Skip to main content

Full text of "Vlast"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



VLAST. 



ČASOPIS 



T>HO POUČENI A ZÁBAVU. 



*~W3WS»ř~* 



S|K»' 



MAJETNÍK, NAKLADATEL A VYDAVATEL 



dBTJŽSa7TrO TTL-A^S* 



REDAKTOR 



TOM^^é ŠK^DliE. 



Qjg)^^)-J> 



ROČNÍK XIV. 1897—1898. 



V PRAZE. 

CYRILLO-METHODĚJSKA knihtiskárna v. KOTRBA. 



1898. 



\p 






J 



'.AÍ^^X 




Obsah XIV. ročníku „Vlasti". 

A) Životopisy. 

H«lonik& lan: Hartiii Šlechtic Hed- | Kašpar Karel Dr.: Jan Křt de Rossi 

banský z Medného 2. I 363. 
H i e r a c n e Frant : Bedficb Baiaga a 

Bartoloměj Kopitar 329. | 

B) ČUnky poučnč a vMeckč. 



riekáCek Joeef; Kniz Karel San 

Uartíno, lakladatel ústavfi >Deti 

Proffetelnoati* 21, 123, 224, 356, 

553, 860. 
— Jan Křtitel, roibor Sndennannovy 

ttagoedie 1066. 
Hamrimíd Fií JoMf: Blahosl. Petr 

Caniňoa a Cechy 270, 340, 676, 

934, 1063. 
Hlavinka Aloia: Zvokové malůvky 

v národní písni 461, 546, 660, 745, 

801. 
Hlonch Lev: Paběrky z pouti do 

Říma a do sv. lemé 961, 1039, 1137. 
Horáček Frant: O původu lidské 

fe£i 428, 620, 626, 734, 849, 906. 
Kamei V.: Hcsinárodní sjezd katoli- 
ckých nčencA r. 1897. ve Frýburku 

829. 
Konečný I^pjan: O novokfesbn- 

stvi hrabete Tolatébo 444, 538, 662, 

726, 837, 939, 1001, 1097. 



Lení Ant. Dr.: Jest pravdou nepo- 
chybnou, íe umfel Mistr Jan Hus 
za své pfesvfidčení a le jest mnče- 
níkem la pravdu? 31, 97, 198, 2B9, 
3S6, 497, 601, 697. 

Pittnerová V)a<ta: Žena na Horácku 
362. 

Starý učitel: Několik časových úvah 
o obecné Škole, staré a nové 63, 
148, 256, 320, 435, 528, tlf)', 766, 
878, 963. 

Skrdle TomiS: Ueň Jihoslovany 25, 
162, 244, 336, 420, 633, 741. 

Tfeítík lan: Svatební obyčeje kato- 
líků v Bosně 1056. 

Vávra Jos.: Z cestopisu pana Jifího 
í Oppersdorfu 1160. 

Vrba Rudolf: Hlídka národohoapodář- 
ski 79, 169, 476, 573, 682, 886, 1166. 

Žák Alfons: Sláva a ostatky blaho- 
slaveného Hroxnaty 1149. 

Žundálek Frant.: Katoličtí Srbové 
v Lu&ci 41, 129, 238, 314, 403. 



C) Čteni zábavné. 

Brodský Bohumil: Na samotě 50, 1 Pittnerová Vlasta: Na Hartind 414, 

109, 206. 556, 639, 764, 864, 919, 10i7, 1114. 

Holý Jan H.: V podkrovní svétničce Špaček Václav: Dvojí život 16, 137, 

155, 231. I 264, 302, 396, 507, 6l4, 713, 815. 



D) Bán 
Bnlant Ant: Rabandův sen 48, Lom I B 



irian Karel: Pfi západe 14, Svatá 
noc 230, Na výsuvé r. 1898. 952. 



IV 



Obsah >Vlasti<. 



Grossmannová-Brodská: Po vá- 
nocích 300, Slunéčko nad řekou, 
Růže a trní 506. 

Chrám o sta Fr.: Večer 16, Srdce 
v srdci 137, V hlubinácii lásky 154, 
Růže Panny Marie 814. 

Javorník Miloslav: Soud 300, Kra- 
levic Valdemar 612. 

Kleislová-Krákorová: Panna Ma- 
ria u přeslice 863. 

Kovář Mv Dn: Óda velikonoční 711, 
Bůh moje sila 1052, Bůh nadéje má! 
1147. 



'Křesťan Zdeněk: Čtyři prosby 264^ 
Kristus 918. 

Leubner Fr,: Jitřní u sv. Víta 248^ 
344, 408, Legenda velikonoční 637. 

Tichý Jaroslav: In memoriam 917. 

Vran ek-P o horský: Moře, Umíráček, 
108, Milosrdné sestry 395, Motýl na 
dětském hrobě 520, Ne slova planá 
763, Práce 951, Vzdor 1017. 

Zaletěl Prokop: K diamantové mši 
sv. Otce Lva Xni. 193. 



E) Divadlo, hudba a umční. 



AvantiVittore: Napoleonovo tažení 
na Rus. (Cyklus obrazů VerešČagi- 
nových) 370. 

Fleká ček Josef: Z Národního divadla 
77, 275, 570, 884. 



Můller Václav: Hudba 82, 171, 367, 

479. 
Podlaha Ant Dr.: Umění, 172, 369. 



F) Literatura. 



Anglická: 



Novena in honor of Saint Joseph (Jos. 

Šeřík-Vitínský) 1073. 
Prindpes and advices of the holý Fran- 

cis of Sales (J. Šeřík-Vitínský) 1073. 
Return to God (týž) 1073. 
The Christian, román od Halí Caine 

(Jos. Flekáček) 781. 
The oath of the chieftain of Hurons 

(Jos. Šeřík-Vitínský) 1073. 
The Rosary (J. Šeřík-Vitínský) 1074. 
Tlie Lives of the Deccased Bischops of 

the Catholic Church in the Un. St. 

(Jos. Šeřík Vitínský) 1169. 

Arménská: 

Aden t. j. Čas (J. Šeřík Vitínský) 1169. 

Arabská: 

Bebbas úa imam (fos. Šeřík Vitínský) 
1170. 

Bulharská : 

Všekoj člověčenski život je pian Božij 
(Jos. Šeřík Vitínský) 1173. 

Česká: 

Básnictví a mravouka. (Vzděl. knihovna 
katol.) od Dr. P. Vychodila (V. Roud- 
nický) 983. 

Besedy mládeže (Tom. Škrdle) 1178. 

Boje a vítězství, povídky od Jos. Fle- 
káčka. (Hlasy katol. spolku tisko- 
vého) (Tom. Škrdle) 891. 

Boj o volební mandát od V. Kosmáka 
(Fil. Jan Konečný) 586. 



Blahoslavený Hroznatá od Dr. Frant. 
Krásla (Prokop Zaletěl) 987. 

Bůh stvořitel — Bůh soudce. (Hlasy 
katol. spolku tisk.) (Prokop !^letěl) 
585. 

Čarovná noc, sepsal Josef Flekáček 
(V. Můller) 486. 

Časopis Matice Moravské (Fr. Šilhavý) 
984. 

Čechy nenáležely nikdy diecésí k Řeznu,. 
od Dra. Fr. Kryštůfka (prof. J. Ha- 
vránek) 581. 

Česká poesie XIX. věku, vyd. spolek 
»MáJ€ (Karel Burian) 373, 1180. 

Dědictví Maličkých Qos. Flekáček) 373. 

Dědictví Maličkých (Fil. Šubrt) 1177. 

Dějiny nové doby od Dra. Jana Kry- 
štůfka 983. 

Dějiny řádu Tovaryšstva Ježíšova od 
Tom. V. Bílka (Dr. R. Zháněl) 487. 

Dcera profesorova od St. Jarkovského 
(Fil. Šubrt) 278. 

Dostojevského spisy. (Ottova ruská 
knihovna) F. Šubrt 84. 

Duchovni řeči na neděle a svátky 1080. 

František Palacký od Fr. J. Rypáčka 

987. 
Giacomo Meyerbeer a křesťanství, uva- 
žuje V. Můller (Jan Hejny) 586. 
Heřman a Dorothea od Goethea, přel. 

Otm. Vaiiorný (Karel Burian) 372. 
Chudým dětem (Fr. Šilhavý) 789. 
Chvilku zas doma, napsal Karel Leger 

(Karel Burian) 787. 
Ivan Karalipeo od Bedř. Moravce (Tom. 

Škrdle) 891. 
1848, žert o jednom jednání od AI. 

Klášterského 1081. 
Kaleidoskop od Beneše Meth. Kuldy- 

(ťrokop Zaletěl) 988. 



Obsah »Vlasti<. 



V 



Kalendáře: Kneipův 86, Velký ná- 
rodní 86, pro čas i vččnosC 280, 
Kotrbovy katolické kalendáře 183, 
vydavatelstvím a redakci Msgra Ad. 
Rodlera 184, Zdař B&h 488, Délnický 
373, Vojenský přítel 280, Vilímkův 
Malého čtenáře 87, 1081. 

Karel Havlíček od V. Řezm'čka (Rud. 

Vrba^ 179. 
Klášter Želiv (Prokop Zaletčl) 1080. 
Kniha naSeho lidu (I. N. Holý) 1082, 

Knihovna laciná: NevzeSlo ráno (Filip 

Šubrt) 1179, 
KřesCanský délm'k, přel. J. V. Smélý 

(Prokop Zaletěl) 86. 
Libuše: Rozkvet (Fil. Šubrt) 1179. 

LouĎovice pod Blaníkem od Dra Jos. 
Buriana (Alf. Žák) 1082. 

Maličkosti, ze španěl. přel. A. Pikhart 
(V. Kameš) 1082. 

Mluvnice arabského jazyka od Dra Se- 
dláčka, (Fr. Vacek) 1175. 

Morava svým Maticím (Fr. Šilhavý) 1080. 

Na stará kolena od V. Řezníčka (FiL 

J. Konečný) 85. 
Na úsvite od X. Gjalskiho, přel. Josef 

Paulik (Fil. Šubrt) 787. 

Nápadníci trůnu, činohra od Henr. 
Ibsena (Fr. Kroiher) 580. 

Národní sebeochrana od Rud. Vrby 

(Jan Hejny) 485. 
Nepotřebujeme kázaní o křesťanské 

poctivosti, napsal Frant. Jiří Košťál 

(V. Plešovský) 1082. 
Obzor (Fr. Šilhavý) 788. 

Obétovaná od B. Brodského (Tomáš 

Skrdle) 1079. 
Odumřelá ratolest od B. Brodského 

(Fil. J. Konečný) 988. 
Otrávená růže od V. Kosmáka (Fil. 

J. Konečný.) 989. 
Paedagogické stati Lva Nikolaj eviče 

Tolstého (Fil. Šubrt) 985. 
Pobloudilci od V. Špačka (T. Škrdle) 

688. 
Poklad véřídch, časopis 1177. 
Pomněnky J. Vlastimila a Fr. Dobro- 
mila Kamaryta, vydal Jan Fr. Zítek 

(Karel Burian) 372. 
Poupátka od P. Zaletéla (K Burian) 
' 372. 
Princezna. Z polšt. přel. V. T. Kamej- 

ský (Prok. Zaletčl) 585. 
Půlpáni od K. V. Raisa (Tom. Škrdle) 

890. 
Quo vadis, sepsal Henryk Senkiewicz 

(Fr. Kroiher) 890. 
Radosti Života, napsal John Lubbock, 

přeložil Jan Váňa (Fil. J. Konečný) 

785. 
Romance a balady Uhlandovy, přeložil 

Lad. Arietto, (K. Burian) 372. 
Růže dominikánská (P. Zaletčl) 1082. 



Sabinismus, barákovství, pokrokářství 
a národní délnictvo od Tom. Josefa 
lirouška (Prok. Zaletčl) 988. 

Sad zarůstající, verše H. Udena (Karel 
Burian) 372. 

Sborník Historického kroužku (Tom. 
Škrdle) 178. 

Sborník svétové poesie (Julius Caesar, 
Macbeth) 279. 

Sekerník od Fr. Heyduka (Karel Bu- 
rian) 787. 

Shakespearova dramata přeložená J. V. 
Sládkem (Karel Burian) 787. 

Soustava učení M. Jana Viklifa (Dr. 
Ant. Lenz) 783. 

Svatý Antonín Toulonský a chléb chu- 
dých, přel. Fr. Žák (Pr. Zaletčl) 584. 

Svčtová knihovna (Fr. Kroiher) 788, 
Han Hejny) 1078. 

Ši-Klng, prvých šest knih v překladu 
Dr. Dvořáka a Jaroši. Vrchlického 
(K. Burian) 787. 

Tři povídky Fr. Valouška (P. Zaletél) 
688. 

Tři ženské podobizny od Terezy Nová- 
kové (Fil. Šubrt) 278. 

Turgenčva spisy (Ottova ruská knih.) 
181. 

Valašské pohádky a povésti, vybral 
Matouš Václavek (Fr. Šilhavý) 279. 

V soumraku bohů od Jul. Zeyera (Fil. 
Šubrt) 584. 

Výbor poesie Marie Konopnické 373. 

Vybrané povídky od Ad. Kolpinga 
(V. Kameš) i081. 

Vzdélavací knihovna katolická, pořádá 
Dr. Tumpach a Dr. Podlaha (Václ. 
Roudnický) 484, 1178. 

Zábavy večerní (P. Zaletél) 485. 

Z menšího obzoru od Josefa Havlíka 
(Fil. Šubrt) 987. 

Z novel Ed. Roda (T. Škrdle) 889. 

Zlatá Praha (Jan N. Holý) 277. 

Zlaté klasy (Josef Flekáček) 182. 

Zlaté listkv (týž) 182. 

Ženská otázka, veselohra o 1 jednání 
od AI. Klášterského 1081. 

Život dle náboženství, sepsal Tilm. Pesch 
T. J. (Filip Jan Konečný) 585. 

Flámská : 

referent Josef Šeřík-Vitínský 175, 
576, 888. 

Francouzská: 

Hypnotismus od P. Cocouniera (Václ. 

Zapletal) 176. 
Chrétien ou agnosiique par Tabbé 

Louis Picard (V. Kameš) 175. 
La bonne Souflfrance par Fr. Coppé 

(V. Kameš) li*/!. 
Le Ménage du pasteur Naudie par Ed. 

Rod (V. Kameš) 1171. 



VI 



Obsah »Vla8ti<. 



L'homme-Diea par C. Minjard. (Vojtech 

Kaineš) 1171. 
Leon XDL et le prince de Bismark 

par £. Lefebre de Behaine (Vojtech 

Kameš) 1171. 
Le patron des Associations eucharisti- 

ques (1. Šeřík Vitínský) 1172. 
L. Vial: Le juif roi comment le deti- 

óner (V. KameS) 1171. 
Le role de la Papauté dans la societé 

(V. Kameš) 981. 
Mémoires ďoutre tombe par Chateau- 

briand (V. KameS) 1171. 
Nouvelle collectíon de romans honnétes 

(V. Kameš) 481. 
Persecution religieose en Belgique (Jos. 

Scřík-Vitínský) 981. 
Quelques épisodes de la revolution de 

1830. (Šefík- Vitínský) 981. 

Chorvatská : 

Balkanjedinstvu i bratskoj slogi (Fr. 

H. Žfundálek) 782. 
Bog i Hrvatska 371. 
Katolički list, — Krsčanská škola, — 

Vrhbosna, ■— Balkán, — Obzor 

(Fr. H. Žundálek) 1174. 
Kniny družstva sv. Jeronýma (Fr. 

Stingl) 982. 
Pedagogijska endklopedija 372. 
PrimorŮnje 371. 
Vjetar i talasi 371. 

Italská: 

Bessarione (Fr. H. Žundálek) 577. 
Bibliotecadella Societa operaiaCattolica 

di Trento (Jos. Šeřík-Vitínský) 175. 
Dčlnická katol. společnost v Tridentč 

(los. Šeřík Vitínský) 1170. 
Gli Slavi ed i Papi pel Sac. Giov. Mar- 

kovič Qos. Flekáček) 482. 

Japonská: 

Nippon (Jos. Šeřík Vitínský) 1169. 

Latinská: 

Acta sanctae sedis in compendium 
opportune redacta et illustrata (Jos. 
Šeřík Vitínský) 1169. 

Litevská: 

Auksa Altoríus arba Szaltinis Dangiszku 
skarbu Q. Šeřík Vitínský) 1169. 

Lnžická: 

Ref. Fr. H. Žundálek. 

Handríja Zejleija: Zhromadžene spisy 

1172. 
Katholski Posol 577. 



Lužica 578. 
Serbske noviny 578. 
Serbske zynki, básné Jakuba Čišin- 
ského 176. 

Německá : 

Daa Augustiner Eremitennstiít St. 
Thomas in Brúnn (P. Alf. Žák) 1175. 

Das chrístliche Handwerk (Prok. Zá- 
lete!) 276. 

Der christliche Arbeiter (Prok. Za- 
letél) 277. 

Der seiige Hroznatá (P. Alf. žák) 1175. 

Die modeme Moral und ihre Grund- 
prindpien (Fil. Jan Konečný) 483. 

Freunde u. Feinde der Arbeiter (Prok. 
Zaletčl) 1174. 

Gnindgedanke der Cartesianischen 
Philosophie (Fil. Jan Kone6i^) 579. 

Katol. církev naší doby a její slu- 
žebníci slovem i obrazem (Jos. Šeřík- 
Vitínský) 483. 

Liberalismus, Socialismus, Anarchismus 
von Adolf Šelbický (Pr. Zaletél) 782. 

Protestantische GeschichtslQgen (Jos. 
Šeřík-Vitínský) 277. 

Reformation oder Revolution? Jos. 
Šeřík-Vitínský) 579. 

Sociále Thátigkeit der Kirche von J. 
Gúrtler (Pr. Zaletél) 889. 

Tirol im Jubeljahre seines Bundes atd. 
1077. 

Trau, schau wem ! (J. Šeřík-Vitínský) 983. 

Ificozemská: 
Ref. Jos. Šeřík-Vitínský 1074. 

Polská: 

Albert Brandenburski, pierwszy ksi%že 
pruski katolikiem a Intencya miesie- 
czna czyli poslaniec apostolstva 
Serca Jezusowego (J. Šeřík Vitínský) 
1173. 

Portugalská: 

Discurso na Egreja eta Encarnagao, par 
occasio da distríbuigao, de esmolas 
a cem crean^as pobres (Jos. Šeřík 
Vitínský) 1170. 

Ramanská: 

Religia si sciinta (|. Šeřík Vitínský) 1170. 

Raská: 

Epitimija od S. K Bařiny (Fr. Žák) 982. 
Dogmatičeskoje Bogoslovije (Jos. Šeřík 

Vitínský) 1172. 
Gektor, psych, obrázek napsal Elpa- 

tevskij (týž) 781. 



Obsah > Vlastin. 



VII 



Geře: Jiinym dnujan (týž) 982. 
Gramatika drevnjago cerkovno alavj. 

jazyka 1075. 
Kapterév: Duáevnyja svojstva žen&čin 

575. 
PleSčejeva A. N Básné 1074. 
Sovremenoje sostojanie filosofíj t Ger- 

manij i Frandj 1075. 

Slovenská: 

Prostonárodnie slovenské povésti Pavel 
Dobšinský (J. Šeřík Vitinský) 1173. 

Slovinská: 

Knih^ slovinské matice z r. 1896. 687. 
Poezije, složil Zamejski 482. 
Povésti od Jvana Tavčara 481. 
Salonska knijžnice 482. 

Srbská: 

Biserka (Jan TřeStik) 1077. 
Drnga Pevanija (Fr. Stingl) 888. 



Gospoda seljad (Fr. Štingl) 889. 
Hajduk Stanko ^r. Štingl) 889. 
Može ^mpatie (Fr. Štingl) 889. 
Popadsje (Fr. Štinsl) 1077. 
Pripovetka iz prollosti srpske (J. Šeřík 

Vitínslr^) 1172. 
Srpska književna zadruga (Jan Třeštík) 

1075. 
Veliká spomenica iz Russije, A. Pajevič 

(Fr. Štingl) 888. 
Život za dinár (Fr. Štingl) 1076. 

Španělská: 

Ref. Jakub Hurecký 173, 979. 

Švédská: 

Lunds Universitet 1872—97. (J. Šeřík 
Vitinský) 1170. 



Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 



Sv. Otec Lev XUL 88, 281, 374, 378, 488, 
587, 689, 789, 892, 989, 1083, 1180. 

Baddhismns 186. 

Der Volksbibliothekar 589. 

Doktoru V. Novotnému na dorozumě- 
nou 90. 

Dr. Guth a Klatovy 281. 

Drobné zprávy o Jihoslovanech 376, 
1084. 

Dvé znamenité encykliky sv. Otce 
Lva XIU. 1181. 

Halabala Meth., rytíř 1182. 

Heine 375. 

Hlavinkova studie o p&vodu nár. písné 
376. 

Česká Revue 1183. 

Drobné zprávy z Lužice od Fr. Žun- 
dálka 1183. 

Drobné zprávy ze zemí jihoslovanských 
od Fr. Žundálka 1183. 

Knéz původce těsnopisné soustavy 375. 

Leopardi na indexu 1084. 



Literární úsudek po roce 375. 
Literární zprávy z Bosny za r. 1897 (Jan 

Třeštík) 790, 893. 
Na slovanském jihu od TřeStika (P. 

Zaletěl) 283. 
Naše domácnost 588. 
Nervosa a poesie 1084. 
Oesterreichisches Literaturblatt 89. 
O Češích v cizině 990. 

Paběrky z českoslovanského katoli- 
ckého sjezdu 1185. 

Pan Dr. Tom. G. Masaryk a starý pán 
Dr. Ant. Lenz 185. 

Rozmarné kapitolky od Grosmannovy- 

Brodské (P. Zaletěl) 283. 
Shoda česko-lužická 282. 

Spolek pro zakládání knihoven ve 

Slezsku 88. 
Stavba chrámu sv. Víta a cizina 589. 
Tisková liga 186, 377, 489, 790. 
Zlatá kniha v Písku 282. 



Různé zprávy a články. 



Audience Čechů u sv. Otce Lva XIII. 

a Jeho Em. státního sekretáře kard. 

RampoUy 167. 
Jakob Kuěank 1093. 
Jan Havlft 287. 
Dr. Eduard Tersch 1189. 
Antonín Flesar 1190. 
Norbert Purschka 1190. 
Jihoslovanské rovy r. 1897. 798, 997. 
Paběrky z novin a veřejného života 90, 

187, 283, 377, 491, 590, 690, 792, 

894, 991, 1085, 118.5. 
Paběrky z jihoslovanských Časopisů 

490, 589. 



Petr Špička O. Cr. 496. 
PíoboSt hr. Potting-Persing 496. 

Provolání ku sjezdu katolíků česko- 
slovanských 976. 

Stručná methodika vyučování katoli- 
ckého náboženství od Ad. Fuxe 1182. 

Stříbrné kněžské jubileum J. Em. kar- 
dinála Schdnboma 1181. 

Tóma Smýd 191. 

Václav Kosmák 679. 

Ve prospěch dómu sv. Víta 598. 

Záhřeb či Sarajevo 490. 



Obsah »V1asti<. 



Zprávy o družstvu Vlasť a jeho odborech. 



Apoštolské poíebnáni sv. Otce Lva XIII. 

družstvu Vlast a redakci >Vlasti< a 

•Dél. novin€ 496. 
Historíckf kroužek 384. S98, 696, 1094. 
Hlas o druistvn VluC 1182. 
Literinii sekce dniístva VlasC 563, 

696, 903, 1000. 
Manifestačni schůze Hist. krouíku 69. 
Sociální odbor dniístva Vlast 192, 288, 

383, 896, 800. 903, 1095. 



Sodalnl fond, jeho vinik a útel (Tom. 

Skrdle) 566. 
Valná hromada družstva Vlast 457. 
Vlastní dikm družstva Vlast (T. Škrdle) 

360. 
Výbor družstva 96, 382, 694, 799, 902, 

1000, 1096. 
Zprávy i družstva Vlast 696. 
Ma sklonku XIV. roku 1191. 




ROČNÍK XIV. ŘÍJEN 1897-98. 





Martin šlechtic Medáanský z Medného. 

Napsal Jan Htdouzka. 

>Nad Tatrou sa blýská, 
Hrom; divu bijú, 
Zastavme sa, bratia. 
Veď sa ony ztratia — 
Slovici oiijú!( 

sa perně o tom přesvédčen, že stane se i širším kruhům 
zajímavým, předesílám úvodem práci své zla^ list pivu 
VyStkradskéko, pokud pojednává o Medňanském, o Slo- 
venském a Českém národě. 

> Milovaný Příteli I 
Ó, jak sobe dnes libuji, ie jsem přátelsky požádal 
Vás, byste mi laskavě zaslal své nové dílo: Životopis 
Martina šlechtice Medúanského z Medného, jlmžto chtél jsem osvěžiti 
všelikou bytost svou. Dnes dodán mi byl rukopis VáŽ, ukončený 
v půl 12. hodinu noční dne 15. srpna t. r. Bez odkladu dal jsem 
sobe vzácný ten rukopis předčítati, a měrou velikou naplnila se 
touha má. 

Znal jsem šlechetného šlechtice Martina Medňanského již ode 
dávna, kdy byl spolupracovníkem vítaným *Posváíné KasaUlny* 
mé. Toho času dopisovali jsme sobě. Konečně za doby našf národo- 
pisné výstavy navštívil mne osobně. Nikdy nezapomenu na jeho slova 
upřímná, rázná, nadšená: »Prvá moje cesta v Praze byla k Vám.« 
Škoda, že tak krátká byla mimořádně milá návštěva ta. Jenom letmo 
vyměnili jsme sobě své radosti a žalosti ve příčině náioda našeho 
katolického v Cechách ubohého a na Slovensku ještě více zuboženého. 
Když jsme se loučih, zrodily se vřelé slzy v temných oČlch mých. 
Od té doby neviděli jsme se. Znal jsem ušlechtilé srdce a mohutného 
ducha Mart. Medňanského jenom povrchně, ač jeho dopisy a literární 
práce prohloubaly poněkud mou vážnost a přátelství mé k němu. 

Vašnostiným rukopisem poznal jsen} jeho velikého ducha a 
znamenitou činnosf v Qrkvi a národě. Jeho boj vniterný, nežli byl 
stal se silným a nepodvratným obhájcem svého národa ve příčině 
nddoienstvi katolického a národnosti jen na základě katolickém pevně 
stojící; jeho vzorná obětivosf a odhodlanost ve směru tomto, jeho 
literární působení mnohostranné, jeho znalost důkladná jazyků ně- 
kolika činí Martina Medňanského jedním z velkých církevníků a ' 
národovců, takže chloubou musí jmenovati jej netoliko Slovák, ale 
také každý Čech. Ano, velikou radostí naplnilo mne naslouchání 
životopisu Vašnostina. Avšak také hluboká žalost pronikla duši mou. 
Vy soudíte, Že se mi tak stalo proto, že znova připomenul jsem sobě 
těch útrap neslýchaných, jimiž po značnou řadu let naši bratři Slováci 
zasypáváni jsou podivnou kulturou madarskou, kteráĚ podrývá a rozrývá 
natím bratřím viru katolickou proto, aby snadfUji připravili je o národ- 
nosí. Inu, »chytros( nejsou žádné čáry*. Cim pak byli by Madaři, 
kdyby se nesílili a počet svňj nemnoHli potnadarováním rod& slo- 
vanských ve svém Madar-orseáguř 



Blartin šlechtic Medfianský z Medného. 3 

Nemýlíte se, předrahý Přfteli! Zalosf má však rozmnožila se 
živou vzpomínkou na to, co děje se také u nás. Ubohý národ Český I 
Jeho dorůstající intelligence svádí se liberalismem na scestí národu 
nejvýše nebezpečné. Samospasná víra v Boha Krista hubí se v nich 
planou vědou, sbíranou u všech národů cizích, zrovna tak, jak se 
dělo za nejhorších dob dějin našich. Přirozenou měrou došlo to již 
tak daleko, že část té mladé intelligence vléci se dá hloučkem chytrých 
židů, a důísledně zapírají netoliko Zjevení, ale také národnost. Div-li, 
že takovou intelligencí(?) také nižSi vrstvy našeho národa ocitají se 
v bezvéří a v tupení národnosti své. 

Díky Bohu, že jest veliký počet těch, (jenž jest na hlubších 
základech pravé vědy,) kteříž nezapírají náboženství a národnost 
praotců svých! 

Kéž by dorost intelligence české poznal Vaše životopisy: Sou- 
kopa, Taroucy, Dědka, Medňanského, ^) i životopisy, kteréž doposud 
skrývají se v požehnaném péře Vašem 1 Veliká čásf dorostu nezná 
těch mužů, kteříž probudili národ náš na základě církevním, a proto 
nechápají pravého blaha národa Českoslovanského. 

— — — — — — — — — — — upřímně vyznávám, 

a blahopřeji Vám 

Váš upřímně oddaný přítel 
Na Vyšehradě 18. srpna 1897. B. M, Kulda, v. r.c 



Na Tatrách se blýská, a zuřivé vichry syčí slováckými dědinami. 
Nešťastný pobratim náš, ode dávna štván a napadán, snad se již 
nezachrání. Zhoubný protestantismus, surový maďarismus zatínají 
drápy do brati naší, — a zoufalé nářky utiskovaných zaléhají až 
k nám! — Zdálo se, že po hrozných útrapách revolučního roku 
1848., kdy Košut na věky hanebně se proslavil utiskováním lidu 
maďarského a vlastizrádným dotíráním až k trůnu mocnáře Dobro- 
tivého, zavítají ubohé Slováci radostnější dnové. Než, nestalo se tak, 
bohužel, do dneška 1 Odštěpeni od spisovného jazyka českého slábnou 

— slábnou, a neubrání se nátlaku plemene cizího! Vyletí tu 

tam ze slovácké chaty orel, — rozestře peruti daleko široko nad 
hnízdem slováckým, — brání do krve tu horskou čeleď; zakrouží 
někdy vysoko nad nebetyčné Tatry a ostrým zrakem přehledá všechny 
kouty naříkající Slovače, — vidí, jak hyeny ssají krev bílých holubic 

— bleskem letí — letí dolů — zachránit napadených — přesilou 
však dravých šelem raněn, doražen, krvácí a umírá 

Ó, dobrý, nešfastný Ude slovenský! Zda ukřivdil jsi komuř 
2kia potřísnil jsi česť národa jiného? — Nikdy! — A proč jsi tupen, 
žalařován, proč okrádají tě o jazyk a náboženství? — Jsi krevným 
bratrem českého lidu! Vám od jakživa spínány ruce v okovy, a za- 
kmitla-li slabá jen jiskra touhy po volnosti v hrudi vaší, již ji dzácká 
:q>apnosť zašlapala; ona chtěla státi se aristokracií národů ostatních! 
Ostře doličují Moravské Noviny roku 1848. neblahé poměry uherské : 
> . . . MacEafi jazyk slovácký ze škol, úřadů, kostelů násilně a lstivě 



*) ^. M, Kuldy (poziL redakce). 



4 Jan Halouzka: 

vytlačovali, rovného práva jej všude pozbavovali, lid slovenský po 
maďarská mluviti, psáti, ba i v kostele modliti se nutili ; každého, 
kdož zdráhal Maďarem nazývati se, jejich zlým zámérům sloužiti a 
k zradé proti císai4 našemu napomáhati, trýznili a na šibenicích od- 
pravovali. « 

Ký div, že trýzněný lid povztyčil hlavu proti tyranům! Po ne- 
šťastné bitvě Myjavské držely se ještě Lubina a Krajné — vesnice 
obývané slovenskými sedláky. Velmi srdnatě bránili se Krajnané, a 
student Vilém Sulek z nich nejudatněji dorážel na nepi^tele. Byl od 
Maďarů chycen. Zavlekli jej do Freištátu, — nařídili mu, chce-li se 
zachrániti, aby se odřekl Slovanstva a pi^sahal na maďarskou kon- 
stituci. Devatenáctiletý mladík odmrštil milost maďarskou, prohlásiv, 
že chce zemříti za Slovenstvo. Byl odsouzen na šibenici. Den popravy 
byl svátkem Košutovským šelmám ; všechno panstvo z Nitry a okolí 
se dostavilo. Sulek ubíral se k šibenici směle a odhodlaně. Pod šibe- 
nicí vesele volal: >Nech žijú Slováci 1 Sláva Slovanstvu 1 — Lidé 
srdcí nezkažených slzeli . . . Závodníky katolický kněz a farář v^ 
Velké Divině, známý na Slovácku lidumil a vlastenec, prohlášen byl 
tehdy buřičem, protože školy pořádně spravoval, a komise v bytě- 
jeho nalezla navěsit (1) o »Slavische Centralblátterc 

Za těch asi let a poměrů spatřil světlo světa dne 10. listopadu 
1840. slovenský patriota a spisovatel Martin šlechtic Medňanský 
z Medného. Narodil se v Divince, »malúčkej« dědince utěšeného 
Pováží — blízko Žiliny, — přifařené do Velké Diviny — z otce 
Ludvíka Medňanského, šlechtice z Medného, a matičky šlechtičny 
Josefy Nozdrovické z Nozdrovic. Rod Medňanských jest z nejstarších 
šlechtických rodů v Uhrách; — dělí se ve dvě hlavních vétví: 
šlechtici a baronů. 

Tito vyznamenáni byli roku 1760. titulem >svobodných pánů* 
a přijali nový predikát de Aranyos Meggyes (zlatý Mediáš v Sedmi- 
hradsku). Otec Martina Medňanského pocházel z rodičů velezámožných. 
Při dělení statků byl od bratrů svých úplně oloupen, a jsa příliš- 
citlivého a dobrého srdce, nehledal práva svého, spokojen s výplatou 
maďarskou : >nesre semmi fogd mey jot* (toť máš nic, chyť to dobře !). 
Zchudlý šlechtic nerozmýšlel se dlouho a přijal službu praktikanta 
u hraběnky Ludmily Csáky^ rozené Lašanské^ na panství Szendro. Za 
nedlouho ustanoven byl správcem (frumentarius) Divinky a Svedr- 
nikay kdež výborně hospodařil. 

Do roku 1849. bylo velkostatkářům hejl Pracovní síly byly 
laciné; poddaní robotovali na lánech jejich zadarmo. Když však 
laciné časy pominuly, bylo šlechtě na jinou. Bylo nutno dělníkům 
vypláceti hotovými, začasté dělníky nepoctivé a nesvědomité, tak že 
mnohý velmož z rozsáhlého hospodářství neměl užitku, hospodaření 
se mu znechutilo. Nejeden šlechtic statky své prodal anebo pronajal. 
Tak učinila i hraběnka Csáky\ prodala za správcování Medňan- 
ského Divinku židovi, nájemníku tamější krčmy. Správci Medňan- 
skému vykázala výslužné a pronajala dvůr ve Svedmíku velmi lacino. 
Šest let hospodařil Martinův otec ve Svedmíku, odkudž ho židé vy- 
tlačili, nabídnuvše hraběnce vyšší nájemné. Z Divinky přestěhoval se 
Medňanský do Chlevánek\ tam si najal statek od spříbuznělé vdovy 
Novákovy^ sestry nebožtíka olomúckého kanovníka Jindřicha rytíře 
Holého (»strýka nebohého Vincenta*). Na statku tom pobyl šest 



Martin šlechtic Medňanský z Medného. 5 

l.et, až dostalo se Uhrám konstituce. Po zvrhnutí Bachova systému 
a zřízeni ústavy stal se Medňanský sioličným kasUllanem a přestě- 
hoval se do Trenčína, kdež v téže hodnosti dne 4. května 1. P. 1874. 
v Pánu zesnul. 

Předobrá matička Martinova byla velenadaná, vzdělaná a ve- 
lice sličná dáma; vychována byla v klášteře Trnavských Voršilek. 
Otec její, Mikuláš šlechtic Nozdrovický z Nozdrovic, byl Luterán, 
jakož i jeho bratr. Slynul tělesnou krásou a proto přibrán byl do 
sboru císařské stráže tělesné jako důstojník. Za válek Napoleonských 
byl poraněn, ale šfastně se vyléčil. Oženiv se, přihlásil se k Církvi 
katolické zpět a slynul neohroženým vyznáváním katolické víry — 
jakož i neobyčejnou zbožností. Pěšky zaputoval do Říma, aby vidi- 
telné hlavě církevní, náměstku Petrovu, hold a úctu projevil. Když 
pak dnové jeho naplněni byli — zemřel jako světec cele oddán do 
vůle Nejvyššího. Nitranští biskupové Kluch a Wurma ctili nebožtíka 
tou měrou, že dali dcery jeho vzdělávati na vlastní útraty v klášteře 
Trnavských Voršilek, »kamž dostala se i moje milovaná matka*. 

Bratří Mikuláše šlechtice Nozdrovického pomřeli jako zarytí 
Luteráni, zvláště z nich vynikal Ladislav, inspektor sekty Luteránské. 
Za dětských let Martina šl. Medňanského působil v Divině farář 
Jan Lottner s kaplanem Štěpánem Závodníkem^ knězem horlivým, 
spisovatelem slovenským, o spolky střídmosti velezasloužilým. Po 
faráři Lottnerovi dosazen byl na faru v Divině Závodník, za něhož 
kaplanoval Matěj Šanirock. Domácí život Medňanských byl patriar- 
chální a řekněme klerikálm\ veškeré okolní duchovenstvo rádo na- 
vštěvovalo vzorné manžely. Přátelství duchovenstva s Medňanskými 
bylo intimní a dojista nejintimnější s P. Závodníkem^ jehož vlaste- 
necké, katolické snahy od manželů těch dle zásluhy byly oceňovány. 
Z Diviny přesazen byl Závodník na faru do Pražiny (rodiska f mi- 
nistra Baroša). Ku přímluvě Martinova otce ustanoven byl nástupcem 
Závodníka v Divině kaplan Šantroch, původem Čech, do dneška 
v Divině blahodárně působící; dne 20. srpna 1894. slavil tam pade- 
sátileté kněžské jubileum. 

Elementární školy odbyl sobě Martinek v domě otcovském za 
dohledu soukromých učitelů, z nichž v dobré paměti uchoval na- 
daného Pindlera. Léta Páně 1851. odešel Martin na piaristické gy- 
mnasium v Trenčíně, kdež někteří znamenití profesoři vyučovali. 
Učeností a zbožností slynul ředitel Baltkazar Burian; — Krištof 
Kučera vynikal vlasteneckým uvědoměním — veřejně vyznávaným ; 
mluvnici českou a čítanku Celakovského pilně se žáky svými pro- 
bíral. Divno, že za tehdejšího Bachovského systému nebylo na školách 
o maďarštině ani slechu ; profesoři přednášeli kulinářskou slovenštinou 
nebo češtinou, jak se kterému jazyk lépe obracel. Německá grama- 
tika byla ovšem závazným předmětem. Do třetí třídy přestoupil na 
gymnasium Nitranské, — tam skončil gymnasialní i theologická 
studia. 

Ukázali jsme jinde s dostatek, jak se v seminářích probouzel 
duch vlastenecký; jak odtud sálalo nejvíce ohně upřímné lásky 
k národu, a doklady nezvratnými jsme tvrzení své odůvodnili. Hoj I 
co tu čisté, obětivé lásky vlastenecké proudilo žilami nadšených 
junáků, — lásky nepřemožitelné! Potlačovali ji násilně, barbarsky 
dusili lidé krátkozrací, chlebaři, — ale ona novou silou vyšlehla ze 



6 Jan Halouzka: 

srdcí krvácejících! — Ty semináře naše staly se kolébkami našeho 
katolicko-vlasteneckého probuzení I — Buďte požehnány tiché síně 
našich seminářů, budtež požehnány; z vás vyšlí zachranitelé národa 
Českoslovanského, z vás vycházely hvězdy jasné do milých měst a 
doškových dědinek, hlásající jitro žádoucího vzkříšení, takže dnes- 
i ten ubožák, národ náš dostoupil obdivuhodné výše ve vědách a 
uměních, dokázav svou vzácnou schopnost, jakáž snad za nedlouho 
vykáže mu nejpřednější místo v národech kulturních! 

Jako všude jinde, taktéž v semináři Nitranském sešli se mladíci 
hořících srdcí, odvážných myslí, jimž předobře známa byla úloha 
životní i nezištně pracovati na vinici Páně a na zpustlé roli předrahého 
národa. Svatým zápalem prodchnut, poučoval Nitranský bohoslovec. 
Štípán Petříky spolubratry své o povinnostech, jež mají k Církvi a 
národu. Medňanskému zdály se všechny Petříkovy domluvy zprvu 
nesplnitelnými, a bez obalu namítal, že nemůže jednati dle zásad 
Petříkem hlásaných, že je šlechticem, honosícím se dávnými předky^ 
kteříž do Uher slavným Arpadovcem byli přivedeni; Petřík vyvrátil 
mylné domnění Medňanskeho brzo a vysmál se se svými soudruhy 
domýšlí vému Arpadovci. Ale když domluvy nic nepomáhaly, roz- 
horlil se Petřík tou měrou, že užil prostředku radikálnějšího a Med- 
ňanskému důkladně nařezal. Důrazné to poučení obměkčilo poněkud 
nevěrce, tak že ochotněji naslouchal Petříkovým promluvám. Listy 
redigované f Drem. Radlinským ^Cyrill a Meíhod* otevřely Med- 
ňanskému oči docela; ze Savla stal se Pavel, — horlivý vlastenec 
a nejpilnější navštěvovatel soukromé slovanské školy, kdež Petřík 
přednášel alumnům Viktorínovu slov. gramatiku. » Většina alumnov 
přihlásila se ku slov. straně, medzi těmito i já, — ostatní, čo byli 
opportunisti, kteří už tenkrát cítili, že renegatstvo spojené jest s chle- 
bíkem, odměnami . . ., ti klaňali sa maďarskému Istenovi, jemuž 
i věrnost zachovat slúbili.« 

Jako druhdy v semináři Brněnském zakázáno bylo policií 
všechno vlastenecké hnutí, tak zarachotil přísný povel v alumnáté 
Nitranském, »ktorý nám zakázal i slovenské časopisy i knihy ode- 
bierat, bá i slovensky hovořit. « — 

Zatím opustil Petřík alumnát, — kaplanoval krátko; mladičký 
— do úmoru pracovav na líše vykázané*) — odevzdal šlechetnou 
dušicu Mistru Svému. 

Medňanský byl nástupcem Petříkovým v semináři »a bol som 
priňcipillus slovenských alumnov «. Jeho přičiněním zakoupili slovenští 
alumnové obraz Přecechtělův * Příchod sv, Cyrilla a Methodéje na^ 
Velehrad^ — a zavěsili v tak zvané kaplance. Barbarská ruka strhla 
obraz ten po odchodu Medňanskeho ze semináře, aby zhoubnému 
panslavistickému (!) proudu přítrž učinila. K hnusnému zneuctění 
obrazu, nejpamátnější událost historickou znázorňujícího, dodává Med- 
ňanský: >Pane, to nie fabula, ale factum!< 

Čím větší balvany házeny mladým apoštolům na cestu, tím 
horoucněji a vytrvaleji brali se ku předu za cílem vytknutým. A po- 
divno, i v Ostřihomě i v Pešti budil se a vždy utěšeněji rozvíjel se 
ruch literární. V Ostřihomě měli alumnové svou slovanskou školu 
i knihárnu. Mladičký bohoslovec Rudolf hrabě Nyáry de Bedeg 



') V Malých Levárech. 



Bfartifi šlechtíc Medňanský z Medného. 7 

založil v Perském alumnátě slovanskou knihárau a školu. Škoda, že 
činnost nadějného vlastence onoho ochromena byla na žal a bol 
veákerého Českoslovanského národa! >Hr. Nyáry« — píše mi Med- 
ňanský, >bol by býval náš Sylva Tarouca, keby neštastný osud 
nebol zasiabol toto šlechetné šlechtické srdce, nad jehož krutým 
osudom po dnes každé slovanské srdce krvácá . . . Šlechetné, zlaté 
srdce i dnes za náš národ bije, avšak bohuzial je jako mrtvý. « — 

Alumnové v Pešti odvážili se zásobovati pracemi veřejný trh 
literární, vydávajíce každoročně roztodivné spisy proslavených výteč- 
níků — v překlade. Vydali Deharbův výklad katechismu, spisy 
Consciencovy atd. za součinnosti aiumnův seminářů jiných. Med- 
ňanský pracoval dosti vydatně o převodu jmenovaných spisů do 
slovenčiny. Ruch centrálního semináře Pešťského podporován byl 
i alumny Srby a Chorváty se Slováky spřátelenými a sympaticky 
těmto nakloněnými: zvláště Konstrenčičem, Vinodolacem a Markem 
Loučaričem. *) 

Z nenadání však zafičel jedovatý dech asijský a otrávil všechny 
ty rozkošné, žhavým květem planoucí — záhonky! Liberální, Tisov- 
skou hrůzovládou udušeno bylo všechno, co nedýchalo maďarštinou, 
a tak nezbylo nic, leč rozvaliny a trosky ze zadupané kultury. A do 
dneška stojí svědkové o pomstu volající, o maďarské surovosti hlá- 
sající, — jsou to sbírky musejní, zaprášené knihámy, múry zničené 
Matice, gymnasijní a jiné. *Miesto toho« — poznamenává Medňanský 
— > asijská kultura nastavovala nám ohlupujúce dedóvidy . . . a iné 
hlúposti, které každému čestnému člověkovi krev do tváře naženu. « 

Ubohý lide slovenský, jak cítíme s Tebou, jak pláčeme nad 
utrpením Tvými Ó, kéž bys poznal, co Ti ke spáse! Sjednoť se 
s národem Českým, vrať se ke společnému jazyku spisovnému, — 
budeš silen — ve svornosti spása 1 Kéž bys sjednotil se u víře s ná- 
rodem Českým; kéž bys přilnul pevně ke skále Petrově, od níž od- 
tržen jsi byl lidmi vášnivými, — a uchránil bys existenci svou na 
věky! 

Léta Páně 1864. vysvěcen byl Medňanský na kněze biskupem 
Roškoványm. Již za theologických studií zabýval se jazyky slovan- 
skými — a skládal verše. První veršovanou prací byl : překlad Schil- 
lerovy básničky »An der Quelle sass der Knabe«. Petřík překlad 
opravil, a Villiam Pauliny-Tóth otiskl ji v » Sokole v letech 1860 — 
1863. vydávaném. Více jiných básní zaslal Medňanský do >Sloves- 
ností<, redigované Drem. Radlinským.^ Po ordinaci poslán byl Med- 
ňanský za kaplana do Lietavy blíž Ziliny. »Je to biedna dedinka, 
ale kraj čudokrásný. Na strmom vrchu rumy starého hradu, pod 
vrchem malá biedna dedinka, hora a skala, no sama divá romantika «. 
Studia jazyková pěstoval i v duchovní správě a osvojil si zvláStě 
důkladné vědomosti jazyka polského. V Lietavě obeznámil se s pol- 
skou rodinou zemana Alexandra Smialowskiho, jehož manželka byla 
rozená baronka Stefania Pongraczova. V rodině Smialowských nalezl 
Medňanský přátelský útulek, ale ještě více : polské knihy a díla nej- 
znamenitějších polských klasikův, z nichž dychtivě čítal za zimních 
večerů, a tak velmi lacino poznal důkladně velkolepý ústroj a nád- 

') Zemřel nedávno, — byl krajinským poslancem a Záhřebským kanov- 
níkem. 



g Jan Halouzka: 

heru veledél polských poetů. Sotva uplynulo pčt měsíců od vysvěceni 
Medňanského, — sotva v Lietavě se zahřál, poslán byl na žádost 
Rosinského faráře prozatímně na tři měsíce do Rosiny. Z Rosiny 
dostal se do Vysoké na Kysucách, do drátařů, kdež čtyři léta vytrval, 
neúnavně pracoval, et portavit integrum pondus diei et aestus in 
cura animarum. 

Veškery provise po daleko široko roztroušených chatrčích na 
Beskyde zastával sám, — nastudil si hlavu, z čehož dostavil se ne- 
zhojitelný neduh ušní, hluchota. »Roku 1866. zakusil som to, čo 
opisal som v mojej novelle: » Příchod Klapkové] legie «. Klapka vrazil 
z Moravy do Uher — do Turzovky, ale poněvač už uzavieral sa 
mír. Klapka se svou legiou (přes Vysokú, Makov) vrátil sa zpět do 
Moravy. Málo je istě ludí, kteří by bolí mohli tuto dobrodružná a 
perfídní výpravu videť. No já mal som to štastie videť a přesvědčit 
sa o lojalnosti k Habsburskému domu oných loptošov, jimž dostala 
se za to všetka moc do ruk, a jimž za kořist vydaní boli všetci nej- 
lojálnější Nemadaři. Od porážky u Král. Hradce a od zavedenia 
dualismu započala sa křížová cesta Slovákov, jichž terajší Tisza a 
vladaři na křiž přibili a i teraz napájú octom a zlčou«. 

Kaplanoval potom ještě půl třetího léta v Bošaci a pět měsíců 
ve Zliechově n statečného a horlivého patriota Pavla Polányia^ » který 
ako horlivý národov^c poskytoval mi velkú úlevu a vynasnažoval 
sa ma tešif.< Tehdy uprázdnila se fara Beckovskd\ tamní farář a 
čestný kanovník yan Dualský jmenován byl skutečným kanovníkem 
v Nitře. Patronem fary Bečko vské bylo ^dominium Beckovské^^ potomci 
někdejšího Šúbora^ rozpadnuvší se na více šlechtických větví: hrabat 
Pongráczů, šlechticů Reviczků, hrabat Berényů, svob. pánů Medňan- 
ských atd. — Na faru Beckovskou praesentován byl Martin šlechtic 
Medňanský dne 22. února 1872; tam pracoval téměř dvacet let 
úspěšně a blahodatně. Dosednuv na faru tu poznal brzy, jaký zlozvyk 
zahnízdil se v obci vinou předchůdců. Tamější Luteráni neměU zvonů, 
a proto vyžadovali sobě na farářích katolických, aby jim bylo dovo- 
leno za slavnějších luteránských pohřbů vyzváněti katolickými zvony. 
Medňanský byl by rád nepořádek ten odstranil. Ale jak? Náhoda 
pomohla. »Zemrol bohatý Luterán, a jeho příbuzní přišli ke mne 
o zvony. Ochotně dal som jim vyzvánať, kolko len chceli. Po pohrabe, 
keď přišlo jim od zvonov platit 2 zl. 50 kr., počali sa se mnou jednat, 
že aby som aspoň tých 50 kr. odpustil. Já povedal som, že to urobit 
nemóžem, lebo že je to fixna taxa a dóchodek nie je mój, leč kostela. 
Ale Luteráni nepřestali dotierať, na čo řekol som jim, že je to len 
milost, kterú Luteránom preukazujeme, a že ziaden z mojich církev- 
níkov neopovážil by sa tak jednat. Ale Luteráni dotierali len dalej 
a podali mi 2 zlatky. Já dve zlatky vezmul som do ruky, vtisknul 
som je zpátky do hrsti tomuže Luteránovi, chlapáka chytil som za 
límec a s dvěma zlatkami vyhodil ven z izby. Poněvadž takto urazil 
som celu luteránskou sektu v Beckově, tak tito nejbližšiu nedelu 
svolali konvent a vyniesli: že oni nedajú sa od katolického farára 
vyhadzovať a preto viacej nedajú zvonit, leč zaopatria si vlastně zvony. 
To bolo, čo som chcel.r 

Za faráře Dualského pukl veliký zvon Burian. Udala se nehoda 
takto: Do Beckova dojel luterský superintendent. Za vjezdu chtěli 
Luteráni vyzváněti, ale farář Dualský zakázal a poručil zvonici 



Martin Šlechtic Medňanský z Medného. 9 

zamknouti. Luteráni, nedbajíce jeho zákazu, vylámali dvéře a Buri- 
anem tak dlouho vyzváněli — až pukl. — Katolíci Beckovšti podali 
biskupu Roákoványimu žádost (aniž o tom faráři Medňanskému 
byli co řekli), aby zvon ten milostivě dal přeliti. Z čistá jasná pře- 
kvapen byl Medňanský dopisem Milosti Biskupské obsahu tohoto: 

Velebný pane faráři 1 

Famíci vaši mne požádali, abych jim větší zvon dal přelíti: 
jsem ochoten značně přispět! tehdy jen, zaváže-li se jak farář, tak 
famíci, že nikdy akatolíkům" vyzváněti nesvolí; a uvolí-li se famíci 
200 zl. k účelu tomu vyplatiti. 

Na první požadavek Jeho Milosti bylo snadno odpověděti, ale 
ten druhý vrtal Medňanskému mozkem. Kostelník obešel všechny 
f arniky a donesl do fary všeho všudy upsaného 70 zl. Dobrá trefa! 
myslil sobě farář. Usedl za stolek a napsal Arcipastýři svému takto : 

Nejjasnější a Nejdůstojnější Velepastýři! 
Pane a otče Nejmilostivější! 

Milostivému rozhodnutí Jasnosti Vaší odpovídám nejponíženěji 
takto : Svatosvatě slibujeme, že nikdy nesvolíme, aby novým zvonem 
akatoUci vyzváněli. Famíci upsali 70 zl. — já pak 30 zl. doplatím. 
Neračiž Jasnost Vaše tak skrovný výsledek upisování vlažnosti farníků 
mých přisuzovati; jsou dojista famíci moji tak dobří a zbožní, že se 
jimi honositi smím. Chudoba jediné zavinila, že více neupsali dle 
známého: kde není, tam ani smrt nebere. 

Zpráva tato Arcipastýře velmi potěšila. Do téhodne dal Medňan- 
skému vysloviti svou spokojenost a doložil: »rád všecko doplatím. « 
Přelití zvonu zaplaceno bylo tisícem zlatých. Na okraji zvonu dal 
Medňanský uliti slova tato: >Acatholicis pulsus vetatur.« (Luteránům 
vyzváněti zakazuje se.) Tak zprostil moudrý farář Medňanský na 
všechny časy katolickou obec prastarého zlozvyku : za pakatel svolo- 
váti Luteránům vyzváněti při funkcích luteránských katolickými zvony 
a přiměl Luterány, že si vlastní zvony zakoupili. 

Nedivme se, že horlivost Medňanského, vzorný a obětivý život 
kněžský mnohého Luterána povzbudil, takže ku konci jeho farářování 
v Beckově každého takměř téhodne přihlašoval se konvertita do 
Církve katolické, z čehož nemálo durdil se pastor, naříkaje, že, půjde-li 
to tak dále, brzy ztratí posledního Lutrova stoupence. Za jedné 
konverse mluvil Medňanský od oltáře k zástupům takto: » Zvěstujte 
našim spolubratrům evanjelikom toto: že my katolíci veríme a vy- 
znáváme to, čo Ježíš Kristus učil, apoštolově ohlašovali a Církev 
svatá k vereníu předkládá. Jestíi daktorý z našich evanjelikov dokáže 
mi to, že bol Martin Luter jeden z dvanácti apoštolov alebo z učedl- 
níkov Pána, tak ostáném sám Luteránem. Jestli však já jim dokážem, 
že Martin Luter bol od katolické Církve odpadlý kňaz, tak nezbývá 
jim inSie, len. aby čím skór, Luterového bludu sa zřeknúc, přinavrátili 
se do lona Qrkve katolické. A preto zaprísaháni jich v mene Spasitele 
Jesu Krista, aby to čím skór urobili . . .< 

Tak stračná, ale řízná řeč přivedla nejednoho na pravou cestu. 
O přečetných konversích, neúmornou horlivostí Medňanského do- 
cílených, nevěděl biskup ničehož, až konečně Medňanský seznam 



10 Jan Halouzka: 

veškerých těch konvertitů sepsal a Arcipastýři svému odevzdal. Se- 
znamu tomu přičinil dodatkem: »Ne autem propter crebriores conver- 
siones mihi quidpiam in meritum allegarí videar, humillime refero: 
me in his absolute nulla merita habere, — est unice singulahs gratia 
divina, quae ita mirabiliter operatur, — omnia fíunt ita, prout Dominus 
Deus vult et disponit.« 

Velepastýř zaradoval se z kněžské působnosti Medňanského 
a opravdově na to pomýšlel, za první vakance dosaditi nadšeného 
kněze na stolici kanovnickou. Ale hluchota bohužel důrazněji a dů- 
razněji doléhala na Medňanského, aby zadal za odpočinek. Učinil tak ; 
dne 1. května 1. P. 1891. dobrovolně resígnoval na faru a uchýlil se 
do svého tuskula v Trenčanském Istebníku — tam v pokoji pracuje 
pro blaho nešťastného lidu slovenského I 

Medňanský jest zakladatelem ^ Radhošti*^ Musealnej spoleínosti 
v Turč. Sv. Martina*, členem ^Didictin sv, Cyrilla a Methoda 
v Bméy* spolumajetníkem národního domu v Turč. Sv. Martině a 
členem jiných dobročinných a vlasteneckých spolků. 

Literární činnost jeho jest obsáhlá a velecenná ; veliká sečtělost, 
bohaté vědomosti, citlivé srdce kněžské, krvácející žalem nad pro- 
následovanou Církví a opovrhovaným národem zřetelně vynikají ze 
spisů jeho. V theologii a na kaplankách psal verše hlubokým Slo- 
vanským citem dýšící. Pilně přispíval do B. M. Kuldovy * Posvátní 
Kazatelny* — v několika ročnících, — a často si s pěvcem Vyše- 
hradským dopisoval. Do »Katolických Obzorů« čísla I., věnovaného 
slavnému Mákabejd našemu^ pévci a literátu véčni mladistvým zá- 
palem překypujícímu. Nestoru našemu, kanovníku B, M, Kuldovi — 
napsal Medňanský srdečnou básničku, za niž mu onen v » Díkůvzdání « 
takto odpověděl: 

Jak rád jsem to Tvé péro vítal Dnes opětně se shledáváme; 

a přátelské Tvé listy čítal. a jak se nyní poznáváme? 

Má » Kazatelna* o tom ví, Já slep jsem, a Ty, Bratře, hlúch, 

a práce Tvoje vděčně ctí. však zdráv je. Bohu dík, náš duch* 

Bůh zachovej Tě dlouho činným, 
buď zbožným duchem za vzor jiným; 
já zdravím Tebe i Tvůj Vah, 
buď na Slovensku našem blah I 

Roku 1882. napsal do Olomouckého »Pozora« : ^Ze Slovenska 
do Brna, Olomúce a nazpět*; tamže r. 1887. * Cesiu do Chorvatska*. 
Do téhož časopisu uložil cenné úvodníky, z nichž vytknuty budtež: 
* Pomatenci z mcularskéko blázince*, ^Lud. Kubányi, madarský apoštol*, 
*MadarsJý list a papežské požehnání*, > Čechové, Čechové^ jak se mi- 
níteli* — Psal do II. almanachu Tovaryšstva, zsl redakce faráře 
Richarda Osvalda. — V Brněnském ^^ Obzoru* byly dosud otisknuty 
práce Medňanského : >Na tom našem Beskyde*, > Diblík*, >Apotheosis*y 
>Co nového v Divinceř* ^Episody ze seminářského života*, *Krátký 
prospekt rumunské literatury od unie s Římem až po dnes*. Uveřej- 
něno bude: ^Resíauracia na dědině*, ^Žabinec po restauracii* — 
poslední práce snad vyvolá sensaci. Upraveno do tisku chová Med- 
ňanský v rukopisech : » Stopy staré kultury a nová rumunská litera- 



Martin šlechtic Medfianský z Medného. 11 

ttira^y » OsUnský Žabinský de eadem^y kdež nemilosrdně bičuje pádným 
sarkasmem renegátskou šlechtu a spotvořenou aristokracii. Otisknuta 
bude v ni. ročníku ^Tovaryšstva*, Roku 1888. vyšel* ve ^Slov. Po- 
kládách^ v Turč. sv. Martině utěšený cestopis Medňanského *Z cesU 
(popis cesty na Moravu, do Krakova a Vratislavy). Za let 1877 a 
1878. byl spolupracovníkem polského časopisu * Ruchu liierackého*^ 
Agatonem GiUerem vydávaného. Po tři roky redigoval Medňanský 
kalendář ^Patník Svatavojtiiský*. 

Léta Páně 1894. navštívil v srpnu Medňanského Pražský P. Konrád 
a nutkal jej, aby dle ^DibHka^ napsal libretto ve verších, on že přidá 
hudbu, a tak prý nám dá slovenský motiv krásnou operu. Zatím 
P. Konrád zemřel. Později napsal Medňanský libretto ono, a rád by 
našel schopného komponistu, jenž by dovedl věc složiti na motivech 
slovenských písní. 

Kromě toho napsal Medňanský mnoho a mnoho jiného do novin 
a časopisů, jichž se mi právě do rukou nedostalo. 

Práce Medňanského jsou dokonalé, řeč jadrná, sloh hladký. Pra- 
cuje velmi snadně a rychle. Počítám jej k nejlepším našim literátům. 

Korrespondence Medňanského rozvětvena jest daleko; dopisuje 
si s Čechy, Moravany, Poláky, Horváty, Rumuny. Plynně mluví: 
slovensky, latinsky, německy, maďarsky a polsky; obstojně fran- 
couzsky a poslední dobou studuje rumunštinu. 

Velikého významu jest ta okolnost, že Medňanský horuje pro 
jednotu spisovného jazyka u všech Cechoslovanů a zatracuje neblahé 
odštěpení se Slováků od spisovného jazyka českého. Pojednal jsem 
o nešťastné roztržce částečně jinde — a těší mne, že s vývody mými 
věhlasný literát slovenský, M. Medňanský, souhlasí. V listě ze dne 
7. září 1896. píše: »Pre naše Slovensko bola velká pohroma vpád 
Hunov, ktorý nás odtrhol od Velkomoravské říše. Druhé neštástí 
bolo odtrhsmtie sa od literatury českej\ — preto som za spojenie lite- 
ramé s Čechy, Třetí pohroma je nový ex9dus, nímž nové millenium 
započíná: nová okupacia Uherska skrz Zidov.< — Listem ze dne 
24. října 1896. mi oznamuje: »In calendario, quod edidit bar. Salva 
Rosenbergae, est articulus o vzájemnosti českoslovanské I Ecce hic 
etiam commendat unionem litter. cum Bohemis. Hic est prímus, qui 
palam et audacter suam opinionem profert. Ergo non sum solus!« 

Medňanský dokonce jest o tom přesvědčen — a to nás těší, — 
že se stali Slováci odštěpením od společného spisovného jazyka če- 
ského nepatrným, malým, bezvládým národkem ; že by nikdy nebyli 
Maďaři tak hanebně se Slováky jednali, jak skutečné se děje, kdyby 
byli Slováci setrvalí v nerozlučné jednotě s Cechy. Čím menší národek, 
tím slabší jeho literatura; čím mohutnější národ, tím imposantnější 
jeho písemnictví. Původci literární roztržky té byli lidé neprohíédaví, 
•nehleděli od nosa dalej< — a zavinili hrozné neštěstí, jakéž ubohé 
Slovensko vždy zhoubněji a citlivěji zasahuje; přetrhli niť historické 
kontinuity, vížící Slováky k Čechům, jakožto potomky říše Velko- 
moravské I 

Kéž by bylo bývalo uposlechnuto hlasu dnes na nebi oslave- 
ného kněze Jiříka Sloty ^ — tak leckterá do dneška krvácející rána 
nebyla by otevřena bývala! 

Kdož jen trošičku vidí do budoucna a zachoval si zdravý úsudek, 
všemožně přičiní se, aby sjednocení literární brzo bylo provedeno. 



12 Jan Halouzka: 

Medňanský tvrdi, že otázka sjednotenia je len času; nastane čas, 
kde o tom seriosně bude našim rozmyšlat a pracovati Dodávám: 
Jen aby nebylo pozdě ! I ! 

V semináři již zahořel Medňanský návodem Petříkovým a jiných 
kollegů láskou k slovanskému národu a tehdy již dostalo se jemu 
přezdiska nejhorlivějšího a nejmarkyrovanéjHho panslava. S po- 
vědomím tím nastoupil dráhu svou na vinici Páně, a od tejto drahý 
neodstúpil som ani na. píď. Tím ovšem zničil som očekávánu kariéru, 
mosty před sebou som spálil, a zríekol som sa každého postupu 
a sám před sebou zavřel bránu, ktorá vedie ad Parnasům, keby som 
sa bol mójmu národu jako šlachtic sproneveril, — kebych sa bol stal 
jeho Jidášem — a kebych si bol stal do radu jeho ubijcov a moder- 
ných renegatských Janičarov, tak už jako mladý kňaz vplyvom ro- 

dinnej aristokratie bol bych a zatymř Nu, buď Bohu 

chvála, že jakživ som neznal hřiešnej ambicie a som dnes spokoje- 
nější v mojom zátiší nežli mnohý ubijce slovenského národa. 

Na vzdor tomu, že bol som poznačený jako » nejnebezpečnější pan- 
slava, o ňomž i maďarský jeden plátok sa rozpisal slovy: »eren 
Mednanszky család fekete foltja* (tato černá skvrna v Medňanském 
rodě) — biskup Roškovány zamýšlal ma urobiť čestným kanonikom, 
já však utiahol som sa do pokoja. Jediné čo mi je lúto, je to, že 
nutený som v Uhrách bývať; radnej býval by som medzi mojimi 
drahými Moravany a nejřádněji v Zlatej Praze, — takto nutený som 
v Uhrách živořit a čas si upřijemnit, čím sa mi dá, — kedy tedy 
literárným uměním. « 

Za prázdných chvílí zabývá se Medňanský jako f hrabě Bedřich 
Sylva Tarouca pěstováním ovocných stromů; slyne po veškerém 
okolí jako vyhlášený pomolog. Má asi devadesát druhů jabloní, sto 
a padesát hrušní, a ze všeho ovoce druhy nejjemnější, — k tomu 
pěknou vinici. »V tomto záleží moja passia, pri čom mnoho čítám, 
četné časopisy odebierám, a kedy tedy zvláště v zimě, keď snah po- 
letovat počíná pri teplých kachlách i čarbem pre vás a pre našich. « 

Maďaři pohlížejí s hrůzou na Medňanského jako strašného pan- 
slavistu, ač se k němu dosti šetrně chovají. Přihodilo se nedávno, že 
jakási maďarská ruka i v Šematismu se chtěla vymstiti Medňanskému ; 
poznačila Medňanského prostým jménem nešlechtice. Ihned domáhal 
se Medňanský práva svého dopisem na úřad kompetentní. 

A proč domáhal se Medňanský tak houževnatě titulu šlechti- 
ckého? Aby veřejně ukázal, že i šlechtic styděti se nemá za svůj 
slovanský původ, a že nikdy není šlechtictví příčinou hnusného od- 
národnění. Ba jestiť popřední povinností šlechtice, aby jiným svítil 
krásným příkladem a snažil se v práci národní vyniknouti, státi se 
národu chloubou, ale nikdy hanbou a kletbou 1 — Čistý štít kněze 
Medňanského jasně svítí nad ubohým Slovenskem 1 Spanilá, nezištná 
duše jeho chvěje se o ten zavržený slovenský lid a láskou objímá 
plamennou ode dávna hyzděný Ceskoslovanský národ. — Jako kněz 
všude a vždy otevřeně, zmužile vystupoval, — nikdy nestál v ústraní, 
kam ostré střely doletěti nemohly. Vždy v první řadě, pevný jako 
silný dub, do jehož staré koruny vichor mocně zasahuje — kmen 
se sice zachvěje, zasténá — ale nedá se zlomiti! 

Takých kněží, takých herou nám dnes třeba, kdy se to valí 
se všech stran a chce zatopiti lavinou nemravnosti a cizáctví ty zlaté 



Martin šlechtic Medňanský z Medného. 13 

nivy naši druhdy tak zbožným lidem obývané vlasti! Lid náš nám 
systematicky kazí, velepastýře naSe hanebně napadají, padouchové 
ničemní, i to nejsvětějSí ti^sní slinou jedovatou. Oj 1 tu tak za- 
žaluje leckdy nejeden poctivý vlastenec: Bože, jak to vše skončí ř! 
Jest pravda, že Církev svatá na nerozbomém stojí základě, jako 
obrovský maják, do něhož mořské pitvaly marně odevšad perou, ne- 
přemožitelná, vždy vítězící! Církev svatá nebude nikdy, nikdy po- 
valena, — ale uvažme, kolik lidí v zápase tom na věky může býti 
nešťastných! Tu třeba lid poučovati, aby mu svatá víra uloupena 
nebyla; lu třeba všude jmenovati nebojácné co katolické, katolickým^, 
ale ne, jak onehdy jsem kdysi četl, že prý to katolictví by se tak 
tuze vystrkovati nemělo ! Toť by byla ^ ovšem pochybená taktika ! 
Snad bychom se nestyděli za název >katolický«? — A blaze nám, 
blaze národu, dokud takých vyznavačů budeme míti mnoho — těch 
Kuldú, Bílých^ Táborských^ Sylvk-TaroucU^ Medňanských — mnoho 
— mnoho I 

Ubohá Slováci, blahopřeji Tobě, že vykázati se můžeš knězem 
dle Srdce Páně, šlechticem, bohatýrem, vlastencem neúplatným, — 
Tobě celičký život a prospěch svůj obětujícím! 

Cítíme s Tebou, ubohá Slováci, vždyf jsi, dle slov pěvce svého- 
Medňanského malý, biedný, nepatrný národ, máte prý ustláno na hloží 
a tmí ; sveřepý živaň nás ubíjí, otročí, slzy prý Vám vyschly z uplaka- 
ných očí ; beťár prý Vám z hrdla trhá jazyk rodný ; Vaše utrpení 
nemá v světě páru, až lupičskou rukou sáhá ku oltáři; o všecko 
Vás obral, i dt^u ubijí, no, jedno nemůže vzít Vám dračí zmije : ne- 
vyrval Vám z duše pevnou víry pásku, ni naději v Boha, ni nebeskou 
lásku; a to prý Vás spasí, k vítězství dovede, to Vám sladí suchý 
chlebík v trapné bídě. 

Zachovej Ti Pán Bůh dobrý do dalekých let znamenitého Med- 
Aanského! — Opakuji: Kéž bys usjednotÚa se u víře a spisovném 
jazyku s námi, — pak jsem jist, že slova Matuškova stanou se pravdou,, 
a hromovým hymnem — vítězně zahlučí nad Tatrou: 

To Slovensko naše Už Slovensko vstává, 

posial turdo spalo, puta si strhává, 

ale blesky hromu hoj, rodinko milá, 

zbuzujú ho k tomu, hodina odbila, 

aby sa probralo. žije matka Sláva. 

EŠté jedle rostú 
na Krivanskej straně; 
kto jak Slovák cítí, 
nech sa svojho chytí, 
a medzi nás stane! 




14 Karel Burían: Při západu. 



Při západu. 

Napsal P. Karel Burian, křižovník. 




ad Kalvárií slunce zapadalo, 
tak rudé, jak by proud, jenž z boku trysk', 
když velké srdce za nás dokonalo — 
byl stopy své mu ve tvář býval vtisk'. 

Či studem zrudly líce jeho stkvélé 
nad nevděkem, jímž bídně odměnil 
svět Boha svého, Lásku, Spasitele, 
když v svaté dlaně tupé hřeby vbil? 

Či od slz hojných, které hořem lilo 
nad Beránkovou mukou ubohou, 
to oko nebes krvavé tak bylo 
a nachem vzplálo v posled oblohou? 

Tak zapadalo, stíny údol kryly, 
a na hoře, jak meče bodavé 
by zemi ve hruď zrádnou vfaty byly, 
tři kříže čněly, holé, krvavé. 

Jak Jerusalem zdřímne v noční době, 
an šílený zlým vystlal svědomím 
a výčitkami smutné lůžko sobě, 
jak kdysi Kain a tisícové s ním? 

JeriŠská růže v sebe pohřížena 
a v bolesť svou a rány Synovy 
Maria, Panna čistá, matka, žena 
v ochrannou náruč sklesla Janovi. 

Krev, hrůza, údiv, smutek nad Golgotou, 
a dlouhé stíny rostly víc a víc, 
či zlí to duchové, již s bídnou rotou 
křiž tesali a Krista bili v líc? 

■ 

Jen v skály hruď, kam božské dali tělo, 
mír snes* se svatý, štěstí zlatý květ, 
vždyť srdce její v objetí svém mělo 
stkvost nejdražší, jejž kdy byl poznal svět 




Fr. Chramosta: Večer. 



15 



Večer. 




ád polem chodím z večera, 
když kol se obzor sešerá, 
a zem se chystá ku spánku; 
ty ohně zlatých červánků 
vzpomínek vzbudí do stera. 

Rád chodím kolem ornice, 
kde zlatá kvete pšenice, 
ta jednou moje na slovo 
se změní v tělo Kristovo — 
ó svaté lásky Letnice I 



Rád jdu, kde v syté zeleni 
se rudé hrozny růmění, 
ty v svatém Páně kalichu 
člověka hříšnou za pýchu 
v krev Ježíše se promění. 

Rád chodím večer přírodou! 
Mé srdce, viď že svobodou 
tam přesvatou jsi puzeno, 
kde tobě Bohem souzeno 
nad věčnou plesat obrodou I 
Front, Chramosta. 




Dvojí život. 

Povídka od Václava ŠpaCka. 



I. 




,an rektor semináře v ^% Dr. B. přecházel rychlými 
kroky po svém pokoji, jsa patrně rozčilen. Potkalo ho 
zajisté něco kromobyčejného, neboť pan rektor byl 
klidné povahy a dovedl zachovati svůj klid i v pří- 
padech dosti rozrušujících. Chvílemi pohleděl na svého 
duchovního spolubratra, spirituála, který seděl mlčky 
u stolu, maje hlavu opřenou o dlaň, jakoby o něčem důležitém 
přemýšlel. 

» Myslíte tedy, pane bratře, že jiné pomoci nebude ?« otázal se 
rektor, zastaviv se před spirituálem. 

» Myslím, že ne,« odpovídal tázaný. » Pozoruji ho už dlouho; 
poznal jsem brzy po prázdninách, že jest jeho mysl nějak rozptýlena, 
ale nepřikládal jsem tomu váhy. Tof víte, mám už také nějakou 
zkušenost. K mým napomínáním zůstával klidným, skoro bych řekl 
lhostejným. V poslední době jsem tušil, že v jeho duši jest jakýsi 
rozpor, vnitřní boj, a myslím, že ubožák podlehl ve svůj neprospěch. 
Dnes jsem o tom přesvědčen; tak hrubé porušení kázně není bez 
příčiny. « 

» Napomenutí tedy neprospěje ?« 

» Velice pochybuji. Ostatně, co soudíte o tom, že si vyžádal 
půl hodiny na rozmýšlenou, když mu bylo oznámeno, že se má před 
vámi zodpovídati? Myslíte snad, že přemýšlí o vhodné výmluvě, jak 
by se ospravedlnil ?« 



16 Václav Špaček: 

» Bezpochyby — o čem jiném by přemýšlel?* 

*JÁ zase soudím, že přemýšlí o posledním, rozhodném kroku. 
On jest přímé povahy, toho nelze upříti; ví dobře, že ospravedlniti 
jest se nemožno. Ku lživým výmluvám by se asi nesnížil, o tom 
tedy ani nepřemýšlí. Nyní zbývá mu jedno z dvojího : buď prositi za 
odpuštění a polepšiti se — anebo vystoupiti. A to jest přece roz- 
hodný, důležitý krok. Přemýšlí-li o tom, pak si vyžádal lhůtu dosti 
krátkou. « 

» Nešťastný mladík 1« vzdychl rektor. »Proč jen se nezkoumal 
dříve? Bylo potřebí, aby způsobil néco tak mrzutého ?« 

»To jest pravda; ale přece bude lépe, než aby zde zůstal, ne- 
cítí-li v sobč lásky nebo síly ku kněžskému stavu. Byl by nešťastníkem, 
a pozdější věci byly by horší prvních.* ' 

» Ovšem, ovšem, ale nedivte se, pane bratře, že každého nerad 
ztrácím. Ať to člověk jakkoliv uvažuje, je to trapné, velice trapné. 
Víte, co vyvozují nepřátelé církve z takové události? Hned mluví 
o pokrytectví a přetvářkách, jež prý se zde pěsicují a jež se takovému 
mladému muži zprotivily a přiměly ho, aby se zřekl povolání, 
v němž tušil něco mnohem vznešenějšího.* 

> Ach, ano, ale jen kdybychom mohli tomu zabrániti I Když však už 
věc tak daleko dospěje, pak nezbývá, nežli z dvojího zla voliti menší.* 

»A pak považte,* pokračoval rektor, »že takoví lidé bývají 
obyčejně nešťastnými ; nezřídka má víra naše největší nepřátely v těch, 
kteří odložili kněžské roucho.* 

>Ano, je to smutné,* přisvědčil spirituál, »ale doufejme, že 
Prchal takovým nebude.* 

V tom bylo zaklepáno na dvéře, a vešel bohoslovec, mladík 
spíše vyšší postavy, příjemného, ač poněkud bledého obličeje, v němž 
se jevila jakási odhodlanosť. Ukloniv se stanul u dveří. 

» Pojďte dál, pane Prchale,* zval jej rektor. » Vyžádal jste si půl 
hodiny na rozmýšlenou — opravdu, umíte dodržeti čas. Víte, proč 
jste se měl ke mně dostaviti. Jste obviněn, že jste hrubě porušil 
disciplinární řád. Sotva jste vyšli ze semináře, odloučil jste se od 
ostatních alumnů a místo abyste se súčastnil společné vycházky, šel 
jste jinam, nikoho nepožádav za dovolení. Jest tomu tak?* 

» Přiznávám se k tomu,* přisvědčil bohoslovec. 

»Nuže, co můžete uvésti ku své omluvě? Měl jste snad nějakou, 
nutnou záležitosť v městě, která se nedala odložiti?* 

Rektor upřel spíše laskavý než přísný pohled na mladého muže. 

»Uznávám, reverendissime, že jsem se provinil,* odpovídal boho- 
slovec dosti pevným hlasem; » avšak omlouvati se nemohu a nemíním. 
Místo všeho vysvětlování dovoluji si vám oznámiti, že ze semináře 
vystupuji.* 

»Tedy přece!* vzdychl rektor. » Můžete mi říci, co vás k tomu 
kroku přimělo?* 

>To mi račte laskavě prominouti. Zkoumal jsem se v poslední 
době a seznal jsem, že se ku kněžskému stavu nehodím.* 

» Vidíte, to je smutné, že jste se zkoumal až nyní; proč jste 
tak neučinil dříve, proč jste zde setrval celý rok?* 

» Přiznávám se, že jsem neznal sám sebe, že jsem se sám v sobě 
klamal. Lituji toho, ale nevidím jiné pomoci. Obávám se, že bych. 
nebyl knězem, jakým kněz býti má.*| 



Dvojí život. 17 

>Nuže, pak by nebylo dobře vás zdržovati a přemlouvati, « řekl 
rektor. » Netajím, že vás nerad ztrácím, jednak že jest vystoupení ze 
semináře věc nemilá, jednak i proto, že se obávám o vás. Zde, jak 
vidím, nenalézáte klidu, — dej Bůh, abyste jej nalezl ve světě, do 
něhož odcházíte. Odejděte tedy s Pánem Bohem a buďte šťasten 
v jiném povolání. Ale než odejdete, přijměte upřímně míněnou radu : 
pamatujte, že jenom pravá, pevná víra může vám dáti pokoj duše, 
a proto, ať jste již opustil stav kněžský, víry svaté se nespusťte 
nikdy. « 

Rektor podával mladému muži na rozloučenou ruku, a totéž 
učinil i spirituál, který byl za řeči k němu přistoupil. 

'Dekuji za všecku přízeň a laská vosť, veledůstojní pánové,* 
řekl mladík, chápaje se podávaných rukou. > Nezapomenu nikdy na 
svůj pobyt v tomto domě. S Pánem Bohem !« 

» Věřte mi, pane bratře,* řekl rektor ku spirituálovi, když 
osaměli, >že ten mladík odchází s tak těžkým srdcem, jako já jej 
propouštím. Co se s ním jen stalo ř« 

»Já myslím, že nechybíme,* odvětil spirituál, »když řekneme: 
Hledejte ženu!« 

»Ano, takové to asi jest!« přisvědčil rektor. »Jen aby se ne- 
zklamal, nešťastník I Věřte, že je mu krušno ; měl v očích slzy, když 
odcházel.* 

Za chvíli se ozvaly na chodbě rychlé kroky. Bývalý bohoslovec 
odcházel, aby se již nikdy nevrátil do této budovy. 

Vyšed na ulici, pohleděl ještě jednou nazpět do vchodu, kam 
byl dosud přicházel jako domů. Nyní byl mu dům ten cizím. 

A podivno: když asi přede dvěma hodinami posledně sem 
vcházel, zdálo se mu, jak by mu bylo volno, kdyby na sobě neměl 
ten oděv, který jej označoval jako budoucího kněze, a kdyby nebydlil 
v tomto domě, který se mu zdál v té chvíli býti vězením. Jak by si 
oddychl, jak by byl svoboden! — Nyní měl tu svobodu, po které 
toužil — a hle, nijaké blahé vědomí o volnosti se nedostavovalo, 
naopak, jakoby naň uléhala nevýslovná tíha a úzkosť. Nebyla to 
pouze obava před nejistou budoucností, ale bylo to i vědomí, že 
učinil něco, čeho učiniti neměl. 

Připadalo mu zase, že ještě sám sebe dobře nezná, že rektorovi 
neřekl pravdu. Vždyť od té doby, kdy odešel na studie, viděl se 
v budoucnosti jako kněz, a když přišel do semináře, těšil se již na 
tu dobu, kdy vstoupí do života jako sluha církve. A chtěl býti 
knězem řádným, svědomitým a horlivým. O těžkostech a obtížích 
vyvoleného stavu zřídka kdy přemýšlel. 

Bylo tedy pravda, že neshledává nyní v sobě síly pro toto 
povolání? — Nikoliv. Nyní uznával, že učiněný právě krok nebyl 
výsledkem zralého uvážení, ale byl způsoben jen klamnou bludičkou, 
která jej svedla s vytknuté dráhy. Ale krok ten byl již učiněn. 

Nemůžeme říci, že by ho byl mladý muž již litoval, ale ne- 
vysvětlitelná úzkosť jakoby jej pudila a táhla nazpět. Kdyby bylo 
bývalo možno, byl by se vrátil; ale to již možno nebylo. Nejen že 
by jeho prosba za přijetí byla asi marnou — což mohl ukázati, že 
jest jako třtina větrem se klátící? Co by si o něm kdo pomyslil, a 
kdo by mu věřil, že při své vrtkavosti neodejde zítra zase? 

•VUmU 1W7-W. 2 



Ig Václav Špaček: 

Marné myšlénky — ale snad i marné obavy ; chtěl býti zmužilýn^ 
a pevným. Rychle odvrátil se od seminářské budovy a kráčel dále 
živými ulicemi. Kam vlastně šel? Především bylo nutno postarati se 
o byt. Zašel do ulic méně oživených a díval se na oznámení vy- 
věšená vedle domovních vchodů. 

Přečetl několik lístků oznamujících, že se zde přijme svobodný 
pán do bytu, ale žádný z těch domů ho nevábil svým zevnějškem. 
Někde se mu zdálo býti příliš hlučno, jinde až mrtvo. Konečně se 
zastavil před nevelkým,- jednopatrovým domem a vešel. Zde bude 
bydliti. 

Vešel do slušně zařízeného bytu nezámožné rodiny. Pán byl 
úředníkem ne právě stkvěle placeným. Paní měla na starosti do- 
mácnost a dvě malé dítky. V nevelkém pokojíku bydlil již malý 
student; s ním měl bydliti i Prchal. 

Paní se s ním brzy smluvila, a Prchal zaplatil na půl měsíce 
napřed. Pak odešel, aby si zjednal posluhu, který by mu dopravil 
jeho věci ze semináře do nového bytu. O hlavní bylo tedy zatím 
postaráno. 

Večer se posadil Prchal ke stolku a nevšímaje si valně studenta, 
který si lámal hlavu řeckou gramatikou, zamyslil se. Po chvíli vzal 
aršík listovního papíru a počal psáti dopis. Nadepsal oslovení: > Drahý 
strýčku!* — a zase se zamyslil. Patrně byl pro něj ten dopis těžkým 
úkolem. Po chvíli psal dále: 

» Zajisté Vás překvapí, co Vám dnes oznamuji. Vystoupil jsem 
ze semináře, abych se věnoval jinému povolání ; obávám se, že bych 
ve stavu kněžském nebyl šťasten. « 

Prchal opět ustal na chvíli od psaní; zase mu připadlo, že ne- 
píše pravdu; ale nějaké příčiny přec udati musil. 

>Prosím Vás, abyste mi proto nezazlíval,« pokračoval, »a doufám, 
že také nezazlíte. Dobře pamatuji, co jste často říkával, že nemá 
nikdo voliti si stav, k němuž nemá náklonnosti. 

Zítra dám se zapsati na lékařskou fakultu. Nemohu říci, že 
bych pro toto povolání zvláště byl nadšen — ale myslím, že tomu 
zvyknu jako jiní. 

Byl jste dosud mým dobrodincem, drahý strýčku, a prosím 
Vás, abyste mi jím byl i dále. Budu nyní potřebovati Vaší podpory 
více než dosud. Třeba bych se nestal knězem, vděčným V^ budu 
vždy. Zajisté uznáte, že v každém stavu může býti člověk svým 
bližním prospěšným, a já mám k tomu nejlepší vůli. 

Pozdravuje Vás i tetu a bratrance srdečně, děkuje Vám za vše, 
co Jste ml dosud dobrého prokázali a prose, abyste mi i dále zůstali 
nakloněni, jsem Váš upřímný a vděčný synovec Josef Prchal.* 

Mladý muž uzavřev dopis, nadepsal jej : Panu Jiřímu Rákosoví, 
mlynáři v Jizbinách. Pak se opět zamyslil. Myšlénky jeho byly ne- 
veselé. 

Vzpomínal na svůj dosavadní život. Jako desítiletý hoch ztratil 
otce. Rodiče měli nevelkou chalupu, ale otcova dlouhá nemoc strávila 
skoro vše, tak že po jeho smrti byla vdova nucena chalupu prodati, 
a po zaplacení dluhů zbylo jí pouze několik set zlatých. 

Zatím co Prchalovi rodiče chudil, bratr Prchalové, Rákos, bohatl. 
Koupil si malý mlýn při řece, ale když se v krajině postavila dráha,. 



Dvojí život. 19 

dafil se mu obchod tak, že po málo letech mohl pomýšleti na roz- 
sáhlou přístavbu a zaříditi si mlýn dle nejnovějšího způsobu. 

V té době zemřel Prchal, a Rákos nabídl se ovdovělé sestře, 
že ji i s chlapcem vezme k sobě. Byl zámožný a měl jenom dvě 
děti. Prchalová s povděkem bratrovo nabídnutí přijala. Tak byla nej- 
léi>e zaopatřena. Ve mlýně ovšem nezahálela, vypomáhajíc švakrové 
v domácnosti, jež při četné mlynářské chase vyžadovala hodně práce, 
ale celkem vedla Prchalová bezstarostný život. 

Pomýšlela ovšem na chlapcovu budoucnost a očekávala, že si 
Josef oblíbí mlynářské řemeslo a u strýce se mu vyučí. Ale hoch se 
k tomu neměl. Rád chodil do školy a měl největší zalíbení v knihách. 
I když končila se doba školní povinnosti, nemohl se od nich odloučiti. 

Nyní už počala matka opravdově přemýšleti o hochově budouc- 
nosti a radila se s bratrem. Ten mínil, aby hocha k ničemu nenutili, 
ale aby mu ponechali, co si zvolí. 

Josef prohlásil, že by nejraději studoval. 

»Což, to je heďcá věc, hochu,< řekl strýc, »jenom že stojí mnoho 
peněz. A potom jest potřeba, abys už njmí věděl, na co chceš studo- 
vati, abys měl před sebou určitý cíl.« 

»Ale já myslím, bratře, aby od té myšlénky raději upustil, « 
řekla Prchalová. »Sám jsi řekl, že to stojí mnoho peněz, a na dlouho4i 
stačí těch několik set zlatých, které mámí Af si hoch zvolí nějaké 
řemeslo. « 

•Když k němu nemá chuti, těžko ho nutit,« řekl strýc. >Jen 
ať s Pánem Bohem studuje, když se mu líbí. Hlavní věcí jest, aby 
byl dobrým studentem, a jak povídám, aby si brzy zvolil povolání. 
Že tvůj kapitál na to nestačí, to vím, ale vždyť jsem tu ještě já. 
Tof víš, že rád pomohu. Pán Bfth mi požehnává. Jen aby hoch 
zůstal hodným. « 

>Aby ti to Pán Bůh odplatil, bratře,* řekla vděčně Prchalová. 

Josef šel tedy na studie. Během tří let byl matčin skrovný kapitál 
vyčerpán, ačkoliv i strýc vypomáhal, a pak připadla starost o Josefa 
jemu samému. Ale jemu to nebylo obtížno, zvláště když hoch se mu 
a matce svěřil, že by nejraději byl knězem. Strýc byl potěšen, a 
matka všecka radostí jsouc pohnuta řekla: »Je to krásný stav, dítě, 
jen aby ti dal Pán Bůh k tomu své požehnání. « 

Když byl Josef v páté gymnasijní třídě, zemřela mu i matka, a 
osiřel úplně. Nyní neměl nikoho nežli svého dobrého strýce. Dovedl 
ovšem dobře spočítati, co jej od smrti matčiny stál, a byl mu za to 
vděčen. Strýc však na to nemyslil a nikdy ani slovem o to nezavadil. 
Rovněž i dobrosrdečná teta mu přála. A když vyšed z gymnasia 
vstoupil do semináře, měli z něho takovou radost, jakoby snad 
měli z vlastního syna. 

> Škoda, že se toho tvá matka nedočkala Ic řekla teta, utírajíc 
.si slzy. 

•Však ona se zajisté těší z něho v nebesích,* doložil pohnutý strýc. 

To vše tanulo nyní Prchalovi na mysli. Není divu, že mu bylo 
teskno. S dychtivostí očekával od strýce dopis, ten však nepřicházel. 
Až když uplynul celý týden, dostal mladý muž list, na němž poznal 
strýcovu ruku. Chvěje se rozevřel jej a počal čísti: 

» Milý Josefe 1 Nevím, kolikrát jsem Tvůj dopis přečetl — neboť 
pořád jjsem si myslil, že snad některý svévola, který zná mne i tebe, 

2* 



20 Václav Špaček 

ztropil si ze mne žert a napodobil Tvé písmo. Ze bys to byl opravdu 
Ty psal, tomu jsem nemohl ani uvěřiti. Psal jsem do semináře, a 
teprve dnes, kdy mne došla zpráva, že opravdu tam již nejsi, Ti 
odepisuji. 

Hochu, táži se, a Tvoje teta se také táže: Jsi to opravdu Ty, 
který takto píšeš.? Já nevím, jestli to skutečnost či pouze mámivý 
sen. Ty, který jsi zde byl ještě o nedávných prázdninách ^a jevil 
takovou horlivost pro vznešené povolání, jemuž jsi se oddal? Ci snad 
jsi pozbyl rozumu? 

Píšeš, že člověk může býti v každém stavu svému bližnímu 
prospěšným; toho nepopírám. Vzpomínáš na má slova, že si nikdo 
nemá voliti povolání, k němuž nemá chuti. To je také pravda. Ale 
zrovna proto sie Té táži, proč jsi si kněžský stav zvolil, když jsi 
k němu neměl chuti? Ci jsi nás klamal po tolik let, kdy jsi tvrdil, 
že pro povolání to jsi nadšen? Mluvil-li jsi tenkrát pravdu, tedy jsi 
ztratil lásku ku svému vyvolenému stavu až v poslední době — ale 
pak to má zajisté zvláštní příčinu, kterou nám tajíš. 

Nechci Tě z toho vyslýchati, ač jako zástupce Tvých rodičů 
mám k tomu právo. Řeknu Ti jen, že jsi se rozmyslil příliš pozdě. 
Jde Ti již na třiadvacátý rok, jeden rok jsi zbytečně zmařil; nyní 
si pomysli, kdy dostuduješ. To jest ovšem nyní Tvou starostí, neboť 
ode mne dále žádné podpory neočekávej. 

Důvody Ti krátce vypovím. Nemysli, že snad bych byl nějak 
zaujat proti povolání, které jsi si nyní zvolil. Naopak, chovám k němu 
všecku úctu a vážnost, a kdybys mi byl řekl, když jsi vystudoval 
gymnasium, že budeš lékařem, byl bych s radostí k tomu svolil. Ale 
Ty jsi mne do poslední chvíle klamal; Tvá matka umírala s tím 
blahým vědomím, že jí někdy budeš vzpomínati při nejsvětější oběti. 
To vše musí mne trapně dojímati. Ale největší nevděk jsi projevil 
tím, že jsi se se mnou neporadil, ani mne o svolení nežádal, když 
jsi chtěl opustiti seminář. Nechci ti vyčítati, co jsem pro tebe učinil, 
ale to snad uznáš, že jsem přece zasloužil, abys mi byl řekl, co 
zamýšlíš, nežli jsi to učinil. Snad jsi myslil, když už se to pak nedá 
odčinit, že s tím musím býti spokojen? 

Opravdu se mi zdá, že jsi se snad pomátl na rozumu. Neboť 
jak jsi mohl býti tak smělým a dožadovati se i pro další dobu mého 
přispění? Nyní se mi jevíš jako člověk nestálé, vrtkayé povahy, a 
jakou mi můžeš dáti záruku, že vůbec ve studiích to někam přivedeš? 
Vždyť sám se přiznáváš, že nejsi pro stav, jejž jsi si nyní zvolil, nijak 
nadšen, a těšíš se, že tomu zvykneš. Tohle je divná řeč. Povolání, 
jež jsi si již dávno zvolil, jsi zvyknouti němčil — a tomu, nač jsi 
nikdy nepomýšlel, chceš zvyknouti? Kdo mi za to ručí, že zvykneš 
a zase toho nezanecháš? 

Uznáš, že bych jednal pošetile, kdybych se o Tebe dále staral. 
O své vůli jsi zvolený stav opustil, starej se nyní o sebe sám. Zů- 
staneš-li tomu, co* jsi si nyní zvolil, věrným, a dočkám-li se, že 
z Tebe bude řádný muž, budu zase Tvým strýcem. Do té doby jsme 
si však cizími. Přeji Ti, aby Tě Bůh obdařil pevnou vůlí. Jiří Rákos. 

Každé slovo strýcovo bodalo Prchala jako dýka. Cítil až příliš 
trpkou pravdu, kterou mu strýc psal — a hanbil se sám před sebou. 

»Nu, jakáž pomoci* řekl posléze. »Jsem tedy odkázán sám na 
sebe.* 



Dvojí život. 21 

Strýc nikdy neskrblil penězi, a Prchal byl šetrným. Vše, co 
mu zbývalo, poctivé ukládal. Měl něco přes šedesát zlatých, které 
se mu nyní velmi dobře hodily. 

>S tím nějaký čas vystačím,* těšil se, »a než ten čas uplyne, 
postarám se o nějaký příjem. « 

Chtěl si vyhledati v některých zámožných rodinách zaměstnání 
jako domácí učitel. Byl vždy výborným studentem, snadno taková 
místa nalezne. 

Ale i kdyby ho byl někdo ujistil, že nepocítí starostí a nedo- 
statku, Prchal by přece nebyl býval klidným a spokojeným. Teprve 
strýcův dopis mu jasně vysvětlil, čeho se dopustil. Zarmoutil velice 
strýce — odplatil mu jeho oběti vosť a lásku nevděkem. Dříve si 
toho nebyl ani tak vědom jako ted. A pn přece chtěl býti vždy 
poctivcem — nevděk se však s poctivostí špatně srovnává. Není divu, 
že při těchto výčitkách vzpomněl i na zesnulou matku. Co by mu 
asi řekla ona? 

Již trpce cítil, že chybil, ale těšil se ještě tím, o čem se strýc 
zmiňoval ku konci svého dopisu. Ano, zůstane věren svému povolání, 
stane se řádným mužem a tím usmíří zarmouceného strýce, který 
z něho pak zajisté bude ještě míti radost. (Pokračování.) 

Kněz Karel San Martino, 

zakladatel ústavů „Dětí Prozřetelnosti". 

Příspěvek k dějinám katolických knéží lidumilů a dobrodinců. 

Napsal Josef FlekdSek. 

I. 

měsíci květnu r. 1894. chystal se katolický Milán k utě- 
šené slavnosti. Byla to ovšem slavnost pouze místní, neb 
chcete-li, toliko domácí: předběžné zprávy o ní nenesly 
se daleko do širého světa, nevěděla o ni Itálie, ba ani 
celý Milán ne, toliko Milán katolický — natož snad 
celá Evropa, nebo svět. 
A co se dělo? tážete se. Řekneme-li, že katolický kněz Karel 
San Martino slavil svou stříbrnou mši, jubileum svého dvacítipěti- 
letého kněžství, tuť snad mnohý si pomyslí, že to není nic zvláštního. 
Ovšem. Ale dvacet pět let kněžského působení dnes, v těch bojích 
proti rozpoutaným živlům zednářství a liberalismu, jejichž útoky 
v přední řadě namířeny jsou na kněze a na vše, co hlásá, — dnes 
těch dvacet pět let znamená mnoho. A oněch dvacet pět let znamená 
ještě mnohem více, povážíme-li, že Karel San Martino vstoupil do 
šlépěji nezapomenutelného Jana Bosca a Josefa Benedikta Cottolenga ; 
ba, studujíce jeho život a jeho působení, můžeme předem prozraditi, 
že kněz San Martino jednal a jedná dle slov Spasitele našeho, Jehož 
v nadšené své duši vidí před sebou, jak vyslovuje dojemná slova: 




22 Josef Flekáček : 

»Kdo přijímá jednoho z maličkých těch ve jménu mém, mne při- 
jimá«, že vedle té zářící postavy Ježíše Krista zří s jedné strany 
Bosca, vinoucího k sobe opuštěné děti, s druhé strany blahosl. Cot- 
tolenga, léčícího choré, objímajícího srdcem veškeré lidstvo. 

Karel San Martino není pouze knězem, on je druhým Janem 
Boscem, druhým apoštolem opuštěné mládeže. 

Beze všech předběžných upozorňování a chystání oznamovaly 
milánské katolické listy teprve v pondělí, dne 21. máje: » Don Karel 
San Martino obětovati bude zítra v úterý dne 22. května o pťkl osmé 
hodině ranní v kapli ústavu na náměstí Filangeri Bohu svou stříbrnou 
mši svatou. Celebrant udělí při té krásné příležitosti několika svým 
chovancům poprvé sv. přijímání. Příznivci ústavu zvou se uctivě 
k dojemné této slavnosti. Celebrant nemá stříbra, ani zlata, aby se 
dobrodincům ústavu odměnil ; ale bude se při mši sv. za ně modliti, 
aby jim Bůh požehnal. 

Pozejtří, ve středu, bude kněz San Martino v tutéž hodinu 
sloužiti mši sv. ve filiálce ústavu ve ville Rigola.« 

V ústavech — hlavním na náměstí Filangeri a ve ville 
Rigola — ovšem nebylo bez předchozího chystání a radování. Dělo 
se vše ve veliké tajnosti, a jaké to byly obtíže, každý asi pozná, 
vzpomene-li si, jaké to bylo, když sám něco podobného někomu 
chystal — někomu, kdo ho každého okamžiku, každé chvíle při pří- 
pravách mohl postihnouti, a tím mu radost a sobě často ovšem 
tušené překvapení zmařiti. Chovancům nemohla se radost ta odříci. 
San Martino, zakladatel a ředitel ústavů, celý den byl přítomen — 
brzy tady, brzy onde ; dělo se tedy vše, abý neviděl, neslyšel, co se 
chystá. Chovancům slove » otcem*, také ho tak oslovují a jmenují, 
rovněž jako každé sestře sv. Vincence z Pauly říkají »matka«. 

San Martino byl docela mladým ještě knězem, když v něm 
vznikla lidumilná myšlénka, postarati se o děti nikoliv zpustlé, ale 
nešťastné, opuštěné: zkrátka, postarati se o ně, pokud zlo nevzniklo, 
neboť mnohdy pak náprava je nesnadná, někdy už nemožná. Bystrý 
pozorovatel viděl, co js v jeho okolí dětí, které mají rodiče naprosto 
nehodné posvátného jména otec, matka; viděl děti rodičů uvězněných, 
nešťastných, zničených povodněmi, požáry a živelními nehodami, 
stržených do propasti bídy a špatností mravními a finančními po- 
hromami, patřil na děti rodičů oddaných různým neřestem a zlo- 
činům — a právě takové děti ze srdce miloval, bylo mu jich líto, 
vyhledával je, těšil je, byl jejich přítelem, dobrodincem, považoval 
je za »děti Prozřetelnosti Boží« a přemýšlel, jak je zachrániti, aby 
neklesly v oběť špatnosti zločinu, nestaly se kořistí svůdců. 

» Zamezíme zlo, když je předejdeme,* opakoval si často a 
říkával i jiným. » Předejíti zlo je vždy nejen snadnější, ale i užiteč- 
nější, než je léčiti, když už vzniklo; pomýšlejme, jak zachrániti ty 
mladičké opuštěnce, dokud je čas< — to byla jeho slova. 

A ze slov těch vznikly skutky — vznikly dva velikolepé, vším 
pohodlím opatřené, krásné ústavy pro nešťastné, opuštěné dítky, 
jejichž otcem je San Martino. 

Zásady, jež hlásal a jimiž se řídil, jsou : Třeba je zabrániti, aby 
se opuštěné a dosud nevinné dítě nezkazilo z nedostatku dobrého 
příkladu a vychování. Třeba je vzíti z ovzduší hříchu a zločinu, 
z chatrčí, kde ssaje hřích zároveň s mlékem své kojitelky. 



Knéz Karel San Martino. 23 

Výkazy odsouzených ^aločincÍL^y jimž není ani 14 let, jsou 
hrozné : přesvédčte se, že v Itálii 5.500 dětí pod 14. rokem věku je 
-odsouzeno každoročně do žalái^. Jsou to oběti opuštěni, zkaženosti, 
zločinu, neštěstí — zkrátka, oběti, jichž se nikdo neujal, dokud byl 
^as; jinak by se nikdy nebyly ocítily na žalostném zcestí. 

Kdyby jim byl někdo podal pomocnou ruku, nebyly by nikdy 
poznaly, co je zločin a žalář. Snadně se řekne, zavrou-li se za někým 
dvéře žaláře: »to je zločinec. < Ale dříve než učiníte strohý ten 
výrok, stopujte jeho život, počínajíce hned od narození ... Ze sta 
případů v devadesáti by se nalezlo, že poklesky takového mladist- 
vého odsouzence jsou logickým důsledkem smutného mládí, špatných 
příkladů, pohoršení. Kdož ví, zdaž ti, kteří se stali hanbou svých 
rodin a své vlasti, nebyli by bývali jejich chloubou a radostí, kdyby 
je dobročinná ruka byla zachránila před prvním pokleskem I 

Chcete opravdu zmenšiti počet těchto nešťastníků? volal vzne- 
šený kněz. Nuže, ujměte se opuštěné mládeže, bděte nad ní, aby 
se nezkazila. Pak můžeme s dobrým svědomím býti přísnými ku 
každému, kdo nechce býti dobrými 

Jest věru ku podivu, že každý zakladatel neobyčejných a ve- 
likých podniků, pokud byl z řad duchovenstva katolického, začal 
s prázdnýma rukama, s ničím, buď bez krejcaru nebo s tak malým 
základem, že by se světský člověk do něčeho takového nikdy ne- 
pustil. Vzpomínáme jen Bosca a Cottolenga a vysvětlujeme si zají- 
mavý ten zjev právě jen gigantickou dúvérou v Boha^ Jemuž tito 
hrdinové křesťanské lásky celý život zasvětili. Budiž mi odpuštěno 
to profánní přirovnání: mnohý obyčejný smrtelník bojí se jíti do 
hostince, aby tam sklenici piva V3rpil, má-li jen pár krejcarů; rekové 
křesťanské lásky počali stavěti s několika krejcary veliké budovy pro 
sta lidi, s velikým počtem dílen, strojů, učitelů, řemeslníků atd., atd. 
a nebáli se nic; práce jejich se zdařila. 2kle vidíme, co znamená po- 
žehnání Boží, důvěra v Boha, nezvratná vůle v dobrém; zde vidíme, 
že — jedná-li se o skutky stkvělé charity — můžeme vyhledávati 
v řadách kněží církve katolické, a vždy nalezneme, budeme-li hledati. 

Mnohá neznámá perla působí tu v oboru lásky k bližnímu; 
ví snad o ni pouze nejbližší okolí. O Boscovi bylo u nás známo 
pramálo, o Cottolengovi nic — rovněž asi o Karlu Martinovi. Jsou 
to katoličtí kněží — příčin dost, aby byli umlčováni. Leč, kdyby 
lidé mlčeli^ kamení by tu musilo mluviti, zcela dle slov sv. písma. 

Mladý kněz dobře věděl, že pouhé theoretické uvažování o opu- 
štěné mládeži by nebylo nic platné. A ježto sám nebyl boháčem, 
umínil si působiti na srdce těch, kteří byli pozemskými statky více 
požehnáni než on sám, při tom však byli dobrými katolíky. 

Tehdy pronesl dobrý San Martino památná slova, dýšící jak 
milým humorem, tak velikou životní pravdivostí. 

> Velcí dobrodincové člověčenstva, « jsou slova jeho, »byli také 
vždy velikými obtižovaieli svých bližních. A věru! nemohlo ani býti 
jinak. Na jedné straně bylo jim setřásti s některých lhostejnost a 
lenosf, s jiných sobectví a lakomosf. Ale když opustili tento svět, 
lidstvo sklonilo se před nimi, velebilo je, žehnalo jim, oplakávalo 
jejich smrt, neodepřelo jim obdivu, ukazovalo je jako příklady po- 
tomkům, stavělo jim pomníky. Blahoslavení obtěžovatelé ! Nechme 
se tedy obtěžovati a přijímejme takové obtěžovatelé lásky jako své 



24 Josef Flekáček : Knéz Karel San ^lartino. 

nejlepší přátely! ") Mnoho je druhft bídy, mnoho je slabých, opu- 
štěných a zkáze vydaných. Neříkejme nikdy >ne<, jedná-li se o to, 
abychom zabránili, by nešťastník klesl a úplně se zkazil. Nedejme 
se zastrašiti velikostí zla; tím větší budiž naše pomocná láska. Ještě 
nikdo nezchudl proto, že byl štědrým k bídným a opuštěným. Pa- 
matujme, co pravil Spasitel: »Kdo pi^jímá jedno z maličkých těchto 
ve jménu mém, mne přijímá !< 

Kráčejíce po stopách následovníků blahosl. Bosca a Cottolenga, 
nalezli jsme v katol. listech italských zde onde i jméno Karla San 
Martina a pátrajíce dále, viděli jsme, že náleží k velikým dobro- 
dincům a lidumilům jako zakladatel a ředitel^ jako duše ústavů pro 
mládež dosud nezkaženou, ale nešťastnou a opuštěnou. 

Pisatel těchto řádků dopsal do Milána, uvedl, že míní o ústa- 
vech a zakladateli jejich napsati stať do » Vlasti*, a ochotně dostalo 
se mu veškerých pomůcek ku práci této; na konec pak poctil jej 
šlechetný kn&4idumii dopisem, jejž tuto v překlade uvádíme: 

Ústavy détí Prozřetelnosti xi -KK-yj. x o tonn 

v Miláne ^ Miláně, 2. srpna 1897. 

Namésti Filangeri, 3. tt i i.x jt i 

Ředitelství. Velectěný pane ! 

Jsem Vám velmi povděčen za srdečná a laskavá Vaše slova^ 
vyjádřená v listě mně dne 26. července t. r. zaslaném. 

Račte užiti mého spisu » Zachraňme dítě I < i knihy Ferrianiho, 
jak jen libo, bude to zajisté k dobrému. 

Co se dotýká ústavu, omezuji se na upozornění : čtěte, prosím, co 
Vám tištěné posílám; příště doplním a zašlu jiné publikace. 

Máme nyní v ústavech přes 300 ubožáků obojího pohlaví, ale 
kromě těch staráme se ještě o externisty. Jsou to jako naše vlastní 
děti; přijímáme je v útlém věku, a jsou u nás do úplné dospělosti. 
Podle nadání a schopností jednotlivců věnujeme je pak umění, 
řemeslům, studiím. Výsledky jsou v pravdě potěšující. Můžete si 
pomysliti, že máme hodně překážek a mnoho nepřátel. Ale Bůh 
vždy nejhojnější měrou okazoval a okazuje, že je záštitou a ochráncem 
tohoto díla, jež v nekonečné své dobrotivosti ráčil svěřiti mně. Přeji 
Vám vše dobré od milosrdného Boha a trvám Váš oddaný 

s úctou a uznáním 

knéz Karel San Martino. 

Jsme potěšeni, že milému čtenářstvu »Vlasti< můžeme podati 
obraz působení lidumila, jenž dosud žije a je v plné činnosti, v plné 
práci lidumilného svého poslání. Nemusí uznání býti vždy květem, 
jenž roste pouze na hrobech, těšívá i za živa, vzpružuje, pobádá k činnosti, 
je zářícím příkladem nám katolíkům a řeřavým uhlím na hlavách 
liberálů a zednářů, kteří pro katolické duchovní nemají než nespra- 
vedlivá slova, potupu, posměch. (Pokračování.) 



*) Při těchto slovech Martinových vzpomínám živě na počátky družstva 
Vlasti a časopisu »Vlasť«, jehož jsem již třináctý rok spolupracovníkem. Za- 
kladatel družstva a jeho podniků byl tehdy také takovým »velikým obtěžova- 
telem< svých bližních. Ale řekněme se San Martinem: >Blahoslavení obtěžo- 
vatelé ! Nechme se tedy obtěžovati a přijímejme takové obtěžovatele lásky jako 
své nejlepší přátely. (Pozn. spis o v.) 



Tomáš Škrdle: Mezi Jihoslovany. 25. 




Mezi Jihoslovany. 

Výletní črty. 
Pí§e Tornád Škrdlo. 

Úvod. 

oku 1897. učinil jsem si výlet mezi Jihoslovany, chtěje 
poznati aspoň něco z jejich poměrů národnostních, tisko- 
vých a katolických. I navštívil jsem mimo různá menší 
místa: Celovec, Maribor, Lublaň, Gorici, Terst, Pulji, 
Lovranu, Iku, Opatiji, Rjeku a naposledy Záhřeb. Vrátil 
jsem se z Lublaně ještě jednou do Celovce, abych se súčastnil val- 
ného sjezdu Lvovy společnosti, a meškal jsem pět dní v Ice, v kněž- 
ském sanatoriu, i trvala mi cesta tři a půl neděle. 

Viděl jsem mnoho zajímavého, ale zkusil jsem dosti horka a 
žizně, neboť na jihu je pivo špatné, voda teplá, a vínem Čech žízně 
nezazené. 

Kde to jen bylo lze, vyhledal jsem české, slovinské nebo chor- 
vatské kněze, poprosil je, aby mne městem provedli a všecko důle- 
žité mi ukázali; zvláštní péči věnoval jsem katolickým tiskovým 
závodům, katolickým knihkupectvím a tiskárnám; prohlížel jsem je 
důkladně, čině ;:i o jejich zařízeních detailní zápisky. Velice mně 
blaží, že jsem poznal mnoho krajanů, kteří mezi Jihoslovany buď 
v duchovní, nebo vojenské duchovní správě působí; přijali mne všude 
srdečné a upřímně a uvedli mne na mnohých místech k vynikajícím 
slovinským i chorvatským kněžím, hlavně ovšem k žurnalistům a 
literátům. Tyto své zkušenosti zde ukládám, přičiňuje k nim různé 
cestovní episodky, aby bylo vypravování živé a zajímavé. 

1. Celovec — Korutany. 

Dne 18. července vyjel jsem si o půl desáté hodině večer 
z Prahy do Korutan. Byl jsem tam zván již několik let od svého 
přítele, literárního přispívatele »Vlasti«, dp. Fr. Štingla, faráře v Ko- 
tljách; letos chtěl jsem jeho pozvání vyhověti a ukojiti svoji touhu, 
spatřiti Korutany. 

V Horních Rakousích a Štyrsku viděl jsem Alpy v celé jejich 
velebnosti, zelení a kráse. Přátelé, kdybyste v létě patřili na krásu 
Alp od Gst3tterbodenu k Admontu, byli byste uneseni touto veliko- 
lepostí hor, jimiž šumotem divoké bystřiny protékají. 

O Korutanech potvrzuji slova císařského rady Rob. Fišera: 
»Korutany zaslouží jako alpská země zvláště býti navštěvovány. Kra- 
jinská rozmanitost, jež vkusu každého turisty něco poskytuje, dodává 
této zemi vynikajícího půvabu. Příroda se tu stupňuje od příjemného 
a líbezného až ku grotesknímu a vysokým Alpám « (»Kárntens Som- 
mer- Aufenthaltsorte « ) . 

Čím více blížil jsem se k Celovci, tím více otevírala se mi 
korutanská rovina. V rovině leží i Celovec, od r. 1518. Mavní město 
Korutan; dříve byl Sv. Vít; je to město hezké a čisté, mající 20.80S 



26 Tomáš Skrdle: 

obyvatel, s vojenskou posádkou, a zároveň město zdravé, není v něm 
rychlé změny temperatury, a proto jest tu i v zimě příjemné obývání. 
Okolí Celovce vyniká různými pl4rodními krásami; největší jeho 
ozdobou a přitažlivostí pro letní hosty jest Vrbské jezero (Wórthersee), 
pět hodin cesty dlouhé a půl hodiny široké. (2060-7 ha. veliké, mající 
od května do října 18" — 21" R. teploty.) K jezeru dojíždí z města 
tramway; zajel jsem si tam ještě téhož dne večer, abych v jezeře 
zmalátnělé tělo občerstvil; jelť jsem po dráze z Prahy přímo až do 
Celovce. 

V Celovci sešel jsem se s knězem diecése Vratislavské, s nímž 
jsem byl v Praze na kněze ordinován, i ztrávili jsme v hotelu Sand- 
wirth příjemný večer, vypravujíce si o českých a polských poměrech 
náboženských. 

v 

Druhý den ráno, v úterý, jel jsem k p. faráři Fr. Stinglovi do 
Kotlje; vlak se staví v Gutensteinu, odtud jest fara Kotlje tři čtvrti 
hodiny vzdálena. 

Bylo mi s podivením, že kondukteur na dráze dával všecky 
kněze do jednoho kupé; zde i ve Štyrsku činí se to prý všeobecně, 
a je to prý znamením úcty k našemu stavu ; český kněz, zvyklý doma 
^asté veřejné pohaně v tisku a snižování ve společenském životě, 
diví se této pozornosti. V Gutensteinu zašli jsme do hostince, oče- 
kávajíce příchod místního dp. faráře Václ. Valeše, Čecha, jenž právě 
ve škole vyučoval. Zde jsem začal první den píti víno a pil jsem je 
pak stále, ba, někdy nebylo jiného po ruce než voda z cisterny a 
víno. Víno je tu všude výtečné, ale nicméně sklenka smíchovského 
jest mi vždy milejší než nejlepší révový nápoj. Umluvivše si na od- 
poledne společnou vycházku na >Koroški rimski vrelecc (Rómerquelle), 
odebírali jsme se s p. farářem Fr. Štinglem do Kotlje. 

Aby vám, laskaví čtenářové, nebyla na cestě dlouhá chvíle, 
povím vám o svém hostiteli, že jest šest let knězem a od loňska 
farářem. Mluví česky, německy, slovinsky, chorvatsky a zná mimo 
to jazyk polský a slovenský a literaturu srbskou. Píše do » Vlasti*, 
do » Katolických Listů*, do » Slovence* v Lublani, do »Kaerntner- 
«eitung« v Celovci a hlavně do celoveckého »Míru«; zde uveřejňuje 
úvodní články a do »Prijatelja Domačega*, který jest zábavní přílohou 
>Míru<, píše původní povídky a překlady z češtiny, chorvatštiny, 
polštiny a slovenštiny; Slovincům nejvíce se líbí překlady z Kosmáka. 

Fr. Stingl súčastňuje se vůbec horlivě a vytrvale boje za práva 
slovinského národa a zaujímá svou literární činností čestné místo 
mezi českými a slovinskými spisovateli. 

Fara Kotlje (název má odtud, že jest v kotlině) leží v jedné 
z nejkrásnějších alpských krajin Korutan; celé okolí jest porostlé 
divokým stromovím a v pozadí vypíná se Uršulinská hora, vysoká 
1696 m. Pod Uršulinskou horou leží lázeňské místo >Koroški rimski 
vrelec«, které patří k nejkrásnějším a k nejútulnějším, jež jsem kdy 
viděl. V dávných časech vedla tudy římská silnice z Celea (Cilli) 
do Viruna u Celovce. Lázeňští hosté léčí si zde žaludeční a hrtanový 
katar a různé nemoci měchýřové a ledvin ; » Rómerquelle* doporučuje 
se též pro chudokrevné, nervosní a rekonvalescenty pro svůj úplně 
prachu prázdný, silný alpský vzduch a svou polohu v lese. Majet- 
tiíkem jest pan císařský rada C. Schiitz, jenž mluví též česky. Ky- 



Mezi Jihoslovany. 27 

selka z těchto lázní rozesílá se do celého světa, ročně ve více než 
300.000 láhvích. 

V lázních zastihli jsme také učitele z Kotlje, p. Ant. Hoelzela, 
jenž nás po lázních provázel ; zašli jsme i za lázně k úpatí Uršulinské 
hory, odkudž se mi skýtal pohled na širou krajinu a její vysoké, 
zelené hory. 

Vysoko na horách, až 12.000 m., jsou selské statky, oplývající 
prý blahobytem. Tamní rolníci musí konati na horách sice těžké 
polní práce, ale pfida jest úrodná a louky výnosné; vody, vína a 
moštu je tam dost a také masa se jim nenedostává, neboť zabíjejí 
prý si ročně několik kusů vepřového dobytka; menší rolník 3—4 
kusy, větší 6 — 7. Maso se solí a pak udí, Připraviyí též zvláštní 
druhy ^ klobás <, jež se několik dní udí a pak se pověsí na tyče na 
půdu, aby řádně uschly. Takové klobásy, zvané »suhe klobáse*, 
trvají celý rok. Mohou se jísti syrové jako salámy nebo vařené. 
Nejobyčejnější stravou jsou »žganjce« pražené z pohankové nebo 
kukuřičné mouky, k nimž se jí kyselé nebo sladké mléko. 

Nejvíce jim ovšem vynáší chov hovězího dobytka. Dolů přijdou 
málo kdy, z pravidla jen v neděli do kostela, i nemají příležitosti 
peníze utráceti. Daně mají nepatrné. Domy na horách jsou rozlezlé, 
i mají tu duchovní správcové zvláště v zimě těžké zaopatřování nemoc- 
ných, neboť trvá jim cesta k nemocným dvě, tři až čtyři hodiny. 

V jiných krajinách jsou na nejvjráších horách i samy fary, a 
tu je farář osadníkům vším: písařem dopisů, rádcem v soudních 
záležitostech a jiných životních okolnostech. 

Když jsme se vraceli večer z lázní domů a p. faráře Václava 
Valeše ke Gutensteinu vyprovázeli, šel jsem pozadu s panem učitelem 
a mluvili jsme výhradně o školství. Zde se vyučuje do 14. září, a 
prázdniny trvají od 16. září do 1. listopadu, to jest doba, kdy děti 
musí dobytek, který již byl přihnán z Alp, v dolině pásti. Školní 
rok začíná po velikonočních svátcích. Školy jsou zde v městech 
německé, na venkově, kde Slovinci přebývají, vyučuje se 2 až 3 první 
roky slovinsky, aby se děti naučily slovinsky čísti a psáti, a pak ně- 
mecky. Ale knězi vyučují náboženství, kde jsou děti pouze slovinské, 
výhradně slovinsky. Jsou farnosti, v nichž jest škola až na nábo- 
ženství (neboť ve smíšených slovinsko-německých osadách vyučuje 
katecheta ve škole slovinsky a německy) úplně německá, ale fara a 
kostel jsou úplně slovinské. Škola germanisuje, kostel národnost 
chrání. Slovinci by ztráceli rok od roku národní půdu, kdyby ne- 
bylo katolického duchovenstva a katolického chrámu; boj s Němd 
by nevydrželi a podlehli by. K statečným slovinským vlasteneckým 
knéžím druží se 45 Čechů, kteří zde v Korutanech v duchovní správě 
působí, řeč lidu pěstují a jeho práv hájí. Zliberalisované německé 
Korutansko, jež slulo: »Hochburg des Liberalismus*, odvracelo 
studujícf mládež od stavu duchovního, i nastoupili na jejich místa 
Slovinci a Češi, čímž bylo národní idei slovinské vehce poslouženo. 
Slovinský katolický tisk a spolky katolické duchovenstvo hojně pod- 
poruje. 

Než, vraťme se opět ke školství. Cistě národní obecné školy 
vydobyli si korutanští Slovinci dvě: Št. Jakob v Rožné Dolině a na 
Jezerském, jež vydržuje země ; třetí slovinskou školu zřídila jim školní 
družba sv. Cyrilla a Methoděje ve Velikovci. Ve Velikovci vyučují 



28 Tomáš Škrdle: 

slovinské jeptišky a na prvních dvou školách vyučují učitelé ze Štýrska 
a Krajiny, neboť v Korutanech na paedagogiu slovinčiné zhola nic 
se nevyučuje. Na ostatních středních školách, gymnasiích a realkách 
v Celovci a Béláku, jest aspoň slovinčina nepovinným předmětem 
jako u nás něničina. Tedy jen tolik dosáhli korutanští Slovinci, kteří 
dle Slomškova hesla »Šola, če pravá ni, je bolje, da je ni«, ') již 
přes 20 let se domáhají slovinských škol. Dosud podaly slovinské 
obce, spolky a jednodivci přes 200 žádostí za slovinské školy, a to 
41 na zemský výbor, 107 na říšskou radu a 65 na různé školské 
úřady. 

Poměr školy k církvi jest horší než u nás v Cechách a byl 
dříve ještě horší. Mimo procesí o Božím Těle a pouti nebyly školní 
děti svými učiteli do kostela vůbec voděny. Teprve nyní nastává 
trochu obrat působením energického knížete biskupa Dr. Jos. Kahna. 
O tom, mají-li děti ve všední dny do kostela choditi, rozhoduje 
místní školní rada. Předsedu místní školní rady volí si obecní výbor, 
a není tudíž z tohoto úřadu farář vyloučen, jak to vidíme v Čechách. 

V celoveckém kněžském semináři přednáší se pouze buď latinsky 
nebo německy. K tomu, že bude kněžím působiti mezi slovinským 
lidem, nemá správa semináře nijakého zřetele, neboť i pastorálka 
i katechetika a paedagogika přednášejí se jen německy, ač je v Ko- 
rutanech mezi 300.000 obyvateli na 130.000 Slovinců. Aby se však 
slovinští a čeští alumni, kteří zde bohosloví studují, ve slovinštině^ 
vzdělávali a k svému pastýřskému úřadu mezi Slovinci připravo- 
vali, zřídili si »Slovenskou Akademiji«, a tento spolek jim správa semináře 
povolila. Zde se Slovinci a Češi ve středu jednu hodinu vzdělávají 
literně i pro svůj úřad kněžský. Přednášky a kázaní konají se pod 
dozorem alumna kněze ze IV. ročníku, neboť z představených nikdo 
slovinsky neumí. Velikou obtíž musí překonati Češi, kteří zde boho- 
sloví studují, aniť se ve čtyřech letech musí naučiti slovinčiné 
i němčině. 

O potřeby Slovinců v Celovci jest postaráno tím, že se tam 
v neděli v klášteře Uršulinek slovinsky káže a zpovídá. 

Ve středu dne 11. července vydali jsme se s p. farářem Fr, 
Stinglem do Celovce, abychom ^i tam prohlédli katolické a hlavně 
tiskové ústavy. Když jsnie se od nádraží do města ubírali, šel nám 
vstříc městský kaplan z Čech, vlp. Ant. Pelnář, pán to velice živý 
a milý a v městě oblíbený. I prohlíželi jsme si Celovec. Jako dříve 
tak i nyní pominu vše, co jsem viděl, a zastavím se pouze u dvou 
tiskových závodů katolických, německého a slovinsk^ého. 

Nejprve navštívili jsme německý dům tiskového spolku sv. Jo- 
sefa, jenž stál 140.000 zl. Je to krásná, svědá budova; dole, v pří- 
zemí prodávají různé devotionalie, modlitební knihy a farní matriky: 
v právo od nich úřaduje faktor; trochu dále je sazárna, v níž pra- 
cuje 12 sazečů a vedle ní strojovna, kdež pracují na čtyřech strojích, 
hnaných plynovým motorem. Všecky tyto místnosti jsou čisté, pěkné 
a světlé. 

V prvním poschodí jsou redakční místnosti časopisů: >Die 
Kaerntnerzeitung* a »Der Kaerntner Landbote«. »Die Kaerntner- 
zeitung vychází denně, a obstarávají ji tři redaktoři, jeden laik, p. 



) Neni-li škola pravá, lépe žádná. 



Mezi Jihoslovany. 29 

J. Tschulik, bývalý učitel v severních Cechách, jenž jest zároveň od- 
povědným redaktorem, a dva knězi; tito však pracují v redakci úplně 
bezplatně, neboť jest o jejich živobytí knížetem biskupem jinak po- 
staráno. 

Kazatel a katecheta Dr. Robert Klimsch, chef listu, v redakci 
právě přítomný, vysvětlil mi zařízení celého závodu a redakční ma- 
nipulace, i seznal jsem z jeho řeči, že vedou celý ústav i redakci 
obezřetní, obětiví a praktičtí muži. Odpovědný redaktor p. Tschulik 
hovoří také česky. 

Německý tiskový spolek sv. Josefa má 19.000 členů a dává 
každému z nich ročně 5 knih za 1 zl. ročního příspěvku. V čele 
ústavu jest kanovník Ferdinand Wappis, jemuž jsem se představil 
a svou úctu vyslovil. Je to vynikající a neobyčejně činný pán německé 
strany katolické v Celovci ; pozadí ústavu kryje sám kníže biskup 
Dr. Kahn, jenž uděluje mu ročně 5.000 zl. 

Poznamenávám ještě, že orgány spolku vycházejí: >Die Kaem- 
tnerzeitung* 4 roky a >Der Landbotec již 14 let; tento má 2.200 
abonentů. 

Odpoledne odebrali jsme se s p. farářem Fr. Stinglem do slo- 
vinského domu družby sv. Moharja, jenž stál 140.000 zl., dnes úplně 
zaplacených. Tento dům je v nejkrásnější části města, a s vrchních 
jeho oken jest rozkošný pohled na alpské pohoří >Karavanky«. 

V přízemí přijal nás v elegantním pokoji faktor a korrektor ti- 
skárny, p. Vekoslav Legat, spisovatel a muž o národní život slo- 
vinský velezasloužilý. Je to pán uhlazený, vzdělaný a přívětivý. Vedle 
jeho kanceláře jest světlá sazáma, salonu podobná ; pracuje v ni 
6 sazečů ; za sazárnou jest strojovna s 3 stroji ; i tato místnost jest 
v pravdě elegantní. Družba sv. Moharja má ještě dva jiné domy, jež 
obývají soukromí nájemníci. 

Po prohlídce lóiihárny a skladišť na papír a knihy zavedl nás 
p. Vekoslav Legat do svého bytu ve druhém poschodí. Náš hostitel 
byl se svojí chotí na obou pražských výstavách, i mluvili s nadšením 
o Praze a toužili, aby ji zase brzy mohli spatřiti. 

O družbě sv. Moharja bylo již často psáno ve » Vlasti*, proto 
se o ní tentokráte jen krátce zmiňuji. 

Družba sv. Moharja byla založena před 46 lety slovutným bi- 
skupem A. Slomškem, vůdcem korutanských Slovinců, knězem 
O. Einspielerem a profesorem A. Janežičem. Z počátku se jí špatně 
dařilo, jakmile však její stanovy byly změněny, a spolek v nábo- 
ženskou družbu proměněn, rostl počet členů rok od roku, takže dnes 
atá přes 71.000 údů. Ve spolkové tiskárně, která byla r. 1895 nově 
vystavěna, tiskne se jediný slovinský, korutanský, katolický časopis 
»Mírc, vycházející třikráte měsíčně se zábavně poučnou přílohou >Do- 
mači Príjateijc. 

Družba vydává pro své členy každého roku 6 knih (člen platí 
ročně 1 zl.), z nichž dvě jsou náboženské, dvě poučné a dvě zábavné 
(Slovenská Večernice a Koledar: Kalendář) Letos vydává spolek 
velice zajímavou, ethnograíickou knihu Srbi in Bolgari s illustracemi 
od A. Bezenška, profesora, rozeného Slovince, jenž působí v Plovdivě. 
Mimo to vydává družba sv. Moharja svým nákladem různé 
školní knihy pro obecné a střední školy. Právě měli v práci nový 
rakouský katechismus, do slovinčiny přeložený. 



30 Tomáš Škrdle: 

Nelze krátkými slovy vypověděti, jak mnoho dobrého již tenta 
spolek vykonal svými populárními, náboženskými, zábavnými a pouč- 
nými spisy. Družba nerozšiřuje politických ideí a ideálů, nýbrž dobrou 
četbu na úplně katolickém základě. Myslíme, že družba sv. Moharja 
ze všech podobných spolků jest nejlépe zařízena a relativně nejvíce 
rozšířena. Ve slovinských krajích není zajisté ani koutečku, kde by 
družba neyfiěla svých údů. Dosti jest, pravíme-li, že má mezi 1,300.000 
Slovinci přes 71.000 členů, ku kterým počítáme též 632 členů 
v Americe a 200 v Africe; tedy jest skoro 67d celého slovinského 
národa zapsáno v družbě sv. Moharja. Není proto divu, že tento 
spolek jest trnem v oku německým nationálům korutanským,') kteří 
mu při stavbě nové tiskárny po dvě léta činili různé překážky jen 
proto, že měl býti na tiskárně slovinský nápis. 

Spolku věnuje otcovskou přízeň i kníže biskup Dr. Kahn, ač 
jest jinak původu německého. Jest to energický biskup, žel, že neumí 
mimo » Otčenáš « a > Věřím v Boha« nic slovinsky. 

Co se dotýká politického zastoupení, mají korutanští Slovinci 
tři zemské poslance : kněze, sedláka a chalupníka a jednoho říšského 
poslance. Ai do loňského roku měli Slovinci jen dva zemské a žád- 
ného říšského poslance. Loni získali třetího zemského poslance 
a letos prvního Nšského, a to s pomocí katolických Němců, s nimiž 
nyní Slovinci při volbách ruku v ruce pracují a vzájemně se pod- 
porují. Říšským poslancem jest kanovník Lambert Einspieler, nynější 
vůdce korutanských Slovinců. Při návštěvě Lvovy společností v Ce- 
lovci měl jsem česť býti pozvánu k jeho tabuli zároveň s lubl. pro 
fesorem bohosloví Dr. Krekem ; zde jsem poznal synovce p. kanov- 
níkova, faráře Řehoře Einspielera, zemského poslance a statečného 
obhájce práv národa slovinského. 

Zůstanu ještě při Celovci, vrátiv se tam z Lublaně k valné 
schůzi Lvovy společnosti. Lvova společnost z Vídně koná své valné 
schůze čili sjezdy každý rok v jiné zemi Rakouska, pHhlížejíc ve 
svých historických a uměleckých přednáškách hlavně k této zemi. 
Letos konala své schůze v Celovci. Slyšel jsem mnoho překrásných, 
duchaplných řečí a pozoroval jsem její utěšenou mnohoslibnou orga- 
nisaci. Předseda sv. pán Helfert, vynikající vědec a zasloužilý Ra« 
kušan, dodává jí svým jménem lesku, a praelát Dr. Schindler ovládá 
ji svým duchem. Nikdy dosud v celém svém životě neslyšel jsem 
mluviti tak elegantně, jako praeláta Schindlera Celý jeho duch jest 
ve Lvovu společnost ponořen a duch jeho ovládá všecky její odbory 
a nese ji k výši. Lvova společnost má v Rakousku velikou budoucnost. 
To jsem poznal v Celovci a to radostně veřejně potvrzuji. Podrobné 
zprávy o celém jednání zde podávati nemohu. 

S členy Lvovy společnosti konal jsem vycházku po Vrbském 
jezeře do Pórtschachu, kdež jsem presidenta sv. pána Helferta česky 
oslovil. Češtinu láme dosti bídně a pravil, že mu články v » Osvětě « 
uveřejňované česky upravují. Na zpáteční cestě zpívali výletníci sa- 
tyrickou píseň na Lvovu společnost, již složil jakýs profesor z ví« 
deňské techniky, právě přítomný. Stařičký Helfert sedl si mezi 



*) V posledním čase ji napadl též Žid Marpurgo, zástupce benátských 
Slovinců v italském snémé, že prý rozšiřuje panslavismus mezi italskými pod- 
danými. 



Mezi Jihoslovany. 31 

zpéváky a srdečně se smál, když satyrík zajel si i na samého pre- 
sidenta Lvovy společnosti. 

Zajižďka z Lublaně do Celovce k návštěvě Lvovy společnosti 
stála mne pár grošĎ, ale nelituji jich, nebof mimo požitek duševní 
z různých přednášek poznal jsem četné vynikající osobnosti vídeňské 
katolické společnosti. 

V Celovci doporučuji k návštěvě kavárnu Dohrerovu, kdež jsou 
vyloženy slovinské časopisy a z německých »Vaterland« a naše 
•Politik*. 

V Kotijách vytrval jsem do soboty a udělali jsme odtud výlet 
do jižního Štýrska, o čemž se zmíním ve druhém odstavci. 

V pátek před odjezdem šel jsem s p. farářem Fr. Štinglem do 
školy, kdež jsem byl přítomen vyučování náboženství v řeči slovinské^ 
Znaje z mateřštiny probíraný předmět, doplnil jsem si, čemu jsem 
nerozuměl, a tak jsem všecko chápal, což mne velice těšilo. K mé 
prosbě zazpívaly školní děti různé slovinské písně, pří čemž je pan 
učitel provázel na harmoniu; potom jsme se srdečně rozloučili. 
Slovinský zpěv slyšel jsem i v chrámě při mši sv. v Kotijách. Na. 
varhany hrál kostelník. Varhanická otázka, která nadělá v Čechách 
různých mrzutostí, jest v Korutansku rozřešena : kostelník je zároveň 
varhaníkem; přistrojiv v sakristii kněze, spěchá na kůr a hraje při 
mši sv. 

Tím se s Korutany loučím a jedu do dolního Štýrska. 

(Pokračování.) 




Jest pravdou nepochybnou, že umřel Mistr Jan Hus 
za své přesvědčení a že jest mučeníkem za pravdu ? 

Píše Dr. Antonín Lenz. 

Úvod. 

'^■''^^^^^^ Husovi víme, že nepocházel z rodičů zámožných,. 

'^ alebrž chudých, a že se jako student v Praze živil 
zpíváním a posluhováním v chrámu Páně. Živobytí 
rrg tedy mil ihned v mladistvém veku ze zboéi církevního . 
^ Nikde jsem se nedočetí, že by toto živobytí bylo 
bývalo nuzné. Hus sobě na ně nikde nestěžuje. 
Myslím, že takováto cesta životní byla způsobilá k tomu, aby duch 
zbožnosti se v něm rozhojňoval. 

Odbyv školy průpravné, stal se žákem na fakultě artistickév 
čili, jak my říkáme : ňlosoíické, ale studiemi těmito nikolivěk neutrpěl 
újmy na své prvotné zbožnosti, a ta ho as k tomu vedla, že se, když 
bylo roku 1393. prohlášeno milostivé léto, podrobil podmínkám, za 
kterých bylo lze dosáhnouti odpustků; vykonal pouf po kostelích a 
^věd na Vyšehradě a vydal na dobré účely všechen statek svůj, 
jenž tebdáž čtyři groše obnášel. Bylo mu tehdáž let dvacet čtyři^ 




32 I^r- Ant. Lenz: 

V září téhož roku stal se bakalářem, v lednu r. 1396. mistrem. 
R. 1400. byl posvěcen na kněze, r. 1401. byl zvolen za děkana. 

Zdali ho vedla ku kněžskému stavu pouze touha po dobrém 
bydlu nebo spíše, aby se mohl více oddati vědám, anebo v popředí 
pevná vůle, aby se mohl věnovati službě Boží, o tom si nedovoluji 
nižádného úsudku. 

Dne 14. března 1402. byl Hus od arcibiskupa potvrzen za 
správce kaple Betlémské. Myslím, že byl Hus za první doby kněžství 
svého knězem zbožným, v pravda katolickým. Jevilyť se při něm, 
i když dospěl a akademických stupňů dosáhl a knězem se stal, zbožné 
doj my Jeho mládí. 

Ze byl Hus knězem zprvu zbožným, aspoň, dokud jedem 
Viklifickým nebyl zachvácen, a že měl jako kněz dobrou pověsť, ano, 
že hořel za nápravu v Církvi, i v lidu i v duchovenstvu, soudím 
z té okolnosti, že byl ze všech tehdejších kněží nejčastěji od arci- 
biskupa volán, aby na se přijal na synodách úřad kazatele. Musil 
tedy Hus vynikati aspoň in foro externo v prvních dobách životem 
ne toliko zbožným, ale také správně katolickým a vzorným, neboť 
by jinak zvolení jeho bylo a priori marné, aniž by byly synodální 
řeči jeho prospívaly, aniť by mu byli mohli synodalové v tvář metati : 
> Mědíce, cura tfe ipsum.« Lékaři, léčiž sebe sama. 

Jediná zbožnosť a vzorný život by byl nedostačoval arcibiskupovi 
Zbyňkovi, aby volal častěji Jana Husa ku kázáním synodálním, kdyby 
byl o něm nebyl měl vědomost, že jest dobře naučený a za nápravu 
v kněžstvu horlící kněz. Toužilť zajisté i Zbyněk po nápravě v ducho- 
venstvu, jako všichni arcibiskupové od vzorného, zbožného, ve svaté 
pověsti odumřelého a velikého rádce Karla IV., Arnošta z Pardubic, 
až k arcibiskupovi Zbyňkovi. 

Avšak biskupové tito snažíce se k nápravě v duchovenstvu, 
měli vezdy před sebou přesvědčení, že náprava v Církvi musí se 
díti na základě pravdy katolické a bez úrazu základních pravd kato- 
lických o ústavě Církve Boží a její svatovlády. V tom zajisté nečinil 
výjimky zbožný, od Václava IV., tohoto nehodného syna Otce vlasti 
Karla IV., pronásledovaný arcibiskup Zbyněk. Zbyňkovy myšlenky 
o nápravě nebyly a nemohly býti totožný s myšlenkami Husovými 
od té doby, ve které se stal zapřisáhlý nenávistník katolické Církve, 
Anglosasík Jan Viklif, jeho vzorem a jeho pátým evangeliem. 

Za synodálního kazatele byl Hus ponejprv zvolen r. 1404., tedy 
později, nežli zastával úřad rektora vysokých škol, neboť byl zvolen 
za rektora r. 1402. a byl jím až do sv. Jiří 1403. 

Za rektorátu mistra Jana Husi šířily se rychle Viklifovy názory 
nejen mezi studentstvem, ale i mezi mistry. Po Husovi stal se rektorem 
university Harrasser, rodem Bavorák, kterýž se snažil zameziti Vikli- 
íismus na vysokých školách. Možná, že ho k tomu pohádal Jan 
Híibner, mistr theologie a svobodných umění. Týž sebral z Vikli- 
fových spisů, jako z Trialogu, De tripplici Vinculo, de Ecclesia, de 
Ordinatione Fratrum, De civili Dominio, De perfectione statuum, De 
Fundatione sectarum, a zvláště ze spise »Dialogus« 21 vět a připojil 
je k těm, kteréž byly na synodě Londýnské r. 1382. zavrženy, tak 
že vzrostl osudný pro Husa a zvláště pro všechen Český národ ^osudný 
počet 45 Viklifových vět. Kolem nich a o nich trvaly v Čechách 
«pory na universitě po léta. Jestliže však mohl Hubner z tolika theo- 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvédčeni? 33 

logických knih Viklifových a polemických sebrati bludné kusy jeho, 
musily mu býti také známy. A z této okolnosti troufám si souditi, 
že knihy dotčené musily nejen jemu známy býti, ale že známost 
o těch knihách již byla r. 1403 v Praze dosti rozšířena, a že se 
tedy prvé rozšiřování spisů Viklifových dělo již r. 1402., především 
za rektorování Jana Husí, a snad ještě spíše. Jinak, nač by se byl 
Harrasser namáhal a nač Hiibner, aby poznovu zavrženy byly 24 věty 
Viklilovy z Trialogu a z jiných jeho spisů vyňaté? 

Húbner sebral dotčené věty buď z vlastní horlivosti za svatou 
víru, nebo byla jemu tato věc kapitulou Hradčanskou uložena. 
Kapitula však, majíc v čele oíiiciala Kbela, odevzdala všech 45 vět 
rektorovi Harrasserovi se žádostí, aby svolal k jejich posouzení mistry 
ke schůzi, což také dne 28. května 1403. učinil. Avšak naproti 
odsouzení vět povstal prudký odpor těch, kdož měli zalíbení v knihách 
a zásadách Viklifových. Oni tomu nechtěli, aby o těch větách jako 
o větách Viklifových byl učiněn soud a nález, aneb aby dokonce 
byla nad nimi vyřčena zátrata, že jsou kacířské, v čemž by bylo 
zahrnuto nepřímo také odsouzení Jana Vlklifa. Možná, že by as se 
byh dali k tomu nakloniti, že kusové tito, jak jsou byli, jsou bludné 
a kacířské, ale odpírali, že by byly Viklifovy, ač se jeden z tehdejších 
přátel Husových, Stanislav ze Znojma, i toho odvážil tvrditi, že vesměs 
žádná z těch 45 vět není ani bludná, ani kacířská. Tím byli starší 
mistři tak pohoršeni, že vyšli ze shromáždění. Někteří z příznivců 
Viklifových tvrdili, že se jemu sebranými články jiný smysl podkládá, 
než který mají v souvislosti ve spisu, ale nad jiné se zastal Viklifa 
M. ^Mikuláš z Litomyšle, kterýž do očí řekl Hiibnerovi : » Tys křivéy 
nespravedlivé a lživé vytáhl kusy ty z knik^ ježto tak nestojí.* Ten 
M. Mikuláš dopustil se dvojí lži: Předně není pravda, že Húbner 
všech 45 vět z knih Viklifových sebral, a za druhé je lež, že mají • 
dotčené věty v knihách Viklifových jiný význam, než jak znějí, anť 
jest smysl jejich v knihách Viklifových ještě příkřejší a horlivější.') 
Přes to však ihned chytil se Hus této důmněnky a připojil ihned 
trest, jakým by byl měl býti Híibner pro tuto svoji domnělou pro- 
ihanosf trestán, tvrdě, že by ten, kdož takto učinil, byl spíše hoden 
snuti, než íalšovatelé šafránu, Berlín a Vlaškam, kteří byli nedávno 
před tím v Praze upáleni. 

Nemohu se zde ubrániti myšlence, že především Jan Hus, kterýž 
přede všemi cenil Viklifa, již dobou tehdejší znal učení M. Jana Viklifa, 
ano, že již tehdáž aspoň o některých spisech jeho i přednášky činil, 
ano, že snad již tehdáž lid s myšlenkami Viklifovými na kázáních 
v Betlémě seznamoval. Já stavím toto své mínění na té okolnosti, 
že Hus trvaje u vyhnanství z Prahy r. 1412. v jednom listě svém'-^) 
napsal, aby Pražané věrně ku pravdě jeho stáli, kterouž jim od 
dvanácti let již hlásal. V listě tomto míní pravdu katolické pravdě 
protivnou, a poněvadž všecky jeho domnělé pravdy, pravdě katolické 
odporné, jsou Viklifické, tedy domnélou pravdu Viklijickou. Pravím 

*) Vi2 Dr. Ant Lenz: Apologie sněmu Kostnického v příčinč odsouzení 
vét Viklifových. Praha 1896. 

*) Palacký, Doc. Str. 41. n. 18 píše Hus Pražanům: »Plus quam duodedm 
annis ín Verbo Dei apud vos . . . laboravi.« A v říjnu r. 1414. (Doc. str. 71. n. 37.) 
píše přátelům v Čechách: »Viete, že jsem s Vám po dlúhý čas pracoval, káže 
Vám slovo Božie bez kacieřstvie a bez blud(3v.« 

»Vlaat« isoT-u-t. 3 



34 ^- -^i^t. Lenz: 

tedy, že Hus již od nejprvnějších dob svého kněžství, tedy již dříve> 
nežli se stal kazatelem v Betlémě, kázával podle vzoru Viklifova. 
Bylyť to novinky pikantní, zvláště pro Čechy, kteří vezdy k novotám 
InuÚ, zvláště, anať půda k jejích přijetí byla dosti upravena bědným 
stavem Církve na dvě strany politickými neplechami rozdělené. 
S tím souvisí zcela dobře, co vypravuje pan vládní rada VI. Tomek^ 
že měl Hus již tehdáž přívržence mezi měšťany, v šlechtě, při dvoře 
královském, a že mělo i pohlaví ženské svůj znamenitý díl v tehdejším 
ruchu, zvláště šlechtické dámy.*) 

Tomu-li však tak jest, musil Jan Hus věděti, že věty Viklifovy 
se skutečně ve spisech Viklifových nalézají, zejména že všech 24 vět 
prvních jest po různu v Trialogu, v Dialogu, de Ecclesia^ de potestate 
papae, De Veritate scripturae, De Oíficio regis, de quatuor sectis 
novellis atd. *) a druhých 21 v rozličných spisech Viklifových. Zdá 
se mi tedy, že Jan Hus připojiv se ihned k nálezu M. Mikuláše ne- 
jednal podle upřímnosti srdce svého. Avšak tehdejší odpor příznivců 
Viklifových, (byliť to pouze členové Českého národa na universitě), 
byl marný. Druzí tři národové, tedy majorita university, učinili prese 
všechen odpor Viklifistů nález, že nesmí žádný úd university těch 
45 článků hájiti, ani veřejně ani potají vyznávati a rozšiřovati, chtěl-li 
zachovati puslušnosf universitě přísahanou a neupadnouti v pokutu 
na křivopřísežníky slušící.* Vytáčka Viklifistů, že dotčené věty nejsou 
Viklifovy, nic jim neprospěla. 

Předpokládaje, že Hus znal učení Viklifovo a že věděl, že za- 
.kázané věty skutečně obsahují jeho nauku, musím souditi, že záleželo 
Husovi na tom, aby zakryl, že by on byl z těch, kteří stáli k učení 
větami zavrženými vyslovenému. Tajil Hus tohoto svého souhlasu 
s učením Viklifovým zajisté r. 1404., aneb aspoň své záliby na něm, 
jinak by bylo nemožno, aby ho byl arcibiskup Zbyněk zavolal k syno- 
dálnímu kázaní. Není věru možná, aby byl Zbyněk neznal pod- 
vratnou a revoluční povahu vět Viklifových. Tou dobou bylo u sv. 
Víta na 300 členů duchovenstva, Zbyněk měl k ruce své členy 
kapitoly Hradčanské, kteráž před nedávném věty ty universitě k po- 
souzení podala, měl k ruce své i theology svého dvora, a proto 
můžeme s jistotou souditi, že věděl, jakého obsahu jsou spisy 
Viklifovy, z nichž sebrány byly zavržené věty Viklifovy. Nelze také 
přijati, že by byla kapitola u sv. Víta nevěděla, a že by byli theo- 
logové arcibiskupovi nevěděli, že byly sebrány tyto věty z rozmanitých 
spisů Viklifových počtem 24 v Anglii, a na synodě r. 1382. zavrženy, 
a že bylo opětně na synodě Londýnské r. 139Q. ze spisu >Trialogu« 
18 vět sebráno a odsouzeno. Tím byl »Trialog« všechen censurován 
jako kniha kacířstvím a bludy^ naplněná, ten Trialog, kterýž přede 
všemi spisy Viklifovými byl v Čechách znám a také od Husa vysoko 
ceněn, a jejž také na český jazyk vyložil. 

Zbyněk tedy a jeho theologové věděli na jisto, že byly spisy 
Viklifovy v Anglii censurovány, ač jest možno, že vědouce o zavržení 
stránky Viklifovy, nevěděly zejména, zdali by pravda bylo, že dotčené 
věty jsou skutečné Viklifovy, ač kusy o sobě byly a jsou nekatolické. 
Kdyby se byl tedy Jan Hus před rokem 1404. prozradil, že dotčené 



% 



Déjepis mésta Prahy III., 438. 439. 

Viz Ďr. A. Lenz: Apologie snčmu Kostnického. 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvédčeni ? 35 

věty Viklifovy bud že celkem, aneb aspoň částečně za pravdivé 
uznává, byl by byl zajisté nedospěl k důstojnosti kazatele synodálního. 

Roku 1403. se Hús arci opřel zátratě sebraných vět Viklifových 
spolu se svými přívrženci, ovšem pro většinu tří národů na universitě 
Pražské Viklifovcům odpornou, marně, ale on se znal s přátely svými 
k tomu, že to nejsou věty Viklifovy, ale Hiibnerovy, a tou vytáčkou 
zakryl svoji zálibu v nauce Viklifově. 

V skutku však byl Viklif tou dobou vůdcem Husovým v kaza- 
telské jeho činnosti. Ten způsob přilákal do Betléma tisíce poslu- 
chačů ze všech stavů, a mezi posluchači bývala i královna Sofie. 

Mistr Jan Hus uměl tajiti, jak vlastně smýšlel o Viklifovi. Či 
snad tou doboii neznal důstatečně, čemu Viklif učil? Tomu abych 
dal za pravdu, není mi možná, neboť jakž bych mohl za to míti, že 
Hus nebyl znalcem ani Trialogu Viklifova, ani Dialogu, ani spisu 
jeho »De Eucharistia* } Jakýž by pak mělo smysl jeho při tako vání 
ku výroku M, Mikuláše Litomyšlského, že sebrané věty nejsou jeho, 
ale že jsou jemu podstrčeny? Jakýž by měl smysl do sebe Husův 
přísný soud nad Hůbnerem, že by byl spíše hoden smrti, nežli falšo- 
vatelé šafránu? Musil tedy Hus předobře znáti spisy Viklifovy, z nichž 
dotčené věty sebrány byly, a i také s nimi ve věcech četných kato- 
lické víře odporných souhlasiti. On však uměl se dobře ohraditi, 
jelikož v něm Zbyněk shledával pouze kněze za nápravu v Církvi 
horujícího. 

Právě tou příčinou, že uměl Hus utajiti pravého smýšlení svého 
stran revolučních a podvratných zásad Viklifových, nedoznal ihned 
odporu od arcibiskup^a a od kapitoly Hradčanské i Vyšehrad^é, 
které obé učení Viklifovo zavrhovaly. A opět, právě proto, že Hus 
měl veliké dary od Boha, neobyčejnou známosť jazyka českého a 
neobyčejnou výmluvnost, nadvšední jasnotu a populárnost v řeči, stal 
se pro panující tehdáž řády, pro mír a pokoj v zemi velice nebez- 
pečným. Stalť se za krátko oblíbeným kazatelem lidu, a kaple Be- 
tlémská místem, kdež se scházel lid, a kamž se hrnula i elita národa : 
žákovstvo, bakaláři, mistři, doktoři, šlechta, milci královi, ano, jak 
dotčeno bylo, i královna. Hus přičiňoval k pravdám katolickým 
i bludy Viídifické, a horle za nápravu, činil nespravedlivé výpady na 
duchovenstvo veškero a přenášeje, jako jeho vzor Jan Viklif, zločiny 
jednotlivých kněží na kněžstvo vůbec, a tak připravoval náš národ 
k hroznému rozkolu. 

Veliká výmluvnost Husova nabyla ještě větší váhy a síly tím, 
že byla slova jeho plna rigorismu a že měla podporu v nezištnosti 
jeho, a aspoň pro foro externo v bezvadném životě. K tomu se pojila 
ahlazenosf a dvornosť jeho chování, čímž přitáhl k sobě veliký počet 
studentstva, lidu a šlechty. 

Hus ani r. 1408. nevyřkl upřímně, jak vlastně smýšlí o naukách 
Viklifových, pokud byly 45 větami sebranými od university censu- 
rovány. Záleželo totiž Václavovi IV. velmi na tom, aby království 
České pozbylo své nekalé pověsti, že se v něm šíří kacířství, anť již 
Innocenc VIL zvláštní bullou napomínal arcibiskupa, by je vykořenil, 
a r. 1406. byla nucena synoda, neboli arcibiskup rozkaz vydati, aby 
se učilo o svátosti oltářní, že po posvěcení nezůstává podstata 
chlebná, alebrž pouze tělo a krev Páně, a tyto rozkazy čelily proti 
Viklifismu a zejména přímo proti prvním třem větám Viklifickým. 

3* 



36 ^' Ant. Lenz: 

K rozkazu tedy královu bylo dne 20. května 1408. shromážděni ná- 
roda Českého v učeni Pražském u Černé Růže na Příkopech k tomu 
cíli a konci, aby universita, t. j. členové jeji, pokud náleželi k Českému 
národu, ještě jednou v úvahu vzali 45 vět Viklifových, nebo o ty 
tehdáž běželo, a je censurovali a odsoudili a zavrhli. Z ostatních tří 
národů nikdo nebyl přítomen, neboť těch se zlá pověsť kacířství ne- 
týkala, alebrž jenom národa Českého. Zdá se, že měli ti tři národové 
lepší znalosti o veliké propasti mezi učením katolickým a učením 
Viklifovým, jakož i jak jest revoluční a podvratná nauka Viklifova 
netoliko v oboru církevním, ale také ve směru občanském. Sešlo se 
množství veliké. Mistrů 74, bakalářů 120 a asi 1000 studentů. Vůdcem 
tohoto sboru byl M. Jan Hus, a jeho vážný hlas byl asi rozhodující. 
Rektorem university byl tehdáž M. Klement z Mnichovic, a profesory 
zvláště na fakultě theologické dr. Helias, M. Petr a Stanislav ze 
Znojma, dr. Ondřej z Brodu, dr. Štěpán Páleč, M. Jakoubek ze 
Stříbra a jiní. Články Viklifovy byly ovšem od sboru zavrženy, ale 
jak? Poněvadž totiž Hus a přátelé*) jeho se protivili tomu, aby byly 
kusy Viklifovy zavrženy úhrnkem, čili jak se po theologicku říká 
»in globo*, pravíce, mnohé, vezmouc je ovšem ve smyslu dobrém, 
nebyly by křivé, vyřčena jest zápověd dotčených kusů těmito slovy : 
9 aby žádný úd národa Českého neopovážil se držeti^ učiii^ anebo hájiti 
který oněch článků ve smyslu jejich kacířském anebo pohoršlivém^, 

K tomuto úskočnému a svědomí Čechův do bludu uvádějícímu 
nálezu jsem připojil*): >Touto poznámkou byla censura vět Vikli- 
fových odstraněna, neboť Hus a jeho přátelé nedali národu Českému 
poučení, který smysl dotčených vět by byl dobrý a který kacířský 
a pohoršlivý. Kdyby byl král Václav měl tolik ostrovtipu, aby byl 
poznal šmejdy, jaké se tuto s ním a s národem Českým děly, myslím, 
že by byl tentokráte Viklif mnohému z nich hlavu zviklal, snad 
i M. Janu Husovi. Ale pohříchu! Dvůr jeho i s královnou byly 
Viklifické. 

y_ 

Ze zasluhuje M. Jan Hus se svými přívrženci přísného odsou- 
zení pro konání své, jde z jejich zápovědi : že od té doby nesmí míti 
žádný bakalář čtení veřejného o některém ze tří traktátů Viklifových, 
jež byly vyznačeny: Dialogus, Trialogus a de Eucharistia. Musili ti 
páni mistři, doktoři a i také bakaláři předobře znáti, že se v těchto 
knihách kacířstvím jen hemží, a že v těch spisech jsou u velikém 
množství právě ty články Viklifovy, jež zatratila synoda Londýnská 
r. 1382. a r. 1396., a jež sebral Jan Híibner. Právě ty spisy ukazují, 
že jsou v nich dotčené věty v daleko drsnějším smyslu obsaženy, 
než jak znějí. Z Trialogu jest sebráno 11 vět, z De Eucharistia 3, 
z Dialogu 12 vět, a právě těch nejpeprnějších, ostatní však z jiných 
spisů Viklifových. Právě tato zápověď obviňuje Husa a jeho přátely, 
že hráli se žákovstvem a s ubohým lidem českým nehodnou a ne- 
upřímnou a zároveň nebezpečnou hru, 

K tomu dodávám ještě, že se Hus zvláště takovýmto výsledkem 
zle provinil proti království Českému ^ proti lidu českému, o němž 
tolikráte ujišťoval, že ho miluje a cení nade všecky národy, a přede 

^) Zdali ješté tehdáž stáli doktoři, v bohosloví pevně k Husovi, dovoluji 
si pochybovati. 

^) Dr. A. Lenz: Apologie sněmu Kostnického. Str. 74. 



Jest pravdou, že uthřel M. Jan Hus za své přesvédčení? 37 

vším proti příznivci svému králi Václavovi, neboť ten chtěl kacířství 
zažehnati a naši drahou vlasf od příhany očistiti, Hus však se k tomu 
žádnou mírou nepřičiňoval, alebrž měnil svým konáním plamen 
kacířství v úplný žár. 

Něžný a uhlazený byl Hus ku svým přívržencům a přátelům, 
ale nešetrný a prudký ktěm, kteříž nebyli jeho smýšlení, neústupný 
a na svém trvající i tehdáž, když patrně poznával, anebo poznati 
mohl, že není s obecnou Církví za jedno. Hus byl také, jakož svědčí 
Palacký, velice marnivý a ctišddostivý, a vida, že horlení za nápravu 
a cesta, kterou on k ní ukazoval, dochází obliby i u lidu, i u velikých 
pánů, horlil stále ohnivěji, líče při tom stav duchovenstva a Církve 
barvami co možná nejčernějšími, a tak připravoval stavu duchov- 
nímu, k němuž sám náležel, dobu hrozného pronásledování, a vlasti 
své a národu svému děsné bouře. 

Nikdo mu zajisté nebude upírati,' že vykonal z lásky k jazyku 
národa svého věci veliké. Byl také za tuto přízeň a lásku k lidu 
neobyčejnou náklonností a vroucností jeho odměněn. 

Lásky však od duchovenstva nemohl očekávati. Vždyť je veřejně • 
před obecným lidem proti všemu řádu a spravedlnosti tupil a haněl, 
přenášeje poklesky a nepravosti jednotlivců na všechen stav ducho- 
venstva ''), vytýkaje jemu zločiny, kteréž byly tehdáž trestným soudem 
stihány a trestány, jako že se kněží dopouštějí cizoložství a soulož- 
nictví až i se svými sestrami, ano, on se opovážil tvrditi, že kněží 
vyzrazují zpověď. A toto bezpráví Husovo naproti tehdejšímu pravo- 
věmému, katolickému kněžstvu páchané, vytýká jemu právem bývalý 
kollega jeho na universitě, kanovník u sv. Víta Ondřej de Broda, a 
zove beze všeho jednání takové podvodem na lidu páchaným. ®) 

Duchovenstvo, kteréž Hus napadal, nebylo bez rozdílu nešle- 
chetné, za něž je lidu obecnému ve svých kázáních udával. Histo- 
rikové liberalističtí praví, že dobou Husovou šlo pouze o nápravu 
mravů, a že stály v tomto směru dvě strany: jedna, kteráž usilovala, , 
aby v duchovenstvu stav věcí potrval, a kteráž nechtěla žádné ná- 
pravě, strana prý to cizoložnická, kuběnářská a svatokupecká, a tou 
stranou býti praví stranu Viklifísmu odpornou, tedy katolickou, a 
druhá, která usilovně žádala, aby se' stala náprava v duchovenstvu, 
aby bylo vyhlazeno souložnictví, svatokupectví a jiné nepravosti. Tito 
liberalističtí historikové Ihou, neboť na straně katolíků byli jsou du- 
chovní a laikové četní, kteří za nápravu horlili. Či nejsou toho četní 
dokladové? Či nevydávají o tom svědectví přísná statuta Arnoštova 
a četné synody, kteréž byly ve věku XIV. a na začátku století XV. 
shromážděny? Zasedali snad na synodách věku XIV. stranníci Husovi, 
nebo věrní katolíci? Či nepečoval i arcibiskup Zbyněk o kázeň v du- 
chovenstvu a nesvolával častých synod a nevoHval k účelu nápravy 
za kazatele synodální právě ty duchovní, o nichž se domníval, že 
sou mravní a mají dosti ^vědomostí, aby mohli na synodě ku zdaru 
duchovenstva působiti? Či snad byl arcibiskup Zbyněk Viklifíckým 
sběhem jako Hus? Dotčený Ondřej z Brodu o té věci takto Husovi 
píše : >Za jakou příčinou vy o papeži, o kardinálech, o praelátech, 



') Viz Dr. Ant. Lenz: Učení Jana Husi. 

*) Andreas de Broda Litterae Hussio datae a. 1414. Documenta Palacký. 
Str. 518. n. 58. 



38 Dr. Ant. Lenz: - 

ano, o všem kněžstvu napořád hanlivý a nespravedlivý soud vynášíte 
a na ně zločiny vrháte, jichžto až do konce svého života nedokážete? 
Proč pak se neřídíte podle zákona Kristova: >Zhřešil-li by pak bratr 
tvůj proti tobě, jdi a potresci ho mezi tebou a jím samým ?«•) . . . 
Dále vytýká Ondřej z Brodu Husovi: >Ty, kteří nejsou ze sekty 
Viklifovy, i z věcí malicherných karáte, a to přísně, ale vašich sektářů, 
křivopřísežníků, rouhačů, zlodějů a cizoložníků se jen lehounce do- 
týkáte*. '") 

Jestliže bylo tedy katolické kněžstvo naproti M. Janu Husovi 
rozezleno a konečně k žalobám u arcibiskupa a papeže dohnáno, 
nebude zajisté žádnému soudnému člověku divno. Vždyť podryl Hus 
takovýhito nesvědomitým a nespravedlivým štvaním všechnu vážnost 
a důvěru kněžstva u lidu. 

Činil věru Jan Hus na svých kázáních právě tak, jako za našich 
dnů jednali a jednají zednáři, hberálové, žurnalističtí židé a pokrokáři, 
zlehčujíce katolické duchovenstvo a vady jednotlivců na veškerenstvo 
kněží přenášejíce, nebo vymyšlené nepravosti na ně vrhajíce, aby 
zlehčivše kněžstvo a o důvěru lidu je oloupivše, mohli lid o přiro- 
zené vůdce připravený do svých osidel vlákati, od pravdy křesťanské 
a od života podle víry odlouditi a bludům protikatolickým získati. 
Hus však tupil duchovenstvo, aby mohl snáze lid nakloniti k nápravě, 
čili vlastně popravě církevních řádů a Církve revoluční cestou svého 
pátého evangelia, evangelického doktora Viklifa. Bil pastýře, a roz- 
prchly se ovce stáda, a z veliké části se mu tedy povedlo, což sobě 
umínil. Lid byl rozeštván a rozdělen bludy z Anglie k nám při- 
nesenými. 

Byla to zajisté veliká odvaha, že si Hus troufal takto odsouditi 
věty majoritou university již r. 1403. censurované úhrnkem a tak 
sobě jako hráti s předůležitými zájmy míru a sv. pokoje v zemi, ano, 
s nejsvětějšími zájmy sv. víry. To sobě troufal Jan Hus, kjterýž ve- 
řejně vyznal, že v žádné věci se tak nebezpečně nebloudívá, jako ve 
věcech náboženských! 

Takovéto neupřímné jednání Husovo, jež na jevo dal v odsou- 
zení, Čili vlastně v neodsouzení vět Viklifových, nemohlo jemu arci 
vrátiti starou arcibiskupovu přízeň. 

Při tomto stavu věci nemohu pochopiti, jakými as oklikami 
přiměn byl arcibiskup k tomu, že na synodě dne 17. července 1408. 
dal ohlásiti, že pátrav ze svolení a vůle královy v Praze a zemi, ne- 
shledal nižádného bludaře, zvláště anť již 16. června 1408., tedy brzy 
po schůzi členů Českého národa, nařídil, aby jemu byly v domě arci- 
biskupském dodány knihy Viklifovy ku zkoušení, a i na této synodě 
na tom setrval, aby mu knihy dotčené vydány byly, ano, sobě také 
vyžádal na papeži Řehořovi XQ. svolení ku spálení těchže knih. Jisté 
světlo nám o této věci dává Jan Železný v řízné kritice naproti Hu- 

*) Mat. 18, 15 seq. 

") Andreas de Broda. Doc. Palacký. Str. 518 seq. >Quare vos papám, 
cardinales, episcopos, praelatos et omneš indiffercníer clericos vituperose, imo 
injurio, severius judicatis, et imponitis eis crimina, quae fortassis quoad usque 
vivitis, non probaretis. Cur non sequimini legem Chrísti dicentis: Si videris 
fratrem tuum peccantem, corrige cum inter te et ipsum soium etc. . . . lUos, qui 
non šunt de secta Wiklef etiam de parvulis acríter increpatis, sed vestros secta- 
rios perjuros, blasphemos, homicidas, fures et adulteros leniter palpatis.< 



Jest pravdou, že umřel M. {an Hus za své přesvědčení? 39 

soví, že nemínil Zbyněk bludy o sobě, ale bludy juridicky dokázané. 
Palacký píše, že stran toho, aby arcibiskupovi byly vydány knihy 
Vikliiovy, byli jemu radou doktorové: Jiří z Boru, Ondřej z Brodu 
a kanovník Adam z Božetic. ^^) Proti tomu se odvolali Viklifovci 
Pražští k papeži Řehořovi XII. 

Věci se braly stále k béhňm horším. Zbyněk a jeho ducho- 
venstvo uznávali .papeže Řehoře XII. za pravého, zákonitého papeže 
a proto se také hlásili k obedienci jeho. Avšak král Václav se sjednal 
s poslanci francouzskými a s kardinály legaty vyslanými od sboru 
kardinálského, kterýž odpadl od obou obedienci, a prohlásil neutralitu 
vůči oběma papežům, arcibiskup však nedal se pohnouti, aby od- 
stoupil od Řehoře XII. '*) To všecko se dělo na začátku r. 1409. 

Již 22. ledna 1409. zakázal král všem, přijímati nebo zachová- 
vati jakýchkoli listů papežských, a vypravil již 16. února slavné po- 
selstvo ku koncilu, a v jeho čele byl Václav, patriarcha Antiochenský. 

Arcibiskup však stál nepohnutě k Řehořovi XII. Z toho povstaly 
mezi ním a králem spory, a toho právě použili Viklifisté k zabírání 
zboží duchovenského t. j. k loupení, jak myslím podle učení Vikli- 
fova Husem přijatého. 

Hus a jeho přívrženci zavrhovali jednání ardbiskupovo, a Hus 
měl v Bedémě, jak se zdá, málo mírné kázaní, k tomu hledící, tak 
že se lid vyhrnul s povykem na ulici a shlukl se hrozbami ku* dvoru 
arcibiskupovu. 

Arcibiskup unikl do Roudnice a vzal s sebou poklady u hrobu 
sv. Václava chované. Vidělť, jakou čeládku vychovávají řeči Husovy. 
Král zuřil, a nastalo nové loupeni. 

V červnu 1409. byl volen v Pise Alexandr V. za papeže, a 
2. září oznámil Zbyněk, že přistupuje k obedienci papeže Alexandra V. 

Mezi tím se obrátily věci Husovy u papežského dvora v ne- 
prospěch Husův. Alexandr V. poručil Zbyňkovi, aby netrpěl, by bylo 
bludným článkům Viklifovým vyučováno, a aby vydal rozkaz k vy- 
dání knih Viklifových zvláštním dopisem ze dne 20. prosince 1409. 

Rozkazu tomuto vyhověl Zbyněk 16. června 1410. Byla mu 
k tomu také dána plná moc, aby přijma k sobě čtyři doktory theo- 
logie a dva doktory práv, vykořenil všecky bludy a kacíi^tva v arci- 
biskupství svém a nedovolil kázati více, kromě kollegiatních, farních 
a klášterních kostelů, na žádném jiném,* jakkoliv privilegovaném místě. 
Jakož arcibiskup přikázal, poslechli majetníci knih Viklifových a jen 
čtyři mistři a studenti odepřeli vydati knih svých. I Hus přišel se 
svými knihami a odevzdal je arcibiskupovi s tou hrdou prosbou, 
aby je prozkoumav vytknul jemu ty bludy, které v nich najde, a on 
ie hotov jest, postaviti se proti nim a vystříhati před nimi každého 
člověka. Výsledek však vyšetřování oněch šesti doktorů byl ten, že 
knihy Viklifovy obsahují v sobě kacířství a bludy. Úsudek ten byl 
prohlášen na synodě uprostřed měsíce června 1410. konané, načež 

") Palacký, Dějiny. HL, 93. 

") Jak já si dovoluji souditi, jednal Zbyněk zcela korrektné, neboť Urban VI. 
byl fádné zvolen, a jeho volba byla pletichami francouzské politiky od části kardi- 
nálův, ač při dokonané volbé Urbanové proti ni ničehož neměli, zrušena a proti- 
papež vyvolen. Byl-li však Urban VI. zákonitý papež, pak jimi byli posloupné 
i jeho nástupci, tedy i Řehoř XH. 



40 Dr. A. Lenz: Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přes véd cení ? 

vydal Zbyněk dne 16. června rozkaz, aby dotčené knihy byly spá- 
leny. Zároveň zakázal arcibiskup všecko kázaní v kaplích. 

Hus učinil naproti bulle Alexandra V. odvolání >a papá male 
informato ad papám melius informandum*, ač bulla sama tomu bránila^ 
a obnovil toto odvolání po úmrtí Alexandra V. na papeže Jana XXIII. 

Zvláště horlil Hus naproti zápovědi, kázati v kaplích, a ač se 
odvolal, nemínil v případě, kdyby zákaz byl potvrzen, uposlechnouti. 
Bylť již Hus na zjevně revoluční cestě, kdežto až dotud se tajil. Hned 
první neděli po té zápovědi kázal v Betlémě. Po té řeči učinil zmínku 
o tom, že papež Alexandr V. poslal bullu do Cech na vykořenění 
bludfi, ale on že žádného Čecha neviděl, který by zatvrzele trval 
v bludech Písmu sv. protivných, praeláti že tedy špatně zpravili pa- 
peže. Lid prý při tom volal: >Lhou«. Hus mluvil dále proti páleni 
knih Viklifových, které prý obsahují mnoho dobrého, '•*) a oznamoval, 
že se chce odvolati proti rozkazu arcibiskupovu, a tázal se, zdali se 
chtějí jeho v tom přidržeti. A lid volal: » Chceme a přidržujeme se.« 
On jim také oznámil, že kázati nepřestane, byť i měl proto umříti, 
třeba prý dle nařízení Mojžíšova opásati se mečem a zákon Boži 
hájiti. '*) Již tři dni potom, dne 25. června, bylo v kapli Betlémské 
před veřejným písařem a svědky k tomu dožádanými čteno a ohlá- 
šeno odvolání k papeži Janovi XXIII., jménem Jana Husa a pana 
Zdislava ze Zvířetic, pánů, zemanů, rytířů, panoší, mést, okršlků, 
hradů, obcí, vesnic. Odvolatelé tvrdili, že jest nerozumno páliti knihy 
kacířské, anť prý jest třeba je znáti a bludy porážeti, a jinak že by 
se musily i knihy pohanů páliti. 

I universita tehdáž již pouze Českého národa se prohlásila proti 
rozkazu arcibiskupovu. 

Odvolání Husovo proti odsouzení knih Viklifových a zápovědi^ 
kázati v kaplích, mělo za následek žalobu arcibiskupovu k papeži, 
kdež také oznamuje nebezpečný obsah kázaní Husova ze dne 22. června, 
a žádá, aby mohl proti němu vedle rozkazu Alexandra V. zakročiti. 

Dne 15. července r. 1410. přikročil konečně arcibiskup k vy- 
konání soudního nálezu ku spálení knih Viklifových, ač 3obě Václav IV. 
přál, aby s vykonáním jeho posečkal. 

Potom odejel arcibiskup opět do Roudnice a odtud vydal na^ 
proti Husovi a na všecky účastníky odvolání klatbu. Avšak když 
kněží klatbu tuto ohlašovali, nastaly v Praze bouře, tak že musili 
u sv. Víta od pontiíikální mše až i ustati. I dvořané stáli při Husovi. 
Král zakázal konečně všechny bouře, ale zároveň rozkázal, aby arci- 
biskup majetníkům spálených knih nahradil škodu. (Pokračování.) 

") Kdyby byl Hus nahlédl do spisů sv. Tomáše Aquinského, byl by tam 
shledal následující výrok: »Nemo seducitur ad malum nisi sub ratione boni.« 
a zase: >Nemo seducitur ad falsum nisi sub ratione veri.* Tím by byl tehdejšín 
občanům v Praze posloužil, a snad podle pravdy vyznal, že sice mají ViklifoTy 
spisy také dobré stránky pro sebe, ale pravé tím že jsou svůdnéjší. 

»•) Tomek, Déjepis Prahy. III., 482. 




Fr. H. Žundálek: Katoličtí Srbové v Lužici. 4t 




Katoličtí Srbové v Lužici. 

Studie dějepisné, kulturní a literární. 

Píše Fr. H. Žundálek. 

Motto: Národ bez víry a národnosti 

jesti télo bez krve a kosti. Vocel. 

oj bojovati jest údělem našeho žití, tvrdí jistý náš básník, 
a každý rozumný člověk mu dá za pravdu. Který 
smrtelník byl kdy z tohoto zákona vyňat .í^ Různými 
zbraněmi bojovali lidé, ale bojovali přec, jedni mečem, 
druzí pérem, opět jiní řečí, důmyslem, zkrátka ať 
tělesně, ať duševně. Boj vidíme všude v přírodě, kam- 
koli se poohlédneme, boj o bytí zuří ve zvířeně, květeně, silnější po- 
ráží slabšího, ale slabší se brání, pokud síly jeho stačí, boj o život 
je tedy prudký. Každý rád žije, třeba život jeho není právě doko- 
nalým a bez boje. Pud sebe zachovati je každému vrozen. Zajisté 
znázorňuje dobře boj o život, boj ustavičný v přírodě příklad, jejž 
nám jistý středověký spisovatel vypravuje: »Lstivá kočka číhá na 
vrabčíka nic netušícího, který bezstarostně se vyhřívá na střeše na 
slunci, tetelí se, ale stará se též o potravu, pozoruje mouchu, která 
se k němu blíží; když myslí, že mu kořisť neujde, zašveholí křídloma, 
žene se po mouše, ale zatím již kočka též byla připravena ke skoku, 
aby polapila vrabčíka; ten sice ušel a chytiv mouchu, pochutnával 
sř radostně na ní, vesele poletuje vzduchem. Ale tu již střelhbitě se 
žene po vrabci sokol a nic netušícího zardousí. Avšak za to ho 
stihne ihned trest; když byl vyletěl do hor na vysokou skálu, za- 
stihl jej hladový orel, kterému byl sokol vítanou příležitostí. Boj 
těchto dvou protivníků pozoroval myslivec, který si vyšel na lov; 
štěstěna mu přála, takže sklál mohutným šípem krále ptactva. « Potud 
středověký spisovatel. A my dodáváme: Nad člověkem pak bdí 
kárající ruka spravedlnosti božské, král králův, který boj ukončí podle 
zásluhy. Jen je-li to boj dobrý, poctivý, může li každý říci se sv. 
Pavlem: »Dobrý boj jsem bojoval. « 

Tu máme na zřeteli jednotlivce, avšak stejnou měrou tvrdíme 
i o národech, že jest jim stále bojovati o bytí či nebytí. A v tomto 
boji záleží na tom nejvíce, aby to byl boj dobrý, boj poctivý; tako- 
vému počestnému zápasu neodepře Bůh své pomoci, pokud národ 
vskutku se o Boha stará a nedá se zaslepiti svými svůdci. 

Jest povéstno a dokázáno v dějinách dostatečně, že zvláště ná- 
rodům slovanským bylo a jest všude bojovati o svou existenci. Ne- 
žijíť pohromadě, aby tak vespolek se chránili proti zevnějšímu nepří- 
teli, ale jsou roztroušeni, odloučeni od sebe a odkázáni pouze na sílu 
svou, aby hájili svého života proti nepřátelům, kteří je se všech stran 
obkličují. Různi rodem, ale jinak jsou stejní nepřátelé Slovanů, ničíce 
jejich národnosť. Národ náš ode dávna byl vystaven útokům živlu 
německého, jsa jako stráží Slovanům východním proti snaze Němců 
dráti se na východ. Slovince utlačují Němci a Vlachové, Chorvaty 
Maďaři, Bulhary a Srby Turci a Řekové hlavně v dobách dřívějších ; 



42 Fr. H. Žundálek: 

projděme všecky národy sbratřené a všude shledáme, že jim bylo 
podniknouti tuhé boje o samostatnost národní. 

Nejnešťastnějšími v té příčině jsou bez odporu lužičtí Srbové, 
kteří zakusili bojů s nepřítelem od prvních dob, kdy se o nich zmi- 
ňují dějiny, až po naše časy. Jim nebylo dopřáno ani na okamžik 
zapomenouti, že jsou jim »vezdy súsedé Němci. « Což divno, že básník 
nedávno zemřelý, upřímný milovník svého lidu a věrný pastýř svěře- 
ného stáda, Michal Rota, pohlížeje na ty nekonečné boje, které pod- 
stoupil jeho utiskovaný národ, volá z hloubi duše Slovany, aby šli 
a plakali hořce nad krutým osudem Srbův lužických, protože vidí 
všude cizince v zemi, kamkoli oko pohlédne, a táže se dále, kdy že 
změní se tento nešťastný úděl v lepší časy, aby opět někdy zavítalo 
do krajů rodných štěstí, jehož národ jeho dosud nezná. 

»Hdy, narodže, Ci zhoj i wutroba? 
Hdy minje (mine) so či ból a khwila zla? 
Hiej! Holb (holub) ma- hnězdo za swój skhow, 
Ma borlo (brloh) liška — Serb ma jenož Qen) row.« 

Smutný, věru smutný to pohled po kraji tom, kde viděti pouze 
cizince a — rovy nešťastných bratří Slovanů polabských, kteří v boji 
o život stali se kořistí mocnějšího a lstivějšího nepřítele. Než, není 
třeba zoufati. Uvážíme-li všecky boje, jež jazyk lužický přestál, uznáme, 
že záchrana tohoto zbytku četných Polabanů stala se téměř zázrakem. 
Prozřetelností Boží udržel se národ lužický, proto jej třeba dále 
vésti vstříc ať šťastným či nešťastným osudům. 

Zbožnosť lidu srbského. 

U lužických Srbů národnost a náboženství srostlo pevným 
svazkem '). Předkové srbští vážili si své řeči a podnikali pro ni i krvavé 
boje. Nechtěli přijati křesťanské víry a zůstaH raději v bludech, však 
pouze proto, že němečtí misionáři kázali novou víru jazykem cizím, 
řečí národa nepřátelského. Teprve když sv. Cyrill a Methoděj, nebo 
lépe řečeno, jejich učeníci a dále sv. Benno učili jazykem slovan- 
ským, přijali též oni radostně křesťanskou víru. A od tamějších dob, 
kdy svatí mužové prodchnuti jsouce duchem apoštolským, přinesli do 
Lužice víru Kristovu, až do dnešního dne spojena jest srbská ná- 
rodnost s náboženstvím velice pevně. Dojista křesťanství jako i jinde 
též mezi Lužičany pozdvihlo srbskou národnost svojí duchovní mocí 
a svým nebeským světlem ; řeč a zvyky se částečně přeměnily podle 
nového učení, při nejmenším dostaly všecky roucho křesťanské. 

Ze tomu skutečně tak, snadno se každý přesvědčí. Ze staro- 
dávných časů zachovaly nám dokladů letopisy, ale mateřský jazyk 
je toho stkvělým důkazem, t^ Srbové byli a jsou alespoň u většině — 
to smíme bez bázně tvrditi — ještě dnes pobožným lidem^ a to nejen 
v Božím domě, nýbrž i ve všedním životě. Cizí noviny stále přinášejí 
příklady, kterak ve veřejném životě odřekli se lidé víry, a také mezi 
Srby by se zahnízdila podobná lhostejnost, odjinud přenesena byvši, 
kdyby srbský lid jsa rolnickým nebyl tak konservativním a nedbal 



•i Kath. Pos. r. 1879, č. 22-29., zdařilý článek Jurija Libše: Národnosč 
a nabožnistwo. 



Katoličtí Srbové v Lužici. 43 

tak pečlivě svých dobrých zvyků, které vyjadřuje také řečí. Příkladem 
k tomu budiž: říká se »z Boha rjane (krásné) žito«, w Božím mjenje* 
(jméně), vůbec se užívá slova >Boží< při všech možných slovech, 
jako >Boži deščik«, >Bože stónčko«, >Boží doměk«, »Bože njewjedro« 
(nečas). 

Chvalitebným zvykem srbských hospodyní jest, že si velice váží 
svěcené vody, svěcených svíček (hromniček), které často zapalují za 
různých příležitostí. Každý Srb začíná svoje dílo ve jménu Božím a 
podobně končí: »Bohu džakowano.* 

Každému upřímnému katolíku srdce radostí jásá, cestuje-li 
územím katolických Srbů, kterak zbožní Srbové nejen v kostele nebo 
a kostela postavili důstojné pomníky ukřižovanému Spasiteli ; vidímef 
je na polích i lukách, na cestách a stezkách, u příbytků I Podle na- 
áeho domyslu bude jich asi nejvíce ve vsi Khróšóicích, ve které jsme 
za svého pobytu v Lužici načítali více než 16 krásnýcli křížů, z nichž 
nejkrásnější a největší jsou na mostě. Tím vydávají Srbové neklamné 
svědectví své pravověrnosti a svého neztenčeného přesvědčení nábo- 
ženského. Když vstupuje cizinec do vsi a přivítá jej kříž, pozná 
ihned, kdo tu bydlí a jak osadníci smýšlejí. O Srbech to platí měrou 
dvojnásobnou, a to nejen v době minulé, nýbrž i v přítomné, kdy 
zachovali svoji víru pevnou. 

Dítky i starší lidé pozdravují sebe i cizince na vzájem křesťan- 
ským pozdravem >Budž íchwalen Jezus Khrystus<, načež se odpovídá: 
>do wječnósči*. Podobně jako i u nás, jest zvykem i u lužických 
Srbů pozdravovati pracovníky slovy: >wjerš pomhazy«, což zajisté 
vzácnou zvláštností národů slovanských. 

Slované mají také důkladné a řádně upravené modlitební knihy, 
které velice přispívají k tomu, aby víra v lidu se upevnila a zako- 
řenila. Nejlepší a nejdůkladnější ze srbských modlitebních knih jest 
>Nowa Jezusova winica«, kterou podle Waldy nově upravil a roz- 
množil Jurij fjuščanski, což se dotýká hlavně katechetické části, které 
je také potřebí, protože málokdo z dorostlých se poučuje dále ve 
vffe a katechismu. Tím se mu podává příležitost vycvičiti se v hlav- 
ních pravdách náboženských alespoň v neděli ze svých modliteb, 
které má stále po ruce buď při službách Božích nebo odpoledne 
místo jiné neužitečné, ano, škodlivé četby. Tím se upevní ve víře 
i ve svojí pobožnosti. Hlavně se tu jedná o mši sv. a sv. zpověď, 
které jsou důkladně probrány, avšak i všecky ostatní pravdy nalézají 
tu místo. 

Vše psáno jest správným jazykem, což bylo třeba přeměniti, 
ana řeč srbská od roku 1785., kdy byla Vinice poprvé vydána, se 
značně změnila a zdokonalila, bylo nezbytno vymýtiti mnoho nepo- 
třebných německých slov, která se vloudila do srbštiny na úkor do- 
mácích, správných a krásných výrazů. Máť zajisté také v modlitbách 
býti ryzí řeč, poněvadž zajisté také tato okolnosť povznáší ducha 
a jest důstojná předmětu tak důležitého. 

Než, také o důstojný zpěv kostelní jest postaráno, jak jsme se 
ve XIL ročníku » Vlasti* šíře o tom zmínili; vzdělá Iť neúnavný a 
o vše pečlivý Michal Hórnik dva zpěvníky pro lid katolický : Mjenše 
spěwařske knihi« (str. 100, cena 60 penízků* či feniků) a > Pobožný 
Spěwař', k němuž přidány jsou modlitby (stran 204, cena 1 hřivna). 



44 Fr. H. Žundálek: 

Také z tohoto úkazu vidíme, že jméno Horníkovo jest spojeno se 
všemi odvétvimi náboženského života katolických Srbův. 

V advente, na Boží Hod i o Třech králích konají se rfizné 
zvyky, které mají význam náboženský. Avšak hlavně v postě objevuje 
se nám srbská rodina právě katolickou. Za tuhých mrazů a krátkých 
dnů shromáždí hospodář v této době církevní celou svoji rodinu 
i s čeládkou za večera a modlí se s nimi růženec neb zpívá s nimi 
nábožné písně na důkaz pravosti slov Spasitelových: »Kde jsou dva 
neb tři v mojím jméně shromážděni, jsem já uprostřed nich.« 

A jaké radostné myšlénky vzbuzují svátky velikonoční, na něž 
se každý Srb připraví hodným přijetím sv. svátostí ; mnozí i čtyři- 
kráte ročně přijímají. A právě tento Hod Boží podává nám také 
známku pravé zbožnosti, jezdit »křižerjo« odpoledne na nešpory do 
sousední obce farní za hlaholu zvonův a nábožného zpěvu novodobých 
křižáků, tu zastavují se také v tiché modlitbě na rovech zemřelých, 
kteří s nimi za života se radovali. Tento zvyk jest v pravdě kře- 
sťanský a jeví nábožného ducha, byv zachován zbožnými předky za 
nejtrudnějších časů. Kéž také i v budoucnu zůstane i potomkům pa- 
mátníkem téže drahé víry I 

Křižerjo. 

Lid srbský, známý jako nábožný, slaví zvláště významně tři 
hlavní svátky, nejvíce však Velkonoce.') Tehdy seřadí se Srbové 
katoličtí nejen v kostele, nýbrž i venku na polích po dvou na koních. 
Takové slavnostní procesí vede se z Khróščic do kláštera Mariiny 
Hvězdy, asi hodinu vzdáleného. Ralbičtí osadníci dojíždějí do Kulowa 
dvě hodiny vzdáleného, navzájem pak Kulowští do Ralbic, Njebjelčičtí 
pak do Wotrowa, wotrowští pak do Njebjelčic, od r. 1882. pak též 
Radworí^tí do Zdžeře. 

Jak Hórnik podotýká, jsou to. velmi četné zástupy, Khróščan- 
ských jezdců bývá přes 160, ostatních 50 — 70. Jezdci, všichni svá- 
tečně oblečeni, jsou hospodáři a jejich synové nebo též služební. 
Koně jejich jsou krásně vyzdobeni. Sedla a čabraky, uzdy a pasy 
mají různé mosazné, kostěné nebo stříbrné, u bohatších i pozlacené 
ozdoby. Hřívy až i týden napřed spletené jsou nakadeřeny. Nikde 
' nechybí pentle, dar to hospodyně nebo. milované duše; bývá červená; 
zemřel-li někdo minulého léta, tedy bývá zelená neb modrá. Na to 
připomíná také slavný básník, an se táže, zda přinese křižeř o velko- 
nocích pentli barvy červené či modré. 

Tito » křižáci*, tak zvaní, poněvadž jedou za křížem, shromáždí 
se vpoledne podle, starodávného zvyku před svým kostelem. Vůdci 
podává se křiž nebo Boží muka z velkého oltáře, dva pak nebo čtyři 
nesou korouhve jako znamení vítězství. Za hlaholu všech zvonův a za 
srbských zpěvů velikonočních jedou novodobí křižáci okolo chrámu 
Páně, pak po návsi a dále k sousednímu kostelu známou cestou. 
Tam bývají mnohde uvítáni i duchovním; když byli v chrámě vy- 
konali svoji pobožnost, byvše přítomni nešporám, když byli objeli 
kostel i ves, odebírají se nazpět k své farní osadě, kde jsou opět 
přijati hlaholem všech zvonů. Znova objíždějí kostel i ves. Tu čeká 

') Lužica 1883, str. 21. 



Katoličtí Srbové v Luřici. 45 

na ně velká sila lidu, kteří byli na nešporách, nebo kteří přiSti 
z města jediné proto, aby se podívali na průvod. Když se křižáci 
rozjíždějí domů do svých osad, nastal již večer. Doma pak si ještě 
vyprávějí, kdo nejlépe zpíval, čí koně byli nejlépe okrášleni a po- 
dobné drobnosti. 

K této křižácké pouti podotýká Michal Hórnik, že jest úplně 
správná, poněvadž se děje důstojně a vážně. Kde Bůh žehná pilnému 
rolníku, tam chce býti také slavnostně ctěn a oslavován. Kůň po- 
máhá rolníkovi konati těžké práce polní, proto ho užívá Srb o Veliko- 
nocích ke cti a oslavě Boží. 

Původ křižáckých procesí není znám; v osadě Ralbické se 
ohlašuje, že se má konati průvod po » obřadě míšeňském*, který 
byl již před reformací. Snad vznikly tyto průvody rolníků nezemanů, 
když rytíři a zemane dojížděli k slavnostním hrám. »Ale nechf jest 
tomu jakkoli, dotud jsou křižáci zvláštností srbské katolické krajiny, 
kde se staršími i novějšími pracemi podporují nábožnost i ná- 
rodnost.* 

Sousední Němci je nazývají Osterreiter. Zda zvyk ten přešel 
k nim od Srbů nebo Srbové jej přijali od nich, jest neznámo. Dosud 
jest mezi Němci rozšířen u Ostřice a v sousedních německých Ce- 
chách, ovšem ne tak slavnostně a — nábožně. 

Michal Hórnik má za to,^) že tyto průvody jsou staré a že se 
konaly již před reformací Lutherovou, protože od tohoto času, od 
reformace totiž (asi před 300 lety) nebyli by přijali katoličtí Srbové 
podobných procesí od vzdálených Němcův, ani Němci od Srbův. Proto 
je to zajisté zvykem starobylým, kterým již dávní předkové oslavo- 
vali vzkříšení Páně. 

V německých vesnicích, hlavně kolem Ostřice, objíždějí >křižáci< 
svoje pole ; v Ostřici samém pak jde neb jede duchovní správce s nimi. 
Tam se zastavují u čtyř svatých křížů na jejich pozemcích postavených, 
a kněz čte sv. evangelium a příslušné modlitby, které se jinak konají 
o průvodu Božího Těla neb o prosebných dnech. V německých 
osadách má tedy tento průvod takový význam jako procesí do polí, 
jak jest zvykem v jednotlivých srbských vesnicích o Velikonocích. 

V srbských zemích se nepořádá tento průvod pouze v Budy- 
šině již více nežli od sta let ; z jaké příčiny, neznámo. Hórnik uvádí, 
že to byl snad nedostatek koní, jiní zas pro spor se zemanem 
rádworským — nám se však zdá, že snad to bude z té pilčiny, že se 
občané styděli veřejně vyznati svou víru takovým okázalým způsobem, 
ač jinak nebyli nepřátely náboženství; nebo snad proto, že v budy- 
šínské farnosti jest celkem málo Srbů, kteří by měli svoje vlastní 
koně, a Němci pro blízkost města od průvodův upustili. 

Průvod » křižáků « jest nejen věcí chvalitebnou a starobylou pa- 
mátkou, nýbrž též » vyznáním svazku jediné víry a naděje našich 
srb^ých katolických osad. Zůstalo nás jen stádce katolíků z doby 
německé roformace, než, smíme pod svou vrchností zjevně vyznávati 
svoji katolickou víru a těšiti se nadějí. Jako se konají pěšky procesí 
od kostela ke kostelu, tak nechf též slavnostní návštěva kostela jiné 
osady (k nešporám) na koni dále svědčí o jmenovaném svazku . . . 



') Cfr. Katholski Posol 1866., str. 33. a v novějších ročnících. 



46 Fr. H. Žundálek: 

Všecky kostely, ze kterých průvody vycházejí a kam přijdou, jsou 
pořádány ku poctě téhož Boha . . . « 

Velikonoční vajíčko. 

Mezi Srby, zvláště katolickými, jest zvykem, že dávají kmotři 
svým svěřencům k Zelenému čtvrtku barvená vajíčka, jinde se dávají 
vajíčka darem o Božím hodě velikonočním, kdy je církev s jinými 
věcmi světí. Nejlepším a nejpřirozenějším výkladem jest tento. Po 
starém církevním řádě, kterýž se ještě tu a tam zachovává, bylo ve 
čtyřicetidenním postě zakázáno požívati vajec, tvarohu, mléka a všeho, 
co se připravuje z mléka. O Velikonocích smělo se to všecko opět 
jísti, tedy také vejce, a na památku toho se dávala vajíčka darem. 

Již pohanům bylo vejce případným znamením stvoření. Římané 
proto jedli na počátku hostin vajíčka, aby tak naznačili počátek všech 
věcí; latinské přísloví »ab ovo incipere* zz od vejce započíti znamená 
událosť neb dějiny od počátku vyprávěti. Vejce znamenala pohanům 
rovněž jarní obnovu v přírodě, jak lze poznati ze zvykův a pověstí 
různých národův. 

Křesťané zachovali tento zvyk a dali mu vznešenější podklad a 
výklad, který mu zajistí trvalost po všecku budoucnost křesťanstva. 

Jak »Katholski Posot* (roč. 1867.) správně dovozuje, jest veliko- 
noční vajíčko především známkou z mrtvých vstání Ježíše Krista. 
Vejce jest nám tedy také znamením stvoření, ale nového, které Kristus 
vykonal, tím, že nás svou smrtí a svým z mrtvých vstáním pro nebe 
stvořil. 

Dále jest vajíčko znamením z mrtvých vstání nás samých. 
Znamenáť vejce dvojí narození, totiž nejprve když je sneseno a po- 
druhé, když se z něho vylíhne kuřátko. Tak také člověk se dvakrát 
narodí, poprvé když vstupuje na tento svět, podruhé, když z něho 
odchází smrtí. Proto církev světí úmrtní den světců jako pravý a 
věrný den narození, poněvadž svojí smrtí život jejich na onom světě 
byl doplněn. 

Konečně je též vajíčko známkou nejčistší a nehynoucí radosti 
v nebesích. Vejce převyšuje svojí čistotou všecky ostatní pokrmy; 
jest obloženo skořápkou, proto nemůže býti znečištěno. Tak také 
radosti světců jsou čisté a nižádnou bolestí nezkalené. Tak jest zajisté 
zvyk tento obrazem řádného náboženského života mezi katolickými 
Srby, a to tím spíše, že i nápisy na velikonočních vajíčkách to vyžadují. 

Než, také i jiné zbožné mravy a zvyky se udržely, na př. 
o krtinách, o »kwasu« (svatbě), svěcení domů a stavení, pokrmů v a 
za různých příležitostí. 

Obětivosť. 

Vůbec jesti známým heslem zbožných Srbů, zvláště hospodářů: 
>Woči k njebju, rucy k džětu, dowěru k sebi.« Podle toho konají 
všecky své práce, a ký div, že Bůh dobrotivý hojně požehnává díla 
svých poddaných. 

Palacký tvrdí o svém národě: »Ale nám bohužel nikdo nemůže 
před oči stavěti velké minulosti našeho lidu, abychom okřáli skutky 
svých předků a podle jich příkladu dále pracovali.* Slova tato mají 
platnost také o Srbech — všude se vidí nesjednocenost, která byla 



Katoličtí Srbové v Lužici. 47 

záhubou velikého národa Srbského. Avšak přes to s radostí pohlíží 
každý Srb na skutky, které dávají na jevo zbožnost a nábožného 
ducha jeho předků. Nebo, kdo vystavěl tak krásné a nádherné chrámy, 
je vně i vnitř vyzdobil a udržel až do nové dobyř Tím nejstkvěleji 
dokázali staří Srbové svoji vznešenou mysl, obětivosť a vytrvalost. 

A za tímto příkladem jde i nynější pokolení, staví domy Boží, 
kde toho potřeba velí, jak na jiném místě dokazujeme. 

Ve Škole a v úřadech neslyšeti mnoho srbského, kostel však 
jest jediným místem, kde mateřský jazyk má ještě plnou moc a 
platnost. V něm slyší Srb sv. evangelium, v něm bývá poučován 
u sv. víře, v něm pějí zbožní křesťané svoje nábožné písně, které se 
dochovaly po předcích. 

Pouti. 

Lid srbský miluje pouti, putuje dosud hlavně do Róžantu, kam 
se scházejí zbožní věřící z celé srbské Lužice za vlajek korouhví, jak 
to činili již zbožní předkové, navštěvujíce místo, kde Panna Maria se 
zjevila, a kde tolik zázraků již bylo vykonáno. 

Katoličtí Srbové dávají veřejně svoji víru na jevo tím, že konají 
daleké pouti na vyhlášená^ poutní místa. Tak putují hlavně do Filips- 
dorfu a Bohosudova v Cechách. Zvláště tato pouť bývá konána 
slavnostním způsobem již více než sto let, a to dvakrát ročně. *) Ta- 
kových průvodův účastní se 200 až 500 zbožných osob. Jdou ve 
svém národním kroji, zpívajíce mocným hlasem srbské písně a mo- 
dlitby konajíce, a tak hravě urazí cestu 10 mil. 

Jakmile dojdou na místo, mají tam srbské kázaní, rovněž když 
odcházejí, aby se posilnili a pookřáli slovem Božím. Při mši svaté 
v poutním místě zpívají svoje kostelní písně za průvodu varhan, 
rovněž v chrámu Páně na zpáteční cestě. 

O původu této pouti mezi Srby vypravují lidé, že statkářka 
Korchová byla první, která putovala do Krupky — v Krupce byl 
nalezen zázračný obraz Mariánský. — A skutečně byl až do nověj- 
šího času v křížové chodbě na stěně obraz srbské ženy, kterak klečí 
ve svém národním kroji s černou sukní a bílou plachetkou a s mo- 
dlitební knihou v rukou před obrazem Panny Marie. Nyní však nelze 
již dobře rozeznati postavy na obraze, poněvadž barva jest velmi 
poškozena a bledá. — R. 1863. putovalo několik Srbů na Velehrad 
k významné slavnosti tisíciletého příchodu věrozvěstů slovanských. 
Vůdcem poutníků byl Michal Hórnik. Také do Říma vydali se Srbové 
katoličtí několikráte. 

Mravní neúhonnosť. 

Jiným důkazem zbožnosti jest, že lid srbský často i ve všední 
dny chodí na mši sv., v neděli jsou kostely plny ; svatá zpověď koná 
se velmi často, mnozí čtyřikrát i více do roíca. Též jest řídkým 
úkazem, aby se zapomněla srbská dívka a porušila svoji čistotu — 
toť bílá vrána mezi katolickými Srby, což lze k jejich chvále vyznati. 
Zachovalý lid na těle i na duši. 

Lid srbsko-katolický jest mravně zachovalý dosud, avšak jest 
třeba starati se o to, aby tak bylo i v budoucnosti. Zvláště se jedná 

*) Lužica roč. 1893., str. 56. 



48 Fr. H. Žundálek: Katoličtí Srbové v Lužici. 

O dorost ženský. V dřívějších letech dávali zámožnější Srbové svoje 
dcery do měšťanské školy v Budyšíně, aby se tam lépe vzdělaly. 
Nyní však se to děje zřídka. Jest nyní zvykem dávati dívky do slažby 
do města, avšak katolické noviny neschvalují této praxe z důležitých 
příčin. Namítá se, že prý se tak děje pro němčinu — avšak toho 
dívka v hospodářství nepotřebuje, vždyť je škola německá, kde se 
s malou výhradou německy učí; čeho tedy nastávající hospodyně 
potřebuje, zajisté se naučí, a více netřeba. Jiní se vymlouvají: aby 
prý dívka se naučila způsobům! V městě se jim však mnoho ne- 
přiučí, leda několika frasím, bez kterých se také obejde v hospodářství. 
V městě naučí se jinému životu, jest v nádherných pokojích — a 
nyní přijde domů, zdali pak bude spokojena? Zajisté, že nikoli. Proto 
se tenhle způsob většího > vzdělání « nikdy nedoporučuje, an se ne- 
osvědčil. 

Jdeme li však již do města, je třeba vyhledati řádný, spolehlivý 
dům a vymínitl si, aby mohla choditi v neděli a ve svátek na mši 
svatou. Nikdy však nedoporučují katolické listy vůbec, tedy také 
ne srbské, aby hospodáři dávali sVoje dcery do veřejných hostinců, 
kde jim hrozí zkáza mravův a nevinnosti; rovněž ne k židům, což 
katolická církev přísně zavrhuje. 

Nejlépe jest za daných poměrů v Lužici, aby rodičové dávali 
svoje dcery do služby k jiným hospodářům srbským »na vzdělání «, 
kde se snadno přiučí pořádku, pracovitosti a dobrému příkladu, což 
nikdy neškodí, poněvadž je to jiná škola nežli doma. 

Pro rodiče, kteří mohou něco obětovati na své dcery, radí 
katolické listy srbské, aby je dali do ústavu sv. Benna, kde za osvěd- 
čeného vedení Milosrdných sester se naučí řádně domácím pra- 
cím, vzdělají se i duševně a jsou v dobrých rukou, kde nevidí špat- 
ného příkladu a' neslyší nic pohoršlivého, takže katolíci srbští mohou 
bez bázně svěřiti svoje dítky tomuto ústavu. 

Takovou radu dává >Katholski Posol< svým čtenářům, hlavně 

rodičům, aby mohli zachrániti dorost od zkázy mravní i tělesné. 

(Pokračování.) 






¥ 



Rabaudúv sen. 

Legenda. 

svých tužbách žitím zklamaný 

stesk cítí v nitru svém a chmury na svém čele; 

Rabaudus, rytíř bez hany, 

jak letem sokol uštvaný 
po klidu zatoužil a po řeholní cele. 

Zvuk rohů, ryčný půtek svár 
již víc ho nevábí, ni přátel družné kvasy, 

víc nesáhne již na pohár, 

pro dívčí úsměv, zraků žár 
víc ve hře válečné již zbraně nevytasí. 



Antonín Bulant: Rabaudfiv sen. 49 

■ 

Vše klam a marnost! — Světa syt 
všech tvrzí hrazených a popluží se zříká; 

před oltář klade meč a štít, 

svůj pancíř mění za hábit 
a $Iažbu královskou za život řeholníka. 



Ač zapření si zvolil ctnost, 
přec v jednom odchýlil se mnichův od pravidla, — 

byl rovný všem a pýchy prost, 

však že byl vzácný v řáde host, 
před něho vzácnější též na stůl kladli jídla. 

Sen divný měl kdys tento mnich. 

Dva starce vážné zřel, — k nim do jídelny spěli. 
Měl klíče zlaté jeden z nich 
a druhý — v Šatech řádových — 

se vzácným pokrmem nes' v ruce talíř stkvěly. 

A vážný kmet, jak velel řád, 
těm podle hodností a oněm podle stáří 

před mnichy na stůl jídlo klaď, — — 

i Rabaud okusil by rád, — 
však prázdnou misku měl — sám ze všech v refektáři! 

A z tajemného oběda 
všem jeho soudruhům cos ozářilo líce . . . 

Svou lžíci skromně pozvedá 

a bére z misky souseda, 
by hlad svůj ukojil, však zvědavosť tím více. 



Ach! Sousto rajské! Pravý div! 
Vždyť těla pokrmem ho nelze ani zváti! 

Dost jídel vzácných míval dřív, — 

leč takového jaktěživ, 
jenž těla nesytí, však v blaho duŠi schvátí! 

Sladkosti rajské, blaha sled 
on cítil v nitru svém, když ze sna procit* k ránu. 

Kdo byl ten mnich? Kdo s klíči kmet? 

To opatáv mu zjevil ret: 
>Z nich první světec byl, jenž střeže nebes bránu! 

A Honorát byl jeho druh; 

— dům tento řeholní on založil tu kdysi — 
jím zvěstoval ti, bratře, Bůh, 
co schází tobě do zásluh, — — 

bys' jako celý mnich jeď ze společné mísy I < 

»Vlaft<< 1897—98. 



50 Bohumil Brodský: 

Stál Rabaud s myslí sklíčenou — 
a změněn od těch čas rád jídal pokrm prostý: 

chléb režný, rybku sušenou, — — 

vždyť ví, 00 kyne odměnou 
u brány nebeské za chudý stůl a posty! 

Anionin Buláni. 



/S^ 




Na samotě. 

Obrázek. 
Napsal Bohumil Brodský. 

I. 

^rosím, vzácný pane, vystopovali jsme kunu.< 

» Dejte mi pokoj s kunou. Nemám na takové 
>I^^B hSU hlouposti ted kdy.« 

^ífilSlBlE^ Hajný vyvalil očí a díval se okamžik na myslivce, 

jakoby se chtěl přesvědčiti, je-li to opravdu jeho před- 
stavený nebo ne. Jindy byl při obnově všecek ne- 
pokojný, běhal sám po revíru, hajní musili od úsvitu do soumraku 
býti na nohou, a neušla jim žádná stopa kuny, tchoře, vydry a 
ostatních mlsoutů zvěřiny. A sotva se dověděl, že některý hajný 
vystopoval nějakého lesního škůdce, už neměl stání a třeba od jídla 
vyskočiv spěchal na místo, aby poslal do vetřelce smrtící ránu. 

A teď najednou, když mu povídá o kuně, oboří se na něho a 
chce míti od takových hloupostí pokoj. Co se to jen stalo? Není 
pan Zbornik nemocen? Neblázní? 

»Nač ještě čekáte?* obořil se na hajného myslivec, poobrátiv 
se od psacího stolu. 

»Co máme prosím dělati ?« ptal se ustrašeně hajný. 

» Najednou jste hloupý, < volal Zbornik mrzutě, »to snad nemusím 
pořádnému hajnému ani říkati, co má dělat, když vystopuje kunu. 
Vezmete si jezevčíky, vzkážete pro ostatní hajné a kunu zastřelíte. 
Ted to už víte a dejte mi pokoj. Nemám už času s vámi se zdržovati.* 

»S Pánem Bohem, vzácný pane,« pozdravoval hajný, chvatně 
se toče mezi dveřmi. 

»S Bohem, < zahučel Zbornik a už se všecek ponořil do čtení 
dopisů, jichž asi dvacet leželo otevřených po různu na stole. 

Byl přece jejich čtením rozrušen. Břed čtrnácti dny poslal do 
novin inserát, v němž hledal pro sebe nevěstu. Dnes mu poslali 
z administrace balíček dopisů, v nichž se udané nevěsty hlásily. Bylo 
jich na dvacet, skoro všecky přiložily své podobizny, a Zbornik nyní 
vybíral svou budoucí ženu. 

Byl to, panečku, pro něho těžký výběr. O ženské před tím se 
hrubě nestaral, třeba že nebyl žádným bubákem. Jako adjunkt chodil 



Na samoté. 51 

na zábavy, rád si zatancoval, zazpíval, našel-li vhodné druhy, popil 
třeba do bilého dne. Ale aby byl se zakoukal některému děvčátku 
hlouběji do očí, pocítil touhu po známostech, přál si seznámit se blíže 
s tou neb onou slečinkou, (a bylo jich dost, jimž se statný adjunkt 
líbil), to ne. Na to byl jaksi pohodlný, pohrdal téměř blouzněním, 
které u svých známých adjunktů lesnických a hospodářských seznal, 
a ujišťoval zcela vážně každého, kdo se ho po jeho známostech ptal, 
ie jest mu dýmka a ručnice stokrát milejší než všecky ženské. 

Pak, když dostal myslivnu a musil zaopatřiti si vlastní do- 
mácnost, zjednal si babku, jež by mu vařila, a žil dále klidný život 
starého mládence. Marné byly útoky vdavek chtivých slečinek i vdov, 
marné nástrahy, jež mu kladli sami úředníci z panství, toužící dobře 
odbyti dceru neb sestru, marné domlouvání paniček, jež mu líčily 
manželství jako vrchol a cíl pozemského ráje. 

Máchl rukou, podrbal se ve vousech a lišácky se usmívaje 
zastrkoval ruce do kapes. 

» Přeji každému takovou blaženost, ale sám se nespálím, « od- 
povídal vždy stejně. >Mně je tak dobře; dokud nebudu musiti, do 
chomoutu nepolezu.* 

Tím chomoutem mínil manželství. Po marných útocích přestali 
myslivce nabídkami obtěžovat, a on žil klidně dále ve své myslivně, 
vystavěné na pokraji lesa a oddělené téměř od celého světa. Jen 
malý kousek volné krajinky bylo lze odtud zříti, poněvadž dále do 
kraje zvedal se hřeben plný kamení, porostu habrového a ořeší. 
Nestaral se o to, co bylo za hřebenem, dostačilo mu, že u myslivny 
našel lidi. Nedaleko myslivny stálo několik chalup. V jedné 
bydlil hajný, v jedné byla hospůdka a v ostatních obývali domkáři, 
nalézající po celý rok v lese práci. Každý z nich měl kousek pole, 
malou zahrádku a tvořili jakési poddané Zborníkovy. 

Do hospůdky vešel málokdo. Hospodský prodával tu nejvíce 
lidem v lese pracujícím, jichž bylo celý rok dost. Pivo stočil do lahví, 
měl vždy nějaký soudek kořalky, tabák a někdy i přinesl z města 
rohlíky. Ovšem nesměl nikdo si všímati, že byly někdy trochu tvrdé. 
Dokud se nesnědly staré, nezaopatřil nových, a lidé se tomu nedivili. 
Nevyhodí přece Boží dar jen tak prasátkům nebo drůbeži. Ostatně 
hospodskému na výdělku tolik nezáleželo. Měl pár silných volů a 
s těmi vozil celý rok dříví z panských lesů bud k píle nebo na dráhu. 

Myslivec zašel si aspoň jednou týdně do hospody. Přišli domkáři, 
zabloudil některý z dřevorubců, zavítal sedlák ze vzdálenějších vesnic, 
jedoucí pro dříví, a společnost byla pohromadě. Povídalo se o lese, 
o počasí, o zvěři. Byl-li Zbornik veselejší, vypravoval sám o různých 
příhodách, nebo sděloval, čeho se dočetl v novinách. Ale často seděl 
dvě, tři hodiny zamlkle, zamračeně a poslouchal prosté hovory malých 
těch lidí, s úzkým obzorem svého myšlení a chtění, nerozechvěných 
prudkými vášněmi a tužbami. 

Jednou za týden šel k řízení do Buřína, venkovského městečka, 
kde byl zámek, panský pivovar a sídlo vrchních úředníků lesních 
i hospodářských. Zašel s ostatními úředníky do pivovaru, vypil ně- 
kolik sklenic piva, zasmál se od srdce, zavtipkoval si a pak s jakousi 
touhou a radostí vracel se do své lesní samoty. 

Kdo ho znal, každý se mu divil. Nebyl ani hloupý, ani ošklivý. 
Měl důkladné lesnické vzdělání, četl mnoho a ve svém oboru byl na 

4* 



52 Bohumil Brodský: 

slovo vzatý. Dal-li se někdy uchvátiti nějakou rozepři, potíral své 
protivníky hbitě a důmyslně a málokdy byl poražen. 

Zevnějšek jeho byl ladný, pravý obraz myslivce. Prostřední,, 
ramenatý, statný. Hlavu nosil vztyčenou a oči jeho prozrazovaly 
rozvahu, pevnosť vůle a dobrotu. Tvář měl snědou, krátkým, plným 
vousem vroubenou, vysoké čelo a bohaté černé vlasy. 

Byl synem lesníkovým, jenž na panství téměř celý svůj život 
strávil a zemřel tehdy, kdy syn dostal m3rslivnu. Matku ztratil několik 
let před tím. Rovněž jediná sestra, provdavší se za správce, zemřela 
po roce, davši život mrtvému dítěti. Byl tedy sám, bez přátel a 
známých, poněvadž s nikým neměl důvěrnějšího přátelství. 

Na samotě jaksi ztvrdl, zdrsnatěl, ale to mu nevadilo, poněvadž 
u pravého myslivce vždycky se lépe vyjímá trochu mužné tvrdosti, 
než světácká uhlazenosf šviháka. Ale lidé, kteří ho znali a s ním 
často obcovali, vážili si ho pro jeho spravedlivost a přísnost. Neměl 
falše, neznal rozdílů a choval se stejně jak k bohatým sedlákům, 
tak k chudým nádenníkům v lese. 

Doma počínal si tak, jako v lese, prostě, bez velikých požadavků 
a pohodlí. Někdy si zahučel, a tu mlčívala jeho stará hospodyně. 
Někdy hučela oná, a tu on moudře se pousmáv nechal ji do sytá se 
vyhubovati. Rozuměli si a byli navzájem spolu spokojeni. 

Ale tu po třech letech napadla babku neštastná myšlénka stonati. 
Zbornik byl mrzutý, hučel po straně o choulostivosti ženských a ne- 
vlídně díval se na hajnou, jež babku zastávala a nemocné posluhovala. 
Ale když za týden stařičká hospodyně začala volat po knězi a ujišťo- 
vala myslivce, že už je s ní konec, lekl se. 

Poslal pro kněze a pro lékaře. Přijeli oba. Kněz nemocnou za- 
opatřil, lékař ji prohlédl. Po prohlídce však řekl Zbornikovi, aby se 
chystal na pohřeb. 

To teprve myslivce připravilo o všechen klid. Ani tak se nebál 
smrti babky, jako toho, co si potom počne. Začal hned pátrati po 
nové hospodyni, a když babka umřela, stěhovala se do myslivny 
hospodyně nová, mladší než nebožka. Byla vdovou po hajném a ve 
světě měla několik dětí. První čas zdálo se myslivci, že se zase vše 
vrátí do starých kolejí. 

Ale už po půl létě stěhovala se druhá hospodyně pryč. Překvapil 
ji, jak ho okrádala, aby mohla děti podporovat, a nic nepomáhaly 
její sliby a prosby. Vzkázal pro hospodského, aby zapřáhl voly a 
odvezl věci hospodyni do nejbližší vesnice. 

Nějaký čas byl bez hospodyně, a posluhovala mu hajná. Ale 
ta měla malé děti, doma musila poklízeti dobytek a proto přebíhala 
z hájovny do mysliyny a naopak. To jej teprve netěšilo, a proto 
chvatně našel třetí hospodyni, ještě mladší druhé. 

Ale ta byla v myslivně jen dva měsíce. Toužila po vdavkách, 
sháněla ženichy, běhala k muzikám, a Zbornik, když jednou až k ránu 
se vracela, zavřel před ní myslivnu a s hajným vynesl jí kufr ven 
před stavení, nestaraje se, jak a kam se dostane. 

Přivolána zase hajná, ale Zbornik hospodyně už nehledal. Chodil 
několik dní zamračený, zamlklý, nevšímal si knih a o čemsi dlouho 
přemýšlel. Konečně jednoho dne se rozhodl. Usedl a psal do novin 
inserát. Hledal ženu, když, to nešlo s hospodyněmi, chtěl kousnouti 
do tvrdého oříšku a oženiti se. Tuze se na své manželství netěšil. 



Na samotě. 53 

přece však se domníval, že to bude tak lip, než aby se trápil s leda- 
jakými ženskými. 

Běželo nyní o to, aby se s budouci svou ženou více nenapálil, 
než s hospodyněmi. Uvažoval, měl-li by si vyhledati nevěsty mezi 
známými, nebo odněkud z daleka. Se známými byl brzy hotov. 
Žádná se mu nelíbila ani povahou, ani zevnějškem, a pak vůbec přál si 
miti takovou ženu, která by se spokojila samotou a nečinila po- 
žadavků, aby ji do společnosti uváděl. U domácích nevěst by splnění 
těchto tužeb čekati nemohl. Proto chtěl hledati dále, v cizině, mezi 
neznámými. Vida v novinách celé řady nabídnutí k sňatku, umínil 
si zkusiti také štěstí tímto způsobem. 

Když poprvé četl inserát, jejž sám do novin poslal, zarděl se; 
styděl se sám před sebou a hodil novinami na stůl. Ale pak jaksi 
vytřizlivěl a čekal. Udal si lhůtu čtrnácti dnů a nemohl se dočkati, 
brzo-li určená doba uplyne. Zmocnilo se ho jakési rozechvění, ne- 
dočkavá zvědavost a veselost. Představoval si, co mu budou psáti 
ty, které si jeho inserátu všimnou, jaké asi budou, nalezne-Ii mezi 
nimi tu, která je mu souzena. 

Konečně měl zásilku v rukou. Právě, když počal dopisy pro- 
čítati, přišel mu hajný se zprávou o kuně. Odbyl ho a teď zapomenuv 
na celý svět, četl. Podobizny si už prohlédl. Byly mezi nimi mnohé 
hezké tváře, jež se mu zamlouvaly, od mnohých také se odvrátil, 
nemoha potlačiti útrpný úsměšek. Jen asi tři zdály se býti staršími. 
Ostatm' zdály se býti mladistvými, ať už opravdu nebo zásluhou 
fotografa. 

Napadla ho dětinská myšlenka, jak si asi všecky tyto ochotné 
nevěsty jej představují. Jako hezkého, hodného, nebo jako škarohlída 
a mrzouta. Sám na sebe zahuboval a zamračil se, napadnuv se při 
takových myšlénkách. A četl. Co tu bylo nakupeno slov, slibů, vy- 
chloubání. Co tu pravdy asi smíšeno se lží, skryté radosti s úsměškem, 
nadějí s přetvářkou. 

Ta líčila se jako vzor dokonalosti: Umím vařiti, psala, šíti, 
rozumím hospodářství. Jsem domácně vychována, ale v čas potřeby 
dovedu V3rplniti úlohu vzorné a vzdělané domácí paní. Každý, kdo 
mne zná, tvrdí, že můj pohled je zrcadlem mé duše, a že mám velmi 
dobrý pohled atd. 

Druhá ujišťovala Zbornika, že jest pro myslivce jako stvořena. 
Jsem srdnatá,^ opovrhuji ženskou změkčilostí. Budu s vámi choditi na 
čekání, stíhati pytláky. Jsem přísná na služky, miluji vzorný pořádek 
domácí. 

Následující myslila si, že nejlépe zacinkati plným měšcem a 
nechati hovořit zlato. Mám deset tisíc, které mi. budou hned po 
svatbě vyplaceny. Mimo to mám bohatou, bezdětnou tetičku, která 
mi po své smrti odkáže nejméně tolik, co nyní mám věna. 

Nejsem sice vzor krásy, přiznávala se jiná, ale doufám, že jako 
osmatřicetiletý muž nehledíte tolik na vlastnosti těla, jako duše. 
A v tom ohledu vás ujišťuji, že vám budu poslušnou, starostlivou 
ženuškou, která bude míti pouze jedinou touhu, zpříjemniti vám 
totiž co nejvíce domov a učiniti vás opravdu šťastným. 

Nad tímto dopisem se Zbornik déle pozastavil a když chtěl 
^sti dále, položil jej stranou od ostatních. Měkká slova pisatelčina, 



54 Bohumil Brodský: 

její přiznáni se k ošklivosti, velice se mu líbilo. Až přečte všechny^ 
vybere si asi tři, které se nejvíce zamlouvají, a z těch rohodne. 

Záhy kladl stranou druhý dopis. Líbilo se mu v něm jakési 
veselé provanuti, dobrodušnosf a jemnost, která mezi řádky prosvítala. 

Ale toho pravého, který by naň rozhodně dobrý dojem učinil, 
toho dosud nenašel. Už byl nespokojen a mrzut, když tu předposlední 
dopis cele jej zaujal; zněl: 

Pane! Neklamu-li se, chcete se oženiti, aniž byste byl nucen 
sháněti se po nevěstě. Já se chci vdáti, aniž bych čekala, kdy se 
nade mngu některý z mužů smiluje, a aniž bych se komu nabízela, 
jak to nyní téměř je zvykem. Hledáte ženu, já hledáqi muže. Vy 
máte své postavení, já mám osm tisíc a mohu tedy vydání, která 
vám rozšířením vaší domácnosti nastanou, hraditi si úroky svého věna. 
Jsem šestadvacetiletá, bezdětná vdova po listovním. Abych vám líčila^ 
jak vypadám, je zbytečno. Máte-li opravdový úmysl se oženiti, na- 
pište mi, a na polovici cesty se shledáme. Ulehčím vám setkání tak, 
že, nebudete-li chtíti, ani se mnou nebudete hovořiti. U muže vašeha 
stáří dostačí jediný pohled, aby poznal, je- li mu kdo milým či nic. 
Chválit se vám také nebudu. Bylá jsem dva roky vdaná a vím, co 
je povinností ženy. Ostatně každý muž je proti ženě tolik mocným 
že jí dovede vštípiti svá přání a své požadavky. Padne-li vaše roz- 
hodnutí na mě, podotýkám předem, že od vás očekávám upřímnou 
snahu poskytnouti mi tolik důvěry, abych mohla doufati, že mezi 
námi vyvine se časem láska a vroucí oddanosf. Důvěřuji vám, že jste 
poctivý muž, a JDroto vám sděluji celou svou adresu. Neodpovíte-li 
do týdne, vím, že jste se rozhodl pro jinou. A v tom případě vám 
přeje mnoho štěstí Julie Dominová. 

Když Zbornik poprvé list přečetl, oddechl si z hluboká, zadíval 
se ven do zasněžené krajiny a pak začal zvolna, slovo za slovem 
čísti znovu. A po druhém přečtení četl do třetice. Dopis nejen že 
proň neztrácel zajímavosti, ale budil v něm vždy mocnější rozrušení. 

Ano, toto byla žena dle jeho chuti. Nepíše prázdných slov, 
neslibuje hory doly, nevychvaluje se. Poctivě povídá, co žádá od 
něho, a co on může žádati od ní. Krátce, vystihuje vše, co jemu ta- 
nulo na mysli, čím se tak dlouho obíral, čeho se bál a čeho si přál. 
Na tuto se podívá, jistě podívá, a to nejdříve ze všech. Teprve kdyby 
se mu nezamlouvala, pak sáhne k těm druhým. 

Pocítil jakousi radost, že nadarmo neposlal inserátu. Připadalo^ 
mu to tehdy směšné, nepoctivé, komediantské, ale výsledek byl nad 
očekávání příznivý. Nu, ted již svět se velice zjinačil, je potřebí vy- 
stupovati směleji, ba, někdy hodně drze. Na cit, slušnost a podobné 
věci se kouká s útrpným pohrdáním. On, Zbornik, sice nebyl těmto, 
novotám zvyklý, neschvaloval jich, neměl však chuti jich odsuzovati, 
opravovati a proti nim brojiti. Sám u sebe musil přisvědčiti, že ně- 
které z těchto novot jsou dosti důmyslné, prospěšné. 

Ku příkladu on sám kterak má ulehčeno! Kdyby nebylo těch 
novot, musil by nyní začíti obtížnou pouť za nevěstami. Co by tu 
zkusil pomluv, jakému obléhání všech těch, kdož by se chtěly vdáti 
nebo kteréž by někdo chtěl vdáti, musil by se podrobiti. Zvali by 
jej na svačiny, bály, zábavy, a kdyby nešel, nutily by se mu samy 
na návštěvu. Do hospody by chodily řady maminek s dceruškami, 
ovšem jen pod tou záminkou, že si do Klíčnova učinily vycházku 



Na samotě. 55 

lesem. Nebyl by jist svým klidem ani okamžik. Dohazovači plížili by 
se za ním jako neodbytní stínové, kde kdo by měl nějakého známého, 
nasadil by své páky, aby působil ve prospěch té které chráněnky. 

Zbornik zahloubal se v tento obraz s celou duší, a tvář se mu 
rozjasnila tichou, srdečnou radostí. Upláchl všem. Jaké to bude pře- 
kvapeni, až najednou podá lesmistrovi žádost za povolení k ženění. 
To bude poprask ! A což vyptávání ! Každý bude pátrati, jakou jeho 
paní je, je-li bohatá, hezká, mladá, hodná, jaké barvy šaty ráda nosí, 
dovede-li se chovati ve společnosti, hraje-li na piano, čím jsou její 
rodiče, bratři, sestry atd. atd. • 

Zasmál se hlasitě, vzpomenuv si na některé z paniček panských 
úředníků, které téměř podnikají dostihy ve vypátrání některé novinky 
a pak jako soud uvažují, co o tom či onom souditi. 

Když do sytá se po pokoji prochodil a myšlénkami svými si 
pohrál, vracel se ke skutečnosti. Nutno hned Julii Dominové odepsati, 
a to chytře odepsati. Není dle všeho hloupá a nesmí si mysliti, že 
psala hloupému. 

Zamyslil se, přemýšlel téměř hodinu, upravuje v hlavě dopis a 
pak konečně napsal list. 

•Velectěná paní! Váš list byl mi ze všech nejmilejší. Rád bych 
Vás osobně seznal. Račte určiti místo, kdež bychom se mohli sejíti. 
Doufám, že si porozumíme. Abyste se přesvědčila, že i já důvěřuji 
Vám zcela a úplně, udávám Vám svou správnou adresu. « 

Podepsal se, zapečetil list, a hajný s ním klusal na poštu. 

Sotva však odešel, zmocnila se Zbornika jakási tíseň. Už tedy 
učinil krok ke ztrátě své svobody. Téměř na polovic jest již zadán. 
Ale jak bude potom.^ Vydaří se jeho podniknutí, povede jej ku štěstí 
nebo zkáze .^ Snad by mohl ještě vše odvolati, zkusiti nějaký čas, 
našla-li by se přece dobrá nějaká hospodyně. 

Přemohl však veškeré své strachy a úzkosti a umínil si, že vůbec 
nebude na to mysliti, dokud nenabude jistoty. Vždyf přece není 
malým dítětem, dovede rozeznati hrozicí nebezpečenství a v čas se 
mu vyhnouti. Není přece vázán žádným určitým slovem, nikdo 
o ničem neví a tudíž ještě v poslední chvíli jest couvnutí možné. 

Vůli měl dobrou, ale byl příliš živé povahy, byl příliš zvyklý 
obírati se při své chůzi lesem vším, co se ho dotýkalo, než aby byl 
mohl zcela zapuditi myšlénky na zamýšlený sňatek. Ať se bránil jak- 
koliv, vždy s houževnatou vytrvalostí vracely se vzpomínky, obavy, 
naděje a veškerá směsice citů, aby znovu jej zavlékla na pole, které 
mu bylo novým a kterého se tolik bál. 

Uplynuly čtyři dny, a dopis dosud nepřišel. Mrzut, že má býti 
stále v nejistotě, odcházel ráno z domova a nepřišel až po polednách. 
Hajná přinesla mu oběd, a on chvatně pojídal skrovná jídla, nedbaje 
jich chuti, přeje si jen, aby byl co nejrychleji syt. Měl práci, chtěje 
odpoledne napsati různé úřední výkazy k zítřejšímu řízení. 

Sotva však odložil lžíci a utíraje si vousy šel k oknu, aby 
spořádal věd na svém psacím stolku, zarazil se. Spatřil před my- 
slivnou zastaviti kočár a z něho vystupovati jakousi cizí dámu a za 
af pomalého tlustého pána s tváří jako měsíček zardělou a jemu 
dobře povědomou. Poznal v něm Buřínského panského sládka 
Zemana. 



56 Bohumil Brodský: 

Zamračil se, mrzutě zahučel a chvatně rovnal pokojik. Měl sice 
ještě jeden pokoj » parádní «, ale tam byla zima. Ostatně však doufal, 
že hosti brzy odjedou. Nebude jich nutit, aby zůstali; a co by tu 
také dělali. 

Zaklepáno, a hosti vcházeli. Napřed drobná panička příjemné 
tváře, útlá a dle prvního pohledu zvyklá pohodlnému živobytí. Vše 
na ní bylo upraveno s úzkostlivou vybraností, s úmyslem zvýšiti 
půvab a činiti dojem dokonalé dámy velkého světa. Závoj měla na 
čelo podhmutý, a kdyby byl býval Zbomik lepším znatelem žen, 
byl by poznal, že je palíčena. Ale tak velkých pozorností ji Zbomik 
nevěnoval. Byl zmaten, klonil se rozpačitě a táhal se za vousy, což 
bylo vždy znamením, že neví co s rukama. 

Panička nedošla až k němu, ale uklonivši se také poobrátila se 
k sládkovi, jenž se za ní hrnul do dveří. 

»Na zdar, příteli!* volal chraptivým hlasem, a tvář se mu 
osvítila radostí. »To se divíte, coř A co pak teprve až vám povím, 
proč přicházíme. Ah, tady máte hezky teplo, to je příjemné. Do- 
volte, abychom směli odložiti.* 

A neohlížeje se, dovolí-li či nic, svlékal si zimník, zatím, co ne- 
známá sundávala bohatý plášf. Pozdě sice, ale přece přiskočil Zbomik, 
bera plášf z jejich rukou. Pousmála se naň a utkvěla na jeho tváři 
zvláštním, jako důvěmým pohledem. Chvatně odvrátil hlavu a dlouho 
věšel plášť, jen aby poskytl sládkovi času, by sám posadil svou spo- 
lečnici. 

Byl rád, že sládek opravdu učinil, jak si přál. 

»Tak, příteli,* volal na Zbomika a taškářsky mžoural očima. 
>Ted už sedíme, a vy si pojďte sednout taky. Mám s vámi mluviti 
důležité slovíčko. Znáte tuto paníř* 

» Nemám to potěšení,* hučel Zbomik mrzutě. 

»Jen nezapírejte,* hrozil mu sládek. >Děláte svatého, ale nejste 
takovým, jak jsem myslil. Ale o tom až později. Tato paní jest mou 
nevlastní tetičkou a přála si vás poznati. Při tom jsem se náhodou 
na vás dověděl pěkné věci. Počkejte, až se to ostatní dovědí, ti vám 
dají. Je to hezké, koUegiální, chtít se ženit a neříci živé duši nic?* 

Zboraikovi vhmula se krev do tváře, a oči jeho šíře se otevřely. 
Podíval se napřed na sládka a potom na neznámou. Podivné tušení 
mu projelo hlavou. 

»Od koho jste se dověděl, že se chci ženiti ř< ptal se dosti 
nevlídně. 

»Od té, které jste psal, že doufáte s ní se dorozuměti. Sedí 
naproti vám. Je to paní Julie Dominová.* 

Panička se nazvedla, usmála se lahodně a podávala přes stůl 
myslivci ruku. 

» Doufám, že se na mě zlobiti nebudete,* povídala přátelsky 
a podívala se naň jaksi prosebně. » Nechtěla jsem, aby pan Zeman 
takhle s vámi mluvil. Když jste mi psal, že byste mě rád poznal, 
vzpomněla jsem si, že pan Zeman byl synovcem mého muže. Zajela 
jsem k němu, abych se, k čemuž se upřímně přiznávám, na vás blíže 
vyptala. Při tom jsem se podřekla, a nezbývalo, než se přiznati ke 
všemu. Mohu vás však ujistiti, že to, co jsem o vás uslyšela, vzbu- 
dilo ve mně upřímnou touhu, abych se s vámi shodla. Poněvadž 
jsem se obávala, že jste již na odpověď netrpělivým, přivolila jsem 



Na samotě. 57 

k oávrbu páně Zemanovu a dovolila jsem si osobně vás vyhledati. 
Prosím, abyste mi to za zlé nevykládal a nedomníval se, že jsem 
védomě sama k tomu dala příčinu. < 

»On si nebude nic vykládati,* přerušil ji sládek. »Však ho 
známe. Je to člověk jako kuře, a kdybych vás byl sem nepřivezl, 
kdo vi, jel-li by býval tam, kam byste mu napsala. Nemám pravdu? 
A není to takhle o hodně lepši? Tu ji máte, koukněte se na ni, 
dobře si ji prohlédněte a pak řekněte tak nebo onak. Povídám vám 
však, abyste mnoho nevybíral, poněvadž, kdo mnoho vybírá, oby- 
čejně přebere.* 

Zbomik seděl jako na trní a nevěděl, co má dělati. Zlosf a roz- 
paky jím lomcovaly, a nebýti tu paní Dominové, byl by dal slád- 
kovi notnou lekci. Takto však musil se tvářiti zdvořilým, necbtěl-li 
platiti za člověka hrubého. Aby trochu myšlénky své spořádal, vstal 
rychle. 

> Dovolte, budeme hned pokračovat, jen co poručím hajné, aby 
přinesla nějakou láhev piva. Zákusků podati nemohu, nemám žádných 
zásob.* 

» Dobře, dobře, však sklenice piva stačí. Jen máte-li kousek 
chleba, ať jej ta vaše hajná přinese,* volal za ním sládek a začal 
bubnovati na stole. 

Zbomik venku poroučel hajné, co má přinésti, a při tom slyšel, 
jak sládek zastupoval domácího pána. 

•Hezký byt, viďte, tetinko. Tady vedle je ještě jeden pěkný 
pokoj a nahoře v podkroví jest krásný hostinský pokoj. V myslivně 
je postaráno o všechno. Nu, počkejte, řeknu Zbomikovi, aby vás 
všudy provedl. S tím člověkem budete mít zlaté časy. Je dobrák od 
kosti, upřímný, nezná falše, a dobrá žena si ho otočí okolo prstu. 
Litrata není, příjmy má hezké, a budete tu žít jako v ráji,* 
»Jen bude-li mne chtít?* namítala paní Dominová. 
»0 to není starost,* odbýval ji sládek bezstarostně. >Už to, že 
psal jenom vám a ne jiným, je dosti velkou zárukou. Udělala jste 
naň dobrý dojem. A jak já ho znám, není žádný vyběráček, který 
by běhal po světě a hledal nevěsty; která první se mu bude líbiti, 
tu si vezme. Chtěl bych se s vámi vsaditi, že odtud pojedete jako 
nevěsta,* 

Zbornikovi sevřelo se srdce. Hajná už odeběhla, on však tu 
^tál dosud. Co dělati? vířilo mu hlavou. Paní Dominová byla hezká, 
neprojevila nic, nad čímž by se mohl pozastaviti, ale přece skličovala 
ho jakási úzkost, že mu dnešní den štěstí nepřinese. Kterak se tomu 
vyhnouti, kterak oddáliti neštěstí? Proč jen se pouštěla až sem? 
Proč o tom povídala sládkovi? Af už si ji. Dominovou, vezme nebo 
ne, dovědí se o tom všichni úředníci. Sládek je takový, že nedovede 
nic snésti a zatajiti. Vezme-li si ji, nebude zle; ale nevezme- li? Pak 
bude za terč vtipů celému okolí. 

Byl by raději chytil čepici a utekl někam do lesa. Nemohl 
však dělati, co by chtěl, a tato první závaznost tížila jej jako olověná 
tíže. Veta po svobodě a pokoji, veta po klidném životě. Prodal se, 
a už ho nic nevysvobodí. 

Ještě rozpačitější než před tím vracel se do pokoje, nesa pivo 
a chléb. Nechtěl, aby hajná vdovu viděla, a pak se těšil, že poslu- 
hováním hostům zakryje své rozpaky. 



58 Bohumil Brodský: 

»Ubohý člověče!*, litoval ho sládek, sotva byl mezi dveřmi. 
»Já jsem také svobodný, ale přece tohle sám nedělám. Vám opravdu 
nezbývá, než se oženiti. A měl jste to udělati už dávno. Vždyť žijete 
jako otrok. Na takové" samotě být a při tom ještě jen nepohodlí 
zakoušeti, to je trochu mnoho. Ale víte-li pak, že budeme ted dvoj- 
násobnými přátely.?« 

»Tak.?« podivil se Zbornik, nevěda, co chytřejšího říci. 

» Věřte mi,« ujišťoval jej horlivě. »Tuhle tetinka vzala si mého 
strýce, listovního Domina. On byl třikráte ženat. Druhá jeho paní 
byla také vdovou a měla jedno děvčátko po prvním svém muži, 
Marušku, tak že jí tetinka je nevlastní matkou. Maruška přijela 
s tetinkou do Buřina, a mohu vám, příteli, říci, že je to děvče jako 
lusk. Je trochu stydlavá, jaksi smutná, ale to nic nevadí. Já jsem 
už také toho mládeneckého života syt a po cestě jsem se s tetinkou 
domluvil, že si Marušku vezmu. Abych byl tuze hezký, nejsem, ale 
takový ošklivec, aby se mne děvče bálo, snad přece nejsem. No ne? 
»Co pak strýčinek je pán plný živobytí,* zalichotila paní Do- 
minová a podívala se při tom zamilovaně na Zbornika. Tomu pře- 
létl nachový záchvěv po tváři. Odvrátil rychle oči k sládkovi. Byl 
si vědom, že je to nezpůsobné, 'nemohl se však zbaviti jakéhosi trap- 
ného pocitu odporu, který v něm vznikal, kdykoliv podobný pohled 
postřehl. 

»Jen se neposmívejte, « bránil se sládek rozjařeně. » Budeme míti 
svatbu najednou a veselou. Na zdar, pane švakře, nebo jak vám 
mám říkati řc 

Zvedl sklenici, ale paní Dominová zadržela mu ruku. 

»Ale počkejte,* napomínala ho káravě. » Vždyť činíte panu 
lesnímu přímo násilí. On neřekl ještě, je-li se mnou spokojen, či 
ne. V tak důležité záležitosti musí nucení ustoupiti chladné rozvaze.* 

>A vy jste s ním spokojena?*, ptal se sládek bez obalu. 

»Nu, — co se mne týče, — já bych si nepřála žádného lepšího 
manžela,* zvolala, a v přestávkách povídala paní Dominová stydlavě. 

»Slyšíte to? Co chcete víc?* volal sládek vesele. »Snad ne- 
řeknete, že byste našel lepší nevěsty nad tetinku. Jen žádné upejpání. 
Já vás znám, že se bojíte ženských jako čert kříže, a proto musím 
býti při vás. Odpovídejte, na co se vás budu ptáti. Je tetinka ošklivá?* 

» Nikoliv,* řekl Zbornik, nutě se do smíchu. Cítil, že už pasť 
se nad ním zavírá. Odpor, jejž zamýšlel činiti, utonul v rozpacích. 

•Vypadá jako zlá ženská?*, vyslýchal sládek dále. 

»Také ne.* 

>Vite o ní něco špatného ?« 

»Ani toho nejmenšího.* 

»A tu vám povídám, že já ji dobře znám a že mohu o ní dát 
nejlepší vysvědčení, tak jako jsem jí mohl o vás dáti potěšitelnou 
zprávu. Nechtě tedy všeho dlouhého tahání a co chcete udělati, 
udělejte hned. Mne přece znáte a já vás také. Jsme oba úředníci, 
a kdybyste po čase se něčeho dopídil, pak přijdte ke mně a ve- 
řejně mne vyplísněte. Tak! A ted si připijme na zdraví svých bu- 
doucích manželek. Ať žijí!* 

Ťukl sklenicí o sklenicí Zbornikovu, jenž ať už chtěl nebo nechtěly 
musil přiťuknouti. Než však mohl dáti sklenici k ústům, přihlásila 
se ještě paní Julie. 



Na samoté. 59^ 

> Souhlasíte, pane lesní, se strýčkem, nebo si přejete nějakou 
dobu na rozmyšlenou?* ptala se sladkým hlasem a naklonivši se 
přes st&l, podívala se upřeně na Zbomika. Viděl z blizoučká její 
tvář, měkký, důvěrný pohled a jakousi vábnou vybídku, aby byl 
hodným, aby se jí oddal a zanechal rozpaků. Nebyl zvyklý ženským, 
nedovedl chladně snésti blizoučkého, důvěrného pohledu. 

»Snad by to nemusilo ani býti,« povídal namáhavě. »Souhla^ 
sítě li vy, budu souhlasiti snad já také.« 

» Sláva, tu to máme. Na zdar, švakře. Od téhle doby si tykáme. 
Na zdar, paní švakrová. Zanecháme tetinek a strýčinků a po sou- 
sedsky dobře se shodneme. A ted na dotvrzenou pěknou hubičku,* 

Hnal se ke Zbornikovi, jenž musil se nechat políbiti. Pak se 
hrnul k paní Julii. Tato nebyla hned tak podajná jako myslivec. 
Zakrývala si bílýma rukama, na nichž se třpytily prsteny, tvář, smála 
se a upejpala. Ale sládek nebyl z těch, kteří se dají váhavostí dru- 
hého zastrašiti. Odtáhl její ruce a pak ji políbil, až to mlasklo. 

•Chutná, « olizoval se, a tvář se mu smála rozkoší. *Ale co je 
po takové hubičce, když je jen přátelská. To bude tamhle švakrovi 
chutnati lépe. No, nic se na mne, Julinko, nedívej. Když už jsme 
to začali, dokončíme to. Jdi pěkně a dejte si se Zbornikem po 
hubičce. A pak teprv si sedneme a popijeme si.« 

Paní Julie pokukovala roztouženě po myslivci, jenž rozpaky 
hořel. Posílal v duchu sládka do horoucích pekel, že mu takový 
tanec připravil. Měl však dosti rozumu, aby si nehrál na upejpavého. 
Když Julie, kterou sládek k němu strkal, se přiblížila, naklonil hlavu 
k ní a políbil ji. Ona chytila jej kolem krku a vrátila mu políbení. 
Pak nahnula se k jeho uchu. 

'Budete mě milovati.^*, ptala se sladce. 

» Vynasnažím se, abych byl dobrým manželem, « pravil vážně a 
jemně odtahoval ruce její s ramen. 

>Pak už se nebojím, že nebudu šťastnou, < volala radostně, 
snažíc se dodati svému hlasu dívčí svěžesti a upřímnosti. >Nyni si 
ráda přiťuknu. « 

Vzala sklenici, a všichni si připíjeli na zdraví. Sládek se smál 
a sršel veselostí. Rozkládal znovu a znovu, jak byl překvapen, když 
pani Dominová přijela a sdělila mu, co zamýšlí. Brzy vtipkoval o ní, 
brzy o Zbornikovi. Paní Julie se tomu smála a všecka oživená, žerto- 
vala také, prohodila chvílemi své mínění, líčila, jak jakýmsi vnitřním 
hlasem byla téměř puzena, aby odpovídala na inserát, ačkoliv jindy 
podobných věci nedbá. Lichotila Zbornikovi, přiznávala se, že se jí 
tu líbí kraj, mysli vna, že myslivec překonal její očekávání, a že je, 
krátce řečeno, úplně šťastna. 

Zbornik nutil se také, aby povznesenou náladu nezkazil. Třeba. 
že hořkosť dosud plnila jeho srdce i hrdlo, usmíval se a ochotně 
odpovídal. Až když začato s jednáním o svatbu, byl úzkostliv a po- 
nechal veškeré ustanovení sládkovi. 

Ten měl velikou radosť, že může říditi dvě svatby. Rozhodl, 
aby byly svatby v Praze konány, potom však, až se sobě mladé pani. 
v nových domech jaksi poohlédnou a vše si upraví^ že bude v pivo- 
vaře vystrojena hostina pro veškeré úředníky, jako náhrada, že ne^ 
budou zváni na svatbu.' 



^ Bohumil Brodský: 

Masopustu bylo na krátko, a sládek nechtěl čekati až přes Ve- 
likonoce. Ve třech nedělích mělo býti všechno skončeno. Paní Julie 
souhlasila, a Zbornik otázán byv, co tomu říká, přikývl na souhlas. 

Na žádosť pani Julie prováděl ji myslivec po myslivně, po dvoře 
a zahradě. Stavěla se udivenou, stále se ho poptávala, blizoučko 
k němu se přibližovala, do očí se mu dívala a jako namátkou 
ho brala za ruku. Bylo mu nevolno, ale počínal si už klidněji. Při- 
jímal budoucnost s odevzdaností a těšil sám sebe. Zvykal si dívat 
se na svou budoucí ženu. Bylo mu divným, jak bude moci najednou 
důvěrně s ní žíti, když ji tak málo poznal. Chlácholil však sama 
sebe, že to ani není jinak možno, že jest to lépe odbyti bez příprav, 
než aby za ženou jako zamilovaný běhal a s ni se mazlil. 

Ostatně byl toho mínění, že paní Julie je panička dosti pří- 
jemná. Není dotěravá, obrací se se vším na něho, jeví dobrou vůli 
vyzkoumati jeho přání, seznati jeho potřeby a chuti. Má-Ii nějaké 
vlastnosti nepříjemné, odloží je na dobrou jeho domluvu a bude 
říditi se zásadou, kterou projevila v dopise, že muž je dosti mocný, 
aby dovedl ženu přinutiti, by se řídila jeho zásadou. 

Ba, rozehřál se až myšlénkou, že bude konečně zbaven starostí 
o domácí záležitosti. Zena si obstará vše doma, a on bude pamato- 
vati na své povinnosti. Ve chvíli oddechu bude míti s kým by si 
upřímně a otevřeně promluvil, pobavil se a osvěžil. Nebude mu zima 
tolik smutná a nekonečná, jako jiná léta bývala. 

Až už k večeru vstával sládek, aby s paní Julií odejel. Na roz- 
loučení se políbili, a Zbornik vyprovodil je ke kočáru. Sládek ho 
nutil, aby jel s nimi do Buřína podívat se na Marušku, on odepřel 
však, vymlouvaje se prací na zítřek. Slíbil Julii, že jí bude pilně od- 
povídati na její dopisy, a pak, když povoz zmizel na silnici, tratící 
se mezi lesy, se svěšenou hlavou vracel se do myslivny. 

Hajná poklízela v pokoji, z něhož hosté odešli, a pokukovala 
opatrně po myslivci, procházejícím se po pokoji. Měl ruce na zad 
složeny, a zdálo se, že ani hajné nepozoruje. Bojoval se starostmi, 
které několikrát zahnal a jež znovu se vracely. Lekal se, těšil se, 
brzy sám sobě se v duchu smál, brzy zas slabošství a rozpačitosf si 
vytýkal. 

> Poroučí ještě něco vzácný pán?«, vytrhla jej hajná bojácným 
hlasem ze zamyšlení. Zvedl rychle hlavu. 

»Ne, hajná, nechci nic,« povídal jaksi nad obyčej měkce. 
»Až se setmí, dáte mi lampu a ohřejete mi večeři. Musím dnes déle 
býti vzhůru, abych vynahradil, co jsem zameškal. Hosté mé tuze 
zdrželi. « 

'Směla bych se vzácného pána na něco optati ?«, ozvala se 
hajná, rozpačitě se usmívajíc. 

»Nu, co pak chcete,* ptal se dobrácky a podíval se na zma- 
tenou tvář hajné. 

»Jen aby se vzácný pan na mě nehněval, já tím nemyslím nic 
zlého,« okoličkovala. »Jak budu, prosím, dlouho ještě posluhovati ř< 

»Proč se ptáte?* 

»Inu, ani nevím, jak bych to řekla. Ale co, vzácný pán je 
hodný, on mne proto hubovati nebude. Zdálo se mi, že ta slečinka, 
t:o dnes tu byla, je jako budoucí vzácná paní.« 



Na samotě. ^ 51 

Začervenala se a usmála se tak dětinně zvědavě, že se Zbornék 
zasmál. 

»Jste vy ženské všecky stejné zvědavé,* povídal vesele. » Dobře 
jste, hajná, hádala. Jak pak se vám libiř< 

>Moc čistá pani z ni bude,« opětovala vážně. » Vypadá jako. 
obrázek. Ale zdá se mi . . .« 

Zarazila se a polekaně se na myslivce podívala. 

»Nu, jen ven stim,« doléhal myslivec, jat náhle zvědavosti do- 
věděti se, jaký dojem učinila Julie na prostou ženu. 

»A neráčejí se na mne proto hněvati řc 

'Nebudu, však mne znáte.* 

>A ani to potom vzácné pani nepovědí?* 

»To víte, že ne,« nu^utě ji ujišťoval. 

>Já bych nerada, aby si vzácný pán, nebo později vzácná paní 
myslili, že dělám klepy,* omlouvala se. »My bychom s mužem pro 
vzácného pána život dali. A tu mi napadlo, že tahle panička je pro 
vzácného pána, — jak bych to jen dobře řekla, — tak jako tuze 
vznešená, vědí, že je zvyklá na lepši živobytí, než jako na takové 
samotě je.< 

Oddychla si a pátravě se podívala na myslivce, co tomu řekne. 

>Vy si myslite, že byla zvyklá na hlučný život ve městě a že 
ji bude nesnadno na takové samotě odříci se zábav a radovánek, 
vidte?* pomáhal jí Zbornik. 

»Tak, tak,* dosvědčovala radostně. »To vědí, nedovedu to tak 
říci, jak si myslím. Proto mfiže býti moc hodná pani. Kouká jí to 
také z očí, že je nějaká dobrácká, ale můj ty Bože, pro každého 
taková samota není. Kdyby byly hned děti, to by bylo něco jiného. 
Člověk potom k vůli dětem zapomene na celý svět. Ale dokud je 
takhle mladý a zvyklý podívati se brzy tam, brzy jinam, jak se do- 
stane na takovou poušť, je jako by mu žíly podvázal. Touží pořád 
pryč a pryč. Já to vím sama podle sebe. Nebyla jsem ze žádného 
bohatství, narodila jsem se v baráku, ale přece jen se mi tuze stýskalo, 
když jsem si mého vzala a sem se přistěhovala. Kdybych ho bývala 
neměla tolik ráda, byla bych od něho utekla.* 

Zbornik poslouchal živě a s účastí. Prostá slova hajné obsa- 
hovala hlubokou pravdu a probudila v něm opravdový strach. 

»Máte pravdu,* přisvědčil vážně. » Skoda, že jsem se jí na to 
hned nezeptal. Je-li člověk na takovéhle samotě, žije docela jinak 
než ve městě a na zábavy ani nevzpomene. A kam také odtud 
jezditi na zábavy? Na to není ani peněz, ani příležitosti.* 

»Což o příležitosti by nebylo,* rozkládala hajná, potěšena, že 
vzácný pán s ní tak moudře a dobrácky hovoří a její mínění schva- 
luje. »V okolí je zábav dost. Ale kam to potom vede, když ženská 
nechá celý dům tak a jezdi si po světě? Všecko hyne, a nejhůř 
z toho má mužský. Aby byl potom chůvou, aby jedl zbytky a staral 
se o peníze. Ale proto se vzácný pán báti nemusí. Když se ožení, 
a mladá paní pozná, jakého muže dostala, dá si říci. A jak se jednou 
zvykne, ani se odtud nechce. Já mám domů jen hodinku, ale jdii 
k rodičům jen o posvícení. Říkají mi vždycky: ty jsi, holka, na nás 
už docela zapomněla. Ale já jim zase říkám, co bych u vás dělala? 
Mám muže, děti, nějaké to hospodářství, a tu je lépe starati se, aby 
bylo všecko doma v pořádku, než se toulati po světě.* 



'62 . Bohumil Brodský: Na samotě. 

Útěcha hajné potěšila trochu myslivce. Oddechl si a na oka- 
mžik mlčel. 

»Nu, snad dá Bůh, že bude dobře, « řekl vroucně. » Slíbila, že 
si dá ode mne vše říci. Budu na ni hodným, a ona to uzná.< 

»A kdyby neuznala, nezasloužila by žádného požehnání,* horlivě 
ujišťovala hajná. » Našemu vzácnému pánu ublížiti, bylo by smrtelným 
hříchem. « 

»S takovými řečmi mlčte, « okřikl ji mrzutě. »Nejsem žádný 
svatý a mám také své chyby. Na druhý týden zjednejte dvě ženské. 
Dáte to tady do pořádku, aby mladá paní nepřišla do nečistoty.* 

>Bez starostí, vzácný pane. A ještě bych se něco ráda optala. 
Vzácný pán potom zjedná asi děvečku?* 

>To víte, že zjednám. Ale toho nechám, až po svatbě.* 

»Já jsem chtěla prositi, kdyby se vzácný pán u mladé paní 
přimluvil a vzal sestru Barušku do služby,* prosila hajná. »Je statná, 
osmnáctiletá a zastane všechnu práci. Ráda by se dostala do lepší 
služby, aby se trochu orazila, protože si pořád myslí dostati se jednou 
do Prahy. Tady na venku mají děvečky malý plat.* 

»To vám mohu slíbiti hned. Sestru vaši znám, a řekněte jí, a( 
je přichystána, aby mohla potom hned nastoupiti.* 

» Poníženě děkuji. A už se na mě neráčejí hněvati, že jsem 
byla tak dovolená.* 

»I nehněvám se. Jen to vám povídám, abyste mimo svému 
muži nikomu prozatím nic neříkala. Nechci se dostati do lidských 
hub, a kdyby ze svatby nic nebylo, darmo bý se mi smáli.* 

»I toto, já budu jako hrob. Ted poběhnu připravit lampu a 
rozdělám v kamnech. Vyhaslo tu.« 

Hrnula se ven, a Zbornik usedl k oknu. Loktem opřel se o stůl 
a zadíval se ven k lesu, jenž tu stál se svými temně zelenými koru- 
nami tiše a vážně jako stichlé moře. Díval se k obloze šedivé a 
smutné, nízko visící nad obzorem. Nic neoživovalo kraj. Pouze jednu 
chvíli hejno kavek letících v široké, uprostřed v před vypouklé řadě, 
zamihlo se nad zatmívajícím se lesem a ve chvatném letu zmizelo 
někde hluboko v lese ve skalách nebo na vydoutnatých bucích. 

Jak bude za rok? Bude se dívati také tak smutně, osaměle, ale 
přece klidně do kraje? Nebo nebude dbát už více, co se venku děje, 
zaujat jsa teplem a světlem domácího krbu ? Ci konečně bude závidět 
přírodě její klid a marně po známých lesních cestách vzpomínat své 
minulosti? Kdož to ví. Smával se jiným, že pokorně na sebe vzali 
jho, jež nazýval chomoutem. Nebude toto jbo opravdovým jhem, 
jež jej do krvavá bude tísnit ? 

Hajná přinesla světlo a probudila ho z trpkých myšlének. Usedl 
ke stolu a pracoval výkazy. (^Pokračování.) 




Nékolik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 63 



Několik časových úvah o obecné škole: 

staré a nové. 

Sepsal starý učitel. 

Proslov. 

^^^^Wq ^ našich dnů téměř při každé příležitosti rozpřádá se hovor 

J^^ÉgA o obecném školství. Nová škola obecná vynáší se jako 
Wvňr pravá vymoženost 19. století a kydá se hana na školu 
l^j^^j; starou. Stará škola líčívá se tak černými barvami, že 
~ posluchači nebo čtenáři bývá až teskno. 

Aby věc ta uvedena byla na pravou míru, aby obě 
věci patřičné osvětleny byly a tak správně vystiženo bylo světlo 
i stín jak při staré, tak i nové škole, podány jsou úvahy tyto od 
učitele, který nejen ve staré škole vyučoval, než i na nové škole od 
mnoha let působí a pochází ze staré učitelské rodiny, tak že seznal 
obě školy nejen z doslechu a z četby, ale i z vlastního názoru, ze 
zkušenosti, která bývá nejlepší učitelkou. Chceme-li si pravý úsudek 
o škole vůbec učiniti, musíme znáti její výsledky a také veškero její 
zařízení. A kdo může lépe o věci pověděti, než ten, který sám v po- 
měrech pracoval a vyrostl? 

O staré škole se mluví obyčejně, kdy vládla císařovna Marie 
Teresie slavné paměti, a nikoliv o době, kdy stará škola vzala konec. 
Tak rozšiřuje se známost sice o počátku a vzniku všeobecné obecné 
školy národní, ale zamlčuje se, na jakém stupni vývoje byla, když 
zákonem říšským, daným dne 25. května 1868., vzal stát obecné 
školství do své správy. 

Touha po takové zniéné nevyšla z lidu^ lid pohlížel s velikou 
nedůvěrou k nové škole^ a tato nechuť skoro po jo letech ješté nevy- 
mizela. 

Siará národní škola byla školou náboženskou, konfesionelnf ; 
říšským zákonem, daným dne 14. m. května r. 1869. stala se škola 
beznáboženskou. 

Přikročmež však již k samé věcil 

I. čásf. 
O dozoru a správě obecné školy staré i nové. 

Upříti se nedáy ée naše sv. katolická Církev jest matkou obecné 
školy a všdy školu v duchu času spravovala a vedla. Církev naše 
nikdy nemilovala tmu, vždy pečovala, aby věřící byli dostatečně 
připravováni pro život. Život v dobách těch však byl klidnější, 
urovnanější, spokojenější a nebylo třeba, aby se lidé připravovali, 
jak by předstihli druhé při dosažení toho onoho cíle. 

Církev vykonávala dozor ke škole^ ke své dceři^ hlavni po 
stránce vychovatelské a vyučovatelské. K věcem zevnějším: v jakém 
stavu je školní budova, zdali služné učitelovo bývá pořádně placeno, 
přihlížel stát svými politickými úřady. 



64 Několik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 

Mísini duchovni správce byl bezprostředným představeným a do- 
zorcem školy. Přihlížel k vyučování, dozíral, jak si vede učitel při 
vyučování, jak se chová, přidržoval rodiče, aby pilně děti své do 
školy posílali, dle potřeby napomínal, dával pokyny a když nemohl 
v dobrotě věc spraviti, byl povinen udati ji vyššímu představenému. 

Místní duchovní správce byl schopen k vykonání toho úřadu, 
aby k obecné škole dozíral, a bylo to také s výhodou pro učitele^ 
školu a obec. Věc odůvodním. Kněz studoval a studuje posud v bo- 
hosloví nauku o vyučovatelství a výchově; v posledních třídách 
gymnasijních studuje díildadně duševědu a logiku; to jsou vědy pro 
učitele a vychovatele velmi důležité. Byl tedy s to, aby s prospěchem 
dohlížel k učbě i k výchově; byl též s to, aby podával pokyny 
učiteli, co se života dotýká, nebot katolický duchovní md tolik příle- 
žitosti lidský život pozorovati a seznati^ jako nikdo jiný. Duchovní 
správce bývá při letech, kdy rozum a zkušenosť životní vytříbily ná- 
zory tak, že rady takového vzdělaného muže a představeného čelily 
jen ku prospěchu školy a učitele. Místní duchovní správce těšil se 
a těšiti se má posud v příčině mravního žití svých farníků rozhod- 
nému vlivu. Tento oprávněný vliv byl učiteli mocnou podporou při 
výchově mládeže. Duchovní správce znal poitiěry i potřeby svých 
farníků, dobré i špatné vlastnosti, mohl tedy také i učitele upozorniti 
na všelicos, aby došli spojenými silami nápravy. Duchovní správce 
dohlížel též k vyučování sv. náboženství. Náboženství vyučoval buď 
sám, buď kaplan za přítomnosti učitele, který probranou látku se 
žáky opakoval. Shledal-li farář, že učitel dovede bez jeho pomoci 
náboženství s prospěchem vyučovati, což, jak každému učiteli známo, 
není snadno, tedy ponechal jemu jistou čásť probírati ; pak přišel do 
školy a zkoušel. Nevyučoval tedy učitel náboženství za faráře z ochoty, 
jak se tak často nyní vyčítá, nýbrž z povinnosti (§ 1. polit, zřízení 
šk.). Učitel byl povinen zůstati ve třídě za vyučování náboženství 
knězem udělovaného a měl si značiti postup vyučování předmětu 
toho, aby mohl vhodně s dětmi opakovati probranou látku. Kate- 
cheta jistě na věc se připravil, učitel naslouchal a tím také se metho- 
dicky vzdělával. Nevím, zdali učiteli nebylo mnohdy milejší nábo- 
ženství vyučovati, než naslouchati a poznámky si činiti. Ostatně 
známo jest, že učitelé z té doby byli velmi dobří methodikové, po- 
čínajíce si methodou katechetickou. Mnohdy vyučoval kněz za učitele 
v různých případech rád a ochotně bez nároků náhrady. Učitel se 
svými domácími choval se ke knéžím uctivě, a duchovenstvo bylo 
k učitelům a k jeho rodině přátelsky nakloněno. Farář docházel 
často do bytu učitelova na besedu a učitel zas na faru; učitel býval 
často na faře hostem při různých příležitostech a také u hostin visi- 
tačních nikdy nechyběl. 

Činí se výsměšky, že učitelé líbali ruce kněžím a jejich kuchař- 
kám. Obyčejem a požadavkem to nebylo. Políbil-li učitel faráři 
ruku, měl jistě k tomu závažné příčiny. Skoro každý farář prokázal 
učiteli dobrodiní, tu se zaň přimluvil, dítě jeho někam doporučil, něco 
mu vymohl, podporoval syna učitelova ve studiích atd. A když tedy 
z vděčnosti svému duchovnímu ruku políbil, tím se nezahodil ani si 
nezadal, ale dal dobrý příklad druhým. Ostatně, že se líbají ruce 
paním inspektorkám, o tom bylo psáno kolikráte. 



Nčkolik časových- úvah o obecné škole: staré a nové. 65 

Vytýká se, že učitel byl sluhou farářovým, že při hostině visi- 
tační j>osluhoval. Tomu tak nebylo. Z pravidla žil učitel se svým 
duchovním správcem ve shodě, někde v úzkém přátelství. Hosté pana 
faráře tvořili úzký kruh, a tu obyčejně nejmladší z knězi a učitel 
odebírali jídla u dveří jídelny a podávali vedlejšímu hosti. Jest to 
lokajství? Neděje se to všude jinde v přátelském kruhu .í* Duchovní 
správce věru dával málo kdy pociťovati podřízenému učiteli svou 
nadvládu, vždyf musil se chovati sám dle daných předpisů a jestli 
by byl překročil meze své působnosti, jistě by se byl učitel ozval, 
vždyť měl znáti zákony školní a předpisy tak dobře, jako jeho před- 
stavený. 

Duchovenstvo podporovalo výchovu mládeže též velmi vydatně 
s kazatelny. Napomínalo rodiče, aby v bázni Boží své dítky vycho- 
vávali, by práci učitelovu nemařili, podávali výstražné příklady. Vůbec 
užívali svého postavení k povznesení obecného školství. 

Nelze snad dáti jediného příkladu, kde by učitel nevinně přiči- 
něním tarářovým byl býval sesazen ; naopak, duchovní správce při všeli- 
jakých poklescích učitelových měl zřetel k rodině učitelově ; soukromě 
napomínal, varoval a dle okolností také vyhrožoval, ale učiteli ne- 
škodil, nebof duchovní dobře věděl, že htera zabíjí, ale slovo oživuje. 

Druhým představeným učitelovým byl okresní školdozorce^ jímž 
býval děkan, vikář. Okrsek školní jeho kryl se děkanstvím, to jest, 
s farami byly mu podřízeny též všecky školy v těch farnostech 
stávající: farní, filiální, excurrendní, hlavní a nižší nesamostatné reální. 
Děkani byli konsistoří jmenováni za okresní školdozorce a místodrži- 
telstvím v úřadě potvrzeni, byli zároveň konsistorialními rady. Úřad 
svůj vykonávali bezplatně. 

Děkanovi jako školdozorci přináleželo: Dozírati, jak se vyučuje 
a s jakým výsledkem; jak se místní školství zvelebuje; s jakou pílí 
učitel vyučuje a jak dbá školních nařízení; jakého je mravního 
chování. 

Dozírati, zdali obec se stará o řádnou docházku školní v době 
zákonité a zdali se vyplácejí v určitou dobu učiteli patřičné příspěvky. 

Přesvědčiti se, zdali obecní představenstvo dbá o řádnou ná- 
vštěvu školní a jak se obecní představenstvo chová k učiteli. 

Konečně, aby se přesvědčil, v jakém stavu je školní budova. 

Děkan prohlížel čili visitoval každoročně každou podřízenou 
školu; stalo se to u příležitosti kostelní visitace. Prohlídka taková 
bývala famíkům napřed veřejně oznámena s kazatelny a učiteli ve 
škole. Obec, kde měla býti visitace, poslala povoz pro děkana. Žáci 
svátečně oděni a tvoříce špalír očekávali u fary děkanův příjezd. 
Rána vypálená z národního děla nebo z hmoždíře oznamovala, že 
děkan vjel do obce. Zvony se rozzvučely, lidé vycházeli a chvátali 
do chrámu. Děkan byl u fary přivítán duchovním správcem, členy 
obecního představenstva, místním školním dohližitelem, zástupcem 
patrona a j. v. hostmi. Průvod vešel do chrámu, kde žáci zpívajíce 
obcovali niši sv. Po kostelní visitaci šly děti do školy a očekávaly 
počátek »školní zkoušky«. Školní světnice byla vyzdobena. Všickni 
žáci očekávali tiše příchod vzácných hostí. V síni nastal šum, dvéře 
se otevřely, a do třídy vešlo posluchačstvo : děkan, duchovní z okol- 
ních far, představenstvo, matky, otcové, panšti úředníci. V žácích se 

•VlasCc iMT^w. . 5 



66 Nčkolik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 

tajil dech ! Neviděli po celý rok tolik hostů ve Škole. Přivítali hlasitě 
příchozí. Na pokynutí učitelovo vystoupí červenolící děvčátko a vítá 
dobře nacvičenou básní veledůstojného pana školdozorce a jiné mnohé 
vážené hosty. Žáci zapějí zbožnou případnou píseň, pak se pomodlí 
vroucně >Otče náš*. Tiše usednou. Pan děkan promluví několik 
vhodných slov, vysloví naději, že všichni budou > uměti*. Oči se dětem 
zajiskří, usmívají se vlídným slovům, strach zmizel. Zkouší se nábo- 
ženství, následuje čtení, diktando s mluvnicí a pravopisem, počty 
z paměti a ciferní, pak vypravují z dějepisu, ze zeměpisu, popisují 
nějaké zvíře, deklamují, zpívají. Nezkouši sám katecheta ani učitel, 
táže se p. děkan, p. konkomisař, p. důchodní; všickni se chtějí pře- 
svědčiti, jak žáci umějí, zkouška trvá 2 — 3 hodiny. Pan děkan ukončí, 
vezme » zlatou knihu* do rukou a předčítá jména nejhodnějších žáků 
a žákyň. Žák vystupuje z lavice a bére se ke stupni, kde se mu 
dostane na památku buď obrazu, kancionálu nebo zábavné knihy. 
Rodiče vzadu stojící utírají si oči, snad jim vletěla nějaká muška do 
očí. Pan děkan vyslovuje dítkám svou spokojenost a napomíná, by 
pilně do školy chodily až do prázdnin, by ve škole a doma poslou- 
chaly, aby se podobaly Pánu Ježíši, když byl mladý. Pomodlily se, 
zapěly zase příležitostnou píseň, pak vystoupil žák a přednesl jadrné 
poděkovací řeč. Žáci a rodiče odešli. P. děkan, p. farář, učitelé, kon- 
komisař, obecní představenstvo zůstali. Psal se protokol o zkoušce. 
P. děkan se každého ptal zvlášf na různé věci. Byla-li nějaká stížnost, 
hned na místě bylo vše vyšetřeno a uspořádáno. Měl- li p. děkan 
příčinu k nějaké výtce učiteli, napomenul, upozornil, poučil ho sou- 
kromě. Protokol byl od všech podepsán. Učitel védél o své kvalifi- 
kaci, která mu nezUstala tajná. Při zkoušce se předložily předpisy 
žáků, psaly se písmem latinským a kurrentním. Při visitaci předložil 
učitel : třídní katalog, školní matriku, výtah zkušební, seznam chudo- 
binských učebních knih, seznam knihovny žákovské a školní kurrcndy, 
které dostávala každá škola od konsistoře zdarma, a to české školy 
českým jazykem tištěné. 

Křivdí se staré škole, když se vypravuje, že učitelé napřed 
určili žákům odpovědi, které dáti mají při zkoušce, jsouce vyvoláni. 
Jest pravda, že učitelé řádně opakovali se žáky, když zvěděli o době 
visitace. A doufám, že tak by i nyní každý svědomitý učitel učinil, 
neboť jistě žádnému z nás není lhostejno, jak žáci budou odpovídati, 
a to tím více, kdyby při nedostatečném prospěchu měl každých 
14 dní docházeti ke školnímu inspektoru svému, by se dal od něho 
zkoušeti a poučovati, jak právo měl učiniti děkan. Učitel nemohl na- 
cvičiti jenom jisté věci, poněvadž děkan sám určil látku, ze které se 
má zkoušeti, sám diktoval nebo dal cizím diktovati věty a početní 
příklady, sám se tázal a jestli žáci neodpovídali, dal je učiteli k roz- 
boru, aby se přesvědčil, jak umí vyvinovati a objasňovati pojmy. 

Odkud se vzaly peníze na zakoupení nejhodnějším žákům prémií, 
říci neumím; vím, že obec ničehož nedala. Domnívám se, že místní 
duchovní správce a děkan věci ty ze svých prostředků zaopatiHli, 
jsouf knězi obětiví a neradi se chlubí svými dobrými skutky, nechtějí, 
aby věděla pravice, co dělá levice. 

Konsistoř spravovala školství obecné v diecésiy podávala zprávu 
zemské vládě. Jmenovala podučitele (pomocníky), učitele, povyšovala, 



Několik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 67 

udělovala pochvaly, odměny, přesazovala, propouštěla učitele. Ka- 
novník, který vede správu školství, slul scholastikus. Konsistoř konala 
veškery ty práce bezplatně. Školní okresy byly tak veliké, jak již 
podotknuto, jako děkanství. V jistém děkanství bylo devět farnosti 
a devatenáct škol. Od těch dob (1869.) zřídila se nově jen jediná 
škola — jedno třídka. Starali se tehdy představení škol, knizí^ o do- 
statečný počet škol^ aby lid nabyl potřebných základň ku všeobecnému 
vzdělání. Že byly tak malé školní okresy, bylo výhodno. Školdozorce 
měl patřičný přehled o svém okrsku, znal poměry obyvatelstva, jeho 
potřeby, snahy a vady ; znal místní duchovní správce a učitele ; věděl, 
kde co chybí a na čem se nedostává. S malými prostředky docílil 
mnohdy blahodárných výsledků. Dejme jen za příklad pěstováni 
ovocného stromoví. Děkani k tomu působili^ že každá škola měla 
svou štěpnici. Co se tisíc a tisíc ovocných štěpů rozdalo zdarma! 
Lid měl z toho užitek. Pisatel se žáky mnoho a mnoho set štěpů 
vypěstil a rozdal žákům při jejich vystoupení ze školy nebo sousedům, 
a tak se to dělo jinde též. 

S konsistoří na stejném stupni hodnosti ve příčině školství byly 
krajské úřady. Konsistoři přiděleny byly záležitosti paedago-didak- • 
tické, krajským úřadům záležitosti hospodářské (školní budovy, služné 
učitelů). 

Zemská vláda vedla všeobecný dozor jak nad působností konsi- 
stoře, tak nad činností krajských úřadů vzhledem k obecnému školství. 
Jak konsistoř, tak krajské úřady podávaly celoroční zprávy o své čin- 
nosti zemské vládě. Byly také oprávněny činiti návrhy na zlepšení a 
zvelebení obecného školství. Jestli tedy byly oprávněny někde stesky 
na špatné a nedostatečné školní budovy, nemůže výtka ta platiti kněžím^ 
poněvadž dle předpisu měly se krajské úřady o takové věci starati. 
Budiž dán pravdě průchod, že děkan nikdy neopomenul při visitaci 
upozorniti na všeliké nedostatky ve příčině školní budovy; někdy se 
spravovaly obce dle jeho rady, někde věc odkládaly jako to posud 
zvykem a někde odpověděly, že chtějí věc spraviti, ale až budou 
•musiti*. 

Při každé obecné škole byl ustanoven školní dohližitel. Muž po- 
žívající vážnosti v obci a u místního duchovního správce a vyznačujíci 
se náklonností ke škole byl obyčejně volen za školního dohližitele. 
Jeho úkolem bylo, aby dohlížel ke škole a školu zastupoval při obec. 
představenstvu, by nápomocen byl při určování chudých žáků, při 
vybíráni různých dávek učiteli, a p. v. Koncem trvání staré školy 
byl úřad místního školního dohližitele více čestným úřadem. Školní 
dohližitel měl ovšem právo obcovati školnímu vyučování, ale zřídka 
kdy toho práva užíval. 

Při místodržitelství byli ustanoveni školní radové, kteří byli refe- 
renty pro jisté druhy škol. U nás na Moravě zůstali v dobré paměti 
školni radové pro obecné školy důst. p. P. Těšík, Prausek a Dr. Novák. 

Představení učitelovi byli tedy : místní duchovní správce, okresní 
školdozorce (děkan, vikář), pak úřadové : konsistoř a vláda zemská. 
Učitel však nikdy nebyl přímo ve styku se svými úřady. Jest přiro- 
zeno, že čím méně má podřízený představených, tím volněji se může 
pohybovati, tím dříve a snadněji vyhoví a stává se spokojeným a 
kráčí též s větši jistotou po vykázané cestě. 

5» 



68 Několik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 

Mějme zřetel ke škole nové, kterou se chlubí liberálové při 
každé příležitosti a školské zákony chrání jako nějaké palladium. 
Každá škola má svého správce, který jest na vícetřídních školách 
představeným druhých učitelů. Správce školy dbá nad zachováváním 
vyučovacího a školního řádu. Druhý úřad jest místní školní rada,, 
která není sice výslovně učiteli představeným úřadem, ale svým zá- 
konitým právem může všelicos prosaditi a uskutečniti, co místnímu 
učitelstvu proti mysli býti může. Všimněme si jen, k čemu místní 
školní rada jest zřízena! Místní radě školní jest dbáti toho, aby za- 
chovávány byly zákony školní, jakož i nařízení vyšších úřadů škol- 
ních, aby přiměřeně dle nich zařízeno bylo školství v jejím školním 
obvodě. Jest tedy místní školní rada úřad, ke školství niístnímu do- 
zírající, to jest, ona dozírá k učitelstvu, k žactvu a školní budově.. 
Ke komu místní školní rada nejčastěji asi dozírá? Vím, že málo který 
člen místní školní rady školnímu vyučování obcuje, ale přijde-li něco 
do proudu, pak kde se vzalo tam se vzalo, ví každý člen místní 
školní rady toho tolik o učiteli tom a onom, že máme jeho nej- 
zevrubnější životopis hotový. Není divu! Místní školní rada má až 
i deset členů : místního faráře, správge školy, po případě ještě jednoho 
učitele, zástupce velkostatku, když v obci platí jistou výšku daně^ 
pak jsou zde občané, volení obecním zastupitelstvem. Dle přiroze- 
nosti lidské každý člen místní školní rady se skoro domnívá, že on 
má také právo jako všecka místní školní rada. Přidejme k tomu,, 
že většina členů jest neznalá školních zákonů a vyšších nařízení, že 
jsou tito členové různého vzdělání a že se kloní také k různým po- 
litickým stranám, tu třeba uvážiti, jakého opatrného a obezřetného 
jednání má potřebí správce školy, aby všeliké záležitosti pro školu 
důležité šťastně uvedl do klidného přístavu. A nyní si pomysleme, 
že místní školství vyžaduje mimořádného nákladu! Všechna nevole 
obrátí se k učiteli: »On jest vinen !« >Jeho výmysl to!« » Kdyby tu 
jiný byl, nebylo by toho třeba.* >Pryč s ním!« — Deputace zajede 
k okresní školní radě, nebo k okr. hejtmanu, tam vypoví, co jim na 
mysl přijde myslíc, že se učitele » zbytečnosti vymýšlejícího « na ráz 
zbaví. Nastane vyšetřování, učitel zůstane, ale má jisté občany do 
smrti za své úhlavní nepřátele. Jest to dobře? A co rozčilení působí 
mnohdy obsazení uprázdněného místa učitelského ! Tu se zajede v ji- 
stých případech až k zemské školní radě. Tam se postaví druzí 
kompetenti do tak temného stínu, že jich nelze ani pozorovati. Jest to 
dobře? A kdo se stará o pravidelnou návštěvu školní? Zdá se, že 
staré škole se bez místní školní rady lépe vedlo. Místní školní rada 
má míti měsíčně pravidelně schůzi. Členové jsou však povděčni, když 
předseda je do roka dvakrát až čtyřikrát svolá. (Pokračování.) 



^ 



Manifestačni schůze Historického kroužku družstva Vlast. 69 




Manifestační schůze Historického kroužku 

družstva Vlast 

l^istorický kroužek vystoupil již často na veřejnost a míval 
v dobách zvěčnělého P. Jos. Svobody T. J. 200—300 po- 
sluchačů na svých přednáškách, ale podobné schůze, jaká 
konána byla ve dnech sv. Václavských r. 1897., nekonal 
posud nikdy. I bylo očekáváno s jakýmsi napjetím, jak 
dopadne, mnoho-li bude posluchačstva a přijme-li vděčně 
přednášky konané.^ Je po schůzích a výsledek zní: dopadly stkvěle. 

R. 1896. při valných schůzích Literárního sjezdu družstva Vlasť 
objevily se katolické paní a dívky poprvé ve velkém počtu na kato- 
lické schůzi, ač nebyly tehdy ještě v žádném spolku sdruženy, letos 
učinily podobně i při Manifestační schůzi Historického kroužku, ale 
jsou to již členky sdružené v Křesť. sociálním spolku žen a dívek 
v království Českém. Přišly paní a dívky z Prahy, Karlina, ze Ziž- 
kova, z Olšan, z Vinohradů a ze Smíchova. Mimo ně dostavily se 
katolické učitelky z Kongregace Mariánské, tak že v den sv. Václava 
musilo mnoho paní a dívek státi, neboť všecka sedadla byla již dávno 
před započetím schůze obsazena. 

Na obou schůzích — nebo aspoň na jedné z nich — zastoupeny 
byly řády : Maltézský, Křižovnický, Augustiniánský, Praemonstrátský, 
Jesuitský a nejčetněji řád Dominikánský; dále zástupcové spolků: 
Katechetického, Lidového, Katolických tovaryšů, Arnošta z Pardubic, 
Katolické besedy, Křesť. sociál, besedy v Karlině, sv. Václ. Jednoty 
na Král. Vinohradech a nejčetněji — hlavně v den sv. Václava — 
sv. Václavské Jednoty v Praze. Ve schůzi byli zástupcové křesťansko- 
sociálních spolků z Náchoda, Kladna, Příbrami, Krče, z Prahy a okolí, 
četné úředníků, řemeslníků, živnostníků, studujících a učitelů. 

První schůze. Pondělí dne 27. září 1897. 

Jeho Magniíicence kanovník a profesor bohosloví Dr. Fr. Xav. 
Kryštůfek zahájil po šesté hodině večer schůzi a oslovil shromáždění 
takto: 

Velevážení pánové a velectěné dámy! 
Slavné shromáždění! 

Vítám a pozdravuji Vás ve jméně » Historického kroužku* k naší 
manifestační schůzi. V Pánu zesnulý kněz Tovaryšstva Ježíšova, P. Josef 
Svoboda, veliký znatel dějin husitských a katolické reformace po bitvě 
bělohorské, viděl, jak tyto dějiny jsou od četných nepřátel katolické 
církve kalem a blátem pošpiněny a zaneseny. Tu založil s pány 
Dr. Kovářem a proí Vávrou, horlivými to pracovníky v oboru če- 
ského dějepisu, při družstvu Vlasť odbor, aby naše dějiny přesným 
badáním od onoho rumu a kalu, kterým vědomě a nevědomě jsou zaná- 
šeny a kaleny, očišťovali. Brzo dostalo se jim horlivých spolupracovníků 
ze stavu duchovního a světského, byly pořádány přednášky a různé 
stati uveřejňovány. Když já jsem byl jmenován od J. V. císaře a krále 



70 ManifestaČní schůze Historického kroužku družstva Vlasf. 

Františka Josefa I. při rozdělení theologické fakulty v českou a něme« 
ckou profesorem církevních dějin, přistoupil jsem k » Historickému 
kroužku « a byl jsem jedním z hlavních rádců f P. Josefa Svobody 
vzhledem na činnosť » Kroužku*. Založili jsme »Sborník Historického 
kroužku*, jehož redakci vede osvědčený učenec Dr. Kovář. Naše 
práce staly se mbcí, které nepřátelé si všímati musí, a my všudy 
máme bedlivý pozor a netrpíme zpitvořování historické pravdy. Když 
náš zasloužilý pan první předseda zemřel, myslili naši odpůrcové, že 
odbor čili kroužek se rozpadne. Však nikdo na světě není nenahradi- 
telným. Utrpěli jsme velikou ránu, ale sestoupili jsme se k volbě 
nového předsedy, kterým jsem byl zvolen já ; pracujeme dále, po- 
řádáme přednášky, vydáváme »Sborník«, a vedeme si, jak doufám^ 
čile v duchu našeho nezapomenutelného zakladatele a prvního před- 
sedy k jeho veliké radosti v nebesích. Abychom svou sílu ukázalí^ 
konáme dnešního dne manifestační schůzi, a hojný počet vás vele- 
ctěných posluchačů dokazuje, že naše práce docházejí obliby. Nyní 
přikročíme k rozebírání vytknutých otázek. 

Jeho Magnificence vyzval žižkovského učitele Jos. Flekáčka, aby 
promluvil o Historickém románě. 

Řečník pojednal v delší řeči »o historickém románě se stano- 
viska historické pravdy. « Právem podotkl, že z tohoto druhu čtení 
čerpá lid namnoze své dějepisné vědomosti ; proto má nesprávné 
pojmy o jednotlivých osobách a nejdůležitějších dobách českých 
dějin; ukázal k důležitosti tohoto odvětví písemnictví, jež, jako lite- 
ratura vůbec, má sloužiti pravdě, dobru a kráse. Materiál o hist. 
románě je velice rozsáhlý, tak že by mohl mluviti několik dní, kdyby 
měl jíti do detajlů, t. j. probírati jeden román za druhým a ukazovati, 
kde a jak se od pravdy historické odchyluje, kde jí křivdí. Proto, 
praví řečník, uvede o historickém románě pouhé generalie, všeobecnou 
jeho charakteristiku, nehledě k jednotlivým autorům a jednotlivým 
knihám. V řeči své mluví všeobecně o historickém povídce a románě, 
neuváděje žádného určitého autora a určitou jeho knihu, ale vybízí 
důrazně družstvo Vlasť i Historický kroužek, aby se práce té pod- 
jaly a příští dobu věnovaly rozboru jednotlivých spisovatelů a jejich 
děl. Potom uvádí, jak se hist. ^ román rozchází s dějepisnou pravdou, 
líče zavedení křesťanství do Cech, užívání latiny, domnělé odná- 
rodňování latinou a církví, jak píše o reformaci a pomlčuje o po- 
němčování, jež zároveň s ní kráčelo, jak se zmiňuje o otroctví k řím- 
ským papežům, že církev byla vždy a všude nepřítelkyní a utisko- 
vatelkou svobody a volné myšlénky a bylo-li tomu opravdu tak; 
rozebírá, jak jsou v románech líčeny kláštery, jak se píše o kazatelně 
a zpovědnici, věnuje obšírnou stať poměru románu a historie k po- 
věstné inkvisici, jak většinou líčívá román katolické duchovní, kterak 
velebí dobu husitskou, jak vynáší akatolíky a jak charakterisuje proti 
nim katolíky, kterak píŠe o době předbělohorské, o e^culantech a 
nic neví o tom, jaké nátisky se děly katolíkům; řečník uvádí řadu 
katolických exulantů a pánů, jimž direktory byly statky zkonfiskovány, 
věnuje delší stať Jesuitům a jak se k nim chová historický román, 
jak píše o francouzské revoluci a o zednářích. Z obsáhlého připra- 
veného materiálu nevyčerpal vše vzhledem k tomu, že po řeči jeho 
následovala ještě delší přednáška. 



Manifestační schůze Historického kroužku družstva Vlast 71 

Řeč učitele Jos. Flekáčka nesla se duchem prostonárodním, 
byla úplně posluchačstvu srozumitelnou ; obecenstvo vyslechlo ji s pa- 
trnou napjatosti a odměnilo řečníka hlučným potleskem. 

Jako druhý řečník vystoupil kníž. arcib. notář Fr. Ekert, farář 
u P. Marie Sněžné v Praze, a probíral: Stav mužských klášteru 
pražských za doby katolické reformace po stránce jazykové a ná- 
rodnostní. 

Zmíniv se o Jesuitech jen stručně, že mívali po všecky časy 
dostatek horlivých členů, rodem Čechů, z nich valný počet spiso- 
vatelů českých, probíral některé jiné řády, které v Praze působily. Po 
bělohorské bitvě za století sedmnáctého, i později, za věku minulého, 
bylo kromě domů Tovaryšstva Ježíšova, založeno v Praze nových 
mužských klášterů 13, obnoveny 3, ze starších dob zbylo jich 10; 
úhrnem bylo tedy všech 26. Tak značný počet řeholních domů 
nemohl ovšem, zejména na počátku osazen býti rodilými Cechy, neb 
aspoň mnichy češtiny znalými; i posíláni a přijímáni do nich^cizinci, 
kde kdo byl a se vyskytl; hlavně Poláci, dílem i Vlaši a Španělé 
(v Emausích); Němci zprvu jen výjimkou, neboť těch nebylo tehdáž 
ani v Rakousích ani v říši s dostatek. Z mnichů cizozemců nekynul 
však věci katolické u nás valný prospěch, ač byly čestné výjimky. 
Poláci celkem nebyli v Praze oblíbeni; řeholní představení posílali 
k nám z Polska a ze Slez ponejvíce takové bratry, kteří byli doma 
na újmu řeholní kázni, a Vlaši domáhali se v Čechách především 
pohodlných a výnosných hodností, pracovati nechtějíce, či neumějíce. 
Časem stala se v tom ovšem prospěšná změna; nejeden z klášterů 
byv zprvu osazen mnichy cizinci, počeštil se nadobro; jinde mívali 
Češi většinu; a byli i řeholníci z ciziny přišlí, kteří v Praze zdomác- 
něvše, vydávali české náboženské spisy. 

Theatini (Kajetáni) přišedše r. 1665. do Prahy, zřídili si zprvu 
klášter za Strahovskou branou, a r. 1672. přestěhovali se na Malou 
Stranu, kde potom r. 1717. vystavěli si nynější kostel P. Marie a sv. 
Kajetána. První Theatini ^u nás byli vesměs Vlaši, avšak záhy vstu- 
povali do kláštera rodilí Čechové, zejména jinoši z katolických šlech- 
tických rodů českých. Klášter slynul vzornou řeholní kázní a horli- 
vostí členů svých. Roku 1723. odešli z něho na misie do východní 
Indie kněží Frant. Čabelický, Ondřej Pánvic, Václav Hložek a Jan 
Pierroni. Z členů kláštera složili české spisy Max. Vratislav, Karel 
Račín a Frant. Netvorský. 

Roku 1628. byl obnoven starý klášter bílých křižovníků s červe- 
ným srdcem (Cyriaků) u sv. Kříže většího na Starém Městě. Přišloť 
do něho z Krakova osm řeholníků polských. Prvním proboštem byl 
tu Polák Chrysostom Trembski (do r. 1639.), nástupcem jeho stal 
se Čech Jan Zďárský (do r. 1664.), potom byl tu zase představeným 
Polák Jan Kryplovič (do r. 1669.), za něhož klášter přišel na mizinu, 
pročež Čechové po smrti jeho zvolili si představeným krajana svého 
Jana Kopidlenského a jali se usilovati, aby klášter pražský odloučen 
byl od mateřského kláštera krakovského, což se jim také posléze 
povedlo. Od té doby nebyli již více do kláštera pražského Poláci 
přijímáni. Z řeholníků kláštera toho vydali české spisy probošt 
Štěpán Náchodský (r. 1707. postillu »Svatá všetečnosť«), Benedikt 
Pretlík (1729.— 1744.), Frant. Ben. Khun a Jan Karel Rohn. Vděčné 



72 Manifestační schůze Historického kroužku družstva Vlast. 

paměti zasluhuje zvlášf Rohn, rodem Němec z Liberce, jenž přiučiv 
se jazyku českému, netohko jím kázal, ale i chválu jeho veřejně vy- 
slovoval á sám některé spisy české vydal. I v latinských a němec- 
kých spisech jeho jeví se láska k řeči české. V přípise k obšírnému 
dílu >Analecta grammaticohistorica idiomati bohemo-latino-germanico 
adaptata«, jež věnoval stavům království Českého, nazývá jazyk český 
klenotem tohoto království, jehož dlužno vážiti si jako drahé perly. 
Jazyk český jest mu »sermo elegans copiosus, suavis, gravis, grandis 
et ad quarumvis materiarum expositionem satis commodus.< 

Jaká byla po bělohorské bitvě u nás nouze o katolické kněze, 
viděti i z toho, že polskému Karmelitánu Zikm. Gdowskému v roce 
1627 — 1637. svěřena správa pěti far v Praze, u sv. Havla, Martina, 
Michala na Starém Městě, Haštala a Kříže většího. Gdowski při- 
vyknuv záhy v Praze, kázal po česku a založil u sv. Havla nový 
klášter obutých Karmelitů. Sám vydal dva české spisy. Nový klášter 
měl zprvu mnichy jen polské, ale že zařaděn jest potom do provincie 
rakousko-české, dostával z Vídně převory (spolu faráře) češtiny ne- 
znalé, a Cechové mívali v něm menšinu. Kromě Gdowského složili 
a vydali české knížky sv. Havelští karmelité Ambrož a s. Andrea, 
Vojtěch a s. Tobia, Robert a s. Ludmila a Linhart Komínek. 

Ve starém klášteře Minoritu u sv. Jakuba byla r. 1622. zřízena 
kolej sv. Bonaventury pro studující kleriky řádu, v níž bylo 12 lektorů 
s regentem. Z nedostatku učitelů domácích dosazováni na místa ta 
Vlachové, ale již roku 1638. byla na ně u Ferdinanda III. podána 
stížnost, že na úkor řeholníků domácích domáhají se v řádu hod- 
ností; i požádal král kardinála Harracha, aby na hodnosti takové 
byli dosazováni především domácí (nationales), jazyků zemských 
znalí. Představení řádu posílali vůbec do Prahy kleriky většinou 
cizozemce, zvláště Vlachy, kteří dostudovavše na koleji, odcházeli 
domů, aniž prospěli věci katolické v Cechách. Vlachové majíce v klá- 
šteře převahu, hospodařili tu zle, až Ferdinand III. r. 1655. rozkázal, 
aby vlaští mniši ze všech klášterů minoritské provincie české byli vy- 
puzeni. Ale ještě roku 1680. musil Leopold I. tento rozkaz obnoviti. 

Řeholní provincie Minoritu českoslezská měla v Cechách 12 
klášterů zámožných a ve Slezsku bylo jich pouze 9, malých a chudých, 
a přece stalo se počátkem 18. století, že bylo po sobě pět provin- 
ciálů slezských Němců, kteří potlačujíce bratry rodem z Čech, na- 
držovali krajanům svým. Zdráhali se přijímati do řádu novice české 
a vnucovali klášterům^ českým kleriky slezské, a takto stalo se, že 
některé konventy v Cechách neměly ani jediného českého kněze. 
Slezští Němci pohrdali jazykem českým a byli žádostiví jen hodností 
bez práce. I vzepřeli se proti tomu r. 1733. bratří Cechové i Cecho- 
němci, naléhajíce rázně a důsledně, aby kláštery v Cechách odděleny 
byly od německých klášterů slezských a seskupeny ve zvláštní řeholní 
provincii. Dlouhé jednání v této věci skončeno jest smírem, výhodným 
pro Cechy, a od té doby měl klášter pražský od slezských Němců 
pokoj a prospíval znamenitě. Paměti zasluhuji mnichové tohoto 
kláštera, spisovatelé a kazatelé čeští Michal Pelišoty, rodem Pražan 
(1720.— 1730.), a Ivan Knobloch (1730.— 1735.). 

Při starobylém nékdy farním chrámě sv. Václava na Zderaze 
založen byl roku 1623. klášter mnichi bosáků řádu sv. Augustina. 
Zprvu žili tu jen dva bratří. Cech P. Sixt a Němec P. Severin; po- 



Manifestačni schůze Historického kroužku družstva Vlast. 73 

v 

ideji míval klášter kolem 30 mnichů, rodem Cechů. Z nich P. Jiljí 
Himmelstein, po 24 let (od r. 1643.) znamenitý kazatel český u sv. 
Václava, zůstavil v rukopise důkladné Diárium obležení Prahy od 
Švédů r. 1648.; a kněží P. Maxmilián a Jesu i P. Jiljí a s. Georgio 
vydali několik českých spisů. Bratří laikové Jindřich a Konstantin 
byli dovední rytci. V klášteře tomto byl zachován drahocenný rukopis 
fi^binovy Apologie, rozpravy na obranu jazyka slovanského, zvláště 
pak českého. Spis ten daroval klášteru sám slovutný skladatel Bo- 
huslav Balbin T. J. 

Kanonie řádu sv, Augustina na Karlově bývala po všecky doby 
česká^ až stihl ji pověstný masopustní úterek r. 1621. hrozný osud. 
Protestantská lůza zavraždila opata i jiné dva řeholníky a zpustošila 
klášter, jenž od téjdoby sotva živořil. Teprv přičiněním opata Isidora 
de Croce, rodem Spaněla (1651. — 1681.), zotavil se klášter, že měl 
19 členů. Za opata Tomáše Brinke (1733. — 1740.) usnesla se kanonie, 
aby do kláštera přijímáni byli toliko utrakvisté znalí jazyka českého 
i německého a jen rodní Cechové, nižádný však cizozemec, poněvadž 
>cizinci v kanonii vždy jen sváry činívali, a na místě vděku, že po- 
přáno jim přístřeší, národem českým nad míru pohrdají a jemu hanbu 
činí, a buď málo, nebo nic pracovati nechtějíce, pro obecné dobro 
neužiteční jsou.< 

Klášter Paulánů u sv. Salvátora na Starém Městě, založený roku 
1626., byl zprvu osazen mnichy z Vídně, později pak míval dostatek 
i českých bratři. Na konci života svého honosil se dvěma slovut- 
nými učenci a spisovateli českými. Byli to rodák Novopacký P. Fr. 
Faustin Procházka a P. Fortunat Václav Durych, rodem z Turnova. 

Starobylý, někdy slovanský klášter Emauský byv za Rudolfa II. 
osazen Benediktiny z Břevnova, byl od Ferdinanda III. r. 1635. dán 
mnichům španělské kongregace Monteserratské. Posavadní mniši 
čeští, opat Benedikt Bavorovský a dva jiní kněží, byli donuceni pře- 
-stéhovati se ku sv. Mikuláši na Staré Město, a v Emausích usadilo 
se 6 Spanělů. Opat Peňalosa přidal k nim 6 Cechů a 15 německých 
kleriků. z Medlíku. Ale Cechové nemohouce zvyknouti nad míru 
přísnému způsobu života, v němž Španělé si libovali, vystupovali 
z kláštera, a trvalo vůbec dlouho, než tato cizí řehole v Praze 
zdomácněla. Živel český býval v klášteře tomto, pokud vládli tu 
-Spanělé a vůbec cizozemci, jen skrovně zastoupen. Ještě roku 1715. 
měli v klášteře většinu cizozemci, mniši rodem z Belgie, Bavor, Lu- 
žice, Slezska a Rakous. Až do r. 1703. byli všickni opati rodem 
Španělé ; téhož roku nastoupil opat Emanuely Privey, rodem Francouz 
z Burgundska. R. 1704. zvolen opatem Čechoněmec Ant. Vogel. 
Přece však kázalo se po všecky časy v klášterním chrámě po česku. 
Písemné památky v jazyku českém zůstavili mniši tohoto kláštera 
P. Jeroným Cechner (1766.) a P. Rupert Lintzmayer. 

Starý český řád kriéovnikU s červenou hvězdou v Praze slynul 
koncem 17. a počátkem 18. století dvěma českými vlastenci, vel- 
mistrem Jiřím Ignácem Pospíchalem a kronikářem Janem Beckovským. 
Pospíchal, důvěrný přítel Balbinův a Pešinův, lnul s láskou k řeči a 
minulosti svého národa; hlavně jeho příkladem byl Beckovský po- 
vzbuzen psáti historické knihy jazykem českým, poněvadž > hanebná 
jest věc ve své vlasti cizozemcem býti, a co jinde se děje, věděti, a 
o domácích příbězích žádné vědomosti nemíti.* V jazyku českém 



74 Manifestační schůze Historického kroužku družstva Vlasť. 

vydal Beckovský 15 spisů, z nichž největší význam má »Poselkyně- 
starých příběhů českých*. Díl I. tohoto díla je vlastně nové přepra- 
cované vydání kroniky Hájkovy; díl II. zůstal v rukopise a byl 
teprv r. 1878. — 1880. tiskem vydán. Z Poselkyně vane duch pocti- 
vého Staročecha láskou ku zděděné katolické víře, vlasti a jazyku 
mateřskému rozníceného. V lásce ku vlasti byl Beckovskému vzorem 
Balbin, jenž neostýchal se napsati: >Kdo proti vlasti brojí a ji zra- 
zuje, většího se dopouští hříchu, než kdyby zavraždil vlastní matku 
svou.< V smutné národní otrlosti lidu českého kojil se Beckovský 
zbožnou důvěrou v pomoc svatých patronů našich, následuje Balbina^ 
jehož Apologie končí úchvatnou modlitbou: »Ty ó patronů země 
české nejpřednější a nejsvětější, Vácjave ! Vratislavem budiž a Cechům 
svým navrať slávu dávnou. Nedej zahynouti nám i budoucím!* 

Slovutný řečník byl odměněn hojným potleskem. 

Druhá schůze, v den sv. Václava ve tri hodiny odpoledne. 

Účastníků bylo nejméně o 100 více než dne předešlého. Jeho 
Magnificence kanovník a prof. Dr. Fr. X. Kryštůfek zaujal místo na 
stolci předsednickém a udělil slovo kníž. arcib. školdozorci Václavu 
Honejskovi, faráři u sv. Haštala v Praze, jenž pojednal *0 českých 
emigrantech v Lesné a Perné. ^ Důkladná a zajímavá přednáška p. 
farářova bude uveřejněna po Novém roce ve »Vlasti<, pročež zde 
jejího obsahu neuvádíme. Podotýkáme jen tolik, že jest touto před- 
náškou povaha Jana Amosa Komenského ve mnohém objasněna, a 
to ne zrovna k jeho prospěchu. Pan farář byl před touto přednáškou 
delší dobu nemocen a po přednášce opět ulehl, i přinesl kroužku 
velikou oběť, že se do schůze dostavil a přednášku konal. Jsme mu 
za to upřímnou vděčností zavázáni. 

Následovala přednáška professora Jos. Vávry: Dobývám Prahy 
od Švédu. Přednášející vypravoval o řečeném běhu způsobem po- 
pulárním, bera podrobnosti z pramenů jesuitských a z Beckpvského. 
Napřed vyHčil na základě pozemkového katastru z r. 1653. hrozný 
stav země České, jak to zavinily vpády švédské r. 1634., 1639. — 1641., 
1643., 1645. — 1647., a potom udal příčinu posledního úkladu švéd- 
ského na dobytí Cech. Při jednání o mír v Miinsteru a Osnabruku 
šlo Francii, Hollandsku a Švédsku o obnovu rodu Falckého na trůn 
český, při čemž by Švédsko ulovilo Slezy. Proto po vítězství Tu- 
renna a Wrangla blíž Augsburku přitáhl Kónigsmark s 2.500 muži 
k Chebu, odkudž pomoci zrádce Ottowaldského provedl utajený 
pochod k Unhošti a náhlé opanování Hradčan a Malé Strany. Dále 
bylo jednáno o zmužilé obraně Starého a Nového Města, která ne- 
utuchala, ani když brzy přibyl ze Slez nový švédský sbor pod Wit- 
tenberkem, a koncem září jiný sbor pod Karlem Gustavem Zwei- 
briickenským. S důrazem bylo vytčeno, že Pražané s nepatrnými 
výminkami byli rozhodní katolíci, pamětlivi toho, na jaké těžkosti 
je uvedla okupace saská r. 1631 — 1632., vytčena tu siatečnosť pražské 
legie akademické, legie kněží a mnichů, legie šlechtické a branných 
sborů měšťanských, důvtip plukovníků Conti a Kreuze, platné služby 
patera Plachého, a na konec postup nového vojska císařského, jez 
od Budějovic vedli generálové Myslík, Golg, Souches a Spork, kteří 



Manifesta6ií schůze Historického kroužku družstva Vlast. 75 

vSak ku Praze přibyli post festům, 3. listopadu, kdy již byl prohlášen 
mír. Na konec uvedeny byly současné úvahy, které se nesou k tomu,. 
že obhájeni Prahy bylo pravým divem Božím. Měla Praha chatrné 
opevnění, obhájce ponejvíce vojenské službě nezvyklé, na hradbách 
jen 6 malých děl, oproti 13.000 Švédů cvičených s 62 děly. Nepřítel 
mimo 16,000 těžkých kulí vystřílel do města 592 zápalných kulí na 
domy šindelem kryté, a přec tu nevznikly velké požáry, a posléze, 
že, ač za čas nepřátelského obléhání do Prahy nepřišla z venkova 
ani hrsť obilí, přec tu bylo vždy dosti chleba a piva. 

Přednášky profesora Jos. Vávry v krouíku patří k těm, které 
se vždy rády poslouchají, i není divu, že byl řečník hojným potleskem 
odměněn. 

Cas již velice pokročil, a obecenstvo bylo unaveno, ale nový 
řečník, gymn. profesor a katecheta Václav Muller, osvěžil svojí 
přednáškou umdlelé mysli tak. že byl radostně vyslechnut až do 
konce. Přednášel > O historické pravdé v operní produkci novověké^ 
asi v tento smysl: 

Řečník učinil zmínku o nadpisu v orchestru Lipského Gewand- 
hausu: Res severa est verum gaudium. Také umění hudební jest 
vážné a nesmí se ho zneužívati ku stranickému líčení dějin. 

To se stalo v době, kdy se počalo v hudbě dbáti také drama- 
tického výrazu, v době, kdy italská opera, dbající více zpěvu ozdob- 
ného, nežli dramatického výrazu, byla reformována, kdy byly vyhle- 
dávány látky romantické s historickým pozadím, anebo historické 
látky vůbec. 

Dílo umělecké, tedy i opera, stýká-li se s historií, má-li vyho- 
věti všem zásadám krásna, musí dbáti historické pravdy. Řečník 
uvádí výroky katol. aesthetika J. Jungmanna a dokládá to i výroky 
jinověrců, jako Lessinga, jenž žádá: »Ve všem, co charakterů osob 
se netýče, může básník od historické pravdy se odchýliti, ale charaktery 
osob mají mu býti posvátnými. 

Historická pravda jest jedna. Změní-li básník nebo umělec 
charakter historické osoby, dopouští se padělání dějin, stane-li se 
tak na úkor osoby historické, jest to na cti utrhání. Je-li hříchem 
ublížiti na cti živé osobě, tím trestnějším jest podobný skutek proti 
mrtvým. To platí nejen o jednotlivcích, ale i o celé společnosti, 
celém stavu, celém věku. 

Vyvrátiti třeba také námitku, kterou vyslovil B. Schiller, že 
básník podléhá jen pravdě básnické a protože prý jest to omeze- 
ností, chce-l» se básník voditi před tribunál dějin. Směšno prý jest 
hledati u básníka poučení, protože básník chce jen baviti a pohnouti. 

Také básník stojí pod zákonem. I básník, i skladatel, jenž 
dílo básnické přijímá, je zodpověděn za své dílo, tím více za dílo 
dějepisné, protože každý je povinen mluviti pravdu, jíž všichni od 
něho očekávají, jinak stává se jako každý jiný na cti utrhačem. 

Podobné poklésky nalézáme i v moderní produkci operní. Byl 
to hlavně Giacomo Meyerbeer se svým libretistou Eug. Scribem, jenž 
uvedl historické lži ve své opery. Jemu pomáhali jiní, jako Fromerta^, 
Halévy, Offenbach atd. 

Řečník ukazuje některé historické lži na příkladech, jako: 



"76 Manifestační schůze Historického kroužka družstva Vlasť. 

1. Katolíci líčí se jako krvežíznivci, hýřilové, kteří z nábožen- 
ského fanatismu zdvihají vražednou ruku naproti nekatolíkům, kteří 
jsou líčeni jako vzory zbožnosti, čistoty a upřímnosti. Za příklad 
uvádí Hugenoty, v nichž líčí se noc bartolomějská, a dokazuje 
z dějin, že je to historická lež. Na doklad svého tvrzení uvádí také 
úsudky nekatolíků o této opeře, zvláště R. Schumanna, jenž napsal : 
Hýřiti, vražditi a modliti se — o ničem jiném není v Hugenotech 
zmínky; marně bys hledal vytrvale čistou myšlénku a v pravdě kře- 
sťanský cit.« 

2. Středověk líčí se jako doba zatemnělosti a církev jako spo- 
lečnosť, která potlačovala každou volnou myšlénku, každý smělý 
Vzlet ducha lidského. Za příklad uvádí Afričanku, v níž se nehigto- 
íicky předvádí smělý objevitel cesty do Indie, Vasco de Gama, proti 
němuž církev bojuje, jako bojovala církev proti Kolumbovi. Ale 
historie tuto lež vyvrací. 

3. Řády církevní líčí se jako peleše mravní zpustlosti, jak toho 
•dokladem jsou scény z Roberta dábla. 

4. Dobrodruhové líčí se jako osoby vznešené a úctyhodné na- 
proti církvi. Ukazuje to na Proroku. 

5. Oslavuje se židovstvo na úkor křesťanů, jsouc líčeno jako 
ubohá ovečka, kterou katané křesťanští štvou a zabíjejí. Tak Halé- 
vyho Židovka, Ahasver, Templář a Židovka od Marschnera atd. Ale 
historie svědčí, že právě církev katolická židy chránila a papežové 
sami na jejich ochranu přísné vydávali rozkazy, ač židé sami někdy 
zavinili svým chováním útisky. 

O českých operách uvádí řečník, že máme sice díla s pozadím 
historickým, ale není v nich takových lží historických jako jinde. 
Mnohdy více libretisté brojí v předmluvách proti katolicismu, než 
v operách samých. Za doklad uvádí libretto opery » Blaník «, kde 
v předmluvě se čtou slova: Báje o Blaníku jsou rázu protihusitského, 
tudíž protinárodního ; pověstní velmoži katoličtí neblahé paměti, 
Oldřich z Rožmberka a Menhart z Hradce, uváděni jsou v nich jako 
vůdcové zástupu blanického. « Takový historický argument vzbuzuje 
spíše úsměv, než rozhořčení, neboť to není historie. Jednotlivé menší 
omyly historické v našich libretech lze vysvětliti všeobecným libe- 
rálním pojetím historie vůbec. 

Historické tyto lži, v operách se vyskytující, prohlašuje řečník 
za nebezpečnější než jiné, protože při nich nepůsobí jen slovo básnické, 
ale zajímavě vypravená scéna a uchvacující hudba. 

Řečník ku konci praví, že nechceme, aby byla historie ten- 
denčně katolická, ale nedopustíme, aby byla tendenčně protikatolická. 
Chceme pravdu, které se katolíci nebojí, protože mluví pro nás. Pro 
pravdu pracujeme, ku pravdě směřujeme. Končí pak slovy Josefa 

Pravda jest jak cedr na Libánu. 
Ti, jenž na ni dují větrové 
víc jen Šíří vonnou její mannu. 

Hojný potlesk byl řečníku zaslouženou odměnou. 

Profesor Václav Miiller první svojí přednáškou ukázal řečnický 
talent a dokázal, že zcela ovládá předmět, který si vzal za úkol 
svého studia. 



Josef FlekáČek: Z Národního divadla. 77" 

On a učitel Josef Flekáček v Historickém kroužku ponejprv 
veřejně vystoupili a oba dodělali se značných a trvalých úspěchů, 
z čehož se upřímní^ radujeme. 

Shromážděni povstalo a předseda uzavřel schůzi těmito slovy: 

Velectění pánové a dámy! 

Především děkuji pánům řečníkům, že nás svými důkladnými 
a krásnými přednáškami poučili, vzdělali i pobavili. Vám však, vele- 
vážení posluchači, vzdávám vroucí díky, že Jste nás v tak hojném, 
ano neočekávaném počtu svou návštěvou poctili a s takovou bedli- 
vostí přednášky sledovali, ačkoli krásný den Svatováclavský Vás ven. 
vábil na čerstvý vzduch. Prosím Vás ve jméně » Historického Kroužku* , 
abyste svou přízeň i na dále nám zachovali a naše přednášky na- 
vštěvovali, z nichž první bude některou neděli v listopadu, což bude 
veřejnými listy oznámeno. Na shledanou. S Pánem Bohem. 

Historický Kroužek může býti těmito dvěmi schůzemi velice 
^kojen. Přibyli mu dva noví řečníci — učitel Josef Flekáček a 
prof. Václav MúUer, a mnoho nového posluchačstva. Kéž jen Histo- 
rický kroužek i dále stejně zdárně prospívá i Aby tu byl býval neza- 
pomenutelný f P. Josef Svoboda, ten by se byl potěšil! 





Z Národního divadla. 

alet >Bajaja< trápí obecenstvo už asi po dvacáté. Píšeme: 
irápiy byť jsme i četli v divadelních bulletinech, že 
bylo divadlo při něm vyprodáno. Věčná škoda té krásné, 
melodické, půvabné hudby ! Nepatrný děj, jak princ hledá 
unesenou milenku, vyšňořen oslňující výpravou, dává se 
jako pantomima a trvá skoro tři hodiny pří známých 
skocích a veleskocích, otáčeních, zatáčeních a roztáčeních a běhání po 
špičkách, tedy kombinacích z velkých baletů vůbec, neb tady nelze 
podati něco docela nového, originelního. Ale že ten, kdo viděl všecky* 
balety od *Excelsiora« až po >Bajaju«, přece po něčem novém touží, 
že se mu to vše i přes velice stkvělou vnější výpravu zdá býti po- 
vědomým, hledáno i zde něco nového a přitažlivého, a přidán do. 
VL obrazu *> vzdušný balet <; baletky pomocí zvláštních přístrojů, obe- 
censtvu neviditelných, vznášejí se tančíce nad zemí. 

Řekli jsme to jedenkráte, hned tušíme za prvých dob velikých 
baletů, že tento druh produkce je pebezpečný, že otupuje vkus pro. 
jiné, lepší hry, v nichž je skutečně něco, zkrátka: že zabíjí opravdovou 
poesii dramatickou, a že se obecenstvo brzy přesytí a jako malé děcko . 
bude žádati vždy víc a více; řekli jsme, že se mu znechutí hry s jedno- 
duchou výpravou scénickou, byť byly i skutečné cenné, a že přijdfc 
doba, kdy bude žádati, aby balet tančil v povětří, na zemi to bude už 
všední. Obecenstvo sice tanec ve vzduchu nechtělo, divadlo mu přišlo, 
vstříc samo, ale došlo na naše slova. Snad se dočkáme, že budeme 
míti přece jednou také své > národní varieté*. Možno, že zde jednou 
nvidíme natažený provaz s jeviště nahoru na poslední galerii; co se 



'78 Josef Klekaček: Z Národního divadla. 

na něm bude díti, ani nám hned nenapadá, protože kdyby po něm 
někdo běhal nebo tančil nahoru nebo dolů, to by bylo fin du siccle 
všecko málo ! 

Nové období nebylo vůbec šťastně zahájeno. Repertoir o prázdni- 
nách vlekl se s nudnou jednotvárností; jen Ábelova hra >Hřích< byla 
jako výstřelem do té prázdnoty; otřásla, rozechvěla; ne však ve smyslu 
ušlechtilém. Vidíme zpustlého 'muže, Jiřího, jenž jest oddán vŠem smutným 
vášním. Ženu svou trýzní — vždyť víte, sami jste viděli, jaký život vedou 
ženy se zputlými otrapy a ochlasty, není to v životě žádnou vzácnosti. 
Když Jiří se doví, že žena jeho miluje se s Pavlem, mlynářovým pří- 
buzným, a když je dopadne, chce ho ztrestati, učiní tak několikráte a 
málem byl by Pavel už už padl pod jeho nožem. Ale Anna, bojíc se 
o Pavla, vrazí sama nůž do Jiřího; mrtvolu odnesou a skryjí. 

Tedy: surový, zvrhlý muž, kus manželské nevěry a vražda. Tedy 
děj na úplnou, silně naturalistickou aktovku. Člověk ledacos pochopí, 
proč to neb ono se stalo neb státi mohlo, ale s hlediska mravouky a 
ještě s jiných stanovisek vždy musí odsouditi vraždu. Zde není omluvy 
a výmluvy, o tom se nemůže mluviti. 

Je to vše? Kdyby to bylo i vše, bylo by toho dost. Ale věc je 
vystupňována do stavu přímo pathologického. Anna činí alespoň dojem 
chorobné duše; její nábožnost po této vraždě, její kající skutky, její 
pokání — to vše neodpovídá názorům o pravé pobožnosti, o pravé 
kajicnosti a pokání. To vše je ironií, parodií pravé, vroucí podstaty 
toho, co náboženství žádá. Stačilo by to samo o sobě, ale důkaz ne- 
obyčejně pádný, svědčící o přímé choromyslnosti, ještě bude podán. 

Zavražděný Jiří sám byl synem mlynářky, dítětem nemanželským, 
ač je-li to správný termín. Otec jeho, cizí Prušák, voják, dopustil se na 
matce jeho násilí; byl tedy Jiří spíše dítětem násilí. Mlynářka se mu 
pomstila. Když spal, hodila na něho několik zmijí a ty jej uštkly, že 
zhynul. Mlynářka konala také po svém hříchu pokání: modlila se 
k Marii Panně. A tu Anna na smíření zavraždí své nemluvně a podává 
je Marii Panně za oběť, aby došla odpuštění. — Buď je to zřejmé 
šílenství, nebo rouhání. Vraždou novou chtít dojíti odpuštění za vraidu 
starou, zavražditi nemluvně a podati je za oběť Nejblahoslavenější Panně, 
^ arcisymbolu a arcitypu svatosti, vznešenosti, mateřství a lásky? A k tomu 
ty drsné, nahé přímo scény, jeŽ se předstihují! Co tu nacpáno zločinu, 
bídy a špatností v nedlouhé tři akty! Naše doba je beztoho nad míru 
bohatá na lidi sesurovělé, vyžilé, špatné, výstřední, nevěrecké; proč 
ještě líčiti na divadlech napořád špatnosti lidské? Vytkli jsme hledisko 
své oproti takovým hrám dávno a nechť si je mínění různých kritiků 
jakékoliv, nechť si je omlouvají a vymlouvají jakýmkoliv důvodem a 
důvodkem, sofistikou a frází: protestujeme opětně proti takovým hrám 
co nejdůrazněji s prohlášením, že » Hřích « neměl býti na jeviště při- 
puštěn. Ale ani veselá hra, recte fraška, > Utopený manžel* od Frant 
Rutha není žádnou dobrou akvisicí. Plno tu starých, promrskaných 
motivů, nepřirozeností, nemožností, všelijakých podivných vtipův a děj 
přímo nesnesitelně nemožný. To pak ovšem nevzbudí nadšení; a přec 
"V nynější době, kdy všelijakých trudů dost a dost, by dobrá fraška 
*byla opravdu > dobrou medicínou.* Josef Flekáček, 




Hlídka národohospodářská. 



79 



Hlídka oárodohospodářskl 



1 

Počínáme tímto novou rubriku ve »Vlasti«, ve které chceme čtenáře 
seznamovati s nejdůležitéjšími zjevy v oboru veřejného hospodářství. Papírových 
knedlíků se ani jednotlivec, ani národ nenají, a proto již Havlíček psal, že každý 
má konati svou povinnost v oboru svém, to jest základ existence jednotlivců 
a celku. 

My katolíci musíme všude, kde nám jen možno, kázati lidu našemu, aby 
každý si vážil toho, co má, musíme kázati lidu o spořivosti a lásce k práci. 
Tito ' činitelové byli a budou vždy základy národního blahobytu. To jsou 
opravdu spravedlivé prameny nebo tituly majetkové. 

Že za našich dnů jest rozšířeno nespravedlivé se obohacovati na úkor 
jiných, a to ne snad jen krádeží v záložnách osobami, které pravé záložnu 
v rukou mají a vedou, nejen úpadky, kde se ročné véřitelé hromadné a bez- 
trestné o miliony okrádají, nýbrž i nepoctivou konkurencí v řemesle, vydíráním 
obecenstva v bankách, dává jen smutné svčdectví o tom, kam aŽ ta nynéjší 
vzdélaností se honosící společnost zabředla. 

Ve středo veku přemýšleli véhlasní mnichové a zakladatelé duchovních 
řeholi ve své liché celi o nejspletitéjších otázkách hospodářských, řeholníci 
psali důkladná pojednání o lichvé a úrocích. V nynéjší dobé divokého a roz- 
vášněného boje existenčního nemel by si katolický kněz a každý uvédomélý 
katolík vůbec všímati otázky žaludkové? O tom nemůže již býti ani řeči, že 
kněz povinen jest starati se také o hmotné zájmy lidu. Vždyť tak činila církev 
od jakživH. Mnichové byli a jsou první pionéři práce, oni vysušili neúrodné 
bařiny, zúrodnili nepřístupné pralesy a pode zdémi klášterů stavély se a tulily 
se první osady vesnické.. S toho stanoviska vychází také náš védecký a poučný 
časopis Vlast* a tím koná jen svoji povinnost vůči svým čtenářům. 

V 4. čísle chrudimského hosp. listu napsal Adámek článek o drobení a 
mizení rolnických statků. Již Bismark pravil, že žádný stav není tak pevné sloučen 
se státem a obecným blahobytem jako stav selský, a proto jest stát povinen 
k zachování tohoto stavu i největší oběti přinášeti. Že slov těch moderní stát 
ještě nikdy neuposlechl, o tom jasný důkaz podávají státní rozpočty. 

Naši poplatnici platí ročně na vojsko 140 milionů zl., ale zájmům stavu 
rolnického nevěnuje se ani sedmý díl, ani ne 20 milionů zl. již z těch Čísel 
vidíme, jak »kulturní< stát pojímá svou úlohu. Kdyby ti páni u zelených siolů 
neměli zaprášených brejlí, věci by ovšem vyhlížely jinak. 

Dle censu r. 1890. napočítáno v království Českém 250.817 samostatných 
rolníků, 5.675 zemědělských úředníků, 158.650 hospod, mužských dělníkův a 
87.356 při zemědělství zaměstnaných nádenníků. fiž tato čísla měla by naplniti 
vládu respektem k zájmům stavu rolnického. 

Průmyslová armáda vypadá zcela jinak. 

Dle sčítání z r, 1890. mělo království České 3.769 továrních podniků, 
řekněme, že tedv bylo asi 3.500 samostatných továrníků, kterým otročilo 353.684 
továrních dělníkův a dělnic. 

Na Moravě sečteno 1.974 továren a 150.224 dělnictva, ve Slezsku 618 to- 
váren a 49.006 dělníků. 

Jak se bortí základ národa, jak rolnické usedlosti s povrchu země mizí a 
pozemky dříve prostředních statků selských buď skupuje velkostatkář neb se 
rozdrobí na několik baráčnických realit, o tom nám podávají následující čísla 
smutný důkaz. 

V království Českém vyjma 14 okresů napočítáno usedlostí: 



ve výměře 


r. 1861—72. 


r. 1889—90. 


+ přibylo 
— ubylo 


přes 200 jiter 


676 


1.407 


H- 731 


od 100—200 jiter 


818 


1.151 


+ 333 


od 50—100 » 


13.336 


11.210 


— 2.126 


od 25—050 » 


54.510 


46.982 


— 7.528 


od 10—025 > 


74.727 


76.694 


+ 1.967 


od 5—010 » 


46.558 


64.708 


+ 18.150 


od 1—005 » 


118.631 


218.111 


+ 99.480. 



80 Hlídka národohospodářská. 

Když pozorně projdeme tato čísla, vidíme, Že za 30 let zmizelo v Čechách 
8.654 selských statků ve výměře od 25 do 100 jiter. 

Zmizelo skorém 9.000 krásných rolnických statků! Tím ztratil národ 9.000 
samostatných a zámožných existencí. 

Za to nám však přibylo za 30 let 117.399 baráčniků, kteří mají raajetka ' 
pozemkového ve výměře od 1 do deseti jiter. To jsou samé drobné a chudé 
existence. Zde vidíme matematicky dokázanou zhoubnosť volné prodaj nosti, za- 
dlužitelnosti a dělení půdy, že nutně vede k proletarisaci stavu selského s jedné 
strany a s druhé strany vede ke skupování pozemků se strany velkostatkářův a 
spekulantův. 

Tak pravil kníže Karel Schwarzenberg ve Vídni r. 1885., že zná člověka,, 
který v době 10ti let skoupil 102 selské usedlosti. A sám se přiznal, že za 10 let 
skoupil skorém 4 vesnice, a kdyby je nebyl skoupil on, byl by to učinil 
někdo jiný. 

Zde musíme veřejně také konstatovati, že na blízku továren lid houfně 
prodává pozemky a jde raději do továrny. |e-U na blízku velkostatek, ten ještě 
nejlépe pozemky ty zaplatí. 

Továrny neblaze působí na okolní zemědělské poměry. Jest omoho 
dělníků, kteří si přece kousek pole nechají, které snad zdědili, a na to pole 
chodí z pravidla pracovat v neděli, poněvadž všedního dne pracují v továrně. 
Strašně to vypadá s nedělním klidem v továrenských krajinách. Všedního dne 
jest robota v továrně a v neděli je robota na kousku poli. 

Na Moravě nevyhlížejí věci jinak. 

Morava čítala selských statků: 



výměrou 


r. 1868. 


r. 1884. 


+ více — méně 


více než 50 jiter 


2.567 


2.321 


— 246 


od 50 do 20 » 


16.950 


15.182 


— 1.768 


od 20 do 10 > 


13.875 


13.230 


— 645 


od 10 do 5 » 


10.491 


11.377 


+ 886 


od 5 do 2 > 


8.102 


13.574 


+ 5.472 


pod 2 > 


15.018 


26.203 


+ 11.185. 



Jak vidíme, ubylo na Moravě od r. 1868. do r. 1884., za 16 let rolnickýcl^ 
řádných usedlostí a chalup výměrou nejméně až do deseti jiter 2 659. Za to 
však přibylo v téže době baráčníků 17.547. 

Naše venkovské okresy dodávají také hlavně vystěhovalecký materiál. 
Když usedlosť se rozpadne, tu členové rodiny rozptýlí se do všech končin 
světa. Stržená suma se rozdělí a každý si jde se svým troškem buď do Žižkova. 
nebo do Ameriky. Město Žižkov v posledních letech rostlo pravidelně ročně 
o nových 5.000 obyvatel, a to hlavně z venkova. Do Ameriky se nám od- 
stěhovalo z Cech a Moravy: r. 1895. 1.973 lidí a r. 1896. 2.709 lidí. 

Veškeré tyto osoby měly s sebou dle údajů v amerického konsulátu 
67.291 dollarů jmění, to jest tedy asi 132.000 zl. Vezmeme-li cestovní útraty 
na 50 zl., ztrácíme ročně jen vystěhovalectvím ze stavu rolnického průměrně 
2.000 osob, nejdražší to kapitál národní, a přes 200.000 zl. na jmění hmotném.. 

Statkář Šuster rozepsal se v chrudimském hosp. listě o úpadku rolnictva 
našeho docela upřímně. Týž pán je proti nynější volné prodajnosti a zadluže- 
nosti pozemkového majetku. Praví: »Náš boj za pravdu nastal v době, kdy 
všude hlásána hesla falešného liberalismu, kdy hesla ta počala zapouštěti hlu- 
boce své kořeny v rolnictvo; v době, v níž byl člověk, hlásající jedinou v země- 
dělství platící pravdu: uchovejte velké statky rolnické, prohlašován za zpá- 
tečníka.« 

Tu podotýkáme opětně, že zhoubné to řemeslo, vstřikovati jed libera- 
lismu do krve našeho rolnictva už po 30 let soustavně provozuji u nás >Nár. 
Listy « a předáci strany svobodomyslné. Kam tato strana rolnictvo české za- 
vedla, o tom vydává smutné svědectví poslední zasedání českého sněmu a vy- 
stoupení poslance rolníka Nyklfelda proti návrhu na selský fídeikomis. 

Rolník Šuster píše dále: »Jest celá řada rolníků, kteří své postavení po- 
važují za břemeno, jehož by se nejraději sprostih; celá řada rolníků pronajímá 
a prodává své statky a žije pak pohodlněji, ale nečinně z důchodu peněžitého. 

Vinu poměrů těch mají v první řadě neúspěchy v hospodaření. Na statcích 
jest rolník a jeho žena otrokem čeládky, dělníků, berních úřadův a věřitelův^ 



Hlídka národohospodářská. 81 

Aby rolník byl takovým, jak v knize stojí, k tomu patří notná dávka sebeza- 
pření a skálopevné přesvědčení, že statek mu svčřen, aby s půdou jako sta- 
rostlivý otec s dítětem zacházel. Úcta a láska k půdě má se vštěpovati již dítěti 
v domě, dále pak v obecné a naposled ve škole odborné. 

Když doma rodiče neustále na to dření v hospodářství nadávají, tu se 
láska k rolnickému povoláni v srdci dítěte špatně rodí. Ostatní výchovu po 
škole obecné a odborné má dokonati domov. 2e rodinný život na venku jest 
namnoze podkopán, to jest vinou hospodářského života. 

Hospodář hledá dnes zotaveni místo v rodině — v hospodě, protože mu 
málo kdy domácnost zotavení poskytuje. Všecky tyto příčiny, proč se dnes 
z venkova utíká, vylíčeny jsou ve spise >Otázka zemědělská*, od nižepsaného 
vydaná, a těší nás, že nejen klerikálové, nýbrž i všichni rozumní mužové z tá- 
bora svobodomyslného liberalismus zavrhují, vidouce jeho strašné pustošení 
hlavně v rolnickém lidu. 

Statkář Šuster vidí možnou záchranu rolnictva hlavně v úpravě úvěru 
na základě nutného nového agrárního práva. Jádrem otázky úvěrní má býti: 
poskytnouti rolníku dostatek peněz v čas k výhodnému provozování živnosti 
hospodářské, organisací úvěru osobního a úvěru hypotekárního ; omeziti právo 
věřitele požadavky jeho exekučně na statek vtěliti na míru takovou, která by 
každému řádnému hospodáři vždy umožnila, statek pro rodinu zachovati. 

Zásada nezadlužitelnosti majetku pozemkového a požadavek úplného 
přetvoření úvěru rolnického, který má býti přizpůsoben povaze majetku pozem- 
kového, opětně byla na schůzi rolnictva v Brně 30. srpna konané veřejně uznána. 

Resoluce, kterou navrhl Dr. Seidl, jde týmž . směrem jako náš program 
rolnický. 

Jaká úvěrní břemena tíží majetek rolnický, o tom podává jasný obraz 
statistika záložen. 

Spořitelen systému Delitzschova bylo r. 1894.: 

V Cechách 154 s účastníky 765.538 
Na Moravě 61 > 167.042 

Ve Slezsku 22 » 69.789. 

Vkladů chovaly v sobě záložny ty v obnosu r. 1894.: 

Z toho nově uloženo : 
V Čechách 466,676.000 zl. 111,808.735 zl. 

Na Moravě 102,796.000 » 23,942.160 ^ 

Ve Slezsku 32,740.000 > 8,267.910 » 

Zároveft téhož roku bylo 

vybráno vkladů: takže positivně uspořeno za týž rok 

V Čechách 110,622.188 zl. 1,186.547 zl. 

Xa Moravě 22,723.655 > 1,218.505 > 

Ve Slezsku 7,580.381 > 687.529 » 

Vizme nyní, kolik tyto spořitelny vyplatily vkladatelům úroků za kapitál 
v nich uschovaný, který činí, jak právě shora uvedeno, úhrnem 602 mi- 
lionů zl,. 

Úroků ve spořitelnách vyplaceno za r. 1894.: 

V Čechách úhrnem 16,964.803 zl. 
Na Moravě » 3,842.491 » 
Ve Slezsku * 1,226.803 > 

Ptejme se. kdo tyto úroky zaplatil? Nikdo jiný, než dlužníci záložen. 
Tito dlužníci dělí se na 2 tábory. Jedni mají vypůjčeno na hypotéku a 
^mzi na směnky. Dlužníci dluhovali r. 1894. záložnám: 

na hypotéku: na směnku: 

V Čechách 328,143.000 zl. 15,155.000 zl. 

Na Moravě 72,871.000 » 4,400.000 > 

Ve Slezsku 24,629.000 > 2,620.000 > 

Z těchto čísel vidíme, že na majetku nemovitém mají záložny v zemích 
koruny české pohledávek v sumě 425 milionů. Tyto dluhy tíží nejvíce majetek 
rolnický. Na směnky půjčili si řemeslníci a obchodníci v zemích Českých za je- 
dinký rok 1894. sumu 22 mil. zl. 

Mimo to však koluje ještě mnoho peněz od našeho lidu nastřádaných 
v poštovní spořitelně. Tato spořitelna spravuje daleko víc než 50 milionů zK 

>Vlag(« 1897—98. 6 



82 Václav Můller: 

vkladů, z čehož patří do «Čech. Moravy a Slezska přes 14 milionů. Spořitelna 
poštovní platí vkladatelflm, jak známo, pouze 3 proč. Zde vidíme, že u nás 
skutečně není nouze o laciné peníze. 

Osobní úvér pro naše rolnictvo byl dosud velmi špatně organisován a 
byl soustředěn hlavně v rukou lichvářů, kteří po 30 let ve vlastech našich ne< 
milosrdně řádih. 

Doufejme, že nyní zakládáním Raiffeisenových záložen lichvářské řemeslo 
v rolnickém lidu našem bude omezeno. U nás ovšem zakládání Raiífeisenovek 
má dosud mnoho nepřátel, a to hlavně páni od záložen Delitzschových vidí se 
ohroženi ve svých obchodech. Raifteisenovy záložny čítaly členů: 

r. 1889. r. 1894. 

V Čechách 94 2.898 

Na Moravě 84 4.480 

Ve Slezsku 42 2.595 

Nás překvapuje, že malé Slezsko daleko překoná Čechy. Koncem r. 1896. 
dosáhly Raiifeisenovy záložny v Čechách počtu daleko přes 100. Ovšem zřizují 
je hlavně Bóhmerwafdbund a Bund der Deutschen ve krajích německých, kdežto- 
činnosť naše jest za činností Němců daleko pozadu. 

Proto zde opětně žádáme, aby v každém semináři byl kaldého roku 
uspořádán osmidenní účetnický kurs, ve kterém by se bohoslovci důkladně na- 
učili spravovati účetní knihy záložen Raiífeisenových. Toho jest nám dnes ne- 
zbytně třeba. 

První veřejný účetnický kurs pro záložny Raií!eibenovy byl pořádán letos 
v Žákavě. Na sjezde delegátů záložen Raifteisenových v Žákavě požitkem 
září shodli se delegáti a účastníci na následující rescluci: 

1. Každý Raiffeisenovský spolek, který není dosud členem Ústřední 
jednoty, staniž se jím; 

2. revisorem jednot Raiffeisenových budiž nejméně jednou za rok pro- 
vedena revise Raiffeisenovky ; 

3. hospodářské spolky nebo nucená hospodářská společenstva buďtež 
státem podporovány, a tyto podporujtež zase Raiifeisenovy záložny; 

4. hospodářské školy buďtež s nucenou návštěvou selského dorostu; 

5. budiž přikročeno k opravě toků našich řek a 

6. budiž zavedeno nucené zemské pojišťování proti ohni a volné proti 
krupobití. 



v i'.'. 



HUDBA. 



Není mnoho novinek na poli hudebním v době letní. Všechno se roz- 
prchne, aby se posilnilo k nové prád v době zimní. 

Zbývá takřka jen divadlo, které také hledá, jakým způsobem by přilákala 
obecenstvo, vyhledávající však raději stinné zátiší zahradní nebo lesní, nežli dusné 
místnosti sebe lépe ventilovaného divadla. 

Novinkou ještě před prázdninami byla Bajaja, fantastický ballet ve třech 
jedn. a sedmi obrazích, s hudbou J. Kaána z Albestu. 

Neopakujíce stanovisko své k balletu, jež div. referent s dostatek právě 
v tomto čísle objasňuje, a doplňujíce je jen výrokem aesthetika katolidcého 
J. Jungmanna, jenž o balletu napsal: »Die Freunde des Ballets wie dasselbe 
gegenw^rtig aufzutreten píiegt, wúrde man in Hellas ohne Zweifel zu den 
jaTcpósiXot gezahlt haben«, zmiňujeme se toliko krátce o hudbě. ') 

') Hudba Kaánova vyniká znamenitě nad podobné výtvory balletní. Jest 
vesměs svědomitě pracována, účinně instrumentována. Málo jest míst. kde by 
klesala snad až k hladině všednosti. Mohli bychom tuto hudbu počítati k vý« 
tvorům eklektiků, ale zdařilém. Kaán zná orchestr a dovede jím vládnouti. 
Valčíky z Bajaje jistě u nás zdomácnějí, patříce k nejúčinnějším číslům partitury. 
V poslední době vložena do Bajaje scéna vzdušného balletu, jejž provádí Řekyně 
Grigolatis se šesti jinými družkami. Takovéto výkony, byť sebe hezčí a poe^ 



Hudba. 83 

Z ostatního repertoini nové byla studována operetta Béarňanka (La Béar- 
naise) od André Messagera. Text jako obyčejné plný nesmyslů s notnou dávkou 
frívoínosti, tak že na t^ové libretto jest hudby Messagerovy škoda — velikou 
trefu s touto nové vzkříšenou operettou Národní divadlo neučinilo. 

V poslední dobé nové studovány dvé opery Meyerbeerovy : > Robert ďábeU 
dne 10. záfí a »Dinorah« dne 22. září. • 

Proč jsme potřebovali Roberta, opravdu nevíme. Celý klasický repertoir 
operní leží u nás ladem, ale Meyerbeer musí býti celý, ješté aby naši páni 
kapelníci nastudovali »Sevemí hvézdu«, neboť >Proroka« a >Afričanku« slibují. 

»Robert ďábel* stal se pověstným scénou klášterní, kde z hrobu vstalé 
jeptišky v kostýmu balletním provozuji své orgie. V pravdé, židovská to scéna 
Meyerbeerem samým ku zlehčení křesťanství vymyšlená, ale od neuvédomélých 
křesCanů applaudovai\á. Jest to smutné, že sami protestante, jako Schumann, 
Lobe a jiní na nestydatost tohoto počínání Meyerbeerova musí upozorňovati. 

Arciť, nelze u nás předvésti operu MeyerbeQrovu s takovou cynickou 
opovážlivostí, s jakou to předpisuje původní text. Avšak pravé takovýmto 
kolísáním na dvé strany nepořídí se ničeho, proto zcela upřímné řečeno, byl 
» Robert ďábel « .pro nás úplné zbytečný. Téch nékolik nápadů, které uložil 
Meyerbeer ve svého Roberta, nehudebnik může snadno oželeti a hudebník do- 
vede se o nich poučiti jinak. Práce pak, která vénována byla Robertu, mohlo 
býti užitečnéji užito ku nastudování nékteré opery domácí. Pét představení 
byla by také docílila a netrvalo by snad studování ani tolik nedél, jako při Ro- 
bertu. Vůbec postrádáme v- repertoiru našeho divadla jakéhokoliv systému. 

Nemá-li býti divadlo pouze podnikem zábavním, jako mnohé zpevní siné, 
musí rozhodné pěstovati repertoir klasický. Rczumí se, že obecenstvo přes noc 
nenaučí se poslouchati díla Beethowenova, k tomu musí býti vychováváno. 
Bohužel, déje se u nás výchova tato balletem, frivolní operettou atd. Správa 
divadla i kapelníci jsou povinni vložiti do repertoiru díla klasická, která v hu- 
debním ohledu vzdělávají. Když možno kvapem studovati každou italskou 
novinku, jako »Istarská svatba< nebo » Andrea Chénier* a ii po čtyřech před- 
staveních odložiti ku dlouhému odpočinku v archivu divadelním, mohl by spíše 
pokus takový učiněn býti s klasickou operou, které žádné umělecky vedené 
divadlo nezanedbává, nebo s operou původní. 

Avšak tu jsme u jiné chyby našeho divadla. Každá novinka, nebo nově 
studovaná opera dává se až do omrzení tak dlouho, až na ni nikdo nejde a 
pak se opět hodí do archivu. Tak ardť se repertoir klasický nepěstuje. Nemí- 
níme snad, aby na repertoiru nebyly jiné opery, než Fidelio, Euryantha, Oberon, 
Figarova svatba atd., jest však potřebí systému, střídati věci vážné se zábav- 
n^i, aby tak i v repertoiru divadelním dbáno bylo toho důležitého pravidla 
misceri utile cum dulci, neboť variatio delectat. 

Že slova tato nejsou snad jen nějakou animositou proti Nár. divadlu 
s naší strany, o tom přesvědčí každého pohled na repertoir právě uplynulé 
saisony. Když na př. nově stud. Verdiova »Violetta€ dává se ustavičné za 
sebou a pod., není to v pořádku. Pestrosť a účelnosť, umělecký cíl musí býti 
zákkidem našeho repertoiru, jinak se ústav na umělecké výši udržeti nemůže, 
obecenstvo — aspoň to soudnější — se rozladí, a to působí pak i na vrstvy nqširší. 
Nepomůže tu snad hoditi obč&a něco pikantního na repertoir, to snad přitáhne 
nékteré milovníky podobného sportu do divadla, ale mnohé upřímné přátele 
odpudí. 

Avfiak zanechme pro tentokráte stesků, jichž máme ještě hojné v zásobě, 
a obraťme se k další povinnosti zpravodajské. 

Letní saisona bývá dobou pohostinských výstupů. U nás jsou nejpozoru- 
bodnéjší pohostinské hry ruské dvorní zpěvačky Švédky pí. A. Fohstromové, 
která neobyčejně vynikla ve zpěvu ozdobném. Čistota a úměrnosť jednotlivých 
ozdobných frasí zpěvných, dále užívání rejstříků hlasových, jakož i umělecká 
umiménosf v podání celého výkonu jsou jejími přednostmi. Při tom dostala 
se na repertoir opět Meyerbeerova »Dinorah«, práce vypočtená na zevnější 
effekt. Meyerbeerovi nedostačili na jevišti již koně, sloni, on potřeboval tam 
— kozo, které Dinorah zpívá ukolébavku. Pouť do Floermelu, jak se také 
Oioorah jmenuje, ukazuje jasně všediny přednosti, ale také nedostatky Meyer- 
beerovy. Jeho šílenÝ let za úspěchem, kterému hotov jest obětovati i uměleckou 
hodnotu svého díla, konečné se znechutí. Hlavní partie Dinory, vyžadující 



,_Í, do omčleckého ústavu, jakým přece Národní divadlo chce a má býti, se 

naprosto nehodí ~ přenechme je arénám a Varieté. 

6* 



84 Václav Muller: Hudba. 

značné routiny, provedla pí. Fohstromová znamenitě. Ostatně vystoupila ještě 
v Donizettiově »Lucii« a Verdiho »Violettě«, v níž v prvém jednání ukázala, 
jak se má zpívati lehká konversační scéna při hostině, která u nás obyčejně 
se předvádí tak, jakoby ji zpívali sami Lohengrinové v těžkém brnění. 

Z ostatních pohostinských her jmenujeme vystoupení si. M. Ševčíkovy 
ve »Faustu«, pí..Chalupecké a si. Vopálkovy v » Hugenot těch «. 

Přidáme-li, že Národní divadlo slibuje pro nastávajíd saisonu novinky: 
»Šárku« od Fibicha, >Evu< od J. B. Foerstera, >Psohlavce« od Kovařovice, 
>U Božích muk« od Stan. Sudy, J. Kaána >Na útěku<. Rozkošného >Satanella<, 
Čelanského >Kamillu<, z cizích pak Čajkovského »Jolantuc a Pucciniho >La 
Bohéme«, mimo celou řadu nově studovaných prací původních (mezi nimi pře- 
pracovaný Dvořákův >Jakobín«) i cizích, vyčerpali jsme nové zprávy o našem 
divadle. 

Čas prázdnin, pravidelná to doba sjezdů, přinesla nám deváté exercicie 
Cyrillské v Praze na paměť a oslavu sv. Vojtěcha, »prvního biskupa z České 
krve zrozeného., jehož pastýřská berla spravovala celý národ náš v Čechách 
i na Moravě. < Účastníků sešlo se značné množství ze všech dioecesí českomo- 
ravskýdi, Praha sama celkem byla slabě zastoupena, za to nejhojněji arcidioecese 
pražská a dioecese královéhradecká, v níž také nejčilejší ruch Cyríllský lze po- 
zorovati zásluhou předsedy dioecesního svazku jednot, Dr. J. Mrštíka. Zajímavé 
přednášky střídaly se s praktickými cvičeními a vzorným přednášením skladeb 
v duchu církevním složených. Dej Bůh, aby tyto exercicie měly mocný vliv na 
reformu zpěvu církevního, aby jen důstojné, dle vůle církve složené zpěvy za- 
znívaly při bohoslužbě. Dej Bůh, aby se Jednotě Cyrillské podařilo shromážditi 
kolem praporu svého všecky povolané činitele, všecky hudebníky a aby do- 
vedla vychovati dorost hudební a skladatelský, který by byl úplně proniknut 
potřebou reformy církevní. Nadějných talentů máme dosti, třeba je připoutati 
a vychovati. I zde snad by pomohlo mnoho heslo sv. Augustina: »In neces- 
sariis unitas, in dubiis libertas.* — Obšírné zprávy o těchto exerciciích, ku kterým. 
Bohužel, nemohli jsme osobně se dostaviti, obsaženy jsou v Cyríllu. 

Dne 20. září zemřel jeden z nejznamenitějších našich hudebníků mistr 
Katel Bendi. Narodil se 16. března 1838. v Praze, kde studoval pod vedením 
K. Pietsche a Zvonaře na škole varhanické. Stal se kapelníkem v Brusselu, 
Amsterodame a Žil v Paříži. Vrátiv se do Prahy, převzal řízení >Hlaholu«, 
který vedl až do r. 1879. Pak byl kapelníkem u boháče Derviesa v Luganu a 
Nizze. Od r. 1881. žil v Praze. 

Největší zásluha Bendlova a jeho celý význam záleží v hudbě vokální; 
sbory jeho, dvojzpěvy a písně měly na hudební vývoj v Čechách vliv neoce- 
nitelný. Bendi pracoval ve všech oborech skladby hudební a napsal opery: 
Lejla (1860), Břetislav a Jitka (1869.), Starý ženich (1870.), Černohorci (1876.), 
Karel Škréta (1884.), Dítě Tábora (1893.), Máti Míla (1994.). Neprovozované 
opery jsou: Čarovný květ (1876.), Žena VrSovcova (1871.), Gina (1885.), Švanda 
dudák (1891.). 

Mimo to známy jsou jeho ballady Štědrý den, Švanda dudák, skladby 
orchestrální (Tarantella, Jihoslov. Rhapsodie, Slavnostní pochod) atd., klavírní 
skladby, smyčcové kvartetto. Sborů, písní atd. počítá se na tisíc. 

Bendi byl přívržencem romantismu starší školy, bohatá invence melodická 
vedla jej vždy spíše k cituplným výlevům lyrickým, nežli k akcentům čisté 
dramatickým. Písně a sbory Eíendlovy nezmizí zajisté s programů českých a 
také jméno jeho bude žíti u vděčné paměti národa. Bůh dejž mu lehké 
odpočinutí! Václav MúlUr. 



LITERATURA. 



ČESKÁ. 

Spiay Fedora Michajloviče Dostojevskéfao. Překlad rediguje Jaromír Ebnbý. 
Svazek 6: Dvojník, Nétička Nezvánova a Malinký hrdina. Praha 1897. Ruská 
knihovna Ottova. Cena 1 zl. 60 kr. — Povězte mi obsah těchto tří děl ! U prvého 
se vám to jak tak povede, a druhých dvou nikoli. A za to u prvého buaete se 



Literatura. 85 

hidati, co to je ? Allegorie ? Fantastický kus, kde jakási idea vtéluje se ve druhou 
osobu? Znázornéní boje mezi starou dobou, plnou šosáctva, a novou, plnou lsti 
a šalby? Vidíte, co dá takový petrohradský kousek přemýšlení! A rovnéž tak 
i oba kousky s tímto společné vydané. 

Prvý kus, nadepsaný »Dvojník, petrohradské poema*, líčí pří- 
béhy pana Jakuba Goljadkina, titulámího ministerského rady. Přibéhy ne tak 
vnéjší, jako fluktuaci jeho^ vnitřních stavů, jeho rozpaky, úzkosti, plány, nešikov- 
nosti, kterými si zadává před svým ^- dvojníkem, druhým já, mladším Goljad- 
kinem, který mu uloupí chytráckým způsobem zásluhy, dobrou povést i kariéru 
a připraví ho do blázince. 

Jaká to esthetická spravedlnost? Inu, také nějaká! Ne taková, aby lotr 
naposledy byl obéšen, ale taková, že stále nerozhodný a stále rozpačitý je od- 
strčen drzým, ale rozhodným protivníkem. Spravedlnost boje o existenci, Darwinův 
zákon o vítězství silnějšího jedince nad slabším. Vidíte zde shon o chléb a 
slávu a rozkoš, ve kterém celý proud unáší Goljadkiny, strká jimi, aŽ se starší 
o mladšího roztříští. A nic útěšného? Nic lepšího? Nu, také! Lokaj na př. snad 
krade, jistě bývá opilý — ale vidíte v něm kus víry. Nechce sloužiti u pána, 
»který žije ve dvou osobách, čehož u pořádných lidí není,« drožkáře, který má 
kus soucitu pro nešťastného pána ... Je to snad málo, ale je to přece jakýsi 
ozvuk choru, pozorujícího >děj« a vyvozujícího morálku ne předpisy a frásemi, 
ale jednáním. 

Druhý kus »Nétička Nezvánova«, úryvky ze vzpomínek vypisují 
příběhy mladého sirotka po neuznaném geniu. Genius ten byl bývalý mužík, 
který naučil se hráti na housle, myslil, že je nejlepším houslistou své doby, ale 
že mu křídla svazuje manželka, okrádal ji, zabil, sám bídně skončil a dceru 
dobrodincům zanechal. U těch nalezla trochu lásky, trochu pýchy a vypisuje 
svoje vzpomínky na ně. A konec? Svatba, nebo aspoň láska? I toto! jsou tu 
ovšem i zápletky milostné, i nešťastná manželstva — ale vše mimo Nétičku, ona 
je jen pozorovatelkou, dílem i důvěrnicí. Okolí toto je jen ústředím, kde se 
bystří její úsudek a podrývá půda illusím. 

Av >Malém hrdinovi* není-li totéž pozorovati ? Malý ten hrdina však 
není jen pozorovatem a důvěrníkem, on je i osobou skutečně jednající. le jaksi 
rytířem dámy nešťastně provdané, ve kterém vedle soucitu k ní budí se i samo- 
libost i neuvědomělé jádro lásky k cizí ženě. Až vyroste, snad najde mnoho a 
mnoho srdcí, kde bude moci těšiti a chrániti nešťastné paničky. 

Dostojevský neodkrývá ran společnosti, aby je vydal žáru slunce a palu 
mrazu, nechce probírati se ve vředech života společenského, on jenom delikátně 
poodhrnuje závoje, kterými se kryjí. Je jako lékař, který sice bolesti ty zná, ale 
přemýšlí, kde vzíti lék, a proto zatím rány vzduchu nevystavuje. Jakoby se 
ohlížel i>o lékařském konsiliu, které by zjistilo, je li třeba rázného řezu, anebo 
&tačí-li životní síla organismu, abv rány zahojila. On sám dle všeho v tu sílu 
doufá. ' Fil. Šubrt. 

Na stará kolena. Napsal Václ. Řezníček. Cena 30 kr. V Praze 1897. — 
Páně Řezníčkova >Modrá knihovna* značí u nás v Čechách bez odporu něco 
zvláštního, řekněme se svého stanoviska, — krok ku předu a na dobré dráze. 
Ze iestatřiceti dosud vydaných Čísel dlužno zvláště s povděkem jmenovati nám 
katolíkům čísla 21. a 22. (Bílá Hora), 30. (Fr. Palacký) a 35. (Karel Havlíček). 
Slyšel jsem z úst vážených kněží doporučovati také číslo 34. a 25.; já uvádím 
však jen, co jsem sám poznal a vycítil, ač tím ovšem neupirám správnosti v ná- 
zorech jiným. »BiIá Hora« značí obrat u nás netušený. »Fr. Palacký* dožil se 
již nového illustrovaného vydání, což jest u nás zase úkazem řídkým, jenž 
okazuje, že >Modrá knihovna* s číslem 30. velmi dobře pochodila. — >Na §tará 
kolena* jest » větší idylla«, kterou vydává auktor ve čtrnácti letech po třetí. 
ovšem s některými změnami. Proč to vlastně není uvedeno hned na obálce, 
nýbrž až na prvém záhlavním listě, nevíme, — která pak knížka stydí se ukázati 
své třetí vydání? — Pan dr. Řezníček uvádí nás v »idylle< své do rodiny 
kantorské v Podkrkonoších. Denní práce, starosti rodinné i obveselení ve škole 
vidíme před sebou jasně a pravděpodobně vyp.sány. Starý pan kantor je mužem 
úplně zachovalým, národně uvědomělým, svého povolání a stavu dbalým. Jeho 
žena i děti jsou všecky sympatickými. Poměru mezi knězem a učitelem dotekl 
se auktor několikráte a vždy slušně, ač na několika místech nepokryté projevuje 
lásku k učiteli obzvláštní, mluvě o jeho vzdělávání národa a o jeho »nelíbání 
nikou« páné farářových, což jen proto připomínáme, že auktor to několikráte 
s důrazem opakuje. Napadlo nám, proč nepodal auktor ničeho o tom, kterak 



86 Literatura. 

starý kantor blahodárně působil v obrod národní? O působení knčžském není 
zde také v té příčině nic» ani ne tak všeobecně, jak o panu učiteli bylo po- 
věděno. Konec >idylly<, kde oba starouškové za těch poměrův a tak rychle 
po sobě umírají, se nám jaksi nezdál, ač připouštíme, že auktor si jej po právu 
i tak zbudoval. Celá knížka čte se dobře, pobaví ušlechtile a zasluhuje, aby 
našla hojně odběratelů. Naše učitelstvo zajisté postará se o rozšíření spisku, 
v němž právě stav učitelský je ctěn a veleben. My kněží přejeme si z hloubi 
duše, aby takových »kantorů« bylo hojnost v celé naší české zemi; měla by 
z nich prospěch církev i vlasf. Filip Jan Konečný. 

Křesťanský dělník. Poučná a modlitební knížka pro katol. křesťany, zvláště 
pro dělnictvo. S přivolením spisovatele P. Aug. Lehmkuhla S. J. dle U. ně- 
meckého vydání česky upravil Jos. V. Smělý, kníž. arcib. vikar. tajemník, farář 
v Ratenicích. V Praze 1897. Cena 1 zl. (448 str.) Od té doby, co sdělil s námi 
dp. překladatel, že pracuje o českém vydání jmenované kn^ky, těšili jsme se 
na ni, ale nyní kdy známe její obsah, rádi vyznáváme, že, ač jsme si od spisku 
toho mnoho slibovali, přece ještě v mnohém očekávání naše bylo předstiženo! 
To zvláště platí o díle prvním: »Naučení< (str. 13—149.), jehož jednotlivé části: 
I. »Důstojenstvi křesťanského dělníka ;« II. >Nepřátelé stavu dělnického* (nevěra, 
neděhií práce, požívavosť a prostopášnosť, rozrušený život rodinný, zášti a ne- 
návist proti starcům jiným.) III. >Bol a zbraně dělníkovy* a IV. »Mzda dělníkova* 
výbornou zajisté službu by konaly, kdyby i o sobě vydány bylý, ano zvláště 
I. díl bylo by výhodno samostatně vydati. Než i díl druhý: >Modlitby a nábožná 
cvičení* svou bohatostí, vybraností a uspořádáním veškeré chvály a doporučení 
zasluhují, i bylo by si jen přáti, by výborná kniha tato došla všude, ale zvláště 
mezi naším dělnictvem, rozšíření co největšího a jsme přesvědčeni, že užitek a 
požehnání z ní plynoucí pro čtenáře slovy jejími se řídícího nedalo by dlouho 
na sebe čekati. Doporučujeme co nejlépe. Prok. Zaletěl. 



Naše kalendáře. 

Kneippův kalendář. Ročník 11. Nákl. AI. Hynka v Praze. Loňský ročník 
tohoto kalendáře těšil se nevšední pozornosti a oblibě nejen pro hojnost vy- 
braného čtení zábavného, ale i pro poučné a odborné stati pojednávající o při- 
rozené životosprávě k docílení lidského zdraví i o léčení různých nemocí dle 
způsobu Kneippova ; tento právě vyšlý ročník druhý ještě ho v tom předstihuje, 
i možno tuto užitečnou knihu vřele doporučiti všem rodinám. Vedle obsahu 
vesměs bezzávadného, pečlivě vybraného, zasluhují pozornosti různé pokyny a 
rady, kterak si počínati při léčení vodou i za jakýchkoli nemocí, sestavil od- 
borník prakt. lékař. Illustrace jsou velmi pěkné a formát knihy jest značně roz- 
šířen, při čemž upozorňujeme nejširší kruhy na stát: >Popularisování lékařské 
vědy*. Nyní, kdy velezasloužilý prelát Worishofenský, Kneipp, není již mezi 
živými, tato kniha v jeho duchn sepsaná jest nejlepším pomníkem bavorského 
kněze, který nejen svému okolí, ale statisícům lidstva stal se dobrodincem. Jest 
tudíž na místě, věnována-li mu zde tklivá pohrobní vzpomínka, provázená pěkným 
obrazem, kterak se Kneipp naposledy ukazuje svým nemocným. Pro četné stou- 
pence methody Kneippovy nemůže býti vítanější knihy. Cena .50 kr. 

L. Grossmannová-Brodská. 

Velký národní kalendář z nakladatelství Pospíšilova v Praze nastoupil 
leto.s 41. ročník, což jest nejlepším svědectvím o jeho ceně. Skutečně jest obsah 
kromobyčejně bohatý, a četné dlouhé povídky od nejlepších spisovatelů prosto- 
národních, s hojnými v textu illustracemi činí tu knihu ušlechtilou pokladnicí 
rodinné zábavy. — Také o poučení je hojně postaráno články hospodářskými 
i četnými pokyny pro domácnost, i nalezne v něm každý něco pro sebe, at již 
hledá poučení, radu neb osvěžení zábavnou četbou. Byli jsme toho nejednou 
svědky, že prostý lid venkovský táže se duchovního na vhodný pro sebe ka- 
lendář, i nebude od místa zde uvésti, že kalendář »Velký Národní Pospíšilův* 
patří v první řadě mezi ony knihy, jež se pro bezzávadný obsah každému mohou 
doporučiti. Povšimnutí zasluhuje podobizna zasloužilého jubilára P. Fr. Pravdy 
s vlastnoručním jeho podpisem a vřele psanou statí Životopisnou; takovým čtením 
budí se láska i vděčnost k zasloužilým pracovníkům v nejširší vrstvě lidu. 

L. Grossmannová-Brodská. 



Literatura. 87 

VUAnkův kalendář »Malého čtenářec pro školní rok 1897—98. Řekli jsme 
}ii jednou v tomto listě, že nesnadno dá se sloučiti kalendář pro mládež Školy 
obecné a školy střední v knížku jednu. Obrať kterýkoliv list a vidíš tu 
různé obtíže. Nejlépe bylo bv, vydávati zvlášť kalendář zcela přístupný mládeži 
útlejší a dospělejší, tedy knížky dvě. Hlavní váhu klademe na slova: zcela 
přístupný, neboť co se dnes mládeži podává, z veliké části přesahuje obzor 
její chápavosti. Jen spisovatelé si myslí, Že je to srozumitelné. Letos místo citátů 
z děl básníků a spisovatelů uveřejněny jsou v zápisníku dějepisné a životopisné 
údaje »pro nás zajímavé,« jak praví >Kal. mal. čt.,« a poučuje: »Stručná 
tato Číslice a řádek u ní nestačíž však k vašemu uspokojení. Má to býti pouze 
lakoby kouzelný proutek, jehož udeření otevírá čarovné pohledy v paměti. 
Vzpomenete asi tedy při každém dnu, co ten onen muž, jehož úmrtí neb na- 
rození uvádíme, pro národ náš, pro lidstvo vykonal, vzpomenete si, 
jaký ta ona událosť měla význam. Nestačí-li tu věděni vaše, ptejte se svých 
pp. učitelů, rodičů, starších. Pak bude účel těchto záznamů 
dosažen.« Rozumí se samo sebou, že knížka jako je >Kal. mal. Čten.<, určená 
mládci, má význam paedagogický, a hlavně účel, jehož chce »Kal. mal. čt.« 
těmito záznamy dosíd, má též býti asi paedagogický. Prohlíželi jsme ony děje- 
pisné a životopisné údaje v zápisníku podrobně, ale, Bohužel, přemnohé nás 
nejen neuspokojily, ale přímo pohoršily. Že nemluvíme na piano, dokážeme. 
Velmi nesnadno by odpověděl na př. některý »starší nebo někteří rodiče i pan 
učitel,* k němuž ho >Kal. mal. čt.« odkazuje, co pro národ náš a lidstvo 
vykonali Voltaire, »slavný filosofa Arnošt Renan, Wiclef, Calvin, George Sandová, 
lord Byron, Darwin, Heine a — Hans Sachs! Tak jako kdyby nebylo dosti 
českýcn a slovanských zasloužilých mužů a žen nebo dějepisných dat, o nichž 
by bylo lze napsati řádek nebo dva. Toho snad paedagogický účel knížky ani 
záznamů nevyžaduje, aby mládež (a k tomu z obecné školy nebo primán, nejvýš 
tercián) blíže se pídila po Voltaireovi, Renanovi, Sandové, Byronovi, Darwinovi, 
Hcineovi a jeho dílech, anebo aby jí byl kouzelným proutkem k Čarovným 
pohledům v paměti — norimberský "^vec Hans Sachs? České mládeži! Je tu 
ještě Alex. Dumas, Frant. Abt, Giuseppe (sic!) Verdi, Frant. Schubert, Kajetán 
Donizetti, Brahms, Felix Gounod (nesprávně ; Karel Frant. Gounod) (o našem 
Dvořákovi nic, o Smetanovi pouze rok úmrtí), Carmen Sylva, Herloš, Brehm, 
Lessing, Humboldt, Buffon, Grillparzer, Goethe atd. Přes veškerou úctu, již 
k některým, jež dále uvedeme, máme, přece pokládáme za méně důležité, aby 
česká mládež obecné školy, neb, jak jsme pravili, nejvýše tercián (pro quartána 
je »Kal. mal. čten.« už malicherný) zvláště si pamatovala, kdy ku př. poprvé 
vystoupila na jeviště Eliška Pešková, Sklenářová Malá anebo data, kde běží 
o jména: Jos. V. Fric, Rud. Pokorný, Gustav Eim (»znamenitý novinář a řečník*), 
M. A. Šimáček, Jos. Barák, (» proslavený český novinář, otcem českého studenstva 
nazývaný*) Jan Jakubec, >tvůrce< sokolstva Tyrš, Jakub Slukov, Josef Smaha, 
Hynek Jaroslav Mejsnar, Prímus Sobotka, Bauše, Mokrý, Jul. a Ed. Grégr, Joset 
Šolín, Ferd. Schulz, Ant. Koukl, Irma Geisslová, Jak. Arbes, Herites, Jul. Zeyer 
a někteří jiní. Co si mládež obecné školy pomyslí při čteni poznámky > zrušen 
v Praze výjhnečný stav, který svíral Prahu přes dvě léta,« nevíme. Ant. Marek 
narodil se dvakráte: 5. a 11. září 1785. Rokycana zvolen prý arcibiskupem roku 
1535. Zvolen ovšem stavy a kněz í mi pod oboji dne 21. října r. 1435., ale 
papežského potvrzení nedosáhl nikdy, tedy nemůže býti jmenován arci- 
biskupem. Jaroslav Čermák prý se narodil 23. dubna r. 1878. v Paříži, jak 
^námo je to jeho datum úmrtní — to je ovšem neblahým dopuštěním korrektury. 
Klicpera jmenoval se Václav Kliment, nikoli Václav Vojtěch. Některé údaje 
jsou ovšem zcela správné, ku. př.: 2. března r. 1810. nar. .se papež Lev XIII., 
23. března r. 1883 t Jan Valerian Jirsík, lidumilný biskup budějovický, 29. pro- 
since r. 1790. nar. se Vine. Zahradník, kněz a šlechetný lidumil i přítel mládeže, 
neradi však vidíme, že u celé řady žasl. buditelů, vlastenců a spisovatelů knězi 
slovo >knéz« vynecháno. V nynějších dobách, kdy se na kněze útočí, ne- 
vlastenectví jim vytýká atd. atd., je to velice důležité. Tak ku př. vynecháno, 
ie byli katol. kněží, při těchto jménech: Ant. Marek, Flor. Hameršmíd, Bohunúl 
Hakl, Fr. Pravda, Fr. F. Procházka, Kosmas, Jablonský, Hájek z Libočan, Bolzano, 
Kamiárýt, Krolmus, Křížkovský, Koperník, Ehrenberger, Jiří Plachý, Balbín, 
Vydra, Dudík, Vinaří cký, Sušil, Diviš, Dobrovský, Třebízský, Dzierzon a j. Z toho 
všeho viděti, že podobný >Zápisnikc provázený dějepisnými a životopisnými 
údaji, mél-li by býti opravdu pro mládež vhodný, vyžadoval by veliké píle, 
promyšleného, pracného, ne pouze nahodilého sestavování s vynecháním všech 
kamenů úrazů, (Voltaire, Renan, atd. atd ) — jakož vůbec kalendář pro mládež 



88 Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 

není snadný podnik literární! Chceme býti ve všem českými: takový kalen« 
dářík by nám mél býti vzorem českosti a mél by také býti rozhodně katolickým : 
který pak žid nebo evangelík si ho koupí! Ani k vůli Heinemu, ani k vůli 
Hansu Sachsovi, Calvinovi nebo Rokycanovi ! Josef Flekáček. 

DROBNÉ LITERÁRNÍ A JINÉ DŮLEŽITÉ ZPRÁVY A ÚVAHY. 

Sv. Otec Lev XIII. Koncem srpna přijal sv. Otec v konsistorním sále 
přes 400 italských poutníků, k nimž. jako obyčejné, přidružili se cizinci, meškající 
právě v Římč. V polovici září přijal papež v sixtinské kapli přes tisíc Svých 
krajanů z Lombardie, Ligurie a Piemontu ; po mši sv. s náčelníky pouti dlouho 
a důvěrné rozmlouval. Únavy na vznešeném kmetu nebylo znáti. Sv. Otec přijal 
v delším slyšení též i generální superiorku sester Matky Boži, jež řídí vyučováni 
koptických dívek v Egypte. Lev XIII. vyptával Se jí dopodrobna a s velikým 
zájmem, co vše činí ctihodné sestry, aby katolicismus v Egyptě propagovaly 
a jak si počínají, vychovávajíce koptické dívky. Dosti pozdě sděluje se z dobře 
zasvěcených míst, že k rusko-francouzské alianci nemálo přispěl poměr Lva XIII. 
k Francii. Když totiž car Alexander III. přečetl encykliku sv. Otce k Francouzům^ 
zvolal: »Nyní vidím, že republika ve Francii není ani utopií, ani nebezpečím!* 
Bez této encykliky tedy snad by Francie nebyla viděla slavné dny Kronštatské. — 
Jaké úctě se těší sv. Otec i u jinověrců, dokazují tyto události: Jistý anglický 
ministr, nepřítel katolické církve, sepsal knihu: >Jakub I. v Římě,« kde je plna 
hrubých narážek na- církev a papeže. Autor dal knihu stkvostně vázati a poslal 
jí darem císařovně Viktorii. K velikému udivení svému dostal však svůj spis 
zpět s přípisem sekretariátu Jejího Veličenstva : >Jest mi nemilé, že Vám musím 
sděliti, že nemohu Vaši knihu předložiti Jejímu Veličenstvu císařovně; zde Vám 
ji posílám zpět.< Jaká to změna názor ův v Anglii! — Na slavné universitě 
v Oxfordu zavěsili v těchto dnech v Bodonianské aule veliký a krásný, v pravdé 
mistrovský obraz sv. Otce, jejž maloval prof. Franchi. Je to dar jistého bohatého 
lorda, vynikajícího katolíka. Švédskému králi Oskarovi, jenž slavil pětadvaceti^ 
letě jubileum svého panováni, dal sv. Otec vyjádřiti Své blahopřání apoštolským 
vikářem Švédska, tit. biskupem Monsig. Falizze, a poslal mu darem stkvostným 
exemplář velikolepého alba obrazů, maleb a stavitelských vzácností paláce 
Borgia, provedeného v papežské tiskárně nádhernou heliotypií. V Římě vychází 
zcela nový politický list: »Roma<: Ač není směru katolického, přece přinesl 
v prvých svých číslech obšírný článek, jenž dokazuje, že papež v Římě je větší 
než král, že králem býti nepřestal, a uvádí důkazy, že papež vábí a poutá 
k sobě a Vatikánu zraky a pozomosť nejen Itálie, ale celého světa. Podepsán 
je značkou: >Uno di Montecitorio< (Jeden z Montecitoria). Rádi věříme, a ne- 
jednou jsme to v této rubrice dávno před tím tvrdih, než se první číslo listu 
»Roma« objevilo. I v novém ročníku > Vlasti* budeme pilně přinášeti zprávy 
o milovaném, osvíceném papeži Lvu XIII. 

Valná hromada > Spolku pro zakládání knihoven ve Slezsku « konala se 
23. září v domě spolkovém katolických tovaryšů v Opavě. Předseda spolku 
dp. Jan Vyhlídal, kaplan z Jaktaře, přivítal přítomné mezi jiným řka: »Důstojni 
a velevážení pánové, svou přítomností projevujete, jak hluboce jste přesvědčeni 
o užitku dobrého tisku, a že úplné souhlasíte s tím, co řekl slovutný anglický 
státník, dějepisec a básník Macaulay: Raději bych volil jako žebrák Žíti v ne- 
patrné chalupě maje zásobu knih, než jako král, jenž Četby nemiluje.* Pak pro« 
nesl řeč o tisku, zabývajícím se otázkou dělnickou, která v plném znění uveřejněna 
byla v >Op. Týdenníku.* Po této promluvě s povděkem a souhlasem přijaté 
jednatel dp. dr. Ant. Kubíček podal zprávu o činnosti spolkové, jež za minulého 
roku dostoupila nejvyššího stupně. Rozdáno 1570 knih a předplaceno 39 výtisků 
rozličných časopisů. Založeno devět nových knihoven, a to na Borové na pa- 
mátku faráře Židka (120 knih), ve Velkých Kunčicích (100), v Radvanicích (130), 
ve Frýdku (60), na St. Hamrech (80), v Loděnici (120), v Muglinové (70), 
v Jaktaři (70) a ve Vávrovicích na počest vlastence p. Dra. Kolofika (140). 
Dále 14 knihoven rozmnoženo: v Janovicích (60), v Zárubku (60), knihovna 
hospodářské župy Bílovsko-Vítkovské (30), v Mor, Leskovci (50), v Janči (60), na 
Březové (50), v Jaktaři (40), v Komárově (80), ve Skalici (70), v Bohučovicích (90),, 



Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 89 

v Urabyni (70), v Détmarqyicich (50), v Chabičové (70), ve Venclovicích (40), 
Celkový příjem obnášel 738 zl. 40 kr. a vydání 839 zl. 36 kr., dluhu jest kolem 
stovky. Revisoři účtů navrhli, by schváleny byly jako správné, což jednohlasné 
bylo přijato. Při nových volbách do výboru zvoleni pp. : Josef Fůrst, ředitel 
českého gymnasia v Opavé, Vád. Hauer, profesor, dr. Ant. Kubíček, katecheta^ 
Jan Vyhlídal, kaplan a P. Roger Zatloukal, kooperator. Za revisory účtů dpp.: 
Ant. Suchánek, kaplan z Komárova, a )aroslav Kašpárek, kooperator z Kateřinek. 
Výbor za krátko po valné schůzi takto se ustavil: za předsedu zvolen vp. Jan 
Vyhlídal, za místopředsedu p. Josef Fúrst, ředitel, za pokladníka a jednatele 
dr. Ant. Kubíček. Po nékolika volných návrzích poděkoval předseda slavným 
redakcím novin za laskavé uveřejňování zpráv, na prvém místě »Op. Týdenníku* , 
pak »KatolickÝch Li8tů,« »Hlasu«, »Našince<. >Téšínských Novin* , >Růže Domini* 
kánské« atd., si. družstvu »Vlasť« v Praze, jež každoročně spolku věnuje 10 zl. 
a 50 knih. Panu red. Tom. Škrdlovi, jenž valné hromadě zaslal z Čech uctivý 
pozdrav s tím podotknutím, že srdce jeho je s námi a bije pro nás, provoláno 
hlučné sláva. Dále předseda vzdává veřejný dík nejmenovanému knězi od 
Nového Bydžova v Cechách, který spolku daroval 48 zl. 95 kr. ; českoslovanské 
knihovně bohoslovců Olomuckých (50 zl.), ctihodným pp. bohoslovcům II. roč. 
v Olomouci (40 zl.) a ostatním (29 zl. 14 kr.); p. předsedovi spolku katolických 
tovaryšů v Opavě dp. Kazimíru Raškovi za bezplatné propůjčení místnosti, a 
všem dobrodincům. Končí přáním, aby veřejnost i za budoucího roku nám 
svou lásku nezmenšenou zachovala. Příspěvky na knihách a penězích přijímá 
dr. Ant. Kubíček, katecheta v Opavě, Rak. Slezsko. 

Oesterreichisches Literaturblatt o družstvu Vlasť. V č. 16 , roč. VI., str. 509. 
píše Dr. Rud. Zháněl, vojenský kaplan, o družstvu Vlasť takto : £s war im Jahre 
1884., als in Prag eine Gesellschaft unter dem Namen Vlast zusammentrat, deren 
Zweck die Herausgabe und Unter.stútzung der bóhmischen Litteratur im katho- 
lischen Geiste war. Der Begrúnder des >Družstvo Vlasť« ist der Weltpriester 
Thomas Škrdle. Schon der erste Tahrgang der Vlast zeigte, von welch vortref^ 
flicfaen Kráften die ganze Unternehmung geleitet ist. Im Jahre 1896. vollendete 
Vlasť ihren 12. Jahrgang und sie kann auf das, was sie bis jetzt geleistet hat. 
mit Recht stolz sein. Der literarische Congress, welchen die Gesellschaft Vlast 
in diesem Jahre veranstaltet hatte, gestaltete sich zu einer gtanzenden Manife- 
station katholischer bdhmischer S<3iríftsteller. Der unermůdliche Redacteur 
Thomas Škrdle, die Seele des ganzen Unternehmens, hatte im Laufe der ver^ 
gangenen zwolf Jahre die hervorragendsten katholischen Schríftsteller zu Mit- 
gliedem gewonnen ; der jetzige Vorstand der Vlast, Dr. Rud. Horský, verwaltet 
sein Amt mit grosser Umsicht und hat auf eine Dechantei und mehrere Pfar- 
reien verzichtet, um in der Náhe Prag's bleiben und dem Verein Vlast dienen 
zu kónnen. Th. Škrdle und Dr. Rud. Horský sind Zeugen dafúr, dass in Bóhmen 
Opferwilligkeit und Begeisterung íiir Ideaíes noch nicht erstorben sind. Der 
Hauptverein Vlast hat drei Sectionen: Historický kroužek (Historischer Cirkel), 
weldier die Auf^abe, die in confessioneller Hinsicht sehr entstellte bóhmische 
(}esdúchte von Geschichts-Lugen zu saubern, glánzend erfdllt ; die philosophisch* 
pádagogische Section fórdert die christliche Pádagogik, und Vychovatel (Der 
^dagog, 1896, XI. Jahrgang, Redacteur der bestbekannte Kritiker Caplan Fr. 
Pohanek in Prag). das Organ dieses Zweigvereines, soli den christlichen Geist 
in die Schulen zuriickfahren ; die sociologische Section widmet ihre Aufmerk^ 
samkeit den sociálen Zustánden und kámpft tapfer gegen die unter den Bóhmen 
so gewaltig fortschreitende socialistische Partei; inr Organ ist >Dělnické No- 
viny* (Arbeiter-Zeitung), 1896 im VI. Jahrgange. Die letzten zwei Jahrgánge der 
Vlast reihen sich wurdig an die zehn frůheren. Im Jahrgange 1895 berichten 
Fr. Fryč und Aug. Kubeš uber den damals vielbesprochenen Religions-Congress 
in Chicago, Johann Philipp Konečný uber Bačo v. Verulam, Johann Pauly uber 
den An&ng und das Ende der welt im Lichte der Wissenschaft und des 
Glaubens, Dr. Jar. Sedláček fuhrt uns durch das britische Museum, Franz Žák 
schildert seine Reiseerlebnisse in Russland und entwirft ein recht anschauliches 
Bikl des Lebens der orientalischen Kirche. Im Jahrgange 1896 fínden wir Ab- 
handlungen uber das ágyptische Todtenbuch nach mumgartner von Sladomel, 
uber die Allgemein-bÓhmisch-slavische Ausstellung in Prag von Dr. Ant. Po- 
dlaha und £d. Šittler, u. v. a. Die Gedichte und Erzáhlungen in beiden Jahr- 
gángen athmen wahre Poesie; auch uber die Kůnste, fremdlándische Literaturen 
und Thcater finden wir Referáte von Dr. Ant. Podlaha, V. Múller, Josef Fle- 
kaček u. a. 



90 Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 

Panu dokt. Václavovi Novotnému na dorozuměnou. Na Článek v tomto 
časopise uveřejnéný: >Ottův Slovník a M. Jan Hus«, odpovídá dr. V. Novotný ') 
dosti klidné, a já nemimy co bych piHpojil, leč jen, že znova opakuji: >že, kde 
jsou zásady reformace Husovy bludné, kacířské, nebo pohoršlivé, jsou vesmés 
také ve spisech Viklifových i podstatou i formou.* Pravda slov téch obsažena 
částečné ve spise mém: > Apologie sněmu Kostnického v příčině zavržených 
vět Viklifových*, a i ve spise prof. dokt. Losertha: »Hus und Viklif«, plné 
však v monografii mé »Soustava učení M. Jana Viklifa*. Tou příčinou byl jsem 
oprávněn psáti: »že všechen na bludné cestě kráčející Hus jest plně a nezkrá- 
ceně ve Viklifovi obsažen, a Viklif v Husovi částečně. Sám Hus nezapíral 
v Kostnici, že reformační učení jeho je Viklifické. Není tedy nic odvážného, 
což jest Černé na bílém. Až se bude panu dokt. Novotnému líbiti, ať jen ty 
pravověrné theology naznačí, kteří odpírali infallibilitě papežově. Dotknul 
jsem, že s p. doktorem jsem za jedno, že se držel Hus stran Eucharistie aspoň 
po nějaký Čas Viklifa, a doložil jsem, že tedy svědkové naproti němu v Kost- 
nici v této věci svědčící nebyli svědky křivými. Článek můj spoléhá úplně na 
historické pravdě. A proto, měl dr. Novotný všecku příčinu odpovídati klidně. 
Avšak naproti článku: >Petr Chelčický a Slovník Naučný* zle horlí, neboť Činí 
tento smělý výrok: >Článek psán tonem, na jaký se neodpovídá, ze- 
jména, když ve věci nemá autor nikde pravdu.< Toť jest zajisté velko- 
panský, velitelský a pro pana dokt. N. velmi pohodlný odsudek, neboť sebe 
všeho dokazování zbavuje. Já však si dovoluji tvrditi, že to není způsob učených 
doktorů, ale spíše nedoučených literátů, a přidávám: že by pan dr. Novotný, 
maje dokázati svého výroku nepravdivého a nespravedlivého, nejednou, ale 
několikráte krví se potil. Já však jsem hotov jemu, jako příznivci nekatolického 
a fanatického odpůrce naší víry, každou svoji větu o Chelčickém v pojednání mém 
obsaženou, jako pravdivou ukázati na základě slov téhož Chelčického,a tou pří- 
činou jsem byl nucen odsouditi anonymní článek o Chelčickém, a ježto pan 
dr. Novotný jako statečný muž se právě k němu hlásí, odsuzuji jej z příčin 
dopodrobna uvedených poznovu a dokládám, že článek svůj v plnosti mám za 
pravdivý a historický na spisech Chelčického založený. Jest to smutný úkaz, že 
jsem nucen brániti autoritu Církve Boží naproti vylhanému nadsazování mužů 
revoluce husitské se strany těch, kdož jsou byli katolickou matkou odchováni. 
Toho není ani v Německu, ^i v Anglii, jenom v požehnané Čechii. 

Dr. Ant. Len z. 

m 



Pabčrky z novin a z veřejného života. 

Na počátku těchto paběrek budeme dávati různé pokyny k naší sebeobraně 
a organisaci. Na venek vycházejí z naší strany různí řečníci a mluví z pravidla jen 
o sociální otázce. Otázka tato činila největší rozruch a proto se jí musí věnovati nej- 
větší péče, ale kdyby naši řečníci mluvili stále a jediné o sociální otázce, byla by vý- 
chova katolického lidu kusá a jednostranná. I pojal sociální odbor družstva Vlasť 
do svého programu také otázku agrární, než z tohoto oboru máme stále a výhradně 
jen jediného řečníka vlp. Rudolfa Vrbu. Ten jezdí na venek, ale jen pokud mu 
toho domácí poměry dovolují, tedy málo. Přemýšlejme, jak to zaříditi, abychom 
měli více řečníků z toho oboru. Snad by mohli ti kněží nebo katoličtí učitelé, 
kteří spravují Raiffeisenovky, přednášeti o těchto záložnách ?> Snad by mohli 
kněží a katoličtí učitelé, kteří pracují v hospodářských spolcích, užiti svých 
zkušeností k dobru jiných a přednáškami v okolí působiti ? Hospodářských řeč- 
níků jest dost, ale nám se musí jednati o katolické řečníky, kteří by měli na 
mysli nejen časné, ale i věčné blaho rolníka. Přemýšlejme o tom a kdo ví co 
praktického, ať s námi sdělí své myšlénky. Moravané jsou v tomto vzhledu 
mnohem praktičtější než my. oni ve svých Četných katolicko-politických jedno- 
tách stále přihlížejí k rolnickému stavu. 1 my tak čiftme, neboť i nám musí ta- 
nouti před očima myšlénka, zříditi jednou spolek katolických rolníků 
v království Českém. Tedy, uvažujme celou věc vážně a svědomité. 

Ale i to k rozvoji naší strany nestačí, proto družstvo Vlasť začíná zaváděti 
přednášky z oboru školského, literárního a historického. Samo sebou se rozumí, 
ie to budoju přednášky populární, všímající si hlavně klamných hesel na potupu 

') Viz »C\'ský Časopis historický. III, 5., str. 324. 



Drobné literární a jiné d&ležité zprávy a úvahy. 91 

církve a náboženství vymyšlených a propagovaných. Tato hesla jsou novinami, 
knihami rozšířena po celém národe, proto by mohly přednášky zvláště zdařilé 
býti půjčovány řečníkům méné vzdélaným a méné sečtělým, aby tyto myšlénky 
byly rozšířeny v hojné míře v Čechách i na Moravč. Podáváme zde k přemýšlení 
jen nčco, doufajíce, že, dostaneme s různých stran jiné praktické pokyny. 



Encyklika o Mariánském růženci. Sv. Otec vydal dne 12. záfí okružní list 
o růženci Mariánském. Pojednav zevrubněji o moci života spolkového vůbec, 
odůvodňuje historicky a filosoficky důležitost a moc spolku nazvaného >Bratrstvo 
růžencové*. Vybízí k modlitbě růžence v měsíci říjnu a k rozšíření bratrstva toho. 

Sv. Otec mecenášem. Sv. Otec Lev XIII. vypsal cenu 10.000 lir za nejlepší 
obraz sv. Rodiny. Na obrazech mají býti osoby v životní velikosti provedeny. 
Doba konkursu ustanovena do 21. června 1898., a obrazy dodány býti mají výboru 
pro drkevní umění v Turíně. 

Bfonstgnore Bohumil Fr. Hakl, papežský tajný komoří, majetník záslužného 
kříže s korunou a válečné medaille, rytíř Božího hrobu, č. b. kons. rada, b. vikář 
a notář, děkan a vynikajíd český spisovatel v Hořicích, slavil dne 10. září t. r. 
své 70. narozeniny. Msgre. Hakl jest jednou ze vzácných povah, kterým se po- 
dařilo, získati si všeobecné sympatie a neobmezenou úctu, i může s radostí dnes 
pohlížeti na svou minulost plnou zásluh. Celé generaci žactva byl jako katecheta 
na gymnasiu v Hradci Králové svědomitým učitelem i otcovským přítelem, pří- 
znivcem a pomocníkem, a celé toto pokolení vzpomínalo v tento významný den 
na šlechetného kmeta s podty nejhlubší vděčnosti. — Msgr. Boh. Hakl narodil 
se 10. září r. 1827. v Branné u Jilemnice jako syn chudého tkalcovského mistra, 
zaměstnaného v továrnách hraběte Harracha v HrabaČově u Jilemnice. Navště- 
voval dvě třídy české obecné školy v Jilemnici, třetí třídu německé školy v téže 
obd a německou soukromou hlavní školu, jež byla zřízena v Mrklově u Štěpanic 
bývalým vojenským hudebníkem Janem Kleinem. R. 1839. vstoupil v Jičíně do 
první třídy gymnasijní a r. 1845. přestoupil na vyšší gymnasium do Litomyšle. 
R. 1847. přesel do biskupského semináře v Hradci Králové, kde také 25. čer- 
vence 1851. byl na kněze vysvěcen. R. 1854. stal se vojenským duchovním na 
vojenské škole v Belluně v Lombardsku, odkud psal do českých časopisů, a 
r. 1861. katechetou na vyšším gymnasiu v Hradci Králové. R. 1870. stal se fa- 
rářem v Hořicích, r. 1883. děkanem a r. 1894. jmenován byl biskupským vikářem. 
Jako český spisovatel zjednal si vynikajícího jména v naší literatuře. Vděčná 
vzpomínka národa provázela jubilára v jeho Čestný den. 

Adam Asnyk. V Krakově zemřel veliký básník bratrského národa polského, 
Adam Asnyk, jenž i v Čechách měl hojně přátel. Bylt Asnyk upřímným přítelem 
a nadšeným ctitelem národa našeho, i lnul k věcem českým s vroucím zanícením. 
V »Nové Reformě« seznamoval Asnyk krajany své s naší literaturou, s naší 
minulostí a těžkými našimi politickými zápasy. Asnyk delší dobu churavěl, až 
konečně chorobě podlehl. Narodil se 11. září 1838. v Kališi, liž jako desítiletý 
hoch psal verše v duchu nábožensko-vlasteneckém. Studoval lékařství; studií 
však zanechal a oddal se filosofii i stal se doktorem filosofie na universitě 
v Heidelberku. Četná jsou díla lyriky, jež pocházejí z péra jeho ; geniálním dílem 
pak jest sociální drama »2yd«, jež dotýká se jedné z nejpalčivějších otázek 
společenských v Polsku. 

Kornel Ujejski. Po Adamu Asnykovi odebral se na věčnost polský básník 
Kornel Ujejski. Ligista 33 (dopisovatel z Polska) v > Katolických Listech* praví, 
že zesnulému tomuto básníku všecky denníky a časopisy polské posvětily vroud 
a vděčnou vzpomínku, nebot národ polský ztrácí v něm » posledního božského 
pěvce«. A skutečně mu přívlastek ten přísluší. Kdo četl jeho »melodije biblijné<, 
>Skargi Jeremicgo« nebo Chorál, přizná, že duch jeho zalétal k nebeským výšinám 
a tam ssál pel překrásné své poesie. Ale v mladé generaci polské nenalezl již 
následovníků, pročež možno ho nazvati posledním. 

Bohatství Kneippovo. Že zemřelý praelát Kneipp mohl státi se boháčem, 
je známo; přijížděloťv posledních letech do Wdrishofenu právě tolik, ne-li ještě 
více hostí jako do Karlových Varů. Mimo to plynuly mu tisíce přijmuv i odjinud; 
tik na př. firma Kathreiner-Múncher zaplatila mu za licenci prodávati Kneippovu 
kávu celkem 220.000 hřiven (marek). Ale Kneipp jich neuložil do wertheimky, 
nýbrž věnoval je wOrishofenskému sanatoriu Sebastianu a tamnímu dětskému 



92 Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 

asylu. Honoráře za spisy vynesly mu 200.000 hřiven, a též odjinud hojných darů 
se mu dostalo, ale Kneipp zůstal při všech tisících prostým tarářem švábským, 
obraceje dary a příjmy své k účelům dobročinným. Tak na př. stavba i nadace 
dčtského asylu uórishofenského stály 284.000 hřiven; wórishofenskému »Kneip- 
pianu« věnoval p&vodce jeho 75.000 hřiven, chudině wórishofenské 10.000 hřiven, 
kněžskému semináři v Dillingenách 30.000 hřiven, dívčí škole wórishofenské 
60.000 hřiven atd. Co rozdal Kneipp soukromě, spočísti nelze. . 

Členem francouzské akademie stal se letos statečný, katolický, hlavně 
sociální poHtik Simon hrabě de Mun. 

Frangois Coppée. Ve Francii, ano v celém světě jsou liberálové opět velice 
pokořeni. A proč.> Slovutný francouzský básník Francois Coppée navrátil se 
k víře svého mládí, k církvi katolické, k Bohu, jehož nikdy neměl se spouštěti. 
Dlouhá, bolestí plná nemoc přivedla jej na kraj hrobu. Lékaři neměli naděje 
více na jeho uzdravení. Ale proti všemu očekávání nabyl Coppée opět zdraví 
a obrátil se k svému Bohu. 

Jak psal neznaboh Heine na smrtelném loži. Německá » Deutsche Rund- 
schau« uveřejňuje zajímavý list, který psal H. Heine, známý německý neznaboh — 
básník, svému o deset let mladšímu bratru Maxmiliánovi. Pro nás jest zajímavý 
zvláště koneclistu. Zmíniv se o smrti své vnučky, praví doslovně: >Ta maličká 
se podiví, až uvidí v brzku svého strýce přicházet do nebe; neboť že nebe jest, 
milý Max, jest zcela jisté od toho času, co mi toho nebe tak jest třeba v mých 
pozemských bolestech. Buď s Bohem, drahý bratře, a Bůh našich otcův tě 
zachovej! Naši otcové byli stateční mužové; oni se kořili Bohu a proto byli 
tak tvrdošíjní a vzdoruplni oproti lidem a mocem pozemským; já však jsem 
vztyčil proti nebi hrdě a drze své čelo a vůči lidem byl jsem ponížený a pod- 
lízavý — proto ležím nyní na zemi jako rozšlápnutý červ! Sláva a čest na 
výsosti Bohu! Tvůj ubohý bratr H. Heine.* — Lístek tento zajisté žádných 
poznámek nepotřebuje. 

Časové úvahy. Periodický měsíčník věnovaný časovým otázkám. Redaktor 
Fr. Reyl. RoČ. 1. Číslem 12., jež pojednává o povinnosti státu ku škole, ukončen 
jest I. ročník »Casových úvah.« Redakce v doslovu oznamuje, že rozšířila za 
první rok svého trvání 35.000 brožur mezi naším lidem; ročník všech brožur 
obsahuje 328 stran a stojí pouze 50 kr. i s poštovní zásilkou. I nemusí nikdo 
býti velikým počtářem, aby si vypočítal, že podnik tento není na výdělek založen, 
nýbrž na prospěch dobré věci. »Časové úvahy* probraly mimo jiné: Život 
sv. Vojtěcha, sv. Jana Nepomuckého. palčivou otázku školskou a vydaly pro- 
gramovou Encykliku sv. Otce Lva XIII. o dělnické otázce. Jsouce upřímnými 
příznivci všech podniků družstva sv. Jana Nep. v Hradci Králové, doporučujeme 
8 radostí i >Časové úvahyc hojné podpoře. 

Podpora tisku. Katolický spolek americký v Illinois vydal tato pravidla 
ku podpoře vlastního, dobrého tisku, která zasluhují, aby se iimi také naši kra- 
jané řídili: 1. Každá katolická rodina nechť odbírá alespoň jediný upřímně kato- 
lický týdenník podle vlastní volby. 2. Koho nutí postavení nebo obchod, aby 
odbíral denník, nechť odebírá katolický denní list, vyhovuje-li poněkud jeho 
obchodním zájmům. 3. Není-li tomu tak, odebírej místní list, který jest nejvíce 
prost sensačních událostí, hmotné smyslnosti a proticírkevního předsudku. 4. Na- 
jdeš-li ve svých novinách podezřelé útoky na náboženství a mravy, pošli dotčený 
výstřižek ihned svému katolickému listu rodinnému pro případné vysvětlení. 
5. Kdo zasílá inserty do listů, obrať se nejdříve na katolické libty a nedávej jich 
vůbec listům sensačním. 6. Pilnou zásilkou krátkých, obecně zábavných událostí 
místních nechť se stane náš tisk bohatším a mnohostrannějším. — Zlatá pravidla f 
Naši katolíci, co se týče tisku, jsou ještě skutečnými tmáři. Kéž by také jim 
jedenkráte zasvitlo světlo poznání, že podpora katolického tisku jest nejsvčtějším 
úkolem jich veřejného života. Odebírati >Národni Politiku* nebo >Nár. Listy* 
a domnívati se, že se tím činí zadosť povinnostem katolíka, jest klam. I působme 
každý dle možnosti k nápravě. (1. i 4.) 

Katoličtí učitelé a učitelky, rozšiřujte tisk katolický ! Máme dva nové spolky 
katolických učitelů a učitelek v Čechách a na Moravě, a vedle nich Mariánskou 
kongregaci katolických učitelek v Praze. K těm voláme: odebírejte katolický 
tisk a rozšiřujte jej ; máte v obcích svého působení dosti vlivu, i pomozte nám 
v zápase s liberálním tiskem. Pamatujte, Že všude, kam zasadíte katolické no- 
viny a katolickou knihu, tam že zamezíte přístup liberálním jejich protivníkům. 



Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 93 

Katoličtí učitelé a učitelky, pomáhejte nám přednáškami. V Čechách se k tomuto 
účelu spojte s družstvem Vlasf, na Moravé hledejte spojení s tamními katoli- 
ckými kruhy. 

Proti nemravným knihám. >Vaterland< oznamuje: Ministr železnic vydal 
výnos proti obchodu knihami nemravného nebo závadného obsahu na nádražích. 
Ředitelstv&m se nařizuje, aby přísně dohlížela na obchod knihami na nádražích. 
Za tou příčinou mají předkládati kolportéři ředitelstvům seznam svých knih. 

O původu národní písné. Dp. farář AI. Hlavinka, pilný spisovatel a spolu- 
pracovník »Vlasti«, vydal pékné dílko, nadepsané »0 původu národní písné«. 
»Národní Listy« věnovaly rozboru práce té obšírný feuuleton a pochvalné o ní 
psaly. Zajímá vo je při tom, že dp. farář AI. Hlavinka studii svou uvei^ejnil ve 
>V]asti« a potom ji vydal jako dílko samostatné, což je důkazem i pro ne- 
klerikální kruhy, že >klerikální« a pořád ještě >žižkovská<, někdy též »Škrdlovská« 
>Vlasť« přináší pozoruhodné práce, které se vyrovnají všem v jiných revuích 
a belletristických časopisech uveřejňovaným. Není to poprvé, co listy >Vlasti« 
nepříznivé takto nepřímo »Vlasti« chválu vzdávají. Vzpomínáme si, že citováno 
2 z článku »Na Červené. řece« a jinde ze » Vzpomínek Františka Pra vdy«, ovšem 
bez udáni, že tyto stati byly ve >Vlasti«. »Vlasti« ovšem je to lhostejno. Může 
říci, trvajíc věrně na svém katolickém hledisku, to, co pravil starý Kolár v před- 
mluvě ku překladu Goethova Fausta: >Mne aristarchů kyselý mračnopozor srdce 
postrachem neomráčí, ani chvalné potíeskávání radostí nenaplní.« (1. f 69.) 

»Ča8€ uveřejňuje > vzpomínky na reformaci v našem obrozeni. « Uvádí 
některé liberální kněze Joseňnisty a mezi nimi hlavně chválí Jana Leop. Haye, 
biskupa v Hradci Rrálové, jemuž prý náleží palma mezi českými duchovními a 
jeni prý se nazývá rakouským Fénelonem. S obzvláštní zálioou velebí »Čas« 
jeho shovívavost k jinověrcům. Na to odpovídá >Obnova« v Č. 133. ze dne 
24. září takto : »Dle starých rukopisů byl biskup Hay r. 1786. na visitaci v Podě- 
bradech. V děkanském domě přijal kněze katolické, vikáře, děkany a faráře. 
Mezi slyšením, jež tčrato, katolickým kněžím popřával, hlá.sil komorník dva 
pastory. I řekl biskup Hay s nevolí: Hábe ich es ihm nicht gesagt, dass er 
derlei Manner unangemeldet einlassen soli? (Neřekl jsem mu, že takové muže 
má bez ohlášení ke mně pustiti?) Máme za to, že to mluvil skutečně německy, 
protože německá řeč — jak byla v min. století, — říkala mužům »on«. Bedřich II. 
pruský i své generály tak oslovoval. (Aby tak nynější p. biskup v Poděbradech 
řekl několik slov německy ! Pozn. redakce.) Po těch slovech otevřel biskup Hay 
dvéře, vítal pastory, objal je a řekl: Pozdrav vás Bůh, moji bratři v Kristu. 
Na to si je posadil vedle sebe na pohovku a bavil se s nimi co nejvlídněji. — 
Ale staré vikáře, děkany a faráře katolické nechal stáU, nemaje pro ně více 
ani slova. V trapné té chvíli řekl na konec jeden stařičký vikář katolický: 
>Páni bratři! Pan biskup má co dělat s těmito pány, a nebudeme tedy vy- 
trhovati* — a odešli, aniž bychom se dočítali, že povstal, že je vyprovodil ke 
dveřím, něco na omluvu promluvil. Takový byl ten biskup Hay. Pro kalvínské — 
bezpochyby maďarské fanatické pastory, jejichž potomky tu podnes máme, měl 
m^ká slova. Pro své kněžstvo měl však jednání tvrdé. A neučinil tak snad jen 
v Poděbradech, nýbrž i životopisec jeden píše o něm, že »pastory všude 
s otevřenou náručí přijímal, avšak se svým kněžstvem nevlídně, ba prudce 
zacházel.« A nyní uvádí pisatel >Obnovy« >argumentum ad hominem« a k panu 
Dr. Herbenovi praví: Rád bych se podíval na p. Dra. Herbena, jak by se tvářil, 
až by Masaryk na jednu stranu vedle sebe na pohovku posadil P. Škrdle a na 
druhou Dra. Horského, a jej státi a se zahanbením odejíti nechal? Anebo rád 
bych viděl, jak by se zachoval p. superintendent Szalatnay, kdyby před ním 
stáli vedeni p. Duškem kazatelé jemu podřízení, a kdyby se hlásili o slyšení 
u něho — nc^ím katolíci — ale jen takhle dva kazatelé >balcarští<. Zdali by 
je objímal a na >kanape< posadil, své pak státi a s jakýmsi pohrdáním odejíti 
nechal? — To jen ať uváži »páni<, dostanou-li chuť tento článek kritisovati 
a toleranci Hayovskou vychvalovati. — Na tento zdařilý článek odpovídá »Čas« 
v 40. čísle ze dne 2. října, ale velice slabě a chabě. O Dr. Horském, Škrdlovi 
a Dr. Masarykovi — to pěkně vynechal, poněvadž se mu to do krámu nehodí. 

Trapisté. Na podzim r. 1882. přibyli do jižní Afriky první Trapisté a 
založili tam s velikými nesnázemi první stanici AÉirianhill u rort-Durbanu. Nyní 
má stanice tato 22 filiálek, v nichž jest činno 300 Trapistův a tolikéž sester, 
jimž svěřeno vedle 1500 katechumenů a 2600 pokřtěných Kafrů ještě 1300 dítek. 
Dítky jsou u Trapistů nejen vyučovány ve všech literních předmětech, v řemeslech 



94 Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 

a polním hospodářství, nýbrž i úplné zaopatřovány stravou, šatstvem a obydlím, až 
by se mohly samy uživiti, aby snad pozdéji neupadly zase do starého pohanství. 

Katolickou vysokou školu pro vědy sociální hodlají zaříditi pruští bisku- 
pové. Na tuto novou školu mají býti povoláni nejpřednější theoretikové a prakti- 
kové na poli sociální politiky, zvláště na poli délnické otázky. Jejich úkolem 
bylo by seznamovati se studiem, jež by trvalo rčkolik roků, vetší počet katoli- 
ckých duchovních se všemi socialné-politickými otázkami. 

Kurs pro pokladníky a přátele záložen Raiíreisenov;^ch. Ve dnech od 5. do 
11. září t. r. uspořádán péčí p. Tomáše Kuchyňky, ^správce školy ve Štítové » 
okresu blovického na Plzeňsku, a podporou slav. Ústředního spolku českých 
hospodářských společenstev v království Českém šestidenní praktický kurs pra 
výcvik pokladníků a pro přátele záložen Raiífeisenových. Přes nepříznivé počasí 
bylo účastenství ze všech kruhů dosti četné. Účastniloťse kursu tohoto celkem 
třináct učitelů rozličných kategorií, tři faráři (z nich jeden z Moravy), dva rolníci, 
jeden mistr sedlářský a jeden mistr tesařský. Pořadatel vyložil jasné zásady a 
stanovy téchto ústavů, vedení knih, rozličných pomocných sumářů, hlavné se- 
stavení ročního účtu, účetní bilance a účtu ze zisku a ztráty. Přítomni sledovali 
zajímavé přednášky a pokyny p. pořadatele s největším účastenstvím a jest si 
jenom přáti, aby přátelské styky, které u příležitosti té mezi rozličnými tu pří- 
tomnými třídami společenskými navázány a utuženy byly, také po vlastech našich 
k vymanění našeho lidu z podruží cizáckého kapitálu a zlepšení hmotných jeho 
poměrů prakticky byly prováděny. A tomu žehnej Bůh. 

Všeobecná konference v Litoméřicích. Dne 31. srpna t. r. shromáždilo se 
v hotelu »Hradahof« na šedesát kněží Litoměřické diecése k šesté všeobecné 
konferenci duchovenstva této diecése ; předsedou jmenován J. M. panem biskupem 
kanovník dr. Michel. Při konferenci předneseny tři referáty. Dr. Schindler po- 
dával praktické návrhy, týkající se zřizování a vedeni katolických spolků rolni- 
ckých, dělnických a lidových a poukazoval na nedostatek světskýcn řečníků a 
sdíopných agitátorů, čemuž má býti odpomoženo. Druhý referát, který přednesl 
mons. děkan Kropsbauer z Děčína, týkal se zřízení německé tiskové ligy pro 
diecési Litoměřickou, kdežto rektor dr. Fr. Kordáč v ohnivé řeči vybízel du- 
chovenstvo k péči o kněžský dorost a poukazoval na opětně hrozící nedostatek 
kněžstva v Litoměřické diecési, jelikož jen málo schopných kandidátů se uchází 
o přijetí do kněžského semeniště. Volné návrhy týkaly se katol. učitelského 
spolku »Austna«, jehož zakladatelům vyslovena důvěra, usneseno podati k nejd. 
českému episkopátu a k českému sněmu petici ohledně honorování učitelů ná- 
boženství ve Školách přespolních a zakročiti proti štvaní jistých německých 
spolků a listů učitelských. Kéž by se podobné konference konaly i v jiných 
diecésích! Upozorňujeme jen tolik, že p. děkan Kropsbauer vypůjčil si stanovy 
naší české Tiskové ligy a dle m' zařizuje německou ligu. 

Dozvuky ku sjezdu katolíků v Hradci Králové. Předáci katolického hnuti 
v diecési Královéhradecké nám zajisté odpustí, že jsme nepřinesli obšírných 
zpráv o jeho průběhu — jsouf jim naše vroucí sympatie k Hradeckým podnikům 
předobře známy. Ale v neradu za to jim sdělíme něco zajímavého, málo zná- 
mého: Americký »Katolík< ze dne 17. září t. r. uveřejnil pozdravnou báseň 
Vladimíra Hornova, složenou k poctě tohoto sjezdu, a »Katolické Noviny«, 
jediný v »moravské řeči« vycházející a švabachem tištěný Časopis v Německu, 
uveřejnil řeČ nejdp. biskupa Ed. Jana Nep. Brynycha při svěcení »Adalbertina« : 
»Obnovte se« (dne 18. záři) a řeč p. Štáblovu: »0 tisku* (dne 4. září). Z toho 
jest viděti, že ohlas z katoíidcého sjezdu v Hradci Králové vnikl daleko. 

Sjezd katolických právníků — dvacátý první — konal se 11. a 12. srpna 
v Paray-le-Monial ve Francii. Jednalo se hlavně o právních poměrech katolíků 
ve Francii. Bylo usneseno zakládati ligy na ochranu cti kněží, dále bylo roko- 
váno, jak prakticky lze zřizovati svobodné katolické Školy, o zákazech církev- 
ních průvodů a jak tomu odpomoci, o zbožných odkazech. Sv. Otec poslal sjezdu 
své apoštolské poždmáni. 

Nová katolická beseda založena byla v neděli, dne 19. září t. r. ve Štěcho- 
vicích na Vltavě. Ve výboru zasedají: řidíd učitel, lesní, rohiíci a administrátor 
fáry. Zdař Bůh! Kéž by to byl počátek podobných spolků v Cechách, jichž ve- 
lice potfebujeme. Katolické besedy, křesttosko-socialní spolky pro dělníky a 
*«meshiíky a Katolicko-politické jednoty af se šíří od města k městu! 



Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 9S 

Lidový spolek pro katolické Německo, o němž bylo velice živé rokováno 
na 44. všeobecném sjezde katolikfi z Némecka v Landshuté, čítal na konci roku 
1896. již 179.327 členů. Nékolik tisíc mužů ze všech vrstev lidu koná mu v jedno^ 
tlivÝch krajských, okresních nebo dekanátních sekcích služby jednatelů a důvěr- 
níkův. Agitace zjednává vždy víc a více mužů pro všeobecně prospěšné sociální 
působení, a mužům je co děkovati zvláště, Že se zřizují lidové kanceláře, zakládají 
dělnické a selské spolky, záložny Raiffeisenovy, dobročinná zřízení všeho druhu, 
že zakládají se přednáškové a rozpravné sociální kruhy, že se šíří katolický tisk 
a lakládaji knihovny. Roku 1896. bylo uspořádáno na 500 veřejných schůzí lidu 
(úhrnem až do dnes přes 4000), ve kterých bylo o nejrozličnějších sociálních 
otázkách rokováno. Téhož roku rozšířil spolek dva a půl (úhrnem deset) milionů 
exemplářů tiskopisů, mezi nimi 917.000 letáků. Nově vydán byl leták: »Co vy- 
konala jen strana pro dělnictvo ?« Dva/ všeobecné letáky brojily proti špatnému 
tisku. Sodalni korrespondence podporovala na 250 katolických časopisů bez- 
platným zasíláním sociálních článků. Příjmy lidového spolku obnášely r. 1896 
155.718 marek a vydáno bylo 118.117 marek. 

Katolický život v Itálii. Katolíci v severní Itálii se probouzejí. Dopisovatel 
»Kdln. Volksztg.« píše o statistice spolkové v Severní Itálii. V Piemontsku jest 
farních jednot 578, jinošských 113, záložen 88, dělnických spolků 133 a jiných 
spolků katol. 435. Zde vychází jeden katolický denník. V Lombardsku jest: 
639 farních jednot, 96 jinošských, 108 záložen, 350 dělnických spolků, 3 denníkv 
katolické. V Benátsku: 826 farních jednot, 336 jinošských, 400 záložen, 236 děl- 
nických spolků,. 4 studentské spolky. 17 časopisů. V Ligurii: 91 farní jednota, 
47 jinošských, 10 záložen. 105 dělnických spolků, 65 různých katolických spolků. 
Pozonihodno, že není statistický výkaz o spolcích v Itálii střední a jižní. Zde 
jest spolků daleko méně. V Toskáně lid propadl lhostejnosti, v jižní Itálii obli- 
buje si okázalou Ihostejnosť k věcem katolickým. 

Zvláitní sjezd v Americe. Sjezd Školních Sester konán byl letos v Americe 
v síni osady sv. Jakuba na Wabasch ave. Sešly se tu sestry sv. Josefa, sv. Benedikta, 
sv. Františka, sestry Milosrdné a de Nótre Dáme z Montrealu a z Milwaukee, 
počtem 300, aby se tu poučily o nejmodernějších vymoženostech z oboru vy- 
chovatelského. 

Sbratřenf Čechův a Poláků z Rak. Slezska stalo se dne 20. září t. r. na 
sjezde důvěrníků slezského lidu v Mor. Ostravě. Účastníků bylo na 600. Mezi 
oběma slovanskými kmeny vyskytovaly se leckdy neshody, ty však byly od- 
straněny, a poslancům bylo uloženo, aby na sněme Slezském zahájili nejostřejší 
oposici proti německé straně a přijata byla resoluce, aby provedena byla na- 
prostá rovnoprávnost, a zřízeny byly potřebné školy české a polské. Po nadše- 
ných řeČích Poláci a Češi • vzájemně se objímali a předsedové sjezdu, Cech 
Dír. Moravec a Polák Glajcar, podali si ruce ku přísaze každý za svůj kmen, že 
věrně chtějí státi k sobě nerozlučně, nepodajně, poctivě v boji za právo národa. 

Sociálním demokratům nabízí redakce >Slov pravdy* z.ooo korun výdělku. 
V čísle 24. roč. 11. (r. 1897.) časopisu » Právo*, orgánu sociál, demokratů českých 
ve článku: »Jak povstalo křesťanské náboženství* tvrdí se mimo jiné: r. 150. 
počato uctíváním Krista, r. 225. rozhodnuto o dvojbožství; r. 281. rozhodnuto 
o troibožství; r. 333. uznání Ježíše za Boha a člověka zároveň; r. 1117. zakázáno 
kněžim se ženiti papežem Jiřím VII. (!!!); r. 1120. zavedeny odpustky (možnosC 
zasílání odpuštění hříchů!!!); r. 1854. prohlášeno neposkvrněné početí babičky 
Ježíšovy sv. Anny (!!!) atd. Vyzýváme tímto veřejně časopis >Právo*, aby dle 
pravdy dokázal, co tuto tvrdí, a jsme ochotni, přinese-li nezvratných důkazů 
o svém tvrzení, věnovati mu na ty jeho rozličné fondy tisíc korun. Jinak jsme^ 
nuceni na pranýř hanby přibiti ono bezměmé darebáctví lidi ničemných a pro- 
Ihaných, kteří lží a nepravdou dělnidcý lid balamutí a o poslední jiskru víry- 
přivádějí. — Na odpověď čeká redakce »Slov pravdy*. Liga f 20. 




96 Zprávy spolkové. 



ZPRÁVY SPOLKOVÉ. 



— ••• 



Výbor družstva Vlasť konal ve čtvrtek dne 23. září t. r. čtvrtou schůzi 
ve XIII. správním roce. Přítomno bylo 7 členů výboru. Vdp. děkan Václav 
Krupička svoji nepři tomnosť omluvil. — Předseda dp. dr. Rud. Horský zahájil 
schůzi modlitbou. Jednatel dp. Fr. Žák četl protokol minulé schůze, jenž byl 
schválen. — Slov. p. dr. Vojt. Vrťátko vzpomenul zásluh dp. faráře Fr. Pohunka 
o družstvo Vlasť a navrhl, aby mu předseda zaslal písemné podékování. — 
Výbor svolil, aby spisovatelé V. Tesař Blanický a jistý učitel z Moravy vydali 
otisky svých prací z » Vlasti* samostatné. Churavému faráři spisovateli na Moravě 
udélil výbor z fondu pro katolické spisovatele 50 zl. podpory. Podobné udélil 
výbor ze sociálního fondu 50 zl. podpory > Hornickým Listům« z Příbrami. — 
Venkovskému křest, sociálnímu spolku, jenž žádá" od družstva knihy, odpoví se 
v ten rozum, i*: se mu knihy udélí, přistoupí-ii k družstvu za člena. Takovéto 
spolky platí ročně 2 zl. a obdrží i hne i zdarma členské podíly a 20 knih. — 
Předseda Katechetského spolku v Praze, dp. £m. Žák, zaslal výboru družstva 
přátelský dopis, v němž vyznačuje přání pp. katechetů oproti »Vychovateli«. 
Řídící učitel p. Václ. Špaček přednesl podobné přání Jednoty katolického 
učitelstva v království Českém. I usnesl se výbor, že bude míti ^Vychovatel* 
dvé přílohy: Katechetickou, již bude redigovati katecheta, a učitelskou, kterou 
povede učitel. Každá -příloha bude míti měsíčné 12 stran. Bližší, podmínky mezi 
výborem Katech, spolku a výborem družstva vyjednávají se písemně. — Řídící 
učitel p. Václav Špaček referoval o knihovní komisi. Přimlouval se velmi, aby 
Její činnost znova byla zahájena a dával praktické pokyny pro její úkoly a práce. 
Po Živé debatě, které se účastnili všickni přítomní, usnesl se výbor, že se činnost 
knihovní komise obnovuje; členové výboru jsou však prací přetíženi, i vznáší 
výbor veřejné žádosť, aby se k práci hlásily čerstvé sily a především někdo, 
jenž by se pořádání komisního materiálu chtěl ujati, při čemž mu výbor přispěje 
radou i pomocí. Přihlášky přijímá výbor v Praze, 234—1. Všickni účastníci mají 
pracovati zdarma. — Dp. Tom. Škrdle navrhl, aby se konaly v okolí Prahy a 
na venku hojné přednášky, a to nejen z oboru sociálního, alebrž i historického, 
školského a literárního. Návrh byl přijat a bude ihned prováděn. Řečníci, kteří 
by chtěli doma nebo venku přednášky konati, nechť se laskavě u výboru družstva 
hlásí. V budoucí schůzi předloží dp. dr. R. Horský a Fr. Žák určité návrhy o 
způsobu přednášek a látky, která by k nim měla býti vybírána. — Říd. utítel 
p. Václ. Špaček navrhl, aby družstvo vydalo znovu Ehrenbergrovu > Čermákovu 
rodinu*. Návrh byl schválen a panu navrhovateli bylo uloženo, aby pátral po 
tom, komu patří autorské právo na tuto povídku. — Dp. Tomáš Škrdle navrhl, 
aby byla v život uvedena > literární sekce* družstva Vlasť. Tato sekce byla by 
v první řadě oporou časopisu »Vlasť« a pracovala by k jeho povznesení, a 
v druhé řadě starala by se vůbec o povznesení katolického písemnictví a bo- 
jovala by proti nevěreckému a nemravnému tisku. Návrh byl přijat a dp. navrho- 
vatel předloží v budoucí schůzi řád této Hterární sekce. 

Ukončujíce tuto zprávu, můžeme s radostí konstatovati, že výbor družstva 
Vlasť začíná pracovati s tou čilostí, jaká mu byla vlastní v prvních letech trvání 
družstva. A činnosť ta bude nyní stálá a trvalá. Program »Vychovatele< se 
rozšíří, knihovní komise zahájí opět svoji činnosť, odbor sociální, sekce literární 
a kroužek historický povedou si čile, četní řečníci družstva budou působiti na 
venku a sám výbor družstva bude konati časté schůze a porady, jednak aby 
družstvo povznesl, jednak aby v mezích stanov ve veřejný život zasahoval, 
i doufáme, že se touto obětivou prací láska a důvěra ke družstvu jen upevní, 
a Že se právě pro tento čilý život přihlásí noví členové k družstvu samému a 
k jeho fondu pro katolické spisovatele. Členové fondu pro katolické spisovatele 
splácejí ve lhůtách 100 zl., členové družstva ve Ihůtácn 50 zl. Chudší Členové 
•mohou tento obnos upláceti se svolením výboru po 2 zl. ročně. 



LISTOPAD 1897- 



VLAST. 

Jest pravdou nepochybnou, že umřel Mistr Jan Hus 
za své přesvědčení a že jest mučenikem za pravdu? 

FíSe Dr. Antonín Lenz. 
(Pokračování.) 

^^MyS^/f9 této době, kdy věci Husovy braly na se povážlivou 
vTd^A' tvář, ukázalo se zároveň, proč as Hus tak odvážlivě 
^^^ sobě počínal i naproti arcibiskupovi i naproti Stolici 
^W/^ papežské. Král Václav, ač sám království Česijému 
r>''c? k žádné cti nesloužil, přece nechtěl, aby království České 
bylo předmétem pohaněni národů, a proto shledával 
v bulle Alexandra V. svoji urážku tvrzením, že jest ono bludy na- 
kaženo, a minii také s milci svými, že svoboda slova Božfho jest po- 
nilena zákazem kázaní v kaplách, a proto se jal dopisy svými na 
papeže Husa se ujímati, avšak netoliko král, i královna a Šlechta 
usilovali svými prosbami za Husa u papeže i u kardinálů. Král touži 
ve svém dopise Janu XXIII. na zápověď kázati v kaplách a na 
rozkaz ku spáleni knih Viklifových, a Žádá, aby smělo bý_ti slovo 
Boží svobodně hlásáno, a aby byla šetřena česf království Českého; 
tohotéž se domáhá král ve svém dopise ku sboru kardinálskému. 
Královna Sofie píše papeži Janu XXIU., že prý vySlo z návodu ne- 
přítel, aby kromě kláSterň a farních kostelů nikde nebylo slovo Božf 
hlásáno, a to prý čelí proti přikázaní Páně, ') a nad to žádá, aby se 
zase smělo kázati v kapli Betlémské; a opětně želá na zákaz, hlásati 
slovo Páně v kaplách, na spáleni knih Viklifových, a prosí, aby se 
tato infamie vlče neděla. 

A opět naléhá král se Šlechtou na papeže, aby spisy Viklifovy 
Debyly páleny, a dána byla svoboda slovu Božímu. Bulla papeže 
Alexandra V. byla prý ukvapena, a jest prý perňdnl lež, že jest 

') Královna píše tuto jako vémá přítelkyni zásad Husových. 



98 Dt- Ant. Lenz: 

srdce mnohých v Cechách nakaženo bludy Viklifickými, tou příčinou 
žádá král, aby bylo šetřeno cti království Českého, a aby ti ošemetní 
nepřátelé, kteří profanovali Čechy, byli pokáráni. Ano, král usiloval 
i na sbor kardinálů, aby bylo svobodno kázati slovo Boží a zakázáno 
páliti knihy Viklifovy. Podobné píše královna tomu sboru a naříká, 
že se pod trestem vyobcování z Církve zapovídá kázati v kaplách, 
kdežto prý nemá býti slovo Boží vázáno, ale dle potřeby všude 
hlásáno po vsích i po ulicích, ano, na každém místě. ^) 

V tomtéž rozumu se také ujímali věci Husovy baroni z Kravař^ 
zejména tvrdíce v dopise papeži Janu XXIIL, že bulla Alexandra V. 
způsobila v Čechách vzrušení a jitření, anať prý ona porušuje česť 
obyvatelstva a uvazuje slovo Boží. Podobně sobě vedou baroni 
z Potensteinů a jiní v dopise témuž papeži. 

I purkmistři měst Pražských stěžují sobě v dopise papeži 
Janu XXIIL, že byla Stolici Římské donesena žaluplná pověsf, že 
by byla srdce mnohých v městech Pražských nakažena bludy Vikli- 
ňckými, a ta zlá pověsf způsobila prý zákaz kázati v kaplách a 
spisy Viklifovy aby byly páleny. I žádají proto opatrní tito mužové 
a cti hlavního města Prahy dbalí, aby v tom byla Praha hájena.*) 

Z těch všech dopisů jde na jevo, že byl Jan Hus oblíbeným 
mužem dvora královského a šlechty i bohatého měšťanstva i lidu 
obecného, neboť byl i pro své vlastnosti a také jinak vítaným 
pomocníkem na povalení síly duchovenstva a na zabrání zboží jeho^ 
zvláště sem tam zchudlé a hrdé šlechty. 

Bylo to s Husem právě tak, jako s jeho vzorem Janem Viklifem. 
I tento byl u dvora Londýnského, u šlechty a bohatého měšťanstva 
velice oblíben. Vždyť dávali oba zboží duchovenské velmožům tohoto 
světa, ano i obecnému lidu v plen. 

Rozdíl však veliký jest v poměru národa anglického k Viklifovi 
a k jeho revolučním zásadám, a v poměru národa českého k žáku 
Viklifovu, Janu Husovi. V Anglii nebyli ani dvůr, ani šlechta tak za- 
slepeni, aby věc furibundního deformátora Jana Viklifa považovali 
za záležitosť celého národa, jakož se takto stalo pjři Husovi od krále 
i královny, od šlechty i purkmistrů Pražských v Čechách. Domnívám 
se také, že byli Anglosasíci v těchto velice nebezpečných a velice 
revolučních věcech obezřelejší, opatrnější, a jak se mi zdá podle péče 
o blaho národa i patriotičtější. 

Avšak ze zmíněných dopisů papeži a sboru kardinálů jde 
na jevo netoliko oblíbenosť Husova u dvora, šlechty a měšťanstva, 
ale také, kterakou as agitaci rozvíjel M. Jan Hus za věc svou, 
kterouž za věc celého národa všemožné vyhlašoval. Známoť zajisté, že 
M. Jan Hus velmože přímo vybízel, aby se ujali svobody slova Božího, 
ano, aby vypověděli papeži a jeho rozkazům poslušnosť! 

Na dopisech svrchu dotčených nepřestali ani král ani královna, 
ani šlechta ani měšťané. Kdežto král a královna zprvu pouze žádali, 
aby byl odstraněn rozkaz páliti knihy Viklifovy, a aby slovu Božímu 
byla dána svoboda, a zejména, aby ono smělo býti hlásáno v kapli 
Betlémské: přimlouvají se v dopise Janu XXIIL ze dne 30. září 
r. 1410., aby Hus pohnán byv před papeže, nemusil se dostaviti. 



') Zde píše královna opét jako věrná žačka Husova. 

') Pal. Docum. Str. 409 scq. Dopisy. Pragae 12—16. Septcmb. 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvědčeni? 99 

V dopise dotčeném vychvalují Husa jako svého věrného a zbožného 
kaplana (capellanus noster íidelis et devotus.) K účelu tomu byli 
posláni M. Jan Kardinál a dr. Naso ku dvoru papežskému. 

Královna Sofie žádá dokonce v dopisu Janu XXIII. ze dne 
1. října 1410., aby se všecky pře naproti Husovi zastavily, a aby 
Jan Hus, její věrný, zbožný a milý kaplan, byl zproštěn povinnosti, 
dostaviti se k papeži. Podobnou žádost zaslal také král k papeži a 
připojil omluvu, za kterou prý se Hus nemůže dostaviti, jelikož prý 
mu hrozí nebezpečenství^ na cestách, za to prý, že jest hotov státi ku 
kterémukoliv soudu v Cechách. Ke všemu tomu přidává královna 
Sofie prosebný list sboru kardinálův, aby se postarali o mír a pokoj 
v zemi pro česť a slávu Boží, aby spory v duchovenstvu v Cechách 
přestaly, aby věrný a pobožný a milý Jan Hus by\ osvobozen od 
dostavení se do Říma, anif by král i královna se jinak postarali 
o vyřízení této záležitosti. K tomutéž cíli velí král v dopise ze dne 
1. i^jna 1410. Nasovi, aby měl o to péčij by překaženo bylo páliti 
knihy Viklifovy, Hus aby byl citace zproštěn, všecky spory nábo- 
ženské v Cechách aby byly odstraněny rozkazem, áby obojí strana 
mlčeni zachovávala. Těmito všemi věcmi nedal se arcibiskup Zbyněk 
mýliti, vydal na Husa klatbu pro nestání, a jda cestou práva, stihl 
trestem vyobcování purkmistry a konšely měst Pražských, purkrabí 
Pražského i Vyšehradského a město samo na dvě míle do okolí pro 
loupeže páchané na zboží' církevním k výživě duchovenstva a k podpoře 
chudých určeném, dne 2. května 1411. 

Avšak interdiktem nebyly ani spory zažehnány, aniž odstraněny 
loupeže, spíše začal král ještě zuřivěji se míti k arcibiskupovi a 
k duchovenstvu. Mnozí z kněží byli vypověděni, jiní vydrancováni.*) 
Dne 6. máje 1411. přišel král z nenadání do kostela sv. Víta a 
svolav kanovníky k sobě, dal si od nich ukázati všecky církevní 
poklady a kázal je odvézti na Karlštein. Ano prchlivý tento a vášnivý 
král šel ještě dále, neboť předsedav dne 5. června 1411. v nejvyšším 
soudu zemském, dal vynésti od pánův hojně shromážděných ten zákon, 
ie o zemskou věc neměl naprosto nikdo před soud duchovní*) se 
utíkati. Avšak význam té zemské věci byl as velice široký. 

Když se věci takto přiostřily, naléháno bylo na Zbyňka, aby 
přistoupil na smlouvu, podle které měly býti spory vzniklé dány do 
rukou králových a jeho rad, a aby pak zachoval to, na čemž by se 
král se svou radou ustanovil. 

Této smlouvy se dovolává Hus ve svém dopise k papeži ze 
dne 1. září 1411., jakoby byl s arcibiskupem vyrovnán. V tomže 
ck)pise odmítá od sebe bludy, které se prý jemu křivě přikládají, 
a přiznává se, že proti řádu appelloval na papeže lépe zpraveného, 
a omlouvá se, že se nedostavil před soud papežův pro nebezpečenství 
jemu na cestě zvláště od Němců hrozící.*) 

Avšak podmínky, které král sestavil se svou radou, byly tvrdé 
a k zachování zcela nemožné. Arcibiskup měl totiž papeži hotovou 
lež psáti, že prý v České zemi bludů není, aniž prý že ví, že by 

*) Palacký cituje tuto >Kroniku Universitní*. Str. 133. III. Doc. 735. 
>Wence8laas rex coepit agere contra episcopum et canonicos, spoliare et ex- 
pellere ex infonnatione et praedicatione Joannis Hus.< 

») Palacký, Déjiny. Str. 134. 

•) Docum. Str. 18. n. 9. 

7* 



100 Dr. Ant. Lenz: 

kdo v Cechách a na Moravě pro bludy měl trestán býti, leč, že 
prý má nějaké spory s mistry, a ty že má král odkliditi. Arcibiskup 
měl dále v Římě žádati, aby všichni, kdož byli pro loupeže na zboží 
duchovenském klatbou stiženi, byli rozvázáni. Naproti tomu slibuje 
král nápravu všech nezbedností páchaných na duchovenstvu. ^ 

Věrolomný Václav IV. však nedodržel podmínky ani jediné.®) 
Máme o tom hodnověrného svědka arcibiskupa Zbyňka samého. 
Bylť tento těžce zkoušený arcibiskup na konec přinucen Prahu opu- 
stiti a na útěk se dáti ke králi Zikmundovi. Na cestě, na níž ho 
překvapila smrf, dopsal králi Václavovi, >že se ruší všecka úmluva, 
kněží Husovy strany že zjevně káží bludy a kacířství, druzí že bez- 
děky zpoviedají, pravíce, že mají takovú moc, jako papež, že se ná- 
silou brání jemu, trestati kněze provinilé, že se dějí loupeže na zboží 
kněžském napořád, že naň samého se skládají nepočestné listy, a přes 
to, že se jemu kázalo, psáti listy sv. Otci, a také jiné listy na se dáti 
v kletbu, že ti sú nezhřešili, kteří v interdiktu sú slúžili, a to by 
bylo, jak píše arcibiskup, proti mé duši a proti mé cti.') 

Takovéto Ihavé věci měl psáti těžce zkoušený arcibiskup do 
Říma v době, kdy M. Jan Hus svoji pravdu v protivu stavěl naproti 
pravdě katolické, kdy svoje přívržence z kněží podle vzoru Jana Vi- 
klifa duchovenstvem evangelickým oproti duchovenstvu katolickému 
nazýval a tím na jevo dával, že jest netoliko v rozkolu, ale také 
v kacířství. 

Útěk arcibiskupův se udal 5. září 1411., tedy brzy potom, když 
jemu byl úkaz královský dodán. 

V okolnostech takovýchto nabyl Jan Hus odvahy, odporovati 
křížové bulle papeže Jana XXIII. Bylať tu vítaná příležitost, aby 
i v této vřavě následoval M. Jana Viklifa. Jan Hus sice vyznává, 
že mu to Pán Bůh dal, aby povstal proti té bulle, ale okolnosti ho 
více nabádaly k bouřím, nežli domnělé vnuknutí Boží. Vidělť na své 
oči, že mu přeje lid, že mu přeje měšťanstvo, dvořenínstvo královské, 
král a královna, vidělť na své oči, že jest i arcibiskup donucen ze 
svého sídla prchnouti. Mohlť se tedy bez bázně odvážiti boje na- 
proti bullám papežským a tak rozmnožiti ještě popularitu svoji. 

K tomu ke všemu byl Hus rozezlen na dvůr Římský pro těžké 
procesy naň uvalené, pro stihání, kletbu a citování do Říma. 

Dne 9. září a 2. prosince 1411. ohlásil papež Jan XXIII. bullami 
kříž naproti Ladislavovi, králi Neapolskému, jenž podporoval papeže 
Řehoře XII. V bullách těchto dával odpustky těm, kdož by se té 
války bud osobně účastnili, nebo oděnce postavili, nebo, kdož by 
aspoň penězi válku tu podporovali. Papežský legat Tiem, děkan Pa- 
sovský, přinesl bully ty do Prahy v měsíci květnu r. 1412. 

Té příležitosti se ujal Huš a začal bouřiti proti bullám. Chtělť 
nejprve strhnouti universitu s sebou proti nim, ale doktoři theologie 

') V této radě královské zasedal také Králík, patriarcha Antiochenský, 
dékan a pozdéji probošt Vyšehradský, véru ku skrovné cti kapitoly Vyšehradské. 
Týž Králík přinesl první zprávu Václavovi, že opatství Kladrubské obdrželo opata, 
a tak podal králi vítanou příležitost k uvéznéní a mučení sv. Jana. Týž Králík 
umýval také jako dovedný diplomat téhož ukrutného krále, pro vraždu spáchanou 
na sv. Janu, v Říme. 

") Viz ty podmínky. Docum. str. 437 n. 41 et n. 42. 

•) Docum. str. 443 n. 43. 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvědčeni? 101 

odporovali. Tehdáž byl Štěpán Páleč děkanem fakulty, ano, i Stani- 
slav ze Znojma se protivil Husovi. 

Hus však nedal si brániti. Předně kázal naproti těm bullám a 
pak ohlásil veřejnou disputaci '®) o tom: » Zdali by bylo lze podle 
zákona Kristova a bylo užitečno pro čest Boži a pro spaseni lidu 
křesťanského i pro dobro země, bully papežovy o vyzdvižení kříže 
proti Ladislavovi, králi Neapolskému a jeho tovaryšům schváliti Kri- 
stovým věřícím? 

Nadarmo se snažila fakulta zameziti tyto kroky Husovy. Vy- 
pravila totiž dva mistry, aby arcibiskup disputaci tuto zakázal. Potom 
se dostavil k němu Hus i legati papežští Ti se ho tázali, zdali by 
chtěl uposlechnouti rozkazů apoštolských? A když odvětil, že z celélio 
srdce, obrátili se legati k arcibiskupovi a pravili : Nuže, on tedy chce 
již uposlechnouti. Hus však hrál sobě v této proň nebezpečné době 
na schovanou, aby ihned lehkověrné legaty vytrhl z omylu, pravě : 
>že zove rozkazy apoštolskými učení apoštolův a že chce jen potud 
uposlechnouti, pokud se rozkazy papeže Římského srovnávají s roz- 
kazy těmito, jinak nikoliv, i kdyby mu postavili oheň k upálení 
těla jeho.« 

Tato snaha theologické fakulty, zastaviti Husa na srázném jeho 
běhu, neměla žádoucího výsledku. Pokusila se tedy o jiný. Zakázala 
všem bakalářům, a Hus byl bakalářem, pojednávati o bullách, avšak 
mamě. Hus si dělal úsměšky z tohoto zákazu i ve školách i s ka- 
zatelny. ") 

V ustanovený den disputoval Jan Hus skutečně prese všechny 
zákazy u přítomnosti mistrů, bakalářů a studentstva a bouřil netoliko 
proti zlořádům, jež se děly se strany těch, kdož odpustky svato- 
kupectví tropili, ale on bouřil podle vzoru Jana Viklifa proti od- 
pustkům samým, odpíraje papeži vůbec té moci, odpustky udělovati. 

Po té disputaci neopomenul Hus téměř na žádném kázaní mlu- 
viti o odpustcích papežových a napomínati lid, aby se jich střehli. 
Ano, on v této věci předstihl bouřením samého mistra svého Viklifa, 
neboť se snažil, aby se odpory i v cizích zemích proti odpustkům 
rozmáhaly. 

Z tohoto burácení Husova naproti odpustkům povstalo jitření 
v lidu. Dne 24. června učiněn na potupu bull papežských hanlivý 
průvod, a mladí lidé chodili po kostelích v čas kázaní a odmlouvali 
kazatelům, kteří lidu odpustky schvalovali, zovouce je lháři a pod- 
vodníky. 

Král Václav uslyšev to na Zebráce, obeslal několik konšelů na 
Žebrák, i zakázáno pak, aby se nikdo pod ztrátou hrdla neodvážil 
odmlouvat! kazatelům. 

Avšak členové fakulty vidouce, že jest Hus již v plném odporu 
a v plné vzpouře naproti katolické Církvi, nezůstali nečinnými, majíce 
v čde Štěpána Pálce a Stanislava ze Znojma. Především žádali na 
Husovi, aby jim vydal přepis spisu svého naproti papežským bullám, 
a když žádosti té nevyhověl, jali se znovu vynášeti soud nad 45 vě- 
tami, a tak nad učením Viklifovým, kterého hájil Hus ještě před ne- 



'•) Ke dni 7. června 1412. 

' ') Jednáni fakulty bohoslovecké zajisté nesvčdčí o nepřátelství k Husovi 
právč naopak. 



102 Dr- Ant. Lenz: 

dávnem proti Stokesovi, pravé, že nevěří, by byl Viklif kacíř, ale 
také nepopírá (!!) toho, avšak že doufá, že není kacíř, ale že jest 
jeden z předzřízených ku spasení. Členové fakulty theologické vynesli 
ortel nad dotčenými větami v ten způsob, že ku každé z nich při- 
činili jednu z censur buď že je kacířská, bludná, křivá, odvážlivá, 
horšitá etc '*) K těmto větám přičinili členové fakulty ještě šest 
jiných kusů, které se týkaly jednak přímo Husa, nebo bludů, které 
deviace Husovy začaly předstihovati. **) 

Oboje tyto artikule předložila fakulta králi. Potom povolal král 
doktory na Žebrák k nějakému pokusu narovnání. Tam četl Páleč 
spis naproti Husovi složený, a to jménem fakulty, kterýmž byl Hus 
obviňován z neposlušnosti k fakultě pro nevydání spisu svého, ano 
i ku králi, poněvadž král sám nařídil, aby ten spis doktorům vydal, 
a doktoři aby o něm vydali zdání. Hus však slíbil před radami 
královskými spis vydati, chtějí-li se s ním doktoři podvoliti navzájem 
trestu upálení. Oni odvětili, že jeden z nich tak učiní, ale Hus chtěl, 
aby se k tomu podvolili všichni in solidům. **) 

Brzy na to byly články doktorů (dne 10. července) od rady 
královské v úvahy vzaty na Zebráce. Jaký však byl toho výsledek, 
není známo. 

Právě v ten den staly se v Praze výtržnosti. Tři jinoši ze stavu 
řemeslnického, jeden v kostele Týnském, druhý u sv. Jakuba, třetí 
u sv. Víta odmlouvali kazatelům stran odpustků. Byli jati a na radnici 
staroměstskou odvedeni. 

Nazejtří dne 11. července měli býti dotčení jinoši odpraveni. 
A co učinil Hus? Chvátal na radnici s mnohými mistry v průvodu 
2000 studentů, a b3rv po dlouhém otálení do radnice vpuštěn, prosil 
konšely, aby mladíků ušetřili, on sám še fest p&vodcem pravinéní 
jejich a že prý chce za ně trest na se vzíti. Konšelé žádali Husa, 
aby lid uchlácholil, a když se lid rozešel, dali mladíky odpraviti. 

Potom přichvátal M. Jan z Jičína a dal mrtvoly jejich odnésti 
jako mučeníky radostně a slavně při zpěvu: »Titoť sú svatí* do Be- 
tléma. Hus však je pochoval v Betlémské kapli s takovou slávou, 
že napotom říkali Betlému: » Kápla u tří svatých*. 

Král Václav slyše o těch věcech zuřil, ale radové jeho, přívrženci 
Husovi, ukonejšili ho, a to tím snáze, jelikož i královna sama při 
Husovi stála. 

Jitření musilo býti v Praze veliké, jehož příčinou byl M. Jan 
Hus, a proto uznal za dobré, ujíti z Prahy za záminkou, že se usiluje 
o bezživotí jeho, a to dne 15. července 1412.; ale vrátil se již dne 
6. srpna v četném průvodu rytířů a panošů a počal jako dříve v Be- 
tlémě kázati prese všechen žáka? papežův a přes to, že byl z Církve 
vyobcován. Královna však navštěvovala, jako dříve, řeči jeho. 

Tyto všecky rozhodně revoluční události dohnaly faráře Pražské, 
anf arcibiskup Albík zcela byl neschopen čeliti trudným dobám 
tehdejším, k podání žaloby na Husa v Římě skrze svého prokurátora 
Michala de Causis. V této žalobě tvrdí, že Jan Hus a Jan z Jesenic 
svodí lid k bludům Viklifovým, spoléhajíce na velmože a mistry ně- 



") Dr. Ant. Lenz: Apologie sněmu Kostnického. Str. 76 seq. 

'•) Docum. Str. 461. seq. n. 46. 

•*) Tomek: Déjepis Prahy. IIL, 514. 515. 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvědčení? 103 

které; že muže graduované, kněze i laiky z university vypudili, a 
v jich obroky se uvázali, jiné pronásledovali i zranili. Žalují na Husa, 
že se odvolal z rozsudku arcibiskupova k papeži, ač mu to právo 
jako z kacířství podezřelému podle zásad kanonických nepříslušelo. 
Konečně žalují, že hájí Hus kusů Viklifových, a že jsa odpůrcem 
moci církevní proti odpustkům kázal, a že trvá již po dvě léta v klatbě. 
Potom žádají, aby byla památka Viklifova jako kacíře odsouzena, a 
aby byli jako kacíři odsouzeni i Hus se svými přívrženci. 

Při tomto stavu věcí vzal papež při Husovu z rukou Branka- 
řových a odevzdal ji kardinálovi Petrovi z Angela a velel, aby ihned 
přikročil k vrchu práva proti Husovi. Kardinál Petr vyobcoval potom 
Husa se všemi formami, aggravacemi a reagravacemi, '*) a vydán 
dekret, aby Hus byl jat, arcibiskupovi vydán, a kapla Betlémská aby 
byla zbořena. 

Klatbě této se král neprotivil, avšak přes to marně bylo usilo- 
váno o zajetí Husovo a o zboření káply Betlémské. 

Hus však spoléhaje na mocné přívržence své ani v této vážné 
chvíli se nepodrobil, ale odvolal se od soudu papežova na konci 
r. 1412. ku Kristu Pánu, '*) k té pravé nejvyšší hlavě Qrkve, snad 
ani netuše, že v tomto na pohled zbožném odvolání jest obsažena 
jeho úhlavní haeresie o Církvi a negace veškeré ústavy Církve Boží. 
Hus také nepovážil, že odvolání jeho znamená vlastně ničení veškerého 
řádu právního, tak že by veškerých pří zakončení se musilo díti na 
nebi a ne na zemi. 

V těch dobách také v Římě dne 2. února 1413. učení Viklifovo 
zavrženo jako křivé, podvratné a na způsob morové rány nakažlivé, 
a podobně byly odsouzeny i spisy jeho, ježto sice některé dobré věci 
do sebe mají, k nimž však jsou bludy jako malomocenství přičiněny. 

Když se však v Praze stále nepokoj rozmáhal, dal král ozná- 
miti Husovi, že by sobě přál, aby na nějaký čas Prahu opustil, při- 
slíbiv, že se postará o smíření jeho s duchovenstvem. ''') Hus upo- 
slechl a opustil na začátku měsíce" prosince r. 1413. skutečně Prahu. 

Král Václav vida bouře, jež Hus vyvolal, staral se po svém 
^ůsobu, aby je zažehnal. Ustanovil tot^ž, aby se sbor vyšších úřad- 
níkň radil, kterak by bylo lze hádky v Cechách zastaviti, zlou pověst 
království odčiniti a pokoj v zemi obnoviti. I ustanoveno, aby byla 
na ten účel svolána synoda provinciální. Král přijal tuto radu a 
rozeslal po veškeré zemi patenty k duchovním, aby se sešli dne 
2. února 1413. v Českém Brodě. *®) Synoda se však sešla v Praze 
dne 6. února téhož roku. Obě strany podaly své návrhy, jak by měl 
býti zjednán žádoucí mír v zemi. 

Doktorové fakulty theologické ukazují v radě své k příčinám 
rozbrojů náboženských, *') a tvrdí zcela logicky, aby byly ty příčiny 
odstraněny, a pak že nastane pokoj. K těm příčinám čítají především 



'*) Docum. Str. 461 n. 48. 

'•^ Podle vzoru Jana Viklifa. 

'^ Patrné neměl ani pojmu o propasti, jakou učinil Hus mezi sebou a 
Církví katolickou. 

'*) Tehdáž byl k svému úkolu neschopný Albík arcibiskupem. 

") Že byly za dob Husových spory náboženské, připouátéji oba histori- 
kové naii i Palacký i Tomek, a tím, trvám, jest řečeno, Že snaha Husova byla 
netoliko snahou za nápravu, ale také snahou revoluční na půdé náboženské. 



104 Dr. Ant. Lenz: 

tu, že někteří ze žákovstva v království naproti celému žákovstvu 
všeho obecného křesťanstva nechtějí věřiti a držeti, jakož kostel 
Římský a nic jinak, a že má stáno býti v každé při, která se dotýká 
víře křesťanské, víře, vyřízení a usúzení papežovu a Římského kostela, 
ale že chtějí míti samo Písmo sv. za sudce v těch věcech, kteréžto 
chtějí podle svých hlav vykládati, aniž že chtějí poslouchati papeže 
a praelátů ve věcech, když nezapovídají pouhého dobrého, aniž při- 
kazují pouhého zlého. Také prý někteří ze žákovstva praví, že po- 
tupení čtyřiceti pěti artikulóv jest zlé a bezprávné, a nechtějí uvěřiti, 
že smyslové a úmyslové Viklifovi o sedmeré svátostí a o jiných 
věcech byli křiví. 

Doktorové trefili tímto Husa a jeho stranu do živého a ukázali 
k fundamentálním rozdílům stran formálného principu katolického 
náboženství, že není Písmo sv. ^mo o sobě soudcem o věcech víry, 
ale že je papež v poslední instanci ten, který Písmo sv. neomylně 
vykládá, a jeho usouzení a kostela Římského že se má každý po- 
drobiti. Ten soud papežův také již byl ohlášen zamítnutím kusft 
Viklifových a jeho učení i spisův, a tak není volno věřiti podle 
smyslů Viklifových, a že by i ti kusové Viklifovi měli do sebe 
pravdivého smyslu. 

Tou příčinou dávají doktorové králi radu: aby se sešli všichni 
mistři a doktoři na dvoře arcibiskupském a tam vyznali, že nebudou 
brániti 45 vět Viklifových, aniž držeti, nebo jim učiti, že chtějí 
sjednati se s Římskou Církví stran učení o sedmeré svátostí, o klíčích, 
právech, obřadech, o úctě ostatkův, o odpustcfch, o řeholích a řádech,, 
a to mají přísahou stvrditi a mají také vyznati, že v těch věcech má 
stáno býti usouzení apoštolské Stolice a Církve. Tak prý se má státi 
ode všech členů university a ode všech kleriků, nad to mají býti za- 
kázány hanlivé písně, a Husovi zapověděno kázati do té doby, až 
by byl klatby zproštěn. 

Rada Husova však právě naopak čelí k tomu, že v Cechách 
žádného kacíře není, a že má ten, kdožby jeho kacířem zval, toho 
také dokázati. Má prý se ohlásiti všem doktorům, kanovníkům, aby 
řekli, zdali vědí o nějakém kacíři v Cechách, a když prohlásí, že nevědí^ 
má se svědectví tato sebrati a na útraty duchovenstva poselstvo vy- 
praviti do Říma k papeži, aby bylo království České očištěno. 

Tuto radu Husovu jmenuje Jan Železný, biskup Litomyšlský^ 
perfidní a odsuzuje ji naprosto. 

Mistři strany Husovy také dávají radu, která však . prozrazuje 
bludnou nauku Husovu a plnou vzpouru jeho, neboť oni tvrdí, že 
evangelické duchovenstvo podle pravdy zamítá odsouzení kusů 
Viklifových jako nešlechetné a odvážlivé, že Písmo jest rozhodčím 
u věcech víry, že jest nerozumno ve věcech víry bráti útočiště k papeži 
a bludno prý jest, že by mělo býti posloucháno papeže, a jistí, že 
není ten hlavou Církve, kdož jest předzvěděný, a že tedy Církev jest 
sborem předzřízených pouze. Oni tedy odmítají naprosto radu doktorů, 
a jakž jinače, vždyť by jinak sebe i svého Mistra Husa za kacíře byli 
musili vyhlásiti. 

I mistr Jakoubek udává prostředek, kterým by prý rázem byl 
mír v zemi učiněn. Chce totiž, aby se vykořenilo svatokupectví, cizo- 
ložství, smilství a konkubinaty, zboží duchovenstva aby se zabralo, 
a kněžstvo aby spolu s lidem žilo podle zákona Božího, t. j. jinak 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvédčení? 105 

řečeno, aby se všecky řády v křesťanstvu obvyklé zrušily, a aby se 
zařídil nový způsob života podle zákona Božího, jak jej totiž Hus 
vykládal, a jeho páté evangelium M. Jan Viklif, kněžstvo aby žilo 
v chudobě po způsobu apoštolův, a jich hříchy aby byly násilně 
staveny. **) 

Přirovnáme-li radu Husovu čelící k pokoji k zemi a navrácení 
jí pověsti bývalé k radě theologů katolických, poznáme ihned, že 
Husa a jeho stranu dělily od sebe zásady a nauky bludné z Vikli- 
fových spisů přijaté, a že byl smír s ním nemožný. 

Přes to prese všecko trval král na straně Husově. Vida, že se 
naděje jeho na odklizení náboženských sporů v Čechách zmařila, 
ustanovil sám komisí'') ku stavení různic, a k té byli povoláni: Petr 
ze Znojma, Jan Eliášův, Stanislav ze Znojma a Páleč, s druhé strany : 
Jan z Jesenice, jakožto prokurátor Husův, Jakoubek ze StNbra a 
Matěj z Tišnova. Tu se jich po některých řečech tázal M. Zdeněk 
z Labouně, probošt u Všech Svatých, jeden z královských komisarů: 
Zdali chtějí státi v nálezích a rozhodnutích Církve Římské o svátostech 
a v jiných jakýchkoli věcech k Církvi a k víře katolické se vztahujících? 

K otázce této odpověděli členové fakulty theologické: že >ano«^, 
avšak že vyrozumívají » Církev Římskou iu^ jejíž hlavou jest papež 
a kardinálové télem<, jinak oni zde vyslovují, že má stáno býti 
v tom ve věcech víry usouzení papežovu s kardinály. 

Jan z Jesenice dal odpověď písemnou, že prý on a jeho druhové 
trvajíce při smlouvě učiněné předešlého roku, že odporují, by byli 
oni kacíři, a že zavrhují odsouzení 45 kusů Viklifových, že jsou 
a míní býti poslušní nálezů a rozhodnutí Církve obecné, jejíž hlavou 
jest Kristus, a papež Římský náměstek jeho, ve všem, v čem věrní 
křesťané státi a poslušní býti mají ; a že všecky osobní pře a závady 
podávají výpovědi zřízenců, které by oni ustanovili. 

Komisaři vyslyševše osvědčení, učinili odpovéd a oznámili ji 
skrze Zdeňka z Labouně: »že se obě strany snášejí v tom, co se 
týče poslušnosti Církve obecné ve všem, v čem věrní křesťané po- 
rouchati mají,c aby tedy strana stranu netupila, a tak aby vyznali 
před králem, arcibiskupem a před pány a i jinde; co se týče pří 
osobních, aby je předložili písemně, že je též budou hledět srovnati. 

Proti první části té odpovědi ozvali se ihned doktoři katoličtí 
a vyslovili právem, že na ní přestati nemohou, neboť odpověď strany 
Husovy byla potměšilá, nevolíc se podrobiti usouzení papežovu. 

Nazejtří se tázali opět komisaři, chtějí-li obě strany k tomu 
státi, k čemu se včera zavázaly, ač dobře věděli, k čemu se katolíci 
znáti nemohou. Doktorové odpírali, žádajíce, aby se vynechalo, »v čem 
vérnf křesťané poslouchati mají,« a aby se jednalo o 45 článcích Vikli- 
fových dopodrobna a o jiných článcích na synodě přednesených. 
Komisaři však vytýkali doktorům, ač bezprávně, neustupnosť, hrozíce, 
že povědí králi, kterak strana Husova všemu se podrobovala (!1), oni 
však že odpor kladli, však že uhlídají, kterak se to v šesti dnech 
íveze na jejich hlavy. Doktorové také ihned utekli z Prahy, a král 
vydal rozkaz, aby byli navždy z království vypověděni a z university 
vyloučeni. Místa jejich byla obsazena muži strany Husovy. Tak při^ 

*") Docum. Str. 475. seq. 
") V dubnu r. 1413. 



106 Dr. Ant Lenz: 

pravoval nehodný syn Karla IV, katastrpfu na drahou naSi vlast a 
zhynul také začínající hrůzou její, 

Hus, kterýž unikl na Kozí Hrádek, vrátil se na nějaký čas do 
Prahy po skončené synodě. Když však komise jednati počala, odebral 
se opět na Kozí Hrádek a kázal tam před množstvím lidu tam se 
hrnoucího, jakož i po okolních hradech, městečkách a vsích. Kde 
nemohl po kostelich, kázal v širém poli, na cestách, mezi ploty, 
^dovolávaje se příkladu Spasitelova, zcela podle vzoru Viklífova a jeho 
Loiardů. Na Kozím Hrádku napsal Hus mnoho knih. Tak napsal již 
koncem roku 1412. > Výklad na víru, na Desatero Boží, na Páteř*, 
v únoru 1413. spis o Svatokupectví. 

Na synodě Pražské s? Jan Litomyšlský marně namáhal, aby 
spisy tyto byly zapověděny. 

Dne 28. října 1413. dokončil M. Jan Hus svoji Postilllu. Na 
Kozím Hrádku napsal Hus také svoje spisy latinské: De Ecclesia, 
Adversus scripta Stephani Páleč a Stanislai, jakož i Adversus scripta 
octo doctorum. 

Dne 20. dubna 1413. vrátil se Hus zase do Prahy a napsal 
spisek o šesti bludech a dal je napsati na stěny káply Betlémské. 
Když to vykonal, odebral se zase na Kozí Hrádek. Ale zatím zemřel 
Jan Starší z Oustí, a nastoupil jeho syn Oldřich, straně Husově ne- 
příznivý. Odebral se tudíž Hus již koncem června do Prahy, když 
byl zde napsal: » Jádro učení křesťanského. € 

V Krakovci, majetku to Jindřicha Leíla z Lažan, složil spis: 
»Proti knězi Kuchmistrovi.< Odtud odjel dne 15. července 1413. 

Mezitím se i učený kanclíř university Pařížské, slavný Gerson 
v dopise Konrádovi, arcibiskupu Pražskému, vyslovil naproti pod- 
vratnému učení Husovu, a Jan XXIII. doléhal na krále Václava do- 
pisem ze dne 11. července 1414., aby kacířství vykořenil, a vyslovil 
naději, že on jako ochránce Církve vynaloží svoji moc na zachránění 
a obhájení cti království svého. 

Okolnosť tato pohnula M. Jana Husa, aby se naklonil k žádosti 
krále Zikmunda, jenž k němu poslal z jara 1413. pana Václava z Dube 
a pana Jindřicha Lefla z Lažan se žádostí, aby se odebral na koncil 
Kostnický. A Hus se skutečně také do Kostnice odvážil. 

Až dotud pokračuji stran událostí v životě M. Jana Husi, a již 
z nich vychází na jevo, že konání jeho nesměřovalo pouze k nápravě 
duchovenstva nebo i proti zlořádům v hierarchii, alebrž ée čelilo 
k povalení celého ústrojí katolické Církve, Důkazem toho jest již ne- 
hodná hra, jakou tropil s 45 kusy Viklifovými, v nicbžto shledáváme 
netoliko odpor proti hierarchii, ale vlastně i odpor naproti fundamen- 
tálním článkům víry o Církvi a její úpravě z vůle Páně, jakož i naproti 
všem ústavům a řádům Církve katolické. 

Dogmatické deviaqe Husovy jsem vylíčil ve svém spise » Učení 
Jana Husi,« jež jsem složil jako apologii sněmu Kostnického, a na- 
proti injuriím proti němu páchaným, že prý byl Hus nespravedlivě 
pro kacířství odsouzen, jakož i proti neoprávněnému křiku, aby byl 
proces Husův revidován. 

Avšak modloslužba, kterouž dnes mnozí s Husem páchají, ne 
k vůli ubohému Mistrovi, ale pro stálé a nespravedlivé nájezdy na- 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvědčení? 107 

proti katolíkům a jejich sv. víře, přesahuje již všecky meze. Ubohý 
Mistr Jan Hus se zlehčuje, stav se pouhým heslem lidí, kteří nic ne- 
mají s ním společného, ani jeho přísné mravy. Jest to nebezpečná hra, 
a pro následky, jež může míti, a snad již má, ohrožující naši vlasf. 

Jsou mezi těmi, kdož přes míru vynášejí M. Jana Husa, také 
takoví, kteří přiznávají, že koncil byl oprávněn Husa souditi, ano, že 
nemohl ani jinak, leč jej odsouditi podle tehdejšího práva veřejného, 
ale oni tvrdí, že velikost jeho v tom se jeví, že umíral za své pře- 
svědčení, a v tom že jest mučeníkem za pravdu. 

Já však beru právě tímto spiskem dvě věci na přetřes: 1. Jest 
správno říci, že umíral Hus za své přesvědčení? 2. Jest správno tvrditi, 
že jest M. Jan Hus mučeníkem za pravdu? 

Pořad důvodů mých jest následující: 

1. Hus ujišťuje své přívržence o pravdivosti svého učení a klade 
tuto svoji pravdu naproti pravdě katolické a své kněžstvo naproti 
kněžstvu katolickému. 

2. Hus kolísá stran učení o materiálním principu náboženství 
křesťanského, čili o Písmu svatém. 

3. Hus kolísal stran učení o přesném výkladu Písma svatého. 

4. M. Jan Hus jest nestálý a kolísavý stran moci církevní a 
poslušnosti Církvi povinné. 

5. Hus byl nestálý a kolísavý v učení stran poměru předzvědění 
a hříchu smrtelného k důstojnostem církevním. 

6. Hus jest nestálý a kolísavý v učení o vlivu předzNzení a 
hříchu smrtelného na důstojnosti občanské. 

7. Hus byl kolísavý v učení o vlivu smrtelného hříchu na 
konání lidské. 

8. Hus a právo spravedlivých na veškerenstvo všech věcí. 

9. Nestálé a kolísavé učení Husovo o zboží církevním. 

10. Kolísavosf učení Husova o papeži. 

11. Učení Husovo o odpustcích jest kolísavé. 

12. Nestálé učení M. Jana Husi stran 45 kusů Viklifových. 

13. Nestálé učení Husovo stran výměru o Církvi. 

14. Které as příčiny byly rozhodné, že Hus setrval v odporu 
svém naproti koncilu Kostnickému? Bylo to přesvědčení o pravdivosti 
učení jeho, čili jiné ohledy? 

15. Lze M. Jana Husa právem nazvati mučeníkem za pravdu? 

O těchto bodech budu se šířiti, jak mi pravda velí, a jak 
jsem ji seznal na základě spisů a epištol Husových a na základě 
procesu jeho. Bude-li jméno mé proto zlehčováno, budu to milerád 
trpěti, ale věci samé a pravdě, pokud síla má dostačí, nedám uškoditi, 
ať by se tak dělo od kohokoliv. Jsem toho přesvědčení, že pravda 
má vítěziti všude a tak také i o osobě Husově i o učení jeho. 
Přeji sobě, aby i zde vítězila, jako katolík, a především jako katolický 
kněz, věda až příliš dobře, že u vylhaném horlení za nešťastného 
M. Jana Husa zakryta jest zloba a nenávisť naproti katolické víře 
a naproti ústrojí katolické Církve, Kristem Pánem stanovenému. 

(Pokračování.) 




108 Jan Vránek Pohořský: Moře. —Umíráček. 



Z básní Jana Vránka Pohořského. 




Moře. 

moře nezkrotné, ohromné, beze hrází, 
tvé vlny bouřlivé největší lodí hází, 
jak oři divocí, když jezdec sedne na ně, 
výš vzepnou svoji Šíj a bujné svoje skráně 
a s jezdcem zápasí, by shodili jej s třmenu, 
blesk z očí Šlehá jim a z tlamy chrlí pěnu. 

Tvé vlny velmoře jsou hory pohyblivé, 

ba celá pohoří, jež letí v honbě divé 

nad bezdnou hlubinou pod klenbou nebes báně, 

a loď se otřese po každé jejich ráně — 

ten kolos železný jak proti nim je slabý, 

před nimi chvěje se, jak skřivan před jestřáby! 

Mne závrať pojímá v té obrněné lodi, 

jež pracně pěnami vln zběsilých se brodí, 

je mi jak ptáčeti, jež v kleci zavřeno je: 

vím, lodi pohroma i záhuba je moje, 

vln obři strašně řvou a v dál se bouřně valí — 

tak v moři věků je můj život — člun jen malý. 



Umíráček. 

]Hídyž umíráčkem zvoní. Při umíráčku zvuku 

^ vždy někdo slzy roní, já mnohdy vztáhnu ruku 
vždy pláče něčí ret, po smutném srdci svémr 

že duše opustila, mně často tak se zdává, 

jež byla mu tak milá, že šťastna je ta hlava 
ten život a ten svět. uspaná věčným snem. 

Vždy myslím v teskné tuše, 
jak blažena je duše, 

jež vzlétá k nebesům, 
že ušla bojům, strastem 
a spěje k věčným slastem 

těch jejích křídel šum. 



-7w 



if>f< 



Bohumil Brodský: Na samotč. 109 




Na samotě. 

Obrázek. 
Napsal Bohumil Brodský. 

(Pokračování.) 

II. 

ale sládek určil, tak se vše odbylo. Do sňatku obdržel 
Zbomik asi pět dopisů a téměř všechny zodpovídal. 
Pani Julie psala mu velmi něžně a oddaně. V každém 
dopise ujišťovala ho svou láskou, kterou prý jeho zjev 
v ní probudil, svými dobrými úmysly a nadějemi v šťastnou 
budoucnost. 

Zbornikovi se zdálo, že toho pNIiš mnoho slibuje. Ale jako po- 
ctivý muž věřil jejím slovům, aneb je aspoň omlouval. Sám nepsal 
nic zvláštního. V prvním dopise, který jí posílal, ptal se jí vážně, po- 
myslila-li již na to, že nyní bude žíti na samotě, bez zábav a společ- 
ností. Líčil jí nemožnosť jakýchkoliv úzkých styků s ostatním světem, 
svou nechuť k hlučnému životu i pevný úmysl, aby v domácnosti 
jeho nebylo nouze o peníze, čemuž by se asi nesnadno dalo vyhnouti, 
kdyby zábavy pohltily mnoho peněz. 

Cekal dychtivě, co Julie na tento dopřs odpoví. Byl až pře- 
kvapen, když četl, kterak ona si právě takového života z plna srdce 
přeje. Jest prý již nasycena hlučného života městského, jenž ji unavuje 
a vysiluje. Přeje si, aby už záhy byla v osamělém koutku, kde by 
jako v teplém hnízdečku mohla se hřáti po boku milovaného muže, 
jemuž bude platiti každý její dech. 

>Chci býti švarnou žínkou,« dodávala, > která by toho dokázala, 
aby muž byl nucen ji pochváliti a spokojenosť s ní na jevo dáti. 
A doufám, že mám síly i vůle dost, abych takovou ženou se stala. < 

Upokojil se tudíž a přemýšlel pouze, jakým novým zvykům a 
povinnostem bude musit se přiučiti, čeho se odříci a kterak se cho- 
vati, aby už od počátku vytkl celé domácnosti pevný, určitý cíl. 
Činil dobrá předsevzetí a konečně také maloval si, jak celý svůj 
život obrodí, osvítí, zpříjemní. Byly to chvíle upřímné radosti, když 
se podobnými myšlénkami obíral. 

Ale několik dní před svatbou pocítil opravdový strach. Cosi 
skrytého, neznámého na dně duše jeho naň volalo, aby přemýšlel, 
dokud jest ještě čas, aby nedával se poutati nejistotou. Vždy hrozivěji 
stavělo se mu před oči, že své budoucí nevěsty dobře nezná, že, co 
slibovala, jest přetvářka, kterou strhnouti nepostačí jediné vidění. 
Cosi jej táhlo, aby jel přesvědčit se do města, v němž Julie bydlí, 
a pak teprve dále jednal. 

Byl však příliš rozčilen, rozechvěn a novými starostmi rozptýlen, 
že se nemohl k tomuto kroku odhodlati. Mimo to sládek několikrát 
jej navštívil a tolik toho o paní Julii pěkného a chvalitebného dovedl 
vypravovati, že pokládal svůj strach za plané ovoce stálého svého 
mudrování. 



110 Bohumil Brodský: 

Byl rád, když konečně se přiblížil den sňatků. Za tmy vyjížděl 
z myslivny do Buřína, odkud se sládkem dostali se záhy na blízké 
nádraží. Sládek byl cestou ve výborné náladě. 

X Ne tak Zbomik. Byl zamlklý a při setkání s paní Julií sotva 
se pousmál. Jeli do kostela a po cestě ptal se znovu své nevěsty, 
rozmyslila-li si vše opravdu dobře. 

Přitulila se k němu, stiskla mu ruku a podívala se naň tolik 
měkce, že své otázky litoval. Pevným krokem vedl ji k oltáři, pevným 
hlasem odpovídal k otázkám duchovního, a pevně vycházel opět ven. 

Od té chvíle jakoby veškeren strach a úzkosť s něho spadly. 
To, čeho se bál, bylo vykonáno, a teď platilo jen kráčeti pevně dále 
životem. Spoléhal se, že utvoří si život, jaký bude chtíti, a toto vě- 
domí ho činilo tak pokojným, že se od srdce smál vtipům sládkovým 
a vesele přijímal mazleni své ženy. 

V Praze zdrželi se do večera a pak odjížděli domů. Sládek 
i paní Julie záhy usnuli v koutech vagónů. Zbornikovi se nechtěla 
spáti, a rovněž mladá paní sládkova nejevila únavy. Seděla u okna 
a dívala se zádumčivě do tmavé noci. 

Zbornik mimochodeím zadíval se na ni upřeněji. Neznal ani 
dobře ještě své nové příbuzné. Ovšem, dle prvního dojmu, jaký naň 
udělala při setkání, pocítil k ní upřímnou náklonnost a zvláštní něžnou 
příchylnost. Ale do důvěrnějšího hovoru s ní se pustiti bránila mu 
jednaik jeho zdrželivá povaha, náchylná více k pozorování, než k zá- 
bavě, jednak její ostýchavé, zamlklé chování. 

Maruše byla o málo mladší své nevlastní tchýně. Její matka 
vdávala se za listovního Domina, když už bylo dceři asi dvanáct roků. 
Sedm let žila s Dominem, jenž po její smrti oženil se s Julií. Bylo 
tedy Maruši asi třiadvacet roků. 

Zdála se však býti mladší. Postava byla o málo menší své ma- 
cechy, ale plnější, souměmější. Její pleť měla snědý nádech, a ačkoliv 
se nelíčila, vypadala mnohem svěžejší než Julie. Byla černovláska a 
její velké, tmavé oči hořely hlubokým, vniterným životem. V chování 
byla zdrželivá, málomluvná. K maceše chovala se s laskavou, kdo 
však blíže pozoroval, poznal, že také chladnou zdvořilostí. Namáhala 
se zdáti se hodnou dcerou nevlastní matce, stářím jí téměř rovné. 

U porovnání se sládkem byla pravým opakem svého muže. Po- 
slechla přání macešina a nevzpírala se vzíti si Zemana. Ale k jeho 
vtipům a přívalu slov odpovídala stručně, namáhajíc se zůstati klidnou, 
i když žerty sládkovy byly hrubé. Ve společnosti jevila snahu býti 
pozornou posluchačkou, ale přes to zatékal občas zrak její prázdnem, 
upřel se kamsi do dálky, a její tvář přelétl stín utrpení a skrytého 
zármutku. Jen někdy, když se pohled její setkal s pohledem Zborni- 
kovým, pousmála se důvěrně a chvatně odvracela se stranou. 

Myslivec cítil s ní vřelou účast, aniž by si toho byl vědom. 
Byla mu od prvého setkání milou, a kdesi v dálce jeho srdce ozývala, 
se předtucha, že v ní najde v těžkých chvílích porozumění a útěchy. 

Ted dívaje se na ni, mohl svá pozorování činiti nenucené. Vlak 
letěl temnou nocí s jednotvárným hukotem. Jen chvílemi vyletěl 
ohnivý proud jisker ze stroje a ozářil les neb sněhová pole, kolem 
nichž uháněli. Časem zamihlo se drobné světélko hlídačovy lucerny,, 
neb zatřepetalo se osvětlené okno kdesi ve vsi. 



Na samotě. 111 

V&z, v němž jeli, byl prázdný, a paní Julie se sládkem opano- 
vali každý jedno sedadlo. V třetím oddělení seděl Zbornik, a na 
opačné straně Maruše. Zbornik pokuřoval. MaruSe byla pohroužena 
v myšlénky a zapomněla na ostatní svět. Na tváři odrážely se ji 
myšlénky a byly asi neveselé. Výraz hlubokého smutku vepsán byl 
v každý rys její tváře. Oči měla jako přimhouřené, a tu najednou 
viděl Zbornik, že se cosi zatřpytilo na jejich řasách. Plakala. Ale tiše, 
nevědomky, protože nestírala slz, jež nerušené padaly na pobledlou 
její tvář. 

Až najednou sebou trhla, chvatně přejela oči kapesníkem a po* 
dívala se úzkostlivě kolem sebe. Zrak její setkal se s pohledem Zbor- 
nikovým. Zarděla se a snažila se usmáti. Pak sklopila hlavu a za- 
hanbeně dívala se k zemi. 

Zbornik mimoděk vstal a šel se posadit právě proti ní. Mlčel, 
ale ona bezděky zvedla oči a pohleděla naň. 

>Vám je smutno, « pravil stlumeným hlasem. 

>Ano. Tak najednou padl na mě smutek, a nevím sama, co se 
to stalo. < 

>Přede mnou se ostýchati nemusíte,* povídal upřímně, vida její 
snahu stavěti se veselou. »Mně také není stále do smíchu, jako va- 
šemu muži. Život jest příliš vážný, aby s ním člověk směl zahrávat. « 

»Máte pravdu,* řekla vážně. >Jest vážnější, než se člověku zdá. 
Kdo nemá dost síly opříti se všem těm zlobám a nehodám, jež ho 
čekají, snadno si zoufá a utone. < 

Podíval se překvapen na ni, kolik asi hloubky a zažitých muk 
zachvívalo se v tomto hlase. 

> Vy jste mnoho zkusila, vidte?« 

»Jář Věru, ani sama nedovedu vše to pochopiti a oceniti. Bu- 
doucnost mi ukáže, mohu-li ještě více snésti.* 

•Domníval jsem se, že jste šťastné povahy, že se vás nic mocně 
nedotýká, že přijímáte lhostejně nárazy osudu a nedáte se ničím vy- 
rašiti z klidu.* 

*Cvik a zvyk dělá mnoho,* prohodila trpce. »Kdo od mládí 
nezažije nic dobrého a nečeká žádného blaha, ten se nedá tak snadno 
zviklati, když se oň opře neštěstí.* 

>Jste nešťastna^* ptal se tiše. 

Pohleděla naň pátravě, jakoby chtěla vyzkoumati, myslí-li to 
vážně, nebo vyzvídá-li pouze ze zvědavosti. 

'Odpusťte mé otázce,* dodával chvatně. » Domnívám se, že vás 
trochu již znám, třeba že se známe od nedávná. Zdá se mi, že jest 
mezi námi jakási příbuznost myšlének a citů. A proto tak otevřeně 
s vámi mluvím. Snad my dva budeme moci navzájem se těšiti.* 

>Přála bych si míti někoho, kdo by mi rozuměl,* řekla vřele. 
»Břemeno, které kdo nese a o němž druhý ví, aniž by se tomu po- 
smíval, jest mnohem lehčí. Vidíte, mnoho lidí mne znalo, ale málo kdo 
vyčetl z mé tváře to, co vy jste uhodl. Ano, nejsem šťastna.* 

»Směl bych věděti, kde jest pramen vašich duševních mukř* 

>Chci býti upřímnou. Potřebuji také býti k někomu sdílnou^ 
poněvadž se bojím, že bych nemohla dlouho zůstati klidnou, trpíc 
ySe ve vlastním nitru. Nevím, co je to štěstí. Od malička uvykla 
jsem jen tvrdým údělům života. Moje matka byla dobrá, ale 
rozmarná žena. Hledala vždycky jen to, co by zpříjemňovalo jej{ 



112 Bohumil Brodský: 

život a odbývala lehce své domácí povinnosti. Můj otec byl úřed- 
níkem, žijícím pouze pro své úřední záležitosti a nestarající se o rodinu. 
S matkou šťasten nebyl. Nedovedla mu učiniti domov milým a drahým, 
starajíc se pouze o své libůstky a užívajíc světa s lehkou myslí. Omlou- 
vala se, že otec ji chce zotročiti, v bezradostném životě držeti a sta- 
rostmi ubíjeti. Kdyby bývala měla více lásky, mohl náš domov býti 
teplým krbem, jenž by všechny vábil a poutal. Ale takto byl místem 
nevlídným a stal se mukou místo útočištěm. Nejvíc pociťovala jsem 
to já. Otec mě měl rád, a někdy zazářila jeho láska ke mně živým 
plamenem. Cítila jsem k němu téměř svatou úctu a visela jsem na 
něm celým srdcem. Matky jsem ráda neměla. Někdy, když o tom 
přemýšlím, zdá se mi, že to byl hřích, ale já za to nemohu. Ona 
nepokrytě dávala na jevo, že jsem jí obtížnou, že má zlost, když 
musila se o mne starati. A čím více jsem vyrůstala, tím mrzutější 
byla na mne. Přála si vypadati mladistvě, svěže a zlobilo jí, že má 
tak velikou dceru. Ačkoliv jsem byla malá, pochopila jsem to přece, 
a proto tím hroznější bylo pro mne ranou, když otec zemřel. « 

Zastavila se, složila ruce v klín, a přes to, že pevně sevřela rty, 
vyhrkly jí slzy. Rychle je setřela, pousmála se a zavrtěla hlavou. 

> Vidíte, jsem přece jen slabou ženou, podávám se příliš citům, 
ačkoliv jsem tolikrát si již umiňovala, že zůstanu klidnou a že mi- 
nulost svou pohřbím. Nu, vy mi to odpustíte, vidte? Ale ted už, když 
jsem začala, musím dokončiti. Byla-li jsem matce na překážku dříve, 
byla jsem nyní tím více. Matka mě považovala za zbytečnou přítěž 
i krutě mi vyčítala můj život. Sama by se byla ráda vdala, poněvadž 
však měla mne, nemohla dosíci žádného výhodného sňatku. Bývala 
jsem tehdy často bita, aniž jsem věděla proč. Mlčela jsem a snášela 
rány trpělivě, vzpomínajíc při tom na otce. Modlila jsem se každo- 
denně, aby matka dosáhla své tužby a vdala se. Nevím, nebylo-li to 
ode mne ošklivé, ale dítě nemá rozumu jako dospělý. Tehdy jsem 
se domnívala, že má modlitba byla vyslyšena. Do města přistěhoval 
se nový listovní, vdovec. Záhy seznámil se s matkou a vzal si ji. 

Těšila jsem se, že mi ted bude lépe. Ale bylo čím dál tím hůř. 
Nevlastní otec byl člověk bojácný, neměl své vůle a byl v rukou mé 
matky loutkou. Tato jakoby se chtěla nasytiti světa, než sestárne, ne- 
pomýšlela na nic jiného, než jak by vyplnila veškery své choutky. 
Domin byl jí pláštíkem a slepě oddaným pomocníkem v jejích tuž- 
bách. Vláčel se s ní po zábavách, dával peníze a utrácel s ní z hoto- 
vých peněz. Měl velmi slušné jmění, ale to se zvolna ztrácelo. Když 
umřela matka, zbylo mu asi tisíc zlatých. Tehdy byl život můj pravou 
mukou. Dospívala jsem v děvče, moje družky se vdávaly, ale já 
musila chodit v krátkých sukních, abych se zdála býti mladá, a aby 
chování matčino tolik nekřičelo. Už jsem byla odhodlána z domova 
utéci a jíti do služby, když matka na kterési zábavě se nachladila a 
zemřela zápalem plic. Tak jsem ztratila otce i matku a byla u ne- 
vlastního otce. Tehdy jsem si na čas oddechla. Domin byl slaboch, 
ale nebyl zlý. Choval se ke mně s něžnou pozorností a snažil se na- 
hraditi křivdy, jež byly na mně páchány. Ale netrvalo to dlouho. 
Oženil se po třetí.* 

Tu se Maruše zarazila, úkradkem podívala se na Zbomika, 
sledujícího její vypravování s napjatou pozorností a snažila se dodati 
své tváři veselého výrazu. 



Na samotě. 113 

»Nu, ted jsem vdána a doufám, že si oddechnu, « dodala jako 
bezstarostně. 

»Proč nevypravujete souvisle dáleř* dotíral myslivec, jehož se 
zmocnilo jakési temné tušení. »Jak vám bylo, když se Domin oženil 
po třetí?* 

»Jak mi bylo?« povídala v nesnázích a odvrátila oči. > Celkem 
dobře. Ovšem, Julinka byla skoro stejně stará jako já, Domin byl 
mým nevlastním otcem, a nemohla jsem žádati, aby mě milovali jako 
svou vlastní. Ale aspoň mě netýrali, nedávali mi znáti, že jsem cizí, 
že jim překážím. Byla jsem za to Julince vděčná a poslechla jsem ji, 
když si přála, abych si vzala Zemana.* 

Zbornik už měl na jazyku optat se, jakou jest jeho žena. Za- 
styděl se však a chvatně hledal, co by řekl, aby zakryl své myšlénky. 

'Brala jste si Zemana nerada?* ptal se lhostejně. 

>To ne. Ale dosud nemám k němu lásky a jak se bojím, ne- 
bude mezi námi nikdy oné hluboké, čisté lásky, které k úplně šťast- 
nému manželství je potřebí. Jeho tužby a má přání jsou velmi rozdílné. 
Ale tolik mohu klidně říci, že mám poctivý a pevný úmysl státi se 
mu dobrou a poslušnou ženou. Snad se v něm také mýlím a budu 
později litovati slov, která jsem před chVilkou o lásce prpnesla.* 

» Přeji vám toho od srdce,* dodal Zbornik dojat. » Život lidský 
je hádankou, a kdo má dosti síly a trpělivosti, jej rozřešiti, ten získá 
velký poklad. Patřím také zvědavě do své budoucnosti. Až dosud 
jsem byl ne-li šťastným, tedy aspoň spokojeným. Budu rád, budu-li 
moci po letech říci, že dnešní den v té věci nic nezměnil.* 

Maruše ho pozorovala s účastí, a cosi jako bolestný úsměv za- 
hrálo jí kolem rtů. 

>Ano,< řekla po chvíli jako sama pro sebe, » život lidský je 
-opravdovou hádankou. Jakého rozluštění, překvapení přinese nám 
t)běma!« 

•Bojíte se toho rozluštění?* ptal se jí vážně. 

> Nemám se už čeho báti,* řekla prostě. 

> A já se domnívám, že mám dost síly, abych to snesl,* pro- 
hodil Zbornik úsečné s jakousi vyhrůžkou ve svém hlase. 

Mlčeli a naslouchali jednotvárnému hukotu vlaku. Zbornik se 
zamyslil, a Maruše zadívala se opět do tmy. Blížili se k poslední 
stanici, a bylo třeba zbuditi spáče. Zbornik vstal a chvíli se díval 
před sebe. Pak podával ruku Maruší. 

»My si rozumíme,* povídal prostě. >Až bude některý z nás 
klesati při řešení té životní hádanky, druhý mu pomůže, vidte?* 

» Přijímám,* přitakala s dobrým úsměvem. »Jsem o mnoho 
klidnější, když vím, že jsem našla někoho, kdo mi rozumí.* 

»Děkuji vám za důvěru. Uvidíte, že jste se ve mně nezklamala. « 

V hlase jeho chvělo se pohnutí. Šel a budil ženu i sládka. Oba 
byli rozespalí a divili se, že mohli tak tvrdě usnouti. Začali chvátne 
skládati různé balíčky a škatule, aby při sestupování s vlaku měli 
vše přichystáno. Brzy potom zastavil vlak, a oni opouštěli vagón, aby 
usedli do povozů tu na ně čekajících. Sládek jel do Buřína, a Zbor- 
nikovi pustili se přímou cestou poli k lesům a odtud ke Klíčnovu. 

Paní Julii v širém poli dřímota přešla. Noc byla tichá, hvězd- 
natá, polotemná. Sníh skřípěl pod saněmi, a zvonky koní jasně zvonily 
v čistém, mrazivém vzduchu. Nebylo viděti daleko a nic se také ne- 

>VUs(« 1897—9*. S 



X14 Bohumil Brodský: 

hýbalo. Nerušený klid dřímal nad krajinou. Někdy ukázala se na 
mezi skupina šípků, nebo zakrslý chomáč jalovci. Po půl hodiné cosi 
temného, jako vysoká, černá zeď vystupovala před nimi, roztahovalo 
se do výšky i šířky a hlahol zvonků se zdvojnásobil. 

»Co je to?« lekla se paní Julie, přikrčivší se k muži. 

»Jsme u lesa,« poučoval ji myslivec. »Tady vjedeme na lesní 
silnici a už nevyjedeme až u nás. To jsem rád, že jsem zase ve 
známé krajině.* 

Nahnul se ku předu, pootevřel ústa a nastavil tvář chladnému 
ovanuti lesního vzduchu. Paní Julie stále ho držela za ruku a úzkost- 
livě se ohlížela na všechny strany. 

» Nejsou tu lupiči?* ptala se uděšeně. 

Zasmál se hlasité, až se smích od stromů odrážel. 

»Zdá se mi, že nejsi příliš udatna,* žertoval. > Kdyby ted tak 
některý z lupičů se objevil, místo bránění bys utekla. Ale neboj se, 
tady jsou lidé pokojní a v noci spí. Leda že někdy některý jde si 
v noci pro vyhlédnutý smrček, nebo klade oka, aby dostal lacino 
pečínku. Ale ti mě už znají a vědí, že je lépe se mi vyhnouti.* 

»Chodíš také někdy v noci venku?* 

» Ovšem, téměř každou druhou noc* 

»A což kdyby tě někdo zastřelil?* 

•Chytili by ho a zabili také.* 

»Ale tím by ti život vrácen nebyl. Já tě nikdy v noci ven ne- 
pustím.* 

»Však ty budeš mluviti jinak, až několik dní pobudeš v my- 
slivně. Myslivecký život není vždycky příjemný, a povinnosti má 
každý.* 

>A to bych musila býti v myslivně sama, kdybys ty odešel?* 

»Sama ne, bude s tebou děvečka.* 

»Co by mne ta uchránila? Bála bych se bez tebe, a ty mi to 
uděláš k vůli, že nepůjdeš nikam. Pošleš hajné, a to dostačí.* 

Zbornik se opět zasmál. Bylo mu k smíchu, jak se žena bála. 
Rozuměl jejímu strachu, vyvolanému noční jízdou lesem. 

»Nu, nějak to uděláme. Není ti zima?* 

>Ne. Vedle tebe je mi tak sladko,* mazlila se a položila hlavu 
na jeho rameno. Přijímal její něžnosti rád a sám se tím rozehřál. 
Vypravoval jí o krásách lesa, o tichých, mlčelivých nocech, za nichž 
prochází po ztemnělých stezkách, naslouchaje ševelu korun a pískání 
ze sna probuzených ptáků. Na jeho hlase bylo znáti, že mluví z plna 
srdce, že vše to, co líčí, mnohokráte již a hluboko hlaholilo jeho 
srdcem a rozechvělo jeho nitro. 

Konečně rozstupoval se les, a volná prostora objevila se náhle 
před jejich zrakem. Dvě ozářená okna vítala je, a ozval se štěkot psa. 

»Brok nás také vítá,* upozorňoval Zbornik radostně. »A Ba- 
ruška je vzhůru. Hajná asi ponocuje s ní.< 

»Jen když bude pokoj vytopen, už jsem všecka zkřehla!*^ 
Saně zastavily před myslivnou, a již se otevíraly dvéře. Žluté 
světlo lucerny rozlilo se do tmy, a ven vyběhl hajný, jeho žena 
a Baruška, jež na druhý den nastoupila službu. Hrnuli se pro balíčky 
a uctivě vítali novou paní. Baruška sáhla po ruce myslivcově, chtějíc 
ji políbiti; když on mrzutě utrhl, opakovala svůj pokus u mladé 



Na aamotč. 115 

paní. Tu pcichodila lépe. Pani Julie nechala si ruku políbiti, až to 
mlasklo. 

>Tak ty jsi Baruška?« ptala se, slézajíc ze saní. 

»Ano, vzácná paní.« 

»To je dobře, že jsi už tu. Topíš ?« 

»Topim.< 

»Pojd tedy a vezmi všecko ze saní. Tohle je hajný s hajnou, 
že? To jste hodní, že jste čekali. « 

Byla přesvědčena, že svou pozorností si jich získá. Běžela 
chvatné napřed a sotva veběhla do pokoje, shodila plášť a za- 
deskala rukama. 

>Pepouši, už jsme doma,t volala vstříc myslivci, nazývajíc ho 
zdrobnélým jménem. Pověsila se mu kolem krku a políbila ho. Přijal 
její polibek se shovívavou trpělivostí a pak poroučel, co se má kam 
dáti. Chvíli byl ještě ruch. Baruška ohřívala večeři, a mladá pant 
převleknuvši se do županu, seděla vedle muže a lichotila se k němu 
jako hravé, nevinné kotě. Zbornik byl vesel a rozhlížeje se jasným 
pohledem po svém bytě, sám sebe v duchu ujišťoval, že je tu teď 
mnohem útulněji a příjemněji než před tím. 

První týden uběhl jemu i jeho paní jako sen. Myslivec chodil 
sice do lesa jako jindy, ale vracel se dříve. Věděla-li paní Julie, 
kudy se bude vraceti, chodila mu naproti, skryla se mu někde za 
strom a odtud vybíhala naň radujíc se, byl-li překvapen. Vodila se 
s nim za ruku, smála se, žertovala, mazlila se, a samotářský Zbornik 
díval se blaženě do budoucna, vida vše ve světle a jasné. Oplácel 
pozornosti své ženy pozornostmi jinými, a hajná povídala nejednou 
svému muži, že by byla nikdy ani nevěřila, jak vzácný pán dovede 
laškovati a se smáti. 

Baruška byla po sestře ; do práce jako drak. Hnala se z práce 
do práce, nedala se k ničemu pobízeti a s úzkostlivou pozorností 
plnila každý pokyn své pani. V mysli vně bylo vše čisté, spořádané, 
a Zbornik uvažoval, že přece jen prohloupil, že se tak dlouho nezeni! . 

Po týdnu dostali v myslivné návštěvu. Přijel sládek se svou 
paní uradit se o obědě, kter^ měl být úřednictvu vystrojen. Vrazil 
do myslivny jako velká voda. Křičel, rozhazoval rukama, smál se 
a přes tu chvíli ch3rtal Maruši kolem pasu. 

>No jak, panstvo, jak se máte?< volal, a malá, sádlem zarostlá 
očka se mu blýskala. >Dobře, že anoř A jak taky jinak. Já jsem 
jako v sedmém nebi. Kam jsme. švakře, rozum dávali, že jsme se 
tak dlouho neženili. Lituji každé hodiny, kterou jsem zameškal.* 

Zbornik se usmíval, a paní Julie objímala Maruši. 

>Jsi spokojena?* ptala se jí pološeptem 

>Jsem, matinko,« klidně odpovídala sládkova. 

»To mne těší. Vidíš, že jsem ti dobře radila, a že jsi dobře 
udělala, poslechnuvši mne. Já jsem také velmi spokojena,* dodala, na- 
hýbajíc se k jejímu uchu. 

> Žádné septy,* křičel sládek rozpustile. » Povídejte před námi, 
abychom věděli, že nás nepomlouváte. Ostatně není teď ke zbytečným 
teítm času. Dejte nám, švakrová, trochu piva, a pak si povíme 
o chystaném obědě. Mám dnes várku a musím brzy domů.* 

Myslivcova běžela udělat dle jeho přání, a po chvíli seděli 
všichni pohromadě. Slovo však, jako vždy, vedl sládek. Na připra- 

8* 



116 Bohumil Brodský: 

veném papíru měl seznam hostí, kteří se měli sezvati, a zároveň také 
nástin jídel. Odporovati nebo něco opravovali bylo marno. Sotva 
někdo pronesl mínění, že to neb ono dalo se by jinak provésti, 
zahrnul ho přívalem slov a odůvodňoval svůj názor tak houževnatě, 
že odpor sám sebou přestal. 

»Tak dobrá, věc jest ukončena, c kázal, skládaje papír. >My 
zaopatříme oběd, a ty, švakře, mi dáš na podzim nějakého zajíce 
a koroptev. U nás je na oběd místa dost. Maruška má piano, je 
sice horší, než má tuhle švakrová Julča, ale dostačí. Každé chvíle 
zahrajete a zatancujeme si. Kdo nebude chtít tancovati, půjde si 
zahrát v karty, a ženské se o zábavu postarají samy. Bude to něco 
nóbl. Povídal jsem o tom některým pánům, a všichni se na to těší. 
Pozvu sám všechny, protože o vás vím, že jste tu jako zakopáni. 
Musíš, švakře, koukati, abys se dal přeložiti někam jinam, trochu 
mezi lidi.« 

»Šlo by to?'« ptala se paní Julie ochotně. 

»Proč by nešlo. Jen kdyby řiditel chtěl. Hleďte se řiditelce 
zalichotiti. Je s lesmistrovou na kordy a udělá to lesmistrové na truc* 

»Já se odtud hýbati nebudu, « řekl Zbornik stručně. 

»A pročř* divil se sládek. 

» Protože jsem tu spokojen. ^Kdo ví, jak bych byl spokojen 
jinde. Ostatně mne svět netáhne. Cím dále od lidí, tím méně mrzu- 
tostí a klepů. « 

»Však ty se dáš ode mne přemluviti,* lichotila se paní Julie. 

»Na to tuze nespoléhej, v podobných věcech jsem neústupný. « 

»Což, v tom máš pravdu,* smál se sládek. >Paličák jsi. Tuze 
se však nezaříkej. Za nějaký čas tě žena zkrotí.* Rozesmál se, až 
ve tváři zrudl. 

»Takových pošetilých nadějí si nedělej,* řekl Zbornik vážně 
»Co jest rozumné, všechno ženě udělám. Ale v malichernostech, 
které by byly proti mému klidu, dovedu svou vůli hájiti.* ' 

»Vida, jak jsi přísný,* prohodila myslivcova jako se smíchem, 
ale cosi trpkého přece jen se skrývalo v iejím hlase. 

» Nikoliv přísný, ale rozvážlivý,* opravoval ji klidně. Dobře, že 
sládek měl várku. Spěchal a teď vstával prohlašuje, že nemůže déle 
meškati. Zbornik ho provázel až k saním. Paní Julie stála mezi dveřmi, 
dokud se koně nehnuli. Pak vracela se chvatně do pokoje a posta- 
vila se k oknu. Byla zamračená a bubnovala prsty na skle. 

Když Zbornik vešel, podíval se na ni, lehký mráček nevole 
přelétl jeho čelo, ale hned zase byl pokojný. 

»Dej, Julinko, odkliditi věci se stolu. Rád bych pracoval,* 
řekl klidně. 

» Zavolej na Barušku, je v kuchyni,* odpověděla, ostře ne- 
obracejíc se. 

» Myslím, že je to povinnosti ženy, aby se starala a domácí 
pořádek,* řekl s důrazem. »Abys si však nemyslila, že mne tvůj 
vzdor rozčílí, udělám, co jsi si přála.* 

Vyšel ven, a paní Julie rozzlobená, že mohl tak klidně poukázati 
na její chybu, šla do vedlejšího pokoje, přirazivši za sebou hlučně dvéře. 

Baruška odklidila vše, a Zbornik usednuv, pracoval. Před očima 
sice mihalo se mu všelicos, ale byl pánem své vůle a nedal se 
strhnouti k příkrosti. 



Na samotě. 117 

Když asi p61 hodiny tak klidně pracoval, vešla opět paní Julie 
do pokoje. Zdálo se, že jest také pokojná, ale výraz její tváře svědčil, 
že jen s namáháním se přemáhá. 

> Budeš brzy hotov ř« ptala se odměřeně. . 

>Asi za hodinu. Přeješ-ii si však něčeho, mohu toho na chvíli 
nechati. « 

>Ráda bych s tebou mluvila, jak bude s návštěvou, c povídala 
stejně suše: »Švakr sládek ustanovil, aby oběd byl za týden. Do té 
doby však musíme ženatým úředníkům, aspoň těm přednějším, udě- 
lati návštěvu. Chci se tě tedy ptáti, který den začneme. Musíme 
ovšem návštěvy dělati odpoledne, a tu by bylo dobře, kdybys zjednal 
příležitost. Pěšky běhati přece nebudeme.* 

»To ne, drahoušku, nebudeme běhati ani pěšky, ani se voziti, « 
pokojně odpovídal, patře jí do očí. 

»A jak to tedy chceš udělati?* ptala se prudce. 

> Zcela jednoduše. Nebudeme vůbec dělati návštěv. Je to zby- 
tečný a bláhový obyčej. Vystrojí se oběd, přijdou všichni úředníci 
s paničkami. Při tom se jim představíme a pak aspoň vyhneme se 
oplácení návštěv, které by nás po několik týdnů o celý pokoj a klid 
připravily. Některé z paniček nemají nic pilnějšího na práci, než že 
po návštěvách běhají, k sobě jiné zvou a snaží se, jak by hodně 
klepů nadělaly. A tím by nám spokojenosti nepřibylo.* 

>Už jsi hotov?* ptala se špičatě. 

>Doufám, že jsi mi dobře rozuměla, abych ti to nemusil po 
druhé povídati.* 

•Povídám ti tedy, že návštěvy dělati budeme,* řekla ostře 
a určitě. 

»Tak?* zakýval hlavou. >Kdo nás k tomu přinutí?* 

»Já,* vyrazila hněvivě. »Neznáš-li ty požadavků slušnosti, musím 
je znáti já. Když jsem si nebožtíka muže vzala, dělali jsme návštěvy 
čtyři neděle, poněvadž to bylo ve velkém městě. Bude-Ii to tady 
trvati pouze týden, doufám, že tolik toho neztratíš ze své spokoje- 
nosti, o níž stále mluvíš. Chceš-li platiti za vzdělaného muže a ne- 
chceš-li, abych se stala terčem posměchu, pak mne poslechneš 
a nedáš příčinu k brzké domácí mrzutosti.* 

Zasvítila očima a přeložila ruce na prsou, dodávajíc si velmi 
vznešené tvářnosti. Zbomik položil se také klidně na lenoch židle 
a pozoroval ji chvíli otevřeným, přímým pohledem. 

»Ty jsi se, Julinko, přenáhlila,* řekl potom vážně. » Prohodila 
jsi všelicos, čím bych mohl býti uražen. Já to však přičítám tvému 
náhlému rozčilení. Musíš se učit panovati nad svými vášněmi, sice 
bys se stala hříčkou svých choutek. Ted jsem tvým mužem já, a ne 
tvůj nebožtík muž, listovní Domin ! Na mně je, abych určoval, co se 
stane nebo ne. O spokojenosti mluvím stále proto, poněvadž je nej- 
vzácnějším jměním všech manželů. Je- li tobě věcí vedlejší, je to 
smutné, že tak záhy se jí zříkáš. A co se dotýká další tvé poznámky, 
bud ujištěna, že každý opravdově vzdělaný člověk neměří vzdělanost 
druhého dle zevnějšího chování, ale dle jeho vědomostí. Já nikomu 
svou vzdělanost do očí nestavím a také od nikoho chvály nežádám. 
A co se tebe dotýká, uděláš velmi moudře, když budeš vždy dbáti 
toho, co by mně bylo milo a ne, čeho jiní od tebe požadují. Ptal 
jsem se tě před svatbou vážně, budeš-li na samotě spokojena, a po- 



118 Bohumil Brodský: 

dotkl jsem, že tu není společnosti, aniž my společnosti budeme. vy- 
hledá váti. Ty jsi se mnou souhlasila. Nechceš snad říci, že veškery 
tvé dřívější sliby byly jen na oko?« 

»Vím, co jsem slibovala,* zvolala zlostně, »a poučovati mě ne- 
musíš. Nejsem tak hloupá, abych nevěděla, co se sluší a patří. Od 
tebe se způsobům, chvála Bohu, učit nemusím. Slibovala-li jsem ti, že 
budu tráviti život na samotě, rozuměla jsem tím, že se odřeknu různých 
zábav, kterým jsem byla zvyklá. Ale abych neměla žádných styků 
s úřednicemi, to ne, to jsi přišel na nepravou.* 

»Vidím to, bohužel, « trpce prohodil Zbornik. »Jednal jsem tuze 
ukvapeně a nerozumně, dav se tebou obelstíti.* 

>Kdo tě obelstil ř« křikla náruživě. 

»Ty,« řekl klidně. 

»Že ti není hanba tak mluviti,* volala a vyskočivši vrazila do židle. 

» Mně hanba býti nemusí, poněvadž se chovám slušně. Ty však 
počínáš si, jako si obyčejně počínají na venkově při muzikách. Tam 
také křičí a židlemi tlukou.* 

Zarazila se a podívala se naň vytřeštěným zrakem. Tohle ne- 
očekávala. Nevěděla co dělati. Poznámka o muzikách vzala jí chuť dále 
zuřiti. Dala se tedy do nuceného, pohrdavého smíchu a vztyčila hlavu. 

• Pozoruji, že znáš velmi dobře venkovské muziky. Musím se 
jednou také podívati, odkud jsi vzal své zkušenosti a názory o způ- 
sobech.* 

Ted vyskočil Zbornik také. Ruce v pěstě zaťal a zamračil se zle. 

»Dost už pošetilých řečí,* křikl tak přísně, že se přestala smáti. 
»Co jsem řekl, stane se. A tobě povídám, že má spokojenosť trvala 
jen týden. Už jsem prohlédl tvou přetvářku, a uspoř si tedy dalších 
pokusů přesvědčit mě, že jsi tou, za kterou jsi se vydávala. Mezi 
námi už lásky nebude.* 

Sáhl po klobouku a ručnici a šel ven. Paní Julie stála chvíli 
v pokoji a patřila ke dveřím, za nimiž zmizel. Chtěla už se rozběhnouti 
a volati za ním. Ale pak pohodila vzdorovitě hlavou a sedla k pianu. 
Zbornik zaslechl, jak hlučně hraje veselý pochod. Bylo mu, jakoby 
to zvonili hranu jeho snům a tužbám. 

Hněv mezi manžely trval čtyři dni. Zbornik jak obyčejně klidně 
chodil do lesa a doma usedal ke práci. Paní Julie okázale dávala na 
jevo svou nevšímavosť a kde mohla dráždila ho. PracovaMi, šla do 
vedlejšího pokoje a hrála hodně hlučně, aby ho vytrhovala. Při obědě 
kladla před sebe knihu a počínala si tak, jakoby tu muže nebylo. 

Zbornikovi bylo vynaložiti veškeru duševní sílu, aby nevybuchl. 
Podařilo se mu zůstati zcela klidným, přes všechen posměch a zřejmé 
urážky paní Julie, jež doufala ho takto dohnati k neprozřetelnému 
nějakému výbuchu. 

Když však viděla, že marně očekává nějaké slabosti mužovy, 
uznala za moudřejší hledati k jeho srdci jinou cestu. Oběd byl ne- 
daleko, chtěla přece na poprvé vzbuditi obdiv a zjednati si náležité 
vážnosti. Toho všeho by ovšem nedosáhla, kdyby se s mužem hněvala. 

Zvolna tedy, chytře a úlisně počala Zbomika smiřovati. Pro- 
kazovala mu steré malé pozornosti, sledovala ho bázlivým, prosebným 
pohledem, dívala se za ním oknem, když odcházel, a čekala mezi 
dveřmi, když se domů vracel. 



Na samoté. 119 

Rozuměl jejímu počínání. Bylo mu při tom všem nevýslovně 
trpce. Ale při své chůzi lesem rozváživ vše, oddal se trpělivě svému 
osudu. Rána, kterou přiznáním ženiným obdržel, hluboko ho bolela, 
měl však dosti síly utajiti ji a skrýti hluboko na dně své duše. Ne- 
chtěl státi se předmětem sterých pomluv, nechtěl ještě více rozdírati 
svůj život. Když pozoroval, že by paní Julie ráda se smířila, nevzpíral 
se tomu. Byl ochoten se smířiti. Věděl, že to bude jen na oko. Onen 
pel něžnosti, důvěry a lásky k ženě zmizel, jakmile poznal, že její 
chování i sliby byly přetvářkou, že jinak smýšlí a jinak mluví, že je 
rozmarná a vášnivá. Zůstalo mu jen vědomí, že jest jeho ženou, a že 
jest tedy povinen chovati se k ní slušně a laskavě. 

Paní Julie ani neměla tušení, jak pevnou, nezdolnou povahu má 
její muž, jak ryzí upřímné a obětivé srdce, jak citlivou a vroucí duši. 
Kdyby bývala její povaha byla opravdová, hluboká, něžná, byla by 
s jásotem přijala vědomí, že jest to její muž. Ale takto nepoznavši 
ho, podobala se slepci, jenž s pohrdáním kráčí po kamení obsahujícím 
v sobě drahokamy. 

Měla radosť, že muž není umíněným, a jakmile naň začala 
mluviti, že jí odpovídá mírně a jasně, jakoby se na nic nepamatoval. 
Domnívala se, že už všecko pustil z hlavy, a aby jej přesvědčila, že 
není tak zlou, za jakou ji měl, nezmiňovala se ničím o mrzutosti. 
Jen o blízkém obědě hovořila otazujíc se předem, jaká je ta či ona 
panička, s níž se má setkati. 

Konečně se přiblížila doba, kdy měla se poprvé ukázat v kruhu 
veškerého úřednictva rozsáhlého panství. Po dva dny vybírala z hojné 
zásoby šatů vhodný oblek, určovala, které si vezme šperky, jak spořádá 
svťij účes a podobně. 

Zbornik byl klidným a teprve když k myslivně přijel povoz 
sládkem pro ně poslaný převlékl se do lepších šatů a usedal se svou 
pani do kočáru. Mrzelo ho, že tolik marnivé péče věnovala svému 
ústroji. Prorokoval si, že se jeho žena stane terčem škodolibých po- 
známek, jimiž ji ostatní paničky ze závisti obsypou. Ale neříkal nic, 
utěšuje se, že po dnešním dni uzavrou se opět ve své samotě a ne- 
budou dbáti toho, co lidé o nich budou povídati. 

Sládek s Maruší čekali je již netrpělivě, a sotva přijeli, vedli je do 
jídelny už pro hosty připravené. Dlouhý stůl pokryt byl lesknoucími 
se příbory. Sládek, bohatý muž, vyzdobil svůj byt a snesl veškeru 
nádheru, aby (ines vynikl. Byl všecek rozrušen a stále jen si přál, 
aby to dobře dopadlo. 

V paní Julii nalezl dobrou pomocnici a pochlebnici. O vše se 
zajímala, radila, a než hosté přijeli, to či ono poopravila, dovolávajíc 
se svých dobrých zkušeností Maruše byla při všem jaksi trpná. Lho- 
stejně konala své práce, dívajíc se úkradkem na Zbomika, jenž usedl 
v pokoji u okna a díval se zamyšleně ven. Cosi jako soustrast tkvělo 
v pohledu mladé žínky. 

Zbornik zachytil jeden z takových pohledů. Napřed se maně 
lekl, podivil se a pak se zastyděl. Ano, už to i ona ví, myslil si, jak 
jsem se dal obelstíti. Snad to tušila a předvídala. Bude-li některý 
z hostí míti právě takový bystrý pohled, roznese se záhy, že ten 
vyběravý myslivec, jenž se ženám vyhýbal, jenž neuznal žádnou ze 
orných děvčat za vhodnou ženu pro sebe, že tento mudrc se pře- 



120 Bohumil Brodský: 

mudroval a nechtěje se napáliti, dal se přece napáliti, a to tak, že 
ho to již druhý týden po svatbé mrzí. 

Vzmužil se a chtěl bojovati sám s sebou. Dnes se nesmí do- 
věděti nikdo nic, třeba by mu srdce při tom krvácelo. Vstal a chtěl 
se odebrati za ženou, když tu potkal Maruši jdoucí pro něco do 
pokoje. Zarazil se a ztratil veškeru odvahu, kterou si dodával. 

»Už jedou hosté?* ptal se jen tak, aby zakryl rozpaky. 

» Ještě ne, ale dlouho to trvat nebude,* odpovídala mírně. 
•Těšíte se na dnešní zábavu?* 

»Já? Kdybych mohl, pěšky bych domů utíkal.* 

» Ale Julinka je veselá. Chválila právě muži, jak je s vámi šťastna. « 

Podíval se na ni a vida, že tím nechce se mu posmívati, za- 
smušil se. Mlčel chvíli. 

»My dva jsme asi stejně šfastni,* řekl potom s povzdechem. 
»Nu, dnes už snad tu komedii klidně zahrajeme! Ale jak to potom 
bude, nevím.* 

»Což je vám! Odejdete na svou samotu a nebudete se mít před 
kým přetvařovati, ale já mám příležitost zkoušeti své síly téměř 
každodenně. Můj muž mě vozí na návštěvy, zve každého k nám, a 
ti lidé si myslí, že není šťastnějšího domu nad náš. Vyčítají mi to^ 
vychvalují mého muže, tvrdí před ním, že jsem udělala štěstí, a já 
musím mlčeti. Jak vidíte, bylo dobře, že jsem k takovému sebezapírání 
měla dobrou přípravu za svobodna.* 

>Tehdy, když jste mi vypravovala, co jste zkusila, nechtěla jste 
nic říci, jak vám bylo, když si vzal váš nevlastní otec mou ženu. 
Vidte, že vám nebylo lépe, než před tím?* 

»Proč se ptáte?* tázala se zdrželivě. 

» Myslíte, že jsem nerozuměl vašim dnešním pohledům? To, co 
jste tušila, už je tu.« 

Podívala se naň s účastí, a chytila ji lítost. Hovořil pevně, ale- 
ona vše vytušila z jeho hlasu. 

»Už jste měli mrzutost?* ptala se tiše. 

»Na to vám nemohu odpověděti. Toliko to vám povídám, že 
jsem už svou ženu poznal.* 

»Tedy přece,* řekla soustrastně a sklopila hlavu. 

V tom ozvalo se ze sousedního pokoje volání sládkovo. Pobízet 
je, aby šli rychle do prvního pokoje, poněvadž hosté přijíždějí. Tu 
chytil Zbomíka za ruku a táhl ho dolů ke schodům, aby vítali hosty. 

Přijel první povoz s rodinou lesníka Šmardy a za ním povoz 
za povozem hrčel na prostranný dvůr pivovaru.. Sládek rozplýval se 
ve zdvořilostech. Brzy on, brzy Zbomiíc vedli přijíždějící nahoru a tu 
představovali obě mladé paní, které se staraly o další pohoštění pří« 
chozích. 

Naposled rychle za sebou přijel lesmistr s paní a řiditelovic. 
Paní lesmistrová, tlustá, nádherně vyšňořená paní, ověšená mnohými 
šperky s vysoká dívala se na Zbornika, jenž ji vedl nahoru. Hrála si 
se zlatým skřipcem, visícím na šňůrce a úsečně se ptala, jak mnoho 
hostí jest již pohromadě. 

Když vešla do pokoje, změřila obě nové paničky hrdým, zkou^ 
mavým pohledem a milostivě přikývla, když je myslivec představil. 



Na samotě. 121 

>To je hezké,* povídala hlubokým hlasem, a točíc velikýma^ 
jako vyvalenýma očima, >máte, pane lesní, hezkou paní. Ale zlobím 
se na vás, že jste ji nepřivedl napřed k nám, abych ji dříve byla 
poznala. « 

Vítězný pohled paní Julie zalétl ke Zbornikovi, jenž klidně po- 
slouchal výtku paní lesmistrové. 

>Přála jsem si toho,« řekla chvatně, »ale můj muž je takový 
nenapravitelný samotář, že jsem se musila poddati.* 

•Miluji pouze klid,* řekl Zbornik pokojně. » A poněvadž nechci, 
aby žena místo starostí o domácnost přemýšlela o jiných věcech, 
umínil jsem si, že nebudeme dělati vůbec návštěv.* 

Paní lesmistrová změřila jej přísně a jaksi uraženě. » Člověk 
nesmí za]X)mínat, že jsou jisté požadavky slušnosti, kterým vyhnouti 
nelze. Vaše paní není vaším otrokem, a doufám, že jí potřebné svo- 
body popřejete.* 

Zbornik se zamračil a chtěl ostře odpověděti. Ale již za ním 
ozval se šumot, a řiditelovic provázeni sládkem blížili se k nim. Parní 
lesmistrová chvatně poodešla, aby se s řiditelkou nesetkala, a mladé 
paní pokročily vstříc suchoučké paní řiditelové, oblečené v jednoduché, 
černé hedbávné šaty. Byla pravým opakem lesmistrové. Pohyblivá, 
stále se usmívající, veselá a hovorná. Také ona se na Maruši i Julii 
podívala pátravě, a Zbornik sledující její pohled, postřehl dobře, že 
oa Maruši spočinul její zrak se zalíbením, na Julii však jaksi od- 
měřeně a cize. 

»Tak to je vaše paní?* ptala se sládka, ukazujíc na Maruši. 
^Nevybíral jste špatně. Nu, s paní starou se budeme často vídati, 
vidteř Jsem už stará, děti mám po světě a ráda si k některé paničce 
zaběhnu, abych si popovídala. Tuhle paní lesní je tuze od nás vzdá- 
lena, na té nemůžeme žádati, aby nás navštěvovala, a musí také od^ 
pustiti, že se s ní budeme řidčeji vídati.* 

>Klíčnov není tolik vzdálen,* prohodila Julie trochu ostře. 

'Myslíte?* povídala paní řiditelová jaksi volně. »Ovšem, na kraji 
světa to není, ale přece by vaše domácnosť mnoho trpěla, kdybyste 
ji chtěla často opouštěti. Chválím panu lesnímu, že nedělal návštěv. 
Vyhnul se mnohým nepříjemnostem, a dnešní den nahradí úplně 
návštěvy. Ale pojďme, prosím, dále, aby na nás ostatní marně ne- 
čekali.* 

Lehce se paničkám uklonila a chvátala do druhého pokoje. 
Následovali ji, a Zbornik kráčel vedle své ženy. Podívala se naň« 
jakoby chtěla se dověděti, co si právě myslí. Viděla, že na jeho tváři 
tkví smutný úsměv. Nerozuměla tomu a považovala úsměv za výsměch. 

Když usedli ke stolu, pozorovali všichni, že paní Zbomiková se 
mračí a okázale mlčí. Rovněž její muž byl jaksi zamlklý a velmi 
málo účastnil se hovoru. 

Sládek na štěstí vynahradil, co Zbornikovi zameškali. Zářil vese- 
lostí a jeho hlas pronikal šumem a hovorem jako hrkot mlýna. Vtip- 
koval, svou ženu škádlil a dával na jevo, že je opravdu šťasten. 

Po obědě odešli páni do připraveného pokoje, aby hráli. Mladšt 
a svobodní úředníci zůstali u ženských, a Maruše bez pobízení usedla 
k pianu. Veselé zvuky taneční hudby rozlehly se jídelnou. A už pivo^ 



122 Bohumil Brodský: Na samoté. 

varská chasa vynášela stoly a židle, aby panstvo mohlo tancovat. 
Kdo byl až dosud zamlklý, rozveselil se, a záhy byl v bytu sládkově 
ruch á šum. Smích, volání, popěvky střídaly se ve vířivé směsici. 
Tanec rozehříval, dobré pivo a víno rozjařovalo, a každý poddával se 
proudu zábavy. 

Veselá nálada uchvátila také paní Julii. Maruše trpělivě hrála, 
dávajíc přednost hře před tancem. Pouze asi dvakrát neb třikrát, 
když sládek ji vyzval k tanci, vystřídala jí paní Julie. Sedíc u piana 
a hrajíc po paměti lehké taneční písně, sledovala pohledem směsici 
kolem ní hlučící. 

Viděla, kterak Julie obklopena několika úředníky se smála, živě 
se bavila, hrála si na mladou, roztouženou a vtipnou. Přijímala po- 
klony a s celým zápalem tancovala. 

Otevřenými dveřmi bylo viděti do druhé místnosti, kde starší 
páni hráli v karty. Opodál jednoho stolku seděl Zbornik. Loket měl 
o lenoch židle podepřený, a hlava jeho spočívala ve dlani. Zdálo se, 
že se dívá na hru. Ale ve skutečnosti jeho pohled tkvěl do prázdna. 
Hluboký, nepokrytý smutek a únava vepsány byly v jeho ušlechtilé 
rysy. Nikdo si ho nevšímal a kdyby snad býval si ho všímal, on by 
toho byl ani nepozoroval. 

Maruše ho pozorovala dlouho. Dovedla pochopiti, co se v jeho 
duši děje. Rozuměla tomu výrazu, za nímž skrýval se duševní boj. 
Dozajista že se loučil v těchto chvílích s posledním zásvitem naděje 
a připravoval se na těžký, strastiplný život. 

Bylo jí ho upřímně líto, a připomenula si zároveň svůj vlastní 
život. Viděla svého muže veselého, bezstarostného, pachtícího se, aby 
bylo vyhověno všem požadavkům hostí. Pro zevnějšek, pro okázalost 
obětoval všechno. Nedovedl pochopit, že jest ještě jiný život, vyšší, 
cennější, lepší. Nepovážil, že by jeho žena spokojila se tichým útulkem 
domácím, jen kdyby byl ozářen teplem opravdové lásky a poroz- 
umění. Měl lesk své domácnosti, bohatství, styky s vynikajícími rodi- 
nami za vrchol požitku, jakého si každá žena může přáti. 

A ona zatím pod tíhou onoho lesklého pozlátka úpěla a trpěla. 
Duše její, každým záchvěvem dojmu dotknutá a po hlubokém požitku 
toužící, viděla, že před ní zeje jednotvárná, suchá budoucnost, v níž 
neužije ani radostí, ani citu blaha. 

Co Julie od sebe lehkomyslně a se zlostí odhazovala, toho si 
ona beznadějně přála. Nikdy neužila klidu, a ani manželství jí ne- 
přineslo pokoje, jenž byl snem celého jejího života. A toto vědomí 
náhle ji tolik rozrušilo, že cítila, jak se jí do očí hrnou slzy. Vzpa- 
matovala se však, napjala veškeré síly a potlačila výbuch své lítosti, 
odpovídajíc v následující chvíli s úsměvem dotazům několika paniček, 
jež k ní přistoupily. (Dokončení.) 



-e^^s^ 



Josef Flekáček : Knéz Karel San Martino. 1 23 




Knéz Karel San Martino, 

zakladatel ústavů „Dětí Prozřetelnosti". 

Prispévek k dějinám katolických knéží lidumilů a dobrodinců. 

« 

Napsal Josef Flekát'ek. 

(l^okračováni.) 

ylo to dne 17. ledna r. 1885., kdy ctihodný San Mar- 
tino pozval několik dobrých katolíků, známých jako 
lidumilův a podporovatelů všeho šlechetného, k poradě, 
jak činiti, aby položeny byly začátky k provedení za- 
milované jeho myšlénky. Srdce ho bolelo, pohlížel-li 
na opuštěné sirotky, na něž se všech stran zela zkáza. 
Mnohý si pomyslí, že taková schůze neměla valného výsledku; ale 
bystroduchý kněz soudil zcela dobře, mínil-li, že by byla zcela marná 
a bezúspěšná schůze, kam by se mohl dostaviti každý, kde by se 
pronášely všelijaké řeči, často ani k věci nesměřující, kde by bylo 
plno rozumův a málo dobré vůle. 

Věděl, jak tomu bývá. Většina se domnívá, že má před sebou 
snílka, kterému se zdá o plánech a podnicích, jež nikterak nelze 
uskutečniti ; jiný se bojí, že bude musit také sáhnouti do kapsy a 
něčím přispěli, u mnohých je vůbec egoismus tak prudký a tak pře- 
vládá, že do takového shromáždění ani nejdou. Karel, jako mnozí 
vznešení jeho předchůdcové v oboru křesťanské charity, měl již ta- 
kové vnuknutí od Boha, že věděl, koho do schůze k poradě pozvati 
a koho ne. Pozval jen, jak jsme pravili, osvědčené muže, od nichž 
bylo ke čekati ochotu, dobrou vůli, že v radostném nadšení podají 
lidupiilnému knězi pomocnou ruku k bohumilému dílu^ 

První porada měla požehnaný výsledek. Nikdo z přítomných 
nemohl odolati úchvatným a plamenným vývodům horlivého zakla- 
datele. Za deset dní — tedy dne 27. ledna 1885., opatřen již útulek 
čtrnácti dětem. Za nedlouho bylo jich 20, později 40, 80, 100, 150. 
Neúnavná mysl San Martinova odklízela všude překážky; k velko- 
dušným byl přívětiv a plný úsměvu, k lakomcům neuprositelný, 
k zatvrzelým přísným, k váhavým chodil tak dlouho, až je získal ; 
nešfastné a opuštěné děti osobně vyhledával, o jejich stavu se pře- 
svědčoval a zachraňoval je, jakmile nabyl jistoty, že by mravně 
i hmotně hynuly, kdyby se jich neujal. Hned v prvých dvou letech 
svého trvání, 18Í85.-^1887., učinil ústav obrovské kroky ve svém roz- 
voji, tak že sv. Otec Lev XIII. neváhal zakladateli a řediteli jeho 
uděliti apoštolské požehnáni, jež rozšířil na dobrodince ústavu i cho- 
vance jeho, aby, jak výslovně pravil, »vznešený cíl, zabrániti zlu, do- 
konale byl dosažen. < Papežské breve toto se zvláštním radostným 
pohnutím odevzdal Šlechetnému knězi sekretář propagandy, Mon- 
signor Jakobini. Brzy potom, aby organisace ústavu byla doplněna, 
přijaty sem blahočinné sestry sv. Vincence z Pauly, jež, jak známo, 
lískaly si nesmírné zásluhy v díle Boscově i Cottolengově a náležejí 
k prvním hrdinám v oboru křesťanské lásky. 



124 Josef Flekáček : 

Že působení ústavu bude požehnané, poznalo se hned na po- 
čátku, kdy usilovnou snahou Sán Martinovou uveden byl v život. 
Sotva bylo po první úřadě, dne 17. ledna 1885., byly péči nového- 
zařízení doporučovány čtyři dítky ve stáří od 8 do 12 let — sirotci 
bez otce a matky. Otec zabředl do nešťastných spekulací a zahynul 
sebevraždou; matka, zničena hořem, následovala ho do hrobu za deset 
měsíců. Teď bylo zle. Zakladatel ústavu v plénkách se nalézajícího 
nemohl přijati všechny čtyři děti;* i rozhodl, že yezme dvě, ty nej- 
mladší, a tak se stalo. Ze dvou těch dětí jsou řádní, hodní lidé, 
kteří se živí prací rukou svých, a mistři nemohou jich dosti nachváliti. 
A co se stalo z druhých dvou, jež nemohly býti přijaty.? Poslyšte 
v krátkosti bolestnou jejich historii. 

Jak tomu bývá, » ujali « se jich příbuzní zemřelých rodičů; 
lidé, icteří se celý čas k rodičům ani oni k nim nehlásili. Bývá tomu 
tak v životě; každé dítě přišlo do jiného koutu světa a bylo pova- 
žováno od příbuzných za pravé břemeno a neštěstí; smýkáno jimi 
sem a tam, chvíli byly u tohohle strýčka, chvíli u onoho, a při tom 
pilně hleděno k tomu, aby nešťastná ta břemena mnoho chlebíčka 
nesnědla. Hlavním domovem jejich byla ulice, kde se za nedlouho 
seznámily se svůdci, kteří umějí dobře těžiti z nezkušenosti a neštěstí 
ubohých opuštěnců. Hoši uprchli z domu svých příbuzných, kteří se 
po nich nesháněli, a propadli životu lenivému a tuláctví. Potloukali 
se po krčmách, kdež posluhovali, kočovali s komedianty a kraso- 
jezdeckými společnostmi, panoramami a loutkovými divadly, kouzel- 
níky a kramáři; posléze octli se mezi podloudníky a zloději, a or- 
gánové spravedlnosti znají je velmi dobře, v žalářích jsou jako doma. 
Bohužel, že »spravedlnosť« objeví se v životě takových nešťastných 
bytostí vždy jen tehdy, aby trestala, nikdy, aby zlo předešla, aby mu 
bránila. Jeden z nich — mladší — očekává v nemocnici každou 
chvíli smrť, aby ho vysvobodila a učinila konec jeho bídnému životu ; 
druhý — rení-li právě v žaláři — potlouká se tam, kde vyrostl, 
a každé chvíle přijde na krk oběma hodným bratřím, kteří proň ve- 
lice trpí. 

Kněz Karel- San Martino zcela dobře postihl, že ani ikola^ ani 
tak řečené polepJtovny či vychovatelny pro děti takového druhu skoro 
nic učiniti nemohou. Jest veliká illuse domnívati se, že obecná škola 
jest s to, aby mohla takové dítě učiniti mravným, i při nejlepší 
snaze a vůli. K úkolu takovému její síly i její zařízení nestačí. Obecná 
$kola podá sice dítěti jisté určité vědomosti, ale nevychová ho, a o to 
zde nejvíce běží. Dítě je ve škole pět nebo šest hodin denně; ostatní 
čas tráví v ovzduší, jež je kazí. Jak je možno, aby símě knězem 
a učitelem v duši seté vzrostlo, nevidí-li dítě ve svém okolí nic než 
neřesť, hřích, zločin a surovosť, a tráví-li život většinou na veřejné 
ulici; což tu vidí dobrého? 

A jestliže tak řečená veřejná dobročinnosť, či lépe řečeno of- 
ťicielní, zví o takových dětech, nemá pro ně jiného útulku než po- 
lepšovny nebo vychovatelny, kdež se dítě nešťastné a opuštěné, ale 
ještě nezkažené sejde s prohnanými chovanci, kteří již proběhli celý 
labyrint hříchu, tedy kde se octnou v ovzduší velmi nebezpečném, 
jež je otravuje i přes všechen ofiicielní dozor. Vystoupí-li takové 
nešťastné, nezkažené však dítě z podobného ústavu, chvěje se stra- 
chem, co mu lidé řeknou, až se doví, kde své mládí trávilo. Kdyby 



Kněz Karel San Martino. 125 

podobné polepšovny a vychovatelny byly útulky jen pro děti úplně 
zkažené, měla by se věc jinak. A což sirotčince? 

Těch je v Itálii velmi málo a mohou přijímati jen nepatrný 
počet ditek, a kromě toho: je-li otec v žaláři, není dítě sirotkem, 
tedy ho sirotčinec nepřijme. 

Jen ústav založený na lásce křesťanské, jehož vznešeným vzorem 
je Kristus, ústav, jenž by dětem nahradil otce a matku, může zde 
pro dobro opuštěných s úspěchem pracovati. Tak soudil San Mar- 
tino, a myšlénka ta ho vedla k založení podniku, jemuž Bůh žehnal 
a žehná. 

Slyšme vlastní slova lidumilného kněze: »Mnohé jsou strasti, 
jež skličují ubohého člověka, a všecky jsou hodný pozornosti a péče 
dobrosrdečných lidí. Kdo však strasti ony mezi sebou přirovnává, 
kdo zpytuje, jak to jen je možno, jejich silu a následky, shledává, 
že mezi nejkrutější, plné nejzhoubnějších následků, náleží opuštiná 
mládež. Opuštěné dítě jest onen nešťastník, jenž je na světě sám 
v té době, kdy právě nejvíce potřebuje láskyplného vůdce, jenž by 
ho podporoval na cestě životem, a vůdce toho nemá. Opuštěné 
dítě je bytosť slabá, křehká, nezkušená, jež snadno se stává kořistí 
každého nebezpečí ; bídný utonulec, jemuž nikdo nepodá ani malého 
bidélka, aby se ho chytil ku své záchraně; je to vzácné símě, vyža- 
dující neustálé lásky a péče, aby se vyvinulo a vydalo jednou plody, 
zatím však je vydáno v šanc všem bouřím a vichřicím. Vy všichni, 
kteří s úsměvem na itech a veselostí v srdci požíváte radostí života, 
zdaž jste kdy pomyslili na smutný stav opuštěného dítěte? 

Neslyšeli jste nikdy jeho pláče, nedali jste si vyprávěti jeho hi- 
storii, neviděli jste slz, řinoucích se po vyhublém jeho líci? Pokusili 
Jste se nahlédnouti do jeho srdce a uzřeli jste tam jeho ú^kosť, 
muka a soužení? 

Kdyby opuštěné dítě mělo matku a otce, kteří by se o ně 
starali a chránili je od nástrah, úkladův a pohoršení! Ale ono je 
samo, samo a opuštěno! 

Jestliže je vezmete pod svá ochranná křídla, povedete-li je k do- 
brému, učiníte z nich poctivce, lidumily, přátely a vykonavatele 
dobra. Jestliže však je zanecháte samu sobě, jestliže nešťastný jeho 
-osud vámi nepohne, zmocní-li se ho zlí tovaryši, bude-li je kaziti 
špatný přiklad a pohoršení, pak — a to je jistá věc — bude z něho 
nepřítel pořádku, nevěrec, zločinec, protivník Boha a lidi. A titéž, 
kteří v příhodný čas mohli dítě zachrániti jen trochu dobrou vůlí 
a malou obětí a mohli zabrániti, aby dítě nekleslo, titéž, kteří tak 
učiniti nechtěli a neučinili, zasednou na soudnou stolici, s vážnou 
tváří se dovolávají zákona a pronášejí hrozná slova: > Vinen! Budiž 
potrestáni* A zdaž to nevidíme každého dne? Je to spravedlivé, 
rozumné, je to křesťanské? 

2^chraňme tedy dítě, pokud je nevinné, zabraňme, aby se 
nezkazilou 

Slova nadšeného muže nepadala na skálu, ale došla ohlasu 
ve mnohém srdci zbožného člověka, jenž pamatuje slov Toho, jenž 
pravil: »Kdo přijímá nejmenšího z těchto ve jménu mém, mne 
přijímá.* 

Jeden z nejhorlivějších přátel a stoupenců San Martinových je 
'Výtečný právník Linno Ferriani. 



126 Josef Klekaček: 

Spisy jeho * Nezletilí zločinci*, » Opuštěné déti«, » Nepřirozené- 
matky* a jiné, vesměs ve prospěch ústavů Martinových vydané^ 
pronikly jako žalobný výkřik celou Itálií. 

Získaly ústavům četné příznivce a dobrodince. Ferriani je vý- 
borný katolík — opětný důkaz, kdo na poli charity nejvíce a nej- 
účinněji pracují. 2!ednáři, socialisté a anarchisté chtějí opravovati 
společnost, ale neučinili v oboru charity nic, co by stálo za hahř. 

»Je třeba,* volal Ferdani na pomoc San Martinovi, »aby lidé, 
kteří mají srdce, aby dobré matky měly vědomí povinnosti, všímati si 
opuštěných dětí, s nimiž se špatně zachází, a jež jsou od narození 
odsouzeny, aby plnily hřbitovy, nemocnice a žaláře. Nechť se tito 
lidé organisují za účelem potlačovati zlo a poblouzení, oživeni jsouce 
slovy Kristovými, že hory přenáší, kdo má víru . . . Aby se obnovil 
křesťanský mrav a řád, aby se plnily zákony božské i lidské, aby 
bylo bojováno proti neřestem, toho se musí účastniti všichni^ od lidí 
nejvyšších až do nejnižších. Nečekejtež jedni, až ti druzí začnou ; ne- 
dávejtež jedni zodpovědnost druhým; ať už jednou přestanou ty 
růžové naděje, že všecko podobné má býti věcí vlády; (naděje ty 
ovšem jsou pohodlné; ušetří práce a peněz), ale na poli lišky k bli- 
žnímu začniž pracovati, oživená věrou, dobročinnost soukromá; opta 
napraví nespravedlnosti sociální, začínajíc od mládeže, jež nejvíce 
zaslouží lásky a podporování! 

Považme^ co se vyhází peněz na zlepšení koňských plemen, 
co bohatých mužů, plných zvučných titulů, věnuje jen tomu sportu — 
jsouť, můj Bože, světější věci, jimž by se měla věnovati péče 
a peníze!* 

Slova ta, naskrze pravdivá, ovšem nejsou nám docela nová. 
Vždyť i u nás, a to výhradně ve kruzích katolických, pronesena ne- 
jednou zásada, že »soukromá dobročinnost* (křesťanská láska), oži- 
vená, řízená věrou, na zásadách sv. náboženství kíitoliclcého spočí- 
vající, jediné jest schopna luštiti záhady sociální a překlenouti ona 
propast, jež zeje mezi boháčem a chuďasem, na př. spolky Vincenci- 
ánské ve své praxi nic jiného nečiní. Ale co se dotýká opuštěné 
mládeže, dosud nezkažené, v tom jsme nesmírně chudi. Naše, jinak 
dosti bohatá města, v nichž je nadbytek různých spolkův a společků 
s účely mnohdy směšně malichernými, kde se do roka sta promarní, 
nemohou se zmoci na nepatrný poměrně spolek, jenž by několika 
opuštěným dětem v zimním období asi třikráte nebo čtyřikráte týdně 
dával dobrou polévku, což by bylo lze opatřiti malým nákladem, 
jenž by nedosahoval ani nepatrného zlomku onoho nákladu, který se 
na rozličné naprosto bezúčelné věci vyhází. Je to věru ku podivu, 
a člověk by tomu nevěřil, kdyby sám svědkem toho nebyl. Cisiá 
láska k bližnímu, ryzí charita, prostá různých vypočítá vostí do bu- 
doucna, jak by jednotlivec se vyšinul, prostá pláštíku vlastenectví, 
místní politiky, agitační chytristiky je věcí nadmíru vzácnou, tak že 
se zdá, jako by pro podniky eminentně dobročinné, z nichž jedno- 
tlivcům kromě blažícího vědomí nic jiného nekyne, nebylo u nás 
žádného porozuměni, žádné snahy, žádné dobré vůle. Ovšem rozuměti 
sluší v kruzích mimokatolických, neboť kruhy, jimž říká se »kleri- 
kální*, tak se to totiž píše, ale vysloviti to sluší »katolické«, ty 6ní 
pro charitu a křesťanskou dobročinnost nejvíce, ač se netěší pod- 
poře širokého obecenstva ani ne tolik, jak by se těšil spolek docela 



Knéz Karel San Martino. 127 

obskurní s účely prazbytečnými, jen kdyby stáli v čele nohsledové 
právě panující politické strany, toho času místní předáci, nebo lidé, 
kteří jdou za heslem, kteréž se právě nejvíc křičí. 

■ 

I Proto články podobné jako tento, výborné stati dp. faráře Va- 

1 něcka v listech těchto, nemohou nikdy býti zbytečnými; nikdy ne- 
může se — byť i po letech — minouti účinkem, co o křesťanské 
charitě hojně byl napsal do sloupců » Vlasti « zakladatel družstva 
a redaktor t. 1. ; katolíci, kteří budou čísti tyto stati, až nikdo z nás, 
sdružených ve »Vlasti«, nebude již na živě, najdou zde hojně látky, 
posily i obrany ku svému počínání. 

Budiž zde uveden přehled, jaké děti přijímal a přijímá blaho- 
dárný ústav, na jehož založení nikdo před tím nepomýšlel ; teprve 
katolický knéz musil přijíti, aby vešel v život. 

Zajímavo bylo by slyšeti historii života těchto chovanců; ale 
dobře praví ústav, že láska k bližnímu i mravnost nedovolují, aby 
se podrobnosti uváděly. 

Tak přijal »Ustav dětí Prozřetelnosti « : lOleté dítě, jež nemělo 
matky, a jehož otec byl v žaláři ; 91etého chlapce, jenž nikdy rodičů 
nepoznal; chlapce (9 r.), jehož otec byl ve vyšetřování na svobodě, 
uprchl za hranice a je nezvěstným. Zanechal rodinu v největší nouzi 
a matce jest se starati o šest jiných dítek. Ujal se jedenáctiletého 
hocha; surový otec utekl do světa a nechal opuštěné ženě šest dětí; 
přijal 9leté děvče, nemající otce, matka je veřejnou hříšnicí — co 
by tedy bylo z dítěte? Dále přijati jsou: 131etý hoch bez matky — 
otec utekl, a neví se o něm ; šestileté dítě, úplný sirotek ; lOleté 
dítě; otec je pomatený, matka v nemocnici nezhojitelných; chlapce, 
který má jen matku, ale lépe, kdyby ani té neměl (otce vůbec ne- 
poznal); děvče bez otce, matka v nemocnici, těžkou rakovinou stí- 
žená, bez naděje na uzdravení; dítě 11 lete, jež bydlilo i spalo 
na ulici — tak je našel ctihodný kněz — rodičů nemělo ; pětileté 
díté — otec v žaláři, matka dítěti utekla; 91eté dítě, otec zemřel 
v Africe, matka stále stůně a jest jí živiti tři děti ; dítě, jehož otec 
se zastřelil, a matka raněna mrtvicí; sedmileté děvče, jehož matka, 
vdova, v návalu choromyslností dopustila se pokusu sebevraždy 
a zmařila na vždy své zdraví. 

Jaká to historie bídy, o níž nemá v blahobytu žijící člověk ani 
pojmu! Karel San Martino přivedl do ústavu šestileté děvčátko, jež 
našel na ulici; matka mu sešílela, a odvezli ji do ústavu pro choro- 
myslné, otce nepoznalo. Soudním dekretem odňato jest matce — 
veřejné prostitutce — devítileté dítě, jež mělo přijíti do »polepšovny«, 
o níž jsme se zmínili. San Martino přijal je do ústavu, aby budoucí 
jeho život zachránil. Truchlivé drama lidské zvrhlosti jest také tento 
případ: Otec odsouzen k pětiletému těžkému žaláři. Když měl při- 
jíti z vězeni domů, tu jeho žena, aby se s ním již neshledala, uprchlá 
a zanechala šestileté dítě. Propuštěný trestanec přišel a za několik 
dní utekl Bůh ví kam, a dítě zůstalo opuštěno. President trestního 
soudu doporučil sirotka Karlu San Martinovi, a nešťastnému dítěti 
otevřely se pohostinné síně lidumilného ústavu. Anebo slyšme tuto 
drobnůstku z dějin ^Ústavu dětí Prozřetelnosti « : 2^kladatel jeho do- 
stane dopis: tam a tam žije otec s dítětem, matky zde není. Otec 
je pijan a surovec, jenž dítě nelidsky trýzní a všemožná muka na ně 



128 Josef Flekáček: Kněz Karel San Martino. 

Vymýšlí. Kněz se o věci přesvědčí a pozná, že nelze ani vylíčiti stav, 
v jakém dítě bylo nalezeno. Z mučírny dostalo se do jiného světa, 
ráje proti dřívějšku. A to nebyl jediný případ. Bestiálnosť, šílenství, 
sebevražda, uprchnutí do ciziny, i nezhojitelná nemoc, nemravný, 
zpustlý život otce nebo matky, nebo obou — s tím setkáváme se 
napořád, a z těchto doupat neštěstí nebo lidské zvrhlosti jako anděl 
strážce vynáší Karel San Martino dítky, aby v jeho ústavech byly 
vedeny k dobru a mravnosti, byly vychovávány ve víře a zbožnosti, 
nasytily se, chodily oblečeny jako lidé, cítily teplo lásky. 

Kněz Karel San Martino je všecek šťasten, podaří-li se mu za- 
chrániti takové nešfastné, opuštěné dítě, ale oba ústavy, ač prostranné, 
daleko nestačí přijati všechny, které by toho zasloužily. Uprostřed 
blahého vědomí, kolik dětí vyrváno zkáze, zaznívá ze zpráv jeho ža- 
lostné naříkání, že byl nucen odmítnouti přes 400 dítek, které by 
svrchovaně dobrodiní toho byly potřebovaly. Není pro ně místa ani 
peněz k jejich vydržování. Kde však jen poněkud lze, tam získává se 
dítěti, jež ústavy přijati nemohou, místo ve slušné katolické rodině, 
a ústav je přijímá hned, jakmile se tam místo uprázdní. Opakovati 
sluší, že ústav přijímá děti dosud nezkazené, nevinné^ které pravým 
zázrakem Božím takovými zůstaly uprostřed jedovatého svého 
ovzduší. 

Můžeme si pomysliti, jak jest ctihodný Karel milován od svých 
chovanců! Ti, kteří snad jméno »otče« nikdy nevyslovili nebo jím 
snad nazývali člověka jména toho nehodného, jmenují tak lidumil- 
ného kněze s největší láskou. Proto byl den jeho stNbrné mše svaté 
tlnem radosti a nadšení nejen v obou ústavech, ale i v katolickém 
Miláně vůbec. Oratoř ústavu ozdobena, a na průčelí stkvěl se tento 
nápis, složený studentem vědecké akademie, jenž trávil léta též 
v ústavu : 

Tibi peramato patři 

annos quinos et vicenos sacerdotio rite functo 

quos vitiorum lue ereptos pueros 

in liberales disciplinas instituis 

Sapientia erigis consilio roboras benevolentia tutas 

obtestantur 

hac faustissima die 

vota ac precum serta 

Deus ut Tibi copiose faveat benedicat 

Ardenter eifundunt. 



XI. Kal. Jun. MDCCCXCIV. (Pokračování.) 



^o»- 



Fr. H. Žundálek: Katoličtí Srbové v Lužici. 129 




Katoličtí Srbové v Lužici. 

Studie dějepisné, kulturní a literami. 

Píše Fr. H. Žnnd&lek. 
(Pokračování.) 

Kroj. 

id srbsko-lužický zachoval na mnoha místech svůj staro- 
dávný národní kroj. To sluší tvrditi hlavně o ženách. 
Strojí-li se žena srbsky, ') má na hlavě polojčku a nettu 
se šňůrkami na všední den i neděli. Při >kmótřenju« 
mají »čestné« holky »cankavu« a »nječestna« pak »ka- 
pici«, ženy mají čepec (čěpc.) Je- li dívka družkou neb 
nevěstou, přistupuje k oltáři s >bortou«, na jejíž vrchu jest pozlacený 
věnec; »nječestné« holky nesmějí nositi »borty« při oddavkách. 
Za smutku chodí žena s bílou > plachtou* tak zastřena, že jí viděti 
jen nos a oči, jež jsou upřeny k zemi. Úplná plachta nosila se ještě 
před lety při sv. biřmování a přijímání, nyní se tak děje řidčeji, 
jinak mají srbské ženy velmi široké sukně s mnoha záhyby; aby se 
neztratily, bývá sukně, není-li jí upotřebeno, dohromady stočena 
a pověšena jako klobása přes ráhno u stěny. 

Okolo Budyšína strojí se ženy po >polsku«. Při zvláštních 
slavnostech mají ještě mnoho pentlí a korálů, za smutku pak 
plachtičku, totiž poloviční plachtu a závoj na čele, kteréhož však 
v posledních dobách méně jest viděti. 

Která žena není oblečena ani srbsky, ani polsky, obléká se 
»po němsku«, a tím pozbývá práva slouti Srbkyní. Tento rozdíl je 
tak veliký, že není jí dovoleno ^ navštěvovati ani srbské bohoslužby, 
kde jsou v obojím jazyku. Z toho jest viděti, že jest Srbům církev 
a služba Boží středem veškerého života nejen náboženského, nýbrž 
i světského, středem jejich veškerého bytí zde na zemi. Kostel jest 
jim největším ústavem, kde se scházejí a splétají všecky lidské zájmy. 
Jest tu pozorovati nezkaženosf lidu, kterému ve všem neštěstí zbylo 
náboženství jako poslední útěcha v strastech a útrapách, ale také 
pobídkou k práci. 

Co se týče kroje mužského, již skoro vyhynul nadobro. Kabát 
mužský, který sluje pikeša, jest dlouhý, obyčejně z modré látky. 

Velmi krásným krojem jest kroj družiček při svatbě, který 
však také mizí čím dál tím více z různých důvodů, většinou mali- 
cherných. Tak se vymlouvají srbské dívky, že takové šaty jsou 
drahé — avšak nepomýšlejí na to, že i jiné obyčejné šaty jsou drahé, 
a že se také tak zpropotí a zničí. Před 20 — 30 lety neznal nikdo 
těch důvodů, kdežto nyní se zdají býti pádnými. Jiné zase se vy- 
mlouvají na špatné počasí o svatbě, na mnoho práce, spojené s ta- 
kovým šatem, na rodiče, že toho nedovolí, jiné opět, že budou málo 
tančiti, oblekou-li národní kroj, ač právě takovým způsobem najdou 

O Lužica 1884., str. 40—41. 



130 Fí^ H. Žundálek: 

více tanečníků. Tak ovšem špatně jednají. Je také kroj družičet 
znamením čistoty a nevinnosti, čehož nelze přehlédnouti. Kromě 
toho jsou povinny srbské dívky vůči národu svému nevzdalovati se 
svého národního kroje při svatbách, poněvadž tím nabývá národ 
rázovitosti. 

Péče o rozšíření víry. 

Katoličtí Srbové však se nestarají pouze o sebe, nýbrž pečují 
dle skrovných sil svých též o to, aby se víra Kristova šířila též 
v cizích, pohanských krajinách ; proto podporují různé misijní spolky. 
Tak na př. jest v Budyšíně zvláštní odbor velikého misijního družstva 
» Afriky*, které jest rozšířeno v 11 diecésích v Německu a měla 
roku 1891. jednotlivých spolků 1500, tedy počet zajisté slušný. 

Roku 1890. věnovala pouze diecése budyšínská (bez drážďanské, 
s níž jest spojena) 1212 hřiven 50 fen., z čehož připadá na př. 
na Budyšín 233 hř., Khrósčicy 120 hř., Wotrow 74 hř., Radwóř 
50 hř., Ralbicy přes 34 hř., Njebjelčicy 31 hř. — Zajisté dosti značné 
to dary roční pro obce poměrně nepatrné, což dává znamenité svě- 
dectví o obětivosti katolických Srbův a o jejich pevném přesvědčení 
náboženském. 

Nemalé oblibě lužických Srbů se těší spolek sv. Bonifáce. Máť 
toto družstvo vznešený účel, pomáhat stavěti kostely a zakládati 
školy pro katolíky v protestantských krajinách v Německu. Tento 
spolek vyrval již mnoho tisíc dorostlých i hojně dítek náboženské 
lhostejnosti a vlažnosti, ano, mnozí z nich by se byli jistě stali pro- 
testanty, nejsouce poučováni, posilováni u víře. 

Jako i jinde, tak zvláště mezi katolickými Srby jest rozšířena 
májová pobožnost, která bývá hojně navštěvována, čímž jest jasně 
dokázáno, že také katoličtí Srbové jsou národem Mariánským, že ctí 
vroucně Pannu Marii, čehož jest u nich tím více třeba, poněvadž 
jejich evangeličtí bratří Panny Marie neuznávají. 

Ustav PHhonského. 

V saské Horní Lužici bylo v letech šedesátých na 3000 kato- 
líků, kteří neměli ani vlastního kostela, ani vlastní školy. *) Tak ovšem 
nemohou se rodičové v příčině náboženské postarati o svoje dítky, 
ač by snad učinili tak rádi. Tím však se rozmnožuje lhostejnost 
u víře. 

František Příhonský, náš krajan, kanovník senior děkanství 
budyšínského, slavil roku 1858. památku sedmdesátých narozenin. 
Týž byl si získal o srbský seminář v Praze veliké zásluhy, protože 
jej vedl delší dobu jako praeses ; a většina tehdejšího kněžstva diecése 
budyšínské vystudovala za jeho pečlivého a laskavého dozoru. Proto 
umínilo si duchovenstvo otaviti onu památnou slavnost důstojným 
pomníkem, který by hlásal slávu jména jeho příštím pokolením. 

Jednosvomě si umínili, že založí ústav, ve kterém by našly 
útulek od desátého roku dítky rodičů, kteří jich nemohou posílati 



*) >Katholski PosoN, roč. 1864., str. 30. ss. 



Katoličtí Srbové v Lužici. 131 

do katolické školy a kostela, aby chodily do děkanské školy a při- 
pravovaly se k hodnému přijeti sv. svátostí. 

Podnik tento byl schválen ^lékanskou budyšínskou konsistoří, 
a také Ludvík Forwerk, biskup drážďanský a zároveň děkan budy- 
šinské kapitoly a správce téže diecése, daroval slušné peníze z vdě- 
čnosti k svému bývalému představenému, nebof byl také za dozoru 
I^honského studoval. 

K tomu připojili se duchovní z celého Saska a kromě základ- 
ního kapitálu slíbUi roční příspěvek. Také kláštery Mariina Hvězda 
a Mariin Důl uznaly potřebu a prospěch podobného ústavu a pod- 
porovaly jej účinně. Atak byl ústav již následujícího roku o Veliko- 
nocích slavnostně otevřen. Prvního roku bylo tam šest dětí, kterým, 
jakož i ostatním chovancům byl zachráněn nejlepší stkvost pozemský 
i nadzemský — drahá víra, o niž by byli v protestantských školách 
beze vší pochyby připraveni. 

Sluší podotknouti, že profesor Jakub Buk v Drážďanech svého 
času dal tisknouti k tomu účelu svoje kázaní, které měl ve dvorním 
kostele tamějším, jehož čistý zisk věnoval na založení místa v ústavě 
tomto. 

Farář Michal Kučank, nyní kanovník senior, byl v tomto 
ústavě inspektorem. 

Příchylnosť k sv. Otci. 

Výrazným rysem povahy katolických Srbů jest jejich příchylnosť 
k sv. Otci. Zvláště roku 1868. ji dali na jevo, když byl Pius IX. 
italskou vládou stále pronásledován. Tehdy celý katolický svět 
osvědčoval svoji lásku ke stolici papežské v smutných dobách, 
zvláště tím, že podporoval ji hmotně v jejích podnicích. Toho roku 
sešlo se hojně darů jako petrský halíř. Avšak stateční katolíci dávali 
nejen peníze, také životy nasazovali, vstupujíce do vojska papežského, 
aby hájili sv. Otce. Také z Indie přišel princ Rofamy, mladík z Oce- 
ánie, dříve divoch, náčelník Zuavův. Milosrdné sestry přicházely 
do lazaretů, takže se hodila na Řím slova Isaiáše proroka (60, 4 — 6.) : 
•Krása Páně vzešla nad tebou. Pozdvihni svoje oči a hled, všichni 
se shroqíiáždili a přišli k tobě; tvoji synové přicházejí z daleka, 
a tvoje dcery se sbíhají na všech stranách. Potom uvidíš plnosť, 
H tvoje srdce se bude diviti a radovati, . . . hleď, oni přicházejí 
a vyznávají chválu Páně.« 

V této době nezůstali ani Srbové pozadu a ukázali velmi dů- 
stojně svoji lásku k sv. Otci. Hlavní podnět k tomu dal Michal 
Hómik, tehdy kaplan budyšínský, vyzval zástupce katolických osad, 
aby se sešli k poradě, kterak osvědčiti svoje smýšlení k apoštolské 
stolici. Shromáždění sešlo se v Khrósčicích velice četně, a bylo 
ujednáno, aby se konaly sbírky, z nichž by se vydržovalo na rok 
alespoň několik papežských vojínů, k čemuž bylo pro jednoho po- 
třebí asi 500 franků neb přes 133 tolarů ročně. 

Výzev tento potkal se s radostným ohlasem všech sedmi farních 
osad katolických Srbův, nebof se sešlo přes 1000 tolarů, asi 1800 zl. 
Tím osvědčili zajisté jasně svoje katolické smýšlení a uznali tím zá- 
sluhy mužův a mladíků, kteří chtějí obětovati svou krev i život 
za svatého Otce; tím také dokázali, že jsou jednotní u víře a krvi 

9* 



1 32 ^>. H. Žundálek : 

mezi sebou, neboť, kde se jedná o povinnost, česf a štěstí katolických 
Srbů, tam jsou všichni spojeni. 

Zvláštní deputace pak se odebrala k biskupu drážďanskému^ 
Ludvíku Forwerkovi, aby odevzdal peníze ty prostřednictvím nunci- 
atury jako zvláštní dar katolických Srbů, k hěmuž byla přidána 
srbská a latinská adresa, kterou tuto pro její v3^aznosť podáváme : 
•Svatý Otče! V krajinách Lužice, ve kterých svatý biskup 
Benno pěstil vinici Páně a zůstavil sobě věčnou památku, zastihlo 
církev Boží předešlých století jako ve více jiných krajích nešťastné 
rozštěpení, takže jen nepatrný díl toho lidu, který chválí svého Boha 
svou starosrbskou řečí, zůstal věren církvi katolické v temných časech 
pronásledování a příkoří. 

Tento menší díl srbského lidu (jeť jenom 12.000 katolíků 
proti 180.000 nekatolickým Srbům) zůstává až do dnešního dne 
u věrné poslušnosti pod vůdcovstvím, ochranou a žehnáním římského 
biskupa. 

Sjednoceni jsouce svazkem téže víry, těchže svátostí a téže po- 
slušnosti vůči apoštolské stolici, děkujeme Bohu za štěstí, že jsme 
též členy tohoto velikého a krásného shromáždění a údy téhož těla, 
jehož hlava jest Kristus, rmoutíme se z pronásledování této církve, 
rozšířené po všech krajinách naší země. Zvláště však v našich dobách, 
kde rozpoutaná svoboda hledí povaliti zákony a přikázaní Bohem 
dané, kde nešťastná zloba a násilí se obrací proti náměstku Ježíšovu : 
pohlížíme též my jako milující děti starostlivým okem na trudný 
a velmi obtížný stav, kterýž nepřátelé práva a spravedlnosti, připravují 
Tobě, našemu velice milovanému pastýři a biskupu našich duší. Proto 
zavrhujeme všecky lži a pomluvy, které roznášejí nestydatě a odvážně 
proti Tvému panství, prohlašujeme za krádež a loupež násilné, ne- 
spravedlivé odnětí světského panství (o něž se tehdy jednalo) a vy- 
znáváme, že jest nezbytno uchovati toto dědictví sv. Petra k svobodné 
vládě a řízení církve Boží. 

Jsme sjednoceni žádostí se všemi, kteří jsou pravými katolíky, 
že je třeba, aby bylo a zůstalo dědictví církve neporušeno a hájeno 
všemi dovolenými a spravedlivými prostředky, čeho udělil Bůh 
ve své nevystihlé moudrosti církvi na statcích časných. Abychom 
toto svoje přání vyjádřili nejen slovy a vyprosili poníženou modlitbou 
od Boha, ale též dokázali skutkem, ač slabým, a tak dali na jevo 
svoji vděčnost za všecka požehnání a laskavost, prokázanou apo- 
štolskou stolicí nám a našim otcům, kteří nyní v Pánu odpočívají : 
po příkladě jiných jsme sebrali dobrovolně a rádi dary z časných 
statků Bohem nám milostivě udělených a skládáme je nyní k Tvým 
nohám jako pomoc na odrážení nespravedlivých útokův a výpadů 
nešťastných lupičů země a k záštitě svatého města, jež bylo posvě- 
ceno prolitou krví Petra a Pavla a tisíců krvosvědků Kristových, 
ozdobeného svatostí nesčetných vyznavačů Božích a sjednoceného ne- 
rozlučně s dějinami celé církve. 

Obětujíce takto z výtěžku zvláště rolnické práce, podáváme 
svoji ruku vojínu, který nosí svoji zbraň za právo, majetek a svobodu 
celé církve a v naději, že Bůh tento důkaz a dar nnsí lásky požehná 
a přijme do zbrojírny sv. církve korouhevníkem nebcr^kého království, 
sv. Michalem : zůstáváme až do posledního vzdechu věrnými syny 
svaté římské stolice a prosíme o Tvoje požehnání ku blahu svých 



Katoličtí Srbové v Lužici; 133 

duši a k sjednocení svých srbských krajanů do jednotného sídla 
Ježíšova; kéž toho dopřeje všemohoucí Bůh, aby čím dříve, tím lépe 
nadešel čas, kdy by veškeren srbský lid poslouchal slova apoštolské 
stolice a se všemi národy chválil Pána Boha Israelského, že navštívil 
a dokonal spásu svého lidu.« 

Tato adresa skutečně svědčí o pravém a nadšeném nábožen- 
ském přesvědčení srbského lidu, který zachoval víru svojich otcův 
i v dobách nejtrudnějších. 

Jak bylo lze očekávati, odpověděl papež Pius IX. pozoruhodně 
na tento okázalý projev katolického přesvědčení biskupu drážďan- 
skému a děkanu budyšínskému takto: 

'Důstojný bratře! Nemalou útěchu jsme přijali z listu Tvého 
a Srbů v tak velikých těžkostech, kterými jsme utiskováni. Protože 
čím menší jest počet věřících v krajinách těch a čím větším množstvím 
nekatolíků jest obklopen, tím jasněji se stkví jejich víra, která mezi 
nesnázemi a nebezpečím nejen nezvratně stojí, nýbrž ukazuje se též 
utvrzena nejvroucnější láskou. Jejich veřejné a svobodné vyznávání 
téhož náboženství mezi jinověrci a zmužilá nadšenosf, kterou tam 
rozvážili veřejně všecky tamější nástrahy bezbožné a Icsť a násilí 
proti právům církve a této stolice, jak jest samo sebou chvalitebno, 
tak dojímá významně jejich snaha, kterou hledí dáti nejen díl ke spo- 
lečnému daru katolíků k odklizení naší nouze, nýbrž tímto závdavkem 
détinné příchylnosti nejsouce spokojeni, přidali ještě mimořádný peníz, 
který byl sbírán dům od domu a laskavě dáván nebohatým rolnickým 
lidem, aby z něho byl postaven nový vojín k záštitě našich práv. 
Takové dary nabývají vážnosti náklonností, takže vydávají velmi 
krásné svědectví o víře dárcův a bývají Nám nejmilejšími, kteří se 
z nich nejvíce radujeme. Oznam jim proto, důstojný bratře, a přijmi 
sám pocit vděčnosti a přání, kterým Boha prosíme, aby toto vý- 
značné smýšlení ducha v nich upevnil a naplnil je požehnáním jak 
z nebes, tak zde na zemi. A jistotou toho a svědectvím naší zvláštní 
blahovolnosti nechť jest apoštolské požehnání, kteréž nejlaskavěji 
udélujeme Tobě, ctihodný bratře, a veškerému lidu tomu.« 

Katoličtí Srbové podporovali a podporují svatého Otce jako 
katolíci a Srbové, jak orgán jejich dovozoval. Jako katolíkům bylo 
známo, proč ustanovil Ježíš Kristus, neviditelná hlava církve, hlavu 
viditelnou nebo papeže. Jsouf s ním a zůstávají takto v pevném 
s\'azku. K němu je zajisté víže poslušnost vůči Kristu, kteréhož vy- 
znávají Synem Božím jako sv. Petr, horlivost v pravé víře, která byla 
udržena čistá každého času a nejjistěji římskou stolicí a papežem, 
dále je k tomu nutí péče o jejich blaho, poněvadž, podpírají- li pa- 
peže a tím církev, konají dobrý .skutek velikého významu, a posléze 
vděčnost k papežům, kteří se o ně starali v dřívějších dobách, pro- 
tože vyslaU věrozvéstce křesťanské do jejich krajův a je potvrzovali. 
Jako Srbové pak jsou povinni především následovati dobrého 
pHkladu praotcův a dáti sami dobrý příklad potomkům. Když před 
300 lety přestoupila většina Srbů k Lutherově víře, zůstali obyvatelé 
nynéjších katolických osad věrni svojí víře a dali tím příklad svojí 
horlivosti. Proto je třeba, aby i nynější Srbstvo bylo stejně horlivým 
u svojí víře a podporovalo čestně katolické věci. 

Cest srbského lidu žádala takové podpory. Byliť a jsou dosud 
stále tupeni a pomlouváni. Tím dokázali svoje upřímné smýšlení. 



A 



134 Fr. H. ŽuHdálek: 

které jest ochotno přinésti oběti podle skrovných sil ke cti Boží 
a k užitku sv. církve. 

Tento velkodušný skutek katolických Srbů nezůstal tajným, 
ale rozšířil se po celém katolickém světě. První obšírnější zprávu 
o něm přinesl nejrozšířenější katolický francouzský list »Le Monde « 
(Svět), který velice vděčně uznává obětivosť lidu srbského a dává 
jej za příklad ostatním Slovanům: »Nechf tohoto vznešeného přikladu 
nejmenšího slovanského národa následují i ostatní slovanští národové, 
kteří zůstali sv. stolici věrni. Italský časopis »L' Unita cattolica< 
vypočítává, že připadlo průměrně 30 centesimů na každého katoli- 
ckého Srba. 

Takto byl odměněn hlouček srbských katolíků významně 
za svůj nadšený skutek již zde na zemi. 

V dubnu (11.) r. 1869. světil papež Pius IX. památku svého 
SOtiletého kněžství. Veškeren katolický svět se radoval, a tu nezů- 
stali ani srbští katolíci za ostatními. Michal Hómik navrhoval, aby 
na památku této události se postavil katolický kostel mezi Srby, a to 
bud v Čomecích neb Bačoni. Úmysl tento byl také po mnoha 
letech v nejnovější době proveden stavbou kostela v Bačoni. 

Když papež Lev XIII. roku 1880. vydal svoji encykhku »Grande 
munus«, kterou prohlásil sv. Cyrilla a Methodéje za apoštoly veške- 
rého Slovanstva, nemeškali slovan.MÍ katolíci, aby vyjádřili sv. Otoi 
svoji hluboce cítěnou vděčnost a uspořádali roku následujícího o svátku 
věrověstců svých velikou pouť všech Slovanů do Říma. Mezi všemi 
Slovany bylo tehdy na 25 milionů katolíkův, a to nejvíce Poláků, 
totiž llVa mil., přes 6V2 milionů Čechův a Poláků, tři miliony Ru- 
sínů (jižních a haličských Rusů), 27a "^^^- Srbo-Chorvatů, půl druha 
milionu Slovinců, 80.000 Bulharův a posléze nejmenší stádce slovan- 
ských katolíků, přes 12.000 lužických Srbův. 

První podnět k této pouti vyšel z katolického kasina v Praze 
ústy vyšehradského probQŠta Štulce a dále od diakovského biskupa 
Strossmayera. U nás >Cech« a >Škola Božského Srdce Páně« se 
ochotně ujaly tohoto podniku, aby vyzvaly své krajany k děkovné 
pouti. 

Svatý Otec si tehdy přál, aby při ní byli zastoupeni všichni 
slovanští národové, a žádal, aby v jeho pNtomnosti konala se mše sv. 
slovanským východním obřadem. Také bylo ustanoveno, aby se ká- 
zalo česky, polsky, chorvatsky, bulharsky, slovinsky a rusíusky, 
a sv. Otec chtěl sám při té příležitosti posvětiti oltář ke cti věro- 
věstců slovanských. 

Tehdy vedl české poutníky probošt Štulc, Rusíny arcibiskup 
Sembratovič, Slovince dr. Bleiweis, Chorvaty biskup Strossmayer. 
Mnozí z českého i jiného poselstva byli v národních krojích. 

Tehdy vyzval Michal Hórnik katolické Srby, aby také vyslali 
některé zástupce k této tak důležité slavnosti, an sám tentokráte ne- 
mohl se účastniti ; bylf putoval do Říma již dříve. Avšak tentokráte 
nebylo dbáno jeho napomínajícího hlasu, což zajisté mělo svoji pří- 
činu. Ačkoli nikdo z Lužice nejel, přece tam byli Srbové zastoupeni , 
jak Hórnik předvídal, bylť mezi poutníky lužický Srb dr. J. Petr 
Jordán ve Vídni žijící ; byl z předních členů výboru vídeňského stran 
slovanské pouti. 



Katoličtí Srbové v Lužici. 135 

Srbové, aby dokázali svoji vděčnosf, poslali sv. Otci poděkovací 
telegramy, na něž také bylo milostivě odpověděno. Mezi těmi, kteří 
takto osvědčili svojí vděčnost, bylo i družstvo sv. Cyrílla a Metho- 
děje: »K díkům, které sv. Otci slovanský národ tu dobu vyjadřuje 
v Římě, přidávají se jednomyslně též Srbové Horní Lužice, kdež, 
jak ještě podnes jazyk svědčí, byli učeníci sv. Methoděje prvními 
pracovníky vinice Kristovy, a prosí nejpokorněji za apoštolské po- 
žehnání pro podepsané družstvo, kteréž vydává katolické spisy srbským 
jazykem. < Na pozdrav tento došla tato laskavá odpověď: » Svatý 
Otec Tvůj (t. j. Horníkův jménem družstva) telegram radostně pře- 
čítal a uděluje z nejupřímnějšího srdce žádaného požehnání Srbům 
Horní Lužice a zvláště těm, kteří přísluší družstvu sv. Cyrílla 
a Methoděje. « 

Srbové těmito pozdravy alespoň dokázali, že ještě žijí, a to 
jest zajisté dobrá známka a přineslo jim opět chváiu v katolickém 
světě. To bylo opět dílo nezapomenutelného Horníka. 

Vůbec přinesla tato pouf Slovanům hojně užitku. Na slavnost 
se jich sešlo na 1500, Strossmayer mluvil před sv. Otcem jako vůdce. 
Tehdy sjednoceni byli všichni katoličtí Slované za této řídké slavností 
u nohou nástupce sv. Petra, který takto spojuje též veškery slo- 
vanské národy. 

Život spolkový. 

Nepřátelé naší víry a celého křesťanstva, tvrdí Jurij Libš, sjedno- 
tili se pevně, aby » sloup věrnosti* podrazili. Jsou to zvláště svobodní 
zednáři, kteří si chtějí všecku moc podrobiti a nade všemi vládnouti. 
Víme dobře, že se to nestane dnes ani zítra, poněvadž jest nám 
známo, co Spasitel světa pronesl : »Ty jsi Petr, a na té skále vzdělám 
drkev svou, a brány pekelné jí nepřemohou*, ale jest i Srbům dobře 
známo, že fiůh dopřává svojí pomoci jen těm, kdož pracují, kdo 
Jeho pomoci zasluhují. 

A co jest příhodnější a správnější, aby se odvážil každý sám 
na nepřítele tak mocného a chytrého, nebo aby všichni bojovali 
proti němu. Proto se zakládají katolické spolky, aby obrana viry 
proti nepřátelům byla tím pevnější, jistější a vytrvalejší; takovým 
způsobem dodává druh druhu odvahy, aby veřejně a bez bázně vy- 
znával drahou víru, nejdražší poklad po otcích zděděný. Jednotlivec 
nemá často ani síly, aby se postavil proti různým útokům, není tak 
výborně poučen ve všech pravdách svého náboženství, a snadno ho 
^ také zastrašiti, zvláště, kde se jedná o hmotnou škodu. Ve spol- 
cích však je tomu jinak. Tu není bázně, tu se lze poučiti, také uva- 
rovati škody, poněvadž různi lidé neodváží se vystoupiti proti celému 
spolku, aby si jej znepřátelili a všecky jeho členy proti sobě po- 
pudili. 

Lze tedy pevnou a zdravou organisací dodělati se velkých 
úspěchů ve veřejném životě. 

O tom jsou přesvědčeni i lužičtí Srbové. 

Skoro ve všech katolických osadách jsou založeny katolické 
spolky, které také blahodárně rozkvétají, ^) což dává zřejmé svědectví 



') Cf. Kath. Pos. r. 1893., str, 218—19. 



136 Fr. H. Žundálek: Katoličtí Srbové v Lužici. 

o spořádaném životě duchovním i náboženském mezi našimi krajany- 
a souvěrci. A to také právem! 

Účel těchto spolkův a družstev jest zajisté předevSím záštita, 
náboženství křesťanského, obrana proti nevěře a sociálnímu převratu 
a rozšíření dobrých knih. Jak podotýká pisatel citované stati, mají 
tyto jednoty velký užitek nejen pro přítomnost, nýbrž také pro po- 
tomstvo. Víře nehrozí nikde jinde takové nebezpečí jako v městě. 
Avšak zkáza v životě soukromém na venkově se zrovna tak snadná 
zakoření jako v městě. Símě záhuby takové roznášejí i mezi Srby ti, 
kteří byli na vysokých školách, u vojska neb ve službě v městě. 
A od toho chrániti jest právě povinností katolických družstev, hlavné 
hájiti dorostu, jako budoucnosti národa, od kterého příští časy exi- 
stence Srbstva závisejí, aby se neubírala mládež do ciziny, nýbrž 
zůstala věrna své zemi a své národnosti. 

Výchova mládeže je tedy nejčestnější a nejsvětější povinnosti 
katolických spolků. Katolická kasina pak nechť chrání veškerého 
lidu, aby nevěřil různým sociálním prorokům a vědátorům a jejich 
převráceným theoriím, kterých nikdy ve skutek neuvedou, a které 
jsou jen k tomu, aby balamutily nezkušený lid. 

Co se dotýká posledního úkolu, jest ještě mnoho v té příčině 
napraviti. Mnohé spolky mají veliké knihovny, avšak málo srbských 
spisů. Proto nechť nastane obrat, k němuž mužové dobře smýšlejíc! 
ochotně podávají pomocnou ruku. 

Mezi katolickými Srby vůbec byly položeny základy ke spol- 
kům již v bouřlivém roce 1848., kteréhož v té věci bylo příhodně 
využito. Tehdy konala se veliká srbská schůze. Byly založeny tři 
srbské spolky, v Ralbicích, Khrósčicích a v Njebjelčicích. Khrósčanští 
přišli ke schůzi se srbskou korouhví (barvy bílé, červené a modré). 
Ralbičtí postavili takovou korouhev na návsi, nasadili si srbské ko- 
kardy a zpívali rozjařeně a nadšeně národní hymnu: >Hišče Serbstwo 
njezhubjene.c Také v Radwoře bylo založeno téhož roku a mělo 
30 členů. Tak rozproudil se utěšený spolkový život mezi Srby, tak 
že roku následujícího, totiž 1849., bylo již 22 srbských spolků 
s 1993 členy. Také v nynější době se život spolkový utěšeně roz- 
víjí, zvláště u našich souvěrců. 

Neméně důležitými pro rozvoj katolické církve v Lužici byly 
katolické schůze, pořádané lužickými Srby, které vždy byly hojné 
navštěvovány a přinášely značný užitek, neboť tím život náboženský 
byl sílen a utvrzován. 

Tak na př. r. 1869. byla krásným výsledkem této schůze pří- 
pověď krajské direkcí v Kamjenci na stížnost proti úřednímu listu, 
který nevážně psal o katolících v některých záležitostech, že direkct 
takových věcí trpěti nebude, že si přeje, aby byl z obojí strany za- 
chován pokoj, aby nebyla strana štvána proti straně. 

(Pokračování.) 



-%-aQi»- 



Fr. Chramosta: Srdce v srdci. 



137 



i 



Srdce v srdci. 

(Motiv ze 8v. Terezie.) 



'^■'edním Šfpem probodeno, 
moje srdce Jezu s Tvým — 
jednfm vínem naplněno, 
tímtéž hoří přátelstvím. 



Jedním trnem poraněno — 
stejná z obou kane krev, 
Srdce tvé-li pohaněno, 
moje vzkypí v svatý hněv. 



Jeden jásot, ples a smáni, 
tytéž touhy, účel týž, 
jedna bolesť, jedno stkáni, 
tentýž pro nás oba kříž. 

Divíte se této změně? — 
Proč to srdce ve svém mám^ 
To, že Jezu Krista denně 
ve své srdce přijímám. — 

Frant. Chramosta^ 




Dvojí život. 

Po\'1clka od Václava ŠpaCka. 

(Pokračování.) 



II. 



í®.^, 



^kamžení jediné může někdy způsobiti změnu pro celý^ 
život. Prchal jednoho dne brzy po prázdninách pro« 
cházel se v městském parku. V prázdných chvílích, 

*^9Č^&iP*WfX ^^^ ^^^ alumni volnou vycházku, chodíval tam nej^ 
g^l^^gí^jS. raději. Bývalo tam hlučno, živo, ale on si ničeho ne- 
^^^^'"'"^ všímal. Pozvednuv kdysi zraky, viděl proti sobě při- 

cházeti dvě dívky, elegantně oděné. Prchal ani jako gymnasista a tím. 
méně jako bohoslovec neměl pozornosti pro druhé pohlaví, ale tento- 
kráte přece povšimnul si jedné z dívek, jež honosila se neobyčejnou 
sličností. Skutečně si jí pouze povšimnul bez jakéhokoli dojmu. 

Není pochybnosti, že by bylo toto setkání našeho bohoslovce 
nijak nevyrušilo z jeho klidu, kdyby byl minuv obě dívky, nezaslechl 
hned za sebou slova : »Tak hezký člověk — a chce býti knězem !' 
Škoda hol« 

Mladému muži vehnala tato poznámka krev do obličeje. Slyšel 
dívky hovořiti, než k němu došly, a nyní poznal, že tato slova pronesla 
právě ona, jejíž sličnosti si byl tak mimovolně povšimnul. Řeč jeji 
rozrušila ho tak, že rychlými kroky ubíral se zatáčejícím se chodníkem. 
k městským ulicím. 

Avšak dívky, jež byl před chvíli potkaK přicházely opět proti 
němu. Byla to zajisté náhoda, nemohly se nadíti, že půjde proti nim, 
jako se toho nenadal on. Vyhnouti se jim již nemohl, ač by to byl 
rád učinil. Nemohl odolati jakési zvědavosti, aby byl nepohledél do* 



138 Václav Špaček: 

obličeje té, která před malou chvílí o něm pronesla několik slov ku 
své družce. Avšak když pozvedl oči a viděl, že i ona upírá naň po- 
hled plný jakéhosi pohnutí, hned zase sklopil zraky k zemi. 

» Škoda ho — věčná škoda I « zaslechl opět tichý hlas. 

Mladý muž pospíchal ulicemi k semináři. Po celou cestu zněla 
mu v uších slova: > Škoda ho — věčná škoda !< — pronesená tak 
nevýslovně milým, něžným hlasem. 

Toho dne byl Prchal velice roztržitý. Nijak se nemohl zabrati 
do studií ani do rozmluvy s někým — a řekněme upřímně, neměl 
k tomu ani dosti upřímné v&le. Nemálo mu lichotilo, že pronesla 
o něm takový soud sličná dívka, o níž dle jejího zevnějšku soudil, že 
náleží do zámožné a vážené rodiny. A její slova v něm způsobila, že 
její spanilý zjev stavěl se mu stále před oči. Byla zajisté vzdělaná — 
snad i duchaplná — a řekla, že je ho pro kněžský stav škoda ! Pro- 
budilo to v něm jakousi samolibost. Nešťastnému jinochu kmitla se 
v cestě životem bludička — a on se pustil za ní. Byl nezkušený; 
kdyby byl vícekráte slyšel podobná slova, jež často lehkomyslně 
bývají pronášena od těch, kterým jest sličný zevnějšek vším — byl 
by si jich snad ani nepovšimnul; ale on je slyšel poprvé, bylo to pro 
něho něčím novým, a není divu, že si ve vzpomínce na ně liboval. 
Přál si, aby je mohl slyšeti opět a opět z úst tak sličné bytosti. 
Tedy ho bylo škoda pro stav, jemuž se již napolo věnoval — a on 
toho dosud nevěděl ! Připadalo mu ovšem v některé chvíli, že jedná 
pošetile, že by měl vší mocí vypuditi z hlavy myšlénku, jež se mu 
mohla státi osudnou — ale po takové úvaze vždy opět a opět viděl 
před sebou spanilý zjev neznámé dívky — pokušení se dostavovalo 
s větší a větší silou. Přál si ji opět spatřiti — jen jednou aspoň. 

Šel do parku opět, jakmile byla volná vycházka, a srdce mu 
zabušilo dosud nepocítěnou rozkoší, když se s dívkami zase setkal. 
Ta, na niž od včerejšího dne myslil, upřela naň týž dojímavý pohled, 
který mu vnikal až do duše. Nechtěl se s ní setkati dnes ještě jednou 
a vracel se do města, ale příštího dne šel zase na známé místo. Snad 
se mu zdálo jen, že v pohledu neznámé spatřoval jakousi touhu, snad 
bylo tomu tak. Jemu se zdála býti krásnější než při prvním setkání. 

>Ach, nezapomenu na ni — není možno !« pravil sám k sobě, 
vraceje se do semináře. Ovšem, on zapomenouti vlastně nechtěl. 

Čím více obíral se na mysli svůdným obrazem, tím více ztrácel 
duševní klid. Připadal si jako spoutaný vězeň, jenž marně touží po 
svobodě. 

Ještě jednou se setkal s onou dívkou a její společnicí na témž 
místě, ale potom jí tam už nespatřil. Jak si to měl vysvětliti? Byl 
již tak zaslepen, že se domníval, že i ona přichází na známé to místo, 
aby se s ním setkala, jako činil on. Což by se mýlil? Té myšlénky 
si ani nechtěl připustiti, že by snad ona nevzpomínala naň s toutéž 
touhou, jako on vzpomínal na ni. 

Byl všecek rozrušen, že jeho chování nemohlo zůstati tajným 
jeho koUegům i představeným. Jednoho dne — asi za týden po po- 
sledním setkání — zašel do parku opět. Známé jemu dívky kráčely 
opodál před ním, ale již se nevrátily a na konci parku zaměřily do 
ulice. Vysvětlilo se mu vše: bezpochyby chodily nyní na procházku 
o něco dříve. Pomyslil, jestli tomu tak, že jí už asi nespatří — ale 
t>n ji spatřiti musil. Nemyslil na nic jiného než na ni. 



Dvojí život. 139 

Příštího dne, když byla společná vycházka, nesúčastnil se jí, ale 
spěchal tam, kam jej nyní vše táhlo neodolatelnou mocí. Spatřil ne- 
známou opět, a její pohled byl mu dostatečnou odměnou za útrapy 
posledních dnů. Ovšem již věděl, že porušením kázně učinil krok, 
jenž bude pro něj osudným. Avšak jemu již bylo vše lhostejno — 
takovýto život zdál se mu býti nadáte nemožným, přál si, aby již byl 
učiněn konec tak trapnému stavu. Že se tak stalo, již jsme pověděli. 

Takový obrat nastal v životě mladého muže během čtrnácti dnů. 

Vystřízlivění ovšem následovalo brzy. Proč to vše učinil? Pro 
dívku, kterou byl několikrát viděl, které však dosud ani peznal. 
A ku podivu, nyní k ní nespěchal tak jako dříve, kdy porušoval 
tím své povinností. Starosti o budoucnost, myšlénka na strýce, jehož 
dopis netrpělivě očekával, zaměstnávaly jej tak, že na jiného zatím 
nepomýšlel. 

Konečně přišel od strýce dopis, a Prchal poznal, že je zůstaven 
sám sobě; nikdo se nebude o něj dále starati, ale za to je svým 
pánem. Znenáhla se smířil s těmito poměry a počal nabývati klidu. 

Nyní chtěl opět spatřiti tu, pro niž byl opustil to, co považoval 
do nedávná za cíl svého života. Musí s ní promluviti, aby zvěděla, 
co pro ni učinil. 

Ač bylo nebe zataženo, vyšel přece v obvyklou chvíli na pro- 
cházku; snad ona přijde. Náhoda mu byla příznivější, než očekával. 
Sličná neznámá dívka byla dnes v parku sama. Prchalovi zabušilo 
srdce, když ji spatřil. Nemohlo býti lepší příležitostí, aby s ní pro- 
mluvil. Nicméně neodvážil se toho, neboť bylo potřebí k tomu 
vhodné záminky. Pozdravil ji tedy pouze, když se k ní přiblížil. Ne- 
uďo mu, že děkujíc na jeho pozdrav, pohleděla naň překvapena. 

Každý šel opět v jinou stranu. Prchalovi nezdálo se býti vhodným, 
aby jí zúmyslně nadcházel. Pozoroval ji ze vzdálí darmo přemýšleje, 
jakým způsobem by se jí mohl vhodně přiblížiti. 

Že toho dne již k bližšímu seznámení nedojde, byl jist, nebof 
po malé chvíli počalo poprchávati. Obecenstvo se z parku vytrácelo; 
zvláště, kdo nebyl opatřen deštníkem, spěchal, aby byl brzy pod 
střechou. 

I Prchal, rozevřev deštník, zaměřil k nejbližší ulici. Neznámou 
byl zatím ztratíl s očí. Avšak — jaká náhoda 1 Na nároží ulice se- 
tkali se opět; ona nemajíc deštníku, spěchala. 

Nyní nemohl déle váhati. Pozdraviv opět řekl poněkud nejistým 
hlasem: >Smím vám nabídnouti svůj deštník, slečno?« 

>Bude mi velmi milé, pane,« odvětila s přívětivým úsměvem, 
>ač nevím, čím jsem si zasloužila od vás, neznámého, té laskavosti. « 

»Prosím, slečno; promiňte, že několikeré naše setkání zde 
v parku dodalo mi smělosti, abych vám nabídl svůj průvod. Jsem 
Josef Prchal, studující medicíny. « 

»Těší mne velice; já se se jmenuji Emilie Jeřinská. — Avšak 
jsem vašimi slovy poněkud překvapena. Přece se snad nemýlím — 
býval jste bohoslovcem, či ne?« 

•Nemýlíte se, slečno, vystoupil jsem před nedávném.* 

>Aj, tof zajímavé, « řekla slečna; »smím se tázati, co vás 
k tomu přimělo?* 

> Zajisté se domyslíte, že jsem poznal, že bych v povolání tom 
íiebyl šťasten. « 



140 Václav Špaček 

»Ráda véříni; a byl jste dlouho v semináři ř« 

»Právě jsem vstoupil do druhého ročníku. « 

»Aj, tedy více než rok? Zajisté nyní litujete toho časuř« 

» Ovšem, nenadal jsem se, jaká změna se mnou se stane. Budu-lt 
tak áfasten, že bychom se blíže seznámili, dovolím si pověděti vám 
to zevrubněji.* 

» Skutečně mne to velice zajímá, « odvětila slečna. — » Avšak 
nezdržujete se snad k vůli mně?€ 

> Nikoli, slečno; jsem velice povděčen, šfastné náhodě, že jsem 
se setkal s vámi samotnou, čehož jsem ovšem neočekával, neboť 
dosud nebývala jste, pokud vím, na procházce sama.< 

»Ach, ano, bývám zde se svou přítelkyní, ale ona dnes po- 
někud churaví. Právě ji míním navštíviti. Však nemáme k jejímu 
bytu daleko. « 

> Škoda «, řekl Prchal upřímně. » Těšil jsem se, že mi bude 
déle popřáno štěstí, abych mohl dlíti ve vaší společnosti. Přál bych 
si toho, slečno. « 

»Mám tomu věřiti? Nikdy bych nemyslila, že pán, který strávil 
celý rok v semináři, umí tak pěkně dívkám pochlebovati. € 

> Nikoli, slečno, to naprosto neumím. Buďte také ubezpečena, 
že bych těchto slov k jiné dívce nepronesl. Jsem ve světě úplně 
osamocen. Měl jsem upřímné přátely, ale ti se mne nyní odřekli, 
a já jiných nevyhledávám. Ale k vám jsem pocítil důvěru od prv- 
ního našeho setkání. « 

Emilie chvíli mlčela. » Jestli tomu tak,« pravila potom, »tedy 
mne nezaslouženě vyznamenáváte. Ale buďte jist, že vaši důvěru 
nezklamu.* 

V jejích slovech již nebylo znáti žertovného přízvuku jako dříve. 
Mluvila opravdově. Prchal byl tím mile dojat. »Jak mne činíte 
šťastným, « pravil, tiskna její ruku k sobě. 

Sli ještě chvíli mlčky. Tu se Emilie zastavila a řekla: >Zde 
bydlí má přítelkyně, pane Prchale. Slíbila jsem jí, že ji navštívim.« 

Prchal byl nemile překvapen. »Smím doufati, že se opět 
setkáme?* otázal se. 

»Aj,< odvětila Emilie opět žertovně, >mám vás v podezření, 
že přejete mé přítelkyni, aby dlouho churavěia. Víte přece, že 
vždy chodívám na procházku s ní.< 

»To snad nevadí, slečno; budu šfasten, když se s vámi 
setkám, af budete samotná či ne. Zajisté nevěříte, že bych přál něco 
zlého někomu, kdo vám jest milý.« 

>Nikoh, to byl pouze žert,* odpověděla Emilie s úsměvem. 
»Nuže, víte, že chodívám v tuto dobu do parku. — A nyní s Bohem, 
děkuji vám za vaši laskavost.* 

Podala mu ruku, kterou Prchal horoucně políbil, a potom 
kvapila po schodech do prvního patra. Prchal, všecek jsa rozechvěn 
blahem, odcházel do svého bytu. 

Nepochyboval, že i ona jest jemu nakloněna. Řekla, že jeha 
důvěru nesklame, a svolila beze všeho zdráhání, aby se opět sešli. 
To jej zajisté opravňovalo k naději v její náklonnost. 

Prchal díval se opět na svět veselejším zrakem. Budoucnost, 
které se v poslední době tak obával, jevila se mu nyní v nejrůžo- 
vějších barvách. Neboť mohl-li si mysliti větší štěstí, než býti milován 



Dvojí život. 141 

od bytosti tak ušlechtilé? Nyní nelekal se žádných starostí ani 
zápasu s osudem. 

Nemohl se ani dočkati příštího dne. Avšak tentokrát Emilii 
nespatfil, nebof po celý den pršelo. Až po dvou dnech setkali se 
opit. Emilie zase byla samotná. Pověděla Prchalovi, že její přítelkyně 
odjela na nějaký čas ku svým příbuzným na venkov. 

Teprve podruhé spolu mluvili, ale oběma připadalo, jakoby se 
znali již dávno. Hovořili spolu zcela důvěrně, a Emilie byla samá 
laskavost. Zajímala se velice o Prchalovu minulost, a on jí svěřil 
vde, co se týkalo jeho poměrů. 

«Tedy se vás příbuzní odřekli, « pravila Emilie. >Pochopuji, že 
vás to smutně dojímá. Ale výčitek si činiti nemusíte. Od nich to 
není šlechetné, že na vás žádají, abyste činil násilí své povaze. Na- 
bízeti pomoc za cenu svobody, to nesvědči o upřímné lásce. Avšak 
mél jste přece něco určitého na mysli, že jste seminář opustil.* 
>To jsem ovšem mél slečno . . . byla jste éo vy.« 
»Co pravíte já?« otázala se, a v jejich slovech jevilo se téměř 
leknutí. 

»Ano, vy jste to byla, slečno. Od prvního setkání jsem myslil 
na vás a brzy jsem se přesvědčil, že na vás nikdy nezapomenu, — 
poznal jsem, drahá Emilie, že vás miluji.* 

Po těch slovech ucítil Prchal, jak ruka Emilie pod jeho paží 
se zachvěla; pohleděl jí do obličeje a viděl, že poněkud zbledla. 
>Což jste se ulekla toho, co jsem vám řekl?* otázal se. 
>Ach nikoliv,* odpověděla; » obávám se jen, zdali j.ste se poněkud 
— nepřenáhlil.* 

•Emilie, co si mám mysliti, jak rozuměti vašim slovům?* otázal 
se mladý muž tesklivě. »Což by bylo možno, abyste vy ke mně 
ničeho necítila, abych vám byl lhostejným?* 

»Toho se nedomnívejte,* odvětila Emilie, » avšak netažte se 

rané — nedivte se, že mne vaše slova rozrušila. — Než, hle, jak 

nám čas rychle uplynul. Slíbila jsem, že budu v tuto dobu již doma. * 

»Smím vás doprovoditi?* otázal se Prchal. 

»Bude mi to milé — avšak ne až k domovu; nechci, by nás 

někdo z mých známých viděl spolu.* 

Prošli spolu několika ulicemi a pak se rozloučili. Emilie mu 
stiskla ruku. 

'Odpusťte a nevykládejte mi mé chování nepříznivě,* pravila 
s pohnutím. >Bude-li mi zítra možno, sejdeme se opět.* 

Prchal byl všecek rozrušen. Nevěděl, co má o Emilii souditi. 

Poznal, že jest mu nakloněna, avšak proč se chovala tak podivně? 

Příštího dne byla opět veselá a klidná. Vyznala se mu, že 

i ona jest mu nakloněna, a to i jej zase upokojilo. Chovala se k němu 

s plnou důvěrou. 

To však přece Prchala znepokojovalo, že ani v příštích dnech 
nezmínila se Emilie blíže o svých rodinných poměrech. Pověděla mu 
j^, že má ještě dvě mladší sestry. Ani mu nebylo známo, kde 
bydlí, neboť až k bytu nedala se od něho nikdy doprovázeti. Ko- 
nečně ji přímo požádal, aby ho seznámila se svými rodiči. 

»To se bude moci státi v neděli,* pravila mu; »odpoledne, 
když je pěkně, vycházíme za město, obyčejně do L. Znáte snad toto 
^letní místo?* 



142 Václav Špaček: 

t Nikoli, dosud jsem tam nebyl. < 

»Nuže, to nevadí; je to asi hodina cesty, jde se tam podle 
řeky. Zblouditi nemůžete. Ostatně můžete tam jeti i vlakem. Blíže L. 
je les a v něm restaurace. Tam obyčejně chodíváme. Tam se budete 
moci s námi sejíti — ovšem, bude-li příznivé počasí. Však to bude 
asi naše poslední vycházka letos, ač zdaří-li se ještě ta, nebof nastává 
již chladno. Ale přála bych si toho, abyste již seznal mé rodiče. 
To by se hodilo nejlépe. Sejdeme se jako náhodou. < 

>Jen bude-li jim seznámení se mnou milé,* řekl Prchal. 
'Zajisté že bude — nemějte o tom pochybnosti.* 
» Pověděla jste jim už, že se známe ?« 

>Ze se scházíme, o tom jsem jim dosud nepověděla, « řekla 
Emilie s úsměvem. >Tehdy, když poprvé jsme spolu mluvili, pově- 
děla jsem jim pouze, že mi jistý pán prokázal laskavost a doprovodil 
mne k bytu mé přítelkyně. I jméno vaše jsem jim tuším pověděla. 
Však bude lépe, když vás rodiče poznají. Matinka beztoho se diví, 
že chodím nyní sama na procházku, když má přítelkyně se odstě- 
hovala « 

Prchal byl spokojen. V sobotu ho Emilie ujistila, že jistě 
s rodiči do L. půjde. Zmínili se již o vycházce, neboť povětrnosť 
slibovala pěkný den. 

Rozumí se, že Prchal myslil po celý veČer na zítřejší vycházku. 
Jak jej asi přijmou Emiliini rodiče, jaký dojem na ně učiní? 



III. 

Vlak do L. odjížděl před druhou hodinou. Prchal však se roz- 
hodl, že půjde pěšky. Těšil se na tu vycházku a chtěl se cestou 
poněkud připraviti na setkání s rodiči své vyvolené. Chvílemi po- 
ciťoval jakousi obavu ; tanulo mu stále na mysli, proč mu Emilie tak 
málo dosud pověděla o své rodině, ač on ji se svými poměry již^ 
podrobně seznámil. 

Prchal vyšel asi o půl druhé po poledni a dal se cestou, kterou 
mu Emilie byla naznačila. Chůze podle řeky po široké pěšině, obrostlé 
místy hustými křovinami, byla dostí příjemná. Opodál táhla se želez- 
niční traf. 

Po půl třetí došel Prchal do L., půvabného to a oblíbeného 
výletního místa. Nad přívětivou vesničkou prostíral se les, na jehož 
pokraji bělela se výstavná restaurace. 

Kdo mohl, užil ještě pěkného podzimního dne k vycházce, a 
proto sešlo se v L. dosti výletníků. Vše ubíralo se k lesu, a Prchal 
bral se za ostatními. Většina ještě zatoužila po procházce lesem; 
proto bylo u restaurace jen málo stolů obsazeno. Za to ozýval se 
veselý hovor a smích z lesa, kde výletníci jednotlivě i ve skupinách 
se procházeli. 

Nebylo pochybnosti, že i Emilie se svými rodiči, ač byli-li tu 
již, zašla do lesa. Prchal také po krátkém přemýšlení zaměřil stranou 
od restaurace na lesní pěšinu. Za chvíli přišel k potoku tekoucímu 
po kraji lesa. Pěšina vedla dále po břehu potoka proti vodě, a pokud 
dohlédl Prchal před sebe, nešel po ní nikdo. Samota byla mu v té 
chvíli právě milou, neboť mohl se oddati nerušen svým myšlénkám. 



Dvojí život 143u 

« 

Sel volně, co noha nohu minula. Asi po půl hodině, pohleděv na 
hodinky, se obrátil a vracel se k restauraci. 

Tam již bylo živěji. Výletníci, nasytivše se procházky lesem, 
scházeli se k občerstvení, aby se za chvíli vydali na cestu k domovu. 
Den se značně krátil, a večer již bylo chladno. Prchal přehlížel sku- 
piny hostí 11 jednotlivých stolft, pátraje po Emilii. Brzo ji spatřil; 
seděla tak, že byla od něho poněkud odvrácena, a proto ho hned 
nezpozorovala. Vedle Emilie seděla paní prostřední postavy, více 
nežli čtyřicítiletá, patrně její matka, nebof jí byla poněkud podobna. 
Proti nim seděly dvě dívky, Emiliiny sestry, jedna asi šestnáctiletá, 
druhá asi o dva roky mladší, a pán vysoké, silné postavy, asi 
padesátiletý. Celé vzezření jeho vzbuzovalo vážnost. Měl černý oděv ; 
dlouhé, tmavé vlasy, poněkud již prošedivělé, byly sčesány na zad, 
a pečlivě urovnaný plnovous pěkně slušel přibledlému obličeji. 

Prchal na první pohled poznal, že se tu setkává s jednou 
z »lepších« rodin, jak se říká. Přiblížil se poněkud nesměle a po- 
zdravil. Emilie však již byla zatím uslyšela jeho kroky a spatřivši jej 
zbavila ho rozpaků. 

>Ach, toť pan Prchali* zvolala přívětivě a povstala. — » Tatínku, 
maminko, toť můj známý z městského parku, o němž jsem vám vy- 
pravovala,* představovala příchozího rodičům. 

Nastalo vzájemné pozdravování. Emiliin otec s přívětivým 
úsměvem podal Prchalovi pravici a řekl: »Budte nám vítán, pane 
Prchale, těší mne, že vás poznávám. Jsem Richard Jeřinský, senior 
evangelické reformované církve. *^ 

• Pokládám si za velikou česf,< ukláněl se Prchal a snažil se 
ukryti své rozpaky. Bylo to pro něj veliké překvapení: Emilie byla 
tedy dcera — evangelického duchovního hodnostáře 1 Něčeho podob- 
ného byl by se ani ve snu nenadal. Až se mu v očích zatmělo, a 
krev se mu nahrnula k hlavě. Nyní ovšem věděl, proč mu Emilicí 
ničeho nepověděla o své rodině. 

V krajině, kde Prchal vyrostl, nebylo žádných evangelíků; nikdy 
neměl příležitost se žádným se setkati — a nyní mimo nadání ocitl 
se ve společnosti evangelického duchovního a jeho rodiny. Není divu, 
fe ho to naprosto přivedlo z rovnováhy. 

Připadal si v té chvíli jako malý chlapec ; kladl si otázky, jak 
se má v této společnosti chovati, jak oslovovati Emiliina otce. To. 
slýchal, že evangeličtí duchovní požívají u svých věřících veliké úcty. 
Všecky tyto myšlénky vystřídaly se v jeho hlavě v jediném okamžení. 

♦Nu, Hbo-li, přisedněte k nám, pane Prchale,* zval jej pan senior 
přívětivě, přistavuje mu židli; » dlouho se již nezdržíme; před pátou 
hodinou odjíždí vlak, a čtvrt hodinky máme na nádraží. Vy snad 
pojedete s námi?« 

• Prosím — nebudu-li obtěžovati,* odvětil Prchal. 

»Ó nikterak, těšíme se, že jsme vás poznali,* pravila přívětivě 
paní Jeřinská. 

Vlídný hovor seniorův a jeho paní zaplašil poněkud Prchalovy 
rozpaky. Rozpaky ano, ale nikoli jakousi stísněnost. Bylo mu, jakoby 
jej něco od společnosti, do níž se právě dostal, dělilo. V duchu za- 
díval Emilii, že mu dHve o své rodině ničeho nepověděla. Ale když 
na ni pohleděl, nemohl jí zazlívati. Chovala se zcela nenucené, hovořila. 



144 Václav Špaček: 

■a, žertovala. Snad ve své prostoduchosti ani nepomyslila, že působí 
Prchalovi nějaké rozpaky. On tak aspoň o ni soudil. 

Přes všecku vlídnost Emilie Prchal zůstával jaksi nesmělým. 

»Jste vždycky tak vážným, pane Prchale ?« otázala se pojednou 
Emilie. >Jste-li takovým až v poslední době, pak bych soudila, že 
se vám stýská po tom, čeho jste se zřekl. — Pan Prchal byl, tatínku,* 
doložila k otci, »rok v semináři.* 

Emiliina zmínka byla sice málo včasná, ale Prchal se proto ne- 
fnrzel. Aspoň mohl také o něčem promluviti — řeč mu beztoho vázla. 

>To nikoli, slečno,* pravil, »neboť odešel jsem s tím vědomím, 
že bych jako kněz nebyl šfasten ; ale račte uvážiti, že mám před sebou 
Ještě dlouhá studia a jsem ve světě osamocen.* 

>Toť ovšem jsou starosti,* řekl pan senior. »Ale pevná vůle 
všecko přemůže. Pevné vůli, tužbě ušlechtilé, rádo dává nebe dojít 
cíle, praví básník.* 

Za rozmluvy míjel zvolna čas; konečně upozornil pan senior, 
že třeba vydati se na cestu k nádraží. 

Všichni se zvedli. Senior s Prchalem šli napřed, paní s dcerami 
opodál za nimi. 

» Nejsem nijak zaujat proti katolíkům, ani proti jejich kněžím»< 
řekl cestou pan Jeřinský, »ale že jste vystoupil ze semináře, to vám 
mohu jen schvalovati, pane Prchale. Co se v tom stavu vyžaduje, 
myslím, že je nad lidské síly. A jak v nynějším studiu, jste spokojen?* 

» Abych řekl pravdu, pane seniore — dosud jsem se v tom 
sotva poohlédl. Ale obávám se, že nemám k tomu povahu. Přiznávám 
se vám, že jsem byl pro kněžský stav nadšen, ano, kdyby to neznělo 
nyní z mých úst skoro směšně, řekl bych, že jsem posud. Býti učitelem 
lidu, to by bylo mou radostí; ale to sebezapírání, přílišné odříkání, 
o němž jste se právě zmínil, to mne odstrašilo, že jsem vystoupil.* 

»Já vám rozumím,* řekl senior. >Nu, zatím hledte setrvati 
v tom, co jste si nyní zvolil. Nezvyknete-li tomu — nu, snad přece 
naleznete povolání, jež by se hodilo k vaší povaze.* 

Za chvíli odjížděla společnost vlakem k městu. Prchal do- 
provodil seniorovu rodinu až k jejich bytu. 

>Těší mne, že jsem vás poznal,* loučil se s ním senior. > Kdybyste 
potřeboval rady, obraťte se bez ostychu ke mně. Přijďte kdykoli ; ve 
mne máte upřímného pfítele.* 

• Prosím, budu tak smělým, pane seniore,* odvětil Prchal a 
rozloučiv se odcházel. 

Když byl zase ve svém tichém pokojíku, usedl a zamyslil se. 
<Iítil jakési unavení, způsobené duševním napjetím. Nejrůznější city 
střídaly se v jeho nitru, nejrůznější myšlénky kolovaly hlavou. 

To, co byl dosud považoval za své štěstí, jevilo se mu nyní 
docela v jiné tvářnosti. Či mohl ještě nyní považovati svoji lásku 
k Emilii za štěstí, když byla jiné víry? Dosud ovšem nebylo mezi 
nimi řeči o sňatku, ale^to se přece rozumí samo sebou; cílem lásky 
jest přece manželství. O, proč mu to Emilie neřekla hned! Tenkrát 
mohli se ještě rozejíti; nyní necítil již k tomu dosti síly. 

Ale kdyby se byli rozešli, již bylo by bývalo pozdě. Vždyť on 
právě k vůli Emilii vystoupil ze semináře. Nyní viděl, jak se ukvapil. 

Mohl ovšem nyní říci: Dělí nás víra, náš sňatek není možný, 
rozejděme se — ale cítil dobře, kdyby tak učinil, že by byl připraven 



Dvojí život. 145 

o jedinou radost. V náhradu za to, co ztratil, měl pouze Emilii. Bylo 
možno, aby se od ní odloučil? 

Připadalo mu, že by to ani nebylo spravedlivé. Ona jej zajisté 
miluje; nemůže za to, že se zrodila ve víře evangelické, jako nebylo 
jeho zásluhou, že jest katolík. A ji snad stejně tíží myšlénka, že 
nejsou stejné víry, jako jeho. 

Slýchal o smíšených manželsťích, ale na to ani nemyslil, že 
by i on mohl v takový sňatek vejíti. I kdyby sám tak chtěl učiniti, 
Emiliin otec by své dceři k takovému sňatku zajisté nedal svolení, 
o tom nebylo pochybnosti. Kdyby však přece tak učinil — Prchal, 
ač neměl o manželství žádné zkušenosti, přece by byl nedoufal za 
takových poměrů v pravé manželské štěstí. 

Ať by se čímkoli manželé různili, vše se dá vyrovnati, myslil si. 
Kdyby byl každý jiné národnosti, nemůže to brániti jejich štěstí. 
Ale zcela jinak je s náboženstvím. Právě jeho vznešenost vyžaduje, 
aby manželé byli vyznání stejného, ač nemá-li trpěti jejich obapolná 
shoda. Jen jedno náboženství může býti pravé, dokonalé, obojí ta- 
kovým býti nemůže. A člověk již je té povahy, že žádá, aby osoba, 
k níž' přiložil srdce, pro niž cítí a se snaží, byla co možná doko- 
nalou. Jak by mu tedy mohlo býti lhostejným, když by osoba ta 
bloudila v tom, co jest nejdůležitější, nejsvětější. 

Jen tam, kde by muž i žena byli v náboženství lhostejnými, 
kde říká se, že je víra jako víra, nemusí býti různosť vyznání pře- 
kážkou v dobré shodě, ale zdali může spočívati Boží požehnání 
na takové rodině, kde zavládla náboženská lhostejnost? Vždyť právě 
přesvědčení náboženské to jest, co sílí člověka v soužení a utrpení — 
a toho zvláště stav manželský není ušetřen. 

Zbývalo jen jediné, aby jeden ze snoubenců změnil své vy- 
znání. Avšak, kdo to v tomto případě měl býti? Emilie zajisté by 
tak neučinila, její rodiče by k tomu nesvolili. A není tu také jen 
o pouhé přestoupení — jest nutno, aby změna vyznání stala se nejen 
z lásky ke druhé osobě, ale zároveň z plného přesvědčení. 

Měl tedy učiniti tak on? Vždyť právě byl přesvědčen, že ta 
víra, v níž jej zbožná matka vychovala, a jejímž hlasatelem se chtěl 
státi, jest pravá — jak by tedy mohl ji před světem zapříti a dáti se 
na jinou? 

Tu bylo těžko se rozhodnouti. Raději se hleděl zbaviti těch 
myšlének, namlouvaje sám sobě, že do sňatku s Emilií jest ještě 
daleko, a kdo ví, co do té doby se ještě může státi. Nicméně my- 
šlénky ty se zapuditi nedaly. Ani když se sešel opět s Emilií, ne- 
dovedl býti tak klidným a hovořiti jako jindy. 

>Kdyknám přijdete?* otázala se ho. Ani slovem se nezmínila, 
proč je dnes tak zamlklý, ale bylo patrno, že se snaží svou laska- 
vostí zapuditi jeho trapné myšlénky. 

>Dosud nevím, ale zajisté brzy,< odpověděl s úsměvem. 

Emilie se tím nespokojila; musil jí pověděti, kdy jistě přijde. 
Jakkoli jej nemálo skličovala myšlénka, jak se dále rozvinou poměry 
mezi ním a rodinou Jeřinských, přece vzpomínal ve své osamělosti 
dosti často přívětivých slov Emiliina otce, který mu slíbil, že mu 
bude upřímným přítelem. 

Prchal slíbeného dne přišel a byl od celé rodiny přijat jako 
mUý známý. Brzy zabral se s Jeřinským v důvěrný hovor, při němž 

»V]asf< 1897—98. 10 



146 Václav Špaček : 

jim čas rychle míjel. A když Prchal odcházel, byl přívětivě zván 
k dalším návštěvám. Byl tím potěšen a slíbil, že pozvání toho užije. 
Vžd3rť cítil, že jest k Emilii poután víc a více. 

Mimo ty chvíle, které občas trávil u Jeřinských, zakoušel samých 
starostí. Docházel do tří domft za soukromým vyučováním a co tím 
získal, sotva mu stačilo k výživě. Jeřinskému nebyly jeho starosti 
tajný. 

Jakkoli Emiliini rodiče asi dobře tušili, co Prchala k jejich ro- 
dině poutá, přece senior ani slovem se toho nikdy nedotekl a rovněž 
neučinil nikdy ani zmínky o náboženství. 

To bylo Prchalovi zvláště milé, neboť se toho obával. 

Nicméně stával se mladý muž víc a více zasmušilým. Příčinou 
toho nebyly jen starosti, jež jsme prve vylíčili, ale ještě něco jiného. 
Čím dále, tím méně nalézal záliby v lékařské vědě, tím více po- 
znával, že ona nebude jeho povoláním. Svěřil se s tím také Jeřin- 
skému, když se ho tento tázal, co ho souží. 

» Myslil jsem, že se do toho vpravím, zvyknu tomu, ale již vidím, 
že jsem se klamal,* pravil Prchal, a kdyby se byl neostýchal, byl 
by doložil: »Lituji, že jsem nezůstal v semináři. « 

Senior chvíli přecházel zamyšlen po pokoji a pak řekl : > Já 
vám rozumím, milý příteli; znáte ovšem sám sebe nejlépe, a když 
jste přesvědčen, že se k lékařství nehodíte, marně byste se k tomu 
nutil. Avšak tu je rada těžká. Věděl bych ovšem pro vás pomoc, 
ale ovšem jen tehda, — když byste přestoupil na naši víru.^ 

Slovo, jehož se Prchal obával, bylo konečně vyřknuto, a dojem, 
jaký naň způsobilo, byl až příliš patrný. 

Seniora to také neušlo, a pokračoval: »Ani mi nepřipadá, abych 
vás nutil nebo přemlouval, milý příteli. Uznávám, že to není pro vás 
snadný krok. V čem člověk vyrostl a byl vychován, k tomu vždycky 
lne, to je zcela přirozeno. Mimo to umím posouditi, jakou moc mají 
předsudky proti našemu vyznání u katolíků, tím více pak u vás, an 
jste byl rok v kněžském semináři. Avšak pomněte, že je psáno: 
Všecko zkoušejte, a co jest nejlepšího, toho se držte. Jest tedy po- 
vinností každého, aby hledal pravdu. Jak jsem řekl, nemíním vás 
přemlouvati, ale dobře byste učinil, kdybyste o tom přemýšlel. 
Vždyť máte k tomu dosti času a nemusíte se ukvapiti. Přemýšlejte 
tedy; ať se rozhodnete tak či onak, přítelem vám vždy zůstanu.* 

Prchal neodpovídal a mamě snažil se přemoci rozrušení, jež 
slova seniorova v něm způsobila. Neměl od té doby pokojné chvíle. 

Po oné návštěvě u Jeřinských probděl skoro celou noc. Seni- 
orovo nabídnutí bylo pro něj dosti lákavým v jeho poměrech — 
a pak, byla tu Emilie, pro niž by byl i tuto oběť přinesl. A což 
mu konečně na kom záleželo! Měl sice příbuzné, ale ti se ho od- 
řekli. Proč by se tedy jich ostýchal I 

Avšak v té chvíli zjevil se mu před duševním zrakem obraz 
jeho zemřelé matky. Jak ho napomínala a prosila před smrtí, aby 
se nespouštěl Boha! — Než, on se přece Boha spustiti nechtěl. On 
změní pouze své vyznání — zůstane křesťanem, jsouť zajisté i mezi 
evangelíky mnozí zbožní a hodní lidé. 

Než, při všem tom uvažování nebylo mu volno, a hrůza ho 
téměř pojímala, že by se měl veřejně odříci víry, v níž ho vycho- 
vala zbožná matka, a přiznati se k bludům. Vzpomínal, co četl 



Dvojí život. 147 

o jednotlivých » reformátorech*, jejichž život podával důkazy, jak 
Bůh tresce bludaře. 

» Avšak,* pomyslil si posléze, >Jeřinský má pravdu; každý má 
pátrati a zkoumati, co jest lepšího, a nejlepšího se přidržeti. Seznám-li, 
že víra evangelická není pravá, pak nemusím jí přijati.* 

Oznámil tedy zatím seniorovi, že se rozhodnouti nemůže, dokud 
iičení evangelického vyznání nepozná a neprozkovuná. 

Jeřinský byl s tím spokojen, ano, schvaloval mu, že chce 
jednati s rozvahou. Zapůjčil mu některé spisy předních evangelických 
spisovatelův. 

Prchal zahloubal se do těchto knih a přemýšlel o tom, co četl. 
V něčem dával sice v duchu spisovatelům za pravdu, ale proti mno- 
hému ozývaly se v něm steré námitky. A když pak přemýšlel opět 
o tom, co na první pohled zdálo se mu býti správným, rozpadávalo 
se i to před jeho přesvědčením jako blud. 

Když odevzdával Jeřinskému vypůjčené knihy, netajil se mu, 
ie ho neuspokojily. Senior vyslechl jej trpělivě a s přívětivým 
úsměvem. Pak si dal od něho vyhledati v knihách dotčená místa a 
podával k nim vysvětlení, snaže se dokázati jejich správnost. Byť pak 
ani tyto výklady Prchala docela neuspokojily, on přece za chvíli 
přestal odporovati — jaksi ze šetrnosti ku vlídnému senioru. 

Z každé návštěvy odnášel si mladý muž trochu > přesvědčeni*, 
jež mělo tím větší moc, jestli se súčastnila disputací, jež vedl Prchal 
s Jeřinským, také Emilie. Tu nebyla to moc pravdy, ale moc lásky, 
jež mladého muže přesvědčovala, když všecek rozechvěn blahem, 
upřeně hleděl na její sličný obličej a naslouchal jejím slovům. A se- 
nior zůstával při jeho námitkách stále laskavým, s největší trpělivosti 
je vždy vyslechl a vyvracel. 

Avšak těchto námitek bylo čím dále, tím méně a také byly 
tím méně závažné. Již bylo patrno, že Prchal jest » obrácen a poučen* 
a že se jenom nechce přiznati, že se to stalo tak brzy. 

>£milko,* řekl senior kdysi po odchodu Prchalově, »škoda, 
ie nejsi hochem. Ty mne takořka zahanbuješ. Z tebe by byl 
kazateli* 

»Myslím, tatínku,* odvětila dcera s úsměvem, »že budu míti 
dosti velkou zásluhu, když obrátím tohoto jediného — ovšem spolu 
s tebou; všecka zásluha nenáleží přece pouze mně.* 

»Ale větší díl té zásluhy,* řekl senior, >a ta jest veliká; ne- 
smíme zapomínati, že chtěl býti římským knězem.* 

>A kdyby ani toho nebylo,* řekla paní seniorova, »považte, 
že byl v římské víře vychován; není divu, že tak dlouho kolísá.* 

>Nu, ted, myslím, již nekolísá,* řekl Jeřinský s úsměvem, »ač 
dosti dlouho to trvalo. V tajcovém případě byla by i dosti malá ne- 
trpělivost velikou chybou. Čím větší práci to vyžaduje, abychom jej 
přesvědčili, tím pevnějším pak bude v naší víře.* 

>Což bude potom také starostí naší Emilky,* usmála se paní 
Jeřinská. 

»Ale, maminko!* řekla dívka s uzarděním. 

>Nu, nic si z toho nedělej,* chlácholila ji matka; »snad mne 
nemáš za tak nedůvtipnou, abych ničeho nepozorovala. Ostatně jest 
pan Prchal jak náleží hodný člověk.* 

10* 



148 Václav Špaček: Dvojí iivot. 

Prchal žil nynť svým krásným so&m o budoucností. Byl blažen 
láskou Emilie a potěšen přfvétivostl Jejich rodičů. Doufal, že bude 
Štasten, velice šfasten. A čfm vlče se oddával této nadéji, tím vlče 
zanikal pfed jeho očima obraz zemřelé matky, tím méně na ni vzpo- 
mínal, • Co jest nejlepšího, toho se držte* — a on to, co byl právě 
poznal, považoval za lepšf toho, v čem byl aŽ dosud žil. Mohl mu 
proto někdo zazlívati? AÍohlo mu činiti výčitky jeho svědomí? 

Ach, ono se přece někdy ozvalo, aČ jeho hlas hleděl utlumiti, 
a pak i ten zapomínaný obraz matčin opět se pfed nim objevil a 
byl vždy tak smutný, s bolestným a vyčítavým výrazem v tom milém 
obličeji; avšak i to znenáhla přestalo. 

Nikdy nepřipadlo mladému muži na mysl, že sám sebe klame, 
a že by mohlo u něho at dflve či později nastati procitnuti z klam- 
ného snu. 

Jakkoli již byl ke vŠemu připraven a odhodlán, přece si přil, 
aby nikdo z těch, kdo ho znali, nedovédéli se o kroku, který v nej- 
bližší době hodlal učiniti. Av§ak toto jeho přání nemělo se splniti. 

Evangelické časopisy s velikou radostí oznamovaly svému Čte- 
nářstvu zprávu, že pan Josef Prchal, bývalý chovanec katolického 
kněžského semináře, přestoupil k reformované církvi. A z nich otiskl 
zprávu tu i jistý politický, >svobodoniyslný < list, z něhož se pak 
dostala i do jiných časopisů. 

Když si pan rektor semináře přečetl tu zprávu, ještě jednou 
se na ní zahleděl, jakoby nevěřil vlastnímu zraku. 

>Vidile, pane bratře, já jsem to předvídal,* řekl spirituálovi. 
fStal se odpadhkem!* 

> Neštastník, • vzdychl spirituál. 

• Máme nyní o jednoho nepřítele vlce,« pokračoval rektor, 
•a obávám se, že horšího jiných.* 

• Možná, že máte pravdu, bohužel,* přisvědčil spirituál, >avšak 
my jsme toho nezavinili, můžeme býti klidni.* (Pokračováni.) 



Několik Časových úvah o obecné škole: 
staré a nové. 

Sepsal starý učitel. 
(Pokračování.) 

t chůze se konají bez díét, a čas jest nyní drahý, večer se 
• jde někam na besedu, v létě není ^kdy*; což farář, 
> učitel, ti jsou placeni, a( tam sedí. Viděti z těchto málo 
řádků ze života vzatých, že zákon o mlstof Školní radé 
po 271etém trvání se ještě v lid nevžil, občané konají 
volby do místní Školní rady sice bez odporu, ale živého 
zájmu pro to zřízení nemají, neboť dobře vědí, že by snadno obecní 
představenstvo převzíti mohlo všecky povinnosti a práva, a to snad 
■m výsledkem, poněvadž by se to mohlo díti bez všeliké íárli- 



Nékolik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 149 

vosti. Neboť obyčejně v obci, kde není předsedou starosta a pokladník 
zároveň obecním pokladníkem, jsou buď tiché bud zjevné osobní 
třenice, ale vždy jsou viditelné. Dejme tomu, že obecní zastupitelstvo 
neschválí rozpočet místní školní rady a podá stížnost o věci té okr. 
školní radě. Nastane dlouhé dopisování a vysvětlování. Rozpočet 
jest snad v něčem zmenšen, velká radost z toho u protivníků. »Naši 
vyhráli!* tak volají při dobré náladě. Koztrpčenosf na straně druhé 
a resignace na místo členské v místní školní radě. A zase nové vy- 
jednávání. Kdo tím vším nutně trpí a trpěti musí? 

Stará škola byla v klidu, byla chráněna církví, státem a občan- 
stvem, tiše a bez hluku pracovalo se v ní pilně, vytrvale a spokojeně. 
Učitelé byli váženi od duchovenstva a ctěni od občanů. Nová škola 
již v obci jest považována za břímě; velikou část obecního rozpočtu 
tvofi náklad na vydržování školy. Obecní příjmy z kmenového majetku 
jsou malé nebo žádné, vydání se musí hraditi tedy obecními přirážkami, 
a když tyto činí na školu samotnu lO^/o — 25%, nedivme se, že při 
naší hospodářské tísni občané daň platící jsou jaksi nevrlými. Škola 
je naučila počítati ! 

Druhý úřad školfd fest c, k. okresní Skolnt rada. Úřad ten jest 
představeným všem školám v celém politickém okresu. Kolik tedy 
okresních hejtmanství, obyčejně tolik okr. školních rad; města se 
svým zvláštním statutem tvoří pro sebe zvláštní školní okres. Okresní 
ikolní rada se skládá z více členů: okr. hejtmana jako předsedy, 
2e zástupců katolíků, židů, když jejich počet v okresu jest větší než 
500, a evangelíků, ze dvou znajců stavu učitelského, ze 4 členů 
volených zemským výborem (v Čechách okresním zastupitelstvem). 
C. Ic. okresní školní inspektor jest též svým jmenováním členem 
okresní školní rady. 

Má tedy 9—11 členů. 

U nás na Moravě od vydání zákona ze dne 12. ledna 1870. 
stěžovali si naši poslanci, že v okresních školních radách mají Němci 
většinu i v okresích českých, vysvětlujíce věc takto: zástupce vyznání 
Mojžíáského jest Němec, moravský zemský výbor jmenoval obyčejně 
též 4 členy smýšlení německého, předseda se přidával k nim též, a 
tak se mohlo státi, že se nám měřilo dvojím loktem. Měšťanské 
ikoly s německým vyučovacím jazykem se zřizovaly v městech 
s velikou převahou českých, školami těmi mělo se poněmčovati. Věc 
se v posledních letech zlepšila, ale Němci mají své školství v nejlepším 
rozkvětu, naše se musí teprve doplňovati, a to s velikou námahou; 
nyní se považuje povolení ku zřízení české měšfanké školy za velikou 
blahovůli. 

Okresní radě školní náleží týž obor působnosti, který přináležel 
^ staré školy okresnímu školdozorci (děkanovi) a krajským úřadům. 
Má pečovati o zákonitý pořádek ve věcech školních, o zvelebení 
školství; řídí vyjednávání o rozšíření, zřizování škol; má míti vrchní 
dozor ke školním stavbám a poskytovati ochrany školám i učitelům ; 
starati se o vyměření a ustanovení platů učitelských, jakož i o jejich 
řádné vyplacení ; má spravovati okresní školní pokladnu, jakož i uží- 
vati prostředků donucovacích ve případech zákonem ustanovených; 
obsazuje prozatímně služebná místa, vyšetřuje disciplinární poklesky 
učitelstva; zařizuje okresní konference; vydává učitelstvu vysvědčení 
K) pftsobnosti a m. j. v. Působnost a činnost okresní školní rady jest 



150 Několik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 

tedy veliká a rozsáhlá. Okresní školní rada zasedá nejméně jednoit 
za měsíc k řádné poradě. Členové okresní školní rady, kteří nebydli 
v místě okresní školní rady, dostávají cestovné. 

Dejme tomu, že je v školním okresu asi 80 obecných škol; nával 
práce musí býti veliký, neboť nyní se podávají všeliké výkazy, se- 
znamy, dotazy, protokoly, oznámení, žádosti a m. j. v. 

To vše žádá, aby se řádně vyřídilo. Nyní však jest úřadování 
se zemskou školní radou. Buďme nestrannými, jest to možno, aby 
každé podání zrale, všestranně a důkladně se uvážilo a vyřídilo? 
Považme, že všechna podání přijdou do rukou jediných, do kterých 
také přijdou zprávy různého druhu z celého politického okresu. Jen 
to přečítání je unavující prací a což teprve vyřízení! Aby práce se 
zmohla, musí se rychle a kvapně pracovati. To je upozornění jen 
se stránky jedné, nyní však uvažme schůze. Jedná se o důležitou věc 
ku př. obsazování místa správce školy. Kompetentů jest dosti, ale 
různé hodnoty. A známo, že člověk slabý, nedostatečný, rád se chytá 
silnějšího, že hledá podpory. A přece správce školy má býti silen, 
spolehliv. Rozpřede se debata, hlasuje se. Jako v místní školní radě 
se členové přiznávají k různým stranám, tak jistě i členové okresní 
školní rady mohou býti různých politických, náboženských, sociálních 
názorů. A to není žádné tajemství, že mezi učitelstvem nynějším přes 
všeliké výnosy pěstují se politické a sociální názory, tak že člen okresní 
rady bude vždy spíše hlasovati pro stejně smýšlejícího kompetenta, 
než pro jiného. Nepravím, že tak bývá, ale mohlo by býti. A dejme 
tomu, že takový kompetent dostane náhodou většinu hlasů. Nejsou 
příklady, že jediný člověk mnoho zla nebo dobra v obci pořídil? 
Jest to hodně složeno a spleteno! 

Velmi důležitou osobou ve školním okresu jest c, k. okresní 
školní inspektor. Ministr kultu a vyučování jmenuje pro každý okres 
školního dozorce na šest let, na základě trojčlenného návrhu zemské, 
školní rady. 

Nejvíce inspektorů jmenováno jest z řad profesorů středních 
Škol. U nás na Moravě jest jich 22 ze 38. Dle úsudku pana ministra 
Gautsche vyhovují tito páni velmi dobře ; učitelstvo však vesměs není 
toho mínění. Ovšem se takového mínění nedbá. Jsou to páni akademi- 
ckého vzdělání a k tomu ještě odborníci všelikého lidského vědění : 
jazykozpytci, přírodozpytci, mathematikové, a j. v. V městech měli 
dosti příležitosti seznati potřeby venkovského lidu, jeho školství, jeha 
povahu, jeho temné stránky. 

Okresní dozorce povolán jest k občasné inspekci a visitaci škol ; 
v paedagogicko-didaktických věcech má raditi a nedostatky i vady 
v té příčině zpozorované hned na místě ústním poučením odstraňovati. 
On řídí též okresní učitelské koference. Okresní inspektor, nejsa na. 
cestách, zaměstnává se od rána do večera vyřizováním došlých věcí 
a zpráv o vykonaných inspekcích a p. v. Jede-li na inspekci a visitaci, 
nesmí kromě svému představenému, okresnímu hejtmanu a předsedovi,, 
žádnému sděliti, kam míří. Inspektor má do školy vkročiti z nenadání. 
Tím se podává nejvýše potěšující důvěra na jevo místní školní radé» 
která má dohlížeti, zdali se doba k vyučování určená přesně za- 
chovává; správci školy, který má dbáti hlavně dodržení školního 
a vyučovacího řádu; a konečně všem učitelům, kteří učinili slavnou 



Nékolik Časových úvah o obecné škole: staré a nové. 151 

služební přísahu, že své povinnosti chtějí a budou svědomitě vy- 
konávati. 

Při návštěvě škol má míti inspektor k tomuto zřetel: Vy- 
konává-li místní školní rada své povinnosti, zachovávají-li se ustanovení 
zákona hledíc ku přijímání a propouštěni dítek ; ke způsobilosti, pilnosti, 
vfibec k veškerému počínání učitelů, potom ku kázni, pořádku a 
čistotě ve škole; šetří-li se plánu učebného, je- li methoda vyučovací 
pravá, a jaké jsou prospěchy dětí vůbec a v jednotlivých předmětech 
z\'láště; které prostředky a pomůcky jsou zavedeny, a jaké jest vnitřní 
zřízení školy, a p. v. Popsali jsme krátce, jak vyhlížela visitace ve 
staré škole. Aby se porovnati mohlo, vylíčíme malý obrázek o inspekci 
a visitaci ve škole nové. 

Učitel vyučuje. Dv^ře se najednou otevrou, a vkročí pán ; učitel 
se mu pokloní. Pán odloží svrchní šat, zasedne za stůl, učitel předloží 
třídní knihu. Inspektor (tof onen pán) vybéře látku, kterou má učitel 
probírati. Dejme tomu, že se má čísti. Žáci Vyhledají článek. Inspektor 
počne vyvolávati žáky a zároveň psáti do své knížky. Dotazuje se po 
obsahu. Vyvolává a píše zase. Mluvnice. Vyvolaný žák píše věty na 
tabuli; inspektor diktuje. Věty se rozbírají, inspektor dává otázky, 
nékdy se táže, čemu se ještě neučilo, učitel nesmělým hlasem na to 
upozorňuje. A tak to jde dále, ze všech předmětů něco dle libosti 
inspektorovy. Inspektor obyčejně vyvolává dle zapsané klasiňkace, tedy 
žáky velmi dobré, dostatečné a nedostatečné, aby se tu přesvědčil, 
zdali věc napsaná souhlasí se skutečností. Prohlédne úkoly, kreslení 
a pisánky, přesvědčí se, zdali správce školy všude své jméno do sešitů 
napsal, že je prohlížel. Konečně se podepíše do tNdní knihy a připíše 
datum. Inspektor, kdy poctí některou školu svou vzácnou návštěvou, 
pošle pro členy místní školní rady, aby se do školy dostavili. Rozumí 
se, že tito nejsou živi ze členství a nevědouce, kdy inspektor školu 
jejich překvapí, nemyslí na příchod inspektorův s takovou dychtivostí 
jako učitel, jdou za svým povoláním. V městech a městysech ještě 
se seženou někteří členové, kteří mají býti přítomni ; hůře to je na 
venkově. Za jarního, letního a podzimního času hospodáři obyčejně 
jsou vzácní hosté ve svém domě, proto zle jest jich hledati po poli, 
louce. Obyčejně zavítá duchovní správce, aby zastupoval místní školní 
radu. Inspektor má napsati do své zprávy, jestli byli přítomni při 
jeho visitaci a inspekci členové místní školní rady a kolik. Mohlo 
by se státi, že tam nahoře by na tu obec nic nedali, kde žádný 
člen z místní školní rady se nedostavil, mohlo by se mysliti, že jest 
ke škole nevšímavá, nepříznivá. 

Jak inspektor do třídy vkročil, tak také z ní vykročí, aby konal 
načrtnutým způsobem svou povinnost. Po visitaci podává správce 
všelijaké zprávy, pak bývá porada, o které se napíše protokol. Při 
poradě vytkne zpozorované vady, poklesky, nedostatky, napomene, 
podepíše protokol, dá s Bohem a již ujíždí. 

Okresní inspektor dostává asi 600 zl. na povoz a 400 zl. diet. 
Úřadování jeho nepočítá se za přerušení v jeho službě původní, po- 
žívá služného i s příplatky jako dříve. 

Některým inspektorům jest jediným vodítkem při konání 
úředních povinností mrtvá litera. Tím se stávají neoblíbenými v okresu, 
a občané chovají se posud k zařízení tomuto s úplnou lhostejností 
a nevšimavostí. 



152 Nékolik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 

Pro učitele jest inspektor osobou důležitou. Na zprávě inspekto- 
rově závisí postup v hodnosti i ve služném, a to jsou věci, které sa- 
hají do živého. Zdá se, že učitelova píle, snaha a dovednost se po- 
suzuje dle odpovědí žáků. Myslím, že by to tak nemělo padati 
na váhu. Odůvodňuji to takto : Žáci jsou děti, které sotva inspektora 
dle osoby znají, neřku-li, aby byly zvykly jeho obyčejům jako učitele ; 
vždyť každý učitel má svůj zvláštní způsob chovati se ve škole, to 
jest známo. Učiteli to též n^ povědomo. Methodika a kázeň středních 
škol se značně liší od obecné školy! Á^některýinspektor se domnívá 
při visitaci, že sedí ve střední škole. Žáci mu nečtou dosti krásně 
a s výrazem, při rozboru mluvnickém jest nucen učitel mnoho se 
tázati; při řešení úkolu početního žáci pomalu usuzují; při vypravo- 
vání událostí dějepisných odříkávají jen z paměti, a p. v. 

Kdyby inspektor nechal učitele samého ve všech předmětech 
pracovati, měl by jistě správnější a zaokrouhlejší obrázek veškerého 
vyučování, snadněji by posoudil, čemu učitel vyučoval, jak žáci vy- 
učování pochopili a je v paměf vštípili. Poznal by učitelův způsob 
při vyučování. Jistě se doporučuje, aby také inspektor sáhl někte- 
rými případnými a snadnými otázkami do učení, aby dobré odpo- 
vědi pochválil, tím dodá žákům více odvahy, aby překonali přirozenou 
ostýchavosf před neznámou jim osobou. Jestli inspektor sám hlavní 
slovo vede, pak se mu může dostati dosti nesprávných odpovědí. 
A kterého učitele těší takové odpovědi ? Stane se netrpělivým a pře- 
nechá pokračování učiteli. 

Připomeňme si, že inspektor jest člověk podrobený právě tak 
všelikým dojmům jako každý jiný. Na cestě má nehodu, prší, je 
špatná cesta, má hladový žaludek, a Pán Bůh ví co může do cesty 
yjíti, aby náš posuzovatel byl ve špatné náladě. Tak se může státi, 
že nejpilnější a nejsvědomitější učitel má prospěch sotva dostatečný. 

Některý má rád, aby učitel tiše mluvil, jiný zase, aby se tázal 
hlasitě, jiný klade váhu na zeměpis a dějepis atd. Slovem, každý 
skoro má své slabé stránky, ale nikdo jich netrpí učiteli 1 Inspektorství 
trvá šest let, ročně prodlí u každého učitele nejvíce 2 — 3 hodiny, 
obcuje tedy v období svého úřadování s každým učitelem 12 — 18 
hodin. 

Jest možno smrtelníku, poznati za tak krátkou dobu svého 
bližního a jeho duševní vlastnosti ? Když se od učitele žádá, aby po- 
suzoval žáka po uvážení všech okolností a poměrů, ve kterých jest 
mu žíti, tím více by požadavek takový měl míti platnosti, jedná-li se 
o posuzování učitele. 

Nejvyšším úřadem školním v zemi jest c, kr, zemská školní 
rada. Předsedou jejím jest místodržící. Jí jsou podrobeny všechny 
školy, které jsou přiděleny okresním školním radám; ústavy učitelské, 
střední školy. 

Zemská školní rada se skládá: Z místodržícího, ze dvou členů 
zemského výboru, ze zástupce města Brna, z referenta pro admini- 
strativní a oekonomické záležitosti školní, ze zemských dozorců školních, 
ze dvou duchovních katolických, jednoho duchovního evangelického 
a jednoho vyznavače víry israelské ; ze tří členů stavu učitelského, 
totiž z jednoho zástupce reální školy a jednoho zástupce gymnasia. 

Zemské školní radě přináleží v záležitostech škol jí podřízených 
dřívější obor působnosti politické správy zemské a vrchních úřadů 



Několik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 153 

církevních i vrchních dozorců školních bez újmy práv zůstavených 
vrchním úřadům církevním, daných dne 25. května 1868. 

Zákon tento obsahuje základní pravidla o postavení školy 
k církvi. 

§. 2. »Bez újmy tohoto práva dohlédacího zůstaveno jest každé 
církvi nebo společnosti náboženské, aby opatřovala a řídila vyučo- 
vání a cvičení náboženství rozličných vyznavačů víry ve školách 
obecných a středních a aby k obojímu bezprostředně dohled měla. 
Na vyučování v jiných předmětech v těchto školách církev nebo 
^olečnosf náboženská působení nemá.« 

Zemské školní radě obzvláště přináleží: dozor nad okresními 
a místními radami školními, dohlídku a řízení ústavů učitelských; 
vydávati dobrá' zdání o plánech, prostředcích a knihách učebných 
pro školy střední a odborné ; podávati ministeriu věcí duchovních 
a učby roční zprávy o stavu veškerého školství v zemi, a m. v. 

Míti bezprostřední vliv na didakticko-paedagogické záležitosti 
škol periodickými inspekcemi, řízením zkoušek, dozorem k působení 
ředitelství školních jakož i místních a okresních rad školních atd. 
přináleží předně zemským dozorcům školním. 

Zemský školní dozorce jest v VI. hodnostní třídě s platem 
ročním asi 4000 zl. Koná-lif úřední cesty, dostává přiměřené diety. 
Zemští školní inspektorové jsou jmenováni z řad ředitelů nebo pro- 
fesorů středních škol. 

Dle instrukce ministerstva kultu a vyučování má během tří let 
Školní okresy jeho dozoru přidělené navštíviti. V každém okresu má 
jednotlivé školy různé kategorie důkladně prohlédnouti, vyučování 
obcovati, úřední knihy školní prozkoumati, stížnosti, oznámení, přání 
učitelův a dozorčích úřadů vyslechnouti a jim radou býti. Zlořády 
ve příčině didakticko-paedagogické má na místě ústním nařízením 
odstraniti a v důležitých případech též dáti sepsati protokoly. Řídí a 
předsedá z pravidla zkouškám z dospělosti učitelské. O svých in- 
spekčních cestách podává zemské školní radě zevrubnou zprávu. 

Zemský školní inspektor navštěvuje školy z nenadání. K nám 
zavítal jednou ráno před osmou hodinou. Byl jsem v prvém po- 
schodí něčím zaměstnán, sejda do přízemí, vidím pána procházeti se 
po chodbě. Jdu k němu a poznám p. c. kr. zemského školního in- 
spektora. Přivítal jsem ho uctivě a vyslovil radost, že k nám zavítal. 
Mnoho nemluvil. Dotazoval se, kde jsou třídy, kdo jest jejich třídním 
* p. v. Sel se mnou do třídy a netrpěl, bych žákům řekl, kdo vy- 
učování obcuje. Za vyučování pilně si činil poznámky, do vyučování 
nikterak nezasahoval. Obcoval ve všech třídách. Úkoly a výkresy 
po Školním vyučování velmi pečlivě prohlédl. V poradě poté konané 
podal nám různé pokyny a rady. Navštívil předsedu místní školní 
i^dy a faráře, aby se jich na různé věci zeptal, jako se dříve tázal 
Qa všelicos správce školy. Odjel od nás uspokojen. 

O výsledku této inspekce jsme zprávu neobdrželi. Sešel jsem 
se s kollegou, jehož škola jest podřízena jinému zemskému školnímu 
inspektoru, který krátce po naší inspekci tam zavítal. Způsoby toho 
pána byly však rozdílné. Sám se žáků mnoho tázal, všechny úřední 
spisy prohlédl, každou chybičku káral. Inspekce jeho nezanechala 
dobrého dojmu; učitelé vycítili hned, že je pravdivé přísloví: >S vel- 
kými pány není dobře třešně jídat. « 



154 Nékolik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 

Nevíme, zda-li nemají pp. c. kr. okresní a zemští inspektoři- 
ještě jiný tajný návod, jak se chovati k podřízenému učitelstvu, ale 
z jednání jejich to jaksi vysvítá. Ačkoliv z pravidla správce školy 
ve školní budově bydlí, přece žádný z těch pánů nevkročí k nim; 
a když již tak přísně ke všemu dohlížejí, co se školy a učitele týče, 
tu by již také neškodilo, aby si prohlédli byt správcův, v mnohých 
případech by snad svůj úsudek o správci změnili, neboť dle domá- 
cnosti možno s velikou jistotou souditi na ducha, jaký tu vládne. 
S podřízeným učitelstvem mluví obyčejně odměřeně, hovory jejich 
týkají se jen úředního jednání. 

A přece laskavé, přátelské, soucitné slovo představeného pů- 
sobí čarovnou mocí. Přátelská domluva posílí učitele v jeho nesnadném 
povoláni více než nějaké disciplinární vyšetřování. Dle vyučovacího 
a školního řádu má se u žáků užívati více pochvaly a odměny, než 
různých trestů. Toť pravda, nebof trest málo koho polepšil ! U stavu 
našeho se však užívá pochvaly velmi zřídka. 

Viděli jsme u 'stavu duchovního, úřednického, vojenského, jak 
se tam představení laskavě, bratrsky, přátelsky k sobě chovají, až 
nám to vynutilo přání: Kéž by tomu i u nás tak bylo! Tomu ne- 
bude dříve tak, dokud se nezvrátí domnění, že národní učitelstvo 
není schopno samo se říditi, vésti a spravovati. 

Když poručík může postoupiti až na generála, kaplan na bi- 
skupa, když může býti z příručího okr. soudu president, proč by 
nemohl učitel býti zemským inspektorem. Věru, hanba by to byla,, 
aby mezi tolika tisíci učitelů se nenalezl muž, hodící se na místo 
takové ! Našel by se jistě, vyhovoval by všem požadavkům, ale 
schází jen jedna jediná věc: nemá akademického vzdělání! 

Pravilo se, že člověk začíná teprve od barona, tak lze se 
domnívati, že se myslí, že člověk jest jen tehdy vzdělaným, když se 
prokáže » akademickým vzděláním «, to jest, když byl zapsán na vy- 
sokém učení. U nás posud se málo dbá vlastní přičinlivosti, píle 
a snahy. Jest posud středověký předsudek, že člověk s předběžným 
jistým vzděláním nemůže se dále bez vysoké školy vzdělávati a zdo- 
konalovati ve vědomostech různých a hlavně v těch, které jsou jeho 
povolání blízké. (Pokračování.) 




V hlubinách lásky. 

o hlubin lásky Ježíše Ve vodách lásky Kristovy 

když srdce mé se ponoří, rozkvetlé ctnosti lekníny 

nazírá tajů ve říŠe mé srdce rádo zaloví 

a vidí nebes pohoří. a koupá šat své nevinny. 

Vodami lásky Ježíše 
když srdce mé se napojí, • 
nebeským klidem zadýše 
a v svatém žije pokoji. 

Frant, Ckramosta. 




Jan Nep. Holý: V podkrovní svétničce. 155 



V podkrovní světničce. 

Vánoční obraz v jednom jednání. 
Z němčiny přeložil Jan Nep. Holý. 

OSOBY: OBLEKY: 

President z Kamenice. , President: pěkný zimní. 

Josef Bída, ( , ,. Bída: špatný, starý a záplat, plášf. 

Otto Černý, \ ^ Clifford: anglický cestovní. 

WiUiam ClifFord. Havran: chatrný. 

Petr Havran. Černý: občanský. 

Jan, komorník. Jan: parádní oblek služebný. 

Nožná podkrovní světnička. Na pravd starý stůl a několik starých židlí. V zadu 

několik podobizen, pod nimi několik dlouhých dýmek a prázdný pytlík na tabák. 

Na stole v pozadí stoji v láhvi od piva malý jedlový stromek se čtyřmi svíčkami, 

vedle v jiné láhvi kousek uhořelé svíčky; kalamář a několik papírů. 

VÝJEV PRVNÍ. 
Havran. 

Havran (drží v ruce hořící lampu a dívá se kolem) : Ještě není doma ř 
Kde asi zůstal? Již je šest hodin. Stojí asi opět před vánočními vý- 
kladními skříněmi a dívá se do oken, jak lidé zapalují vánoční stromek. 
Takové maličkosti má starý rád. (Postaví lampu na přední stůl.) Blázen! 
Co mu zpomohou všecky ty krásné věci, vždyť jich přece nemůže 
koupiti — sotva se nají chleba, a kdybych neměl tak dobrého srdce — 
ten starý byl by dávno vyhozen z domu, neboť jaký je mi to ná- 
jemník, k němuž musím každý týden sám pro nájemné choditi, chci-li 
dostati své peníze. Ano, kdybych nebyl tak dobrého srdce, kdo ví, 
kde by se starý potloukal. (Dívá se kolem.) Ale ovšem — kdo se bude 
stěhovati pod krov — musil bych teprve světničku dáti důkladně 
opraviti, a to je nyní trochu drahé — tak raději toho nechám, jak 
to jel Mám jotě dosti času, abych ho vyhodil, kdyby týdenní ná- 
jemné nepořádně platil. (Přechází.) Kde jen asi zůstal? Hm, hml Ne- 
dostal snad od presidenta peněz? Milostivý pán slaví dnes o štědrém 
večeru zasnoubení, a tu ovšem nemá kdy, starati se o takové hlou- 
posti. Ale to by bylo pěkné I Pak bych nedostal za tento týden opět 
nájenmého ; za předešlý týden je mi také ještě dlužen ; cenných věcí 
nemá, na které bych mohl spoléhati, tento viklavý stůl (ukazuje na. 
pfední stůl) nemá ceny ani korunu ; zacroleně, to bych mohl utřít hubu t 
Dám mu přece výpověď; taký nájemník jest příliš nejistý. Než, pozor) 
Někdo jde po schodech nahoru! 

VÝJEV DRUHÝ. 
Havran. Jan (klepá.) 

Havran: Někdo klepá! To není starý! Volno! 
Jan (vstoupí): Zatrolený byt! 
Havran (pokorně): Odpusťte — 



156 lan Nep. Holý: 

Jan (skočí mu do řeči): Tady by si mohl člověk v takové tmě 
na rozvrzaných schodech sraziti vaz nebo polámati nohy. 

Havran (pokorné): Odpusťte — 

Jan: A jak vypadám (dívá se na sebe) plný prachu a nečistoty 1 

Havran (chce ho očistiti): Dovolte — 

Jan (odmítá) : Prosím, prosím, nechme toho I Nemám kdy, bych 
se déle v této špelunce zdržoval. Máte co nejrychleji přijíti k panu 
presidentovi — có nejrychleji — rozumíte? 

Havran (pln obdivu): Jář k panu presidentovi? 

Jan : Ano, ano, k panu presidentovi — ale rychle, rychle ! 

Havran: A co tam mám dělati? A ještě dnes na večer, kdy 
slaví zasnoubení? 

Jan: Co pak já to vím? Poručil mi, abych písaře Bídu okamžitě 
k němu obeslal. 

Havran: Písaře Bídu? 

Jan : Nu ovšem 1 (Potupné se klaní) : Mám přece česť, s panem 
písařem, chtěl jsem říci, s panem tajemníkem Bídou mluviti? 

Havran (mrzuté): Co pak to myslíte? Já a písař Bída! Skoro 
bych to měl pokládati za urážku! 

Jan: No, co pak? Což zde nebydlí starý Bída? 

Havran: Zajisté, bydlí zde; (bije se v prsa) ale já jsem jeho do- 
mácí, Petr Havran. 

Jan (uklání se) : Odpusťte ! Jest to ovšem z mé strany ohromný 
omyl! Ale, pane Havrane, kde mám nyní Bídu hledati? Má obsilka 
má spěch, pan president byl velmi rozčilen, když mi to poroučel. 
Zajisté týká se to věci důležité. 

Havran: Kdo ví, kde se starý opět potlouká! Chcete-li ho 
očekávati zde, račte se posadit (podává mu židli): nechcete-li, jsem, pane 
komorníku, velmi ochoten, váš vzkaz starému Bídovi vyříditi. 

Jan: Zavděčil byste se mně tím nadmíru, pane Havrane. Jak 

jsem pravil, spěchám, nebof je dnes u pana presidenta veliká síav- 

nosť, slaví dnes zasnoubení s bohatou baronesou z Winterbergu. 
{Chce odejíti.) 

Havran (chytne ho za ramena): Jen na slovíčko, pane komorníku! 

Jan (zkrátka): Co je? 

Havran (uklání se): Poroučím se přízni vašeho blahorodí. 

Jan (sméje se): Mé přízni? Nevím, jak bych vám prospěti mohl. 
Havran: A přece, pane komorníku! Muž vaší intellígence tomu 
rozumí, no, zajisté mi již rozumíte. 

Jan (vesele): Ani ponětí nemám o tom, čemu mám rozuměti I 

Havran: Vidíte, ctěný pane, doposud jsem obilí panství Wendel- 
steinského ročně úhrnem kupoval. 

Jan: Ah, již se poněkud rozednívál 

Havran: Zemřelý pan president z Wahringenu — 

Jan (vpadne mu do řeči): ponechal vám je za nízkou kupní cenu, 
a vy jste tím při dnešních vysokých tržních cenách dělal velmi vy- 
datný obchod. Není tomu. tak? 

Havran (zubí se): Nechci popírati — mohl jsem při tom několik 
korun vydělati. 

Jan: Neřekl jsem to? 

Havran: Nebyl by nynější pan president také tak milostivý — 



v podkrovní světničce. 157 

— yj«.-— a nevstoupil by ve šlépěje předchůdce svého? Nemyslíme 
Zajisté vypíše offertní řízení a prodá obilí tomu, kdo nejvíce podá. 

Havran: To by bylo osudné I Než, ve vašich rukou spočívá, 
nyní můj osud. 

Jan: Hml hm! 

Havran: Budu na mizině, ujde-li mi tento skrovný výdělek. 
Vy jediný mi můžete pomoci. 

Jan: Já? jak pak? 

Havran: Navrhněte mne panu presidentovi jako kupce platu 
schopného. 

Jan: To mnoho nepomůže. 

Havran: Není při tom nebezpečí pro vás, půjde to rychle a 
hladce. 

Jan: Nemohu v té věci nic pranic činiti. Dobrou noc! (Chc© 
odejiti,) 

Havran: Dovolte mi, bych vám, ctěný pane komorníku, po- 
svítil. (Vezme lampu.) 

Jan: Přijímám s vděčností. To jsou schody pro slepice, člověk 
by se snadně mohl dostati až tuze rychle dolů, ale po hlavě. 

Havran: Než dovolte I Máte rodinu? (Postaví lampu zase na stůl.) 

Jan: Ovšem. Paní a dvě dítky. 

Havran: Jak jste šťasten! Můžete v kruhu rodinném slaviti 
radostný štědrý večer. 

Jan: Mohl bych — ale dnes to pro velikou slavnost není možné. 

Havran (sáhá do kapsy a bere z ní peníze): Nesměl bych si dovoliti, 
nabídnouti vám pro vaše dítky malý vánoční dar? (Tiskne mu peníz, 
do ruky.) Mám radosť, když mohu dětem způsobiti radost. To je mně, 
starému mládenci, nejmilejší vánoční dárek. 

Jan (zubí se): Ach, jste velmi laskav, pane Havrane. S vděčností 
to přijímám. 

Havran: A kdybyste u pana presidenta — 

Jan (vpadne mu do řeči): Já rozumím 1 Ano, ano — upozorním 
na vás pana presidenta. 

Havran: Tak, tak. 

Jan: A ztratím za vás slovíčko. (Bije sedm hodin.) Avšak čas 
utíká. Bože můj, sedm hodin ! Prosím, posvitte mi a nezapomeňte — 

Havran: (vpadne mu do řefí a bére lampu): starého Bídu — 

Jan (vpadne mu do řeči): k panu presidentovi poslati. 

Havran: Zajisté, zajisté I Ale ctěný pane komorníku, nezapomeňte 
také na mne! Nebude to vaší škodou. ^ 

Jan: Za těchto okolností můžete na mne jistě spolehnouti. 
Pojdme ! (Oba odcházejí.) 

VÝJEV TŘETÍ. 

Bída. 

Bída (pomalu vstoupí, má chatrný plášť a starou čepici) : Každý den 
se mi ztrpčuje více a více cesta do této podkrovní světničky. 
(Jde ke stolku, rozsvítí kousek svíčky a postaví ji na přední stůl.j Krásný 
Štědrý večeři Všude ve všech domech je radost. (Odkládá čepici) Brrl 
(Třese se.) Je zde zima, raději si plášť nechám. No, ne nadarmo jsem 
celé noci psal, nyní si mohu také popřáti vánoční radosti — koupím 



158 Jan Nep. Holý: 

si zítra půl kila masa a cent uhlí — pak bude ve svétničce zase 
jednou teplo, a snad mně ještě zbude několik halířů na tabák. No 
(mluví k dýmce na zadní stěně) Starý kamaráde, pak zase po dlouhém 
čase notně si zakouříme. (Přechází). Ale jen hned odpočítám týdenní 
nájemné a přidám k nětnu, co dluhuji, aby pan Havran nečekal, 
až si přijde pro peníze. (Sedne si ke stolu a vyndává kožený váček z kapsy.) 
Pro dnešek mám ještě kousek chleba — ach Bože, jak se časy 
mění i Kdysi jsem sedával s Růženou u vánočního stromku a nyní — 
ale pryč s těmito smutnými myšlénkami! Nejsem svou bídou vinen, 
Pán Bůh seslal na mne tento kříž, a ponesu jej v trpělivosti. (Bére 
peníze z kapsy a počítá je na stůl.) Jak hořce jsem si vydělal těch pár 
krejcarů, jak se mně zimou třásly ruce, když jsem až do rána zde 
arch po archu pro pana presidenta opisoval. Ano, ten neví, co to 
je, chléb svůj v slzách jísti, vyhodí dnes večer sta, by nevěstě uspo- 
řádal veselé vánoční svátky. Jak šťastni jsou boháči! Než, opět 
přicházejí na mne smutné myšlénky, které mne chtějí činiti nespo- 
kojeným, ale nechci naříkati, nechci reptati! Staň se vůle Páně. 
(Počítá peníze.) Jedna koruna, dvě, tři koruny! To je nájemné za uply- 
nulý týden a zde jedna koruna, dvě, tři koruny, které jsem zůstal 
dlužen za předešlý týden ! (Radostně.) Tu mně v skutku zbývají ješté 
čtyři koruny. Ano, jsem to dnes boháč! Osladím si opět jednou 
vánoční svátky, koupím si maso, uhlí a tabák! Ale slyším kroky 
na schodech. To jest asi pan Havran! Klepá! Volno! 

VÝJEV ČTVRTÝ. 
Bída. Černý. 

Černý (vstoupí): Dobrý večer, příteli! 

Bida (dívá se naň) : Ale hlele 1 Tys to. Černý ! Co mně přinášíš ř 

Černý \ Co ti přináším? Příteli — nepřináším nic, ale chtěl 
bych — 

Bida: Co pakř 

Černý (váhá): Chtěl bych — od tebe — něco odnésti. 

Bida (se sméje): Milý příteli, mnoho ode mne neodneseš. V této 
podkrovní světničce by i myši zahynuly hladem. Ale mohu-li ti ně- 
mčím posloužiti, od srdce rád to učiním! 

Černý: Dostal jsi dnes pěkné peníze. 

Bida\ Trpce jsem si je zasloužil — věř mi, příteli! Kolikráte 
jsem celou noc psal. ^ 

Černý: Má kapsa je prázdna. Zatrolené hospodářství! 

Bida (diví se): A jak to? To není možné. 

Černý (přecháií rozrušen): Dostal jsem dnes devět korun, ale das 
si se mnou zahrál ; když jsem chtěl jíti domů a dítkám, ach ubohým 
dítkám, také nějaký vánoční dárek koupiti — tu — chtěl bych si 
vehnati kouli do hlavy! (Uhodí se du čela). 

Bida: Bože můj, jak jsi rozrušen! Upokoj se přece! Přece jsi 
peníze neztratil? 

Černý: Ano, ztratil! Ale jak a kde! Nesmím na to mysliti. 

Bida: ZtratlFs je? 

Černý: Ošemetný komisionář Valentin — 

Bida: Co pak s ním máš? Mluví se o něm — 



v podkrovní svétničce. 159 

Černý (prudce): Mlč, Bído, vím vše, co mi chceš říci — jen 
nyní žádné výčitky, jen nyní ne, nemohl bych jich klidně snésti I 
Bida: Co myslíš? Já a výčitky? 

Černý: Svedl mne ke hře — a — 
Bida: Ach I 

Černý', A já prohrál všecky peníze. (Klesne na židli a zakrývá si 
obličej). ^ 

Bida: Černý, kolikráte jsem tě prosil — 

Černý (vyskočí): Žádné kázaní, to je nyní marné! P6jč mi pe- 
níze, milý Bído I Chceš? 

Bida: Já? Tobě peníze půjčiti? Černý, chceš opět hráti — ne- 
šťastný člověče! 

Černý: Hráti? Zlořečená budiž karta, které se kdy dotknul 
Nechf mi uschne ruka, budu-li zase někdy hráti Nikoli, nikoli, 
dětem, ubohým, nešťastným dětem nemohu spláceti, čím jsem se 
vášní svou prohřešil. Dnes jest štědrý den, dnes niají všude velcí 
i malí radosť — mám já jediný s prázdnýma rukama přijíti domů? 
Jediný bych neměl rodině žádných dárků na stůl položiti? Bído, dej 
mi peníze, zapřísahám tě, prosím tě při všem, co ti sváto jest! 
Váháš? Mlčíš? O, ^nikdy jsi ženy nemiloval, nikdy jsi neměl dítka! 

Bida (dojat): Černý, co mi připomínáš! 

Černý: S prázdnýma rukama nepůjdu domů, raději se vrhnu 
do jezera a učiním konec svému hříšnému životu. (Chce odejíti.) 

Bida (chopí ho za ramena) : Černý — nešťastníku ! 

Černý: Ta hra, zatrolená hra! Kolikráte jsem si předsevzal, že 
se žádné karty nedotknu, ale nemohl jsem lákadlu odpírati, táhlo 
mne to magnetickou silou ke hracímu stolu, a tak se ze mne 
stal lump! 

Bida: Vidíš, milý příteli, když x:hybu svou uznáváš a jí lituješ, 
již jsi udělal první krok na cestě polepšení. Bud vytrvalý, a Bůh ti 
dále pomůže. Všecko se zase uvede do pořádku! 

Černý: Když chybu uznávám a jí lituji, to není ještě všecko. 
Dnes je štědrý večer (obrací kapsy) a moje kapsy jsou prázdny. Zde 
leží peníze, (ukazuje na peníze, které Bída na stůl vypočítal) více peněz, 
nežli vydati můžeš při skrovných svých potřebách. Kdybys chtěl — 

Bída: Ty i>eníze zde jsou mé týdenní nájemné, (ukazuje na né) 
tyto jsem panu Havranovi dlužen, (opčt ukazuje) a tuto maličkost 
mám pro sebe. 

Černý: Havran je bohatý člověk, pohodlně může ještě týden 
čekati — pak ti peníze oplatím! Chceš mi v nesnázi pomoci? Váháš? 
Dobře, pak nechať dnešní štědrý večer udělá mému životu konec. 
S Bohem I Bůh ti odpusť, tvrdé srdce ! (Chce odejíti.) 

Bida (vstoupí před ného): Stůj! Ani o krok dále! (Jde ke stolu a 
sebere Denise.) Zde máš peníze. 

Černý (bére je prudce) : Bído, dobrá, věrná duše ! (Obejme ho.) 

Bida: Ale, Černý, dostoj slovu! 

Černý: Ovšem, ovšem! Na Sylvestra obdržíš peníze! Jak mne 

potiy radosť mých dítek! Ty, ubohý, neznáš této radosti a nikdy 

jsi jí nezakusil! Sám, o samotě šel jsi životem. Ale rodina mne volá! 

Tisíceré diky, milý Bído! Bůh ti odplať, co jsi mi učinil! (Rychle 
^diází.) 



160 Jan Nep. Holý: 

VÝJEV PÁTÝ. 

Bída. 

Bida (bolné): »Ty, ubohý, neznáš této radosti a nikdy jsi ji 
nezakusil! Sám, o samotě šel jsi životem !« Ne, nikoliv — zajisté 
jsem kdysi této radosti zakusil — nešel jsem vždy tak, jako nyní, 
sám, o samotě životem. Růženo ! (dívá se nahoru) tys byla radostí 
mého života, pýchou a štěstím mého srdce, ale odešla jsi ode mne 
bez rozloučení, nedala's mi ani s Bohem, když se brány idléhú za, 
mnou zavřely. A Viléme — Viléme! Jak mi srdce krvácí, když na 
tebe vzpomenu, mé dítě, synu můj! » Zločince nemohu již otcem na- 
zývatil* To bylo tvé poslední slovo a od té doby — jsi zmizel! 
(Utírá si oči rukou.) Zase pláču. Tecte, ó tecte, slzy, a ulehčete mému 
srdci v těžké bídě, v trpké nouzi! Když přijde jednou poslední můj 
večer — a cítím, není již dalek — a když budu s Růženou na 
vždy, bez roztržky a bez bolesti spojen, pak pozná, že jsem byl ne- 
vinen. A Viléme — i ty kdysi poznáš, že tvůj ubohý nešťastný otec 
nebyl zločincem. (Přechází.) Dnes je štědrý večer — ze všech oken 
mi zářil lesk svíček, jen zde je temno a smutno. (Sedne si.) Když 
vzpomínám na uplynulá léta svého štěstí, kdy mi ještě po boku stála 
věrná žena, a kdy jsem Viléma na kolenou houpal — jakou radost 
jsem měl v srdci, jaká slavnost to byla v domě; jak zářil vánoční 
stromek, jak jásal malý hoch, jak vroucně, pln štěstí a lásky, tiskl 
jsem Růženu k srdci — než vše uplynulo ! (Ukazuje na stromek.) Tam 
stojí vánoční stomek, který chci dnes ozářiti na památku svých dra- 
hých. Jak bolest prsoma zmítá, jak jsem bídný, jak nešťastný! 
Ó Bože, ó Bože! (Zakrývá si obličej.) 

VÝJEV ŠESTÝ. 
Bída. Havran. 

Havran (vstoupí, pro sebe): Ach, tu je konečně! Jak? Zakrývá 
obličej rukama? Snad se dnes na štědrý den neopil a peníze, které 
je mi dlužen, neprobil v hospodě. (Hlasité.) Nuže, pane Bído, moha 
konečně s vámi mluviti? 

Bida (povstává): Aj, dobrý večer, pane Havrane! (Utírá si oči.) 

Havran (vysmívavé): Myslím, že pláčete. Fuj, styďte se, na stará 
kolena býti tak dětinský! 

Bida: Kdybyste byl tak zakusil bídy jako já, soudil byste 
o mně mírněji. Jsem tak opuštěn ve světě jako starý, suchý strom, 
který radostný paprsek slunečný nepozdravuje. 

Havran: Zanechte přece takých snův! Vede se mně lépe? 
Kdo se stará o mne? Veselí dědicové počítají hodiny, jak dlouho 
ještě budu žíti, a touží po okamžiku, kdy mne budou moci dáti do 
rakve. Ale to bude mou zvláštní radostí, že jim to překazím. Veselí 
dědicové (sméje se) haha! radost jim zaženu. Než, kde jsou mé peníze ř 

Bida (zaražen): Vaše peníze? 

Havran (zkrátka): Ano, ano — mé peníze! 

Bida (zaražen mne si ruce): Vaše — vaše — peníze — 

Havran (vpadne mu do řeči): Jak? Doufám přece, že mi dne& 
zaplatíte ! 

Bida: Pane Havrane — nemám peněz. 



v podkrovní svétničce. 161 

Havran (divoce): Nemáte peněz ř Ať vás hned — Bože, odpusť 
mi hříchy, málem bych byl zaklel! Peníze, peníze chci — peníze, 
které jste mi dlužen. 

Bída (prosebné): Přece jsem vám řekl — 

Havran (prudce) Krásnými slovy nedám se již upokojiti. Chci 
viditi své peníze 1 

Bída: Chudý otec rodiny — 

Havran: Plané výmluvy 1 Jste nepořádný člověk 1 Do hospody 
jste odnesl peníze. 

Bída (rychle vstává): Pane Havrane, jen žádnou urážku 1 

Havran: Nedám se již vámi obelhávati a podváděti! 

Bída: Chcete-li takto se mnou mluviti, pak opusťte tuto 
světničku ! 

Havran: (sméje se): Haha! Čím dále, tím lépe — chce mne vy- 
hnati z mého majetku! Za tak drzého přece jsem vás nepokládal! 

Bída: Nešťastník — bylo třeba, život mu zachrániti. 

Havran: Máte mne skutečně za tak pošetilého, abych vám 
věřil tento nesmysl? Peníze chci a dost! ' 

Bída: Kdybyste byl toho muže viděl a slyšel — 

Havran: (vpadá mu do řeči): Nechci muže, chci peníze, peníze 
a nic jiného ! 

Bída: Nemáte srdce pro bídu spolubližníchř 

Havran: Srdce? Co pak je mi do srdce! 

Bída: Nevíte, co Kristus praví — 

Havran: Mlčte mi s takovými řečmi! Jestliže mně okamžitě 
nezaplatíte, dám vám výpovědí 

Bída (hroze se): Pane Havrane! 

Havran: A dám vás vyhoditi na ulici! 

Bída: Bože můj! mohl byste být skutečně tak ukrutným? 

Havran: Každý jest sám sobě bližším — nedám se ošiditi 
t) peníze! 

Bída: Právě v zimě mne vyhoditi? mne starého, ubohého člověka ! 

Havran: Co je mi do zimy. co je mi do starého, ubohého 
člověka 1 

Bída: Pomyslete přece, dnes je štědrý večer, tu je srdce každého 
měkčí, přístupnější — 

Havran: Pro mne není štědrý večer. Peníze chci — nebo — 

Bída (úpěnlivé): Mějte se mnou slitování! Kam mám jíti v tomto 
cizím městě? 

Havran: Nyní mi došla trpělivosť ! Myslíte-li snad, že mne svým 
nářkem obměkčíte, to na mě neplatí, pane Bído! Chcete zaplatiti 
fiebo ne? 

Bída: Chci zaplatiti. 

Havran: Tak rychle! Rychle! 

Bída: Dnes nemohu — na druhý týden vám jistě zaplatím. 

Havran: Tedy — nechcete! 

Bída: Na druhý týden! 

Havran: Na druhý týden! To mně povídáte už po kolikáté. 
Ani hodiny déle nečekám! Zde jsou dvéře! (Ukazuje na dvéře.) 

Bída: Pane Havrane! 

Havran: Pryč z mého domu! Váháte? Nepůjdete-li po dobrém, 
vyhodím vás ! (Chopí se hoj. 

>VUtť« ISD7~M. 11 



VÝJEV SEDMÝ. 
Předešli. President. 

President (rychle vstoupí): Co pak se to zde déje? 

Havran l i-sně- ' ^^' P*" presidenti 

Bída \ ' I Bože mflj, pio z Kamenice! 

/resident (k Havranovi); Kdo tak tvrdé nakládá s tímto starýnt 
Človékem ! 

Havran: Je mi dluženi 

President: Zaplatím za nehol Jděte! 

Havran (podlézavé): Vaše lidumilné, Šlechetné srdce — 

President: Odejděte I Opusťte tuto světnici I Mám s panem 
Bídou o důležitých vécech mluviti. Pfijďte po svátcích ke mně! Vte 
vám až do halíře zaplatím I 

Havran: A!e, pane presidente — 

President (vpadne mu do řeči): Mám vás jeStě jednou prositi, byste- 
opustil tuto světnici ř (Havran odchází ) (Dokončeni.) 



Mezi Jihoslovany. 

Výletní firty. 

Píše TomftŠ Šhrdle. 

(Pokračováni.) 

2. Maribor — Dolní Štýrsko. 

Líjtfi?'^ čtvrtek, dne 22. července, učinil jsem s pp. faráři Fr. 
I?3^y7 Štinglem a Vád. Valešem vycházku do jižního Štýrska 
mí"/i' ke kaplanu vlp. Fr. Hurtovi, jeni působí ve Starém trgu. 
Pozorovali jsme krajinu vůkol: zprvu divoké hory, dále 
ve Styrsku zelené roviny. Moji průvodci všecko mi 
ochotně vysvětlovali. V levo jsme viděli kostel sv. KHŽe, 
kdež je provisorem Cech, vlp. Vojt. Krejčí, a v právo již ve Štyrsku. 
kostel sv. Jana, kdež maríborský kníže-biskup Dr. Michael Napotník 
nedávno biřmoval. Hovorný p, farář Valeš nám vypravoval, kterak 
kníže biskup po skončeném biřmování přistoupil k dospělým osad- 
níkům, mužům a ženám, jinochům a dívkám, a zkoušel je z nábo- 
ženství. Stařec odříkal »Věřlm v Boha', načež knlže-biskup probíral 
celý katechismus, přítomných na to a ono se vyptávají. Kde co. 
vádo, doplnil knlže-biskup šetrně sám, aby nikoho nezahanbil. Po- 
dobný způsob zkoušky koná knfže-biskup všude na venkově, ale ve 
Starém trgu našel hospodáře, jenž umel velmi dobře náboženství, 
vědél jména východních a západních sv. Otců, kdy žili, a znal, kde 
a ve kterém století byly konány církevní sněmy, tak že knlže-biskup. 
všecek udiven jméno jeho si poznamenal, aby ho mohl zvláštním 
darem odměniti. 

ZastavivSe povozem v Slovengradci (Windischgraz), posilnili jsme 
se dobrým vtqem v hotelu a šli jsme pěšky do Starého trgu, památ^ 



Mezi Jihoslovany. 163 

nebo tím, že zde byl farářem Aeneas Sylvius, potomní papež Pius II., 
že zde odpočívá Davorin Terstenjak, bývalý zdejší farář, znamenitý 
archeolog a dějepisec, a že nahoře, na hradě narodila se matka svaté 
Alžběty Durinské. 

Fara ve Starém trgu má dosti místností i pro kaplana, ale ve 
Štyrsku bydli kaplani pravidelně ve zvláštním kaplanském dqmě, což 
je zvláštnost, které nemáme ani v Čechách ani na Moravě. Kaplanské 
obydlí vlp. Fr. Hurta, určené pro dva kaplany, podobá se české 
veliké výstavní faře. 

Vlp. Fr. Hurt je statný, vážný muž a vřelý přítel a příznivec 
našeho družstva. Jest i dovedným dopisovatelem do »Katol. Listů «. 
Českou literaturu katolickou horlivě podporuje a přečtené zábavné 
knihy nám posílá pro venkovské bibliotéky. I tiskl jsem mu radostně 
ruce a děkoval za vše, co pro nás vykonal. Pravil, že zde i česky 
zpovídá a česky pochovává. Jest zde totiž továrna na nábytek z ohýba- 
ného dřeva, jejímž majetnikem je továrník J. Farský. Dělníci jsou 
většinou Češi. Také několik velkostatkářů (grajščak) v okolí jsou 
Češi, ale — nejsou přátely národní slovinské 'věci a jdou obyčejně 
s Němci. Jeho představenému děkanu, jenž toho dne právě nebyl 
doma, patří celá ohromná hora, mající 600 jiter lesa; na vrchu této 
hory, ve výši 1696 m., stojí kostel, zasvěcený sv. Voršile, kamž 
vlp. Fr. Hurt v sobotu půjde, aby tam konal v neděli služby Boží. 
Cesta tam je krátká, trvá jen — pět hodin. Kostel stojí na hranicích 
Korutan a Štýrska, takže celebrant při témž oltáři čte epištolu ve 
Štyrsku a evangelium v Korutanech. Služba Boží se tam koná čtyři- 
krát v roce. 

Bavili jsme se srdečně částečně v kaplance nebo na faře, ko- 
nečně ve Slovengradci, kam nás vlp. Fr. Hurt vyprovodil. 

V Korutanech a ve Štyrsku nosí každý kněz hned po vysvěcení 
expositorium canonicale (Jurisdictionkragen), i bylo prý to v Čechách 
divení, když jistý neomysta z Korutan v Čechách slavil primici v ex- 
positoríu canonicale ; kněží prý si ho tu nedůvěřivě prohlíželi, kterak 
se může opovážiti takový mladík přijíti s takovým vyznamenáním — 
k primici. Rozdíl se činí jen v kostele, je-li kněz oblečen v rochetě. 
Kdo je »duhovni svetovalec« (bisk. rada), smí expositorium nositi 
navrch rochety, jinak musí býti zakryto. 

V sobotu, dne 24. července, rozloučil jsem se s p. farářem Fr. 
Stinglem, i děkuji mu za jeho pohostinství a za všecky starosti a 
péči, již mi věnoval. 

V Gutensteinu zašli jsme na faru dáti »s Bohem* p. faráři Fr. 
Valešovi, načež mne vlak unášel k Mariboru. Celovec již znám, i jaké 
to bude v Mariboru? 

K radě přátel sestoupil jsem v hotelu »ZurTraube«. Podobnou 
láci jako je zde nenašel jsem letos na svých cestách nikde. Za byt 
jsem platil denně 60 kr. a za večeři 30 kr. Když seznali v hotelu 
mé nacionále, dali mi do bytu i kartáč na šaty, hřeben a mýdlo. 
Jda ulicemi s podivením jsem pozoroval, že mne valná čásť lidu 
zdraví; i obecní strážnici salutovadi. Nikdo mne zde osobně neznal, 
i patřila ta česf knězi, a kdo zdravili, byli zbožní Slovinci. 

Vynikající budovou v Mariboru, stavěnou z červených cihel, 
jest klášter Františkánský s velikolepým chrámem, jenž se dostavuje. 
Františkáni mají zde i slovinskou faru a v jejich chrámě bývá ročně 

11* 



164 Tomáš Škrdle: 

na 130.000 komunikantů. — Nyní byli uvedeni do Mariboru též 
OO. Lazaristé a budou míti zajisté za několik let taktéž nádherný 
chrám Páně, prozatím mají filiálku u sv. Josefa v dělnické kolonii 
u nádraží. Dříve již byly uvedeny sestry Františkánky stálého kla- 
nění se Nejsv. Svátosti. Jsou v privátním domě a budou míti též 
nový kostel — ale bude to trvati mnohem déle než u jiných řádů, 
nebof slovinský lid vidí rád duchovní osoby tváří v tvář, což u těchto 
sester není možno. 

Z řádů shledal jsem na svých cestách hlavně Františkány a 
Kapucíny, všude s úhlednými chrámy. Působí blahodárné nábožensky 
i vlastenecky. 

V Mariboru jest vojenským kaplanem vlp. Jakub Tajek, Čech. 
Tomu jsem se dal v ochranu a ten mi věnoval celé odpoledne a 
druhý den dopoledne. 

Mimo chrámy nejvíce jsem se zajímal o katolický tisk a o kato- 
lický spolkový život. — Katolickou >Siidsteierische Post* četl jsem 
již při obědě v hotelu; je to slovinský katolický list v německém 
rouše vydávaný; podobá se našim >Katol. Listům «, ale vychází jen 
dvakráte týdně. Působí zdárně. Vydržuje ji katol. tiskový spolek, 
jenž je též jejím majetníkem. Členové jsou většinou knězi ; roční pří- 
spěvek obnáší 10 zl. Působí již dvacet šest let. Spolek má tiskárnu 
sv. Cyrilla a ještě jiný svůj list: »Slovenski gospodar«, jenž má 
2.700 abonentů ; je to list katolicko-politický a hospodářský, odebírá 
se na každé faře a má veliké zásluhy i veliký vliv mezi štýrskými 
Slovinci. Vychází již 31 let. Jeho redaktorem je vlp. Fr. Korošec, 
praefekt v chlapeckém semináři, s nímž jsem si o jeho listě pohovořil. 
• Slovenskega gospodarja« rediguje čtyři roky a zvýšil jeho před- 
platitele o 1000. 

Vjkarista z kathedrály, vlp. Matouš Štrakl, vedl nás do slovinské 
tiskárny. V prvním pokoji pracuje faktor, prodává matriky, školní 
i obecné knihy a tiskopisy a vyřizuje různé objednávky. Obchod 
daří se dobře. V tiskárně se tiskne mimo vlastní list: »Súdsteierische 
Post«, odborný učitelský list: »Popotnik« a různé záložní, spořitelní 
a spolkové objednávky. — Za faktorem sešívají dvě dívky tiskopisy ; 
následuje sklad knih a za ním sazárna s osmi sazeči. Dva sazeči jsou 
odpovědnými redaktory německého a slovinského listu. Zařízení a 
úprava tiskárny^ vypadá proti Celovci chudě, ale tiskárna se znamenitě 
vyplácí. Předsedou Tiskového družstva jest kanovník Dr. Jan Križanič, 
ředitelem tiskárny je kanovník Dr. Jan Mlakar a administrátorem listu 
zmíněný již Matouš Štrakl. 

K večeru vyšli jsme si na horu Kalvárii, abychom seznali po- 
lohu města. Poloha Mariboru jest malebná a město jest z té strany, 
kde jsme stáli, obklopeno zelenými vinicemi, pod nimiž jest ovocnářská 
a vinařská škola a množství vil, obývaných úředníky a důstojníky 
na odpočinku. 

V Mariboru je spolek kat. tovaryšů, předsedou je dr. Frant. 
Feuš, prof bohosloví. Členů má velice málo, ač působí již přes 
12 roků. — Mnohem více členů má mladý spolek kat. dělníků, nyní 
osiřelý, ježto předseda dr. Alois Meško, prof bohosl., nedávno 
zemřel. V Zalcu u Celje je též kat. dělnický spolek, ale zatím jen 
v začátcích. V Celji, v Slov, Gradci a v jiných větších městech, jako 
v Ptuji atd., není dosud ani jednoho podobného spolku. 



Mezi Jihoslovany. 165 

Odtud k osmé hodině večer odebrali jsme se ke katechetovi 
slovinských paralelek na Mariborském gymnasiu, k dp. Jak. Kavčičovi, 
jenž mi podal zprávu o spolku sv. Vincence v Mariboni. Mají zde 
dvě konference, obě zdárně působí a obé pati^ pod Ústřední radu 
ve Štýrském Hradci. Venku v diecési konferencí není. 

V čele křesťansko-socialního hnutí v Maríboni stojí prof. boho- 
sloví Dr. Martin Matek, ale žel, zapomenul jsem se o této věci blíže 
informovati a proto nemohu žádných zpráv podati. 

Co se týče slovinčiny na veřejných učilištích, poznamenávám, 
že se v Mariboru v semináři přednáší slovinsky : exegese St. a N. Z., 
pastorálka, liturgika a katechetika. Alumni III. a IV. roku konají 
celý rok v seminářském chrámě cvičná slovinská kázaní.- 

Ze středních škol jsou slovinské parallelky na nižším gymnasiu 
v Mariboru a bezpochyby se podobné stane i v Celji, kdež bylo 
samostatné nižší gymnasium zrušeno. V slovinských gymnasiích se 
slovinsky vyučuje pouze náboženství, latině a počtům. V quinté se 
obě gymnasia spojí, i nastává prý veliký duševní zápas mezi Sló- 
vinci a Němci. Letoi dělali Slovinci ze slovinských paralelek v Ma- 
riboru prvně maturitu a obstáli stkvěle: 12 Slovinců a pouze dva 
Němci obdrželi vysvědčení s vyznamenáním. Velikou oporou slovin- 
ského ducha mezi studující mládeží jest chlapecký seminář, vedený 
v duchu národním. 

Školské sestry mají v Mariboru ženské paedagogium, jehož ře- 
ditelkou jest sestra řeholnice. I tady, ač je to ústav německý, pěstují 
sestry v chovankách národního ducha. Jsouf sestry upřímné vla- 
stenky. Jejich ústav navštívil jsem v neděli; velice vděčně vzpomínají 
českého obecenstva, které je při jejich sbírkách v Čechách štědře 
podporuje, čehož v plné míře zasluhují. 

Co se obecného školství týká, tu jsou poměry mnohem utě- 
^ější nežli v Korutanech, ačkoliv jest ještě daleko do spravedlnosti. 
V celém dolním Štyrsku se vyučuje na venkovských obecních 
školách všem předmětům slovinsky. Jen ve městech jsou poměry 
jiné, tu se vyučuje v 1. a 2. třídě utrakvisticky, ve vyšších pouze 
némecky. Měšťanské školy v Mariboru, v Celji a v Ptuji jsou 
ovšem pouze německé. Jinde měšťanských škol vůbec není. Nábo- 
ženství však vyučuje se všude na takových školách, obecných i mě- 
Hanských, dvojí řečí. V celé Lavantské diecési je pouze jeden 
definitivní katecheta (v Mariboru), jinde vyučují kněží, v duchovní 
správě ustanovení. Do kostela chodí děti jen v letní době, vždy 
v úterý a v pátek za dohledu jednoho z učitelů, v neděli není 
návštěva povinná leč ve větších místech, a takých je tu málo. 

Učitelé jsou velikou většinou ještě přátelé kněží, zvláště na ven- 
kově, ale o reformaci školských zákonů neradi slyší. — Mnoho, 
velice mnoho dětí je. které nemohou pro vzdálenosť do školy vůbec 
choditi. Takové děti však nezůstávají bez vyučování, aspoň nábožen- 
ského. Obyčejně od Velikonoc až do 15. září přicházejí do kaplanky 
jednou týdně, kdež je vyučuje kaplan od 9 hodin do poledne. 
VSt. trgu bylo letos takových dětí 71. Mnohý duchovní, má-li méně 
takých dětí a malou faru, vyučuje ještě jiný den druhým předmětům, 
čtení, psaní a počtům — ovšem že ne tělocviku a jiným cvikům! 
U takových dětí si katecheta přes vše namáhání libuje, neboť ne- 
najde v žádné škole tak pozorných posluchačů. 



166 Tomáš Škrdle: Mezi Jihoslovany. 

Všudy v dolním Styrsku se káže v kostelicb na venkově 
slovinsky. Jen v městech a městysich (trg) — ale ne ve všech — 
se koná doppledne jedno německé kázaní, za to však odpoledne je 
křesťanské cvičení slovinské. V Cechách nemáme pojmu o množstvích 
kázaní, která se zde konají a jak je lid rád poslouchá. Ve farách, 
kde jsou aspoň 3 kněží, je služba Boží ráno s kázáním, v 10 hod. 
druhá s kázáním a zároveň v některé íiliálce v 10 hod. rovněž s ká- 
záním a odpoledne každou neděli křesťanské cvičeni. Kde je kněz 
jen jeden, je dopoledne kázaní a odpoledne křesťanské cvičení. 
Zvláště na křesťanské cvičení klade nynější nejd. kníže-biskup ve- 
likou váhu. 

V neděli' ráno po mši svaté ubíral jsem se do kathedrály 
k svěcení kněžstva. Kníže-biskup Dr. Michael Napotník je vysoký 
a hubený, ale hlas jeho rozléhá se i při obyčejných modlitbách 
celým velechrámem. Na konci svěcení promluvil k novosvěcencům 
úchvatnou řeč. 

V Lavantské diecési knížete-biskupa Dr. Mích. Napotníka není 
ani jednoho německého kněze: všickni jsou Slované od knížete 
biskupa až dolů, Slovinci nebo Češi. 

Základ k národnímu duchu mezi kněžstvem položil kníže-biskup 
Šlomšek; jeho duch, jeho ideje žijí v kněžstvu podnes. Slovinští 
kněží ho zbožňují, vynikalt prý v každém možném oboru. 

Šlomška dal Lavantské diecési kardinál Schwarzenberg a Čechům 
dal Jirsíka. Kardinál Schwarzenberg byl Němec, ale jaká spravedlnost 
k slovanským národům zrcadlila se v jeho krásné a šlechetné duši I 

Také nynější kníže-biskup jest upřímný Slovinec. Ministr Gautsch 
vzpíral prý se jeho jmenování, ale arcibiskup Exier jinak nedal, mimo 
Dra. Napotníka jiného knížetem-biskupem jmenovati nechtěl a tak vy* 
konal skutek, podobný zvěčnělému kardinálu Schwarzenbergovi. 

V Mariboru jest pouze 22 kněží, ale upřímných bratrů. Slaví-li 
kdo z nich svátek, sejdou se k němu odpoledne všickni, od kaplana 
až do kanovníka, k svačině a srdečně se baví. I ke mně se chovali 
všichni, kanovníci i obyčejní kněží, s bratrskou laskavostí. Ředitel 
chlapeckého semináře, kanovník Dr. Jan Mlakar, pozval mne k obědu, 
kdež jsme se srdečně bavili. 

Dolní Štýrsko nemá sice mnohých vynikajících pracovníkův, 
ale ti, kteří byli a. ještě jsou, jsou úctyhodní. Tak vyniká jako bisto- 
riograf nynější sídelní probošt Ignác Orožen ; pro jeho stáří převzal 
jeho úkol farář Matyáš Slekovec; píše monografie jednotlivých dě- 
kanátů. Oblíbeným spisovatelem pro lid je kanovník Dr. J. Križanič, 
v církevní historii a filosofii vyniká mladičký Dr. Fr. Kovačič^ prof. 
bohosloví. Z laiků-spisovatelů jmenuji jen Dr. Vošnjaka, učitele 
Ant. Rosí, prof. M. Cilenšeka atd. 

Rozloučiv se v neděli se svým šlechetným průvodcem, jel jsem 
do města zemětřesení, do bílé Lublaně. (Pokračování.) 




Audience Čechů u sv. Otce Lva XIII. a kard. Rampolly. 167 




Audience Cechů u sv. Otce Lva XIII. a J. Em. 
státního sekretáře kardinála Rampolly. 

fekolo 20. září t. r. vydali se do Říma tito pt. pp: 
Alois Babor, rada c. kr. zemského soudu v Praze; 
Adolf Ehrendorfer, úředník české spořitelny; P. Jos. 
r.mr± Hoffmann, arciděkan v Trutnove; P. Vincenc Muttl, 
fr^^ kaplan ve Fr. Lázních; Eduard rytíř Pštross- Šafařík, 
právník v Praze; Jan Tischer, děkan v Načeradci; 
Jos. Tichý, okresní lékař v Trutnově; Karel Ulrich, c. kr. poštovní 
pokladník v Praze ; Adolf Wácha, c. kr. pošt. rada v Praze. 

Místopředseda družstva, p. Karel Ulrich, nesl pro sv. Otce a 
J. Em. kardinála RampoUu: Almanah na oslavu jubilea sv. Otce 
družstvem Vlast vydaný a brožuru téhož družstva: Sociální otázka 
a církev katolická, v níž dp. farář Frant. Vaněček rozebírá dělnickou 
Encykliku sv. Otce: >Rerum no varům. < Určené vazby pro papeže 
Lva XIII. zhotoveny byly z bílé saíianové kůže. Desky provedeny 
v reliéfu, naloženou mosaikou a ozlaceny bohatě v ruce i v lisu. 
Střed desky větší knihy: » Almanah na oslavu sv. Otce* vhodně 
vyplněn vkusně stylisovaným znakem papežským, jenž byl vyzlacen 
v lisu. Ostatní plocha desky mezi reliéfy symetricky rozdělena byla 
na obdélníkový obrazec, jehož výplň sestávala z ornamentů italské 
renaisance. V rozích obdélníku třpytily se české granáty, zasazené » 
ve zlatě. 

Volba všech ozdob, jež byly přesně a čistě vyzlaceny, byla 
velmi šťastná, takže výzdoba desky odpovídala plně důstojnému 
t>bsahu knihy. Jemně ciselovaná ořízka doplňovala harmonicky celek. 

Menší knížka: » Poměry sociální a církev katolická,* rovněž 
v bílé kůži vázaná, leč jednodušeji zlacená, činila také pěkný dojem. 
Obě vazby byly ve vkusných pouzdrech barvy chámois, taktéž bohatě 
zlacených. 

Vazby určené Jeho Em. ndp. kardinálu Rampollovi shotoveny 
byly z fialové safíanky se zlatou ořízkou a pěkně se representovaly. 
Použito bylo podobných ozdob jako u vazeb pro sv. Otce, vytlačeny 
však ve stříbře a vynechána mosaika. I u těchto zdobil střed větší 
knihy znak papežský ve stříbře tlačený. Rohy byly rovněž vyzdobeny 
granáty ve stříbře zasazenými. Obě knihy byly také ve vkusných 
pouzdrech uzavřeny. 

Nákresy, jakož i provedení těchto elegantních vazeb obstarala 
osvědčená firma p. Antonína Plesnivého, majetní ka závodu knihař- 
ského v Karlině. 

Naši poutníci dojeli šťastně do Říma ve čtvrtek před sv. Vá- 
clavem. Pan K. Ulrich měl doporučující list Jeho Em. ndp. kardinála 
Fr. de Paula hr. Schoenborna na státního sekretáře Jeho Svatosti 
papeže Lva XIII., i byli všickni přijati od J. Em. kardinála Rampolly 
ve zvláštní audienci v zasedacím sále kardinálů. Když si Jeho Emin. 
přečetl list našeho nejd. Arcipastýře, vstoupil k našim poutníkům, 
promluvil zvláště s každým účastníkem co nejvlídněji a vítal p. Karla 
Úlrícha jako svého známého, a když mu p. Karel Ulrich odevzdal 



168 Audience Čechů u sv. Otce Lva XIII. a kard. Rampolly. 

dar družstva Vlasť, s milým úsměvem podotkl, že se mu již jednou 
od družstva daru dostalo, i přál družstvu Vlasť hojného zdaru a 
stkvělého výsledku. Jeho Eminencí vyptával se po zdraví našeho 
nejdfist. Arcipastýře a zároveň přislíbil, že se postará o audienci 
u sv. Otce Lva XIII. 

Na den zemského patrona sv. Václava sloužili všichni tři čeští 
duchovní zároveň mše sv. v chráme sv. Petrském, a to p. arcidékan 
Hoffmann u hlavního oltáře, p. P. Muttl u oltáře P. Marie a p. děkan 
Tischer u oltáře sv. Václava, kdež po mši sv. za národ český mo- 
dlitby v jazyku českém vykonal, čímž byl milým způsobem oslaven 
ve věčném městě národní náš český svátek. 

Poutnici naši prohližeH si památnosti Říma a Vatikánu a usly- 
ševše, že sv. Otec po delší čas audience udělovati nebude, odebrali 
se většinou do Neapole a jen čtyři zůstali v Římě, tu však 
z nenadání obdrželi pozvání k audienci, i odebrali se do Vatikánu 
pouze čtyři pánové s místopředsedou Vlasti, p. K. Ulrichem. Je do- 
provázel kaplan Animy, vlp. K. Šulák, jenž se vůbec o naše krajany 
velice staral a mnoho platných služeb jim prokázal. P. K. Šulák pod- 
nikl -před dvěma roky s naším p. místopředsedou K. Ulrichem pouť 
do Jerusalema, i znali se tedy dobře již odtud. 

V sále, v němž očekávalo příchod sv. Otce asi 80 osob, ptal 
se papežský praelat po českých poutnících a uvedl je na prvá místa^ 
kterážto pozornost je velice potěšila. 

Úderem páté hodiny otevřely se dvéře sálu; nejprve vkročili 
stráže, za nimi šli papežští praelati a na to nesli čtyři komomíci 
sv. Otce na nosítkách. Když se sv. Otec přiblížil k našim poutníkům, 
p. pokladník K. Ulrich Jeho Svatosť oslovil, podávaje Mu darem 
naznačené knihy družstva Vlasť, jejichž obsah vlp. K. Šulák sv. Otci 
vysvětloval. Sv. Otec Je přijal a velmt laskavé pravil. Jak Je 
to krásné, že ěeský katolicky tisk tak Je roaEsíren a že s ra- 
dostí adéli^e drnžstvp Vlas€ Své požehnání. Sv. Otec odevzílal 
velkou kniha (Almanah) Jednomn ae praelatA a malon (bro- 
žura), Jež i-ykládá Jeho Encyklika délnlckoa, ponechal Si 
v ruce, p. Karla Ulrícha na tváfi pohladil a potom p. arciděkana 
Jos. Hoffmanna vlídně oslovil, jemu ruku na hlavu vložil a požehnání 
udělil. Po audienci, která trvala tti čtvrti hodiny, udělil sv. Otec 
všem apoštolské požehnání. 

Vzezření sv. Otce jest výborné, oko jasné, hlas silný; mluví tak 
zvučné jako o slovanské pouti Cyrillo-Methodějské. 

Když se čeští výletníci z Neapole do Říma vrátili, velmi byli 
zarmouceni, že sv. Otce neviděli. 

Družstvo Vlast se může radovati, že se mu dostalo od Nejvyšší 
hlavy církve nového požehnání a že státní sekretáf Lva XIII. opět 
tak milým způsobem dal mu na jevo svoji vysokou pfízeň. I budiž 
za to vřelý dík p. místopředsedovi Karlu Ulrichovi, jenž v zájmu 
družstva, zcela nezištně, úplně na své útraty, již třikráte do Říma 
cestu konal a tolik přízně a lásky mu získal. Budiž mu za to čes(. 
a sláva! 





Hlídka národohospodářská. 16^ 



Hlídka národobospodárskl 



Koncem srpna letošního roku zahájen byl hlavné na podnét znám<5ho 
švýcarského katolického sociála Dra Dekurtinsa z Trunsu ve Švýcarsku mezi- 
národni sjezd, který rokoval o veledůležitém předmétč: jaké ochrany má 
v kulturních státech požívati lidská práce; jaké zákony se mají pro ochranu 
Iklské práce přijati. 

Tímto předmětem bude se zabývati lidské pokolení napořád. Na mezi- 
národním sjezde, který zahájen byl v koncertním sále v Curychu, střetly se 
dva lábory, červená internacionála, sociální demokracie a křesťanští sociálové. 
Po debatách promluvil Angličan Burrows tato slova: Jsou dva názory světové 
k rozfešení otázky sociální: jeden náior jest stělesnén v Encyklice >Rerum 
novarum*, druhý názor jest obsažen v komunistickém manifeste Karla Marxe. 

Na sjezde curyšském bylo Y>řes 20 Belgičanů, přes 100 Němců z Německa, 
Francouzů 40. Angličanů 10, Italů 13, z Rakouska 40, Poláků 4, Rusů 6, Švý- 
carů 300. 

Alespoň tři čtvrtiny účastníků sjezdu dlužno čítati ke stoupencům červené 
internacionáty. Křesťanských sociálů byla nepatrná menšina. Rovněž tak bylo 
na sjezde velmi malé procento skutečných dělníků, nýbrž, jak obyčejně bývá 
na sjezdech červených internacionálů, přijeli poslanci, agitátoři a novináři této 
strany, kteří vždy a všude za dobrý plat dělnictvo »zastupují«. Křesťanští soci- 
álové byli zastoupeni hlavně duchovenstvem, které, jako obyčejně, jede na po* 
dobné sjezdy za vlastní peníze. Tím je také nezištná péče a opravdová vůle, 
třídám dělnickým platně přispěti, u katolického duchovenstva jasně dokázána. 

Byli na sjezdu také mužové z buržoasie, boháči, kteří nezřídka mají na své 
tabuli iampaJliské a při jeho šumotu píší o emancipaci dělnictva. 

Zdali podobné sjezdy budou míti na osudy dělnictva nějaký účinek, 
o tom silně pochybujeme. Málo platná jest vůle několika málo poctivců, kteří 
skutečně poctivě chtějí nápravu společenských zlořádů na prospěch dělnických 
tříd. Vlády moderních státův ani za mák se nestarají o ty nesčetné resoluce 
nesčetných sjezdův, a nad to sociální demokracie sama poctivě nikdy nechtěla 
a nechce dělnictvu skutečné pomoci, jak sám Bebel se zřejmě vyjádřil, nýbrž 
cílem strany té jest, v nynější společnosti protivy společenských tříd ještě více 
zostřiti. 6 jak se vyjádřil Bebel: Den Klassenhass zu nahren. 

Dnešní společnost — pokud má ve svých rukou moc — rovná se dvoru 
krále Ludvíka XVI., který se ve dvorním divadle s celým dvorem díval na kusy, 
namířené proti králi>vské moci. Na jevišti objevil se král s dvorem, tančilo se 
a bavilo se, tu najednou nastane křik a řev, laza se všech stran přikvačí a krále 
i dvořenínstvo v seči zabije. 

Král a celý dvůr se díval na takové kusy a nepochopil jejich významu, až 
když sám kráčel na popravišté, ale tu bylo již pozdě. 

Tak i dnešní parlamenty nikde nepracují opravdově na zlepšení sociálních 
béd, naopak, moderní parlament jest pojišťovnou židovskýcli wertheimek, a vy- 
soká byrokracie jde v deset hodin do kanceláře, vykouří vonné havanna, přijme 
blahosklonné několik žebravých diurnistův a deputací a jde ve 2 hodiny spo- 
kojené domů. 

Tím jsme chtěli jen ukázati, že ta poctivá vůle jednotlivých nadšenců 
pro spravedlivou véc dnešní korupci sotva asi odstraní, a že proto přijdou ná- 
silné společenské převraty jakožto spravedlivá metla Boží na prostopášné po- 
kolení lidské. 

Prvním předmětem debat byla práce nedělní. Referát měl Dr. Beck, 
profesor na katolické universitě ve ťrýbuiku. Dr. Beck probral zákonodárství 
vkch moderních států, týkajíd se nedělního klidu. Pouze Anglie, Severní Ame- 
rika, Švýcarsko, Rakousko-Uhersko a Rusko mají zákonitý nedělní klid v prů- 
myslu a řemesle, ve Francii, Belgii, Holandsku a Dánsku jest pouze dětem 
lapovéděno v neděli v továrně a dílně pracovati. Španělsko, Itálie a Portugaly 
nevydaly na ochranu neděle zákonů žádných. Pádné a krásné důkazy podal 
Dr Beck na obranu nedělního klidu. Nedělní práce — praví Beck — snižuje 
chu(bsa dělníka na stupefi soumara a stroje a odcizuje ho tak společnosti lidské, 
ie zcela otupí jako zvíře, nebo se do něho zaryje divoké záští proti majetným. 

Pro dělnice žádá Beck prázdno již v sobotu v poledne, aby mohly od- 
poledne dáti domácnosť do pořádku Dr. Beck dokázal, že i obchovl.iíci pranic 



170 Hlídka národohospodářská. 

'neztratí, kdyby i v nedéli méli krámy uzavřeny. V celé Anglii jest v nedéli 
všude zavřeno. V Londýně se každého dne nahromadí přes 3 miliony dopisů 
-^ mnohý obchod obdrží každodenně přes 3.000 psaní, a přece anglický obchodník 
nejde v neděli do komptoiru a jeho personál také ne. Na d&kaz této pravdy 
mohli bychom ukázati na >jom kippur* našich židů v Praze. Na dlouhý židovský 
den jsou vesměs všecky krámy židovské v celé Praze zavřeny, a židé se pranic 
nebojí, že přijdou o kšeft. 

Ti >hloupí« křesťané jistě počkají, až budou obchody židovské druhého 
dne otevřeny. Celé ulice >zlaté slovanské* Prahy jsou toho dne zavřeny, a zmá- 
mení křesťané nad démonickou mocí židovstva protírají si oči, kde že se 
Ve >zlaté slovanské* Praze vzalo během 30 let na tisíce židovských obchodů. 
Za třicet let se my odstěhujeme až do Buben a za brány Vyšehradu. 

Dr. Reichefsberger z Bernu poukázal hlavně na mravní a náboženskou 
stránku svěceni neděle. Panující klid na ulicích má blahodárný účinek na čivy. 

Curyšský mezinárodni sjezd jednal hlavně o klidu nedělním v průmyslu, 
obchodě a řemesle. 

Kdyby někdo byl na sjezde tom od nás, mohli bychom mluviti také 
t> nedělním klidu v zemědělství. Jest až nápadno, kterak naši poslanci na říšské 
Yadě a zemských sněmech mlčí o strašném rušení neděle a svátků, a to v mě- 
stech na stavbách, při dláždění, vozením uhlí a na venkově pracemi na polích, 
hlavně v krajinách řepnatých. 

V mém rodišti na příklad, v Bělé u Bezděze, pracuje asi 700 lidí v to- 
várně žida Strosse. Mnozí z nich mají kousek pole, kam jdou pracovat 
v neděli. Tu řinčí povozy po silnici kolem kostela skorém ještě víc než vše- 
dního dne. Lid je tím tak sesurovělý a zpustlý, že se tomu zcela veřejně směje. 
Vždyť jdou páni úředníci také do kanceláře a nejdou celý rok do kostela, 
proč my máme chodit a proč také ne páni? 

V polovici října vydalo hejtmanství českobrodské prohlášení, že se v ne- 
děli nesmí cukrovka dovážet do cukrovaru do Uhřiněvsi. Pan okresní hejtman 
dal oběžník starostům obcí, kteří ho pěkně položili, a páni židi, nájemci Liechten- 
"steinských dvórův, a modřanská společnosť vozí řípu v neděli, jakoby se nechu- 
melilo. Dokonce byl jistý velký pán až u místodržitele, aby nařízení hejtmana 
"českobrodského bylo zrušeno. 

Nikdo si nedovede představiti, kdo sám nevidí, jaká demoralisace ná- 
sledkem nedělní práce v krajinách řepnatých mezi lidem panuje. 

Jakmile nastane dobývání řípy, tu je celá ves i v neděli na řípě, v ko- 
stele není nikdo. Kněz aby tento čas v nedéli nešel ven. Zde vidíme, že časy 
Yoboty neminuly, nýbrž jsou v plném rozkvětu, ačkoliv nenávidění klerikálové 
a feudálové dávno nemají otěží vlády v rukou. 

Lid sám plete si bič roboty dobrovolně na sebe. Že na venkově takovým 
surovým způsobem neděle se znesvěcuje, toho příčinou jsou hlavně nesvé- 
domiti židovští nájemci dvorův a mnozí úředníci velkostatkářů, kteří na vzdory 
a ze sportu dají i v největší svátky orati, vláčeti a práci polní konati. 

Po pánech se opičí liberální český sedlák. Kdyby čeledín neměl celý 
"týden nic na práci, v nedéli musí jeti pro uhlí nebo do mlýna pro šrot. 

V Uhřiněvsi má přednosta stanice prodej uhlí, a tu přijde v nedéli nejvíc 
povozů pro uhlí. Tak vypadá ta neděle na venkově. Kam to povede, to uvi- 
-dime za 20 neb 30 let j^té jasněji, než dnes. 

Curyšský sjezd usnesl se na následující resoluci o nedělním klidu: 

Žádáme neděli jakožto den všeobecného klidu. Svěcení neděle, od církve 
ustanovené, vyhovuje zároveň společenským nutným potřebám. 

Na ochranu dítek a mladistvých dělných sil usnesl se curyšský sjezd 
na následujících požadavcích: 

1. Dětem ne 15 let starým zakázána budiž všecka námezdní práce. Až 
"do 15 let jsou děti povinny do školy. 

2. Mladiství dělníci a učeníci ve stáří 15 až 18 let nemají déle pracovati 
tlenně než osm hodin, s přestávkou 1', hodiny v poledne trvající. 

3. Volný čas nechť je mladíkům vyhrazen pro návštěvu pokračovací školy. 

4. Mladistvým dělníkům a učfiům budiž všecka práce na výdělek v ne- 
tlěli a ve svátek zakázána. 

Nejzajímavější debata rozpředla se o ženské otázce. Zde doznal sám ]?i''^cl 
ie stranu socialistickou a křesťanskou dělí bezedná propasť. 

Strana křesťansko-socialní hájila názor, že žena pa\ ří rodině, aževRtvrém- 
4voliv odvětví práce i Žena s mužem konkuruje, tam nutně klesne mzda. 



Václav Můller: Hudba. 171 

Strana socialistická však houževnaté hájila svou zásadu, že i v práci 
a na trhu o práci mají býti muž a žena sobe rovni. 

Pro nás je zajímavo to, že proti pádným důvodům křesťanských sociálů 
uevédéla židovka Braunova z Berlína nic odvétiti, než že strana socialistická 
musí pustit dělnici do továrny, poněvadž dělnice jsou hlavní agitátorskou mod 
5brany socialistické. Zde jest nad slunce jasněji dokázáno, jaký děsný švindl pro- 
vozuje červená intemacionála s ubohým svedeným délnictvem a že otročí ži- 
dovským kapitalistům, ktefí hlavně a v první fadě exploituji ubohé dělnice. Sám 
feneralisimus červené intemacionály, milionář žid Singer, nebyl by milionářem, 
dyby nebylo ubohých šiček. 

Jak jsme se ve Vídni dověděli od účastníka sjezdu curyšského, vyjdou 
veškeré řeči a elaboráty na sjezde tom pronesené tiskem. Že tato kniha bude 
mití v literatuře dělnické neobyčejnou duležitosf, o tom netřeba mluviti. Škoda, 
ie naše strana nemá tolik prostředků, aby mohla na tak dalekou cestu zaplatiti 
účastníka, ale prospěšno by pro nás súčastnění se sjezdů podobných rozhodně 
bylo. Doufejme, že alespoň na všeobecný rolnický sjezd vídeňský někdo z na- 
šinců se podívá. Rudolf Vrba, 



HUDBA. 



— ••• 



Dne 23. října slyšeli jsme novinku domácího skladatele Ludv. Vítězslava 
Celanského »Kamilla«, k níž slova sám skladatel si napsal. — Operní prvotina 
L V. Čelanského jest dílo svědčící sice o nadáni skladatelově, není však prosto 
vad, a to dosti povážlivých. — Skladatel vykládá v dodatku k librettu >Kamilly« 
své názory o o[>eře. Pokud z tohoto velmi mlhavého náčrtku možno poznati, 
snaží se nalézti cestu k novému směru, v némž by současný moderní život 
uveden byl na jeviště, osoby na jevišti mluvily a jednaly jako ve skutečném 
iivotč, chce však vyhnouti se při tom brutálnostem, které na jeviště uvedli 
veristé s Mascagnim v čele. 

Libretto arciť tomuto ideálu neodpovídá; postavy jsou tak romantické a 
na druhé straně zase tak prosaické, že všechny podobají se spíše karikaturám, 
fiásnik Znělaký je postava skorém nemožná, to není celý muž, jakým ho chce 
mití skladatel, ale loutka, třtina, která při každém ostřejším zavanuti větru se 
ohýbá. Básník, který napřed vyznává Kamille lásku a hned potom ji hrubě uráží, 
jenž chvíli zuří a pak hned pláče, není jistě celý muž. Podobně dosti mlhovitým 
jest charakter Kamilly. Komorná h statkář Novák jsou šablonovité postavy, které 
v mnohých jiných dílech jsme již viděli. 

Skladatel kráčel po cestách zvláštních, i pokud se dotýká stránky hudební, 
jemu záleželo na mluveném slově, proto se na jevišti skorsm ustavičně dekla- 
iDuje, skladatel se vyhýbá frázím melodickým, podkládaje raději zpěvnou dekla- 
mad různými orchestrálními barvami. Avšak již v tom jest kámen úrazu. Hudba 
bez melodie stává se jednotvárnou, posluchač cítí, jak skladatel zápasí sám 
•8 formou deklamační, aby jí dodal živosti a rozmanitosti, tím povstává nutně 
podt nejistoty, který neslouží ani dílu ani posluchači. Druhou vadou > Kamilly < 
jest nedostatek celistvosti u výrazu hudebním I ten vyplývá nutně z předešlého. 
Skladatel snaží se to, čeho se nedostává opeře na jevišti, nahraditi v orchestru, 
íllustfuje slova mluvená, čímž celá práce stává se sice plnou zajímavých detailů, 
které vzbuzují zájem, ale sotva jej byly vzbudily, prchají, ustupujíce náladě nové. 
Celá skladba podobá se jakési mosaice složené z pestrých dílků, netvoři však 
jednolitého plastického celku, protože ji schází také polyfonie. Skladba L. Če- 
lanského je celkem homofonní, nikde nerozpřádajíc se v pestré tkanivo umělé 
polyfonie, která dodává každé skladbě živosti a plastičnosti. 

L. V. Čelanský jest nepopiratelný talent; úspěch díla, které pečlivě bylo 
nastudováno, měl by mu býti mocnou pobídkou k neúnavné práci, které jest 
talentu tomu nevyhnutelně potřebí, aby se vyhranil, aby všechny ty zásady 
nústra Smetany, jejž jmenuje Čelanský svým ideálem, nejenom dobře napodoDii, 
^e v sebe pojaíl a na nich jako na pevném základě dále budoval a k svéráz- 
fiosti se propracoval. To však, opakujeme, nelze bez pilné práce. Nechť příkladem 
jest mlaaéma, naděinému skladateli sám jeho ideál mistr Smetana, který pečlivě 
■studoval a pracoval, nežli nesnvrtelná díla svá vytvořil. 



172 Ant. Podlaha: 

Koncertní síně se otevřely. Již XXXXIV, populární koncert Umělecké 
Besedy seznámil nás s mladým virtuosem krajanem, pianistou A Foersterem, 
který ukázal nejenom dokonalou technickou vyspělost, která s ohněm mladistvým 
přemáhá všechny obtíže, ale podal nám též jasný doklad toho, že jest myslícím 
umělcem, jenž dovede skladbu pojati a s pravým uměním ji dovede reprodu- 
kovati. S domácími umělci prof. J. Mařákem a ]. Burianem přednesl A. Foerster 
Trio op. 6 (d-moll) od R. Herrmanna. mladého nadaného skladatele z Lipska 
(R. Herrmann rodem Švýcar, žák Humperdincka), jež vyniká smělou koncepcí 
a zajímá nejen skutečnými přednostmi hudebními, ale též zvláštnostmi, kterých 
skladatel důsledně šetří, totiž jakýsi návrat k diatonice, výhost zmenšeným a 
alterovaným akkord&m. Skladba sice zní tu a tam nezvykle, snad i tvrdě; ale 
přece nelze upříti, že nabývá zvláštní smělosti a energie, která jí jest jen ku 
prospěchu. Nejlépe se nám líbila široce založená první věta, plná výrazných my- 
šlének a umělé hudební práce, jakož i Adagio věty druhé. 

V koncertě zahrál prof. J. Klička fantasii na Smetanův Vyšehrad pro 
varhany. Umělce toho vždy rádi slyšíme, zvláště předvádí-li nám tak pěknou, 
umělecky umírněnou skladbu jako zmíněná fantasie, l^rogram doplňoval p. V. 
Florjansicij pečlivým přednesem vybraných českých a polských písní. 

V sobotu. 30. října, byla první koncertní zábava »Hlaholu«, jejž opět řídil 
proí. K. Knittl Program byl účelně sestaven ze skladeb vokálních, domácích- 
i cizích. Na programe byly skladby A. Foerstera. E. Griega, K. Bendla,. 
J. Brahmse. £. Nápravníka, N. Gadea. Zvláště líbil se nám přesný a živý, ná- 
ležitě propracovaný přednes mužského sboru. Václav MúlUr. 

- €®S— 



UMÉNI. 



Šaéa Schneider: Nová série obrazů. (Topičův Salon). Nové obrazy Schnei- 
drovy nedostihují hloubky myšlének ani bohatosti komposice dřívějších výtvorů 
jeho, o nichž jsme svým časem byli referovali. Schneider volí sobč k obrazům 
svým, jak známo, rád látky náboženské, a filosofuje takřka o nich štětcem 
svým. Jelikož však umění malířské prostředky svými nestačí k zřetelnému podáni 
filosofických meditací v oboru mravně-náboženských pi oblému stává se ovšem 
přirozeně, Že obsah obrazů Schneidrových zůstává nám do jisté míry nejasným. 
Originálním svým způsobem vyjadřovacím vymyká se Schneider všem dosa- 
vadním tradidm; okolnosť ta zániži zejména při thematech, jichž konvencionáU 
nímu zobrazování jsme byli uvykli. Nicméně myšlenkové jádro, v nezvyklém 
obalu nám tu podávané, znenáhla nás usmiřuje. Bohatostí komposice vyniká 
trojdílná kresba, nazvaná »Dvě moci v boji: duch s tělesností.* Ve 
středním poli spatřujeme muže v antickém řasnatém rouše s pěti hvězdami kolem 
hlavy, stojídho v oblacích nad krajinou, jež hluboko pod ním se rozkládá. 
Vedle ného stojí, dolů k zemi jsouc nakloněna, naházena, objímajíc muže oběma 
rukama kolem pasu a hledíc patrně .strhnouti jej zpět k smyslným radovánkám 
pozemským. Muž však s hněvivým pohledem pravicí svou snaží se ruce ženiny 
od pasu svého odtrhnouti a levici, v pěsť zaťatou, pozvedá k ráně. Na pravém 
podružném obraze vidíme před fantasticky vyzdobeným oltářem, — na němi 
mimo jiné mystické odznaky stojí krucifix, — čtyři muže: v popředí klečí 
poutník s růžencem v ruce, za ním stojí mnich v řasnatém . hávu, za ním 
rabbi (ř) a pravoslavný mnich. Zasketickýdi tváři těchto mužů vane zřeknutíse 
rozkoší tělesných. Od výmluvného tohoto znázornění života odříkavého odlišuje 
se příkře obraz levý, líčící otrocké oddáváni se nízkým vášním pohlavním: 
vidíme tu před svlékající se ženou dva muže, s vilným pohledem na nahé tělo 
pohlížející; jeden z nich dokonce kleče, koří se tělesné kr^ . . . Stojíce 
před tímto smělým zobrazením odvěkého zápasu těla s duší, tážeme se: chtěl 
malíř snad prostě jen znázorniti fakt tohoto zápasu, Či chtěl zároveň i sám di- 
vákovi vštípiti mravní naučeni nějaké.^ Zdá se nám, že obrazem svým, v němž 
zjevně akcentována jest vznešenost odříkání, povzbuditi chtěl diváka k životu 
anostnému. Leč jiná jest otázka, zda právě forma, kterou je chvályhodné toto 
napomenutí vyjádřeno, nebude mravnosti mnohých na újmu! I my rádi odvrá- 



Umění. 173 

• 

tírae zraků svých od obrazu toho a pohlédneme na nejrozmérnéjší vystavený 
obraz >Dokonánojest«, k némuž vábí zraky naše vznešená postava Kristova. 
Vidíme ji, kterak vznáší se modrým blankytem na jemných obláčcích, na mlho- 
▼ité nastinéném kfíži: ruce a s/rchní Část těla ješté na ném pní, avšak nohy již 
prosty jsou hřebův i stigmat . . . Krásná hlava Vykupitelova, trnovou korunou 
obtočená, prodchnuta jest klidným a vážným výrazem hrdiny, jenž po mnohých 
útrapách nad nepfítelem slaví vítězství. A jest tu skutečně dovršeno vítězství, 
vítězství, vyžadovavší neskonalých obětí, vítězství, jemuž není a nikdy nebude 
rovno . . . Pfed Spasitelem klesá přemožený démon bez moci zpět . . . Mocně 
působí příkrý kontrast postav, proti sobě tu postavených: ideálně krásná bytost 
Kristova a příšerná postava ďáblova . . . Neobvyklostí podání zaráží nás zejména 
obraz >Jan KřtiteU; od bílého pozadí odráží se drsné obrovská svalovitá, 
téměř úplné nahá postava mladého muže, jenž s vášnivým výrazem tváře 
cosi hlásá, maje levici v před vztaženu a pravici opíraje se o hůl příčným 
prutem na způsob kříže upravenou. Jest to obraz formálně i myšlenkově celkem 
velice chudý, jenž nám nikterak netlumočí velikého poslání Předchůdce Páně. 
2e v bizarnosti své zabíhá někdy Schneider příliš daleko, toho dokladem jest 
allegorícký obraz >Koc«, na němž za dobré uznal nahou postavu Ženskou 
ozdobiti — tiarou a berlou! Sám výstavní katalog tu bére umělce v ochranu 
před možnou výtkou, an di: »Církevnimi odznaky neměl odvážný umělec 
na mysli ještě žádnou blasfemii, nýbrž pouhou malebnou metaforu — jedno 
společné vyznání spánku. « Netřeba snad výslovně připomínati, že jest to omluva 
naprosto nedostatečná a nijak nemůže oslabiti trapného dojmu, jímž obraz ten 
na diváka působí. 

Hans Thoma: Litografie. (Topičův salon.) Současně s obrazy Schneidro- 
vými vystaveny jsou litografie Švýcarského umělce Hanuše Thomy. Mezi nimi 
podává umělec rázovitým svým způsobem také některé obrazy náboženské. 
Z nich nejlépe se nám dokonalostí kresby zamlouvá >Tělo Kristovo*: zpět 
klesajíd tělo Ukřižovaného podpírají dva andělé. Rovněž pěkný jest obraz 
>Svatá rodina«: v utěšené krajince v popředí pod širým nebem sedí Panna 
Maria s Ježíškem na klíně; pos:ava sv. Josefa, stranou obrácená a dlouhým 
pláštěm a kloboukem oděná, příznivý dojem obrazu poněkud ruší. Zvláštní 
jesc způsob, jímž umělec znázorňuje modravý přísvit měsíčný na obraze 
>Strážce údolí«; strážcem údolí míněn tu sv. Jiří, jehož postava, v železné 
oděni zahalená, od hor, v temno noční pohroužených markantně se odráží. 
Hlaboce přitemnělý jest obraz >Kristus na hoře Olivetské*: jediným 
xdrojem světla jsou tu dlouhé paprsky, od hlavy Kristovy vycházející a modravým 
světlem nejen postavu Spasitelovu, nýbrž i skupinu apoštolů v pozadí pod mo- 
hutným stromem spících osvětlující Velice vkusné jsou rámce jednotlivých 
obrazů, dle návrhů samého umělce provedené. Na prostých hladkých žlutavých 
plochách lišt provedeny v hnědých tonech pěkné, po většině rostlinné orna- 
menty; náramcích obrazů náboženských jest užito motivu trnové koruny, passi- 
floryaj. Lácí svou (obraz i s rámem stojí 7 zl. 50 kr.) hodí se litografie Thomo vy 
za pěknou ozdobu domácností i méně zámožných. Dr. A. Podlaha, 



LITERATURA. 



ŠPANĚLSKA. 

Luis Ruiz y Contreras : Třes moradas. Autor dotýká se tří slavných mužů 
bydlících v Santanderu, jejichž jména jsou: Menéndez y Pelayos, Galdós a Pe- 
reda. Po té rozjímá o románě a kritisuje romány: Halma, Voluntad a El sabor 
(ie la Tiernica. Je původní, bystrý pozorovatel. Škoda, že nebojuje mocněji 
proti některým konvencionalismům. Napsal i několik veseloher, které však dosud 
neuzřely jeviště. 

José It. Carracido: Estudios hístórico crftícoa de la deacia espaAola. Madrid. 
1897. Spisovatel uvádí ve známosť vědecké pokroky ciziny i své vlasti. Jako 
Tyndall v Anglii a Berthelot ve Francii, tak Carracido ve Španělích odívá my^ 



1 74 Literatura. 

šlénky své takovým rouchem, že i laikové čtou se zálibou luštění jim nepřístup^ 
ných jinak problémů. 

Federico Urrecha: Agua pasada. Barcelona, 1897. Je to sbírka povídek 
a článků porůznu v časopisech uveřejněných. Federico Urrecha je jedním z těch 
literátů, kteří zmocňují se ducha čtenářova; jeho práce bohatě oplývají myšlén- 
kami oděnými ve stkvostný háv. fe dramatikem, chronistou a kritikem najednou ». 
přesvědčuje a dojímá, sám jsa dojat. 

Eloy Bullón Fernández: Ensayos de crítica iUosófica. El alma de los brutos- 
ante los ňlósofos espa&oles. Madrid, 1897. Thema: Mají-Ii zvířata dušiř 

P. Juan Cayetano Losada : Vida de San José de Calasanz. Autor začíná 
promluvou ke mládeži; potom líčí v 31 hlavách nejdůležitější body ze života 
zakladatele Piaristův, od dětství až k jeho smrti, jeho blahoslavení a svatořečení. 
Dílo zdobí pěkné rytiny. 

Marquéz de Valmar : Estudio histórico, critico y filológico sobre las cantigaa 
del Rey Don Alfonso el Sabio. 2. vyd.. Madrid, 1897. (1. vydání dokonáno bylo. 
1889., ale pro vysokou cenu (200 peset) bylo nepřípustným širšímu obecenstvu) ^ 
V něm dočítáme se o vzdělanosti kastillského dvora ve XÍII. věku. Španělští 
i cizí literáti chválí předmluvu markýza Valmara. Kritik Menéndez y Pelayo 
praví o ní, že se vyznačuje obsažnou učeností, správným soudem, jemným vkusem 
a jasným slohem. 

Pompeyo Gener: Amigos y maestros. Madrid, 1897. Autor jedná o zna- 
menitých osobnostech, jakými jsou na př. Paul Bourget, Champfleury, Taine, 
Littré, Claudius Bernard, Paul de Saint Victor a j. V knize hemží se mluvnické 
chyby a divné tendence. Až spisovatel svůj sloh opraví a zanechá neobvyklých 
myšlének, najde snad více čtenářů. Divná věc. Že v každé nové theorii shledává 
novou pravdu. 

José Maria Sbarbi : Ambigú literarío. Madrid, 1897. Snůška článků autorových, 
v časopisech dosud uveřejněných, i dosud neu veřej něných, výsledek třicetileté 
práce. Náboženství i dějiny, filologie a hudba, kritika i domácí hospodářství, — 
vše je bohatě zastoupeno. Zvláště ve fílologii je zkušený mistr. 

Emilia Pardo Bazánová: El tesoro de Qastón. Barcelona, 1897. Sloh, jímž- 
román je psán, více baví než látka románu. Nebyloť třeba, aby Gaston objevil 
břichaté hrnce plničké zlaťáků; hojný »poklad< nalezl již, seznámiv se s ovdo- 
vělou Antonií, která mu podá ruku a učiní ho šťastným. Několik chyb shledá- 
váme v textu — snad z nedopatření. Mladá vdova prý se naučila >rostlinopisu 
a přírodopisu*. Pardo Bazánová, která zná mnoho, ví nepochybně, že rostlinopis 
. je částí přírodopisu. 

Vicente Díaz de Tejada: Cuentos piadosos. Tanger, 1897. Jako vzor po- 
vídek lze uvésti ze sbírky té: La felicidad, Cien pesetas Puerto de refugio a. 
Viva la muerte! Práce deskriptivní jsou : Riado, La muerte a Resurrexit; filoso- 
fické: El tío virtudes, Remordimiento a Justicia. 

Conde de las Navas: El procairador Yerbabuena. Barcelona, 1897. Spiso- 
vatel je vzdělaný bibliofíl a romanopisec; nesnaží se býti spisovatelem invita 
Minerva, nýbrž patří k vyvoleným i povolaným. Výtečně je v románu nakreslea 
farář D. Kasilio. 

Nilo Maria Fabra: Presente y futuro. Barcelona, 1897. Tituly povídek 
těchto jsou: La guerra de Espafta con los Estados Unidos. — Recuerdos de 
otra vida. — El futuro Ayuntamiento de Madrid. — Tertán el soberbio. — El 
premio grande. 

Canta Claro: La caríatide. Madrid, 1897. Látka románu čerpána jez války 
na Kubě. Na první stránce nabízí autor 1000 peset (420 zl.) tomu, kdo uhodne, 
co symbolisuje jeho román. 

Joaquín Alcaide de Zafra: Gantos de la Giralda. Madrid, 1896. Básník má 
v péře veškero teplo, veškero světlo, všecky zářné barvy vzácné perly Guadal- 
quivira; čtenář téměř cítí vůni květův andaiusských zahrad a slyší veselou hru 
narážejících na sebe kastahů. Básně En la azotea, La velada de Santiago y Santa 
Anna a La calle de las Sierpes jsou opravdu nádherné. 

Angel del Areo y Molinero: Dos poesías. El juicio de Dios (legenda histo- 
rická) a £n el campo (epištola). Tarragona, 1896. Obě skladby byly vyznáme^ 



Literatura. 175^ 

nány druhou čestnou cenou na kvétných hrách v Zaragoze 17. října 1896. Ro- 
mance, v níž Učí Zoraidu, pozdčjáí Isabellu Granadskou, jest úchvatná; £nel 
campo kresli půvaby vojenského života. 

Pouze oznamujeme: Ágata, román Alfonsa Péreza Nievy ; Barcelona, 1897.— 
La princesa Dácii, romance Viléma Perery y Alvareza; Laguna de Tenerife» 
1896. — Po es í as (básně) M. Morery y Galicie; Barcelona, 1897. — Auras de 
otono y Brisas de primavera (povídky pro dítky) od Julie de Asensi; Barce- 
lona, 1897. — Manuel Reina: Rayodelsol; Madrid, 1897. Báseň vlastenecká. — 
Adalmiro Montero: Vibraciones (básně); Alicante, 1897. — José Abad: ... Do 
la vida; Barcelona, 1897. První to plod básníka-katolíka. Je-li pěvec raněn bě-^ 
dami tohoto života, pozoruje-li bolesti tisíců nešťastníků, vidí-li nevděk a faleš. 
které dle zdáni mají vrchní vládu na světě, obrací myšlénky k Bohu a k Němu 
se vine, aby navrátil pokoje jeho duchu. — Humorem kypí; Cosecha del 
diablo, od Jerónima Fortezy; Valencia, 1897. Autor chce napraviti humorem 
vady nynější společnosti. Jakub Hurecký. 

F L A M S K A. 

Het recht voor allen. pfináši v posledním svém čísle několik úvah o nás. 
Slovanech. O Češích praví, že jsme proto ve světě málo známí, poněvadž Němci, 
jimiž jsme obklopeni, o to se starají, aby všecko, co je v Čechách velikého a 
slavného, považováno bylo za německé. Teprve v posledním čase, kdy se Češi 
začínají uáti flámsky a Flámingové česky, poznávají a rozeznávají prý Flámin- 
gové české učence a umělce, ba i svaté, od německých. List tefí praví, že 
v německé modlitební knize od Dra. Moufanga v Mohuči jsou litanie k něme- 
ckým sv. patronům a světcům, v nichž čte se též »Heiliger Adalbert, Bischot 
von Prag, bittc fur uns.« A ve »Vesperale«, ač jest latinské, jest prý sv. Jan 
Nepomucký též považován za syna Germanie. — O Polácích z Poznaňská se 
praví. Že tam bylo roku 1817. pouze 120 protestantských kostelů a modliteben, 
dnes prý jest tam již přes 300 protestantských kostelů. Poznaňsko čítá prý nyní 
280 protestantských far s 242 pastory a 30 výpomocnými kazateli. Pouze v po- 
sledních desíti letech bylo pomoci pruského státu a spolku Gustava Adolfa za- 
ioženo 40 nových protestantských far a vystavěno 49 nových protestantských 
kostelů. Podobné, dosti věčně a spravedlivě, zmiňuje se i o Slovanech ostatních, 

Josef Šeřík Vitínský. 

ITALSKÁ. 

V Tridentu začíná vycházeti letos >Biblioteca della Societa Operaia Catto* 
lica di Trento e Circondario«. Jsou to malé knížky, vycházející v měsíčních 
lhůtách o 32 stranách a jsou psány v duchu čistě katolickém, slohem krásným a 
velmi snadno srozumitelným. Dosud dostaly se nám pouze Čtyři sešity a líbí se 
nám jeden více než druhý. Číslo 4, z 1. října, jest nadepsáno: >I Nostri Eroi 
I Naši hrdinové), článek pochází z péra Dra. C. Endriciho a jest velmi zajímavě 
lisán. Každému, kdo nejen ve sv. víře se utvrditi, leč kdo i ve vlašském jazyku 
se zdokonalovati chce, můžeme zmíněnou »Bibliotecu€ směle doporučiti. >Bibli« 
oteca« vychází v Tridentě (|iž. Tyrolsko) u Jana Seisera. 

Josef Šeřík Vitínský. 

FRANCOUZSKA. 

Chrétien ou agnostique, par Tabbé Louis Picard, vlcaire á la PrimitialQ 
de Lyon. Un Tort volumme in 8*, XV. 586. Paris, Plon 1896. — Kniha psána jest 
dospívající studující mládeži, a obsah její tvoří důkladné zkoumáni otázek, jež 
jsou rozhodujídmi pro utvoření pevného názoru životního. Učení církve ne- 
může se ovšem spřáteliti se skepticismem. K této konklusi logické dospívá 
autor. Dokázav, jak křehkými podporami jsou člověku jak spirítualismus, tak 
cvolutionismus, panthersmus, atheismus a vůbec vše to, v čem pouhý rozum 
lidský pobloudil, vede čtenáře své k církvi, kteráž jediná má »zaslíbení Života 
tohoto i budoucího*. Věda (pouze lidská) slibuje marně lidstvu morální chléb, 
nepojedná vá o otázkách, které lidstvo mučí, pokud rozhodně nejsou zodpověz 



176 Literatura. 

dény, poněvadž jich nedovede rozluštiti. Jest slušno doznati, že v6da může chlu- 
biti se v praktických směrech stále většími výtečníky, ale její theoretikové za- 
sluhují zcela Brunetiéróvy výtky, že učinili bankrot a nesplnili slibů, které činili. 
Vědeckými předsudky nezastaví logický pochod rozumu. Rozum musí je od- 
vrhnouti a jíti buďto ku světlu a pravdě nebo do naprosté tmy nevědomosti. 
>Chrániti člověka pfed zimou, hladem a nemocí, to ještě neznamená učiniti jej 
štástným, — a to je vše, co proň učiniti můžeme,« doznává Richet. Spirituál ismus 
bez náboženství nevysvětlí poslední pfičiny všech věcí. Idea stvofení jediné 
křesťanstvím popularisována : »Řekl Bůh: buď světlo, a bylo světlo.« Svět může 
existovati jediné z příčiny, která jest mimo svět; nic samo ze sebe nemůže dáti 
vznik žádné bytosti; rozum musí skloniti se před tajemstvím stvoření. A může 
věda lépe snad vysvětliti problém podstaty a vzniku života? Nemožno přijati 
hypothesu o vzniku života vývojem ze světa neorganického, opět nevyhnutelné 
musíme k Bohu, jako původci Života. Vítězně odráží také Pikard námitky, proč 
je zlo ve světě. Zvláštní předností tohoto díla jest, že autor neoslabuje nikterak 
námitek odpůrců, aby vítězství si usnadnil; předkládá je v plné jejich síle a 
rozsahu: pravda nepotřebuje ku své~poépoře lži ani přetvářky. — Když tak 
rozum přivedl člověka k Bohu cestou zcela logickou, potřebí poznati pravého 
Boha. Proto mluví dále autor o Bohu, o Prozřetelnosti. Zjevy svědomí a univer- 
salita náboženství jsou nejmocnějším a každému nejpochopitelnějším důkazem 
existence duše i Boha. — Ve druhém díle studuje autor Ježíše Krista a jeho 
náboženství, evangelia, zázraky Páně a největší zázrak, který by sám o sobě po- 
stačil: Jeho z mrtvých vstání. Genesi křesťanství nedovede vysvětliti nevěra. 
Takové náboženství i jeho původce možno jenom způsobem nadpřirozeným vy- 
světliti. Tato fakta nelze prohlásiti za legendární; zjevení náboženství křesťan- 
ského jest zcela dokázanýrh faktem historickým. Na tomto základě snadno pak 
dokazuje autor, že církev katolická jediná jest pravou hlasatelkou slova Kristova. 
Autor stíhá stále čtenáře dilemmatem, jemuž nelze uniknouti: Buďto popřeš Boha 
a tu zaplétáš se v pásmo pošetilosti bez konce a musíš potírati vše, nebo musíš 
státi se křesťanem. — Sloh jest plynný, dedukce logické hledí autor zpříjemniti 
i citováním básníků; slovem: kniha výborná. Vojtěch Kameš. 

Hypnotísmus jest obsahem knihy velmi zajímavé, kterou v červnu tohoto 
roku vydal francouzský dominikán P. Coconnier, profesor katolické university 
ve švýcarském Frýburku (L' Hypnotisme franc, par le R. P. Th. Coconnier; 
Paris, Victor LecofTre). Kniha ta tak se zamlouvá poutavým obsahem a přesnou 
formou, že již nyní se upravuje druhé vydání. Učený dominikán nás v ní obe- 
znamuje s hypnosí, která zajímá Širší obecenstvo, o níž však kolují názory ve- 
lice bludné. P. Coconnier pojednává o otázkách : Jak se hypnoti.suje. — Může-li 
kdokoliv hypnotisovati ? — Lze-li hypnotisovati někoho proti jeho vůli? — 
Zvláštní zjevy, jež doprovázejí hypnotismus. — Může-li někdo hypnotisovati 
sebe sama? — Psychologie sv. Tomáše Akv. a hypnose. — V pravém hypno- 
tismu není nic ďábelského. Již tyto nápisy hlav svědčí o včasnosti a důležitosti 
knihy, v níž žádné otázky tohoto oboru nebylo pominuto mlčením, nýbrž vše 
objasněno se stanoviska jak vědeckého, tak náboženského. 

Fr. Vine. Zapletal, Ord Dom. 



L U Ž I C K A. 

Serbske zynki (zvuky, hlasy). Básně Jakuba Cišinského. K zlatému jubileu 
Matice srbské vydal dr. Arnošt Muka. Budyšín, nákladem Matice srbské 1897. 
Před 50 lety založen byl po způsobu slovanských maticí literární ústav, který 
se osvědčil pro lužické Srby jako nejlepší sloup jejich národnosti. Byla to 
Srbská matice. Letos o Velkonocích konala se půlstoletá památka jejího trvání, 
která byla důstojně oslavena. 

Oslava ta však neměla býti pouze pomíjející; měl býti postaven nehy- 
noud pomník, který by událosť tuto, pro naše pobratimy tak významnou, zvě- 
stoval též věkům příštím. Proto položen v Budyšmé základ k >Lužickému domu«, 
který bude středištěm a východištěm všech srbských snah. 

Též však písemnictví mělo zvěstovati toto vzácné jubileum všem Srbům 
i jeho přátelům. Prof. Dr. Muka se o to postaral. Vydal hlavně dvě sbírky 
básní, od Watt ar a, který jest protestantský pastor, druhou od katolického 
kněze Jakuba Bárta, který píše pod jménem Čišinski. Knihou touto jsou 
» Serbske zynki «. 



Literatura. 177 

Při základu Matice srbské pěl národní srbský básník Handrij Zejleř, 
o jdiož znamenitých čtyřech sbírkách příležitostné podáme zprávu. Pfí jubileu 
p&lstoletém pak opěvuje svůj národ neméně nadaný a nadšený následovník jeho, 
Ciánski, který jest nejlepší ze žijících básníků. Týž není tak pěstovatelem 
poesie národní, spíše voh neobvyklé, cizí formy; avšak nejraději zastavuje se 
u námětů dějepisných a vůbec vlasteneckých^ Tuť struna jeho zní nad obyčej 
/adnč a zvučně, takže dojímá a uchvacuje. 

Čišinski jest básník vzdělanců, proto jej dr. Muka právem nazývá pěvcem 
Matice srbské, >která má účel, aby kolem sebe shromáždila veškeru srbskou 
intelligenci, všecky vzdělané Srby, aby posilňovala a upevňovala u vlastenecké 
horlivosti a lásce a pobízela je, aby posvětili dary svého ducha vlastnímu ná- 
roda, z něhož vyšli, u věrném národním smýšlení a povyšovali jej na větší 
stupeň povšechné, opravdové vzdělanosti a starali se věrně o to, aby se i na 
dále mezi jinými národy vyznamenával svými dobrými vlastnostmi, křesťan- 
skými skutky a krásnými starodávnými zvyky. < 

»Serbske zynki« jsou od roku 1884. již čtvrtou sbírkou jmenovaného 
básníka. 

Tato sbírka jest rozdělena mimo předmluvu a doslovu na tři díly: 
>Swěme zynki*, Wěme zynki* a konečně >Wó tré (ostré, bystré) zynki.< V pro- 
slovu naznačen jest úkol těchto básní: 

>Wot was, zynki, žanej' nochcu čeáče (žádné nechci cti); 
Lubosč (lásku) do Serbow a wěrnosč njesče (neste) !< 

V prvním, vlasteneckém díle této sbírky vyniká nejvíce láska pěvcova 
k drahé otČině. Již v první básni >£tužicy« chce básník ozdobiti svoji rodnou 
zemi nejdražšími stkvosty a žádá, aby mohl získati své domovině sta nadšených 
a horlivých pracovníků. >Serbam« jest nápis druhé básně, která ještě jasněji 
a určitěji vybízí k lásce k vlasti a vrcholí ve slovech: >Žij doma a umři doma.« 
V další básni opěvuje nejsladší zvuk mateřského jazyka, kterému se nevyrovná 
iádná řeč; dále se rozhlíží po srbských nivách, po okolí Hradiště u Budyšína 
a opěvuje příchod jara. 

Mezi plody této části dlužno vytknouti hbvně >HeIgoland-£íužica«, kde 
přirovnává svoji otčinu k opuštěnému, neobydlenému ostrovu. Báseň tato byla 
uveřejněna ve > Vlasti > před dvěma lety překladem Václava Korandy. 

Ideálem Čišinského byl Michal Hómik. Ký div. Že truchlí ze ztráty muže 
tak nadaného, pracovitého a velikého milovníka domoviny; těší se však 
alespoň, že duch jeho žije v jeho dílech a pracech, které vykonal nezištně 
pro svoji vlasť. 

|ako každý poeta, Čišinski rád si vyjde do přírody, která ho okouzluje 
a naplňuje blahým nadšením. Opěvuje jaro, letní květ, měsíček, noční štěstí, 
které záleží v klidu ; zvláště však skřivánek jest oblíbeným ze zpěvného ptactva. 
Jef básník nአjako skřivan, který poletuje a prozpěvuje chválu Bohu 
i své vlasti. 

Též druhý díl obsahuje básně plné vzletu a nových myšlének. Pověstnou 
hom srbskou Lubin přirovnává k srdci svého národa, an vypravuje bajku o ní, 
kterou chce nesrbskosť vynáýtiti z domácích krajů. Z doby íránských válek má 
původ svůj »Snutelná žalost Milice«, srbské královny, která hraje v pověstech 
lidu velkou úlohu. 

Příjemně se čtou básně U mlýna. Na zahradě. Na věži Černoboha, lužické 
to hory. Samo sebou se rozumí, že také květiny miluje básník; z těch pak 
nejvíce se mu líbí květ asterky. 

Jinde opět napomíná srbské hospodáře, aby své práce svědomitě konali 
a věrně hájili zděděných statků, rolí a luk a nic z nich neprodali cizincům ; 
od hospodářů srbských závist budoucnost celého národa, poněvadž jsou Srbové 
národem rolnickým. 

Ještě jedenkráte vyjadřuje bol nad úmrtím vůdce Hórnika a končí tento 
díl prosbou, aby Bůh z ňader lidu jeho sňal kámen, který ho dusí, a dal mu 
naději, že Srbové nezhynou; pak že básník rád sám zemře. 

Konečné v třetím díle opěvuje rozvaliny Hradiska, již zmíněného, které 
pláče a lká nad krutým osudem Lužičanů. Duchem ryzí lásky básníkovy k rodné 
vlasti překypuje >Moje serbske wuznače«, delší báseň, v níž kára nešvár slo- 
vanský, dává rady a pokyny, aby národní mysl mezi jeho krajany byla 
npcvněna. 

Výrazem trudného zklamání jest >Osud srbského pěvce«, kterému lid 
nerozumí, ani vzdělanci; týž by pěl jazykem ;ázím, kdyby neměl — srbského 

•VUiť* ISOT-W. 12 



X78 Literatura. 

srdce. Nelze upříti, že básně Čišinského jsou umélecké; proto nenašly mezi 
lidem rozšíření. Lid a mnozí vzdélaní Sibové jdou zpět místo ku předu, kam 
míří básník. Neporozumění to bylo příčinou, že pěvec, Čišinski sám, delší dobu 
se odmlčel, takže ho bylo potřebí pobídnouti a vyburcovati z tohoto spánku. 

>Serbske zynki« jsou pravou perlou písemnictví lužicko-srbského. Forma 
jejich je dokonalá, svým obsahem vlasteneckým pak se hodily výborně k ju- 
bilejní slavnosti, aby vzpružen byl duch národní mezi Srby. 

Tak píše katolický kněz. který miluje vlast svou a hledí jí prospěti dle 
sil svých až do posledního dechu. Z toho vidíme, jak neoprávněna jest výčitka, 
jakoby kněžstvo katolické bvlo nenárodním. Čtěte a přesvědčte se sami! 

Fr. H. Zundálek. 



ČESKÁ. 

Sborník Historického kroužku. Ma jet nik, nakladatel a vydavatel družstvo 
Vlast. Sešit 6. Odpovědný redaktor Dr. M. Kovář. Cena 90 kr., pro členy družstva, 
alunmy, kleriky a studující 70 kr. Na venek se zasílá Sborník jen za hotové za- 
placení. — Historický kroužek předkládá obecenstvu šestý díl svých publikad; 
jsou to z většiny přednášky Historickým kroužkem konané, i nesou dvojí užitek: 
poučují pražské katolické posluchačstvo a putují ven do Čech, Moravy a Slezska 
a jiných zemí s touž tendencí, které v Praze sloužily; tím jsou ovšem i spisova- 
telé sami odměněni a k další práci povzbuzeni, vidouce, že to, o čem k před- 
nášce svědomitě pracovali, vychází tiskem, . uchová se v museích a knihovnách 
a přináší hojného užitku nyní i v budoucnosti. Na prvém místě přináší Sborník 
práci p. prof. Jos. Vávry: Ž rodinné kroniky pánů z Oppersdorfu. 
Pan prof. Jos. Vávra meškal již dvoje prázdniny v Horním Hlohově v Pruském 
Slezsku, kdež urovnává archiv hrabat z Oppersdorfu a přináší s sebou na konci 
prázdnin hojnou archivalní kořist do Prahy, s níž v zajímavých přednáškách se- 
znamuje své posluchače a zde ve Sborníku své čtenáře. Pan prof. Jos. Vávra 
líčí vývoj tohoto rodu, z něhož nejznamenitější osobností byl pan Hanuš z Oppers- 
dorfu, přijatý do stavu panského v království Českém r. 1553., jenž jako zemský 
hejtman ve Slezsku rázně a opatrně úřadoval, česky různým osobám dopisoval 
a česky také psal dvě své poslední vůle. Prof. Fr. Rypáček praví v brněnském 
»Obzoru< (č. 19.), že Vávrův článek jest jadrným oceněním Hanušovým. 

Z katolických misií na Moravě a ve Slezsku v době 
katolické reformace. Z pozůstalosti t Jul- Chodníčka k tisku upravil 
Dr. M. Kovář. (Ostatek.) Čtenář seznamuje se s působením Jesuitů, vniká v jejich 
činnost misionářskou a čím déle čte, tím více se diví jejich apoštolské horli- 
vosti a vytrvalé práci. Kdo z nás co podniká a klesá na duchu, pozvedne svoji 
mysl, probírá-li se misijní činnosti Jesuitů v době katolické reformace. Jesuité 
tehdejší doby — to byli heroové církve a základové jejího obrodu. 

Třetí článek dokončuje pojednání: Jak byla kompaktáta v Čechách 
provedena. Napsal jej Frá Jos. Hamršmíd. Auktor dokazuje, že kališníci ne- 
splnili ani jediné z podmínek, pod kterými jim církev kompaktáta povolila, a 
proto je Pius II. r. 1462. zrušil. 

Šestý sešit Sborníku nalezl nového spolupracovníka v p. prof. Fr. J. Ry- 
páčkovi, jenž vybral z pamětí Smila Osovského zprávy týkající se sporu Stáni- 
.sláva Pavlovského z Pavlovic, biskupa olomouckého, se stavy 
moravskými, když znamenitý tento prelát, proslulý věrou, věhlasem a vlaste- 
nectvím, ujímal se arcijahna a kanovníka svého Zikmunda Skutelána ve při jeho 
s Oldřidiem Valkounem z Adlaru. 

Václav Šturm a čeští bratří od Václ. Roudnického. To je dílo 
t P. Jos. Svobody. Vyhledal si mladého a snaživého alumna a uložil mu tuto 
práci ke studiu, aby se ukázal věhlas Šturmův a věroučný chaos i falšování 
katolických písní mezi Českými bratry, které V. Šturm potíral slovem i písmem. 
Také kaplan Václ. Roudnický ponejprv v Historickém Sborníku vystupuje. Na 
str. 77., opravuje pisatel samého prof. Dr. Jar. Golla. 

Úřední jednání konsistoře pražské ve příčině jino- 
věrců v Čechách v letech 1730. — 1747. Na základě pramenů archivních 
podává Dr. Ant. Podlaha. Spisovatel dokazuje, že arcipastýřové pražští a rádcové 
jejich v konsistoři konali vzorným způsobem bedlivou stráž na Sioně, projevu- 
jíce při tom přísnost otcovskou, laskavostí a šlechetnou humanností zmírněnou, 
a hájíce při tom vážnosti vznešeného úřadu svého. Konsistoř nařizovala na př. 
farářům a misionářům (str. 98), aby lidu při koupi knih byli radou a skutkem 



Literatura. 179 

nápomocni, jim koupi tu obstarávali a pokud možno knihy rozdávali darem. Na 
nakupování knih vénoval arcibiskup každého roku 1000 zl. a touž částkou při- 
spívali k témuž účelu i stavové čiéti. 

Po téchto článcích na str. 114—136. následují drobné zprávy. Z těch nás 
«vláátč zajímala examina podezřelých z kacířství v letech 1732. 
až 1734. v Dobrušce, jež kroužku odeslal p. dékan Ant. Flesar, dále popis 
třeboňského archivu od p. prof. Boh. DolejŠka, jehož jméno také po- 
nejprv ve Sborníku se objevuje. Rozbor Svátkových dějin Čech a Mo- 
ravy naší doby od praefekta dp. Dr. Antonína Podlahy vytýká autorovi 
různé nesprávnosti, hlavně při líčení poměrů náboženských a církevních osob. 

Účinek Sborníku na čtenáře jest velice dobrý. Katolík se posilní ve víře 
a v úctě ku svým katolickým předkům a k minulosti, kterou líčí protivníci naši 
pro nás černé, pro české sektáře růžové. 

Historický Sborník odhrnuje již šest let rum potupy z našich katolických 
mužů a žen a odkrývá hledí s tváře českých sektářů. I dí právem profesor Fr. 
Rypáček na kond svého pojednání v >Obzoru€: v dosavadních šesti sešitech 
Sborníku Historického kroužku Vlasti četli jsme již značné množství pojednání 
« úvah z dějin domácích, které s hlediska kroužkem přesně zaujatého, totiž 
katolického, přispěly platně k vylíčení, k objasnění a k obhájení katolictva za 
posledních století. Tomáš Škrdle. 

Karel Havlíček.^ Sestavil Vád. Řezníček. >Modré knihovny* č 36. V Praze 
1897. Nákladem Dra. Řezníčka. Cena 80 kr. Stran 287. — Kdo čte úvodní články 
v »Nár. Listech*, listy pokrokářské a socialistické a listy našich vzácných realistu, 
ten tam často vidí jméno Havlíčkovo a citáty z jeho děl, hlavně z epištol Kutno- 
horských. Jmenované listy citují Havlíčka vždycky, když píší článek na ztupení 
katolické církve a na zhanobení českého kněze. Ubohý Havlíček musí ještě 
v hrobě těm novinářským dobrodruhům pomáhati, kdyby však mohl, vzal by 
jistě notný ošvihel, aby různé Hajnovce, Herbenovce, Kalašovce, Steinery i Šturce 
pořádně vypráskal. — Kdo čte > Karla Havlíčka* od Řezníčka, přesvědčí se, že 
všichni, kteří se chytají Havlíčka za šosy, nejsou oprávněni, aby jeho jména 
zneužívali, poněvadž bezcharakterný a placený novinářský tahoun ani zdaleka ne- 
může se přirovnati k Havlíčkovi, který měl o úkolu novináře vznešený pojem, 
a který, kdyby dnes z hrobu vstal, by se dojista slavnostně odřekl těch, ktefí 
se ho dovolávají, a to z té příčiny, že by ve většině nynější české žurnalistiky 
nenalezl ani kapky své poctivosti. Povšimněme si nyní nejvýznačnějších míst 
Řezníčkova spisu. Významné jest, že malého Karla hlavně vychovával Borovský 
f?rář Brůžek. Zde opět důkaz, mnoholi podílu má české duchovenstvo na 
obrození českého národa. Po odbytém gymnasiu v Jihlavě odebral se Havlíček 
na filosoňi do Prahy. Řezníček píše o ném, že náležel na fílosoňi Pražské mezi 
nejpilnější a nejspořádanější studenty a nepouštěl se do diletantského básnění, 
které tehdáž velice mezi studenty kvetlo. Takové věci měl za maření času, řídě 
se zásadou, že člověk musí sám dříve něčemu řádnému se naučiti, než začne 
učiti jiné. Toto smýšlení vyslovil též r. 1842. před odjezdem na Rus, napomínaje 
svého soudruha, aby pod čtyři neb pět let nic do časopisů nedával, aniž se řídil 
příkladem mnohých spolužáků, kteří, ač jsú velicí oslové, přece po česku neb po 
němečku do časopisů píší a obecenstvo hlúpostí svú trmácejí. Dnes by měl 
vstát Havlíček z hrobu a měl bv číst »Časopis Českého studentstva*, neb do- 
konce »Studenta«, ten by otvíral oči, jaké máme dnes »dokonalé< vědce, kteří 
u2 všecko znají, ještě než začnou studovati. Řezníček píše. Že Karel Havlíček 
přišel r. 1838. do Prahy s určitým plánem, státi se českým spisovatelem, aby 
povzbudil v lidu českém hluboko skleslé národní vědomí a pomáhal jemu do- 
byti politických práv. Tyto myšlénky do mladistvé duše vštěpoval Havlíčkovi 
Borovský farář Brůžek, bez jeho působení by český národ snad Karla Havlíčka 
vábec neměl. 

Havlíček byl jako student velmi střídmý, spořivý a ve všem náramně po- 
řádný. Nekouřil, piva nepil, do kaváren nechodil, na. nic zbytečného peněz ne- 
vydával. Kdyby dnes Havlíček studoval a podobně žil, tak by se mu » osvícení* 
studenti naši posmívali, že je sosák, Že je studený a že bydlí jistě v koUeji 
Arnošta z Pardubic, poněvadž my máme dnes studentstvo takové, že ho sotva 
30*/« dosáhne svého cíle, neboť polovina studuje] v kavárnách ;a v hostincích. 
To je účinek slavné universitní svobody, kterou odstůňou obyčejně kapsy 
ubohého otce. 

Havlíček měl pevný úmysl státi se knězem, a to z pohnutek nejšlechet- 
nějších. Avšak jeho živá povaha nemohla se vpraviti do seminářského Života a 

12* 



180 Literatura. 

proto mu rektor Búttner v září r. 1841. napsal, že do semináře přijat nebude. 
Fražský advokát Dr. Prokop Podlipský pravil na Staroměstské radnici 1. listo^ 
pádu 1896., že Havlíček v semináři stal se úplným nevércém. Rád bych vědél». 
odkud to Dr. Podlipský ví, zda byl kamarádem, či spolualumnem Havlíčkovým, 
a zda i on ze semináře vystoupil. Často tomu tak bývá u mnohých, kteří se 
Havlíčka dovolávají; omlouvají jím jen svou vlastní nevéru. Tém všem platí, 
slovo Řezníčkovo, aby si vzali Havlíčkovy >Kutnohorské epištoly* a pozorné je 
také čtli. Jestliže tito dovolávači Havlíčkovi mají v hlavé mozek jako jiní lidé, 
neodváží se zajisté po přečtení téchto epištol řid, že Havlíček se stal v semi- 
náři nevércém. Havlíček byl muž neobyčejné vytrvalosti a energie. Nemaje vlast- 
ního chleba, přijal v Moskvě u paní Šenyrové místo vychovatele. Velmi dobře 
líčí Havlíček ruskou šlechtu (str. 58). Poměry podobné jsou i u nás v mnohých 
domech šlechtických. Znamenité jsou zásady, které Havlíček hlásá o úkolu spiso- 
vatelově (str. 74). Nepišme pouze pro to, aby nám přibývalo knih, hleďme každoa 
knihou d&kladné zakryti nějakou mezeru v naší literatuře. Nesuď a nebudeš 
souzen! Div se mé velikosti a já se budu diviti tvé. Já jsem veliký novelísta, 
tys velký básník, on veliký humorista! Ale podívejme se jeden druhému do. 
očí, nemusime-liž se sami smáti jako římští augurové.^ Každému řádnému muži 
více na tom záleží, aby měl jeho národ důkladné spisy, než aby on sám byl 
obdivován jako spisovatel. 

Jsem přesvědčen, že by Havlíček mnoho potlesku a vděku nesklidil, kdyby 
měl dnes v »Máji« takovou přednášku. Havh'ček by dnes splakal nad našimi 
literárními poměry. Dnes nerozhoduje obsah knihy, nýbrž reklama pánů knih- 
kupců. A dokonce, je-li spis směru katolického ! Tu se buď ignoruje nebo od- 
bude několika posměšnými slovy. Havlíček měl pevnou zásadu, že každý žurna- 
lista se má dříve něčemu učiti, než chce psáti a poučovati jiné. Co pak tomu 
říká pan Hevera, Komprda, Šturc, Šteiner, Sperar Většina nynějších žurnalistů, 
našich jsou zkrachovaní studenti nebo dokonce, jako »redaktoři< listů socialisti- 
ckých, jsou návštěvníky tungabonské university. 

Jak šlechetně pojímal Havlíček tiskovou svobodu, poznáme z těchto jeho 
slov: >Mluvme a pišme zmužile pravdu, pokud jest národu ku prospěchu, 
každý dle svého nejlepšího přesvědčení, co můžeme zodpovídat před Bohem, 
před dobrými lidmi a před svým svědomím, mluvme a pišme srdnatě, ale bojme 
se čestného úsudku rozumných a poctivých lidí.« Kdyby tím se řídily redakce 
našich radikálů, liberálů, pokrokářů, realistů a socialistů, pak by páni musili. 
své redakce zavřít. Velmi zajímavý jsou Havlíčkovy názory o smutně prosla- 
veném českém radikalismu. Není větší nepřítel svobody než ten — praví Ha- 
vlíček — kdo pracuje k revoluci a zamítá cestu reformy, na které my nyní 
podle našich okolností jediné můžeme dojíti svého cíle. A cesta k revoluci je- 
to, když se ustavičně dráždí, podrývá, nedůvěra vzbuzuje, straší atd. Lehko jest 
popuditi k revoluci a zbořiti staré, nepohodlné stavení, ale těžko jest nové a 
pohodlné vystavěti, ve kterém by mohl národ opět na delší čas pokojně žíti 
a duševně pokračovati. Stav revoluční není přirozený, není pokrok: revoluce- 
jest jen bouřka, po které následovati má počasí a úroda. Havlíček praví zde 
zcela správně, že po revoluci má následovati úroda, ale měl připsati, že pokud 
dějiny učí, přišla po revoluci vždy hubená léta. 

Nám katolickým Čechům nebude Havlíček nikdy směrodatným v oboru 
duchovních záležitostí. Mělť Havlíček v oboru náboženství pouze ty mělké světo- 
běžné liberální názory tehdejší doby; jeho znalosti o církvi a náboženství byly 
velmi chatrné, jak to nad slunce jasněji dokázal v epištolách Kutnohorských. 
Svůj církevní program uveřejnil v >Národních Novinách« 6. června 1848. Havlíček 
žádá zrušení coelibatu, zřízení více biskupství, uvedení národního jazyka do církve, 
církevní synody, zrušení patronátu, postupování podle zásluh, zrušení štoly, uve«- 
dení stálých slušných platů, spojem' učitelského a kněžského stavu v jedno. 
Jsem jist, že české duchovenstvo jedným rázem dnes přistoupí na tyto požadavky 
Havlíčkovy pokud jsou: synody církevní, zrušení patronátu, postup dle stáři 
(ne dle zásluh, který pojem je velice chatrný), zrušení štoly a výkaz stálých platů. 

Zajímalo nás, kterak Dr. Řezníček praví (str. 227), že Havlíček mohl psáti, 
proti katolickým biskupům co chtěl, že si toho vláda ani nevšimla, ale byrokracii 
nesměl šlápnouti ani na kuří oko. A tomu je podnes tak. Kněz je i dnes tiskem 
dán beztrestně na pospas každému novinářskému trhanu. 

Tím jsme si dovolili několik význačných míst ze spisu páně Řezníčkova 
uvésti. Na nás činilo čtení života Havlíčkova, jeho zápasů a jeho skonu, hluboký 
dojem. Jsme věru za tuto práci Dru. Řezníčkovi velmi povdéčni, poněvadž zde 
jasně dokázal, že ti dnešní epigoni, kteří ubohého Havlíčka by rádi jako za. 



Literatura. 181 

svčtce na mdém praporu vymalovali, ani zbla neznají, co Havlíček psal, že ne- 
včdí, jak žil, jak jednal a jak zemřel. Jestliže Havlíček chybil ve vécech nábo- 
ženských a církevních, chybil věru consciencia erronea, to jest z neznalosti, ale 
nikdy ze zlomyslnosti, takové podlosti nebyl Havlíček schopen, a proto by dnes 
ty, fcteři ho oslavují, zajisté od sebe odkopnul. Zdali Havlíček svými výroky 
a spisy u nás mnoho zla způsobil a zdali dosud dává svými výroky hojnost 
materiálu do rukou nepřátel církve, kteří Havlíčka nepoctivým způsobem zne- 
užívají, o tom se příti nemusíme; to je nad slunce jasno. Rud. Vrba. 



Ivana Sergějeviče Turgeněva. Svazek 6.: Novina. Asja. Ruské 
knihovny Ottovy svazek 26. Cena 1 zl. 30 kr. Novinu nazval pisatel románem 
a předeslal motto: > Orati novinu třeba nikoli povrchu sklouzajícím hákem, 
nýbrž hluboko zabírajícím pluhem. € 

Novina je zemé posud ladem ležící, na nové pole určená. Ve smyslu 
přeneseném národ, lid, posud kulturou cizí nedotčený, ale na kulturu připravo- 
vaný. Srozumitelněji, konkrétněji: je to zde lid ruský, který by jeho spasitelé 
rádi oblažili kulturou, o jejímž způsobu a postupu sami nejsou za jedno. 

Spasitelé! Jejich mnoho: samozvaných, i působením společenským k tomu 
povolaných, by vedli lid k lepšímu. Máte tu jejich representanty: úředníky, bo- 
haté i chudé šlechtice, Jcupce, sběhlé studenty, — ženy, tovární ředitele atd. 
Universálním není Žádný, a také o tom sami vědí až na vznětlivé mládence, 
kteří si myslí, že postačí jen >něco dělati*, a že lid za nimi půjde. Tuto spa- 
sitelnou >práci« vidi v tom, že tisknou a rozdávají pobuřující spisky, chodí 
mezi lid a štvou. Co pořídí? Nic! Lid jednoho chytí a vydá úřadům, druhé 
polapí úřady samy a učiní neškodnými. 

Dvě postavy v tomto románě v úloze spasitelů vystupující, nás nejvíce 
zajímají. Student Neždanov, a správce továrny Solomin. Toť jsou asi tak 
krajní směry. Neždanov má ještě jednoho quasi blížence: Markelova a milenku 
Mariannu, z rodu šlechtického. Stal se vychovatelem, opustil své místo s milou 
svoji, aby se věnoval >věci lidu«, chodí z úkrytu svého do krčem, mluví ven- 
kovskému lidu o svobodě, opijí se s lidem tím, ač se mu to oškliví, ztrácí po- 
nenáhlu víru v celou tu věc a posléze se střeli, protože >býti mučeníkem 
za něco, čemu nevěřím, jest hlouposť,« a protože nemá síly, aby nastoupil 
cestu jinou, novou. 

Markelov však věří >ve věc lidu«, ale lid ho chytí a vydá úřadům. )e 
tím zdrcen, a trest, který nastupuje, přijímá s resignací. 

Hle — tof lidé, kteří chtějí >novinu« orati jen tak povrchu, kteří myslí, 
že >vřed je zralý, a třeba jen přiložiti lancettu.« Zdlouhavá práce, kterou lid 
veden by byl k pokroku a pokrokem i vzdělaností k lepšímu společenskému 
řádu, zdá se jim něčím malicherným, šosáckým. A přece jen tak lze masy lidu 
vésti. Aspoft Solomin — a Marianna, Neždanova milenka, jsou toho mínění 
a pracuji v tom směru. Stanou se posléze manžely a jsou-li ještě živi, tedy ona 
učí matky, jak vychovávati děti v pořádku a čistotě, a on učí dělníky spořivosti, 
pracovitosti, střídmosti . . . 

Hle, toť šosáci, že ano? Sosáky nazve je každý přívrženec radikálních 
směrův. Ale radikální směry, pokud pracují se znalostí poměrů tak malou, jako 
Neždanov s Markelovem, a s důvěrou ve svou silu takovou, jako tento po- 
slednější, zklamou se právě jako tito dva, a dojdou-li jakých výsledků, způsobí 
zmatku ještě více, než jich bylo před nimi. 

Jenom ti, kdo hluboko orají, pracně a pomalu půdu kypří, mohou dou- 
fati, že z noviny bude jednou žeí^. Vidíte, tak hleděl Turgeněv nevěrec v letech 
sedmdesátých. 

Ctěte jeho román a čtete jakési luštění >socialní otázky €, a to luštění, 
třeba Že ne podrobné a úplné, přece v základech správné. 

Aby bylo úplným, tož by bylo ještě třeba vrátiti se ke kruhům, které 
Neždanov a Marianna opustili a ukázati, čeho zde se nedostává. Ale Solomin 
náš tam nepochodil, a Solomina svého tito kruhové (dle Turgeněva) posud 
nemají. Snad jsou od něho odsouzeni k vymýtění, až »novina« zkypřená jejich 
stínu nebude potřebovati. Pravíme jen »snad«, nechtějíce vnášeti do spisu my- 
šlénky, kterých tam přímo není. 

Applikujeme-li celou fabuli tohoto problému na naše poměry, vidíme, že 
i u nás je mnoho Neždanovů, ale s tím rozdílem, Že se nestřílejí, ale pracují 
pro >věc lidu« i tehdy, když v ni přestali véřiti, protože — jiného nic neumějí, 
a dále, že u nás je Markelovů pořídku — a Solominů málo! * 



182 Literatura. 

Asja — je nemanželská dcera zemřelého šlechtice kteréhosi. Její bratr^ 
manželský syn téhož šlechtice, ujme se jí a cestuje s ní, aby ji vychoval pra 
vyšší kruhy. Na cestách sejdou se s jiným mladým šlechticem, který Asju mi«^ 
luje, ale pro rodové a společenské předsudky nemůže se odhodlati, aby jí ta 
řekl, a když se odhodlá, je pozdé. Asja s bratrem odcestovala — nevč- 
domo kam. 

Tato novellistická episoda je plna povahopisných kreseb a črt. Kdybyste 
v ní chtéli hledati čehosi allegorického, skrytý smysl hlubší atd., marné byste 
se namáhali, ale poučná je přece: ukazuje kus srdce t. zv. vyšší společnosti, 
kus srdce lidsky cítícího, ale různými pouty a pravidly determinovaného, kteráž, 
pouta vůle sice může přetrhnouti, ale odhodlává se k tomu jen s rozpaky. 

Nepoukazujeme na uméleckou stránku Turgenénova slohu, na jeho drobno- 
malbu nálad v přírodé i v člověku, na jeho řadční episodek, které leckdy samy 
o sobe jsou klasickými obrázky, jako »fomuška a iimuška« v Noviné.« Kdo 
chceš čísti a nejen převraceti potištěné stránky, vezmi a čti. Filip Šubrt. 

Zlaté lístky. Zlaté klasy. Číslo XXXIV. ^Dědictví sv. Ludmily* na r. 1897^ 
V Písku; >Z1. lístky « spořádaíli 6 kanovník a dékan P. Fr. Pech a £dv. Mergl;. 
>Z1. klasy < prof. Josef Nedvídek. Svatá pravda, že špatné knihy mívají nejhor- 
livější rozšiřovatele slovem mluveným i tištěným. Co tu reklamy špatným knihám! 
Dobrá kniha je skromná fialka, dýchá svou blažící, vůni a reklamy obyčejné 
nemívá žádné. >Zlaté lístky« i > Klasy < neiradéji přirovnáme k libodeché fialce, 
jež z milého českého jihu po 34 léta vysílá vonný svůj pach do vlastí česko- 
slovanských. 

Svazeček >Z1. lístků« obsahuje pěkně psané povídky: O založení hrada 
Helfštýna (J. Váha), Mařenčina panenka (A. Šťastný), Matčino potěšeni, Malíř, 
První prosebníci, O petroleji (A. Dostál, Grosmanová-Brodská), přírodopisné a 
jiné drobnosti: Zmařený život, První sníh. Tři na jednoho, Babička a vnučka,. 
Petrovi společnici, jež napsali J. Váfia a A. Šťastný. Knížku zdobí 6 obrázkův 
a obsahem je zcela vhodná útlejší mládeži. 

Sestra její, >Z1. klasy«. přináší letos vřele psaný životopis ndp. biskupa. 
Budějovického, Dra Martina Říhy, z péra Frant. Šáchy; A. Šťastný podal zda- 
řilou povídku »Sourozenci« ; Grosmanová-Brodská >Dva závoje«; pěkný je- 
článek >0 stesku po domovině*, Prokop Zaletěl přispěl básněmi a G. Lašek 
živě líčí pouť >Zlatým pruhem ^emě České.* 

>Děd. sv. Ludmily* zasluhuje největšího rozmění a doporučení. V pravda 
národní dílo koná, kdo je rozšiřuje. Prosíme naše duchovenstvo a učitelstva 
snažně, aby kde jen mu poněkud lze — při různých příležitostech — pomáhala 
>DédictvÍ€ fedrovati a rozšiřovati. Mnohdy se fedrují a rozšiřují knihy drané 
a jež pro svůj obsah toho nezasluhují; co jen zlatek se vyhází za indiánskou, 
dobrodružnou, divokou četbu, jen když kniha láká reklamním titulem, reklamní 
vazbou a illustracemi. Kdo se s vámi radí, co koupiti dítěti k svátku, jak je 
odměniti za pilnost, jak učiniti dárek chudému (do vínku a jindy), jak obdaro^ 
váti školu — upozorňujte každého na >Déd. sv. Ludmily*. Vždyť za vklad 
pouhého 1 zl. stane se dítě údem na dobu 9 rokův a dostane při zápise knihu 
ze starších zásob nádavkem; kdo však splatí 2 zl, stává se údem na celých 
dvanácte let a kdo 3 zl., do uplynulého 20. roku svého, tak že — stane- li se- 
díte údem hned po křtu sv. — dostává knihy dvacet rokův, a to do 12 let 
>Z1. lístky*, od 12 let do 20 let >Z1. klasy*. 

A kdo chce obdarovati rodinu nebo Školu, zdaž může býti příležitosti 
levnější a vhodnější? Školy a rodiny stávají se za vklad 5 zl. údy jednoho od^ 
dělení, za vklad 10 zl. údy obou oddělení na vždy, jednotlivci na doživotí. 
Mějme proto záslužný tento katolický podnik na paměti. Vymlouvati se. Že 
>takových věcí je mnoho*, bývá někdy jen pouhou pohodlností. Takových 
věcí, jako je »Děd. sv. Ludmily*, není mnoho, ono a »Děd. Ma^ 
ličkých* jsou podniky svého druhu jedinými. Josef Flekáček. 

Budoucnosť národa. Úvahy o klerikalismu a našem sociálním a ná- 
rodnostním programu. Podává Rudolf Vrba. V Praze 1897. Nákladem a tiskem 
Cyrillo-Methodějské knihtiskárny (V. Kotrba). Cena 1 zl. 20 kr. Všecky posud 
vyšlé a s důkladnou znalostí psané spisy Rud. Vrby opravňovaly nás, Čekati 
opět něco důkladného, poměry nynější společnosti lidské pravdivě a bezohledné 
charakterisujícího. V článku prvním: Tanec kolem zlatého telete dobře udána 
heslo nynější valné části moderní společnosti, od Krista odpadlé, heslo, jež 
zm': Chci zbohatnouti a užívati! Honitba po chlebu, po existenci, po bohatství 



Literatura. 183 

a s ním spojených požitcích jest přední známkou dnešní společnosti. Udánv 
jsou pak phfiny tohoto zjevu a pfípadnč poukázáno na to, že. kdežto majetek 
čtyř Rothschildů obnáší 60.000 milionů franků, služné ředitelů bank a pod. až 
80.000 zl. ročné (ku př. Taussig!) atd., vyčítá se knčzi katolickému jeho krušné 
zasloužený groš, který jest véru až sméšné nepatrným, pravou žebráckou al- 
mužnou ... V 7. Článku: Chraňme své statky t. j. statky ideální, duševní — 
katofickou víru a osobní čest knéze a katolicky smýšlejících laikův, ukázáno 
na soustavné tupení osob duchovních v > Národ. Listech«, >Červáncích<, »Času« 
>Ruchu« a těm podobných listech, proti kterémuž zbésilému řádéní šílenců 
(i »Škol8ký Obzor«, »Národ a $kola«, »Pose] z Budče< tu uvedeny) dlužno 
konečné se ozvati! V článku dalším: Švindl s Husem přesvédčivé dovozeno, 
že naši tiberálové, pokrokáři, červenáči, realisté, spekulujíce na pitomost a bez- 
myšlénkovitosf obecenstva, provádéjí s Husem ten nejhnusnéjší švindl, který 
každý prozíravý človék již dávno prohlédl — a přijde jisté doba, kdy celý národ 
švindl ten pozná, ježto špatnost a mizemosť a špinavé prospéchářstvi onéch 
pánův ani Hus zakrýti nedovede . . . Článek 4.: Rytff bez hany a vady vytýká 
Dr. Heroldovi, velikému historikovi před Hospodinem, jeho nesprávnosti 
a lži, jichž se dopustil v Podébradech ve své slavnostní řeči při odhalení 
pomníku českého lu^le Jiřího, kterouž řeč dobře ozna6la >NaŠe Doba« slovy: 
slavnostní finišování déjin! V článku 5.: Kdo žije z hlouposti lidské? vhodné 
a jasně dokázáno, že ne knéží, jak jim to stará mistrová z Mariánské ulice 
vytýká, ale pravé tento svobodomyslný list — »Nár. Listy < — z hlouposti 
svých Čtenářův a odbératelův existují. Článek následující: Náboženství vécí 
soukromou^ pádnými doklady ukazuje, že lží jest hlásání soc. demokratů, svo- 
bodomyslnikuv a pokrokářů, jakoby nebyli proti náboženství — vždyt skutky 
jejidi dosvédčují pravý opak toho. Po ovoci jejich poznáte je! Ze či. 7.: Co 
viecko zmohou židovské inseráty zřejmo, že soc. demokraté, pokrokáři a svo- 
bodomyslní táhnou za jeden provaz, vychvalají židy, jsouce od nich závislí, 
podplaceni a konečné sjednoceni v nenávisti proti knézi! Tyto tři strany pod- 
kopávají půdu v národe českém soustavné. V či. 8.: Mladočeská tisková kan- 
celář mimo jiné uvedeno, jak ve všech krajinských svobodomyslných listech 
i pokrokářských vyskytnou se občas najednou články stejné chifrované, které 
témto novinám rozesílá tisková mladočeská kancelář; jakého obsahu asi články 
takové bývají, vidno ze závéru, na konci této stati: Všichni lumpové, at ko- 
rala, ať smilník, ať zlodéj, ať vydérač lidu, všichni volají, my nic, to tam ten 
knéz je špatný chlap . . . Nemohouce se, byť i stručně, zmiňovati o každé 
další 6lsti zvláště, uvedeme aspoň jejich nadpisy: 9. Království Boží na zemi; 
10. Činnost pokrokářů; 11. Česká otázka. 12. Rudý prapor; 13. O tisku a 
knihovnách; 14. Karel Havlíček Borovský; 15. Český Parnass; 16. Proudy 
v učitelstvu; 17. Pokrok mravnosti; 18. Soudní statistika; 19. Otázka země- 
dělská; 20. Rolnický program; 21. Mistři obuvničtí a truhlářští v Praze; 
22. Pátá kurie; 23. fi^do s koho; 24. Česká žena; 25. Lidové zákonodárství; 
26. Volby v Maďarsku; 27. Agrární revoluce; 28. Říšské a zemské fínance; 
29. České státní právo. — Každá stať jest důkladně probrána (tu a tam vhodně 
pfipoieny přehledné tabulky), jevíc v každém řádku znalce a odborníka na slovo 
vzatéDO, jehož nové toto znamenité dílo nemůžeme dosti každému doporučiti. 

Prokop Zaletěl. 



Naše kalendáře. 

Kotrbovy katolické kalendáře vyšly si letos do světa ve velmi sličné úpravě 
a tím již předem se doporučují. Jest jich pět : >Maria«, »Vlastenecký 
Poutník Svatova clavský«,>S vat o václavský kalendář*, »Vla- 
stenecký Poutní k€ a >Meč«. Kdyby katolické probuzení a uvědomění 
bylo tak všeobecné, jako si přejeme, nebylo by ani třeba zvláště důrazně do- 
poručovati, aby si každý jen trochu upřímný katolík pořídil do své domácnosti 
také kat. kalendář. Dnes se tyto kalendáře nejen úplně vyrovnají všem ostatním; 
ale ony je také předčí a nad ně vynikají. Máme snaživou, pilnou, velehorlivou ka- 
toiidcou firmu nakladatelskou, věru hříchem bylo by, podporovati ňrmy jiné, nositi 
a posílati peníze jinam. >Maria« má obsah velmi bohatý. Kalendář ten při slušné 
typografické úpravě přinesl deset povídek, několik pojednání, humoresku 
veršem, veselé čtení, rady pro domácnost a hospodářství, životopisy, politický 
přehled atd. Veškery povídky se zamlouvají jako vhodné čtení pro lid. > Vlaste- 
necký Poutník* obsahuje některé povídky jako kalendář předešlý, a mimo ty 



184 Literatura. 

i delší poutavou povídku »Nalezenec< od V. Špačka a »Odměna věrných ctitelů 
Rodičky Boží« od A. Miláčka; pěkná je stať věnovaná Fr. Pravdo vi. » Vlaste- 
necký Poutník< obsahuje vybrané čtení z obou kalendářů; > Svatováclavský ka- 
lendář< mimo to ještě povídku »Na výměnku<. Do těchto kalendářů přispěli: 
Anna Hušnerová, Gisela Náchodská, A. B. Šťastný, B. Melanová, B. BrocUký, 
Jos. Khun, V. Novotný, B. J. Chodohradský, Ter. Polabská, F. Potocký, V. Špaček, 
AI. Dostál, A. Miláček. >Meč< má tyto povídky; >Dvojí"milosť« (VI. Pravda), 
O štědrém dni (K. Zákoucký), Za rodiči (AI. Dostál), Věrně oddaný (J. Flekáček). 
ŠCastný člověk (Fr. Jiří Košťál), Šimonka (Kl. Markrab) a Kterak se pan Koubek 
oženil (Orlický). Povídky ty vesměs psány jsou v tendenci »Meče<, jehož posláni 
jak známo, jest hlavně působiti v krajinách nábožensky smíšených. Sem hledí 
i články o konvertitech, »Jak jsem se stal katolíkem* a jiné; je zde též pěkné 
psaný životopis vdp. probošta Dra. £dv. Terše se zdařilou podobiznou. Všechny 
kalendáře zdobí velice krásný titulní obraz: Kristova hlava, již švédská kule 
v osudných měsících r. 1648. urazila ze sochy na památném Karlově mostě po- 
stavené; všechny kalendáře obsahují mimo uvedené věci ještě různé poutavé 
čtení drobnější, praktické pokyny a jiné poučné i zábavné stati. — Byla doba, 
že se kalendář považoval za něco sprostšího a do literatury se ani nepočítal. 
Dnes tomu již tak není. Kotrbovy kalendáře naši katolickou literaturu obohacují, 
a tím je dosti řečeno, jakou k nim máme povinnost. Opětujeme: važme si čilého, 
obětivého, horlivého katolického nakladatele jako je Václav Kotrba. Jeho na- 
kladatelství mnoho znamená pro zdar a vývoj katolického písemnictví v Cechách. 
Jest naší poviností všímati si jeho kalendářů a doporučovati, rozšiřovati je, jak 
jen možno — a to nejen kalendáře; má-li platit heslo >Sváj k svému*, nenosme 
a neposílejme peníze tiskárnám, které vydávají věci proti nám! Jedná-li se o ně- 
jakou objednávku, kde je nám třeba tiskárny, pamatujme na Kotrbovu knih- 
tiskárnu. Divně to člověka dojímá, vidí- li, jak ryze katolický spolek na př. dá 
si své tiskopisy obstarávati závodem ku všemu katolickému docela vlažným 
nebo kde se tisknou, jak jsme řekli, věci nám nepřátelské. Nedostačí naší straně 
říci: »Nekupujte od židů* ; voláme: »Kupujte od rozhodných katolíků! Ty 
podporujte!* — Kalendáře Kotrbovy podaly nám příležitost, abychom s nimi 
doporučili i jejich nakladatele. Činíme tak rádi — jako vše, co je po zásluze, 
spravedlnosti a právu. Jan Hejny. 

Kalendáře vydavatelstvím a redakcí Msgra Adolfa Rodlera, komoří Jeho 
Svatosti, sídelního kanovníka v Cesk. Budějovicích : Mariánský kalendář, 
Kalendář k uctění Nejsv. Srdcí Pánaježíše a Panny Marie, 
Svatá rodina. — S potěšením pročítám a probírám vždy Rodlerovy kalen- 
dáře. Připomínají mně slova Bolzanova: >Fortschreiten soli ich.« — >Mám po- 
kračovati,* a věru, bez fráze řečeno, kalendáře ty rok od roku utěšeněji se 
zdokonalují a k lepšímu pokračují, jak co do illustrací, tak co do textu. 
Msgr. Adolf Rodler dovedl v posledních letech v kruhu spolupracovníků kalen- 
dářů soustřediti nejlepší katolické spisovatele a vzdáváme mu zaslouženou chválu, 
že umí své kalendáře výborně pořádati. Omne tulit punctum, qui miscuit utile 
dulci. Planého, rozvleklého moralisování ve slovesných statích zde nikde ne- 
najdeš, ale všude jiskří drahokam naučení, životní zkušenosti, historické pravdy ; 
kde okusíš sladké, tam je i ono »utile«, jak perla skrytá v ustřici. To má svou 
cenu. — »Marianský kalendář* — již XIV. ročník — má velmi pěkné povídky 
historické, (AI. Dostál. Jos. Flekáček), povídky ze společenského života, (Brodský, 
Špaček, Zákoucký, Houska-Počátecký, Dostál), dějepisné, zeměpisné a hospo- 
dářské stati (Wildmann, Ježek, Braniš, Kroiher, Dumek), krásně psaný životopis 
nezapomenutelného Jana V. Jirsíka z péra Dra. Ant. Skočdopole, různé básně, 
drobnosti a žerty, politický přehled a obsáhlé kalendárium praktických potřeb. 
V kalendáři ku poctě Nejsv. Srdcí je hojnosť rozmanitého čtení zábavného i po- 
učného. Snesli je sem osvědčení spisovatelé: Jos. Hůlka, Grossmannová-Brodská, 
Boh. Hakl, J. Ježek, St. Synek, Tereza Polabská. Jos. Horký, B. Brodský, Dr. Jan 
Kryštůfek, AI. Dostál, Prokop Zaletěl, Fr. Wildmann, V. Tesař-Blanický, Josef 
Flekáček, V. Špaček, Jar. Mcelský, V. Votruba, J. Dumek a jiní. Většinou titéž 
spisovatele přispěli i do >Svaté rodiny*, kdež je i článek od vsdp. probošta 
Dra. Ant. Lenze. Každý kalendář však má jiný obsah, veškery články jsou 
jiné a upozorňujeme na to zvláště, že není snad obsah stejný při různých jmé- 
nech kalendářů. Illustrace velmi se nám zamlouvají. Jsou krásné provedeny. To 
se dotýká zvláště obrazů k textům o nastávajícím slavném panovnickém jubileu 
Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I.; se zvláštní péčí vypravil 
vid. redaktor Msgr. Adolf Rodler tyto stati, chtěje tak vhodně přispěti k po- 



Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 185 

■ 

Yzneseni loyálních citů vémého českého lidu k posvátné osobé panovníkové; 
to platí i o úvodních illustracích, o výborné podobizné jirsíkovč a vétšinou 
i o obrázdch do textu povídek vložených. — Kalendáře Rodlerovy jsou dobrými 
katolickými knihami a každého roku vykonávají pořádný kus plodné kulturní 
katolické práce. Za cenu 50 kr. podávají tolik textů i obrazů, že se s nimi hned 
tak žádný jiný kalendář méřiti nemůže. Doporučuj eme-li je a prosíme-li za jejich 
hojné rozšíření, konáme tím jen svou svatou povinnost, již jako katolický list 
máme k tak výborným katolickým publikacím. Msgru Adolfu Rodlerovi pak ze 
srdce přejeme, aby mu Bůh popřál hojného zdraví, aby své milé kalendáře 
dlouho mohl redigovati a ku prospéchu českého katolického lidu vydávati. 

Jan Hejny. 

DROBNÉ LITERÁRNÍ A JINÉ DŮLEŽITÉ ZPRÁVY A ÚVAHY. 

Pan Dr. Tomáš G. Masaryk a starý pán Dr. Ant. Lenz, probošt na Vyše- 
hradě. (Viz >Naše Doba*, str. 82—85.) Pan Tomáš G. Masaryk píše takto: >Pan 
Lenz jest typ všech starých pánů mezi našimi theology, kteří se vyznamenávají 
nesnáSelivostí a spojenou s ní nevédeckostí.* Pan Tomáš Masaryk vyřkl tuto 
svatosvatou pravdu, neboť starý pán Lenz dříve, nežli sobe dovoluje učiniti 
úsudek o néjaké osobé, řekneme o Petru Chelčickém, přečte sobč všecky jeho 
spisy, srovnává je vespolné, studuje je do hloubky a odíivodňuie každý svůj 
výrok vlastními jeho slovy, a to jest patrné, jak soudí padesátiletý mladík a 
profesor filosofie, pan Tomáš Masaryk, naprosto nevědecké. To je on na dobro 
védečtéjší chlapík! On se podívá na vazbu knihy sv. Tomáše, kteráž se šíří 
o filosofii křestánské, a ihned vypouští z úst liberalisticko-pokrokářský cherem 
na všecku filosofii sv. Tomáše a na všecku filosofii v středověku kvetoucí. Zda 
není takovéto konání naprosto vědecké r Ano, mladý pán Tomáš Masaryk ne- 
přečte sobě ani poctivě titul knihy a již vrhá na ni neúprosnou klatbu svoji. 
^ nekoná takto po vědecku.^ Snad by se byl mladý pán Tomáš Masaryk ne- 
horšil na starého pana Lenze, kdyby byl přisvědčil p. Dru. V. Novotnému, že 
bvl Chelčický větším theologem nežli M. Jan Hus, ale měl snad pan Lenz po 
Masarykovsku vědu týrati a lháti, aby se zalíbil Masarykovské védě ? — Svatou 
pravdu vyřkl mladý pán Masaryk, že jest starý pán Lenz »typem všech starých 
pánů mezi theology nevědeckými a nesnášelivými* ; neboť starý pán Lenz, aby 
pravdě neublížil, zejména stran M. Jana Husi. přečetl všecky spisy jeho české 
i latinské, ne zběžně a ne povrchně, ale důkladně, a podobně i všechen proces 
jeho na sněme Kostnickém, a teprve, když se slovy Jana Husi z latinských i če- 
ských spisů sebranými očividně přesvědčil, že Jan Hus přednášel bludnou, pod- 
vratnou a revoluční nauku Viklinckou ve věcech náboženských, politických a 
sociálních, neváhal podle pravdy říci: »že jest to zjevná lež tvrditi, že byl Hus 
na sněme Kostnickém nespravedlivé odsouzen. « Ale po pravdě pátrati, a když 
byla nalezena, neohroženě říci, jak se věci skutečně mají, jest podle Masaryka 
nesnáSelivostí. Mladý pán Tomáš Masaryk sobě arci představuje snášelivost zcela 
jinak. On za onoho času kázal jako učiněný pastor v Kolíně před helvetským 
obecenstvem, >že spáchal sněm Kostnický na Husovi justiční vraždu,* čili po 
sprostu: »že byli kardinálové, biskupové, Mistři a doktorové na sněme Kostni- 
ckém vražedníky Husovými.« A to si dovoluje říci bývalý katolík, nyní helveta, 
a injurii tuto vysloviti naproti katolickému kněžstvu a naproti Českému národu 
katolickému, aniž by byl se přičinil o nějaký byť i jen povrchní důkaz. Pan Ma- 
saryk zapomněl patrně na přísloví: »Kdo v té peci bývá, jiného tam hledá. < 
Než, takové konání sluje po Masarykovsku >snášelivo8tí« ! — Masaryk by měl 
pravdu, kdyby byl řekl: >Dokud budou Bílkové, budou také Lenzové«; neboť 
kdyby nebylo nevěrců a polovzdělaných liberalistických literátů, kteří se odva- 
rují o věcech náboženských rozhodovati, ač jejich náboženská znalost pranepatrná 
jest, >nikdy by byl starý pán Lenz nepsal svých četných spisů obranných. « Já 
viak se kojím tou nadějí, že ku starým pánům podle typu Lenzova se připojí 
také hojní mladí pánové. — Starý pán Lenz skutečné vyřkl slova, jež umístfiuje 
»Nová Doba< V. 2.: >Víra katoíícká nevyžaduje toho, aby údové její všecko 
napořád v ochranu brali, co se v Církvi dálo.< To napsal dotčený starý pán 
před čtvrt stoletím a nebéře až dotud ani lota zpět. Tisíce synod během staletí 
v Církvi shromážděných hlásají totéž, každá synoda kára nepravosti mezi kně- 
iúni a laiky sběhlé, a tak činily také synody české zvláště od r. 1351.— 1413. 



186 Drobné literární a jiné důležité zprávy a' úvahy. 

shromážděné. Starý pán Lenz nevyřkl pranic neobyčejného. Sv. Otec Lev XIII. 
otevřel učenému světu archivy Vatikánské, neboť Církvi katolické netřeba se- 
báti dějin svých a vyličování toho, co se sběhlo. Velikáni historické vědy a. 
svatého života vracejí se pnivě studiemi historickými do lůna katolické Církve 
zpět. Oxfort jest toho důkazem. Přál bych si, aby po příkladě Oxfortu se také 
pavdou řídili naši páni Mistři, jako se k naší zhoubě řídili staří Mistři podle- 
M. Jana Viklifa, učitele na školách Oxfortských. 

Také jeden starý ektyp nevědecký a nesnášelivý. 

Buddhismus. V prvém čísle letošních >Rozhledů« (VIL) dočítáme se 
na straně 46. následujícího: >Po sedmi stupních Míry, ozářených třiceti 
sedmi světly svrchovaného vědění (!) stoupaly modlitby, provázené tajnými 
esoterickými gesty (?) vážného kněze žluté pleti. Opojná vůně květin 
rozlévá se ve vzduchu jako vroucí modlitba samé přírody. Hubená ruka 
knězova osmkrát dává znamení zvonem, že nastává veliký posvátným 
okamžik spojení kněze s božstvím. Kněz vzývá Addi-Buddhu a v my- 
stickém spojení víry zahaluje se ve svá roucha, mizí, uniká do neznáma, 
mimo svět vezdejší, splývá s božstvem . . .« Slova zde písmem prolo- 
ženým daná vytiskli jsme my, aby čtenářům do očí bila. Přidáme též otázka 
k poslední větě, v níž se mluví o mizení >knézově« a splývání v neznámu 
a mimo tento svět. Věří páni od >Rozhledů< v podobné věci? Proč to tedy 
piši.^ Slavná redakce věru neposloužila si fantasticky trásovitým povídáním 
a měla svému zasílateli V. Hk. říci. Že nemůže, jsouc při zdravém rozumu, 
otisknouti jeho faktické kontradikce a nesmysly, dle nichž kněz se spoji 
nejdříve s božstvím, pak se zahalí v roucha a zmizí mimo tento svět, kdežto 
potom de facto dokoná >před nedávném v pařížském museu (protože 
pařížské museum je »mimo tento svět?<) náboženství.* Pane Krejčí, aby po-^ 
dobné nesmysly otiskla klerikální » Vlast «, — to byste jí dali! Dejte si tedy 
pozor na svého referenta, at Vás zase novým něčím v příštím čísle nezostudi^ 

Slyšme však pana referenta dále, abychom kritickou a vědeckou úroveřl 
pánů >Rozhledářůc poznali. >Takový melancholický, poetický (recte kontra- 
diktorní a nesmyslný!) obřad náboženský, mše lásky a míru (! !), 
byl dokonán před nedávném v pařížském museu náboženství, »Musée Quinet«.. 
Budhistická mše neušla veřejnosti, tisk se o ní rozepsal. Bulevardní listy 
frívolně jako o premiéře vaudevillu. vážný >Temps< s doktrinářskou skepsí, 
katolická >Verité« zuřivě, jakoby se jednalo o nebezpečný útok na křesťanství.* 
Nejnovější terminus technicus povídavosti pokrokářské jest tedy u nás > bud- 
histická mše«. Doufejme, že pan V. Hk. co nejspíše reprodukuje ji v Praze 
a zahaliv se v roucha, splyne s božstvím i s božstvem v >neznámu a mimo- 
tento svět.< A když tento kousek provede, ač v neznámu a mimo tento svět 
bude, za »nedávno< resp. za nedlouho dokoná ttakový melancholický, poetický 
(a zajisté i non plus ultra komediantský) obřad náboženský !< — Nejvíce prý 
>v podivné zvrácenosti nalezl zalíbení v náboženství nirvány, jež jako opojná, 
narkotická vůně orientální uspává energii, zmalaťnuje sílu, zjemňuje 
a změkčuj e« kompromitovaný panamista CTemenceau. Proti >za1íbení< CÍe- 
menceauové ničeho nemáme, ale na ta prázdná slova a stálé tlachy referen- 
tovy upozorňujeme. Co obstarávaly dosud v Čechách staré báby, —a dobyly 
si v tom zvučného v národě jména! — obstarávají nyní v tRevui umělecké, 
politické- a sociální < na Smíchově č. 823. mladí páni, jimž kdysi český filosof 
před celým naším literárním a intelligentním světem vyčetl, že nemají ani 
filosofické podhotovky! — Z dalšího povídání mladého pána se do-^ 
vídáme, že >vybraná< společnosť pařížská dostavila se k >budhistické mši< a že 
zvláště dámy byly prý nepochybně přilákány okouzlující poesií květinových 
obětí etc. ! >Mám za to, — končí pan povídal, — že mSe v museu Quinetově 
je tak zajímavým kulturním zjevem, že zasluhuje i naší pozornosti. < A my do- 
dáváme: zvláště když v ní zalíbení mají všelijací — panamisté! 

VýboT Tiskové ligy konal dne 20. září ve 2 hod. odpoledne v II. správní nv 
roce třetí schůzi. Přítomni byli : předseda dr. Rud. Horský, iednatel Karel Stella 
a členové výboru: Tom. Škrdle, Frant. Vaněček a Rud. Vrba. — Jednatel četl 
protokol minulé schůze, jenž byl schválen. — Ligistů jest 70 a píší do různých 
listů. Zvláštní pochvaly zasluhují L f 4 v >Kat. Listech* a L f 42 v »Míru«. 
Moravští ligisti pracuji málo a nelze Činnosť jejich do čilého proudu přivésti. 
Výbor a tisková kancelář nemají v té věci nijaké viny, nebo udělali, co byla 
v jejich moci. — Dp. farář Fr. Vaněček vypracoval pro ligisty zvláštní instrukce,. 



Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 187 

jež se dají tisknouti ve 200 ex. — Liga platí dvčma úředníkům mésíčnč 15 zl. 
remanerace, néco vydá na noviny, jež ven rozesílá, a na korrespondenci, i má. 
stále pravidelné a různé mimořádné vydání, ale penéz se schází velice málo. 
I vybízí liga členy, by spláceli své vklady, a prosí dobrodince, aby zasílali 
př&pčvky, by tak liga mohla i dále pracovati, útoky odrážeti a katolickou véc 
oživovati. — Výbor se usnesl, že bude nyní častéji své schůze konati, ve dvou 
mésícich aspoň jednu. — Dp. farář Fr. Vanéček navrhoval, aby liga vydala dvé^ 
důležité literární publikace, nebo by se aspoň postarala, by jiný je vydal. Výbor 
návrh zásadné schválil a požádal p. navrhovatele, aby v té véci konal další 
ietření. Tím byla schůze ligy skončena. Výbor ligy nebo jeho tisková kancelář 
udělují žadatelům ochotné různé rady, ale jest přirozeno, že mají členové ligy 
přédnosf, a jest dále sluáno, ucházejí-li se o radu mohovité osoby, aby také na 
ngu nččim přispély. 

— m 

Pabérky z novin a z vd^ejného života. 

K naší organisaci. Katolický náš život jde rapidně ku předu; nové a nové 
spolky povstávají, a v diecési Hradecké zaokrouhluje se činnost jejich katolicko- 
politickými jednotami. Ačkoliv katolic^c^ spolkový život proudil již různými kra- 
jemi Čc^h, Moravy a Slezska, zůstávalo nejbližší okolí Prahy chladné a netečné, 
ale i zde ledová kůra již propukla, začež jest nám dekovati tém osobám, jeí 
tyto spolky založily. Tak v Bubnech a Holešovicích působí již více let Jednota 
sv. Jose&, kterou založtl kaplan Vád. Stejskal; r. 1896. a 1897. povstaly nové 
spolky: na Král. Vinohradech (zakladatel I. koop. Fr. Žák), v Karlině (založik 
jej katecheta Ant. Rybák, jenž vstoupil na podzim do řádu Tovaryšstva Ježíšova) 
a na Smíchově (zakl. kaplan jan Pauly), tak že zbývá již jen Žižkov, Vršovice 
s IGchlí, Nusle. Pankrác a Libeft. Kéž by i zde nové spolky co nejdříve po- 
vstaly! Než, také zde již je Živo! Spolek křestansko-socialních žen a dívek 
v Praze má členy v celém okolí Prahy, ve všech předměstích, a tyto ženy a 
dívky pomohou zajisté k zakládání mužských spolků v těch místech, kde jich 
dosud není. Jak mohutným proudem jde ku předu náš katolický spolkový Život, 
ukázalo se na př. v neděli, dne 31. října t. r. V týž den konaly v Praze své 
valné hromady: Katolický lidový spolek a Politický klub katolického dělnictva 
pro království České. V týž den řečnili: Dr. Fr. Maleček v Katolické besedě; 
prof. bohosloví Dr. Rob. Neuschl ve spolku křesťansko-socialních žen a dívek 
v Praze; kaplan Emil Dlouhý-Pokomý ve Vzdělávací katolické besedě v Karlině;. 
Jeho Blagniňcence rektor české university Dr. Eugen Kadeřávek ve Vzdělávací 
Jednotě katolické na Král. Vinohradech; kanovník Dr. los. Burian v Jednotě 
katolických tovaryšů v Praze, a z družstva Vlasť řečnili : kaplan Václ. Roudnický 
ve Vraném; učitel Fr. Jelínek v Pouchově; učitel Josef Flekáček a řídící učitel 
Václ. Špaček v Soběslavi a tento mluvil druhý den i na Král. Vinohradech. 
To je tak jen něco, co jsme z novin nebo z ústního vypravování se dověděli^ 
Vizme Moravu! Tam se koná několik katolických schůzí každou neděli a každý 
svátek, a tyto schůze mají bedlivý zřetel k otázce rolnické a vůbec k hmotné 
stránce katolického lidu. V diecési Olomoucké konán byl nad to dne 17. října 
sjezd delegátů spolkův arcidiecése Olomoucké, na němž bylo zastoupeno 32 ne- 
politických spolků. I zřídí se Ústřední výbor 12členný, jenž bude říditi celou 
spolkovou organisaci. Každý spolek přispěje Ústřednímu výboru ročně 4 zl. 
a na každých dalších 100 členů 2 zl. Založí se malý spolkový »Věstník<. Fr. Va- 
loušek, kaplan z Němčic, schůzi svolal a zajisté i celou organisaci provede. — 
To jest ovšem velice krásné, ale znalce katolických tiskových poměrů jedna 
věc zaráží: katolický tisk při tom z většiny na abonentech klesá. Spolky rostou,, 
naše řady se množí a katolický tisk při tom klesá! Co jest toho příčinou ř 
Těch příčin jest více. Zmíníme se jen o některých. Na prvním místě jest tím 
vinna výchova. »Če8ká Politika« u lidu, »Hlas Národa< nebo něm. > Politike 
u intelligence — to byla skoro výhradní četba konservativních živlů v Čechách. 
Tato výchova zanechala své stopy aŽ dosud na některých farách a z těch následků 
nemohou se i přerůzní členové katolických spolků vyléčiti. I musí se ve schůzích, 
na řečništi a v soukromých rozmluvách stále a stále, důrazně a přesvědčivě 
vštěpovati členstvu katolických spolků myšlénka : nejsi dobrým katolíkem, 
nejsi dobrým členem katolického spolku, nemáš-li v domě nebo 
v bytě svém katolického časopisu. Ředitelové třetího řádu mužského i žen^ 
ského čiftte podobně a právě tak nechť mluví i kazatelna. Ještě nejhorlivěji si 



188 Drobné literární a jiné d&ležité zprávy a úvahy. 

V této příčině počínají dělníci v tovaryšských nebo křesCansko-socialních spolcích, 
tnéné horlivě katoličtí řemeslníci, živnostníci a katolická intelligence, kněžstvo 
vyjímaje. Spolky rostou, řady naše se množí, ale je to většinou chudší lid, 
který se kupí kolem korouhve Kristovy. Tento lid tedy, i když se nadchne 
k obětivosti, nebude moci pro své domácí poměry tolik pro katolický tisk 
obětovati jako jiné strany, které mají mezi sebou obětivé boháče nebo aspoft 
t:elé řady zámožných občanů, rolníku, úředníkův a j. v., jak tomu jest ku př. 
u Staročechův i u Mladočechův. Pro tuto příčinu bude v naší straně stálé jakési 
živoření, z něhož se nevybavíme, dokud nám nepovstanou katoličtí Mecenáši, 
kteří by svým ksípitálem mocně pohnuli tiskem katolickým. Jak nyní poměry 
jsou. musí u nás každý časopis přijíti mezi lid skrze ruce kněze, a nestarají-li se 
-oň faráři a kaplani, nemůže u nás žádný katolický list existovati. Toho příčinou 
jest jednak zmíněná výchova, jednak chudoba katolického členstva. Také se 
nám nezdá správné, že četné katolické spolky, jakmile v život vstoupí, ihned 
žádají katolické knihy a časopisy zdarma. Kdyby se to mělo prováděti, mohl 
by katolický tisk obstáti? Vždyť přece spolky katolické jsou zde proto, aby 
podporovaly katolicky tisk a ne naopak. To račte uvážiti všickni zakladatelé 
katolických spolků. Katolické knihovny pro chudinu, jaké mají ku př. Vincen- 
xriané, mohou se vším právem doprošovati veřejné dobročinnosti, ale vzdělávací 
spolky katolické ať si knihy koupí a noviny předplatí. 1 zřizujtež si tedy kato- 
ličtí spolkové nejprve důkladnou knihovnu, starejte se, abyste si předplatili 
pro své místnosti hojně katolických časopisů; prapor a co je vedlejší, nechtě, 
-až se zmůžete. Zároveň jeden druhého povzbuzujte a kde jsou Časopisy dražší, 
vespolek se sdružujte, abyste je i doma míti mohli a působili s nimi buď 
na členy své rodiny nebo na své spolubydlitele a známé; vůdcové pak kato- 
lických spolků v a třetích řádů stále a stále, důrazně a přesvědčivě, jak jsme 
již pravili, pečujte o to, aby si každý, kdo jen může, nějaký katolický list před- 
platil. Máme rodiny, které chodí do chrámu Páně, ale doma čtou »Nár. Listy « 
a jiné liberální časopisy; staročeské listy jsou čteny od katolických rodin na- 
pořád, ale i ty při všech svých dobrých stránkách nemohou katolíku vyhověti, 
^le až pronikne katolický tisk jako kvas katolické rodiny, až se spojí působení 
katolického tisku s chrámem a s působením katechety a dobrého učitele 
ve škole, pak teprve bude lépe. A dříve nebude lépe, dokud to v masách lidu 
a intelligence nebude provedeno! Co v té věci kdo vykonal, to z většiny víme, 
i vztahují se naše slova k těm, kdož dosud svého úkolu nevykonali nebo se 
k tomu teprve chystají. 

* * * 

Oslava blah. Canisia ve Vídni bude se konati z rozkazu Jeho Emin. kar- 
dinála Gruschy dne 19.— 21. listopadu po celé arcidiecési vídeňské, o níž blaho- 
slavený Canisius má veliké zásluhy. Na přání císaře Ferdinanda byl poslán Ca- 
nisius do hlavního města říše, kdež za velikých obtíží roku 1555. — 1556. obživl 
doutnající katolické přesvědčení, založil kolleje ve Vídni a v Praze, přispěl 
k povzneseni university měrou značnou. Ač mu byla nabízena berla biskupská, 
nepřijal jí, aby nebyl v činnosti apoštolské vázán na obvod jedné diecése. Svým 
katechismem stal se učitelem lidu velezáslužným, který hoden jest pocty vše- 
obecné. V prosinci přinese »Vlasť« z péra Frá Jos. Hamršmída článek: >Blah. 
Canisius a Cechy.* 

Zlatá mše papeže Lva xm. Dne 1. ledna 1898 bude tomu 60 let, co papež 
Lev XIII. sloužil první mši svatou. Za tou příčinou budou ve všech křesťanských 
kostelích po celém světě slouženy slavné služby Boží. 

Jak soudí protestant o našem sv. Otci. Americký protestantský lékař 
Dr. Maurice napsal pěknou brožuru o papeži Lvu XIII. Praví o něm, že jest 
4nužem na celém světě nejvíce pravdymilovným, nejčistším a nejroztomilejším. 
Především jest Lev XIII. muž přísné svědomitosti. V něm spojeno jest nábo- 
ženské přesvědčení s činností nejusilovnější. Ať říká o církvi katolické kdo 
chce, co chce — ona jest přece nesmírnou mocí. Ježto však papež Lev XIII. 
-dnes skutečně užívá této ohromné moci, v něm stělesněné, k rozř^ení praktických 
otázek denních, tu musí se i ti, kteří pochybují o nadpřirozených milostech pa- 
pežových, tomu opravdově těšiti, že veliká jeho moc nevynakládá se na bono- 
slovecká hádání, ale na denní veliké potřeby. Když papež tak vstupuje do po- 
předí, aby se zabýval důležitými záležitostmi lidského baha a štěstí, tu patří 
nám všem, ano my jsme v jistém smyslu všickni členy jeho stáda! žádná my- 
šlénka •'^^e býti krásnější nad myšlénku společného Otce na zemi, který 



Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 189 

místo našeho Otce nebeského zastupuje, aby nás k opravdové moudrému ži- 
votu vedl. 

Stepán Moyses. Na Slovensku oslavovali dne 24. října t. r. lOOleté naro- 
zeniny biskupa Št. Moysesa. Čím byl biskup Jan Val. Jirsík nám Cechům, tím 
byl Št. Moyses svým ubohým Slovákům. >Narodnie Noviny« v Turč sv. Mar- 
tine vyšly 25. října t. r. v slavnostním hávu. Na předním listé mají podobiznu 
Moysesovu. Další obsah tvoří H. Vajanského Prolog, dále básné > Duchu Moyse* 
sovuc od Hviezdoslava, M. SládkoviČova a Smolického. Velice pékné psán jest 
J. Geromettou životopis oslavencův a také ostatní pékné příspévky nesou se 
k osobč Moysesové. Také > Slovanské PoWady< (roč. XVII., č. 11.) památku Št. 
Moysese důstojným způsobem oslavily. Obšírné vypsání jeho činnosti přinesla, 
> Vlast* z péra Tomy Šmýda, pročež se o ném již obšírné nezmiňujeme. 

Pocta Vád. Kosmákovi. Jednota Našeho Domova v Olomouci jmenovala 
ve valné hromadé dne 30. září dékana Václ. Kosmáka pro jeho zásluhy o českou 
literaturu jakož i o časopis >Náš Domov< čestným členem. 

ICrál Oskar o vffe a včdč. Velice učený vladař král Oskar jmenován byl 
od šesti universit čestným doktorem. Když mu přinášeli zástupcové university: 
oxfordské, boloftské, vídeňské, mnichovské, štrasburgské a leydenské čestný^ 
diplom, dekoval král za poctu mu prokázanou a pravil tato slova: » Račte 
vyříditi svým kollegům mé ujišténí, že uznávám a vždy uznávati budu vznešenou 
velebnost védy. Tak dalece, jak spočívá na Bohu — což jest moje pevné pře- 
svédčem' — učiní človéka vždy více a více hodným vysokého jeho určení. 
A nyní, pánové, prosím Všemohoucího, aby vás zachoval ve své ochrané.« 

Padesátileté jubileum sester křesťanské lásky bude se konati příštím rokem 
ve Westfalsku, kde založena byla také nová kongregace za tím účelem, aby 
pečovala o výchovu a obstarávání slepců. Zakladatelkou jest slečna Pavlína 
z Blallinckrodtů, kteráž se postarala o založení domu pro slepce a pak i r. 1848. 
o sestry, které by si učinily pravidlem tuto péči. Zajímavo jest, že dvé spolu- 
žačky šlechetné slečny Pavlíny z Mal li nckrodtu též založily kongregace: si. Klára 
Freyova kongregaci >détství Ježíšova^, si. Františka Schervierova kongregaci 
»chudých Františkánek<. Jak mnoho dobrého způsobila Pavlína z Mallinckrodtů, 
vysvitá z toho, že kongregace působí ve 97 domech, v nichž obétivé pracujo 
1215 sester. Původnč pracovaly jen mezi slepými, když se rozmnožily, chopily 
se též výchovy. V dobé kulturního lx>je byly sestry křestanské lásky z Německa 
vyhnány a slepci z ústavů jejich méli přijíti do protestantských ústavů, čemuž 
zabránil snem westfalský, který náhradou pro katol. ústavy slepých zřídil svčt^ 
skou správu katolickou, aby katolíci nebyli vystaveni proselytismu psotestant- 
skému. V dobé pronásledování mnoho sester se uchýlilo do Ameriky, kdež se 
chopily práce znovu. Obétivá zakladatelka zemřela smrtí blaženou r. 1881. dne 
30. dubna. 

Katolický klub v Budapešti zasvětil novou svou budovu vystavěnou ná- 
kladem 300.000 zl. Stavba umožněna byla hlavně štědrostí hrab. Wenckheima. 
Budova posvěcena byla od primasa kard. Vaszáryho. Slavnostní řeč měl vůdco 
katolické strany lidové, hr. Mikuláš Mořic Elsterházy. 

Katolický lidový spolek pro Horní Rakousy, jehož předsedou jest sprave* 
dlivý Němec Dr. Ebenhoch, má 36.708 členů. Od r. 1890. přibylo mu 12.240 členů. 
Spolek konal minulého roku 24 schůzí a založil již 80 lidových knihoven. Jednatel 
spolku, kons. rada Faigl, jenž zastává tuto hodnost 28 let, zvolen byl letos 
Čestným členem. Spolek měl za minulý rok příjmů 18.963 zl. a vydání 9.848 zl. 

Národní Jednota Pošumavská a knihovny. V » Katolických Listech< ze dne 
18. října t. r. stěžuje si 1. f 43. do této Jednoty, že při zakládání knihoven sem 
tun se dají i knihy, v nichž vše, co katolického, se zlehčuje nebo tupí. Tyto 
dni jsme se o tom přesvědčily opětně, vypůjčivše si z jisté lidové knihovny, do 
níž >Nár. jednota Pošum.< knihy poslala, jedno číslo > Matice Lidu« (roč. IX.,. 
čís. 4. roč. 1875.), v níž je historický roníán z dob třicetileté války >Maximilián 
Rompa]< od Jos. Jiřího Stankovského. A v tomto románě — >Nár. jednotou Po- 
šamavskou« darovaném — líčí se katolíci téměř napořád jako prohnaní, úskoční 
a darební lidé, kdežto protestante jsou tu vesměs ryzími a poctivými charaktery. 
Jesuité se zde titulují jenom »jezovité« nebo >rota«, která by nás ráda ještě za 
Živa do nebe dostala (str. 16). A jak pikantní jsou teprv na str. 18. o nich tyto 
řádky: >Neni tomu dlouho, propašovali naši páni katolíci tři kusy jezovitských. 



190 Drobné literární a jiné důležité zprávy a úvahy. 

tlučhubů do mésta, chtéjíce jimi osaditi starou naši literáckou školu, kterou tehdáž 
poctivý kalvinista magister Drymon, nynější náš duchovní otec, spravoval ; proč 
bych já nedovedl vpaáovati do mésta poctivého protestanta, kterého Prachati- 
čané jisté z mésta nevytlukou, jako pravé připomenuté tři černé berany z Lo- 
Jolova ovčince.« Řím se tu nazývá zpuchřelým atd. atd. My opétné upozorňujeme 
>Nár. Jednotu Pošumavskou< a její odbory, aby pořád všelijaké býlí do našich 
lidových knihoven nestrkaly, ale je spíše z nich vyhazovaly, nechtéjí-li se do- 
čekati toho, Že lid sám to brzy činiti bude. Ono se již to zlehčování a tupení 
všeho katolického věřícímu lidu našemu přejídá, ba oškliví . . . 

Národní kongres katolíků francouzských koná se v Paříži cd 30. listopadu 
-do 5. prosince 1897. za souhlasu kard. Richarda, arcibiskupa pařížského. Dle 
programu bude sjezd velikolepý. Zatím vyjímáme z něho následovní: I. sekce 
xybíríi se otázkami náboženskými a charitativními : hnutí eucharistické, katechisace 
zanedbaných, svěcení neděle, organisace poutí, duchovní cvičení jednotlivců, 
vnitřní apoštolát laiků a misií, evangelisace domácností, misi^ zámořské, vojenské, 
v nemocnicích (laicisovaných), bratrstva různá, otázka papežská. — II. sekce se 
bude obírati věcmi sociálními a příslušnými charitativními ústavy: spolky kato- 
lické, vyučování, výchova mládeže mužské dle různých povolání, výchova dívek; 
tisk katolický a podpora jeho, protizednářská akce, ústavy ve prospěch země- 
dělců, ochranovny všech odborů. Třetí sekce bude jednati o organisaci katolické. 

Sjezd Raiffeisenových spolků konán byl dne 25 a 26. října ve Vídni, 
kdež mělo býti mezi delegáty Raiffeisenovek ze všech zemí jednáno o sloučení 
všech zemských svazů v jeden všerakouskv svaz Ministr hr. Ledebur mluvil 
-o RaifTeisenovkách velmi sympaticky. Delegát Túrk ze Slezska vychvaloval 
výhodu jednotné praxe ve všech Raifícisenovkách, jaká nastane, až bude zfízen 
•ústřední výbor ve Vídni pro všecky rakouské zemské svazy. Slovinský poslanec 
a delegát Šusterčič hájil myšlénku úplné rovnoprávnosti a rovnocennosti všech 
národností v tomto výboru Sjezd přijal hrsť r eso lučí, s mnohým dobrým zrnem, 
ale celkem zůstal za očekávaným výsledkem. Na sjezde přednesena byla zají- 
mavá data o stavu Raiffeisenovek, která podal Dr. Licht, zástupce moravského 
svazu německého. V Rakousku je dnes 1500 Raifieisenovek, tedy od r. 1895. 
o 500 více. Členů jest 135 000. kdežto r. 1894. bylo jich jen 56.000. Vlastní 
jmění v RaifTeisenovkách činí IV4 mil. zl.; uloženo jest v nich úspor za 17 V, mil., 
a vydáno půjček za 18 '/j mil. Reservní fondy obnášejí 200.000 zl. 

Rozhledy po lidumilství vycházejí 15. každého měsíce redakcí jUC. Fr. 
Cyrilla Vlka (v Praze č. 604—1.). Předplatné (na rok 2 zl.) přijímá pí. Gabr. 
Panochová v Praze č. 14. n.-II. Tento časopis jest hoden naší pozornosti, péče 
a oběti vosti. Odvrací zraky Čtenáře od denní novinářské vřavy válečné a vede 
jej k osobám, které si vzaly za, úkol lásku k bližnímu. Vizme ku př. obsah 
10. čísla (z 15. října) z r. 1897.: Útulky, jejich význam a důležitost ve výchovu 
mládeže. (Fr. A. Zeman.) — O dětech žebravých. (M. S. Písecká.) — Ospizio 
marino di Triéste. — Křesťanská péče o vzdělání a výchov mládeže ve Vídni 
a různé zajímavé zprávy. V tomto časopise shledáváme četné stopy charitativní 
činnosti katolické církve, i jsou tedy »Kozhledy po lidumilství« nepřímou apo- 
logií katolictví, jeho učení a jeho práce. Panu redaktoru »Rozhledůc upřímně 
blahopřejeme k jeho zdárné a blahodárné činnosti. 

Zájmy dčlnictva, které založil v Mor. Ostravě dp. Tom. Kubíček, bývalý 
tamní kooperator a na něž i družstvo Vlasť 100 zl. přispělo, přeloženy jsou 
do Přívozu u Mor. Ostravy a přemění se v » Ostrá vsko-Přívozské Noviny*. Je to 
krajinský list k hájení katolického lidu na ^Ostravsku. 

Katoliáki Obzomik, jehož red. jest Dr. Aleš Ušenišnik, rozebírá v III. sešité 
český spis: Filosofie podle zásad sv. Tomáše Akvinského. Část druhá. Kosmo- 
logie se zvláštním zřetelem k moderním vědám přírodním. Napsal Dr. jos. Po- 
spíšil, kanovník v Brně. Autor tohoto Článku Dr. Fr. Kovačič praví: Najzname- 
nitější česki tomist je Dr. Pospíšil, kanovnik v Brnu. Ta je zaslovel žé tudi izven 
tiomovine, on je iz Avstrije prvi ud rimske akademije sv. Tomaža. 

Ohřívaná lež. Nakladatel Jos. R. Vilímek vydává sešitové dílo: Na úsvit ě 
nové doby 1848. Dílo píše Jos. J. Toužimský. A tento spisovatel vypravuje, 
že nadšenec Řehoř ... v Praze »neyycházel na ulici bez nákladu českých knih. 
Vytknul si za životní povinnost, že jich rozšíří tolik, co jich Koniáš spálil, dle 
tiomnění 60.000.« Bylo by už jednou záhodno, aby se podobné lži o Koniášovi 
tiešířily. Praefekt Dr. Ant. Podlaha v důkladném pojednání o Koniášovi, uve- 



Drobné literární a jiné d&ležité zprávy a úvahy. 191 

ŤeJDéném v Historickém Sborníku družstva Vlasf, 2. sešit, str. 19. a 20., zjistil: 
1. Že Koniáš neničil nikdy dobrých knih, nýbrž svědomité jich šetřil; 2. knihy, 
jež bylo lze opravou zlepšiti, s velikou pílí a bedlivostí i v noci opravoval, ode- 
píraje sobe spánku ; 3. ano i knih Spatných — pokud možno bylo — šetřil a je 
k budoucímu užívání vědeckému do jesuitských knihoven ukládal, což dotvrzuje 
fiám bibliotékář Hanuš. Koniአzničil pouze na 30.000 knih, a z těch je českých 
na 15.000. Tedy p. Toužimský, ne 60.000, ale 15.000 a za ty zase rozdal knihy 
dobré, jež sepsal a velikým nákladem vydal. Dr. Ant. Podlaha vykládá dále, 
jaké knihy to byly, jež Koniáš pálil, odkud přicházely a jak Škodily. Ale co 
se napíše v katolické knize, to je našim spisovatelům španělskou vesnicí — 
Koniáš spálil 60.000 knih a při tom to zůstane, to ještě lOOkrát uslyšíme a ti- 
štěné Čísti budeme! 

KatoUcký život v ItaUi. K naší zprávě v 1. čísle XIV. roč. »V1.« str. 93. 
o utěšeném katolickém ruchu v Itálii přidáváme výňatek z »Tabletuc, jenž píše: 
Politidcé vzkfíšení katolicismu v Itálii po čtvrtstoletém pohrobení jest jedním 
z nejpodivnějších údajů v souvěké historii. Suché kosti mrtvých a pochovaných 
fad znova se odívají masem a vzkříšené masy lidu postupují znova proti disci- 
plinovanému a mocnému nepříteli, jsouce silni duchem, jejž vdechl v ně anděl 
vatikánský. 

PotčSitelaé. V Pruském Slezsku v Hulčíně konal jeden z domácích >pá- 
terků« přednášku ve shromážděni katolických tovaryšův o vzniku a o příčinách 
velikého bohatství rodiny Rothschildů dle spisu: >Povaha moderního kapitálu« 
od R. Vrby. VI p. R. Vrba může býti potěšen. Že knihy jeho vnikají až za hra- 
nice naší říše. 

Zdárná činnosf v diecési Královéhradecké. V diecési Hradecké ke všemu, 
co tam již vykonáno jest. chystají otevříti v Adalbertinu katolické knihkupectví 
a zakládají pro širší obvody katolicko-politické jednoty. Tato činnosť rozšiřuje 
«e nyní také na německé kraje diecése, neboť jak »Kat. Listy < ohlašují, jsou 
stanovy > Katolického tiskařského spolku< pro německou čásC Královéhradecké 
diecése pod ochranou sv. [ana Nep. se sídlem v Trutnově c. kr. místodržitelstvím 
schváleny. 

Otázka rolnická. Bylo s námi sděleno, že se touto otázkou zabývá jos. 
Brož, farář z Budětic, výtečný řečník, a že konal o hospodářských družstvech 
hojně přednášek v Pošumaví ve schůzích tamní Katolicko-politické Jednoty. 
2a další zprávy, kdo v tomto oboru zdárně působí, uctivě prosíme. 

Židovská politika. Anglická rodina Rothschildova zakoupila si následující 
přední anglické časopisy: »London Times*, »Daily News«, >Daily Tel.<, »£ve- 
ning News< a »St. James Gazette«. Možno si představiti, jakou politiku tyto 
listy pěstují a čí zájmům slouží. Liga f ^0. 



ÚMRTÍ. 




Upřímný přítel naší »Vlasti«, horlivý a dovedný její přispěvatel, Tóma 
$mýd, zemřel 1. října 1897. v Přerově na Moravě. 

Tóma Šmýd narodil se r. 1830. v Žeravicích na Moravě. Na kněžství vy- 
svěcen byl r. 1864. R. 1875. stal se kurátem ve Skřípově v Rak. Slezsku a pro- 
dělal s tamními vlastenci těžkou dobu prvních národnostních zápasů. Mimo práci 
národní a církevní obíral se pilně studiem jazyka, hlavně dialektů a řeči lidové. 
Z toho oboru uveřejnil řadu prací a do Kottova fraseologického slovníku poslal 
na tisíce slov a lidových frasí. 

Zvěčnělý byl veliký přítel uherských Slováků, mezi nimiž také nějaký čas 
pobyl, a z kuftumiho jejich Života uveřejiíoval práce ve »Vlasti< ; rád vplétal do 
svýdi studií slovenská slova, ba celé dlouhé věty a prosíval nás, abychom je 
v pfaiém znění uveřejnili a tak k poznání slovenčiny přispívali. 

Obdržev faru ve Zborovicích na Moravě, loučil se se Slezskem, kdež po 
čtrnáct let oběti vě a neúnavně pracoval, a na něž nikdy nezapomněl. Tehdejší 



192 Zprávy spolkové. 

starosta české besedy v Opavě, Dr. R. Dubový a jaktarský kaplan Ondřej Pavlík 
rozloučili se velice vřele s farářem Tom. Šmýdem a přáli mu hojné štésti a 
mnoho let na novém působišti. Ale, bohužel, nebylo mu přáno těšiti se dlouho 
ze zdraví a života. Byv již r. 1894. stížen chorobou oční, byl nucen vzdáti se 
fary a jíti na odpočinek, jejž trávil v Přerově. Dobrý přítel jeho, farář Ferd. 
Harna, upozornil náš výbor na dlouhotrvající chorobu Šmýdovu, i udělili jsme 
mu dvakráte podporu z fondu pro katolické spisovatele, za všecky platné služby » 
které >Vlasti< prokázal, a to rádi a ochotně. 

Zvěčnělý uveřejnil ve » Vlasti* tyto články: Čemu prospějeme, sbírajíce- 
z lidu zbytky národní poesie (r. I.), Jan Holý a slovenčina (r. L), Spisba slovenská 
(r. IL), Slovanům v čem spisovné ruštiny následovati nelze (r. III.), Generalmajor 
Michal Ivanovic Dragomirov (r. V.), Matice slovenská po smrti slavného biskupa 
Moysese (r. VII.), Zaniklá gymnasia slovenská (r. JXX Pamiatka literárnej čin- 
nosti Fr. V. Sasinka (r. DCj, Slovenské spevy (r. IX.), a různé posudky, hlavnd 
o knihách národopisných. 

Requiescat in páce! 



ZPRÁVY SPOLKOVÉ. 

Sociální odbor družstva Vlasť konal v pondělí dne 11. října první schůzi 
ve XIV. správním roce. Místopředseda p. Václav ŽiŽka zahájil schůzi, načež 
jednatel p. Tom. Jiroušek četl protokol minulé schůze, jenž byl schválen. Nej- 
prve jednáno bylo o tom, aby se v přednáškách zavedl jistý a určitý systém ». 
a aby zemský výbor zvolený Litomyšlským sjezdem sešel se a zahájil stálou 
a vytrvalou činnosť. Bylo jednáno o jeho kompetenci vůbec a o jeho poměru, 
k diecésním sdružením zvláště. Návrhy měly ráz akademického rozhovoru, neboť 
sociální odbor neosobuje si práva, o těchto korporacích a jejich poměrech roz- 
hodovati a nemíní se do jejich záležitostí vměšovati. Dp. R. Vrba, referent 
agrární otázky, sdělil, že řečnil od poslední schůze v Plzni a na Moravě v Le- 
tovicích. Potom pojednal o obilních špýcharech v Německu, na něž vláda vě- 
novala 5 milionů marek. Správu obilních špýcharů vedou rolnická společenstva, 
a vláda si ponechala nad nimi dozor. Tím byly zrušeny obilní bursy, a rolnictva 
bylo velice povzneseno. Různí řečníci doporučovali Raiffeisenovky, i bylo jako 
výsledek debaty usneseno: 1. aby dp. R. Vrba vydal nákladem družstva Vlasf 
o špýcharech v Německu brožuru; 2. aby dp. farář Brož z Budětic zaslal nám 
svoje přednášky o rolnických družstvech k dalšímu použití i v jiných krajinách; 
3. aby se některý kněz věnoval specielně Raifieisenovkám, celé vedení jejidi 
prostudoval a pak na venku přednášky konal. Sociální odbor žádá, aby výbor 
družstva Vlasť takovému odborníku udělil po případek jeho studiu subvenci. — 
Na to referoval p. Tom. Jiroušek, že od poslední sdíůze odboru přednášel 
v Jilemnici, ve Mříčné, v Semilech a v Rynholci u Nového Strašecí. — Dp. 
Tom. Škrdle připomenul, že družstvo Vlasť zavádí mimo sociální i historické, 
paedagogické a literární přednášky ; ještě v říjnu budou na venku přednášeti 
tři páiii učitelé, a dp. Václav Roudnický, jejž představil, bude konati histo- 
rické přednášky ve Vraném a v Karlině. — Dp. r. Jos. Šimon připomenul, aby 
si odbor bedlivě všiml také otázek řemeslnické a Živnostenské. I bylo mu od- 
pověděno, že to odbor ochotné učiní, načež navrhovatel přislíbil, že podá v bu- 
doucí schůzi určité návrhy. — Budoucí schůze koná se v listopadu. Odbor 
přijme vděčně všecky pokyny a návrhy, jeŽ mu budou od členů družstva a také 
z jiné strany podány; vděčně přijme a uveřejní také brožury, jež by mu byly 
k uveřejnění zaslány. 







'•í^-A** 



A<* ♦.*. c- 






^♦v'J?. • 



x^. 



_ • 



V^ 



«• 



■•I 



^^ :. 






Tn. 



^..['ivUÚuA 



1 \. 
t li 



■wn/ 



I v 



ROCNÍK XrV. PROSINEC 1897^98. 



ČÍSLO 3. 



VLAST. 




í 




"'?^'1Í 






j I 



>^ 



■ • 1 

■ i ■ 

" ', I 



) I 



^ I 



j 



ť. 



Si 



** * 



o-?/' 




K diamantové mši sv. 

SV. OTCE LVA XIII 

1838 T 1898. 



bázní posvátnou a hrtzou 
k oltáři se Páné blíží 
kmet, jejž zdobí stříbro vlasů 
a let drahných řada tíží, 

aby oběť obětoval 

s duší pohnutou a vděčnou 

touž, již Pán kdys přines' za nás 

krvavou a nekonečnou. 

(3, kdo pochopí, co v nitru 
stařičkého Lva se dělo, 
když dnes rtem svým proměňoval 
a přijímal Krista tělo. 












o 



» « 



M 



I 

ii 



Pi 

V^. ! 
Li*; ! 



, I 



. f JLĎi. 



•'' > 



^ 4 



194 Prokop Zaletél: K diamantové mši sv. Sv. Otce Lva XIII. 

Přešlo let již šedesáte 

— dlouhý vek a požehnaný — 

co byl první obéf přines' 

k službo Pane povolaný. 

Zdali tehdy tušil v srdci, 
• že mu Prozřetelnost Boží 
kormidlo své svaté lodi 
v posvěcenou ruku vloží, 

aby veď ji mořem klidným 
i vln bouří rozkacenou 
s láskou, moudrostí i trudem 
v zemi lidstvu zaslíbenou? 

Tak ji vedl a dnes s bázní 
k oltáři se Páně blíží 
kmet, jejž zdobí stříbro vlasu 
a let drahných řada tíží. 

Díky vroucí Bohu vzdává 
a za své se modH děti, 
které v kraji široširém 
památný dnes den s ním světí. 

Ony též se modlí za něj, 
aby dlouho ještě blažil 
církev svou a hojných slastí 
zde i v nebi jednou zažil. 

Prokop Zaletěl 




Dr. A. Lenz: Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvédčení? 195 




Jest pravdou nepochybnou, že umřel Mistr Jan Hus 
za své přesvědčení a že jest mučeni kem za pravdu ? 

Píše Dr. Antonín Lenz. 

(Pokračováni.) 

§ 1- 

Hus ujišťuje své přívržence o pravdivosti svého učeni a klade 
tuto svoji pravdu naproti pravdč katolické a své kněžstvo naproti 

kněžstvu katolickému. 

US klade svoji tak zvanou pravdu naproti pravdě, kterouž 
naproti němu bránili kanovníci kostela Pražského i Vy- 
šehradského, neboť na obě ty kapitoly trpce sobě vede 
v jednom z nejposlednějších dopisů svých z Kostnice 
Cechům zaslaných, zvláště však doktorové fakulty the- 
ologické a faráři Pražští. 

A která jest tato pravda Husova ? Zajisté ne ta, stran které se 
sjednával s Církví obecnou, anebo in concreto, stran které nebyl 
▼ odporu s doktory fakulty theologické a s kněžstvem katolickým, 
ale ta pravda byla pravdou domnělou^ Viklifickou, kteroužto byly 
obrozeny zásady katolické, a jížto měly býti podvráceny základy, 
na nichž až dotud spočívala katolická Církev a až po tento den 
spočívá. 

Husovo učení z Viklifa přijaté čili domnělá Husova pravda 
jest v krátkosti tato: 

Církev jest sborem vyvolených pouze, i ta čásť Církve, kteráž 
zde na zemi ku bránám věčným putuje. 

Hlavou této Církve výlučnou jest Kristus Pán. Viditelné hlavy 
Církve není. Kristus Pán prý neustanovil ani sv. Petra za viditelnou 
hlavu Církve a tak zajisté ani papeže neučinil hlavou povšechné 
Církve Boží. Ba jest prý velmi možno, že není papež ani hlavou té 
částečné Církve, kterouž právě bezprostředně řídí, vede-li život Kristu 
Pánu protivný, a zvláště, je-li předzvěděn ku věčné zátratě, neboť tu 
není náměstkem ani Petrovým, tím méně Kristovým, ale spíše 
dáblovým. 

V Církvi Kristově není moci zákonodárné ani soudné, ani vý- 
konné, neboť jest Zákon Kristův dostatečen ku správě Církve Boží. 

Moc, kterouž si přikládá Římský papež, není z Boha, ale 
z císaře Konstantina, ano dokonce i z ďábla. Církevní pravomoc 
kněze a diákona přímo z Boha jest. Z Boha má prý kněz moc, kázati, 
učiti, svátostmi přisluhovati, nepotřebuje tedy žádného poslání k tomu 
ani od papeže, ani od biskupa. Knězi tedy a jáhnové mohou po celém 
světě kázati, na hradě, v kostele, za plotem, aneb kdekoliv v širém poli. 

2^kona Božího poslouchati jest každý povinen, ať je kdokoliv, 
a králové a velmožové jsou povinni, lid i násilou k tomu honiti. Jak 
se zdá, byl Hus té domněnky, podle svého vzoru, Jana Viklifa, že 
dlužno, kohokoliv poslouchati, jen když rozkazuje, co se srovnává 
se zákonem Božím. Tou příčinou praví, že Kristus Pán i ďábla po- 

13* 



196 ^' Ant. Lenz: 

slouchal. Hus zde měl na zřeteli ďábla, jenž Pána Ježíše na poušti 
pokoušel, jelikož prý se nachýlil jíti do sv. města a na horu vysokou 
velmi, a z této věty se také musil při třetím výslechu na snémé 
Kostnickém zodpovídati. Hus přiznal, že této věty nevyslovil v tomto 
znění, ale jinak, že se dal Kristus Pán přemluviti, aby souhlasil s tím, 
k čemuž ho ďábel navésti usiloval, aby totiž šel do města svatého a 
na horu vysokou vehni. On prý že neřekl : >Christus obedivit diabolo* 
» Kristus poslouchal ďábla, < ale >Chnstus consensit diaboloc » Kristus 
byl jedné mysli, čili souhlasil s ďáblem, « a jestli prý » poslouchati* a 
» souhlasiti* jest totožné, že neváhá říci, že Kristus Pán poslouchal 
ďábla. ') 

Avšak kdežto jest každý povinen, zákona Božího poslouchati, 
mají se prý véci jinak se zákony lidskými, zejména se zákony církev- 
ními. Poslušnost církevní jest prý vynálezkem lidským. Odtud prý 
není nikdo povinen papeže nebo praelátů poslouchati, leč pokud 
velí to, což v Zákoně Božím buď přímo nebo nepřímo je obsaženo^ 
neboli co se se Zákonem Božím, t. j. s Písmem Božím srovnává. 

Poněvadž nemá ani papež, ani praelát pravomoci nad kněžími 
a jáhny a vůbec nad věřícími, nemůže ani papež, ani praelát, vy- 
obcovati z Církve, leč jedině Bůh, a ten dává člověka v klatbu pro 
hřích smrtelný. Papež tedy a praelát jen tehdáž platně křesťana 
z Církve vylučuje, byl-li od Boha pro hřích smrtelný vyloučen. 

JeUkož jest Církev sborem vyvolených pouze, není ona lidskému 
zraku přístupna, a tedy neviditelná, a proto vějfíme v tuto Církev, 
poněvadž ji nevidíme. Odtud dí sv. apoštol : >Jest pak víra nadějných 
věcí podstata, důvod neviditelných.**) Slova tudíž Husova: >Credo 
in unam^ sanctam Ecclesiam caiholicam nemají do sebe smyslu právo- 
věrného, katolického^ ale smysl ten jest mklificko-haeretUký, že jest 
Církev sborem pouze vyvolených, a nikoliv ée jest Církev sborem 
viditelným všech pravovéřídch křestank pod jednou viditelnou, Kristem 
Pánem ustanovenou hlavou. 

Ač Hus učí, že církev jest neviditelná, přece přiznává, že jest 
v Církvi svatovláda z posvěcení, ale praví s Viklifem, že ona záleží 
pouze z kněží a jáhnů, její nynější uspořádání má prý původ z císaře 
Konstantina. Odtud také pochází jméno, jímž Hus spolu s Viklifem 
poctívá kněžstvo a biskupstvo katolické: >sacerdotes caesarei< > císařští 
kněží. < 

Ku platnosti posvěcení na kněze jest nevyhnutelno vyvolení 
toho, kdož má býti na kněze svěcen, ale i toho, — kdož světí; 
neboť prý kdo není z vyvolených, není údem Církve, a není-li vyvolen, 
jakž by mohl býti knězem, anebo pohlavárem Církve Boží? Ale i ten, 
kdož jest sice z vyvolených, ale je ve stavu smrtelného hříchu, pře- 
stává býti údem Církve Boží podle přítomné spravedlnosti (secundum 
praesentem justitiam), jakž by tedy i hříšný kněz mohl býti pohlavárem 
svaté Církve katolické? 

Ale jest-li tomu tak, jsou podle nauky Husovy i kněží, ač 
obřadem viditelným svěceni byli, lidskému oku nedostižitelni, neboť 
nikdo neví jistotou víry, ana by neklamala, zdali by byl z počtu vy- 

') Věta tato, ač ve svém znění rouhavá, nebyla od sněmu v seznam těch 
vét přijata, pro které byl Hus odsouzen. 

') Est autem fídes sperandarum substantia rerum, ai^mentum non appa- 
rentíum.* Žid. 11, 1. 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své pfesvčdčení? 197 

t 

volených, a nikdo neví, zdali by se nalézal ve stavu milosti, a ještě 
méně o jiném. A tak by byla svatovláda z posvěceni viditelná s jedné 
strany, s druhé však neviditelná. 

Má tedy vyvoleni se strany Boží převeliké důsledky. Bez něho 
neoi pravého člena Církve, ani pravého papeže, biskupa nebo jáhna. 
Avšak i následky hříchu smrtelného jsou hrozné podle naučení Husova. 
Hříšník ztrácí totiž pro hřích smrtelný vSechno právo na své důsto- 
jenství, papež na papežství, biskiq) na biskupství, kněz na kněžství, 
král na loálovství, majetník na majetek. Tou měrou má hřích smrtelný 
téžké následky v oboru církevním i občanském. 

Avšak smrtelný hřích má také na všechen stav člověka hrozný 
vliv tak sice, že všechno jest hřích, což před se bére, af by to byly 
skutky i nejlepší, které koná. 

Navzájem působí zase stav milosti velmi blahodárně na působení 
člověka v ten rozum, že je všechno ctnostné, což koná, i spánek jeho, 
a dává jemu právo na všecky věci vidomé před Bohem (commu- 
nismus spravedlivých). 

V sedmeru svátost věřil Hus, ale nebyl ani stran jedné z nich 
pravověmý. Zejména učil, že kněží nemají té moci, v pravdě od- 
pouštěti hříchů, ale pouze oznamovati jejich odpuštění. 

Stran pramenů křesťanského náboženství učil Hus, že pramenem 
jeho jest Písmo svaté, přesným vykladačem však Písma že jest ten, 
jehož Bůh osvěcuje, nikoliv papež sám, anebo s kardinálským sborem 
anebo Církev vůbec. 

To jest tedy učení Husovo, neboli ten krátký nástin jeho nauky, 
či ta pravda, kterouž on svou pravdou oproti pravdě katolické nazývá, 
a tato jeho pravda jest obsažena jednak v 45 větách Viklifových 
aspoň velikou většinou a v zavržených 30 větách jeho, jakož i ve spisech 
jeho i latinských i českých. 

O této své pravdě mluví M, Jan Hus mnohokráte, V ^prosinci 

r. 1411.3) píše urozeným pánom a dědicom svatého království Českého , 

kterak především děkuje králi Václavovi za to: »že ho držel při 

kázaní slova Božího a při jeho pravdě, a že ho se Zbyňkem smířil, ^) 

spolu s pány jednaje. On želá, že kanovníci a faráři Pražští toho smíření 

Qedbali, ale způsobili prý si Míchala, faráře u sv. Vojtěcha, aby při 

tu vedl, a zjednali prý sú naň kletbu, jížto se on k duši pohoršení 

nebojí, zle že prý toho želí, že nekáže slova Božího, aby nestavili 

služeb Božích a lidu nezamútili. Hus se tuto také dovolává práv 

zemských stran toho, že ho pohonili do Říma, a popichuje takto 

velmože: »Tisknú a nuzí knížata, pány, rytieře, panoše i cliudú obec, 

a pohonie je ven z jich zemie : a to jest proti zákonu Božímu, proti 

ustavenie práv duchovních, i proti císařským právům. Mají prý se 

pfíiiniti páni, aby se tak nedělo, a aby byla zjednána svoboda slovu 

Božiemu. On sám prý chce státi jakož vždy stával před knězem 

Zbyiikem sv. paměti, i před jeho úřadniky, dokud sě návodem prae- 

latóv a farářóv Pražských proti němu nepoložil a do Říma nepohnal. « 

Patrně staví zde Jan Hus svoji pravdu naproti pravdě, kterou 

hlásal papež a biskupové a faráři v Praze, a o té vypravuje, že je 

pronásledována. 



*} Docum. Str. 22. n. 11. 

*) Jaké to smíření bylo, dosvědčuje útčk Zbyhkův z Prahy, zvláště ant 
w. držel Husa při jeho pravdě. 



198 Dr- Ant. Lenz: 

Brzy potom povyšuje Hus tuto svoji pravdu na věc ne snad 
pouze Jana Husa, ale na věc celého národa, ano prohlašuje ji za věc 
Boha samého, když píše Pražan&m v listopadu r. 1412. také: >Bóh 
s vámi, milí páni a mistři. Prosímť vás, abyste nejprve vážili při Bozi^ 
jemuž se veliká ki4vda děje, neboť chtí jeho svaté slovo utisknouti 
a kaplu užitečnou k slovu Božímu zbořiti a tak lidu v jich spasenie 
překaziti. Druhé važte potupenie své země a národu neb pokolenie 
svého, ^ a teprv třetie važte hanbu a křivdu, kteráž se vám děje bez: 
viny. Čtvrté važte, že se na vás trhá dábel, a Antikrist se šklebí, ale 
jako pes na řetěze nic vám neuškodí, když \i\\úň,\jt pravdy Boéi milovníci. 

V tomtéž dopise napomíná Pražanův, a aby se neodpřisdkli té 
pravdy^ kterouž od něho slyšeli^ neboť prý žádají na nich, aby se 
odpHsdhli kacifstui^ kteréž, jako se oni domnívají, že by drželi. 

A jelikož prohlašuje Jan Hus svoji pravdu za pravdu věčného, 
neproměnitelného Boha, jenž pravil o sobě : »Nebe a země pominou, 
ale slova má nepominou, « prorokuje v jiném listě ku Pražanům, že 
tato jeho pravda vítězství odnese, a napomíná, aby se nedali od nf 
odstrašiti: »Confidite<, píše, »quia Christus vicit, et vos vincetis.«*) 
Hus se zde také srovnává s Pánem Ježíšem a praví: *Jako prý Pán 
Ježíš byl pronásledován od Židů, poněvadž zlosti jejich káral, tak 
prý se také děje jemu od sluhů Antikristových.* 

A opět v jiném listě píše Hus Pražanům a horlí, aby neod- 
stoupili od té pravdy^ kteréž jim dal Pán Bůh poznati, *) a opět jich 
napomíná v listě v prosinci 1412 psaném, aby prý chodili Pražané 
podle řečí v Betlémě konaných. '') 

Zase navzájem napomíná Hus, aby se Pražané varovali falešných 
proroků, t. j. katolických kněží, kteří prý k nim přicházejí v rouše 
ovčím, ale jsou prý uvnitř vlci hltaví.®) 

Ve všech těchto dopisech čteme tedy, kterak Hus opět a opět 
ujišťuje, že pravdu v Betlémě hlásal, a to nepochybnou a neklamnou, 
neboť jmenuje tuto pravdu pravdou Boží, a zároveň rozlišuje tuto 
svoji pravdu od pravdy kněží sobě protivných, tedy kněží katolických, 
jimž dává nepěkné jméno sluh Antikristových, kdežto vyznamenává 
kněze strany své podle M. J. Viklifa jménem duchovenstva evangeli- 
ckého. Tou měrou činí Jan Hus vyznání své víry zřejmé, že ta pravda 
jeho je podstatně jiná, nežli pravda, kterou hlásali katoličtí kněží ve 
shodě s katolickou Církví. Podle něho tedy jest pravda jeho pravdě 
kněžstva katolického protivná, a ta také měla podle M. Jana Husi 
vítězství odnésti, a následovně katolická víra podlehnouti, a tím 
způsobem jest také duchovenstvo rozlišeno: evangelické, které káže 
pravdu Husovu, a duchovenstvo sluh Antikristových, t. j. katolické. 

MysUm, že již dopisy Husovy dávají o tom svédectui, ée spory 
jeho mely dojista do sebe povahu dogmatickou. 

Zcela správně vyhlásili doktorové fakulty theologické dne 
6. února 1413. to právě za blud, což M. Jan Hus jmenoval pravdou 
svou a pravdou věčného Boha, a podle tohoto přesvědčení svého 
se usnesli na tom, aby k odklizení sporů ve věcech náboženských 

*) Docum. Str. 36 n. 17. 

•) Tamtéž. Str. 44. n. 19. 

') Tamtéž. Str. 46. n. 21. \ 

i Tamtéž. Str. 42. n. 18. 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvědčení? 199 

všichni doktoři a mistři se sešli na dvoře arcibiskupském a se odřekli 
45 vět Viklifových a přísahou se zavázali, že se chtějí ve všech těch 
kusech, jichž potupovali Viklifisté, s Církví Římskou sjednati, a že 
stran véci o víře má stáno býti smyslům a usouzení apoštolské Stolice 
a Qrkve Římské. 

To ovšem velice dohřálo M. Jana Husa, kterýžto svoji pravdu 
cenil výše nežli nauku katolickou, po celém světě hlásanou. Ve svém 
dopise synodě Pražské píše M. Jan Hus v únoru 1413:') >že jsú 
doktorové zemi česku zhyzdili i u papeže i jinde, anebo ješče kiívě 
hyzdie, praviece, že jsú mnozí v Čechách kacieři, aneb bludní u vieře, 
ti by piý měli podle práva ty bludné ukázati a na ně dovésti, ne- 
dovedú-li, ani zase země učistie, majie utrpěti, jako zrádce cti lidu 
českého. Ale že doktorové v své radě píší. Cechy hanějíce, že 
v Cechách jsú někteří ze žákovstva, jenžto jinak věří o^ svátostech 
kostelních nežli Církev sv. obecná; druhé pravie, že v Cechách ně- 
kteří nechtí u vieře a v ustanovenie Cierkve sv. obecné státi; třetie 
praví, že jsú někteří neposlušní svých praelatuov, a lid na to vedúce, 
aby nectili důstojenstvie papežského.* 

Jest tedy Hus i podle tohoto dopjsu o své pravdě tak přesvědčen, 
že se domnívá, že nikoho nebylo v Cechách, kterýž by dokázal jemu, 
že by on (Hus) vězel v některém bludu nebo kacířství, ano, on ve 
své radě, kterouž podal synodě, zřejmě dí, aby arcibiskup ohlásil 
praelátům, kanovníkům, doktorům, bakalářům, aby ti, kdož by naň 
věděli kacířství, na odvetu to také dokázali, a kdyby se nikdo ne- 
prohlásil, aby dal arcibiskup do Říma zprávu, že v celých Čechách 
a na Moravě není bludaře, ani kacíře. M. Jan Hus věděl předobře,. 
že bylo tou dobou nebezpečno, na Husa vésti blud anebo kacířství, 
a proto mohl doufati, že se as nikdo neopováží, něco podobného 
naň žalovati. Vždyť i doktorové fakulty theologické nejmenují M. Jana 
Husa ve své radě k synodě r. 1413. v únoru podané, alebrž jenom dí, 
že jistá čásť žákovstva brání vět Viklifových, že nechce uznati, že 
má stáno býti u věcech viery usouzení papeže a Římské Církve atd.^ 
ale ač míní M. Jana Husa, nejmenují ho. 

Vizme nyní, zdali M. Jan Hus tuto svoji pravdu také vezdy 
pevně držel, anebo snad v ní kolísal? 

§2. 

Hus kolísá v učeni o materiálním principu náboženství 
křestbnského, čili o Písmé svatém. 

Viklif učí, že jest Písmo sv. jediným pramenem víry křesťanské, 
a podle něho učí také M. Jan Hus. Ón sám tvrdí o sobě, že nechce 
nic držeti za víru ku spasení nevyhnutelně potřebnou, leč by měl pro 
sebe theologický důvod, že tak a nejinak určuje Písmo svaté, bud že 
přímo anebo nepřímo, a tak prý že chce držeti až ku poslednímu 
okamžení života svého. »Coníiteor,< praví Hus, »quod nihil volo ut 
fidem simpliciter ad salvandum necessaríam simpliciter credere, tenere 
et asserere, nisi demonstrationem istam theologicam habeam: Hoc 
dicit scríptura sacra explicite vel implicite, igitur hoc est ut fides 



•) Docum. Str. 52 n. 2S. 






200 , Dr. Ant. Lcnz: 

credendum, tenendum vel asserendum, et sic humiliter fídem i. e. 
credulitatem scrípturae sacrae adhibeo, volens tenere, credere et asse- 
rere, donec in me fuerit habitus, quidquid ponitur in scriptora.^ '®) 

Na této zásadě stoje dokračuje Hus zle na ty, kdož prý brini 
čísti Písmo Boží, a to prý jsou knéží, kteří prý neradi vidí, že lidé 
světští umějí Písmo, a to pro bázeň, aby neseznali, jak mají býti 
kněží živi, aby bludů jejich netrestali a jich neznamenali v kázáních. ^^) 

Hus zde rozumuje podle Viklifa, nebof i on tuto perfidii knéžím 
v tvář vrhal. Hus tuto zamlčuje, že ovšem bránila Církev čísti Písmo, 
ale textu porušeného, a nikoliv Písmo o sobě. Ve Francii bránila 
Písmo čísti, jak je sobě upravili Albigenští a Valdenští, v Anglii 
i Valdenští i jejich přívrženec Jan Viklif, avšak nezapovídala čísti 
Písmo neporušené ve věcech víry a mravů. '*) 

Toto učení Husovo o Písmě jako jediném pramenu víry kře- 
sťanské jde také na jevo z repliky, kterouž chtějí mistři učení Praž- 
ského vyvrátiti myšlenky doktorů fakulty theologické. Neboť doktoři 
tito vytýkají žákovstvu strany Husovy, že papeže a sboru kardináK 
ského málo váží, a nechtějí přivoliti, aby byl papež se sborem kardi- 
nálů rozhodčím ve věcech víry se týkajících, »ale že chtějí míti v těch 
přech samo Písmo za sudce, kteréžto Písmo sv. podle svých hlav 
chtie vykládati, a výkladóv múdrých a svatých doktoróv v církvi sv. 
netbají.c '^) Mistři replikují nevelmi vlídně a zdvořile, pravíce, že 
doktoři evangelické duchovenstvo z hloupá kárají, že chce ono míti 
v těch věcech Písmo za soudce.**) 

Měli tedy přívrženci Husovi dobou tehdejší Písmo jediné za 
pramen víry, a tak zajisté také Hus. 

Jan Hus hlásal tyto zásady o Písmě s kazatelny, pod širým 
nebem, a kdekoliv se udala příležitost jemu, oproti nauce katolické, 
že Písmo o sobě není a nemůže býti rozhodčím u věcech víry, a vy- 
hlašoval učení katolíků za blud. 

A dle tohoto svého učení, čili dle této své pravdy činí Hus 
také výměr o tom, co by bylo kacířství. >Věř,€ praví, »že kacieřstvie 
jest bludné učení, Písmu odporné, neústupně bráněné.* *^) Definice 
tato jest opět vzata z M. Jana Viklifa. 

Ano, podle M. Jana Viklifa tvrdí Hus dokonce, že může býti 
člověk i konáním svým kacířem, jako když věří, že jest smilství hřích, 
a přec je páše. Odtud má původ jeho výrok: > Každý, kdož ne- 
ústupně smrtelně hřeší, jest kacíř. « *•) 

Na tomto základě tvrdí M. Jan Hus, že, kdyby nebylo Písma, 
nebylo by také kacířství: »Věz,* praví Hus, »že, by nebylo Písma, 
tehdy by nebylo kacieřstvie, jakož by nebyla noc, by den nepře- 
dešel noci.« ^^ 



*') Hus. Ad scripta octo doctorum. Cap. 10. 

••) Postilla. Erben II., 57. 

*') Podobné zakázala Církev čísti Písmo Lutrem přeložené, nebof bylo 
perfídnč přeloženo. Písmo čísti nebrání Církev nikomu. D&kazem toho jsou 
četná vydání autoritou její. Přes to pfese vSecko nestydí se pastorové svým 
včrným hlásiti i dnes, že Církev zapovídá čísti Písmo. 

••) Docum. Str. 480. D. 

'*) Tamtéž. Str. 493. H. 

'*) Hus. O svatokupectví. Kap. 1. 

'•) Tamtéž. 

") Tamtéž. Kap. 2. 



Jest pravdou, že utnfel M. fan Hus za své přesvědčení? 201 

Podle této své velice podivné nauky jistí M. Jan Hus, žu i pohan 
i žid mohou býti kacíři, když by proti Písmu drželi blud neústupně. '^ 

Do jakých však důsledků sebe Hus touto definicí o kacířství 
zavlekl, ukázal jsem ve spise: >Učení Jana Husic '') 

Maje M. Jan Hus Písmo sv. za jediný pramen křesťanského 
náboženství s velikou radostí dává zprávu Richardovi anglickému, 
*kterak lid nic jiného nechce slyšeti, leč jen Písmo sv., zvláště evan- 
gelium a epištoly, a kdebykoliv se ono hlásalo, tam prý se lid hro- 
madné shlukuje. « ••) 

Odtud víže také M. Jan Hus netoliko kněze, ale také laika, 
právě jako M. Jan Viklif, aby znal Písmo, a aby pravdu odtud po- 
jatou neohroženě hlásal a ji vyznával, pakli by toho neučinil, že jest 
zrádcem. > Jakož kněz dlužen jest,< píše Hus, »aby pravdu, kterúž ot 
Boha jest slyšal, směle kázal; též laik t. j. člověk nekněz, dlužen jest, 
aby pravdy, kterúž jest slyšal od kněze vynesenu z Písma, bránil 
doufajně, pakli toho neučiní, zrazuje pravdu. < ") 

Na základě téhož učení o Písmu stoje ukazuje Jan Hus, opět 
zcela podle Viklifa, jak sobě počínají moudří a vážní mužové, po- 
vstane-li nějaká důležitá otázka náboženská. Oni prý pilně se snaží 
vypátrati, co Písmo o ní praví. Jestliže jest otázka tato v Písmě roz- 
hodnuta, věří pravdě této; jestliže Písmo o ní mlčí, nevyslovujíc se 
ani kladně, ani záporně, vzdávají se otázky této, nic se nehádajíce, 
která strana by byla na pravdě. Hus píše: »Ideo prudentes hanc 
habent consuetudinem, quando difficultas circa veritatem aliquam venti- 
latur, inprímis considerant, quid fides scrípturae loquatur in hoc puncto, 
et qoidquid fides in hac materia definierit, credunt stabiliter tamquam 
fidem. Si autem fides scrípturae neutram partem ejus expresserit, 
dimittunt illud, tamquam eis impertinens, et non litigant, quae pars 
habeat veritatem.*^) Jestliže však věřil Hus, že Písmo, a jen Písmo 
rozhoduje ve věcech náboženských, musíme podle pravdy říci, že Hus 
nepřijímá jiného pramene víry, leč jen Písmo svaté. 

Hus se také dovolává pravověrnosti své tou cestou, že není 
v učení jeho bodu ani jediného, v němž by se ono od Písma od- 
chylovalo. •*) 

Hledíce k těmto výrokům M. Jana Husi, musíme se domnívati, 
fe jeho materiálním principem víry bylo jedině a výlučně Písmo. 
Avšak ku velikému překvapení čteme, že Hus odmítá od sebe a od 
svého evangelického duchovenstva, že by byli > někteří ze žákovstva, 
kttří chtějí míti ve věcech víry Písmo samo za sudce. « Hus píše 
stran této výtky naproti Pálečovi velice podrážděně. On prý sobě 
tuto lež vymyslil na základě rozmluvy, ve které byl vyzván, aby do- 
kázal, že Písmo se slovy jeho souhlasí. > Primům mendacium,* píše 
Jan Hus, >quod solam scripturam sacram in talibus materiis pro judice 
haberi volumus.* '*) 

•») Tamtéž. 

*') Učení Jana Husi. Str. 11 seq. 

'•) Palacký. Docum. Str. 12. n. 6 

") Tamtéž. Sir. 24. n. 12. 

'') Has. Adversus indulgentias papales. U Viklifa. Dialogus. Cap. 11. 

'^) Has. Adversas Scrípta Stephani Palecz, doctoris. 

'*) Has. De Eccl. Cap. 16. 



202 Dr. Ant. Lenz: 

Tímto odhaluje Hus před námi pravé babylonské zmatení. 
Jednou nám praví, že Písmo samo rozhoduje o věcech víry, a na 
něm že přestávají všichni moudří a obezřelí mužové, a zase zle se 
horší na Páleče, a ovšem také na doktory fakulty theologické, že 
prý jemu a duchovenstvu evangelickému křivdu činí, že by on a 
strana jeho méli Písmo za soudce u věcech náboženských, a to samo,, 
a že sobě je vykládají podle hlav svých. Ano, Hus jmenuje Páleče 
ve své horlivosti až i lhářem, že takovouto pomluvu na něho a na 
duchovenstvo evangelické vyřknouti se neostýchal. On prý nepřilnul 
ku sektě Valdenských anebo Arménů, ^^) ale ku sektě sv. apoštolů. ••) 
Komu tedy máme stran učení Husova o Písmě věřiti? Husovi, kterýž 
dí: »že Písmo rozhoduje o věcech víry, « anebo témuž Husovi, kterýž 
tvrdí, že tomu není tak, a on že není v této stránce přívržencem 
sekty Valdenských? 

Avšak my se dovídáme ještě vícel V traktáte, jejž napsal Hus 
v Kostnici o svátosti těla a krve Páně, vyznává, že neradí nic mysliti 
Písmu sv. protivného, a že jako vezdy rozum svůj jemu podřizoval, 
tak i nyní činí, ano že drží i výroky sněmů obecných a učitelů cír- 
kevních, a že touží raději umříti, nežli věcí víře odporných tvrditi.*^) 

Podle toho všeho, což bylo předesláno, jsme zajisté oprávněni 
říci: že Hus v nauce o Písmě Božím sobě velice odporoval, nevěda 
vlastně, na čem sám jest, anebo aspoň, že stran této fundamentální 
otázky velice kolísal. A máme snad toto kolísání zváti přesvědčením, 
že jest Písmo jediným výlučným pramenem křesťanského náboženství ř 

§3. 
Hus kolísal stran učení o přesném výkladu Písma svatého. 

Jestliže jest Písmo zdrojem náboženství křesťanského (a byť i jím 
nebylo samo a výlučně), naléhá důtklivě otázka : kdo by Písmo přesně 
a neomylně vykládal? Neboť, když by Písmo sv. bylo nám k ruce, 
ale neměli bychom přesného vykladače Písma a u výkladu neomyl- 
ného a neměli bychom jistoty o přesnosti a neklamnosti téhož vý- 
kladu, což by nám medle bylo ono plátno? Vždyť by bylo pro nás 
knihou pečeti sedmerou zapečetěnou, zvláště, any v Písmě sv. jsou 
obsaženy pravdy netoliko přirozeného řádu, ale také nadpřirozeného, 
neboli tajemství, která sice rozumu neodporují, ale dojista jej ne- 
skonale převyšují. Neklamné slovo Boží v Písmě svatém obsažené 
vyžaduje tudíž, ač má-li býti pro nás skutečně zdrojem víry, neomyl- 
ného vykladače, tak aby bylo jisto, že se výklad s Písmem zcela, 
kryje. Neboť výklad s obavou, že jest snad křivý, nemůže býti pra- 
menem víry, kteroužto jsme náboženským pravdám neomylného Boha,, 
kterýž sám sebe Pravdou zove, dlužní. Vždyť pak víme, že články 
víry našeho sv. náboženství nejsou pouhým míněním, ale pravdamir 
nepochybnými. 

Ze Kristus Pán takovou autoritu ustanovil, kteráž by o věcech 
víry rozhodovala, a jejížto usouzení se mají věřící podrobiti, bylo- 
v katolické Církvi vezdy věřeno, a tou autoritou Kristus Pán obdařil 



^') Sekty to, jež vyhlašovaly Písmo samo za pramen náboženství. 
^') Hus. Adversus scrípta octo doctorum. Cap. 5. 
-') De Sacramento Corporis et Sanguinis Domini. 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvědčeni? 203 

sbor apoštolův a jejich nástupce v apoštoláte, zejména sv. Petra a 
jeho náměstky : Římské papeže. Tak bylo také véřeno za času M. Jana 
Hasí; nebof doktoři fakulty theologické beze všeho vyznávají: že 
všecko žákovstvo (t. j. všecko duchovenstvo) po celém světě drží, že 
má u věcech víry stáno býti usouzení papežovu a kostela Římského. 

Tomu však klade Hus rozhodný odpor; neboť on píše, že 
doktoři fakulty theologické ovšem tvrdí, že papež a sbor kardinálův^ 
jsouce praví a zjevní náměstkové hlavy a knížete apoštolského sv. Petra 
a sboru jiných apoštolův, mají rozeznati a rozsouditi všecky věci du- 
chovní ve vší obci křesťanské, a kdež by bludy nalezli, aby je trestali 
a vyčistili; avšak za jedno prý není pravda, že nestává jiných ná- 
stupců apoštolských kromě kardinálů, za druhé prý jest lež, že papež 
jest hlavou Církve, a za třetí prý bloudí papež i se svými kardinály. '®) 

Křivé prý jest, tvrdí dále Hus : co jistí údové fakulty theolo- 
gické: že jest papež útočištěm jistým, bezpečným a ustavičným, 
který vyučuje, řídí a zabezpečuje v pochybnostech, bez kterého by 
Církev ani obstáti nemohla. *^) 

S tímto souvisí sarkasmy, které sobě činí Hus z doktorů fakulty 
theologické a z jejich učení, že má stáno býti u věcech víry se týka- 
jících usouzení papeže a sboru kardinálského, čili Římské Církve. On 
píše totiž ve svém dopise M. Křišťanovi z Prachatic '") roku 1413., 
kterak ví: že bylo kurii Římské dopsáno, o čem se doktoři uradili^ 
a že podali radu tu Antikristovi (t. j. papeži) k podpisu, aby mohli 
klamati a vyhlásiti : Ty jsi kacíř ! Neboť, co usoudí sv. Římská Církev^ 
t. j. papež s kardinály, to má býti jako víra držáno ; ale on se svými 
usoudí, že odpustky za peníze jsou katolické, tedy má to býti držáno 
za víru. Ale ty, Huse, jsi opačně kázal, odvolej tedy kacířství, jinak 
budeš upálen. A opět, co usoudí atd., ale on (papež) usoudí, že rada 
doktorů, jinak nepřátel pravdy, jest spravedlivá a svatá, následovně 
má býti držána. A opět. Cokoliv usoudí papež atd., ale on usoudil, 
aby všichni své Viklifické knihy odevzdali ku spálení, a se jich od- 
přisáhli, tedy má tak býti držáno. A opět: Cokoli usoudí papež 
s kardinály, to má býti jako víra držáno, aby nikde v kaplách ne- 
bylo kázáno, tedy i to má býti za víru držáno! A opět: Cokoliv 
osoudí papež, to má býti za víru držáno ; ale on slavně usoudil, totiž 
Boniiacius s kardinály, že Václav král není králem Římanů, aniž 
Sigmund králem, tedy i to má býti za víru držáno.* 

Patmo jest zde, že Hus svévolně mate předměty, k nimž čelí 
Bohem daná neklamnosť, s těmi, k nimž nesměřuje víra v neomyl- 
nost papežovu, a tím, uvádí i víru katolíků, že by mělo stáno býti 
usouzení papežovu u věcech víry, v lehkosť. 

Na jiném místě tvrdí M. Jan Hus, že, byla-li by pravdivá nauka 
o neklamnosti papežově u věcech víry, že by musil býti také bez- 
hříSný, tak jakoby pojem » neklamnosť* v oboru víry plně se kryl 
s pojmem >bezhříšnosti«. Avšak přiznati sluší, že nemá Hus tohoto 
odporu naproti katolické y^ře ze sebe, ale z M. Jana Viklifa. 

Když byl M. Jan Hus v dopise Křišťanovi svrchu zmíněném 
učení o neklamnosti papeže se .sborem kardinálů louhem sarkasmu 



'*) Hus. Ad scripta Stanislai. Cap. 10. 
'") Hus. Adversus Indulgentias papales. 
") Docura. Str. 57 n. 28. 



204 Dr- Ant. Lenz: 

náležitě pokálel : namítá sobě, jako svého času anglosaský deformátor 
M. J. Viklif, slova, jimiž dává sv. Jeroným v Církvi Římské následující 
svědectví: »Sancta Romana Ecclesia semper immaculata permansit. 
Domino providente, et beato apostolo Petro opem ferente in futuro 
manebit sine uUa haereticorum insultatione.« » Svatá Římská Církev 
zůstala vezdy bez poskvrny, poněvadž Bfih nad ní bděl a setrvá 
i v budoucnosti bez výsměchu kacířů, jelikož Bůh bude nad ní bdíti, 
a sv. apoštol jí pomoc přinášeti. 

Hus nechce však míti, právě jako M. Jan Viklif, aby slova 
tato byla rozuměna o papeži s kardinály, tedy právě o tom kostelu 
Římském, o němž tvrdili doktoři fakulty theologické, že má právo, 
rozhodovati u věcech víry, a že jeho usouzení má stáno býti. Za 
příčinu svého výkladu udává, že prý jsou papež a kardinálové ne- 
šlechetnostmi svými více poskvrněni, nežli kdo jiný, jak prý svědectví 
vydávají i Stanislav i Palecz. 

Odtud dí Hus, že učení o neklamnosti papežově jest netoliko 
křivo, ale i rouhavo, anť by prý byl papež i nehříšný, t. j. že by 
bylo nemožno jemu hřešiti, jako Kristus Pán. Není prý tedy papež 
útočištěm jistým; bezpečným a ustavičným, bez něhož by Církev ne- 
mohla obstáti. Útulkem jediným, dokládá Hus, jistým a bezpečným 
Církve jest Kristus Pán, jsa hlavou její vniternou podle člověčenství 
a zevnou podle Božství. K němu tedy se musí věřící utíkati.^') 

Ťlení tedy podle M. Jana Husi Římský papež tou autoritou, 
která by Písmo Boží, které Hus za pramen víry prohlašuje, neomylné 
vykládala, ale ani sbory ekumenické nejsou, jak Hus určitě tvrdí, 
neomylné u výkladu víry, tedy ani Církev vůbec, jižto členové sboru 
ekumenického zastupují. Tak píše Hus ve svém dopise věrným Čechům 
dne 26. června 1415. o sněme Kostnickém: »0, byste viděli ten sbor, 
Jenž se nazývá nejsvětéjším, a jenž nemóž poblouditi: jistě spatřili 
byste ohavnost převelikú.« '*) 

Avšak týž M. Jan Hus, který o neklamnosti papežově a Církve 
tak urážlivě se vyjadřuje, tvrdí jinde jsa sobě odporen, že jest Církev 
samým Kristem Pánem o pravém rozumu Písma Božího naučena, a 
tou měrou by byla Církev neklamnou vykladatelkou Písma Božího. 
Hus totiž zcela správně dí: » Jediný Kristus móž do rozumu Písma 
uvésti, kterýž sám mohl sedm pečetí knih zapečetěných otevříti, 
kteréžto pečeti byly sú tajemství jeho vtělenie, na nebe vstúpenie a 
na sád přijetie; a do těchto tajnic a pivnic Písma sv. byla Cierkev 
uvedena, a proto čistého rozumu z Písma sv. vybírá, přebývajíc vedle 
potokóv Písma sv., aby chytrosti a útoku ďáblova, toho jestřába, 
utekla.**') Nic prý nemůže másti Církev v neklamném výkladu 
Písem, neboť ona jest studnice zapečetěná, jejížto víra pravdu čtenie 
sv. jest utvrzena, tak že ani kacieři, ani zlí duchové vieru Cierkve sv. 
roztrhati nemohu.**) 

Takto píše M. J. Hus u výkladu Písničky čili Písně Šalomounovy. 
I mohl by se odtud pravý opak toho dovésti, nežli což byl tvrdil 
v traktáte svém naproti svému bývalému učiteli doktoru Stanislavovi 



") Hus. Adversus Scripta Stanislai. Cap. 9. 

") Docum. Str 137. n. 85. 

") Písnička. Erben lil. 13. a 22. 

»*) Tamtéž. Erben III. 52. 



Jest pravdou, že umřel M. Jan Hus za své přesvědčeni? 205- 

a v traktáte naproti odpustkům papežským. Odpor tento padl by tím 
spíše na váhu, jestliže jest pravdou jistou zpráva Erbenova, že Hus 
napsal výklad Písničky v r. 1412., nebof tuť by byla nestálost Husova 
a vrtkavosf v tomto fundamentálním článku jasně na odiv postavena. 

Kdyby byli čtenáři spisů Husových ve věku XV. byli poněkud 
pozorněji rozebírali učení jeho, věru že by byli musili zvolati : Mistře 
Jene: Co pak jest tedy na pravdě? Jest Církev klamná u věcech víry, 
nebo neklamná, oboje nemůže býti pravdivo, co čteme ve spisech 
tvých, anetK), což jsme slyšeli z úst tvých ř 

Sobě přikládá Hus výsadu zase jako vzjr jeho M. Jan Viklif, 
od Boha propůjčenou, aby pravdu Písem poznal. Tak praví v disputaci 
své o spise Viklifově: »De Trínitate«, že všichni, kdož měli podíl 
v odsouzení 45 vět Viklifových, smrtelně zhřešili ; on však že nechce 
souhlasiti s takovýmto konáním pro sousto chleba, anebo pro bázeň 
světskou, spíše prý volí hájiti pravdy, kteréž mu dal Pán Bůh poznati, 
zvláště z Písma, až do toho hrdla, ježto pravda zůstává na věky. 
>Volo veritatem, quam mihi Deus cognoscere concesserit, et praesertim 
scripturae divinae usque ad mortem defendere, sciens, quia veritas 
manet in aetemum.«'*) 

Z toho ze všeho jest opětně zjevno, že Hus není jistý o tom, 
idali Církev jest neklamná u věcech víry čili nic. Či to byl jiný Hus, 
který výklad Písničky napsal, a opět jiný, kterýž neklamnosf Církve 
i papeže zamítal? (Pokračování.) 




Na samotě. 

Obrázek. 
Napsal Bohumil Brodský. 

(Dokončení.) 

III. 

^o návratu z oběda bylo v myslivné ticho. Zbornikovi 
vraceli se domů mlčky. Paní Julie byla unavena, ospalá, 
a dosud jí v hlavě vířily zvuky hudby, šum tance, mí- 
haly se různé postavy, jež poznala, slova, která zaslechla, 
hovory, jež měla s tím neb oním tanečníkem. Poddávala 
se celému tomu dojmu, radujíc se, že muž mlčí a ne- 
vytrhuje jí. Zbomik, aby měl opravdu pokoj, stavěl se, jakoby spal. 
Ale zatím dokonával se v jeho prsou krutý boj. Pozoroval ženu, 
kterak po celý večer i noc tancovala, bezstarostně se smála, s pány 
fcrtovala vtipně a hladce, dávajíc na jevo, že jest podobnému životu 
xvyklá, že ji těší a že si cos takového stále přeje. Viděl, že marně 
bude s ní zápasit, bude-li chtít, aby s ním snášela samotu a zřekla 
se svých choutek. Má hnát odpor svůj do krajnosti? Či snad raději 
ustoupit, aby aspoň něco ze svého života zachránil? 

'^) Acttis pro defensione Joannis Viklif de Trínitate. 




206 Bohumil Brodský: 

Nemohl se dosud rozhodnout a proto ponechával vše na příští 
dobu. Jedno aspoň bylo ovocem jeho myšlének, přesvědčení totiž, že 
první jeho myšlénka na ženění byla počátkem jeho utrpení. 

Paní Julie však ani druhého dne nebyla hovornější. Chodila ne- 
dbale, jevíc nechuf k domácím pracím. Chvílemi zazpívala tlumeným 
hlasem některý z nápěvů, jenž jí od včerejška zůstal. K obědu při- 
nesla si zase knihu, a když Zbomik po obědě odcházel, jsa pobouřen 
jejim chováním, slyšel, jak se škodolibě rozesmála. Zarazil se, a krev 
se mu vehnala do hlavy. Chtěl se vrátit a dát průchod svému hněvu. 
Vzpamatoval se však a kvapil do lesa. 

Navrátiv se pozdě večer nalezl svou ženu pohrouženu opět do 
čtení. Tvářila se velmi lhostejně. Upokojen lesní samotou usedl 
k večeři, kterou mu služka přinesla, a pak se posadil ke čtení také. 

A tak dělo se to nym' každý den. Neřekli si ani dobrého, ani 
zlého slova. Žili vedle sebe jako dva neznámí lidé, kteří jsou donuceni 
snášeti navzájem svou přítomnost, ale kteří nemají příčiny o sebe se 
starati. 

Asi týden po slavném obědě u sládka Zemana vrátil se Zbomik 
domů z lesa až ke druhé hodině. Měl příjem dříví ve vzdáleném od- 
dělení a tuze se zdržel. Když vešel do pokoje, neviděl své ženy. 

»Kde je paní?« ptal se Barušky. 

»Mám vyřídit, že jela na návštěvu k paní lesmistrové,« sdělo- 
vala služka. 

»Tak.? Dobře. Dej mi jíst.« 

Najedl se a šel zase do lesa. Byl začátek března. Sníh již slezl, 
a všude bylo cítiti blížící se jaro. Na lesních cestách bylo mokro, a 
ve stínu ještě držel led. Zbomik chodil lesem až do večera. Tento- 
kráte byl velice pobouřen a přes velikou vzdálenost cítil, vraceje se, 
že se dnes nezdrží. 

Paní Julie přijela krátce před ním a převlékala se. 

>Kde jsi byla?« ptal se jí mírně, patře jí přímo do očí. 

>Ach, ty už mluvíš ?« ozvala se posměšně se usmívajíc. » Myslila 
jsem opravdu, že jsi oněměl. To je dobře, že jsi zase zdráv.* 

•Radím ti, abys mne nedráždila,* řekl suše. »Víš, že nejsem 
ten, jenž by nechal sebou jako loutkou zahrávati. Kde jsi byla?« 

»Chceš-li, abych ti odpovídala, musíš napřed být zdvořilejším,* 
povídala s vysoká. » Trpěla jsem až dosud tvůj hrubý tón, ale nyní 
se tomu musím opříti, abych se nemusila za tebe před lidmi stydět. 
Beztoho je mi hanba, když slyším, jak o tobě lidé mluví.* 

Zbomik překvapen se na ni podíval. Je to pravda, co slyší .^ 
Ne, to není možná. 

»Ty se tedy za mne stydíš?* ptal se trpce. 

>Ano, a to právem,* přikývla milostivě. >Byla jsem ze svého 
domova i od svého prvního muže zvyklá jinak vésti domácnost, a 
všichni jednali se mnou také zcela jinak, slušněji. Poněvadž jsi začal 
mluvit, vidím, že tě počíná mé mlčení mrzet. Chceš-li tedy, aby 
u nás zase bylo vše při dobrém, napřed se odřekni svých zlozvyků, 
a já ti ráda minulé odpustím.* 

Ted už Zbomik se nedovedl déle opanovati. 

» Povídáš to do opravdyř* křikl a zablýskal očima. 

>Co tak křičíš?* osopila se. > Myslíš, že jsem tvůj hajný? To se 
velice mýlíš. Já už vím, jak s tebou jednati, paní lesmistrová mi poradila.* 



Na samoté. 207 

*Tys byla tedy na radě! A smím vědět, co ti radila ?« 

>Proč tí&j když ti není hanba slyšet, co tvůj představený o tobě 
řekl. Až začneš křičet, zavru se do pokoje a nechám tě dělat, co 
sám budeš chtít. « 

>To tedy radila paní lesmistrová. Ty jsi si jí tedy stěžovala. 
Nu, dobře, že to vím. Víš, co udělám já, nebudu-li moci s tebou vy- 
držet a neposlechneš-li mne?€ 

> Bezpochyby mě budeš bíti. Hrubý jsi na to dost,« prohodila 
jízlivě. 

•Ženo, ještě jedno takové slovo, a udělám ti to, co ti udělám, 
budeš-li se řídit radou paní lesmistrové. Vystrčím tě za dvéře a 
zamknu myslivnu, abys nikdy se nemohla vrátit. « 

Vytřeštila naň oči a nemohla chvíli odpovědít. 

>Ale pak bys mi vrátil, co jsem sem přivezla,* křikla v malo- 
mocném hněvu. 

>To ti vrátím hned. Byl jsem už připraven, že mi začneš vy- 
čítat, co jsi sem dala. Zítra ráno odnesou lidé na p&du vše, co je 
tu tvého. Ve svém bytě jsem a zůstanu pánem já, a nikdo mi nesmí 
říci, že jsem z jeho milostí živ. Tvé kapitály jsem ještě neviděl a 
vidét nebudu, poněvadž by mě každý tvůj krejcar pálil. Tak, ted víš 
zase ty, o čem jsem se já rozhodl. Paní lesmistrové napíšu dopis, 
aby podruhé svých vzácných rad ponechala pro sebe, a pak uhlídáme, 
doveide-li mě chytrá a lstivá žena, která, abych si ji vzal, neostýchala 
se sama za mnou sem přijíti a tu hory doly slibovati, ohnouti mou 
§íji a udělati ze mne pokorného otroka. « 

Se vztyčenou hlavou odcházel do předního pokoje a tu usedl. 
Paní Julie byla rozhodným vystoupením mužovým příliš překvapena, 
aby byla mohla hned odpovědíti. Teprve po chvíli ozval se z jejího 
pokoje pláč a nářek. 

>Já nešťastná, co jsem to jen dělala, že jsem si ho brala!* 
volala plačíc zlostí. >On mě zabije, utrápí, smrť udělá. Než bych na 
to čekala, raději se sama zabiju, a to hned. Oběsím se, a pak aspoň 
každý zví, co je zač. Ano, proč odkládat.* 

Bylo slyšet, jak pobíhá sem tam v malomocném hněvu. Zbomik 
však zůstal klidným a vzav papír psal krátce paní lesmistrové, žádaje 
zdvořile sice, ale se vším důrazem, aby se do jeho domácích záleži- 
tosti nemíchala. Věděl, že tím na sebe uvalí její hněv, ale toho nedbal. 
Své povinnosti zastával svědomitě, a lesmistr nemohl mu tak snadno 
uškoditi. 

Po chvíli se otevřely dvéře z druhého pokoje, a paní Julie ob- 
jevila se mezi nimi prostovlasá, držíc v ruce provaz. 

•Tobě je to lhostejno, oběsím-li seř* křikla vztekle. 

> Úplně. Řekni mi však, prosím, vážné, chceš- li se do opravdy 
oběsit, nebo ne. Píšu právě paní lesmistrové a oznámím jí tedy při 
jednom, že její rada byla pro tebe tak dobrá, že si chceš vzíti život. 
Ostatně, kdybys viděla samu sebe, jak jsi směšná, zahodila bys ten 
provaz a styděla bys se za svůj husarský kousek.* 

>Ty se styd, nelido, necito, nevzdělance !< křičela zběsile. »K vůli 
tobě si smrf dělat nebudu, nestojíš mi za to. Ale na to bych se po- 
dívala, opovážíš-li se proti mně něco udělat. Zítra pojedu zase k les- 
mistrovům do Buřína.* 

»Jak je libo. Připrav se však zároveň na odchod.* 



208 Bohumil Brodský: 

»Na nic se připravovat nebudu. A už mě nezlob, sice něčín> 
po tobě hodím. < 

»Už jsem ti jednou povídal, že si počínáš jako opilci u muziky. 
Ostatně ted bych si přál ticho. Nebudu-li ho míti po dobrém, získám 
si je po zlém. Strčím tě do pokoje, a tam si vyváděj.* 

>Bože, Bože, proč jsi mé tak trestal, « křičela, vidouc marnosf 
svého vzdoru. »Do vody jsem měla skočit, když jsem měla sem jít.« 

Rozplakala se vášnivě a vracela se do pokoje. Zbomik chtěl se 
vyhnout dalším trapným výstupům, a proto vzav klobouk, šel do 
hospody. Seděl tam hajný a jeden z domkářů. Lekli se, když spatřili 
m /slivce. Ale on pozdraviv je vlídně, poručil si pivo a otázav se jich 
na různé maličkosti, zamyslil se najednou a dlouho seděl jako bez 
duše. Mlčeli také a vyměnili pouze významný pohled. Věděli, co se 
děje v myslivně, poněvadž Baruška pověděla skrytě vše hajné, a tato 
pod pečetí tajemství sdělila to skrovným obyvatelům samoty. Všichni 
litovali myslivce, a hajná neopomenula při každé příležitosti podotknout, 
ona že dobře hádala a dobře myslivci radila. 

Konečně se myslivec probudil ze zamlklosti. Plaše podíval se 
po přítomných a chvatně se napil. Poručil hospodskému, aby na jeho 
účet dal hajnému i domkáři po láhvi a nutě se do veselosti vypra- 
voval různé noviny. Nešlo mu to však od srdce, a když vypil druhou 
láhev, vracel se domů. 

Paní Julie už ležela. Zavřela se do druhého pokoje, a Zbomik 
trpce se pousmáv, uléhal na své staré místo. Ale dlouho slyšel jedno- 
tvárný šumot lesa, než usnul. 

Ráno, než odešel do lesa, poslal Barušku pro hajného a dom- 
káře. Když přišli, dal z podkrovního pokoje snésti ony části nábytku, 
jež náležely jemu a pak na jejich místo vynésti několik kousků, které 
si paní jeho přinesla. V duchu byl rád, že i piano zmizelo, poněvadž 
Julie nehrála na ně nikdy jindy, než když ho chtěla podrážditi. 

Dnes, dívajíc se na počínání mužovo, jen se škodolibě a po- 
směšně usmívala. Nedbal toho, a když byl nábytek odnesen, zavřel 
podkrovní pokoj a položil klíč před ni. 

>Zde jest klíč od hořejšího pokoje,* pravil klidně. » Zítra dám 
pojistit proti ohni nábytek, abys u mne neutrpěla žádné škody. Od 
této chvíle konám plné svou povinnost, staraje se o veškeré tvé po- 
třeby a žádám tě, abys ty konala své.< 

»A nebudu-li jich konati ř< ptala se vyzývavě. 

»Pak přestaneš býti mou ženou, a o to ostatní dovedu se již 
postarati.* 

» Uhlídáme I < pohodila vzdorovitě hlavou a vyšla ven. 

Zbornik šel po svých povinostech, ačkoliv mu nějaký hlas stále 
našeptával, aby zůstal dnes doma a odvrátil něco zlého, jež určiti 
nemohl, jež však téměř určitě předvídal. Boje se však, že by jeho 
přítomnost zavdala paní Julii příležitost k dalším nájezdům, odešel 
přece. 

Navrátiv se o polednách, dověděl se od Barušky, že jeho paní 
odešla záhy po něm a jemu zanechala vzkaz, že šla do Buřína k les- 
mistrovům. Hněv jím zalomcoval, a srdce jeho naplnilo se hořkostí. 
Což je opravdu jako malé dítě, kterým by mohl každý pohazovati, 
jak by chtěl, jehož slovo nic neplatí, jemuž se smi leckdo posmívati, 
vzdory stíhati a ničiti jeho štěstí i jeho klidř Ne, to, co řekl, stane se. 



Na samoté. 209 

Ovšem tím bude dáno znamení k veřejným pomluvám, a obecné 
mínění postaví se proti nému. Ale af, nesmí dbáti, co lidé budou 
mluviti, jde-li o celé jeho budoucí štěstí. 

>Baruško,« nařizoval, »jdi a zamkni všechny dvéře, vedoucí 
ven z myslivny a mně přines klíče. « 

Poslechla a zvědavě dívala se na myslivce. 

>A teď jdi si po své práci. To ti však povídám, af tluče kdo- 
koliv, žádného sem nevpustíš, třeba to byla moje paní, rozumíš.* 

>Ano, vzácný pane.< 

•Dobře. A ted chci být sám.« 

Chtěl pracovati, ale byl příliš rozčilen očekáváním toho, co se 
mělo díti. Svou ženu mohl čekati každé chvíle a přemítal, přinese-li 
mu dnešní den ulehčení, či zhorší-li ještě více domácí jeho poměry. 
Ve svém však rozhodnutí, že hned zpočátku zavede si život, jaký si 
přeje, setrval, třeba že se ozývala v jeho prsou dosti mocně lítost 
a soustrast se ženou. 

Nečekal dlouho: Asi ve dvě hodiny zahrčel po silnici před 
myslivnou kočár a zastavil u dvířek. Z něho vystupovala pyšně paní' 
Jalie, podávajíc kočímu zpropitné. Kočí poděkovav otočil a odjížděl 
nazpět. Zbornik poznal povoz lesmistrův, a hořkost jím zalomcovala. 
Místo, aby tajila domácí různice, vynáší je ven, sděluje lidem, ]ejichž 
rozkoš je, roznášeti a zvětšovati nedorozumění v rodinách, o nichž se 
dovědí. Pro paní lesmistrovou jest asi Julie drahocennou kořistí, 
poněvadž jí poskytuje stále množství látky ke klepům a novinkám. 
Mezi těmi myšlénkami, jež chvatně se mu do hlavy hrnuly, zaslechl 
již lomoz u domovních dveří. Paní Julie tloukla na kliku, do dveří, 
kopala, ale mamě. Rány působené rozléhaly se temně v chodbě, a 
nikdo nepřicházel otevřít. Šla tedy kolem myslivny obklopené za- 
hrádkou, až došla ke dveřím vedoucím na dvůr. Tu opakovala svůj 
pokus dostati se dovnitř. Opět však bezvýsledně. 

Šla tedy dále a vystoupila na lavičku pod oknem do kuchyně. 
Ted mohla nahlédnouti dovnitř a přivolati Barušku. Zlostí se třesouc 
podívala se dovnitř a viděla Barušku zády k oknu obrácenu, za- 
branou v jakousi práci. 

Zabouřila na rám, div se sklo nevysypalo. Baruška uleknuté 
se obrátila a přiskočila k oknu. 

•Otevři! Což jsi hluchá ř< křikla paní Julie všecka zsinalá a 
jiskřila očima. 

>Já nemohu, vzácná paní,< ustrašeně omlouvala se služka. 
>Milostpán mi poručil zavříti všechny dvéře a přinésti klíče. Má je 
u sebe.« 

>Jdi k němu a řekni mu, že mu poroučím, aby hned otevřel, « 
volala paní Julie pánovitě. 

Baruška odešla, a mladá paní čekala, přemýšlejíc na pomstu. 
Už se připravovala, jak se dnes do svého muže pustí a jemu dle 
chuti poví, nač celou cestu si pomyslila. Paní lesmistrová dodala jí 
kuráže, a nebála se tedy ničeho. 

Po chvíli místo Barušky objevil se sám Zbornik. Už otevírala 
ústa, aby ho přivítala, on ji však předešel. 

•Řekl jsem ti včera, že zavru myslivnu a nepustím tě, odejdeš-li 
bez mého svolení,* pravil úsečně. »Co jsi si přála, máš. Do myslivny 
se nedostaneš, ať děláš co chceš. Vrať se tam, odkud jsi přišla. « 

•Vlatfc 1897— M. 14 



210 Bohumil Brodský: 

A obrátiv se opouštěl kuchyni. Slyšela, jak zavíral na klíč, aby 
Baruška snad paní oknem nevpustila. Malomocný, vášnivý hněv za- 
třásl všemi jejími údy. Na okamžik vypukla v zuření. Dupala, bila do 
okna, až několik tabul rozbila, křičela, spílala, ale nadarmo. 

Vidouc mamosf svého počínání, seskočila a rozběhla se od my- 
slivny. Utíkala na cestu a po cestě směrem, kterým přijela. Zbornik 
ji viděl, ale nezavolal jí. Byl přesvědčen, že utíká opět k Buřínu 
k lesmistrovům, aby si přivedla pomoc. Uvažoval, vrátí li se již dnes, 
nebo až zítra. Nabyl však toho přesvědčení, že se nevrátí, až druhého 
dne, bezpochyby v průvodu paní lesmistrové. Přál si toho, aby 
mohl také s paní lesmistrovou promluviti rázné slovo. 

Tušení ho nezklamalo. U večer přišel posel od lesmistra se 
vzkazem, aby ráno byl doma, že ho chce navštívit. 

Ráno dosti časně přijel známý povoz, a z něho vylézala paní 
lesmistrová s Julií. Paní lesmistrová v bohatém kožiše vážně batolila 
se ke dveřím, tentokráte otevřeným. Julie vstupovala za ní s vítězným 
úsměvem do vnitř, škodolibě dívajíc se na myslivce, jenž je v prvním 
pokoji očekával. 

»To jsem si přece na vás, pane lesní, nemyslila, že jste tak 
necitelným,* začínala paní lesmistrová hned beze všeho úvodu. 
» Takto se nechová ke své ženě ani domkář, nadto tedy myslivec, 
vzdělaný úředník. Kdyby se kníže pán dověděl, jakých výstupů ve 
své domácnosti máte, musil by býti rozmrzen, že jeho úředník dělá 
hanbu všem ostatním.* 

»Už jste domluvila, paní lesmistrová?* ptal se jí Zbornik ostře. 

»Snad nechcete, abych vám to řekla srozumitelněji,* vyjela 
uraženě. 

»To nemusíte; rozumím vám dobře. Chtěl jsem jen věděti, až 
dokončíte, abych vám mohl říci, že v mém bytě nemáte co pohle- 
dávati. * 

Utkvěla naň svýma vypoulenýma očima, jakoby se dívala, je-li 
při zdravém rozumu. 

>Kobo tím míníte? Mne?* ptala se pobouřena. 

» Ovšem, vás. Jakým právem mícháte se do mých rodinných 
poměrů? Jakým právem štvete mou ženu a podporujete ji v jejích 
špatnostech? Žádal jsem vás za to?« 

»Ale dovolte, nezapomínejte, kdo jsem já, a kdo jste vy!« 
křikla pánovitě. 

»Já jsem lesník na panství knížete pána, a vy jste žena lesmistra 
na panství téhož kavalíra. Váš manžel jest mým představeným ve 
věcech mé služby, ale dále nic více. Konám-li své povinnosti, nemám 
se čeho báti. Vy však jste mně úplně lhostejná a přisuzujete-li si více 
práv, než vám náleží, není to nic špatného, když vás upozorním, že 
se od vás poučovati nedám. Vy sama jste měla ve své domácnosti 
různé věci, s nimiž jste na veřejnost nechodila, třeba že to celý svět 
věděl. Rád bych věděl, dala-li byste si líbiti, aby někdo jiný se vám 
stavěl za soudce. Rovněž tak spravím si své domácí záležitosti já sám 
a nepotřebuji pomocníka. Nemáte-li nic jiného mi říci, prosím vás 
zdvořile a důrazně, abyste můj byt po dobrém opustila* 

»Vy blázníte, člověče!* křičela lesmistrová, dusíc se hněvem. 

»Ted aspoň ráčíte věděti, jaký život tu mám,* podpichovala 
paní Julie. 



Na samoté. 211 

»Peklo tu máte,< křičela pani lestnistrová. > Tohle není člověk, 
ale dábel. Takového něco mně říci neodvážil se dosud nikdo I Ale 
tlobře. Podivám se, smí-li myslivec ženu svého představeného takhle 
urážeti. Kníže pán takových hrubých lidí na svém panství trpěti 
nebude. « 

>Ven!« křikl Zbornik, jsa rozhněván pohrdavým způsobem paní 
lesmistrové a ukázal velitelsky ke dveřím. > Dokud jste nenadávala, 
tedy jsem vás tu trpěl. Ted se však v cizím bytě neslušně chováte, a 
proto pryč odtud. Nepůjdete^li po dobrém, postarám se, abyste byla 
<xitud vyvedena.* 

Paní lesmistrová přejela si tvář šátkem, jakoby na ni šly mrákoty. 
»Vy hrubý, nestydatý, nadutý . . .« ale dále nedomluvila. Zbornik ji 
chytil za ruku a vlekl ji ven. Vzpírala se, křičela, o pomoc volala, 
ječela, ale marně. Myslivec měl síly dost vyvésti ji až před dům, 
kde ji pustil. Kočí u dvířek čekající s úžasem se díval, co se děje. 
Myslivec zanechav paní lesmistrovou vracel se dovnitř a zavřel dvéře 
na klíč. Pak vešel do pokoje, kde dosud stála paní Julie, také ne- 
mohouc se vzpamatovati z překvapení. 

>Mohl bych tě vyvésti jako tvou ochrankyni,* řekl, těžce od- 
dychuje, a tvář jeho hořela spravedlivým hněvem. »Chci však ti dáti 
naposled příležitost k napravení. Slíbíš-li mi svatě, že bez mé vůle 
neopustíš myslivnu, vynasnažím se, abych zapomněl, co jsi provedla. 
Nechceš-li se však poddati, bude lépe, odejdeš-li hned za paní les- 
mistrovou.* 

Stála chvíli, chvějíc se na celém těle. Pak náhle se rozplakala. 
»Já tě poslechnu,* vzlykala usedavě. »Jen mne nevyháněj.* 

» Nevyháněl jsem tě schválně,* řekl vážně. »Je mi samému 
hořko, že jsem musil sáhnouti k násilnému prostředku. Jiné pomoci 
však nebylo. Ted jdi a konej své povinnosti.* 

Věděl, že se doma neutiší, a proto odcházel do lesa. Zahlédl 
povoz odnášející paní lesmistrovou, a bezděčný úsměv přelétl mu tváří. 
Xapadlo mu, jak bude pyšná paní lesmistrová zuřiti a jak bude pan 
iesmistr, jenž byl hříčkou v rukou své paní, chtít dělati nad ním 
soudce. Třeba že si byl vědom, že užil proti paní lesmistrové trochu 
ostrého prostředku, nelekal se. Znal tajnou nelibost všech úředníků 
a vrchního řiditele proti lesmistrovi a znal také spravedlnost knížete, 
jenž bez výslechu žádného úředníka netrestal. Zakročí-li proti němu 
Iesmistr, bude tedy míti příležitost se hájiti a o obhájení se už ne- 
staral. 

Lék Zbomikův účinkoval na paní Julii lépe, než se dalo očeká- 
vati. Poznala, že se muž neleká, že slovy marně neplýtvá a že čím 
hrozí, také vyplní. Nechtělo se jí nechat dojíti spor tak daleko, až 
by od něho odešla, a proto, byt i nerada, poddala se jeho vůli. 

Ovšem, šťastna při tom nebyla ani ona, ani muž. Ona stále 
v sobě tlumila hněv, považovala se za nevinnou trpitelku a muže za 
bezcitného surovce. Co konala, konala jen s nechutí, a celý život zdál 
^e jí býti mukou. Zbornik nabyl nyní nezvratného přesvědčení, že 
o něžném svazku mezi ním a ženou není řeči, a že to jho, jež cítil, 
dtí ona také. A tam, kde se volně nedýchá, nelze na spokojenost 
pomýšleti. 

Když šel k nejbližšímu úřednímu řízení, vyběhl sládek z pivo- 
varu a počal mu domlouvati. 

14* 



212 Bohumil Brodský: 

•Člověče, nesmíš si mysliti, že je tvá žena narozena mezi cikány,* 
spustil káravě. >To je neuvěřitelné, čeho si proti ní dovoluješ. Vždyt 
ji piipravíš o život. Proč jsi si ji bral, když chceš, aby byla tvou 
služkou a ne paní.« 

»Bud tak dobrý a věnuj svou pozomosť pivovaru a ne mně,« 
odmítl Zbornik určitě jeho útok. » Kdyby tebe nebylo, nebyl bych si 
svou paní vzal. Ty jsi mi ji vychválil a tehdy jsi jinak mluvil, než 
dnes. Já chtěl ženu a ne paní. Ona však není ženou, ale velkou a. 
vášnivou milostpaní. Ted víš krátce, kde je u nás bolavé místo a po- 
druhé na mě nevybíhej.* 

»Snad jsem milostpána urazil, neř< ušklíbl se. » Nevídáno! Však 
oni ti dnes hřebínek přistřihnou, a ty budeš zpívati jinou. Je tu sám 
kníže pán.< 

>Běž tedy rychle domů dát si vše do pořádku, aby nestříhali 
hřebínek taky tobě. Víš, že se leccos povídá o převařeném pivu.« 

Nazvedl klobouk na pozdrav a odcházel, zanechávaje sládka 
ustrašeného stát a hledět za sebou. Byl rád, že se dověděl, že dnes 
se na něj chystá útok od lesmistra. Aspoň nebude ničím překvapen. 

Přišed do kanceláře, kde se úředníci shromažďovali k řízení, 
viděl, jak pozorně si ho všichni prohlížejí. Lesmistr otočil se při jeho 
vstoupení okázale k oknu a počal pohvizdovati. Za to však řiditel 
šel s úsměvem k němu a podával mu ruku, otazuje se na jeho zdraví. 

Po chvíli vešel sám kníže, aby byl přítomen řízení, jak často 
činíval. Zrak jeho spočinul pátravě na Zbornikovi, ale nebylo v jeho- 
pohledu viděti hněvu. 

Po řízení zavolal řiditele, a ten přistoupiv ke Zbornikovi, vy- 
řizoval mu, aby, až ostatní odejdou, počkal. Ostatní úředníci to po- 
zorovali a vysílali k myslivci pátravé pohledy. Viděli, že je pokojným 
a proto se venku seskupili, aby čekali výsledek. 

V kanceláři vedie Zbornika zůstal pouze lesmistr a řiditel. 

'Žaloval jste, pane lesmistře, na lesního Zbornika,* začal kníže 
pán, usadiv se pohodlně a zapáliv si doutník. »Víte, že jsem pokud 
možno spravedlivým a poskytuji každému obžalovanému příležitost, 
aby se hájil. Vyslovte tedy, co proti Zbornikovi máte.< 

Lesmistr všecek rozkohoutěn, počal líčiti Zbornika jako surovce, 
jenž svým počínáním činí všemu úřednictvu ostudu. Při tom dovolával 
se také toho, že byla jeho paní od něho hluboce uražena a potupena. 

• Nesprávností ve službě mu vytknouti nemůžete ř« ptal se kníže, 
když dokončil. 

»To nemohu, c koktal lesmistr. 

» Povídejte ted vy,« pokynul kníže Zbornikovi. 

Ten krátce a upřímně líčil vše od svého zasnoubení, nezamlčuje 
nic, co by vysvětlilo jeho domácí poměry. Kníže ho poslouchal po- 
zorně a když vypravoval, jak paní lesmistrovou ven vyvedl, a co ona 
při tom prováděla, usmál se vesele. 

>Pane řiditeli, mohu Zbornikovi věřiti ř< otázal se kníže, když 
myslivec domluvil. 

>L)plně, Jasnosti. Domnívám se, že líčí vše ještě mnohem mír- 
něji, než se ve skutečnosti stalo. Jsem rád, že mohu při této příleži- 
tosti přednésti stížnost valné většiny úředníků, kteří jsou od paní 
lesmistrové vyzývavě uráženi, pomlouváni a hanobeni. Tajil jsem ta 



Na samoté. 213 

■ 

4 žádal pana lesmistra několikrát, aby to své paní zakázal. Ale on 
nemůže tak učiniti, poněvadž je proti své paní slabým. < 

»To je ležl< IdHkl lesmistr zardělý a rozechvěný. 

»Mluvte, až vás požádám,* okřikl ho kníže přísně. > Kolik let 
sloužíte na mém panství?* 

•Čtyřicet dva, Jasnosti.* 

'Vidíte, to je hodně, a jest potřebí, abyste si k stáru odpočinul. 
Podejte si žádost za výslužné. A vás, pane lesní; lituji, že máte tak 
málo štěstí. Snad časem přece vše přemůžete.* 

Podal myslivci ruku á odcházel. Zbomik podal řiditeli ruku, již 
tento stiskl. Když byl mezi dveřmi, zaslechl za sebou pláč. Pan les- 
mistr, dosud statný a zdravý, byl rozhodnutím knížete ohromen. Ale 
jsa povahy nestálé a podroben stále plniti vůli své ženy, nedovedl 
snésti náUé rány. 

Venku obklopili úředníci Zbornika a zahrnuli ho otázkami, co 
mu kníže pán chtěl. Vymlouval se, že to nesmí říci, ale řiditel za 
ním přistoupil k úředníkům. 

»I může to říci,* pravil vesele, »ale nechce. Skácel dnes modlu, 
které jste se musili klaněti. Pan lesmistr půjde do pense.* 

Napřed nastalo ticho. Ale pak ukázala se upřímná radost na 
tvářích všech, a o překot žádali bližší vysvětlení, jež jim řiditel ochotně 
dával. Té příležitosti užil Zbomik a vydrav se z hloučku, spěchal domů. 

Paní Julii nezmínil se ničím o tom, jakého trestu dostalo se 
paní lesmistrové za její smělé a neoprávněné vměšování se do cizích 
záležitostí. Nebyl škodolibým a domníval se, že i později, až se toho 
doví, bude to pro ni dobrým naučením. 

Ostatně počínal míti dost klidu. Paní Julie střežila se jej po- 
hněvati, třeba že dostavovaly se chvíle, kdy její vášnivosf nabývala 
klidu nad jejím rozumem a bázní. Tehdy moudře promíjel jí malé 
přestupky, doufaje opět ve svém srdci, že snad po několika letech 
povaha její obrodí a stane se poslušnou hlubších citů, jež by mu ji 
přivedly a dobrou ženou učinily. 

Ale v tom se při své opatrnosti zmýlil. Srdce její bylo již prázdno, 
neschopno vznešenějšího zanícení, a vůle její nespočívala na pevném 
základě touhy zdokonaliti se a státi se vzornou ženou. Co konala, 
konala z pohnutek cizích, nízkých, nejvíce z bázně před lidskou 
hanbou. Aby na ni lidé ukazovali a povídali si, že ji od sebe muž 
vyhnal, ne, k tomu nechtěla připustiti. A pak nezřekla se naděje, že 
jednou se jí přece podaří Zbornika unaviti, uchlácholiti, aby počal 
povolovati ve svém přísném odhodlání. A jakmile sezná jeho slabosti 
a přesvědčí se o jeho povolnosti, pak už se nebojí, že by nevyhrála. 
Měla k tomu zkušenosti a lstivosti dost. 

Po několika měsících od lesmistrova propuštění počala téměř 
každých čtrnácte dní docházeti do Buřína do pivovaru. Zbornik jí 
v tom nebránil, byť mu to příjemno nebylo. Sládek od té doby, kdy 
% mu zmínil o převařeném pivě, vyhýbal se mu až úzkostlivě a 
ačkoliv na jevo nedával hněvu, přece jej Zbomik vyčetl z jeho cho- 
vání a pohledů. Považoval za přirozené, že tam žena jeho chodila, 
Maruše byla její nevlastní dcerou, a pak se bál na ženu býti přísným. 
Byla v požehnaném stavu, a Zbornik cítil ve svém nitru radostný jásot, 
že jeho domácnost bude ozářena přítomností dítěte. Ano, na to se 
téšil radostí až směšnou, o tom přemýšlel, kudy chodil a tím obro- 



*214 Bohumil Brodský: 

zoval své srdce, nechávaje je kochati se nadějí, že zasvitne mu snad 
přece blažená budoucnost. 

Paní Julie vypozorovala tuto slabost mužovu a pokud mohla^ 
využítkovala ji, aby nabyla aspoň trochu nadvlády v domácnosti. 
Podařilo se jí učiniti Zbornika mírným, někdy i poslušným. Dovedla 
chytře odvolávat se na to, že se nesmí rozčilovati, že potřebuje volný 
pohyb, pohodlí a podobné. Myslivci někdy zdálo se to podezřelým, 
vzpomínka však na dítě ukrotila vše. 

Kdykoli se žena vracela od sládků, pozoroval, že jest jaksi po- 
drážděna, vyzývavá, pánovitá. Mrzelo jej to, nechtěl se však tomu 
opříti. Až bude mítí dítě, přestanou návštěvy, a sládek se neodváži 
do myslivny. 

Ano, kdyby Maruše za Julií chodila a tato po její společnosti 
toužila, pak by bylo vše jinak. Jeho opravdová náklonnost a vážnost, 
kterou k Maruši choval, ukázala se býti spraveditvá. Každý ji chválil 
a tvrdil, že jest po boku sládkově jako bezcitná loutka. Zeman řídil 
se pouze svou vůlí, neposkytoval však za to své ženě vroucí lásky 
a něžnosti. Jeho hrubé žerty a rozmary nemohly býti láskou nazvány 
a urážely více jemný cit Marušin, uež aby ji osvěžovaly. 

Mladá žena to vše snášela s obdivuhodnou trpělivostí a pře- 
qiáháním. Nikomu si nestěžovala, muži nic nevyčítala a sama snažila 
se zakryti podivné postavení, jež po boku jeho požívala. Jen někdy, 
když už byla vysílena a kdy se domnívala, že není pozorována, stín 
hlubokého smutku a žalostného stesku utkvěl na jejím sličném obličeji. 

Zbomik postřehl dobře, co se děje v její duši, a proto věděU 
že k té těšit se Julie nechodí. Ba, obával se, aby jeho žena sládka 
proti Maruši neštvala. 

Jednou již k podzimu setkal se s Maruši v lese. Šla hledat 
houby, ale nevěnovala houbám příliš pozornosti. Byla ráda, že mohla 
na několik hodin volněji si oddechnouti a myšlénkám svým uzdu po-^ 
pustiti. Zbledla a pak se zarděla, když spatřila myslivce nedaleko 
sebe. Na řasách chvěly se jí dosud slzy, jež zapomněla setříti, ne- 
slyšíc tichých kroků Zbornikových, 

Myslivec ji mlčky pozdravil a zastavil se. 

»Vy jste plakala ?< ptal se vřele. »Jest to tedy pravda, že nejste 
šťastna ?« 

Sevřela pevně rty, okamžik se bránila a pak najednou zalkala. 
Výbuch lítosti a zármutku zalomcoval jejím mladým tělem, a to, co 
dosud tajila, co dosud dovedla přemoci, to náhle proti její vůli dralo 
se ven. Pozoroval ji dojat a popřával jí času, aby se mohla upoko- 
jiti. Když se vyplakala, podívala se naň zaslzeným pohledem. 

» Vysmějte se mi,< pravila s bolestným úsměvem. »Rozplakala 
jsem se jako rozmazlené dítě, jež nemá svou hračku. < 

»Proč bych se vám smál. Myslíte, že nevím, co to jest míti 
hlodavou bolest v prsou, které nikdo ne^ší, které nikdo neuzná,, 
s níž se nemůžeme nikomu svěřiti ? Zakusil jsem tolik, jako vy a při- 
znávám se, že jsem se nedovedl opanovati jako vy.« 

»Máte pravdu, my dva nemáme si co vyčítat,* přikývla smutně. 
»Víte-li pak, že já s vámi musím trpěti ř< 

Podivil se a ptal, kterak jí má rozuměti. 

»První čas snášela jsem pouze rozmary mužovy, a to mi nebylo 
tolik těžkým. Ale co Julie k nám chodí, musím snášeti i její. Ona 



Na samoté. 215 

přichází k nám ne jako přítel, ale jako tnňj skrytý nepřítel. Muži 
říká, že je vzorem něžnosti, starostlivosti a že by byla blažená, kdyby 
takového muže měla. Moě se směje, že nemám vzdělání, že se do 
lepší společnosti nehodím a že jest škoda toho štěstí, jež jsem měla. 
Za své přítomnosti celou mou domácnost prohlédne, jako vyzvědač, 
a najde-li sebe menší vadu, vítězně ji ukazuje jako důkaz, že jsem 
špatnou ženou. Odporuji-li jí, posmívá se, že jsem jako vy hrubá, 
inlčím-li, ukazuje na to, že měla pravdu, a že je to smutné, přizná- 
vám li se Sima ke svým chybám. Někdy už mě opouští trpěli vosf, 
chci vybuchnouti, ale tu si vzpomenu, že jsem chudá, že by nikdo 
nevěřil, že nejsem já vinnicí, a že by, kdyby mne muž vyhnal, čekal 
na mne osud ještě trpčí. Proto trpím, trpím, nevím však, jak dlouho 
to snesu. « Poslední slova její utonula opět v pláči. 

> Ubohá Maruše,« politoval ji Zbornik upřímně a zadíval se do 
zeleného mechu. 

>Ano, jsem ubohá. Ale vidíte, vy nenaříkáte, ačkoliv je várh 
právě tak zle jako mně.< 

Bezděky se mezi slzami usmála. Podíval se na ni překvapeně 
jasným pohledem a cítil, jak se mu najednou ulevilo. Usmál se také 
a podával jí ruku. 

'Děkuji vám za vaše slova, « povídal tiskna jí ruku. » Budeme 
spolu bojovati skrytě, dokud budeme míti sil, a až někoho z nás 
bndou opouštět, pak druhý mu pomůže, dodá mu nové odvahy. Ve 
dvou se to lépe bojuje. Byl .jsem vždycky nepřítelem žen, považoval 
jsem je za bytosti nestatečné, rozmarné, podléhající při prvním nárazu 
bouře. Vy jste mi dokázala, že jsem nebyl úplně spravedlivým. Tím 
se potěším, až mi budou zase chmury běhati hlavou. Pojďte, do- 
provodím vás kousek a popovídáme si.« 

Volně kráčdi lesní cestou- a důvěrně sdělovali si své radosti a 
žalosti. Cela jejich se vyjasnila a jasně dívali se do očí, cítíce příbuz- 
nost svých duší a vzájemné pochopení. Zbornik pochlubil se jí svými 
nadějemi, a ona vypravovala mu, jak na něho sládek zanevřel, že ho 
témá^ nenávidí. 

»Ano, věřím tomu,« usmál se. »To převařené pivo jej pálí. 
Bláhový! Myslí si, že jsem já jediným, kdož o tom ví. Povídá si 
o tom každý a každý se diví, že dosud nebylo prozrazeno, jak získal 
tolik bohatství. « 

Maruše se lekla a otazovala se ustrašeně, čeho se její muž do- 
pustil. Vypravoval jí směsici pověstí svědčících o pochybné poctivosti 
sládkově. Litoval však toho brzy, poněvadž viděl, jak se polekala a 
v hovoru se zamlčela. Snažil se opět ji uchlácholiti a vinu sládkovu 
zmírniti, ale nepochodil. 

>Teď už je mi jasnou předtucha, která stále ve mně tkvěla, « 
povídala vážně. »Cosi mi našeptávalo, že to zlé, jež mohu očekávat, 
není ještě u konce, že řada let od mladosti, která mi nepřinesla štěstí, 
navázána tu bude jinými. Ano, až muž bude dopaden, pak vedle 
nespokojenosti ponesu s ním i hanbu. Nu, ozbrojím se aspoň napřed, 
abych nebyla potom překvapena. « 

Marně znovu zmírňoval vinu sládkovu. Vyčetl z její tváře, že 
mu nevěří, a proto snažil se pověděti jí něco veselejšího. Poslouchala 
bo na oko s účastí, on však tušil, že její myšlénky bloudí někde 
jinde. Sám sebou nespokojen rozloučil se s ní a vracel se domů. 



216 Bohumil Brodský: 

Věděl, že Maruši připravil na dlouhý čas o klid a za trest si určil, 
že se vyhne každě příležitosti s ní se setkati. 



Po krátkém, slunném podzimu přišla zima, nevlídná, sychravá, 
smutná, se stále zachmuřenou oblohou a mlhami, které zvláště na 
lesy se věšely. Kraj kolem Klíčnova byl pustý, osamělý, a jedinou 
zábavou byl domácí krb. 

Zbomik chodil nyní málo do lesa. Byl stále doma a jeho něž- 
nost k ženě se zdvojnásobila. Dovedla také jeho nálady použiti, a do- 
zajista že by býval Zbornik ani polovici jejich rozmarů nesnesl, kdyby 
byla zdráva. 

Konečně jednou, když odešel do lesa na paseku, kde poráželi 
Idády, stihla ho náhle zpráva, že se stal otcem. Baruška přiběhla za 
nim všecka udýchaná, vyzývajíc ho, aby se rychle vrátil domů. 

Utíkal s ní pln rozechvění a jásavé radosti. Dověděl se, že jiný 
posel běžel do Buřína pro paní starou, kterou si jeho žena přeje 
u sebe míti. 

Paseka, kde ho Baruška vyhledala, byla vzdálená, a poněvadž 
posel do Buřína běžel dříve, než za ním, setkal se s Maruši před 
myslivnou. 

» Vítám vás,« volal na ni z daleka radostně. »To jste hodná, 
že jdete. Víte už, jaké štěstí mne potkalo ?« 

>Vím. Přeji vám je od srdce. Aspoň už nebudete tak sám.« 

» Viďte. Také si to myslím. Ale poběhněte, nemohu se ani 
dočkati, kdy dítě uhlídáni. « 

Chvátali do myslivny. Myslivec zůstal v kuchyni, a Maruše se 
odebrala k nemocné. Slíbila, že dítě za ním přinese, nešla však jaksi 
dlouho. Už se na ni hněval a chtěl klepati na dvéře, když se náhle 
objevila. 

Jakmile se na ni podíval, poznal hned, že se cosi stalo. Dívala 
se naň vážně a v jejím pohledu bylo cosi jako úzkost. 

»Nu, kde je dítěř« volal netrpělivě. 

>Hned vám je přinesu, « povídala zvolna, nejistým hlasem. 
»Musím vás však předem na něco připraviti.* 

>Ono jest mrtvé, vidte,« vybuchl prudce s divokou bolestí. 

»Ne, jest živé. Ale napřed se upokojte. Podívejte se na mě. 
Mně jest více snášeti, než vám a přece se nepodávám. Když jsem 
odjížděla z domova, právě šla k nám úřední prohlídka. Možná, že 
v této chvíli se jedná o mužovu čest a mou budoucnost. A přece 
jsem klidná. Chcete, aby vás žena učila statečnosti ř« 

»Odpustte, už jsem klidný, « hučel zmateně. »Jen mi povězte 
všechno, af se zbavím strachu, který mnou lomcuje. « 

»Váš syn těžko vydrží, je slaboučký, « sdělovala jemně, dívajíc 
se naň tak laskavě, že její pohled byl pro něj jakýmsi ulehčením. 

>Tedy přece bude mrtev, « řekl sklesle a chytil se za hlavu. 

>Snad to bude pro vás i pro něj vysvobozením,* pokračovala 
mírně. >0n je chudáček — slepý.* 

Vytřeštil na ni oči a stajil dech. Viděl, jak jí vyhrkly slzy, a 
zapotácel se. 

>Mrzák,« zašeptal zlomenným hlasem, plným pláče a úpěni. 
»Bůh mi dal dítě, aby si je opět vzal a nepopřál mi ani toho, aby 



Na samotě. 217 

^třilo otce, abych směl aspoň okamžik zažíti radostí a podívat se 
na ně, na které jsem se tolik, tolik těšil. « 

Klesl na židli a rozplakal se jako dítě. Maruše s rukama volně 
visfdma pozorovala jej chvíli s láskou a účastí. Pak k němu při- 
stoupila a vzala ho za ruce. 

»Nyní si nemáme co vyčítati,* povídala vroucně. » Podívejte se 
na mě. Já s vámi sdílím váš zármutek, a nereptejte proti Bohu. Dů- 
věřuji v Jeho Prozřetelnost, že přece jednou vzbudí pro nás zásvit 
blaha. Přemozte se a pojďte navštívit Julii. Jest rozčilena, trápí ji to 
asi též a přeje si věděti, co vy říkáte. Potěšte ji. Potřebuje klidu, a 
vaše slova ji utiší; « 

>Jak jste silná, jakou to máte povahu, « zasténal těžce vstávaje. 
»Ale máte pravdu, jaký bych to byl muž, kdybych se dal přemoci 
zármutkem. Pojďte. « 

Ani nevědouce, vedli se za ruce a pustili se teprve, když 
vstupovali do druhého pokoje, kde ležela nemocná. Zbomik spatřil 
její sněhobílou tvář a horečně lesknoucí se pohled. Sklonil se nad 
ní a políbil ji. 

>Jak je tí?« ptal se těžce vyrážeje každé slovo a snaže se býti 
pokud možno nejklidnějším. 

»ZIe. Pošli mi pro lékaře. Já nechci ještě umříti. « 

»Vždyf vzácná paní ještě neumře, « ozvala se ošetřovatelka. 
>Jsem už stará a rozumím, kdy jest potřebí pro doktora poslati. 
Bude-li vzácná paní nějaký čas pokojná, bude dobře. Bývá jiným 
ženám hůř a neumřou. « 

>Co je vám po tom?« křikla paní Julič divoce. » Já chci doktora. 
já si ho zaplatím sama, aby si nikdo nemyslil, že pro mne musí 
utráceti peníze. « 

>Upokoj se, pošlu pro lékaře hned,« chlácholil ji Zbornik mírně. 

»Nikam neposílej, já o tvé milosti nestojím,« křičela vzdorovitě. 
»Ať umru. Ty si toho beztoho přeješ, ať to tedy máš.« 

»Ale, Julinko, nerozčiluj se tolik, škodilo by ti to,« napomínala 
ji Maruše. přistupujíc k ní a hladíc ji po vlasech. 

>Jdi ode mne, jsi taková falešná kočka, která má radost, že 
je mi zle. Myslíš, že tě neznám? Však já ti dobře rozuměla, jakou 
jsi mělazlosf, když jsem k vám chodila. Tvůj muž je pořádný člověk, 
ale ty, ty nezasloužíš, aby na tebe člověk na . . .« 

Nedořekla. Vzpamatovala se a odvrátila oči stranou do pokoje. 

Tam skláněl se Zbornik nad kolébkou. Slyšel ženu zuřit a lekal 
se, že by se nepřemohl. S bázní a s jakousi hrůzou přistoupil ke 
kolébce a díval se na dítko. Bylo jíž umyto a spočívalo tiše na bílé 
peřince. Růžové jeho tělíčko bylo slabounké, jemné a téměř průsvitné 
Tvářičku mělo kulatou, něžnou, na malé bradičce důlek, malá růžová 
^ísta, krátký nosík, ale tam, kde měly být oči, tam bylo prázdno. 

Hu, jak mrazivý pocit projel údy Zbomikovými. Už si nevšímal 
hebounkých vlásků, malých ruček, ale v)rtřeštěným zrakem díval se 
na prázdné důlky. Mrzák opravdový, ubohý, nezhojitelný mrzák. 

»Jdi od toho dítěte, « křikla teď naň paní Julie. »Ty jsi tím 
vinen, že je mrzákem, tys mě týral, honil, bil, trápil jako kat. Jdi 
už, nechci tě ani viděti. A dítě si vezmi s sebou. To není mé dítě» 
to je tvé.« 



218 Bohumil Brodský: 

v , 

«Zeno, boj se Boha a děkuj mu, že tě zachránil, « zvolal nyní 
myslivec nemoha se přemoci. 

> Vzácná pani, vždyf za to nikdo nemfiže,« připojovala se 
k němu ošetřovatelka. »Je to hřích takhle mluviti. « 

»To jste se na mě sešli všichni, vy kati, abyste mně utýrali. Já 
se vám nedám. Všichni jděte a hned. Ať tu zůstane jen Baruška.« 

> Pojďme, « řekl Zbornik prostě a vzav kolébku odnášel ji da 
druhého pokoje. Ostatní ho následovali. Paní Julie provázela je spíláním 
a vyhrůžkami až za dvéře. 

»Já mám o vzácnou paní strach, « přiznávala se ošetřovatelka. 
»Tak se mi zdá, jakoby neměla zdravý rozum. Aby přece vzácný 
pán poslal pro pana doktora. < 

» Hajná, jděte říci svému muži, af někoho pro doktora pošle, « 
nařizoval Zbornik jako ze sna. Přistavil kolébku ke stolu a posadiv 
se blizoučko k ní, díval se na dítě. Čím déle se na ně díval, tím 
víc ho přecházela hrůza. Ba zdálo se mu, jakoby ho dítě znalo, jaká 
by se naň dívalo. 

Sklonil se k němu a opatrně počal se dotýkati jeho tělíčka. 
Maruše ho pozorovala s pohnutím. Viděla, jak se mu lesknou oči, 
a jeho ožehnutá tvář bére na sebe výraz nevýslovné měkkosti. Nikdo, 
kdo by ho blíže neznal, nebyl by mohl pochopiti, jak hlubokých a 
něžných pocitů je schopen. 

V tom volala Baruška ošetřovatelku k nemocné, a za chvíli 
přicházely obě ženy pro kolébku. 

» Vzácná paní nám poručila děťátko přinésti k ní,« vysvětlovala 
Baruška bázlivě. 

» Veřejí mi, milostpaní, ona nemá rozum, < šeptala při tom 
ošetřovatelka Maruši. 

»Ba má, ale srdce nemá,€ prohodila tato trpce. 

»Taky možná, « přikývla. >No, s ní bych nechtěla býti týden 
sama. Zbláznila bych se nebo bych utekla. No pojď, Baruško, vezmi 
hezky opatrně u hlavičky a já ponesu u nohou. < 

» Nezabili mi je tam?« bylo slyšet její volání. >To jsou dva 
dravci, kteří čekají na mou smrť.< 

Baruška rychle zavřela dvéře, aby nebylo slyšeti, co křičí. 

» Půjdu domů,« rozhodla se Maruše. » Počíná si ve své slepé 
vášni jako zběsilá a mohla by něco říci, co by ti lidé okolo za pravdu 
považovali. Není mne tu potřebí a lekám se, jak je doma.« 

Zbornik jí nebránil. Nebyl by s ní mohl mluviti a toužil pa 
samotě. Mlčky jí podal ruku a díval se, až zmizela. Zdálo se mu, 
jakoby jasný proud světla, který jej dosud hřál, byl zmizel s ní. 
Šel do podkrovního pokojíku a zde od nikoho nerušen poddal se 
návalu své bolesti. 

Ale záhy byl vyrušen příchodem Baruščiným, jež všecka po- 
lekaná přiběhla oznámit, že paní Julie stále křičí po lékaři a že je 
všecka jako bez sebe. Už prý se toho sama ošetřovatelka bojí. Ptala 
se, co dělati. 

Poslal jí do hospody, aby hospodský někoho sehnal a poslal 
za prvním poslem se vzkazem, aby si doktor pospíšil. Dolů jíti ne- 
chtěl, boje se, že by ženu ještě více podráždil. Rozuměl jejím vý- 
buchům. Nezvyklá odříkání, snášela dnes bolesti, které ji poděsily a 
myšlénkou na smrt o trpělivost připravily. Mimo to vědomí, že 



Na sunotč. 21^ 

porodila mrzáčka, rozčililo ji tím více. Zvyklá na splnéní svých roz- 
marů, ješitná až do krajnosti, považovala narození mrzáčka za ztráta 
cti pro sebe a snažila se svrhnouti domnělou hanbu na muže. Čím 
více ji všichni chlácholili a bázeň před ní na jevo dával, tím více 
jich chtéla potýrati. Vynahrazovala si to, čeho si musila v krátkém 
manželství odříci domnívajíc se, že se přiblížila doba, kdy bude ona 
poroučeti, a muž poslouchati. Jen že výbuchy její vášnivosti mohly 
míti vážné následky na její zdraví. Proto Zborník sám očekával 
dychtivě příchodu lékařova. 

Přijel dosti brzy a na spéněných koních bylo znáti, že po- 
spíchal. Myslivec mu vyšel vstříc, aby ho připravil. Ale než začal 
hovořiti, lékař ho uchopil za ruku. 

» Odpusťte, « pravil soustrastně, »že jsem nepřijel hned. Vy bez- 
pochyby nevíte, jaké neštěstí se stalo v Buříně. Pan starý je mrtev. « 
Zbomik ustoupil leknutím a nebyl s to, aby pronesl slova. 
>Ano, už je nebožtíkem,« dotvrzoval lékař. » Pohádal se s pod- 
starším a pohrozil mu, že se přičiní, aby dostal výpověď Podstarší 
nemeškal a šel rovnou cestou ke knížeti pánu žalovat, že pan starý 
prováděl různé šmejdy. Znáte našeho knížete. Hned zavolal řiditele 
a nařídil mu provésti okamžitě důkladnou prohlídku knih i zásob. 
Podstarší komisi, záležející z řiditele a účetního, pověděl, kde a jak 
mají nesprávnosti hledati, a už to bylo. Když řiditel sládkovi nařizoval, 
aby ode všeho odevzdal klíče, zavrávoral a padl k zemi. Myslili, ž& 
omdlel, a omývali ho. Ale brzy poslali pro mne, než jsem však přišel, 
byl konec. Mrtvice srdce vysvobodila ubohého sládka z vyšetřování, 
a myslím, že se tu objevila v pravý čas. Pan starý byl k ní náchylným, 
a jednou by jím byla již zaklepala. Vaše paní je tuším s paní starou 
příbuzná. « 

•Vlastně nejsou příbuzní nic,< řekl Zbornik a vysvětlil poměr 
mezi Julii a Maruší, použiv té příležitosti, aby pověděl o nemoci své 
paní. Lékař vrtěl hlavou, přihmouřil oči a počal se vyptávati. 

>Přítelíčku, je to na pováženou, « zatřepal rukou. » Horečka tu 
ještě nemusí býti, ale jest tu k ní výborná cesta, vášnivá povaha, 
vznětlivost, nepokojnosf a jiné a jiné stezičky. Neutiší-li se vaše paní 
velmi brzy, aby mohla usnouti, pak se připravte na zlé časy.« 

> Na ty jsem, pane doktore, připraven, < trpce podotkl Zbornik. 
>Vím, vím,« vyhrklo lékaři. Podíval se jaksi soustrastně na 
myslivce. Ale vzpamatovav se, rozpačitě se zatahal za vousy. » Ostatně, 
máme každý něco. Tak, teď mi ukažte, kde leží pacient. « 

Dovedl ho až ke dveřím a opustiv jej, zůstal sám v prvním 
pokoji. Od nemocné zalehl napřed křik. Rozčilila se při spatření 
lékaře a posílala jej pryč, nadávajíc svému muži, že naschvál dělá 
vSe proti její vůli. Ale lékaři se podařilo uchlácholiti ji a přemluviti, 
aby ho aspoň vyslechla. Zbornik neslyšel, co jí povídal. Než však 
odcházel, volal lékař myslivce k nemocné. 

>Nu, vidíte, paní lesní je už jako kuřátko, « povídal chlácholí vým 
hlasem. >Ona ani nevěděla, že by opravdu bylo nebezpečné se roz- 
čilovati. Díval jsem se na děťátko a mohl jsem vaši paní potěšiti. 
Až sesíIí, jest tu možná operace, a chlapeček bude viděti jako každý 
jiný. Jen ted maličké odneste a zaopatřte nějakou ženu, která by je 
nékoUk dní kojila, než přejde nebezpečenství. Tak. Už jsem spokojen^ 
Ale když jsem sem vešel, lekl jsem se do opravdy.< 



220 Bohumil Brodský; 

Paní Julie sledovala jeho ústa i oči s napjatou pozornosti. Ne- 
věděla, má-li mu věřiti, či jsou-li jeho slova pouhé těšení. Ale lékař 
iDyl opatrný. Když ještě jednou opakoval své rady a odcházel, chtěl 
Zbornik za ním. On mu však nedal. 

>Jen zůstaňte, nemám vám opravdu co říci. Zítra ráno pojedu 
4>ezpochyby okolo a když dovolíte, podívám se při tom na paní lesní. « 

Zmizel ve dvéřích, a za ním vynášeli kolébku. Zbornik se svou 
paní osaměli. Myslivec sedl k jejímu loži a zadívav se do její tváře, 
mlčky ji pozoroval. Chytil jej takový hluboký smutek a tíseň, že by 
"si býval rád zaplakal, aby se mu ulevilo. Musil však pamatovati na 
nemocnou a proto udusil nával rosteskněných citů. 

Paní Julie také jej pátravě pozorovala. Byla neobyčejně tichá, 
^ úzkost zírala z jejích očí. 

»Muži, umru?« zeptala se náhle tlumeným hlasem. 

>Už zas myslíš na takové bIáhovostiř< káral ji jemně. >Vžd5rť 
ti to přece všichni říkáme, že tu není. nebezpečenství. « 

>Ano, ale lékař povídal, neusnu li brzy, že bude zle. A mně 
se nechce usnouti. « 

»Byla jsi příliš rozčilena a napřed se musíš upokojiti. Pro ně- 
kolik hodin nebude zle. Jen na to nemysli. Raději se těš, že je 
:po nebezpečenství.* 

Přivřela oči a ležela chvíli jako nehybně. Pak náhle chvatně 
otevřela zrak a polekaně podívala se na muže. 

»Pojď sem ke mně blíž,« řekla zachvěvši se, a zuby jí zacvakaly. 
>To ti na mne padá takové úzko. Pořád se mi zdá, že jest okno 
pootevřeno, a jím sem hledí smrť.< 

» Zastřeme je tedy.« 

>To ne, byla by tu tma. Maruše je pryčř* 

»Ano, byl tu pro ni posel. Přijeli k nim hosti. < 

>Tak vida, nechá mě tu samotnu. Pošli tam, aby zase ráno 
přišla. « 

» Pošlu. Hajný tam večer doběhne.* 

Zamlčela se a dívala se strnule do prázdna. Najednou sáhla svou 
rukou po jeho a přitáhla ji blíže. 

» Řekni mi, Karlíčku, měl-li jsi mě někdy rád,< ptala se měkkým, 
prosebným hlasem. 

»Což jsi to neviděla, Julinkoř Právě proto, že jsem tě měl rád, 
t:htěl jsem tě míti jen pro sebe a bylo mi nemilé, když jsi neměla 
ráda náš domov. « 

»Och, já ti nyní rozumím. Je mi toho líto, že jsem byla tak 
nerozumná. Ale nediv se mi. Nikdo mě tomu neučil, zvykla jsem 
tomu, že každý se řídil dle toho, co jsem chtěla.* 

>Vím, vím. Ted už jsi poznala, že jsem s tebou smýšlel dobře, 
a až se pozdravíš, začne u nás pravý blažený život. Po bouřce bývá 
vždycky jasno; bude tak i u nás.< 

»Kéž by bylo I* vzdychla vroucně. » Cítím najednou takovou 
touhu po lepším životě, že bych za to dala celé své jmění, kdybych 
5e vystonala.* 

'Nemusíš dávati nic a vystůněš se také. Jen si pomysli, že je 
potřebí nutně, abys byla tichá, trpělivá a uvidíš, jak brzy se spánek 
dostaví.* 



Na samotě. 221: 

>Máš pravdu. Jdi si do vedlejšího pokoje a sem mi pošli ně- 
kterou ženskou, ale napřed se mi podívej do očí. Přeješ si opravdu^ 
abych se vystonala?< 

Pousmál se a pohleděv na ni jasným zrakem, snesl její pátravý 
pohled. 

>Já vím, že neumíš lháti,* řekla radostně. »Tak si jdi. Ale da 
lesa nechoď, abys mohl ke mně, kdybych tě zavolala, c 

Políbil jí vroucně a učinil, jak si přála. Ošetřovatelka šla k ne- 
mocné, a Baruška poklízela po domácnosti. Dítě odnesla hajná domů,, 
aby v mysUvně nepřekáželo a pláčem neburcovalo nemocnou. 

Zbomik usednuv pohroužil se v myšlénky. Opakoval si vše, co 
paní Julie s ním mluvila. Může jí věřiti? Jest to pravda, co povídala? 
Bylo by opravdu možno věřiti, že náhle nastal v její mysli, názorech 
a předsevzetích takový obrat? Proč ne. Dosud nebyla stížená žádnou 
nehodou, žila bezstarostně, řídila se svými choutkami. Až teď, kdy 
patřila tváří v tvář hrozící smrti, kdy viděla, že život lidský není 
pouhou hračkou, že se však za ním kryje něco mnohem vážnějšího, 
teprve nyní rozjasnilo se jí vše, a to, co dříve odmítala, ukázalo se 
býti tolik důležitým, že zapomněla na vše ostatní. 

V prsou myslivcových vznikala opět jiskérka naděje, že snad. 
i přes nedůvěru, kterou k životu svému měl, přec jen se dočká 
jasnější budoucnosti. Nereptal na minulost, považuje ji jako zkoušku, 
ve které by si vykoupil čekající naň štěstí. 

Proto také starost jeho o ženu byla tím vroucnější, čím mocněji 
plápolati začínala touha v srdci jeho po brzkém blahu, které už tolik 
let bylo skrytou tužbou jeho mysli. Do pokoje k ní jíti nechtěl. Na- 
slouchal, že je v pokoji úplně ticho, a zaradoval se, že snad Julie usnula. 

Když nastal večer, položil se na pohovku a dřímal. Asi v jedenáct 
hodin probudilo ho lehké vrznutí dveří. Viděl ošetřovatelku Juliinu 
vycházet z pokoje. Pokynula mu, aby šel za ní ven. 

>Jak je?« ptal se v kuchyni. 

» Špatně,* řekla s povzdechem. » Ještě neusnula. Je rozpálena, a 
jdu pro čerstvou vodu. Zamyká oči, jakoby spala, ale nespí. Před 
chvílí plakala. Ptala jsem se jí, chce-li, že probudím pana lesního a 
pošleme pro doktora. Ale nechtěla. Darmo by se vzácný pán polekal. 
Pan doktor hádal dobře. « 

»A co hádal doktor ?« vydechl chvatně. 

>Inu, neměla bych to ani říci, ale myslím si, že je lépe, když 
bude pan lesní na všecko připraven. Pan doktor povídal, že je tu 
málo naděje. Mladá paní je slaboučká, tuze si ublížila, když se hned 
po narození dítka tolik rozčilila, a že těžko se vše napraví. Pťohlédl 
také synáčka. Slábne náramně, a pan doktor se bojí, aby záhy ne- 
umřel. To by asi chudince paní dodalo. Povídal, že časně ráno při- 
jede a poví, jak to bude dále.« 

»Tedy konec, « zasípěl Zbornik a skryl obličej ve dlani. 

Stál tak, až se vracela ošetřovatelka. Pak šel s ní. Julie jej po- 
znala a pousmála se. 

»Ty nespíš?* ptala se tiše. 

>Ne. Budu seděti u tebe. Je mi tu dobře, a ty snad se nebudeš 
hněvati,^ že tu budu.< 

>0 ne,< řekla radostně, »mně bude tak hezky. Ať už to se 
mnou dopadne tak nebo onak, jen když aspoň v poslední chvíli budu 



222 Bohumil Brodský: 

věděti, že jsi u mne, že se mne neštítíš, a že ti nejsem tak docela 
lhostejná. « 

Posadil se vedle ní a sám ji dával obkladky. Dekovala mu 
úsměvem a stišila-se. Ale jen s přemáháním zachovala klid. Až k ránu 
upadla v kratičký spánek, v němž nepokojně sebou zmitala a cosi 
vyki^kovala. Zbornik nebyl lékařem, poznal však přece, že jest na- 
padena slabou horečkou. 

Dle svého slibu dostavil se záhy lékař. Sotva se podíval na ne- 
mocnou, pokrčil rameny a kývl na Zbornika, aby ho následoval do 
vedlejšího pokoje. 

> Pošlete pro kněze, < řekl vážně. »Sám ji na to připravím. 
A vyjděte si na chvíli ven do zdravého vzduchu. Zavolám vás, kdyby 
bylo potřebí. Vypadáte hůř než vaše pani.« 

Zbornik se zapotácel a vyšed ven polqžil se na zeď a strnule 
se zadíval do prázdna. V hlavě mu bučelo, před očima kola se mu 
dělala, a cítil, jak se mu třese celé tělo. Konec je konec. Smrť už se 
plíží dovnitř, aby dokonala zákeřnické dílo. A to ve chvíli, kdy mu 
svítal nový den, nový život. 

Lékař, jenž pro ncj vyšel, musil jím zalomcovati, aby ho přivedl 
k vědomi. 

» Pojďte, je klidná a souhlasí se vším,« pravil mu vážně. » Ne- 
rozmnožujte její muka.< 

>Ano, máte pravdu, « zaúpěl a vztyčil se. 

Vešed k nemocné, bál se v první chvíli na ni se podívati. Ale 
-ona ho volala a když přistoupil k loži, chytila ho za obě ruce. 

»OdpustiUli jsi mi všecko ř« ptala se ho, dusíc pláč. 

>Ano, ze srdce. « 

»Pak jsem spokojena. Veliká hodina se blíží. Odcházím mladá, 
odcházím nerada, ale už neproklínám. Vidím, že jsem slabá stavětí 
se na odpor tam, kde nastává nutnost a kde volá vyšší hlas. Pošli 
mi pro kněze. « 

Bylo ku podivu, jak jasně na vše patřila, jakou sílu v&le náhle 
projevila. Ani Zbornik nebyl s to, aby se tak příliš opanoval. Viděla 
Jeho úzkost a bolest, ale chlácholila ho úsměvem, něžným zašeptáním 
a vroucími pohledy. 

Když se přiblížil večer, zachvátila ji silná horečka. Lomcovala 
sebou, tváře jí zahořely, a oči naplnily se příšerným leskem. Ztrácela 
vědomí a nepoznávala, kdo to u ní je. Zbornik stál stále u ní, drže 
ji, omývaje, volaje na ni sladkými slovy. Chvílemi se stišila, jakoby 
naslouchala, co to povídá. Ale hned zase rozesmála se příšerným 
smíchem a zápasila s vidinami, jež před jejím zrakem se mihotaly. 

V této zoufalé chvíli vyvolala jej ošetřovatelka ven. 

• Chlapeček zemřel,* pravila stisněně, nesnažíc se ani dodati 
něco k útěše. 

Mráz mu projel údy. Chvíli strnule zadíval se do prázdna.* Pak 
vzdychnuv zhluboka, vracel se k ženě. Ta potřebovala jeho přítom- 
nosti, než by smrf dokonala i tu své nelítostné dílo. Už jaksi otupěl, 
a vlny neštěstí bily o zprahlé, ztvrdlé jeho srdce. 

K p&lnoci na chvíli ztichla a potom náhle třesoucím se hlasem 
počala zpívati zbožnou píseň. Tvář její nabyla výrazu hluboké zbož- 
nosti a vroucí oddanosti. Zbornik klesnuv na kolena rozplakal se, a 



Na samotě. 223 

za nim plakaly pfitomné ženy. Hlas paní Julie mohutněl, stával se 
jasným, čistým a chvěl se jakýmsi neznámým nadšením. 

Zpívala chvíli. Najednou uprostřed slohy ztichla, a hlava jí klesla 
v zad. Padla do mdloby, z které se už neprobudila. Když zvonili 
v Buříné hrana při pohřbu pana starého, ozval se v Klíčnově malý 
zvonek, pověSený mezi dvěma topoly a jeho kvílivý hlas, letící přes 
hlavy lesních veUkánů, volal do tišin, že myslivec ovdověl a osiřel. 



Bylo zase jaro, druhé po smrti paní Julie a jejího dítěte. Les 
voněl a zněl ptačími písněmi. Na pokraji habroví modral se jaterník, 
vedle něho bělala se něžná sasanka a voněla fialka. Lesy stály tiše, 
vykoupány v čistém jarním vzduchu a ozlaceny přívalem slunečního 
svétla. Z oranic čpěl zápach kypřené země, a chocholoušci honili se 
po mezích. Vše vstávalo k životu, každým potůčkem, pupencem, 
každou zelení i květem vydechovala země k novému životu, snažíc se 
otřásti zimní pouta. 

2^ takového krásného dne vítal Zborník u myslivny paní řidi- 
tdku. Vzkázala mu, že se pfíjde podívat do lesa, aby na ni počkal. 
Pozdravila jej srdečně a zkoumavě prohlížela jeho tvář. Byla jasná, 
usměvavá. Jen na čele a u úst zůstaly mu malé vrásky, dodávající 
jeho tváři výrazu jaksi přitrpklého. 

»Máte zde krásy, « horovala panička, ukazujíc kolem do kola. 
•Kdybych byla o třicet roků mladší, hned bych tu s vámi chtěla býti.« 

>Co je do krásy, když je tu neveselo,« prohodil Zbomik. 

>Zas už naříkáte ř< pohrozila mu prstem. »Jaký jste to muž, když 
nafikáte. Hleďte, jak po zimě přišlo jaro. Nemůže i vám přijíti ?« 

> Nepřijde, « zavrtěl nedůvěřivě hlavou. » Ostatně už v té samotě 
nějak do konce doklepu. « 

»Je-li vám tu smutno, ožeňte se;« řekla řiditelka přímo a po- 
dívala se naň pátravě. Pousmál se a máchl rukou. 

•Nebudu pokoušeti Boha. Kde bych našel ženy, která by mi 
pfinesla štěstí? Oh, zkušenosť jest vzácná věc.« 

»Mlčte, vy nepříteli žen. Co pak jsme všechny špatné ř« durdila 
se paní řiditelka. 'Nepoznal jste nikdy hodné ženyř< 

>Ano, máte pravdu, jsou také hodné ženy. Ale nemám štěstí 
na ně. Znal jsem jednu, s kterou bych býval byl šťasten. Ale ta je 
pryč. A na náhodu se spoléhati nebudu,« 

> Vidíte, jak jste bláhový, « zasmtfa se řiditelka šelmovsky. » Za- 
hazuje zbraň a nepřítele ani neviděl. Jdu vás zváti na zítřek k nám. 
Máme hosta, který zpívá také takovou, jako vy. Snad se tedy shod- 
nete. Hádejte, kdo je to.« 

»Snad — snad — Maruše, či paní Zemanová,* zakoktal. 

'Koukejme, jak umíte hádati, < zasmála se řiditelka. » Přijdete 
tedy jistě ?< 

Ruměnec přelétl jeho osmahlé líce, a bylo viděti, že chvíli sám 
^bou zápasí. Pak záhy vyjasnila se mu tvář, a s radostným úsměvem 
podával ruku řiditelce. 

> Přijdu, < vydechl chvatně a zachvácen náhlou radostí sklonil se 
* políbil staré, dobré paní ruku. 





Kněz Karel San Martino, 

zakladatel ústavů „Détí Prozřetelnosti". 

PMspévek k dijinám katolických knčžl liducnilů a dobrodinců. 

Napsal Jos«f PlekáCek. 

(Pokračování.) 

k-ubilant, hluboce dojat, přiblížil se k oltáfi. Chrám byt 
c! pfeplněc lidem, a chovanci ústavu zanotovali Hzenlni' 
i. svých učitelů krásný hymnus, jenž všechny pi^tomné 
■■ uchvátil. Zajimavo jest připomenouti, kdo celebrantovi 
asistoval. K oltáfi vedl ho proboSt Vojtech Catena a 
proboSt Pogliani ; při mSi sv. pak přisluhoval mu knéz 
Alojs Casanova, ředitel ústavu hluchoněmých, a Alojs Vitali, ředitel 
ústavu slepců. Bylif zde tedy u oltáře Hospodinova v té chvílí pfl- 
tomai tři duchovni, kteří vesměs věnovali svůj život charitě a z bíd- 
ných oejbfdnějMm : jeden opuštěné, neSfastaé mládeži, druhý slepcům, 
třetí hluchoněmým. Nesnadno ubrániti se pohnutí, pomyslíme-Íi, jak 
se o duchovenstvu mluví, piše, co se o něm tiskne, jak se o něm 
soudí. 

Při té příležitosti podal Sao Martino dvanácti chovancům po- 
prvé sv. přijímání; nemluvil o svém životě, ale o ústavě, jejž založil 
a jemuž stál včele; modlil se za vSechny chovance ústavu, za všechny 
jeho dobrodince živé a mrtvé a ohlásil naposledy s velikou radosti, 
Že právě téhož dne otevřena nová sekce pro opuštěné dívky ve třídě 
Confalonieri, v domě sester misionářek sv. Františka. Po skončené^ 
mši svaté byl oslavenec přiveden do přijímacího sálu ústavu, kdež 
dostalo se mu důkazů nejživéjši vděčnosti a pozornosti : adres, kytic, 
básní, různých dárků na památku a mezi jiným i stkvostné, umě- 
lecké album, jež mu věnovali dobrodinci ústavu. 

Ale také chovanci podali svému dobrodinci památník, prosté 
nadepsaný »Promettiamo' I (Slibujemel) Každý chovanec zcďa podle 
svého, jak mu právě přáni z duše vytrysklo, napsat sem několik 
řádků, slibů, jak si umínil Žiti, aby otci Martinovi učinit radost a jubi- 
leum jeho oslavil. Dne 23. května konána byla slavnost stříbrné 
mše sv. ve filiálce ústavu na Rigole skoro v tomže pořádku ; zde 
pořádal ústav malou akademii pěveckou a hudební, a milánští po- 
slouchali své soudruhy. Slavnost učinila na katolické kruhy milánské 
mocný dojem; kdo jeSté o ústavech Martinových nevěděl, nebo vědéti 
nechtěl, bezděky počal se o ně zajímati; a tu ovšem bylo přirozeným 
úkazem, že mu pozornost ta získala i mnohého příznivce a dobro- 
dince. Vůbec ve svém hledáni a získáni přátel a dobrodinců spo- 
léhal ECarel San Martino nejvfce na Boha a na výmluvnost skutků. 
>Skutky jsou výmluvné,* tu pravdivou větu často opakoval, chtěje 
tím jako říci: slova jsou planá, mnoha slovy nepořídíš tolik, jako 
jedním skutkem. Čili, viz ono staré a vždy dobré: Exempla trahunt! 
•Slova zni — příklady hřmí.« 

Tak rád byl by za dobrodince ústavu získal jistého pána, jenŽ 
jim býti mohl, ale nechtělo se mu. Věděl, že rád slyší pěknou hudbu ,. 



Knéz Karei San Martino. 225 

# 

že Ji i rozumí: i učinil si plán, jak ho získati > výmluvností skutků*, 
jak říkával. 

>Ráčil jste slyšeti o ústave dětí Prozřetelnosti ?« tázal se ho. 

»I ano, slyšel, a už několikráte; ale abych upřímně řekl, mnoho 
jsem se^o to nezajímal,* zněla odpověď. 

>Ustav získal si za dobu nedlouhého trvání mnoho příznivců. 
Lčcl jeho ovšem je svrchovaně dobrý ; přijímá na vychování nešťastné, 
opuštěné děti a vydržuje je toliko velikodušnými almužnami šlechet- 
ných lidi.e 

•Dejte mi pokoj s těmi dobročinnými ústavy; věru, teď je 
taková mánie dobročinnosti, jako nebyla nikdy !« 

>Mně se však vždy zdá, že se tím jen zio a neřest propaguje! 
Ostatně, na takové věci mohou mysliti jen ti, kteří mají peníze. « 

Připomenouti sluší, že ten, jenž tak mluvil, byl boháč, který se 
mohl těšiti plnou měrou blahému vědomí býti dobročinným a sám 
život svůj, jejž často nazýval »prázdným a obtížným,* mohl si zpří- 
jemniti, jak jen chtěl. 

»Za několik dní po této stručné rozmluvě,* praví Martino, 
•navštívil jsem ho zase, a pozval jsem ho, aby se přišel podivat do 
ústavu, že se budou chovancům udíleti odměny.* 

» Děkuji za pozvání; bojím se, že bych se tam nudil,* řekl. 

•Ručím za to, že se nebudete nuditi. Bude to sice skromné, 
ale znamenité. Hudba bude překrásná.* 

• Hudba?* tázal se živě. A kdo, prosím vás, bude hráti?* 

•Samí umělci, kteří nám při té příležitosti ochotně a obětivě 
hrají. Obecenstvo bude četné; všickni příznivci a dobrodinci dojista 
přijdou.* 

•To je pravý luxus, jedná-li se o takové děti,* prohodil pán 
nikoliv bez štiplavosti; »ale já přijdu — hudba se mně vždy líbil* 

Večer téhož dne usedl si pán vedle mne, v sále určeném ke 
slavnosti. Díval se sem a tam, vše pozoroval, ptal se na to a na 
ono; poslouchal pozorně řeč, již jsem pronesl — a byl velice po- 
hnut. Přišel jen proto, aby poslouchal hudbu, ale viděl jsem, jak 
okem plným účasti a hlubokého soucitu pozoruje děti, sdružené ve 
skupinách v sále, jak se dívá na ty, jimž dostalo se odměn, jak si 
je bedlivě prohlíží, bylo na něm znáti, že se diví jejich ušlechtilému 
a mravnému chování, a zdálo se mi, že čtu v duši jeho živé sympatie 
pro ústav; neboť byl to pán povahou dobrý. Viděl před sebou 
dítky nevinné, ale nešťastné, které již již se ocitaly v nebezpečí, že 
nevinnosti pozbudou, že budou míti za společníky vyvrhely lidské 
společnosti, ba, že se jimi sami stanou . . . Jsou to děti sebrané na ulicích 
a na náměstích, v doupatech a sklepích, ze školy zla jsou převedeny 
do školy dobra . . . 

Viděl na své oči, jak tito zachráněnci uctivě, ale docela upřímně 
hovoří se svými představenými, viděl, že jejich pohled je milý, ze- 
vnějšek ladný a úpravný, poznal, že se v ústavě hodně naučili a že 
odměn, jež se jim udílejí, opravdu zasluhují ! 

Přistoupil jsem k němu. Neřekl nic jiného, nežli: »To je 
opravdu dobročinný ústav,* a zamyslil se. 

Týž člověk před několika dny řekl, že teď je mánie dobročin- 
nosti, jako ještě nebyla nikdy, a že se tím jen neřesť a zlo propa- 
guje; nyní odcházel pohnut a přesvědčen, odnášeje sijvjsrdci touhu, 

•Vlasťt 1897—98. 15 



226 Josef Flekáček: 

• 

státi se též pomocníkem dobra. Našel, cestu, jak užívati bohatství, 
jímž ho Bůh obdařil. 

*Ubohé, ubohé děti!* řekl mi brzy potom. »To jsou případy 
srdce rvoucí !< 

> Slyšel jste o posledním, jehož jsme právě přijali ?« odpovídám. 
»Je mu deset let, ale nikdy byste to neřekl; vyhlíží jako nejvýš 
šestiletý. Spával na schodech, vedoucích do kostela, pod loubím 
všecek schoulený v koutku, na lavičkách v parku, nebo na hrad- 
bách . . . neměl ubožák žádného domova. Matka dávno zemřela, 
otec je kretin, blbec, který ani neví, že měl nějaké dítě. Spával pod 
širým nebem, dokpd bylo teplo; když nastávalo chladno, nejednou 
nalezla ho hlídka úplně zkřehlého ; byl odnesen, hladem vysílený, do 
nemocnice. Jednou pršelo jen se lilo, byla to pravá průtrž mračen; 
tu ho našla chudá jakás žena a nemohouc mu jinak pomoci, přinesla 
mu alespoň pytel, aby se jím zabalil. Brzy potom našly ho dvě ženy 
a přinesly ho sem, prosíce za jeho přijetí. Stalo se hned dle jich 
přání. « 

Od té doby měl ústav ve starém pánu oběti vého dobrodince. 
Již neříkal, že je teď dobročinnost přímou mánií a propagováním zla. 

Laskavý čtenář, jenž četl pojednání naše o Josefu Benediktu 
Cottolengovi, se zajisté pamatuje, že zvláštním přítelem a příznivcem 
blahoslaveného kněze byl král Karel AJbert. Také nynější italská 
královna Markéta brzy doslechla o velikém a blahočinném ústavě 
Karla San Martina a umínila si, že osobně se o všem přesvědčí, co 
o ústavě slyšela. 

Dne 13. máje r. 1894. dopoledne teprve dověděli se v ústavě, 
že je královna poctí svou návštěvou; i učinilo se na rychlo, co se 
k uvítání učiniti mohlo. Královna přišla v průvodu čestné dámy a 
hraběte Jarolíma Oldofrediho. Předseda ústavu, Gnechi, zakladatel 
a ředitel jeho kněz Karel San Martino, dobrodinci a příznivci ústavu 
a starosta města uctivě ji očekávali. Vstoupila nejdříve do přijímacího 
sálu, kdež byli chovanci shromážděni. 21apěli Beethovenovu > Práci < 
a Kurschmannovu »Modlitbu« v průvodu orkestru (též chovanci), 
což se královně tak velice líbilo, že vyslovila přání, slyšeti ještě třetí 
skladbu. Chovanci zazpívali a zahráli »Sanctus< od Beethovena. 

Potom předstoupilo dítě, školák ústavu, s kyticí a promluvilo 
ku královně tato prostá a srdečná slova: 

»Díky, naše dobrá vládkyněl Díky za česť, již jste nám pro- 
kázala! Achl věděli jsme vždy, že Vaše Veličenstvo miluje chudého, 
a hlubokou vděčností naplňuje naše srdce, že vás zde dnes vidíme. 
Jsme ubohé děti Prozřetelnosti; nejnešťastnější mezi nešťastnými; ne- 
poznali jsme radostí rodinného štěstí; mnoho jsme vytrpěli ve věku, 
kdy život jest všem nejradostnější. Vykoupeni láskou z bídy, vy- 
chováni a vedeni k dobru ve škole poctivosti a povinnosti, naučeni 
dívati sé beze strachu ve tvář budoucnosti, můžeme dnes pozdvihnouti 
zraků svých až ku své vznešené vládkyni a zvolati jí s nadšením 
>ať žije«. Jak jsme šťastni, že můžeme před tváří Vašeho Veličenstva, 
jež vždy podává pomocnou ruku ubohým a vždy má pochvalu pro 
velkodušná srdce, vzdáti vřelý dík a uznání svým drahým dobro- 
dincům ! 

Vznešená královno, budeme dobrými občany a budeme činiti 
česť své vlasti, poněvadž se zde učíme ctítí každou autoritu, počínajíc 



Kněz Karel San Martino. 227 

od autority samého Boha ; Vaše Veličenstvo račiž si odtud odnésti 
tento slib náš ; upomínka na dnešní den bude nezrušitelná, vždy 
bude žiti v srdcích našich. 

Tyto květiny, jež jménem svýcli soudruhů Vašemu Veličenstvu 
odevzdávám, nechť Vám praví, že Vás milujeme.* 

Královna pohladila s pohnutím malého mluvčího a vyptávala 
se bo, jak se do ústavu dostal a jak se mu tu líbí. Podepsala se 
do pamětní knihy a přála si viděti, pracovny. Ježto byla právě ne- 
děle, nepracovalo se; ale mistři, dělníci i chovanci postavili se tak^ 
jako stávají při práci. Královna prohlížela se živým zájmem dílnu 
ciselérův a dílnu obuvnickou. Ptala se mistrů na výrobky těchto dílen, 
kolik mají platu, kolik hodin denně pracují, jak prospívají chovanci 
a pod. V dílnách truhlářských a řezbářských prohlížela vzorky prací, 
vyptávala se chovanců-učň& na všelijaké věci a zvláště dávala na 
jevo svou spokojenost, že je na chovancích viděti, že jsou ke všemu 
dobře vedeni ; živě a správně odpovídali, obličeje jejich byly jasné, 
záfíd, líce červené, kvetoucí, nikde ona chorobná bledost, již tak 
často viděti lze tam, kde se mládež v internátech hromadně vycho- 
vává ; také si dala od jednotlivých hochů vypravovati, jaký byl jejich 
život, než byli do ústavu přijati, a vyslechla jejich líčení s hlubokým 
pohnutím. 

Nejdéle se zdržela královna v tiskárně, typografii, kdež pro- 
hlížela, co bylo právě v tisku ; — mezi jinými též dílo kan. Arosia, 
Jejímu Veličenstvu připsané. 

Po prohlídce dílen odebrala se královna do kaple ústavu, kdež 
klečíc potrvala delší dobu na modlitbách. 

Velmi dlouho prodlévala též v kreslirně. Bylo tu plno předloh 
a modelů ; učitel kreslení královnu provázel a vše vysvětloval Na- 
vštívila též kuchyni a jídelnu ; zde byla jí průvodkyní superiorka 
sester sv. Vincence, která i sestry představila. Královna s nimi pří- 
větivě rozmlouvala. Tak prošla pomalu veškeré místnosti v přízemi 
a přála si prohlédnouti si i místnosti hořejší. Velmi se jí líbily lož- 
nice; zvláště se jí zamlouvala čistota, prostota a přece ve všem po- 
hodlí. Také do nemocnice zašla a velice mile ji dojalo, když spatřila 
— nemocnici bez nemocných. 

Po cestě všude se podrobně vyptávala na různé věci ředitele 
San Martina: na mravní chování dětí, na kázeňské prostředky, jichž 
se tu užívá, na rozvrh hodin, rozvrh učiva, co se které dny vaří 
k obědu, co k večeři; zvláště pak dala se informovati o nábožen- 
ském vychovávání, jehož se zde dítkám dostává. Ujištujíc San Martina 
svou spokojeností a uznáním, slíbila, že brzy navštíví i filiálku ústavu 
v Rigole. 

Stalo se to ještě téhož roku, a to v sobotu, dne 13. října. 
Ustav oděl se slavnostním hávem. V průčelí, mezi svěžími, zelenými 
stromy, uprostřed slavnostních sloupů a praporů stkvěl se savojský 
znak a na něm napsal chovanec ústavu velikými písmeny: 

Vítána budiž 

královno naše 

Markéto savojská 

do středu 

dětí Prozřetelnosti Boží. 

15* 



228 Josef Flekáček : 

Tato návštéva královnina v pobočném ústavě v Rigole obrátila 
nejširší pozornost veškeré Itálie k lidumilným podnikům ušlechtilého 
kněze Karla San Martina, a není věru divu. Totéž stalo se i blahosl. 
Cottolengovi, když král Karel Albert veřejně a okázale o něm mluvil, jej 
poctíval a vyznamenával. Nebylo šlechtické rodiny a vznešeného, 
neb alespoň bohatého obyvatele Milána, aby nebyl pospíchal do 
Rigoly, a tu najednou — ku podivu! — roztála se i dosud drsná 
srdce, jež nechtěla o opuštěných Martinových dětech věděti, a každý 
vlídně se usmíval a nesl svůj dar, neb upsal značný příspěvek. Krá- 
lovna sama již po druhé poctívá svou návštěvou ústavy, založené 
horlivým knězem, pro něhož dříve neměl nikdo než slovo útrpného 
úsměvu, neb jemuž dokonce mnohý i zazlíval, že svou dobročinností 
— propaguje vlastně zlo a neřest! Královna! To už něco znamená! 

Kočáry hrčely k ústavu, v němž katolický kněz zaopatřil děti, 
o něž se dříve nikdo nestaral, jež nikdo nepodporoval, jež byly 
každému břemenem, které každý vyháněl, které byly by snad v té 
chvíli, kdy se každý na ně za přítomnosti královny Markéty usmíval, 
v žaláři, kdyby nebylo jeho, kněze Karla San Martina! Jaíc podivný \ 
je svět, jak nepochopenou ostává pravá charita a láska k bližnímu ! 

Padesát sedm šlechtických povozů a dvacet osm ekypáží bo- 
hatých měšťanů přijelo k Rigole, osmdesát pět nádherných kočárů 
tísnilo se před ústavem, nežli zazněl jásot, že královna přichází. 
Vojenský sbor, jenž sem zvláště zavítal, intonoval královskou 
hymnu. 

Královna, usmívajíc se a pozdravujíc na všecky strany, sestoupila 
z kočáru a pozdravila ihned předsedu ústavů a ředitele a zakladatele 
San Martina^ jež okamžitě poznala. Chovanci zapěli hymnu od Bou- 
cherona a jeden z nich, studující, pozdravil vznešeného hostě vzlet- 
nými, překrásnými, docela upřímnými slovy. Že slova ta byla ne- 
líčená, nehledaná, nejlépe lze viděti ze zakončení onoho uvítání, jež 
tu doslovně uvádíme: 

» Navštívila by královna náš krásný dům, jejž nám vystavěU 
naši dobrodinci, kdyby nás neměla ráda ř Ať žije tedy naše dobrá matka! 
Kéž naše nevinné modlitby vyprosí na milém Bohu pro ni všechny 
ony radosti, jež žádají všecky matky, tedy také matky královské! 
Poslední slova královnu očividně pohnula, což neušlo nikoho z čet- 
ného skromáždění. Hladila ubohé sirotky, laskala se s nimi, napo- 
mínala je, aby vždy byli hodnými láskyplných starostí horlivých 
dobrodinců. Kněz Karel San Martino přiblížil se ku královně a 
představil jí tři děvčátka ženského oddělení, nedávno v Miláně zříze- 
ného v domě zasloužilých sester misionářek sv. Františka. 

»Tyto dvě,« pravil San Martino, > narodily se v Paříži z ital- 
ských rodičů a nejsou dosud pokřtěny; křest sv. vykoná náš nejd. 
kardinál arcibiskup. « 

»Budu oběma kmotrou, « pravila královna v patrném pohnutí. 

Potom vyptávala se královna San Martina na rozličné věci a 
důstojný kněz s obvyklou svou vervou docela upřímně a přímo od- 
povídal. 

» Říkají mi v ústavech >otče«. Veličenstvo; nyní, kdy mluvily 
děti, budiž dovoleno i otci, aby promluvil.* 

Dnešní slavnost je hymnem díků Prozřetelnosti Boží, že dala 
vzniknouti ústavům tak blahodárným. Mohl bych také říci, že je to 



Knéz Karel San Martino. 229 

slavnost srdce; vždyť je zřejtno, jak srdce všech v této chvíli plesají; 
srdce dobrodinců i srdce dobrodiním dařených. Ano, tak jest! také 
na bídném tomto světě docházejí dobří odměny za dobré skutky; 
jsouť chvíle, kdy, pozorujíce zabráněné zlo, setřené slzy, ztišené bo- 
lesti, napravené křivdy — vše svým úsilím — pociťují vnitřní, oprav- 
dovou a povznášející radost, již nižádné péro popsati nedovede. Já 
to cítím a vím tedy, že radost onu cítiti mohou i jiní. Vzpomínám 
si — bylo to dne 20. února roku 1885. — kdy ústav vzal počátek 
v Miláně na náměstí Filangeri. Bylo přijato dvanácte docela opu- 
štěných dětí. Domek byl malý; za rok bylo třeba najati druhý, po 
třech letech třetí. Královským dekretem ze dne 18. prosince 1887. 
byl lidumilný ústav náš uznán jako mravní celek (corpo morale) a 
bylo třeba pomýšleti na získání domu, kde by ústav byl soustředěn. 
Snadná věc získati dům, nesnadnější však jej zaplatiti. Dne 31. května 
byl koupen dům za třicet osm tisíc lir, za rok splatných — neměli 
jsme nic, ale v určené době byla suma ta zaplacena, Boží Prozře- 
telnost se o to postarala.* 

»Ale brzy i nový dům nikterak nestačil. Dne 7. května r. 1893. 
položen byl základní kámen, do něhož vložen byl pergamen s tímto 
nápisem : 

Léta Páně 1893., v neděli 7. května, za vlády krále Huiiiberta I., 
když byl papežem svatý Otec Lev XIII. a arcibiskupem v Miláně 
M^. Alojs hrabě Calabiana, královský senátor, člen nejv. řádu 
AnuDciáty, byl položen základní kámen k této budově, určené při- 
jímati opuštěné děti. Kéž dobrý Ježíš požehná domu tomuto; kéž 
ráčí přebývati v něm, dle slibu Svého: >Kdo přijímá jednoho z ma- 
ličkých těchto ve jménu mém, mne přijímá (Marek, IX.), by prospíval 
a vždy více a více rozšiřoval působení své ku prospěchu a blahu 
nešťastných, nevinných a opuštěných dětí, k záchraně jich těla i ne- 
smrtelné duše.« 

A Ježíš Kristus, Veličenstvo, požehnal domu tomu a bydlí 
v něm. Přispěli šlechetní, aby dům byl zbudován, ukončen, zařízen ; 
i Vaše Veličenstvo přišlo, a právě darováno nám sto zařízených 
lůžek a stoly do jídelny. Mnoho měli jsme překážek i nepřátel, ale 
ani jedna překážka, ani jeden nepřítel nám neuškodili. Není-liž dnešní 
slavnost hymnem Prozřetelnosti Božské, jak jsem již byl řekl. Pro- 
zřetelnosti, jež očividně nám žehná a nás podporuje? První náš příjem 
před devíti roky byl padesát lir; dnes máme příjem pouze na úrocích 
dvacet tisíc lir ročně a vydáváme přes sto tisíc lir ; to mluví samo, 
to volá, to jásá, to hřmí, tak že pohnutím nenalézám slov, jimiž 
bych vyslovil, co duše cítí; děkuji Božské Prozřetelnosti, vzývám ji, 
kořím se jí, prosím ji, aby nám dále přispívala v našem počínání. 
Provedeme vše, co jsme začali a čeho lidumilnost dále od nás bude 
vyžadovati.^ Doufám pevně v Boha, že ano. Vždyt vykonáme tím 
dílo význačně křestanské a vlastenecké. Křestanské: sám Kristus 
Pán nás posiluje v naší práci, nás k ní přímo vybízí věčnými slovy 
Svými: >Kdo přijímá jednoho z maličkých těchto ve jménu mém, 
mne přijímá.* Konáme i dílo vlastenecké, nebot, Veličenstvo, úřední 
statistika praví, že každého roku mezi všemi odsouzenci je pětina, 
čili dvacet procent všech nezletilých. To je strašlivé číslo. V té pě- 
tině je obsažen značný počet nepřátel lidské společnosti. Zmenšiti 
toto číslo je práce v pravdě vlastenecká; kdo podporuje každého 



230 Tosef Flekáček: Kněz Karel San Martino. 

v tomto úsilí, chrání vlast před těžkými ranami, hájí sám sebe, své 
děti, svůj i jejich majetek. 

Kdybych mohl vypravovati historii těchto dětí, slyšelo by Vaše 
Veličenstvo věci strašlivé, pravdě nepodobné — a přece je vŠe pravda 1 
Tito nešťastníci, odsouzeni 'k tomu, aby rozmnožili armádu rebelů, 
vracejí se do středu společnosti lidské jako dobří křesťané, jako 
dobří občané, již konají v každé příčině svou povinnost. Pojali jsme 
myšlénku zai^íditi ústav pro děti nešťastné, opuštěné; a poněvadž 
Často, když zakladatelé zmizí, věc sama ocitne se v úpadku, pomý- 
šleli jsme již na ty, kteří by pokračovali, až nás již nebude. 

Dovoltež, Veličenstvo, abych Vám něco připomenul. Váš děd, 
král Karel Albert, podporoval účinně nezapomenutelného Josefa Be- 
nedikta Cottolenga v jeho lidumilných podnicích. Často ho štědře 
obdaroval, často ho povznášel, povzbuzoval, často i moudrých jeho 
rad si vyžadoval. Jedenkráte byl blahoslavený Josef Benedikt hostem 
královým v paláci. Karel Albert řekl mu upřímně: »Zdali pak jste, 
milý Cottolengo, pomýšlel též na budoucnost svých ústavů? Co se 
z nich stane, až vy již nebudete na světě ?« Cottolengo vyhlížel oknem 
a viděl, jak se právě stráž pod palácem střídala. »Sire,« pravil vyni- 
kající lidumil, »teď právě vidím, jak se vystřídává stráž pod palácem. 
Stará odchází a nová se staví na její místo. Tak také bude se mnou, 
až mě Bůh odvolá !< *) 

>Zde jsou nové stráže pro ústavy dětí Prozřetelnosti «, dodal 
Karel San Martino, ukazuje na oddělení studentů z chovanců svých. 

Královna vyslechla napjatě upřímnou řeč šlechetného zakla- 
datele a vyslovila přání, aby děti zapěly krásnou Mozartovu skladbu 
>Ave verum Corpus* a Mendelssohnovu »Podzimní píseň<, jak jí byl 
předložen seznam skladeb a písní, jež chovanci umějí. Potom pro- 
hlížela královna v průvodu Karla San Martina celý ústav, přízemí 
i obě poschodí; posléze poklekla před oltářem kaple, kdež chovanci 
zapěli úchvatně Gounodovu: »0 salutaris Hostia«, čímž byla krá- 
lovna velice překvapena. 

Zatím v rychlosti připravili jí chovanci z květin domácí zahrady 
krásnou kytici, jíž přívětivě přijala a s ujištěním nejvyšší přízně a 
spokojenosti ústav opouštěla. (Pokračování.) 





Svatá noc. 

uď pozdravena, noci velká, svatá, 
a tisícerým velebena rtem, 
jež lásky touhou křidla rozepjatá 
nad dřímajícím skláníš údolem! 

Když ve věčnosti hvězd svých čaroleskem 
jsi zářila v tlum Tvůrčích rad a dum, 
jak vzplesalo tvým srdce Boží bleskem, 
že spásou vzejdeš kleslým národům! 



') O krásném výjevu tom psali jsme podrobné ve článku Josef Benedikt 
-Cottolengo ve » Vlasti*, roč. XI. Pozn. spis. 



Karel Burian: Svatá noc. 231 

A véků řadou nešťastnou i blahou 
když spěla jsi vždy k čili svému bliž, 
zajásal člověk, že své rosy vlahou 
ráj ztracený mu v srdce navrátíš. 

Vždyf červánky tvé dávno na obzoru 
svítaly nachem růžovějších dnů, 
když prorocký duch ve nadšeném zoru 
odkrýval světu taje Božích snů. 

O noci svatá, jejíž do náručí 
Bůh vložil klenot spásy toužené, 
pojď, hřích již uzrál, kořen z Jesse pučí, 
by v stín svůj pojal duše soužené. 

Skloň nad Betlém se ve velebném klidu 
a rozži světla nejjasnějších hvězd, 
pěj s anděly mír zoufalému lidu * 
zde na zemi a Bohu v nebi čest 

Hle! luzní již se naplňují snové, 
jež zíral věštec dávným před věkem: 
•Spravedlivého dštěte oblakové 
a Spasitele vypuč lidstvu zem!« 

P. Karel Burian, křižovník. 






V podkrovní světničce. 

Vánoční obraz v jednom jednání. 
Z němčiny přeložil Jan Nep. Holý. 

(Dokončeni.) 

VÝJEV OSMÝ. 
President. Bída. 

Bída (zaražena Jak veliká pocta - 

President (vpadá mu do řeči): Zanechme poklon! (jde ke dveřím.) 
Napřed zavru, by nás nikdo nevyrušoval 1 Tak ! Posádce se 1 (President 
^ Bída si sednou.) Mám k vám velikou prosbu, pane Bído ! 

Bída: Mohu- li ji splniti, pane presidente, račte býti přesvědčen — 

President (rychle): Čas nutká, čekají na mne doma. Jste chudý? 

Bida\ Velmi chudý, pane presidente 1 

President (položí závitek penéz na stůl): Zaopatřím vám bezstarostné 
živobytí — 



232 Jan Nep. Holý: 

Bida (rozčilen): Pane presidente! 

President: Záleží jen na vás, chcete-li pi4jati mou pomoc. Než» 
k věci! Když jste byl ještě ve Schwammbergu — 

Bida: Bože, nač mně to připomínáte! 

President: Je tomu asi deset let, pravda! 

Bida: Patnáct let, pane presidente, patnáct! 

President: Zcela správné. Pět let jste seděl v žaláři. 

Bida: Nevinně! nevinně! 

President: Pak jste bydlil — 

Bida: V Lerchenfeldu sedm let. 

President: Proč jste se odstěhoval do tak velikého města, kde 
je tak draho? 

Bida: Dověděli se, že jsem byl v žaláři. Nemohl jsem pohrdání 
lidi, jak od té doby se mnou zacházeli, snésti a raději jsem — 

President: Raději jste se odstěhoval, rozumím. Taký cit pro 
čest, pane Bído, třeba jen chváliti, a buďte ujištěn, že jsem, co jsem 
sem byl jako presideot ze Schwammbergu přeložen a vás v kanceláři 
svého předchůdce jako písaře nalezl, že jsem, pravím, až dosud nej- 
hlubší tajemství o vás zachoval, protože jste mne prosil, abych o vaší 
minulosti nikomu nic neřekl. 

Bida: Jak šlechetně a lidumilně jste se mnou jednal, pane 
presidente ! 

President: Pravím: až dosud! Rozumějte mi, pane Bído! 

Bida (poděšen): Bože můj, snad byste nechtěl — 

President: Nemohu déle o vašem zločinu mlčeti, nutnosť mne 
nyní pobádá, bych o tom mluvil. 

Bida (naříkaje): Bože můj! Má mne kletba, která mne i rodinu 
nešťastnými učinila, až sem pronásledovati? Mám já starý, nemocný 
člověk zase jako zločinec, jaíco trestník chopiti se hole, abych nějaký 
kout na světě nalezl, kde bych mohl zakryti svou hanbu? (Vstane a 
předstoupí před presidenta.) Pane presidente, toho neučiníte, toho učiniti 
nemůžete. 

President: Milý Bído, mne nutí k tomu okolnosf, abych se 
sám udržel. Postarám se již o vaši budoucnost, abyste v cizí zemi 
žíti mohl, kam nikdy zpráva o vašem zločinu nepronikne. Než, posaďte 
se — smím-li prositi, a vyslechněte mne pokojně! 

Bida (sedne si): Bože můj. Bože můj, Tvá ruka příliš těžce na 
mně spočívá! 

President: Prosím, neračte mne vyrušovati, každá minuta je mi 
dnes večer vyměřena. Nemůžete zapírati, že jste okradl o 15 tisíc 
korun pokladnu v Schwammbergu vám svěřenou, kde jsem tehdy 
jako rada byl vaším bezprostředním představeným. 

Bida (ruzčilen): I kdyby mne celý svět odsoudil, jsem nevinný — 
toho hanebného skutku jsem se nedopustil. 

/Vmd^«/ (pokojné): Vaše popírání je marné. Porotci vás tehdy, 
jak ani jinak podle všech okolností nemohli, uznali vinným, a soud 
vás odsoudil. 

Bida: Těch devět set korun, které byly v domě při pátrání 
nalezeny, a které měly svědčiti proti mně, byly mé, trpce vydělané, 
železnou spořivostí uspořené peníze. 

President: Nechme toho ! Nemám kdy, o této věci s vámi nyní 
déle mluviti. Jak víte, chci se s ovdovělou baronkou z Winterbergu 



v podkrovní svčtničce. 233 

oženiti — chci býti k vám upřímný, má záležitost vyžaduje, bych 
vám řekl úplnou pravdu. Mé peněžní poměry jsou poněkud otřeseny, 
baronka je bohatá, velmi bohatá, jest tedy tato ženitba pro mne 
nutnou. Ale příbuzní mé nevěsty hledí toto manželství překaziti a vy- 
myslili si hanebný uskok, by na mé poctivé jméno stín hodili a tím 
mou nevěstu k odstoupení přinutili, vymyslili si, že obviní z krádeže 
mého syna Arthura a vás prohlásí jako nevinně odsouzeného. 

Bída: Ach! co slyším! (Vyskočí.) 

President: Tento plán, mou česf poskvrniti, jest tím hanebnější, 
poněvadž se Arthur již nemůže sám hájiti. Utekl pro souboj, v němž 
protivníka zastřelil, a šel do Ameriky, ale loď Ariadně, na které 
chtěl se přeplaviti, zahynula, jak jisté zprávy dokazují. Arthur je mrtev 
a na tom stavi příbuzní mé nevěsty plán, neboť, kdo by to mohl 
býti jiný, který by měl na tom zájem, tuto upl3mulou událost opět 
na denní pořádek vytahovati 1 Přinášejí důkazy, že Arthur teprve 
nedávno v Americe zemřel a vyznal, že pokladnu okradl, očekávajíce, 
že baronka, až se to doví, poměr se mnou přeruší, neboť nemůže 
a nepodá ruky své muži, na jehož jménu lpí tak hanebná skvrna. 
Nalezli již podvodníka, domnělého Američana, Williama Clifforda, 
který již o tom ve Schwammbergu učinil oznámení. To mně zvěstoval 
dnes můj přítel, tamější soudní rada. Nyní je vám všechno jasno. Bude-li 
o té věci opět vyšetřování, podaří-li se mým nepřátelům, mého syna 
z toho činu obviniti, — zajisté má nevěsta odstoupí. Proto má tato 
záležitost pro mne tak naspěch, že nemohu čekati na zítřek, proto 
jsem ještě dnes večer k vám sám přišel přes to, že dnes ve ,svém 
domě zasnoubení s baronkou slaviti zamýšlím. Vy jediný jste s to, 
abyste mi z této nesnáze pomohl. Chcete to učiniti, milý Bído.?* 

Bída (přitlumené): Co mohu a mám já při tom činiti, pane pre- 
sidente.!^ 

President: Zcela jednoduše — dosvědčíte před soudem, že jste 
vinmkem, a že obvinění mého syna jest hanebná lež. Zde leží peníze, 
jsou vaše, chcete-li vyplniti moji vůli. 

Bida (postaví se zpříma jako svíčka a položí ruku na srdce): Nikdy — 
nikdy se za vinného nepřiznám, neboť jsem před Bohem a před svým 
svědomím dokonale nevinný. Ani haléře jsem z pokladny neodcizil 1 

President: Co slyším? Byl jste proto odsouzen na pět let do 
žaláře a chcete to popírati? 

Bida: Dokud dech ve mně bude, budu to popírati, jako jsem 
to posud popíral, neboť jsem, přísahám Bohu a všem svatým, nevinen. 

President (vstane): Starce, kolik let budete ještě žíti, jednou 
nohou stojíte již v hrobě — a ještě drze tvrdíte, že jste byl nevinně 
odsouzen? 

Bída: Ano^ — a tisíckrát ano I Byl jsem nevinně odsouzeni 

President: Žijete v bídě a nouzi, sotva máte vezdejší chléb — 
a nabízím vám bezstarostné živobytí — budete skutečně tak pošetilý 
a odmítnete mé nabídnutí? 

y_ 

Bida: Cest má je mi dražší nade všechno zlato světa. 

President: Cest vaše? To je směšné! Vaše jméno jest označeno 
jako jméno zločincovo, a vším svým popíráním nemůžete se z toho 
nijalc omýti. Než — je to vaše poslední slovo. Bído? 

Bida: Mé poslední, pane presidente! 

President (hrozivé): Nezapomínejte, kdo před vámi stojí. 



234 lan Nep. Holý: 

Bída: Pan president z Kamenice. 

President: Který má moc, vás zničiti. 

Bída: Kde se jedná o mou nevinu, o mou česť, nebojím se 
žádné pozemské moci. 

President: Vy trestance! Vy zloději! 

Bída: Pane presidente, nezapomínejte se! 

President: Dám vás strážníky za město vyhnati! 

Bída: Všude jsem v rukou Božích. Ani v této nouzi mne ne- 
opustí ! 

President: Budu vás pronásledovati až do nejvzdálenějšího 
koutku země. 

Bída\ Bůh mne bude chrániti, a kdybych měl na ulici zemříti, 
v posledním vzdechu budu ještě volati : Jsem nevinen I Nejsem zloděj ! 

President: Budte zlořečený, bezectný zloději ! (Rychle odchází.) 

VÝJEV DEVÁTÝ. 

Bída. 

Bída : Kde jsem ř (Drží si čelo.) Dostávám závrať ! Bdím či sním ? 
Byl zde skutečně pan president z Kamenice.?* (Přechází.) Nemám ještě 
nalézti pokoje před obviňováním ze zločinu, kterého jsem se ne- 
dopustil? Jak blaze jsem kdysi žil — pěkné místo, milá, věrná žena, 
nadějný syn — než — přišla noc se všemi hrůzami, nespravedlivé 
podezřívání '— odsouzení, pětiletý žalář — a když se mně konečné 
brány žaláře otevřely, nalezl jsem dům svůj prázdný a pustý — žena 
starostí a nouzí zemřela — syn pro hanbu svého otce uprchl do 
světa — všude mnou pohrdali, příbuzní se mi jako zločinci vyhýbali, 
byl jsem bez haléře, v bídě a nouzi — ó Bože, konečně nalézám zde 
v těžké práci nuzný kousek chleba, nikdo nezná mé minulosti, nikdo 
netuší ve mně bývalého trestníka, již se mi dnové opět zdáli jasnější — 
tu sem přijde jako president ten, jenž kdysi proti mně vystoupil s onou 
hroznou obžalobou — než, co to byloř Závoj, který čin onen halí, 
počíná se pozdvihovati — jeho S)m — zloděj? (Přestávka.) Než, ni- 
koliv — ten odpočívá již v lůně mořském. Nemám naděje, že spatřím 
česf svou zachráněnu — žádné naděje! A dále kráčí neštěstí prese 
mne. Jsem zde bez chleba propuštěn ze služby presidentovy, i v tomto 
městě označen jako zloděj, vyhnán z této podkrovní světničky, snad 
také z města, rozšlapán nenávistí nepřítele — tak leží život ve vší 
ohavnosti přede mnou. Kde najdu pro sebe pokojný kout, kde uložím 
unavenou hlavu k poslednímu odpočinku? O, smrti, přijd brzy, brzy 
a vysvoboď mne I (Za jevištěm slyšeti zpěv vánoční písně, mezi tím přestávka.) 
Hoši chodí po ulicích a zpívají vánoční písně. (Radostí rozjařen.) Ano, 
dnes je štědrý večer, jsou vánoce! Sláva na výsostech Bohu a na 
zemi pokoj lidem dobré vůle! Tak zpívali andělé na nivách betlém- 
ských. Tak to zní po tisíciletí! Co se třesu? Proč se bojím lidí? Ano, 
starý, dobrý Bůh ještě žije, bez Jehož vůle ani vrabec se střechy ne- 
spadne. Ani mne neopustí. (Klekne si.) Pane, v ruce Tvé poroučím 
život svůj, osud svůj, konec svého života. (Povsune.) Jak se přece cítím 
tak podivuhodně potěšen ! Jest to snad poslední štědrý večer, kterého 
jsem se dožil. Jak Bůh chce, tak nechať se stane! Pojd, vánoční 
stromku (přenáší stromek na druhý stůl), rok co rok jsem tě rozsvěcoval, 
abych si připomínal ony šťastné chvíle, kdy jsem tě v kruhu rodinném 



v podkrovní svétničce. 235 

zářiti vidél. I dnes mi máš připomínati ženu a syna, otce i matku. 
(Roxsvítí svíčky,) Tak ! snad tě mé oko posledně vidí zářiti. Ale mrtví 
jsou, kteří mně život darovali, dobrý otec, věrná máti. (Dívá se nahoru.) 
Netušili jste při mé kolébce, že se za vaším synem brány žalářní 
zavrou. (Zhasí dvě svíčky.) Vám svítí věčné světlo, co vám pomůže po- 
zemské světlo! Mrtva jest i ona, která mi byla věrnou družkou tak 
moohé, mnohé léto v radosti i žalosti. Nemohl jsem jí již spatřiti, 
jenom na její tichý hrob mohl jsem smuteční věnec položiti. I ty, 
Růženo, vidíš nyní věčný vánoční stromek zářiti ! (Zhasí třetí svíčku.) 
Zdali ještě žije mflj Vilém, kdysi má pýcha a má radosť? Ztratil se. 
Léta přišla, léta zašla, ale nepřinesla mně žádné zprávy o mém synu ! 
Žije ještě? Spatřím ho snad ještě jednou? Či i on zemřel, aniž by mi 
byl odpustil? (Skrývá obličej do obou rukou.) 

VÝJEV DESÁTÝ. 
Bída. Clifford. 

Cliffard (vstoupí, pro sebe): Zde ho mám nalézti? Hle, zde jest! 
Zhaslý vánoční stromek — Bože, jak se třesu I Ale zmužilost, zmu- 
žilost — avšak kdyby to on přece nebyl! (Nahlas): Pane! 

Bída: (postaví se): Cizinec! Čeho si přejete? s 

Clifford: Hledám pana Josefa Bídu. 

Bída: Ano, tak se jmenuji. 

Clifford {pro sebe): Je to on! Poznávám ho opět! (Nahlas): Při- 
cházím z Ameriky a přináším vám zprávy o vašem synu. Jmenuji se 
WiUiam Clififord! 

Bída (dojat): O mém synuí^ O mém Vilému? Žije ještě? Kde jest? 

Clifford: Vaši otázku později zodpovím. Dovolte mi, bych se 
posadil. (Sedne si.) 

Bída (se posadí): Přinášíte mi zajisté smutnou zprávu. Proč mlčíte? 
O, Bože, je mrtev — mrtev! 

Clifford:, Poslechněte mne. Znal jsem vašeho syna. Spatně jednal 
vůči svému otci 

Bída: Pane, prosím, nic o tom! Byl to můj syn! 

Clifford: Nemohl snésti té hanby, že jeho otec byl v trestnici. 

Bída: Pane, odpusťte mu. 

Cliffard: Vše mi vyjevil. Věřil, že jste se onoho zločinu dopustil. 

Bída: Mohl i on o mně pochybovati a mne odsouditi? 

Clifford: Proto uprchl do Ameriky ; zanechal vás v bídě a nouzi 
— než, kde jest jeho matka? 

Bída (ukazuje nahoru) : Tam ! 

Clifford (dojat): Tedy mrtva — mrtva! O Bože! (Vstane a chodi 
sem a tam.) 

Bída: Pane, co je vám? Jste tak hluboce dojat? 

Clifford (sedne si): Ano, dopustil se na vás těžkého bezpráví! 

Bída: Vše jsem mu odpustil! Ale, pane, jen jediné slovo: žije 
ješté? 

Clifford: Lásky prázdný syn, který otce a matku opustil, je — 
mrtev! 

Bída (dojat): Mé tušení! (Zhasí poslední svíčku): I on je mrtev! 
^Podpírá hlavu rukou): 



236 Jan Nep. Holý: 

Cliffard: Upokojte se, pane Bído, sdélím vám věci dfliežité. Váš 
syn žil v Americe život dobrodružný, by si živobjrtí uhájil. Byl ko- 
nečně zlatokopem v Kalifornii a učinil zde s mužem Fliednerem vřelé 
přátelství. Ten byl však v hádce s jinými zlatokopy smrtelně poraněn. 
Teprv na smrtelné posteli vyznal, že se jmenuje vlastně Arthur z Ka- 
menice. 

Bída (vyskpčí): Arthur z Kamenice! t 

Cliffard: Ze jest synem dřívějšího soudního rady z Kamenice 
a že se při ztroskotání lodi Ariadně při přeplavbě do Ameriky jediný 
zachránil. 

Bída (dojat): Žije! Tedy přece! 

Clifford: A za druhé vyznal, že kdysi pokladnu ve Schwamm- 
bergu okradl. 

Bída (stojí jako přimrazen): Ach! Co slyším! Ten, ten je zloděj? 

Clifford: Směneční dluhy nutily ho k tomu skutku. Otcovým 
klíčem podařilo se mu pokladnu otevříti. Když podezření, pane Bído, 
bylo na vás, byl tak ošemetný, že mlčel a nechal vás odsouditi. 

Bida: Jestliže vám všechno toto sdělil — je má nevina, má 
česť zachráněna. 

Clifford: Později uprchl pro nešťastný souboj do Ameriky. 

Bída (chytne ho křečovité za ruku): Pane, můžete na to, co pravíte, 
přeď soudem přísahati ? 

Clifford: Ještě více — vše to v této listině (bére ji z kapsy) dal 
od soudce napsati a pěti svědky dosvědčiti a odevzdal ji vašemu synu 
s rozkazem, aby jel do Evropy a jeho hanebný skutek tím odčinil, 
že vás vysvobodí od hanby zločinu, kterou jste dosud nevinně snášel. 

Bída (ve větším rozčilení): Pane, a vy jste — 

Clifford: jel do Evropy a již jsem potřebné kroky vykonal, 
abych vaši nevinu soudně dal dosvědčiti. 

Bída: Ale proč nepřichází syn k otci? 

Clifford: Řekl jsem vám přece, lásky prázdný syn, který vás 
tak hanebně opustil, zemřel. (Rozsvítí opět svíčku na stromě.) 

Bida: Pane, co to znamená? Dostávám závrať! (Podepře se ostál.) 

Clifford: Rozsvěcuji svíčku, neboť byť i lásky prázdný syn mrtev 
jest, tož přece syn, který v nejhlubší lítosti nad pokleskem svým vše, 
vše by odčiniti opět chtěl, tento syn — žije! 

Bída (otevírá náručí, vrhá se na ClifForda, volá): Viléme! 

Clifford (vyskočí): Otče, ubohý nešťastný otče, odpuštění! (Objí- 
mají se, přestávka, slyšeti opět vánoční píseň.) 

Clifford (vede Bídu k židli): Pojd, otče, sedni si! (Klekne před ním.) 
Odpuštění ! 

Bída (sklání se k němu a objímá ho): Vše jest zapomenuto a od- 
puštěno! Nemohu štěstí svého chápati! 

C7í^(?rá^ (vstává) : Jak jsem tě hledal, jak dlouho marně! Ztratil 
jsi se, až konečně jsem přišel na šťastnou myšlénku, u nynějšího < 
pana presidenta z Kamenice se na tě poptati. Dověděl jsem se od 
jeho komorníka, že zde bydlíš. 

Bída (pozoruje ho láskyplné) : Viléme ! Pojd, nechť se ti podívám 
do milých očíl Tak dlouho jsem tě postrádal! (Objímá a líbá ho.) 

Clifford: Ale — zde, otče, v této bídné podkrovní světničce 
nesmíš ani okamžik déle bydliti. Najal jsem již také pro tebe byt 
u zlaté koruny, kde také já bydlím. Od nynějška přestane bída a 



« v podkrovní svétničce, 237 

nouze. Mél jsem mezi zlatokopy štěstí a vydělal jsem značné jměnf, 
vynasnažím se nyní odčiniti, čím jsem se lehkomyslně na tobě pro- 
hřešil. Ale, otče, odejdu na několik minut, p&jdu a objednám pro 
tebe a pro sebe povoz. 

Bida: Viléme, k čemu to? Mohu jíti pěšky. 

CHfford: Nikoli, počasí je dnes ošklivé! Sněží a je veliký vichr. 
(Vilém chce odejíti.) 

Bída: Viléme! (objímá ho) ale pospěš si, pospěš si, abys byl zase 
brzy zde. Každý okamžik pokládám za ztracený, když nejsi při mně. 
(Qiflford odejde.) 

VÝJEV JEDENÁCTÝ. 
Bída. 

Bída (poklekne): Bože, děkuji Tobě, velebím Tě! Nehodný jsem 
milosrdenství a milosti, kterou jsi na mně vykonal. (Povstane.) Jak 
Šťastný, jak radostný štědrý večer mi nebe dnes připravilo! Vilém 
byl pro mne ztracen, a opět jsem ho nalezl. Byl pro mne mrtev a 
opět oživl. A má česť, má nevina — netřeba mi déle snášeti hanbu 
jako zločinec a trestník, netřeba mi déle skrývati se před lidmi. 
Radostný, šťastný štědrý večere! Miláčkové, kteří nyní shora na 
mne patříte, dnes vám budou zase svíčky na stromečku jako dříve 
zářiti I (Rozsvítí ostatní tři svíčky.) 

VÝJEV DVANÁCTÝ. 
Bída. Havran. 

Havran (rychle vstoupí): Co jsem se dověděl! O, té hanby! 
Trestník bydlil v mém domě, jak mne pan president milostivě vy- 
jevil, a k jeho přání poroučím vám, pane Bído, byste ještě dnes, a 
to okamžitě tento byt opustil. Ani minuty déle nesmíte můj počestný 
dům zločinnou svou přítomností poskvrňovati. Pryč — pryč z mého 
domu! 

Bída (radostné dojat): Ano, ano pane Havrane, odejdu hned, 
odejdu a budu bydliti u zlaté koruny. 

Havran (diví se): U zlaté koruny? Nejste pomaten? Vy žebráku, 
v prvním hotelu? Vy zloději — 

Bída (vpadá mu do řeči): Ano, byl jsem zlodějem v očích lidských, 
pět let jsem jedl chléb trestnický, (radostné) ale nyní všechno, všechno 
přešlo ! 

Havran: Skutečně! Vy jste blázen! 

VÝJEV TŘINÁCTÝ. 
Předešlí. ClifiFord. 

Bída (k němu spéchá): Synu, milý synu! (Slyšeti za jevištěm práskání 
bičem.) 

CHfford: Povoz nás již očekává! 

Havran (pro sebe): Synu — on, klerý nikdy rodiny neměl, 

pokud vím. Je zralý pro blázinec! 

CHfford (k Havranovi): Kdo jste? Čeho si přejete? 



23S ff' H. 2undálek: 

Bída: M&j domád pán, Vilémel 

Clifford (podává mu ruku): Děkuji vám za vše dobré, které jste 
tomuto starci prokázal v dobé, kdy u vás bydlil. 

Havran (laralen): Hm, hml 

C/i^oriť (položí bankovku na stůl): Zde máte desItku, tím máte za- 
placeno, je-li vám pan Bfda ještě n£co dlužen, (k otd): Pojď, p&jdeme! 

Havran (pro sebe): Jsem bez sebe I Bdim či sním? 

Bída: Mé věci I fUkazuje na dýmky): 

Clifford: Nech je! Po svátcích pošleme pro to, co s sebou 
vzíti chceS. Pojď, čas kvapf! 

Bida (podává Havranovi ruka): Buďte s Bohem, pane Havrane, 
Bůh budiž s Vámi I 

Havran (pomaten): Mára-li přece jen hlavu na pravém místě? 

Bida: Buď s EÍohem, buď s Bohem, milá světničko, v níž jsem 
mnoho trapných do6 zažil, ale kde jsem také viděl nejkrásnější oka- 
mžik svého Života. S Bohem buď! S Bohem I (Podává Cliňordovi ruce, 
a odcháiqf spolu.) 

(Opona padá.) 



Katoličtí Srbové v Lužici. 

Studie dějepisné, kulturní a literární. 
PíSe Fr. H. Žnnd&lek. 

(Pokračování.) 

Název katolických Srbův. 

'^^jS^ír/' vlastností u jiných Slovanfi neznámou jest, že katolickým 

J*^?ii^\ Srbflm se dává jméno »podjanski<. Abraham Frencl, 
řiSř nebo Brancelj vysvětluje slovo >podjan( jako řídce uží- 
I^^T*5iS ^*°^ »podjanski', tfm jsou Srbové katoličtí, protože 
^Lj=S^^ přijímají nejsvětějŠÍ svátosf pod jednou spůsobou. Tak 
vykládali po něm slovo to i ostatní srbStl učenci. Proti 
tomu však uvádí Michal Hómik pádné důvody (cf, *Katholski Posol* 
roč. 1864., str, 144.): *Podjanski< nem&Že se odvozovati od rčení 
•pdjunym*, poněvadž v Horní Lužici se říkalo již po reformaci 
ijedym a nikoli >jadyn>. Srbský lid neutvořil toho slova, poněvadž 
význam »sub utraque< (>pod obojí') byl znám pouze vzdělancům, a 
kromě toho nebyl znám ani v Lužicí a nebylo ho užíváno, nýbrž 
pouze v Cechách. Staff srbští katolíci vypravují, že >podjanski<: má 
původ od jistého Jana. A to jest jediné správný výklad : •podjansld* 
znamená tolik jako »pod Janem« (správné česky ovSem pod Jenem). 
Tímto jest Jan VII. ze Schleinicfi, biskup míšeňský od r. 1518.— 1537., 
pod nimž byla Lužice a za něhož se rozšiřovala nová víra též mezi 
srbskými poddanými. Když Jan proti této vire vystoupil a zvláště 
když v letech 1523. a 1524. poslal všem duchovním svého biskupství 
list, v němž zrazoval od nové viry, kázali knéží jistě také o tom, a 



Katoličtí árbové v Lužici. 239 

proto se nazývali přívrženci katolické víry a od protivníků známi 
byli »podjanskýnii<, jak vytýkali: Wy sče pod Janom podjansky, 
načež katolíci odpovídiali: »Wy sče pod Lutherom, lutherscy<. Po- 
névadž po smrti Jana VIL následoval Jan VIII. z Maltic (1538.— 49.) 
a později byl Jan Leientritt ustanoven administrátorem Lužice, zako- 
řenilo se slovo ješté více. Výraz >podjanski« mél vlastně platnosť 
na tamější dobu, proto navrhuje Homik, aby se ho nyní neužívalo, 
nýbrž jako jinde »kathoIik< a katholski. 

Divno, opravdu divno, že mezi katolickými Srby jsou dávána 
na křtu svatém dětem rázovitá jména. Jmen, která často se u nás 
velmi zhusta vyskytují, na př. František, Josef, Jan, málo kdy 'sly- 
šeti, za to velmi často Micha}, Miklawš (Mikuláš, jemuž i v Čechách 
zasvěceno hojné kostelfl, počtem 114, o něco méně než sv. Václavu, 
patronu země české, kterému jest posvěceno 142 chrámů), dále 
Jakub, Bedřich, Ondřej, Matěj a j. Příčiny toho nemůžeme si vy- 
svěditi. 

Stav katolíků. 

Katolíci v Srbsku, jakož vůbec v celé říši mají obtížné posta- 
vení. Bývajíf pokládáni od neznalců za nebezpečné státu zvláště 
proto, že církev katolická svojí samosprávou není pobrobcna moci 
státní. Avšak děje se jim veliká křivda. Jsouť katolíci právě tak po- 
slušní poddaní, jako lutherští, poněvadž stejně platí daně a nasazují 
životy, a jejich kněží a milosrdné sestry jsou výbornými těšiteli na 
bojištích. 

Ze mnohé státy vzaly za své, panovníci s trůnu svrženi, za to 
nemůže církev katolická, byla to vždy nevěra, která podkopala váž- 
nost a vznítila revoluci. Kdož jiný svrhl neapolského krále s trůnu 
a vypudif jej z otcovské země ? Kdo vzal vládci hannoverskému trůn 
a majetek? Kdo zabil císaře Maxmiliána v Mexiku? Kdo uloupil 
papeži Piovi IX. církevní stát a zbavil ho osobni svobody? 

Podobně tomu bylo i v Sasku v bouřlivých letech 1848., kdy 
různí radikálové nastrojili vzpouru, zvláště pak r. 1849. v květnu, 
kdy byla bouře znova rozdmychána v Drážďanech za vůdcovství 
niského nihilisty a uprchlíka, známého Michala Bakunina, advokáta 
Tschimera z Budyšína a jiných vysokých saských hodnostářů. Ti 
založili >prozatímnou vládu «, ale 9. května, kdy pruští vojáci ze Zho- 
řelce a z Berlína přispěchali králi saskému na pomoc, osnovatelé 
vzpoury se rozutekli na všecky strany. 

Zajímavo jest, jak katolický děkan budyšínský chránil dosavad- 
ního stavu, nechtěje vydati klíčů kostela děkanského. Několik dní před 
revolucí či vlastně revoltou dostavil se advokát Tschimer s deputací 
u děkana budyšínského a biskupa Josefa Dittricha, žádaje od něho 
klíče sv. Peterského chrámu; biskup mu odpověděl, má-li Tschirner 
právo na klíče, af si je vezme ze stolu, dobrovolně jich biskup ne- 
vydal, potom deputace s nepořízenou odešla. 

Kdyby mělo Sasko všecky takové poddané, jako jsou katolíci, 
zvláště srbští, bylo by navždy šťastnou zemí. 

V těchto smutných dobách ukázali se hlavně Srbové přátely 
královské rodiny, nebof král odešel z Drážďan za průvodu srbského 
pluku, který jedině zůstal úplně spolehlivým. Z vd&nosti byl poslán 



240 Fr H Žundálek; 

královský princ Albert do Budyšina, aby se učil srbsky, což se mu 
také skutečně za rok podařilo ; učitelem srbským byl mu Smoleř. 

Když se saský princ Albert ženil s princeznou Karolou osm- 
náctého června 1853., darovala mu »ke kvasuc horno-lužická šlechta 
stříbrný štít, umělecky zpracovaný se srbským nápisem: >Stej (stůj) 
Ty k nam. kaž (jako) my k Tebi«. To připomíná na věrnosť SrbO 
v bouřlivých dobách. 

Katolické kněžstvo a učitelstvo. 

Do počátku 18. století studovali srbští mladíci, připravující se 
ke stavu duchovnímu, v Cechách, na Moravě a ve Slezsku, v kra- 
jinách porýnských a v Římě, a většinou tam byli také vysvěceni a 
dostali tam místa. Na jesuitských školách v Praze, Olomouci a Nise 
byla pro české a srbské studenty papežská stípendia, která se vyplá- 
cela od r. 1585. do r. 1773. a po zrušení řádu ještě do roku 1795., 
v Praze z důchodů poutnického domu českého v Římě.*) Studující, 
kteří dostávali papežská stipendia, sluli »alumni romani«. Proto nalé- 
záme hojné srbských kněží, roztroušených po Rakousku a Německu, 
hlavně ve Vídni, v Praze, v Olomouci, Vratislavi a jinde, kdež hýli 
jim zhusta udělovány vysoké důstojností, zvláště v klášteřích. V srbské 
Lužici se pak nedostávalo duchovních čím dále, tím více, tak že ne- 
bylo možno vyhověti církevním potřebám srbského lidu. 

Toho litoval upřímně Martin Šimon z Willenberku (rozený 
roku 1637. v Židowě u Budyšina), který sám byl mimo vlasť, jsa 
farářem a děkanem v Hodkovidck a v Českém Dubě v Cechách. 
Roku 1673. byl povolán jako kanovník do Budyšina, a tu přemýšlel, 
jak by odpomohl nouzi duchovních v rodném kraji. 

Martínův mladší bratr byl v Praze knězem řádu karmelitského. 
V Praze chtěli oba bratří založiti po příkladě velkého arcibiskup- 
ského semináře ústav, v němž by se připravovali mladí Srbové ke 
stavu duchovnímu. 

Martin Simon zemřel r. 1706. a zůstavil svému bratru veškeren 
svůj majetek, aby provedl onen úmysl. I bylo zakoupeno stavební 
místo na Malé Straně blízko mostu a r. 1707. postaven tam domek, 
r. 1716. pak větší budova jako »serbski seminář «. Zemský pokladník 
v Praze, Jiří Bažant z Khrósčic, byl Jiřímu Šimonovi radou i skutkem 
při stavbě nápomocen. 

Jurij Šimon vyznamenán jsa císařem šlechtickým přídavkem 
z Willenberka, jako jeho bratr Martín, zemřel r. 1727. jako jubilár 
v 80. roce věku svého. Jeho památku v pravdě požehnanou poctil 
kulowský farář Jakub Češki, který umístil na sloup u oltáře sv. Mi- 
kuláše krásně vyřezávanou desku, a kdež ve stříbrném pouzdře jest 
země z rovu svatého Jana Nepomuckého, s příhodným latinským 
nápisem. 

Nadace srbského semeniště se časem rozmnožily odkazy dobro- 
dinců, takže možno je z nich vydržovati 28 lužických studentů. Od 



*) Český poutničky dům v Říme pro české, slezské a lužické poutníky 
založil Karel IV. V husitských válkách a za Lutherovy reformace ubývalo pout- 
níků, tak že poutnidtý dům se rozpadával, ježto se nikdo oň nestaral. Rakouský 
císař Ferdinand I. (f 1875.) odkázal domu tomu 20.000 zl. a dal jej obnoviti a 
vystavéti. 



Katoličtí Srbové v Lužici. 241 

T. 1827. mají též němečtí jinoši ze Saska pi^stup do tohoto semináře, 
který se takto stal semeništěm duchovenstva pro obě saské diecése, 
budyšínskou i drážďanskou, tedy na celé království Saské! 

Katolické kněžstvo srbské vychováno jest veskrz duchem nejen 
nábožným, nýbrž také národním, věnujef síly svoje duševní i tělesné 
spáse svých poddaných a pracuje k tomu, aby jeho milený národ 
byl také zabezpečen v budoucnosti, aby nezhynul, ale zkvétal. 
Ptoto vidíme tu vzácný úkaz: co katolický kněz srbský, to spiso- 
vatel; a toho je také nevyhnutelně potřebí, poněvadž jest málo 
vzdělanců, proto je také málo pracovníků. Tím vítanější jsou tedy 
práce katolického kněžstva, poněvadž mají dvojí cenu. 

Katoličtí kněží starají se o důstojný národní dorost, pobízejí 
nadané jinochy do škol, aby se věnoVali hlavně duchovnímu a uči- 
telskému stavu, a podporují jej také hmotně. R. 1848. zesnul v Pánu 
v Lubani probošt klášterní dr. Jan Mar, ve věku 83 let. Velkou 
část svého jmění (10.000 tolarů) zůstavil m^dým katolickým Srbům, 
zvláště: 1. dvě nadace po 80 tolarech ročně pro studující vysokých 
škol, 2. tři po 50 tolarech pro jinochy, kteří studují v učitelských 
semeništích, na školách reálných nebo různých akademiích a 3. dvě 
stipendia po 30 tolarech pro učně řemeslnické. Budyšínské děkanství 
má právo rozhodovati o těchto podporách, Tímto skutkem pojistil 
si zvěčnělý nehynoucí památník v Srbstvu a postaral se tak důstojně 
o národní dorost a o jeho vzdělání. Tak pracuje katolické kněžstvo, 
kterému zajisté nemožno vytýkati, že se nestará o svůj národ. Vždyť 
mu věnuje svoje duševní i tělesné síly, ano namnoze i svůj veškeren 
majetek. 

Mezi evangelickými Srby jest nedostatek duchovenstva — na 
katolické straně však nikoli; tu si může vybrati duchovní vrchnosf 
podle libosti, ') poněvadž se každého roku hlásí do lužického semináře 
v Budyšíně více žadatelů, nežli jich může býti přijato. Jest z toho 
viděti, že katoličtí vlastenci nadarmo nepovzbuzovali zámožné rodiny, 
aby věnovaly nadané syny tomuto tak důležitému stavu. 

Méně bývá napomínáno, aby srbští rodičové dávali syny svoje 
též na učitelství, čehož jest nezbytné potřebí, poněvadž dosud jsou 
v srbských vesnicích němečtí učitelé ; podle Hórnika je to paeda- 
gogickým nesmyslem, ano hříchem, dá-li se srbským dětem německý 
učitel, aby je poněmčil. V Sasku je v té věci o srbské školy lépe 
postaráno, v Prusku jsou učitelé namnoze nejlepším nástrojem ger- 
manisačním. 

Tyto dva stavy jsou nejdůležitější oporou Srbstva. Kde se káže 
v kostele srbsky, tam není tak brzké obavy, že by se lid odnárodnil. 
Kde je škola srbská, tam jest postaráno o dorost národně uvědo- 
mily, proto se oba tyto stavy navzájem podporují, ano podávají si 
niku, aby zachránili svůj milovaný lid! 

Avšak nejen duchovenstvo a škola, nýbrž také dům má půso- 
biti k tomu, aby dítky byly vychovávány srbsky, aby doma i jinde 
jazykem národním hovořily a za něj se nikdy nestyděly, neboť takový 
člověk, který zanedbává svůj rodný jazyk, kdo jim nechce mluviti, 
jest zajisté špatným charakterem — kdo se za svůj jazyk stydí, hoden 
potupy všech lidL 



*) Cf. >Lužica< roč. 1886., str. 5—6, článek Horníkův : Wótčinské hlosy. 
•Vlasft is»7-9e. 16 



242 Fr.H. Žundálek: 

Pro katolíky jest potřebí katolických učitelfl, ale nejen podle 
jména, nýbrž také smýšlením, skutkem. A buď Bohu dík, katoličtí 
Srbové mají takové učitele. Na valné hromadě Matice srbské byl 
učiněn návrh a vysloveno přání, aby srbští učitelé založili svoje srbské 
konference'). Veliký vlastenec Michal Hómik byl mezi prvními, 
kteří se vřele přimlouvali za tento návrh. Vidělť upřímný milovník 
národa svého, jaké poklady může učitel katolický — neboť nebylo 
pochybnosti, že dojde k rozdělení dle náboženství — vštípiti mládeži 
sobě svěřené, je-li prodchnut a přesvědčen o pravdách náboženských. 
Než zdálo se, že věc tato opět usne. Hómik tomu však nedopustil ; 
nespokojili se krásnými řečmi na sch&zích, nýbrž staral se také vše- 
možně, aby provedl, co si jednou umínil a co byl uznal za dobré ; 
měl pevnou, železnou vůli a vytrvalost, a proto se mu podařilo také 
návrhy své provésti. Proto pobízel, aby se učitelé sešli k poradě,, 
radil a pomáhal, pokud síly jeho stačily. 

A konečně vyplnilo se jeho přání — 16. září 1885. sešli se 
zástupcové učitelstva v Khrósčicích a založili tam >swobodnu wučeřsku 
skhadžowanku«, která doposud existuje, jsouc výbornou organisací 
katolického učitelstva, které takto vystupuje celkově, jako stav, který 
veřejně vyznává bez bázně svoje náboženství. 

A tak pracují společně s duchovenstvem, jak viděti hlavně, že 
pomáhali Hórnikqvi při vydání písní kostelních v jeho » Pobožném 
wosadniku«. 

Katolické učitelstvo váží si velice duchovenstva, největší však 
důvěru a lásku měli zajisté k Horníkovi, vždyf je podporoval v jejich 
snahách, pohádal, byl s nimi stále spojen. Tak roku 1891. zavítal 
do jejich schůze v Bačoni a ukazoval na milý zjev, jak užitečno a 
potřebno zvláště dnešního dne jest, aby duchovní i učitelé pracovali 
spojenými silami v jednotě, důvěře a cti ku blahu své osady a pod- 
poře svého lidu. 

Také napomínal učitelstvo, aby pěstovalo ve škole zpěv, a to 
národní, věda, že národní píseň jest výborným . prostředkem k zá- 
chraně Srbstva: > Srbští učitelé všichni, hajte srbského zpěvu! Učte 
se v& škole a ve spolcích národním srbským zpěvům I < Skončil pak 
svoji řeč, jak doposud srbští učitelé rádi vzporoínají: »A já pracuji 
rád s vámi, tak dlouho, dokud mi Bůh propůjčí života I « 

Když pak dílo bylo hotovo, a pobožný osadník vyšel tiskem, 
spěchal Hórnik opět do Bačoně, aby osobně poděkoval učitelstvu 
za jeho práci a námahu a zkušenosti, které mu byly vodítkem při 
jeho podniku. 

»Swobodne zjednočenstwo katholskich wučeijow serbskeje Lu- 
žicy« vážilo si velice důkazů přátelství svého ochránce, přímluvce^ 
rádce, ano svého otce a vyjádřilo svoji radost z toho hlavně r. 1893., 
kdy jeho miláček slavil šedesáté narozeniny. Deputace podala mu 
krásný diplom čestného členství a vyjádřila mu svoje nejsrdečnější 
přání k dlouhému životu, svěžesti a síly, načež dojat, děkoval a dů- 
věrně pohlížeje k nebesům dodal: > Všecko se stane, jak Bůh ve 
své radě ustanovil! < 



') Cf. Swobodna konferenca serbskich wučerjow, Lužica r. 1886 ; Michak 
Hóniik a serbscy WQČerjo, Luiica r. 1894. 



Katoličtí Srbové v Lužici. 243 

Netěšila se však dlouho Jednota katolických učitelfl, že byl 
Hómik její čestným členem. Roku 1894. zvala ho na valnou hro- 
madu, avšak došla záporná odpověď: » Děkuji za velice laskavé po- 
zvání. Rád bych přijel, avšak lékař mi nedá z jizby. Ondyno jsem 
se nachladil a tak ochuravěl, avšak jest mi již trochu lépe. Ne- 
spouštím se naděje, že při druhé neb třetí letošní schůzi uvidím 
ris a všecky milené členy v práci a zdravé. Budyšín, 2. února 1894.< 

Tento dopis psal Hómik dva dny před smrtí. Za dva dny 
trachlilo veškero učitelstvo nad čerstvým rovem svého nejlepšího 
přítele. 

Ze měl Hómik pravdu, nabádaje učitelstvo, aby pěstovalo ná- 
rodní zpěv, jest samozřejmo; než chceme též podati k tomu doklad 
jiného, staršího národovce a národního básníka srbského, Zejlére, 
Icterý se takto vyjadřuje o zpěvu: »Není to ohyzdno, zpívají-li se 
v srbských školách německé zpěvy? . . . Jak žalostně znějí takové 
písně! Zpěv nechť nadchne ducha. Kterak může se však srbské dítě 
osvěžiti německým zpěvem, kterak může německý zpěv pohnouti 
dětským srdcem? Pokládám to za nemoudrost, a řekl bych za blá- 
znovství, zpívá- li se v srbských školách pouze německy: to je bar- 
barství a nelidské tyranství! Dítky nechť se učí podle srbštiny též 
německy, avšak nechť zpívají pouze srbsky, protože zpév jest nej- 
upHmnijH řeč našeho srdce. < (Lužica 1889., str. 39.) 

Srbské katolické učitelstvo vzdělává se v katolickém semeništi 
učitelském, pro něž byla postavena nová budova z odkazu bývalé 
lutheránky Hartmannové, která přestoupila na katolickou víru, a po- 
svěcena r. 1851. biskupem Josefem Dittrichem. V semináři tomto 
jest malá kaple. 

Kdo zná poměry lužické, uzná, že jest těžko býti srbským 
učitelem. Staví se mu mnoho překážek v cestu jak ve škole, tak 
od představených, kteří ho pilně hlídají, aby se přísně přidržoval 
čárky zákona. 

Nelze upříti, že nemožno žádati tolik od srbských dětí, jako od 
německých, zákon však nedělá velikých rozdílů. Dvojí řeč, kterou se 
vyučuje, dříve než se děti naučily řádně jedné, překáží tomu značně. 
Nechť zkusí učitelé s německými dětmi vyučovati je od šestého roku 
cizím jazykem. Dospějí-li za osm let tak daleko, aby děti dokonale 
mluvily srbsky neb francouzsky, jako srbské děti německy, pak do- 
kázali učitelé veliké dílo ; pakli však ne, jako že jest jisto, že nikoli, 
proč toho žádá zákon od srbských učitelův a dětí, což jest u všech 
dětí věcí zhola nemožnou. 

»Nezáležíť zajisté nikomu na tom,< tvrdí znatel poměrů, »aby 
naše dítky se naučily různým věcem a ke každé věci skoro jen při- 
čichly, ale o to dlužno pečovati, čeho potřebují pro pozdější život, 
aby se dobře naučily psáti, počítati, čísti. Kreslení, dějepis, zeměpis, 
přírodopis jsou věci, které dětem zaberou týdně mnoho času, pře- 
plní je, a nemají velikých výsledků. Sami Němci se horší, tvrdíce : 
»Domky umějí kresliti hoši i holky, avšak neumějí slova správně 
oapsatL* 

Srbské děti nejsou narozeny k pokusům. Šablona německých 
ftol nehodí se pro srbské. Zákon sám toho zhusta dbá a nežádá, 

16* 



244 Tomií Skrdle: 

aby se úpinč srbStina vyhladila, jak se aékde déje. Dítky zajisté ne- 
jsou k tomu, aby byly mučeny cid řečf, nýbrž aby se vyvijely sdy 
jejich ducha; děje-li se to némecky neb srbsky, vše jedno, je-li po- 
ložen základ jazykem rodaj^, pak ostatoi věci dftky snadněji chá- 
pou, zcela iisté lépe, neíli když nemajf žádného podkladu. 

fPokiačováDÍ.} 



Mezi Jihoslovany. 

Výletní črty. 

PiSe TomflS Škrdle. 

{Pokračování.) 

3. Lublaň. — Krajina. 

^^St^^dyŽ vyjel ze Štýrska vlak na pfidu Krajiny, viděl jsem 
^U^fiK^^ na nádražích i slovinské nápisy, čehož nenf ani v Koru- 
íríB^^A^í- tanech, ani ve Štyrsku; to Je znamení, že zde slovinský 
x^l^^wV ^'^^' í'* "^'^° P'*'*' ^ Lublani, která má 30.000 oby- 
"^Ji^^^fcfc^ vatel, spěchal jsem představit se redaktoru »Slovencet, 
kanovníku André Kalanovi, a redaktoru >Glasnika<, 
Dr. Krekovi, profesoru bohosloví. Oba bydli v jednom dome, ale 
ani jeden nebyl právě v Lublani, i prohlížel jsem si kathedrálu a 
sáčastnil jsem se pobožnosti k usmířeni Boha ve františkánském 
chrámu Páně, kterýž byl nedávno před tím zloději zneuctěn. 

S dychtivostl pátral jsem po trhlinách ve chrámech a na domech, 
ale viděl jsem velice málo ; lid na ulicích byl vesel jako u nás, aČ 
se zemětřesení opakovalo nedávno před mým příchodem. Teprve 
druhý den, když jsem si prohlížel celé město, viděl j:iem spousty 
prvního zemětřesení : domy zbořené, rozpukané, trhliny ve vnitřku 
soukromých domů a veřejných ústavů, dřevěné baráky ve městě, 
v nichž lid dusud bydlí, a čilý stavební ruch na zříceninách zničených 
domů. Zdivo nových domfi upevňuje se železnými traversami, aby 
nárazu zemětřesení odolalo. Bylo mi ukázáno pusté místo, kde stál 
dflve chrám se špitálem — zemětřesení zničilo oba domy. První 
zemětřesení způsobilo nejvíce pohrom na hradě, jenž vévodí na vrchu 
celé Lublani. Starý hrad byl proměněn v trestnici, ale zemětřesení 
jej tak porouchalo, že tam trestnice nemohla zůstati. 

V pondělí odpoledne doprovodil mne na hrad bývalý duchovni 
správce této trestnice, beneficiat Dr. Ignát Žitnfk, nyní zemský a 
říšský poslanec a spoluredaktor »Slovence«. Je to muž dosud mladý, 
intelligentni, prozíravý, jenž zanechal v mém srdci milou památku. 
Byl také členem zemského výboru, ale stav se říšským poslancem, 
musil se tohoto mista vzdáti. 

Bylo mi vypravováno, že spirituál semináře den před poslední 
pohromou poučoval ordinandy, jak si má kněz při zemétřeseol po- 
čínati, sloužili právě mši svatou. Má vytrvati a dokonati sv. úkon. 
Ale kdyi hned druhý den potom sám slouiil mši sv., a zemětřesení 
mrštilo iím od oltáře, zapomenul na všecky rubriky a utekl ven. Po- 



Mezi Jihoslovany. 245 

dobně stalo se v kathedrále panu proboštovi. Jakmile se začne země 
chvéti, utíká každý ven, na ulici, pod širé nebe, nebof tu je nejbez- 
pečněji. Při prvním zemětřesení probděl i kníže biskup Missia celou 
noc venku, sedě v kočáře. 

V pondělí ráno provázel mne městem alumnus tamního semi- 
náře ; nejprve jsme navštívili dům »Katoliško tiskovego družstva «, 
kdež je soustředěn veškerý katolický tiskový život Slovinců. K prv- 
nímu domu přikoupilo družstvo druhý a oba mají cenu asi 60.000 zl. 

Ve spolkové tiskárně jest světlo a vzdušno; pracují zde tři 
stroje, 14 sazečů, a tisknou se zde všecky slovinské katolické časo- 
pisy, různé knihy a všeliké potřeby pro spolky a soukromníky. Slo- 
vinské katolické časopisy — máme- li na mysli poměrné přirovnání 
s počtem obyvatel zde a u nás — mají innohem více abonentů, než 
naše české; jdeť jejich počet od 1000 až do 9.500. 

V průčelí domu má družstvo své knihkupectví : »Prodajalnici kat. 
ňskovego družstva v Ljubljanic Prodávají se zde : kříže, různé devotio- * 
nalie, krajinomalby, papír, knihy a časopisy. Prodej jest živý. Tiskárna 
a knihkupectví hradí veškeren deíicit, tak že jest spolek aktivní. 

V Lublani jsou jen dvě konference sv. Vincence, ale vystavěly 
ohromný dům: >Collegium Mariánům* s hospodářstvím pro sirotky. 
Školské sestry vedou zde domácnost, a ředitelem ústavu jest profesor 
bohosloví Dr. Lampě, redaktor časopisu »Dom in Svet«. Jeho synovec, 
neomysta, prováděl nás ústavem, krásnou kaplí a hospodářstvím; 
mají zde čtyři koně, dva voly, 16 krav a 28 kusů vepřového do- 
bytka. V ústavě jest veřejná škola : sestry jsou učitelkami, a ředitelem 
školy jest Dr. Lampě. V ústavě jest 170 sirotků a mezi nimi 16 
gymnasistů. Vše se vede slovinsky. 

Den před tím slavil tu synovec ředitele primici, i byl ještě 
celý dftm okrášlen a kostel vyzdoben ; v Krajině vůbec slaví osadníci 
primici neomysty s takovou okázalostí, že u nás ani biskup na své 
visitační cestě není tak vítán a oslavován. 

Při obědě seděl jsem vedle ctihodného starce Slovince, pro- 
fesora na universitě štýrsko- hradecké, a katechety z venkova, jenž 
zde byl vychován, i říkají mu proto »Vincentiuskind«. 

Konference sv. Vincence měla právě téhož dne odpoledne 
sezení, i vyžádal jsem si, abych směl býti přítomen. Konference má 
přes 20 členů, mezi nimi dva bohaté kupce (jeden z nich, PoUak, 
je velmi dobročinný muž), úředníky různých kategorií a četně kněží. 
Její dflo jest veliké a požehnané. 

Odpoledne provázel mne městem neomysta Eugen Lampě. Na- 
vštívili jsme redakci > Slovence*, jenž má 1.200 abonentů a tři re- 
<laktory. V redakci na dlouhém stole rozloženy jsou časopisy vý- 
měnou dostávané. »Slovenec« vychází již 25 let a právě letos v říjnu 
oslavoval své čtvrtstoleté jubileum. 

Potom jsme šli ke katolickým tovaryšům. Mají vlastní, nový, 
krásný dům, opatřený vším, čeho podobný spolek potřebuje. K ve- 
deni mimo tovaryše ^ přicházejí sem i kněží z Lublaně, nebot dům 
má svůj hostinec. Činných členů jest 100. Mimo Lublaň mají 
v Krajině tři spolky katolických tovaryšů své domy, ve Sv. Víte, 
v Novém Městě a nejnovější na Vrhnice (Oberlaibach). 

Mimo spolek katolických tovaryšů jsou v Lublani ještě tyto 
btolické dělnické spolky: Slovinský katolický dělnický spolek (po- 



246 TomáS Škrdle: 

litický s 1. (XX) členy); Poučné zábavné družstvo pro mládež do 24 roků 
(120 členů); Dělnický zpěváčky spolek >Zvon< (40 členů); I. Kon- 
sumní spolek (tři sta šedesát členů, působí výtečné) ; Ženský dělnický 
spolek (šest set padesát členů). Katoličtí Slovinci mají svůj národní 
»Leonův spolekc, a k jeho podnětu povstalo sdružení všech křesťansko- 
sociálních spolků pod názvem: » Slovenska krščansko socijalna zveza 
vLjubljani.« Jest to spolek nepolitický, jenž bude pro dělníky konati 
přednášky a jenž je vůbec bude vzdělávati. Na venku jsou slovinské 
katol. dělnické spolky: v Idriji, v Jesenici a v Zagorju, kterýžto po- 
slední spolek má svůj vlastní dům. 

To vše jest dílo prof. bohosloví Dr. Kreka, jehož křestansko- 
socialní list >Glasnik< má 1.500 předplatitelů. Dr. Krek zná cíl své 
cesty a zná prostředky, které k němu vedou, i není divu, že po této 
organisaci vydobyl si v Lublani mandátu do říšské rady v V. kurii 
proti sociálním demokratům a Mladoslovincům, kteréžto obě strany 
'úplně porazil. Jeho protivníci dostali něco přes 50 a 80 hlasů, on 
přes 800 hlasů. 

Musilo se i dvakráte voliti, a výsledek byl úplná porážka so- 
cialistů. Lublaň promluvila, že nechce, aby v ní vládli soc. demokraté. 
Následkem toho začal po Krajině socialism vůbec klesati. Dr. Krek 
jest i dále neúnavně činným: letos o prázdninách neminulo neděle, 
aby neměl někde přednášku; někdy konal i dvě. A mimo Krajinu 
zajížděl přednášet i do Korutan, do Štýrska a do Přímoří. 

Chtěli jsme se ještě podívati do ústřední kanceláře Raiffeise- 
nových záložen, ale úředník kanceláře nebyl přítomen, byla zavřena. 
Povím tedy pouze tolik, že slovinští kaplani založili v Krajině na 
40 Raiffeisenovek, jejichž ústředí jest v Lublani. Mimo Raiflfeisenovky 
zřizují se pro slovjnské rolníky také konsumní spolky. 

Jako my v Cechách, tak i slovinské duchovenstvo bére již od- 
měnu za svou národní práci; liberální čásf intelligence postavila se 
proti němu, opanovala radnici a Národní dům v Lublani, ale venku 
nemá moci žádné. 

Již při posledních volbách do zemského sněmu utkali se slovinští 
katolíci s národními liberály a ukázali jim svoji sílu a převahu. Ve ven- 
kovských obcích bylo tehdy zvoleno všech 16 kandidátů katol. strany. 
Ve městech a obchodní komoře zvítězili liberálové. Poměr v zemském 
sněme byl: katolíků 16, liberálů 9, Němců velkostatkářů 10. Po 
smrti kanovníka Kluna byl zvolen liberál soudce Višnikar, a místo 
zemřelého notáře Kersnika v obchodní komoře zasedne zase liberál. 

Letos při volbách do říšské rady zvítězili katolíci ve venkov- 
ských obcích a v V. kurii, kde volí celá Krajina jednoho poslance. 
Má tedy katolická strana šest svých zástupců, liberálové tři: Šuklje, 
Ferjenčiče a Kušara, a Němci dva. V říšské radě tedy poskočilo 
číslo katolických slovinských poslanců ze tří na šest. 

Ml adoslo Vinci se zapomínají tak, že se spojují někdy i s Němci, 
jen aby udrželi moc proti svým katolickým spolubratřím. To se uká- 
zalo mnohokráte v zemském sněme a při posledních volbách do 
říšské rady v Lublani. Kdyby jim nebyli pomohli Němci, pan Kušar 
byl by slavné padl. Ovšem, musí Slovinci také trochu tancovati, jak 
jim Němci předpisují. 

Boj proti katolíkům vedou liberálové ve svých orgánech: den- 
níku »Slovenski Narod< a čtrnáctidenníku »Rodoljub<, časopisu to 



Mezi phoslovaay. 247 

jako >Doinoljub< pro lid. »Rodoljubu« se však valně nevede, má 
jea asi 3000 odběratelů a i z těch jej mnozi dostávají zdarma. »Slov. 
Narod< je synem >Neue freie Pressec a >Národních Listůc Bére se 
tímtéž směrem, tam čerpá své rozumy, hanobí duchovenstvo, v čemž 
však oba zmíněné listy někdy převyšuje. Pro toto stálé napadání 
kněžstva lid s liberály nemá, ba i ve městech již klesá liberalism. 

Slovinský lid vidí v knězi svého rádce, dobrodince, otce. Jest 
ještě zvykem zváti faráře »gospodoče«. V mnohých farách mají fili- 
ální kostely svoje >fary«, domy, kde bydlí kněží pensionisti, zastá- 
vají však ještě trochu duchovní správy. Takové kněze si lid sám 
vydržuje. Kdyby nemohl nic jiného konati, jen když slouží mši sv., 
jsou spokojeni. Stalo se asi před 10 lety, že měli v obci pensiova- 
ného faráře, jenž onemocněl. Ležel asi sedm let neustále, a lid mu 
přece dával, co se mu dávati zavázal. To svědčí zajisté o veliké 
lásce ke knězi. 

Co se dotýká školství, má Krajina v Lublani jednu německou 
reálku, vyšší gymnasium německé se slovinskými parallelkami ve 
čtyřech prvních třídách a slovinské nižší gymnasium. V Novém Městě 
a ny^í v Kranju je slovinské vyšší gymnasium, v Kočevju nižší ně- 
mecké. Chlapecká měšťanská škola v Krškesu je též německá; to 
požadoval její zakladatel Kočevar. Německé obecné školy jsou 
v okresu Kočevském, v Lublani městská a schulvereinská, a dále 
v Běli Péči. Kde je čtyřtřídní obecná škola, tam se učí i němčině, jinak 
vládne všude slovinština. Náboženství se vykládá většinou slovinsky, 
totiž i na německých školách, je-li v nich něco slovinských dětí ! 

V semináři se vyučuje německy dějepis; pastorálka, kostelní 
sloh a církevní umění se přednáší ve slovinštině I 

V konferenci sv. Vincence seznámil jsem se s duchovním ředi- 
telem u Voršilek, Valentinem Erženem; pozval mne k sobě do bytu, 
i strávil jsem tam při večeři s třemi kněžími příjemný večer. Jakživi 
před tím jsme se neviděli, ale stejný stav i stejný cíl života nás 
spřátelil. Do Celovce jel jsem až v půl noci, i bylo mi to milé při- 
jetí velice vhod. Duchovní ředitel Valentin Eržen provázel kdysi 
nynějšího krčského biskupa Dra. Mahniče po Štyrsku a Krajině, 
i pravil, kterak že to bývalého redaktora Dra. Mahniče těšilo, že jsme 
se ho ve » Vlasti « ujali, když byl v největším zápase s liberálními Slo- 
vinci. Tento muž bojoval boj, že by člověk myslil, že musí padnouti. 
Liberálové mu nemohli přijíti na jméno, na jeho pádné a rázné dů- 
kazy neměli nic jiného, nežli nadávky. A jak dychtivě čekali vždy 
na nový sešit >Rim. Katolíka «. Celá slovinská liberální intelligence 
jej čeda skoro pozorněji nežli katolíci. A Dr. Mahnič slavně zvítězil. 
Může se říci, že nynější vítězství při volbách jsou jeho prací. Nyní 
pokračuje v jeho směru velice nadaný římský doktor Aleš Ušeničnik 
ve svém »Kat. Obzomiku*, jenž vychází v Lublani. 

Slovinský národ uložil letos do své země tělesné ostatky věhlas- 
ného učence a rodáka Bartoloměje Kopitara a slavil třistaleté jubi- 
leum biskupa Tomáše Hrena. Památku obou těchto mužů oslavíme 
i my ve »Vlasti<, v lednu 1898., zvláštním článkem. 

V půl noci odjížděl jsem z Lublaně zpět do Celovce k slav^ 
nostem Lvovy společnosti. (Pokračování.) 



248 Fr. Leubner: 



Jitřní u sv. Víta, 



Z kronik o císaři Karlu IV. 
Píše Fr. Leubner. 




razným vzduchem hlahol zvonů rozhoupal se nad Prahou^ 
Tichou noci chorál jejich novinu pěl přeblahou, 
mocné volal pod krov chrámů zbožné lidu davy, — 
velebný Hod Božího v nich zrození se slaví. 

Nad méstem se zasnéženým noc nemračná sklenula, 
hvézd bez počtu drobnou jiskrou v hloubi nebe vzplanula^ 
a co tichem jásá zvon, — i zemé hvézdou svítá? 
Světle vzplály kružby oken u svatého Víta. 

V staveništi nový kostel k vysoké již trifoři 
pilířem se štíhlým vzpjal, vné oblouk stěny podpoří, 
na ochozu kůru se již věnec kaplí klene, 
mnohý hrob v nich, oltář svatý, vzácné okno sklenné. 

Když pak zvony dozvonily se starého kostela, 
v kůru nového dnes chrámu světla hned se zastkvěla: 
Zde dnes Arnošt před císařem ve žákovstvu davu 
půlnoční mši bude pěti Bohu na oslavu. 

Nový chrám se nad základy vzpíná ještě nehotov; 
důstojný však arcibiskup, se světa než sejde v rov, 
zde chce velebnou vzdát oběť, za lid Boha vzývat, 
lidu jeho modlitby kde budou věky znívat. 

Dávná píseň Vojtěchova s antifonou latině 
poprvé zde svorně zazní v slavné noční hodině 
k slávě Boha zrozeného v nadšení a plese, — 
arcibiskup žehnaje, dlaň nad lid věrný vznese. 

Proto sotva do noci že zvonů vyzněl vážný hlas, 
bez čísla svěc bílých zaplál po kostele plný jas; 
chrámem hned se mihla mnohá říza kanovničí, 
prostá mniší kápě šerá, kaptour popelicí. 

Žákovstvo se rychle schází do prostranné zákřiště. 
A již lid chrám plní, až kde v horní kůr jde schodiště,. 
v dolním kůru v tísni stojí, k hnutí místa není, — 
žádá jim se slyšet krále čísti svaté čtení. 



Jitřní u sv. Víta. 249 

K portálu než kněžstvo vyjde na ústrety biskupu, 
po kostele rozhlíží se užaslý zrak zástupu: 
Oltář Víta svatého dnes bleskem slunce hoří, 
dvanácte že svícnů v kůru bledne ranní zoří. 

Na oltářním kříži 'Kristus s rozpjatými rameny: 
rubín značí rány údů i bok jeho jizvený, 
s čela slavná koruna mu ryzím zlatem svítí, 
po níž třpytným ohněm jiskří jasní krysoliti. 

Plátno stolu oltářního stkví se sněžnou bělostí; 
biskupův naň kaplan řasní roucha vzácné drahosti, 
bohaté dvě mitry staví na oltáře rohy, — 
s rosou perel blankytem hrá na nich saílr mnohý. 

Nad stolicí biskupovou vznášejí se nebesa, 
oblačný jak červánek když na zem šerou poklesá; 
s druhé strany stolice je králi připravena: 
zlatohlav — jak mrak ohenný, táž bohatá měna. 

Střed svatého Víta kůru — pulpit řezeb odivných, 
na něm kniha rozevřena, blány bělpuchu jak sníh. 
Řadu stolic kanovnících drahá sukna krejí, 
žaltářů v nich pozlatité zápony se stkvéjí. 

Nad hlav mořem pohnutým jest prozatímný rozpjat strop 
bez žebroví, bez svorníků, bez kružic a bez ozdob, 
pod. ním kůr jest hudcům zvýšen chrámu na pozadí, — 
od strun stroje všeliké i z kovu hudci ladí. 

Radost vznesla mysli lidu, srdce plynou ve štěstí. ** 

Čekají — a v náhle slyší s utěšenou úžestí: 
u zvon velký zazvonili se všech pražských věží — — 
Ze zákřištč biskupů vstříc řada ctných jde kněží. 

K průvodu-li zrak víc poután, k hlasům zvonů více sluch ř 
Hudbou dumnou mnoha zvonů zahlaholil táhle vzduch, 
temné rány jako hrany v dálné duní strany, 
smíchem dětí jal se chvěti zvonek rozhoupaný. 

Bouří zvuků zachvívá se hrad svatého Václava, 
jemu družně svornou notou odpovídá dálava, 
trojí město na podhradí, Vyšehrad s ním skalný 
srdcí tluky shodnozvuký chorál pějí valný. 

A lid slouchá — zná ten jásot! — v údivném teď zničení. 

Kovová tu srdce slaví Hod Božího zrození 

k slávě Krista Spasitele po vší vlasti celé, — 

za těch zvuků řad jde kněží s křížem svatým v čele. 



250 Fr. Leubner: 

V předu žák jde svěcený, kříž nesa stříbrem bohatý, 
za ním druzi v komžích bílých, ruce k hrudi sepjaty, 
v patách s třídníků pak řadou knčží oltářníci, 
v kápí těžkém zlatohlavu sborem kanovníci. 

Vážný průvod volně kráčí kůrem Boží Mateře, 
sotva lidu hustou tísní že se pracné prodere. 
Na oltáři kříž kde značí na smír Božích hněvů, 
poctivě se průvod klaní posvátnému dřevu. 

Vzrušeným jdou šumem klidně. U kostelních zdobných vrat 
žákovstva a knéží stanuv, rozstoupil se dvojí řad. 
Zvenčí zavál náhle mráz, — to otvírají dvéře, 
z biskupského dvora již se druhý průvod bére. 

Ku dveřím zrak upřel s touhou shromážděný v chrámu lid. 
Na nádvoří umeteném zaplápolal smolnic kmit, 
velebný kněz arcibiskup druže ve okolu 
pěškami v chrám pokorně jde zvonů za hlaholu. 

Na kostelním prahu stanul. Žákovstvo se uklání, 
sivovlasý děkan Plichta na milé mu vítání 
podal vody svěcené. A biskup vztáhnuv ruku, 
klečícímu lidu žehná za trub plesných zvuku. 

>Hle, kněz velký I < pěly s kůru hlasů libé proměny, 
v srdci lidu vzbouzejíce vděčné lásky ozvěny. 
Za tím biskup zašel v kapli světce Antonína, 
na dlažbu zde pokleká a pevně ruce spíná. 

Mistrným jak malováním na oknech zde viděti: 
berlu s mitrou klada k nohám svaté Maří obětí, 
životně tak u pokoře před ní v úctě klečí, 
milosti se její vzdává snažnou srdce řečí. 

Svátosti se tajné klané, v níž skryt milý Jezu Krist, 
žádá Arnošt v prosbě tiché: >Dej, bych mohl, srdcem cist, 
na oltáři v chlebné tváři hodně Tebe zříti, 
důstojně Tvé dary štědré v srdci uhostiti.* 

Živému a velebnému, jenž jest nebe svatý div. 
Tělu Božímu v své kapli poctivě se pokloniv, 
chrámu ochozem jde biskup v kůr svatého Víta. 
Každý pohled na něm tkví a stkvěly průvod čítá. 

Důstojný kněz arcibiskup, urozením vysoký, 
poutá oko lidu k sobě. Jeho pohled hluboký 
zvědavý zrak nestihne; neb řasy oči cloní, 
šedá jeho hlava mírně v pokoře se kloní. 



Jitřní u sv. Víta. 251 

"Čelo bez vrásek mu zjasnil svaté duše slunný mír — 
pevnou duši neschvátil mu zabylý svět v rmutný vír. 
Z tváře vlídné, pobledlé, zří láska trpělivá, 
rysy pevné ryla v líc vŠak silná vůle živá. 

Jak by z jiného byl světa, pokleklým jde zástupem, 
jenž div v úctě nezulíbá plynulé mu řízy lem, 
k průvodu jak horlivě se hlavy blíže tlačí. 
Žehná jim — as úklonou se křížem čela značí. 

Kolik jemu vděčných srdcí ze zástupu bilo vstříc, 
kolik očí údivem se zahledělo v známou líc! 
Kolik jeho ruka Štědrá utišila vzdychů, 
kolik jeho slovo moudré udusilo hříchů! 

Za Arnoštem jdou dva kněží. Krabice dí z Veitmíle, 
s lidu vzhlédnuv na biskupa, k Pulkavě se nachýle: 
>Moudráf Boží Prozřetelností K bezpečné je víře: 
Svatý Vojtěch vyprosil nám sám jej za pastýře!* 

Přibík Pulkava kýv' šeptem: »Bůh jej dlouhá léta živ, 
af žeň setby své zrát vidí, mnohé bídné oblaživ! 
Svatých činů muž! Dnes bděl zas do půlnoci, 
u hřích by ho neuvedli lestní pekla soci!« 

V duchu ptá se zatím biskup, presbyteři kráčeje: 
> Věčný Bože, po roce zda milosf Tvá mi dopřeje 
Tobě na čest oběť drahou ještě v těle pěti? 
Pak rač uchovat mou duši hříchů mrzké sněti. 

Své cti slavné dej mi v světě, ne mé bídné hledati! 
Smrf-li přijde, vrah každého, a Tvou sluhu zachvátí, 
nepodej mne zatraceni pro vin žal a hoře, 
Alleluja dej mi pěti v jasném rajském dvoře. « 

Před oltářem klonilo se s biskupem již procesí. 
Arnošt vstoupiv k stolici své pod vzpjatými nebesy, 
žehná ústa: »Ku své slávě rty mé otvor, Pane!« 
Žehná čelo: » Vzezři v pomoc!* s úst mu hlasně vane. 

A již se tu rozepély slavné jitřní hodiny. 
Kristus že se zrodit ráčil na smír hořké proviny, 
žákovstva se zvučným hlasem v slovích žaltářníka 
pěje Bohu na výsostech vděčných srdcí dika. 

>Kristus narodil se nám!< tak plesně jásá jeden sbor. 
»Pojďte, slavme Hospodinu!* K díkům vzývá celý choř. 
»V žalmich slavme, modleme se Bohu Spasiteli, 
velký Bůb jest Hospodini* tak vzrušeně dál pěli. 



252 Fr» Leubner: 

V hymně konči nadšené: Buď Ježíš, spása, oslaven, 
z Panny zvolené že ráčil zroditi se v tento den, 
sláva Otci Hospodinu i svatému DuŠe, 
splněno, co prorok hlásal, lásku Boží tuše. 

Žalmů verš se s veršem spíná zpěvem vážně vznešeným^ 
antifona druží výklad myšlénkám v nich stajeným. 
Mocnostem co nebe jest i zemi na úžasy, 
po věky již týmiž slaví žaltáře se hlasy. 

Zvlněný co příboj zvuků vzpjal se s kůru obou stran, 
Arnošt zraků nepozvedne od žaltáře tuhých blan: 
na kolenou knihu drží, jeho tiché rety 
šeptem opakují zpěvů srdci milé věty. 

Slovo hlasů zpěvných zní ne cize lidu do uší, 
smysl jejich radostný všech srdce věrné vytuší, 
vánoční přec nálady se vlní blahým citem, 
mysl všechna dětsky sluní radosti se svitem. 

Srdce chmurného však muže v jiném zní as úhozu, 
o pilíř jenž opírá se v šerém kůru ochozu, 
Konrád kněz to ze řehole bratří Augustina, 
na Škapléř svou hlavu skloniv, ruce pod ním spíná. 

Občas rychlým pohybem dlaň mračné čelo přejede. 
Přísný mnich stín z duŠe plaší, marné — zas jej opřede . . ,. 
Dávná hořkosť v klidném srdci se dnes v nově kvasí. 
Útěšných však myšlének ji uklidní přec hlasy: 

» Vlastní bratří po mně vrhli pomluv hrubým kamenem, 
když jak rozsévač jsem vyšel s pravdy Boží semenem. 
U nich padlo na skálu a ohněm vyhořelo, 
bohem jimž jest sytý břich, jimž zákonem jest tělo. 

Nepravosť v nich rozmohla se, milosť Páně ustydla, 
hřích jim zdrhl kolem Šíje pevná zkázy osidla. 
Hoře jim! Ač klíče města nebeského mají, 
sami nevejdou, ni jiným v život yjíti dají! 

# 

Nad nimi se smiluj. Bože! Teskné hoře, mysliti, 
lestný ďábel že má peklo kněžskou pleši dlážiti. 
Hříchův mých pak dopustilých zbav mě, Hospodine, 
ať tvůj sluha, jiným káže, sám ať nezahyne. 

Jiným kážu, — s požehnáním slova Tvá z mých plynou úst,, 
zrno siju — Bůh dá vláhu milosti a žehná vzrůst; 
slovem mým již sobě vrátil, — buďte Jemu díky! — 
lichevce i ženky běžné, svodné helmbrechtníky. 



litřní u sv. Víta. 253 

Strach však přec m;ie časem schváti, úzkost myslí rozvíře, 
nebylo>li duši lépe v tichých cellách manstýře 
o její jen spásu drahou míti snažnou péči, 
starat se, jak vlastní vřed, a neduhy se léčí . . . 

Kteří pravdé učí mnohé, nebes hvězdnou světlostí 
— čte se v Písmích — stkvít se budou bezkonečnou věčností . . . 
Já jen žádám srdcem plným, v slávě nehasnoucí 
Krista zříti skryt jsa pod plášf Matky přežádoucí. 

Za bludné pak bratry prosím, by je v oheň nevrhl — < 
z myšlének se tu kněz Konrád náhlým tichem protrhl. 
Žalmů proud kles' v ticha tůň, — kdos v kůru čtení zpívá. 
Jeho hlas jak slabý pramen v moře ticha splývá. 

Zvědavě po vyšším kůru lidé zrakem těkali, 

kněz jak ctná se vzájem kloní; na zpěv dalŠí čekali. 

Mezi nimi nevšímavě u královských hrobů 

3tál muž mladý, zkoumal chrámu nehotovou zdobu. 

Pozor jeho neupoutal zpěv a Žaltář posvátný, 
křepké tělo v kožešin ný ve plášf stulil brunátný, 
bystré oči snědých tváří nad kůr výš se vznesly, — 
a duch stavbu počatou dál rýsuje a kreslí. 

Sloupoví tu štíhlé tryskne, ztuhne strmých do dříků, 
rozepne se klenba směle, zavře růží svorníků, 
keře kružeb uměle se v úzkých oknech spletou, 
květem bohatých pak maleb ulíčile zkvetou! 

Štíhlé sošky usadí se nad ozdobné portály, 
k nebi stuhlou vodotryskem věže, vížky, fialy, 
nad tich hrotů ušlechtilých spoustou rozechvělou 
2Vony hlasné zabouří svých srdcí mluvou smělou. 

ílezby, oltáře a malby šerý kostel vyplní, 
zraky vše že sláva stolce biskupského oslní, 
a jak srdce nejdražší svůj poklad věrně chová, 
svátosti v svých klenbách skryje kaple Václavova. 

S bouří časů mnoho zloby nad klenbami přeletí. 
Kostel na základech pevných stát však bude staletí, 
a co bude paměť žehnat ruce císařově, 
lít i jméno kamenníka bude v dobrém slově. 

Petr Parléř, mistr stavby, tou se kochal představou: 
Zřetelně zřel spletí plánů stavbu růsti nad hlavou, 
části lehce skládaly se v celek pevným tvarem, — 
tvůrčím štěstím v duši jásal nad své práce zdarem. 



254 Fr. Leubner: 

Hloubal v plánech . . . Jak by blesk byl šlehl vzdušnou vidinou*. 
Což když smělé plány chybou s hanbou v dým se rozplynon, 
počet selže nejistě, tam opora se sřítí, — 
pochybností zvířenou duch znova jal se chvíti. 

Z vidin oči prohlédly mu, v kůr upjaté netečně. 
Čelo ve vrásku se stáhlo, skráně plály horečně 
a zas zřel se mistr Parléř, v huti uzavírán, 
umný nárys znovu zkoumat, vnitřní mukou týrán. 

Ven se vydrati chtěl, by mu žhavé skráně schladil mráz — 
nemožno však. Lid kol stísněn pevným davem v živou hráz, 
nehne se, jen hlavy vznes', v kůr upřeně se dívá, 
čtení poslední kde sám pan arcibiskup zpívá: 

»Na počátku bylo Slovo, Slovo bylo u Boha . . .« 
Kdo srozumí, tajemná se otvírá mu obloha, 
Orličník kam vyletěv, taj lidským slovem líčí. 
Stoje v řadách — se žáky sbor slouchá kanovničí. 

> Ejhle pana Milice, jak všecek změněn pohledu,* 
dole šeptal mladý Pražan ku staršímu sousedu. 
>Slyšel-lis,' že vystoupit chce z kanovníků sboru, 
češtině prý nemrav kárat po Konráda vzoru?* 

»Bůh dej síly, ústa otvor k mnohým slovům ohňovým, 
k lepšímu by beraním již pohnul stádem Kristovým. 
Divně vůle Páně volá — Duch jak chce, tak věje! 
Dobré opouští, jen Mistru líbiti se chtěje.* 

V sebe pohřížen, stál Milic arcijáhen ve stallech. 

Jeho duch zas tonul v divných představách a vzletných snech; 

v Janově co Tajnici se o budoucnu čítá, 

drahný čas již duši jeho nepokojem zmítá: 

Bída přijde na svaté a nuzné duší trápení, 

na nebi až k hrůze zaplá předzvěděné znamení: 

Aj, drak ryšavý — hlav sedm, deset rohů, 

deset korun na hlavách — se zrouhá vzdorně Bohu. 

Hvězda bludná zahrozí jak s metlou zkrvavělá pěst, 
pod dračími křídly zhasne světlo dne i jasnost hvězd, 
kam drak šlehne ohonem, budou se nebe chvíti, 
na zem prškou ohnivou díl třetí hvězd se sřítí. 

Ulehne drak na zemi jak ostrých hřbetů pohoří. 
Vztek a záští z očí lstivých žhavou výhní zahoří, 
spáry rozchvátí, co anděl poznamenal k skonu ... 
Bude krve hnisavé na tisíc Šest set honů. 



..j 



Jitřní u sv. Víta. 



25S 



i nit 



1 



m 






Bude krve povodeň a bude na moře již růst, 
širou zemi zaplaví a zroste do koňských až úzd, 
bude zkáza, záhuba a kvil a pláč a klení, 
tíseň bude národů a bude vítězení. 

Anděl s oblak sestoupí, má v ruce řetěz, závoru. 
V propasf, draka spoutaje, tu hnusnou vrhne potvoru, 
pevně skalou zavalí a svrchu zapečetí, 
aC nesvodí národů, až mine tisícletí. 

Dokoná se tisíc let ... A na nedlouhý, krátký čas 
z hloubi bude žaláře v den propuštěn zas Satanáš. 
Vyjde svádět národy na všechny úhly země, 
Gog i Magog, Thugormy i Gomer silné plémě. 

Vzbouří obry Gibborim. U Babylona padlých bran 
vejde k ženě nevěstce, ven vyvržené z rodu Dan, 
v neřesti jež chlípné počne Antikrista k hříchu, — 
s otcem lži ten lidstva zbouří proti nebi pýchu. 



(Pokračování.^ 



At^ 



Několik časových úvah o obecné škole: 

staré a nové. 

Sepsal starý učitel. 
(Pokračování.) 

'líčili jsme stručně působnost dozírajících školních úřadův 
a osob ke staré a nové škole. Každému přišlo asi hned 
na mysl, že stará škola vystačila bez velikých výdajů 
jednoduchým zařízením, kdežto nová škola má mnoho 
úřadů, všecky složité a při tom i nákladné. Při staré 
škole byla decentralisace^ při nové jest tuhá centrali- 
sace. Při dosti malé změně vyučování při jednotlivé škole musí se 
víc náležité odůvodniti a oznámiti místní, okresní a zemské školní 
radě. Všude se to trochu ohřeje a pak tak asi za 6 — 10 týdnů dojde 
vyřízeni. Správce školy má dáti dle zákona dovolenou učitelům do 
3 dnů, má to oznámiti okresní školní radě a jestli za toho učitele 
nelze nijak v jeho třídě vyučovati nebo jinak učení obstarati, musí 
se věc též oznámiti místní školní radě. Správce školy má tedy právo, 
dáti dovolenou, ale okresní školní rada má právo danou tu dovolenou 
zrušiti; právo to jest tedy illusorní, na okr. šk. radě závislé. A tak 
zase zemská školní rada může činiti naproti nižším školním úřadům, 
pějme jiný příklad. Ve školní obci zemře učitel nebo duchovní aneba 
jiný o místní školství zasloužilý občan. Jest jistě slušno a záslužno^ 




256 Několik Časových úvah o obecné škole: staré a nové. 

aby žactvo s učiteli muži tomu vzdali též poslední úctu. Pohřeb však 
se koná v době, kdy se vyučuje. Správce školy dorozumí se předuě 
se sborem učitelským, podá žádosf místní Školní radě, by udělila 
1 — 2 hodiny prázdno. Jestli místní školní rada prázdno dá, oznámí to 
s udáním příčiny okresní školní radě a zařídí pak jiné potřebné. Toto 
xaslané oznámení přijde od okr. školní rady zpět s vyřízením. Myslilo 
by se, že taková věc se rozumí sama sebou, ale tomu není tak. 
Kdyby správce školy toho opomenul, může míti disciplinární vy- 
šetřování pro zanedbání úřední povinnosti. Tolik psaní a jednání 
vyžaduje někdy na pohled nepatrná věci Takovému řízení říkají 
>byrokratismus«. Tento centralistický byrokratismus dusí školu a 
učitele. Toho vše za staré školy nebývalo. Nyní má učitel, žák a 
správce školy vše vyměřeno, vypočítáno, vyhnouti se tomu onomu 
jest přestupek, který u učitele se vždy stíhá, kdy vyjde na jevo třebas 
za několik letí Ze se vám toto zařízení při nové škole nelíbí? — 
Nám také nel 

Čásf druhá. 
Druhy škol a učebné předměty. 

Stará škola měla tyto druhy: triviální, hlavní a nižší nesamo- 
statnou reální. 

Triviální školy byly farní, fílialní a excurrendní. Hlavní škola 
byla městská a diecesální, vzorná. 

Farní školy byly všude tam, kde byla fara. Jestli byla škola 
v některé přifařené obci, slula filiální. Škola, kam pomocník docházel 
vyučovat z jiné školy, a kam obec ona byla přiškolena, slula excurrendo. 
Bývaly to malé, chudé obce, které nebyly s to, aby samostatného 
učitele si vydržovaly. V obecním nebo najatém domě byla pouze 
místnost pro třídu. Podučitel tam ráno docházel a po odpoledním 
vyučování se zase vracel. V letech šedesátých bylo takých škol velmi 
pořídku, nejvíce byly v hornatých krajích, kde měly dítky do Školy 
daleko a cestu neschůdnou. 

Triviální školy mívaly nejvýše tři třídy, kde vyučoval učitel, 
rektor a dva podučitelé, pomocníci. Bývaly obyčejně smíšené, pro 
chlapce i pro dívky, někde v městě byly dle pohlaví odděleny. 

Hlavní školy byly z pravidla v hlavních a krajských městech 
a ještě jinde, kde se ukázala potřeba. Piaristé měli na Moravě několik 
svých hlavních škol. Vyjímajíc několik málo, byly všechny hlavní 
školy s německým vyučovacím jazykem. Kdo chtěl vstoupiti do 
střední školy, musil uměti německy, a proto 3. a 4. třída hlavních 
škol německých byly přeplněny českými žáky. Tak na př. r. 1860. 
bylo v IIL třídě c. kr. diecesální hlavní vzorné školy v Olomouci 
183 žáků, mezi nimiž i dr. Jan Žáček. Všickni byli vyučováni jediným 
učitelem. Roku 1861. bylo v téže škole ve dvou odděleních na 300 
žáků ve IV. třídě. Za několik roků zřízeno v Brně a v Olomouci 
české gymnasium, a tím se umenšil počet českých žáků v německých 
hlavních školách. Na hlavní škole byl 1 ředitel, 1 katecheta, 2 učitelé 
a 1 podučitel. Podučitel vyučoval obyčejně vždy v prvé třídě. Nižší 
nesamostatná reální škola byla v městech, kde řemesla a obchod 
kvetla, tak na př. v Novém Jičíně, Lipníku, Uh. Hradišti, ve Stem- 



NčkoHk časových úvah o obecné škole: staré a nové. 257 

berku, v Unčové a j. v. Měly s hlavní školou společného ředitele a 
katechetu, pak 4 odborné učitele: jeden vyučoval mluvnici, zeměpisu, 
dějepisu; druhý přírodovědě; třetí počtům a kreslení; čtvrtý geometrii, 
počtům a stavitelství ; výpomocný učitel vyučoval češtině jako povin- 
nému předmětu. Němečtí žáci se učili českému jazyku dobře a bez 
odporu. 

V triviálních i hlavních školách učilo se: 1. Náboženství: kate- 
chismus, biblický dějepis a výklad epištol a evangelia. 2. Vyučovací 
jazyk: čtení různých tvarů tisku, mluvnice, návod o skládání listův 
a jednacích písemností. 3. Počty : počítání s čísly celistvými, s obyčej- 
nými a desetinnými zlomky. 4. Krasopis písma kurrentního a latin- 
ského. 

Nejdůležitější a nejobyčejnější věcí z přírodovědy, polního hospo- 
dářství, z dějepisu vlasteneckého a ze zeměpisu. Tyto věci se měly 
probírati při » věcném čtení «. Pak byly prvopočátky kreslení volnou 
rukou s vysvětlením nejdůležitějších pojmů z měřického tvarosloví; 
a konečně vyučování zpěvu. 

Tomu se vyučovalo ve staré škole před dobou, kdy nové školní 
zákony se staly skutkem. A nyní se podívejme zase k naší nové 
^kole. Obecná národní škola jest jediná, nezná jiných druhů. Měšťanská 
škola jest jen vyšší druh obecné školy a zastupuje jaksi bývalou ne- 
^mostatnou nižší reální školu. 

Na obecné škole se vyučuje: 1. náboženství; 2. čtení a psaní; 
3. jazyk vyučovací, počítání spolu s naukou o tvarech měřických ; 
což by žactvu bylo nejsrozumitelnějšího a nejpotřebnějšího z přírodo- 
pisu, z přírodozpytu, ze zeměpisu a dějepisu, zvláště hledíc ke vlasti 
a k ústavě vlasti; kreslení, zpěv, pak i ruční práce dívkám; tělocvik 
cWapcům povinný, dívkám nepovinný. 

V jakém rozsahu má se těmto předmětům vyučovati, záleží na 
tom, na jakém stupni jest každá jednotlivá škola, co se týče počtu 
sil učitelských. Vyučovacími plány jest rozsah z předmětů tuto 
vytčených uspořádán. Čím ménětřídní škola, tím méně se může 
probrati. 

Dle zprávy zemské školní rady v Brně bylo roku 1895. na 
Moravě škol: 

jednotřídních 949, z nichž 657 českých, 

dvoutřídních . . 690, ^ 550 

trojtřídních 287, » 207 

čtyřtřídních 152, » 95 

pětitřídních 209, > 102 

šestitřídních 38, * 20 

sedmitřídních .... 4. > 1 _ 

Úhrnem . . 72329, z~nichž 1632 češkýc¥~ 

Dk tohoto výkazu jest jednotřídních a dvoutřídních škol nejvíce, 
zdí tedy rozsah učiva nem&še býti takový jako na čtyř- pétiiřídních 
školách. A jako za doby staré školy byly jednotřídky a dvoutřídky 
v menších osadách, tak jest tomu i nyní, a zase naopak ve větších 
<>sadácb byly a jsou vícetřídni školy, kde se učilo a učí přirozeně 
ve vétSím rozsahu. 

V ménčtřídních školách není dovoleno vyučovati reáliím na 
základě zvláštních učebnic, teprve v nejvyšší třídě školy čtyř- pěti- 

•Vltlťt 1897—98. 17 



258 Několik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 

šesti- sedmitřídné smí se užívati jen schválených učebnic. Každý ne- 
předpojatý uzná, že tedy se třeba spokojiti na školách ménětfidmch 
tím nejpoiřebnijHm, Stará škola nedělala zázrakU^ ale nová jich 
rovněž nedělá a dělati nem&že. Stará škola měla tak dobře přeplněné 
třídy žactvem jako nová. Jak byly asi předměty vyučovací rozděleny? 

Ve staré škole vyučovalo se náboženství 2 hod., 1 hod. v sobotu 
věnována byla výkladu epištoly a evangelia; 2 hod. se náboženství 
opakovalo :z: 5 hod. týdně ; čtení bylo 5 hod. týdně, při čtení vzat 
zřetel k zmíněným reáliím; krasopisu 3 hod., 1 hod. obyčejné kurrentní, 
2 hod. latinské písmo ; písemnostem a mluvnice 5 hod.; počtům 5 hod., 
napřed z paměti a pak písemně; zpěvu 1 hod.; kreslení 1 hodina. 
Úhrnem 25 hodin vyučovacích. 

Ve škole nové jest vykázaný asi tento počet hodin : náboženství 
2 — 3 hodiny, vyučovacímu jazyku 10 hodin, (čtení, pravopis, sloh, 
mluvnice), počtům 4 hod. ; přírodovědě, (přírodopisu a přírodozpytu) 
2 hod. ; zeměpisu a dějepisu 2 hod. ; psaní 2 hod. ; kreslení 3 hod. ; 
zpěvu dvě půlhodiny; tělocvik pro chlapce 2 hodiny; ženské ruční 
práce pro dívky 4 hod.; úhrnem 28 — 29 hod. pro chlapce; pro dívky 
30—31 hod. (Jednotřídní škola nerozdělená.) 

Připomínáme, že tělocvik a ženské ruční práce nebyly ve staré 
škole neznámy a že bylo jim vyučováno na mnohých školách po řádném, 
vyučování. 

Ubralo se z předmětů staré školy asi : z náboženství 2 — 3 hod. ; 
z psaní 1 hod. ; z počtů 1 hod. a přidalo se 4 — 5 hod. týdně, na 
kreslení: 2 — 3 hod.; tělocvik: 2 hod.; na přírodovědu, zeměpis a 
dějepis: 4 hod. nebo na ženské ruční práce. A jelikož se reáliím též 
vyučovalo na základě článků jako nyní, upravilo se jedině vyučováni 
tělocviku^ kreslení a ženských ručních prcud, A tím se chlubí naši 
liberálové, jakoby byli spasili rakouské národy před věčnou tmou 
a záhubou ! Stará škola odchovala dobré čtenáře, písaře, počtáře, to 
se nedá upříti. Měla dosti času opakovati, a proto mládeži zůstalo 
mnoho v paměti pro život. Zásady náboženské jí byly vštěpovány 
jak od kněží a učitelů, tak také od rodičů, a tím byla obměna pro 
další boj. 

Při vyučování užívalo se methody analyticko-synthetické. Učitelé, 
rozbírajíce znaky jednotlivých věcí, pokračovali k pravidlu. Vyučovalo 
se denně 5 hodin, dopoledne 3, odpoledne 2 hod.; počátek vyučování 
určil místní duchovní a bděl také nad zachováváním toho pořádku. 
V neděli a v zasvěcené svátky vyučování nebylo, byl-li zasvěcený svátek 
v některý den, kdy se mělo vyučovati, vyučovalo se v náhradu v tý- 
denní feriální den, jenž dle místních poměrů býval nestejný, někde ve 
čtvrtek, někde v pátek. Žáci s učitelem obcovali letního času v místech, 
kde byl duchovní správce, mši svaté. Církevních průvodů, kteréž vedl 
duchovní, se žáci účastnili, a jestliže netrvaly dlouho, bylo potom 
vyučování. Školní rok trval 47 týdnů; začátek prázdnin řídil se dle 
místních poměrů, prázdniny se^ mohly rozděliti na 14 dní v době žní 
a na 3 týdny při vinobraní. Školní zprávy se nedávaly. Žák, který 
povinnosti choditi do školy dostál a chtěl jíti na učení, obdržel 
školní vysvědčení. Na hlavních a reálních školách dostávali žáci půl- 
letní vysvědčení. To vše děje se i nyní, až na malé odchylky. Školní 
zprávy dostávají nyní žáci čtyřikráte do roka. 



Několik Časových úvah o obecné škole: staré a nové. 259 

Rodiče nebo jejich zástupcové mají se na školní zprávy podepsati. 
Účelem školních zpráv jest uvědomiti rodiče, jak dítě ve škole pro- 
spívá. Jako jinde, tak i zde jest učitel kovadlinou, na kterou se buší. 
Neprospěch se obyčejně nepi^počítá žákovi nebo domácím poměrům, 
nýbrž učiteli. » Učitel jest vinen, on špatně učil* » Nedohlíží k mému 
dítěti, jest nesvědomitý člověk!* » No, nic si z toho nedělej, Honzíčku, 
však já na něho půjdu žalovat !« A mnohý jde skutečně, učitel má 
nesnáze. Jindy přetrhnou známky, nechtějí se podepsati a p. v. Velmi 
často kluk sám podepíše rodiče, nebo roztrhá a pomaže školní zprávy. 
Samé mrzutosti, o nichž učitel staré školy nevěděl. Mravní výsledek 
škotoích zpráv není pro školu veliký. Většina rodičů chová se ke 
školním zprávám lhostejně, ačkoliv jak rodiče tak žáci bývají upo- 
zorňováni na jejich důležitost. Každého roku se dávají nové školní 
zprávy, z roku minulého se obyčejně mai^, nemají pro rodiče ani 
láky ceny! 

Stará škola znala rovněž užitek úkoiů. Žákům se dávaly úkoly 
z počtů, z mluvnice i k učení z paměti. Psávaly se obyčejně na 
tabulkách nebo na listech papíru. Na kraji lavice sedící žák, obyčejně 
z lepších, sbíral úkoly a odevzdával je se zprávou učiteli. 

Učitel prohlédl hned úkoly a podal úsudek. Nedbalec, lenoch 
byl potrestán. Nyní musí býti pro písemné úkoly sešity, úkoly musí 
býti učitelem prohlédnuty, chyby se naznačí červeným inkoustem a 
dá se známka. Naznačené chyby musí žáci opraviti. Všechny sešity 
jsou stejné úpravy. Jakých sešitů v tom neb onom okresu se užívati 
má, závisí od usnesení okr. učitelské konference. Tím se stává, že 
třebas každý okres má jiné sešity s různou liniaturou. Věc se žene 
někdy do krajností. Tak na př. někde nesmí býti jednoduché linky 
od sebe vzdálenější než 1 cm., jak by byly 11 mm., už nevyhovují, 
jinde užívají po všecky stupně stejné liniatury, to jest, žáčkové v prvé 
třídě píší v tak širokých linkách jako žáci v osmém školním roce, 
jinde mají rozmanité liniatury. Některý žák ze školy vyšlý píše písmena 
p61 centimetru veliká a roztahuje je hezky od sebe. Napíše tři, čtyři 
slova na řádek. Takový by byl dobrým písařem, k<je se papírem 
šetři ! Vůbec se mnoho s obecnou školou experimentuje ; tu se zavádí 
nový druh písmen, tu jiná poloha písma, tu nová soustava lavic, jiná 
učebná osnova. 

Stará škola se obviňuje, že prý učila papouškovati. Tím se chce 
říci, že žáci užívali slov, nerozumějíce jejich významu. To jest buď 
hrubá nevědomost nebo zlomyslnost. Mohl se také někdo naučiti 
papouškovati počtům, psaní, čtení, náboženství.? Jest pravda, učili se 
na paměť různým druhům článkům a pravidlům, tak jak nyní se 
édá učiti mají. Každý vychovatel ví, že paměť se cvičiti má, a prav- 
divá jest průpověd mudrce, který řekl, že jen tolik víme, kolik si 
pamatujeme. Ze staré školy byli skoro všickni žáci dobří a mravní 
studenti, kteří s Boží pomoci dosáhli cíle. Ze staré školy byl Beneš 
Třebízský, Svatopluk Čech, Jar. Vrchlický, Vlád. Šťastný, Hálek a 
mnozí jiní. Čteme u Bož. Němcové, u Tyla a jiných, kterak vděčně 
vzpomínají učitelů svých, kteří vesměs působili ve škole staré. 

O účelu vyučování praví politické zřízení školní v § 28. mezi 
jiným: V triviálních školách má se k tomu přihlížeti, aby se zjevené 
náboženství Ježíše Krista dítkám dobře a vnímavě podávalo, a aby 
o věcech, kterými zacházejí, a o poměrech, ve kterých se nacházejí 

17* 



260 Nékolik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 

a ve svém životě se nacházeti budou, správně poučeny byly, aby věcí 
a poměrfi tak použili, jak toho křesťanská mravouka předpisuje.* 

Pilný, snaživý učitel měl před sebou širé pole, nebyl omezován, 
jeho snaha a pile docházela uznání, ovšem dle tehdejších poměrů. 
Skoro v každém školním okresu býval některý učitel vyznamenán 
titulem » vzorný učiteU. 

V nové škole mánie pro každý předmět vytknutý účel. Účel 
z jazyka vyučovacího: Žáky jest vésti k tomu, aby dobře rozuměli, 
co jim jiní v mateřštině povědí, a uměli se ústně a písemně, správné 
i plynně vyjadřovati ; aby uměli písmo tištěné a psané výrazně a 
hbitě čísti. 

z počtů : Žákům jest nabyti jistoty a sběhlosti v ústním i písem- 
ném řešení praktických početních úloh, zabírajících také výpočty 
ploch a těles. 

Z přírodopisu: Vštěpovati žákům smysl a lásku ku přírodě, se- 
známiti je s nejrozšířenějšími pNrodninami a poučiti je o těle lidském 
a jak se o ně pečuje. 

Ze silozpytu: Známost nejdůležitějších a nejjednodušších silozpyt 
ných a lučebných změn se zřetelem k potřebám života a k zjevům 
v přírodě. 

Ze zeměpisu: Znalost otčiny a vlasti. Přehledná známost Evropy 
a celé země. 

v 

z dějepisu: Žáci se učí vážiti si oněch osob a událostí, jež vy- 
nikajícím způsobem k rozvoji lidstva vůbec a vlasti zvláště přispívaly. 
Vyučováním dějepisným jest působiti v povahu žákovu a rozněcovati 
v něm lásku k vlasti. 

Z psaní: Naučiti zřetelně a úhledně psáti. 

Z kreslení: Známost nejdůležitějších měřických těles a jich ome- 
zení; odhadovati a měřiti délky, plochy a tělesa; správně pojímati 
měřické tvary a je volnou rukou zobrazovati. 

Ze zpěvu: Probouzeti a vzdělávati smysl pro hudbu, zušlechfo- 
váti mysl a oživovati city vlastenecké. Žáci buďte vedeni k tomu, 
aby uměli zpívati jednoduché písně, při čemž jest zvláště pohledati 
k písni národní. Pěstovati zpěv kostelní. 

Z tělocviku: Vzmáhati sílu, obratnost a jistotu, smysl pro po- 
řádek, odvahu a sebedůvěru; zachovávati svěžest ducha i těla. 

Ze šenských ručních prací: Žákyně jest přivésti k tomu, aby 
uměly hotoviti ženské ruční práce v obyčejné domácnosti se naskýta- 
jící, se zvláštním zřetelem k poměrům místním a kroji obyvatelstva. 

Učebnice pro školy triviální byly: Malý katechismus, Výtah 
z velkého katechismu, Epištoly a Evangelia, Prvá čítanka. Druhá čí- 
tanka a mluvnice. Třetí čítanka a mluvnice. Vesměs pro katolické 
školy v císařství Rakouském. Početnice. Pro hlavní školu ještě pro 
IV. třídu: Velký katechismus. Čtvrtá čítanka, Nauka o skládání listův 
a písemností jednacích. Učebnice této se též užívalo ve třetí třídě 
trojtřídní školy. 

Čemu se děti učí a v jakém rozsahu, lze nejlépe seznati z učebnic. 
Nová škola bývá chválena, že prý zavedla » reálie* a tím bylo po- 
staráno o všeobecné šíření patřičných vědomostí z přírodovědy, ze 
zeměpisu a dějepisu. Že ve staré škole se těmto předmětům učilo, 
dokazuje následující přehled článků z učebnic staré školy a ku po- 
rovnání lepšímu též z nové školy. A ježto se na školách o jedné až 



Několik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 



261 



třech třídách užívalo a užívá stejných učebnic, podáváme z takých 
učebnic učebnou látku, která se probírala a probírá nyní. 

Reáliím počalo a počíná se učiti v druhé třídé, čili v druhém 
školním roce. V prvé třídé, v prvním školním roce se vyučovalo 
'Dázomému učení* a nyní » věcnému učení*. 



Články přírodovědecké 



v čítankách staré školy. Druhý díl. 

1. Skřivánek (či. 14.) 2. Mravenec 
(ČI. 18.) 3. Muchomůrka (či. 26.) 
4. Zrak (či. 45.) 5. Barvy (či. 46.) 
6. Sluch (ČI. 48.) 7, Čich (či. 51.) 
8. Cit (či. 52.) 9. Chuť (či. 53.) 
10. Tělo (či. 55.) 11. Hlava (či. 56.) 
12. Ruce (či. 57.) 13. Nohy (či. 58.) 
14. Zvířata čtvernohá (či. 59.) 
15 Ptáci (či. 60.) 16. Přelétavé 
ptactvo (či. 61.) 17. Husa a kachna 
(či 62.) 18. Čáp (či. 63.) 19. Ryby 
(ČI. 64.) 20. Hmyz (ČI. 65.) 21. Čmel 
a včela (či. 66.) 22. Rostliny (či. 71.) 
23. Nerosty (či. 72.) 



Třetí díl. 

1. Roucho země (čl. 51.) 2. Růže 
Ičl. 52.) 3. Rostliny (čl. 53.) 
4. Květiny (čl. 54.) 5. Obilí 
(3. 56.) 6. Len, konopě, řepka 
ičl. 58.) 7. Jabloň (čl. 58.) 8. Dub. 
Stromy lesní (čl. 60.) 9. Křoviny 
(či. 61.) 10. Jedovaté byliny 
(čl. 62.) 11. Ovce (čl. 63.) 
12. Kráva (čl. 64.) 13. Kůň 
(čl. 65.) 14. Pes (čl. 66.) 15. Za- 
jíc a srnec (čl. 67.) 16. Jelen 
(čl. 68.) 17. Sob a velbloud 
(čl. 69.) 18. Medvěd. 19. Ssavci. 
20. Kury. 21. Vrabec a vla- 
štovka. 22. Slavík. 23. Skřivánek. 
24. Ptáci. 25. Ryby. 26. Hadi. 



v čítankách nové školy. Druhý díl. 

1. Člověk. 2. Hlava. 3. Zrak. 

4. Sluch. 5. Hmat, čich a chuť. 

6. Pokrmy a nápoje. 7. Oděv. 
8. Mytí a koupání. 9. Kůň. 

10. Kráva. 11. Mléko. 12. Ovce. 
13. Koza. 14. Pes. 15. Kočka. 

16. Kohout a slepice. 17. Husa. 
18. O holubech. 19. Kanárew. 

20. Vlaštovice. ^21. Vrabec, 
22. Krocan. 23. Špaček. 24. Ja- 
bloň. 25. Včela, čmel, vosa, sršeň. 
26 Chroust. 27. Maliník a planá 
ráže. 28. Řepa. 29. Krtek. 30. Žáby. 
31. Třešeň. 32. Lípa. 33. Obilí. 
34. Koroptvičky. 35. Skřivan. 
36. Kapr. 37. Les. 38. Veverka. 
39. Liška. 40. O zajíci. 41. Jelen. 
42. Chytrý kos. 43. Roháč. 
44. Sosny. 45. O teple. 46. Voda. 
47. Vodní pára a vzduch. 48. Prou- 
dění vzduchu čili vítr. 49. Změna 

v 

teploty. 50 Cmel a včela. 51. O 
vzdělávání ornice. 52. Lomy a 
doly. 53. Petrolej. 54. Kovy. 

Třetí díl. 

1. O vzduchu. 2. O vodě. 3. Teplo, 
teploměr. 4. Parní stroj. 5. O 
světle. 6. Uhlí a kyselina uhličitá. 

7. Síla magnetická. 8. Elektrická 
síla. 9. Telegraf. 10. Horniny. 

11. Drahé kameny. 12. Uhlí a 
rašelina 13. Železo. 14. Měd, 
stříbro a zlato. 15. Kyprá půda 
zemská. 16. O jarních květinách. 

17. Švestka. 18. O stromech ovoc- 
ných. 19. Dub. 20. O lese. 

21. Mrva. 22. O lnu, konopí a 
bavlně. 23. Střídavé hospodářství. 
24. Na vinici. 25. Chmel. 26. Káva. 
27. Cukrovka. 28. O jedovatých 
rostlinách. 29. Co dělají naše 



262 



Nékolik časových úvah o obecné škole: staré a nové. 



27. Hlemýžď. 28. Pavouk. 29. Hou- 
senky. 30. Včely. 31. Chroust. 
32. Pijavky. 33. Vnitřek země. 
34. Vápno. 35. Křišťál a diamant. 
36. Sůl. 37. Kamenné uhlí (či. 70 
až 90.) 38. Šetři svého zdraví! 
39. Nemoci dětské. 40. Nezdravé 
pokrmy. 41. O nápojích. 42. Oděv. 
43. Lékař a nemocnice. 44. Ob- 
sluha nemocných. 45. O zkaženém 
vzduchu. 46. Koupání a lázně. 
47. Pomoc utopeným. 48. Kfíšení 
zdánlivě mrtvých. 49. Uraz a po- 
ranění. 50. Vášně a náruživosti 
škodí (ČI. 139—151.) 



dravá zvířata v zimě. 30. Myši a 
jejich hubitelé. 31. Domácí zvířata 
naše a cizí. 32. O chovu dobytka. 
33. O zpěvném ptactvu. 34. Kte- 
rých ptáků si máme vážiti? 
35. Ještěrka obecná. 36. Zmije a 
užovka. 37. Kapr a parma. 
38. Losos. 39. SlecJ. 40. O mo- 
týlech. 41. Bourec morušový. 
42. Slimák polní. 43. O člověku. 
44. O těle lidském. 45. O čidlech. 

46. Kterak máme opatrovati tělo. 

47. Kterak máme křísiti zdánlivě 
mrtvé. 



v 

Články zeměpisné: 



Druhý díl. 

1. Domov. VJasť. Národ. Říše. 
(či. 31.) 2. Vrchnosť (či. 36.) 
3. Církev (či. 37.) 4. Krajiny. 
Díly světa. Moře. Řeky. 5. Části 
Rakouské říše. 6. Den a noc. 
7. Jaro. 8. Léto. 9. Podzimek. 
10. Zima. 11. Čas (či. 73.-80.) 



Druhý díl. 

1. Obzor, okolí, krajina. 2. Den 
a noc. 3. Stín a strany světové. 
4. Měsíc. 5. Vyvýšeniny a sníže- 
niny. 6. Domov a obec. 7. Země, 
vlasť, národ. 8. Říše. 9. Pořádek 
v říši. 10. Jaro. 11. Léto. 12. Pod- 
zim. 13. Zima. 



Třetí díl. 

1. Zeměkoule. 2. Slunce a země. 
3. Měsíc. 4. Pevná země a moře. 
5. Císařství Rakouské. 6. Hory 
rakouské. 7. Řeky rakouské. 
8. Města rakouská. 9. Svatá země. 
(ČI. 91—102.) 



Třetí dfl. 

1. Říše Rakousko-uherská. 2. Ce- 
chy. 3. Vltava a Labe. 4. Praha. 
5. Krkonoše. 6. Šumavské hory. 
7. Morava. 8. Morava i Odra. 
9. Brno. 10. Radhošť. 11. Sloup- 
ské jeskyně a propast Macocha. 
12. Haná. 13. Slezsko. 14. Opava. 
15. Dolní Rakousy. 16. Vídeň. 
17. Solná Komora. 18. Salašnictví 
na Alpách. 19. Idria. 20. Dalmácie. 
21: Solné doly ve Věličce. 22. Bu- 
dín. 23. Patero dílů země. 24. Moře. 
25. Sopky. 26. Řím. 27. Paříž. 
28. Londýn. 29. Petrohrad. 30. Ze- 
mě, slunce, měsíc a hvězdy. 31. Den 
a noc na povrchu zemském.. 32. Po- 
hyb země. 33. Rozměry na zemské 
kouli. 34. Patero pásem zemských. 
35. O měsíci, o jeho pohybu, svě- 
tlosti a povrchu. 36. Zatměni na 
slunci a na měsíci. 37. Oběžnice, 
vlasatice, stálice. 



Nčkolik časových úvah o obecné ékole: staré a nové. 



263 



Články dějepisné. 



Druhý díl. 

1. Rudolf z Habsburku. 2. Povo- 
deň. 3. Přehlídka vojska u Verony. 
4. Sv. Cyrill a Method. 5 Svato- 
pluk a Bořivoj. 6. Synové Svato- 
plukovi. 7. Svatý Václav. 8. Sv. 
Vojtech a sv. Štěpán (či. 33.-42.) 



Druhý díl, 

1. Křesťanský letopočet. 2. Nej- 
dávnější předkové naši. 3. Krok a 
jeho dcery. 4. Pověsť o Horymí- 
rovi. 5. Udatný Čestmír. 6. První 
arcibiskup moravský. 7. Počátek 
křesťanství v Čechách. 8. Pruty 
Svatoplukovy. 9. Svatý Václav. 
10. Kterak založen byl klášter 
Sázavský. 11. Křivdy napraviti 
neodkládej. 12. Důležité učení. 

13. Kterak císař uctil stav selský. 

14. Slavný pohřeb chudého člo- 
věka. 15. List šestiletého arcikní- 
žete. 

Třetí díl. 

1. Před dvěma tisíci lety. 2. Hu- 
nové. 3. O prvotních dědinách a 
hradech. 4. Avarové a Východní 
marka. 5. Sv. Vojtěch. 6. Břeti- 
slav I. 7. Křižácké výpravy. 
8. Tataři na Moravě. 9. Král 
Václav II. 10. Kněžny české půvo- 
dové zeměpanských rodů. 11. Ru- 
dolf Habsburský. 12. Počátky ře- 
mesel v Čechách a na Moravě. 

13. Král Jan, koruna rjrtířstva. 

14. Karel IV. 15. Umění knih- 
tiskařské. 16. Vznik říše Osman- 
ské. 17. Krištof Kolumbus. 18. Dvé 
vzorných bratří panovnických. 
19. Bitva pod Moháčem. 20. Po 
bitvě pod Moháčem. 21. Mikuláš 
Zrinský. 22. Vy puzení Turků 
z Uher. 23. Morava za Marie 
Terezie. 24. Rakousko prohlášeno 
za císařství. 25. Arcikníže Karel. 
26. Dobročinnosť. 27. Rod Habs- 
bursko-Lotrinský. 

Z toho seznamu patrně vysvítá, že stará škola si ničehož ne- 
jídala ve příčině vyučováni reálii^ a povážime-li, že děti navštěvovaly 
starou Jtkolu od 6 — 12 let, tedy po 6 roku, a novou od 6 — 14. let, 
^dy po 8 rokií^ vyznati třeba, že v staré škole se mládež poměrně 
tolik naučila jako v nové, jestli ne více! Neboť upříti se nedá, že 
fnládež 12 — /./ létá jest s to, aby chápala věci nesnadnější než mládež 
^0—12 létá. (Pokračování.) 



Třetí dfl. 

1- Římané. 2. Pronásledování kře- 
saná. 3. Konstantin Vel. 4. Julian 
odpadlík. 5. Řím křesťanský. 
6. Karel Veliký. 7. Markrabě Leo- 
P<>ld. 8. Tataři. 9. Císaře Rudolfa 
^lo. 10. Tři panovníci našich 
' ittni. 11. Karel IV. v Pise. 12. Kri- 
árof Kolumbus. 13. Dům Habs- 
burský. 14. Král Ladislav a Jan 
Jiskra. 15. Ferdinand I., Max II. 
16. Rudolf 11. a Matiáš 17. Fer- 
dinand II. a III. 18. Leopold I., 
Josef I. a Karel VI. 19. Maria 
Teresia. 20. Jos. II. 21. Leop. II., 
František I. 22. Rakouský sedlák 
a francouzský jenerál. 23. Císař 
Ferdinand a Frant. Jos. 24. Titul 
císaře pána. 25. Vlastenec. 




Václav SpaCck: 



Čtyři prosby. 



Pane! v bouřném vlnobití, 
prudkém ve života víru — 
udčl sflu duii mojS, 
dej ji — Víru! 

Panel když člun žití mého 
již již chce. se roztříštiti, 
račiž v srdce rozechvělé 
Nadej vlíti! 



Pane, aŽ jsa zrazen — zklamán - 
hněvem msty se počnu chvéti, 
uč mne. Bože, stále znovu 
odpouštěti! 

Kriste, unaven až jednou 
na smrtelné lůžko klesnu, 
uveď v duši Láskou svoji 
Novou Vesnu! 

Zdtiiik Kf-cšfan. 



^^^ 




Dvojí život. 

Povídka od Václava ŠpaCka. 

(Pokračování.) 

IV. 

fp plynulo mnoho let. 

Na den Nanebevzetí Panny Marie ubíralo se mnoho 
1 zbožných věffdch do hojně navštěvovaného chrámu 
; v Pražském Novém Městě. Mezi jiným bylo viděti bez- 
) mála padesátiletého muže, oděného ve slunný oděv tmavé 
barvy. Mui ten byl již postavy poněkud nachýlené; vlasy 
nad vysokým čelem již prokvétaly Šedinami, a rovněž i krátce při- 
střižený plnovous byl proSedivělý. Ve bledém, skoro vyhublém obličeji 
jevila se jakási zádumčívosf; vBbec se zdálo, jakoby muž ten byl 
zažil mnoho útrap a starostí. 

Vešed do chrámu, usedl muž ten do poslední lavice, poklekl, 
pokňžoval se a pohroužil ve zbožnou modlitbu. Kněz právě počal 
sloužiti nejsvětějši obě(. 

Po evangelium, odloživ ornát, vystoupil na kazatelnu. Muž, jehož 
jsme dosud sledovali, poslouchal čtení evangelia s napjatou pozornosti 
a rovněž pozorně naslouchal kázanť o Rodičce Boží. 

Pozdější přicházení do chrámu jest ve velkých městech, bohužel, 
něčím obyčejným, a nikdo si toho nevšímá. Nicméně povSimnul si 
muž v poslední lavici sedlci, ač pozorně naslouchal kázaní, mladíka, 
který právě vešel do chrámu a poodešed několik kroků dále ku 
předu, zastavil se a naslouchal ďovu Božímu. Muž, o němž jsme 
dosud mluvili, byl pohledem na mladíka jaksi překvapen a podíval 
se naň pozorněji, jakoby se chtěl přesvědčiti zdali se nemýlf. 

»Je to on,< pomyslil si, a slabý úsměv přelétl jeho rty. » Patrně 
si mne nepovšimnul.* 



Dvojí život. 265 

Oba naslouchali dále slovům kněze, ač starší muž byl poněkud 
rušen v pozornosti piHtomnosti onoho jinocha. Když po kázaní byla 
dále sloužena mSe sv., starší muž naslouchal s patrným překvapením, 
jak mladík přidružil se svým pěkným hlasem ku zpěvu provázenému 
velebným zvukem varhan. 

Služby Boží byly skončeny. Starší muž pokřižovav se vyšel 
z chrámu a počal přecházeti po chodníku, jakoby někoho očekával. 
Avšak ten, na nějž čekal, neměl o tom věděti — měli se setkati 
jako náhodou. 

Po malé chvíli vyšel z kostela i onen mladý muž. Starší právě 
přicházel proti němu. 

♦Tatínku, vy jste zde?« promluvil mladík, jsa poněkud zaražen. 
Ale hned se vzpamatoval a políbiv otci ruku, objal jej. 

>Ano, odjíždím do Poduban,* odvětil otec. 

•Myslil jsem, že pojedete až pozejtří, jak jste psali.* 

'Rozmyslil jsem si to, hochu, a jedu dříve. Matka s Klárkou 
přijedou k večeru. Já zatím v novém domově všecko zařídím. — Chtěl 
jsem jíti k tobě do bytu, ale mimo nadání setkávám se s tebou zde. 
Ale co si mám mysliti, Bohumile: ty jsi byl v katolickém kostele.? 
Co tě tam vedlo?* 

>Zvědavosf, tatínku,* odvětil mladík a lehce se zarděl. 

>Snad jsi nebyl v katolickém kostele poprvé?* otázal se otec, 
a v jeho hlase nebylo žádného přízvuku, z něhož by vyznívala spo- 
kojenost nebo nevole. 

• Přiznávám se, že jsem byl již často,* řekl syn. 

>Ale na naše služby Boží chodíš také?* 

>Toť se rozumí. Při katolické bohoslužbě líbí se mi zvláště 
zpěv. Snad tím nechybuji, tatínku? Mohu při tom býti přece dobrým 
evangelíkem. « 

»Toť se rozumí — ale doufám, že se o tom před matkou ne- 
zmíníš, ona o tom věděti nesmí. — Ale bude pomalu čas na nádraží, 
půjdu, abych nezmeškal.* 

Syn kráčel s otcem na nádraží. Do odjezdu vlaku zbývala 
opravdu již jen malá chvíle. Koupiv si jízdní lístek, rozloučil se náš 
neznámý se synem a vešel na perron, aby vsedl do vlaku. 

Za chvíli vyjel vlak z nádraží. Náš cestující byl v kupé samoten. 
Usednuv k oknu pohlížel na skupiny městských domů. Až když 
vlak vyjel za město, minul skupiny továrních budov v nejbližším 
okolí a jel mezi úrodnými poli, odstoupil cestující od okna a oddal se 
svým myšlénkám. 

•Tedy zase nový domov!* promluvil sám k sobě. »Jak se mi 
tam povede? Kéž by to byl již poslední! Nu, možná, že bude.* 

Zadumal se a vzpomínal na minulost, která byla zajisté neveselá. 
Vzdychl a hleděl vzpomínky ty zapuditi. Myšlénky jeho zalétly 
k synovi, s nímž se byl před chvílí rozloučil. 

»Toť snad Boží řízení!* promluvil sám k sobě. »Ale jak se to 
asi dále vyvine, a jak se to skončil* 

Vlak míjel stanici za stanicí, až dojel k té, v níž náš cestující 
inél vystoupiti. Bylo po jedenácté hodině před polednem. 

Vystoupiv z vlaku vešel náš neznámý do nádražní kanceláře, 
aby se otázal, přibyla-li již zásilka pro něj určená. Pak vyšel z nádraží 
a ubíral se k blízkému hostinci. 



266 Václav Špaček: 

Stanice byla opodál městečka, a v hostinci bylo dosti živo. 
Příchozí na rychlo něco pojedl a měl se k odchodu. 

»Jak je daleko do Poduban?« otázal se hostinského, zapravuje 
svůj účet. 

• Nevelká hodina,* zněla odpověď. »Jde se tam tuhle po silnici. 
Ale je zde Podubanský pan mlynář, mohl byste se svézti, má zde 
bryčku.« 

>Nu, mně procházka neuškodí,* odvětil neznámý, »a mimo to 
bych se nerad dlouho zdržel.* 

Vzav klobouk a hůl vyšel náš pocestný z hostince a ubíral se 
naznačenou cestou k Podubanům. Chvílemi se zastavoval a rozhlížel 
po okolí. Patrně se mu krajina Ubila. 

Když ušel asi čtvrt hodiny cesty, uslyšel za sebou hrkot při- 
jíždějící bryčky. Jel to Podubanský mlynář, o němž se byl hostinský 
zmínil. Seděl na kozlíku, a bryčka byla prázdná. Byl v ní položen 
jenom nějaký balík zboží, jež byl pan otec koupil pro domácnost. 

Když dojel pocestného, zastavil koně a řekl: » Povídal hostinský, 
že jdete do Poduban, pane. Je-li libo, sedněte si; jak vidíte, jedu 
s prázdným.* 

»Dovolíte-li, milerád,* odvětil pocestný a vsedl do bryčky. 
♦ Aspoň tam budu dříve; nenadal jsem se, že mne tak brzy dohoníte.* 

»0, můj koník to znáU usmál se pan otec, pobízeje koné 
k další jízdě. »A to jste nikdy ještě zde nebyl, pane? — Máte snad 
v Podubanech příbuzné ř« 

• Nikoli, neznám tu nikoho,* odpovídal neznámý. Pan otec ne- 
chtěl dále vyzvídati. 

Za nedlouhou chvíli dojeli ke kříži. Pan otec smekl a po- 
křižoval se. Při tom se napolo ohlédl po neznámém, zdali také smeká. 
Přece by rád byl věděl pan otec, koho veze, aby dle toho zařídil 
svůj hovor. Zpozoroval, že on také smekl, ale nějak bázlivě a při 
tom se ohlížel, jakoby pátral, zdali ho nikdo nepozoruje. 

>Tamhle je Olešný, zde jsou Drahovice,* ukázal pan otec na 
blízké osady, >a tamhle na kopečku jsou Podubany. Ten větší kostel 
je katolický, ten menší evangelický. Jsme tu dvojí víry.* 

>Nu, a jak pak se spolu snášíte.^* tázal se neznámý. 

*Inu, ještě by to ušlo,* odpovídal pan otec. » Někdy se tak 
strhne nějaká mrzutost, ale celkem to není zlé. Nejhůř je, když jsou 
volby. Tu obě strany chtějí mít v zastupitelstvu většinu, to si můžete 
promyslit. Nás ovšem je více, ale mnozí našinci jsou k tomu lhostejni 
a někteří drží docela s evangelíky. A tak se stalo posledně, že byl 
zvolen za starostu evangelík.* 

»Nu, ale snad plní své povinnosti a je nestranný?* tázal se 
neznámý. 

» Pokud se týče povinnosti, nemůžeme mu ničeho vytýkati, ale 
jinak — já se tomu konečně nedivím, že hájí svého. Jako starosta 
je také předsedou školní rady, a tu jsou samé mrzutosti.* 

>Jak to?* 

»Inu, pořád slyšíme stížnosti, že se evangelickým dětem děje 
křivda. Toť se ví, poslouchají tam naši modlitbu, ve škole je kříž a 
tak dále. Ale my přece nemůžeme připustit, aby byl kříž odstraněn, 
a naše děti aby se po katoličku nemodlily. Aby se nekřivdilo evange- 
lickým dětem, musila by býti škola evangelickou, ale pak by se 



Dvojí život. 267 

I 

? křivdilo dětem našim. Já říkám, on má snad každý zákon nějakou 
I chybu, ale tenhle zákon o škole — nu, z toho opravdu se nevyznám. 
Jak by musíla ta škola být uspořádána, aby hověla každému nábo- 
\ ženství, to opravdu nevím.* 
>A což páni učitelé?* 
I >Obá jsou katolíci; ale mladší už má těch slastí až dost a za- 

I žádal jinam. Pan řídící, že je horlivý katolík, ač nemůže nikdo o něm 
říci, že by byl nesnášelivým, má mezi evangelíky mnoho nepřátel 
V evangelických novinách je pořád. Toť víte, že tím trpí jeho váž- 
nosť, neboť si o tom povídají i školní děti. On se proto souží, ačkoli 
mu všichni říkáme, aby si z toho nic nedělal. — A teď, když mladší 
pan učitel odejde, chtějí evangelíci, aby sem přišel na jeho místo 
učitel evangelický.* 

>Což, posuzujeme-li tu věc nestranně,* řekl neznámý, »bylo by 
to spravedlivé, aby jeden učitel byl evangelík, když je zde tolik 
evangelických dětí.* 

» Vždyť pravím, že se tomu nedivím, když evangelíci hájí svého 
prospěchu,* odpovídal pan otec, »Ale co tomu máme říci myř Pan 
tídící je již staréí a vyučuje prvm' třídu ; už tak těm malým dětem 
zvykl, má o něco méně hodin i dětí, na něm se ani nemůže žádati, 
aby učil druhou třídu. Tak chodí k němu děti tři roky, a ostatních 
pét let, kdy už jsou také větší a mají se v náboženství utvrzovati, 

(měly by mít učitele evangelického ! To zase bude schůze, až se bude 
o tom jednati ! Jsem také ve školní radě. « 

Zatím dojeli k Podubanům, a pan otec zastavil. Vesnice ležela 
na návrší, a pode vsí táhla se cesta ke mlýnu. 

>Tak nám to za hovoru uteklo,* pravil mlynář. »Já mám tamhle 
domov, a vy, pane, máte tuhle do vsi blíže. Ani jsme si nepověděli, 
kdo jsme. Já se jmenuji Vojtěch Rákos.* 

Neznámý se poněkud zarazil, snad že i on se měl nyní mlynáři 
představiti. »Téší mne,* pravil potom; »jsem Josef Povolný, zdejší 
evangelický farář. Děkuji pěkně za svezení, pane mlynáři. S Pánem 
Bohémi* 

Panu 'otci div nevypadly oprati z rukou; byl tak překvapen, 
že docela zapomněl poděkovat panu pastorovi na pozdrav. 

Ten zatím kráčel zvolna na návrší ku vsi, a pan otec, pobídnuv 
koníka, rovněž volně jel ke mlýnu 

»I millione — ty jsi pálený kostelník!* odlehčil si, když se 
vzpamatoval. »Tahá ze mne rozumy, a já osel mu je po celou cestu 
vykládám! Millione, tohle se snad ještě nikomu nestalo! Já myslím, 
že je našinec — inu, ten se mi asi pořádně vysměje ! I ten je vy- 
kutálejiý! A mohl jsem si pomyslit, že by to mohl být on — čekají 
tu nového pastora, ale povídali něco o pondělku a chystali mu ně- 
jakou slávu. Ale kdo pak si toho všimne ! On na mne takhle vy- 
zraje — a já ho ještě pěkně svezu! Vojto, tohle jsi provedl jednou 
kousek!* 

Ale ještě než pari otec dojel domů, poněkud se upokojil. »Ať,< 
myslil si, »aspoň ví, že se nebojím a dovedu si. také hájiti svoje.* 

Zatím pan pastor Povolný zvolna kráčel ku vsi. Klid, jaký byl 
před mlynářem jevil, opustil jej nadobro. 

»Můj Bože — zde mám tedy žíti,* pravil sám k sobě — 
»v těchto poměrech.? Toť je zrovna nemožno. Myslil jsem, že to 



268 Václav Špaček: 

bude moje poslední místo — ale takhle! A ten člověk — či bych 
se mýlil? Vojtěch Rákos — Rákosí Ne, nemýlím se. Zde nemohu 
býti, musím odtud — čím dříve, tím lépe. Ale co řekne žena! To 
stálé stěhování. A býti zde — toť nemožno; Bože, jak mne trescešl* 

Pan pastor se stále zastavoval, zrovna jakoby se rozmýďel, 
má-li se vrátiti. Konečně se jakž takž upokojil a šel zvolna dále. 

Za chvíli došel do vsi, jež byla pěkně uspořádána. Ve štítě ně- 
kterých statků byl ve výklenku postaven kříž, jinde soška Panny 
Marie — na některých viděti bylo kalichy. Podobně i na střechách 
byly zobrazeny kříže nebo kalichy černou barvou. 

» Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!* pozdravilo malé děvčátko 
pana pastora. 

»Až na věky. — Kde pak zde bydlí pan starosta, děvčátko ř« 

>Tamhle v posledním statku, jak je nad vraty ten kalich, « 
ukazovalo děvče. 

Pan pastor zaměřil k naznačenému statku. Vešed do síně, za- 
klepal, a na hřmotné: >Dále!« vstoupil. 

Starosta Strážil pozvedl hlavu od úředních listin a vida pří- 
chozího povstal a řekl: »Má úcta — s kým mám česť?« 

>Jsem farář Povolný.* 

»Ach!< zvolal překvapený starosta, » buďte nám srdečně vítán, 
dvojctihodný panel Ale tohle jest opravdu pro nás překvapení — 
chtěli jsme vás přece uvítati, jak se sluší.* 

• Děkuji vám, děkuji, jakoby se stalo,* odpovídal pastor. 'Při- 
jel jsem o několik dní dříve, nežli jsem myslil.* 

»Což jest jinak opravdu velice dobře,* pravil potěšený starosta. 
>Máme právě v neděli důležitou schůzi školní rady, a pochybovali 
jsme, že zvítězíme.* 

»0 co pak se bude jednati?* 

»Máme zde dvoutřídní školu, a řídící je zuřivý papeženec. Což 
máme dělati — většina dětí je katolická. Ale teď sem chceme dostati 
aspoň podučitele z naší strany* 

»Žádá sem některý?* 

>Ano, je to syn zdejšího souseda, právě vyšel z ústavu.* 

»Nu, to není právě dobře,* mínil pastor; >říká se, že žádný 
prorok není vážen ve vlasti své. Ovšem, nehlásí- li se jiný z naší strany, 
musíme voliti jeho.* 

• Právě. A tu se nám jednalo o jediný hlas, který nám scházel. 
Nyní ovšem jest vítězství naše. Hlasů bude stejně pro katolíka jako pro 
evangelíka, a já jako předseda rozhodnu pro našince, toť se rozumí.* 

»Jen aby z našich žádný nescházel,* prohodil pastor. 

»Ó, to jistě ne, neračte se toho obávati.* 

»Nu, jsem rád, že svým hlasem k tomu přispěji,* řekl pastor. 
>Ale nyní bych vás prosil, pane starosto, abyste mi laskavě opatřil 
nějaké povozy, mám na nádraží nábytek — a potom nějaký povoz 
pro moji paní a dceru, přijedou večerním vlakem.* 

>S největší radostí, dvojctihodný pane,* odpovídal starosta. 
>Dobře bude, když pojedou hned, aby se mohlo ve faře do večera 
vše aspoň poněkud urovnati.* 

Starosta nařídil především svému čeledínovi, aby hned zapřáhl 
do řebřinového vozu, a pak se chystal jíti ještě ke třem sousedům, 
aby zapůjčili ostatní povozy. 



Dvojí život. 269 

• 

»Libo-li, dvojctihodný pane,« vybízel pastora, » račte mne do- 
provoditi, byste se seznámil s některými občany. « 

Pastor vyhověl jeho přání, a šli. Nový farář byl všude uvítán 
radostné, všude ho chvíli zdrželi, a když posléze kráčel se starostou 
k faře, nebylo již daleko do večera. Za chvíli přijely povozy s ná- 
bytkem a potom i kočár, v němž seděla paní pastorová se svou 
šestnáctiletou dcerou Klárou. 

Byla to dosud sličná paní, poněkud hrdého vzezření. Niméné 
vystoupivši z kočáru, vlídně se pozdravovala se sousedy, s nimiž ji 
pastor seznamoval. Potom spěchala do fary, aby nařídila, jak má 
býti vše umístěno. Než nastalo šero, byl aspoň jeden pokoj jakž 
takž uspořádán. Ostatní věci složeny zatím v kuchyni a v síni. 

V evangelických rodinách mluvilo se toho dne většinou o novém 
faráři. Dojem, jaký poprvé učinil, byl různý. V tom se asi všichni 
shodovali, že je nějaký tichý člověk, ale některým se zdál býti málo 
rázný — a ráznosti prý jest v Podubanech potřebí. 

>Nu, ještě nemůžeme nic říkati, až ho poznáme,* řekli konečně. 

Snažil-li se pastor mezi lidmi, aby byl vlídným a hovorným, 
o samotě oddával se zasmušilosti a málo mluvil. Takovým byl 
i v kruhu své rodiny. 

> Mluvila jsi s Bohumilém ř< otázal se manželky, když byli po- 
večeřeli téměř za úplného ticha. 

»MluviIa,« odvětila paní, »ale já nevím,, co mám o tom hochovi 
souditi ; on po domově ani nezatouží. Ptala jsem se ho, zdali přijede — 
že prý neví. Snad až ku konci prázdnin asi na týden. Vymlouvá se, 
že musí pracovati s tím domácím studentem, aby ho dobře připravil 
na přijímací zkoušku. « 

»Nediv se mu,< omlouval ho otec; »on je svědomitý. Nenutili 
jsme ho, aby se zaměstnával soukromým vyučováním, a on tak čini 
dobrovolně, aby nám ušetřil výloh.* 

>Inu, to je všecko hezké, « odvětila paní, > jenom že se podobá, 
jakoby tu jakási nechuť k domovu byla spíše pohnutkou, nežli sta- 
rostlivosť. Ostatně,* doložila po chvíli, »není to žádný div; majíť 
naáe děti domov málo veselý.* 

Pastor neodpovídal. 

»Uvidím, jak bude zde,* pokračovala paní; »fara jest pěkná, 
lid, jak se zdá, hodný, jestli si to i zde pokazíš, pak už abych si 
zoufala. < 

•Nejsem si vftdoni, že bych byl někde něco pokazil,* odpo- 
vídal pastor klidně. >Že jsem se dosud málo komu zachoval, není 
mou vinou.* 

»Nu — a čí pak tedy? Snad mojí vinou to jest?* 

>Já ti to přece neříkám. Jsou tó, bohužel, poměry.* 

» Pěkné poměry!* usmála se paní pastorová pohrdli vě. » Každý 
v tobě pozná, jakmile s tebou jednou promluví, tajného papežence : 
to jsou ty tvoje poměry. Tak se chováš ty, jenž máš býti lidu 
vzorem!* 

•Tajného papežence snad ve mně přece ještě nikdo nepoznal,* 
Mjil se Povolný. > Abych pak v kázáních a soukromých rozmluvách 
popuzoval proti těm, ícdo jsou jiné víry, k tomu se nesnížím, a tím 
přivě se mnohým nezachovám. — Sem, jak už jsem pozoroval, se 
^prosto nehodím. Obě strany tu stojí proti sobě příkře, a již po- 



\ 



270 Václav Špaček: Dvojí život, 

zejtři musfm se dostaviti do schůze, která bude pro mne velice 
trapnou. Je tu spor, má-li sem býti dosazen podučitel katolík či 
evangelík. < 

• A ty, rozumí se, bys radéji hlasoval pro papežence,* řekla 
pani pastorová s netajeným hněvem, 

>Emí1ie,< řekl pastor poněkud ostřeji, >nedráždi mne. Víš dobře, 
že jsem vždy uiinil, co jsem musil, a to učiním i tentokrát.* 
»OvĚem; a kdybys nemusilf* 

• Pak bych se takové schůzi vyhnu!. • 

•Výborně, dvojctihodný pane! Aby tě tak slyšeli ti, jež máš 
utvrzovati v evangeliu I Proč pak jsi nezůstal raději při svých Wm- 
ských bludech?* 

»Rekni raději v pravé víře. Protože jsem byl tebou sveden. 
Čím dále, tlm více poznávám ten veliký rozdíl. Každý pastor věří 
čemu chce a učí čemu chce. Představoval jsem si to zcela jinak. 
Teď ovšem musfm setrvati v tom, k čemu jsem se sám svou lehko- 
myslnosti odsoudil, ač nepřispěje-H mi Bůh svou pomocí. Ale přál 
bych si, aby naSe dnešní rozmluva o té věci byla mezi námi po- 
slední ^ sice mne dožene§ k nejhoršímu.* 

Pastor povstal a nepromluviv již ani slova, odešel do vedlejšího 
pokoje, kde bylo vše rozestaveno, neurovnáao. Oknem svítil do po- 
koje méslc, osvětluje rozestavené tu předměty. Pastor zahleděl se 
k obloze a pokleknuv u okna, pohroužil se v modlitbu. V očích 
leskly se mu slzy. 

Paní pastorová všecka zaražena, seděla ještě u stolu. Pohrůžka 
mužova ji zastrašila, a svědomí jí vytýkalo, že nemá k nešťastnému 
muži, který z lásky k ní odřekl ^e i toho, co mu bylo nejsvatějším, 
ani šetrnosti. Ani se neodvážila vejíti k němu a vybídnouti ho, aby 
ulehl. Při všem tom bylo v ni také dosti vzdoru. 

Povolný povstav od modlitby, usedl na pohovku a tak strávil 
v polosněňí celou noc. (Pokračování.) 



Blahoslavený Petr Canisius a Cechy. 

(City z Braunsbcrg^rov^fch B. Petři Canisii epistulac et acta, vol. 1., 1541 — ISSC) 
Píše Frá Jns. HamrAmfd. 

I, 

5 ladistvý Petr připravuje se r. 1538. v Kolíně nad Rýnem 
- na Itcentiat theologie, obral si za heslo a majuskulou 
napsal na prvou stranu svazku, ze kterého studoval: 
>PERSEVÍlRA]< Snad ozývaly se při tom struny 
b nitra jeho vzpomínkou na událost, o které bezpochyby 
od otce svého slýchal. Dosti záhy totiž po Petrově 
narození (1521.) umírala v Nymvegách jeho mát Áegidie van Houwe- 
ningen, manželka starosty města Jakoba Canise, napomínajíc ve zbož- 
nosti své manžela, aby pilně se varoval novot v náboženství, jež 




Jos. HamrShiid: Blahoslavený Petr Canisius a Čechy. 271 

tehdy po městě se šířily, vždy věren zůstávaje víře katolické. » Vy- 
trvej,* bylo snad jenom ohlasem matčina odkazu. Aegidie ovšem 
sotva tušila, že po stoletích budou katolíci i evangelíci jejího synáčka 
nazývati apoštolem Německa, že i Švýcary, alespoň pokud jsou 
katolické, budou ho milovati jako otce a ctíti jako apoštola, neměla 
zajisté zdání, že syn její bude hlasatelem věrnosti katolické víře 
i v zemích románských a slovanských a počten bude mezi nejpřed- 
nější oprávce církve ze XVI. věku. Ano, kdo mohl by tenkráte tušiti, 
že sám otec všeho křesťanstva bude blahoslaviti jeho jméno a jeho 
památku } 

Petrovo mládi. 

Kdyby Canisius byl spoléhal jenom na svou učenost a vý- 
mluvnost, pracuje i s neúnavnou horlivostí, měly by velečiny 
jeho přece pouze vratké trvání. Snad zazářil by jako meteor 
jedněm na pozdrav, jiným na postrach a zanikl zase v proudu času. 
Nechtěl žíti pro čas, ale pro věčnost. Proto sdružil s nevšedními dary 
ducha snahy šlechetné, obětivý život, buduje si památník pro věky 
na nerozborném základě vytrvalé modlitby a poslušnosti představených, 
neúmorně staraje se vždy o slávu Boží a blaho lidí. Za tyto vlast- 
nosti, jež při něm jímaly a uchvacovaly hloubkou a ryzostí, byl již 
na konci svého života nazývali světcem, a když r. 1597. na den 
sv. Tomáše apoštola Hospodin povolal ducha sluhy svého, byl hrob 
jeho věřícími navštěvován a mnohá dobrodiní Boží přičítána jeho 
pi^mluvě. 

R. 1625., když začalo přípravné šetření o jeho životě, pochovali 
jeho tělo do chrámu sv. Michaela ve švýcarském Frýburku. Proces 
blahořečení byl skoro po stu letech obnoven, a Řehoř XVI. prohlásil 
r. 1844., že Canisius měl ctnosti heroické. Pius IX. uznal a potvrdil 
čtyři zázraky, jež staly se na jeho přímluvu, a prohlásil jej 20. listo- 
padu r. 1864. za blahoslaveného. 

Cest oltáře převyšuje všechnu chválu a uznání, at je pronesla 
ústa vznešených, neb zaznamenala ruka mužů vzácných vědomostí a 
hluboké učenosti. Nemůže zajisté smrtelným dostáti se vyšší cti, než 
jaké těší se blahoslavený tím, že kaple a oltář, do něhož přenesli 
ostatky jeho, posvěcený Nejsvětějšímu srdci Páně, sluje nyní oltářem 
Canisiovým. 

Jako strážný anděl opatrovala jej za dětských let zbožná sestra 
nevlastní jeho matky. Byl dítětem o dětských vlastnostech, nedo- 
statcích i přednostech. Ve svém » Vyznání* takto lká blahoslavený 
nad přestupky dětinského ducha: »Pane Ježíši, ty jsa dítětem, pro- 
spivars věkem, moudrostí a milostí, dítě beze skvrny počaté, zrozené 
i vychované, požehnání pro všecky děti, jenž raduješ se, když ma- 
ličtí, třeba byli hřešili, k tobě se berou, nevzpomínej nepravostí a pře- 
stupků mých, jichž nyní, jakkoliv nemohu si dobře býti vědom, 
přece nesmím zcela zamlouvati. Nevzpomínej poklesků mladosti mé 
a neznalostí mých. Co ti dám za prvá léta a nesčetné chyby těka- 
vého mládí, co věnoval bych ti, než obět skroušeného srdce a po 
korné mysli, kterou rád dáváš se usmířiti? 

>Jako chlapec modlil jsem se kdysi ve chrámě nymvežském, 
posvěceném sv. Štěpánu, a blíže hlavního oltáře s prosbou klaněl 



272 los. Hamršmíd: 

jsem se Nejsvětějšímu Téiu tvému. Nezapomínám milosti, kterou jsi 
mi, tehda chlapci, uděhl. Vzýval jsem tě pln úzkosti a tuším ne bez 
slz, s tebou jsem sdílel tužby své, předvídaje — nevím jak — mar- 
nosf a bláznovství křivé, přemnohá nebezpečí pro život i spásu svou 
a nastražené léčky lovců, kterým málo kdo unikne. Vzýval jsem tě, 
abys přispěl ohroženému, jako bych ti chtěl říci, Hospodine, ukaž 
mi cesty své a vyuč mne stezkám s^/ým. Později v Kolíně >u zla- 
tých mučeníkůc jsem častěji postřehl tuto prosbu ve svém nitru, a 
pevná jest, Pane, víra má, že ty jsi způsobil a zachoval ve mně 
ducha bázně a zbožné starostlivosti, toho učitele a ochrance za těka- 
vého a svévolného mládí, tak že méně jsem se schýlil na cesty zlé. 
Domnívám se, že sotva stalo se bez anděla tvého a strážce mého, když 
v tom věku obliboval jsem si představy věcí posvátných a kochal 
jsem se v obřadech chrámových. Proto jsem rád posluhoval jiným, 
když konali posvátnou oběť, ano, zpívaje, obětuje a modlitby před- 
nášeje, připodoboval jsem se osobám duchovním. Byť to byla jenom 
dětská hra, přece jeví se tím druhdy budoucí náchylnost duše.* 

Když přibývalo nebezpečí ve vychování, vnukl Hospodin otci, 
aby dal syna, asi patnáctiletého, na vyšší studia do Kolína nad 
Rýnem. Zde bydlil v domě kanovníka Ondřeje, maje za učitele ne- 
obyčejně zbožného kněze Mikoláše van Esche, a dal se r. 1536. za- 
psati na vysoké učení. 

Když pak po letech jako stařeček žije práci literární, psal své 
vzpomínky, věnoval vděčně několik čestných slov svému učiteli: 
»Děkuj, duše moje, Hospodinu, který dal ti ve zbožnosti takového 
učitele. Jeho vedením znelíbil jsem se sobě, abych více tobě, ó Bože, 
se líbil, kterého jsem ve květu mládí svého posud málo znal. Jeho 
rady, mravy, příklad dávaly nové světlo mému oku. Před jeho aukto- 
ritou ničil a potlačoval jsem ukvapená hnutí a zbytečná vzplanutí 
mladosti. Jeho přátelství nahradilo mi každou jinou společnost. Ty, 
Hospodine, dotíral jsi na srdce mé, když slýchal a učil jsem se od 
něho průpověděm, jako: Sloužíš-H Bohu — vládneš. — Jediná je 
spása — sloužiti Bohu, vše ostatní klame. — Dostačí, když Krista 
dobře znáš, i kdybys snad nic více neuměl ! « 

Učelivý žák často oživoval zbožnost srdce svého těmito slovy: 

Intus vive Deo, lumen venerare propinquum 
Totus vive Deo, totus tibi despice mundum: 
Sit labor et studium, scopus ac intentio tota 
Velle placere Deo, vilem contemnere mundum. 

Nitro tvé Bohu žij; ať světlo ti v úctě máš blízké, 
všechen jen Bohu žij, všeckým pohrdej sobě světem: 
práce buď též snažení, účel a úmysl pouhý 
líbit se Hospodinu, bezcenným zhrdat světem. 

S večerem ukládaje se k odpočinku, poroučel se zvláště 
srdci Páně: 

Oculi somnum capiant, cor ad te semper vigilet; 
dextera tua protegat, famulos, qui te diligunt. 

Oko se k spánku zavírej, však srdce bdi vždy pro tebe, 
pravice tvoje opatruj sluhy své, již tě milují. 



Blahoslavený Petr Canisius a Čechy. 273 

Canisius Jesuitou. 

svém povoláni předem poučen byl od úctyhodné vdovy, 
nejspíše své příbuzné Reinhardy, když kdysi byl v Arnheimu na- 
vštívit přátel. Předpověděla mu to v době, kdy o Jesuitech nebylo 
ještě slechu ani u Italů, ni ve Francii a v Němcích, že Bfih záhy 
vzbadí na vinici ^své věrné dělníky a k nim přidruží i Canisia. 

Mladistvý Španěl Alvarus seznámil jej s blah. Petrem Fabrem, 
prvým druhem sv. Ignáta, jenž jsa tehda theologem kardinála Alberta 
Braniborského, vykládal v Mohuči žalmy. Vedením Nejvyššího opustil 
Canisius Kolín a sám odebral se r. 1543. do Mohuče, kdež jej Faber 
vlídně přijal, hostil a byl mu tou radou, aby vyčkal duchovních 
trvičení, hledá-li rádce pro svou duši. Jako kdysi čelný Matouš, 
uslyšev hlas Krista Pána, následoval ho, tak slyšel též Canisius zře- 
telné v duši své vyzvání, kterému nesměl a nemohl odolati. Povstal 
a dal výpověd světskému světu, přerazil pouta, která prý ještě ne- 
málo se světem ho slučovala, že by prý dovedl několika pánům 
sloužiti. Jedinou jeho starostí nyní bylo, následovati Krista v jeho 
chudobě, čistotě, poslušnosti na cestě kříže. Jemu se odevzdal, ne- 
rozloučiv se s rodiči a bez vědomí přátel slíbiv Bohu v den svého 
narození 8. května, že Fabera, jenž ho do noviciátu přijal, ve všem 
bude poslušen. 

'Nalezl jsem muže,< píše o Faberovi Canisius, »kterého jsem 
hledal, mám-li ho mužem, a ne spíše andělem zváti. Neviděl a ne- 
slyšel jsem učenějšího a hlubšího bohoslovce, nepoznal jsem člověka 
lak vznešených a vynikajících ctností. Jako Kristus netouží po ničem, 
než aby přispěl ku spáse duší. Z jeho úst jsem nezaslechl, ať v přá- 
telském hovoru či při stole ani slova, jež by nevyznělo na česť a 
uctění Boha. Výmluvností svou nikdy není na obtíž, těší se veliké 
vážnosti u biskupů, kněží a řeholníků. Pokud mne se týče, nemohu 
ani vylíčiti, jak se můj duch tím cvičením změnil, jak se mysl osvítila 
novými paprsky milosti, i zdálo se mi, že nabývám nové síly, i tělo 
že se utužuje, že stávám se novým člověkem.* 

Duchovní výtečnosť Canisiova již také nebyla neznáma. Vy- 
chvaluje ho téhož roku František Strada: > Canisius mi dopsal, tato 
požehnaná, (hluboce vzdělaná) a Čistá duše, i neváhám poslati vám 
jeho list, abyste děkovali Bohu za tak ryzí smýšlení, za tohoto vy- 
voleného a výborného sluhu Páně. Kristus si jej uchoval jako vy- 
branou pšenici v hojné zásobě plev, na čest a slávu své velebnosti. « 

V prosinci téhož roku dlel Canisius v Nymvegách u smrtel- 
ného lůžka otcova. Pochovav ho a rozdav chudým velikou čásf dě- 
dictví po otci, vrátil se s ostatkem do Kolína. V zápětí stihl ho 
dopis nevlastní matky Vendelíny, kde trpce si stěžuje, že tak záhy 
ušel z domova, rozdav otcovský statek cizím lidem, že dává se šiditi 
od cizího člověka (Fabera), který pod rouškou zbožnosti z něho ko- 
řistí. Z těch obvinění hájil se Faber sám, že upřímně miluje Petra 
i všechny jeho přátely, protože Petr má povolání, a že podporuje ho 
v jeho studiích. Schvaluje mu to, že z dědictví něco věnoval dobrým 
účelům. — Starostlivá matinka udobřila se také do.sti záhy se všemi. 

1 jiné nepříznivé příhody Petra znepokojily, ale právě v těch 
zastkvěla se jeho věrnost jasným světlem. Z majetku Canisiova a za 
pomoci dvou zbožných žen, jež půjčily jim nářadí, najal Faber v Kolíně 

>Vlas(< iwr—fg. 18 



I 



274 Jos. Hamršmíd: Blahoslavený Petr Canisius a Čechy. 

na hradní zdi dům, aby v něm členové nového tovaryšstva společně- 
žili, studovali a vedením Faberovým zbožnosti prospívali.) Z rozkazu 
sv. Ignáta bylo však Faberovi dosti záhy odejíti do Portugal, a domu 
na hradbách představen byl nový praefekt Leonard Kessel. Nežili 
zde dlouho v pokoji při svých studiích. Městská rada, odvolávajíc se 
na nějaký rozkaz císařský, aby netrpěla v městě nových sekt, tušila 
ve společném bytě na hradní zdi takové nebezpečí a vyslala 
28. června r. 1544. jednoho radu svého, který pansky rozkazoval, 
že otcové města nechtějí jich déle strpěti, ať se tedy z jeho hranic 
vystěhují. Canisius marně dokazoval, že žijí a studují na svůj groš,, 
a že jim císař přeje. 

Rozkaz dán, af do osmi dnů vše uspořádají a opáší se na 
cestu. 

Zdá se, že město ne tak z horlivosti pro zachování katolické 
víry jednalo dle listu císařského, jako spíše, že bylo jim vítanou zá- 
minkou, když s odvoláním na vůli císaře mohli odstraniti protivníky 
k lutheranismu klonícího se biskupa Hermanna. 

Již Faber za svého pobytu v Kolíně byl mu nepohodlným a 
proto není divu, že přičinil se, aby se zbavil tak nebezpečných od- 
půrců. 

Skoro všechno obyvatelstvo, posud alespoň. dle jména katolické,, 
schvalovalo rozhodnutí pánů, vyženou se tím prý původcové sekty. 
Dříve říkalo se o nich: »Jsou to dobří lidé,€ nyní převládalo mínění, 
že jsou svůdcové, kteří lákají k sobě mládež a umějí pěkně žíti za 
peníze pobožných žen. Mluvili o nich na schůzích i při kvase, zpí- 
vali o nich i písničky. Slovem, Kolín měl klášterů dost, a nestál 
o nový. Tovaryšstvo, bylo jich jedenáct, pak devět, stalo se >znamením, 
kterému bylo odpíráno. « 

Přátelé radili jim, aby dovolávali se přispění a pomoci u rektora 
vysokého učení, jehož členy byli. Rektor radil Canisiovi, aby tova- 
ryšstva nechal a vrátil se do obecného života. Dával mu naději, ze 
bude snad lektorem při tom či onom gymnasii, nebo nabude obročí 
při velechrámě neb jinde; Kristu Pánu jest prý tím za své schopnosti 
povinen a poslouží církvi i blahu obce. Také jiní udíleli dobrých 
rad, bude prý doktorem, a není-li mu to vhod, že by mohl soukromě 
vychovávati mládež. Chce-li býti chudým, ať rozdělí dédictví po otci, 
zkrátka, že může přednášeti, modliti se, kázati do vůle. Litovali ho, 
kdekoliv o Jesuitech mluvili, jako dobrého člověka, jehož prosté 
mysli a nevinné duše zneužili na posilu svého novotářství. 

»Já však* — dí Canisius — >na ten útok jsem stanul pevněji 
a prosím Boha za ně i proti nim, aby do rady jejich nepřišla duše 
má a v shromáždění jejich nebuď sláva máU 

Tovaryšstvo čekalo bití a žalář přisuzovaný především Canisiovi, 
jako hlavě, zatím však dosáhli na pi^mluvu rektorovu, ne bez obtíží 
svolení, že smějí v městě zů.stati, ale společný byt, ovšem se škodou 
ve studiích, bylo jim opustiti. I rozešli se asi ve tři strany. 

Za krátko nabylo o nich obecenstvo jiného rozumu. Noví úřa- 
dové města přestali jich stíhati, jenom novotářstvím podezřelý biskup 
setrval v nepřízni k nim, přes to, že většina kněžstva jim přála. 
Umiňoval si, že neustane, dokud nebudou jeho diecése prázdni. Dů- 
tklivě a přísně napomínal i radní pány, aby netrpěli těch Udí, té 
ďábelské sekty a morové rány pro obec, on že prý již dávno vystihl 



Joset Flekáček: Z Národního divadla. 275 

jejich vyzvědačské úmysly. Tovaryšstvo vyhánél a odpadlíky, lidi 
z kláátó^ uprchlé, rád vítal a dařil bohatými odměnami. 

V těch úzkostech vyprošoval si Canisius, aby Faber modlitbou 
podporoval slabé jeho sily. Zatím i někteří z tovaryšstva radili, aby 
druhové opustili Kolín. V měsíci září odešla většina jich na radu 
Jajovu, který v nepřítomnosti Faberově měl býti o rozhodnutí do- 
žádán, do Říma, Petr však ještě se čtjrřmi, ošetřuje nemocného Lam- 
berta, zůstal až do dalšího rozkazu; začal německy kázati a k nalé- 
hání Alvarově přijal svěcení na jáhna. Svatý Ignát i Faber souhlasili 
s jeho rozhodnutím. Nyní, když Kolínští uvěřili, že nové tovaryšstvo 
jest dobře katolické, a slyšeli, že i papežem jest schváleno, dovolili 
jim zase, aby v jiném, pohodlnějším bytě spolu žili, ne jako 
mniši a kláštemíci, ale jako akademické družstvo. Poučili se již 
z ásputace na fakultě umění v prosinci konané, že Canisius jest 
výborným obráncem katolické víry, a o vánocích ukázali členové 
tovary^tva v kterési opuštěné farnosti, jak horlivými jsou kazateli. 
Petrovo veřejné vystoupení dokonale převrátilo zlé mínění, jeho vě- 
dění vychvalováno a mluveno již o jeho bakalaureatu a brzkém vy- 
svěcení na kněze. 

Sám děkan a theologická fakulta ho vyznamenala, když se 
proslýchalo, že Canisius se chystá snad do Tridentu, nebo do Pa- 
říže. V obavě, aby ho neztratili, dopsali Bobadillovi, členu Tova- 
ryšstva Ježíšova, když se přes Kolín ubíral do Bruselu, že by Canisius, 
který nejednou dal důkazy o své zbožnosti a učenosti, prospěl vyso- 
kému učení i obci, kdyby ještě několik let byl městu zachován, a 
žádali, by tak veleschopného jinocha povzbudil k doktorátu theologie. 

(Pokračování.) 



Z Národního divadla. 

>akosf her, dávaných v proudu zimní sezóny, máme-li na 
mysli novinky, je prostřední, a repertoir jest jednotvárný. 
Jen hry Zacconiho přivedly do něho trochu ruchu, který 
však též již dozněl. > Princezna Pampeliška* od Kvapila 
poeticky je založena, ale jednotlivé ligury na jevišti mší 
dojem, jejž měly vyvolati. Tak ku př. naší představě o králi 
2 pohádky král na jevišti, otec Pampelišky, docela neodpovídá, rovněž 
i hispánský princ; časté volání princeznino při jinak nejlepších scénách: 
Honzo! Honzo I málo komu se líbí a často je jako pěst na oko. Hra 
niá mnohé poetické půvaby, zvláště Pampeliščin skon krásně je zbásněn 
a podán, ale přes to vše trvalou akvisicí pro naše jeviště >Pampeliška< 
nebude. Grabowského aktovka »Po druhé* vyznívá silně novelisticky, 
ve smyslu starších povídek, útočících na cit, budících sentimentálnosť, 
Qení tndíž látkou nikterak nová. 

Vdovec Tomiňski, aby zapomněl na ztrátu ženy a dvou dětí, 
vrhne se do povážlivého víru velikého města s jeho nebezpečnými 
stránkami. Starý sluha — dobře známá šablonka odjinud — je va- 
rovným duchem svého pána. Seznámí jej s jistou sousedkou, domnělou 
sádlenou, jež ze šlechetnosti má u sebe sirotka. Sirotek ten však je 

18* 




276 losef FlekáČek: Z Národního divadla. 

Tomiáského díté, jež měl jako plod hříšné lásky s přitelkoa 
švadleny, jež truchlí po svém zemřelém ženichovi a je ze šlechtického 
rodiL Konec zajisté jíž laskavý čtenář uhodl. Z vdovce stane se ženich, 
truchlící dívka je nevéstou, a dítétí stane se Tomiňski skutečným 
otcem. Zní to trochu fatalísticky, ale takový děj vždycky chytí mnoho 
sympatií. Z mnohé hry vane vzduch těžkého parfumu, jaký-ž dtime 
tam, kde se málo včtrá: v kabinetech a salonech francouzských vese- 
loher, pravých specialit frívolností a rafinovaností v oboru frívolity. 
Kontrastem jejich jsou ruské hry, dýšicí nehledaností, drsným verismem; 
z nich čiší zdravý, venkovský, silný vzduch — alespoň z většiny jejich. 
U >Darmojedky« odj. A. Salova tomu tak naskrze není; jen zde onde 
upomíná komedie na své sestry. Mladý Frontasjev jako druhý Child 
Harold > proběhl celý hříchů labyrint « ve velikém městě, a přísná jeho 
matka usadí ho na opuštěném vesnickém sídle, aby tam nabyl rozumu. 
Zde žije s Marišou — dívkou nízkého rodu, která ho zbožňuje. Objeví 
se na jevišti, promluví několik slov, a hned víte, na čem jste, kam ji 
vřaditi. Matka Frontasjevova, stará paní plná ztuhlých aristokratických 
předsudků, doví se o tom a zakročí, ovšem obvyklým způsobem v po- 
dobných případech. Děvče musí pryč, z domu, a musí se provdati. 
Stane se pokus sebevražedný, lékaři ji vzkřísí — a konec je svatba 
Frontasjevova s >darmojedkou« ; ale stará paní hned odjíždí, aby po 
této ukrutné pohromě přišla poněkud k sobě. 

Slavný italský herec Zacconi vystoupil v Praze ve čtyřech hrách 
s celou vlašskou společností. S velikou pozorností očekáván byl >Král 
Lear«, jakožto hra Pražanům nejznámější. Podání Zacconiho lišilo se 
mnoho od toho, jak jsme si zvykli na Leara pohlížeti. Jeho Lear byl 
obraz žalem zdrceného, nevděkem vlastních dětí zlomeného starce, jenž 
zapomíná při výbuchu svého šílenství, své zlosti a svého žalu úplně na 
majestátnosf, jíž představovali jsme si dosud obestřenu postavu každého 
Leara. Podání Zacconiho venkoncem bylo realistické a pěkně stupňo- 
vané. A co jsme řekli při pohostinských hrách Sáry Bernhardovy, i to 
pravíme o společnosti Zacconiho: vedle umělce takového druhu ostatní 
jeho společnost, až na malé výjimky, valně nevyniká. Jest to také ne- 
snadno vyniknouti. Alespoň jsme zase jednou viděli Shakespeara; vždyť 
již delší dobu se nám vtírá otázka, jak by se s nynějším personálem 
našeho Národního divadla daly obsaditi některé nesmrtelné hry Shake- 
spearovy? Jos. FlekáČek. 



LITERATURA. 

NĚMECKA. 

Das chrístliche Handwerk. Organ der Congregation der frommen Arbeiter 
atd. Verlag der Calasantiner-Congregation, Wien, 1897. Říjnovým číslem ukončil 
tento časopis desátý ročník. Má tak mnoho pékných, poučných i zábavných 
prací, mezi nimiž jest i nékolik výborných promluv a řečí mužů v otázce kře- 
8€an6ko*80CÍalní přední místo zaujímajících, jako je Dr. Robert Pattai, Alois 
Stradner, Josef Moser a jiní. Též feuilleton přináší dosti poutavých vypravovaní. 
Podotkneme-li ješté, že Každé číslo obsahuje dosti drobných spolkových, literár- 
ních a různých zajímavých zpráv, myslíme, že můžeme list tento doporučiti. 

Prokop Zaletél. 



Literatura. 277 

Protestantische GeschichtalUgen. £in Nachschlagebuch von Dr. Jos. Burg. 
I. Historíscher Theil. Achte vermehrte Auflage. Verlag von Fredebeul & Koenen. 
Preis broschiit 3 Mark, elegant gebonden 4 Mk. Toto znamenité dílo, dvakráte 
objemnéjši neŽ předešlé, obsahuje tyto oddfly: 1. Tak zvaní předrefonnátoři : 
Waldus, Wiclefi; Hus a Savonarola. 2. Martin Luther v slově a v činu. 3. Re- 
forma a reformace. 4. Gustav Adolf. 5. Reformace v Anglii. 6. Marie Stuartovna. 
7. Emigrace solnohradských evangelíků. 8. Krvavá svatba nebo Bartolomčjská 
noc 9. Čarodéjnické a kacířské procesy. 10. Giordano Bruno. 11. Jan Kepler. 
12. Galileo Galilei. Přejeme si, by výtečné toto dílo bylo co nejdříve do češtiny 
přeloženo. IL Svazek (dogmatická čásť) za tutéž cenu vyjde za krátko. Každému 
utrhači po přečteni tohoto díla dojde kuráž. Čtete sami a suďte! Nikdy jste 
oic dAkfadnějšflio v tom oboru nečetli! Josef Šeřík Vitínský. 

Der cfaristHche Arbeiter. Von P. Wenzel Lerch S. J. Druck und Verlag 
von Ambr. Opitz, Wamsdorf. Cena 6 kr. V úvode spisku tohoto (40 str.) jest 
nejprve zmínka o tom, jak délnictvo stěžuje si oa své odstrčení, a ptáme-li se 
ho po příčinách tčchto stesků, tu, ukazujíc na důstojnost lidskou, volá: >My 
jsme také Iidé,« ukazujíc na statky pozemské, táže se: >Jsou tyto jen pro 
bohaté ?< A ukazujíc na pot a mozoly na rukou, ptá se: »Nesmíme-li za tuto 
cena míti podfl na pokladech, požitcídi, poctách světských? Zaslouží-li peníze 
Šlechtického titulu, proč ne tsiké pot ? Jsou-li rytíři rodem, proč nejsou též rytíři 
práce ?« Po té přechází se ke steskům dělníkovým, kde se praví: Dělník má 
svá práva, ale t^é své povinnosti. Má právo na práci, ale musí též pracovati; 
má právo na denní chléb, ale musí také s ním býti spokojen; má právo na 
dovolené radosti a požitky, ale musí zachovati míru. Než, to jest právě to, naČ 
á délnictvo stěžuje, totiž, že má jen povinnosti a žádná práva . . .« potom pro- 
bírány jednotlivé stesky, a to 1. stěžováno si do množství práce (i ženy i děti 
musí do práce — ), 2. do malé mzdy a 3. do málo práce (zavedení strojů) 
a okázáno k tomu, íak se velice mýlí ti, jižto naději svou skládají v továrníky 
a stát . . . Jak si tedy pomoci ? Svépomocí ve spolcích, jednotách atd. ? Mod, 
násilím? Nikoli! Mají-li tato zla úplně býti odstraněna, musí zavládnouti všude 
2ccla jiný duch, a to duch — víry; jen tehdy, pronikne-Ii křestansko-katol. 
vira všecky: vysoké i nízké, bohaté i chudé, prácedárce i dělníky, nebude nářků, 
i nalezneme všichni ztracený ráj. P rok. Zaletěl. 



ČESKÁ. 

Zlatá Praha. R. XIV. r. 1897. Red. Ferd. Schulz, pořadatel obrazů Viktor 
Oliva, nakladatel J. Otto. — V ohledu uměleckém seznamuje »Z1. Pr.« české 
obecenstvo s výtvory, znamenitých malířů, zvláště českých: mistra Brožíka (Tu 
fdix Austria nube), Úprky, Dědiny, Olivy, Knupfera, Bartoňka, Švabinského, 
Alek a j. Obraz Švabinského sv. Václav, Žehnající zástupcům českého národa, 
a némedcého umělce Lekníny i jiné malby dobře by mohly býti bez nahých 
ienských! 

Vrchlický opěvuje tři božské ctnosti zcela pozemsky, zvláště lásku, jiné 
>lá8ky€ asi než >na plných ňadrech* nezná: 

>Láskou pouze, láskou jen můžeš v štěstí 
věřit, je-li v světě, pak jest v oku 
něhou sladkou dýšícím, ležící celé na 

plných ňadrech, (str. 3.) 

Em. ryt. z Čeňkova opěvuje v Listě z mého denníku (str. 15.) souboj 
s pfítelem. 

Čech kon6' jednu báseň (str. 60.) otázkou, založenou na nejnovějších 
ijcvech v dějinách evropských (!): 

>Zda přijde čas, kdy navždy uniknete 
z řad člověčenstva palestýnské sny?< 

Nechceme rozhodovati, zda má Mužík pravdu, řka o Husovi, že: 

>vstoupil na nebesa, 
kde hranic zář kol hlavy se mu klene, < 

ale velnu o tom pochybujeme. (Nad listy Žižkovými str. 63.) 



278 Literatura. 

Na jiném miste má, bohužel, Mužík pravdu, v básni Pochybnost, že 
> moderní c člověk jde vichrem dále 

>přes kříž Krista — přes nčj, v síle nové!< 

Škodu z toho má >moderní< človčk sám, ale mnoho jsou tím vinni i básnici, 
pochybnost v mladých srdcích vzbuzující. 

Z pojednání Winterova: fO profesorech university Karlovy v XVI. véku« 
vyjímáme zajímavé véci o staré universitě oproti moderní: >Nynější universita 
je ústav státní, stará universita byla samostatná korporace, a z toho plynou zá- 
kladní rozdíly. Koho si staří profesorové k sobě svobodnou volbou přibrali, 
byl profesorem hotovým. Nyní . . . vláda jim do spolku už také vyslala kollegy, 
o nichž se jim prve ani nezdálo ... V XVI. stol. byla jen jedna fakulta, totiž 
^losofícká. Ostatní fakulty zahynuly převratem husitským. Totéž s ohledem na 
převrat Luthrův dosvědčiti musí i neznámý autor Článku: >Boj za osvětu «, ač 
jinak líčí středověké Školy ve velmi špatném světle. 

Gabriela Preissova (Dvojice břízek str. 19.) vkládá jedné osobě do úst 
výrok: >Lhát se vůbec smí jen v nejnutnější potřebě<, ačkoli kde kdo ví, že 
je lež intrínsece malá, tudíž není v žádném případě dovolena. Na tom také se 
zakládá městský obraz ze Života od Jana Václava z Finberka: Pro klid duše. 
Lži dopouští se manželka, by zjednala klid umírajícímu zbožňovateli. 

Známou nevědomost o odpustcích ukazuje: » Slepý hudebník« z ruského 
na str. 210.: »Každý, kdo připutuje k obrazu v den jeho svátku pěšky, dosáhne 
odpustků na dvacet dní t. j. všechny jeho hříchy, jež spáchal během 20 dnů, 
budou mu na onom světě odpuštěny.* V jedné větě dvě hrubé chyby. Kdyby 
se aspoň spisovatel podíval do katechismu, abv si neškodil. 

>AŽ na konec pokléskuc (Z franc. Jan Horák) je historie manželské ne- 
věry. Knud Tandberg (Z norského Stanislav Mašek) rovněž. 

Zvěčnělý £dv. Jelínek vřele píše ve článku: »Několik črt z Goricka« 
o návštěvě své u kněží-literátů Trinkeho a Gregorčiče. 

Jan Nep. Jos. Holý. 

Dcera profesorova a jiné poVídky Stanislava Jarkovského. Vydala >Libuše« 
1897. Kdvž sejdou se lidé, kteří »prodělalÍ€ studia gymnasialní nebo reální třeba 
již před lety, tuť hovor jejich skoro vždy zatočí na pole vzpomínek na doby 
těchto studu'. Vybavují se postavy profesorů, suplentů, vzpomíná se na jejich 
světlé a slabé stránky, povídá se, jak kterého studenti šidili, jak který z nich 
přednášel . . . Každý ví něco zajímavého o svém bývalém třídním. Každý 
takovýto bývalý student rád přečte si tyto povídky