bC 










cß 






0) 


«aS 


P* 


Pl- 


ň 


>ü 



ec 



o 



m 



O c t o "to e r, 



1851/55 


0-8 


0-8 


0-8 


09 


0.7 


1-1 


08 


0-7 


08 


0-8 


1-3 


56/60 


0-7 


0-8 


1-1 


09 


10 


1-1 


1-0 


1-1 


0-9 


0-9 


0-7 


61/65 


0-5 


0-6 


0-6 


0-5 


0-7 


0-8 


07 


1-1 


10 


0-9 


0-7 


66/70 


-0-5 


—10 


—0-6 


—0-9 


—1-0 


—10 


-0-7 


—10 


-0-8 


—11 


—0-9 


71/75 


o-o 


—0-4 


—o-i 


—0-3 


0-2 


o-o 


o-i 


0-3 


—0-2 


0-1 


o-i 


76/80 


0-3 


0-2 


01 


02 


0-2 


0-2 


—0-3 


-0-4 


0-3 


o-o 


—o-i 


81/85 


—0-8 


—0-9 


— 0-6 


—0-8 


- 0-6 


—1-0 


—0-8 


-0-7 


—0-8 


—1-0 


—0-9 


86/90 


—1-1 


-1-4 


■ — 


—0-7 


—1-0 


—0-6 


—07 


— 0-9 


—1-0 


—1-0 


—0-8 



3ST o -v e xn "to e r. 



1851/55 


—0-2 


—0-2 


o-i 


o-o 


o-o 


o-o 


o-i 


1 


07 


0-5 


0-6 


56/60 


—2-1 


—2-2 


-2-1 


-2-6 


—2-6 


-2-6 


—1-9 


— 1-8 


—2-1 


-2-5 


—2-5 


61/65 


1-1 


10 


1-2 


1-3 


11 


1-2 


0-7 


0-8 


1-3 


1-1 


0-9 


66/70 


o-o 


0-1 


00 


0-2 


o-i 


o-o 


0-8 


o-i 


0-4 


0-5 


0-4 


71/75 


-0-2 


o-o 


o-o 


0-1 


0-4 


-01 


0-2 


0-2 


o-o 


0-2 


0-2 


76/80 


o-o 


0-2 


— 0-2 


—0-2 


o-o 


-o-i 


—0-4 


—0-1 


02 


0-3 


0-3 


81/85 


1-1 


0-8 


0-5 


0-6 


0-4 


0-5 


0-1 


—0-3 


0-6 


05 


0-4 


86/90 


0-5 


0-4 


— 


0-4 


0-3 


0-6 


0-2 


0-7 


0-6 


0-6 


0-9 



1851/55 


—0-2 


—0-5 


—09 


—0-5 


—0-4 


—0-4 


56/60 


0-3 


0-4 


0-1 


o-i 


00 


0-2 


61/65 


—0-2 


—o-i 


—o-i 


—0-1 


01 


—0-4 


66/70 


0-6 


0-5 


0-3 


0-5 


0-2 


06 


71/75 


— 1-2 


—1-0 


-t^-1-2 


—0-8 


—0-8 


-0-9 


76/80 


0-1 


—0-2 


—0-3 


—0-3 


—03 


—0-5 


81/85 


1-4 


1-2 


1-1 


1-4 


1-4 


1-6 


86/90 


—0-8 


—0-6 


— 


—0-5 


—0-4 


—0-3 



U e c e jen. "to 



—o-i 

o-o 
—o-i 

04 
-0-3 

—o-i 

1-5 
-1-3 



T a li r 



1851/55, 
56/60' 
61/65 
66/70 
71/75 
76/80 
81/85 
86/90 



0-4 


—0-4 


-0-2 


—o-i 


o-i 


o-i 


0-7 


0-5 


0-2 


o-o 


0-1 


o-i 


0-1 


00 


0-5 


-0-6 



—0-5 
0-1 

o-i 

0-3 

o-o, 
o-o 
o-i I 



0-3 


— 0'5 


—0-3 


—0-2 


—0-3 


—0-6 


—0-5 


—0-3 


o-i 


—0-1 


o-o 


0-1 


o-o 


o-i 


0-1 


—o-i 


o-i 


o-i 


0-2 


0-2 


02 


o-i 


o-i 


01 


0-3 


0-3 


0-4 


0-5 


0-2 


0-4 


0-3 


0-4 


o-o 


o-i 


-0-2 


00 


o-i 


o-o 


—o-i 


—o-i 


o-o 


o-i 


—01 


-o-i 


—o-i 


o-i 


o-o 


o-o 


o-o 


02 


o-i 


o-o 


o-o 


o-i 


00 


0-1 


0-4 


—03 


—0-2 


-0-5 


—0-4 


—0-4 


—0-5 


— 0-3 



e r 


- 








—0-4 


-0-4 


—0-3 


—04 


-03 


O'O 


0-4 


03 


0-1 


0-2 


— 0.3 


05 


0-2 


—01 


-1-0 


0-5 


o-i 


o-o 


0-2 


-0-1 


—0-4 


—0-5 


—0-4 


—0-5 


—0-2 


-0-4 


—01 


-o-i 


—0-4 


—0-4 


1-6 


0-9 


1-1 


1-5 


1-9 


— 0-5 


^0-7 


—0-7 


—0-6 


—0-4 



Verlac der lcön. böhfn. Gesellschaft der Wissenschaften. 



Dr. Ed. Giégrr in Praa. 



IL 

Sesutí u Klapého z roku 1898. 

Podává J. N. Woldřich v Praze. 

(S 10 vy ohrazeními v textu). 
(Předloženo 13, ledna 1899). 

Ve dnech 8. až 10. dubna 1898 sesula se na jihozápadním svahu 
hory „Zajícov" (Hasenburku) u Libochovic asi 5 ha obsahující po- 
vrchní půda 3 — 4 m mocná, zasáhnuvši na úpatí ležící rozsáhlou obec 
Klape, jejíž značnou čásť zničila. Známý to zjev pod názvem „kata- 
strofa Klapská", stojící mohutností svou a neblahvm výsledkem pro 
obyvatelstvo po boku podobných zjevů alpských. 

Podobných úkazů, jen že v menší rozsáhlosti, opakovalo se 
v českém pohoří kůželovitém z jara téhož roku na více místech, 
tak na př. u Loun, v okresu litoměřickém u Dolní Vysoké, Habřin 
u Sadové, a j. 

G. Laube 1 ) popisuje takové sesutí dosti rozsáhlé ze dne 3. dubna 
1898 u Pfaffendorfu blíže Podmoklí, kde posunovala se značná plocha 
půdy na úpatí 347 m vysoké kupy čedičové a zničila dva domky 
a silnici. 

Podobné posunování povrchních vrstev na slinu neb slínitých jílech 
spočívajících dělo se již za dřívějších dob a bude se i na dále opa- 
kovati v naznačené oblasti po hojných srážkách atmosférických. 

Sesutí Klapské jest však nejen pro jeho rušící a zničující účinky 
pozoruhodné, ale i pro jeho rozsáhlost, historický postup a zvláštní 
dynamicko-tektonické zjevy s ním spojené, velmi zajímavé. Slavnou 
»Zemědělskou radou pro království České" byl jsem dne 15. dubna 
na místo katastrofy vyslán, doprovázen svým assistentem p. K. Buňatem, 

*) G. Laube: „Der Erdrutsch von Pfaffendorf bei Bodenbach" Lotos, 
1898, Nr. 6. 

Mathematisch-naturwissenschaftlich r- Classe 1899. 1 



2 II. J. N. Woldřich: 

abych zjev ten prozkoumal a záchranné návrhy podal. Doprovázeli 
mne na místě a podali veškeré zprávy nejochotněji pan c. k. vrchní 
inženýr A. Kodon a pan učitel Zd. Koutek. Staly se pak opatření dle 
návrhů mých, s nimiž technická komisse úplně souhlasila. Navštívil 
jsem pak místo ještě jednou v létě se svými posluchači. 

Severovýchodně od Klape (porovnej obraz 1.) vystupuje z křído- 
vého útvaru čedičová homole Zajícov s zříceninami hradu, jejž páni 
Zajícové nazvali „Hasenburg", do výše 414 m; kostel obecní stojí na 




Mllilllllllílf//. 



lpi ' 



, ^Om^:;-% 



%M^-- -li 



%. 






Obr. 1. Půdorys Zajícova s Hasenburgem a Klapém. — a) sesutá plocha 
Klapám, b) posunutá plocha nad Podhorním Dvorem. 



nad 



úpatí ve výšce 225 m\ podélný hřbet kupy čedičové, skládající se 
z téměř kolmo vyčnívajících sloupů čedičových, 30 — 40 cm tlustých, 
táhne se skoro od západu k východu. Podél kupy té, spadající až asi na 
100 m strmými stěnami pod úhlem 40—45°, vyzdviženy na jihozápadním 
svahu pod úhlem asi 15—20° se klonícím, vrstvy křídového útvaru až do 
výše 310 m, totiž slinit ý jíl bakulitový stáří senonského, stupně březeu- 
ského nebo IX. pásma ZahálJcova. Sledují-li pod jílem tím vrstvy ji- 
zerských pískovců, nedalo se pro nedostatek otvorů zjistiti. Jelikož v Jen- 



Sesutí u Klapého z roku 1898. 3 

čicích, severně od Klapého, při vrtání studně shledána, jak dílo vedoucí 
se mnou byl sdělil, v patře as 10 m mocná vrstva hlíny, načež sledoval 
jíl křídový poněkud lupkovitý až do 50 m hloubky a pod ním vrstva 
opuky do 60 m, načež sledoval modravý jíl pevný. Dá se tudíž před- 
pokládati, že i na úbočí Hasenburku bude jíl velmi mocný a že bude 
do značné hloubky zasahovati; k tomu poukazuje též profil ze studně 
pana Žáka v obci Klapém. 

Křídové vrstvy ty prostupuje zde kupa čediče (basaltu nefelinového), 
jak z přiloženého schematického průřezu vysvítá (obr. 6.). Jisto bude, 
že vyzdvihl tu čedič poněkud okraj vrstev křídových na úpatí kupy 
spočívajících, jak tomu podélná trhlina západní nasvědčovala. 

Zvětralé, odlupující se sloupy čedičové z vrcholu kupy odpa- 
dávaly od doby kenozoické (třetihorní) po celou dobu diluvialní až 
po dnes po úbočí, tvořící tu zejména na jihozápadním svahu 3 — 4 m 



SZ 



jv 



^%Sr 



m 



&š??< 







Obr. 2. Průřez balvanitéf vrstvy nepošinuté při úpatí nadf jihových. částí obce 

Klape. — a) slíuitý jíl křídový, b) spodní vrstva (stáří glaciálníbo) s tufovitými 

slepenci v základu; e) svrchní vrstva mladší. 



(místy i 5 m) mocnou vrstvu na křídovém jílu spočívající. Vrstva tato 
skládá se z mohutných sloupů, úlomků a balvanů čediče, mezi nimiž 
uložena tufovitá hnědá hmota zvětráním vzniklá, místy hlinitá. 

Nad východním koncem vsi shledal jsem nepohnutou balvanitou 
vrstvu tu poněkud otevřenou, jelikož tu dělníci balvany čedičové 
vybírají a na štěrk přitloukají. Ukázalo se, že vrstva tato skládá 
se z dvou částí nad sebou spočívajících, (porovn. obr. 2.). Spodní částí (b) 
jest vrstva, přímo na jílu bakulitovém (a), na němž stálo ve vyko- 
paných jámách něco vody, uložena v mocnosti asi dvou metrů, sklá- 
dající se z menších, okulacených balvanů čedičových a tufovitých 

1* 



4 II. J. N. Woldřich: 

trosek čediče u podkladu slepencovitě s jílem přímo spojených; balvany 
spojeny mezi sebou souvislou vápenito-jílovitou hmotou; kdežto svrchní 
čásť (c) asi m mocná, skládá se z poměrně větších a méně okula- 
cených balvanů i celých sloupů čedičových, méně stěsnaných v zrnité 
hmotě hnědočerné u spodu žlutavé. Ač spodní vrstva jest celkem kom- 
paktnější než svrchní a vydobývání balvanů z ní jest obtížnějším, přece 
pozoroval jsem, že dělníci čedičové balvany toliko spodní vrstvy ku 
štěrkování vylamují, kdežto balvany ve svrchní vrstvě obsažené ne- 
povšimnuty nechávají. Odpověd na otázku po příčině počínání jejich 
byla, že balvany a sloupy svrchní jsou tuze tvrdé a že nelze je 
snadno na štěrk roztlouci, jako balvany spodní. Očividně podlehly 
balvany spodní (měkčí) pokročilejšímu rozkladu než balvany svrchní 
(tvrdší). Z toho všeho se dá souditi, že balvany vrstvy spodní zřítily 
se s vrcholu a dostaly se na místo dnešní, na křídový jíl, částečně 
čedičovým tufem pokrytý, od doby kenozoické až snad ku konci 
období glaciálního, kdežto balvany svrchní svalily se sem od období 
toho až podnes. Podobný sloh měla asi vrstva čedičových balvanu 
3—4 m mocná na ploše sesuté, jen že spodní část její nezasahovala 
po svahu tak vysoko jako svrchní. 

V rovině na severním úpatí Hasenburku nalézá se vedle silnice 
do Třebenic vedoucí cihelna, v níž shledal jsem při návštěvě se svými 
posluchači v měsíci červnu téhož roku následující profil: 

Hlinitou vrstvu hnědou do ornice přecházející a něco malých 
valounů obsahující, v mocnosti asi 0*5 m; pod tou šedou vrstvu 
hlinitou s valouny přecházející v základu v tvrdou vrstvu valouno- 
vitou, celkem asi 1 m mocnou, pod tou granátový štěrk žlutý, asi 
1 m mocný, pak též asi 1 m mocný granátový štěrk hnědý více gra- 
nátu obsahující a v podkladu jíl. 

Pod samým úpatím vrchu, skoro v rovině pod Klapém, dal pan 
A. Žák před lety vyhloubiti studni až do 21 m hloubky a tu byl dle 
sdělení jeho následující sled , vrstevní shora dolů pozorován: 

2 m cihlářská hlína, 

4 m jílovitá hlína s balvany (valouny čedičovými), 

0*5 m štěrk granátový, 

l'5m jílovitá hlína, 

0"5 m štěrk granátový, 

12-5 m modravý pevný jíl (křídový) do hloubky sledující. 

Celkem tudíž uloženo 8*5 m diluviálních nánosů nad křídovým 
jílem bakulitovým, z nichž spodní vrstva štěrku granátového odpovídá 
asi jedné a svrchní vrstva asi druhé fási období glaciálního. 



Sesutí ii Klapého z roku 1898. 5 

Polohu posunuté plochy (a), obce Klape a Hasenburku podává 
přiložený schematický plán (obr. 1.) 

Na svahu Zajícova se posunovaly jednotlivé menší části již 
za dávných časů, o tom svědčí nejen nepravidelný povrch úbočí, nýbrž 
i kronika hradu vypravuje, že se musili jednou obyvatelé jeho vy- 
stěhovati v obavě, že hrad se zboří, jakož i že mapa z roku 1720 
vykazuje jiný povrch, pokrytý lesem, než jest dnešní. Teprv sesutí 
ze dne 3. srpna 1882 na témže místě svahu bylo vědecky sledováno 
a popsáno nynějším dvorním radou prof. dr. K. rytířem Kořistkou 2 ). 
Pošinula se tu tehdáž plocha, uprostřed posledního sesutí (1898) 
spočívající, ve výměru asi 072 Jia neb V/ 4 jiter, v délce 120 m 
a šířce 60 m, celkem jen o 15 m, zastavivši se daleko nad vsí. Před 
posunutím roku 1882 nalézal se nad trhlinou posunuté půdy pramen 
vodní, který zanikl a později se uprostřed půdy posunuté v tak 
zvaném „vazu" objevil. Obec Klapská zařídila pak od pramenu toho 
vodovod plynovými rourami vnitřního průměru 27 mm do středu vsi. 
Jelikož pramen ten ustoupil po nějakém čase do hloubky, chtěla obec 
položiti roury hlouběji, aby vodu zachytily, což však majitel pozemku 
(velkostatek) nepovolil. 

Bylo to dle náhledu našeho první osudnou příčinou pro obec 
Klapskou. Že přímou příčinou posunutí z roku 1882 byla spodní voda, 
rozšiřující se po slinitém jílu, uznal správně tehdáž již KořistJca, po- 
dotýkaje, že předcházely v měsících červnu a červenci hojné srážky 
atmosférické. 

Před i po katastrofě z roku 1898 tekla spodní voda. zachycena 
na západním úbočí vrchu v Jezírkách", neporušeně dále, taktéž studně 
a vodovody na východní části obce, na příklad voda „bílé studánky", 
nevykazovaly ani před ani po katastrofě žádného porušení, za to 
přestala voda přímo před katastrofou přitékati do studní střední části 
obce, posunutím zachvácenou a vyrážela na den po různu při úpatí 
přímo nad vsí. Za mého pobytu na místě, dne 15. dubna, kdy posu- 
nování půdy ustoupilo, počala voda ta opět studně naplňovati. 

Prameny vodní vznikají tu buď v čediči, jako „voda v jezírkách" 
aneb v jílu jako voda „bílé studně", a liší se též poněkud od sebe. 
Vzorky zaslané panem Z. Koutkem byly na mou žádost v chemickém 
ústavu pana prof. dra B. Raýmana na české universitě prozkoumány 
s výsledkem následujícím: 



2 ) De. K. Kokistka : Über die Bergrutschung auf dem Hasenburg bei Klapy. 
Sitzb. d. kön. böbm. Gesell, d. Wiss. Prag 1882 Nr. 55. 



6 



IL J. N. Woldřich: 



Voda z jezírek čirá, na dně několik vločků. Voda z bílé stu- 
dánky vykazuje slaboučký mlékovitý zákal, který nelze odstraniti 
filtrací ; na dně několik pranepatrných vločků. 

V jednom litru 

z jezírek z bílé studánky 

Výparek sušený při 110° 256*0 mg 295*0 mg 

Ztráta žíháním 76'5 „ 8T5 „ 

Al 2 3 54-5 „ stopy 

Mg O • 95 „ 33-1 

Ca O 3-9 „ 32-4 

Tvrdost 1-7° 7'8° 




Obr. 3. Pobled na bořejší éásť sesutí Klapskébo od jibovýcbodu (podle fotografie 
Brunuer-Dvořákovyj. — a) stará strže čedičová, b) příčná trblina vzniklá dne 

7. dubna 1898. 



Léto a podzim roku 1897 byly neobyčejně hojné ua srážky 
atmosférické, voda vnikla vrstvou balvanitou ku slinitému neprostup- 
nému jílu, po němž se rozšířila, jej rozmočila a přirozenou kluzavkou 
učinila. Tíhou svou započala se balvanitá vrstva brzo pohybovati 



Sesutí u Klapého z roku 1898. 7 

směrem k jihozápadu, neboť v polovici měsíce září 1897 po opětném 
hojném dešti slyšen v noci v nejhořejším tehdejším domku obce rachot 
a pozorováno zboření zdi a tašek na střeše, současně objevila se 
hojnost vody ve studni vedlejší, kteráž pak v lednu opět vymizela. 
Následovala zima 1897 — 1898 na srážky atmosférické ovšem chudá, 
ale při zmenšeném odpařování dosti stále vlhká. Dne 19. března 
pozorován v domku nadřečeném silný tlak na zeď u dvířek jako důkaz 
počínajícího posunování a dne 20. března vznikly prstu široké dlouhé 
trhliny ; taktéž byly pozorovány dvě dlouhé podélné trhliny na povrchu 
úbočí, na pokraji posunuté plochy podél úbočí s hora dolů, ku vsi 




Obr. 4. Pohled na posunutou sřícenou cásť Klapého od jihozápadu (podle foto- 
grafie Brunn er- Dvořákovy). 

běžící. Dne 1. a 2. dubna padla hojnost srážek atmosférických, do- 
hromady 307 mm. Dne 7. dubna shledal MUDr. Pařík příčnou trhlinu 
(od severozápadu k jihovýchodu) mezi dvěma dřívějšími, na hořejším 
pokraji sesutí. Byla tudíž plocha, ležící nad Klapím, mezi oněmi 
trhlinami uvolněna a počala se dne 8. dubna o třetí hodinně ranní 
v rozměru asi 5 ha v mocnosti 3 — 4 m značněji posunovati směrem 
jihozápadním, při čemž i podzemní rachot slyšen byl. Váha pohybujíc 
se vrstvy balvanité páčila se asi na 7 milionů centů. 



8 II. J. N. Woldřich : 

Kdežto pohyb postoupil, dle sdělení pana Z. Koutka, dne 20. března 
za 24 hodin o 0'8 m, dosáhl dne 8. dubna během 9 hodin přes 
50 m\ dne 10. dubna posunování o 10. hodině ustálo, dosáhnuvši 
celkem 60 m. Pohled na hořejší část sesutí od jihovýchodu, podává 
obrazec 3. 

Ohromnému tlaku pohybující se vrstvy, na níž některé stromky 
ovocné zůstaly neporušeně státi, podlehly domky a domy střední části 
obce, jako papírové hračky; (porovnej pohled na obrazci 4.)> u fary 
a nad kostelem zarazila se pošinující se spousta, vytvořivši tři vlny 
v podobě vysokých hrází od severozápadu k jihovýchodu běžících, z nichž 




Obr. 5. Pohled na nejdolejší posunutou vlnu v podobě hráze 8 m vysoké 
u kostela v Klapém (podle fotografie Brunner-Dvořákovy). 



nejdolejší vydmula se do výšky 8 m; obsahovala mezi balvany a sutí 
rozdrcené části domků, kusy zdí, stavebních kamenů, cihel, latí, trí»mů, 
střech atd. v pestré směsi, jak to pohled na obrazci 5. vykazuje. 

Schematický profil sesutí podává nám obrazec 6. 

Křídový útvar prostoupen tu kupou čediče, z jehož nad křídu vy- 
stupujícího úbočí odlupovaly se sloupy a balvany sřítivší se během 
dlouhých časů po svahu křídovém až ku Klapému, nejmladší strž viděti 



Sesutí u Klapého z roku 1898. 



9 



podnes u značky a) (též na povšechném pohledu obrazce 3., a), kde 
původní úbočí naznačeno tečkami. Původní poloha vrstvy balvanů 
čedičových, jejichž mezery směrem ku základu vyplněny zvětralou 
zrnitou hmotou čedičovou a hlinitou, na jílu spočívající, naznačena 



Hasenburfi 




Klape 



Obr. 6. Roku 1898. a) původní svah čedičový, b) místo, kde vznikla příčná 

trhlina (obr. 3. b), — c) původní povrch balvanité vrstvy, tečkovanou čárou 

naznačený, e), /), g) tři vlny sesutiny. 



JZ 



sv 




Obr. 7. Profil vyčnívající steny severozápadní trhliny, a) posunutá a propadlá 
vrstva balvanitá, b—c) stěna trhliny, b) rýhovaný jíl, c) nepohnutý zbytek vrstvy 

balvanité. 



též tečkovanou čarou . c; u značky b vznikla příčná trhlina (též na 
pohledu obrazce 3., b), od níž se posunovala balvanitá vrstva po 
20 — 15° nakloněném svahu, tvoříc celkem tři velké vlny v podobě 
příčných hrází e, /, g, z nichž nej dolejší (g) nad farou se zasta- 



Tř. mathematicko-přirodovedecká. 1899. 



10 



IL J. N. Woldřich: 



vila. Příčina zastavení se tu sesutiny spočívá bud! ve vystupující 
zde slabé vlně jílové aneb v pevné spodní části balvanité vrstvy v základu 
těsně spojené s jílem, jak jsme jí byli na východní straně obce 
shledali. 

Mimo uvedených vln sesutím vzniklých, dlužno ještě sledovati 
některé zajímavé zjevy tektonické. Ohromnou tíhou balvanité vrstvy, 
na jihozápadním svahu nejmocnější a spočívající na velmi kluzkém 
podkladu, stupňováno napnutí a povstaly na severozápadním a jiho- 
východním pokraji, méně obtíženým, podélné nepravidelné trhliny 
shora dolu běžící, na to vznikla pak za několik dnů hořejší trhlina 
příčná (b) a značný pohyb celé plochy započal v noci na den 8. dubna. 




Obr. 8. Paprskovitá trhlina na posunuté ploše. 



Stěna jílu nepohnutého v severozápadní trhlině byla velmi uhla- 
zená a vykazovala hrubší i jemnější rýhy souběžné, polohou svou od- 
povídající povrchu úbočí; vzniklyť pohybující se hmotou, jejíž nepra- 
videlný okraj rýhy ty způsobil; (porov. obr. 7.) 

Na povrchu pohybující se vrstvy vznikly menší různé trhliny 
a nepravidelné prohlubiny, z nichž jednu jsem vykreslil, jak obr. 8. 
vykazuje. Tato paprskovitá trhlina souhlasí úplně s vyobrazenou 
trhlinou Lyellem za zemětřesu v Calabrii u Jerocone z r. 1783. 

Zajímavý jest způsob, jakým se železné roury vodovodu, v posunuté 
vrstvě spočívající, byly zkroutily ; málo kde zůstal kus roury neporušený, 
ponejvíce vystoupila čásť její obloukovitě nad povrch, kdežto dolejší 
část ohnula se do země, činíc tak celkem podlouhlé S, Jeden oblouk 



Sesutí u Klapého z roku 1898. 



11 



skroutil se však do podoby „osmičky" tak, že původní hořejší část (b) 
dostala se níže a nižší čásť (a) výše, jak to připojený obrazec 9. 
vykazuje. 

Tektonicky zajímavý zjev vykazovala zeď jednoho zříceného 
domku, odpovídající úplně výsledkům tangentiálního tlaku na svrašíující 
se vrstvy zeměkůry ve smyslu E. Suessovým. (Porovnej obr. 10.) 

Posunující se vrstva tlačila kolmo na šířku zdi, jak to značka d 
vykazuje ; jelikož na protější straně opírala se zeď o silnou pevnou 




Obr. 9. Nazpátek zkroucená roura vodovodu. (Podle fotografie p. J. Vrby), 
a) původně dolejší, l) původně hořejší část roury, c) směr pohybu sesutí. 



stěnu neporušenou (a) a do hloubky se posunovati nemohla, vystou- 
pila hořejší roven její (b) v podobě oblouku (vlny, vrásy), při čemž 
vznikly tři kolmé nepravidelné trhliny c, směrem nahoru se rozšiřující, 
podobně jak E. Suess předpokládá vznik trhlin a rozsedlin při 
svrašťování se kůry zemské následkem kolmo na směr působící při 
tom síly tangentiální, výsledkem to ochlazování se země. 

2* 



12 



II. J. N. Woldřich: Sesutí u Klapého z roku 1898. 



Sledování a konstatování uvedených zjevů tektonických jest tím 
pozoruhodnější, čím méně nám možno pohybující se tak ohromnou 
plochu kury zemské a s ní spojený neobyčejný tlak experimentálně 
nápodobiti. 

Též na severovýchodním svahu kupy Zajícovské posunovala 
se v ten čas mnohem menší část téže vrstvy balvanité na jilu směrem 
ku Podhornímu Dvoru (b na obrazci 1.), ohrožujíc poněkud budovu 
tuto, avšak v čas se zastavila. 




i A\é \ i 

~?- -J - ' -^ 'Ji i ßSfffahr» 




Obr. 10. Rozstoupená zeď. a) pevná stěna, b) roven zdi, c) trhliny ve zdi, 
d.) směr tlaku posunující se hmoty. 

Vůči poměrům geotektonickým, vůči stavu spodní a pramenité 
vody a vůči průběhu občasných srážek atmosférických nemohlo býti 
pochybnosti, v čem příčina posunování svahu Hasenburského spo- 
čívala. Odpomoc od dalšího snad pokračování sesutiny, kostel a další 
části obce ohrožující, mohla spočívati, jak jsem byl navrhl, v tom, 
spodní vodu po jílu se šířící duly a štolami zachytiti a odváděti, což 
technická komisse k pracím těm sestavená taky uznala a též vzorně 
provedla. 



-~s=j=s~- 



Nákladem Král. České Společnosti Nauk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1899. 



m. "''; ; ; - ; 

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der 

Angiospermen. Nebst einer Theorie des antithetischen 

Generationswechsels der Pflanzen. 

Von L, J. Čelakovský ia Prag. 

Mit 1 Tafel. 
(Vorgelegt am 13. Jänner 1899.) 

In meiner älteren Arbeit: Vergleichende Darstellung 
der Placenten in den Fruchtknoten der Phanerogamen 1 ) 
habe ich mittelst vergleichenden Studiums unter besonderer Berücksichti- 
gung, von Pater's vorzüglicher Organ o génie de la fleur den 
morphologischen Bau der Fruchtknoten, insbesondere der Placenten der 
Angiospermen aufzuklären gesucht. Ich gelangte zu dem allgemeinen 
Resultat, dass die Placenten überall Theile der Fruchtblätter sind, 
so wie die Ovula stets als Produkte der Fruchtblätter aufgefasst 
werden müssen, und zwar auch in solchen Fällen, wo ein Ovulum 
terminal aus dem Achsenscheitel her vor wächst oder wo in der Ver- 
längerung der Blüthenachse eine freie centrale Placenta (Columella) 
sich bildet, auf der die Ovula hervorsprossen. Mit anderen Worten, 
ich suchte nachzuweisen, dass der Achsenscheitel, aus dem die Pla- 
centa oder das Ovulum entsteht, nicht wirklich axil ist, sondern den 
Fruchtblättern angehört. Bei meiner Untersuchung ging ich von den 
vollkommen klaren und sicheren Thatsachen aus und war bestrebt, 
die erwähntem abweichenden, minder klaren Thatsachen durch Ver- 
folgung allmählicher Uebergänge mit den ersteren in . Zusammenhang 
und Einklang zu bringen ; ein Vorgang, den ich auch jetzt noch .in 
schwierigen morphologischen Fragen für den einzig richtigen halte. 






1 ) Abhandlungen der k, böhni. Ges. d. "Wiss. 1876. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899, 



2 III. L. J. Celakovský: 

Meine Theorie wurde von einigen Autoren, so von Eichler im 
2. Theile seiner Blüthendiagrainme acceptirt, andere blieben dabei, 
dass die Entwicklungsgeschichte in vielen Fällen die Existenz axiler Pla- 
centen beweise. Zwar die Consequenz, dass die Samenknospen einmal 
wirkliche Knospen, andermal aber Blatttheile (Blattsegmente oder Ex- 
erescenzen) oder ganze Blätter seien, Hess man vielfach fallen, indem 
man sagte, die Ovula seien weder axiler noch blattartiger Natur, 
sondern als weiter ausgebildete Makrosporangien Organe sui gener is, 
welche ihrer Natur nach keinen bestimmten Ort haben, sondern sowohl 
auf Blättern als auf Achsen entstehen können, womit man sich, ohne 
weiteres Kopfzerbrechen, zufrieden gab. 

In jüngster Zeit erschien in „Flora" 85. Bd. 3. Heft 1898 eine 
Abhandlung: Beiträge zur Kenn tni s s der .weiblichen B lu- 
th en und Infi or esc enz en bei Cannabineen von N. Zinger 
(aus dem Laboratorium Prof. Nawaschih's in Kiew), welche hauptsächlich 
zwei Gegenstände behandelt, den Charakter der Placentation und 
„den Durchgaugsmodus des Pollenschlauchs" bei den erwähnten 
Pflanzen. In Betreff des letzteren deckt Verfasser die interessante 
Thatsache auf, dass die Cannabineen zu jenen Apetalen gehören, deren 
Pollenschlauch unfähig ist, durch leere Bäume, wie die Fruchtknoten- 
höhle, in die Mikropyle zu wachsen, sondern lediglich durch das Zell- 
gewebe des Fruchtknotens und des Ovulums bis zum Keimsacke 
gelangen kann. Der zweite Punkt der Abhandlung, den Bau des 
Fruchtknotens und die Placentation der Cannabineen betreffend, bewegt 
mich, die Frage, die ich seit 20 Jahren nicht wieder vorgenommen 
hube, nochmals zum Gegenstände einer Auseinandersetzung zu machen, 
da Verfasser auch meiner Theorie der Placentenbildung mehrmals 
gedenkt, wobei er aber einen dem meinigen entgegengesetzten Stand- 
punkt vertritt. Er sagt nämlich, die Theorie, welche „die Placenten 
ausschliesslich für Theile der Fruchtblätter und die Samenknospen 
für deren metamorphosirte Segmente gelten lässt, dehnt diese Deutung 
nicht ohne offenbareForcirung sowohl auf die freien Central- 
placenten, als auf die einzelnen, die Blüthenachseu abschliessenden 
Samenknospen aus". 

Verfasser meint, es sei jene andere Ansicht „in grösserer Ueber- 
einstimmung mit den Ergebnissen der unmittelbaren Beobachtung, 
welche den Placenten und Samenknospen der verschiedenen Pflanzen 
verschiedenen morphologischen Werth zuschreibt". Zinger verfolgt 
nun die Entwicklungsgeschichte des Pistills von Cannabis und Hu- 
mulus und erhält folgende Resultate (entsprechend dem Schema Fig. 12): 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 3 

1. Der Stempel der Cannabiueen wird sowohl von der Blüthen- 
achse, wie von den beiden Fruchtblättern gebildet; von den letzteren 
nimmt jedoch nur das vordere an der Bildung der Fruchtknotenwand 
Antheil, während das andere Fruchtblatt bloss den hinteren Griffel 
ausmacht. 

2. Die Samenknospe wird von dem Scheitel der Blüthenachsf 1 
gebildet und ist axiler Natur, das Hinaui'wachsen der Ansatzstelle 
der Samenknospe in den oberen Theil des Fruchtknotens wird durch 
Verlängerung des Internodiums bedingt, welches die beiden Frucht- 
blätter trennt. 

Der Autor meint, dass nur diese Auffassung den entwickelungs- 
geschichtlichen Thatsachen entspreche, und findet daher meine be- 
trächtlich abweichende Deutung derselben künstlich und sogar will- 
kürlich. 

Da ich meine Ausführungen vom J. 1876 auch jetzt im mf^sten 
Alter im Wesentlichen aufrecht halte, so will ich. Ziwgers kritisirenden 
Bemerkungen und auch manchen anderen entgegenstehenden Ansichten 
gegenüber, noch einmal, zuerst im Allgemeinen, möglichst deutlich die 
Grundlage auseinandersetzen, auf der jene Anschauungen beruhen. 
und dann insbesondere den Fall erörtern, wo ein Ovulum terminal 
zum Achsenscheitel hervorsprosst und in der Folge (wie bei Cannabi- 
neen und Moreen) auf die Fruchtknotenwand emporgehoben erscheint, 

Das Ovulum ist seiner phylogenetischen Ableitung nach ein 
Makrosporangium, und zwar ein Eusporangium, dessen Basis vegetativ 
geworden ist und daher (mit wenigen Ausnahmen) 1 bis 2 blattartige, 
becherförmige oder tutenförmige Hüllen (Integumente) erzeugt hat. 
Die Sporangien werden aber bei den Gefässkryptogamen (mit der 
alleinigen alsbald zu besprechenden Ausnahme bei Selaginellein durch- 
wegs auf Sporophyllen angelegt. Dip. männlichen Sporangien (Pollen- 
säcke) der Phanerogamen, Gymnospermen wie Angiospermen, sind 
ebenfalls Producte der Blätter, der Staubblätter, denn die pollen- 
bildenden Kaulome können als widerlegt gelten. Die Samenknospen 
(Makrosporangien) haben aber mit den Pollensäcken gleichen Ursprung, 
sind mit diesen aus den nämlichen noch indifferenten (asexuellen) 
Sporangien durch Differenzirung entstanden, daher ist es schon 
a priori anzunehmen, dass sie ebenfalls auf Sporophyllen entstanden 
sind. In der That sind die Eichen der Cycadeen exquisit blattbürtig, 
die der Coniferen und Gnetaceen sind, wie ich unlängst gezeigt .habe 2 ], 

2 i Nachtrag zu meiner Schrift über die Gymnospermen. Ekglees bot. Jahrb. 
Bd. XXII. 1897. 

1* 



4 III. L. J. Čelakovský: 

reducirte Fruchtblätter (analog dem auf ein terminales Pollenfach 
reducirten Stamen von Gnetum). Auch bei dem Gros der Angio- 
spermen, und zwar bei systematisch niedriger und höher stehenden 
Typen, entspringen die Ovula zweifellos aus den Fruchtblättern. 

Wenn wir nur diese Thatsachen, die sich wie ein rother Faden 
von den Pteridophyten durch die Gymnospermen bis zu den höchsten 
Angiospermen hindurchziehen, berücksichtigen, so müssen wir an- 
erkennen, dass sich der Ursprung der Sporangien aus Fruchtblättern 
vom ersten Entstehen der Gefässpflanzen an bis in die Spitzen des 
Gewächsreiches fortgeerbt hat. Darum hat schon Cramer in seiner 
wichtigen Schrift über Bildungsabweichungen, auch Kägeli in seiner 
Abstammungslehre die These aufgestellt, dass die Fortpflanzung durch 
Sporen, demnach bei Phanerogamen auch die geschlechtliche Fort- 
pflanzung, ausschliesslich an das Blatt gebunden ist. Ein noch tieferes 
Erkennen, eine noch grössere Sicherheit, dass dies allgemeine Geltung 
hat, erreichen wir, wenn wir die Frage zu beantworten vermögen 
warum die Sporenbildung nur dem Blatte, nicht der Achse zukommt. 
Ich verweise an dieser Stelle nur kurz auf meinen oben citirten 
„Nachtrag", worin ich dargelegt habe, dass das Sporophyll nicht aus 
einem sterilen Blatt „metamorphosirt" gedacht werden darf, sondern 
dass es aus einem achsenbürtigen primären Sporangium durch Ver- 
zweigung, Ampliation und mehr oder minder ausgiebige Vegetativ- 
werdung entstanden ist, dass dagegen dem Kaulom nach seiner 
phylogenetischen Herleitung der Character der sterilen Seta des Moos- 
sporogons zukommt. Darum ist nur das Blatt, nicht aber das Kaulom 
der Sporen- und Sporangienerzeugung fähig. 

Dieser Erkenntniss entsprechen nun jene Fruchtknoten voll- 
kommen, welche entweder wandständige Placenten besitzen, oder die 
Ovula an den inneren Winkeln der Facïier oder auf den Scheide- 
wänden tragen. Wenn aber die Samenknospen aus einer freien cen- 
tralen Placenta, welche als directe Fortsetzung der Blüthenachse 
erscheint, ihren Ursprung nehmen, oder wenn der Rest der Blüthen- 
achse nach Anlage der Fruchtblätter unmittelbar in eine grundständige 
(terminale) Samenknospe auswächst, so scheinen diese Samenknospen 
ganz unabhängig von den Carpellen aus der Achse selbst zu ent- 
stehen und die Carpelle scheinen steril zu sein. So wird diese Ent- 
wickelung auch von den strengen Genetikern, so auch von Zingerî 
aufgefasst als eine den Thatsachen einfach und klar entsprechende 
Deutung. 

Es lässt sich aber zeigen, dass die Voraussetzung, auf der 



Epilog zu meiner Schrift über die Placeuten der Angiospermen, 5 

diese, Deutung beruht, irrthümlich ist. Mau hält nämlich den über 
den jüngsten Blattanlagen gelegenen „Achsenscheitel" oder Vege- 
tationspunkt des Sprosses, weil er zum Kaulom terminal ist, für ein 
reines Achsengebilde, und jedes Organ, dass aus seinem Endtheil 
erzeugt wird, ebenfalls für axil. Aber der Vegetationspunkt ist viel- 
mehr ein indifferenter embryonaler Endtheil des Sprosses, aus welchem 
erst später Blätter und Kaulonitheil sich differenziren. Aus den ober- 
flächlichen Zellschichten (Periblema) gehen ja die Blatthöcker hervor ; 
die Zellgruppen, durch deren Wachsthum und Zelltheiluugen die 
Blatthöcker entstehen, gehören also noch gar nicht dem Kanlom an, 
Der Blatthöcker ist ferner nicht auf einmal von der Achse abgegrenzt, 
denn es gehen, häutig wenigstens, noch längere Zeit Zellgewebspartien 
der „Achse" in seine Basis über, wodurch er in horizontaler (tan- 
gentialer) und vertikaler Richtung über die „Achse" sich verbreitern 
und verdicken kann, was besonders in Blüthen sehr klar -wahr- 
zunehmen ist. Darauf beruht ja z. B. die Möglichkeit der Congeni- 
talen Vereinigungen anfangs von einander getrennter Blattanlagen 
eines Kreises, z. B. einer Krone, eines Androeceums, auch eines 
polymeren Fruchtknotens; sowie einer Sympetalen Corolle mit den 
Staubblättern eines höher stehenden Kreises. Es kann also eine über 
der jugendlichen Fruchtblattanlage liegende Partie der „Achse" oder 
auch der ganze Achsenscheitel eines sich begrenzenden Blüthen- 
sprosses dazu bestimmt sein, sich nachträglich als Basaltheil des 
Fruchtblattes zu erheben, und wenn diese Partie oder dieser Achsen- 
scheitel frühzeitig ein Sporangium oder Ovulum angelegt hat, so wird 
dasselbe in diesem Falle ebenfalls auf die Basis des Fruchtblattes 
gelangen und als ein dem Fruchtblatt und nicht dem Kaulom zuge- 
höriger Theil sich manifestiren. 

So erklärt sich bei Selaginella die eiuzige, unter sämmtlichen 
Pteridophyten vorkommende Ausnahme von der Entstehung des Sporan- 
giums aus der Fruchtblattanlage. 

Wie aus Russows, Hegelhaiers und Bowers Untersuchungen 
ersichtlich, entsteht das Sporangium von Heiaginella (s. Fig. 2) sehr 
frühzeitig, wenn das Fruchtblatt noch sehr wenig entwickelt ist, und 
zwar entweder aus der Achse darüber, am Grunde des mächtigen 
Vegetationskegels (S. Mertensii), oder gerade im Blattwinkel (also auf 
Blattbasis und Achse zugleich), wie bei S. spinulosa fciliata). Dagegen 
entspringt es bei Arten von Lycopodium (Fig. 1) ganz und gar aus 
der Blattbasis, nachdem das Fruchtblatt sich schon viel weiter ent- 
wickelt und vergrössert hat. Es besteht ein causaler Zusammenhang 



(j . . III. L. J. Čelakovský: 

zwischen dem Ort und der Zeit, sowie dem Entwickelüngsgrade des 
Sporophylls. Gewiss sind die Sporangien von Lycopodium und Sela- 
ginella identisch, und ebenso gewiss ist es, dass jedes Sporangium 
zu einem Fruchtblatt gehört. 

Es hängt nur von dem Grade der Entwicklung des Frucht- 
blattes ab, ob das Sporangium aus seiner Basis, aus dem Blattwinkel 
oder aus dem Achsenscheitel hervorgeht. Wenn das Fruchtblatt bereits 
gehörig aus der Achse ausgegliedert worden, bildet sich das Sporangium 
aus seinem Grunde, und dies ist offenbar der .phylogenetisch ursprüngliche 
Vorgang; ist jenes aber noch nicht völlig aus der Achse ausgegliedert, wenn 
das Sporangium sich zu bilden anfängt, so entsteht dieses aus dem 
Blattwinkel oder sogar rein aus der „Achse" über der Fruchtblatt- 
anlage. Aber auch in diesem Falle rückt — und das ist sehr zu 
beachten im Verlaufe der Entwickelung das Sporangium immer 

mehr, auf die Blattbasis empor. Das ist nur dadurch möglich, dass 
die Blattbasis samrat dem Sporangium aus der Oberfläche der Achse 
gleichsam emportaucht, durch denselben fortdauernden Zellvermehrungs- 
process innerhalb der „Achse", durch den auch der erste Blatthöcker ent- 
standen ist, indem jener Theil des Achsenscheitels oberhalb der jungen 
Blattanlage, aus dem das Sporangium von Selaginella seinen Anfang 
nahm, allmählich in die Blattbasis übergeht. Diese Blattbasis des- 
wegen für axil zu halten, wäre widersinnig. 

Wir haben hier wieder einen Fall vor uns, wo ein späteres 
Stadium und der fertige Zustand für die morphologische Beurtheilung 
wichtiger und entscheidender ist, als das allererste Entwickelungs- 
stadium, welches für sich allein den falschen Anschein erzeugen wird, 
dass das Sporangium von seinem Fruchtblatt ganz unabhängig sei. 
Es ist also bei Selaginella das ursprünglich vom Frucht- 
blatterzeugte Sporangium in der Ontogenie seiner 
frühzeitigen Anlage wegen auf die Achse herabge- 
kommen, ohne jedoch seine Zugehörigkeit zum Fruchtblatt aufzu- 
geben, wie die weitere Entwickelung klar beweist. 

Aehnlich und nach demselben Princip wie das Sporangium von 
Selaginella ist auch das anfangs grundständige Ovulum der Grami- 
neen, Caunabineen etc. von seinem Fruchtblatt ontogenetisch auf 
den Achsenscheitel gelangt. Es gilt noch heute das Wort Al. Brauns, 
dass es nothwendig ist, aufzuklären, wie in gewissen Pflänzentypen 
das Ovulum vom Blatt auf die Achse gekommen, und nicht umgekehrt. 

Man wird finden, dass in allen Fällen, wo ein Ovulum grund- 
ständig ist und aus dem Achsenscheitel entsteht, seine Anlage sehr 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 7 

frühzeitig stattfindet, wo das zugehörige Frachtblatt 
noch wenig entwickelt ist, gerade wie bei Sdágiňella. Nehmen 
wir den einfachen Fall an, dass nur e i n Fruchtblatt am Scheitel der 
Blüthenachse und auf diesem nur eine Samenknospe gebildet wird. So 
sind zwei Vorgänge der Entwickelung möglich Der eine und zwar der 
ursprünglichere ist der, dass das Carpell schon weit entwickelt ist, 
schon seinen Obertheil ausgebildet hat, wenn das Ovulum aus seiner 
Bauchwand (der vertikalen, von den vereinigten Blatträndern gebil- 
deten Naht) hervorsprosst. Im anderen Falle entsteht das Ovulum 
sehr früh, wo das Carpell eben erst sich zu bilden anfängt, und wo 
seine Blattbasis (wie bei Sdagindla, jedoch becherförmig) sich noch 
nicht aus der Achse erhoben hat. In Folge dessen muss das Ovulum 
aus dem Aclisenscheitel selbst entstehen, den es dabei gänzlich ver- 
braucht. Die Figuren 3 — 5 sollen den ersteren Fall in Durchschnitts- 
bildern veranschaulichen ; in Fig. 3. die erste Entstehung des Carpells 
rund um den übrigbleibenden Achsenscheitel ; in Fig. 4. ist der 
ganze Achsenscheitel in die Ascidie des Carpells aufgebraucht, die 
Achse hat aufgehört, ist erschöpft, beschlossen; in Fig. 5. ist zu- 
letzt aus der Bauchnaht des Carpells das Ovulum gesprosst. Der 
andere Entwickelungsmodus ist ähnlich dem bei Cannabis, wenn wir 
von dem zweiten Carpell vorläufig absehen. Der Anfang ist derselbe, 
wie in Fig. 3., aber das mittlere Stadium (Fig. G.) ist ein anderes; 
es erhebt sich aus dem Rest der Blüthenachse nicht gleich der kessei- 
förmige Basaltheil, sondern zunächst das Ovulum und zwar terminal, 
dann erst hebt sich darunter die Ventralseite des Carpells, wobei das 
Ovulum verschoben und seine Insertion auf dem Ventraltheil immer 
steiler wird i Fig. 7.), bis zuletzt dasselbe Endstadiuni (Fig. 5.) wie 
im früheren Falle erreicht wird. Die Entwickelung ist eine verschiedene, 
aber das Ziel, zu dem sie hinleitet, ist dasselbe, und die Theile sind 
ihrem morphologischen Werthe nach dieselben. So gut wie im ersten 
Falle das Ovulum ein Produkt der Ventral naht des Carpells war, 
ist es auch im zweiten Falle ein solches. 

Die erste Entwickelung des Carpells und seines aus dem Achsen- 
scheitel sich bildenden Ovulums ist offenbar wesentlich dieselbe, wie 
die des Sporophylls und seines Sporangiums bei Selagindla. Ee be- 
steht nur der unwesentliche Unterschied, dass das Sporangium der 
letztgenannten Gattung nur aus einem kleinen Theile des mächtigen 
Achsenscheitels über seinem Fruchtblatt hervorwächst, weil dieser 
Scheitel noch weitere Sporophylle zu bilden hat, während das Carpell 
in Fig. 6., 7. das letzte Blatt des Blüthensprosses ist, mit dem der 



g ...,., III. L. J. Çehikovsky : 

ganze Rest des Achsenscheitels beschlossen und aufgebraucht wird, 
daher das Ovulum aus dem ganzen Reste des Scheitels hervorgeht. 
Ein anderer Unterschied besteht darin, dass das Sporangium von 
Selaginella auf die Mediane des flachen Fruchtblattes hinaufrückt, wo 
bei den Lycopodiaceen sein ursprünglicher Platz ist, das Ovulum in 
Fig. 7. aber auf die Ventralnaht des tuten- oder becherförmigen 
Carpells, wo es in dem Falle der Fig. 5. ursprünglich entsteht. Der 
Rest des Achsenscheitels nach der ersten Anlage des Carpells in Fig. 3. 
ist' ebensowenig axil, wie die Partie des Achsenscheitels, aus der bei 
Selaginella das Sporangium erwächst, denn im Falle der Fig. 4. geht 
jener Achsenscheitel ganz und gar in dem Becher des Carpells auf. 

In der doppelten Variation der Elitwickelung eines Carpells 
und seiner Samenanlage waltet wiederum das phytostatische Gesetz 
der zeitlich-räumlichen Verkehrung. Das Carpell, welches im ersteren 
Falle den Achsenscheitel in seine Basis aufnimmt, ist ein termi- 
nales Blatt, wenn auch seine erste ringförmige Anlage unterhalb des 
Scheitelrestes lateral auftritt. Dieser Scheitel verschwindet, wie der 
terminale Becher sich entwickelt; aus letzterem entspringt auf der 
Ventralseite das Ovulum lateral. Das räumliche und zeitliche Ver- 
hältniss von Carpell und Samenknospe kehrt sich aber um, sobald das 
Ovulum sehr kräftig und frühzeitig sich bildet. Jetzt entsteht das 
Ovulum zur Blüthenachse terminal und das verspätete Carpell um 
das Ovulum lateral (so z. B. bei Urtica und Parietaria). Sowie aber 
durch den unterhalb des Eichens sich erhebenden Ventraltheil des 
Carpells das Ovulum emporgehoben wird, kommt wieder das ursprüng- 
liche Verhältniss zu Stande, das becherförmige Carpell wird jetzt 
wieder terminal und das Ovulum rückt in seitliche Stellung zu dem- 
selben ein. 

Freilich kann es auch geschehen, dass das terminal zur Achse 
entstandene Ovulum dauernd in dieser Lage verharrt, so dass die 
Zugehörigkeit desselben zum Blatte auch fernerhin nicht mehr deut- 
lich hervortritt. Das ist aber nur die letzte Phase einer phylogene- 
tischen Entwickelungsreihe, was ganz klar aus folgender Erwägung 
hervorgeht. Zuerst bildet das Carpell seine kesselförmige Blattbasis 
aus, bevor an seiner Sutur das Ovulum (oder deren mehrere) sprosst, 
dann verspätet sich die Entwickelung dieser Basis unterhalb einer 
einzigen Samenknospe, die vorzeitig terminal oder grundständig er- 
zeugt wird, so dass diese erst nachträglich auf die ventrale Sutur 
gelangt. Schliesslich unterbleibt die Erhebung der Blattbasis unterhalb 
des Ovulums, welches in seiner anfänglichen Lage bleibt, während das 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen? 9 

Carpell sich nur in seinem Obertheil . zum Fruchtknoten entwickelt. 
Dies ist der Weg, der selbst einem Al. Braun noch nicht klar war. 
„wie das Eichen vom Fruchtblatte dauernd auf die Achse gelangt 
ist," Trotzdem ist es aber kein „Achsengebilde" geworden, trotzdem 
bleibt seine anderweitig bewiesene Blattnatur unverändert. 

Ueberhaupt muss noch der Unterschied betont werden, der 
zwischen einem vegetativen Spross und dem Blüthenspross besteht. 
Erstem* behält über den jeweilig obersten Blattanlagen stets einen 
embryonalen, weiteren Wachsthums und weiterer Blattbilduiig fähigen 
Achseuscheitel, der Blüthenspross dagegen erschöpft seinen Vegetations- 
punkt mit seinen Fruchtblättern, er geht allmählich in denselben 
völlig auf. Wird nur ein Carpell gebildet, so wird aus dem ganzen 
letzten Scheitelrest das Carpell terminal erzeugt, sind ihrer mehrere 
im Kreise, so theilen sie sich ohne Rest in den ganzen Achsen- 
scheitel. 

Das Irrthümliche der Auffassung, die auch der ZiNGEiťschen 
Deutung zu Grunde liegt, besteht nun darin, dass dieselbe mit der 
ersten Anlage des Carpells Blatt und Achse definitiv für geschieden 
hält, daher sie Alles, was aus dem Reste des Achsenscheite.Ls entsteht, 
für axil oder für ein Erzeugniss der Achse (des Kauloms), nicht des 
Blattes hält. Das ist freilich sehr einfach und leicht zu begreifen, 
aber wahr ist es nicht. Denn die ohnehin nur ideale Grenze zwischen 
Achse und Blatt schwankt fortwährend im Verlaufe der Entwickelung ; 
Theile der jeweiligen „Achse" werden in die Blattbasis erhoben und 
die Basen der Blatthöcker fallen nach abwärts als Blattspuren wieder 
der Achse zu. 

Nunmehr gehe ich auf das eigentliche punctum litis über, auf 
die Entwickelung des Pistills der Cannabineen. Diese Entwickelung 
geht im Wesentlichen nach der Reihe der Fig. 3., 6., 7., 5. vor sich, 
nur mit dem Unterschiede, dass ausser dem fertilen vorderen Carpell 
noch ein steriles hinteres augelegt wird, welches jedoch nur den 
zweiten Griffel bildet. Zinger bestätigt in der Hauptsache die Angaben 
und Zeichnungen Paters, die auch ich in meiner Schrift über Pia-, 
centen berücksichtigt habe; nur entsteht nach ihm das sterile etwas 
spätere Carpell etwas höher an der Achse als das vordere ältere. 
Meine Auffassung der Entwicklungsgeschichte will Zixgkr nicht ver- 
stehen, denn er sagt: „Nicht klar genug will uns Čelakovskýs Ver- 
drängen eines Fruchtblatts durch das andere erscheinen, wie auch 
das gegenseitige Verhältuiss der Theile, zu dem der von ihm be- 
schriebene Vorgang führen soll. Es ist z. B. ganz unbegreiflich, wie 



10 III. L. J. Celakovský: 

und woran endlich das hintere gehemmte Fruchtblatt befestigt ist." 
Mit Eichlers Diagramm II. Fig. 25 ergeht es Zoger nicht besser ; 
er sagt: „Woran das letztere Fruchtblatt befestigt ist. bleibt aber 
ein Räthsel ; doch wohl nicht an die durch das andere Fruchtblatt 
gebildete Naht?" 

Das ist aber gar nicht so schwer zu verstehen, wenn ich es auch in 
meiner Arbeit über Placenten nicht für nöthig hielt, näher darauf 
einzugehen. Fig. 9. u. 10. sind zwei interpretirte Copien nach Zinger, 
zwei Entwickelungsstadien im Medianschnitt, e v c 2 die Carpelle, p x , p 2 
die Perigonblättchen, a der Achsenscheitel, o der Ovularhöcker. Indem 
sich nun der Ventral theil des fertilen Carpells sammt der Samen- 
knospe in die Höhe hebt, nimmt er den unter dem sterilen Carpell 
befindlichen Achsentheil mit sich, d. h. der Ventraltheil des Bechers 
wächst congenital mit der sich streckenden Blattspur des sterilen 
Carpells. Ungefähr also gilt das, was Zinger augenscheinlich abwehrt, 
dass nämlich das sterile Carpell an der Ventralnaht des anderen Car- 
pells befestigt ist ; freilich nicht das Blatt selbst, sondern seine axile 
Blattspur. (Fig 11.) 

Wenn ein solcher Vorgang sonderbar oder beispiellos erscheinen 
sollte, so weise ich auch darauf hin, dass Ähnliches bei jedem unter- 
ständigen Fruchtknoten stattfindet. Derselbe wird (wie aufgelöste 
Blüthen es beweisen) ganz gewiss nicht von der becherförmigen Achse 
allein, sondern auch von den Carpellen gebildet, welche, indem sie 
emporwachsen, äusserlich die Cupula, d. h. also auch die Blattspuren 
der Kelch- oder Perigonblätter mit sich führen (Fig. 13). Nur ist es 
hier der Dorsaltheil der Carpelle, der mit jenen Blattspuren conge- 
nital wächst, bei Cannabis ist es der Ventraltheil des fertilen Carpells, 
mit dem die Blattspur des sterilen Carpells gemeinsam wächst, so 
dass dieses längs jener Ventralnath verschoben und emporgehoben 
wird ; ebenso wie Kelch, Krone und Staubblätter längs des Dorsal- 
theils der Carpelle verschoben und emporgehoben werden. 

Es kommt auch vor, zwar nicht bei den Cannabineen, aber bei 
einigen Moreen (Morus, Ficub. Artocarpus), deren Fruchtknoten ganz 
ebenso gebaut ist, dass das hintere, sonst sterile Carpell einmal eben- 
falls fertil wird, und dann entsteht ein 2fächeriger, 2eiiger Frucht- 
knoten (Fig. 15). Dieser wird nur von den Carpellen gebildet, auch 
die centrale Placenta mit den 2 Samenanlagen ist nicht axil, die Achse 
hört unter dem Fruchtknoten auf. Einen Uebergang zwischen beiden 
Extremen hat Pater bei Morus gesehen und abgebildet. Eine Copie 
seiner Abbildung gebe ich in Fig. 14. Man sieht, wie hier das zweite 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. ] 1 

Carpell c, am Grunde seines schwach entwickelten Bechertheils sein 
Ovulum o erzeugt hat, ebenso wie das normal alleuťfertile r, das gewöhn- 
liche Ovulum o,. Wäre das normale Ovulum ein terminales Achsenge- 
bilde, wie Zingkr meint, und die Carpelle nur solche sterile Hüllblätter, 
wie etwa die Perigonblätter, was ebenfalls Zinger's Meinung ist, so 
wäre ein 2fächeriger, 2eiiger Fruchtknoten als blosse Variation gar 
nicht möglich. Das hat Zinger auch wohl gefühlt, deshalb bezweifelt 
er (1. c. p. 213) stark die von Payer behauptete Möglichkeit, dass 
bei gleichmäßiger Ausbildung beider Carpelle ein 2fächeriger Frucht- 
knoten entstehen müsste. Er meint dabei-, auch in diesem von Payer 
erwähnten Falle, „wenn z. B. die Fruchtblätter streng opponirt ent- 
stünden, würde sich dennoch kein ^fächeriger, sondern ein 1 fächeriger 
Fruchtknoten ergeben mit einer einzigen atropen grundstäudigen 
(terminalen) Samenknospe." Das zeitweilige Vorkommen von 2fäche- 
rigen, 2eiigen Fruchtknoten bei diesen Pflanzen, welches Zinger offenbar 
unbekannt geblieben ist, bietet in der That ein starkes Argument für 
die Piichtigkeit meiner Auffassung; denn, wenn diese wahr ist, so 
muss bei gleich vollkommener Ausbildung beider Carpelle der Frucht- 
knoten 2fächerig und 2eiig werden, nach Zinger's Deutung aber 
müsste er auch dann stets einfächerig und eineiig bleiben. 

In Payer's Fig. 14. ist übrigens zu sehen, dass das hintete 
Carpell, obzwar auch fertil, doch schwächer als das vordere entwickelt, 
höher emporgehoben ist, und dass es also mit dem Becher des vor- 
deren Carpells, wie im Normalfalle, wo es nur auf einen Griffeltheil 
reducirt ist, nicht mit seiner Lamina, sondern mit seiner axilen Blatt- 
spur (welche im Bilde schraffirt ist) vereinigt ist. Diese Terschiebung 
oder Emporhebung des hinteren Carpells ist eine Folge seiner geringen 
Kräftigkeit, wofür als ein weiteres Beispiel das Pistill von Rhus, nach 
Payer (1. c. Taf. 19), angeführt werden kann. Hier werden 3 Carpelle 
angelegt, aber nur eines, von Anfang an kräftiger, entwickelt seinen 
Ovartheil und bildet sein Ovulum, aber nicht grundständig oder ter- 
minal, sondern seitlich unter seiner Ventralspalte; die 2 anderen 
zeigen in der Anlage nur ganz kleine Fachgrübchen, welche aber 
bald obliteriren, wobei die beiden Carpelle als blosse Griffel ebenfalls 
auf den Ovartheil des fertilen Carpellbechers verschoben werden. 
Bemerkenswerther Weise tritt auch hier das fertile Carpell zuerst 
auf, die auderen so stark reducirten etwas später, trotzdem alle drei 
einem Kreise angehören. Die spätere Anlage des sterilen Carpells 
(von Cannabis) ist also eine Begleiterscheinung seiner reducirten 
Bildung. Auch ist beim Sumách, wie beim Hanf, die Mediane des 



12 ' II í. L. J. Celakovský: 

fertilen Carpells wegen des viel tieferen Grübchens gleich anfangs 
offenbar tiefer inserirt als die der sterilen Carpelle. 

Die Verschiebung des sterilen geschwächten Carpells längs des 
fertilen, an dem die Blattspur des ersteren herablauft, findet ein 
morphologisches Analogon in der Verschiebung eines geschwächten 
Deckblatts längs des von Anfang an kräftigeren Achselsprosses (Sa- 
molus, Thesktm Fig. 18. etc.). Von zwei Nachbargliedern nimmt das 
kräftigere seinen reducirten Nachbar mit sich, welcher dann mit seiner, 
axilen Blattspur auf dem stärkeren herablauft. 

Hiermit glaube ich, meine Auffassung des Fruchtknotenbaues der 
Cannabineen, Moraceen u. s. w. hinlänglich bewiesen zu haben, so dass 
sie vor einer gehörig instruirten Kritik wohl bestehen kann. Doch 
muss ich zuletzt noch Zinger's gegenteilige Deutung der Thatsachen be- 
leuchten und deren Unhaltbarkeit nachweisen. Dieser Autor erklärt die 
Verschiebung des Eichens im wachsenden Pistill damit, dass das Inter- 
nodium, welches die ungleich hoch inserirten Fruchtblätter trennt, 
hierbei intercalai' wächst, und dass in dem Maasse, wie dieses Inter- 
nodium sich streckt, die Ansatzstelle des oberen Blattes und des als 
Ovulum entwickelten Achsenscheitels von der Ansatzstelle des unteren 
Fruchtblatts hinweg nach oben abrückt, wobei, nach Zinger, offenbar 
das sich verlängernde Internodium selbst die hintere Wand des Frucht- 
knotens bildet. Der Autor giebt dazu das schematische, in Fig. 12. 
copirte Bild, worin i das zwischen beiden Blättern liegende Inter- 
nodium sein soll. Aber zwischen den beiden Blättern liegt gar kein 
sie trennendes Internodium, denn obgleich das hintere Blatt, 
aus dem bereits besprochenen Grunde, mit seiner Mediane etwas höher 
an. der rückwärts mehr gestreckten Achse entspringt und dann immer 
weiter emporrückt, so ist es doch dem vorderen opponirt, weil 
die seitlichen Bänder beider Blätter alsbald zusammenschliessen, so dass 
der Scheitel der Blüthenachse von einem ringförmigen Walle umgeben 
erscheint, wie Fig. 8. es andeutet. Wären die Blätter alternirend, so 
könnten sie nicht zu einem Ringwall vereint werden, weil sie eben ein 
Internodium trennen würde. (Dasselbe gilt auch von den zwei Perigon- 
blättern, die sehr bald zu der bekannten Vaginula bei Cannabis ver- 
einigt werden.) 

Man sieht, dass der ungleich hoch an der Achse stattfindenden 
ersten Anlage der Carpelle wie der Perigonblätter keine besondere 
Bedeutung innewohnt. 

Von der Streckung eines Internodiums kann also keine Rede 
sein und Fig. 12. ist unrichtig gedeutet, ist unmöglich. Dieselbe Ver- 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 13 

Schiebung des Ovulums kommt überdies anderwärts, z. B. bei Grami- 
neen vor, wo ein zweites Fruchtblatt überhaupt nicht vorhanden, 
an ein Internodium gar nicht zu denken ist. 

Richtig sagt H. Zinger, die Ursache der Verschiedenheit seiner 
und meiner Resultate sei die Verschiedenheit des Standpunktes. Sein 
Standpunkt ist der topolo g isch -entwicklungsgeschicht- 
liche, der meinige ist comparativ. Ich habe, sagt er, erklärt, 
dass ich in morphologischen Problemen der relativen Lage der Organe 
und den Thatsachen der Entwickelungsgeschichte, auf denen er viel- 
mehr seine Ergebnisse hauptsächlich gründet, keine entschei- 
d ende Bedeutung beilege. 

Ich schätze die Entwickelungsgeschichte, aber ich verlange, 
dass auch die Entwickelungsgeschichte comparativ behandelt werde 
und dass auch andere morphologische Methoden berücksichtigt werden, 
nicht bloss das erste, oft zweideutige Entwickelungsstadium allein. 
Die relative Lage aber ist veränderlich, was die Entwickelungsgeschichte 
selbst auch zeigt, womit aber keine Veränderlichkeit des morpholo- 
gischen Werthes und des genetischen Verhältnisses verbuuden ist. Ich 
habe kürzlich gezeigt 3 ), dass ein Achselspross bald lateral unter dem 
Achsenscheitel des Muttersprosses, bald aber terminal aus dem Achsen - 
Scheitel selbst entstehen kann, doch aber ein Achselspross bleibt. 
Aehnliches gilt auch vom Ovulum, welches bald deutlich aus dem 
Carpelle, bald aus dem Reste des Achsenscheitels entstehen kann, 
doch aber sein genetischesVerhältniss zum Carpelle beibehält, wie es 
jene Fälle klar beweisen, in denen es im weiteren Verlauf der Ent- 
wicklung auf sein Carpell doch noch emporrückt. 

Der Anhänger des rein ontogenetischen Standpunktes beurtheilt 
den morphologischen Werth, die Identität oder Nichtidentität nach 
der, doch veränderlichen, Lage des ersten Erscheinens eines Gliedes, 
was oft genug nur zu falschen "Resultaten führen kann. 

Die Entwickelungsgeschichte zeigt weiter nichts, als dass das 
terminale Eichen aus dem Reste des Vegetationspunktes (Achsen- 
scheitels) entsteht; der Genetiker knüpft daran ein subjectives Urtheil, 
dass der Vegetationspunkt axil ist und also die Samenknospe ein Achsen- 
gebilde ist, glaubt aber, dieses LTrtheil sei objectiv begründet und 
selbstverständlich. Hier hört aber die Competenz der Entwickelungs- 
geschichte auf und die comparative Methode gelangt zum Worte. 

Der Vorgang, durch welchen ein Ovulum von einem fertilen 

3 ) Ueber einige dem' phytostatisehen Gesetze unterliegende Fälle von Ver- 
zweigung. Jahrb. f. wiss. Botan. 1898. 



14 III. L- J- Celakovsky: 

Carpell unter mehreren sterilen auf den Achsenscheitel gelangt ist, 
können wir in mehreren Verwandtschaftskreisen vergleichend leicht 
construiren. Bei den Caryophylleen z. B. sind die Fruchtknoten theils 
noch durch vollständige, theils durch bereits unvollständige Scheide- 
wände gefächert; in jedem Fache entspringen von der centralen Placenta 
2 Reihen von Samenknospen. Die Centralplacenta, die unterhalb der 
von den Scheidewänden, also Carpelltheileu, gebildeten inneren Spalten 
liegt, ist zwar schon oft für axil gehalten worden, weil sie in der 
Fortsetzung der Blüthenachse entsteht; sie wird aber sicher von den 
Ventraltheilen der am Grunde kesseiförmigen (tutenförniigen) Carpelle 
gebildet, welche congenital vereint aus dem Achsenscheitel hervor- 
wachsen. Dies beweisen jene Auflösungen des verlaubenden Frucht- 
knotens, in denen die Carpelle getrennt und mit durchaus freien 
Blatträndern sich entwickeln, wo dann die Ovula, die in der normalen 
Blüthe auf der Centralplacenta entspringen, an den freien Blatträndern 
erscheinen. Ich erwähne nur die Carpelle von Dictamnus, die, anfangs 
längere Zeit oberwärts unter einander frei, zwei Ovula an der Basis 
der freien Blattränder entwickeln, ein drittes Eichen aber darunter 
aus der Centralplacenta (Payer Taf. 21., Fig. 13, 14, 16). In der 
vergrünten Blüthe erscheinen aber nicht nur die zwei oberen Samen- 
knospen, sondern auch die untere an den Blatträndern in der Form 
von vegetativen Blattsegmenten 4 ). Darum sind auch die Ovula der 
Caryophylleen in jedem Fache in 2 Pieihen entwickelt. Wo sich die 
Scheidewände nur unvollständig, d. h. nur im unteren Theile des 
Fruchtknotens entwickeln, erscheint die centrale Placenta im obereu 
Theile frei. Von besonderem Interesse ist für uns die Entwicklung 
des Fruchtknotens von Drypis nach Payer (1. c. Taf. 11). Am Innen- 
grunde der 3 Carpellanlagen entstehen zuerst 3 Grübchen, Anfänge 
der Fächer, zwischen ihnen also die Anfänge dreier breiten Scheide- 
wände, aber nur 2 Septa entwickeln sich weiter, das dritte obliterirt, 
so dass zwei ungleich grosse Fächer entstehen, ein grosses mit 2 am 
Grunde der Scheidewände basilär entspringenden Samenknospen und 
ein kleines steriles Fach. Das grosse fertile Fach wird von 2 vereinten 
Carpellen (Doppelblatt), an deren Grenze die Scheidewandbildung 
unterdrückt ist, dargestellt, das kleine von einem sterilen Carpell 
gebildet. 

Es sei nun in einem dinieren, 2fächrigen Fruchtknoten nur 

i ) celakovsky: Ueber die morphologische Bedeutung der Samenknospen. 
Flora 1875. Taf. HL, Fig. 13— 22. 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 15 

das eine Fach fertil und nur eineiig, so wird nach bekannter gesetz- 
mässiger Weise dieses eine basiläre Ovulum, obwohl es nur einem 
Blattrande angehören kann, doch genau vor der Mitte der ganzen 
Scheidewand gestellt sein (Fig. IG). Wenn dann die Entwickelung 
der beiden in Eins verwachsenen Scheidewände unterbleibt, so stellt 
sich das Ovulum in die Mitte zwischen den Wänden des fertilen und 
des sterilen Carpells, d. h. der Grund des fertilen Carpells mit seinem 
Ovulum überwiegt weit über den des sterilen Carpells, wie Fig. 17. 
es veranschaulicht. 

Solche diniere einfächerige Fruchtknoten mit grundständigem 
centralen Ovulum finden wir denn auch bei manchen Caryophylleen 
(Scleranthus, Paronychia, Hermaria u. s. w.), 

Bei Styrax (Payer, Tai'. 152) entstehen im ofächerigen Frucht- 
knoten auf der Centralplacenta in jedem Fache hart am Grunde der je 
2 Scheidewände 2 Ovula, dann noch mehrere basipetal auf derselben 
Centralplacenta. Alle Sameuknospen sind hier sicher Produkte der 
Carpelle (so wie das untere Ovulum jedes Carpells von Dktamnus). 
Im Fruchtknoten der verwandten Primulaceen sind die Scheidewände 
sämmtlich unterdrückt, die Centralplacenta ist frei geworden, ist aber, 
sofern sie Ovula wieder basipetal erzeugt, jener von Styrax gleichwertig 
und somit ebenfalls carpellär und nicht axil. Bei den Plumbagineen 
ist schliesslich die Zahl der Ovula auf eines reducirt, welches gewiss 
auch von einem der 5 Carpelle herrührt, aber in der erläuterten 
Weise central und ontogenetisch terminal geworden ist. 

Sollte aber doch noch Jemand zweifeln, ob die centrale Placenta 
mehrfächeriger Fruchtknoten wirklich carpellär und nicht axil ist, so 
wird doch heutzutage gewiss Niemand daran zweifeln, dass die wand- 
ständigen, scheidewandbildendeu Placenten der Papaveraceen und 
Crucifereu carpelläre Bedeutung haben. Während nun bei Bocconia 
(Macleya) cordata die Ovula wie bei anderen Papaveraceen auf den 
wandständigen Placenten in Mehrzahl entspringen, so bietet Bocconia 
frutescens nach Pater (1. c. Taf. 48.) das Beispiel einer terminalen 
Entstehung des einzigen grundständigen Ovulums; es ist also klar, 
dass bei dieser Art eiue Réduction der Samenknospen auf eine und 
ein Herabrücken dieser einen, sehr frühzeitig entstehenden, in zur 
Blüthenachse terminale Lage phylogenetisch stattgefunden hat, was 
dann auch von den Fruchtknoten der Plumbagineen, gewisser Caryo- 
phylleen, Chenopodeen, Amarantaceen, Polygonaceen u. s. w. gilt. 

Ein ein fächeriger, aber von mehreren Fruchtblättern gebil- 
deter Fruchtknoten mit nureiuem terminal e n t s t a n d e n e u 



16 III. L. j; Celakovský: 

Ovulum ist meiner, hier von Neuem begründeten Ansicht nach das 
Produkt einer phylogenetischen Reduktion. 

Zinger lässt freilich einen Recluctionsvorgang in den Frucht- 
knoten mit einem terminalen Eichen nicht gelten, er hält diese Gebilde 
für sehr ursprünglich, weil sie mehrfach bei niedereu Apetalen vorkommen, 
daher diese Placentation an sich, ohne Rücksicht auf einen Zusammen- 
hang mit deutlich blattbürtigen Placentationen, beurtheilt werden müsse. 

Darauf habe ich vorweg zu erwiedern, dass auch ich die gemeinten 
apetalen Fainiliengruppen (Amentaceen, Urticineu) für alte niedrig- 
stehende Formen ansehe, welche sich, zumal nach dem Verhalten des 
Polleuschlauches beim Befruchtungsakte , an irgendwelche ausge- 
storbene Gymnospermen anschliessen mögen. Das hindert aber nicht, 
dass schon frühzeitig im phylogenetischen Entwickelungsgange dieser 
Angiospermen Reductionen stattgefunden haben können. Deren Blüthen 
zeigen offenbare Reductionen in der Diclinie, in der Zahl der Frucht- 
blätter und Starnina u. s. w., was nicht zu verwundern ist, nachdem 
schon die gymnospermen Coniferen ausserordentlich reducirte weib- 
liche Blüthen aufweisen. Die Réduction auf ein terminal entstehendes 
Ovulum kommt bei hoch und niedrig stehenden Angiospermen vor; 
einerseits findet man sie bei höher stehenden Dicotylen (Centrospermen, 
Compositen, Plumbagineen etc.), anderseits aber kommen bei den ge- 
nannten niederen Apetalen offenbar blattbürtige Ovula und Placenta- 
tionen vor (Betulaceen, Cupuliferen). Selbst Casuarina, eine chalazogame 
Dicotyle vom höchsten Alterthum, hat 2 carpelläre wandständige, ge- 
wöhnlich leiige Placeuten, welche später verwachsend die Frucht- 
knotenhöhle in ein vorderes fertiles und ein hinteres steriles, sehr 
kleines Fach theilen 5 ). Es sind also auch unter den alten Apetalen 
genug so beschaffene Formen, dass die Pistille mit einem grund- 
ständigen Eichen (wie Myricaceen und Iuglandeen) von ihnen abge- 
leitet werden können. Zingers in dieser Beziehung gegen mich ge- 
richtete Bemerkungen muss ioh als nicht genug bedacht zurückweisen. 

Doch ich wende mich lieber zu dem Meister, dessen Betrachtungs- 
weise sich Zinger offenbar zu eigen gemacht hat. In seiner hoch- 
wichtigen Arbeit über die Chalazogamie der Birke 6 ) hat Prof. Na* 
iWAsoHiN auch seine Ansichten über die Placentation der niederen 
Apetalen und eine eigenthümliche Deutung der Entwickelungs- 



- .- .. E ) Siehe Treubs berühmte Abhandlung über die Casuarineen in Annales du 
jardin botanique de Buitenzorg Vol. X. 1891. 

6 ) Ueber die gemeine Birke. Mém. de l'A cad. imp de St. Pétersbourg. 1894. 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 1 7 

geschiente der Birke und Erle niedergelegt. Bei aller Achtung vor 
Nawaschin's thatsäehlichen Beobachtungen kann ich doch seinen 
theoretische-), morphologischen wie phylogenetischen Vorstellungen 
nicht zustimmen. Ueber die Entwicklung und morphologische Deu- 
tung des Fruchtknotens der Birke hatten wir bereits eine frühere 
Mittheilung von Schacht 7 ), die bisher für die Morphologie massgebend 
war. Nach Schacht besteht der Fruchtknoten der Birke aus zwei, 
mit den Rändern vereinigten und dort zwei wandständige Placenten 
bildenden Carpellen (also wie bei Casuarina). Von den beiden Pia* 
centen ist aber die eine steril, die andere trägt zwei Samenknospen. 
Durch eine mit den Placenten verbundene, von Schacht als axil be- 
trachtete kurze Scheidewand wird die Basis der Fruchtknotenhöhle 
in zwei Fächer getheilt. Gegen Schachts Deutung wendet nun Na- 
waschin ein, es gebe kein anderes Beispiel eines unfruchtbaren wand- 
ständigen Samenträgers; es müssten entweder Samenknospen auf der 
sterilen Wandplacenta angelegt werden und abortiien - - was nicht 
beobachtet wird, — oder die eine fertile Placenta sei überhaupt nicht 
carpell-, sondern achsenbürtig. Aber diese Alternative ist gar nicht 
nothwendig, denn die sterile Wandplacenta kann phylogenetisch selbst 
eine erste Anlage von Samenknospen eingebüsst haben. Bei Drypis 
ist sogar die eine ganze Placenta am Rande zweier Carpelle unterdrückt. 
Die Entwickelung schildert Nawaschin (1. c. p. 5.) also : Die 
Blüthenanlagen erheben sich als 2blättrige Sprösschen, deren Blätter, 
die Carpelle, sehr frühzeitig mit ihren Basen verwachsen und somit 
ein trichterförmiges Grübchen über dem Scheitel des Sprösschens 
bilden. Die Scheitelmitte des Sprösschens, die im Grunde dieses 
Grübchens versteckt ist, bleibt eine Zeitlang scheinbar unthätig, so 
dass die peripherischen Achsentheile, in das Wachsthum der Blätter 
mit hineingezogen, die Scheitelmitte überholen und einen engen Kanal 
über derselben aufbauen (1. c. Fig. 60). Die Scheitelmitte wird dann 
auf die einseitig stärker wachsende vordere Wand der Fruchtknoten- 
höhle ein wenig hinaufgerückt; auf diesem verschobenen Achsen- 
scheitel erscheinen dann die Samenanlagen als kleine Höckerchen. 
Die unfruchtbare Wandplacenta Schachts entsteht erst spät als eine 
Wucherung der inneren Wandschicht (des „Füllgewebes"). Auf dies 
alles gründet Nawaschin seine Deutung, dass die Carpelle nur die Narben 
und den kurzen Griftel bilden, dass die Wand des Fruchtknotens und 



7 ) Entwickeluugsgeschichte der Cupulii'eren- und Betulineenblüthe. Beiträge 
aur Anatomie und Physiologie der Gewächse. 1854. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Clause 1899. 2 



18 III. L. J. Čelakovský: 

die ihr angewachsene Placenta axil ist, und dass die 2 Ovula ein 
letztes Blattpaar der Achse bedeuten. 

Man sieht jedoch im Medianschnitte durch Deckblatt und 
Blüthe am spitzwinkligen Grunde der trichterförmigen Vertiefung 
1. c. Fig. 59. und des Canals im weiter entwickelten Fruchtknoten 
(Fig. 60) überhaupt keinen Achsenscheitel, der verschoben werden 
könnte 8 ) ; in Fig. 60. ist die wandständige Placenta durch eine Ver- 
dickung der vorderen Wand angedeutet. Die Achse erschöpft sich 
offenbar gänzlich mit Anlage der Carpelle (ganz wie bei Casuarina) } 
und diese sind es, welche basipetal fortwachsend die Fruchtknoten- 
höhlung bilden. Am ganzen Fruchtknoten der Birke ist gar nichts 
Axiles, die Placenta ist wie alle Wandplacenten blattbürtig, die Ovula 
ebenfalls, selbst die Scheidewand ( Mittel säulch en) zwischen den beiden 
kurzen Fächern am Grunde des Pistills wird von den verschmolzenen 
Ventraltheilen der dort kesseiförmig geschlossenen Carpelle gebiklet. 
Die spätere Entstehung der sterilen Wandplacenta ist kein Gegen- 
grund gegen ihre Deutung als reducirte Placenta, da reducirte Ge- 
bilde meistens verspätet aufzutreten pflegen. Wenn ferner ein Gefäss- 
bündel in directer Fortsetzung des axilen Stranges der Blüthenachse 
die Placenta bis zu deu Samenanlagen durchzieht, so ist auch dies 



®) Eher könnte man bei Mahonia (Payer Tai'. 52. Fig. 16 — 22) von der Ver- 
schiebung des Achsenscheitels auf die Wand des Fruchtknotens reden. Payer glaubte 
hier auch den deutlichsten Beweis gefunden zu haben, dass auch die Parietal- 
placenta axiler Natur ist. Der gewölbte, recht grosse Achsenscheitel oberhalb der 
hufeisenförmigen ersten Carpellanlage wird, wie die Carpellbasis sich hebt, auf 
der Ventralseite seitlich mitgehoben und fast in senkrechte Lage gebracht als 
Wandplacenta, welche die Samenknospen erzeugt. Aber dies beweist nicht, dass 
die Wandplacenta axil ist, sondern im Gegentheil, dass der „Achsenscheitel" 
nicht axil (kein Kaulom) ist, da er von dem sich erhebenden Carpell zu dessen 
Ventralsutur aufgebraucht wird. Wie bei den Cannabineen u. a. der Achsen- 
scheitel als Ovulum auf die Carpellsutur rückt, so bei Malionia als Wandplacenta? 
beide sind aber Theile des Fruchtblattes. Denn es ist kein Zweifel, dass die 
Wandplacenta der Berberideen, wie die der nahverwandten Menispermaceen und 
Rauunculaceen, den vereinigten Carpellräudern entspricht. Für Glieder der 
letztgenannten Familien beweist dies sowohl die Entwickelungsgeschichte (Payer 
Taf. 53. Fig. 13, 17, 18, Tat'. 55. Fig. 16, 17, Tai'. 57. Fig. 26, Taf. 58. Fig. 29, 
30, 38), als auch Auflösungen der Fruchtknoten (z. B. bei Aquilcgia, Helleborus). 
Bei Epimedmm (Payer, Taf. 52. Fig. 29, 32) lässt übrigens ein späteres Ent- 
wickelungstadium die parietale Placenta mit ihren 2 Reihen Samenknospen deut- 
lich genug als Produkt von gleich anfangs congenital vereinigten Carpellrändern 
erkennen. Mahonia bietet wieder ein Beispiel, wie gewagt es ist, aus dem ersten 
Entwickelungsstadium nach einem hergebrachten Schema die morphologische Natur 
eines Gliedes zu bestimmen. 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. üj 

kein Beweis der axilen Natur der Placenta, denn das Bündel bat nur eine 
physiologische, aber keine bestimmte morphologische Bedeutung. Wären 
beide Wandplacenten fertil, so würden zwei Bündel aus der Achse in 
die beiden Placenten zur Versorgung ihrer Samenanlagen abgehen. 
Schacht's morphologische Deutung des Fruchtknotens der Birke ist 
also, bis auf die Deutung des „Mittelsäulchens" als Achse, als voll- 
kommen richtig anzuerkennen. 

Die unhaltbare Deutung Nawaschin's ist veranlasst durch das 
Streben, die Placenten um jeden Preis als Achsengebilde darzustellen, 
insbesondere bei den niederen Apetalen ; denn so verlangt es seine 
eigentümliche Auffassung der Phylogenie der Angiospermen-Frucht- 
knoten. Ihm gilt als primärste, weil einfachste Bildung ein Pistill mit 
centraler (terminaler) Samenknospe, von vermeintlich sterilen Carpellen 
eingeschlossen. Der Achsenscheitel, der diese Samenknospe bildet, 
wird weiterhin zur centralen, axilen Placenta, an der erst die Ovula 
als dessen Segmente (Blätter) auftreten (Santalaceen z. B.). Dann muss 
auch die wandständige Placenta von Bctula axil und an der Wand (die 
sogar auch axil sein soll) verschoben oder angewachsen sein. Auch 
in der höheren Pieihe der Parietales mit wandständigen Placenten, 
wo „die Carpelle von Anfang an über die Blüthenachse in der Ent- 
wickelung weit überwiegen", soll die letztere mit der Fruchtknoten- 
wand verwachsen (1. c. p. 35). Das ist also wieder die alte Schleiden- 
PATER'sche Lehre, deren Unrichtigkeit jeder in seine Carpelle auf- 
gelöste Fruchtknoten beweist. 

Den Anknüpfungspunkt der Apetalen mit centraler Samenknospe 
an die Gymnospermen findet Nawaschin bei den Coniferen, indem er 
dereu Ovula im Sinne der lang widerlegten Lehre von der Angio- 
spermie der Gymnospermen als primitive Fruchtknoten betrachtet. 
Selbst wenn dieser Vergleich mit den Coniferen richtig wäre (was er 
nicht ist), so wäre damit für die Phylogenie nichts gewonnen, denn wo 
bleiben die Cycadeen und die Pteridophyten mit ihren blattbürtigen 
Samenanlagen uud Sporangien? Und wenn „die Samenknospen primär 
ein Produkt der Achse und nicht der Carpelle" wären, wo bliebe 
die Homologie der weiblichen Organsphäre mit der männlichen bei 
den Phanerogamen selber, da doch die den Samenanlagen homologen 
Pollenfächer nicht an der Achse, sondern am Staubblatt entstehen? 

Ein Fruchtknoten mit basilärem, terminal entstandenen Ovulum 
kann keine älteste, primitivste Bildung sein. Aelter und ursprünglicher 
ist ein Fruchtknoten, dessen Carpelle je zwei randständige Samen- 
knospen erzeugen, der also auf wandständigen Placenten oder in den 

2* 



20 III. L. J. Celakovský: 

Innenwinkeln seiner Fächer je zwei Ovula besitzt (Cupuliferen); Eine Art 
der Réduction dieses Fruchtknotens bestand darin, dass nur eine von zwei 
Wandplacentea fertil blieb, die andere steril wurde (Betulaceen). Bei 
Casuarina reducirte sich die Zahl der Samenanlagen auf jeder Wand- 
placenta auf eine einzige; nachdem beide Placenten zur Scheidewand ver- 
wachsen sind, zeigt es sich, dass die 2 Ovula dem vorderen Carpell ange- 
hören, während das hintere, nur ein leeres spal tenf oranges Fach umge- 
bende Carpell steril geworden ist (etwa wie in Fig. LG.). Am weitesten in 
der Réduction des hinteren Carpells vorgeschritten sind dieCannabineeo, 
Monis, Ulmus. Auch hier ist nur das vordere Carpell fruchtbar und 
bildet ganz allein den Ovartheil ; bei Ulmus besitzt es nach Nawaschin 
noch 2 Samenanlagen, die auf der Vetitralnaht (nach N. wieder an 
der centralen Placenta) vom Gipfel des Faches herabhängen, von 
denen aber das eine frühzeitig abortirt; bei den Cannabineen, Morus 
etc. wird nur mehr ein einziges Ovulum angelegt. 

Das hintere Carpell, längs der Bauchnaht des vorderen empor- 
geschoben, bildet hier kein Fach mehr, sondern stellt nur einen zweiten 
Griffel oder Narbe vor. Bei Morus ist dieser Griffel dem vorderen 
noch gleich, bei Ficus und Dorstenia bleibt er gegen den vorderen 
meist an Grösse zurück , bei Arten von Maduni und Cudrania 
ist er nur mehr rudimentär, bei Coussapoa und Cecropia ist das 
hintere Carpell ganz geschwunden. ,J ) Diese Réduction lässt sich hier 
schrittweise verfolgen und ist um so mehr evident, als das hintere 
Carpell zuweilen (so bei Artocarpus, Ficus, Ulmus), offenbar ata- 
vistisch, vollkommen ausgebildet werden und dann der Fruchtknoten 
2fächerig und 2eiig werden kann. Wenn dann in einem so reducirten 
Fruchtknoten das Ovulum verfrüht, die Carpelle verspätet sich bilden, 
ersteres anfangs aus dem Achsenscheitel statt aus der noch nicht 
existirenden Ventralnath des Carpells, so giebt sich auch hierin eine 
weitestgehende Abweichung vom ursprünglichen normalen Verhalten 
kund, die analog ist der Ausnahme vom Verhalten aller anderen 
Pteridophyten, welche die Entwickelung des Sporophylls von Sela- 
ginella darbietet. 



Ich habe schon auf Seite 4 den Grund angegeben, warum die 
Sporangien, Pollensäcke, Ovula, stets Produkte der Blätter sind und 
sein müssen. Da ich fürchte, dass die kurze Andeutung dem allge- 



9 ) Eichleu Blatheiidiagramme IL p. ö5, adn. 



Epilog zu meiner Schritt über die Placenten der Angiospermen. 21 

meinen Verständniss nicht genügen wird, so scheint es angezeigt, 
auf diesen gewichtigen Punkt näher einzugehen. 

Es galt seit Langem für ausgemacht, dass die zweite, embryonale 
Generation der Pteridophyten (der Sporophyt) aus der zweiten, embryo- 
nalen Generation der niedriger stehenden Bryophyten sich entwickelt 
hat (w i e, blieb vorläufig zweifelhaft), und dass diese Generation von der 
ersten, geschlechtlichen Generation (dem Gametophyten) von allem 
Anfang an gänzlich verschieden war; daher ich den Wechsel beider 
Generationen als a n t i t h e t i s c h e n Generationswechsel l0 ) von dem h o- 
mo logen der Thallophyten unterschieden habe, welche Benennung 
von Bower a. A. acceptirt wurde. 

Dagegen hat sich in jüngster Zeit mehrfach das Bestreben kund 
gegeben, 11 ) die beiden Wechselgenerationen der Pteridophyten als 
homolog anzusehen und diese letzteren nicht von den Moosen, sondern 
direct von unbekannten Algen mit homologem Generationswechsel 
abzuleiten. lL ") 



10 ) Ueber die verschiedenen Formen und die Bedeutung des Generations- 
wechsels der Pflanzen. Sitzungsber. d. k. böhm. Ges. d. Wiss. ß. Mäi-z 1874. 

u ) Ich erwähne nur: D. H. Scott. Présent position of morphological bo- 
tany 189G. — W. H. Lang. On apogamy and the development of sporangia upon 
fern prothalli. Philos. Transact. 1898. — Die genannten englischen Autoren be- 
rufen sich insbesondere auf die Erscheinungen der Apogamie und Aposporie, um 
die Homologie beider Generationen nachzuweisen oder doch sehr wahrscheinlich 
zu machen. Darauf hat schon Bowek in einer Zuschrift an die Botan. Section der 
Brit. Association 1898 geantwortet, und ich stimme ihm darin vollkommen bei, 
dass die Apogamie und Aposporie, so interessant sie sind, für oder wider den 
antithetischen Generationswechsel nicht das geringste beweisen können (so wenig 
wie die Bildung von Protonema aus dem zerschnittenen Stiel einer Mooskapsel) 
In der Apogamie und Aposporie wird nur die Fortpflanzung mittels Ei oder 
Spore durch vegetative Sprossung ersetzt, wodurch die beiden Generationen in 
eine zusammengezogen erscheinen. Das könnte aber ebenso gut homologe wie 
antithetische Generationen betreffen. Besonders ist zu bemerken, dass hierbei 
wenigstens die Fortpflanzungsorgane (Archegonien, Sporangien) reducirt oder 
ganz unterdrückt, öfter auch grössere Entwickelungsabschnitte gleichsam über- 
sprungen werden. So sind Sporangium, Sporen, Prothallium, Geschlechtsorgane aus 
dem Entwickelungskreise eliminirt, wenn auf dem Sporophyll von Isoëtes (nach 
Güf.bfx) statt des Sporangiums aposporisch und apogam wieder ein Sporophyt 
(Adventivspross) erscheint. Mit Ueberspringen des vegetativen Sporophyten er- 
scheinen nach Lang auf gewissen Farnprothallien sogar Sporangien, auch isolirte 
Wurzeln ! Das beweist aber durchaus nicht, dass der Gametophyt jemals normaler 
Weise Farnsporangien oder Wurzeln gebildet hätte. 

l2 ) PoTONii (Die Metamorphose der Pflanzen im Lichte palaeontologischer 
Thatsachen 1898) will sogar die Farne von höherstehenden, Oosporen Fucaceen her- 



22 III. L. J. Celakovský: 

Dass diese neuesten Bemühungen auf einem Irrwege sich be- 
finden, lässt sich aber leicht nachweisen. Der Embryo der Pterido- 
phyten ist dem der Moose sicher homolog, da beide durch den gleichen 
Befruchtungsakt aus der Centralzelle desselben weiblichen Geschlechts- 
organs (Archegons) entstehen und durch die gleichen Zelltheilungen 
in Quadranten und Octanten zerfallen, sowie sich auch sonst comparativ 
manche Uebereinstimmung in den Varianten (Typen) der Embryen beider 
Hauptabtheilungen nachweisen lässt. Die Archegonien, mit dem charak- 
teristischen, vielzelligen Halse und einer bis mehreren Halskanalzellen, 
und die vielzelligen Antheridien mit steriler Hüllschicht, mit den je 
ein schraubig gewundenes Spermatozoid erzeugenden Innenzellen, sind 
beiderseits wesentlich gleich gebaut, kommen dagegen nirgends bei 
den Algen in dieser Weise vor. Daher ist der Schluss ganz gerecht- 
fertigt, dass die Moose und die Pteridophyten einen gemeinsamen Ur- 
sprung aus einem, allerdings von Algen abgeleiteten Vorfahreutypus 
genommen haben. 

Dass dagegen die beiden Wechselgenerationen der Moose und 
Pteridophyten nicht homolog sind, ergiebt sich aus Folgendem. 

Unter den Algen zeigen die Oedogouieen und Coleochaete die 
ungefähre Stelle an, wo der Sporophyt der Moose seinen Anfang 
ehmen konnte, und Riccia bildet die Brücke zu den übrigen Moosen. 
Die Oospore von Oedogonium theilt sich direct in Sc h wärm spořen, 
bei Coleochaete ist die T h e i 1 u n g v e g e t a t i v, d. h. scheidewandbildend 
geworden, aber alle Zellen werden noch zu Schwärinsporen; bei 
Riccia ist die äussere Schicht des Zellkörpers bereits rein vegetativ, 
d. i. steril, und die Sporen unbeweglich geworden. Bei anderen Moosen 
schreitet das Vegetativwerden weiter fort, die ganze untere Partie 
wird steril als Seta (und Fuss), in der Kapsel die Columella und 
weitere Wandschichten, der Deckeltheil etc., kurz das sporogene Ge- 
webe (Archespor) wird auf einen bestimmten, relativ kleineren Theil 
des Sporogons eingeschränkt. 

Die Entwicklung des Sporogons mittelst zunehmender Vegetativ- 
werdung und die nahe Beziehung des Sporogons von Riccia zu der 
Sporenfrucht von Coleochaete sind so klar und überzeugend, dass es 
Wunder nehmen muss, wie ein Forscher, der selbst die Fortpflanzung 
von Oedogonium und Coleochaete aufgeklärt hat, auf den in der Luft 
schwebenden Einfall kommen konnte, die Seta der Mooskapsel sei 



leiten und lässt das Farnprothallium mittelst einer eigenthümlichen Hypothese 
neu erstehen. 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermea. 23 

ein verkümmerter, blattlos gewordener Moosstengel. Das zum Beweise 
dessen von Pringshem angerufene Experiment mit der zerschnittenen 
Seta beweist nichts; es erklärt sich einfach so, dass die vegetativen 
inneren, Protonemafäden treibenden Zellen der Seta von ehemaligen 
Sporenzellen (vide Riccia) herkommen, daher unter Umständen gleich 
diesen auszukeimen vermögen. Stahl hat ja später gefunden, dass 
auch innere Zellen der zerschnittenen Kapselwand, nicht bloss der 
Seta, in Protonem a auswachsen können, womit Pringsheim's Deutung 
der Thatsache genugsam widerlegt ist. 

Scott bemerkt, es widerstehe seinem Sinne, eine antithetische, 
in den Entwickelungsgang eingeschobene Generation, wie eine wahre 
Schöpfung aus Nichts, anzunehmen. Erstaunt muss man da fragen: 
ist denn die Sporenfrucht von Coleochaete, sind die oogeneu Sporen 
von Oedogonium nichts? Weiter sagt Scott (wie schon Pringsheim), 
die oogenen Sporen von Oedogonium seien von den Schwärmsporen 
der homologen vegetativen Generation nicht verschieden und seien 
nur in Folge Réduction einer solchen Generation unmittelbar von der 
Oospore erzeugt. Dies zugegeben (wiewohl das Letztere nicht ganz 
ausser Frage steht), so ist doch die erste homologe Generation aus der 
Oospore als solche eingegangen und nur eine Sporengeneration 
zurückgeblieben, welche die Bausteine liefert für den Aufbau einer 
neuen antithetischen Generation. Denn auch die neue Generation soll 
und kann nicht aus Nichts entstanden sein. Trotzdem sieht aber Jeder, 
dass schon bei Coleochaete die Sporenfrucht ein neues Gebilde ist, 
von der vegetativen ungeschlechtlichen, Zoosporen bildenden homologen 
Generation durchaus verschieden. Sie ist antithetisch, trotzdem sie 
aus den bereits vordem da gewesenen Zoosporen besteht, weil sie 
einem ganz anderen Bildungs- resp. Zelltheilungs- 
ge setze folgt als die beiden homologen Generationen. Und die Ver- 
schiedenheit steigert sich bei den Moosen noch bedeutend. Wenn man 
bei diesen nach einer ungeschlechtlichen homologen Generation sucht, 
so ist der Vorkeim, das Protonema eine solche. Dieselbe war, meiner 
Meinung nach, auf der Algenstufe noch selbständig und pflanzte sich 
durch Sporen (wohl Zoosporen) fort, aber diese ursprüngliche Art 
der Fortpflanzung ward durch vegetative Sprossung oder Knospung 
ersetzt (Aposporie), wodurch die beiden homologen Generationen in 
eine vereinigt wurden. Der Gametophyt, der ersten, homologen, unge- 
schlechtlichen Generation gleichsam aufgepfropft, gelangte in Folge 
dessen bei den Laubmoosen zu höherer DifTerenzirung (in Stengel und 
Blätter). 



24 HI. L. J. Čelakovský: 

:...■• Da nun die complicirte embryonale Generation der Pteridophyten 
sicher homolog ist der einfachen embryonalen Generation der Moose, 
s.o ist sie ebenfalls antithetisch und kann sie eben nur von dieser 
letzteren hergeleitet werden, nicht aber von einer homologen Algen- 
generation. Es giebt auch keine Algenklasse, von der man sie ableiten 
könnte. Zu den höheren Fucaceen, an welche wegen der analogen 
Diff'erenzirung einiger Formen in Stamm und Blätter Pqtonié gedacht 
hat, haben die Farne und Pteridophyten überhaupt keine wahren, 
höchstens nur scheinbare Beziehungen. 

Die ersten Pteridophyten (mag man sich deren Ursprung mono- 
phyletišch oder polyphyletisch vorstellen) können nur von niederen 
Lebermoosen abstammen, da nur bei diesen der Gametophyt ein 
Thallom ist. Das Sporogon, ans dem der Sporophyt der Pteridophyten 
sich entwickelt hat, musste, wegen der Sporangien (Ensporangien) der 
letzteren, zwischen dem von Riccia und dem von Marchantia etwa 
intermediär sein, nämlich ohne Elateren wie bei Riccia, aber mit Fuss 
und dauerhafter, wenigstens zweischichtiger Sporangien wand wie bei 
Mar chant ia. 

Es ist aber währ, dass selbst zwischen den niederen Leber- 
moosen und den einfachsten Pteridophyten {Phylloglossum z. B.) 
eine tiefe, durch keine jetzt lebenden Formen ausgefüllte Kluft be- 
steht, und dass zwischen einer Mooskapsel und dem einfachsten Farn 
oder Bärlapp keine Ähnlichkeit besteht. Es ist jedoch begreiflich, 
dass etwaige zwitterhafte Mittelformen zwischen dem quasi parasi- 
tischen Sporogon und einer an selbständig vegetirende Lebensweise 
angepassten Pflanze nicht langen Bestand haben konnten. Die Ähn- 
lichkeit kommt auch nicht in Betracht, wo ein reproductives Organ 
in ein vegetatives metamorphosirt erscheint. Welche Ähnlichkeit hat 
z. B. ein normales Staubgefäss mit einem grünen, gesägten Blatt, das 
in der vergrünten Blüthe aus dem Staubgefäss entstanden ist? Die 
besagte, schwer auszufüllende Kluft ist aber wohl der Hauptgrund 
gewesen, weshalb Einige den Sporophyten eines Farnes lieber von 
einer ebenfalls vegetativen Algenpflanze ableiten mochten, weil dann 
die Schwierigkeit, die der antithetische Generationswechsel mit sich 
bringt, entfällt. 

Andere setzen sich mit Gleichmuth über diese Schwierig- 
keit hinweg, indem sie sagen: die zweite Generation der Moose 
hat sich zur vegetativen Pflanze der Farne mit Sporangien auf gewissen 
Blättern entwickelt, das Wie ist uns unbekannt. Kann man sich 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenteu der Angiospermen. 25 

aber etwas dabei denken? Andere wieder, wie Bower, 13 ) suchen 
die Kluft mit einer Hypothese zu überbrücken. Ich denke aber, dass 
es besser ist, statt unsicherer Hypothesen die sicheren Thatsachen 
der Embryologie zu befragen. 

Vor Allem ist es aber nöthig im Auge zu behalten, dass am 
Anfange der Phylogenie der Pteridophyten von der antithetischen 
Generation nichts weiter da war als das Sporogon, bestehend aus 
dem Kapseltheil (Sporangium) und Fuss (Seta), durch dessen Wieder- 
holung und Umbildung alle vegetativen Theile : Stamm, Blätter, Wur- 
zeln (die wir aber hier bei Seite lassen wollen) entstanden sein 
müssen. Ganz neue Organe, denen nichts vorausgegaugen wäre (wie 
es die vegetativen Blätter in Bowers Hypothese sein sollen), konnten 
niemals entstehen. 14 ) Die hauptsächlichsten phylogenetischen Vorgänge, 
die schon Nägeli hervorgehoben, waren diese zwei. 

1. Die Verzweigung des Sporogons, durch welche zu- 
nächst nichts Anderes entstehen konnte, als weitere Sporogone, unter 
einander zusammenhängend in einem complicirteren Ganzen. 15 ) 

2. Die vegetative U m b i 1 d u n g d e r S p o r o g o n e verschie- 
dener Verzweigungsgrade, d. h. die Bildung vegetativen Gewebes statt 
des sporogenen, womit auch eine der neuen vegetativen Function ent- 
sprechende Aenderung in Form und Bau des bisherigen reproductiven 
Organs verbunden war. 

Die nächste Frage ist. was aus dem Sporogon, indem es vege- 
tativ wurde, vor aller Verzweigung entstanden ist. Darauf giebt der 
monokotyle Embryo die beste Antwort. Der dem Suspensor opponirte, 
von beiden epibasalen Quadranten gebildete Endtheil des Embryo, aus 
dem bei einer Jungermanniacee die Kapsel entsteht, wird bei einer Mo- 
nokotyledonee zum terminalen Cotylédon. Der Cotylédon ist aber, 
trotz aller topologisch-ontogenetischen Spitzfindigkeiten, das erste 
Blatt des Embryonalsprosses. Es entspricht also der Kapsel 



13 ) A theory of the strobilus in archegoniate plants. Annais of Bot. 
VII 1. 1894. 

14 j Hier sind Scott'* gegen den antithetischen Generationswechsel un- 
zutreffend gerichteten Worte gut am Platze: „We are not accustomed in natural 
history to see brand-new structures appearing, und when a new organ is to be 
l'ormed it is, as every one knows, almost allways fashioned out of some pre-exi- 
sting organ." Wenn irgend welche Organe ein praeexistirendes Organ voraus- 
setzen, so sind es sicherlich die Blätter, keine Nebenorgane, wie Haare, Drüsen 
und sonstige Effigurationen, sondern die Hauptorgane der Pflanze katexochen. 

15 j Schon bei den Moosen (und zwar Laub- und Lebermoosen) hat man, 
freilich als Abnormität, verzweigte iSporogone mit 2 — 3 Kapseln gefunden. 



■)Q III. L. J. CeJakovský: 

cle s Sporogons der Cotylédon, das Blatt 16 ), der Seta 
das hyp ok otyle Stengelglied. Nennen wir das Blatt saramt 
zugehörigem Stengelglied ein Sprossglied, so hat sich das vegetativ 
gewordene Sporogon in das erste Sprossglied umgewandelt. 

Auch bei Ceratopteris beobachtete Kny die Entstehuug des 
terminalen Cotylédons aus beiden epibasalen Quadranten. 

Die Verzweigung des Sporogons oder ersten Sprossgliedes ist 
nun verschieden. Allgemein giebt jedes sich verzweigende Glied einen 
Theil seiner Körpermasse an das Tochterglied ab, aber die relative 
Grösse dieses Theils kann verschieden ausfallen. Dort,, wo der Coty- 
lédon vollkommen terminal entsteht, erfolgt die Verzweigung an sei- 
nem Grunde nur aus einem kleinen Theil der Masse des Sporogons 
und relativ spät; bei Ceratopteris entsteht nach Kny die laterale 
Stammknospe aus einer Zelle späterer Zellnachkommenschaft, nachdem 
der terminale Cotyledo schon ziemlich viel- und kleinzellig ge- 
worden ist. 

Der dicotyle Embryo verzweigt sich bekanntlich dichotom, aus 
jedem epibasalen Quadranten erwächst ein Cotyledonarlappen; er 
entspricht in diesem Stadium, die vegetative Umbildung weggedacht, 
einem Sporogon mit 2 durch Dichotomie entstandenen Kapseln oder 
Sporangien. 17 ; 

Bei den meisten Pteridophyten, auch an den von Leitgeb unter- 
suchten Embryen von Ceratopteris, entsteht der Cotylédon auch nur 
aus dem einen epibasalen Quadranten ; den anderen Quadranten 
(2 Octanten) giebt also das Sporogon für die weitere Verzweigung 
her. Der Vergleich liegt nahe mit dem Laubmoossporogon, welches, wie 
Kienitz-Gerloff 18 ) geltend gemacht hat, auch nur aus einem, aber 
weit überwiegenden Quadranten die Kapsel aufbaut, während der an- 
dere, kleine, verkümmerte Quadrant der Seta zufällt. Nur wird am 
Pteridophyten-Embryo der andere Quadrant nicht unterdrückt, sondern 
für die, hier nothwendige, Verzweigung verwendet. Also auch der 



16 ) Insbesondere das Sporangium von Anthoceros mit seiner basipetalen Ent- 
wickelnng ist ein Vorbild des Blattes, des terminalen Cotylédons. Leitgeb Simon 
hat die Homologie der Mooskapsel mit dem Cotylédon, den er freilich nicht als 
Blatt gelten Hess,, ausgesprochen. 

") Kienitz-Gerloff bildet in Bot. Zeitg. 1878 auf Taf. III Fig. 67 nach 
N. J. Müller die beginnende Verzweigung des Sporogons von Diphyscium fo- 
liosum ab, die in der That im Kapseltheil, nicht etwa in der Seta stattfindet. 

l8 ) Ueber den genetischen Zusammenhang der Moose mit den Gefässkrypto- 
gamen und Phanerogamen. Bot. Zeitg. 1876. 



Epilog zu meiner Schiüft über die Placenten der Angiospermen. 27 

aus nur einem Quadranten gebildete Cotylédon ist homolog einem 
Sporangium des Sporogons. 

Ich habe kürzlich gezeigt, 19 ) dass die Verzweigung eines Sprosses 
nach dem phytostatischen Gesetze in dreifacher Weise stattfinden 
kann: pleuroblastis ch (so gewöhnlich), dich ob las tisch oder 
akroblastisch (beides nur selten). Das Sporogon oder das ihm 
homologe vegetative Sprossglied kann sich ebenfalls in dieser dreifachen 
Weise verzweigen, um einen Spross zu bilden; nur ist die akroblas- 
tische Verzweigung des Sprossgliedes die gewöhnliche, die anderen 
zwei, die nur eine schwächliche Sprossbildung bedeuten, sind selten, 
fast nur im embryonalen Stadium sich ereignend. 

Pleuroblastisch verzweigt sich anfangs der monocotyle Embryo 
(Fig. 22). In der Scheide des Cotylédons sprosst aus dem Hypokotyl 
ein zweites Sprossglied, wieder mit terminalem Blatt, aus dessen Basis 
(Stengelglied) ein drittes, was sich noch einige male wiederholen kann, 
bis sich früher oder später ein Achsen Vegetationspunkt bildet. Bis 
dahin existirt kein vorgebildeter Achsenscheitel, sondern die Achse 
bildet sich nachträglich aus den Basaltheilen (Stengelgliedern) der 
consecutiven Sprossglieder, als ein Sympodium, gerade so wie das 
Sympodium einer pleurobiastischen Wickel oder Schraubel. Zu diesem 
Sympodium sind dann alle Blätter, auch der Cotylédon, lateral, sowie 
die Blüthen einer Wickel zuletzt lateral stehen zu deren Sympodium. 
Da jedes Sprossgiied das Sporogon wiederholt, so sind auch die folgenden 
Blätter, wie der Cotylédon, die vegetativen Metamorphosen von Spo- 
rangien, die ich als primär bezeichne. 

Diese embryonalen Thatsachen bei den Monocotylen, von Flei- 
scher aufgedeckt, von Hegelmaier bestätigt, sind der vulgären Definition 
von Achse und Blatt höchst unbequem und werden meistens ignorirt. 

Durch dichoblastische Verzweigung des Sprossgliedes entsteht 
nach Hegelmaier der Stolo von Pistia, wobei jede Dichotomie ein 
Blatt und einen weiter dichotomirenden Dichotomiezweig bildet. 
Auch der Embryo mancher Pteridophyten (z. B. von Marsilia nach 
Leitgeb) verzweigt sich zweimal dichotom (Fig. 23). Die erste Dicho- 
tomie ergiebt aus dem einen Quadranten den Cotylédon, die zweite 
zur ersteren senkrechte liefert das zweite Blatt (den zweiten Coty- 
lédon nach Leitgeb) aus einem dritten Octanten, und die Stammknospe 
aus dem vierten epibasalen Octanten. Der Cotyledonarquadrant und 



19 ) lieber einige dem phytostatischen Gesetze unterliegende Fälle von Ver- 
zweigung. Jahrb. f. wiss. Bot. XXXII. 1898. 



28 IH. L. J. Celakovský: 

der Octant des zweiten Blattes sind die zwei ersten Sprossglieder; 
die Stammknospe baut sich aber nach dem akroblastischen Typus auf, 
jedes Segment ihrer Scheitelzelle, falls es je ein Blatt producirt, ist 
ein folgendes Sprossglied. 

Damit kommen wir zu dem akroblastischen Verzweigungstypus 
des Sprossgliedes, durch den der gewöhnliche Spross sich entwickelt 
und dem die übliche Definition des Blattes, als Seitensprossung einer 
vorgebildeten Achse, entlehnt ist. Die wissenschaftliche Auffassung 
erfordert, dass die Bildung dieses Sprosses in eine logische Beziehung 
zu dem pleuroblastisch und dichoblastisch sich aufbauenden Sprosse 
gesetzt wird. Das kann nicht dadurch geschehen, dass man die ersten 
Blätter des monocotylen Embryo, sowie die zwei ersten Blätter eines 
Embryo vod Marsilia, wie Leitgeb es that, vom Begriffe des Blattes 
ausschliesst und lediglich für Thallomlappen (was sie schliesslich ja 
auch sind) erklärt, sondern dass man den zu eng gefassten Begriff des 
Blattes und der Achse emendirt, resp. erweitert. 

Die akroblastische Verzweigung besteht darin, dass das mütter- 
liche Glied seinen grösseren Scheit eltheil dem Tochtergliede 
abgiebt und selbst seitlich unter dem Scheiteltheile weiter wächst. Wenn 
sich diese Verzweigung in jedem (noch unentwickelten, embryonalen) 
Tochtergliede wiederholt, so entsteht ein „Vegetationspunkt", unter 
dem die einzelnen Glieder consecutiv seitlich auswachsen. 

Es sei also in einem Embryo die Quadrantenwand, statt senk- 
recht auf der Basalwand, schiefwinklig angesetzt (Fig. 19); aus dem 
kleineren Quadranten (nun Segment) wachse später der Cotylédon 
hervor, früher aber theile sich der grössere Tochterquadrant ebenso : 
so entsteht ein zweites Glied 2 und ein scheitelständiges Tochterglied 
zweiten Grades, aus diesem ein drittes Glied 3 (Fig. 20, 21), kurz 
eine Achse mit segmentirender Scheitelzelle und Segmenten, aus wel- 
chen, wie aus dem ersten kleineren Quadranten, Blätter entspringen 
und welche also embryonale Sprossglieder bedeuten. In dieser Weise 
verzweigt sich der Embryo der Gymnospermen (wenn wir statt ein- 
zelliger Segmente einer Scheitelzelle ein vielzelliges Scheitelgewebe 
setzen), denn die 2 oder mehreren Cotyledonen entstehen dort seitlich 
unter einem terminalen Vegetationspunkte. 

Im Falle, dass die Segmente einer Scheitel zelle des Kauloms 
die Blätter produciren (wie bei Ceratopteris nach Kny's eleganter 
Darstellung), sind somit die Anlagen der Sprossglieder als einzelne 
Zellen concret gegeben; doch schwinden deren Grenzlinien mit den 
weiteren Zelltheilungen. Sie sind von Anfang an unkenntlich, wo das 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 29 

Scheitelzellwachsthum durch vielzelligen geschichteten Scheitelbau er- 
setzt worden ist; doch ist trotzdem die Annahme potentieller Spross- 
gliedanlagen im Achsenscheitel eine Forderung der logischen Conse- 
quenz 20 ). Charakteristisch ist für die akroblastische Verzweigung, dass 
das monobrachiale (z. B. wickelige oder fächelartige) Verzweigungs- 
system den entwickelungsgeschichtlichen Anschein einer Botrys erhält, 
indem ein fortwachsendes Pseudomonopodium mit terminalem „Vege- 
tationspunkt" entsteht, unter dem seitlich die Gipfeltheile der con- 
secutiven Componenten des Systems verspätet, in akropetaler Folge 
hervorwachsen. Die Componenten eines Stammes der Weinrebe, einer 
akroblastischen Blüthenwickel sind ganze Sprosse, die des Sprosses' 
sind die Sprossglieder, Homologa des Sporogons. 

Die üblichen Begriffe von Blatt und Achse sind einseitig nur 
vom akroblastischen Sprosse abstrahirt worden ; darum mussten 
NiGELi und Leitgeb den Cotyledonen (auch dem zweiten Blatt von 
Narsüia u. a.) ganz widernatürlich den Blattcharakter absprechen, 
wobei die Cotyledonen der Gymnospermen als eine Ausnahme (als 
wahre Blätter) da standen. 

Die Entstehung des akroblastischen Sprosses aus dem Sporogon 
(resp. Sprossglied) lässt sich aber auch in einer Weise verstehen, 
deren Princip Bower treffend aufgestellt hat. Boweb hat die Ansicht 
wohl begründet, dass der ventrale Sporangiophor von Ophioglossum 
und Botrychium aus einem ventralen Sporangium wie bei Lycopodium 
entstanden ist. Das Sporangium erhielt ein länger anhaltendes Wachs- 
thum in Länge und Breite, dabei zerfiel sein vergrössertes Archespor 
in 2 Reihen zahlreicherer Archespore, indem ein Mittelstreif und 
quere Scheidewände zwischen den partiellen Archesporen vegetativ 
wurden. So entstand zunächst der Sporangiophor von Opliioglossum 
(Fig. 25), in welchem die so vermehrten einzelnen Sporangien noch 
nicht gesondert sind. Bei Botrychium zweigten nun die Sporangien 
seitlich aus (Fig. 26., wo von der weiteren Verzweigung der unteren 
Sporangien abgesehen worden), auch ein terminales Sporangium wurde 
als Abschluss des vegetativ gewordenen centralen Trägers gebildet. 
Dieser Träger ist in Bezug auf den ganzen Sporangiophor mit late- 
ralen Sporangien ein Monopodiutn, aber in Bezug auf das ursprüng- 
liche Sporangium, aus dem er entstanden, ein Pseudomonopodium, 



20 ) Delpino's BlattsteHungslehre fusst auf derselben Anschauung ; das Spross- 
glied nennt er aber entgegen dem Sprachgebrauch „Blatt" und das Stengelglied 
„Phyllopodiuin." 



30 HI. L. J. Celakovský: 

bestehend aus den Basaltheilen der consecutiven Sporangien. Der Spo- 
rangiophor kann bekanntlich, abnormaler Weise, ganz vegetativ werden, 
als ein ventraler Blattabschnitt, indem die Sporangien als Blatt- 
zipfel sich ausbilden. 

Auf analoge Weise lässt Bower den Spross aus dem Sporogon her- 
vorgehen; das Sporangium des Sporogons (sporogonial head) 
(Fig. 24.) lässt er weiter wachsen und sein Archespor in zahlreichere 
Archespore zertheilt werden. Bis dahin kann ich Bower folgen, aber 
weiter nicht. Die conséquent durchgeführte Analogie verlangt, dass aus 
dem sporogonial head mit partiellen Archesporen (Fig. 25) ein 
axiler Träger, hier ein Kaulom, mit ebensovielen ausgegliederten pri- 
mären Sporangien (nach Fig. 26) hervorgeht, als partielle Archespore 
vorhanden sind. Die primären Sporangien vertreten die Stelle von 
Blättern, welche auch aus ihnen und als ihr Homologon entstanden zu 
denken sind. So wie nämlich die Sporangien des Sporangiophors von 
Botrychium vegetativ zu Blattzipfeln werden könn3n, so die Sporangien 
des Kauloms zu ganzen Blättern, entweder zu rein vegetativen Blät- 
tern, wenn sie, einfach oder weiter verzweigt, durchaus vegetativ 
werden, oder zu Sporophyllen, wenn sie, verzweigt, nur theilweise 
vegetativ werden, in gewissen (bei Farnen hochgradigen) Abzwei- 
gungen jedoch den sporangialen Charakter bewahren. So ist z. B. 
ein angiospermes Carpell analog gebaut dem Sporangienstande Fig. 26, 
wenn der vegetative Träger, blattartig verbreitert und steril geendigt. 
an den Rändern 2 Reihen Makrosporangien (Ovula) trägt. Wenn der 
ganz analoge ventrale Sporangiophor der Ophioglosseen aus einem 
ventralen blattbürtigen Sporangium entstanden ist, so muss zugegeben 
werden, dass in gleicher Weise das Carpell aus einem axenbürtigeri 
(primären) Sporangium sich herleitet. Oder wenn der radiäre trispo- 
rangische Sporangiophor von Psilotum dasselbe ventrale Sporangium 
als Erzeuger voraussetzt, so deutet auch das radiäre Sporophyll von 
Equisetum auf ein primäres Sporangium hin, welches z. Th. vegetativ 
geworden und schildförmig verbreitert, sein Archespor in einen Kreis 
von Archesporen zertheilt hat. 

Nachdem also die Sporophylle aus primären Sporangien, die sich 
verzweigt haben, hervorgegangen sind, so ist es begreiflich, dass sie 
auch wieder auf einzelne Sporangien reducirt erscheinen können. 
Solcher Art sind bei einigen Gymnospermen die Staubblätter (blosse 
Pollensäcke bei Gnetum) und die Carpelle (blosse Ovula bei Taxa- 
ceen und Gnetaceen, sehr deutlich bei Ginkgo). Da ferner der Spross 
durch Verzweigung des Sprossgliedes entstanden ist, so kann er auch 






Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 3J 

wieder auf ein einzelnes Sprossglied reducirt werden, wie das in den 
bekannten Blüthensprossen, die aus einem einzelnen Staubblatt oder 
Carpell (ohne Acbsensclieitel daneben) bestehen, bei Gymnospermen 
und Angiospermen der Fall ist. Auch ist es nichts Auffälliges, dass 
nach der Art der Entstehung des Sprosses aus seinen Componenten, 
den Sprossgliedern, ein letztes terminales Sprossglied, das-gewöhulich 
im embryonalen Zustande verbleibt, zumal in Blüthen in ein termi- 
nales Blatt, Staubblatt oder Carpell, auswachsen und so den Spross 
beschliessen kann, ebenso wie bei Botrychium der Träger des Spo- 
rangiophors mit einem Sporangium endigt. Nur die nach unvollstän- 
diger Induction abstrahirte Definition des Blattes perhorrescirt termi- 
nale Blätter. 

Boweu's Hypothese beruht dagegen auf der fatalen Lehre, dass 
die Sporangien Organe su i gen er i s seien, die sich in keine vegetativen 
Organe, als Wie Blätter und Blatttheile umbilden können. 2l ) Würde 
der geschätzte Autor, statt die Abnormitäten summarisch abzuurtheilen, 
die abnormalen Metamorphosen der Ovula und Staubblätter einmal 
ernstlich studiren, so würde er sich überzeugen, dass Sporangien 
(Ovula und Pollenfächer) allerdings in vegetative, blattartige Organe 
sich umwandeln können. 

Es genügt übrigens der Vergleich des Embryo eines Mooses 
mit dem einer Gefässpflanze zum Beweise, dass dieselben zwei Qua- 
dranten, die im Sporogon die Kapsel und das Archespor bilden, im 
Embryo der Gefässpflanze nur vegetatives Gewebe erzeugen, nur als 
vegetative Blätter und Stengelglieder sich ausbilden. 22 ) 



21 ) Doch aber lässt auch er die vegetative Achse des „Strobilus", die nach Aus- 
zweigung der Sporophylle und ihrer Archespore als deren Träger übrigbleibt, aus 
dem sporogonial head (also Sporangium) entstehen! 

22 ) Um nicht zuzugeben, was so offenbar daliegt, dass aus einem ventralen Spo- 
raugium ein vegetatives Blattsegment beiden Ophioglosseen geworden ist, 
erklärt Bower sogar auch deren Sporangiophor für ein Organ sui gene ris! Statt 
die Blätter von den anfänglich allein möglichen Sporangien abzuleiten, wie auch die 
Analogie mit dem Sporangiophor der Ophioglosseen es fordert, lässt sie Bowkk's 
Hypothese ahne allen zureichenden Grund ganz neu auf dem in die Länge 
wachsenden Sporogon hervorsprossen: die ersten sterilen Blätter aus der Seta, 
die Sporophylle aus dem Kapseltheil. Er motivirt seine phylogenetische Ansicht 
mit der ähnlicheu ontogenetischen Entstehung der Blätter aus der Achse. Aber 
die Ontogonie soll erst umgekehrt comparativ-phylogenetisch aufgeklärt werden. 
Was die supponirte Betheiligung der Seta an der Blattbildung betrifft, so lehrt 
im Gegentheil die Embryologie, dass schon die ersten sterilen Blätter, wie selbst 
die Cotyledonen, aus den dem Kapseltheil entsprechenden zwei Quadranten hervor- 
gehen. — Die Sporophylle sollen die partiellen Archespore im sporogonial head 



32 III. L. J. Celakovsky: 

Die Entwickelung der embryonalen Generation der Metaphyten 
(Gefässpflanzen) aus dem Moossporogon ist also nur so denkbar, dass 
alle ihre Glieder, die vegetativen wie die reproduktiven, durch Wieder- 
holung desselben Grundorgans, eben des Sporogons, in verschiedenen 
Verzweigungsgraden und in verschiedenen, den besonderen Functionen 
entsprechenden Aus- und Umbildungen (Metamorphosen) entstanden 
sind. Unverzweigt und in der primären Verzweigung ist das Sporogon 
zum Sprossglied geworden, dessen Blatt aus dem Sporangium, dessen 
Stengelglied aus dem Sporogonstiel oder der Seta vegetativ umgebildet 
ist. Durch die im Blatt oder primären Sporangium stattfindende se- 
cundäre Verzweigung entstanden in gleicher Weise die Blattglieder 
(Segmente, Blattzipfel, secundäre Sporangien), welche von den Spross- 
gliedern nur durch den Verzweigungsrang verschieden sind. Spross- 
glieder und Blattglieder sind nur Wiederholungen desselben Grund- 
organs, des Sporogons. Die ScHULTz-ScHui/rzENSTEiN'sche Anaphytosen- 
lehre, in ihrer Ausführung zwar sehr mangelhaft und unkritisch, enthält 
den richtigen Gedanken, dass die embryonale Generation der Meta- 
phyten durch Wiederholung desselben mot [biologischen Elements, 
welches einfacher ist als Blätter, Stengel, Wurzeln und sie zusammen- 
setzt, sich aufbaut. Schultz nannte dieses ihm nur nebelhaft vor- 
schwebende Elementarorgan, welches wir nun als homolog dem Spo- 
rogon erkannt haben, ein Anaphyton, und man kann diesen Collectiv- 
namen für Sprossglied und Blattglied beibehalten. Die Theorie des 
antithetischen G enerationswechsels führt also zur A n a p h y t o s e n- 
lehre in deren wissenschaftlich begründeten Form. 

Aus Allem ergiebt sich aber als wichtigste Erkenntniss, dass 
ein Sporangiu in (Pollenfach, Ovulum) n u r e n t w e d e r (selten, 
bei Gymnospermen-") selbst blattwerthig sein, oder als 
B 1 a 1 1 g 1 i e d auf einem S p o r o p h y 1 1 entspringen 
kann. Das Kaulom, aus den sterilen Stengelgliedern aller Spross- 



im Entstehen mit sich führen und auf sich zu Sporangien gestalten. Das wäre 
denkbar bei einem Lycopvdium, oder selbst Equisetum, aber unmöglich bei einem 
vielverzweigten Farnblatt, welches Hunderte und Taubende von Sporangien trägt. 
In diesen Punkten liegen die Schwächen der Hypothese, welche nur der Irrlehre 
von den Sporangien sui gene ris zuzuschreiben sind. 

23 ) Samenknospen, die ganzen Blättern homolog wären (primäre Sporangien. 
Ovularblätter) können nur bei solchen Gymnospermen vorkommen, die keine 
vegetativen Carpelle besitzen, wie die Taxaceen. (Was Eichlkr bei den Podo- 
carpeen für Carpelle hielt, sind keine solchen, sondern Deckblätter wie die Deck- 
achuppen in den Zapfen der Aliietineeni. Bei den Angiospermen, welche stets 
mit vegetativen, den Fruchtknoten bildenden Carp eilen versehen sind, können 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 33 

glieder bestehend, kann kein Sporangiuin erzeugen. Etwas anderes 
ist es mit dem Vegetationspunkt des Sprosses oder dem „Achsen- 
scheitel". Es wird jetzt (nach Fig. 25, 26) noch deutlicher, dass 
der Achsenscheitel noch kein Kaulom ist, vielmehr ein Thallom, 
in dem Achse und Blätter, sammt deren potentiellen Archesporen, 
noch nicht gesondert sind (etwa so wie im Thallus der meisten 
frondosen Jungermanniaceen, während bei Blasia die Trennung bereits 
deutlich stattfindet). Wenn dann ein secundäres (blattbürtiges) Spo- 
rangium so frühzeitig sich zu bilden anfängt, dass die Basis seines 
Sporophylls oder Carpells, auf welchem es entstehen sollte, aus dem 
Achsenscheitel noch nicht hervorgetreten ist, so muss es, von dem 
noch nicht völlig ausgegliederten Sporophyll getrennt, direct aus dem 
Achsenscheitel hervorgehen (Selaginella). Wenn dann die Blüthe mit 
einem solchen Carpell oder mit einem Kreise von 2 bis mehr solchen 
Carpellen, von denen nur eines fertil ist, abschließt, so wird das 
frühzeitig angelegte seeundäre Sporangiuin (Ovulum) aus dem ganzen 
kleinen Rest des Achsenscheitels hervorwachsen, mehr weniger ter- 
minal zur Blüthenachse, ohne deswegen selbst axil oder überhaupt 
achsenbürtig zu sein, weshalb es in manchen Fällen von der nach- 
träglich sich erhebenden Carpellbasis mitgehoben und vom Achsen- 
scheitel weit entfernt werden kann (wie bei den Gramineen, Moraceen 
und Cannabineen). 



Erklärung der Tafel. 

Fig. 1. Sporophylle bildender Achsenscheitel von Lycopodium, etwas 
schematisch. 
„ 2. Desgl. von Sdaginella. Die Grenze zwischen der Achse und 
den Blättern sowie der blattbildenden Schicht des Achsen- 
scheitels ist schattirt. 
„ 3. Anlage eines einzelnen Carpells; a der Achsenscheitel. 



die Ovula nur Produkte dieser Carpelle sein. Die Ovula an einer freien Central- 
placenta (z B. bei den Primulaceen) können keine Ovularblätter sein, wogegen 
schon ihre basipetale Anlage streitet. Weitere Beweise findet man in meinen 
Abhandlungen über die morphologische Bedeutung der Samenknospen und über 
die Placenten. Ebensowenig ist ein terminal zur Aehst; erzeugtes Ovulum ein 
terminales Ovularblatt, welches sowohl durch die uicht seltene fernere Ver- 
schiebung als auch durch comparative Gründe widerlegt wird. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 3 



34 III. L - J Celakovský: 

Fig. 4. Weiteres Stadium desselben, der Achsenscheitel ist auf- 
gebraucht. 

„ 5. Noch älteres Stadium; die Samenanlage gebildet. 

„ 6. Junge Carpellanlage ; aus dem Achsenscheitel erwächst das 
Ovulum o. 

„ 7. Älteres Stadium; das Ovulum bereits auf die Ventralsutur 
des Carpells emporgehoben. 

„ 8. Junge weibliche Blüthe von Cannabis nach Zinger (Taf. VII 
Fig. 18); pß., Perigonblätter, c^.. Carpelle, zu einem Ringwall 
vereinigt, o Anlage des Ovulum. 

„ 9, 10. Zwei jüngste Stadien derselben Blüthe im Längsschnitt nach 
Zdíger (Taf. VIII Fig. 16, 17), ohne das Zellnetz und nach 
eigener Interpretation. Buchstaben wie früher. 

„ 11. Entwickelter Fruchtknoten von Cannabis im Längsschnitt, nach 
eigener Auffassung. 

„ 12. Desgl. nach Zingers Interpretation ; i Internodium zwischen 
c l und c 2 . 

„ 13. Unterständiger Fruchtknoten mit innen getrennten Carpellen. 

„ 14. Abnormaler Fruchtknoten von Monis ; beide Carpelle c t c 2 
fruchtbar, das schwächlichere (normal sterile) längs der Ven- 
tralnaht des kräftigeren Carpells verschoben. 

„ 15. Zweifächeriger Fruchtknoten, von 2 gleichen Carpellen ge- 
bildet. 

In den Fig. 3 --15 ist der axile Theil schattirt; was hell ist 
ist carpellär. 

„16. Querschnitt durch ein 2fächeriges Pistill, dessen hinteres Fach 
(Carpell) steril, klein; im vorderen ein grundständiges 
Ovulum o. 

„17. Querschnitt durch ein einfächeriges, doch bicarpelläres Pistill 
mit terminalem grundständigen Ovulum o, das vordere Carpell 
fertil angenommen, schematisch. 

„ 18. Blüthenspross von Thesium, mit emporgenommenem Deckblatt b. 

„ 19, 20, 21. Achsenscheitel eines akroblastischen Sprosses ; 1, 2, 3, 
Sprossglieder, b v , b 2 , b. A deren Blätter, t das terminale em- 
bryonale Glied (Scheitelzelle). 

„ 22. Monocotyler Embryo, schematisch ; 1 erstes Sprossglied mit 
terminalem Cotylédon c; 2, 3, 4 nachfolgende Sprossglieder. 
Die schattirten Basaltheile (Stengelglieder) der Sprossglieder 
bilden die embryonale Achse. 

„ 23. Oberansicht der epibasalen Hälfte eines Farnembryo. sehe- 



Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Aiigiosperiueu. 35 

matisch. 1, 2 die den Cotylédon c erzeugenden Öctanten. 
3 Octant mit dem zweiten Blatt b 2 , 4 die akroblastische Stamm- 
ki.ospe bildender Octant mit den Blättern b 3 , ö 4 , b b . 
Fig. 24. Sporogon oder auch gestieltes Sporangium. 

„ 25. Sporangiophor von Ophioglossum, nach Bower aus einem ven- 
tralen Sporangium hervorgegangen ; auch Prototyp eines Achsen- 
scheitels mit potentiellen noch unausgegliederten Archesporen, 
aus einem Sporogon Fig. 24 oder Sprossglied analog ent- 
standen. 

„ 26. Ventraler Sporangiophor von Botrychium, auch Piotutyp eines 
Sprosses, dessen Achse primäre Sporangien (auch ein termi- 
nales), Homologa von Blättern, die in einem Achsenscheitel 
Fig. 25 angelegt waren, ausgegliedert hat. 



~.^k= 



$>-«- 



Vrt;rlag de kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in frag. 



L.Čelakovský: Placenten der Angiospermen. 




Sitzoer 



im.Gesellsch d. Wissenschaft. Mathemat. natUTwiss. Glass e l 



IV. 

Pásmo IX. — Březen ské — 

Sepsal Čeněk Zahálka. 

(.5 obrazci 56. až 69.) 
(Předloženo dne 13. ledna 1899.) 



Jedno z nejzajímavějších pásem českého křídového útvaru jest 
pásmo IX. čili Březenské. Jeho veliké změny faciové. značná moc- 
nost, bohatost skamenělin a rozmanitý jejich ráz růzností facií pod- 
míněný, činí pásmo to zvláště poutavým. Pro velké změny jeho fa- 
ciové mění vlastnosti své z Polomených Hor přes Řipsko do Poohří 
takovou měrou, že nelze zjistiti totožnost pásma toho, porovnáváme-li 
je na vzdálenějších místech ku př. v Kokoříně a v Březně. Tu třeba 
pásmo to stopovati z jednoho kraje do druhého v blízkých od sebe 
vzdálenostech, pozorovati jeho ponenáhlé změny petrografické a palae- 
ontologické a ustavičně na zřeteli míti jeho základ i patro. Tímto 
způsobem provedena studia naše o všech pásmech křídového útvaru 
z Polomených Hor přes Řipsko až do Poohří a výsledky, jichž jsme 
docílili mnohaletým studiem v malém poměrně terrainu vzbudí jistě 
pozornost přátel geologie, neboť v terrainu tom nalézají se až na Chlo- 
mecké vrstvy veškery typické vrstvy českého útvaru křídového, jež 
geologům zavdaly podnět ku sestavení stratigrafického pořádku jejich. 
Koho by ku př. nepřekvapilo, dokážem-li dnes, že větší díl Jizerských 
vrstev a sice Hledsebské vložky — Druhý kvádr Kokořínský -f- Tri- 
goniové vrstvy -{- Bryozoické vrstvy jsou co do stáří totožný s Bře- 
zenskými vrstvami v Poohří? Jmenované vrstvy Jizerské čili pásmo 
IX., stopovány z ústředí Polomených Hor od Vidími a Kokořína přes 
Řipskou vysočinu do Poohří až k Postoloprtům, přechází do typických 
Březengkých vrstev, majících všude za základ pásmo VIII. — Prvý 

Tr. mathematicko-příroduvědecká. 1899. 1 



2 TV. Čeněk Zahálka: 

kvádr Kokořínský — a za patro jedno a totéž typické pásmo X. 
Teplické. Koho by nepřekvapilo, dokážem-li v této studii, že pásmo 
Teplické — X. neleží nikde pod pásmem Březenským — IX., jak se 
až posud za to mělo, nýbrž vždy nad Březenským? Tuto pravdu vy- 
slovil sice poprvé znamenitý badatel v oboru českého útvaru křído- 
vého Reuss již r. 1844., odvolal ji však později (1867.). Po něm Ro- 
minger r. 1847. přehlédnuv dislokací, hojných v okolí hory Ranné 
u Lenešic a určiv omylem pásmo VIII. (prvý kvádr Kokořínský) u Le- 
nešické cihelny jako pásmo Plánru (X. — Teplické), soudil, že pásmo 
Březenské (IX.) mladší jest, nežli Teplické — X. Omyl Romingebem 
vyslovený opětován u všech geologů pozdějších: u Gümbela (1868), 
Schlönbacha (1868), Krejčího (1870), Fbiče (1895) i u mne (v pracích 
starších). Nebylo povšimnuto aneb nebylo nalezeno lokalit, kde bez- 
prostředně obě pásma, Březenské (IX.) i Teplické (X.) v holých strá- 
ních ve styku jsou, kde nejsou porušeny dislokacemi ve svém přiro- 
zeném pořádku. Proto nemohu pochopiti, jak mohl Reuss (1867) na 
náhled Romingerův přistoupiti, on, jenž viděl v holé stráni Oharecké 
u Volenic typické Teplické pásmo (X.) na typickém Březenském pásmu 
íIX ) bezprostředně spočívati. 

Uvádíme několik profilů z Poohří, kde bezprostředně pásmo Te- 
plické (X.) na Březenském (IX.) spočívá a vysvětlíme omyly předcho- 
zích geologů. Kde se u geologů v prozkoumaném mnou kraji i jinde 
než v Poohří tvrdí, že tam rovněž Březenské vrstvy (IX.) spočívají 
na Teplických (X.), jako ku př. v obvodu Řipské vysočiny aneb v Po- 
lomených Horách, tam způsoben omyl, že byla nejvyšší část Tepli- 
ckého pásma (naše (Xd. — Zvonivé opuky Inoceramové) považována 
za Březenské pásmo ; mimo to bylo přehlednuto ve vysočině Řipské 
pásmo Březenské (IX.) pod Teplickým pásmem (X.) i ta okolnost, že 
za Řipskou vysočinou na pokraji Polomených Hor u Štětí a Mělníka 
počíná se pásmo IX. proměňovati v písčité facie, až se ve facie tyto 
ve středu Polomených Hor úplně promění. 

Poukazuje na své práce o pásmu IX. v okolí Řipu a v Polome- 
ných Horách, přistupuji k popisu pásma IX. v Poohří. 

Rozšíření pásma IX. 

Pásmo IX. náleží ku nejrozšířenějším pásmům v Poohří. Na 
.pravou stranu Ohře jen nepatrně zasahuje. Hlavním sídlem jeho jest 
levá strana Poohří od Hostenic u Brozan až k Postoloprtům. Vniknem-li 



Pásmo IX. - Březenské - křídového útvaru v Poohří. 3 

z Řipského Polabí do Poohří nálezném poprvé pásmo IX. při jižním 
konci obce Hostenic. Pásmo IX. tvoří zde břeh Oharky od hladiny 
Ohře až ku zahradě Vágnerově. V zahradě samé nálezném již pásmo 
IX. pokryto pásmem X. Dislokací dostaly se vrstvy pásma IX. JZ. od 
Hostenic do větší výše, takže nad Břežany najdem spodní čás r pásma 
IX. v nejvyšší poloze stráně, která jde od Břežan do Žabovřesk. Zá- 
roveň je tu všude přístupno pod pásmem IX. pásmo Vlil. jako zá- 
klad pásma IX. 

Jižně od Žabovřesk, u samé hladiny Ohře najdem opět nejvyšší 
polohu pásma IX. a na něm spočívá opět pásmo X. 

Od severního konce Strádonic táhne se menší pruh pásma IX. 
až na Lahov u Pátecké myslivny. 

V Pátku nálezném nejvyšší část pásma IX. u samé hladiny Ohře; 
i zde je pokryto pásmem X. Výše nad hladinu Ohře vystupuje pásmo 
IX. v Krystře a u Dolního mlýna v Luhu pod Slavětínem. I zde je 
všude pokryto pásmem X. 

Zcela malého rozšíření má pásmo naše z Mělců u Loun až do 
Března. Zde pokryto je na dvou místech a sice na Mělčích a na Bře- 
zenském vrchu vrstvami třetihorními. 

Vysočina mezi Hazemburkem, Třiblicemi a Košticemi vykazuje 
všude na stráních údolních pásmo IX ; na temenech planin jejích jest 
však pokryto obyčejně bud samotným pyropovým štěrkem aneb štěr- 
kem pyropovým a diluvialní hlínou. Na levých stráních Koštického 
údolí pásmo IX. hojně na povrch vychází. 

Vysočina mezi Košticemi, Libčevsí a Břvany vykazuje hojné vý- 
chozy pásma IX. Hlavně na stráních Ohareckých od Koštic přes Vo- 
lenice a Vorasice do Vršovic, rovněž nad Lenešicemi kolem vrchu 
Chlumu a Ranné. Na mnoha místech vidíme tu pásmo IX. pokryto 
pásmem X. ku př. : v Košticích, Volenicích, v Lenešické cihelně a j. 

základu pásma IX. 

Totéž pásmo VIII. , které je základem pásma IX. v Polomených 
Horách a v Řipské vysočině, totéž pásmo VIII. je základem pásma IX. 
i v Poohří. Jeho složení petrografické v okolí Budyně souhlasí s oným 
u Roudnice. Nejlépe je přístupno pásmo VIII. od Břežan u Budyně 
až do Žabovřesk, a v těchto místech spočívá na něm pásmo IX. Také 
u Lenešické cihelny přístupno je pásmo VIII. a i tu na něm spočívá 
pásmo IX. O vlastnostech pásma VIII. v Poohří pojednali jsme již 
ve zvláštní studii, na kterouž odkazujeme a kde shledáváme, že se od 
pásma IX. velice rozlišuje. 



IV. Čeněk Zahálka: 



O patru pásma IX. 

Patrem pásma IX. jest jako v Polomených Horách a jako v Řip- 
ské vysočině pásmo X. Pásmo X. liší se od pásma IX. dosti po stránce 
petrografické i palaeontologické. Vrstvy pásma X. nejsou tak jilovité 
jako v pásmu IX., mají více vápence a určujem je co vápnité sliny. 
Po stránce palaeontologické se valně liší od pásma IX. Terebratula 
simiglobosa, Micraster cor testudinarium a breviporus, význačné spongie 
atd. liší pásmo to od pásma IX. dostatečně. V Poohří lze na někte- 
rých místech již proto vésti přesnou hranici mezi pásmem IX. a X., 
poněvadž jest blízko hranice obou pásem vložena do nejvyšší části 
pásma IX. Coprolithová vrstva; nad tou ve výši skorém 1 m počíná 
často již pásmo X. Blíže o tom, jakož i o pásmu X. vůbec pojedná- 
váme ve zvláštní studii o pásmu X. v Poohří. 

O nevlastních patrech pásma IX. 

Tam, kde nad pásmem IX. nejsou vyšší vrstvy útvaru křidového 
zachovány, tam může býti patrem i jiný útvar ku př. neogenový. To 
shledáváme na několika místech v Poohří. Zejména uvádím: Mělce 
u Loun, Březenský vrch nad Březnem a okolí Nečich, Týnce a Křtě- 
nova. Jinde zase pyropový štěrk diluvialní bývá patrem pásma IX. 
Tak jest tomu ponejvíce v krajině mezi Košticemi, Třiblicemi a Břežauy. 

Vrstvy neogenové tvořící nevlastní patro pásma IX. složeny jsou 
obyčejně z pískovců jemnozrnných kaolinických, které se na povrchu 
snadno rozpadávají a splakují. V těchto pískovcích jsou velmi pevné 
a tvrdé lavice křemitých pískovců, které se po rozpadnutí kaolini- 
ckých pískovců na povrchu objeví a v podobě větších neb menších 
balvanů povalují, větrání vzdorujíce. Takové balvany pískovce křemi- 
tého jsou, jak z předchozích pojednání našich známo, roztroušeny i na 
povrchu starších pásem na protější straně Ohře až na vysočině Pe- 
rücke a rovněž je nalézáme na Klapské vysočině v oboru pyropových 
štěrků ; proto soudíme, že i tam někdy vrstvy neogenové rozšířeny 
byly a pozůstalé balvany jsou pozůstatkem jejich. 

K vůli bližšímu poznání těchto vrstev neogenových povšimneme 
si pěkně přístupné stráně vrchu, jenž sluje Mělce při západní straně 
Loun nad nížinou Ohareckou. Po severní straně vrchu máme 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 5 

Profil 90. 

(Obr. 67.) 

Vrchol stráně na Mělčích. 216 m n. m. 

Půda písčitá, tmavá . . . '. "7~. . . . . 0-5 m. 



9. Pískovec jilovitý šedobílý, velmi jemný, měkký . 2-5 

8. Pískovec jilovitý žlutý, velmi jemný, měkký .... . . .1*5 

7. Pískovec jilovitý bílý, velmi jemný, měkký neb poněkud hrubší 

a kaolinický ... • v ... 6*0 

6. Boule pískovce kremitého železitého slinitého. Červený neb rezavý. 
V šedé slinité hmotě jakožto tmelu vězí broky křemene obalené 
slupkou hnědého neb rezavého limonitu. Místy partie červené jako 
u červených pískovců permských s šupinkou moskovitu. Místy 
je boule ze dvou i více složena. Boule udržují horizont a vězí 

v pískovci jako jest 7. neb 5 0*5 

5. Pískovec jilovitý bílý ..... 1*0 

4. Pískovec křemitý jemnozrnný bílý tu a tam s hrubším zrnkem kře- 
mene. Pevný a tvrdý. Ostře v lavici pevné vyčnívá . . . . 0*3 až 0*5 
Podobá se pískovcům, jež se povalují v balvanech ve zdejším 
okolí. 

3. Pískovec jilovitý,^ bílý, žlutý až červený . 1*1 

2. Boule jako 6. Červeň jejich sahá někdy i do vrstvy 3. ..... 0*4 

j 1. Pískovec kaolinický jemnozrnný měkký, místy s hrubšími zrnky 

křemene, místy jilovitý. Bělavý. Velmi snadno se rozpadává . . .7-5 

Křídový útvar. Pásmo IX. aedý jíl slinitý mokrý. Hojně pramenů z něho 
vytryskuje 194*5 m n. m. 

Na Březenském vrchu pokryto je temeno troskami porcelanitu. 
Jsou barvy ponejvíce červené, mezi nimi jsou též strusky a popel. 
Že vznikly tyto horniny vyhořením flecí uhelných a že tím jíly neo- 
genové vypáleny až do červena je známo. 

Na Březenském vrchu (viz profil 107. obr. 63.) jsou pod tro- 
skami porcelanjaspisu jíly, které bývají považovány za neogenové. 
Stopy skamenělin křídových ani foraminifer ve výplaku jsem nenalezl. 

Neogenové vrstvy jakožto nevlastní patro pásma IX. přístupny 
jsou ve větší míře na Malém Vrchu nad Vršovicemi u Loun. Vrch 
ten má dvě kupy vyšší a nižší. (Obr. 68.) Prvá vystupuje do výše 
i 91 m n. m., druhá do 280 m. Vrcholky obou kup pokryty jsou 
porcelanjaspisy ponejvíce červenými, tak že se již z velké vzdálenosti 
červenají. Na Březenském pásmu IX V které sahá na Malém vrchu asi 
do 260 m n. m., spočívají tu pískovce neogenové, do nichž vloženy 
jsou jíly s vrstvičkami hnědého uhlí neb mouru. Je známo, že se vy- 
kládá povstání porcelanjaspisu tím způsobem, že flece hnědouhelné, 
uložené v jílech, vyhořely a tím vypálily jíly ve hmotu porceláno vitou. 
Proto nalézáme též v oboru porcelanjaspisu hojně škvárů a popelu. 
Zajímavo je, že proces spalování hnědouhelných vrstev trvá dosud. 
Roku 1896. navštívil jsem v srpnu za deštivého počasí Malý vrch 



6 ÍV. Čeněk Zahálka: 

a když odkrýval jsem vrstvy uhelné a mourové na nižší kupě, ucítil 
jsem týž zápach, jaký shledáváme na uhelných hromadách při uhel- 
ných dolech, kde rozkladem pyritu uhlí se zapaluje. U některé vrstvy 
uhelné, která byla slabá a vyhořelá, takže jen popel po ní zbýval, byl 
jíl jen slabě vypálený. Na Malém víchu jest následující 

Profil 91. 

(Obr. 68. a 69.) 
Vrchol vyšší kupy Malého vrchu -291 m n. ra. 



£ 



l l 



13. Porcelanjaspis barvy červené, halové, modré, žluté, bílé; se 
škvárami černými a rudými a $ popelem šedým, rudým a bílým. 
Vše rozházeno. 
12. Pískovec jemnozrnný kaolinický, bělavý. Na povrchu rozpadlý. 
Chová místy tvrdší pevné křemité pí»kovce bělavé neb žlu- 
tavé; tyto z předešlého vypadnou a po stráni se povalují. 
Místy jsou pískovce hrubší, žluté, místy železité, hojně limo- 
nitem proniknuté, místy osamocené kuličky žlutého pískovce 
na povrchu se objevují, místy kousky limonitu se povalují. 

Vrchol nižší kupy 280 m n. m. 

11. Porcelanjaspis týž jako nahoře, se škvárami a popelem. Roz- 
metáno po vrcholu nižší kupy. Vybírá se na cesty a pěšiny 

do okolí Loun ... 1-0 

10. Popel. Vrstva povstalá vypálením hnědého uhlí Oü 
9. Jíl šedý a bělavý do červena, rozdrobený. Málo ohněm vy- 
pálený ...... . . -, • ■ O-o 

8. Popel rudý po spáleném hnědém uhlí s kousky vypáleného 

jílu barvy bílé a červenavé 0*2 i o 

7. Jíom- uhelný tmavohnědý do černá 0'02i g 

Tento mour r. 1896 v letě doutnal v místech, kde odkryt byl. 

6. Jíl zažloutlý zachovalý . 0-3 

5. Mour uhelný tmavohnědý do černá 0'03 

J. Jíl hnědý zachovalý 0*1 

3. Mour uhelný tmavohnědý do černá ... . . . . 0*04 

2. Jíl šedý s tenkými vrstvičkami hnědého ulili zachovalého . 33 1 
1. Pískovec jemnozrnný k olinický bílý 14*5 



Základ: Pásmo IX. křídového útvaru ... as 2ti0 m n. m 

Velkou mocnost porcelanitu nalézáme na nejvyšší kupě Velkého 
vrchu nad Vršovicemi. (Profil 10 1. Obr. 62.) Velenovský popsal floru 
třetihorní z těchto vypálených jílů (ve Zprávách Král. Čes. Spol. Nauk 
1882.) Také na Červeném vrchu, na Černodolském vrchu a jiných 
v okolí Nečich. 

O pyropovém štěrku diluvialním, jenž pokrývá pásmo IX. v kra- 
jině mezi Košticemi, Třiblicemi a Břežany pojednali jsme na jiném 
místě. ; ) 

*) Rozšíření pyropových štěrků v Českém Středohoří. Zprávy Král. Ces. 
Spol. ISáuk. 1884. 






Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohři. ^ 

Petrografie pásma IX. 

Petrografické poměry pásma IX. v Poohři nevykazují takovou 
rozmanitost jako v Polomených Horách. Podobají se spíše poměrům, 
jaké jsou přilehlé vysočině Řipské. V Hostenicích, v nejbližším to 
nalezišti v Éipské vysočině, nalézáme vedle slinitých jílů ještě pevnější 
lavice písčitých slinu. Toto první naleziště jest ale zároveň posledním, 
které vykazuje pevné lavice pisčitých slínů. Další naleziště pásma IX. 
směrem k Lounům nevykazují žádných pevných pisčitých slínů více. 
Veškery vrstvy pásma IX. stávají se si initojilo vitými. Zřídka přibírá 
některá vrstva zrnka křemenná. Tu vlastnost, kterou jsme shledali 
u všech pásem původu mořského v Poohři, totiž, že čím dále na zá- 
pad (k Postoloprtům) tím více přibývá jim glaukonitu, tu vlastnost 
mají také některé polohy pásma IX. Přibírají místy tolik glaukonitu, 
že nabývají barvy zelenavé a na vrypu jsou zelené. Pod drobnohledem 
shledáváme též, že tvoří glaukonit hmotu skameimjící u jehlic spongií. 
Čím více glaukonitu, tím více jehlic spongií. 

Slinité jíly jsou mastné, nadržují vodu a v oboru jejich často 
vytryskují prameny vody. Čerstvě nakopaný jíl nevydrží dlouho v ku- 
sech na povrchu zemském; již po jediném dešti a nastalém na to 
parnu rozpraskávají na povrchu. Po více deštích trhliny se rozšiřují 
i ku středu kusu ve směru vrstevnatosti. Y tomto stavu jsou nejspů- 
sobilejší ku vyhledávání skamenělin. Tu se snadno rozloupnou a na 
ložích objeví se dosti zachovalé skameněliny. V čerstvých, mokrých 
jílech kladivo se boří do jílu jako do mýdla a skameněliny těžko se 
dobudou. I velké kusy jílu rozpadnou se během jednoho roku úplně. 
Voda odnáší rozpadlý jíl po stráni snadno dolů. Nahromaděný jíl na 
stráni zvětralý neb splavený stává se po deštích kluzký a sjíždí po 
stráni dolů. Někdy děje se posouvání jílů těch pomalu a prozrazuje 
se na počátku tvořením se trhlin. V oboru čedičových vrchů svalí se 
na jíl čedičový štěrk a tu posouvá se spolu s jílem shora dolů. Tímto 
posouváním ničí se pozemky hospodářů a je známo, že loňského roku 
i obec Klapý pod Hazenburkem z části pobořena posouvajícím se jílem 
spolu se štěrkem čedičovým. V Poohři a v Českém Středohoří vůbec 
jsou úkazy tyto zcela obyčejné, a kde jsou podmínky uvedené, tam 
posouvání jílu a štěrku čedičového po každém trvalém deštivém po- 
časí jest pozorovati. Popsali jsme mnohé úkazy tyto v článcích: „Po- 
souvání ssutin čedičových na Březníku u Libčevsi" 2 ) a „O ssutinách 



2 ) Zprávy o zašed. Král. Čes. Spol. Nauk. 1884. 



g IV. Čeněk Zahálka: 

čedičových a znělcových v Českém Středohoří". 3 ) Nejlépe vzdoruje 
posouvání ssutin les. Kde ten se vykácí v oboru jmenovaných jílů 
aneb ssutin na nich nahromaděných, tam snadno posouvání nastane. 

Slinité jíly obsahují hojně pyritu. Týž je hmotou skameňující. 
Blíže povrchu mění se v limonit a sádrovec. Proto skameněliny často 
z limonitu jsou složeny. 

Zvláštním nerostem v oboru nejvyšších vrstev pásma IX. je sfe- 
rosiderit. Je barvy tmavorudé, hnědé, špinavě žluté, obyčejně dosti 
hlinitý, vrypu žlutého neb hnědého. V kyselině slabě šumí. Bývá ku- 
lovitý, někdy soustředně miskovitý. Na povrchu bývá dosti zvětralý 
a změklý. 

Přehledně sestavme seznam hornin pásma IX. : 

Písčitý slin. 
Glaukonitický slin. 
Glaukonitický vápnitý slin. 
Pisčitoslinitý jíl. 
Vápnitý jíl. 
Slinitý jíl. 
Glaukonitický slinitý jíl. 

Podáváme tuto petrografický rozbor některých hornin důležitých, 
které se v předchozích pásmech neobjevovaly. 

Pisčitoslinitý jíl ze souvrství IX. 9. profilu 107. z Březenského 
vrchu nad Oharkou. 

Makroskopicky: Měkký kámen, intensivně žlutý, poměrné pe- 
vnější než jiné jíly. Zřídka kde zaleskne se na povrchu šupinka slídy 
muskovitu. Jiné nerosty rozeznati nelze. Šumí mocně v kyselině. 

Mikroskopicky: Jíl v prášku žlutě zbarvený poměrně nejvíce 
zastoupen. Vápenec v čirých zrnkách hojný. Křemen též v čirých 
zrnkách hojný. Glaukonit co tráva zelený v nepravidelných zrnkách 
zřídka. Limonit ve hnědých zrnkách velmi hojný. Týž větráním zbar- 
vuje horninu žlutě. Vyplňuje i komůrky foraminifer. Foraminifery 
zřídka viděti. 

Vápnitý jíl ze souvrství IX. 2. profilu 101. z Velkého vrchu nad 
Vršovicemi. 

Makroskopicky: Měkká hornina šedá s tmavošedými do modra 

3 ) Vesmír. 1890. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 9 

skvrnami. Místy skvrny žluté aneb hnědé od zvětrávajících kousků 
limonitu. Nerosty jiné nelze v něm rozeznati. Šumí mocně v kyselině. 

Mikroskopicky: Jíl v prášku šedém nejvíce zastoupen. Vápenec 
v čirých zrnkách velmi hojný, obyčejně tvoří jehlice spongií, které 
spatřujeme v podélných i příčných průřezech. Glaukonit v malých 
zrnkách dosti zastoupen. Tvoří místy jehlice spongií. Limonit hnědý 
je hojný y jemných zrnkách. Větráním zbarvuje okolí své do žlutá. 

Slinitý jíl ze souvrství IX. 2. profilu 98. z Kystry nad Oharkou. 

Makroskopicky. Tmavošedá měkká hornina, v níž nerosty roze- 
znati nelze. Šumí mocně v kyselině. Malý kousek hozen do vody roz- 
padne se během jedné hodiny v bláto. 

Mikroskopicky: Jíl šedý co prášek vyplňuje výbrus v největším 
množství. Tu a tam prosvitávají čirá zrnka vápence. Vápenec skládá 
též jehlice spongií. Pyrit v černých jemných zrnkách neb čárkách 
hojný. Také vyplňuje komůrky foraminifer. Limonit hnědý v malých 
zrnkách vzácný. Rovněž vzácný v malých zrnkách glaukonit, který 
jako vždycky má barvu co tráva zelenou, 

Slinitý jíl ze souvrství IX. 4. profilu 102. z Poustky nad Hrá- 
deckým potokem u Lenešické cihelny. 

Makroskopicky: Měkká hornina ale poměrně dosti pevná (u po- 
rovnání s jinými jíly), bělavě šedá s tmavšími šedými do modra skvr- 
nami. Tu a tam je Terebratulina gracilis, foraminifera, tečka neb 
čárka hnědá neb žlutá po limonitu. Jinak nerosty rozeznati nelze. 
Šumí mocně v kyselině. 

Mikroskopicky : Jíl šedý v prášku vyplňuje průřez. Vápenec v či- 
rých zrnkách hojný. Skládá obyčejně jehlice spongií a místy forami- 
nifery. Glaukonit zeleuý v malých zrnkách zřídka. Limonit hnědý 
v jemných zrnkách hojný. Vyplňuje často komůrky foraminifer. Větrá- 
ním žloutne a zbarvuje okolí do žlutá. 

Slinitý jíl ze souvrství IX. 1. profilu 104. nad Poustkou u Lene- 
šické cihelny. 

Makroskopicky : Mékká bělavá hornina, místy slabě zažloutlá neb 
zašedivělá. Lpí siluě na jazyku jako každý jíl. Nerosty pouhým okom 
rozeznati nelze. Šumí mocně v kyselině. 

Mikroskopicky: Šedý jíl v prášku vyplňuje průřez. Vápenec 
v čirých zrnkách hojný. Často skládá foraminifery a jehlice spongií. 
Limonit ve hnědých zrnkách hojný. Často vyplňuje komůrky forami- 
nifer. Větráním zbarvuje okolí do žlutá. Je to jako obyčejné proměna 
z pyritu. Glaukonit zelený v zrnkách vzácný. 



IQ IV. Čeněk Zahálka: 

Geotektonika pásma IX. 

Geotektonické poměry pásma IX. tvoří součást geotektonickýcb 
poměrů zdejšího křídového útvaru vůbec. Zmiňuj eme-li se již u pásma 
IX. o některých poměrech, zejména o dislokacích, činíme tak proto, 
poněvadž znalost jejich má veliký vliv na správné rozřešení strati- 
granckých poměrů našeho pásma IX. Právě geotektonické poměry 
v oboru krajiny, kde vyvinuto je pásmo IX., byly toho příčinou, že 
stratigraíická poloha pásma IX. nebyla správně pojata. Tak ku př. 
v Košticích nalézáme ve vyšší poloze stráně Oharecké pásmo X. (Te- 
plické). V blízkém údolí Koštickém a sice v levé stráni jeho ve mno- 
hem vyšší poloze, nežli u břehů Oharky v Košticích nalézáme pásmo 
IX. Styk obou pásem přístupný není. Nepřihlížíme li ku geotektonice 
zdejší krajiny, mohli bychom se domnívati, že pásmo IX. čili Bře- 
zenské mladší jest, než-li pásmo X. čili Teplické. Poněvadž ale z ně- 
kolika profilů seznáme, že pásmo X. na pásmu IX. spočívá, třeba po- 
měry výšek pásma IX. a pásma X. u Koštic a v Koštické stráni na 
Vinici vyložiti tak, že jde mezi Košticemi a návrším Vinice u Vunic 
dislokační rozsedlina směru od JV. ku SZ., podle níž pásmo IX. na 
Vinici do větší výše vrženo bylo nežli pásmo X. v Košticích. 

Tento směr však od JV. ku SZ. jest hlavním směrem zdejších 
rozsedlin i dislokačních rozsedlin, jak z předchozích našich pojednání 
o pásmech útvaru křidového v Poohří plyne. 

Jiný příklad. Na stráni u Lenešické cihelny blíže Loun (viz 
obr. 55.) nalézáme v právo od cihelny (podle obr. 55.) pásmo VIII. 
a nejspodnější 'část pásma IX. Skorém v téže výši nadmořské nalé- 
záme v ievo od cihelny (podle obr. 55.) nejspodnější polohu pásma X. 
Kdo nemá tušení o dislokacích zdejších, přehledne rozsedlinu dislo- 
kační „r", která bude míti směr od JZ. ku SV. a bude považovati 
při zběžném studiu vrstvv pásma VIII. po případě i některou nej- 
spodnější vrstvu pásma IX. po pravé straně cihelny a pásmo X. po 
levé straně cihelny za jeden a týž horizont vrstevní. Poněvadž pak 
v nalezišti „c" nalézají se význačné skameněliny pásma Teplického X. 
a toto je v nižší poloze nadmořské, nežli pásmo Březenské, IX. v právo 
od cihelny, bude z toho souditi mylně, že pásmo Teplické, X. je starší 
nežli pásmo Březenské, IX. Tak soudil Rominger a po něm všickni 
ostatní geologové. 

Zmíněný směr od JZ. ku S V. jest však druhý hlavní směr roz- 
sedlin zdejšího kraje i rozsedlin dislokačních; právě v okrsku mezi 
Břvany a Lenešickou cihelnou uvedli jsme již celou řadu přístupných 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaiu v Poohří. \\ 

dislokačních rozsedlin směru od JZ. k SV. a v této práci uvádíme na 
obr. 65. též přístupnou dislokační rozsedlinu „/•". mající též směr od 
JZ. ku SV. Také nepřístupná rozsedlina „r", již zobrazili jsme na 
obr. 64, nemůže míti jiný směr nežli od JZ. ku SV. 

vrstvách pásma IX. 

Pásmo IX. je složeno ve středu Polomených Hor, ku př. u Vi- 
dími a Kokořína z rozmanitých pískovců, hlavně kvádrových. Čím 
blíže ku Řipské vysočině, tím více ztrácí vrstvy jeho zrn křemenných 
a za to přibývá jim vápence a jílu, tak že u Mělníka a Štětí pře- 
vládají v něm již více písčité sliny. Ještě dále a sice v Řipské vyso- 
čině, převládají v pásmu IX. již slinité jíly a jen skrovně nalézáme 
v něm písčitých slínů. Podobně je tomu v oné části Poohří, která 
přiléhá k Řipské vysočině. U Hostenic, kde poprvé v Poohří s pás- 
mem IX. se shledáváme, přístupen je svrchní oddíl pásma IX. a ten 
má v sobě ještě písčité sliny a nad těmi sliníte jíly. Nedaleko Ho- 
stenic v Břežanech, přístupen jest spodní oddíl pásma IX. a ten ob- 
sahuje slinité jíly. Lze tedy rozeznati v okolí Budyně v pásmu IX. 
tyto vrstvy shora dolů: 

Slinité jíly. 
Písčité sliny. 
Slinité jíly. 

To jest poslední facie pásma IX. s písčitými sliny. Dále odtud 
přes Libochovice k Lounům a Postoloprtům žádných více písčitých 
slínů nenalézáme. Všude od Libochovic až do Postoloprt převládají 
v celém vertikálním postupu vrstev slinité jíly a málo kdy vyskytuje 
se v nich nějaká jiná vrstva než jilovitá, Mezi Libochovicemi a Po- 
stoloprty možno v postupu vrstev pásma IX. s hora dolů rozeznávati 
tyto horizonty: 

5. Slinité jíly místy s lavicí sferosideritovou (na Březenském vrchu, 
na Velkém vrchu), místy s lavicí Coprolith(>vou (Koštice, Volenice, 
Pátek, Poustka u Lenešic), místy není ani tato ani onano (Kystra 
a od Kystry k Slavětínu). 

4. Slinité jíly gastropodové vyšší (Březenský vrch, Velký vrch). 
3. Slinité jíly glaukonitické (Březenský vrch, Velký vrch). 
2. Slinité jíly gastropodové nižší. Gastropody a mnohé jiné ska- 
meněliny obyčejně z limonitu složené (Lenešická cihelna, Velký vrch). 



12 IV- Čeněk Zahálka: 

1. Sliníte jíly s nápadnou Ostreou semiplanou. (Velký vrch, 
Lenešická cihelna). 

Při takové změně pásma IX. nemůžeme srovnávati stáří té které 
vrstvy pásma IX. v Poohří s tou kterou vrstvou v Polomených horách 
aneb ve Vysočině Řipské. 

Chceme nyní stopovati pásmo IX. z okolí Ěipu Poohřím až ku 
Postoloprtům a vyhledávati zvláště takové profily, kde základ aneb 
patro pásma IX. přístupno bude. 

Hostenice. 

V břehu Oharky pod Hostenickým dvorem přístupny jsou vyšší 
vrstvy pásma IX. Na pásmu IX. spočívá tu pásmo X. Obě pásma 
jsou ve styku v zahradě Josefa Vágnera. Lze tu v obci sestrojiti ná- 
sledující 

Profil 92. 

(Obr. na str. 265. ve „Druhé zprávě o geol. porn. Brozan. výš.") 

Vrchol stráně nad Hostenicemi. 180 m n. m. 
Ornice 0'3 m 

Diluvium. Žlutňice 1*0 m 

178-7 — 



X I 4. Vápnitý slin bělavý v pevnějších lavicích ku stavbě se lámající 4*0 | 

c I 3. Vápnitý slin modravý měkký 9*6 \ 

3 » 2. Vápnitý slin bělavý na povrchu rozdrobený 2-0 | 

g I 1; Vápnitý slin bělavý v pravé lavici .... 0*2 J 

162 9 



X 



7. Slinitý jíl šedý a modravý, vlhký 2*0 

Silnice 



Písčitý slin šedý v pevnější lavici 0*2 

Slinitý jíl modravý, méně šedý, na povrchu v pecky se rozpadá- 
vající, vlhký. Má hojně pyritu, který se na povrchu v sádrovec { ^ 

2i mění . . 3*0 

4. Písčitý slin šedý v pevné lavici - 2 

3. Slinitý jíl jako 5. Též s hojným sádrovcem 2-0 

2. Písčitý slin modravý, místy šedý, v pevné lavici 0*2 

1. Slin šedý rozdrobený na povrchu . .0-3 



P4 



Hladina Oharky. 

Nálezisko Hostenické má pro nás tu důležitost, že tu nad pásmem 
IX. bezprostředně nalézáme pásmo X. 
Ve vrstvě IX. 2 jest. 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 

Acanthoceras dentatocarinatus Rom. sp. 

Aporhais Reussi Gein. 



Pá§mo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 13 

Pectunculus lens Nilss. (zř) 
Lima elongata Sow. (h) 
Avicula glabra Reuss. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Ostrea sp. 

Exogyra lateralis Reuss. 
Parasmilia centralis Mant. 

Ve vrstvě IX. 4. je : 

Àporrhais Réussi Gein. 
Pectunculus lens Nilss. 
Lima elongata Sow. (h) 
Ostrea sp. 
Exogyra lateralis Reuss. 

Ve vrstvě IX. 5. je : 

Spondylus spinosus Goldf. (zř) 
Ostrea semiplana Sow. (h) 
Ostrea hippopodium Nilss. (h) 

Achilleům rugosum Rom. (h) s přirostlými Foraminiferami 
a Bairdiemi. 

Ve vrstvě IX. 6. je : 

Lima elongata Sow. 
Exogyra lateralis Reuss. 

Břežany. 

Profil 86. 
(Obr. na str. 282. ve „Druhé zprávě o geol. pom. Brozan. výš.") 

Již v profilu 86. zmínka byla učiněna o pásmu IX., které tvoří 
patro pásma VIII. nad Břežany u Budyně. Je tu zachována jen spodní 
část pásma IX. v mocnosti asi 13 m ve způsobe slinit ých jílu měk- 
kých, barvy tmavě šedé, modravé. Jíly tyto rozpadávají se na povrchu 
v teninké desky a pak v zem. Obsahují hojně roztroušeného pyritu 
mikroskopického i makroskopického. Poslední od velikosti máku až 
po velikost pěstě. Proměnou pyritu povstává limonit a sádrovec, jenž 
všude na povrchu se povaluje. Krystalky sádrovce mají plochy 
— P.ooP.ooPoo (111 . 110 . 010). Nejvíce je sádrovce mezi desti- 
čkami rozpadlého jílu a pak v trhlinách jeho. Na povrchu jílu tvoří 
se též bílý povlak hořké soli. Hlouběji pod povrchem je jíl poněkud 



14 IV. Cenék Zahálka : 

pevnější, ale vždy velmi měkký a vlhký. Větší skameněliny jsou vzácné. 
Hojnější jsou drobné. Otřeme-li jíl kartáčem ve vodě, objeví se na 
povrchu velké množství drobnohledných skamenělin. Nalézají se tu: 

Obratle rybí. 

Nucula pectinata Sow. 

Ostrea hippo podium Nilss. 

Ostrea semiplana Sow. 

Bairdia subdeltoidea Mün. sp. (vh) 

Flabellina elliptica Nilss sp. 

Frondicularie rozmanité. 

Cristellaria rotulata Lam. sp. (h) 

Nodosaria obscura Reuss. (h) 

Zajisté, že Krejčí měl na mysli tyto vrstvy našeho pásma IX. 
co Březenské vrstvy, když psal ve své Geologii na str. 754: „Podobné 
slinité opuky (jako Březenské vrstvy v Březně) v mnohých polohách 
v mastné jíly se měnící, táhnou se podél Oharky nad vyššími opu- 
kami (Teplického stupně) až k Budyni." 

Spodní vrstvy pásma IX. táhnou se nad pásmem VIII. v nej- 
vyšší poloze Pooharecké stráně až ku Zabovřeskám, jsouce pokryty 
diluvialním štěrkem prahorním a silurským, místy mimo to diluvialní 
žlutnicí (viz mou geologickou mapu krajiny mezi Cížkovicemi, Lukav- 
cem, Libochovicemi a Budyni. 4 ) Při cestě, která jde ze Zabovřesk 
SSV., je viděti výchoz jílů pásma IX. u 3oty 214 m n m. V ní na- 
lezen též úlomek Ostrei semiplany. Několik kroků nad tímto místem 
nálezném též py ropový štěrk co patro pásma IX. v ornici roztroušený. 

Žabovřesky. 

Týž shnitý jíl pásma IX., který přístupen je bezprostředně pod 
pásmem X. v Hostenicích, v Košticích, v Kystře a j., ten samý pří- 
stupen je v letech sušších u samé hladiny Ohře, jihozápadně od Za- 
bovřesk. Tak bylo r. 1885., kdy vyčnívala nad hladinu Ohře 20 cm 
mocná část z vrstvy, jejíž pokračování šlo nejen do hloubky, ale i do 
řečiště. Je tu následující 

4 ) Druhá zpráva o geolog, poměrech Brozanské výšiny. 



Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 



15 



Profil 93. 



Vrchol kopce pobřežního JZ. od Žabovřesk. 



173 m n. m. 



X 



3. Vápnitý slin šedobílý pod ornicí t ... 20 ' 

___ . — _ Cesta --— — — 

2. Vápnitý slin šedobílý pevný, na povrchu rozpadlý. Má na rozsed- 
linách vláknitý vápenec. Vrstva tato obsahuje velké množství 

skamenělin 8-0 

_— Pěšina — — 

1. Vápnitý slin špatně přístupný, pokrytý s hůry splaveným zvětra- 
lým slínem . 5-0 



Pásmo IX. Slinitý jíl tmavošedý do modra s četnými zruky pyritu. Vyčníval 

v letě r. 1885 nad hladinu o 0-2 m 

Pokračuje hloubš. Zřídka kdy nad hladinu vystupuje. 

Hladina Ohře r. 1885. (jindy až o 30 cm vyšší) 157-8 m n. m. 

V této nejvyšší vrstvě pásma IX. nalezl jsem : 

Bairdia subdeltoidea Münst. sp. (h) 
Frondicularia Cordai, Reuss. 
Cristellaria rotulata. Lam. sp. (h) 

Pásmo IX. jest spolu s pokrývajícím jej pásmem X. v dislokační 
poloze ku SZ. odtud ležícímu pásmu VIII. v témž břehu Ohře takto : 

Vrchol kopce 173 m n. m. 



U křížku. 


166 


m n 


. m. 






Vápnité 




k-H 


>ï 




N 

OJ 

O 


>o 

O 






h- 1 


— ' 




jS 


•fí 


o 5 




Pásmo X. 


w 
NSS 

P-l 


-03 






"o 
"o 


'S 

to 

© 


sliny 












£ 




G 


> 

i3 




Slinitý jíl 


Pásmo IX 



SZ. 



Hladina Oharkv 157-8 m n. m. 



JV. 



Koštice. 

(Obr. 3. ve článku: „Rozšíření pyrop. štěrků v Českem Středohoří." 1884. 

a obr. 56, 57.) 

V příkré stěně pobřežní v Košticích nálezném nejvyšší vrstvy 
pásma IX. tak jako u Žabovřesk u samé hladiny Ohře a opět jsou 
pokryty pásmem X. Je tu 



16 IV. Čeněk Zahálka: 

Profil 94. 

Vrchol pobřežní stěny. 177*5 m n. m. 

n; ,„ •„„ í Zlutnice . I 1 /« až 2-0 m 

Diluvium { x.v , , ,'á ,, - 

I ňterk pyropovy 0"2 „ 0'5 m 

Pásmo X. Vápnití/ slin šedý v pevných lavicích . .... ... 90 m 

t.- ._. í 3 - Slinitý jíl tmavošedý . 10 \ 

" *Sj 2. Slinitý jíl coprolithovfi tmavošedý s velkým množstvím ska- I « 

1 -s-l menělin 0'05 až 0-1 í § 

=*- li. Sliniti) jíl tmavošedý 1*9 i 

Hladina Ohře 163 m n. m. 

Vrstvy slinitého jílu pásma IX. jsou tu bohatý pyritem jako 
u Zabovřesk. Tento se mění v limonit a sádrovec. 

Vrstva IX. 2. mívá někdy na ložích zelený povlak. Zřídka je 
v IX. 2. hrubé zrnko křemene. 

Ve vrstvě coprolithové IX. 2. jsou 5 ) : 

Coprolithy (vh) 

Šupiny, obratle a zuby rybí (vh). 

Ptychodus mamilaris Ag. 

Corax heterodon Reuss. 

Osmeroides divaricatus Gein. 

Beřyx ornátu s Ag. 

Oxyrhina Mantelli Ag. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. (vz) 

Acteon ovum Duj. (vz) 

G-astrochaena amphisbaena Goldf. (vz) 

Inoceramus sp. 

Úlomky skořápek velkých druhů, bezpochyby od druhu Brongni- 
arti (h) 

Spondylus sp. 

Astarte acuta Reuss. 

Nucula sp. 

Exogyra lateralis Reuss. (h) 

Ostrea semiplana Sow. (zř) 

Terebratula sp. Malý druh smáčkly, o 7 mm v průměru. 

Terebratulina striatula Mant. 

Terebratulina gracilis Schloth. (vh) 

Rhynchonella Cuvieri D'Orb. 

Bairdie. 



6 ) Druhá zpráva o geol. pom. Brož. výš. str. 272. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. \i 

Pkymosoma radiatum Sorig., osten, (vz) 
Micraster ? 

Ohromné množství foraminifer. 
Spongie v pyrit a limonit proměněné. 

Někdy objeví se tak ohromné množství drobných skameuělin ve 
vrstvě IX. 2., že slinitý jíl co hornina ustupuje stranou a jen co tmel 
se jeví. Kus takový je pak pevnější a tvrdší, vápenci podobný. Někdy 
se objevují na plochách vrstevnatosti u IX 2 . zelené povlaky. 

Ve vrstvě IX. 3. jsou četné Fucoidy. 

Ve starších pracích svých považoval jsem po příkladu Krejčího 6 ) 
a Frice 7 ) vrstvy tyto též za Teplické. 

Reuss 8 ) r. 1844 určoval vrstvu naši IX. I. v nejvyšší části 
pásma IX. zcela správně jako svůj Plänermergel. Píše: „In dem Plä- 
nermergel von Kosstitz. der wie der von Kystra den oberen Schichten 
dieses Gebildes angehört, findet man 

Terebratula striatula Mant. (Terebratulina chrysalis Schi.) 

Terebratula ornata Rom. (Terebratulina gracilis Schlot.) 

Ostrea vesicularis Lamk. 

Ostrea lateralis Nilss. 

Ostrea minuta Rom. 

Pecten membranaceus Nilss. 

Pecten arcuatus Sow. ? 

Gervilia solenoides Defr. 

Patella (kleine). 

Frondicularia ovata Rom. 

Frondicularia angustata Nilss. 

Robulina Comptoni Sow. 

Cytherina subdeltoidea v. Münst. 

Kleine Krebscheeren. 

Zahlreiche Fischschuppen von Cycloiden und Ctenoideu. 

Otodus appendiculatus Ag." 






Naši vrstvu IX. 2. počítal Reuss 9 ) ku svému „ Unterer Pläneru" 
slovy: „Dem Gesteine von Laun 1 ") steht in Beziehung auf die äus- 



6 ) Studie str. 62. 

7 ) Cephalopoden, Reptilien u. Fische d. böhm. Kreideform. 

8 ) Die Kreidegebilde, str. 55. 

9 ) Die Versteinerungen IL, str. 122. 

10 ) Naše pásmo V. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 



lg IV. Čeněk Zahálka: 

sere Beschaffenheit der untere Pläner von Kosstitz am nächsten. Es 
ist ebenfalls ein in dicke Platten zerspaltener dunkelgrauer fester 
Kalkmergel, der mitunter sandig und glaukonitisch wird. Ausser einer 
wahrhaft erstaunenswerthen Menge von Koprolithen von Macropoma 
Mantellii Ag., von Terebratula gracilis Schloth..." 

Reuss n ) uvádí odtud následující seznam skamenělin : 

Comatula spec. indet. 

Eandtäfelchen von Asterias quinqueloba Goldf. 

Terebratula ornát a Rom. 

Ostrea vesicularis; marginata, minuta?, flabelliformis, lateralis. 

Anomia subradiata, truncata. 

Pecten rarispinus, serratus. 

Nucula truncata Nilss. 

Venericardia corrugata Reuss. 

Lučina circularis Gein. 

Nodosaria Zippei, annulata, lineolata Lorneiana. 

Pianularia denticulata Reuss. 

Frondicularia ovata, angustata, apiculata, inversa, crassa, Cor- 
dai, striatula, canaliculata. 

Fïabellina cordata, Schmidtii, rugosa, turgida. 

Cristellaria ovalis Reuss. 

Qlobigerina cretacea D'Orb. 

Rosalina moniliformis Reuss. (Anomalina m.) 

Bulimina tumida, variabilis. 

Spirolina (Haplophragmium) irregulär l 's . lagenalis. 

Robulina Comptoni Sow. 

Nonionina compressa Rom. 

Textullaria tricarinata Reuss. (Tritaxia t.) 

Serpula planorbis Gein. 

Pollicipes Bronnii Rom. 

Cytherina subdeltoideay ovata, parallela, complanata, elongata, 
asperula. 

Ptychodus mamillaris, latissimus, triangularis. 

Hybodus affinis Reuss. 

Galeus pristodontus, appendiculatus, obliquus. 

Otodus appendiculatus Ag., serratus Ag. ?, latus Ag. 

Oxyrhina Mantellii Ag. 

Odontaspis raphiodon Ag. (Lamna) 

11 ) Die Kreidegebilde str. 38. 



Pásnio IX 



Březeiiské — křídového útvaru v Poohří. 



19 



Squaluswirbeln und Stacheln von Spinax ? rotundatus Reuss. 

Erstaunliche Menge Koprolithen von Macropoma Mantelin Ag. 

Pycnodus scrobiculatus, rhomboidalis, semilunaris, subclavatus ? 

Sphaerodus mamillaris, tenuis. 

Gyrodus angustatus Ag. 

Zahlreiche einzelne Fischschuppen und Knochen. 

Tento znamenitý Reussův seznam skamenělin z vrstvy IX. 2. 
nesvědčí o tom, že by se vrstva tato měla počítati ku Reussovu Un- 
terer Plänerkalku v Lounech čili ku našemu pásmu V. Také odpo- 
rují tomu stratigrafické poměry. Pásmo V. v Lounech spočívá na pásmu 
IV. a přísluší mu dle naší stratigrafie jako patro pásmo VI., načež 
následují vyšší nad ním pásma VIL. VIII., IX. a X. V Košticích spo- 
čívá však naše vrstva IX. 2. a 3. bezprostředně pod pásmem X. Ná- 
leží tedy ku nejvyšším vrstvám pásma IX. v Poohří, jemuž se také po- 
dobá po stránce palaeontologické i petrografické, jak i jinde uvidíme. 

Také to 'je důvodem, že pásmo V. v Lounech nelze srovnati 
s vrstvou IX. 2. v Košticích: Pásmo V. v Lounech je přes 20 m 
mocné a mocnost jeho ve směru ke Košticům a Roudnici neubývá 
(viz pojednání naše o pásmu V.) v Košticích jest však vrstva IX. 2., 
kterou Reuss k Lounskému Unter -Plänerkalku počítá , jen 10 cm 
mocná. I kdyby Reuss byl mínil svým Unter-Plánerkalkem v Košti- 
cích vrstvy IX. 2.-J-3., jež jsou dohromady LI m mocné, pořád po- 
měry mocností velmi si odporují, neboť vrstvy IX. !. měl již Reuss 
za Plánermergel, jak jsme dříve uvedli. 

Nemůžeme také počítati ještě vrstvy IX. 2 -)- 3. ku pásmu X. 
— Teplickému, poněvadž jim chybí význačné skameněliny pásma toho, 
zejména Terébratula semiglobosa, jež se objevují již v nejnižších vrst- 
vách jeho. 

Určil tedy Reuss vrstvy v pobřežní stráni v Košticích takto : 



Zahálka 


E e u s s 


X. 


Oberer 


Plänerkalk. 


IX. 

nejvyšší 


3. 


1 (Unterer) 


2. 


Unterer 


1. 


■ 
Obere Schichten des Plänermergels. 



20 IV. Čeněk Zahálka: 

Rominger 12 ) nepovažoval Reussův Plänermergel z okoli Postoloprt 
za starší Reussova Plänerkalku, on představoval si pořádek vrstev 
těchto v přírodě opačně : 

Bakuliten-Thone = Plänermergel von Reuss. 
Pläner, oberer und unterer. 

Následkem toho praví 13 ) : „Reuss führt unter der Rubrik Gault 14 ) 
noch andere Schichten an, die bei Costiz und an anderen Orten unter 
dem Pläner liegen. Bios bei Costiz habe ich diese Lagen gesehen, 
finde aber an ihnen keine andere Ähnlichkeit mit dem Baculiten- 
Schichten, als dass es graue Thone sind wie diese. Ihre Muscheln 
unterscheiden sich gar nicht von denen des gewöhnlichen Pläners, von 
dem sie bei Costiz auch mit aller Mühe sich nicht abgrenzen lassen; 
Seltenheiten können hier durchaus nicht in die Waagschale geworfen 
werden und die Unterscheidung dieser Schichten vom Pläner recht- 
fertigen: in diesem Falle würden unsere Formationen zu Tausenden 
anschwellen, was offenbar der Natur zuwider ginge." 

Dovoluji si obhájiti starší výroky Reussovt a vyvrátiti právě 
citovaný posudek Romingerův následujícím způsobem: 

1. Vzhledem ku větě Romingerově: „Bios bei Costiz habe ich 
diese Lagen gesehen," připomínám, že měl Rominger též prohlédnouti 
ostatní náleziska, kde uvádí Reuss Plänermergel pod Plänrem. 

2. Vůči větě: „finde aber an ihnen keine weitere Ähnlichkeit 
mit den Baculiten-Schichten, als dass es graue Thone sind, wie diese", 
uvádím: Rominger připouští podobnost Reussova Plänermerglu v Ko- 
šticích s Bakulitovými vrstvami téže krajiny po stránce petrografické. 

3. Ku větě: „Ihre Muscheln unterscheiden sich gar nicht von 
denen des gewöhnlichen Pläners" podotýkám: 

a) Rominger tuto větu nedokázal, neboť neuvádí mušle ani 
z Reussova Plänermerglu ani z Plänerkalku v Košticích. 

b) Srovnáme-li mušle z Reussova Plänermerglu a z Plänerkalku 
v Košticích u geologu uváděné, shledáváme, že se Rominger mýlil. 

V přehledu, který následuje, jeví se značný rozdíl mezi společ- 
ností mušlí obou pásem Reussovýoh : 



ia ) Beiträge, str. 642. 
13 ) Tamtéž str. 653. 

u ) Tak nazýval Eeuss též svůj Plänermergel, maje jej za aequivalentní 
francouzským Gaultem. (Versteinerungen, II. str. 121.) 






Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 



21 



Obere Schichten des 
Plänerm ergeis 



PI an e r k al k 



unterer 



oberer 



IX. 1 



IX. 



X. 



(Reuss) 
Ostrea vesicularis (hip- 
popodium) 
Ostrea (Exog.) late- 
ralis 
Ostrea minuta 



Pecten membranaceus 

(Nilss. ?) 

Pecten arcuatus ? 

(curvatus ?) 



Gervilia solenoides 



(Reuss) 
Ostrea vesicularis 

Ostrea lateralis 

Ostrea minuta? 

Ostrea marginata 

Ostrea flabelliformis 

(semiplana) 



Pecten rarispinus 
Pecten serratus 

Anomia subradiata 

Anomia truncata 

Nucula truncata 

Venericardia corrugata 

Lucina circularis 
Gastroch, amphisb. | g 
Inoceramus sp. f §= 



(Fric) 

Ostrea vesicularis 
Ostrea lateralis 



Ostrea semiplana 
Pecten NíIssodí 
Pecten curvatus 



Isocardia subluuu- 

lata 

Cardita tenuicostata 

Astarte acuta 

Nucula pectinata 

Area Geinitzii 

Area undulata 

Area striatula 

Mytilus Cottae 

Lima Sowerbyi 

Lima elongata 

Lima Hoperi 

Lima granulata 

Lima divaricata 



22 IV. Čeněk Zahálka: 

Mušle vyskytující se v Reussovu Plänermerglu v Košticích vy- 
skytují se ve všech pásmech našeho útvaru křídového od III. až 
do X. (Ostreu minutu bérem za mládě jiných Ostreí.) 

Dlužno bráti ohled i na jiné skameněliny nežli mušle. Tu je 
však teprve značný rozdíl mezi vrstvami Reussova Plänermerglu 
a Plänerkalku v Košticích. Nenalézáme v Plänermerglu Koštickém : 

Terebratulu semiglobosu 
Micraster breviporus 
Holaster planus 
Význačné spongie. 

c) Hledíme-li též k tomu, že Rominger počítal naše pásmo V. 
na Bílých Horkách ku Plänru jako Redss a srovnáme nedokonalý se- 
znam jeho skamenělin se skamenělinami Reussova Plänermerglu v Ko- 
šticích v petrograficky tak podobných vrstvách, pak se ovšem skame- 
něliny ty co do počtu společných druhů poněkud podobají. To nás 
však neklame ; podrobný seznam skamenělin našeho pás. V. na Bílých 
Horkách dosti se liší od oněch v Reussovü Plänermerglu v Košticích. 
Tu padá také na váhu stratigrafická poloha. Ležíť Reussův Pläner- 
mergel (IX. v Košticích blízko pod vrstvami s Terebratulou semi- 
globosou (X.). kdežto pásmo V. na Bílých Horkách náleží vrstvám 
daleko starším. Rominger uvádí na Bílých Horkách : 

Ostrea sulcata a hippopodium. 
Exogyra lateralis. 
Terebratula alata a striatula. 
Terebratula gracilis. 
Oxyrhina angustidens a Mantelli. 
Ptychodus decurrens. 
Serpula amphisbaena. 
Scyphia subseriata. 

4. Myslím, že na Romingera proto nečinil Recssův Plänermergel 
v Košticích dojem takový jako Plänermergel u Lenešické cihelny, 
poněvadž tam nenalezl tak význačné Gastro po dy, Bakulity a j. jako 
jich u velkém množství nalezl u Lenešic. Tu dlužno však připome- 
nouti, že nejsou četné Gastropody a Bakulity obsaženy ve všech 
vrstvách Reussova Plänermerglu (v našem pás. IX.), nýbrž hlavně 
v horizontech gastropodových ; v poměrně nejvyšších vrstvách jak 
u Března tak u Lenešic nenalézáme též žádné nápadné gastropody 
a bakulity (viz tam) jako v Košticích. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v 1'oohří. 23 

5. Hlavní příčina, pro kterou nemohl Rominger uznati Reussův 
Plänermergel v Košticích byla zajisté ta, sedle Romingera leží Reus- 
sův Plänermergel v okolí Postoloprt nad Plänrem 15 ) a tu v Košticích 
byl by ležel najednou pod Plänrem! Aby tuto nesrovnalost odstranil, 
neuznal rominger reussův Plänermergel v Košticích za Pläner- 
mergel, nýbrž povazoval jej za Pläner! Tak učinili po něm všickni 
ostatní geologové, ba i Reuss sám, jak jsme na jiném místě v této 
práci uvedli, aniž by byl starší své důvody vyvrátil. Dokazuj em na 
několika místech v Poohří, že leží Reussův Plänermergel (pásmo IX.) 
pod Reussovým Plänerkalkem (pásmo X.) a vysvětlujem omyly, pro 
které mohli geologové přijíti na opačné tvrzení. 

Krejčí zmiňuje se z našich vrstev pásma IX. v Košticích pouze 
o vrstvě koprolithové IX 2 , kterou ku Teplickým vrstvám čítá slovy : 
„Jedno z nejzajímavějších míst jest příkrá pobřežní stěna u Koštic. 
Nacházíť se zde blíže hladiny říční lavice jilovitého slinu 3 — 4 palce 
mocná, která na spodních plochách, podlé nichž se odlupuje, jest po- 
kryta nesčíslnými foraminiferami, pak malými brachiopody (Terebra- 
tulina rigida), rybími koprolithy a žralocími zuby." 

Jak jsme již uvedli, nepovažujem ještě vrstvu tuto za vrstvu 
Teplického pásma (pásma X.) proto, poněvadž tu nenalézáme ještě 
význačných skamenělin Teplických jako Terebratulu semiglobosu, Mi- 
craster breviporus a j. V hojném objevování se Terebratuliny gracilis 
(rigidi) vidíme právě nejvyšší polohu Březenských vrstev (pásma IX.) 
jako u Lenešické cihelny. (Na straně ku Poustce — profil 102. a 103.) 
Ostatně poukazuji též na mé vývody u Romingera uvedené. Krejčí 
posuzoval tudíž vrstvu pásma IX.— IX 2 — právě tak jako Reuss a Ro- 
minger. 

Fric 16 ) popsal vrstvy našeho pásma IX. a X. v Košticích v tomto 
profilu : 

9. Ornice černá. 

8. Žlutá cihlářská hlína, 2 m mocná. 

7. Pyropový písek. 



j 6. Rhynchonellové vrstvy. 
X. ! 5. Vrstvy s Terebratula semiglobosa. 
I 4. Opuka s obrovským Ammonites peramplus. 
I 3. Lavice žlutavé pevné opuky s fukoidy, 1 m mocná. ^"cL 

«Y I 2. Pevná slinitá vrstva tenká s Koštickými ploškami. 

Šedé opukové sliny (Plänermergel) odpovídající co do stáří è. G. pro- 
filu Kysterského. 



r 



Ohře. 



15 ) Beiträge, str. 642 a j. 

16 ) Teplické vrstvy, str. 32. Obr. 13. 



24 IV. Čenék Zahálka! 

Z vrstvy 2. (naše IX. 2.) z Koštických plošek, uvádí Fric 17 ) 
dle sbírek Musea a dle Reussa: 

Oxyrhina angustidens Reuss. 

Lamna acuminata Ag., subulata Ag., raphiodon Ag. 

Otodus appendiculatus Ag., serratus Ag., semiplicatus v. Münst. 

Corax heterodon Reuss. 

Spinax rotundatus Reuss. 

Ptychodus mammillaris Ag. 

Acrodus affinis Reuss., triangularis Gein. 

Hybodus cristatus Ag. 

Pycnodus coraplanatus Ag., cretaceus Ag., scrobiculatus Reuss. 

Sphaerodus tenuis Reuss. 

Gyrodus mammillaris Ag. 

Enchodus Halocyon Ag. 

Saurocephalus marginatus Reuss. 

Terebratulina gracilis Schloth. 

Bairdia depressa Kf., arquata var. faba Reuss, modesta Reuss, 
subdeltoidea v. Münst. 

Cytheridea laevigata Rom. sp., perforata Rom. sp. 

Cythere elongata Reuss, serrulata Bosq.. nodifera Kf., cimeata 
Kf., gracilis Kf., reticulata Kf., Geinitzi Reuss., ornatissima Reuss. 

Cytherella asperula Reuss., Münsteri Rom. sp., ovata Rom. sp, 

Pollicipes glaber Rom., Bronni Rom., Koschticensis Kf. 

Cidaris Réussi Gein. 

Antedon Fischeri Gein. 

Psolus sp. Poč. 

Nephthya cretacea Poč. 

Nodosaria Zippei Reuss., aunulata Reuss., Lorneiana D'Orb. 

Frondicularia angusta Nilss., apiculata Reuss., canaliculata Reuss., 
trisulea Nilss., simplex Reuss., striatula Reuss., tenuis Reuss., inversa 
Reuss., Cordai Reuss. 

Flabellina rugosa D'Orb., elliptica Nilss., Baudouiniana D'Orb. 
Cristellaria elongata D'Orb., ovalis Reuss., denticulata Reuss., 
rotulata D'Orb. 

Polymorphina glomerata Rom. 

Bulimina Preslii Reuss., Murchisoniana D'Orb., truncata Reuss. 

Textillaria praelonga Reuss. 

Globigerina cretacea D'Orb., marginata Reuss sp. 



17 ) Tamtéž str. 9. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 25 

Rotalia umbilicata D'Orb. 
Haphlophragiiiium irreguläre Rom. sp. 
Tritaxia tricarinata Reuss. 
Ataxophragmium variabile D'Orb. 
Nonionina compressa Rom. 

Koštické údolí. 

Východní stráň údolní od Koštic přes Vunice, Vuničky, Luko- 
hořany k Solanum tvořena je velmi mocným pásmem IX. Vysoké tyto 
stráně dosahují místy 40 až 60 m výšky nad svým úpatím a v celém 
oboru jejich opakují se pořád sliníte jíly na povrchu šedé, úplně v zem 
rozpadlé, hloubš tmavošedé do modra, velmi měkké, vlhké. Při prvním 
stavu větrání rozpadá se shnitý jíl v teninké destičky a v druhém 
teprve v zem se rozpadne. Všude povaluje se na jílu hojně sádrovce 
a týž i v ložích a v trhlinách je vyloučen. Pyrit všude je hojně roz- 
šířen v jílech těchto a proměňuje se blíže povrchu v sádrovec, v li- 
monit a hořkou sůl. Také skameněliny bývají v něm často z pyritu 
aneb s povlakem pyritovým a proměnou pyritu mění se i tato hmota 
skameňující v sádrovec aneb v limonit. Skameněliny z limonitu pova- 
lují se všude po stráních a jsou význačné pro zdejší pásmo IX. Po 
každém dešti vykvétá na povrchu těchto jílů veliké množství hořké 
soli v podobě bílé moučky, která co bílý povlak pokrývá i ornici z jílů 
těch povstalou. Zdá se, že obec Solany má od hořké této soli své 
jméno. Proto jsou zdejší vody pramenité hořké. Ovocné stromoví ne- 
daří se dobře na těchto stráních a půdách hořkou solí přesycených. 
Někde obalují se kořínky solí tou (inkrustují) a strom předčasně hyne. 
Znám jest větší pramen hořké vody ve Vunicích, náležející Karlu Je- 
línkovi. Je čirá, slabě hořké chuti a usazuje se v ní na povrchu též 
povlak mastný od vodnatého kysličníku železitého. Kotlina po vý- 
chodní straně Vunic, v níž se studna tato nalézá, vyplněna je mocnou 
černozemí slinitojilovitou, v níž povaluje se pyropový štěrk a jež pro- 
sycena jest hořkou solí. Pod ornici jest slinitý jíl pásma IX. v tenké 
šedé destičky rozpadlý. Voda Vunická je spodní vodou, která za trva- 
lých deštů vystoupí i z půdy na povrch. Užívá se této vody ve zdej- 
ším okolí co vody léčebné. Druhdy v lahvích rozvážena byla i do 
vzdálenějších končin. 

Již A. E. Reuss 1S ) zmiňuje se o této vodě následujícím způso- 

18 ) Die Gegend zwischen Konimotau etc. str. 71. a 72. 



26 IV. Čenék Zahálka : 

bem: „Endlich ist noch eines ebenfalls an Sulfaten sehr reichen Mi- 
neralwassers Erwähnung zu thun, dass bei Grosswunitz, nordwestlich 
von Libochowitz, in einem flachen Seitenthale der Eger erst in der 
neuesten Zeit bekannt wurde. Der Boden des eng begrenzten Thal- 
beckens ist gewöhnlich feucht und bedeckt sich bei trockener Witte- 
rung mit einem reichlichen Salzanflug. Die Unterlage bildet der Pläner, 
der aber von einer etwa 3' mächtigen Lage eines schwarzen thonig- 
mergeligen Bodens überdeckt wird, welcher von Brocken in allen 
Zersetzungsgraden befindlichen Basaltes nebst Kieselgeschieben und 
Sandsteintrümmern erfüllt ist. Dieses diluviale Gebilde, das ganz ana- 
log zu sein scheint mit den SaMührenden Mergeln von Saidschitz 
und Püllna, ist die Geburtsstätte des Mineralwassers, das gleich den 
übrigen Bitterwässern nicht als ein Quellenguss, sondern als ein Seihe- 
wasser zu betrachten ist, zu welchem der sich zersetzende Basalt und 
die nachbarlichen Kreidegesteine das hauptsächlichste Material liefern 
mögen. Deshalb ist auch der Gehalt an schwefelsaurem Kalk (12,743 
Gran) ein so bedeutender. Die chemische Analyse weist in 16 Unzen 
153.059 Gran fester Bestandtheile nach, von denen der grösste Theil, 
nämlich 144,48 Gr. den schwefelsauren Sahen angehören. Unter den- 
selben wird jedoch das Bittersais (46,825 Gr.) von dem Glaubersalze 
(73,723 Gr.) bedeutend an Meuge überboten. Dazu gesellen sich noch 
1,188 Kalisulphat, 5,696 Natroncarbonat und 5,302 Chlomatriwn. Die 
Gegenwart der letzteren unterscheidet auch das Wunitzer Wasser am 
meisten von den übrigen Bitterwässern." 

Vinice. 

Stráň a návrší mezi Košticemi a Vunicemi v levé stráni Košti- 
ckého údolí zasluhuje bližšího povšimnutí pro velkou mocnost pásma 
IX. V celé stráni, která místy 40 m místy až 50 m výšky dosahuje, 
nalézají se výhradné slinité jíly pásma tohoto aniž by se základu jeho 
bylo dosáhlo. Již u samé silnice, vedoucí z Vunic do Koštic, tedy na 
úpatí Vinic, vidíme v zářezu slinité jíly s hojnými koulemi z limonitu 
a žlutého sádrovce složené, proměněné to koule pyritové. Někde jsou 
pecky aneb koule bud ze samého sádrovce neb jen z limonitu složené. 
Limonit je úplně zvětralý a rozpadne se ve žlutý prášek neb drobky, 
jakmile jej stlačíme. Podle stráně vzhůru i podle cest, které na vrchol 
Vinice vedou, tytéž slinité jíly nalézáme. V nejvyšší poloze stráně 
vyplavují se deštěm z jílů těchto skameněliny v limonit proměněné. 
Je-li limonit ten pevný a tvrdý, jsou skameněliny zachovalejší. 



Pásmo IX — Březenské — křídového útvaru v Foohří. 27 

Fric 19 ) uvádí z vrcholu vrchu Vinic následujíc! seznam skame- 
nělin : 

Coprolith. 

Cyclolepis Agassici Gein. 

Osmeroides (Lewesiensis) Ag. 

Osmeroides divaricatus Gein. 

Cladocyclus Strehlensis Gein. 

Acanthoceras dentatocarinatus Roni. 

Placenticeras D'Orbignyanus Gein. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. var binodosus Roni. 

Baculites. 

Voluta Roemeri Gein. 

Dentalium glabrum Gireiii. 

Dentaíium medium Sow. 

Nucula pectinata Sow. 

Pinna decussata Goldf. 

Pecteu Nilssoni Goldf. 

Pecten Dujardinii Roni. 

Ostrea juv. 

Annomia inimitans Fr. 

Terebratulina chrysalis Schlott. 

Ventriculites angustatus Rom. S četnými radiolariemi na výbrusech. 

Ventriculites sp. 

Cristellaria rotulata D'Orb. 

Frondicularia angustata Nilss. 

Flabellina cordata Reuss. 

Trochamina irregularis P. et Jon. 

Thecosphaera spongiarum Perner. 

Dictyomitra conulus Perner. 

Dictyomitra multicostata Zittel. 

Druppula convoluta Perner. 

Stylodictya Haekeli Zittel. 

Fric 20 ) píše o Březenských vrstvách na Vinici u Vunic: „Te- 
prve na vrcholí vrchu přístupny jsou okraje pevnější vrstvy, která 
dává bělavé, štípatelné desky, v nichž nalezeno mnoho rybích šupin 
a více zkamenělin, význačných pro gastropodovou a sferosideritovou 
vrstvu Březenského profilu. Některé druhy, kteréž Reuss z Vunic 



19 ) Březenské vrstvy str. 28. 

20 ) Tamtéž str. 27. 



28 IV. Čeněk Zahálka: 

uvádí, pocházejí přímo z místa Vunic, kdež Teplické vrstvy přístupny 
jsou." 

Reuss 21 ) uvádí v tabulárním seznamu skaraenělin křídového útvaru 
západních Čech, z „Plänerkalku" z Vunic: 

Crania Ignabergensis Retz. 

„Stráň" u Vuniček. 

Stráň u Vuniček jest přes 60 metrů vysoká a složena jest od 
úpatí až ku vrcholu ze samých vrstev pásma IX., aniž by byl při 
úpatí přístupen jich základ a při vrcholu jich patro. Je zde tedy 
pásmo IX. mocnější než 60 m. Pásmo IX. obsahuje tu slinité jíly, 
dále od povrchu mokré a mastné. Na povrchu jeho povalují se pecky 
pyritové často v limonit proměněné. Též sádrovce je na povrchu hojně. 
Kladivo se do mokrého a mastného jílu boří, tak že lze z něho těžce 
skameněliu dobývati. Na vrcholu Stráně vyskytují se četné skameně- 
liny, obyčejně v limonit proměněné. Zejména je tu: 

Trochus Engelhardti Gein. [Lj 

Cerithium Luschitzianum Gein. [Lj 

Rissoa Réussi Gein. [L) 

Neurčitelné zlomky mušle. 

Ostrea sp. [V] 

Terebratulina chrysalis Schl. [V] 

Magas Geinitzi Schlónb. [Jádro z L — skořápka V] 

Cidaris sp. [V] 

Rhizopoterion cervicornis Goldf. sp. (vh) [L] 

Ventriculites radiatus Mant. (vh) [L] 

Spongie neurčitelné [L] 

Amorphospongia rugosa Rom. s přirostlými drobnými skameně- 
linami [VJ 

Ve vypláknutém jílu jsou četné: 

Cristellarie [V] 

Nodosaiie [V] 

Frondicularie [V] 

Ostny ježovek. [V] 

Ve své práci : 22 ) „Rozšíření pyropových štěrků v Českém Středo- 
hoří" r. 1884., vyznačil jsem na obr. 1., 4. a 5. pod Březenskými 



22 ) Zprávy o zašed. Král. Ces. Společnosti Nauk. 
21 ) Die Kreidegebilde str. 142. 



Pásmo IX. — Březeuské — křídového útvaru v Poohří. 29 

vrstvami Teplické vrstvy. K tomu jsem byl veden jednak pracemi 
Krejčího, Frice a jiných geologů, kteří všude uváděli Březenské vrstvv 
nad Teplickými, jednak tou okolností, že právě popsané vrstvy Bře- 
zenské (pásmo IX.) v údolí od Koštic k Vunicům vyšší niveau zaují- 
mají, nežli Teplické vrstvy v břehu Ohře v Košticích. Oboje vrstvy 
tyto Březenské (IX.) a Teplické (X.) nikde v údolí Koštickém v bez- 
prostředním stvku viděti nejsou, totiž v takovém styku, abychom vi- 
děli skutečně Březenské vrstvy na Teplických vrstvách spočívati. Tato 
nadmořská vyšší poloha Březenského pásma (IX.) u Vtraic oproti 
nižší poloze Teplického pásma (X.) v břehu Ohře v Košticích 23 ) 
a místy i jinde, jak v této práci se uvádí, zavedla geology k tomu, 
považovati Březenské pásmo za mladší Teplického pásma. Teprve ze- 
vrubným studiem strati grafických poměrů křídového útvaru v okolí 
Ripu shledal jsem. že pásmo IX. (Březenské) spočívá všude pod pás- 
mem X. (Teplickým) a že zaujímá polohu mezi pásmem VIII. a X. 
Když jsem pak rozšířil studia svá z okolí Ripu i do Poohří. pátral 
jsem po takových náleziskách. kde by styk pásma IX. s pásmem X. 
byl viditelný. Podařilo se mi mnoho takových míst odkrýti, kde pásmo 
X. (Teplické) na pásmu IX. (Březenském) spočívá, a na dvou stano- 
viskách v Břežanech a v Lenešické cihelně i poloha pásma IX. nad 
pásmem VIII. byla zjištěna právě tak jako na mnoha a mnoha nále- 
ziskách v Řipské vysočině a v Polomených Horách. Jak jsme již dříve 
uvedli, jsou tektonické poměry zdejšího křídového útvaru toho pří- 
činou, že na některých místech v Poohří zaujímá pásmo IX. (Bře- 
zenské) vyšší polohu nadmořskou, nežli pásmo X. (Teplické). Dělíť 
v takovém případě vždycky polohu pásma IX. od pásma X. dislo- 
kační rozsedlina. Nikde není však viděti, že by pásmo IX. na X. spo- 
čívalo ! 

Tak jest i v Košticích. I zde nalézá se mezi Košticemi a ná- 
vrším Vinice u Vunic dislokační rozsedlina směru od JV. ku SZ., po- 
dle níž pásmo IX. na Vinici do větší výše vrženo bylo, nežli pásmo X. 
v Košticích. Rozsedlina ta jde ústím Koštického údolí do údolí Oharky. 



Doly. 

U Solan odbočuje z Koštického údolí na východ jiné údolí, které 
se vine přes Lkán a Klapý. V severní či levé stráni tohoto údolí. 



" 23 j V tomto břehu je pod pásmem X. pásmo IX. 



30 IV. Cenék Zahálka: 

mezi Solany a Doly vychází na povrch sliníte jíly modrošedé, mastné 
s hojnými a velkými shluky sádrovce. Xa stráni jsou jíly úplně roz- 
padlé, hloubš tenkolupenné, ještě dále od povrchu v mocnějších vrst- 
vách. V těchto jest zachován i pyrit, z něhož se sádrovec tvoří. Místy 
je pyrit v limonit proměněn. U Dolů nalezl jsem v jílu následující 
skameněliny: 24 ) 

Cerithium Luschitzianum Gein. (zř) [L 25 )] 
Trochus Engelhardti Gein. (vh) [L]. 
Rissoa Réussi Gein. [L]. 
Terebratulina chrysalis Schl. (zř) [V, L] 
Neurčitelné zlomky mušle jako na „Stráni". [L] 
Cidaris sceptrifera Mant. (h) [V, L]. 
Parasmilia centralis Mant. (zř) [L]. 
Caryophyllia cylindracea Reuss. (zř) [L] 
Ventriculites radiatus Mant. (zř) [L] 

Rhizopoterion cervicorne Gjldf. sp. (vh) [L] a jiné neurčitelné 
spongie. [L] 

Jahn 26 ) píše o skamenělinách z tohoto naleziště: „Eine Suite 
von Priesener Petrefacten von Neugründl bei Třiblitz enthält unter 
anderen folgende Formen: 

Turbo decemcostatus Reuss. 
Trochus amatus Gein. 
Dentalium cidaris Gein. 
Spondylus spinosus Goldf. 
Spondylus latus Rom. 
Nucula pectinata Sow. 
Nucula semilunaris v. Buch. 
Terebratulina gracilis Schloth. 
Parasmilia centralis Mant. 
Spongites saxonicus Gein. 

die wieder insgesammt in Schwefelkies verwandelt sind." 



2i ) Příspěvek ku poznání geolog, pom. pyrop. štěrků v Ces. Středohoří. 
Zprávy spolku geolog. 1885. 

- 5 ) Značky: L aneb V poukazují na hmotu skamenělin. Ta jest buď z vá- 
pence neb z limonitu. U limouitových je někdy jádro z pyritu. 

- 8 ) Ueber die in den nordböhmischen Pyropensanden vorkommenden Verst- 
etc. Annalen des k. k. naturh. Hofmuseums. Wien. 1891. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 31 

Jahn 27 ) vedle těchto skameněliu uvádí ještě následující: 

Scalaria sp. 

Trochus Buneli d'Arch. 

Trochus Engelhardti Gein. 

Turbo Buchi Goldf. sp. 

Turbo Naumanni Gein. 

Cerithium trimonile Reuss. 

Cerithium ternatum Reuss 

Dental ium sp. 

Unbestimmbare Gastropoden-Steinkerne. 

Nucula sp. 

Spondylus sp. 

Schalenbruchstücke von verschiedenen unbestimmten Bivalven. 

Magas Geinitzii Schi. 

Cidaris vesiculosa Goldf (Stachel u. Schalenbruchstücke). 

Stellaster Ottoi Gein. (Randtäfelchen). 

Trochocyathus conulus Phil. sp. 

Trochocyathus n. sp. (ein sehr schön erhaltenes grosses Stück). 

Viele Trochocyathen. theils n. sp., theils unbestimmbar. 

Unbestimmbare Korallensteinkerne 

Craticularia sp. pl. (Bruchstücke). 

Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. 

Siphonia Geinitzii Zitt. 

Cf. Elasmostoma sp. 

Unbestimmbare Spongien. 

Sämmtliche Fossilien von diesem Fundorte sind in Schwefelkies 
(selten Brauneisenstein) umgewandelt (blos einiue Exemplare von 
Terebraüdina gracüis und einige Cidarisstachel sind kalkig), sehr 
hübsch gelb und meistens gut erhalten." 

Volenice. 

Jihozápadně od Koštic vystupují ve stráni Oharky u Volenic 
vrstvy tmavošedého slinitého jílu pásma IX. I zde je bohat sádrov- 
cem. Ve vyšší poloze stráně pokryt je pásmem X. (Teplickým). Již 
Reuss 2s ) zmiňuje se o tomto nalezišti a uvádí odtud z pásma IX. 

27 ) Einige Beiträge zur Kenntniss der böhmischen Kreideformation. Jahr- 
buch d. k. k. geolog. Beichsanst. Wien. 1895. 
-*) Die Kreidegebilde str. r>3. 



32 IV. Čeněk Zahálka: 

Fungia coronula Goldf. (h) 
O stře a minuta Rom. 
Pecten membranaceus Nilss. 
Inoceramus Brongniarti Park. 
Inoceramus undulatus Mant. 
Inoceramus Cripsii Mant. 
Avicula pectinoides Geiti. (zř) 
Cardita (Venericardia) corrugata Reuss (zř) 
Nucula truncata Nilss. 
Nucula producta Nilss. 
(Jucullaea undulata Reuss. 
Venus laminosa Reuss. 
1 Venus pentagona Reuss. 
Patella carinata Reuss. 
Dentalium polygonům Reuss. 
Rostellaria calcarata Sow. 
Rostellaria megaloptera Reuss. 
Rostellaria subulata Reuss. 
Rostellaria tenuistria Reuss. 
Pleurotoma Römeri Reuss. 
Turritella granulata Sow. 
Trochu s Basteroti Brongn 
Trochus sublaevis Gein. 
Solarium decemcostatum v. Buch. 

Natica Gentii Sow. (Helix G. Sow.) — N. acuti margo Rom. 
Natica vulgaris Reuss. 
Hamites rotundus Sow. 
Hamites plicatilis Sow. 
Baculites anceps Lamk. 
Aptychus cretaceus v. Münst. 
Nodosaria Zippei Reuss.' 
Noclosaria linearis Rom. 
Nodosaria Lorneiana D'Orb. 
Frondicularia angustata Nilss. 
Frondicularia Cordai Reuss. 
Cristellaria ovalis Reuss. 
Globigerina cretacea D'Orb. 
Bulimina variabilis D'Orb. 
Robulina Comptoni Sow. 
Fischschuppen. 



Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 33 

Naleziště Volenické je velmi duležito pro naše stratigrafická 
studia, pročež si povšimneme blíže oněch míst, kde je zřejmo, že 
pásmo X. leží nad pásmem IX. čili, že leží pásmo Teplické nad 
pásmem Březenským a ne naopak. Při tom si zvláště povšimneme též 
Koštické coprolithové vrstvy a jejího umístění v nejvyšší poloze pásma 
IX. (Březenského) čili pod nejmladšími vrstvami pásma X. (Teplického.) 

Vyjdeme-li v Košticích od mlýna Koštického na západ podle 
hlaď' iy Ohře, (obr. 56., 57., 58.) a stopujeme bedlivě polohu Copro- 
litho é vrstvy ve svislé stráni Koštické, shledáme brzy, že vrstva co- 
proli'Uova spolu s pásmem IX. a X. ponenáhlu stoupá. Mezi mlýnem 
Koštickým a ústím Dobročky (údolí a potůček) dosahuje coprolithová 
vrst>a 1*9 m nad hladinou Ohře a v témž místě vystupuje již nej- 
svrchnější část pásma IX. se svými tmavošedými slinitými jíly v moc- 
nosti 3 m nad hladinou Ohře, jsouc pokryto pásmem X., jak jsme se 
o tom v profilu 92. zmínili. 

Jdeme-li po tomto levém břehu Oharky dále proti proudu, po 
pěšině při samé hladině řeky, tu za ústím Dobročky, tedy pul km od 
Koštic počíná stráň Volenická od severu k jihu, také velmi příkrá, 
■ listy i se svislými stěnami, v níž také všecky vrstvy dají se odkrýti 
u tu shledáváme totéž složení vrstev útvaru křidového i diluviálního, 
jako ve předešlé Koštické stráni. I zde jest ve spodu stráně, tedy nad 
Oharkou pásmo IX. — Březenské, i zde jest do nejvyšší části pásma 
IX. vložena coprolithová vrstva, i zde pásmo X. pokrývá pásmo IX. 
a také diluvialní štěrk pyropový a nad ním diluvialní hlína žlutá za- 
končuje nahoře stráň. Teprve několik kroků dále k cípu Volenickému 
vymizí vrstvy diluvia a stráň zakončena tu jest nahoře pouze pásmem X. 
Celá tato příkrá a holá stráň Volenická má délku 250 m a sluje 
u zdejšího obyvatelstva též stráň „Pod Nádavkama". U tak zvaného 
„Volenického cípu" opouští stráň tato Oharku, vzdaluje se vždy více 
od řeky, stávajíc se nižší, až přejde do obce Volenic. Od cípu do 
Volenic je křovinami a ovocným stromovím porostlá. 

Jakmile odkryjeme ve Volenické stráni vrstvu coprolithovou jest 
nám nápadno, že má vrstva tato polohu mnohem vyšší, nežli ve stráni 
Koštické, z čehož soudíme, že mají zdejší vrstvy útvaru křidového 
značný sklon ku SV. ?roto v opačném směru, totiž ku JZ., pásmo IX. 
a X. vystupuje, a ve Volenické stráni mnohem větší část pásma IX. 
nad hladinu Ohře se vypíná, nežli v Koštické stráni. Poblíže Voleni- 
ckého cípu vychází již nejvyšší část pásma IX. v mocnosti 8-6 m nad 
hladinou Oharky v tomto 

Tř. mathematicko-přírodcvědecká. 1899. 3 



34 IV. Cenék Zahálka: 

Profilu 95. 

(Obr. 58. a 56.) 

Vrchol stráně. 180 m n. m. 

>< ( 2. Souvrství vápnitého slinu šedého. Dále od povrchu dosti pevné la- I 

vice. Na povrchu mnohá lavice se rozpadává a nabývá barvy bě- ^ ££ 

lavé 75 | g 

1. Vápnitý slin belavý v pevné stolici 0*8 I 



3. Slinitý jíl tmavošedý. V něm místy slabé prameny vodní vyvěrají . 0*9 
. Slinitý jíl coprolithový. Kde větší množství skamenělin (hlavně fo- 

raminifer) nahromaděno, tam je pevnější a vápnitější 0*1 

. Souvrství slinitého jílu tmavošedého. Čerstvě vyňatý je vlhký a krájí 
se nožem jako mýdlo. Má tytéž vlastnosti petrograftcké a fysikální 
a týž způsob větrání jako gastropodové vrstvy pásma IX. u Vršo- 
vic, Lenešic, Postoloprt a Března. V něm místy prameny vyvěrají. 
S hojným pyritem a sádrovcem 7*6 j 

Hladina Oharky. 163*1 m n. m. 

Ku skamenělinám Reussem ze souvrství IX. 1. v předu uvede- 
ným připojuji ještě: 

Cladocychus Strehlensis. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Větev neurčená. 

V koprolithové vrstvě IX. 2. jsou tytéž skameněliny jako v téže 
vrstvě IX. 2. v Koštické stráni. Zejména jsou tu nápadný velmi hojné 
koprolithy. Terebratulina gracilis není tu tak ve velkém množství jako 
v Koštické stráni. 



Lahov u Pátku. 

Od posledních domku Páteckých 1 Jem na SSV. jest Hájovna, 
při níž ve stráni „Lahov" zvané vycházejí na povrch slinité jíly 
pásma IX. v tomto 

Profilu 96. 

Vrchol stráně as 200 m n. m. 



Ornice • 05 m 

g J Písek jemný šedý 1 m 

Štěrk stmelený jemným pískem žlutým; křemitým, místy hlinitým. Obsa- "i 
huje nejvíce placek šedého neb žlutavého písčitého slinu (pás. III.). 
Mimo to má: rulu. | orfýr červený a šedý, oblázky bílého křemene, % a . 
destičky limonitu tmavohnědého a žlutého ; pískovec kvádrový šedý I 
a s tmelem železitým (z pás. I.) a čedič velmi jemnozrnný černý. I 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 35 



T 2. Slinitý jíl šedomodrý, vlhký, mastný, rozdrobený s hojným sádro v- 

~ cem v koulích. Koule ty povstaly z pyritu a jsou žlutým limonitem 

i I prostoupeny 6 m 

3_ i. Slinitý jíl šedý do modra, vodu nadržující, v silnějších vrstvách než 

ß u 2., na povrchu též v desky se rozpadá i zem. S pyritovými kou- 

J I lemi, které se při povrchu v sádrovec a limonit mění 2 m 

Úpatí stráně blíže Hájovny. 

V souvrství IX. 1. nalezl jsem skupinu šupin rybích. 

Od Hájovny pod Lakovém lze sledovati tytéž slinité jíly pásma 
IX. s četnými žlutými skvrnami podle břehu Dybeřského potoka až 
do Strádonic. U cesty do Horek končí se na severní straně Strádonic 
pásmo IX. rázem. Cestou tou jde dislokační rozsedlina. Po severní 
straně její jest pásmo IX., po jižní straně pásmo I. a IL, výše nad 
Strádonicemi i pásmo III. Po obou stranách rozsedliny pokryto je 
pásmo IX. i pásmo III. pískem diluvialním, několik metrů mocným 
a nad ním ještě jest sesutý písčitý slin pásma III. v mocné vrstvě. 
Onen písek diluvialní pochází z třetihorních pískovců, jež druhdy 
pokrývaly pláně zdejší. (Viz o tom při pásmu III. str. 7.) 

Pátek. 

Profil 97. Obr. 59. 

Pod zámkem Páteckým vine se při Oharce příkrá pobřežní stráň. 
Pod samým dvorem jsou nejlépe přístupny vrstvy této stráně. Nej- 
hlubší, při samé hladině náleží nejvyšší části pásma IX., ostatní vyšší 
náleží pásmu X. Do nejvyšší polohy pásma IX. vložena tu jest vrstva 
koprolithová, kterou jsme viděli v Košticích a Volenicích. Pozorujme 
zdejší 

Profil 97. 

(Obr. 59.) 
Dvůr v Pátku při Zámku. 187'2 m n. m. 



1< 2. 

W 



Souvrství vápnitých sliiď^šedých na povrchu úplně rozpadlých, dále 

od povrchu pevnějších. Spatně přístupné _. . . Í3'ó 

Souvrství vápnitých slínů šedých. Místy vyčnívají pevnější lavic* 
! z povrchu, místy rozdrobené. Dále od povrchu jsou všecky pevné . 8 
{ i. Vápnitý .-lín šeclý, na povrchu bílý, v pevné stolici mocné . . . 



o,-, 

m I 
2 1 " 



Slinitý jíl tmavošedý. Xa povrchu úplně v prach rozpadlý. V oboru 

jeho hojně pramenů • - 

Goprolithový vápnitý slin až ve vápenec přecházející, tmavošedý, 
pevný, s hojnými peckami pyritu a vel. hojnými Coprolithy . . . 
Slinitý jíl tmavošedý; v oboru jeho vyvěrají prameny vodní. Pří- 
stupno jen 



Hladina Ohře (y nízkém stavu r. I8y«. v srpnu.; lJo'ù vi n. m. 

3* 



36 IV. Čeněk Zahálka: 

Vrstva coprolithová IX. 2. nemá tu onu nápadnou Terebratulina 
gracilis jako v Košticích. Však již ve Volenické stráni, tedy v sou- 
sedství Koštické stráně bylo pozorovati, že se zřídka ve vrstvě kopro- 
lithové objevuje. 

Ve vrstvě coprolithové pod Pátkem nalezl jsem též Exogyru 
lateralis a úlomky Inoceramû. 

Ve vrstvě IX. 3. vyskytuje se pod Pátkem hojně Fukoidů jako 
v souhlasné vrstvě v Košticích, mimo to má zřídka Terebratulinu 
gracilis. 

Kystra. 

Za podobných poměru jako v Košticích, vystupuje pásmo IX. 
v příkrém břehu Ohře v Kystře. I zde je pokryto pásmem X., ale 
pásmo IX. je tu odkryto do větší hloubky nežli v Košticích a Vole- 
nicích. Při jižní straně obce, u posledního domku č. 19., pod Ovčí- 
nem, odkryt jest následující 



Profil 98. 

(Obr. 60.) 

Temeno pobřežní stráně Oharecké u Ovčína. 198-5 m n. m. 

Ornice šedá s kostrami v rakvích dřevených (hřbitov bývalý). V téže or- 1 

nici u samého Ovčína kostry s popelnicemi. 2-0 m 

Spodina tmavší I 

yx-i • \ Zlutnice 3*5 m 

uiiuvmm i gtërk korytovitè uložený 02 m 



{ï 



187-8 



Vápnitý slin bělavý s modravými skvrnami 4-8 m 

Vápnitý slin jako 2. ale poněkud pevnější 15 m 

181-5 ■ 



4. Slinitý jíl šedý do modra za vlhka tmavošedý. Vlhký, vodu nadr- 
tí zující s hojným pyritem na povrchu v limonit a sádrovec promě- 

- 1 něDý 1*5 

2< 3. Slinitý jíl jako 4. ale v pevnější lavičce I q-o }~* 

m i 2. Slinitý jíl jako 4 j 

hn — - Cesta. Domek č. 19. 

J 1. Slinitý jíl týž co 4. zakrytý ssutinami. Mnou odkryt 6-5 



Oharka. 164-5 m n. m. 



Pásmo IX. pokračuje tu ještě hloubš pod hladinu Ohře. 
Ve vrstvách IX. 2 + 3 + 4 nalezl jsem: 
Coprolithy (zř) 



Pásmo IX. — Iířezenské — křídového útvaru v Poohří.' 37 

Leda producta D'Orb. 

Gastrochaena amphisbaena Gein. (vz) 

Inoceramus sp. (Úlomky zámku velkých exemplářů). 

Pecten Nilssoni Goldf. 

Spondylus spinosus Goldf. (vz) 

Exogyra lateralis Reuss. (h) 

Ostrea hippopodium Nilss. 

Terebratulina gracilis Schloth. 

Bairdie. 

Poslední dvě, Terebr. grac. a Bairdie vyskytují se někdy hojně 
na ploškách, podobných Koštickým. Tyto jen v malých kouskách na- 
lezeny. Též na Amorphosp. rugose. 

Pollicipes glaber Rom. 

Escharina dispersa Reuss. (přirostlá na Ostrea hippop. a tato 
zase na Exog. lateralis). 

Nodosaria Zippei Reuss. (obyčejně na Amorphospongii rugose). 

Mnoho jiných foraminifer. 

Amorphospongia (Achilleům) rugosa Rom. 

Ventriculites angustatus Rom. 

Ve vrstvě IX. 3. je: 

Fucoides sp. (jako v IX. 3 v Košticích). 

Cladocyclus Strehlensis Gein. 

Reuss 28 ) nazývá vrstvy našeho pásma IX. v Kystře Pläner- 
merglem a praví, že jsou pokryty Plänerkalkem (pásmem X.), že jsou 
více méně tence deskovité, velmi jílovité sliny s jednotlivými velmi 
malými šupinkami slídy, barvy světlé, popelavě šedé, bohaté na 
pyrit. Má vtroušená větší čirá zrna křemene. Nalezl v nich: 

Turbinolia centralis Mant. Var. parvula Reuss. (vz) 

Cidaris vesiculosa Goldf., ostny, (vz) 

Micraster cor anquinum Goldf. 

Terebratula ornata Rom. (zř), besonders in den oberen, dem 
Plänerkalke nächsten Schichten. 

Ostrea lateralis Nilss. (h) 

Ostrea polymorpha Reuss. 

Pecten membranaceus Nilss. (h) aber sehr klein. 

Pecten striato-punctatus Rom.? 

Lima Mantellii Goldf. 

Inoceramus latus Mant, (zř) 



29 ) Die Kreidegebilde. Str. 51., 40., 42., 43. 



38 IV. Čeněk Zahálka: 

Inoceramus Cripsii Mant. (zř) 

Cardita (Venericardia) corrugata Reuss. (zř) 

Nucula truncata Nilss. (pectinata Sow.) 

Nucula producta Nilss. 

Nucula siliqua Goldf. 

Nucula serailunaris v. Buch. 

Pectunculus insculptus Reuss. 

Pectunculus reticulatus Reuss. 

Cucullaea undulata Reuss. (zř) 

Cardium semipapillatum Reuss. (zř) 

Cardium scábrum Reuss. 

Telliua concentrica Reuss. (zř) 

Dentalium medium Sow. 

Rostellaria. Parlrinsoni Mant. (zř) 

Rostellaria calcarata Sow. (zř) 

Pteroceras spec. indet. 

Tročhus Basteroti Brongn. (vh) 

Natica vulgaris Reuss. 

Ammonites splendens Sow. affin. 

Scaphites costatus Mant. 

Hamites rotundus Sow. 

Hamites plicatilis Sow. 

Aptychus cretaceus v. Miinst. 

Frondicularia ovata Rom. 

Frondicularia angustata Nilss. 

Frondicularia inversa Reuss. 

Flahellina cordata Reuss. .(vh) 

Robulina Comptoni Šotu. 

Pollicipes glaber Rom. 

Cytherina ovata Rom. 

Galeus pristodontus Ag., zuby, (vz) 

Beryx ornatus Ag., šupiny. 

Osmeroides Lewesiensis Ag., šupiny. 

Krejčí' 50 ) počítá vrstvy našeho pásma IX. spolu s vrstvami 
pásma X. ku pásmu Teplickému a praví o nich: „Dají se zde (ze- 
jména u Kystry) dvě pásma slinitých opuk rozeznávati, a sice hlubší 
z pevných vápnitých šedých slinu záležející a v palaeoutologickém 
ohledu s Bílou Horkou u Loun souhlasující, v němž se mimo četné 



°) Studie str. 61. 



Pásmo IX. — Břozenské — křídového útvaru v Poohří. 



39 



Foraminifery, zvláště Frondicularie též Aulolepis Réussi, Ptychodus 
mamilaris, Osmeroides leivesiensis, Rostellaria ealcarata, Cardium semi- 
palpatum, Nucula semilunaris, Nucida pectinata a mnoho jiných druhů 
nalézá; pak druhé vyšší pásmo, které ze žlutavě šedé slinité opuky 
záleží a Spondylus spinosus, Micraster Michelini (cor anquinum) ob- 
sahuje." 

Vrstvy Krejčím v Kystře popsané srovnati lze s naším profilem 
98. takto: 



Zahálka. 


Krejčí. 


X. 


Vyšší pásmo ze žlutavě šedé slinité opuky. 


Teplické 
vrstvy. 


IX. 


Nižší pásmo z pevných vápnitých šedých slinu. 



Krejčí se domnívá, že vrstvy, jež k našemu pásmu IX. v Kystře 
náleží, souhlasí v palaeontologickém ohledu s vrstvami našeho pásma 
V. na Bílých Horkách u Loun. Tomu není tak. Již výzkumy Krej- 
čího ukazují k tomu, že je nápadný rozdíl mezi skamenělinami pásma 
V. na Bílých Horkách. 



Seznam skamenelin dle Krejčího 



v Krejčího nižším pásmu Tepli- 
ckých vrstev v Kystře. 
(naše pásmo IX.) 
Mimo četné foraminifery zvláště 
Frondicularie, jsou tu zvláště - 
Aulolepis Réussi. 
Ptychodus mamilaris. 
Osmeroides Lewesiensis. 
Rostellaria calcarata. 
Cardium semipapilatum. 
Nucula semilunaris. 
Nucula pectinata. 

To by již stačilo. Poukazujeme však také ku seznamu podrob- 
nějšímu skamenelin pásma V. na Bílých Horkách (viz pásmo V. v Po- 



v Krejčího Teplických vrstvách, 
na Bílých Horkách, 
(naše pásmo V.) 
Mezi četnými skamenělinami po- 
zoruje se zvláště 
Achileum rugosum. 
Pleurostoma lacunosum. 
Ostrea sulcata. 



40 IV. Čeněk Zahálka: 

obří) a ten se velice liší od seznamů skarnenělin pásma IX. v Kystře 
vzdor tomu, že jsou si petrografické poměry obou pásem blízky. Ná- 
hledu Krejčího, že vrstvy našeho pásma IX. v Kystře jsou aequiva- 
lentní pásmu V. na Bílých Horkách odporují, také poměry stratigra- 
íické. Jesti pásmo V. na Bílých Horkách daleko starší, nežli pásmo 
IX. v Kystře, jak jsme při pásmu V. dokázali. 

Fric 31 ) uvádí u Kystry následující profil : 

11. Ornice. 

10. Pyropové písky. 






Z'[ 9- Slabší vápenná vrstva, na níž následují slabší kypré vrstvy s Micraster 

£ i breviporus. 

'■ž » 8. Pevnější vápenná vrstva s velkými Amnionity. 

1|-| 7. a G. Opukové sliny Kysterské s Terebratuliua gracilis. 

5. Ostrá spongiová vrstva s Achilleům bisquitiforine. Ležaté Teplických vrstev. 
4. Avelianové vrstvy, zkamenělinami bohaté vrstvy jako nejvyšší Malnické. 

Srovnáme-li vrstvy tohoto profilu Fricova i jeho obrazců 9., 11. 
a 12. s přírodou, shledáme, že klade Fric do tohoto jednoho profilu 
vrstvy, které v přírodě bezprostředně po sobě nenásledují, na sobě 
neleží. Vrstvy 4, 5, G a 7. u Podhrázkého mlýna. (Fric. Teplické 
vrstvy obr. 11.) náleží spolu s vrstvami 2. a 3. ku našemu pásmu V. 
— Roudnickému - a ne ku Teplickým vrstvám čili ku pásmu X. 
(viz naši práci o pásmu V. v Poohří). Vrstvy G. a 7. v Kystře nejsou, 
jak se Fric domnívá, totožný co do stáří s vrstvami G. a 7. u Pod- 
hrázského mlýna, nýbrž náleží ku nejvyšším vrstvám pásma IX. Proto 
nemohou vrstvy 4. a 5. padati pod vrstvy 6. a 7., jak to Fric na 
obr. 12. vyobrazuje. Náleží tedy vrstvy 4. a 5. na obr. 12- ku zcela 
jinému pásmu, nežli vrstvy 6. a 7. na témže obr. 12. Vrstvy 4. a 5. 
vzal Fric od Smolnického potoka u Podhrázského mlýna, kdežto vrstvy 
G. a 7. z Luhu od Kystry a z Kystry. V Luhu a Kystře nikde ne- 
najdeme vrstvy 4. a 5. pod vrstvami 6. a 7., jak to Fric uvádí. Se- 
stavme přehledně, jak Fric srovnával vrstvy útvaru křídového u Kystry 
s vrstvami od Podhrázského mlýna a připojme k tomu naše určení. 



l ) Teplické vrstvy, str. 30-32. Obr. 9. a 12. 



Pásmo IX 



Březenské — křidového útvaru v Poohří. 



41 



U Podhrázského mlýna. 


U Kystry. 


Zahálka. 


Fric. 


F rie. Zahálka. 


V. 


7 1 

} Teplické v. 

6 1 


Teplické. ' 


■ 
9 -f8 


X. 


7 
6 


IX. 


5 Ostrá v. 
4 Avellánová 

•* | Bezpochyby 
2 1 Lounské k. 


3 

ty' 
< 


Ostrá vrstva 5*j 
Avellánové 4*) 


Sem by spadaly 
nižší vrstvy pá- 
sma IX., kdyby 
byly přístupny, 
nikoliv vrstvy 4. 
a 5., které Frač 
uvádí. 


IV. 


1 Pasák. 


1 





Co vedlo Frice k tomu srovnávati vrstvy 7. -f- 6. od Podhráz- 
ského mlýna s vrstvami 7. -f- 6. od Kystry, jakožto vrstvy stejného 
stáří? K tomu vésti jej mohly hlavně petrograßcM poměry. Co do 
petrografických poměra jsou si vrstvy tyto velmi blízké. Palaeonto- 
logicky se však vrstvy ty od sebe velice liší, což při velmi podobných 
poměrech petrografických na váhu padá, jak vychází na jevo z ná- 
sledujících seznamů Fricových : 



Seznam skamenělin dle Frice 



ve vrstvách 6. -f 7. 
u Podhrázského mlýna 
(našeho pásma V.) 
Ostrea semiplana. 
Terebratulina gracilis. 
Achilleům rugosum. 
Textillaria globulosa. 
Globigerina. 
Kosalina ammonoidas, 
Úlomek Ostracoda. 



ve vrstvách 6. -\- 7. 

u Kystry 
(našeho pásma IX.) 
Ptychodus mammilaris? Zub. 
Aulolepis Réussi. Supiny. 
Osmeroides Lewesiensis. 
Čelist rybí s dlouhými špičatými 

zuby. 
Obratle rybí. 
Turritella Noegerathiana. 



*) neexistují v přírodě pod vrstvami 6. a 7. 



42 IV. Čeněk Zahálka: 

Natica vulgaris. 
Aporhais stenoptera, 
Rissoa Réussi. 
Dentalium sp. 
Cardita tenuicosta. 
Nucula semilunaris. 
Nucula pectinata. 

Avicula anomala. 

> 

Gervilia solenoides. 
Pecten Dujardinii jun. 
Pecten Nilssoni. 
Pecten squamula. 
Ostrea Proteus. 

Ostrea hippopodium var. vesicul. 
Exogyra lateralis. 
' Terebratulina gracilis. 
Pollicipes glaber. 
Bairdia subdeltoidea, 
Frondicularia inversa. 
Frondicularia angusta. 
Flabellina elliptica. 
Cristellaria rotulata. 
Haplostiche sp. 
Abies minor Vel. Jehličí. 

Druhá hlavní příčina, která vedla Frice považovati jmenované 
již vrstvy 6 -f- 7 od Podhrázského mlýna za aequivalentní s vrstvami 
6 — f- 7 od Kystry, byla ta, že tvar strání od Podhrázského mlýna 
kolem Luhu až do Kystry jest skorém jeden a týž, že mají stráně 
ty také stejnou výšku nadmořskou do 200 m. Tu však třeba přihléd- 
nouti především ku mocnosti a stratigrafii vrstev u Podhrázského 
mlýna a u Kystry. Uvážíme-li, že profil u Podhrázského mlýna od 
profilu v Luhu jen 2 km, od profilu v Kystře jen 2 1 j 2 Jem vzdálen 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 



43 



jest, musely by mocnosti souhlasných vrstev též souhlasiti (aspoň při 
bližně); tu však nalézáme v poměrech mocnosti křiklavé neshody: 



U Podhrázského mlýna 



Zahálka 



Fric 



Mocnost 



198 m n. m. 







4-0 
05 
2-0 


v 


12 




7 




11 

10 

9 


6 


Kypré 

sliny 


1-0 


š 


o-i 


8 

7 


5 Ostrá 


-a; 
M 

a 


4-4 

o-i 

1-1 

o-i 

0-8 

o-i 

0-6 




G 
5 
4 


4 Avell. 


3 


Lounské? 


3 


2 


2 
1 




0-8 
0-7 
0-G 


IV 


3 


1 Ěasák 


2 
1 





1811 m n. m. 



2-6 m 



V Luhu u Kystry 
Fric Zahálka 



198-2 m n. m. 



9-1-8 



X 



IX 



Mocnost 



171 - 7 m n. m. 



Vrstvy 6 + 7 -4- kypré sliny od Podhrázského mlýna, jež Fric 
za Teplické určil, mají mocnost 7*5 m. Vrstvy 6 + 7 u Kystry, které 
by měly býti dle Frice aequivalentní oněm, mají však mocnost v Luhu 
19 - 5 m (v Kystře 17 m) aniž by byly touto mocností ukončeny. Po- 



*) V Kystře jen do hloubky 17 m (ku hladině Ohře) přístupno. 



44 IV. Čeněk Zahálka: 

kračují v Luhu u Kystry hloubš pod hladinu louky, v Kystře hloubš 
pod hladinu Ohře, aniž by tam někde pod nimi (jak Fric uvádí) se 
nalézaly na povrch vycházející vrstvy Fricovy 5. a 4. Tyto vrstvy 5. 
a 4. přibral Fric od Smolnického potoka, kde leží však pod pásmem V. 

Z toho vychází na jevo, že poměry palaeontologické (při velmi 
podobných poměrech petrografických a blízkosti nalezišť), poměry 
mocnosti a poměry stratigrafické mluví proti tomu, aby se Fricovy 
vrstvy 6 + 7. od Kystry považovaly za aequivalentní s vrstvami 6 -j- 7 
od Podhrázského mlýna. 

Proč při stejné výšce nadmořské obojích vrstev u Podhrázského 
mlýna a u Kystry nejsou vrstvy aequivalentní, vysvětluje se tím, že 
jsou vrstvy pásma V. u Podhrázského mlýna a vrstvy pásma IX. a X, 
u Kystry v poloze dislokační. Vždyť víme již z pojednání našich 
o pásmu III. (str. 40.) a o pásmu IV. (str. 22.), že jsou u sousedního 
Slavětína dvě dislokační rozsedliny směru od JV. ku SZ.; není vy- 
loučeno, že jest jich i více vedle jiných dislokac směru od JZ. k SV.). 
Rovněž tak jest tomu mezi Podhrázským mlýnem a Luhem u Kystry. 
Mezi oběma nalézá se dislokační rozsedlina (snad je to prodloužená 
rozsedlina, která jde mezi profilem 44. a 45.) [viz pásmo IV. str. 22.], 
dle níž se vyvinula dislokace mezi pásmem V. u Podhrázkého mlýna 
a pásmem IX. a X. u Kystry. 

Poukázali jsme již na to, že útvar křídový v Poohří jest pře- 
rušen v souvislosti svých vrstev velikým množstvím dislokac, které 
často ve velmi blízkých vzdálenostech se objevují. Studujíce jistý 
profil ve stráni, nejsme si jisti, zdaž o několik metrů dále v téže 
stráni a v téže výši nadmořské tytéž vrstvy nalezneme. Dokázali jsme 
to již mnoha příklady z Poohří. 



V Luhu JZ. od Kystry. 

Asi 700 m na JZ. od Kysterské Ovčárny přístupny jsou vrstvy 
pásma IX. a X. podobným způsobem jako v Kystře, je tu však 
pásmo IX. přístupno do větší hloubky ve 



Pásmo IX. — Březensté ■ — křídového útvaru v Poohří. 45 

Profilu 99. 

(Obr. 61.) 

Vrchol stráně nad Luhem blíže cesty i jolní do Kystry. 200 »: n. m. 

Omice tmavošedá . . 1-.3 m 

Diluvium, štěrk v zažloutlém písku. Uložen korytovité a dle toho je mocnost 

až 0-3 až 0"4 až 05 m 

Štěrk je složen z křemene bílého a šedého, porfýru červeného, bílého a ze- 
lenavého s křemennými zrny, třetihorního pískovce, z pískovce clrobnozrnného 
žlutavého pásma I. útv. křid., z písčitého slinu šedého ne li žlutavého pásma III. 
zdejšího útv. křid. jako je ve vysoč. Perucké (ten převládá) a z čediče. 

198-2 — . — 

Pás. X. Vápnitý slin bělavý s modravými skvrnami 7 m 

" 191*2 

. ( 3. Sliniti) jíl modravý, na povrchu modravý neb šedý. Vlhký. S py- 1 

^ ritovými peckami. Xa povrchu sádrovec 120 _ 

o I 2. Slinitý jíl týž co 3. tvoří však poněkud pevnější lavici, kterou 

|| lze sledovati v této stráni až ku Dolnímu mlýnu, místy 1 m, mí- í "' 

ß\ sty až " . 1 -á 2 

^j 1. Slinily jíl jako 3 60 j 

Cesta pří pravé straně Slavětínského potoka (171 7) v niveau luk v Luhu. poblíž 
mostu cesty do Kystry. Břeh potoka ukazuje, že půda v Luhu do hloubky 
1-5 m složena je ze šedého slinitého jílu alluviálního s křemenem a písčitým 
slínem (jako v pásmu III. zdejšího křid. útv.) 171*7 m n. m. 

V Luhu u Dolního mlýna. 

Od profilu 95. pokračuje stráň na jih s těmitéz vrstvami ku 
Dolnímu mlýnu, 32 ) jak naznačuje 

Profil 100. 



Vrchol stráně v Luhu nad Dolním mlýnem. 


200 m n. m. 


Ornice. 


Diluvium. Štěrk s pískem. 


Pásmo X. Vápnitý slin bělavý. 



J 3. Slinitý jíl na povrchu rozpadlý, šedý, s pyritem, s koulemi limo- 
nitovými sádrovcem posetými. 
Pá mn TY } *"" Slinitý jíl v pevnější stolici 1"5 m mocné, modravé po zvětrání 



Išedé s pyritem a sádrovcem. 
1. Slinitý 



itý jíl na povrchu rozpadlý šedý, vlhký. S pyritem a sádrov- 
[ cem. Dále od povrchu tmavošedý se světlejšími skvrnami. 
Cesta u Dolního mlýna v Luhu. Pod ní Slavétínský potok. 

Velký vrch nad Vršovicemi. 

Protil 101. Obr. 62. 
Po levé straně Oharky vypíná se nad Vršovicemi Velký vrch 
303 m n. m. Týž složen jest až na nejvyšší kupu z vrstev pásma IX. 

32 ) Xa fotogr. kopiích vojen, generalštábu (1 : 25000) je mlýn tento omylem 
označen co „Obere-Múhle." 



4rî IV. Čeněk Zahálka: 

Základ pásma IX. není tu přístupen, patrem jsou vrstvy tretihorní. 
Není-li žádné dislokace od úpatí vrchu až k temenu pásma tohoto, 
pak jest zde mocnost pásma IX. již značně veliká. Obnášít (a to není 
celá mocnost přístupná) 86*5 m. 

Jdeme-li od severního konce Vršovic — od Sv. Václava po cestě 
na sever až ku křížku, dojdem na počátek Sochorovy rokle ve výši 
asi 185 m n. in. Dle Sochorovy rokle až na vrchol Velkého vrchu 
shledáme 

Profil 101. 

(Obr. 62.) 

Vrchol Velkého vrchu 303 m n. m. 

Neogen: Porcelánový jaspis (vypálený jíl tretihorní) v celině aneb ztrosko- j 

taný a sesutý. Barva bílá, žlutá, červená, modrá a černá. Místy je I £S 
porcelánový jaspis struskovitý, místy v popel a písek rozpadlý. jc< 
Ořechy posázený. Jest možuo, že ve hlubších polohách zakrývá pí- g 
skovce neogenové. ) 

— , , 271-5 — — 

12. Slintý jíl šedý bez nápadného sádrovce 14*7 

11. Slinit ý jíl žlutý se sferosideritem tmavorudým, hnědým, špi- 
navě žlutým, obyčejně hlinitým s vrypem žlutým neb hnědým. 
Sferosiderit v kyselině slabé šumí. Na povrchu zvětralý a změklý. 

Někdy soustředně miskovitý, kulovitý 0*3 

10. Slinit-// jíl šedý, dále od povrchu tmavší Obsahuje zlomky ga- 

stropodíl z limonitu 6 5 

9. Slinitý jíl velmi jemné glavkonitický, šedý místy žlutavý, dále od 

povrchu s modravými skvrnami. Sádrovec na povrchu hojný . 13*5 
Horní počátek rokle 



X 



PM 



8. Slinitý jíl šedý, dále od povrchu tmavošedý, jemně glauJconitický. 
S hojným sádrovcem 2-8 

7. Pevnější lavice slinitého jílu glaykonitického, šedého s tmavoše- 
dými skvrnami. Vryp jest zelený od velkého množství glauko 
nitu. Na ložích hojně má sádrovec 0-2 

6. Sliniti/ jíl tmavošedý s četnými jemnými rezavými tečkami po 
limonitu. Velmi měkký, mokrý, s bílými zlomky skamenelin. 
S hojným sádrovcem 6 

5. Slinitý jíl gastropodový zažloutlý neb modravý. S hojným sá- 
drovcem. Místy koule íimoňitové a sádrovcové (z pyritu vzniklé) 20'0 

•4. Slinitý jíl gastropodový šedý, slabě zažloutlý neb modravý. Ska- 
meněliny z limonitu neb s bílou, vápnitou skořápkou obyčejné 
v prášek rozpadlou. Hojný sádrovec a limonit • . 7"5 

3. Slinitý jíl šedý neb zažloutlý s modravými skvrnami, dále od 

povrchu modravý 4 - 5 

2. Vápnitý jíl šedý s tmavošedými do modra skvrnami a proužky, 
místy i žlutavé a hnědé skvrny od zvětrávajícího limonitu. Po- 
měrně pevnější lavice .... 3 - 

1. Slinitý jíl modravý na povrchu v tenké střípky a pak v šedý jíl 

se rozpadávající 7-5 

Hlubší vrstvy nepřístupny. 



U křížku. Dolní okraj Sochorovy rokle. 185 m n. m. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 47 

V souvrství IX. 1. jest: 

Ostrea semiplana. 

Souvrství IX. 4. je bohato skamenělinami, zejména gastropody. 
Hmota skameňující jest limonit. Jsou tu : 

Šupiny a kosti rybí v chomáčích. 

Scaphites Geiuitzi. 

Baeulites Faujassi. 

Natica vulgaris. 

Aporrhais sp. 

a mnoho jiných špatně zachovalých. 

Souvrství IX. 5. je též bohato gastropody a bakulity. Na po- 
vrchu v limonit proměněné často se povalují. Jsou tu zejména : 

Coprolithy. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. [L] 

Baeulites Faujassi (vh) [L] 

Pleurotomaria sp. [L] 

Natica vulgaris Reuss. (h) [L] 

Solarium baculitarum Gein. [L] 

Aporrhais stenoptera Goldf. (vh) [L] 

Aporrrhais megaloptera Reuss. [Jíl] 

Ostrea [V] úlomky. 

Spongií [V] úlomky. 

V souvrství IX. 9. jest: 

Ostrea semiplana Sow. 
Inoceramus (Brongniarti). 

V souvrství IX. 10. jsou úlomky gastropodû, zejména Aporrhaisů 
z limonitu. 

Ze souvrství IX. 5. a snad i IX. 4. v Sochorově rokli pocházejí 
skameněliny, jež uvádí Fric 33 ) z rokle „Černodoly" nad Vršovicemi 
u Loun, jež částečné sbíral p. učitel Feigel z Loun : 

Osmeroides Lewesiensis Ag. 
Pycnodus cretaceus? Ag. 
Cladocyclus Strehlensis Gein. 
Schlönbachia Germari Reuss. 



3 ) Březenské vrstvy str. 27. 



48 IV. Cenëk Zahálka: 

Acanthoceras dentatocarinatus Rom. 
Cosnioceras Schlönbachi Fr. 
Scaphites Geinitzi D'Orb. 
Scaphites auritus Fr. 
Haraites bohemicus Fr. 
Helicoceras Reussianum Gein. 
Turritella acicularis Reuss. 
Turritella îimltistriata Reuss. 
Turritella Noeggerathiana Goldf. 
Natica vulgaris Reuss. 
Rissoa Réussi Gein. 
Trochus Engelhardti Gein. 
Guilfordia acanthochila Weinz. sp. 
Solarium baculitarum Gein. 
Aporrhais stenoptera Goldf. 
Aporrhais megaloptera Reuss. 
Aporrhais subulata Reuss. 
Cerithium pseudoclathratum D'Orb. 
Gerithium binodosum Rom. 
Cerithium fasciatum Reuss. 
Mitra Roemeri Reuss. 
Cylichna cylindracea Gein. 
Acteon doliolum Müll. 
Capulus ? 

Dentalium polygonům Reuss. 
Dentalium glabrum Gein. 
Cardium semipapillatum Reuss. 
Cardita tenuicosta Sow. 
Eriphyla lenticularis Goldf. 
Nucula semilunaris v. Buch. 
Nucula pectinata Sow. 
Pectunculus insculptus Reuss. 
Area undulata Reuss. 
Area striatula Reuss. 
Modiola tetragonus? Reuss. 
Pholadomya? 

Gastrochaena amphisbaena Gein. 
Tellina concentrica Reuss. 
Venus subdecussata Rom. 
Venus laminosa Reuss. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 49 

Corbula caudata Nilss. 
Gervilia solenoides Defr. 
Inoceranius Cuvieri Sow. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Pecten Dujardinii Rom. 
Lima (granulata ?) D'Orb. 
Exogyra lateralis Sow. 
Ostrea semiplana Sow. 
Haplostiche. 
Trocharnina irregularis P. et J. 



Lenešická cihelna a Chlum. 

Stráň při SV. straně cihelny. 
Profil 85. Obr. 54. 

Již při pásmu VI. a VIL klidového útvaru v Poohří zmínili 
jsme se o nejspodnějších vrstvách pásma IX., které tvoří patro pásma 
VIII. v Lenešické cihelně. Jsou to ony vrstvy, jež Reussovi již podnět 
daly k vydatnému vyhledávání skamenělin. Sled jejich jest tento: 

Temevo S V. stráně blíže Lenešické cihelny. 235 m n. m 



3. SVmitý jíl gaatropodový šedý na povrchu ve žlutou neb bélavou zeni 
rozpadlý. Dále od povrchu mokrý. Na povrchu hojné pecek limo- 
nitu a sádrovce. Hlavní naleziště Březenských skamenělin . . . .70 

2. Slin glaukoiútický modravý v pevnější lavici 0-1 

1 Slinitý jíl ústHcový šedý do modra, na povrchu rozpadlý, modravě 
bílý. Dále od povrchu mokrý. Na povrchu hojně sádrovce se po- 
valuje 3'9 



Základem: Pásmo YIII. 224 m n. m. 

Souvrstvím IX. 3. není tu však ve směru vertikálném pásmo IX. 
zakončeno, nýbrž stoupáme-li dle stráně na východ k vrcholu čedi- 
čového Chlumu (jehož vrchol vypíná se 296 m n. m.), shledáváme, 
že slinité jíly pásma IX. pokračují výš a výše a zakončují se na 
této západní stráni Chlumu až u samého čediče ve výši 285 m n. ni. 
Vrstvy slinitého jílu jsou na povrchu zcela v zem rozpadlé, poseté 
hojným sádrovcem. Blízko pod 285 m n. m. jest jíl místy i zažloutlý 
jako ku př. v Březně. Hned pod povrchem je jíl všude mokrý 
a mastný. 

Poněvadž není na Chlumu pásmo IX. pokryto vyšším pásmem, 
totiž X. pásmem zdejšího útvaru křídového, není vyloučena možnost, 

Tr . mathematicko-přírodovědecká. 1899. 4 



50 IV. Čeněk Zahálka: 

že jest ještě mocnějším, než-li se tu jeví. O mocnosti zachovaných tu 
vrstev pásma IX. nabýváme pojmu z rozdílu výšek nadmořských nej- 
nižšího a nejvyššího bodu pásma IX. 

285 m n. m. 
224 m n. m. 
61 m 

při čemž ovšem předpokládáme, že mezi oběma body není dislokace 
a nebereme ohled na poměry sklonu. 

V souvrství IX. 1. jest: 

Exogyra lateralis Reuss. 
Ostrea semiplana Sow. (h) 
Textillarie. 
Globigeriny. . 
Jehlice spongií. 

V souvrství IX. 2. jest: 

Craticularia vulgáta Poč. (zř) 
Achilleům rugosum Rom. (zř) 

V souvrství IX. 3. jest: 
Nautilus Reussi Fr. (vz) |L] 
Ammonites sp. (zř) [L.] 
Scaphites Geinitzi D'Orb. (zř) [L.] 
Scaphites auritus Fr. (zř) [L.] 
Hamites bohemicus Fr. (vz) [L.] 
Helicoceras Reussianum Gein (vz) [L.] 
Baculites Faujassi Lam. (vh) [L.] 
Turritella multistriata Reuss. (zř) 
Natica vulgaris Reuss. (h) [L.] 
Trochus Engelhardti Gein. (h) [L.] 
Turbo decemcostatus, v. Buch, (h) [L.] 
Rissoa Reussi Gein. (zř) [L] 
Solarium Baculitarum Gein. (vh) [L] 
Aporrhais stenoptera Goldf. (vh) [L] 
Cerithium Luschitzianum Gein. (vh) [L] 
Cerithium fasciatum Reuss. (zř) [L] 
Dentalium sp. 

Inoceramus (Brougniarti Park.) (zř) [V] 
Gastrochaena amphisbaena Gein. (vz) (V) 
Ostrea semiplana Sow. (zř) [V] 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 5} 

Ostrea hippopodium Nilss. (zř) [V] 
Spondylus spinosus Goldf. (zř) [V] 
Ostrea frons Park. (vz) [VJ 
Terebratulina grácii is Schl. (zř) [V] 
Rhynchonella plicatilis Sow. (var. Cuvieri) (vz) [V] 
Parasmilia centralis Reuss. (zř) [L -f- VJ 
Micrabatia coronula Goldf. sp. (vz) [L] 
Ventriculites angustatus Rom. (vz) [V -\- L] 
Ventriculites radiatus Mant. (vz) [L] 
Pleurostonia boheinicum Zitt. (vz) [L] 
Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. (zř) [L -j- Ý] 
Achilleům rugosum Rom. (vz) [V] 

Nad souvrstvím IX. 3. profilu 85. při cestě, která vede od ci- 
helny do lomu blíže Hrádku, nalézají se 

Gastropodů zkyzovatělých, v limonit proměněných úlomky hojné. 

Ostrea semiplana Sow. (h) [V] 

Exogyra lateralis Reuss. (vz) [VI 

Pleurostonia bohemicuiu Zitt. (zř) [V -{- Lj 

Reuss 3i ) určuje naše pásmo IX. mezi Lenešickou cihelnou a 
Chlumem, jakožto „Plänerinergel" považuje jej za velmi podobný Lu- 
žickému a praví o něm : „beherbergt ebenfalls sehr viele Peträfakten, 
bei denen das Vorhersehen der Schnecken vor den Bivalven noch 
auffallender ist, als gewöhnlich. Nur finden sich meistens undeutliche 
Steinkerne. " Seznam Reusso vých skamenělin podáváme níže. 

RoMiNGEB 35 ) počítá naše souvrství IX. 1 -j- 2. spolu s pásmem 

VIII. ku svému Unterer Plänru, jak jsme se o tom již zmínili při 
pásmu VIII. a vrstvy pásma IX. nad IX. 2. spočívající nazývá Ba- 
kuliten- Schichten, kterýmžto jménem vyjadřuje tytéž vrstvy co Reuss 
slovem „Plänermergel 11 . Píše 36 ): „mit einem Fusse steht man noch 
auf den Thonen mit Scyphia subseriata und Ostrea sulcata (naše 

IX. 1 -j- 2.), mit dem anderen unter lauter verkiesten Bakuliten, Am- 
monite n, Rostellarien, Trochoideen und einer Menge anderer Muscheln, 
kurz man hat den sogenannten Gault von Reuss vor sich, mit stau- 
nenswerten Petrefakten-Reichthum. Die Petrefakten am Fusse des 
Ranai-Berges sind alle verkiest, stimmen aber mit denen am Eger- 
Ufer bei Postelberg bis in's Einzelnste überein." 



34 ) Die Kreidegebilde str. 55. 

35 ) Beiträge str. 650. 

36 ) Tamtéž str. 652. 

4* 



52 IV. Cenék Zahálka: 

K poslední větě připomínáni, že se co do stáří liší oba hori- 
zonty též co do způsobu zachování skamenělin a z části i co do ska- 
ínenělin. Ovšem mají hlavní vodící skameněliny společné a náleží oba 
k pásmu IX. 

Eominger 37 ) uvádí následující zkameněliny: 

Ammonites Cottai, Germari, bidorsatus, Rothomagensis, Decheni. 

Hamites plicatilis, attenuatus. 

Turrilites. 

Nautilus. 

Baculites anceps. 

Rostellarien. 

Pleurotomaria sublaevis, funata. 

Natica vulgaris. 

Litorina rotundata. 

Turbo concinus. 

Pleurotomaria Roemeri. 

Solarium decemcostatum. 

Actaeon elongatus. 

Cerithium fasciatum, reticulatum. 

Turritella multistriata. 

Trochus onustus. 

Corbula caudata. 

Venus lamellosa, pentagona. 

Nucula impressa, pectinata, semilunaris, producta. 

Cardita corrugata. 

Teilina concentrica. 

Area undulata, striatula. 

Terebratula pumila. 

Scyphia angusta. 

Astraea. 

Oxyrkina Mantelli, angustidens. 

Foraminifera u. a. 

Gumbkl 38 ) zmiňuje se též o nejspodnějších vrstvách našeho 
pásma IX. u Lenešické cihelny. Nazývá je Priesener Schichten a po- 
čítá je ku svým Baculitemchichten čili Oberer Quadermergel čili Oberer 
Plänermergel. To jest naše souvrství IX. 3. i vyšší. — Souvrství 
nižší IX. 1. -)- 2. počítá Gümbel spolu s jinými vrstvami, které z části 



37 ) Tamtéž str. 653. 

38 ) Beiträge str. 527, 528. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 53 

ku vyššímu oddělení našeho pásma VIII. náleží (viz náš obr. 55.) 
z části ku pásmům X. a IX. ku svým Hundorfer Schichten. Gümblovi 
nebyla totiž známa dislokace, která má svou rozsedlinu v Lenešické 
cihelné, nepřihlížel též k různosti horizontů po obou stranách cihelny 
(viz obr. 55.) a pomísil v jedno pásmo svrchní část pásma VIII. se- 
verně od dislokační rozsedliny a pásmo X. a IX. jižně od dislokační 
rozsedliny. Jest pak profil vrstev, vztahujících se k Lenešické cihelně 
u Gümbla tento : 

1. Priesener Schichten an den Gehängen und in zahlreichen 
Wassergräben 'reichlich entblösst, bestehend aus dunkelfarbigen, leicht 
verwitterndem Mergel, mit zahlreichen durch Zersetzung von Schwefel- 
kies entstandenen Brauneisensteinkerne zahlreicher organischer Ein- 
schlüsse, namentlich von Gastropoden, sehr zahlreichen Baciditen, 
Scaphiten (Ammoniten) neben Gypshrystallen. Die Schichten ent- 
sprechen in Allem genau den am gegenüberliegenden Egerufer auf- 
geschlossenen Lagen bei Priesen 80' 

2. unmittelbar unter dem dunklen Mergel folgt eine dünn- 
geschichtete Lage von Mergelkalk mit Glaukonitkörnchen und 
Ostrea semiplana l x / 2 ' 

3. darunter weisslicher, bröcklicher, z. Th. fester Mergel 
weilen mit Ockerstreifen 15' 

4. fester, schiefriger Mergel 10' 

5. weicher weisslicher Mergel wechsellagernd mit festen 
Kalkbänken 50' 

Die Schichten 3., 4. und 5. enthalten die Fauna der Hundorfer 
Schichten ; darunter am häufigsten : Ostrea semiplana ; Rhynchonella 
plicatilis; Rhynchonella Cuvieri; Terebratula semiglobosa, Terebratu- 
lina chrysalis u. A. 

Následují vrstvy Gümblovy 6., 7., 8 (viz naše pásmo VIII. v Po- 
ohří), jež považuje Gümbel za Malnické vrstvy. 

Gümbel určil vrstvy tohoto svého profilu Lenešického následu- 
jícím způsobem: 

1. Priesener Schichten. 

2 ) 

3.| 

4 ) Hundorfer Schichten. 



5.j 
6. 

7. 
8. 



Mallnitzer Schichten. 



54 



IV. Ceuěk Zahálka: 



Srovnáme-li vrstvy tyto s našimi pásmy, obdržíme následující 
přehled : 



G ü m b e 1 




Zahálka 




Priesener Schichten 


1 


3. a vyšší i 

IX. 

1+2 | 




Hundorfer Schichten 


2 

3 

.■ 
4 

o 


VIII. 2 -f 3 4- 4. IX., 


X. 


Mallnitzer Schichten 


e 

7 
8 


VIII. 1. 



Z Gumblových vrstev 2, 3, 4, 5, jež Gdmbel za Hundorfer 
Schichten považuje (to jest za naše pásmo X.) a z nichž o 3, 4. a 5. 
praví, že obsahují faunu Hundorfských vrstev, mají faunu Hundorf- 
ských (Hudcovských) vrstev pouze ony, jež náleží našemu pásmu X. 
v nálezisku poznamenaném písmenem c na našem obr. 55. a 54. (si- 
tuační plán). 

Gümbel nevěděl o dislokační rozsedlině přerušující vrstvy v Le- 
nešické cihelně, nepovšimnul si, jak u pece Lenešické cihelny přichá- 
zejí ve styk zcela nestejné horizonty (ku př. X., VIII. 1.) lišící se 
od sebe fysikálně, petrograficky i palaeontologicky (viz obr. 55.), ne- 
posoudil mocnost vrstev pásma IX. a X. od Poustky až do Lenešické 
cihelny, sice by je nebyl mohl vřaditi mezi jeho mylně určené Mall- 
nitzer Schichten (naše VIII. 1. na obr. 55.) a mezi jeho Priesener 
Schichten (naše IX. 3. na obr. 55.), kde leží naše vrstvy VIII. 2-(-3-j-4 
a IX. 1 -f 2 (viz též obr. 54 ),' 

Krejčí 39 ) posuzoval vrstvy našeho pásma IX. u Lenešické ci- 
helny tak jako GtniBEL. Píšeť: „ . . pod jižní patou čedičové homole 



9 ) Studie str. 59., obr. 11. 



Pásmo IX. 



Březe uské — křídového útvaru v Poohří. 



55 



Ranné u Lenešické cihelny pozoruje se opět řasák s naloženými na 
něj opukami Teplickými a sliny Březenskými." Na obr. 11. svých 
Studií znázorňuje pořádek vrstev stráně u cihelny rovněž tak: 

Březenské vrstvy. 
Teplické vrstvy. 
Malnické vrstvy. 

Fiuč 4i1 j určuje naše souvrství IX. 3. u Lenešické cihelny jakožto 
Březenské vrstvy a myslí, že Březenské vrstvy jeho u Lenešické ci- 
helny spočívají na Teplických vrstvách (na pásmu X.). Dokázali jsme 
již při pásmu VIII. , že ony vrstvy u Lenešické cihelny, které má 
Fric za Teplické vrstvy, nejsou Teplickými vrstvami čili naším pásmem 
X , nýbrž že to jsou vrstvy náležející našemu pásmu VIII. a nejspod- 
nějším vrstvám 1 + 2 pásma IX. (viz náš obr. 54) 

Z našeho souvrství IX. 3. uvádí Fric a Reuss tyto skameněliny : 



Fric: 

Belemnites sp. (Phragmaconus a 

úlomky). 
Nautilus Reussi Fr. 
Schlönbachia Germari Reuss sp. 
Placenticeras D'Orbignyanus Gein. 
Phylloceras bizonatus Fr. 
Pachydiscus peramplus Mant. juv. 
Scaphites auritus Fr. 
Scaphites Geinitzi D'Orb. 
Hamites verus Fr. 
Hamites Geinitzi Fr. 
Helicoceras Reussi anum Fr. 
Baculites Faujassi Lam. (var. 

bohem. Fr.) 
Turritella Leneschicensis Weinz. 
Turritella multistriata Reuss. 
Turritella acicularis Reuss. 
Turritella Noeggerathiana Goldf. 
Scala decorata Gein. 
Scala Philippi Reuss. 
Natica Gentii Sow. 



Reuss : 



Haifischzähne. 



Ammonites splendens Sow, affin. 



Scaphites aequalis Sow. 



Aptychus cretaceus v. Münst. 
Turritella multistriata Reuss. 



°) Březenské vrstvy str. 25., 26. 



56 



IV. Čeněk Zahálka: 



Natica vulgaris Reuss. 
Natica acutimargo Rom. 
Rissoa Reussi Gein. 
Turbo decemcostatus v. Buch. 
Trochus Engelhardti Gein. 
Solarium baculitarum Gein. 
Xenophora oiiusta Nilss. 
Aporrhais stenoptera Goklf. 
Aporrhais Réussi Gein. 
Rapa cancellata Saw. 
Fusus Nereidis v. Miiust. 
Cerithium pseudoclathratum D'Orb. 
Cerithium fasciatum Reuss. 
Cerithium binodosum Rom. 
Cancellaria sculpta Reuss. 
Neptunea Leneschicensis Weinz. 
Mitra Roemeri Reuss. 
Cylichna cylindracea Gein. 
Acteon ovum Duj. 
Acteon doliolum Müll. 
Acteonina lineolata Reuss. 
Dentalium polygonům Reuss. 
Cardita tenuicosta Sow. 
Astarte acuta Reuss. 
Nucula semilunaris v. Buch. 
Nucula pectinata Sow. 
Area striatula Reuss. 
Modiola tetragonus Reuss. 
Tellina concentrica Reuss. 
Ostrea frons Park. 
Exogyra lateralis Nilss. 
Parasmilia centralis Maut. 
Trochocyathus Harveyanus. M. 
Ventriculites angustatus Rom. 



Natica vulgaris Reuss. 



Trochus sublaevis Gein. 
Rostellaria ParMnsoni Mant. (vh) 



Dentalium polygonům Reuss. 
Corbula caudata Nilss. 
Cardita corrugata Reuss. 
Nucula truncata Nilss. 
Nucula producta Nilss. 
Cucullaea undulata Reuss. 
Cucullaea striatula Reuss. 
Avicula pectinoides Gein. 
Iuoceramus latus Maut 
Pecten membranaceus Nilss. 
Ostrea minuta Rom. 
Ostrea lateralis Nilss. 
Cytherina complanata Reuss. 
Cytheriua asperula Reuss. 
Nodosaria annulata Reuss. 
Nodosaria (Dentalina) gracilis 

D'Orb. 
Nodosaria Lorneiana D'Orb. 
Globigerina cretacea D'Orb. (vh) 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 57 

Bulimina Ovulum Reuss. 
Rotalina nitida Reuss 
Robuliua Comptoni Sow. 

Fric 41 ) píše : „Druhy v Lenešicích nasbírané pocházejí z úrovně 
gastropoclové vrstvy březenského profilu. Zkyzovatělé skaineněliny 
i tam někdy přicházejí, kdežto u Lenešic jsou pravidlem. Jádro Le- 
nešických skamenélin tvoří neporušený kyz, kdež zevní vrstva pro- 
měna jest v hnědel a časem i skvostně doužkuje." 

K tomu připomínám, že horizonty gastropodové u Lenešic a 
v Březně nejsou stejnodobé. V Lenešicích jest starší, náleží spodním 
vrstvám pásma IX., v Březně je mladší, náleží ku vyšším vrstvám 
pásma IX. (Viz naše pásmo IX. v Březně.) 

Fric poznamenává ku svému seznamu skamenélin z Lenešic: 
„Mimo tyto druhy, zcela jistě z Březenských vrstev pocházející nale- 
zeny v materiálu sebraném také druhy, náležející hlouběji ležícím Te- 
plickým vrstvám : 

Ostrea semiplana. 
Terebratulina rigida. 
Magas Geinitzi. 
Rhynchonella Cuvieri." 

K tomu poznamenávám, že Ostrea semiplana se vyskytuje nejen 
hojně ve vrstvách IX. 1. a 2. ale i v IX. 3., tedy i v gastropodovém 
horizontu Lenešickém. Terebratulina rigida (gracilis) jest místy v Bře- 
zenských vrstvách (pásmo IX.) u Lenešic velmi hojná a i u Lene- 
šické cihelny se vyskytuje dosti často. (Viz náš seznam skamenélin 
ze souvrství IX. 3. i v následujících profilech pásma IX. v blízkosti 
Lenešické cihelny a j.) 

Jahn 41 ) píše: „ ... in den Sammlungen unserer Anstalt be- 
finden sich von dieser Localität 42 ) ausser den von Fritsoh namhaft 
gemachten Formen noch : 

Pleurotomaria sublaevis Gein. 
Turbo subinflatus Reuss. 
Cerithium Luschitzianum Gein. 
Venus pentagona Rss. 



41 ) Tamtéž str. 26. 

41 ) Einige Beiträge. Str. 148. 

42 ) Lenešická cihelna. 
«») Tamtéž. 



58 IV. Čeněk Zahálka: 

Area undulata Rss. 
Trochocyathus conulus Phil. sp." 

O poznámce Fricově, že v sebraném materiálu od Lenešické 
cihelny nalezeny též Ostrea semiplana, Terebratulina rigida, Magas 
Geinitd a Rhynchonella Ouvieri, jež náležejí dle Frice hlouběji le- 
žícím Teplickým vrstvám, vyslovuje se Jahn 13 ) takto: „Diese von 
Fritsch citirten Formen gehören zwar zu den sogenannten Teplitzer 
Leitfossilien, sie können aber ebenso gut auch in den Priesener 
Schichten gesammelt worden sein (wie es z. B. bei meinem obigen 
analogen Teplitzer Formen von Klein-Kahn, Neugründel etc. ganz sicher 
der Fall ist), worauf man aus der Äusserung Fritsch's (den Teplitzer 
Schichten angehören") eventuell auch schliessen könnte." 

Také na jiných stranách vrchu Chlumu nalézáme všude od 
úpatí vrchu až k čedičovému temenu slinité jíly pásma IX. Sedlo 
mezi Chlumem a Rannou, kde rozbíhají se cesty do Zájezdu (ovčína), 
do Ranné (obce), do Hrádku a do Lenešické cihelny, má výšku 
259 m n. m. Od toho bodu na jih tedy do výše, směrem ku temeni 
Chlumu je panské pole (kníž. Švarcenberka), které se prostírá až ku 
280 m n. m. V tomto poli vyskytují se též zkameněliny v limonit 
proměněné význačné pro gastropodové horizonty pásma IX. Nejobyčej- 
nější jsou tu jádra od Aporrhaisů a Amorphospongia rugosa s vel- 
kými krystaly sádrovce. 

Po severovýchodních svazích Chlumu všude pod 285 m n. m. 
jest slinitý jíl šedý pásma IX. Dále od povrchu bývá tmavší do 
modra. Sahá až k samému úpatí při ovčínu Zájezdu, při němž též 
ve stráních okolních limonitové zkameněliny gastropodů a bakulitů 
nalézti lze. Poněvadž úpatí Chlumu u Zájezdu je ve výši 210 m n. m., 
slinitý jíl při vrcholu Chlumu 285 m n. m. zdá se, že mocnost pásma 
IX. bude tu blízka rozdílu obou výšek: 

285 m n. m. 
210 m n. m. 

75 m 

nehledíme-li ku sklonu vrstev a nejsou-li ve stráni dislokace. Vrstva 
za vrstvou tu ovšem přístupny nejsou. 

Při cestě od Zájezda ku vytknutému již dříve bodu 259 m n. m. 
mezi Chlumem a Ranou jsou též ve slinitých jílech pásma IX. úlomky 
limonitových zkamenělin. Všude povalují se sádrovce, limonitové 
válečky a pecky hojně. Uvádím odtud zejména: 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 59 

Aporrhais stenoptera Groldí'. 

Také na jižním úpatí Kanné nad ovčínem Zájezdem vystupují 
holá místa šedého slinitého jílu pásma IX. nad 210 m n. m. obsa- 
hující skameněliny limonitové jako všude jinde v gastropodových hori- 
zontech. Po různu vystupuje pak slinitý jíl pásma IX. i ve vyšších 
polohách až skorém ku čediči Ranné do výše 300 m n. m. 

Jak jsme již u profilu 85. při Lenešické cihelně uvedli, pova- 
žoval Rominger naše pásmo IX. čili jeho Bakulitcn-Schiçhten za mladší 
nežli pásmo X. čili jeho Planer. To samé praví o pásmech těchto 
u Zájezdu 44 ): „Über diese Thone weg geht man rings um den nie- 
deren Basalt-Kegel, hinter welchem der Sagesthof liegt; dort ange- 
kommen wird man gleich unter den Bakuliten- Schichten den Pläner 
vorkommen sehen, der dort auch sehr thonig ist, aber durch das häufige 
Erscheinen von Terebratula gracilis, Terebratula plicatilis, Terebra- 
tula carnea, Spatangus cor anguinum und Inoceramus Brongniarti 
sich zu erkennen gibt ; zwar liegen neben diesen Muscheln auch noch 
verkieste Bakuliteu u. s. w. ; aber man sieht wohl, dass diese von 
oben herabgeschwemmt sind, wo sie in Menge vorkommen, ohne dass 
auch bei ihnen die eben genannten Terebrateln sich finden Hessen. 
Diese Überlagerung des Pläners durch die Bakuliten Schichten lässt 
sich von hier an deutlich verfolgen bis hinüber zur Strasse von 
Laun nach Kosel." 

Ohledal jsem zevrubněs tráně kol. Zájezdu, o nichž tuto Ro- 
minger jedná, neshledal tam ale nikde Bakulitové vrstvy (pás. IX.) 
na Plánru (čili pásmu X.) s Terebratula semiglobosa spočívati. Je tu 
týž omyl jako u Lenešické cihelny, kde též geologové Bakulitové 
vrstvy nad Teplické vrstvy kladli (viz tam i profil náš na obr. 55.). 



Poustka u Lenešic. 

Ve čtyry metry vysokém břehu potoka Hradeckého u Poustky 
a zašlého mlýna shledáváme se opět s vyššími vrstvami pámia IX., 
které pokračují 1 výše nad cestou Lenešickou a ku dráze dle cesty 
ku kříži (cota 194 m). Je zde tento 

u ) Beiträge zur Kenntniss etc. str. 65*2. 



60 IV. Cenék Zahálka: 

Profil 102. 

(Obr. 66. a 55.) 
Vrchol stráně nad cestou Lenešicko-Břvanskou 198-6 m n. m. 



X 



4- 



4. Slinitý jíl šedobílý s modrými skvrnami 2-0 

3. Coprolíthový glavkonitický vápnitý ulin šedý ;iž zažloutlý s mo 
dravými skvrnami. S četnými partiemi jemnými limonitn, pro- 
měny to pu pyritu. Na povrchu zbělá. Upomína nás na Copro- 
lithové vrstvy od Koštic, Volenic a Pátka, které též do nejvyš- 
ších vrstev pásma IX. vloženy byly 0-1 

2. Slinitý jíl tmavošedý do modra, s četnými jemnými tečkami li- 
monitu zvětralé to zbytky po zkamenělinách pyritových). S pe- 
ckami pyritovými často v limouit a sádrovec proměněnými . . . 6*5 
— - Cesta Lenešicka — — ■ — - — 

1. Slinitý jíl tmavošedý do modra, na povrchu větráním šedý neb 
žlutavý. Má hojně pecek pyritových, které zvétrávají na po- 
vrchu a rozkládají se v limonit a sádrovec. Posledního se hojné 
všude povaluje 5-5 



Hladina Hradeckého potoka u Poustky a zašlého mlýna. 184-5 m n. m. 

Ve vrstvách IX 1. jest: 

Ostrea semiplana Sow. (h) 
Exogyra lateralis Reuss. 

Ve vrstvách IX 2. jest: 

Inoceramus (bezpochyby Brongniarti). 
Flabelliua cordata Reuss. (vz) 

V lavici IX 3. 

Coprólithy hojné. Shodují se s oněmi z Coprolithové vrstvy 
u Koštic, Volenic a Pátku. 

Úlomky misek od Inoceramus (bezp. Brongniarti). 
Cardita tenuicosta Sow. 

Ve vrstvách IX 4. jsou: 

Šupina Cladocyclus Strehlensis. 
Terebratulina ■ gracilis Schloth. (h) 
Exogyra lateralis Reuss. 
Ventriculites sp. 
Úlomky zoubků rybích. 

Ku řadě dislokačních rozsedlin, jež uvedli jsme v krajině mezi 
Břvany a Lenešicemi, druží se zde u Poustky dislokačnf rozsedlina, 
kterou vyobrazujeme na obr. 65. (r). Při cestě Lenešicko-Břvanské 
u Poustky jest ve slinitojilovitém břehu cesty, ve stráni S'6m vysoké, 
gmèrem od SZ. ku JV., přístupná rozsedlina dislokační směrem SV. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. Q[ 

Stráň jilovitá táhne se tu od SZ. ku JV. Rozsedlina jest poněkud 
šikmá a zkřivená. Po SZ. straně její jsou známé vrstvy 2., 3. a 4. 
pásma IX., jež jsme popsali v profilu 102. a vyobrazili na obr. 66. 
i 55. Po JV. straně rozsedliny jsou však vrstvy slinito-jilovité, 
náležející sice též ku pásmu IX., avšak jiného stáří, nesouhlasné 
s vrstvami po straně SZ. Také jsou vrstvy po JV. straně při samé 
rozsedlině ohnuté. Rozsedlina sama jest as 10 cm mocná a vyplněna 
rozdrceným slinitým jílem přilehlých vrstev. 



U Lenešické cihelny. 

(Strana jižiií „C." na obr. 55.) 

Tytéž slinité jíly co IX 4. v profilu 102. u Poustky nálezném 
pod samým pásmem X. na malém kopečku při jižní straně Lenešické 
cihelny. (Obr. 55.) Přijdeme k nalezišti tomu jdouce na SV. dle meze 
polní od křížku (kota 194 u Duchcovské dráhy) blíže Poustky. Tu 
najdem 

Terebratulinu gracilis Schloth. (vh) 

Ostreu hippopodium Nilss., obyčejně přirostlou na miskách od 

Inoceramus Brongniarti Park. 

Exogyra lateralis Reuss. (h) 

Zde je následující 



Profil 103. 

(Obr. 55. c.) 

Vrchol kopečku při jižní str. Lenešické cihelny; as -218 m n. ni. 

Pásmo X. Vápnité sliny šedé do modra na povrchu rozpadlé s Terebratulou 
semiglobosou. Ve spodu plno limonitových placiček pecek a kuliček 
na povrchu 6 m 

Pásmo IX. Slinité jíly šedobílé dále od povrchu šedé s modravými skvrnami, 
s hojnými Terebratulinami gracilis. Jen do malé hloubky přístupné. 



62 



IV. Čeněk Zahálka: 



Profil 104. 

(Obr. 64.) 



h 

m 
pln 



VIII. 



202*5 m li. m. 



í 7. 
6. 



M 



Nepřístupné vrstvy 

v polích 4'5 

Slinity jíl tmavošedý 
do modra se světlej- 
šími skvrnami se ska- 
menělinami v limonit 



proměněnými 
Dráha. Stráž, d 



3-0 



r- 



č. 88. — 
Sliníte jíly na povrchu 

šedé tí-0 

- Břvanská cesta. - — 
Sliníte jíly tmavo š ed é 
do modra. Na po- 
vrchu světlejší, za- 
žloutlý. Má hojně py- 
ritu, který se na po- 
vrchu v limonit neb 
sádrovec proměňuje 



S 



45 j 



Vrchol stráně. 220 m n. m. 



3. Sliníte jíly zažloutlé neb šedé 
do modra s hoj. limonitem . 

2. Sliníte jíly zažloutlé neb šedé 
do modra s hoj. limonitem a 
sádrovcem 

1. Sliniti) jíl zažloutlý s modra- 
vými skvrnami 

Nepřístupné vrstvy v polích . 



7-5 



3-0 



30 
3 



Stopy slínitého vápence spongio- 
vého shodujícího se s VIII. 2. 
prof. 85 10 



Hradecký potok u zašlého mlýna blíže Poustky. 



1 845 m n. m. 



V souvrství IX 1. jest: 



Ostrea semiplana Sow. (vh) 
Pleurostorna bohemicum Zitt. (vh) 

V souvrství IX 3. jest: 

Ostrea semiplana Sow. (h) 
Posud neurčená spongie. (vz) 

Tři metry pod nejvyšším bodem tohoto souvrství (ve výši 217 m 
d. m.) vyskytuje se: 

Terebratulina gracilis Schl. (vh) 

Ostrea semiplana S >w. (h) 

Ostrea diluviana Linné, (vz) staré iudiv. 



Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 63 

V souvrství IX 4. jest: 

Ostrea semiplana Sow. (h) 
Exogyra lateralis Reuss. (zř) 

V souvrství IX 6. jsou v břehu nad dvorkem strážního domku 
zlomky skamenělin obyčejné v limonit proměněných. 

Scaphites sp. [L] 

Baculites sp. [L] 

Cerithium sp. [L] 

Solarium (Pleurotomaria) Baeulitarum Gein. [L] 

Inoceramus Brongniarti Park. [V] 

Exogyra lateralis Beuss. [V] 

Ostrea sp. [V] 

Stráň v Třesku. 

Od Nového dvora a Poustky táhne se stráň slinito-jílovitá 
pásma IX. na jih ku hajnovně Třesku a dále až ku silnici Lenešicko- 
Postoloprtské „U Kláštera". Je to stráň, kterou druhdy omývala 
Oharka nežli si našla nynější své řečiště mezi Postoloprty a Leneši- 
cemi. Temeno stráně pokrývá diluviální, starý štěrk Oharecký, výše 
však ku západu, dále od stráně, je pásmo IX. pokryto vrstvami néo- 
genovými z nichž vybírá se tu i hnědé uhlí. 

Ptozdíl petrografický mezi vrstvami pásma IX., které ve Třesku 
vychází není žádný odkryjeme-li vrstvy dále od povrchu. Na povrchu 
lze rozeznati vrstvy v tomto 

Profilu f05. 

Temeno stráně v Třesku. 

Diluvium. Oharecký .štěrk starší, obsahující hlavně křemen, čedič, rulu šedou 

a rulu červenou . 3 m 

jj^j j 4. Slinit// jíl šedý, zvětralý, z valné části okrově žlutě zbarven .... 2 ; 
ö 3. Sliniti) jíl rjastropodový šedý, při rozsedlinách okrově žlutě zbarven . 5'5 
g{ 2. Slinitý jíl gastropodový tmavošedý. Gastropody jsou ponejvíce z limo- 

I j nitu a to velmi hojné 3 - 

j2 | 1- Nepřístupné vrstvy, porostem ukryté 1*5 

Cesta pod hajnovnou Třeskem. 

Vrstvy jílovité mají tu na povrchu hojně sádrovce zvláště také 
na trhlinách a ložích. Ač jsem neměl příležitost po větší dobu zka- 



64 IV. Čeněk Zahálka: 

inenělin v nich vyhledávati, přece jsem poznal, že jsou vrstvy í« o- 
haty skamenělinami. 

Ve vrstvách IX 2. jsou: 

Aporhais stenoptera Goldf. (h) [L] -,. 

Natica vulgaris Reuss. (h) [L] 

Turritella multistriata Reuss. (zř) [L] 

Cardium seraipapillatum Reuss. [vz] 

Leda producta D'Orb? (h) 

Pecten Nilssoni Goldf. (zř) 

Ve vrstvách IX 3. jsou: 

Helicoceras armatus D'Orb. (vz) 
Schlönbachia Germari Reuss. (vz) 
Turritella Noegerathiana Goldt. (vz) 
Aporhais subulata Reuss. (zř) 
Pecten Nilssoni Goldf. (zř) 

Stráň „U Kláštera". 

Po silnici z Lenešic do Postoloprt přijdem k rohu stráně, která 
se sem od Nového Dvora táhne. Sluje „U Kláštera". Skládá se ze 
samých jílů shnitých, u nichž velké rozmanitosti není, poněvadž stráň 
jen 8*25 m výšky má. Poznáváme tu tytéž vrstvy jako byly IX 6. 
a IX 7. v protější stráni nad Březnem. Sestrojil jsem tu následující 

Profil 106. 

Vrchol stráně u Kláštera, při silnici Postoloprtské. 

Ornice, v níž hojné štěrku diluviálniho je roztroušeno - 25 m 



X 



2. Slinitý jíl gastropodovij šedý s nádechem do žlutá, s tmavšími mo- 
dravými skvrnami a s rezavými tečkami limonitickými. Na povrchu 
se sádrovec povaluje. Shoduje se se souvrstvím IX. 7. v Březně . ô'O m 
< 1. Slinitý jíl šedý neb tmavošedý S" žlutými skvrnami limonitickými. 
Velmi jemně glaukonitický. Skainenéliny jsou potažené limonitovým 
Ph povlakem aneb bélavým vápnitým práškem. Xa povrchu se pova- 
1 luje sádrovec 30 m 

Silnice z Lenešic do Postoloprt. 

V souvrství IX 2. jsou: 

Osmeroides divaricatus Gein. (vz) 
Scaphites Geinitzi D"Orb. ih) 



Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 65 

Hamites sp. (vz) 

Baculites Faujassi Lam. (h) 

Turbo deceracostatus v. Buch, (zř) 

Aporhais sp. (h) 

Nucula semilunaris v. Buch, (h) 

Cardium semipapillatum Reuss. (vz) 

Inoceramus planus v. Münst. (vz) 

Pecten Nilssoni Groldf. (h) 

Micraster ? 

Cristellaria rotulata D'Orb. 



Březenský vrch. 

Při východním konci obce Března odkryty jsou velmi pěkně 
vrstvy pásma IX. v holé stráni Bíezenského vrchu od řeky Ohře až 
téměř ku vrcholu jejímu. Vrstvy tyto náleží hornímu oddělení pásma 
IX. Spodní oddělení pásma IX., které jsme viděli u Lenešické ci- 
helny aneb v dolní části Velkého vrchu u Vršovic, padá tu pod 
Oharku. Nejvyšší vrstvy jílovité na vrcholu Březenského vrchu snad 
jsou neogenové; nad nimi spočívají již vypálené jíly v podobě porce- 
lanitu. Také tu nechybí škváry, písek a popel jako jsme viděli jinde 
po levé straně Oharky. 



Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 



66 IV. Čeněk Zahálka: 

Profil 107. 

(Obr. 63.) 

Vrchol Březeuského vrchu nad Oharko u 231 m n. m. 

13. Porcelanjas<pis. Vypálené jíly třetihorní v troskách rozmetané barvy 
bílé, žluté, modré, fialové a červené. Místy v podobě strusek neb ~ 

g>{ popelu 2-0 yd, 

« 2. Jíl šedý 7-5 

[ 1- Jíl žlutý a šedý . 6*0 



9. Pisčitoslimtý jíl poněkud pevnější žlutý aneb šedý 45 

8. Slinitý jíl zažloutlý a tmavošedý s koulemi sféro sideritu od 0'2 do 0*1 

7. Slinitý jíl gastropodový zažloutlý a tmavošedý 7*8 až 7 - 9 

6. Slinitý jíl žlutavý, šedý neb modravý jako 5. Na povrchu jeho 

všude se sádrovec povaluje 6-0 

5. Slinitý jíl poněkud pevnější, šedý, místy s tmavšími skvrnami neb 
modravý, dále od povrchu tmavomodrý. Na povrchu se z počátku 
v peckovité kusy odděluje. V trhlinách i na ložích desky sádrovce 
^ až 3 cm tlusté. Dosti skvrn po limonitu. Velmi jemně glaukonitický . 2*5 

4. Slinitý jíl glaukonitický šedý s tmavšími skvrnami střídá se s tmav- 
šími vrstvami. Glaukonit velmi jemný. Na povrchu sádrovec . . .4*0 
3. Slinitý jíl glaukonitický poněkud pevnější, tmavošedý do zelena, 
s tmavšími skvrnami dále od povrchu tmavší. Na povrchu z počátku 
v pecky se rozpadává. Sádrovec v trhlinách tvoří desky až 1 cm 

tlusté. Velmi glaukonitický 3*0 

Vozová cesta 

2. Slinitý jíl glaukonitický tmavošedý, poněkud zarezavělý od četných 
žlutých a hnědých skvrn vodnat. kys. železitého. Dále od povrchu 
tmavomodrý. S hojným sádrovcem. Pevnější poněkud než 1. . . .3-0 
1. Slinitý jíl velmi měkký, tmavomodrý s četnými kousky pyritu, jenž 
snadno větrá a pukáni horniny způsobuje, Na trhlinách i v ložích 
hojně jemných krystalků sádrovce. Mokrý. Rozpadá se zprvu 
v pecky a pak v prach 4*6 

Hladina Ohře TŤíTo 7 

Koule sferosiderovité z vrstvy 1X8. mají velikost ořechu až hlavy. 
Bývají často soustředně miskovitého složení. Často se misky sfero- 
sideritu co do barvy střídají, tmavočervená s tmavošedou, hnědou 
neb žlutou. Někdy má jádro pevné, někdy práškovité. 

Po dvoudenním vyhledávání, nalezl jsem v jednotlivých sou- 
vrstvích následující skameněliny: 

V souvrství IX 1 : 

Inoceramus (Brongniarti) zlomky, (h) 
Pecten Nilssoni Groldf. (h) 

Skořápky skamenělin v tomto souvrství jsou v bílý práškovitý 
uhličitan vápenatý rozpadlé. 

V souvrství X2: 

Baculites Faujassi Lamk. 



Pásmo IX — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 67 

Nucula pectinata Sow. (h) 
Inoceramus sp. 

I zde bývají skameněliny na povrchu bílé. 

V souvrství 1X3: 

Acteon ovum Dujard. (vzí 
Geodia gigantea Poč. (vh) jehlice. 

V souvrství 1X4: 
Hamites boheinicus Fr. 
Baculites Faujassi. 
Aporhais sp. 

Natica vulgaris Reuss. 

Nucula seminularis v. Buch, s bílým vápnitým práškovitým 
povlakem. 

Venus parva Sow. 

Ostrea semiplana Sow. 

Ostrea (cf. Wegmanniana D'Orb. V) 

Serpula sp. 

a j. 

V souvrství 1X5 : 

Hamites boheinicus Fr. 

Aporhais sp. 

Natica vulgaris Reuss. 

Pecten Nilssoni Goldf. 

Inoceramus Brongniarti Park., mládě. 

Nucula semilunaris v. Buch., s bílým vápnitým povrchem. 

Exogyra lateralis Reuss. 

V souvrství 1X7: jsou skameněliny četné buď z jílu neb s po- 
vlakem limonitovým aneb s bílým vápnitým. 

Osmeroides divaricatus Gein. (vz) 

Chomáče šupin a kostí rybích, (zř) 

Scaphites Geinitzi D'Orb. (zř) 

Baculites Faujassi Lamk. (též z limonitu) (h) 

Turritella acicularis Reuss. (zř) 

Natica Gentii Sow. (vz) 

Natica vulgaris Reuss (zř) 

Trochus Engelhardti Gein. (zř) 

Turbo decemcostatus v. Buch, (zř) 

5* 



68 IV. Čeněk Zahálka: 

Aporhais niegaloptera Reuss. sp. (h) 

Aporhais Réussi Gein. sp. (vh) 

Acteon ovum Duj. (vz) 

Dentalium glabrum Gein. (zř) 

Cardiuni semipapillatum Reuss. (zř) 

Nucula semilunaris v. Buch, (zř) 

Tellina concentrica Reuss. (vz) 

Avicula Geinitzi Reuss. (vz) 

Lima pseudocardium Reuss. (vz) 

Inoceraraus Brongniarti Park. (zř) 

Vola quinquecostata Sow. sp. (vz) 

Pecten Nilssoni Goldf. (zř) 

Ostrea hippopodiurn Nilss. (zř) 

Ostrea diluviana Linné, (vz) 

Micraster de Lorioli Nov. (vz) 

Spongie neurčená. 

Nodosaria Mayeri Per. (zř) 

Séquoia Reichenbachi Gein. sp. 

Ze souvrství 1X9: kde skameněliny jsou vzácný, mám: 

Micraster de Lorioli Nov. (vz) 

Hemiaster Regulusanus D'Orb. (vz) 

Velkou důležitost pro naše stratigrafická studia má porovnání 
vrstev pásma IX. v Březně a z Velkého vrchu nad Vršovicemi. Na- 
vštivíme-li obě naleziště brzy po sobě a srovnáme horniny vrstev) 
hned poznáme souhlasné vrstvy. Jsou to zejména glaukonitické vrstvy 
a vrstva sferosideritová, jež nás brzy ve srovnávání vrstev orientují. 
Z tohoto srovnání však následuje, že vrstvy slinitých jílů pásma IX. 
v Březně, čili Březen ské vrstvy Krejčího a Frice v Březně patří ku 
vyšším vrstvám Březenského (IX.) pásma a že se tudíž u hladiny 
Ohře v Březně ještě neukončují, nýbrž jdou ještě hluboko pod hla- 
dinou Ohře. Proto se také nemohou nalézati, jak Krejčí uvádí 45 ), 
Teplické vrstvy v Březně pod Březenskými, vždyť dle našich vý- 
zkumů není pásmo X. čili Teplické pod IX. čili Březenským, nýbrž 
naopak. 



45 ) Archiv Studie, str. 60. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 



69 



Srovnání souhlasných vrstev pásma IX. 



Na Březenském vrchu v Březně. 

Profil 107. Obr. 63. 

Slinitý jíl zažloutlý a tmavošedý 
s koulemi sferosideritu . 0*2 m. 



Na Velkém vrchu nad Vršovicemi. 

Profiil 101. Obr. 62. 

11. Slinitý jíl žlutý s koulemi sfero- 
sideritu 0-3 m 











7. Slinitý jíl gastropodový za- 
žloutlý a tmavošedý ... .79 

6. Slinitý jíl žlutavý, šedý neb 
modravý. Na povrchu se všude 
sádrovec povaluje . . . . 60 

5. Slinitý jíl poněkud pevnější, 
šedý, místy s tmavšími skvr- 
nami neb modravý, dále od 
povrchu tmavomodrý. V trh- 
linách i na ložích desky sá- 
drovce. Dosti skvrn hnědých 
po limonitu. Velmi jemně 
glaukonitický . . 2-5 

4. Slinitý jíl glaukonitický 
šedý s tmavšími skvrnami 
střídá se s tmavšími vrstvami. 
Glaukonit velmi jemný. 
Na povrchu sádrovec . . 40 


i« 

o 

r 


10. Slinitý jíl šedý, dále od povrchu 
tmavší. Obsahuje zlomky ga- 
stropodâ 65 

9. Slinitý jíl velmi jemné 
glaukonitický, šedý, mí- 
sty žlutavý. Dále od povrchu 
s modravými skvrnami. Sá- 
drovec na povrchu hojný . 13-5 




3. Slinitý jíl velmi glaukonitický 
poněkud pevnější, tmavošedý do 
zelena s tmavšími skvrnami, dále od 
povrchu tmavší. Se sádrovcem v trh- 
linách .... ..... 30 «t 


8. Slinitý jíl šedý, dále od povrchu ' 
tmavošedý jemně glaukoni- 
tický. S hojným sádrovcem 2*8 

7. Pevnější lavice slínitého 
jílu glaukonitického še- 
dého s tmavošedými skvr- 
nami. Vryp je zelený od 
velkého množství glau- 
konitu. Na ložích hojně 
sádrovce 0*2 . 




•_'. Slinitý jíl glaukonitický tmavošedý, 
poněkud zarezavělý od četných žlu- 
tých a hnědých skvrn vodnatého ky- 
sliéníka železitého. Dále od povrchu 
tmavomodrý. S hojným sádrovcem. 
Skamenëlin skořápky jsou vápnité 
bílé .... 30m 

1 . Slinitý jíl velmi měkký, tmavomodrý 
s četnými kousky pyritu, jenž snadno 
větrá a pukáni horniny způsobuje. 
Na trhlinách i v ložích hojně jem- 
ných krystalků sádrovce. Mokrý. 
Skořápky skamenëlin bílé vápnité 


6. Slinitý jíl tmavošedý s četnými jem- 
nými rezavými tečkami po limo- 
nitu. Mokrý. S bílými zlomky ska- 
menëlin. S hojným sádrovcem 6*0 m 


Hladina Oharky. Pod touto pokraí 
tudíž do hloubky dolní gastropod 
vrstvy pásma IX. a nikoliv Tepli 
vrstvy čili pásmo X.! 


ují 
Dvé 
íké 


5., 4. Slinitý jíl gastropodový pok 
atd. 


ra- 

m 



ÍO IV. Čeněk Zahálka: 

Již Reüss 46 ) zmiňuje se o vrstvách našeho pásma IX. v Březne. 
Řadí jej ku svému Plänermerglu a uvádí z něho tyto skameněliuy: 

Větévky konifer. (vz) 

Salix angusta Reuss, listy. 

Scyphia radiata Mant. (vz) 

Apiocrinites ellipticus Milí. (vz) 

Cidaris vesiculosa Goldf., ostny. 

Ostrea vesicularis Lamk. (zř) 

Ostrea lateralis Nilss. (zř) 

Ostrea minuta Rom. (zř) 

Ostrea gibba Reuss. (zř) 

Ostrea macroptera Sow. (zř) 

Ostrea carinata Lamk (zř) 

Pecten membranaceus Nilss. 

Pecten Nilssoni Goldf. 

Pecten striato-punctatus Rom. 

Pecten trigeminatus Goldf. 

Pecten decemcostatus v. Miinst. 

Inoceramus Brongniarti Park. 

Inoceramus Cuvieri Sow. 

Inoceramus latus Mant. (h) 

Inoceramus undulatus Mant. (h) 

Inoceramus striatus Mant. 

Inoceramus Cripsii Mant. (h) vždy malá. 

Gervilia solenoides Defr. (ne zř) 

Avicula Geinitzii Reuss. 

Avicula pectinoides Gein. 

Avicula neglecta Reuss. 

Avicula Reichu Rom. 

Pinna nodulosa Reuss. (vz) 

Modiola pumila Reuss. 

Mytilus parallelus Reuss. 

Cardita (Venericardia) tenuicosta Sow. 

Cardita (Venericardia) corrugata Reuss (vbj 

Nucula truncata Nilss. 

Nucula antiquata Sow. 

Nucula producta Nilss. 

Nucula Mantellii Gein. (N. ovata u Tittona) 



') Die Kreidegebilde, str. 47. 



Pásmo ÍX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 71 

Nucula siliqua Goldf. 
Nucula semilunaris v. Buch. 
Pectunculus insculptus Reuss. 
Pectunculus reticulatus Reuss. 
Area truncata Reuss. 
Area pygmaea Reuss. 
Area bicarinata Reuss. 
Cucullaea striatula Reuss. (vh) 
Cucullaea undulata Reuss (vil) 
Cardium semipapillatum Reuss. 
Venus parva Sow. 
Venus laminosa Reuss. (vh) 
Venus pentagona Reuss. 
Astarte similis v. Münst. 
Corbula caudata Nilss. 
Corbula bifrans Reuss. 
Tellina concentrica Reuss. (vh) 
Solen compressus Goldf. 
Patella carinata Reuss. 
Dentalium medium Sow. 
Dentalium polygonům Reuss. 
Auricula incrassata Sow. 
Volvaria tenuis Reuss. (vz) 
Rostellaria Parkin soni Mant. 
Rostellaria calcarata Sow. 
Rostellaria megaloptera Reuss. 
Rostellaria subulata Reuss. 
Rostellaria divaricata Reuss. 
Pleurotoma Rómeri Reuss. 
Pterocera sp. int. 
Tornatella elongata Sow. 
Pyrula Cottae Rom. 
Fusus carinatus Reuss. 
Cerithium Luschitzianum Gein. 
Cerithium fasciatum Reuss. 
Turritella multistriata Reuss. 
Turbo decussatus Reuss. 
Trochus Basteroti Brongn. 
Trochus conemnus Rom. 
Trochus sublaevis Gein. 



?g IV. Čeněk Zahálka.- 

Solarium decemcostatum v. Buch. 

Solarium angulatum Reuss. 

Littorina rotundata Sow. 

Littorina sculpta Sow. 

Natica Gentii Sow. (Helix G. Sow.) =. N. acutimargo Rom. (zř) 

Natica unicarinata Gein. =: N. carinata Rom (zř) 

Natica vulgaris Reuss. (vh) 

Nautilus inaequalis Sow.? (zř) 

Ammonites Cottae Rom. (zř) 

Ammonites peramplus Sow. (zř) 

Ammonites splendens Sow. affin. 

Scaphites costatus Mant. 

Scaphites aequalis Sow. 

Hamites ellipticus Sow. 

Hamites rotundus Sow. 

Hamites plicatilis Sow. (H. armatus?) 

Baculites anceps Lam. 

Baculites rotundus Reuss. 

Nodosaria Zippei Reuss. 

Marginulina Nilssoni Rom. 

Frondicularia ovata Rom. 

Frondicularia angusta Nilss. 

Frondicularia Cordai Reuss. 

Cristellaria ovalis Reuss. 

Eobulina Comptoni Sow. 

Robulina Ehrenbergii Rom. 

Serpula subin voluta Reuss. 

Cytherina subdeltoidea v. Miinst. 

Cytherina ovata Rom. 

Cytherina Hilseana Rom. 

Cytherina parallela Reuss. 

Cytherina complanata Reuss. 

Klepeta malých Dekapodů. 

Zuby Otodus appeudiculatus Ag. 

Zuby Ptychodus mammilaris Ag. 

Lamna acuminata Ag.'? 

Neurčené konickými záhyby opatřené zuby. 

Malé obratle rybí. 

Coprolithy Macropoma Mantellii Ag. (vz) 



Páslno IX. — Březenské — křídového iitvaru v Poohří. 73 

Šupiny Beryx omatus Ag. 

Šupiny Osmeroides Lewesiensis Ag. 

Güiibel 47 ) po příkladu Romikgeroye klade též naše pásmo IX. 
v Březně čili jeho Priesener Schichten nad naše pásmo X. čili jeho 
Hundorfer Schichten. V jeho profilu z Lipence do Března popisuje 
vrstvy ony takto s hora dolů: 

21. Priesener Schichten (Fundort bei Postelberg) dunkel- 
farbige, meist dünngeschichtete, Schwefelkies-führende Mergel 
erfüllt von ebenso zahlreichen, wie charakteristischen Versteine- 
rungen (Baculites anceps, Inoceramus Cuvieri u. v. A.) .... 75' 

Zwischen der zuletzt beobachteten Schicht (20) und dem 
Mergel bei Priesen ist eine nicht sehr mächtige Schichtenreihe 
nicht entblösst ?' 

20. Härtere, kalkige Lagen mit den charakteristischen Ver- 
steinerungen der Hundorf er Schichten, wechselnd mit hellfarbigem 
Mergel 30' 

Auch diese Schichtenreihe senkt sich allmählig unter die Thal- 
sohle ein, aus der erst bei Priesen selbst wieder anstehendes Gestein 
zu Tag tritt. 

19. Lichtgrauer, thoniger Mergel, der in bröcklichen Schutt 
zerfält und ausser Foraminiferen wenige Versteinerungen enthält : 
Ostrea semiplana Sow., Terebratulina rigida, Cidaris subvesicu 
losa d'Orb 5' 

18. Weicher, sandiger, glaukonitischer Mergel l 1 ^' 

a t. d. 

K tomuto profilu poznamenávám, že Gümblovo souvrství 20: „Här- 
tere, kalkige Lagen mit den charakteristischen Versteinerung der 
Hundorf er Schichten, wechselnd mit hellfarbigem Mergel" v přírodě 
neexistuje. Proto padá tvrzení Gümblovo, že jeho Priesener Schichten 
spočívají na Hundorfer Schichten čili, že Březenské vrstvy (pásmo 
IX.) spočívají na Teplických vrstvách (pásmo X.). 

V pojednání našem o pásmu V. (Roudnickém) dokázali jsme, 
že 19. Gümblovo souvrství: „Lichtgrauer, thoniger Mergel etc." ná- 
leží našemu pásmu V. a Gümblovo souvrství 18. jest nespodnější část 
našeho pásma V., totiž Va. 

Kladl tudíž Güiibel vrstvy útvaru křídového v následujícím po- 
řádku za sebou užijeme-li našich názvů pro pásma: 



* 7 ) Beiträge S. 516—519. 



74 IV. Čeněk Zahálka: 

Pásmo IX. 
Pásmo X. 
Pásmo V., 

kdežto je známo z našich studií, že pásma našeho útvaru křídového 
postupují s hora dolů v tomto pořádku : 

Pásmo X. 
JPásmo IX. 

Pásmo VIII. 
Pásmo VII. 
Pásmo VI. 
Pásmo V. 

atd. 

Poněvadž nenalézáme nikde v okolí Března a Malnic Hundorýské 
vrstvy Gumblovy, proto také nemohou se nalézati v teše krajině 
Mundorfské vrstvy čili Gilmblovo souvrství 20. na sou- 
vrství 19. 

Schloenbach 48 ) se rovněž domníval, že by mohly býti Březenské 
vrstvy v Březně (naše pásmo IX.) mladší vrstev Teplických (pás. X.): 
Srovnával totiž naše pásmo IX. v Březně s vrstvami obsahujícími Ino- 
ceramus Cuvieri a Micraster cor testudinarium v Severním Německu, 
a vrstvy našeho pásma X. s vrstvami obsahujícími Scaphites Geinitzi 
a Spondylus spinosus. Píšet: „Die Zone des Inoceramus Cuvieri und 
Micraster cor testudinarium scheint mir in Böhmen durch die be- 
kannten petrefactenreichen Baaäiten- Mergel von Priesen, Postelberg, 
Luschitz etc. repräsentirt zu werden. 

Týž náhled o poměru stáří vrstev Teplických (X.) a Březen- 
ských (IX.) uvádí Schloenbach 19 ) v práci své: „Die Kreidebildungen 
der Umgebungen von Teplitz und Laun im nördlichen Böhmen". Po- 
jednávaje o vrstvách se Scaphites Geinitzi, praví: „Die Grenze dieses 
Horizontes gegen oben ist meistens schwer zu erkennen; es folgen 
nämlich graublaue Schichten von etwas mehr thonig-schieferigen Be- 
schaffenheit, die Baculiten Mergel." 

Krejčí 50 ) se zmiňuje o našem pásmu IX. v Březně takto : „Jedno 
z nejhlavnějších nalezišť (Březenských vrstev), jež nejdříve prof. 
Reuss popsal, jsou příkré stráně Červeného vrchu nad vesnicí Břez- 



* 9 ) Verhandlungen d. k. k. Geolog. Reichsanst. in Wien, Il 
* 8 ) Die Brachiopoden. Str. 147. 
50 ) Studie. Str. 66. Obr. 11. 



ťásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 75 

nem pod Postoloprty, kdež se množství skamenělin. od Reussa uve- 
dených, nachází. Bakulitové sliny skládají zde severní bok Červeného 
již dříve popsaného vrchu (obr. 11.), jehož temeno vyhořelé lože hně- 
dého uhlí nese." 

Krejčí 51 ) má za to, že Březenské vrstvy v Březně spočívají na 
Teplických vrstvách. Píše: „U Oharky samy vycházejí Teplické opuky 
na den od ústí Malnického (Hřivického) potoka až pod vesnici Březno, 
majíce podobu šedých hlinito-písčitých opuk a jsouce pokryté měk- 
kými sliny pásma Březenského čili bakulitového ; vrchol kopce Bře- 
zenského (Červený čili Krizový vrch) nese však vyhořelé vrstvy ne- 
ogenové (třetihorní). Tudíž náleží zde jen nejhlubší vrstvy, přes 
kteréž Oharka bezprostředně teče k Teplickému pásmu." 

Podle našich výzkumů, jak již dříve dokázáno, nenáleží vrstvy 
nejhlubší u Března, přes které Oharka teče k Teplickému pásmu, 
nýbrž ku pásmu Březenskému (IX.) a hluboko pod hladinu Ohře 
ahá ještě mocná spodní část Březenského pásma (IX.) 

Fricem 52 ) byly velmi podrobně palaeontologické poměry pásma IX. 
v Březně prostudovány. Týž rozeznává tam podle palaeontologických 
poměrů následující vrstvy shora dolů: 
7. Ornice. 
6. Třetihorní vypálené vrstvy. 

5. Vrstva hrabová. Žlutavé a šedé, dosti plastické uloženiny, 
které nad sferosiderity leží, nesnadno jsou přístupny a vyznačují se 
nápadnou hojností korýšů. Výbrus její vykazuje trochu glaukonitu, 
pak hnědá zrna s rezavě červenou obrubou, cihlově červená malá 
jádra a intensivně černá jádra foraminiferová. 

4. Vrstva sferosideritová. Jest v nejvyšší poloze vrstvy gastro- 
podové. Obsahuje kulaté neb ploché konkrece zvící ořechu, pěstě 
i hlavy; některé dosahují až 50 cm délky. Zdravé jádro jejich sestává 
ze šedého velmi tvrdého sferosideritu a jej obklopující kůry vykazují 
různé stupně okysličení jež se jeví různými barvami tonů rezavě čer- 
vených až okrově žlutých. Výbrus neokysličeného sferosideritu jeví 
sloh z dosti stejně velkých, nepravidelně čtverhraných dílců, z nichž 
každý ve středu nul tmavý bod. 

3. Gastropodová vrstva zaujímá střed celého profilu a jest vlast 
ním sídlem bohaté fauny Březenských vrstev, zvláště četnými cepha- 
lopody a gastropody bohaté. Výbrusy jsou poněkud bohatší foramini- 



51 ) Studie. Str. 60. Obr. 11. 

52 j Březenské vrstvy str. 12 — 25. 



16 



IV. Cenèk Zahálka: 



ferami nežli výbrusy předchozích, avšak u porovnání s Teplickými 
vrstvami dlužno je v té příčině přec jako chudé označiti. 

2. Radiolariová vrstva. Tato vystupuje nad cestou v řadě pev- 
nějších lavic. Hornina její jest pevná, glaukonitická, tvoří tvrdé la- 
vice a rozeznává se zřetelně od vrstvy Gastropodové. Nejvyšší po- 
loha d jest nejbohatší radiolariemi. 

1. Geodiová vrstva v rovině cesty jest velmi silně glaukonitická, 
takže na výbrusu velmi nápadné vystupují zelená velká tělíska. Mimo 
jehlice hub spatřujeme též zrnka hnědelová a vivianitová, pak inten- 
sivně černé a okrouhlé skupiny malých zrnek křemenných, které snad 
náležejí rhizopodu. Zvláštní pro tuto vrstvu jsou obrovské již pou- 
hému oku patrné jehlice od Geodia gigantea Poč. 

0. Nuculové vrstvy. Jsou to nejhlubší, z pravidla jen za nízkého 
stavu vody přístupné vrstvy. Barva jich jest tmavě popelavá a sko- 
řepiny skám enělin jsou bílé, kteráž okolnost přiměla asi Reusse vrstvy 
tyto pro podobnost jejich s gaultem folkstonským označiti jako gault 
v době, kdy poměr jejich uložení se zřetelem na starší vrstvy tu- 
ronského stáří nebyl ještě znám. Drobnohledným ohledáním zjištěno 
mnoho kyzu a glaukonitu, pak krásně modrá zrnka vivianitu (?). 
Okrouhlá zrnka hnědele, pocházející z výplní komůrek globigerin; 
pořídku vyskytují se foraminifery, mřížovci a jehlice hub. 

Fricovy vrstvy v Březně lze s našimi vrstvami profilu 107. srov- 
nati asi takto: 



Fric 
Prof. Obr. 2. 


Zahálka 
Profil 107. Obr. 63. 


-t-3 
CO 

u 

> 

M 

co 
Ö 
o> 

N 
CD 


5. 


9. 


co 

3 
o 

i— i 

i* 5 

o 

5^ 


4. 


8. 


3. 


7. 


2. 


4. + 5. + 6. 


1. 


2. + 3. 


0. 


1. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 77 

Fmč uvádí z naší vrstvy IX I. : 

Nautilus Reussi Fr. 
Placenticeras D'Orbignyanus Gein. 
Scaphites auritus Fr. 
Turritella acicularis Reuss. 
Turritella Noeggerathiana Goldf. 
Pleurotomaria linearis Mant. 
Aporhais stenoptera Goldf. 
Aporhais subulata Rss. 
Cerithium binodosum Rom. 

Acteon sp. 

Dentalium glabruui Gein. 
Dentalium polygonům Reuss. 
Cardita tenuicosta Sow. 
Nucula pectinata Sow. 
Nucula serailunaris v. Buch. 
Leda siliqua Goldf. sp. 
Leguminaria Petersi Zitt. 
Avicula pectinoides Reuss. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Ostrea frons Park. 

Terebratulina Chrysalis Schlott. 

Paraclytia sp. 

Lithocyclia discus Per. 

Fric uvádí z vrstev našich IX. 2 -f- 3 : 

Larana acuminata Ag. 

Operculum C. 

Pecten Nilssoni Goldf. 

Geodia gigantea Poč. 

Lithocyclia discus Per. 

Fric uvádí z vrstev našich IX. 4-)- 5 + 6: 

Notidanus simplex Fr. 

Corax heterodon Reuss. 

Pycnodus. 

Saurocephalus marginatus Reuss. 

Electrolepis horrida Fr. 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 

Helicoceras Reussianum Fr. 

Aptychus radiatus Fr. 



78 



IV. Čeněk Zahálka 



Trochus Engelhardti Gein. 

Fusus (cf. Requinianus) D'Orb. 

Voluta elongata D'Orb. 

Nu cul a pectinata Sow. 

Corbula caudata Nilss. 

Lima Hoperi Mant. 

Ostrea cf. Wegmanniana D'Orb 

Parasmilia. 

Ventriculites angustatus Rom. 

Geodia gigantea Poč. 

Dictyomitra multicostata Zitt. 

Dictyomitra regularis Per. 

Lithocyclia discus Per. 

Stylodyctia Haekeli Zitt. 

Porodiscus glauconitarum Per. 

Ropalastrum sp. 

Z vrstev IX. 7. uvádí Fric: 
Lamna acuminata 
Otodus appendiculatus. 
Pycnodus. 

Osmeroides Lewesiensis. 
Osmeroides divaricatus. 
Cyclolepis Agassizi. 
Aspidolepis Steinlai ? 
Saurocephalus marginatus. 
Cladocyclus Strehlensis. 
Operculum. 
Praeoperculum. 
Spinacites radiatus. 
Nautilus sublaevigatus. 
Nautilus rugatus. 
Nautilus Réussi. 
Schlönbachia subtricarinata. 
Acanthoceras dentatocarinatus. 
Lytoceras Alexandři. 
Scaphites Geinitzi. 
Scaphites auritus. 
Hamites verus. 
Helicoceras Reussianum. 
Turritella multistriata. 



Turritella acicularis. 
Turritella Noeggerathiana. 
Scala sp. 
Scala decorata. 
Natica vulgaris. 
Natica Gentii. 
Turbo decerncostatus. 
Trochus Engelhardti. 
Guilfordia acanthochila. 
Rissoa Réussi. 
Rissoa sp. 
Alvania sp. 
Alvania sp. 
Solarium baculitarum. 
Aporrhais megaloptera. 
Aporrhais Réussi. 
Aporrhais coarctata. 
Aporrhais stenoptera. 
Aporrhais arachnoides. 
Aporrhais subulata. 
Rapa cancellata. 
Fusus? n. sp. 
Fusus sp. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 



79 



Cerithium binodosum. 
Cerithium fasciatum. 
Cerithium pseudoclathratum. 
Cerithium provinciale. 
Cerithium cf. Dupinianum. 
Voluta elongata. 
Mitra Roemeri. 
Cylichna cylindracea. 
Acteon doliolum. 
Acteonina lineolata. 
Avellana ? 

Scaphander cretaceus. 
Acmaea depressa. 
Patella? incostans. 
Deutalium glabrum. 
Cardium semipapillatum. 
Cardita tenuicosta. 
Isocardia cretacea. 
Astarte acuta. 
Astarte nana. 
Eriphyla lenticularis. 
Nucula pectinata. 
Nucula semilunaris. 
Leda siliqua. 
Puctunculus insculptus. 
Area truncata. 
Area striatula. 
Area undulata. 
Pinna decussata. 
Mytilus Neptuni. 
Lithodomus rostratus. 
Lithodomus spathulatus. 
Modiola capitata. 
Gastrochaena amphisbaena. 
Thracia? 

Leguminaria (truncatula) ? 
Pholadomya decussata. 
Pholadomya sp. 
Tellina concentrica. 
Venus laminosa? 



Venus concentrica. 
Avicula Geinitzi. 
Avicula pectinoides. 
Gervilia solenoides. 
Inoceramus Cuvieri. 
Inoceramus planus. 
Lima cf. elongata. 
Lima granulata. 
Lima Hoperi. 
Pecten Nilssoni. 
Pecten curvatus. 
Pecten Dujardinii. 
Pecten squamula. 
Pecten serratus. 
Spondylus sp. 
Ostrea semiplana. 
Ostrea hippopodium. 
Ostrea frons. 
Anomia subradiata. 
Anomia subtruncata. 
Magas Geinitzi. 
Argiope ? 

Terebratulina chrysalis. 
Rhyachonella pisum. 
Entalophora? solitaria. 
Hypothoa sp. 

Polycnemidium pustulosum. 
Palaeocorystes sp. 
Callianassa gracilis. 
Stenocheles parvulus ? 
Hoploparia sp. 
Enoploclytia. 
Antedon. 

Cidaris sceptrifera. 
Phymosoma. 
Micraster Lorioli. 
Holaster cf. placenta. 
Hemiaster regulusanus. 
Goniaster. 
Ophiothrix ? 



80 



IV. Čeněk Zahálka: 



Trochosmilia. 
Micrabatia coronula. 
Trochocyathus Harweyanus. 
Trochocyathus ? 
Oculina. 

Ventriculites radiatus. 
Chondrillopsis asterias. 
Stylocordyla radix. 
Nodosaria oligostegia. 
Nodosaria aculeata. 
Nodosaria annulata. 
Nodosaria Lorneiana. 
Nodosaria Zippei. 
Nodosaria gracilis. 
Nodosaria multilineata. 
Nodosaria Mayeri. 
Frondicularia striatula. 
Frondicularia mucronata. 
Frondicularia angusta. 
Frondicularia Archiaciana. 
Frondicularia Cordai. 
Frondicularia inversa. 
Flabellina rugosa. 
Flabellina ornata. 
Flabellina cor data. 
Cristellaria rotulata. 
Cristellaria intermedia. 
Cristellaria ovalis. 
Cristellaria lepida. 
Marginulina elongata. 
Marginulina Nilssoni. 
Marginulina bacillum. 
Textillaria globulosa. 



Tritaxia tricarinata. 
Verneuillina Münsteri. 
Guttulina trigonula. 
Guttulina elliptica. 
Globulina lacrirna. 
Polymorphina globosa. 
Gacbilogerina rtecea. 
Globigerina marginata. 
Planorbulina animonoides. 
Planorbulina polyraphes. 
Bulimina variabilis. 
Bulimina intermedia. 
Gaudryina rugosa. 
Nonionina compressa. 
Cornuspira cretacea. 
Trochammina ti gularis. 
Haplostiche consiricta. 
Haplostiche dentalinoides. 
Haplostiche clavul'ia. 
Haplostiche foedissjma. 
Araucaria Fričii. 
Araucaria brachyphylla. 
Araucaria epactridifolia 
Séquoia lepidota. 
Séquoia Reich enbachi. 
Widringtonia ? 
Quercus Charpentieri. 
Rhus densmortis. 
Myrsine coloneura. 
Ardisia glossa. 
Diospyros primaeva. 
Phyllites Perneri. 
Anthocephale bohemica. 



Z naší vrstvy 1X8. uvádí Fric: 

Elopopsis sp. 
Schlönbachia subtricarinata. 

Acanthoceras dentatocarinatus. 

Placenticeras D'Orbignyanus. 

Ammonites polyopsis? 



Pásmo i .. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 31 

Scaphites Geinitzi. 
ei Hamites bohemicus. 

Helicoceras Reussianum. 
Natica vulgaris. 
Trochus Engelhardti. 
Rissoa Réussi. 
Aporrhais megaloptera. 
Aporrhais Réussi. 
Fusus Nereidis. 
Dentalium polygonům. 
Cardium seniipapillatum. 
Corbula caudata. 
Gervilia solenoides. 
Inoceramus Cuvieri. 
Lima granulata. 
Clione? ovalis. 
Z našeho \ ivr.ství 1X9. uvádí Friö : 
Otodus appendiculatus. 
Acànthoceras dentatocarinatus 
Cri< 'eras membranaceum. 
Aptychus radiatus. 
Natioa Gentii. 
Solarium baculitarum. 
Cerithium. 
Isocardia cretacea. 
Lyonsia carinifera. 
Avicula Geinitzi. 
Terebratulina chrysalis. 
Polycnemidium pustulosum. 
Palaeocorystes sp. 
Palaeocorystes sp. 
Callianassa brevis. 
Paraclytia sp. 
Pollicipes elongatus. 
Cidaris sceptrifera. 
Hemiaster regulusanus. 
Stellaster. 

Frenelopsis bohemica. 
Séquoia Reichenbachi. 
Séquoia sp. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 6 



82 IV. Čeněk Zahálka: 

Ficus Cecropiae — lobus. 
Ericophyllum Gaylussaciae. 
Myrsine manifesta. 

Jahn 53 ) uvádí z pásma IX. z Března část oněch skamenělin 
které se vyskytují též jinde v Teplických vrstvách a sice: 

Turritella multistriata Rss. 

Turbo decemcostatus Rss. 

Dentalium Cidaris Gein. 

Nucula semilunaris v. Buch, et pectinata Sow. 

Inoceramus Brongniarti Park. 

Ostrea semiplana Sow. et hippopodium Nilss. 

Terebratulina chrysalis Schl. et striatula Sow. 

Parasmilia centralis Mant. form. 



Mělce. 

Profil 90. Obr. 67. 

Tak jako jest pásmo IX. v Březně pokryto vrstvami třetihorními, 
právě tak pokryto jest pásmo to i v Mělčích při západním konci 
Loun. Zdejší vrstvy třetihorní složeny jsou však výhradně z pískovců. 
Srovnej profil 90. v předu a obr. 67. Pásmo IX. vychází tu v pro- 
filu 90. po severní straně vrchu na povrch. Lépe než zde, vychází 
na povrch v úvozu cesty téhož vrchu po východní straně jeho. Bližší 
studium vrstev tu však podniknouti nelze pro skrovnou přístupuost 
jejich. 

mocnosti pásma IX. 

V celém Poohří od Labe až k Postoloprtům nenalezli jsme 
pásmo IX. tak, aby na jednom a témž místě bylo úplně odkryto od 
jeho základu až ku jeho patru. Proto nelze udati s určitostí celou 
jeho mocnost, nýbrž jen přibližně. 

Tak u Břežan přístupna je nejnižší část pásma IX. v mocnosti 
asi 10 m ; u Hostenic pak nejvyšší vrstvy obnášejí 7"9 m mocnosti. 
Z toho uzavíráme, že mocnost pásma IX. v okolí Budyně je jistě 
větší než-li 17 - 9 m. 



53 ) Annalen des k. k. nat. Hofm. 1891. Str. 476. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 33 

Mocnost pásma IX. v krajině Lounské dá se posouditi nejlépe 
z mocnosti přístupných vrstev na Velkém vrchu nad Vršovicemi. Na 
profilu našem 101, bude se asi pod souvrstvím 1X1. nalézati již 
pásmo X. Takže mocnost vrstev pásma IX. na profilu 101., totiž 
865 m lze přiblížené považovati za mocnost pásma IX. 

Při popisu vrstev našeho pásma IX. u Lenešické cihelny a na 
Chlumu uvedli jsme, že tam obnáší mocnost zachovaných vrstev 
61 m * z toho soudíme, že je tam mocnost pásma IX. větši nez-li 
61 m. To by neodporovalo mocnosti předešlé. 

Stráně v údolí Koštickém ku př. „na Vinici" aneb na „Stráni" 
jsou od 40 m ku 50 m až 60 m vysoké a složené ze samých vrstev 
pásma IX., aniž by byl přístupen základ neb patro pásmo toho. Z toho 
lze souditi opět, že mocnost pásma IX. je v údolí Koštickém 
přes 60 m. 

Uvážíme-li výsledky, jichž docílili jsme měřením mocnosti 
pásma IX. na Řipské vysočině a v Polomených horách, tož shledá- 
váme následující výsledky. 

Mocnost pásma IX. v Bechlíně pod Řipem jest nejmenší a ob- 
náší 10 m. 

Z Řipské vysočiny roste mocnost pásma IX. postupně do Polo- 
mených hor, takže v Kanině obnáší již 80'97 m, 

Z udaných přístupných mocností v Poohří vychází však na jevo, 
že mocnost pásma IX. roste též z Kipské vysočiny do Poohří a že 
dosahuje u Loun mocnosti až 86*5 m. 

Jest zajímavo tudíž, že roste mocnost pásma IX. z okolí Ěipu 
jak směrem do Polomených Hor tak do Poohří. 



Palaeontologie pásma IX. 

Při porovnávání stejnodobých pásem útvaru křídového v Cechách 
kladla se někdy příliš velká váha na petrografické poměry jejich 
vrstev. I vyřadilo se někdy pásmo útvaru křídového proto za samo- 
statné, že zvláštními se vyznačovalo petrografickými poměry. Takové 
vrstvy pak, které v jiných krajinách Čech podobnými se honosily 
petrografickými poměry považovány za aequivalentní. 

Naproti tomu se zase kladla někdy velká váha na palaeonto- 
logické poměry a takové vrstvy nepokládány za stejnodobé, které se 
nemohly vykázati stejnými palaeontologickými poměry. 

6* 



g4 IV. Čeněk Zahálka: 

Změny faciové u vrstev byly přehlédnuty. Byly přehlédnuty pro 
to, že nebyla pásma stopována krok za krokem z jedné krajiny do 
druhé, nýbrž porovnávány byly vrstvy ve větších od sebe vzdálenostech. 

Dokázali jsme u celé řady našich pásem, jak mění se velice 
v petrografických poměrech stopujem-li je z Řipské vysočiny do Po- 
lomených hor a jak velice se při tom mění i v poměrech palaeonto- 
logických. 

Jedno z pásem, které největší proměny faciové nabývá, jest 
pásmo IX. Stopujem-li je z vysočiny Řipské do Polomených hor, mění 
se v ony vrstvy Jizerské, jež Fric nazval s hora dolů: 

Bryozoické vrstvy. 
Trigoniové vrstvy. 
Druhý kvádr Kokořínský. 
HlecFsebské vložky. 

Totéž pásmo IX. stopováno mezi jeho patrem a základem do 
Poohří přechází do Březenských vrstev. Jest tudíž skupina nahoře 
jmenovaných Jizerských vrstev totiž: Hledsebských vložek -j- Dru- 
hého kvádru Kokořínského -f- Trigoniových -|- Bryozoických vrstev, 
aequivalentní Březenským vrstvám. Jaká to změna petrografická a tím 
zároveň i palaeontologická na cestě z Kokořína až do Března u Po- 
stoloprt ! Nikde však jsme neviděli náhlých skoků, nýbrž ponenáhle 
měnily se od místa k místu petrografické poměry a následkem toho 
i poměry palaeontologické. 

Podrobné seznamy skamenělin pásma IX. z okolí Řipu a Po- 
lomených hor podali jsme již v pojednáních oněch krajin se týka- 
jících. K vůli porovnání jejich se skamenělinami pásma IX. v Poohří 
stůjž zde 

Přehled 
skamenělin pásma IX. v Poohří. 



Pisces. 



Oxyrhina Mantelli Ag. 
Oxyrhina angustidens Reuss. 
Lamna raphiodon Ag. 
Lamna subulata Ag. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 85 

Lamna acuminata Reuss. 
Notidanus simplex : Frič. 
Otodus appendiculatus Ag. 
Otodus^serratus Ag. 
Otodus semiplicatus v. Miinst. 
Corax heterodon Reuss. 
Spinax rotundatus Reuss. 
Ptychodus mammillaris Ag. 
Ptychodus latissimus Ag. 
Acrodus triaugularis Gein. 
Acrodus affinis Reuss. 
Hybodus cristatus Ag. 



Pycnodus complanatus Ag. 
Pycnodus scrobiculatus Rss. 
Pycnodus cretaceus Ag. 
Sphaerodus tenuis Reuss. 
Gyrodus mammillaris Ag. 



Osmeroides Lewesieusis Ag. 

Osmeroides divaricatus Gein. 

Cyclolepis Agassizi Gein. (Aulolepis Reussi Gein.) 

Aspidolepis Steinlai Gein. 

Enchodus Halocyon Ag. 

Saurocephalus marginatus Reuss. 

Elopopsis sp. 

Beryx ornatus Ag. 

Cladocyclus Strehlensis Gein. 

Operculum. 

Praeoperculum. 

Electrolepis^horrida Fric. 

Spinacites radiatus Fric. 

Obratle, Coprolithy. 

Cephalopoda. 

Belemnites sp. 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 



% IV. Čeněk Zahálka: 

Nautilus rugatus Fr. et Schl. 

Nautilus Réussi Fric. 

Acanthoceras dentatocarinatus Rom. 

Placenticeras D'Orbignyanus Gein. 

Lytoceras Alexandři Fric. 

Schlónbachia subtricarinata D'Orb. 

Schlönbachia Texanus Rom. 

Schlónbachia Germari Reuss. 

Cosmoceras Schlönbachi Fric. 

Ammonites polyopsis? Duj. 

Phylloceras bizonatus Fric. 

Pachydiscus peramplus Mant. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. 

Scaphites Geinitzi var. binodosus Rom. 

Scaphites auritus Fric. 

Scaphites aequalis Sow. 

Hamites bohemicus Fric. 

Hamites verus Fric. 

Hamites Geinitzi D'Orb. 

Hamites rotundus Sow. (consobrinus D'Orb.) 

Hamites plicatilis Sow. 

Crioceras membranaceum Fric. 

Helicoceras Reussianum Gein. 

Helicoceras armatus D'Orb. 

Baculites Faujassi Lam. (var. bohemica Fric.) 

Baculites baculoides Mant. sp. 

Aptychus cretaceus v. Münst. 

Aptychus radiatus Fric. 



Gastropoda. 

Turritella multistriata Reuss. 
Turritella acicularis Reuss. 
Turritella Noeggerathiana Goldf. 
Turritella Leneschitzensis Weinz. 
Scala decorata Gein. 
Scala Philippi Reuss. 
Natica Gentii Sow. 
Natica vulgaris Reuss. 






Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 8^ 

Natica carinata Rom. 

Turbo decemcostatus v. Buch. 

Turbo Buchi Goldf. sp. 

Turbo subinflatus Reuss. 

Turbo Naumanni Gein. 

Trochus Engelhardti Gein. 

Trochus amatus D'Orb. 

Trochus Buueli ďArch. 

Guilfordia acanthochila Weinz. 

Rissoa Reussi Gein. 

Rissoa sp. 

Alvania sp. 

Xenophora onusta Nilss. 

Pleurotomaria linearis Mant. 

Solarium (Pleurotomaria) baculitarum Gein. 

Aporrhais megaloptera Reuss 

Aporrhais Reussi Gein. 

Aporrhais coarctata Gein. 

Aporrhais stenoptera Goldf. 

Aporrhais subulata Reuss. 

Aporrhais arachnoïdes Müll. 

Aporrhais tenuistriata Reuss. 

Aporrhais Buchi Mün. sp. (divaricata Reuss.) 

Rapa cancellata Sow. 

Fusus Nereidis Miinst 

Fusus cf. Requienianus D'Orb. 

Neptunea Leneschitzensis Weinz. 

Neptunea carinata Weinz. 

Cancellaria sculpta Reuss. 

Cerithium Luschitzianum Gein. 

Cerithium fasciatum Reuss. 

Cerithium binodosum Rom 

Cerithium pseudoclathratum D'Orb. 

Cerithium (cf. Dupinianum D'Orb.) 

Cerithium (cf. provinciale D'Orb.) 

Voluta elongata D'Orb. 

Mitra Roemeri D'Orb. 

Cylichna cylindracea Gein. 

Volvaria tenuis Reuss. 

Acteon doliolum Müll. 



IV. Cenék Zahálka: 

Acteon ovum Duj. 
Acteonina lineolata Reuss 
Scaphander cretaceus Fric. 
Acniaea depressa Gein. 
Patella carinata Reuss. 
Patella ? incostans Gein. 
Dentalium glabrum Gein. 
Dentalium medium Sow. 
Dentalium polygoiium Reuss. 
Dentalium cidaris Gein. 

Pelecypoda. 

Cardium semipapillatum Reuss. 
Cardita tenuicosta D'Orb. 
Isocardia cretacea Goldf. 
Astarte acuta Reuss. 
Astarte nana Reuss. 
Astarte similis Münst. 
Eriphyla lenticularis Goldf. 
Nucula pectinata Sow. 
Nucula semilunaris v. Buch. 
Nucula ovata Mant. 
Nucula sp. 
Leda siliqua Reuss. 
Leda producta D'Orb. 
Pectunculus insculptus Reuss. 
Pectunculus lens Nilss. 
Pectunculus reticularis Reuss. 
Pectunculus? arcaceus Reuss. 
Area truncata Reuss. 
Area striatula Reuss. 
Area undulata Reuss. 
Area bicarinata Reuss. 
Area pygmaea Reuss. 
Pinna decussata Goldf. 
Pinna nodulosa Reuss. 
Mytilus Neptuni Goldf. 
Lithodomus spathulatus Reuss. 
Lithodomus cf. rostratus D'Orb. 
Modiola capitata Zitt. 



Pásmo HL. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 39 

Modiola tetragonus Reuss. 
Gastrochaena amphisbaena Gein. 
Corbula bifrons Reuss. 
Corbula^caudata Nilss. 
Thracia ? 

Lyonsia carinifera D'Orb. 
Leguminaria|truncatula ? Reuss, 
Leguminaria Petersi Zitt. 
Solen aequalis D'Orb. 
Pholarîomya decussata Phill. 
Pholadomya sp. 
Tellina concentrica Reuss. 
Venus laminosa Reuss. 
Venus concentrica Reuss. 
Venus subdecussata Rom. 
Venus parva Sow 
Venus pentagona Reuss. 
Avicula Geinitzi Reuss. 
Avicula pectinoides Reuss. 
Avicula anomala Sow. 
Avicula glabra Reuss. 
Avicula neglecta Reuss. 
Gervilia solenoides Defr. 
Inoceramus Brongniarti Park. 
(Inoceranius Cuvieri-'? Sow.) 
Inoceramus latus Mant. 
Inoceramus planus Münst. 
Lima elongata Sow. 
Lima pseudocardium Rss. 
Lima granulata D'Orb. • 
Lima Hoperi Mant. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Pecten curvatus Gein. 
Pecten Dujardinii Rom. 
Pecten squamula Lam. 
Pecten serratus Nilss. 
Vola quinquecostata Sow. sp. 
Spon dy lus spinosus Goldf. 
Spondylus latus Rom. 
Spondylus sp. 



90 IV. Čeněk Zahálka: 

Exogyra lateralis Reuss. 
Ostrea diluviana Linné. 
Ostrea semiplana Sow. 
Ostrea hippopodium Nilss. 
Ostrea Proteus Reuss. 
Ostrea cf. Wegmanniana D'Orb. 
Ostrea frons Park. 
Ostrea gibba Reuss. 
Ostrea carinata Lamb. 
Anomia subradiata Reuss. 
Anomia subtruncata Gein. 
Anomia immitans Fric. 



Brachiopoda. 

Magas Geinitzi Schlönb. 

Argiope ? 

Terebratula sp. Mládě o průměru 7 mm. 

?Terebratula transversa Fric. Malý druh. 

Terebratulina gracilis Schloth. 

Terebratulina (chrysalis Schl.) striatula Mant. 

Rhynchonella plicatilis Sow. (var. Cuvieri a pisum). 



Bryozoa. 



Escharina dispersa Reuss. 
Entalophora? solitaria Fric. 
Hypothoa sp. 



Crustacea. 

Polycnemidium pustulosum Reuss 
Palaeocorystes sp. 
Callianassa brevis Fric. 
Callianassa gracilis Fric. 
Stenocheles parvulus Fr. 
Paraclytia sp. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 91 

Hoploparia sp. 
Enoploclytia sp. 
Cytherella Münsteri Reuss. 
Cytherella parallela Reuss. sp. 
Cytherella ovata Rom. sp. 
Cytherella Hilseana Rom. sp. 
Cytheridea laevigata Reuss. 
Cytheridea perforata Rom. 
Cythere serrulata Bosq. 
Cythere ornatissima Reuss. 
Cythere elongata Gein. 
Cythere nodifera Kf. 
Cythere cuneata Kf. 
Cythere gracilis Kf. 
Cythere reticulata Kf. 
Cythere Geinitzi Reuss. 
Bairdia arquata var. faba Reuss. 
Bairdia subdeltoidea Münst. 
Bairdia de pressa Kf. 
Bairdia modesta Reuss. 
Pollicipes glaber Rum. 
Pollicipes Brouni Rum. 
Pollicipes Košticensis Kf. 



Vermes. 



Serpula gordialis Schl. 
Serpula subinvoluta Reuss. 
Serpula sp. 



Echinodermata. 

Mesocrinus Fischeri Gein. (Antedon F. = Apiocrinites ellipt.) 

Antedon sp. 

Cidaris sceptrifera Mant. 

Cidaris Reussi Gein 

Cidaris vesiculosa Goldf. 

Phymosoma radiatum Sorig. 



92 ÏV. Óeněk Zahálka 

Micr aster sp. 

Micraster Lorioli Nov. 

Holaster cf. placenta Ag. 

Hemiaster regulusanus D'Orb. 

Cupulaster pauper Fric. 

Goniaster ? 

Stellaster sp., Stellaster Ottoi Gein. 

Stellaster Cooinbii? Forb. 

Ophiothrix ? 

Psolus sp. Poč. 



Anthozoa. 

Parasmilia centralis Mant. 

Caryophyllia cylindracea Reuss. 

Trochosmilia sp. 

Micrabatia coronula Goldf. 

Trochocyathus Harveyanus M. E. et H. 

Trochocyathus conulus Phil. sp. 

Trochocyathus n. sp. 

Oculina. 

Nephthya cretacea Poč. 



Porifera. 

Ventriculites radiatus Mant. 
Ventriculites angustatus Rom. 
Ventriculites sp. 
Craticularia vulgáta Poč. 
Craticularia sp. 
Siphonia Geinitzi Zitt. 
Cf. Elasmostoma sp. 
Pleurostoma bohemicum Zitt. 
Spongites saxonicus Gein. 
Achilleům rugosum Rom. 
Rhizopoterion cervicornis Goldf. sp. 
Geodia gigantea Poč. 
Chondrillopsis asterias Fric. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 93 

Stylocordyla radix Fric. 
Clione? ováli s Fric. 



Foraminifera. 

Cornuspira cretacea Reuss. 

Trochamina irregularis P. et J. 

Haplophragmium irreguläre Rom. sp. 

Haplostiche constricta Reuss. 

Haplostiche clavulina Reuss. 

Haplostiche dentalinoides Reuss. 

Haplostiche foedissima Reuss. 

Textullaria globulosa Reuss. 

Textullaria praelonga Reuss. 

Textullaria tricarinata Reuss. 

Verneuillina Münsteri Reuss. (Textill. triquetra Milost.) 

Guttuliua (Polymorphina) trigonula Reuss. 

Guttulina (Polymorphina) elliptica Reuss. 

Globulina (Polymorphina) lacrinia Reuss. 

Globulina (Polymorphina) globosa Reuss. 

Polymorphina glomerata Rom. 

Tritaxia (Textillaria) tricarinata Reuss. 

Gaudryina rugosa D'Orb. 

Bulimina Preslii Reuss. 

Bulimina ovulum Reuss. 

P)ulimina Murchisoniana D'Orb. (tumida Reuss.) 

Bulimina variabilis D'Orb. 

Bulimina intermedia Reuss. 

Bulimina truncata Reuss. 

Nodosaria oligostegia Reuss. 

Nodosaria Zippei Reuss. 

Nodosaria Mayeri Per. 

Nodosaria aculeata D'Orb. 

Nodosaria annulata Reuss. 

Nodosaria gracilis D'Orb. 

Nodosaria obscura Reuss. 

Nodosaria Lorneiana D'Orb. 

Nodosaria multilineata Gein. 

Nodosaria linearis Rom. 



94 IV. Čeněk Zahálka: 

Frondicularia apiculata Reuss. 

Frondicularia angustata Nilss. 

Frondicularia canaliculata Reuss. 

Frondicularia niucronata Reuss. 

Frondicularia Cordai Reuss. 

Frondicularia inversa Reuss. 

Frondicularia Archiaciana D'Orb. 

Frondicularia striatula Reuss. 

Frondicularia ovata Rom. 

Frondicularia inversa Reuss. 

Frondicularia trisulca Nilss. 

Frondicularia simplex Reuss. 

Frondicularia tenuis Reuss. 

Marginulina elongata D'Orb. 

Marginulina Nilssoni Rum. 

Marginulina bacillum Reuss. 

Cristellaria ovalis Reuss. 

Cristellaria denticulata Reuss. 

Cristellaria lepida Reuss. 

Cristellaria rotulata Lam. sp. 

Cristellaria intermedia Reuss. 

Flabellina ornata Reuss. 

Flabellina rugosa D'Orb. 

Flabellina elliptica Nilss. sp 

Flabellina Baudouiniana D'Orb. 

Globigerina cretacea D'Orb. 

Globigerina (Rosalina) marginata Reuss. 

Planorbulina (Rosalina) ammonoides Reuss. 

Planorbulina (Rotalina> polyrraphes Reuss. 

Discorbina umbilicata D'Orb. var. nitida Reuss. 

Anomalina moniliformis Reuss. 

Nonionina compressa Rom. 

Ataxophragmium variabile D'Orb. 



Radiolariae. 



Dictyomitra multicostata Zitt. 
Dictyomitra regularis Per. 
Dictyomitra conulus Per. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 95 

Lithocyclia discus Per. 
Thecosphaera spongiarum Per. 
Druppula convoluta Per. 
Stylodyctia Haeckeli Zitt. 
Porodiscus glauconitarum Per. 
Ropalastrum sp. 



Plantae. 

Araucaria Frici Vel. 
Araucaria brachy phylla E. B. 
Araucaria epactridifolia E. B. 
Séquoia lepidota E. B. 
Séquoia Reichenbachi Gein. 
Séquoia sp. 
Abies minor Vel. 
Widdringtonia sp. 
Frenelopsis bohemica Vel. 
Quercus Charpentieri E. B. 
Ficus Cecropiaelobus E. B. 
Rhus dens mortis E. B. 
Ericophyllum Gaylussaciae E. B. 
Myrsine manifesta E. B. 
Myrsine coloneura E. B. 
Ardisia glossa E. B. 
Diospyros primaeva Heer. 
Phyllites Perneri E. B. 
Anthocephale bohemica E. B. 
Fucoides sp. 



Závěrek. 

Výsledky, jichž docílili jsme studiem pásma IX v Poohří jsou tyto : 
Pásmo IX. v okolí Ěipu jest stejného stáří co typické Březenské 
vrstvy v Poohří. Poněvadž ale pásmo IX. sledováno z okolí Ripu do 
Polomených hor přechází v onu část Jizerských vrstev, jež nazývá 
Fric : Hledsebské vložky -j- Druhý kvádr Kokořínský -f- Trigoniové 
vrstvy -j- Bryozoické vrstvy, tož z toho následuje rovnice : 



96 IV. Čeněk Zahálka: 



i^ i Bryozoické vrstvy 



i Trigoniové vrstvy { „., , , 

v / ~ Brezenskym vrstvám. 

Druhý kvádr Kokořínský 



Hledsebské vložkv 



K tomu však hned dokládáme, že ku vrstvám Brezenskym ne- 
náleží ony zvonivé opuky Inoceramové, jež tvoří nejvyšší část na- 
šeho pásma X. čili Teplického. 

Pásmo IX. čili Březenské neleží nikde nad pásmem X. čili Tep- 
lickým, jak geologové za to měli, nýbrž leží pod pásmem X.-Tep- 
lickým. Jest tedy v přírodě vzájemná poloha obou pásem taková 
shora dolů : 

Pásmo X. — Teplické. 
Pásmo IX. — Březenské. 

Pieuss, jenž prvý se zabýval stratigrafií našeho útvaru křído- 
vého, představoval si roku 1840 54 ) vzájemnou polohu pásem těchto 
takto: 

Pás. IX. Břez. =: Der thonige oder oberste Pläner. 

Pás. X. Tepl. = Die mittleren oder kalkigen Seh. des Pläners. 

Avšak roku 1844 posuzoval polohu obou pásem správně takto : 

Pásmo X. Teplické =z Plänerkalk. 
Pásmo IX. Březenské = Plänermergel. 

Později po výzkumech Romingerových přistoupil Reuss opět 
r. 1867 55 ) na svůj původní náhled: 

Pásmo IX. Březenské = Plänermergel od. Bacultenthone. 
Pásmo X. Teplické = Plänerkalk. 

Rominger r. 1847. přijal tuto polohu pásem: 

Pásmo IX. Březenské = Baculiten-Thone. 
Pásmo X. Teplické = Pläner. 

Gümbel měl r. 1868 tento pořádek: 

Pásmo IX. Březenské =z Priesener Schichten. 
Pásmo X. Teplické = Hundorfer Schichten. 



*) Die Umgebungen von Teplitz etc., Prag. 1840. 
5 ) Die Gegend zwichen Kommotau etc. Str. 25. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 97 

Schlönbach měl r. 1868 týž pořádek: 

Pásmo IX. Břez. — Baculiten — Mergel. 
Pásmo X. Tepl. =: Zone des Scaphites Gein. etc. 

Krejčí r. 1870, Zahálka r. 1883 a Fric r. 1895 taktéž 

Pásmo IX. Březenské. 
Pásmo X. Teplické. 

Za základ má pásmo IX. v Poohří pásmo VIII. tak jako v okol 
Ěipu a v Polomených horách. Svrchní část pásma VIII. , větší to 
část jeho, nazýval Fric v Polomených horách: „Prvým kvádrem Ko- 
JcořínsJcým 11 svých Jizerských vrstev. 

Kdežto převládají v pásmu IX. v Polomených horách pískovce, 
převládají v Poohří slinité jíly. Tato proměna faciová dá se z Polo- 
mených hor stopovati ponenáhlu přes Řipskou vysočinu až do Poohří 
Poukazujem na práce naše o Pásmu IX. v Polomených horách i v okolí 
Ěipu. Vytkněme pouze tři facie pásma IX. z většího množství, jež 
uvedli jsme v prozkoumaném námi terainu a sice jednu nejvzdále- 
nější v Polomených horách (Vidím) jednu uprostřed Ěipské vysočiny 
(Bechlín) a jednu z nejvzdálenějších v Poohří (Velký vrch u Vršovic 
blíže Loun) abychom viděli velikou změnu petrografickou pásma IX. 



Tř . mathematicko-píírodovedecká. Í899. 



98 



IV. Čenék Zahálka: 



Facie Vidímská. 



Facie Bechlínská. 



Facie Lounská. 



' atro : Pásmo X. 



Pásmo X. 



Pásmo X. 



g 



- 






í 3. Pískovec slinitý šedý, 
větráním žloutne a re- 
zaví. S peckami bílého 
slinitého vápence. Mí- 
sty jsou pecky vápen- 
cové piscité. 

2. Pisčitý slin šedý, za- 
žloutlý s pevnější váp- 
nitější lavičkou. 

1 . Pískovec slinitý drobno- 
zrnný šedý po zvěirání 
rozdrobený, žlutý. 

5. Hrubozrnný písčitý slin 
šedý na povrchu za- 
žloutlý. 

4. Pevnější lavička téhož 
slinu jako 5. 

3. Hrubozrnný pisčitý slin 
jako 5. 

2. Velmi piscité sliny Šedé 
po zvětrání zažloutlé 
s drobnými zrnky kře- 
mene. Vrstvy drobivé 
střídají se s pevněj- 
šími. 

1. Pískovce slinité velmi 
jemné a sypké, bělavé 
neb rezavé. 

í 5. Kvádrový pískovec\s\vsň 
hrubozrnný. Zrna kře- 
menná dosahují veliko- 
sti hrachu. Barvy šedé 
neb z ažloutlé. 
Kvádrový pískovec hru- 
bozrnný šedý neb žlutý. 
Kvádrový pískovec velmi 
hrubozrnný, žlutý s li- 
monitovými blanami 1 
až 20 mm tlustými, vše- 
lijak zvlněnými, zřídka 
s limonitovými sou- 
střednými konkrecemi. 
Kvádrový pískovec šedý 
neb žlutavý, hrubo- 
zrnný. 

Kvádrový pískovec šedý 
neb žlutavý, jemno- 
zrnný. 

jž f 2. Pískovec hrubozrnný 
M J žlutý. 

S \ 1. Pískovec chudý slinitým 
é ( tmelem, jemný, sypký. 






Slinitý jíl šedý, po- 
někud pisčitý. 
Pevnější lavička še- 
dého písčitého slinu 
jemného. 

Slinitý jíl šedý, po- 
někud pisčitý. 
Pevnější lavička še- 
dého písčitého slinu 
jemného. 



12. Slinitý jíl šedý. 

11. Slinitý jíl žlutý se 
sferosideritem. 

1(. Slinitý jíl šedý dále 
od povrchu tmavý, 
gastropodový. 

9. Slinitý jíl šedý, mí- 
sty žlutavý, velmi 
jemně glaukonitický. 
S hojným sádrov- 
cem. 

8. Slinitý jíl šedý dále 
tmavošedý, jemné 
glaukonitický. Hojně 
sádrovce. 

7. Pevná lavice slini- 
tého jílu glankoniti- 
ckého šedého s tma- 
voš. skvrn. Hojně 
sádrovce. 

6. Slinitý jíl tmavo- 
šedý. Hoj. sádr. 

5. Slinitý jíl gastro- 
podový, zažloutlý 
neb modravý. Hoj. 
sádrovce. 

4. Podobný jíl co 5. 

3. Slinitý jíl šedý neb 
zažloutlý, dál od 
povrchu modravý. 

2. Vápnitý jil šedý 
s tmavošedými do 
modra skvrnami. 

1. Slinitý jíl modravý 
na povrchu šedý. 



Základ: Pásmo VIII. 



Pásmo VIII. 



Pásmo VIII. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. og 

Poukázali jsme několikráte na to ve svých stadiích o útvaru kří- 
dovém Řipské vysočiny a Polomených hor, že petrografická změna 
jednoho a téhož pásma, má za následek také změnu palaeontologickou 
a to tím větší, čím větší stala se změna petrografická. To platí i zde. 
Poněvadž změna faciová mezi Polomenými horami a mezi Poohří m 
je veliká, musí býti také změna palaeontologická pásma IX. z Polome- 
ných hor do Poohří velká. 

Povšimněme si ku př. seznam skamenělin z oboru Pásma IX. 
v okolí Řipu po pravém břehu Labe, pak v Polomených horách : 
v Řepíuském podolí, v Jeníchovském podolí, v Nebuželském podolí, 
v Kokoříuskéin podolí a mezi Chocebuzy a Vidímí, jež uveřejnili jsme 
v pracích svých: 

1. Pásmo IX. v okolí Řipu. 

2. Pásmo IX. v okolí Řipu. Řepínské podolí. 

3. Pásmo IX. v okolí Řipu. Jeníchovské podolí. 

4. Pásmo IX. v okolí Řipu. Nebuželské podolí. 

5. Pásmo IX. v okolí Řipu. Kokořínské podolí atd. 

6. Pásmo IX. mezi Chocebuzy a Vidímí. 

Jaký tu rozdíl ve společnostech skamenělin v Polomených ho- 
rách a v Poohří ! Studie tato stala by se velmi objemnou, kdybychom 
tu měli vedle sebe vypsati veškery skameněliny v obou krajinách se 
vyskytující k vůli porovnání. 

Kdežto v Polomených horách vystupují nápadně: 

Exogyra conica, 

Lima multicostata, 

Area subglabra, 

Rhynchonella plicatilis, 

místy Magas Geinitzii hojně, 

Bryozoa a zvláštní Echiuodermaty, 

vystupují zase v Poohří nápadně: 

zuby a šupiny rybí, 
zvláštní cephalopody, 
hojnost gastropodû, 
Nucula pectinata, 
Xucula semilunaris, 
Pecten Nilssoni, 
Ostrea semiplana, 
Terebratulina gracilis, 

7* 



100 



IV. Čeněk Zahálka: 



hojné drobných Crustaceí, 

místy Anthozoa, 

a mnoho Foraminifer. 

Proto však je dosti skamenělin, jež jsou společný pásmu IX. 
v Polomených horách i v Poohří. Jsou to : 



Pisces: 

Otodus appendiculatus Ag. 

Cephalopoda: 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 
Nautilus rugatus Fric. 
Pachydiscus peramplus Mant. 

Gastropoda: 

Turritella multistriata Reuss. 
Turritella Noeggerathiana Goldf. 
Natica Gentii Sow. 

Pelecypoda: 

Eriphyla lenticularis Goldf. 
Nucula semilunaris v. Buch. 
Pinna decusata Goldf. 
Lithodomus spathulatus Reuss. 
Gastrochaena amphisbaena Gein. 
Avicula anomala Sow. 
Inoceramus Brongniarti Park. 
Lima elongata Sow. 
Pecten Dujardinii Róm. 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Pecten curvatus Gein. 
Vola quinquecostata Sow. sp. 
Exogyra lateralis Reuss. 
Ostrea semiplana Sow. 
Ostrea hippopodium Nilss. 



Ostrea frons Park. 
Anomia substruncata Gein. 
Anomia subradiata Reuss. 

Brachiopoda: 

Magas Geinitzi Schlónb. 
Rhynchonella plicatilis Sow. 

Crustacea : 

Bairdia subdeltoidea Münst. 

Vermes: 

Serpula gordialis Schl. 

Echinodermata: 

Phymosoma radiatum Sorig. 
Stell aster Coombii Forb. 

Anthozoa: 

Micrabatia coronula Goldf. 

Porifera : 

Pleurostoma bohemicum Zitt. 
Spongites Saxonicus Gein. 
Achilleům rugosum Rom. 

Foraminifera: 

Flabellina elliptica Nilss. sp. 



sp. 



Větší podobnost palaeontologická jeví se mezi pásmem IX. ve 
Řipské vysočině a v Poohří, poněvadž jsou si petrografické poměry 
mnohem bližší. Když jsem po ukončených studiích v Poohří shledal, 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 101 

že pásmo IX. v okolí Ripu jest aequivalentní Březenským vrstvám 
v Poohří, vzpomněl jsem si, jak v pásmu IX. na úpatí Řípu u Rov- 
ného „Na vinici 1 ' zcela takové sliníte jíly se vyskytují jako v Březně 
a jinde u Loun. I umínil jsem si ještě jednou podrobněji prohlédnouti 
naleziště „Na vinici" u Rovného, k vůli tomu, zda-li by se tam ne- 
nalezly ještě nějaké druhy skamenělin, které v Poohří tak význačné 
jsou pro tytéž jíly. Vyhledával jsem tudíž před dvěma roky v nale- 
zišti tom znova skameněliny a nalezl některé, které dříve jsem ne- 
nalezl. Naleziště zdejších shnitých jílů nad pásmem VIII. je špatně 
přístupno a jen poměrně malé kousky jílu lze tu dobýti, poněvadž 
blíže povrchu je jíl ten valně rozpadlý a hloub od povrchu špatně 
přístupný. V chudém tomto nalezišti nalezl jsem : 

Rybí šupiny a kosti, (h) 

Coprolithy. (zř) 

Aporrhais Reussi Gein. (vz) 

Turritella multistriata Reuss. (h) 

Turritella acicularis Reuss. (zř) 

Malé v limonit promněněné neurčitelné gastropody. 

Cardium semipapillatuui Reuss. (vz) 

Nucula semilunaris v. Buch, (vz) 

Area subglabra DOrb. (vz) 

Area sp. malý exemplár, (vz) 

Inoceramus planus Münst. (vz) 

Lima multicostata Gein. (zř) 

Pecten Nilssoni Goldf. (h) 

Ostrea semiplana Sow. (zř) 

Ostrea hippopodium Nilss. 

Velmi malé neurčitelné Ostrei. (h) 

Exogyra lateralis Reuss. (h) 

Bairdia subdeltoidea Münst. sp. (vh) 

Mnoho jiných drobných Crustaceí. 

Osten ježka v limonit proměněného. 

Cristellaria rotulata Lam. sp. (zř) a jiné. 

Frondicularie různé, (zř) 

Flabellina elliptica Nilss. sp. a jiné. (h) 

Mnohé lasturky mají též skořápku zvápnitělou, obyčejně v bě- 
lavý prášek rozpadlou jako na Velkém vrchu u Vršovic aneb v Březně 
u Postoloprt. Gastropody bývají obyčejně z limonitu jako v Poohří 
vůbec. Po většině mají limonitový povlak jako v Poohří. Zachovalou 



102 IV- Čeněk Zahálka: 

vápnitou skořápku mívají Ostrei, Exogyra lateralis a Pecten Nilssoni 
jako v Poohří. 

Mimo naleziště „Na vinici" u Rovného nalezeny na vysočině 
Řipské krom jmenovaných druhů ještě: 56 ) 

Nodosaria Zippei Reuss. 

Nodosaria annulata Reuss. 

Membranipora. 

Otodus appendiculatus Ag. 

Turritella Noeggerathiana Goldf. 

Lima elongata Sow. sp. 

Pecten Dujardinii Rom. 

Fucoides. 

Cerithium ? 

Pleurostoma bohemicum Zitt. 

Serpula gordialis Schl. 

Pásmo IX. ve vysočině Řipské je celkem chůdo na skamenéhny. 
Vidíme však již z tohoto seznamu skamenělin i ve způsobu hmoty 
jejich, jak velmi jest již podobno palaeontologicky pásmu IX. v Po- 
ohří, poněvadž i petrografické poměry jeho velmi se podobají oněm 
u pásma IX. v Poohří. 

Další výsledky našeho studia o pásmu IX. jsou. Od Ripu při- 
bývá v Poohří vrstvám pásma IX. (zvláště některým) víc a více 
jehlic spongií čím dále k Postoloprtům. To shledáno i u starších 
pásem mořských. S tím souvisí též přibývání glaukonitu od Řipu k Po- 
stoloprtům, poněvadž glaukonit je často hmotou skameňující jehlic 
spongií. 



56 ) Pásmo IX. v okolí Kipu. Str. 4 — 7. 



Pásmo IX. — Březenské — křídového útvaru v Poohří. 



103 



Tak jako přibývá mocnost pásma IX. z Řipské vysočiny do Po- 
lomených hor, právě tak přibývá mocnosti z téže vysočiny Kipské do 
Poohří. Ku př: 



Mocnost pásma IX. — Březenského — 


v metrech. 


Polomené Hory. 




Řip. ' 

vysoč. 


Poohří. 


80-97 


7. r r76 


55-20 


25-65 


14 


10 


nejméně 


17-90 


86-50 


'a 


o 
o 


M 
o 

co 

> 


O 


O) 

S 

o 

o 


OJ 


3 


ai 
o 

o 

KO 

S* 



V naší práci o pásmu IX. v okolí Řípu nazvali jsme pásmo 
IX. též jjKókořínským 11 . Po ukončených pracích našich v Poohří shle- 
dáváme, že jest pásmo IX. totožno s vrstvami Březenskými i dáváme 
tuto přednost názvu staršímu „Březenské". 

Studiem soustavy našich pásem z okolí Řipu do Poohří odvo- 
láváme dřívější své porovnání Pásma IX. v okolí Ripu a Polomených 
horách s Fbičovými : Malnichými vrstvami Avellanovými u Malnic, jež 
vyvráceno jest nejen naším studiem o pásmu IX. v Poohří, ale 
i předchozím studiem naším o pásmu V. v JRoohří. 



Nákladem Král. České Společnosti Nauk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1899. 




en 

oo 

-cd 



^ 


>ř^ 


"0 


E— < 


s 


r^ 


Su 


p- > 


"V) 


-cti 




SZÍ 



r^ 



-Cti 

M 




CH 

en 
oc 



cd 

cd 

-cd 

Pi 



-cd 



Velký vrch 



zoo 



Z50 



ZOO 



185 




JJie přír. měřil et rejsovccl C,%cihcLl7-cci 



Obr: i) *Z Profil jižní stráně Velkého prcku 

u Vršovic. 

řom,cruysky 4:4000. 



"Věstník král. české společnosti nauk. Tří cla mathemat . příro dově d . 18 9 9 . 



FaíUirh. few/yPrs 




190 



Dle přírody měr. a rejs. C ZcxAciLTax 



Obr 63. Profil Bfezenski/m vrchem. 



Poměr výsky -/ :500 



Věstník bál. české společnosti nauk. Třída mathemat.priroiioved.189S 



Fbfolitti.Fai 










CO 












Ví 



«es 






CX3 
CO 



CD 



co 

"ca 

ctí 



r^ 



PÏ-I 



^ 




^ 




>i 




ce 




>v 





OOf y -a g 




> 



ctí 
n=i 

E— < 



-ctí 



if "Vi 



v. 
Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. 

(Práce z botanické laboratoře české techniky.) 

Podává dr. Ladislav Čelakovský mladší v Praze. 

{Se třemi tabulkami.) 

(Předloženo dne 13. ledna 1899.) 

Starý druh Hudsonův Sparganiuin ramosum stal se v novější 
době předmětem horlivého studia a pozorování se strany systematikův, 
hlavně od té doby, co Beeby 1 ) v Anglii r. 1883 rozeznal nový a ka- 
rakteristický druh Sp. neglectum. Na základě bohatého materiálu 
z celých Čech a pozorováním na stanovisku v době kv i plodu 
dospěl můj otec 2 ) r. 1896 srovnávacím studiem k tomu vysiedku, že 
nutno rozeznávati vedle S. ramosum (Huds. p. p.) Beeby (= S. polyedrům 
Aschers, et Graebner) a S. neglectum Beeby ještě třetí dobře význačný 
a o nic horší druh než oba jmenované, totiž S. microcarpum (Neumann 
p. forma) Čel. 

Rozdělení toto bylo sice od některých autorů přijato 3 ) aneb 
souhlasem provázeno, ale ve výborném jinak díle Ascherson-Graeb- 
nerově 4 ) S. microcarpum přiděleno jako forma ku Sp. neglectum 
Beeby. 

Ačkoli v pojednání „Ueber die raní. Sparg. Böhmens" celá řada 
znakův nejen na plodech, ale i na vegetativních částech zvláště listech 



l ; Beeby, Journal of botany XXIII. 26, 193 pl. 285 (1885), XXIV. 142, 
377 (1886). 

2 ) L. J. Čelakovský, Ueber die ramosen Sparganien Böhmens (Oesterr. 
botan. Zeitschr. Jahrg. 1896, Nro 11 u. 12). 

3 ; C. Ostenfeld-Hansen. De i Danmark voxende ramese Sporganium- Arter. 
(Saertryk of Botanisk Tidsskrift. 21 B. 1 Hefte (Meddelelser). Kjabenhavn 1897. 

4 ) Synopsis der mitteleuropäischen Flora. I. Bd. 1896—98. p. 280. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1899. 1 






2 V. Ladislav Čelakovský ml.: 

uvedena byla, nevšímali si autoři Středoevropské flory tuze posledních 
rozdílů, bezpochyby poněvadž na sušeném materiále méně jsou znatelné. 
Krom toho odvolává se Graebner na skutečné anebo domnělé pře- 
chodní formy, které v Německu byly pozorovány, které však v našich 
krajinách nalezeny nebyly. Speciálně mezi S. neglectum Beeby a S. 
microcarpum Čel. neexistují přechody žádné a také intermediární 
formy mezi S. microcarpum Čel a S. ramosum Beeby objevily se 
býti zdánlivými. Jedná se tu veskrze o formu popsanou již v hořeji 
cit. pojednání otcově str. 7. pode jménem S. ramosum Beeby forma 
conocarpa, která sice habitem svých plodů nahoře konicky seříznutých 
zobánkatých připomíná S. microcarpum, ale jinak ve všech znacích 
shoduje se se S. ramosum Beeby. 

Po přání svého otce, který první nalezl patrné rozdíly na prů- 
řezech listů již pomocí pouhé lupy, 5 ) ohledal jsem anatomicky listy 
všech druhů a forem ramósních Sparganií i přišel jsem k resultátům, 
které potvrzují v plné míře náhled, že S. polyedrům, S. neglectum 
a S. microcarpum jsou velmi dobré druhy. Zvláště S. microcarpum 
liší se ostře od ostatních obou druhů, tak že by bylo nemístné při- 
pojovati je po příkladu Graebnerově °) anebo Neumannově 7 ) k jednomu 
neb druhému z nich. Co se týče S. neglectum Beeby var. oocarpum 
Čel., nesouhlasí struktura jeho listu úplně se S. neglectum neboť 
některé detaily (pokožka, palisádový parenchym) připomínají po- 
divným způsobem S. microcarpum. Naproti tomu obě formy od S. 
ramosum, totiž f. platycarpa a f. conocarpa v anatomické struktuře 
listů jsou totožné a nevykazují žádných rozdílů. 



Již makroskopické průřezy listy ramósních Sparganií ukazují 
některé rozdíly, které jsou uvedeny v citov. článku otcově (Ueber 
d. ramosen Sparganien Böhmens, 1896. Tab. VIII. , Fig. 11 — 15). 
Nejvíce odchylný tvar listu vykazuje S. microcarpum, u něhož do očí 
bije zřejmé tupější kýl s oběma jej tvořícími plochami téměř rovnými 
(1. c. Tab. VIII., Fig. lia), kdežto S. ram. a neglectum mají zvláště 



5 ) Srovnej L. J. Celak. 1. c. tab. VIII., lig 11-15. 

6 ) Ascherson u. Graebner. Synopsis d. mitteleuropäischen Flora. I. Bd. 
1896—98, p. 281. 

7 ) V priv. dopise trvá Neumann i nověji na tom, že S. microcarp. jest jen 
varietta od S. ramosum Beeby. Jak známo, Neumann první na tuto formu upo- 
zornil v Hartmannově : Skandinaviens Flora, 12. vyd. 1889, kdež se nalézá pode 
jménem S. ramosum f. microcarpa Neum. 



Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. 3 

v hořejší třetině listu kýly dosti ostré. Neméně nápadná jest měkkost 
listu od Sp. microcarpum, jevící se v tom, že lze list mnohem snadněji 
zlomiti anebo stisknutím uprostřed rozmáčknouti. Naproti tomu všecky 
ostatní formy ramósních Sparganií mají list tuhý a tvrdý, zvláště 
Sp. neglectum f. typica a Sp. polyedrům f. conocarpa. 

Nebylo a priori pochybnosti, že tato nápadná měkkost listu od 
Sp. microcarpum jest jen výrazem zvláštní struktury listu. Skutečně 
bližší anatomické ohledání všech dotyčných forem ukázalo, čím různá 
konsistence listu jest spůsobena. 

Nalezl jsem následující rozdíly na příčných průřezech asi v po- 
loviční výšce listu: 

Sp. microcarpum (Neum.) Čel. má hladkou tenkoblannou pokožku, 
stěny zevnější a postranní relativně málo stlustlé s tenkou kutikulou 
(viz Tab. I., Fig 1a Jedna až dvě vrstvy parenchymu (na hořejší 
straně listu) bezprostředně pod pokožkou ležící skládá se z buněk 
krátkých, namnoze isodiametrických, s hojným chlorofyllem, 20 až 
24 (i vysokých, 16 — 20 t tt širokých. 8 ) Pak následují 2—3 vrstvy 
parenchymu houbového z buněk na přič protáhlých, též hojně chlo- 
rofyllovými zrnky opatřených. Vrstva s lakunami hraničící z podobných 
na přič protáhlých buněk složená obsahuje poměrně málo chlorofyllu . 
Celé pletivo od povrchu listu k nejbližší lakuně skládá se jen ze 4 
až 6 vrstev buněčných a měří v tlouštce (v mezerách mezi svazky) 
asi 60 — 80 í*. (Viz Tab. III., Fig 1.) Svazky cévní a sklerenckyma- 
tické svazky v tomto pletivu (jakož i ve vnitřních stěnách lakunových) 
uložené jsou relat. slabší než u všech ostatních forem ramósních 
Sparganií. 

Pod povrchem listu v rozích, kde se připojují přepážky lakunové 
nalézají se větší svazky cévní (Tab. III., Fig. 1., a, a), které se stří- 
dají s menšími (h). Větší svazky cévní, jež z velké části do pletiva 
přepážky lakunové pohrouženy jsou, obyčejně sousedí s malým svazkem 
sklerenchymatickým (o, c) hraničícím přímo s pokožkou (viz též Tab. IL, 
Fig. 1. c), kdežto menším svazkům cévním takové připojení chybí. 
Mezi těmito svazky cévními pod pokožkou obyčejně nalézá se po 
jednom svazku sklerenchymatickém, někdy však tento chybí (Tab. IÍL, 
Fig. I"). Velmi karakteristické uspořádání svazků cévních jeví se 
v pletivu, které tvoří kýl (Tab. I. Fig. 3.). Kdežto u všech ostatních 
forem ramósních Sparganií po každé straně kýlu nalézají se vždy 
3 svazky cévní, z nichž největší leží nejvíce na zad, u. S. microcarpum 



8 ) Výjimkou 12 — 16 ,«. 

1* 



4 V. Ladislav Čelakovský ml.: 

jsou jen 2. (Tab. L, Fig. 3., i, 2.) Shledal jsem to konstantně na 
listech statnějších i slabších z různých lokalit. Oba svazky v mediáně 
listu položené 9 ) (Tab. I., Fig. 3, a a b) povstaly vlastně rozštěpením 
jednoho svazku cévního, při čemž obyčejně leptom zaujímá roh kýlu 
(někdy ještě s partií části dřevní), kdežto hadrom (anebo část jeho) 
obklopený pochvou mechanického pletiva, nalézá se dále uvnitř 
pletiva kýlového. Ze tomu skutečně tak, dokazují průřezy blízko base 
listu, kdež obě partie a i b jsou spojeny v jednu a krom toho právě 
u S. nicrocarpum zhusta nalézáme výjimky, kde medianní svazek se 
nerozděluje, nýbrž až nahoru celistvý zůstává. Nápadné jest též slabší 
vyvinutí mechanického pletiva lýkové i dřevní části svazků cévních, 
jak vysvitne z porovnání lig. 3. a 4. na tab. 1. Mechanická vlákna 
jsou u S. microcarpum širší a mají větší lumen nežli u S. neglectum 
a ramosum. (Tab. IL, Fig. 1.) 

Menší počet postranních svazků cévních v kýlovém pletivu u S. 
microcarpum souvisí právě, jak se zdá, s větší tupostí kýlu. Ostatně 
i výška kýlu t. j. vzdálenost od hrany kýlové až ku čáře spojující 
kraje obou nejbližších lakun jest u S. microcarpum relat. menší než 
u ostatních forem. U těchto obnáší 0*9 — l mm, u S. microcarpum 
0'6 — 0*8 mm (srovnej ostatně na tab. I. íig. 3. a 4. kreslené při 
stejném zvětšení). 

Měkká konsistence listu u S. microcarpum jest tudíž podmíněna 
hlavně třemi momenty, tenkostěnnou pokožkou, slabě vyvinutým skle- 
renchymem v okolí svazků cévních a malým počtem samostatných 
svazků sklerenchymatických. K tomu přistupuje tupější a méně svazků 
cévních obsahující kýl. 

Co se týče ostatních druhů Sparganií, lze se nyní vyjádřiti 
stručněji o jich anatomických rozdílech. Silnou pokožkou vyznačuje 
se Sp. polyedrům a zvláště S. neglectum. (Tab. I., Fig. 2., Tab. IL, 
Fig. 3.) Sp. neglectum var. oocarpum naproti tomu má pokožku téměř 
tak tenkostěnnou jako S. microcarpum. (Tab. IL, Fig. 4.) Možno tudíž, 
že forma oocarpum zasluhuje větší samostatnosti, než jaká jí při- 
dělením ku S. neglectum poskytnuta byla. S. neglectum, jehož listy 
jsou zvláště na líci značně sivé, na povrchu posázeno četnými bra- 
davkami, voskovými to výpotky, které u Gramineí, Iridií etc. v této 
formě zhusta se vyskytují. S. microcarpum, neglectum f. oocarpa, 
ramosum f. typica i conocarpa má pokožku vesměs hladkou aneb na- 
nejvýš na kýlu trochu bradavkatou. 



9 ) To platí také pro ostatní druhy dotyčné. 



Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. 5 

Palisádový parenchym ve 2 vrstvách pod pokožkou ležící u všech 
forem ramósních Sparganií (vyjímajíc S. microcarpum) skládá se 
z buněk válcovitých více než dvakrát delších než širokých (u S. mi- 
crocarpum isodiametrických neb nanejvýš V/^vát delších než širokých). 
Výška těch buněk obnáší 20 — 32 fi, šířka 8 — 12 ^. Assimilační pa- 
renchym mezi pokožkou a lakunou (mezi svazky) skládá se z 5 — 6 
vrstev (u S. microcarpum ze 3 — 4). Mohutné mechanické pletivo má 
S. polyedrům (obě formy) a neglectum f. typica, poněkud slaběji vy- 
vinuté S. neglectum var. oocarpum. U všech těchto forem vyjma S. 
neglectum var. oocarpum nalézáme v listech četné a silné svazky 
sklerenchymatické pod pokožkou, obyčejně mezi dvěma svazky cévními 
po jednom, ale též po dvou (zvláště u S. ramosum var. conocarpum 
a S. neglectum). Velmi tlustostěimé buňky mechanické vykazuje S. 
neglectum f. typica na leptomové části svazků cévních (zvláště v kýlu, 
Tab. L, Fig. 4.) a ve svazcích sklerenchymatických (Tab. L, Fig. 2.). 

Na rozdíl od S. microcarpum výška kýlu u všech forem ostatních 
měří 0"9 — 1 mm a v pletivu kýlovém na každé straně nalézá se po 3 
svazcích cévních. (Tab. I, Fig. 4.) 

Z předchozího je viděti, že největší odchylky v anatomické 
struktuře listu jeví S. microcarpum, odchylky, které se týkají pokožky 
assimilačního parenchymu, mechanického pletiva, počtů svazků cévních 
v kýlu a p. Anatomické znaky tyto, které ostatně již v konsistenci 
a tvaru listu výrazu svého docházejí ve spojení s ostatními znaky 
makroskopickými ve květech, květenství a plodech opravňují více než 
dostatečně k tomu, aby S. microcarpum vedle S. neglectum a S. ra- 
mosum jako samostatný, dobrý druh místo své si uhájilo. Dokonce 
pak není příčiny, jak to Graebner činil, spojovati S. microcarpum 
jako odrůdu se S. neglectum Beeby. 



Vysvětlení tabulek. 

(Kresleno pomocí Abbého přístroje kreslícího.) 

Tab. I. 

Fig. 1. Příčný průřez lící listovou od S. microcarpum Čel. ; e po- 
kožka, p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert, obj. 6, 
okul. 8 (komp.). 

Fig. 2. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby ; e pokožka, 
p průduch, s sklerench. svazek. Reichert, obj. 6, okul. 8 (komp.). 



6 V. Ladislav Čelakovský inl.: 

Fig. 3. Příčný průřez kýlem listovým od S. microcarpum Čel. ; a, b 
oba cévní svazky mediánní povstalé rozštěpením jednoho velmi 
vysokého, 1, 2 dva ze čtyř postranních svazků cévních. Reichert, 
obj. 4ž>, okul. 3. 

Fig. 4. Příčný průřez kýlem listu od S. neglectum Beeby; a, b oba 
mediánní svazky cévní, 1, 2, 3 tři ze šesti postranních svazků 
cévních. Reichert, obj. 4b. okul. 3. 



Tab. II. 

Fig. 1. Příčný průřez lící listu od S. microcarpum Čel., tam kde se 

připojuje přepážka lakunová ; a kollaterální svazek cévní, l leptom, 

h hadrom, c sklerenchymatický svazek pod pokožkou e. Reichert, 

obj. 6, okul. 3. 
Fig. 2. Příčný průřez lící listu od S. polyedrům Aschers, et Graebner, 

tam kde se připojuje přepážka lakunová (více z kraje listu); 

a bikollaterální svazek cévní se dvěma leptomy II a mezi nimi 

hadrom A, c sklerenchymatický svazek pod pokožkou e. Reichert, 

obj. 6, okul. 3. 
Fig. 3. Příčný průřez lící listu od S. polyedrům A. et G. ; e epi- 

dermis, p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert, obj. 6, 

okul. 8 (kompens.). 
Fig. 4. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby var. oocarpum 

Cel. ; e epidermis. p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert, 

obj. 6, okul. 8 (kompens). 



Tab. III. 

Fig. 1. Příčný průřez lící listovou od S. microcarpum Čel.; aa hlavní 

svazky, b vedlejší menší, c, d sklerenchymatické svazky. Reichert, 

obj. 4b, okul. 3. 
Fig. 2. Příčný průřez lící listovou od S. polyedrům Asch, et Graeb. ; 

aa hlavní svazky, b vedlejší menší, c, d sklerenchymatické svazky. 

Reichert, obj. 4ž>, okul. 3. 
Fig. 3. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby ; aa hlavní 

svazky, b vedlejší menší, c, d sklerenchymatické svazky. Reichert, 

obj. 4ž>, okul. 3. 

(Všechny průřezy učiněny v polovici výšky listové.) 






Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. 7 

Ueber die anatomischen Unterschiede in den 
Blättern der ramosen Sparganien. 

(Resumé des böhmischen Textes.) 

Sparganium ramosum Hucls. ist neuerdings ein Gegenstand eifrigen 
Studiunis geworden besonders von der Zeit an, als Beeby im J. 1883 
eine neue und charakteristische Art „Sp. neglectum" unterschieden 
hat. Auf Grund eines reichen Materiales, welches aus ganz Böhmen 
zusammengebracht wurde und durch häufige Beobachtung am Stand- 
orte zur Zeit der Blüthe und Frucht, kam dann mein Vater im 
J. 1896 10 ) zu dem Kesultate. dass neben S. ramosum Beeby (= S. 
polyedrům Aschers, et Graebn.) noch eine dritte ramose Art zu unter- 
scheiden ist, nämlich S. microcarpum (Neuman p. forma) Cel. 

Diese Art betrachtet Ascherson u. Graebner ll ) neuerdings als 
dem Formenkreis von S. neglectum Beeby zugehörig, während hin- 
gegen früher schon Neuman die erstere als eine blosse Form o. Va- 
rietät dem S. ramosum Beeby subsummirte. 

Die in der citirten Abhandlung meines Vaters angeführten Unter- 
schiede in der Form und Beschaffenheit der Blätter, auf welche 
offenbar Graebner kein allzugrosses Gewicht gelegt hat, schienen 
darauf hinzudeuten, dass höchstwahrscheinlich auch die innere Struktur 
der Blätter bei den ramosen Sparganien verschieden sein wird. Ich 
habe daher auf den Wunsch meines Vaters die Blätter aller in den 
Kreis des S. ramosum Huds. gehörigen Formen einer vergleichend- 
anatomischen Untersuchung unterworfen, wobei überraschender Weise 
besonders das verkannte S. microcarpum als eine von allen übrigen 
Formen abweichende und durch mehrere anatomische Eigentümlich- 
keiten der Blätter ausgezeichnete Art sich präsentirte. 

Bekanntlich besitzen die Blätter von S. microcarpum eine sehr 
weiche Beschaffenheit, 12 ) so dass dieselben leicht zerbrochen oder 
in der Mitte gequetscht werden können. Wenn auch die letztere 
Fähigkeit zum Theil schon durch den stumpfen Kiel bedingt ist, 
während bei allen anderen Formen derselbe schärfer vorgefunden 
wurde, 13 ) so kommen noch andere Merkmale hinzu, aus denen die 

10 ) L. J. Celakovský, Ueber die ramosen Sparganien Böhmens (Oesterr. 
botan. Zeitschr. Jahrg. 1896, Nro 11 u. 12). 

n ) Synopsis der mitteleuropäischen Flora. I. Bd. 1896—98 p. 280. 

12 ) L. J. Celakovský, 1. c. (Separatabdr. p. 7.). 

13 ) Vgl. z. B. Taf. YIIL, Fig. 15a— d mit Fig. 13 u. 14 (Ueber die ramosen 
Sparganien Böhmens). 



g V. Ladislav Čelakovský ml.: 

erwähnte Weichheit der Blätter resultirt. Es kommt dabei haupt- 
sächlich auf nachstehende Momente an; 1. eine dünnwandige Epi- 
dermis, 2. schwächere Gefässbündel in dem Gewebe unter derselben 
mit schwach entwickelten Sklerenchymkappen, 3. minder zahlreiche 
und schwächere Sklerenchymbündel unter der Epidermis zwischen 
den Gefässbündeln, 4. das blos 5 (resp. 6) mechanisch schwächer 
ausgerüstete Gefässbündel enthaltende Kielgewebe. 

Ich komme nun zur näheren Beschreibung der histiologischen 
Verhältnisse bei S. microcarpum über. 

S. microcarpum hat eine glatte, sehr dünnwandige Epidermis 
mit schwacher Cuticula. (Taf. L, Fig. 1.) Das darunter liegende 
zweischichtige Palissadenparenchym besteht entweder aus kurzen 
nahezu isodiametrischen Zellen, von 20- 24 \x Höhe u. 16 — 20 \i Breite, 
oder seltener aus kurz prismatischen Zellen, welche höchstens l^mal 
so hoch als breit sind. Das ganze Assimilationsparenchym an den 
Stellen wo jedwede Bündel fehlen, also bis zur nächsten Lufthöhle 
besteht aus 3 — 5 Schichten, welche zusammen mit der Epidermis 
cca 60—80 ft dick sind. (Taf. III., Fig. 1.) Die in diesem Gewebe 
eingesenkten Gefässbündel sind relat. schwächer als bei allen anderen 
ramosen Sparganien und haben eine viel schwächere Sklerenchymfaser- 
Bekleidung. Ueberhaupt sind die einzelnen Sklerenchymfaser ziemlich 
breitlumig und demgemäss auch nicht gerade starkwandig. Das gilt 
auch von den Elementen der selbständigen Sklerenchymstränge, die 
oberhalb der grösseren Gefässbündel und zwischen diesen und den 
kleinen Zwischenbündeln unter der Epidermis sich befinden (Taf. IIL, 
Fig. 1. c, d, Taf. IL, Fig. 1. c, Taf. L, Fig. 1. s). Gewöhnlich liegen 
zwischen je zwei Hauptgefässbündeln keine Sklerenchymbündel, oder 
aber es sind solche in der Einzahl (Taf. IIL, Fig. 1. d) seltener in 
der Zweizahl vorhanden, aber sehr klein und schwach. 

Sehr charakteristisch ist die Zahl u. Anordnung der Gefäss- 
bündel in dem Kielgewebe. (Taf. L, Fig. 3.) Während bei allen an- 
deren Formen der ramosen Sparganien an jeder Flanke des Kieles 
constant 3 Gefässbündel sich vorfinden, bei S. microcarpum sind deren 
blos 2 vorhanden. (Taf. 1., Fig. 3., i, 2.) Ich fand dies sowohl an 
schwächeren als auch an stärkeren Blättern von verschiedenen Lo- 
calitäten. Wie bei den anderen Formen der ramosen Sparganien 
nehmen die Mediane des Kieles 2 Gefässbündel ein, die eigentlich 
durch Theilung eines einzigen länglichen an der Basis des Blattes 
noch ungeteilten Bündels entstanden sind, wobei gewöhnlich der an 
der Kante des Kieles liegende Theil nur Leptom, der weiter in der 



Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. 9 

Mitte des Kielgewebes eingeschlossene Theil blos Hadrom enthält. 
Häufig bleibt jedoch eine Partie des Hadroms mit dem Leptom ver- 
einigt. (Taf. L, Fig. 3.) Nicht selten sind bei S. microcarpum Fälle, 
wo ein einziges aber dann sehr langes Medianbündel bis in die Spitze 
des Blattes hinaufzieht. Solche Fälle habe ich bei den anderen ramosen 
Sparganien nicht beobachtet. Das mittlere Medianbündel bei S. micro- 
carpum zeichnet sich auch- durch seine relative Kürze und Breite 
aus. (Vgl. Taf. L, Fig. 2. u 3., a a.) Die kleinere Zahl der Seiten- 
gefässbündel bei dieser Art hängt eben, wie es scheint, mit der 
grösseren Stumpfheit des Kieles zusammen. Uebrigens auch die 
Höhe des Kieles, d. i. die Entfernung von der Kante bis zur Linie, 
welche die Ränder der beiden nächsten Luftgänge (Lacunen) verbindet, 
ist bei S. microcarpum geringer als bei allen übrigen Formen. Bei 
diesen misst sie 0*9 — 1 mm, bei S. microcarp. 06 — 0*8 mm. 

Was die anderen Sparganiumarten betrifft, so kann ich mich 
jetzt über deren anatomische Unterschiede im Blattgewerbe kürzer 
fassen. Eine starke Epidermis hat S. polyedrům und besonders S. 
neglectum f. typica. (Taf. L, Fig. 2., Taf. IL, Fig. 3.). Dem gegenüber 
besitzt S. neglectum var. oocarpum eine relativ sehr dünne der von 
S. microcarpum ähnliche Epidermis. u ) Vor allen ramosen Sparganien- 
formen ist nun S. neglectum f. typica dadurch ausgezeichnet, dass 
die Epidermiszellen auf ihrer Aussenseite zahlreiche stumpfe Höcker 
führen (Taf. L, Fig. 2.), welche aus Wachs bestehen. Die Form der 
Höcker stimmt übrigens mit derjenigen bei Gramineen, Irideen etc. 
bekannten überein. Daraus erklärt sich die ziemlich stark blaugrüne 
Färbung der Blätter von S. neglectum f. typica. 

Alle ramosen Sparganien (ausg. S. microcarpum) haben ein aus 
mehreren, nämlich 5—6 Schichten bestehendes Assimilationsparenchym 
(natürlich an den Stellen, wo die jeglichen Bündel fehlen). 

Bei allen ramosen Sparganiumformen (ausgenommen S. micro- 
carpum) besteht ferner das 2schichtige Palissadenparenchym aus ins- 
gesammt walzenförmigen oder prismatischen mehr als 2mal so hohen 
als breiten (bei S. microcarpum höchstens Pomal so hohen als breiten) 
Zellen. Diese Palissadenzellen messen 20 — 32 (i Höhe u. 8 — 12 /* 
Breite (bei S. microcarpum 12—20 (i Breite). Ein kräftig entwickeltes 
mechanisches Gewebe besitzt S. polyedrům (beide Formen) und S- 
neglectum f. typica, schwächer aber doch nicht so schwach wie bei 



14 ) Vielleicht dass die Varietät oocarpum eine grössere Selbständigkeit be- 
sitzt, als ihr unter Sparganium neglectum angewiesen worden ist. 

L'ř. raathematicko-přír ;dovědecká. 1899. 2 



10 V. Ladislav Čelakovský ml.: 

S. microcarpuffi ist das mechanische System bei S. neglectum var. 
oocarpum entwickelt. Bei allen diesen Formen (ausgenommen S. ne- 
glectum var. oocarpum) finden wir in den Blättern unter der Epi- 
dermis häufige und starke Sklerenchymbündel, gewöhnlich in der 
Einzahl, nicht selten aber auch in der Zweizahl zwischen je zwei 
Gefässbündeln (besonders bei S. polyedrům var. conocarpum und S. 
neglectum). Sehr dickwandige und dicklumige Sklerenchymfaser sind 
bei S. neglectum f. typica an dem Basttheil der Gefässbündel zu be- 
obachten (besonders im Kiele : Taf. I., Fig. 4.) und ferner auch in 
den Sklerenchymbündeln. (Taf. I., Fig. 2.) Zum Unterschiede von S. 
microcarpum misst die Höhe des Kielgewebes bei allen übrigen Spar- 
ganien 09 — 1 mm und statt 2 Gefässbündeln an den Flanken des 
Kieles, wie bei S. microcarpum, finden sich dortselbst 3 solche. 
(Taf. I., Fig. 4.) 

Aus dem vorhin genannten ist zu ersehen, dass die grössten 
Abweichungen in der anatomischen Struktur des Blattes bei S. micro- 
carpum zu finden sind. Diese anatomischen Merkmale im Vereine 
mit den bekannten makroskopischen Charakteren in den Blüthen, 
Blüthenständen u. Früchten genügen wohl um die Selbständigkeit 
von S. microcarpum aufrecht zu halten, umsomehr, als ein Anschluss 
an S. neglectum aus vielen (und zwar nicht einmal histologischen) 
Gründen nicht berechtigt erscheint. 

Erklärung der Figurentafel. 
Taf. i. 

Fig. 1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro- 
carpum Čel.; e Epidermis, p Stoma, s Sklerenchymbündel. Reichert, 
Obj. 6, Ocul. 8 (comp.). 

Fig. 2. Querschnitt durch die. Oberseite des Blattes von S. neglectum 
Beeby; e Epidermis, p Stoma, s Sklerenchymbündel. Reichert, 
Obj. 6, Ocul. 8 (comp.). 

Fig. 3. Querschnitt durch den Kiel des Blattes von S. microcarpum 
Čel; a, b die beiden Medianbündel entstanden durch Theilung 
eines einzigen sehr hohen, 1, 2 zwei von den vier Seiten- 
bündeln. Reichert, Obj. 4ž>, Ocul 3. 

Fig. 4. Querschnitt durch den Kiel des Blattes von S. neglectum 
Beeby; a, b beide Mediangefässbündel, 1, 2, 3 die drei von 
sechs Seitengefässbündeln. Reichert, Obj. 46, Ocul 3. 



Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. ]_]_ 



Taf. II. 

Fig. 1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro- 
carpum Čel., dort wo die Lacunenscheidewand sich anschliesst; 
a ein collatérales Gefässbündel, l Leptom, h Hadrom, c Scleren- 
chynibündel unter der Epidermis e. Reichert, Obj. 6, Ocul. 3. 

Fig. 2. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrům 
Aschers, et Graebner, dort wo die Scheidewand der Lacunen 
sich anschliesst (mehr vom Rande des Blattes) ; a ein bicol- 
laterales Gefässbündel mit 2 Leptomen 11 und einem Hadrom h 
dazwischen, c Sclerenchymbündel unter der Epidermis e. Reichert, 
Obj. 6, Ocul. 3. 

Fig. 3. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrům 
A. et G. ; e Epidermis, p Spaltöffnung, s Sklerenchymbündel. 
Reichert, Obj. 6, Ocul. 8 (compens.). 

Fig. 4. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. neglectum 
Beeby var. oocarpum Cel. ; e Epidermis, p Spaltöffnung, s Scle- 
renchymbündel. Reichert, Obj. 6, Ocul. 8 (compens.). 



Taf. in. 

Fig. 1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro- 
carpum Čel; aa die Hauptbündel, b die kleineren Nebenbünde], 
c. d Sclerenchymbündel. Reichert, Obj. 45, Ocul. 3. 

Fig. 2. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrům 
A. et G.; aa die Hauptbündel, b die kleineren Nebenbündel, 
c, d Sclerenchymbündel. Reichert, Obj. 4Ď, Ocul. 3. 

Fig. 3. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. neglectum 
Beeby; aa die Hauptbündel, b die kleineren Nebenbündel, c, d 
Sclerenchymbündel. Reichert, Obj. 4&, Ocul. 3. 
(Alles mit Hilfe der Camera lucida gezeichnet ; alle Querschnitte 

beziehen sich auf die halbe Höhe der Blätter.j 



-~3=jš=S~- 



Nákladem Král. České Společnosti Nauk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 



L ČeLAKOVSKÝ ML: ANATOMIE LISTU SPARGANIÍ. 




Fig. I 




Věstník král. české společnosti n 



Tab. I. 




Fig. 2 




Třída mathemat príro dovë d. 18 3 S. 



Fôtol i Hi. Farský v Praze. 



a 



LČELAKOVSKÝ ML: ANATOMIE LISTŮ SPARGANIÍ. 



Ç e 





Fig. J. 



Věstník kál české společnosti n 



Tab. ÎI. 





Ficj 4. 



i. Třída mathemat.prirodoved.lt 



iü. 



Fotolith Farsky v Praze. 



Là 



L.Čelakovský ml.: Anatoaue listu Sparganií. 



Tab. EL 






Věstník kál. české společnosti nauk. Tridamathemat.prirodoved.189S. 



Fotolitii.FarskývPraíe. 



VI. 

O elektrolytické modifikaci nietbody Sandmeyerovy 
a Gattermannovy. 

Podává Emil Votoček a Egon Ženíšek v Praze. 

(Předloženo dne 13. ledna 1899.) 

Již před rokem konal prvý z nás spolu s p. V. Vauíčkem *) pokusy 
směřující ke zlepšení výtěžků při methodách Sandmeyerově a Gatter- 
mannově, dosud k náhradě amido resp. diazoskupiny prvky halovými 
všeobecně užívaných. Hleděli jsme vyšetřiti, zdali by jiné kovy, nežli 
měcř, po případě jejich haloidy nevedly k reakci hladší a bylo tehdy 
za účelem tímto zkoušeno působení černi platinové na vodné roztoky 
diazobenzolchloridu, získané za použití pouze toho množství HCl, kolik 
stačilo k diazotaci **). Při tom shledáno bylo, že platina naopak 
mnohem slaběji působí, nežli t. zv. molekularná měď (výtěžky obná- 
šely maximálně 27% směsi chlorbenzolu a difenylu na anilin počítáno). 

Na počátku přítomné práce nesly se snahy naše ke zjištění vlivu 
stříbra jemně rozptýleného na štěpení se diazosloučenin. K tomu cíli 
působeno t. zv. molekulamým stříbrem, dle Wislicena připraveným, 
na roztoky diazobenzolchloridu (ve smyslu preparativním volný HCl 
neobsahujících). Výsledek pokusů byl ten, že stříbro sice již za 
chladu spůs obuje patrný vývoj dusíka, avšak množství produktu chlo- 
rovaného bylo přec jen velice skrovné. 

*) Viz Zprávy této společnosti 1898, XXV. 

**) Že použito bylo HCl v množství pouze theoretickém, dlužno výslovné 
podotknouti vzhledem k tomu, že s přebytečnými kyselinami halovými zahřátý, 
diazolátky i za nepřítomnosti Cu příp. Cu 2 Cl 2 poskytují vedle fenolů značná 
množství halových derivátů matečných uhlovodíků dle rovnic : 

C H 5 N — N — 01 + H 2 = C 6 H 5 OH + HCl -f N 2 
G 6 H 5 N = N — CI.+ HCl = C 6 H 5 Cl -f HCl -f N, 
Gasiorowski a Wayss, Berl. Ber. XVIII, 1936.) 

Tř. mathematicko-příroclovědacká. 18U9. 1 



2 VI. Emil Votoček a Egon Ženíšek: 

Známé faktum, že mnohá činidla chemická, byla-li právě ze 
sloučenin vybavena, čili v t. zv. stavu vzrodu, mnohem energičtěji 
působí, nežli za jiných okolností, přivedla nás na myšlenku, užiti ke 
štěpení diazosloučenin ve smyslu reakce Sandmeyerovy solí měd- 
natých za současného působení proudu galvanického. Za tím účelem 
podrobili jsme roztok diazobenzolchloridu a soli médnaté (CuSOj, 
ledem silně chlazený, elektrolysi s použitím elektrod měděných. Téměř 
okamžitě jevila se reakce, unikalo hojně dusíka a po nějaké dobé 
nahromadila se na povrchu lázně značná vrstva olejovité tekutiny. 
Když roztok byl přestal šuměti, proud přerušen a reakční tekutina 
přeháněna vodní parou. Poskytla (po odstranění fenolu louhem sod- 
natým) olej kol 130" vroucí, kterýž identifikován jakožto chlorbemol. 
Mimo to přecházela ke konci přehánění látka oranžově červená, krysta- 
lická. Tato dvakráte z ligroinu překrystalována poznána jakožto azo- 
benzol. (preparát tál při 68", učebnice Mayer-Jacobsenova udává týž 
stupen). Tvoří se tedy při elektrolysi tytéž produkty, jako při reakcích 
s Cu L ,CL příp. Cu. V dalších pokusech používáno, není-li jinak uve- 
deno, místo CuS0 4 chloridu mědnatého a produkty reakční sledovány 
pokud možno kvantitativně. 

Převedení anilinu v chlorbemol. 

1. Použito 50 g anilinu, 120 g kyseliny solné (30"/ ní) a zdia- 
zotováno 38*5 g dusánu sodnatého za chlazení ledem. K roztoku při- 
činěno 170 g práškovitého CuS0 4 (množství odpovídající mědi, užité 
v předpisu Gattermannově). Za anodu sloužil silný drát měděný 
v spirálu upravený, kathodou byl plech z téhož kovu. Hustota proudu 
na kathodě obnášela Ddm^=l"6A, E =: 12 V. Během elektrolysy 
lázeň vnitř i zevně ledem chlazena. As po dvou hodinách vývoj du- 
síka přestal, načež reakční tekutina zpracována nahoře uvedeným 
spůsobem. Výtěžek čistého chlorbenzolu obnášel 24- 9 g čili 42% 
théorie, azobenzolu 5*3 g, t. j. 11% užitého anilinu. 

2. Použito téhož množství činidel, jako v předešlém pokusu, 
však síran médnatý nahrazen 150 g kryst. chloridu mědnatého. 
D dm2 — 21 A (na kathodě), E = 10 V. Získáno chlorbenzolu 64% 
théorie, azobenzolu o něco méně, nežli předešle. 

3. V případě tomto pracováno za přítomnosti velikého přebytku 
kyseliny solné, totiž použito na 50 g anilinu 500 g kyseliny solné 
koncentrované (36%ní). K diazoroztoku přidáno 100 g CuCl, a elektro- 
lysováno o hustotě P dm ? = 1*8 A. Získáno 43 g chlorbenzolu, což od- 
povídá výtěžku 71% théorie. 



O elektrolytické modifikaci methody Sandmeyerovy a Gattermannovy. 3 

Převedení anilinu v brombemol. 

50 g anilinu diazotováno pomocí 80 g H 2 S0 4 (h =z 1*8) a 38, 5 g 
NaN0 2 , po té přidáno 63'4 g KBr (v roztoku) a 100 g CuS0 4 . Po- 
měry proudu byly: E — as 10 V, D d m-' na kathoclě = T6 A. Výtěžek 
C 6 H 5 Br obnášel pouze 15 g čili 18% théorie, což určitě mělo svou 
příčinu v tom, že KBr bylo užito jen v theoretickém množství (Gatter- 
mannův předpis odporučuje na 31 g anilinu 120 g K Br, tedy značný 
přebytek) Není pochyby, že se zvětšeným množstvím bromidu i vý- 
těžek C 6 H 5 Br značně stoupne. Vedlejší reakcí i zde vznikl oranžově- 
cervený, krystalický azobenzol. 



Příprava o-chlortoluolu z o-toluidinu. 

Použito k diazotaci 36 g o- toluidinu, 75 g kyseliny solné a 24 g 
NaN0 2 . K diazoroztoku přidáno 100 g CuCl 2 a elektrolysováno za 
chlazení ledem. E =: 11 V, D dm i = 5'8 A (na kathodě). Získáno bylo 
245 g o-chlortoluolu, vroucího mezi 155° — 158°, tedy 59% množství 
theoretického. Nepřízuivý vliv na hladkost reakce mělo stoupnutí lázně 
až na 25°, vzhledem k tomu že podvojná sloučenina o-diazotoluol- 
chloridu s Cu 2 Cl 2 — jak Erdmann*) pozoroval — již při 27° prudce 
se rozkládá. Nicméně jest výtěžek náš daleko vyšší, nežli při původní 
méthode Sandmeyerově, kdež obnášel pouze 31,5% théorie. 



Příprava p-chlortoluolu s p-toluidinu. 

Pracováno s 24 g p- toluidinu zcela podobně, jako u ortholátky. 
I chloridu mědnatého užito totéž množství (100 g).E = 10,5 V, 
D dm 2 — as 5,7 A (na kathodě). Získáno bylo 30 g p-chlortoluolu 
v mezích 158° — 161° destilujícího, což odpovídá 75,2% výtěžku theo- 
retického proti 63,8% j e ž obdržel Gattermann s mědí molekularnou. 



Převedení fi-naftylaminu v ß-chlornaftalin. 

48 g /3-naftylaminu zdiazotováno 24 g NaN0 2 za použití 300 g 
kyseliny solné, tedy za poměrů, v nichž pracoval Gattermann. Při- 



*) Lieb. Ann. 272. 144. 



4 VI. Emil Votoček a Egon Ženíšek. 

dáno k diazoroztoku 45 g GuCl 2 a elektrolysováno při E — 2 a D dm ^ 
na kathodě — 3 - 7. Během elektrolysy chlazeno tak, aby teplota nad 
0" nevystoupla. Přehnáním husté reakční hmoty vodní parou atd. 
získáno 22 g čistého, z alkoholu překrystalovaného ß-chlornaftalinii 
o bodu tání 56", tedy 41% množství theoretického proti 30 n / Gratter- 
mannem docíleným. — 

Pokus elektrolytického rozkladu diazotěl se solemi mědnatými 
lze uspořádati též ve formě uzavřeného článku Daniellova. Za póly 
sloužil v pokusu našem jednak válec měděný, ponořený v roztok 
CuS0 4 -f- C 6 H 5 N =z N — Cl, jednak tyčka zinková v diafragmatě se 
zředěnou H 2 S0 4 . Článek chlazen prvých několik hodin zevně ledem, 
později ponechán při obyčejné teplotě laboratoře. Po působení as 
24hodinovém bylo možno isolovati as 12% theoretického výtěžku 
chlorbenzolu a pozorováno i něco azobenzolu. 

Provedli jsme též pokus elektrolysovati diazobenzolchlorid 
s elektrodami železnými u přítomnosti soli železnaté. Diazotováno 
50 g anilinu a přidáno 100 g FeCl 2 . Hustota na kathodě byla 
Ddm-' = 1'7 A. Shledáno, že sloučeniny železnaté nemohou nahraditi 
Cu 2 (X, obnášelť výtěžek pouze l'8gC G H 5 Cl čili as 3%, mimo skrovné 
množství azobenzolu. Výsledek tento souhlasí s pozorováním Sanrl- 
meyerovým. 

Celkem plyne z dosavadních pokusů našich, rázu více informač- 
ního, že elektrolysa diazolátek se solemi mědnatými jest skutečnou 
methodou preparativní. Hodláme přikročiti k podrobnému studiu po- 
měrů reakce; zvláště vyšetřiti chceme, jaký vliv má hustota proudu, 
teplota lázně, množství solí mědnatých a halové kyseliny na hladkost 
rozkladu. O výsledcích, jež získáme, neopomeneme Král. Společnosti 
Nauk svého času zprávu podati. 

Z chemické laboratoře c. k. české vysoké školy technické v Prase. 



^Tffr^ 



Niíklactem Krfil. Coské Spnlečnuatt Nňnit. — Tíske::i (ira Eďr. Orégra v Pruza ii99. 



VIII. 

Příspěvky ku bryologii Cech východních. 

Podává J. Podpěra v Praze. 
(Předloženo dne 13. ledna 1899.) 

Odevzdávám veřejnosti svá bryologická pozorování, jež konal 
jsem v letech 1895-1898. Území, z něhož příspěvky podávám, bylo 
dosud po stránce bryologické úplně neznámo a nevyniká bohatstvím 
na mechy vzácnější. Jest to především okolí mladoboleslavské, na 
mechy vůbec neobyčejně chudé, čehož příčinou jsou pískovce turonské 
životu mechů všeobecně nepříznivé. Bryologicky zajímavějším již jest 
okolí novobenátecké, odkudž též několik lepších druhů udávám. Nej- 
důležitější nálezy učinil jsem na své cestě po hranicích Cech se- 
verovýchodních, k níž laskavostí „Klubu přírodovědeckého" v Praze 
mi podpora byla poskytnuta. Podrobněji na této cestě prozkoumal 
jsem okolí žacléřské, prošel jsem pískovcové (cenomanské) území 
kol Teplic, Police nad Metují a Broumova. Navštívil jsem Hejšovinu, 
kteráž však již od slezských botaniků dostatečně byla prozkoumána 5 
takže lepší nálezy se mi žádné nepodařily. Odtud ubíral jsem se 
přes Náchod do Nového Města nad Metují a vystoupil jsem na nej- 
vyšší vrcholy Hor Orlických, Vrchmezí a Velkou Deštnou. Prozkoumav 
údolí Zdobnice, dorazil jsem do Rokytnice. Svou vegetací zajímalo 
mne zvláště údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Zamberkem. Prošed 
okolí žamberské, dospěl jsem přes Kyšperk do Králík a mínil jsem 
vystoupiti na Králický Sněžník. Avšak deštivé a zimavé počasí do- 
nutilo mne, bych uchýlil se kraje, kde okolo Ústí n. Orlicí a Litomyšle 
jsem botanisoval. 

Menší příspěvky uvádím též z okolí pražského a kralupského. 

Konečně dovoluji si vzdáti hluboký dík p. universitnímu pro- 
fessorovi Dr. J. Velenovsleému, jenž se zvláštním zájmem moje snahy 
bryologické sledoval a vždy, jak svou radou, tak i srovnávacím ma- 

Tř. mathematicko-píírodovědpcká. 1 



2 Vlil. J. Podpěra: 

teriálem ze svého bohatého, pro bryologii českou směrodatného herbáře 
mne podporoval. 

Po stránce systematické připojuji se ve výpočtu mechů k dílu 
základnímu o českých mechách: „J. Velenovský: Mechy české", při 
čemž ovšem údajů v díle Limprichtově (Laubmoose) a v době nej- 
novější vynikajících Kindbergových : „European ancl N. American 
Bryineae (Mosses) bedlivě jsem si všímal. 

Druhy, kteréž z Čech nebyly dosud publikovány, jsou tučně 
tištěny. 

Acaulon triquetrum C. Müll. Na sypké diluviální hlíně nad Lo- 
bečskou cihelnou (sev. od Kralup nad Vltavou) hojně. Pro okolí 
kralupské objeveno Velenovským. (Mechy české p. 87.) 

Müdeella bryoides Dicks. (Limpricht). Na kraji černav na svahu 
nad silnicí z Poříčan do Velenky nepříliš hojně. 

Phascum cuspidatum Schreb. Na polích (písečných i černá vách) 
u Ml. Boleslavi, Bělé p. Bezdězem a Nov. Benátek všeobecně. 

Phascum piliferum Schreb. Na svazích nad Vltavou naproti 
Libšicům a Letkám pokrývá z jara kde jaké výslunné místo. Na sypké 
výslunné půdě nad silnicí z Poříčan do Velenky. 

Hymenostomum mierostomum Udiv. Na úklonu travnatém (ce- 
noman) nad kapličkou nad Teplicemi v severovýchodních Čechách. 
Var. obliquum Hüb. V Šárce u Prahy dosti hojně. 
Hymenostomum microstomum var. brachy carpum (Br, eur.) 
Hüb. (Hymenostomum brachycarpum Br. germ., Hymenostomum 
planifolium Sendtn., Gymnostomum microstomum v. d.) brachycarpum 
Schimper, Weisia brachycarpa Juratzka). 

Velice zajímavá odrůda neb i slabší druh (kdo uznává Barbula 
cylindrica, Thyidium pseudotamarisci atd., měl by důsledně za druh 
uznati i Hymenostomum obliquum (v. E.) Hüb. a Hymenostomum 
brachycarpum (Br. eur.) Hüb). Uvádím zde jej jako varietu k H. 
microstomum Hdw., ač lze. souhlasiti s Juratzkou a jinými autory, 
kteří Hymenostomum brachycarpum jako druh jmenují. Roste v pro- 
řídlých polštářcích; rostlinky jsou as 1 / 2 cm vysoké, temně zelené. 
Listy dlouhé, za sucha nazpět srpovitě neb dovnitř drápkovitě ohnuté, 
pozvolna v nerv ostře vybíhající zúžené, ploché (dovnitř vůbec nikdy 
nezahnuté) neb dokonce někdy i nazpět zahnuté. Tobolka na štětu 
tenkém vejčitá až kulovitá, na hřbetě vyhrblá. Víčko dolů šikmo zo- 
banité. 

Na písčitých rýpaninách sev. od Velenky ve středním Polabí, 
nedaleko stanoviska Sesleria uliginosa Opiz dne 23. dubna 1898 velice 



Příspěvky ku bn ologii Čech východních. 3 

hojně a bohatě plocluý. Pokrývá v nehustých kobercích písčité stěny 
rýpanin, jsa na první pohled kulovitými tobolkami na tenkém štětu 
sedícími a vííkem dolů zahnutým nápadný. Plochost listů, jak jsem 
na četných exemplářích konstatoval, jest vždy stálou. Limpricht ve 
svých Laubmoose o zeměpisném rozšíření variety ničeho nepraví. Asi 
v 50 exemplářích, jež jsem na stanovisku nasbíral, nemohl jsem ani 
jediné typické H. microstomum Hdw. zjistiti. V Čechách posud po- 
zorována nebyla. 

Gymnostomum tenue Schrad. (Gyroweisia tenuis Schimper.) Na 
pískovcových (turonských) skalách nedaleko Podčejku (u Wegrichterova 
domku) jižně od Ml. Boleslavi, pokrývá kde jaké vlhké místo (Miler) ! 
Myslím, že na Boleslavsku na pískovcích bude rozšířenější. 

Gymnostomum curvirostre Ehrh. Na kapavých skalách u Chva- 
těrub naproti Kralupům ve formě sterilní, v podobě hlubokých bochní- 
kovitých polštářů velice hojně. Stanovisko podobné libšickému, kde 
v téže podobě v obrovském množství roste (Velenovský : Mechy české 
p. 07). 

Weisia viridula Hdm. V hrušovském lese již. od Ml. Boleslavi 
velice hojně (Miler) ! na opukových svazích v údolí Rokytenky mezi 
Rokytnicí a Žamberkem všeobecně, na opukách v „Mandlích" u Velké 
Rétové nedaleko Litomyšle. Všude plodná. 

Rhabdoweisia fugax Hdw. Na cenomanských pískovcích u Teplice, 
na Vostaži a Heidelbergu u Police všeobecně. Na pískovcích „v ma- 
štalích" u Jarošova v okresu litotnyšlském hojně. Všude plodná. 

Rhabdoweisia denticulata Brid. Na cenomanských pískovcích 
nedaleko Johnsdorfu u Teplic v severovýchodních Čechách hojně 
a plodná. 

Cynodontium torquescens Bruch. Pískovce cenomanské u Teplic, 
hřeben pískovcový mezi Hvězdou a Hejšovinou; na permu mezi Po- 
říčím a Žacléřem. Všude plodný. 

Cynodontium polycarpum Ehrh. Pískovce u Teplic, Vostaž a Hei- 
delberg (cenoman) u Police ; na permu mezi Poříčím a Žacléřem vy- 
plňuje kde kterou vlhkou skulinu společně s Plagiothecium denticu- 
latum v. densum; na rule nad Deštnou v Orlických horách. Všude 
plodný. 

Cynodontium strumiferum Ehrh. Na permu ve skulinách skalních 
u Wolty a Drei bauschen mezi Poříčím a Žacléřem. Na rule na Vrch- 
mezí v Horách Orlických velice hojně. Na obou stanoviskách velice 
pěkně plodné. 

Dichodontium pellucidum Z. Žacléř : V horské bystřině na permu 



4 VIII. J. Podpěra: 

u Oleš nice hojně ; Police nad Metují : V potůčku mezi Heidelbergem 
a Vostaží v množství. Na obou místech bohatě plodný. 

Dichodontium flavescens Brid. V horské rašelině na vrcholu 
Velké Deštné ve výši 1000 m n. m. hojně, sterilní. 

Dicranella Schreberi Sivartz. Ml. Boleslav: Na vlhké zemi při 
potoku na kraji horecké bažantnice sterilní. Litomyšl: Na rýpanině 
na pokraji lesa (substrát opuka) nad Horní Sloupnicí velice hojně, 
plodná. Zacléř : Na prahorním vápenci na Rehornu ve výši as 1000 m 
n. m. c. fr. 

Dicranella varia Hdw. Ml. Boleslav: Ve skulinách turonských 
pískovců u Dalovic hojně. Na kralupských arkosách všeobecně. 

Dicranella varia Hdw. var. bohemica mihi. Habituelně na 
Dicranella humilis Ruthe upomínající. Lodyžkami, štětem a tobolkami 
krvavě červenými na první pohled význačná. Listy částečně, zvláště 
v hoření polovině ohrnuté (u Dicranella humilis neohrnuté, ploché), 
za sucha vlnitě pohroucené a odstálé (u Dicranella varia ztuha vzpří- 
mené), nezubaté, s okrajem celým nebo málo zoubky (2 — 3) na špičce 
listu. Štět tenčí a útlejší, kratší neb asi stejně dlouhý jako u Dicra- 
nella varia Hdw. Tobolka značně delší než u Dicranella varia, ná- 
padně obloukovitě zakřivená, úzce stažená. Buňky exothecia parenchy- 
matické, mnohdy skoro kvadratické. Víčko protáhlejší než u Dicra- 
nella varia. 

Domnívám se, jak z popisu v díle Velenovského „Mechy české" 
p. 110 vysvítá, že jest to táž varieta, již řečený badatel ve Hvězdě 
a u Berouna nalezl, ale zvlášť nepojmenoval. 

Na písčité půdě v lesíku nad Starou Horou u Jizerního Vtelna 
jižně od Ml. Boleslavi dne 6. října 1897 objevil přítel Miler. 

Formy, kteréž Limpricht v Laubmoose uvádí v. tenuifolia Br. 
eur. a callistoma Br. eur. nelze s touto varietou nijak identifikovati. 

Od var. tenuifolia liší se žebrem silným až do špičky vybíhavým, 
listy zcela normálně řáděnými. Od var. callistoma, jsouc jaksi zcela 
protivným extremem ve tvaru' tobolky, tobolkou silně obloukovitě za- 
hnutou. 

Dicranella subulata Hdw. V hluboké cestě ze Závisti k Homoli 
nad Vraným vedoucí velice hojně. Ml. Boleslav : V lesních cestách, 
v úvozech u Bitouchova sev. od Ml. Boleslavi, nad Rečkovem u Bělé 
pod Bezdězem hojně (substrát turonské pískovce). XJ Zacléře hojné 
vždy ve společnosti Ditrichum homomallum. 

Dicranella curvata Hdw. Na melafyru hory Špitzberg u Zacléře 
as 800 m n. m. dosti hojně. Druh menší hodnoty jen listy srpovité 






Příspěvky ku bryologii Čech východních 5 

zahnutými a tobolkami skoro rovnými rozlišený. Lépe snad by bylo 
jej klásti jako subspecii k Dicranella subuiata Hdw. 

Dicranella cerviculata Hdw. Králíky : Rašelinné rýpaniny v Nie- 
derbusch hojně. Na zemi na pasece mezi Louisenthalem a Zdobnicí 
(u mlýna řečeného Haka), v obrovských spoustách na rašelinách See- 
felder pod Vrchmezím v Horách Orlických, na cenomanských pískovcích 
na Vostaži u Police, pískovce u Teplic, Ralsko. 

Dicranum undulatum Elirh. U Ml. Boleslavi, Bělé p. Bezdězem, 
Nov. Benátek hojně, ač ne vždy plodný. Hory Orlické, všeobecně. 

Dicranum palustre Br. eur. Na rašelinné loučce nad Mnichovi- 
cemi hojně, u Žacléře všeobecně. Na obou stanoviskách sterilní. 

Dicranum montanum Hdw. Na permu mezi Zacléřem a Poříčím, 
na Kupě nad Zacléřem plodný, Vostaž u Police, skály teplické, vše- 
obecně a plodný. V horách Orlických všeobecně rozšířený, avšak 
řidčeji plodný. Niederbusch u Králík. 

Dicranum longifólium Ehrh. U Žacléře, Poříčí všeobecně. Zvláště 
hojně a plodný na všech pískovcích cenomanských u Teplice, Police, 
Hvězdy, Broumova. Kozí hřbety u Oupice. Hory Orlické: Vrchmezí 
a Velká Deštná. 

Dicranum fulvum HooJc. Na Vrchmezí v Horách Orlických. 

Campylopus fragilis Dicks. Na cenomanských pískovcích „v ma- 
štalích" u Jarošova v okresu litomyšlském hojně, ale sterilní. 

Campylopus flexuosus L. Rašeliny „Seefelder" v Horách Orli- 
ckých, Na rýpaných rašelinách v Niederbusch u Králík ve východních 
Cechách. Na obou místech, hojně, ale sterilní. 

Dicranodontium longirostre Schmp. Zacléř: Na pařezech na Zá- 
peckém vrchu sterilní; skály cenomanskó u Teplic všeobecně a plodný, 
na Vostaži a Heidelbergu u Police nad Metují hojně s plody, na 
hřebenu horském mezi Hvězdou a Hejšovinou u Broumova (substrát 
cenoman) velice hojně (pokrývá jako tlustý koberec pískovcové skály) 
a skoro všude fruktifikuje. Hejšovina, s plody. 

Dicranodontium aristatum Schmp. Na cenomanských pískovcích 
u Johnsdorfu záp. od Teplic hojně, skály teplické (pokrývá je v obrov- 
ském množství jako žlutozelený koberec), Heidelberg a Vostaž u Police 
nad Metují velice hojně, podobně na cenomanských pískovcích Hej- 
šoviny. 

Leucobryum glaucum L. V lesích u Ml. Boleslavi (na pískovcích 

i bakulitových jílech) všeobecně (sterilní), v borech písečných u Bělé 

pod Bezdězem, Dokes všude rozšířený. V borech u Nových Benátek. 

- Kol Žacléře na permu i kamenouhelných pískovcích, v cenomanské 



6 Vlil. J. Podpěra: 

pánvi severočeské (u Teplic, Oupice, Police n. Metují, Broumova), 
v písčitých borech u Jarošova na Litomyšlsku. V lesích u Holic bohaté 
plodný (Tocl)! 

Fissidens pusíllus Wils. Na pískovcích turonských v lese hrušov- 
ském na jih od Ml. Boleslavi (Miler) ! 

Fissidens rufulus Br. eur. Na prohnilých trámech vojenské plo- 
várny mladoboleslavské na místech Jizerou oplachovaných hojně 
a bohatě plodný ve společnosti Amblystegium fluviatile. Na dřevě 
(prohnilých trámech) celkem se řidčeji udává. Z Čech znám pouze 
od Pardubic, kde Kalenským byl objeven. 

Fissidens adiantoides Bědu:. Na rozsáhlých slatinných loukách 
u Velenky a Poříčan ve středním Polabí všeobecně a bohatě plodný ; 
na mokvavých skalách opukových „v Mandlích" u Velké Řetové na 
Litomyšlsku sterilní. 

Fissidens taxifolius L. U Ml. Boleslavi dosti rozšířen: na tráv- 
nících zahradních na Novém Městě, na Chlume, v Chobotech (plodný), 
u Zámostí a Stranová (Miler) ! V lesích u Nových Benátek. Hrušovský 
les u Brodec nad Jizerou. Na opukách u Oustí n. Orlicí hojně plodný. 
Na vlhkých svazích nad Kralupy a Lobčí pokrývá kde které vlhčí 
místo a všude bohatě fruktifikuje. 

Seligeria recurvata Hdw. V údolí Orlice u Oustí n. O. na 
opukových skalách a kamenech zvláště na místech vlhkých hojně, na 
opukách ve vsi Hrádku u Oustí n. O., na opukách nad potůčkem 
v Horní Sloupnici na Litomyšlsku velice hojně, na opukách pod Vrch- 
mezím směrem k Seefelder u Grunwaldu pokrývá na kapavých stěnách 
plochy mnoha čtverečných metrův. (Viz ostatně Veleno vský: Mechy 
české p. 135.) 

Ditrichum flexicaule Schl. Na opukách nad Hlecřsebem u Velvar 
velice hojně, sterilní. 

Ditrichum homomallum Hmpê. Žacléř: Na Rehornu, Kupě, Spitz- 
bergu, v lesích (na permu) u Olešnice ; na Horách Žaltmanských nad 
Velkými Svatoňovi ceini, pískovce nad Radvanicemi, na pískovcích 
u Police n. M., Hejšovina. Na Horách Orlických všeobecně rozšířen. 
— Ml. Boleslav: V lesích u Bitouchova v hlubokých písčitých úvozech, 
jako všude ve společnosti Dicranella subulata. 

Distichium capillaceum Sw. Na pískovcích turonských u Ml. 
Boleslavi dosti rozšířen: V hlubokém údolí lesním „Choboty" velice 
hojně a plodný, v neuberském háji na vlhkých stěnách pískovcových 
plodný, v hrušovském lese na jih od Ml. Boleslavi hojně a plodný. 
Na prahorním vápenci hory Rehorn u Žacléře plodný. 



Příspěvky ku bryologii Čech východních. 7 

Pottia intermedia Turn. U Ml. Boletlavi na pískovcích všeobecně. 

Pottia lanceolata Hdw. Ml. Boleslav: Na čediči kosmonosské 
Obory hojně, jizerské stráně, na pískovcích v klenickéra údolí hojně. 

Didymodon rubellus Hffm. Ml. Boleslav: V lese (na pískovci) 
nad Josefodolem hojně, Hillerova stráň. Zacléř: Na zámeckém vrchu, 
kolem Teplice, Police nad Metují, Broumova a Náchoda všeobecně. 
U Zamberka a Rokytnice hojně. 

Didymodon rigidulus Hdw. ML Boleslav : Na zdech v Jizerním 
Vtelně plodný (Miler)! Žacléř: Na permu u Königshanu, Žamberk: 
Na opukách v údolí Rokytenky směrem k Rokytnici. Litomyšl : 

V „Mandlích" plodný. Formu s rozmnožovacími tělísky v úžlabí listů 
pozoroval jsem u S v. Prokopa u Prahy. 

Tortella tortuosa L. Ml. Boleslav : V hrušovském lese sterilní, 
v hlubokém údolí říčním „Peklo" mezi Náchodem a Novým Městem 
nad Metují bohatě plodná, na opukách v údolí Rokytenky mezi Ro- 
kytnicí a Zamberkem hojně plodná. 

Barbida fallax Hdiv. var. gradienta Vel. (Mechy české p. 159.) Na 
opukových svazích v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Zamberkem. 
Na opukách nad Všetaty v Polabí. 

Barbula vinealis Brid. Ml. Boleslav : Na turonských pískovcích 
v Hrušovském lese plodná (Miler) !, pískovcové skály nad Čejticemi 
sterilní. Úpice: Na permovém výslunném úklonu u Zálesí hojně 
plodná. Na prahorním vápenci Rehornu nad Žacléřem ve výši 1000 m 
n. m. plodná. 

Barbida revoluta Sehr. Na kamenouhelných pískovcích u Lobče 
(viz Yelen. „Mechy" č. str. 160) velmi hojně. Zajímavo jest, že 
v úžlabí listů tvoří se zcela podobná kulatá tělíska rozmnožovací jako 
u Didymodon rigidulus, cordatus. 

Barbida convoluta Hdw. Ml. Boleslav: Na písčité cestě k Zalu- 
žanům plodná, na pískovcích nad Josefodolem plodná. 

Aloina rigida Hdw. Ml. Boleslav: Na turonských pískovcích! 
nad Čejticemi. Na opukách mezi Rokytnicí a Zamberkem hojně. 
Litomyšl: Na zdi (opukové) farní zahrady ve Sloupnici. Na náplavu 
vltavském u Kralup. 

Aloina ambigua Br. eur. Kralupy nad Vltavou: Na diluviální 
hlíně nad cihelnou a v cihelně v Lobči v prosinci 1898 velice pěkně 
plodná. Z Čech známa pouze dle starších udání ze 3 stanovisek. 

V novější době sbírána nebyla. Listy za sucha dovnitř zahnutými 
a čepičkou pod víčko nesahající snadno již pod lupou se poznává. 

Tortula ruralis L. Na pískovcích u Ml. "Boleslavi všeobecně. 



8 VIII. J. Podpěra: 

Plodnou jsem ji nalezl pouze na Hillerově stráni. Jinak na rtoškových 
střechách ve Zvířeticích, Bitouchově, Dražících, Jiz. Vtelně, Okoři 
hojná a všude fruktifikující. Na vrcholu Rehornu u Maxhütte roste 
ve formě menší, stlačené, černavé. Na pískovcích Hejšoviny plodná. 
Tortula latifolia Bruch. Na jilmu v Studené u Kyšperka sterilní. 
Praha: Na oplachovaných skalách 1 ,!) nad Vltavou mezi Podbaböu 
a Selcemvelice hojně. Sterilní. 

Tortula papulosa C. Müll. Na stromech u Ml. Boleslavi obecná. 
Na lípách v Náchodě. 

Schistidium apocarpum L. var. gracile Br. eur. Na Rehornu na 
prahorním vápenci roste forma silně kompaktní, nízká, černavá. Jest 
to bezpochyby táž forma, o níž se zmiňuje Velenovský v „Mechách 
českých" p. 170 z Čertovy zahrádky v Krkonoších. 

Schistidium apocarpum L. var. alpicola Br. eur. Na kamenech 
pískovcových v rašelince za bakovskou křižovatkou drah, na sever 
od Ml. Boleslavi. 

Schistidium apocarpum L. var. rivurale Brid. Na kamenech ve 
Zdobnici v Horní Zdobnici sev. od Rokytnice velice hojně a bohatě 
plodný. Upomíná svým zjevem velice na nějaký Cinclidotus, neboť 
dosahuje (na mých exemplářích) splývavý stonek až 8 cm délky. 

Schistidium confertum Fnck. Na turonských vyprahlých pískovcích 
nad Rožátovem, Červeným Kolem, Čejticemi, nad strážním domkem 
železničním nad cestou z Neuberka do Vince hojně. 

Schistidium pulvinatum. Hoff m . Na břidlicích naproti Libšicům 
nehojně, avšak krásně vyvinutý a plodný. Mech ten objeven byl Vele- 
novským na tomto stanovisku roku 1893 (Velenovský „Mechy české" 
p. 171.) Mně podařilo se jej s Crossidium squamigerum a jinými 
vzácnými mechy dne 23. března 1898 na stanovisku libšickém opět 
konstatovati. V Evropě znám pouze z málo stanovisek. 

Grimmia ovata Web. Mohr. Na turonských pískovcích v Certovce 
u Jiz. Vtelna jižně od Ml. Boleslavi hojně (Miler) ! 

Dryptodon Hartmanni Schmp. Na kamenouhelných pískovcích 
nn vrcholu Hor Žaltmanských u Oupice. 

Racomitrium canescens Brid. var. ericoides Br. eur. Na vy- 
prahlých pískovcích turonských nad Červeným Kolem a Rožátovem 
hojně a plodný. 

Racomitrium aciculare Brid. Na oplachovaných balvanech v po- 
toce Zdobnici u Horní Zdobnice na sev. od Rokytnice všeobecně 
s Schistidium rivulare a bohatě plodné. 

Racomitrium heterostichum Hdw. Na čediči Ralska u Mimoně. 



Příspěvky ku hryologii Čech východních. 9 

Orthotrichum diaphanum Schrd. Na topolech v Klenickém a Ji- 
zerském údolí u Ml. Boleslavi rozšířen. 

Orthotrichum anomáliím Hdiv. Na turonských pískovcích na 
Hillerově stráni, na skalách nad Rožátovem a Červeným Kolem hojné. 

Orthotrichum stramineum Hrnsch. Zacléř : Na javoru ve Wiesen- 
thale. 

Orthotrichum patens Bruch. Zacléř: Na lesních stromech na 
Spitzbergu as 800 m n. m. ve společnosti Ulota crispa. 

Orthotrichum pumilum Sw. Ml. Boleslav všeobecně, Zacléř, 
Zamberk. 

Orthotrichum leiocarpum Br. eur. Zacléř: Na topolu u Kónigs- 
hanu, topoly v Rokytnici, Felsenkammer u Teplic, na jeřábech ve 
Zdobnici sev. od Rokytnice. 

Orthotrichum fastigiatum Bruch. Na jasanech při silnici z Kyš- 
perka do Nekoře hojně, na jasanu v Rokytnici, na ořechách v údolí 
Zdobnice, na jeřábu v Zelenavě u Králík, na vrbách v Olešnici. 

Orthotrichum affine Schrd. Ml. Boleslav: Na kůře staré višně 
u Michalovic. 

Ulota crispa Brid. Zacléř: Na lesních stromech na Spitzbergu. 

Encalypta ciliata Hdw. Rehorn nad Zacléřem, na opukách 
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Zamberkem všeobecné rozšířena. 

Encalypta contorta Lndb. Ml. Boleslav: Na jizerských stráních 
nad Červeným Kolem sterilní. Zacléř: Na zámeckém vrchu hojně 
plodná. Teplice: Na cenomanských pískovcích. Police nad Metují: Na 
Vostaži. 

Tetraphis pellucida Hdiv. Bělá : V hlubokém dolu u Podolí na 
pískovci. Zacléř : V lese u Lampersdorfu, ve Wiesenthale, na Rehornu, 
na Spitzbergu, v lese u Brettgrundu. Trutnov: Na permu u Olešnice. 
Teplice : Na pískovcích cenomanských všeobecné. Oupice : Kozí hřbety, 
Hory Žaltmanské nad Svatoňovicemi, na pískovcích kamenouhelných 
nad Radvanicemi. Hejšovina, Hvězda u Broumova na cenomanských 
pískovcích, Vrchmezí, Velká Deštná, v lese u Louisenthalu. 

Schistostega osmundacea Mohr. Praha: Ye skulinách skalních 
v Královské Oboře nad tunelem kanalisačním velice hojně a pěkně 
plodná. Na pískovcích cenomanských kol Teplic, Police nad Metují 
(zvlášť pěkná na Vostaži), Broumova ve vlhkých skulinách často. 

Tayloria tenuis Schmp. Teplice v Čechách severovýchodních: 
Na kapavých skalách pískovců cenomanských u Johnsdorfu velice 
hojně. V skalách adršbašských as 2 hodiny na sever vzdálených již 
Sendtnerem objevena. 



XO VIII. J. Podpěra: 

Physcomitrmm sphatricum Ldw. Na náplavu vltavském u Kralup 
velice hojně a překrásně plodné. Na podobném místě nad Chvatěruby. 

Physcomitrmm eurystomum Nees. Na náplavu vltavském u Kralup 
ve velikém množství s předešlým. 

Physcomitrium pyriforme L. Ml. Boleslav: Na Chlume a v Kos- 
monosské oboře. Mnichovo Hradiště: Velice hojně při potoku v Ho- 
rečko bažantnici. 

Leptobryum pyriforme Schmp. Ml. Boleslav : Ve skulinách 
pískovců turonských v Klenickém údolí k Dolánskému statku, u Da- 
lovic a Michalovic na podobných místech. Ve skulinách permských 
pískovců mezi Poříčím a Zacléřem velice hojně. 

Webera cruda L. Radouč a Kosmonosská obora u Ml. Boleslavi. 

Webera albicans Whlnb. Rašeliny u Bělé a Podola velmi hojně, 
sterilní. 

Bryum alpinum L. Nové Benátky: V hlubokém jílovitém, vlhkém 
úvoze (turonské pískovce) z Kbel do Jiřic sterilní. 

Bryum turbinatum Hdiv. Na vlhkých pískovcích turonských 
severně od Ml. Boleslavi u Čisté. 

Bryum pseudotriquetrum Schiv. Rašelinné louky u Podolí a Reč- 
kova u Bělé p. Bezdězem bohatě plodné. 

Phodobryum roseum Weis. Kralupy: Na arkosách u Lobče k Ne- 
lahozevsi velice hojně, sterilní. 

Mnium stellare Hdw. Žamberk : Na Žampachu sterilní. 

Mniiim punctatum L Rehorn a Spitzberg u Zacléře. V „Mandlích" 
u Litomyšle. Xa opukách u Oustí nad Orlicí hojně. Hejšovina. Pískovce 
nad Svatoňovicemi. Všude s plody. 

Mnium affine Bland. Na bařinné loučce v Šárce u Prahy, 
sterilní. 

Mnium Seligeri Jur. V močále lesním nad Mnichovicemi hojně 
sterilní s Sedům hirsutum. Montia rivuralis atd. sterilní. 

Mnium hornum L. V „Chobotech" u Ml. Boleslavi plodné, 
v pískovcovém území v Cechách severovýchodních pokrývá mnohdy 
celé plochy skalní a často fruktifikuje. Tak u Teplic, Police n. Metují, 
Hvězdy, Broumova. V „maštalích" u Jarošova na pískovci cenoman- 
ském velice hojně a plodný. 

Aidacomnium androgynum L. Zacléř : Na zámeckém vrchu, v lese 
u Lampersdorfu. Police nad Metují: Na Vostaži. Všude sterilní. 

Philonotis caespitosa Wils. Hory Orlické: Na Vrchmezí a Velké 
Deštné plodná. 

Philonotis calcarea Schm. Bělá: Na rašelinné louce u Podolí. 



Příspěvky ku bryologii Čech východních. ]_]_ 

rostliny jsou dole úplně proniklé vápenným tufem. Litomyšl : Na loučce 
v „Mandlích" u Velké Řetové (podklad opuka). 

Catharinea angustata Brid. Ml. Boleslav : V Hrušovském lese 
u Jiz. Vtelua (Miler)!, Nové Benátky: V lese nad Obodří, Žacléř: 
Na zámeckém vrchu. 

Catharinea tenella Pohl. Litomyšl : Na bařinné loučce v „Mandlích" 
u Velké Rétové sterilní; Králíky: Na rašelinných rýpaninách Kalben- 
busch a Niederbusch hojně, sterilní, 

Pogonatum nanum Schreb. Ml. Boleslav : Na písčinách na Ra- 
douci pokrývá s Polytrichum piliferum celé plochy. Jiz. Vtelno (Miler) !, 
Žacléř, Vrchmezí, Rokytnice. 

Pogonatum aloides Hdw. Kupa nad Žacléřem, Spitzberg. Pískovce 
u Teplic. Hory Orlické hojně. 

Pogonatum urnigerum L. Ml. Boleslav: V hlubokém úvoze u Bi- 
touchova v borech směrem k Rečkovu. Nové Benátky: V lesích 
u Brodec n. J. Žacléř: Rehorn, Kupa, Spitzberg, v lese u Wiesen - 
thalu. Pískovce teplické hojně. Police nad Metují. Velká Deštná 
v Horách Orlických. Rokytnice. Na permu u Písečné u Žamberka. 

Buxbaumia aphylla L. Nové Benátky: V lesích u Brodec n. J. 
pouze na jednom místě. Náchod: V Údolí Metuje směrem k Přibyslavi. 
Králíky: V lese „Kalbenbusch". 

Diphyscium foliosum Mohr. Žacléř: Velice hojně na Rehornu. 

Fontinalis gracilis Lndb. Žacléř : V potoce u Wiesenthalu, 
Spitzberg v horské bystřině as 600 m n. m., Králíky: V potoce 
u Niederbusch. Pouze sterilní. 

Fontinalis squamosa L. Na kamení ve Zdobnici v Horní Zdob- 
nici sev. od Rokytnice hojně; v potoce u Olešnice u Nového Hrádku 
v Horách Orlických. Na obou stanoviskách bez tobolek. 

Antitrichia cartipendula Brid. V Horách Orlických pouze na 
Vrchmezí ve výši 1000 m n. m. sterilní. 

Neckera crispa L. V údolí Metuje mezi Náchodem a Novým 
Městem nad Metují bohatě plodná. 

Leskea nervosa Myr. Na zámeckém vrchu u Žacléře bohaté 
plodná. Na Žampachu u Žamberka plodná. 

Anomodon viticulosus Br. eur. Na skalách pod Velkou Deštnou 
sterilní. Na opukách u Oustí nad Orlicí, na opukách v údolí Roky- 
tenky u Rokytnice, Žamberk: Na Žampachu. 

Pterigynandrum filiforme Hdw. Žacléř dosti rozšířen : Rehorn, 
Wiesenthal, Brettgrund, Spitzberg, Oupice: Hory Žaltmanské nad 



12 VIII. J. Podpěra: 

Radvanicemi, na jeřábech ve Zdobnici nad Rokytnicí. V Horách Orli- 
ckých velice rozšířen. 

PseudolesJcea atrovirens Br. eur. Rehorn, na rule pod Maxhütte 
ve výši 1000 m, na rule zámecké hory u Žacléře bohatě plodná. 

Heterocladium dimorphum Br. eur. V lese u Chuchle nad ka- 
pličkou na zemi velice hojně, sterilní. První stanovisko v bližším 
okolí pražském. 

Thuidium Philiberti Lmpr. V mokrých svazích opukových 
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Zamberkem, sterilní. Nové Be- 
nátky : V hlubokém úvoze opukovém z Kbel do Jiřic plodný. 

Cylindr othecium concinnum Schmp. Nové Benátky: Na turon- 
ských pískovcích v Gertovce, v nízkém lesíku nad Hrušovém hojně. 
Velvary: Na bílé stráni nad Hledsebem (substrát opuka) u Veltrus 
velice hojně. Praha: Na travnatých svazích, suchých lukách, na 
kraji lesa mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi všeobecně na mnohých 
místech pokrývaje plochy mnoha čtverečných metrů (na opuce). 
Z Čech znám dosud ze dvou stanovisek z okolí Pražského (Sv. Prokop 
a Motoly) a z vých. Čech od Rychnova. Myslím, že na opukách 
a jiných horninách, hojně vápna obsahujících bude více rozšířen. 
Mech velice úhledný ve vyvinutých podzimních exemplářích hnědavou 
barvou, pěkně zpeřenými větvičkami, a odtrhneme-li několik lístků 
žlutou neb hnědavou osou nápadný. Jest drobnější než Hypnum Schre- 
beri, jemuž se na první pohled nejvíce podobá. Fruktifikuje velice 
vzácné. Na stanoviskách jmenovaných sbíral jsem jej pouze sterilní ; 
podobně nebyl plodný nalezen na ostatních lokalitách českých. 

Climacium dendroides L. Plodné jsem sbíral v lesích u Wiesen- 
thalu pod Žacléřem a na Zaltmanských horách nad Svatoňovicemi. 

Isothecium myurum Brid. Zacléř: Rehorn, Lampersdorf, Spitz- 
berg. Pískovce u Teplic, na Vostaži u Police nad Metují, Hvězda 
u Broumova, Hejšovina, Kozí Hřbety mezi Poříčím a Oupicí, Hory 
Žaltmanské u Svatoňovic, v Horách Orlických (na Vrchmezí, Velké 
Deštné a jinde) velice rozšířen. Na opukách u Rokytnice a Zamberka. 
Na permu na Žampachu u Zamberka. 

Isothecium myurum Brid. var. densum mihi. Tvoří kompaktní, 
husté polštáře. Druhotné lodyžky sotva ló cm dlouhé, kratinkými 
větévkami stromkovitě rozvětvené, silnější a tužší než u typu. Listy 
tuhé, těsně se střechovitě kryjící, silně lesklé. Na výslunných skalách 
na vrcholku Rehornu asi 1000 m n. m. pod Maxhütte velice hojně, 
sterilní. Varieta velice nápadná, v tuhých polštářích pokrývající skály. 
Kratičké druhotné lodyžky vyznačují ji velice dobře, jsou vždycky 



Příspěvky ku bryologii Cech východních. 13 

vzpřímené a nepoléhají a neplazí se jako to činí skoro vždycky Iso- 
thecium royurum. 

Homalotheciwm Phíllipeamtm Br. et Schimp. Žacléř: Na zá- 
meckém vrchu plodný, na bukových (!) pařezech na Spitzbergu ste- 
rilní. Exempláře z tohoto stanoviska upomínají na Brachythecium 
Geheebii. Na Žampachu (podklad perm) u Žamberka. Na Ralsku 
(již Schiffner) velice hojně a plodný. 

Camptothecium lutescens Br. eur. Na trati železniční u Chotětova 
bohatě plodný, rovněž na arkosách u Lobče sev. od Kralup nad 
Vltavou. 

Camptothecium nitens Schreb. Na bařinných lukách u Rečkova 
a Podolí u Bělé pod Bezdězem hojně, sterilní, na rašelinných lukách 
u Žacléře hojně. 

Thamnium alopecwrum L. V horském potůčku mezi Heidelbergem 
a Vostaží u Police nad Metují velice hojně, sterilní. 

Eurhynchium strigosum Br. Sek. V hájích a lesích u Ml. Bole- 
slavi a Nov. Benátek rozšířený a nezřídka plodný. 

Eurhynchium depressum Br. Sek. Na basi stromů v lesích u Oustí 
n. Orlicí hojně, sterilní. 

Eurhynchium rusciforme Br. Schimp. V horských potůčcích 
u Žácléře velice rozšířen a všude bohatě plodné. U Litomyšle 
v potoce u Tržku velice hojně. 

Eurhynchium piliferum Br. Schimp. Praha: V příkopě na kraji 
Kunratického lesa k Horním Roztylům velice hojně. Ml. Boleslav: 
Na bakulitových jílech na Chlume. Nové Benátky: V hrušovském 
lese u Brodec nad Jizerou s Cylindrothecium concinnum. Žacléř: 
V trávě ve Wiesenthale. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokyt- 
nicí a Žamberkem. Litomyšl : Na opukách u Sloupnice hojně. Dosud 
z Čech z nemnoha stanovisek znám. Všude sterilní. 

Eurhynchium Swartsii Tum. Žacléř : Ve stinném lese u Lampers- 
dorfu na kamenouhelných pískovcích hojně. V údolí Zdobnice sev. 
od Rokytnice hojně. 

Eurhynchium Tommasinii Sendtn. Žacléř : Na prahorním vápenci 
Rehornu asi 1000 m n. m., na arkosách ! u Lampersdorfu. Hory 
Orlické: Na prahorním vápenci pod Spitzbergem na vápených 
haldách u pecí vápenných nedaleko Louisenthalu velice hojně. Praha: 
Na kamenech v lese nad Chuchlí velice hojně (na podzim r. 1897). 
Z Cech znám dosud pouze z několika stanovisek z vápencův okolí 
pražského. Sám jsem je sbíral pouze sterilní. 

Rhynchostegiella tenella Dicks. Na opukových skalách v údolí 



14 VIII. J. Podpěra: 

Orlice u Oustí n. Orlicí velice hojně, sterilní. V téže krajině již 
p. prof. Velenovským pozorován. 

Brachythecium plumosum Br. eur. Kupa nad Zacléřem, v potoce 
u Felsenkammer u Teplic. Náchod: V „Pekle" v údolí Metuje bohaté 
plodný. Ve Zdobnici sev. od Rokytnice na kamení velice hojně, ste- 
rilní. Králíky: V potoce v rašelinném lese „Niederbusch" sterilní. 
Nové Benátky: V lesích u Brodec sterilní. 

Brachythecium populeum Hdw. Žacléř: Na Zámecké hoře, plodné, 
v Horách Orlických pouze na Vrchmezí. Ml. Boleslav: Na Hillerově 
stráni a v Hrušovském lese plodný. 

Brachyťhecium reflexům Br. eur. Žacléř: Na Spitzbergu as 
800 m n. ni., na Zámeckém vrchu as 650 m n. m., v Horách Orlických 
na Vrchmezí a na Velké Deštné. Kalbenbusch u Králík. Všude plolný. 

Brachythecium StarJcei Br. eur. Žacléř: Na Spitzbergu; Hory 
Orlické: Vrchmezí a Velká Deštná hojně, v lesích u Louisenthalu. 
Všude plodný. 

Brachythecium curtum Lndb. Praha : Ve vlhkém příkopě mezi 
travou nad Dobřichovicemi ve velkém množství a bohatě plodný. 

V okolí pražském celkem vzácně pozorován. 

Brachythecium rivurale Br. eur. V horském potůčku pod Spitz- 
bergein, u Žacléře, hojně. V lese u Lampersdorfu. Hory Orlické. Velká 
Deštná. Nové Město nad Metují: V potoce u Rezku. Litomyšl: 

V potoce na pískovci u Budislavi. 

Brachythecium glareosum Br. eur. Žacléř: Spitzberg; nad Rad- 
vanicemi u Oupice, na permu u Olešnice u Trutnova. Náchod. Žam- 
berk: Na Žampachu. Litomyšl: Horní Sloupnice a Budislav. Kol Ml. 
Boleslavi velice rozšířen. 

Brachythecium salebrosum Br. eur. Žacléř: V lese u Lampers- 
dorfu. Na opukách v údolí Roky tenký mezi Rokytnicí a Žamberkem 
plodný; na permu u Písečné u Žamberka. Niederbusch u Králík. 
Ml. Boleslav : Na trávnících y Klenickém údolí plodný, na pískovcích 
v Chobotech, lesík pod Starou Horou u Bezna (Miler) ! Kosmonosská 
obora na čediči. Praha: Travnatý okraj lesa u Roblína velice hojně 
a bohatě plodný. Na témž stanovisku roste forma habituelně se ničím 
nelišící s 1 — 2 bradavkami na štětu. Poněvadž v listech a v celém 
habitu neshledávám žádného podstatného rozdílu, řadím ji zatím 
k Brachythecium salebrosum. 

Brachythecium albicans Br. eur. Polabí: Na vlhkém písčitém 
úklonu pod tratí železniční mezi Neratovicemi a Všetaty bohatě 
plodný. Ml. Boleslav.: Na pískovcích jizerských strání rozšířený. 






Příspěvky ku bryologii Čech východních. 15 

Bohaté plodný jsem sbíral u Prahy nad Chuchlí (již Velenovský: 
„Mechy české" p. 319). 

Brachyťhecium albicans Br. eur. var. julaceum Warnstorf. Praha: 

V hlubokém úvoze z Kr. Vinohradů (pod cihelnou) do Strašnic v obrov- 
ském množství. Sterilní. 

Amblystegium Juratzkanum Schmp. Zacléř : Na Zámeckém vrchu, 
na kamenech ve studni u Lampersdorfu. Ml. Boleslav: Chlum, na 
vrbách u Červeného Kola. Trutnov : Na permu u Poříčí. Mnichovo 
Hradiště : Na vrbách v Horecké bažantnici. Praha : Na vlhké zemi 
u nádraží libšického. 

Amblystegium fiuviatile Schmp. Teplice : Na potočním jezu 
u Felsenkammer. V Metuji u „Pekla" nedaleko Náchoda. Y Rokytence 
mezi Rokytnicí a Žamberkem. Yšude pouze sterilní. 

Amblystegium varium Lndb. Na permu u Zálesí nedaleko Úpice 
při cestě do Svatoňovic. Plodný. 

Amblystegium subtile Bf m. Zacléř: Na Zámeckém vrchu, ve 
"Wiesenthalu, Spitzberg, Rehorn atd., Hory Žaltmanské u Oupice, 
Hory Orlické všeobecně rozšířen. Y údolí Zdobuice hojně. Rokytnice. 
Na Žampachu u Žamberka, Ml. Boleslav: Hillerova stráň, v „Hájku" 
u Bezna (Miler) ! 

Amblystegium confervoides Brid. Na opukových skalách mezi 
Rokytnicí a Žamberkem v údolí Rokytenky plodný. 

Plagiothecium undulatum L. Zacléř: Y lese u Lampersdorfu 
sterilní. Rokytnice : Y údolí Zdobnice sterilní. Hory Orlické : Na 
Velké Deštné hojně, ster., v lese u Louisenthalu bohatě plodný! 

Plagiothecium silvaticum De Not. Ml. Boleslav: V boru nad 
Neuberkem, v „Hájku" u Bezna (Miler) !, Jizerní Ytelno, Choboty. 

V lesích u Žacléře. 

Plagiothecium Roeseanum Br. Sch. Ml. Boleslav : Na Hillerově 
stráni. Varietu orthocarpum Vel. mám v herbáři ve velice pěkném 
exempláři, sbíraném p. prof. Lukešem v Hťabešínském lese u Čáslavi. 
Druhé stanovisko této zajímavé odrůdy. 

Plagiothecium denticulatum Bili. Ml. Boleslav: Na Předlísce 
a Chlume hojně. Ralsko. Ve skulinách peřinových mezi Zacléřem 
a Poříčím u Wolty, Brettgrundu všeobecně ve varietě densum Br. 
eur., skály teplické. Hory Orlické : rozšířen. Hory Žaltmanské u Oupice. 

Plagiothecium curvifolium Schliph. Jednodomý. Mohutnější než 
Plagiothecium denticulatum, do jehož příbuzenstva náleží. V širokých 
skelně lesklých kobercích, bledě zelených. Větve dvouřade listnaté, 
konci svými silně dolů hákovite zahnuté ; sem tam lze pozorovati bledé 



16 VIII. J. Podpěra: 

tenčí výběžky. Listy sbíhavé, tuhé, odstálé dolů srpovitě zakřivené, 
vyduté, bucř hladké neb napříč více méně vlnkaté, nezubaté, celokrajné, 
neb někdy na konci drobně zoubkaté, nenáhle v kratičkou, tenkou 
špičku zúžené, ploché, neohrnuté. Zebro silné, klanné do 1 / 3 listu 
sahající. Buňky čepelní v hoření části úzce prosenchymatické, vlnivé, 
v dolení části rhombické, na inserci nejširší. Buňky křídelné nejsou 
zřetelně vyvinuty, místo nich skupina širších buněk rhombických. 
Štět tenký, červený, až 3 cm dlouhý. Tobolka válcovitá, kratší než 
u Brachythecimn denticulatum, poněkud vyhrblá, silně nachýlená az 
vodorovná, nezřetelně krátce krkatá, s ústím rozšířeným, nerýhovaná. 
Víčko se zobánkem krátkým, červenou bradavkou končícím, skoro 
přímé. Obustí bledě nažloutlé. Tobolka bledě hnědá. 

Druh velice nápadný listy a konci větévek hákovitě zahnutými. 

V Německu na střou chnivělých pařezech dosti rozšířen. Schiff nerem 
letos — co toto píšu — také z Cech publikován. 

Na Zámeckém vrchu u Zacléře na prohnilých pařezech velice 
hojně a krásně plodný. V rašelinném lese Niederbusch u Králík na 
strouchnivělých pařezech, sterilní. 

Plagiothecium silesiacum Br. et Sch. Zacléř: Na Zámeckém 
vrchu, Kehorn, Kupa, Spitzberg, Brettgrund. Poříčí u Trutnova. Náchod : 

V „Pekle". Hory Orlické: Na Vrchmezí a Velké Deštné hojně. 

Plagiothecium nitidulum Whb. Na opukách v údolí Rokytenky 
mezi Rokytnicí a Žamberkem, sterilní. 

Hypnum Sommerfeltii Myr. Opuky u žamberského nádraží. Na 
vlhkém úklonu u Velenky při cestě k Poříčanům. Ml. Boleslav: Na 
pískovcích u Jiz. Vtelna (Miler)! Neuberský háj. 

Hypnum hygrophillum Jur. Na „Hrabanově" u Lysé n. Labem 
plodné. 

Hypnum elodes Spr. Na rašelinných lukách u Trenčína sev. od 
Ml. Boleslavi, sterilní. 

Hypnum protensum Brid. (Hypnum reflexům L., Hypnum stel- 
latum ßj protensum Róhl.) Z příbuzenstva Hypnum chrysophyllum 
a stellatum, avšak druhu poslednímu skoro v ničem nepodobný, daleko 
více na Hypnum chrysophyllum upomínající. V polštářích dosti volných, 
nehustých, zlatožlutě naběhlých a hedvábně lesklých. Stonek dost 
hustě rozvětvený, s větvemi skoro v pravém úhlu odstávajícím, ke 
konci zúženými. Listy za sucha vlnivé odstávající, ze široce srdčité 
k inserci zúžené base náhle skoro v dvakrát tak dlouhou špičku pro- 
dloužené, celokrajné, bezžebré neb s jednoduchým neb i dvojitým 
slabounce naznačeným žebrem. V buňkách čepelných není rozdílu od 



Příspěvky ku bryologii Čech východních. \1 

Hypnum stellatum žádného. Listy jsou na hlavních lodyžkách někdy 
rovné, jindy zase srpovitě zahnuté. Tobolky jsem u nás nenašel. 

Na vápencích neb horninách vápno obsahujících (opukách) 
v Střední Evropě dosti rozšířen, avšak z Čech posud neznám. Sbíral 
jsem jej na několika stanoviskách v Cechách severovýchodních a myslím, 
že spíše pro svou podobnost s Hypnum chrysophyllum jest přehlížen. 

Zacléř: Na prahorním vápenci na vrcholu Kehornu as 1000 m 
n. m., na opukách u O ústí nad Orlicí směrem k Hrádku, na vlhkém 
výslunném svahu opukovém nad cestou z Poříčan od Velenky, na 
Staré Hoře u Jiz. Vtelna jižně od Ml. Boleslavi (Miler)! 

Hypnum chrysophyllum Brid. Zacléř: Na arkosách u Hutě Alž- 
bětiny. Oupice: Na permu u Zálesí. Zamberk: Na permu u Písečné, 
na Zampachu. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Zam- 
berkem. Polabí: Velenka a Poříčany. Ml. Boleslav: Neuberský háj, 
na pískovcích v Klenickém údolí, Choboty, Radouč, Dalovice, Jiz. 
Vtelno (Miler)! 

Hypnum polygamum Wils. Na vlhkých opukách u Veltrus plodné, 
při cestě z Kyšperka do Nekoře plodné, u Náchoda pod zámkem. 

Hypnum purum L. Zacléř: Na permu mezi Zacléřem a Poříčím. 
Oupice: Na travnatém úklonu u Zálesí bohatě plodný! V Cechách 
dosud sbírán pouze jednou v jediné tobolce od Bauera nad Chuchlí 
u Prahy. Litomyšl: V bažantnici Bohuňovické hojně (podklad opuka), 
Polabí : Na krajích lesův u Velenky rozšířen. Ml. Boleslav : V Kle- 
nickém údolí, na Holých vrších a na Chlume. Celkem mohu říci, že 
v Čechách severovýchodních roste pouze roztroušeně a není nikterak 
tak hojným jako v okolí pražském. 

Hypnum palustre Huds. Zacléř: V horské bystřině (na permu) 
u Olešnice s plody. Na opukách v Rokytence u Žamberka plodný. 
Na bakuiitových jílech na Holých Vrších u Ml. Boleslavi plodný. 

Hypnum Crista castrensis L. Hory Orlické : V lesích u Louisen- 
thalu pod Deštnou, sterilní. 

Hypnum molluscum Hdiv. Na opukách mezi Rokytnicí a Žam- 
berkem. Oustí n. Orl. 

Hypnum imponens Hdiv. Hory Orlické. Na Velké Deštné pod 
vrcholem ve výši as 1000 m n. m. Z Čech znám pouze z Krkonoš, 
kdež objeven byl Velenovským. 

Hypnum rugosum L. Nové Benátky : Na opukách nad Dražicemi 
sterilní. 

Hypnum uncinatum Hdiv. U Žacléře, Teplic, Police n. Metují, 
v Horách Orlických, Rokytnice, Králík všeobecně rozšířen. Varieta 

Tř. mathematicko-přírodovédecká. 1S99. 2 



15 XIII. ..T. Podpěra: Příspěvky ku bryologii Čech východních. 

plumulosum Schuip. roste v Horách Orlických na Vrchmezí a u Loui- 
senthalu. 

Hypnum exanulatum Gilmb. Zajímavá forma s větévkami pra- 
videlně zpeřenými, listy na konci lodyh bud skoro rovnými neb slabě 
zahnutými roste na rašelině pod Hejšovinou. Snad jest to var. ortho 
phyllum Milde. 

Hypnum exanulatum Gümb. var. serratum Milde. Na rašelině 
lesní na hřbetu horském mezi Hvězdou a Hejšovinou u Broumova. 

Hypnum purpurascens Limpr. Rašelina Kalbenbusch u Králík. 
První stanovisko tohoto horského mechu mimo Krkonoše. 

Hypnum lycopodioides Schwaegr. Žacléř: Na rašelinném svahu 
pod zámeckým vrchem u Zacléře velice hojně, sterilní. Na louce 
i Lampersdorfu sterilní. V Cechách dosud znám pouze z jediného 
tanoviska. (Hrabanov u Lysé n. Labem.) 

Hypnum Sendtneri Schmp. Hrabanov u Lysé nad Labem, sterilní. 

Hypnum intermedium Lndb. Žacléř: Na louce u Lampersdorfu 
.erilní. Na rašelině pod Hejšovinou. 

Hypnum vernicosum Lndb. Na louce v „Mandlích" u Litomyšle, 
Sterilní. u 

Hypnum pallescens Hdw. Na Rehornu a Spitzbergu u Žacléře 
ve výši as 800 m n. m. na pařezech rozšířen. 

Hypnum incurvatum Schrd. Žacléř: Na Zámeckém vrchu u Žac- 
léře a na opukách v Bohuňovicích u Litomyšle bohatě plodný. 

Hypnum Lindbergii Mitt. Žacléř: Na Rehornu ve výši 800 m 
n. m. na vlhkém poli, na permu u Olešnice, Německá Rybná u Ro- 
kytnice, na Vrchmezí a Velké Deštné v Horách Orlických, na opukách 
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem a u Louisenthalu. 

Hypnum pratense Br. Heideteich u Dokes. 



•^•^^••(S^as^ 



Královské České Společnosti Nauk. — Tiskem dva Ëd. Grégra v Praze 1899« 



VIII 

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 

Von Prof. Dr. J. V. Rohon in Prag. 

Mit 45 Textfiguren. 

(Vorgelegt den 13. Januar 1899.) 

In den Frühjahr- und Sommermonaten 1889 und 1890 nahm 
eine unter der Leitung Th. Tschernyschevs stehende geologische Ex 
pedition genaue Durchforschung des ganzen T im a n- Gebietes vor 
Das Gebiet befindet sich im Norden des europäischen Russlands una< 
erstreckt sich bis zum Eismeer. In den einzelnen Theilen desselben 
wurden schon vordem von mehreren Gelehrten mehrfache Forschungen 
ausgeführt : so namentlich von Grafen A. Keyserlog und P. Krusen- 

STERN, A. ScHRENCK, RüPPRECHT Und A. StüCKENBERG. 

Die bedeutenden Dimensionen des Timan-Gebietes vermag man 
sich einigermaassen vorstellen, wenn man berücksichtigt, dass der 
Umfang, wie Th. Tscherkyschev (1. c. 25. u. 26.) berichtet, des 1889 
untersuchten südlichen Gebietes 5000 Quadrat-Werst und jener des 
1890 untersuchten nördlichen Gebietes 60.000 Quadrat-Werst beträgt. 

Das von der Expedition gesammelte naturwissenschaftliche Ma- 
terial enthält auch eine sehr bedeutende Sammlung von meist vor- 
trefflich erhaltenen Versteinerungen, die verschiedenen Thierklassen 
angehören. Darunter befinden sich zahlreiche Fischreste, welche an 
den Ufern verschiedener Flüsse hauptsächlich von Th. Tschern y schey 
nach einem von ihm wohl durchdachten Plane und streng durchge- 
führter Ordnung gesammelt worden sind. Die Fischreste be- 
stehen bedaurlicherweise auch hier, wie in allen übri- 
gen palaeozoisch en Formationen Russlands, ausvei 
einzelten Hautknochen, Schuppen, Kieferstücken, 
Zähnen u. Flossenstacheln, die insgesamt in einer grössten- 

Mathematisçh-natijrwissensçhaftlicbe Classe 1839. 1 



2 Till. J. V. Rohon: 

theils harten Gesteinsinasse (Sandstein oder Kalkstein) befestigt sind. 
Unter solchen Umständen war die Bestimmung der Species, das Stu- 
dium der anatomischen und histologischen Verhältnisse in den meisten 
Fällen mit sehr grossen Schwierigkeiten verbunden. Dessenungeachtet 
praeparirte ich, soweit dies nur thunlich war, die Fischreste, verfer- 
tigte von vielen Exemplaren Dünnschliffe, um die Mühe der Arbeit 
bei der Species-Bestimmung zu verringern und die Resultate der 
Bestimmung zu rechtfertigen. In wiefern mir beides gelang, darüber 
möge sich der Leser auf Grund der im Folgenden gebotenen Be- 
schreibung meiner Untersuchungsergebnisse entsprechendes Urtheil 
bilden. 

Ursprünglich lag es in meiner Absicht, die bereits vor einigen 
Jahren im Wesentlichen abgeschlossenen Untersuchungen in einer 
umfassenden, mit lithographischen Tafeln ausgestatteten Abhandlung zu 
veröffentlichen, deren Umrisse ich schon damals entworfen hatte. An 
der Ausführung meines Vorhabens wurde ich durch die Uebernahme 
meines gegenwärtigen Berufes verhindert. Demzufolge bin ich ge- 
zwungen, die hieraufbezüglichen Resultate meiner Untersuchungen in 
kurzgefasster Form zu unterbreiten. — Nichtsdestoweniger glaube 
ich, dass die Veröffentlichung meiner Erfahrungen selbst in vorlie- 
gender Form zweckmässig sein dürfte, zumal im Hinblick auf die 
wissenschaftliche Bedeutung des in den nachfolgenden Zeilen behan- 
delten Gegenstandes. Allerdings muss ich hinzufügen, dass es mir 
bei meinen Untersuchungen an dem erforderlichen fremdländischen 
Vergleichsmaterial und an literarischen Hilfsquellen in empfindlicher 
Weise mangelte. 



Geologische Beziehungen. 

Die geologischen Beziehungen, sofern sie bei den nachfolgenden 
Untersuchungen in Betracht kommen, mögen nach den Mittheilungen 
von Th. Tschernyschev vorausgeschickt werden. Dies ist namentlich 
im Bezug auf die Beschaffenheit der Gesteinsmassen und der Schich- 
teureihe, in denen die weiter unten beschriebenen Fischreste vor- 
kommen, von grosser Bedeutung, zumal derartige Fischreste Russlands 
in den meisten Fällen entweder ohne Begleitung anderer charakteri- 
stischer Leitfossilien oder in Gesteinen, deren stratigraphische Stellung 
unsicher geblieben, vorkommen, so dass also verschiedene Gebiete 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 3 

unterschieden werden mussten, in denen alsdann auch die betref- 
fenden Faunen bis zum gewissen Grade eine unabhängige Stellung 
bewahrt haben. 

Wie bereits vorhin erwähnt, haben die Forschungen zuerst im 
südlichen (1889) und sodann im nördlichen Timan-Gebiet (1890) 
stattgefunden. 

Der wesentliche Charakterzug des südlichen T i in ans 
beruht auf seinen flachen Erhöhungen, die zu dem typischen Dennu- 
dationsplateau, dem sogenannten „Ab rasions plateau" gerechnet 
werden müssen; erst im Central-Timan machen sich Erhebungen hie 
und da bemerkbar, welche übrigens nur 350 Meter absoluter Höhe 
betragen. Dagegen praesentirt sich das nördliche Timan- 
Gebiet als Rumpfgebirge oder Abrasionsgebirge. 

Ueber die stratigraphische Beschaffenheit und über den allge- 
meinen Charakter der im südlichen Timan vorgefunde- 
nen Fauna berichtet Tschernyschev (1. c. 25, pag. 10 — 14.) folgendes : 

Als die ältesten, palaeontologisch wohl charakterisirten Ablage- 
rungen erscheinen in dem bezeichneten Gebiet mächtige devonische 
Sedimente mit einer zahl- und formreichen Fauna. Das diesbe- 
züglich gesammelte palaeontologische Material erhält nach seiner 
Bearbeitung besonderes theoretisches Interesse für ganz Russland, 
weil dasselbe sämtliche Typen devonischer Faunen des nord westli- 
chen und süd-westlichen Russlands enthält ; dabei konnte die bathro- 
logische Lage derselben genau bestimmt werden. 

Die Profile des Flusses Oukhta mit den Nebenflüssen, ferner 
der Flüsse Ich ma, Sjöd-Yu, Vichegda und Vol boten die 
Möglichkeit, die wechselseitigen Beziehungen von den geologischen 
Horizonten Schritt für Schritt zu verfolgen und gestatteten an den 
Timan-Abfällen auf sicherer Grundlage die Reihenfolge der devonischen 
Schichten, von den ältesten an, zu constatiren. 

Die ältesten devonischen Ablagerungen im südlichen Timan be- 
stehen aus einer Suite von Gesteinen, welche von gräulich-grauen Mer- 
geln, sandigen Kalksteinen und grauen Sandsteinen, wechselnden mit 
einem licht-grauen dolomitischen u. in Dolomit überführenden Kalkstein 
gebildet werden. Diese Gesteine zeichnen sich insgesamt durch eine 
zwar einförmige aber reichhaltige Fauna aus. Letztere ist vertreten 
durch nachfolgende Formen: Spirifer Anossoß Vern., Atrypa reti- 
cularis Linn., Atr. aspera Schlo th., Belleroplion tuberculatus 
Fer. & d'Orb., Platychisma uchtensis Keyserl., Macrocheilus subco- 
status Schlo th., Lucina proavia Gold f., Dipterus marginalis Ag. 

l* 



4 VIII. J. V. Rohon: 

und einer grösseren Anzahl von Korallen (Oyatliophyllum caespito- 
sum Goldf., Heliolites etc.). 

Der in dieser Weise palaeontologisch charakterisirte Horizont 
ist am schärfsten und vollkommensten am Flusse Oukhta entwickelt 
und gehört den Ablagerungen des mittleren Devons an. 
Die hierauf folgenden Schichten re pr a e sen tir e n be- 
reits das obere Devon. 

Die Grundlage vom Ober -Devon bildet eine mächtige Suite 
a von grünlich-grauen und grauen Mergeln und Thonen, bald mehr 
oder minder sandigen Sandsteinen, Dolomiten und Kalksteinen. In 
diesen Gesteinen gehören die Versteinerungen zu den selteneren Vor- 
komnissen; Fischreste fehlen. 

Die eben beschriebene Suite a lagert unter porösen Dolomiten 
und gelblichen thonigen Kalksteinen b, welche mit Fischresten über- 
füllt sind, von denen namentlich die sehr gut erhaltenen Schilder von 
Bothriolepis und Schuppen von Holoptychius hervorragen. 

Ueber der Suite b erhebt sich abermals eine mächtige Lage c 
von grünlich-grauen und aschgrauen Mergeln und Thonen, die kei- 
nerlei Fischreste führt. Innerhalb dieser Lage erscheinen auch Schichten 
von Kalksteinen, die besonders in der oberen Abtheilung in dicken 
Schichten vorkommen. 

Oberhalb der Mergel und Kalksteine breitet sich die Suite d 
aus, bestehend aus aschgrauen- und grünlich-grauen auch roth-braunen 
Mergeln und Thonen, welche einen thonigen von kalkigen Sandstein 
durchsetzten Kalkstein führen. 

Diese Ablagerungen sind von typischer Domanik-Fauna bedeckt, 
und zwar ohne scharfer Abgrenzung beider Horizonte. In der Suite 
d, welche dem Domanik-Horizont unmittelbar unterlagert, wurde eine 
sehr reichhaltige, theilweise einer Bearbeitung harrende Fauna ge- 
sammelt; dieselbe enthält von den wohl bekannten Formen (Vergl. 
Tschernyschev, 1. c. 25, pag. 12. u. 13.) : RhyncJwnella Meyendorfi 
Vern., Rhynchonella cuboides Sow., Rhychonella livonica Buch 
(alle drei Formen in grosser Menge), Jthyris concentrica Buch, 
Atrypa aspera Schlot h., Atrypa reticularis L i n n., Atrypa ali- 
nensis Ver n., Gruenewaldtia latilinguis Schnu r, Spirifer ele- 
gans Stein., Spirifer disjundus Sow., Spirifer Archiaci Mur eh., 
Cyrtia Murchisoniana de Kon., Reticalaria granosa Vern., Lepto- 
coelia DuboisiYern., Orthis striatula Schl o th., Orthis Ivanovi 
T ehern., Strophalosia produetoides Mur eh., Productus subaculeatus 
Mur eh., Chonetps nana Vern., Productus sericeus Buch, Avicu- 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 5 

opecten ( f) Ingriae Vern., Turbo Zilmae Keys., Avicula alula 
Eichw., Area oreliana Vern. und Zähne von Ptyctodus. 

Sehr zahlreich und vorzüglich erhalten sind die Fossilien, welche 
aus dem Domanik- Horizont gewonnen worden sind. Die mit dem 
Domanik- Charakter ausgestattete Fauna weist auch wohl erhaltane 
Fischreste auf. 

Die Hauptcharakteristik des nördlichen Tim ns 
wird von Th. Tschernyschev folgendermassen geschildert (1. c. 26, pag. 
20. u. 21.). Nachdem der nördliche Timan mehrmals der Quere nach 
durchforscht wurde, gelang es der Expedition genaue Kenntniss von den 
Durschnitten der einzelnen Gebirgsketten zu gewinnen. Am Aufbau der 
Durchschnitte oder Profile nehmen, mit Ausschluss des Carbons, die 
devonischen Ablagerungen den Hauptantheil ; abgesehen von ihrer be- 
deutenden Mächtigkeit und mannigfacher petrographischer Beschaffen- 
heit, gehören sämtliche Ablagerungen des nördlichen 
T i m a n s, dem palaeontologischen Materiále nach, der oberen Ab- 
theilung des devonischen Systems an. 

Für unsere Zwecke ist Nachfolgendes von Bedeutung. Mächtige 
Lage grünlich-grauer, thoniger und quarziger Sandsteine, welche mit 
bräunlich-grauen thonigen Schichten und verschieden gefärbten Thonen 
und Mergeln vermengt sind. Im Grunde dieser Schichten sind die 
Thone und Mergeln vorherrschend, während die Sandsteine eine un- 
tergeordnete Rolle spielen. 

Die Fauna der Wirbellosen ist hier ärmer. Von den Brachio- 
poden, welche in diesen Schichten vorkommen, sind sehr häufig: 
Spirifer elegans Stein., Spirifer Archiaci Mur eh., Chonetes nana 
Vern., Rhynchonella livonica Buch, Productus subaculeatus Mur eh., 
Orthis striatula Schloth.. zahlreiche Lingula-Reste etc. Bemer- 
kenswerth ist die in den Sandsteinen vorhandene Menge von Tenta- 
cujiten. Doch das meiste Interesse beansprucht der merkwürdige 
Reichthuui an Fischresten (hauptsächlich Bothtriolepis und Holopty- 
chius), durch welchen die Sandsteine ausgezeichnet sind. Die Fisch- 
reste sind stellenweise so massenhaft, dass die von ihnen gebildeten 
Schichten auf bedeutende Strecken echte Bone-beds darstellen. 

Aus dem Vorangehenden entnehmen wir, dass das devonische 
System im Timan durch dessen mittlere und obere 
Abthleilung vertreten ist. Die Flüsse, sofern an deren 
Ufern die Fischreste vorkommen, sind folgende: 1. Fluss Oukhta 
für das mittlere Devon; 2. für das obere Devon: die 



6 VIII. J. V. Rohon: 

Flüsse: I chrna, Vol, Yarega, Tschoute, Myla, Zylma, 
Tchirka, Kosma, Pecha, Soula und Volon g a. 

Die Flüsse l ) O u k h t a, I c h m a, V o 1 und Yarega gehören 
dem südlichen Timan, die übrigen : Tschoute, Myla. Zylma, 
Tchirka, Kosma, Pecha, Soula und V o 1 o n g a dem nörd- 
lichen Timan an. 



Untersuchungsmaterial. 

Wie bereits oben erwähnt, bestehen die Fischreste, zu deren 
Beschreibung ich alsbald gelange, bloss aus isolierten Schildern, 
Schuppen, Kieferstücken, Zähnen und Flossenstacheln, mithin aus Hart- 
gebilden, die insgesamt dem Exoskelet oder dem Hautskelet an- 
gehört haben. Von irgend welchen Bestandteilen des inneren Skeletes 
konnte ich an den zahlreichen Handstücken und Steinplatten nicht 
die geringste Spur wahrnehmen. 

In den meisten Fällen sind die Fischreste sehr gut erhalten, so 
dass nicht nur die äusseren oder Oberflächen-Verhältnisse, sondern 
auch die innere, oder histologische Structur der Hauptsache nach 
untersucht werden konnte. 

Die Menge, in welcher die Ueberreste der verschiedenen Arten 
vorliegen, ist sehr variabl. Wie bei der Beschreibung der einzelnen 
Arten gezeigt wird, werden mehrere Species nur durch mangelhafte 
Bruchstücke vertreten. Sehr zahlreich sind die Reste namentlich 
von Asterolepis und HoloptycMus, deren Bestimmung ich auf Grund 
meiner an zahlreichen hierher gehörigen Exemplaren aus anderen 
devonichen Gebieten Russlands gemachten Erfahrungen durchgeführt 
habe. 

Dass die Bestimmung so mancher Species durchaus nicht in präciser 
Weise geschehen konnte, ist unter den obwaltenden Umständen leicht 
begreiflich. Auch ist es nicht unwahrscheinlich, dass unter den auf 
bekannte Arten bezogenen Fischresten hie und da solche von neuen 
Species vorkommen. Grundsätzlich vermied ich die Aufstellung neuer 
Arten in allen Fällen, wo die untersuchten Objecte keinen zwingen- 
den Anlass dazu geboten haben. 

*) Die Orthographie der Flüsse habe ich in der von Th. Tschernyschev 
auf seinen Karten gebrauchten Weise (1. c. 25 und -26) beibehalten, damit das 
eventuelle Nachschlagen der Flüsse rascher bewerkstelligt werden könnte. 



Die devonischen Fische von Timan in Russlaud. 7 

Desgleichen bin ich der vollen Ueberzeugung, dass unter den 
unbestimmbaren Stücken sowohl Reste neuer Gattungen als neuer 
Arten vorhandeu waren. Behufs näherer Kenntniss derselben ist frei- 
lich noch weiteres Material unumgänglich noth wendig. 

Das Untersuchungsmaterial befindet sich im Museum des geo- 
logischen Comités zu St. Petersburg. Das im Nachfolgenden gegebene 
systematische Verzeichniss enthält die nunmehr zu beschreibenden 
Formen. 

CI. Pisces. 

Subcl. Selachii. 
Ordo. Plagiostoini. 
Subordo. Squaloidei. 
Fam. Coelolepidae. 
Genus. Onchus. 

— sp. indet. 
Ichthyodorulit. 

Genus. Ctenacanthus. 

— sp. indet. 

Subel. Holocephali. 
Ordo. Cliiinaeroidei. 
Fam. Chimaeridae. 
Genus. Ptyctodus. 

— obliquas. 
Subcl. Dipnoi. 

Ordo. Sireiioidei. 
Fam. Dipteridae. 
Genus. Dipterus. 

— radiatus. 
Fam. Psammosteidae. 

(Incertae sedis.) 
Genus. Psammosteus. 

— arenatus. 

— undulatus. 

— ornat us, sp. nov. 

— sp. indet. 

Subcl. Ganoidei. 
Ordo. Placodermi. 
Fam. Asterolepidae. 
Genus. Asterolepis. 

— ornat a . 

— granulata. 



VIII. J. V. Rohon: 

— maxima. 

— radiata, sp. nov. 

— sp. indet. 
Genus. Pterichthys. 

— sp. indet. 
Genus. Bothriolepis. 

— ornata. 
Panderi. 
Jeremejevi, sp. nov. 

Genus. (Microbrachium). 

sp. indet. 

Fam. Coccosleidae. 
Genus. Coecosteus. 

decipiens. 

— sp. indet. 
Genus. Ohelyophorus. 

— Verneuili. 
Genus. Homosteus. 

— sp. indet. 
Genus. Heterosteus. 

— sp. indet. 
Genus. Pelecyphorus. 

— Tchernychevi, sp. nov 
Genus. Asteroplax. 

— scabra. 

Ordo. Crossopterygii. 
Fam. Holoptychidae. 
Genus. Holoptychius. 

— nobilissimus. 

— giganteus. 

— sp. indet. 
Genus. Glyptolepis. 

— intermedius, sp. nov. 

— brevistriatus, sp. nov. 
Genus. Phyllolepis. 

— Corneti. 
Fam. Cricodontidae. 

Genus. Cricodus- 

— incurvus. 

— Wenjukovi. 

— sp. indet. 
Fam. Osteolepidae. 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 

Genus Osteolepis. 

— macrolepidotus. 

— Timanensis, sp. nov. 
Genus. Diplopterus. 

— affinis. 

— sp. indet. 
Genus. Megaliehthys. 

— sp. indet. 

Fam. Onychodontidae. 
Genus. Onychodus. 

Rossicus, sp. nov. 



Beschreibung der Formen. 

CI. Pisces. 

Subcl. Selachii. 
Ordo. Plagiostomi. 
Subordo. Squaloidei. 
Familie. Coelolepidae. 

Genus. Onehus, Agassiz. 
(Poiss. foss. Vol. III. 1837, p. 6.) 

Onehus sp. indet. 

Das Bruchstück von einem dorsalen Flossenstachel, der un- 
streitig zu Onehus gehört. Das Stück ist in die Gesteinsmasse in der 
Weise eingebettet, dass nur eine Seitenfläche der Beobachtung zu- 
gänglich ist. Wie aus der beifolgenden Figur 1. ersichtlich, erscheinen 
an der dargestellten Oberfläche fünf Leistchen oder Rippchen, 







Fig. l. 
Onehus sp. indet. Bruchstück eines dor- 
salen Flossenstachels. Achtmal ver- 
grössert. 



10 Vlil. J. V. Rohon: 

die von vier Furchen vo n einander geschieden sind. Die Leistchen(ls 
sind massig gewölbt und von ungleichmässiger Breite; die zwischen 
den Leistchen befindlichen Furchen sind zwar deutlich sichtbar, jedoch 
nicht besonders tief. 

Form, und Local. Ober-Devon. Fl. Ichma. No.318 b der Sammlung. 

Ichthyodorulit. 

Genus. Ctenacanthus, Agassiz. 
(Poiss. foss. Vol. in. 1837, p. 10.) 

Ctenacanthus sp. indet. 

Kleines Stückchen von einem Flossenstachel, dessen äusseres 
Ansehen eine grosse Aehnlichkeit mit einem Bruchstück vom Ctena- 
canthus besitzt. Das Fragment ragt nur zum Theil aus dem Gestein 
hervor. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fl. Ichma? 

Subcl. Holocephali. 
Ordo. Chimaeroidei. 
Farn. Chimaeridae. 

Genus. Ptyctodus, Panděr. 
(Ctenodipterinen des devon. Syst. 1858, p. 48.) 

Ptyctodus obliquus, Chr. H. Panděr. 
Ein vorzüglich erhaltener Zahn (Fig. 2.), dessen Oberfläche 
und eine von den beiden Seitenflächen aus dem Gestein vorragt 




. . Fig. 2. 

Ptyctodus ohliquus, Che. H. Panděr. Na- 
türliche Grösse (annähernd). 

An der freiliegenden Oberfläche bemerkt man deutliche, quer ver- 
laufenden Streifen (s), ziemlich gleichmässig von einander entfernt. 
Zwischen den Streifen erscheinen in regelmässigen Pteihen geordnete, 
kleine rundliche Oeffnungen (H), welche den Mündungen von den 
die Blutgefässe führenden HAVERs'schen Kanälen entsprechen. Beide 
Flächen sind sonst glatt ; die Oberfläche oder Kaufläche bildet in der 
Mitte eine Vertiefung, die Seitenfläche ist eben und steil. 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 11 

Form und Local. Ober-Devon. Fl. Vol. No. 553 c der Sammlung. 

Subcl. Dipnoi. 
Ordo. Sirenoidei. 
Farn. Dipteridae. 

Genus. Dipterus, Sedivick et Murchison. 
(Trans. Geol. Soc. (2) Vol. III. 1828, p. 143.) 

Dipterus radiatus, E. Eichivald. 
Stark gewölbte Zahnplatte von dunkelbrauner Farbe und an- 
nähernd deltoidischer Form. Auf der Oberfläche finden sich etwa 
über 10 kammartige Leistchen oder Rippchen von fast gleichmässiger 
Stärke, welche proximal convergirea und distal auseinanderlaufen; 
sämtliche Leistchen sind mit zahnartigen Höckerchen bedeckt. Letz- 
tere sind stumpfspitzig und nehmen von den distalen Enden der Ripp- 
chen bis zur Stelle, wo diese convergiren, allmälig in ihrer Grösse ab. 




a 

Fig. 3. 

Dipterus radiatus, E. Eichwald, a z= von oben, b = von der Seite gesehen. 

Zweimalige Vergrösserung. 

Die auf den Rippchen sitzenden Zähnchen (z) sind gleich wie 
jene an beiden Seiten abgeflacht, stumpf, äusserlich abgerundet; di- 
stal sehr deutlich ausgeprägt (Fig. 3r), proximal undeutlich und 
meist stark abgerieben. Die Rippchen werden ferner durch breite 
Furchen von einander getrennt; diese sind ausserdem im distalen 
Abschnitt der Zahnplatte tief, im proximalen seicht. Die knöcherne 
Basis der Zahnplatte, welche in einer sandigen Kalksteinmasse fest- 
sitzt, scheint ziemlich dick zu sein. 

Die Zahnplatte ist fast vollständig erhalten ; nur an zwei Ecken 
ist ein Stückchen von ihr abgebrochen. 

Form, und Local. Mittel-Devon, Fluss Oukhta. No. 264 der 
Sammlung. 



Farn. Psarnmosteidae. mihi. 

(Incertae sedis.) 
Unter den ständigen Begleitern der devonischen Placodermen 
finden sich bislang räthselhafte Reste, welche unter dem G-attungs- 



12 VIIL J. V. Rohon : 

namen Psammosteus in der Litteratur beschrieben worden sind. Es 
sind das Hartgebilde, die unzweifelhaft verschiedenen Hautskeletab- 
schnitten zugezählt werden müssen. Die anatomisch am richtigsten 
gedeuteten unter den bisher beschriebenen und abgebildeten Stücken 
sind unstreitig die Flossenstacheln von verschiedeueu Dimensionen. 
Dagegen ist die Deutung anderer Exemplare mit sehr bedeutenden 
Schwierigkeiten verbunden. Wir kennen flache, gewölbte, grosse oder 
kleinere Platten, die zum Theil auf einer Seite oder aber auf beiden 
Seiten mit kleinen glänzenden Schüppchen bedeckt sind. Die Schüpp- 
chen sind in den meisten Fällen klein und von einer sehr mannig- 
fachen Form; bis zum gewissen Grad erinnern dieselben, auch schon 
wegen ihrer glänzenden Oberfläche, an manche Placoidschüppchen der 
Selachier. 

Die Stellen, welche die einzelnen Platten am Körper eingenommen, 
können nicht einmal annähernd angegeben werden. Das vereinzelte 
Vorkommen derselben musste naturgemäss ihre Stellung im zoologi- 
schen System unsicher machen. Demzufolge wurden die Psammo- 
steus-Reste entweder zu den Ganoiden, speciell zu den Placodermen, 
oder zu den Selachiern gestellt. Auf Grund meiner eigenen Unter- 
suchungen, mit denen ich mich diesbezüglich seit mehreren Jahren 
beschäftige, bin ich zu der Ansicht gelangt, dass sämtliche Psammo- 
steus-Reste von Fischen herrühren, die eine eigene Familie gebildet 
haben, deren Stellung im System keisneswegs bis jetzt als entschieden 
angesehen werden konnte. 

Da es meine Absicht ist, die auf die Psammosteiden bezüglichen 
Untersuchungen in kurzer Zeit zu publicieren, so will ich mich an 
dieser Stelle auf die Beschreibung der hierher gehörigen Timan-Vor- 
komnisse beschränken. 

Genus. Psammosteus, Âgassiz. 
(Poiss. foss.' V. G. R. 1845, p. 103.) 
Syn. Placosteus, L. Agassiz: Poiss. fos. Vol. I. 1844, p. XXXIII. 
Psammolepis, L. Agassiz, ibid. p. XXXIV. 

Psammosteus arenatus, L. Agassiz. 

Zwei Exemplare, die ihrer oberflächlichen Verzierung nach dieser 
Art angehören. Die nachfolgenden Abbildungen bieten genügende 
Vorstellung von beiden Stücken. Das erstere (Fig. 4) ist zweifellos 
ein dorsaler Flossenstachel, der auf beiden Seiten flach und zusam- 



Die devonischen Fische von Timan in Ritssland. 13 

mengedrückt ist. Nur eine der beiden Seitenflächen ist wahrnehmbar, 
während die andere auf der unterliegenden Gesteinsmasse befestigt 
ist. Am Stachel unterscheidet man den distalen, frei hervorragenden 
Abschnitt und den proximalen, die Basis, mit welcher der Stachel in 
der Muskelmasse eingebettet lag. Die Basis zeigt keinerlei Verzie- 
rungen; entbehrt also der Schüppchen und zeigt oberflächlich längs- 
verlaufende HAVEBs'sche Canäle, welche an der Abbildung mit Strichen 
angemerkt sind. 




Fig. 4. 
Psammosteus arenalus, L. Agassiz. Unvollständiger dorsaler Flossenstachel. 
a — der Stachel, b = sechsmal verhrösserte Schüppchen. Halbe natürliche 

Grösse. 



Der distale Abschnitt, dessen Spitze abgebrochen, ist am hin- 
teren Rande concav, am vorderen gerade und an der freien Oberfläche 
und mit zumeist in geradlinigen Reihen geordneten Schüppchen aus- 
gestattet. Die Schüppchen haben eine rundliche Form; ihre Ober- 
fläche ist massig gewölbt und glänzend; am Rande zeigen dieselben 
zarte strahligen Fortsätze, vermittelst derer sie sich mit den benach- 
barten in Verbindung setzen. (Fig. 4 b.) 

Das zweite Stück (Fig. 5) besteht aus einer Platte, die massig 
gewölbt erscheint, an ihrem unteren breiteren (proximalen ?) Ende zwei 
kantenförmige Erhebungen (k) aufweist: diese erstrecken sich bloss 
im unteren Drittel. Der obere schmälere Abschnitt scheint abgerieben 
zu sein, da er auf seiner Oberfläche keine Zierraten besitzt und aus- 
serdem zwei Querrisse enthält. 

Die Oberflächen-Verzierungen oder Schüppchen (Fig. 5 bei t und 
b) bilden zwar nicht den obigen ähnliche parallelen Schuppenreihen, 



14 



VIÏI. J. V. Rohon: 



haben aber fast dieselbe Gestalt wie jene; sie sind rundlich und 
nicht so dreieckig, wie sie irrthümlich in der Figur 5 gezeichnet sind. 
Die Oberfläche ist massig gewölbt und glänzend. Mao sieht ferner, 
dass auch diese Schüppchen fein gezähnelten Rand besitzen UDd 
dadurch die Gestalt zierlicher Sternchen erhalten haben. 

Ueber die morphologische Bedeutung dieser Versteinerung 
möchte ich nicht einmal eine Vermuthung äussern. Es ist jedoch 
nicht unwahrscheinlich, dass dieses Fossil zu jenen gehört, von denen 




Fig. 5. 

Psammosteus avenatus, L Agassiz. Gewölbte Platte. Bei a ■ — die ganze, 

bei b — die siebenmal vergrösserten Verzierungen (ř), k — kantcnför- 

mige Vorsprünge. Natürliche Grösse. 

Gürioh (1 c. 6, pag. 913) vermuthet, „dass wir in ihnen eine Art 
Fulcrum zum Schutze einer dahinter stehenden weichen Flosse zu 
sehen haben." 

Form, und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 472 (Fig. 4) 
und No. 464 (Fig. 5) der Sammlung. 



Psammosteus umlulatus, L. Agassiz. 

Die unvollständige Versteinerung trägt an sich dieselben Merk- 
male, wie jene von L. Agassiz in seinem Werke (Poiss. foss. V. G. 
R. 1845) pag. 106 beschriebenen und auf Tafel XXXI, Figuren 11 
und 12 abgebildeten Stücke, welche aus dem Russischen Devon her- 
rührten. 

Form, und Local. : Ober-Devon, Fluss Zylma. 



Die devonischen Fische von Timan in Russland 



15 



Psammosteus omatus, sp. nov. 
Zweifellos der grösste dorsale Flossenstachel, der unter den 
bislang in der Litteratur bekannt gewordenen Psammosteus-Hesten 
erscheint Die Länge des Stachels beträgt über 15 cm, der grösste 
Breite -Durchmesser fast IV / 2 cm, dabei ist dessen Spitze und ein 
Randstück von der Basis abgebrochen. Die charakteristische Eigen- 
thümlichkeit dieses Stachels zeigt sich darin, dass die Oberflächen- 
Verzierung zum Theil aus zierlichen, manchen fossilen Placoidschuppen 
ähnlichen, zum Theil aus grösseren und kleineren sternchenförmigen 
Gebilden besteht (Fig. 6 bei c und d). Die Schüppchen und Stern- 




Fig. 6. 

Psammosteus omatvs, sp. nov. Unvollständiger dorsaler Flosseustachel, 

a = Basis, i = der hervorragende (distale) Abschnitt. c= Schüppchen, 

achtmal vergrössert, d = sternförmige Schüppchen, viermal vergrössert. 

Der ganze Stachel 1 / 3 der natürlichen Grösse. 

chen sind in parallelen Reihen geordnet und vollkommen unversehrt. 
Bei Betrachtung mit einer stärkeren Loupe bieten sie dem Beo- 
bachter ein prächtiges Bild von chagrinartiger Verzierung, durch die 
sich dieser Stachel auszeichnet. 

Die schuppenförmigen Zierraten (Fig. 6 bei c) zeigen bereits bei 
schwacher Vergrösserung eine massig gewölbte und längsgestreifte 
Oberfläche. Am Vorderrande sind sie abgerundet und breiter als an 
dem länglich ausgezogenen Hinterrande, der fast spitzig endet. Die 
sternförmigen Schüppchen sind an ihrem ungeregelmässig contourirten 
Rande gezälmelt. Während die ersteren in regelmässiger und gleich 
grosser Gestalt erscheinen, weisen die letzteren verschiedene Form 
und Grösse auf. Die ersteren bemerkt man mehr in den oberen Theilen, 
letztere in unteren Theilen. 



16 Vlil. J. V. Kohon: 

Der Vorderrand des Stachels ist ein wenig convex, der Hinter- 
rand mehr gerade. Die ziemlich stark entwickelte Basis ist dick und 
entbehert jeglicher Oberflächen- Verzierung. 

Der Stachel sitzt in einer Sandsteinmasse, in welcher gleich 
unterhalb der Basis des Flossenstachels eine Schuppe von Holopty- 
chius gigantem befestigt ist ; diese ist an der Figur 6 nicht zu sehen, 
weil der Stachel nur in seinen Umrissen und ohne Gestein gezeichnet 
worden ist. 

Form, und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 475? der 
Sammlung. 

Psammosteus sp. indet. 

Ein Bruchstück, welches seiner Oberflächen-Verzierung nach 
ohne Zweifel zu den Psammosteus-Resten gehört; das jedoch wegen 
seines mangelhaften Erhaltungszustandes nicht näher bestimmt werden 
konnte. Es liess sich nicht einmal coustatieren, ob das Fossil ein 
Stück eines Flossenstachels oder ein solches von irgend einer Haut- 
platte darstellt. 

Form, und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma. 

Subi. Ganoidei. 
Ordo. Placoderiiii. 

Die eigenartige Gestalt, in welcher mehrere von den zu dieser 
Ordnung gestellten Gattungen und Arten erscheinen, bot den Anlass 
zu den verschiedensten Ansichten über die Bedeutung und deren 
Stellung im zoologischen System. Die Schwierigkeiten, welche sich 
hierbei herausstellten, werden namentlich Hurch zwei Umstände her- 
vorgerufen. Einmal dadurch, dass sie, wie dies besonders in Russland 
der Fall, bloss in isolirten Panzerplatten und nur sehr selten in zu- 
sammenhängenden Körpertheilen gefunden worden sind. Andererseits, 
wie dies der Fall in Gross-Britannien, in ganzen, mehr oder weniger 
gut erhaltenen Exemplaren vorkommen. 

Es kann uns daher gar nicht Wunder nehmen, dass diese bi- 
zarren Formen seit ihrer Entdeckung bis auf unsere Tage den Ge- 
genstand zahlreicher Untersuchungen bildeten. Wenn L. Agassiz den 
Cluster Pterygotus anglicus mit den Placodermen als einen Fisch 
beschrieb, wenn Chr. H. Panděr' Asterolepis, Bothriolepis und He- 



Die devonischen Fische von Timan in Eussland. 17 

richthys für identische Gattungen hielt und E. Eichwald, der Ent- 
decker der Asterolepis- und Bothriolepis-Reste in Russland, in mor- 
phologischer Beziehung nichts unternehmen konnte, und ausserdem über 
die Beziehungen der eben gennanten Formen zu Pterichthys nicht 
auffinden konnte, so ist das wohl leicht begreiflich bei einer derartig 
auffallenden Naturerscheinung. Ich muss allerdings betonen, dass 
bereits Eichwald die Schilder der Placodermen, soweit sie ihm in 
Russland bekannt waren, zu denen des recenten Stör's in Beziehung 
brachte, indem er die Oberflächen-Verzierungen der ersteren mit jenen 
des letzteren verglichen hatte (Karsten's und v. Dechen's Archiv für 
Mineralogie und Geognosie. 1845, pag. 674. Auch Bulletin des Na- 
turalistes de Moscou. 1844). 

Erst nach langjährigen Bemühungen und Untersuchungen der 
in den verschiedenen Welttheilen gesammelten zahlreichen Placo- 
dermen-Reste konnten sowohl die anatomischen Verhältnisse als die 
Körperform der einzelnen Placodermen- Arten festgestellt werden. Die 
anatomischen und histologischen Verhältnisse wurden zuerst und in 
ausgezeichneter Weise von Dr. Christian Heinrich Panděr in seinem 
„classischen" Werke (1. c. 13) erläutert, während Prof. Dr. Ramsay H. 
Traquair auf Grund der vorangehenden und seiner eigenen Studien vor- 
zügliche Reconstructionen namentlich von Pterichthys, Coccosteus und 
Homosteus lieferte. Aus den Werken dieser beiden Forscher und aus 
den Untersuchungen Anderer erreichten wir ziemlich genaue Kennt- 
nisse, selbstverständlich sofern diese das Skelet der merkwürdigen 
Fische betreffen. Das innere Skelet war knorpelig, das Hautskelet 
bestand aus knöchernen Platten, welche der Oberflächen-Beschaffenheit 
und dem histologischen Baue nach in gewissen Beziehungen zu den 
recenten Knorpelganoiden (Acipemeriden) stehen. 

Nachdem die anatomischen Verhältnisse und die Körperform der 
Placodermen erkannt waren, entstand die Frage nach der systemati- 
schen Stellung der Placodermen, welche in einer nicht uninteressanten 
Weise discutirt worden ist. 

K. A. v. Zittel (1. c. 28, pag. 89/ stellte die Placodermen als 
dritte Ordnung zu den Ganoiden. 

R. H. Traquair (1. c. 20, pag. 508) zählt die Placodermen 
als Unterordnung P 1 ac o d e r m a t a zu der Ordnung G a n o i'd e i 
und unterscheidet zwei Familien: 1. Asterolepidae und 2. Coc- 
costeidae; zu der ersteren gehören: Asterolepis, Pterichthys, Bo- 
thriolepis und Microbrachium, zu der letzteren: Coccosteus, Homo- 
steus und Heterosteus. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. -) 



IS VIII. J. V. Rohon: 

A. Smith Woodward (1. c. 18, pag. 203) bringt die Placoclermen in 
eine eigene "[Interclasse Os tra co der m i und unterscheidet die Ord- 
nung Antiare ha, 1. Familie Asterölepidae mit Asterolepis, Pterich- 
thys, MicrobracMuni und Bothriolepis ; 2. Familie Ceraspidae mit 
Ceraspis. Dagegen trennt er den Coccosteits von den vorhergehenden 
Gattungen und bringt ihn in der Unterclasse D i p n o i und Ordnung 
A r t h r o d i r a unter. Diese Ordnung umfasst die Familie C o c c o - 
steidae, mit Cbccosteus, Bracliydirus, Fhlyctaenaspis, Chelyophorus , 
Dinichthys, Titanichthys, Macropetalichthys, Homosteus, Heterosteus. 
2. Familie Asterosteidae mit Asterosteus ; 3. Familie Phyllole- 
pidae, mit Phyllolepis und Holonema; 4. Familie Mylostomatidae 
mit Mylostoma. 

Der Name Antiare ha stammt von E. D. Cope und hängt 
mit der von Cope ausgesprochenen Ansicht zusammen, wonach Pte- 
richthys in genetischen Beziehungen zu gewissen Tunicaten (Chelyo- 
soma) stehen sollte. Cope stellte demnach für Pterichthys eine be- 
sondere Ordnung der Tunicaten Antiar cha auf. 

Späterhin verliss jedoch Cope diese seine Ansicht, indem er im Sinne 
des von ihm geäusserten Grundsatzes: „Kein Vertebrat, das Unter- 
kiefer und Schulter entbehrt, ist ein Fisch," Pterichthys, Bothrio- 
lepis, Pteraspis und Cephalaspis aus den Reihen der Fische elimi- 
nirte und die genannten Gattungen zu den Agnatha Häckels 
stellte, denen er auch die Marsipobranchii anschloss. Das Beden- 
kliche bei dieser Eintheilung besteht zweifelsohne in der Zusammen- 
stellung von dermassen heterogenen Gruppen, wie solche die P 1 a c o- 
dermen und Cyclostomen darbieten. 

Gegen die durch A. S. Woodward bewerkstelligte Trennung 
der Coccosteiden von den Aster o 1 e pid en sprach sich zu- 
nächst 0. Jaeckel in seinem Referat (Neues Jahrbuch für Minera- 
logie etc.), ferner G. Gürioh, der einige von den bedeutendsten Unter- 
schieden zwischen beiden Familien hervorhob, so namentlich in Betreif 
der Bewegungsorgane und der Parietalöfthung. Dessenungeachtet 
hält Gürich die Zugehörigkeit beider bezeichneten Familien aufrecht. 
„Trotz dieser grossen Unterschiede — sagt Gürich (1. c. 6, pag. 911) 
— sind gewisse nahe Beziehungen unverkennbar, die nicht gestatten, 
diese beiden Familien von einander zu entfernen. Bei beiden Gruppen 
finden wir dieselbe Anordnung der Knochenplatten in der Bauch- 
decke wieder, was allerdings nicht viel besagen will, da wir dieselben 
auch indem Kehlbrustpanzer der Stegocephalen wieder erkennen und 
andererseits in der Bepanzerung der Siluroiden analoge Erscheinungen 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 19 

auftreten. Wichtiger scheint mir die Uebere in Stimmung indem engen 
Anschlüsse der Körperbedeckung an den Kopf bei beiden Gruppen zu 
sein, und besonders auch die Ausbildung des Hinterhauptes. Mittlere 
und seitliche Hinterhauptsplatten der Tterichthyiden erinnern sehr an 
diejenige von Coccosteits; die Analogie tritt namentlich in der Ausbil- 
dung der Unterseite des mittleren Hinterhauptschildes hervor." 

Hinsichtlich der phylogenetischen Beziehungen wäre der Voll- 
ständigkeit halber noch zu erwähnen, dass W. Patten neuerdings den 
Versuch anstellte, das Hautskelet von Pterichthyš gleichwie aller 
Placodermen von den Arachnoiden abzuleiten, während H. Sim- 
roth überhaupt die Landthiere aus den Placodermen hervorgehen lässt. 

Gegen Patten's Ansicht sprach sich A. Smith Woodward und 
gegen die Ausführungen Siüroth's machte E. Koken in seinem Re- 
ferat (Neues Jahrg. f. Miner. und Geol. 1893, pag. 178) und 0. Jäekel 
wichtige Einwendungen. 

0. Jaekel äussert sich diesbezüglich folgerdenmassen (1. c. 7, 
pag. 180 u. 181): „H. Simroth wurde wohl durch einige Irrthümer 
zu jener sonderbaren Beurtheilung der Asterolepiden veranlasst. Er 
hielt dieselben für die ältesten Wirbelthiere, was keineswegs der 
Fall ist, er nahm ferner an, dass sie nicht nur in Binnenseen, wie 
dies gelegentlich von geologischer Seite behauptet worden ist, sondern 
auf dem Lande gelebt hätten. Das aber ist schon, abgesehen von 
allen geologischen Rücksichten, undenkbar, weil die Placodermen 
ausgezeichnet entwickelte Seitenlinien, also jene typischen 
Sinnesorgane des Wasserlebens besassen. — 

„Ich möchte — schliesst Jaekel seine Erörterung über denselben 
Gegenstand — hier nur noch einmal meine Ansicht dahin zusammen- 
fassen, dass die Placodermen alte, aber ausserordentlich specialisirte 
Wirbelthiere sind, welche durch ihr Leben auf sandigem Meeresboden 
ihr Hautskelet in extremer Weise entwickelten und dabei eine Reihe 
morphologicher Umgestaltungen erfuhren, unter denen ihre ursprün- 
glichen Ganoidencharaktere sehr zurücktraten." 

Wie aus dem Vorgehenden ersichtlich, hat wohl die meiste Be- 
rechtigung jene Auffassung, derzufolge die Placodermen zu den Ganoi- 
den als eigene Ordnung zu stellen wären und zwei Familien, Astero- 
le p i d a e und Coccosteidae bilden. Indem ich mich dieser 
Eintheilung anschliesse, wende ich mich nunmehr der Beschreibung 
der Placodermen-Reste zu. 



20 VIII. J. V. Rohon : 

Fam. Asterolepidae. 

Die Familie ist vor Allem durch die sehr eigentümlichen vor- 
deren Extremitäten, welche als Ruderorgane, Arme oder Brustflossen 
bezeichnet werden, ausgezeichnet. Dieselben sind aussen mit verschie- 
denen Knochenplatten bedeckt und mit dem gepanzerten Rumpf 
durch ein „Kugel" — oder „Sperrgelenk" verbunden. Die Augen- 
höhlen sind der Medi anebene des Kopfes sehr genähert. In der 
Scheitelgegend erscheint ein unpaares Foramen parietale. Kopf und 
Rumpf mit festen Hautknochen bedeckt und zum Theil Schleimkänale 
führend. 

Genus Asterolepis, Eichwald. 
(Bull. sc. St. Pétersbourg, Vol. VII. 1840, pag. 79.) 

Syn. Qiclonichthys, L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. I. 1844, pag. 
XXXIII. 

Odontacanthus, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 111 
und 114. 

Asterolepis ornata, E. Eichwald. 

1840. Asterolepis, E. Eichwald. Bull. sc. St. Pétersbourg. Vol. VII, 
pag. 79. 

1840. Asterolepis ornata, E. Eichwald. Neues Jahrbuch, pag. 425. 

1844. Asterolepis omatus, E. v. Eichwald. Bull. Soc. Im. Nat. de 
Moscou. Vol. XVII, pag. 829. 

1845. Asterolepis ornata, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 93, 
Tab. B. Fig. 4, Tab. XXX. Fig. 2—9 (ex parte.) 

1845. Asterolepis apicalis, L. Agassiz. Ibid. pag. 148, Tab. XXXI. a, 

Fig. 31. 
1857. Asterolepis, Chr. H. Panděr. Placod. d. dev. Syst. pag. 44, 

Tab. V, Fig. 10, 11, Tab. VI, Fig. 1-4, Tab. VII, Fig. 1, 8, 

Tab. VIII. Fig. 4, Tab. B, Fig. 6, 7, 10, 13, 14. 
1860. Asterolepis ornata, E. v. Eichwald. Leth. Rossica. Tab. III, 

Fig. 1. Vol. I, pag. 1508, Tab. LVI, Fig. 1. 
1891. Asterolepis ornata, A. Smith Woodward. Catalogue of the Fossil 

Fisches. Part II, pag. 204. 

Aus verschiedenen Fundorten stammende Panzerplatten, die zum 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 



21 



Theil dem Kopf, zum The il dem Rumpf und auch dem Ruder organ 
angehört haben. Bedauerlicher Weise ist keine von den Platten voll- 
ständig erhalten. Die beifolgenden Contourzeichnungen geben wohl 
ziemlich genauen Aufschluss über deren anatomische Beschaffenheit. 







\j 



Fig. 7. 

Asterolepis ornata, E. Eichwald. 
Obere Gelenkplatte des Ruder- 
organs. Natürliche Grösse. 




. ( k 



Fig. 8. 

Asterolepis ornata, E. Eichwald. 

Der die oberen Gelenkplatten des 

Ruderorgans innen verbindende 

Knochen. Halbe Grösse. 



In Figur 7. sieht man die unvollständige obere Gelenkplatte des 
Ruderorgans; der untere Abschnitt derselben ist an seiner freien 
Oberfläche mit deutlichen, mehr oder weniger gut erhaltenen stern- 
förmigen Tuberkeln verziert, dagegen erscheint die eigentliche Ge- 
lenkfläche (gfl) vollkommen glatt. Die Fig. 8. zeigt uns jene Kno- 
chenplatte, welche die Gelenkplatten des Ruderorgans verbindet. Die 
bei k sichtbare starke Linie stellt den kantenförmigen Vorsprung 
der Platte dar. An der Oberfläche bemerkt man die grösstenteils 
abgeriebenen sternförmigen Höckerchen. Auch dieser Hautknochen 
ist unvollständig. Dass die beschriebene Knochenplatte richtig ge- 
deutet ist, davon kann man sich überzeugen, wenn man Panders 
(1. c. 13.) Figur 3 bei 12 auf der Tafel VI der Placodermen damit 
vergleicht. 




A__ --v- 1 




Fig. 9. 

Aterolepis ornata, E. Eichwald. Un- 
vollständiges Os occipitale medium. 
Halbe Grösse. 






Fig. 10. 

Asterolepis ornata, E. Eichwald. Der 
vordere beschädigte Theil des Os ven- 
trale laterale posterius. Halbe Grösse. 



22 VIII. J. V. Rohon: 

In der Figur 9 erkennt man eiQea beschädigten mittleren Hin- 
terhauptsknoclien (Os occipitale medium), in dessen mittlerem Ab- 
schnitte eine zwar unterbrochene aber kräftige Furche (f) der Quere 
nach verlauft. Die Tuberkeln an der Oberfläche sind nur zum ge- 
ringeren Theil erhalten, sonst abgerieben. 

Die Figur 10. bringt zur Ansicht die Oberfläche des Vorder- 
theiles von der hinteren seitlichen Bauchplatte (Os ventrale laterale 
posterius), die gleichfalls beschädigt ist. Man bemerkt an der Abbil- 
dung andeutungsweise die Tuberkeln (t) und den kantenförmigen 
Vorsprang (k). 

Ausser den hier abgebildeten Hautplatten konnte ich eine ziem- 
lich vollständig erhaltene mittlere Bauchplatte (Os ventrale medium) 
und Bruchstücke von der hinteren Bauchplatte des Rumpfes con- 
statiren. 

Form, und Local. Ober-Devon. Fluss Zylma und Yarega. 

No. 312 (Fluss Yarega), No. 469 und 473 (Fluss Zylma) der 
Sammlung. 

Asterolepis granulata? L. Agassiz. 

1845. Asterolepis granulata, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pp. 94, 
147. Taf. XXX. Fig. 12, Taf. XXX a, Fig. 12. 

Bruchstücke von Hautplatten, welche an die von L. Agassiz 
aus den devonischen Ablagerungen von Riga in Russlaud beschrie- 
benen und abgebildeten Hautknochen lebhaft erinnern. 

Form, und Local. Ober-Devon. Fluss Yarega. No. 281? der 
Sammlung. 

Asterolepis maxima, L Agassiz. Emend. A. Smith Woodward. 

1845. Coccosteus maximus, L. Agassiz, Poiss. foss. V. G. R. pag. 137, 

Taf. XXX a, Fig. 17, 18. 
1848. Pterichthys major. H. Miller. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 

IV, pag. 311. 
1857. Asterolepis, Chr. H. Panděr. Placod. d. dev. Syst. pag. 17. 
1860. Coccosteus maximus, Asterolepis ornata. E. v. Eichwald. Leth. 

Rossica, Vol. I. pag. 1508. 
1888. Asterolepis maximus, R. H. Traquair. Geol. Mag. [3] Vol. V. 

pag. 508 und Ann. Mag. Nat. Hist. [6] Vol. II. pag. 494, 

Taf. XVIII, Fig. 1, 2. 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 23 

1891. Asterolepis maxima. A. Smith Woodward. Cat. of the Fossil 
Fishes in the British Museum, pag. 206. Taf. V, Fig. 1. 

Mehrere unvollständige Hautknochen, die trotz ihres unvoll- 
kommenen Erhaltungszustandes auf die Zusammengehörigkeit zu dieser 
Art mit einiger Wahrscheinlichkeit hinweisen. Die verhältnissmässig 
sehr grossen Hautplatten stellen die vordere dorso-mediale Platte 
und Bruchstücke von den Bauchplattenl?) dar. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 477? der 
Sammlung. 



Asterolepis radiata, sp. nov. 

Eine ganze Reihe isolirter knöcherner Hautplatten, die sich 
durch bedeutenden Umfang und Oberflächen-Zierraten auszeichnen. 
Letztere bestehen entweder von in radiären Linien angeordneten 
Tuberkeln oder von strahlenförmig oder parallel verlaufenden Leist- 
chen, welche ihrerseits mitunter gewunden oder durch Tuberkel- 
gruppen unterbrochen sind. Manche Leistchen oder Rippchen führen 
an ihrer Oberfläche glatte Höckerchen, die mit der unterlagernden 
Leistenmasse verschmolzen, integrirencle Bestandteile zusammen mit 
diesen letzteren bilden. Bei eingehender Beobachtung mit der Loupe 
macht es stellenweise den Eindruck, als wenn die leistenförmigen 
Erhabenheiten aus verschmolzenen Tuberkeln hervorgegangen wären. 

Zu Gunsten einer solchen Auffassung spricht auch der histo- 
logische Bau der Hautschilder, der mit jenem anderer Astero- 
lepis- Arten vollkommen übereinstimmt. Wie bei diesen besteht gleich- 
falls jede der Hautplatten aus einer spongiösen Knochensubstanz mit 
regellos verlaufenden HAVERs'schen Kanälen und in der Grundsub- 
stanz dicht gedrängten Knochenzellen. Die kurzen Ausläufer der die 
Knochenzellen einschliessenden Höhlen sind verzweigt und mit ein- 
ander verbunden, so dass sie hie und da zierliche Netze darbieten; 
ein charakteristisches Merkmal für die Hautknochen der Placodermen. 
Etwas compacter erscheint die Knochenmasse der Schilder in der 
obersten Schicht, welche von den Tuberkeln und den Leistchen 
gebildet wird. Diese oberflächliche Schicht besteht nämlich aus 
Lamellen, die bogenförmig und parallel über einander geordnet sind. 
Dieser Anordnung sind auch die Knochenzellen angepasst. Die Schicht 
ist ferner dadurch bemerkenswert, dass die in ihr verlaufenden Kanäle 



24 



VIN. J. V. Rohon: 



weniger zahlreich auftreten und stets eine senkrechte Längsrichtung 
einschlagen, um endlich aussen zu münden. 

Die Hautplatteu, welche in den beigegebeneu Figuren gezeichnet 
sind, lassen in einigen Fällen eine correcte Deutung zu. In der Figur 
11 ist zweifellos das Os dorsale anterius des Rumpfes, von oben ge- 




ehb 



-»Ist 



9V 



Fig. II. 

Asteroléjns radiata. Os dorsale anterius. Ist = Leistchen oder Rippchen, 

ehb — Stelle der stärksten Wölbung, glf=. Gelenkflächen. Etwas weniger 

als halbe Grösse. 



sehen, abgebildet. Von der Schildmasse ist bloss auf der rechten Seite 
ein Stück vollkommen erhalten ; es ist an den etwas gebogenen Linien, 
den L eis tch en (Ist) leicht erkenntlich. Das Schild ist flach gewölbt, 
vorn schmäler, hinten breiter;' der höchste Abschnit der Wölbung ist 
in der Mitte (ehb); an den beiden Seitenrändern bemerkt man die 
zur Einlenkung bestimmte Flächen (gif), welche tiefer liegen. 

Der in der Figur 12 abgebildete Hautknochen muss als der 
Theil einer vorderen dorso-lateralen Platte gedeutet werden. Derartige 
Hautplatten zeichnen sich durch den Gelenkfortsatz aus; am Ende 
des Fortsatzes ist eine rundliche Höhle (gh) vorhanden. Der Haut- 
knochen ist aussen mit zahlreichen, verschieden grossen Tuberkeln 
besetzt (t). 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 



25 




Fig. 12. 

Asterolcptx radiála. Os dorsale laterale anterius t =r Tuberkel, yli zz die 

Höhle im Gelenkfortsatz. % der natürlichen Grösse. 

Zweifelhafter Natur sind weiterhin die in der Figur 13 a, b ge- 
zeichueten Schilder, weil dieselben wegen des mangelhaften Erhaltungs- 
zustandes ihre natürlichen Umrisse verloren haben. Indess spricht 
die Beschaffenheit der Oberflächen und die mikroskopische Structur 
der Platten für ihren Anschluss an diese Species. 

Endlich erkennt man in der Figur 14 die obere Gelenkplatte 
eines Ruderorsans mit der obenan befindlichen Gelenkfläche. 



Ist 




t — 



Fig. 13. 

Asterolepis radiata. a, b ~ Bruchtheile von Bauchplatten'? ht z= Leistchen, 

t — Tuberkel. Halbe Grösse. 




26 VIII. J. V. Rohon: 

Die ziemlich zahlreichen Hautplatten, welche zu dieser Species 
gehören, sind in den meisten Fällen flach, seltener gewölbt und in 
charakteristischer Weise verziert. 

Die wesentlichen Merkmale der Art bestehen, 
ausser den bedeutenden Dimensionen, noch in den 
strahligen Oberflächen-Zier raten und mehr flachen 
Hautplatten. 



gif 



Fig. 14. 

Asterohpis radiât a. Obere Gelenkplatte des Ruderorgans. 

<///= Gelenfläche. Halbe Grösse. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fl. Zylma, Kosma und Soula. 

No. 469, No. 477 (Fl. Zylma), No. 153? (Fl. Kosma), No. 281c 
(Fl. Soula). Die Originalien zu den Figuren 11 und 14 stammen aus 
der Anti pov'schen Sammlung und finden sich im Museum des Berg- 
Institutes zu St. Petersburg. 



Asterohpis sp. indet. 

Unter den Asterolepis-Fl&tten fanden sich einige Bruchstücke, 
die derart mangelhaft sind, dass bei denselben die Bestimmung der 
Species unmöglich ward. Zwar spricht die Beschaffenheit der Ober- 
flächen-Zierraten für Asterolepis-Kautknochen, allein irgend eine nähere 
Aufklärung konnte durchaus nicht erlangt werden. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 195d der 
Sammlung. 

Genus Ptericlitys, Agassiz. 
(Poiss. foss. V. G. R. 1844, p. 6.) 



Pterichthys sp. indet. 

Der als einziges Exemplar vorliegende Hautknochen, wäre etwa 
als eine vordere dorso-laterale Platte zu deuten. In der beifolgenden 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 



27 



Figur 15 wurde dieselbe etwas grösser als in natürlicher Grösse abge- 
bildet. D,e Figur zeigt, dass die Platte beschädigt war, daher ihr 



stl 






» k f:-J. *. ?" «- 



Fig. 15. 

Fterichthys sp. indet. Os dorso-laterale anterius. azndie Hautplatte, 
Steinige Tuberkel bei vierfacher Vergrösserung abgebildet, stí zu Seiten- 
linie. Etwas grösser gezeichnet. 

unregelmässiger Urariss. Auf der Oberfläche der Platte kommen zahl- 
reiche kleine rundliche Höckerchen, die au manchen Stellen durch 
strahlenartige Fortsätze unter einander verbunden sind, vor. Die Be- 
schaffenheit der Tuberkeln und deren gegenseitige Verbindung erinnern 
sehr lebhaft an die Oberflächenzierraten der typischen Pteriehihys. 
Auch die Seitenlinie ist vorhanden (stl). 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute. No 281 der 
Sammlung. 

Genus Bothriolepis, Eichwald. 
(Bull. sc. St. Pétersbourg, Yol. VII. 1840, p. 79.) 

Syn. Pamphractus, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. 1845. pag. 

5, 20. 
Placothorax, L. Agassiz. Ibid. 1845, pag. 134. 
Homothorax, L. Agassiz. Ibid. 1845, pag. 134. 
Glyptosteus, L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. I. 1845, pag. XXXIV. 
Stenacanthus , J. Leibt. Proc. Acad. Nat. Sc. -Philadelphia, 

Vol. VIII. 1857, pag. 11. 



Bothriolepis ornata, E. Eichwald. 

1840. Bothriolepis prisca, E. Eichwald. Neues Jahrb. pag. 425. 
1840. Bothriolepis ornatus, E. Eichwald. Bull. sc. St. Pétersbourg, 
Vol. VII. pag. 79. 



28 Vlil. J. V. Kohon: 

1844. Glyptosteus reticulatus, L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. I, pag. XXXIV. 

1845. Bothriolepis ornatus, L. Agassiz, Poiss. foss. V. G. R. pag. 99, 

Taf. XXIX, Fig. 1, 2. 
1857- Asterolepis, Chr. H. Panděr. Plac. d. dev. Syst., pag. 44. 
1860. Bothriolepis ornata, E. v. Eichwald. Leth. Rossica, Vol. I., pag. 

1513, Taf. LVI, Fig. 3. 
1880. Bothriolepis ornata, J. Lahusen. Verh. Russ. Kais. Min. Ges. 

(2) Vol. XV, pag. 136. 
1888. Bothriolepis ornatus, R. H. Traquair. Geol. Mag. (3) Vol. V, 

pag. 509. 
1891. Bothriolepis ornata, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Fis. Part 

II, pag. 225. 
Hierher gehören mehr oder weniger wohl erhaltene Schilder des 
Kopfes, des Rumpfes und Bruchstücke von denselben. 

„Die Sculptur" — sagt J. Lahüsen - - „der Bothriolepis ornata 
unterscheidet sich auch von der unseres Fisches, denn während sie 
bei dem ersteren aus runden, ovalen oder eckigen Vertiefungen be- 
steht, welche von kielartigen, zuweilen auch flachen Rippen einge- 
schlossen sind, erscheinen die Erhöhungen der Oberfläche bei unserer 
Form (Bothriolepis Fanden) mehr höckerförmig oder in unregel- 
mässigen, kaum über die Oberfläche vortretenden Wülsten zusammen- 
fliessend und durch schmale Furchen und punktförmige Vertiefungen 
von einander getrennt. Auf keinem einzigen Stück von Bothriolepis 
ornata haben wir bis jezt sternförmige Höcker bemerkt, dagegen sind 
sie bei unserem Fisch nicht selten auf verschiedenen Theilen des 
Panzers zu sehen" (1. c. 10, pag. 137.). 




.-?--= w 



Fig. 16. 
Bothriolepis ornata, E. Eichwald. Unvollständiges Os 
occipitale medium. %o z= Wülste oder Leistchen, /— bo- 
genförmige Furche, k — gekreuzte Furche. Natür- 
liche Grösse. 

In Übereinstimmung mit dieser Schilderung der Oberflächen- 
Verzierung finde ich dieselben Verhältnisse bei den zu dieser Art 
gerech neten Hautplatten. Darunters ind einige, die zweifellos dem 






Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 29 

Kopfe oder dem Rumpfe angehören. Die beigegebene Figur 16 zeigt 
die mittlere Hinterhauptsplatte (Os occip. med.), welche mit längeren 
oder kürzeren, stets aber gebogenen Runzeln oder Wülsten (w) 
bedeckt ist ; ausserdem bemerkt man an der Abbildung die zwei 
charakteristischen Furchen, von denen die hintere gekreuzt (k) ist, 
während die vordere (f) einen Bogen bildet. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 473 der 
Sammlung. 

Bothriolepis Panderi, J. Lahusen. 

1880. Bothriolepis Panderi, J. Lahüsen. Verh. Russ. Kais. Min. Ges. 
(2) Vol. XV., pag. 125, Taf. I, IL 

1880. Bothriolepis Panderi, H. Trautschold. Bull. Soc. Im. Nat. Mos- 
cou. Pt. II, pag. 169, Taf. IL 

1888. Bothriolepis Panderi, R. H. Traquair. Ann. Mag. Nat. Hist. 
(6) Vol. IL, pag. 495. 

1890. Bothriolepis Panderi, J. V. Rohon. Über dev. Fische v. ob. 

Jenissei etc. Mél. géol. et paléont. tir. du Bull, de l'Acad. 
Imp. d. sc. de St. Pétersbourg. T. I, pag. 19. 

1891. Bothriolepis Panderi, A. Smith Wood ward. Cat. Foss. Fis. Pt. 

II, pag. 225. 
1891. Bothriolepis Panderi, G. Gürich. Zeitschr. Deutsch, geol. Ges. 
pag. 909 
Von dieser Art liegen nur wenige unvollständige Platten vor. 
So namentlich die in der beiliegenden Fig. 17. in Contouren wieder- 
gegebene mittlere Hinterhauptsplatte, deren Oberfläche grösstentheils 
nur kurze Runzeln (w) aufweist, sich aber dennoch in anderer Be- 



Fig. 17. 

Bothriolepis Panderi, J. Lahusen. Unvollständ'ges Os occipitale medium, ioz^. 

Wülste oder Leistchen, #/= Gelenkfläche, k z= Furche. Etwas grösser ge- 
zeichnet. 

Ziehung zu der von J. Lai-tušen auf Tafel II, Fig. 2 gezeichneten Hinter- 
hauptsplatte ähnlich verhält, indem die hintere Furche (k) ungekreuzt 



30 



VIII. J. V. Kohon: 



erscheint, überdies in der Mitte unterbrochen ist. Dagegen ist die 
zwar etwas abweichend beschaffene Gelenkfläehe (gf) ziemlich deut- 
lich zu sehen. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Ichma, Fluss Zylma, No. 
473, No. 469A und 318b der Sammlung. 



Bothriolepis Jeremejevi, sp. nov. 

Name: Zu Ehren des Herrn Geheimraths, Akademikers und Prof. 
Pavel Vladimirovitsch Jeremejev in St. Petersburg. 

Die Aufstellung dieser neuen Art basirt hauptsächlich auf der 
hinteren mittleren Dorsalplatte des Rumpfes, welche in der anbei be- 
findlichen Figur 18 zur Ansicht gelangt. Ihrer Form nach stellt die 
Platte ein Fünfeck dar; dabei sind die Ecken abgerundet. Die Ober- 
flächenverzierung besteht aus zahlreichen Runzeln oder Rippchen, die 





Fig. 18. Fig. 19. 

Fig. 18. und 19. Bothriolepis Jeremejevi, sp. noy. Eig- 18. Mittlere Dorsalplatte 
des Rumpfes. Fig. 19. Distaler Abschnitt eines Ruderorganes (Extremität), 
w zzz Wülste oder Leistchen. Oberflächen- Ansichten. Natürliche Grösse. 



durch mehr oder weniger tiefe Furchen von einander abgesondert 
werden ; dabei ist die Verlaufsweise der Runzeln eine unregelmässige. 
Vergleicht man diese Platte mit denen anderer Bothriolepis- Arten, so fällt 
sofort der bedeutende Unterschied auf. Dieser zeigt sich namentlich 
darin, dass die vermeintliche Platte mehr flach als gewölbt erscheint. 
Die Figur 19 ist jedenfalls für den distalen Abschnitt eines 
Ruderorganes zu halten. Bei demselben ist nicht allein die runzelige 
Oberfläche (w) sondern noch mehr der ganze Habitus bemerkens- 
werth. Da die Oberflächen-Zierraten dieses Stückes mit denen der 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 



31 



nebenstehenden Platte übereinstimmen, so dürften beide einer und der- 
selben Art angehört haben. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma und Ichma. No. 
473 und No. 318b der Sammlung. 



Bothriolepis (Microbrachium) sp. indet. 

Unbestimmbare Hautplatten des Kopfes und des Rumpfes, die 
immerhin ihrer Oberflächen-Beschaffenheit nach entweder zu Bothrio- 




Fig. 20. 

Bothriolepis (Microbrachium) sp. indet. Mittlere 

Hautplatte des Kuderorgans. Fünfmal ver- 

grössert. 

lepis oder Microbrachium gehören. Für die Zugehörigkeit zu der letzt- 
genannten Gattung scheint die beigegebene bei mehrfacher Vergrösse- 
rung abgebildete Hautplatte eines Ruderorgans mit grosser Wahr- 
scheinlichkeit zu sprechen. 

Form, und Local. Ober-Devon, Flüsse Myla, Ichma und Tchirka. 
No. 281g, No. 318b, No. 71 der Sammlung. 

Farn. Coccosteidae. 

Die Formen, welche diese Familie umfasst, sind vornehmlich 
durch die seitliche Stellung der Augen, durch das Vorhandensein 
eines Augenringes, durch den Mangel des Foramen parietale und 
durch ein den Asterolepiden ähnliches Hautskelet ausgezeichnet. 

Genus Coccosteus, Agassiz. 
(Poiss. foss. V. G. E. 1844, pag. 22.) 



Syn. Liognathus, J. S. Newberry. Rep. Geol. Surv. Ohio. Vol. 
1, Pt. II, 1873, pag. 306. 



í>2 VIII. J. V. Eohon: 

Coccosteus decipiens? L. Agassiz. 

1829. „Trionyx 11 , Sedgwick et Murchison. Trans. Geol. Soc. (2) Vol. 
III, pag. 144, Taf. XVI, Fig. 6. 

1841. Coccosteus, H. Miller (ex Agassiz, MS). Old Red Sandstone, 

Taf. III. 

1842. Coccosteus latus, L. Agassiz. Rep. Brit. Assoc. pag. 87. 

1842. Coccosteus cuspidatus, P. Ddff (ex Agassiz, MS.). Geol. Moray, 

pag. 69, Taf. VIII, Fig. 1. 
1844. Coccosteus decipiens, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 26, 

137, Taf. B. Fig. 2, 3, Taf. VII — X, Taf. XXX a, Fig. 19. 
1844. Coccosteus oblongus, L. Agassiz Ibid. pag. 28, Taf. XI, Fig, 

1 — 3, Taf. XXX a, Fig. 2. 
1844. Coccosteus cuspidatus, L. Agassiz. Ibid. pag. 28, 137, Taf. 

XXXI, Fig. 4. 
1848. Coccosteus microspondylus, F. M'Cor, Ann. Mag. Nat. Hist. (2) 

Vol. II, pag. 298. 
1848. Coccosteus pusiVus, F. M'Coy. Ibid. pag. 298 
1848. Coccosteus ? trigonaspis, F. M'Coy. Ibid. pag. 299. 
1855. Coccosteus latus. F. M'Coy. Brit. Pal. Foss. pag. 602. 
1855. Coccosteus oblongus, E. M'Coy. Ibid. pag. 6' »3. 
1855. Coccosteus pusillus, F. M'Coy. Ibid. pag. 603, Taf. II. c, Fig. 5. 
1855. Coccosteus? trigonaspis, F. M'Coy. Ibid. pag. 603, Taf. II. c, Fig 6. 
1860. Coccosteus decipiens, Sir P. Egerton. Quart. Journ. Geol. Soc. 

Vol. XVI, pag. 128. 
1860. Coccosteus Milien, Sir P. Egerto>\ Ibid. pag. 135. 
1875. Coccosteus decipiens, W. H. Baily. Figs. Char. Brit. Foss. Taf. 

XXXIII, Fig. 3. 
1880. Brachy deirus Milleri, A. v. Koenen. Zeitschr. Deutsch, geol. 

Ges. Vol. XXXII, pag. 675. 
1883. Brachydeirus Milleri, A. v. Koenen. Abh. phys. Cl. K. Ges. 

Wiss. Göttingen, Vol. XXX, pag. 20. 
1883. Brachydeirus pusillus, A. v. Koenen. Ibid. pag. 20. 

1888. Coccosteus decipiens, R. H. Traquair. Geol. Mag. (3) Vol. V, 

pag. 511. 

1889. Coccosteus decipiens, R. H. Traquair. Ibid. Vol. VI, pag. 4, 

Taf. I, Fig. 2. 

1890. Coccosteus decipiens, J. V. Rohön. Üb. dev. Fische v. ob. Je- 

nissei etc. Mél. géol. et paléont. Acad. Imp. d. sc. de St. Pé- 
tersbourg. T. I, pag. 32, Fig. 8. (Tafel). 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 



3? 



1891. Coccosteus decipiens, A. S. Woodward. Cat. Foss. Fis. Pt. II, 

pag. 2*2, Taf. VII. 
1891. Coccosteus Milien, G. Gürich. Ueber Placoclermen etc. Zeitschr. 

d. Deutsch, geol. Ges. pag. 908 u. 909, Textfigur 5. 
1891. Coccosteus decipiens, G. Gürich. Ibid. pag. 909. 

Die mit sternförmigen Höckern an ihrer Oberfläche verzierten 
Bruchstücke von Hautknochen dürften aller Wahrscheinlichkeit nach 
zu dieser Species gehören. Leider sind dieselben derart mangelhaft 
erhalten, dass nicht einmal ihre Form constatirt werden konnte. 

Form, und Local. Ober-Devon. Flüsse Yarega, Myla, Kosma und 
Tchirka. No. 312? No. 496, No. 153? No. 71 der Sammlung. 

Coccosteus sp. indet. 

Unvollständige Hautplatten, die trotz ihrer eigentümlichen Ober- 
flächen-Verzierugen einer Coccosteus- Art angehört haben mochten. Die 
Verzierung besteht aus verhältnissmässig sehr grossen rundlichen Höckern, 
bei denen an vielen Stellen die oberflächlichsten Schichten durch 
Abreibungen entfernt worden sind; in Folge dessen machen sich 
die tiefer liegenden Lamellen der Knochensubstanz als concentrische 
Streifen im Innern der äusserlich beschädigten Höckern (t) bemerkbar. 





t ±- 

Fig. -21. a, b. 
Coccosteus sp. indet. Unvollständige Hautplatten, t = Tuberkel. Halbe Grösse. 

Form, und Local. Ober -Devon, Fluss Myla. No. 496 der 
Sammlung. 

Genus Chelyophorus, Agassiz. 
(Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 135.) 

Syn. Liognathus, J. S. Newrerry. Rep. Geol. Surv. Ohio, Vol. 
I, Pt. IL 1873, pag. 306. 

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 3 




34 VIII. J. V. Rohon: 

Chelyophorus Verneuili, L Agassiz. 

1845. Chelyophorus Verneuili, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 
135, Taf. XXXIa., Fig. 14-19. 

Von dieser interessanten Form ist nur ein Exemplar vorhanden, 
das in der beigegebenen Figur 22. abgebildet ist. Es ist dies eine 
zerbrochene, aus drei Stücken bestehende dorsale Gelenkplatte. 
Das mittlere Stück (a) zeigt den stark beschädigten Fortsatz {Pro- 
cessus obstans, Panděr), während die beiden Seitenstücke (b, c), die 
runzelartige Verzierungen (w) und Gelenkflächen zeigen. 



'3f 



Fig. 22. 
Chelyophorus Verneuili, L. Agassiz. Os articulare dorsi. pro zzi 'Processus obstans, 
w — Runzeln der Oberfläche, #/= seitliche Gelenkflächen. Viermal vergrössert. 

Vergleicht man die beistehende Figur 22 mit den Abbildungen 
von L. Agassiz (1. c. 2) auf Tafel XXXI a, Figur 15 und 15 a, ferner 
mit der auf Taf. -7 in den Figuren 3 b und 3 b' von Chr. H. Panděr 
(1. c. 13), so fällt die zwischen allen bestehende Aehnlichkeit sofort auf. 

Form, und Local. Mittel-Devon, Fluss Oukhta, Nr. 264 der 
Sammlung. 

Genus Homosteus, Asmuss. 

(Das vollkommenste Hautskelet der bisher bekannten Thierreihe (Inaugural- 
Dissertation. Dorpat 1856), pag. 8. (Homostius). 

Syn. Asterolepis, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 
89 (ex parte). 



Homosteus sp. indet. 

Einige Bruchstücke, offenbar mächtiger Haut platten liegen vor. 
Dieselben erinnern ihrer ganzen Beschaffenheit nach an Stücke von 
Os occipitale extemum und Os dorsale medium. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute. Nr. 18 der 
Sammlung. 



Die devonischen Fische von Timan in Rnssland. 35 

Genus Heterosteus, Anmuss. 

(Das volikommenste Hautskelet der bisher bekannten Thierreihe (Inaugural- 
Dissertation. Dorpat 1856) pag. 7 (Heterostius). 

Syn. Ichtyosauroides, S. Kutorga. Zweiter Beitr. Geogn. u. Pa- 

laeont. Dorpat's, 1837, pag. 35. 
Chelonichthys, L. Agassiz. Poiss. Foss. Vol. I. 1844, pag. XXXIII. 
Asterolepis, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 89 (ex 

parte). 

Heterosteus sp. indet. 

Theile von unzweifelhaft mächtigen Hautplatten, deren mangel- 
hafte Erhaltung keine nähere Bestimmung zulässt. Die beiliegende 
Zeichnung (Fig. 23) besitzt sehr grosse Aehnlichkeit mit jener von 
L. Agassiz (1. c. 2) in der Tafel 32 bei Figur 16 abgebildeten Haut- 
platte; mithin dürfte die Zuziehung der hier gezeichneten Platte zu 
Heterosteus volle Berechtigung haben. 




Fig. 23. 

Heterosteus šp. indet. Unvollständiger Hautknochen, k = kantenförmiger 

Vorsprung. Halbe Grösse. 

Form, und Local. Ober-Devon, Flüsse Tchoute und Zylma. 
Nr. 18, Nr. 473? der Sammlung. 

Genus Pelecyphorus, Trautschold. 
(Zeitschrift der Deutschen geol. Ges. Bd. XLII. 1890, pag. 576.) 

Syn. Coceosteus, H. Trautschold. Zeitschr. d. Deutsch, geol. 
Ges. 1889, pag. 36, Taf. V. (Sep.-Abdr.) 

3* 



36 Vlil. J. V. Rohon: 

Diesen Gattungsnamen hat H. Trautschold für vereinzelte Haut- 
schilder mit beilförmigem, an der Innenfläche vorkommenden Fortsatz 
vorgeschlagen. Die Schilder stellen stark gewölbte Rückenplatten dar ; 
dieselben wurden ehedem zu Coccosteus gerechnet. 

Pelecyphorus Tchemychevi, sp. nov. 

Name: zu Ehren des Herrn Akademikers Theodosu Nikolajevich 
Tchernychev in St. Petersburg. 

Dimensionen: 

Länge, gemessen in der Medianebene 14 cm. 

Grösste Breite 17 „ 

Breite in der Nähe des stumpfspitzigen Endstückes . . . 2 „ 
Unvollständiges Dorsalschild (Os dorsale posterius) von einem 
sehr grossen Exemplar. Das Schild sitzt fest in einem sehr harten, 
krystallinischen Kalkstein, in welchem Bruchstücke von Goniatiten 
zerstreut liegen. Die überaus grosse Härte des Gesteins verhinderte 
das vollständige Herauspräpariren des Schildes, so dass nur der 
hintere Endabschnitt des mächtigen, ventralwärts gelegenen Fort- 
satzes freigelegt werden konnte (Fig. 24, b bei f). Wie aus dieser 
Abbildung ersichtlich, entspringt der Fortsatz an der Innenseite des 
Schildes senkrecht und nach abwärts fortschreitend ; derselbe beginnt 
am äussersten hinteren Ende des Schildes und breitet sich seitlich 
flügelartig aus, d.h. die Knochenmasse, aus welcher er besteht, breitet 
sich rechts und links aus, um mit der inneren und unteren Schild- 
Hiasse zu verschmelzen. Aus dem herauspraeparirten Abschnitt des 
Fortsatzes ersieht man mit aller Gewissheit, dass der Fortsatz kamm- 
artig nach hinten verläuft. Wieweit dieser Fortsatz nach vorn reicht, 
konnte aus dem vorhin erwähnten Grunde nicht eruirt werden. Schon 
die Mächtigkeit des Fortsatzes, welcher jenen von Panděr (1. c. 13) auf 
Taf. VI. Fig. 9, 1 1 und von Trautschold (1. c. 23) auf Tafel V, Fig. 2 - 6 ab- 
gebildeten Fortsätzen entspricht, weist mit Bestimmtheit auf die Zugehö- 
rigkeit dieses Schildes zu der Gattung Pelecyphorus hin. 

Dem gegenüber ist Gürich's Ansicht: „Die Lage des Fortsatzes 
am hinteren Ende des festen Aussenskelets legt den Gedanken nahe, 
dass er als Stützapparat für den eines festen Aussenskelets entbeh- 
renden Schwanzes diente. Man wird diesen Körper als einen, für 
den besonderen Zweck besonders entwickelten oberen Wirbelbogen 
auffassen können" (1. c. 6, pag. 906) unrichtig. Keine Thatsache 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 



37 



kann zu Gunsten dieser Auffassung angeführt werden. Die den Fort- 
satz bildende Knochenmasse erwies sich nach allen Richtungen mit der 
knöchernen Substanz des Schildes zusammenhängend und der histolo- 
gischen Beschaffenheit nach übereinstimmend. Hie von konnte ich mich 
an mehreren kleineren Exemplaren von Fl. Sjas in St. Petersburger 
Gouvernement, wie sie Traütschold beschrieben, in bestimmter Weise 
überzeugen. Nebenbei will ich bemerken, dass der Fortsatz bei den 
kleineren Pelecyphorus- Schildern, in der von Traütschold angegebenen 
und gezeichneten Weise weit nach vorne reicht, dass derselbe jedoch 
durchaus nicht den von Traütschold angenommenen Contour haben 
musste (1. c. 23, pag. 40). 

Die constante Lage, durch welche der Fortsatz völlig senkrecht 
zur Innenfläche des Rückenschildes gestellt erscheint, lässt die Pele- 
cyphorus- Schilder von ähnlichen Heterosteus- und Z>mrc7^/«/s-Schildern 
unterscheiden. Die Mächtigkeit der in Rede stehenden Hautplatte 
liess mich anfänglich vermuthen, dass auch dieses Rückenschild zu 
Dinichthys gehöre ; die genaue Untersuchung des Fortsatzes überzeigte 
mich jedoch von dessen Pelecyphorus — Natur. 



sk 




Fig. 24. a, b, c. 
Pelecyphorus Tchernychfvi, nov. sp. Unvollständiges Dorsalschild (os dor- 
sale posterius), a = Ansicht der freien Oberfläche, 6=z der Schildfortsatz 
von vorne gesehen, c — Tuberkel, etwas vergrössert. Ein Drittel der natür- 
lichen Grösse. 



Die Beschaffenheit der Oberfläche des offenbar ovalen Schildes 
bietet in mehrfacher Beziehung interessante Verhältnisse. Zunächst 
muss bemerkt werden, dass das hintere Ende des Schildes eine Ab- 
rundung aufweist; dies geht namentlich aus den beiderseitigen, fast 



38 VIII. J. V. Rohon: 

vollkommen erhaltenen und nach dem hinteren Endabschnitt verlau- 
fenden Rändern hervor. Der mittlere Abschnitt des Schildes weist sehr 
bebeutende Wölbung auf, die vordere Contourlinie der Wölbung ent- 
spricht beiläufig einer Parabel, während sich die Wölbung des Schildes 
an seinem hinteren Ende bloss auf die Mitte beschränkt, da das 
Schild von da an nach rechts und links sich abflacht. 

Nicht uninteressant sind die Verzierungen der Oberfläche des 
Schildes, welche allerdings nur stellenweise gut erhalten sind; zum 
grossen Theile sind dieselben zerstört. Die Verzierungen bestehen aus 
zweierlei von einander wohl unterscheidbaren Tuberkeln. 

Die eine Art besteht aus stumpfspitzigen, runden und glänzenden 
Tuberkeln, welche regellos, bald dichter, bald mehr zerstreut zu beiden 
Seiten des Schildes geordnet sind. Die Basis der Tuberkeln ist strahlig 
oder glatt. Die radiären Streifen mancher benachbarter Tuberkeln 
fliessen in einander. Zwischen den einzelnen Streifen bemerkt man bald 
spaltenförmige, bald porenartige Oeffnungen, welche meist die Mün- 
dungen der ÜAVERs'schen Kanäle nach aussen vermitteln. Die Spitze 
der gut erhaltenen Tuberkeln ist glänzend; dies rührt jedoch nicht 
etwa von dem Vorhandensein des Schmelzes, wie man bei flüchtigem 
Blick annehmen könnte, sondern von starker Abreibung her. Von der 
Richtigkeit dieser letzteren Annahme überzeugt man sich mit Be- 
stimmtheit an solchen Tuberkeln, deren Spitze abgebrochen ist. In 
allen derartigen Fällen bemerkt man, dass die innerlich erscheinenden 
Hügelchen in völlig gleicher Weise, wie die Tuberkelspitze glänzen. 
Sämtliche Tuberkel, mitunter von beträchtlicher Grösse, bestehen aus 
mehreren kappenartig über einander gelagerten Schichten compakter 
Knochensubstanz, welche anscheinend leicht von einander, wie etwa 
Blätter, zu trennen sind. Aehnliche Beobachtung kann man namentlich 
an den ihrer Spitze beraubten Höckern in verschiedenen Höhen sehr 
leicht anstellen. 

Die zweite Art der Tuberkeln, welche hauptsächlich im mittleren 
Schildabschnitt zur stärkeren Entwickelung gelangten, sind sehr klein, 
rund oder spitzig, stets an ihrer Oberfläche glänzend und sehr dicht 
an einander gereiht ; ihre Basis ist selten radiär gestreift und sie 
zeigen manchmal in Folge ihrer gegenseitigen Verbindungen reticuläre 
Anordnung, so dass sie demzufolge Netze darstellen. Diese Tuberkel- 
art entspricht wohl nur jungen Gebilden, welche von den tieferen 
Schichten gegen die Oberfläche hinaufrücken, um die älteren, möglicher- 
weise abgenützten Tuberkel zu ersetzen. Diese Anschauungsweise 
drängt sich dem Beobachter bei eingehender Untersuchung der Be- 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 39 

Ziehungen zwischen den verschiedenen Höckern zu einander unwill- 
kürlich auf. Obgleich der Untergang der oberflächlichsten (älteren) 
Tuberkel einerseits und andererseits die Regeneration der Tuberkeln 
von Innen nicht Schritt für Schritt an den wenigen Dünnschliffen 
verfolgt werden konnte, ist die eben ausgesprochene Annahme höchst 
wahrscheinlich, weil sonst das Vordring3n der kleinen Tuberkeln aus 
den tieferen Schichten unverständlich bleiben müsste. Ueberdies 
konnte ich ähnliche Vorgänge an Kopfschildern anderer Fische aus 
den devonischen Ablagerungen ziemlich genau verfolgen. 

Der Schleimkanal (Fig. 24 sk), welcher am hinteren Ende 
des Schildes entspringt und nach kurzem bogenförmigen Verlauf nach 
vorn verschwindet, ist schwach entwickelt, immerhin deutlich sichtbar. 
Die Verlaufsrichtung des Schleimkanals weicht von jener bei Coc- 
costeus wesentlich ab. 

Die histologische Structur des Schildes, welche ich an 
Dünnschliffen von mehreren abgesprengten Stückchen beobachtet habe, 
erwies allenthalben, dass sowohl die Schildmasse als der mächtige Fort- 
satz (Fig. 24 bei f) aus spongiöser Knochensubstanz bestehen. Hingegen 
bestehen die Tuberkel an der Oberfläche des Gebildes aus compakter 
Knochensubstanz, indem die Grundsubstanz mit ihren weniger zahl- 
reichen Knochenzellen bogenförmig über einander gelagerte Schichten 
darstellt. Sämtliche Schichten werden meist in den Seitentheilen der 
Tuberkeln durch aufwärts verlaufende HAVEiis'sche Kanäle durch- 
brochen; dabei kommen die oberflächlichen Mündungen derHAVERs'scheü 
Kanäle grösstentheils zwischen den radiären Streifen der Tuberkel 
basis vor. Die Knochenzellen (Knochenkörperchen) besitzen mehrere 
kurze, jedoch verästelte Fortsätze. Die HAVERs'schen Kanäle verlaufen 
innerhalb der Knochenmasse in verschiedenen Richtungen und sind 
unter einander netzartig verbunden. Die Schichtung der Grundsub- 
stanz ist undeutlich ausgeprägt. Die eben geschilderten histologischen 
Verhältnisse stimmen mit den überhaupt bei Placodermen-Schildern 
beobachteten Verhältnissen vollkommen überein. 

Verbreitung. Pelecyphorus Tchemychevi kommt nur im Timan 
und möglicherweise am Flusse Sj as des St. Petersburger Gouvernements 
vor. Ueberreste kleinerer Species sind nicht im Timan-Gebiete, sondern 
an der Sjas und in Central-Russland gefunden worden. In Jendo - 
wischtsche sind zwei kleinere Schilder von Th. Thernyschev und mir 
gefunden worden, welche aller Wahrscheinlichkeit nach zu Pelecy- 
phorus gehören. Das von mir gefundene Schild hatte ausnehmend 
kleine Tuberkel an seiner Oberfläche. Die Tuberkel haben die Aehn- 



40 VIII. J. V. Kohon: 

lichkeit mit winzigen Sternchen, wie solche vor vielen Jahren v. Eich- 
wald (Nachtrag zu den Fischen von Pawlowsk) beschrieben, abge- 
bildet und als Pterichthys-Jieste bestimmt hat. Dagegen sind die 
Oberflächen-Verzierungen des. von Tchernyschev gefundenen Schildes 
wesentlich verschieden von denen der übrigen; auch ist die Ober- 
fläche des Schildes schwach gewölbt. Der Fortsatz beider Schilder 
ist stark entwickelt, wie bei allen anderen hierher gehörigen Schildern. 
Demzufolge dürften etwa drei Pelecyphorus-Species im europäischen 
Russland vorkommen. 

Form, und Lokal. Ober-Devon (Domanik)*), Fluss Tchoute. 

Nr. 281 der Sammlung. 

Genus àsteroplax, Smith Woodward. 
(Ann. and Mag. of Kat. Hist. (6) Vol. VIII, pag. 11.) 



Diese Gattung wurde von A. Smith Woodward für Kopfplatten 
von verschiedener Form gegründet. Der Oberflächenbeschanenheit 
nach dürften dieselben zu der Familie Goccosteidae gestellt werden. 



Asteroplax scabra, A. Smith Woodward. 

1891. A. Smith Woodward. The Devonian Fish-Fauna of Spitzbergen. 
Ann. and Mag. of. Nat. Hist. (6), Vol. VIII, pag. 11, Taf. 
III, Fig. 1, 2. 

Einige wenige, unvollständig erhaltene Bruchstücke von Haut- 
platten dürften zu dieser Art gehören. Wenigstens deuten darauf die 



*) Ueber die Abstammung des Wortes Domanik herrscht noch Ungewissheit. 
Alexander Graf Keyserling (Ueber den Domanik. Verhandl. d. Russ. Kais, minerai. 
Ges. Jahrg. 1845—46. St. Petersburg 1846 pag. 160), sagte bereits vor vielen Jahren 
Folgendes : „Schliesslich machen wir aufmerksam, dass es nicht wenig schwierig 
ist, zu einem etymologischen Verständniss des Wortes Domanik zu gelangen. So 
heisst es an Stelle und Ort nicht Domanite, wie Bornuvogolov schreibt. Sürjanisch 
ist das Wort nicht. Eine Conjectur lieferte mir v. Grewe, Forstmeister in Ust- 
Syssolsk, der es von dem Russischen Dom (Haus) und Anika, Taufnahme des ersten 
berühmten Stroganov, der von den Wytschegda-Gegenden Besitz nahm, herleitete. 
Der jüngst verstorbene Kenner slavischer Sprachen, Prof. Preis, meinte jedoch, 
dass diese Herleitung nicht dem Geiste der Sprache angemessen wäre und glaubte, 
dass man richtiger den Namen von der Wurzel Dym, Rauch herleiten müsste. 
(Dymnik = Rauchgeber, wäre Russisch, und nach dem Einschalten eines Vocales 
zwischen zwei Consonanten, nach dem Erfordernisse der „finnischen Sürjanen- 
Sprache (Dymanik.") 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 41 

Verzierungen an der Oberfläche, welche so ziemlich mit denen von 
A. Smith Woodward (1. c. 18, Fig. 1, 2) abgebildeten übereinstimmen. 

Form, und Loc. Ober-Devon. Fl. Tchirka. 

Nr. 71 der Sammlung. 

Ordo. Crossopterygii. 
Farn. HoloptycMdae. 

Genus Holoptychius, Agassiz. 

(Agassiz in MurchisoiSs Silur. Syst. 1839, pag. 599 (Holoptychus) und Poiss. foss. 

V. G. K, 1844, pag. 68). 

Holoptychius nobilissimus, L. Agassiz. 
1835. Gyrolepis giganteus, L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. IL pt. I. pag. 

175, Tai XIX., Fig. 13. 
1839. Holoptychius nobilissimus, L. Agassiz, in Murchisons Silur. Syst. 

pag. 600, Taf. IL, Fig. 1, 2. 
1841. Holoptychius nobilissimus, H. Miller. Old Red Sandstone, pag. 

162, Taf. IX., Fig. 2. 

1844. Holoptychius Murchisoni, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. E. pag. 

72, Taf. XXIL, Fig. 2. 

1845. Holoptychius nobilissimus, L. Agassiz. Ibid. pag. 73, 140, Taf. 

XXIIL, Taf. XXIV., Fig. 2, Taf. XXXIa., Fig. 26. 
1855. Holoptychius nobilissimus, F. M'Coy. British Palaeoz. Foss. 

pag. 595. 
1860. Holoptychius nobilissimus, E. v. Eichwald. Lethaea Rossica. 

Vol. L, pag. 1572. 
1888. Holoptychius nobilissimus, M. Lohest. Ann. Soc. Géol. Belg. 

Vol. XV., pag. .127, 139. 
1888. Holoptychius Bcwalquei, M. Lohest. Ibid. pag. 134, Taf. L, 

Fig. 5, Taf. II, Fig. 1—4, Taf. III., Fig. 1, 3, 5, 6, Taf. V., 

Fig. 1—3. 
1890. Holoptychius nobilissimus, Woodward und Sherborn. Cat. Brit. 

Foss. Vertebrata, pag. 97. 
1890. Holoptychius nobilissimus, R. H. Traquair. Proc. Roy. Soc. 

Edinb. Vol. XVIL, pag. 388. 
1 890. Holoptychius nobilissimus, J. V. Rohon. Mélang. géol. et paléont ; 

tirés du Bull, de l'Acad. Imp. d. sc. de St. Pétersbourg. 

Tome L, pag. 54. 



42 



VIII. J. V. Rohon : 



1891. Holoptychius nobilissimus, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Fis. 
in tne British Museum. Part II, pag. 323. 
Zu den am zahlreichsten vertretenen Versteinerungen gehören 
unstreitig die Holoptychius-Reste, welche allenthalben wo devonische 
Fische in Russland vorkommen, gefunden werden. Wie in anderen 
Fällen, bestehen ebenso diesfalls die Holoptychius-Reste aus isolirten 
Schuppen, Zähnen und Kieferstücken, deren Erhaltungsweise meistens 
als eine vorzügliche bezeichnet werden muss. 




Fig. 25. 
Holoptychius nobilissimus, L. Agassiz. 
Ansicht der Aussenfläche zweier Schup- 
pen, vr zz Vorderrand, hr — Hinterrand, 
w — Rippchen, <=z Tuberkel. Natürliche 

Grösse. 



Fig. 26. 
Holoptychius nobilissimus, L. Agas- 
siz. Ansicht der Aussonfläche einer 
unvollständigen Schuppe, vr = 
Vorderrand, w — Rippchen. % 
der natürlichen Grösse. 



Die anbei befindliche Figur 25 zeigt uns die Oberfläche zweier 
vollständig erhaltener Schuppen. Der obere punktirte Abschnitt stellt 
den glatten Vorderrand dar (vr); dagegen zeigt die Oberfläche des 
Hinterrandes wulstförmige Erhabenheiten oder Rippchen (w) und stern- 
förmige Höckerchen oder Tuberkel (t). 

In der Figur 26 bemerkt man etwa zwei Drittel einer dritten 
Schuppe mit dem glatten Vorderrand (vr) und verzierten Hiuterrand 
(hr). Die Verzierung bei den letzteren besteht aus längereu und 
kürzeren, mehr oder weniger geschlängelten Rippchen (w). 

Die mikroskopische Structur verhält sich in der von 
mir (pag. 46 — 51 1. c. 15,) an anderer Stelle eingehends beschrie- 
benen Weise und stimmen also auch diesbezüglich die vorliegenden 
Schuppen mit allen anderen Holoptychius-Schuj)pen überein 

Weitere Exemplare, deren Zugehörigkeit zu derselben Art unzweifel- 
haft erscheint, sind in den Figuren 27 und 28 gezeichnet. In der 
ersteren erblicken wir die äussere Oberfläche, eines Unterkiefers 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 



43 



welche mit Rippchen (w) und sternförmigen Höckerchen bedeckt ist ; am 
oberen Rande ragen rechterseits kegelförmige und scharf zugespitzte 



\MMà^. 




Fig. 27. 

Holopty chius nobilissimus, L. Agassiz. Unvollständiger Unterkiefer. 

z — Kleine Randzähnchen, iv — Rippchen. Natürliche Grösse. 

Zähnchen (z) hervor. Die von kleinen Stückchen des Unterkiefers 
und einiger Zähnchen angefertigten Schliffe ergaben die charakteri- 
stischen Merkmale, die den Eoloptychius auszeichnen. 







Fig. '28. 

Holoptychius nobilissimus, Li. Agassiz. Zahn, str — Streifen 

an der Oherfiäche. Etwas grösser gezeichnet. 

Die Figur 28 zeigt einen ziemlich gut erhaltenen Zahn, der namen- 
tlich am proximalen (unteren) Ende sehr deutliche Streifung (str) aufweist. 

Form, und Local. Ober-Devon, Flüsse: Ichma, Soula und Vo- 
longa. No. 318b, No. 281 und No. 360 der Sammlung. 



Holoptychius gigantem, L. Agassiz. 

1839. Holoptychius, R. J. Murchison. Silur. Syst. pag. 600, Taf. IL, 

Fig. 3. 
1845. Holoptychius gigantem, L. Agassiz. Poiss. Foss. V. G. R. pag. 

73, 140, Taf. XXV., Fig. 3-10. 
1848. Holoptychius princeps, F. M'Coy Ann. Mag. Nat. Hist. (2), Vol. 

IL, pag. 130. 



44 



VIII. J. V. Rolion: 



1854. Holoptychius giganteus, R. J. Murchison. Siluria, Taf. XXXVI. , 

Fig. 11. 

1855. Holoptychius giganteus, F. M'Coy. Brit. Palaeoz. Foss. pag. 594. 
1855. Holoptychius princeps, F. M'Coy. Ibid. pag. 595. 

1888. Holoptychius giganteus, M. Lohest. Ann. Soc. Géol. Belg. Vol. 

XV., pag. 146, Taf. VI., Fig. 2, 3, Taf. VII, Fig. 5, 6. 
?1889. Holoptychius giganteus, ? J. S. Nettberry. Palaeoz. Fishes N. 

America, pag. 101, Taf. XIX, Fig. 15, 16. 
1890. Holoptychius giganteus, "Wood ward und Sherbors. Cat. Brit. 

Foss. Vertebrata, pag. 96. 

1890. Holoptychius giganteus, J. V. Rohon. Mélang. géol. et paléont ; 

tir. du Bull. de 1'Acad. Irnp. d. sc. de St. Pétersbourg. Tome 
L, pag. 35. 

1891. Holoptychius giganteus, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Fishes 

in the British Museum. Part. II, pag. 325. 
Nach Wiederholter eingehender Prüfung der hierher gerech- 
neten Versteinerungen konnte ich mich durch die bedeutenden 
Dimensionen nicht von der Ueberzeugung abbringen lassen, dass die 
Objecte thatsächlich zu derselben Art gehören. Dies gilt namentlich 



z 




~~Jcn 



Fig. 29. 

Holoptychius giganteus, L. Agassiz. Unvolllstän 
diger Unterkiefer, a — Aussenfiäche des Unter- 
kiefers, b = vom Yorderrande gesehen, c = Querschnitt eines grossen Zahnes 
und Querschnitte kleiner Eandzähnchen (z), t = Tuberkel, H — Querschnitte 
HAVERs'scher Kanäle, Jen .— Knochenmasse des Unterkiefers, a und b dritt- 
halb der natürlichen Grösse, c = zweimal bei H, viermal bei z vergrössert. 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 



45 



von dem nebenan gezeichneten Unterkiefer (Fig. 29). Es geht dies 
ausser aus der Oberflächenstructur schon daraus hervor, dass der 
mikroskopische Bau der grossen und kleinen Zähne (Fig. 29. Z, z.) 
von derselben Beschaffenheit erscheint, welche die Holoptychius-Z'üme 
Charakteristik (Vergl. Fig. 29. bei c. H und z.) 

Was die Oberflächensculptur des Unterkiefers anlangt, so ist die- 
selbe durch zahlreiche rundliche Höckerchen (t) von verschiedener 
Grösse ausgezeichnet. An verticalen Querschlifien von den Höckern 
und denen darunter gelegenen Theilen erwies sich dieselbe histo- 
logische Zusammensetzung, wie solche an Querschliffen von Holopty- 
c/j/řws-Schuppen beobachtet wird. 




H 



k 




; 7 Str 



Fig. 30. 
Holoptyčhius gigantem, L. Agassiz. Unvollständiger Zahn von 
der Seite gesehen, b = Querschnitte der proximalen und di- 
stalen Querschnittsfläche. k = kantenförmiger Vorsprung, 
str — Streifen der Zahnoberfläche, Ii= HAVEEs'sche Kanäle 
an Querschnitten. Bei a der Zahn etwas grösser gezeichnet, 
bei b dreimalige Vergrösserung. 

Desgleichen weist auch der in der beiliegenden Figur 30 a, b. 
abgebildete Zahn einen den Holoptychius-Zahnen eigenartigen Bau auf. 
Die gewöhnlich glatte distale Spitze ist hier abgebrochen. Der proxi- 
male Abschnitt des Zahnes, welcher ebenfalls unvollständig erhalten 
ist, zeigt die charakteristische Längsstreifung (str). Bei b sind die 
Querschnittsflächen des Zahnes dargestellt ; man bemerkt da die H a- 
vers'schen Kanäle (H) und die in einander greifenden Theile des 
Vasodentins. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fl. Tchoute unci Zylma. No. 724, 
No. 469 der Sammlung. 



Holoptyčhius sp. indet. 

Von etwas abweichender Form sind einige Zähne, welche aller- 
dings zu einer Holoptyčhius- Art gerechnet werden müssen; da sie 



46 



VIIL J. V. Rohon: 



indes von den Zähnen der vorhin beschriebenen Arten entfernt sind, 
und ohne andere Theile, wie Schuppen und Kieferstücke gefunden 
wurden, so musste der Versuch einer Species-Bestimmung unter- 
bleiben. 




Fig. 31. 
Holoptychius sp. indet. a — Zahn von der Vorder- 
fläche gesehen, b — Bruchstück eines anderen Zahnes, 
c rz Querschnitt des Zahnes, a und b natürliche Grösse 
c viermal vergrössert. 

Grosse Ähnlichkeit besitzt der bei a gezeichnete Zahn mit dem 
von M. Lohest (1. c. 11) auf Tafel II, Fig. 8, 9 abgebildeten Zahne. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469? der 
Sammlung. 

Genus Glyptolepis, Agassiz. 
(Poiss. foss. vol. II, part. II. pag. 179.) 

A. Smith Woodward (1. c. 17) stellt Glyptolepis zu Holoptychius und 
unterscheidet 1. den eigentlichen Holoptychius („I, Holoptychius proper," 
17. pag. 233) und 2. Glyptolepis (17, pag. 331). 

Nach meinen eigenen Erfahrungen bestehen aber zwischen der 
makroskopischen und mikroskopischen Structur der Holoptychius- und 
Glyptolepis-Schu])\)en nicht unbedeutende Unterschiede. Die ersteren 
sind stets dicker und haben stärkere Oberflächen- Verzierungen, welche 
aus Kippchen und sternförmigen Höckerchen bestehen und je nach 
der Species verschiedenes Verhalten aufweisen. 

Die mikroskopiscken Unterschiede zwischen beiderlei Schuppen 
habe ich bereits vor Jahren angegeben (1. c. 15, pag. 48.): „Zunächst ist 
die mittlere Knochenschicht viel schwächer bei Glyptolepis entwickelt 
und man kann daselbst nicht, wie bei Holoptychius, zwei verschiedene 
o bere und untere Lagen unterscheiden. Ferner ist die untere Knochen- 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 



47 



schicht, das Isopedin, mit Bezugnahme auf die Anordnung der Knochen- 
zellen verschieden. Die letzteren sind bei Glyptolepis wie bei Osteo- 
lepis und noch anderen devonischen Fischen, entsprechend der regel- 
mässig parallelen Lamellirung, gleichfalls regelmässig parallel und 
horizontal gelagert ; dem gegenüber sind die Knochenzellen bei Holo- 
^«/cAňís-Schuppen nach verschiedenen Richtungen orientât ". (Vergl. 
Rohon, 15, Figur 8 der Taf.) 

Mithin dürfte wohl Glyptolepis, wenn auch nicht eine selbständige 
Gattung, so wenigstens eine Unter-Gattung bilden. 

Glyptóleips intermedius, sp. nov. 

Eigenthümlich verzierte Schuppen, welche ich einer neuen Spe- 
cies zutheilen möchte. Dieselben sind verhältnissmässig sehr dünn; 
ihre Oberfläche enthält an beiden Seiten des Vorderrandes bogen- 
förmige feine Streifen (Fig. 32, str), zwischen denen in der mittleren 
Partie desselben Randes winzige, sternförmige und glänzende Hö- 



t .-- 




■-r-- str 



Fig. 32. 

Glyptolepis intermedius, sp. nov. Oberfläche der vollständig 

erhaltenen Schuppe, t — sternförmige Tuberkel (Höcker), 

str z= Streuung des Vorderrandes, w — Leisten oder Rippchen 

des Hinterrandes. Dreimal vergrössert. 



ckerchen (t) hervortreten. Der hintere Rand der Schuppe ist mit 
dünnen geraden Rippchen ausgestattet (w). Die Rippchen sind in den 
Seitentheilen kürzer, in der mittleren Partie hingegen länger, distal 
dünner, proximal dicker. 

Der histologische Bau stimmt mit jenem anderer Glyptolepis- 
Schuppen überein. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fl. Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 



48 



VIII. J. V. Rohon: 



Glyptolepis brevistriatus, sp. nov. 

Isolirte Schuppen von rundlicher Form und dünn. Am Vorder- 
rande derselben fehlen die bei den Schuppen vorhergehender Art vor- 
handenen sternförmigen Höckerchen ; hingegen sind die Seitentheile 
des Vorderrandes ebenso gestreift, wie die betreffenden Partien jener 
Schuppen. Fig. 33., str. 








str 



Fig. 33. 

Glyptolepis brevistriatus, sp. nov. Oberflächen-Ansicht zweier 

Schuppen, str— Streifung des Vorderrandes, vr rz Vorderrand, 

w — Rippchen oder Leistchen des Hinterrandes. Fünfmal ver- 

grössert. 

Bei manchen Schuppen bemerkt man eine bogenförmige Strei- 
fung auch am Hinterrande. Eigenartiges Verhalten weisen die Rippchen 
am Hinterrande (w) auf; sie sind sehr kurz und scheinbar mit 
Schmelz tiberzogen. Wegen dieses Verhaltens möchten diese kleinen, 
etwas gewölbten Schuppen einer neuen Art angehören. 

Die mikroskopische Structur zeigt dieselben Verhältnisse, wie 
sie an Querschliffen von anderen GlyptolepisStimweix zu sehen 
sind. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 

Genus Phyllolepis, Agassiz. 
(Poiss. foss. V. G. R. 1844, pag. 67.) 



Phyllolepis Cometi, M. Lohest. 

1888. Phyllolepis Cometi, M. Lohest. Ann. Soc. Géol. Belg. Vol. 

XV, pag. 157, Taf. X., Fig. 6. 
1891. Phyllolepis Cometi, A. Smith Woodward. Cat, Foss. Fishes in 

the British Museum. Part. II, pag. 314. 

Unvollständig erhaltene Bruchstücke von Platten, deren Ober- 
fläche concentrisch gestreift erscheint. Aus der Vergleichung dersel- 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 49 

ben mit denen von M. Lohest (1. c 11) auf Tafel X in den Figuren 
3 — 5, 6 und auf Tafel XI in der Figur 9 abgebildeten, ergab sich 
eine grosse Aehnliclikeit. Eine weitere Aehnlichkeit zeigt auch die 
von J. S. Newberry (1. c. 12) in der Figur 11 auf Taf. XIX. ge- 
zeichnete Platte. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 ? der 
Sammlung. 

Farn. Cricodontidae. 

Die verhältnissmässig sehr zahlreich vorhandenen Ueberreste die" 
ser sehr wenig bekannten Familie bestanden ursprünglich aus iso- 
lirten Zähnen und Kieferstücken, von denen besonders die Zähne in 
grosser Menge aus Russland bekannt geworden sind. 

Die vereinzelten Zähne fasste R. Owen (Microscopic Journal, 
Vol. I. 1841 pag. 4. und Odontography 1840—1849) unter der ge- 
nerischen Bezeichnung Dendrodus zusammen. S. Kutorga (Beitrag 
zur Geognosie und Palaeontologie Dorpats und seiner nächsten Um- 
gebung. St. Petersburg 1835.) beschrieb dieselben isolirten Zähne sowie 
im Zusammenhange mit Unterkiefertheilen als Krokodilzähne und 
der St. Petersburger Akademiker Parrot, demdieLitteratur die erste Dar- 
stellung der Dendrodus-Zälme (Essai sur les ossements fossiles des 
bords du lac de Burtneck en Livonie. Mém. de l'Acad. Imp. d. sc. 
St. Pétersbourg 1838. Taf. VII.) verdankt, beschrieb dieselben als 
Saurier-Zähne (pag. 92 und 93). 

Erst R. Owen, der die Gattung Dendrodus nach der Structur 
der Zähne (âévâçov = der Baum, ôâovs — der Zahn) aufstellte, 
erkannte die Fischnatur derselben. 

L. Agassiz löste die Gattung Dendrodus nach der Verschieden- 
heit der Zahnform in mehrere Genera auf; er behielt für die einen 
den Namen Dendrodus, während er den übrigen neue Namen gab, 
nämlich: Platygnathus, Lamnodus und Cricodus. 

Chr. H. Panděr vereinigte die Gattungen Dendrodus, Cricodus 
(welchen er in Polyplocodus umwandelte), Platygnathus und Gyropty- 
chius M' Coy (Lamnodus weigerte sich Panděr anzuerkennen) in eine 
eigene Familie der Dendrodonten (Ueber die Saurodipterinenj Den- 
drodonten, Glyptolepiden und Cheirolepiden des devonischen Systems. 
St. Petersburg 1860, pag. 24). 

Th. Huxley stellte Dendrodus und Cricodus zu der Ganoiden- 
Familie der Cyclodipterinen (Preliminary Essay upon the 
systematic arrangement of the Fisches of the Devonian Epoch. Menu 
Geolog. Survey Unit. Kingd. Dec. X. 1861). 

alathematisck-naturwiMenschaftliche Classe. 1899. 4 



50 Till. J. V. Kohon: 

K. A. v. Zittel vereinigte die Gattungen Dendrodus, Cricodus und 
Gyroptychius mit den Cy clod ipterinen (1. c. 28, pag. 177 — 181). 

R. H. Traquair stellte Dendrodus zu der Familie Holopty- 
c h i i d a e und Cricodus zu der Familie R h i z o d o n t i d a e (20, pag. 
513, 514) und erklärte die Familien-Namen H ol op ty chii da e und 
Dend ro do ntidae für synonim (1. c. 21, pag. 490). 

A. Smith Woodward schloss sich der Eintbeilung Traqua- 
ir' s an und beschreibt die Dendrodus-Sjyecies bei den Holopty- 
chiiden und Cricodus-Avten bei den Rhizodontiden (1. c. 18, 
pag. 338 und pag. 363). 

Im Jahre 1880 publicirte H. Trautsohold neues Material (1. c. 22), 
welches einige bislang unbekannt gebliebenen Vordertheile des Kopfes 
enthielt (Taf. IV, Taf. V), und bezeichnete dieselben als „Vorder- 
theile der Schnauze des Dendrodus biporcatus 11 , behielt jedoch den 
Gruppen-Namen Dendrodonten bei. In der Beschreibung der zwar 
interessanten, leider aber sehr mangelhaft erhaltenen Objecte er- 
wähnt Trautschold der Gaumenknochen, der Nasenlöcher und eines 
pfeilförmigen Knochens. 

Bald darauf untersuchte ich ähnliche unvollständige, in Bezug 
auf die Erhaltungsweise günstigere Stücke, die ich für Schädeltheile 
des Kopfes von Dendrodus und Cricodus erklärte. Zu den Kopftheilen 
rechnete ich isolirte Unterkiefer und Schuppen; dabei wies ich auf 
die Oberflächen-Structur und histologische Beschaifenheit des Kopf- 
panzers und der Schuppen, gleich wie auf den identischen Zahnbau 
hin. Ich unterschied zwei Arten: Dendrodus biporcatus, L. Agassiz 
und Cricodus (Polyplocodus) Wenjukovi, J. V. Rohon (1. c. 14, pag. 49). 

Auf Grund meiner anatomischen Untersuchungen des Schädels 
hielt ich die Gruppen-Bezeichnung Dendrodonten aufrecht, 
trennte indes die Dendrodonten von den Ganoiden und stellte die- 
selben zu den Dipnoern. „Zu dieser Ansicht gelangte ich da- 
durch, dass ich die Autostylie des Dendrodus-SchMels, d. h. das 
mit dem Schädel unbeweglich verschmolzene Palatoquadratum und 
das verkümmerte H y oman dibul are nachweisen konnte, — ein 
Merkmal, das bekanntlich die Dipnoër von den Ganoiden we- 
sentlich unterscheidet." 

Dabei wies ich nach, dass der Kopf von einem einheitlichen 
Hautknochen bedeckt war, dass ausser den zwei seitlich und nahe 
dem Vorderrande des Kopfes gelegenen Oeffnungen, welche Traut- 
schold als Nasenlöcher deutete, keinerlei grössere Oeffnungen an der 
Oberfläche des Kopfes existirten; woraus ich alsdann folgerte, dass 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 51 

dieselben Oeffnungen (Nasenlöcher nach Trautschold) sehr Wahr- 
scheinlich den Augenöffnungen entsprechen dürften. An der 
Basis des Schädels deutete ich zwei senkrecht gestellten und mit 
Zähnchen besetzten Platten als Vomer, die zwei dahinter gelegenen," 
mit je einem mächtigen Zahn ausgerüsteten Knochen als die Ptery- 
gopalatina, zwischen denen eine kurze Strecke weit, ein schmaler 
langer, mit echten Zähnchen bedeckter Knochen, von hinten kom- 
mend, verlief, nämlich das Parasphenoid. 

An meine Publication knüpfte sich sehr bald eine lebhafte 
Discussion, die allerdings in systematischer Beziehung zu Ueberra-, 
schungen geführt, ohne aber in anatomischer Hinsicht eine defini- 
tive Entscheidung gebracht zu haben. Der Grund hiervon lag wohl 
in dem mangelhaften Material. 

R. H. Traquer, der die Discussion eröffnete, (1. c. 21, pag. 490 — 492) 
griff in scharfer Weise meine Aussführungen an. Nach seiner Be- 
hauptung sollte das von mir als Schädel gedeutete Fossil blôs den 
praemaxillaren Abschnitt eines solchen darstellen ; das Pterygo-palati- 
num sei der „duplex Vomer" und meine Deutung des Palatequa- 
dratum und Hyomandibulare sei gänzlich verfehlt. Desgleichen be- 
stehe auch die Bedeckung des Schädels nicht aus einheitlichem Knor 
chen sondern aus mehreren. 

H. Trautschold versuchte (1. c. 24.) die Resultate meiner Unter- 
suchungen gegen die Angriffe Traquai r' s theilweise zu verthei*- 
digen. Hingegen pflichtete G. Gürich (1. c. 6, pag. 904) grossentheils 
den Ausführungen Traquair's bei. 

Ich meinerseits betheiligte mich an der Discussion nur mit kur- 
zen Bemerkungen (1. c. 15, pag. 21 und 22), da ich gehofft habe, wei- 
teres Material behufs entscheidender Austragung der strittigen Punkte 
zu erlangen; leider ging meine Hoffnung nicht in Erfüllung und es 
bleibt mithin die diesbezügliche Entscheidung der Zukunft vorbe- 
halten. 

Ich erlaube mir an dieser Stelle nur noch wenige Bemerkungen 
anzuführen. So bemerke ich zunächst, dass T raquai r im Eifer des 
Kritisirens meiner Untersuchungsergebnisse die nähere Bezeichnung 
der von mir als Palatoquadratum und Parasphenoid ger 
deuteten Knochen unterliess ; was im Interesse der Klärung jener 
eigentümlichen Verhältnisse bedauerlich erscheint. 

Vergebens beruft sich Traquair auf Bhizodopsis sauroides 
(On the Cranial Osteology of Rhizodopsis. Traks. Roy. Soe. of Edin- 
burgh Vol. XXX. Edinburgh 1883); denn aus seinen Abbildungen 

4* 



52 VIII. J. V. Rohon: 

des Kopfes derselben Art geht gar nichts, ausgenommen die Art der 
Randbezahnung an den Kiefern, hervor, was zu den von mir geschil- 
derten Verhältnissen irgend welche Beziehungen haben könnte (Vergl. 
v. Zittel, 1. c. 28, pag. 177, Fig. 188 A, B, C). Von den mächtigen 
Hauerzähnen, wie sie an den von mir als pterygo-palatina bezeich- 
neten Knochen vorkommen, ist bei Rhizodopsis keine Spur zu sehen. 
Es ist mir überhaupt kein Wirbelthier, wenigstens kein Fisch be- 
kannt, wo am Vomer Hauerzähne vorhanden wären. Dies müsste 
wohl der Fall sein, wenn jene zwei Knochen im Sinne Traquair's 
den »duplex vomer 11 darstellen sollte. 

Einen sehr triftigen Grund gegen eine Vergleichung des Rhi- 
zodopsis und Cricodus bieten die Augenöffnungen, welche bei Rhizo- 
dopsis beiderseits der Frontalia anliegen, bei Cricodus aber fehlen. 
Auch kann von einer Differenzirung der sekundären Kopfknochen 
in einzelne Hautplatten bei letzterem Fisch keine Rede sein. 

Unter Berücksichtigung dieser und ähnlicher Umstände gelangte 
H. Trautschold (1. c. 24, pag. 634) zu den nachfolgenden, gewiss nicht 
uninteressanten Erwägungen : 

„Die Gattung Dendrodus, Owen und die Species Dendrodus bipor- 
catus haben aufgehört zu sein. 

„Die Zähne der von Owen errichteten Gattung Dendrodus ge- 
hören mit höchster Wahrscheinlichkeit den Gattungen Holoptychius 
und Glyptolepis an, die zu den Crossopterigidae gehören. 

„Die unter dem Namen Dendrodus beschriebenen Kiefer und 
Schädel mit Zähnen bewaifnet, welche von Pulpahöhlen durchsetzt 
sind und sich in der Structur den Labyrinthodonten näheren, gehö- 
ren der Gattung Cricodus an. Flossen und Schuppen dieser Thiere 
sind unbekannt. 

„Die Stellung der Gattung Cricodus im System ist zweifelhaft. 
In die Nähe von Glyptolepis und Holoptychius, wo sie in v. Zittels 
Lehrbuch der Palaeontologie, ihren Platz gefunden hat, gehört sie 
jedenfalls nicht, aber auch ob sie zu den Dipnoern zu stellen, ist 
mit Sicherheit nicht nachzuweisen. Als Uebergangsform zu den Am- 
phibien verdienen die Cricodonten vielleicht als beson- 
dere Familie den verwandten Fischformen (den Crossoptery- 
gidae) angereiht zu M r erden." 

Endlich äusserte G. Gürich in Betreff der Stellung des Cri- 
codus Folgendes (1. c. 6, pag. 905): 

„Man wird deswegen die durch jenen eigenthümlichen Schä- 
delbau charakterisirten Fische einstweilen als Cricodonten zube- 



Die devonischen Fische von Tiinan in Russland. 53 

zeichnen haben. Die Identität derselben mit einer nach ihrem Kör- 
perbau vollständiger bekannten Fischfamilie wird an geeigneterem 
Materiále nachzuweisen sein. 

In Anbetracht der in systematischer Beziehung veränderten 
Sachlage widmete ich von Neuem meine Untersuchungen den iso- 
lirten Zähnen, Schuppen und Kieferatücken und gelangte auf Grund 
histologischer Beobachtungen bezeichneter Gebilde zu folgenden Re- 
sultaten. Die früher von mir beschriebenen isolirten Schuppen, Zähne 
uud Kieferstücke gehören zu der Gattung Holoptychius und nicht zu 
Dendrodus. Die Zähne entbehren der Pulpahöhle und bestehen aus 
Vasodeutin, das einen complicirten von Owen und Panděr eingehends 
beschriebenen Bau (Vergl. v. Zittel, 1. c. 23, pag. 173, Fig. 183) dar- 
bietet. Dagegen besitzen die mit dem Schädel des Cricodus im Zu- 
sammenhang gefundenen Zähne eine geräumige Pulpahöhle und zei- 
gen in der Nähe der Basis einfache Falten, welche ebenso wie der 
ungefaltete Abschnitt aus echtem Dentin zusammengesetzt sind. 

Desgleichen verschieden ist auch der Bau der Hautknochen des 
Schädels von Cricodus im Vergleich zu dem Bau des Holoptychius 
(olim Dendrodus), indem bei Cricodus histologische Verhältnisse be- 
stehen, welche der knöchernen Bauart der Placodermen ohne Va- 
sodentin entsprechen. 

Wie aus dem Vorstehenden hervorgeht, schliesse ich mich der 
Ansicht Trautschold's an, dass Dendrodus zu beseitigen sei, und dass 
die Gattung Cricodus einer noch sehr ungenau erkannten Familie der 
Cricodontidae angehören müsse. Ob diese Familie in die Ordnung der 
Crossoptyrigii einzureihen wäre, das lasse ich gegenwärtig dahin 
gestellt. 

Genus Cricodus, Agassiz. 
(Poiss. foss. Yol. II., pt. II. 1844, pag. 156.) 

Syn. Polyplocodus. Chr. H. Panděr. Saurodipterinen, Dendro- 
donten etc. d. devon. Systems 1860, pag. 28. 

Cricodus incurvus, P. Duff. 

1842. Dendrodus incurvus, P. Düff. Geol. Moray, pag. 68, Taf. VI, 

Fig. 11. 
1844. Cricodus incurvus, L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. II, pt. II, 

pag. 162. 



54 Vlil. J. V. Rohon: 

1844. Cricodus incurvuz, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 61, 

88, Taf. XXVIII. Fig. 4, 5. 
1891. Cricodus incurvus, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Fisches of 
the Britisch Museum. Part. II, pag. 363. 
Unvollständige Zähne, schmal, stark gebogen und kurz. 
Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 208? der 
Sammlung. 

Cricodus Wenjukovi, J. V. Rohon. 

1860. Polyplocodus incurvus, Chr. H. Panděr. Saurodipterinen, Den- 

drodonten etc. d. devon. Systems, pag. 82, 84, 86, Taf. X, Fig. 

23, Taf. F. G, Taf. I, Fig. 1—5. 
1880. Dendrodus biporcatus, H. Trautschold. Verhandl. d. Russ. Kais. 

Miner. Ges. (2) Vol. XV, pag. 139, Taf. III.— V. 
1889. Cricodus {Polyplocodus) Wenjukowi, J. V. Rohon. Mém. de 

l'Acad. Imp. d. sc. de St.-Pétersbourg, (7) Vol. XXXVL, No. 

14, pag. 49, Taf. I, Fig. 3, 4, 6, 11, Taf. II, Fig. 12, 14 

und 19. 

1889. Dendrodus biporcatus, J. V. Rohon. Ibid. pag. 49, Taf. I, Fig. 
1 und 9. 

1890. Cricodus, H. Trautschold. Zeitsch. d. Deutsch, geol. Ges. Bd. 
XII, pag. 629, Taf. XXIII.— XXV. 

1891. Cricodus Wenjukovi, A. Smith Woodward. Cat. Foss. Fishes 
of the Britisch Museum. Part. II, pag. 363. 



Äfc - plh 




*-->, fit 



Fig. 34. 

Cricodus' \ Wenjukovi, J. V. Rohon. Unvollständiger 

Zahn. ßt-—z Falten und Streifen, plh =z Pulpahöhle 

des Zahnes. Dreimal vergrössert. 

Die zu dieser Species gehörenden Stücke bestehen aus einem 
unvollständig erhaltenen Zahn und zwei etwas gewölbten Hautplatten. 



Die devonischen Fische von Timán in Russland. 55 

Der in beigegebener Figur 33 gezeichnete Zahn, dessen Spitze abge- 
brochen, ist ein wenig gebogen ; am proximalen Ende bemerckt man 
die mit dicken Strichen angemerkten Falten (fit) und darüber eine 
Parallelstreifung. Das, distale glatte Endstück des Zahnes zeigt in der 
Mitte der Bruchfläche die Pulpahöhle (plh). 

Die beiden unvollständigen Hautknochen sind an ihrer Ober- 
fläche granul irt und stimmen mithin im Grossen und Ganzen mit 
der Oberflächen-Beschaffenheit secundärer Kopfknochen derselben 
Species überein. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma und Myla. No. 473 
und No. 481 b. der Sammlung. 

Cricodus sp. indet. 

Einige Bruchstücke von Zähnen, welche der vorhandenen Pul- 
pahöhle nach zu einer ČHcoežws-Species gehören dürften; doch die 
mangelhafte Erhaltung derselben lässt eine nähere,, Bestimmung der 
Art nicht zu. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss- Myla. No. 481 b der 
Sammlung. 

Fam. Osteolepidae. 

Genus OsteolepiS, Valenci ennes. 
(Trans. Geol. Soc. (2) Vol. III. 1829, pag. 144.) 

Syn. Pleiopterus, L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. II. pt. I. 1835, pag. 
113. 

Tripterus, F. M'Coy. Ann. Mag. Nat. Hist. (2) Vol. II. 1848, 
pag. 306. 
Triplopterus, F. M'Coy. Brit. Palaeoz. Foss. 1855, pag. 589. 

Osteolepis macrolepidotus, L. Agassiz. 

1829. Osteolepis macrolepidotus, A. Valenciennes. Trans. Geol. Soc. 

(2) Vol. III, pag. 144. 
1835. Osteolepis macrolepidotus, L. Agassiz. Poiss. foss. Vol. IL pt. 

I. pag. 119, Taf. IL b, Fig. 1—4, Taf. IL c, Fig. 5, 6. 
1835. Osteolepis arenatus, L. Agassiz. Ibid. pag. 122, Taf, IL d, 

Fig. 1—4. 
1841. Osteolepis, H. Miller. Old Red Sandstone, pag. 72, Taf. IV. 
1844. Osteolepis major, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 49, 51, 

Taf. XIX., Fig. 1—3. 



56 VIII. J. V. Rohon: 

1848. Osteolepis brevis, F. M'Coy. Ann. Mag. Nat. Hist. (2) Vol. II. 

pag. 305, 
1848. Tripterus Pollexfeni, F. M'Coy. Ibid. pag. 306. 
18öö. Osteolepis arenatus, O. macrolepidotus, O. major und O. micro- 

lepidotus, F. M'Coy. Brit. Palaeoz. Foss. p. 587, 588. 
1855. Osteolepis brevis, F. M'Coy. Ibid. pag. 587, Taf. IL D. Fig. 4. 
1855. Triptopterus Pollexfeni, F. M'Coy. Ibid. pag. 589, Taf. II. D. 

Fig. 5. 
1860. Osteolepis macrolepidotus, Chr. H. Panděr. Saurodipterinen, 

Deridrodouten etc. d. devon, Syst., pag. 2 (ex parte), 7, Taf. 

II. Fig. 2, 6—9, Taf. III, Fig 1—10, 15—21, Taf, V, Fig. 

1—11. 
1888. Osteolepis macrolepidotus , R. H. Traquair. Geol. Mag. (3) Vol. 

V. pag. 515. 
1890. Osteolepis macrolepidotus, R. H. Traquair. Ann. Mag. Nat. Hist. 

(6) Vol. VI, pag. 484. 

1890. Osteolepis macrolepidotus, J. V. Rohon. Devonische Fische 
vom oberen Jenissei etc. Mél. géol. et paléont. t. du Bull, de 
l'Acad. Imp. d. sc. de St. Pétersbourg, Tome I , pag. 29, Fig. 
13 und 20 der beigegebenen Tafel. 

1891. Osteolepis macrolepidotus, A. Smith Wood ward. Cat. Foss. 
Fishes of the British Museum. Part. II, pag. 368, Taf. XIII, 
Fig. 1. 








•;• 


'^yy-'i/sij :* :: 


:'ý 


* r 


';:'. 


sl 




Fig. 35. a, b. 





Osteolepis macrolepidotus, L. Agassiz. Unvollständige 

Hautplatte des Kopfes, a — natürliche Grösse, b zz 

dreimal vergrössert, sl = Oeffnungen. 

Zu dieser Species gehören mehrere beschädigte Hautknochen 
des Kopfes und Schuppen; von den letzteren ist eine Schuppe voll- 
ständig erhalten. 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 57 

In der Figur 35 bei a ist das Bruchstück eines Hautknochens vom 
Kopfe gezeichnet; die Oberfläche ist glatt, glänzend und zeigt drei 
Reihen von grösseren rundlichen Oeffnungen (sl.) und zahllose win- 
zige Poren. Bei b sind die grösseren Oeffnungen samt den sie umge- 
benden Poren in mehrfacher Grösse abgebildet. Die winzigen Poren 
stellen die oberflächlichen Mündungen der HAVERs'schen Kanäle dar, 
während die grösseren wahrscheinlicher Weise den Seitenlinien an- 
gehören. 

Die in der Figur 36 a, b gezeichneten Schuppen zeigen die An- 
sichten der Ober- und Innenfläche. Bei a bemerkt man die Innen- 
fläche einer rhomboidischen Schuppe; die Fläche ist zum grösseren 
Theil glatt und besitzt bloss in der Mitte eine längsverlaufende 
Furche (fr.), in deren Umgebung porenförmige Oeffnungen, die Mün- 
dungen der HAVERs'schen Kanäle, sehr deutlich zu sehen sind. Die 
Oberfläche ist glatt und glänzend; an ihr bemerkt man, sofern dies 
den freien Oberfläch entheil anlangt, zahlreiche Poren, die Ausmün- 



Fig. 36. a, b. 

Osteolepis nnacrolepidotus, L. Agassiz. a =: Ansicht der Innenfläche einer 
gut erhaltenen Schuppe, b — Ansicht der Oberfläche einer beschädigten 
Schuppe, Ezzz Mündungen der ÜAVER'schen Kanäle, fr — Furche, vr — 
Vorderrand, hr zz: Hinterrand. Die Schuppe bei a zweimal vergrössert, 
bei b in natürlicher Grösse abgebildet. 

düngen der HAVERs'schen Kanäle. Dem gegenüber ist der Vorderrand 
(vr.) der Schuppe nicht glänzend, mehr rauh und besitzt weniger 
oberflächliche Poren. 

Die histologische Untersuchung der Hautknochen und der 
Schuppen ergab dieselben Structur Verhältnisse, wie solche 
durch Chr. H. Panděr von Osteolepis macrolepidotus geschildert worden 
sind (Vergl. v. Zittel, 1. c. 28, pag. 14, Fig. 12). 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute und Yarega. No. 
281 und No. 312 der Sammlung. 





58 Vlil. J. V. Rohon : " 

Osteólepis Timanensis, sp. nov. 

Eigenthümlich gestaltete Kopfplatten bieten den Anlass zur 
Aufstellung einer neuen Species. Es sind eigentlich nur wenige Ueber- 
reste, deren Erhaltungsweise trotz ihrer Unvollständigkeit als eine 
vorzügliche genannt werden muss. 

Eine derartige Hautplatte des Kopfes findet ihre Darstellung 
in der nebenan befindlichen Figur 37; sie ist flach gewölbt und 
zeichnet sich besonders durch mehrere concentrisch geordnete Furchen 
(fr.), welche ziemlich tief in die Substanz der Hautplatte eindrigen, 
aus. An der sonst glatten und glänzenden Oberfläche machen sich 
zahlreiche, regellos hervortretenden Poren, nämlich die Mündungen 
der Havers' sehen Kanäle bemerkbar. 

Auffallende Aehnlichkeit zu der hier abgebildeten Hautplatte 
besitzt eine andere, welche E. Eichwald (Nachtrag zu der Beschrei- 
bung der devon. Fische. Bull. d. l'Acad. Imp. d. sc. de St. Peters- 
bourg 1846) auf Tafel X. in den Figuren 33 und 34 zeichnen Hess 
und Dipterus arenaceus genannt hat. 




■>fr 



Fig. 37. 

Osteolepis Timanensis, sp. nov. Unvollständig erhal- 
tener Hautknochen des Kopfes. //• = tief einschnei- 
dende Furchen. Etwas grösser gezeichnet. 

Ausser den Kopfplatten dürften zu dieser Art noch Bruchstücke 
von Schuppen gehören. Diese unterscheiden sich von jenen des Osteo- 
lepis »lacrolepidotus bloss durch die scheinbar bedeutenderen Dimen- 
sionen. . 

Die histologische Structur weicht in keiner Hinsicht von 

jener der vorhergehenden Art ab. « 

Form, und Local, Ober- Devon, Fluss Zylrna. No. 469 d^r 
Sammlung. ' - : • 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 



59 



Genus Diplopterus, Agassiz. 
(Poiss. foss. Vol. II, pt. I. 1835, pag. 113.) 

Diplopterus afßnisf L. Agassiz. 

1844. Diplopterus affinis, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 55, 

; 138V Täf. XXXI a. Fig. 27. 

Zu dieser Art mögen wohl unvollständige Hautknochen des 

Kopfes und Bruchstücke von Schupen gerechnet werden. In der bei- 

liegendfii Fig. 38 ist eine derartige Hautplatte des Kopfes abgebildet. 



JJ=r 




Fig. 38. 

Dilopterus afßnis? L. Agassiz. Beschädigte Hautplatte 
des Kopfes, p 3z Poren, slk r= Schleimkanal. Natür- 
liche Grösse. 

Auf der glänzenden Oberfläche zeigt sich ein bogenförmig verlau- 
fender Schleimkanal (slk.) und um denselben herum ziemlich viele 
porenförmige Oeffnungen von verschiedener Grösse. Die Schuppen sind 
an der Oberfläche stark puuktirt. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 211 der 
Sammlung 



slk 




— slk 




__1 Z ■- slk 



Fig. 39. a,.b. 

Dilopterus sp. indet. Zwei unvollständige Hautplatten des Kopfes, slk — Schleim- 
kanal, umgeben von punktförmigen Poren. (Mündungen HAVERs'scher Kanäle). Zwei- 
fache Vergrösserung. 

Diplopterus sp. indet. 

Flach gewölbte, glatte und glänzende Hautplatten des Kopfes, 
welche allerdings eine grosse Aehnlichkeit mit solchen von Diplo- 



60 VIII. J. V. Rohon : 

pterus-krten besitzen, jedoch wegen der eigentümlichen Beschaffen- 
heit der Oberfläche zu keiner der bekannten Species gerechnet werden 
können. Ob dieselben einer neuen Art angehört haben, dürfte nach dem 
vorhandenen Material schwer nachzuweisen sein. 

Wie aus den beiliegenden Abbildungen (Fig. 39 a, b) ersichtlich, 
haben die Schleim kanäle (slk.) verschiedene Verlaufsrichtung und die 
ziemlich starken Poren (p.) treten weniger zahlreich auf. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 4H9 der 
Sammlung. 

Genus Megalichthys, Agassiz. 
(Poiss. foss. Vol. II, pt. II. 1844, pag. 89, 154.) 

Megalichthys sp. indet. 

Einige mangelhaft erhaltene Hautknochen des Kopfes und 
Bruchtheile von Schuppen, die der Beschaffenheit ihrer Oderfläche 
nach hierher gehören dürften. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 211 der 
Sammlung. 

Fam. Onychodontidae. 
Genus OnychodllS, Newberry. 
(Bull. National Institute, 1857, pag. 5.) 

Onychodus Rossicus, sp. nov. 

Unvollständiger Zahn (Fig. 40 a, b, c), an beiden Seiten flach 
gewölbt; der convexe Vorderrand trägt eine scharfe Kante und ist 



Fig. 40, a, b, c. 

Onychodus Rossicus, sp. nov. Unvollständiger Zahn. 
a — Seitenansicht, 6 — Querschnittsfläche des brei- 
teren Abschnittes, c =. ebensolche des schmäleren 
Zabntheiles. */?•> = feine Streifen, str' =: grössere 
Streiten ph := Pulpaböhle. 2 /s der natürlichen Grösse. 

glatt und glänzend. Der concave Hinterrand ist gleichfalls glatt. An 
einer Stelle der einen Seitenfläche bemerkt man eine feine Parallel- 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 



61 



streifimg (str). Im Innern des Zahnes findet sich eine geräumige 
Pulpahöhle (ph), die von der Basis bis zu der Zahnspitze sich er- 
streckt, in ihrer Breite allmälig abnehmend. 

Der Zahn ist beträchtlich gekrümmt und von ziemlicher Grösse. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 

Unbestimmbare Fisch reste. 

Form und Bau der hierher gestellten Hautskeletreste weist auf 
Schuppen, Schilder und Flossenstacheln von Fischen hin. Nimmt man 
eine entsprechende Deutung der verschiedenen Gebilde vor, so stösst 
man auf die grössten Schwierigkeiten, zumal im Hinblick auf die Zu- 
teilung derselben zu den bekannten Gattungen und Arten. 

So kann man wohl keinen Augeublick darüber zweifeln, dass 
die in der beiliegenden Figur 41. gezeichneten Reste thatsächlich 





Fig. 41. 
Ansicht der Innenfläche verschiedener Fischschuppen. Fünfmal vergrössert. 

Fischschuppen darstellen. Mit Ausnahme des links unten sichtbaren 
Stückes, sind es vollkommen erhaltene Schuppen, von der Innen- 
fläche gesehen. Es sind dies vcrhältnissmässig sehr dünne und kleine 
Gebilde von unregelmässiger Gestalt; ihre glatte Fläche ist vollkommen 
eben und zeigt in der Mitte mehr oder minder zahlreiche poren- 
förmige Lücken, welche offenbar den Mündungen ÜAVERs'scher Ka- 
näle entsprechen. 

Die mikroskopische Untersuchung des von einem kleinen Splitter 
derartiger Schuppen angefertigten Dünnschliffes ergab die Structur 



62 



VIII. J. V. Rohon: 



einer Knochensubstanz. Eingehendere Untersuchung des histologischen 
Baues sowie der Oberfläche der Schuppen war unmöglich, da sie in 




Fig. 42. 
Bruchstück eines Hautknochens, f— Tuberkel. 



3 . der natürlichen Grösse. 



einem sehr harten Sandstein befestigt und ausserdem sehr brüchig 
waren. 

Zu diesen Schuppen gehören sehr wahrscheinlich Kopfplatten, 
die ihrer allgemeinen Beschaffenheit nach mit den ersteren überein- 
stimmen. Die Platten sind unvollständig erhalten ; an ihrer Oberfläche 
bemerkt man sehr dünne, bogenförmige und parallel geordnete Leist- 
chen oder Rippchen von glänzender Beschaffenheit. 




Fig. 43. 
Knöcherne Hautplatte. Natürliche Grösse. 

Form, uud Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. ß3 

Ein ganz anderes Verhältniss besteht bei dem Hautknochen, 
dessen Oberfläche wir in Figur 42 sehen. Die flachgewölbte Haut- 
platte ist am unteren Ende regelmässig abgerundet und daselbst gut 
erhalten ; hingegen ist der vordere Abschnitt der Platte mit einer un- 
regelmässigeu Bruchfläche ausgestattet. Zahlreiche rundliche Hö- 
ckerchen (tivon verschiedenen Dimensionen treten ander Oberfläche 
hervor. Die ziemlich dicke Platte besteht aus einer Knochensubstanz 
und erinnert durch ihre Aehnlichkeit an die Panzerplatten eines 
Placodermen. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469 der 
Sammlung. 

Aehnliche Hautplatte dürfte wohl auch das in Figur 43. ge- 
zeichnete Stück darstellen. Eine gewisse Aehnlichkeit zwischen dieser 
Platte und der von H. Trautschold (Ueber Bothriolepis Panderi, Lah. 
Bull. Soc. Imp. Nat. Moscou. Vol. LV, pt. 2. 1880) in Figur 8 auf 
Tafel II abgebildeten, kann wohl kaum bestritten werden. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Ichma. No 318 b. der 
Sammlung. 

Von wesentlich anderer Beschaffenheit ist das in der Figur 44 
gezeichnete Bruchstück. Dasselbe stellt entweder den Abschnitt einer 



— — • pr 

Fig. 44. 

Bruchstück einer Schuppe oder Kopfplatte. 
pr — äussere Mündungen der HAVERs'schen 
Kanäle, r = der Rand. Zweimal vergrössert. 

Hautplatte des Kopfes oder einer Schuppe vor. Der Rand des ziemlich 
dünnen Objectes (r.) ist matt und gerunzelt. Dagegen ist die Ober- 
fläche glatt, glänzend und mit feinen Poren (pr.) versehen. Die Ana- 
logie dieses Stückes mit Schuppen und Hautknochen einer Osteolepis- 
Art drängt sich uns unwillkürlich auf. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 

Sehr grosse Aehnlichkeit mit den Hautpanzerplatten der Placo- 
dermen haben noch zwei andere Hautknochen. So erinnert der eine sehr 
lebhaft an die mittlere Bauchplatte (Os ventrale medium), wählend 



64 VIII. J. V. Rohon: 

der andere einigerinassen ein beschädigtes Os ventrale lateralen etwa 
v à Aster olepis darstellen dürfte. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 373? der 
Sammlung. 

Weiterhin erwähne ich eines kleinen kurzen, am oberen Ende 
etwas gebogenen Zahnes, der an seiner Oberfläche Läugsstreifen trägt. 
Ausserdem liegt noch ein längliches Stück vor. Dasselbe ist ober- 
flächlich abgerieben, am Vorderrande etwas convex gebogen, am 
Hinterrande concav ausgehöhlt. Die freiliegende Seitenfläche ist flach 
gewölbt. Eine entfernte Analogie besitzt das Fossil, meiner Meinung 
nach, mit einem Flossenstachel, etwa mit Machaeracanthusf 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 

Endlich verdienen einer Erwähnung zwei kleine schuppenförmige 
Gebilde, die in der beifolgenden Figur 45 a, b zur Darstellung ge- 
langten. Die Zeichnung zeigt die freien Oberflächen beider Plättchen 
mit ihren Verzierungen. Letztere bestehen aus feinen geschlängelten 
Runzeln (r), welche parallel oder zerstreut liegen. Beide Exemplare ge- 
hören unzweifelhaft neuen Fisch-Arten, vielleicht sogar neuen Gat- 
tungen an. 





Fig. 46 a, b. 
Zwei schuppenförmige Plättchen. Zweifache Vergrösserung. 

Form, und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der 
Sammlung. 

In dem Vorhergehenden ist im Wesentlichen die Beschreibung 
der Ichthyofauna von Timan wiedergegeben und abgeschlossen. Die 
Abbildungen, welche die Beschreibung illustriren, sind grobe Contour- 
zeichnungen und sollen einer allgemeinen Controlle der gegebenen 
Species-Bestimmungen dienen. 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 



65 



Uebersicht der räumlichen Verbreitung 
der Arten. 



«A. r t e an. 



Mittel- 
Devon. 



Ober-Devon. 



03 

NO 



fe 



pc, 



i- La ,"£,13 5 



Pu jfn fe fe E ta 



Pn 



pfeife 



Âsterolepis ornata, Eichwald . . 

— granulata, Agassiz . 

— maxima, (Agassiz) . 

— radiata, Rohon . . 

— sp. indet 

Asteroplax scabra , S. Woodward 
Bothriolepis ornata, Eichwald . 

— Panderi, Lahusen . 

— Jeremejevi, Rohon . 



— (Microbrachium) sp. indet. 
Coccosteus decipiens, Agassiz 

— sp. indet. . 

Gricodus incurvus, (Duff) 

— Wenjukovi, Rohon 

— sp. indet 

Ctenacanthus sp. indet 

Diplopterus affinis, Agas3Íz 

— sp. indet 

Dipterus radiatus, Eichwald 

Gly ptolepis brevistriatus, Rohon . . 

— intermedius, Rohon . . . 

Heterosleus sp. indet 

Holoptychius nobilissimus, Agassiz . . 

— giganteus, Agassiz . . . 

— sp. indet 

Homosteus sp. indet 

Chelyophorus Verneuili, Agassiz . . 

Megalichthys sp. indet 

Onchus sp. indet 

Onychodus Bossicus, Rohon 

Osteolepis macrolepidotus, Agassiz . . 

— Timanensis, Rohon 

Pelecyphorus Tchernychevi, Rohon . 

Phyllolepis Corneti, Lohest 

Psammosteus arenatus, Agassiz .... 

— undulatus, Agassiz . . . 
— • 07-natus, Rohon 

— sp. indet 

Pterichthys sp. indet 

Ptyctodus obliquus, Panděr ...... 



+ 



+ 



+ ~ 



+ 



+ 



% 



- + 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 






II 



+ 



-Ï+- 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



I 



+ 



+ - 



'+- 



Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 



66 VIII. J. V. Rohon: 

Allgemeine Bemerkungen. 

Aus der in vorstehender Tabelle mitgetheilten Uebersicht der 
räumlichen Verbreitung der Fisch-Arten im Timan-Gebiet ist be- 
sonders aufallend die geringe Anzahl der Arten aus den Schichten 
des mittleren Devons, indem bloss die Beste zweier Formen, Chelyo- 
phorus Verneuüi, Ag. und Dipterus radiatus, Eichw. gefunden worden 
sind. Damit soll aber nicht gesagt sein, dass keine weiteren Fisch- 
reste des mittleren Devons im Timan existiren würden. Erwähnt doch 
bereits Graf A. Keyserling*) eine Coccosteus- Art, die er zweifellos 
in mittel-devonischen Ablagerungen fand. Gr. Keyserling berichtet hier- 
über Folgendes : „Endlich ist ein Stück von Uchta (Oukhta), Zufluss der 
Ishma (Ichma), zu erwähnen, dass in der Schicht 1. des Durchschnittes, 
der auf pag. 394 mitgetheilt ist, neben einem grossen Orthoceratiten 
gefunden wurde, es ist pag. 395 mit Unrecht Bothryolepis bezeichnet. 
Panděr wird es in seinem Werke abbilden und sagt davon: „Coccosteus 
obtusus, Panděr, eine neue Art, die Oberfläche des Schildes entspricht 
ganz derjenigen, die Agassiz vom ohlongus beschreibt: allein die Form 
des Rückenschildes weicht von allen bekannten Arten ab, sowohl bei 
decipiens als bei cuspidatus und oblongus, ist sie schmäler und spitzer ; 
das Exemplar von der Uchta ist dagegen viel breiter, gewölbter und 
am Ende sanfter abgerundet" (pag. 2926). 

„Ein Fragment von den Ufern des Wol (Fl. Vol) — sagt 
ferner Gr. Keyserling — gehört zur Gattung Chelyophorus, ein anderes 
von der Z i Im a zu Coccosteus, die beide zwar das Vorkommen de- 
vonischer Fische beweisen, aber zu unbedeutend und schlecht erhalten 
sind, um eine genauere Artbestimmung zu veranlassen. Diefolgenden 
Bestimmungen betreffen daher nur die Fisch reste an 
der Ishma (Fl. Ichma) und bestätigen vollkommen, was die anderen 
Petrefacten und die petrographischen Charaktere gelehrt haben, nämlich, 
dass die devonischen Sedimente des grossen Nord-Rus- 
sischen Beckens bis in das Timan -Gebirge denselben 
Charakter beibehalten und erst im Ural ein so sehr verändertes 
Ansehen gewinnen, dass sie unter anderen Bedingungen gebildet 
scheinen. Arten, die in Schottland entdeckt sind und im fernen 
Timan -Gebirge sich wiederfinden, zeigen, dass in der devonischen 
Formation die geographische Verbreitung der Fisch-Arten grösser ist 



*) Graf Alexander Keyserling und P. von Krusenstern: Wissenschaftliche 
Beobachtungen auf einer Keise in das Petschora-Land. St. Petersburg 1846. 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 67 

als in anderen Formationen, was ihrer genauen Bestimmung ein be- 
sonderes Interesse für die Geognosie verleiht" (pag. 292a). 

Die an der Ichma von Grafen A. Keyserling gesammelten 
Fischreste wurden insgesamt den ober-dëvonischen Schichten ent- 
nommen, da an den Ufern des Flusses Ichma, wie Th. Tschernyschev 
nachwies, Ober-Devon vertreten ist. Die von Chr. H. Panděr be- 
stimmten Fischreste führt Gr. Keyserling auf pag. 292a und 2926 
seines Werkes an: 1. Bothriolepis favosa. Ag. 2., Bothriolepis ornata, 
Eiohw., 3. Pterichthys major, Ag., 4. Pterichthys cellulosus, Panděr, 
5. Lamnodus hastatus, Ow. sp., 6. Lamnodus biporcatus? Ow. sp., 
7. Glyptolepis leptopterus, Ag., 8. Dimeracanthus concentricus, Key- 
serling. Von diesen ist bloss Bothriolepis omata in der vorstehenden 
Tabelle angeführt, und zwar gleichfalls aus Ober-Devon. Was die 
zwei Pterichthys-Spedes betrifft, so ist sehr leicht möglich, dass die 
unbestimmbare, in der vorstehenden Tabelle angeführte Pterichthys- 
Form zu einer der beiden von Panděr bestimmten Species gehört. 

Ausserdem führt Graf A. Keyserling (pag. 291, Taf. XXL, 
Fig. a) vom Fl. Vol eine unbestimmte Onchus-Form, die vielleicht 
zu derselben-Species, wie der von mir vom Fl. Ichma beschriebene 
Onchus sp. indet gehören dürfte. Ferner Poecilodus rossicus, Keyserling 
(Taf. XXL, Fig. 6) vom Dorfe Schariki. 

Wenn wir nun den oben erwähnten Coccosteus obtusus, Panděr 
hinzuzählen, so wären durch Gr. Keyserling 11 Fischarten aus 
den devonischen Ablagerungen des Timan-Gebietes bekannt geworden. 
Von diesen entfallen 9 Species auf Ober-Devon und nur 2 auf Mittel- 
Devon; von den letzteren konnte nur Coccosteus obtusus, Panděr mit 
Sicherheit nachgewiesen werden. 

Bemerkenswerth ist allerdings die Angabe des Gr. Keyserling 
über das Vorkommen der Chelyophorus-Reste vom Fl. Vol, an dessen 
Ufern durch Th. Tschernyschev die Schichten des Ober-Devons con- 
statiez worden sind. Die Angabe Gr. Keyserlings würde demnach 
das Vorkommen von Chelyophorus-Resten auch für die ober-devonischen 
Schichten statuiren. Dies widerspricht aber meinen Erfahrungen; 
denn ich konnte trotz der sorgfältigsten und wiederholten Unter- 
suchungen des Fischmaterials aus dem Ober-Devon des Timan-Gebietes 
keine Spur von den bezeichneten Fischresten auffinden. Um den 
Widerspruch zu lösen, fahndete ich nach den von Gr. Keyserling 
erwähnten Chelyophorus-Tlesten in den St. Petersburger Museen; be- 
dauerlicher Weise fand ich sie nicht, und konnte ich mich daher 
auch nicht von der Beschaffenheit derselben Reste überzeugen. 

5* 



68 VIII. J. V. Rohon: 

Die Chelyophorus-Reste bestehen nun grösstenteils aus Haut- 
knochen des Kopfes; dabei muss ich bemerken, dass diese Reste 
sowohl in anatomischer als histologischer Beziehung sehr mangelhaft 
bekannt sind. Die Fundorte für [Chelyophorus Verneuili, Ag. und für 
den nach zierlichen Zahnplatten aufgestellten Dipterus radiatus Eichw. 
vertheilen sich auf das süd-östliche, nord -westliche und 
nördliche devonische B;assin des Europäischen Russ- 
lands. 

Beide Arten treten fast in allen Fundorten gleichzeitig auf und 
dürften wohl den mittel-devonischen Formen zugezählt werden. Hiefür 
spricht, ausser den diesbezüglichen Evertebraten, der Umstand, dass 
die Chelyophorus-Reste, abgesehen von der oben citierten Angabe von 
Gr. Keyserling, in Schichten mit ober-devonischer Fauna gänzlich 
fehlen; so z. B. an der Sjas im St. Petersburger Gouvernement und 
an der Prikscha im Novgorodschen Gouvernement u. s. w. 

H. Trautschold beschrieb zwar Chelyophorus-Reste vom Fl. Sjas 
(1. c. 23.); vergleicht man jedoch die von ihm beschriebenen und abge- 
bildeten Reste mit den in der Umgegend der Stadt Orel im Central- 
Russland (süd-östliches devon. Bassin) gesammelten Hautknochen von 
Chelyophorus, so wird man schwerlich der Bestimmung von Traut- 
schold beipflichten können. 

Zu erwähnen ist ferner, dass die Gattung Chelyophorus nur für 
die devonischen Ablagerungen des Europäischen Russlands*) ein cha- 
rakteristisches Merkmal darbietet. Die hie und da in der Litteratur 
aus anderen Ländern erwähnten und derselben Gattung zugerechneten 
Stücke bedürfen noch sehr einer genaueren Ueberprüfung, bevor man 
sie mit Sicherheit zu Chelyophorus stellen könnte. L. Agassiz (1. c. 2, 
pag. 125) führt im „Tableau synoptique des Poissons fossiles du 
Système Dévonien" Chelyophorus Verneuili, Ag. aus Orel (Centr al- 
Russland) und Kokenhusen im livlä ndischen Gouver- 
nement, Ch. pustulatus aus der Umgegend von St. Petersburg an. 
Die von Cr. H. Panděr (1. c. 13) beschriebenen Chelyophorus-Reste 
rühren von Orel her. 

Die in anatomischer und histologischer Beziehung eigenartigen 
Chelyophorus-Ueste sind auf den ersten Blick von jenen der übrigen 
devonischen Fische sehr leicht zu unterscheiden. Gegenüber den Pla- 



*) Unter den von mir aus Sibirien beschriebenen Fischresten (1. c. 15) 
konnte ich weder Chelyophorus noch Dipterus finden. 



Die devonischen Fische von Timan in Enssland. 69 

codermen zeichnen sich dieselben besonders durch ihre geringen 
Dimensionen aus. 

Während nun Chelyophorus als charakteristische Form für das 
Kussische Devon erscheint, fehlen den mittel-devonischen Ablagerungen 
sowohl im Timan als überhaupt in ganz Russland die aus dem 
Deutschen Mittel-Devon von A. v. Koenen (1. c. 9) beschriebenen 
gewaltigen Placodermen, nämlich Dinichthys Eifelensis, v. Koenen 
von Gerolstein und Macropetalichthys Agasski H. v. Meyer von 
Gerolstein. 

Desgleichen bieten die palaeontologischen Verhältnisse von Sp i tz- 
b er gen, das zu den Nord-Regionen der devonischen Ablagerungen 
gehört, und ausserdem dem Timan-Gebiet am nächsten liegt, nicht 
unbedeutendes Interesse dar. A. Smith Wood ward (1. c. 19) beschrieb 
neuerdings die auf Spitzbergen gesammelten und zum grossen Theil 
bereits von E. Rat Lankester (Reports on Fragments of Fossil Fishes 
from the Palaeozoic Strata of Spitzbergen. Kongl. Svendska Vetensk. 
— Akad. Handl. Vol. XX, No. 9. Stockholm 1884) bearbeitete Fisch- 
Fauna und theilte dieselbe in die Fauna des Unter-Devons und in 
die des Ober-Devons ein. Meiner Meinung nach dürften jedoch fast 
sämtliche von A. Smith Woodward hier aufgezählten Fischformen 
ober-devonischen Ursprungs sein. Sieht man von den sehr mangel- 
haften Pueras2)is-Resten ab, so stimmen die übrigen aus dem Unter- 
Devon angeführten Fischformen mit den devonischen Vorkommnissen 
des Europäischen Russlands überein. Die aus dem Unter-Devon von 
Spitzbergen durch A. Smith Woodward beschriebenen Fische sind: 
Pteraspis Nathorsti (Lankester), Pteraspis sp. inäet., Acanthaspis de- 
cipiens, A. S. Woodward, Acanthaspis minor, A. S. Woodward, Loplw- 
stracon ßpitzoergense (Lankester) und Porolepis posnaniensis (Kade). 

Von diesen kenne ich Acanthaspis aus den ober-devonischen 
Mergeln von Mary n o (unweit von St. Petersburg), ferner Porolepis 
von derselben Fundstelle. Gyrolepis posnaniensis, Kade ist von A. 
Smith Woodward in Porolepis posnaniensis umgewandelt worden. 
G. Kade*) beschrieb diese Fischform aus einem Diluvialblock der 
Norddeutschen Ebene, welchen er der Beschaffenheit des Gesteins 
und der darin enthaltenen Fischreste nach als livländischen 
Sandstein bezeichnete. „Die conglomeratische Beschaffenheit des 
Gesteins — sagt G. Kade — das ausschliessliche Vorkommen von 

*) Kade, G. Ueber die devonischen Fischreste eines Diluvialblockes, au 
den Programmabhandlungen der Realschule von Meseritz 1858. Separatabdruck. 



70 Vlil. J. V. Roh on: 

Fischresten, die Isolirimg der festen Körpertheile der einzelnen In- 
dividuen, so wie die chaotische Mengung der Zähne und Schuppen, 
Knochen und Schildern aus den verschiedensten Familien, Geschlechtern 
und Arten charakterisiren ebenso die russischen devonischen Sand- 
steine als unsern Diluvialblock; so dass ich mich für berechtigt halte, 
denselben als das erste sichere Zeichen einer Fluth anzusehen, die 
von Nordosten kommend unsere Ebenen mit Diluvialmassen über- 
schwemmte" (pag. 21). Nun entspricht der alte rothe Sandstein in 
Russland überall dem Ober-Devon ; mithin ist diesfalls das Vorkommen 
des Porolepis im Ober-Devon erwiesen. 

Was Lophostracon anbelangt, so kommen dessen Reste in den 
ober-devonischen Schichten des Europäischen Russlands vor. A. S. 
Woodward erwähnt zwar auch das Vorkommen des Lophostracon im 
nord-westlichen devon. Bassin, verlegt ihn aber in das Unter-Devon, 
indem er sagt (1. c. 19, pag. 8) : „It must be remarked howewer, 
that the Spitzbergen Lophostracon is not unique. So long ago as 
1837 Kutorga (Beiträge Geogn. u. Pal. Dorpats. Pt. II (1837) pag. 13, 
Taf. II, Fig. 1 — 4) described and figured similar fossils from the 
Lower Devonian of Livonia" etc. Sofern ich die devonischen 
Ablagerungen aus eigener Anschauung kenne, kommen im ganzen 
1 i v 1 ä n d i s c h e n Gouvernement zumeist ober-devonische 
Schichten und nur an wenigen Stellen mittel-devonische Bildungen vor; 
dies gilt namentlich von denjenigen Schichten, in denen die Fisch- 
reste angetroffen worden. Wohl hat Chr. H. Panděr (Saurodipter. 
etc. St. Petersbourg 1860.) das Vorkommen des Asterolepis angeblich 
aus Unter-Devon von Torgel im livländ. Gouvernement (von mir 
nicht besuchter Fundort) behauptet. Grewingk rechnete indess die- 
selben Schichten zum Ober-Silur. Daraus entstand ein Streit zwischen 
Panděr und Grewingk, welchen Streit dann der Petersburger Akademiker 
F. Schmidt, der denselben Fundort mehrmals untersuchte, zu Gunsten 
der Ansicht von Grewinge entschied. F. Schmidt*) sagt Folgendes: 
„Prof. Grewingk's Beobachtung und Schlüsse waren von Panděr (in 
der Vorrede zu dessen devonischen Saurodipterinen S. 1860) scharf 
angegriffen worden. Wie aus dem obigen hervorgeht, stimmen meine 
Beobachtungen mit den Grewingk'schen fast ganz überein, nur zu 
dem Schlüsse bin ich mit Panděr gelangt, dass ein Uebergang von 



*) Schmidt F. Ueber die Pteraspiden und über Pteraspis Kneri etc. Verhandl. 
d. Russisch-Kaiser], minerai. Gesellschaft zu St. Petersburg. Zw. Ser. VIII. Bd. 
St. Petergburg 1878, pag. 151. 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 71 

dem silurischen zum devonischen System nicht stattfindet. Schwierig 
bleibt jetzt nur noch die Pander'sche Beobachtung unterzubringen, 
wonach in dem festen weissen Sandstein unterhalb des Fennernschen 
Kupferhammers, also in unserem petrefactenleeren obersilurischen 
Sandstein Schilder von Asterölepis vorkommen sollen. Da muss 
noch weiter nachgesucht werden." 

Wie gesagt, stimmt demnach, Pteraspis ausgenommen, die von 
A. Smith Woodward beschriebene unter-devonische und ober-devonische 
Fisch-Fauna von Spitzbergen mit der ober-devonischen im Europäischen 
Kussland ganz gut überein. In stratigrafischer Hinsicht füge ich hinzu, 
dass hier nirgends eine Transgression stattgefunden haben konnte. 

Die Eintheilung der Fisch-Fauna von Spitzbergen in unter- und 
ober-devonische gründete A. Smith Woodward auf die geologische 
Gliederung der Schichten von A. E. Nordenskjöld (Sketch of the 
Geology of Ice Sound and Bell Sound, Spitzbergen. Geol. Mag. [2] 
Vol. III (1876), pag. 16 — 23), der Spitzbergen in zwei verschiedene 
Horizonte, nämlich in Unter-Devon und Ober-Devon eingetheilt hat. 
Diesbezüglich äusserte sich A. Geikie kurze Zeit darauf folgender- 
massen: „In Spitzbergen itself, according to the récent researches of 
Nathorst, the so called „Heckla-Hook formation" contains 
a large assemblage of fish remains, Shells and plants, which prove it 
to be the équivalent of part of the Scottish Old Red Sand- 
stone".*) 

Wie bereits oben erwähnt, fehlen den Russischen Devon-Ab- 
lagerungen die durch v. Koenen aus dem Deutschen Mittel-Devon 
bekannt gewordenen colossalen Placoclermen; ebenso fehlen die von 
diesem Forscher aus dem Unter-Devon von Prüm angeführten Mega- 
petalichthys Prümiensis, Kayser und Acanthaspis Prümiensis, Traquair. 
Weiterhin fehlt Holopetalichihys Nováki, v. Koenen aus dem F.-Kalk 
von Konëprus bei Beroun in Böhmen. Letztere Form führt v. Koenen 
als eine unter- devonische an. Als unter-devonische Formen müssen 
überhaupt fast sämtliche von Joachim Barrande (Systém silurien 
du centre de la Bohême. I. Partie : Recherches Paléontologiques Sup- 
plement au Vol. I. 1872) beschriebenen Fisch-Arten: Gompliolepis 
! Panděr i, Barr., Ctenacanthus Bohémiens, Barr., Coccosteus primus, 
■ Barr., Coccosteus Agassizii, Barr., Asterölepis Bohemicus. Barr., Coc- 
costeus FritscM, Barr., betrachtet werden. 



*) Geikie. A. Text-Book of Geology. London 1885, pag. 716. 



72 VIII. J. Y. Rohon: 

Dà ich die Originalien Barrande's im Prager-Museum gesehen, 
möchte ich mir erlauben, einige Bemerkungen in Betreff derselben 
zu machen. Was zunächst den Gompholepis Panäeri, Barr., den Bar- 
rande auf Taf. XXVIII in den Figuren 1 — 3 zeichnet, betrifft, so 
glaube ich, dass diese Reste sehr wahrscheinlich den Hartgebilden 
irgend eines Wirbellosen angehört haben.*) Barrande's Coccosteus 
primus, C. Agassim und C Fritschi gehören, wie dies bereits A. v. 
Koenen (1. c. 9, pag. 8) mit Recht hervorhob, nicht zu der Gattung 
Coccosteus; auch pflichte ich der Ansicht v. Koenens vollends bei, 
dass der Coccosteus Fritschi Barr, zu der Gattung Aspiäichthys ge- 
stellt werden solle. 

Es ist nicht ohne Interesse, dass die vorstehend aufgezählten 
unter-devonischen Formen insgesamt den Russischen Devonbildungen 
vollständig fehlen. Dieser Umstand spricht ziemlich deutlich dafür, 
dass unter den devonischen Schichten mit Fischresten in Russland 
bloss Mittel- und Ober-Devon vorhanden ist. Noch mehr auffallend 
ist weiterhin die Abwesenheit der von v. Koenen aus dem Deutschen 
Ober-Devon beschriebenen Fischarten : Aspiäichthys ingens, v. Koenen, 
Brachy deines carinatus, v. Koenen, Anomalichthys scaber, v. Koenen, 
Platyaspis tenais, v. Koenen. Und abermals sind es die colossalen 
Placodermen-Formen, deren Ausfall in den devonischen Ablagerungen 
Russlands in die Augen springt, zumal mehrere Gattungen derselben 
auch in dem Nord-amerikanischen Devon ihre Vertreter haben. (Vergl. 
J. S. Newberry, 1. c. 12.) Mag man sich nun diesen auffallenden 
Umstand durch die verschiedene Entwickelung der Facies 
der Gesteine erklären, so könnte dies nur zum Theil geschehen, 
weil im Uebrigen Vertreter gemeinschaftlicher Gattungen in Russland, 
Deutschland und Nord-America existiren; hierüber liefern die Ver- 
gleiche der diesbezüglichen Litteratur-Angaben genügende Beweise, 
von deren Besprechung ich wegen Mangels an Litteratur-Quellen 
Umgang nehme. 

Beim Ueber blick der Fisch fauna von Timan, na- 
mentlich derjenigen aus den ober devonischen Schichten 
fällt im ganzen die grosse Aehnlichkeit zwischen dieser 
und der Fisch fauna des Britischen Old Red Sandstone 
besonders auf. Freilich insofern, als man hierbei an 
die obere Abtheilung des Old Red Sandstone denkt; eine 



*) Sobald die von mir beabsichtigte histologische Untersuchung der genannten 
Hartgebilde beendet sein wird, gedenke ich darüber einen Bericht zu veröffentlichen. 



Die devonischen Fische von Timan in Russland. 73 

Ansicht, welche seit langer Zeit von den Geologen und Palaeontologen 
getheilt wird. Auch A. Geikie sagt (1. c. pag. 716): „They (Devonian 
Rocks of Russia) may be correlated with the Upper Old Red Sand- 
stone of Britain." 

Vor allem hat aber — wie bereits oben citiert — Gr. A. 
Keyserling das richtige Urtheil gefällt ; wonach die genaue Bestimmung 
der Fischreste „besonderes Interesse für die Geognosie 
verleiht". Obgleich seit jener Zeit die Kenntnisse über devonische 
Fischreste in Russland durch L. Agassiz, Chr. H. Panděr, E. Eich- 
wald, Kiprijanov, G. Romanovskij, J. Lahusen, H. Trautsohold ge- 
fördert worden sind, hat die Auffassung Gr. Keyserlings volle Be- 
stätigung erfahren. Berücksichtigt man dabei, dass der alte rothe 
Sandstein in verschiedenen Gegenden Russlands ausschliesslich 
Fischreste führt, so wird man nicht umhin der Ansicht von Grafen 
Keyserling beipflichten müssen. Ich betone dies, da in der betreffenden 
Litteratur dieser Thatsache fast gar keine Rechnung getragen worden 
ist. 

Bei weiterer Umschau auf dem Devon-Gebiete drängt sich die 
Frage nach dem Verhältniss der Fischformen-Anzahl in den ver- 
schiedenen Devon-Bildungen Russlands unwillkürlich auf. Die präcise 
Beantwortung dieser Frage ist zur Zeit uamöglich, und zwar einer- 
seits wegen den ziemlich beträchtlichen Unzulänglichkeiten in syste- 
matischer Beziehung, andererseits wegen der ungenügenden Kenntnis 
der Species, deren Feststellung eben deshalb auf fast unüberwindliche 
Schwierigkeit stösst, weil die devonischen Fischreste in Russland stets 
in isolirten Stücken vorkommen. 

Dessenungeachtet sind schon mehrfache Versuche gemacht wor- 
den, um in dieser Beziehung zu bestimmten Resultaten zu gelangen. 
Den ersten derartigen Versuch stellte bereits L. Agassiz an. L. Agassiz 
führt (1. c. 2, pag. 125) 40 Arten von verschiedenen Gegenden Russ- 
lands an. Von diesen fand ich, wie die vorstehende Uebersichts- 
Tabelle zeigt, 9 Species in Timan wieder, nämlich: Chelyophorus 
Verneuüi, Ag., Holoptychius nobilissimus, Ag., Holoptychius giganteus 
Ag., Cricodus incurvus, (Duff), Ásterolepis omata, Eichw., Asterolepis 
granulata, Ag., Bothriolepis omata, Eichw., Psammosteus arenatus, 
Ag. und Psammosteus undulatus, Ag. Mit Ausnahme des Chelyophorus 
Verneuüi, Ag. sind die übrigen (8) gemeinschaftlich auch dem Old 
Red Sandstone von Gross-Britanien. Freilich stimmt die von L. Agassiz 
■angegebene Anzahl der Fischformen keinesfalls mit den gegenwärtigen 
Erfahrungen überein, weil z. B. seine Dendrodus- und Lamnodus- 

ftlathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 



74 Vlil. J. Y. Rohon: 

Species den bekannten Hóloptychius- Arten angehören, folglich ge- 
strichen werden müssen. Aehnliches gilt noch von mehreren anderen 
AGAssizischen Arten. 

Desgleichen machte E Eichwald Mittheilungen über verschiedene 
devonische Fisch-Arten von Russland (1. c. 3 und 4) ; aber erst in 
seinem Nachtrag über die Fischreste von der Umgebung von Pavlovsk 
(St. Petersburger Gouvernement), sowie in seiner russischen Ab- 
handlung*) und in der Lethae Rossica sind eingehendere Mittheilungen 
über denselben Gegenstand enthalten. 

Späterhin zeigte J. Lahusen**), dass 13 Arten von den devo- 
nischen Fischen Russlands, welche in den baltischen und nördlichen 
Gouvernements vorkommen, auf die mittlere Abtheilung des Schot- 
tischen Old Red Sandstone hinweisen, und dass bloss 3 Fisch-Arten 
der mittleren und der oberen Abtheilung desselben alten rothen Sand- 
steins gemeinschaftlich angehören. 

Einige Jahre darauf hatte A. Stuckenberg eine*) übersichtliche 
Zusammenfassung der devonischen Fische von Russland geliefert. 
Stuckenberg zählte 76 Ganoiden- und 28 Selachier-Species; zu den 
Ganoiden stellte er auch Dipterus, Holodus, Cheirodus und Ptyctodus, 
Formen, die nach den gegenwärtigen Erfahrungen zu anderen Fisch- 
Gruppen gerechnet werden. Sehr auffallend ist die verhältnissmässig 
grosse Anzahl von Selachiern. 

Vergleicht man mit den Angaben von A. Stückenberg die Anzahl 
der Fisch-Arten von Timan, so ergeben sich aus meiner Uebersichts- 
Tabelle bloss 40 Arten ; nehmen wir an, dass unter den unbestimm- 
baren Fischresten etwa 10 neue Arten wären, so können wir beiläufig 
50 Species für das Timan-Gebiet voraussetzen. Bringt man in Ab- 
rechnung die in den früheren Mittheilungen zu streichenden Arten, 
dann erübrigt eine Summe, die sich mit den von Timan beschriebenen 
Fisch- Arten deckt; dies umsomehr, wenn wir die oben erwähnten 



*) 3fixBajii>Aii, 3. pBiôaxrb nepBOÖHTHaro oneaHa bï> OKpecHocrjnťL Ilas- 
üOBCKa. Il3BjieyeHO H3Tb OTeHecTBeHHHXT» sanneoKt, KHHvKica IX. 3a 1844 ioxh 
C.-IIeTep6ypn> 1844. 

**) üaryseHi), O. O pesyjiBTaiaxi» oömaio naJieoHTOJiorimecKaro cpaBHeHia 
/teBOHCKnxï. oca^KOB-L eBponeäcKon Poccin ch 3arpaHniHHMii. (upoTOKOJt 3acB- 
Aama ÜTAi-ierna Mimep. n Teoji., Jiaa 8. jua 1873 roAa. Tpyau C-IleTep6yprcKaro 
06m. EcTecTBoncniiiaTejieË. Tout V. C.-neiepöypn. 1874, pag. XXXIV — XXXVI). 

*) IIlTyKeHOepri, A. üeBOHCKÜl ßacceinrL eBponeňcKoií Poccin. Cncie- 
MaTUHeciüö cnncoin> skubothlixtj ii pacTeHiß ex yKa3aHÍHMn BepiiiKa^bHaro ii ropu- 
30HTajii)Haro pacnpocTpaHema ot^b-ibhhxi bhäobi>. TpyAM C.-IIcTepÖTprcKaro 06m« 
EcTecTBOHcnHTaTe^ež. Tom 1 * IX. C.-IIeTep6yprL 1878, pag. 451—460. 



Die devonischen Fische von Timan in Kussland. 75 

Tiinan-Fische, welche bereits Gr. A. Keyserling beschrieb, hinzuzählen. 
Alsdann dürften wir für das Timan-Gebiet beiläufig 58 Species 
annehmen. 

Doch die wichtigste Schlussfolgerung lässt sich aus den vor- 
liegenden Untersuchungen in zwei Sätzen resumiren: 

1. Die im Timan-Gebiete begrabene devonische 
Fisch-Fauna weist zum grossen Theil die Arten des 
nord-westlichen und süd -westlichen devon. Bassins 
von Russland auf. 

2. Die devonische Fisch-Fauna von Timan und des 
ganzen Europäischen Russlands überhaupt besitzt 
überwiegend den Charakter derjenigen aus der oberen 
Abtheilung des Old Red Sandstone Gross-Britanniens. 

Litteraiur. *) 

1. Agassiz, L. Recherches sur les poissons fossiles. Neuchatel (Suisse) 

1833—1843. 

2. — Monographie des poissons fossiles du vieux grès rouge ou 

système Dévonien (Old Red Sandstone) des îles Britanniques 
et de Russie. Neuchatel (Suisse) 1844. 

3. Eichwald, E. Geognostische Uebersicht von Esthland und den 

Nachbargegenden. Neues Jahrbuch für Mineralogie. Stuttgart 
1840. 

4. — Die Thier- und Pflanzenreste des alten rothen Sandsteins und 

Bergkalks im Novgorod'schen Gouvernement. Bull. sc. St. Péters- 
bourg 1840. 

5. — Lethaea Rossica. Stuttgart 1860. 

6. Gürich, G. Ueber Placodermen und andere devonische Fischreste 

im Breslauer mineralogischen Museum. Zeitschrift der Deutschen 
geolog. Gesellschaft. Jahrg. 1891. 
1. J aekel, 0. Die Ruderorgane der Placodermen. Sitzungsber. der 
Gesellschaft naturforschender Freunde zu Berlin. Nr. 6. 1893. 

8. — Ueber sog. Faltenzähne und complicirtere Zahnbildungen über- 

haupt. Ibidem. Nr. 5. 1894. 

9. Koenen, A. v. Ueber einige Fischreste des norddeutschen uud 

böhmischen Devons. Separatabdruck aus dem vierzigsten Bande 



*) Das Verzeichnis» enthält bloss Abhandlungen, die unmittelbare Bezieh- 
ungen zu den hier beschriebenen Formen haben. 



76 Vílí. J. V. Rohon : 

der Abhandlungen der Königlichen Gesellschaft der Wissen- 
schaften zu Göttingen. Göttingen 1895. 

10. Lahüsen, J. Zur Kenntniss der Gattung Bothriolepis, Eichwald. 

Verh. der k. miner. Ges. St. Petersburg 1879. 

11. Lohest, K. Dev. poiss. foss. Ann. Soc. Géol. Belgique. Vol. XV. 

1888. 

12. Newberry, J. S. Rep. Geological Survey af Ohio. Vol. IL Pt. IL 

Palaeontology. 1875. 

13. Panděr, Chr. H. Ueber die Placodennen des devonischen Systems. 

St. Petersburg 1857. 

14. Rohon, J. V. Die Dendrodonten des devonischen Systems in Russ- 

land. Mém. d. l'Acad. Imp. d. se. de St. Pétersbourg. VIL Série. 
Tome XXXVI, Nr. 14. St. Pétersbourg 1889. 

15. — Ueber devonische Fische vom oberen Jenissei, nebst Berner* 

kungen über die Wirbelsäule devonischer Ganoiden. Mél. géol. 
et paléont., tirés du Bull. d. l'Acad. Imp. d. sc. de St. Péters- 
bourg. Tome I. St. Pétersbourg 1890. 

16. — Holoptychius- Schuppen in Russland. Ibidem. St. Pétersbourg 

1890. 

17. — Ueber Pterichthys. Verhandlungen der Russ. Kais. Min. Ges. 

zu St. Petersburg. IL Ser. Bd. XXVIII. St. Petersburg 1891. 

18. Smith Woodward, A. Catalogue of the Fossil Fishes in the British 

Museum. Part IL London 1891. 

19. — The Devonian Fish-Fauna of Spitzbergen. Ann. and Mag. of 

Natur. Hist. Vol. VIII. 1891. 

20. Traquair, R. H. Notes on the Nomenclature of the Fishes of 

the Old Red Sandstone of Great Britain. Geol. Mag. Dec. III. 
Vol. V. No. 11, 1888. 

21. — On the Systematic Position of the „Dendrodont" Fishes. Geol. 

Mag. Dec. III. Vol. VI. 1889. 

22. Trautschold, H. Ueber Dendrodus und Coccosteus. Verhandl. der 

Russ. Kais. Min. Ges. zu St. Petersburg. Serie IL Band XV. 
St. Petersburg 1880. 

23. — Ueber Coccosteus megalopteryx Trd. ; Coccosteus obtusus und 

Chelyophorus Verneuili, Ag. Zeitschrift der Deutsch, geol. Ges. 
Jahrg. 1889. 

24. — Ueber vermeintliche Dendrodonten. Ibidem. 1889. 

25. Tschernyschev, Th. THMaHCKia paöoTH, npoH3Be,neHHHa bx 1888 

ro^y. (Travaux exécutés au Timane en 1889. Compte-rendu pré- 
liminaire. St. Pétersbourg.) 1890. 



I>ie devonischen Fische von Timan in Paissland. 77 

26. — TiiMaHCKia paóOTH, npOH3Beji;eHHHa Bt 1890 rojiy. (Travaux 

exécutés au Timane en 1890. Compte-rendu préliminaire. 
St. Pétersbourg) 1891. 

27. Whiteaves, J. F. Illustrations of the Fossil Fishes of the Devo- 

nian Rocks of Canada. Trans. Roy. Soc. Can. Sect. IV. 1886. 

28. Zittel A. K. v. Handbuch der Palaeontologie. Erste Abtheilung. 

Bd. III. München und Leipzig 1887—89. 

Errata. 

Seite 11 ist zu lesen statt Sedwick — Sedgwick. 

Seite 52, zehnte Zeile von oben, ist zu lesen statt sollte — sollten. 

Seite 47 ist zu lesen statt Glyptoleips — Glyptolepis. 



-~!Hsj*XÍ~>- 



Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag. 



IX. 

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 

Napsal Dr. Bohumil Němec v Praze. 

(Se á tabulkami.) 
(Předloženo dne 27. ledna 1899.) 

Okolnost, že při studiích týkajících se složení, vývoje a rozmno- 
žování buňky rostlinné v převážné většině případů užíváno method 
Efiorf o logických, při nichž forma a formativní změny v popředí vstu- 
puji, způsobila, že v leckterých otázkách vzbuzených potřebou pří- 
činného pochopení životních zjevů buňky rostlinné nedávají nám vý- 
sledky posavadních prací cytologických uspokojivé odpovědi. Platí to 
jak o otázkách rázu fysikalního, tak chemického. V podobném smyslu 
vyslovil se v poslední době ku př. Pfeffer *), s jiného (chemického) 
stanoviska Zacharias "■). Zajisté tím nemá býti řečeno, že cytologické 
práce rázu morfologického nemají velkého významu. Právě naopak, 
fyciologické výklady, nemají-li se státi bezpodstatnými spekulacemi, 
musí se zakládati na poznání morfologickém, ba lze právem tvrditi, 
že jen spojením obou method bude možno dosíci příčinného pochopení 
života, pokud ovšem pochopení takové vůbec je možné. 

Nejméně pozornosti se strany fysiologů věnováno dosud karyo- 
kinesi, ač tato jistě náleží nejen mezi nejnápadnější, ale i nejdůležitější 
zjevy v životě buňky rostlinné i živočišné. Odtud také pochopíme, 
proč právě karyokinesa tak málo je jasnou se stanoviska fysiologi- 
ckého, neboť pravdou je, co v té příčině napsal Pfeffer (1. c.) : — 
-„nur eine fehlerhafte Methodik und Logik kann sich vermessen, allein 
aus der formalen Gestaltung bei der Zelltheilung die maasgebenden 



1 ) Pfeffer, W.. Pflanzenphysiologie, Leipzig, 1897, p. 39. 

2 ) Zachahias, E., Uiber Nachweis und Vorkommen von Nuclein (ßer. d. d. 
bot. Ges. Bd. 16, 1898.) 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1 






2 IX. Bohumil Němec: 

Ursachen und Kräfte ablesen oder auch nur entscheiden zu wollen, 
welche Theile activ oder passiv sind." Vskutku také jsou názory 
o mechanice karyokinesy, jak je ku př. van Beneden, Botschli, Flem- 
ming, Meves, Erlanger, Heidenhein, Rhumbler etc. vyslovili, hypothe- 
sami nebo analogiemi postrádajícími exaktnosti. Přes to jakožto hypo- 
thesy, třeba jen per analogiam při nich souzeno, které na exaktnost 
nároků nedělají, mají svoji cenu. Je však očividno, že při pochodu 
tak složitém, jakým je karyokinesa, nebudeme moci očekávati rozluštění, 
vtom smyslu jak je fysiologie požaduje, jedním rázem a jedním 
schématem. Tím také udána cesta, jakou musí se bráti studium 
karyokinesy se stanoviska fysiologického : Předně studium se stano- 
viska kvantitativního, tedy sledování karyokinesy co do rozsahu v času 
i prostoru, periodicity v dělení se objevující atd. Podávám současně 
s touto prací na jiném místě svoje zkušenosti v tomto směru nabyté. 
Za druhé třeba změny při karyokinesi se objevující studovati se 
stanoviska kvalitativního, fysikalního a chemického. Skupenský stav 
oněch částí plasmy jež dělení se účastní, jich fysikalní vzájemné vztahy 
a chemické vlastnosti hrají zajisté při kinesi úlohu nejdůležitější. 
Pro řešení daných otázek nejdůležitější methodou bude sledování vlivu 
vnějších okolností, kterážto methoda ve fysiologii výměny látek, 
dráždivosti a vzrůstu vedla k nejlepším výsledkům. Konečně pak bude 
třeba věnovati pozornost otázkám o funkci jednotlivých diferencova- 
ných organulí (plastid) buněčných, jmenovitě t. zv. centrosomatu a 
achromatickému vřeténku. Zde ovšem není možno se obejíti bez důklad- 
ných studií morfologických a vývojepisných. 

Bylo ku př. studiemi posledních tří let dokázáno, že cytoplasma 
účastní se aktivně karyokinesy, neboť mimo jádro, tedy v cytoplasme 
tvoří se vřeténko achromatické u rostlin cévnatých, characeí a zelených 
řas 3 ). Tvrdil-li tedy Demoor 1 ) na základě pokusů konaných s chlupy 
Tradescantie, že jádro odehrá své dělení bez účasti plasmy, ježto s e 
dělení dokončí i v plasmě inaktivované nebo odumírající, mohlo býti 
již na základě vývojepisných a morfologických fakt namítnuto, buď že 
byly nedokonalé jeho pokusy, bud že neopravňovala pozorovaná fakta 
k dedukovaným z nich úsudkům. V skutku také pokusy, které ne- 
dávno Saimassa provedl, ukázaly neoprávněvost Dejioorových dedukcí 



3 ) Práce Strasburgerovy školy v Pringsh. Jahrb. Bd. 30, 31, Mitzkewitsch 
ve Flora Bd. 85, 1897, Němec v Bot.-Centralblatt 1898 a Anat. Anzeiger, ls98. 

4 ) Demoor, J., Contribution à l'étude de la Physiologie de la cellule Arch. 
d. Biol. T. 13, 1894. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinně bnňky. 3 

a údajů. Ba ukázalo se, že naopak může se dělení zastaviti dříve, 
než se plasma stane inaktivní. 

Byl jsem si od počátku svých studií karyokinesy se týkajících 
vědom, že morfologická pozorování nestačí k rozřešení otázek směřu- 
jících k poznání podstaty a mechaniky tohoto zjevu. Ale dříve bylo 
třeba podrobiti materiál, na němž jsem svoje studia konal, důkladnému 
ohledání se stanoviska morfologického. Práce z ústavu Strasbuřgerova 
se objevivší byly mi pobídkou, abych jmenovitě otázku t. zv. centro- 
somů bral v úvahu. Na jiném místě uveřejňuji seznam rostlin, u nichž 
ve vegetativních pletivech nepodařilo se mi nalézti tělísek těchto, 
u nichž jsem však mohl stanoviti zvláštní typ tvoření se achromati- 
ckého vřeténka oproti způsobu, s jakým se setkáváme v pletivech 
sporogenních. Příčiny rozdílnosti obou typů stanoviti, bylo mým nej- 
bližším úkolem. Mám za to, že se mi to podařilo pomocí pokusů, 
v nichž odstraněna turgescence vegetačních vrcholů, aniž však životní 
činnost buněk zastavena. Ze zjevů, jež při Plasmolyse lze pozorovati, 
možno souditi dále na fysikalní vlastnosti cytoplasmy buněk, v nichžto 
se dělení odehrává, zvláště však na skupenský stav její. Poněvadž 
bylo zřejmo, že určité během kinesy se dostavující fysikalní vlastnosti 
cytoplasmy jsou jenotn dočasným stavem, hleděl jsem se dalšími po- 
kusy přesvědčiti o možnosti změnění určitého stavu, při čemž zajíma- 
vých resultatů jsem se dodělal užitím methody zalití rostoucích kořenů 
do sádry. Ze všeho vyplývá, jak velice je pochod dělení závislým na 
vnějších okolnostech a že i prosté mechanické podráždění zastavuje 
karyokinesu a svádí ji k abnormálnímu ukončení. Také tato okolnost 
svědčí proti Demoorovu výkladu, že jádro a jeho životní zjevy jsou 
otužilejší, než cytoplasma. Ba možno se na základě pokusů mých a 
Samassových 5 ) kloniti k opaku. 

Význam nucleolů dosud jen hypotheticky a na základě prostých 
pozorování topografických byl stanoven. V mých pokusech objevily se 
okolnosti přímo význam nudeolů potvrzující. Pozorování právě nazna- 
čená podávám ve přítomné práci. Ve druhé části podám výsledky 
mikrochemického zkoumání, které provedeno methodami užívanými 
od Fr. Schwarze a E. Zachariase. Další část obsahovati má resultáty 
pozorování o vlivu temperatury na karyokinesu v pletivech vegeta- 
tivních i sporogenních u rostlin cévnatých. 



5 ) Samassa, P., Über die Enwirkung von Gasen auf die Protoplasmaströ- 
mung und Zelltheilung von Tradescantia etc. Verh. d. Naturh. Med. Ver. zu Hei- 
delberg, 6. Bd. 1898. 

1* 



4 IX-* Bohumil Nèmec: 

Při svých pozorováních nemohl jsem vystačiti prostým pozoro- 
váním buněk in vivo. Předně že při takovém způsobu obor materiálu 
značně omezen, ježto na celých vegetačních vrcholech in vivo kinesu 
vůbec nelze pozorovati, na čerstvých řezech však dostavuje se ihned 
reakce na poranění, která způsobuje mnohé změny oproti poměrům 
normálním. Užíval jsem tedy podobně jako většina dosavadních bada- 
telů chlupů skládajících se ze řad buněčných a sice chlupů z etiolo- 
vaných šlahounů vyhnaných hlízou bramboru (Solanum tuberosum), 
ku srovnání brána epidermis z base vyrážejících listů cibule kuchyň- 
ské (Allium cepa). Většinu výsledků však děkuji užití method, jakých 
vůbec ke studiu karyokinesy se užívá. Vegetační vrcholy, vystavené 
určitým vlivům, konservovány různými tekutinami a po zalití do 
paraffinu rozloženy v série mikrotomové. V řadě pokusů srovná- 
vány přímo jen praeparaty získané užitím jediné methody, aby růz- 
nosti způsobené vlivem různých tekutin byly vymýceny 

Jako materiálu užil jsem kořenů Allia, poněvadž zde na jednom 
individuu máme množství kořenů téhož vývojového stadia k disposici. 
Vedle toho kořenů slunečnice (Helianthus annuus), často také bobu 
(Vicia faba) a sice vegetačních vrcholů kořenů vedlejších prvního 
stupně, čímž získáme mnoho vrcholů od téhož individua, ovšem růz- 
ného stadia vývojového. To však zde nepadá, jak jsem se přesvědčil 
příliš na váhu. 

Z konservačních tekutin osvědčila se velmi dobře směs pikro- 
síro-octová, které jsem již při svých dřívějších pracích často užil. 
Ona hodí se také znamenitě ke konservování plasmolysy, ke které- 
mužto účelu Zimmermann marně hledal prostředku. Ostatně konservoval 
také Wenť 5 ) vacuoly směsí obsahující pikrovou kyselinu. Pro Allium 
hodí se nejlépe chromoctová směs, pro Vicii zase pikro-octo-sírová. 
Vůbec třeba pro každý daný případ vyzkoumati účinky užívaných 
tekutin. Velká výhoda obou jmenovaných tekutin spočívá v tom, že 
velmi rychle, rychleji někdy než alkohol pronikají, aniž působí zna- 
čnějších proudů diffusních, ježto tu máme co činiti jen s vodnými 
roztoky 1— 2°/ - Hlavní kořen Vicie (velkosemenné odrůdy) o průměru 
1*8 mm. byl ku př. po 5 minutách proniknut směsí pikro-octo-sírovou 
a konservován bezvadně. Příčina spočívá v tom, že sírová kyselina 
v tekutině přítomná zduřuje a rozpouští cellulosní stěny buněčné, takže 
membrány nekladou rozšiřování se konservatika žádného odporu, také 



6 ) Weut, F. A. F. O., Die Vermehrung der Vacuolen durch Theilmig. 
Pringsh. Jahrb. Bd. XII. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 5 

ne pectinová přejemná střední lamella, která jinak znamenitě je za- 
chována. 

Mikrochemické studie ukázaly, 7 ) že kyselina octová mnohé části 
obsahu buněčného silně naduřuje a činí z nich dokonce hmotu gela- 
tinosní. Z té příčiny třeba užívati směsi obsahující nejvýše 1% ledové 
octové kyseliny. Jinak lze se užitím každé látky zvláště a různých 
kombinací přesvědčiti o jich působení a stanoviti tak artefakty, 
s nimiž nutno počítati. Po práci Korsoheltově (Arch. f. mikr. Anat. 
1896.) se však zdá, že artefakty vzniklé našimi prostředky konservač- 
ními nejsou příliš veliké, snad ani ne takové, jak je A. Fischer před- 
pokládá. Ostatně i artefakty pravidelně se dostavující poukazují na 
určitý substrát, z něhož vznikly a třeba s nimi tedy počítati. 

Ve vegetativních pletivech cévnatých rostlin nahromaďuje se 
v přípravných stadiích nejdříve hustší plasma kolem jádra (obr. 8.), 
v té pak objeví se hyalinní, nejprve na 2 pólech zřetelný dvůrek, 
jejž zde pro stručnost i pro vyjádření jeho homologických útvarů 
v buňkách centrosomem opatřených budu označovati jménem periplast, 
jež zavedl Vejdovský*) na základě studia vajíček červa Rliynchelmis. 
Hyalinní periplast v buňkách rostlinných nejeví v pletivech sporogen- 
ních žádué polarity, jsa stejnoměrně na celém povrchu jádra rozložen, 
ve vegetativních buňkách je však vždy bipolarně vytvořen, zřídka 
tvaru koule, jež na pólech je Čepičkovitě vytvořena, v největším počtu 
případů ve tvaru ovoidu nebo ellipsoidu. Při tom lze pozorovati, že bud! 
na celé periferii jádra je vyvinut, tedy i v zoné aequatorialní (asi 
jako na levé straně jádra v obr. 3.), nebo je pouze na pólech čepičko- 
vitě vyvinut (obr. 9.), takže se zdá, že jsou obě čepičky v aequato- 
rialní zóně nespojeny, odděleny (také obr. 1). 

V dalším průběhu vývoje počínají se objevovati na periferii peri- 
plastu i uvnitř vlákénka meridionalně probíhající, která rostou od pólů 
(obr. 5.), až úplně obklopí jádro uvnitř se nalézající (obr. 10.) Dů- 
ležito je, že póly, na nichž je periplast čepičkovitě vyvinut, souhlasí 
s meridionalním průběhem achromatických vlákének; osa oba póly 
spojující je také osou dělení. Buněčná přehrádka vytvořuje se kolmo 
na ni. Je tedy pravděpodobno, podaří-li se nám nalézti příčiny bipo- 
larního vytvoření periplastu, podaří se nám také nalézti příčiny urči- 
tého postavení kinetické figury a určitého směru dělení buněčného. 



7 ) Schwarz, Fr., Die chemische und morphologische Zusammensetzung des 
Protoplasma. Cohns Beitr. u. Biol. d. Pfl. Bd. V- 

8 ) Vejdovský F. a Mrázek A. Centrosom und Periplast. Sitzber. d. kön. 
höhm. Ges. d. Wiss. Prag, 1898. 



IX. Bohumil Němec: 



Působení chloroformu. 



Zdá se, že anaesthetika i ostatní jedy, nepůsobí-li příliš rychle, 
nebo nejsou-li podány v silných dávkách, v plasmě buněk rostlinných 
působí zpočátku zvýšení činnosti. Tak vykládá ku př. Lauren a Elf- 
1VBÖ o působení anaesthetik na dýchání, Jumelle 9 ) pro některé pří- 
pady transspirace, Demoor (1. c.) pro proudění plasmy, tolikéž Klemm 10 ) 
ku př. při působení alkoholu, Pfeffer (Druck u. Arbeitsleistung) pro 
turgor, Richards (Pringsh. Jahrb. Bd. 30.) pro vzrůst a vývoj hub. 
Pfeffer (Pflanzenphysiologie p. 374, 514) považuje toto stoupnutí 
činnosti vlivem submaximalních dosí jedů způsobené za jakousi auto- 
regulaci, která má škodlivý vliv podaných jedů vyrovnati. Ovšem 
neschází ani opačných údajů (H. Conwentz v Bot. Ztg. 1874, A. Schneider 
v Bot. Gaz. V. 18, 1893, Ewart v Journ. Linn. Soc. 1896) zdá se 
však, že při těchto pokusech nebylo užito právě zmíněných submaxi- 
malních dosí, nýbrž dávek větších, které ihned způsobují zastavení 
nebo klesání životní činnosti protoplasmy. 

Moje pokusy vztahují se předně ke vlivu chloroformu na stoup- 
nutí turgoru. Uvedu zde jen některé resultáty. Působí-li chloroformové 
páry nasycené na vegetační vrcholy hlavního kořenu klíčních rostlin 
hrachu při temp. 18" C. a norm, tlaku, stoupá turgor v prvních 
3 minutách, po té však ihned klesá a již po dalších 3 minutách je 
kořen, který před tím rostl v nasycených parách vodních, plasmo- 
lysován. 

Odstraníme-li chloroform pozorujeme opět stoupání turgoru 
několik minut trvající, po té však zpětné klesání. Zajímavý je ku př. 
pokus, kde kořen úplně turgescentní vystaven účinku par chlorofor- 
mových (při 18° C. a normálním tlaku nasycených) po celou hodinu 
a pak dán do vzduchu vodními parami nasyceného. Turgor kořenu 
toho po čtvrt hodině klidu počal stoupati, po 15 minutách dosáhl 
vrcholu, načež klesal velmi rychle, tak že po 10 min. byl kořen o[ět 
plasmolysován. Pokus ten dokazuje, že kořen nebyl dosud mrtvý, 
přes to že byl po celou hodinu vystaven účinku chloroformových par. 

Nasycené páry aetheru při normálním tlaku působí méně inten- 
sivně. Stoupání zde trvá déle než při chloroformu. Při kořenu hrachu 



9 ) Jumelle vComptes rendus, T. 111, 1890. p 461—463. 

10 ) Klemm, Desorganisationserscheinungen der Zelle, Jahrb. f. wiss. Bot. 
Bd. 28. 






Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 7 

dosáhlo rapidní stoupání turgoru vlivem aetheru způsobené teprve po 
8 minutách vrcholu a v pokuse, při němž užito kořenu pečlivě filtrač- 
ním papírem osušeného dosáhlo stoupání turgoru teprve po 16 minu- 
tách vrcholu. Podobně trvá stoupání turgoru vlivem alkoholu vzbu- 
zené déle než při použití chloroformu. Při vlhkých kořenech dosáhne 
stoupání turgoru maxima obyčejně po 4 minutách, při kořenech osu- 
šených po 7 min. 

Dáme-li na kořeny hrachu působiti páry benzinu, stoupá tolikéž 
turgor, ale zároveň dá se konstatovati také vzrůst a sice z počátku 
stejnoměrně urychlený, později (po 25 min. působení benzinových par) 
stále volnější, až (obyčejně po 40 minutách, při navlhčených a turges- 
centních kořenech až po 2 x / 2 bod.) na chvíli stane, rovněž nastává 
plasmolysa spojená se skr aco váním kořenů. 

Z těchto pokusů, o nichž podrobný referát podán bude na jiném 
místě, vysvítá, že anaesthetika neusmrcují plasmu a nezastavují její 
životní činnost tak rychle, jak se za to většinou má n ) bere-li se 
v úvahu pouze pohyb protoplasmy. S amassa (1. c.) dobře podotýká, 
že pohyb plasmy není jediným životním projevem plasmy a vedle 
pohybu může se životní činnost plasmy jeviti v přemnohých jiných 
jevech ; Detmer ku př. ukázal, že po chloroformování rostlina hodinu 
i několik hodin může dýchati, třebas již byla působením chloroformu 
tak alterována, že nemá schopnosti ozdravěti. Z okolnosti, že některý 
životní zjev déle vv trvává, než proudění protoplasmy. možno usuzovati 
jen tolik, že zjev ten na proudění protoplasmy není závislým, neboť 
plasma, přes to že neproudila, mohla býti dosud živa. Chybného 
úsudku dopustil se v tom ohledu Demoor (1. c.) a jeho názory přijal 
také Pfeffer do své fysiologie. I v tom případě, že jeho pozorování 
byla správná, nemohl souditi z okolnosti, že karyokinesa odehrává 
se dále i po zastavení proudění protoplasmy, že se karyokinesa může 
odehrávati bez účasti živé plasmy. Jak Samassa il. o ukázal, nebyla 
právě v Demoorovtch pokusech plasma umrtvena nebo ve všech ži- 
votních jevech zastavena. To potvrzují také moje pokusy, jež ukázaly, 
že v kořenech po 15 minut účinku nasycených (při 20° C a normál- 
ním tlaku) par chloroformových vystavených Kinesa dávno byla zasta- 
vena, achromatická vlákénka zgranulována (obr. 34, 52), přes to však 
plasmolytická stažitelnost plasmy zachována, kterážto vlastnost k nej- 
význačnějším vlastnostem živé plasmy patří (Pfeffer, Pflanzenphysio- 
logie, pg. 119.) Cytoplasma zachovala si tedy mnohem déle živost, než 



*) Farmer, J. B. und Waller, A. D., v Bot. Cbt. 1898. 



8 IX. Bohumil Němec: 

trvají pochody kinetické, které v největším počtu případů již po 10 
minutách byly zastaveny. Usuzovati z tohoto zjevu, že jádro a jeho 
životní zjevy jsou choulostivější než zjevy cytoplasmy jest velmi 
těžko, poněvadž se ve skutečnosti změnou vnějších podmínek modi- 
fikují nejen zjevy v jádru se odehrávající, ale i v cytoplasme, jak 
zřejmě dokazuje změna diosmotických vlastností cytoplasmy vzbuzená 
účinkem chloroformu a jiných anaesthetik. Zprávy zde podrobněji uvedené 
týkají se účinku par chloroformových na kořeny Allia a bobu (Vicia f oba). 
Allium zvláště dobře se hodí k pokusům, poněvadž cibule vyhání 
množství kořenů, které jsou ponejvíce téhož vývojového stadia, histo- 
logické elementy jsou velké a jasné, takže máme hojnost dobrého, 
stejnocenného materiálu pocházejícího z téhož individua. Zinková mísa 
pokryta byla na dně vodou, clo prostřed postavena miska s chloro- 
formem, nad ni na drátěné třínožce cibule s hojnými vedlejšími, zdra- 
vými kořeny a celé přikryto skleněným zvonem. Nyní ustříhávány 
kořeny po 5, 10, 15 atd. minutách a ihned konservovány a sice jedna 
série ve směsi chromo-octové, druhá v pikro-octo-sírové. Praeparaty 
byly v obou sériích souhlasné. Ku barvení užito haemalaunu a para- 
karminu. V jiných pokusech vystaveno podobným způsobem působení 
chloroformových par několik klíčních rostlin bobu a byly tolikéž po- 
stupně konservovány. 

Na praeparatech z kořenů po 5 minut působení chloroformu 
vystavených byly oproti normálním kořenům vakuoly poněkud zvětšené 
(obr. 25, 26) jinak struktura protoplasmy nezměněná. Jádra v partii 
vrcholové tvaru pravidelného, ale as 2 x / 2 nim od vegetačního vrcholu 
v zóně as 1 / 2 mm dlouhé vesměs tvaru amoeboidního (obr. 27). Zde 
také vakuoly byly značně vzrostly a figury, které jsou tu přítomny, 
jsou jimi z normální polohy zatlačeny. 

Jediná věc je nápadná: V celém kořenu nenalezeno ani jediné 
buňky s čepičkovitě vyvinutým periplastein. V buňkách dostatečně 
širokých obklopuje periplast úplně jádro a je podoby kulovité, (obr. 
25) v úzkých a prodloužených buňkách je potud zkrácen a rozšířen, 
pokud mu nebránily stěny buněčné (obr. 26) Jádro nemusí tu ležeti 
úplně ve středu periplastu. Bipolarní figury zachovány jen tam, kde 
byla již vyvinuta vlákénka. Při tom však vždy pozorováno, že periplast 
v aequatorialní zóně je rozšířen oproti periplastům buněk normálních 
(obr. 28). Jinak jsou kinetické figury normálního vzhledu a vlákna 
achromatická dobře zachována. 

Také praeparaty z kořenů, po 10 minut chloroformovým parám 
vystavených vykazují kulovité, dobře oproti ostatní plasmě ohraničené 






Příspěvky k fysiologii a mortologii rostlinné buňky. 9 

periplasty (obr. 29). Řidčeji objevují se periplasty zrnitou plasmou 
ne docela přesně ohraničené, na nichž sem tam mohou se vyvinouti 
hrbolky. Velmi nápadné jsou případy, kdy dosti velké hrbolky nepra- 
videlně na celé periferii jádra jsou vyvinuty (obr. 31) a kdy objevují 
se vlákénka na periferii hrbolkatého periplastu probíhající (obr. 31). 
Vlákénka ta buď nepravidelně probíhají, nebo radiálně kolem vrcholu 
hrbolků. V těchto stadiích dosud zachována je membrána jaderná, 
přes to, že pentlice chromatinové dobře jsou vyvinuty. Ve stadiích 
vyznačených klubkem chromatinovýni, ale postrádajícím jaderné mem- 
brány, můžeme se setkati s multipolarními nepravidelně, jednostranné 
vyvinutými figurami (obr. 32). Dosud bylo možno pozorovati přece 
progressi ve vývoji kinetických figur, neboť abnormní hrbolkaté peri- 
plasty a multipolarní figury vyvinuly se vlivem chloroformování, v nor- 
málních kořenech nikdy se s nimi nesetkáváme. Plasma na těchto 
praeparatech jevila normální vzevzření, chovala však mnoho zvětšených 
vakuol, které zvláště ve starších buňkách způsobují nepravidelné po- 
stavení, sešinutí a zatlačení figur. 

Odtud pozorujeme na kinetických figurách regressi. Na praepa- 
ratech z kořenů po 15 minut chloroformu vystavených dosud možno 
pozorovati kolem spiremů periplastovou kouli. V plasmě rostou pravi- 
delně kulaté, nebrání-li ovšem stěny buněčné, vakuoly a sice i v buň- 
kách jež dříve maličké, alveolovité vakuoly chovaly. V buňkách vzdá- 
lenějších od vegetačního bodu setkáváme se s enormními vakuolami, 
které začasté také jádro zatlačují a deformují (obr. 33). Často jsou 
jádra, která v centru buňky se nalézala, zatlačena ke straně, k mem- 
brane buněk. Význačno je, že na straně, odkud na buňky účinkoval 
chloroform nahromaděna je silně barvitelná hrubozrnná plasma, (obr. 
33, 34) a že v partii 2 1 / 2 mm od vegetačního vrcholu vzdálené, ve 
které po 5 minutách působení chloroformu jevila jádra amoeboidní 
tvary (obr. 27), v tutéž stranu posunuta jsou jádra, která zde následkem 
toho položena jsou ku vnějším tangentialním stěnám buněčným. Zjev 
ten upomíná na pohyby jader vyvolané poraněním, kdy také podle 
Nestlerových 12 ) pozorování přiloží se jádra ke stěnám obráceným k ráně. 
Možno, že se v našem případu jedná o podráždění téhož charakteru, 
jako při mechanickém poranění. Kinetické figury passivně vakuolami 
jsou stlačeny, zohýbány, šikmo postaveny atd. Plasma vůbec je hrubě 
zrnitá a jeví množství granulí. 



12 ) .Nestier, A., Ueber die durch Wundreiz bewirkten Bewegungserschei- 
nungen des Zellkerns und des Protoplasmas, dle ref. v Bot. Cbt. Bd. 76, 1898. 



10 IX. Bohumil Němec: 

V klidných jádrech nápadno je v té době oproti jádrům nor- 
málním diffusní rozložení chromatinu. Chromatin ve způsobe nepatr- 
ných zrníček vyplňuje celé jádro (obr. 33, 37); v jádrech, ve kterých 
byl chromatin nahromaděn jako zvláštní barvitelný obal na periferii 
nucleolu, dělí se obal ten v několik skupin od nucleolu se oddělujících 
(obr. 37), skupiny ty stávají se homogenními a zakulacují se, takže 
mají vzhled normálních, Roseném popsaných pseudonucleolů. Radiální 
uspořádání sítiva jaderného zmizelo, což je zvláště pro buňky střední 
řady pleromu nápadno, ježto zde je za normálních poměrů uspořádání 
to vždy typicky vyvinuto. 

Zároveň jádra, zvláště starších partií kořenů, rostou, jelikož pak 
membrána vzrůstu obsahu nemůže stačiti, praskne na některém místě 
a ven se vyhrne bud jen kapička šťávy jaderné, nebo reticulum 
i s chromatinovými zrníčky (obr. 53) často zároveň nucleolus (obr. 54). 
Zjevy tyto níže podrobněji popíšu. 

Nejzajímavější změny jeví se na kinetických figurách. Achroma- 
tická vlákénka stávají se zde totiž zrnitými — a sice u všech figur 
bez rozdílu stadia. Obr. 34 znázorňuje taková zgranulovaná vlákénka 
u metakinesy, 52aequatorialní desku. Achromatická vlákénka skládají se 
nyní z jedné nebo několika řad nepatrných zrníček. Dosud jsou však 
zrníčka ta v řadách sestavena. Nemožno zde nevzpomenouti granulací 
achromatických vláken, s nimiž se také v normálních poměrech setká- 
váme. Popsal jsem granulosní přeměnu a degeneraci pro některá vlá- 
kénka spojovacího vřeténka (cytologická pozorování), a upozorňuji, že 
tento pochod granulační docela je identický s granulací vyvolanou 
vlivem chloroformování. Pro theorii o skladbě ckromatických vlákének 
je Xjev granulace jich velmi důležitý. Stejně jako se z granulí v profasi 
vlákénka sestavují, tak se také granula v metakinesi nebo vlivem 
chloroformování rozpadají. Jedná se tedy o otázku, co udržuje granula 
ta ve vlákénku jako takovém pohromadě. Otázkou tou zabýval jsem 
se na jiném místě (Anat. AnZ. 1898.) 

Také chromosomy jeví změnu vyvolanou účinkem chloroformování. 
Ježto však podobná změna vystupuje také při plasmolyse, je možno, 
že zde působí nechloroform o sobě, nýbrž nepřímo tím, že podobně 
jako plasmolysa odstraňuje turgescenci. Neboť již po 3 minutách 
účinku par chloroformových dostavuje se zkracování kořenů následkem 
chloroformováním způsobené diosmosy látek rozpuštěných ve šťávě 
buněčné. 

Po desíti minutách je kořen úplně zbaven turgescence. Zmí- 
něná změna chromosomů týká se objevování se v nich řady malých 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. \\ 

vakuolek stále rostoucích (obr. 36.) Jimi způsoben je také růžencovitý 
vzhled chromosomů (obr. 34). 

Ze plasma v této době byla dosud živa, dokazuje nejlépe okol- 
nost, že reagovala na vložení kořenů do plasmolytických roztoků. 
Řekli jsme sice svrchu, že účinkem chloroformu buňky pozbývají 
turgescence, ale to platí jen v tom ohledu, že ve vakuolách v nich 
přítomných zmenší se do té míry diosmosou energie osmotická, že 
nikterak nestačí zřejmě napnouti stěny buněčné. U hrachu vidíme 
účinkem chloroformu přímo vystupovati ven z kořenu kapky vodných 
roztoků chovající osmoticky působící látky, přes to však zůstanou pro 
některé látky membrány vacuol i pokožková plasma cvtoplasmy nepro- 
pustnými, jak viděti z toho, že 3% roztokem dusičnanu draselnatého 
značně se protoplast stáhl a v některých buňkách pravidelné kulaté 
nebo ellipsoidní formy nabyl (obr. 51). Jinde stáhne se protoplasma 
nepravidelně, vacuoly, které původně vlivem chloroformu značně se 
zvětšily, neobyčejně se stáhnou a zmenší (obr. 49). Obr. 51 znázor- 
ňuje klidné dvě buňky z čepičky, obr. 49 řadu buněk z periblemu. 
Plasma se zde velmi nepatrně a nepravidelně zakulatila. Vacuoly jsou 
velice zmenšeny vlivem plasmolysy. Obr. 50 znázorňuje buňku z derma- 
togenu jevící amoebovité jádro. 

Pozoruhodno je, že plasmolysa účinkuje také na jádro. Jeho 
obsah, jak dobře z obr. 49. viditelno, se smrští a kontrahuje obyčejně 
kolem nucleolu. Membrana jaderná se nesmrští vždycky, nýbrž oby- 
čejně podržuje původní tvar. Je tedy vidět, že semipermeabilnost 
v tomto případu nepřísluší membráně jaderné, nýbrž membráně vystu- 
pující kol vakuolek ve chromatinu se tvořících. Daleko zřetelněji vy- 
stupují tyto zjevy při delším působení chloroformu a odkládám tedy 
jich vylíčení na později. 

Po 20 minutách působení chloroformu: Chromatin v zrníčkách 
je diffusně rozložen i v jádrech nejmladší partie. Tato mají následkem 
toho vzhled jaksi homogenní. Kolem spiremů, jež jsou celkem nezmě- 
něny, dosud uchovány jsou periplastové koule. Stěny vacuol v perife- 
rických buňkách zgranulovány ; následkem toho vacuoly nejsou přesně 
ohraničeny (obr. 39). Přes to se zdá, že membrána vacuol nejdéle 
vytrvává, ježto ku př. v buňkách čepiček, jež jsou daleko více vysta- 
veny působení chloroformu než dermatogen nebo periblem membrána 
vacuol není zgranulována, ačkoli již plasma definitivního vzhledu 
desorganisace nabyla (obr. 41). 

Ve zmíněné již zóně 2 1 / s mm od vegetačního bodu vzdálené jádra 



12 IX. Bohumil Němec: 

i plasma nahromaděny jsou ve směru vnikajícího chloroformu. Značný 
počet jader jeví silné zvětšení a vytékání části obsahu (obr. 40). 

Achromatická vlákénka figur kinetických úplně zmizela. Také 
řady granulí se rozpadly, takže chromosomy leží nyní uprostřed jemné 
zrnité hmoty (obr. 39), která vznikla přeměnou vlákének. Také vře- 
ténka spojovací zmizela, stavše se granulosními. Desky jaderní zalo- 
žené mezi dceřinnými jádry jeví se jako dvě rovnoběžné řady hustě 
seskupených granulí, mezi nimiž probíhají můstky, tolikéž zrnité 
(obr. 38). Můstky ty odpovídají oněm, které Srasburger 13 ) konstatoval 
při tvoření se buněčné desky, a které zůstaly jako spojení mezi 
rozdělenými uzlíčky (dermatosomy) na spojovacích vláknech vystupu- 
jícími. 

30 minut : Plasma stala se silně granulosní, tolikéž vakuoly 
vnějších řad buněčných. V buňkách vnitřních (centrálních) řad však 
dosud přítomny jsou přesně ohraničené, enormně vzrostlé vakuoly, 
které figury kinetické deformují, jádra klidná ke stěně buněčné zatla- 
čují (obr. 47) a zřejmě deformují (obr. 48). Plasma takovýchto buněk 
má vzhled téměř homogenní, gelatinosní. Hned po tom však dostavuje 
se granulace membrány vakuolové, v plasmě objeví se granula a ne- 
přesně ohraničené malé vakuolky. Kolem jader objevují se jasné 
dvůrky, které svým nepřesným ohraničením distinktně od periplastů 
se liší (obr. 58). V dalším postupu plasma se nahromadí kolem jádra 
na místě jasného dvůrku (obr. 61) a nabývá zhoustnutím intensivní 
barvitelnosti. Vzrůst jader a vytékání jich obsahu stále více buněk 
zasahuje (obr. 57). V čepičkách jádra docela jsou vyteklá (obr. 
42 — 46). 

Chromosomy figur postrádajících nyní achromatických vláken 
tloustnou následkem vzrůstu vakuolek v nich se objevivších. Zajímavo 
je, že v jednoduchém chromosomu vždy jen jedna řada vakuol se 
vyvine, kdežto v chromosomech v aequatorialní desku sestavených, 
které se skládají ze dvou slepených dceřinných pentlic, dvě řady 
vakuolek vedle sebe jsou uloženy (obr. 59). V čepičce jsou chromo- 
somy slity již v jednu massu vykazující množství vakuolek. V obr. 
60. znázorněna taková massa vzniklá z aequatorialní desky. 

Po 45 minutách působení chloroformových par jeví se plasma 
granulovanou. Kolem jader buďto je vyvinut hyalinní dvůrek (obr. 
71) anebo již na jeho místa nastupuje plasma silně se barvící a hustě 
zrnitá (obr. 72). Že se zde jedná o proudění plasmy směrem k jádru, 



i3 ) Strassburger, E., Die pflanzlichen Zellhäute. Prings. Jahrb. Bd. 31. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 13 

viděti z velikých a četných vakuol na periferii vzniklých. Chroraosomy 
chovající již četné vakuolky stávají se tekutými a slévají se v místech 
dotyku, ať náležejí kterémukoli stadiu kinetickému. Některá taková 
různá stadia znázorněna jsou v obr. 90. a a d bezpochyby jsou pře- 
měněné spiremy, b a c aequatorialní desky. 

Po dvou hodinách působení chloroformu je plasma stejnoměrně 
zrnitá a stejnoměrně vyplňuje obsah buněčný. Kolem všech jader 
nejmladších partií nalézáme tělíska ponejvíce kulovitá, začasté s jádrem 
souvisící (obr. 73), a také volná, která vznikla zmíněným již processem 
vzrůstu a praskání jader. Obsah z jader vyniklý obklopil se svojí 
vlastní membránou a může tedy býti srovnán zjev tento s fragmen- 
tací jader. Vyjmuta jsou jádra, jež se nalézala ve stadiu spiremu. Ta 
podržují svůj tvar, ale v chromatinové pentlici pozorujeme popsané 
již malé vakuoly. 

Odtud již se nic v buňkách působením chloroformu nemění. 
Plasmolysou nedostaneme viditelných změn i možno kořeny považovati 
za odumřelé. 

Vraťme se však k rychlému vzrů-tu jader způsobenému chloro- 
formem. Tento vzrůst dá se pozorovati již po 15 minut trvajícím 
působení chloroformu a lze ho pozorovati docela dobře za živa. Plasmo- 
lysou lze jádro smrštiti nebo stáhnouti na původní velikost, i zakládá 
se bezpochyby vzrůst ten na objevení se osmoticky působivých látek 
v jádru. Snad jsou to ve větším množství přítomné kolloidní látky, 
které přece osmoticky působí, ač je jejich osmotická energie nepatrná 
Ze také v normálním jádru se nalézají osmoticky působivé látky a že 
blána jaderná je tolikéž semipermeabilní, bude ukázáno v následujícím 
odstavci. Upozorniti tu třeba také na fakt Schwarzeae aZACHARiASEM 
konstatovaný, že se v jaderné šťávě nalézá ve vodě rozpustná bílko- 
vina. Ale nejen membrána jaderná má vlastnosti semipermeabilní blány, 
nýbrž i blány nových vakuol v jádru vznikajících. Vývoj těchto vakuol, 
jejž i na živém materiálu sledovati možno, počíná v buňkách chloro- 
formu nejvíce vystavených (calyptralních) již po 15 minutách (cfr. 
obr. 56). Vakuoly objevují se v nitru jádra, bezpochyby podobně jako 
v pentlicích, tedy v chromatinu. V calyptře dosáhnou ohromného vý- 
voje a způsobí několikeronásobné zvětšení jader (obr. 62 — 67). Ne- 
může-li membrána vakuol těch, nebo membrána jader vzrůstu vakuol 
stačiti, praskne (již po 15 minutách) a možno spatřiti na povrchu hya- 
linní kapičky jaderné šťávy (obr. 57, c, d; g). Ty berou na se vždy 
formu kulatou, což svědčí pro jich tekutý stav. Později také část 
retikula a zrníček chromatinových se ven vytlačuje (obr. 57 d, e, fj, 



14 IX. Bohumil Němec; 

s těmi také nucleoly (obr. 54) mohou vyjíti z jádra. Partie ven vy- 
tlačená buď může se obklopiti svojí membránou (obr. 40, 73), nebo 
rozpadá se v zrníčka (obr. 57 g). Toto rozpadávání přivodí pak úplnou 
granulosní degeneraci partií ven vytlačených (obr. 45). Granula ta 
jsou malá, přesně kulovitá a rozejdou se diffusně v buňkách úzkých 
po cytoplasme strany, v níž jádro vyteklo (obr. 42) nebo v širších 
buňkách po celém obsahu buněčném (obr. 46 . Jádro prasklé a vy- 
teklé buď zacelí otvor a nabude normálního tvaru (obr. 44), nebo 
zbude z něho prázdná, nepravidelně zohýbaná membrána (45, 46). 

Ze vskutku rychlý vzrůst způsobil vyplynutí obsahu jaderného, 
lze viděti srovnáváním jader z kořenů normálních a chloroformova- 
ných. V obr. 57 a, znázorněno jádro z kořenu chloroformovaného, 
57 b, jádro normálního kořenu. Toto je značně menší. Ostatně lze 
tlakem na jádra, kterým se analogicky membrána jaderná napíná 
jako vzrůstem obsahu jaderného, docíliti úplně analogických zjevů 
jako působením chloroformu. 

Ve případech, kdy se uvnitř jádra vytvoří veliké vakuoly, způ- 
sobí stálý jejich vzrůst takové napjetí, že se celé jádro rozpadá ve 
množství partikul! (obr. 68, 70), které obyčejně různě jsou veliké, ale 
vždy zakulacené. Zřídka rozpadá se jádro ve stejně veliká granula 
(obr. 69). Partikule povstalé rozpadnutím se jádra rozšíří se obyčejně 
diffusně po celém obsahu buněčném (obr. 40, 68, 69, 70). Ve větších 
kuličkách, které jeví silnou barvitelnost a dle mikrochemických reakcí 
z plastinu a nucleinu se skládají, objevují se opět vakuoly (obr. 70), 
které mohou způsobovati další vzrůst a následující rozpadnutí. 

Klemm došel k názoru, že při působení jedů na buňku a desor- 
ganisaci dostatečně silnými dosemi docílené, v plasmě a jádru pod- 
statně stejné zjevy se dostavují. Částečně potvrzují moje nálezy jeho 
náhled. Neboť jako v plasmě se objevuje množství vakuol působením 
chloroformu, tak i v jádru se s nimi setkáváme, v obou případech 
rostou, ale kdežto v plasmě membrána vakuol granul osně degeneruje 
a pozbývá vlastností poloprůchodných blan, jádro přímo násilně je 
roztrháváno a vzniknou-li v partikulích takto vzniklých nové vakuoly, 
může se process znova opakovati. Řekli jsme již, že velmi záhy půso- 
bením chloroformu effekt turgoru klesá, tedy také turgor. To způ- 
sobeno je tím, že blána vakuol i pokožková vrstva cytoplasmy stá- 
vají se pro některé látky průchodnými. De Vries 14 ) a Pfeffer to ukázali 



14 ) De Vries, H.. Plasmolytische Studien über die Wand der Vacuolen, 
Pringsh. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 16, 1885. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 15 

působením jedu a anaesthetik. Ale odolnost, že vakuoly přece zbý- 
vají, ba rostou a reagují na změnu osmotické energie media v němž 
se nalézají, dokazuje, že permeabilita neplatí pro veškeré látky ve 
šťávě buněčné se nalézající. Energie (osmetická) zbylých látek stačí 
sice pro udržení těchto vakuol. nestačí však ku viditelnému efïektu 
týkajícímu se napjetí blan buněčných. Vzrůst vakuol pak třeba vy- 
světliti změnou odporu, jejž klade vzrůstu vakuol za normálních 
poměrů jednak plasma, jednak membrána vakuol. Plasma dvojím 
možným způsobem: 1. energií bubřivosti, 2. osmotickou energií v ní 
obsažených látek. Neznáme však ani pro normální poměry, který 
faktor z těchto dvou je rozhodující, nemožno tedy ani zde vyložiti, 
který z nich se do té míry změnil, že umožňuje vzrůst vakuol, jaký 
je ku př. v obrazech 47 a 48 znázorněn. 

Vakuoly ty, poněvadž jim plasma neklade překážek, přes to že 
jejich energie osmotická je nepatrná (značně menší, než 3°/ dus. 
dras ; neboť se roztokem tímto velice kontrahují), rostou a zatlačují 
celý obsah buněčný ke stěnám, podobně jako musí se zvětšovati každá 
semipermeabilní blána uzavřená a obsahující osmoticky působící látky, 
ve vodě, neklade-li se jí překážek. Pro ten případ, že by zůstala i po 
chloroformování bubřivost plasmy stejná, musíme míti za to, že v nor- 
málních poměrech hlavním faktorem, jímž plasma klade odpor enorm- 
nímu vzrůstu vakuol, je osmotická energie látek v plasmě obsažených. 
Neboť jenom zmenšením této energie možno spňsobiti zmenšení od- 
poru rozšiřující se Vakuole kladeného. Zmenšení této energie snadno 
může býti přivoděno tím, že se pro látky ji působící stala pokožní 
vrstvička plasmatická, za obyčejných poměrů tolikéž jako semiper- 
meabilní blána působící, permeabilní. Vskutku také nemusí ani za 
normálních poměrů býti permeabilita obou blan stejná (Pfeffer: 
Plasmahaut und Vacuolen, 1890) a specielně pro působení jedů je 
pochopitelno, že pokožní vnější plasma dříve bude alterována (dříve 
se stane permeabilní), než blána vakuol. Tímto časovým rozdílem dána 
je možnost vzrůstu vakuol v cytoplasme se nalézajících. 

Také však není pravdě nepodobno, že bubřivost plasmy se 
působením chloroformu zmenšuje, čímž tolikéž odpor vakuolám kladený 
klesá. Definitivní rozhodnutí bude možným, až se poměry ty vysvětlí 
pro normální buňky a sice methodou jak ji asi Pfeffer naznačil 
(Pflanzenphysiologie, p. 118). 

Také enormní vzrůst jádra třeba přičítati okolnosti, že osmo- 
ticky tlak látek v něm obsažených je větší než odpor jim se strany 
blány jaderné a plasmy kladený. Je-li blána jaderní anebo membrána 



Iß IX. Bohumil Némec: 

vakuol v jádru se vytvořivších' dosti duktilní, dána je možnost jádru 
nebo vakuolám v něm obsaženým růsti až mez elasticity membrán zmí- 
něných je dosažena. Nastává jich roztržení a vytékání obsahu, jak je 
znázorněno ku př. obr. 57. Ze se příliš osmotická energie jádra nor- 
málního neliší od energie jádra chloroformovaného, vysvítá z té okol- 
nosti, že roztokem téže osmotické působivosti obojí jádra lze ve stejné 
míře stáhnouti (cír. obr. 59.). Příčina enormního vzrůstu jader stejně 
jako při vzrůstu vacuol cytoplasmatických spočívá tedy především ve 
zmenšení odporu, jenž se osrnotickému tlaku klade se strany proto- 
plasmy nebo membrány jaderné. Okolnost, že jádra nalézající se 
v profasi z počátku nepatrně — oproti jádrům klidným — se sta- 
hují plasmolysou (obr. 109.) později pak vůbec nereagují na změnu 
osmotické působivosti media, dokazuje, budto že nechovají ve stadiu 
tomto žádných osmoticky působivých látek, nebo že blána jich pozbyla 
semipermeability, nabyla charakteru blány porosní, tak jako blány 
vakuol cytoplasmatických nebo plasmatická vrstva pokožní. 

Při vytékání, vlastně vytlačování jaderného obsahu, způsobeného 
elasticitou membrány jaderné, pozorovati lze zajímavý zjev v retikulu 
jaderném. Toto radiálně od otvoru, kudy část jeho byla vytlačena, 
táhne se k membianě jaderné. Zároveň oka sítí, po případě dutinky, 
jež dojem sítivosti vyvolávají, jsou v tomto směru protaženy. Vlákna 
nebo lameily sítiva lze sledovati až k jaderné membráně a dobře tu 
možno pozorovati, že se na membráně upínají. Při vytlačení části 
obsahu napínají se lameily a sítě v jádru zbylé, ježto jsou tlačeny ven 
ale zároveň upjaty k jaderné membráně. Z toho následuje, že sítivo 
jaderné s membránou dosti pevně souvisí, že tedy neleží volně v du- 
tině membránou jadernou obklopené. 

Z toho, co právě bylo o účincích chloroformových par na meriste- 
matická pletiva pověděno, je pro nás důležito konstatovati toto: 
1. Současně se ztrátou turgescence pozorovati lze kterak bipolarní 
periplasty, které dosud nejsou obepjaty vlákénky achromatickými, při- 
jímají tvar kulovitý. 2. Další vývoj kinetické figury se obyčejně za- 
stavuje, zřídka pokračuje a v tom případu vytvoří se figury polycen- 
trické. 3. Zastavení kinetických processů souvisí s rozpadáním se 
achromatických vlákének v řady zrníček, které pak se rozejdou v ne- 
pravidelně uloženou hmotu. To se děje v době, kdy plasma ještě je 
živa, jak lze poznati z té okolnosti, že reaguje na změny v osmo- 
tické působivosti roztoku buňku obklopujícího. 

Zastavují se tedy kinetické processy dříve, než odumírá plasma. 
To souhlasí s posledními údaji Saíiassovými (1. c), které zní proti 






Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 17 



Demoorovým interpretacím pokusů, dle nichž se i v odumírající nebo 
inaktivní plasmě pochod kinetický, ovšem po případě s některými 
modifikacemi dokončí. Ocenění ostatních resultatů podáno bude v od- 
stavci pojednávajícím o fysikalních vlastnostech protoplasmy. 

Zbývá mi ještě uvésti výsledky pokusů, ve kterých jsem dal 
působiti parám chloroformovým na kořeny bobu (Vicia faba). Změny, 
které tím způsobem byly vyvolány, úplně odpovídají změnám na koře- 
nech Allia pozorovaným. Také zde spolu se ztrátou turgescence obje- 
vují se v kořenech kulovité periplasty (obr. 74), které jsou zde velmi 
nápadný, ježto obklopeny jsou hustou, zrnitou plasmou. Periplasty 
s vyvinutými již vlákny achromatickými nepozbývají bipolarity (obr. 
77). Delším působením chloroformu stává se ohraničení periplastu 
oproti cytoplasme nepřesným. 

V obr. 80 — 89 znázorněny některé charakteristické nálezy na 
kořenu 15 minut působení chloroformu vystaveném učiněné. Plasma 
je již stejnoměrně zgranulovaná, barvitelná granula nahromaděna 
často proti směru vnikajícího chloroformu (obr. 83, 84). Achromatická 
vlákna jsou rozpadlá v zrníčka, ve chromosomech řada malých vakuol. 
Plasmolysou lze tyto vakuolky přivésti ku stažení, takže pak mají 
vzhled tmavších bodů v homogenním chromosomu (obr. 81). V té 
době také začínají chromosomy v místech dotyku splývati (obr. 84, 
85), klidná jádra vzrůstají a praskají, takže jich obsah podobně, jako 
u Allia vytéká ven. V calyptře začasté objevují se jádra jevící 
enormně vzrostlé vakuoly. Plasmolysou (provedenou 3°/ dus. dras.) 
lze jádra ta smrštiti (obr. 89; tak, že přijmou tutéž velikost, jako 
isosmotickým roztokem plasmolysovaná jádra normálních buněk. Ježto 
lze celá jádra plasmolysou ku stažení přivésti (obr. 88.), musíme míti 
za to, že membrána jaderná tu působí jako semipermeabilní blána. 

Pozoruhodných výsledků lze docíliti v pokusu, kde kořen ně- 
kolik minut působení chloroformu vystavený přeložíme do čistého 
vzduchu a po delší době konservujeme. 

Pětiminutové působení stačí ku vyvolání kulovitých periplastu, 
způsobenému, jak níže bude vyloženo, odstraněním turgescence. Dáme-li 
po těchto pěti minutách kořen do čistého vzduchu, dostavuje se po- 
zvolna turgescence zpět. Po 15 minutách kořen jeví se turgescentním, 
ač dosud nenabyl úplně původní délky. A tu lze nalézti opět bipolarní 
periplasty, však jejich delší osa je průměrně kratší než-li u kořenů 
normálních. S turgescencí se tedy bipolarita opět vrátila. (Kořeny po 
nějaké době rostly dále). 

Působení chloroformu sedm minut trvající poškozuje kořeny 

Vi. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2 



lg IX. Bohumil Němec: 

smrtelně. Neboť po té do vzduchu dány nenabývají již turgescence, 
periplasty zůstávají kulovitými (obr. 74) a buď se pozvolna vyvinují 
dále, nebo mizí tím, že z periferie do nich vnikají proudečky proto- 
plasmy (obr. 79). Vyvinuj í-li se periplasty dále, tvoří se na nich 
hrbolky a od těch vyrůstají po periferii periplastu vlákénka. Tím do- 
stáváme polycentrické figury, nebo aspoň jich základy, jak jsou zná- 
zorněny v obr. 76 a 78. Zřídka se takové figury vyvinou také v koře- 
nech, jež do vzduchu po chloroformování vůbec nepřišly (obr. 89). 

Pokusy konané s kořeny bobu potvrzují tedy úplně nálezy na 
Allia učiněné. Také zde setkáváme se s kulovitými periplasty sou- 
časně se ztrátou turgescence se objevujícími a po té s polycentricky 
založenými figurami. 



Působení plasmolysy na meristematické buňky. 

De Vries 15 ) ukázal, že buňky plasmolysované zůstávají na živu 
po dlouhou dobu, i několik dní, že reagují na změny v koncentraci 
plasmoly sující tekutiny a že se dají uvésti ve stav turgescentní, jenom 
když není přechod příliš náhlý. Pfeffer 16 ) však udává, že meriste- 
matické buňky po nějaké době v silnějším roztoku plasmolytickém 
odumírají, což se jeví tím, že plasmolytické stažení buňky mizí, ježto 
se dosud semipermeabilní blanky (pokožková a vakuol) stávají permea- 
bilními, propustnými pro roztoky krystalloidů bud ve vakuolách nebo 
v plasmolytickém roztoku přítomné. Je známo, že i v plasmolytickém 
roztoku proudění protoplasmy trvá, ovšem pokud jsou roztoky ty ne- 
utrálními, že se struktura plasmy nemění, i nebylo následkem těchto 
fakt změnám plasmolysou vyvolaným věnováno mnoho pozornosti. Dalo 
se však a priori očekávati, že plasmolysou vyvolány budou změny 
v buňce, neboť nastávají plasmolysou úplně jiné poměry rovnováhy 
v plasmě, množství vody v buňce obsažené a koncentrace šťáv buněč- 
ných se změní, plasmatické můstky buňky sousední spojující se pře- 
trhají, vzájemný tlak buněk na sebe se změní atd. Pfeffer (1. c.) má 
za to, že poškození, jež plasma utrpí plasmolysou, je mechanického 
rázu, dá se však mysliti, že se dostavují také vlivy látek plasmolysu- 



15 ) De Vries, H., Plasmolytische Studien uber die Wand der Vacuolen. 
Pringsh. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 16, 1885. 

18 ) Pfeffer, W., Druck- und Arbeitsleistung durch wachsende Pflanzen, 
Abh. d. kön. sächs. Ges. d. Wiss. (math. nat. Cl.) Bd. XX. 1893. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 19 

jících, přes to, že plasma má vlastnost samostatné volby kvalitativní 
i kvantitativní ve přijímání a vydávání látek. 

Především uvedu pokusy, v nichž kořeny bobu (Vicia faba) 
plasmolysovány byly roztoky cukru třtinového. 12% roztok plasmo- 
lysuje kořeny docela. V kořenu po 10 minut v roztoku takovém polo- 
ženém jevily se krásně kulovité periplasty (obr. 91). V málo případech 
pozorováno bylo v kořenu ponechaném 20 minut v tomže roztoku 
vytvoření polycentrické figury (obr. 92) a sice prostřednictvím hrbol- 
katého periplastu. V tomže kořenu pozorován i případ s jednostran- 
ným kuželovitým vřeténkem. Tyto nebo obdobné zjevy dostavily se 
v kořenu plasmolyso váném 15% roztokem třtinového cukru již po 10 
minutách (obr. 124, 125). Zde také již pozorována u stadií rnetaki- 
netických neb.) u aequatorialních desek přeměna achromatických vlá- 
kének ve hmotu zrnitou. Tato přeměna děje se postupem velmi 
rozmanitým. Bud z jedné strany počíná, takže máme pak v určitém 
stadiu jen jednostranné komplexy spojovacích vlákének, jako jsou ku 
př. v obr. 102 a 104 znázorněny. Obrazy kresleny dle praeparatů 
z kořenů, jež ponechány byly 10 minut ve 15% roztoku cukru, potom 
dány na 3 minuty do destillované vody a konservovány. Jiný případ 
régresse vřeténka je ten, kdy toto ze všech stran stejnoměrně se 
mění v zrníčka, takže máme v určitém stadiu (ob. 126, 10 minut 
v 15% cukru) soudečkovité, všestranně volné vřeténko. Nebo propadá 
zona aequatorialní nejdříve granulaci (obr. 95). 

Plasma buněk, v nichž se kinesa odehrává se plasmolysou sice 
stáhne, ale v nejmladších partiích embryonálních vůbec se na rozích 
nezakulatí (obr. 93). Jen v tom případu, kdy se v rozích nalézají 
vakuoly, zakulatí se plasma také zde (obr. 91), ale ponejvíce nepravi- 
delně. Zvláště dobře lze účinek vakuol pozorovati v tom případu, kdy 
v jedné polovině buňky vakuol není, nebo docela nepatrné, ve druhé 
však jsou. Tu na té straně, kde se vakuoly nalézají, buňka se zakulatí, 
na druhé nikoliv (obr. 92). 

Plasmolysou tedy vzaly na se periplasty tvar kulovitý. Netrvá-li 
plasmolysování dlouho a my uložíme plasmolysovány kořen do destil- 
lované vody, takže se stane opět turgescentním, vrací se bipolarita 
periplastu zpět (obr. 100). Kořen, z něhož obrázek kreslen, nalézal se 
po 5 minut ve 13% roztoku cukerném, byl pak vložen na 3 minuty 
do vody a ihned konservován. S turgescencí se tedy bipolarita peri- 
plastu opět navrací. Začasté vyvoláme plasmolysou zkrácení figury 
kinetické a zřejmé objevení se periplastu také v aequatorialní zóně 
jádra (obr. 105). 

2* 



20 IX. Bohumil Němec: 

Již po Plasmolyse (12, 15%) 10 minut trvající zastavují se 
pochody kinetické a vřeténko se stává zrnitým. Jen stadia v profasi 
se nalézající mohou se někdy vyvinovati dále a vytvořiti abnormí, 
polycentrickou figuru. Sesílením roztoku se zastavení kinese ještě 
uspíší. Returgescencí však pochody kinesi zastavující se nepřeruší, 
naopak ony postupují v zasažených figurách dále; přetrvávají tedy 
příčinu zastavení ono způsobivší. Sem odnášející se pokusy, na jichž 
základě kresleny obr. 94 — 97. Kořen bobu byl plasmolysován po 10 
minut ve 12°/ roztoku cukerném, po té na 10 minut dán do destil- 
lované vody. Ohledání kořenů po 10 minut plasmolysovaných a hned 
konservo váných ukázalo sice, že vřeténka počínají se měniti v granu- 
lovanou hmotu, ale větší část vlákének dosud byla zachována. Také 
pokus, kdy returgescence trvala jen 3 minuty ukázal, že vřeténka 
nebyla úplně degenerována (obr. 102, 104). Ve zmíněném však pokusu, 
kdy returgescence trvala 10 minut, buď vřeténka úplně byla přemě- 
něna na jemně zrnitou hmotu (obr. 94, 97 1 nebo zřídka přítomna byla 
v nepatrném zbytku (obr. 95). 

Zároveň také již chromosomy splývaly (obr. 99) a objevovaly 
se v nich vakuoly. Nepatrné vakuolky objevují se působením plasmo- 
lysy v úplně obdobném způsobu jako při chloroformování. Stojí v jedné 
řadě v pentlici chromatinové (obr. 98), průběhem plasmolysy však 
se daleko více zvětšují, než při chloroformování. 

Že zastavení pohybu chromosomů nedalo se současně, lze souditi 
z té okolnosti, že často nalézáme některé již na pólu, jiné blíže aequa- 
toru. Když pak se chromosomy slévají na místech dotyků, povstávají 
nepravidelná jádra po celé délce původní figury se táhnoucí, často 
na koncích kulovitá, uprostřed zúžená (obr. 96, 103). Vůbec je ne 
obyčejné množství různých abnormálních tvarů jader, jež se tvoří 
vlivem plasmolysy a bylo by zby tečno je všecky zobrazovati. Také 
formy multipolarních figur, jež se někdy vytvořují, jsou rozmanité. 
Vzácné jsou vskutku radiálně multi polární figury, jak jednu takovou 
obr. 92 představuje, hojnější monaxialně multipolarní vřeténka obr. 
98 a 99 znázorněné. V některých případech vytvoří se kol periplastu 
jinak normálně bipolarního silná membrána (obr. 101) a takové peri- 
plasty dlouho (až i x / 2 hodiny) nezměněny v kořenu plasmolysovaném 
vytrvávají. 

Ještě energičtěji než-li roztoky cukrové působí na processy kine- 
tické roztoky dusičnanu clraselnatého. Pěti a šesti procentní roztok 
působí tak rychlou degeneraci achromatických vláken, že po 10 minu- 
tách nenalézáme ani stopy po původním vřeténku. Kdežto při plasmo- 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 21 

lyse cukrem způsobené vlákénka pravidelně od některého místa počí- 
naje mizí, granulují se zde nepravidelně, některé uvnitř vřeténka, 
jiné současně na periferii (obr. 114 b). Vytvoří-li se působením dusič- 
nanu draselnatého achromatické figury, jeví se začasté nesouměrně 
radiálními (obr. 100, 108) anebo se objevují způsoby, které přímo lze 
nazvati pathologickými. Neboť třeba zde výslovně podotknouti, že 
vývoj multipolarních figur je modifikovaný vývoj figur bipolarních. 
Nechtěje zde zabíhati do podrobností více morfologického a ontogene- 
tického rázu, podotýkám, že důležitý znak vegetačních figur je vystu- 
pování vlákének na periferii periplastu. Kdežto tato vlákénka nor- 
málně probíhají ve směru aequatorialním, vytvořují se vlivem plasmo- 
lysy nebo chloroformování bud 1 kol hrbolků, nebo při kulovitém tvaru 
figury nepravidelně na periferii (obr. 24.) Vyskytne-li se tedy tvoření 
se vláken radiálně beze vztahu k periferii periplastu (obr. 106), 
musíme považovati způsob takový za pathologický. Ostatně jsou 
pathologické, vlivem jedů vyvolané figury polycentrické v zoologii 
již známy 17 ). Také plasmolysou dusičnanem draselnatým způsoben ou 
lze dokázati rozdíl mezi fysikaluími vlastnostmi cytoplasmy buňek 
klidných a dělících se. Tyto se na rozích vůbec nezakulacují (obr. 
114, b) nebo jenom nepatrně (obr. 119 a). Při větším zakulacování se 
možno pozorovati souvislost zjevu toho s přítomností vakuol (obr. 
119, d). Ostatně je pravděpodobno, že delším působením plasmolysy 
cytoplasma mění svůj stav, neboť ku př. v praeparatech z kořenů 
x / 2 hodiny plasmolyse vystavených daleko více je rohů zakulacených 
v buňkách se dělících (obr. 107), než v buňkách z praeparatů jen 
5 minut plasmolysovaných. Ze již tato doba stačí k úplnému proniknutí 
užívaných kořenů plasmolysující tekutinou, vysvítá z toho, že buňky 
klidné vedle nezakulacených dělících se vykazují normální plasmolysu 
(obr. 119) a sice i v nejvnitrnějších vrstvách pleromových. 

Jinak se tu setkáváme se zjevy již známými. Tak především 
s periplasty jádro v podobě koule obklopujícími (obr. 119). Plasmo- 
lysou ne dlouho trvající a následující pak returgescencí lze dáti peri- 
plastům opět bipolarní tvar. Velmi nápadný jsou však při plasmolyse 
změny tvaru i struktury klidných jader. Ony dostavují se také při 
plasmolyse cukerným roztokem vyvolané, ale chci je vylíčiti zde spo- 
lečně pro obojí způsob plasmolysy. 

Především lze konstatovati, že se plasmolysou jádra smršťují. 
Ne však pravidelně tak, aby podržely svůj původní tvar, nýbrž po- 

17 ) Podrobnější zprávy viz : Němec, B., Abnorme Kerntheilungen in der 
Wurzelspitze von Allium cepa. Sitzb. d. bóhin. Ges. d. Wiss. 1898. 



22 IX. Bohumil Němec: 

dobně jako při Plasmolyse dospělých buněk (Tradescantia, Elodea etc.) 
tak, že některá místa jich povrchu zůstávají lpěti na cytoplasme jádro 
obklopující, takže při vydatné Plasmolyse jádro jako by jemnými vlá- 
kénky s okolní cytoplasmou souviselo, membrána pak je do vnitř 
jádra prohnuta (obr. 113, 121, 122). Že se tu vzkutku jedná o vliv 
plasmolysy, viděti z toho, že returgescencí cytoplasmy docílí se zá- 
roveň returgescence jádra. Stahují se pak při plasmolyse jen jádra 
klidná a ta, která se nalézají v prvním stadiu profase (obr. 109), 
kdy chromatinová pentlice v podobě dlouhého tenkého vlákna jádrem 
probíhá. Plasmolytická stažitelnost jádra dokazuje, že membrána jaderná 
je semipermeabilní a že obsah jádra chová osmoticky působivé látky. 
Toho ostatně použili jsme také k výkladu enormního vzrůstu jader, 
s jakým se setkáváme při chloroformování buněk vegetačního vrcholu. 
Vedle toho vznikají při plasmolyse jádra hrbolky také tenkráte, když 
překážejí pravidelné kontrakci jádra chromatinové kličky (obr. 109). 

Podobně jako při působení chloroformu vytvořují se také vlivem 
plasmolysy v jádru vakuolky, které vzhled jádra klidného rychle 
změní. Můžeme je pozorovati již po pěti minutovém působení dusič- 
nanu draselnatého (obr. 121, 122). Vzájemným tlakem, jímž na se 
vakuolky jaderné působí, stávají se jich membrány rovinnými. Dosá- 
hnuvše však v klidném jádru určité velikosti dále se nemění. Po- 
zvolný vzrůst lze však pozorovati u vakuol, jež obdobně jako v klidném 
jádru, v chromatinových pentlicích se tvoří (obr. 98). Původně malé 
vzrůstají až tvoří chromatin kolem nich tenkou membránu (obr. 115). 
Ježto pak chromosomy delším působením plasmolysy splývají dohro- 
mady, nepravidelná jádra vytvoří se tím způsobem z chromatických 
figur, jež mají vzhled plasmolysovaným jádrům normálním úplně po- 
dobný (obr. 111, 118). Ovšem bývá tvar jich podle stadia, v němž 
byly plasmolysou zastiženy, nepravidelný. Tak povstalo jádro v obr. 
117 znázorněné ze spiremu, 116 z aequatorialní desky, 111 a 1 1S 
ze stadia metakinetického. 

Charakteristické je pro nucleolus, že se působením plasmolysy 
stává zrnitým z alveolek složeným. Zároveň je vytlačován po delší 
době plasmolysy (V 2 hod.) z jádra ven do prostory mezi jádrem a 
plasmou vzniklé a můžeme všecka stadia tohoto prostupování nucleolu 
nalézti. První stadium, kdy nucleolus přitlačen je k membráně jaderné 
znázorněn v obr. 107, další, kdy vskutku prostupuje mebranou v obr. 
112 a konečně, kdy značně naduřen leží vedle jádra v obr. 110. 
Nucleolus vedle jádra ležící nemá tvar kulovitý, nýbrž nepravidelný, 
často srpovitý, takže dělá docela dojem srpkovitých nucleolu popiso- 






Příspěvky k fysiplogii a morfologii rostlinné buňky. 23 



váných 18 ) pro jádra buněk sporogenních. V našem případu je srpkovitý 
nucleolus ovšem artefaktem vyvolaným plasmolysou a dokazuje, že 
v jádru vystupují změny povahu nucleolu v té míře měnící, že tento 
jako cizí těleso z jádra je vypuzován ven. V živočišné fysiologii a pa- 
thologii vystupování nucleolu z jader je dostatečně známo a připisuje 
se nucleolům takovým význam excretů. Tyto processy v jádru se ode- 
hrávající ve srovnání s faktem, že se v cytoplasme nové nukleoly 
normálního vzhledu tvoří poukazují k tomu, že nejsou pochody plasmo- 
lysou v jádru a cytoplasme vyvolané identické. V jádru se nucleoly 
modifikují a vypuzují ven, v cytoplasme však vznikají nucleoly nor- 
málního vzhledu a persistují. 

Tvoření se nucleolu vlivem plasmolysy v cytoplasme patří k nej- 
zajímavějším zjevům pokusem vyvolaným. Po půlhodinném působení 
plasmolysy na meristematické buňky nenalézáme ani stopy po vlák- 
nitých achromatických diferenciacích. Na místě jich, kde před čtvrt 
hodinou bylo lze pozorovati jemné zrnitou hmotu (cfr. obr. 94, 97), 
nalézáme nukleoly (obr. 107 a) a sice čisté kulaté homogenní, erythro- 
filní v pepsinu nepatrně se rozpouštějící, 50°/ kyselinou solnou a kon- 
centrovaným roztokem žíravého drasla (po 5 minut působení) se ne- 
rozpouštějící, charakteru tedy plastinového. Ze vskutku vznikly z achro- 
matických vláken, plyne z těchto okolností: 1. nalézají se na místech 
původních vláken; a sice při zastavení posledních metakinetických 
stadií mezi oběma abnorme rekonstruovanýma jádry (obr. 107 a, 111, 
118), při zastavení stadia desky aequatorialní na obou stranách desky 
(1.16), při zastavení spiremu na různých stranách jádra. V prvním 
případu vznikly tedy nucleoly ze spojovacích vláken (obr. 107 a), ve 
druhém z kuželovitých poloviu vřeténka (116), při třetím z periplastu, 
na němž snad již tvořila se polycentrická figura (obr. 117). 

Počet takto vzniklých mimojaderných nukleolů není stálý. Při 
stadiích metakinetických vytvořují se dva, tři, pét i šest, méně při 
stadiích desky aequatorialní a periplastu (3 — 4). Osud plasmolysou 
vyvolaných mimojaderných nukleolů jsem nesledoval. O významu 
tohoto zjevu promluveno bude ve zvláštním odstavci. 

Bylo již pověděno, že působí roztoky dusičnanu draselnatého 
daleko intensivněji, než roztoky cukrové. Příčina toho může býti dvojí. 
Bud rychlost diffuse obou membránou buněčnou a rychlost s jakou 
působí stažení proto plastu je různé a odtud i podráždění stažením 

18 ) Zimmermann, A., Morphologie und Physiologie des Pflanzlichen Zellkernes 
Jena, 1868. 



24 IX. Bohumil Němec: 

způsobené intensivnější, pochody kinesu zastavující rychlejší, anebo 
působí oba roztoky hmotně různě na pokožkovou plasmu, se kterou 
přece musí do styku přijíti, nebo konečně v nepatrné míře pronikají 
do protoplastu a zde různou intensitou plasmu dráždí. Vskutku je 
rychlost, s jakou difundují roztoky cukru třtinového jen asi třetinu 
tak velká, jak diffuse isosmotického roztoku dusičnanu draselnatého, 
ovšem jen pro tak slabé roztoky, jakých při plasmolytických pokusech 
užíváme 19 ). Je tedy velmi snadno možno, že částečně se rozdíl mezi 
působením obou roztoků na kinesu tímto rozdílem v pronikání mem- 
brán a tím způsobenou nestejnou dobou trvání smrštění plasmy dá 
vysvětliti. Není však nemožno, že pro dusičnan draselnatý, který již 
v koncentracích ku př. 5% po delším působení zřejmě jako jed pů- 
sobí, již pro dobu tak krátkou, jako jsou ty, po které působil v našich 
pokusech, jako jed působí, a urychluje zastavení kinesy. Pro cukr 
ovšem nemůžeme přijímati hmotné působení škodlivé. 

Z té příčiny podávají pokusy, v nichž plasmolysa provedena 
roztokem cukru, čistší resultaty o účinku plasmolysy jako takové. Pozo- 
rování in vivo (na chlupech Solanum) kde možno přesně stanoviti 
dobu, kdy začíná plasmolysa a tedy rozdíly v rychlosti diffuse dají se 
vymýtiti, bylo potřebí u dusičnanu dras. doby o 25% menší k vyvo- 
lání těchže účinků než při užití isosmotického roztoku cukrového. 
To svědčí pro názor, že u dus. dras. přicházejí k platnosti i vlivy 
hmotné. 

Výsledek plasmolytických pokusů je ten, že karyokinetické po- 
chody účinkem změny osmotických poměrů v buňce vyvolané změnou 
v mediu, jež buňku obklopuje, rychle se modifikují a pak zastavují. 
Přes to, že plasma je živá, zeje schopna po vrácení původních poměrů 
dále normálně žíti, zastavuje se kinesa již po účinku plasmolysy 
sotva Čtvrt hodiny trvajícím. Netřeba zde ještě jednou opakovati, 
že pokusy ty s nezvratnou jistotou svědčí proti Demoorovým, již při 
diskussi účinků chloroformu zmíněným názorům. Ba ony mluví pro 
správnost myšlénky Samassou vyslovené, že totiž jádro a jeho životní 
processy jsou choulostivější než cytoplasma. Ovšem třeba se držeti 
pouze na jisto postavených fakt a nesevšeobecňovati. Neboť pokusy 
se živočišnými objekty poukazují k možnosti opačných poměrů. 

Plasmolysou lze především vyvolati periplasty kulovitého tvaru 
(obr. 91), returgescencí v čas zavedenou lze koule ty přivésti zpět 
ke tvarům bipolarním (obr. 100). Podobně jako při účincích chloro- 



9 ) H. de Vries, Plasmolytische Studien etc. p. 568. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 25 

formu, souvisí také zde tvar periplastu s turgescencí. V těch přípa- 
dech, kdy periplast zastižen v okamžicích, kde se chystá vytvoření 
achromatických vláken, možno plasmolysou docíliti docela nepravi- 
delné uložení vláken téch (124), možno vyvolati hrbolkaté peri plasty 
vedoucí k polycentrickým figurám (obr. 92, 108, 120) nebo jedno- 
stranným vřeténkům (93, 125). 

Dalším působením plasmolysy vyvolána je degenerace vláken 
achromatických a sice podobně jako při působení chloroformu granulací 
počínající. Vlákna rozpadnou se v zrnitou hmotu (obr. 94), ve které 
objeví se dalším působením plasmolysy nucleoly (obr. 107 a, 116, 1 17, 118). 
Při chloroformování se mi nepodařilo dosíci podobného objevování se 
mimojaderných nucleolů, ač se tu také vlákénka v granula rozpadají. 
Zdá se, že chloroformováním příliš záhy se poškozuje plasma, plasmo- 
lysou se jen činnost její modifikuje. 

Nejnápadnější je zjev, že se ve chromosomech působením plasmo- 
lysy objeví vakuolky (obr. 98) a sice úplně obdobně jako při půso- 
bení chloroformu. Tyto vakuolky vyskytnou se však také v jádru, při 
čemž opět nalézáme analogie v pokusech s působením chloroformu. 
Vakuoly v chromosomech velmi silně rostou a vedou ku zvláštnímu 
způsobu rekonstrukce jader, který úplně se liší od způsobu normál- 
ního. Při tomto rekonstruují totiž se jádra tak, že se mezi chromo. 
somy vytvořují anastomosy, v našem případu anastomosy ty zastoupeny 
jsou membránami vakuol (obr. 118). Jenom včasnou returgescencí lze 
přivésti dceřinná jádra k normální rekonstrukci (obr. 94, 104). 

Po Ki.emmovè (1. o práci, který zkoumal pro mnohé jedy 
jich působení na strukturu plasmatickou a desorganisaci buněk, ne- 
překvapuje nás shoda mezi působením plasmolysy a chloroformování. 
Klemm ukázal, že jedy zcela různých chemických vlastností mohou 
v buňce tytéž zjevy vyvolati. K tomu nyní přistupuje okolnost, že 
nejen jed různých vlastností, ale i změna rovnováhy v buňce naprosto 
různým způsobem vyvolaná, v našem případu tedy hmotným a mecha- 
nickým působením zavedená, může vésti k těmže zjevům. Zde bychom 
mohli ovšem míti za to, že právě odstranění turgescence v obou pří- 
padech dosažené vyvolává shodnost zjevů těch. Pro některé okolnosti 
jistě tomu je tak, ku př. pro zakulacení periplastu a pro polycen- 
trický vývoj figur, pro ostatní zjevy je však několik možností, které 
na ten čas není možno s nadějí na positivní výsledek diskutovati. 

Důležito je v tom ohledu připomenouti pokus, který poukazuje 
k tomu, že se zde snad jedná o podráždění, které v plasmě vyvo- 
lává pochody kinesu zastavující. Plasmolysujeme-li totiž kořen bobu 



26 IX. Bohumil Němec : 

6% dusičnanem draselnatým a sice jenom po tři nebo čtyři minuty 
a přeneseme jej potom do destillované vody, dobře omyjeme a dáme do 
původních normálních poměrů, pozorujeme přece po 3 / 4 hod., že za- 
stavení kinesy a granulosní degenerace přivedeny byly ke konci. Na 
jiných kořenech po 3 nebo 4 minuty plasmolysovaných a hned potom 
konservovaných možno konstatovati jistě mnoho achtromatických vře- 
tének téměř netknutých a jenom na periferii v zrníčkíi přeměněných. 

Z toho třeba souditi, že plasmolysou indukovány byly určité 
pochody, které trvají i když popud zde již není. To však je zjev 
pro pochody podráždění význačný a můžeme tedy i pro plasmolysu 
podráždění nějaké supponovati. Je otázka, jakého druhu podráždění 
to by bylo. Možno, že prosté mechanické stažení, zmenšení objemu 
plasmy, které ku př. u Charazei působí dráždivě. Při náhlém zmen- 
šení objemu mohou se dostaviti různá přesunutí a přeměny micell, 
čímž mohou býti přivoděny nové fysikalní i chemické pochody v ko- 
nečném výsledku — zastavení kinesy se jevící. Bohužel jsou nám 
vlivy vnějších okolností na kinetické zjevy tak málo známy, že ne- 
máme žádných souběžných zjevů, z nichž bychom aspoň nepřímo na 
processy plasmolysou vyvolané mohli souditi. 

Při degeneraci spojovacích vláken upomínají počáteční stadia 
na spojovací vřeténka s jakými se setkáváme v buňkách živočišných. 
O těchto vyšla nedávno souborná publikace HoFPMANN'ova 20 ), který 
srovnávaje zjevy v živočišných buňkách se dostavující s poměry v rost- 
linných buňkách dochází k výsledku, že spojovací vlákna, deska bu- 
něčná a z nich vznikající různé formy vedlejších jader representují 
rudimenty oproti homologickým útvarům buňky rostlinné. Z tohoto 
stanoviska je velmi zajímavo, že při degeneraci spojovacího vřeténka 
vyvolané plasmolysou tytéž tvary nalézáme, jaké nalézáme v homolo- 
gických rudimentních útvarech živočišných buněk. Kdybychom zde 
užili způsobu, jakým se v rostlinné morfologii soudí na fylogenetický 
vývoj z abnormit, mohli bychom považovati zmíněnou shodu za důkaz 
homologie obojích útvarů a souditi na rudimentní význam spojovacích 
vřetének i t. zv. vedlejších jader nebo středních těles. 



Fysikalní vlastnosti protoplasmy. 

Velká většina fysiologů připisuje protoplasme fysikalní vlastnosti 
tekutiny. Nejznamenitější pokus vyložiti různé formální zjevy orga- 

20 ) Hoffmann, Ueber Zellplatten und Zellplattenrudimente, Marburg, 1898. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 27 

nismů na základě vlastností tekutin učiněn Bertholdem 21 ). Ale pře- 
mnohá speciellní pozorování ukazují, že není možno názor Bertholdův 
zevšeobecňovati, ba že nutno pro některé případy považovati plasmu 
za hmotu pevnou, nebo aspoň za hmotu stojící na přechodu mezi 
skupenským stavem pevným a tekutým. Pfeffer ve své fysiologii 
(pag. 38) má za to, že plasma ponejvíce jeví stav tuhotekutý, ale 
uvádí případy, kdy možno sledovati změny stavu toho jako je asi 
jeví gelatina při zahřívání nebo ochlazování. Z novějších autorů na zá- 
kladě pozorování na poraněných Siphoneích usuzuje Klemm na tekutý 
stav plasmy a Hörmann 22 ) z té okolnosti, že plasma Characeí sou- 
časně se zvyšováním teploty zvyšuje intensitu svého pohybu. Pova- 
žujeme-li základní homogenní hmotu protoplasmy za tekutou, zbývá 
vždycky ještě možnost, že v ní suspendována jsou různá zrníčka do- 
dávající celku vzhled emulse (ve smyslu Bertholdově) nebo vlákénka 
(ve smyslu Flemmingově) nebo i Bütschli-Iio alveoly. Jest ovšem před- 
časno chtíti protoplasme přisuzovati monotypickou structuru, když 
Klemm ukázal, že vnějšími agenciemi lze různé structury vyvolávati 
nebo měniti. Podobně jako se to má se structurou, má se také se 
skupenským stavem. 

Ve vegetativních pletivech rostlin cévnatých, jak již v úvodu na- 
značeno, nahromaďuje se před dělením jaderným kolem jader zvláštní 
hyalinní plasma, jevící tvary v největším počtu případů ellipsoidům 
nebo ovoidům odpovídající, (obr. 1, 3, 4, 5, 12) vzniklým otočením 
příslušných křivek kolem delší osy. Rozdíl obou os bývá velmi různý 
a všeobecně ho během vývoje hyalinní té plasmy přibývá. V jednom 
kořenu Allia nalezeny poměry delší osy ku kratší ose (~ 1). 

1*07 (Dermatogen) 

1-12 

116 (Pericambium) 

1-33 (Periblem) 

1-36 

1*38 (Dermatogen) 

1-48 (Calyptra) 

1-62 (Pleroin) 

1-66 (Calyptra) 

1-71 (Periblem) 



21 ) Berthold, Studien über Protoplasmamechanik, Leipzig, 1896. 
- 2 ) Hörmann G., Studien über die Protoplasmaströmung bei den Chara- 
ceen. Jena 1898. 



28 IX. Bohumil Němec]: 

Bylo již vyloženo, že v pokusech, kde odstraněna turgescense pletiv, 
vzaly na se periplasty podobu koule. Tak v kořenech chloroformo- 
vaných nebo plasmolysovaných (obr. 24, 25, 35, 91). Dáme-li plasmo- 
lysované kořeny, v nichž tedy periplasty měly podobu kulovitou, zpět 
do destillované vody a konservujeme hned, jak se opět staly turgescent- 
ními, setkáme se opět s ovoidalními nebo ellipsoidními periplasty 
(obr. 100). 

Jak viděti, dá se bipolarní (ellipsoidní nebo ovoidalní) penplast 
převésti určitou změnou vnějších okolností ve tvar koule nebo zpět 
ve tvar původní. Při tom jádru samotnému, které ovšem leží vždy 
uvnitř periplastu žádná úloha nepřipadá, jak viděti z jeho proměn- 
livé polohy. Ležíť často mimo střed (obr. 26.), nepravidelným jeho 
tvarem se tvar periplastu v principu neřídí (obr. 3). Také nemusí 
býti kol jader ze čtyř stran poněkud smáčklých periplast na pólech 
čepičkovitě nahromaděn. Přes to však hranice jeho tvoří pravidelný 
geometrický útvar (obr. 4). 

Tam, kde se pokusům nekladou nepřekonatelné překážky spo- 
čívající ve vlastnostech zkoumaných předmětů v cestu, možno expe- 
rimentálně polohu delší osy periplastu ustanoviti. To se stane me- 
chanickým tlakem. Osa ta postaví se v buňkách vystavených dvou- 
strannému proti sobě jdoucímu tlaku kolmo na směr tlaku. V po- 
dobném smyslu orientuje tah, jemuž buňky jsou vystaveny, delší osu 
periplastu tak, že se postaví ve směr tahu. Vytváření periplastu je 
tedy stanoveno v našich pokusech směrem tlaku nebo tahu. Ale pe- 
riplast vyvíjí se uprostřed buňky vyplněné plasmou — nehledě k va- 
cuolám v ní obsaženým — a tlak nebo tah sám v první řadě dotýká 
se stěn buněčných, z těch pak teprve přenáší se i na cytoplasmu, 
periplast a jádro. Buňku obklopenou cellulosní blanou možno pova- 
žovati za uzavřenou nádobu, neboť přejemných můstků plasmatických 
procházejících blanou buněčnou nemožno už z toho důvodu zde res- 
pektovati, poněvadž se můstky ty skládají z tužší plasmy pokožkové 
a není jisto, zda vůbec jsou to souvislé otvůrky. 

Kdyby byla cytoplasma stavu tekutého, nebylo by možno fysi- 
kalně vyložiti šíření se tlaku v určitém směru, jaký je dán směrem 
vnějších na buňky působících sil mechanických. Neboť v tekutinách 
šíří se tlak i tah ve všecky směry (Pascalův princip) a není možno 
jím vyvolati uvnitř tekutiny nějakého zjevu polarisovaného. Tekutina 
tlaku i tahu v uzavřené nádobě vystavená zůstala by isotropní 23 ). 

23 ) Nehledě k vlastnostem optickým (Lehmann : Ueber tropfbar flüsige 
Krystalle. Ann. d. Phys. u. Chemie. Bd. 40, 1890). 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 29 

V tomto případu nezbývalo by, než přijímati pro působení tlaku 
nebo tahu na orientaci delší osy periplastu zvláštní způsob podráž- 
dění, které se v určitém směru šíří i ve plasmě tekuté a vyvolává 
v této stavy dle určitých směrů polarisované. Kdyby však i hyalinní, 
periplast tvořící plasma byla tekutou, a sice tekutinou nemísící se 
s ostatní cytoplasmou, nebylo by vůbec možno, aby se vytvořily peri- 
plasty ellipsoidní nebo ovoidní, poněvadž centrální síla na pólech 
delší osy působící byla by větší, než síla působící na pólech osy 
kratší a muselo by nastati, aby byla rovnováha, zakulacení periplastu. 
Vskutku je hyalinní plasma periplastu vždy během profase přesně 
odlišena od ostatní cytoplasmy, ba také jakousi membránu povrchovou 
lze na ni pozorovati, (kterážto však bezpochyby differencuje se fysi- 
kalně, povrchovým napjetím plasmy té). Opticky dělá periplast úplně 
dojem stlačené, v plasmě se nalézající nějaké hmoty metaplastické. 
Kdyby tedy byla hyalinní plasma tato stavu tekutého a tolikéž cyto- 
plasma ji v dosti silné vrstvě obklopující, nemohla by tlakem nebo 
tahem býti deformována a vůbec by nemohla nabyti tvarů bipolarních. 
Bud tedy není hyalinní plasma tekutinou, nebo cytoplasma. 

Představme si, že není hyalinní plasma periplastu tekutinou, pak je 
velmi snadno možno, že kol jádra povstane útvar bipolarního tvaru. A sice 
tak, že budto cytoplasma vylučuje nějakou hmotu tuhou kolem jádra 
v takovém způsobu, že intensita toho vylučování je na dvou pólech 
největší a k aequatoru jádra ho ubývá, nebo naopak jádro samo 
hmotu takovou vylučuje nebo kolem sebe nahromaďuje a sice s inten- 
sitou od pólů k aequatoru ubývající. Nahromaděná takto hmota bude 
objímati ve způsobu ellipsoidu nebo ovoidu jádro, má-li toto přibližně 
tvar koule. Ale již při jádrech tvaru nepravidelného nevystačíme 
s tímto názorem. Hyalinní plasma musela by kolem nepravidelných 
jader jeviti tolikéž nepravidelné obrysy, bylo však již řečeno, že ve 
skutečnosti se tvarem jádra tvar periplastu v tomto smyslu vůbec 
neřídí. 

Také pokusy s plasmolysou dokazují nemožnost uvedeného vý- 
kladu. Tuhá hmota nemohla by odstraněním turgescence vzíti na se 
formu koule a naopak returgescencí formu bipolarní zase přijmouti. 
Y tom případu, kdy obě čepičky na pólech jádra sedící v zóně aequa- 
torialní jsou odděleny, není snadno představiti si, jakým způsobem 
by bylo možno obě čepičky, skládající se ze hmoty tuhé, spojiti ve 
tvar koule jádro úplně obklopující. Pokusy dokazující vliv tlaku i tahu 
na orientaci delší osy periplastu svědčí tolikéž proti tuhosti periplastu, 
zvláště kdyby cytoplasma, v niž periplast je suspendován, byla tekutá. 



30 IX. Bohumil Němec: 

Jak velice komplikované musely by to býti pochody, jež by tuhý 
ellipsoid v tekutině suspendovaný s osami určitě orientovanými do- 
vedly mechanickým tlakem v určitý, na tlak kolmý směr postaviti ! 
Neboť je zřejmo, že se tu o prostou fysikalní akci jednati nemůže. 

Mnohem lépe dají se zjevy v profasi se odehrávající a výsledky 
pokusů s plasmolysou a vlivem tlaku a tahu na tvar a postavení pe- 
riplastu vyložiti, máme-li za to, že cytoplasma je v tomto stadiu stavu 
pevného, že je elastická a sice v rovnováze se nalézajíc isotropně 
elastická, periplast pak že se skládá z tekuté plasmy, jevící adhaesi 
k membráně jaderné a snad také k tuhé cytoplasme. 

Výklad, že protopí as;ma může býti také v buňce uzavřené cellu- 
losní blanou stavu pevného, čelí ve značné míře proti dosavadním ná- 
zorům v té příčině proneseným. Připomínám však výslovně, že pevný 
skupenský stav přijímati možno jen pro stadia profase ve vegetativních 
buňkách rostlin cévnatých a že nechci ani v tomto rozsahu všeobecně 
popírati možnost tekuté plasmy ve přípravných stadiích kinetických. 
Ale u těch rostlin, u nichž jsem studoval kinesu a nalezl bipolarní 
tvoření se achromatické figury s předcházejícím hyalinním bipolárníin 
periplastem, mluví všecky důvody uváděné pro tekutosť plasmy v buňkách 
klidných, pro stav pevný ve stadiu profase. Ostatně připouští Pfeffer 
pro vrstvu pokožkovou i pro některé jiné diferenciace v buňce con- 
sistenci gelatinosní, jakož i možnosť plynulého přechodu ze stavu te- 
kutého do pevného, podobný přechod přijímati také dlužno během 
kinesy v meristematických buňkách vegetativních pletiv rostlin cévnatých. 

Představíme-li si hranol skládající se z isotropně elastické hmoty 
pevné a v něm uprostřed kapku nějaké tekutiny ve tvaru koule, pak 
vezme na se tato kapka podobu ellipsoidu, působí-li na plochy la- 
teralní tlak kolmý na směr hlavní osy. Přestane-li tlak působiti, vezme 
na se kapka opět tvar kulovitý. Úplně obdobné jsou zjevy, jaké na- 
lézáme v meristematických buňkách vystavených plasmolysi a opět 
returgeskovaných. Periplasty v turgescentních buňkách bipolarně vy- 
tvářené vezmou na se při plasmolysi, kdy plasma volně leží uprostřed 
membrán cellulosních, tvar kulovitý, vložíme-li však buňky zpět do 
destillované vody, tak že se stanou opět turgescentními, plasma přiloží se 
k membránám, tyto se napnou a vzájemně na se tlačí a periplast vezme 
na se tvar bipolarní. Tlakem, jenž by na hranol svrchu zmíněný 
šikmo ke hlavní ose působil, docílíme ovoidalní deformaci kapky uvnitř 
hranolu uzavřené. Přestane-li šikmý tlak působiti, vezme na se kapka 
opět tvar koule. S podobnými ovoidy setkáváme se také v meriste- 
matických buňkách, zvláště tam, kde řady buněk konvergují k jednomu 



Příspěvky k fysiólogii a morfologii rostlinné buňky. 31 

bodu (ku př. perikliny k místu vegetačního bodu) a mají následkem 
toho tvar komolých jehlanů, při čemž ovšem úhly, jež postranní plochy 
svírají, jsou docela nepatrné. Tu pak jsou ostré špičky periplastů 
obráceny vždy k bodu, k němuž stěny a řady buněk konvergují, docela 
tak, jak toho naše théorie vyžaduje. Takových ovoiclů možno však 
docíliti daleko větší počet, než jaký se normálně vyskytuje tím, že 
dáme ku př. kořeny růsti do rourek pozvolna konicky se zužujících. 
Na kořen do rourky vrůstající působí tu šikmý, od stěn rourky kolmo 
vycházející tlak ; následkem toho bere na se ve většině buněk peri- 
plast tvar ovoidů ostří špičkou obrácených ve směr konvergence stěn 
rourky. Dělal jsem tyto pokusy s hlavními kořeny klíčních rostlin 
bobu ( Vicia faba), slunečnice (Helianthus annus) a cibule (Allium 
cepa). Všude objevily se velmi hojně ovoidalní periplasty. 

Ovšem se uvedený příklad s hranolem z isotropně elastické 
pevné hmoty a uprostřed uzavřenou kapkou nehodí úplné na periplast 
meristematických buněk. Zde se totiž periplast vyvíjí a roste v plasmě 
již pod tlakem se nalézající, jak svédčí okolnost, že od počátku svého 
objevení periplast jeví v buňkách chovajících kulaté jádro bipolárnosť. 
Analogon vývoje periplastů, jak se skutečně v buňkách meristema- 
tických udává, nalezli bychom ve hranolech isotropně elastické hmoty, 
jež bychom vystavili tlaku působícímu na lateralní plochy kolmo na 
hlavní osu. Tímto tlakem zavádí se ve hranol anisotropnosť elasticity. 
Ve směru hlavní osy, kolmo na směr tlaku bude elasticita nejmenší, 
ve směru tlaku, kolmo na hlavní osu největší. Kdyby se nyní 
uprostřed hranolu vylučovala nějaká tekutina, a pozvolna množství 
její rostlo, nerozšiřovala by se ve tvaru koule, nýbrž ve tvaru 
odpovídajícím poměrům elasticity ve hranolu. Tlakem kolmo na 
hlavní osu působícím sblížily se v nejjednodušším případu mole- 
kuly v tomto směru, ve směru hlavní osy však podržely původní 
svoji vzdálenost. I bude odpor kladený hmotou rostoucí kapce ve 
směru tlaku daleko větší, než kolmo na tento směr, ježto vzrůstem 
kapky sbližují se molekuly pevné hmoty kapku obklopující a toto 
sbližování vyžaduje ve směru tlaku větší síly, než kolmo na tento 
směr. Následkem toho bude se rozšiřovati kapka ve tvaru, odchylném 
od tvaru koule, při čemž poměry velkého a malého průměru by nám 
udávaly poměr elasticity hmoty tlaku vystavené, kdyby zde nebylo 
dalšího činitele, totiž centrální síly tekuté kapky. Síla ta je na pólech 
velkého průměru větší, než na pólech průměru menšího a hledí uvésti 
kapku ve tvar koule. Kdybychom nyní tlak na pevnou hmotu (hranol) 
působící odstranili, vezme na se kapka tyar koule a deformace zmizí. 



32 IX. Bohumil Němec: 

Podobná úvaha platí však také pro případ, kdy se tekutina na- 
hromaďuje kolem nějakého jinorodého, ve hmotě uzavřeného tělesa 
pevného. Násl 'bude zajímati jenom případ, kdy nahromaďující se te- 
kutina k jinorodému tělísku lne. V tom případě vytvoří se nejdříve 
adsorbcí na celém povrchu tělíska stejnoměrně rozložená adsorbční 
vrstvička, která však bude docela nepatrná (Pfeffer, Pflanzenphysio- 
logie), našimi optickými prostředky snad vůbec neviditelná. Další 
přibývající tekutina bude se však již nalézati mimo dosah moleku- 
lárních sil tělíska centrálního a následkem snadné posunovatelnosti 
molekul kapalin bude se rozšiřovati s hora naznačeným způsobem 
v různých směrech podle velikosti elasticity tlakem ve hmotu zave- 
dené. Kdybychom nyní tlak odstranili, vezme na se kapka podobu 
koule. Vytváření kapky spočívá ve speciellních případech na velikosti 
elasticity hmoty, na povaze tekutiny, směru a velikosti tlaku. To, co 
bylo řečeno o tlaku, platí také o tahu, neboť se jím v podobném 
smyslu mění elasticita v isotroptní hmotě tahu vystavené. 

Zde třeba ještě dotknouti se možnosti, že i jasná plasma peri- 
plast skládající by mohla býti stavu pevného i elastická. Ovšem lišila 
by se přes to od cytoplasmy svojí homogenností a vlastnostmi che- 
mickými. Vskutku by ve hmotě elastické uzavřená koule jiné hmoty 
elastické musela tlakem nabyti určité deformace, pro případy svrchu 
uvedené deformace bipolarní. Nebylo by však možno, aby se rozdě- 
lila ve dvě čepičky zdánlivě úplně oddělené, ty aby po odstranění 
splynuly v jednolitou kouli, jež tlakem opět ve dvě čepičky by se 
dala odděliti. Za druhé by se v tomto případu musely jeviti také 
jakési deformace na jádru, neboť by se tlak přenášel tuhým peri- 
plastein i na ně. Tomu ve skutečnosti tak není, jádro nejeví žádnou 
deformaci, přes to, že tam, kde se naň dá tlak přenésti vskutku se 
deformuje. Tak tomu je ku př. při vzrůstu vakuol následkem půso- 
bení chloroformu. Ale jádro obklopené periplastem nejeví žádnou de- 
formaci, jež by se dala uvésti na vliv tlaku, jemuž periplast sám je 
vystaven ; v periplastu tedy šíří se tlak na všecky strany stejnoměrně, 
podobně jako v kapalinách. Z toho, jakož i ze snadnosti, s jakou se 
dá periplast deformovati mechanickým tlakem rozděliti ve dvě zdán- 
livě oddělené partie, jež po odstranění tlaku opět splynou, z optické 
i chemické souhlasnosti se šťávou jadernou, která je stavu tekutého, 
dá se souditi, že také periplast je tekutý. To má ovšem značný význam 
také pro mechaniku pohybu chromosomů k pólům. Pohyby ty ode- 
hrají se mnohem snáze v prostředí tekutém, než-li tuhém, třeba plas- 
tickém. Že je šťáva jaderná tekutinou, dokazuje zjev, že vytlačena 






Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 33 



jsouc z jádra, bere na se tvar koule. Vystavíme-li jádro mírnému 
tlaku, protrhne se na některém místé a na jeho povrchu objeví se 
jasná, hyalinní kapička tvaru kulovitého. Při silnějším ť~ku vystoupí 
také část jaderného sítiva ven, tu pak část vytlačeného obsahu jader- 
ného nikdy není čistě kulovitá. Velmi krásně dají se podobné pokusy 
provésti na buňkách zažívací roury suchozemských Isopodů, zvláště 
u Porcellio laevis 24 ). Také účiukem chloroformu lze podobných zjevu 
docíliti (cfer. obr. 57. c. d. g.). 

Došli jsme k výsledku, že v profasi přijímá cytoplasma vlast- 
nosti pevného stavu skupenského, periplast pak že se skládá z plasmy 
jevící vlastnosti tekutin. Okolnost, že plasma tato na povrchu jádra 
vybíhá směrem k aequatoru v teninkou, pozvolna mizící vrstvičku, 
jež nekončí vůči jádru konvexním zaokrouhlením, jakož i poměry nu 
jádrech tvaru nepravidelného se jevící, jak ku př. v obr. 3. je zná- 
zorněno, dokazují, že plasma periplastu adhaeruje ke bláně jaderné. 
Ostatně je pravděpodobno, že plasma periplastu souvisí skrze mem- 
bránu jadernou se šťávou jadernou, ježto ve většině případů (když 
totiž není periplast v zóně aequatorialní zřejmě vyvinut) jádro doce- 
luje geometricky pravidelný tvar periplastu (obr. 9). U Gymnosperm 
lze konstatovati, že není oproti periplastu žádného osmotického na- 
pjetí v jádru, také je zajímavý zjev, že když mizí membrána jaderná, 
není lze pozorovati žádných hranic, mezi plasmou periplastu a šťávou 
jadernou, aniž nějakých proudů diffusních. 

Je známo, že v klidných buňkách bere na se plasma při Plas- 
molyse, kdy tedy nemá překážek vzíti na se tvary rovnováhy, tvar 
koule nebo vůbec tvary poukazující na aggregační stav tekutin (cfer. 
Berthold 1. c.) Zakulacení při neúplném stažení plasmatického obsahu 
buněčného lze zříti především na rozích (obr. 19. b. c.) jeho. Právem 
považován zjev tento za důkaz, že plasma tyto zjevy ukazující je 
stavu tekutého. Je důležito tedy vytknouti, že buňky právě ve stavu 
profase se nalézající zjevu toho neukazují. Zůstávají nezakulaceny 
(obr. 119 a). Nezřídka přece jeví se na rozích protoplastu nepatrné 
nebo značnější zakulacení (obr. 119 d, 116, 118). Takové zakulacení 
však se dá uvésti na přítomnost vacuol v místech těch. Plasmolysou 
ztrácejí vakuoly čásť vody v nich se nalézající, stahují se a mohou touto 
contrakční silou způsobiti také deformaci protoplasmatického obalu, 
zvláště je-li tento teninký (obr. 116, 118). Ostatně je jisto, jak poz- 

- 4 ) Své doby provedl jsem pokusy ty s přítelem Drem K. Herfortem. 
Srovnej též : van Bajibecke v Ach. de Bioiogie. T. VIII. 

Ir. matlieruaticko-přírodovedecká. 189'j. 3 



34 IX. Bohumil JNÍěmec: 

ději bude ukázáno, že se íysikální vlastnosti plasmy účinkem plasmo- 
lysý rychle mění a čásť zakulacení třeba také této změně přičísti. 
Přes to je jisto, že plasmolysou zakulacují se protoplasty buněk právě 
se dělících daleko méně, (nebo vůbec nic ) než buňky klidné. Nápaclno 
je to ku př. v obr 114. Buňka b se plasmolysou (v 6% dusičnanu 
draselnatém) sice kontrahovala, ale nezakulatila, kdežto klidné buňky 
a, c, jsou zakulaceny. Ze není příčinou nezakulacení toho nedosta- 
tečně silná koncentrace plasmoly sující tekutiny, vysvítá z uvedené 
právě okolnosti, že se protoplast účinkem plasmolysy vskutku stáhl. 

Jedná se o to, jak je možno, aby protoplasma přijala aggre- 
gační stav pevný. V té příčině možno vysloviti pouze domněnky. 
Třeba zde vzpomenouti především Pfeffereh uvedeného srovnání s ge- 
latinou, jakožto hmotou silně bubřivou, která podle vnějších okolností 
ze stavu tekutého může přejíti do stavu hmoty pevné, značně ela- 
stické, které také tlakem nebo tahem lze indukovati anisotropii ela- 
sticity mechanické i optické 

S jiného stanoviska je velice nápadno, že buňky, v nichž se dě- 
lení odehrává, jsou téměř úplně vyplněny plasmou na první pohled 
jemné granulovanou. Tato granulace muže býti jenom optickým dojmem 
tělesa alveolovitou skladbu jevícího. Zvláště dobře je to viděti v obr. 17., 
který znázorňuje čásť podélného řezu korou kořenu Allia, jemuž jsem 
dal růsti do konické zatavené rourky. Tím dána kořenu překážka ve 
vzrůstu, která ovšem nebyla nepřekonatelnou, ježto rostoucí partie 
stlačovala a ohýbala zadní, již vyrostlé partie kořenu. Buňky jevící 
právě karyokinesu, jsou úplně vyplněny jemně granulovanou plasmou 
sem tam se zřetelnými malými vakuolkami, (jež ovšem možno nazvati 
též alveolami, ježto vakuoly z alveol mohou vzniknouti, 25 ) kdežto 
v buňkách klidných je množství velkých, skutečných vakuol. Připral 
vují-li se tyto buňky k dělení, objevuje se místo velkých vakuol 
množství malých vakuolek (alveolek), kterýžto zjev živě upomíná na 
Ch. Darwinem 26 ) popsanou t. zv. aggregaci. Kdybychom si představili, 
že se plasma vyplní nesmírným množstvím nepatrných vakuolek a tyto 
na místech dotyku tak se k sobě přiblíží, že jejich blanky mohou na 
se působiti molekulární přitažlivostí, budou všecky vakuolky tvořiti 
dohromady komplex, v němž bude těžko — pro značné vnitřní tření 
vznikající právě na místech dotyku vakuolek - - způsobovati takové 

• í5 ) Hof, A. C, Histologische Studien an Vegetationspunkten. Bot. Ctblt. Bd. 
46, 1898. 

26 ) Podrobnější zprávy viz: De Viues, H., Ueber die Aggregation im Pro- 
toplasma von Drosera rotundifolia. Botan. Zdg. 1886. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 35 

posilňování partikul, jaké je vlastností kapalin. Komplex ten mohl by 
jeviti tedy vlastnosti tělesa pevného, tolikéž i elasticitu, jejíž původ 
by ovšem spočíval v centrální síle malých vakuolek. Je důležito vy- 
tknouti vzhledem k tomuto názoru, že při změně aggregačního stavu 
protoplasmy vždy se shledáváme se zjevem, že mizí, nebo aspoň se 
redukují velké vakuoly a na jich místě objevuje se množství malých 
vakuolek (alveol). 

Aggregačním stavem nejsou ovšem vytčeny všecky fysikalní vlast- 
nosti protoplasmy. Vysoce důležitý jsou ku př. také diosmotické 
vlastnosti její a jednotlivých blau semipermeabilních při tom v úvahu 
přicházejících. Zde chci jenom tolik podotknouti, že se pokusy v Plas- 
molyse také jaderná membrána ukázala jako blána semipermeabilní, 
která přivozuje změny objemu jádra způsobené změnou osmotické pů- 
sobivosti jádro obklopujícího media. V našem případu je to cy- 
toplasma. 

Pokud působením chloroformu, aetheru a alkoholu jsou pozmě- 
ňovány diosmotické vlastnosti buňky, nebudu zde speciellně diskuto- 
vati, ježto předmět ten pracemi De Vkiesovými a Pfefferovymi do- 
statečně byl osvětlen. 



Proměnlivost fysikalních vlastností protoplasmy. 

Stálá změna je příznakem živé hmoty a sice změna v ohledu 
chemickém i fysikalním. Pfeffer (Pflanzenphysiologie, p. 38) má za 
to, že také změna v aggregačním stavu partikulí plasmatických dů- 
ležitou hraje úlohu. Změna ta ovšem týká se hlavně přechodu ze stavu 
pevného do tekutého nebo naopak. 

Pokusili jsme se v předešlém odstavci o důkaz, že protoplasma 
buněk vegetativních pletiv rostlin cévnatých ve stadiu profase jeví 
vlastnosti těles pevných, že je elastická a že se v ní šíří tlak nebo 
tah v určitých směrech. Zbývá nám podrobněji sledovati okolnosti, 
za kterých plasma těchto vlastností nabývá nebo pozbývá. 

Ze tvarů, jaké plasma při plasmolyse na se bere, soudíme, že 
ve stavu klidném, kdy se tedy tuňka nedělí, protoplasma všeobecné 
jeví vlastnosti tekutin, jak je již Berthold vytkl. V tomto stavu obsa- 
huje plasma, zvláště v buňkách vzdálenějších od vegetačního vrcholu 
typicky již vyvinuté vakuoly (obr. 114) a právě buňky klidné honosí 
se vakuolami největšími. I okolnosti, že při plasmolyse ani pokož- 
ková vrstva není zohýbána, soudí Pfeffer (Plasmahaut u. Vacuolen). 



38 IX- Bohumil Němec: 

že ani tato vrstva není stavu pevného. Ale již od toho okamžiku, 
kdy se začíná v jádru tvořiti spirem, pozbývá plasma schopnosti při 
plasmolysi se zakulacovati. Obr. 109. podává buňku z vegetačního 
vrcholu bobu, plasmolysovanou po \\ hod. 5% roztokem dusičnanu 
draselnatého. Ačkoliv se buňka stáhla, přece se nezakulatila. Jádro 
pak jeví dlouhé diferencované již vlákno chromatické. Oproti klidné 
buňce asi jak je v obr. 114 a, ç znázorněna, jeví buňka ta více 
malých vakuol, počet jejich však během dalšího vývoje stoupá, až 
začasté nepatrné vakuolky ve velikém počtu přítomné vyplní celý 
obsah buněčný kolem jádra nebo kinetické figury (cfr. obr. 93). Mů- 
žeme tento process podle analogie Darwinem stanovené aggregace 
týmže názvem označiti. Velmi pěkný příklad aggregace možno pozo- 
rovati ve vnitřních vrstvách kořenového váčku (tak označuje van 
Tieglemoun „la poche" ) vedlejších kořenů u Cucurbita pepo. Kdežto 
buňky klidné vykazují vakuoly veliké (obr. 16.), jsou buňky k dělení 
se připravující úplně vyplněny spoustou malých vakuolek (alveol), 
zároveň při plasmolysi jeví fysikaluí vlastnosti, jež odlišují se od 
vlastností buněk klidných. Tyto se zakulacují, ony nikoliv. Velice ná- 
padně objevily se rozdíly v tom ohledu mezi buňkami klidnými a k dě- 
lení se připravujícími při pokuse, ve kterém jsem dal růsti kořenům 
Allia do zatavených, konicky se zužujících rourek skleněných. Všecky 
buňky klidné chovaly velké, typické vakuoly (obr. 17.), buňky dělící 
se vyplněny byly jemně granulovanou plasmou prostoupenou četnými 
malými vakuolkami. 

Vůbec mění cytoplasma svůj aggregační stav přechází-li buňka 
ze stavu klidu do kinesy, při čemž plasma ve stadiích profase spolu se 
zjevem aggregace přijímá vlastnosti skupenského stavu pevného; ale 
již po vytvoření se vlákének achromatických pozbývá plasma tuhosti 
jak viděti z toho, že figura kinetická mění svoje místo v buňce nebo 
postavení. Během nietakinesy se totiž figura prodlužuje a v krátkých 
buňkách passivně je nucena šikmou polohu zaujmouti. To by ovšem 
nebylo možno, kdyby plasma byla pevného stavu. Musíme pro tyto 
případy přijímati stav její za stav hmoty plastické. Když ve stadiu 
anafase figura opět se zkracuje, vrací se ze své diagonální polohy 
zpět do polohy, jakou zaujímala ve stadiu desky aequatorialní. Také 
v tomto stadiu musíme niti za to, že plasma je plastická, neboť 
v pevné hmotě takový pohyb nebyl by možný, v tekutině zase ne- 
mohl by se jeviti vliv tlaku v určitých směrech se šířící; a přece je 
pro tento zpětný pohyb šikmých figur v původní polohu stadia aequa- 
torialní desky tlak nebo tah rozhodující, neboť v pletivech plas 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky- 37 

molysovanych figury podižují svoji šikmou polohu stabilně. A učiníme-li 
pletiva opět turgescentníuii, takže se může kinesa v těch případech, 
kdy nebyla úplné zastavena, dále odehrávati, což však platí jen pro 
značně pokročilá stadia anafase, vrátí se všecky téměř figury v po- 
lohu, jakou původně (ve stadiu profase a aequatorialní desky) jevily - 7 ). 
V buňkách, které právě dělení dokončily, jeví plasma vlastnosti, z nichž 
na tekutý její stav můžeme souditi. Že však i v prvních stadiích 
profasí je plasma stavu tuhotekutého nebo aspoň značně plastická, 
vysvítá z okolnosti, že ve stadiu tom (objevení se periplastu přímo 
předcházejícím) jádro může měniti svoje místo a sice opět vlivem 
tlaku. Y prvním počátku stadií profase a ve stadiích metakinetických 
je tedy plasma plastická, nebo tuhotekutá, neboť jádro nebo kinetická 
figura mohou v ní vlivem tlaku místo měniti, ale ve stadiu profase 
vyznačeném přítomností periplastu a tvoření se achromatických vláken 
jeví plasma vlastnosti těles pevných. Prodělává tedy během kinesy 
plasma změnu svého aggregačního stavu a sice od kapalného k pe- 
vnému stavu a odtud opět ke kapalnému. Takovou změnu musíme 
pro každý za sebou následující process kinetický předpokládati. Změna 
ta se může tedy periodicky tolikráte opakovati, kolikrát se buňka 
v normálních svých poměrech dělí. Plasmolysa, jakož i okolnost, zda-li 
se dají tlakem v tom či jiném stadiu určité změny indukovati, mohou 
býti kriteriem, v jakém asi stavu ve specielluím případu se plasma 
nalézá. 

Vedle právě vytčené normální, periodicky se opětující změny 
aggregačního stavu protoplasmy možno i uměle způsobiti a urychliti 
přechod ze stavu pevného k tekutému. Toho lze docíliti, zabráníme-li 
buňkám možnost dokončiti dělení anebo podráždíme-li meristematická 
pletiva poraněním. Zajímavo je, že zabráníme-li vegetačním vrcholům 
vzrůst, čímž zastaví se spolu další dělení, přijmou buňky celé embryo- 
nální zóny stav klidných buněk vyznačených tekutostí plasmy a velkými 
v menším počtu přítomnými vakuolami. 

Zalejeme-li kořen klíční rostliny do sádry způsobem, jak jej 
Pfeffer (Druck- und Arbeitsleistung) udal, dává se tím vzrůstu při 
dostatečně silné vrstvě sádry nepřekonatelná překážka, která má za 
následek dostavení se některých důležitých, Pfeffrem vytčených zjevů, 
mezi něž náleží především uvolnění membrán buněčných (Entspannung), 
zvýšení turgoru v některých případech, postoupení anatomické defi- 



27 ) Celý pokus nesmí trvati déle než 5 minut, tři min. plasmolysa, 2 tur- 
gescence. 



38 IX. Bohumil Němec: 

nitivní diferenciace až do nejbližší blízkosti vegetačních bodů, atd. 
Cytologicky nebyly kořeny takto zalité zkoumány. Z té příčiny jsem 
opakoval některé pokusy Pfefferovy a sice s kořeny bobu {Vicia f aha). 

Z kořenů stejného stadia vývojového dosáhnuvších některé kon- 
servovány za účelem poznání poměrů, v jakých se vegetační vrcholy 
nalézají, nebo vyzkoušeny na nich účinky plasmolysy. Ostatní zality 
do sádry a vyproštěny z obalu sádrového po 3, 6 a 12 hodinách. 
Již po třech hodinách zalití v sádře není lze nalézti v kořenech ně- 
jaké karyokinetické figury. Tolikéž ovšem po šesti a dvanácti ho- 
dinách. Ani jiných změn není možno během těchto intervallů po- 
zorovati. 

Tedy již během prvních tří hodin byly všecky kariokynesy do- 
končeny. Kdežto v normálních kořenech buňky s profasemi chovaly 
cytoplasmu jevící vlastnosti pevné elastické hmoty, nalézáme ve všech 
buňkách zalitých kořenů bez výjimky cytoplasmu tekutou, zakulacující 
se vlivem plasmolysy * 2S ;. Z toho následuje, že v buňkách nucených 
ke klidu dostavuje se zároveň tekutosť protoplasmy. Zároveň dosta- 
vuje se jiný nápadný zjev týkající se vakuol. Kdežto v normálních 
poměrech buňky až asi do vzdálenosti 08 mm od rozhraní čepičky 
a vlastního kořenu postrádají velkých vakuol, za to však plasma jich 
chová mnoho menších vakuol a nepatrných alveol, objevují se v buňkách 
do sádry zalitých kořenů i na těchto místech v plasmě veliké va- 
kuoiy, ba ponejvíce jedna jediná vakuola zatlačující všecku plasmu 
ke stěnám buněčným. Takové velké vakuoly vyskytují se v normálních 
kořenech pouze ve starších buňkách nebo již v pletivech trvalých; 
zde však vznikly očividně působením odporu vzrůstu kořenu klade 
noho, kterýžto odpor zastavuje další dělení buněk a nutí je vzíti na 
se stav klidu. 

Vyprostíme-li kořen ze sádrového obalu dostavují se pozvolna 
normální poměry. Po půl hodině dosud jeví plasma tekutosť a v buňkách 
nepozorujeme ani příprav k dělení. Po půldruhé hodině v partiích od 
vegetačního vrcholu 1 2 mm vzdálených setkáme se již s karyoki- 
nesami, ponejvíce však jen v pericambiu, endodermis a průvodném 
parenchymu. V dermatogenu a pleromu nejmladších částí vegetačního 
vrcholu počínají se v cytoplasme objevovati malé vakuolky, kdežto 



28 ) Okolnosť tato také potvrzuje, že příčinou nezakulacení se cytoplasmy 
v buňkách v profasi se nalézajících není příliš vysoký turgor, ježto v zalitých 
kořenech turgor až o 2% dus. dras. stoupne (Pfeffer 1. c.) a přece se buňky 
zakulacují. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 39 

ona centrální velká zmizela. Po dvou hodinách většina buněk derma- 
togenuích plasmolysována nejeví žádného zakulacení. Jsou to buňky, 
nalézající se v profasi. 

Těmito pokusy přímo můžeme demonstrovati přeměnu aggre- 
gačního stavu protoplasmy — nebo aspoň vlastností se stavem tím 
spojených a dokázati, že se stavem klidu souvisí stav tekutý, s profasi 
pak stav pevný, nebo aspoň význačné vlastnosti stavu pevného jevící. 

Jinak možno docíliti rychlé změny aggregačního stavu cyto- 
plasmy poraněním. Poraníme-li meristematická pletiva bud ostrým 
řezem nože nebo dotekem s žíravým draslem nebo dusičnanem stří- 
brnatým, koncentrovanou kyselinou (octovou, šťavelovou) nenalézáme 
již po půl hodině v blízké, tři nebo čtyři vrstvy buněk čítajícím okolí 
rány žádných kines. Ale také ne dvojjaderných buněk, z čehož musíme 
souditi, že se kinesy urychlené dokončily. Cytoplasma pak místo 
malých vakuol jeví vakuoly enormně vzrostlé, prostoupené provazci 
protoplasmatickými. In vivo možno pozorovati proudění protoplasmy 
v buňkách těch, které také poraněním bylo vyvoláno a9 ) ; v osmo- 
tických poměrech nepodařilo se mi konstatovati nějakých změn. Plas- 
molysujeme-li buňky, jež poraněním podrážděny byly tak, že rychle 
ukončily karyokinesy a vytvořily velké vakuoly, můžeme konstato- 
vati docela pravidelné zakulacení typické pro buňky pletiv trvalých. 
To poukazuje k tomu, že plasma přijala stav tekutý; kdežto před 
poraněním chovaly buňky množství malých vakuol, chovají nyní 
několik málo velikých vakuol. Tedy opět týž process, jako při zalití 
kořenů do sádry. Se změnou aggregačního stavu plasmy dostavují se 
současně změny ve velikosti a počtu vakuol. 

Necháme-li poraněné kořeny dále růsti, rozšiřuje se pozvolna 
reakce na poranění a sice jednak zrychlení karyokines a objevení se 
zmíněných vakuol, dále pak Nestlerem stanovené pohyby jader proti 
směru rozšiřování se traumatického poranění. Rychlost tohoto rozši- 
řování je závislá na vnějších podmínkách, hlavně teplotě, a sice po- 
dobně jako vzrůst, vzdálenost do jaké se až podráždění rozšíří na 
individualitě pletiv a velikosti poranění. V kořenech Allia, v nichž 
byl učiněn podélný medianní, 1 mm od vegetačního bodu sahající 
zářez, dosáhlo při teplotě as 15° G rozšíření to po 18 hodinách 
vrcholu, zároveň však již v buňkách s ránou přímo sousedících zmen- 
šovaly se vakuoly, objevoval se větší počet jich a jádra připravovala 



Keller Ida, Ueber Protoplasmaströmung im Ptíanzenreiche. Zürich, 1890. 



"4'Q IX. Bohumil Němec: 






se ke. karyokinesi. Plasmolysou bylo opět možno stanoviti ubývání te- 
kutosti protoplasmy. 

Poraněním je tedy možno v meristematických buňkách způso- 
biti urychlení kinesy v několika vrstvách buněk ránu obklopujících 30 ) 
a zkapalnění cytoplasmy spojené s objevením se několika velikých 
vakuol na místě dříve přítomných mnoha maličkých. Po nějaké době 
(24 — 48 hodinách) dostavuje se normální stav, plasma stává se tuho- 
tekutou, konečně pozbývá v buňkách stadium profase jevících schop- 
nosti při Plasmolyse se zakulacovati. 

Odpor, který ve svrchu zmíněných experimentech kladen byl 
kořenům sádrovým obalem, kladen je začasté také ve přírodě ros- 
toucím vegetačním vrchoiům. Zajímavý je ku př. odpor, jejž rostoucím 
vedlejším kořenům klade dermatogen a korá kořenů mateřských. 
Vedlejší kořeny musí při tom překonávati značný odpor turgescent- 
ního komplexu buněčného, při čemž dostavují se mnohé zjevy, jež 
upomínají na pokusy s odporem sádrového obalu. Studoval jsem v té 
příčině vývoj vedlejších kořenů u těchto rostlin: Vicia faba, Cucur- 
bita pcpo, Allium cepa, Zannicltellia palustris a Alnus glutinosa. 
Uvolnění membrán a objevení se velkých vakuol především se týká 
vnitřních řad buněk tvořících kořenový váček. Všude lze pozorovati 
veliký rozdíl pokud se počtu a velikosti vakuol týče, mezi buňkami 
klidnými a dělícími se, nebo ke kinesi se připravujícími. Obdobný 
pokus, svrchu již zmíněný, který proveden byl s kořeny Allia při- 
nucenými růsti do zatavené rourky ukázal, že vskutku se tu jedná 
o účinky odporu vegetačnímu vrcholu kladeného, který při vývoji 
vedlejších kořenů ovšem nestačí k úplnému zastavení vzrůstu. 

Na konec zmíniti se chci také o tom, že i plasmolysou lze způ- 
sobiti změnu ve fysikalních vlastnostech protoplasmy a sice v tom 
smyslu, že plasma pevná stává se delším působením plasmolysy te- 
kutou. To viděti je z toho, že plasmolysujeme-li buňky v profasi se 
nacházející, nebo vůbec ve stadiu, kdy se plasma nezakulatí a ne- 
cháme-li plasmolysu déle působiti, můžeme pozorovati druhotné, později 
se dostavující zakulacení protoplastu. 

V 6% roztoku dusičnanu draselnatého zakulatila se po půso- 
bení 1 hodinu trvajícím dermatogenní buňka u vegetačního vrcholu 
bobu po 1 hodině zcela tak, jako klidná buňka trvalého pletiva, 
ač původně jevila i po stažení ostré rohy. V cukru třtinovém zdá se, 



30 ) Nehledě k jiným reakcím ("zvýšení intensity dýchání a polarisace vzrůstu, 
nu táce átd.) 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 41 

že teprve po delší době (2—3 hodinách) dostavuje se přechod plasmy 
tuhého tekutého stavu, třeba užijeme isosmotického roztoku. 

Ze všech uvedených pozorování vyplývá, že se aggregační stav 
cytoplasmy periodicky v buňce mění a dále, že jeví cytoplasma ve 
stadiu profase vlastnosti hmot tuhých a elastických, ty pak pozvolna 
přecházejí do tekutých. Právě ona stadia, kdy cytoplasma jeví stav 
tuhých hmot, jsou pro směr figury kinetické a tedy také přihrádky 
buněčné nejdůležitější. 



O významu tlaku a tahu pro smèr dělení buněčného. 

Které jsou příčiny určující určité postavení kinetické figury 
a přehrádky buněčné mezi oběma dceřinnými jádry vznikající, není 
dostatečně známo. Víme, že v určitých případech světlo rozhoduje 
jak pro klíčící spory Stahl 31 ) ukázal, geotropisuius nezdá se však 
míti pro cévnaté rostliny zvláštního významu. Hertwig 32 ) má za to, 
že u zvířat a speciellně ve vajíčku staví se figura kinetická ve směr 
největšího nahromadění plasmy. K podobnému názoru oprávnily 
Harpera :í; ) nálezy o dělení v ascu hub. Ale již pro Characeje a ve- 
getativní buňky pletiv rostlin cévnatých není výklad ten přijatelný. 
Zde můžeme nalézti případy, že v buňce, jejíž delší průměr až de- 
setkráte je vetší, než průměr kratší, přece se staví figura v tento průměr. 
tedy v průměr nejmenšího nahromadění plasmy. V novější době byly 
však učiněny nálezy, dokazující, že leží přece v některých případech 
v naší moci způsobiti určité postavení kinetické figury i přehrádky 
buněčné. Ze zoologické literatury jmenují jen práci Braemovu o vlivu 
tlaku na rýhování vajíček, tolikéž Hertwig-ov)' zprávy o vlivu tlaku 
na dělení ve vajíčkách žabích (1. c.j. Vysoce zajímavý jsou v té pří- 
čině zprávy KxY-ovy 34 ). Jemu podařilo se přesně dokázati, že tlakem 
nebo tahem lze přinutiti figury kinetické, aby se postavily bud kolmo 
na směr tlaku, nebo ve smèr tahu. Opakoval jsem jeho pokusy a nalezl 
jsem jak již v odstavci o fysikalních vlastnostech protoplasmy uve- 

31 ) Stahl, E., Einfluss der Beleuchtungsrichtung auf die Theilung der Equi- 
setum - Sporen. Ber. d. d. bot. Ges. III. 1885. 

32 ) Herťwig O. Zeit- und Streitfragen der Biologie, IL 1896. (Jena^. 

33 ) Harper, R., A., Kerntheilung und freie Zellbildung im Ascus. Pringsh- 
Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 30. 

34 ) Kny, L., Ueber den Einfluss von Zug und Druck auf die Richtung der 
Scheidewände in sich theilenden Pflanzenzellen. Ber. d. deutsch, bot. Ges. 1896. 



42 IX. Bohnmil Němec: 

děno, že se především tlakem nebo tahem orientují hyalinní periplasty, 
v těch nebo na nich že se pak meridionalně k jich delší ose vytvo- 
řují achromatická vlákénka. Tam také naznačeno, jakým způsobem 
je možno, aby tlak nebo tah působil na vytvoření se periplastu. Toto 
působení je docela fysikalní a zakládá se na deformaci, jakou při 
tlaku musí jeviti koule uzavřená v elastické pevné hmotě. 

Ale vývoj vlákének achromatických ve směru meridionalním 
není možno prozatím fysikalně vyložiti. Jisto je, že se směrem tlaku 
souvisí také směr jejich uložení, ale jakým způsobem tlak nebo tah 
na jich vytváření působí, je té doby nemožno říci. Význačno je, že 
se ve sporových nebo pylových buňkách mateřských vlákénka tvoří 
nepravidelně nebo radiálně kolem jádra 35 ), což nade všecku pochybnost 
souvisí s okolností, že tyto buňky docela volně leží ve zvláštní du- 
tině sporofyllu. Důkazem toho je, že zbavíme-li buňky vegetativní 
tlaku na ně působícího a dojde-li přes to k vytvoření figury, tato je 
vytvářena podobně jako ve volně ležících buňkách sporogenních. Proč 
se i v buňkách sporogenních vlákénka konečně skloní ve dva póly, 
nedovedeme udati. Ale pohled na průřez nějakou tyčinkou nebo spo- 
rangiem (Larix, Equisetum) poučí nás, že položení obou definitivně 
vytvořených pólů a směry dělení jsou docela nepravidelně rozloženy. 
To je ovšem opak poměrů jak je v nějakém vegetačním vrcholu vi- 
díme. Zde jsou směry dělení téměř dle určitých geometrických pra- 
videl položeny ne ovšem úplně přesně, ale přece jenom pravidelně. 
Zde také od počátku objevení se základu vřeténka lze směry dělení 
stanoviti a je nápadno, že směry ty jsou rovnoběžný (opět jenom 
v největším počtu případů) se stěnami buněk mateřských nebo na ně 
kolmý. Je to ovšem jenom pravidlo, od něhož, jak na jiném místě 
jsem ukázal, nalézáme výjimky (Cytologická pozorování, 1897). Z fy- 
sikalního stavu protoplasmy a periplastu, jaký lze ve stadiu pro po- 
stavení figury nejdůležitějším dokázati, totiž v profasi, z možnosti 
pokusně orientovati směr figury tlakem i tahem, z podobnosti, jaké 
v obou případech nám před zrak vstupují, jakož i z okolnosti, že 
vskutku lze dokázati, kterak meristematické buňky tlaku i tahu pod- 
léhají, soudím, že tlak i tah v pletivech meristematických důležitou 
hraje úlohu pro postavení figury kinetické. Nechci tento názor ze- 
všeobecňovati. Jsou případy, kdy buňky tlaku ani tahu nepodléhají 
a přece vytvořují se přehrádky v určitém směru, ku př. v chlupech 



35 ) Němec, B., Ueber das Centrosoma der thierischen Zellen und die ho- 
modynomen Organe bei den Pflanzen. Anat, Anz. 1898. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 43 

z jedné řady buněk se skládajících. Zde třeba přijímati jiné příčiny 
postavení figur. A vždyť je dokázáno, že světlo, v málo případech 
i tíže zemská působí na směr figury a takových příčin může býti 
více. Ony zajisté u jednobuněčných organismů, mnohých řas, hub, 
zvláště ku př. u Characeí v popředí vstupují. Je apriori pravdě- 
podobno, že v buňkách centrosomy opatřených jiným způsobem, ji- 
nými pochody směr dělení se určuje; ba je možno, že právě u rostlin 
skládajících se z komplexu pevně semknutých a vzájemně mechanicky 
na se působících buněk staly se následkem přítomného tu mecha- 
nického tlaku i tahu okolnosti ty směrodatnými pro rozhodující jejich 
vliv na směr dělení buněčného. Nechci zde rozváděti tyto hypothésy 
a přistoupím k vylíčení některých pozorování a pokusů. 

Základním pokusem byl pokus o vlivu tahu či tlaku na pora- 
něné hlízy bramboru. Kdežto Knt stanovil pro tento materiál pouze 
postavení přehrádky již definitivně vytvořené, podařilo se mi stano- 
viti, že již v profasi je směr figury tlakem nebo tahem určen a že 
se v tomto směru vytvoří přehrádka buněčná. Podrobnosti nebudu 
vykládati, poněvadž se shodují se zprávami KsrY-ovými. Také pokusy 
s kořeny rostoucími mezi dvě k sobě nakloněné desky skleněné jsem 
opakoval. Výsledky pokusů těch nejsou však, podobně jako Knt 
udává, evidentními. 

Z dalších pokusů uvedu tento: Kořeny bobu po délce (as 1*5 mm 
od rozhraní kalyptry a pleromu) byly medianně naříznuty a dány 
růsti do zužujících se skleněných rourek. A tu se ukázalo, že Lop- 
riorem nedávno konstatované hojení ran a regenerace obou polovin 
vegetačního vrcholu 313 ) se ani po pěti dnech nedostavuje. Všecky 
směry dělení ležely rovnoběžně s podélnou osou kořenu. Kořeny 
rostouce do zúžené rourky vystaveny byly stále většímu postrannímu 
tlaku, který orientoval periplasty (ponejvíce ovoidalní) i figury ve 
směr podélné osy kořenu. Přesvědčující je také pokus s působením 
tlaku ve směru podélné osy kořenu na vedlejší kořeny, dokud ještě 
jsou skryty v primerai kůře mateřského kořenu. Kořeny klíční rostliny 
Cucurbity (C. pepo), v nichž vyvinovati se počaly vedlejší kořeny, po- 
loženy na desku skleněnou, oblity gelatinou při 25° tuhnoucí, na ně 
položena opět skleněná deska a ta obtěžkána závažími. V kořenech, 
které stály přímo proti směru tlaku na ně působícího objevily se již 
po 4 hodinách působení tlaku v partiích, kde za normálních po- 



S6 ) Lopriore. G., Ueber die Regeneration gespaltener Wurzeln. (Abh. d. 
Leop. Car. Akad. Bd. 56, 1896). 



44 IXi Bohumil Němec: 

měrů se vyskytují pouze periplasty a íigury s osou podélnou (vedlejšího 
kořenu) rovnoběžné, mnohé periplasty a figury kolmo na osu tu, tedy 
také na směr tlaku stojící. Bohužel již po 12 hodinách tlaku vysta- 
vené kořeny vedlejší odumíraly, tak že nebylo mi možno sledovati 
pochody dále. Ale již tím dokázáno, že tlak mechanický může určiti 
směr periplastu i figur. Podobné pokusy provedl jsem také s kořeny 
velkosemenné odrůdy bobu (Vicia faba). 

Uvedené pokusy dokazují, že směr periplastu a také figury lze 
mechanickým tlakem nebo tahem orientovati. Je také vysoce pravdě- 
podobno, když i v normálních komplexech meristematických buněk 
pochody vytváření úplně odpovídají oněm, jak se jeví v komplexech 
tlaku nebo tahu vystavených, že i za normálních poměrů tlaku a tahu 
nějaká úloha bude připadati. 

Vskutku ve pletivech rostlin je konstatováno začasté napjetí 
vzájemné mezi řadami buněk, nebo také tlak, kterým na sebe vzá- 
jemně buňky působí. Ovšem dosud konstatované napjetí pletiv týká 
se hlavně pletiv trvalých nebo aspoň v té míře diferencovaných, že 
v nich dalších dělení buněčných není. 

Má-li však býti naše supposice správná, musí také v meriste- 
matických pletivech býti přítomno napjetí pletiv nebo vzájemný tlak 
sousedících komplexů buněčných. 

Jaké jsou příčiny vzájemného napjetí nebo tlaku pletiv? Předně 
rozdíly v osmotických poměrech obsahu buněčného, za druhé rozdíly 
v elasticitě buněčných membrán. Máme-li možnost tyto rozdíly kon- 
statovati, budeme moci také existenci napjetí nebo tlaku pletiv před- 
pokládati. 

Co se týče rozdílů v osmotických vlastnostech buněčného obsahu 
uvádí Pfeffer (Druck- und Arbeitsleistung), že i v sousedících buňkách 
téhož pletiva možno konstatovati rozdíly 0'5°/ dus. dras. Poněvadž 
však takové rozdíly nejsou konstantními, nemohou míti velikého vý- 
znamu pro způsobení pravidelného napjetí nebo tlaku buněk. Ovšem 
je můžeme činiti zodpovědný za malé, vždy sem tam přicházející ne- 
pravidelnosti v postavení figur kinetických. Ale ve vegetačních 
vrcholech dají se vskutku konstatovati rozdíly konstantní v osmo- 
tických vlastnostech buněčného obsahu. U Vicie ku př. 1 mm od veg. 
bodu : Dermatogen jeví turgor o 1 — 1'5"/ dus. dras. vyšší než vedlejší 
vrstvy buněk periblemových. Vnější buněčné vrstvy pleromu tolikéž. 
Vnitřní (dřeňové) buňky pleromu jeví turgor o 1 — l'5°/ dus. dras. 
nižší, než vnější vrstvy pleromové. Těmito rozdíly — při nepatrné 
elasticitě a značné duktilitě membrán vegetačního vrcholu lze docíliti 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 45 

značného vzájemného napjetí ve směru podélné osy kořenu. Ježto 
pak l°/o roztok dus. dras. vyvinuje osmotický tlak as 3*5 atmosfér, 
je vidno, že napjetí zde přítomné může býti velmi značné a může 
vésti k orientaci figur ve směru podélném. Vskutku také v těchto 
zónách (1*5 od rozhraní calyptry a pleromu) odehrává se velká vět- 
šina kines ve směru podélném. 

Vedle tahu působí však také tlak na směr figury a je pravdě 
podobno, že také v normálních poměrech přichází v meristematických 
pletivech k platnosti- Ba pravděpodobno je, že v pevně semknutých 
buňkách meristematických pletiv tlakem ve větší míře buňky vzá- 
jemně na sebe působí, než tahem. To je viděti již v tom faktu, že 
intercellularní prostory v nejmladších částech vegetačních vrcholů na 
rohy buněk jsou omezeny, což poukazuje na značný odpor kladený 
snaze buněk všestranným napjetím dosíci tvaru kulatého. Tento odpor 
ve vegetačních vrcholech kořenů kladen je čepičkou. Její buňky vy- 
kazují vždy membrány značně ztlustlé oproti membránám buněk, 
vlastního vegetačního vrcholu kořenového. Důkazem toho je okolnost, 
že isolované buňky vnitřní vrstvy calyptralní, ač jeví turgor (ve vzdá- 
lenosti 1 mm od rozhraní čepičky a pleromu) jen as o 5% dus. dras. 
nižší než dermatogen, průměrně o 30°/ méně se stáhnou při Plas- 
molyse, než buňky dermatogenní (platí pro kořeny velkosemenné odrůdy 
bobu (Vicia fabaj. Membrány buněk těch také tinkcionellně se liší 
od čistě cellulosních membrán dermatogenu, periblemu a pleromu, 
vedle toho, jmenovitě vnitřní stěny tangentialní, jsou velmi značně 
ztlustlé. Již poměry effektu turgoru se týkající poukazují, že elasticita 
těchto membrán je daleko větší, než elasticita vlastních membrán 
neristematických a tedy odpor, jejž obal z těchto buněk klade tlaku 
se strany buněk vlastního vegetačního vrcholu kořenového ve směru 
radiálním značně větší, než aby mohly býti ve stejné míře napjaty, 
jako radiální membrány buněk vegetačního vrcholu. Tím odporem 
kladeným tlustými a málo ductilními stěnami čepičky kořenové dána 
je možnost silného vzájemného tlaku buněk ve směru radiálním, jak 
účinek toho právě v silném dělení kořenu do délky se jeví. Neboť 
vzájemným tlakem ve směru radiálním působícím orientovány jsou 
periplasty kolmo na směr ten, tedy ve směr podélné osy kořenové 
a v tom směru také se vytvořují achromatická vlákénka i přehrádky 
buněčné. 

Ale okolnost, že obal skládající se z tlustostěnných buněk, klade 
buňkám vegetačního vrcholu kořenového ve směru radiálním odpor 
má i jiné následky. Pfeffer (Druck- und Arbeitsleistung) dokázal, že 



46 ÍX. Bohumil Němec: 

odporem vzrůstu kladeným zavádí se uvolnění membrán způsobené 
vzrůstem jdoucím za elastické napjetí membrán, čímž umožní se turgoru 
ještě větší uplatnění. Tlak, jejž mohou buňky proti odporu pomocí 
osmotické energie vyvinouti tím značně se zvětší, neboť osmotický 
tlak přichází celý k platnosti, poněvadž se mu neklade odpor se strany 
membrány. Takovéto uvolnění (Entspannung) membrán podařilo se 
mi dokázati také pro vegetační vrchol kořenů. Plasmolysujeme-li 
podélné řezy z kořenů a potom srovnáváme rozměry za stavu tur- 
gescentního a po plasmolyse dojdeme k výsledku, že elastické napjetí 
buněk v partiích, kde řady buněk probíhají ohnuté a kde se kinesy 
kolmo zároveň odehrávají na podélný směr kořenu, je daleko větší ve 
směru příčném než podélném; opak toho jeví se v partii další, kde 
se buňky dělí ve směru podélném. 

Plasmolysa prováděna 10% dusičnanem draselnatým. Pro kořen 
velkosemenné odrůdy bobu objevily se tyto poměry: kořen se zkrátil 
.ve směru podélném: 

na rozhraní cal. a pleromu o 4O5 /° v šířce 30'0% 

7 2 mm dáie o 20-6% „ „ 23-5°/ 

í . » o 24-4% „ . 13-9% 

2 . „ o 2-1% „ „ 6-6% 

Z těchto fakt možno dedukovati toto: Buďto je ductilita membrán 
ve směru radiálním v partiích nejmladších větší než v dalších, opačně 
pak se to má s ductilitou ve směru podélném, nebo jsou membrány 
v nejmladších partiích uvolněny ve směru podélném, ve starších ve 
směru příčném. Tímto i oním dána je možnost, aby zkrácení membrán 
buněčných jevila se ve dvou na sobě kolmých směrech nestejnoměr- 
nými. Ani ve tlouštce, ani v tinkcionellních vlastnostech však nepo- 
zorujeme v partiích diskutovaných nějakého rozdílu mezi membránami 
radiálními a tangentialními a je tedy vysoce pravděpodobno, že jedná 
se vskutku o uvolnění membrán. A to lze dokázati dalšími pokusy. 
Výřezy radiální z partií nejmladších dány do destillované vody a 
pak plasmolysovány, zkrátí se ve směru radiálním o 5°f Q , ve směru 
podélném o 9%- Výřezy z partií zaduějších (1 — 25 mm od rozhraní 
mezi calyptrou a pleromem) dány do destillované vody a pak plasmo- 
lysovány, zkrátily se ve směru podélném o 8"/ u5 v radiálním o 14% • 
Zjev ten dá se vysvětliti právě pomocí názoru o uvolnění membrán 
v prvním případě ve směru podélném, ve druhém ve směru příčném. 
Výřezy, kterým není již kladen odpor se strany čepičky, prodlouží 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 47 

se v destillované vodě v poměru osmotického tlaku k elastickému 
odporu membrán a podle toho jeví se také při plasmolysi perceutuellní 
zkrácení nebo prodloužení buněk i buněčných komplexů. Ježto však 
v tom směru, ve kterém uvolněny jsou membrány, osmotický tlak 
může daleko více působiti než ve směru, kde mu je membrány na- 
pínati, bude effekt jeho, jevící se pro náš případ ve vzájemném tlaku 
buněk na sebe, ve směru uvolnění membrán daleko větší než ve 
směrech ostatních. Poněvadž pak tlak má vliv na postavení delší 
osy periplastu i na směr kinetické figury, bude tato státi kolmo na 
směr uvolnění membrán a tedy také kolmo na směr většího tlaku. 

Z povahy studovaného materiálu plyne, že není možno poměry 
uvolnění membrán a jich elasticity přesně udati. — Jen v hlavních 
rysech možno dosavadními methodami na zjevy ty souditi. Také je 
pochopitelno, že je množstí možných variací, způsobitelných změnami 
v turgoru i elasticitě membrán i ve tvaru buněk, jimiž může býti ve 
speciellním případu směr karyokineky stanoven. Že vskutku na tvaru . 
buněk záleží pravidelnost směru kinetické figury viděti lze z toho, že 
s nepravidelností formy buněk souvisí nepravidelnost postavení figur, 
jak v kořenech, v partiích, kde přechází buněčné řady zahnuté ve směr 
rovný, lze pozorovati (obr. 15.). 

Ovšem mohou příčiny určitého postavení kinetické figury spo- 
čívati také v buňce samotné. Bud je to tlak z buňky samy vycházející, 
jenž tu působí. Je-li cytoplasma stavu tuhého, a jsou-li v ní přítomny 
vakuoly, pak se v ní šíří tlak osmotický ve směrech radiálních od 
té vakuoly a vyvinuje-li se figura způsobem pro vegetativní pletiva 
stanoveným, pak musí figura státi kolmo ve směru radiálním. To se 
potvrzuje pro karyokinesy v pylových zrnkách vakuolou opatřených 
se odehrávajících. V obr. 22. a 23. znázorněny jsou dva na sobě 
kolmé průřezy pylovým zrnkem od Frittilaria imperialis. Při vývoji 
figury kinetické působí na periplast tlak ve směru naznačených šipek 
a vskutku je periplast nejen ve směru na tyto šipky kolmém nej- 
většího průměru, zároveň pak stojí figura kolmo na směr šipek v obr. 
23. naznačených. Je pochopitelno, že v případu, kdy plasma, na kterou 
vakuola osmotickým tlakem působí, je tekutá, bude tlak ten pro směr 
figury kinetické bez významu. 

Proč pro směr hlavní osy periplastu je rozhodujícím mechanický 
tlak nebo tah, je z fysikálních vlastností cytoplasmy a plasmy, peri- 
plast tvořící pochopitelno. Proč se však vlákna achrornatického 
vřeténka ve směru tom vyvíjejí, to není z prostého fysikálního pů- 
sobení tlaku a tahu vysvětlitelno. Mějme třeba za to. že je to výsledek 



48 JTX. Bohumil JSemee : 

zvláštního podráždění mechanického. Pak dalo by se očekávati, že 
mohou se vyvíjeti vlákna achromatická i kolmo na tlak nebo tah, 
neboť obdobným pro positivní a negativní „tropismy" je pro náš 
případ podráždění vývoj vřetének kolmý na směr tlaku a souhlasný 
s ním. Není vyloučeno, že vskutku takové případy souhlasného se 
směrem tlaku vývoje vláken v přírodě přicházejí. Poukazují ku př. 
na Spirogyru, kde laterální vakuoly při kinesi působí tlakem v směru 
postavení íigury se šířícím, ač-li plasma Spirogyry šíření takové při- 
pouští. V každém případu však je zřejmo, že pro rostliny cévnaté 
neplatí Bltschliho - Rhtbiblerova théorie o mechanice vývoje íigury 
kinetické. Neboť u rostlin cévnatých ani ve sporogenních. ani ve ve- 
getativních pletivech nevstupují v akci tělíska obdobná centrosomům 
živočišných buněk a přece je achromatická figura téměř identicky 
v obojích buňkách vyvinuta. 

Ačkoli v některých případech achromatická figura má vzhled 
síťovitý, přece jinde nemůžeme nalézti nejmenší stopy nějakých ana- 
stomos mezi vlákny. To platí ku příkladu pro figury ve sporogenním 
pletivu Equiseta. Naopak je u Larix v prvních stadiích tvoření se 
figury síťovitá struktura velmi nápadně viditelná. Také u Allia 
vidíme zvláště na příčném řezu figurou mezi jednotlivými vlákny 
anastomosy (obr. 6.). Přes to se mi zdá býti předčasným 
achromatická vlákna chtít vykládati jako zjev optickým dojmem pro- 
tažených alveol způsobený. Pokusy s plasmolysou a chloroformem 
ukázaly, že se každé vlákno samo pro sebe rozpadá v řadu zrníček, 
což zajisté nebylo by možno, kdyby byl správným právě uvedený 
výklad o vláknech achromatických. 

Pro určité případy mohou také abnormní poměry buněčného 
obsahu pro postavení figury důležitými se státi. Tak vakuoly, které 
kinetickou figuru mohou v určité části buněk passivně držeti (obr. 7.), 
nebo šikmý, nepravidelný vývoj desky buněčné podmíniti (obr. 11.). 
Je pravděpodobno. že takové náhodné původně poměry mohou se 
v některých případech státi stálými a pro postavení figury rozhodnými. 

Ve stadiích, kdy cytoplasma stojí na rozhraní mezi stavem te- 
kutým a tuhým, kdy tedy je „měkká" mohly by tlak nebo tah 
v určitém směru na jádro nebo figuru působíce, je v buňce posunouti 
a způsobiti změnu jich postavení. Taková posunutí vskutku dají se 
pozorovati a dějí se právě ve stadiu profasi přímo předcházející neb 
na její počátku, za druhé během metakinesy. Je pochopitelno, že 
plasma tekutá také dovoluje dosti snadný pohyb jádra i figury, ale 
nepřipouští fysikální vliv tlaku nebo tahu v určitém směru šířených. 



Příspěvky k fysiolugii a morfologii rostlinné buňky. 4.9 

Pohyby jader dají se před proíasí stanoviti pro případy, kdy 
na řady buněk působí šikmý tlak. V tom případu pohybují se jádra 
ve směru výslednice přímočaře šířeného tlaku. Dáme-li růsti kořeny 
do skleněných rourek zvolna se zužujících, nalézáme většinu figur 
a profasí k zadní horizontální stěně buněčné posunuty (obr. 17.). — 
Takového posunutí v kořenu cibule doznávají jádra i figury v první 
(subderinalní) vrstvě periblemové (obr. 14.), čímž vznikají nestejné 
buňky dceřinné: zadní menší, přední větší. Dělení taková odehrávají 
se počínajíc od místa, kde zahnuté řady buněčné přecházejí v rovné. 
V těch partiích calyptra tvoří vskutku kuželovitý obal, jenž působiti 
může podobně jako v pokusu skleněná konvergující rourka. Že se 
vyskytují nestejná tato dělení hlavně v první subdermalní vrstvě, vy- 
světluje se jednak tím, že v dermatogenu na těch místech již většinou 
buiV-y se nedělí; ale dělí-li se, je v nich totéž posunutí figur možno 
pozorovati (obr. 14, řada d). Jinak bezpochyby šikmý tlak ten není 
tak velký, aby se rozšířil na další vnitřní řady buněk. To viděti lze 
také z okolnosti, že podobná posunutí se vyskytují jen v kořenech 
plně turgescentních. 

Přeložíme-li kořeny do vlhkého vzduchu, kde následkem ne- 
dostatečné turgescence vzájemný tlak nebo napjetí mizí, přestanou 
také dělení, dávající původ nestejně velikým buňkám. — Jádra ani 
figury nejsou posunovány do zadu a subdermalní vrstva buněčná 
skládá se ze stejnoměrných buněk. 

Plasmolysujeme-li kořen, zkrátí se buňky a sice někdy tak, že 
mohou až i kinetické figury stlačiti. Místo stlačení setkáváme se však 
s figurami šikmo, diagonálně postavenými. Nalézáme sice takové 
šikmé figury i v normálních poměrech (obr. 13.), ale v plasmoly- 
sovaných kořenech je jich daleko více. V medianním řezu vedlejšího 
kořenu napočetl jsem ku př. 22 šikmých figur, v plasmolysovaném 
(15% cukrem třt.) 56. Při takovém zkrácení buňky, že délka její 
nestačí na délku figury, je tato passivně šikmo položena. Možnost 
tohoto šikmého položení poukazuje na polotekutosť plasmy, neboť 
returgescencí lze figury přivésti zase v normální, s periklinami nebo 
antiklinami souhlasící směr. 

Ostatně lze i v normálních poměrech podobné pohyby figur 
pozorovati. Během metakinesy se figury prodlužují a passivně staví 
do diagonální polohy, je-li buňka krátká (obr. 13 a). Při tvoření 
desky buněčné se zase jádra k sobě blíží, figura zkracuje a staví 
v normální směr. Tak lze vysvětliti, že v obr. 13. svírají se směrem 
periklin figury různé úhly; a sice: 

Tř. mathematicko-přírodovědeoká. 4 



50 IX- Bohumil Němec: 

a ....... ^ 50°, 

b ...... . „ 52°, 

c „ 70°, 

d „ 85°. 

Je však velmi snadno možno, že se figura někdy nepostaví 
přesně do pravé polohy, zvláště když plasma rychle se stane tekutou, 
nebo když se deska buněčná příliš brzo přiloží jednostranně ke 
starým stěnám. Pak ovšem tlak ani tah nemohou přijíti k platnosti. 

Ve své práci „cytologická pozorování" (1897) pronesl jsem 
mínění, že vlákna od pólů k periferii probíhající drží figuru v určité 
poloze. Jich směr určen je jednak polohou pólu, od něhož vyrůstají, 
jednak rozlohou cytoplasmy kol pólu a konečně směrem stěn bu- 
něčných, neboť tato vlákna snaží se postaviti kolmo na stěnu tu. — 
Ježto je vývoj jich i postavení závislé především na poloze pólu a 
tento na směru tlaku nebo tahu, jemuž buňka je vystavena, mohou 
míti zmíněná vlákna význam pouze druhotný. Je ovšem možno, že 
v pozdějších stadiích, kdy plasma stává se tekutější, mají úkol figuru 
v původní poloze udržovati. V tom případě, že jsou tuhé a tvoří 
vskutku jakousi konstrukci udržující pol v určité vzdálenosti od 
membrány buněčné, mohou i elasticky býti zohybány při pohybu 
figury ve směr diagonální, a svojí elasticitou při zkrácení se figury 
v původní polohu ji uváděti. Při tom ovšem může, ba musí býti 
plasma tekutá. V oněch buňkách, kde vlákna ..direkční" či „oporná" 
vyvinuta nejsou, musíme plasticitu cytoplasmy činiti odpovědnou za 
pohyb figury z diagonální polohy v polohu původní. 



O významu nucleolů. 

O pravých nucleolech dokázal Zacharias, že se skládají z albu- 
minu (s 'str) a látky plastinové. Jeho názory mohl jsem potvrditi také pro 
nucleoly jader meristematických buněk, kdež kyselinou solnou slabě 
okyselená zažívací tekutina pepsinová zachovává z obsahu buněčného 
chromatin a plastin; rozpustíme-li chromatin 50% nebo koncentro- 
vanou kyselinou solnou anebo silně koncentrovaným roztokem žíravého 
drasla, zbývají hmoty přijímající ze směsi barviva modrého a červe- 
ného toto poslední (tedy hmoty erythrofilní) a mezi zbylými nalézáme : 
sítivo cytoplasmatické (cytoplastin), blánu jadernou, zbytky sítiva ja- 
derného a nucleolus (nucleoplastin 1 . Z figur kinetických zbývají 



Příspěvky k ťysiologii a morfologii rostlinné buňky. 51 

pouze differenciace achromatické. Také ostatními, Zachariasem 37 ) 
uvedenými methodami bylo potvrzeno, že nucleoly z větší části sklá- 
dají se z plastinu. 

Oproti tomu uvádí Moll, Carxoy 38 ) Cavara 39 ) Mitzkewitsch 40 ) že 
nucleoly chovají v sobě též jaderný nuclein, látku to, skládající jinak 
chromosomy, a že při vývoji chromatické figury kinetické chromosomy 
rostou na útraty nucleolů. Není to nemožné, však jisto je, že v těchto 
otázkách dosavad užívané methody tinkční nestačí a že třeba při- 
kročiti k studiím mikrochemickým. Pozorování mikrochemická dosud 
svědčí proti uvedeným badatelům a potvrzují názory Zachariasovy. 

Jiný výklad o významu nucleolů zastává hlavně Strasburges 
a jeho žáci. Poslední v tom ohledu podané doklady nalézáme v sou- 
borné publikaci Cytologische Studien a. d. Bonner bot. Institut 1896. 
Podle Strasburgerova názoru je nucleolus reservní látkou pro achro- 
matická vlákénka. Ve vegetativních pletivech pozoroval jsem nejenom 
přímé topografické vztahy nucleolů souběžně s vývojem achromatickýcb 
vláken, jakož i přímou přeměnu vláken achromatických v nucleoly. 
Nálezy ty ovšem potvrzují náhledy Strasburgeeovy. Experimentálního 
potvrzení dostalo se jim také vylíčeným již objevováním se mimo- 
jaderních nucleolů při plasmolyse. 

Především jedná se však o vymezení pojmu nucleolů. Jsou. 
jak známo, dvojí nucleoly, erythrofilní, z plastinu složené a kyanoňlni. 
z jadrného nucleinu se skládající. 41 ) V obyčejných případech jsou 
nucleoly tyto od sebe odděleny. Ale ve starších klidných buňkách ku 
př. Allia pozorujeme, že na periferii erythrofilního nucleolů ukládá 
se hmota kyanofilní, původně ze zrníček se skládající. Ta zrníčka 
však splývají až vytvoří úplný obal homogenní nucleolus uzavírající. 
K obalu tomu, který se skládá z chromatinu a tinctionellně i mikro- 
chemicky od nucleolů se liší, přikládá se sítivo jaderné, v tomto 
případě radiálně od jadérka vycházející. Kyanofilní jadérko, zvané 

37 ) Dlužno podotknouti, že prodloužení výřezu z konečné partie kořenit 
v dest. vodě obnášelo ve směru radiálním sotva 1%. ve směru podélném 7%.> 
u výřezu z partie zadnější ve směru podélném o 3°/ > ve směru radiálním o 9%- 

3S ) Zacharias E., Ueber Nachweis u. Vorkommen v. Nuclein. Beriebt d 
deutsch, bot. Ges.; 1898, Bd. XVI, H. 7. 

39 ) Carnoy & Lebrun, La vésicule germiuative et les globules polaires 
chez les Batraciens. La Cellule, T. 12., 1897. 

40 ,i Cavara, Intorno ad alcune strutture nucleari (Atti d. r. Ist. bot. univ. 
Pavia, vol. V.) 

41 ) Rosen F., Ueber tinctionelle Unterscheidung verschiedener Kernbestand- 
theile und der Sexualkerne (Colins Beitr. z. Biol. d. Pfl. Bd. 5«) 

4* 



52 IX. Bohumil Němec: 

též pseudonucleolem, objímá tu tedy jako povlak nucleolus pravý. 
Je však možno experimentálně odděliti obojí nucleoly od sebe a sice 
chloroformováním. V tom případu seskupí se chromatinový obal nu- 
cleolu („pseudonucleolus") v několik kulatých tělísek vedle nucleolu 
vlastního ležících (obr. 37.) Nedovedu prozatím udati, jak je takový 
způsob vytvoření obou nucleolü rozšířen, zdá se však, že v mnohých 
případech, kdy jádro je velmi slabě barvitelné, máme co činiti s po- 
dobným případem jako u Allia. Ostatně není jadérko všeobecně ho- 
mogenní hmotou a právě ve případech se silně barvitým a relativně 
velikým jadérkem dají se v nucleolu pozorovati partie silněji a slaběji 
barvitelné. 

Když se v jádrech s chromatinem na periferii nucleolu nahroma- 
děným vyvíjí vlákno chromatinové, probíhá od jadérka k periferii 
jádra, ba dostaneme podobné obrazy, jak je Moll pro Spirogyru 
popsal a v tom smyslu vyložil, že pentlice chromatinová ssaje z nuc- 
leolu látky k jejímu vzrůstu potřebné. Mohlo by tedy býti, že při- 
jímá z oné povrchní chromatinové vrstvy hmotu výživnou nebo ke 
vzrůstu potřebnou. Ovšem vlastní, plastinový nucleolus nehrál by při 
tom žádnou úlohu. 

Při vývoji achromatické figury lze pozorovati ubývání nucleolové 
hmoty, při mizení její opět přibývání, vzrůst nucleolu. Z toho, jak 
řečeno a z některých topografických vztahů souzeno na souvislost 
obou hmot, nucleolové a oné, která vytvořuje achromatická vlákénka, 
Pokusy s plasmolysou bylo však nade všecku pochybnost ukázáno, 
že při zastavení kinesy a degeneraci vláken achromatických na místech, 
kde se tato dříve nalézala, objevují se nucleoly, že v tom případě, 
kdy nalézá se hmota nucleolová mimo jádro, schází v jádru nucleolus, 
nebo je značně menší než za poměrů normálních. 

Ale i za normálních poměrů vyskytují se v meristematických 
buňkách nucleoly a také zde lze dokázati jejich vztahy k achroma- 
tickým differenciacím. Uvedu zde příklad vrcholů kořenů Roripy, jejž 
jsem již (Cytol. pozor.) sice popsal, který však po zmíněných již po- 
kusech a mikrochemickém ohledání daleko větší má interess. 

V některých buňkách vegetačního vrcholu kořenů Roripy pozo- 
rujeme i ve stadiu klidu v cytoplasme roztroušená erythrofilní tělíska, 
která i v reakcích souhlasí s pravými nucleoly. Také za dělení kine- 
tického je pozorujeme (obr. 21.), nejnápadněji se však jeví při ukončení 
kinesy, tedy přímo po vytvoření přehrádky buněčné. Tu leží ve velkém 
množství (obr. 20.) blízko u nových přehrádek a mohou na tomto 
místě býti nalezena ještě dlouho po ukončení kinesy. Tak v obr. 18. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné ljnnky. 53 

znázorněna docela klidná buňka, v níž při jedné stěně nahromaděny 
jsou nucleoly. Pozoruhodno je, že v onom případu, kdy nucleoly 
nalézáme při vytvořených právě buněčných přehrádkách, jádro obsa- 
huje daleko méně hmoty nucleolové, než za poměrů, kdy mimo jádro 
nucleolů není. To vysvítá ku př. na první pohled ze srovnání jádra 
obr. 19. znázorněným (buňka nechovala žádných mimojaderných 
nucleolů) s jádry v obr. 20., kde množství nucleolů leží podél nově 
vytvořené přehrádky. Nucleoly v jádru obsažené jsou tu daleko menší, 
než nucleolus v obr. 19. (Oba obrazy kresleny při tomže zvětšení.) 

Mikrochemickým ohledáním a srovnáváním metakinetických figur 
jsem přišel k výsledkům, které vysvětlují právě vylíčené poměry. — 
Před tvořením se přehrádky buněčné stehuje se plastinový materiál 
od jader k aequatoru, kde přehrádka má se vytvořiti; po vytvoření 
přehrádky ubírá se plastinový materiál zpět do jádra a vytvoří tam 
nucleoly, jež se však obyčejně spojí v jedno jediné jadéiko. — Jsou 
však případy, kdy se nevrací všechen materiál plastinový do jádra a 
tu se ze zbylého plastinu při přehrádce vytvoří mimojaderné nucleoly. 
Tyto zůstávají nějaký čas namístě svého vzniku, mohou však setak^ 
difíůsně rozšířiti v cytoplasme. 

Fr. Schwarz 4 -,) hleděl ze srovnání velikosti jadérek (nucleolů) 
a vývoje buněk dovoditi, že mezi vývojem, vzrůstem a ditferenciací 
buněk a velikostí jadérek jsou jakési příčinné nebo aspoň souběžné 
vztahy. Bohužel není možno methodou Schwarzovou v tom ohledu 
dodělati se nějakých evidentních resultatů, ježto velikost nucleolů 
podrobena jest značné variabilitě individuellní, dále závisí na zmíněaé 
vrstvě obalné složené z chromatinu (chovajícího jaderný nuclein, 
látku od plastinu značně rozdíluou), konečné však plynné a tekutiny 
obsahující vakuolky neznámého významu, které uvnitř nucleolů vzni- 
kají, nebyly brány Schwarzem do rozpočtu, ač zajisté jimi velikost 
nucleolů je modifikována, — Jediné, co najisto je postaveno o významu 
pravých nucleolů, jest jejich vztah ke tvoření se achromatických 
vlákének karyokinetické figury, jak je cytologové na rostlinném ma- 
teriálu pro mnohé případy stanovili, a jak jsme mohli také experi- 
mentálně dokázati. Podle toho by pro některé případy znamenal 
nucleolus ne nějaký orgán, nýbrž jen reservní látku ustanovenou pro 
pochod kinetický. Možnost pokusně dohnati buňku k vytvoření nu- 
cleolů na kterémkoli místě (cfr. obrazy 107. 116, 117, 118) ukazuje 

4 *) Schwarz Fr., Beitrag zur Entwicklungsgeschichte des pflanzlichen Zell- 
kerns nach der Theilung. Cohns Beitr. z. Biol. d. Prl. ; Bd. 6., 1887. 



54 IX. Bohumil Němec: 

však, že tato reservní látka není formována zvláštními nějakými 
„nucleoplasty" obdobnými leucoplastům. elaioplastům , etc. Nucleoly 
sráží se asi vlivem změněných vnějších podmínek na kterémkoli 
místě v cytoplasme, ba my můžeme podrážděním přiměti jádro nor- 
mální, aby nucleolus ven vypudilo, (cfr. obr. 112, 110.) 

Geometrický pravidelný tvar kulovitý, jaký nucleoly obyčejně 
jeví (vyjímaje páskovité tvary u Characeí a v buňkách prothallií 
(Gymnogramme 4 *) poukazuje k tomu, že nucleoly jsou tekutého stavu. 
Tomu svědčí také okolnost, že, jak jmenovitě u rostlin křížatých 
můžeme pozorovati, (Sinapis, Roripa amphibia, Cheiranthus cheiri) 
dva nucleoly, přijdou-li ve styk, splynou a vytvoří ihned jeden 
kulovitý nucleolus. 

Zda-li je jádru k vykonání jeho funkcí nucleolu nutně třeba, 
nemohl jsem definitivně rozhodnouti. V plasmolysovaných buňkách, 
kde zastaven byl pochod metakinesy před definitivním vytvořením 
desky buněčné, čímž vznikly dvojjaderné buňky s extronucleerními 
nucleoly, často jedno jádro během dalšího vývoje (po returgescenci) 
degeneruje a sice zdá se, že to je právě jádro postrádající nucleolu. 
Aspoň druhé, živé jádro nucleolus jevilo, v onom, které degenerovalo, 
nemohl jsem jej konstatovati. Je možno, že ta degenerace souvisí 
s nepřítomností nucleolu, ale najisto tvrditi to nelze. Jeť zastavení 
kinesy plasmolysou způsobené spojeno také s jinými nepravidelnostmi 
v rekonstrukci jader, tak na příklad se zvacuolisováním chromosomů. 
jež v normální rekonstrukci se nepřihází a není tedy možno stanoviti, 
co je příčinou degenerace, zvláště také, když zmíněné abnormity 
nejeví se u obou sesterských jader ve zcela stejné míře. 



Všeobecné poznámky. 

Morfologické a mikrochemické naše známosti o karyokinesi 
vedou ku přesvědčení, že tu máme co činiti s pochodem velmi kom- 
plikovaným. Budou-li tedy jednou prozkoumány závislosti jeho na 
vnějších okolnostech, nebude snadno rozhodnouti, která složka celého 
pochodu je vnějšími okolnostmi modifikována, neboť je pravděpodobno, 
že jednotlivé řetězy celého pochodu mohou podléhati různým modi- 
fikacím za týchže vnějších okolností, jak tomu je také u jiných 



* 3 ) Schwarz Fr., Die morphologische und chemische Zusammensetzung des 
Protoplasmas. Cohns Beitr. z. Biol. d. PfL, Bd. V. 1892. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 55 

pochodů životních. Je nepopíratelno, že před kinesou i během ní 
stojí celý pochod v určitém vztahu k cytoplasme, neboť zároveň se 
změnou fasí kinetických jdou určité změny také v cytoplasme. To se 
týká vystupování různých cytoplasmatických differenciací stejně jako 
pohybů cytoplasmy a organulí v ní přítomných, jak zvláště dobře dá 
se pozorovati v buňkách hojnost amylo plastů chovajících. Je sice 
myslitelno, že se jedná o prostou časovou paralelitu a ne o vzájemnou 
závislost, že kinesa může samostatně probíhati. Tomu však podle 
našich zkušeností tak není. Kinesa zastavuje se ku př. působením 
chloroformu dříve, než cytoplasma pozbude svých vlastností diosmo- 
tických, neboť celá cytoplasma reaguje jistě na osmotickou změnu 
media je obklopujícího a vlákna achromatická jsou již zgranulována 
a zrušena. 

Mohlo by se namítnouti, že tato destrukce kinetické figury 
způsobena je látkami diffundujicími z vacuul du cytoplasmy a zasa- 
hujícími tedy také figuru. — Tomu však tak není, ježto se kinesa 
zastavuje již v dubě, kdy membrána vakuol zachovává své diosmo- 
tické vlastnosti normální; cytoplasma mohla je ovšem již změniti, 
což poznati lze z toho, že neklade odporu vacuole rozšiřující se 
enormně následkem možnosti přijímati vodu a nedostatku odporu, 
jenž by se rozšiřování v cestu stavěl. Ovšem že působením chloro- 
formu 10 minut trvajícím meristematická pletiva poškozena jsou tak, 
že v největším počtu případů odumírají; kdežto však nejsou zasta- 
veny všecky životní pochody v cytoplasme, zvláště nejsou odstraněny 
význačné vlastnosti diosmotické, je kinesa již úplně zastavena, ba 
achromatická figura degeneruje. 

Podobným způsobem zastavuje plasmolysa všecky pochody ki- 
netické po profasi následující. Profase jinak vnějšími podmínkami je 
modifikována, než stadia následující; to také se jeví při studiu vlivu 
temperatury na kinesu, jak ukáži v následující části těchto studií. 
Snad pro některé případy můžeme míti za to, že se jedná o prosté 
mechanické podráždění při působení plasmolysy, podráždění to však 
stačí již ku zastavení pochodů kinetických; ba zjevy jím zavedené 
trvají i tenkráte dále, když uvedeme buňku do normálního stavu 
returgescencí. Máme zde tedy indukované pochody, které právě 
většinu způsobů podráždění charakterisují. Ježto však stěží lze si 
představiti, že by roztoky látek ku Plasmolyse užívaných absolutně 
neutrálně se k protoplastu chovaly, možno také přijmouti jakési 
hmotné vlivy při pochodech účinkem plasmolysy v buňce se dostavu- 
jících. Rychlosti diffuse zde asi nebude připadati úloha rozhodující, 



56 IX. Bohumil Němec: 

ježto se jedná právě o dobu, po kterou styk plasmolysujícího roztoku 
s povrchem protoplastu trvá a tu dobu lze přesně určiti. Tu pak 
lze dokázati, že ku př. cukr působí méně intensivně v téže době 
jako isosmotický roztok dusičnanu draselnatého. Doba, za kterou 
isosmotický roztok dus. dras. vyvolá určité účinky, je menší asi 
o 25°/o nez doba, kterou potřebuje k vyvolání těchže účinků roztok 
cukrový. Je možno, že rozdíly ty vyvolány jsou pranepatrnými kvan- 
titami látky plasmolysující, tedy oligodynamicky, ježto během trvání 
plasmolysy není lze pozorovati její regressi, která by dovolila souditi 
na přijímání plasmolysující látky v nějakém značnějším nebo aspoň 
měřitelném množství. 

Charakteristické je pro účinky chloroformu i plasmolysy tvoření 
se nových vacuol v partiích, kde těchto dříve nebylo. Toto tvoření 
se vacuol možno vykládati jako process odiněšovací (Entmischung), 
jak o něm podrobně Fr. Schwarz 44 ) pojednává. Pozůstává v tom, že 
dvě látky spolu smíšené homogenně, za určitých okolností se oddělují 
a sice tenkráte, když přistupuje látka třetí, v níž jedna ze hmot 
směsi je rozpustná, druhá nerozpustná. Pak se ona rozpustná roz- 
pouští a nahromaduje na místech nejmenší kohaese. V našem případu 
Yšak třeba přijímati především tvuření se oněch základních dvou 
látek, uebot to rozpustidlo (látka třetí) bylo tu již přítomno (voda) 
a přece vacuoly se nevytvořily, až za podníne* daných pokusem. — 
Mám za to, že chloroformováním nebo plasmolysou bylo vyvoláno 
jakési štěpení látek ku příkl. v chromosomu; voda, která tu v dosta- 
tečném množství je přítomna, jednu látku rozpustila, roztok pak, 
poněvadž chromosom jeví vlastnosti semipermeabilnosti, nemohl 
diffundovati a vytvořil tedy na místech nejmenší kohaese vacuolu. — 
Z pravidelnosti uložení vacuol těch ku př. ve chromosomech třeba 
souditi na pravidelnost rozložení kohaese v nich. Chromosomy totiž 
jsou podle toho na periferii tužší, než v nitru, což úplně odpovídá 
poměrům cytoplasmy. Ze se tu nemůže jednati o zjevy omezeností 
bubřivosti vyvolané, dokazuje okolnost, že se vacuoly tvoří tvoří také 
v plasmolysovaných jádrech nebo chromosomech, kterým se tu voda 
odnímá. Že zmenšení velikosti imbibice samo nestačí k vytvoření 
vacuol, dokázal (1. c.) Fr. Schwarz. 

Vysoce důležitým je fakt, že cytoplasma za určitých okolností 
jeví vlastnosti elastických těles tuhých a že tyto fysikalní vlastnosti 

44 ) Schottländer P., Beiträge zur Kenntnis des Zellkerns und der Sexnal- 
kerne hei den Kryptosamen. Cohns Beitr. •/.. Biol. d. Prl., Bd. i> , 1893- 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 57 

podléhají periodické zméné jdoucí souběžně s ťasemi kinetického 
dělení. Experimentálně můžeme změnu tu uspíšiti neb vůbec zadržeti. 

Následkem zmíněných fýsikálních vlastností cytoplasmy dána je 
možnost vnějším silám, aby se účinek jejich v určitém směru v buňce 
rozšířil a vyvolal zjevy v určitých směrech se odehrávající. To týká 
se především kinetické figury, která následkem tlaku neb tahu, jemuž 
buňka v meristematickém pletivu podléhá, zaujímá určitou polohu 
těmito indukovanou. Podotknouti dlužno, že šíření se pochodů po- 
drážděním vyvolaných, jakož i transport látek v určitých směrech 
orientovaný, nevyžadují tuhého stavu plasmy. 

Tlakem nebo tahem, jemuž buňka podléhá, je však určeno nejen 
postavení figury, ale také ve značné míře způsob vývoje jejího. Neboť 
v buňkách tlaku nebo tahu vystavených vyvíjí se figura bipolarně, 
monaxialně, v buňkách volných multipolarně, po případě radiálně. 
Přímý důkaz toho podařilo se mi podati pokusy s poraněnými hlí- 
zami bramboru, o nichž jinde podrobně bude referováno. Buňky, 
ležící při ploše rány, vytvořují rovnoběžně s plochou tou přehrádky, 
vedoucí k vývoji nového peridermu. Při tom vystaveny jsou postran- 
nímu, s plochou rány rovnoběžnému tlaku. Figura vyvíjí se mona- 
xialně, bipolarně, orientována tlakem na buňku působícím tak, že se 
staví kolmo na směr tlaku. Podaří-li se nám poraněním podrážditi 
ku dělení buňku, která jen jednou plochou souvisí s ostatním pletivem 
hlízy, jinak je však volná, vyvine se figura radiálně kolem jádra. 
Tím podán je zároveň důkaz, že není principiellního rozdílu me/.i 
vývojem figury monaxialním a radiálním. Pozoruhodno je, že se 
v profasi při tvoření se peridermu na poraněných hlízách brambo- 
rových neobjevují periplasty tekuté nebo přesně oproti cytoplasme 
ohraničené. Také není na nich možno konstatovati význačné bipolarity. 
Přes to vyvinují se vlákna monaxialné. 45 ) To dokazuje, že tlak nebo 
tah přímo určuje směr vývoje vláken achromatických. 

Důkaz, že tlak nebo tah, jemuž vystaveny jsou buňky meriste- 
matické určuje směr dělení, je pro theorii o mechanismu vývoje 
orgánů rostlinných vysoce důležitý. Jím nabývají názory o působení 
a významu vzájemného tlaku buněčných komplexů nebo celých 
orgánů zvláštní zajímavosti. Ovšem podrobné speciellní prozkoumání 
působení mechanických sil vnějších, je úkolem daných zvláštních 
případů. Zde třeba jenom ještě připomenouti, že není možno názor 



") Nápadná je podobnost tohoto vývoje s vývojem vláken achromatických 
u Spirogyry (Mitzkewitsch, Flora. 1898.). 



58 IX. Bohumil Němec: 

o vlivu tlaku nebo tahu ua směr dělení buněčného zevšeobecňovati 
neboť směr ten může býti určen také jinými podmínkami a příčinami. 
Světlo, tíže, chemotaxí způsobená polární orientace cytoplasmy atd. 
mohou stejně dobře přicházeti k platnosti jako tah nebo tlak. Nelze 
ani zapomenouti na Hertwigovy názory o postavení figur ve směr 
největšího nahromadění cytoplasmy nebo stejných transakcí chemických 
i fysikálních mezi figurou kinetickou a cytoplasmou. V těch pří- 
padech však, kde se v profasi kohaese cytoplasmy značně zvýší, 
připadá jistě tlaku nebo tahu hlavní úloha. 



Výklad tabulí. 
Tabule 1. 

Obr. 1 — 2, 4 — 7 Allium cepa, z vegetačního vrcholu kořenu. 

„ 1. Jádro ve stadiu spiremu, na pólech čepickovitě vyvinut je 
periplast, jehož delší osa s polárním uspořádáním chromosomů 
svírá 45° (Korový parenchym). 

2. Jádro šikmo uložené, peripl. na pólech heteromorfně vyvinut. 
(Par. korový). 

„ 3. Jádro nepravidelně vytvořené. Přes to vytvořen ellipsoidní 
periplast ve středu buňky ležící, který přechází také na mimo- 
střednou část jádra (veg. vrch kořenu Monstery). 

„ 4. Periplast tvaru tupého ovoidu není na pólech čepickovitě 
vyvinut. 

„ 5. Vakuoly při tvoření se vřeténka postaveny v rozích prisuia- 
tické buňky (0.92 mm od veg. bodu). 

„ 6. Průřez figurou v profasi se nalézající, kdy již blána jaderná 
zmizela. Vlákna achromatická spojena jemnými anastomosami. 
(Korový parenchym ). 

„ 7. Aequatorialní deska. Figura zatlačena vakuolami v zadní polo- 
vinu buňky. (Kor. par.) 

„ 8. Kolem jádra nahromaduje se hustá zrnitá plasma (8 — 10 
korový parenchym veg. vrch. kořenu bobu (Vicia faba). 

„ 9. Periplast na pólech čepickovitě vytvořený, tvaru ovoidalního. 

„ 10. Jádro se zachovalou dosud membránou, kolem celého jádra 
probíhají vlákénka k pólu convergující. 

11. Tvoření se přehrádky buněčné. Vacuoly zabraňují normálnímu 
postavení a vytvoření se přehrádky, která je passivně zohýbána 
(kor. par., 11—15 veg. vrch. koř. Allium scpa). 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 59 

Obr. 12. Řada buněk z dermatogenu. Všecky periplasty vyvinuty ve 
směru této řady ellipsoidně nebo ovoidně. Osa jaderné polarity 
svírá s osou periplastu různé úhly (v buňce a 90°, b 44°, c 28°. 
d 42°). 

„ 13. Třetí a čtvrtá řada periblemu. Stadia metakinetická svírají 
různé úhly se směrem periklin a sice v buňce a 50°, b 52°, 
c 70", d 85°. 

„ 14. Dermatogen (d) a první řada periblemová z místa, kde se 
zahnuté řady periklinové stávají rovnými. V dermatogenu stejně 
jako v první vrstvě periblemové posunuta figura do zadní partie 
buňky. 

„ 15. Z podélného tangentialního řezu místem, kde přechází zahnuté 
řady periblemové v rovné. S nepravidelným uspořádáním a tvarem 
buněk souvisí tu nepravidelnost směrů dělení. 

„ 16 Z vnitřní vrstvy váčku vedlejšího kořene Cucurbita pepo. 
Buňky klidné s velkými vakuolami, buňka k dělení se připra- 
vující vyplněna hustou, zrnitou plasmou. 

„ 17. Z podélného řezu kořenu Allia, jehož vegetační vrchol rostl 
do skleněné zatavené rourky. Klidné buňky vyplněny velkými 
vakuolami dobře ohraničenými, dělící se buňky vyplněny jemně 
zrnitou, hustou plasmou, jež vykazuje nepatrné vakuolky. Figury 
zatlačeny do zadu, čímž vznikají buňky nestejné velikosti. 

„ 18. Buňka s mimojadernými nucleoly uloženými na stěně při 
posledním dělení vzniklé. (Obr. 18 — 20 z kořenu Roripa 
amphibia). 

„ 19. Klidné jádro z buňky bez mimojaderných nucleolů. 

„ 20. Buňka po rozdělení. Jádra vykazují poměrně malé nucleoly, 
při nově vzniklé přehrádce mnoho nucleolků. 

„ 21. Mimojaderní nucleoly během dělení diffusně v cytoplasme 
rozšířené. 

„ 22, 23. Podélné, na sobě kolmé ře.^y pylovým zrnkem řepčíků 
Frittilaria imperialis) ; ve směru šipky vyvíjí se figura chr. 



Tabule 2. 

(Působení chloroformu). 

Obr. 24. 15 min. chlor. Z čepičky kořenu Allia. Periplast jeví po- 
dobu koule. 
„ 25 — 28, po 5 min. v chloroformu. 



gO ÏX. Bohumil Němec: 

Obr. 25. Vacuoly málo se zvětšily, periplast obklopuje jádro v podobě 
koule (dermatogen). 

„ 26. Periplast ellipsoidní, stlačen stěnami buněčnými. Jádro ne- 

„ leží uprostřed periplastu (plerom). 

„ 27. Z partie 2 1 / 2 mm. od vegetačního vrcholu vzdálené. Jádro 
tvaru amoeboidního. 

„ 28. Vlákna se začala od pólů periplastu vyvíjeti. Periplast 
objímá celé jádro. 

„ 29 — 32. po 10 min. v chloroformu. 

„ 29. Kulovitý periplast pozbývá přesného ohraničení oproti granu- 
losní plasmě, vacuoly se zvětšují. 

„ 30. Na periplastu celé jádro obklopujícím vytvořují se hrbolky. 

„ 31. Od hrbolků na periplastu vytvořených vyrůstají vlákénka. 

„ 32. Nepravidelně vytvořené vřeténko. Vlákna vybíhají v několik 
pólů. 

„ 33 — 37. po 15 min. v chloroformu. 

„ 33. Vacuoly enormně vzrostlé stlačily jádro. 

„ 34. Metakinesa v dermatogenu, 0'5 mm od veg. bodu vzdálená. 
Vlákna achromatická stala se zrnitými, plasma silně barvitelná 
nahromadila se proti směru vnikajícího chloroformu. 

„ 35. Periplast kulovitý, v buňce 0'3 mm od veg. bodu vzd. 
V hrubě zrnité plasmě vznikly velké vacuoly. 

„ 36. Chromatinová pentlice uvnitř s vakuolkami. 

„ 37. Jádro z centrální řady velkých buněk. Kolem nucleolu pseudo- 
nucleoly. Chromatin diffusně rozložen po jádře ve způsobu jem- 
ných zrníček. 

„ 38—41. po 21 min. v chloroformu. 

„ 38. Konec metakinesy s vytvořenou již deskou buněčnou. Spojo- 
vací vlákna změněna jsou v zrnitou hmotu. Plasmatické vrstvičky 
vytvořující přehrádku rozdělené, mezi nimi spojovací můstky. 

„ 39. Růžencovité chromosbmy leží v jemně zrnité hmotě vzniklé 
z achromatických vláken. Po těchto jinak není stopy. (Derma- 
togen). 

„ 40. Dvě buňky z postranních řad kořenové čepičky. Ve spodní 
je jádro ve dvě partie fragmeutované, ve druhé jádro s vyply- 
nulým obsahem, jenž se rozpadl ve muožství kuliček v plasmě 
rozšířených. V jádru zbyly jenom nucleoly. 

„ 41. V calyptralní buňce je plasma granulosně desorganisovanou, 
blána vakuoly však zachována a silně zbarvena. 

„ 42—48. 30 minut v chloroformových parách. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky Q\ 

Obr. 42. Část jaderného obsahu vytekla a rozpadla se v zrnička 

intensivně barvitelná. 
„ 43. Jádro chovající dlouhé vlákno chroinatické prasklo a spirem 

vynikl ven. 
„ 44. Vedle jádra dva kusy z něho vyteklé, z nichž jeden se 

obklopil blanou. 
„ 45. a Jádro s vytékajícím obsahem. Vedle leží vyniklé jadérko, 

menší jadérko je uvnitř. 
„ 45. Jádro s vynikajícím obsahem zrnitým. 
„ 46. Zrnitý obsah jader po celém nitru buňky diftusné rozšířen. 

Z jádra zbývá jenom blána. (45 a - 46 korá). 
„ 47. Buňky periblemové 04 mm od vegetačního vrcholu vzd. 

s ohromně vzrostlými vakuolami zatlačujícími jádra na stranu. 
„ 48. Periblemová buňka 0,7 mm od veg. vrch. vzd. se 4 velkými 

vakuolami, jež deformují jádro. 
„ 49 51, 15 minut v chloroformu, pak plasmolysováno 3% r oz* 

tokem dusičnanu draselnatého. 
„ 49. Řada buněk z kory. Obsah jaderný smrštěn. 
„ 50. Jádro amoebovitě staženo (dermatogen). 
„ 51. Dvě buňky plasmolysované a normálně zakulacené. 



Tabule 3. 

Obr. 52 — 73, z vegetačního vrcholu kořenu Allkt. 74—90 z veg. 
vrch. kořenů bobu ( Vicia faba). 

„ 52—56, po 15 min. v chloroformových parách. 

„ 52. Stadium aequatorialní desky. Vlákna stávají se zrnitými, 
na pólech hustá plasma. 

„ 53. Jádro z centrální řady buněk (2*5 mm od veg. bodu) čás- 
tečně s vyteklým obsahem ; reticulum inserující na bláně jaderné 
napjato. 

„ 54. Obsah vytéká na dvou vedle sebe položených místech. Nucle- 
olus vyšel ven s obsahem. 

„ 55 Jádro se rozpadlo ve velké barvitelné kuličky a jemná gra- 
nula (příčný řez calyptrainí buňkou). 

„ 56. Jádro calyptrainí buňky s uvnitř vynikajícími vakuolami. 

„ 57. Různá stadia a způsoby vytékání obsahu jaderného, (a jádro 
vlivem chloroformování zvětšené, b jádro normální při tomže 
zvětšení). 



62 IX.. Bohumil Němec: 

Obr. 58—61, 30 minut v parách chloroformových. 

„ 58. Buňka střední řady. Vakuoly se zmenšily, jich blanka ne 

dobře znatelná, Kol jádra hyaliuní dvůrek. 
„ 59. Dermatogeimí buňka s aequatorialním stadiem. V chromo- 

somech dvě řady vakuolek. 
„ 60. Aequatorialní deska v buňce calyptralní. Chromosomy sply- 
nuly ve zvakuolisovanou massu. 
„ 61. Kol jádra nahromaděna intensivně barvitelná plasma (z centr. 

řady buněk). 
„ 62 — 70, po 20 minutách v chloroformových parách. Z calyptry. 
„ 62 — 67 různé způsoby vývoje velkých vakuol v jádru. 
„ 68. Zbytky zvakuolisovaného a rozpadlého jádra, rozlišené ve 

velká a malá barvitelná zrníčka. 
„ 69. Všecka zrníčka jsou stejně veliká. 
„ 70. Zbytky rozpadlého jádra rozšiřují se po celé buňce. Jenom 

na periferii zbytky původní cytoplasmy. 
„ 71 — 72, 45 min. v chloroformu. 
„ 71. Kol jádra hyaliuní dvůrek. 
„ 72. Kolem jádra na místě hyalinního dvůrku nahromaduje se 

barvitelná plasma. 
„ 73. Z podélného řezu kořenem Allia vystaveného po 2 hodiny 

působení par chlorof. Jádra většinou fragmentovaná, cytoplasma 

rozpadlá v granula diffusně v buňce rozšířená. 
„ 74—79, (Vicia faba) z kořenu vystaveného na 7 minut parám 

chlorof. a po té 7.» hodiny ponechaného v čistém vzduchu. 
„ 74. Kulovitý periplast s granulovanou hmotou na periferii. 
„ 75. Kul. periplast pozbývá ostrého ohraničení oproti zrnité plasmě. 
„ 76. Od hrbolků na periplastu vyrůstají vlákénka achromatická. 
„ 77. Bipolarně vytvořená figura achromatická. 
., 78. Polycentrická figura. 

„ 79. Do periplastu kol jádra vnikají plasmatické proudečky. 
„ 80 — 87 {Vicia faba). Z kořenu po 15 min. v suchých parách 

chloroformových. 
„ 80. Hrbolkatý periplast. 
„ SI. Achromatická vlákna zmizela, chromosomy aequatorialní 

desky i klubíčka splývají. 
„ 82. Kulovitý periplast. V chromatiuovém vláknu vznikají vakuolky. 
„ 83, 84. Metakinesa a aequatorialní deska. Z vláken zbývají jen 

zrníčka, plasma hromadí se na stranách, odkud vnikal chloro- 
form, v chromosomech vznikají vakuolky. 



Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné baňky. go 

Obr. 85. Počátek metakinesy. Chromosom? chovající vakuoly se 
slepují. 

„ 86, 87 vytékání obsahu jaderného. 

„ 88. Jádro z periblemu kořene bobu, který vystaven byl 15 min. 
chlorof. a pak plasinolysován v 5°/ roztoku dusičnanu drasel- 
natého. 

„ 89. Jádro calyptralní buňky z téhož kořenu. 

„ 90. Z různých buněk kořenu Allia, vystaveného 45 min. chloro- 
formovým parám. Chromatinové pentlice splývají dohromady na 
místech dotyku. 



Tabule 4. 

(Působení plasmolysy). 

Obr. 91 — 126. Z plasmolysovaných kořenů bobu (Vicia faba). 

„ 91. Kulovitý periplast (10 minut ve 12% roztoku třtinového 

cukru). 
» 92. Polycentrická figura. Chromosomy začínají splývati (20 min. 

ve 12% r. c. t). 
„ 93. Jednostranný vývoj figury (20 min. v 12% r - c - *•) 
„ 94—97. 10 minut ve 12% r. c. t., 10 minut v destillované 

vodě. 
„ 94. Anafase. Ze spojovacích vláken vytvořila se jemně granulo- 
vaná hmota (periblem). 
„ 95. Degenerace spojovacích vláken. 

„ 96. Nedokonalá ínetakinesa zadržená plasmolysou (Procambium). 
„ 97. Metakinesa. Z vláken spojovacích zbyla zrnitá hmota (periblem). 
„ 98 — 105, 10 minut ve 13% r. cukru třt., 3 minuty v dest. 

vodě. 
„ 98. Kolem klubka chromatinového vytvořena polycentrická figura, 

v chromatinové pentlici vakuolky. 
„ 99. Monaxialně multipolarní figura. 
„ 100. 5 minut v 13% cukru, 3 min. v H 2 0. Normální čepičkovitý 

periplast. 
„ 101. Normálně se tvořící vřeténko (periblem). 
„ 102. Vlivem plasmolysy jádra se rychle rekonstruují. Vřeténko 

mizí. 
„ 103. Jádra následkem nedokonalé metakinesy částečně souvisí. 

104. Pravidelná anafase. Vřeténko mizí. 



64 IX. Bohumil Němec : PříspěvKy k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 

Obr. 105. Periplast objímá celé jádro, na pólech tvoří se bipolarné 

vřeténko. 
„ 106. Radiální vvtvořováuí se vřetének ( a / 4 n °d- v 5° /0 dusičnanu 

draselnatéin). 
„ 107. a Anafase. Spojovací vlákna zmizela, na jich místě se obje- 
vily nucleoly. 
„ 107 b Jádro zvakuolisováno, nucleolus tlačí se ven ( l / 2 hod. 

v 5% dus. dr.) 
„ 108. Nepravidelná figura. 
„ 109. Plasmolysovaué jádro v prvních stadiích profase. Kolem 

něho kulovitý periplast (108 a 109 1 / 4 hod. v 5% dus. dras). 
„ 110. Nucleolus ven z jádra vystoupivší a naduřelý. 
„ 111. Metakinesa plasmolysou zadržená. Chrcmosomy pojí se 

v jádra, ze spojovacího vřeténka vznikly nucleoly. 
„ 112. Nukleolus z jádra vystupující (110—112, l j 2 hod. v dus. 

drasel.) 
„ 113. Klidné jádro z periblemové buňky. ( l / 4 hod. v 5% dus. drasel.) 
„ 114. Tři buňky z peribleinu kořenu na 5 minut do 6% dus. 

dras. položpného ; a, c buňky klidné, b buňka s metakinesou. 
„ 115. aequatorialní deska. V chromosomech vakuolky. (7 2 hod. 

v 5% dus. dras.) 
„ 116 — 118 buňky plasmolysovaué (v 5% dus. dras. l /. 2 hod.) 

v různých stadiích zastižené. Na místě achromatických vláken 

nalézají se nukleoly. 
„ 119. Řada buněk z dermatogenu, z kořenu na 5 min. do 6% 

dus. dras. vlaženého, a, d buňky v profasi, 6, c buňky klidné. 
„ 120. Nepravidelná figura po 5 min. vlivem plasmolysy (v 6% 

dus. dras.) se vytvořivší (buňka calyptralní). 
„ 121. Pohled s povrchu na plasmolysované jádro. 
„ 122. průřez plasmolysovaným jádrem. 
„ 123. Spirem; v chromátům vznikají vakuoly. Do periplastu 

vnikají proudečky protoplasmy. (5% dus. dras.) 
„ 124 — 1^6. Po 10 min. působení 15% rozt. cukru třt. 
„ 124. Nepravidelný vývoj vřeténko vých vláken. 
„ 125. Jednostranný vývoj vřeténka. 

„ 126. Granulosní degenerace spojovacích vláken způsobená plas- 
molysou. 

(Praeparaty studovány pomocí Reichertova obj. semiapochr. 1 / lsi 

a ocularu comp. č. 8.) 

Nákladem Královské České Společnosti Nauk. — Tiskem dra Ed. Grégra v ťruze 1899. 



B. Němec: Přisp, k morfola fysíol. rostl. buňky. 




tníkkrál.české společnos n 



Tab. I. 




15 




TH 



21 







|ík. Třída mathemat.T3rirodaved.1899. 



FbfoliHi.FarskývPraie 



Němec : Přisp, k morfqs a fysiol. rostl, buňky. 






25 






B.Némes del. 



Věstník král. české společnosti nán 



Tal>. H. 






39 




4/ 



:"/iV»/-''»'.'". 



4.5 





4<S 



Ida mathematijríro dověd.189; 



jlitň.Faráý v Praze 



B. Němec: Přísp. k morfola fys i oi. rostl. buňky. 






" r ÇBkJ d 




.Němec del. 



Vestrilk král české spoleönod 



Tab. in. 



öS 




M 



63 








d 



90 







ik. Třída maüiemat. přírodověd 189 



Foíoliín F 'í.~ský v Prgz; 



B. Němec: Přísr k morfola fysiol.rostl. buňky. 




B.Němec del. 



Věstník král. české společnosti nánk 



Tab. IV. 





103 





123 



101/ 




116 



H 7 



118 



a mathemat přírodověd. 18 9 



Rrtohth.FarskývPraie. 



X. 



Ueber ein neues Megaphytum aus dem Miröschauer 
Steinkohlenbecken. 

Y on Franz Ryba in Příbram. 

{Mit 3 Tafeln.) 

(Vorgelegt den 24. Februar 1899.) 

Im Frühjahre Í896 reiste ich nach Miröschau, um die, vom ehe- 
maligen Bergwerks-Director Wagner hinteriassenen, von der Familie 
des Verstorbenen an die Lehrkanzel für Geologie der k. k. Berg- 
akademie in Příbram abgetretenen Localsammlung zu übernehmen. 
Diese Suite, das Resultat eines langjährigen, unermüdlichen Sammel- 
eifers des um die Kenntniss dieser Localflora hochverdienten Berg- 
mannes prangt nun zu Ehren seines Andenkeus unter dem Namen ■ — 
Collectio Wagner — in der Carbonsammlung des besagten Institutes. 
Gleich bei der Durchsicht dieses phytopalaeontologischen Materiales 
fiel, mir ein ausnahmsweise prachtvoll erhaltener Stamm eines Mega- 
phytum auf, der den Gegenstand nachstehender Beschreibung und 
Abbildung ausmacht. 

Die erste Diagnose der Gattung Megaphytum wurde vom Artis 
in seiner „Antediluvian phytology" im Jahre 1825, p. 20 aufgestellt, 
und von allen Phytopalaeontologen in demselben Sinne wiederholt. 
Sie stellen cylindrische Stammreste dar, deren grosse nach Abfall der 
Blätter entstandene Narben oval oder elliptisch, hänufig breiter als hoch, 
und nur in zwei diametral gegenüberstehenden Reihen angeordnet sind." 
„Die grosse Gefässbündelspur hat im Aligemeinen die Gestalt eines 
nach oben geöffneten Halbmondes mit einwärts umgebogenen Schenkeln. 
Dazu können noch andere kleinere Spuren kommen, deren Beschaffen- 

Math^matisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 4 



2 X. Franz Ryba: 

heit weit zur eimtersuchen sein dürfte." 1 ) Nach Potonië 2 ) hat sich die 
in einer Ebene erfolgte Verzweigung beim Megaphytum „aus physio- 
logischen und mechanischen Rücksichten so unzweckmässig gezeigt, 
dass sie nur auf diese alte in Palaeozoicum als Steinkern vorkom- 
mende Farn Stammform beschränkt geblieben ist. Die mit ihm sehr 
nahe verwandte Gattung Zippea Corda unterscheidet sich durch klei- 
nere, nicht plastisch vortetende und mehr dreieckige Form ihrer Blatt- 
narben. 

Um das unsrige Exemplar mit den schon beschriebenen Arten 
vergleichen zu können, habe ich die letzteren (19 an der Zahl), so 
weit sie mir in den meistens nicht sehr guten Abbildungen zugänglich 
waren, durchstudiert und führe nur diejenigen mit Angabe ihrer Li- 
teratur in historicher Reihenfolge an, die mit unserem Originale nahe 
verwandt zu sein scheinen : 

Megaphytum approximatum Lindl. et Hutt. 
1833 — 35. Lindley and Hutton, fossil flora of Great Britain etc. IL, 

93. Tab. 116. 
1838. Sternberg, Versuch einer geogn.-botan. Darstellung d. Flora d. 

Vorwelt, IL, p. 189. 
1850. Unger, Genera et species plantarum fossilium, Vindobonae 1850, 

p. 264. 
1869. Schtmper, Traité de paléont. végét. etc. L, p. 713. 

Die Narben genähert, fast sich berührend, tief herzförmig, cca 
4 cm breit ; die Stämme mit Spreuhaarspuren (?) bedeckt ; die Gefäss- 
bündelspur sehr deutlich. 

Steinkohlen schichten bei Jarrow in England und im Kohlen- 
schfefer bei Duttweiler. 

Megaphytum Goldenbergi Weiss. 
1860. E. Weiss, Ueber ein Megaphytum der Steinkohlenformation von 

Saarbrücken in Zeitsçhr. d. Deut. geol. Gesellsch. XII. Bd. • 

1860, p. 509 u. folg. (mit einer Bemerkung v. Prof. A. Braun). 

Mit Holzschnitt. 
1869. Schimper, Traité de paléont. végét L, p. 714. Tab. LIV. 
1872. Ott. Feistmantel, Über Baumfarrenreste d. böhm. Steinkohlen-, 

Perm- und Kreideformation, p. 7 (Separat-Abdr. aus d. k. böhm. 

Gesellsch. d. Wissensch. VI. Folge. 5 Bd.). 



*) zu SolmsLaubach, Einleitung in die Paläophytologie vom botanischen 
Standpunkt aus. Leipzig 1887, p. 171. 

2 ) Potonié, Lehrbuch der Pflanzenpalaeontologie mit besonderer Rücksicht 
auf die Bedürfnisse des Geologen. Berlin 1897. Erste Lieferung, p. 69. 



Ueber ein neues Megaphytum. 3 

1874. Derselbe, Die Verst. d> böhm. Ablagerungen I. Abth., p. 142, 
Tab. XX1L, Fig. 1. 

1882. Weiss, Aus d. Flora d. Steinkohlenformation, p. 18—19. Fig. 112. 
Die vorn und hinten alternirenden Narben des plattgedrückten 

Stammes sind queroval und sehr nahe aneinandergestellt, sich be- 
rührend ; die grösseren sind rundlich, die kleineren elliptisch, 5 — 7 cm 
breit und 4 — 5 cm hoch. Im Inneren sind sie am unteren Ende aus- 
geschweift, am oberen häufig unterbrochen, 3'5 — 4 cm breit, 2*5 — 3 cm 
hoch, und tragen zwei rundliche oder elliptische, den Polstern ent- 
sprechende und an den deutlichen Narben stets getrennte Eindrücke ; 
ausserdem ist die Narbe sowie die innere Scheibe am unteren Theiie 
mit unregelmässigen Höckerchen bedeckt, auch die übrige Oberfläche 
ist wärzchenförmig und unter der Kinde gestreift. 

Nach Schimper ist diese Art mit dem Megaphytum approxi- 
matum sehr nahe verwandt, „jedoch sind die Narben nicht so tief 
nierenförmig wie dort, sondern unterhalb nur sehr schwach einge- 
bogen; oft ist gar keine Einbiegung zu bemerken." (Weiss, op. cit. 
in Zeitschr. d. Deut. geol. Gesellsch. 511). 

Im Hangenden des liegendsten Flötzzuges von Neunkirchen bei 
Saarbrücken, in der Heinitzsohle des Borstelflötzes der Heinitzgrube. 
Im Hangendflötzbereiche der Pilsener Ablagerung, am Steinoujezd- 
schachte bei Nürschan. Gtrand'Eury erwähnt in seinem Werke „Mé- 
moire sur la flore carbonifère du département de la Loire et du centre 
de la France, 1877 einer Species von Bois - Monsil, die eine Zwischen- 
stellung zwischen Megaphytum Goldenbergi und Megaphytum Mac' 
Layi einnehmen soll, und sich mehr der ersteren Art nähert. 

Megaphytum MaďLayi Lesquereux. 
1866 — 70 Lesquereux, Geological Survey of Illinois, IL, p. 458, pi 48. 
1877 Grand'Eury, Mémoire sur la flore carbonifère du département 

de la Loire et du centre de la France, p. 82 u. 83, pi. XIII., 

fig. 3. 

1883. Renault, Cours de botanique fossile, III., p. 140, pi. 24, fig. 1. 
1888. Zeiller, Études sur le terrain houiller de Commenstry. Livre 

deuxième : Flore fossile ; Première Partie, p. 358 — 363, PI. XL. 

Fig. 3, 4. 

Stämme mit 20 — 25 cm Durchmesser. Die rundlichen oder ovalen 
Blattnarben zeigen am unteren Bande eine unbedeutende Ausbuchtung, 
und sind — wie bei allen Megaphyten — breiter als hoch (7 — 11 cm 
breit und 4 — 9 cm hoch) ; sie berühren sich oder lassen zwischen den 
einzelnen Narben Intervalle von höchstens 5 — 10 mm zurück. Die 



4 X. Franz Eyba : 

Gefässbündelspur. hat eine auf der Blattnarbe concentrisch gestellte 
geschlossene, rundliche oder ovale, Contour von 5 — 7 cm Breite und 
3 — 6 cm Höhe, die in der Mitte vom unteren Rande an ausgeschnitten 
ist und einen Sinus vom umgekehrten TJ bildet. Der Sinus ist 5 — 

5 mm breit und 15— 50 mm tief, und wird innwendig, rechts und 
links, von zwei Narben in Form von sehr offenem schiefen V be- 
gleitet, deren Oeffnung 12 — -20 mm beträgt. Die Oberfläche der Rinde 
glatt, oder mit rundlichen bis ovalen 2 — 6 mm breiten und unregel- 
mässig vertheilten Grübchen besetzt, häufig zwischen den gegenüber- 
stehenden Narbenzeilen durch die sub' orticalen Wurzeln runzelig. 

Megaphytum Mac'Layi soll — nach Zeiller. — fast nur dem Mega- 
phytum aproximatum aus der oberen Region des mittleren production 
Carbons ähnlich sein, unterscheidet sich aber von dem letzteren durch 
die ausserordentlich grossen Narben, die am unteren Rande keinen 
so scharfen ein verkehrtes V darstellenden Sinus bilden, wie bei Me- 
gaphytum approximation, sondern nur schwach ausgeschweift sind; 
das letztere Merkmal stellt es — meiner Ansicht nach — dem Me- 
gaphytum Goldenbergi näher, von dem es aber die völlig verschie- 
dene Gefässbündelspur deutlich zu trennen vermag. 

Vorkommen : St. John im Staate Illinois; Loire — und Com- 
mentry — Becken in Frankreich. 
„ Das Miröschauer Original, 

Megaphytum Wagneri nov. sp. 

besteht aus. zwei Stücken: das eine, der flachgedrückte Stamm selbst 
(Taf. L), ist 22 cm breit und über 27 cm lang, das zweite, der Hohl- 
druck (Tai IL), ist über 30 cm breit und 36 cm lang. An dem Stamme 
ist der Charakter der Megaphyten sehr deutlich ausgeprägt, indem die 
beiden Reihen der Narben vollkommen gegenüberstehen, und keine Ver- 
schiebung von der Seite her stattgefunden hat, wie es an dem Me- 
gaphytum Goldbergi von Saarbrücken und an dem Megaphytum Mac' 
Layi aus dem Commentry-Becken (Zeiller, op. cit. XL., Fig. 3.) zum 
Vorschein kommt. Die einzelnen Narben vorn und hinten haben eine 
abwechselnde Stellung, welche sich mathematisch durch den Bruch 
1 j 2 ausdrücken lässt. : 

Was die Form der Narben anbelungt (Taf. III. Fig. 1, 2), so 
sind sie wie bei den meisten Species dieser Gattung schildartig- 
oval, an den unteren Ecken stark abgerundet, an den oberen fast 
rechtwinkelig, ungefähr 1 cm von einander entfernt, 8 1 / 2 cm breit und 



Ueber ein neues Megaphytum. 5 

6 a / 2 cm hoch. Ihre Zahl beträgt auf dem den Hohldrucke zugewen- 
deten und besonders schön erhaltenen Seite drei — es sind fast voll- 
ständige Scheiben, von der vierten ist nur ein kleines Bruchstück, 
die oberste Partie, vorhanden; auf der anderen Seite gibt es zwei 
grössere Fragmente und zwei ganze Narben, von denen aber nur die 
zweite von oben einen ziemlich guten Erhaltungszustand aufweist. 
An dem etwas grösseren Hohldrucke gesellen sich zu den drei mitt- 
leren completen Narben noch zwei fragmentarische und minder deut- 
liche, je eine oben und unten. 

Die eigenthümliche Gefässbündeispur, welche auf dem Narben- 
felde concentrisch, ein wenig dem oberen Rande genähert, zu liegen 
kommt, ist durch eine hie und da mit rissiger Kohle ausgefällte Rinne 
in zwei spiegelgleiche Hälften zerlegt; die von der Mitte des unteren 
Narbenrandes rechtwinkelig aufsteigende Rinne endigt in einiger Ent- 
fernung vom oberen Narbenrande und scheint bei der obersten Scheibe 
des Hohldruckes, wo sie besonders stark kielartig hervortritt, die 
obere Narbencontour zu erreichen. In jeder oberen Ecke des Narben- 
feldes beginnt die Gefässbündeispur als ein liegendes, sehr schwach 
schief gestelltes E (Täf. II.. bei der obersten und dritten Narbe links 
besonders deutlich), und geht dann in der 13 mm Entfernung parallel 
dem Narbenumrisse bis sie sich etwa 7 mm vor der Rinne ziemlich 
scharf umbiegt, die Rinne vollkommen parallel begleitet und ungefähr 
in die mittlere Höhe des oben erwähnten E herauftretend einen 
diesem E zugekehrten Bogenbildet, den man annähernd (!) als einen 
Kreisabschnitt von cca 4 cm Halbmesser auffassen kann. 

Die Rindenoberfläche trägt ausser den Narbenzeilen regellos zer- 
streute, kreisförmige oder elliptische, mit einem ringförmigen Wall 
umgebene Grübchen, von 4 — 5 mm Durchmesser, welche als Spuren 
nach abgefallenen Adventivwurzeln angesehen werden; die dazwischen 
liegenden Partien erscheinen — auch nach der Entfernung der dünnen 
Kohlenschicht! — längsgestreift, welche Streifung über die Grübchen 
ununterbrochen fortsetzt und nach der jetzt üblichen Auffassung von 
den subcorticalen Wurzeln herrühren soll. Die fast glatte oder äus- 
serst fein geriefte Oberfläche, welche nach Zeiller bei seinem Mega- 
phytum Mac'Layi unter diesen subcorticalen Wurzeln auftritt und 
dem centralen, wahrscheinlich mit kontinuirlichem Sclerenchym umge- 
benen, Cyiinder darstellen soll, findet sich an unserum Exemplare 
nur an einigen sehr kleinen Stellen entblösst — dagegen habe ich 
die auf dieser tiefsten Schicht unregelmässig hervortretenden rund- 
lichen Närbchen, wie sie Zeiller fop. cit. XL., Fig. 3. rechts 

■Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. Ï899. 2 






6 X. Franz Ryba: Ueber ein neues Megaphytum. 

unten!) abgebildet hat und die er als Austrittspunkte von Wurzeln 
betrachtet, nirgends beobachten können. 

Im Grossen und Ganzen ist die Narbenform des Miröschauer 
Megaphytum den drei früher besprochenen ähnlich, unterscheidet sich 
aber von ihneu durch einen ganzrandigen, nie ausgeschweiften Umriss. 
Zwei Kennzeichen, welche wahrscheinlich nur vom Alter der Farn- 
stämme abhängig sind, hat das unsrige Exemplar mit dem Mega- 
phytum Mac'Layi gemainsam — es sind erstens die ungefähr 1 cm 
betragenden Intervalle zwischen den einzelnen Narben (b. Meg. Mac' 
Layi 5 — 10 mm) zweitens die ungewöhnliche Grösse der Narben, die 
vom Megaphytum Mac'Layi noch übertroffen wird. Auch die durch 
eine Rinne hervorgebrachte Zweitheilung der Narben lässt sich viel- 
leicht mit der Lesquereux-schen Figur von Megaphytum Mac'Layi in 
Einklang bringen, indem man nach der Abbildung des genannten Au- 
tors voraussetzen kann, dass die sinusartige Ausbuchtung bis zum 
oberen Rande der Narbe fortsetzt und dadurch die innere Scheibe in 
zwei Hälften getheilt erscheint. Was aber als ein besonders wichtiges 
Unterscheidungsmerkmal gelten kann, ist der eigenthümliche, oben 
detailliert beschriebene Verlauf der Gefässbündelspur, der uns voll- 
kommen berechtigt: das Miröschauer Megaphytum als eine neue Art 
aufzufassen und dieselbe zu Ehren des oben genannten, durch das 
sorgfältige Aufsammeln um die Kenntniss der fossilen Flora von Mi- 
röschau so hoch verdienten Mannes zu benennen. 



Verlag der köo. bi'iim. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Di Ed. Grégr in Pra* 






Tab. I. 



A *i 



,# 



m 



X M 



iťke - . l'y Řfimb 



m: f. 

Photograpn, Atelier d. k, k. Bergakademie, Priora 




$,( ml ; m% 



K. Bellmann phototyp 



Megaphytum Wagneri Ryba (V 2 ). 



Tab. II. 




Photograpn. Atelier d. k. k. Bergakademie, Příbram. 



K. Bellmann phototyp 



Megaphytum Wagneri Ryba (Vu). 



Tab. III. 




Photograph, Atelier d. k, k, Bergakademie, PHbrarr 



K Bellmann photo'yp 



Megaphytum Wagnen Ryba. 

Natürl. Grösse. 



Tab. IV. 




Photograph. Atelier d, k. k. Bergakademie, Pfibram. 



K Bellmann phototyp 



Megaphytum Wagneri Ryba. 

Natürl. Grösse. 



XL 

Pásmo X. — Teplické — 
křídového útvaru v Poohří. 

Sepsal Čeněk Zahálka. 

(S obr. 70.— 85.). 

(Předloženo dne 24. února 1899). 



Pásmo X. je nejmladším pásmem křídového útvaru v Poohří, 
pravé tak jako bylo ve Řipské vysočině a v Polomených horách. Jím 
zakončuje se západočeský útvar křídový ve směru vertikálném. Je-li 
pokryt někde vrstvami mladšími, náleží vrstvy ty mladším útvarům 
jako ku př. neogenovému neb diluvialuímu. Pásmo X. čili Teplické 
spočívá na pásmu IX. čili Březenském, jak jsme již ve studii naší 
o pásmu IX. dokázali. Pásmo X. v Poohří má tytéž vlastnosti jak 
ve Ěipské vysočině. 'Neliší se ani po stránce petrograíické ani fysi- 
kami ani palaeoutologické. Nepatrnou výminku činí nejhlubší sou- 
vrství X«, jak se o tom později zmíníme. 

Rozšíření pásma X. 

Pásmo X. je velice rozšířeno v Poohří. Značně po straně levé, 
odkud přes Středohoří až ku patě Severočeského pohraničného horstva 
sahá, v úzkých proužkách zasahuje i na pravý břeh Oharky. V Tere- 
zínské kotlině, tedy při ústí Oharky, vyvinuto je pásmo X. po obou 
stranách Ohře. Po levé straně skládá Brozanskou výšinu mezi Lovo- 
sicemi, Libochovicemi a Brozany, po pravé straně Rohateckou výšinu 
mezi Doksany, Rohatcemi, Židovicemi a Chvalínem a osamocenou 
Skálu u Dolanek. U Libochovic zabíhá též pásmo X. na pravý břeh 
Ohře a tvoří tam úpatí stráně od Poplz přes Šebín do Livous, jsouc 

ťř. inathematicko-přírodovědecká. 189i). .1 



2 XI. Čeněk Zahálka: 

jen proti Dubanům přerušeno útvarem permským a nejstaršími třemi 
pásmy zdejšího útvaru křídového. 

Okolí města Třebenic a vyšší čásť pohoří táhnoucího se od Tře- 
benic přes Netluky a Chrášťany na Blešno (nad Starou) chová v sobe 
mocné pásmo X. V malém pásku dá se zjistiti ve stráních od Libo- 
chovic ku Křesýnu. 

V neširokém pruhu zachováno je pásmo X. od Pátku přes 
Kystru ku Slavětínu a od Vlčí přes Chlumčany na Pšánský vrch. 
Tu končí se pásmo X. po pravé straně Ohře. 

Značné rozšíření [má též pásmo naše mezi Košticemi, Kozovém 
a Libčevsí. Nejzápadnější osamocený ostrůvek v našem okresu jest 
Lenešická cihelna, kde jen malou rozlohu má plošnou i výškovou. 
Toto poslední velmi důležité nálezisko brzy smeteno bude s povrchu, 
poněvadž se používá též k výrobě cihel. Každoročně se skopává, 
nechá zvětrati a pak se mísí s diluvialní hlinou. 

základu pásma X. 

Základem pásma X. - Teplického - - je pásmo IX. -Březenské. 
Shledali jsme tak všude v Polomených horách a ve Řipské vyso- 
čině, v Poohří pak máme dokladů: v Hostenicích, v Žabovřeskách, 
v Košticích, Volenicích, v Pátku, v Kystře a v Lenešicích. Obě pásma 
liší se od sebe petrograficky i palaeontologicky. V pásmu IX. jsou 
velmi měkké a nepevné slinité jíly, kdežto v pásmu X. jsou poněkud 
tvrdší, pevnější vápnité sliny. Zvětrají-li vrstvy pásma X., podobají 
se sice zvětralým jílům pásma IX., ale tu rozhodují skameněliny. 
Pásmo IX. se svými baculity, gastropody, nuculami atd. valně se liší 
od pásma X., v němž zase Terebratula semiglobosa, Micraster cor 
testudinarium a breviporus, význačné spongie a j. skameněliny jsou 
nápadné. 

nevlastním patru pásma X. 

Pásmo X. je nejmladším pásmem zdejšího útvaru křídového, 
nemá tedy žádného mladšího pásma nad sebou. Je-li přec pokryto 
vrstvami nějakými, jsou to vrstvy útvarů mladších, jako jsou: pískovce, 
čediče a příbuzné horniny útvaru neogenového aneb štěrky, jíly 
a hlíny útvaru diluvialního. Nikde nejsou snad štěrky diluvialní po- 
krývající pásmo X. tak rozmanité jako zde. Příčinou toho jest roz- 
manitý jejich původ. Na Brozanské výšině větší rozlohu zaujímají 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poobří. 3 

Středočeské a Středohorské štěrky. Poslední jsou obecné aneb pyro- 
pové. Pyropové stěrky rozloženy jsou jak nad pásmem X. tak nad 
pásmem IX. na celé Klapské vysočině. Vedle jmenovaných štěrků jsou 
poblíž břeků Oharky štěrky, které mají původ v poříčí Oharky. Po- 
zorujeme tu dvojí. Jedny pochází z horního poříčí a jsou k němu 
přimíseny i štěrky z okolí Loun (čedič, porcelanjaspis a j.), druhé 
obsahují hlavně písčitý slin pásma III. a pochází z Perucké vysočiny. 
Veškery tyto štěrky popsali jsme již v práci své: „První zpráva 
o geologických poměrech Brozanské výšiny", „Druhá zpráva o geolo- 
gických poměrech Brozanské výšiny" a v pojednání o jednotlivých 
pásmech křídového útvaru v Poohří, jakož i v několika zprávách 
o pyropových stěrkách. Poněvadž hodlám ještě souborně o všech 
těchto stěrkách zdejších ve zvláštní práci pojednati, nebudu o nich 
více šířiti slov. 

Petrografie pásma X. 

Petrografické poměry pásma X. v Poohří jsou dosti jednoduché. 
Spodní vrstvy pásma tohoto, jež odpovídají souvrství Xž> a Xc v okolí 
Ěipu, sestávají ze samých vápnitých slínů ; zřídka lze některou pev- 
nější lavici za slinitý vápenec určiti. Vyšší vrstvy, odpovídající sou- 
vrství Xd v okolí Ěipu, jsou složeny též z vápnitých slínů, mají však 
též slinité vápence. 

Vápnité sliny a slinité vápence v Poohří úplně se shodují fysi- 
kálně i mikroskopicky s oněmi v okolí Ěipu. I v nejvzdálenějších 
místech od vysočiny Řipské, ku př. v Lenešické cihelně, touž vlastnost 
mají. -^ 

Na důkaz toho uveďme mikroskopický rozbor vápnitého 
slinu pásma X. z Lenešické cihelny, z profilu 103. obr. 55., ná- 
leziska „C". 

Ve výbrusu jeví se velké množství vápence čistého, hlavně ve 
způsobu jehlic spongií a foraminifer. Vedle vápence je hojně šedého 
prášku jílu. Pyrit co černý prášek dosti zastoupen. Vyplňuje též ko- 
můrky foraminifer, jest ale u velké míře ve žlutohnědý limonit pro- 
měněn. Tu a tam zrnko glaukonitu co tráva zelené. Zrnek křemene 
jsem neviděl (ve výbrusu). 

Porovnáme-li rozbor tento s mikroskopickými rozbory vápnitého 
slinu pásma X. v okolí Ěipu, ku př. z Xc na Sovici, není mezi nimi 
rozdílu. 

i* 



4 XI. Čeněk Zahálka: 

Zcela tak jeví se mikroskopický rozbor slinitého vápence pásma X. 
z Milešova pod Milešovkou, jenže má více vápence, méně jílu : 

Výbrus slinitého vápence z Milesovské vápenky a horizontu X6 
jeví pod drobnohledem velké množství vápence čirého ve způsobe 
průřezů foraminifer, hlavně globigerin, cristellarií, textilarií, vedle 
nichž jsou jehlice spongií. Mezi těmito průřezy vápence nalézá se 
v menším množství práškovitý jíl. Tu a tam jest některá komůrka 
foraminifery vyplněna černými průřezy pyritu, jenž proměněn ve žlutý 
neb hnědý limonit, barví celé okolí své do žlutá. Zřídka objevují se 
ve výbrusu nepravidelná co tráva zelená zrnka glaukonitu. Zrnko 
křemene ve výbrusu nalézti je velmi těžko. — Rozpustíme-li slinitý 
vápenec v kyselině solné a zbytek vodou vyloužíme, usadí se na dně 
nádoby prášek, jenž sestává hlavně z prášku jílového a z četných 
zrnek glaukonitu. Mnohá zrnka glaukonitu mají tvar přímých neb 
trojramenných úlomků z jehlic spongiových. Mezi takovými zrnky 
glaukonitu lze spíše nalézti zrnko křemene vynikající pestrobarevnou 
cirkulární polarisací, nežli ve výbrusu. 

Tu vlastnost, kterou jsme pozorovali u všech skoro pásem pů- 
vodu mořského (III. — IX.), že přibývá horninám čím dále na západ 
do Poohří, tím více glaukonitu, tu vlastnost jsme u pásma X. nepo- 
zorovali. Také v Poohří jeví se však často glaukonit co hmota ska- 
meňující u jehlic spongií. Jehlic spongií přibývalo též v uvedeném 
směru u předcházejících pásem; u pásma X. jest však jehlic spongii 
v okolí Řípu právě tak velmi hojně jako na nejvzdálenějším konc' 
v Poohří. Tvoří tedy pásmo X. v západočeském křídovém útvaru, 
v krajinách mnou až posud prostudovaných, jedinou facii. To jest 
v geologických poměrech našeho křídového útvaru pozoruhodnou 
vzácností. Že přibývá z okolí Řipského do Polomených hor v pásmu 
tomto mikroskopicky jemných zrnek křemene, je z našich studií 
známo. Makroskopicky a fysíkalně, ba ani palaeontologicky se celkem 
nemění. Teprve v krajině Dokes-ské pozorujeme, že se tam vyvinula 
ustavičným přibýváním písku jiná facie. 

V Livousích nalezl jsem v souvrství X 1 . svíry, známé to zjevy 
v oboru pásma X. v okolí Ripu. Hornina jejich jest světlejší slinitý 
vápenec velmi pevný a poměrně dosti tvrdý. 

Pyritu a proměny jeho v limonit nalézáme v oboru pásma X. 
hojně. Zvláště spongie bývají v pyrit a limonit proměněny. Na zvě- 
tralém povrchu bývá někdy hojně sádrovce roztroušeno. I tento sádrovec 
povstal proměnou pyritu. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 5 

V rozsedlinách objevují se někdy desky (výplně) vláknitého vá- 
pence. V dutinách jeho bývají drůzy klencového vápence čistého, 
plochy trhlin a rozsedlin bývají potaženy žlutým a hnědým vodnatým 
kysličníkem železitým. 

Malou výminku v petrografických poměrech pásma X. činí nej- 
hlubší, jen 1 m mocné souvrství Xa. Ono není v Poohří tak glau- 
konitické jako v okolí Ěipu (vyjma v Poustce u Lenešic), nýbrž jest 
jilovitější. V okolí Éipu určovali jsme vrstvy jeho co glaukonitický 
vápnitý slin, v Poohří co slinitý jíl. Nejspodnější lavička horizontu 
Xa v Poohří, kterou nazýváme Coprolithovou, má místy tak veliké 
množství drobnohledných skamenělin vápencových, že přechází ve 
vápenec. Následkem toho jest pak pevnější a tvrdší. Tato vrstvička 
Coprolithová o 10 cm mocnosti naznačuje přesně rozhraní mezi 
pásmem X. a mezi pásmem IX, již po stránce petrografické. 

vrstvách pásma X. 

V okolí Éipu rozeznávali jsme v pásmu X. čtyři souvrství. Zna- 
menali jsme je s hora dolů takto: 

Xd 
Xc 
Xb 
Xa 

Rozdíl mezi souvrstvím Xb a Xc byl nepatrný, a to jak ve 
vlastnostech fysikálních, tak i palaeontologických i petrografických. 
Ukázalo se, při postupném studiu našem do Polomených hor, že 
mocnost obou souvrství se do Polomených hor zmenšuje a že mizí 
i ty nepatrné rozdíly jejich z okolí Řipského. Z té příčiny znamenali 
jsme na profilech svých v Polomených horách pouze tři horizonty 
s hora dolů: 

Xd 

Xbc 

Xa 

Tyto horizonty tři daly se všude přesně od sebe odděliti po 
stránce íýsikální, petrografické i palaeontologické. 

Byl jsem nyní žádosti v, zda-li také v Poohří tyto tři horizonty 
se vymeziti dají. 

Nejspodnější horizont Xa, jenž složen jest v okolí Éipu z glau- 
konitického vápnitého slinu, vyznačuje se stálostí co do mocnosti (1 m) 



6 XI. Čeněk Zahálka: 

a množstvím glaukonitu a skainenělin. Mnoho skamenělin má v něm 
jádra zelenavá od glaukonitu a spongie obyčejně mají kostru glau- 
konitickou. Kozloha jeho je veliká, neboť sahá od nás až do východních 
Čech ku hranicím Moravy. Soudil jsem tedy, že i v Poohří je snadno 
naleznu a to tím více, an Fric ve svých studiích o Teplických 
vrstvách v okolí Loun uvádí na basi pásma Teplického „ostrou vrstvu 
spongiovou" 1 ). Domníval jsem se 2 ), že Fricova „ostrá vrstva spon- 
giová" je aequivalentem našeho nejspodnějšího souvrství Xa, též bo- 
hatého spogiemi. Když jsem však postoupil ve studiích svých do 
Poohří, shledal jsem 3 ), že Fricova „ostrá vrstva spongiová" u Pod- 
hrázského mlýna náleží do spodní části pásma V. -Roudnického a že 
není tedy na basi pásma Teplického. To samé jsem shledal 4 ) u Fri- 
covy „ostré vrstvy spongiové" na Bílých horkách mezi Louny a Mal- 
nicemi. Zcela jiná však vrstva spongiová, již Fric též „ostrou vrstvou 
spongiovou nazývá" totiž v Lenešické cihelně, náleží našemu pásmu 
VIII. 5 ) a ne Teplickému. „Ostrá vrstva spongiová", kterou Fric 
uvádí v Kystře, v přírodě neexistuje ). 

Horizont Xa ležící všude na pásmu IX. a tvořící všude od Èipu 
až po Moravu nejspodnější lavici pásma X. je tak charakteristický 
a tak nápadný, že kdykoliv mi bylo přístupno rozhraní mezi pásmem 
IX. a X. v řečeném kraji, vždy jsem jej snadno konstatovati dovedl. 
A předce, kdykoliv jsem vyhledával horizont tento v Poohří nad 
pásmem IX., v nejhlubší lavici pásma X. nikde nenalezl jsem ná- 
padně glaukonitickou vrstvu, která by chovala ona glaukonitická 
zelená jádra skamenělin a význačné spongie. 

Jest možno, aby tak stálá vrstva ve východočeském i západo- 
českém útvaru křídovém najednou v Poohří vymizela? Vždyť jsme ji 
sledovali téměř až k ústí Oharky do Nučniček u Terezína 7 ) ! Zajisté, 
že se faciově změnila. Schází mi řada nálezisek od Nučniček až ke 
Košticům, kde by se tato změna konstatovati dala; položme si však 
otázku : Nalézá se v Poohří blízko na rozhraní pásma IX. a X. nějaká 
vrstva, která oplývá velkým a nápadným množstvím skamenělin, 
tak že by upomínala na čilý život zvířeny, jaký panoval všude za 



») Fbič. Teplické vrstvy str. 7. 25. 26, 28, 29. 
a ) Pásmo X. útv. kř. v okolí Řipu. Str. 5. 

3 ) Pásmo V. útv. kř. v Poohří. Str. 17.— 19. 

4 ) Tamtéž, str. 42—46. 

6 ) Pásmo VIII. útv. kř. v Poohří. Str. 17, 7-16. 

6 ) Pásmo IX. útv. kř. v Poohří. Str. 40.— 44. 

7 ) Pásmo X. útv. kř. okolí Ěipu. Str. 6, 7, 8. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 



doby Xa v českém zálivu křídového moře V Tuto otázku lze zodpovídati 
kladně: Ano; nalézá se v Poohří poblíž rozhraní našich pásem IX. 
a X. vrstva taková. Jmenujeme ji v práci své o pásmu IX. „Copro- 
lithovou". Reuss poprvé ji popsal z Koštic, mně však podařilo se 8 ) 
vrstvu tu nalézti i jinde než-li v Košticích a sice : u Volenic, v Pátku 
a v Poustce u Lenešic. Ona má následující polohu: 



V Koětické stráni: 
Pásmo X. 



W< 



3. Slinitý jíl . . 
2. Coprolithovd 

1. Slinitý jíl . . . 



Hladina Oharky. 



Ve Volenické stráni: 
Pásmo X. 



% j 3. Slinitý jíl . . 0-9 m 
2. Coprolithovd 0*1 m 

1. Slinitý jíl . . . 7-6 m 



Hladina Oharky. 



V Pátecké stráni: 
Pásmo X. 



*gS 3. Slinitý jíl . . 0*9 m 

« I 

>2 ■; 2. Coprolithovd 0*1 m 



il. Slinitý jíl 



0-2 m 



Hladina Oharky. 



Tato Coprolithová vrstva 1X2. tvoří se souvrstvím 1X3. horizont 
1 m mocný jako Xa v ostatním českém křídovém útvaru. Stratigrafická 
poloha i mocnost vrstev 1X2 -f- 3 u Koštic, Volenic a Pátku poukazuje 
na to, že je horizont jejich jinou facií a tedy aequivalentem horizontulLa 
v ostatním českém útvaru křídovém. Tomu nasvědčuje nápadně i roz- 
vrstvení horizontu Xa v našem profilu 9 ) „Na Vinici" u Nučniček blíže 
Terezína, v němž se již také vyvinula pevnější vrstva o 0*1 m 
mocnosti : 

Diluvialní štěrk. 

^-S I 6) Vápnitý slin 1 m 

g ft( í 2. Glaiikonitický vdpnitý slin 0'9 m 

cq-£>i a) < j p evn á vrstvička glaxikonitického vápnitého slinu 0-1 m 

Pásmo IX. Slinitý jíl. 

Odchylné poněkud poměry petrografické a tím i palaeontologické 
uvedeného horizontu IX 2 -j- 3 od horizontu Xa v okolí Ěipu, větší 
podobnost petrografická i palaeontologická horizontu 1X2 -f- 3 poměrům 
pásma IX. než-li X. v Poohří, přimněly mne zařaditi ve studii své 
o pásmu IX. v Poohří horizont 1X2 -f- 3 u Koštic, Volenic, v Pátku 
a podobný v Poustce u Lenešic, ku nejvyšší části pásma IX. 

Opravuji tudíž zařadění své Coprolithové vrstvy a slinitého jílu 



8 ) Pásmo IX. útvaru křídového v Poohří. 

s ) Pásmo X. útvaru křídového v okolí Řipu. Str. 6, 7, 8. Obr. 42. 



8 XI. Čeněk Zahálka: 

0'9 m mocného nad Coprolithovou vrstvou ku nejvyšší části pásma IX. 
a řadím horizont obou těch vrstev o mocnosti J m co novou Kostičkou 
facii ku horizontu Xa v ostatním českém křídovém útvaru. 

Souvrství Xb -\- c v Poohří má tytéž vlastnosti co Xž> -f- c v okolí 
Kipu. Jsou to všude vápnité sliny s hojnými a význačnými skameně- 
linami. Spodní část, odpovídající Xb v okolí Bipu, jest bohatší ska- 
menělinami, svrchní část jest poněkud chudší. 

Souvrství Xd význačné v okolí Bipu i v Polomených horách 
zvonivými slinitými vápenci aneb vápnitými sliny, nalezneme i v Po- 
ohří. Od Brozan dá se stopovati až ku Křesýnu a odtud na sever. 
Tak jest u Blešna, Košťálová a Milešova. Dále na západ mizí. 

Můžeme tudíž i v Poohří rozděliti pásmo X. na následující 
horizonty s hora dolů. 

Xd 

Xbc 

Xa 

Projdeme nyní jednotlivá náleziska pásma X. v Poohří od Ěipské 
vysočiny na západ. 

Cíp Labsko-oharecký. 

O pásmu X. mezi Dolanky, Dušníky a Zidovicemi u Boudnice 
pojednali jsme podrobně v pracích našich o „pásmu X. v okolí Řípu 11 
a v „Geologii Rohatecké výšiny". Odkazuji tedy na obě práce, zvláště 
na prvou jako novější a nehodlám o zdejších vrstvách pásma X. šířiti 
slov. Toliko připomínám, že v poslední práci dlužno místo slov „Bře- 
zenské vrstvy" klásti souvrství Xd. 

Brozanská výšina. 

Hostenice. 
Profil 92. 
Jak již u našeho profilu 92 známo, je v Hostenicích pod 
pásmem X. přístupno pásmo IX. co základ. 

V nejhlubší přístupné lavici pevné 8. ve Vágnerově zahradě, 
nalézá se: 

Scaphites Geinitzi D'Orb. 
Turitella multistriata Reuss. 
Area Geinitzi Reuss. 
Spondylus sp. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 9 

Exogyra lateralis Reuss. 

Ostrea semiplana Sow. 

Terebratula, mládě. 

Rhynchonella plicatilis Sow. 

Cidaris subvesiculora D'Orb. 

Micraster sp. 

Fucoides sp. 

Množsťví drobnohledných skainenělin. 

V nejvyšší vrstvě v Hostenicích v Peklovci, jež ku stavbě se 
upotřebuje, jest: 

Aporhais megaloptera 

Dentalium medium Sow. 

Pyrospongia Vrbaei Zah. 

Solidinodus Počtaei Zah. 

Spondylus spinosus Goldf. 

Micraster breviporus Ag. 

Ostrea hippopodium Nilss., přir. na předeš. 

Množství drobnohledných skamenělin. 

V téže vrstvě bývají pyritové pecky (po spongiích) proměněné 
v limonit aneb sádrovec. V rozsedlinách desky krystallinického vá- 
pence. Vrstva ta náleží do horizontu Xb. 

O pásmu X. Brozanské výšiny pojednali jsme podrobně ve svých 
pracích : „První správa o geologických poměrech Brozanské výšiny" 
a „Druhá zpráva o geologických poměrech Brozanské výšiny 1 '. Ne- 
hodlám opakovati co v pracích těch obsaženo. Poukazuji na ně a zde 
připojím některé opravy a dodatky. 

V „První zprávě etc." má státi ve článku o Teplických vrstvách 
v krajině mezi Lovosicemi, Čížkovicemi a Lukavcem všude vápnitý 
slin místo „opuka". Teplické vrstvy, o kterých tam řeč, náleží sou- 
vrství Xb. V nálezisku Lukaveckém obsahuje tvrdá pecka (str. 6) též: 

Bairdiu subdeltoideu Mim. sp. 

Vápnitý slin v Lukavci má též gastropody (str. 6). 

Trochus Engelhardti Gein. (vz) 
Natica sp. (vz) 

Na str. 7. má státi místo Vola sp., Vola quadricostata Sow. 
Mezi četnými spongiemi vyskytuje se též (str. 9.) 

Amorphospongia globosa v. Hag. sp. 



10 XI. Čeněk Zahálka: 

Na místě: cf. Cyrtobolia formosa Reuss sp. (str. 9.) má státi; 
Pyrospongia Vrbaei Zah. (zř.) Vedle nich je Solidinodus Počtaei 
Zah. (zř). 

V nálezisku Sulevickém na str. 12. má státi též Pleurotomaria 
perspectiva Mant. (na str. 13.) na místě Phymatella sp. má státi: 
Phymatella tuberosa Rom. sp. 

Místo: cf. Cyrtobolia formosa Reuss sp. (str. 13), má státi: 
Pyrospongia Vrbaei Zah. 

Spongie: Cyrtobolia Morchella Reuss. sp. (str. 13.) budiž ze 
seznamu vypuštěna. 

V nálezisku Čížkovickém místo cf. Cyrtobolia formosa Reuss. sp. 
(str. 18.) má státi: Pyrospongia Vrbaei Zah. 

Cyrtobolia Morchella Reuss sp. (str. 19.) budiž vypuštěna. 
Místo Phymatella intumescens Rom. sp. (str. 19.) má státi: 
Phymatella tuberosa Rom. sp. 

Mezi četné spongie budiž zařaděna: 

Plocoscyphia labrosa Smith. sp. 
Pyrospongia Čížkovicensis Zah. (vz.) 
Camerospoûgia monostoma Rom. 
Solidinodus Počtaei Zah. 

Na Spondylu spinosu jsou přirostlé též Membranipory. 

Mezi ostnokožci vyskytuje se též (str. 18.) 

Cidaris subvesiculosa D'Orb. (vz), desky 1 cm dlouhé a místo 
Holaster planus má státi Ofaster corculum Goldf. 

Na Pyrospongii Vrbae Zah. (str. 19.) jest též přirostlý 
Spondylus. 

Na Cystispongii verrucose Reuss sp. (str. 19.) je přirostlá 
Serpula sp. a na té zase Membranipora. 

Na str. 16. sluší zařaditi, též: 

Cerithium binodosum Rom. 
Turritella sp. 

Avellana sp. a místo Natica lamellosa Rom., má státi Natica sp. 

Na str. 20., místo „Záhadné těleso", má státi: Stellaster quinqe- 
loba, oční plátek. 

Ve „Druhé zprávě o geologických poměrech Brozanské výšiny" 
jedná se též o Teplickém pásmu v krajině mezi Čížkovicemi, Lu- 
kavcem, Libochovicemi a Budyní. Pojednává se tam o souvrství Xď, 
Xc a Xd. Hlubší polohy na úpatí strání náleží ku Xž>. Vzorná a vý- 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 11 

datná náleziska horizontu XĎ jsou zejména: Úpohlavy, Stráň Oharky 
jihozápadně Žabovřesk, Stráň mezi Hostenicemi a Brozany, Brozany. 
Vzorné nálezisko horizontu Xc jest: Rochov, nad Keblicemi v Ke- 
blouce. Vzorná náleziska horizontu Xd jsou ony vrstvy, jež jsme 
dříve nazývali „Březenské pásmo" a to: Údolí Keblouka, Mezi Kebli- 
cemi a Vrbičanským zámkem, Na Vinici u Brozan, půl Jem západně 
od Vinic, U Rochova, Lada u Chotěšova. Naleziště „Nad Břežany" 
(str. 281.) náleží skutečně ku pásmu IX. čili Březenskému. 

Vrstvy popsané co Teplické pásmo na str. 278, řád. 4. až 16. 
náleží ku pásmu VIII. (Viz pásmo VIII. útv. kř. v Poohří.) 

Horniny pásma Teplického určovali jsme tehdáž co „sliny". To 
sluší nahraditi slovy: vápnitý slin, místy i slinitý vápenec (zejména 
v Xd). 

V nálezisku Úpohlavy (str. 267, 268.) místo Cyrtobolia formosa 
Rss. sp. má státi Pyrospongia Vrbaei Zah. 

V nálezisku Koštickém (str. 272 a 273.) místo Cyrtobolia formosa 
Rss. sp. má státi Pyrospongia Vrbaei Zah. (zř) a Pyrospongia Košti- 
censis Zah. (vz). Místo Holaster planus má státi Ofaster corculum 
Goldf. sp. 

K uvedeným spongiím z Koštic na str. 273. náleží též 

Ventriculites marginatus 
Solidinodus Počtaei Zah. 

Ve stráni Oharky jihozápadně Žabovřesk str. 269. má býti též 
v pásmu XĎ: 

Coprolith 

a místo Natica (na str. 270.) má státi: Actaeon ovum Duj. a na 
str. 271. má býti též v XĎ: Solidinodus Počtaei Zah. 

V nálezisku Brozany na str. 274. má býti: 

Cerithium Lužicianum místo Cerithium^ místo Jádro Gastropoda 
má státi : Turbo sp. a na str. 275. má býti mezi spongiemi též : Soli- 
dinodus Počtaei Zah. 

V nálezisku SV. od Břežan (str. 273.) nalezl jsem vedle uve- 
dených ještě: 

Trochus Engelhardti 
Turbo sp. 

Nucula semilunaris v. Buch. 
Ostrea semi plana Sow. 
Ostrea frons Park. 



1 2 XI. Čeněk Zahálka : 

Crania barbata v. Hag. 
Terebratulina striatula Mant. 
Membranipora irregularis v. Hag. sp. 
Serpula macropus Sow. 
Serpula gordialis Selil. 
Cidaris subvesiculosa D'Orb. 
Solidinodus Počtae Zah. 

V nálezisku mezi Hosteniceini a Brozany (str. 274) a v Bro- 
zanech (str. 275) místo Cyrtobolia formosa Reuss. sp. má státi Pyro- 
spongia Vrbaei Zah. 

V souvrství Xd mezi Keblicemi a Vrbiéanským zámkem (str. 279.) 
a U Rochova (str. 281) místo Inoceramus Cuvieri Sow. má státi 
Inoceramus Brongniarti. 



Poplzy. 

Profil 3. Obr. 5. 

Úpatí Pooharecké stráně v Poplzích proti Libochovicům složeno 
jest z pásma X. Mezi Poplzy a Myslivnou, na východ od Poplz, vy- 
chází vápnité sliny pásma toho všude na povrch. Jsou na povrchu 
zvětralé, bělavé, dále od povrchu pevnější a modravější. Dislokační 
polohu zdejšího pásma X. ku trojici pásem I. II. a III. zobrazuje náš 
Profil Ohareckou strání na obr. 5. Při cestě východně od Poplz, (ku 
křížku, cota 195 m n. m.) vyskytují se ve vápnitém slinu: 

Inoceramus (zlomky). 
Ostrea (zlomky). 
Exogyra lateralis Reuss. 
Phymosoma radiatum Schliit. Deska. 
Terebratula semiglobosa Sow. (zř) 
Rhynchonella plicatilis Sow. (h) 
Terebratulina gracilis Schlot, (h) 
Micraster (zlomky) (h) 
Spongií zlomky. 
Mesocrinus Fischeri, Gein. sp. 
Hoplophragmium irreguläre Ptöm. sp. 
Nodosaria Zippei Reuss. 

Souvrství toto náleží ku horizontu X&c. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 13 

Fric 10 ) uvádí z pásma Teplického v Poplzích: 

Pachydiscus peramplus, obrovský exemplár. 

Scaphites. 

Mi cr aster. 

Turbo decemcostatus. 

Fucoides. 

Šupiny rybí. 

Corax heterodon. 

Cardium alutaceum. 

Tellina concentrica. 

Cardita tenuicosta 

Ventriculites Zippei. 

Ventriculites angustatus. 

Ventriculites radiatus. 

Guettardia trilobata. 

Tragos globularis. 

Leptophragma fragilis. 

Livousy. 

Profil 103. 

Shnitou nižší stráň pásma X. v Poplzích, lze sled ivati dosti 
daleko od Poplz nad Ohří do lesa Šebína. Jest pokryta ovocným 
stromovím a lesem. Nad touto strání vypíná se vyšší stráň složená 
z pásma I.. II. a III., a je též viděti zapadne od Poplz, kterak jsou 
obě tyto stráně odděleny od sebe mírným prohybem (dolíkem), do 
něhož spadá dislokační rozsedlina, podle které se zde trojice pásem 
I., II. a III. nad pásmo X. vyšinulo (přesmyklo). Pásmo X. se svými 
rozpadlými sliny lze tu sledovati na úpatí stráně Oharecké až naprot 1 
obci Dubanum. Zde se na chvíli vytratí a ustupuje Permskému útvaru. 
Celá stráň Oharecká v Šebínň naproti vrchu Rohatci skorém uprostřed 
vzdušné čáry mezi Dubany a Livousy zaujímá pak trojice pásem I., 
II. a III. útvaru křídového, s podloženými červenými pískovci perm- 
skými, jež tu Oharka podemílá. To však na krátko Jakmile se 
blížíme ku zřícenině hradu Livousského, opětuje se opět totéž, co 
u Poplz. Nižší stráň Oharecká složena jest opět z pásma X., vyšší 
mnohem rozsáhlejší stráň z pásem L, il. a III. křídového útvaru. 
Tak jest až do obce Livous. Jakmile vyjdeme z lesa Šebína na straně 
Livousské, objeví se nám při pěšině do Livous zvláštní divadlo. Celá 
příkrá stráň v oboru pásma X. nad Oharkou jest pokryta spoustou 

10 ) Teplické vrstvy str. 35. 



14 Xï. čeněk Zahálka: 

ssutin zvětralých vrstev pásma X., z nichž zejí místy široké a hlu- 
boké trhliny. Je tu nebezpečno kráčeti, zvláště za časů deštivých, 
kdy ssutiny do pohybu přecházejí. Vrstvy pásma X. složené ze váp- 
nitých slinu, snadno zvětrají v mastný kluzký jíl na povrchu a v době 
deštivé posouvají se zvětralé masy tohoto jílu se stráně dolů. Známo 
je, že v oboru Českého Středohoří bývají na takových jílech v oboru 
pásma IX. a X. nakupeny čedičové aneb znělcové štěrky, a že se 
pak při deštivém počasí též posouvají, buď po jílech aneb i s jíly, 
a že jsou tyto jíly často tmelem onéch čedičových aneb znělcových 
ssutin. 

Při východním konci Livous jest pásmo X. se svými vrstvami 
poměrně nejlépe přístupno, tak že tu možno zhotoviti tento 

Profil 108. 

Vrchol stráně. _^ 196 m n. m. 

Diluvialní štěrk složený z oblázku slinu pásma III. útv. křid. a z písku, 
z pásma I. a II. útv. křid. Obojí pochází ze stráně u Horek a z nej- 
bližšího okolí. Místy jsou místo štěrku vrstvy několik metrů mocného 
písku splaveného z pásma I. a II. od Horek 3'0 m 

Výše má štěrk ten i větší mocnost. 

°. Souvrství vápnitého slinu pevného, šedého. Na povrchu se snadno 

drobí. S hojným sádrovcem na zvětralém povrchu 150 

Pěšina do Sebína. 
!. Souvrství vápnitého slinu šedého, na povrchu rozdrobeného. Ko- 
páním shledáme, že je dále od povrchu pevný. Snadno se v jíl 

l promění a posouvá 9*0 \ 

t Vápnité sliny pevné, šedé se svíry. 

I Vápnité sliny šedé, na povrchu bílé snadno se drobící na 
'• | povrchu. 

I Vápnité sliny šedé, na povrchu bílé. Poměrně nejpevnější. Se 

' svíry. Nejbohatší skamenělinami 7 - 



Hladina Ohře. As 162 m n. m. 

Tyto přístupné vrstvy pásma X. náleží hlavně horizontu X6- 
Srovnáme-li pořadí vrstev těchto s pořadím u Koštic, Volenic a Pátku, 
poznáváme, že nejhlubší pevný vápnitý slin u hladiny Ohře náleží 
nejspodnější lavici souvrství X6 a že by hned pod ním, tedy pod 
hladinou Oharky, následoval horizont Xa, jenž má u spodu známou 
Coprolithovou vrstvu o mocnosti Ol m. 

Souvrství Xôc 1. chová známé zjevy slinitovápencové z oboru 
pásma X. — svíry — které jsme popsali již jinde 11 ). Mimo to chová 
hojnost skamenělin zvláště nejspodnější pevná vrstva: 



") Pásmo X. útv. křid. v okolí Řipu. Str. 2, 3. Obr. 1.— 7. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 15 

Ammonites sp. (velmi malý druh). 
Scapliites Geinitzi D'Orb. (vz) 
Cardium alutaceum Miinst? 
Spondylus spinosus GoMf. 
Ostrea semiplana Sow. 
Exogyra lateralis Reuss. 
Rhynchonella plicatilis Sow. (zř) 
Micraster breviporus Ag. 
Phymosoma radiatum Sorig. (vz) 
Cidaris Reussi Gem., ve svíru. (vz) 
Cystispongia verrucosa Reuss. sp. (zř) 
Ventriculites angustatus Rom. sp. (zř) 
Ventriculites sp. 
Solidinodus Počtaei Zah. (zř) 
Pleurostoma bohemicum Zitt. (zř) 
Neurčená spongie. 
Pyrospongia Vrbaei Zah. (vz) 
Plinthosella squamosa Zitt. (vz) 
Microzamia gibba Corda (vz) 

V souvrství Xbc 3. objevují se spongie v limonit proměněné 
a tudíž často neurčitelné: 

Ventriculites angustatus Rom. sp. 
Ventriculites radiatus Mant.? 
Ventriculites (malý druh). 
Zlomky spongií. 
Šupiny rybí v chomáčích. 

Koštice. 

Profil 94. Obr. 56 a 57. 

V pobřežní stěně Oharecké v Košticích opět nalezneme nej- 
spodnější vrstvy pásma X. horizontu Xa a X& nad pásmem IX. (Viz 
profil 94. obr. 56. a 57.) O horizontu Xa pojednali jsme již při pásmu IX. 
neboť jsme jej počítali dříve co vrstvy 2 a 3 ku nejvyšší části 
pásma IX. Vrstvy vápnitého slinu, vyskytujícího se nad horizontem Xa 
v Košticích, obsahují: 



16 



XI. Čeněk Zahálka: 



Dle Zahálky 12 j: 



Pachydiseus peramplus. 
Scaphites Geinitzi. 



Inoceramus. 



Ostrea hippopodium. 
O stře a. 

Exogyra lateralis. 
Spondylus spinosus. 
Terebratula semiglobosa. 
Terebratulina gracilis. 



Bairdia subdeltoidea. 



Dle Frice 13 ): 

Ptychodus mammillaris. 
Corax heterodon. 
Coprolithy. 
Nautilus rugatus. 
Nautilus sublaevigatus. 
Ammonites peramplus. 
Scaphites Geinitzi. 
Baculites sp. 
Belemnites Strehlensis. 
Turritella multistriata. 
Aporrhais Réussi. 
Cerithium pseudoclathratum. 
Dentalium cidaris. 
Acmaea sp. 
Isocardia sublunulata. 
Cardita tenuicosta. 
Astarte acuta. 
Nucula pectinata. 
Area Geinitzii. 
Area undulata a striatula. 
Mytilus Cottae. 
Lima Sowerbyi. 
Lima elongata a Hoperi. 
Lima grauulata a divaricata. 
Pecten Nilssoni a curvatus. 
Ostrea hippopod. var. vesicul. 
Ostrea semiplana. 
Exogyra lateralis. 

Terebratula semiglobosa. 

Terebratulina gracilis. 

Terebratuliua chrysalis. 

Loricula pulchella var. gigas. 

Pollicipes. 

Enoploclythia? 

Bairdia subdeltoidea. 



,2 ) Druhá zpráva o geol. pom. Brozan. výš. 1887. Str. 272. 
") Teplické vrstvy str. 34. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 



17 



Phymosoma radiatum. 
Micraster breviporus. 
Ofaster corculum. 

Serpula sp. a gordialis. 
Množství foraminifer. 
Membranipora curta. 
Pleurostoma boheniicum. 
Ventriculites radiatus. 
Ventriculites marginatus. 
Ventriculites angustatus. 
Solidinodus Počtaei. 
Pyrospongia Vrbaei. 
Pyrospongia Košticensis. 
Plocoscyphia labrosa. 
Plinthosella squamosa. 
Abies. 



Micraster breviporus. 

Micraster cf. cor testudinarium. 

Cidaris subvesiculosa. 

Flabellina ellipt., Cristell. rotul. 



Pleurostoma scyphus. 
Ventriculites radiatus. 
Ventriculites angustatus. 



Volenická stráň. Pod Nádavkama. 

Profil 95. Obr. 58. a 56. 

Ve Volenické stráni jsou podobné poměry jako v Koštické stráni, 
jenže jest tu pásmo X. výše položeno, poněvadž od Koštic ku Vole- 
nicům vrstvy vystupují. V našem profilu 95. obr. 58. a 56. náleží 
vrstvy 1X2 j- 3 ku horizontu Xa, vrstvy XI -j- 2 ku Xb. 

Horniny i skameněliuy jsou zde tytéž co u Koštic. Připojuji 
ještě, že jsem nalezl v XI. velkou, 4 cm dlouhou rozvětvenou 
kolonii 

Membranipora irregularis v. Hag. 

Ve vrstvách X2. byla 

Amorphospongia rugosa Rom. 
proniknuta nesčíslným počtem drobných skamenělin : 

Terebratulina gracilis (vh) 
Inoceramů úlomky skořápek 
Exogyra lateralis (h) 
Bairdie (vvh), Cristellarie (vvh) 
Nodosarie (vh), Frondicularie (h) 

Také ve Volenické stráni je pod horizontem Xa pásmo IX. 

2 

Tr. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 



18 XI. Čeněk Zahálka: 

Reuss 14 ) nalezl v našem horizontu Xa: »Terebratula ornata Rom. 
(naše Terebratulina gracilis Schlot.), Ostrea (Exogyra) lateralis Nilss. 
(Reuss), Ostrea carinata Lamk., Pecten Nilssoni Goldf., Ammonites 
(auf Papierdicke zusammengedrückt), Aptychus cretaceus Müns., Nodo- 
saria annulata Reuss., Grlobigerina cretacea D'Orb., Cytherina subdel- 
toidea v. Münst." 

Volenice, obec 

Obec Volenice nad Oharkou, leží z většího dílu na pásmu IX., 
které je složeno z tmavošedého slinitého jílu. Nejvyšší část Volenic, 
zvaná „V domkách", při silnici do Koštic, spočívá již na pásmu X. 
Horizont Xa není tu přístupný, teprve horizont X& vystupuje ve „Hli- 
ništi" za č. d. 23. Zde se v břehu hliniště rozpadává vápnitý slin 
v bílou půdu. Odkopáme-li zvětralou půdu, nalezneme pevnější vápnitý 
slin v deskách. Týž obsahuje: 

Terebratulu semiglobosu Sow. 

Terebratulinu gracilis Schlot. 

O treu semiplanu Sow. 

Solidinodus Počtaei Zah. 
Od Volenic ystupují vrstvy vždy výš a výše k JZ., takže nad 
Vršovicemi, na Velkém vrchu, tvoří již pásmo IX. velký díl Oharecké 
stráně. 

Pátek. 

Profil 97. Obr. 59. 

Naproti Volenicům strmí na druhé straně Ohře pobřežní stěna 
Pátecká, která nese na nejvyšším místě Zámek a Dvůr. Sled vrstev 
v této stráni, náležejících pásmu IX. a X. přinesli jsme v profilu 97. 
obr. 59. Vrstvy 1X2 -f- 3 třeba nyní počítati ku horizontu Xa, ostatní 
vyšší vrstvy ku X6c. Ve vrstvě XI. jsou: 

Fucoid.es. Hojné útlé větévky. 

Terebratulina gracilis Schlot, (h) 

Exogyra lateralis Reuss. 

Šupiny rybí. 
V souvrství X2. jsou: 

Spondylus spinosus Goldf. 






u ) Die Kreidegebilde, str. 38. 



Pásmo X. — Teplické — klidového útvaru v Poohří. 19 

Terebratula semiglobosa Sow. (vz) 

Terebratulina gracilis Schlot. 

Micraster. 

Phyinatella intumescens Rom. sp. 

Nejnižší pevná lavice horizontu Xbc. totiž XI. vyčnívá ostře 
z povrchu jako souhlasná ve Volenicích, Košticích a Livousích. 

Kystra. 

Profil 98. Obr. 60. 

Jak z profilu našeho 98. je známo, počíná pásmo X. v Kystře 
mnohem výše nad Oharkou nežli v Pátku. I zde spočívá na pásmu IX. 
Od Kystry ku Slavětínu nenalezl jsem již více Coprolithovou vrstvu. 
Možná, že vrstvy 1X3 -j- 4 v Kystře odpovídají horizontu Xa, nemohu 
to však s jistotou tvrditi. Vrstva TX4 jest šedý slinitý jíl 1 m mocný 
a pod ní jest slabší, ale poněkud pevnější vrstvička téhož jílu. Jsou-li 
vrstvy 1X3 -J- 4 aequivalentein horizontu X«, pak jsou úplně faciově 
změněny. Blízkost břehu mořského u Slavětína za doby pásma X. 
vysvětlovalo by, proč změnil se k nepoznání horizont Xa směrem 
ku Slavětínu, z kteréhož směru uvádíme ještě blíže ku Slavětínu dva 
profily a sice: 99. a 100. 

V nejhlubší pevné stolici pásma X. (dle profilu 98. obr. 60.) 
která je 1*5 m mocná, objevují se: 

Dle Zahálky: Dle Frice 16 ): 

Coprolith. Corax heterodon. 

Pachydiscus peramplus, obrovský. 
Scaphites Geinitzi. 
Baculites sp. 



Eriphyla lenticularis. 

Cardium alutaceum. 

Ostrea. 

Exogyra lateralis. 

Terebratula semiglobosa. 

Terebratulina gracilis. 

Pyrospongia Vrbaei. 



Cardita tenuicosta. 



15 ) Teplické vrstvy, str. 32. 



20 XI. Čeněk Zahálka: 

Tytéž skáme něliny objevují se i výše, avšak zejména: 

Exogyra lateralis. 

Terebratula semiglobosa. Terebratula semiglobosa. 

Terebratulina gracilis. (h) 

Rhynchonella plicatilis, zvláště Rhynchonella plicatilis. 

Rhynchonella Cuvieri. 

Micraster breviporus. Micraster breviporus. 

Micraster cf. cor testudinarium. 

Stráň v Luhu při cestě do Kystry. 

Profil 99. Obr. 61. 

V pásmu X. nalézá se tu v bílém vápnitém slinu: 

Micraster breviporus Ag. 
Terebratulina gracilis Schlot. 
Spondylus spinosus Goldf. 

Stráň v Luhu u dolního mlýna. 

Profil 96. 

Zde opakují se tytéž vrstvy co v předešlém nálezisku. Obyčejnou 
skamenělinou v pásmu X. je tu 

Micraster breviporus Ag. 
Terebratulina gracilis Schlot. 

Východně od Kystry u křížku. 

Zde po obou stranách cesty (vedoucí k Peruci) vychází bělavý 
vápnitý slin zvětralý pásma X. s 

Haplophragmium irreguläre Rom. sp. 

Vlčí. 

Již při pásmu III. 16 ) zmínili jsme se o tom, že jde podle jižního 
okraje obce Vlčí dislokační Slavětínská rozsedlina. Jižně od rozsedliny 
je pásmo III., dále a výše i pásmo IV., severně od rozsedliny, tedy 
tam, kde obec Vlčí je rozložena, je pásmo X. se svými vápnitými 
sliny. Při cestě po západní straně Vlčí máme tento 



16 ) Pásmo III. útv. křid. v Poohří. Str. 41. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 21 

Profil 109. 

Temeno stráně u .TV. konce Vlčí. (Strážný domek.) Dráha. 



Diluvialní štěrk složený z bolavých neb žlutavých placiček slinu písči- 
tého lehkého; pocházejícího z pásma III. zdejšího okolí. Štěrk vězí 
v křemitém písku, zbarveném červení permskou. Písek ten pochází 
z pískovce pásma I. zdejšího okolí, červená barva permská od vody 
červené, která z Permského útvaru zdejšího kraje sem přitékala. 
Místy vyčnívajíc z povrchu velké balvany třetiborníbo pískovce (až 
1 m dlouhé). Štěrk tvoří dva tarasy, nižší o - 5 m výšky, druhý 
16-5 m vysoký. Úhrnem 17 m 



X 



Pm 



í 5. Vápnit,// slin bělavý, úplné v zem rozpadlý 1'Om ^ 

4. Vápnily slin pokrytý diluvialnim Merkem, týmž jako nahoře. 

Štěrk tvoří taras vysoký l'*5 „ * 

3. Vápnitý slin na povrchu v šedobílou zem rozpadlý, dál od jg 

povrchu z modravých destiček 105 „ g 

2. Vápnitý slin bělavý, dál od povrchu modravý aneb šedý g 

s modravými skvrnami 3-0 „ P3 

1. Nepřístupné vrstvy pro bělavou slinitou půdu pokrytou místy i 

balvany křemitého pískovce třetihorního 6*0 „ I p^ 



Ph 



5 



Údolí pod obcí Vlčí. Chmelnice. 

V souvrství Xbc2. jest dosti skamenělin : 

Venus Goldfussi Gein. (vz) 

Ostrea diluviana Linné, (vz), mládě. 

Ostrea semiplana Sow. (h) 

Ostrea hippopodium Nilss. (zř) přir. na ježovkách. 

Exogyra lateralis Reuss. (h) 

Terebratulina gracilis Schlot, (h) 

Rhynchonella plicatilis, hlavně Cuvieri Sow. (h) 

Micraster breviporus Ag. (zř) 

Micraster cor testudinarium Goldf. (zř) 

Solidinodus Počtaei Zah. (h) 

Tytéž skorém skameněliny jsou i v souvrství Xbc 3. 



Pšánský vrch. 

Na pozemcích rozkládajících se po jižní stráni Pšánského vrchu 
nalézáme pod čedičem tamnějším výchozy vápnitých slínů v bílou 
půdu rozpadlých. Dále od povrchu jsou šedé neb modravé. Obsahují 
úlomky Inoceramových misek, pecky limonitové a sádrovec. Jsou 
špatně přístupny, takže nepřipouští bližšího určení. 



22 XI. Čeněk Zahálka: 

Lenešická cihelna. 

Profil 102. Obr. 55. a 66. i 65. 

Vrstva Coprolithová 1X3. a Část souvrství nad ní se nalézající 
1X4, jež uvedli jsme u Poustky v profilu 102. a na obr. 65. a 66. 
zdají se býti proměněnou facií horizontu Xa. Pojednali jsme o těchto 
vrstvách při pásmu IX. Horizont Xb přístupen je v Lenešické cihelně 
v nalezišti c jak naznačeno na obrazci 55. a vytknuto v profilu 103. 

Pásmo X. má tu jen malou mocnost. Složeno je z modravých 
vápnitých slínů. Na povrchu jsou úplně rozpadlé. Cihláři skopávají 
každoročně slin tento na hromady, ponechají vlivům povětrnosti 
a když se rozpadne, přimíchávají jej k žluté diluvialní hlíně, při vý- 
robě cihel. Je tudíž možno, že toto důležité nálezisko pásma X. (jak 
jsme již při pásmu IX. se zmínili), bude brzy smeteno s povrchu 
zemského. Obsahuje pak vápnitý slin následující skameněliny: 

Úlomky misek Inocerama bezpochyby Brongniarti. 
Ostrea semiplana Sow. 
Exogyra lateralis Reuss. (h) 
Terebratula semiglobosa Sow. 
Rhynchonella plicatilis Sow. (h) 
Micrastera zlomek. 

Serpula macropus Sow., přirostlá na Ostr. sem. 
Ventriculites angustatus Rom. sp. 

Achilleům rugosum Rom. s hojnými drobnými skamenělinami 
zejména Foraminiferami a Bairdiemi. 

Podíváme-li se na náš obr. 55., vysvětlíme si, proč mnozí geo- 
logové (jak jsme se o tom již v předchozích pracích zmínili) pova- 
žovali pásmo VIII. 17 ) na jedné straně Lenešické cihelny za pokračo- 
vání pásma X. čili Teplického, na druhé straně cihelny a proč pova- 
žovali pásmo IX. čili Březenské nad Lenešickou cihelnou za mladší 
než-li pásmo X. čili Teplické u cihelny. 

Také dále od Oharky, v oboru Českého Středohoří, potkáváme 
se piečasto s vrstvami pásma X., ale jen v malých partiích. Stráně 
holé, kde by větší profily odkryty byly, chybí. Omezíme se tedy ještě 
na několik nálezisek pásma X., z nichž vychází na jevo, že i dále 
od Oharky na S. udržuje pásmo X. tytéž vlastnosti, co ve stráních 
Ohareckých. 



17 ) Pásmo VIII. útv. křid. v Poohří. Str. 19. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 23 

Židovice u Libčevsi. 

Jižní úpatí vrchu Březníku složeno je z vápnitých slínů pásma X. 
jak o tom svědčí výchozy jeho v Zidovické cihelně. Je tu 

Profil 110. 

Ornice černá 1 to 

Diluvium. Žlutá hlína cihlářská 2 m až 4 m 

j 2. Vájmitý slin šedobílý rozdrobený 4 to 

Pásmo X. | í Yáivatý slin šedobílý pevnější 1 to 

Vápnitý slin XI., který se tu vybírá ku pálení vápna, obsahuje 1 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 

Inoceramus Brougniarti Sow. 

Spondylus spinosus Goldf. 

Ex°gy ra lateralis Reuss. 

Ostrea hippopodium Nilss. 

Terebratuiina gracilis Schl. 

Micraster cor testudinarium Goldf. 

Ventriculites angustatus Reuss. 
Poloha tato náleží horizontu Xb. 

Kuzovský mlýn. 

Nepatrný výchoz vápnitého slinu pásma X. je v břehu potoka 
u Kuzovského mlýna, kde na něm spočívá pyropový štěrk diluvialní. 
Obsahuje tyto skameněliny : 

Terebratula semiglobosa Sow. 
Rhynchonella plicatilis var. Cuvieri D'Orb. 
Terebratuiina gracilis Schloth. 
Ventriculites angustatus Rom. 
Nálezisko toto náleží horizontu Xb. 

Blešno nad Kuzovem. 

U jižní strany obce Blešna ve výši 400 až 410 m n. m. vychází 
tmavošedý slinitý vápenec náležející horizontu Xd. Má v sobě tyto 
skameněliny : 

Terebratula semiglobosa Sow. 
Úlomky Inoceramu (Brongniarti Sow.) 



24 XI. Čeněk Zahïlka : 

Úlomky ježovek. 
Cidaris Réussi Gein. 
Ventriculites radiatus Mant. 
Cristellaria rotulata. Lam. sp. 

Na Ladech u Chrášfan. 

Na východní straně Chrášťan, jež sluje „Na Ladech" vychází 
vápnitý slin pásma Xbc ve výši asi 350 m n. m. ve strouze. Vápnitý 
slin je bělavý, na povrchu rozdrobený a má : 

Rhynchonella Cuvieri D'Orb. (li) 

Terebratulina gracilis Schloth. (vh) 

Amorphospongia globosa v. Hag. 

Serpula gordialis Schl. 

Haplophragmium irreguläre Rom. sp. (vh) 

Biflustra Pražaki Nov. 

Cidaris Reussii Gein. 

Phymosoma radiatum Sorig. 

Stellaster sp. 

Antédon Fischeri Gein. 

Cristellaria rotulata Lam. sp. 

Bairdia subdeltoidea Mim. sp. 

Globiger ina cretacea ďOrb. 

a j. v. 

Mezi Clirášfany a Netluky. 

Nad „Hliništěm" mezi Chrášťany a Netluky, nad panskou su 
šárnou u Netluk ve výši asi 380 m n. in. je při cestě strouha. Tu 
vychází vápnitý slin pásma Xbc na povrch. Je tmavošedý a chová: 

Micraster breviporus Ag. 

Ostrea semiplana Sow. 

Exogyra lateralis Reuss. 

Terebratulina (striatula) chrysalis Schlot. 

Serpula gordialis Schl. 

Cristellaria rotulata Lam. sp. 

U Křížku blíže Netluk. 

„U křížku" severovýchodně od Netluk, kde cesta z Netluk kři- 
žuje silnici z Podsedic do Vlastislavi, byl ve výši 335 m n. m, lom 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 25 

5 m hluboký na vápnitý slin pásma Xi. Pod ornicí je tam drobivý 
šedý neb tmavošedý vápnitý slin hloub pevnější. V rozsedlinách měl 
vláknitý vápenec. Obsahoval: 

Inoceramus sp. 
Exogyra lateralis Reuss. 
Ostrea hippopodium Nilss. 
Spondylus sp. 
Spondylus latus Sow. 
Terebratula semiglobosa Sow. 
Terebratulina gracilis Schl. (vh) 
Rhynchonella plicatilis, var. Mantelliana Sow. 
Rhynchonella plicatilis var. Cuvieri D'Orb. (vh) 
Membranipora curta Nov. 
Semieschara teres Nov. 
Bairdia subdeltoidea Mim. sp. 
Serpula gordialis Schl. 
Micraster breviporus Ag. 
Phymosoma radiatum Sorig. 

Ophiura serrata Rom. (až posud v Cechách jen z pyrop. štěrku 
známa). 

Antédon Fischeri Gein. 
Flabellina elliptica Nilss. 
Pleurostoma bohemicum Zitt. 
Ventriculites angustatus Rom. 
Solidinodus Počtaei Zah. 
? Plocoscyphia labyrinthica Rss. 
Amorphospongia rugosa Rom. 
Amorphospongia globosa v. Hag. sp. 

Košfálov— Skalka. 

Slinitý vápenec horizontu XcZ. skládá ve výši asi 350 m n. m. 
stráň údolí Modly mezi hrady Košťálem a Skalkou u Třebenic. Je 
žlutošedý, místy tmavší. V něm jsou : 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 

Inoceramus Brongniarti Sow. (h) 

Ostrea hippopodium Nilss. 

Terebratula semiglobosa Sow. (h) 

Rhynchonella plicatilis var. Cuvieri D'Orb. (h) 

Serpula sp. 



26 XI. Čeněk Zahálka: 

Serpula gordialis Schl. 
Micraster brevi poruš Ag. 
Cidaris sceptrifera Mant. 
Stellaster sp. 

Thecosiphonia ternata Reuss. sp. 
Thecosiphonia craniata Zah. 

Milešov. 

V nejhlubší části Milešovského údolí v Milešové, přístupen sli- 
nitý vápenec horizontu Xď po pravé straně potoka v břehu silnice 
ke Kocourovu vedoucí Da úpatí čedičové Lhoty. Slinitý vápenec je 
v čerstvém stavu modravý, po zvětrání bélavý. Obyčejně se v něm 
nalezne: 

Terebratula semiglobosa Sow. 

Ventriculites angustatus Rom. sp. 

Lépe jsou přístupny vrstvy sliuitého vápence X6 po levém břehu 
Milešovského potoku v Milešovské vápence, po levé straně silnice 
jdeme-li do Pálce (390 m n. m.). Pod čedičovou tmavou ornicí odkryt 
je zde zprvu zvětralý bélavý slinitý vápenec, hlouběji však jest odkryt 
do hloubky několika metrů pevnější sice, přece však měkký slinitý 
vápenec barvy šedé neb slabě modravé, jehož vrstvy jsou vodorovný. 
Rozsedliny vrstev těchto jsou někdy vyplněny žilami vláknitého vá- 
pence, jenž mívá dutiny vyplněné drûzami zažloutlého vápence 
v klencích. Plochy rozsedlin bývají potaženy vodnatým kysličníkem 
železitým. Z vápence slinitého pálí se tu dobré vápno. 

Skameuěliny jsou ve všech vrstvách vápenky stejné: 

Scaphites Geinitzi D'Orb. (vz) 
Aporhais sp. (vz) 
Spondylus latus Rom. (zř) 
Exogyra lateralis Reuss. (h) 

Ostrea hippopodium Nilss. (h) přirostlá na Micrasterech. 
Ostrea irons Park. (vz) 
Terebratula semiglobosa Sow. (h) 
Terebratulina gracilis Schloth. (vh) 
Terebratulina chrysalis Schloth. (vz) 

Rhynchonella plicatilis Sow. (vh) s odrůdami: plicatilis, octo- 
plicata, Mantelliana a Cuvieri. 
Serpula gordialis Schl. (zř) 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 27 

Phymosoma radiatura Schliit. (zř) 

Micraster breviporus Ag. (zř) 

Stellaster quinqueloba Goldf. sp. (zř) 

Mesocrinus Fischeri Gein. sp. (zř) 

PleurostoHia bohemicuoi Zitt (h) s přirostlou Ostrea hippopodium. 

Solidinodus Počtaei Zah. (zř) 

Ventriculites angustatus Rom. (h) 

Ventriculites radiatus Mant. (zř) 

Cystispongia verrucosa Reuss. sp. (vz) 

Phymatella sp. (vz) 

Amorphospongia globosa v. fíag. sp. (zř) 

Achilleům rugosuni Reuss. (vř) s četnými přirostlými drobnými 
skamenelin.inii jako: Terebratulina gracilis, Cristellarie, Frondicularie, 
ostny ježovek, Bairdie, Serpula gordialis, Haplophragmium irreguläre 
Rom. sp. 

Ve stráních údolí Milešovského lze tu a tam pozorovati malé 
výcuo/y i vyšších vrstev pásma IX. ku př. na cestě ku Ovčírně na 
úpatí znělcového Kloče do výše 450 m n. m. aneb na východním 
úpatí čedičového Ostrého do výše 420 m n. m. Nejvyšší vrstvy náleží 
tu souvrství Xd v podobě pevných deskovitých slinitých vápenců 
a jimi ukončuje se tu ve směru vertikálním útvar křídový jako všude 
jinde v Poohří. 

mocnosti pásma X. 

Určiti přesně mocnost pásma X. na nějakém místě v Poohří 
je nemožno. To proto, poněvadž není nikde přístupno na jednom místě 
od ležatého až k patru jako to bylo v okolí Ripu aneb v Polomených 
Horách. Ve všech profilech, které uvádíme s pásmem X. v Poohří, 
jest vždy jen část pásma toho; bud nižší neb střední aneb vyšší. Že 
má pásmo X. v Poohří mocnost značnou, to posouditi lze z toho, že 
ku př. na Keblické stráni, která výhradně z pásma X. je složena, 
sahají vrstvy od 150 m n. m. až do 230 m n. m. Poněvadž není 
viděti sklonu u vrstev těchto, lze souditi, že rozdíl výšek nadmořských 
230 — 150 n: 80 m nenaznačuje ještě úplnou mocnost pásma X. Také 
rozdíl výšek vrstev pásma X. na jihovýchodním svahu Kloče u Mile- 
Šova od potoka 380 m n. m. až před Ovčárnu 450 m n. na., který 
se rovná 70 m, ukazuje, že i zde pásmo X. značnou mocnost má, 
a že jest větší než 70 m. 



28 XI. Cenék Zahálka: 

Uvážíme-li, že má pásmo X. v Nebuželích 18 ) mocnost 13*6 m, 
na Hostinné u Mělníka 23 m, u Roudnice 67*9 m, tož následuje 
z toho, že pásmo X. z Polomených hor přes Řipskou vysočinu do 
Poohří (Brozanská výšina) a do ústředí Českého Středohoří přibývá. 

Pozoruhodné je, že horizont X«, který měl ve východních 
Čechách mocnost 1 w, udržuje tuto mocnost i v západních Čechách, 
zejména i v Poohří. Horizont tento Xa dal se rozděliti na pokraji 
vysočiny Řipské v Nučničkách na dvě části, na spodní lavičku pev- 
nější o mocnosti Ol m a na vyšší o mocnosti 09 m. To samé se 
jeví i v Poohří. 

Zachovalá mocnost souvrství Xd obnáší u Roudnice 14*1 m, na 
Brozanské výšině mezi Keblicemi a Vrbičanským zámkem až 30 m. 



Palaeontologie pásma X. 

Palaeontologické poměry pásma X. v Poohří jsou celkem tytéž, 
co v sousední Řipské vysočině. To je přirozeno. Nezměniliť se na 
cestě z Řipské vysočiny do Poohří poměry petrografické. Pouze sou- 
vrství Xa, jež jsme dříve při pásmu IX. popsali co nejvyšší horizont 
jeho o mocnosti 1 w, změnilo se poněkud petrograficky a následkem 
toho i palaeontologicky. Nenalézámeť v horizontu Xa v Poohří ona 
zelená glaukonitická jádra gastropodů a ono velké množství úlomků 
spongií z téže zelené hmoty glaukonitické, již jsme určili co glau- 
konitickolimonitický slin. V Poohří objevují se v horizontu Xa hlavně 
Coprolithy u velikém množství jako nejvýznačnější skameněliny 
a spongie jsou vesměs v pyrit proměněné a co takové ovšem dosti 
hojné. Je však dosti skamenělin, které jsou společný horizontu našemu 
v Poohří i v okolí Řipu, jak o tom svědčí seznam skamenělin z Xa, 
jejž dále uvádíme. Vyskytování se foraminifery: Haplophragmium 
irreguläre potvrzuje zařadění našeho horizontu ku pásmu X. právě 
tak po stránce palaeontologické jako je potvrzovala v okolí Řipském : 
Terebratula semiglobosa a j. v. 

V souvrství Xoc obyčejně nalézáme tuto skupinu druhů v Po- 
ohří co význačnou: 

Terebratula semiglobosa. 
Rhynchonella plicatilis. 
Terebratulina gracilis. 

18 ) Pásmo IX. křid. útv. v ok. Řipu. Nebuželské podolí, str. 12. 



ťásino X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 29 

Scaphites Geinitzi. 

Cardium alutaceum. 

Venus Goldfussi. 

Lima Hoperi. 

Spondylus spinosus. 

Exogyra lateralis. 

Ostrea semii)lana a hippopodium. 

Bairdia subdeltoidea. 

Phymosoma radiatum. 

Micraster cor testudinarium a breviporus. 

Holaster planus. 

Pleurostoma bohemicuna. 

Ventriculites angustatus a radiatus. 

Solidinodus Počtaei. 

Pyrospongia Vrbaei. 

Phymatella intumescens. 

Cystispongia verrucosa. 

Haplophragmium irreguläre 

a j. 

Význačné pro souvrství Xd jest i zde v Poohří : 

Inoceramus Brongniarti 19 .) ve velkém množství 
Thecosiphonia témata <vz) 
Chondrity (h) 
Séquoia Reichenbachi (vz) 
Terebratula semiglobosa (vz, zř, h). 
Vyskytování se Isoraphinie texty poukazovalo i v Poohří na 
blízkost hranice mezi horizontem Xc a Xd. 



Seznam skamenělin nalezených až posud v horizontu Xa-'°) 

v Poohří. 

Pisces. 



Oxyrhina Mantelli Ag. 
Oxyrhina angustidens Reuss. 



19 ) Dříve co Inoceramus Cuvieri uváděný. 

M ) Skameuěliny vyskytující se pouze v horizontu Xa, uvedené při pásmu 
IX. v Poohří, budtež ze seznamu skamenělin pro pásmo IX. vypuštěny. 



3Q XI. Čeněk Zahálka: 

Lamna acuminata Ag. 
Lamna subulata Ag. 
Lamna raphiodon Ag. 
Otodus appendiculatus Ag. 
Otodus serratus Ag. 
Otodus seiniplicatus v. Miinst. 
Corax heterodon Reuss. 
Spinax rotundatus Reuss. 
Ptychodus mammillaris Ag. 
Acrodus affinis Reuss. 
Acrodus triangularis Gein. 
Hybodus cristatus Ag. 
Pycnodus complanatus Ag. 
Pycnodus cretaceus Ag. 
Pycnodus scrobiculatus Reuss. 
Sphaerodus tenuis Reuss 
Gyrodus mammillaris Ag. 
Enchodus Halocyon Ag. 
Saurocephalus marginatus Reuss. 
Coprolithy. (vh) 

Cephalopoda 

Scaphites Geinitzi D'Orb. 

Gastropoda. 

Acteon ovum Duj. 

Pelecypoda. 

Cardita tenuicostá Sow. 

Eriphyla lenticularis Goldf. 

Gastrochaena amphisbaena Goldf. 

Tnoceramus sp. 

Pecten rarispinus Reuss. 

Exogyra lateralis Reuss. 

Ostrea semiplana Sow. a hippopodium Nilss. 

Nucula pectinata Sow. 

Anomia subradiata Reuss. 

Anomia subtruncata D'Orb. 









Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 



31 



Brachiopoda. 

Terebratula semiglobosa Sow. 
Terebratulina striatula Mant. 
Terebratulina grácii is Schlot. 
Rhynchonella plicatilis var. Cuvieri D'Orb. 



Crustacea. 



Bairdia depressa Kaf. 
Bairdia arquata var. íaba Res. 
Bairdia modesta Reuss. 
Bairdia subdeltoidea v. Mim. 
Cytherideis laevigata Rom. sp. 
Cytherideis perforata Rom. sp. 
Cyťhere elongata Reuss. 
Cythere serrulata Bosqu. 
Cythere nodifera Kaf. 
Cythere cuneata Kaf. 



Cythere gracilis Kaf. 
Cythere reticulata Kaf. 
Cythere Geinitzi Reuss. 
Cythere ornatissima Reuss. 
Cytherella asperula Reuss. 
Cytherella Mtinsteri Rom. sp. 
Cytherella ovata Rom. sp. 
Pollicipes glaber Rom. 
Pollicipes Bronni Rom. 
Pollicipes Košticensis Kaf. 



Cidaris Reussi Gein. 
Phymosoma radiatum Sorig 
Micraster sp. 



Echinodermata. 

Stellaster quinqueloba Goldť. sp- 
Antedou Fischeri Gein. 
Psolus sp. Poč. 



Anthozoa. 

Nephthya cretacea Poč. 

Porifera. 

Množství spongií v pyrit proměněných a následkem toho ne- 
určitelných. 

Foraminifera. 

Nodosaria Zippei, Lorneiana, annulata; FrondicuJa apiculata, 
angusta; canaliculata, trisulca, simplex, striatula, tenuis, inversa, Cordai; 
Flabellina rugosa, elliptica, Baudouiniana ; Cristellaria ovalis, denti- 
culata, rotulata; Polymorphina glomerata; Bulimina Preslii, Murchi- 
soniana, truncata ; Textdaria globulosa, praelonga, turris ; Globigerina 
cretacea, marginata; Rotalia umbilicata ; Haplophragmium irreguläre; 
Tritaxia tricarinata; Ataxophragmium variabile; Nonionina compressa. 






32 XI. Čeněk Zahálka : 

Plantae? 

Fucoides? dichotomus Fric. 



Seznam skamenèlin nalezených až posud v horizontech 

Xbcd. v Poohří.*) 

Pisces. 

Oxyrhina Mantelli Ag. 

Otodus appendiculatus Ag. 

Ptychodus mammillaris Ag. 

Pycnodus coniplanatus Ag. 

Coprolithy. 

Šupiny rybí v chomáčích. 

Cephalopoda. 

Nautilus sublaevigatus D'Orb. 
Nautilus rugatus Fr. et Schl. 
Pachydiscus peramplus Mant. 
Schlönbachia subtricarinata D'Orb. 
Scaphites Geinitzii D'Orb. 
Scaphites auritus Fric. 
Helicoceras Reussiauum Fric. 
Baculites sp. 
Belemnites Strehlensis Fric.' 

Gastropoda. 

Turritella multistriata Reuss. 

Natica sp. 

Pleurotoniaria linearis Mant. 

Pleurotomaria perspectiva Mant. 

Trochus Engelhardti Gein. 

Turbo decemcostatus Reuss. 

Avellana sp. 

Aporhais Reussi Gein. sp. 

Aporhais megaloptera Reuss. 



*) Zde nejsou jmenovány skameněliny z Cípii Labsko-Ohatvckého, poněvadž 
byly již uvedeny v seznamu skamenělin Řipského okolí. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Pookří. 33 

Cerithium pseudoclathratuni Rom. 
Cerithiuni binodosum Rom. 
Cerithium Lužicianum Gein. 
Acteou ovum Duj. 
Dentalium Cidaris Gein. 
Dentalium medium Sow. 
Acmaea sp. 

Pelecypoda. 

Isocardia sublunulata D'Orb. 

Cardium alutaceum Miinst. 

Cardita tenuicosta Sow. 

Astarte acuta Reuss. 

Crassatella regularis D'Orb. 

Eripbyla lenticularis Goldf. 

Nucula semilunaris v. Buch. 

Nucula pectinata Sow. 

Area Geinitzi Reuss. 

Area striatula Reuss. 

Area undulata Reuss. 

Mytilus Cottae Rom. 

Gastrochaena amphisbaena Gein. 

Tellina concentrica Reuss. 

Venus Goldfussi Gein. 

Inoceramus Brongniarti Park. 

Lima Sowerbyi Gein. 

Lima granulata D'Orb. 

Lima divaricata Duj. 

Lima semisulcata Nilss. 

Lima Hoperi Desh. 

Lima elongata Sow. 

Pecten Nilssoni Goldf. 

Pecten concentrice — punctatus Reuss. 

Pecten Dujardinii Rom. 

Pecten curvatus Gein. 

Vola quadricostata Sow. 

Spondylus spinosus Goldf. a var. duplicatus Goldf. 

Spoudylus latus Röni. 

Exogyra lateralis Reuss. 

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 3 



34 XI. Čeněk Zahálka: 

Ostrea diluviana Linné 

Ostrea semiplana Sow. 

Ostrea hippopodium Nilss. 

Ostrea fron s Park. 

Ostrea Naunianni Reuss. 

Brachiopoda. 

Crania barbata v. Hag. 
Terebratula semiglobosa Sow. 
Terebratulina gracilis Schlot. 
Terebratulina chrysalis Schlot. 
Magas Geinitzi Schlb. 

Rhynchonella plicatilis Sow. s odrůdami: plicatilis, octoplicata, 
Mantelliana, Cuvieri. 

Bryozoa. 

Hippothoa desiderata Nov. 
Membranipora curta Nov. 
Membranipora irregularis v. Hag. sp. 
Membranipora elliptica v. Hag. sp. 
Membranipora tuberosa Nov. 
Lepralia euglypha Nov. 
Biflustra Pražaki Nov. 
Semieschara teres Nov. 
Berenicea radians Nov. 
Berenicea confluens Rom. sp. 
Entalophora anomalissima Nov. 
Entalophora fecunda Nov. 
Entalophora raripora D'Orb. 
Spiropora verticillata Goldf. sp. 
Melicertites clocens Nov. 
Osculipora plebeia Nov. 
Truncatula tenuis Nov. 
Heteropora lepida Nov. 
Petalopora seriata Nov. 
a mnoho jiných posud neurčených, na mnoze nových druhů. 

Crustacea. 

Enoploclytia? 
Pollicipes glaber Köm. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 35 

Loricula pulchella Sow. 
Bairdia subdeltoidea Miinst. 
a mnoho jiných posud neurčených druhů. 

Vermes. 

Serpula macropus Sow. 
Serpula gordialis Schl. 
Serpula granulata Sow. 

Echinodermata 

Cidaris sceptrifera Mant. 
Cidaris Reussi Gein. 
Cidaris subvesiculosa D'Orb. 
Phymosoma radiatum Sorig. 
Micraster cor testudinarium Goldf. 
Micraster breviporus Ag. 
Holaster planus Mant. sp. 
Ofaster corculum Goldf. sp. 
Stellaster Coombii Forb. 
Stellaster quiuqueloba Goldf. sp. 
Antédon (Mesocrinus) Fischeri Gein. 
Ophiura serrata Rom. 

Anthozoa. 

Parasmilia centralis Mant. sp. 
Trochocyathus conulus Phil. sp. 

Porifera. 

Craticularia subseriata Rom. sp. 
Leptophragma fragilis Rom. sp. 
Pleurostoma scyphus Poč. 
Pleurostoma bohemicum Zitt. 
?Guettardia trilobata Rom. sp.?*) 
?Guettardia stellata Mich.?*) 
Cephalites ? 
Ventriculites angustatus Rom. sp. 



ř ) Bezpochyby je to: Pleurostoma bohemicum Zitt. 



36 XI. Čeněk Zahálka: 

Ventriculites marginatus Poč. 
Ventriculites radiatus Mant. 
Ventriculites Zippei Reuss. sp. 
Solitlinoclus Počtae Zah. 
Plocoscyphia labyrinthica Reuss. sp. 
Plocoscyphia labrosa Smith. sp. 
Pyrospongia Vrbaei Zah. 
Pyrospongia Cížkovicensis Zah. 
Pyrospongia Košticensis Zah. 
Canierospongia monostoraa Rom. 
Cystispongia verrucosa Rom. sp. 
Tremabolites megastoma Rom. sp. ? 
Astrobolia acuta Reuss. sp. 
Chonella sp. 

Verruculina miliaris Reuss. sp. 
Verruculina tenue Rom. sp. 
Scytalia pertusa Reuss. sp. 
Stichophyma turbinata Rom. sp. 
Doryderma ramosa Mant. sp. 
Isoraphinia texta Rom. sp. 
Phymatella intumescens Rom. sp. 
Phymatella tuberosa Rom. sp. 
Thecosiphonia ternata Reuss- sp. 
Thecosiphonia craniata Zah. 
Plinthosella squamosa Zitt. 
Amorphospongia globosa v. Hag. sp. 
Achilleům rugosum Rom. 
a mnoho jiných posud neurčených na mnoze nových spongií. 

Foraminiferae. 

Nodosaria Zippei Reuss. 

Nodosaria annulata Reuss. 

Frondicularia tenuis Reuss. 

Frondicularia Cordai Reuss. 

Flabellina elliptica Nilss. 

Cristellaria rotulata D'Orb. 

Globigerina cretacea D'Orb. 

Haplophragmium irreguläre Rom. sp. 
a velké množství jiných posud neurčených Foraminifer, získaných 
výplakem zvětralých vrstev pásma X. 



Pásmo X. — Teplické — klidového útvaru v Poohří. 

Plantae. 

Séquoia Reichenbachi Heer. 
Abies minor Vel. 
Microzamia gibba Corda. 
Chondrites sp. 

Plantae? 

Fucoides sp. 



Jmenování tří nových druhů spongií, náležejících novému rodu 
Pyrospongia, odůvodňujeme v následujícím popisu jejich i vyobrazení. 



Rod Pyrospongia nov. gen. 

V řádu Hexactinellidae O. Schmidt — v pořadí Dictyonina 
Zittel — v čeledi Maeandrospongidae Zittel — zavádím nový rod 
Pyrospongia. Definice rodu toho zní : Spongie tvaru hruškovitého 
z maeandricky zohýbaných stěn. Stěny bývají při povrchu ztloustlé 
v oblé laloky. Uvnitř jsou chodby svislé, někdy zvláštní centrální 
chodba. Radiální chodby směřují od vnitřní svislé chodby k povrchovým 
důlkům. Kostra složena ze šesti paprskových jehlic s octaedricky 
provrtanými uzly jak uvnitř tak obyčejně i na povrchu. 

Tomuto nejbližší z popsaných rodů čeledě Maeandrospongidae 
jest Reussův rod Plocoscyphia. Náš Pyrospongia liší se však od něho 
tvarem hruškovitým, nedostatkem stopky kořenové a soustavou chodeb. 

K tomuto rodu náležejí následující druhy: 

Pyrospongia Vrbaei nov. sp. 

Obr. 70. až 80. 

Druh ten náleží mezi nejvýznačnější skameněliuy spodní části 
pásma X. či Teplického v Poohří. Není většího naleziště pásma X. 
v Poohří, aby se tam nebylo nalezlo několik exemplárů. Množství 
exemplárů mladších i starších, zachovaných i sdeformovanýeh, zlomků 
i celých kusů, zvláště z Cížkovic, Lukavce a Sulevic poskytlo příle- 
žitost druh ten zevrubně poznati. Posud nalezl jsem jej ve stráni 
Oharecké v Dolankách u Doksan, ve stráni mezi Hostenicemi a Bro- 
zany, v lomu u cihelny Brozanské, v lomu u cihelny Lukavecké blíže 



38 XI. Čeněk Zahálka: 

Lovosic, v knížecím lomu u Sulevic blíže Lovosic, v rozsáhlých lomech 
Čížkovických, v zářezu dráhy u nádraží Úpohlavského blíže Třebeuic, 
v nejspodnější části stráně Oharecké v Livousích u Libochovic, ve 
stráni Oharecké u Koštic. 

Ve svých starších pracích určoval jsem druh ten jménem Cyrto- 
bolia formosa Reuss, později slovy: „spongie nového rodu i druhu". 
Náš druh nenáleží proto do rodu Cyi tobolií Poč., poněvadž má uzly 
šestipaprskových jehlic provrtané, kdežto spongie z rodu Cyrtobolia 
je mají plné. 20 ; 

Tvar a velikost. Pyrospongia Vrbaei má tvar hruškovitý (obr. 70. 
až 74.) Na každém exempláru možno rozeznati dvě polovice : dolní 
a horní. Dolní je obráceně kuželovitá, mívá na konci malé krátké 
kořínky, horní je zakulacená a v nejvyšší poloze bývá rovnèji zakon- 
čená. Dolní polovice je hladká, na horní polovici Vystupují však 
zohýbané oblé laloky, jež náleží maeandricky zprohýbaným stěnám 
celou spongii prostupující. Oblé laloky jsou ztloustlé stěny spongie. 
Mezi laloky vidíme na povrchu hlubší jamky kulovité neb podlouhlé, 
které nesouvisí s vnitřními chodbami, nýbrž jsou od nich odděleny 
tenkou stěnou. Pode dnem jamky, tedy uvnitř spongie, počíná širší 
radiální chodba směřující ku středu houby. Zvětrá-li spongie na po- 
vrchu vrstvy nějaké, odtrhnou se od sebe laloky, ještě více se okulatí 
a v p< době více méně kulatých tvarů po stráni se povalují. U ně- 
kterých exemplárů lze u horní polovice rozeznávati přední (obr. 71; 
a zadní (obr. 12) stranu. Na přední jsou laloky značné vypouklé, na 
zadní méně. Ten úkaz se jeví hlavně u takových individuí, které 
mely jednu stranu (zadní) více ke skále (ke dnu mořskému) naklo- 
něnou. Proto bývají u nich na oné zadní straně kořínky malé i ve 
vyšší poloze spodní polovice. Individuum, které svislou polohu melo, 
je pravidelně, na obou stranách stejné vyvinuto a má kořínky jen na 
spodním konci. 

Mladé druhy mají týž tvar co starší (obr. 74), nemají však ještě 
tak vyvinuté laloky v horní polovici. 

Často nalézáme Pyrospongiu Vrbaei značně se strany stlačenou. 
Pyrospongia Vrbaei zobrazena na obr. 71, 72 a 73 v poloviční 
velikosti, jest z posud nalezených největší. Má rozměry: 

délku = 9-1 cm. šířku — 5"5 cm, výšku 3= 10 cm. 



20 ) Počta: Beiträge z. Kennt, d. Spongien d. b. Kr. I. S. 38. 



Pásmo X. — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 39 

Pyrospongia Vrbaei na obr. 70. zobrazená má rozměry: 
délku = 7 cm, šířku = 5 - 6 cm, výšku =z 7 cm. 
Mládě znázorněné na obr. 74. má: 

délku =: 3*5 cm, šířku = 3*3 cm, výšku z= 4 2 c»j. 

Soustava chodeb. Stěny Pyrospongie Yrbaei, maeandricky zohý- 
bané tvoří uvnitř spongie mezi sebou dutiny (obr. 76), z nichž hlavní 
celým tělem s hora dolů se táhnou. Na obrazci 75. je viděti, že pro- 
bíhá vnitřkem spongie směrem svislým centrální chodba nahoru ná- 
levkovité se rozšiřující. Táž nezakoučuje se nahoře osculem, nýbrž 
se končí slepě proti několika povrchovým důlkům v horní plose. 
Důlek takový oddělen je slabší stěnou kostrovou od dutiny nálev- 
ko vité. Po obou stranách centrální chodby jsou též postranní široké 
chodby svislé. Jsou omezeny jednak stěnami centrální chodby, jednak 
stěnami laloků. Na témž obrazci 75. je viděti, že mezi kulovitými 
laloky jsou dosti široké chodby radiální. Počínají u stěny centrální 
chodby (neústí se tedy otevřené do centrální chodby) a směřují 
k důlkům povrchovým. Nekončí se však otevřeně do důlků těchto, 
nýbrž jsou od nich odděleny tenkou stěnou kostrovou. Poněvadž je 
stěna oddělující důlek od radiální chodby tenká, opadává nejdříve 
při zvétrávání spongie a tu by se zdáti mohlo, jako by ony povrchové 
jamky byly oscula čili ústící otvory radiálních chodeb, po případě 
chodby centrální. Jamky povrchové bývají vyplněny horninou (váp- 
nitým slínem). Při odstraňování tohoto slinu z důlku protrhnou se 
též snadno stěny jmenované. 

Kostra složena je ze šestipaprskových jehlic mezi sebou spo- 
jených. Uzly, ve kterých se ramena jehlic spojují, jsou provrtány 
v poloze octaedrické uvnitř celé houby i.obr. 77 a 78). Vně provrtány 
jsou v horní polovici. Kostra v dolní polovici je hustější. Jsou totiž 
ramena jehlic kratší a následkem toho okénka (prostor mezi rameny 
jehlic) menší. Na samém povrchu dolní části spongie jsou ramena 
jehlic ztloustlá, hustě vedle sebe, tak že lze jen těžce ramena jehlic 
postřehnouti. V tomto případě nelze na nich také nalézti direk, jimiž 
bývají uzly v osmistěnné poloze provrtány, ačkoliv hned blízko pod 
povrchem jsou k nalezení. Osové kanálky, které prostředkem každého 
ramene jehlice prochází (obr. 78 a 79), jsou velmi slabě znáti i při 
propadajícím světle, často je nelze postřehnouti. 

Na povrchu spodní polovice spongie nalézáme u mnohých 
exemplárů zachovalou krycí blánu z kyseliny křemičité (obr. 80). Je 






40 XI. Čeněk Zahálka: 

dosti vápencem proniknuta. Proto vyleptáním (kyselinou) objeví se 
blána mnohem porovitější. 

Kostra byla původně všecka z kyseliny křemičité složena. Nyní 
jest na povrchu z části ve vápenec a limonit proměněna. V dolní 
části houby má kostra vůbec více kyseliny křemičité než v horní 
polovici. 

Pyrospongia Košticensis nov. sp. 

Obr. 81 a 82. 

Druh tento je velmi vzácný. Nalezl jsem jediný exemplár ve 
stráni Koštické v nižším oddělení pásma X. Má tvar hruškovitý 
Stěny na celém povrchu jsou ztloustlé v oblé desky a jedna od druhé 
oddělena je hlubokou a širokou rýhou. Rýhy tyto jsou vyplnéuy 
horninou (vápnitým slínemj, v níž spongie uložena byla. Vrchol naš 
houby je uražen. Kostra křemičitá je dosti zachována, avšak na samém 
povrchu valně ve vápenec proměněna. Kostra složena je vně i uvnitř 
ze šestipaprskovýck jehlic mezi sebou souvisejících s octaedricky pro- 
vrtanými uzly (str. 82). Okénka mezi čtyřmi vedle sebe ležícími 
rameny jsou okrouhlá, často ale rázu čtyř úhelníkového, ovšem s oblou- 
kovitými rohy. Okénka leží v přímých řádkách a jsou skoro stejné 
velká; uvnitř shledáváme, že jsou ostrými neb tupými zoubky 
opatřena. 

Tvarem i kostrou liší se tedy Pyrospongia Košticensis dosti od 
předešlého druhu. 

Pyrospongia Čížkovicensis nov. sp. 

Obr. 83 8f>. 

Velmi vzácná. Jediný exemplár nalezl jsem v Čížkovicích ve 
spodním oddělení pásma X. Má tvar hruškovitý. Stěny jsou na po- 
vrchu ztloustlé v rovnější desky a jsou odděleny úzkými rýhami na 
povrchu. Již tím liší se druh Čížkovicensis od předešlého, který má 
desky jmenované oblejší a od sebe vzdálenější. Ještě více liší se však 
od druhu Košticensis kostrou. Tato jest složena u druhu Čížkovi- 
censis též ze šestipaprskových jehlic mezi sebou spojených s octae- 
dricky provrtanými uzly, avšak okénka jsou jiného rázu (obr. 84 a 85). 
Kolem větších okének, ča.-to kruhových, jsou malá, místy nápadně 
malá okénka buď kruhovitá neb kruhovitě podlouhlá a kolem větších 
do kruhu seskupená. Uzlíky jsou blíže u sebe než u druhu Košti- 
censis, poněvadž jsou ramena kratší. Vnitřní kostra jest úplně ve 



Pásmo X — Teplické — křídového útvaru v Poohří. 41 

hnědý limonit proměněna. Tu nelze praeparovati. Za to na povrchu 
je z části v limonit a z části ve vápenec proměněna a dobře zacho- 
vána (obr. 84 a 85). Povrchovými deskami i kostrou liší se druh ten 
i od Pyrospongie Vrbaei. 

Vysvětlení obrazců 70—85. 

Obr. 70. Pyrospongia Vrbaei Zah. Pohled z předu. Přirozená 
velikost. Z Čížkovic u Lovosic. Na levé a horní části znázorněný 
pásek značí žilku krystallinického vápence. 

Obr. 71. Pyrospongia Vrbaei Zah. Největší až posud nalezený 
exemplár. Pohled z předu s vysto