(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Vlast"

Google 



This is a digital copy of a book that was preserved for generations on Hbrary shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project 

to make the world's books discoverable online. 

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject 

to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book is in the public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge that's often difficult to discover. 

Marks, notations and other maiginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book's long journey from the 

publisher to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we liave taken steps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personal, non-commercial purposes. 

+ Refrain fivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's system: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can't offer guidance on whether any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be used in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the world's information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers 
discover the world's books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



. /.<^ 



»» 









' »k 



//" * '. 



.^ 



I 



'/^. 



' . ' '" > 






... 



I 1 









V ^.'■-v/^ 



I.* 



« V 



. ■ • 



♦ J- 












*r 




'««### 



V. • 



. V 




rr 



. *■ 



V 



:f 




^MtaiM 



MMiMI 



"*E»'». ■ » ".^^ 



■ r "V 



^--/ / , 



/ > 



VLASt 



CASOPIS 



Pf^O POUCEfll A ZABAVU. 



MAJETNiK. NAKLADATEL A VYDAVATEL 



XDieTJ^STTTO "^Xj-A-S* 



REDAKTOR 



TOMAS SKt^DLtE. 



\ 



i^-n.^0 ■ s 



^^»>xajpf^*itT".iii fj 



.K 






RA«Rfl^"X^^ t«9^ii899. 



V PRAZE. 



TISKE.M CYRlLLO-METHODfijSKfi KNIHTISKArNY V. KOTRBA. 

1899. 



- cP/^ <^ '-i ^ 




Obsah XV. rocniku ..Vlasti". 



J. E. Frantiiek de Paala hrab« Schdn- 
boro, knile-arcibislcnp (ivliltnl pH- 
loha V (isle tervencovrim). 

Dostil Alois: Alois Poteholk 161. 

Malonzka |an: Knii draliny SuJilovy 
Fr. DedekSS, 164,232,356,446,571. 



A) ^votopisy. 
J 



ouiek Tomii: J. Barrande, k pa- 
mitce st^ch narozenin 968. 

Don Lorciuo 



B) CUnky pou£n« a vidcck6. 



A V a n t i Vittore : Aoarchismus nait 

doby 66. 
Hakl Bohnmil: Ceita oa Rtn 36. 147, 

241, :i64, 438. 
Uonejsek Viclav: Emigraati a exu- 

lanti Mti V Pcrne a Leinfi 'it, \12, 

2,11, 335. 
J i r o a f e k Tomii : Studeatstvo t dfilni- 

ck^m hnuti 473. 

— Kollektivismua, postbilismns a anar- 
caiimuB 1057. 1158. 

ififek Bedfidi: Zajfinavosti v pfi- 
Todd 1080, 1164. 
^-Koboal Fr.: Kn«ti — pfdte16 student- 
'' stva 992, 1075 

Konedn^ Jan Filip: Nietscheova kri- 
tika kfestanstvi 380, 496, 604, 709, 
810, 998, 1091. 1200. 
Leni Dr. Ant : iiynoddlnf frii mistra 
Jana Hnsi 345, 466. 

— Nekolik dodaikfl k u£eni mistra 
Jana Husi 550, 679, 780, 

Medhantkf Martin, ilechtic: Roiboi 
tetkoslovensk^ oUUky 54, 131, 268. 



Nov£ proudy v literatufe 1203 . 
Plcha TomU: Pithecanthropus erectus 

46, 137. 
Podlaha Dr. Ant.: O modernira ma- 

lifstvi 771, 868, 937, 1029, 1125. 
Skultfly Karel: Vzpominky z c«ty 

1190. 

Sladomel Vilfm: Mahabharata. ni- . 

rodni epos starfch Inda,E62, 667, 753. 
Skrdle Tomii; City z cesty po Slo- 

vensku 699, 796, 879, 979, 1061. 

— Dva dfileiitd dobroiinnfi spolky 1098. 
^tingl Frantiiek: Nejnovfjii literiroi 

sm£ry na Jihoslovansku 988. 
Van^dek FrantiSek: O Heckerovi 

a heckerismu 580, 706, 876. 
Vrba Rudolf: Kleslni obilnich cen 

20. 154, 222, 374, 459, 915. 

— Oiizka lenshi 805. 

Vyhlidal Jan: Cecbov^ v Pruak^m 
Slezsku 3. 99, 202, 313, 417, 529, 
641, 737, 841. 

Zapleial Vine : Pid raesta Ninive 958. 



C) Ctenl zdb8vo6. 
Meii svjmi 945, 



rodtk^ Bohumi 

1040, 1135. 
ostil Alois: Z Idiky k tnnohfm 10, 

110, 210. 323, 427, 837, 651, 744, 850. 



IV 



Obsah »Vlasti«. 



D) B&sn€. 



Bulant Antonin: Herodes321, Lipov6 
listy 426. 

Burian Karel, Ord. Cr.: Nad rakvi 
J. V. cisafovny AUbStyl, Kjubileu 
mu2e bolesti 2, Podzim 109, Vfidci 
niroda 201, K stolet^m narozeninim 
Jana V. Jirsika, biskupa » vlastence 
231, VySehradskd skdla 536. 

Grossraannovd-Brodski: Piseft536. 

Hornov Vladimir: Maria poenitens 
1035, 1130 

Chrim Frant: Na VelikJ Pltek 603. 

Javornik Miloslav: Orel 875, Ulfi^ka 
dilute 1065. 

KameS Vojt6ch: Frangois Copp^e 
Zn^Ika 570. 

Koranda V.: Extrema unctio 945, 
VJroky priorovy 1178. 



Kovdf M., Dr.: 6da ke dni 2. pro- 
since 1898. 97, Pfiroda jde spat 210, 
Oda vdnoSni 354, Vesna u lu-obu 
synova 698. 

Krikorovi Al.: Dit£ 259. 

Kfestan Zdenik: Sp^sa 969. 

Ne^as Jan £v.: V ranni chvili 992. 

P o t o c k ^ Fr. : Sumavsk^m chatim 250, 
VlaStovky, Mdmu prot62i 744. 

Stupavsk^ R.: Za t Aloisem Pot^h- 
nikem 163, Ave Maria 795, Jabloft 802, 
M6 o tv6 Idsce sniti nech 944, Kain 
a Abel 969, ?6t r^ii 1065. 

Scastn^ Vladimir: j'li tomu rok 650. 

Tich^ {aroslav: Po jubileu Dra Fr. 
L. Riegra 374, Matce 465, Pravda, 
dobro, krdsa 849. 

Vrdnek Jan: Md 2ivot Irny 779. 



£) Divadlo, hudba a um^ni. 



F 1 e k d £ e k Josef : Z nirodniho divadia 

72. 386, 717. 
HanuSe §vajgra sv. Cyrill a Method 

(Dr. A. Podlaha) 393. 
Madonna Host^nska (tfl) 638. 
Muller v., prof.: Hudba 285, Opera 

V ndr. divadle v 1898. 558, 695, 

802, 902. 
KameS Vojt6ch: La Nouvelle Idole, 

pi^ce en trois actes, de Francois 

de Curel 1005. 



Rozhledy po literatufe umSni vjtvar- 
n^ho (Dr. Ant. Podlaha) 74, 392. 

Sedesdtd v^o^ni v^stava krasoumnd 
lednoty v Praze 1899. (Dr. Antonin 
Podlaha) 916. 1102. 

Uineni vjtvarnd {x^fi) 1012. 

V^stava spolku Manes (t^i) 391. 

2dk Emanuel: O Boha, rozbor Hither- 
to va dramatu 171, 260. 



F) Literatura. 



Ajiglicki. 

Catholicity, Protestantism and Infidelity 
P. F. X. Weningera ([osef Seffk 
Vitinsky) 921. 

Devotion in the mouth of May for 
Children (t^2) 921. 

How i came home od lady Herbertov^ 

(tJ2) 395. 
Mores Catholici, or Ages of Faith od 

H. Digby (tji) 286. 

Our Christian heritage od kard. Gib- 

bonsa (tfi) 395. 
The American republic od O. Brown- 

sona (t^2) 505. 
The German Times, angl. t^dennlk, 

(t^f) 614. 

Arabski. 

Rumi. bro2ura o kfesCanstvi (Jos. Sefik 
VitinskJ) 503. 

ArmenskA. 

Keri (Zajatec) Jos. Sefik VitinskJ 613. 



BulharskA. 



Armencite (Fr. H. 2unddlek) 80. 
Bulgarska christomatija od Vazova a 

Veliikova (Jos. Sefik Vitinsk^) 396. 
Bulgarski prit6, vydal P. R. SlayjSkov 

{tji) 616. 
Christijansko u^enie ot A. M. Ivancova- 

Platonova (Fr. H. 2undilek) 79. 
Istorijata na Balgarskija narod od S. 

S. Bobdeva (t^) 79. 
Malka christomatija ili Sbornik (Jos. 

Sefik Vitinsk^J) 290. 
Narodna p&nopojka od St. N. Vardeva 

(i^i) 508. 
Pisma ot Rim. cestopisni studie Konst. 

Veliikova (tp) 508. 
Rodopski starini od St. N. SiSkova (t^2) 

616. 
U^iebnik po muzikata (Fr. Zundilek] 

1209. 

(3e8k&. 

Almanach bohosl. Krilov^hradeck^ch 

1878.— 98. (Karel Burian) 298. 
Apologetickd rozhledy po nov^ nau^nd 



Obsah >Vla8ti«. 



a v«deckd titeratuf e eeske (Dr. X. Y.) 

388, 522, 634, 917, 1009, 1100. 
Besedy mUde2e (Tom. Skrdle) 825. 
Besidka divek {tfi) 1017. 
Bitva u Slavkova, napsal prof. Alois 

Novik (Dr. R. 2hin6\) 514. 
Boje a vit6istvf, povidky od Jos. Fie- 

kifika (T. Skrdle) 1213. 
Boiihodov^ kizani, obraz ze iivota od 

Fr. Jif. Ko&eUa (Tom. Skrdle) 1113. 

Cesty Boil jsou nevyzpytatelny aneb 

Pasa^ka z Liird (Prok. Zalet^l) 513. 
Cirkev vit^zod, iivoty svat^ch a svitic 

od Fr. EkcrU, sv. IV. (Vdcl. Po- 

kom^) 1015. 
Cvidba V pokofe od Joachima Pecciho 

(tfi) 1015. 
Casov^ obrlzky od Fr. Jifiho KoSCdla 

(Tool Skrdle) 826. 
Cssoy6 ilvaby, red. Dr. Fr. Rcyl (Tom. 

Skrdle) 822. 
Celakovskf Fr. Lad, sestavil Vidav 

fteznieek (BdlskJ) 825. 
Ccski panama od Rod. Vrby (Z.) 620. 
Ceski poesie XIX. v6ko, dil IV. Vydal 

spolek »MdJ€ (Karel Burian) 824. 

Dcera Kazikova od Aylicsonov^, pfel. 

J. Unzeitig (Tom. Skrdle) 187. 
Dddictvi mali6k}ch (Jos. Fleki£ek)821. 
D6jiny zjeveni Bo2iho od Dr. A. Podlahy 

(Vkd. MuUer) 821. 
Dominikini nebo bratfi kazatel^ (Tom. 

Skrdle) 1211. 
Dnibf sftatek, povidka od Al. Dostdla 

(Prok. Zalet6l) 621. 
DaSevni povaha anarcbisty od A. Ha- 

mona (Tom. JirouSek) 401. 

F^n^D, obraz kfesf. vychovatele, po- 

divi M. Terezie (Ondf . HanuS) 299. 
Fllosofie podle z^Lsad sv. Tom^e Akv. 

od Dia Jos. Pospi§ila (Dr. Al. Ko- 

lisek) 82, 184, 291. 
Historidc6 pamdti b^v. panstvf mniie- 

ck^o a Kli§tera sv. Ilaff Magdaleny 

na Skalce od prof. Josefa Vdvry 

( Vid. Rondnick^) 727. 
Hrdoslavskd kronika, povidka od Vicl. 

§padka (Tom. Skrdle) 1111. 

fen do nidi, do t6di blahobytnikft! Od 

Fr. Koifila (Tom. Skrdle) 187. 
liskry a plam6nky od B. M. Kuldy 

(Vlastimil Hilek) 926. 
Kam jde§? Kniba iltftchy od Dr. K. L. 

ftehlka (Fil. fan Konednt) 188. 
Kdo je Kristus? (J. Navrltil) 1016. 
Klin klinem. Novela od Jana Liera. 

(Vlastimil Hilek) 1017. 
Kpiha o panenstvi. Z£e$til P. Angelus 

Lnbojadct (VI. Hitek) 1214. 
Knihy a lid^. Studie Jana Vdni (Filip 

J. Kooednt) 827. 
Kv^ty, verie Prokopa ZaIetCIa (R. Stu- 

pavsk^) 926. 
Levn^ svazky novel (F.) 927. 



Metafysika obecni od Dr. £ug. Kade- 

fdvka (Dr. Ant. Lenz) 84. 
MUsic Panny Marie, rozjim^ni ze spisft 

P. Eymarda, pfel. J. Horeck^ (Vdcl. 

Pokom^) 821. 
Modenu bisnid anglieti 1700—1800, 

pfeklady Jaroslava Vrdilick^o (K. 

Burian) 513. 
Moderni revue, vydavatel AmoSt Pro- 

chdzka (V. H.) 1114. 
Modr^ knihovny 6 45: Praba ({osef 

Flekidek) 514. 
Moravan^ od A. Lepdtre-a T. J., pfel. 

Dr. Fr. Ehrmann (Prok. Zalet6l) 399. 
Moudrosf iivota od Smilesa. Pfel. Jan 

Vifia (Fil. Jan Konean^) 398. 
Na$e kalendtfe (Karel Uhlif, Gross- 

mannovi-Brodski, T. JirouSek, Prok. 

Zaletei) 189, 190, 301, 402. 
N6mecko-£esk^ slovnik prad Dra |os. 

Sterzingra (Karel Burian) 186. 
Obzor, red. Vlad. Sfastn^. XXI. ro£. 

(Prok. Zaletei) 400. 
Pam6ti chrimu Kladensk^ho od Fr. 

Skorpila (V. H.) 821. 
Pan Zden€k Chrd§t^nsk^, bist povidka 

od V. S. Doubravsk^ho (Tomi§ 

Skrdle) 926. 
Pdni a pani, obrdzky od Boh. Brod- 

sk^ho (losef Flekdiek) 827. 
ffantita BezouSek, povidka od K. Raise 

(j. Fleki^ek) 1212. 
Pisn6 k tv6 duii, bdsn6 RAieny Jesen- 

sk^ (St.) 829. 
Pobloudild, obraz od Vidava Spa^ka 

(Fil. Subrt) 400. 
Polni, popis d^jepisn^, mistopisn^ a 

statistickt od Fr. Pojmona (ab) 299. 
Pomninky a lilie, fe^i k prvnimu sv. 

pfijimini od Vicl. Davidka (Prok.. 

Zalet^l) 397. 
Pomn6nky z 900let^ho jubilea sv. Voj- 

t6d)a, sebral Method6j Voj^^ek 

(Jos. Flekidek) 820. 
Postni k^Lzani od Dra R. Neusdila (Dr. 

Jos. Kupka) 398. 
Poutni misto Tufany v Cechich, na- 
psal J. H. (Jos. Fleki^ek) 299. 
Povidky Gabriely Preisov^ (V. Po- 

komj) 927. 
Price kfestanstvim posv£ceni a svati 

patronov^ jeji, napsal Fr. Janovsk^ 

(Prok. Zalet€l) 85. 
Praktick^ spolkov^ ridce od T. J. Ji- 

rouSka (Z) 620. 
Prflvodce Prahou a jejimi drkevnimi 

a dgjepisn^mi pamitnostrai, pomod 

proi. Vdvry sestavil Jos. Flekidek 

(Z.) 620. 
Rajski Zahridka. easopis 1213. 
Raiffeisenovy zdlo2ny. napsal ArnoSt 

BUha (Tom. Skrdle) 1113. 
Requiescat in pace, povidka od Zikm. 

Chelmick^ho, pfel. |ul. Ko§nif (Tom. 

Skrdle) 188. 



VI 



Obsah >VIasti«. 



Revoluce, jeji pi&vod, v^voj a cil, hist. 

krit. studie od Vil^ma Sladomela 

(Dr. Fr. Kolisek) 294. 
Rodinn^ 2ivot, z franc. Z. Fleuriotovd 

pfel. los. Fr. Khun (Tom. Skrdlc) 

927. 
/Rozkvdt, romdn v §esti dilech od Fr. 
^^ X. Svobody (Viclav Pokorny) 1112. 
Rozpravy iesk6 akademie l^rant Tosefa» 

tfida I. (— C-) 727. 
Saba thy duSe, hisn6 £. Haunera (— f) 

829. 
Sbornik hist. krou2ku, red. Dr. M. Kov^f 

(Tom. Skrdle) 397. 
Slova pravdy, vyddv^ Dr. los. Burian 

(Tom. Skrdle) 822, 1114. 
Smichovsko a Zbraslavsko, redakci 

c. k. okr. §k. insp. Fr. Hansla 829. 
Stri2cov^ [esulitka, napsal Al. Dostdl 

(Tom. Skrdle) 186. 
Sv^tovi knihovna (losef Flekd^iek) 726. 
Sv. Stanislav, patron m]ide2e, vzd€lal 

Al. Stfip. (V. Pokornt) 926. 
Sv. Vojtfich, druh]^ biskup pra2sk^. 

Napisali Dr. Frant. KrisI a |. Te2ek 

(Vavf. Wintera) 296. 
Theoreticko-praktick^ rukovdt chordlu 

fimsk^ho (V. Mailer) 1210. 
Tichy d&m, povidka od B. Brodskdho 

(T. Skrdle) 1213. 
Tfi novely od Otty Hansona (I. Na- 

vritil) 927. 
U5te se z dfijin (T. Skrdle) 1212. 
Vademecum od Dr. Antonina Brychty 

(Dr. Ant. Lenz) 513. 
Voln^ smSry (Tom JirouSek) 300. 
Vychovatel, dasopis v^novan^ z^jmflm 

kfest. Skolstvi (Prok. ZaletSl) 400. 
Vzddldvaci knihovna katolickd, pofddd 

Dr. I. Tumpach a Dr. Ant. Podlaha. 

(Vdclav Roudnicky) 84. 
Z^klad otdzky social ni a ndrodnostni 

napsal L. Kunte (Tom. Skrdle) 1018. 
Zamotan^ vldkna. Romdn od Rdieny 

Svobodovd (V. H.) 823. 
Zlatd bible klassik^. Novy Zdkon. Se- 

Esal Dr. Ian L. S^kora (Dr. Ant. 
enz) 295. 
Zlatd kniha D€dictvi sv. Ludmily (los. 

Flekdfiek) 138. 
Zlatd Praha, r. XV. 1898. flan N. Hoi J) 

401. 
Zlo(^innost mUdt2e (los. Flekd^ek) 1016. 
Z mSsta do vsi. Z miiostpani panimima. 

Napsal Petr Kopal (Tom. Skrdle) 

399. 
2ivot sluhy Bo2iho P. Martina Stfedy 

z T. [. od lana Tcnory (Fra [. Hamr- 

§mid) 925. 

D&ngki. 

Danraark-Norges indre Historie. Vnitfni 
dSjiny Dinska a Norska flos. Sefik 
VitinskJ) 619. 



Latinsko-leliv og Studenterliv i Dan- 
mark (t^2) 1107. 

Konge og rraestcrstand i den danske 
Middelalder (t;2) 1107. 

Paar Farten (t^2) 396. 

Praestegaardsliv i Danmark og Norge 
(tJ2) 1107. 

Samlede Fortaellinger af V. C. S. Top- 
s6e (tJ2) 614. 

FinskA. 

Finsk mililar Pidskrit a Finsk Tidskrift 
(los. Sefik Vitinsk]?) 1108. 

Fi&mskA. 

Germania, katol. dasopis v Antverpich 

flos. Sefik VitinskJ) 290. 
Het wonderdadige Kindje lesus van 

Praag (tJ2) 615. 
Katolickd listy v Belgii (t^2) 289. 
Leven van den heiligen Dominicus (t^2) 

183. 
Lofrede van den Eerwaardigen Pater 

Victorinus Delbrouck (t;2) 923. 
St. Cassianusblad (t^2) 615. 
Wilde Rozen, gedichten van Karel Bo- 

gaert (t$2j 615. 

FrancouzskA. 

A mi cdte par Esquirol (V. KameS) 182. 
Biblioth^que Norbertine flos. Sefik Vi- 

tinsk]^) 615 
De la connaissance de I'Ame par P. 

Gratry (V Kame§) 723 
Evolution et immutability de la doctrine 

religieuse deus I'Eglise (t^2) 922. 
Hdt^rogdnie, transformisme et Darwi- 

nisme (t;^2) 181. 
Histoire de Napoldon III. par I. M. 

Villefranche (tJ2) 181. 
L'Anneau d'Am^thyste, par Anatol 

France (t^2) 723. 
Le conscience nations le par Henry 

Berenger (t^2) 287. 
La duchesse bleue par Paul Borget (t$2) 

182. 
L'idealc Icunesse par Edouard Montier 

(ty2) 922. 
Les grands sanctuaires de la Tr^s- 

Sainte Vierge en Trance (los. Sefik 

VitinskJ) 1108. 
L'ouvrier libre par Emile Keller (t^2) 

287. 
La psychologie du social isme par Dr. 

Gust. Lc Bon (t^2) 921. 
La vie contemplative (Jos. Seffk Vitin- 

sk^) 921. 
Le Besoin de exoire et le besoin de 

savolre par P. Gaudeau S. I. (V. 

Kame§) 922. 
Le Rigorisme et la Doctrine du salut 

od P. Castelaine-a (los. Sefik Vitin- 

skj) 396. 



Obsah »VIasti«. 



VII 



Les grands faits de I'Histoire contem- 

poraine par Alexis Lallemand (t^2) 

616. 
Missions beiges de la Compagnie de 

lesus (1^2) 606. 
Pens^es et portraits par Claude Cba- 

raux (V. KameS) 287. 
Poesies simples et intimes par Xavier 

Brun (tji) 723. 
Reponse a la lettre patriarcale et syno- 

dale de I'Eglise de Constantinople 

(Vlastimil miek) 723. 
Resistance par Mme Andrd Gladys 

(V. Kame§) 287. 
Revue sociale catholique (fos. Sefik 

Vitinsk^) 615. 
Sans man, par Mme V. Le Cor (V. 

Kame§) 287. 
Silhouettes d 'humbles par Paul Renau- 

din (tjf) 723. 
Une Corbeille de fleurs par P. Bischoff, 

Redemptoriste (Jos. Sef ik Vitinsk^j 

287. 

iJolandskft. 

Onkruid od F. van Eledena (|os. Sefik 
ViU'nskJ) 505. 

Chonratskd. 

Balkan jedinstvu i bratrskoj slogi (Fr. 

H. ^unddlek) 1109. 
Hrvatska matice (Jan TfeStik) 818, 819. 
Hrvatski pokret (Fr. H. Xundilek) 508. 
Hrvatski ustav ili konstitu^ija (Fr. H 

2undilek) 508. 
Nov6j§i politick^ spisy chorvatsk^ (t$2) 

508. 
Oblid staroslovjenskoga jezika (Jos. 

Sefik Vitinsk^) 396. 
Pjesme Mihoviia Nikolida (fan TfeStik) 

817 
Pobjeda kojeposti, roro^n Dra Ant. 

Trcsiee-Pavidde (tji) 816. 
Fo moru od Dra A. TresiCe-Pavifice 

(Fr. Stingl) 1014. 
Povjestni^ke crtice KreSeva i franje- 

vai£kog samostana (Fr. H. 2unddlek) 

1109. 
Povjest Hrvata od najstarijit vremena 

do svrietka XX vijeka od Vjeko- 

slava Kluiee (t^i) 507. 
PovJest slavenstva (Josef Sefik Vi- 

tinsk^) 507. 
Primjerci starohrvatskoga jezika (t^2) 

396 
Simfonije od Vlad. Je]ov§eka (Frant. 

Stingl) 1013. 
Sinj i njegovo slavje god 1887 od fra 

Ir. Markovide (Fr U. 2unddlek} 81. 
Tmje i cvijede od Filipa Davidovide 

(ty2) 1014. 
Ulumci netoga pisma obojega uvjeta 

starosfovenskim jezikom (jos. Sefik. 

Vitfnskt) 1109- 



Italskd. 

Civilta Cattolica a padesdtiletd jeji 

jubileum (Jos. Flekd6ek) 722. 
II tesoro del Presidente da Paraguai 

(Josef §efik Vitinsky) 616. 
Giacomo Leopardi od M. Puglisi-ho 

(Franco A. Kuttan) 86. 
Pia opera del Santo Rosario (Jos. Sefik 

Vitinskt) 505. 
Pozndmky z vlaSskd literatury (Franco 

A. Kuttan) 816. 
Trinacria, verSe Brunona Constantiniho 

(ifl) 816. 

Latingk&. 

S. Ant. Pat Thaumaturgi incliti sermo- 
nes dominicales etc. (Josef Sefik 
Vitinsk^) 394. 

Vox urbis, latinsky £tmdctidennfk (t]^2) 
613. 

LitevskA. 

Balsas Balandeles, (fosef Sefik Vitinsk^) 

289. 
Garbe Diewni ant anksztibes (t^2) 289. 

Lniickd. 

Casopis ma^icy serbskeje (F. H. 2un- 

d^lek) 506. 
Zapisti madlcy serbskeje v BudySinje 

(1^2) 80. 

Madarskn. 

A Szent Csaldd, kdpes n^pnaptdra (Svatd 

rodina) Jos. Sef ik Vit(nsk^ 291. 
V6n diik (tJ2) 617. 

NSmeckft. 

Aus dem Tagebuche einer Nonne, 

bdsnd Cecilie Gerhardy-Ov6 ([osef 

Sefik Vitinsky) 925. 
Der grosse Volksbetrug, beleuchtet 

von Fr. R (ty2) 618. 
Der selige Petrus Canisius in Oester- 

reich, von Alois Crdss (V. Roud- 

nick^) 726. 
Die eigentlichen Filhrer der Social- 

demokratie (Prokop Zalet6l) 512. 
Die katholische Kirche unserer Zeit 

(los. V. Bouchal) 619. 
Die katholische Mission, obrizkov;^' 

m^sienik (los. Seffk Vitinskf) 291. 
Die Palack^-Feier und ihre Wider- 

sacher von Rudolf Vrba (fos. Fle- 

kdaek) 81. 
Die Post (Fr. Stingl) 820. 
Die Sclaverei und das Christenthum 

(Prokop Zaletfil) 512. 
Die Zukunft der Religion (fos. Sefik 

Vitinsky) 620. 



VIII 



Obsah >Vlasti«. 



Freiheit, Gleichheit u. s. w. (Prokop 

Zaletei) 512. 
Hermine von Dalheim, povidka od 

P. F. Rechtsschmieda (los. Sefik 

Vitfnsk}) 726. 
Christliche Arbeiterftirsorge (Prokop 

Zaletei) 512. 
Kreuz und Schwert, orgin katol. missii 

(los. §effk Vitinsk^) 726. 
St. Calassanctius-BlSltter (Fr. Stingl) 820. 

Nizozemskd. 

De aarde en haar volken (Josef §efik 

Vitfnsk^) 290. 
Vondels Leven {tfif 1108. 

Xor8k&. 

Nordisk Tidskrifc (Tos. §effk Vitmsk^) 
1107. 

Polskft. 

Czytelnia Polska 183. 

Kieszonkowy Spiewniczek (los Sefik 

Vitinsk^) 725. 
Lud, org^ tovarySstva ludoznawcego 

(Fr. Stingl) 617. (Fr. 2and^ek) 1210. 

M6zg i dusza (jos. §efik Vitinsk^) 506. 
Przegl%d powszechny (Fr. Stingl) 617. 
Nowa Biblioteka Uniwersalna (1^2) 923. 
Swiatia a kwiaty itfi) 922. 
W starym dworze (t^2) 922. 

Portagalskd. 

O Grande thaumaturgo de Portugal, 
santo Antonio de Lisboa (|os. &Stik 
Vitiniikt) 395. 

RnmanskA. 

Mic vocabular milHar roro&n frances- 
ruso-turc (Jos. Sefik Vitinsk^) 290 

Rnskd 

Cesta antiochenskdho patriarchy Maka- 
rije do Ruska (Karel Jindfich) 182. 

Ist^ria ndv6jiej ni^skoj literatury (Jos. 
Sefik Vitinsk^ 288. 

Na krajn&n sjevero-wstokje Sibiri (Fr. 

2dk) 288. 
Ob§£eslavjanskij jazyk (Vlastimil Hiiek) 

724. 
OCerki po isloni narodnej Skoly 

V Zapadnoj Evropje (Fr. 2ik) 724. 
Oderki dalekoj Sibiri (t^2) 923. 

0£erki i nabraski Al. MiSina (Karel 

Jindficb) 1111. 
Russkaja jistbrija (Jos. Sefik Vitinsk]^) 78. 
Russkaja poezija (Fr. tik) 1013. 
Ruskija nar(5dnyja skizki (t^2) 725. 



Ruskije poety o Pu§kin6 (Karel Jin^ 

dfich) 1111. 
Sibir'kak kolonija (Jos. Sefik Vitinsk:;> 

616. 
Sjevernyj Vsjestnik (Fr. iik) 1209. 
Smert sanomika (Fr. 2dk) 1013. 
Sobranije kriti£eskich materiaIov(t^2) 77. 
Sodn6nija PuSkina (Jos. Sefik Vitinsk^V 
, 1110. 
Uspdchy mySl^nky mini od prof, hra^ 

bdte Kamarovskdho (Karel Jindficb). 

288. 
Vopros o krest pozemelnoj sobstv (Fr. 

lik) 77. 
V serdce triji (Karel Jindficb) 1110. 

Rngfnskft. 

Dlja domaSfioho ohniS6a (Fr. H. 2an-^ 

d^lek) 511. 
Zalisje (1^2) 78. 

SlovenskA. 

Casopisy slovensk^ (Jos. Sef ik Vitinsk^) 

725. 
Kni2nica slove isk^ho I'udu 184. 
Storo&ii pamiatka narodenia Stefana 

Moysesa (Ton^^s Skrdle) 924. 

SlovinskA. 

Balade in romance, napisal A. ASkerc 

(Jos. Sefik Vitinsk^) 512. 
Biserojla, jasna vila (tr. Stingl) 618. 
Jesus Kristus pravi Bog (Frant. ivLUr- 

ddiek) 1210. 
Iz ln6i in teme (t^2) 618. 
Knihy dni2by sv. Mohora (Fr. H. 2un^ 

ddlek) 819. 
Katoli$ki Obzomik (Fr. Stingl) 618. 
Foezije Simona Gregor^da (Jos. Sefik 

Vitinsk^) 512. 
Slovinskd dramatickd literatura (Fr. 

Stingl) 704. 
Stra§en bo2i(ini ve£er (Fr. H. 2ttn^ 
ddlek) 819. 

SrbskA. 

Pab^rky ze srbsk^ literatury (Jan Tf e$tik) 
508. 

SpanSlskd. 
Referent Jakub Hureck^. 

Bisn€ dona Jos€ Zorilly 614, 11C6 
Gan tares Gordobeses 504. 
Guadros de la fantasia 504. 
Del Gristianesimo en Espafia 504. 
Diccionario Enciclop^dico 504. 
Diccionario de la vida practica 1107. 
Disquisiciones historicas 504. 
Documentos in^ditos para la historia. 

de la Gompafiia de Jesiis 1106. 
Don Antonio Arnao 395. 
Filosofia cristiana 503. 



Obsah »Vtasti«. 



IX 



La derrota de Horado Nelson 504. 
La evoludon de la critica 1106 
Laa nuevas teorias de la criminaldad 504. 
Las sepoltaras de los hombres ilustres 

504. 
Manual de las cscuelas de perfecdon 

cristiana 5U4. 
Mosica religiosa 1106. 
Mov6 b^sn6 §pan6lsk€ 505. 
Nov^ ^asopisy $pandlsk€ 1107. 
Novelas cortas 1106. 
SUnetas literarias 1106 
Toledo 504. 
Zarzamora 1106. 



§v6d8U. 

Melodibok for violin (J. Sefik Vitin- 

sk^) 1108. 
Morfologisk-biologtska och systematiska 

stadier ofver Viola tricolor (tfi) 724. 
Svensk konst. och svenska konstnarer 

(tji) 183. 

Tiireck&. 

Stambul, dasopis v Cafihrad^ (Jos Sefik 
Vitinskt) 77. 



Drobn6 literami a jin^ dfilei^t^ zprdvy a uvahy. 



Sv. Otec Lev Xlll. 85, 191, 301, 403, 

515, 627, 727. 928. 
Cirkevtj]' jm6ni v Uhrdch 406. 

<!:eski strii 1019. 
CtOQ, ale nechipou 304. 

D6jiny T€£inska od Dra Fr. SUmy 1218. 

Drobn^ sprivy zezeroijihoslovanskych 
(F. H. 2andilek) 88. 405. 

Drobn^ zphivy z Luiice (t^2) 87. 
Drobnosti z rusinsk^ literatury (tfi) 87. 

Chorvatsk^ zprdvy (t^2) 306, 403, 625. 

1118. 
Katolick^ tiskov6 dru2stvo v Lublani 89. 

Krajinsk^ kat. sjezd v Turnov6 1214. 
Literirni sout6i 929. 

Literirni zprivy z Bosny (Tan TfeStik) 
406, 1020, 1115, 1216. 

Z Luiice (Fr. H. 2undilek) 192, 304, 

627, 831. 
Mor V Cechich 303. 
>Nirodni katolikc 1120. 

Kirodni kongres katolick^ v Burzich 

1119. 
Na sklonku XV. roku 1226. 
O mife a vlze od J. Severy (VI. H^lek) 

1218. 
Oslava Pn&kinova 625. 

Pab^rky ze srbsk^ literatury 621. 
Panu profesoru Masarykovi 516. 



Podet katolikfi 730. 
>Po8el Pokoje« 1020. 
Pravoslavn^ kalendif 729. 
Pfeklady spisA L. N. Tolst^ho 830. 

Redakce »Cesk. dasopisu historick^ho« 

728. 
PA2ov^ perly a diamanty od Aug. 

Lubojack^ho 1218. 

»Saniostatnost€ 1018. 
Siovansky pfehled 90. 

Sm€s ze zemi slovinsk^ch (Fr. H. 2un- 
dilek) 305, 627, 1018. 

Spiritismus dili medidnstvi 929. 
Srbsk^ literami kongres 729. 

T£m, CO o naSem papirnick^m zdvodti 
pfi katol. sjezd^ »rokovali« 86. 

TeSnar J. E. 90. 

Trilogie Teodora leske-Chvinskiho 728. 

.Valni hromada Malice Serbsk^ 831. 
Ve vlastni v6d 730, 832. 
»Vy§ehrad« 1019. 
»Zasldno« (Rfiiencovi v^obna) 832. 

Z Bulharska (Fr. H Zunddlek) 624, 929, 

1118. 
Ze zemi rusinsk^ch {tft) 304, 404, 831. 

Z ovzduSi evangelickych £asopis(i 830. 

Ze 2ivota pravoslavn^ho duchovenstva 

V Rusku 1119. 
Znameni doby 192. 



R&zn^ zprdvy a ildnky. 



Feuilleton 610, 910. 

Hlfdka nirodohospoddfski (Rud. Vrba) 
179, 281, 501, 720, 915, 1104. 

firsLkfiv ve£er 200, 272. 
Kosmikfiv veder 689. 

Nov^ velik^ obrlzkov^ dasopis 736. 

Ohl^&eni vSeobecn^ho jubilea pro svat^ 
rok 1900. 900. 

Oslava sedmdesit^ch narozenin |. M. 
proboSta Msgra Dr. Ant Lenze 584. 



Pab^rky z novin a vefejn^ho 2ivota 91, 
193, 307, 410, 517, 627, 731, 833, 
930, 1021, 1120, 1220. 

Pater Albert M. Weiss O. P. — nechd- 
pav^m topidem katol Cirkve 9C6, 
1218. 

tea Dr. Fr. Korddte 768. 

Skolsk^ obzor (V. Spadek) 76, 284, 393. 

2^sUno dp. Ondfeje Hlinky, far^e na 
Slovenska 1028. 



Obsah >Vlasti<. 



Zprivy o druistvu Vlasf a jeho odborech. 



Historicky krouiek 96. 

Literirnt sekce dniistva Vlast 95, 199, 

311, 416, 627, 640, 736, 840, 936, 

1026, 1040. 
Socialni odbor 96. 199, 311, 416, 527, 

839, 936, 1225. 



Stanovy drnistva 278. 

Valnd iiromada drufstva 477. 

VJbor irototva Vlast 198,415, 736, 1027. 

1226. 




ROCNIK XV. felJEN 1898-99. CfSLO 1. 



VLAST 



» 




Nad rakYi J. ¥. cisaf ovny Alzb^ty. 

Napsal P. Karel Biirian, kfiiovnik. 



in ukrutny, ze hriizou ruka true, 
jonz pekel zlobou v lidskem iiitru /nil 
a V srdce hnus a ve tvar hanbu hrne, 
so rudoii skvrnou v dejo lidstva vpsal. 

Kde V liino vod broli jezera se sklani, 
V objeti vecno osnOzenych ston 
kvet uslechtily nejbidnojsi dlani, 
Tvuj, kralovno, byl zivot utracen. 

To srdce soucitne, jez zaslouzilo 
za kazdy tep sviij stery lidstva dlk, 
vrazednou rukou slechetnou' krov lilo 
k potupe vekum, sobo za pomnik. 

Moj soustrasf mou, stoleti velebene 
— nest'astna matko techto synu zlych — 
jsouo samo v hrob jiz mdlobou nachylene, 
jak odpocines na svych trotejirh? 

1 



Karel Burian: K jubileu mu2e bolesti. 

Ku v6kum zaslym svoji klades hlavu 
stfisnenou km nejjasnejsi z zen, 
a oceli, jiz ostfilo jsi davu 
volnosti brusem, hrob tvuj uzavfen. 

Moj uzas muj, ty ruko zaslepena, 
jez (lykou hlasas spasu druhum svym, 
slys, CO ti vola obet zkrvacena: 
„Tys vrahem mym, vsak ja ti odpoustim!" 



AP^ 




K jubileu muze bolesti. 

Napsal P. Karel Bnrian, kfiiovnik. 



i|> oletoval Orel krajem sirosirym, 
rakousky to orel tozce zraneny, 
zalem perut' svosil nad kralem ach sirjhii 
jako temnou climuru ptak ton ziiaveny. 

Xa korunu jasnou krev niu s kndel kane,. 
kane trpkym hofem ziti vo pohar, 
do krv^ava barvi oko uplakane, 
a do srdce vnika stery bolu spar. 

Jubilejni hlahol plesajicich zvonii 
rozzvucel se nahle v hrana pohfebni, 
V plac rozhoupal verna srdce milionu, 
s nimi stcjnym zalem v teskny nafek zni.. 

l^ov6z, vladce mily, zarmouceny muzi, 
kdo Ti utechy da velkem u bolu, 
kdyz Ti nirzkost lidska darem misto ruzi 
k noliam klade dralie clioti mrtvolu? 



Jan Vyhlidal: Cechovd v Pruskdm Slezsku. 

Ach, kcly srdce puka, k zemi skran se chyli, 
nejjasnejsi knize mysli neztraci, 
Telem Pane znova duclia mdleho sill, 
V bedne srdce mini svit se navraci. 

Kez i laska vernvch uze sevfe Tebe, 
krali nas, a klidne dny Ti vypestf, 
po Jobovych ranadi vyjasni se nebe 
nad zmucenvm celem, muzi bolesti! 







Cechov6 V Prusk^m Slezsku. 

Napsal Jan Vyhlidal. 

Uvod. 

tudium n^rodopisn^ posledni dobu u nds utS§en£ se rozvfji ; 
nei, pfese vSechno to jest jeStfe dosti krajfi, Cechy ob]^va- 
n^ch, jimz pranepatrnd p^^e se vSnuje. Tak^m na polo 
zapomenut^m mfstem jest Prusk^ Slezsko, kde2 na nh- 
kolika mistech sfdli Cechov6. Abych obrdtil pozornost na 
Pruske Cechy, odhodlal jsem se skoro po osmilet^ pfi- 
prav6 vyli^iti, jacf jsou v^ pfftomnosti. Abych ukolu tomu dostdl, 
schodil jsem skoro ce!^ Cechy ob^van^ kraj ai na kolonie, mimo 
to uzil rad tam£j§ich vlastencfl, za£ez jim upfimnS dSkuji, jakoz 
i derpal jsem ze spolehliv^ch pramenfl pisemn^ch. Dozndvdm, ze mfij 
obrdzek nebude ve v§em naprosto dokonal jr ; omlouvdm se, ze v Pru- 
sk^m Slezsku nesnadno se sbird ndrodopisn^ material. Slovutnjr 
niirodopisec p. rada Fr. Bartoi z vlastni zkuSenosti m&2e dosv^dditi 
pravdu m^^ch slov. Nesmfm je§tS zapomenouti vzd^ti diky slavn^mu 
dnizstvu Vlasf, kter6 mne v m^ch snahdch hmotn6 podporovalo. 
Prameny pisemn6, jichi jsem uzil, jsou: 

1. Besednik, 

2. Opavsk^ Tjidennik. 

3. Katolicke fioviny, 

4. Vlastenecke putovdni po Slezsku od Dr. Fr. Slimy. 

5. Vlastividy Slezske od V. Praska dfl I., II., III. 

6. Roddci 2 Opavska a Frfdecka od V. Praska. R. 1885. 

1.' Pruske Opavsko od Dr. Ant. Grudy v kalenddfi »Ustfedni 
Matice §kolsk^< r. 1885. 

8. Opts SUzska od Cypriana Lelka, 1846. v Ratibofi. 

9. Scklesien, eine Landeskunde fur das deutsche Volk, be- 
arbeitet von Dr. Joseph Partsch, I. Theil 1896. 

1* 



4 Jan Vyhlidal: 

10. SckemaAsmus des Bisthums Breslau 1887. a 1897. 
ir. Uebersichi der Ddrfer, Fkcken, StddU und anderen UrU 
voD J. G. Knic, 1845. 

I. 

Strucny dijepisny pfehled zemfe Opavske. ') 

Zem^ OpavskA zazila rozli&^ch pfemSn. Od r. ^^'—}^\^^ 
Opavsky cili HolasW kraj pod biskupstvim Praiskym ; od r. lODD. 
do 1203. 6dsti knliectvi Olorauckdho, a od 1203—1318. krajem mar- 

krabstvf Moravskeho. ... ,,. 

V Opavsku rbez enklav) jako knizectvi jednotn6m vUdli J7i- 
hildilL 1318.— 1365., Pfemyslovec, a Hanui L 1365.— 1377., knize 

Opavsk6 a Ratiborsk^. • i r* • « 

Vletcch 1377—1484. rozdaeno bylo Opavsko na th knizectvi: 
Opavske, Hlubeicke a Kmavske, V knizectvi Opavsktoi panoval 
Vaclav I. s bratrem Pfemkem od r. 1377.— 1381. Knlie Pfemek, po 
smrti sv^bo bratra Vdclava paDUJe od r. 1381. na OP^^sku »m, 
zdMil Hlubcicko, jez spravoval pfed nim Mthddi III. l^/" v" J,^^' 
kteit asi r. 1385. je zastavil knfieti Korelsk^mu Kunatom IL Vont- 
vadz zftstal svoboden, pustil sv4 priva bratrovi Pferakovi Opavskemu. 
Tou dobou, kdy nastoupil Pfemek na Hlubcicku, zapletl se do sporu 
s n^meck^m fidem, jemuz zabral statky. Za n6ho r. 1424. ^^ve^^^ 
by la eeitma do desk zemskyck, kter6z pro Opavsko a Hlubdicko zU- 
staly spole^ny. Kdyz desky a jin6 knihy (az na pfthony z r. 141U.) 
byly shofely, zalozil 1. 1431. desky nov6, dotud zachovan6. 

Po jeho smrti r. 1434. udinSno HluW^icko zase knizectvfm samo- 
statn^. Na Krnovsku byli knfiaty: Hanui L 1377.-1380., HawiiU. 
1380.— 1385.. (Vladislav Opolsk^) 1385.— 1390, Jolt, markrabf Mo- 
ravsk^ 1391.— 1411., kril Vaclav /F., kter^, ackoli slibil, ze nech4 
Krnovsko spojeno s korunou Ctskou, pfece je zastavil Ladvikovt Bfez- 
skemu, od nfehoz je opfit pfejal HanuJt IL, Pfemyslovec 1421.— 14iJd. 

Synov^ jeho podaili se svym udfelem pfes radu Pfemkovu. 
Na Opavsku Pfemyslovci Vaclav IL (f ok. 1445.), Yilem (t ok. 
1452.) a Amoit (f po 1464.) nedochovali potomkftm sv6ho ud6lu, 
nebof skoupil je kr41 JiHk z Podibrad r. 1464. a ud^il Vtktonnovt 
z Podibrad 1465—1485. , ^, 

Na Hlubaicku jevf se pAnem MikuldS IV. 1434., po n6m k^ze 
Vaclav, kter^ zastavil knizectvi Hlubcick6 Hlohovsk^mu knizeti Bol- 
kovi. Jan 1454.— 1482. driev sidelni brad Hradec, pustil jej krdli 
yifikovi a pfesidlil do Hlub6ic. 

Na Krnovsku panovali MikuldS V, a Vaclav 1423.— 1437. 
CeStina zavedena byla 1426. do desk zemskych. MikulAS V. 1437. az 
1454. a HanuillL 1461.-1474. KrAl Matydi 1. 1474., zabrav knizeti 
HanuSovi Krnovsko, po smrti knizete Jana Hlub€ick6ho 1. 1484. na 
v2dy piilouiil Hlubdicko ke Krnovsku a Cukmantelsko pustU k bi- 
skupstvi VratJslavsk6mu. Posl^ze vypudiv knizete Viktorina z Opavy, 
stal se pAnem cel6ho Opavska. Po MatyA§ov6 smrti r. 1490. mfel na- 
stoupiti takt^z na cel^m Opavsku Cesky kril Vladislav IL, jakoito 

Vzato »Z d€jin kraje Holas. 6li Opav.< od V. Praska, str. 161—165. 



Cechov^ V Pnisk^m Slezsku. 5 

d^dtc MatyiSfiv, vSak nestalo se tak; Vladislav II. 1490. pfejal jen 
Kmovsko, jei brzy pustil posledni Pfemyslovni^ knhinh Barbofe 
Kmovsk£; Opavsko spravoval Hamii Korvin^ syn Matyii§fiv, 1490. 
ai 1501,, pozdfeji Zikmund, Vrk\ Polsk^, 1501.-1511., bratr Vladi- 
slava II., po n€m teprv krdi Vladislav II, 1511. — 1515. Za krdle 
Ludvfka 1515. — 1526. drzel knfiectvi i hejtmanstvi Opavsko kni^e 
Kazimir T^nsk^. Pfemyslovna Barbara a jejl zef Jifik §elenberk 
2 Kosti vlddli na Krnovsku za let 1490.— 1523., az Jiffk prodal 
Kmovsko. 

Opavsko dostalo se pod Habsburky jako krdle Cesk6 za Ferdi- 
nanda L 1526. — 1564.; na Krnovsku^ l^nu koruny Cesk^, touz dobou 
vladafil markrabi Jiri z Onolzbachu a Branibor; pozd^ji kniiectvi 
Opavsko a Kmovsko — 16na krilovstvf Cesk6ho, ud^lena byla kni- 
£at&m z domu liechtenitejnskeho. 

Kdyz po smrti dsaf e Karla VI. na ziklad^ pragmatick6 sankce, 
uznan^ ode vSech korunnich zemi i t^m^f ode v&ech velmocf, dne 
20. fijna 1. 1740. nastoupila cisafovna Marie Terezie, zdvihlo se proti 
fihi Habsbursk^ drahn^ nepfitel. A mezi prvnimi byl krdl Prusk^ 
Bidfich IL^ kteryi v zim^ t^hoz roku vtrhl do Slezska, obnovuje 
sv^ ndroky na Krnovsko i na jin6 5dsti Slezska, kter^chz 1, 1621. 
markrabi Jan Jiff byl pozbyl pro odboj. Po mnohj^ch bitvdch 1. 1742. 
u6'n£n byl mir ve Vratislavi, a krdli Prusk^mu postoupena byla 
v^ina kniiectev vlastniho Slezska mimo TSSfnsko a tfetinu Nisska. 
Nad to je§t6 pu§t£ny mu byly polovice knfzectev Krnovsk^ho a Opav- 
sk^ho (i s enklavou Ke^erskou), kter^z kdysi byly sluSely k Morav^. 

Mfrem Vratislavskym, jak zmfn^no, roztr2eno ^bylo Opavsko na 
dv£ polovice : rakouskou a pruskou, a ziroveii Cechov6, odtrzeni 
byvte od bratfl rakousk^ch, octli se pod vlddou Prusk^ch krdlftv. 
Tdmto Cechfim Prusk^^m patff pojedndni. 

N^rodnost 

1. Hranice. 

Prusk6 Opavsko*) rozklddd se na lev^m bfebu Opavice; prostora 
toho kraje £ftd 8 rakousk^ch mil d^lky, a to od severozdpadniho 
dpu u Pomor^ovic sm^rem jihov^chodnfm k Antok>vidm na prav^m 
bfehu Odry nedaleko m£sta Bohumfna. Tento kraj jest rdznS iirok^ ; 
m4 objem na 3 rakousk^ mile v polovid severozipadnf, na jiho- 
v^chodu pak, zejm^na mezi Hludnem a ^ilefovicemi, suzuje se a2 
sotva na pfll druh£ mile. 

Majice zfeni ku hranidm Prusk^ho Opavska, znamen4me, ze 
na cel6m severov^chodu od pohranicndho Pnidniku u Pomor^ovic 
az k potoku Antolovsk^mu u Bohumlna st^ki se s vlastnim Pruskjrm 
Slezskem, drkevnS pfid^len^^m k biskupstvl Vratislavsk^mu, kdezto 
Prusk6 Opavsko pati^f pod arddioecesi Olomuckou. Na jibu tvofl 
feka Opavice flSskou branici mezi Rakouskem a Pruskem, zdroveii 
mezi Rakouskym a Pruskem Opavskem, mimo nejbliiSf okoll Opavy ; 



') Pniskd Opavsko od Ant. Grudy. 



6 Jan Vyhlidal: 

na jibov^chodu d^lf Odra mezi AntoSovicemi a HoSfdlkovicemi Prusk^ 
OpavskQ od knfzectvf T6^ask6ho, a z polovice od markrabstvi Mo- 
ravsk^ho. Ndrodnostni hrantce iivlu £esk£ho v Prusk6m Opavsku 
jdou na v^cbod k Odfe, a£ bfebu jejich nedosahujf; na severu do- 
t^kaji se fl6ky PStiny, kterd jiznS od Ratibofe vl^vi se do Odry. 
Na zdpad dot;^kajf se rakousk^ho Slezska. Pru§t( Cechov^ soused! na 
v^chodS a severu s Poldky, na jihu ai na nepatrn^ uzemi s bratry 
po krvi a jazyku, bydHdmi v Rakousk^m Opavsku; na zdpad£ 
s N^mci. PruSti Cechov6 bydli kompaktnS na Hlu£(nsku a cdstecnS 
na KeSersku, jsouce n€meck;^mi osadami PlStl, Rozumovicemi, Tfe- 
boni, Lidm^ficemi, ba sam^m Ketfem a okolfm od sebe na dvi 
ddsti odd^leni. 

Obraniienfm roztrzeno bylo n^kolik osad, z nichz polovice patff 
k dzemi rakousk^mu, druhi k prusk^mu, a stdvd se nezNdka, ze 
rakousk^ statky jsou ve stil^m drienf prusk^ch poddan^cb, a naopak, 
pfisluSnici rakouitf majf pole v Prusku, takze mnoh^ v jedn6 fi§i jest 
pouh^m chalupnfkem, maje tarn jenom svfij *statekc, kdezto jest 
tfeba l^nfkem ve druh6 fiii^ kdei jsou jeho pozemky. Osady takov6 
jsou : Branice, Drikovice, Vehovice, HoStice, Kravaf , BeneSov atd. 
Popatf(me-li na n^rodnostnf mapu Dr. Partscbe, na niz jsou 
obranideny nArodnosti r. 1790. a 1890., tu sbledime ku sv6mu bolu, 
ie pfes tfetinu £esk6ho kraje v^ Prusk^m Slezsku jest ponfimCeno. 
Tfz spisovatel vymezuje hranici Cecbflm (Tschecben) kolem Hludna 
a v kraji Hlubdick^m od Branice po£inajfc az k OpavS v Sifce dvbu 
mil ; zna£n^ desk^ men^iny uddvd kolem Bavorova, Drslavi (Dirscbel) 
a BezdSkova (Bieskau). 

V £esk^m kraji jsou dvS m&sta: HluSin a Bavorav a tfi m6- 
ste£ka: Beneiov, Chfenovice (£i Kfenovice) a Sudice. 

Hludin (n^m. Hultscbin) jest pobrani£nf m^to, vzdilen^ asi 
6tvrf hodiny od rakousk^ 2elezni6nf stanice DShylova. V Hlu6fn6 jest 
usazeno 2.733 katolfkfi, 26 protestantfl a 91 2id&. Z katolikfi az asi 
na 50 vSichni jsou ndrodnosti £esk6. Dr. Partsch Uxk v Hlu6fn6 tfi 
itvrti obyvatelstva Sesk^ho a jednu 6tvrf nfimeck^ho. VnfijSek mfista 
jest n£meck^; a2 na tfi neb dtyfi £esk6 ndpisy jsou v§ecky ostatnf 
n6meck6. Zid^ jsou pdny veSker^bo obchodu. Na dosti prostrann6m 
ndmSstf vystavSna je kaple sv. Jana Nepomuck^bo. Farni kostel, na 
pobled net^bledn^, jest nedaleko ; vnitfek sv£d5i o borlivosti tam£j§iho 
ducbovenstva. 

Cbrdm HluSfnsk]^ cblubf se socbafsk^mi v^tvory slavn^bo Jandy, 
narozen^bo r. 1827. z Cesk^^cb rodiifl ve blfzkycb Darkovidkdch. 
Janda jako bocb vyfez4val kudlou kffiky a mal6 soSky Boborodi£ky, 
kter6 V Hluanfi proddval. TamfijSi statkdf Stiicker, prodav r. 1844. 
panstvf Rotbscbildovi, vzal mlad^bo Jandu do Vratislavi, by se diile 
v^d^lal. Janda odebral se na studie do Berlina, potom na stdtnl 
i^traty do Italie. Slaven byl jako mistr z prvnicb socbaffl; s4m ko- 
runnf prlnc nfimeck^ dasto navStSvoval jebo dflnu. Zemfel r. 1875. 
Na prvnim pobodnfm oltdfi na epiStolnl stranS jest mistrn^ vy- 
fezdna udilosf ze 2ivota sv. Domlnika, jak mu Rodidka Bo2f poddvd 
rfizenec. Pod obrazem je poznamenino: Janda, Berlin, 1874., jest 
tedy fezba v kostele Hlu6fnsk6m z poslednfcb pracf Jandov^cb. 

Mluvfce o znamenit]^cb roddcfcb Hludfnsk^cb, nesmime za> 
pomenouti slovutn^bo kazatele z fddu Jesuitsk^ho, Bohumira Bilov- 



Cechovd V Pnisk^m Slezsku. 7 

sJuho (1672. — 1725.), jeni vydal tfindct spisfi desk^ch, na pf. »Puto- 
vAni nibozn^ k sv. Cyrillovi a StrachotS<. 

Na hf bitov£ nedaleko mgsta polozen^m zfiti je kapli sv. Mark^ty ; 
nihrobnich nipisfi £esk]^ch je tu jiz milo vidfiti. 

V Hlu(^^ jest redakce >KatoL Navin* ; mimo to jest Hlu5fn 
pfisobi^t£m fardfe Hug^. Stanka^ zemsk^ho poslance za kraj £esk^. 

Bavorov (n£m. Bauerwitz), sev. od Opavy pfi fece PStinS, ni- 
padn§ se poa5m£uje; obyvatelstva napodetli 2.640 katolfkfl, 50 pro- 
testantfi a 17 iidd. 

M£stecko BeneSov, v^chodnfi od Opavy, jiz svj^m jxn^nem jest 
sympatick^, upomfnajic na proslul^ pAny z >Bene§ova<, nejscbopn^j^ 
a nejudatD^jSi vlastimily. Odtud po§el Ondfejy state6n^ obhajce 
Opavy proti Danilovi 1. 1253., a mistr Kundrat z Beneiova^ prvni 
znimy spisovatel deskjr z Opavska, jeboi spor s mistry vysok^ch 
ikol Praisk^ch okolo r. 1389. o pffsluSnost k ndrodu desk^tnu jest 
pozonihoden pro d^jiny zem£ Opavska. 

V BeneSovS bydli pfes 1.800 katolikflv a 25 protestantft. U ve- 
fejoosti bodnS rozl6zk se nSm^ina. Starobyl^ kostel stojf proti niiini 
Opavska na vyv^^nin^, tak 2e o n£m se pSje: 

»Bene§ovsk]^ kostell^ku 
stoji§ na p6kn6m kopedku, 
vyglundaji panny z tebe, 
jako anjelov6 s nebe.« 

R. 1875. rozk^zaly Skolni ufady, aby ze Skolnf knihovny Bene- 
Sovsk^ odstran^ny byly £esk^ knihy ; ale state£n^ fardf Pavlenka za- 
choval je lidu. Nynf spravuje farnosf BeneSovskou Bruno Schneider, 
jenz slovem i p6rem hlAsf se k deskdmu ndrodu a.starostliv^ peduje, 
by Ud jemu svSfen^ zachovAn byl vffe a jazyku slavn^ch pfedk&. 

Chfenovicey druhdy mSsto, nyni mSstedko iftajfcf 2.868 katolikft 
a 5 iidfi, rozprostfeno jest severov^chodnS Opavy. 

Sudice majfci 963 katolikfi a 146 protestantfi jsou poslednfmi, 
z vStiiho dflu ponSm^en^. V Sudidch pfisobf fardf Amost Jurelka^ 
prvni redaktor >Katol. Novin«. 

VSech osad bud docela nebo dilem Cechy ob^van^ch cftati 
mozno na 75, z nichz je 18 farnfch. 

2. Po£et £echfi v Prusk^m Opavsku a kolonifch. 

Vlasteneck^ knSz Cyprian Lelek ve sv6m dilku »Opis Slezska* 
vydan6m r. 1846. udal 50.000 Moravcfl, ktefl bydli pfi fece Opavici 
v Ratibofsk^m a Hlub^ick^m kraji. Ce§i v hrablctvi Kladsk^m v de- 
viti dSdinich a po cel^m Slezsku sem tarn ve vlastnich osaddch jako 
a Sttilina roztrou^ni v podtu 12.000, ktefi v6t§(m dilem teprv, kdyi 
Slezsko pod Pruskpu viddu se dostalo, sem se pfistShovali . . .« 
AL V. Sembera v Cas Ces. Musea r. 1876. naCital jich na 61.911, 
Dr. AnL Gruda r. 1885. na 65.277. 

Die statistick^ch dat dfednich z r. 1861. a 1890. objevuje se 
po£et Cechft v Prusk^m Slezsku 2ijicich takto: 

Ve vlddnim obvodu Opolskim r. 1861. nacitali jich 51.187 a 
r. 1890. — 59.243. 



8 Jaa Vyhlidal: 

Vlddnl obvod Vratislavsky^ vykdzal jich r. 1861. — 7.488^ 
a r. 1890. — 9.703. IJhmem tedy v obou obvodech 68.946. Die 
procent vzhledem k po5tu obyvateUtva polsk^ho a nSmeck^bo v ob- 
vodu Opolsk^m bylo r. 1861. Cechfl 4.55"^, a r. 1890. jen 3.75% I 
V obvodu Vratislavsk6m 1. 1861. — 0.597o, a r. 1890. — 0.61%. 

Ve vlidnfm obvodu Opolsk^m usazeni jsou Cechov^ v okrese 
Raiibofskem (34.68%), v HlubHckem (10.48%), Opolskhn (1.61 7o) a 
Stfeleckim (1.137© Gross-Strehlitz). 

VUdnf obvod Vratislavsk^ vykazuje Cechy v okrese Velko- 
Wartenbergskem (2.57% GrossWartenberg na severov^chod od 
Vratislavi) a Sifelinskem (Strehlen na jib Vratislavi). Mimo to jsou 
die prusk^ statistiky v Kladsku £tyH 5esk6 osady, a to: Sirouini 
(Strausenei), Nimeckd Certnnd (Deutsch-Tscherbenei) a Slane (Schla- 
nei) ; Chudoba (Cudowa) pr^ Idzefiskymi hosty nabyvi rizu nSmeck^ho. 

Die t^chto tlfednfch v^kazfi bydlf Cechov6 v Prusku na nSkolika 
mtetech. Osadniky povolal Bedficb II. Nezval jich ze zvldStnf ndklon- 
nosti, n^bri^ aby nahradil ubytek obyvatelstva, jeii za vdlky sedmilet6 
o 115.000 se zmenSilo. V letech 1775.— 1777. zalo2eno bylo 200 no- 
vych osad, a po£et kolonistd za Bedficha II. vzrostl na 61.000. Ldsku 
ku slovanskym osadnikfim prozrazuje krdlovskd deklarace z r. 1773.,. 
nafizuje totiz, by n^medtf kolonist6 posilini byli do slovansk^ch krai& 
a slovanStf do nSmeck^ch, aby co nejdfiv se pon^mcili. N£kdy 
obriitil se t^mysl krdlfiv v prav;^ opak; na pf. ve vlddnim obvodu 
Opolsk^m, tedy slovanskym, zalozil Bedficb II. 22 nSmeck^cb 8 pol- 
skych a 3 £esk6 kolonie. Z nSmeclr^ch zachovalo niirodnosf jen 15, 
a to ne bez vlivu polsk^ho. 

Protoze nedostdvalo se nim ani prostfedkfi, ani 5asu, abychom 
kolonie £esk^ osof^n^ shl^dli, pod^me jen stru^ng, co o nich pisemn6 
prameny prusk6 sdSlujf, ponechdvajfce daISi zkoumdnf povolan^m 
ndrodopiscfim. 

Kdy2 r. 1741.— 1742. Bedfich II. v CecMch vAlfil, pobldl re- 
formovan^ Cechy, nespokojen^ ve vlasti, by se vystShovali do Pruska. 
Tito uposlechli a odebrali se do Mtinsterberka; r. 1749. zakoupili od 
m^ta StJ^eUna za 10.500 fi§. tolarfi pozemkfi, jez rozd^lili na 145 dil& 
po Sesti jiterkdch (Morgen). Tak vznikla osada Husinec. R. 1750. byl 
jim darovdn starobyl^ chrdm Panny Marie, vilkami husitsk^^mi (1428.) 
poSkozen^. KromS Husince byly k n^mu^pfifafeny tyto £esk6 osady : 
Dolni, Sifedni a Horni Podibrady, iksX Cechy osazen^ dSdiny, zvan6 
Pentsch; ostatnf 5e§tf osadnfci ve StfelfnS a v okolf pfipojeni byli 
k mistnfm duchovnim sprdvim. 

Dvoutfidnf §kola byla pon^m£ena ji2 r. 1841., kdy jen s mal^mi 
ditkami dovoleno bylo po £esku ve §kole mluviti. Vyu6ovati pfikdzino 
na zdkladS n^meck^ch u6ebnic. R. 1845. kizalo se ctvrtou nedili 
nSmecky ; konfirmanti pf ipravovdni nSmeck^m jazykem. Oby vatelstvo 
2ivf se rolnictvim, £iste^n6 tkalcovstvim. R. 1845. zilo v Husinci 
212 tkalcfi a bylo tarn 184 dom& a 36 domkdffi. Az do r. 1830. 
jezdfval pastor do Struzn6 v Kladsku za pfi£inou duchovni sprdvy. 
Pfifafen^ Podibrady^zhzeny na pozemcfch osady Mehltheueru r. 1764., 
kde t62 se usadili Cechov^. 

Podle ufednfho sfftdni z r. 1890. mluvl v osadAch tfichto 807^ 
obyvatelstva 6esky; schematismus dioecese Vratislavsk6 uddvd jazyk 



Cechov^ V Pniskdm Slezsku. 9 

tam^j^ za polsk^. Moini, ze katoHci, patfid v^tSfm dilem ke sluzebnd 
tffdi, jsou ndrodnosti polsk6. Dr. Partsch, odvoldvaje se na statisti- 
ckou Skolnl zprivu z r. 1891., t^kajfd se obcovad fe6i v rodindch, 
df, ze mlad§i pokolenf v tfichto vsfch nikterak pon^mciti se nedd;. 
dile tvrdf, ze^ 6esk]^ zivel osadil cdsteSnS blfzk^ d^diny Pentsch a 
T6ppendorf. Ze Cechov^ se udriujf na ostrflvku u Stfellna, od&vod- 
nujeme koncesf Bedficha II. ze dne 25. 5ervna 1750., die nfz jen 
reformovanf Cechov6 mohli se v Husinci usazovati. V pfftomn^ dobS 
pfijati byli do svazku obecniho t6z Nfimci, nejsou v§ak majiteli po- 
zemkfl; pod duchovnf sprdvu nepatff do Husince, nfbri do Stfelina. 

Kolonie Frydrych&v Hradec (Friedrichsgratz, pol. Grec) ve 
vlidnim obvodu Opolsk^m, povstavSi r. 1752, t6m6f jest ponSmSena; 
vice vzdoruje germanisad pfifafen^ PetrUv Hradec (PetersgrStz), za- 
lo2en^ od r. 1832. hiavnfi osadnfky z Frydrychova Hradce, jiz 60 
usedlostf po 20 jiterkdch koupf zfskali. Hradeck^ chrdm vystav€n byl 
r. 1752.; jsou k n^mu pHdSleny Peiruv Hradec ^ Lubina (Sacken) a 
Dobrodzin (Guttentag). Pastor iesk^ kdzal r. 1845., dvakrdt ro^nfi 
V Petr. Hradci, tfikrdt v LubinS ve Skolnfch uiirn^ch. 

Cesk^ kolonie na v^^chod Wartenberga povstaly te2 za panovini 
Bedficha II., a to: 

BedfichHv Ti^^r (Friedrichs-Tabor) r. 1749., Maly Tabor x. 1752., 
a Cermin (Tschermine) r. 1764.; Dr. Partsch z Vratislavi pochybuje, 
ze tyto osady daly by se brzy pon^mditi. 

Cechov^ z Prusk^ho Opavska naz^vaji se >Moravci«, Leiek ko- 
lonisty jmenuje Cechy, o Moravdch pravf, 2e >6eskjrch knih uzfvajf, 
a ze slova moravsk^ fed, jak se ve Slezsku mluvi, s £eskou fe£f se 
dobfe srovndvajf, ale jin]^ pflzvuk majf, takie Slezsk^ (I) Moravan 
podle vyslovenf rozeznati nemftze, kde a nebo a, kde jf neb y m4 
psiti; protoi tomu se musf dosti pracn6 (!) vynau5iti.< 

Dr. Partsch pfSe o naSich krajanech, vzdy je zove Cechy 
(Tschechen), jen uddvaje jejich niboienstvf, dfell je na Moravce a 
Cechy, fka, ze rozliSovdni toto jest vice mfstni nez nirodopisn^. 

V Prusktfm hornim Slezsku vyvinulo se mfnSnf, ze moravsky 
mluvi se jen v tSch obcfch, kter^ nepatff pod Vratislavsk^ biskupstvi 
Mintef toto potvrzuje polsk^ filolog Malinowski, profesor na Kra- 
kovsk6 university, jen2 konal cesty po hornim Slezsku k ucelfin) 
jazykozpytn^m a potom vydal spis o n4fe6ich hornoslezsk^ch »Studya 
sz1askie«. 

Malinowsk^mu ve Tvorkov^ odpovidali: »ze Moravci su tarn 
dalej, bo nalezi .pod Olomuck^ho arcibiskupa.< Dr. Sldma poklddi 
Tvorkov za dMinu £eskou, jez rozmil^^m ndfedm a krojem na roz- 
hrani nirodnosti 5eskopolsk6 se mu zalibila. V schematismu dioecese 
Vratislavsk6 fed famikfi ve TvorkovS uddvd se jako polskd, jen 
Ruderswald (na 800 du§i) u Bohumina, jedind lokdlka to v Prusk^m 
Slezsku, slu^ici k dioecesi Vratislavsk6, vykazuje jazyk polsk^ a 
tnaravsk^. 





Z lisky k mnohym. 

Obraz ze spole£enskeho Sivota. 

Napsal Alois DosUU. 

I. 

gadacSnf kaplan Viktor DanSl closta! se do sv^ho pokoje 

1 pravideln£ po Ctvrt^ hodinfi. R&no po mSi sv. a jin^ch 

' kostelnlch funkdch vypil stcje v kuchyni SAlek svafen^ho 

2 rK^^ ! n^'^I^^i P^^ u^'' V domdcl Skole do poledne; naobMvaL 

^ jftiil^ ti ^ ^ ^^'^ 3^' '^ nemocnym, nebo ravStlvil Skolu pfes- 

'^^ polnf, Jindy obd spojil a pak si pochvaloval. Jak mil^ ma 

byl odpot^inek v pokoji nemnoho velik^m o dvou okni:ch, vsdoucich 

do zahrady, pfi vybWt^ch kamnech, na nichz suKval pronioden^ Sat 

a obuv, za siolkem pln^ir. knih a (asopis6 nebo posl^ze na oSuiii616 

pohovce, }\i sem dal pan farif pro pohodH kaplanovo don^stil Na 

pohovku tu posilal mdnS vzdcn^ hosty. Tak6 pfitel^ kaplanovi zde 

spali, anii by dobrodinf hostinsk^ho pokoje uzili. 

Na toto vypelichan^ kanape s poliman^mi p^ry a pochybn^m 
obsaliem utfkal se DanSl nejfid^eji; z obavy, ze by, natihnuv sv6 
dloUh6, such^ tSlo, usnul Nohy mfil ubihan^, o£i vykoukan^, prsa 
vykfidend, a tfilo by se lehce pfihlAsHo k sv6inu privu, to jest, k od- 
po6nku, ale kaplan se pfemihal a mladastt, sv£zf silou a pevnostf 
vftle vzdoroval 14kadl6m sebe svfidnfjSfm, MSI doma prici: kngiskd 
hodinky, noviny, dasopisy, kizanf na ned€li, vfideck^ knihy, a dychtivj, 
mlady duch by byl rid vSechno pohltil a si osvojil. 

Dan^l musil v^novati pffpravim pro kostel a £kolu dvoji, ano 
ityfnisobnou piii, pon6vadi mu bylo zvliStS prvnf rok zipasiti s veli- 
k^mi obtf£emi feii D^meckS. Rodem byl Cech, ani obecnS SKola ani 
gymnasium nepodaly mu vidomosti a obratnosti v nepovinn^m pfed- 
mfitu. Viktor by byl dovedl 16pe mluviti jazykem rartv^m nei druhou 
zemskou feti, k niz n\i\ jakousi vrozenou nelibosf, pozdfiji vSt^povanou 
□echuf a posl&e z&it. Ndmecky se nenau£il ani na vysok^cb Skoiich, 
ani o poslednfch prizdnindch, kdy v pfedtu^, ze bude poslin za 
kaplana do nSmeckS krajiny, vStfipoval si do pamSti n€meck& kizanf, 
katechese, rozmluvy Cecha s NSmcem, opisoval si nfimeckS makutdfe 
k listin^m uFednfm a rozmanit^ konal pHpravy pro duch ovnf sprdvu. 

Obavy jeho se splnily. Byl poslAn do SchlUsselburgu, kterJ^ 
vice hrozil ryze nfimeckjm nizvem nei obyvatelstvem, jeiio2 ti'etina 
byla (Seski, tak le jeden ze dvou kaplanfi musil dobfe vlidnouli 
jazykem 6esk^m. Krajina byla obdafena vz&cn^m £ern^m uhlim, 
k jehoz doloviol uzlviuo desk^ch d£inikfl. A privfe k vflli tftmlo 
pracovnfkfim bylo tfeba lluma£nika. Na venek duchovnf spriva 
zfistivata uadclle nSmeckou, a Ce^i jenom vSd^li, ie ten nov^ kaplan 
jim mttie ve srozumitelnSm jazyce poslouiiti. A nov^bo knfize m^li 
btile, ponSvadz sotva rok vydrfel na mtst£, a jindy i dva se ro£n£ 
vystftdali. 

DanSl pftsobil v Schliisselburgu v^mine£nft na druh^ rok. Bud 
se neumdl t^silovn£ dohlaSovati, bud se na n£ho v zastr£en6 krajin£ 



Z kLsky k mnohym. XI 

zapominalo, bud sdm se nebnal, oblibiv si prvnf sv6 p&sobiSt^. Jeho 
kciegov^ se rychle trousili z N^mec do krajin desk^ch, a vytrvdval 
poaze ten, kter^ zde vidSl lep§i nad^je a blii^i tuiby po sainostatn^ 
fafe. Podobnt^ h^dalt i na Viktora a v dopisech ve sniysl ten se 
i vyslovovali. Ale DanSl se nar^ikim t^tn pouze usmfval. Nebyl 
pfeletavcem a pfiloul k t6m. ktefi byli jeho duchovnf sprAv$ svSfeni. 
VidSl, ie to jest dobr^ desk^ lid, ale jako vydan^ na mofe bez vesel 
a kotvy. TSlesn^ch sil jeho uzivdno do mfry nejvy^Sf, vSak duchovnf 
postardno o n^ho nejmdnd. Dan^l se rdd pfihlaSoval k lidem t£m 
V prost]^ch havifsk^ch bluzdch, tfeba ze mnohdy slySel nardzku 
o rodicich s umoun^n^mi tvdfemi a rozedran^^m Satem. I mezi lep§t 
tfidou znamenal toho neb onoho Cecha, ale ten zmSniv jm6no sv^, 
zmenil a zapfel ndrodnosf. 

Dan^l usednul ke stolu, nejdfive s^hal po dennf poM^. Nadadnf 

kaplan byl vzrfistu vysok^ho, kostnat^, ramenat^, hlavy pon^kud 

velik^, ale v^razn^. Vlasy se mu kadefily, obo6f bylo hust6, ofii mfil 

namodral^, nos soum^rny, ale usta trochu §irokd, u§i mu odl^haly 

od hlavy. Pffli§ krisn^ nebyl, a soudruzi se o ndm vyslovili, ze z n^ho 

bude ndlezit^ niu2, az pfitloustne, k demuz ma zdklad i kofen. Ale 

k tomu bylo posud daleko, a Viktorovi jenom zatim tloustnul krk 

od pflli§n6ho mluveni a stoup^ni do hor, v jichz stfedu farni osada 

lezela. N^kolik cisel novin a ^asopis& lezelo na stolku. DanSl nedbaje 

varovn^ch hlasd, napomfndnf, ano i vyhrozovdnf, odebfral listy vyhradnS 

6esk^. I domdci mu to m£Ii ve zl^, poSta d£lala obt(2e, mistni elita 

na to nar^iela, ale DanSl nedbal. N£meckych novin nepfedplatil, ba 

ani do spoiku k odebirini jejich nepfistoupil. Nepomihal dfivod dosti 

zivazny, ie se dtenim nSmeckych novin hodnS oblomi v jazyce, v n^mi 

posud d^lal poklesky. Dan^l cht^l b^ti ve sv6m pokoji svfij, nemfnil 

podporovati nepfitelskdho ^echflm tisku a 6esk6 noviny doddval 

d^lnikfim, s nimii byl u v^t§(m styku, nez si i^ednfci pfdli a v6d^li. 

Ano i adressy £esk6 na nSj do Schliisselbergu pfichdze^y. Z poddtku 

se ten onen list ztratil, ale pak to chodilo dobfe. Dan^lovi se dostalo 

z^luhou mistniho uditelstva a pUtku ze sousednfho mSsta ndzvu 

>hetzkaplana<, ale £asem se na vSechno zapominalo. Viktor se nezlobil, 

a jeho 6innosf nevybodovala z mezi mfrnosti. Pfisobil ti&e bez hluku 

a pochval, a to tim jistSji a ddkladn^ji. Jeho listy kolovaly mezi 

d^lnictvem, plnice spr^vnS svflj ukol. 

Zrak DanSltiv postihl dopis pod novinami podlozen^, a ruka 
jeho bned se chdpala noiiku, a to tim rychleji, nebof poznal razitko 
m£sta, V n£mz pfed pSti roky studoval. Kdo si na n^ho vzpomnSl? 
Snad soudruh, snad b^vald jeho pani domdci, k ni2 pfilnul jako k sv6 
matce. Podivav se na podpis pfimo ustrnul. »Jarosl. Kaminsk^«, £etl 
n6kolikr^te. >Profesor gymnasialni, tfidni uiitel z oktdvy! Pro£ si 
vzpomn^l na zdka, jehoz vyudoval pfed lety latin£, fe£tin6 a 2e§tinS? 
Dan^l kvapnS pfel^tal zrakem fidky uhledn^ho, bezvadn^ho pisma. 

•Milt Pi'iteli! 

Jistfi se podivite, ie jsem WAs vyhledal v t6 Va§f zapomenut6 
krajin^. NdS pan d^kan mnS byl ndpomocen ve hleddni VaSeho 
nyn6j§{ho domova. Jak Vim, zndm^mu vlastenci, jest tam smutno 
a trudnol Divime se, ie Jste ui nepozddal za mfsto v £esk6 osad^, 
kde by bylo prav6 pfisobiStS VaSe. 



12 Alois Dostdl: 

Ale nynf k v5ci! Obracfm se k VAm ve zvl^tni zdleiitosti. 
Bylo na mne viozeno, vyhledati vychovatcle pro syna VAm zoim^ho 
hrabfite pana Oskara z Morgensternu. Tu jsem si vzpomn^I na Vas, 
ze byste se k tomu povoldnf zcela dobfe hodil. 

Pan hrabfi si pfeje mitt knSze, kter^ by spolu pro vrchnost 
na venkovsk^m panstvf m§i sv. slouiil, a jd bych byl toho ijifnSnf, 
ze by ndrodu 5esk6mu mohl vychovati mlad^ho hrabSte Cech a 
vlastenec, jak^m jsem Vds poznal. Mdte t^z vlastnosti, jimii musi 
b^ti vychovatel naddn, aby t6zk}^ tikol zddrn$ provedl. Ctyfi roky 
jsem V^s ucil a tedy jsem mSl dosti pfllezitosti poznati povahu Va&i. 

Rovn^z byste jako roddk zdej§( krajiny mohl s prospSchem 
pfisobiti na pana hrabfite a jsa v nejuzSfch stycich s vrchnostl, za 
toho neb onoho v obecn^ch potfebich ztratiti slovo pffmluvy neb 
doporu^eni. 

Va§e odmSna by daleko pfevySila nynSjSi kaplansk6 Va§e 
pNjmy, byl byste zcela zaopatfen, mimo to byste dost^val m^sidnS 
pades^t zlat^ch, a ai by ukol Va§ byl ukonCen, pan hrabfi by Vdm 
dal na sv^m rozsdhl6m patrondtS nejlepSi faru. OstatnS byste nebyl 
v^zdn a mflzete kdykoliv vystoupiti. Takov^ mfsto jako jest ten 
VdS Schliisselberg dostanete vzdycky. 

Rozmyslete si vSechno ndlezit^, poradte se a do itrndcti dnft 
bud mnfi nebo panu hrabSti, kter]^ o Vds jest uz zpraven, dejte 
odpovSd. M^jte vSak na mysli ten vySSi udel, ktery jsem pouze 
pon£kud naznadil. Zde mkieie mnoho pksobiti jako kniz i jako 
vlastenec, 

Srdedn]^ pozdrav! Vdm oddan^ 

Jaroslav Kaminsk;^.^ 

Mlad^ kn^z drahnou dobu patfil na pismo, ktere velmi dobfe 
znal z let studentskych. Obsah pfecten^ho listu tanul mu posud na 
mysli. Ani pdsek u novin neroztrhnul, ani jedin^ho archu v se§itech 
nerozfezal, zrak DanSlfiv tkv61 na dopise, a duch jeho tSkal daleko 
V 5esk^m kraji, kde se zrodil, kde vystudoval, a kam se nyni mfiie 
navrdtiti jako vychovatel. 

Dan^l znal dobfe povinnosti, obttze, zodpovSdnosf a slasti tohoto 
lifadu. Co rok pfivddfil na gymnasium vychovatel sousednfho barona 
dva studenty, by se podvolili zkouSkam na vefejn^m tjstav5. DanSl 
se s nfm sezndmil, upozorniv jej, v cem jeho svSfenci musf b^ti 
ndleiitS pfipraveni, by proSli, a baronfiv vychovatel navzdjem odkryl 
£4stecnS oponu s jevi§t6 pansk^ho iivota na zdmku. Tyto v6domosti 
nynf vystoupily na vrchol vMomf jako varovn^ hlas, aby neokouSel na 
oko pfijemn^ho, vSak mnohdy trpk^ho ovoce a zfistal tam, kde jest. 

Hmotn^ch prospSchft DanSl nedbal a nebyl iddostiv nikdy. 
Az posud nemfil ani pfile2itosti pfiinouti srdcem k leskl6mu kovu, 
jehoi vidycky mival poskrovnu. Jeho nadace vysta^ovala na zivotnf 
potfeby, z mimof^dn^ch pfijmfi zapravoval §aty, knihy, a co dostal 
za vyudovinf ve Skoldch, vSnoval sv^m chud^m pfdtelflm, spldceje 
destn^ dluhy za vydrzovdnf v dob6 studil. Ale DanSl si nestSzoval. 
Jenom kdyi vystaCil a nedfilal dluhfl. Nebyl utratou a zvlAStnich 
ndkladnych poiitkfi neznal. Tedy by ho vyhlfdky na zlepSeni hmotn^ch 
pomSrfl nepohnuly, aby pfijal nabfzen^ misto. 



Z Usky k mnoh^m. 13 

Tak6 mohl doufati, 2e se odtud jednou vybavi a dostane 
p£knou kapl^nku v desk6 krajin^. NemS zmeSkino a po samostatn^ 
duchovni sprdvi netouzf. PomSr fardfe ke kaplanovi si v2dycky pfed- 
stavoval jako starSlho k mlad^imu bratrovi. Zde pak byl ohlednS 
i^echfi, jimi v]^hradn^ slou^il, dosti samostatn^m. Jeho fardf a druh^ 
kaplan byli N^mci a tfeba mluvili ^esky, ponechivali d£ln^ lid nej- 
mlad^mu i s pfijmy, jichi ovSem mnoho neb^valo. 

Nejm^n^ pak by Dao£la svedla nad^je na lepSf postaveni ve 
sdnu urozen^ho panstva, hrabSci tabule, ko£iry, sluzebnictvo, park 
a vSechno to, jehoz podfizen^ mflze u2fvati tak6 vychovatel, kterj^ 
jest jaksi pfechodnlm tvorem mezi panstvem a slouzicfnii. Nad tyto 
vynika viznosti, jak6 se musf dostivati u£iteli nedospdl^ch ditek, 
panstvu v&ak nedostaduje ani rodem, ani postavcnfm. 

Pater Dandl pfeSel podlouhly pokoj. Ani skrovn^ n^bytek, ani 
vyhlfdka oknem ani tu a tarn odlozen^ knihy ho nevdbily. Tyto byly 
jeho majetkem, ostatni zde zflstalo po kaplanovi, kter^ odtud odejel, 
anii se navrcttil pro sv6 svrSky. Dostai se hodn^ daleko v opadnou 
stranu, a doprava v^cf by stdla vice ne^ vSechen ndbytek. VSichni 
nistupcov6 byli mu za to vdS6ni. 

DanSlovi na mysli posud tanula slova ze zvldStnfho dopisu 
profesorova: »M&£ete mnoho p&sobiti jako kniz a jako vlastenec,^ 
Pamatoval se zcela dobfe na Kaminsk^ho, kter^ se vyzna^oval jako 
pfisn^ u6itel, ale spolu jako pflsn]^ katolik, kter^ probouzel ve sv^ch 
zicich vlastenecky zdpal a osv^ddoval se jako starostliv^ otec sv^cb 
svSf encft. On Viktora pffmo vybidnul, aby se vSnoval stavu duchovnimu 
a sledoval sv^ch zdkfl ^innost ve vefejn^m zivot^ a pfedevSim na 
vysolr^cb SkoUch. DojfidSl do zdmku hrabdte z Morgensternu, kde 
pry byl jako domddm pfitelem. 

Viktor jako student pramilo se staral o vrchnosf v nejbli^Sfm 
sousedstvf. Pan hrab^ se vzdaloval vefejn^ dinnosti, student&m poslal 
na jejich pozvinf pfimSfen^ pffspSvek, a pouze ob£as pansk^koddr 
pfelet^l mfetem. Byl zndm jako N6niec, a to jeStS cizozemec, kter]^ 
pfed dasem panstvi v Cechdch koupil, z nSho tSzil a kavalfrsk^ 2ivot 
vedl, nevSimaje si nirodniho ruchu v okolf a klopotn^ho zivota m^n^ 
Sfastnj^ch smrtelnikfl Dan^l ho znal sotva die podoby a pouze sl^chal, 
2e jest dobrodinn^m ke sv^m lidem, to jest k 6etn^m lifednlkflm a 
sluiebnfkdm na panstvi. 

A nyni by mSl s nim stolovati, jeho d^ti vychovdvati, nejuzeji 
s celou rodinou se st^kati a do pansk^^ch pom^rfi se vpravovati! 

Mlad^mu knSzi napadlo hned, zdaii by vysta^il svymi vSdomostmi. 
O torn jtstft i otcovsk]^ pfftel uvaioval. Pro poddtek by snad vyhovfil 
fondem sv^ch vSdomosti, ale jak bude ddle? Hudbu pomalu za- 
pomfnal, franciny znal jenom za5dtky, byv z hodin t^ch vytr2en 
starostmi o vezdejSi chl6b, v nfimCin^ podnes v^zne. Ale jinocha 
z tech obav vyvedla myS16nka, ze by se mohl pfiuditi vSemu tomu 
a dohoniti, v cem by vdznul. Vf dyf se chystal pokradovati ve vzd^ldni 
a studoval nyni pfi £etn6m jin^m zaneprdzdnSnf. V zdmku by m^I 
k tomu dost dasu a pfilezitosti. A vychovdnf ditek nebude vlozeno 
pouze na bedra jeho. 

Tak rozpt^lil i tuto starost a vSechny ostatni, jez mu kladly 
pfekiiky do cesty. OvSem posud nepfivolil zmhxA pfisobnosti, ale 
klonil se k pfijeti mista toho. Aspofi smSle mohl fici sdm u sebe, 



14 Alois Dostdl: 

ie by mu nic nevadilo, a ie by byl s to, aby se na drdhu tu vydal. 
Jako v&d£f hv£zdou pfi uvahdch t^ch byla mu slova Kaminsk^ho, 
ie by mohl mnoh^m prospSti. 

Dan^l byl posud idealistou, a vyhlldka na ti^elnosf pfisobenf a 
uzitek vSeobecn^ pobidala ho k tomu, ie nabfdky slibne hned ne- 
odmitnul, ale o ni vSestrann^ rozvazoval a pfem;^§lel. 

Kdyz se u veiefe zmfnil o nabldce, '}ii se mu dostalo, jak fardf 
tak starSi spolubratr vybfzeli ho, aby nelenil a mfsto s ochotou pfijaL 

»Aie musite si hrabSte kootraktn6 zavizati k dodrienf slibfi,« 
pfipominal ve vSem praktick^ a obezfetn^ fardf. >Pamatujte, pansk6 
sliby — chyby. Znal jsem pdna, kter]^ vychovateli sv^ch d&f sifbil 
hodnosf feditelstvf na sv^m statku, povifil ho ufadem tfm, ale za 
rok ho propustil, fka, ie povinnostem sv^m nerozumf. Jsou — 
pravda — charaktery mezi bohat^mi lidmi, ale kdo ndm mdie ru£iti 
za to, ze na n& prdvS treflme ? Proto ud^lejte s tim pinem pfsemnou 
smlouvu, byste se na star^ kolena neocitnul na holi^kdch. Nynf 
opouStite jist^ pro nejist^, a nevim, zdali by se vdm n£kdy dostalo 
od biskupa lep§fho mfsta v'oboru, jeji dobrovolnS opou§tfte a v nSmi 
z^luh miti nebudete. Proto bez ostychu, ujednejte hned pfedem 
budoucnosf svou, abyste byli stdle s nov^m patronem sv^m za dobfe I 

Stejn§ radii a pfipomfnal prvnf kaplan. NetSSi ho novi zm^na, 
a nadil se, ze Dan^l bude trvalejSf, ale pfeje mu mfsto, v nSmz si 
patrnS polepM. 

Fardf vyhledal v katalogu patrondtnf fary hrab^te z Morgen- 
sternu a namdhal pam^f, neslySel-li kdy £eho o^tom neb onom bene* 
ficiu. M^l mnoho kaplanfi z rozlidn^ch krajin Cech a vypravovdnfm 
jejich rozSffil sv6 vSdomosti. 

»Jsem z kraje toho rodikem,« pfiznival se Viktor, »ale nikdy 
jsem se o v^nosnost jednotliv^ch far nestaral. Povidalo se, ie tu a 
tam jsou pozemky, zahrady, deput^tnf pivo, dNvl k palivu, z nhhoi 
fardf ddval dSlati Sindel a ten prodival, ale jako student jsem se 
o takov6 vfeci ntjm^n^ zajfmal.« 

»Jako ai posud, < poznamenal s lasmSvem spolubratr, kter^ 
farAfovu oekonomii obstardval. 

>Takovlhle lid6,« ukazoval farif prstem na Viktora, »mus( 
miti nad sebou neb u sebe jin6 prakticnfijSf, by se o snllky starali, 
by ti pfi sv^ch idedlech neumfeli hladem a nechodili bosi. V zdmku 
byste prdvS m61 ce\6 zaopatfeni a mohl byste se cele vfinovati vfidAm. 
Uz se tak rodime: jeden pro knihovny a druhy do pfirody. M61 
jsem fadu kaplanfi a seznal jsem rozmanit6 povahy i v tomto stavu.< 

»Dnes bychom mfili vlastnS pfipfjeti na StSstf sv^ho spolubratra, « 
pfisvSd^il fardf a hned dal pfin^sti Idhev vina, a6 Viktor ze skromnosti 
protestoval. Za chvlli zazvonily £i§e, a r\id^ vinnf mok se perlil 
V jemnych sklinkdch. 

» Abyste tedy vSechny obtfze pfekonal a za sv£ zdsluhy p^knou 
faru dostall* pfdl fardf. 

»Aby se vdm vSechno va§e podnikdnf dafilo!< pokra^oval spolu- 
bratr, a na Schltissenbursk^ fafe oslavovali nadSjndho vychovatele 
ditek hrabSte z Morgensternu. ObS pak mfsta d£lila od set>e prostora 
vfce nei tficeti rakousk^ch mil. 



Z lisky k mnoh^m. 15 

II. 

Odch^zejicf kaplan se nadil, ie opusti svou nSmeckou §taci 
s lehk^m srdcem. Uz se domluvil s profesorem Kaminskym, ie mfsto 
u hrabite pfijme, dostal svolenf od sv^bo biskupa, byl vystffddn 
nov^m cesk^m kaplanem, jemuz ponecbal k nibytku asi dvacet 
svazkft knib a malidkosti, o nichz se domnival, ze jich nebude v zdmku 
potfebovati, a ted se chystal ppustiti osadu. Ani sebe nemohl po- 
chopiti, s jak tSzk^m srdcem se lou^f v duchu s kaidou dSdinou, 
kaid^m hdjein, vyhUdkou, pokojikem a vSim, deho pfildruh^ho roku 
uiival. 

Dlouho zatajoval odcbod, cht£je odejiti z fary tak ti§e a ne- 
pozorovaoS, jako se sem pfist^hoval s deStnfkem v nice a malou 
braSnou pod pazdim. Vzdyf £ast^m zm^ndm v ducbovni sprdvS 
zdejSl lid6 uvykli a st^zf vzpominaji na jm^no toho neb onoho 
kaplana! Neni samostatnym spr^vcem osady a k demu by tedy lid 
rozladoval a jak^si soucit pro sebe zjednati se pfi£iiioval. 

Ale bez jeho pf4nf a snahy pfiSlo ve zndmosf , ie Dan^l pojednou 
V neobvyklou dobu faru opustf. Tu pozoroval, ie nebyl osadnikfim 
Ihostejnyin, ie si zjednal pflzed, a mnozi ho budou aspofi na das 
postr^dati. Bylo mu zodpovfdali mnoho dotazfl ohledn^ odchodu a 
potvrditi, co z fary do vesnice se proneslo. Tu jiz musil pom^^leti 
na odchod vefejny a pfijimati, co mu osadnfci poskytnou jako dfikaz 
lasky a uznalosti. 

Dan^l vych^zel mdlo z kaplanky mimo cesty nutn^ a nynf se 
drzel je§t6 vice doma. Na dlouhou dobu se zadival oknem do kotliny, 
prot^kan6 potokem a poset6 dSdinami, ml^ny a samotami, Stranou 
jako V mraveniSti se pohybovali ve stinu vysok^ch komfnfi detni 
havifi, v zadu se t^hiy lesy po strinfch a chlumech. Fara stdla na 
mfst6 povySen^m, a z Viktorovy kaplanky se jevilo 5arokrdsn6 
panorama. U veCer pak se mihala detnd sv^t^lka v ddlce zanikajici 
a pouze jako svatojansk6 mu&ky poskakujfcf. 

Odtud pfehH2el Dan61 celou t^m^f osadu a ddle notn^ kus 
kraje, n^raeck^m obyvatelstvem zaplaven^ho. Ale kn6z vid^l i zde 
svou milou vlasf, tist nerozdiln^ho kr^lovstvi Cesk^ho. A miloval 
kraj ten, zvyknul i mezi N^mci a ted byl pfesv6d6en, ze oproti 
mluvnick^m pokleskflm, Stvani mfstniho listu a pfi houzevnat^m 
drzenJ se desk^ho rdzu zjednal si dosti pfizn^ a ndklonnosti. 

Zpriva o jeho odchodu nejvice pfisobila na 6esk6 dSlnfky, za 
niz se nestyd^I, k nimz Inul a jejichi ducbovni potfeby v^^hradnS 
obstardval. Dan^l se pffmo obdval vejiti mezi dfilnick^ domky, kde 
bust^ vedle sebe bydlili jeho roddci, na n^i mu bylo £asem s po- 
hrdn^m i^ism^em poukazovdno. Viktor vid^l a uznival, jak zdsluznou 
konaji tito lid6 prdci a jak skrovn^ jsou odmSfiovini za pfepinini sil 
sv^ch, jak jim upfrdno veSker^ vzd^dvdnl ducbovni jako nevolnikfim 
pod knutou nebo bidfkem star^ho sv^ta. Nemohl t6i nepozorovati, 
ze se lid ten proto piHkloiiuje k naukdm a snahim podvratn]^m a 
jednou povstane jako mstitel dov^£enstva a jeho Mdd, jez pro nd 
nem6ly zdvaznosti a spravedlnosti. Mlad^ kn^z mnohdy se zamyslil 
nad neboh^m lidem tim, kterj^ byl pi4 sv6. klamn^ volnosti hodn6 
utlatovin I Rozpomfnal se na slova jejich, proni§end skry t£, v§ak tim 
hrozn^i§i a nebezpe6nSjSi. Hled£l otupovati ostfi hndvu tu a tam 



16 Alois DosUl: 

propukajfciho, ale pfi veSker^ snaze nardiel na odpor chlebodircfi 
diln^ho lidu. 

Havffi mu rozum^li, k jeho slovflm se naklodovali, mnohdy si 
posteskli a pozalovali. Ale nebylo odtud vyvdznutf. Starost o chl^b 
vezdejSf je vizala fetSzem k tSm dolfim 6ern;^m a nevifdn^^m, v chrdin£ 
neslySeli srozumiteln^ho slova, dSti se vzd^Uvaly v nSmeck^ch 
^kolich. Staff si pfiniSeli ponSkud zbozn^ch a mravn^ch nauk, Ndili 
se jimi, ale jak bude v budoucnosti, az nyn^jSf dorost vstoupf do 
vefejn^ho iivota? 

Tyto mySl^nky zal^taly s iSzk^m, umorn^m dymem od dheln^ch 
dolfi a2 ke kaplance, kde bilo srdce pro 6esk^ lid pracovn^. A nynf 
na odchodu mnohem vice sc ohia§ovaly a tepaly do skrdnf DanSIov^ch. 
Zd^lo se mu, ie m^l zfistati aspoh k vfili t6mto rodiik&m, vrzen^ni 
na pospas do zdplavy 2ivlu cizfho. Ale bylo pozd§. Pokud bude 
mozno, i ndstupce jeho bude pracovati ve stejn]^ch intencfch, a Viktor 
se chystal pouiiti ho, jak by peCoval o sv6 svfifence. Takd mu mnohdy 
pfichdzelo do hiavy, ie jest sidb k dilu velik^mu a s^m nezastavi 
b£hu udilosti tak rapidnS kva^icfch k nutn^mu z^v6rku. Ale zapla^oval 
pessimistick^ beznadSje a oddival se dfiv^fe v pomoc vyS^i i v^sledek 
praci lidsk^ch. 

Byl zavoldn k nemocn^mu a musil poslednS navStfviti d^lnick^ 
domky. Posel hned ohla§ova1, ie duchovnf pomoci potfebuje Cech, a 
Dan^l se vypravil neprodlen^. Sem se bral pSSky,' obec Cechflm 
pfilezitosti pro kn^ze neposkytovala. 

Bylo jarni ncd^lnf odpoledne, zem& d^chala mladou silou, prvnf 
kvitka nakukovala ze such^ch listf a hol^ch keffi. Trciva se podinala 
zelenati, a z poll vystupovala pdra. V pNkopech hr^ela jasnd voda. 
Tepl^ vftr vysuSil cestiCky, po nichi se 6etn6 proch^zel lid, jemui 
bylo dusno pod nizk^m krovem. Kazd^ spSchal do pffrody, by se 
nad^chal £erstv6ho vzduchu, okfdl na tepl^^ch paprscfch slunednfch a 
pokochal se omlazujfcf se zemf. 

A zatfm V jednom domku dod^chdval havff v nejlepSlch letech. 
Sfly jeho byly vy^erpdny, a prdce ho umofila. Jarni po£asi uspfSilo 
rozklad umirajici bytosti. Ale du§e touzila po smffeni s Bohem a 
nebesk^ manS na cestu do v^cnosti. Kde kdo uctivS pozdravoval 
knSze, sp^chajfciho s poslednf ut6chou pro nemocn^ho. Dan^l seznav, 
ze jak umfrajlcf, tak \'\d€ posluhujfci neum6j( mnoho n^mecky, modlil 
se pfi zavfen^ch dveffch jazykem desk^m. Nejednou musil tohoto 
jazyka zde uifvati, ale tak6 nejednou byl proto tep4n v novindch. 
Az pfftomn^m slzy vyskakovaly z ocf, kdyz slySeli mil6 zvuky mluvy 
matefsk^ pfi posvdtn^m obfadu. 

Kdyi Dan^l dokonal posvdtn^ fikon a pohovofiv s pfitomn]^mi, 
vySel na sin, pfistoupil k n^mu jeden z nejstarSich dSInikfi, kter^ 
uz ddvno do dolfi nesestupoval a jenom kofiskou drdhu fidil. S tlm 
se £asto kaplan potkdval, sp^chaje do §koly a mnohdy si i krdtce 
pohovofili. 

>Doslechli jsme, velebn^ pane,* fekl smeknuv Cepici, >ze nds 
chcete opustiti. Vzdyf se teprve k podzimu velebnidkov^ u nAs stffdaji! 
Pro6 odchdzfte pojednou? DSldte si snad nSco z t^ch uSt^pkfi v no- 
vindch? Nebo vds snad nSjak i jiny urazil?< 

»Mil^ pfiteli,« odvfitil Danfil, »takovy list mne nemflze uraziti, 
kdyby sebe vfce na mne soptil, a rozli6n^m tSm Citisk&m jako Cech 



Z Idsky k mnoh^m. 17 

ce krajin^ jsem ui uvyknul. Mne k odchodu null jind 

c 

el pov^ddl die pravdy, ilm se stane a kam ae odeb^fe. 
n^ pfikyvoval Sedivou hlavou. »To jest nico jin^ho. Kdyi 
>roc byste si nepoIepSil. Kaplanovati zde na hordch a b^ 
^lem V zdmkuy to jest velik^ rozdfl. Nu, to jdSte» a Bflh vim 
. Byl jste k nAm hodn^ a znal jste ae k sv^m neboh^m 
< 

^myslete, ze jest v takov^m zimku vSechno zlato, co ae 
la to Viktor, >snad se dost navzpomdiAfn na krajinu zdej§( 
budu, ze jsem mlsto pKjal. Jin6 ohledy mne vedou ke kroku 
lepM zaopatfeni jest na misti poslednlm.« 

/ff se pon^kud udiven^ podival na kaplana, ale netizal se. 
lo blabo rodiny nejpfedn6j§i. 

ovSem, na§inec tomu ani nerozumi. Ale my na vis ne- 
erne. Vy pak budete viude stejn^ a k lidem hodn^. Takov^ 
te md nmoho pracovn^bo Hdu, a vy se mftiete dosti £asto 
reho pfimluviti.« 

n{ zase Dan£l popatfil na sv^ho prflvodce. Svym prostym 

1 vycftil muz ten a nynf se dot^ldl vici, ji2 i profesor v listi 
znamenal. >Bude-]i to v m^ moci,< fekl knSz, »jist^ se pfi- 

a to tlm spi§e, pon^vadz to budou moji nejbliiil rod^ci a 

vif uz nezdrioval kaplana, ale chvdiil krok jeho. Je§t^ kus 
3vdzel Viktora a pak se pomalu vracel k domovu, vypravuje 
nu, pro£ pdter Dan^l Schliisselburg opouStf, ie se stane 
k^m dom£ vychovatelem a navritf se tak^ z ciziny do sveho 
Tim se lidem mnohi v^c vysvStlila, a CeSi ze srdce pf^li 
'i jeho pov^Senf. 

poDuknutf sam^ho fardfe musil Dan^l o nejbliz^f ned^lt 

I rozlou£iti se s osadnfky, jich2 se hojnost dostavila do 

V ten den pr^ ud^Ial kaplan nSkolik mluvnick^ch poklesk&, 

mu jich nevySital. Byl velice dojat, a posluchadi ani brvou 
ili. Dan^l Nimcflm imponoval svj^m charakterem, nepodaj- 

ohledu ndrodnfm a pfesn^m plnSnfm povinnostf. V torn 

mu nikdo nesm£l kfiv^ho slova fici. Rid a ochotnS posloui^il, 

spravedliv^ konal, ve §kole i v kostele sv^domite, ke kazd^mu 

1 ndlezitou vdinosf a uctu, a nikdo mu nemohl jin£ vyditky 
nez ze jest Cech, co2 bylo kamenem firazu pouze u Stvddtl 

atn^j§fch katoKkfl. 

anel tak£ nevyzadoval pro svou osobu soucitu a tkliv^ch 
lek, dal vSem s Bohem a vyzval pfftomn6, by vSrnS ndsledovali 
lez jim die Pisma pisem hldsal, aby se vespoiek milovali, tfeba 
izdiln^ ndrodnosti, a stejni Inuli k jeho ndstupci, kter^ se 
\\ intencemi k nim piichdzf. 

l^kter^ch poslucha£fl se dotekla ona »rozdilnd narodnosf*. 
;i pfipustiti 6esk^ iivel na vefejnosf, vzdyt to jsou pouze 
kteff dnes pfijdou a zitra odejdou, kteff nemajf mnjctku 
it^ho, a nyni se vefejnS na kazatelnS dl, ie zde v n^mcck^m 
bytuje jeitS jini ndrodnosf, s nfz nutno po^itati, kterd se hl^si 
lu a nepoddivd se pfi veSker^m utiacovdni. A ^esky kaplan 

Iff 1898-W. 2 



18 Alois Dostll: 

pfimo napomfnd osadnfky, by i tyto d£Iniky milovali jako sv6 spolu- 
bratry a spolukfestany. 

O t^to zdlezitosti bylo mnoho rokovdno po hostindch, ale 
N&inci za krdtko musili seznati je§t£ nSco jin^ho. Bez v^domf tifednfkfi 
i duchovni sprAvy uspofddali havif i DanSlovi v podve£er zastavenfdko, 
kter£ mSlo vAz v^hradnS 6eskf, Nikdo o torn ani tuSeni nem£l, co 
se pfipravuje na ve£er pfed odjezdem kaplanov^m. Dan^l poslednf 
£as pobytu sv^ho na osad£ nejvfce trdvil doma. Spofddal si knihy, 
slozil sv6 svrSky, ve §kol4ch rozdal d&tem po obr^zku, to a ono 
zaffdil a na pff§tf den se chystal zcela ti§e odjeti. Ted uSival pohovky 
s poldman^mi p^ry, vyhllzel oknem do pffrody, pfechdzel pokojem 
a jinak se bavil. Na dtenf nebo studium nebylo ani pomySlenf. StarSi 
kaplan odejel k nemocn^mu, fardf cosi zapisoval, a DanSl byl po- 
nechdn sobS sam^mu. Chystal se poslednf strdviti ve6er v lizk^m 
kruhu spole£nosti. Oby^ejnS se vespolek bavili vypravovdnfm, hddan< 
kami, feSenfm rebusfi, a kaplani se (asem pustili do u£en6ho sporu. 
Fardf se mdlo pfipojoval, nejsa \xi pevn^ v tSch sporn^ch vSddch, 
a doklddal pouze w&ini: »Aliter in tbeoria, aliter in praxi.< Sdm se 
driel toho druh^ho, ale kaplanfim nepfekd2el v tflbenf rozumu a 
opakovdni theologiclc^ch pfedndSek. 

Sotva zasedli na fafe k ve£ef i, ob& okna u jfdelny byla zaplavena 
rudou zdff. Az se ulekli vSichni a rychle ven vyhl^dali, aby popatfili, 
CO se pjHhodilo. »Lampionov]^ prfivod sem jde,« oznamoval starSf 
kaplan, pohl^dnuv v]^znamn6 na Danela. »£eM se jdou rozlou£it se 
sv^m kaplanem.< 

Viktor poznamenal, ze mu takoird oslava prdv£ neni vhod. 
Litoval, ze tajn£ neodeSel. 

>N&mcfim to mnoho mil^ nebude, it byli 6eskfm lidem pfed- 
stizeni,< fekl fardi^. >Ostatn£ v torn vidSti uzndnf zdslub a dobrou 
vfili. Jenom 2e iifednikfim to bude proti mysli, nebot jsem pfesv£d£en, 
ie o niiem nev£df.« 

Zatfm se bli^il mobutn^ prfivod lidu v havifsk^m kroji, a muzi 
dr2eli v rukou smolnice nebo lampiony, jichz u2fvali pfi slavnosti 
Prokopsk^. V pfedu se brala mlddei, dru2i£ky, neseny prapory 
£erveno-bll^, a hrdla havffskd kapela. Lid j^sal a z proudu pronikaly 
cesk6 pfsn& ndrodnf. 

Domdci obyvatel^ byli velice pfekvapeni a znepokojeni. Kdo 
by se toho naddl, ie tito praci hnSteni lid6 maji v sob6 tolik vznStu, 
tolik citu a dovedou tak pozvednouti sv^ pdze? Ufednici, pfihUiejicf 
ze sv^ch vil na tyto davy, az se pod^sili. A k vfili komu se to d£je? 
Pro desk^ho kaplana, kter^ sotva pfildruh^ho roku zde pobyl. Cecbfim 
V postupu nikdo nebrdnil, ale mra£na se nad nimi chmufila a d^sn£ 
stabovala. Bude jim tohoto samostatn^ho v^stupu zljrm vzpomfndno. 
Nez, V faddch £esk^ch zavlddla radost nad timto sdruienim a^ pro- 
buzenfm. Byl to v^sledek prdce Danfilovy a pj'edchfidcfi jeho. Cesk^ 
lid poznal svoji sflu a moc a nezfistane pfi tomto prv^m vystoupeni. 
Bude se nynl doiadovati sv^ch prdv lidskych pro sebe i sv6 dSti. 

Nyni pak veSkera pozornost byla obrdcena k fafe, a to ke 
kaplance, kde se v otevfen^m okn6 objevil Viktor Dan£l. Odtud 
shlf zel k dolfim a osnoval pldny ve prospSch d^lnfkfi ; ted pfed timze 
oknem stojf havlf i, ktef ( vydtili snahy jeho a jsou napln£ni vd£kem a 



Z lisky k mnoh^m. 19 

uaiinlm. Viktor byl velice dojat a podivnS mu pfipadalo, kdyi 
V nimeckd krajinS sly§el libe zvuky pisni slovansk^ch. Duch jeho 
plesal. 

Kaplan musil vystoupiti z fary. Ostatni knSii brali na slavnosti 
^idasf, ale neukAzali se. Venku byl Dan^l pfivftdin hlufin£ a radostnS. 
Havifi ho obklopili, a jedna z drulidek se s nftn rozlou6ila jm^nem 
vSech Skolnfch dftek. Mluvila 6esky, jinak ani neum^la. 

Dan^l nevdhal a odpov£d£l rovnSz ^.esky. ^e£ jeho byla uvitdna 
s radosti. Vystoupii starSf havlf, onen muz, kter^ neddivno Viktora 
provizel a prost^mi a nehledanymi slovy se roz'oucil. Vzpomenul 
iriech sluieb, je2 kaplan £ech&m prok^zal, dSkoval mu za vSechnu 
lisku a Ddklonnost a pfdl mu k dalSf dinnosti vSeho zdaru a StSsti. 
Slova jeho byla doprovdzena souhlasem pfftomn;^ch. Tak6 k t^mto 
srdednym pMnim a dikfim dal Viktor £eskou pfimSfenou odpovSd. 
Ai mu selh^val hias, jak byl dojat a rozru§en. Nikdy se takov^ho 
omioii nenad^l a tak& pro ni jenom nepracoval. Vyslovil se i nynf, 
le konal i>ouze, co mu povinnost kdzala, a k £emu byl hlasem srdce 
sv6ho veden. 

Hudebnfci zahr&Ii jeSti jednu pisefi, a dav se v tichosti rozchdzel. 
I lampiony zhasnuty. Havffi klidn£ se brali v menSlch, v^tSich sku- 
pin^h ke sv^m obydlim. Zaslechli hned mnohou pozn^mku pro- 
nesenou od N6mc&, ale nedbali toho. Byli toho mfn^ni, ze jim tento 
akt vd££nosti nemfiie b^ti ve z\6 vykUd^n. 

Dan^I se navrdtil hned do sv^ho pokoje, kde prosedSl hodnou 
chvlli V zadumAnf. Tak pojednou mu pfiSlo do hlavy, aby zfistal 
mezi timto lidem a nem£nil ho za kruhy aristokratick6. Zdali se mu 
i zde dostane tolik pfizn£ a l^sky? Nebylo by mu 16pe na venkovS 
tnezi dobr^m, prost^m lidem, kterj^ chdpe jeho snazenf? NedodSlal 
by se tady vice vdSku a porozumSnf pro sv6 pl^ny? 

>Mohu se vzdycky navr^titi do duchovni sprAvy,« posl^ze fekl 
sdm k sobs, aby upokojil sv€ svSdomL S takov^mi mySl^nkami 
iisfnal poslednS ve sv6 6tulnS kaplance, kde zazil mnoho mil^ch 
chvil a kde po6al samostatnou 2ivotni drdhu. 

Rino odslouziv dasnS mSi sv., rozlou^il se s domdcfmi a pS§ky 
minil jiti na nddraif, asi hodinu cesty vzddlen6. Jak pfiSel, tak se 
nynl vracel. FarAf musil odb^ati funkce v kostele, druh^ spolubratr 
sp^hal k nemocnSmu. DanSl vy§el sdm, ale hned na ndvsi mSl 
spolecnosf. 

V dSdinS existovala jeStS jedna kapela domdcfch hudebnfkfi, 
ktefi si nemohli ddt ujfti pfilezitosf, aby odchdzejfcfho kaplana hlu£n6 
nedoprovodili. Naddli se, ze se 6esk6 hornickS kapele dostalo u ve^er 
pikn^ odmSny, a konkurence jim nedala spdti. Na rychlo se sehnali 
a ted pfed kaplanem spustili nejry£nSj§f pfseii. DanSla tato pocta 
nejmenS t£§:la, ale nemohl odporovati. A tak krd^el s hoU za osmi 
hudebniky vojenskym krokem jako kapelnfk. Osadnfky tato pfihoda 
nevyrutovala z dennf prdce, proto2e zvykli takov^mu vyprovdzeni 
vtech odchdzejfcich kaplanfl, ufednfkd a vfibec lidf, ktefi by sldvu 
tu mohli zaplatiti. 

TakS Dan&l se cht£l brzo n£kolika zlatkami vykoupiti, ale 
hudebnfci §U d&le. Naddli se, ze za vice muziky se bude takS vice 
platiti. Byli odhodUni postupovati ai na nddraii jako s rekruty. 

2* 



20 



Rudolf Vrba: 



Dan&l s&hl zoova do kapsy a pfida] dobr^m t£m Itdem je§tS zlatku, 
tka, ie vice ddti aemfiie, pon^vad£ by mu nezbylo na drdhu. ') Ten 
ai^ument pomohl, hudebolci slozili Distroje, kter^ vzdycky neslouiily 
um^Dl, a Daii£l rycble ubfhal polnimi stezkamt k n^drazl. 

(FokraCovdni.) 




Klesinl obilnich cen. 

Piie Rudolf Vrba. 

I. 

J'Seobecn^ fipadek stavu rolnick^ho v zemlch zdpado-evrop- 
skych mi mnoho pfi^in. Mezinimi uvidf se vS(m privem, 
a to nikoliv v poslednf fad£, klesiaf obilnich ceo. Na 
y/^ mezindrodnim sjezdfi rolnickem, konan^m v PeSti od 17, 
'■(^ do 20. zifi r. 1896., uvedl dvornl rada Juraschek, ptedsta- 
veny vfdensk^ statistick6 kancelSfe, celou fadu pH(5in, 
pro£ od let sedmdesitych po^fnaly v^obecnS klesati ceny obiinf. 
Uvctdfme zde statistick^ materiil die n6ho, av§ak s dflvody Juraschko- 
vjrmi nesouhlasime, pokud se t^kS nAzoru jeho, ze zlacin^nl obilf mS 
svou pHt^inu V nadprodukci. Tvrzeni to jest docela iiesprivn^ jiz z t6 
pfl(Hoy, ie hladov^ch 2aludk& jest a2 nazbyt, na miliony, coi do- 
kazujl hrozn^ hladomory na Rusi a povi2Iiv£ nepokoje v cel£ Italii 
nSsledkem zdraienf chleba a mouky. 

Jest mnoho milionfi zaludkA, kterfi by r4dy jedly chl^b a pe- 
6ivo, kdyby si je mohty koupiti. V torn v£zl celi otizka, o n£jak4 
nadprodukci obitl nemhie b^ti nikdy teii v td mife, aby ona byla 
jedinkou pflfiaou klesinC obtinfch cen. 

Na poAdtku tohoto stoletl mfinily se obilnf ceny kaid6ho roku 
velmi. Pff£iDou toho byly hlavnfi vilky napoleonsk^ a neurody. Tak 
se platilo v Anglii v letech 1800. — 1819, za kvarter pSenice 59 ai 
126 fihngfl. Od r. 1820.— 39. platilo se 39—71 fi. Od r. 1840.— 59, 
platilo se 38—75 5. 

Die tlFedolch ziznamfi platilo se v Anglii za kvarter 





pteDJce 


je^mene 


ov 


'Sa 


1854. 


72 sh. 05 d. 


36 sh. — d. 


27 sh 


11 d. 


1867. 


64 . 08 . 


40 . - . 


26 . 


06 . 


1879. 


43 . 10 . 


34 . — . 


21 . 


09 . 


1889. 


29 . 09 . 


25 . 10 . 


17 . 


09 . 


1892. 


30 . — . 


26 . — . 


19 . 


— . 


1894. 


22 . 10 . 


24 . 06 . 


17 . 


1 


1895. 


23 . - . 


21 . — . 


14 . 


— , 



Bfihem tficeti let, to jest od r. 1866. — 95., klesla v Anglii cena 
ptenice o 49%, jeCmene o 357o. ovsa o29''b. Tot^it plati o Francii. 
Za vSlek napoleoaskych ai do r. 1820. platilo se ve Francii za 1 hekto- 
litr pSenice ai 25 frank&. Ceny pSenice ve Francii jsou ndsledujld: 

') PfOioda ta litena die skute^nosti. 



Klesltii obilnich cen. 



21 



od r. 1861.— 65. 
• 1866.— 70. 
. 1871.— 75. 



frankfi 20.31 I od r. 1876.— 80. 
» 23.19 > 1881.-85. 



25.73 



» 1886.— 90. 



frankfi 22.36 
. 19.48 
> 18.28 



Za jeden metrdk platilo se ve Francii prflmSrnfi: 

pSenice jeCmen oves 

r. 1870. 26.63 20.— 21.70 

» 1880. 29.96 20.73 20.79 

. 1890. 24.98 17.96 19.56 

> 1893. 21.38 16.95 20.45 

Jinak se v§ak pohybovaly obilnf ceny u nis a v soosednim 
N&necku. Vyjma I6ta netirodnd byly u nds a v NSmecku obilnf ceny 
V letech §edesj&t^ch vy§§f, ne2 na poddtku tohoto stoleti. Die tifednfch 
zimanift platilo se v Pnisku za metrdk prfimSrnS 





pSenice 


2ito 


od r. 1816. 1820. 


20.6 marek 


15.0 H§. marek 


> 1821. 1830. 


12.0 . 


12.6 


. 1831. 1840. 


138 . 


10.0 


. 1841.— 1850. 


16.7 » 


12.3 


. 1851.— 1860. 


21.0 . 


16.5 


» 1861. 1870. 


20.0 » 


15.4 


V prflmSrn^ch dobich 


pftilet]^ch : 






pSenice 


2ito 


od r. 1871. 1875. 


23.5 marek 


17.9 H§. marek 


» 1876.— 1880. 


21.0 . 


16.6 


» 1881.— 1885. 


18.9 » 


16.0 


» 1886. 1890. 


17.4 » 


14.4 


. 1891. 1895. 


16.7 . 


15.0 



Porovn^me-li s t^mito obilnimi cenami v Prusku obilni ceny 
e plodinov^ bursy vide&sk^, pfesv6d£{me se, ze klesdnf obilnich cen 
za poslednfch p£tadvaceti let stejnyrn krokem i u nds se pohybovalo. 
Platilo se za metrdk prfim£rn£ na vfdefisk^ plodinov6 burse: 





pSenice 


zito 


jeCmen 


oves 


r. 1872. 


14.90 zl. 


8.79 zl. 


8.30 zl. 


6.90 zl. 


. 1877. 


13.60 » 


10.— » 


10.50 . 


7.80 . 


. 1885. 


9. 


7.70 . 


9.20 . 


7.20 . 


. 1890. 


8.90 . 


8.10 » 


9.40 » 


8.70 . 


. 1891. 


10.72 . 


9.41 » 


8.50 » 


7. 


. 1892. 


9.70 . 


8.67 » 


8.20 » 


6.18 » 


. 1893. 


8.56 . 


7. 


8.81 . 


7. 


• 1894. 


7.66 . 


5.99 . 


9.96 . 


6.99 . 


. 1895. 


7.46 . 


6.47 . 


8.56 » 


6.73 . 



Rok 1896. pfinesl v dosavadnfm smSru velikou zmSnu. Na svS- 
tov^m trhu schdzel jeden dosti zna6n^ dodavatel, a to Indie, pro 
kterou Anglie nucena byla kupovati za 60 miliond rupif pSenice, aby 
vSecko nepohubil hladomor. Mimo to sklizefi r. 1896. nebyla valnA. 
N^sledkem toho zaznamendvdme na plodinov^ burse vfdeftsk6 obrat 
k lep§fmu. PoWtkem srpna platilo se za metrdk moravsk^ a rakousk6 
ptenice 7 zl., kterdi^to cena koncem prosince roku 1896. stoupla na 
8 2l. 60 kr. 



22 Rudolf Vrba: 

Rok 1897. udrSel obilni ceny v dobr6 mife. De§tS, kter6 skorem 
nepfetriit^ panovaly za celou dobu sklizaS, znidily mnoho obilf, a dm 
sklizeji valn6 utrpSla. Na Rusi pak ohromnd vedra znidila za milo 
dnf v^tSinu sklizn^ v krajin^ch jihorusk^ £emav6 pfidy. Se vSech stran 
znSly zprdvy o sklizni velmi nepffzniv^. Prvni v^tSf niljezd na zv^Seni 
obilnfch cen u£in£n byl na plodinov6 burse Newyorsk6, odtud pfeSel 
na Londyn, Pafii, Berlin a Videii. B£hem r. 1897. dozily ceny obilni 
znaSn^ho zv;^§enf. 2^znamy plodinov6 bursy vlde]isk6 za metr. cent 
znf jak nisledovnS: 

pSenice zito jecmen oves 

4. ledna 1897. 8 zl. 65 kr. 7 zl. — kr. 8 zl. — kr. 6 zl. 35 kr. 
16. pros. 1897. 12 . 90 > 9 » 40 » 9 » 50 » 7 » — » 

Ceny tyto jsou pro jakost prostfednf, nejsou tedy ani za obiU 
nejSpatnSjSi, ani za nejlepM. Z toho vidfme, ze ndsledkem §patn6 
skliznS ceny obilni valn£ stouply, a jak se v6ci maji, i pro letoiek 
se V t^to v^Si asi udrii, jestlize ndsledkem §patn6ho pfezimovini 
ozimu jeStS nepfidraii. Porovndme-li bidn^ ceny z r. 1895., obdrzl 
dnes rolnik za metrdk pSenice o 5 zl. vice, ne2 pfed tfemi roky. Co 
to znamend, o torn netfeba se §ifiti. 

V sousednim N^mecku byl pohyb obilnich cen v poslednlch 
p£tadvaceti letech podobn^ jako u nds. Na obilnim trhu berlinsk&n 
platilo se za metrdk 





pSenice 


2ita 


jedmene 


ovsa 


r. 1885. 


16.0 


14.0 


14.0 


13.4 m. mar. 


. 1890. 


19.0 


16.9 


16.7 


15.7 


» 1891. 


22.4 


21.1 


16.9 


16.5 


» 1892. 


17.6 


17.6 


15.4 


14.9 


» 1893. 


15.1 


13.3 


14.9 


15.7 


» 1894. 


13.6 


11.7 


14.5 


13.0 


» 1895. 


14.2 


11.9 


13.0 


12.0 



Rok 1896. pi^inesl v obilnich cendch i v N6mecku obrat k lep« 
§imu. Die zdznamu zem^d61sk6 komory platilo se na obilnim trhu 
V D^vin6 16. ledna 1898. za metrdk fiSsk^ch marek 

pSenice zito jecmen oves 

18.5 14.5 18.5 15.5 

Jak vidime, jsou tyto ceny oproti cendm z roku 1895. mnohem 
vy§§i. 

Projdeme-li ceny obilni na v§ech nSmeck^ch trzlch, obdriime 
ndsledujici obrazec cen: 16. ledna 1898. placena za metrdk fiSsk^ch 
marek nejniiSi cena: 

p§enice zito je6men oves 

16.5 12.3 11.6 12.4 

nejvySSi cena 20.0 16.0 20.5 16.5 

V tfichto hranicich pohybuji se nyni v Nfimecku die jakosti 
ceny obilni. 

Pfihl^dnSme je§t6 k obilnim cendm v Severni Americe. Za jeden 
buM pSenice se platilo dolarfi 



Klesdni obilnich cen. 



23 



za pSenici domdd z New-Yorku: 

1.28 dol. 

1.14 » 

0.92 » 

1.09 » 

091 » 

0.74 » 

0.61 » 

0.64 » 

Z toho vidime, ze obiini ceny v Severn! Americe stejnou mSrou 
klesly, jako u nds. R. 1817. platila se v Sevemf Americe za buM 
pSenice 1.57 dolarfi a r. 1895. pouze 58 cents, tedy za 78 let plati 
p&enice tfikrit m^nS. 

Nynf si projdime pohyb obilnich cen u nis v Cechdcb. 

Die v;^odtu Dra. ^bka platilo se v Cecb^ch za obili prfim^rnd 
cena, a to za vfdefiskou m£iHci v rakousk^ m£n£: 



xa pSeuci 


k v^osu orCeDoa: 


r. 1861.- 


-70. 


1.42 dol 


. 1871.- 


-80. 


1.27 . 


» 1881.- 


-85. 


1.07 . 


. 1889.- 


-90. 


0.87 » 


. 1891. 




0.93 . 


. 1892. 




1.03 » 


. 1893. 




080 . 


. 1894. 




0.67 » 


. 1895. 




0.58 . 



od r. do r. 

1655.— 1660. 
1661.— 1670. 
1671.-1680. 
1681.— 1690. 
1691.-1700. 
1701.— 1710. 
1711.-1720. 
1721.— 1730. 
1731.-1740. 
1741.-1750. 
1751.-1760. 
1761.— 1770. 
1771.— 1780. 
1781.-1790. 
1791.-1800. 
1801.— 1810. 
1811.— 1820. 
1821.— 1830. 
1831.— 1840. 
1841.— 1850. 
1851.-1860. 
1861.— 1870. 
1871.-1872. 



pSenice 
— zl. 68 kr. 



m^m^ 1 


> 88 > 


1 


. 85 . 




. 56 » 




> 23 . 




. 55 . 




. 31 . 




. 42 . 




. 93 . 




. 84 . 




. 89 . 


2 > 


. 09 » 


2 . 


► 31 . 


2 > 


► 54 . 


4 . 


. 71 > 


4 . 


. 38 » 


2 . 


. 87 . 


3 > 


► 11 » 


3 < 


► 64 » 


4 , 


. 65 . 


4 J 


► 64 » 


5 . 


► 77 . 



1 
1 
1 
1 
1 
1 
1 

3 
3 
2 
2 
2 
3 
3 
3 



iito 

zl. 55 kr. 
75 
73 
66 
37 
93 
27 
97 
20 
54 
40 
36 
57 
79 
83 
53 
10 
10 
14 
65 
64 
43 
90 



jedmen 
— zl. 56 kr. 



_ « 


. 62 . 


— ] 


. 61 . 


1 . 


. 10 . 


— 1 


► 87 . 


1 . 


. 22 . 


— ] 


. 89 . 


— 3 


► 94 . 


1 > 


. 26 » 


1 . 


. 19 . 


1 . 


► 08 . 


1 . 


. 21 » 


1 > 


. 33 » 


1 > 


► 48 » 


3 . 


► 02 » 


2 . 


. 53 . 


1 > 


► 62 . 


1 . 


. 71 . 


2 . 


► 01 . 


2 . 


► 76 . 


2 . 


► 65 . 


3 . 


► 19 . 



Porovndme-li prftmftrn^ ceny obilnf v Cechdch z desftiletf 1661. 
ai 1670. s obilnimi cenami za 200 let, tedy z desltiletl 1861.— 1870., 
platilo se tehddz za vfdefiskou m£fici v (!)echdch prfim£rn^ 97 kr. a 
za 200 let pozd£ji se platilo 4 zl. 46 kr., tedy skorem pStkrdt tolik. 
Za dvi stoleti cena pen&s klesla o 500 procent. Za co tenkrdt 
naii pi^edkov^ dali jeden krejcar, musime d^ti my nyni pSt krejcarfi. 
Kdybychom cht^Ii porovnati tebdej§( dobu s dne§nf, musili bychom 

vM^ti tak6, jak se tenkrdt vydSlal krejcar a porovnati jej s tfm, jak 

se ieden krejcar vyd^l4 dnes. 



roku 


za jeden loket 


1725. 


2 zl. 18 kr. 


1712. 


. 36 . 


1714. 


» 07 » 


1629. 


. 14 » 



24 Rudolf Vrba: 

Die u£tu patron^tnich kostelfl v Dobfichovicich platilo se roku 
1642. z jednoho korce pfldy 46 kr. Roku 1680. bylo pronajato osm 
korcft poll Dobfichovick^ho kostela za 6 zl. 6 kr., tedy korec za 
45^4 kr. Die udtu na stavbu kostelnl a Skolnl v Dobfichovicich 
eitino bylo r. 1713. za 1000 cihel 5 zl., za 1000 kusfi Sindele 3 zl. 
12 kr., r. 1628. ^itdno za 1000 kusfi gindele dokonce jen 1 zl., za 
1000 kusfi Sindelov^ch Weblkfi 37 kr., za cent InSn^ho oleje 15 zl. 
34 kr. Za s4h limAni kamene platilo se t^ho2 roku 1713. celkem 
24 kr. Za kopdni zdkladu jeden den nddenniku platilo se 17 kr. 
Tesaf a syn jeho obdrzeli za celodennf prAci 36 kr. Mohl si tedy 
r. 1698. koupiti nddennik za celodennf nddennickou prdci jednu dolno- 
rakouskou m£fici pSenice. 

Do Skoly Dobfichovick6 doddna jsou kamna novA r. 1715. 
V cenS za 5 zl. 30 kr. Zejdlfk vina podftdn byl r. 1628. za 8 az 12 kr. 

Cena Idtek die kostelnfch fidtfi: 

^erven^ho damaSku . . . 
sukno pro ministranty . . 
rezn^ pldtno na ru5nfky . 
hi\6 pldtno 1629. 

Vezmeme-li tehdej^f nddennickou mzdu, obndSejfci 17 kr. dennS, 
a ndsobime ji pSti, toi m^l tehddz nddennik v Dobi^ichovicich die 
dneSnfch pen^z 85 kr. mzdy. 

Die uatfl kostela Sliveneck^ho platilo se od r. 1722. do 1735. 
za sekdni jednoho korce obili 10 kr. Pon§vad2 sekd5 prfimfirnfi po- 
sekd denn£ jeden a pfil korce, mSl sekd6 tehddz 15 kr. denni mzdy, 
ovSem mSl tak^ zajist6 i stravu. Die cen obilnfch z r. 1704. mohl si 
za sest dni vydSlati sekdnfm tfi 6tvrti korce zita, nebo jeden a pfil 
korce jeSmene, neb korec ovsa. 

Die fictfi kostela ^evnick^ho platilo se r. 1707. zednfkovi dennS 
24 kr., chasnfkovi zednick^mu 18 kr., pomahaci zednick^mu 10 kr., 
tesafi se platilo dennS 21 kr., pfi stavSni krovu mfel 24 kr. Za mld- 
cenf platilo se mlatci denn^ 12 kr. 

T^hoz roku stdl korec pSenice Izl. 54kr., korec zita Izl. 13kr., 
korec je^mene 1 zl. 29 kr. Zednik si mohl tedy vyd^ati za §est dnl 
vice nez korec zita a skorem na korec pSenice. 

Dnes ov§em nemfizeme prdci a platy zednick^ porovnati s platy 
zednick^mi tehddz. Dnes se plati prdce zednickd neobydejnS draho. 

Tfm jsme jen podali nSkoIik ukdzek, kterak se tehdd2 prdce 
lidskd platila, i nemfizeme si z tSchto uryvkfi u£initi upln^ obraz 
vydSlkovych pom^rfi tehddz panujfcfch. 

KonecnS zde poddvdme pfehled obilnfch cen na trhu Praisk^m, 
jak jej vypoSftal vdzn^ ufad Prazsk^, za poslednfch 120 let. 

Platilo se za 1 hektolitr b^zn^ nyni rakousk^ mince 

rok p§enice zito jedmen oves 

1772. 7 zl. 96 kr. 6 zl. 88 kr. 5 zl. 35 kr. 2 zl. 47 kr. 

1 » 96 > 1 » 49 » 1 » 04 » 
3 » 26 » 2 . 56 » 1 » 95 . 
3 . 39 » 2 . 71 » 1 . 56 » 

2 » 45 > 2 » 04 » 1 . 10 > 



1777. 


2 » 47 


1782. 


3 . 87 


1787. 


4 » 80 


1792. 


4 . 35 



Klesini obilnich cen. 



25 



rok 


pSenice 




zito 


• 

J 


eimen 




oves 


1797. 


4 d. kr. 2 zl. 87 kr. 2 zl. 28 kr. 1 zl. 21 kr. 


1802. 


7 . 


. 70 . 


5 . 


. 33 . 


4 . 


. 56 . 


2 . 


. 78 » 


1807. 


5 . 


. 98 . 


4 > 


. 66 . 


3 > 


- 96 . 


2 > 


. 48 . 


1812. 


6 > 


. 43 > 


4 > 


. 33 . 


3 . 


. 83 . 


2 . 


. 31 » 


1817. 


15 . 


. 03 i 


► 12 . 


. 04 . 


► 10 . 


. 07 . 


3 . 


. 75 . 


1822. 


5 . 


. 35 . 


3 . 


. 78 . 


3 . 


► 16 . 


1 . 


> 69 . 


1827. 


4 . 


► 69 . 


3 . 


. 70 . 


2 . 


. 94 . 


1 . 


. 72 . 


1832. 


4 . 


► 80 . 


3 > 


► 26 . 


2 . 


. 42 . 


1 . 


. 56 . 


1837. 


4 . 


► 21 1 


2 > 


► 71 . 


2 > 


> 22 > 


1 i 


. 54 . 


1842. 


5 = 


► 87 . 


3 . 


► 85 . 


2 . 


► 91 . 


2 . 


. 04 . 


1847. 


9 . 




7 . 


. 28 . 


. 5". 


► 54 . 


2 . 


' 90 » 


1852. 


8 ' 


. 31 . 


7 . 


► 61 . 


5 . 




2 = 


. 90 . 


1857. 


1 . 


> 88 > 


5 . 


. 14 . 


4 . 


. 44 . 


3 . 


► » 


1862. 


9 . 


. 53 . 


6 > 


. 80 . 


4 . 


> 94 . 


2 . 


. 91 . 


1867. 


11 . 


► 36 . 


8 > 


. 75 . 


6 . 


. 35 . 


3 . 


. 68 » 


1872. 


11 > 


^- J 


7 > 




5 . 


. 89 . 


3 . 


. 49 . 


1877. 


11 > 




8 > 


. 51 . 


7 . 


. 10 . 


4 . 


. 13 . 


1882. 


9 . 


. 10 . 


6 . 


. 68 . 


5 . 


. 51 ) 


3 . 


► 81 . 


1887. 


7 . 


. 86 . 


5 . 


. 67 . 


4 > 


> 77 . 


2 . 


. 99 » 


1890. 


7 . 


► 69 . 


6 . 


. 46 . 


6 . 




3 . 


. 93 . 


Die 


v^p< 


sctu ka 


ncelAfe 


zemSd^ 


:lsk6 rad 


y £eskd 


1 platilo 


se V Praze 


za hektolitr 


















1 


p§enice 




£ita 


jeimene 




ovsa 


r. 1891. 


8 2 


J. 62 k 


:r. 7 2 


:1. 20 V 


T. 5 zl. 35 kr. 3 zl. 45 kr. 


» 1892. 


6 


. 82 


5 . 


> 62 . 


4 . 


. 86 > 


3 . 


. 02 . 


> 1893. 


6 


. 61 


5 . 


► 28 


» 5 1 


. 57 . 


3 1 


> 96 . 


> 1894. 


5 


» 73 


4 . 


. 65 ) 


4 . 


. 91 = 


2 1 


► 94 » 


• 1895. 


6 


. 60 


5 ) 


► 25 . 


5 . 


► 74 . 


► — ] 


► » 



R. 1896. nastala, jak jsme jiz naznaiili, v klesdni obilnfch cen 
i u n^ zmSna. A6koliv obilf krdsnfi^vzrostlo^ nemohlo se pfece skli- 
diti. V srpnu tohoto roku prSelo v Cech^ch 24 dni a jen 6 dnf bylo 
such^ch. Obili stdlo na stojatS 4—5 ned^l na polich poseden^ a ne- 
mohlo se skliditi. Ndsledkem toho ceny obilnl stouply. 

Koncem bfezna 1896. platilo se na Pra2sk^m trhu za hektolitr 
P^nice 6 zl. 10 kr., zita 5 zl. 40 kr., jeCmene 5 zl. 95 kr. Na konci 
roku 1896. byly v§ak obilnf ceny na trhu Prazsk^m n^sledujfci : 
platilo se za hektolitr pSenice nejm6n6 7 zl., 2ita 5 zl. 40 kr., je^- 
meiie 6 zl. 

Koncem r. 1897. platilo se na Prazsk^m trhu za 1 hektolitr 
P*«J'ce nejm^ng 9 zl. 30 kr., 5ita 6 zl. 50 kr., jecmene 6 zl. 50 kr. 

Jest tedy rozdil obilnfch cen koncem r. 1897. a r. 1894. dosti 
znadn^. 

Ze vSech cfsel tuto uyeden^ch vysvft^, ze klesdnf obilnfch cen 
^zorovati jest od let sedmdesdt^ch, hlavnS od r. 1873. podfnaje. 
Wes4ni to neobmezuje se pouze na RakouskoUhersko, jest po cele 
r-yrop^, V Americe, jest mezindrodnf. Klesinf obilni ceny jest u p§e- 
nice uejvfeili, u jedmene nejmenSi. Od r. 1873. do r. 1895. klesla 
*^ pSenice v Anglii o 60, v Sev. Americe o 60, v Rakousku o 55, 
^ Prusku 49, ve Francii o 407o. 



26 Vdclav Honejsek; 

Pohyb obilafch cen b^hem roku 1898. podl^hal divok^ speku- 
lact na burs&ch obilnlch. NeJvyiSf ceay obilnl byly v polou m£sice 
kv£tna. Potom vgude klesaly. Nisledujfcl dlsla nim situaci objasof. 

Na plodinov^ burse v PeSti platilo se za metrick^ cent r. 1898. 



18. kvSlna: 


26. iervence: 


pSenice 14 zl. 95 kr. 
zito 10 . 40 . 
oves 7 . 70 . 


8 zl. 30 kr. 
7 . 05 . 
6 . — . 


plodinovi burae ve Vidni: 




pSenice 14 zl. 40 kr. 
iito S . 22 . 
oves 7 . 70 » 


7 zl. 93 kr. 
6 . 54 . 
5 . 68 . 


plodinov^ burse v Praze; 
Ses. pSenice 14 zl. 50 kr. 
ieskS iito 10 . 35 . 
bll# oves 8 . 10 . 


10 zl. 10 kr. 
7 . 75 . 
7 . 90 . 

(Pokraeovini.) 



mk 



Emigranti a exulanti ceSti v Perne a Lesne. 

Napsal V&clav Honejsek. 

Uvod. 

^^ migrad Ceskpu rozumf se oby5ejn^ ono hromadni st6ho- 
**' vdnl lidu z Cech po por^zce stavfl ciesk^ch^ na Bfl^ bofe. 
AvSak jiz dflve, roku 1M8., musili se z Cech st£hovati 
J dosti velk^ zistupy lidu, Byli to fiefiH bratff, kleff pro 
i svou pHchylnqsf k n^meckym protestantfim ve vAlce 
^malkaldski z Cech byli vypov^zeni. St^hovali se z Cech 
ve tfech zdstupech. Prvnf zdstup z LitomySle, Bydzova a Chlumce. 
Bylo jicK okolo 500 osob, a st^ovaii se na itedesAti vozlch. Druh^ 
zistup ne diouho po nich, z Brand^sa n, L., z Turnova a okoli 
V po£tu asi 300 osob na padesAti vozfch a tfetf zdstup z panstvi 
Brand^ssk^ho. St6hovali se do PoznaAska, kde se podrobiti musili 
zkouSce nibozensk^ a do cirkve evangelick^ pfijati byli. ') 

V tomto pojedn&nf mAme hlavn£ na zfeteli ony vyst£hovalce, 

kteH po bitvfi bfilohorsk^ z Cech do Perna a Le^a se vyst^hovali. 

DMve vSak, nei k Iffieof stavu emigrantfi v PernS a Lefin6 pfi- 

stoupfme, dovolfm si upozorniti na nSkter^ vady a chyby, kter6 se 

pfi posuzovint a Iffenl emigrace £esk£ dSjf 

NSm katoUkflm dasto se vyt^kS, ie pr^ nejsme dobi4 vlasteoci, 
ba ie jimi ani b^'ti nemflieme! Stavlme pr^ lisku k Bohu, k cirkvi 
a n&bozenstvf pfed lisku k vlasti! >Don:iov v&& jest &lm, vlast vaSe 
drkev, cIsaFem vaSfm jest papeil' Tak vyt^kino bylo niim katolikQtn 

') K. Tieftrunk: Odpor st. i. p. 359. 



Emigrant! a exalanti ttSiti v Pern6 a Le§n6. 27 

i V fi^k£ rad£, kdyz liberalismus byl na vrchole sv6 slivyl Tak hlisal 
baron Tinti za souhlasu levice r. 1870. ! — Jste ultramontini, to jest» 
vlasf vaSe jest tarn >ultra montes< za horami, nejste vlastenci, tak 
opakuje se casto az doposudi 

Neiy podivnol Tit^i^ lid^, kteH n^m podobn^ v^ditky £inf, sami 
velebf £asto a na v;^sosf vyndSeJf 6esk^ emigranty, kteff pro 8v6 
nibo2ensk6 ndzory vlasf opustili a tfm ji i po^odili ! Tu patrnS mSfi 
se dvojim loktem. Jin^m n^m katolikfim, jin]^m £esk]^m exulantfimt 
My katoHci jsme z t^ze pfidioy nevlastenci, exulanti z t6ze pfffiny 
ctihodni patriarchov^, sami to starozikonni £leazarov61 Ferdinand 
Scbulz na pi^. naz^vd je nejv£t§fmi, jedin^mi vlastenci sv6 doby. (C^eSti 
vystShovalci p. 5. v Matici lidu 1876.). 

Druhd chyba, kterd se pfi Ifdenf emigrace £esk^ d£je, jest, ie 
se na vie tak, jakoby pouze evangelici a £e§ti brati^i pro sv^ nd« 
boienstvl trp^ti a vlasf opouStSti musili. Ze v§ak i katolici jak v Ce* 
chdch, tak i v jin^ch zemfch casto mnohem vice nezli protestant6 
trpiti musili a ze sv^ch vlasti vyhdn£ni byli, o torn se oby£ejn£ 
ml£f. A proto uvedu n£kter6 toho doklady, co katolikflm v tiie dob£ 
pro jejich vim bylo sndSetil 

V Anglii zapov&zeno bylo katolik&m v zemi meSkati, a kdo 
pfece zflstal a byl postizen, smrti byl pokutovdn. Za Jindficha VIII. 
bylo ve £tyi^ech letech 500 kldSterfk a pi^es 100 hospital^ zru§eno. 

Nejvice sndSeti musili katolici v Irsku, Kn£2i a biskupov^ byli 
vypov^zeni, kazdy tikon ndbozensk^ zakdzin. Na hlavu katolick^ho 
kn&e vysazeno 5 liber §terlinkfl, pr4v6 tolik, jako se vypldcelo za 
hlavu zabit^ho vlka. ^ddn^ katolik nesm&l ani soukromS, ani vei^ejnS 
vyu£ovati, nesmSI b^ti dfistojnikem ani stdtnim tifednikem, nesm^l 
do parlamentu voliti, ani volen b^ti. Zkrdtka, zbaven byl veSker^ch 
obdansk^ch a politick^ch prdv. Krdlovna Alib^ta kazala obili kato- 
likd na polich spalovati, aby katolici irSti vyhynuli hladem. Tito mu- 
sili se namnoze mrchami a travou ziviti. Tisfce mrtvol bylo vid^ti 
)ak V ulidcb m£st, tak na venkov6. Tak vypravuje d^jepisec Marrison — 
a ten byl protestant. *) 

PodobnS nakldddno s katoliky ve Svedsku. Gustav Adolf, 
o n^mz se do svSta hldsd, ie bojoval za ndboienskou svobodu, uti- 
skoval doma katoliky, a ktefi se necht^li stdti luterdny, vypovidal ze 
zemS a zbavoval je politick^ch prdv. Tfi poddan^, ktefi se stali ka- 
toliky a Jesuity do zem^ povolali, dal usmrtiti. 

Ve Francii v m£ste£ku Bearnu utratili Hugenoti 3000 katolikfi ; 
V Saint Severn uvrhli do propasti 200 kn^zi. V Nismenu poru£ila 
synoda Hugenotfi zni2iti vSecky oltdfe. Dne 29. zdfi 1567. bylo tam 
80 pfcdnich katolikfi ve studnich utopeno. Ve vdlkdch r. 1562., 1567., 
1568. bylo od Hugenotfi 50 kathedrdlnich katolick;^ch chrdmfi a 500 
roen^ich katolick^ch kostelfi zbofeno. (Schoppner 202 — 3.) 

V Sasku nechtSl Christian 11. v zemi trpSti vyznava^e jin;^ch 
^Idnkfi viry, nef kter^ obsaieny byly v listing o miru (Concordien- 
formel). Kdo listinu tuto uznati nechtSl, byl vypov^zen ze zemg, a 
jm^ni mu bylo zabaveno. Ndsledkem toho sesazeno a vypov6zeno 
bylo mnoho kn^ii z ufadu. Ti pak naz;^vali a psali se tak^ exulanti — 
Exules Christ! — jako naSi 6e§ti exulanti. 



») Viz Krlslftv: Kardindl Harrach p. 19. 



28 Vdclav Honejsek: 

AvSak i u nds v Cechdch byli katoUci pro viru svou kacolickou 
prondsledov^ni a vypovfd^ni. 

R. 1517. dne 21. srpna usnesli se m£§fan6 litom£fi£tf, 2e zddn^ 
katolik, a byf i byl v m^stS rodil^, za mSStana pfijat b^ti nemd, 
a kdo by se zan pfimlouval, ten mfil se ve 6tyfech ned&lich vypro- 
dati a vyst^hovati. A toto usneseni platilo za prdvo po cel^ch sto 
let. (Beckovsk^ 6. 3.) 

Evangelicti pak stavov^ 6e§ti pobrali katolfkfiiii, ktefi se dsafi 
Ferdinandovi a ndboiienstvi katolick^mu zpronev^fiti necht&li, statky 
a pfinutili je, ze se musili ze zemS, hlavnS do Pasova a jinam vy- 
st^hovati. 

M^li tedy i katolfci sv^ exulanty a emigranty. Za vpddu Sasfi 
r. 1631. byli to vSichni krdlovStf mfstodrzfci, jicbz bylo 12; po nich 
ze stavu pansk^ho, pdnfi, synfi a sirotk& vice nez pfil drub6ho sta, 
rytiffiv a zemanfi velk^ podet mimo osoby z mSstsk^ho stavu. (Bec- 
kovsky- p. 243—4 a 22—3.) «) 

Ne2, na tyto a podobn6 vSci rddo se zapomfnd, snad aby 6e§tf 
evangelidtf a bratrStf emigranti v jasngj§fm objevili se svStle. 

Jind chyba, kterd se pfi Ifcenf a posuzovdnf emigrace £esk6 
stdvd, jest, ze se emigrace posuzuje se stanoviska naSeho stoletf, a 2e 
se zapomfnd na neblahou onu zdsadu tehdejSi doby: cujus regio, 
illius et religio — if zemS, toho i ndboienstvf. 

V ndbo^ensk^m mlru Augsbursk6m r. 1555. byla pfijata zdsada, 
ze die ndbozenstvi pdna zemS fiditi se md i ndboienstvi poddan^ch. 
Cujus regio, illius et religio, Mnozf, a mezi nimi i p. feditel Tomd§ 
V. Bilek ve sv^ch dSjindch fddu TovarySstva JeifSova (p. 186.) spa- 
tfuji v zdsadS t^to svobodu ndboi^enskou. Zapomfnajf v§ak, ze zdsada 
tato ddvd svobodu pouze pdnfim, vladaffim zem^, z lidu poddan^ho 
Cinl nevolniky, otroky ve v6ci nejdflleiitSjSf, v ndbo2enstvf. Na doklad 
toho, jakd to byla svoboda, sluzi2 ndsledujicf: 

Falcke zemS pfizndvaly se za dob ndbozensk^ho mfru Augsbur- 
sk^ho k vffe luterdnsk6. Tu napadlo kurfiftovi Bedfichu III. u6eni 
Lutrovo zavrhnouti a ufienf Kalvfnovo vyhldsiti za prav6. Pfistoupil 
k cfrkvi reformovan6, a celd zemS musila ndsledovati pflkladu jeho. 
Ze dvou synfi jeho pi'idr^oval se star§f — Ludvik, budoucf kurfift, 

^) Bylit to zejm^na: Jan Lohelius, knife arcibiskup s veSkerJra katolickym 
duchovenslvera ; pp. Adam ze Sternberka, purkrabi, se tfemi syny; Adam Star§i 
s dvfima, a Adam mladsi z Waldsteina se tfemi syny; Albert Euseb a Berthold 
z Waldsteina; Zdenko z Lobkovic se synem, Vildm, Jan, Hartman, syn V^clava 
ViMma a Matdj Ddpold Lobkovicov^; Vil^m, Jachim, Adam Gotthelf Slavatov6; 
Jaroslav Martinic s p5ii syny; lindfich, Zdenko, Albert, Zbinko, Viclav Lib- 
steinsk^ z Kolovrat; Hynek, Zdenko, Jachim, Albert Novohradsky z Kolovrat; 
Bohuslav Jifi Krakovsk^ z Kolovrat; P. Vdclav z Rozdrazova se tfemi ditkami; 
Bedfich z Taimberka a dva synov6; Jan StarSi Jankovsky z Talmberka; Ferdi- 
nand a Petr Svihovsky z Rismberga; Bedfich z Dona; lindfich Oto z Varten- 
berka; Vratislav z Fiirstenberka a tfi bratfi; Vratisla v z Pernsteinu ; Burian Leo 
Berka se synem ; Zbinko Vdclav, Adam a Jan Berka ; Jan s jednim a KriStof Kavka 
z feiCan se dvdma syny; Oldfich a Christof z foCan; Albert ze Sleinicfi se dtyfmi 
syny; Matfij Loga, pozdfiji velkopfevor fddu Maltdnsk^ho; Rudolf TrCka s dv^ma 
syny; Oto a Bedfich z Oppersdorfu na Castalovicich ; Albert Sebestian Leskovec ; 
Rudolf Ceidlic; ViMm Vratislav, Hertvip Vratislav a KriStof Vratislav z Mitrovic; 
ViMm a Volf Vfesovec; Vildm z Klenova; Hefman a Jan Cerninov^; Burchard 
Tofinik; Vdclav Vchinsky a syn; Jindfich Histrle se tfemi syny; Rudolf LaJansky 
« Bukov^ ; Tiburc Zdiarsky a Sezima z Vrtby. Balbin Epitomes rer. boh. p. 626. 



30 Viclav Honejsek: 

8v^ obtiiil. A kdyz slySel, ze obojf jest v moci jeho, tu n^kter^m 
trest smrti odpustil, jin^m trest zmirnil, aby nebyli toti2 za 2iva 
itvrceni, coz b^valo u velezrddcfi obyCejn^, n^bvi aby byli jen sfati. 

Ze souzeno die prdva tehdy obecn^ho, lidsk6bo i Bozsk6ho, 
dozndvi dSjepisec Weiss, Denis a jinf. 

Konfiskace statkfi stihla vStifm dflem ony Slechtick^ rodiny, 
kter^ lid ieskf nisilni pfipravily o vfni katolickou a katoIick6 knSze 
vyhnaly. •) 

Obecny lid konfiskad neutrpfi. Tomu stalky pobrdny nebyly. 
Lid zm£nil jen p&na, a zajist^ ne ku §kod6 sv6 nirodnosti. Nebof 
novd katolicki Slechta pob^Iohorskd neponSmdila lid na sirj^cfa nov]^ch 
statcfch. Jsou doposud desk^, jak to f P. Jos. Svoboda ve >Vlasti« 
VI. pg. 405. dokdzal. 

Tolik alespoii k sprdvn£jMmu posouzenf ndsledujicfho 1 — Pfi- 
stupme k vSci sam^l 

N^sledky bitvy b^lohorske. 

Po pordzce odbojn^ch stavfi evangelickycb na B\\6 hofe jednalo 
se hlavnS o dv£ v^ci. Pfedni o potrestdni odbojn^ch stavfi a za 
druh^ o zabrdn^nf, aby se podobn£ vzpoury budoucn^ neopakovaly, 
n;^brz aby pojiM^n byl klidn^ v^voj jak v zivoti rodinn^m, tak 
i stdtiifm. 

Prvnf — potrestdnf vinnfkfi, stalo se popravou ndfielnfkfl vzpoury 
a koniiskacf statkfi odbojn6 Slechty. 

Druh^, zajiSt^nf klidn^ho v^oje pro budoucnosf, mfilo^se stAti 
zavedenfm a vzpruienfm katolick^ho ndbolenstvf v cel;^ch Cechdch. 

Nechceme upfrati, pravl svrchu jiz uveden^ Christ. A. Peschek, 
protestant, ze cfsaf mSl pfi torn dobr^ umysl. Zku^nosf zddla se 
ho pou^ovati, ze v§ecko zlo poSlo z rfizn^ch ndzorfi o vScech vfry. 
Ze v 15. stoletf, za dob Jana Husa, vSecky ty nepokoje, zdStl a krve- 
proliti a pustoSenf, i6i i zaniknuti kvetoucfho stavu university povstalo 
kacifsk;^m uienfm, a ie iii i nynf ona neblahd volba krdle Bedficha, 
to krveproliti na B116 hofe, \§echny hrfizy vdlky a ty krvav^ sc6ny 
V den popravy 2e byly zavindny odch^lenfm se od papeisk^ch fddfi. 
To ie jest pfl6inou, ze Cechy ztrdceji tolik jinak Mdnych obyvatelfiv, 
a ze svazky Idsky mezi krdlem a poddan;^mi jsou zpfetrhdny. Dfive 
ie nebude 16pe, \e6 bude-h jednotn6 katolick6 ndbozenstvf zavedeno, 
{^echy k posluSnosti k star^ cirkvi op6t pfivedeny, a ve§ker6 kacff- 
stvi a novotdfstvi vyhubeno. — VSechnu tu bfdu ze zpfisobila ne- 
Stastnd ndboienskd roztrika; svomost tof ze jest jedin^ mo2ny pro- 
stfedek k zavedeni pofddku, pokoje a StSstf! On — cfsaf Ferdinand — 
jako pdn zemS ze jest povinen vyjddfiti pfdnf a se v§( rozhodnostf 
Mdati, aby nebylo v cel6 zemi poddan^ho, kter^ by nebyl stejn6 
s nlm vlry. V torn smyslu piSe Peschek, protestant, a v pozndmce 
pfipomfnd, ie i v jin^ch zemich ffdili se zdsadou: »cujus regio, illius 
et religio«, a ie i ]\n6 zem6, nejen Cechy, mSly sv6 exulanty. Tyt^i 



*) Jsou to: Salhausen, Biinau, Lobkovic z Hassensteinu, Victhum, von 
Duppau, Schlick, Griesbeck, Stampachov^, Schirnlinger, Pergbar, Schwamberg, 
K5ibl, Thurn, Hochhauser, Fels, Hrzan, Starrschaedl, Wartenberg, Schleinitz, 
Dohna, Reedern. >Vlasf« VI. p. 404. 



Emigranti a exulanti £e§ti v Pernd a LeSn£. 31 

dfivody uv^d6ji se v patent^ ze dne 31. dervence 1627., kter^mz se 

pfikro^ilo k reformaci stavfi vySSfch. Zkrdtka fedeno — Ferdinand II. 

byl pfesv£d6en, ie jen jednotou u vffe, zavedenim ndboienstvl katoli- 

ck^ho, bude Ize odpomoci dosavadnim neblah^m pomirflm, a proto 

pfikrcx^il k jeho zavddSnf v cel;^ch Cechdch. 

Hned jak se zprdva o v]^sledku bit\y b£lohorsk^ v Praze roz- 

nesla, opustili ce§ti bratff kapli betl^mskou, kterd byla pak od vojska 

zpustoSena. 

Dne 13. bfezna 1621. byli vypovSzeni kazatel^ kalvinSti, a to 

hlavn^ proto, ze lid kdzanim roz£ilujf a k odboji povzbuzoji. 

Dne 13. prosince 1621. vypovSzeni byli v^ckni kn£2f konfese 

cesk^. Ve tfech dnech tnSii opustiti Prahu a v osmi dnech Cechy. 

Mohli s sebou vziti majetek movit^ a ve tfech m£sfcfch skrze zvolen^ 

zistupce prodati majetek nemovit;^. To byla prvni emigrace, N6me- 

ck^ch predikantfi se vypov&eni toto net^kalo. T6ch Seti'eno k vfili 

kurfiftu sask^ma. Na tyto doSlo teprv 24. ffjna 1622. na dol^hdni 

biskapa WCirzbursk^ho. 

R« 1624. vypov£zeni byli v^ickni ostatni evangeli^tf knSzi z Cech 

a Moravy, a pocalo se zdrove^ pfihliieti i k nekn^iim a nekatoUkfim. 

Ti byli omezovdni rozliSn^m zpfisobem ve sv^ch iivnostech a prdvech. 

Tu po6ali se tajn6 ze zem£ stShovati i neknSii. — Tu nastala druhd 

tmigrace. 

Hlavnf stShovdnf nastalo vSak r. 1628. Doposud byli jen kn£zf 

nekatolidti a osoby v odboji su£astnSn6 ze zemS vypoviddni, a re- 

fonna ndboienskd provddtaa jen u lidu poddan6ho a v m^stech. 

N)mi milo se pfikro^iti k reformaci 6ili k zavddfof ndbozenstvi kato- 

Iick6ho i u stavf) vySSfch. Za tou pff^inou vyddn byl patent ze dne 

31. dervence r. 1627., v den sv. Igndce. 

Nekatoli£ti pdni a rytffi byli vyzvdni timto patentem, aby se 

bud V §esti m&fcfch k vife katolick^ pfihldsili, nebo zemi opustili. 

Stalky sv6 m^li katolikfim prodati, ze zem^ se vyst^hovati a jiz se 

nevraceti do zem6, led jako katoHci. Tu nastalo stihovdni ifeti, £et- 
nij§l De2 ob£ pfedeSId. 

Kdyz vSak zpozorovdno, ze by zemd timto stdhovdnfm byla 
pfiliS vylidndna, nastaly u provdddni feden^ho patentu ze dne 31. der- 

vence 1627. mnoh^ lilevy. Tak na pf. prodiouzena nejprve Ihftta 
k vystdhovdni se ze zemd a k vyudenf se ndbozenstvi katolick^mu, 
urdeny odmdny na obrdcenf se k vife katolick^, soudy v pN6in6 
velezrddy zastaveny, nedoplacen^ pokuty odpoukSny, a zabaven6 
statky nebyly-li jiz prodiny mdst&m, vracovdny. Pozddji zakdzdno 
pod pokutou 200 toIar& poskytovati pffstfeSf sedldkfim neb mdSfanfim, 
ktefi potajl ze zemd prchali. Nic v§ak mdnd velk^ podet evangelikfi 
opou^tdl Cechy. 

Slavata uddvd, 2e ndsledkem katolick6 reformace vyst&hovalo 
se z Cech 36.000 rodin, mezi nimi 185 rodin ze stavu pansk^ho a 
rytlfsk6ho. K tomu podot^kd Ottfiv slovnfk nau£n^, 2e jest uddnf 
toto >snad trochu pi'ehnan^*. Nebof mnozf z tdch, ktefi se vystdho- 
vali, navrdtili se zase v ndsledujicich letech z rozlidn^^ch pfidin do 
vlasti, a mnozf, ktefi se mezi emigranty poditaji, vystShovali se sice 
z ndkter^ho mdsta nebo mista, avSak ne do ciziny, n^bri usadili se 
nedaleko, na ndkterou toliko mili v zemi, jak o torn pi^ nejvy§§i 
komornik zemsk^ Jaroslav Bof ita z Martinic nejvy§§imu kancldf i Zdeii- 



32 Vaclav Honejsek: 

kovi z Lobkovic. '') A ne v§ickni stShovali se ze zemS pro ndboiienstvf . 
Mnozf pouiili svobody k vystShovdnf, aby se zbavili nendvidda^ho 
poddanstvf, jinf oiekdvali, ze v sousednich zemfch naleznou saadnSj&l 
vyzivu a ze se zase v brzku do vlasti navrdtf. — Ze po tficetilet6 
vdlce ze tff miiionfi obyvatelfl zfistalo pouze 780.000 du§f, tfm nebyla 
vinna emigrace, n;^brz vdlka tficetiletd. Dokladem toho jest N6mecko, 
kter6, jak prof. Jan Weiss pfSe, po tficetilet^ vdlce stalo se rozsdhl^m 
hfbitovem, tisfce dSdin zmizelo, jin6 stoji sice, ale v zflcenindch a vy« 
padajf jako ndhrobnf kameny, mezi nimiz postavy s vpadl^m zrakem 
bojicng se plfif. ®) Jak vylidnSny byly mnoh^ krajiny v Nfimecku, 
poznati mhieme i z toho, ie na krajinskdm sn^m£ v Norimberce 
r. 1650. svoleno bylo, aby smSli tnuiovi pojfmati dv6 zeny, aby zem6, 
n&sledkem tficetilet^ vdlky zpustld, op2t zalidnSna byla. ^) A proto 
sprdvng pf§e se v rodnfku IV. 6. 1. »Matice liduc, ve spise »Vfik 
Albrechta z Waldsteina« p. 115.: »Kdyby se byl na krdsnS nikdo- 
z Cech nevystfihoval, nebyla by pfece tficetiletA v&lka u nds vice 
zfistavila lidi nez 780000 du§(.* 

A jako V pff^in^ vylidnSnf mA se v£c i v pfi£in6 ochuzenf zem^f 
Kdyby byla zem6 ndsledkem emigrace tak velice zchudia, jak se na- 
mnoze H£f, jak by byla mohia platiti ty nesmfmd sumy v^paln6ho» 
kter6 ve vdlce tficetilet^ §v6dov6 uklddali? O sask6m vojevfidci Hof- 
kirchovi se vypravuje, ie mu zimnf pobyt v Praze r. 1631. vynesl na 
sto tisfc tolarfi. Rez. 157. V^kupn^m za uloupen^ obraz P. Marie Staro- 
boleslavsk^ doufal to je§t£ rozmno2iti. Banner, kter^ po£al vojenskou 
drdbu jako chuddk, opouStfeje r. 1639. Cechy, byl na tehdejSf pomftry 
nesmfrn^ bohdS. Zanecbal na hotovosti cely milion tolarfl, kter6 hlavn6 
V Cecheich r. 1639. naloupil. 

A r. 1648. pdcili Sv6dov^ sami kofisf , kterou za tfi dny v jedin6 
Praze naloupili, na dvandct milionfi zlat;^cb, nepo^ftaje v to, co jedno- 
tlivci pro scbe podrzeli. '*) 

Ne2, vizme jiz, kam se naSi exulanti a emigrant! ubfrali 1 

Ceiti bratH stShovali se hlavn£ do Polska, 

Dflve vSak, nez se na cestu vydali, hledSli si urovnati cestu a 
zabezpeciti pfijetf. 21a tou pffdinou byl Komensk^ s Janem Chryso- 
stomem napfed do Polska vysl&n, aby se o ob£ postarali. Na cest& 
teto pozastaviv se v Zhofelci, poznal Komensk^ Sprotavsk^ho jirchdfe 
KriStofa Kottera, jehozto proroctvl tehda mezi bohoslovci velik]^ roz- 
ruch byla zpfisobila. 

Komensk^ proroctvim tSm, ie se vSci brzy ve prospfich exu- 
lantfiv obrdtf, uv^fil a pfelozil je do £e§tiny, coz u mnob^ch velik6 
podivenf, ano i poborSeni vzbudilo. 

Rafael brab6 z LeSna vykdzal exulantfim bratrsk^m zaiito£i$t6 
LeSno a Viodavu. Bratfi z Moravy hledali a obdrieli dtociStS v Ubrdch 
a Sedmihradsku. V ceiku nalezli brath v PolStS na sedmi mfstecb, 
v Uhflch na tfech mlstech utofiiStfi. Du§evnfm stfediskem bratfi 
stalo se v§ak Le§no. — LeSno bylo do r. 1550. nepatrnou vesnici. 
PfistSbovdnfm se v^k bratfi r. 1552. a r. 1628. velice se vzmohla 



') »Vlasf« VI. pg. 405. 

») Prof. Jan Weiss: Weltgeschichte IX. V. 

») »Arbeiter< 1896. Nro. 28. 

'•) Rezek. T. III. 510. 



£migranti a exulanti £e§ti v Peni6 a Le§n6. 33 

Tfikrdte bylo iito£i§t£in Komensk^bo, a to od r. 1628. — 41.; od r. 
1648. — 50. a kone^S od r. 1654. do r. 1656. Bratfi tarn m^li svou 
Ikolu, kterd r. 1624. prom^nSna byla v gymnasium s vyu£ovad 
fecf latinskou. Komensk^ stal se ndsledkem usneseni synody bratrsk^ 
r. 1632. vychovatelem ndAdeie jednoty bratrsk^, kterd na jiQ6, vy&ii 
ikoly jfti mSla. 

Bratfi odek&vali brzk^ ndvrat.do vlasti. Za tou pfi^inou ne- 
dovolovall tak6 z po£dtku svfm knSzfm ^rozbihati se po almuzndch. 
A Komeniik^ sdm sepsal k ndvratu do Cech: Haggeus redivivus a 
velkou didaktiku — jak by se m£ly Skoly zafiditi, az se bratfi do 
Cech navrdtf. — Kdy2 vSak nadSje v brzk^ ndvrat se nespl&ovaly, 
exil se prodluzoval, a almu2ny spofeji pficbdzely, ustanoveno vyslati 
jmteem exulantfi v Polsku, Slezsku a Uhrdch posly, ktefi by almuiny 
pro n£ sblrali. V listindch, kter6 i sdm Komensk^ podepsal, uddvalo 
se, ze fe£enych exulantfl jest 4000, mezi nimi 104 kn^. Sbfrky 
tyto zavdaly pak pfidinu k tuh^m spor&m s exulanty pernensk^mi. 
Komensk^ byl t6z tajemnikem a pisafem jednoty bratrsk6 
V Le§n^. Ndsledkem tohoto ufadu mSi piln^ ddvati pozor, dSji-li se 
bud n£jak6 titoky na jednotu bratrskou, nebo vflbec dSje-li se i mezi 
exulanty n6co, co by na Skodu jednotS bratrsk^ b^ moblo I O torn 
m6l jednotu zpravovati. Tak se stalo, ie se brzy setkaly nepfdtelsky 
jednota bratrskd v Le§n6 s exulanty vyzndnf evangelick^bo v PemS. 
VypovSzenci vyzn&ni evangelick^ho stShovali se hlavnft do 
Mi§ni, do Braniborska, do Prus, do Ddnska i do Nizozemska. 

Av^k neddio se to die jist^ho pUnu, jako se ddlo u jednoty 
bratrsk6, kterd se starala o to, aby vyst^bovalci z&stali pohroraadS 
a tak sn^ze mobli zacbovati i v cizinS viru i ndrodnosf. Protestant^ 
usazovali se porfiznu a rozstflkli se po cel6m t6m£f NSmecku a Se- 
vern! Kvrop^. Nejv£t§( 6dst vSak usadila se v zemicb kurfifta sask^bo. 
Stfediskem jejich stalo se Perno, pozdftji Drdidany a Zitava. M6sta 
ta zvolili £e§t{ exulanti proto, ze jsou blfzko ^esk^cb hranic, ie tedy 
odtud snadno Ize se do Cecb navrdtiti — coi exulanti neustdle 
odekdvali,^ a pak ie mobli zfistati snadno ve spojeni s pflbuzn^mi, 
kter6 V Gecbdcb zanecbali. Do Perna odstSbovali se mnozi he&ti 
evangelici jiz za Rudolfa II., kdyi katolici rozbodn^ji vystupovati 
pocali, a tak^ za vpddu MatydSe do Cecb. ' *) Z po^dtku ucb^lili se 
sem hlavn^ praedikanti. Roku 1626. stShovali se^ sem velik6 zdstupy 
m^anfi litom^fick^cb, r. 1628. ze severnfcb Cecb, z MSlnika, ze 
Slan^ho, Ustf n. L., Cesk^ L^PY- J^n Rosacius, b^al^ fardf utraqui- 
sticky u sv. Mikuli^ na Mal^ Strand, pfivftal je kdzanim. Kurfift 
sask^ na pffmluvu sv^bo dvomibo kazatele Dr. Hoe z Hoenegu 
dovolil exulantflm, ie mohou volnS ndboienstvi sv^ vyzndvati, 6esk6 
koihy tisknouti, femesla a obcbody provozovati a prdva m£§tanskd 
nab/vati. — Duchovnfch ujfmali se sai^tl duchovnf a svolovali, aby 
jim i V 6fad£ vypomdbali. Cbud;^m dovoleno, ze mobou u dvefl 
chrimov^ch o almuiny prositi. Pfi torn vSak uvedeno exulantfim na 
mysl, aby nedinili obyvateiflm domicfm zddn^cb mrzutosti, pfi 
ialoMch by se spokojili prdvem stejn^m jako domdcf. FardfAm 
oloieno, aby ptlni dohliieli, neddvajf-li exulanti poborSenf, cbod(-li 
ptlnS na kdzanf, k stolu P4ni, a kdyby co odcbyln^bo sbledali, aby 



*') Otti&v slovnik naninf. 



34 Vdclav Honejsek: 

bned ozndmili, nebof kurfift necbtSl, aby v zemi jeho ciz( ndbozenstvf 
vtruSovdno bylo. Rescr. 31. prosince 1627. 

Kdyi^ pak povoleny byly desk6 sluzby Bof i, byli deStf duchovnf 
kteff za kazatele zvoleni byli, povinni vrchnf konsistofi se pfedstaviti 
a tu dokdzati, jsou-li v uieni sprdvnf, studovali-li na £ist^ch evange 
lick^ch universitAch a majf-li dobrd vysvSdCenf mravfi. Pak m^li sloziti 
pffsahu V pfi£inS ndboi^enstvi a podepsati knihu konkordadnf (Con 
cordienbuch). KteH se tomu podvoliti necht61i, mgli b^ti odmitnuti 
Duchovni m^li mimo to pfi nastoupenf ufadu farifi a superintendentovi 
pernensk^mu se zpovfdati a v jejich sboru nejsvStSjSi svdtosf pf ijfmati 
V obfadech pfi udilenf svitosti, pfi zpov^di a spole6n^ch modlitb&ch 
pfi oddavkdch m£li se fiditi die agend v zemi obvykl^ch a die f4d& 
cfrkevnicb a 2ddn6 novoty nezav^dfiti. Rescript. 7. dubna 1628. 

O £ase, kdy slu2by Bozf budou konati, m6Ii se s mfstnfm farifem 
dorozum6ti. Dokud byla vSc novd, dokud exulanti pfinASeli tak^ penfze, 
dokud jednalo se hlavnS o duchovnf, byli exulanti s otevfenou ndru6( 
vit^ni. Kdy2 pak se pozd£ji shledalo, ie mnozf i z jin^cb pff^in, 
na pf. pro dluby^z Cecb utikaji, nebo na hranicfch se zdriujf, aby 
mohli vpddy do Cech podnikati, jako se to za vfidcovstvi Jindficha 
a Lacka Sekerky a Karia Pefferkorna ddlo, bylo tifadfim nafizeno, 
aby byli pfi pfijimdnl exulantfi opatrnSjM. M^o byti pdtrdno, jak^ 
zivot exulanti vedou a pro£ zemi opustili, nebof pod jm^nem exulantfi 
skr^vaji pry se i mnozf pob£hlfci. Jednou musilo i vojsko proti vSti^fmu 
podtu exulantfi zakro^iti, aby se v PernS neusadili. Z toho patrno, 
ie svoboda ndbozenskd exulantfi nebyla neomezend. 

Cesk^^m exulantfim vykizdn byl v PernS kostel sv. MikuldSe 
pfed brahou, a prvnfm £esk^m kazatelem a duchovnfm sprdvcem exu- 
lantfi Pernensk^ch stal se Samuel Martinius s Draiova^ b^val^ fardi^ 
sv. HaStalsk^ v Praze, jenz byl r. 1621. dne 13. prosince s jinymi evange- 
lick^mi kazateli iesk^mi z Prahy vypovfizen. Byl mui uden^, ale i v^- 
niv^ a nepokojn^. Jos. Jirefiek lid ho v pojedndnf o literatufe exulantfi 
Sesk^ch p. 206. takto: »Bylf povaha podivn^. Jednak jevi se u n6ho 
fisilovnd horlivosf, £innosf a snadnosf prdce, a2 s podivenfm, ale s druh6 
strany, jakoby nemohl pfestdvati na t^zkostech, kazdou chvfli nov6 strojil. 
Nemohl-li nad protivnfky panovati, aspon je t^ral, drdzdil a popouzel. 
Pfi torn psdti neustdval. Vydalf do r. 1632. asi sedmero spisfi ndbo- 
ienskjrch, trojf knihy modlitebnf, konfesi £eskou a augsburskou, dvS 
sbfrky kdzani a nSkolik k4zanf zvld§t6, jako nad Bohuslavem Rutem 
f 14. ledna 1630 , nad Prazskou Lidmilou Kubicovou f 26 iervna 
1630. a nad Mr. Troilem f 15. unora 1631. RovnSz jinj^ch k psanf 
pobddal a spisy jejich v tiskdrnS, kterou r. 1630. od Megandra byl 
koupil, tisknouti ddval.« — Roku 1638. pracoval na historii £esko- 
evangelick^, kter6 v§ak nevydal. — Samuel Martinius narodil se 
r. 1593. V Hofovicfch. Otec jeho byl Petr Martin, fardf v Hofovicfch, 
matka Anna, dcera Fradelia, dSkana Berounsk6ho. Vzddldnf nabyl 
V Zatci a v Lounecb. Na to stal se rektorem ve Vodiianech a pak 
adjunktem 2ili kaplanem Rosacia u sv. MikuUSe na Mal^ Strand 
v Praze R. 1613. byl fardfem v Litni. R. 1616. byl jiz mistrem a 
m£l na university vefejnou fed »De concordia Ecclesiae his ultimis 
temporibus plurimum necessariac. O svornosti cfrkvi v tSchto po- 
slednfch dobdch zvldStS potfebn6. 



Emigranti a exulanti £e§ti v PernS a LeSn^. 35 

R. 1618. stal se farifem u sv. HaStala a asesorem konsistofe. 
Osadnici zafidili mu faru zna^n^m ndkladem, svitnice dali vymalovati 
^ opatfiti potfebn^m ndbytkem. Vystrojili t^ instala£ni hostinu, pfi 
nii bylo utraceno 24 kop. Kaplan Tejosk^ chodil zvdt p^ny, za^ei 
dostal 1 kopu 20 gr. 

Nei Martinius se dlouho fardfovdnf u sv. Ha§tala netSSil. Dne 
13. prosince 1621. musil, jak ji2 feceno, faru opustiti a ubirati se 
-do dziny. Famici sv. HaStalStf dali mu na cestu cel^ quartal 20 kop 
a k tomu sebrali jeSt£ 8 kop 32 gr. — Ve spolednosti Adama 
Klementa, Jaaa Hertvicia a §t£pdna Otomu6ansk^ho opouSt^I Cechy. 
Dorazili do Altenburku. ChtSli sice ddle, avSak pro krutou zimu a 
proto, ze o£ekdval; zde sv^ rodiny, kter6 se je§t6 v Praze za pf i6inou 
prodeje majetku zdrzely, musili v Altenburce delSi cas prodlfti. Tamni 
drkevni spr^vce, David Wagenfaeim, ujal se jich se zvldStni l&skou. 
Jakmile zima poulevila, vydali se ddle. Martinius pfed odchodem 
napsal do pamdtniku duchovnlho sprdvce Altenburskdho iihledn^m 
pfsmem tato slova: »Martinius Bohemus, nuper ad st. Castuli ac sti. 
crucis majoris Palaeopragae ecclesiastes ac consistorii ordinum regoi 
Bohemiae assessor in pathmo Altenbergico : Exul erat Christus, 
comites nos exulis hujus esse decet, cujus nos quoque membra sumus.« 

Martinius ublral se do Wittenberga, kterdito m^sto bylo doposud 
^tfediStim zivota protestantsk^ho a m^lo slavnou universitu, kde byl 
od profesorfi vlidn£ pfijat. Vykdzali mu bezplatn^ byt v kolleji 
Bedficha a byli mu i jinak ndpomocni. Martinius cht£l se stiti n^- 
meckym kazatelem, avSak vadila mu neznalosf nSmdiny. Po^al se 
tedy obirati 16kafstvim. Pak zafldil si zde vyudovad tistav, do kter^ho 
pHjimal na u£enf a na stravu 6esk^ jinochy, kteti doma v Cechdch 
V u£eni evangelick^m vyu£ovdni b^ti nesmSli. Poslouchal zde i zname- 
iut6 doktory. Pfi tom spisoval a tiskl ndbozensk^ a politick^ traktdty, 
kter^ ta)n£ — v sudech do Cech zasilal. Zdrovefi dovedl vyuiitkovati 
zlehdeni mince v Cechich ve svfij prosp^ch. V Cechdch byla totiz 
vyddna r. 1621. novd, lehkd mince, a stard, dobrd klesla na ti'etinu. 
Nesmtia vSak do jinych zemi, kde m^la pfivodni cenu, vyvdzena byti. 
Martinius vSak pi4m£l pNbuzn6 sv^ ve Vodiianech a Hoi'ovicfch, aby 
star^, zleb£en^ penize kupovali a jemu do Wittenberga, kde pfivodni 
^enu mfily, zasflali.^*) 

Manzelka jeho pfipomdhala mu pranim lolnfch i obydejnycb 
Satft. — Kdyi pak mu r. 1624. zemfela, odevzdal dftky p6ti otce 
sv6ho a pfijal na tfi Idta mfsto vycbovatele u mlad;^ch p&nfi Kaplifd 
ze Sulevic, s nimii rozli£n6 akademie nSmeck6 navStSvoval a na nich 
i disputoval. Po tfech letecb pak provAzel Henricha Matesa z Turnu 
na jeho agita£nfcb cest^ch proti Ferdinandu II., pfi§el s nim ke dvoru 
francouzsk^mu, savojsk6mu a ddnskdmu, kdei i rozli5n£ byl vy- 
znamenin a v Anglii 1626. do stavu Siecbtick^bo s predikdtem 



'*) V jednom ze sedmi HstA Martinia, a to v Sestdm, kterd v archiv6 
£umm u sv. HaStala od p. K. Navrdtila byly nalezeny a od Jar. Celakovsk^ho 
V »Casopise (^esk. mu8ea« r. 1875. uvefejndny, piSe Martinius: >Musin] tedy toho 
bidn^o vexle Setfiti a bud' z Vod&an, z Hofovic, neb odjinud mince stard 2d- 
dati, s velikoa vd6(^nosti rid dim za jednu kopu tronikfi, sedmikfi, bil^ch gro§& 
tfi kopy va5e iesk6 i vice, ba na§i mince kurfiftskd 5 zl. neb i 5 kop.c A na 
jin^m mist£: »0 star^ penize vSickni kfi(^i.c 

3* 



36 Bohumil HakI: 

z Draiova pov^ten, a to pro svou d&kladnou u^enosf, bezdhooa^ 
2ivot a pro zkuteaosti na svj^ch cest&ch nabyt^. 

R. 1627. kdyi by) v Holandsku, vyz^val zvUStnlmi listy exutanty 
£esk6, aby se do Holandska stShovali a tu se usazovali. Holan<fan6 
byli totii velicf odpfirci Ferdinanda 11. a podporovali vtemo2n€ jefao 
nepF&tele pea&zi. Kdy2 pak se Marticiovi zim^r jeho nepovedl, dovedl 
toho, ie se stal r. 1628. duchovnfm sprdvcem a kazatelem £esk£ 
exulantskd obce v PercS. Martinius vykonal ndbozenskou pHsabu 
s pozdvizen^mi prsty a kdyi slfbil, ie jeSt£ ten tjF^den v hlavnfm 
kostele pernensk^m pKjme nejsvfttSjSI svStost, byl od kurtifta po- 
tvrzeo, 3 o velikonofnlch svdtclch r. 1628. mohli £e&ti exulanti koaati 
V Pern£ sluiby Boil po £esku. 

V dubnu t^hoz roku svolil kurfift sask^, ie otec Martioi&v stal 
se adjunktem £ili kaplanem syna sv£ho, a dovoleno, kdyby se far&f 
Martinius roznemohl, aby otec mfsto syna kizal, a kdyby bylo vlce- 
aei 50 komunikantft, aby mu t^ pfi podivSnl vypomjhall 

(Pokraeovini.) 



Cesta na Ryn. 

Popisoje Bohnmil HakI. 

.^jg^^Wp est-li pravda, co star£ latinsk^ pHslovl d(: >Semel scriptuniv 

nH^^rHll: decies lectum* t. j,, co jednou jsme psali, jako bychom 

^^Kvlr desetkrat byli £tli; pak, obritlme-li v£c na cestovAnf, 

lrv*vy^ rovn&E spriivn§ o vfici Hci se mQie: >iediiou vidSti, 16pe 

.^5/^^ J****' "*^ deset popisfi fifsti,* To( n&zornA methoda, na 

kter^i KomenskJ^ stav£l, a na nlz nynSj^f Skolstvl tak 

mnoho si zaklddci. A jest pravda : co jednou jsme vid^li a ze sv^ho 

ndzoru seznali, to navzdy ziv£ v pamSti utkvf, a nic nenl s to, aby 

to aJ do pozdnfho stiff z pam£ti vymazalo. Popis, jeji jsme CtU, 

jest vice m^D6 matn^, a by( bychom, fitouce, dosti sv6tl# obraz 

V mysli sv& si byli uj^inili, d^Lkou 6asu vybledne, a2 i dokonce zmizi ; 

a fitli-li jsme vice popisft, jest obraz dokonce spletenjr a pomlchan^, 

a tudli nejasn^, mnohdy i nesprivn^. Z toho v^k aejde, ze by po- 

pisy cest byly zbyte6ny ; kaidy nemusl cestovati ; popisem ftentf se 

pfece pou£l a pobavf. 

A na tom, ze vlastnl vidSnl lep§l jest, nez £teoi, zaklddi se 
v^hoda a prospSch cestovini, nebot svSdek o£it^ m& vidycky pfed- 
nosf; mimo to, ie cestovSnIm duch se zotavl a vzpruif, t£lo si od- 
po^ine a okfeje. Nebof ui tim, ie flovfik z denulch lopot se vybarf, 
prach kaidodennfch starosti se scbe setfese, na jin£ mydl^nky pfi~ 
chAzf, se povyrazl, jinj^ch nizorfi a tudy i pou£enl nasbfrA — a kdoi 
by vypo&tl vSe dobri a prosp£Sn£, jehoi cestovSnl poskytuje; a 
proto sebravie n^co prddla, kufHk a v^m^ho prflvodce, sv&j breviif, 
vylltli jsme (a mtie se tak ffci, nebot rychl^tni kommunikacemi £lov£lc 
takofka Ut4) tentokrite na R^, totiz do nSkterych mftst severnlba 
Bavorska (Unter-Franken) a do Por^nl, od Frankobrodu ai do Ko^ 
Una oad R^nem. Cesta to dojista pSkni, pouSnA i z&bavnji. 



Cesta na R^. 37 

Prol^tSe Cechy, hned prvniho dne pfiSli jsme ai do Bavor, do 
Broda (Furth), zvan^ho nad 2ili pod Sernymi lesy. A2 do Domai^lic 
mffl jsme spole5nosf Seskou, ale od Domailic — a vlak jel v jednom 
trysku ai do Brodu — z&stali jsme samotni ; dernd, tmavd noc a hojn^ 
d6Sf vitaly n&s, v pravo v levo neproiiikuteln6 hvozdy — ty 6em& lesy, 
a bylo as 8 hodin, dorazili jsme do Brodu, kde jsme zfistali na noc 
V hostind na n&drazf, »zum Hohenbogen* zvan^m; byl dobr^, dist^ 
a lacing, ve£efe dobrd, pivo bavorsk^ (fitrn^) dobr^, postel dobrd a 
ticho V dom6; po denni Strapdci, srdce, £ebo iAdii vice? K tomu 
vUdny lid! 

Furth. 

M£sto Furth, jinak zvan£ tak6 Brod Bavorsk^, le2f v krajinS 
zvan^ Horni Falcko, nad fekou Koubou, jfs^to NSmci flkajf Champ, 
mA dva kostely, z nich^ famf, v slohu nov^m, jest velice p£kny, nov£ 
upraven;^ a vnitf vkusn£ vymalovan^. MSsto md zdmek, sklennou 
huf , tovimu na papfr a as 5000 obyvatel. — Je tu i stanice a hlavnf 
nidraif pfi ieleznici, z Plzn6 na Schwandorf do Norimberka, ji2n6 
pak do &ea^na vedoucf. 

Brod ndleiel druhdy hrabatfim Abensbersk^m, pfipadl vSak po- 
zd6jt k Bavorsku, a cisaf Ludvfk IV., zvan^ Bavor, ud£lil mu roz- 
liin^ch v^hradnfch prdv iili privilegif (1341.). Pozdfiji (1641.), ve vdlce 
301et6, zni^il m£sto general Wrangel. 

Die Safaflka (Staroiit. 11. 627.-629.) b^rvala krajina zdejSf ve- 
skrz deskd a iesk6 osady §iy az ku Norimberku na sever i jih, cemu2 
nasvid£uj{ jm^na fek: Kouba (Champ), l^ezny, Bahnice (Pegnitz), 
Radnice (Regnitz), a t6z osady, ov^em ddvno jiz ponSm5en6 a jm6na 
m<tst a mist k nepozndni pfekroucend (viz mapu prof. Boguslavsk^ho 
a jeho »Dzieje Siowianszczyzny p61nocno-zachodniej«. Tom. II.). 

M^sto Furth 2ili Brod jest starobyl^, ale ne£ist6 a nespof ddan£ ; 
mnoh6 domky jsou velmi starozitn6 a poskytovaly by malifi krajin 
nmohou vdKnou, originiini Idtku ku krajinomalb^. Polo^ent m6sta 
samo, na pahorku, jest zajfmav6, romantick^. 

Farni kostel jest fist^, vSecek vkusnS upraven, vnitf vymalovdn, 
i okna malovand, s malbami ve skle ; na st^n&ch mnoho maleb figu- 
rilnfch. — Celkem tfeba fici, ze v NSmcich (u katolikfl) jsou chrdmy 
veskrz p&kn6 a 5ist^, a ie NSmci mnoho na nS obStuji a na tom si 
zaklidaji, aby meli £ist^, krdsn^ chrdm; to svSdci o zivosti viry a 
uvSdomSni n&boienskdm. 

Kdy2 jsme tu byli v kostele, zpival pan fardf requiem za nh- 
koho; zpival pfesnS liturgicky, rovn^z pSknS a pi'imSfenS hrdl var- 
hanik na varhany a odpovidal rovnii pfesn6 liturgicky, ai s&m jedin^ 
byl zp^vdkem; zpival k varhandm pouze jeden hlas, tedy z&dn^ 
r&mus, nybr2 klid, vdznost a dfistojnost, bylt^ asi feditel kfiru v cir- 
kevnf hudb£ d&kladnS vzdSIan^. 

Kostel, v n^mz zp£v i hudba krdsnS se rozl^haly, stoji na v^- 
&in£ uprostfed mSsta, k n6muz pSkn£, nov6, kamenn6 schody vedou. 
Lidi bylo hodnfi, a£ byl vSedni den. V lavicich ozna£ena jsou mista 
dislicemi, t. j. ka2d^ m& pfed o6ima £islo, kter^z pfed nim na zadni 
desce pfedeSl^ lavice zfetelnS jest napsdno. To pro pof&dek. 



38 Bohumil Hakl: 

Po requiem kn£z, vzav na se 6erny pluviil, vySel s p2ti chlapct 
ku rakvi (tumbS) a postavil se v nohich. Tfi chlapci, z nichf pro^ 
stfednf nesl p£kn^, velik]^ kfi2, druzf dva bofici svfce, postavili se- 

V hlavdch a stdii nepohnutS tak dlouho, ai sv. obfad vykondn byl, 
na£e2 vSickni do sakristie odeSli. KHz ten nad hlavou umrl^ho pfi- 
pomfni, ie jedind sp^sa zemfel^m jen z Krista kyne a jen vfiroU' 

V NSho 2ivota vS5n^ho dojiti mohou. »BIahoslavenf, kdo2 v Pinu 
umirajiU Ten sv. kfii se n&m Ubil a oby6ej ten se 7amlouval. 

U postranndho oltdfe slouzil jin^ ducbovni m§i svatou v barv& 
bfl^, ale mSl roziat^ jen dv6 svfdky, a to jeStS velice skrovn6. 

N^mSstf nepatrn6 — uprostfed sv. Jan Nepomuck^ z r. 1769. — 
a jindho nic. Se svat^m krajanem tfm potkivi se Cech v§ude. 

Po mSstS vSude rozvSSeny byly prapory bSlomodr^, barvy ba- 
vorsk^; ptdme se, co jest? OdpovSdSno: *Drachenfest< ; nemohli jsme 
zprvu rozumSti. Ptdme se po druh6; tdi odpov^d. Ndrodnf slavnosf, 
kterd se zaklidd na jist6 udilosti z d^vn^ch dob, povSsf o draku, a 
udrluje se st^le, kazd^ho roku; v £em d^le ta slavnost se zaklddd^ 
nikdo nevSdSl ndm pov£dSti. 

Nad ndmSstim v^§e stival hrad, z nSho2 v^k nic jin6ho ne* 
zbylo ne2 vSz, a ta jest zmodernisov&na, kus star6 ba§ty a kousek 
hradeb ; z konfren jsou nyni pi^bytky lidskd. Tu, na nddvofi hradnfm 
pomnik, na pamdtku vdlky z r. 1870. — 71. s Francouzi. Padli totii 
4 vojfnov^ z t6hoi Brodu, jejichz jm^na na pomnfku jsou vytesina; 
pemnfk jest pyramida a orel s rozta2en;^nii kffdiy svrchu. 

Tu potkali jsme starce vlidndho vzezfeni a tizali se ho na 
pomnik, brad, vSz a j. ; senectus loquax — ibned pochlubil se, ie 
jest jiz 80 let, roku 1817. narozen, ze slouzil u vojska 52 let a ie. 
dostal i vyznamendni; proto nosil na kabdt£, sice civilnfm, fialovou 
(modrou?) a bilou stuiku. I povSd&l a ukdzal n&m ochotn£ v§e, na& 
jsme se ptali, i vice, nei jsme cht^li. BIa2en6 stdff, kter6i^ m&ie 
s pokojem pohlf2eti zpStI Na t^mi mfstfi, kde byl brad, vedle v6ie, 
maji andSlsk^ panny svfij kld§ter a pensiondt. 

Jdouce zpSt ku nddrazi, tdzali jsme se jednobo ufednfka v uni- 
formfi bavorsk6 na cestu ; povMfel vSe ochotnS a vlfdn6 a upozorniU 
abychom pfispfSili, nechceme-li pfijfti pozdS ku vlaku. A ejhle, byl 
Cech, z BudSjovicka, poznali jsme hned, a to z v^slovnosti, ze neni 
rozen^ Nfimec — Bavordk; byl v bavorsk6 sluSbS, ale mluvil dobfe 
desky. 

Krajina vfikol Brodu jest obySejnd pahorkatina, ale zd4 se bytt 
velmi lirodnA; tam jeStS hojnfe lesfl, semotam vfes a dffvf, hlavn^ 
borov6. 

Ode Brodu jeli jsme stdle vedle feky feeznu; mnoho luk, ale 
mal6 kupiiky, drdha po lukdch. V mSst6 KoubS (Cham dili Chams) 
ohromn6 sklady dflvi, jez hlavnS po keznu do Dunaje a pr&plavem, 
kter^ Dunaj a R^n spojuje, tak6 do R^nu a ddle a2 k mofi se plavl. 
Parni pily, tuSfme, brzy o to se postarajf, aby hust6 hvozdy na hra- 
nicich cesk;^ch proffdly! 

Na t^to trati, prve nei jsme do Schwandorfu, uzlu to drah, 
pfijeli, pfisedl k ndm mistr krejdi se ienu^kou a sedmi mal^mi dStmi,^ 
liliputdny, z nich2 nejstar§f nebylo nad 10 neb 11 let, ale ona s ne^ 
oby£ejnou trp61ivosti, jakouz jen matka md, ditkdm t^m slouzila, a on 
pfi vSem tom byl veselapin dobr^ho rozmaru! radostn^ cestovtoft 



Ccsta na R^d. 39 

Ve Schwandorfi jsme musli 6ekati, i pouiili jsme t^ chvfle a 
podfvaii se do mista, do kostda a na m^to. Schwan je sice labof, 
ale jest to mSsto ^pflv, nebot tn hnizdl £dpi v mistS na domich a 
maji na stfecfa&ch svi ohromni hnfzda jako velik^ koSe z roStf a 
proutf. — Obyvatelfl jest asi 5000, a na bUzku pamdtn6 poutni misto 
«Mariahilf«, jez jest husti navStSvovino, a kdei otcov6 Redemptorist^ 
pracujL Ta to bylo, kde poprve jsem vid£l, ie d6ti, vidouce duchov- 
nflio, s radosti chvitaj( k n^mu a ruku k n^mu vztahujf; ale ruky 
jen podaji a kn£zi ji nellbajf, co2 jsme i d^e v Bavorsku shledali. 
Z jist^ho ohledu jest 16pe, ie ruky jen podaji a nikdvu — nelibajl. 

MSsto Schwandorf mi vzezfenf starobyl6, v prfldeli domA stare, 
vysok6 Stity a okna maid ; vedle p£kn^ho katolick^ho chrimu maji 
tu i evangelici svou modlitebnu, v^ a na ni p^kny kfii — a v ni 
zvony; jsou Augsburici mimSj^. — V mtet^ mnoho ndpisfi na 
domich >Bierbrauerei«, t. j. jsou pravovdre^nici; maji prdvo miS(an6 
sami vaHti si pivo a tak6 proddvati, jako i v Cechdch b^alo, na pf . 
V Plzni, Hradci Krilov6 a jinde. Kolem Schwandorfu jest tak6 mnoho 
cbmehiic. Od Schwandorfu a2 k Amberku jest krajina p^knd, 
urodnd. Aspoii o t£ch krajindch mo2no ffci, ie jest Bavorsko p£knd 
zem£. 

Amberk. 

Na dr&ze od Cecb k Norimberku le2i Amberk. Jmdno samo 
ukazuje jeho poloieni. Tu b^alo a jest az dosud mnoho hornich 
b&ni; jest p61ai6, dfive hlavni m&to Hofeni Falce na fece Vils (snad 
Vlha?). M^sto samo vzniklo i^elezn^mi butSmi a pfipomind se v dS- 
jinAch velice zihy, v 11. a 12. stoleti uz jako m^sto se zvldStnimi 
obchodnfmi prdvy. B^valo opevnSno a r. 1703. a 1745. RakuSany 
bombardovdno a tak^ dobyto, avSak ku konci pfede§16ho stoleti pfe- 
stalo b^i pevnosd a mohlo se 16pe — rozSii^ovati. Ted m& jistS 15 
i vice tisic obyvatel, mnoh6 i^ady a Skoly, zdmek, divadlo, nemoc- 
nici, kdznici, zbrojirnu a tovdmu i na ru£nice, dva krdsn^ kostely, 
jeden dole a druh^ nahofe, Mariansk^, poutnick^, kter^z velik6 dh- 
yiry pozivd a zhusta navStSvovdn bfv&. Zdet i mnoho tovdren a tu 
se vyrdbi i zluf, zvand Amberskd (ochrovitA). — Roku 1796. byla 
zde \ bitva, a to 28. srpna mezi Raku^ny a Francouzi. 

UjiidSjice ddle k Norimberku pozorovali jsme, ie i zde jsou 
zihonky na polich velice i^zk6; to jist£ pro mokro, nebof i tam 
mnoho prSelo, a pak jsme slySeli je§t£ jeden dfivod, ie pr^ se ziskd 
vice pfldy a ie pr^ se vice vytfiii (?). Pro nizinu jest tu mnoho mo- 
^Id a proto v \6ti tak6 mnoho ddpfi. Na cest£ t6 vid^Ii jsme tak6 
drdt^nku, anaz v ko^icfch z blizk^ch hor pfind§ela pisek. 

Kdyz jsme se Norimberku jiz bliiili, pfisedl k ndm mlady fard- 
ficek, velmi hezk^, mlad^ a sluSnS od^nf £lovSk, ze Sulzbachu, mSsta 
a stanice na drize z Norimberka do ^ezna, k Horni Faici pi^sluS- 
n^ho, na fece t6hoz jm6na, asi se 4000 obyvateli. — Vypravoval 
nim, ie iije mezi samymi evangeliky, ze mA koUaturu na 2 — 3 mile 
rozsdhlou, ale jen as 600 duSi, ie md tudil pastoraci velice obtiinou, 
ale za £as sv^bo tam pob^vdni (a byl tam 4. rok) ze se mu pfece 
nepfihodilo vice smiSen^ch manielstev, nei dvS. Chvdlil katoliky, ie 
si drzi sv6 a, a£ u velik6 menSin6, ze se statedn^ haji a se nedaji. 



40 Bohumil Hakl: 

Jeli jsme spolu a2 do Norimberka, a poradil ndm, abycbom se ubo- 
stili bud V dom£ zvan^m >GeseIlenhospiz«, t. j. spolkov;^ dfim kato- 
lick^ch tovarySfi, anebo v hostinci »zum weissen Hahn<, kde obfvaji 
blavnS katoli£ti dachovni. Volili jsme prvni ; m&li jsme iistf pokojfk, 
ticho V noci, dobr6 bavorsk6, vlfdn^ domdcf, jen strava — ov§em ne- 
byla na§e — £eski, po t6 vice m6n^ touif cestujfd £ech v NSmcfcb 
vSude; dHA tak6 mnoho zvyk, — Dnih^ho dne veCer mfili tarn ka- 
tolidtf tovarySi scbfizi, pf edsedal knSz a byli tam jeStS jini duchovni ; 
pravili mi, ie jsou na dfim dlu2ni je§t6 as 140.000 marek — hezk^ 
suma! Vedle maji hned »and£lsk^ panny«, ty z Furthu, svfij kl&Ster 
a pensionit. Stav^jf valnS a upravuji si sv&j dfim ; druh^ho dne jsme 
tam slouzili m§i svatou. 

Norimberk. 

Prvni na§e cesta byla, jakmile jsme se dali pon&kud do po- 
Mdku, shl6dnout mSsto, zvli§t6 pamdtn^ chrdmy sv. Vavfince a sv. 
Sebalda. 

M6sto Norimberk jest zna^n^ mSsto ; iitA nyni asi 180.000 du§i, 
jedni pravf 150, jini 200 tisfc, ale pravda jest uprostfed. Jest as nej- 
zna£nSj§i prfimyslov^ m6sto nSmeck6, zdmo2n6, ano bohat^. Prfimysl 
tovdmf zde kvete, a zebrdka tam nenf vidSti. — Lezi na fece Bahnici, 
kterd m^tem prot6kd a je ve dvS polovice, sob£ skoro rovn^, dSli. 
Mfeto mA rdz starobyl^, a mSstsk^ zastupitelstvo snazi se jej udrzeti. 
Proto se nesmf nic star^bo zbofiti a, co je^ musi se zachovati. Stavf-li 
se nov;^ dflm, musi miti star^ rdz a pfestavuje-li se, musf v t6mz 
stardm slohu postaven b^ti, ve kterdm byl. Netfeba vSak mysliti, ie 
vSecky stavby maji jeden a t^z star^ sloti a tvar, ze jsou snad jednim 
a tymi zpfisobem provddSny, nikoli; kazd^ dfim jest jin^ a pfece 
kazd^ hezk^, k celku pfispivajlci, ano, pfisnost v t^ v4ci jest tak ve- 
likd, ie i star^ch bran a hradeb Seti^, a6, jak zn&mo, m^stu nepro- 
spivajf. Tu vSecky mozn6 zpflsoby star^ch staveb, slohu ov§em hlavnS 
gotickdho nebo staronSmeckeho, jest vidSti, ano u kamenn^ho mostu 
pfes feku Bahnici s obou stran bfehu vidSti i stard, dvoupatrovd 
dfevSnd stavenf se dvSma neb tfemi pavla£emi nad sebou. 

Prvni a nejkrdsnSjSi i nejpamdtn^jii stavba, pf ich&zime-li se strany 
od nddrazi, jest ovSem kostel sv. Vavfince, Lorenzikirche, jak fikaji. 
Tot ovSem stkvost mSsta; 61ov6k uzasne nad krdsou a soumSrnosti 
slohu gotick^ho, kdy spatf f pfed sebou ono pamdtn6 prficeli ; rosetta 
v £ele jest velikolepd, ten portdl s mnoh^mi figurami, ta Stihlosf vSzf , 
to mnoistvi v62ek a gotick^ch ozdob, a pfece v§e jeden velik^ a 
soum6rn^ celek ! Tot jest nade v§i pochybnost prvnf stavba v No- 
rimberce! Jenze bohuiel jest vrukou evangelikfi, ktefi (jak je vidfiti) 
neddvaji ji t6 patfi^n^ p€6e a toho nakladu, kter^ takov6 pamdtn6 
stavbS pfisluSf. Chlubi se pfekrdsn^m chrdmem tim, ale nechdvaji 
jej V prachu a §pin6. A £im d^le tak zfistane, tim v^t§i §koda na 
nim a tim vStSiho ndkladu bude tfeba, jej obnoviti a ve star^ krdse 
udrzeti I Jak trudno! Katolici jej postavili, s jak^m as namdh&nim a 
s jak^mi obStmi a nyni — mSe svatd se tam neslouzi! Jen se chodi 
cizinci naii divat! »K3^m zase navrdcen k sv6 budo vlasti dSdic?« 
OvSem, ie zflstdvd uvnitf v§e tak, jak bylo za fiasft katolikfiv, ale — 
nAleii protestantfim ! Tak^ u5inek Martina Luthra! 



Cesta na R^n. 41 

3est po veSker^ den otevfen, a tfeba jen klepadlem na dv^fe 

zaklepati a hned n^kdo pfijde, oby£ejn£ ienskA, a otevfe a poddvd 

jz tak6 ti§t&n;^ popis chrdmu. To jest tak6 venku na dveflch na 

tabnlce napsdno, ze, kdo vejfti chce, m& jen zaklepati, ie se mu hned 

otevfe, a tak tomu skutein£ jest. 

Kostel ten jest v pravdfi velikolep^, pfebohat^ a velice staro- 
zitn^. Prohlizejfce uvnitf sochy, nalezli jsme mezi nimi i sv. Ludmilu ; 
nebot kterd svfitice by to mohla byti? Jest vypodobn^na tak, jak sv. 
Ludmila oby&ejn6 se vypodobnuje, se ziivojem kolem krku, s rukama 
rozpjat^nia a k nebi pohlizejici — odevzdani do v&le Bozi. V sochdch 
i ozdobdch pfebohat^ jest vnitf i vn6, jen 2e zanedbdn ; skulptury 
opaddvajf a novymi se nenahrazujf; prostranstvim ohromnS velik^, 
ani nevfme, kolik tisfc lidi do nSho se vejde. ZvldStS pamdtn^ jest 
klenuti nad hlavnim oltdfem a ochozem kolem n£ho. Ta spletenina 
ieber jest v pravdS umSld, jedind! Pfed hlavnfm oltdfem, kde oby- 
dejn^ v65nd lampa umist£na jest, visi velikd, pam&tnd dfevofezba, 
»Zv&tovdni Fanny Marie< pfedstavujfcf, od zn&m^ho, znamenit^ho 
stareho fezbdfe Vita Stosse. 

Z popisu chrdmu toho stfijz zde jen to nejhlavnSjSi: Chrdm sv. 
Vavfince pfevySuje, co se umSIeck6 v^zdoby ty6e, vSecky znamenit^ 
biskupske chrdmy N^mecka; spodivd na 26 sloupich, jest 322 stop 
dloub^, 104 Sirok^ a rovnSi tak vysok^. Jiz roku 1006. v listinAch 
zmioka o nSm se 6inf, ale byl pfivodnS romdnsk^, od roku v§ak 
1240. — 1280. byl pfestavov4n. Stavitelem se jmenuje (r. 1341.) Her- 
man Kessler. Krdsnd jest kazatelna, die ndkresu Heideloffova, pro- 
vedeni um^lci Mtillerem a Rotermundtem r. 1839. 

ZvU§t6 pamdtn^ jest kfir se sv^m um£l^m klenutim, jako sit 
spleten^m, spo^ivajfci na kihl^ch sloupcfch, z nich2 zebry jako vStve 
palmov^ (hez hlavic) vyrflstajf; pflvodcem jeho jmenuje se Konrdd 
Roritzer (1439. — 1477.). Ochoz kolem hlavnlho oltdfe kazd^m kro- 
kem nov^ a nov^ ornamenty ukazuje. Kr&sn6 jest t^z schodiStS na 
jizni Strang a vchod do sakristie. 

Znamenitd pamdtnosf jest t6i velik]^ svicen z bronzu, 482 libry 
t^zk^, ulity Petrem Vischerem, kdyz do cechu mSdolitcfl (Rothgiesser 
1489.) a sl6va£fi byl pf ijat ; n&klad vedla rodina Tucherfi, jakoi i na 
onu pamdtnou fezbu, and^lsk6 pozdravenf, z r. 1518., nejv^t§( to 
f ezbif sk6 dilo od Vita Stosse ; kolem jest r&i^enec a v medailionech 
kolem 7 radostf Marie. Na hlavufm oltdi'i jest t6i mistrnd fezan^ 
star^ kHz, s tSlem Krista PAna na nSm. — AvSak nejpam&tn^jSi um6- 
leck6 dflo sochafsk^ ve chr&mS tom jest Sacramentarium od slavn^ho 
Adama Kraffta, poffzen6 patricijskou rodinou Im^ofovou. Jest vysok^ 
72 stopy, Stihl^ a sm^l^, spo£f vd na ti^ech figurdcb v 2ivotni velikosti ; 
jest to Ad. KrafTt s dldtem a palidkou v rukou a v pravo a v levo 
jeho pomocnici ; v jednotliv^ch oddSlenfch utrpeni Pdn6. SvrSek konci 
kvitinou, a ta klonf se zpfisobem past]^fsk6 hole biskupsk6 na ozna- 
denl, ze dilo vykoupeni Kristova kon5i vrchnopast^fsk;^m ui^adem jeho 
V cfrkvi. VSecko dflo podepfeno jest 2elezn;^mi pruty, jichz vSak 
nenf vidSti. M61 b^ti hotov ve 3 letech; smlouva o tom z r. 1493. 
25. dubna, a mdl dostati za nS 700 zl. ; dostal v§ak 70 zl. nad to 
vice. Co by stdlo za dn& na§ich? 

Malby na skle v oknech kfirov^rch jsou nejlepSf star6 Norim- 
bersk^ malby ve skle z let 1450. — 1490. Kdo byli mistfi, nevf se, 



i I 



42 Bohumil Haki: 

Gobeliny na st£n^ch pfedstavujf iivot sv. Vavfince a sv. Katefiny^ 
jsou ndramnS um£I6 a jiz pfes 450 let stard. 

Mimo to jest jak na jiinf tak na severnf stran£ mnoho maleb 
a dil umfileck^ch, a v§e, co v chrdmS torn jest, jakoz i vSecek chrdm 
sam^ pamatuje pffchozfho, ze jest v dom£ Bozfm katolickdm; olt^fe 
na sv^ch mfstech ponechdny a na nich obrazy a rfiznf svatf Bozi, a 
divn6 dopadd, kdyz v jednom okn6, z nejnov6j§i doby, ve skle vy- 
podobnSni jsou t^i Luther a Melanchton ; jak se k ostatni spoled- 
nosti hodf? — Kftitelnice a berdnek pfedstavujf dv5 evangelick6 svA- 
tosti. — Bohatfi vyf ez^van6 stolice u dvefi nileiely cechflm,asedivali 
V nich mistfi, kteff stffdajfce se vybfrali od pflchozlch almuznu. 

Chrdm sv. Sebalda. Druh^ hiavni cbr&m, nem^nS pamdtn]^,. 
jest chrdm sv. Sebalda, >Sebalduskirche« zvan^, a lezi v druh^ polo- 
vici mSsta, jakoby fekl : »za fekou<, na prav^ stranS feky Babnice. 
Stav61 jej Adam Krafft. Z dfijin jeho vyjfmdme: 

Kostel sv. Sebalda za6at jest kaplf, zvanou Petrovou £ili Ldffel- 
holz (Peter zi o. Loffelholzkapelle), kterAi jiz v 10. stoletf posta- 
vena byla ; v nf nal^zd se kftitelnice, kterdi^ pam&tnd jest tim, ze to 
byla prvnC sl^va6skd prdce Norimberskd a — pro nks Cechy tak6- 
tfm, ie 11. dubna r. 1361. syn Karla IV., Vaclav, z ni byl khSn. 
Oltdf v kapli t6 se nal^zajfcf (zhotovitel nezndm]^) Slechtickou Norim- 
berskou rodinou >von LdiTelholzc 1453. jest zalo^en. Tu3znamenit6 
malby: bi6ovanf a trnfm korunovdni PdnS a ZvSstovdnf Panny Marie, 
pr^ jiz ze 12. stoletf, v§ak nevf se, od koho. 

V lodi, od t^to kaple a2 ku kazate1n£, kterd2 stavSna byla od 
10. do 11. stoletf, jest nSkoIik obrazfi od LukdSe Kranacha. Na pravo 
oltdf : Kristus nesoucf kffz od Ad. KrafTta. Kazatelna jest z doby 
nov6, fezby od Rotermundta. Po strand od kazatelny na olt^fi obraz 
Albrechta Diirera, »Krista kladou do hrobu«. Naproti kazatelnS t6z 
obraz od nftho, kde v pravo v rohu s4m jest vypodobnfin a vedle 
nSho Wilibald Pirckheimer se svou chotl. 

Vychodnf kflr, v slohu distS gotick6m, s krdsn^^mi sloupy, teprv 
ve 14. stoletf (1377.) ukonCen jest. Tu uprostfed onen pamdtn^ hrob 
(sarkofag) sv. Sebalda. *) Painitn^ toto dflo jest nejznamenitSjSf v^- 
robek liteck6ho um^nf nSmeck^ho ve stfedovSku; pfivodcem jeho 
jest zndm^ Petr Vischer se svymi p5ti syny. R. 1508. bylo zapo^ato 
a 1519. dokonano. Spoiivd na 12 Snekdch se dtyftni delfiny v rozfch, 
na nichz sarkofag ve zpfisobu pohansk6ho chrdmu, se 12 apoStoly 
kolem, odpo^fvA; 12 menSfch figur nad nimi jsou cfrkevnf otcov^. 
Pak ndsledujf 3 kfesfansk6 chrdmy a konec — dftS Kristus s kouli 
svetovou. Ve vi^klenku smSrem ku hlavnfmu olt^fi jest mistr Vischer 
sdm. ApoStoly die odznakA mozno jest rozeznati. 

Zde malby a um§Ieck£ prdce mnoh^: od Vfta Stosse, Hanse 
Kulmbacha, Hanse Holbeina ; tu i dv6 fezby od Albr. Diirera z roku 
1513., tu malby od mistra Meriana a Hirscbvogla a j., tu i obraz od 

') Sv. Sebald, patron Noriraberka, byl ddnsk;]^ nebo Sv^dsk^ princ, za- 
snoubil se s dccrou franckdho krdle Dagobcrta II., s kterou se v§ak ji2 druh^ho 
dne s jejim pfivoleni'm rozeSel a putoval do kima, kde mu pape2 ud6Iil moc, 
hldsati v Nfimcich evangelium. Zemfel prj — poustevnik — v lese u Norim- 
berka 801. an. 901. — Pam^tka jeho 19. srpna. — Tu tfilo jeho v chrimfi, po- 
nSm nazvan^m. 



Cesta na R^n. 43 

jana Kreuzfeldera, pfedstavujfcl rdj, zalozen^ a vSnovan]^ Marti nem 
Behaimem, znanienityiTi plavcem. 

1 tento velepamdtn^ cbr^m jest v rukou evangelikfi, a zddlo se 
Him, ie jest velice zanedban^; na jedn^ vSii n£co se opravovalo^ 
ale celkem neni tak pSkny jako svat^ Vavfinec, pochizit z rozIi2< 
n^ch dob. 

Mimo tyto dva cbrimy nejpamdtn£jSi jest tu je§tS n^kolik 
jinych. Katolici, jicb2 jest asi tfetina, majf jeden krdsn^ clirdm na 
ovocn6m trhu — Matky Boif, »Marienkirchec ; jest 6ist6 gotick^, 
z cihel, kvAsnyr a fist^, kde se katolick6 sluzby Bozi konajf. 

Katolici jsou rozdfieni ve dvS farnosti ; vSech jest as 40 — 50.000, 
evangelikfiv vice nez dvakrit tolik. Ale budou pr^ katolfci stav£ti 
chrdm je§t£ jeden, a to ve dnih6 polovinS m^sta. 

Jin6 chrdmy, dffve katolick^, jsou nynf t^mSf Smahem prote- 
stantsk^, jako sv. Jakuba, sv. Mofice, kde jest krdlovskd obrazdrna 
a j., sv. Aegidia (Jilj0> s kldSterem b^al^ch tu Benediktinfi Skottt 
(HiberiiAkfi), kde jest nynf protestantsk^ gymnasium, v§e v rukou 
evangelikflv; protestant6 kostelfiv nestavSH. 

Norimberk jest hlavnfm m£stem stfednfho Francka, v iirodn6 
krajinS. j^eka Bahnice, pfes n\i vede nSkolik mostfi, jeden fetSzov]^, 
dai je ve dv6 polovice, die hlavnfch chrdmfi zvan6 »Vavi4ncova« a 
>Sebaldova«. MSsto jest dosud obehndno Sirok^m pffkopem a zdi, 
na nfz jscu 2etn^ vSze, kter6z ku starozitn6mu vzezfenf mSsta, na 
nimi Norimberdan^ si zaklddaji, zna6n6 pfispivajf. Tento staroiitn]^ 
riz snazf se m^fan^ tak^ udr2eti, a to ve stavb&ch, pffbytcich a zp&- 
sobu zivota; ulice jsou uzk6 a kfiv6, ale dosti sv$t]6 a velmi o2iven6, 
v nich mnoh6 a nddhern^ krdmy, kter6 ve6er stkvSle osvfetleny b^- 
vajl; proto. se ffkd, ie Norimberk v noci vypadd krdsnSji nez ve 
dne. N^mSstf jsou otevfen^, dosti prostrannd, s krisn^mi, um£lec- 
k^mi vodojemy. 

Ze star^ch budov pamdtn^ jest t^z zdmek dili star^ hrad, na 
pflkr^ sk^le, b^al6 to sidio purkrabfch; tu az nejv;^§e ve v$ii vy- 
stoupiti se mfize, odkud otevfrd se pSkn^ vzhled do okolnf krajiny. 
Tu o jednom mistS se vypravuje povSsf, jako o Horymfru na Vy- 
Sebrad^. 

Ve velik6 a nddheme radnici jest vid^ti mnoh6 pSkne sochafsk6 
pr^ce, zvldStS na cbodbdch a stropfch; v 1. poschodi prdce polovy- 
pukM, blavnS z bdjeslovi fimsk6ho, v drub^m figury i p\n6 — ze 
fimske historie. 

Jind pamdtnd staveni jsou : divadlo, dfim Nassovsky, vystavSn;^ 
brabaty Nassovsk^mi, dfim Grundherrsk^, pamdtn^ ti'm, ie v nSm 
r. 1356. sepsdna by la zlatd bulla. T€i dfim Albrechta Dilrera, slav- 
n6ho drubdy malfi'e (f 1528.), jeboi kovovd socba na bifzk^m ndm^stf, 
zvan6m po nfim DUrerovo, postavena jest. Italiani mu fikaji Alberto 
Duro, a znadka jeho jest, jak vSecbnSm zndmo, velik^ A a v nSm D. 
Stoji, mA togu, V pravici Stfitec a jin^bo nic; zAdnf ndpis. V zadu: 
»Erricbtet den 21. Mai 1840.« 

Jin^ pomnik jest Martina Bebaima. Dflm jebo jest na ovccnem 
trbu, o dvou poschodfcb, ne velik^ a rozsdbl^, ale v prfl£eH ozdo- 
beny malbou a p1astick;^mi figurami. Ndpis na jebo pomnfku : Martin 
Bchaim, der Seefabrer; geb. um 1459., gest. 1506.« VypodobnSn 
jest jako rytff, na sobfi pldSf, v levici mefi, v pravici p^ro, ruka spo- 



44 Bohumil Hakl: 

iivk na zemftkouli; v pravo i v levo figury, na pravo pfedstavujfci 
obchod, V levo historii. V zadu : Errichtet im Jahre 1890., tedy ttpnr 
V dob£ nov6j§f. Figura v pravo je Merkur, drii cornu copiae a znak 
obchodni ; roh hojnosti znamend blabobyt, z obcbodu plynoud, u nohou 
kotva na fetSze. Figura na levo pi§e do knihy otevfen^ d^jepis, 
u nohou knihy, vypsdnf cest. Z pfedu nad n^pisem znak: orlice, 
rytff skd helma a ve znaku dv£ vlnit^ £dry, rovnob£zn£, na pHi §ikmo, 
znamenaji jistfi viny mofsk6 — >der Seefahrer.« 

Pamitn6 pro nds (^echy jest jm^no Behaim; jm6na Beham, Be- 
haim a Behem a podobnd znamenala ve star^ n6mcin£ tolik co 
B()bme, £ech; jm6no to ddvino za star^ch dob, pokud rodinn^ch 
jmen je§t£ m^nS uzivdno, v NSmcfch mnoh^m muzfim, z Cech pfiSl^m, 
aneb aspoii Cesk^ho p&vodu jsoucfm, mezi nimi2 nejedni doSli po- 
vSsti znamenit6. Tak: nejstarSi z nich Albert von Behaim (Albertus 
Bohemus) Albrecht Cech. Byl pfednfm advokdtem kurie v Ikimi 
(1198. — 1227.), pak arcijdhnem v Pasovfi. Um61 desky; od nfiho dv6 
zdpisn^ knihy o jeho poslancovdnf (legdt) s £esk^mi poznimkami, 
jeho rukou psan^mi. 

Behaimove NorimberSti jsou rod az dosud kvetoud a pf§i se: 
svobodnf pini ze Schwarzbachu. SI. N. pravi, ze ten rod pochdzel 
zuech, toze bylo vzdy jisto, ale nevSdfilo se, kter^ to Schwarzbach; 
Ize pr^ v§ak t^mSf s jistotou souditi, ze poch&zeli z vesnice 6esk6 
Schwarzbachu, kterdz ndle2e1a tehddi ku kostelu do Bleistadtu, okres 
Falknov, kdez se nalezi kazatelna a okna s erbem Behaimfiv a nd- 
pisem, jenz pravf, ie je bratfi Behaimov^, radni NorimberSti, vfinuji 
na pam&tku pfdtelfim (1603.). Nelze tedy jinak mysliti, nez ie od- 
tamtud pfivod svfij poklddali a praedikdt ze Schwarzbachu — pfijali. 
OstatnS pfistShovali se Behaiinov6 do Norimberka ji2 po5dtkem 14. 
stoleti. 

NejslavnSj§f vSakznich byl one n Martin Behaim, aneb Martinus 
de Bohemia, velik;^ svStopisec (kosmograf) a sv^toplavec, narozeny as 
1436. anebo 1440. Mfsto jeho narozeni najisto se nevf; jedni jme- 
nujf Norimberk, jinf Krumlov. Jsa obchodnikem sukny, procestoval 
mnoh6 zemS: N^mecko, Nizozemi, Italii a pfi torn obfral se mathe- 
matikou, v nii mu byl prf uCitelem Jan Regiomontanus. Od roku 
1480. — 1484. zil v Portugalsku, kterdzto zemS tehddz, jak zndmo, 
plavbou a objevovdnfm nov^ch zemi slynula, a kdez snad se sezn^mil 
i s Kolumbem. Krdl Jan (Portugalsk^) jim dal udSlati astrolabium 
(hvSzdojem) a vypraviv r. 1484. lodstvo pod admirdlem Diego Ca- 
noem, pi'idal mu Behaima za mathematika a kosmografa. S nfm spo- 
Ie£nS objevili t&st jizni Afriky az po feku Zaire. 

NSkteff star§f spisovatel6 pravl, ze, kfizujtce mofem Atlantsk^m, 
zahl6dli jiz Ameriku, a ie Behaim vzbudil v Kolumbovi mySl^nku 
o nov6m sv6t6. *) KrAl Jan ho odmSnil a jmenoval ho rytffem fddu 
Kristova. Roku 1486. odebral se Behaim na Azorsk^ ostrov Fayal, 
kde2 pojal za chof dceru Flamsk^ho rytife Jo§ta de Hiirter, guver- 
n^ra tamniho, s nfz m8l syna Martina. Roku 1491. — 1493. navStfvil 
Norimberk, kdez zhotovil na pam^tku onen povSstn^, velik^ globus, 
dfilezit^ pamdtnfk tehdej§i kosmografick6 vfidy. Roku 1493. vrdtil 



*) Ale Kolumbus nehledal novdho svfita, n^bri cestu do vjchodni Indie, 
ale smSrem zlpadnim. 



/ 



Cesta na Kjn. 4& 

sc do Lissabonu, av§ak od r. 1494. — 1506 meSkal zase na Fayalu; 
av^k tShoi roku vrdtiv se do Lissabonu, tu 29. dervence r. 1506. 
zemfel. Byl jednfm z nejslavndjSfcb mu2fi sve doby a zfskal si die 
fSeobecn6ho uznini velik^ch zisluh o kosmografii 6ili znalosf svita. 
Tfed znamenit^ pomnik v Norimberce md na §pitdlsk6m nd- 
m£sti zn&m^ star^ bdsnik, Hans Sachs; vypodobnSn jest v prost^m 
rouchu sv^m, an sedf, kozenou zdstSru maje pfed sebou, jak sedal 
u femesla; v pravici p^ro, v levici knihu, ale zavfenou, opfenou 
o koleno, pln^^ vous, dlouh^ vlas, v zadu pldSf (a z pfedu zistSru!). 
pfes sebe pfehozen;^, iLzk6 nohavice a §korn6. Z pfedu prost^ ndpis: 
>Hans Sachs « a nic jin^ho; kolem kulati, p^kn^m zelezn^m zA- 
bradlim ohrazend zahr^dka. 

Naproti kostel sv. Ducha, pfi nSm byvai^ kUSter (jak^?), nynf 
mistskd nemocnice. Naproti kostelu sv. Ducba starobyld synagoga 
s kupoli uprostfed a dv6ma menSfmi z pfedu. 

Na blizku dfim Hansa Sachse, nyni pivnice a vindrna, po n£m 
pojmenovan&. — Vedle pomnfkfi jsou pamdtn6 i vodojemy (ka&ny) i 
z nich dv£ nejznamenitSjSi : jedna, zvand studn^ cudnosti (lucus a non. 
lucendo); pfedstavujef mnoho 2en§tin, star^, umS16, lit^ pr^ce, jim2 
kazd6 z obou obnazen^ch prsfi voda stfikd; tato jest zrovna pfed 
chrimem sv. Vavfince, ale krisnSjSf, ano velikolepd jest ona na ovoc- 
n^m trhu pfed domem Behaimov]^m, gotickd, s mnoh^mi figurami^ 
vysokd pyramida^ po zpfisobu star^ho sacramentaria. 

ustavfi vzdSlavacich jest v Norimberce mnoho, jako : gymnasia, 
umileckd a polytechnicka §kola, ucitelsk^ semindf, obchodn( ustav, 
femeslnick^ a hospod^fsk^ Skoly atd. atd. Ale zvl&StS vid£nf hodn6 
jest m^stskd museum, zvan6 germansk^. Umist^no jest v b^val^m 
klii^tefe Karthusianskdm (zase kIdSterl) a jest velice bohat^. Tak 
i zde musili katoli^tf f eholnfci bohat^mu obchodnfmu m^stu vystavSti 
museum! — Tu v§imli jsme si zvl4§t6 star^ch knih; mnoho tu 
z prvnfch dob tisku, »inkunabuli«, zvIdStS hojnS zastoupen tu (z prvnf 
polovice 16. stoleti) Martin Luther; jef sprdva mSsta protestantskd. 
N^co jsme si vypsali: 

Tak jedna knf2ka mi ndpis: »M. Luther an die Herren Teutsch 
OrdeSj dass sy falsch Keuschait (sic) myden (meiden) undt zur 
rechten Ehelichen Keuschait greiffen, ermanung* ; — jind: »Eyn 
Sermon Doctor Marti: Luther am gruenen Donnerstag MDXXIII. 
Wyttenberg. Die verteutsth Bulle under dem Namen des Papst Leo 
des tzehenden vydec Doctor Martinus Luther aufgangen«. Jind: »Eyn 
geistlich edles Buchleynn von rechter underscheid und vorstand, was 
der alt und new mensche sey ; was Adams un was gottes Kind sey ; 
un wie Adam yn uns sterben und Khristus ersteen soll«. Jind: Ein 
nutzliche Sermon Doctor Martini Luthers, Augustiner zu Wittenberg, 
geprediget an der hail gen drey Ktlnigtag nach mittag von dem reich 
Quisti unnd Herodis. Anno MDXXI.« 

V§e o Lutherovi a o jin^ch nic az se ndm to zhnusilol 
Ostatni jest museum bohat^, a mSsto sna2f se je zdokonalovati a do- 
plfiovati; k tomu 6£elu pfistavuje i nov6 2dsti domu, ale v t€mi 
slobu, ve kter6m stavSn byl kldSter. DivnS v§ak JilovSka dojimd, kdy2 
pomysif, ie tu, kde dffve pNsni feholnfcf pSli chvdly Hospodinu, se 
moduli a s AsiHm studovdvali a pracovali, nynf protestantstvf, cfrkvi 
nepfdtelsk^, se roztahuje, ano i toho chrdmu krdsn^ho ku chloub& 



46 TomiS Picha: 

8v^ uzivdl Tak drkev i k t6m museim protestant^m nastav^la pa- 
Idcfiv a domfiv, jicbz by oni jist£ nikterak, aspon tak, nebyli stav£li. 

Dokud nebyla do Vycbodni Indie objevena cesta po mof i kolem 
mysu Dobrd NadSje, byl Norimberk nejdfile2it£j§im mistem obchod- 
nim ve ve§ker6m NSmecku, a jakkoli v pfi^in^ t& zna£n£ klesl, jest 
a zfistal pfece nejprfimyslnSjSim mistem v krdlovstvi Bavorsk^m. 

Z prfimyslov^ho zboii vSeho druhu, na n^i tu i hojn& tovdren 
Jest, jest nejzndmSjSf v obchodS zbozi, zvan6 Norimbersk^ (Niirn- 
berger-Waare) ; jsou to hraiky, jei jdou do ve*ker6ho sv£ta. Znainf 
obchod ten podporovdn jest prfiplavem, zvan^m Ludvlkovym, s pff- 
stavem; prflplav ten spojujf feky Dunaj a R^n a tudy mofe Cern^ 
se Severnim. V fiase rozkvfetu sv^ho proslavil se Norimberk mno- 
h^mi vynAlezy, jako: kapesnfmi hodinkami, jimi fikali: »NQrnberger 
Eierc a jicbz mnoh6 exempidry v museu na ukdzku se chovajf; ry- 
tectvi V mSdi, tu i prvni papirny, pedil u varhan, rozlidn^ ndstroje 
hudebnf, globy, zimky k ru£nidm a j. a j. 

Lid jest dost velik^ a zdrav^, z vfitSiny prostfedni postavy ; aC- 
koli, jak n&m praveno bylo, co se mravnosti t]^£e, netSSf pr^ se No- 
rimberk nejlepSi povSsti, ale m£sto jest velice 2iv6 a — jak z pfe- 
mnoh^ch krdm& a rozmanit^ho zbozi je vidSti, i zimozn^, nefku-li 
4)obat^. (Pokradovlni.) 

Pithecanthropus erectus. 

Pi§e Tom^ Pfcha. 



«^lfrsO 




^ffrodnick^ nAk Casopis >Ziva« pfinesl v 8. seSit6 1896. 

pcd nadpisem: *Pithecantropus erectusc £idnek (autor 
'^^n^^4» °^^' podepsAn), jen2 pojedn^vd o zndm^m ndlezu 
^iSslBli^^ fosilnfch kostf, u6in6n6m holandsk^m l^kafem vojen- 

sk^m, Eug. Duboisem, na ostrovS Javfi pobU2 Trinilu. 

Kosti zdleiejf v lebce (ne cel6), lev6 kosti stebenni, 
Tcterd mA v hofejSf ddsti cborobn6 vyrostky (exostosy), pocbizejfci 
z onemocnSni okostice, a dvou stolidkov^ch zubecb. K 614nku pfi- 
pojena tfi vyobrazenf, a to: vyobrazeni zubnf stoli6ky se sbora a 
se *trany, lebecnf kosti t6z se sbora a se strany a kosti stehennf 
Pithecantropa. . Ndlez pochdzi z pleistocenu. 

Dubois — jakoz zn&mo — domnfvd se, ze fosiinf tyto kosti 
ndlezely pfechodni formS mezi ClovSkem a anthropoidni opicf, ie 
tudiz ndlezem sv^m objevil tak diouho pohfeSovan^ho a pracnS 
bledan^bo mezi£lena mezi dlov^kem a antbropoidni opic(, a nazval 
jej » Pit hecantr opus erectus*. 

Zprdvu o tomto ndiezu podal vefejnosti s pfisluSn^mi vyobraze- 
nimi r. 1894. Rozumf se, ze vSc tato vyvolala v odborn]^ch i SirSlch 
kruzfch pocbopitelnou pozornosf a neobydejn^ zdjem. Odborn^ i ne- 
odborn6 listy referovaly o jebo publikaci. S napjetlm a dycbtivostf 
t)£ekdvala vefejnosf tisudek odbornfk& v t^ v6ci. Ten nedal na sebe 



Pithecanthropus erectus. 47 

iUouho 2ekati — neznSl v§ak ve prosp£ch Duboisflv. VSickni odbornici, 
kteff o n^lezu DuboisovS pojedndvali, vyslovili se, ze zde nem&2e 
b^ti fe5i o mezlclenu mezi dlovfikem a opid. NSkteN se vyjddfili, 
ze vsechny tfi kosti ndlezeji anthropoidni opici, jini, ie stehennf kosf 
jest lidski, lebka pak opi£i, 2e tedy kosti nkleitji rozli^n^m 
individufm. 

Dubois tisudkem takov^m nebyl ovSem spokojen. Proto podjal 
se o ndlezu sv^m pfedndSeti a domn^nku svou demonstrov&nipi 
nalezen^ch kosti odflvodnovati na mezindrodnlni kongresu zoolog& 

V Leydenu dne 21. zifi 1895. a opStnS dne 14. prosiuce t6hoz roku 
ve sch&zi >anthropologick6 spole£nosti« v Berlin^. Nez, ani tu ne- 
nalezl souhlasu. Kongres i antbropologickd spole£nosf — zejm^na 
R. Virchow, jenz se obou stidastnil — vyfknuly, ie stehennf kosf 
slu§i po^aiovati za lidskou, lebku pak prohUsily za lebku nilezejici 
velk^ anthropoidni opici, pfibuzn^ gibbonfim (Hylobates). 

U n4s v&ak ujala se Duboise >^iva< a zastivd se moinosti 
domnftnky jeho uveden^m £l^kem: 'Pithecanthropus erectus <. Oproti 
v^roku n^meck^ch odbornfkfi uvddi p. autor £ldnku tH ndzor angli- 
ck^ch anatomfl : Canninghama (v DubUnfi) a W. Turnera (v Edinburgu). 
Tito pr^ >pfipisujf lebku i stehenni kosf £lovSku, takt^i R. Martin 

V Curychu-« 

Z tolio £tnf p. autor ndsledujicl zdvSr: 

>Mezi lebkou 61ov£ka a lebkou opice jest pfec trozdil ndpadnfi 
zjevn^.« Jestliie tedy je mezi povolan^mi anatomy v t6 vSci takovd 
r&znosf infn£nf» jestlize jedni povaiujf lebku fosilnf, jii se t^£e, za 
lebku lidskou, druzi pak za lebku opi£f, tedy >patrno, ze lebka ta 
mi, d&le2it^. zn&mky lidsk^ i opi£i< (p. 246.) a ze tudiz nemaji pravdy 
ani ti, ani oni, n^br2 pravda bude asi uprostfed: lebka ta nen( ani 
lidskou, ani opi2f, nfbri je to asi lebka, kterd ndle2ela tvoru, jeni 
nebyl ani ilovfikem, ani opicf, n]^brz n^£im stfednfm, co jest uprostfed 
mezi £lov£kem a opicf, t. j. tvorem pfechodnfm cili mezidenem mezi 
ClovSkem a opicf. »Pan Dubois — pfSe p. autor — m61 tedy Stfistf, 
ie V BerlfnS vytknuli dfivody, die kterych lebka javanskA nemohla 
nilezeti £lov£ku, a ze v Anglii uvedli je§t6 Iep§f dfivody, die nichi 
nemohla ndlezeti opici. Z toho prdv$ jde na jevo dfivodnosf domnSnky, 
2e nilezela bytosti stojfcf mezi £lov£kem a opici « (p. 246.). 

Zdali pravdu maji ti, kteff tvrdi, ie lebka, jiz se t^£e, ndlezela 
opici, nebo ti, ktei^i se domnfvajf, ze ndleiela £lov£ku, o torn roz- 
hodovati nepokldddme se b^ti oprdvnSn^mi; za to v§ak dovolfme 
si ukizati, ze Dubois a s nfm i p. autor pravdy nemA. 

Jak uvedeno, prohldsily mezindrodnf kongres zoologft v Leydenu 
i anthropologickd spole£nosf v BerlfnS, ie fosilni kosti Trinilsk6 ne- 
ndlezely jednomu individuu, kosf stehennf ie jest asi lidskd, lebka 
pak opiSl. Dfivody pro to domnfvajf se nal^zati v morfologick]^ch 
cbarakterech tSchto kosti. Tak Virchow, autorita prvnfho fAdu na 
poli anthropologie, mfnf, ie lebka Trinilskd nAlezela nSjak^mu velik^mu 
druhu, pffbuzn^mu Gibbona, pon£vad2 v podstatn^m ohledu lebce 
Gibbona se pfibliiuje. Ze to nenf lebka lidskd, od&vodnuje tim, ze 
ji vyklenutf zadnf dksti chybf, ie jest na nf ndpadn^ vr«ub mezi ^dstf 
orbitalni a cerebrdlnf, coi pr^ jest znakem lebky opi^f oproti lidsk^. 
OhlednS kosti stehennf df, ie pravdSpodobn^ ndlezela ^lovSku. Ostatnfi 




48 Tomd§ Picha: 

nelze pr^ rozhodnouti, zdali skute£n£ lidskou') jest aneb n£jak^mu 
velik6mu druhu z rodu Hylobates n&le^ela, jeho2 kosf stehennl skoro 
jen menSimi rozmfiry od Trinilsk^ stehennf se !i§(. ') 

Ze kosti Trinilsk6 nendleiejf jednomu individuu, soudf kongres 
zoologfl a anthropologickd spolednosf t6i z t6 okolnosti, ie kosti ty 
nebyly nalezeny pohromadi, nfbri od sebe oddSleny. Byly t6i na- 
lezeny r&znou dobou. Jedna stoliika nalezena byla 1 metr vzddlena 
od lebky, druhd ve vzdllenosti 3 metrfi, a kosf stehennf ve vzddlenosti 
15 metrfl od lebky. 

Pan autor 61^nku v »Ziv£< zastdvd mfnSni Duboisovo, ze kostt 
ty ndleiejl jednomu individuu. Ne2, proveden{ dfikazu v t6 pfl5in& 
nedobfe dopadlo. Na str. 246. v druh6m sloupci dole pfSe totl2: 
»Nenf pochybnosti, 2e tyto £isti, nalezen6 osamotn£16 v prostoru 
nSkolika metrfl, stejn6ho stupnS fosilace, jevicf stfednf cbarakteiy 
mezi morfologif lidskou a opi£f, ndleiejf jednomu tSlu.« Na strdnce 
pak hned n^ledujfcf (247.) v prv6m sloupci nabofe, poznamen&vaje» 

ie >v uvdzeni vSecb dfivodfl a okolnosti nelze hypotbesu Duboisovu 

ihned z pfedu zavrhnouti, a6 — pr^ — nutno vytknouti, ie tfeba 
vydkati dalSfch zfeteln6j§lch ndlezfi,« — di: »V torn smyslu vyjAdfili 
se t6i t6m£f vSichni anthropologov6 : uzn&vajfce mo2nosf hypotbesy 
Duboisovy, ale ziroveii pfipou§t£j{ce i jin6 moznosti nenf dftkazu, ie 
by nalezen6 £dsti kostry nileiely skute£n£ jednomu t^lu, jezto byly 
nalezeny roztrou^ny v dosti zna6n6 vzddlenosti; ndlez ten jest pfili^ 
kus^ a neur6it^.« 

V 10. se§it6 t6hoi ro6nfku (1896.) pfindfii »Ziva« nov^ referdt 
o kostech Trinilsk^ch pod ndzvem: >Je§t6 Pithecanthropus erectus« 
(pag. 305.) z p6ra p. F. B. ; z referdtu toho se dovfddme, ze 
o »interesantnim nilezu dra. Eugena Duboise z pleistocenu* pronesl 
>z&v^m6 slovo i proslul^ palaeontolog americky- O. C. Marsh, « jenz 
pr^ jest »nad jin6 povolan^m pronlisti sv6 minfinf o takov^ v6ci.« 
MysUme, ze rovn£i tak nad jin6 povolan^^m, ano snad je§t£ povola- 
ndjSim, nez Marsh, jest Virchow, aby sv^ mln6nl o takov6 vSci pro- 
nesl, nebof jest autoritou prvnfho fddu na poli anthropologic. 

Marsh tvrdf, ie fosilni zbytky Pithecanthropa n&leieji jednomu a 
t6mu2 individuu, a facit jeho uvahy jest, ze »ssavec ten nebyl £lov£kem, 
ale pfechodni formou (»a form intermediate «) mezi £lovSkem a nej- 
vySSimi opicemi.« >Ziva« pak doddvd (pag. 307.): »Nemfl2eme nevfifiti 
takov^ autorit£, jakou jest nejpfedn£j§l americk^ palaeontolog, jeni 
V zAv&rkii sv6 kritick^ zprdvy prohlaSuje nalezenf Pithecanthropa za 
objev 3eoby£ejn6ho v^znamu a nevSednf dfilezitosti.« Marsh totii 
poklddd ndlez Duboisfiv za objev »rovn6 d&leiitosti, jako sv^ho £asu 
lebka Neanderthalskd,« a aby objasnil tu nedfivSru, kterou odbornfci 
v&£i Pithecanthropu chovajf, ukazuje na nedfiv£ru, jaki t6i objeveni 
lebky Neanderthalsk^ provdzela, ndsledkem kter^ito nedftvSry v^znam 
n&lezu lebky Neanderthalsk6 byl pr^ »vlc nei 2tvrt stoleti sniiov&n a 
bylo — pr^ — pochybovdno o jeho vztazich k nynSj&fmu dlovSku.**) 



') Jak »2iva« (p. 305.) v pozndmce uvddf, prohldsil pr^ Virchow o sjezd6 
anthropology ve £p^ru 1896. kosti Trinilsk^ »za zbytky opice z rodu gibbond 
(Hylobates Illig.)« 

') Vide: £. Wasmann, Pithecanthropus erectus auf dem 3. intemation. 
Zoologenkongress. (Nat. u. Of)b. 1896., 110.) 

*) >Ziva« 1896. p. 306. 



Pithecanthropus erectus. 49 

Typ lebky Neanderthalsk6 pova2uje se za iiiz§i typ lebky lidsk6, 
na niz die zddni mnoh^ch evolucionistfl podfnd se jeviti ji2 charakter 
pitbekoidni. Typ lebky Pithecanthropa byl by oproti lebce Neander- 
tbalsk6 je§t6 nizSf typ, kter^ je rozhranf rnezi typem lidsk^m a opidlm, 
takze z4dn^ z nich nepfeviddd. Z t6 pfi&iny, aby poddn byi dfikaz, 
2e Pithecanthropus jest skutedn6 pfechodni tvar mezi clov^kem a 
opid, pfirovndvajf lebku jebo k lebce Neanderthalsk^, aby zfejmo 
bylo, ze typ jeji jest je§t6 niz§i uez lebky Neanderthalsk^, ie tudii 
nemfize b^ti vice za lidskou povazovdna, ale t^z ne za opi£f, pon^vadi 
kapacita jeji^ v^tSi jest nei kapacita zndm^ch lebek opicich. Tak autor 
£14nku V >Ziv6« (p. 246. » Pithecanthropus erectus*) df, ze »6elni 
kos( tvoH nad dfilkem o^nim velmi vycnivajfd vycnSlky, pfesahujici 
tyt^z vycnfilky u zn4m6 lebky Neanderthalsk6.« Die Marshe — jak 
p. referent F. B. sdfeluje — »md nejnizSI lebku §impanc, po n6m 
vySSi lebku lenoop (Semnopithecus maurus), pak je§t6 vySSf gibbon, 
a mezi touto a lebkou Neanderthalskou vfizf — pr^ — obrys lebky 
Pithecanthropa. Vysoko nad lebkou Neanderthalskou klene — pr^ — 
se lebka Papuanfi.**) 

AvSak Virchow na XXIII. vSeob. shromdzd. nSmeck6 anthropo* 
logick6 spolecnosti v Ulmu n. D. 1892. v pfedndSce sv6 sdfilil, ze 
Neanderthalskd lebka nen( tiplnd, n^br2 ze jest to pouze fragment, 
kter^ mimo n^j (Virchowa) jen mdlo lidi m61o v rukou. On poklddd 
ji za pathologickou (rachiticky zakrndou) a df, ze nesnadno jest 
rozhodnouti, co jest na n( typick^ho (fysiologick^ho) a co individu- 
alniho (pathologick^ho) a pokJAdd za velmi odv&i\iv6 pf irovndvati lebku 
tuto k jin^m.*) Tot6z platl o lebce Cannstattsk^, kterou v. Holder 
poklddi t62 za pathologicky zm^n^nou.^) 

DMi tedy Marsh pravdu, ie objev Duboisflv »jest rovne dfileii- 
tosti, jako sv6ho iasu lebka Neanderthalskd,« mflze kazdy z toho, ct> 
o lebce Nearderthalsk^ pov^dfino, posouditi, jak velik^ v^znam objevu 
tomu pfikl&dati shi§i. Ze objev ten vzbudil snad asi tolik pozomosti, 
jako objev lebky Neanderthalsk^, tomu rddi v^ffme. 

OstatnS jest povd21ivo, uzivati lebky lidskd jakoito jedin^ 
znimky pfi odhadov^ni vztahfi af mezi racemi lidsk^mi^) vfibec, af 
mezi racemi lidsk^mi a opicemi anthropoidnfmi. Tak na pf. 6elni 
v^dnSlek kosti spankov6 (processus frontalis squamae temporis) zdi 
?e byti nejndpadn^jSfm znakem pithekoidnfm, avSak Virchow df, ie 
ani u opic anthropoidafch neni konstantnf. ®) Oh^ednfi kapacity lebecni 
ukazuje Virchow na Novou Britanii, kde neobycejnfe §irok6 pole 
individualni variace v t6 pff6in6 se vysk^t^. »Muzska lebka nia 
2.000 cm', zensk^ nSco pfes 900 cm'. Tak velikou differenci, jako 

•) t2iva« 1896. p 307. 

*) Jtni dokazuj], 2e neliSi se od lebek historicky zndmych osob. 

*) Birkner, Die XXIII. allg. Versamml. d. deutsch. anthropol. Gesellsch. 
in Ulm. (Nat u. Offb. 1893. p. 353. u. 354.) 

') V pfidind ethnickych vztahfi pfisuzuje Virchow kuzi vdtSi vyznam nei 
lebce. Lebka ma die nfiho teprve v druhd fadfi svou oprdvnfinost. »Wir miissen 
tier Haut ihr hoheres Recht widerfahren lassen und den Schiidel in die zweite 
Linie zuruckdrangen.« Vide F. Birkner: Die XXIII allg. Versamml. d. deut. 
anthrop. Gesellsch. in Ulm (Nat. u. Offb. 1893. p. 424.) 

•) Dr. C. Gutberlet: R Virchow iiber den Transformismus. (Nat. u. Oftb 
1888. p. 44.) 

•Vlaftf* 1K9S>99 4 



50 Tcm« Picha: 

obyvatel6 Nov6 Britanie poskytujf, nemflzeme v Evropfi vykAzati.c') 
Kdyby kapacita lebky m^la b^ti tak velice v]^zna2nou zndmkou, tuf 
by, jak f Pavel Broca, profes. chirurgick6 pathologie v Paffii, mifeofm 
kapacity lebek dok^al, st&li modernf Paf(ian6 za pfedhistorick^mi 
obyvateli jeskynnfmi Francie, nebot kapacita lebek modernfcb Paffzand 
obnd&i 1558 cm, kapacita pak lebek pfedbistorick^ch jeskynnich 
obyvatelfi Francie 1606 cm. '") Ba i mezi du^evn£ vynikaj(dmi muzi 
jevi se 6asto podivuhodn]^ rozdfl co do kapacity lebe^n^. Tak lebka 
Lafontaineova obndSela 1950 cm, Petrarcova 1602 cm a pfec nebyl 
Lafontaine duchem v6t§i ne2 Petrarca, ii]^brz naopak. '*) 

VSichni, kdo2 s Duboisem poklddajf Pithecanthropa za mezi^Iena 
mezi ^lov^kem a opicf antbropoidni, pfij(majf, 2e Slovak se vyvinul 
z opice. Toho tak6 p. autor £linku v »Ziv£« nezapfrA, nebof ku konci 
ddLnku sv^ho pfipojuje uvabu, jak^m asi zpfisobem promSna opice 
V ^lovika diti se mohla. AySak to jest v rozporu s darwinismem a 
descenden^ni theorif vfibec. Ci u£i darwinismus a descenden£ni tbeorie 
vfibec, ze £lov6k povstal z opice? Nikoli. VSichni i6m6f descenden^nf 
tbeoretikov6 ohrazuji se, jak zn^mo, proti tomu, fekne-li ndkdo, 2e 
Darwin u£f, 2e £lov6k povstal z opice, prohlaSujfce, ze, kdo n^co 
takov^ho tvrdi, nemd pon£ti o nauce Darwinovi a desceoden^ni 
theorii vfibec. '") 

Darwinismus a descenden^ni tbeorie vfibec u£f, ze £lov£k a 
opice majf pouze spolelneho pfedka, z n6bo2 se vyvinuli. >SouhlasQ£ 
vSichni darwinist^ — di Dr. Kurz — berou veleopice a £lov£ka za 
potomky spoleindho pfedka, o jehoz domn^l^ch vlastnostech Darwin 
ve sv6m spise »0 v^azu tvdfe« podal podrobnou studii.« '*) Dr. Chu- 
doba pak ve £Idnku > Anthropologic « pf§e: »Uv^z(me-li v§ak, ze roz- 
dily anatomick6, jimiz £lovSk liM se od opic vySSfch (gorilly, Simpanze), 
jsou mnohem men^, ne2 rozdily anatomick^ mezi opicemi vySSfmi a 
nizSimi, jakoz Huxley na ustrojeni lebky, mozku a kon£etin ukdzal, 
vidfme, ze £lov£k pfirozenS ndlezf s opicemi do t^ho2 fidu a 2c 
^lov£k i opice mobou pochdzeti ze spolelneho tvora; dflkazu pffm^ho 
v§ak pro to nemdme.« '*) V pff6in6 mmSni Darwina sam6ho pi§e 
Dr. Chudoba ve £ldnku » Anthropogenic*, ze Darwin, pfirovndvaje tfelo 
lidsk^ k tSlu opic anthropoidnich, se domnivd, 2e »dov6k povstal 
pr^ z chlupat6ho ctvernozce, majfcfho ocas a §pi5at6 u§i, 2ij(cfho snad 
na stromech a ob^vajfcfho v Star6m sv6t6. Ctvernozec ten byl by 
pr^ b^val vfadfin pNrodozpytcem mezi 5tverruk6, yd zase povstali se 
v§emi vy§§imi ssavci z ddvn^bo nSjak^ho zvifete vacnat^ho, a toto 
dlouhou i^adou rozmanitych tvarfi bud z n^jak^ho zvifete plazovit^ho 
neb obojzivelnat6ho a toto zase z n£jak6ho zvifete rybovit6ho.« '*) 



") Birkner, die XXIII. allg. Versamml. d. deutsch. anthr. Gesellsch. in Ultn 
(Nat. u. Oftb 1893. p. 421.). 

'•) Prof. Martin Gander: Gehirn u. Verstand (Nat. u. Oftb. 1888. p. 621.) 

*M L. c. p. 625. 

**) »Neznalosti v6ci a lichou rozhorlenosti mravni stalo se — pi§e Dr. F. Stud- 
ni^ka — 2e velk^ obecenstvo a i mnozi tak zvani vzd^lanci beze vSeho hlubSiho 
v£ci pojim^ni, ano vyiaduje v§ech strann^ch a co nejpodrobn£j§ich studii pfi- 
rodov6deck^ch, neshledivajf oby^ejni v nauce Lamark-DarwinovS nic jin^ho. 
ne2li odv^n^ tvrzeni, 2e dlovik pochdzi od opice, (VSeob. zem6pis, p. 813. v pozn.) 

'») Ottflv Slovnik NauCnt VII. p. 64. 

'•) Ottfiv Slovnik Naudn^ II. p. 442. 

•*) L. c. II. p. 441 



Pithecanthropus erectus. 51 

]aki tedy moi^no mluviti o mezi£lenu mezi 61ov£kem a opici, 

kdyi i\ov&k die darwinismu a descenclen5nf theorie vfibec z opice 

« nevyvinul? Byli bychom jen tehdy oprdvnSni mluviti o mezi£Ienu 

mezi 6\ov£ketn a opicf, kdyby opice byla b^vala pfedkem dov£ka. ***) 

Die darwinistick^ho ndzoru mfiie b^ti fe£ o mezi^lenu 5ili pfechodni 

formi pouze mezi £lov£kem a pfedkem £lovSka, jenz jest spolu 

i pfedkem opic, iili, vyj^dffmeli se podle n^zoru Darwina sam^ho^ 

mezi chlupat]^ 5tvernozcem, majicfm ocas a §pi£at6 u§i a clovSkem. 

Mezidlen tento pfedstavoval by n&m asi stfedni fylogenetick^ studium, 

t. j. onen stupe& pfemSny, k nSmuz pfedek £lov£ka po dlouh^ch a 

dlouh^ch v6cech v ponendhI6m v]^voji dospSI, tak ze by na mezi£Ienu 

tom polovic^QS znaky star6, po pfedku zd£d£n6, polovidnS v^k jiz 

nov£ nabyte, £lov£^, se jevily. 

Dejme v§ak tomu, ie Dubois a pffvrienci jeho tfmto mezi£Ienem 
mfni pr4v£ tohoto, opicfm a £lov£ku spoleSn^ho pfedka, z nShoi 
jakozto ze sv^ho spoIe£n6ho kofenu po^ali se dlov^k a opice od 
sebe odliSovati, dili — abychom pfirovndni z morfologie rostlinn6 
uiili — onen kone£n^ dIAnek osnl s dv£ma vegetadnimi body, z nicliz 
se dvS vftve, vStev opic a vfitev lidf vyvinuly — ale pak tim moc- 
n^jsi zasazena jest rdna jeho h3rpothetick^mu, v trinilsk^ch fossilnfch 
kostech spatfovan^mu mezi£lenu. 

M4 li £lov6k s opicemi spoledn^ho pfedka, tedy a priori nd- 
sleduje z toho, ie musil pfedek ten existovati dfive^ nez jeho potomci, 
ze musi b^ti fylogeneticky starSi. 

Fosilni zbytky opic objevuji se ji2 v eocenu. Ov§em jevf formy 
lyto (Caenopithecus) podobnosf s jihoafrick^mi munami (Lemuridae) 
a jihoamerickymi malpami (Cebidoe); zdd se v§ak, jak Dr. C. Claus 
podot^ki, ie stoj( blize mundm, tedy poloopicim. Budi2! 

V miocenu vSak pfichdzejf \\i prav6 opice i^zkonos6, a to vlastnf 
opice (Cynopithecini) a veleopi (Anthropomorphae =: Antbropoides). 
Tak z miocenu v Evropfe zndmy jsou rody vlastnfch opic : Oreopi- 
thecus, Mesopithecus (podoben rodu Colobus majicimu palec zakrnil^ 
na pfednfch rukou), z veleopfi pak rody : Pliopithecus a Dryopithecus. 
Dryopithecus zdAl se die prvnfch uIomk& dolni delisti a kosti ramenni 
tak velice — vice neili kter^koli z nynf iijfcfch veleopfi — dlovSku 
se pfiblizovati, ie z poi^tku (od Larteta a jinych) pokUddn byl za 
hledan^bo pfedchfidce £lov6ka. Nynf ovSem na zdklad6 dfikladnSjSiho 
obleddnl (Gaudrym) v§ech znakfi, zvl^t£ zachovalejSi dolnl delisti, 
pozndno, 2e nemfiie nijak pokldddn byti za pfedchfidce £lov£ka. 

V pliocenu pak zastoupeny jsou ji2 rody nynl 2ijicfch opic jako 
na pf. Macocus, nynf v pfedni Indii zijici a na Jav&, Semnopithecus 
na Jav£, Cercopithecus v zdpadni Africe. 

Z toho n&sleduje: Jsou-li opice a £lov£k potomky jednoho a 
t6boz pfedka, tedy pfed^ ten, jakozto konedn^ osnf £Unek, z n£hoz 

") »Nelze v$ak die tSlesn^ho listroji jeho (£Iov£ka) zneuzn^vati — piSe 
Dr. J. Stadnt£ka ve sv^m >V§eob. zem£pise« — 2e fadi se pfirozenfi k lizko- 
nos^, bezohonn^m opfim anthropoidniro, jelikoi anatomick^ vlastnosti jeho 
io6n€ se U§i od ustroji tSchto nejvyvinut^jSich op& ne2li rfizn^ druhy jejich od 
set>e« Tim y§ak neni fe£eno, 2e by snad jemu nejpodobn^ji organisovani gorilla 
byla jeho pfedkem, jakoi se tak fiasto, bohulel! tvrdi od m^nd stfizliv^ch stou- 
pencft Darwinov^ch a nedostatednfi vzd^lan^ch vyznava£& evolu^ni nauky La- 
tiiarkovy.« (Pag. 813.) 

4* 



52 TomdS Picha: 

vStev clovSka a vStev opic se vyvinula, nem&ze hleddn bytivntiocenu — - 
nebof V miocenu nachdzime jiz dokonal^, ano, velmi vyvinut^ opice 
a veleopy — njl^bri v dobS mnohem starSf, nejm^nS v eocenu, ne-li 
je§t6 ddle. Dr. Vejdovsk^ prondM mfnSnf, ze nutno >pfedky dlovSka 
(ponSvadi^ zbytky Iidsk]^ch koster ai^ posud nalezen^ neposkytuji >nH 
jak^ch dokladd o pflvodu z nizSich tvarfl, i kdybychom — pry -^ 
s Gaudrym podle jeho star^iho min^nt uzndvali velikou pfibuznosf 
pra6Iov6ka s pfedv^kou opici Dryopithecus«) hledati jeStfi v dobdch 
starSlcb, snad — pr^ — az v eocenu. « *') My vSak, jak jii po- 
dotknuto, mfnlme, ze nejmenS v eocenu, ne-li je§t6 dMe. 

Ndlez Duboisfiv nepochdzi v§ak ani z eocenu, ani z miocenu^ 
ani z pliocenu, n;^br2 ai z pleistocenu, Jak tedy mozno, aby jeho 
Pithecanthropus byl mezidlenem, z n6hoz dichotomickd vStev dlovSka 
a opic se vyvinula? 

Jedna okolnosf se ndm v§ak jevi b^ti ndpadnou, kdyz tak ve 
smyslu descendenfinf theorie po prapfedku 6lov6ka v palaeontologii 
pdtrcime. MajMi dlovSk a opice spolecn^ho pfedka, tedy ndsleduje 
z toho, ze musf fosilnf zbytky £lov6ka b^ti v temze geologickem utvaru, 
ve kterem jsou fosilni zbytky opic — tedy ji2 v miocenu a pliocenu. 
Ale ku podivu: kdezto fosilnf opice nal^zame jiz v miocenu, v plio- 
cenu pak objevuji se jiz docela rody nynf zijicich opic zastoupeny,, 
nebyla az posud pfes vSechno lisilovn^ pitrdnf v cei^m tfetihornim 
utvaru ni jedind fosilnf kostra filovSdf objevena. My zndme jen 61o- 
v6ka z doby diluvialni, vSecky ostatni fosilni zbytky 61ov6ka za tfeti- 
hornf vyhla§ovan6 ukdzaly se b^ti mladSimi. Ba, Virchow prohldsil 
na 23. shromdid^nf nfimeck^ch anthropologft v Ulmu 1892., 2e neni 
ani soudasnost Hovika s ntamutem dokdzdna. »Auch die Angaben — 
di — iiber hohes Alter der Menschenspuren sind stets mit Vorsicht 
aufzunehmen ; so sei noch kein menschlicher Zeitgenosse des Mammut, 
der famose »Mammutjager< nachgewiesen, man konne nur bis zur 
Rentierzeit ruckw^rts Spuren des Menschen nachweisen.« *^) T(^z 
Dr. Fr. WestI ofif popird, ie by byl 61ov6k b^val soufiasnikem ma 
muta : »Es ist bis jetzt noch nicht der Beweis erbracht, dass der 
Mensch ein unzweifelhafter Zeitgenosse des Mammut gewesen ist. 
Damit bleibt weiter als wahrscheinlich bestehen, dass das Mammut 
durch die erste Vergletscherungsperiode zu Grunde gerichtet ist, der 
Mensch aber erst nach Ablauf derselben, also wahrend der Zwischen- 
Eiszeit, diejenigen Gefilde bezogen hat, welche vordem das Mammut 
bev6lkerte.« •^) OhlednS fosilnfch kostf Neanderthalsk^ch vyslovil se 
Virchow ve sv6 pfedndSce na zmfnSn^m 23. shromdzdSnf n^meck^ch 
anthropologft v Ulmu r. 1892., 2e vlastnS nikdo nevidil^ ie by byly kosti 
iy vizely v diluvidlni hlini, jak se obecnfi domnfvajf. >Ob sie in 
diluvialem Lehm, wie angenommen wird, gesteckt haben oder nicht, 
hat niemand gesehen.« *^) 

Descendencnf theoretikov^, kteff tvrdf, ze dlovik a opice majt 
spoledn^ho pfedka, potfebujf tfetihornfho clov6ka k provedeni d&kazu, 



•') Ottuv Slovnik Nau^n^ VI., p. 792. 

'") Martin Gander O. S. B.: Das Mammut. (Nat. u. Offb. 1895. p. 335.) 

'") L. c. 

") F. Birkner: Die XXIII. allg. Versamml. d. deutsch. anthropolog. GeselK 



in Ulm. (Nat. u. Oflb. 1893., 353 ) 



Pithecanthropus erectus. 53 

te these )e)ich na pravd6 spo^iv^, potfebuji ho jako »corpus delicti*. 

Cten&t nyni ch^pe, proC to tak velik6 pachtSni se po tfetihornlm 

iVovfeku, pro6 se kazd6 novS objeven6 fosilnf zbytky 61ov6ka tak 

tidy, ukvapen^, za zbytky tfetihorniho 61ov6ka vyddvajf. Descendenfin( 

thcoretikov^ potfebujl tfetihorniho Clovdka. Sam pffrodnick^ casopis 

n&§ >Vesmir€ asi po dvakrdte — myslfm, ze v rodniku 1885. a pak 

)eSt€ jednou — referoval o objevenf tfetihorniho dlovSka — avSak 

nad^je vidy zklamaly. Virchow pravf, 2e ani jedineho dflkazu nenf 

pro existenci tfetihorniho ^lovSka, coii ostatnS vSickni descendendni 

theoretikov6 uznivaji. 

Palaeontologie tedy neposkytuje nijak^ch dokladQ pro hypothesu, 
ie Clovfek a opice vyvinuli se ze spole^n^ho pfedka. Duboisfiv Pithe- 
canthropus nemfize tedy b^ti z dfivodu ndmi uveden^^ch dokladem 
pro tuto hypothesu. 

»Nejl£pe« a >nejprakti£t§jic fe§i zdhadu descendence £lov£ka 
O. BQtow. On pomohl by descenden6nim theoretikflm z velk6 ne- 
sndze, kdyby jen oni s jeho min^nim souhlasiti cht^Ii. Die nSho lezf 
pravfik^ rAj, z nShoz lidstvo na v6ky vyhn&no bylo, pohfben pod 
vKnym ledem na polich. Tarn pr^ t6z naposled z teplokrevn^ch by- 
tosti lidsk^ bytosti povstaly. Tarn tedy tak6 pohfbeny jsou pfechodni 
formy. Domn£nku Biitowovu nelze ovSem tak snadno vyvrdtiti, nebof 
komu pak by napadlo, na polich pod v^^n]^m ledem palaeontologickd 
bad^ni podniknoutl. ^') 

Nez, Dubois a pfivrienci jeho, jak jsme svrchu podotkli, po- 
jimaji descendenci ilov^ka v jin^m nez u descenden^nich theoretikfi 
obvykl^m smyslu, oni pojimaji ji ve smyslu, 2e clovdk vyvinul se 
z opice. Snad descendence tato jest dfivodn^j§i, snad pravS jeho 
Pithecanthropus jest prvnim palaeontologick^m dokladem pravdivosti 
jejf, kdezto descendenci v obvykl^m smyslu palaeontologickych do- 
klad6 se nedostdv^, an »cIov^k diluvialni — jak Dr. L. Niederle 
pite — byl tiplnS podoben naSemu a liSil se od n^ho jen nfekter^mi 
nii&imi zndmkami,* *'*) a tfetihornf 51ov5k ndm chybi?! Ano, de 
Quatrefages prohlaSuje, ze ji2 za doby diluvialni byli v EvropS Iid6 
tfi piemen. Dr. Chudoba pak ohlednS 6tvrtohorniho clov6ka di, ze 
•musime se domnivati, 2e ClovSk z doby Stvrtohorni nebyl tSlesnfe 
ani du^vnS m6n^ vyvinut, ne2 mnohd nyni zijici divokd plemena.« '^^) 

Min6ni, ze 61ov£k a opice pochdzeji ze spole^n^ho pfedka, jakoz 
i mfn^ni Duboisovo a stoupenc& jeho, 2e ^lov&k poch^zi z opice, 
vzniklo z dflvodfi morfologick^cb. Vid^lo "se, ze mezi dlovSkem a 
opici jevi se v^tSi morfologick^ pfibuznost ne2 mezi £lovgkem a ji- 
n^mi zvifaty. Z t6to morfologick^ pfibuznostt soudilo se na geneti- 
ckou £i pokrevnf pfibuznosf mezi £lov£kem a opicemi, a lisudek zn£l : 
Qov€k a opice pochdzeji od spole£n6ho pfedka, Duboisfiv pak a 
stoupencft jeho: ClovSk pochizi z opice. (Dokoneeni.) 



'') Vide Nat. u. Offb. 1895., 446. 

") Oltfiv Slovnik Nau&i^ VI. p. 794. >Clovfik«. 

'•) L. c. II. p. 443. » Anthropologic*. 



I a®£)r I 




Martin il. Meifamkf: 

Rozbor ceskoslovensk^ otizfcy. ') 

Napsat Haitiii SI. MedAansk^. 

Iv&me-li se aa mapu Evropy, shledJime, ie ohromn^ 
' prostor cel£ stfednl Evropy ob^vajl Slovan^. Jde o(t 
Baitu ai k E^ejsk^mu moK a od s&padnlch nSmeck^ch 
hranjc ai za Ural. Potvrzujf to slova slovensk^ n<[rodnI 
pisai : 

>Hej vy sfiain^ Tatry, Krkono^e, Ura), 
Slovan tu od vekov avoje zeme oral.* 

At ud&vajl statistikoT^ jakkoliv po£et vfiech Slovaa&v, mMeme 
fici: >Multiplicasti eos sicut Stellas in coelo et arenam maris.' Ui 
samo Rusko je kolos, kter^ v^uzuje obdiv a iictu kaid^ho oepfed- 
pujat^ho pozorovatele — u^nce i vysok^bo politika. 

Historickou pravdou je, 2e Nfemci vybubili nesmfrn^ po£et 
hornfch a dolnfch luiick^ch Srbfl. Zatim co tento proces v mJDulosti 
konal se na vybubenf Slovanflv iiev£domky, koni se koncem osvl- 
cen^ho 19. stoletf ve stfedu Evropy vSdomft a systematicky, nepo- 
krytS a vefejn£ v Uhrich aa vAech Nemadarech a v Prusku na po- 
znajiskjcb Policlch. — - N&bolenstvim i jazykem jsou si Cechov^ a 
SlovAci nejbliiji, tvol^ spolu jeden kmen, o n£mi i pfes liter^raf od- 
StSpent mfifeme ffci, ie jsou bliienci, jedna duSe a jedno tSlo, 
^echov£ tomu pojmu dobfe rozum^Jf, pfesn£ jej pojlmajf a pfi kaid6 
pf fleiitosti vefejn£ to projevuji, coi Je ovSem velmi chvalitebn^. Proto 
na v^stavfi oirodopisn^ v Praze roku 18%. zabmuli vSecky C^bo- 
slovaay — SlovSky, Slezany, Moravaoy a Cechy do jedo^ skupioy; 
tfm Tyjidfili, ie tito vSichai jsou jedna krev a jedno t&lo v nirodo- 
pisn£, jazykov^ i d&jepiso^ pNCin£. Ve skupintich £esk]^ch, morav- 
sk^cb a slezsk^ch represeatant&v st&ly i figury naSich SlovA£kflv 
V huiik&ch a naSe slovensk^ chatky. Slov&ci zajistd ie si nikdy ne- 
pomysti, ie by sami, bez CecbA, Moravanfl a Slezanfl mobli tvoFiti 
mohutn^ a v kaid^m sni£ru kaid^mu imponujfcl n&rod — to by 
byla idea sm£Sn& a naprosto nedostiiitelni. Musi si b^ti v^omi tobo, 
ie, CO jsou, jsou jedinS ve spolku a jednotS s ^>chami ; odtrhnuti 
od oich jsou nepatrn^ i^lomek, amputovan^ dd, ktei^ netntie sim 
o sob£ ifti. 

Liter&rnf od5t£penl Slovdk& od Cechfi zavdalo ui pf(6inu ke 
mnoh^m hcldkim a podezfrinim — a protoie lJd£ jsou privS jeo 
iid£, nedovedou tu otizku ant tidai: rozluStiti, ani docela bez chyby 
posouditi. Nechceme rozeblrati ot&zku, pro£ se Slov&ci literira£ od- 
trhU od spoledn^ Cesk£ iiteratury. K tomu at odpov£df historikovd 
a pfivodcov^ literdmlho odSt£pen(. Konstatujeme jen tolik, 2e si Slo- 
v&ci utvofili vlastnf literaturu, kteM se m£lo etymologicky li£f od 
£esk£bo jazyka, ale pfece je samostatoi a dokizala i dostate£nou 
scbopoost iivota, aoo i stkv^l^ v^sledky, vezmeme-li zfetel na ne- 



■) Pozn. red. tienite av6 odkaiujerae na U. roaolk Vla^i, str. 257, 
321, 385, **9, 513 a 577, kdel Tdma Smjd o tomto pfedm6tu pojcdnal a vjvoj 
I^to otizky popsal. RoiDfk ten jest dosud na sklade a proddvl se la 3 il. 25 kr. 



Rozbor (ieskoslovenskd ot&zky. 55 

&fastB£ politick^ pomSry, nesl^chan^ dak a prondsledovinf, kter^m 
je vystaven slovdck]^ kmen a kaid^ jeho kulturnf pohyb ! A pf es to 
vSe majf^ denniky a ietn6 £asopisy, sIovutn6 spisovatele a b&sniky 
jako je Zello, Sladkovid, Kubdni, Botto, Hwiezdoslav a jinf. 

Moino, ie Bernoldk a jeho stoupenci m£li pfed odima jin^, 
a to vAin6, snad i politick^ pobnutky, a proto se rozhodli pro zvli§tDf 
slovenskou literaturu. Ze by vkik pfi torn byli hled^li do budoucnosti, 
jak veld politikov^ 5initi maji, o torn velice pochybujeme. 

Nirod, md-li platit jako n^od, kter^ v£dou, vzd£ldnim a silou 
md budit tictu a imponovati jin^m, m& miti i n6co jin^ho mi mo 
vynikajfci duSevsf schopnosti, jich2 Itdu slovensk6mu nechybf. K tomu, 
mimo vydatn^ sfly ve smyslu politick6m nebo diplomatick6m, vy2a- 
duje se i ndrodni bohatstvf, prflmysl, velik^ mSsta s vysok^mi §ko- 
lami, akademiemi, divadly, vefejn^^mi tistavy a bobatou Slechtou nebo 
bobat^mi meceodSt, soukromniky, miSfany a tovdrniky. Tyto a po- 
dobn^ podminky bobuiel slovensk^mu kmeni scb&zejf — mimo 
boUibi6l povahu, patriotismus a jin6 krisn6, neoceniteln^ ctnosti ne- 
nad^IUa mu §tgdrota Bozskd vice — nebof to sobS pfivlastnil nena- 
sytnj^ soused. VezmSme jen v Avabu, 5fm by byli Madafi, kdyby byli 
V tSch pomSrecb, v jak^ch ubozf Slovdci ui pAl stoletf dpiji ; kdyby 
nemili bohat^ aristokracie, jejfz vainA ^sf rekrutuje se i ze slovensk^ 
krve, kterd to vSak zapfela, ovisivSi se dolmanem, aby sv£t myslil, 
ie i ona je potomkem Arpddov^m ! Nevim, co by bylo z Madarfiv, 
kdyby od r. 1848. podnes byla se vSecka moc dostala nen&vid£nym, 
does vSak v tak oslfiujld sldvS -u nich stojfcim NSmc6m, a ti byli 
by je Slehali Skorpiony jako Roboam Israelity? NSmcflm a Madarfim 
je dovoleno koketovat a tfebas i buntovat se za hranicemi, ndm by 
se to po£italo za velezradu. Co N6mc&m pro spravedlivd jazykovi 
nafizenf dovoleno je vyz^vat celou Germanii, co Klapka se svou legii 
smhl uto£it a vfibec Madafi i sam£ dynastii vyhroiovat, nesmi Slovan 
o torn ani se zmfnit, ze Rusov6 jsou pokrevni jeho bratff ; co Madarfim 
je dovoleno po cel6 Rusi sUdit, snad by Slovdka ukfiiovali, .kdyby 
vyznal, ie jsou Cechov^ jeho^nejblizSf bratfl — a kdyby se vyslovU 
jen pro literdmf jednotu s Cechy, vyhidsili by to za prav^ pan- 
slavismus, velezradu a vyhl&sili by kfizdckou vdlku Slovdkfim! 

Od 5esk6 matky odkojeni slovenskd literatura se sice udriela, 
ale Madafi ji podvdzali iily. Pfi torn vSem valni prospivati nemfize, 
a£ dok&zala, ie je schopna iivota, a k tomu md i ndrod prdvo. Kdyi 
slovenskd literatura byla s Cechy spolednd, jevil se na ni charakter, 
ze Ce§i a Slovdd jsou ndrod jeden, v cbarakteru torn jevilo se hi- 
storick6 pr^vo a kontinuita, Ie jsou ^tl on6 historick^ doby, kdy 
Slovdci a Ceii tvofili jednu velikomoravskou fi§i, kterd je starSi a 
tedy t6i jeji historick^ privo starSf, nei zaioieni Uher sv. St^dnem, 
kter^ V zkv&ti synovi sv6mu poru£iI panovati spravedliv6 a rovnou 
m&rou mifiti vSem ndrodflm: »Regnum unius linguae est imbecille; 
non possunt Graed regi latinis moribus et latinis regi Graeci moribus.< 

Jako kaidd v&c m& svitto a stin, tak jest i s odStSpenfm Slo- 
vikfiv od spole6n6 £esk^ literatury. Ke svStlym strandm patfl to, 
ie se slovenskd fei udriela ve sv6 ryzosti, nevyrovnan^ krdse, jazy- 
kov6m bohatstvf a panensk6 £istot£, a jen ubfje2flm slovdck^ho kmene 
Ize podikovati, 2e nevySinula se do takov6 v^te, az by vzbudila po- 




56 Martin §1. Medftansk^: 

zornost a obdiv ostatnfho svSta. Literatura slovenskd nemohla nabyti 
rozm^rfl, jakych by by la dojista dosdhla, kdyby se j( byl ponechal 
svobodny vfvo]. A pfece i v tomto babylonsk6m zajetf zrodili se 
z Ifina slovensk^ho kmene stdtnfci, udenci, neziStnf vlastenci, nadanf 
bdsnici, a mecendSem stal se chudobn^ lid, kter^ sebral na matici 
100.000 zl. 

Ubohy katolick]^ slovensk^ lid udr2uje si z mozoln]^ch groSflv 
»Spolek sv. Vojt^cha* a je s to, aby i bez pi4sp£ni vlAdy deset 
slovensk^^ch gymnasii zalozil, jen kdyby mu je vldda chtdla povolitil 
Jako stdtnfci vynikli ze Slovdkfiv Stiir, Hurban, Daxaer a jini. Jako 
u^enci prosluli chudobn^ katolick^ fardf Kmet, kteri^ sdm zaiozil 
slovensk6 museum v sv. Martini a zdrovefi s ev. fardfem Holubym 
stal se v£hlasD^m botanikem, dopisujf s Borneem a Honolulu,, a mohly 
by se ob^ma cestui obsaditi stolice kter^koliv university. Jako ne- 
ziStnj vlastenci vyznadili se biskup Moyses, kanovnici Cerveh, Luk^d, 
Kuzm^ni, Francisci, Mudroh a pfemnozi jin(. Jako bdsnici prv^ho 
stupnS vystoupili Sladkovi6 a Hwiezdoslav, Pavel Orszdgh; ryzost a 
krdsa )ejich mluvy je znamenitd, ze nesnadno ji tlumoiiti jazykcm 
jin]^m. CtSme jen pozorn^ jejich spisy a brzy se pfesv6d6ime o torn, 
ze jen ndrodov6 velenadani majl takov^ bdsniky. Jako spisovatel vy- 
nikd Hurban-Vajansk]^, jehoz vzletn]^ sloh ve didndch dasopiseck^ch 
vynutiti musl uctu a obdiv i u sam^ch Cechfi. 

To vSe udrielo slovensk;^ kmen v £istotS a ryzosti a je spo- 
lecn^m majetkem i Cechflv, kteff bohat^ poklad a sblrku pHslovf a 
pofekadel Adolfa P. Zatureck^ho pomocf Cesk6 akademie neddvno 
vydali na svStlo. 

Takto alespon stru^n^ jsem ukdzal p£kn£ strdnky slovensk^ 
literatury, ktera v6ru nebyla p^stov&na ve skleniku ani pafeniSti, 
ale pod Sir^^m nebem, v drsn^m podnebf, v nei^rodn^ p&d£, vystavena 
slune£nimu dpalu, suchu a kazd^mu mrazu, kter6 vdru ani nejhrubSf 
bylin£ nedopfejf, aby se vyvinula. Z literdrnfho odStSpeni vznikla 
ovSem t^z Skoda, vStSf pro Slovdky, a to spfSe z politick^ho a hmot- 
n^ho ne21i z mravnfho ohledu. 

Tim vSak, ie Slovdci si utvofili pro sebe literaturu, nikterak 
nemusi solidarita mezi nimi a Cechy pfestati; vzdjemnost mfize se 
udrieti a o separatismu nemusf b^ti ani fe6i. Kdyz si Proven9«ilov6 
zaloiili vlastni literaturu, povstal ve Francii hluk, uvazovalo se to 
vSelijak, a pfece literatura Provengilskd dok^zala, ze je schopna 
zivota, francouzsk}^ ndrod tim neutrp^l nikterak §kody; mezi pro- 
vengAlsk^m a spisovn^m francouzsk^m jazykem je prdvS asi takov;^ 
rozdfl jako mezi ^eStinou a sloven6inou. 

Pfi liierirnfm spojenf Slovdkti s Cechy nebyli by mohli kon- 
fiskovat Matici a gymnasia jako spoledn^ majetek Cechfi a Slovdkft, 
nebot tu by se byli ozvali Cechov^ — byli by pof^dali vefejn^ tdbory 
a jistS byli by ndle2itS klepli Madary pfes prsty a po^ali akci, pfed 
nii by Madafi byli musili couvnouti. V literdrnf spojitosti Slovdkfi 
s Cechami sotva byli by Madafi mohli zruSit deskoslovenskd gyninasia, 
spoledn]^ majetek Siovdkfi a Cechfi; byli by se srazili s Cechy, 
a nevfm, kterd lebka by byla spiSe obstdla, zda ^esko-ilovenski nebo 
madarsko-zidovskd. To v§e by se Madarfim nebylo^mohlo tak snadno 
podafiti, a jsem pfesvSdden, ze spojeni Slovdci a CeSi byli by mohli 
Madarfim pfipraviti druh^ VilagoS. PodobnS sotva l)y byli mohli 



Rozbor deskoslovensk^ otizky. 57 

Madafi zav^ti na Slovensku ohlupujfcf »6vody« ; nSco takov^ho by 
Cechov6 se SlovAky spojeni neztrpdli, kdyz Cechov6 um^li proti nS- 
meck^mu Schulvereinu vydatn£ postaviti Matici, tak by i nds Slovdky 
hmotn^ a du§evn£ byli podporovali. Pfi nepfetrzitem literdrnfm spo- 
jeni s Cechy nebylo by se mohlo stdti to, co se stalo neddvno, kdyz 
Sloviici zadali prosbu za dovolenf zaloziti ev. gymnasium v Tur<^. sv. 
Martini, a ministerstvo kultu zamitio jejich prosbu : ze slovensk6 gy- 
mnasium povoliti nemfize, ze neni slovenskj^ch u£ebn;^ch knih — a 
Slovdci by musili zav^sti cesk6 uc^ebn^ knihy. 

Kaid}^ nepfedpojat]^ pozorovatel musi uznati, ze Slovdci od 
zaiozenf vlastni literatury chopili se prdce s chvalitebnou horlivostf a 
vroud Idskou. Od Bernol^ka a2 po sestavenf a ustileni pravopisu 
Hattalou a Viktorinem na ziklad6 Hodzovho »Epigenes slovenicus< 
byla slovenskd literatura v plenkcich, ale u2 tenkrdt vyd^na byla velikd 
dila, jez maji jen literatury prv6ho stupnS a literatury sv6tov6. Pfi- 
pominime Stura, Holl^ho, Kollira^ kter^ svou >Sl^vy dcerou* hnul 
cel^m slovansk^m i neslovanskym svStem; Kollir ovSem klonil se 
k de§tin6, ale Stur a Holl^ od prveho do poslednfho dechu se pfi- 
drfeli hou2evnatS mlad^ho d^cka, kter6 zivili a napdjeli, u kol<^bky 
mu zpivali, je nosili a s nfm se mazlili s matefskou liskou. 

Nov^ ziklad, jak jsem pravil, nov]^ 2ivot a novii epocha podaly 

V mlad^ literatufe vyddnim Viktorinova slovensk^ho pravopisu na 
zaklad^ Hattalovy mluvnice, nebof on ustdlil a ur5il pravidla jeji. 

V dob^ Bachova syst^mu podala se vesele rozvinovati mladd litera- 
tura slovenskd. Povstaly detn6 dasopisy, mezi tSmi i prv^ slovensky 
politick^ list (>Pe§(-Budfnsk^ Vedomosti« redakcf Jana Francisciho), 
Radlinskeho »Slovesnost«, > Cyril a Method «, kter^ by I skoro na 
kazd^ fafe. nebot v dobS biskupa Palugyayho musil ho kazd^ fardf 
»ex capo £cclesiae« pfedpldceti. PlSi o vSem strudnS, proto pomfjfm 
mnobych i dflle2it6j§ich dasoplsfi a spisfi, kter6 v onom obdobf vyMy ; 
nevzpomindm ani Hurbanem redigovan^^ch vyborn^^ch »Pohladfl«, ev. 
»Qrk. listfi«, almanachu »Nitrai, spisovatele Mik. Dohndni ho a j. Mezi 
vynikajfci osoby, kter^ daly mlad6 literatufe nov^ vzlet a derstv^jSi 
2ivot v dobg Bachova syst^mu ai po vyrovndnf a zavedeni dualismu, 
jsou: Binskobystfick]^ biskup StSpin Moyses, jehoz st6 v]^rodi naro- 
zenin privS tak okdzale a zaslouzen^ bylo slaveno, Jan Francisci, 
Karel Kuzmdni, St^p^n Zdvodnik, Alexander Pongracz de Szent 
Miklos et Ovdr, StSpin Daxner, ktefl s Moysesem svolali valne nd- 
rodni shromizd^ni v Tur6. sv. MartinS a vypracovali na vSecky 6asy 
pam&tD6 Memorandum, — Jan KalinCdk, Vil^m Paulmi T6th, kter^ 
jak V literatufe, tak vefejn^m zivotd vzpruzil slovdck6 mysli a nalil 
v ifly Slovdkfi novy zivot, byl v^borny^ modernf novelista ; jeho talent 
vejmi se okizal v »Besiedkdch« a byl prv]^ humor ista, kter;^ zalozil 
»Cemokn£2nfka«, jenz podnes vychazf, a z^roven redigoval i obrdzkove 
belletristick6 listy »SokoW. MikuU§ Ferieniik byl prv^ publicista, 
kter^ po Franciscim vyddval politick^ noviny »Pe§f-Budinsk6 Vedo- 
mosti«, kter6 vychdzeji dnes jako dennik pod jm6nem »Ndr. Novin«. 
Palirik byl spisovatel dramaticky; jeho >Drotar< a »Obiinky« velmi 
se mu zdafily a casto byly hrdny na soukrom^ch slovensk^^ch jeviStich. 
ano i V Chorvatsku a jinde ; ba, nazvali Paldrika i druh^m Moli^rem 
a uznali, ie mnoho pfisp^l k probuzeni ndrodnfho v^domf. Paldrik 
s Viktorinem vydali v^born^ almanachy »Lipa« a »Concordia«, vnichz 



58 Jan Halouzka: 

vySla prvd KaIin£ikova v^borni novela >Restauracia<. Radlinsk^ 
jako cfrkevni spisovatel a u£enec i na poll publicistiky, v^dy a umSnf 
ziskal si velikych z&slub vyddvdnfm mimo ji2 uveden^^ch spisfiv a 
6asopisflv »Cyrila a Metboda« a >Slovesnosti« i sepsinfm v^edn6^ 
modlid knihy »Ndbo2n6 v^levy« a po£etn^ch n&bozensk^ch, belle- 
tristickj^ch a v£deck]^ch pracf. Radlinsk^ stal se vlastnfi i zakladatelem 
katolick<Sho spolku sv. VojtScba, jehoz sprdvu vedl a2 do smrti £)uro- 
Slota. (Pokraeovdni.) 




Kn6z druziny SuSilovy Franti§ek DMek. 

Nestoru katolick^ho pisemnictvi desk^ho, cfrkevniku a vlastenci neohroien^mik 
BeneSi Methodiji Kuldovi, uctiv6 v6novdno. 

Napsal Jan Halonzka. 

Ovod. 

%f^>f^^M ijeme v dob6 rozhiran^, nepokojn6, neust&Ien^. Katoli- 
^}X^M\ ck6mu knizi spldci se £ern]^m nevd^kem za ob^ti a prdce 

Jlm^^ ndrodu vykonan^. NedoproSujeme se milosti na obranu 
I^^V^ poctiv6 a obrovsk6 price katolick6 na poli nirodnim, ale 
_j!P>^ dovolivdme se nefalSovan^ historie, v n(2 nad slunce jas- 
niji zdff ob6tivd fiinnosf katoIick6ho kniistva, bez jehoi 
odviSn^ho pfi6in6ni byl by snad uboh]^ ndrod 6esk^ b]^val zaSlap&n. 

Zahloubej se jen do jara naSeho probuzeni a uvidf§, kdo 2e to 
byl, jenil vSeho zffkal se, col by 2ivot pozemsky zpf ijemiiovati mohlo» 
jeni nejkrutSjSf m prondsledov&nfm ani trpk6 hidh se nevyh^bal, jednalo-li 
se o ubijeni prdv drah^bo ndroda! Byl to katolicky kn6z, jemuz 
chloubou bylo matefsk^m jazykem mluviti, kdyi jii i€mhi veSkera 
intelligence za pfivod Sesk^ se stydSla! 

Za §ediv^mi veterdny, kn^zsk^m zdpalem prodchnut^mi, ubfral 
se nadSeny hlou£ek Brn^nsk^ch alumnfl — druiina SuSilova; bfl^ 
prapor jim vldl nad £elem, a ze zdhybfl jebo vynofovalo se svat6 
znameni kfize! 

Zase mi tane jeden z druliny t6 na mysli : v^e£n^ kniz a vla-^ 
stenec f FrantiSek D£dek, biskupsk^ vikdf a d£kan Polensk^, o n£mi 
d^jiny naSeho vlasteneck^ho obrodu d&le2it6 pam£ti zaznamenaly. 
FrantiSek D£dek podiv^ n6kter^ ud&losti ze iivota ve sp£§n& na2rt* 
nut^cb pamStech sv^ch. ') UvddSje v za£dtcfch iivotopisn^ch z&znam& 
sv^cb pohnutky, z nichz pflvod vzaly, pravf: »Star6 pfedsudky po- 
£fnaji klesati, ndrodnosti po£inaj{ se buditi, a ndrody platnosti sv6 
jak V 2ivot£ poIitick6tn, tak ndboiensk^m se domdbati. To v§e jsi 



') Z^znamy ty dostaly se ndm do nikou laskavosti slavn^ho Nestora £e^ 
skiSho pisemnictvi katolick^ho. kanoviiika B. M, Kuldy, jeniu2 doru^eny byly 
pfdtelskou ochotou vldp. Dr. Vine. Rutha^ profesora theologie a kons. assessora 
Kiilov^hradeck^ho, k nimi prvni n6kter^ kr^n^ pozndmky pfi(^inil. 



KnCi druliny Suiilovy FrantiSek IMdek. 



59 



sim prozil, ano, die slab^ch sil sv^ch jsi se boje tobo za pMvo a 
svobodu t^ u£astQil; snad bude pozd€ji nSkomu vltanfm, kdyi u£ 
nirody budou osrobozeny, priva jicfa vydobyta a svoboda zaru6ena, — 
£fsti o prvnlm v^op boje duievnlho, pozorovati prvnl puky na siromft 




t Frantisek Dedek, 

biikupsky vikti* a dekan Potenftky, 



pak u(^ti£ kvetouclho £lov££enstva. Vidyf nejrad£ji pozorujeme 
T^chod sluoce, vidyf jaro jest aim nejmilej&fm dasem, a mladost 
nejmilejfif dobou itvota na^ho. A jak se v£c mi v iivot£ jednotlivce, 
tak jest i v iivoth airodb: prvnf jejich vznik a zdar jest jim nejza-' 
jfinaT£j§(m a pouti aejvlce jich pozomost • 



^0 J^n Halouzka: 

K6z pfijme £eskd katolickd vefejnosf spis tento s touze blaho- 
volnosti, jakoui pfijala spisy m6 minule vydan^; k6i porozumf usiH 
z nej£ist§fch pohnutek vyvlrajfcfmu, — za rozhdran^ch dnfi velice 
Sddoucn^mul K^z splnf se slovo Nestora na§eho B. M. Kuldy: >Mdm 
za to, ze vdS6n6 6ftati se^bude spis tento vSude, kde smysl jest pro 
dobu probuzenf ndroda Cesk^ho a pro dokonal^ pozndni tisilovn^ho 
zpfisobu, jfm2to se ddlo!« 

Na den bL Anezky Ceske leta Fani i8py. 

Jan Halouzka, 



Z mladych let 

(1821. — 1840.) 

Franti§ek Dedek narodil se dae 8. m^sfce cervence Idta PAnfi 
1821. V Bystfici pod PernSt^^nem na Brn^nsku z vdien^ch rodicSt 
FrantiSka DSdka a manzelky jeho FrantiSky, rozen6 KoiiSkov^, v tak 
zvan6m >velkom6stsk6m« domfi dsla 13. Otec byl femesla soukenni- 
<:k6ho. Hlavnl svStnici rodn^ho domu popisuje DSdek takto: >Sv6t- 
nice byla dosti prostrannd, byl tu mimo stav — velk^ stfll, na n^mz 
se vlna probfrala a jedio se; stdla tu velki staromanielskci postel 
s >nebem« a zislonami; ddle velki, staroddvnci kamna, na nichz su- 
Sili vlnu, okolo kamen byly nfzk^ lavice. Mezi posteli a stolem stila 
starobylA skfffi, dole se ^tyfmi z4suvkami, uprostfed tak zvan^ >Bet- 
stuhU (klekdtko) zamknut;^, ponSvadz tu mSli rodice penfze a dfl- 
Ie2it6 vSci a spisy. Na hofejSl 6dsti skffnfi byly po strandch 6tyfi 
mal6 zdsuvky a uprostfed »tabernakulumc (schrdnka). Ve vStSfch ik- 
suvkdch uklddiny byly §aty a prddlo, v menSlch v§elijak6 maliCkosti. 
Obrazfl bylo v t^to svStnici vice: velkd cernA, na zlat^m poll malo- 
vand Panna Maria, na zp&sob Mariansk]^ch obraz& sv. LukaSe. Pod 
nf byla ve zdi skffn, kdez byly .sklenice v$t§l i menSf v pfihrddkdch 
postaven^ a kalamif. Nad stolem po strand deUf viselo nSkolik 
obrazfiv a uprostfed zrcadlo: obrazy ze zivota sv. Genovefy, Josefa 
egypt., kffzov^ cesty, sv. FrantiSky Rfmsk6, patronky m^ inatky. 
Nad stolem po strand uz§l visel vStSl obraz sv. kffze. Uprostfed sv^t- 
nice byl v podlaze dfilek, do n^ho2 se snovadlo stavSlo.< 

Vychovdnf domdci bylo velmi rozumn^. >Za mlddf« — vypra- 
vuje Dfedek — »byli jsme dobfe opatrovini, matka ucila nds mo- 
dlitbe, — do §koly byli jsme piln€ poslldni. Na pNsnosf rodiCfi 
nesmfm zalovati, aCkoliv mi vyznati jest, ze se ndm nic neprominulo. 
Matka byla prvnf trestatelkou ; trest ten vSak nebyl boln^, ale mfrn]^ ; 
nepovstal nikdy ze zlosti, a byl provin^nf pfim$fen;^.« 

Bylo-li provinSni hrubSf, trestaval otec. " Otec byl mdlomluvn^, 
ale CO naporuCil, to bez odmluvy bylo splnSno ; nedopou§tSl 2ddn6 
v^mluvy, pon^vadz dffve rozmyslil, co zddal. RadSji n6co prominul, 
nez by byl pfisnSji trestal. Matka ov§em dastSji domlouvala i tre- 
stala, — ale nikdy zbyteSnfi neb sv^volnfe. »K ndboinosti nds vedli 
rodice u2 zdhy. Vfm dobfe, jak jsem s matkou musil do kostela, 
dala mi rohlfdek, abych se choval tise, a posadila mne na klekdtko 
do stolice vedle sebe. Tehdy jsem umSl jiz se modliti. K domdcfm 



Kn£z druiiny Susilovy Frantt§ek D^dek. 51 

xnodlitbim vedeni jsme byli, jakniile jsme pocali mluviti. Nejposled- 

n^ji nau6il jseni se modliti »desatero«. Domdci modlitby konali jsme 

spole6n6, k ob^du vidy nahlas, matka za^inala, — na ve£er modlil 

se kazdy potichu, otec klece na lavici, matka na zerr.i. Nad posteli 

visel kfizek, jejz jsme I^hajfce Hbivali. Nemohl-li jsem v noci sp^ti a 

zaloval matce, fikiivala, abych se pomodlil tfikriite >Otdend§< za du- 

Sicky, ze usnu, a stalo se. Rdno vstala matka prvni a boufila ostatni 

dtm. V nedSIi musil kazd^ do kostela, a po obSdS pak, kdyz byla 

po Brn^nskem jarmarku, vypldcel otec tovarySfim, pfi ^emi popsal 

cely stfil kfidou. O dom^cim zam6stndnf a prdci dorozum^l se oby- 

cejnS rdno otec s matkou, ona v§e ostatni zafidila. Otec pro svou 

^'oz^fnosf stal se obecnim v^borem a radou, pfed tim byl po vice 

let soukennick^m cechmistrem. Byl muz krAsni^, postavy prostfednf, 

cern^cb o^f, vlasfi kaStanov^ch. Na krku nosil cern^, hedvdbny- ^tek, 

zapjatou vestu, kalboty pfes boty a frak, v nedeli klobouk. V nedSli 

chodil na >ve]kou« a na pozehndnf. Z domu nerad vychdzel; byl 

velmi pficinliv^ a pracovit^. NaSe mAt byla dobrd, dobrotu v§ak ne- 

dala pffli§ zndti, ackoliv jsme se k nf spf§e utikali ne2 k otci. Kdo 

m§l dobrou matku, ten snadno nahl^dne, prod katolickd cfrkev zvld§t& 

nad vSechny svat6 a sv^tice vyznamendvd Pannu Marii. Cit kazd^mu 

prav/, ie proto, aby k Ni hfisnfci obraceli se, kteffz z bdznS a po- 

kory k Bohu phblfiiti se ostydiajf. V matkdch iije Idska, na dn6 

srdce matcina neni kalu, zddn^ho pamatovinf na sebe, v srdci mat- 

tin^ jen Idska sfdlf. Tak bylo u nds; matka byla na^im utodi^t^m, 

naSi pfimluvkyni, orodovnici ve vSech dfilezit^jSich zdlezitostech ; ona 

ve jm^nu naSem vyjedniivala s otcem, a obydejn^ vzdy k naSemu 

dobru a prosp^chu. Matka mi byla velice slidnd, rdzu slovan- 

sk^ho. 05i byla modr^ch, vlasft kaStanov^ch, hust]^ch, strojila se po 

m^stsku. M6la jeden zlaty a jeden stfibrn^ cepcc, jeni byl v6tsi 

dneSnich klobouku zensk^ch. Nosilo je za m^ch let jeStS nSkolik 

zen V Bystfici. Byla to krcisna podivand za velik^ch svdtkfi. Nynf 

jsou jiz zniceny, zlato a stfibro z nicli proddno zid&m. Tak se 

v^chny zbytky pfede§16 mobovitosti z lidu vytracuji, a nez£ist«lva le£ 

chudoba, lopoceni a vzpominky na b^val6 dobr6 dasy. Matka moje 

byla dobr£ povahy, Svitornii, upfimnd, pfdtelskd, lidskd. Pokud jen 

trochu mohla, odskodila do kostela, a5 byl chrdm Pdn& dosti vzddlen. 

CastSji do roka chodivala ke sv. zpov6di, a pamatuji si, ze, kdyi 

pfisla dom&, vzdy na nds dftky dechla, jakoby ndm z t^ milosti a 

z tSch darfi, jichz se stala iicastnou, tak^ n^co cht^la darovati. Chud^ 

lid ji miloval; nedala iddnemu odejfti bez nadSleni. Pochdzela z lidu 

a umSla v^elijak^ n«irodni pisnS, koledy, pflslovf, d^tske prfipovidky 

a hry. Pisn^mi nds uspdvala, povfdadkami nds chldcholila, ditsk^mi 

hrami nas zam^stndvala. t^upaj, zupaj do Paryzu« — »Vafila ma- 

minka ka§icku< — »Jd jsem mal]^ koledni6ek« — »Kdyz jsem b^val 

mlad^ chlapec, na housle jsem hrdval* — »Spi, FrantiSku, spi, zavfi 

odka svy« — »Koleda, koleda StSpdnec — »Zle, mamSnko, zle, 

Brandeburci zde« atd. a vice jin^ch pfsni a prflpovSdi znali jsme jiz 

jako mal6 d^ti ... V matku svou jsem dflv^f oval a vSfil ji ve vsem ; 

slova jeji mi byla svatou pravdou. Mdl jsem ji za nejrozumnSjSi zenu. 

6, k^z by byli vSichni lid6 tak pfesv6d6eni o Idsce Bozi, kez by 

v^ichni v N5j tak dfiv^fovali a doufali, jako ji v rodide a zvlei§i6 

V matku svou, zajist^ by byli trp^livdj§i a §fastn^j§i! 



62 J^n Halouzka: 

Srdce DSdkovo bylo dobr6, citlivi hned z mlddf ; hofeb Idskou 
k rodilkm, pozdiji zaplanulo tak^ Uskou k drkvi sv. a nilrodu. A 2e 
v^rok o citl]v6m srdci DSdkovi s pravdou se srovnivi, krdsn£ a 
prfikazn£ vyplyne z dal§iho: »Nynf arcif jsou rodi£e je§t£ na iiv£, 
ale u2 stiffm seSli. Nezbylo z jich sli£nosti a sily nic, Ie£ sbrbend 
postava, huben^ oblige], pin vrdskfi, usta vpadid a bez zubfi, o£i 
zakalen6. Bfib sdm vi, jak dlouho je§tS darovdni budou iivotu. Rid 
bycb byl, kdybych je n^kdy mohl vzfti k sob£, jim odplatil jejich 
^tarosf a p6£i o nds dftky, n^jak^m pohodlfm v jicb stiff, ale die 
tobo, jak to nyni na naSem patronit^ chodf, dostanu potom n£jakou 
mizernou lokilku, kde budu sim dosti stridat nouzf.« 

Na d£tecb Hospodin rodid&m Dddkov^m poiebnal bohatS, i bylo 
jich 13, z nichi sedm vyrostlo. V;^born8 pQsobil na du^evni vyspfilosf 
Franti&kovu ctihodo^ d^de£ek se strany otcovy. D£dedek ten pfeb^val 
jako dlen rodiny v dom§ DSdkovS, — pomihal pfi femesle a pofid 
m^l po domS co Sukati, nikdy neletioSii. Byl to mu2 niboiny a die 
star^ho rizu. Z ranidka ji2 pop^voval svatou pfsefi a dbaliv£ navSt^voval 
bohosluiby. Za svitkfi a ned^l odpoledne £tival ze star6 knihy, 

V rodinS d^di£n6, — ze »Zivota Krista PAna«, z Postily a Star^ho 
i Nov^ho Zikona. Pokazd^ vyptaval se d^tf na kizanf a znova cel^ 
rozbiral. Nevychizel nikam jen do kostela, ale tarn vykra6oval si 
statnS a sebev^domS. Postavy byl vysok^, kabit nosil dlouh^ az 
po paty, manche5trov6 kalboty az po kolena, z XJ&t, Idtky vestu, 
fialkov6 pun£ochy, stfevfce s pfeskami, klobouk do v^§ky Sirok^ a 
Spanhelku se stfapcem o vysok^m kutf, stNbrn^ rukojeti. »Byl prav^m 
typem« — doddvi Fr. DSdek — >staroddvn6ho, poctiv^ho souseda, 
kter^^z povazoval se za stav druh^ (m^Sfansk^), a rid si liboval 

V jak6si zevn^jM okizalosti.« Znal mnoho nirodnfch pohidek, jimiz 
bavival dSti za >5ern6 hodiny< t. j. kdy2 pfestalo se pracovati a 
rozsvfceno je§t£ nebylo. Dftka usadila se pSknS na lavici u kamen, 
stafedek mezi n£, a hlasem kazatelsk]^m povyklidal pobidek na 
kopy, — az jim strachy husf kflze naskakovaia. 

»To nim vyklddal d^douSek s velkou v^mluvnostf a s mnoh3^mi 
fantastick^mi pfidavky, kter^z na§e mladd obrazotvornost je§t£ ziv£j^fmi 
barvami sob6 vy§perkovala.< Bylo docela pfirozeno, fe dftka k stafe£- 
kovi cel^m srdcem pfilnula. »Pochybuji, ze tento mfij dSdouSek 
umSl n^mecky. Byl tak £ist^ ode vSeho zevnSjSiho u£inku, jak v 2ivot£ 
soukrom6m tak nirodnim i nibo2ensk6m, 2e mohl b^ti povaiovin 
vzorem domicnosti ryze slovansk6.« — MUd( sv^ v rodisku proiil 
Fr. DSdek StastnS a blazen£. Jak t6§fval se na sv. MikuIdSe, svitky 
vinocni, koledu, velikonoce j mrskutem (pomlizka), na sv. ftehofe, 
»jeho2 jsme kluci slavn£ svStivali, chodice Rehofem jak v Cechich 
obydejem b^vi.« Nade vSechny dny byla FrantiSkovi DSdkovi nedile, 
»tu mne rino vidy opanoval jakysi nevyslovitelnS blaiiv^ pocit, — 
a pak ten chrim Pin£, ty slavn^ sluzby Bo2i, — cel^ sv£t zdil se 
mi b3^ti svdtednini a jako posv6cen^m.« 

•Ale brzo uletSl das bezstarostn^, a prvnf chmury snesly se na 
^elo FrantiSkovo, kdyz dobrd matidka vedia synicka ponejprv do 
dkoly. Pevn6 drzel v ruce rohlik matidkou uStSdfen^, pfedveden byv 
pfed pana uditele a ostatni Skoliky. Ohlfzel se kolem bojicnS a ne- 
dAv£fiv£. Za nedlouho strachy minuly — novddek postoupil ze slabi- 
kantfi mezi dtenife. »Mdli jsnie preceptora (ml. u£itele) p. Sou5ka, 



Kn€z dru2iny SuSilovy FrantiSek D^dek. 63 

iilhai, a kdyi mi povidal, abycb si odpoledne sedl mezi 2tendfe, 
ohlizel jsem se na sv6 sousedy, nev6da jist£, zda mluvf ke mn£ nebo 
k n^kter^mu z nich.« 

Frantfk prosplval v]^bornS, adkoliv Smfdky pfedstibnouti nemobl. 
Za pilnosf jmenovin byl od u^itele dozorcem ostatnfcb zikfl. Kdyz 
v&ak nSkter^ neposedy udal, a za to od neSfastnfkfl ob2aIovan;^ch 
citliv£ byl pokir^n, vzdal se dobrovolnS £estn6bo ilfadu. — Mimo- 
tidoym pfisobiStem jeho bylo pastvisko; pds^val krivy. Na pastirdch 
pfiu£il se mnohym pfsofm nirodnlm, *ktere jsem pak, jsa na studiich 
iiimeck^ch, mil za sprosti,^ 

Vyudovdnf ovSem neobeSlo se bez ndm£iny ; dosp§lej§i 2dci psd 
vali na tabuli po nSmecku, a£ nerozutnSli tomu, co napsali. »Vfm 
se posud pamatovati na zaditek pfedpisu — Ein unschuldig reines 
Herz, — jenz tarn vidy stAl po cel^ rok < A jak obyCejnfe b^vi, ze 
mnozi, ktefiz sotva k nSm£in£ pfivon£li, jen a jen nSm^inu Idmou, 
tak t^2 podala u mil^ho Frantika n^m^ina nehordzn£ trkati. Jeho 
n&meckou dom^Slivosf vice povznesla ndv§t6va Brna. NezameSkal se 
))Nli§ V Brn^ (jen nSkolik hodin), ale vritiv se do Bystfice^ necht^l 
a nechtdl jinak hovofiti, le£ n£mecky. Tdzal-li se kdo pran^mce 
toho po n6&em, odpovSd^I xkzxA domnSlou n6m£inou: »Drm, drm, 
drmi « N6m£ina ta popudila pfece trochu matku, vzala vafe£ku a 
mastila pon^mcil^ho syndika, jen co2! hubujic: »Jd ti ddm drm, drm, 

drmlc .To byly prvni rdny, jei jsem pro nSm^inu trpfil Po- 

tom se mi n&m^ina z mozku hned vykoufila.< — Tehdy pfist^hoval 
se DSdkfiv stafecek (otec mat6in) do Moravski Tfebovi. To byla 
trefa pro rodi£e Frantikovy; pozddali stafedka, aby k sob6 vzal 
FrantiSka, fc se v Tfebov6 nau6f nfimecky. DSdou§ek svolil, — a 
tak dostal se maly student do Tfebov^ na Skoly piaristsk^, kdez vy- 
udovali jen a jen nSmecky. Nastali Franti§kovi dnov6 zli! Cemu sc 
dnes naucil, zitra zapomn^l. »Zdden, kdo toho nezkusil, nedovede 
>obe pfedstaviti, kterak moravsk^mu 2dku^ pfijde li do nSmeck]^ch 
^kol, u£eni toto jest obtf2n^, ano, tak obtiin^, 2e by nad prospSchem 
sv]^ zoufal.« 

Zndmo, jak barbarsky postardno bylo tehdy o deskou mlddez, 
vydtili jsme to a2 pffliS z pamSti Kuldovych, Soukopov^ch a jin^ch, 
a do smrti nafikati budeme do neblah^ch dob tSch, kdy tolik na- 
dan^ch a schopn^ch synkCk £esk]^ch studif odfeklo se z pfi^in mali- 
chern^ch : ie neumfili nSmecky, a proto nemobU ve studiich prospi- 
vati. A tSch n£kolik, jimi dopMno bylo v cizdck^ch u£frn4ch mu£iti 
se a vystudovati,- odciziio se sv6mu n^rodu ; odMSpenci tSmi vyplnfiny 
byly po v^ce prvni nepfdtelsk6 fady, z nichi krut^ a bolestn6 rdny 
opovrien^mu ndrodu naSemu hluboko byly zasazovdny. 

Neof divu, iezatak^ch pomSrfi rodi£e pominuli se s rozumem, 
sami o to usilujfce, aby syn pfiudil se sambspasiteln6 n6m£in6 a 
pohrdl matefskou fe£(. Sly§eli chudici, jak jest matefskd fe£ tupena, 
posmivdna; navykli si otroiiti, povaiujice kazd^ho policajta m6st- 
sk^ho za vysok^ho pdna, jemui dovoleno bylo do^ista *po turecku* 
za trhu obilnfho s lidem naSim naklddati jako s dobytkem. Vid^Ii, 
2e bez t^ nSmiiny se nestane synek na vojnS ani kaprdiem. N£meckd 
nadutosf, jakdi v2dy a v2dy zamezovala a brdnila ndrodu naSemu 
die vlastnfch scbopnosti a priv vyvfjeti se, bude v dSjindr:h skvrnou 
nesmazatelnou pozna£ena. Velmi trefn£ pravf Fr. D£dek: »Ale kdo 



64 Jan Halouzka: 

se ohlfzf po tfich masit^ch hrndch egyptsk^^ch, je2 poskytuje nfim- 
cina, a tyto vice miluje nez nirod a viasf svou, ten nikdy snaieni 
na§emu neporozumf.« 

Nechceme ani na vlas nSmeckym spolubratffm ublizovati, uznA- 
vajice jejich literaturu, vSfmajlce sobS jich jako nejblizSich sousedfi^ 
dopfdvajice jim veSker^ch prdv u v^voji kulturnim, ale tolik pfece 
byli jsme a jsme dosud oprivnSni zddati, aby ndm bylo stejn^m 
loktem odmSfovdno ! 

Nenf chvilyhodno k vflli sv£mu nirodu jin^mu ndrodu kfivditi 
a jeho prdva historickd zaSIapdvati. Jako kaid^ jednotlivec od Boha 
ulohu vykdzdnu md, tak i kazd^ ndrod md pfidnovati se o realiso- 
vdnf Bohem mu vykdzan6 idey. A hfeSf t62ce, kdo vzneSenou prici 
tu znesnadfiujel 

Roku 1844. (14. listopadu) napsal Fr. Dfidek, tehdy bohoslovec, 
pamStihodnd slova: »Jak tedy, nemoudfi bufi^i, omluvfte svflj smr-^ 
teln]^ hNch pfed spravedlnosti Boii,^ jehoz jste se utlaCovdnlm a hu- 
benfm jin^ch ndrodfi dopustili? Ci soudfte, ie nenf hffchem, svou 
vlastnl fet jin^mu ndrodu, vlastni fe6 majfdmu, ndsilnS do huby cpdti^ 
a jeho duSevni zivot podkopdvati? Minfte-li, ie utla^ovdnfm a zni^enim 
jin^ho ndroda sobS sldvu ziskdte? Ksiidf ndrod md svd pfirozend 
prdva zdokonalovati se . . . Obezefite tfeba vlasf naSi dnskou zdf, 
pfece neujdete \^in6 spravedlnosti; v krdtk^m 6ase zed va§e zbofi 
se nad vdmi a pochovd vds pod sv^mi zffceninami.* 

Cizdctvl Tfebovsk]^ch §kol roztesknovalo duSi DSdkovu tou m§- 
rou, ze nejednou sob6 ulevoval usedav^m pldcem. Kdy2 byl domov 
opoudtSI a loudil se s rodiii, zdrdhal se z jak^si ost^chavosti polibiti 
matku. Pfedpovfdala tedy matka syndckovi: »Po6kej, po6kej, vSak 
mi rdd dd§ hubidku, az za tebou pfijdn!« Jak 6asto slov mat^in^ch 
vzpominal! Jak rdd by jf padl na §fji a tu matefskou tvdf zulibai, 
ale nebylo jf tuto. Ve dne v noci snil o domov^. Spatfil-li v Tfe- 
bov6 n^koho z Bystfice, domnival se, ze vidf and(^la. Kdy2 se kdysi 
louCil s bratrancem sv^m, zadival se za odchdzejfcfm, a2 mu s oci 
zmizel, a pak jeStS hdzeli Cepice do v^Sky na rozloudenou, osvSd- 
cujfce tak svou pfftomnosf. 

Mlad^ D6dek vida, ie jin^ho zbytf nenf, plahoiil se s ostatnfmi 
krajany dosti bfdnS n^meckou v6dou, az vdm nSmdil, jakby biCem 
prdskal. SfastnS odbyl druhou tffdu, tak zvanou »Skrybendu«, — 
mSl postoupiti po prdzdnindch do tfetf tfidy, zvan6 »praeparandy«. 
Bdi se jf jako 6erta; ustavi6n6 domlouval dSdouSkovi, ie by radSji 
dobrovolnS Skrybendu opakoval. DSdouSek neffkal nic a doprovodiv 
absolventa skrybenddfe k zdpisu, poprosil pana feditele, zda by mohl 
kluk do tfetf tffdy praeparandy vstoupiti? 6.editel odvStil: ze ano, 
nebude-li pr^ prospfvati v praeparandS, odevzddn bude zpSt tffde 
druh^. Zapfdhl se tedy student do studif a koncem roku odndSel 
si domfi v^born6 vysvSdCenf. PffStfho roku postoupil do parvy §kol 
latinsk^ch, takt^z v Mor. Tfebov6. VeSkery tffdy gymnasialnf absol- 
voval v^tednS. O pojmu vlasti a ndrodnosti nem^l tehdy ani tuSenf, 
tfm m6n6 o Slovanstvu. Pamatuji se, ie studuje latinskou a feckou 
gramatiku, dasto jsem o torn pfem^Slel, zda i fet moravskd jest na 
tSchze pravidlech zaiozena, aby se jf grammatikdlnS nau5iti mohl, t\ 
jest ona jen chaos — smSsice slov a zvukft ? Zddn^mu jsem se ov§em 
nesvfifil; vzdyf 2dden by mi nedal rozumn^ho vysv§tlenf.« Dostal se 



Kn6z druiiny SuSilovy FrantiSek D€dek. 55 

sice do DSdkov^ch rukou latinsko-n^mecko-deslr^ slovnfk, v n£ml 
se mnoho a £asto pfebfral, ale ani ten nepodal mu uspokojiv^ho 
rozfe^nf. Casto vyklddal sextdn Appel zjevi^ka o Kudlovi, ^) rod^ku 
Jevidsk^m, studentu BmSnsk^m, jak sob£ zaklddd na fe£i 6esk^ a ji 
chvilou zasypdv^. Z doslechu tedy dovidal se DSdek n^co o fe& 
cesk^, coz na chvilku alespofi rozzehlo hluboko v du§i dffmajfci pocit 
vlastenecky, — ale nebylo nikoho, kdoi by jisk^rku nepatrnou roz- 
dm^chal v neuhasitelnj^ iAr. N£kolikalety proud germanisa£nf, za- 
vlddajici na gymnasia Tfebovsk6m, uhasil na£isto doutnajici jiskru. 
Odch^ejfci Didek z gymnasia Tfebovsk^ho byl upln6 n^rodu sv^mu 
odcizen, jak otevfenfe vyzndvi v zdpiscfch s\r^ch: »Osmndctilet^ mla- 
dik, od lest^ho roku na ucenf, nevSdSl jsem ani o jsoucnosti Slo- 
vanfi — 80 miliond duSi po^ltavSfch. Kofiv se tehdejSf modS, stavSl 
jsem n6m£inu nade vSecko, drmolil jsem moravStinu az hrflza po- 
slouchaf, az i matka mA zhrozila se, pravfc mi: ale co2 pak jsi uz 
moravsky nacisto zapomnSl? Mluvil jsem svou matefStinou h&fe 
neiii nyn^jSf odrodilci, a to ne naschvdl, ale protoze jsem jinak ne- 
um^l. Widyt jsem za studif neslySel ani cesk^ho slova ! Nevidil 
jsem V torn arcit iddne kanby, ale spiSe iest a pokrok, Domnival 
jsem se, ie se tak dilim od lidu sprosUho a ze pfindleitim Upii a 
vzdilane ifidi.^) Pamatuji se dobfe, kterak cestovav od str^ce, pfe- 
oocoval jsem ve Velkdm Meziflff. Veier se^o se do hostince nfi- 
kolik hosti a mluvili po n£mecku. O, jak jsem tomu byl rdd, a5 
jsem se Jim do fe£i nemitl a jen z povzdaleka posloucbal. Myslil 
jsem si potichu: tot jsou vzd^lani lid6, tof xii vzd^lan^ m^sto, jak 
docela jioak nezli u nds, kde jen pofdd po moravsku se mluvi! Mo- 
ravsky knihy jsem posud ani nevid^l, aniz vhAh\, ie se tak6 ndco 
V moravsku f edi tiskne. Proto jsem se domnival, let fet tato iddn^ho 
v^razu a vzdSl^ni schopna nenf, n^brz, 2e jest jen o^klivym zbytkcm 
z divn^ch hloup^ch £asfi, a ie kazdi^ vzd^lanec t^to skvrny hledi 
se zbaviti; ie jen lid mluvf dosud moravsky. « Ze stati prAvfi uve- 
den^ uzniS, laskav^ itendfi, od&vodnSnosf a pravdivosf slov, jakAz 

jsem sbora napsal o zhoubn^m a barbarsk^m p&sobeni §kol tehdej^ich I 

(Pokra£ovini.) 




Anarchismus nasi doby. 

Napsal Vittore Avanti. 

LQp€t atentdt! — Stoleti >osvSty a vzd^lanosti* schyluje 
se jii ku konci, ale neuplyne ani jeden rok, aby ne- 
bylo t6to »osv6t6 a vzdSlanosti* vyddno smutne 
j^ sv£dectvi — o jejfm lipadku. Kde pfestdvd lid vSfiti 
^i^S^ V Boha, tarn klesne i kazdd lidski autorita, po£in4 
^ sesurovtoi, veta je po osvfetS a vzdSlanosti; 61ov6k 
bez vfry v Boba nehrozf se iidn^ho zlo^inu a( jej spdchd jiz z po- 

*) Viz 2ivotopis kanovnfka B. M. Kuldy str. 58 a 59. 
*j Viz 2ivotopis J ana Soukopa str. 8., posl. odstavec. 

•Vlasf* 1898-90. 5 




66 Viltore Avanti: 

hnutek politickych nebo jalc^chkoliv. Osv£tu a vzd£lanosf musi stih- 
nouti bankrot vSude tarn, kde SfH se a Sifiti se mfize detba, v nfz 
popfrd se B&b, popird se autorita jak bozskd, tak sv£tsk^, kde lidstvo 
pfestivd vSfiti v desatero ziikonfi Sinajsk^ch a pfestdvd se biti 
zodpovMnosti za sv^ 5patn6 a hrozn^ diny — jak pfed Bohem, tak 
i pfed svStem. 

Zvldstnf spolednosf »lidskdr, m&zeme-li toho slova uiitt, t£§ila 
se az podnes dosti ve1ik6 volnosti a svobodS v cel^ stfedn( Evrop^, 
ze mohla hldsati i tiskem ^ifiti niuky v popirdni Boha, nduky 

V popirinf bozsk^ i sv^tsk^ autority a n^uky vrchoHci v protivenf 
se v§em zdkon&m a spole£ensk^m fid&m a( autoritou vUdcfi nebo 
autoritou zistupcfi lidu v parlamentech zalofen^m. 

Anarchist^, tato zvIA^tnf, poitem nepatrnd spole£nosf, dnes po- 
znovu, po toliker^ch atentdtech, kter^ v poslednfm Ctvrt stoletf pro- 
vedla, zavdala pff6inu, ze se k nf obraceji zraky vSech opravdu 
osvfcenych lidf. 

A pro£? PostaCf, kdyi pfipomeneme, ie tito lid^, jei dobfe Ize 
nazvati spiklenci, ze anarchist^ suggesci sv^ch zdsad a sv^ho uceni 
dosdhli op£t, CO jest jejich ciiem a co plyne z jejich u6enf, ze opSt 
dopustili se — vrazdy, vrazdy na osobS nevinn^, kterd nikomu nikdy 
neubliiila. 

Jsou-li anarchist^ politickou stranou, a jsou-Ii tedy jejich spolu- 
dlenov^ poIitikov6, jak zodpovfdaji se z hfichu a zlo^inu, ktery byl 
dne 10. zdM 1898. v Zenev6 na Jejfm Veli^enstvu cfsafovn£ a krdlovnS 
Alibiti proveden ^lov^kem, kter^ mSI spoluvinnfky z tdbora anarcbistd, 
coz popfiti se nem&ze, a kter^ sdm o sob^ vyzndvd: »Ji jsem anarchista« ? 

Strany opravdu politicks, muz opravdu politicky vzdSlan^ ne- 
vra£dt. Ndsiii a vrazdu pichajf jen sprostf, sesurov^U spiklenci a lotfi, 
o nichz nemfiie se fici, ze by byli politiky, tfm m^nS idealisty 
socialnfch zisad. Revolverem nebo noi^em neprovddi se ani politika, 
ani socialismus. V dob& klidu a miru se ani v politice ani v socialismu 
neu2fvd revolveru, noze a vflbec zbranS jako prostfedku, kter^ roz- 
hoduje o politickych nebo socialnfch otdzkdch a zdleiitostech, revolver 
a nfiz V dob£ miru a klidu slouzf bud jen k nutn6 sebeobran^, 
nebo jej mi v rukou — zdkefnik. Anarchist^ vyhl^dnou si vidy ke 
sv^m 6in6m osoby, kter6 se toho nejm^n^ nadSjf, a napadnou je 

V takov^m okamziku, kdyz nic zl^ho netuSf, a pak — prchaji, Je to 
zlodinnosf i zbabSlosf. Jedno ani druh6 nedi se omluviti. V^sledek 
takov^ch zlodinfi neni k dobru ani politice, ani socialismu, jen jedno 
jest jimi dosazeno : utraceni napaden^ch, zdrmutek a pld£ pozfistalych, 
jin^ch v^sledkfl anarchist^ jeStfi sv^mi hnusnymi skutky nedocllili a 
nedocflf . Mohlo by se fici : anarchist^ vzbudf svymi diny strach, a spo- 
lecnosf hledi si v politice, socialismu a v spoledensk^ch fidech zdkono- 
ddrn^ch oprav a 5in( je ke spole^n^mu dobru. Ale, co jest anarchie? 
Chce ona n^co takov^ho, domdhaji se anarchist^ lepSich zdkonfi a 
fddfi? Nikoliv, nebof tu by nevrazdili lidi, tu by se starali, aby pff- 
sluSnou parlamentdmi cestou dosdhli toho, po £em touii. I v t^to 
v^ci pohlizi se na anarchisty a jejich Sinnosf zcela nesprdvn^. 

Co cht^jf anarchist^? Anarchist^ vlastn6 necht^jf nic, ani zdkon 
ani fdd, jen jedno si pfejf: aby kaid^ die sv^ vflle nebo zvflle mohl 
d^ati svobodn5 a beztrestnS, co a jak by chtel, aniz by se musil za 
to Bohu nebo lidem zodpovfdati. To cht^jf anarchist^. Mflie se jim 



Anarchismus na§i doby. 67 

vyhov^ti? Nikoliv. A dokud se anarchistfim nevyhovf, potud budou 
nepfitely kaid^ho zdkona a kazd^ho fidu. 

Tedy, s t^mito lidmi nem&ze b]^ti zAdn4 fee, tito pobloudiici 
musi se utiniti neSkodn^mi, a to titn a tak, ze se vyhubi jejich udeni, 
jijich tisk, jejich volnosi^ schdzeti se — jejich propaganda, Jinak to 
nepfijde. 

VSecko, CO do dneSniho dne se strany spole^nosti a stitfi proti 
anarchist&m bylo podniknuto, nevydalo mnoho ; anarchist^ jsou, a 
nebude-li se jinak proti nim vystupovati a pracovati, nezbavfme se 
anarchist^ nikdy. Musi pfijfti radikdlni n^prava, tak radikdlni jako 
jest sdm anarchismus, musi pfijfti k platnosti op^t autorita Boha, 
autorita jeho zAstupcd na zemi a autorita zdkonfl jak boisk^ch, tak 
sv^tskych — a to pomflie. Od nejni£§i a2 do nejvySSi Skoly, od uditele 
ai k profesorovi na university, vSude musi b^ti u^enf zaloi^eno na zd- 
kooech boisk^ch a nejen svStskych, ve shromizdSnfch lidu, ve spolcfch 
i ▼ tisku nesmf se snizovati n^boienstvf, nesmi se otfdsati autoritou 
Boha, a potom nebude se tak6 chv6ti autorita svStskd, a dokud toho 
nebude, anarchismus bude^vzrfistati a Sffiti se ddl a dAI, a lidstvo 
se z n§ho nevyl^ci nikdy. Zalife, pouta a guillotina neodstrani anar- 
chismus a nevyhubi ho, anarchismus jest udeni, jed, kter^ op£t jen 
u£enim, protijedem se odstranf a znidi, ale jinak ne. U^enf, pro 
a£z jii tolik krve bylo prolito a pro xAl jiz tolik vzne^en^ch, pfednich 
osob stdtnich vzalo za sv6, zajist6 toho zasluhuje, aby se o nSm 
'rkixA pfem]^§lelo. 



Jako V mlze vidfme v minulosti vystupovati prvniho hlasatele 
lidsk^ rovnosti, prvn<ho osnovatele komunismu, FrantiSka No6la Ba- 
boeufa. JeSt6 neuplynulo ani sto let, kdy padla 24. kv6tna r. 1797. 
Baboeufova hlava pod guillotinou, a ji2 se dSsfme dfisledkt^ jeho 
uteni. Proletaridt naplnil jim sv^ dilny a sidla od z^padu k vychodu 
i od jijhu k severu v cel6 vzdSlan^ Evropfi. 

Cemu Jacques Rousseau u£il mSStdky a v&bec intelligenci, tomu 
po^al Baboeuf uditi pafiilskou lUzu a proletariat. Po Baboeufovi pfe- 
vzal tuto ulohu Petr Proudhon, Louis Blanc, Aug. Blanqui a ze v^ech 
nejdile v ni vynikl Michael Bakunin; Jan Most odfik^val jiz jen to, 
cemu se od sv^ch pfedchfidcfi naucil. 

Cel^ socialni demokratismus a radikalismus na§{ doby zakldda 
se jen na tom, i^emu u^ili Baboeuf, Proudhon, Blanc, Blanqui, Ba- 
kunin i Most, a uceni t^chto mui^fi nezaklddd se dflslednS opSt na 
nidem jtn^m, nei co hlisali Voltaire a Rousseau. Voltaire ucil vzpoufe 
proti Bohu a katolick6 cfrkvi, a Rousseau naprost6mu demokratismu 
a rovnosti lidu, a ob^ dobfe pochytili od nich m^SfanStf socialni 
demokrat^ i zproletarisovani a ochuzenf socialni demokrat^ od Ba- 
boeufa az k Mostovi. 

A to, CO ze v§eho se postupn^ vyvinulo, mdme dnes pfed sebou: 

je to socialni anarchismus. Voltaire a Rousseau byli mistry nev^re- 

dla^ho liberdlniho demokratismu, a tento nevSreck^ liberalismus stal 

se otcem socialniho demokratismu, z n^hoz vySel anarchismus. Tot 

logicky" postap cel^ho dSje, v nfemi nemaly podll md tak^ n^mecka 

fiiosofie Kantova, Hegelova a Biichnerova. TSmto v§em muzflm a 

jejich jD^slednikfim na vysok^ch Skoldch mfizeme d^kovati, ze ziv 

5* 



68 Vittore Avanti: 

jest — anarchismus, Neb^ti jich, nebylo by ani anarchismu, nebof 
kdo jednou polo^il v srdce lidslcd pochybnosf a nedfiv^ru v Boha, 

V Jeho dilo, V Jeho zAkony, ten vehnal lidstvo v odpor proti Bohu« 

V odpor proti autorit£ i proti zdkonu svStsk^mu. Jiny v^sledek zde 
nemohl a nemflze b^ti. Jedno plyne z druhiho. 

Nynf jsme zv^davi, jak mocnf tohoto svSta budou vymftati zlo 
naSf doby — anarchismus; pfikrodi k tomu, aby u6enf v Boha, 

V bozsk6 zdkony a v autoritu vflbec bylo znova slySjti s kathedry 
u5enc& i od stolu uiitelfi ve v§ech §koldch, i\ zakroci li jen proti 
anarchistflm a v§e ostatnf nechajf jak je, aby zase mladf anarchist^ 
mohli rflsti? Na tc jsme doopravdy zv^davi, jak se mocni vlddcovd 
a diplomat^ tohoto ohyzdn6ho draka devatendct6ho stoletf zbostf. 
Po bismarkovsku to nepfljde, v^mine^n^mi zAkony anarchismus se 
nepotlaSi, kdyi nevyhubf se anarchistick^ jed ; byf i star^ch uby valo, 
budou dorfistati zase mladf, a tak anarchismus bude ziti vesele dil a 
ddl, a kaidd snaha proti nSmu objevi se marnou. 

To jest na§e mfn&nf. Musf se zaciti od zdkiadu, od kofene. 
Skola, literatura vSech oborfi, spolky a shromdzd^nf jsou mista, 

V nichS musf byti zachovdvdna ucta k Bohu a k cirkvi, a dokud 
toho nebude, bude tam i mezi lidem ub^vati t^cty nejen k oltdfi, ale 
i k trfinu, nejen k autoritS bo2sk^, ale i k autorit^ svStsk6. Filoso- 
fujte jak chcete, pravdiv§j§f filosofie nenajdete: kaid]^ v^slech i proces 
s anarchisty, popfrajlcfmi vi^e, co jest kolem nds i nad ndmi, ddvd 
ndm za pravdu. 



Ponechdme stranou atentdty podnikan6 lidmi, o kter^ch se ne- 
mfize ffci a dokdzati^e by byli anarchisty ; vSimneme si jen atentdtfi 
anarchisty spdchanych, k nim2 se anarchist^ tak6 pfiznali, a ty, dou- 
fdme, sv^m podtem v krdtk^m Case, itvrtstoletf, postaSf ilplnS za 
ddvod k tomu, aby se proti anarchistAm co nejrozhodn£ji vystoupilo. 

Z dSjin hnuti anarchistick^ho vysvitd ndsledujfcf post up atentdtfi^ 
anarchisty a jejich spojenci podniknut]^ch : /Na cfsafe Vil^ma pod- 
nikli iltoky stfelnou zbranf: socialni demokrat Hodel dne 11. bfezna 
r. 1878., a liberdl a spojenec socialnfch demokratfi, '^Nobiling, dne 
2. dervna 1878. Po t^chto atentdtech ndsledovaly v^minedn^ zdkony 
proti socialnfm demokratflm v Nimecku, kteri trvaly a2 do roku 
1890. Tfetf i^tok na cfsafe Vil^ma I. a na krdle, prince a knfzata 
flSe Nfimpck6 podnikl roku 1884. anarchista Reinsdorf se soudruhy 
V Niederwald6 pfi odhalovdnf sochy »Germanie«, ale atentdt se ne- 
zdafil — zradou nekter^ch spiklencfl. Mfsto, kde slavnosf se konala, 
bylo anarchisty podkopdno, a prfikop opatfen byl dynamitem, kter^ 
m^l vykonati hrozn^ dflo. Reinsdorf byl za tento svfij sm^l^ £in 
jeStS s jednfm anarchistou v Dobrosoli popraven. 

Na italsk^ho krdle Humberta podnikl lltok mazzinista a pfftel 
anarchistfi, Passawante^ dne 17. listopadu roku 1878. d^kou, ale 
i^tok se nezdafil. 

Na policejniho radu Rumpffa ve FrankfurtS nad Mohanem pod- 
nikl r. 1885. vrazedn]^ utok anarchista Lieske; titok se podafil. Liesk^ 
byl za svfij t\\\ popraven. 

Dne 1. zdfi r. 1891. pfi slavenf »dSlnick£ho svdtku< socialnfch 
demokratfi doSlo v Paffzi ke krvav^ srdzce mezi policif a socialnfmi 



Anarchismus naii doby. 69 

:4Iy a anarchisty. Anarchist^ vzty6ili v prAvodu rudy prapor. 
•vin^n^ch anarchistA a socialnich radikilfi byli dva odsouzeoi do 
e : jeden na 5 a druh^ na 3 Mta. Jeden byl osvobozen. Tato 
>s€ byla pohnutkou k cel£ fad£ atentitfi — ze msty. Soudruzi 
uzen^ch, povaiujfce trest za pNliS velik^ a za pohanu rud^ho 
◦ru, pfipravovali pomstu. V m&ici bfeznu r. 1893. pokusili se 
diti ddin vySetfujidho soudce Benoita dynamitem do pov£tff; 

byl v^k jen mdio poSkozen, a nikdo nebyl poranin. Po n£ko- 

dnech ud^l se v^buch v rue de Clichy; dfim tento, v nimi 
il stdtnf z^siupce Bulot, byl v^buchem timto z velik^ tisti po- 
n. N6kolik osob bylo t^ce poranino, a PaHi postraSena >pro- 
indou 6inu«. Pacbatelem atentitu byl anarchista Ravwhol^ jeni 
V kavdm^ Veryovfe zatden. Pfed soudem vyznal, £e chtSl svtf 
Iruby z 1. mije r. 1891. pomstiti. Ravachol byl za svtij £in doe 
cervence r. 1892. v MontbrisoDU popraven. 

Aby se pomstili na tSch, ktefi Ravachola vydali, vhodili anar- 
\A pumu do Veryova restaurantu, a to se straSnj^^m usp^chem; 
rvt detn^ch t£2ce ranSn^ch odneseno bylo tak£ n^kolik mrtv^ch 
bjiSte v^buchu. 

Za nSkolik m^sfcA nalezena puma pfede dvefmi pafizsk^ pisiirny 
\ carmauxslc^ch. Byla odaesena na policejof stanici v rue des 
is-Enfants, kdei vybuchla a §est osob zabila. Pachatel, kter^^ byl 
ve po roce polapen, prohldsil, ze chtSl pomstiti Ravacholovu smrt. 
Anarchista Aug. Vaillant vrhl v Pafiii dne 9. prosince r. 1893. 
nlerie snSmovny mezi poslance pumu, kterd poranila 50 osob. 
ilant prohldsil pfed soudem, ze cht£l pomstiti Ravachola. Byl 
ouzen k smrti. 

V den po Vaillantov£ poprav^ vhodil anarchista Emil Henry pumu 
L\ hosty V »Caf6 Terminus* v Paffii a zabil nikolik hostf. Poli- 
liho str^^nlka Poissona pfi zat^kdnf tSzce poranil. ht byl uto^nik 
h mladi£ek, honosil se cynickou sm^lostf sv^m straSn^m skutkem, 
ry provedl, aby pr^ pomstil Ravachola a Vaillanta. Tak^ Henry 

popraven. 
Anarchista Lauthier vrhl .se 13. listopadu roku 1893. s d^kou 
uce ve vefejn6 restauraci na b^val^ho srbsk^ho vyslance v Pafiii 
»rd^vi£e a vraziv mu d^ku do prsou, tSzce ho poranil. Pfed sou- 
m prohldsil dvacetilet^ Lauthier, it sv^m 6inem chtSl dokizati, 2e 
rolucionif vfi£i svym katAm nenf zbabSlcem. PomstI se, jak mikSe^ 
yz pr^ nemfi2e vykonati tak veliky 5in, jako vzneSenj^ soudruh 
ivachol. Zabije mS§fdka, aby bylo zfskino to, co tento burzoa na 
raty jeho (revoluciondfe) strivf. 

O vSech anarchistech utoky podnikajfcich jest v§ak dok^zino, 

se poctiv6 prdci vyh^bali a ze ani na sebe, tfm m^n^ na jin^ ne- 
acovali — ale dobfe iili. Kde penfze brali a jak, to nkm doposud 
kdo sprAvn^ nepov^dSl. 

Za nSkolik mftsfcfl po popravS Henryho, 24. cervna r. 1894., 
bil Vlach Santo Caserio v Lyon^ presidenta francouzsk^ republiky, 
idi Carnota, d^kou. President Carnot byl pro svou rozSafnou po- 
ihu a mfrumilovnosf velice obliben; vrah Caserio byl popraven. 

Anarchista Angiolitto zastfelil dne 11. srpna roku 1897. SpanSl- 
;eho pfedsedu ministerstva, konservativce Canovase del Castillo, 
rah byl popraven. Kritce potom, dne 4. zafi r. 1897. o p&l noci, 



70 Vittore Avanti: 

vypilil anarchista Kamore Sampan Bprii dv^ stfeln6 rdny na policej^ 
nlho chefa Bortasa v Barcelona, titok podniknut na ulici pfed 
divadlem a napaden^mu vnikly obS rdny do prsou. Portas t£2ce 
ran£n kle$l, a litofnfk zatden a odsouzen k vicelet6mu ialAfi, 

Vedle tfichto cinfl provedli anarchist^ jeStS nisledujld titoky: 

V mSsfci listopadu r. 1893. anarchista S^ose Salvador Franck 
provedl bezohledn^ a surov^ atentdt dynamitov^mi pumami v barce- 
Ibnsk^m divadle »Liceo« ve §pan£Isku prdvS ve chvili, kdy byla 
slavnostnf pfedstaveni ♦Vil6m Tell«. Pfi druh^m jedndni ^znesl se 
z parteru do v^Se nad divadlem hnSd^ mrak di^mu, svStla zhasla a 
hned na to zadun^la divadlem liromovd rdna. Na mfstS bylo usmr- 
ceno 24 osob a 40 tifce zranSno. Anarchista Franch po atentdtu 
uprchl a kdyi byl str^2f vypdtrdn, stfelil se z pistole, a kdy2 ma 
byla zbrafi z rukou vyrvdna, otrdvil se jedem. 

Roku 1894. roztrhdn pumou anarchista Martial Bourdin, prdv& 
kdyz chtSl vyhoditi do povStfl slavnou a historickou hv^zdirnu gren- 
viSskou. ChtSl se timto cinem udSlati slavn^m, ale nezdafilo se mu to. 

PodobnS skon£il anarchista Pauvels, jenf s pumou na t^ie pfi- 
pevn£nou vpHzil se v Paffii do chrimu sv. Magdaleny, dne 15. bfezna 
roku 1894., aby tu mezi zboin^m katolick^m lidem vykonal jeden 
z nejhnusn^jSfch dinflv. Ale B&h potrestal zlo£ince na mfst£. Puma 
praskla na t^le anarchisty u sam^ho vchodu do cbrdmu a roztrhala 
jej na kusy. 

V mfisfci kvStnu r. 1894. podniknut byl anarchisty 6tok na 
§pan£lsk6ho marSilka Martineza Camposa a §est anarchistfl : Mariana 
Cerezuela, Jaime Sogas^ Arcko^ Sabat, Bemat a Godina bylo za 
tento din v Barcelona popraveno. 

Dne 16. dervna r. 1894. vystfelil anarchista Pavel Lega na 
pfedsedu italsk6ho ministerstva Crispiho, ale chybil se. 

V mSslci Cervnu r. 1898. hodili anarchist^ v Barcelona mezi 
clrkevni prflvod katolikfi, uprostfed nShoz krd£el knSz s NejsvStgjSi 
svdtosti Oltdfnf, orsinovskou pumu, jejfi u(5inek byl hrozn^. PSt 
mrtvol hroznfi zohaven^ch zflstalo na mlstS a na vSech stran^ch po- 
valovaly se utrhan6 lidsk6 lidy. PSt strfljcfl tohoto atentdtu, a to 
anarchist^: Antonio tsiogues, Josef Molas Durran, Juan Alsima^ 
Thomas Ascheri a Ma^ Casio, bylo dne 4. kv^tna r. 1897. v Barce^ 
lonS popraveno. 

Dne 22. dubna r. 1897. vrhl se anarchista Petr Acciarito s d^kou 
V ruce na krAle italsk^ho Humberta, ale kr^l rdnu odrazil. Acciarita 
odsouzen za to k do2ivotf na galeje. 

Dne 3. dervna r. 1897. podniknut anarchisty atentdt pekelnym 
strojem na presidenta francouzsk^ republiky Felixe Faura, ale ne- 
zdafil se. 

A koneCnS dne 10. zdff r. 1898. vykondn byl v Zenevfi anar- 
chistou Lucchenim^ rozen^m Vlachem, d^sn^ utok na cfsafovnu a 
krdlovnu Alzb^tu Rakouskou pilnfkem, k tomu udelu pfipraven^m. 
Tak^ tento atentAt se anarchist&m podafil. Co se stane s vrabem, 
nemozno flci, ponfivadz v zenevsk^m kantonS vflbec neni trestu smrti. 
A takov^ zdkon odhlasoval si Sv^carsk^ lid! Kam jsme to dospSli? 

Mfti Boha v lictS, mlti v ilctS trfln, skldn^ti se pfed oltifem, 
milovati vlasf a panovnfka, mki Idsku k bliznfmu, zachovivati pfi- 
kizani >Nezabije§« : kdo tSmto zisaddm u£ii bez mdia dva tisice: 



Anarchismus luSi doby. 71 

llirkev katolidci. A kdo vefejni a smile vystupoval proti timto 
i^m cirkve? Byli to kfestani? Nikoliv. Byli to odpftrci kfe- 
tvi, kteH je prdv£ pro tyto z^ady nenivid^i a lid u6ili neni- 
i katolickou cfrkev. Byli to synovi tohoto sv£ta, jim2 podafilo 
omiti moc katdicki drkve ve §kol^ch i ve vefejnim iivoti — a 
rdky toho se dostavujf. 

Synov6 tohoto svSta, Iiberdlov6, oslabili moc katolicki drkve, 
^kolstvi ducha liberalistickiho, vymohli svobodu tisku, svoboda 
eni ni£fin jin^m, ne2 zneuiivinfm tisku, — vymohli volnosf shro- 
dovdni a spol£ovinf, vymohli svobodu feinictvf i pro nedorostli 
hy, vymohU liberdlnf zdkony, dopomohli sv^ koUegfim liberiU- 
1 »v^d< na katbedry vysok^ch §kol, oblalili n^rodni Skolstvi u£i- 
tvem sv6ho svobodomysIn6ho ducha, a does po stu letech tichto 
loienostf musf se kaid^ chv£ti pfed cili, k nimi lidstvo spije. 

To neni bida, na niz by se musily kouti pouta, stavfti ialife a 
nice, to je zcela n£co jiniho, to je anarchismus, vychizejici ze 
ialn6 demokratickiho radikalismu, kter^ vySel z liberalismu; ano, 
tomu jest. 

Po pafiisk^cb atentitech anarchistfl r. 1894. fekl ve snimovni 
rn^ Cassagnac: » Socialisynus j est vejce. z kter^ho se H hne ^ B?r- 
°"^ii*i^ f^^KSj^a f^ xetpg^dobfe^ ale^proc ne zabiti tak^ tu slepici, 
rd takov6 vejce nese ? Pro£ by se nemilo sAhnouti na liberalismus, 
^r^ plodi socialismus? 

Tak to p&nov6 nemysU, oni totii nechipou, fe liberalisticki 
^ni mohlo z&stati bez ti£ink& a bez dAsledkfi, aikoliv jim to so- 
Inf demokrat Bebel ve sv6 fedi proti v^mine£n^m zdkonfim roku 
78. v^slovni fekl: »Co vy se, liberilovi, na nis hoiifte, v2dyf my . 
ne vaSe d£ti; 6emu nds va&t mysliteli nautili, to d£lime.< 

V poslednim (^tvrtstoleti vydaly snad vSecky stfedoevropsk^ 
ity zikony proti anarchistfim, vydalo je NSmecko, Francie, Ra* 
>usko, Nizozemsko i ^v^carsko a docililo se zapuzeni anarchismu? 
edocililo. Md se obnovovdnf t^chto zdkonfi proti anarchismu opa- 
:>vati, £i majl se zostfovati? Co se docili op^t tfmto? Zmizi anar- 
lismus? Nikoliv. Slepice, kterd nese vejce socialnfho demokratisifiu, 
n^hoz se Ifbne anarchismus, 2ije, a proto proti anarchismu a2 dosud 
ude marnou kaidi snaha. 

Obmezenfm prodeje tfaskavin, zbranf a j. prostfedkfi anarchistft, 

ni zakdzanim jich schftzf a (asopisft nezabrdni se din&m anarchistft, 

mz i pilnik jest dobrou zbranf, nezabrdni se ani jejich tajn^m schftzkdm, 

na anarchistu, kter^ nSjak^ zlo^in proved!, sta^f vftbec kazd^ zdkon 

iroti zlo£inc&m bez rozdflu. 

Nuze, CO nynl? Co nyni? Opatfte do Skol kNz, opatfte Skoly 
bozn^m kfesfansk^m uditelstvem, nakaite vychovdvati dSti v uct€ 
: Bohu, k trftnu i k oltdi4, nakaite u^itelstvu, aby se dftky ucily 
nilovati vlasf, panovnfka, bliinfho sv6ho, duchovenstvo a vftbec 
cazdou autoritu a dejte Skoldm v§em, nejen §koldm ndrodnfm, ale 
gkoldm vysok^m rdz kfesfansk^, vymyfte liberalismus. Obmezte 
:neu21vdni svobody slova ve shrom^zd6nich i zneuzivdni svobody tisku, 
I §Iapli jste anarchismu na hlavu. Tak, jedinS tak se zbavite t^ zmije, 
cterd ohroiuje svftt. Nedokdiete-li toho, synov6 svSta, nesvedete 
lie proti zhi, v nimz jste se octli. Marnd ka2dd va§e snaha! 



72 Josef Fleki(iek: 

Pravd osv£ta a vzd£Ianost nikdy nenf proti Bobu, proti svStsk^ 
autorit^ ani proti autorit^ katolick^ drkve, faleSnd osv6ta a liivzdilanosf 
^^i podvratn6 niuky, podvrad trfiny a autority, kazf lid a 5inf jej 
zvrhl^m. 

Kon£fm. Proti zlu anarchismu, socialnfho demokratismu a libe- 
ralisinu postavme dobro kfesfansk^ho uieni vSude a ve vSem — a 
pak nemusf se nikdo bdti — anarchismu. Zkuste to! 



Z N^rodniho divadla. 

^fHfl¥<^^ravideln6 ob^asn^ divadelni referdty sv6 po^li jsme ve 

^^mSsnM ^^- ^^^' tohoto ^asopisu, a redaktor tVlasti< nejednou 

,,jpSBfey^^ napsal a vyslovil se, ie ^Idnky ty mnoho pfiznivcu >Vlasti< 

^^■r«^ ziskaly; ruzn^ vynikajici osobnosti zminily se o nich po- 

€^^Mi^ chvaln^ £asto sam^mu referentu — posledn^ na sjezde 

katolickdm. Uzndni kaid^ho pracovnika t^§i. Posiln^ni a 
pot6§eni podobnymi projevy, podndme po Ctrndcty rok s\6 posudky. 
Jako celd >Vlast< neodch^lila se ani o pfd* od sv^ho zndm^ho programu, 
tak neu^inila a neu^ini toho ani v t^to rubrice. Nejsme na nikom za- 
visli. Voln^ho listku nemdme, nikdy jsme ho necht^li a zafi neiddali. 
Nejsme nuceni uvefejiiovati vSechny reklamy a bulletiny divadelni kan- 
celdfe a v kritice jsme liplnS nezdvisH. Nepodezlrdme Mdny list a 
dasopis, ale vime, ie se mnohdy pro ten voln^ listek jedno oko za- 
mhoui^I; jsou listy, kter6 nfikdy zamhouff i ob6 otl My jsme byli ve 
v6cn6 kritice vidy pfimi a bezohledni, kultu osob naprosto jsme ne- 
znali, a souhrn svych poiadavku vzhledem k divadlu vubec vyslovili 
jsme jasnS a nepokrytfi na literdrnfm sjezdS dru2stva Vlasti r. 1896., 
kde, jak myslfme, vyCerpdno urCitym zn^nim ob§frn6j§f resoluce v§e, 
k ^emu se na§e tuiby s katolick^ho stanoviska nesou. Na resoluci t6 
v6rn6 trvdme, coi vefejn^ prohlaSujeme pfi zahdjeni nov6ho rofniku 
naSeho ^asopisu. ie se z nasi resoluce nesplnilo snad ani pismeno, 
nefku-li fddek nebo dokonce odstavec, to na v^ci pranic nem^ni. Pro- 
hla^ujeme jen pfdnf, aby ve dru2stvu Ndr. divadla zasedal zdstupce 
druistva Vlasti, jako je tam zdstupce >Mdje<. Snad se to ^asem vypini — 
slibovali bychom si od toho mnoho, ad by asi zdstupce » Vlasti « nemdl 
na ruiich ustldno. — Poslednf doba nepi^inesla mnoho utiSen^ho. 
Z puvodnich novinek jedna mSla dsp^ch, druhd docela propadla. Minfme 
Stechovu »Ohnivou zemic a Mervartova >Servusa«. »Ohnivd zem6« 
dodkala se n^kolika opakovdnf, >Servus« objevil se na jeviSti jednou a 
zmizel na dobro, 16pe by mu v§ak bylo byvalo, kdyby se byl vubec 
nenarodil. Nenf to vina autorova. Rekli jsme jii nSkolikrdte, ie o t6 
vdzn6 vSci md divadlo rozhodovati samo. Prkna Ndrodnfho divadla 
jsou mnoh6mu spisovateli tim nejvy§§im, deho vubec dosfci muie, tim 
nejkrdsn^jsim idedlem. Pojednou objevi se na nich hra, jako je >Servus<. 
Ze by byl autor vefejnS nezndm, to ndm nevadi; jednd se o kvalitu 
jeho prdce. Mnoh6 dobr6 zrno zamitnuto feSetem kritiky divadelni 
kanceldfe, plevel prolitnul. Obecenstvo 2aslo, vid^li jsme, jak rozvdinSjil 



Z Nirodniho divadla. 73 

opouSt^ji divadlo. D^j to£{ se okolo obsazeni mlsto obecnfho 
a. ICaii<lid4t nakloj^uje si pfediky, na nichi ob^azent zileii, ruznymi 
\ lislufciaini. Slibuje manielstvl, slibuje v^e, jen aby dostal misto 

ubil konkurenta krejc^fho; tu se dostavf a v osudy obsazenf mlsta 
;a zas^hne ddmi^ka z Prahy, kter6 kompetent tak6 kdys sliboval, 
ji vezcne — a ku podivu! ddmi^ka ta md zndmosf r pdnsk^m 
m^sta; a pdnum nenf dvakrdte pffjemn^, aby se to kdo dov^ddl. 
oherni motiv tady je, byf i ne dov^ — ale zpracovdni jeho 
se zpusobem neii^inn^^m, 2e hra nudi, vtipy jsou naivnf a chude. 
si divadelnl sprdva m^ila, ie pro ty Praiany, — hrdlt se »Servus< 
:>€ nejhlub^ich prdzdnin — je to dosti dobr6, nebof — kdo koneini 
* stoji, meSkal na letnitn byt^. A pro t^ch pdr, kteff pfejali za 
1 ndhradu neb dostali dokonce zadarmo sedadlo abonentu, ktefi 
na villegiaturdch, je toho ai dost. Zmfnili jsme se schvdln^ o torn 
:'d, abychom ukdzali k nesrovnalostem, s jak^mi pro.^el >Servus<, 
: pfed tim dinily se obtiie >Ohniv^ zemi.< A pfece velmi patrn6 
il autor Servusa ze Stecha i Stroupeinickdho. V »Ohniv^ zenii« 

se nA5 vefejn^ iivot a nekteff jeho pfeddci, za jejichi domn^le 
eneckymi cily skryvaji se osobnf choutky. Spisovatel zndzornil to 
obe inspektora assekura^ni spole£nosti Pazdery a jeho honb6 po 
inectvi. Celd frdzovitosf a bezcharakterni nicotnosf takovych osob 
se V jeho figufe. Pazderova dcera Vlasta je dobrym vzorem deskych 
-iteneckych^ sleCinek, jichi mdme nadbytek, a kterym je opravdu 
ulomyslne vlastenectvi Hekubou, jen kdyi si ulovf iienicha. Humoru 
ipu ve hfe dost, vice nei skute^n^ho d^je, ovSem die v§ech likazu 
ledndho vefejn^ho iivota naSeho Ize souditi, ie i satyrickd tendence 
LI ostane naprosto hlasem volajfciho na pouSti. Kfiklounstvi, fraze, 
le spolkafeni, osobni Splhdctvi pod rouSkou vlastenectvi a politikafeni 

vlastniho pfem;^§lenf, jen die i'vavych hesel novin, bude u nds 
lovati ddle a ddle. — ^drlivost zavdala ^asto dramatick^m spisovatelum 
wU k veselym i sroutnym kusum; je to kofeni, kter6 pdni autofi £asto 
iavaji do svych praci — zcela v6rn6 die skutein6ho iivota, kde 
)iahd ta vdSeii hraje t6i sv6 komick^ i tragick^ lilohy. Vzponienme 

Othella, Pohddky z'mniho vedera, L^kafe sv^ cti a jin^ho veliko- 
teho Calderonova dramatu: idrlivosC — nejv6t§i nefesf. Bissonova a 
clerquova francouzskd fraSka >Zdrlivd< zaioiena je na 2drlivosti mlad^ 
ni Germainy Moreuilov6, misty ov§em ai drasticky poddvan6, ie se 
ze dolykd duSevni choroby. Vlastnost Germainina vede k rozvodu, 
nimz ve Francii velik^ caviky neddlaji. Zatlm (iermainini rodice, 
inie\6 Brunoisovi, ktefi mnoho let iili v klidu a st^sti, dov^di se 
nastal6 boufi mezi mlad^mi a k rad6 pfitele tvdfi se, jako by se 
iteli tei ddti rozv^sti, jen aby mlad^ vyl^Cili. K tomu pfistoupi i hratr 
rliv6 se svou nastdvajfci a tchdnem, ktery, vida takovy rozklad v ceic 
tdinS, nechce pfipustiti, aby se vzali, zvldst6 kdyi strojeny svdr mezi 
arymi maniely vypukne v opravdovou nevuli; ale ie je hra fraskou, 

kazdy napfed, jak to skonfi. Mladd pani uznd neoprdvndnosf sve 
irlivosti a vSc skonCi vSeslrannj^m smirem a obligdtnim snatkem, i)ez 
ehoz by jedna veselohra nebo fraSka pravideln^ nebyla ani moina. — 
laciejowsk^ho drama » Martin Luba< d€jem i formou pohybuje se ve 
larsich, dobfe vyjezd6n]^ch kolejich kusu jako >Sedlak kfivopfiseznik* 

jinych n^meck^ch »ruhrstucku«, kter6 tak dlouho se drii na jevisiich. 
edlik Luba je lichvdf nejhorSiho druhu a svym vydfidusstvim pfivedl 



74 Dr. Ant. Podlaha: 

celou obec na mizinu. Vyuiitkoval neiirody i nehod a neSt^sti jedno— 
tlivcu, pujdoval penize i polni plodiny, ale pfi torn byl neuprosny a 
tvrdy v^fitel, kde kdo ho proklind, ale nikdo nemuie si od nSho po- 
moci. Tu se vrdtf z m^sta Martinuv syn Jan, jeni studoval proti otcov^ 
vuli a bez jeho podpory a §fastn6 se dostal az na universitu a je priv- 
nikem. Zndmi ho iddaji za radu ve sporech s otcem, prosf ho, aby 
star^ho mirnil, aby krut6 s nimi nejednal; t^z stary Martin, samy proces 
a soud, radi se se synem. Jan pozndvd, jak6 hfichy otec pd§e a postavi 
se na stranu utiskovan^ho lidu. Konflikt mezi otcem a synem je ne— 
vyhnutelny. Star]^ octne se na pokraji soudnfho vySetfovdni a na prahu 
ialdfe; ze zoufal^ho strachu, ie pozbude svych vylichvafenych penfez^ 
se ob^sf. Takov]^ konec Jan ovSem neo^ekdval, i odchdzi do m^sta, aby 
zapomnSl, co se stalo — a utlumil Idsku ku sv^ maceSe, dnih6 2en^ 
otcov6, mlad^ a slechetn^ divce. Jako ka2d]^ Slovak, ktery se postavi* 
V ie\e n^kter^ho hnutf, i Jan Luba nedodkal se za osvobozeni selskdho 
lidu z lichvdfskych drdpu otcovych iddn^ho vd6ku. — V obvykl^m 
kaidorodnim abonentnim provoldnf ku konci sez6ny uvdd^ji se t6i nS- 
kter6 novinky a nov6 studovan^ hry, jei Ndrodnf divadlo chystd. Bo- 
hatstvf nebo promySieny system jakys v repertoiru torn vid^ti nelze;. 
spiSe vydkdvdnf, co dasem vlna doby vynese. Jediny pohled do pofadu 
chystanych her nds pfesv^d^uje, 2e jsme daleko za idedlem obou reso- 

lucf: literdrniho sjezdu Vlasti a katolick^ho sjezdu v Praze. 

Josef Flekdc'ei. 

UMfeNf VVTVARNfi. 



Rozhledy po HteratuFe nmdnf y^tvarn6ho poslednf doby. I. Nejd&le- 
2it€j§i ^eskou publikaci v oboru tomto jest tSoupis pamdtek histori- 
ck^ch a um^leckych v krdlovstvi Cesk^m od prav€kud& 
p o £ d t k u XIX. s t o 1 e t {«, kter^2 vyddvd archaeologickd komise pfi £esk(S 
akademii cisafe FrantiSka Josefa pro v£dy, slovesnost a umdni. Ceho se jii 
r. 1878. Msgr. Lehncr usilovnd domdhal, totii sestaveni inventdfe vSech um^le- 
ckj^ch a archaeologick]^ch pamdtek v Cechdch, to teprve touto publikaci po dva- 
ceti letech vchdzi ve skutek. Pokus Lehneri&v, jen2 stal se zmin£ndho ji2 roku, 
totii prov^sti 2ddouci inventdf tak, 2e Akademie kfestanskd rozeslala po zemich 
^esk^ch dotazniky (>Otdzky archaeologickd*), je2 mdly b^ti vyplndny, — selhal 
t^m^f i!iplng. Se§lo se mdlo odpov^df a i z toho mdla bylo Ize jen skrovni^kou 
tist uvei*ejniti. Dobri v^ile na podnik tak velik^ nesta61a. Bylo tfeba velikdha 
ndkladu, a to tim vdtSiho, 2e v6c vy2adovala hojn^ch vyobrazeni inventariso- 
van]^ch pfedm^tA, jeliko2 popis sebe dfikladn€j§i a pfesn6j§i o nich uriit^ 
pfedstavy nepoddvd. Skrovnd dotovand Akademie kfestanskd vSru nemohla vice 
u6niti neili udnila, podponijic zaslouiily nd§ ^asopis >Method«. Teprve po za- 
Io2eni bohat^ji obmy§len^ >Akademie £eskd« zasvitia naddje, 2e ddvno projevor 
van^ pfdni bude kone^n£ uskute£n£no. Bylat pfi Akademii zfizena zvldStni 
Archaeologickd komise, je2 si vytkla za pfedni likol vydati d&kladn^ soupis 
um6leck]^ch pamdtek v Cechdch. Jeji intervene! ziskdna byla pro podnik ten 
dosti zna^nd subvence zemskd, na£e2 ihned pfistoupeno bylo k provdd^ni pracf 
soupisovych. Prdce rozvr2ena die okresnich hejtmanstvi, a ustanoveno, 2e ka2- 
d^mu z nich v^novdn bude zvld§tni dil. Povd2imeli. 2e v Cechdch jest na ten 
£as 90 hejtmanstvi, m)&2eme si aspofi pfibli2n^ pfedstaviti velikost publikace,, 
kterdi zajist^ bude obsahovati vice ne2 100 svazkfiv, nebot mSstu Praze bude 
v^novdno svazkd ndkolik. Bude to tedy celd bibliot^ka. Po^tek ji2 byl u^in£nr 
bylot vyddno dosavad p£t svazk^i, je2 obsahuji okresy: Kolinsky, Lounsk^^ 



Um^ni v^varnd. 7& 

Sed\^ittk^, Roudnick^ a Milevsk^. Z nich jest zpfisob i rozvrh cel^ho dfla 
patmf . V kaid^m dile sestavena jsou abecednS jednotHv^ mista, a pfi kald^m 
vDxAt podin stm^nymi slovy popis v§ech d&le2itfch mistnich pamitek, z nichi 
pfedm6ty zvl&§t^ vynikajici jsou z^rovefi vyobrazeny. Z nejv^tSi ^sti jsou to. 
pfedm^ty cirkevni: kostely, nidini i bohosluiebni roucha, obrazy, sochy 
a zvony — takie cel^ dilo bude v^mluvnS dokazovati, jak mnoho d€kuje v^- 
tvarn^ um^ni cirkvi katolickd. Vyobrazeni jsou vesm^s p^ivodni, pro dilo toto 
zvl^St zhotovend. Pfi dfile2it6j§ich stavblch vym^feny a nakresleny: piUdorys, 
fez i detaily architektonick^ ; jednotliv^ pak pfedm^ty, jako obrazy, kalichy a p., 
jakoi i vnijSky a vnitfky budov byly fotografoviny. Pro tisk pak byly zhotoveny 
die tdchto v^kres{l a fotografii dich^ zinkografickd, a z ddsti i fototypick^ a barvo* 
tiskov^ desky. Sv^tlotiskem na zvIiStnich pfilohdch zobrazeny zv1d$t€ n^kter^ vy- 
nikajici obrazy ; tak na pf . v Soupisu okr. Sedldanskdho madonna Voticki, v Sou- 
ptsu Roudnick^m krlsn^ deskovd obrazy z proboStsk^ho chrdniu Roudnick^ho^ 
a V Soupisu okr. Milevsk^ho madonna Sepekovskl, Brandlfiv obraz Sv. tft krk]& 

V Bechyni, ddle dva Skr^tovy a jeden Hallwachs&v obraz z t6hoi mSsta. Barvo- 
tiskem (tak zvanf m trojbarevn^m zinkograBck^m tiskem) reprodukovdny ukdzky 
n^t^nn^ch maleb a Ust malovandho stropu v zimku Bechyfiskdm. Nyni pro- 
vldi se soupis um€leck^ch pamitek v okresfch: M£lnickdm, Karlinskdm, Chru- 
dimskdm, Smichovskdm a LitomySlsk^m. V tisku se naldza okres Klatovsk^, 
Jindfichohradecky a Budftjovick^. Chv^ly hodna jest ochota, s nii se archaeo- 
logovd soupis prov^ddjici setk^vaji zejmdna u duchovenstva, je2 je v§emo2n6 
pfi v]^kumn^ch pracich jejich podporuie. — Pilnd monogratickd price umfilecko- 
arcfaaeologickl soustfeduje se kolem dvou v^born^ch £asopisfi odborn^ch, toti2 
kolem >Archaeologick^ch Pamit ek« a>Methoda«. tPamitky* 
ukondily r. 1897. XVll. dil. I na nich jest patm^ blahodirn^ vliv Ceskd Aka- 
demie, nebof od t6 doby, kdy se »Pamltky« staly orginem Archaeologickd komiae 
akademickd, bylo moino vice pendz vSnovati na iliustrace. Ze ^UnkCl spadajicich 
▼ obor cirkevni archaeologie uvldime: Midlovo pojedndni o zbofendm kostele 
sv. Jana na zlbradli v Praze, Langer^v ^Idnek o renaissan^ni ar§e v kostele 
nejsv. Trojicc v Rychnovd nad Kndinou, referlt Dra Bohumila Mat^jky o kostele 
sv. Bartolomdje v Kundticich u Pardubic, popis patdny Bfevnovskd a starobyl^ch 
mesnich rouch na Kart§tejne. V letoSnim ro^niku potato s»uvefejAovlnim jedno- 
tliv^ch vynikajicich pfedmdtCi z prosluldho pokladu Loretinskdho v Praze. Za- 
douiil^ ni§ »M e t h o d« zkvdtl redakci obStivdho svdho zakladatele a re- 
daktora Msgra. Ferd. Lehnera stdle vice a vice. Posledni ukon(^en]^ 
ro^nik z r. 1897. byl jii ro^nikem dvadltfm tfetim — tot zajistd i!ictyhodnd 
(islice. Pfi skrovni£k^ch prostfedcich a pfes i!i2asn]^ nedostatek odbdratelstva 
plni tento £asopis v^hradn£ umdni kfestanskdmu vdnovan^ ^estnd svdj likol. 
Neunavn^ redaktor probadal op6tn6 nSkolik romlnsk^ch kosteld ^eskych i mo- 
ravsk^ch ; studie o nich v »Methodu< ulo2end jsou dalSimi d&le2itf mi dinky ke 
slibnd budov6 >Ddjin umdni romlnskdho v zemich £eskoslovansk^ch«, na nil 
pilnl ruka Lehnerova od drahnfch let neunavnd a bedlivd pracuje. Mimo ta 
uvefejndno v minuldm ro^niku n^kolik studii o starobyl^ch obrazech, sochlch 
a drobn^ch bohoslu2ebn]^ch pfcdmdtech. jako na pf. o renaissantei monstranci 
Vy§ebradskd, o deskovdm obraze >Ukfi2ovlni< ze XIV. stol. v kUStefe Emauz- 
sk6m, o Madonn£ tdho2 kllStera, o soSce Madonny v Drahonovd Ujezd6 a j. v. 
Cyklus pfedndSek z oboru kfestanskdho uro6ni, jen2 z iniciativy prof. Drozda 

V zimnich a jarnich m&idch byl po£at (rndb^ti dokon^en b(^hem budouci zimy)^ 
pfinesl i >Methodu< ten zisk, 2e instruktivni pfedndSky ty jako vitand diuKy 

V n£m mohly b^i uvefejfiovlny. Dosavad otiStdny tyto pfednlSky: Tumpachova 

o pAvodu chrlmu a o basilice, Sittlerova o slohu romlnskdm a BraniSova o slohu 

gotickdm. — Z novdj&ich samostatn^ch ^esk^ch publikaci stardho umdleckdho 

prfimyslu se tykajicich pfedni misto zaujiml nidhernt^ dilo »Pamdtky v^- 

tvarnd z £esk o slo vanskd v^stavy ndrodopisnd r. 1895.«, vydand 

p^^i a nikladem ndrodopisndho odboru v^tvarndho a cirkevniho. Jest to 120 ve« 

hkych foliov^ch obrazA svdtlotiskovych s pfislu§n^m textem; zna^nl £lsf obraz^ 

predvidi v^born^ price, zhotovend s nevSednim vkusem k li^elfim bohoslu2eb- 

nfm. Toto dilo, po seSitech vydlvand, se prlvd dotiskuje; cena jeho jest 18 zl. 

Bylo by si pf^ti, aby naSlo hojnd odbdratel&v, 6imi by veliky nlklad obdtiv^clv 

wJavateifi aspofi pondkud byl kryt. Dr. Antonin Podlaha, 




76 Vdclav Spadek: 



SKOLSKY OBZOR 



— ••• 



R&zn^ proudy v u&itelstvu. — Casopisectvo. 

Vzrfistajtci zpustlost mladd generace stavi u nis do popfedi §kolskou 
oU2,ku. j'li i V kruzich dosti svobodomyslnfch poiini se uva2ovati o torn, ne- 
m^Io-li by Skolni vychov^ni diti se na z^kladS ncLbo2enskdm. I zastanci nyn6j§iho 
Skolsk^no zfizenf s obavami pohliieji na odrfistajici pokoieni, konejSice se ovSem, 
2e Skola nenese na klesdni mravnosti ani nejmenSi viny. Ne2, i pouh^ toto 
konbtatov^ni smutndho fakta mfi2eme pova2ovati za krok k lepSimu; vidyt je§t6 
do neddvna sl^chali jsme z t€chto kruhfi sm&\6 tvrzeni, 2e mravnosti vlastn6 
pfib^vd. Dnes u2 to netvrdi nikdo. — V samdm liber^nim u6telstvu se to 
uzn^vi, nebof i Hberdini a radikdini u^telskd listy v posledni dob6 rozepisuji 
sc o potfebg t^lesn^ch trest& ve Skole, co2 je§t^ pfed dasem by byl 
kaid^ povaioval za nemo2n€. 

Ku prav^ pfi£in^ mravni pokleslosti mlide2c ov§em nikdo se nechce 
zndti. Stile se mluvi o torn, 2e se mlidei pfed udenim a po ndm modli, chodi 
do kostela atd. — jakoby ji2 to stadilo a jakoby se strany u&tele mimo to ne- 
bylo tfeba, aby takd dinil ndco pro ndboienstvi. )ak p&stovati mravnost bez 
zdkladu ndbo2ensk^ho, o torn pou£ovala tCeskd Skola« svd iienite dosti &isto. 

Proti §kole nibo2ensk^ zaujimaji £eskd listy §kolsk^ v£t§inou stanovisko 
protivnd; n^kterd se netaji odporem proti samdmu nlbo2enstvi: »Ceski Skola<, 
>Cesk]^ UiiteU a >Skolsk]^ Obzor«. [ind jsou zdr2elivfij§i, tvrdice, 2e se vzpiraji 
(pr^) jen obm]^Slend nadvlddd kn€2stva ve Skolstvi — ad se strany katoiickd 
stdle se opakuje, 2e umyslu takovdho vfibec u kn62stva neni. Sem fadime: 
»Komenskdho<, >UditeIskd noviny«, »NcLrod a Skolu« a >Posla z Budde«, list to 
V ka2dd pfidind nejslabSi, kten^ piSe mnohdy o vdci s naprostou neznalosti a 
pfidr2uje se s »Ko:rjenskym« hynouciho jeStd mladodeSstvi, jemu2 ostatni listy 
ji2 vypovSddly boj. Sympathicky chovi se k po2adavk£tm katolikfl pouze »Be- 
seda uditelskl«. Moravski^ »Uditel« a »Casopis uditelek* zachovdvaji stanovisko 
»neutrilni<, o §kole ndboienskd v6bec nepiSice. 

Radikalismus bezohlednd vystupujici, kritisujici a komandujici, jeho2 mluv- 
dimi jsou prvni tfi jmenovand listy, setkdvd se s odporem v celdm nirodS, a 
neni vdru nic tak smdSndho, jako kdy2 se tyto listy pro svd po2adavky jeSt€ 
souhlasu niroda dovolivaji. Ze samdho uditelstva oz]^vaji se hlasy varovnd, jak 
pairno ze dlankil v nejroz§ifendj5ich dennich lisiech, »Ceskd Polilice« a >Ndr. 
listech<,uvefejn^n^ch a psanych od uditelii. Ohlasu naldzaji tyto radikilni tu2by 
pouze u socialist^, a jmenovand listy dasto cituji >Prdvo lidu«, jako ono bedliv^ 
si vsimi obsahu jejich. Tut ovSem nalezly tyto listy vydatndho spojence proti 
pofadavkfim katolikil — jen 2e neslou2i spojenec takov^ u6telstvu ku cti. 

Ndmeckd uditelstvo v Cechich mi jedin^ list »Kreie Schulzeitung«, vy- 
divan^ ndmeck^m zemsk^m uditelsk^m spolkem. List vychizi v Liberci redakci 
uditele B. Leglera. zemskdho poslance. (est ovSem liberilni. ndmecko-nacioniini, 
ale ad takd proti klerikilfim bojuje, netupi knd2stvo tou mdrou jako liberilni 
listy na§e. Nezatajuje, kdy2 kndz hodn^ho uditele se zastane, ale s povddkem 
to zaznamenivi, co2 u naSich listd neni; zde ptati: co kndz, to nepfitel. 

Zhoubndji pfisobi v uditelstvu ndmeckdm listy Videfiskd, hlavnd sociali- 
sticki >Freie Lehrerstimme* (vychizi asi v 6000 vjt.) a jestfi roz§ifendj§i bez- 
nibo2enski »Deutsch osterr. Lehrerzeitung«» kterou vydivd zndm]^ Jessen. Z roz- 
§ifeni tdchto list)& Ize posouditi, jak^ duch asi vUdne v uditelstvu ndmeckdm. 
Surovost, jakou shledivime zvUStd ve >Fr. Lehrerstimme*. jest liiasni. Legler 
jest u ni velik]^m slabochem, 2e nespili knd2stvu, a proto jest v listd torn ne- 
ustile napadcLn. Jen smutnou zasluhou uditele jessena se stalo, 2e 3000 uditelfi 
na sjezdd leios v Brnd konandm vyslovilo se pro uplnd odstrandni nibo2enstvi 
ze skoly. Vybor zcmskdho spoiku ndmeckdho uditelstva v Cechich navrhoval, 
aby § ]. §kotskdiio zikona byl ponechin ve zndni nyndjSim. 

Statednd vedou si proti tdmto nevdreckym list^m »Christlich-paed. Blatter«, 
vydivand ve Vfdni farifem Pannholzrcm, dfive katechetou. Pannholzer zni tudi2 
Vidtfiskd §kolstvi z vlastni zku§cnosti. Neni jedindho disla, aby v n6m neusv^ddil 
protivniky katolickd Skoly z nevddomosti, nevzddlanosii a prolhanosti. Vedle 
tohoto dasopisu vydivaji §kol§ti bralfi list >Christl. Schulfreund* s pfilohou 
»Der kath. Jiingling« pro odrustajici mlide2. 



Skolsk^ obzor. 77 

]ako v§ecko z\€ mivi i nSco dobr^ho za nisledek, tak Stvani rfiznych 
\ist& proU n4bo2enstvi vyburcovalo z ne^innosti katolicky sm^Slejici uditelsivo, 
kler^ se podalo sestupovati ve spolky. Ve Vidni, kde socialistick]^ >Central- 
Verein« bojnje proti ndboienstvi nejzufivSjr, jest katolick^ch u£itelsk]^ch spolkfi 
nftkolik. Jejich <5leny st^vaji se adteld, ktefi studovali v uditelskdm ustav6, 
vydriovan^m katolicK^m §kolsk^m spolkem. Pfedseda jednoho z tSchto spolki&, 
u6tel m^t. §ko)y Jos. Moser, jal se doceia vyddvati viastnim nikladem £asopis 
•Christliche Schul- und Eltern- Zeitung*. List jest velice pSkn^^ a vych^zi ve 
velk^ch se§itech slu§nd i^pravy ve Ih&tich dvoum^sidnich — prozatim. Dostane-U 
se mu iddoaci podpory, bude vych^eti £ast£ji. 

Protiniboiensky duch potinA zavlddaii i v uditelstvu evangelick^m. U n^s 
jeitd snad ne, a£ i ta po^iaaji se u£itel(£ >sekati« s dvojctihodnymi piny v »Cesk^ 
§kole« a >Sko]. Obzoni«. V N^mecku v§ak u2 je lento boj rozpout^n, jak po* 
zoivime z Lipskd >A)Igem. deutsche Lehrerzeitung*, kterd jest orgdnem evan- 
gelick^ch udteifl v N6mecku a jako nejrozSifen^jSi list vychizi ji2 51. rok. Ve 
xpriv6 o Bm^nsk^m sjezd£ velebi tento list Jessena, znim^ho nepfitele vSeho 
niboienstvi, kter^ je takd u6telem evangelick^m. 

Za to vzorn^ si vede v N^mecka katolickd u6telstvo. ]e sdru2eno v £et- 

Ji^ch spolcicb, a jejich orginem jest >Katholische Lehrerzeitungc, vychdzejici 

V Belmu ve Vestf&lsku. Sch&ze konaji se fasto a b^vaji velikolepd. »Kathol. 

Lehrerztg.« vych^i tfikrit m^si^n^. >Paedagogische Monatshefte« vychdzeji 

m^si'dn^ a pfin^eji pravideln£ zprdvy o Skolstvi z rflzn^ch zemi. 

U nds katolickd spolky ufitelstva v CecMch i na Morav6 pfese vSecky 

pfekiiky rostou. ZM se, 2e nepMtelskd listy kone£n6 se zastyd^Iy a mlti. Pfdti 

si jest, aby detn^ji se pfihlaSovaly k desk^mu spolku u6telky. NSkterd sle^^ny 

z Prahy prf se obdvajt, 2e by byly pfi obsazovdni mist opomijeny. Tak se vede 

u nis katolick^mu u&telstvu! — Ndmeck^ katolicky spolek u^itelsk^, kter^^ si 

daJ jxn^no »Lebrer-Verein >Austna< fiir Deutsch-Bohmenc od ustavujici schQze 

posud se neseSel. Pfihlisilo se k n^mu jen 27 £ienfi, roztrouSen^ch v pohra- 

nicnich ndmeckych okresich. To jest ovSem spolkov^ 6nnosti na pfekiiku. 

Vaclav Spaick. 



LITERATURA. 



TURECKA. 

Casopis >Stambiil« jest v CafihradS list em ufednim a proto Xtl chvdli 
vlidu tureckou a mohamedanismus, ospravedlAuje prondsledovdni ArmdnA atd. 
Proto vie se o ndm nezmihujeme, ale co nds zajimd, jest. 2e die tureckd nd- 
boienskd a stdtni lipravy jest pod trestem smrti zakdzdno napsati o ndktcrd 
»korunovan6« hlavd, 2e by la zavra2d6nai toho se nesmi nikdo dovdddti! 
»Stainbul«, jako ufednflist, musil v§ak pfindsti zprdvu o neddvndm zavra2d6ni' 
dsafovny Alibdty. Musil a nesmdl! Pomohl si tedy tim, 2e napsal, 2e rakousko- 
uhenkd inonarchynd A12bdta zemfela vf minednou pfirozenou smrti po krdtk^ch 
jen utrapdch Ostatnf, mimo zavra2ddni, vypisuje >Stambul< v§e dopodrobna, 
jak to ptinesly veSkerd dasopisy. Jos. Sefik Vitinsk]^. 

ruskA. 

V. Zellnskij: >Sobraiiije kritideskich materialov«. |e to sbornik, ktery 

pro blubii studium roskd modern6j§i literatury stane se zajistd neocenitelnym 

Prvni tkat obsahuje literdrni charakteristiku Turgendva a hlasy o jeho spisech. 

Badoa nisledovati dal§i knihy o Pisarevu, Cerny§evskdm, ukdzky z kritik Bdlin- 

sk^ho, Dobroljubova, Grigorjeva, Dru2inina, Annenkova a j. Sbornik je ovsem 

jen kompilace, ale zajistd velice zajimavd snASka literatury. 

J. V. Lin^iflkij: >Vopro9 o krest. pozemelnoj sobstv*. Kijev 1894. -^ 
Nad mtru z^iitnsLV^ bro2ura a d&le2itd otdzkou, kterou fesi. Jcdnd o majetkovych 
pomdrecfa, kter^ nastaly velkou francouzskou revuluci: Komu ddny konfiskovand 



78 Literatura. 

zem6 — bur2oasii nebo sedldkAm ? Jakou zm£nu pfivedla revoluce v majetkov^ch 
pom£rech viibec? VSecky tyto otAzky jsou milo propracoviny. Byly tu hlds^y 
rAand theorie, jako 2e revoluce stvofila a rozmnoiiia mal^ rolnictvo, 2e vtibec 
pro8p>61a stfednim tfiddm. Lu^iskij hled^l nabyti jasna archivalnimi pracemi 
V n^kolika departementech. Zvl^t vSimal si takd ot^zky, jak^ byl stav selsky 
po revoluci vabec. Nask^tai se mu obrdvsk^ material; probral archivy depart- 
Cdte d'Or, de la Haute Garenne, Pas de Calais. Dospfil v^sledku, 2e kupovdni 
zein6 rolniky r^zn^ch pomSrft nebylo ntkterak2 tak vzdcnd a nepatrn^, jak se 
oby^ejn^ domnivdme. Majetek cirkevni skupovali hlavnS m6§tdci a spekulanti. 
majetek emigrantii byl prodlvdn v maiych ddstkdch, zvld§t6 rolnictvu, a §el 
neiD^n£ dobfe na odbyt net majetek cirkevni. Zhusta nalezl tak^ novd dSleni 
a vym6fiovdni p&dy za u£elem zaokrouhleni majetku. Lu(^iskij dokazuje, ie pro- 
cento nemajetn^ch do revoluce bylo velice maid, a majetek sedldkd 2e nebyl 
nikterak mal^. Tyto ndzory shledal vSady potvrzeny. Porovnivaje majetek selsky 
z XVI. stoleti, dosp6l vysledku, ie se sidle mnoSil, byt i zvolna, zdroveh jednoi- 
\iv6 majetky se umensovaly, a to v pom^ru, jak rostl podct majelnikfi. Posledni 
slovo tu ovSem neni jest6 fe^eno, ale naznadena tu cesta k dalSim pradm. To 
zdd se jistd, ie majetkovd pomSry pfed revoluci budou pdknou apologii cirkve 
jako znamenitdho do on6 doby socialniho a ndrodohospoddfskdho dinitele. A to 
tim vice, ie dnes drobn^ majetek ndroda iraacouzskdho ocifuje se znendhla 
y rukou 2idovsk]^ch majetnikfl velk^ch latifundii, — diky porevolu&ii svobodd! 

Fr. 2dk. 

Rtlskaja jist6rija. Sostdvil professor A Trafdvskij, vtordje jispravMnnoje 
ji dopolndnoje jizddnije. S ukazdtelem jimen, godov ji predmetov, s 96 risun- 
kami, 6 kartami, 6 planami i 3 raskra§ennymi kartinami. 2 svazky. 1896. Cena 
^ rublA; v nddhern^ vazbS 9 rublfl 60 kopSjek. »Kniha profesora Tradevskdho 
pfedstavuje j c d i n d rukovodstvi (ukazovatele) rusk^ch dSjin, a svdho druhu 
hodi se zvldSt6 osobdm, vidicim v ddjepise ne sbirku anekdot, ale nauku.« 
(Nau^noje Obozrfinije 1895, dis. 40.) — »Nikdo nepopfe, ie zndti d^jinv svd 
vlasti — jest povinnosti kaiddho vzd6lan6ho dlov6ka. My, zajistd, nemu2eme 
nafikati na nedostatek d£jin a d^jepisc&v u nds (na Rusi). Takovd jmdna, jako 
Karamzin, Solovjev, Kostomarov, byla by ku cti ka2ddmu ndrodu. AvSak vezme- 
me-li obyfejnS vzd^landho £lov6ka a nikoli specialistu v historii, ale zajimajiciho 
se o dSjiny a tou2iciho je poznati, tedy pro n£ho velikd dila zdaji se byti pfiliS 
objemnfmi. Profesor TraSevskij, pfedndSejici na Novoruskd university, zajistd 
postihl dokonale ono snadnd, srozumitelnd a zdrovei) diikladnd vylo2eni pfed- 
m6tu, kterd zajimd dtendfe i posluchafe. Mno2stvi v textu roztrouSen^ch drob- 
n^ch i velik^ch vyobrazeni vysv6tluje mnohd. K vyddni jsou pfiloieny: seznam 
jmen, let a pfedm^tflv, malovan^^ch obrazfi, 6 map a 6 pldn&v. Jednim slovem, 
ve vyddni poddno v§e nevyhnutelnd, co jest v mnohosvazkov^^ch dfiv6j§ich dSje- 
pisn^ch knihdch, a v3e vynechdno. co, ad di^lefito, nachdzi se ve v£t§i ^dsti udeb- 
njch hnih.€ (Zivopisnoje ObozrSnije 1895, 6's. 39.) Vice rusk^ch dasopisdv 
o Tradevskdho »Ruskoj historiji« uvdddti nebudu. Profesor Tradevskij md pro 
Bvoji jasnost a zajimavost v pfedndSkdch i ve spisech mnohou podobnost se 
zemfel^m gymnasialnim profesorem FranliSkem Semberou. Spisy tyto objednati 
Ize po celdm Rusku, zvldStd vSak u >K. L. Rikker, Nevskij prospekt, 14, S. 
Petersburg*, aneb u »K. P. Karbasnikov, Novyj Svfit, No. 69, VarSava « 

Jos. Sefik VitinskJ. 



RUSfNSKA. 

Zalisje. Povidka Osipa Makoveja. Cernivci 1897, stran 420. Osip (Josef) 
Makovej je zndm]^ povidkdf mladsi generace rusinsk(5. Minuldho roku uvefejnil 
povidku nadepsanou v dernovickdm denniku >Bukovind«, z nii vySel nyni otisk. 
Zdlesi jest chudd vesnice v ruskd Halidi, z nii se tu poddvaji obrazy i obrdzky 
soudasndho venkovskdho 2ivota. 

Poddtkem povidky jest stra§nd vichfice a boufe, kterd zniCila kostel, chaty 
a oseni, tak ie nastala v obci jeStd vdtSi bida. To pocitoval takd hlavnd mistni 
pop Levickij se svoji detuou rodinou, je2 zdleiela z dvou synA, absolvovandho 
bohoslovce a maturanta, ddle tu byly tfi »dofiky« (dcery) na vdavky, k demui 
se pfidru2ila je§t6 maid dceruSka. V tdchto hmotnych nesndzich Levickij neza- 
pomind v§ak na vseobecnd zdjmy, zvld§td se dinnd udastni nastdvajicich voleb. 



Literatura. 79 

^et rodinn^ klopoty tolik ho tiii, ie si neni&2e brdti noviii, kupovati knih 
^ diti 1epȤaio vzci^l^ni sv^m ditkdm. 

Bohoslovec Jaroslav, kter^ je tu hiavni osobou a nitkou spojujici vSecky 

vcsnickd obrazy, se pfesv6d£uje, 2e by bylo nejl^pe, aby se dal vysv^titi, ani2 

by se dHve oienil; nebot u rusk^ho duchovenstva jest potfebi, aby se o2enili 

t^ed svftcenim, cht6ji-li, po sv^ceni jest to ji2 nemo2no. Jaroslav takd sly§i od 

soused^, ie neienati kn62i jsou lepSimi. V t^chto livahlch zmeSkal dobu 

s-v^ceni, tak ie z^stal ji2 doma. 

Ve vsi ill ovdovfil]^ Slechtic Zaborovskij, kter^ k vftli svoji dospivajici 

dccfi Mini hledd stykii s popovou rodinou. Tak se stal Jaroslav doraddm u£i- 

te\en\ syna slechticova, a tu m6l pfile2itost seznimiti se s obecnimi zile2itostmi. 

licobmezenou vlidu v obci mgl >vijt« (starosta) Kosti§in se sv^mi pfivrienci, 

ktefi sti\i vMchni ve spoiku s mistnim kr^mlfem 2idem. S obecnimi pen£zi se 

iiosx>odafilo bidn€, ano i dokonce se stala defraudace, tak 2e pak se po tuhdrn 

volebnim zipase dostala ke sprdv6 obecni protivni strana radikdlni, 6imi v obci 

nastalo lepsi hospoddfstvi. 

Tak^ v rodind popov6 nastal obrat k lepSimu. Jedna z deer se provdala 
za ii6tele HoroSinsk^ho, kter^ pak vyu^oval dosp6M v nejpotfebnSjSich v£cech, 
pak zaloien byl potravni spolek, aby se obyvatel^ vymanili z podrudi 2ida. Tak^ 
druhl dcera se provdala za profesora, a druh^ syn vykonal mataritni zkousku. 
Ke2, stale se n6co horSiho, pop Levickij t62ce onemocndl, tak 2e nebylo po- 
iny§leni, aby se uzdravil. Jaroslav se pak k naldhdni raatky rozhodl, 2e se di 
vysv^titi, ani2 by se dfive o2enil, aby tak 2ivil svoji matku i sestry. V tomto 
dmyslu nezviklala ho ani nabidka dcery mistniho Slechtice, Mdn6, kterd mu vy- 
zxiala lisku. Jaroslav byl vysv£cen, a Slechtic Zaborovsk^ piesentoval ho po 
limrti otce jeho na faru v Zklesf. 

Pfednost t^to price zdle2i v lideni rusinskjch venkovsk^ch pomdrii, proto 
tak^ se (te povidka tato pfijemng. M6n€ §tastn6 voleny jsou povahy jednotlivych 
osob, tak na pf. neni vyjasn€na povaha hrdiny povidky Jaroslava, pon£vad2 se 
tn nedostivi psychologickdho vysvStleni. Charaktery povidek maji dojista vy- 
nikati nad prostfednost a pfece byti skutedn£ moin^mi. Pfili§ mnoho episod 
a dlouh^ rozmluvy jsou na lijmu povidky. Autor tu ddvl cititi, 2e rozhodnS \6pe 
jest kn€zi .ne2enat^mu a uv^di takd proto dfivody: svobodu od v§elik^ch 
zlvazkd, mo2n o st v6no vati vSecky si 1 y o sad6, hmotnoune- 
zivislost, kteri mudini mo2n^n], aby dobrodinn^ a ndrodni 
u€ely podporoval. — Ffese vSecky nedostatky povidka tato bude za- 
}iaX6 vitanou detbou rusinsk^ho lidu, pongvad2 jest v ni vyliden 2ivot venkov- 
skych roddkd. Fr. H. 2unddlek. 



bulharskA. 

Christijansko nSenie, za Ijubenieto na £elov6£estvoto v spravnenie s kraj- 
nostite na socialistideskite udenja, ot protoireja A. M. Ivancova-Platonova Nl- 
kladem Iv. Vizireva, SviStov 1896, str. 110, cena 1 lev (frank). — Tak^ do Bul- 
har s ka za§el neStastny sociilni demokratismus, kter^ hubi mrav, viru a zbo2nost. 
Bnlharskd duchovenstvo stavi proti nSmu hrize a hiedi zlov&tndmu jeho pfi- 
valu udiniti pfitr2. Vynikajici protojerej Ivancov, ktery byl kdysi profesorem na 
moskevsk^ university, dokazuje v uveden^m spise pfiklady z denniho 2ivota 
a z v^okfi rtiza^ch socialist! ck^ch velikinA nesrovnalost nauky socidlnS-demo- 
kratick^. Vysv^tluje jeji neblahd ndsledky na lid a dovozuje dfikladnS, 2e pouze 
kfestSanskd vira a liska k bli2nimu zachrdni sv6t od socicllnich pfevratd. 

Ifttori jata na B&lgarskija narod od S. S. BobCeva. Plovdiv 1897., stran 224, 

cena 2 Ivy (franky). Stefan S. Bobiev, pfedni bulharskj publicista a politik, 

redaktor vMeckdho m&sifiniku >Balgarsk6 Sbirkyc, vydal minuMho roku dfijiny 

fT^o niroda. Kniha tato jest zajist6 diikladnou studii a praci, co2 mo2no souditi 

z toho, ic byJa schvllena ministerstvem >narodnoto prosvjaStenie* (osvfity) 

a xavedena na stfednich SkoUch jako uCebnice; vySlo ji2 druh6 vydini. Nejvice 

ze v5cho nis zajimaji kulturni dfijiny, kde poznivime v^voj vzdfilanosti bulhar- 

sk^ho niroda. T6i novd doba jest tu velmi dobfe lidena, v2dyt je to nej- 

stkv6lej&i ^>od v dfijinich Bulharstva — osvobozeni zem6 a pfipojeni v]^chodni 

Ram6lie ke kni2ectvi. Spisovatel nis tu tak^ seznamuje s bulharsk^m pisem- 

aictvim, kter^ zajist^ zvldStfi v nov6j§i dobfi ufiinilo velk^ pokroky. 



80 Literatura. 

Nd§ n^od nemd bohuiel dosud vStSich soustavn^ch dSjin bulharsk]^ch 
a vSech siovansk^ch ndrod&, a£ je toho k poznini naSich bratfi nevyhnuteln6 
potfebi; slovansk^ vz^jemnost toho nezbytnS vy2aduje. Bylibychom ochotni po- 
fiditi §ir§i v^tah z bulharskfch dSjin, jakoi i vSech ndrodu slovansk^ch, jen 
kdyby se naSel — nakladatel. 

Armencite i Sultan Abdul Hamid. Casopis >Nade2da« (NadSje) vydal za 
pf i(^inou velik^ho pronisledovdni kfest!ansk]^ch Armdnfl r. 1896. broiurku o stavu 
tohoto niroda a v^jevech pronisledovdni. Cetba t^to kniie^y o 33 strandch 
nis naplfiuje hriizou, jako2 i podivem, 2e humdnni evropsk^ vUdy trpi takov6 
>klanie a porubanie« jako ve vdlce K villi velezridci Dreyfussovi jest ceU 2ur- 
nalistika neustdle znepokojovdna, pon6vad2 je — 2idem, kde2to kdy2 tisice 
kfestan^ hynou rukou vraiednych mosleminfiv, Evropa ml^i. Spisovatel svidi 
veSkeru vinu na sultdna samdho, kter]^ svoji nerozhodnosti zavinil ceM neSt^sti. 
Na fisi Tureckou dojista pfijde tak^ den odplaty Bo2i podle slov pisma sv.: 
Mene, tekel, fares. Fr. H. 2undilek. 



lu2icko-srbskA. 

Zapiski ma^icy serbskeje w BadySinje (1847.— 1897.). Sestavil a vydal 
dr. Arno§t Muka. — Ctendfi >Katolick^ch List&« se snad je§t6 pamatuji na 
velkolepou slavnost padesdtilet^ho trv^ni srbskd matice, konanou lonsk^ho 
roku po velkonocich, o nii jsme pcdali zevrubnou zprdvu. K tomu ddelu byly 
vydiny tfi jubilejni spisy: >Serbske zyiiki« (hlasy), bdsnS Jakuba d£insk^ho» 
»Za du§u a wutrobut (srdce), sbfrka bdsni Jana Wahafe, a posldze svrchu uve- 
deny spis. To jsou spisy, kterd by trvale zv6£nily pamdtnou ud^lost v 2ivot6 
niroda lu2icko-srbsk^ho. 

V zdpiscich matice srbsk^ jsou nejdfive uvedeni funkcion^fi a r&znd 
mati^ni odbory, totii jazykozpytn^, belletristickj", ndrodopisaj^, hudebni, paeda- 

fogicky, pfirodopisn^, historicko-archaeologick^ a dolnoluiickj^ se sv^mi 2Ieny. 
limo to jest ustavena stavebni komise, jeji2 u(Selem jest se starati o stavbu 
nov^ho matiiSniho domu v BudySing, finnn<ini komise. kterd sbiri pfispSvky, 
a loftskdho roku by la je§td zaloiena komise slavnostni, kterd pe^ovala o to, aby 
jubilejni slavnost mati^ni so d5stojnd vydafila. 

Stanovy dru2stva mati^niho pou^uji dten^fe o uielu spoiku, o povin- 
nostech i privech jednotliv^ch ilenii, potom nisleduje pfehled dfijin matice 
srbskt^ z pdra kaplana Jakuba Sewdika. 

Po pfikladu matice jihosrbsk^, £esk^ a illyrsk^ byla r. 1847 zaIo2ena t6l 
matice lu2ickd v Budy§in£, jeji2 lidelem bylo vyddvati v^deckd i zdbavnd spisy 
pro vzdSlance i lid. Torouto dostdla matice tak^ vynikajicim zp{isobem; nebot 
vydala hojn£ zvldStS vddeck^ch spisfi, kter^ch by jinak soukrom>^ nakladatel 
nebyl nikdy vydal. Tak hlavn€ vySel jejim ndkladem lu2icko-n6meckf slovnik re- 
dakci dra. Pfula, hornolu2ickl srbsk^ mluvnice od t^ho2 spisovatele, pfedem 
slu§i v§ak uv^ti dasopis mati£ni, kter;^ obsahuje hojnou Idtku k poznlni srb- 
sk^ho ndroda kterd by jinak nebyla dochovdna vdkfim pfiStim. 

Za 50 let pfijala matice celkem 90.979*39 marek, vydala pak 86 63419 m., 
tak 2e ^ist^ jmdni bylo minuldho roku 4 345*20 marek, vc skutednosti v§ak 
5 828-76 marek. 

V nyndjSi dobS jest nejpiln^jSim ukolem matice stavba n^rodniho domu 
V Budy§m6, kterd by bez tohoto dru2stva nikdy nebyla provedena. Velkolepd 
stavba tato bude trval^m pomnikem zddrn^ dnnosti tohoto prospSSn^ho spolku. 
O matiSnim dom£ jest v tSchto zdpiscich ps^na zvld§tni stat. 

Matice m£la 622 jednotliv^ch dleni&, mezi nimi t^2 n^kolik Cechfl, jako2 
i £lenfi ze v§ech zemi slovansk^ch. Mezi sb6rateli na roati6ni d&m dteme n6- 
kolik katolick^ch kn62i, zvld§t£ redaktora Tom. Skrdle, kter^ za svdho pobytu 
v Lu2ici se osobn£ pfesv£d61 o potfebnosti tohoto dfile2itdho shroma2di§t6 
lu2ick^cb Srbd. 

Kone£n£ se v knize t^to popisuje krdtce vznik a prdce dolnolu2ick^ho 
odboru, ktery byl zaIo2en r. 1880. na ndvrh Poldka dra. Alfonsa Parczewsk^ho. 

Zdpisky tyto jsou dflstojnym ocenSnim snah matice srbskd a hojn^m ma« 
teriilem k d^jindm tohoto listavu; jsou za dv6 marky. Fr. H. 2undilek. 



Literatura. gl 

CHORVATSKA. 

Sinj i njegovo slavje god. 1887. Napsal fr^ Ivan Markovid, tiskem akc. 

tiskdmy v Z^hfebd 1898. — Pfed llti lety konala se v Sinji v Dalmacii veliki 

slavnost, pam^tka 2001etdho pfeneseni z^zradndho obrazu i^anny Marie z Remy 

do fe^en^ho m^sta. Slavnost byla cirkevni i nirodni v nejIepSim souladu ; lidast- 

nilo se ji nescetnd katolick^ho lidu z ccld Dalmacie. Mimo to slavili tehdy 

jestfi ']\n6 dve uddlosti, totii pofidtek nov^ho Sinje a vybaveni z lureckdho pod- 

danstvi r. 1715. Aby pamdtka tato nevymizela, napsal P. frantiskdn dr. Ivan Mar- 

kovid nejdfive ddjiny m^sta od nejstarSi doby a2 do posledniho zem6tfeseni, 

ktere prdv6 v tomto m6st6 nadSlalo mnoho skody. ZnadnS mista zabiraji tu 

d^jiny frantiSkanskdho kldStera i kostela. V druhem dilc jest vypsina paroarnd 

slavnost. Kniha nemd jen cenu mistni, n^br2 tak^ v§eobecn^, zvU§t6 pro kalddho 

katoiika> pon£vad2 se tu jedni o prvotnim mist6 sbratfendho ndroda. Spis je 

za 1 zl. a obsahuje 9'/, tiskovych archfl velkd 8". Fr. H. 2undilek. 



NEMECKA. 

Die Palack^-Feier nnd ihre Widersacher. Ein Mahnrut an die armen 
christlichen Volker Oesterreichs. Von Rudolf Vrba. Prag 1899. Selbstverlag. In 
Commission: Cyrillo-Method'sche Buchhandlung G. Franci, Prag; Heinrich Kissel, 
Wien; Xaver Pflugmacher, Leipzig. Preis 3 Kronen 40 Heller. — Jedenkr^te 
bavil jsem se s vynikajicim profesorem, spravedliv^m N6mcem. Pravil mi: »Pro(^ 
vy, Cechovd, nevyddvite maid nSmeckd spisy, kterd by poudovaly NSmce o va- 
§ich n^odnich, politick^ch a kulturnich snahdch, kterd by pomalu podivaly 
desk^m i jin^m Ndmcfim spr^vn^ a vSrn^ obraz cel^ho vaSeho byti a 2ivota ? Jen 
proto maji r^6mci o v^ kfivd a docela faleSnd mindni, pon£vad2 derpaji vddo- 
mosti o vis z listfl vAm zufivd nepfcltelsk]^ch.« V tdch slovechje mnoho pravdy; 
kdyi jsem detl tento nejnovfijSi Vrbflv spis, stile jsem jich vzpominal. Bylo by 
to snad rozhodn^ lip, nei znAmi. hyperprodukce bisni a vSelijak^ch novel; ale 
takov^ maly spis vyiaduje mnoho pracn^^ch studii, velik^ch vddomosti, bystrd 
soudnosti a znadndho nadini. Vrba je ve svdm oboru virtuos a v ndkterych 
vdcech specialista, iemui neni rovno. Tvrzeni svd dokladi statistikou, je2 se mu 
fine jako z mitreuilles, frize je mu cizi, co povida. k tomu md hned ph'valy 
dukazfi. Vystoupi-li na boji§td, jde s otevfen^m hiedfm, vyzbrojen od hlavy do 
paty, obklopen bateriemi dokladd, kterd hfmi, a2 protivnik(!im usi zaldhaji. VHU 
bychom si, kdybychom mohli, podrobnd a d&kladnd rozebrati jeho »Palacky- 
Feier«, rozmdry tohoto listu jako mdsidniku vSak toho nedovoluji. Omezime se 
na nejnutngjsi. Kniha je o 292 strandch, neobsahuje tedy pouze Apologii Pala- 
ckdbo slavnosti v Praze proti tisku nim jizlivd nepfdtelskdmu, nevyvraci toliko 
jeho lii doslovn^m uvdadnim fedi o slavnostech mluven^ch, ale poddvl ceiy 
obra^ Pilackdho politickdho, sUtniho a jazykovdho programu, jen2 nyni divno 
jti uzniva se za iedinS spr^vn^ od cel^ho chaosu politick]^ch stran, jimi2 je 
rczvifena na§e vfast, rozepisuje se o pomdru Uherska a dualismu, o principu 
nirodnostnim, o podezffv^ni Cechfl z domndldho utiskovcLni N£mc5, kritisuje 
politiku Rakouska v letech 1848 — 1866., vdnuje v^bornd stati socialnimu ne- 
bezpedi, vznikajicimu ze sacialni demokracie a ndrodnostniho boje v Rakousku, 
z panamist5, kterd md kaid^ ndrod, a ktefi die slov spisovatele »jsou oby^ejn^ 
nejv£t§i khklouni ve shromcLidSnich a parlamentech, nejIepSi »vlastencic, ktefi 
naplfiaji svd kapsy, nacpou si bfich, ukoji svd choutky, a tup^ lid jde stdle za 
iiimi,« promlouv^ nepokrytd a die osvSd^endho zpfisobu sv^ho pfimo a ne- 
ohroien^ o iidovstvu a kapitalismu, tak 2e kniha stdvi se nejen apologii desk^ho 
niroda, ale i katolickdho stanoviska a katolick^ch mySldnek, kterd — bohu2el, 
yii6zn€ proniknouti musi, — ale a2 po trpk^ch zkuSenostech a velikych po- 
hroraich. Zcela sprdvnd tvrdi spisovatel, ie ubi^vdnim ndbo2enstvi pfib^^vl ne- 
mravnosti, a nemravnost ml v zlp£ti chudobu, jsouc op£t matkou novych 
nemravnosti. Paupertas meretrix. A tak z nedostatku nlbo2enstvi prameni 
veSkerd zio, lastAvA d6sn^ kolobdh neblah^ch 6nii a udilosti ve vSech oborech 
lidsk^o iivota a lidskd spole^nosti. Opakujeme, 2e bychom rldi dfikladndji se 
kaihoo obirali, cel€ uklzky z nf citovali, kdyby to dovoloval rozsah >Vlasti<. 
Cifllme svou povinnosf, upozoriiujfce na spis co neid&tkliv6ji, se 21dosti. aby 
naii fedoici ve sch&zich katolick]^ch jednot a spolkfi hojnS uiivali vzlcndho 
materiiJa, kter^ jim kniha podlvl. Spisovatel vydal knihu sv^m nlkladem: co 
to znameni, netfeba povidati. Jsme jisti, 2e si ji Ndmci jak nlle2i pov§imnou, 

»y]Mf> IIM— M. 6 



82* Literaturau 

ale rousime si ji povSimnouti i my, bylo by n^m lito spisovatele, aby za sv^ 
prdce a snahy m€\ b^ti odmSn^n — deficitem. Kdo jen pon^kud m&2e, aC 6mi 
svou povinnost. Tfi koruny a ^tyficet hal^ffl &LSto vyd^me a nemime z toho 
nic — ba, mnoh^ jinak naSinec z pohodlnosti nebo rozpakfl, aby nemusil odffci, 
dd je zvcU^fim lecjakdho spolka ndm nepfitelskdho, neb za knihu, kterd n^ 
uriii. Pfi 1^ pfileSitosti upozorfiujeme i na social n£-politick6 spisy Rud. Vrby, 
jicb2 tituly )sou na obdlce uvefejn6ny, opakujice, ie dp. Rud. Vrba je ve sv^m 
oboru opravdu virtuos. Josef Flekd^ek. 



6 E S K A. 

Filosofie podle zAsad sv. Tom&Se Akviiisk6ho. Cist druhd. Kosmologic 
se zvld§tnim zfetelero k modernim pfirodov^ddm. Oddil I. a II. Napsal Dr. Jos. 
PospiSil, sid. kanovnik a docent filosofie na bohosloveckdm ustav£ v Brn6, 
t\en Akademie sv. lom^e Akv. v kimS, dopis. ^len krdl. desk^ spolednosti 
nauk a Cesk^ Akademie cis. FrantiSka losefa pro v6du, slovesnost a um6ni 
V Praze. — Vyddno pfisp^nim Cesk^ Akademie. V firn6 1897. Tiskem a ndkladem 
knitiskdrny BenediktinCi rajhradsk^ch. 

Kdy2 r. 1883. vy^la prvni 6ist Filosofie PospiSilovy (Materidini logika, 
NocLika a VSeobecnd raetafysika), byl by zvfiCnfil^ M. Prochdzka — prosluly 
profesor a spisovatel, druhy to SuSil, — dostav knihu tu do rukou, radosti pr^ 
tdm^f do pl^^e se dal a Bohu d^koval, 2e dopfdno mu v literatufe na§i vid^ti 
dilo takov^. 

Bylo to ovSem dilo vzdcn^, v literatufe na§i neoby£ejn^ jak Idtkou, tak 
i zpracovdnim, systematickd Filosofie deskl na zdkladech ond filosofie, kteri 
kdysi ve§keru v6du ovlddala a vSechen du§evni 2ivot fidila, kterl v§ak i nyni 
je§t6 tu silu V sob6 mA. Autor hned v uvodS sm6le a s jakousi jistotou vit^zstvi 
prohldsil za nesprivnd min^ni filosofd modernich o filosofii scholastick^ 
a pfifkl ji v^6i v§emu modernimu svStu filosofsk^mu v^znam, jak^i ji v pravd6 
ndle2i. »Bylo a2 doposud takofka oby^ejem o filosofii scholastickd mluviti a psdti 
jako2to o stanovisku naprosto ji2 moderni filosofii pfekonan^m. Tak se stalo, 
ie ndzory nejbludngjSi o scholastice jakoito dddi^nd v kruzich vzdS'an^ch upln£ 
zobecnSly. Toto lich^ a bludnd roin^ni o scholastice di se jen z lipln^ neznalosti 
vysv6tliti.« 

»Na sv^tsk^ch Skoldch jak stfednich, tak i vysok^ch vUdne doposud 
proti scholastice ona pfedpojatost, kterd2 ji dfive i ze §kol katol. vytla^ila. Na 
nasich stfednich Skoldch a universitdch v Rakousku zobecndia t^m£f liplnS 
filosofie Herbartova, kter^ popirajic realnost pravdy mctafysick^, jest sc 
scholastikou ve pfim^m odporu. A proto vidfme, 2e zmatek pojmfi a nizorA 
doch^i i u nis pofid v€t§ich rozm^rft . . . Ona filosofie, je2 na tak zvan^ch 
resultdtech moderniho darwinismu hledi zbudovati ndzor sv^tovj^, ustdvd na 
pouh^ hmot^ a jejim v^voji a nemfiie se nikterak povzn^ti na vjsluni idedlni 
pravdy, v ni2 jedin€ duch lidsk^ svou vfelou touhu po pravdS ukojiti mflSe. 

»Sv6todSjinn]^ v^znam filosofie scholastickd priv€ v tom zdleii, 2e jen 
ona sv^mi principy je s to, aby ony pravdy a zdsady obhdjila, bez nil Iddnd 
Hdski 8pole£nost naprosto b^ti nemfi2e, jako jest, byt vy§$i bytosti, na ni2 
£lpv€£enstvo zdvisi, svoboda a nesmrtelnosC du§e, bo2sk^ p&vod autority atd « — 
(Ovod k I. dlsti filosofie.) Pfes toto rozhodn^ stanovisko, nebo prdv£ pro n£ 
doSla I. 6ist filosofie PospiSilovy uznini i tarn, kde nesdileji &e na§e n^ory 
filosofick^. ') 

Chdpeme tedy radost onoho rou2e, vysoce vzd6lan6ho — Prochdzky, nad 
prvni knihou PospiSilovou. 



*) Masaryk napsal r. 1885. v Atheneu o Filosofii PospiMlovd takto : >Spisu 
dot^endho v^im sob£ hlavnS pro vnitmou jeho hodnotu. Jevit se v n6m veliki 
znalost pfedm6tu a dfimysl skute^nS filosofick^; spis s jednoho hlediska dflslednfi 
je propracovan^ s onou opravdivosti vzneSenou, kterd lictu vzbuzuje nejen pfed 
autorem samym, ale i pfed v^ci jiro obhajovanou. Nemdn6 filosofickou je v^cnost, 
kterou spisovatel posuzuje se svdho v^Iudndho stanoviska soustavy protivn^. 
DoddLme-li koneinfi, 2e ve spise dflsledn^' pokus proveden o feskd ndzvoslovi 
filosofick^, pak smime lihrneCn^ soud prondsti ten, 2e spis Pospi§ilfiv je skutedn^m 
obohacenim na§i literatury filosofick^, a poklddime jej za jeden z nejlepSich spis& 
tesk6 filosofick^ literatury v&bec* 



Literatura. 83 

A CO by by I ten vzneSen^ a uSlechtil]^ duch asi pocitil, kdyby by I zfel 

tlruhou 61st Filosofle Pospi§ilovy, kterdi oproti 6&sii prvni znamend netu§en^ 

pokrok a jei vyznamem sv^^m pro literaturu na§i stavi se do fad nejprvn€j§ich ! 

PospiSilovou Kosmologii postavena pfepevn.l a mile ozdobn^ sou^dstka 

na bttdova, v nil pracovali nebo posud pracuji u nds Hlavat^, Votka, Simanko, 

Nlbdlek a zv11§t£ hloubavy a neunavn6 piln^ KadeMvek. 

Dilem tim literatura naSe mdle ji2 £estn£ postaviti se v torn to oboru 

po bok Uteraturdcn cizfm. Jest to dilo velikolep^ a — rozumi se — v naSi litera- 

tofe 3edin6. Proto hned z poddtku sv€ho referdtu upozorfiujeme na tuto kniha 

v&echny kruhy na§i intelligence, at jsou ji2 v naSem tdbofe katolick^m, at 

stoji mimo nls neb i dokonce proti ndm; dovolujeme si upozorniti profesory 

vysok^ch &kol i poslucha^e jejich, profesory §kol stfednich i studenty a vfibec 

Tiechny, kdoi, at tak dime, intellektudlnS iiji a o v6ci mimo nis j§ouci s v y §- 

§iho stanoviska sc zajimaji, v§em tSm Kosmologie PospiSilova, berouci zfetel 

svl4§t6 k modern im pfirodov£ddm, m^ie b^ti zdrojera netuSen^ch po- 

inatk&, pramencm poudeni, je2 ducha osvSii, m&2e pfin^ti jim neoby^ejn^ho, 

posud neobvykldho oz^eni jejich obzoru rozumov^ho, jejich 6nnosti duSevni. 

Nic nemusi se snad lekati, ie pfi tomto zkoum^ni bShu sy£ta, zjevii pffrody a 

vdbec zdkona ve§kera »Kosmu€ zjevi se tolikrdte nezbytn^m jmdno — Bfih, 

jakoito resultdt nutny. Neblli se jm^na toho filosofovd nejhlubSi, byt pohanSti, 

Sokrates, Aristoteles, Plato, ba ahi ne Kant, nebdli se ho duchov^ nejv^tbi, 

velici mysli, vetici srdcero. Duch Florentana bdsnika-iilosofa mluvi2: 

»Filosofia, . . . a chi la intende. 
Nota non pure in una sola parte, 
come natura lo suo corso prende 
dal d i V i n o intelletto e da sua arte. ') 

(Dante, Bo25k^ Komedie.) 

NeiU pfikro^ime k vyli^eni v^znamu Kosmologie Pospi§ilovy, dIu2no 
pfedeslati obsah a hlavni rozdSleni cel^ho velkolepdho dila toho, aby dtendf 
pozna\ rozsah litky, ji2 autor do price sv^ pojal. 

A) Atomism us. I. Kratk^ dSjepisn^ ndstin nauky atomistick^. 1. Ato- 
mismus antick^; 2. atomismus nov£j§i doby: a) mrchanicky (korpuskul^ni), 
h) dynamick^ (energetick]^) ; 3. atomismus nejnovdjSi doby: a) fysikdlni, d) che- 
mickf , c) filosofickf : a) ^) historick^ n^tin a kritika psychickdho dynamismu. 
II. Dukazy, kterd moderni pfirodov6da pro atomismus uvddi. 1. DQkazy z fysiky, 
2. z chemie. III. Kritika atomismu. 1. Atomismus obsahuje v sobS spory : a) ato- 
mismus korpuskuUmi, d) dynamickj*; atomismus sdm sebou nevysv^tluje fysi- 
kilnich vlastnosti tSIes; 3. nevysvfitluje chemick^^ch vlaslnosti hmoty; 4. nefeSi 
otizky o bytnosti hmoty. 

^) Materia a forma. (Ldtka a tvar.) I. Rozbor nauky scholastick^. 
1, L^ka prvd; 2. podstatny tvar; 3. RAzn^ druhy tvaru. II. Vznik a zdnik. 
IlL V^od tvaru z Utky. IV. D&kazy pro nauku aristotelsko-scholastickou o Idtce 
a tvaru jako2to konstitutivnich principech hmoty; 1. Diikazy z podstatn^ zmSny 
l&es; 2. z fysick^ch vlastnosti t£les; 3. z pohybu; 4. ze sil fysick^ch; 5. fysicky 
z^on a jeho nezbytnost. V. Pom£r mezi fysikou a metafysikou ve filosofii peri* 
patetick^. VI. Vztah scholastickd nauky k theorii atomistick^. 

C) M o n i s m u s. I. Historick^ nlstin monismu. II. Monismus £ili nauka, 
podle ni2 vSecky bytosti duchovd i hmotn^, neb aspoh hmotnd jsou jedinou 
podstatou v rflzn^ch sv^tov^ch bytostech toliko r5zn£ se jevici, sama sob6 od- 
poruje. ni. Monismus jest absurdni ve v§ech sv]^ch tvarech. 1. Monismus pan- 
theisdck^; 2. monismus (pantheismus) pessimistick^ ; 3. monismus pfirodni; 
4. mechanick^ £ili hylistick^. 

Z>J D a r w i n i s m u s. I. I^vod historick^. II. Samovolnd plozeni. III. Pflvod 
organickych druhfi. IV. Hlavni zlsady theorie Darwinovy. V. PiHrozen^ v^b6r. 
VI. Pfechodn^ tvary. VII. Boj o existenci. VIII. MSnivost organick^ch tvarfl. 
IX Pojem druhu. X. Ontologie a fylogenie (Haeckelismus). XI. Darwinick^ ndzor 
o pdvodu dIovSka: 1. T^lo lidsk^ a tSIo opice; 2. psychick^ 2ivot £lov£ka: 
a) iivot vegetativn6 animalni u dlov^ka a u zvifete, d] duchov^ 2ivot dovSka. 

2) dlov^k se Ii§i od zvifete sebevSdomim, &) fe6', y) £lov£k vynikd nad zvifetem 

v6don a amdnim, ^) dov£k liSi se od zvifete nlbo2enstvim a mravnosti, e) sv^m 



*) Filosofie tomu, kdo ji rozumi, hUsd nejen v jedn^ toliko £isti, kterak 
Dfiroda, bdh svdj bere z bo2sk6ho rozumu a z jeho umSni. 

6* 



84 Literatura. 

2ivotera pospolit^m, Q zdokonalitelnostf v§ech tvar&v a projev& sv^ho Sivota^ 

n) pomdr ^lovSka ku pfirodS je dalSim dfikazem jeho podstatn^ho rozdilu od 
zvifete. XII. Darwinismus jako materialismus vAbec 1. ru§i mravni f id ve sv^tS, 

2. pfidi se d^jinim £lov£^enstva. XIII. Darwinismus a logika. XIV. Darwinismus 
a nauka kfestanski. 

E) Pfivod svSta. I. Antick^ dualismus. 11. Materialismus. III. Stvofeni 
sv6ta. 1. Hmota neni vttnA: a) Dukazy metafysickd, b) fysikdlni; 2. Sv6t ne- 
vznikl vyronem z bo2stva; 3. svfit byl Bohem stvofen: a) pojem stvofeni, jeha 
mo2nost, b) nezbytnost stvofeni svdta z ni£eho, c) n^kterd nimitky proti stvo- 
feni sv^ta, d) stvofeni z ni^eho jest vlastni a specifickou vlastnosti bo2skou, 
e) B6h slvofil svfit svobodnfi, /) optimismus, g) o moinosti v65n^ho stvofeni, 
h) o Oase st^^feni (v££nd stvofeni neni ani mo2no ani nutno); 4. vzornd pfi^ina 
sv^ta; 5. u(^elni pfi^ina sv^ta. 

/'jVJtvarsvfitavflbec anaSi zem6 zvldSt. I. V^tvar svSta. 
II. Vytvar naSi zemfi zvldst: a) theorie literfrni, b) restituSni, c) konkordisticki, 
d) idealisticki, e) allegorickd. 

G)Zachovlvini sv^ta. (Conservatio mundi.) 

B) O spolupfisobeni bo2skdm s fysicki^mi (^innostmi 
bytosti stvofen^ch. I. Nauka scholastickd. 11. Zpflsob, jak^m B{kh s din- 
nostmi fysick]^mi vflbec a svobodn^mi zvldst6 spolupdsobi. III. Nauka o prae- 
moci fysick^ nesprclvnd se pfipisuje I3£iteli AndSlskdmu. 

Ck) Bo2skd prozfetelnost. I. O Boiskd prozf etelnosti. II. Pro^ 
zfetelnosti Bo2skd nepfidi se nerovnd rozdSleni statkfi pozemski^ch. HI. Prozfetel- 
nosti Boisk^ neodporuje fysick^ zlo: 1. historicky ilvod; 2. vj'znara fysickdho 
zla V fddu pfirozendm; 3. v fddu nadpfirozendm. IV. Bo2skd prozfetelnosti ne- 
odporuje zlo mravni. V. Ndhoda a osud. 

7)Uielnostvpfirod6. I. Pojem uielnosti v pfirodfi. II. U^elnost 
a liieini sm^rnost a zdmfirnost ve pfirodd: 1 ve pfirodfi neiistrojn^; 2. ustrojnd; 

3. zvifeci pud dflkazem ufieln^ zdmfimosti ve pfirodfi. III. NaduCelnost v pfirodfi. 

Ar)Oviditeln]^ch nadpfirozen^ch zjevech ve pfirodfi 
^ili o zizracich. I. Pojem divu i\ zdzraku. 11. Rozvrh zizrak^. III. Mo2nost 
zizrakfi. IV. U5el zdzrakfl. V. Poznatelnost zizrakfl. VI. Nimitky proti zizrakum: 
1. niraitky vSeobecn^; 2. ndmitky moderni filosotie; 3. nimitky pfiroduv6deckd. 

Zr) Kfe Stan sky a ma teria I i st i ck o-pan thei st ick y ndzor 
o s v 5 1 6. 

Naznadili jsme zde podrobndji jednotlivd stati Kosmologie Pospi§ilovy za 
tim li^elem, aby i ten, kdo dila onoho sAm koupiti si nemCiie, v£d61, co m52e 
u jineho v Kosmologii td najiti, kdyby toho potfeboval k vlaslnimu pouieni 
nebo pfesvSdd^eni k odra2eni litokd, k pfedniSkim, k pojedndnim a £link&m a p. 

(PokraCovdni.) 

VzdSlavacf knihovna katolickd. Pofddaji Dr. J. Tumpach a Dr. Ant. 
Podlaha. Umudeni a oslaveni Pina naSeho Jeiise Krista podle dtyf 
evangel ii. Napsal Dr. |an Lad. S]^kora. Hlubokd meditace o nejv^zna£n^j§ich 
d6jich V 4ivot6 JeiiSe Krista, spojend se zevrubn^m kritick^m vypsiuim, jak 
topograiick^m, tak historick^^m, vSech okolnosti, t^kajicich se utrpeni a oslaveni 
Kristova, tak as zn£lo by povSechnd ohldSeni dila profesora Dr. S^kory. Pfi- 
mys1ime-li upfimnost duSe v6fici, je2 ve form€ nehledand, mystice takfka 
vrozend, odivd elegantni a pfec jednoduchou formou svd mecUtace a je2 s ne« 
vSedni pili vybrouSen^^m bystrozrakem ducha snddi material k dilu, mdme v nej- 
stru£n€j§i rysech charakteristiku dila Sykorova. 

Jest to stkvostnd novinka, kterou2 literatufe £eskd dalo pdro profesora 
S^kory. Dilo to nebude pak jen v^bornou pomfickou kazatelfim v dob6 postni, 
ale osv£d£] se jako prosp6§n4 duchovni detba intelligence kfestanskd. 

Vdclav Roudnicky. 

Metafysika obecnA. Napsand od Dra Eug. Kadefdvka. V Praze 1898. 
Str. 150 Jmdno udendho pana autora jest ji2 chvalnfi znimo v u(^endm sv6t6, 
nebot neni svrchu zmfn^nd kniha prvni spis fllosofickj', jim2to se proslavil, tak 
2e by dosti bylo, novd toto dilo pouze obecenstvu oznimiti. V2dyt pak jest 
nad to V literatufe na§i filosofick^ch spis& velmi po skrovnu, a je§t6 mdn6 t6ch, 
kterd by byly vstoupily v odv^k^ a osv6d£end tradice filosofie kfesf^nskd. Za, 
tou pfidinou budi2 dovoleno jen n6co skrovndho o nadzmin^n^m spise fici. 
Kniha obsahuje obvykld raetafysick^ stati a zisady, je2 probird pan autor na^ 



Literatura. g5 

feikladft sv. Tomd§e Aquinsk^ho a osv6d6en^ch ndsledovnikA jeho, jako jsou 

Libentore, ZigUara, Klcutgen, Schneid a jini; av§ak vsimcl sob^ bedlivS vlech 

t£ch, kdo2 odbodili od starobyld kfestansk^ filosofie, jako Carthesius, Spinoza, 

Home, Kant, Fichte. SchelHng. Hegel a jiai, ktefi zamitnuvie filosofii schola- 

stickoa kfest^nskou, a pfidr2evse se ji odpornych soastav nominalismu a v^- 

stfedn^ho realismu a diisledng je provkd6jicich dospgli k nihilismu a k materia- 

lismu. A£ jc spis objemem skrovn^, nalezne v n6m dtendf hojn^ho pou(^eni 

a pevn^ho zdkladu, aby se mohl vyhnouti kfiv^m cestdm, na n€i pfevedla 

mnoh^ modemi filosofie. Budi2 tedy zAs\\iin6 toto dilo doporu(^eno v&em, jim2 

pravda na srdci le2i\ zvl^t^ vSak kandidcLtflm filosofie a theologie. Spis se do- 

poruduie tak^ ryzi (^eStinou a £eskou filosofickou terminologii, }ii pfipojena 

je i latinskd. Dr. Ant. Lenz. 

Prftce kfesCanstvfm poavSeenA a svatf patronov6 jejf. Napsal Franti§ek 
Jaoovskf. N^kiadem (^esk^ho knihkupectvi Emila Solce v Tel^i. Cena 50 kr. 
V livod^ k dasovd kni2ce t6to (260 str.). je2 pfipsina jest »pamitce po^estndho 
cecbu hfebenifsk^ho v Tfebidi«, dokazuje niS neunavn^ spisovatei Fr. janovskj", 
2e clovSku jest nezbytnS pracovati, by hodn^m stal se 2ivota ; v2dy tf i prarodi£ov6 
nasi V rdji m^li pracovati (>Pojal Hospodin B{ih £lov6ka a postavil jej v rdji 
rozko^, aby jej vzdSllval . . .«) a posiu§nosti k Bofiu sob£ i vSem sv^m po- 
tomkum v^^nd blaienosti zaslouiiti. Av§ak od chvile, kdy pfestoupili pfik^zani 
Boil, nabyla prdce rizu pokdnf a zadostiu^inSni za hfich, stala se trpkou a ob- 
tiinou. Ne2 tento bolestn^ osten pr^ce zmirn^n a trpkostf jeji oslabena od t^ 
doby, kdy s^m Syn Bo2i, stav se £lovdkem, pracoval v dilni sv(^ho sv. pdstouna. 
Ano, jako kfesfanstvi pozmSnilo a povzneslo vSechen obor svSta, tak povzneslo 
a zuslechtilo i prdci vieho druhu, v ^em2 zvldStS kll^tery vybornou byly §koIoa. 
Po t^ jedndno o b^val^ch ceSich a dokizino, 2e dokonal^ kfesCansky iivot byl 
jejich podstatou, uvedeni svati patronov6 (a jejich iivotopisy) femesel a umdni 
(sir. 28. — 140.), poddno >NebIah^ zrusenf cech&v< a iivotopis Adolfa Kolpinga, 
sakladatele a generdlniho pfedsedy jednot katol. tovary§d, vyjmenov^y jednoty 
katol. tovarySd, spolky katol. d^lnik&v a femeslnikfi a sv. .osefskt^ jednoty katol. 
muidv a jinochfiv v na§ich mdstech a zakon^eno »Pisni prlce< od naSeho p6vce 
na dniin6 Moravdnce Vlad. St'astn^ho. Doporu^ujeme vfcle. 

Prokop Zalet6l. 

DR0BN£ LlTERARNf A JINE dOLE2IT£ ZPRAVY A CVAHY. 



Sv. Otec Lev XIII. Jmeniny sv. Otce dne 21.srpna byly slaveny veliko- 
lep^ji nei jindy; pfi6nou toho bylo otevfeni chrimu sv. jachyma na I'rati di 
Castello. IMlo se velice okdzale ve dnech 17., 18. a 19. srpna za pfitomnosti 
papeisk^ho dvora, mnoh^ch kardin^lA. fimskd §lechty, r&zn^ch preldtfi a Mdfi 
a ohromndho mno2stvi fimskdho obecenstva s osmnicti katolick^^mi spolky 
T dele. Sv. Otec pfijal v den Svjch jmenin sv. .sbor kardinilfi, firaskou ^lechtu, 
z^tupce university a Ratolick^ch spolk& a se 2ivym zdjmem dal si liiiti slav- 
nosti otevfeni krksndho chr^inu a chvilil umysl, aby ve farnosti Monte 
Nario, je2 je velmi rozsdhl^, zbudovdn byl nov^ chr^m. Jeho Svatost dal na jevo 
oehbost, 2e farif u sv. Stdpdna ve Vidni oddal cirkcvn€ princcznu Doroteu 
Koburgskou, katolidku, s v^vodou ArnoStem ze Slesviku-Holstcinu, luterdnem, 
anii mu byly dlny dfive zdruky, 2e ditky tohoto man2elstvi badou katolick6. 
Officielni iumal sv. Stolice uvefejfiuje v t^ pfi6n6, aby pfi§t6, kde ziruky takovd 
podino nebade, katolick^ kn6z zachoval se lipInS passivn6, nevykondvaje 2dd- 
o^ch obfadfi, na znameni. 2c cirkev toho neschvaluje. Osud potla^en]^ch £aso- 
pisA ]e2i sv. Otci velmi na srdci. Sachettiho, redaktora >Unitd Catto1ica«, pfijal 
Jeho Svatost dne 25. srpna a mluvil s nim velmi d5v£rng, povzbuzoval a t6§il 
bo. Ku konci (ervence pfijal v soukrom^m slySeni proboSty Tragellu a Bi- 
gattiho, ktefi navStivili uv^znSndho dona Aibertaria, a zvld§t£ d&vSrn^ a otcovsky 
srdedD^ vypt^val se jich na stav jeho. Potomdodal: >A neni-li tomu ji2 pln^ch 
dfacet Jet, kdy jsme v6zn£ni ve VatikdnS, ani2 bychom mohli vyjici? Jen potdSte 
dona Aibertaria, vi2ime si ho, mime ho rddi, uznavdme jeho zlsluhy a pfejeme 
tti aby byl brzy vrdcen pravdd a spravedlnosti, kter^ ve sv^m dasopise, tak 
fleohroien^ hijil-* Op^t nov^ ddkaz, jak osvicen^ Lev XIII. katolick^ 2urnalisty 



S6 Drobnd liter^mi a jin^ dfilciitd zprlvy a Qvahy. 

mihije. — Zpriva o bidndro atenUtu 2enevskdin dostala se sv. Otci v sobotu 
odpoledne dne 10. zifi jeho Svatost se velmi ulekl, zbledl, a pokleknuv, diouha 
se modlil. Potom zaslal neprodien£ Jeho Veli^enstva cisafi p;inu srde^n^ sou-> 
ftrastn^ telegram, k ntmut J. V. nii cisaf pin velmi vroacimi a dojemn^mi 
slovy odpov6d£l, jak z vefejn^ch listfi znimo. My katolici dovedeme dobfe po<^ 
chopiti hlubokou bolest sv. Otcc nad atentitem 2enevskym; otec kfestanstva, 
hli^ajici celdmu sv€tu viru a fidici lod* Kristovu, schvicen je iaiem nad skutkem, 
jehui se dopustil <^lovSk bez viry v Hoha, a tak dokizal, jak d6sn^ch skutkd je 
•chopen. kdo v Boha nev6ff. Cetn^ aadience, kterd sv. Otec v posledni dob6 
dival, jeho listy a encykliky svM^i o torn, 2e se tS§i pevndmu zdravi. 

T£m, CO o naSem papfmick^m zAvodS pH katolick^m sjezdn »rokoTali€. 

Pinov^, nechipete naSich limyslfi. V€c tato jest zisadn^ pfijata valnou hromadou, 
nebot ta vlo2i)a mezi prostfedky, jimi2 se druistvo svdho u(5elu domihd, i papir- 
ntcky zivod. Tento likol zrealisoval v^bor a mn^ pfipadl dkol, jej provid^ti. 
Vficcko se tody d^jc zcela sprivn£, die stanov a die zikonit^ch usneseni a urad. 

Stojat^ vody hniii, i musi draistvo ku pfeda, aby si udrfelo iivotni silu. 
Zfiditi tiskirnu a knihkupectvf nenf v6ci snadnou, zvliStd pfi dru2sivu; i sihii 
jsme k tomu, co jc leh£{ho, k papfrnickdrau zdvodu. 

Ale d&vod o hnijicfch vodich neni jedin^, jeni nis k tomu vedl : mnohem 
vice ceny mi pro nis propaganda katolick^ho tisku. V iilkov6 a u DominikinA 
jsme byli zastr^eni a zde bydlime rovn^i v ustrani v I. poschodi. Ale nasi snahou 
mui( b^tt: ven s tiskem, na o£i lidu; at pozni z autopsie na§e katolickd daso^ 
pisy, aC si je pfe^te vyv^Sen^ venku; af vidi na§e knihy a broiury, na§e sbor- 
niky, nafte kalendife! U na§eho doma kfi2uji se tfi ulice, i projde tady dennS 
mnoho Praianfi; na§i 2itnou ulici projde denn^ na sta osob do Kril. Vinohrad 
a do Vr&ovic a naopak — a tento 2iv^ proud lidstva vidi venku vyvSSen^ naSe 
^asopisy a za oknem vyloien^ na§e knihy, bro2ury a sborniky. Mnoho lidu se 
zastavi a prohlf2f si na§e v6ci a £te katolickd dasopisy. Prodej neni dosud arci 
valn^, ale my jsme skromni a tS§fme se z kaid^ho disla »Kh'2e«, »Marie«, »Slov 

f>ravdy<, >Katol. Listfl«, >Miru€. »D61. Novin«, »C. V^chodut, >Obnovy€, »C. 
inocha«, >Rajsk6 Zahridky« atd., je2 prodime a mezi lid roz§ifime. 

N6co podobndho bylo v2dy m^m ideilem, a hie, ji2 se to uskutedfiuje 
V mistd, kde dffve nebylo o takov]^ch v6cech potuchy. 

Ale nyni uva2ujme: Ize otevfiti krdm k prodeji katolick^ch £asopis{i 
Vyplati se to, vinova'.i k tomu lifielu drahou sift jdouci do ulice a platit zvldStni 
osobu, je2 by dasopisy prodivala? Nikoliv! I spojili jsme s timto li^elem prodey 
potfeb ku psani, kresleni a malovdni, 6\]i otevfeli jsme papirnick^ zdvod. 

Pohledme nynf do budoucnosti Otevfeme-li knihkupectvf, bude to knih- 
kupectvf pf esnd katolickd ; v§e protikatolickd bude z ndho vyloudeno. Neprodime 
zivadndho kalendif e, zlvadnd knihy, zdvadndho dasopisu. A nynt pozor ! Hlavnf 
proud lidstva 2ene se sm6rem opa6ri]^m, jak se h'ki protiklerikilnim. Proti ndm 
postavi se veSkeren protikatolick^ tisk, vdtSina knihkupcft a vdtSina lidu, proti 
nim bude v§ude tajnd agitovino. 

Cist naSincfi z&stane u p. Francla, dist u p. St^bla, dist z&stane roz- 
trouSend tarn, kde dosud knihy a jind potfeby odebiri — u liberilfi. Co na nis 
zbude? N€co milo naSich vdrn^ch, s nimi2 poplujeme proti proudu. I uva2me, 
jak]j^ to bude kus pernd price, zaffditi novd, pfesn6 katolickd knihkupectvf. Ale 
spojime-li toto knihkupectvf s papirnick^m zivodem, jen2 tu ji2 dffve existoval 
a pfitely si zfskal, m{i2eme podftati na dobr^ v^sledek i mravnf i hmotn^. 

Ejhle, CO tomu ffkite, pinovd, kteff jste o katolickdm sjezdu nepffznivd 
rokovali o naSem papfrn ckdm zivodd! A strach jste m£li, 2e poSkozujeme kato-> 
lickd papimiky? Budte bez starosti. Trochu jsme poSkodih p. Jos. Hovidka, 
ale jen trochu. On ma hlavnf pfijem z gymnasia v Kfemencovd ulici a odtud 
je k nim daleko a nad to my se§ity pro studujici gymn. v5bec do svdho krimu 
jsme nezavedli. V nihradu za to, dim jsme p. Jos. Hovidka po^kodili, snalfme 
se zjednat: mu knihafskou prici; ka2ddho, kde jen vliv mime, vybfzfme, aby 
u ndho dal vizati knihy, sami tak dinime a leckterd papirnickd zbo2f, kterd on 
sim jako knihaf vyribf, od ndho kupujeme. V mdsici zifi koupili jsme od ndho 
zbo2f za 15 zl. 64 kr. Jindho >katolickdho« papfrnickdho zivodu blfzko nis ne- 
znime a tudi2 iidndho katolfka vice nepoSkozujeme. 

Kdyby katolicki Slechta a jeji kancelife v Praze, kdyby duchovnf a kli- 
sterni lifady v Praze a viibec kdyby vSickni, kdo2 se zjevnd hlisi ke katolickd 
strand, ffdili se die hesla: >Sv5j k svdmu«, mohla by miti Praha 10 velik^ch 
katolick]^ch zivodfl papirnick^ch, a nemusilo by se choditi pro pap. potfeby 



Drobn^ literirni a jin^ d£lle2it^ zprivy a livahy. 87 

k fidfim, liberilfim a nepfitelfim cirkve, nebo k takov^m, kteH pro naSe ^dely 
kreicaun nedaji. 

Jednu velikou chybu v na§i strand ji2 dlouho pozoniji : Kde moci a vlivu 
Demime, po ni toulfme, kde ji vSak mdme, nevd^ime si ji, ignorujeme ji, ne- 
▼iiai^ane si ji, a proto nem&2eme ka pfedu. Toml$ Skrdle. 

I>Tobii4 spr&vy z Luiice. Jakub Ci§inski. Pfedaim a nejIepSim bis- 
nikem laiicko-srbsk^m jest katolick^ kn^z a katecheta Jak. CiSinski, prav^m 
jm^enn Bart. Podobiznu jeho se strufn^m 2ivotopisn]^m n^tinem pfinesl nej- 
lepSi luiicko-srbsk^ £asopis >Lu2ica« v 6'sle 3. ]eto$niho ro^nfku. Narodil se 
20. srpna 1856. v Kukow^ v Luiici a kdy2 odbyl v BudyiinS pffpravku, studo- 
val oa r. 1871—1881. v Praxe na malostransk^m gymnasii a na Karlo-Ferdinandsk^ 
university. Byv TysvScen na kn&e, piisobil jako kaplan v Balbicich a Radwofe, 
kde xdstal do r. 1887. jako administrator. Od t6 doby pfeb^vi v N^mcich. Po- 
byl kritky £as v S&achovS, r. 1888. povolln za katechetu a kaplana dvorskdho 
koatela ▼ Driid'anech. Ji^yni jest tento nadan^ bdsnik kaplanem v Kamjenici, ale 
nezapomind ani v t^to vzddlen€ osadS na rodn^ srbsk^ kraj. O torn sv6ddi bian6 
nvefejn^n^ v kaiddm (isle >Lu2ice«. Jak. Bart po(^] ji2 zihy pracovati na poli 
srbskAo ptsemnictvi; za dv6 l^taslavi Srbov^ 25tilet^ jubileam jeho spi- 
sovatelsk^ dinnosti. Z jeho spis& jmenujeme v^bornou >Knihtt so- 
net to w«* (1884.). Byla to jeho prvni bdsnickd sbirka, avSak tak jadrn^ho ob- 
sahu a dokonal6 formy, 2e vSidini Srbov^ byli pfijemn^ pfekvapeni; bylt tento 
zjev V Luiid nevidan^. Po sonetech pfi§Iy »Formy«. V tSdito hovofi 
bisnik slovem je§t6 mohutn^iiim. Touto sbirkou uk^lzal, 2e srbsk^ jazyk se 
hodi v^bomd k r(bn^ druhum bdsnictvi, dok^zal v§ak t^2, na jak vysok^ 
stapeii vy§inu) aim srbskou fed, jak mistrovsky ji vUdne a jak &nadn£ pfeko- 
xAvi, obtiie r^n^ch forem a kterak zfistal pfes viecky pfekl2ky prav^m 
btoiikenL 

B^nik vydal tfeti sbirkn »Pfiroda a wutroba« (1889. v Serbskd 
knihovn^ tis\o 2. redakci Adolfa Cern^ho) a umlkl. Srbsk^ lid nestadil jeho 
rychl^mo pochodu, a proto2e nebyl bdsnik ihned pochopen, pfestal vyddvati 
v6t§i sbirky. Ne2, dobr^ duch Srbstva ho op6t nsmifil, a tak se ukdzala na 
Kterimim tr2i§ti novd sb rka »Serbske zynki« (zvuky, r. 1897.), kterou pfi- 
chystal k jubileu srbsk^ matice. A jak »Lalica« oznamuje, pracuje bisnik dile, 
neboC novk sbirka zdafil^ch bdsni >Z e 2 i w j e n j a< (ze 2ivota) jest ji2 k tisku 
pfipravena a £eki jen na nakladatele. KromS toho bude je§t6 Ictos dokondena 
kniba ballad. 

Ci§insk^mu nlle2i td2 z^luha, 2e sepsal prvni pfivodni srbske drama, a 
to ve verSich, >Na Hrod2i§ku<, jeho2 Idtka volena jest z pohansk^ doby 
luiick^ch SlovanA, kdy katolick<! udeni takd mezi Srby si razilo vit£zn£ cestu. 
Tento kus byl proveden lofiskdho roku za jubilejnich slavnosti ve stfelnici 
V Budy§in6 a byl velmi pfizniv^ pfijat, jak jsroe byli sami sv6dky. 

Tak^ v prdse se Ci§inski pokasil, napsalt novelu >Narodowc a wo- 
trod2enc< (odrodilec); redigoval pak r. 1879. — 1881. d&stojng studentsk^ 
&sopis »Lipn Serbskou*. Tak(i pfeklddal bdsnS z jin^ch jazykfi, zvld§t£ z Ko- 
\in, Cdakovsk^ho a jin^ch. Jeho b^sn6 byly tak^ a isou pfekl^d^ny do deStiny 
Adolfem Cern^m a v naSem list6 Vdclavem Korandou, do poIStiny pak 
Melanii Parczewskou, a i6i do franftiny. 

Na§i srbSti bratfi, zvl^t^ v§ak nepatrnd hrstka katolick^ch Srb{i mfl2e b^i 
hrda na b^nika, kter^ nile2i k nejIepSim soudasn^m p^vcflm evropsk^m viibec, 
Konime ji2 nyni studie o jeho bdsnich a doafi&me, 2e >Vlast« pfinese 2ivotopis 
a rozbor jeho praci k jeho jubileu. Fr. H. 2undilek. 

I>robno8ti z rasfnsk^ literatnry. Jak >Literaturno-naukovij Vistnikc 
oznamuje, vzalo na se dru2stvo Sevdenkovo i!iko], oslaviti stoletou pamdtku 
nov(i ukrajinsko-rusk^ lif.eratury (od vyddni Eneidy Kotljarevsk^ho). 
Oslava se koni 31. fijna a 1. listopadu a bude sehrina za tim lidelem »Nataika 
Pottavka«, konina schiize s literirnimi referity a poMddn siavnostni veder. 

RusinSti ndrodovci a radikdlovd se nestlidastniii oslavy Palack^ho, pon6vad2 
slovansk^ idey bylo pr^ zneu2ivlno k upevnSni pfdtelstvi poisko (^esk^ho. Ostatni 
rusinsk^ politick^ strany pfijely do Prahy na slavnost. 

MiouMho roku podal zvl^Stni v^bor provol^ni, aby se konaly sbirky na 
zalo2eni reservniho akademick^ho fondu dru2stva Sev(^enkova, kter^m by bylo 
zabezpedeno vydiv^ni naudn^ch d6l. Fond tento byl velmi potfebn^. Dosud 
•ebralo se 2376 40 zl. 



88 Drobn^ literclmi a jin^ dt\etit6 zprlvy a ^vahy. 

V prvnich dnech listopadov^ch pfipadd 25tiletd pamdtka literirni ^innosti 
nadan^ho a plodn^ho spisovatele dra. Ivana Franka. Za tim li^elero vydali £etni 
ukrajinSti spisovateld slavnostni knihu »Privit dru. Ivanu Franku« o 240 str. ve 
Lvov6. Je za 1*20 zl. V i6to knize uvefejnSna jest jeho podobizna, bisn€ k jeho 
oslavg a rdznd jind pr^ce. Bylo by b^valo z^hodno, aby tarn byl t62 iivotopis 
oslavencfiv. 

200 nejkrdsn^jSich ukrajinsk^ch pisni vydalo jihoruskd tiskov^ druistvo 

V Od6se r. 1897. Cena 15 kopdjek, stran 168. Jsou to pisn€ ur£en<i hlavn6 pro 
domclcnost, jako vydalo dru2stvo >Prosvita« ve Lvov6 podobn^ pisn^ dom^d 

Mapu vojvodstvi Bukoviny vydal Edvard Fischer. Na pfediiim mistd jsou 
nisinsk^ ndpisy. Je za 6 zlat^ch a vyd^na jest ndkladein universitni knihovny 

V Cernovicich. 

Pfivodni divadelni price byly vydlny letos v rusk^ Halid pouze dv6, a 
to koniedie >Svekrucha« od Lva Lopatinsk^ho a obraz z vystShovaleckdho 
ruchu >Do Brasilie« od t^ho2 spisovatele. Mimo to vydd jeitS novou komedii 
»Konkurs na inu2e.« 

Cirkevni malifi a fezbifi chtSji se zorganisovati ; hodlaji zaioiiti spolek 
pro v^^chodni Hali^, ale vede se jim §patn£. 

»SIavjanskoje blagotvoriteljnoje ob§testvo« v Moskvg vvpsalo podruh^ 
konkurs na pr^mii jm^na A. F. Hilferdinga v (^isti 3000 rubla za nd^ct d6jin 
nyn6j§iho stavu hali^sk^ch, bukovinsk^ch a uhersk^ch Rusik. Lhfita trvd do 
14. linora 1901.; suma bude vyplacena rok po vyprSeni Ihflty. 

»Prosvita< ve Lvov6 vypisaje konkurs na sepsdni popuUrnich pfednd§ek 
pro dtendfskd spolky. Pfedm6t pfedndSek mMe b^ti z kter^hokoli oboru lid- 
sk^ho v£d6ni'. NeSkodilo by ani u nis, aby se vypsal konkurs na podobn^ spis. 

Nov^ Tuskj dasopis vvdivd >ruski rada« v Cernovicich pro Bukovinu 
s nizvem »Ruskd rada«. Udelem jeho jest Sifiti osv^tu a vzd61anost mezi 
bukovinsk^rai rolniky, uvSdomovati je politicky a stdti se organem, kter^m by se 
hdjili proti kfivdim. Vychdzi dvakrdt m^si^nS. Ro£ni pfedplatn^ jest 1 zl. 50 kr. 

V Uhrlch vychizeji tfi rusinsk^ ^asopisy: »Listok«, od dvou let »Nauka« 
dvakrit t]^dn6 jako orgin dru2stva sv. Vasila, a tohoto roku zadala dokonce 
i saraa noadarskd vlida vydivati tydng ^asopis: »Nedilja€, pouditeljno-hazdo- 
skaja novinka (vzddlavaci a hospodifskd noviny) dlja uhroruskoho naroda, vy- 
chdzi V Pe§ti. Je za 1 zl. 50 kr. rodnS. Je t6i illustrovln. 

Ministerstvo osvSty udSlilo druistvu Sev^enkovu na tento rok podporu 
2000 a na pfiSti rok 3000 zl. 

Vydavatelstvo universitni bibliot^ky vybizi k pfedplatn^mu na sebrand 
spisy Natalie Kobrinsk^. 

V petrohradsk(^m prdvnickdm spolku ustavil se v^bor, jeho2 likolem jest 
sbirati Idtky k zvykovdmu £i lidov^mu privu vSech tfid a nirodji ruskdho carstvi. 
FfedevSim se bude sbfrati zvykovd prdvo velkorusk^, maloruskd a bSloruskd; 
mimo Rusko budou se konati sbirky t6i ve v^chodni Hali6, v Bukovin£ a 

V Uhersk^ Rusi. Fr. H. 2unddlek. 

Drobn^ zprAvy ze zemf jihoslovansk^ch. Redaktofi vSech zadersk^ch 
Iist5 bez rozdilu stran podali ministru spravedlnosti stt2nost proti neustil^m 
konfiskacim. Zabavuji se tarn dlinky, kterd pro§ly censurou ve Vidni a PeSti, 
ano dokonce byl zabaven i paragrafstitnich zikladnich zd- 
k o n {i ! Svoboda tisku ! 

Kaplan Martin Firinger pfestdl svdj §estined£lni trest u osieck^ho 
soudu; byl pr^ odsouzen pro pobufovdni lidu, proto2e se pfidfioval o zvoleni 
opposidniho kandiddta. Chorvatskc duchovenstvo stoji v <5ele ndrodniho hnuti 

V krdlovstvi v boji proti mad'aronsk^ strand vlddni a nelekd se ani okov5, ani 
ialdfe. Du§evnim v^dcem celd opposice jest velik]^ mecendS, Josip Jurij Stross- 
mayer, biskup dakovsky. 

Ndmofni Skolstvi. Mad'afi zaloiili s velik^m ndkladem ndmofni aka- 
demii v Rjece a obdafili ji hojnj'mi stipendiemi. AvSak ze 100 chovancA se 
stane sotva 6 ndmofniky. Jest potfebi pak je§t6 8mSsidni praxe na lodi. V6t- 
Sinou jsou kapitdni Chorvat^, a ti nejraddji pfijimaji do praktickdho kursu cho- 
vance chorvatskd ndmofni §koly v Bakru. pon6vad2 jen z t6ch jsou dobfi nd- 
mofnici, ktefi od mJddi se na mofi cvi^i, £eho2 u Madar^^ neni; dobr^mi ndmof- 
niky jsou pouze Chorvati a VlaSi. 

Danica, kalenddf a letopis dru2stva sv. Jeronyma na r. 1899. byl ji2vy- 
ddn o 48.000 v^^tiscich. Mezi pfispdvky jest iivotopis biskupa Strossmayera, 
studie o bdnu ]eli£ida, (^Idnek o pape2skdm a cisafskdm jubileu. 



Drobn^ literlrni a jin6 d&le2it6 zprlvy a tlivahy. 89 

Stimmen aus Bosnien, list politick^,, nirodnd-hospoddf sky a liter^rni , 
ktcrj vydlvd v Sarajevu Slovinec Fr. Selak. Ukolem listu jest poddvati obraz 
du&evniho iivota, zvilStS pak literdrniho pokroku ji2nich Slovan^. 

Nadace SlomSekova. V nov6m stoleti r. 1900. kond se stotet^ pa- 
m&tka narozenin velikdho biskupa a vlastence slovinsk^ho A. M. SIom§eka. Za 
tou pfidinou sestavil se odbor, kter^^ sbir^ penize na nadaci SlomSekovu chu- 
dfm student um, hlavnS ze §t^rska a Korutan. 

Pomnik Pre§erniiv. R. 1900. bude tomu sto let, kdy se narodil na- 
dany slovinsky bdsnik PreSern. ]\i nyni se konaji sbirky, aby mu byl postaven 
d(L&tojir^ pomnik. 

Obraz sv. Rodin y. Pape2 Lev XHI. vypsal pfed &isein cenu 10.000 lir 
na nejlep§i obiaz sv. Rodiny: vSecky konkurendni prdce jsou vyiofeny v turinsk^ 
v}stav€ pro kfestansk^ umdni. Mezi vyioienymi obrazy, jak se v§eobecn£ soudi, 
iest nejlepMm obraz fimskdho malife Jifiho Soldatide, syna dalmatskdho malife; 
tyi (iti teprv 25 let. Obraz pfedstavuje truhUfskou dilnu, do zadu na polo 
otevfenou, v nii stoji v pfedu 121etJ JeiiS v bildm rouSe. Jeho zjev jest velmi 
niilostn^. Jemu po pravici sedi na podnoice P. Maria, pak sv. Josef pfi pr^ci. 

Frt. Hanu§ 2undllek. 

Katolick6 tiskov^ dmfstvo y Lnblani. R. 1883. by la zalo2ena katolick^i 

tiskima a knihkupectvi k ndvrhu zesnul^ho fardfe J. Jeride a za tim i^felem 

byly najaty maid mistnosti. Roku 1887. pracovala tiskdrna jestfi jen s jednim 

strojem; tehdy pfevzalo vse to do sprdvy katolickd tiskovd druistvo. Od t^ doby 

se roz§ifil kruh jeho pfisobnosti, tak ie dnes jsou jeho zdvody s malou v^- 

jimkou umist^ny pod vlastni stfechou. Podet sluh& a zfizencfi se rozmno2il ze 

16 na 50, a nyni se op6t rozsifuje tiskdrna, nebot v brzce bude zakoupen pdtj^ 

tiskov^ stroj. Za pokroky ty dluino dSkovati v§emohoucimu Pdnu, kter^ 2ehnal 

snahlm katolick^^ch mu2£i, d^le obdtivosti slovinskdho duchovenstva, kterd od 

ustanoveni se druistva pomlhalo pfekondvati prvni obtife velkodu§n]^mi dary; 

zvHst6 v§ak podporoval druistvo byvaiy biskup lublaftsk^, nyni gorick^ arci- 

biskap dr. Missia. Takd dr Jegli^, nyn(!^jsi biskup lublahsky, pfevzal protektordt 

dniistva a slibil je podporovat:. 

\Jic\ dniistva jest: >Vyddvati a rozSifovati dobrd knihy a tiskopisy roz* 
manitdho obsahu a podporovati ^sopisy, fizend duchem n^boiensko-ndrodnim 
a rakousko-vlasteneckym. Druistvo nemd akcii, podilA neb dividend, v^bor 
pracnje ze slechetndho ilmyslu; jednoilivci nemaji z toho praiddnd v^hody. Co 
se ohospodafi v tiskdrnd, knihkupectvi, knihvaza^istvi, toho se u2ivd ke spol- 
kov^ u^elfim. Jest mnoho pisatelfi. ktefi broji proti vife Kristovfi. Slovinsti 
katolici nemohou klidn^ hledSti, jak nepfitel uiiv^ tisku ke §kod6 sv. viry, 
drkve a domoviny. Podie pfdni, kterd vyslovil Lev XIII., chdpe se dru2stvo 
t62e zbranS. mocndho tisku, aby jim hdjilo viry a vlasti. Dobrd kniha, dobry 
kfestansky dasopis je dnes velmi potf ebnou pomtickou duchovniho past^^fe ; a jest 
dojista xnisionifskym dilem, takovd knihy a dasopisy rozSif ovati mezi lid. Dru2stvo 
6'ti nyni 71 dobrodincii, 105 zaklddajicich a 214 pfispivajicich clenfi, tedy celkem 
390 ad&v. Spolek vydal od posledni valnd hromady sv^^m ndkiadem tyto knihy; 
1. Duhovni Pastir, ro^nik 14. a 15. s pfilohou >Zbirka lepih zgledov« (krds- 
nfch pfiklad&). Redaktorem jest od r. 1897. katecheta Alois Stroj. 2. >Ko i edar< 
(kaleodif) na r. 1897. a 1898. byl ddn £lenfim zdarma, vyjde takd letos. 3. >Po- 
vcsti«, povidek vyfiatjch z >Domoljuba« vySel svazek X. a XI. 4. »Venec«, 
OTgin vsech slovinsk^ch bratrstev, vychdzi od r. 1897. za redakce dr. Fr. U§e- 
ni6iika, ml 2500 odb^ratelQ. 5. Tiskdrna vydala v 2500 v^^tiscich knihu >Slo- 
venska kucharica* (kuchafka) ve 4. vydlni. 6. Sbirka ufednich tiskopisdv se do- 
plnila ji2 na 60. — Nyni se pfipravuje do tisku »Filotea< sv. FrantiSka Saleskdho 

V pfeklad6 Ant. Kr2i£e z francouzsk^ho origindlu, dA\e »Mdjovd pobo2nost« 

V Lurdech, kterou z francouzsk(:ho pfekl^dd kaplan Janez Godec. pak ndvod 
k slovinsk^mu lifadovdni »Poslovnik« v 2. vydani od M. Fo^e. 

Ve smyslu § 2. stanov podporovalo druistvo te2 velmi potfebn^ dasopisy 
»Slovenec< a >Domoljub«, kter^ by ze svych roCnich pfijmd nemohly vychdzeti. 
>SIovenec« slavil 14. fijna min. roku 25tiletou pamdtku a vysel ve slavnostnim 
uboru. V listopadu minul^ho roku zafidilo dru2stvo v redakci >Slovence« telefon 
a zlskaio ve Vidni fddn6ho zpravodaje, kter^ telefonicky poddvi zprdvy o nej- 
noyijiich uddlostech. Vyiohy s tim spojen^ hradi tiskovd dru2stvo, 6'm2 dojista 
velice zdokonalilo jcdinj" katolick^ dennik slovinsky. 

Jii V sezeni sv^m z 5. fijna 1896. se usnesi vybor, 2e dru2stvo bude pod- 
porovati vyddvini dobr^ch naudnj'ch kni2ek a bro2ur obsahu apologetick^ho, 



90 Drobn6 liter^bmi a jin€ dAleiit^ zprlvy a livahy. 

n^rodo-hospoddfsk^ho, socidlniho a jin(^ho, budou-li mu pfedloieny pfimSfend 
rukopisy. Bohuiei, nezaslal dosud nikdo podobn^ prdce. Dru2stvo vi zajistd 
dobfe, ie jest >dobr^ kniha prav^m apoStolem v domS, a 2e kfe-* 
stanskd noviny jsou rodind ka2dodennim kazatelem« Doufd pak, 
2e tim skrovn^mi silami vyhovuje pfdni sv. Otce Lva XIII, kter^ tak vroucnS 
vybizel rakouskd biskupy (In ipso supremi, 3. bfezna 1891.)> *^^y pe^ovali 
o knihy, denniky a podobnd tiskopisy, kterd by byly rozSifovdny mezi lidem, 
aby br^nily viry a n^odnosti.« 

Od posledni valnd hromady vydala tisk^rna spolkovd tyto spisy cizim. 
nlkladem : a) Nov^ katechismus. jen2 vySel ndkladem kniieciho biskupstvl 
lublansk^ho, a to velk]^ v 10.000 v^tiscich, stfednf ve dvou vyddnich v 20.000 
a mal^ ve 3 yydlnich v 50.000 v^tiscich. Prodejna tiskovdho dru2stva prod^v^ 
tento katechismus podle timluvy s ordinaridtem. d) Zgodovina (d^jiny) 
slovenskega slovstva (pisemnictvi), III. dil, 1. a 2. svazek. Sepsal proL 
dr. Karel Glaser, n^klad vedia >Matica Slovenskat 1896. a 1897. ve 3200 v^t. 
c) Pomladni glasovi, 7. svazek, 1400 v]^sk&. Uspofddal Evgenij Lampe. 
— 8. svazek v 1200 v]^iscich, uspofddal Janez Zor^. d) t) r o b t i n i c e, 29. ro£.,. 
uspofidal dr. FrandiSek Lampe, 1000 v^iskfi, n^kladem >katoli§ke druibe za 
fCranjsko«. e) Dejanje sv. Detinstva. Sestavil kan. Andrej Zamejic. 
17. svazek v 7400 a 18. svazek v 7500 v^tisdch. /) Osem ur pred sv. ReS- 
njim Telesom (osm hodin pfed vel. svdtosti), vyftato z >Vedne molitve« kan 
Janeza Flisa, 3000 v^tiskfi. g) Otrok Mariin (DitS Mariino), r^ce Marianskd 
dru2iny, pak NajboljSa Mati, modlitebnf kniha ctitelft Mariansk^ch. Zpracoval 
Fran£i§ek Bleiweis, v 5000 vj^tiscich. A) Gospa vedne pomodi (Pani usta- 
v\6n6 pomoci), modlitebni kniha od Fr. §pendala, 2500 v^^tiskd. t) C o m m e n- 
tarias in evangelium s. Mathaei, sepsal dr Leonard Klofutar, 
1000 v^tiski&.yj Catalogus Cleri aDirectorium lublaAsk^ho biskupstvi 
na r. 1897. a 1898. 

Krom€ toho se tiskly ve spolkovd tiskirn€ dasopisy: »Slovenec«. »Domo> 
ljub«, >Dom inSvet«, »Katoli§ki obzornik«, »Gla8nik<, >Vrtec« (zahrddka) s pfi- 
lohou >Angelj£ek<, »Kr§&nski detoljubt s pfilohami, »Ljub1janski Skofijski (bi- 
skupsk^) list a »Zgodovinski (d^jepisn]^) Zbornik«, ddle bro2urky. cenniky a jin6 
tiskopisy. Fr. H. 2unddlek. 

»$lovan8k^ pl^bled«. Ka2d^ fidn^ slovansk^ list zab^val se podle mo2« 
nosti t6l ostatnimi sbratfen^mi ndrody. Tak redakce »Vlasti€ v2dycky hledSla 
ziskati si spolupracovniky znaM ostatnich jazyk& slovansk^ch, ano m(i2eme sm61e 
tvrditi, 2e »Vlast« byla jedinym (^esk^^m listem, ktery soustavnS 
referoval o pisemnictvi ostatnich slovansk^ch ndrodd. Ne2, &isopisd, v^no- 
van^ch pouze otdzkdm slovansk^m, znlme ve vsech slovansk^ch ndrodech velmi 
poj^idku. »SIovansk^ Sbornikc, redigovan^ zesnulym Jelinkem, v§imal si pedivd 
vSech Slovanfi, ale zaSel pro nedostatek odb^ratelu. Jak s n^mi bylo sddleno, 
zasazoval se nd§ spolupracovnik Frant. 2unddlek ji2 pfed rokem o to, aby 
byl vydlvdn podobny list, tfeba z po^dtku menSiho rozm^ru, a vyjedndval jako 
znatel vsech slovansk^ch jazykfl s jist^^m pra2sk^m knihkupcem, aby pfevzal 
ndklad, na£e2 by byl podnik proveden. Z Prahy mu v§ak bylo odpov6d6no, 2e 
zn^m^ slavista Adolf Cern J ji2 v i6 v6ci udnil kroky, kter6 nyni budou uve- 
deny ve skutek. Novj" list hude slouti »Slovansk^ pfehled« a zadne vychdzeti 
m£si£n6, po^inajic fijnem. Casopis tento se bude zab^vati politickym 2ivotem 
i snahami kulturnimi, spolkovymi, pisemnictvim, um£nim a jin^mi diile2it^mi 
otizkami v§ech Slovanfl. Ka2dd 6'slo bude miti 3 archy za ro^ni pfedplatn6 
3 zl. 20 kr. Niklad povede firma Simddkova. Jako upfimni pfdtel6 slovansk^ 
vzijemnosti pfejeme nov^mu listu, aby jeho snaha byla ocenSna, a doufdme, 2e 
k ndbo2enskdmu sm^Sleni katolick^ch Slovan& bude brdn nlte^it^ zfetel. r. 

J. F. TeSnaf. Ndrodnostni pomSry Dolnich Lu2i&Ln& jsou mnohem ne- 
pfiznivSjSi ne21i Lu2i&Lnfl Hornich. Pruskd vidda sleduje 2drliv^m okem jejich 
snahy a nedovoluje jim, aby se jejich ndrodnost zddrnd vyvijela. Nemaji tak^ 
vzdSlancfl, ktefi by se vSnovali narodni prdci, zvldStS nedostdvd se duchovenstva 
a u(^itelstva. Proto zadala jim ztrdta velik^ho vlastence a spisovatele TeSnafe 
tim vit^i rdnu. TeSnaf se narodil v Gotkojctch u Chot^buze. V matefskd jeho 
fe6 vzdSlclval ho u^^itcl Kotozej. Na chot^buzskdm gymnasiu vynikal pilnostia 
spofidanosti. Byl pak v nlrodnfch vScech du§i dolno-lu2ick^ho spolku >Lipy«, 
zalo2endho r. 1849. Tarn p£stoval prav^ho ndrodniho ducha. dopisoval si s ostat- 
nimi Iu2ick^mi spolky a v BudySinS se poznal se Smolefem, juniSem a j. K du* 



Drobn^ literimi a jin6 dfileiitd zpr^vy a i!ivahy. 9t. 

cfaovnimu stavu se pfipravovai v Halle a Berlin^ a stal se fardfem v ChotSbuzi 
r. 1857.; r. 1862. se pfesidlil do Uidy u Zhofelce, kde 14. £ervna zemfel. Jif 
na gymnasiu pfispival do jedindho dolno-lu2ickdho fasopisa »Casnika«, jej2 
sv^mi ^l^nky obohacoval. TeSnaf si ziskal zisluhu o jednotnost dolno-lu2ick^ho 
pravopisa, Nov^m pravopisero vydal »Duchowne kiarli2e< (pisn6), pfipravil 
k tisku srbsk^ pfeklad Novdho z^kona. Pro skola vydal >80 duchovnich pism« 
n&necky a srbsky. Vedle jin^^ch spisfi vydal modlitebni kniha »Pdn jest mt'y 
dobr^ past^f « . Kdy2 r. 1880. byl pfi srbsk^ matici zaioien dolno-lu2ick^ odbor,. 
stal se TeSna^ jeho pfedsedou. Jeho limrti 2eH ceid Dolni Lu2ice. 

F r. H. 2 u n d d 1 e k. 
tit 

Pab6rky z novin a z vefejn^ho iivota. 

Okm£iif list Sv. Otce Lva XIII. o sv. rfi2enci vySel 9. zdfi. Svat^ Otec 
vzpoinmd dlouhdho svdho pape2ov^ni, je2 pfipisuje modlitb^ra katolikd, kter6 
podobaii se on€m modlitbdm, je2 za sv. Petra k Pdnu vysilali v6fici. Sv. Otec 
pravi, 2e vvfyAni Fanny Marie R52encov^ jest zirukou vitSzstvi. Ohla§uje, 2e 
potvrdi viecky v^sady, odpustky a prdva ud^len^ od pape2& spolkfim r&2encov^m. 

Lev Xni. o tisku. Neddvno byl pfijat v audienci u sv. Otce americk^ 
kn^z, jeni vyd^vd vdtSi katolick^ list. V rozmluvS vzdal sv. Otec n^sledujici 
chTlIu katolick^mu tisku: >Pova2uji tisk, dokud zcela a i!ipln€ stoji na naSem. 
stanovisku, za nej)ep§i prostfedek, uvdsti ndbo2enstvi do on^ch kruhjji, kterd 
pfedstiraji sice b^ti katolickj^mi, jsou v§ak jimi toliko die jmdna. Tisk vnikne 
dasto ai i tam. kam neize pfijiti duchovnimu sprdvci. Kruh dtcndfstva listu vife 
pfitelskdho nevztahuje se toliko na pfedpiatitele a pfiltele jeho, n^br2 na ka- 
id^ho, kdo tak^ list anebo i tfeba jeho ^^t do rukou dostane. Tot^ ov§em. 
plati tak^ o tisku vife nepfdtelskdm, ale £asto vyvi2i jedin^ zrno z on^ strany 
celou mSfici otriven^ p§enice, jakou rozsivaji listy vife nepfdtelskd « 

FrantiSek hrab^ Fa1kenha3m. Na zdmku Ottenschlaglu v okresu sv6tel- 
sk^m V Dol. Rakousich zemfel hr. FrantiSek Falkenhayn, £len panskd snfimovny, 
vMce konservativniho velkostatku v Dolnich Rakoosich a konservativni strany 
▼ paosk^ sn6movn6. Hr. FrantiSek Falkenhayn byl upfimn^m a rozhoUnym ka- 
tolikem. Narodil se r. 1827., r. 1848. jako d&stojnik u kyrysarA siidastnil se 
boj6 ▼ Uhrich, r. 1859. bojA v Italii. U Solferina byl ran€n. Po v^Ice italsk^ 
jako major vystoupil z arm^dy, pfihllsil se vSak op£t dobrovoln6 r. 1866. a byl 
ordonan^fm ddstojnikem. Po vdlce vfinoval se politice, r. 1867. byl zvolen po- 
slaocem na sn€m dolnorakousk^ a na radu fiSskou, tdho2 roku povol^n byl do 
9n6niovny panskd, kdef ujal se vfidcovstvi strany konservativni. Loni 17. listo- 
padu k 70. narozenindm podala nau pravice pansk6 snSmovny adresu dikA a 
juaini podepsanou 96 dleny panskd snSmovny. Hr. Falkenhayn byl t^ pfed- 
sedou rak. spolednosti (^ervendho kf i2e. R. 1892. byl jmenovcln rytif em zlat^ho rouna. 

Rozhodnntf kongre^ace ritA o slovansk^ litnrgii v Terstn a Dalmacii. 
Z^febsk^ »Obzor« pfinesl doslovn^ pfeklad dekretu pape2skdho ze dne 5. srpna. 
Dftlebt^ tento projev apoStolsk^ Stolice stanovi, 2e u2ivdni liturgie staroslo- 
vansk^ jest v^sadou chrdmu, a ne osoby. Bude sestaven seznam chrlmA, 
V nich2 se u2ivd liturgie staroslovansk^ pfes 30 let. Jako liturgick^ho jazyka 
smi se u2ivati staroslovanStiny, ne v§ak modernich nAfeti. Knihy liturgtckd 
musi bjti ti§tSny glagolsky. Odpov^di Itdu musi zniti t^2 staroslovansky, 
pro to jest dovoleno tisknouti knihy pro lid latinkou. Biskup mi, prdvo i po- 
vinnost starati se o dorost kn£2stva pro liturgii staroslovanskou. SvScenci pfed 
ordinaci se rozhodnou bud* pro liturgii slovanskou nebo latinskou, na£e2 bude 
nisledovati ustanoveni jejich pfi kostele liturgie jimi zvolend. Ve chrdmech 
latinsk^ch dovoleno slou2iti m§i sv. jen soukromS. Pfi kftech a oddavkich Ize 
ii2ivati die pHni v6ficich bud' jazyka staroslovansk^ho, bud' latinskdho. Kde 
evangelium pfi m§i sv. die obydeje se £te slovansky, m&2e se tak diti i naddle, 
ale V jazyku staroslovansk^m. Pfi v§ech obfadech, kde se pfipouSti fed lidovdi 
pfipouiti se t^2 2ivouci jazyk lidu slovansk^ho. 

Cesk^ Jinoch. Casopis pro dospdlejSi mUde2 deskoslovanskou. Vlastnfm 
nikladem vyddvi Cyrillo-Methoddjskd knihtiskdrna V. Kotrba v Praze. Rediguje 
profesor V. Muller. Le2i pfed nkmi rod. IV. dis 1, Cterae je ne pro z^bavu, 
ale pro referit; dtcme je pozornS s tu2kou v ruce — a v^sledek: schvalujeme 
tendend listu i obsah. B^snd, dlinky, povidky i pojednini — v§e tu smdfuje 



92 Drobn^ iiterdrni a jin^ dfile2it^ zprivy a uvahy. 

k zuslechtSni jinocha, k upevn6ni jeho viry a jeho charakteni. I »sm^< jest 
dobfe volena. Panu redaktoru gratulujeme. >Cesk^ Jinochc vychdzi desetkr^t 
ro£n6 a 6is\o stoji 3 kr. >Cesk^ho Jinocha* i v na§em papirnickdm zdvodS pro- 
dcLvdme; prosime pp. katechety Novom&tsk^ch a Vinohradsk^ch §kol obecn^ch, 
m6§tansk^ch i stfednich, aby na to sv^ 2actvo a studentstvo upozornili. 

Rajsk& zahr&dka, ^asopis pro mldde2. Ro£. VIII. 6. 1. Redaktor Vdcl. 
Spa^ek. Nakiadatel a vydavatel V. Kotrba. Ro^ni cena 80 kr., cena jednotliv^ho 
disla 8 kr. I tento ^asopis v nasem papirnick^in zdvod6 proddvdme a za£ jsme 
prosili pp. katechety Vmohradsk^ a Novom6stsk^ pfi t)inochu«, za to je pro- 
sime i pfi >Rajsk^ Zahridce«. jet jejim redaktorem vynikajici p6stitei mldde2e 
a v^f'born^' a osv£d£en^ spisovatel pro mldde2, tedy osvdd^eny odbornik, jen2 
dobfe dovede voliti, co sc pro middei hodi a co se ji libi. Cislo 1 zdobi dva 
p6kii<5 obrazy: Karlfiv T^n a Bezdfiz. Bisn^, povidky obyCejnd i historick^ od- 
povidaji vhodnS tendenci listu. 

Jabilenm katolick6ho listu. >Katolickd Novinyc pro lid moravsky v pru- 
sk^m Slezsku, jedin^ v moravskd fet\ vychdzejici noviny v N^mecku, fidici se 
heslem >Za pravdu, svobodu a privo«, dokondily prdv6 svflj pdtj rodnik. Vzpo- 
minajice si toho okamfiku, pi§i: »PSt let tomu prdvd jest, co na§e »KatoIick^ 
Noviny* zaCaly vychizeti. Uplynulo p6t let bojii a price obtiin^, ale zdroveft 

Prace prosp^Sn^, zasIou2iIe. Ji2 pfed divni^mi lety pokusil se vlastenecky kn6z 
. Lelek vyddvati moravskj list »Holubici*, ale >Holubice« brzy sesldbla a jen 
tfikrit vy§la. Od toho <!^asu byl ni§ moravsky lid zasc zanedbdn. Doba na§e 
pokraduje stdle, a pfedevSim ve zldm. A zlo nasi doby Sifi se hlavn6 tiskem. 
Pe(^iivi kn62i hul^inskdho ddkanstvi pfedvidali nebezpeii naSemu lidu se strany 
rozlidnjch sv&dcfi hrozici, a jako v6rni pastyfi povaiovali za svou povinnost, 
tato nebezpedi dobrym tiskem odstrafiovati. Nd§ moravsky lid ukizal pfi tom 
dobrou v^li. Pfi vital rdd sv6 » Noviny*. Kamkoli raoravsti rau2ovd a dSlni'ci 

V Sirdm sv6t6 jsou rozptjleni, v BremAch, Hamburku, Berlin^, Vidni, Praze, 

V UhrAch atd., tam odbiraji se »Katolick^ Noviny* a jak mnozi na§i dfilnici 
pi§i, jsou v cizinS jejich nejlep§i lit^chou a zdbavou. Jest to d&kaz, 2e na§e » No- 
viny* vyhovuji po2adavk&m sv^ch ^tendffi. 2e jsou mil^m pfitelem naSeho lidu 
moravsk^ho. Po pfiti letech muieme smdle fici, 2e nd§ lid v >Katolick^ch No- 
vinlch* nalezl horlivdho uCitele, kterj^ ho o vsech otdzkdch politick^ch a soci- 
alnich pou^oval a na nebezpe^i vfry a mravnosti bedlivS upozorhoval; nalezl 
v nich zastavatele, kter^ pfes vSechy pfekliky a litoky neohroienfi se Zcljmft 
sv^ho lidu ujimal.* Pod6kovav§e pak v§em, ktefi jak^^mkoli zp^sobem byli jim 
podporou a pomoci, pisi >Katol. Noviny*: »DobrJ' list zm&ze dnes vice a pro- 
nikne ddle ne2 dobr^ slovo, a dim vice §patn^ dasopisy, kterd ku zldmu vedou, 
se sifi, tim vice jest podpora a rozSifovAni dobrdho tisku nezbytnou povinnostf 
kaiddho, komu na dobru a pravdfi zAle2i.« — Podolykajice, ze »Katolick6 No- 
viny* vycheizeji v Ratibofi, pfejeme jim k dal§imu po6'ndni hojnosC Bo2iho po- 
2ehnini a zdaru. Redaktorem >Katolickych Novin* jest hul6nsk$ koop. losef 
Hlubek, zakMdajici 6\en na§eho druistva. 

»Der Snden«, dasopis pro zijmy chorvatsko-slovinsk^ v nfimeck^ra jazyku. 
»Der Siiden* jest orginem poslancft chorvatsko-slovinskych a tim t6i jedin^ 
pravym a povolanjm tlumoSnikem zijmfiv a snah ndroda slovinsko-chorvatskdho. 
AvSak »Der Siiden* jest t6i d5sledn^m stoupencem a obrancem slovensk^ vzl- 
jemnosti. Pomyslime-li, kolik nepfitelskych ndm nSmeck^ch a jin^ch listfl ve- 
fejnost na§i jc§tfi otravuje, musime nasemu ctdndmu dtenifstvu co nejdfitklivfiji 
doporuditi, aby dasopis >Der Siiden* ndm v2dy zpf Atelen^ho ndroda chorvatsko- 
slovinskdho ze vSech sil podporovalo. Pfedplticejme, iddejme dasopis »Der Siiden* 
ve vSech vefejnych mistnostech na mistfi rozliin^ch >Pressi*, »Tag- a Volks- 
blattA*, nebot tim vykondme cennj kus slovansk^ solidarity. »Der Siiden* vy- 
chdzi 1. a 15. ka2d^ho mdsice a stoji a2 do konce tohoto roku 1 zl. Redakce 
a administrace »Der Siiden* naldzi se ve Vidni, I. Plankengasse 4. 

Bnreancentral des associations de I'resse. V MildnS vy§la listina 2ur- 
nalist^, zapsan^ch do mezin«Lrodni dopisovatelsk^ kanceldfe, a podilvd nezvratn]^ 
dflkaz, 2e evropski^ tisk vefejn]^ takmdf je v rukou 2idfi. Jak2 potom maji bjti 
informace na pf. o nis Ce§ich sprdvn^, kdy2 do Vidnfi z Prahy dopisuji: Ehler, 
Katz, dr. Klaar, Lobl, Milrad, Stern, Teweles a Winterstein? A dala by se 
uvdsti ceU fada jin^ch, ktefi poddvaji o pomfirech naSich ty nejnesprdvndj§i 
informace do list£i cizich. Tu zajist^ vidi se ji2 potfeba co nejnaMhav^^Si, aby 
zfizena byla <SeskA informa^ni kancelif. 



Drobnd Hier^rni a jinc du)c2ii(i zpravy a uv.ihy. 93- 

Arabsk^ katolick^ (asopis. V Imprimerie catholique v Beirutu vychdzi 
Iclos poprv^ arabsk^ ^sopis »AI Maschriq«, t. j V^chod. Jest to orgdn v^chod- 
nicb katolik{k, o jich2 v£deck6 vzd6ldni ve vSech oborech pe^uje; politika jest 
Yvloudena.^ 21a to jsou tu danky z literatury, filologie, archacologie, fysiky atd. 
a probiraji se tu t6± otdzky nlbo2eiisk^. K t£2§im vScem pfiddny obr^zky; 
k u2ite^n^mu pfidlno zibavn^. Takd tu je bibiiografie katolick^, dotazy a j. 
Katolik&m v^chodnim list ten znaind jest ku prospfichu. Vydavatelem je zndmy 
oncntalista P. Louis Scheicho, S. J. 

Kalend&f dnchovenstva (^eskoslovansk^ho. Duchovenstvo vikaridtu Libo- 
cfaovick^ho se usneslo na pastorllni konferenci dne 12. t. m. ve Dlaikovici'ch 
odbyrand, jednomyslnd na torn, kalendif duchovenstva Ceskoslovansk^ho tak 
dlouho nckupovati, dokud vyd^van bude iirmou, kterd vyddvi spisy Zolovy 
V ^esk^m pfeklad6. — Duchovenstvo M^lnickdho vikariatu se rovn62 usneslo, 
aby kalendlf feskoslovansk^ho duchovenstva, vyd^van^ firmou, kterd se pfi(iinila 
o rozsifeni nemravn^ch a bezboieckych Zolovych romanfi, nebyl dotud odebirdn, 
dokud nebude vydlvdn nakladatelscvim katolick^m, k £emu2 die min^ni pfi- 
tomn^ch neJ2pdsobilej§im by bylo katolick^ druistvo Vlast. 

K povSimnntf. »Katol. List5m« se pise: Obdr2eli jsme dva prvni seSity 
rominu dra K. Maye, jeden z benediktinsk6 knihtiskclrny rajhradsk^ pod ndzvem 
»Pousti« a druh^ z nakladatelstvi Jos. R. Viliraka v Praze pod ndzvera >Po 
stop£ t\6ho £iciu«. Oba tyto seSity po^inaji lider.im tdho2 dSje a jest nade vsi 
pochybnost, ^e tu poddvi se jeden a tyi romin s dvSma rfizn^mi ndzvy. Po- 
rovnivali jsnie tyto prvni seSity spolu a shledali jsme, ie ve Vilimkovfi vydini 
vynechivd se uzkostlivd v§e, co pfizniv6 vztahuje se na nclbo2enstvi katolick^. 
atim je hlavni riz romdnu Mayova setfen. Ve vyddni rajhradskdm poddvd se li^eni 
v£rii6 tak, jak je dr. May v origindle svdho rominu napsal. K tomu dodivime. 
tc benediktinskd tiskdrna sv6 vyddni ohldsila ]\i na jafe, dfive ne2 nakladatel 
Vilimek v Praze. 

V5'cboTa n&bo£en8kd v Belgii. VIdda belgicki pfipravuje pfedlohu zdkona, 
die ni2 ml b^ti v£t§i vdha kladena na v^chovu a vyu^ovani nibolenstvi ve 
§kolich obecnych i stfednich Tim by koneinfi byl podlomen liberdlni vliv na 
ikoly beigick^, z nich2 libercllov^ vyioudili vse katoHck^ — kromfi pendz. 

Prodej devotionalif ii 2idft. V nejbliie pfi§ti dobS podina b^ti mi obSma 
sndmovnim HSsk^ rady petice, ve kterd se iidi, o zikonnd opatfeni k vyloudeni 
pfisluSnikii Xidovskdho vyzndni z obchodu s kfestanskymi devotionaliemi (po- 
svitninaini) Poiadavek petice opird sc o podobn^ nafizeni, kter^ obsahuje 
oulchanaruch pro 2idy. Tento zakazuje jim totii kupovati pfedmgty pfi ndbo2en- 
skych vykonech potfebn^ u »Akum(l« (kfestanft). A v pravdfi to ani jedindmu 
i[dovi ncnapadne. My kfestan6 vsak v t^ pfiiinS nejsme jeStS organisovdni. 
Kupajit mnozi modlitebni kni2ku nebo obrazy svatfch u iida. v bazaru a nc- 
ostfchali by sc koupiti u n£ho i rfllenec. ZvldSt^ zmocnili se 2ide obchodu 
s poatnim zboiim, ad pfi nich sami nevystupuji, n^br2 proddvaji kfestanskymi 
osobami. Z v^t^iku n^kolika milion£i, kterd obchod s poutnim zbo2im v Ra- 
koasku rotn6 vynese, pfipadA Ivi podil 2id&m. Tu tedy jest tfeba odpomoci, 
ivMsti kdyi obchodnici a 2ivnostnici kfesfansti hynou. Petice 2ddd tedy vlddu 
zikonn^ opatfeni a povoleni livSru 100 000 zl. na zfizeni jednoty kfestansk]^ch 
v^robcfi poutniho zbo2i a ^.osvdtnin. 

Spor o healo >SyAj k 8v6ma«. Krajsk^ soud Tdborsk]^ zruSil konfiskaci 
iasopisu »Tdbor€, v n6m2 doporoudelo se heslo >Svflj k svdmu«. Soud nenabyl 
pfeiv6d£eni. 2e by tu byla skutkovd povaha pfedinu proti vefejn^mu pokoji'a 
fidu V § 302. tr. z. naznaden^ho. V dflvodech rozhodnuti tohoto se pravi, 2e 
vyxvinim jedn^ tfidy spole£nosti, aby se na poli hospoddfsk^m soustfedila 
proti jind tfid6 spolednosti a JinovSrc&m, nespo^vi nic trestndho. 

Georges Ohnet o Skole bezbo2eck^. >Figaroc, pfedni dasopis francouzsk^, 
rozeslal po vynikajicich mu2ich dotaznfk, aby se vyslovili o dasov^ch dfileiit^^ch 
otizkich, o politice, pisemnictvi a umdni, o mravech a ndzorech ndboienskych. 
Obritill se tak^ na slavndho romanopisce francouzsk^ho, zndm^ho Georgesa 
Ohneta, jehoi nikterak nelze dttati mezi >klerikdly<. Tim vice viii tudi2 jeho 
osuddc o Skole bez nibo2enstvi, jej2 zaslal >Figaru€. Pf§e: »Vychovint laickd 
(bez ndboienstvi) mA z lipadku mravnosti velkou 6ist zodpov^dnosti. Duch 
tektifstvi V ot^zce Skolsk^ zufil s bezpfikladnou zbdsilosti a neopatrnostf . V pa- 
m^ti jest pokus udin6n^ v Cempuis (v sirotdinci) pfed odima shovivav^ch osob 



*94 Drobnd literlrni a jin<5 dfileiiit^ zprlvy a livahy. 

iifednich, kter^ u^inil u^tel, jen2 vym^tii katechismus, ale za to smichal pohlavi. 
Pokleslost svgdomi, \zr5st ziodinfi, drzost ziodincfl jsou ndsiedky laikov^ni za 
ka2dou cenu. Svobodoroyslnost nem&2e b^ti methodou n^rodni v^^chovy, jako 
krupobiti nem&ie b^ti jednfm z prostfedkfiv polniho ho^pod^fstvi. Kdyby zdrav^ 
smysl a pevnd zboinost francouzskych ten nebyla obr^tiia mnoho zka2en^ch 
srdcf, zlo bylo by stokrdt v6tsi. V zemi, je2 mi ohromnd ^mofsk^ osady, pro- 
nisledovati smylleni zbo2nd jest tolik, jako pfekroditi hranice nesmyslnosti. 
Nesmi se zapomenouti, 2e mySl^nka kolonisace (zakliddni osad zimofsk^^ch) jest 
po vytce zavlzina a odvisla od mySMnky nibo2enskd. Nejmocn6j§i podporovatel^ 
roz§ifovini osad byli pov2dy misionifi. VIdda to vi, pftjimi jejich slu2by, ale 
stavi se. jakoby jimi pohrdala. Vsude knii krAti v £cle civilisace. Jako vojik 

V onSch ztracen^ch zemich umiri za 6est praporu, knSz umird za slivu kfi2e. 
Mi-li zakUddni osad b^ti u2ite£no, tfeba k tomu nibo2enstvi. Angli£an^ to v6di 
•dobfe. Proto prvnim pfedmStem jejich vyvozu jest bible. Bylo by tudi2 logicky 
nevyhinSt Bona ze §kol. Ale logika — « 

Spolek pro zakldd&nf knihoven ve Slezsku konal ve ftvrtek 22. zdfi 

V mistnostech spolkov6ho domu katolick^ch tovaryS& v Opav6 svou osmou 
valnou hromadu. Zahdjil a fidil ji dp. pfedseda P. |an VyhUdal, jen2 zvl<L§tS k ni 
zavital z novdho sv^ho pfisobi§t£ v Haliiici na Morav6. Uvodem k valn^ hro- 
'mad6 pfednesl nSkolik jadmych my§ldnek o tisku. Kdy2 byl pfivital dleny a 
hosti, jich2 seSlo se 21, pfikro^eno bylo k dalSimu dennimu pofidku jednatelskd 
zpriva, kterou pfednesl dp. dr. Ant. Kubifek, podala ob§irnd poudeni o dinnosti 
•spolku V proSl^m roce a jasn^ jeji obraz. Spolek zalo2iI v minuldm roce jednu 

knihovnu 90 knihami, rozmnoiil 14 hnihoven 750 knihami a daroval 4 knihovnim 
43 knih, pfedplicel pro knihovny 10 &Lsopis{l o 34 v^tiscich, za kter(§ zaplatil 
pfedplatn^ho zl. 124 90. Uhrnem zalo2il spolek za sv6ho trvini 92 knihoven, 
o nich2 ro^nS vy2aduje si zprivy. Zprivy ty v§ak dochizeji nedbale, a£ bylo 
by zihodno, aby v zijmu pfehledu na§i dilosti na poli vzdSlini byly co mo2ni 
nejupln6j§i a nejpfesn6j§i. Letos na pf. do§ly zprdvy jen o 18 knihovnich. 
Z nich jsou nSkter^ velmi zajimavd. ZvldSt pochvaind zminil se pan jednatel 
o zprivS knihovny Ctendfsko-p^veck^ho spolku »Kv6toslav< ve VySkovicich, 
je2 v ka2ddm smSru md2e bfti nazvdna vzornou. O horlivosti £tenif& uvedl 
tato data: V Jaktafi pfedteno bylo 510 knih, ve Vdvrovicich 292, v Chabidovfi 
400 (knihovna md 150 svazkfl), v Porubfi 200 (ze 263 svazkfi), v Benkovicich 
21 dtenifa pfedetlo 127 knih (ze 157 svazk^), ve Slatini 630 (svazk& je 550), ve 
VySkovicich pfedteno 345 knih, v Podvihovd 200 (mi 90 knih), v Fetfvald^ 
217 knih (mi 354 knih) a v Oticich pfeiteno 643 knih (knihovna mi 248 svazkfi). 
VJbor konal 7 scl fizi. — Zpriva pokladnifini vykazuje pfijraft zl. 54715, vydini 
zl. 563*67, jevi se tedy schodek zl. 16-52. Knih darovino bylo spolku 264. — 
Pfi volbS novdho v^^boru, kdy2 dosavadni pfedseda pro vzdilenost svou od 
Opavy zfekl se nirokfl na misto ve v^boru, zvoleni byli op6t pp. Josef Furst, 
fiditel fesk^ho gymnasia v Opavfi, dr. Antonin KubiSek, katecheta pfi ustavfi 
uCitelek v Opavfi, Viclav Hauer, profesor pfi ^esk^m gymnasiu v Opav6, a P. 
Roger Zatloukal, kooperator v Opavd, novfi vp. Ant. Suchinek, kooperator 
z Komirova. Revisory zvoleni dp. Jaroslav Kalpirek z Katefinek a P. Viclav 
Navritil z Opavy. Pan pfedseda v^dal potom dik pfednim dirc&m a pfiznivcdm 
spolku a (asopis&m za uvefejhovini zpriv, na£e2 po odmitnuti jiscd vefejn6 
ypky valnou hromadu ukon^il. K ni pfipojila se srde^ni ovace pro odstupu- 
jiciho dp. pfedsedu. NimSstek pfedsedy, pan fiditel Furst, v delSi fe(^i ocenil 
zislu2nou dinnost p. pfedsedovu ve spolku, vzdal mu diky za horiivost, s jakou 
pro lid Slezsk^ vdbec pracoval a odevzdal mu pak p£kn6 pracovan^ diplom 
^estn^ho denstvi. Pan pfedseda pohnut6 podSkoval a slibil, 2e spolek die mo2- 
nosti v2dycky bude podporovati. 

Politicks dmistvo tiskov6 v Hradci Krftlove konalo valnou hromadu 
2 zifi. Dru2stvo mi tfi odbory: a) fe^nick^ a agita^^ni; b) privni a finan^ni; 
c) rcdak^^ni. V^bor konal 8 schuzi. ZvliStni schdze jednala o katolick^ orga- 
nisad v diecdsi Hradeck^, kterd sc su^astnilo mimo v^bor je§t6 17 zistupc& 
diec^niho kleru. Stavba a zafizeni Adalbertina stily pfes 162.000 zl. Kap. d^kan, 
Dr. Al. Fr^dek, 2idal, aby nebyl vice volen za pfedsedu, i stal se pfedsedou 
prof, bohoslovi a £estn]^ kanovnik Dr. Jan Soukup. Za mistopf edsedu byl zvolen 
bisk, vikif Tom. Stfebsk^, za pokUdnika vik. sekretif Vicl. Uhlif a za jednatele 
rektor Borromea Dr. Fr. Reyl. Pfejeme dru2stvu na dalSi pouti vSeho zdaru. 

Pp. spisovatelflm. PfiSti dvojdislo (9. a 10.) »NaSi Domicnosti« vyjde 
ve stkvostn6 upravfi na oslavu 501etdho panovini J. V. cisafe Pina. Literirni 



Drobn^ liter^ni a }\n6 d&leiit^ zprivy a uvahy. 95 

ky do toho &la (bisn£, povidky, livahy, li^eni, povabopisy a livotopisy, 
'orismy atd.) budtel laskav£ zasUny pofadateli V. Cerndmu v Bfczince, 
u Bezd&e, do 5. (nejd^le do 10.) listopadu L r. 

Rnzn^. Smichovsk^ farif, kanovnik Vine. Svehla, vdnoval 5.000 zl. 
zeni a udriovdni sirotdince J. V. cisafe a kille Frantiika I. na Smichovi. 
iskd listy oznamuji, ie papei Lev XIII. rozhodi se, ie letos podaruje 
rtiii princeznu Giselu bavorskoa. — )an Vyhlidal, kaplan v Jaktafi, 
^n byi do Hulina. Op. T^dennik vdnuje mu deUi lokilku na rozloudenou 
bi jeho ptli na roli cirkevni a n^odni, jeho uilechtilou povahu a jcmn^ 
11, cot zisk^valo rou detn6 pfitele, )ich2 zanechdvi ve Slezsku. V sobotu 
rozlou<^ily se s nim besidky faktafsk^, Jarkovskd a Milostoveskd v mist- 
:h besidky v jaktafi a v pond^li na to zdstupcovd t^chto besidek a ptAtM 
iti ve stkv^l^m pr&vodu vyprovodili ho na nddraii. — P^£e dolno- 
»usk6ho sn^mu o rolnictvo. Nar. 1898. urdil dolnorakousk^ 
k podpofe sv^ch Raiffcisenov^ch ziloicv obnos 8.000 zl., na podporu rof- 
ch nlkupnich dni2stev 6.000 zl., na beziiroditein^ p(^j^ky t^mto spoikAm 
) zl., na podporu poudndho tisku ka vzddlini selskdho stavu 500 zl., na 

a platy revisory venkovsk^ch zdloien 7.000 zl., na studijni cesty 800 zl. 

tSmito skutky my Cediov^ stydn6 musime se zardici. — Katolick^ 

»t V N6mecku. Pfi poslednim 45. generilnim shrom^iddni katoHkd 

Tiecku vyd^no bylo 3.200 dlensk^ch, 9.010 dennicb, 1.076 dlmskych a 8 000 

)tliv^ch vstupenek k zahradni slavnosti. KaidodennS pfi 68 olt^fich slou- 

bylo 600 ni§i sv. Slavnostni dslo vydino bylo ve 253.000 v^^tisctch. Dne 
rpna pfijelo k sjezdu po drdzc 27 000 osob. — Velik^ hluk povstal nad 
ze Helena Nybloro, vftt&ni spisovatelka Svddska, t^m^f zcela lulhe- 
echo, stala se katolidkou, ano vydala o tomid&kladn^ spis: »Cirkev, kterou 

hiedala a nalezla«. — PfiletoSni ndrodni pouti francouzsk^ 
u u r d zjiStdno bylo 95 z^rato^ch uzdravenl. V komisi zasedalo 50 Idkaf A, 
1 souhIasn6 vyznali, Ie tato ozdraveni nenio2no vysvdtliti zp&sobem pfiro- 
m. — Katolicki cirkev mi 320 millionfi v^ficich a mi v Evrop^ 626, 
merice 215, v Asii 107, v Aostralii 22 a v Africe 13 arcibiskupstvi a bi- 
>stvi. — Pou<^enl pronds. Dopisovatel »Kat. ListA« ze Saska uvidi 

V tis\e 255. ze dne 17. zifi, 2e v Saska katolicki fara je skladem kato- 
ych knih, kalendifA, kat, novina t. p. V sobotu veder pfiviii po^ta na faru 

svazek novin a v neddli rino si pro n6 csadnici pfichdzeji. Dopisovatel 
ladi: Tak podporuje .se nejidpe katolick^ tisk a v lidu udriuje se a iifi 
Jiick^ duch. — Biskup Spi§sk^ v Uhersku, Pavel Szmrec&inyi, vyzyvi zvldSt- 
I okruinikem duchovenstvo, aby zaklidalo po obcich potravni spolky. Spolky 
3 maji b^i ve spojeni s ustfedm'm spolkem v Budapest!. V biskupstvi Spi§- 
m jest takov^ch spolkA 25. — Zadersk^ a rci biskup Rajdevid slavil 4. fijna 
il6 kn£2sk^ jubileum. — Ve Vidni zKzena byla Katolicko-politicki jednota 
> Cechoslovany ve Vidni, je2 se m52e pova2ovati za meznik nov^ho iivota 
chu videfisk^ch. Na ustavujici schfizi fec^nili: Chybil, Dr. Stojan a Dr. Mof. 
uban. Z fiSsk^ch poslancd byli pfitomni: Dr. 2itnik, Bianchini a Trumbid. 
Iidimost SlovanA rakoask^ch prohU^ena byla za zdsadu. — Farni ducho- 
nstvo v Italii utvofilo nov^ spolek, jen2 vytkl si za lidel, sledovati dobro6nn(3 
slv. L. t 20. 



ZPRAVY SP0LK0V6. 

Literimf sekee dmistva Vlasf konala 19. zifi 9. schAzi ve XiV. spriv- 
m roce. Jednatel, dp. P. Karel Burian O. Cr., 6et\ protokol minuld schCize, 
■Td byl schvilen. Literdrni sekce urdila program k oslav£ stolet^ch narozcnin 
ma Val. Jirsika a zvolila za slavnostniho feCnika dp. prof. Viclava Miiliera. — 
an Tom. Jos. JirouSek rozebiral dglnick^ kalendif socialni demokraciea pravil, 
e jest obsah jeho chatm^, i bro2urovd literatura jejich jest chatrni. — Redaktor 
Ip. Tom. Skrdle podival zprivu o sv6 cestfi na Slovensku a vytknul hlavnd 
iv6 m&ta: Tmavu, stfed katolick^ho iivota, nebot tarn p&sobi dddictvi sv. 
^ojtficha, a Turi. sv. Martin, stfed ndrodniho 2ivota. Referent sd^lil r6zn^ za- 
iiraav6 zprivy. jeJ tam slySel od slovensk^ch vlastencA o dru. Car. Masarykovi, 
ktery o prizdninich bliJe Sv. Martina bydlivi. Sekce jednala jest6 o ruznjch 
jinych z^ciitostech, jei se vymykaji vefejnosti. 



'i** 



96 Zprdvy spolkov^. 

Sociainf odbor dmSstva Vlasf konal v zifi des«Ltou schdzi ve XIV. 
sprdvnim roce. Mistopfedseda p. Vdclav Ziika zahdjil rokovdni, na£e2 jednatel 
p. Tom. lirousek ^etl protokol pfedeSl^ schdze, jen2 byl schvdlen. Mistopfedseda 
vital nov^ho ^lena odboru, p. Jos Hovddka, srdec^n^^nii slovy, na£e2 tento pfd- 
telsky odpovSd^I. Jednatel uvedl, 2e od posledni schfize pov^taly novd spolky: 

V Chotyianech a v Bystfici nad Per§t])^ncm ; jednatel feinil v ja2lovicich, dp. 
Rud. Horsky v Litni a p. Jos. Hovldek ve Stfedoklukdch. Social ni odbor vy- 
nasna2i se, aby iddostem za fedniky pokud mo2no vSude vyhovdl, iupozorfiuje 
deskd spolky, aby za fe^niky 2idali. Referent agrdrni otdzky, dp. Rud. Vrba, 
promluvil o rozmachu rolnicki^ch spoledenstev v NSmecku za rok 1897. Tarn 
se tato spole^enstva rozmohla za rok z 10.696 na 11.854; fe^nik vyjmenoval 
druhy spole<5enstev, jei jsou tu zastoupeny, a uvedl, 2e vSecky tvofi jedin^svaz; 
fe^nik pojednal specielnS o n^meck^^ch spoledenstvech mldkafsk^ch a doklddal 
statisticky, jak my v Cech<lch jsme za NSmeckem pozadu. A hledic k desk^ 
zemi, Ndmci v Cechlch nad nds Raiffeisenovkami velice vynikaji, iehoi vinny 
jsou politicks nesvdry a tfenice mezi ndmi Cechy. ^ednik kon^f: duchovenstvu 
otevird se §irok^ p )le k nezistn^ prdci. Na vd6k ov§em poSitati nesmi. Dp. T. 
Skrdle k tomu podotkl, 2e jel z Tmt6. Sv. Martina po drclze s intelligentnim 
Mlado^echem z Moravy, a ten 2e vytkl jako ddle2itou pfednost moravskd kato- 
lickd strany, 2e si bedliv6 vsimd hospoddfsk^ch otcLzek. A vskutku — dodal 
Tom. Skrdle — i Casopis >Hlas« i ce\6 vedeni katol. moravsk^ strany fedruji 
v§ude, hIavnS v pfedndSkdch a dldncich, hmotn^ zdjmy lidu, jemu2 se stavi 
v delo, takie my CeSi vfibec a my katolici specieln^ a zvld§t v tomto sna2eni 
jsme daleko pozadu a mnohojest ndm dohdn^ti. Pan Vaclav 2i2ka pfi\ by si» 
aby >Katolickd Listy< bedlivS si vSimaly tak^ otdzky femeslnick^. Pan Josef Ho- 
videk dinil ze socialnfho naSeho hnuti nSkterd sd^leni a dinil dotazy, je2 mu 
byly zodpov^dSny. Referent femeslnickd otdzky, pan Vaclav 2i2ka, promluvil 

V tato slova: M^m-li nSco povSdSti, co se ncls femeslnikd v poslednim dase 
velmi nemile dotklo, jest to, 2e se vidime novou d&chodovou dani velice zkla- 
mdni. Bylo ndm slibovdno, 2e nim bude nase daft sni2ena, a pravilo se, 2e dafi 
vydSlkovd i dafi z pfijm& pfestane a na jejich misto 2e nastoupi jednotni dah 
d5chodovd. Zatim s udivenim ka2d^ femeslnik na to pohli2i, 2e nejen oboji 
dafi pod jin^m pojmenovdnim zflstala, ale jestS ki2d^mu zv^Sena byla. A mu2e§ 
rekurovati. dokazovati a prositi, aby dtivSrnici pfiSli a na mist^ se o stavu 
femesla pfesv6ddili, nic naplat, 2ddn^ nepfijde, aby se pfesv€dCil, a co jednou 
napsdno, vice se nezmdni. Soudili se mi^2c z toho, 2e viddni kruhy nehledi 
k tomu, aby stav femeslnick^ a 2ivnostensk^ zachovdny a tfidy m^Stanskd ve 
svdm trvini udr2eny byly, ale aby die pldnfi socialnich demokratfi stfedni tfidy 
lidu vymizely a zproletarisovdny byly; femeslniku se nevfifi, pokud ho zni^e- 
n^ho za nidennika pracujiciho viddti neni. Ufcdnik^m, dilbtojnikdm a u£itel&m» 
tSm se stile pfiddvl, ale femeslnik aby se z posledni koSile svl^kl. SlySel jsem 
od femeslnika pravit: kdybych mohl dostat ndjakou slu2bu, kde2 bych aspofi 
36 zl. m6sidn£ obdr2el, tak bych hned tim femeslem praStil. — Pan Josef Ho- 
vddek uvedl, 2e jist^mu femeslniku byla v^ddlkovd dafi letos trojnlsobnS zv^- 
Sena. Tim byla sch&ze skoniena. Budouci schflze kond se v fijnu, ji2 v novdm, 
XV. sprdvnim roce. 

Historick5' kroa2ek dm^stva Vlasf konal 6. fijna t. r. prvni schdzi 
v XV. sprlvnim roce za pfedsednictvi J. Magn. vldp. kanovnika j. profesora 
Dra. Fr. KryStdfka. — Jednatel, p. prof. Dr. ftf. Kovdf, detl protokol minuM 
schdze, jen2 byl probrdn a schvllen. Za dena v^^boru a zdrovefi za pokladnika 
krou2ku zvolen byl dp. Vdcl. Roudnicky, vicerektor Johannea v Praze. — Do 
schdzi bude zvdn dp. Kroes S. J. a dp. Dr. Fr. Doubrava z fddu Malt^zsk^ho. 
— Dp. farlfi fri Jos. Hamr§midovi vzdd vybor pisemn^ diky za jeho obdtivd 
a vytrvald price v krou2ku a po2ddeL jej, aby byl krou2ku i dlle pam6t1iv. Jcho 
ztrltu 2eli Krou2ek velice, nebot patfil mezi jeho nejpfedn^jSi dleny. V fijnu a 

V prosinci pfednd§i v krou2ku p. prof. Jos. Vlvra, v listopadu dp. Dr. Ant. 
Podlaha. SedmJ Historick^ Sbornik bude vydln co nejdfive. 






^^S^m^k^^^c;> 




«• 



ROCNIK XV. LISTOPAD 1898—0^. CiSLO 2. 



VLASt. 



^ 




^ 




dDA K£ DM 2. PROSINGE 1898. 

K PADESATKMl' VtROCf NASTOUPENI NA TRtX 

JEHO VBLI^ENSTVA ClSAJ^E A KRXlE 

FRANTI^KA JOSEFA I. 



— II" O O'll- 



Gentis humanae pater atque custos 

Hor, Car. /. r2. 



iJ 



if zhuru, z vlasti vsech, lide, slavn6 stroj se, 
od Jaderskych vin, ze Sudet zamlhlych, 
z vecnolednych Alp, ode srazu Karpat 
vzhuru, vy vsichni! 

Den, hie, vzacny nam, se slavi volebny. 
Zmlkni t6zky bol, trud a stesk a svizel, 
zly se uklid spor! Co ti srdce svira, 
vsechno to stichni ! 

Sniiru vstavej zaf a se leskni stale! 
Lasky vzajemne vsude teplo salej, 
sladce zahfivej lirud i nadra v hloul)i 
V zapalu jemn6m! 



98 Dr- M. Kovdf: 

Pies, radost, rozko§ zni, kde zal se skryval, 
slasti kviti puc, veseli se vzmahej, 
plesne jasot zvuc z hrudi tvo radostn6 

V svatku to ndkem! 

Vladne vlastem let padesato slavnych 
vladce vlidny, vsem mileny a dobry, 
Frantisek Josef vzneseny a moudry, 
okrasa trunu. 

Bujne sad zkv6ta um6ni a v6d vsecli; 
z pudy kypr6 zra, co tu zkvetlo v krase; 
vlajka bujna via po mofich yzdy sire; 
zavody rostou. 

Bida, nestfisti kde busi na dv^fe, 
kvapne prvni Tve speje srdce mekk6, 
strast uniirnit jim, nebo podpofit je 

V uCelu chvaln6m. 

Za vse vzdcny dik vfele sepce narod 
z vlasti kazdy sv6, ze zemi to zirnycli. 
Lasku, pfizefi Tvou velebime plesne 
z utroby vdecn6. 

Stfez T6 mocn>^ Bull, zachovej Te, ochran! 
Dlouho tfimej Tva ruka zezlo miru! 
S laskavou slilizej, Pane, k nam i tvafi, 
k narodu svemu. 

Vsi feci zvuc dik Ti a cest a slava! 
Skutky zasluh Tvych ji nesou vzdy dale. 
Slys ji z vlasti vsech! Vznesenou tu slavu 
ozvena rozsif! 

/vlaste verny Ivuj Ii plesa a jasa 
lid luhu ("^.eskych a ke trunu Tvemu 
\ ucte, s laskou zfi a void Ti vroucne: 
„Buh vzdy Ti zelinej!" 



Oda ke dni 2. prosince 1898. 99 



K vysi nas zfi zrak zroseny, a zbozne 
ret se modlitbou chveje z nitra jdouci: 
j,Chran Te i Tvuj rod s nebe Pan, a raje 
Alzbete popfej!" 

Vlnme ve svorn6m kruhu s oddanosti, 

V lasce, s vernosti se ke trunu stupnum, 

V chvfli posvatn6 vsem a zvlaste vzacn6 
tulme se k Otci! 

V tonu souladn6m vsude zvuc Mu chvala! 
Od Jaderskych vln k Sudetam zamlhlym, 
se strmych pnu Alp ve vrcholky Karpat 
zavzni Mu: «Slava!" „ w r. .. 



^ 




Cechov^ V Prusk^m Slezsku. 

Napsal Jan Vyhlfdal. 

(PokraCovdni.) 

ni. 

Stav n^odnosti ceske v Pruskem Opavsku 

od r. 1742. — 1873. 

a minul6ho stoletf byl stav nirodnosti £esk6 v fiSi Ra- 
kousk6 iaXosinf, je§t6 b^dnSjSi v krdlovstvi Pruskem. Od 
t6 chvile, kdy Marie Terezie byla donucena vzddti se 
^ ^sti Slezska pro Bedficha II., tSikd ruka dopadla na slo- 
vansk^ kraje. Vl^da podnikala prudk^ dtoky jednak proti 
n^boienstvi, jednak proti ndrodnosti Slovanfi ; Cechovd 
aPolici mnobo zakusili pro katolick^ ndbozenstvl a ndrodnosf. Nej- 
krutfiji snad byli pronisledovdni v letech 1871. — 1883. za tak zvan^ho 
kulturniho boje, jen2 skoniil dosti v^hodn^m pffmfif fm pro katolfky. 
Jak dffve zmfntoo, chtfil BedJ^ich II. slovansk6 osadnlky ponfimfiti, 
vykazoval jim sfdla mezi NSmci, by sv6 germanisaCnf timysly rychleji 
mohl prov^sti, nutil mladiky ze slovansk^ch krajin konati sluzbu 
vojenskou v pludch a krajich nSmeck^ch, mimo to poru^il, af v ka- 
sirnich udf se n^mecky. Po osad^ch zaklddal pro £esk^ a polsk6 
ditky nimeck^ §koly. Ndstupci Bedficha IL zflstali tradicfm jeho 
vSrni, germanisovali jako jejich pfedchfidce; Cechov6 i Poldci ztratili 
jejich t^il/m zna£nou ddst ndrodol drzavy. Ze ndrodnosf £eskd na prusk6 
straoi nevyhynula, mdme dSkovati katolick^mu duchovenstvu a okol- 

7* 



100 Jan Vyhlidal: 

nostem, ze z obecn^ch §kol i vy^fch £e§tina nebyla lipInS vyIou£ena. 
Probfr^me-li se v ^Roddcich z Opavska*, shleddme se s celou fadou 
vlasteneck;^ch kn£2f z Pruska, ji2 pfisobili na MoravS, v Rakousk^m 
i Prusk6m Slezsku. Styk tento s Moravou a na§im v6vodstvfm nebyl 
nikterak Prusk^mu Opavsku na §kodu pfese v§ecbno to, 2e na 
MoravS lid sotva si protfral oci z ndrodni dffmoty; xovrAi nynf 
styk tento jest pro prask^ Cechy uiite^n^. Pohrani£nf obyvatelstvo 
toti2 vysilailo a vysil^ studenty do Opavy a do pacbol. semindfe 

V Kromfiflzi, kde2 osvojujf si znalost £e§tiny. Bohuiel, ze nynSjSi prusk^ 
vl^da neuznivi pro sv6 ob£any platnost maturitnlho vysv6d£enl 

V Rakousku nabyt^ho, tak ze abiturienti nuceni jsou v na§f tiki se 
usaditi a pr^va ob&uisk^ho zfskati na Skodu domorod^ho obyvatelstva. 
Rovn62 bohoslovci z Prusk^ho Opavska nechodf ]\i do Olomouce na 
studie, xv^hri od nSkolika let obracejl se do Vratislavi; dffve aspon 
tti l^ta studovali na theologick^ fakultS ve Vratislavi a £tvrt^ rok 

V Olomouci, ted to nenf dovoleno. Mezi nejpfedn£jsfmi buditeli 
^esk^ho lidu v Prusku jmenujeme CyPriana Lelka, na Morav£ a 

V ^ech^ch pflliS mdlo zndm6ho. Lelek svou dobou byl lidu vSfm: 
u£itelem, dobrodinceni) knSzem, spisovatelem. Nemiloval pohodii a 
ceho ze skromn^cb dfichodfi iiSetfil, vydal chud^^m, nebo kupoval 
£esk6 knihy a ^asopisy, by jimi vzdSldval lid 

Lelek narodil se 20. ffjna 1812. v BeneSovS. Otec jeho byl 
kozeSnlkem a mSSfanem; aby Cyprian nau5il se nSmecky, poslal ho 
do Opavy, kdez vystudoval §est gymnasialnlch tffd. Po odbyt6 §est6 
ti^fd£ vypravil ho na dalSi studia do Hlub£ic. Bohoslovf poslouchal 
ve Vratislavi prdvfi tehdy, kdy vShlasn^ ndS u£enec, dr. Jan Purkyni, 
pi^edndSel na vysok^m tamSjSfm uteni fysiologii. Lelek byl u PurkynS 
velmi obllben, proto zhusta mu bylo dovoleno k nSmu doch&zeti a 
si^£astnovati se besed a zibav, jez u^enec sk^tal domdcfm i cestujfcim 
ucencfim a slovanslq^m studujidm, v nichi rozdmychoval lisku k n^rod- 
nosti. VysvScen byv na knSze biskupem HnSzdenslr^m a Poznansk^m, 
Martinem Duninem Szulgostorowskim, vrdtil se do sv6 otiiny, by 
v6noval se sv^mu povoUni s nadSenfm a vzdcnou horlivosti. Pflsobil 

V Bavorovg, 01dfi§ov£, Hlu£fn6, zi r. 1854. stal se duchovnlm sprdvcem 
ve Vodce na rozhr&nl n&rodnostnlm v starobyl^m Krnovsku, kde2 
pflsobil pfes dvacet osm let. Yinhii opavStf poznali farnlky z Vodky 
bez ptanf podle sprdvn6 fe5i a vzdSl^nf n^boiensk^ho. 

Byl milovnfkem zp£vu, u£il ml^dez zplvati a dobr6 zp£v&ky 
§t£dfe odmSiioval. Cesk^ p{sn£ vyd&val ve zvl&Stnfch sbirkdch a §{fil 

V lidu. SuSilovi vydatnS pomdhal ve sbfr^ni pfsnf, zaslav mu di^ive 
texty, takze snadno mohl si zjednati ndpivy. V pozfistalosti zanechal 
hojn£ pisni a n^rodopisn6 l^tky, kterou d^dila Matice Opavswi, jf2 
vydatnfi uiil ku sv6 Vlastivfidfi p. feditel Vincenc Prasek. 

Ctendfi dedi piln£ z jeho velik6 knihovny, proto2e mimo zdbavu, 
ji2 jim knihy pfisobily, t^ili se na odm£ny, je2 Lelek piln^m Sten^i^m 
rozddval. Cel6 bedny desk^ch knih z >Umfileck6 Besedy* Praisk^, 
z konsistofe Olomuck^ a rozli^n^ch d^dictvl §ifil v zanedban^m lidu. 

Za dfivSjSfch dob, kdy §kola od cfrkve nebyla odlou5ena, po- 
mdhal u6itelfim jinak zamistnan^m a se zvldStnl zdlibou vyu£oval 
ce§tin6. Radosti pak se rozpl^val, kdyz se podafilo jeho Mk&m nico 
pravopisng napsati, co jim desk^ho do p^ra byl mluvil. Povzbuzoval 
nejen zdky, n^brz i uCitele, by jazyk matefsky milovali. 



Cechov^ V Prusk^m Slezsku. 101 

Dne 12. prosince 1848. byl zvolen za ^lena II. komory snSmu 
sk^ho a r. 1849. i\enem fi§sk6ho snSmu Frankfurtsk6bo za 
olebni okres Slezsk^, a v ustavujicfm nirodnim shromiidSnl 
)oval kraj Ratiboi^k^. Jeho zisluhou bylo» 2e »strana katolick^ho 
i« vyddvala v Prusk^m Slezsku t6i provolAni v jazyku £esk^m; 
*] tento podnes se zachovdvd. V kuliurnfm boji za vlidy Bis- 
ovy statecni hdjil priv drkve a nirodnosti, hlavnS v Ratibofsk^ 
:i katolikfl r. 1878. Protoie virnS tfimal prapor cfrkve a vlasti, 
Dd vl&dy nendvid^n, pron^sledovin a odstrkovto. V pr&zdn^ch 
[ch zab^val se spisovatelstvim, cht^je lidu prosp^ti. Roku 1846. 
I Svabachem v Ratibofi *Opis SUzska* s mapkou o 45 stran&ch. 
>z l^ta zaioiil 2esk^ dasopis *Holubici*, povzbuzujid k n^boienstvf, 
osti a moudrosti. Vychizela m6si£n£ o 16 straodch za dva £esk^, 
i2el le brzopadla; jako ndhradu za >Holubici« rozStfoval >Opav- 
o Besednikac, jeni za dob jeho m£l v Prusku na 200 odb^ratelfi, 
.^ji »Op. T^dennika«, jenz nyni v Prusku nemd ani jedineho 
platitele. HorlivS staral se dopisy o sv^ £tendfe; r. 1883. rubrika 
rusk^ho Slezskac v T^denniku zmizela. 

Lelek slo2iI tak^ slabikdf pro normdlof Skoly £esk^, jeho2 se 
lIo az do r. 1873. Dile sepsal: 

1 . Duchovni poklad aneb sbirku duchovnfch pfsni (cena 13 £esk.). 

2. Rkznd pojedndtd o bdsnidch feck;fch a jejick plodech 

3. Zivotopis sv. Bemarda, opata Dasnodolskeko. (Op. Besednik 
. ai 1862.) 

4. iJryvky z dijin, na pf. Maxmilian 11.^ Sobieski atd. 

5. Pojedndni rozliind z oboru silozpytUy pHrodopisu, hospo* 
Wi a t. d. 

Mimo to zanechal v rukopise mnoho kdzani a jin^ch pojedndni. 
z 23. dubna 1883. zemfel, fekl konsist. rada Kinne, pfftel Lelkfiv: 
[ebrala se od nis d£tinn£ prostd du§e, neznajici Isti ani uskoku, 
jzndvand, kfiv^ posuzovand, ba i posmSchu vyddvand . . .< Pfed 
3vym neziStn^m vlastencem, jako byl Leiek, skloniti mus( hlavu 
; jak^ vSm^ CechI Nynl bychom naSli snad mdio podobn^ch. 

O zachovdni ndrodnosti ^esk^ na »modr£< podfl svflj mk yan 
ther, »administrator« z Bohuslavic. Rother nevystupoval literlrnd 
vefejnosf, ale jevil v osadS a okoU neobySejnou horlivost ndbo- 
skou a vlasteneckou. Sv^tlo svSta uzfel ve Slu2ovicfch dne 19. fijna 
1820., prdvS kdy car Alexander I. se ubfral Sluiovicemi se sv^m 
ivodem do Opavy ke sch&zi tff mocndffl, FrantiSka I. a Bedficha III. 
r ubytoval se v domS rodi6A Rotherov^ch, a v noci povila matka 
h Jana; vzneSeny* host bohat£ hostitele odm^ntl. 

Rother stav se kn£zem zfskal si o cirkev a ndrod vzdcn^ch 
^luh. V Bohuslavicfch zafizoval do roka shromAzd^ni bratrskd, 
niinz zval nejslovutnSjSf okolnl kazatele, na pf. Dr. Ant. Grudu 
Mok. Lazec, sdm sv^domit^ pracuje o uSIechtSnf svSfen^ch osad- 
kfl. HorlivS rozSifoval dSdictvi sv. Jana a sv. Cyrilla a Methoda a 
i6 dobr^ 6esk6 knihy. Odeblral hojnS Sasopisfl; zanechand knihovna 
ti na sta knih. CeStiny byl slovem i pfsmem mocen, coz neize 
)dcenovati pfi prusk^ch pomSrech. Zemfel r. 1893. a pochovdn jest 
Bene§ov6, jak hl&sd deska zasazend ve zdi kostelnf na star^m hfbitov6. 

K Lelkovi a Rothrovi druzf se yosef Koneiny, fardf z Velk^ch 
D§tic. Narodil se v Lidhefovidch u Hlucina; studoval v Ratibofi 



102 Jan Vyhlfdal: 

a Vratislavi. R. 1857. pfijal svdtosf sveceni knfezstva. Miloval vzdy 
matefsk]^ jazyk ; rozSifoval 6eskou 6etbu, byl podporovatelem »Spolku 
pro zakldd^nf knihoven ve Slezsku«. Jeho z^sluhou z&staly osady 
jeho farnosti cesk^^mi pfes dsili germanisainiho apardtu. 

Pro jeho n^bozenskou a vlasteneckou £innosf vypov£d£la ho 
pruskd vidda ze §kol, tak ze ndbozenstvl ditkdm vStSpoval ve chrdmu 
PAnL Od duchovnf vrchnosti byl vyznamendn hodnosti d£kana kraje 
Hbj^insk6ho a jmenovdn kniiecim arcibiskupskym radou. OvI&dal 
(^eStinu dobfe pfsmem. Zemfel 10. prosince 1892. v HoSticfch, kdez 
pochovdn za velik^ho lidastenstvf vSffcfch a kn^zf. Kdy2 ho uklddali 
do hrobu, lid hlasitS Ikal: »K6i dostaneme zas tak hodn^ho fardfe, 
kter^' by ndm tak po moravsku poradil kdzat jako zesnuly.« 

Tfeba se jeStS zmfniti o Au^. KaluSovi, jenz pfed r. 1818. byl 
gymnasijnfm profesorem ve Vratislavi, kde2 u6il pf irodopisu ; roku 
1818. — 1836. byl fardfem v Ndsili, kdez zemfel. Procestoval Slezsko 
a stanovil v^Sky hor. 

Roddky z Prusk^ho Opavska byli ddle Tomds Fr, X. LahUvka, 
jen2 slozil 6esk^ spis: »Vil6ma Stanibursta dtvrt^ £ldnek vfry« vy- 
dan^ V Trnavfi roku 1748. LaStfivka zemfel ji2 dffve v BrnS dne 
14. linora 1747. 

Z Darkovicek po§el slovutny sochaf Jan Balcar (nar. r. 1827., 
zemfel 14. listopadu 1875.), jeho2 obSfrn^ zivotopis poddn v ^0p 
T^dennfku* 1875. 6. 49. 

V Kravafi pfisobil za let tficAtych knfiz Simon Pefich^ o nhmt 
pfi i^kplstvf bude promluveno. 

Slechetnd prdce tfichto obfetiv^ch vlastencfi nezflstala bez ovoce. 

V letech §edesdt]^ch, kdy lid nd§ na Opavsku burcovdn byl z duSev- 
nfho spdnku, bylo cftiti, ze lid 6esk^ v Prusk^m Slezsku nenf ztrnul^, 
nebof kdyz byla pofdddna prvni beseda v Katefinkdch 27. zdff 1863., 
dostavili se k nf 5etnf host6 z BeneSova a Hlu6fna. 

Ndrodnf tento ruch jeStS jasnSji se manifestoval tfm, ze 1. unora 
r. 1864. konala se ve Velk^ch HoSticfch prvni ieskd beseda v Pruskem 
Slezsku. Zpfvaly se sbory »Naprej«, a pfedneseny dve deklamace. 
Aby v§ak i prusk^mu vlastenectvf dosti se u5iniIo, zazpfvdna pruskd 
hymna a kvartet »R6slein im Wald«. Tato beseda jest pamStihodnd 
je§t6 tlm, ze ochotnfci v Ho.*tidch sehrdli prvni divadelnf kus desky 
^Oldficha a BoSenu*, Hrdli sami domdci lid6 k velik^ spokojenosti 
divdkfl, mezi nimiz byl i hrab6 Sprinzenstein se sv^m ufednictvem 
a mfstni fardf, jenz pfed poCdtkem besedy m61 k obecenstvu feC, 

V nfi doporu^oval slu§n6 vlasteneck^ zdbavy. Ochotm'ci Ho§ti6tf, 
vzavSe si k srdci slova p. fardfova, sehrdli Kopeck^ho fraSku *Pan 
Franc ze zdmku^^ a to dne 23. 6ervence 1865., kdyi byli na besedS 

V Katefinkdch, uspofddan^ spolkem 6tendffl a zpSvdkfl. 

O tomto ut£§en^m hnutf ndrodnim poddvd dal^i sv^deqtvf ta 
uddlosf, ze lid ceslr^, vi^dy 2izniv^ po knihdch, nemaje dostatku 
vlastnf duSevnf potravy, sdhal po nejbliiSi, totiz po polsk6 6etb£, 
hlavnfi po ^Katoliku*, zaloien^m r. 1867. v Mikulov^ (Nikolai O. S.) 
od vfehlasneho polsk^ho vlastence a publicisty Karla Miarky. ') Smer 
listu vytien heslem: yZachovej jazyk otcu sv^ch, to prdvo BoH jest 

') Karel Miarka narodii se r. 1824. v Pelhfimovicich na hranici'ch T6§in- 
skjch. Zemfel r. 1882. 



Cechovd V Pruskdm Slezsku. 103 

ovinnosi llovika.^ «KatoIik« vychizel tfikrdt t^dni k pouSenf, 
&14ni a obohaceni lidu a m^l odb^ratelA na 20.000. Na prv^ stranS 
Losil se, ze jeho 6tendfstvo obdafeno bylo apoitolsk^m pozehndndn. 
ba listu tohoto v ohledu n^bo2eask6in a vlasteneck^m nebyla bez 
tku u desk^ch £ten^ffl, ale v pff£in£ jazykovi zanechala polsk^ stopy. 
Vlasteneck6 pr^ce v Prusk^m Slezsku s6£astnil se znadnou 
rou Opavsk^ kostelnik Jan Ryba, kter^ na tisice knih za hranice 
>ravil po v^tce z naSich d^dictvi. Jan Ryba byl u prusk^ho lidu 
)biiosti na nejv^S oblibenou; k n6mu dochizeli na poradu v roz- 
i^ch zdleiitostecb, uschovivali penfze a jin^ jeStS sluiby od n6ho 
la j fee. Jak toboto apoStola tisku nynf »na prajsk6« postridajl, 
idime za doklad povzdech stafenky z Bohuslavic: >Co Ryba umfeli, 
In^bo Sumneho ditania z Prahy nidostavam, na mh ju2 v Praze 
>omn^li.< 

IV. 

av ndrodnosti Ceske v Pruskim Opavsku od r. 1873. 

a2 do nynijii doby. 

Rok 1873. jest v d£din^ch slovansk^ho Skolstvi v Rak. Slezsku 
vavym pfsmem zapsdn, proto2e zavedena nSm^ina do &kol obec- 
ch jako pfedmSt povinn^, jeStS rudSjSfmi pfsmeny poznamendn 
it V Prusku, pon^vadz leitina vyloulena na dobro ze viech ikol, 
ieji o torn pojednino bude ve stati o Skolstvf. Aikoliv Lelek, 
Dther, Konecn^ jeStS iili, pfece jejich usili neodolalo vlndm divok^ 
:rmanisace, je2 z Berllna do £esk^cb krajti se valila. Knihovny, 
er^ vlastenci s obitmi a ndmahou zalo2ili, pustly, mnoh^ z nich 
I rozkaz Skolnfch inspektorfi, pfehorliv^ch to n^strojfi vl^dnfch, 
^ly spdleny. Kde jen orginy prusk^ spozorovaly ponfikud zivfijSf 
lutf , tarn fidila divoce moc pfisnych paragrafd ; nikdo neodvdiil se 
iti divadio a pofddati besedy, aby nemSl opletadek s ufady. Tak 
i slmS ndrodniho vSdomi vzeM6 a povyrostl^ vadlo dim ddl vice na 
.Ik]^ zdrmutek Lelkfiv . . . 

Za t^cb dob nSkter6 chrdmy ostfely ; lid neslySel po desku 
asati slovo Bo2i, coi bylo ndrodnimu probuzeni na §kodu. Zufivosf 
ady neznala mezi ; i pfisluhovati svdtostmi umfrajfcich bylo v »za- 
'en^ch farnostech* pokutovdno ; mrtvi bez kn£ze ukUddni byli na 
fbitov. Na po^dtku roku 1875. bylo pfes 1000 katolick^ch duchov- 
ich ve v^zeni ; pfes 2000 zaplatilo svou v^rnosf k cirkvi penSzit^mi 
okutami a 2aldfem. 

Ale ve^ker6 toto hrozn^ prondsledovdnf neudinilo z katolick6 
irkve v Nfemecku nimeckou cirkev ndrodni 6i vlastn^ pruskou cirkev. 

Kulturnim bojem valnS utrpSla v^c £eskd v Prusku ; ndkolika 
ijiciai viastenctim bylo v6sti dvojndsobn^ boj: za vfru a jazyk, na 
lejz jich bylo pfece mdlo. Mimo to velmi byli zam^stndni povin- 
lostmi stavu sv6ho, protoie n6kter6 farnosti byly bez kn^zf. Neni 
edy divu, ze mrdkota ndrodniho spdnku v2dy Sifeji a sffeji rozkld- 
dala tniav6 peruti nad prusk^m Opavskem, tak ze nSktefi byli toho 
nazoru, 2e lid nadobro usne. To mfnfenf rozSifilo se i u nas, nebot 
kdyi zecnfel Cyprian Lelek, desk^ noviny psaly, 2e skonal poslednl 
intelligentnl Cech v Pruskim Slezsku. Jest pravda, ze umrtfm tohoto 
spisovatele, pfedniho buditele a obhdjce ohroien6 ndrodnosti, utrpeli 



104 Jan Vyhlidal: 

Cechov6 pru§tl velikou ztrdtu, ale nikterak nenahraditelnou, v2dyt 
z toho semene, je2 tak pilnS rozs^val a pSstil, vyrflstati musily nov6 
byliny, kvSty a ovoce. Po Lelkovi chrdnilo nSkoIik vlastencfi pfes 
nepf&telstvi viddy dSdictvf, je2 kone£n6 r. 1893. hl^silo se ku sv^mu 
pr^vu zalo2enfm ^Katolick^ch Nomn^, T^2 zjev, kter^ pozorovati 
bylo V Cecbdch, na Moravg, rak. Slezsku, totii, 2e kdyz je s lidem 
zle, kdyz mu sahaji po drah6 fe2i matefsk^, tu vystupujf kn£2f jako 
rytifi BIani£ti a berou v ochranu povrbovan^ jazyk a stdvaji se jeho 
ochranci. Zase o dfikaz vfce, jak jsou kn^zi nevlastene£tf I PruStf 
kn£zi v§ak 5inf rozdil mezi ruchem u nds a u nich. Na&im knSzim 

V Cechdch a na Morav6 vyt^kajl, 2e budice lid zapominali stejno- 
mSrnS u vefejnosti pecovati o udrienf n^bozensk^ho rAzu v ndrodS ; 
z velik^ho vlastenectvl pr^ se neosm^lili ozvati se s patfi2n^m dfi- 
razem, kdy2 rozSifovaly se ideje protindbo2ensk^ a tiskly se knihy, 
kter6 n^rod pfivedly do nyn£j§f rozervanosti. Kolik tato v^tka bratfi 
zahranidnich md platnosti, pocifuje znalec d6Jin naSeho ndrodniho 
probuzenf. 

Ndbozenstvi a ndrodnost byly pohnutkami, ze r. 1893. v 16t6 
seSlo se n^kolik kn^2i v Kobeficich u p. farife Emila Bitty (za n£ho2 
dostavSn v osad£ pSkn^ chrdm), aby se radili o vyddni ^esk^ho listu. 
S bolestf pfizndvali pfftomnl, 2e lid, zvld§t£ d^lnick^, zamSstnany 

V dolech uheln^ch doma a v pohrani£nfm Rakousku, jest u velik^tn 
nebezpe£i utonouti v bahnS podvratn6ho mezindrodniho socialismu ; 
konstatovali ddle, ze socialismus Siff se nejvfce tiskem, proto proti 
nSmu postaviti stejnou zbra& : noviny. Ustanoveno bylo jednoblasnd, 
vyddvati >Katolick6 Noviny*, na uhl naklddati bude knSzstvo d£- 
kanstvl Hlu5fnsk^ho a n^kolik kn^zf d6kanstvf Ketfsk^ho. ^a redak- 
tora zvolen Amoit Jureczka^ duchovnf sprAvce ze §t5pdnkovic, jenz 
ii5astnik&m zamlouval se znalostf jazyka Sesk^ho, nabytou za osmi- 
let^ho studia ve chlapeck^m semindfi KromSi42sk6m. T^z narodil se 

V Hlu£fn£ r. 1867., kdei jeho otec byl uiitelem. V duchovni sprdvS 
pflsobil V Kravafi a 01dfiSov£, nynf v Sudicfch. 

Prvni (Hslo novin vyllo i. rijna iSpj. k velk6 radosti lidu pru- 
sk^bo. Radosf svou projevil lid tfm, ze hojnS pfihla^oval se za od- 
bSratele. Noviny vychdzejf t^dnS; ndklad na £fslo obndSl 32 markfl. 
Svabachov^ tisk ^asopisu nejprve obstardval MUnzberg v Ratibofi, 
nynf J. Schimitzek. Noviny tisknou se Svabachem, protoze v prusk]^ch 
i^koldch latinkou psan6 knihy Cfsti se neucf, by lid co nejrychleji se 
poc^mcil. Redakce cht£la jiz nSkter^ diisti ddti tisknouti latinskym 
pismem, aby ^tendfi pfivykali, ale knihtiskirna nemd takych pfsmen 
a koupiti jich nemd chuti ; tak zfistalo pfi Svabachu. 

Molnou ztritu hradili kuSzf-vydavatel^ podle svych pfijmfi ; 
prvnf 16ta dopldceli 700 — 1000 m. roCnfe; nynf ji2 doplatkfi nenf 
potfeba. 

»Katolick^ Noviny* majf archovou pfflohu »Zeibavu ned^lnf«, 
jif pofddd Jakub Restel^ fardf z OldfiSova. Hlavnfm pfispSvatelem 
piilohy jest p. dSkan TomdS Kamrddek, far^J^ z Vcl. Petrovic, jenz 
pflsobil dffve v KromSffii. V pffloze je$t na prv^m mfstS >kalenddf 
na tento t^den«, pak n§jak^ iivotopis svat^ho a stru6n]^ v^klad nd- 
boiensky, odndSejfcf se na nejblizSf nedSli neb svdtek, na konec po- 
u6n4 povfdka. V list$ sam6m b;^vd prostondrodnS psan]^ i^vodnik, 
pfehled politick^ a zprdvy dennf, mezi nimi dopisy jsou zajfmavy. 



Cechovd V Prusk^m Slczsku. 103 

arou uvefejfiovdna byla za prvalch let jen Kosmdkova »Ku- 
', nyni i jin6 povidky. Mi tedy Kosmdk i o Prusk^ Slezsko 
y, a jmdno jeho >na prajsk6< je tak dobfe znAmo jako na 
ih a na§em Slezsku. Kukitkif dovolil redakci bezplatn^ otisk- 

ze sv^ch spisft, na xAi mi\ prdvo, co uzni za vhodn^. 
Dne 26. zkJti r. 1896. tis\&xi 39. Amoit Jureczka vzdal se re- 
^ odevzdav ji Josefu Hlubkovi^ kooperatoni v Hlu£fn£. Pti t6 
ilosti pi^: >Od po£4tku tfi l^ta redakci jsem spravoval. Je to 
sk^ v6k novio, i ukizalo se, 2e se mohou iiviti dile. Osud ka- 
c;^cb redaktorfl zakusil jsem i jd. V minulim roce sedmkrdt byl 

pf ed soudern v Ratibofi a dvakrit byl jsem odsouzen . . . Jako 
: se chlubi jizvami sv^mi, jimii znamendn byl v £estn^m boji, 
:yto tresty jsou chloubou mou, nebot za dobrou a spravedlivou 
bojoval jsem. Nikdy faleS nenalezla mista v list^ naSem . . . Ne* 
anu dile pracovati na na§ich novinich a bojovati.« 

Nov^ redaktor, a^koli velmi zaneprAzdnin duchovnf sprdvou, 
uti chopil se vedeni novin, jei ut^Send se rozvfjeji ; za prvnfch 
n^ly odb^ratelft kolem 420 a nyni po^et jejich jest 600. T€i 
hovd i formdlni strinka jevi pokrok. 

DNv^jSf redakce m^la nev^hodn^ spojenf poi^tovnf, tak it ne- 

s to, by poffdila korrekturu. Na tolik tiskov^ch chyb, i smysl 
ich, jake byly v prvnfch rodnlclch, my dtendfi z Rakouska nejsme 
li. Pozddji obstardval korrekturu novin A, Harazim^ kooperator 
ravafe ; nyni pflsobf ve Vel. Pctroviclch. 

Josef Hlubek narodil se 26. bfezna 1872. v pohranidn^ d6din£ 
7zX\y upomfnajfcf na slovutn^ piny »z Kravaf« ; studoval v Kro- 
z\ V seminifi od r. 1885. — 1892. gymnasium, kdez nabyl vlaste- 
:^ho v^domi. Na bohoslovecki studia obritil se do Olomouce 
12.-1893.) a do Vratislavi (1893.— 1896.). Vysvficen byv na kn^ze 
H96., poslin do Hiu^fna, kdei posud v duchovnf sprivS pfisobi. 
bek jest pfedposlednf abiturient, kter^ vystudoval v Rakousku, 
hoz studia gymnasialnf vldda po velik^ch nesndzfch uznala plat- 
li pro N^mecko. 

Dohled nad >Kat. Novinami« sloien do rukou kuratoria, jehoz 
ly jsou nynf tito knSif : Tomdi Kamrddek, farif ve Vel. Petro- 
ch, Jakub Restel^ Izxkl z OldfiSova, Bruno Schneider, farif z Be- 
ova, Amoit Jureczka^ farif se Sudic, a redaktor Josef Hlubek 
Ilucina. 

K hlavnfm spolupracovnfkfim patfi Bruno Schneider, Ar. Ju- 
zka, Jan Jureczka, A. Harazim. Nfikteff pl^ispfivatel^ piSi sv4 po- 
ndni n&mecky, pfeklad obstardvi redakce, dimz pr^ce se jf mnoii. 
dakce docela moudfe si hned od po^dtku po£fnala. Dobfe jf bylo 
v^domo, ze lidu v]^znam mnoh^ho ^eskeho slova v pfsmS uzfva- 
ho jest neznim, proto uifvala v^znamu u lidu obvykl^ho, do zi- 
rky pfidavM spr^vn^. Tfmto zpfisobem uvykala a zvykd dten^fstvo 
•4vn^ ^eStini. 

»Kat. Novinyt nejvfce se odebfrajf na Hludfnsku, smirem k Hlub- 
km najdeme jen n&kolik odbiratelfi, na pf . v Jakubovicfch jednoho, 
l^iisilsk^ famosti dva, a£koli ve 25 osadich je§t6 se mluvi fiesky. Re- 
kce >Kat. Novin* sama si stfiiuje v 6. 45. r. 1897. : » V okrese Hlub- 
:k^m, kolem Bavorova. Ndsile, Branice atd. bohuzel zivot slovmsk^ 
)fdd vice ustupuje, ponivad^ vfidcov^ lidu a lid sdm jsou netedni a ne- 



106 Jan Vyhlidal: 

\AU si feii a zvykfl sv^ch otcfi. Proto tam tak6 naSe >Kat. Nov.* ne- 
majl mnoho pfistupu. Smutn^ to znameni!« Jinde je§t£ pfSe : »Mimo 
dSkanstvl Hlu5fnsk6 jest jeStS mnoho Moravcfi vKetfsk^tn dSkanstvf, 
a to ve farnosti Ketfsk6, Bavorsk^, Branick^, Jakubovsk^, Liptynsk6, 
Ndsilsk^, Pl§tsk6 a ve Vodce. V d^kanstvf Ketfsk^m se vSak germani- 
sace podporuje se vSech stran, lid Moravsk^ se na mnoh^ch mistech 
zanedbdvd, a proto moravskd n^rodnost pofdd vice mizf. Nechceme tu 
uvddfiti v^roky nSkter^ch star^ch knHi o ndsleddch takov^ho jedn&ni, 
ale budoucnost to ukdiie.« 

Tyto pravdiv^ pozndmky dotkly se nemile n£kolika osob ; za- 
daly polemisovati v n6meck6m listfi Ratibofsk^m proti v^vodflm »Kat. 
Novin«. Na polemiku odpovSdSl £len kuratoria Arno§t Jureczka. 
Spor za krdtko utichl ; ze skute6n6 byl veden o ndrodnost, jest cha- 
rakteristick6 pro pomfiry prusk6. 

Nemile dotkl se redakce v]^rok >Tomd§e VSudybyla* v kalen- 
ddfi >Moravanuc r. 1898 uvefejnfen^, 2e »Moravci v Prusk6m Slezsku 
iijf vice uz jen iivotem tich6 posmrtn6 literatury, nezli pln^m poli- 
tick^m, ndrodnfm.* 

»P. TomdSi, nezvoiite ndm jeSt6 umfr^£kem !« odpovfdd orgdn 
Cechfl Prusk^ch. »Je§t6 6as na to. Co se ifie toho >pln6ho politi- 
tick^ho zivota ndrodnihoc, prozradfme v^m pro dneSek tolik : My si 
vcizime sv^ fedi matefsk^ a pfidrlujeme se ji navzdor vSem pfe- 
kAikAm a vSemu utla^ovdnf, a to nds stojf, v^fte mi, vice ob^tf, nez 
vAs v Rakousku. Pfi volbdch jdeme s katolick^m centrem, kter^, co 
jest mo2n6ho, na§i fe^ hdji a naSe n^boienskd a hospoddfskd prdva 
po 25 let ')\i s prospSchem zastdvd. My jsme pfed pSti lety sob$ 
zfidili noviny ve sv6m jazyku, pokus to, kter^ se di'fve nikdy nepo- 
dafil . . .< 

Vfldcov6 Cech& Prusk^ch jsou v&bec neradi, urdzfli kdo jejich 
jazyk. RadostnS jsme byli pfekvapeni, kdy2 znAtn'f n^m pHtel v »Kat. 
Nov.< obhajoval fed 6eskou proti dr. Bossovi. Aby 6ten4f se pou5il, 
jak]^ vzduch proudf na Prusk^m Opavsku, uvedeme z Kat. Novin« 
charakteristickd mista : 

*K obrani matefshe feiu V sezeni Prusk^ho snSmu dne 2. bfezna 
nazval ministr duchovnfch zdlezitosti, dr. Bosse, fe5 Hornoslezsk^ch 
slovansk^ch dStl sprostS nfimeck^ patois^ kter^mu se samy z obco- 
v4nl nau5f, a kter6 nemusl pfiuCiti se ve §kole. Patois jest tolik, 
jako fed selskd, fe6 sprostd. Za pravdu mfizeme pl^ipustiti, ze Horno- 
slezsk6 polsk^ Ai\i nemluvf tak £istou feci jako v Poznaiisku a Kra- 
kov6, a Moravsk^ d6ti ne tak distou feci jako v Praze aneb v Olo- 
mouci. Odkud by to mSly, kdyz se ve Skole jenom na nejnizSf a 
dilem ve stfednl tffdft nfico milo v matefsktS fedi vyuduje ? A jak se 
vyuCuje ! 

DftS ncmd knlzky v matefsk^ fed! v ruce, snad ani udiitel ne. 
Aneb uditel polsk^ho jazyka vyuduje Moravsk^ dSti aneb sdm mluvf 
>patois<? Ci tez N6mci nemluvf > patois < ? Ale 2e to jest nfemeck^ 
»patois« — to jest n6co jin6ho ! 

Pfed nSkolika lety mSl uCitel na gymnasiu dr. WiUibald Korber 
ve Vratislavi pfedn^Sku, v nil mezi jin^m uvedl, 2e novSjSi jazykozpyt 
d^vno odstranil ten pfedsudek, jakoby ndfedf (dialekt) samo sebou 
bylo CO sprostSjSlho nez spisovnj^ jazyk . . . ROssler tvrdi, it ve Slezsku 
se mluvf 128 rfizn^ch ndfeCf. Neni to dosti nSmeckeho »patois« ? 



Cechovd'V Pruskdra Slezsku. 107 

Co se na§i moravsk^ fe£i obzvld§t£ t^£e, ona nezasluhuje jm^na 
>patois«. Jeji chyba jest jedini ta^ ie s v^ojem deske fed nedrSela 
rovny krok. To ale nebylo mozno, obzvldStS kdyz matefskd fe6 ze 
Skol V jist^m ohledS byla vyhozena a bez moravsk^ch v Prusku ti- 
§t£n^ch novin. Ale i jak ftt na§e vypadd, aspon okolo rakousk6 
hranice, ona nenf takovd nicotnd, jako se ndkdy omaluje. Jenom 
milo se liM od f^ix naSich sousedfl rakousk^ch, a2koli jsou vycho- 
vini Te &koldch £esk^cb. Velik^ dil naSich muzskj^ch a znamenit;^ 
dil zensk^ch chodf po prdci do rakousk^ho Slezska a Moravy, pfede- 
v§]m do okoli Ostravsk^ho, kde se mdlo jenom po 5esku ^ mluvf . 
Tarn on potfebuje svou matefskou feC, a on se s kaid^m Cechem 
domluvi — l^pe nez mnoh^ zdk, kter^ az do 14. roku chodil do 
naSi §koly n^meck^ s Nfemcem. 

NdS moravsk^ ndrod nemd modlitebnich knih, kter6 v jeho 
viastnf fe6i moravsk^ — neprdvS tak zvan^ >patois« — jsou tiStfeny, 
n^bri on uzivi a rozumf knihdm tiStfinym v Praze, v Olomouci, 
Bmfi atd. Kdyz pfede dvfema lety nd§ ndp. kmie-arcibiskup Olo- 
moucky konal generdlnf visitaci a v kazd^m farnfm kostele kdzal 
a jemu zajist^ idden nepfedhodf, ze mluvf » patois c — kdo to ne- 
poslouchal s radostf a kdo mu neporozumSl? A kdyz tento mo- 
ra vsk^ lid to ne)skromnSj§i 2ddd, toti^ aby jeho d^ti, aspoh co se 
nabozenstvi a kostelniho zpfivu ty6e, v matefsk^ feCi vyuCovdny 
byly, tedy on nemd jin^ho zdmyslu, nez aby jeho dSti nejenom v cizl 
feci s mnohym su2ovdnfm cvideny, nybrz X^i vychovdny byly, k Cemuz 
nejzpfisobn£j§f jest matefskd fed. On nepohrdd nSmdinou, jejlz po- 
tfebnost uzndvd, ale ie'i nedd pohrdati svou matefskou feH, To jest 
jeho privo. Die toho musf i fanatick^ N6mec uznati, ze svrchu uve- 
dend vy-ditka ministrova, co se naSeho moravsk^ho lidu t^ce, jest 
neodfivodn6na.« (R. 1895. 6. 16.) 

V jin^m zase dfsle doptsovatel z Chfenovic upozoriiuje obdany, 
by nevolili za ucitele NSmce : >Jist6 osoby usilujf z jistych pflCin 
v^moin^, aby nam nimeckeho p, uiitele strcily a takto sv6 zdmSry 
uskute£ni1y. Dva naSi p. u&telov6 jsou N^mci, a je tedy nezbytn^ 
potfebno, abychom nynf dostali p. u6itele,*kter^ by s mal^mi dft- 
kami v jejich matef§tin£ mohl mluviti a takto prospfiSnfi vyudovati. 
Ob5an6, nedejte se tedy rozlidnou marnou fedi zaslepiti a volte ta- 
kov^ho ucitele, kter^ dobfe vaSi fed zni a takto jen s prospSchem 
u nis sv6 infsto zast&vati mfii^e*. 

V kazd6m dfsle »Kat Novin « vybfzf redakce : ^lJ6te sve ditky 
moravsky distil ^ a prohldSenf toto nemfjl se s uzitkem, lid 61m ddle, 
tim vice chdpe se novin a knih. Z knih^ nejobllbendjSi jsou podlly 
z dddictvi sv. Jana a Cyrilla a^Methoda, Zivot Krista Pdna, pfeloien^ 
od dra. Jifiho Ldsky a jin6. Svabachov^ch brozurek dra, Fr, SIdmy, 
pfiloh to > Slezska kroniky*, na sta dostalo se za hranice a naSly 
cetn6 dtendfe. 

Cesk6 dasopisy a knihy z na§ich korunnich zemf najdeme toliko 
na farich ; nejdastdji se shledd§ s »Hlasem«, »Mfrem«, »Rfiz( Domi- 
nikinskou«, >Kat. Listy*, *Vlasti«, >Obzorem€, spisy Kosmdkov^mi, 
Pravdqvymi; >Kfiz« a > Marie t t6z se dtou na Pruskem Slezsku. 

Ufednf, obcovaci fed u zahranicnf intelligence jest z vdtSiho dllu 
n^mecki, jak to b^valo pfed lety u nds. N^kteff z knhii prusk^ch 
»na c{safsk6« neradi mluvi desky, protoze nedovedou se tak plynnd vy- 



108 J2in Vyhlidal: Cechovd v Pruskdm Slezsku. 

iddfiti jako n£meckou fe£f, jii si dokonale osvojili studiem na nS- 
meck^ch §koldch ; podot^kdme, ie n^ktef f mobli by v^t§f pfli matefsk^ 
sv6 feci v^novati, ne2 jakou posud m£li. 

Duchovenstvo piSe matriky n^mecky; star6 matriky honosf se 
t6z z^pisy Cesk^mi, na pf. ve Stipdnkovicich maji matriky z r. 1639. 
£esk6, V Kobeficich r. 1706. Tak6 kobersk^ ij£etni knihy od 
r. 1700. — 1737. psdny jsou po tesku. 

V Prusk^m Slezsku mluvi se ndfelim laisk^m^ lid sdm nazyvd 
svou \&t, moravskou; >lach« jest naddvkou, ovSem ze hanliv6 lach 
jinak se vyslovuje. Pflzvuk^) jest polsk]^, na slabice pfedposlednf. 
V§ecky slabiky jsou krdtk6. 

Slabiky ne, de^ te mhkii se v ni, di^ //, nebo v «/, die^ ^e 
a V ni, diey ie: neseti^ vediele^ vedieie. Lokal a instrumental jedn. 
rodu m. a stf. sklofiovdnf n^mSstkov^ho a sloien^ho maji stejn6 
zakon6enf. 

V Boboluskdch a Branici nedaleko Krnova zacbovalo se posud 
rSznofedf, jez n^kter^mi zajimav^mi zvldStnostmi zna£n6 li§i se od 
ostatni pflvodni laStiny. V r&znofe^i tomto jest p^t dvojhlisek: ia, 
ie, io, iu, uo (piakny, chodzie, barviony, §iu (perf. slov. IV. tf.), 
uocas. Vlastuf tomuto rfiznofe£f jest zdm£na samohldsky e se samo- 
hl^skou o^ n^kdy X&i u po mSkk^ch souhldskdch. 

Pon^vadz rfizdofei^i toto nyni patrnS ]\i odumird, nemfize byti 
s podivenfm, 2e se vyskytujf dosti dast6 »vyjimky«. P. radovi Bar- 
toSovi bylo mozno vypsati toliko n^kter^ trosky zajimav^ho tohoto 
r&znofecf, protoze jeho baddni zpfisobem nemil^m bylo pferuSeno. 
Kdyz p. rada toti2 sblral tarn Idtku k dialektologii, namluvil jist^ 
n£mecky uditel z Rakouska bostinsk^mu Ren£lovi v Boboluskdcb, 
it Barto§ jest vyzvfidadem, a ten ho ze strachu pfed opietdnfm s tifady 
jako prvnf radnf z obce vypovSdSl. Mrzf pr^ ho to podnes. 

V Branici lid se n&padn6 germanisuje; jen starSi osoby, asi od 
40 rokfl, pozdravujl pffchozl po 6esku, a to je§t6 nevSechny. Na ve- 
fejnosti usly§f§ skoro samu nSm^inu. Ptal jsem se sedmi §kola£ek, 
rozmlouvajicich desky, jak »ffkajf< (modli se) doma? A tu jen jedna 
z nich pravila, ze moravsky. Nahl6dl jsem do jejich modlitebnich 
knfiek, a ty byly nfimeck^. V kostele, na obou hfbitovech nenl ani 
slovfdka £eskdho . . . Selesf perutf smrti slySeti nad Branici . . ., 
lid ode vSech opuStSn^^ sebe opustil, proto nesnadnd pomoc. V Bobo- 
luskdch^ asi p61 hodiny vzd^len^ch, jest stav ndrodnosti cesk^ o nSco 
lepSl, i€i ve Vodce a Ndsili, Utficboviclch, TurkovS, Jakuboviclch, afi 
i tam zdvistivd Teutonie snail se docela opanovati pole. »Kat. No- 
viny« se nectou; v Ndsili odebfrajf se jen dva v^tisky na fafe, v Ja- 
kubovicfch jen jeden. Nenf nikoho, kdo by se staral o jejich rozSffeni, 
povolan^ch zmocnil se ndrodnf marasmus. »Neni pomoci, my mo- 
ravsky tet\ neuchrdnime,« tak sly§eli jsme v Chfenoviclch, Nisili, 
Branici. Jakubovicfch. 

K^z ti, jichz se v]^tka t]^kd, vzpomenou na slova Fr. Palack^ho, 
jez pronesl k Dobrovskdmu, nemajicfmu nadfije, ze lid 6esk]^ se 
obrodf: »Budeme-li se vSichni tak chovati, pak ovSem musi nirod 
6esk^ zahynouti hladem duchovnim; jd aspo^, i kdybych byl tfeba 
rodu cikdnsk^ho a posledni jeho potomek, pfece bych k tomu vSe- 

•) Dialektologic moravsk^, I. dil str. 97., 134—135. 



Karel Burian: Podztm. 109 

't se pf-i£inil, aby chvaln^ pam^tka po nim zftstala v dijindch 

enstva ! « 

Jazylc desk^, v Prusk^m Slezsku ze Skol a ufadfl vyhnany, 

je se tradici v rodindch a kostele, nei, ji2 \tl do chrimu germa- 

^ se vkr^dd. Pfi >Schulmesse€ dvakrit do t^dn^ zpivaji dftky 

edni dni n^mecky, ai se nauii nSmeck^mu zp^vu, po^nou zp(- 

lemecky i v ned^li. Stalo se ji2 . . . 

Tak se germanisuje >ndbozenstvi« nedilnl na pohor§eni lidu. 

Na popt^vku, jak kde se kiie, sd^lili mi kniif toto: Vzdy 
: Ve Vel. HoStkichy v BeneSovi, v Hati^ v FyiH, v Bolaticick, 
yerictch^ 've Stipdnkovicich, v Bokuslavicick ; v HltUini ve filidlkich 
esky, V mSstl pitou neb Sestou ned^li n&mecky, jindy desky. 
raTjai^i dvakr&t az £t)d^ikr^t n^mecky, ostatni iesky. Kfesfanskd 
ni p. fardf koni po n^mecku. V Chfenovicich tfikrit £eiky, 
)u nSmecky. V Oldfiiovi jednou mfisldni nSmecky a ostatni 
(T. V Stuiicich a v Bavorovi stffdavi. V Jaktibovidch stHdav£, 
n vice nfimecky. Ve Velk^ch Petrovicich 6tvrtou ned&Ii nSmecky. 
dsili dvakrdt 6esky, po tfetf nSmecky. V Branici dvakrit £esky, 
rdt nfimecky ; nSmdina pfevlAdA. V PUti pitkr^t do roka iesky, 
lidlce Vehovickh stfldavS. (Pokra^ov^ni.) 




Podzim. 

Napsal P. Karel Burian, kfi2ovnik. 




ost zndmy se sychravym dechem 
k ndm pfisel zas od chladnych hor, 
§el strniStim i zprahlym mechem, 

V luh sesloupil i v §umny bor. 

Vzal poll klas a ruii kefi, 
vzal hdji zp^v a slunci lesk 
a §edym pliSt^m nil2n6 §efi 
kraf ve bolestny hall stesk. 

A V hnizdo nastlal listi rud6 
jak V srdce svadl6 vzpominky 
na za§16 mlddl v chat^ chud6 

V objeti otce, matinky. 

Host, jeni i v nd§ se iivot vtfrd 
a trhd kvSty se skrdnS, 
jeni tt\o chmurou obestfrd 
a berlu chystd do dlanS, 



vzlet duii bdfe, jiskni oku 
a srdci idr a nadfeni 
a prulnosf znaven^mu kroku 
ve mam6m svfita baien!. 

?ak nechi tebe ubohdho, 
jen stflbrem led in zaplati — 
Hie, na podzim iivota sv^ho 
bez Cinu jak jstne bohati! 



^^^ 




1 lAsky k mnohj^m. 

Obraz ze spoIe£ensk^ho ^ivota. 

Nap«al AJoia DosUI. 
(PokraCovini.) 



>.louhou jfzdou po drize m£l DaoSl <iosti pFllezitosti. 
nl vzpomlnati na svou minulosf. Otec jeho byi pfi drize, 
I a to fidiSem parniho stroje. Jezdil po hlavnl trati a 
5 dlouhi l^ta bydlil v m&tfi Lubovicich, kde se i Viktor 
narodil. N£jakou dobu se zdrloval aa jinych staniclch, 
ale kdyl syDov4 povyrostli, vrStil se do Lubovic, kde 
bylo gymnasium. Viktor m£I starilho bratra Karla, ten tak£ studoval 
a po maturity, vycvi^iv se v manipulaci aidrainiho ufednfka, odetel 
do Bosny, kde se mlad^m silim cesta k vJrhodQ^m mfstflm prdv6 
otevfela. Zde se stal Karel za kr&tko oficiilein a m£t nadSji k rychl^mu 
postupu. 

MladSf, Viktor, pfivodnS minil tak£ nisledovati sv^ho bratra, 
ale pak se stalo jinak. Kdy2 byl v sedrn^ gymnasijnl, ztratil matku, 
a katastrot'a ta inocn£ pftsobila na mysl jinochovu. Domicnosf Da- 
a£lovu spravovala obstaroznf teta, sestra mat£ina, kteri az posud 
pfi skrovn6 pensi vedla v Praze tich^ zivot. Tu mitoval Viktor jako 
druhou svou matku a VitouSovi si toho vSlm prdvem zaslouzila. 
Vedla sestfence ke vSemu dobr^mu, vzorn6 obstardvala d&m ku vSe- 
obecn^ spokojenosti a vpravila se do pomSrfl t£ik£ fivakrovy sluzby, 
jei i na ni obJf vyzadovaly. 

Nejt£2£f fctna se dostavila pozd£ji. Viktor byl prdv£ v oktivi, 
kdyz srd£ka vlakQ zakondtla iivot DanSIflv. &idi£ byl okamiit^ 
mrtev, Viktor div si nezoufal. Pochoval otce vedle sv6 matky a zflstal 
sirotkem. Ale teta ho neopustila. Dlouhym a podivnym vySetfovdnim 
sr&iky se stalo, ie Dan^l nedostal od drdhy atii podpory ani od- 
bytnSho. Zdsob nebylo, a VitouSovi sama podporovala studenta. 
Casern i Karel n^co poslal. 



Z llsky k mnoh^m. Ill 

>proti v^m tim neStSsdm a dojmfifn vykonal Viktor vyborni 
:ni zkou§ku. Je&t£ pfiu£oval i mladSi studenty. Vitou§ovi se 
t^hovala do Prahy, a Viktor ji n^siedoval. Nablzela mu svfi| 
^ byt a jednoduchou stravu. Karel radii, abyse bratr vtooval 

k n^mui mi ndklonnosf , 2e mu bude die moiaosti ndpomocen. 

se oddal theologick^m studiim. V prizdn^ chvlli nav&t6\roval 

po zkouSkich o prizdnin^ch tak6 u ni bydlil. Jednou zsl ityh 
navStivil i Lubovice, aby se pomodlil na brobi sv^ch rodi£fi. 
Dobrd teta sama vypravila sestfence, kdyi do samostatn^ho 

vstoupil. Prvnf peniz, kter^ Viktor v SchQsselbui^u dostal, 

ji na pfilepSenou a neustal v m^iinfch podpor^ch. Psdval jf 
a zval ji k sobi. Ale Vitoutov^ ani jednou se neodhodlala 
tS do NSmec. 

Ted pfimo mrzelo kaplana, 2e se v tak dfile2it6 vSci s rozumnou 
i^enou tetou neporadil. Cbt^l se u ni na cestg zastaviti a ho- 

udAlosf s nf sd^liti. Nebude mu vyditati? Pfece se ji mil ot&- 
> radu. Ne2, bylo pozdi. 

Danil pferuSil v Praze na den jizdu, poslal napfed sv6 v£ci do 
vie a vyhledal tetu ve tfetim poschodi v zastr£eni ulici, kde 
la. 

T^mif Sedesdtileti vdova byla pNchodem Viktorov^m velice 
rapena. Mila na byti chudSi studenty, ktefi ji pom^hali platiti 
in6, od tich mnoho zaslechia a byla horlivou vlastenkou. Rida 
. a ^asto svidkynf byla rozhovorfl nadSen^ch studentfi, mezi 
i se stdle otd£ela. Bylo ji velice nemiI6, 2e se Viktor dostal do 
ick6 krajiny a neustala se dotazovati, kdy se do Cech navrdti. 
m strach,« Hkala, »bys tam nikde do smrti neuviznul. Nikdy 
I se nemohla ani k tobi podivati.« 

Sotva Viktor otevf el dvif e, stafenka vyskoiila a vesele zvolala : 
se vraci^ z Nimec? Nemohl jsi tam, vid, dde vydrieti? A dostal 
ifsto V Cech4ch?€ 

Danil objal tetu, a odlo2iv kabdt, fekl: »Budu, teti£ko, vy- 
ratelem.« 

VitouSovi se na chvili zarazila, pak se zeptala na rodinu, do 
se Viktor dostane. 

>Pfijdu do sviho rodi&t£, do Lubovic,« vyklddal Danil. »Mim 
lovdvati ditky hrab£te Oskara z Morgen8ternu.« 

»To jest Nimec a tistav4k,« poznamenal jeden ze starSich pi^i- 
in^ch studentfi, kter^ u2 nakouknul do politiky. 

>A k tomu jde§?c divila se stai^enka. »NebyIo by ti I6pe b^ti 
de kaplanem v iesk€ krajin£?c 

»Tak^ si tak myslim, ale ted u2 nemohu couvnouti. Chtil jsem 
i \is tizati o radu, vSak vidim patmi, jak by dopadla. Vy ne- 
iete NSmcfim pi^ti nikdy.* 

Vitoutovd neodpfrala, nebof se nikdy se smySlenim sv^^m ne- 
lla. Viktor vyklddal, jak se mu posud daiilo, jak6 mil rozlouienf, 
|ak ho Ceki neradi ztr^celi. Teta mila radosf, jak z oslavy sestfen- 
vy, tak z probuzenf 6eskiho 2ivlu v nimecki zdplavi. Pf ipomfnala, 
y Viktor naddle na osadu tu pamatoval a Cech&m noviny a listy 
isflal. Pak pfeSla fed na hrabite, a Viktor zjevil teti sv6 timysly, 

i zde chce pftsobiti die listu profesora Kaminskiho, jako kniz a 
astenec. 



112 Alos DosUl: 

»Ale tady bude asi price tvoje mQohem obtiin§j§f,« namttala 
stafenka. »Tvoje mfsto bude pfiliS podfizene, nez abys mohl ovld- 
dati ty, o n6f vkm jde. Havffi brzy vycitili, ze s nimi dobfe sm]^§Ii§, 
a vraceli se k totnu, co ddvno v srdcfch jejich dfimalo a jim vrozeno 
bylo; zde v§ak bys musil vyvozovati city a zisady zcela protivn^ a 
pffmo posavadnfmu zpflsobu zivota odporujicf. V torn jest velik^ 
rozdfl.« 

Viktor potfAsal az hlavou nad rozumem tetin^m. 

»Doufim, ze ani na tomto mfst^ nebudu nadarnio,« po- 
znamenal. 

»0 torn jsem pf esv^d^ena, < rychle fekla Vitou^vd, »ale bojim 
se, ie zde pro sv^ pfesv^d^enf mnoho zakusiS, ze bude cesta tvoje 
peseta vice trnfm nez rfi^emi, ze pfili§ tS^k^^ likol dolehne na tebe.« 

»Zivot jest bojem,« pokrdil ramenem Danil, »a 6im vStSf zipas, 
tfm stkvSlejSf vftSzstvf. Uvidfm-li, ie nevysta£im, slozfm zbran a ne- 
budu se pranic styd^ti. Zkusfm St£stfl« 

Stafena nazvedia kostnat^ such^ ruce, jakoby sestfenci zehnala. 
Pfftomni studenti s uctou patf ili na mlad^ho kn^ze, jeho2 tvdf pffmo 
salala nad§enfm pro vSeobecn^ dobro. 

»Ale ne, abys vyhleddval v^nosnSj§i mista k vflli mn6,« na- 
pominala jeSt6 VitouSovd synovce. »Vi§, ze pfi skrovn^m zivobytf 
ani tv^ch podpor nepotfebuji. Co jsem pro tebe dSlala to se d^lo 
z Idsky a ne pro nSjakou odplatu.« 

Viktor, rozlouciv se s tetou, pokra^ovai v cestfi za sv^^m po- 
voldnim. Nemaje, s k^m by na voze rozmlouval, uvazoval. Odkud se 
pfed ^esti roky bral jako student, tam se vracf jako samostatn]^ muz. 
Ale zdpal mu zfistal t]^z. Vzpomn61 si, jak se vSichni abiturienti 
pi^ed rozchodem zavdzali slibem, ze budou pracovati ve prospSch 
vlasti sv6. Casem v§ak seznal, ie jest jeStS jin^ cil, za nimi se briti 
musf jako kn£z, a to prospSch a dobro lidstva. A£koliv se osvid^oval 
b^ti hodn^m synem clrkve, nezfistdval v nidem pozadu jako vla- 
stenec. V tom smSru ho vedla u2 matka a teta, a v tomt^2 duchu 
minil pokra^ovati. 

Do Lubovic se dostal s ve£erem. Panu brabfiti se neminil pf ed- 
staviti V tuto tfepfihodnou dobu, a tak^ sly$el, ze panstvo opustilo 
mSsto a sfdii v zimku, asi pfil hodiny vzdilen^m. Tam se pfiStiho 
dne vypravf. Ani profesora Kaminsk^ho nezastihnul doma. Za krds- 
n6ho podvedera konal s rodinou del§f prochdzku po okoH. Dan61 
opatfiv si V hostinci byt, vy§el si rovn^2 na prochizku na znimd a 
mild mfsta. V ulicfch se prochdzelo mnoho mlad^ch lidf, cizlho pff- 
chozfho si nikdo nevSfmal. Viktorovi to bylo prdvS vhod. ProSel 
ndm6stf, vrouben6 podloubim, dal se do nej2iv£j§i uiice, kde mnoho- 
setkrdte kazd^ kdmen zmSfil, dal se ke kaSnS, prohl^dl si obno- 
venou sochu Bohorodi£ky na vysok^m sloupS, naslouchal velebn^mu 
zvuku zndm^ch zvonfi, zaSel az pfed budovu gymnasijnf, b^aly to 
kldSter Piaristfi, kteff fadu let na §koldch v^hradnS a nynl se sv6t- 
skymi silami stffdavS pfisobili na m£stsk6m tistavS. Jenom dv£ okna 
zde byla osvStlena, byt to fiditelfiv. Pozndval, kde jest kterd tffda. 

Z rozs4hl6ho kldSternfho refektdfe zfizen kabinet, z kuchynS 
sborovna, ze spojen^ch eel u6ebny. Na kliSter posud pfipominal 
vedle stojfcf rozsdhl^ kostel s opu§t£n]^m nynf chdrem, nikolika 
kaplemi a ambity, spojujfcfmi chrdm s listavem. Pro velik^ zvon 



Z Idsky k mnoh;^m. 113 

postavena zvld&tni zvonice. Viktor nejednou pomdhal zvoniti a za 
odminu se na kladce houpAval. Kolem kostela byval trdvnfk, cvi5i§tS 
t&locvicn^, nyni ui pSknS rozrostl^ park, ohrazen^ pevnj^tn 2elezn^m 
plotem. N£kter6 ty£e byly od sebe poaSkud ddle zasazeny, student! 
jimi proldzali ; Viktor mohl na otvory ty ukdzati, ale ted by se jimi 
jist£ neprotihi. 

Od gymnasia Sel kolem zdmku na druh6 ndm6stf, kde se 
kazdou stfedu konaly t^denni trby, 21dmek byla mohutnd budova 
o dvou v^iicb, nSkolika kffdlech, pffstavcfch, chodbich, vedlejSich 
stavenilch, vSechno pevn^ jako brad a pov^§en6 nad m^stem. 

Denn^ chodfval Dan^l kolem do gymnasia a nikdy mu ani ve 
soach nenapadlo, ze by kdy vkro£iI za brdnu zdmku a veSel do bra- 
b^cich komnat. 

Stcrd v^c budila v DanSlovi vzpomlnky na 16ta studentskd. 
Alej privg pudicicb kaStanfi, pod nimiz se prochdzlval, feka, spiSe 
vStSf potok, pfes nSjz v ]6t& sucbou nohou pfechAzel, domy a do- 
me£ky, jejicbz obyvatele znal nejenom die jmen, ale i die pom^rfi, 
znAra^ studentsk^ l^yty* ^ nichz cel6 generace se zivily obsluhou a 
stravov&nim venkovsk^ch synkfi, touifcich po v^d^ch, hostince, jichz 
prahy nejmenfe pfekroCil, a jin6 pfedm6ty mile se dotykaly Viktorovy 
pamiti. 

Ted jinf v (etdcb probfhali ulice, aby za krdtko op6t novym 
studentfim ud^lali misto. Bud si prozp^vovali, bud vedli vAin6 roz- 
hovory, pozdravovali mlad^ sle£inky a vyh^bali se chodniku, kde 
pfechdzelo vdznS nSkolik profesorfi. 

DanSI se bral ke hfbitovu. Nedoufal, ze se dostane do vnitf 
V tuto dobu, ale aspon pohl^dne na rovy. Veliki tfpytfci se kopule 
na hfbitovni kapli uz bo vftala. Skutedn6 byla brina zam^ena. Viktor 
se dival na bfbitov hust^^m §prlenfm. Co tu stdlo kffzfl, soch a jinych 
pamdtnfkfi! Chudina vedle bohi^fl v p^kn6m smiru a pofidku. Na 
rovech byly uz nasizeny ze sklenniku kvfitiny, kter^^m se jistS pfed 
nedavnem dostalo svla2enf, a proto pffjemnS von^ly. Na hroby se 
sklanSly smute^ni jasany, §t£pn^ vysok^ rfife a kld§tersk^ chvojky. 
Asi na dvou mistech posud se kmitalo svdtlo na znamenf, ze na ze- 
mfel6 posud nebylo zapomenuto. 

Viktor pohlffel v ta mfsta, kde pochoval sv^ rodi^e, a namdhal 
se proniknouti tmu, by poznal jejich hroby. Co rok posilal hrobafi 
penize se zidostf, aby opravil hroby, posdzel kv£tinami a zal^val. 
Nyni v^iSel v duchu k nebesfim modlitby za drah6 rodiSe. VzpomnSl 
i na soudruha z gymnasia, jemuz zde ustlali rov v mlad^m vSku. 
Mil zde jeSti jin6 znimi, s nimiz se v zivoti st]^kal, a v§em nyni 
vinoval zboznou vzpomfnku. 

Od hf bitova se vracel postranni ulici k ndmisti, kde bylo posud 
hlu5no a zivo. Studenti ustupovali s korsa, a misto jejich zaujimali 
tovarySi a mladi dSlnici z nedalek^ch pfidelen a tkalcoven. Pokud 
Dan£l v m&t£ studoval, detni chudi tkalci hotovili za stavy kalika 
a plitna za nejmizern£j§i mzdu, nyni nabradily parni stroje silu lidskou, 
ale nepatrni mzda zfistala. I pdni profesofi se uch^lili bud domfi 
nebo do besedy, kde se soustfedoval veSkeren mSstsk^ zivot. Zde 
Ukki Danil minil pfenocovati. Je§t£ chvili postal na nimisti, osvitlen6m 
nikolika lampami. Ani plyn ani elektfina sem posud nezasibla. Domy 
se roteily, n£kolik podloubi vzalo za sv6, patra se zvedala, jinak v§ak 

»Vlail« IMS— »9. 8 



114 Alois DosOl: 

vSechno zAstalo pi4 stardm. Ani do ks&ny netekla jeStS voda jako 
pfed lety, ponSvadi star^ vodovod byl porouchin, a m£sto se zae- 
svifilo o tu v6c s vrchnosti, kterd dfive z iihoi pramene vodu brala, 
ted vSak na svflj niklad si zjednala vodu odjinud. M&to mSlo dost 
vody V feco, ve studnich, rybnice, a o kaSau se nikdo nestaral. 

DanSl musil vejfti na ve£efi do besedy. Zde se u2 nemobl 
skr^ati a tajiti jako v pNtmf na ulicich, ale aspofi u stolu, kde mu 
bylo mfsto uk^z&no, musil se zcela obfadn£ pfedstaviti. Dfive, nei 
jm^no sv€ vyslovil, byl pozndn a hludnfi uvltin. Lubovi£ti m6§fan£ 
kazd^ho s radosti vitali, kdo zde vystudoval a mista se domohl. 
Soudili prdvem, ie roz^ifuje £esf m^sta. K Viktorovi se pfihldsili 
dva profesofi, kteff ho kdysi u6ili, ufednici z drdhy, kteN se na jeho 
otce pamatovali, obchodnfci a strAvnici studentQ, jako2 i ti z mSsta, 
ktefi s Danfiiem poSali studovati, ale dffve nebo pozd^ji odstoupili. 
Z Lubovic vycbdzelo mnoho studentfi na gymnasium na zkou§ku, 
vSichni vSak neobst^li. 

Dan^l se stal proto vzdcnou osobou, pon£vad2 se o niho svedla 
maid bitva v novinich, o 6emi vSak on sim posud nevMSl. NSmeck^ 
plitek vyli£oval oslavu pfi jeho odchodu, odsuzuje sm£16, ano i drz6 
vystupovinf Cechfl, jejich slovansk^ projevy a vlasteneck6 feii na 
pfid6 veskrze n6meck^, ne§etrn£ se dot^kal odpov£di kvd£sk^ho 
kaplana a upozorfioval na pfisobenf 6esk6ho knSistva v uzavfen^m 
t^zemf. Hned ndsledujidho dne odpovidaly listy £esk6 kter£ braly 
kaplana DanSla ve svou ochranu ohrazujice se, pro£ by nemobl, 
ano nemusil kn^z k desk^^m osadnfkfim 2esky mluviti. Vy§§{ i3i£ely« 
nad toto nfzk6 oso£ovdni a SpinSnf povnesen^, nutf kn^ze, aby roz- 
prdv61 se svSfen^m lidem jazykem srozumiteln^^m. 

Besednici pro6ftali prdvS noviny, a nemdlo jim lichotilo, 2e onen 
oslavovan]^ bojovnik za £eskou v^c pochdzi z jejich mista a gymnasia. 
Proto mu tiskli ruce, pochvalovali jeho jedndnf, vyptdvali se na 
pomSry v NSmdch, zapominajfce na to nejhlavn£j§f: zeptati se, co 
zde DanSl d&\A a pro£ do Lubovic zavftal. 

Viktor odpovidal na vSechny dotazy; vyklddal, ie Cechfim 

V n£meck6m lizemi nedobfe se vede, jejich prdva ie jsou Slapdna, 
kazd^ vzruSeni jejich utla£ovdno, a kdo se jich zastane, jest kacefovdn 
a pronisledov&n. 

» Proto jste, velebn]^ pane, n£meckou osadu opustilPc ozval se 
jeden z mSSfanfi. 

9Na vzdycky jsem tam zfistati neminil,« odpovidal DanSl, '^le ze 
pojednou mfsto;opou§tfm, jest jind pi^dina, nez strach pfed terorismem 
n^meckym. PiHjal jsem mfsto vychovatele u zdej§iho hrabite«. 

Na tvifich vSech bylo vidSti podiv. Hned ani nikdo nepromluvil, 
a jenom zraky na Danilovi upfeny. 

»Tedy nov^ vychovateI?« ujal se slova vedle sedfci mSStan. 
•Nevlm, mdm-li gratulovati.c 

>Jsem na vSechno pfipraven,€ odvStil Viktor. 

>Abych vdm to fekl bez obalu, zdd se mnS, ie jste, pfiteli, 
pi^iSel z deStS pod okap,« fekl starosta. Besednici horlivi pfisvid^ovali. 

»Nepolep§il jste si a mSl jste nSjakou dobu \ekti proti tSm 
Nimcflm bojovati, mdte-li siln^ nervy a snesete-li vSechny urizky 

V novindch.< 



Z lisky k mnoh^m. 115 

Ale Danil nebyl tfmto proroctvfm nijak pfekvapen. \Jz dfive 
tid£l, CO ho oiekdvi. V§ak nemfnil zde besednfkflm rozvinoyati 
SfAj program. Snad by mu ani neuvifili, ie hmotn6 sv6 postaveni 
Uade na misto posledni, a v t£ vSci ze se mu nejednalo o zlepSenf. 
»Jsine rddi, ze jste se, velebn^ pane, do naSf krajiny dosta],c 
ujal se slova jednatel m^fansk^ besedy. >Dou£ime, ze £asto budete 
sem k nim choditi a stanete se jako zn^m^ vlastenec 61enem naSeho 
spolku. Musfm v^m 2alovati,« ztiSil bias a kolem se ohl6dnul, •ie 
nate duchovenstvo besedu ignoruje. Vy iid^ldte po6itek a prolomite 
led, kter^ zdejM duchowii oproti besedS obestiri.« 

Dan^I nebyl ukvapen^ ve sv^m jedn^nf a hned ani neodmftnul, 
ani nepfisv£d£il. V6d£l dobfe, ie budou tady vaditi pAdn6 pfekdzky, 
a hned die novin, je2 beseda odebfrala, a die vyvSSenych obrazfi 
poznival .dfivody mistnfho duchovenstva, pro£ se spolku tfeba s nej- 
vybran6j§im obecenstvem stranf. Jako student tak^ sem chodil na 
zibavy i do pf ednd§ek ; beseda jim byla doporu£ov4na jako druzstvo 
eminentn£ vlasteneck^, ale za poslednf l^ta se pfiu£il, ze nevysta£uje 
poah6 vlastenectvf, byf az do zAmezi sdhalo. V&ak pfi prv^m kroku 
zdiiel se v§ech ijsudkd. 

Host^ tu a tam se dotknuli rodiny hrabSte Oskara, a nast^vajfci 
vychovatel m£l pon£kud perspektivu ve svou dinnosf na zdmku. Ale 
ani toho se nelekal; nejvice d&vSfoval sv6mu pfiteli, kter^ ho sem 
povolal. Ze vSeho ^k pozndval, ze hrabS jest, jak jej ui v Praze 
kritisovali, Ntaiec a nacion^l, ze Cechfim nepfeje, s mistem Lubo- 
vicemi ano i jin^mi d^dinami ve sporech iije, tak ie ani jeho dobro- 
ttinost obyvatelstvo mu nenakloiiuje. MA i stejn^ho feditele a ve§ker6 
sloiebnictvo. Pan( slySel Dan^l ponSkud chvdiiti, ale mi pr^ mdlo vlivu 
na vedeni vefejn^ch zdle^itosti. 

»Az s podivem mn£ to jest,* obrdtil se jeden z m&§fan& 
k Viktorovi, »ze jste se do zkaiku dostal. Kdo v&s tam doporu£il, 
jisti zam£el, jak^m jste nirodovcem.< 

»Ale ji to zaplrati hrabiti neminim,* odvStil DanSl pi^esv£d£iv^m 
hlasem. »Hned zitra ozndmfm sv^ sm^Sleni, a kdyby mn£ to bylo 
na zivadu, ani nezadnu a nastoupim misto kooperatora.c 

Diviti se jeho rozhodnosti a v duchu pfedvidali, ze pfi takov^m 
jednini dlouho v zdmku nevydrii. — Nez DanSl ode§el na loze do 
pnmiho poschodf, mil hlavu naplnSnou divn^mi my§16nkami. Nemohl 
dlouho usnouti. Po tolika letech spal ve sv^m rodiSti a nyni m£l 
vice starosti, ne2 kdy2 pfed maturitou obchdzel u2 pfi svitdni s knihou 
V nice pole a luhy, kdy do vedera se v lesich nofil do v&d a dohdnSl, 
CO snad zameSkal. Tenkrdte se t£§il, 2e, az tento Rubikon pfestoupi, 
bude spokojen£ 2iv. Ale nyni, kdyz samostatnosti nabyl, seznal, ze 
zAstaly starosti nadiU, a bez t6ch nebude snad do smrti. 

S takov^i t^zk^mi my§16nkami usinal v pozdni noci ve sv£m 
rodi^ti. 

IV. 

Letni sidlo pAn& z Morgensternfi bylo jako na pokraji rdje. 
Uprostfed parku stila jednopatrovd vila, obklopeni stromy a tisicem 
kefA, krupen, cestidek, bludiSf, vodometfl, seddnek, altdnfi, skupin 
kamenA, kapradin, um^l^ch vrSkfi s rfizemi, trdvnlkCi se sochami, 
mu^lemi a co vflbec mftie pansk^ park zdobiti. Od rozsdhl^ho zAmku 

8* 



116 Alois DosUl: 

V pravo byly skleniky, pafeniitS a mnoidrny, na levo pak budova 
pro slu2ebnictvo a ddle konirny a boudy pro loveck6 psy. Z parku 
se vchdzelo do vysok^ho dubov^ho lesa. Poddl stdl pansk^ dvflr^ 
odkud se doddvaly potfebn6 viktualie pro zdmek. 

Na pokraji lesa bydlil nadlesnf, aby mohl vrchnosf kdykoliv 
pfi honech provdzeti. Za dvorem se leskl rybnfk, na n^mz na sta 
divok;^ch kacben plavalo. K zdmku se pfijizdfilo dlouhou aleji lip. 
Cel^ ten trakt byl obehndn dflem ielezn^m a dilem kamenn^ 
plotem; u ndho jako zed stily sestffhan^ kfoviny, tak ie nikdo z venku 
do vnitf nevidSl. Troje dvlfka k vesnici, myslivnS a ke dvoru se 
pilnS uzavirala, u brdny pak porter ka2d^ho dobfe prohl^dl a pro- 
zkoumal, nei byl vpuSt^n k zdmku, kde si ho je§t£ jini sluzebnici 
poddvali. 

Aikoliv se vSechno hemiilo d^ln;^m a slu2ebn;^m lidem, pfece 
bylo kolem zdmku i^pln6 ticho. Okna byla jednak otevfena dokof&n, 
jednak zastin^na zelen^^mi zaluziemi proti slune5nfm paprsk&m. Nad 
zdmkem se vypfnalo nfikolik vf2ek a rfi2ic, ark^ffl a v^stupkfl. Vztydend 
vlajka naznacovala, ie panstvo trAvi krdsn^^ mAjovf den na zdmku. 

Dan^l sotva dvakrdte pro§el za cel^ zivot parkem. PNstup byl 
sem omezovdn a pro cizf upln£ zakazovdn. Viktor netouzival po 
tomto zapov^zen^m ovoci, a prochdzka volnou pffrodou byla mu 
milej§f nez timto upravenym parkem. - 

Pomalii se nyni bral lipovou aleji k zdmku. Nem^l nasp&ch» 
nebot die jeho minSni nebyl posud vhodn^ 2as k ndvStSvdm. Potkaval 
slu2ebnictvo, ko£dr, v nSmz se nikdo nevezl, lidi ze dvora, psovoda 
se smedkou psfl a jin^. §tolbov6 provdd^li kon§, by jim od leno^eni 
nohy nezchromly, posel chvdtal s taSkou, a ^ai&f se vadil vedle na 
poli s chasou. Posl6ze stanul pfed branou a niarn6 se pokou§el 
otevfiti. Patent byl zndm pouze zasvScencfim, a vrdtn^ho zde prdvfe 
nebylo. Musil £ekati, az nSkdo pfijde. Zatfm si prohlizel zdmek, 
Budova ta byla v zdkladech stard, ale nov^ bohat^ majetnik ji dal 
dfikladnS opraviti, 2e ji staff pam^tnici ani nepozndvali. V zeleni 
stromov6 jf ndt£r Sediv^ dobfe sluSel. A2 k prv^mu poschodi byl 
zdmek obepjat broskvemi a divok^m vfnem. 

KonednS se pfibatolil port^^r, — vykrmen]^, baculat^ muf 

V ukrutndm kabdt^ s placatou 6ervenou 6epid. Upfev na pi^ichoziho 
pichlav^ o5i, chvili si ho prohUzel od hlavy k patS. 

»Budte tak laskav a otevfte mn6 tu kouzelnou br&nu,< i^ekl 
Dan£l ^esky. 

»Was«? pronesl tdhl^m hlasem vrdtn^, tfeba ie fiesky dobfe 
rozum^l a bez t^ znalosti by zde ani nemohl b^ti. 

Dan^l zapomn^l, ie jest sice v iesk6 krajinS, ale pfed vilou 
nSmeck^ho velmoze. Opakoval zddosf svou nSmecky, a hned se brdna 
otevfela. Je§t^ se tdzal, bude-li pfedpuStSn pfed hrabSte, ale byl 
port^rem poukdzdn na komornika. Bral se tedy po cestS pe51iv£ 
pfskem posypan6, neddvno zkropen6 a uhraban6 k zdmku. Pfed 
hlavnfm vchodem stdly dv£ mramorov6 sfingy s ko§lky derstv^ch 
kv£tin. Koberec dosahoval a2 na schody. 

Zde byl Dan£l opSt na rozpadch. Stdl pfed sklen^n^m paienfm, 
za nimz vedly mramorov6 schody, ale nev6d^l, jak by se tarn dostal. 
Viselo zde nSkolik cerven^ch §Mr, pod kazdou byl francouzslr^ 
nipis, ale Viktor se bdl za n£kterou zatdbnouti. Prohlflel si stojan 



Z Idsky k mnoh^m. 117 

, drah^ pl^ti na rohatini, velik6 ben^tsk^ zrcadio, v nimi se 

aii shlizeti pMchozf, dfive nez vejdou pfed vrchnosf, n£jak^ 

h^ lampy a lustry s kfiSfalovym sklem a j]n6 vici. Kdyz ho 

li omrzelo, odhodlal se pfece zazvoniti na komomika. 

Z jedn£ch dvefi pffmo vylet^l obtloustl^, uhlazen^ inu2 s tviH 

tnou, vlasy pfilehl^mi, v Iokajsk6 livreji. Vida DanSIa zmirnil 

a otevfev dv^fe v paienf, rozllfil obli6ej, cof znamenalo, ze se 

tazati. 

»Mohl byste mn^ urozen6 vrchaosti ohldsiti?« fekl Danil 
:cky. 

»Komu to? Milostiv^mu p^nu nebo jejf hrab^cf milosti?« ptal 
Dmomfk. 
>Panu hrabSti z Morgensternu.* 

'Patronitnf ducbovenstvo mA pfistup jenom v pond£lf,« pou6oval 
), domnlvaje se, ze m4 pfed sebou nijak6ho nov6ho kaplana, 
^ pfi§el vzdit poklonu sv^mu patronovi. 

»Ji nenilezfm k patron^tnfmu duchovenstvu,< odpov^dSl Danil, 
ituji, ze nem^m zde u sebe navStfvenky « 

»Nic nevadf, zde jsou prdzdn^ visitky, napiSte na n£ svoje jm^no, 
v4s ohIdsim,c fekl komornik, ukdzav na vysok^ pult, kde bylo 
ni ku psani a visitkov^ papfr se zlatou ofizkou. Viktor vzal tedy 
ku a napsal: »P. Viktor Dan^l, vychovatel . . .« 

>Musite psdti nSmecky,« usmdl se komornik, kter^ drie pijav^ 
ir, dfval se pisateli pfes rameno. 

»Nic nevadf, jsem Cech,« odpov^dSi Danfil dopisuje visitka 

>Nevfm, nevim,< vrt£I hlavou komornik. >AspoJi to dole pfelozte 
nem^iny. Milostivd vrchnosC by tomu nerozum£la.« 

Dand uposlechnul, a tak nesl lokaj na stfibrn^ misce £esko- 
leckou visitku k hrab£dm komnatdm. Viktor zfistal za pazenim 
iliieje po schodech, krytych tureck^m kobercem a zdoben^ch 
a\ymi soSkami uprostfed palem a kamelii. 

Za hodnou chvili se vrdtil komornik se vzkazem, 2e mfife 
dstoupiti, ale kdyz se hnal po schodech, byl zadrien a zevn^jSek 

od hlavy k pat£ upraven. Litaly mu po Satech i botich kart^£e, 
ovndn mu kolar na krku, vlasy pfidisnuty, ano i bfitva vykonala 
>u povinnosf, tfeba se dal Viktor minul^ho dne oholiti. Ani nev£d£I, 
: se stalo, ie hned von^l fialkami a pamddou, a kdyi se podival 

zrcadla, seznal, ie m& napudrovan^ tv^fe. Vzdycky si zaklddal na 
^zi, zdrav^, £erven6 barv6 sv^ch lici, nyni vypadal jako blaseovan^ 
^stsk^ lev z hlavniho korsa. Musil se t6 zm£n^ a upravi srdedni 
smiti. 

Komornik spichal pfed nim nahoru, oteviraje vysok6 dv^fe a 
zhmuje tizk6 zislony. Pak zanechal Viktora v pfedsini a ztratil se 

1 tapetov^mi dvefmi. Mladdmu kn£zi to pfipadalo jako v pohddce 
trochu se mu to zddio b^ti komick^. Ale nemSl mnoho 6asu na 

fem^^enf ani na prohlidku temndho pokoje; komornik se vrdtil a 
&stav u dvefi, kter^ nechal dokofdn otevfen6, mirn^ se poklonil na 
namenf, ze jest vchod voln^. 

Proud svgtla Dandla pfimo oslnil. Stanul v hrabSci pracovnS, 
lo^ regilfi na knihy, vis, rozliinych psacich stolkCi, obrazfi, pod- 
tavcfi na kvStiny a menSich titSrnosti, lezicfch na fimsdch, stolech, 
onsolech. Dv6 veliki okna vrhala sem jasn6 svfetlo, v n^mz se 



118 Alois Dostil: 

viechen nibytek tfpytil a lesknul, ie pfimo hril v^emi banrami 
Pokoj byl svitle modfe tapetovdn a nibytek m^l ve slohu rokokov6in. 
Naproti oknfiin stiU bfl^ krb, nyni student a zastaven^ plentou. 

U rozsdhl6bo pultu s rozmantt^mi knihami, tilftky, so&kami, 
teplomiry a podnosy sed^l mui asi 2tyiicetilet^, pomal^, rnirn^ ob- 
doustl;^, pln6, oholen6 tvdfe a nakadefen^ch vki«fi. Na sobi mil 
lehk^, bfl^ kit hodni voln^ a nepfilihav^. Na nice se tfpytily dva 
prsteny. Hodinky, dflo benitski, vyklddan^, nosil bez fetizku. Na 
nohou mil iiuti botky oproti modi prdv£ panujfcf bez §pi2ek. 

Seznav, ze Viktor vstoupil, spustil s oii zlatf skfipec a vysko^iv 
s lenoSky, zvolal: »Budte mi, dfistojn^ pane, vftdnl Jsem rdd, ie 
jste se tak brzy dostavil. M^te svoleni od sv6ho biskupa?< 

Dandl ukloniv se, fekl: >Aqo, brab£ci milosti.« 

»A mluvil jste u2 s m^m phtelem, panem profesorem Kamin-^ 
sk^m?< pokra6oval hrab£. 

»V£era jsem ho nezastihnul doma, a does od rdna vyu6uje 
V AstavS. Proto jsem spichal pffmo sem.< 

»A snad jste &e\ p£§ky? MSI jste se opovidSti v Lubovidch 
u kastddna, byl by vis dal dov&ti do Loukova,c pjipominal hrabfr 
bIahosklonn2. 

DanSl s mfrn^m tismivem odpov£dil : »Takovd prochizka mod 
neu&kodf. Konal jsem v povinnosd delSi cesty p£&ky po hordch i do* 
lindch. « 

HrabS se jal hledati pod jednim tS2itkem, kde byla asi korespon^ 
dence vychovatele se t]^kajici. 

»Souhlasfte s podmfnkami, jei s vdmi mfij sekretdi^ sd£lil? Jste 
spokojen?« 

Dan^l ukloniv se, otizal se: »Hrab£d milosti, posud ani nevim^ 
koho budu vychovdvati ?< 

»Mdm osmilet^ho syna,« fekl hrabS, »toho budete hned vy- 
u2ovati, za rok vdm pfibude moje dcera, o nii se v§ak v u£enf a vy« 
chovdviini diliti budete s guvernantkou. Za tfi roky pfipadne vim 
na starosf jeStfi druh^ mfij syn.< 

TSch svSfencfl se Viktorovi zdilo b^ti pvkvi tak dost. 

»Casem pfiberu do domu odboni6 u£itele,« pokra£oval hrabS^ 
>ktefi budou ditem divati zvliStnf hodiny v jednotliv^^ch pi^edmStech. 
Vim bude vychovivati diti mravn£, u5iti je zbo2nosti a udriovati 
jaksi nade v^m celkov^ dozor. Proto jsme se s panem profesorem 
shodli o vis.« 

DanSl slibil, ie ukolu tomu die sil sv^ch dostojf. Hrabi vy* 
ptival se kn£ze na jeho domic! pom£ry, na rodi£e, pffbuzenstvo a 
byl pfekvapen, ze jest Viktor Lubovick^m rodikem. 

»Ale nikobo z pi^itel zde nemim mimo dva hroby,« pronesl 
smutni kn£z, zminiv se o jedinim bratru a tetS v Praze bydlici. 
»Otcovslr^m pi^telem vi^k mnfi byl pan profesor Kaminsk^. K tomu 
Inu vdMnosti a liskou.< 

»Cast£ji se s nfm setkite v m6m domS,« fekl hrabi; »i ji ho 
miluji pro jeho udenost a pi^mou, poctivou povahu.« 

Dan^l £ekal na pfilelitosf , aby mohl hned pfedem oznimiti, ie 
jest Cech a vlastenec. Katolicki stanovisko nemusi objasfiovati, o torn 
zfejmS mluvi jeho stav. Nynl pak, kdyi zmfnka byla o Kaminskim, 



Z tfiky k mnob^ 119 

e uvedl o nSm, jak vjrchov&val studenty, probomeje v nich zdpal 
^last a nirod. 

>I ▼ ti pfidini jsem panu profesorovi cele povdtten, ie aim 
14sku do srdce vloiil a Tlastence z nis u£iiiil.€ 

HraM soad nepochopil soavialost vit, snad nqxwlouchal upjatS, 
t sebou ani nepobnul. Pouze dodal: »Nic nevadf, 2e jste Cech, 
>c4 zn^unosf 6eski fe2i ani m^ ditem neu&odi; ale k tomu 
ani nezavazoji ani si nepfeji, by se pfedmit onen vloiil do roz- 
. Cesky by se diti nautily £ast^m stykem s podfizen^mi lidmi 
zvl^lStniho nivodu. Jinak jest mAj dfim zcela nimeck^.c 

O torn Danfl nemohl pocbybovati, ui se bodni pfesvidiil. 
>Dnes mite je^i volno»« dodal blahosklonni na konec roz- 
vy^ »prohl6dnite si svflj bjrt, zahradu a obeznamte se s pofidkem 
Din& V l^ti bydlime zde t Loukovi, v mai v misti Lubovidch. 
rbyste se tam minil podivati, mite pffleiitost k dispodci. Abyste 
obeznamovdnf a problidce mil dcerona, obrafte se na lesni sprivu, 

bude vim pi^dilen nikter^ z adjonktfi za spole£nika. Ostatni 
imi vyjedni mfij sekretif. Pro dne&ek Tis jeSti nezvu ani k ta- 
, ani vim nepJ^vidim syna. Moji lidi vis obslouii.* 

Dan£l seznal, ie jest propuSt&i. Uklonil se bluboce, odeiel 
omnaty kolem komomika, kter^ zvM£v, jaki mlsto v zimku za- 
le, choval se pffliS kol^ilni a pfitelsky. Hned byl sami fet a 
6tal i £eski slova, aby ukiza), ie tento dfim nenl tak nimedc^, 

byl pan hrab£ pfed chvfU povidil, a ie tedy mi zde komomflc 
^ slovo a vliv nad domidho pina. Taki se chystal to a ono 
ci^ho svSfiti a vysvitUti, aviak Viktorovi nebylo priv£ do fe£i. 

>My drifme vHichni pi^i sob£ a jinak to ani nejde. Vfticbni za 
noho. Urozeni vrchnost mi iasto podivni nipady a vtechno se 
ize na zida nebohibo sluiebnictva. Ale my si pomibime.« 

>Kde jest byt pro vychovatele?< tizal se Danti, pi^etrbnuv fei 
cajovu. 

>V pravim kfidle, ale dnes jdkti nenl upraven,c odpovMil 
(momik. 

>Podivim se do kaple a pak pfljdu do Lubovic,« prohiisil 
iktor, vqK>menuv si na Kaminskiho. Jak v Loukovi, tak pii zimku 
sousedoim misti byla zimecki kaple. Zde poKvala priva vefej- 
3sti. V Lubovidch zi^zen za kapli velik^ nirozni pokoj, kam pfi- 
lizela pouze vrchnost a jeji sluiebnictvo. Morgenstem mil je&t£ jini 
:atky, kde od divn^ch dob byly zaNzeny kaple vefejn6 i soukromi. 
Lby i lid z Loukova mohl se stiiastiiovati sluieb Boifch, fistil hlavnf 
chod k vesnid. Hrab£ mil svou oratof u hlavnfho oltife. 

Danil se ai podivil, ie jest kaple celkem chudi a jednoduie 
pravena a jako popelka naproti nidhefe a pfepychu v zimku. Co 
de bylo, neslo na sobi riz staroiitnosti, a taki se zdilo, jakoby 
kli^kovt l^^^t dnovi svlcny, vybledl^ koberec a jini vid sem byly 
)dneseny jako do depositife. Nad oltifem visel star^ obraz, pf ed- 
ttavujfd sv. Vita. Potfeboval opravy, jako vfibec ceii kaple. 

Viktor pfistoupil ke komornikovi, kter^ z dlouhi chvile priSil 
iama§kov£ stolice. >Jste zde divno, dobr^ muii?< zeptal se kniz, 
nezoaje posud jmina komornikova. 

>Na desit^ rok, velebnosti,« odv^til sluha, pfejfzdije pernat^m 
smetikem sedadla. 



120 Alois Dostdl: 

»A za tu dobu se mnoho pro kapli nekupovalo nov6ho,« po- 
kraioval Dan£I. 

>Zdi se mn£, ze zcela nic. Kaple nem^, jak se vyslovil patro- 
ndtni ll£etnf, 2^dn6ho vlastnlho jm^nf, a proto neni za£ kupovati. 
Paramenty a pr^dlo obstar^vd pan! hrabSnkai« sdSioval sluha. 

»Nemd vlastnlho jmtof,« posud hudelo v uSfch Danilov^ch. 
Chrdmflm a kaplfm bez jn^^ni se vede zle. Jak asi chud^ patrondtni 
kostel vypadd v zapadl6 vesnici, kdyz takto jest pod svfcnem? Kde 
jest lidskd dobrodinnosf? SmutnS opou§t£I kapli, ji2 komornfk uza- 
mknul veliky^m klfiem. 

9Ri£fte-li dfive obSdvati, pojdte se mnou do jidelny u kuchyn£,« 
zval komornik. »Vrchnosf md nynf druhou snidani, a ob£d jest b pdt6 
hodia6.« 

Tomuto pou^enf byl Dan^l povdS6en. Mil hlad, a jeho zaludek 
se posud nepfizp&sobil pansk^m obydejfim. Pak chtSl navStiviti pro- 
fesora. N&sledoval pana Aloisa ke kuchyni a jedl s lepSf (elddkou, 
kterd mSla obid v poledne. Zde seznal i nikoltk svobodn^ch t^fed- 
nfkfi, ktefi dostdvali stravu z panski kuchyni. Nezdrzel se dlouho, 
odmitl nabfzenou pffle2itosf a spichal k mistu. 

V brdni ho oslovil vrdtn^. U2 asi zvidSI o jeho funkci na 
zdmku a snfzil se k Viktorovi. >Ted prdvi,« fekl, >odjizd{ vd§ pfed- 
chfldce na nddra2i.« 

Dan61 se usmdl, vzpomenuv si, ie pobyt vychovatelfiv byl pfed 
nfm tajen, aby se snad s b^val^m preceptorem nesetkal a nedoroz- 
umil. Taki to mu bylo divni, ie se pan hrabi nezmfnil o jeho 
afife V Schlilsselburgu, afi pfece fite, jak se Viktor pfesvidiil, noviny, 
V nich2 byla celd pffhoda nejkfiklaviji vyli6ena. I v torn spoiivala 
politika, s kterou musf vfibec na nov6m svim mfsti po^ftati. 

Brzo se pfed nfm objevilo zndmi misto s piti vizemi, vynika- 
jfcim zimkem, vysok^mi §indelov]^mi stfechami a chaloupkami na 
okolnfch strdnfch, kteri nesly hrd^ nizev pi^edmistf. 

Profesor Kaminskj^ byl uz star^f pdn a v Lubovicich p&sobil 
fadu let je§ti za Piaristd. Zazil vSechny zminy tistavu a stdl vzdycky 
jako na jeho strdzi. Studenti ho milovali, budil v nich pravi vlaste- 
nectvl, ne pfemrStini, ale prakticki, vyznacujfci se vice skutky nei 
slovy. Kaminsky^ byl ve v§em svflj a neost^chal se vyloziti sv6 nd- 
zory ani pfed nejvlddnijSfm inspektorem. NechtSl rozumfiti novodobym 
ndzorfim a nevychvaloval hned kazdiho bdsnika jako jeho mlad§f 
kolegovi. Byl hluboce a vSestranni vzdilin a k vfili 5etni rodini 
pomdhal si hodinami v Slechtick^ch domech. Jsa v^teinj^m pianistou, 
dostal se i do zdmku Morgensternova. 

»Jste mni srdecni vitdn,« fekl obi ruce poddvaje Danilovi. 
»Uz jsem slySel, ze jste zde a noc strdvil v besedl. Jest mni velice 
lito, ze jsem vdm nemohl nabfdnouti svi pohostinstvf. Tedy jste se 
uz pf edstavoval ? A z Loukova spichdte k svimu pfiteli? To mne 
velice tiSi.* 

Danil posadiv se naproti profesorovi, vypravoval o svim pfijeti 
na vile. Kaminsk^ posunuv brejle a zaloiiv ruce, napjati poslouchal. 
Kazdislovo ho zajfmalo. Zasmdl se, slySe onu pfihodu s navStivenkou, 
a nevydrfei na stolici, kdyi se Viktor zmfnil o svim vyzndni vlaste- 
neckim pfed hrabitem. 



Z lisky k mnoh^. 121 

>V^chno jste mu povSd£l?« zatfdsal Kaminsk^ proffdl^mi uz 
vlasy. >Vidite, timhle jste panu hrabfiti imponoval. Takovi lid6 jsou 
zvykli vid£ti jenom pokoni, ponfzenost a ulisnosf, ale pffmi povaba 
je zajimd. Dobfe jste udSlal. Vy nejste niiim vdzdn a mfifete kdy- 
koliv vystoupiti ; to by mne vSak netSSilo. Ale, mil^ pffteli, na n&co 
mu^e b^ pfipraven. Snad jste uz v besed6 seznal, ze mezi na§f 
TTchnosti a zdej^m obyvatelstvem jest nevdle. Nenf divu. Zcela ceskd, 
probttzeni krajina a nSmeclr^ pdn a majitel panstvl! To nikterak 
neharmonuje. Rozdiln^ n^ory stoji naproti sob£, a neni mostu, kter^ 
by propasf onu pfeklenul. Sdm jsem se o to pokouSel, ale musim 
se pfiznati, ze s nezdarem. NemSI jsem takov^ho vHvu na vrchnosf. 
A je§t£ vkm musim n^co pfipomenouti. Jako vycbovatel hrabite 
Oskara u zdejSf inteljgence nedojdete pflznS a Idsky; zdSf pana 
z Morgensternu proti Cechfim vrhd stfny na cel^ jeho okolf. Ani 
mod se nedSje jinak. Vlastni kolegov6 mi vyklddajf ve zl6, ze zdmek 
navStivuji, a ani za dobr^ho vlastence mne nepovazujf. VSak nejsem 
tobo ndzoru, bycbom nepfdtele sv6 zcela odmftali a ignorovali, tim 
si jich nenaklonfme. Naopak, domnfvdm se, ie blii^Simi styky, po- 
udovinim a pfesvSdcovdnfm zfskdme ty, kteff nds posud nechdpou, 
ale ndm prosp^ni b^i mobou. Hrab£ Oskar by mobl pro zdej§f 
okoli mnobo udiniti, md penfze, moc, vliv, ale neclti s ndmi, neznd 
na^icb potfeb a tuzeb a nemd ani nikobo, kdo by bo s obyvatel- 
stvem sblfzil, vSecbno mu vylo^il a jej na§i vlasti naklonil. Vyrostl 
a vycbovdn byl v jin^cb pom^recb, sem se dostal pffmo nibodou, 
ale ted zde jest, a s tou okolnostf musfme po6{tati.< 

Dan^l napjat£ naslouchal tfimto ndzorfim sv6bo b]^al6bo profesora. 

»Za St&ti bycb to povazoval, kdybycbom vrcbnosf pon^kud 
pfed^lali a lidu naklonili,< po krdtk6m oddecbu znovu se ujal slova 
Kaminsk^. >Pan brab6, tuSIm, z&stane pfi swfch zdsaddcb, ale jsou 
zde potomci, k nimz musi b;^ti nd§ zfetel obrdcen. Ti budou nSkdy 
vldsti zd£d€n^m majetkem, a mnobo zdlezf na jejicb vycbovdnf. Tu 
pak nadchdzi vdzn^ tikol vdm, mil^ pfiteli, a myslim, ie nepotfebu- 
jete ndvodu. Jenom to vdm pfipomfndm, ze musfte jednati sice roz- 
hodn6, ale opatrn^, abycbom pana brab^te bned pojednou nepolekali. 
Nejdfive si upevnfte na zdmku mfsto a na tom zdkladS budete se 
zdarem pokra5ovati. Ta basis at jest Idska a vdinosf, jiz si zjedndte. 
Jenom se varujte ulisn6bo a 6sko6n^bo sluzebnictva 1 « 

»S tim jsem si dnes na zdravi pfipijel,* usmdl se kn£z. 

»Vldkali vds mezi sebe? To jest pfimo drzosfl« rozborlil se 
profesor. *Coi jste jim roven jako kn6z a vycbovatel? Jak jsem pro- 
pov6d£l, zddn6 spolky a sdru2ovdni s lidmi, ktefi b^vaji jako zl^mi 
duchy sv^bo panstva! VaSe postaveni jest v^lucnS jin^, a oni musi 
slouiiti i vdm. Abycb nezapomnfil, na zdmku jest jedna upiimnd 
osot>a, komornd Kldra, NSmkynS, ale poctivd a spravedlivd zena 
z chud^ rodiny, nevSedni zbo2nosti. Ta pfisobi na urozenou pani, ie 
se k cbudin£ naklo&uje. T^ mfizete zcela dfivSfovati. Ostatnich necbci 
pomlouvati, nez, ani cbvdlu vzddti jim nemobu. Jsou to placeni lid^, 
kteff se bledi vSemoini udrieti v pfizni. A jak jest se smlouvou?« 

»Tu se mnou sdSld pansk^ sekretdf,* odvStil Viktor. 

>Bu(fte opatm^ a pamatujte na budoucnosf. Zndte patrondtni 
fary?« 

>Sotva die jm6na.« 



122 Vidav Honejsek: 

iNejlepfil by se mnS zdJUa po zdej^m dikaostvl Strfizovice; 
sto korcfi poU a luk, vylcoupcD^ desitek, pro v^pomoc kooperator, 
osada soadoJl.* 

Dan£l mivnul odmltavi rukou. •16 podmfnky do smlouvy ne- 
vloilm,* odpov&l£l. 

>A profiP Sim pan hrabS se otom zmlnil, a b^vd to u Stechticft 
obySejem, ie sv^ obllbencQtn zadivajl nejlep&f beneficia. Sim proti 
3ob£ byste jednal.< 

Ale Dan£l st&l na sv£m odporu. >Jako vychovatel nem<un zdsluh 
o ducbovnl spr&vu a t(m jedninfm bych kfivdil spolubratr&ni, kteH, 
kdyi se dost napracovali na far&cb chud^ch a obtl£[i£j§Ich, t6il se 
na zaslouieo^ benefidum lepSf.i 

>Ve vtem poctiv^,( k^vnul hlavou Kaminskjr. >Ale tu podmloku 
ve smlouv^ pFcce nechte. Vidyt nemusite uziti sv^ho priva a hrabite 
mite, abych tak fekl, za rukou.' 

Je5t6 dlouho se radili, uvaiovali, a DanSl s mnohou dobrou 
radou a se vzicn^mi pokyay vracel se do Loukova. Kaminsk^ ho 
kus cesty vyprovizet. Za m£stem pfedjela je panskd brydka, ale vy~ 
chovatel neusedl. Dobfe se kri<3elo pod stalet^mi kmeny po boku 
upflmn^bo pfitele a zkuSeo^ho ridce. (PokraCoTdni.) 



Emigranti a exulanti CeSti v Peni6 a Lesn6. 

Napsal V&cIbt Honejsek. 

iPokra^ovdnf.) 

xulanti £eStl po£ali se nyni jako obec £eski tak£ zaftzo- 
vati. AvSak tak£ hned na po£itku objevily se neshody 
a spory, kter6 v CechAch mezi Cesk^mi bratry a luteriny 
\ byly. Jii roku 1620. byla v Perni pro cbud£ exulanty 
f zffzena chudinski pokladna, a kdyz pozd^ji povoleny 
byly i <icsk6 sluiby Boif, zvolili si exulanti die od- 
stavce XI. konststorialnfbo fidu cirkevrd sprdvce, curatores Ecclesiae. ') 
Asi p&l l^ta potrvali v tom ilfad£ v pokoji. Tu v£ak pojednou ne- 
cht^l se mnohj^m, a to neposit^dnlm z jedaoty bratrsk^, aiiev Icuratorfl, 
(sprdvcft cfrkve), llbtti, a nepfestali, dokud s kuratorstvf nese^o a 
na misto tobo inspektofi t\\i judices zavedeni nebyli, ad nizev kura- 
tores, od pdnfl stavfl na ten das vydan^ a po mnohi l^ta uzlvan^, 
n£meck]}m a 6esk^m zvykem byl stvrzen. Nei, nejednalo se jen 
o poub^ titul. nybrz o vfici dfileiit£jSl. 

Jednalo se o to, mi-lj se £eski obec exulantski v Pem£ zaflditi 
die fidu evangelick^ konsistofe nebo die fddu jednoty bratrsk^, kterd 




') Zvoleni byti: p. Jan nejstarSf PetriCek z Wokouniteina Startiho mista 
Praisk^ho radni, p. M. Miko1i§ Troilus Hagiochoranus. akademie Praiskd pro- 
feaor a Star^o mista Pralak^ho kancl^f. P. Jiff Ner t Merlingu z Mali strany 
radni, p. Viclav 2ateck^ i Novtiho rotista ayndikus, p. Lorenc Benjamin Wodhije 
le Slariho mista Pralskdho, pisaf komory krilovskf, a p. Jan Mostnik z Nyilice. 
syndikus litoinifick^. 



a exnhnti £e$tf v Pern^ a Lein6. 122 

tio vlivu na sbory bratrsk^ vybrazovala, nei se a luterinfi dilo. 
atrslc^ zvit&dl, a proto naNki Martinius, 2e dm nejen kuratorstvi 
Qili, nfhri 2e prominili i opatrovini sluleb Bo^cb, proviaioQ 
Ifim sv. erangelia 2e sastavili, od exaroen cbad;^cb a dobllieni 
kazatele teAi odstriili, a proti ntrou se scbixeli a rotili. 

\v^k Martinius nebyl mai, kter^ by se dal tak snadno odstrfiti. 
le se stal duchovnlm sprdvcem, po^l se starati i o zvelebeni 
nich slaieb. Za tou pHiinou vydal nitei kniiku zpivfl a modltteb, 
er6 dal pfiloiiti po iidosti mnoh^ch tH symbolam £Qi vyznini 
than^Se. V symbolu tomto bylo t62, ie se nemajf bytosti nejsv. 
^e smftSovati vespolek. Nebof jin4 2e jest bytosf Otce, jini Syna^ 
Ducha sv. ! To vyklidali mnod tak, jakoby cbt£l Martinius uiiti, 
3u V Bohu tfi bytosti, — a tedy tfi bohov^. To uCinilo strato^ 
r^nf. Pdni stavov^ seSIi se hned nSkolikrdte ve Telikdm podtu 
sili pro Boba, aby to napravil. Martinias vysv€tIoval, 2e to neni 
ad jeho, n^bri M. Petra Kodicilla z Tulecbova ze star^ho 
ipMfe r. 1574., 2e proti pfekladu tomu v Cechich doposud po 
let nic nebylo namit&no, ie vira jebo (Martinia) jest ze spisu 
zadma, a ze se ddle v symbolam vyklAdd, jak^ smysl slovo 
if m&, a ze i V knih&ch bratfi v podobn^m smyslu pfichizf. 
naplat ! 

Kdyi se o torn dovSd^li bratfi v LeSn£, Jan CyriUns, senior 
f a tcb^n Komenskdho, psal hned Rosaciovi, vyt^kaje mu, proi 
inia jako b^al6ho sv^ho kaplana »nehamoval€ a na uzd2 nedriel, 
ial, aby ho otcovsky napomenul, aby vhc napravil. Rosacius^ 
:aje na nevdi^nosf a nekAzefi, odpovid^l Cynllovi, 2e u pNtoro- 

sedmnicti do2ddan]^ch osob ze vSech tff stavfl, lidi pfednich a 
ych Martinia napomfnal a prosil, aby knf2ku tu a bludy v ni 
avil anebo zastavil. Vhe marn^! Byl pr^ od Martinia, jako od 
^ bezuzdn^ho, pyto^ho a netotm^ho, nazvin bufi£em, kter^ mu 
^v turbuje, ode^.etl pr^ se kaplanstvf a synovstvf jeho. Ka2d6ho^ 

s nim nechce stejnt sm^^^Ieti, vyhlaftuje prj^ Martinias za neumil^ho 
?douka 1 
Kone6n6 vznesena vie na drd2danskou konsistof, kteri nafidila, 

Martinius ve druhim vyddni vhc napravil.*) 
Martinius staral se vSiak nejen o dutevoi, n^br2 i o hmotn6 
lo sv6 osady. Av§ak i tato jeho p^£e zavdala pfiiinu ke sporu 
e§enskymi. 

V Perni bylo asi okolo 2000 exulantfl, jednou zcela a2 3000.*) 
zi nimi pfes 600 chudych. Jiz jsme slySeli, 2e pemenStf exulanti 
lili si zvldStnl dozorce, kteii na vici £eski pozor divati, a co by 
ilantfim k dobrimu bylo, na zfeteli mfti mili. Bez jejich vSdoml 
n^ly b^ti svolivdny 2ddn6 schftzky ani shromd2dinf. M£Ii bditi 
lad sbfrkami almuien a nad podilovAnfm jimi. 

R. 1629. byli zvoleni za dozorce £ili inspektory: p. Albrecht 
wata, p. KriStof Sfastn^ Siavata, p. Abraham Gersdorf, p. §t$p^n 
jrsdorf, p. Zikmund Celest^^n a p Mistr Pavel Strdnskj^. Z jejich 
k vfile a obecniho sneseni byli nad almuinami nafizeni p. Matou& 
ik, p. J. Agathon a p. V&clav MrStlk. 



'] Ke sporu tomu vztahHJi se slova Vrchlick^ho v jeho Exulantech p. 63 « 
') Pcschck pg. 31. 



124 Viclav Honejsek: 

AvSak Martinius s n^kolika kuratory sv6 strany vyslal sbiratele 
pro almuzny, aniS to pp. inspektorfim oznAmili a za svolenf nebo 
doporudeni iidal'. R. 1629. vydali patent ke krdlfiro, knf2at&m a 
obcim, na kter^m nebyl ani kurfift ani nikdo z drkevnich nebo 
politickych ilfadft podepsdn. Kdyi pak almuzny byly pfineseny a 
v£c vy^la na jevo, shrom^zdilo se asi dvacet devSt pAnfi z niroda 
^esk^bo a s^ddali Martinia a jeho spoledniky, by se zodpovidali a 
vyk^zali, 6i jm^nem almuzny 24dali a jak jich uzili. Av§ak Martinius 
a jeho soudruzi, mezi nimi hrabS ze.Vchynic, odepfeli tak u6initi. V6c 
dostala se opSt ke konsitofi drdzdansk^. Kdyi pak dosti rychle se 
nevyfizovala, zadali pdnov^ StSp^n Gersdorf z Gersdorfu, Albrecht 
Kusebius Befkovsk^ ze Sebffova, Pavel Nelcl ze Zevenostu a KaSpar 
Melichar Koch poznovu ke konsistofi dvd supliky mnoh]^mi podpisy 
opatfen^ jak v pfidinS symbolu sv. AthandSe, kter6 doposud vyffzeno 
nebylo, tak i v pficinS almuzen. Martiniovi pak bylo uloieno, aby 
ob^ v^ci spofddal, coi on tak6 sUbil. Martinius pak vinil i Pavla 
Strinsk^bo, ze v t6to v^ci byl su£astn^n, a ie pomdhal spisovati a 
korrigovati zaiobu proti nSmu. 

]ekt6 nebyl spor tento odklizen, kdyz zavddna pfi^ina ke sporu 
nov^mu. 

V PernS objevila se totiz brozura, kde se zisluhy Martinia vy- 
po£itdvaly a ve kter^ vyhrozovdno bylo, pakli ie spor Martinia brzy 
po dobr^m vyrovnan nebude, ze se bude opdlati, kdo kdy a jak 
k pddu zarmoucen^ vlasti pomdhal, kdo kdy a jak do pisni kancion^lu 
a bibli nebezpednd novd slova uvozoval a kdo v cizinS inspekci sob£ 
osobuje. To v§e bude se vyjevovati k hanbd, lehkosti a zdhubS sni2e- 
n^ho ndroda desk^ho, k radosti a k potd§enl i zvelebeni obecn^^ch 
nepfdtel. Hanopis zpfisobil op^t, jak snadnS se dd mysliti, mezi 
exulanty velikd rozCilenf. 

Po slohu, po slovu »opdlati«, kter^ho Martinius ^astSji uilval, 
z vfhrbzek a jin^ch vSci bylo souzeno, ze pisatelem jest Martinius. Byl 
take pfed pdny povoldn, avSak popfel, ze by byl pisatelem. 

Sepsdno bylo odvoldnf, kter^m m£l hanopis vefejnS s kazatelny 
byti zavrien. Kaid^, kdo by co podobn^ho psal nebo zastdval, m^l b]^ti 
povazovdn za zjevn^ho bufide a nepfftele vSeho desk^ho ndroda a kur- 
fiftsk^ zem^. Martinius slibil, ie zavrieni spisu s kazatelny ohldsi. U£inil 
to tak6 v§ak,, jak mu bratfi le§en§ti vyt^kali, jin^^mi slovy a v jin^m 
smyslu, nei jak bylo usneseno, za6e2 op£tn^ byl voldn pfed pdny, 
aby se zodpovldal. *) Tyto poslednl pHiiny rflznic byly vice nabodil^. 
Stilou v§ak pffcinou nesvornosti a rfiznic mezi exulanty v PernS bylo, 
ze exulanti bratrsk^ho fddu zpS£ovali se obcovati sluzbdm Bozim die 
Mdu augsburskdho. Neobcovali sluzbim Boiim ani cesk^m ani nS- 
meck^m. To zv;^§ilo i odpor, kter^ mfel kurfift ku kalvinfim a 
bratfim. Prdvfi v dobS, o nfz jedndme (r. 1631.), dal kurfift witten- 
bersk;^m theologtlm rozkaz, aby se varovali jak u^eni fimsk^ho, tak 
i kalvinsk^ho, ku kter^mu se bratfi klonili. A jak theologovd witten- 
berStf o bratfich soudili, poznati mflzeme z toho, ie pfirovndvali 
^eskiS bratry k apokalyptick^m kobylkdm, jimi2 ddna byla moc, jakou 
majf Stirovd zemSti, a kter^z ur^eny jsou k tomu, aby trdpily lidi 
na sv6t6. 



*) Rozebr. p. 225. 



Blmigranti a exulanti £e§ti v Pern6 a LeSnS. 125 

A proto pravdu dSl Komensk]^, kdyz psal o exulantech jako 

o ndrodu nejskli£en£j§fm — a nad jin6 nendvidSn;^m ucin^n^m, 

stihan6m, povalen^m, zdrcen^m, od sv;^ch opuStSn^m, kter^ nenal^zi 

ani lidsk^ho slitovAnf, kter^mu jedinS zb;^vd to, aby dovoldval se 

pomoci jedin^ho slitovnfka v^^n^ho a fikal s vyvr^cen^m nSkdy 

lidem Bozim : »]k plddi, a oko m6 vyddvd vody, nebo daleko ode 

mne vzddlen jest pot^itel.«^) Ci v^ak vinou se to stalo? Upffti nelze, 

ie exulanti sv^mi rflznicemi pfipravili se namnoze o sympatie, kter^m 

se z po<^tku t^Sili, ie sami ztrp6ovali si 2ivot, kterj^ byl beztoho 

tak bofky a neStastn^. Proto tak^ neni divu, ie tak usilovnS tou2iIi 

a prahli po n&vratu do vlasti! 

Exulanti r. 1631, v Praze. 

Emigrant! opou§t£li vlasf v nadSji, ze se brzy zase do Cech 
navritf. Potvrzovala je v torn i proroctvf Kotterova a Kristiny Pona- 
tovsk^, kter^m i sdm Komensk^ v6fil, a proto je do deStiny pfelozil, 
mezi exulanty zndmosf o nich rozSifil. KrdsnS upraven]^ nSmeck^ 
exempldf dorudil krdli Bedfichovi Komensk^ sdm. Ale nadSje exu- 
lanti se nesplnovaly. 

Nejprve odek^vali, ze jim k ndvratu do vlasti dopomohou Mates 
Thum s markrabfm kr^tovskyrn a Bethlenem Gaborem. Vzdyt slibili, 
ie budou v Praze slaviti posvfcenf. AvSak Bethlen Gabor byl r. 1624. 
k sjedndni miru pfinucen, a Urn byla nad^je emigrant^ zmafena. 
Podruh6 kynula exulantflm nad^je, ze budou mod do Cech se na- 
vrititi, kdyi b^^valy kr^l Bedfich zbaven byl nejen hodnosti kurfiftsk^, 
n^brz i zemi sv^ch. Tehdy povstali Mansfeld, Kristian halberstadsk]^ 
a markrab^ Baden durlaSsky k jeho obranS, a krdi d^nsk;^ podporovdn 
pen^i z Anglie, Francie a Holandska cht£l Bedfichovi pomoci k jeho 
d^ictvi V N^mecku, ke krdlovstvf v Cechdch a emigrantfim k ni- 
vratu. — AvSak i ta nadSje emigranty zklamala. Dobrodruh Mansfeld 
zemfel r. 1626. a Christian halberstadtsk]^ takt^2, ani2 by byl dostdl 
slibu sv6mu a rukavicku vyhnand krilovnfe navrdtil.**) Christian IV. 
dinsk^, kter^ se snazil marnS v Cechdch povstdnf zosnovati, byl 
Valdsteinem donucen ut^ci na sv^ ostrovy. Nad^je emigrants byla 
op^t zmafena. 

Valdstein v £ele nesmfrn^ho vojska, 100.000 muifl, cbystal se 
prov4d£ti restitui^ni edikt Ediktem timto m^Iy veSker^ statky i se 
vSemi prdvy zase navr^ceny b^ti katollkflm, jimz od r. 1552. byly 
odiiaty. Tu vSak nastal nenaddly obrat. Valdstein byl k nal^hdni 
stavfi n£meckych, katolick^ch, i evangelick^ch, ktefi se bdli, ze pro- 
vedenfm restituiniho ediktu moc cisafskd pfili§ vzroste, sesazen, a 
Gustav Adolf, krdl Sv^dsky, pfichdzel, od nikoho ne^d^n, evange- 
likfim na pomoc. Velikd cdsf knizat n^meckych — i kurfift sask^, 
musili volky nevolky s nf m se spojiti. — Emigrant! opfit jdsali ! Nadfije, 
ze za pomoci §v6dsk^ do vlasti se navrdti, op£t ozilal Sefadovali se 

*) VWl Jerem. 1, 46. Zoubek 233. 

*) Tento Christian byl velik^ zpustlik a vdSnivd se zamiloval v Heidelberku 
do AMbtty, manielky Bedficha, zimniho krile. Po bitv6 na h\\€ hofe zapfisdhl 
se, ie Bedfichu zase k trfinu £eskdmu dopora&ie — a rukavici krdlovny, kterou 
od X€ doby za pfilbou nosil, jako kr^ovn^ £eskd odevzdd. 



126 Vaclav Honejsek: 

V ozbrojen6 sbory a za vfldcovstvi nSkter^ch &lechticfi cinili vpddy 
do Cech. Koneini po5ali prostfednictvim Jaroslava Sezimy RaSina 
z Riesenburka vyjednivati i se sesazen^^m ValdSt^nem a se Sv^dy. 
Gustav Adolf m£l po por&2ce vojska cisafsk^bo poslati Vald&t^novi 
12.000 mu2fi a sdm pak vtrhnouti do d£di6n^ch zemf dsafsk^ch a 
mezi jia^m i ndvrat emigrantfi do Cech pojistiti. Gustav Adolf po- 
razil sice vojsko clsafsk6 u Breitenfeldu, avSak vojsko Vald&tyaovi 
neposlal, aaii vtrhl do dddiin^ch zemi cisafsk^ch, n^bri t4hl na 
Rfti do zemf katolick^ch kurfiftft. Kurfift sask^ m£l na vlastnl 
vrub do Cech vtrhnouti a emigrantfim ndvrat pojisdti. Ti, kdo znali 
sask^ho kniiete Jana Jifiho — a mezi nimi i sim Mat. Thurn, kter^ 
byl phiomocnlkem &v6dsk]^m pi'i dvoi'e sask6m, v£d6Ii, 2e od n6ho 
pro v£c emigrantft, zvld§t£ pak bratfi, nemohou mnoho o£ekdvati. 
Vidyt jen z pfinuceni musil se Sv^dy se spojiti, a £esk^m bratfim 
nikterak nepfil. Kurfift tak^ nic emigrantfim neslibil, ni£fm se jim 
nezavdzal. — Avi^k v6t§ina emigrantA pfece doufala, ze pomoci 
saskou do zemi 2esk£ se navr&ti a alespoii zbytky statkA sv;^ch a 
Jm^nf sv^ho pro sebe zachrdni. 

Vojsko sask^ dak) se po£dtkem listopadu r. 1631. na pocbod 
do Cech, a s nim valily se i velik^ zistupy emigrantfi. 

Do Chebu vrdtilo se 23 m^tansk^ch rodin, a v kraji chebskdm 
zmocnilo se 17 §lechtick]^ch rodin b^^valych sv^ch statkfi. Do Lokte 
navr&tilo se 8 pfednich rodin emigrantsk^ch a do kraje loketsk^ho 
14 b^valych majetnfkfi statkfi zemsk^ch. PodobnS vritili se n^kteff 
«migrant6 do Berouna, Cesk^ho Brodu, Cislav£, Krdlov£ Hradce, 
Chrudim£, Milnfka, Loun, do Mostu, Slavkova a nejvfce do Zatce. 
VSude, kde se vojsko sask6 usadilo, vyhdnSIi pfibyli exulanti nov^ 
katolick^ driitele ze statkfi, ujfmali se statkfi sv^ch a hled^li dostati 
vl&du do sv^ch rukou. 

Lid po venkovg se boufil. Zbraslavsk^ kldSter byl vydrancov&n, 

V okoU Kutn^ Hory, Koufimi, Cesk^ho Brodu pfestala vSechna 
posluSnost k vrchnosti a i v jiinfch Cechdch, zvlii§t£ v Jindi^cho- 
hradecku, rotil se lid a pronAsledoval katolfky, nejvfce ov$em katolick6 
kn^ze. Mezi Prahou a Voticemi zabiti byli dva hybernStf mniSi od 
nekatolick^ch sedldkfi. Panf ze Sternberka, utfkajfc z Prahy, nalezla 
na silnici zabit^ho frantiSkdna, a kdyz £eled jejf mrtvolu s sebou vzfti 
cht^la, byla napadena od sedldkfi, a jen s nouzf dostala se do Jindf . 
Hradce. Ale jii i v mSst£ popuzen byl obecn^ lid proti kn£2stvu, 
ie nmozi z uprchlfkfi, kteff se zde skr3^vali, hned zase ddle utfkali. 
Bylo zde zabito n£kolik Jezuitfi.^) 

Podobnd V okolf Bud£jovic, Horaildovic a Klatov nastalo velik^ 
zboui^enf v lidu obecn^m, kter6 se Sii^ilo ai i do Rakous. 

Celakovsk^ pravf, 2e ukrutnosti, kter6 pdchali evangelidtf Ce- 
chov^ na katolfcfch, jsou skutky, }ei neliSi se pHliS od v^evfi 
husitsk^ch vdlek. »B£da tomu, kdol se v mfstech od vojska ne- 
obsazen;^ch opozdil aneb bez vojensk^ho prfivodu na utik dAti musil. 
Ozbrojen^ tlupy obecn^ho lidu kohokoliv z katolick;^ch uprchlfkfi 
^astihly na silnicfch, pi^epadly ho, zloupily, ano bez uSetfeni zavrazdily. 
Velmi mnoho ^kn^if, Slechticfi, m£§fanfi i vojdkfi zaplatilo fit£k svfij 
zivotem.t (J. Celakovsk^. Osv. p. 911.) 



^) Celakovsky. Nivrat emigr. 914. 



Emigranti a exaianti 6e&Xi v Pern€ a Le§n6. 127 

V okolf Prahy sefadovali se vinifinici a jinf dSlnfci, ktdti za 
pomoci emtgrantfl hled^li se dostati do Praby. V Praze pak sam^ 
tlopy ozbrojen^ sekyrami, motykami, siln^mi palicemi tihly po ulidch 
a luxmly drancovati, zvlihti v kld§tefich. Veliki bylo nebezpeii, 2e 
povstalci venkovStf spoji se s luzou pra2skou a pak budou v Praze 
hospodafiti jako za vpddu Pasovsk^ch r. 1611.®) A v Praze vojska 
nebylo. Ufady a bohatSi m$Sfan6 z Prahy uprchli, a m£5faD6 sami 
adriovali pofddek. — Ne2 v rozboufen^m lidu nebylo ikdnA pevn^ 
orgaoisace. Dva 2e§tf emigranti — Slechtici — Krikof Cabelick;^ ze 
Soutic a David Chlumiansky z Pfestavlk hled£li zorganisovati lid 
selskf y pevn£ sbory, kter6 by mohly vydatn^ podporovati sask^ 
vojsko, a Vdclav Bedfich Vartovsk^ z Varty najimal za penCze lid 
pro 8ask6 vojsko. Ne2, jen nemnoho sedlikfi dalo se pfipojiti k vojsku 
saskimu. VdtSina sedl4k& rotila se v hoofy pod sv^mi vfldci a loupila 
V zimdch a tvrzich katolick6 §lechty. 

Dne 15. listopadu 1631. st^lo vojsko sask6 na planing b^Io- 
horskd — a Praba byla vyzvina, aby se vzdalal Coi ji jin^ho zb^valo, 
kdyi v ni vojska nebylo! Vzdala se pod jist^mi v^minkami, a mezi 
nioii byla i ta, ie Sasov6 uznali stav vSci, jak jej v Praze nalezli, 
za piivni. Tim byly nad£je emigrant^ vlastnS pochov&ny — nebof 
spriva a zaffzeni zemS byly katolick6. — A kurfii^t skute£n£ ne- 
dovolil nijakou raHikdlnSj^i zmSnu ve vScech politick^cb, na pf. volbu 
vy§§tch ufednikft. Oinil to nejvice z ohledu na cfsafe. 

Za to v^k vice trp£l a o£i pfimhoufil ve pffiin£ ndbo2ensk^. 
A toho bledili emigrant^ nAlezitS vyu2itkovati, a mezi nimi v prvni 
fad^ Samuel Martinius z Draiova. Jakmile se po&ilo jednati o vpidu 
SasA do Cecb, rozesilal Martinius listy do Drdidan ajinam, kterj^mi 
vyz^val exulanty k n^vratu do Cecb, a sdm byl mezi prvnfmi, ne-Ii 
prvni v Praze. Kdyi dne 22. listopadu velik;^ podet exulantd a mezi 
nimi mnoho kn62f ku Praze se pfibliiovali, mSl ji2 Martinius pln^ 
mce price a proto uvital je ndsledujfcfm dopisem: 

»Vitejte, ctibodnf mu2i, otcov6 a bratfi v P&nu milfl VSecken 
jsem na torn byl, abycb s pi'Ateli vstffc Vdm vyjda sprovodil Vds, 
dejz Bflh SfastnS, do blavniho mSsta uaSeho. Ale sv^domi sv6 sob6 
za 8v6dka beru, 2e tak jsem velmi zanepr&zdnSn^, a2 sotva co sily 
ve nmi se drzf. Kurfift v6era teprv pfijel. Pape2enci posavad bezboinS 
nibozenstvf sv6 konajf ; vojsko vSecko v m6st£. Jd nyni jdu ke dvoru 
o velik^ch vficech jednati.* •) 

Kter6 to velik^ v<^ci byly, o kter^ch asi Martinius u dvora 
jednal, snadno ubodnouti Ize z toho, co ndsledovalo. ]ekth t6hoi 
dne njali se exulantSti kn£zf fary t^nsk^ a kdyz byli tdzdni, z 6lho 
poru^eni a povoleni to £ini, odpovSd^li, ie z naj^zeni p. z Tburnu, 
generilnlho komisafe §v6dsk6ho pfi vojsku sask^m. Brzy potom ujali 
se i kostela t^nsk^ho, jesuitsk^ho, od nShoz Jesuit^ byli vypuzeni, 
kostda Pauldnti, u sv. Jindficha, u sv. Petra a jin^ch, v celku 24 ko- 
steifi praisk^ch. 

Dne 30. listopadu, prvni to adventnl nedSli, seSIo se 33 pdnd 
praedikantft a mnoistvi lidu do kostela t^nsk6ho, kde Martinius 
m^l kizanl. Ka^ar Kaplif stfezil kostel se strdii, aby se ho katolici 



') D£j. sask. vpddu. Dr. Ant Rezek p. 72., 77., 87. n. 
*) D6j. sas. vpddu. Dr. Ant. Rezek 119. 



128 Vddav Honejsek: 

nezmocnili. Pfi kdzanf ozndmil Martinius, ze odpoledne o 2. bodin6 
budou snaty hlavy on£ch desk^^ch pdn&, ktefi r. 1621. popraveni 
byli a kter^ doposud na v£zi mosteck^ trdely, a ie budou v slavn^m 
prfivodu do chrdmu t^nsk^bo pfeneseny a tu pochoviny, coz se 
tak6 stalo. Pfi t6 pfileiitosti m£l op^t Martinius k&sanf na slova: 
»Isti sunt, qui laverunt stolas suas in sanguine agni,« — »tot jsou ti, 
kteff obmyli roucha svA v krvi berdnkov£.< 

Ani kurfift, ani vrchni vojevfldce Arnim o vSci t6to pr^ dffve 
nev£dSli, a kdyz o torn zv^d^Ii, mrzeli pr^ se na to. 

Ne2 na torn Martinius nepi^estal. Nyni po£al pracovati k tomu, 
aby i evangelick^ konsistof znovu zffzena a universita praiskd znova 
obsazena a pfevzata byla. Mnoh]^m zd&la se vSc b^ti s^povdienlm, 
nevcasnd. Vzdyf ani Jan Regius, n^kdy dSkan m6sta Zatce, jehoi 
si i Martinius vdzil, s pocfndnlm tfmto nesouhlasil, pon^vad^ zemi 
nebyla jeSte opanovdna a vrchnosti nebyly piitomny, a utvrzeni 
svobod pdnfim se je^d bylo nestalo. '^) Nez, vSe mamo. Martinius 
neustal, dokud za administrdtora konsistofe a proboSta koleje Karlovy 
zvolen nebyl. A jakmile toho dosdhi, po£al osazovati fary, ale poial 
tak^ dfistojnosti sv6 nddhernS, stkvostn£, mocnS, py§n£ uiivati. Kdy2 
pak jako proboSt ujal se i dflchodfi koleje Karlovy, driel otevfenou 
tabuli, dobrd my si kazd^ den, stfibrni fla§e pfed nim vidycky a za 
nfm pfi stole loutenista. Sdm pak po Praze v kryt^m voze se pro- 
jiiid^l, ve v§em sobS velebn£ veda, a \\i i knHim Pin6 nepffstupn^m 
b^ti po£a1. Tak vyt^kaji mu bratfi.*') Kapucinsk^ quardidn Alexius 
vyzval ho nSkolikrdte i s kazatelny k vefejn^mu hdddni o vife — 
ne2 Martinius vyzv^nf nepfijal, kdo vi z jak^ pfj6'ny. 

Nez, sldva Martiniova netrvala dlouho, ani ne 7 mSsfcd. Kdyz 
emigranti s vojskem sask^m do Cech vtrhli, domnivali se, ze ndvratem 
jejich ozivne zase evangelickd vira v tSch, ktefl se v posledni dobe 
pfihldsili k vife katolick^, tak ie se houfnS budou hldsiti k evangeli- 
ck^mu vyzn&ni. AvSak zklamali se. Na po^dtku vpddu pfihldsilo se 
V Praze a v okoli v celku 2.000 osob k protestantismu, kter^ito^po6et 
vzrostl na 5.000 a posl^ze na 15.000. Coi jest to vSak na ce\6 Cechy! 

Z po£dtku vital lid sask^ vojsko s nad^nim. Kdyi pak vidil, 
jak6 pohnutky je do Cech vedly, kdyz vojsko rozl^zalo se po Cechdch 
jako kobylky, kter^ stejn^ evangeliky jako katoHky vydiraji a vyzirajf , 
kdyz patfiti musil, ie i emigranti k vydirdni sami napomdhaji — tu 
ovSem po^dtecni zipal zchladnul. 

Sask^ dv6r byl povSstn^, ze se pfi nSm mnoho jedlo a mnoho 
pilo, a sask^ vojsko m£lo 2aludky nenasytne. V Praze i po krajlch 
vybirdny cla, bern^ a jin6 poplatky — a bohuiel, ie i mnozl z emi- 
gra£ni Slechty tifad vybSrdfch bemi na se pfijimali. — A pfi torn vSein 
sask6 vojsko, kter^ ani dffve zvldStni statednosti nevynikalo, hynulo 
o5ividn6. Zold se mu nevypldcel, a proto vypovidali vojdci posIuSnosf 
a vychdzeli na loupez, chodili bosi a otrbanl, a k tomu pfidali se 
i nakazliv^ nemoci. Jak^ div, ze vojevfldce Hofkircb se vyjddfil, ze 
by rad£ji v MfSni krdvy a ovce p&sl, ne2 byl v Praze velitelem saske 
posddky. — Ze za takov;^ch okolnosti seslabend saskd posddka Prahu 
proti vojsku cisafsk^mu, vjehoz £ele poznovu byl Valdstein, obhAjiti 



••) Rozebr. 187. 

") Rozebrdni p. 187. 



Emigranti a exnianti deiti v Pern^ a LeSn6. 129 

le, vSdilo se vAbec. To cftili i sami Sasov£l Proto tak6 hledili 

Prahy, zv\i&ii pak z drahocenn^ch sbfrek Rudolfov^ch, od- 
:o se odv6zt] dalo a co cenu in£lo. Dne 23. kvftna opustil 
2h s velikou £4sti vojska sv^bo Prabu, a dne 25. vzdal se 
tk^m odporu zbytek vojska sask^ho Valdit^ovi. 
'im vzala za sv6 i vUda Martinia, a osud exulantfi byl zpe£etin. 
ined po prvnfch ranAch z d6l proti mistu utekli se kn£2l 
antSd a jini emigraat], pokud dftve ji2 z Prahy neuprchli, do 
L sv. Salvatora. KniU bylo asi 50, mezt nimi i Marttnias. 
byl pfepln£n. Ve zpivu a modlitb&ch bledali tktichy, Tu 
f se silii6 rdny na dv^fe. Dv&te byly vyp4£eny od studentfl 
nentina, kniii t^ini a odvedeni do vizeof na Staromftstskou 
i jakoito v&cfiov6 arcibiskupa. Martinius mil se zodpovldati ze 
jednini. Mnoh^ ze zajatcfl vidil asi y duchu blfiiti se poslednf 
cu. Nez Valdstetn problAsil zajat^ za vftm£ cfsafovy a dal jiro 
du, pod v^minkou, 2e jeSt£ tdhoi dne se z Prahy vyst^huji. 
nost a Malou stranu ubfrali se pod ocbranou vojska a za po- 
lu luzy k Hrad£anfim. MatydS hrabi Gallas, horliv^ katoUk, 
V tento smutn^ prfivod exulantd, hnnt titrpnostf postal velik^ 
^fezni vflz, aby praedikanti vfci sv6 nafi naloiili. A tak ubfrali se 
sxulanti pfes Velvary a Litomdfice opit k branidm sask^m, opit 
/hnanstvi. Nad£je jejich byla opit zklamAna. — (li vSak vinou? 
Jsou lid6, jsoQ i d^jepisci, kteff ve&keru bidu a ne&tfeiti, kter6 

nirod icskf po^tkem 17. stoleti a pozd£)i, pfi£ftajf katoIick6 
naci, zejm^na pak katolick^ Slechti. Tak pide n6jak^ F. K. 
ic 1. £tvrt^ho ro^niku »Matice iida« pg. 86.: 

>Od pffchodu Cecha nezasdhla z&dnk r&na tak hluboce v 2ivot 
lo ndroda jako tato, (t. j. konfiskace a protireformace), kterou 
ojn&sobny dl postibl — star4 dom&d Slechta octla se na 2ebrot£ a 
pro n4rod ztracena, na jejl misto dostala se dzi 9 zirovei katolicki 
ta, kteri, na kolik byla cizi, nevznikia z nAroda a nesplynula s nim 

nikdy, a na kolik byla katoUdcd domicf, nev&iila si iistavnosti 
§Mch zdjmfiv n^rodnfch, stavlc vim nade vtecko* a t. d. 

Zde tedy pi^dina ve&ker^ho neStistI, kter£ stihlo ndrod teakfy 
i se v torn, 2e b^ald §Iechta utrakvistick^ a evangelickA octla 
a 2ebrot6 a byla vypovSzena, a novd katolickA pfiSla na jejf misto, 

ze si ibtavnosti a vyS^cb zdjmfl n^roda nevdiila. V§imn£me si 
c, CO jini dijepisci o Jt^to Slechtd evangelick^ a o jejich zisluh4cb 
irod eesk^ soudi. J. Celakovsk^ piSe v >Osvet6< r. 1872. a 1873. 
* pfi£in6 takto: 

»V n&rod£ ieskdni, rozervan6m hddkami ndboiensk^mi, nal^zalo 
sice na tisice lidi odhodlan^ch podstoupiti v§elik6 tripeni a mo£e- 
tvi za sv6 pfesvSdSeni, ale nenal^zalo se vice lidi odhodlan^ch 
irdinn6mu fivotu. Naldzalo se lidi, ktefi dovedli rekovn£ umirati, 
ik ne jiz bojovati a vit&ziti po pfiklad£ star^ch T&bord. — Dv£ 

let, a jaky to ohromn^ rozdil a pfevrat v 2ivot£ tak mal^ho ndroda 1 
m nirod sebevUom^ a nadfen]^, za svobodu mySl^nky a sldvu 
rodni, n^od hrdin, ktefi vyd^vaji se v nerovn^ boj s celou Evropou, 
ol^bali pfi torn jedin2 na svou vlastni silu. — A r. 1618. jak milo 
dzeme mluviti o takov^m ndrod£ £esk6m ! Vidime pf ed sebou oby- 
telstvo rozdrobend v rozlidn^ stavy, zdrliv^ na sv^ dStinsk6 pfed- 
>sti a tituly, vidime mezi panstvem deskym mnozstvi sice muid 

,Vla«f« 1W8-M. 9 



130 Vdclav Honejsek: Emigranti a exulanti £e§ti v Pern6 a Le^6. 

vysoce uden;^ch a §lechetn^ch, state£n^ch obrancAv prdv zemslc^ch 
a svobody ndbozensk^, avSak zna^ndL hist tohoto panstva, st;^kajfci 
se V mnoh^ch pomSrech s protestanty n^meck^mi, prosdkla siln6 
cfzotou a ndzory feuddlnimi, zavdd^la mravy pfespoinf a tfm odcizo- 
vala se vlastnfmu nirodu vzdy vice. A tato ddsf panstva stdia v £ele 
povstdnf £esk^ho. Zndmd jm^na vojevfidcft 6esk^ch Anhalta, Mans- 
felda, Hohenlohe, Thurna a jin^ch jsou prdvody toho. 

Druhd pak, vht&i ikst Slechty £esk^, spravujic se ocenlm bratr- 
sk;^m, byla sice ve vSetn za jedno se srdcem lidu, av§ak prdvfi toto 
uienl bratrsk^ hldsajic, ze >jedinS pidd a slzy jsou zbran£ cirkve, tak 
ze toho nikdy chvdliti nelze, kdyi stavov^ ndbo2enstvl sv^bo vojensky 

zastdvaji, zpfisobilo to, 2e mezi staro6esk^mi rody nalezio se po 

r. 1620. na sta mudenlkti a ozebra£en^ch vyhnancd, avSak skoro ani 
jedin^ vdledn^ hrdina, kter^ by ne pouze hojn^m modlenfm k Bohu, 

ale i rdzn^mi diny byl zastal se prdv zubozen6 sv6 vlasti. Moino 

na jisto tvrditi, ze osudn^ pomfiry tyto vice pfi£iaily ke kone£- 

n^mu nezdaru vdlky tesk6 a napotom k t^plne z&hubS 6esk^ho ndroda, 
nei rozliin^ ddbelsk^ liklady Jesuitftv a vra2edn6 zbrand Huertfiv. ^*) 
Bylit tfm zdkladnim zlem, bez kter^hoi by nebylo b^valo mo2n^, 
aby jedind bitva byla rozhodla osud n£kolika pokolenf.< 

A^o SlechtS ^esk6 pob£lohorsk6 z r. 1631. pravl t^z spisovatel: 

»Ukol, jak^z t6 doby dosti zna^nd cAst vystShovalcfi ve vlasti 
sv6 provozovala, byl velice smutn^, ano potupn^. K v&li poskytnut^m 
nSkter^m v;^hoddm a okamiitym prospSchfim, jich2 se uchopovati snad 
i chudoba donucovala, pfijfmali tu mnozi z nich na sebe Serednou tu 
povinnosf, vydirati takofka poslednf sousto z tist zubo2en6ho sv6ho 
Udu pro nenasytn6 ialudky sask6, a tfebas nevolky pfevrbli se tak 
z osvoboditelfi na n&stroje utla6ovdni vojensk6ho. Nemohli v£ru nidfm 
mySlence souvSrcd sv^ch zasaditi rdnu citeln^jSf, nei kdyi udinili ji 
jaksi soliddrnou a spoluzodpov£dnou s napotomnim fddSnfm solda- 
tesky sask^ v Praze i po krajich, ano sami tomuto f&dini nerozvdznS 
postavovali se za pldSf. Coi medle m^l mysliti sobi o vyst^hovalcich 
£esk^ch obecn^ lid, jemu2 nezndmy byly zdkulisnf reje, a jakj^ ndzor 
mohl sobS utvofiti o politick^^ch i n&bo2ensk]^ch jich snahdch, kdyi 
s ustmutlm bylo mu pozorovati, kterak na mist£ o£ek&van6ho vAlei- 
n^ho tazeni do Rakous cizditi zoldn^fi pohodlng si hov^li v jeho 
domech, pfibytky mu plenili a jej do naha odfrali — a to v§e za 
spolupftsobeni t^chie vystShovalcfi? NemusiIo-li2 tu prvotn6 nadSenf 
jeho, s jak^mi vital jich ndvrat do vlasti, povd21iv£ ochladnouti? Ci 
snad nezdleielo v^tSinS stavfi pod oboji mnoho na sm]^§lenf lidu? 
Skoro se tak zddti mohlo. *') S li£enim timto souhlasi i min. rada 
Dr. Rezek ve sv^ch >D^jindch saskdho vpddu do Cech« pg. III. 

Mimo to jiz i jm^na: Thurn, TSemembel, Thonradl JOrger, 
Hager, Hofiman, Auersperk Wurmbrand, Tiefenbach, PoUheim, Woll- 
zogen nasvSdduji tomu, jak ta £eskd Slechta siln6 cizinci byla pro- 
mich&na. A6 pdnov^ tito povstdni podporovali, nebyli rozenf Ce§i, a 
nelze dokdzati, ze by byli ndrodu £esk^mu vice pi^dli, ho vice milovali, 
neili ta kacei^ovand katolickd Slechta £eskd. (Pokradov^ni.) 

'•) Tak pi§e J. Celakovsk^ v >Osv6t6€ 1872. p. 703 , 704. 
»») »Osveta< 1873. pg. 179. 




Martin §1. Medfianak^: Rozbor deskoslovensk^ otiiky, 131 




Rozbor ceskoslovensk^ otazky. 

Napsal Martin il. MedfiaoHk^. 

(Pokraiov^i.) 

c. oni$ Zaborsk^ osv£d£]l se jako obratn^ spisovatel a zvU$t£ 
c! dramaturg. Zellova bAseh >P&d Miliducha* udinila jm^no 
^l bdsnikovo nesmrteln^^m, a£ 2il mezi Madary neznAmf 
^Q a neznan^. Samo Chalupka byl v]^te£n^ lyrik, a jeho 
klasickou bdsen >Mor hot (Bej go!) i Majkov pfeloiil 
do ru§tiny ; podobnd i Kuzminibo piseA >Kto za pravdu 
naiezla vSude nejv£t§i obliby a zdomdcnSIa — a kdo2 by ne- 
>hnivou TomaSikovu »Hej Slovan^?« Ta v&ru stala se vedle 
domov mfij* dnihou bymnou n^roda £esk6ho a je zn4ma 
m Slovanstvu. KubAni. Janko Kril, Jakub Greicbmann a Botto 
vynikli jako znameniti lyrikov6. Jako prav^ meteor na obzoru 
slovensk^ literatury objevil se SUdkovi6; jeho Detvan, Sonety, 
la a jiii6 bdsnickd pr&ce jsou pfekrdsn6, mluva jejich ryzf a bo- 
ukazujfcf celou nidheru sIovensk6ho jazyka. Mezi novelisty vy- 
Pauliny Toth a Villiam Pauliny-Toth, Krdmery, Skultety a Pavel 
insky, kterj^ jistou dobu vyddval t6i literirni iasopis »Sokol<. 
:^l Lichard vyddval skoro tficet rokfi s velikym iisp6chein pnn^ 
jddfsk^ dasopis »Obzor< ; po jeho smrti redigoval jej na slovo 
, vyte£n^ zahradnlk a ovocn&f Romuald Zaymus; po nSm pfe- 
redakci a triA ji podnes zn^m^ paedagog Rizner. Je§t£ pfed 
'.orem« vyddval zmfniny Lichard desk^m jazykem psan6 vIAdni 
vensk^ noviny«. Jeho kalendif »Pokladnica< vykonal na Slovadi 
:y kus vlasteneck^ prdce. V tomto obdobf nirodnfho probozeni 
staly slovensk^ £asopisy a knihy az ku podivu; a to tfebas pa- 
il V cel6 fiSi system germanisadni. I pfi nSm m^li Slovdci tolik 
>ody, ze neutrp^li ujmy na sv^m rozvoji. Bylo jim dovoleno za- 
: si Matici, k jejimui zHzeni sAm Jeho Velidenstvo cisaf a kril 
Qti^k Josef I. pfispSl darem 1000 zl. V t^to period^ i 6esk^ 
k hojnS byl na Slovensku rozSlfen. Na gymnasiich vyu^ovali 
asti i deSti profesoi^, deStina by la povinn^m pfedm^tem; u£ebn^ 
hy vesm£s byly 6esk6 ai na dSjepis ; ten byl nSmeck^. Na cel6m 
nnasii udriela se Celakovsk6ho £ftanka; 2^ci v ni £etli s chutf 
adi. Nebylof tu sice v§e nejlep^ a dokonal^, ale i pfes to vy- 
izeli V on6 dobS mladfci z gymnasii s dostate^n^mi a sluSnymi 
iomostmi, k universitnimu studiu pfipraveni a zpfisobiU — vSru 
le, nez z dneSnich jednostrann^ch madarsk^ch gymnasii. 

Od vyrovnini a zavedeni dualismu nastala pro Slov^ky tfeti 
rioda, pravi kfiiovA cesta. Matice a slovenskd gymnasia byla zru- 
na, a nastalo zndm6 vystupovdni proti Slovdkfim a jejich ndrod- 
)sti, ze o tom neni tfeba bliie se rozepisovati. 

Ale ani v t6to krut6 period^ slovensk^ ndrod neklesnul. Kato- 
:ti Slovici zaloiili si pflsobenfm Radlinsk^ho vlastni silou v Trnave 
)olek sv. Vojt&ba, Slovici postavili si v Turd. sv. Martini na akcie 
anku >Tatru* a >Doru€, kde2 majl bohatou biblioteku, musejnl 
Ji'rky a divadlo; majl »Musejni spoiek*, >Ziv^nu«, jeden politick^ 

9* 



132 Martin SI. Medftansk;^: 

dennik a vice casopisfi. Literdrnf cinnosf ^Slovdk&v omezila se na 
uzk^ kruh, jebo2 duSf a stfedem stal se Tur2ansk^ sv. Martin. Na 
k£stf Slovdkdm povstal v iSpln^m ochromeai nirodniho iiti mlad^ 
Vajansk^-Hurban, kter)^ literfrnlmu zivotu dal nov^ vzlet; jfm zapo- 
£fn& nov& a stkvSli epocha slovensk^ literatury. Osv£d£]l se b^ 
literdrnim reformdtoretn ; jeho politick^ 61dnky, hbit^ p^ro, hlubokd 
udenost a vzletn^ slob ozdobily slovendinu novou krdsou a povznesly 
ji na kulturnf uroveii vSecb ostatnicb evropsk^cb nirodft. Vajansk^ 
je vtoobecng uzndvdn za geni^lnfbo muze. 

Po nSm objevil se na obzoru slovensk6 literatury jako bdsnfk 
prv6ho i^&du Hviezdoslav Pavel Orszdgh, spisovatel^ Martin Kuku(^in, 
Martin Sladkovidov, Ticbomfr Milkin, kaplan Andrej Majer, Teresa 
Vansova, Elena Soltesova, Podjavorinska (Ludmila Riznerova), Pod- 
tatransk^ (Rebor Uram) a jinf. 

Pravili jsme, 2e Tur6. sv. Martin je sti^edem a srdcem nyn6jSf 
Slovaie a tedy i literdmf dinnosti Slov^kfiv, a je2to je toto m£sto 
i stfedem luterinfi, mi, literdrnl cinnost Slovdktk tii vice sm^r lute- 
rdnsk]^, hovfc spfSe evangelicko-luterdnskym neili katolick^m tenden- 
dm. Pisatel tScbto i^Adkfi m^i velmi dasto pi^leiitost se o torn pfe- 
sv£d£iti. O luterdnsk^cb z^leiitostecb piSi se do dasopisfi cel^ £ldnky, 
a do tScb katolikflm nic neni; katolick^cb vefejn^cb pom^rd a zd- 
lef itosti si v§ak mnobem m6n£ vSimaji, ba stalo se nejednou, ze pff- 
sp£vky katolick^cb kn^if byly bod prostg bozeny do ko§e, nebo 
pozmSn6ny a pfesnd katoIickA jejicb tendence seslabena. 

Necht£je se dile rozbihati a od vlastniho thematu pfiliS ucby- 
lovati, problaSuji, 2e i jd a se mnou mnozi jednotlivci z t6 du§e 2eli 
literdrnibo odStSpeni Siov^kftv a zddaji si, rovn^z jako C^ecbov^, spi- 
sovn6 jednoty. Pfdl bycb si tobo vroucn6, ale pfesvSd£iI jsem se 
o torn, ie se to tak prov^sti nedd, jak bychom si pfdli. Tfeba na- 
jiti alespoQ ten zpflsob, jak mezi Cecby a Slovdky odstraniti kaiidou 
pfekd2ku a ka2d6 nedorozum^ni, jak najiti vzdjemnost, solidaritu, 
rovnovdhu. Slovdci zalozili si vlastnf literaturu a jestliie se jl daN, 
jestliie prospivd za pom^rfl nejv^S nepfizniv^ch, jest to jen pobfd- 
nutim, aby na t^ cest6 krd£eli ddle a postupovali ve sv^m v^voji. 
S touto v6cf necbat ji2 i Cecbov^ po6itaji; Slovdci vzili se jiz do sv6bo 
stavu a bouievnatS Ip^ji na sv^cb tradicich, oby^ejicb a zvl&Stnostecb ; 
nezfeknou se jicb za iddnou cenu; snad by i za zr&dce vlastnibo 
ndroda pova2ovaIi tobo, kdo by od t^to cesty odboiil a literdrni 
jednotu s Cecby v torn smyslu zav^sti cht^l, aby Slovdci se sv6bo 
spisovn^bo jazyka vzdali a psali v^slovnS po desku. To jest nynf 
naprosto nemoznd a snad i budoucnost tobo neprovede; co vSak 
je moino, k tomu pracujme, o to usilujme. 

Pfednim po2adavkem jest, aby se Cecbov^ s literdrnim od§t£> 
penim Slovdkfi zpfdtelili, je za »odSt6peni4L v doslovn^m smyslu ne- 
povazovali, n;^br2 spiie m^li slovenskou literaturu za sv6 vlastni dit6, 
t. j. za dceru literatury sv6, a to tak, aby £eskd a slovenskd literatura 
vzdjemn£ se dopMoyaly a v torn pom^ru zily, jako dobrd matka 
s dobrou dcerou. Neni to v6c nesnadnd; tfeba jen dobr^ vfile, cbuti 
a Idsky, Cecbov^ a Slovdci jsou jeden ndrod, byf i spisovn^m ja- 
zykem se pon£kud liSili. 

Velepotfebn^ ovSem jest, aby jak Slovdci tak C!echov^ p£sto- 
vali vzdjemn£ obd literatury, sv^ d^jiny vz4jemn£ pozndvali a dtali, 



Rozbor deskosloveiukd otizky. 133 

L dasopisy odeblrali, kaid^ v^zoamnSjii literiroi plod vzijeinni 
ili^ nav^tSvovali se, Cecbov6 zajiM^li oa Slova£ a Slovici do 
— aby 9e naadili zniti, ctfti a milovati jeden druMho. 

L totnu cili je tfeba, aby Cechov^ dopisovali do slovensk^cb 

iiv tesky a Slovici do 6esk^ch slovensky; nen( Iftdn^ zivady, 

y SlOv4ci nemobli na pt. T^tetni price Kosmikovy uvefejfio- 

sky, jak pfivodn£ jsou psdny. Ty zajist6 zaslouif, aby voikly 

ch domft a cbatek; a pro2 by vfibec ieski knihy nemohly se 

na slovensk^ literimi trb a naopak? Slovici rozumijf £e&tin£ 

tak dobfe jako sloven£iD6; posud najdeft v rukou Hdu 8tar6 

zp^vnfky, nebekU^e, modlitebni knihy a jin^. Kdyby iesk^ 

4ck6 knihy vyloieny byly vedle sebe, snad by se l^pe vedio 

n i dnih^m. Za pokos by to zajistd stiio, in£li bychom dtiati, 

m ie xnoino. Ad impossibilia nemo tenetur, pravda; ale i to 

» quantum potes, tantum aude.« 

Chvalitebn6 jest, ie Cechov6 sv&domiti sleduji, a to beze vSf 
>sti, v^oj na&f literatury a ji i nezi&tn£ podporuji. Slovict jsou 
tak utla6eni, 2e v^tSf a v^znamn£j§f literirnl plody ve sv6m 
^n^m jazyce ani vydati nemohou. I tu podporuji je (!^chov6, 
aedivno, kdy £esk4 akademie v£d a slovesnosti vydala zname- 
dilo Adolfa Petra Zatureck^ho. Jak^ bude osud jin^ch praci, 
let^ namihini Riznerovo se slovenskou bibliografii nebo Ticho- 
ou studif o slovensk6 prosodii? NemSla by tak6 tato dila hie- 
pf istfeSf u £ecb&, ktefl by zajist6 umoinili vydAnf tak v^edn^ch 

dlouholet6, t!in[iorn^ price? Pro takov6 duchy a jejich rozsihl^ 
; je naSe Slovensko pffliS 6zk^; ti musi si hiedati klvki prostor, 
je naSe spolednd vlast Cechy, Morava a Slezsko, kteri je spo- 
)U a jednou domovinou takov^cb pracovnikfi. To je zajist^ ideil 
1^ a provedenf jeho poviieni hodno. U Slovikfi vSni dosti 
r pom&-, ie se d£li na katoliky a luteriny, ktefl 2irliv£ na sebe 
[ a jeden druh^ho pozoruji; kdyby se mill rozd£liti je§t£ ve 
ni uzfvdni spisovn^ho jazyka na dva tibory, byla by rozervanost 
ovrSena. 

Velik^ho v^znamu je v t6to otizce i bias jist^ho Cecha, jeboi 
>r upln£ se srovnivi s min^nfm naSlm, v tomto rozboru vyslo- 
^m. Ve III. r. »Nov6ho Zivota< v £. 2 na stranich 53 — 56 je 
ek Karia Kilala, nadepsan^ »Osvita £eskosIovanskd«, kter^ zde 
iOvnS uvidfm: 

•Napsal jsem ji2 v jist^m £asopise {esk^m, ie by kaid^ vzd€- 
{ Cech mil mfti vyv^nu nirodopisnou mapu stfedni Evropy. 
la by nis zajist^ slovansk^ vzijemnosti. 

Na severu, zipad6 a jibu obkU£en je iesk^^ nirod Sedesiti nii- 
\y NSmcA. A nirod nimeck^ m& v zivotnim ukole uzk^ polou- 
rov ^sk^, sm£le triici v obrovsk^ tSlo nSnieck^, pon£m£iti. Sfla 
necki k v^chodu se hmouci osvMdila se jiz na ukor Slovanstva: 
Q^m^eny roviny pobaltick6, i podle Dunaje vnikli N^mci v kraj 
vansk^ a velikou jidsf bo zabrali. Ovtem i obranni sfla 6esk6ho 
roda prokizina je samou jeho existencf. 

Nicm^afi — nezastirejme si oii pfed skutecnostl — vidSti mu- 

ne, kterak moite n6meck6 pfelilo se pfes pevnou hriz hory, a kterak 

polouostrov &sk^ — uif. Ani za dneSnIho nadSeni nirodniho ne- 



134 Martin §1. Medhansk^: 

navracujl se ndm druhdy cesk6 dSdiny a mSsteSka ua rozhranf nd- 
rodnostnfm. 

V takov^in teprv rozjimdnl uvidfme, ie je ndm potfebi nejen 
6celn6 prdce vnitfnf, jakou kond zvldStfi tJstfedni Matice Skolskd 
a Ndrodnl jednoty, ale ze je ndm potfeba pomoci ostatnlho Slovan- 
stva. Sila proti sUe. Zdpadnfmu tlaku germanisace ^eliti musf slo- 
vansk^ proud od v^chodu. 

Kdykoli mluvfme o vzdjemnosti slovansk^, Nfimci a Madafi 
bouff nejvdSnivSji. Jsou pfesvfiddeni, ie v6domd, zorganisovand vzd- 
jemnosf slovanskd ucinila by cel^ kmen slovansk^ nepfemoiiteln^m, 
nedotknuteln^m. Na NSmdch rakousk^ch vidime nejl^pe, jak6 pro- 
spfichy jdou ze vzdjemnosti, jejich sebevSdomf, jejich uspfichy osv6- 
tov6 a politicks majl svfij pflvod a podporu hlavnfi v roddclch za- 
hraniinich. Zddn^ z ndrodu neobdvd se ke sv;^m se hldsiti; my 
musime rovnSz toto prdvo si vyhrazovati sebev^domS a bezohlednS. 

My, Ce§i, musime u vSeho Slovanstva pSstovati smysl pro svoje 
kru§n6 polo^eni zemSpisn^ a dovoldvati se pomoci jeho. Nejzdpad- 
nSjSi hranice slovanskd musf b^ti povazovdna za zdjem v§ech Slovanfl. 

Stavlme zajist6 vzdjemnosf nejprve na osvStu a humanitu. 

Co nejrozSifenSjSi znalosf slovansk^ch jazykfl, pfekldddnl kazd^ho 
dfilezit^jSiho dila z oboru v^dy i slovesnosti, pozndvdni slovansk^^ch 
krajfl, ndvStfiva vysok^ch Skol, podpora kulturnich podnikfi zvldStS 
na ohrozen^ hranici ndrodnostni (Poznan, Cechy, Slovensko, Krajina) 
— to jsou prvn( ukoly slovanskd vzdjemnosti na poli osv6tov6m 
a humdnnfm. 

Ale i V prflmyslu a obchodS chceme vzdjemnosf. Chceme ji 
kone£u£ i v politice; pfdtelsk^' pomSr nd§ a cel6ho mocndfstvl se 
slovansk^mi i^(§emi bude zdStitou Slovanfl rakouskych. 

Jen se tak dotknuv vzdjemnosti vSeho Slovanstva, obracfm se 
k vlastnfmu i^kolu vzdjemnosti £eskoslovansk6. 

Slovensko je mostem, kter^ nds, Cechy^ pffmo spojuje s nej- 
mohutndjSimi Slovany, Rusy. Pfipusfme v mysli, ze by se Slovensko 
pomadafilo, potom by nds s v^chodnfmi Slovany spojoval tizk;^ jen 
pruh zem6 od^ hory Kotoufiek hofeSmrku (vseveverov^chodnlmcipu 
Moravy), od Stramberku za FrenStdt p. R., tedy pds zem6 tfi, fityfi 
hodiny Sirok^. 

A tak my, CeSi, musfme vidfiti v Slovdcfch nejen rodn6bratry, 
ale zdroveii spojovacl most s nejmocn6j§(mi Slovany. V jejich exis- 
tenci musfme vidSti t6i vlastni svUj zdjem, Ndm musf zdlezeti, aby 
Slovdci nejen iili, ale iili osv6tov6 a v pom6rn6m blahobytu, nebo 
most zvet§el^, probouran^ je Spatn^m pojidlem. 

Kdyby ze sousedstva slovansk6ho nic ndm nekynulo : wl to, ile 
na jedn6 aspoA strand nemdme souseda nepfftele, souseda v^bojnika, 
u2 to znamend mnoho pro existenci ndroda ^ceskdho. 

Poukazme jiz, kterak mflieme my, CeSi, prakticky provdddti 
vzdjemnosf deskoslovanskou. Uvddfme tu vdci nejmozndjSf a mo2n6 hned. 

Ceskd ^kola je povinna, u6it o Slovensku, jako zemi obydlend 
ddsti ndroda deskdho. Vidyf pfece i^kdme, ze jsou Slovdci vlastnd 
Ce§i, ie by mdli psdti desk^m ndfefifm ; nuze, budme dflslednf a udme 
o nich ve sv^cli ^koldch jako o CeSich. Zemdpis, ddjepis, zpfev a rufinl 
prdce zenskd mohou zvldStd k Slovensku pfihlddati. V kniiinici zdkfl 
na Skoldch obecn^ch a stfednich budte2 i knihy slovenskd, aby je 



Rozbor ^eskoslovensk^ otizky. 135 

^tl s toule lehkosd jako £esk6. Na stfednich Skoldch probfrej- 
d^jiny literatury slovensk6 pr4v£ tak jako 2esk^; budi2 tu 
Kollir a Safaffk, ale tii Holl^, §tur, Slidkovii, Chalupkovd, 
Zello, Vajansk^, Hviezdoslav a j. 

Kupujme slovensk;^ £asopis a kntbu; kdyby se u nis odebiralo 
J^i sta v^tiskd kaid^ho slovensk^ho dasopisu a kaid^ slovensk^ 
— a to je pfece maliikosfl — byl by to pro literaturu slo- 
ou a tftn j pro slovensk^ vzd^Iinf zisk velik^. 
Zaklddejme na Slovensku kniintce. (To vlida nedovoH. Pozn. 
ce.) Nakladatel^, spolky a jednotlivci zasflejte na Slovensko 
»isy zdarma; zvIdStS pfe£ten^ (asopis pfemoozi snadno oielf. 
Z kapitdlu, kter^ vidda nArodu od&ala, zabavivSi r. 1875. jm^nf 
nske Matice, vyddvd se laciny list (za 6 zl. rodnS) >Slovensk6 
□y«, vychizejfci tfikr^t do t]^dne; z t6ie zdkladiny vychdzf »Vlasf 
et«, illustrovan^ t^dennik o dvou ar^ch za 1 zl. rodn£, k £eniu2 
Lvajl odbSratel6 jek^ kaldorocnd zdarma kaleoddf. Oba £aso- 
jsou jazykem slovensko, ale duchem n&rodu nepf^telsk^, odro- 
. A pon£vad2 jsou nejroz§ifen6j§i, — jedin}^ z nich md vice od- 
:elft neili vSecky ndrodni dohromady — jest i v^boj jejich 
mn^. Proti takov^mu (initeli potfebi jest postaviti dinitele rovno- 
i^ho : ddvati lidu ndrodnf (asopis pr&v£ tak lacin;^. 

A tak jsme dovodili, ze je potfebi kulturni podniky slovensk6 
Dorovati t6i hmotn£. 

Podporujme slovensko iAky u nds stodujicf; minim podporu 
atnou, CO by se jich ujimalo obecni zastupitelstvo, spolky nebo 
Itni sdruieni. Na Slovensku je pov^st, ie studium na desk^ch Skoldch 
Hk6 a povSst ta vznikla nikoH bez pfidiny. Slovensk^ 2dk, tfcba 
dil do obecn6 Skoly slovensku, neni nikdy do stfedni §koIy tak 
>fe pfipraven jako desk^. Vstupuje-li do vySSiho gymnasia £esk^ho 
•o na obchodni akademii z niiSfho gymnasia madarsk^ho, je tim 
e. 1 po2adujeme na £esk6m profesoru, aby byl k slovenskym iA- 
n shovivavy, jakoil je shovivavost v nezavinfinych pfipadech sa- 
zfejmym pilkazem paedagogick^m. Zdk slovensk^ se musi t^Sit 
6eskou §kolu a ne se ji d^siti. 

Kdyi sbiralo se na^ Slovensku na pomnik Hurbanfiv a pozd^ji 

nii§i gymnasium, z Cech a Moravy pfichdzelo velmi mdlo. Za- 

:1a tfi gymnasia slovenski nedochdzela — ov§em to bylo v das 

strpfieni — ojd n^ podpory t6n\6f iAdn6\ na gymnasium revuck6 

roval jist^ Cech 6 zl. a zvWn6l^ Palack^ pfljdil na n6 2000 zl. 

6% uroky. 

Chceme vzdjemnost v pr^mys/u a obchodi. Slovensko md nfe- 
er^ zvldStni prflmysl ndrodni, na pf. dipky, v^Sivky, brynzu, o.^t^pky ; 
i dokonal6 v^robky ko2elu2sk^ a kofeSnick^. Zivnostnici te\ti 
slovenSti ani navzijem neinseruji, zatim co cizi dasopisy uvefejnuji 
)jnosf nabidek naSich a naSe kfiklavou reklamou cizinskou. To je 
WxVL-^ doklad, ie neni 2ddn6 vymfiny vyrobkfl a plodin. Vzdjem- 
osti politicke dosud neni — udd-li se co, jest nahodil6, bez orc^a- 
isace. Tak zvl^t£ nemaji listy politick^ navzdjem stal^ch zpravodaju. 
Jedna vfecnd, faktuplnd i^e6 Cesk^ho poslance, kterou by se vy- 
cily politicks, kulturni a ndrodni pomSry, ulehcila by Slovakum nad 
lOmySlenf. Tim vfce, ie Madafi jsou lizkostliv^ peclivi o dobrou po- 
esf V cizini; uvnitf af se dSje, co dSje, jen na venek aby zustali 



136 L- Grossmannovi-Brodski: Pisefi. 

n&rodem rytffslr^m. Ale i na snSmS a fi^sk6 radS Ize pom^ slo- 
vensk^ pfipomfnati. 

Ctendffim ^esk^m byl by 61Anek mfij nedplny, kdybych se 

V nSm nezminil o tak zvan^tn odtrieni SlovikA. 

Prod si Slovdci zalozili samostatn^ n&fe£( spisovn^? 

Po soud£ m^m proto, ze neznali dokonale jazyka £esk£ho. 

A pro£ neznali? 

Nem^li se mu kde nauciti. Nebylo stfednich §kol £esk^cb a 
Skola obecnd nenaudi nikdy tak dokonale, kolik je potfebi spiso- 
vatelfim. Husit^ a CeSti bratfi ddvno sepotopili v ndfe£i sIovensk6m; 

V dob£ odlou6cni neuro£l na Slovensku sprivnS (esky psdti nikdo, 
ani Stiir ani Hurban. Pfirozeni snaha kazatelfi, byti lidu srozumitel- 
n]^m, uvAd^la nifeti slovensku na kazatelnu, a odtud mSlo u2 blizko 
do literatury, beztoho nejvic nAboiensk^. V odIou6eni literdrnim 
nebyla ziidnd vzdornosf, nei ndsledek pffdin. 

Je potfebi, abychom u nds, v nirqd£ £esk6ni, tehdejSf pom&y 
slovenski l^pe znali; potom vymizi chladnost a v^ditky. 

Nyn^jSf pom£ry nejsou pfim£feny, aby se na v^c rozpominalo. 
Dnes jen necbejme Slov^kfiv Slovdky. Ale vz^jemnosf p£stujme uv£- 
domile, programov^, a jednota jazykovi se mdze vyvinouH. Vyvi- 
nouti, pravime, a ne odhlasovati, poru£iti. Budou-li Slovdci £esk£ 
knjze rozumSti, budou-li ji £fsti, bude-li vfibec Slovensko vzdjemnosti 
dokofdn otevfeno 6esk6 osvgtS, zddn6 neSt^sti neni, pfSf-li si Slovdci 
sv^m n^fecim. A to rozumfm, prosim, ukolem vz^jemnosti, aby nam 
osviia byla spoleind, Aby desk^ §kola byla i slovanskdmu mladiku 
pffstupnd a vlastnf, aby nim literatura 5eskd i slovenskd byla jednou 
literaturou, aby slovenskA kniha byla v Cechdch tak vlastnf jako 
deskd na Slovensku, aby nebylo nic zvU§tniho, kdyz prazsk^ nakla- 
datel vydd knihu slovenskou a slovensky ieskou, aby slovensk^ £14* 
nek V desk^ch fiasopisech a £esk^ ve slovensk]^ch byl zjevem pfiro- 
zen^m a p. 

MySlenku jedn^ literatury, byt ve dvou ndfe6fcb, zt^lesfiujeme 
timto sbornfkem. Cesk6 a slovensku uvAdfme pod jeden krov. 

Tak pi§e Cech ; v§imn8me si, jak soudi jinl Slovan^, k. pf. Ti- 
motej Florinsky, i^ddn^ profesor university sv. Vladimira, ve spise 
>Lekcii po slavjanskomu jazykoznaniu«, Petrohrad, r. 1897. 

(Dokondeni.y 





Pi's en. 

ad poroseny luh Zavanui v^t^rek 

vyl^tl skfivdnek, do listku zelenych, 

z hrd^lka vysypal pohddku Sepotal 

perlidky zp^vinek. o krajich vzddienych. 

Vykouklo slun^dko Kde zlaty citron zxk 

nad skalni titesy, kde mandle zkv^tajf, 

dukdty ze zlata stfibrni kolibfi 

na i^eku sije si. — po myrtS litaji. — 



Tom^ Picha: Pithecanthropas erectus. 



137 



I^aSkovny Y6t6rku, 
ta tvoje luznd bij, 
ta Dezastfnl nixn 
otcovsk^ rodn^ kraj. 



Kde UtA skfivdnek 
nad poroseny luh 
kde prdci, oiodlitbd, 
nebesk^ iehni Bfth. 

L. Grotsmanncvd'Brodskd. 




Pithecanthropus erectus, 




Qf 

la. 



PiSe TomiA Pfcha. 

(Dokon^eni.) 

• 

fihl6dn£ine, jak dalece dovoleno jest z morfologick^ 
pfibuzQosti souditi na genetickou pfibuznosf. — Do- 
voleno-li z morfologick^ pfibuznosti souditi na geneti- 
ckou t\ pokrevni pfibuznosf, to2 by mezi v§emi zWfaty 
pokrevn£ nejbUze pfibuzny byly £lov6ku opice tkko- 
nos£ (Catarrbini) a z t^chto nejvlce opice anthropo- 
(veleopi), nebot podobnost jejich s £lovikem jest nejvfce 
Ruce jejich jsou tipInS vyvinuty, na prstecb maji vesm£s 
16 nehty, Uce, dlanS a chodidla jsou lysi, ocas, mozoly Yi^ldov€ 
ni torby oproti jin^m opicim jim chybSjf, po^et a poloha prsnfch 
jest jako u £lov£ka, t€i boltce uSnf maji podobnosf s lidsk^mi, 

p md jako u £lov£ka 32 zub& lidsk^m podobn^ch (^ y \ ' \)\ 

\ podobn£ jako £lov£k lizkou pHbr^ku mezi obSma chHpima, 
meni doIA sm^ujfcfma, o^i umistiny na Hcnf strand osamt sv^mi 
pfedu jako u £lov6ka, dfilky jejich jsou ixp\ni uzavfeny, a Ucni 
I nejvfce se pfibliiuje Mcnimu ix\A\x £lovika. N^edkem toho jest 
&j jejich lidsk^mu obli£eji n&padni podoben, a podobnosf ta jeSti 
if jevf se b^ti v mlddf, anf mimo jin^ t^ lihel Hcnf v mlidi jest 
ii\hi, takie mladf veleopi ze v&ech 2ivo£ichfl £Iov£ku jsou nej- 
lobnSj§f, jak tak£ p. autor dobfe podot^kd, co2 by tfm spfSe na 
letickou pffbuznosf veleopft s 6Iov€kem poukazovalo, jelikoi ny- 
^i systematika neffdi se, pokud mozno, morfologickou pffbuznostf 
ledn^ch forem organick]^ch, nybrz morfologickou pffbuznostf v onto- 
letick^m v^voji se nachdzejfcfch tvar&. ') — T€t co do velikosti t£la 
relikosti mozku stojf opice anthropomorfnf ze vtech opic 61ov£ku 
blfie. 

Pro tuto zvl^tnf podobnosf opic anthropomorfnfch s £lov£kem 
lozi zoologov^ neuzniivajf nynf zvliStnfho systematick6ho postaveni 
)v$ka, n^br2 kladou dlovSka s opicemi do t^hoz fddu, pon^vadz 



') Ne vSak s absolutni jistotou mAieme z morfologickd pfibuznosti onto- 
netickfch tvarA souditi na genetickou pfibuznost jejich. Tak na pf. Medusa 
aid (Aurelia aurita) nileii k slim^iiim a nikoli k polypfim. Ale ve sv^m vy- 
)ji pravideln6 prod6Uvi polypovit^ stadium (jako jednoduch^ polyp) a byla 

tomto stadiu dfive jako samostatn6 zvife jm^nem Scyphistoma uvdd^na. 

tomto stadiu se i rozmno2uje (nepohlavn^). 



138 Tomi5 Picha: 

pr^ rozdfly, je2 jevi se mezi ^lovSkem a opicemi anthropomorfnimi, 
jsoii tn6n& podstatn^ a nepadaji na vdhu. 

Ne2, vSimnSme si rozdflti tSch pfec, nebof cht^jfce b^ti nestranni 
a nikoli jednostranni, nesmfme nev^fmati si t^z rozdilfl. Pfirovnejme 
okon6iny tSchto opic k okon6indtn 61ov£ka. Shleddtne, ie v d^lce 
jejich jest ndpadn;^ rozdfl. Pfedni okondiny jejich jsou nepom£m6 
delSl zadnich. NepomSr ten nejvlce vynikd u gibbonfi. Gibbon, maje 
jeden metr v^Sky, mifi s roztazen^ma pazema dva metry a kdyi 
zpffma stojf, dosahuji pa2e jeho az na zem. Pom^rn^ je§tS nejkrat§{ 
paze md gorilla. 

Co z toho ndsleduje? ^ fylogeneticki prodlouieni rukou a zkrd- 
ceni nohou u nick dale pokrolilo ne£ u llovika, 2e tedy nejbliz^i pfed- 
kov^ £lov^ka nemohli b^ti opicemi. 

V§imn£me si tvaru jejich palce a pake clov^ka. Palec jejich na 
pfednich rukdch jest mnohem men§i nez u 61ovSka. Palec v cel^ fad^ 
ssavc& md snahu redukovati se a pozvolnS zanikati. Die descendenc- 
nfch theoretikti byl pratvar ruky sedmiprst^. K&stka v zdpSsti na 
loketnim okraji, zvand hrachovitd (os pisiforme), ozna£uje se jako 
zbytek b^al^ho Sest^ho prstu, a okrajni chrupavka (cartilago margi- 
nalis) na strand kosti vi^etenni (radius) poklddd se za zbytek »pfed- 
palcec (praepollex). *) Dva tyto prsty tedy u ClovSka a u opic jii 
zakrnSly. Nyni nachdzi se v redukci palec, av§ak u opic jest mnohem 
vfce jiz zredukovdn ne2 u £lov6ka, tak 2e u mnoh^ch jevf se ji2 jen 
jako rudiment. Tak na pf. mezi opicemi iizkonos^mi (Catarrhini) 
u rodu Colobus palec na pfednich rukdch bud iiplnS jest zakrn£l^ 
nebo jevi se pouze jako pahejl. Proto se t^z rod ten nazyvd Cesky 
bezpalec. ') 

Morfologicky jest zfejmo, 2e palec jejich jest fylogeneticky po- 
kro6ilej§i nez u dlovSka, jelikoi jest mnohem menSi ne2 u £lov6ka. 
Nemohli tudfz bezprostfednf pi^edkov^ £lov6ka byti 2ddn^mi opicemi 
nebo zvlfaty majlcimi podstatn6 znaky opic anthropoidnich. Tak vy- 
jadfuje se t^2 Vil. Haacke. *) 

Nemfize tedy byti Pithecanthropus pfechodni formou mezi clo- 
vSkem a opicf, je]iko2 die morfologick^ho iltvaru rukou opic anthro- 
poidnich nem&i^e b^ti fe5i o pfechodni formS mezi ^lovSkem a opici. 

Za nejptivodn^jSi a nejm^nS promSnlivou Cdst soustavy nervov^ 
plati micha. Na 19. shromdzd6ni nSmec. anthropolog. spole£nosti 
V Bonnu 1888. poddval tajn^ rada Waldeyer zprdvu o ir^sledcich, 
jak^ch nabyl, pfirovndvaje michu gorilly k miSe ^lovSka. Pfirovndval 
michu jeden a pfil roku star6ho ditSte k mi§e o n6co starSi gorilly. 
Opice V mlddi sv6m jest ilovSku nejpodobnSjSi ; iinil tedy Waldeyer 
pfirovndni v dobS, kdy morfologickd pfibuznosf jest nejvftt§i. A jak;^ 
by] v^sledek? Micha ditSte byla ndpadn6 vSt§i nez micha o nSco 
star^i gorilly, adkoli hmota jejich tSl stdla v obrdcen^m pomSru. *) 
A pfec v^voj michy dovSka u pfirovndni s mozkem jeho oproti zvi- 

») Cf. Ottflv Slovnik NauCn^ VI., p. V92. »Clov6k€. 

') Z deledi opic ploskonosjch (Platyrrhini) maji chdpani (Ateles) palec bud* 
jen jako krdtk^ pah^lek aneb docela zakrnSl^. 

*) Cf. E. Wasmann, Zur neueren Geschichte der Entwickelungslehre in 
Deutschland. (Nat. u. Offb. 1896. p. 367.) 

*) Vide E. Wasmann: Die XIX. allgem. Versamml. der deutsch. Gesellsch. 
fiir Anthropolog. (Nat. u. Oflb. 1889., p. 413.) 



Pithecanthropus erectus. 139 

V t^ pfidin^ velice pozadu zAstdvi. Die Dr. J. Rankeho, jenz 
centrdlni to orgin nil^ch likooft animdlnich, k mozku pfirov- 
obn4^ micha u £lov£ka jen asi dvi procenta mozku, kdeito 

h od niho ohledan^ch zvifat byla relativn^ ixmohem v£t^. 

lem^l k dispof ici, avSak die v^podtu jeho musila by pr^ micha 
nejm^n£ §est procent mozku obnd^ti. ') Ukazuje toto faktum 

akou genetickou souvislosf £lovika s opicf, jest dokladem pro 

oidni pfivod 6lovika? 

|eliko2 opice jevi v middi sv^m nejvit^ podobnosf s Slov^kem, 
Dychom per analogiam soudili — pfedpokUdajice pitbekoidnf 

clov^ka — ze cIov6k v mlAdi sv^m bude v t^mie stupoi jeviti 
yp opi£i. AvSak ku podivu, v£c m4 se pvAvi naopak. Dft£ od- 
e se morfologicky vice od opice nei dosp^l^ dovSk. Die 
nkeho rozezD^v^ se totiz dosp^l^ £lov£k od ditSte relativn^ 

hlavou, kratSim trupem, delSima pazema a jmenovitS delSfina 
na. '') Pfiblizuje se tedy dosp£l^ diovfik morfologicky vice opicim 
its. 

Morfologicki pffbuzDOsf tato s opicemi mnohem patrnSji se jevi 
okych kmeofl nei u Evropanfi, tak ie desceoden^ni theoretikovS 
livaji se v ni spatfovati t^z genetickou pi'ibuznosf 6lovSka s opi- 

Nebof oproti Evropanfim vyznaduji se divoci ndrodov6 relativnS 
na paiema a nohama, menSim objemem hlavy, ndpadnS slab^m 
tvem l^tkov;^m — jest tedy proporce tftla u nich jini nei u Evro- 
. »Ziva«, jakoby chtSla pravdSpodobnost domnSnky Duboisovy 
obrniti, hned za £ldnkem: » Pithecanthropus erectus* klade dlinek: 
en Vedda na CeyIonu<, v nSmz podivd v^sledek morfologickSho 
>vn4vini tSla Veddfi k t£lu jin;^ch n^rodfl, zvldStS Evropanfi a 
lu opic anthropomorfnich, kter^i podnikli Pavel a Fric Sarazin. 
(dime se z ildnku toho, ie Veddov^ li§f se od Evropanfi pomSrnS 
mi kondetinami Qeli dSlka celSho tSla 100, jest d^lka kon^etiny 
eddfl 47, u Evropanfi 45; je-li dSlka ramene 100, jest pfedlokti 
^mce 83*5, u Slovana 86*8, u Veddfi v§ak 96), zvld«.t6 pak men§i 
mnosti lebky. Z mal^ho objemu lebky u Veddfi (1224 ccfn) u pfi- 
lani s lebkou opic (Simpanz 400 ccm, gorilla 500 ccm) soudf pan 
tel (jmSno jeho nenf podepsdno), ze VeddovS jsou teprve ve 
:esty od Simpanze k Evropanu (Evropan 1500 ccm). Tyto a je§t6 

odchylky, zd4 se, jakoby skute6nS byly pithekoidnim znakem — 
rzenci descendendni theorie skute£nS tyto odchylky za pithekoidnf 
k poklddaji — jen kdyby tomu d^Ika nohou nebrdnila. Veddov6 
ni divoci ndrodov6 maji totii oproti Evropanfim nejen delH ruce, 
rz i delH nohy, DIouhS nohy nejsou v§ak pithekoidnim znakem, 
)rz anthropoidnim ; opice maji pfedni konietiny sice dlouh^, ale 
Ini kritk^. Veddov^ maji vSak ze vSech divok^ch kmenfi relativne 
del§f nohy. Pom&nou d61kou nohou pi'iblizuji se k opicfm nejvice 
ropan^. Pan autor 61dnku sice di, ie » opice, mimo Hylobates, 
iji kr4tk6 dolni okoniiny< (»Ziva« 1896. p. 249.), odkud vSak tuto 
ravu V pfi^in^ Hylobates md, nevime. V zoolo^ickych knihach 
<de se toho nedoditdme. V OttovS Slov. Naucncm na pf. dteme. 



*) Dr. F. Birkner: Bericht uber die XXVI. allg. Versamml. dcr deutsch. 
ithropolog. Gescllsch. in Cassel 1896. (Nat. u. Oft^b. 1896. p. 115.) 
') L. c p. 414. 



140 Tomd5 Picha: 

2e jsou zadnf kon^etiny (gibbonfi = Hylobates) mnohetn krat^ pfed- 
nich.t ^) Nebof jak mfiie se mluviti o dlouh^ch nohdch, kde ruce 
pfi pfim^m postoji a2 na zem dosahujf?! 

Co pak se tf6e mal^ho obsahu lebeSn^ho u Veddft, tu( po- 
dotknouti slu§i, 2e menSf jeStS obsah Iebe£ny nachizlme u £ern^ch 
obyvatelft pfednf Indie — klesdf a2 na 940 ccm,^) a pfec tato race 
nenf pithekoidni, n^bri disti lidskd. '®) — ZdA se, jakoby pNroda 
zahrdvala si takf ka s descenden£nimi theoretiky. Kdeito na pf. jeden 
znak u n£kter^ lidsk£ race zdA se poukazovati na pithekoidnf pfivod 
t^to race, jin;^ tomu zase odporuje. A naopak. U jin6 race schAsi 
ifi pithekoidnf znak aneb jest pom£m£ milo vyvinut, ale vystupuje 
op6t jin^ pithekoidni znak, kter^ u prvijSf race bud schdzi nebo jevi 
se b]^i vice m£n£ normalni, anthropoidnf. Tak na pf. co do objem- 
nosti dutiny lebedn£ pfiblizuje se Vedda (1224 ccm) vice opicim 
antbropoidnim (Simpanz 400 ccm, gorilla 500 ccm) nez Australan 
(1310 ccm). Co do zakfiveni bederni p^tefe u muzsk£bo rodu jevi 
v§ak Australan op£t nejv^tSi pfibuznost s opicemi anthropoidnimi 
(§impanz 121-2, Australan 110 1, Adamanes 1062, Negr 106, Vedda 
103'3, Evropan 96*2), kdezto Vedda pfiblizuje se nejvice Evropanu. 
A kdeito pomSrem ddky nohou k d^lce t£la (d^lka t£la ;=: 100) 
Vedda nejvice pfed6i Evropana (dlouh^ nohy, jak podot£eno, nejsou 
znakem pithekoidnim), jest Negr v t6 pfidin^ Evropanu nejblizSi 
(Evropan 49 6, Negr 50 6, Kfov4k'51-6, Vedda 52). '«) 

Die J. Rankeho jsou tak zvan6 »zvifeci podobnosti, je2 ve tvaru 
t£la mnoh^cb divolc^ch n&rodfl, zvUStS £ern^ch rad, spatfovati se 
domnivdme, ve skutednosti upfili§n£nim (Uebertreibung) specificky 
lidskych forem a nedokazuji zcela 2ddn6 pfibuznosti se zvifectvero. 
*Jestli2e vidime — pravi — ze pfi cernoSich jest objem hlavy rela- 
tivnS menM nez u Evropanfi, trup kratSi, a paie, zvldStS v§ak nohy 
del§i, tedy to nejsou zvifeci podobnosti, n^bri daUi pokro£eni na 
cestS specifick^ho tSlesn^ho v^voje dIovSka od d£tstvi a2 k dospS- 
16mu v&ku. Tyto zvldStnosti tilesn^ proporce £ernochfi jsou tudiz 
upfili§n£ni typicky lidskych forem «. *') Ze dosp61^ dlovSk li^ se od 
ditSte relativnS men§i hlavou, m^ pffdinu v torn, ie hlava ditSte die 
Dr. Miese v prvnich deviti mSsfcfch po narozeni absolutnd nejsilnSji 
roste. 

Za znak genetick^ pfibuznosti dov^ka s opicemi povaiuji mnozi 
descendendni theoretikov6 i kr&tk6 spojivky (Schwimmhaut), jimiz 
prsty na ruce u kofene jsou spojeny, a kter6 u mnoh^ch jedincfi 
b^vajf znadn^ji vyvinuty. U Negrfi pova2ovdny jsou od mnoh;^ch 
za zvl&Stni plemenn;^ znak (rys). Blanky tyto nachAzime v§ak netoliko 
na rukou lidsk;^ch, rvfhri i na rukou opidich. 

Dr. Ferd. Birkner v Mnichov£ podjal se zkoumdni tSchto spo- 
jivek a m^fil velikosf jejich absolutni i velikosf jejich k pomSru tdla 

») Ottfiv Slovnik NauCn^ X., p. 111. 

•) Dr. F. Birkner: Die XXUI. allgem Versamml. der deutsch. anthropol. 
Gesellsch. in Ulm 1892. (Nat. u. Ofib. 1893. p. 421.) 

'*) Virchow di, 2e nejmno2§i pfirodni n^rodov^ majf malou hlavu jakoito 
plemenn j znak. Vide >Bencht iiber oie XXVI. allg. Versamml. d. deutsch. anthrop. 
Gesellsch. in Cassel 1895.« von Dr. F. Birkner. (Nat. u. Offb. 1896. p. 113.) 

*') Viz zmin£n^ dldnek v »2iv6« 1896.: »Kmen Vedda na Ceylonu«. 

") £. Wasmann: Die XIX. allg. Versamml. d. deutsch. Gesellsch. fiir 
Anthropologie, Ethnologie etc. (Nat. u. Oftb. 1889. p. 414.) 



Pithecanthropus erectus. 141 

^Ice prostfedniho prstu, a to u opic, embryoofi lidsk^ch a lidi 
l^ch. Vysledek prdce jeho byl: Shledal, ie bldna tato nemflie 
tvina b^ti za povtechny znak opic, a£koliv jest u nii&fch opic 
^ji vyvinuta. DUe shledal, ie u 6lovSka ffdi se velikosf jej( die 
a pohlavi. Dospti^ iensk^ osoby, zab^ajici ae leh£i prad, 
ejmen^ spojivku, pak n^ledujf dospil^ iensk^ osoby, zab^ra- 
t^kou prad, diUe dosptil mui&tf, zab^vajicf se lehkou prad 
3£n£ dosp£U muiSti, xab^vajid se tiikou prad; tito majf nej- 
pojivky. U Negrfi u pfirovnini s jibon&neck^mi obyvatdi na 
n bfebu R^na nejevi se iAdnf podstatn^ rozdil. »NegroT^ ne- 
lijak vitSf, o^bri spite menSi spojivky.c Autor nesoublasi s ni- 
Scbaafffaausenov^m, ie silni vyvinut^ spojivky slu&l pokUdati 
ik pitbekoidni.c '*) Tedy ani tyto spojivky nemohou pokI4dtoy 
a zaak genetick^ pfibusnosti £lov£ka s opicemi. 

fe-li morfologickd pfibuznosf zn4mkou genetick^ pffbuzDosti, 
patmo, ie dlovSk nemiiie b^ se v§emi rody a druhy opic 
>pomorfnich ye stejn^m stupni geneticky pfibiizen, n^bri pouze 
nm rodem a druhem, a to s tfm, kter^ jevf s nfm nejvStSi 
tlogickou pfibuznosf. AvSak kter^ drub opic jest to? Na prvnf 
d, zdiilo by se, ie gorilla. ^*) Nebof ona die tr^&ky tSla, die 

pfedoich kon&etin, die titvaru dianf a po pffpadi i die oblideje 
6 podobi se £lovSku. Ona dosahuje 5 '/« — 6 stop v^ky — tedy 
^uje t£Iesnou mohutnosti i ClovSka — pfednf kondetiny jsou 
rn£ kratSi nei u ostatnfch opic anthropomorfnich. Dlan£ jsou 
6 a Sirok6, ruka jejf nejvice podobd se ruce lidsk6; t€i k&stka 
•^stf, zvani centrale, chybi rovnSi jako u ruky lidsk^. Boltce 
jsou sice vStSi nei lidsk£. av§ak poinSrn6 roenSf nei u Simpanze. 
ej pak t^i dosti zna£nS lidsk^mu jest podoben. Objemnostf du- 
lebefin^ ze vSech opic nejvice se bllif £lovSku. **) — Av^k ona 
ruh6 stranS jevf t€i v^zna2n^ rozdily; ona li&i se od (lovSka 
;m pdrfl ieber a lebkou. Kdeito £Iov6k mA dvanict pdrfi ieber, 
gorilla tjindct pdrft. Lebka jejf pak m4 na temeni a t^Ie vysok^, 
ikteristick^ hfeben, takie tfmto bfebenem ze v§ech opi£fch lebek 
ce se liSf od lebky £lov&£f. Hfeben tak vysok^ nenf u i&dn^ho 
:e vfibec zndm. Mimo to liSf se od £lov£ka ze vtech anthropoid- 

opic nejvStSfm £elnfm v^£nSlkem kosti spdnkov^. Tak6 Ucnf iAst 
mnohem vfce prodlouiena do pfedu nei u jin^ch opic. 

Kdeito gorilla vedle jin^ch zn4mek liS( se od dovika hlavni 
em pdrfi zeber a lebkou, jevf opit orangutang (Satyrus orang =i 
lecus satyrus) podobnosf v lebce a souhlasf podtem p&rfl ieber (12) 
>v^kein. AvSak on se li§i od dov£ka silnS prodlouien^ma paiema, 
i^mi malou objemnostf dutiny lebedi£ (gorilla tnA pom6rn^ 
30 ccm v£t§f), oblidejem a v zdpSstf ruky md os centrale carpi, 
izto kfistka v zdp£stf dovSku chybf. T€i v^Skou t^ia (4 stopy) 
se od dov^ka. 



") Nat u. Offb. 1896., p. 507. (Recensionen — Zur Anthropologic der 
id. Von Dr. F. Birkner.) 

'*) Dr. F. Studni^ika md skute^nd gorillu xa nejpodobn€ji Clovfiku organi- 
uiou. (VSeob. zem^pis p. 813.) 

'*) Die Ottova Slov. NauC. X. p. 324. jest t6i daleko klidn6j§i a viin€j5i 
na pf , Simpanz. 



142 TomaS Picha: 

Ze v§ech antbropoidnich opic poklddd se nyni dlov^ku za nej- 
podobnSjSfho Simpanz (Troglodites niger). Nebof on obli^ejem a cel^m 
vzezfenim i v;^§kou (5 stop) podobd se £lovSku vice nez ]\u6 opice 
anthropomorfnf. T6i v zdp^stf ruky jeho sch&zf jako y zApisti ruky 
tidsk^ OS centrale carpi. AvSak on oproti dov£ku md tfindct pirfi 
zeber. Mimo to mA iizk6 ruce a nohy, boltce jeho jsou vit&i nez 
u gorilly a silnS odstivajf. Pysk dolni jest velmi velik^^. 

Die autora 61dnku » Pithecanthropus erectus* (v »Ziv6«) mil by 
gibbon (Hylobates) b^ti Clovfiku nejpodobn6j§f, nebof die jeho ml- 
nSni vyvinul se 61ovSk z gibbona. Na str. 247. (>Ziva« 1896.) \iii 
totii p. autor, jak jiz podotknuto, jak^m zpfisobem pfemSna gibbona 
V £lov£ka dftt se mohla. Celnfm v^^n^lkem kosti spdnkov6, jeni 
u nSho jest ze v§ech opic nejmenSi, blizil by se dlovSku nejvfce, 
av§ak, jak ji2 v^^ podot£eno, on liSi se od £lov6ka i ode vSech 
antbropoidnich opic nejndpadnSji dlouh^ma pfednima okon^inama, 
kter^, stoji-li zpNma, ai na zem dosahujf. Jest tedy v pffdinS pfednich 
okon6in fylogeneticky pokrocilejSi nei^ £lov£k. V zdp6stf m& na rozdil 
od £lov6ka os centrale. Vedle tobo li§f se od ^lov6ka malou v^§kou ; 
jet sotva metr vysok^. Hylobates lar (menSl lar), iijlcl v zadnf Indii 
a Moluck3^ch ostrovech, nedosabuje v^Sky ani jednoho metru, vy- 
rftstdf nanejv^S 90 cm, obydejni vSak jest menSf. T6i bulok (Hylo- 
bates Hulock) dosahuje pouze 90 cm vfkky, Mimo to li^i se od 
ostatnich anthropomorfnfch opic tim, ze md na hyzdfcb male mozoly, 
coz jest znakem niiSfcb opic uzkonos^ch, nikoli vSak veleopfl. Z t6 
pfifiiny snad tak^ Dr. Ant. Frii nepoCftd gibbony k veleopflm (An- 
tbropomorphae), nybri uvddf je jako zvldStnl teled (Hylobatides) 
pfed veleopy. '**) 

Cfm se vSak oblidej 61ovSka liSi od obli^eje vSech opic, jest 
brada; ta vSem opicim bez v^jimky chybi. 

Vidime, ze ani jeden drub opic anthropomorfnfch nenf 61ov6ku 
yeskrz podoben, n^br2 ze v ^lov^ku koncentrovdno to, co dokona- 
lej§iho po jednotliv^ch druzfcb opic anthropomorfnich jest roztrouSeno. 
Z castedn^ch takto po jednotliv;^ch druzich roztrouSen^cb morfologi- 
ck^ch podobnosti nelze pfec souditi na genealogick^ vztahy mezi 
£lov£kem a anthropomorfnfmi opicemi. 

Pan autor, jak ]\i podotdeno, pfipojuje ku konci i^vahu, jak^m 
asi zpfisobem promSna gibbona v £lovSka diti se mohla. >Zlezce po 
stromech — df — md se stdti bytosf chodicf pfimo po dvou nobdch. 
Pfl£ina t6to promSny. musila b^t zajist^ nutkavA a neodbytnd. Mo2no 
tu mysliti na ijpln^ zni£eni stromfi, coz mohly zpfisobiti star^ javansk^ 
sopky; opice (Gibbon), zpfisobild za okolnosti k pfim6 chfizi, byla 
nucena k t^to lokomoci trvale, pod ztrdtou 2ivota< (p. 247.). 

Tato promSna posavadnf lokomoce m£Ia pr^ za ndsledek funkci- 
onalnf pfizpfisobenf, morfologickou prom^nu — ovSem ie morfologickd 
promSna tato nenastala ibned, n^bri »vyzadovala del§f doby a mohla 
se upevnit dMi£n£ teprve v prflb6hu dlouh]^ch generacf.« 

Tedy iipln6 zni^eni stromfl bylo, die mintoi p. autora, pffdinou, 
ze z lezce po stromech stala se bytosf pflmo po dvou nohich cho- 
dfci a toto chozenf po dvou nohdch zpfisobilo b6hem dlouh^ch dob 
morfologickou promSnu — z opice stal se 61ov6k. 



") Pfirodop. 2ivo&§stva pro vy§§i gymnasial. a real. §ko1y 1875., p. 399. 



Pithecanthropus erectus. 143 

Pfednd nelze pochopiti, pro2 by opice, postrddajice str9mfl, 

byly nuceny choditi pfimo po dvou nohdch. Paviani (Cynocephali) 

vyb^baji se lesfim, a bydliStSm jsou jim skalnat^ horsk^ krajiny; 

proto v^k pfec nechodf po dvou, nfhri po (tyfech a timze zpfl- 

sobem unikaji t^z sv^m nepMtel&m. RovnSi Magot bezocas;^ (Inuus 

silvanus) nezije na stromech, n^brz v EvropS na skdle Gibraltarsk6, 

av^k pfirozen^ chod jeho jest po (tyfech. Gorilly zdriujf se sice 

V lesich, ale pfi torn zvlA§tS v tldoUch, a to »po pfednosti na zemi«. ^^) 

Z toho, ie po pfednosti na zemi se zdriiujf, 2e tudf2 vice pfilezitosti 

maji, zkou§eti to po dvou, soudili bychom, ie chfize po dvou nebude 

jinx tak neobvykid a nepfirozend jako ostatnim anthropomorfnfm 

optdm. Av§ak nenf tomu tak. Nebof ony »chodice, opfrajf se o vSecky 

ctyh ruky a tak6 b£2fce, tSlem kl&ti, jeito se ob6 lev^ a zas ob£ 

prav6 kontetiny stMdavS zem£ dot^kaji.< '^) 

Chfize opic po dvou jest z pN£in anatomick^ stavby t6Ia jejich 
nhco nepfirozen^ho, proto tak^, chodf-li po dvou, dSje se tak s pa- 
trn^ namdhdnim. 

Pfihl^dnSme, zdali by pfemSna opice v £lovSka jen tak snadno 
diti se mobla, a zdali by pfi£ina, ji2 pan autor jakozto causa prima pro 
pfem^nu ozna£uje, tak^ skute6ni takovou pfem^nu pfivoditi mohla. 

Prvni pfem^na, jak p. autor sdm podot^kd, »zdlezela by v pfim6 
chflzi po dvou.« 

Ze vSech zivodichfl jedin^ clovSk urden jest k pi^fm^ chfizi, ale 
tato ch&ze podmfn^na jest zvIdStni anatomickou stavbou t^la jeho. 
Opice, jako ostatni ssavci, ur£eny jsou choditi po vSech dtyfech kon- 
6etinich, anaf anatomickd stavba t61a jejich, tfeba ze zevn6j§( vzezfenf 
jebo na t£Io dov^ka upominalo, v pi^f2in6 lokomoce zcela rozdflnd 
jest od stavby tSla ilov^ka, za to vSak stejnd jest se stavbou tSla 
▼§ech zvlfat, jez ur6ena jsou po ityfech choditi. 

PfemSnu chfize po 6tyfech v chfizi po dvou nelze u opic pfi- 
voditi pouh^m, z nutnosti pochdzejfcim cvidenfm se v chfizi po dvou, 
jak tomu u dStf, jez choditi se u£f, tak aby opiclm chfize po dvou 
stala se znendhla zvykem a rysem pi^irozenosti jejich. Mif chfize po 
dvou hlub§i zdklad, nelze ji tudi2 docfliti pouh^m cvi£enlm. Musila 
by toti2 nastoupiti zna^nd pfem£na anatomickd. 

Pffmd chfize po dvou podmlnSna jest u £lovSka tjtvarem nohy, 
kontiguraci pdsma pdnvov^ho a umist^nim hiavy na pdtefi. 

Palec u hohy lidsk^ jest siln^ a adkoli md jen dva £leny, jest 
ze v§ech prstfi na noze nejdelSf, a pondvadz kosti ndrtnf (metatar- 
salia) jsou v§ecky spole^nS v mase ukryty, nemfiie se naproti ostatnfm 
prstfim postaviti. Spojeni kosti zandrtnfch (tarsalia) a ndrtnf ch na noze 
dov£ka jest vyklenut6, chodidlo horizontdlnf, k zemi obrdcen^. Tim 
je noha k pfim6 chfizi nejl6pe uzpfisobena. 

U opic zadni extremity majf sice podobu rukou, avSak die sv^ho 

anatomick^ho ustrojenl nejsou to ruce, n^bri prav6 nohy, jelikoz 

k pojmu ruky patff zvldStnl uspoi^dddnf kosti zdpSstnfch a muskula- 

tury, ad nohy jejich di'ive za ruce se poklddaly, a die toho opice 

ssavci itvetruk^mi (Quadrumana) se naz^valy. Palec jest oproti 

ostatnbn prstfim velmi krdtky a pfi tom mfi2e se naproti v§em 

iry ottikv Slovnik Nau6i^ X. p. 324. 



144 ToraiS Picha: 

ostatnfm prstfim postaviti. To jest podmfnino tfm, ie kost zandrtnf, 
zvanA tarsale £ili cuneiforme 1., jest pon6kud na venek odch^lena, 
takze spodivajfd na ni metatarsale 1. (kosf ndrtni) od ostatnfch ndrt- 
nfch kosti na venek se odsazuje, nejsouc spoledni s ostatnfmi v mase 
ukryta, a nilsledek toho jest, ze pfipojujicf se k ni prvnf prst md' 
podobu pake u rukou. — Kosf £lunkovit^ (Naviculare = centrale) 
nele2i tak, jako u dlovSka, uplnS v prostfedku, n;^br2 jest stranou 
poSinuta, kosf patnf (calcaneus) pak na rozdfl od ilov^ka vsouvd se 
okolo kosti hlezen^ (astragalus) Sii k t^to kosti Slunkovit^. Celd pak 
noha opi£i jest vfce na stranu, kosmo dovnitf, postavena, ndsledkem 
iehoi jest chodidlo oproti lidsk^mu vice m^n£ dovnitf obr^ceno, 
tak ie opice pH chfizi po zemi dotyk^ se jen zevn£j§fmi okraji nohou 
pfidy. To jest tak6 jednou pH^inou, pro£ pi'imd chfize opic po dvou 
jest ndramni t^ikop&dnd, v^ha\d. Nohy opi^i jsou nohy cbipav^ 
(Greiifuss), uzpflsoben6 k Splhdni a lezeni a nikoli k chfizi lidsk^. 

Pi4rovnejme pdsmo pinve. Kfiiov& kosf (os sacrum) u opic 
sklddd se ze tfi \ip\n& srostl^ch obratlfi. Ky&lni kosti, jsouce s po- 
strannimi rozSifen^mi vy£n£lky obratlfi kfiiov^ch chrupavkovitou 
p^kou spojcny, jdou kolmo vzhfiru a jsou ui&i a delSi, takle vy£ni- 
vajf nad prvni obratel bedemi. Ji2 z polohy t£chto kydelnich kosti 
vidfme, ie opice nejsou urteny k pfim^ chfizi. Stydk^ kosti tvofi 
symfysi a uzaviraji dolfl ostr]^ lihel. Celd p&nev jest vfibec hlavn6 
k tomu zai^zena, aby opice po dtyfech chodila, jelikoz celou tihu 
uteru a bfiSnich titrob vfibec nikoli pdnev, jak tomu u £lov£ka, 
nybri stSna bfiSnf musi n^ti. Teprve u £lov6ka jest v§e na pMmou 
chfizi zaffzeno. Kfiiovd kosf skidds se nikoli ze tfi, n^bri z p6ti 
pevnS srostlych obratlfi. Na prvnim jsou jeSt£ pfedni Sikm6 
kloubnf vy^nSlky, kter6 jej s poslednim bedernim obratlem spojuji. 
Kyielni kosti hlavnl na rozSifen^ pfiini v^£n£lek prvniho obrade 
kfi2ov^ kosti pfipfnaji se chrupavkovit]^m i^vem. CeU kfiiovd kosf 
dini siln^ vyklenuti dozadu, a k ni se pfipojuje kostr£. Kydelni kosti 
tvofi Sirok^ plochy vice horizontdln£, nikoli vSak kolmo ulo2en£. 
Stydk^ kosti tvofi vespolek oblouk a nikoli ostr;^ fihel. Nadto u £lo- 
v£ka rozezndvdme dv£ pdnve: velkou a malou. Velkd, rozSifeni, 
hlavn£ kostmi ky£eln(mi tvofend, ur£ena jest, aby nesla hlavni tihu 
iitrob bfiSnich; maid, nizSi a uz^, md podobu ndlevkovitou a tvofena 
jest stydk^mi a sedacimi kostmi. Na ni udasf md t6i kostr£, jeji£ 
konec se do pfedu zakfivuje, iitrd se zabraiiuje, aby plod tiii svou 
nepropadl. Hlava plodu by se snadno tizi svou ven propracovala. 

Pfimd chfize spojena jest t£z se zvldStnlm umfstSnim hiavy na 
pdtefi. Jest rozdil mezi £Iov£kem a opicemi co do polohy, jak hlava 
na pdtefi sedi. U opic otvor tylni a pfi n6m nachdzejici se kondyly 
jsou siln6 do zadu poSinuty, nachdzejice sc na zadnim okraji spodiny 
Iebein6. Z t^ pfifiny maji opice na Sijov^ch obratlich velmi siln6 
vyvinut^ trnov^ vfinhky, je2 zvld§t£ u gorilly jsou pfedlouh^ a kter6 
u 6lov€ka mnohem m^nfi jsou vyvinuty. Na tyto trnov^ v;^6nSlky 
usazuje se svalov^ apparat, ]eni pfi polopfim^ chfizi — nebof opice 
zcela pfimo nikdy nekrd£eji — hlavu opic v horizontdlni poloze udriuje, 
jelikoi lebka obli6ejovd svou tiii ndsledkem excentrick^ polohy otvoru 
tylniho tdhne hlavu dolfi. 

Jinak je tomu u £lovSka. Otvor tylni a tim i kondyly leii zde 
hodnS centrdln^, takze hlavni bod, v n£mz se lebka opird o pdtef, 



Pithecanthropas erectus. 145 

ice ve stfedu, a proto lebka pfi pffm^m postoji £lov£ka na pd- 
^m§f balancuje. Proto jest na iiji jen mal^ho svalov6ho apparatu 
1 sijov^ho) tfeba, aby se hlava v horizontilni poloze udiiela; 
pffciny jsou t6i trnov^ vfin&lky na Sfjov^ch obratlfch jen ne- 
e vyvinuty. '') Z tobo je patrno, 2e pfim^ chflze spojena jest 
tr4ln{ polohou tylnlho otvoru hlavy a mal^m vyvinutfm trnoi^ch 
Hk6 na ^ijov^ch obratUcb a pffsluSn^ho svalov^ho apparatu. 
k centrdlni poloha tylnfho otvoru podmfnSna jest pfevdin^m 
em mozku, pon6vadz tfm mozkovd lebka obdriuje pfevahu nad 
)u oblitejovou. *®) 

Nyni kaid^ uznd, jak zna£n£ anatomick^ zmSny musila by 
ati kostra opidf, aby pfimi chfize stala se opicim pfirozenou, 
nou konstitud podmfnSnou, typickou, nefku-li aby z opice die 
stal se dov^k. 

Uvazme v§ak, jak^ ndsledek by miia v zdpiti pffmd chflze optc 
vnlch generadch Cili v prvnlch poiitdch fylogenetick^ho v^voje, 

by transformace stavby tdla jejich dile pokrodila. Jak ji2 praveno, 
»e konfigurace pdnve opid od lidsk^, tak ie tfha uteru a ostat- 

vnitfnostf spoilvA na bfi§ni stSn^ a nikoli v ptovi, jako u do- 
Rekli jsme t^, ze u £Iov£ka, u niho2 rozezn^v^me velkou a 
>u pdnev, na vytvofenf mal^, ndlevkovit^ pdnve mA Utast t6i 
re, cimz se zabraiiuje, aby plod tibou svou nepropadl 

Jak^ ndsledek by mfela pfimd chflze opic v prvnfch generacfch, 
i by zm^na pdnve pon^kud ddle pokrodila ? Nehled^ ani k totnu, 
>fimou chflzi nastalo by pfemfsc6nf utrob, 6imi by ukony jejich 
ly, nejzdvazn£j§( ndsledek pfim6 chflze byl by ten, ie by opice 
Dnosila plodu ; plod pfi pokro6ilejSfm v^voji, kdyz by dosihl v6t§i 

propadl by dfive, ne21i by vyspSl. Tak2 by pfimA chflze v boji 
vot nifsto prosp^chu pfinesla potomstvu jen zdhubu. Jak by tedy 
:akov^ch okolnostf byl dal§i fylogenetick^ v;^oj mo2n^? 

Uvaime okolnosf dalSi. Die descenden£nich theoretikfl d£je se 
mena druhu nen^hle, fylogenetick^ v^oj pokraSuje po stupnfch 
niramnS mal^ch, tak ie je dlouh^ch a dlouh^ch v^kfl k tomu 
)a, aby ze star^ho druhu povstal druh novy. Vfld tr^dnf doby, 
ez bylo potfebf, aby z opice stal se dovfik, musl descenden£nf 
oretikov6 pro pfem^nu opice v £lov6ka daleko pfes sto tisic let 
|ati, jelikoi diluvidlnf lebky lidsk^ jevf ji2 typ dokonal^ho 61ov£ka, 
nnoh6 druhy opic diluvidlnfch majf zdstupce sv6 jiz v recentnfch 
izich. Nebof kdybychom die Dr. F. Studnidky pro dobu Ctvrtohor 
jali jen 100.000 let, vypadd pro trvdnf individuilniho rozvoje zem- 
^ho 200 milionfl let a »mo2nd, ze — pry' — i tato doba jest kratSi 
i\\ ivfini individuilniho rozvoje zemsk6ho.« ") American Dowler 
k odhaduje stAfi kostry lidsk6, nalezen^ v deltS Mississipi, tedy 
ndnose, jehof vznik moderni zemSpis fysikalni v geologick^ obdobi 
jnovSjSi klade, na 57.000 let, kter^ito odhad C. Vogt zcela sprdv- 
rm byti vyhldsil. ") 

'•) Cf. Dr. F. Birkner: Anthropologische Rundschau (Nat. u. OfTb. 1895., 
626. »Mensch u. Thier systematisch verschieden«.) 
'*>) L. c. 

") Vseob. zemSpis p. 808. 
") Vide D. V. Schutzt: »Das exacte Wissen der Naturforscher 1878., p. 169. 

•Vlasft ww-99. 10 



146 Tom^S Picha: 

Jak patrno, nemobla za 1000 let iAdnA patrnd zmSna ve stavb^ 
t61a gibbonfl nastoupiti. O nSjak^ zmSn6 v konfiguraci pdnve a vSebo, 
CO s pfimou cbfizi souvisf a ji podmiiiuje, za dobu jedaoho tisfce let 
nemfi^e byti feii — t6i na recentnfch druzfch od 1000 let nepozoru- 
jeme ani dosti mal6 zmSny. AvSak nikoli 1000 let, n^br^ mnohem 
kratSi doba dostadila, aby po lipln^m zni^eni stromfi nov^ stromy 
nar£isti mohly. Nebyli by se gibboni opSt ke zpQsobu 2ivota sv^ch 
pfedkfi t. j. k lezeni po stromech vrdtili, jelikoz t61esnou organisacf 
k chflzi po dvou na zemi ani dosti mdlo je§t6 uzpflsobeni nebyli?! 
Co jim mohlo pfek&2eti? Ostatn^ gibboni nepotfebuji ani vysokych 
stromfi, vidyf prdv6 na Jav6 ob]^vA jeden drub gibbonfi (Hylobates 
leuciscus), jenz 2ije v bouitindcb. 

Dejme tomu, ze erupce sope£n6 trvaly del§f dobu, snad i kolik 
tislc let, dejme tomu, ze tfeba az 100.000 let — coz jest ovSem 
pravdSnepodobno — i tu by se byli gibboni za tak dlouhou dobu 
je§tS vr&tili ke zp&sobu 2ivota jejicb pfedkflm obvykl^mu, jelikoz 1 za 
tak dloubou dobu zm^na titvaru noby, konfigurace pdnve a umfstinf 
blavy na p4teiH byla by b^vala sotva neb mdlo patma, a tak stavba 
jejicb tSla byla by je nutila vrdtiti se ke zpflsobu ^ivota jejicb pfedkfl, 
a dal§l fylogenetick^ v^voj byl by b^val zastaven. Vidyf, jak jiz po- 
dotdeno, mnob^ druby diluvidlnicb opic maji zdstupce sv6 v recent- 
nicb druzicb. 

Mobl tedy tak, jak autor lid, dlovSk z opice (gibbona) se vy- 
vinouti? Moblo znidenf stromfl zpfisobiti, aby cbdpav^ noby gibbonfi 
s palcem voln]^m, proti ostatnfm prstfim postaviteln]^m, promSnily se 
V noby lidsk6, kfi^ovd kosf ze tfi obratlfi se sklddajfcf aby promSnila 
se V icfizovou kosf o pSti obratUcb, a excentrickd poloba otvoru tyl- 
nibo aby se stala co moznA bodnS centrdlnl a aby nastaly mnob6 
jin6 zmSny ve stavb^ tfela? 

Aby se byl £lovSk mobl vyvinouti z gibbona, bylo by musilo 
vedle v^voje tak^ na drub6 strand nastoupiti tu a tarn vymizeni neb 
aspofi redukce nikter^cb 64stf. Tak na pf. md gibbon na ruce v zA- 
p6sti (carpus) kfistku zvanou centrdlni (os centrale carpi), o niz jiz fei 
byla, kterdz ruce lidsk6 vSak uplnS cbybf. Md tedy gibbon zdp^stnfcb 
kostl osm, dovSk v§ak jen sedm. **) 

Darwinist^ vysvfitlujl zakrn^ni a vymizeni jednotliv^cb organfl 
tlm, ze se jicb neuzfvd. Jak ndm vSak vysv^tlf zakrnSni a vymizenf 
t^to kosti na ruce lidsk^, jestlize ruka lidskd vznikla pfem^nou ruky 
gibbona? V jak6m spojeni by mSlo b^ti vymizenf t^to kosti s pfimou 
cbfizf? PatrnS v iAdn6m, Nebof gorilla a §impanz **) t6to kosti XH 
nemaji a pfec necbodi pffmo po dvou, jelikoz utvar kostry jejicb 
tomu nedovoluje. 

Ale snad md kosf centrdlnf n^jak^ udel pi4 lezeni po stromecb, 
snad se na ni usazuje n^jak]^ sval, jenz md pii lezeni po stromecb 
svou dfilezitosf? Snad u gibbona pocala kosf ta zakr^ovati, kdyz 
pfestal l^zti po stromecb? Av§ak ruce gorilly a ^impanze kosti t6to 
nemaji, a jsou pfec rovnSz tak v^bomS zpfisobil^ l^zti, jako ruce 
ostatnicb opic, ']ei tuto kosf maji. Ostatn6 kosf centrdlni maji t^z 



^^) Os pisiforme (hrachovd) nepatfi ke kostem zdp6stnim, adi se oby£ejn6 
pfi anatomii lidskd ruky k nim po^itd. 

**) Jsou jedini mezi opicemi, ktefi t^to kosti nemaji. 



Pithecanthropus erectus. 147 

hlodavd •*) (Glires ^ Rodentia) a ti pf ec az na nfikolik mdlo druhfl 
(u nds veverka) nejsou zddnymi lezci po stromech. 6 jest zajlc, 
krih'k, sysel atd. lezec? Jak tedy Ize vysvStliti vymizenl centrAlnl 
kosti u £lov£ka, vyvinul-li se 61ov6k skutecn^ z gibbona? 

Jako v€c podfizenSj^fbo v^znamu slu§f jeStS podotknouti, 2e 

opice nileieji k b;^lozravcfini, 61ov£k v§ak k omnivorfim. Byla by 

tedy opice musila, jsouc b^^lozravcera, zdrovefi navykati si i po- 

zfvini masa, byla by si musila navykati ciniti lov na jind zvffata, 

aby masa jejich pozfvati mohla, nebof palaeolithick;^ £lov^k, jak 

anthropologie historickd u£f, 2ivil se masem zvffat, kdezto opice 2ivf 

se plody rostlinn^i, §favnat]^mi kof inky, mlad^mi pupeny a hmyzem. 

ClovSk die sy6 t61esn^ organisace v mnoh^m ohledu jest zvifatdtn 

podoben — toto faktum nelze popflti. AvSak, jestliie je mezi orga- 

nisacf clov£ka a mnoh^ch zvffat nSjak^, snad i n&padni^ podobnosti, 

jestliie nSkter6 theromorfnl zvldStnosti na tSIe lidsk^tn se objevuji, 

jesdize jednotIiv6 ddsti na lidsk^m tSle nachdzeji analogon na zvifatech, 

jesdiie orgdny, kter6 u zvifete fungujf, jsou u £lov6ka zakmSl^ neb 

bez funkce a naopak, jesdize snad nikter^ zmizel^ org&n u zvifat 

jest na t^le lidsk^m repraesentovdn, opravAuje nds to odvozovati pfivod 

dIovSka z pfedkfl zvlfedch? Nikoli. To jest jen dfikazem, ie organi- 

sadni plin, jeji Stvofitel pro t£lo lidsk^ zvolil, podoben jest pldnu 

organisa^nimu, die nihoi t£lo zvifat jest stvofeno. 





Cesta na Ryn. 

Popisuje Bohumil Hakl. 

(Pokradov^ni.) 

B a m b e r k. 

Norimberka cht^li jsme jeti pfimo na WQrzburg, avSak 

cestou bylo ndm fedeno, bychom Bamberku nikterak 

neopomijeli, kdyby pro nic jin^ho, tedy aspofi pro kathe- 

^ drdlni chrdm, kterf dojista jest jediny sv^ho zpfisobu 

V Nfimclch, bychom jej navStlvili; ufiinili jsme tedy tak 

a nelitujeme toho. 

Cesta vedla tirodnou krajinou, Dolnfmi Franky (Unterfranken) 

a moino o Bamberku fici to, co fikaji Italiani o Bolonii (Bologna), 

ie ve sv^m tuku tone, naz;^vaj{ce ji proto »la grassa«, tu^nd. 

Bamberk, kter^ byl ji£ r. 973. mSstem, mA jm^no sv6 od bllz- 
k6ho prf hradu Babenberga, kter^ ai dosud stojf a z m&ta pSknou 
vydiizku i vyhlidku sk^ti. Byl dflve sfdlem flSsk^ho knlz. biskupa^ 
nyni, a to od r. 1817., sfdlem arcibiskupa. Lezl nad fekou Radnicf, 
kteri as hodinu ni2e do Mohanu vt^kd. Zde v Bamberku po^fni 
LudoikUv prUplav, kter^ velice usnadfiuje obchod a dopravu zbo2f. 

•*) O tdto kosti sluSi jakof to hlavni pravidlo si pamatovati, 2e ndleii mezi 
ssavci jen hlodavcfim a opicim, mimo goriliu a Simpanze. 

10* 



148 Bohumil Hakl: 

M^sto dltd nyni jist^ 40.000 obyvatelfl, jest dosti rozsihl^ i dosti 
v^stavn^ a pSkn^. Cist m^sta tdhne se po blizk^m ndvrSi, hIavnS 
d6m a residence. Pfes Radnici vede fet6zov^ most a jin^ mosty. 
Mivalo dffve universitu, nyni jest tu jen lyceum; t6i gymnasium, 
divadlo, tistav pro choromysln^, historick^ spolek, bibiiot^ka a m. j. 

VeSedSe od nidrazi p6knou, Sirokou ulicf, »Luitpoldstrasse« 
feSenou, do mSsta, hned vid£Ii jsme, ie to neni Norimberk, tam je 
zivo, zde ticho a mrtvo ; t6m^f ani ziv6 du§e na ulici jsme nepotkali, 
a6 bylo odpoledne ; domy v t6 nov^ ulici jsou vSecky ykusn^ a 6ist^, 
se zabrddkami v pfedu, a£koIi mA m£sto, jsouc star6, ve starSich 
^dstech i star6 domy a tedy 1 star^ riz. 

Cesta nds vedla, rozumf se, ph'mo k tomu nejpamdtn6j§imu, co 
V Bamberku jest, a to jest ddm. ImposantnS se nese, lezft na vrchu 
nad mSstem, je stav£n ve slohu 6ist6 romdnsk^m ze Stukov^ho ka- 
mene a m4 ve fityfech rozich ^tyi^i v6ze, stejnS vysoktf. Zaiozen byv 
r. 1004. Jindfichem II., jest jednou z nejkrdsnSjMch, ne-li nejkrisn^jSf 
romdnskou stavbou v N^mecku s mnoh^mi pamdtkami d6jepisn]^mi, 
jako s hroby cfsai^e Jindficha II., papeie Klimenta II., ktei^ byl Bam- 
bersk;^m biskupem a slul Suidger (1046. — 1047.) a kt6r6ho Jindfich III. 
navrhl. Byl Nfimec. Nyn6j§l stavba vSak pochdzf pr^ z doby pozd6j§f, 
z konce 12. a za£itku 13. stoleti, a jist6 6dsti (zdpadnf, se zndmkami 
gotiky) poukazuji pr^ k pfivodu jeStS pozdSjSfmu. To zvl&Stni md 
drkevni stavba ta, ze mi dva kfiry, tam, kde je hiavnf oltdf, a na- 
proti t^; to odvozovali jsme odtud, iQ stfed chrimu slove lod, a 
u lodi jest pfida a zAd zv^^Sena; divno vSak, ie pod kfirem v t6 
zadni 6dsti byl oltAf, u n6hoz privS, kdy jsme vstoupili, mlide2 
konala svou (devitidenni) poboinosf k sv. AndSlu Strd2ci, litanie a 
pozehninf, tak ie kn£z byl ku hlavnimu oltdf i zddy obracen. MUdez 
vzorn£ se chovala a p^knS zpivala. Mimo mladez bylo mnoho lidi 
v kostele, ktefi vSickni velmi ndbo2a£ se modlili a pi^kladnS se 
chovall, pofddek a svat^ ticho, v zadu stdl kostelnik a bd£l nad 
pofddkem. 

Z tSch fityf v6fl, kter6 jsou 81 m vysoky, jsou obS vychodni 
krisnSjSf, nei dv£ druh6; jsou (istS romdnsk^, jako z cukru, obS 
druh6 maji riLz francouzsk^ prvotni gotiky. — D6m, jak nitro ukazuje, 
jest budova ohromni, jest 95' 15 m dlouhi, 28*51 m lirokd a 26*56 m 
vysokd. Skulpturnich praci mA pfemnoho a nilezeji ku nejznameni- 
t£j§im pam&tkdm staronSmeck^ho sochafstvi. 

Uprostfed hlavnf lodi jest ndhrobek cisafe Jindficha II. a jeho 
choti Kunhuty (f 1024. a 1038.). Sarkofag, na n^mi^ oba ve fanta- 
stick^m kroji 15. stoleti odpo(ivajf, zdoben jest po strandch reliefy, 
episodami z jejich zivota. 

Jest zde t6z jezdecki socha Konrada III., kter^ r. 1153. v Bam- 
berce zemfel a zde byl pochovdn; die jin]^ch pr;^ krAl §t6pin Uhersk^, 
kten^ tu byl pokftfin. — Tu t6i (k vychodni stranfi) jest n&hrobek 
biskupa Jif Iho II., z dilny Petra Vischera i biskupa Ottona 11. (f 1196.) 
a Gttnthera (f 1066.) ze 13. stoleti. 

V zdpadni ddsti Petrova kfiru je nizky sarkofag papeze Kli- 
menta II. z mramoru ; slul Suidgerus a Maiendorf^ Saxo. ') Jsou tu 

Po nfim byl Poppo, biskup Bressanonsk^ (Brixen) v Tyrolich, pod 
jmdnem Damasus II., byl jen 23 dni papefem. Pak ji2 necht^l iidnf N6inec 
b^ti papeiem. Byli kr^tce po sob£ dtyfi. Viz Alzog. 



Cesta na R^n. 149 

vedle sten jeStS innoh6 jin^ pomnfky a pamdtnosti. — V jiini pfi£n6 
lodi chovi se kffz ze slonov^ kosti, pr^ ze 4. stol., dar to Jindficha II. 
kostelu. 

Pokladnice chovd jeden hfeb z kfiie Kristova (asi napodoben^), 
lebky cisafe Jindficha a Kunhuty, cisafskou korunu a fi§sk^ me£, 
jebo pobir a n&z, cisafovniny bfebeny a jedno star6 kosteini roucho, 
}i vy^van6 a svrcbnf konec berly sv. Ottona, biskupa. To byl ten 
sv. Otto, ktei^ kdzal Pomofanfim, Slovanfim a proto tak^ jejtch 
apoStolem se naz^d. Pf§e se t^z Odo, Otbo, Udo, Eudes £ili Ota. 
Velice jest chvdlen, blabodirnSji nepfisobil pr^ nikdo v obrdceni 
SlovanAv na vfru kfesfanskou nad nSho; stkvSl^ jeho zjev, dflstojn^ 
a Tizn6 po^fndni zjednalo mu vAinost a uctu u pohanfi; jeho laska- 
vosf , §tSdrosf , vUdn^ jedndnf se zajat^mi a provinilci zfskalo mu Idsku 
a niklonnosf vSech. Pokldddn byl za dobrodince, kdekoli ho poznali, 
a dobri pov^st o n£m vSude ho pfedchdzela. Byl t^z znamenit^m 
stavitelem, naudil se tomu v kldStefe. Okolo r. 1117. pojal do sv^ 
slozby stavitele Babona, ktei^z die jeho udAni provedl stavbu vodo- 
Todu na Michaelsberg. AvSak nejvlt&f zdsluhu zfskal si tfm, ze do- 
stav61 a vyzdobil kathedrdlu Bamberskou; ukondil £inn]^ iivot svfij 
dne 30. cervna 1139. v Bamberku, kdei a2 dosavad v poiehndni trv^ 
jeho pamdtka. Pozd£ji prohUSen jest za svat^ho, a pamdtka jeho slavf 
se dne 2. (ervence. 

Na zipadni strand Karolinsk^ho ndm&ti jest starobyl^, rozsdhl^ 
stavenf, zvan£ »Alte HofhaItung« £ili »Alte Residenz«, s vysok^m 
Stitem, ark^fem a portdlem, jfni2 vchdzi se do rozsdhl^ho, starobyl^ho 
nidvoN. ClovSk se podivf, jak staff v jednoduch^ch a prost3^ch sta- 
venich ob^alil Jak ted? — Tot to misto, kde stival hrad hrabat 
Babenberkftv, v n&mi krdl Lombardfiv, Berengar, r. 966. v zajeti 
zemfel, a kde falikrabft Otto z Wittelsbachu dsafe Filipa Svdbsk^ho 
zavraidil. (21. £ervna 1208.) NynSjSl staveni v§ak je mnohem pozdSjSi, 
ze 16. stoleti. Pfed n(m stojf bronzovd socha knf2ete arcibiskupa, 
FrantiSka Ludvika z Erthalu (f 1797.). 

Na strand severni a polov^chodnf t6ho2 ndmSsti jest novd resi- 
dence, vystav£nA kniietem Lotharem Fr. ze Schoenbornu. Dne 
6. fijna 1806. vydal tu Napoleon I. ohldSenf vdlky Prusku, nadez 
ndsledovala neSfastni bitva u Jeny a Auerstadtu, dne 14. i^jna 1806. 
Auerstadt je ves, a od t^ vsi obdrzel Napoleonflv marSdlek Davoust 
titul vojvody z Auerstadtu. — Dne 1. Cervna 1815. vrhl se Berthier 
na v^chodni strand s okna a zabil se. 

7a, t£mito residencemi stojf star^ chrdm sv. Jakuba, po zp&sobu 
star^ch basilik, v 6ist£ romdnsk^m slohu, s dfevSn^mi stropy. Za 
nim Remeis (Remise), prostomil6 zdbavn6 mfsto, s vyblfdkou na 
m&to; a dile, Michalskou ulicf, Michaelsberg, se star^m hradem 
svrchu, kam se ndm v§ak pro vzddlenost necht^lo. 

Pamdtn^ jest tak6 hfvalf Benediktinsk;^ kldSter, slavn^ druhdy 
opatstvi s kostelem sv. Michaela, kter^ na velik^m nddvofi a vysok^m 
schodiSti dftstojnS se nese. Kostel s^m jest rominskd basilika ze 
12. stoleti. Jsou tu mnoh^ pomniky biskupfiv a opatfl; n&hrobek 
sv. Ottona (f 1139.) ze 14. stol., i nfikter^ jeho starozitnosti. Ted 
jest v kliStefe museum, obrazdma a — hasidi. 

Dole y Dominikdnsk^m kldStefe jsou kasdrna. Je§t£ jin^ kostely 
jsou pamdtn6: gotick^ kostel P. Marie ze 14. stol, b^v. Jesuitsk^ 



150 Bohumii Hakl: 

sv. Martina a jin6. Cetn^ kl^tery byly k jin^m \i£elflm obriceny. 
jak po neSfastn^ reformaci v NSmcich bylo na dennim pofAdku. 
Pfed jednim nalezli jsme t6z socbu sv. Ottona, biskupa Bambersk^ho, 
o n6mz svrchu jsme psali. Starobyl^ a pam&tny jest t6i kostel 
sv. Gangolpha z r. 1063. 

MSsto vSecko jest upravnS stav^n^, utrpSlo v§ak, kdyi r. 1803. 
bylo tu zruSeno samostatn6 biskupstvf, kter^z od sv6ho po£iltku 
r. 1007. 61 biskupA bylo ditalo ; nynl iivf se obyvatelstvo nejvfce 
zahradnictvfm, pivovarstvim a plavbou po Mohanu, Radnici a Ludvi- 
kovfe pr&plavu. 

Pamdtn^ jest je§tS stard radnice u mostu, jejfi zevni st£ny 
ukazuji p6kD6 star6 fresky, ale velice jiz poSkozen^. OstatnS jest 
mSsto velice klidn^, a tramway za naSeho pobytu tam ani nejezdila, 
a6 koleje jsou polozeny ; s Norimberkem, kter^2 jest ov§em mnohem 
v£t§f, pokud zevniho zivota se tfie, mSfiti se nem&2e. 

K charakteristice Bamberka uvddSjf NSmci toto pofekadlo: 
»Reben, Messgelaut, Main uad Bamberg, das ist Franken< ; a >Wenn 
Ntirnberg mein war', woU't ich's zu Bamberg verzehren*. 

WUrzburk. 

Za Bamberkem k WQrzburku jest krajina velice p£knd, lirodni, 
na poHch se pSstuje zelenina, a je vid£ti, jak piln6 pole se obdSldvd ; 
kraj slove Unterfranken. Nad Mohanem jsou sam6 vinice, odtud po- 
chdzi r^^nsk^ vino, je2 u nds tak draho se platf, a o nimi vice sl^- 
chdme, nez je pijeme. 

Staveni jsou tu, pokud s drdhy jsme mohli pozorovati, veskrz 
kamenni, u2 tak^ tim, ie iesfi tu mdio, vinice nesou vice. Na jedn^ 
stanici vidSli jsme hromady velikych, okrouhl;^ch brusfl, jako s;^ry 
narovnan]^ch, do obchodu; d&kaz, ie je tam skdla, jejii kdmen se 
hodi na brusy. Zna6n6j§{ stanice jsou : Hassfurth, vlastnS Hessenfurth 
(Hessensko slove Hassia), Schweinfurth, viastnS Suevenfurth, kudy 
Sv^dov^ pfeSli, Waigolshausen a j. 

Driha vede stile podle Mohanu; je splavn^ a pomaiu te5e, 
proto se musi probfrati (bagger), po prav6 stranfi, kterd jest vysokd, 
jsou sam6 vinohrady, uprostfed v^ude domek pro hlida£e, evang. di 
vS2; levf bfeh je nizk;^ a md sam^ pastviny. 

WUrzburk, t^z Vircpurk, lat. Virceburgum anebo Herbipolis, 
jest hlavnf m6sto byval^ho knizectvi, nynl kraje Dolnofranck^ho a 
Aschaifenbursk^ho, £dsti Bavorsk^, na obou bfezich Mohanu, kter^ 
zde jest znacn^, a pfes nSjz vede p6kn^ kamenn^ most, 570' dlouhy 
a 14 sochami ozdoben^, po zpfisobu mostu Praisk^ho, k nSmu2 se 
vSak nikterak, co do ozdoby a vystavnosti, rovnati nemfiie; oblouk& 
md sedm. 

Wurzburk mi jistS asi 70.000 obyvatelfi, jest stfediStSm drah 
na v§e strany vedoucfch, proto je tu zivo, a kdyz jsme tam byli, 
bylo tim iiv^ji, ponSvadi den pfed tim tam byl cisaf, a t^ho2 dne 
vecer cekali ho zp6t, proto bylo vSecko m^sto na nohou. Nim byl 
doporu£en hostinec »Deutsches Haus«. 

VSecko mSsto bylo okriMeno tisici prapory, svStly, lampiony 
— od nddraii ai ku zimku — druhdy biskupsk^ residenci. Na 
prostranstvi pfed nidra2im byly um616 sochy a sloupy, elektrickym 



Cesta na R^n. 151 

sv^tlem ozifen^. S vederem pfijel; vrAtil se zpftt z Norimberka a tu 
z&stal na noc. 

Wiirzburk jest t^mfif veskrz katolicky; evangelfkfi jest tu as 
9 — 10000, iidft ovSem jeStS m6n&, Katolfci maj( pfes 30 chrdmfi, 
evaDgelici maji tak^ svou faru a svatyni, 2id6 synagogu a rabina. 

WOrzburk byl dffve pevnosti, avSak od r. 1856. jest otevfen]^ni 
m&tem; vlastni pevnost, fekli bychom spike cittadella, neb kastel, 
\eii mimo m&sto, na lev^m bfehu Mohanu na kopci a slove Marien- 
berg nebo Frauenberg, a to proto, ie tarn, na t6mi hfebenu, ale 
pon^kud k jihov^chodu, jest Mariansk^ poutni misto s kld§terem 
otcft Kapucfnd, poifvajfci velik6 ticty a obliby. Lid fikd tomu mfstu 
vflbec Kapelle t. j. kapliCka (Das Kapellchen). 

Naboru vede cesta pohodlnd ; tf eba jiti po mostS, a tarn na 
dnih^ strand kazd^ dit£ ukd2e. As od polovice k vrchu zadlnd 
sv. kfizovd cesta, dtrnictero zastavenf pSkn^ sochafsk6 prdce z nej- 
nov£j§fch dob, kter^z ve zvldStnlch vyzdfin^ch kaplich jsou amfstSny ; 
na p^kn^m mfstS vzdy dv6 proti sobS se seddtky a stromovlm, kde 
si moino odpo^inouti. Tot nad pochybnost to nejkrisn^jSf mfste^ko 
ve Vircburku ; sem tak6 kazdy cizinec spSchd a nikdo neopomine je 
navStiviti. S vrchu je pfekrdsn^ rozhled na cel^ raSsto, krajiau vfikol, 
na feku Mohan, mosty a lodi i zivot, kter^ se jevi na fece i pfi 
fece. Kdyz bylo za pfftomnosti clsafovy osvStlenf, cel^ most ozdfen 
byl elektrickym svStlem. 

Z Vircbursk^ch kostel& vynikd d6m, jiz r. 742. zalozen^ a 1012. 
ze zikladft pfestavSn^. Je to stard, na pih'Hch spo6fvajici romdnskd 
basilika v podob6 kfize; r. 1189 byl posv^cen, r. 1240. znadnS zm6- 
n6n a pfistavfiny fityfi v6ie. Prfiteli jest velebn^, se dv^ma vysokymi 
Y^iemi z pfedu a z ulice (ze vzddli) dfistojng a velebnS se jev(. 

Nitro domu bylo v 18. stoleti vSecko pfedSldno ve sloh barok- 
kov;^; je zde mnoho oltdffi u kazd^ho sloupu a mnoho pomnikfi 
s podobiznami byval^ch biskupti, n£kter^. z bronzu lit^, nfzce vy- 
poukl^, star^, p6kn^ prdce. Na prvni pohled je na§inci ndpadn6, ze 
kaid^ biskup, jsa v orndt6 biskupsk^m, ma po strand me£ ; to divn^ 
vyhliif; a tak^, jak pH funkcfch byvd, ze z duchovnich jeden nese 
bierlu a druh^ mitru, tu jeden md berlu a druh^ me6, coz vSak 
kazd;^ snadno si vysv^tli, kdyz vzpomene, ze biskupov^ VircpurSti 
byvali samostatnd kniiata ffSskd, majicf jus gladii. 

Tyto podobizny biskupfi vesm&s vousat^ch jsou jen po prav6 
stranS; rovnfiz po prav6 stranfi (vlastnfe lev^, na strand epiStoly) 
jest i kazatelna a nejen v tomto chrdmS, ale i jinde, t^mSf napofdd, 
co2 u nds jest v£ci zcela neoby^ejnou. OstatnS jest v chrdmS mnoho 
Stakat6rsk£ prdce a barokkov^ch ozdob, rdmy, festony, i bez obra- 
zfly; bobatd stalia, stolice, mnoho zlata, ostatni vSe bil6 a £ist^. 
V kostele jsou pofdd lid6, ktefl se modU. — Odtud nedaleko pfed 
ro&tsk^m divadlem jest pomnfk s ndpisem : Dr. Zurn, b^v. m6§fanosta. 

Jdouce odtud, potkali jsme venkovanku, kterd, svdtedn^ jsouc 
od^na, pfi§la do mSsta. SlySeli jsme, ze po vesnicich lid sv&j kroj 
je§t£ nosf, ale uz mdlo; to byla jedna z n6ho, v§imli jsme si jf. Na 
hlav£ nem6Ia nl £epce, ni Sdtku, ale zvldStni u£es, jehoz nikde nenf 
viditi, ale dist^ a vkusn^ ; byla, jak se zddlo, vdand, ale je§t^ mladd, 
kra£ela velice klidnS, povdzIivS, nikam se neohlfzejfc. Na nohou stfe- 
vfcky s kvitnat^m vySfvdnlm, bfl6 puncoSky, sukni tmavou, hnSdou 



152 Bohumil Hakl: 

s pfemnohymi zdhyby, zdst^ru 6ervenou, kvStovanou, na krku takov^ 
t^l Sdtek a penfze na hrdle; zivfltek jakosukni; kroj dojista vkusn^! 

Krdmy jsou ve Vircburkn nddbern^ ; zvldStS vytecni jsou zdejSi 
optikov^ ; je tu tak6 z nejnov6j§f doby R5ntgen ; podobizny jeho 
zhusta vidfme ve v^kladnfch skffnlch. V jedn6 z t^chto vidfili jsme 
tak^ figuru ze satn^ch rostlia slozenou a jdouci ze sbfrky s ndpisem : 
botanikus — smSSn^! — Jinde ozdoba domu, u deStnikdfe, ze sa- 
mych deStnlkfl vStSlcb, menSfcb, vtiznfch barev. Dobri reklama. — 
Tu potkali jsme jinocha, Stihl^ho, s bledou tvdff, ktery velice vdza6, 
jako filosof si vykracoval, ale vousu je§t6 nemfil, se tfemi hlubok}^mi 
jizvami, patrnS od sefn^ch ran, na lev^m lici. Aha, pomyslili jsme 
si, jeden z universitnfcb prd6£i, kter^ v§ak asi nemilo na jizvich sv^ch 
si zaklddal, jako onen j^iman, ktery, rozhaliv prsa, jizvy sv6 cisafi 
ukazoval; tak i tento, ne Martfiv, ale Minervin syn, myslil, ze jizvy 
ty jsou mu chloubou a k nemal6 okrase, nehled^ nic k tomu, ie je 
n^kde po komersu utriil, a ie jej zohavili. »Das geniert grosse 
Geister nicht.« 

Ve Vircburku jest tak6 telefon, vefejny a vSeobecn^, budova 
jako v^z vysoka, zpfisobem kopule. Nd§ prfivodce, hodny, mlady 
fardf z Wirtemberska, nds vybldl, bychom se Sli podfvat do velko- 
lep^ho ustavu pro star^ lidi a nemocn^, zvany Julius-Spital. Je to 
cborobinec a zaopatfovacf ustav, tak zvan^ po slavn^m a velice do- 
brodinn^m biskupu, Juliu Echterovi (Julius Echter von Mespelbrunn), 
byl zalo2en roku 1579. a nal^za v nSm dennS pfes 600 osob pfi- 
stfe§f, zaopatfeni a oSetfeni. V ustavS tom jest i vzornd nemocnice 
pro 300 nemocn^cb. 

Od za^dtku 17. stoletf jsou s nemocnid tou sj^ojeny i ustavy 
klinick^, jest tedy §pitdl ten i Skolou pro mediky. Ustav ma as 10 
milionfi marek kapitilu a mfi2e tedy ve stavu velice dobr^m b]^ti 
udriovdn. Ejhlel — To uCinil biskupl Tim si postavil pomnik, aere 
perennius — , dojista ten nejkrisn^jSf, nejvelkolep^jSf ! Roku 1817. 
postavil mu krdl Ludvik I. pfed ustavem krasn^ pomnik, z kovu 
lity, s prostym nipisem: >Julius Echter von Mespelbrunn, Fiirst- 
bischof von Wiirzburg* a v zadu: »Errichtet von Ludwig I., K6nig 
von Baiern, Herzog von Franken, 1847. «, po nfim pak stromofadi, 
v nSmz stoji a kter^z vede k Mohanu, »Juliuspromenade' se naz^vd. 

V ustavS jest p^knd zahrada, obecenstvu pfistupni, a v ni, 
hned nedaleko domu, p^kny vodotrysk ; fontdnu tu zdobi skupeni 
vodnich bfi2k& a nymf, p^kn^ sochafsk^ prdce. 

Z jin^ch vefejnych budov sluSi jmenovati jeStfi krdlovsk]^ si- 
delni zdmek v 1. 1720. — 1740. vystavfin]^, byval6 to sidlo panujfciho 
biskupa, potom velkov6vodsk6, se 6 dvory, 284 komnatami a krlsnou 
zahradou. Pfed nim je velkolepd prostrannost, kterd2 pfisobi, ie 
zdmek se jevi jeStS nddhern£ji. 

P6kn6 a velik6 budovy jsou: universita, radnice, vlddni dflm, 
divadlo, nidraii' a j. — Jest biskupsk]^m sidlem s kapitolou a mno- 
h^ch ui^adfi a ustavft. Universita byla zalo^na r. 1403. biskupem 
Janem z Eglofsteinu; potom zanikla; brzy v^k zase vzkfi§ena tymz 
biskupem Juliem Echtrem r. 1582., kter^i ji i bohat^ nadal. 

V &le mnoh^ch vzdSlavacich i dobrodinn^ch ustavfk, jimiz 
mesto se honosi, jest ovSem onen velkolep^ listav znatiienit^ho do- 



Cesta na R^n. 153 

brodince Echtra, o n^mz svrchu jsme pov£d^li, a jehoz jm6no i sldvu 
nehynouci hldsati bude, dokud Vircburk stdti bude. 

Prfimysl tu kvete slavnS; kolem m£sta zvld§t6 vinafstvf; za- 

ujimif pfes 5000 jiter pfldy; tof to v^tedn6 vino rynske! ChtSIi 

jsme ho tak6 zde u pramene okusiti, abychom v^dSli, jak prav^, 

nefaltovan^, r^nsk^ vino chutnd, a proto, kdyi jsme vychdzeli ze 

zahrady t^ho2 ustavu, rddi pf ijali jsme nabfdku, abychom se ve sklfpku 

t^oi ustavu zastavili, ze tarn byvd vzdycky »ein guter Tropfen*. 

Ve§li jsme — po schodech dolfi, do vindrny, jako do sklipka; tarn 

bylo §ero. Kazali jsme si ddti — Rildersheimskdho ; pf iaesli plochou, 

sklennou, zelenou butellii s uzk^m, tdhl]^m krkem — bylo v^born^. 

I pHpili jsme si na dobr^, kfesfansk^ pfdtelstvi die Idsky Kristovy! 

Byli vSak tam jiz pfed ndmi tfi duchovnf, statni mu2i, fardfi 

z Badenska, kteff, sly^ce, ze jsme z Cech, hned zadali, cole tam ti 

divoci Ce&i s jejich bratffmi (NSmci) dSlajf, ze tito od nich tolik 

kfivd sndSeti musi? 

• Neraite se m^liti, pdni bratfi,« pravili jsme, »v€c se md priivS 

naopak ; jet stard bajka o berdnku a vlku ! Vy mdte zprdvy z va§ich 

— pouze nfimeck^ch listfi a tudy soudite jednostrann^; vfifftetomu, 

CO vdm ten ktery pisdlek z Prahy sem napfSe, ale dtete tel na^ 

listy, &ske anebo slovansk^ a opravite si lisudek ; audiatur et altera 

pars, je privnick6 pravidlo, a nevSfte slep^ hned v§emu, co vdm 

listy vaSe napovidaji. My trpfme ui 1000 let a ustavicn£ jen se brd- 

nime a hdjfme sv6. Sudte sami, kdo komu mide kfivditi, zdali slaby 

siln^mu anebo sUn^ slab^mu? A co se t^ zdivocilosti (^echfi ty£e, 

Bfth vf, kterak6 mdte ponStl o ndrod^ iesk^ml Vy si je pfedsta- 

vujete (mn£ pfipadd) jako rotu cikdnflv n^kde z Madarie. Coi nic 

nevite o nirodS desk^m za poslednfch let, z doby novSjSi? Ze jsme 

vynikli i ve v^ddch, bdsnictvi a ve vSelik^m oboru um^nf? Niceho 

jste nesIySeli o Dvofdkovi, o Smetanovi a jinych vytecn^ch hudeb- 

nicb skladatelfch cesk^^ch? Nideho nevite o malifi Broiikovi, sochafi 

Myslbekpvi, staviteli Mockrovi a na§ich bdsnicicb, Vrchlick^m, Kol- 

lirovi, Celakovsk^m, Heydukovi a jinych a jinych v^tedn^ch muzich 

ve vtem oboru? Mili pdni, jste plni pfedsudkfil JdSte jen do Prahy, 

do £ech a pfesvSddite se ! Ce§i jsou tak dobf e vzd^lan^ nirod, jako 

kaidy jin^ v EvropS; ano, tvrdim to sm^le, pokud se vzd^lanosti 

t^de, stoji vySe (pfese v§ecky nepfizniv^ pomdry), ne2 kten^ jin^, 

a chcete-Ii (pravime — plni horlivosti d^le), Cecha vidSti, tedy^ (pra- 

vime po 6esku, vstanouce): »Jd jsem Cech« — »ich bin ein Ceche, 

da baben sie einen vor sich — ob ich so wild aussehe! Sehen sie,< 

dime dile, »ich spreche mebrere Sprachen, ich bin kein Deutscher 

von Geburt, ich bin ein Slave, and musste das Deutsche aus Bii- 

chern lernen, — und wie viele Sprachen sprechen sie?« — I byli 

zticba a nemohli na to odpovSddti. Zaplatili a odeSli. Pfece jsme se 

V dobr£m roze§li, podav§e^si nice. »Nichts fiir ungut« pravili jsme! 

J4 vim ddm »die wilden Cechen« ; pak nim RUdersbeimsk6 tim 16pe 

chutnalo ! 

Latinsky slove Vircburk t^z Herbipolis, kter^zto jmdno vyslr^td 
se pry teprv ve 12. stoletf; herba slove bylina; zdali i Wurze, ko- 
fenl? Pflvod jeho sihd pr^^ do 7. stoleti; mfl2e b^t; bfvalo sfdlem 
v^chodnich franck^ch vdvodfi a nask^ti se pod jm^nem Castellum 
Wirteburch (vrt jihoslovansky jest zahrada, a zvli^td zelinifskd za«- 



154 Bohuroil Haki: Ccsta na Rfn. 

hrada; kolem Vircburku je maobo zeleniny, a Slovao^ S\i ai tarn). 
R. 752. daroval pr^ Pipin Kritlc^, otec Karla Velik^ho, aa flisk^in 
5n£m£ ve FrankfurtS mfisto biskupu Vircbursk^mu, od kter^z doby 
zfistalo stdle sfdlem biskupskym. — 

V selsk^ Viilce r. 1526 (za Luthra] dobyli sedl&ci m^ta. — 
Doe 24. £erveiice 1796. vzdalo se mSsto i s pevnostt Francouzflm 
pod Jourdanem; dne 3. zdfi 1796. dobyli zde RakuSan^ pod arciknf- 
ietem Karlem vltSzstvl nad Francouzi. — Za aejaov£J§icb dob byla 
zde (r. 1859.) konference, zvani Vircburski, ministrfi a menSfch 
st^tfi nSmeck^ch o rozlifo^ch oprav&cb; nem£la v^sledkfl, a 1864 
druhi — o otdzce Slesvicko-holitynsk^, kteri rovn£2 k cfli nevedla. 
— Dne 27. Cervence 1866. stffleli Prusov6 na pevnosf, ie Bavorsko 
bylo spojencem Rakouska; po pFfm^H mezi Bavorskem a Pniskem 
obsadili Pnisov^ (2. srpaa) mSsto, ale pevnost (aad m^tem) zfistala 
V rukou Bavorska. 

Svobodn^, samostatn^ biskupstvl m^lo 87 6tv. mil nad fekami 
Mohanem, Silou, Tauberou a Jaxtou se £tvrt milionem obyvatel5 
ve 33 mfatech, U m&tysech a maoh^ch vesnicich. Ve vficech dr- 
kevnfch podldhal biskup arcibiskupu MohuJisk^mu ; zaloieao bylo 
r. 742. a franck^mi i D^meck^mi kr&li bohat£ nadiao. Prvnlm bi- 
skupem byl sv. Burkhard ; byl dosazen sv. Bonifaciem. 

Bohatymi dary utvofilo se kofiecf biskupstvl Vircbursk6, v je- 
hoi (ele byl knize biskup, jako^to v^voda Franck;^; proto nosil 
me£. Udileni mod a titulu pochodf z r. 1120. Poslednl panujld, 
sainostatn^ knile biskup byl Karel, svobodni^ pin z Techenbachu. 
Po mfru Luaevillsk^m bylo saekularisov&no a roku 1803 kurfirststvl 
Bavorsk^mu za ztracen^ r^nsk^ provincie d2di£n£ v n&bradu diao. 
Knlle biskup obdriel 60.000 zl. rodnf pense. 

Po rozliiSn^ch osudedi pfipadio velkovivodstvl Vircburskd 
s v&tM £isti k Bavorsku, menSf k Wirtembersku a Badensku, a tak 
jest ai podnes. (SI. N.) (Pokraeovini.) 



Klesini obilnich cen. 

Piie Rudoir Vrba. 
II. 

Svetovd t£2ba obili. 

^^^. ,)edi se upFIti, ze klesinf obilnfch cen po6ink se vSe- 

V* ^m*s ^ obecn£ jeviti s pokrokem stavby drah a komunika£n[ch 
^^^jfc^ ( prostfedkfl. Dokud nebylo drah a rychlolodf aimof- 
> nlcb, spotfebovalo se obill v kaid^ zemi, co se prdv£ 
„ zde urodilo. JcSt£ v letech Sedes&t^ch zvolal na sn£mu 
uherskdm hrab£ Zichy, ie Macfafi na hromadScb pSenice 
zhiadovl. Pokrokem stavby drab promSn£n v£ak cej^ svSt v jedno 
obilnl trziit^, takie aa pt. v Berlin^ sejde se americk^ farmif, rusk^ 
statk^, madtarsk^ a £esk^ rolnik, argentinsk^ a indick^ zemMfelec. 



Rudolf Vrba: Klesdni obilnfch cen. 



155 



Ti vSichni mohou 2de nabizeti na prodej obill. Stavbou drab mobiliso- 
vdna jest sklize& kazd^ho roku, a to na cel^m svStS. Stavbou drab 
uoniny pffstupn;^ini zemS Arodn^ a panensk^, tak2e tSiba obill 
V posledni dobS valni se zviUila. 

Kdyi si tedy ufinime otizku, pro^ asi ceny obilni v poslednich 
tficeti letech soustavni klesaly, odpovidi se n4m ze mnoha stran, 
le jest obill mnoho, vice nei je ho tfeba, a proto ztricelo na cen£. 

Projdeme si nyni svStovou tr2bu obilni a uvidfme, ie skuteini 
▼ poslednich letech se sklidilo pom£m£ mnohem vice obili, ne2 tomu 
bylo V dobdch dHv^jSich, v letech Sedesdtych. Anglie svou ornou 
pftdn ztr^ci, ponSvadi stav selsk^ zde mizi a mSsta v§e pohlti. Tak 
mSa Anglie oseto akrfi anglickj^ch: 

pSenid litem jedmenem 

r. 1866. 3.8 milionfl 0.66 2.4 

r. 1895. 1.4 0.68 2.1 

Skorem pfes polovic orn^ p6dy v Anglii zmizelo v poslednich 
tficeti letech a prom^^no na pastviny alesy ponejvice velkostatkiifsk^. 
Ale V ostatnich zemich v§ady ornd pAda se zvStSila, nSkde vice, 
nSkde m^n£. 

Francie m^la oseto hektarfi: 



pSenici 

6.9 milionfl 
7.07 » 



r. 1876. 
r. 1893. 

N^mecko : 

r. 1878. 2.25 

r. 1894. 2.32 

Rakousko, zem€ pf edlitavske : 
r. 1870. 0.96 

r. 1894. 1.11 

Madarsko s Chorvatskem : 



2iteni, je^nnenem 
a ovsem dohromady 

6.2 
6.2 

11.5 
11.57 

4 89 
4.94 



r. 1870. 


2.4 . 




3.12 


r. 1894. 


3.3 . 




3.41 


Rumunsko : 








r. 1876. 


1.06 . 






r. 1894. 


1.38 > 






Rusko: 








r. 1881. 


11.68 . 




45.28 


r. 1894. 


13.29 . 




45.24 mil. hekt. 


Spojen^ stdty 


severoamerickd : 




r. 1862. 


11.11 milionfi akrfi') 


7.48 


r. 1897. 


39.46 


33.06 


Argentinie: 






r. 1883. 


0.6 




r. 1892. 


3.26 





Australie: 






r. 1870. 


1.2 


— 


r. 1894. 


3.84 


» 





*) Aker zz 0.4 hektaru. 



156 Rudolf Vrba: 

Tyto £islice n^un ddvajf obrazec oset^ p&dy v pfednich zemich, 
obili pSstujicich. Vidfme, 2e od let sedmdesit^^ch v Madarsku, 
Rumunsku, Rusku a hlavn£ pak v Severn! Americe, Argentinii a 
Australii plocha pSenici osetd valn£ se zvStSila. Stavbou drah oi^veny 
pluhem krajiny dflve pust6 a neobydlen^. ZvldStS v Severnl Americe 
je dnes objem pSenici oset6 p6dy tfikrdt tak velk]^, jak pfed tficeti 
lety. Az bude dostav£na sibifskd drdha, budou otevfeny nekone£n6 
tirodn^ plochy dosud ladem leifci jiini Sibife a stfedni Asie. Ve 
stdtech zdpadoevropsk^ch se pomSry valn£ nezmSnily, vyjma Anglii. 

Tak^ V Indii osetd pSenicf p6da se od r. 1891. nic nezv£t§ila, 
n^brz se zmenSila. Kdy2 zndme, mnoho-li pfidy ro£n£ obdSldno jest 
a oseto pSenici a ostatnfm obilim, udiiime dal§i krok k pozndni 
pfi6in klesdni obilnich cen a porovnejme v;^sledky sklizn£. 

Aoglie sklidila milionfi hektolitrfl: 

pSenice iita jeSmene ovsa 



r. 1874. 32.0 




30.0 


39.0 


r. 1894. 22.0 




28.0 


69.0 


r. 1895. jen 13.7 








Francie : 









r. 1876. 101.0 24.9 18.3 81.3 

r. 1894. 122.0 264 17.0 91.0 

Sklizeii Francie r. 1896. obniSela vyjma oves, tedy p^nice, 
2ita a jedmene 119 mil. hektolitrfi. 

NSmecko : 

r. 1878. 37.5 79.3 34.7 94.0 

r. 1894. 44.9 97.7 38.6 116.0 

2^mS pfedlitavsk^ : 

r. 1870. 12.8 25.5 16.0 30.6 

r. 1895. 14.6 24.0 20.8 400 

r. 1897. 11.7 23.0 17.3 28.0 

Zem6 uhersk6: 

r. 1870. 21.5 11.8 11.9 14.6 

r. 1894. 49.9 19.2 19.7 24.7 

r. 1897. 30.0 _ _ _ 

Rumunsko : 

r. 1875. 11.7 0.9 3.3 0.9 

r. 1895. 24.0 3.3 7.9 3.7 

Rusko i s Polskem sklidilo mil. hektolitrfi: 

r. 1883. 86.2 250.6 50.3 196.7 

r. 1895. 89.9 256.9 62.2 210.9 

r. 1896. 118.0 234.0 62.0 190.0 

Sklizeii za r. 1897. by la zni£ena v mnoh^ch gubernifch, pfece 
v§ak nisk^ obilf §lo k ndm. 

Severn! Amerika: 

r. 1870. 110.0 6.5 11.9 110.0 

r. 1895. 164.0 9.6 30.8 290.0 

Roku 1896. sklidila Severn! Amerika die zprdv zemSd£lsk6 

kancelAfe washingtonsk^ 427,684.000 buSlfk v cenfi 310,603.000 dol. 



Kles^i obilnich cen. 



157 



Roku 1897. sklizeno 530,149.000 buSlfi pSeaice, 698,768.000 ovsa. 
Poiltime-li biiS na 35 litrfi, obniSela sklizefi lo&skd v Severnf 
Americe 185 milionfi bektolitrA pSenice. 

Anstralie: 

r. 1870. 5.0 0.5 2.5 1.1 

r. 1894. 11.4 1.1 6.3 3.2 

Argentinie r. 1896. 15 mil. hektolitrfl pSenice. 

Indie r. 1891. 10.2 milionfi hektolitrfi a r. 1896. 6.6 milionfi 
hektolitrfi pSenice. 

Tim jsme podali celkov^ obraz obilni t^by, pokud ndm stati- 
sticky material byl po nice, z hlavnfch zemi, obili p^.stujidch. 

Jurascbek uvddi v pfebled celkov^ svStov^ obilni t6zby nd- 
sledovnS: 

Sklizeno bylo milionfi hektolitrfi na cel6m svStS: 

r. 1870. 706.8 456.0 281.0 679.0 

r. 1894. 861.0 — 318.0 935.0 

Die udaj5 Com trade Jearbooku obnc^ela svStovd sklizen 
i^nice .' 

r. 1891. 1892. 1893. 1894. 1895. 

308 305 314 320 311 

milionfi anglickych kvartrfl (1 kvarter zz 290 litrfi), tedy hektolitrfl 
milionfl: 

893 884 910 938 901 

Die vfpoittk uherskeho ministerstva orby obndSela p§eni6ni 
svitovi sklizen r. 1896. uhrnem 790 milionfi hektolitrfl. 

Statistickd disla o v^sledku obilni skliznS maji cenu pouh^ pravdS- 
podobnosti. 

Clenov^ komise pro upraveni obcbodnich smluv v prusk^m mini- 
sterstvS obchodu v Berlin^ vypo£itali ku pf. pfehled svStov^ skliznS 
p^ice za rok 1898. ndsledovnS: 



Zem£ dovdzejici: 

NSmecko sklidilo 300 

Anglie » 16 

Francie > 940 

Rakousko > 11*5 

Italie » 310 

Spanfly » 260 

Ostatni Evropa » 15*0 

Ohm 223^5 



Zemfi vyvdzejici: 

Rusko sklidilo 

Uhry 

Balkdnsk^ stdty 

V^chodni Indie 

Americk^ stdty 

Kanada 

Argentina 

Ostatni zemg ame- 

rick^, Australie a 



990 
360 
610 
650 
1600 
14-5 
16-5 



290 



Afrika > 

Uhrn~" 4810 

Die toho bylo by se na cel6m svSt^ sklidilo r. 1898. pSenice 
705 milionfl q. 

Z t6to statistiky odvozuji mnozi, ie obili na cenS ztratilo, 
ponivadi bylo vice vyp^stovdno, nei potfeba se jevi. Proti tomuto 
tvrzeni o nadprodukci obili uvedli jsme, ze i za hladomoru na Rusi 
r. 1891. a 1892. pfece ru§ti obilni spekulanti vyvdzeli obili za ruskd 
hranice. Tdzeme se ddle, kdyi je nadprodukce obili, kterak si vy- 



158 Rudolf Vrba: 

sv^tlime, ze z bohat6 sklizn£ z r. 1895. a 1896. nezfistaly zAdni 
zdsoby pro Spatnou sklizen, kter^ jsme se do2ili r. 1897? Nikde 
o star^ch zdsobich stopy, a ndsledkem chud^ sklizn^ r. 1897. ceny 
vSeobecnS stouply Jest tedy ndzor, jakoby trval^ nadbytek obilf 
byl pfi£inou klesdni obilnfch cen, naprosto myln]^, pon^vadz trval^ 
£i stdl6 nadprodukce obilnf nikde neni. To dokazuje jasn£ Rus, Indie, 
Rakousko-Uhersko, NSmecko a Anglie. Pouze tarn, kde jest velikd 
plocha siln6 a neseslaben^ panensk^ pfldy, jako v Americe, v Argen- 
tinii, V Rumunsku, Madarsku, Ize pozorovati stdl6 stoupdnf tliby 
obilni, ale i ta pfestane, jakmile uhodf Spatnd pohoda skliznS, jak 
tomu bylo vSude r. 1897., az na Ameriku. 

III. 

Mezin^odni mobilisace obilnich z^sob. 

Dokud nebylo drab, nebylo mo2no, aby americkd sklizeii pfiSla 
az k ndm. Kazdd zemS strdvila sv^ obilnf zisoby sama, a bylo tehddz 
jen mozno, ze se obilf dopravilo povozem z kraje do m£st. Kdyz se 
stavSly drdhy, tu bylo slySeti, ze nynf nikde nebude hladu, pon^vadi^, 
bude-li kde neilroda, doveze se obilf cizf. Tomu by vSru bylo tak, 
kdyby v zemi, kde jest neilroda, bylo tak6 dosti pen^z, aby se cizf 
obilf mohlo koupiti. Ndm zdd se spfSe, ze naSi pfedkov^ byli pfed 
hladomorem vfce chrdn^ni ne2 my, ponSvadi jim tehddz nemobli 
obilnf spekulanti odv^zti i to mdlo, co se urodilo, jako jest tomu dnes. 

Stavbou drah stalo se, ie sklizeii cel]^ch zemf stdvd se pfed- 
mStem divok^ obilnf spekulace, ie se obilf dovd2f do zemf, kde ho 
nenf k obiivS tfeba, n^bri^ ke spekulaci, ze se hromadf ohromn6 zd- 
soby obilnf tam, kde jich k v^zivS lidu tfeba nenf. Na svStov^m 
obilnfm trhu rozezndvdme dvS strany: zemS proddvajfcf a zemS 
kupujfcf. 

O nadprodukci obilf nemfize b^ti jiz proto fe6i, ze ohromn6 
vrstvy pracujfcfho lidu iivi se bfdnou stravou, a to zemdky a odvarem 
kdvy, dobr^ chl6b a pe6ivo jsou mu vzdcnostf. Kdyby v tSchto 
ohromnych dfilnick^ch vrstvdch bylo tolik pen^z a pffjmfl, ie by 
spotfeba chleba a pe^iva byla takovd, jako je blad, tu by i dne§nf 
velik6 zdsoby obilnf nesta^ily. Die Juraschka spotf eboval v letech osm- 
desAt^^ch jeden obyvatel v Sevemf Americe rodnS 200, v Anglii 214, 
ve Francii 311, v N^mecku 84, v Rakousko-Uhersku 92 litrfl pSenice. 
PonSvadi^ pak u nds a v N£mecku se pece zitn;^ chl^b, pfipadlo die 
v^poitu Keletiho na jednoho obyvatele v NSmecku 240, v Uhersku 
170, V Rakoasku 220 litrfl pSenice a zita. Tato 6fsla, kteri ndm 
ovSem podivajf jen jakousi pravdSpodobnosf, dokazujf, ze v;^2iva 
naSeho lidu jest je§tS daleka za onou, jakd jest ve Francii a NSmecku. 

Nenf tedy pochyby, ie by obilnf zdsoby nestaCily, kdyby mSl 
ka2d^ dosyta chleba. Jisto jest, ie sklizen mnoh6 zemS nesta£f na 
v^zivu lidu, ze nutno tSmto zemfm kupovati cizf obilf. Pi^f£inou tedy, 
pro6 jistd iAst svStov6 skliznS pfijde do proudu, jest nedostatek pfe- 
lidnSn^ch prflmyslovych nebo nedrodn^ch zemf. 

Die v;^po6tu Papa kter6 u£inil na mezindrodnfm rolnick^m 
sjezdS V Peiti, a die v;^poctu uhersk^ho ministerstva orby jest mobi- 
lisace obilf na trhu sv^tov^m nisledujfcf: 



Klesini obilm'ch cen. 



159 



Anglie koupila obili 


kvartrfi 


z Jizniho Ruska 


3-90 milionu 


z New-Yorku 


3-67 1 




z Chicaga 


207 . 




z Argentinie 


310 1 




z Indie 


1-24 ) 




z Australie 


0-90 . 




z Kanady 


066 : 




z Chili 


0-41 




z NSmecka 


016 ; 




z Rumunska 


010 . 





Anglie spotfebuje rocnfi 65 milionfl q pSenice. Na rok 1897 — 98. 
jest nucena koupiti 51 milionfl q. 

HrabS Kolovrat uddvi zisobenf Anglie za rok 1894. ni^sledovnS: 

kvartrfi sazba dopravnf za 1 kvartr 

2 sh. 6 d. 

2 

6 

5 

4 

6 

2 

5 

1 

2 

16'21 milionfl kvartrfl. 

Doprava tohoto obili do Anglie stdla 3 miliony liber Sterlinkfi. 

Francie potfebuje pro r. 1897. — 98. ciziho obili 22 mil. m. centfl ; 
spotfebuje ro2n£ 96 milionfl a sklidila r. 1897. pouze 72 mil. q. 

N^mecko spotfebuje do roka 43 miliony q. Zajimav^ jest zd- 
sobeni N^mecka obilim die zprdv nSmeck^ho ministerstva obchodu. 
R. 1896. koupilo NSmecko: 

p§enice pfiSlo 

z Ruska 8,561.230 q 

z Rumunska 3,199,540 » 

z Argentinie 1,416.030 » 

z Sev. Ameriky 2,660.750 » 

Rusko dodalo r. 1896. ddle do NSmecka 7,890.440 q zita, 
4,261.000 ovsa. 

Belgie, Holandsko a Sv^cary spotfebuji ro£n£ 30 mil. q obili, 
na obdobi 1897.— 98. potfebuji ciziho obili 20 mil. q. 

Italic spotfebuje rodnS 40 mil.; na rok 1897. — 98. musi na- 
koupiti k vyzivS alespofi 13 milionfl z ciziny. 

Tim jsou nazna^eny pi^edni zemS, kter^ jsou nuceny kupovati 
cizi obili, ponSvadz domdci sklized nesta£i. 

Pfehl^lnSme nyni hlavni zemS, kter^ vrhaji svou sklizeii na 
svitov^ trh. Zdali takov^ zem£ ddvaji do obShu skute^ny pfebytek, 
kter^ doma nikdo koupiti nechce, o tom jest velikd rozepfe. Jest 
dokdzdno, ie z Ruska i v letech hladomoru §lo obili za hranice, ze 
obilni spekulanti v Indii odvezli v§e, co jen mohli skoupiti, tak ze 
za stra§n^ho hladomoru, kter^ r. 1896. v Indii vypukl, nikde zdsob 
nebylo, a co se dfive lacino prodalo, to pak za drah^ peniz zpSt 
bylo kupovino. 

Die v^poitu profesora Wolfa v Curychu prodalo. se r. 1895. do 
ciziny anglick^cb kvartrfl : •) 



pSenice 
iita 
ovsa 
jedmene 



m. ctfl. 

16,527.054 

10,306.703 

4,950.541 

10,281.347 





pSenice 


Iita 


je£mene 


ovsa 


ze Severnf Ameriky 


7V. 








z Ruska 


2 'A 


7 


1-3 


11-5 


z Rumunska 


65 


1 


4-5 


2-5 


z Argentinie 


7-6 









*) Jeden angl. kvarter z: 230 kg. 



160 Rudolf Vrba : 

Madafi prodali za hranice: 

r. 1896. r. 1895. 

pSenice 6,663.670 q 6,092.061 q 

zita 2,662.935 > 2,102.793 » 

jeimene a sladu 4,910.764 » 2,469.403 * 

mouky 7,187.159 » 6,446.180 » 

Z toho prodali 80 procent do zeml pfedlitavsk^ch. 

Obilnf obchody Ruska byly: 

r. 1895. r. 1896. r. 1897. 

pSenice 230 209 190 mil. pudfi^) 

zita 85 75 63 > 

jedmene 122 79 66 

ovsa 73 57 64 » 

Jak vidime, jest obilni prodej za rusk^ hranice i ve §patn6ni 
roce 1897. dosti zna^n^. 

Jak^ obrat nastal u nds r. 1897., pozniime z ndsledujidch £fsel. 

Die uvefejnSn^ obchodni rozvahy za r. 1897. ministerstvem ob- 
chodu koupili jsme za tento rok 6,825.330 metrikd ciziho obili v cen6 
40 milionfi zl., kdeito r. 1896. koupili jsme jen tfetinu ciziho obili, 
jako r. 1897. 

Z t^chto cisel si uSinime ponSkud obraz, jak6 mnozstvi obili 
do roka octne se na svfetov^m obilnim trhu. Die » Corn- trade listu< 
byla svfitovd sklizen pSenice takto: 

r. 1890. 283 mil. kvartrfk 

r. 1891. 397 > » 

r. 1892. 301 > 

r. 1893. 307 » 

Pfirovndme-li disla ta s cislicemi zahrani^niho prodeje obiii, 
mflzeme tvrditi, ze ti'etina sv^tov^ skliznS ro£nS proudi na svStov6 
obilni trhy. 

Jestlize obilni kSeftafi hromadi bez ohledu na potfeby zemS, do 
kter^ dovdf eji, velik^ zdsoby obili, neni divu, ze obilni spekulace jest 
pfi£inou, ze rolnictvo nemk nyni vlivu na utvdfeni obilnich cen, a ze 
jest zmitdno vlnami obilni spekulace, kteri se pranic neohlizi na po- 
tfeby zemS a potfeby rolnick^ho stavu. 

Zdali tyto pom^ry jsou zdrav^ a nirodflm prospS§n6, o torn 
2idn^ soudn]^ 61ov6k pochybovati nemflze. 

Ku konci poddvime pfehled pSenidn^ tSzby cel^ho svSta die 
londynsk^ho listu >Dornbusch List«. Sklizeno bylo milionfi kvartrfi: 



r. 1894. 


320 mil. kvartrfi 


r. 1895. 


306 . 


r. 1896. 


288 > 


r. 1897. 


163 » 



Evropa : 


r. 1896. 


r. 1895. 


r. 1894. 


Francie 


40-88 


41-25 


41-60 


Rusko a Polsko 


39-90 


38-60 


44-20 


Kavkaz a Sibif 


10- 


11- 


11-— 


Uhry 


18-67 


1955 


19-32 


Rakousko 


5-21 


5-01 


5-91 


Italic 


16-76 


14-27 


14-80 


Nfimecko 


1275 


12-91 


13-85 


Span^lsko 


10-41 


12-38 


1328 


>) pud = 16-38 kg. 





Klesini obilnich cen. 



161 





r. 1896. 


r. 1895. 


r. 1894. 


Portogaly 


•70 


•85 


•70 


Rumunsko 


862 


830 


5-28 


Bolbarsko 


6- 


5 — 


325 


Srbsko 


180 


110 


1 — 


Bosna 


•45 


•30 


•20 


Evropsk^ Turecko 


5- 


425 


320 


Recko 


70 


■50 


•58 


Anglic 


718 


4-78 


758 


Belgie 


2-49 


2-35 


2 87 


Holandsko 


•75 


•65 


•64 


Sv^cary 


•56 


•70 


•59 


Celd Evropa 


190 


186 


191 


Amerika: 


r. 1896. 


r. 1895. 


r. 1894. 


Spojen^ Stdty 


53-45 


5840 


5753 


Kaoada 


5-75 


712 


562 


Mexiko 


\- 


150 


1-90 


Argentinie 


3-50 


625 


7-25 


Chili 


150 


220 


1-70 


Uraguay 


—•80 
66 


125 


116 


CelA Amerika 


76 


75 


Asie: 


r. 1896. 


r. 1895. 


r. 1894. 


Indie 


25 


28 — 


30^ 


Asijsk^ Turecko 


5 — 


5 75 


530 


Persie 


250 


2-30 


230 


JapoQsko 


2- 


210 


1-75 


Celi Asie 


34 


38 


40 


Aizir a Egypt 


4-70 


532 


6-63 


Australia 


2-75 


305 


396 


Ubrn svfitov^ : 


298 


310 


317. 
(Pokra£ovclni.) 



-Mi®fM- 



Alois Potehnlk. 

Pohrobni vzpotninka. 

isty dennf pfinesly toto krdtk^ ozndrnenf: >Umrtl. V ne- 

d^i dne 30. fijna 1898. zemfel v Castoloviclch vdp. Alois 

Pot^hnfk, tamnf far^f, destn]^ ob^an malenovsk^ a 5asto- 

lovick^ atd., knfa vlastenec a basnik. Zemfel u vSku 

60rok&, zaopatfen jsa sv. sv^tostmi umfrajicich. Pohfeb 

kon^ ve dtvrtek dne 3. listopadu 1898. Po svat^ch 

obfadech t£lesnd schrdnka v Pdnu zesnul6ho pfevezena na hfbitov 

do NSmeck^ Rybn6 a tarn v pdtek 4. listopadu o 10. hodinS do 

rodinn^ hrobky ku vScn^mu odpocinku ulozena.« 

Pozn. spis. V zdvSre^n^ch sumdch jsou menSi zem6 vynechdny. 

>Vlas(€ 1808-99. 11 




162 Alois Dostil: 

S bdsnikem PotShnikem jsem se stykal jako alumnus a novo- 
sv£cenec. Musil jsem z domova kcnati delSi cestu na zastdvku tehdy 
Castolovickou a nejednou jsem se zastavoval na fafe. Dostiival jsem 
zde likol vybfrati v Praze knihy z n^kterych dSdictvf, ]\n6 kupovati 

V knibkupectvfch a antikvaridtech a pak v baliku posflati na faru 
poStou nebo pfiv^zti s sebou o pffStfch svdtdch, kdy jsem op^t 
spSchal do sv^ho rodi§tS. Pan fardf ui 6ekdval na ni^drazf. Byl milov- 
nikem knih a podporovatelem 6esk6 literatury. Rdd rozmlouval 
o spisech a zdr2el mne n£kdy, ie bych byl zme§kal vlak. §eMi jsem 
domfi, tu mne daleko vyprovdzel. 

Sezn^mil jsem se s nfm, kdy2 jsem sbfral zivotopisnd data 
jednoho z jeho pfedchfldcfi, bisnfka Franti§ka Raymanna, ktery 

V Castolovicfch pfisobil a zemfel. PotShnfk mnS byl v tom pdtrinf 
n^pomocen a dal zavolati i truhldfe, kter^ vypravoval, s jakou tdzkostf 
byla zaplacena rakev bdsnika kn^ze, ktery v§echno chud^m rozdal. 

A PotShnfk mn6 povfdal o sob& i jin^ch, a to zvld§t£ o po- 
mfirech literdrnfch. M^nS psal, ale vice dobr6 knihy rozSifoval. 

Tehdy — pfed patniicti roky — jeden jeho pokoj byl pro- 
mSnSn ve knihovnu a v t^ leiely svazky spisfi i na zemi. Pot^bnik 
nejenom ze byl dlenem rozli£n^ch d^dictvi, tak6 jim shdn^l £Ieny a 

V tom oboru pfedevSfm na Morav£ pracoval. Byl dienem Cesk6 
Matice, d^dictvf £eslr^ch i moravsk;^ch, druistva Vlasti, spolkfi ku 
podpofe mlddeile a knihy pfij^oval i rozddval. 

Jedna pfihoda, jiz vypravoval, posud mnS tane na mysli. Vydal 
sbfrku hAsni »Ratolistky< a rozddval ji na jednom mist^ Skolni mlddeii. 
Bisni6ky byly prdv6 pro dftky psdny. Mnoh]^m zpflsobil darem tfm 
opravdovou radosf, ale jedny »Ratolfstky< dostal zp£t, a to od kupce, 
jemuJ je nevdfeSny dlov6k prodal hned druh^ho dnie na balenf. PotSh- 
nika to mrzelo, jakoi^ i mnoh^ jiny nezdar, ale nedal se odstraSiti, by 
knihy nekupoval a nerozSii^oval. 

Alois PotShnfk se narodil 18. dubna 1829. ve vsi Bohousove 

V V 

u Zamberka v Cechdch, studoval u Piaristfi na gymnasiu v RychnovS 
n. Kng2nou (1847.), studia filosofickd v LitomySli (1849.). Do theo- 
logie vstoupil v Olomouci (neznimo, pto6 az tam zaSel) a byl 20. 6er- 
vence 1853. ordinovdn. Kaplanoval nejdfive ve Spytinovfi a r. 1854. 
povoldn do Malenovic. Jak zde pfisobil vfce nei Sestndct rokfl, doka- 
zuje, ze byl v Malenovicfch zvolen za 6estn6ho in&Sfana. 

Roku 1871. stal se fardfem v Pohofelicich a 1880. pfiiiofinlm 
hr. Leopolda Sternberka pfiSel do Cech a zvolen fardfem v Castolo- 
vicfch. Zde pfisobil skoro 18 rokfi a byl rovn6z pro sv6 zisluhy 
jmenovdn ^estnym ob^anem. 

Alois Potfihnik proslul jako vlastenec, basnlk a podporovatel 
literatury cesk6. Jii na MoravS pracoval v oboru tom a pfispival 
liternfi do »Slovensk]^ch a Olomuck^ch Novin<, do »Hvgzdy«, do 
>Na§ince<, psal djdaktick^ a vlasteneck^ bdsnS do >Pokladnice«, 
»Komensk^ho<, »Skolnika<, »Na§f mlddezi«, >Bude£sk^ zahrady«, 
>Jar6ho v6ku«, »Rajsk6 zahrddky«, »And^la Strd2ce«, pfUeiitostn^ 
bdsnS do «D^dictvi malidk^ch*, >Zlat^ch klasfi a Lfstkfi,« dennfch 
listfi a t. d. 

Cestopisn6 dflo Gotharda LaSka »Pohoi^ a podhoff orlick6< 
doprovizel Potfihnfk mnoh^mi pSkn^mi bdsnSmi. 



Alois Pot^hnik. 163 

Tfi spisovatel dSkuje t6z PotShnlkovi v dfle »Hejtmanstvl 
Rychnovsk6«, ze mu v tomto nistinu historicko-topografick^m byl 
n^pomocen, podav mu vzdcnd pokynuti ku zdokonaleni spisu a pfe- 
hl^dnuv cel^ rukopis. 

S tfmto Gothardem LaSkem, ffdicitn u£itelem v Castolovidch, 
spisovatelem a u5encem, iil Alois PotShnfk, jak jsem pf i svych stycich 
seznal, v upfimn^m pfdtelstvf. Nevyhleddvaje zdbav a spole^aostf, 
mSl s k^m promluviti o torn, co jin6 tn&lo zajfnialo. LaSek naz^vi 
Pot^hnika ve sv^m dfle »mil^rn pfftelem« a tuSfm, ie zflstali v tomto 
svazku do fardfovy smrti. 

PotShnlk sebral a vydal nSkter^ bdsn£ pod ndzvem: >Vinek 
z luhfi ceskomoravskych« a pak >RatoUstky«, mnoho jich v§ak 
z&stalo po rdznu v ^asopisech, a to zvliStS z doby pozdSjSi. 

PotShnikovy bdsn6 majf riz didaktick^, poucn^, vlasteneck^ a 
jsou psiny pfedev^m pro mlddez. Hodf se velice dobfe do £ftanek^ 
kde prf nynf pfi hojnosti bdsniclr^ch produktfi panuje nedostatek 
oezavadn^^ch bdsnf. PotShnfkovy bdsni£ky jsou krdtk^, slohu neble- 
dao^ho, pfirozen^ v^rony srdce, zanicen^ho pro dobro a krdsno. 
MySl^nka hlavni sama vynikd a obsahuje zpravidla nSjak^ pouienf 
a povzbuzenf. Jsou jako stvofeny k u^eni se z pam^ti. 

A. PotShnik jako bdsnfk byl nejednou ocenovdn. »Na§{ mlddezi« 
pfineslo jeho podobiznu cteniffim a kritika listfi paedagogick^ch 
s pochvalou se zminovala o literdrni dinnosti bdsnika — paedagoga. ') 

Nynf doufdme, ie budou jeStS vice Potfihnfkovy bdsnS ocenfiny 
a 2e se jim dostane pfisluSn^ho mista v £esk^m pfsemnictvi. PotShnik 
vym^nil tuto vlasf, kterou tak miloval, za vlasf nebeskou, po niz 
rovn^ toulil, ale duch jeho bude 2iti mezi ndmi. A/ois Dostdl, 




Za t Aloisem Pot6hnikem. 

(V6novtoo od kn£if dekanatu Napajedelsk6ho na Morav£.} 




ty kraje, kde se vSdnosC d^li s dasem, 
t jsi, drah]^, navzdy tiSe odeSel, 

kdyi and^l pokynul Ti smrti hlasem, 
by ret Tvuj zp^vny pro sv6t on6m61. 

Byl's kmet jii se sediv^m v skrdni vlasem, 
vSak duch vidy mlad^ ve Tv6 hrudi vfel, 
byl's v poli 2iti sklonSnym ji2 klasem, 
v§ak srdce — zpfivn]^ skfivan — pisnS p61. 

') Pora^r zesnul^ho bdsnika a zaslou2il^ho kndze-buditete k dru2stvu a 
duopisu >Vlasti« byl upfimn^ a srde(^n^. »Vlast< uvefejnila nejednu b^nickou 
prici Pot£hnikova a v r. 1892. — 93. pfinesla 2ivotopis Pot^hnikflv z p^ra Goth. 
J. Laika (str. 844) a blsefi »Ku oslav6 ^tyficetilet^ho kn£2stvi AI. Pot6hnfka< 
od ]o8efa Fiekddka (str. 847), jeji2 sloky dobfe vystihuji pfisobeni i povahu vele- 
zaslooiiidho zesntil^ho kn£ze a b^nika. Pozn. red. 

11* 



Jii dop^na je ptseii iiti Tv^ho — 
jii zbaven bolu v£eho pozemsk^ho 
TvQj duch se vznesl k nebes vySinim! 

Svi tilo vetch^ dal jsi rodni zerai, 
jii s CIrkvt miloval jsi city vSemi . 
a zlato pfsn! zanechal jsi ndm! 



^^ 



Kn6z dmziny SuSilovy FrantiSek D6dek. 

. Napsal Jan Halonzka. 
(Pokniovini.) 

Na u£en{ niosoOck^m. 

{1840.— 1842.) 

M^Cyp) dobfi prizdDiD upozorfloval D^dka mladH Smidek (nynl 
WN^/7 feditel na ufitelsk^m ilstavg Bm&Dsk^m), ie Spaing mluvf 
A^/y £esky, aby snaiil se osvojiti si spr&vnou mluvu matefskou. 
T^ starii Smidek (pozd^ji kn^z, profesor na n^meckdm 
gymnasiu v Bmfi, u6enec a spisovatel vfihlasn^) pff- 
kiadem sv^m dobfe p&sobil na DSdka ; vyklidali ten- 
krite, ie si Smidek kupuje knihu za 50 zl. (Jungmannfiv slovnik). 
St^J^c Orel vypravoval Dfidkovi, jak Smidek starSi kdesi pronesi : 
>Na filosofii, tarn teprve otevrou se studentdm o(ii, ta dv£ l^ta filo- 
sofie pi'evizf ce\€ gymnasium.' DSdek ve sv£ vysokomyslnosti na- 
mltal : »Cemu pak se tam jeStfi naudlmf Neznim latinsky, fecky, 
historic a zemSpisu vSech^nirodfl ?• — Smidek mladSt obeznamoval 
D^dka pomalu s professory, pCisoblclmi na filosofii, zvliSti s Kid- 
celem, kter^iE pr^ mnoho spisuje jazykem Ceskym a jemuz kazdy 
Hkati musi >vy'. Uslyfiev D£dek o zvliStnosti Klicelov^, ie si ne- 
chivi ffkati >vy«, pomyslil si v duchu : >To asi bude podafeny 
sprosf&k [< 

Prizdniny utekly. Smfdek s Dfidkem Sli se pfedstavit profesoru 
Kldcelovi. O audienci t£ poznamenal D^dek : >KI&cel byl v £ern4m 
taUru, obliiieje podivn^ho, neoby^ejn^ho, aCkoIiv bych pro tu dobu 
nemohl fici, zda vibn^ho £i odporn^ho, ZdSl se mi cel^m vzezi'enim 
b^i mnichem v pln6m slova smyslu. ^e£ jeho byla kvapnil, leskli, 
a slova vtipnd pry§tiia se z ust satyricky se usmivajlclch jako vyska- 
kujl jiskry ze stroje elektrick^ho. feei jeho zivi, plni ducha a hu- 
moru nesouhlasila nikterak s jeho zevn^jSkem, a koho byl by tento 
nechal Ihostejn^m, toho dojista fed jeho pfekonala. Zddlo se mi, 
jako bych byl ui nSkdy jeho tv&f nos( vidSI, — pi'emyilel jsem a vzpomn£I 
jsem si na sidrovou sochu Sokrata ; jejf a KIdcelQv obliCej zddly se 



Kn6z dniiiny Suiilovy Frantiiek D^dek. 165 

i velmi podobnymi. Mnich ten, £erven6ho, kulat^ho obli£eje, na 
ter^m se zddlo, jakoby kdysi neStovice byly zanechaly zndmky, 
ial^ch, pichlav^ch, §ed]^ch o£i, krdtk^ch, kudrnat^ch vlasd, kritk^ho 
3SU, mal^ch ust, drobn^ch zubd jako i drobn^ fe£i, v £eni6m 
;rn^ni femenem opdsan^m taldni, postavy prostfedni, kterd pro 
ouStku zddla se b^ti skoro maid, pfijal nis vHdnS. Mluvil s nimi 
3 moravsku a *vykaU ndm jakoz i ^midek jemu. Ale ji nemohl 
em to »vy« ze sebe vypraviti, a obmezoval jsem se proto jen na 
dpov^di. Kdyi jsme odchdzeli, citil jsem, ie jest Kldcel mui ne- 
bycejny, aZkoliv jsem posud nettdil jeho pravou cenu pro Slavansivo 
iibec a pro studenty evldlt* 

Nastala kolej. Nebylo tu ovdem ducha jednotn^ho, jako2 na 
ymnasiich b^d. D^dek druiil se se Smfdkem, pozd€iji t^2 s JaroSem 
Bilkou, zndm^mi u2 z Mor. Tfebov^. Jaro§ a Bilka rozpfddali po- 
ivn6 fefi mezi sebou, feCi vklxAy jimi do t6 doby Dfedek neroz- 
m^l. A co2 mu bylo s nejv£t§im podivenfm, mluvili jen po mo- 
avsku, coi druhdy v Mor. Tfebov6 ne^inili. Ba mluvili hlasiti — 
erejni i v kavdtTti po moravsku, tak 2e se za n6 DSdek potichu 
tyd^l. Brzy v§ak sm^Slel jinak. Jmenovani junici zavedli mildho 
DSdka do bytu sv^ho, ukizali mu knihdrnu, v nfz toliko desk^ spisy 
afadSny byly. DSdek s udivenfm tizal se, zda skute£n£ tolik ^eslr^ch 
<Qih jest ? Ujistili ho, 2e na trhu liternfm mnohem vice knih ^esk^ch 
3oddvd se vefejnosti, 2e v§ak nemajf dosti pen^z, aby sobi vSechny 
zjednali. Ozndmili DSdkovi, ze volno kaid^mu knihy sob6 vypflj^o- 
^ati ku vlastnfmu vzdSlini se v matefStinS za nepatrn^ poplatek, 
jehoz pouiito b^vi k rozmnoieni a zvelebenf knibdrny a pfedplacenf 
casopisu iesk^ho pro ^olej. ^A ty take tnusii driet s ndmi a musil 
stdti se Slavtmem\€ rozhodnS domlouvali DWkovi. Jaro§ vytdhl fier- 
venou knizecku, a ukazuje ji DSdkovi, pravil : »Hlel Tof od naSeho 
Kldcela, — jeho v^tet^n^ MsnS. Poslechni Ic A iiv6 pfeCetl nSkoIik 
sloh. Nezli se rozeSli, odevzdali DMkovi ke £teni : » Bibliotdku zd- 
bavn^ho iteni od Malabo « pro za^dtek a propustili jej jako jednoho 
ze sv^ch ! 

D&dkovi bylo, jakoby ho byl opafil ; nevSd^l dosud, jak o v§em 
souditi mi, zda jedndni soudruh^je po^etil^ £i moudr^. Zdilo se mu, 
jakoby byl zaproddn, jakoby p^izndvati se mh\ k jin6 vffe, o nii 
dosud neslySel. Na JaroSe a Bilku pohlfzel jako na uditele jak^si 
nezndme nduky, pro niz usiluji ziskati vyznava6e, ustavidn^ cosi bld- 
sajice o ndrod^, o ndrodni fe£i a jin6m. Ponendhlu uzndval, ze jest 
snaha Bflkova a JaroSova dobrd. Vymozenosti v§eho pfi^in^ni bylo, 
ze byl DMek alespoii upozornSn na cosi, o £emz nevSdSl, a poznal, 
ze ono cosi Jaro§ a Bilka cent vysoko, a 2e v^nuji povoldnf sv6mu 
veSkery snahy a studia, touzice podet stejnS sm^Slejicfch rozmno^iti, 
aby, kdyz jicb snad tuto nebude, oni semeno zaset^ ddle pestovali. 

Kolej navSt^voval D&dek piln6. V prv^m roinfku filosofie m^l 
ucitelfi p6t, o nichi podivd ostfe zachycen^ charakteristiky. Dr. Ga- 
briel pry byl Svihdk. Volny zddl se D^dkovi b^ti pedantem a mrzoutem. 
Pfednd&el historii a filologii; za pfednd§ky probiral se levou rukou 
ve sv^ch Sedindch. ROcker byl podobn^m pedantem, bydlil u Mino- 
ritfl, kdez byla kolej. Pfihnal se vzdy v taldfu, nedaroval posluchacCim 
ani minuty, a u2 ve dveffch po£al mluviti, a odchdzeje je§t6 u dvefi 
neukon6il. Diebl^ laik, hodn^ stafeCek, ale uz slab^. Pfihodilo se 



166 J<^n Halouzka: 

kdysi, 2e pfiskfipl jak^hosi studenta, a rychle tdzal se jej : >Wie 
heissen Sie?< >N. N.,< odpovSdSl neohroienS student a udal jm^no, 
jak6ho2 v cel6 koleji nebylo. Diebl poznamenal si jm^no to do ka- 
talogu a upozorniv nedobrotu: »Sie werden darauf denkenl< pfed- 
n^el, jakoby na vSechno byl zapomenul. Za pffSti hodiny zkou^el 
a vyvolal jm6no zapsan6ho neSfastnika. >Ist ausgetreten,< zvolal opSt 
onen £tverdk, jehoi se t^kalo. >Der hat Zeit gehabt< pfidal utSSend 
Diebl a pfedndSel ddle. 

Nejvfce ze vSech uiitelfi zajimal DSdka prof. Klacel, Do koleje 
neSel Kldcel nikdy sdm ; doprovizel jej houf studentfi. Vystoupiv oa 
kathedru zlehka pokynul hlavou a usmdl se. PfedndSky jeho nebyly 
systematicky urovnan6; mluvil, jak mu prdvS napadlo. Nikdy nevy- 
j^diil se o n^jak^ otdzce ur£it£, bud£ tak mySleni a hloubdnf ve 
studentech. Hned za prvni pfedndSky pokynul poslucha£6m, ze mu 
sice po n£jak^ £as neporozum^ji, ale brzo 2e vSechny nesndze pominou. 
Katalogu ne£etl nikdy, jsa o tom.dobfe pfesv£d£en, ze pfedndSku 
jeho mdlokdo zanedba. Jednalo-li se o n£jak^ veledAlezit6 otdzce, 
vyblzel schopnSjSf idky, aby ji pfsemnS zodpovSdfili. V logice (I. roC- 
niku), kdy nutno bylo posIucha£e s filosofif obeznamovati, nebyly 
pfedndSky Kldcelovy pNliS zajimavy, za to v§ak ve fysice (II. ro£niku) 
nahrazeno bylo stondsobnS. lAz\ Kldcelovi neu£ili se z knihy, ale ze 
skript velmi jasn^ a srozumitelnS psan^ch. Ze skript vySla do vefej- 
nosti jakisi nesprdvnd nauka, co2 bylo pffc^inou, 2e byl Kldcel pro- 
fesury zproSt^n k 2alu vSech posluchaifi. §koda KIdcela, ze utonul 
vlastnf vinou I 

Pfed zkouSkou pfinesl Kldcel do koleje knizku Lichtenfelsovu, 
z niz za hodinu §est a2 osm listfl pfeddital, aby se nefeklo, ze ne- 
pfedndSf die knihy pfepepsand. 

Z po£dtku ovSem velmi tSiko chdpali 2dci KIdcelovi v^klady 
jeho. Logika — pravil Kldcel — jest vMa, jef u6( mysliti. Mluvil 
o pocitu, pfedstavdch, pojmu, form£, bytosti atd., »ai^ po£al viditeln^ 
sv£t pfed ndmi oi^ivovati. Kaidd viditelnd v£c zdila se nim chovati 
v sobS tajn6, neviditeln^ sv£tlo, jez ndm pi^ipadalo jako du§e v£ci, 
a tato jen jako jejf stln, forma, utvar, zevn^jSek, Slupka. Tyto nevi- 
diteln^ bytosti v6cf nebyly oproti sobfi tak Ihostejny, jak to zevnSjSi 
svSt ukazoval, ale st^kaly se, byly k sobS v jak^msi pomSru, zd- 
visely jedna na druh^, tak ze zevn^jSf samostatnosf vSech vScf se ndm 
V mysli zhroutila a promSnila v jakousi vnitfni souvislosf , v jakisi orga- 
nicky celek nesmfrnS velik^ a mnohondsobn^, jehoi jednotliv^ch £dstek 
je§t£ jsme nepochopovah', jehoi jsoucnosf a £ldnkovitos( jsme tuSili. 
Mysl na§e vystavSla si nov^ svSt, ktery 7e sv£ta viditeln^ho jako jidro 
ze skofdpky se ndm vyloupl, svSt netu§en^, krdsn]^, pravdivfijSf po m(- 
n^ni naSem nezli sv^t dosavadni, pon^vadz v tomto se pofdd v§e mh- 
nilo, ve %\hXh nov^m v§ak, vnitfnim a mysln^m, panovaly jist6 a stdl^ 
zdkony pom^ru a odvislosti, kter6 se zmSniti nemohly. Proto Kldcel 
naz^val sv6t zevn6j§f pHrodou (vlastnS pferodou), ale svSt nov;^ — 
smyslem vnitfnim pffrody, jejlm dechem. Stopy tohoto ducha zpy- 
tuje logika — vSda my§1enek; jeho pomSr k Duchu vSehomfra 
uddvd metafysika — vSda v§ech v6d, v6da ducha v&bec a pomfirfi 
nadsmysln^ch, jeho pak jevenf se v iivotS uddvi dobrovSda — v6da 
o iivotS spole^ensk^m. Kdyi se jednou sv$t duSevni v dlov£ku pro- 
budil, a kdyi tento poznd vnitfni zdkony a pomSry vici stvofen^ch, 



Kn€z dru2iny Su§ilovy Franti§ek Dddek. 167 

pozni jejich postup od nerostfi k bylinim, od tichto ke zvifatfim, 
jejich v§elijak6 skupiny a odriidy, a pfece tajn6 zndmky jednoty 
vnitfni kaid6 N§e o sobS a vSecb dohromady, hned se v n6m budi 
xnySlenka, ie i v sv£t£ duchovnim musi b^ti takov^ho postupu od 
jednoho k druh6mu. A ponSvadi ff§e pfirody s cel;^m vnitfnfm 
smyslem mu jiz nepostaSuje, pdtri d&le, ]akf by byl onen sv£t du- 
sevni. Poznivi sebe sama jako £lena jeho, pon^vadi pfirodu jiz 
pfemohl, jejf vnitfni smysl v sebe pojal, a proto se mi za nSco 
vyS^o, a tilofau svou ddle rozpfidi. Cftiv se v^ak sim jednotlivcem 
V fi^ duchti, po£al jednoty tyto a 'zevn6j§( jejich zd&nlivou neod- 
vislosf V mysli sv6 bourati, podal ozivovati je duchem nov^m, duchem 
pospolitosti, die kter^ho nestoji proti sobS IhostejnS, n^brz pom^rnS 
a odvisle, a tu po^nou se mu rovnati lid6 ve skupiny rodinn£ a nA- 
rodnf, a jednota £lov££enstva pronikne mysl jeho. Op£t novi vy- 
moienostl Clov^k nestoji ve sv£tS osamocen v fiSi duchovni, n^brz 
jest udem vy^iho celku, cel^ho organismu £lov£6enstva. A ponSvadz 
toto rozpadi se v nirody a plemena, jako pfiroda ve skupiny a od- 
rOdy, md byti take iivym, dinnym, skute6n;fm idem toho ndroda^ 
k nimui patfi rodem svym*, 

F ilosofick^m uvaiovinim tfmto dospgl DSdek k upln^mu pfe- 
svMdenf o rozumn^m jedn^ni lidf, hldsicich se s pychou ke sv^mu 
narodu. 2^jisal radostf, duSe jeho rozecbvSla se blah^m pocitem, 
ze nalez! on podivn6 ^nico^y o nhmi tak nadSenS Jarod s Bilkou 
rozmlouvali. Poznal pravdu oprdvn£n£ hlisanou, Ie mi £lov£k 2fti 
Bohu a svdmu nirodu. Nynl teprve ndleiitS oce&oval vlasteneck^ 
snahy a horlenf, z nShoz vzplanuly hrdinsk£ podniky, o nichi nis 
historie pouduje. Od t6 chvfle byl DSdek du^i tfilem Moravanem, 
Slovanem, t\ jak uz Kampelik vyfkl, Cechoslovanem. Jeho srdce 
rozbaleno bylo kazd^mu, nikomu a nikde nezapfral, ze jest 61enem 
ostrkovan^ho niroda svatoviclavsk^ho, — ba sm&l se podivintim, 
nikterak nenahlizejfdm, jak velebni to idea: sfly sv6 Cirkvi a nd- 
rodu zasv^titi veSkery a dokonati na d£dicn6 H§e prdci poctivS ! 
Podivinek jak^si Kuchaf sv^fil se DSdkovi kdysi tfmto vyzninfm: 
>V§ak j4 tak6 vim, co v tom vlastenectvf v5zl; ono je vzpourou a 
pobufov&nfm proti vlid£ a NSmcfim, vid, D6dku?« D^dek seutrpn6 
pousmil. Tad Kuchafi pozorovali, ze se n£kdy ve Slovanstvu ozvalo 
svobodn6 slovo, — a to u2 prohlaSovali za vzpouru. Nile2it6 Setfeni 
sprivn^ mluvy matefsk^ bylo kacefovino jako hrozn]^ zlo£in, spi- 
chany na sousedech n£meck;^ch. A ozvalo- li se odnSkud v odvetu 
nedozfrav^m lidi£kdm : Slovanstvo nesm^SIi nepf itelsky ani proti 
tomu ani proti onomu, ale zastivi sv^ho dobr^ho prdva, jak^z mu 
po bo2sk6m i lidsk^m zikonu patfi — umlkli, nechipajice vyznamu 
propov£d£n^bo slova. Za to v§ak tim horoucn£j§im vznStem silal 
nepfemozitelnou horlivostf prodchl^, bystr^ duch junick^^ch apoStolfi, 
jim2 pfece podafilo se mnoh6ho Savla obrititi v Pavla. Byf sebe 
mocnijSi pfival nepffzniv^ch okolnosti dotiral na ne^etn^ fady mla- 
distv^ch vlastencti, — nedali se mdsti, neustupovali ; druh povzbuzo- 
vai a obitiv^m pfikladem rozoh&oval nezaprodajn^ k vytrvalosti. 
Opakuji dfirazn^: kdo za tehdejSi neutSSen^ doby, kdy se literatura 
deskd V zapomenuti rozpadala, a slab^ proudy pisemnictvi moderniho 
jen iivofily, uvSdomfini vlasteneck6 sobe zachoval a toto po cel^m 
okoU rozs^val, hoden jest neobmezen^ho uznini ! 



168 Un Halouzka: 

Jak^ £asopisy detii filosofov6 BrninSti ? Pfedpldceli se na »Kv£ty< 
a >V£elu« a, kde o n£jak6 £esk^ knize doslechli, pokud groSe 
sta^ily^ soM ji zakupovali. Fr. Dfidek byl z nejpiln$j§ich 6tendfQ. 
Ale prosp^ch ze dtenl desk^ch knih byl nepatrn^, Poznal, ze mu je 
tfetina slov £esk^ch nezndma. Jak si pomdhal? Nezn&md slova vy- 
pisoval si do zvliStnfbo seSitii a pak se na v^^nam jejich popt&val, 
aneb do slovnfku nahl^dal. Castokrdte poradil D^dkovi Smidek ml., 

V fe£i a V pfsmS obratn£j§l a vysp61ej§f. Zaznamenivini nezn^m^ch 
slov a frdzi trvajo deset let! »Snad se mnoh^ mlad§f dtendf, ktery 
sed61 anebo sedf u bohat^hb stolu 6esk]^ch §kol, usmSJe t^to 
method6« — pravf Jan Soukop — >avSak za dob star&ich nebylo 
jin6 rady, nez pracn^ sbfrati zrn6£ko po zrn^6ku a §etrn£ zan^^'ti 
na pr^zdnou s^pku«. Tfi J. Soukop napsal mi dne 10. m&ice 
unora 1883.: »Jak snadno je nynSj§i mlideii £eik6 vzd^lati se 

V matef§tin6; jak jinak a rozs^hleji m61o by mladSi pokoleni pfiso- 
biti na prospSch drah6 domovinyl Konali jsme v§ak, sed jsme byli, 
za tehdej§fch pomirfl, pracujice skrovn^mi silami svymi o probuzeni 
a povzneseni drah^ vlasti. Komu bylo vice ddno, od toho bude tak6 
vice i&ddno, — a to tuSim fedeno o pokoleni mlad§im, je2 se 
ve SkoMch desk^ch odchovivi a bude odchovivati.« 

Kdoz by rdd neuznal z4slu2n^ 6innosti KUcelovy, jiz jedin6 
d£kovati jest, 2e ml&dezi za studif gymnasijnfch odnirodn^n6 a matef- 
§tin£ docista odcizen6 pod^val pomocnou ruku, aby vybfedla z ci- 
z^ck^ch raSelin, v nichi by byla dojista n^rodu sv^mu zahynula. 
Jak velik^ch sluieb mohl Kldcel za dob pozdSjSich Qrkvi a vlasti 
prokizati, kdyby velik6ho ducba sv6bo byl vyvijel na v^slunf osvSty 
kfesfansk^ a nebyl sdm sebe a mladiky nezkuSen^ zavdd^l do ducha 
filosofie Heglovy, a die v^povMi Dr. yana Ev. Biliho: »cit ndbo- 
2ensk^ n^kdy a2 na dno ur&2el. S touto filosofif dodSlaly se moderni 
soustavy mudrck^ i on s4m — mu2 jinak genialni — smutn6ho 
konce*. Tomdl Prochdzka napsal r. 1848. mimo jin6: Ȥkoda, proc 
se dal Kldcel vytladiti s u6itelsk6 stolice ! Byl ovSem neopatrn^ ! « 

Vedle Kldcela slynul jiz tehdy Dr, Dudik. Kanovnik Talsky 
uvedl nov6 ustanoven^ho profesora, nistupce Voln^ho, do ufadu 
a pfedstavil jej posluchaddm filosofie. Dudfk vypadal tenkr^te jako 
chlapedek ; slab^, utl^ a nad mfru bledy, takie budil t^mSf utrpnost. 
Do kollegia pfich^zel v pfiI6hav^m taliru, jfmz subtilnosf t^Lesnd 
znadn^ji se jevila. Kdoz by se byl tehdy nadil, ze se stane Dudik 
proslaven^m, f^dy vyznamenan^m historikem, a 2e sepiSe obSirne 
dSjiny moravsk^? Zmfnil jsem se o torn v iivotopise slavn^ho 
nestora naSeho kanovnika B. M. Kuldy, ie v prvnim vyddnf dSjin 
k nemal^mu pohorSeni ignoroval Velehrad, hlavni sidlo a stfed 
vlasteneck^ i ndbozensk^ n^kdejM slAvy velkomoravsk^ — a to prAvi, 
kdy nadSen^ kndistvo s obdivuhodnou horlivosti probouzelo lid 
k tisicilet^ slavnosti pfichodu svat]^ch vSrovSstfl Cyrilla a Methoda! 
SuSilem poucen byv, opravil Dudfk bludy sv6 ndleiit^. Osoba i cho- 
vAnf Dudikovo nebyly pr4v6 sympathick6; tvAf byla bezv^znamn4» 
pohled matny, ale fee plnd zivosti, kvapnd, usedn^, ndruzivi a samou 
horlivosti jako nedldnkovitd, poukazujici k ohni, jenz pl^polal a boufil 
tajnfi uvnitf t^to zddnlivS bezzivotn^ sochy. Pilnost Dudikova byla 
nepfekonatelni — i zrudnost kompilafini, jakoz i dflkladnd znalosf 
archivfi a dokumentfl. Die soudu DSdkova dovedl Dudfk pilne a 



Kn^z dru2iny SuSilovy Franti$ek DSdek. 169 

dovedni v historii pfehrabdvati se, ale pouze jako hrobaf v mrtv^ch 
kostecb, aniz byl s to, aby vdechnul do utvofen^ho tSla zivouciho 
dacha, z dehoz bychom se zaradovali a zajisali nevyslovitelnou 
blazenosti. Dudik nedtil s ndrodem, z nihoi byl po§ei. Zajfmavou 
episoda vypsal jsem v zivotopisn^m dile o kanovniku B. M. Kuldovi, 
kterak Dudfk za pfedndSek wkinfm pathosem zahovofil : >Wjr 
Deutsche «, — a hidsnd ozvSna odpovSd^la: »AnoI Z Kojetinal* — 
Germdnske sm^Slenf sv^ zm^nil Dudik uplnS ; v2dyf, nem^limli se, 
hiisil se jiz roku 1848. k niirodu sv^mu a byl v jednotS moravsk^ 
v^bornikem, ba povidalo se, ze pro vlasteneck6 sm^Slenf stal se 
u tehdej§iho nSmectvim nas^kl^bo studentstva neobliben^m, a proto 
vzdal se profesury. 

CastSjt zavitali tehdy do Brna slovutni vlastenci. O pffchodu 
jcjich zpraven byl kde jak^ narodovec. SeSli se vSichni do utnluve- 
nfch mistnosti a tarn sdileli spolu slasti a strasti prozit6. 

Jin6 schfizky vef ejn^ d^ly se v divacUe ; kaiid6 nedSle a svitku 
hrili divadeinfci brn£n§ti t^z desky. Schizela se tarn veSkera tehdejSi 
intelligence £eskd ; tarn bylo stfediStS d4v6rn]^ch rozhovorfl. Casto- 
krite zav^sklo nadSen^, divadelnf obecenstvo pfsnl n&rodnL ') Velmi 
zertovn^ dotazoval se kdysi Ki^cel poslucha^fi sv^ch, kterak 2eStina 
pojmenovala loge? Kdyz nikdo neodpovidal, vypravoval Klicel, ze 
slySel V ned^H venkovana v divadle volati : »votevfte ndm tam ty 
komflrky ! « Lo2e b^valy obydejnfi prdzdny ; nebylo jeStfi vytffben6ho 
obecenstva pro Ceskou vSc ; honorace vySSi libovaly sobfi ve franfitin^, 
honorace menSi v nfimdin^. 

R4zn6 po5iaaIo si uv^domSl^ studentstvo pfi rozSifov^ni idef 
nendviddn^ho Slovanstva a podnikalo v§emozn6, aby jen drah^mu 
n^odu sv6mu 6esf a sidvu zfskalo. Zavitala do Brna prosluld operni 
zp^va^ka LMcerova pohostinsku na divadlo n^meck^. CeSti studenti 
V dele s Bilkou umluvili se, ze pozddajf slavnou zpgvacku, aby i na 
desk^m divadle zazpivala; bylaf v Pra2sk6 konservatoft vycvi£ena 
a mluvila sprivo^ cesky. Zvoleni byli deputovanf. V cern^ch fracich 
a bil^ch rukavidkich uhdnSli k Padovcovi, kdez divadelnice Lucerova 
bydlUa. Jm6nem v§ech fednil Bilka. Zpevadka milerdda slibila zddosti 
vyhov^ti. Na deputaci dekalo venku mnoho studentfi a doprovdzeli 
ji pfes FrantiSkov. Za cesty t6 povzbuzoval Biika mladSf studenty 
k vytrvalosti a napomfnal je, aby odhodlanS Sffili ducha slovan- 
sk6ho, jehoz oni pSstovati zapo6ali; aby hledSli jm^nu slovansk^mu 
cesf a vdinosf ziskati, jakoz on s druhy sv^mi 6inil a v budoucnosti 
diniti neopomene. 

Liter&mi cinnosf filosofti BrnSnsk^ch zahajovdna byla ve vlast- 
nim, psandm 6asopise (na pobidku Kldcelovu), kamz uklddali jedno- 
tlivci prdce sve 6esk6 i nfimeck^. Casopis ten vychdzel kazd^ho 
t^hodne v objemu jednoho archu, Fr. DSdek uvefejnil v casopise 
torn dv^ pojedndni: >o vychovdni< a »prozfetelnosti«. V obou 
pradch zabibal do krajnosti, jak d6je se u vSech zacdtednfkfi spiso- 
vatelfl. V £Unku »o vychovdnf* stavSl veSkery budoucf charakter 
clovSka jen na vychovdnf, — vrozeni^m vlohdm velmi mal6 pole 



*) Nejednou Kldcelova pisefi: »Duch moravsky libfi vane,« — v hudbu 
avedcna DvoMkem, tehdejMm feditelem kdru na Pecrov6. Ddvdna i zpdvohra 
>f>ritenik« od Kotca, choralisty Petrovskdho. 



170 Jan Halouzka: . 

ur£il. V dl^nku »o prozfetelnostic Udil prozfetelnosf jako vy§§f 
nutnosf, V kter62 svobodni vfile ztrici se. Nedostatek pojedndnl 
tSchto vy§el na jevo hned za posuzov^f . — Methodu tuto : k pradm 
liternim vybizeti a posuzovati nazvati sluSno velmi rozumnou; mysl 
mlad^ch literdtfl vespolnou kritikou se bystfila, tisudek ust&loval se 
a vlohy roznScovdny byly k odvdzn£j§fm rozmachfim. 

V druh^m ro£iifku filosofie vynikl spolui&k Dfidkfkv rytif 
Chlumecky tou zvld§tnostf, ie s kathedry za prizdn;^ch chvil pfed- 
£ftal znamenit^jSi stati ze vSeobecn^ch Augsbursk^ch Dovin, zavidSje 
tak druhy sv^ k politick^m zdleiitostem. Zajfmavou jest pozndmka 
DSdkova v zdpiscich o Chlumeck^m : >Slovaneni nenf die smyslu 
naSebo, slouzi spf§e strand vlddnf, a zdd se b^ti nSmeck^m centra- 
list ou. Roku 1848. v§ak nebyl nepfitelem Slovanfi, ponSvad2 jicb 
zAm^ry znd a tak6 dobfe uvdziti mfi^e, a proto adkoliv nynf stojf 
s Dr. Dudikem na stranS centralisticko-n£meck^, doufdme, ze by 
zmSnou okolidnostf se smifil i s federalisty«. 

ZnamenitSjSf uv£dom£li student! a pfitel6 D^dkovi za studif 
filosofick^ch byli: Btlka, Jaroi, Tdborsky, Hybl, Kulda, Kudla, 
Aepka, PrUdek, Vlk a Keriner, 

Tdborsk^, s nimJ se i v theologii Dfidek seSel, jakoz i s B. 
M. Kuldou, byl fiskusem profesora Dr. France a osobou jiz tehdy 
znamenit6j§i ; odebfral jm^nem v§ech stejnS sm^Slejicich £esk^ noviny 
Kvity a Vlelu. Za n^stupce doporucil Dr. Francovi Hybla z t6 
pfiSny, aby H^bla ziskal Slovanstvu. — H;^bU rodil^ z Hradi§t6, 
byl zevn£j§ku krasn^ho, odi bystr;^ch, tvAff kvetoucfch. Cestoval po 
Slovensku a od t^ doby fikival mfsto »ano« — >hoj<. Kudlu znal 
Dfidek z let gymnasijnfch, — bystri hlava, Slovan tfilem du§l, jen 
ze koktal. Na gymnasii jiz radii Kudlovi takt^i koktav^ profesor : 
»Spre — e — chen Sie r— r — echt 1 — lautU T^i Kudla vydal >v^klad 
zdkona obectdho^ moravskou jednotou, — roku 1848. poslancoval 
na sn^md zemsk6m. ^.einil nSkolikr^te 2esky, ale milo kdo rozum^I 
pfedndSkdm jeho. Translator Chytil mSl 6esk6 fedi Kudlovy podati 
nSmecky, vymluvil se v§ak, 2e Kudlovi nerozumSl. 

S BeneSem Meth Kuldou seznimil se DSdek na prochdzce. 
S procbdzky zavedl Kulda DSdka do sv^ho bytu a ukazoval mu 
vSelik^ knihy £esk6, jimiz knihdrnu svou obohatil. B. M. Kulda byl 
uv5dom61^m vlastencem uz z domova, dobfe pouCen v^tedn^m kate- 
chetou TomA§em Prochdzkou. »Byl Kulda, « pravi Dfidek, filosof 
>slab^ho zevnfijSku, a nebyl bych v nSm t6 energie a vytrvalosti 
hledal, jakou se pozdiji v alumnati i na vinici Pdni vyznamenal.^ 

Repka (snad StSpka?), Pferovan, pfihlisilse jako Slovan k Slo- 
vanovi sim ; navStivil DSdka, aby si nSjakou knihu vypfij£il ku £tenf. 
Byla totiz v druh^m ro5niku D^dkovi sv^fena knibovna studentskd, 
dftajfcf asi sto svazkfi £esk^ch knih. DSdek odst^hoval knihovnu 
sdm do bytu sv6ho za veCera v *puini pantovni^^ aby ho nikdo 
nezpozoroval. NSkolik »Slovanfi< doprovdzelo jako strii knihovnika, 
nesoucfho putnu, v nil byla literatura tesVk ulozena. O ^epkovi 
napsal D6dek: »Zddl se mi. zprvu nepattn^m, ale poznal jsem v xAm 
rdzny charakter. Absolvovav filosofii, odevzdal jsem jemu knihovnu 
mi sv£fenou. Podivno, ze nikdo nestaral se o knihovnu tu, a tak 
ddvala se z ruky do ruky vzdy tomu, jemuz nejvicejsme dflvSfovali. 



Kniz drufiny SaSilovy FrantiSek D6dek. 171 

Nevim, co pak se s nf stalo. lE^epka stal se pozd6ji kadetem a cht61 
mezi vojdky hledati proselity.c 

Priuiek proslavil se roku 1848. za v;^pravjr Slovansk^, byl od 
Madarfi chycen, ialafov^n, m^l b^ti ob^Sen. Utikem se zachrinil. 

Vlk^ roddk z Tel5e, studoval prdva, pfisobil v Olomouni, kdei 
se s nfm Didek roku 1848. seSel. Ve ^Slovanskdm spolku Olomou- 
ckem* roku 1848. zaloien^m pflsobil Vlk^) vydatnS; veSkery do- 
pisy V zdlelitosteh spolkov^ch adresoviny byly na n^ho. Po skon- 
cen^ch studifch filosofick^ch ani nenapadlo DMkovi jinam obrititi 
se, le£ na studia theologicki. Nastala D^dkovi doba novA, v nii 
mnoh^ prom^ny a pfevraty staly se v mysli jeho; duch jeho ustilil 
se na jist^ch zisad&ch a pfesv^d£enfch, jini2 v^rn^^m zflstal ai do 
sv6 smrtil (Pokraiovdnf.) 





Boha. 

Rozbor stejnojmenneho dramatu Hilbertova. 

Napsal Em. 2&k. 

c^est tomu asi pfil l^ta, co suchou notou divadeinf kanceldfe 
c! proWtla do vefejnosti zprdva: »K provozovdnf pfijato 
J* nov6 drama Hilbertovo *0 Boha*, Jestli- jm^oo auto- 
g rovo, kter^prvou dramatickou svojl prad: >Vina« rdzem 
ziskal si pffzen obecenstva a se vSecb stran o n£m 
svornfi vyhlaSovcino, ze ukdzal se novj^, sv^r^zn^ drama- 
ticky talent, nds potdSilo, toi nemohli jsme na druhe strand utajiti 
jakysi podiv nad neobycejn^m ndzvem nov6 prdce. O Boha ! Smfil]^ 
titul. Lekali jsme se ho tfm vice, 6fm 6astfiji byh jsme toho sv6dky, 
ze katolicismus, kndz, mnich ve mnoh^ch dramatickych prAcech dob y 
starSf jen faleSnS, se stanoviska ndm nepfdtelsk^ho byli pojimdni a 
karriJcovAni, 2e ctnosf, poctivosf — hlavnfi v dramatech francouzsk^ho 
pflvodu — jako hlouposf a kritkozrak6 dobrdctvl k posmfichu vy- 
stavovdny, co zatfm podvodnfci, vfirolomnici a mravnf darebov^, 
ozdfeni svStlem genia, vedle intencf autor&v do pfiznS posluchaCstva 
se vepisovali. 

Nedodkav^ £ekali jsme na den premiery tohoto dramatu. Ale 
marnd. Suchd guillotina policejni censury drama odpravila. Osud 
jeho tuSil zajist6 ji2 napfed sdm intendant Ndrodniho divadla, pan 
JUDr. Herold — kter^ zajistd nepatfi mezi ndbozensk^ nedfltklivce — 
kdy2 k dramatu poznamenal: 

>Ndzev dramatu mfil by se zmSniti. tOBohac vzbudi polemiku, 
n^kterd mista bylo by tfeba ffci jini^mi slovy, aby snad nebyla 
6in^na vytka, 2e se dramatem hldsd atheismus.* A c. kr. policejni 
feditelstvi zakazujic provozovdni fecen^ho dramatu, od&vodnuje zdkaz 
svftj tlm, ie »nehledS k jednotlivym o sob6 nepfipustnym mistfim 

*) Bydlil v Cesk^ ulici, «s. 522. 



172 Em. Zik: 

V tomto divadelnfm kuse obsaienym, my§16nce atheismu v n^m se 
hovi a tudfz drama to jako2to cit ndbo2ensk^ urAie'}lci ku vefejn^mu 
provozovini se nehodf.« 

J. Hilbert nevfife, ie by odvoldni k c. k. mistodrzitelstvi aspon 

V dohlednu pomohlo, uvefejnil proto rychle drama tiskem, aby aspon 
takto obecenstvo mohlo prici jeho seznati. Ze se tak nestalo bez 
tich6 resignace, trpkosti a tak£ nemaI6 miry sebevSdomi. patrno ze 
slov, jimiz provdzf vyddnf price sv6. »Nenf na svStS osob, kter6 by 
jej zastavily na cestS, jfz jde, musf a chce jfti, a z kter6 i pfitomnou 
biseh klidnS hdzf do prohlubnS dasu, t^ jistoty jsa pin, ze dSjiny je§t6 
kazdou zlatou nit v pravou chvili vepfedly do sv6 ohromn6 tkan6.« 

Potud p. autor. Ze pak drama samo, jak ji2 z pouh6ho ndzvu 
patrno, pohybuje se na poli ndbo2enskych idei, jest zajist6 na§i povin- 
nosti, abychom se stanoviska kfes(ansk6ho, sine ira et studio, svSdo- 
niitS poukazujfce nejen na stinn6, ale i sv£tl6 strdnky dramatu, 
o prdci t6to se vyslovili. 

Nejprv pov^echnou otdzku. V jak^m slohu jest psdno nov6 
drama p. Hilbert ovo? Ve stylu star^ho klasick6ho dramatu? lA drama 
realistick^, modern!? Ve slohu nejmodernSjSlm. Ibsen, Maeterlinck 
byli vzorov6 p. autorovi, a6 tfm nikterak nechceme fici, ze p. Hilbert 
i CO do ndm^tu i co do formy je prostfi okopiroval. I my jsme pevnfe 
pfesv^dceni, ie autor >Viny« a tato prdce md tolik individuelni sily 
a talentu, ze pfljde, Sii za jin^mi, pfece vzdy jen svou, vlastnf cestou. 

>Modernimu dramatu jedni se o naprostou vniternosf dSje. 
Nejde o rdny vnSj&iho sv^ta, netece krev a nemichd se jed, aby se 
tSio zni^ilo, ^le krise du§e, katastrofy nitra se pfedvddSji, nejhlub§i 
§achty lidsk6ho byt( se sondujf, kofeny zivota se hledajf.c Tof vedle 
vlastnfho dozndni program modernich dramatikfl. A autor dramatu 
>0 Bohac skodil rovn^ma nohama na tuto pfidu modernistfl. A k tomu 
vybral si problem nad ]m6 obtf2ny, ve vSednf spole<*nosti nejmdnS pfe- 
tfdsan^, ponSvad^ lidem vfificlm svatj^ a nejvzneSenSjSf, problem ndbo- 
zensk}^. 

KonSikt ndbozenskych idef. Idea kfes(ansk6ho Boha, zajist6 
nej6ist§f, stfetne se tu bud s atheismem, bud s faleSnymi ndzory 
o Bohu, jak si je subjektivnS ten i\ onen z osob v dramat£ vystupu- 
jicfch utvofil. V na§em dramatfi konflikt se deje pb^ma smfiry. 

Idea kfesfansk^ho Boha, Boha Idsky, dobroty, ktery v prozfetel- 
nosti sv^ lidi i trpkou zkou^kou 2ivota, cestou slz a utrap k odm^nS 

V nebesfch vede, zosobn^na jest v star6 pan! MatuSov^. V jedine 
osobS, vice m6n6 pasivnf, v d^ jen mimochodem zasahujicf, jedin6 
u ni spatfujeme pevnou, neochvSjnou vfru v Boha a jeho prozfetelnosf, 
vedle niz kfesfan v pfitomnem zlu jen budoucf dobro vidi. 

Od ni ostr^mi rysy atheistick^ho ndzoru se .odrdzi syn jeji Jan 
Matu§. Jest sm^^Slenim svym Comteovec, positivista, jeni naprosto 
nehledd pfidiny ani svt^ho byti, ani svSta tarn, kam rukama hmatati 
nelze. >Je mi sm^Snd ta lidski slabost, je2 rdda §(drd po tajemn^m 
i v roziiat6 svftiln^, jen aby si nemusila pfiznat, ie dSkuje svStlo 
lojov6 svici* (str. 38.). A jeho Credo? tNeni nikoho, kdo by vlddl 
na§im §t&tfm. Neni ho vflbec, opakuji ti pro v^dy, jen my jsme tu sami 
se sv}^m kusem zivota, sami se zemi pod nohama a sami s prdzdnem 
nad hlavou* (str. 90.). Ze nadejde chvile, kdy se tento ndzor jeho 
tfiSti, mluvi v nd§ prospSch o filosoficke neodCivodn^nosti atheismu. 



O Boha. 173 

A ie p. autor tak nechdvd jednati pfedni osobu dramatu, r^di*v jeho 

prosp^ch regis trujeme. Matu§ hlAsi sice atheismus pln^mi listy, ale 

neprovidi jej vSude prakticky a dfisIednS. 

Vedle tfichto dvou extremnfch typfi vystupujf v dramatfi dv6 
zeny podivn^ se zmitajfci mezi theismem a atheismem. Prvnf je chof 
Matusova Milena. Vfra nebyla nikdy u ni kofenem a zdkladem 2ivota. 
Nekotvila v nejhlub§fch hlubinach du§e, ale tkv£la )en na povrchu, 
odkud snadno jako skofipku bez j^dra bylo ji moino sfouknouti. Do 
kostela sice 6asem zaSla, ale jistg jenom jako v£t§ina zen, z pouh^ho 
zvyku. ') Za celych osm let nepfekvapil ji muz jejf ani desetkrite na 
modlitbS, »o vlastni potfebS poboznosti nemohlo b^ti dffve u ni ani 
fedi« (str. 21.). Ale od smrti JenfSka, jejiho syna, stal se n^hl^ obrat. 
Vytvofila si sv^ho boha zvl4§tniho. Sllen^ strach o zivot druh^ho 
d^cka, MiluSky, a v6domf slly a vy§§( moci onoho v nitru jejfm byly 
obraz jeho vytvofily. >Malichernd modldfka, nic vie . . . Modldfka 
ze strachu, z uzkosti, z hrflzy pfed tou ohromnou, drtivou pSsti, jiz 
dtim ve vzduchu nad s^bou,< ve chvili klidu a jasneho vSdomi 
doznivd sama o sobS (str. 47.). Jest to 2ena tSlesnS i duSevB^ chord. 

. Trpi zivrati, migrtoou (str. 16 ), jest nanejv^S nerv6sni vedle svSdectvi 
l^kafova (str. 33.). fest to ndsledek jeji psychosy. Zena hysterickd. 

A tuto u£inil pan Hilbert hrdinkou cel6ho dramatu. NeSlof 
autorovi nikterak o to, aby t£zi§tS dSje poloiil v boj dist^ho, jasneho, 
kfes(ansk6ho theismu s atheismem aneb faleSn^^m nizorem theistick^m, 
n^brz o to, aby nakreslil rfizn^ duSevni stavy, rychle ve sv^ch roz- 
hodnutich minici se ieny — matky. Z toho patrno, ie se hloub£ji 
jddra nibozenstvi nikde nedotj^kd. Logika klidn6 mysli neplati u t6to 
zlomene du§e. Jak daleko dospivd ve sv^m chorobn^m ndzoru ndbo- 
zensk6m, pozndme z rozvoje dSje. 

Sestra jeji Zdenka jevi stejn6 du^evni disposice jako neSfastnd 
zena — matka. Ztratila velmi zdtly ndboienstvi sv^Ko nejutlejSiho 
mlddl, ztratila sv6ho boha. A slySte jakl Bydlil u nioh dole kostelnik, 
stary Matema. Pekl doma hostie, a to v 6ern6 dife, a uz to ji bylo 
divn^. Jednou vzal ji do kostela na odpoledni vyzvdnSni. Byl prdzdn^. 
Ale pojednou slySf, ie nSkde podivnS to vr2e a Spldchd. A tu na- 
jednou vidi, jak v hloubi stoji ienskd, Skopek vedle ni, a ta sprost]^m 
kartddem drhne oltdf. Vidouc to, stdia chvili bez dechu a kdyi pak 
slzy pfi^y, plakala nad nSCim, co bylo cele v troskdch (str. 43.). 
A vite, CO to bylo? Snad star^ oltdf pod rukama drhnouci 2eny se 
zbofil? Nikoli. V jeji du§i vSechna vira shroutila se v prach. »A od 
t^ch dob jsem bez pdna boha, docela bez n^ho jako muzi,< dozndvd 
Zdenka s upfimnou naivnosti sama o sobS. Ubohd duSel Takov^m 
^fisobem v^ru ani jeden z tisici SkoldSkfi nepozbyl viry. Vidime jiz 
z toho, ie mdme tu opSt jednati s osobou naprosto abnormdlni, 
kandiddtkou nSjak^ psychosy, hysterie. 

KonecnS vystupuje je§t6 v osnovS dramatu zfetelnfeji v popfedi 
pHtel MatuSflv, doktor Vordren, star^ mlddenec. Veder, seddvaje doma, 
hladf svou Cernou koiku, nebo vezmt; n^jakou knihu a c^te, neb dastSji 
bvizdd nad ni, ba dokonce vafi za vedera vodu, jen aby jakys hlas 
znil jeho samotou (str. 26.). K ndboiqnstvi zaujimd stanovisko 6ist6 
modemf. Jest mu v^^hradnS pfedmfitem citu. Dozndvd jeho potfebu. 



') Troufal^ tvrzeni, kter^ tu p. Hilbert do list MatuSovych klade. 



174 Em. 2dk: 

V tSzk^ch dob^ch 2ivota jako \6k st^kd ono v ranSnou du§i a uleh&uje 
ji: 'Stonal mnoho na du§i,< tak ho charakterisuje pi. Milena (str. 52.). 
Ale dozndvi-li reelni jsoucnost Boha, tedy jistfi nepfedstavuje si ho 
jako n^jak^ho trestajiciho Jehovu,< tak sim dozndvd k otdzkdm 
pf. Mileny. A ddle v nejasn^m sv^m vyzndnf urduje pfedstavu sv^ho 
boha: pfes mne sama, pfes m&j iivot a strasf na nekone6n^ byti 
vSeho a smysl a vyzn6ni celku* (str. 76.). Z t^chto slov, tuSfme, 
vysvftd, 2e p. doktor sv^^m ndbozenskym nizorem jest pantbeista. 
Tedy op6t jeden z osob v dramatS vystupujfclch, jehoz ndzor ndbo- 
zensk^ s ndzorem kfesfansk^m jest v rozporu. 

To jsou asi ndbo2ensk^ a iivotnf ndzory lidf v dramatS jedna- 
jfcfch. Celkovi billance jich nenf ndm, kteff se stanoviska idei kfe- 
sfansk^ch na n6 pohlizfme, jak patrno, nikterak pfizniva. Jeden vSfici 
kfesfan (pf. MatuSovi), jeden atheista (p. MatuS), jeden pantbeista 
(doktor Vordren) a dv6 zeny nestdl^ho a mSniv^bo ndzoru sv$tov6ho. 

A v^slednice mySl^nkovdho dSje? Autor nechce rozbodovati 
ot^ku ndbozenskou v jejfm jddfe. Ze by tudiz drama tendeccf svou 
pfimo k atbeismu svddSlo, nesmfme nikterak tvrditi. Ze v§ak jest 

V n^m naneseno vice stinu nezli sv^tla, ie faleSn^ udzory ndbo2ensk6 
a atheismus vfce zde k platnosti pfichdzejf, co zatim ndzor kfestansk^ 
posunut jen jako v listranf, vysvitne z osnovy d5:je. Jedin^ v torn 
smyslu ffci Ize, ze drama p. Hilbertovo >my§l^nce atbeismu hovi«. 
OvSem pfi tom neklademe jek6 na vdhu i ndkterd mfsta, majfci pffmo 
rdz roubdnf. Ta ovSem musi urizeti kazdou, jen pon^kud n^bozensky 
citlivou du§i. Jsou-li podobn6 vyroky die § 122. trestniho zdkona 
vefejn^ pronesend zlo£inem ru§eni ndbofenstvi, pak zceta pfirozeno, 
ie i na jeviSti nikterak nejsou pfipustna. Proti tSmto jednotliv^m 
nSkolika v^rokflm musfme se i my co nejrozhodnSji obrazovati. 
OstatnS V tom ji2 policejni censura vykonala svou povinnost. 

Pfistupme nynf k osnovS dramatu. D^j sdm toci se zajist6 kol 
prost^, v rodinS ne prdvS fidke uddlosti. Smrt jednoho ze dvou 
ditek rozboufi cel6 nitro milujicf matky. A kdyi i drub^, MiluSka, 
stiiena jest zin^tem pobrudnice, pi. Milena, duSevn^ jiz zlomend, 
upadd V chorobn^ ndbo2ensk^ blouznSni. Z piety k sv6mu zesnul^mu 
synd^kovi stavi doma oltif, pfed nimz zapaluje vficn^ sv6tlo. Autor 
dfivtipnS nazna^uje, ze oltdf v tomto i^ik^m ovzduSi ndbo^ensk^ho 
poblouzeni otce i matky mista nemd, ddvd toti2 rezii pokyn: »Kdezto 
vSecben ndbytek jest renaissanSni, v prav^m koutku pokoje (na koso 
umlstSn) sviti zlacen^^ goticky oltdfik s klekdtkem a v^dnou lampou 
na kovan^m rameni.« Pfed nim modlivd se t^z as pi. MiluSe za sv6bo 
i^ivoucibo jedindcka, MiluSku, k sv^mu bobu >drtiv6 p£sti<. Ztr&tu 
sv^bo synd£ka md za trest. Citi patrnfi v tom trestajicf ruku sv^bo 
boha za vlainosf a kone6nou nevdru, ve kterou ji chof jejf sv^^mi roz- 
mluvami snazil se strbnouti. Ut6§ujici slova star6 pi. Matu§ov6: >Bfib 
zajist6 jednd i v tom spravedlivS, kdyz b^fe ndm nejdra2§i< (str. 14.), 
nenal6zaji u ni soublasu. 

Ndsledujici sc6na, ve kter^ MatuS, nenaleznuv zdpaiek, pfistoupi 
ku vS£n^ lamp£ a zapaluje si doutnik o jeji plamdnek, musi roz6iIiti 
jebo chof. 

»Tob!e je pfim6 znesvScovdni I < di rozborlend pi. Milena. 

A Jan s tismfevem: »Leda ie doutnik zkazim — jin^bo hfichu 
v tom nevidim.c 



O Boba. 175 

Rddi vSfime, ze jako atheista jin^ho v torn nevidi. Ale kdyby 
t6 chvili vSdom si byl povinnostf ke sv€ cbor6 zeni, vid£l by v torn 
pf es svfij atheismus : hnibou ur^iku jejfho, byC blouznfciho ndboien- 
tc6ho citu, nedostatek Setrnosti ke sv6 neboh6 2en£. Tato sc^na, 
ramaticky tvrdi a smil^, po natem soud£ neodpovidi zcela povaze 
latuSovS, byf nyni po 05udn6 prom2n6 v duSi jebo manielky byl 
lezi nimi rozpor a nesouhlas. Mrzi se ov^m na ni pro jejf pfehnanou 
eligiositu, »kter4 iini nzh dojem hysterick^ho modlafenf* (str. 18.). 
le ze by tim neuriiel ndboiensk;^ cit jejf, jak se dokUdd, jest s^ritka 
lepra vdou. 

Do hidky, kteri po tomto v]^stupu nastiLvd, pokouiM se marn6 
tari pani naliti olej smfru. A odkud nynSjSi rozpor a dutevnf od- 
idlenosf mezi ob^ma manzely? Strach matefsk^bo srdce, ilzkostlivi 
)4zen, ie by molila ztratiti sv6ho jedind^ka, MiluSku, pfivedla ji v onu 
lore^nou ndboznosf, kterd, jak dobfe mu2 jeji vystihl, jest podpldceni 
:>sudu — boha die jejiho pon£ti (str. 33.). Dfive, kdy se o boha 
;ilbec nestarala, kdy ml5ky, sedivajfc u nohou sv^ho chot£ naslouchala 
eho v^kladflm atheistick^m a je i za sv6 pfijfmala, byli si tak blizci. 
>^yni jakoby hory du§evnfho rozporu mezi n& postavil. 

Cfti ve sv6 plach^ duSi, ie znovu neStistf se blfii. Tu§i ne§t68ti: 
>Jen to mi tak siln^ dech, ie z di\\ jiz ndmi otfisi, kaid^ nerv 
o nfim vf, v§e je rozecbvSI^, lei £lov^k se nedobidd.« A hned ve 
svem hn^vu vfl£i sv^mu bohu doklddd: >Ale tolik ddt tu^t a nic 
neprozradit, to jest nejpodlejSi zpflsob mudenf« (str. 37.). Pi. Milena 
sv^mu bohu se rouhd. A mui jeji, chtSje ji vyl^iiti z jeji ndboinosti 
a viry, je§t6 stup&uje tuto blasiemii, fka: >Je mi vfdy k smfchu, 
kdyz slySim oduSevnovat ty bezduch6 piic^iny naSich chvil. Coi taSka, 
jez spravedliv^mu se stfechy na hlavu padla? I tu snad hodil vd§ 
bflh? Pak filovfik mu Ojdpusf to uli£nictvi< (str. 37.). Hodnd porce 
cynismu a blasfemie! Ze tak o bohu ani atheista mluvit nesmi, ne- 
chce-Ii pfijiti v ostr^ konflikt s § 122 trest. zdkona, rozumi se samo 
sebou. 

Takov^ch ostrich v^razfl mfil by se pfece p. Hilbert vyvarovat, 
chceli vid6ti, aby dllo jeho do6kalo .se na prknech nileiit^ho oiiveni. 

V ndsledujici sc6n£ opSt ^spatf ujeme u pi. Mileny ono chorobn6 
pfepinini ndboienskdho citu. Zebravd iena pfiSIa prosit za almuinu. 
Milena ddvd ji zlatnik. Nebyla zajist^ i dfive tak dobrodnnd, kdyz 
muz op£t doklddd: »PfepindS miiosrdnosf az do smi§nosti< (str. 39.). 
Ze jest to za tak]^ch okolnosti pfepjatosf, v torn ddvdme p. MatuSovi 
za pravdu. Nic vie nez podpldceni osudu — boha s drtivou p^sti. 
Vfibec nelze neuznati, ie vSecbno to zmitdni ustra§en6 du§e Mileniny 
do upfili§en6 zboinosti nakreslil p. Hilbert s virtuositou prav^ho 
umfelce. 

V rozmluvfi sv^ s doktorem Vordrenem prozrazuje koneCnS 
Milena pffcinu tohoto blouznSni a sv^ho stdl6ho strachu. Ve chvili 
klidn6 znamend i ona tu velikou propasf mezi pravou v6rou a svou 
naboznosti. Vordren posuzuje se stanoviska sv6ho cenu viry, di: 
>Casem, milostpani, kdyby i byl se zddl kdo na vSky znesvScen, 
najde nds kleiici na stupnich.< 

Pi. Milena: »Bez viry v§ak.c 

Vordren: Vim hledajici — 

Pi. Milena: Tu nenalezne, kdo ji jednou ztratil. 



176 Era. 2dk: 

Vordren: A neztratil ji, kdo snad odpad' od ni. 

Pi. Milena: Neiluzi milovat nedovedem. 

Vordren: A nekofit se vfibec neumfme. 

A na to Vordren jako 16kaf chorobn6 jejf duSe s dojemnou 
upffmnosti ji t^§f: »Stihnete jej (t. j. Boha)l Ntlekejte se bolestf, jez 
zpfisobuje vim usilf, vy jej pfece stihnete jednou ! Va§e kotva doletf 
a jistS jiz brzy. — Ui jen krdtko a s prvni krisf bude ji2 po zmatku 
a vy budete jeho . . . utiSend . . . utiSend pro v2dy« (str. 46.). 

Le£ pf. Milena nev£fi, jest ji2 pozdS; ten s drtivou pSsti jiz 
pfichizf. V neklamn6 tu§e sv^ doklddd: »MnS je tak uzko dnesl 
Jako by cos se dfilol O, nfico se dSje! N6co hrozn^ho se dSje! 
A neuhodnul Neuhodnu)« A v extasi sv6 ddle void: >Zene se! 
SviStl ve vzduchu* (str. 47.). 

A brzo se vzpamatovavSi, vyklddd pf. Milena pff^inu sv6ho po- 
meru k bohu t^mito slovy: »Sotva mSsfc \eiel Jenicek v hrob£ a,jii 
zase MiluSku §krtila mi smrf. Modrd, zesinald a dusicf se tloukla 
sebou v post^lce. Nemohia jsem ji opustit, abych n^koho pro pomoc 
poslala, a tak — v zouialstvf chvile nevSdouc si rady, zvedla jsem 
dit£ z Iflika, vztySila je k nebi a lipSla: >Zachrafi ji. Ddm ti ji! 
Bude tvd! Jen zivot jl zachra^l — Takov^r je mflj vztah k n£mu. 
Ani stopy po oddanosti, jen hrflzu pfed nim dtfm. Bojfm se ho jako 
vfifitele MiluScina zivota< (str. 48.). 

A ddle pokra£ujic: »Takovd jsem nynf. Tak vyd^Sena a seStvdna 
strachem. Nevfm, v kter^m okamiiku by ji mohl zddati a neni chvile, 
V nlz bych se dovedla lou6it s ni. — Je-li vSak pfisn^ ... 6 kdo vi, 
jak je pf isn^ v dozadovdni sv^ch u6tfl I Ale jd ji pf ece je§t6 nemohu 
ddti! Neodtrhnu jedin^ ditfi od rodiny — a jak ji obfitovati? Kam 
s ni ? Do kIdStera ? Tak mladidk^ iivot ... To neni ani mo2no ! 
A nikdy to nebude mo2no . . .« (str. 49.) 

Pi. Milena .slibila tedy MiluSku bohu. Citi k n£mu odvislosf 
jako k vSfiteli i vSechnu nendvisf*dluznika. Strach, zouialosf vrdtily 
ji mySl^nku na boha, ze sv6ho chladu, a snad nevSry ocitla .se nyni 
ve vife ve faleSn^ho boha a v pomSru dluznice k nSmu. Ze z nevfiry 
casto se rodi pov^ra a faleSnd vira, jest zajist6 na biledni. Extrema 
se tangunt. 

S theologick^ho stanoviska — i kdyby totiz bflh Milenin byl 
Bfih nd§ kfesfansk^ — zajimavd by byla otdzka : Obsahuji zaslibujici 
slova matcina v sob^ opravdovy slib £ili nic? Zajist^ nikoli. Jednalaf 
ona V roziilenf, v strachu a zoufalstvi, a za druh^ ani pfedm£t slibu 
ur2it£ nevyjddfila. Kazdy theolog by musil takto neSfastnou, strachem 
zmitanou matku pouditi a tim aspoh 2dste(^n6 zbaviti ji onoho strachu, 
kter^ ji od t6 chvile ustavi£n£ lomcuje. 

Ale jiz se stalo. Pro Milenu, matku nejv^§ milujici, neplati 
suchd logika chladn^ho rozumu. Jeji MiluSka se uzdravila a nyni ona 
citi tu hroznou povinnost pro sebe: dostdti dan6mu slovu. V nitru 
sv^m, nechtSjic si to jasn6 ani uvSdomiti, znamend, ie nyni MiluSka 
jiz ji nepatfi. Ndle2i bohu. A pfec nemflie se zfikati sv^ch matef- 
sk^ch prdv na ni. Proto vSechen jeji pomSr k bohu jest jako pod- 
pldceni jeho, aby obStovanou neiddal, aneb boj, boj s bohem o ditfi. 

Z toho jiz patrno, ze by vlastni ndzev dramatu, pfihlizejice 
k reelnimu dSji, mfil vlastni zniti: O diti, Jezfo v§ak autor na tento 
fakt cht^l pouze zalo^iti drama psychologick^, vnitern^ drama du§i 



O Boha. 177 

) boha zdpolicich, nadepsal je: O Boha. VSechny v dramatS jedna- 
ic{ osoby (v modernim slova smyslu i s^m atheista MatuS, jezto pr^ 
itheismus jest jen jioou formou ndboienstvl) tu horujf a mezi sebou 
V sob6 zdpoli o sv^ho boha, svflj ndboiensk^ ndzor. 

Potud exposice. Marn^ sna2{ se doktor Vordren vrdtiti Milenu 
/ koleje lep§{ zbo2nosti a lep§fbo nazfrini na jejf pom^r k bohu. »Je 
lejv^S milosrdny, k n^muz jste se obr^tila v uzkosti. Vritil Milu&ce 
sivot jist^ pro 2ivot sdm. Neddvd pfece rflsti kvStfim v sv^ zahrad£, 
jen aby je zase mohl Umati.« A slib, kter^ Milenu tak d^sf, krisn^ 
sryklddd, fka: >U£inite ji jeho, jako vlastn^ vSichni si pfejeme jeho 
byti, jenze vychovdnim nds odcizili. ') Ldskou mu ji ddte. V jejim 
srd^cku roziehnete to sv^tlo bozi a nemusf se svStu uzavfit, aby ji 
aestihl bidou. Projde jfm bili a je§t^ poiehndnfm bude jinym. OvSem, 
vy j( je musite ddti a ze sv^ho srdce« (str. 49.). 

Pf. Milena: »Nezhasio*li jii v n£m.« 

A Vordren jako suggeruje jl v hypnosi pevnou viru, df : »V t^to 
chvili vysvitlo znova.« 

Na okamiik jest Milena opravdu vyl^cena ze sv^ho zoufal^ho 
strachu. »Sesunujte se do pokory.« Skl^ni se a kles& k hlubok6 
poklon^ pfed jin^m, lepSim Bohem. V srdci se ji uleh6ilo ducha- 
pln^m v^kladem a suggescf psychiatra Vordrena. Ale jen na okamiiki 
Skoda, ze na okamiik! 

Tu§end Milenou katastrofa se bliii. Pfinesli Milu&ku ze Skoly 
nemocnu. Milena, zv6d6v§i tuto zprdvu, vraci se hned k sv6mu bohu, 
hrozn^mu bohu s drtivou pSstf. >Z4§tipIn;^ blesk Slehne ji ze zraku 
k nebesfim,« pfedpisuje autor. ChtSjic odejiti k nemocn^ dceru§ce, ob- 
jfmd ndhle sv^ho chotS, od nSho2 pfed £asem svou du§i tolik se od- 
ddlila a vroucnS ho polibi. Nivrat k jeho nev6fe. A rychle sdechujic 
plam6nek v6in6 lampy, di: »Je nyni malicherno to podkufovAni.c 

Stard pf. znovu domlouvd : >Dceru§koI Nehasime obSf, jiz jsme 
jednou rozzaly. I ta nejmenSi neni malicherna sv^m v^znamem, nebof 
jeji cena nelezi v hmotn^ cenS, ale v sile pokory, s kterou ji po- 
d4vAnie;« Chce viru svoji a odevzdanosf v ruce Boif vlfti do srdce 
jejiho. Zehnd ji trojim kfiiem, ale Milena, kfizem jako ranou elektri- 
ckou dotknuta, vyrazi ze sebe: »Ne, nepfijim&m ukrutenstvi s po- 
korou! A vyz^vd-li, jsem odhodldna k zdpasu s nim, k zdpasu do 
posledniho dechu.* 

Man£ ndm tu n^padd, 2e Milena pojala boha jako n^jak6ho 
demona, jenz v nf, dotknuta kNzem, nyni se boufi a ji znovu lomcuje. 
Autor nazna6il vybornS timto vystupem ten velk^ rozdil mezi Bohem 
stare pani MatuSov^ a bohem neSfastn^ matky Mileny. 

^e prv]^ tento akt jest znamenitS sestrojenou exposici a nepo- 
strddd t^z dramatick6ho spidu, jest, tu§im, v§em StendfCim patrno. 
Napjeti posluchacstva jest tu vyvedeno az v nejkrajn^jSi poly. 

Pfistupme k jednini druh^mu. Jest nSkolik dni po onemocn^ni 
Miluscinfi. Stard pani rozmlouvd se ^vitofivou Zdenou a op^t ndzory 
jich ndboiensk6 se tu skfi2i. Vypravuje nechdpajici Zdence o randch 



') Jak t6mto poslednim slov&m rozumfiti? Kdo vzal tuto srautnou ulohu 
vychovatelskou na se? Educare v kfest slova smyslu jest k Bohu vdsti, ad 
Christum ducere, 

iVlasfc 1896 > 99. 12 



178 Em. iik: O Boha. 

sv^ho 2ivota, kdy smrf jednoho po druh^m jf uchvacovala. Ale £Io- 
vSk >opliice, oboH a 2ije ddl ziv^^m, nebot tak to Bfib chce a tak ta 
je nutno na sv£t& « A d^le : >Jsou zde strasti, ale radosf je tu taky. 
Ob^ho je dosti, aby se 5Iov£k ochotnS smifoval s bUzfcfm se koncem, 
le£ kdyi uz stoji za v§fm, to jasn^ pfece pfevlddi . . Jest to jasn6 
vSdomi, ie by( bych nejdraiiSi ztratila, sejdu se s tfm jednou zasc. 

Zd6na: »Kdo to v§ak vi, babi£ko«. 

Stard pani: »Ka2d;^ to mflze v6d^t jen z divfi zde dole. A kdo 
ale pfece nevf, tomu pfeji, aby byl jednou po smrti mile pfekvapenc 

Na to 2kl£na trochu rozpustile: »Aby ho Pdnbfih hodnS nebem 
nap&lil, CO, babi£ko!< A zaiekajfc se sv^ho bujn^ho zertu pokra£uje: 
»Jsein hned v lehkomysln6m zertu . . Spetka dobr^ho ve mnd 
neni . . . Tak Spatnd du§e jsern*. A zastavujic se u oltaffku, vdzn^ 
filosofuje: »Neni to pfece jen prosty kus n&bytku takovy oltdflk, 
kdyz se clovSk v pravou chvili nan dfv&. NSco posvdtn^ho je v nSm, 
nfico vzneSen^ho . . . jakoby stopy modliteb na n6m tkv^Iy, jei 
byly Sept Any pod nim — Babiiko? Vy jste se asi mnohokrate na 
tomto klekitku modlila? 

Stard pf. : >Zde nikdy, Zdenko*. Zd6na: >Nikdy?« Stard pf. : 
»Ne<. OpSt krdsnd tu naznaceno, ie B&h star^ pani neni bohem, 
jemuz Milena postavila oltdf. A obracejfce fed na vstoupivSf Milenu, 
u loie nemocn^ dceruSky stdle bdici, litujf ji ob6. 

»Je stdle nei^tastnSj§i,« pokraduje stard panf. »Neni toho mdlo, 
CO na ni doMhd, ze se u^ ai mfli v sobS i bohu. Soudit ji vSak 
nejsme my prdvy — a jen dekat musime, dokud nds nezavold. Ba 
vfce, Zdenko, ani citem ji nesmime opustit nyni! 

ZdSna: »Ni citem opustit . . . jak krdsnS to pravitel To je 
tot^i, CO ,ku chlebu r&ie^ jak mnS kdysi nd.^ rytmistr fekl.« A hned 
vypravuje, jak v ni tato my§16nka vznikla. »Sed61y jsme kdysi doma 
V hovoru a s ndmi rytmistr Hol^. Kdosi modli se za dvef mi, Vstala jsem, 
ufizla kus chleba a pootevru dvef e, nebot byl mrdz toho dne, a jen vy- 
sunu ruku s darem. Nevim proc, snad ze ruku nevidSla, iebradka 
nechopila se chleba, nybrz nechala mne chvili trdeti tak ve dvefich. 
Zabru£ela jsem cosi mrzut^ho a chci ]\i pfirazit, kdyz citim Jak rytmistr 
mne uchopil za obS ramena, a uz mne tiSe vystrcil na chodbu. >Sle- 
£inko,< pravil, »almu2nu hodit je mdlo. Pamatujte si, ze ku chlebu 
tfeba vzdy rflze pfidati, chceme-li se zvdt dobrou du§i.* 

V nev^fici du§i Zdenky jiz to praskd. Nevfira jejl se bofi. Bflh 
zafukal na jeji srdce. Chce dinit pokdni, naklonit Boha, aby MiluSku 
uzdravil. 

Zdrieli jsme se d61e nel snad sluSno u t6to sc6ny. Jet jedna z nej- 
krdsndjSich v cel^m dramatg. Sluziz to tak6 za doklad, jak pSknS 
dovede p. Hlibert psdti. Prav6 kfesfansk^ ovzduSf z ni vane. A v tu 
t^ikou atmosKru, kterou vzdy d^chdte, kdykoli na jeviStfi vystupuje 
jen soucit vzbuzujici, duSevnS i tSlesnS zlomend Milena aneb v§i viry 
prost;^ MatuS, pfisobi v6ru ona jako osvS2ujfci zdrav^ vzduch, d^Sici 
v§im jasem a teplem kfesfansk^ho ndzoru ndbo2ensk6ho. 

Jen jako mimochodem podot^kdme, ie ndm divno, ie stard 
pani MatuSovd Zdenku, kterd tak rdda drastick;^ zert ndbo2ensk^ho 
rdzu si dovoli, nikdy ani slovem nenapomind. BabiCky pfece rddy 
mentoruji. A v pravdfe zbozna duSe tim m^nS snese takov6 vtipy. 



Rud. Vrba: Hlldka nirodohospod^ki. 179 

Tak V 1. jednini Zdenka, vracejfc se z trbu, jf pravi: »K^z byste 
6d^la! Ach babi£ko, sv^tici kdyby od zadu hubi£ku dal, vice ji 
iepomate« (str. 22.). A nyni Zd^na zase: »Aby ho P^nbfth hodnS 
lebem napdlil.« V torn po naSem soudS zboznd panf MatuSovi, mnoho 
>fehl^dajic, nejedni ku sv^ povaze dfislednS. 

Le6 sledujme dSj d&le. (Dokonaeni.) 




Hlldka n^odobospodMl 



Ve Vidnt se§ly se 26. dervna tak zvan^ kvotov^ deputace, kterd m£ly za 
icel, aby stanovily pfisp^vek na spole^n^ v^daje mocntfstvi naSeho pro kaidou 
polovinu fisskou. Die f ijnov^ho patentu po^itaji se k fiSskym spole^ntm vyd^tm, 
jak znlmo, v^daje na vojsko, tiroky na spole^n^ stitni diuh, v^daje na vysla- 
ncctva a na namofnictvi. 

Probernae spoledn^ rozpo^et na r. 1897. Die toho vyiadovaly v^daje mi* 
nisterstva zahrani^n^ch zlleiitosti nisledujici sumy: listfedni kancelif : 625.800 zl., 
dtspost6ii fond 600.000 zl.^ v^daje diplomatick^ 1,531.300 zl., konsuUty 1,145.900 zl., 
uhrnem 3,903 000 zl. 

Vjdaje na rakouskou armidu vyiadovaly roku 1897. nisledujici obnosy: 
ustfedni vedeni 400.223 zl., vojenskd velitelstvi 1,324.078 zl., vojensk^ intendence 
1.003.823 zl , vojenski duchovni spriva 160.807 zl., vojenskd justi^ni spriva 
312.300 zl., jener^lni §tib 1.987.960 zl., v^daje arm^dni 29,359.670 zl., vojenski 
.skoly 1,338.124 zl., vojenskd technick^ komit^ 86.599 zl., vojenski magaziny 
657.369 zl., technickd dfilostfelectvo 3,923.598 zl., vojensk6 stavby 3,360.325 zl., 
vojenski nemocnice 3,934.789 zl., vojenski potravni zdsobirny 12,358.937 zl., 
nakup sarovin 18,195 633 zl, n^kup stravy pro mu2stvo 17,944 830 zl., ndkup 
na postele a Satstvo 9,263.813 zl, ndjemnd a vydrlowAni kasdren 13,660.895 zl. 
VeSker^ fddn^ v^daje na celou armidu roimo zemdbranu pdtily se r. 1897. na 
125,382.512 zl. V^daje na nimofni lod'stvo 6nily t^ho2 roku obnos 10,381.060 zl. 
Vydaje na spole^nou finan^ni spr^vu obad§ely 2,093 500 zl Nejvy§§i lidtirna 
vyiadovala v^daj na 133.150 zl. 

Celkem obniSely vydaje fddndho spoledn^ho rozpodtu 139,368.681 zl 
Mimofddnd po2adavky, kter6 se bShem roku naskytnou, byly ndsledujici r. 1897.: 
minist. zahrani£n£ 77.400 zl, armada 14,797.187 zl, vile^n^ lodstvo 3,600.200 zl, 
uhrnem 18,474.787 zl 

Celkov^ v^daj spole^ny obou polovic mocndfstvi habsbursk^ho obn^el 
r. 1897. sumu 157,843.468 zl 

To maji uhraditi dan£mi poplatnici pfedlitavSti i madarsti. 
Na spole^nd vydaje ddvaji se die zikladni smiouvy mezi ob£ma fiSsk^mi 
polovicemi veSkerd pfijmy ze cla. Pfijmy ty p^dily se na 50,573.130 zl Vpolovici 
pfedlitavskd bylo vybrdno cla i^hrnem 40 miIion£^, a v polovici madarskd vy- 
brdno bylo cla 10 milionfl zl Clo platime my. Koupim-li zbo2i z ciziny, fekndme 
stroj z Anglie za 10 liber Sterling^, musim poslati 120 zl do Lond^na a kdy2 
stroj pfijde do D^dina, musim zaplatit, feknSme 20 zl clo, jinak stroj ne- 
dostaneme dom5. 

Kdy2 ode^teme pfijmy ze cla od veSker^^ch spole^n^^ch vydajfi fiSsk^ch, 
zb^vd obnos 105,124.937 zl Z toho zaplatili naSi poplatnici 73,587.451 zl, a 
mad'arSti 31,537.479 zl Kdy2 pfibereme k tomu clo. tak jsrae na spole^n^ vyddnt 
zaplatili 113 5 milionfl zl a Mad'afi pouze 41*5 milionA zl 

Tim se d£je straSnd kfivda na§im poplatnik&m, rolnfkfim, femeslnik^m, 
dglnictvu. Tato kfivda mi se dile na dal§ich 10 let uzdkoniti novou smlouvou 
mezi nimi a Madary. Die dosud platn^ smiouvy z roku 1888. musime platit, 
jak vidno z hof ejSich Sfsel , vice ne2 dvakrdt tolik. Na 100 zl. spole^nych vydini 
zaplatime my die smiouvy 70 zl a Mad'afi pouze 30 zl. Ale jak &e maji v^ci ve 
skutednosti? Koncem r. 1895. ditalo ve§ker4 obyvatclstvo fise rakouskd raimo 
vojsko 24,789.932 hlav. Obyvatelstvo fiSe mad'arsk^ pd^ilo se koncem r. 1890. 
na 17,463.791 hlav. Obyvatelstvo Pfedlitavska roste roCnfi o 200 tisic hlav, oby- 
vatelstvo Madarska roste ro&i6 o 170 tisic hlav. Koncem roku 1898. bude nase 
polovice fiSski ^tati nejmifi 25*38 milion£i hlav, obyvatelstvo poloviny madarskd 

12* 



180 Radolf Vrba: 

bade nejmtb 6'tati 18*82 milionfi lidL Die toho by m^ti Madafi pbtit ze 100 zl. 
spole6i^di vydini 42*5 zl. a my 57 5 zl. Ale nyni slySme, co chtiji Hadafi pladt 
ddle na vojsko. Kdyi pdnt Madafi pfiSU se iidem Kalkem do Vidni, zv€stovali 
depntad rakoaskd, 2e budoa na dal§ich 10 let na spole&i^ vydini platit na 
100 zL v^dajd 31 zL 99 kr. a my mime platit na dil 68 zl. To je die priva a 
spravedlnosti zruvna tolik jako nic. 

Na^ depatace v Me se iidem dvomim radon Beerem byla jako opafena, 
ale pfece si neodvdiila fici Madar&ra do ofi, co by jim za toto drz^ sprosdctvi 
patfilo. Naopak, pini z naSi polovice, ktefi tn smlouvaji o ohromnd miliony, jei 
maji zaplatit na§i nbozi poplatnid, vyi^dfili se velmi setm£ proti Madankm a 
iidali, 2e tuto distid mosi dfikladn^ prozkoumati a k toma potfebojt dasa ai 
do podzimka Na to se pini z obon stran rozeili. Sama iidovskd »Neae Freie 
Pre8se« se t^o komedii, jinak ce\6 vyjednivini se stxany Madarfi naz^vati neize, 
zcela otevf end posmivi. 

Jedni se zde o to, die ^ho se md mira pfispdvkn na spoledni vydini 
fiie vymdfiti, zda podle po£ta obyvatelstva, nebo podle danL Jaki mira podle 
podtu obyvatelstva by na Madary vypadla, prlvd jsme vypo^talL Pfipadli 
tedy pini z PeSti na to, 2e se mi pfispSvek vymdfiti podle toho, co se vybdfe 
V )aid6 polovind H&sk6 z kapes poplatoikfi dani. To se di velmi snadno vypo&ti. 
Od r. 1887.— 1897. vybrino bylo dani: v Pfedlitavskn 4,013.370.075 zJ., v Uhrfch 
2,587.460.064 zl. Die toho by mdli platit poplatnid v Pfedlitavskn na 100 zl. 
spole&i^ch fiisk^ch vydini 65 zl. a poplatnid uherSti 35 zl. Ale ani o torn 
nechtdji Mad!afi slySeti. 

Uhfi pr^ nemobou nic vie platit, nei co plati, naopak ; m£li by platit jeSt£ 
m6n6. To dokizal poslanec madarsk^ pan Horanzsky, ktery jako £len uhersk^ 
kvotovd deputace takd do Vidnd pfiSel. Nu2e projddme si v^podty pana Horanz- 
skdho. Die pana Horanzskdho jsou poplatnid v Pfedlitavskn mnohem bohatSi, 
ne2 poplatnid v Uhrich. Orni pfida v§ech zemi na fiSskd rad6 zastoupen^ch 
mifi 28,258.000 hektarft, kter6 ro£n6 vyniSeji dist^o v^d2ku 164 milionfi zl. 
Orni pfida polo vice uherskd m6fi 30,349.771 hektaru a vyniSi rodnd dst^ch 
152 milion& zl. Rolnikfi v Uhrich jest 4,006.839; rolnikii v celdm Pfedlitavskn 
jest 4,542.673. Pfedlitavsko mi 9,709.000 hektarfi lesa, Uhry maji 8,087.000 hekt. 

Pan Horanzsky &'ti dile a dokazuje »chadobu< madarskoo. Roku 1891. 
nvafilo v Pfedlitavskn 1598 p'tvovar& 17,275.348 hektolitrd ptva, napililo se ve 
1090 lihovarech 1,368.493 hekt. lihu, vyrobilo se ve 210 cukrovarech 8,404.679 
metrikfi rafinovandho cukni. Ale v Uhrich t6hoi roku vafilo pouze 108 pivo- 
varfi 1,415.956 hektolitrfl piva, napililo 501 lihovarA 880.783 hekt lihu, vyrobilo 
20 cukrovarfi 1,003.162 metrikfi cukru. 

Nyni v§ak pfijde hlavni \6c. Porovnini toho, co sklidili rolnici na§i, a 
CO sklidili rolnid v Uhrich. R. 1895. sklidili rolnici v Uhrich: 

metrikfi za 

pSenice 44,441.092 255,091.868 zl. 

2ita 11,481.928 57,983.706 » 

jedmene 11,864.941 63,002 836 » 

ovsa 10,508.897 56,117.509 > 

kukufice 37,093.009 156,903.428 » 

zcmikfi 32,389.025 47,287.976 » 

cukrovky 12,554,409 10,420.159 » 

sena 83,535.795 160,388.726 » 

Vina V litrech 1,928.984 12,000.000 » 



uhrn 819,196.208 zl. 

Rolnictvo V zemich na fi§skd radS zastoupen^^ch v Pfedlitavskn polovind 
sklidilo t^hoi roku: 

metrikfi za 

p§enice 10,977.334 78.487.938 zl. 

2ita 16,482.708 82,385.872 » 

jeCmenc 13,390.542 91,055.685 > 

ovsa 18,266.950 110,697.717 > 

kukufice 4,773.333 31,408.531 » 

zemikfi 98.447.371 202,801.584 » 

fepy 42,295 860 39,335.149 > 

ovsa 90,773.689 213,173.486 » 

vina V litrech 3,582.771 18,000.000 » 

"lihrn 867,3457962^1. 



Hlidka nirodohospodifski. 181 

Co se tfie mnoSstvi sklizn^, jsou 6sla pana Horanzsk^ho docela sprivni, 
avsak pan Horanzsk^ vyvedl Sikovn^ kousek v cen^ch. On todi stanovil prfl- 
m^mou cenu metr^ku p§enice v Uhrdch za r. 1895. na 5 zl. 74 kr. a prflm^nou 
cenu pienice v rakouskd polovin^ na 7 zl. 15 kr., podle iehoi pak vypo£ital 
celou cenu skHzn6 uherskd a pfedlitavskd, cht€je takto dokizati, 2e roinictvo 

V Uhrdch mi menii pfijray, nei rolnici v rakousk^ polovinS. Tomu se v^iak ka2d^ 
ddcko musi zasmdti. Zndmo, 2e u nis pro celd mocntfstvi rakousko-uhersk^ d£UL 
obiini ceny piodinovd bursa peStski a podle ni fidi se ostatni plodinov^ bursy 
ve Vidni, Praze, Krakovd, ve St^rsk^m Hradci. Zndmo t6i, le obiini ceny na 
plodinov^ burse v PeSti jsou vidy o n^co wyi&i, nei na plodinov^ burse ve Vidni. 
Z toho vidime, ie v^po^ty pana Horanzsk^ho jsou klamnd. Co se nis t^^e, sou- 
dime, 2e by neispravedliv£i§i bylo, aby se mira pfispdvku na spoledn^ v^daje 
m^fila die podtu obyvatelstva. A to z t6 pfitiny, pon^vadi dan£ jsou r&zn£, 

V obou polovinich stdtnich rfizn^m zpfisobem se vybfraji a rfizn;^m zpAsobem 
zde i onde berni §roub pracuje, tak ie o n£jak£m spole^ndm m^fitku v tomto 
oborn neni ani fe^i. Co nim ostatn€ tento dualism pfinesl, co ndm neblahd 
pam€ti sask} pfivandroval^ ministr Bach naddlil, pozn^me z nisledujfcich tislic 
Ffed tficeti tety r. 1868. zaplattli poplatnici vSech na fi&sk6 rad6 zastoupen^ch 
krdlovstvi a zemi n^Iedujici dan£: 

Daii pozemkovi 35.952,728 zl., dafi z dom& 17,968.246 zl., daft z v^ddlku 
8,071.454 zK, daft z pfijmft 13,549.096 zl, pfijmy z exekuci 85.016 zl., daft z po- 
travin 47,646.016 zl, clo 11,452.788 zl, sfil 16,677.045 zl, tabak 25,043.990 zl, 
kuiky 11,653.813 zl.,poplatky 21,955.525 zl, loto 5,294 372 zl, poSta 1,847.923 zl, 
myto 2.698.092 zl. (leikov^ stitni pfijem s jin^i meniimi pNjmy se pidil na 
239.252-997 zl 

Tolik vybraly stdtnf pokladny r. 1868. z kapcs poplatnikft. Jak se za tficet 
let v^daje ty d6snfm zpftsobeni rozmnoiily, jest kaiddmu ^tenifi zndmo. 

Aby <Hen^i niohli sami obrovskj vzrdst dani porovnati, uvddime zde 
dan£ z r. 1897. T6hoi roku vybral stit od poplatnikfi nisledujici obnosy na 
danich pfimych a nepfim^ch: 

Daft pozemkovd 32,750.000 zl, daft z domfi 33,357 000 zl, daft z nijemndho 

2,269.000 zl., daft z v^dglku 12,476 000 zl, daft z d&chodu 32,303.000 zl, exekuce 

Sia.OOO zl, clo 47,945.319 zl, daft z kofalky 33.000.000 zl, daft z vina 5.370.00U zl, 

daft z piva 35,980.000 zl, daft z masa 6,900.000 zl, daft z cukru 33.065.000 zl, daft 

zpetrokje 7^000.000 zl, potravni daft m£st 3,090 700 zl, s51 21,929.194 zl, tabik 

93.357.500 zl., kolky 22 087.600 zl, poplatky 43,122.800 zl. loterie 16,420.000 zl., 

mjta 1,045.800 zl., poSta a teiegraf 45,313.000 zl Celkov^ pfijem z dani pftm^ch 

a nepfim^ch za r. 1897. obniSel okrouhlou sumu 580 milionft zl Z toho vidime, 

ie za 30 let stdt dan6 vice ne2 zdvojnisobnil a pfece bylo r. 1868. obyvatelstva 

20*3 rniUond a r. 1897. vzrostlo na 25*6 Kam to povede, a jak^ sp^jeme budou- 

cflosti vstfic, o torn kaid^ rozumn^ mu2 dovede si u^initi usudek. ') 

Jdudo// Vrba. 



LITERATURA. 



FRANCOUZSKA. 

H^t^rog^nie, transformisme et Darwinisme : probleme Dc Tespcce, par 
Vabb^ de Casaroajor, in 8*, 248 stran. Imprimerte de TOeuvre de Saint- 
Paul — V knize t^to uvefejftuje autor velik^ po^et ndmitek, kter(5 5in6ny bj- 
vaji proti povfistnd theorii Darwinov6 a Lamarckovt^. Sefad^ny jsou loj^icky 
a podiny prost^m a szrozumiteln^^m slohem. OstatnS dnes ji2 am sami cvolu- 
cionist^ nepfisahaji na Darwina. 

Histoire de Napoleon III., par J. M. Villefranche, 2. Edition. 2 vol 

in 8*, Blond et Barral — Villefranche jest veteran katolickych spisovatelii. 
ZfldStfi proslavil se knihou Histoire de Pie IX., kterd vysla ji4 ve JO vyd^ni. 

•) Kvotovtf vyjednivdni znovu zahdjen^ se op«5tn6 pro naprosly odpor 
Madarft rozbilo. Co se ddl stane, vi snad jedinfi hr. Thun, a snad am ten ne. 



182 Literatura. 

O d^jin^ch Napoleona III. pracoval piln€ dvacet let. Co napsal, to t6i proiil, 
nebot po^al sv^ politick^ adnky psdti ji2 kolem r. 1850., sleduje den ode dne 
politiku druh^ho cisafstvi se stanovisku katolickdho. Kniha psina jest nestrann^ 
a zajimav£, tak ie upoutl ^tendfe vice ne2 mnoh^ rom^. 

La Dnchesse blene, par Paul Bourget, in 18, VIII, 359 p. Lemerre. — 
Autor musi ka2d^ rok vydati aspoh jeden nov]^ svazek, aby nepozbyl obiibe- 
nosti a nebyl zapomenut. T^to potfebS asi chtll tak^ vyhov^ti Pavel Bourget, 
kdyi znova vydal sv^ dilo, kterd vych^elo v »Journalu< pod n^vem: Trois 
coeurs d' artistes, pod nlpisem v^§e uveden^m. V pfedniluv6 pravi autor, 
2e m€l limysl d^ti sv^mu dilu cil filosofick^ a studovati jako umSlec viSn€ 
lidsk^, ale ie kone^ng byl nucen obirati se jen pfihodami milostn^mi, je2 tvofi 
zdklad cel^ zdpletky. Mime tu tedy zase milostn^ romin s cizoloistvim a v^- 
ktiky vd§n£, podobn^ ovSem dil&m Bourgetov]^m. Neni o nic lepSi ani horSi. 

A mi-cOte, par Esquirol, 338 p. in 12. Stock. — Mlad^ autor napo- 
dobuje v dile sv^m Huysmanse. Li^i theologa bez kn62sk^ho povoldni; jeho 
obraz semintfe v Issy jest patrng karrikovdn. V. KameS. 



ruskA. 

Cesta aiitiochen8k6ho patriarchy Makarije do Rnska y polovici 
XVII. stol. Z arabStiny pfeloiil prof. Lazarevsk^ho ^stavou v^chodnich jazykd 
G. Murkos. Sv. 1., 2. a 3. Moskva 1897—98. Cena 4 ruble. Velice poutav^ tento 
cestopis. sepsan^ vlastnim synem Makarije, arcijihnem Pavlem Aleppsk^m, \i6i 
v prvnich dvou svazcich obtf2nou cestu patriarchy z Antochie pfes Cafihrad, 
Moldavsko a ValaSsko a zemd Kozdckd do Moskvy, — cestu, kterl voln^mi 
i nevoln^mi zastdvkami trvala m^lem tfi roky, a to za velik^ch nepokojA zejmdna 
v t£ch krajich, jimii syr§ti cestovnici prochdzeli. V tfeti, zvldStS zajimav^ d^ti 

Eops^n pobyt patriarchy a jeho prfivodu v MoskvS za panovdni cara Alex^je 
[ichalovife. Vypravovini Pavla nab^v^ mezi jin]^mi sou£asn^mi zpr^vami dzo- 
zemcA zvUStnf ceny a v^znamu, pon6vad2 jako orthodoxni knSz a osoba 
patharchovi nejbli2§i mohl, ano die povinnosti musil ildastniti se viech cirkevnich 
slavnosti, ndvStSvy chr^mfi, kld§ter{i, paUce patriarchy a vAbec vid^ti v§e to, 
CO naprosto bylo skryto pfed ovinia jin^ch cizozemcfi. Za tehdejSich dob 
chrdnil zbo2n^ Rus 2^rlivS vnitro sv^^ch chrlmA pfed vSelik^m »poskvrnSnim< 
od dzincfi, a t£m byl mu nejen vstup, n^br2 i pouh^ jejich pohled do vnitra 
cirkvi. I pouh^m dotknutim se jinovSrn^ho cizozemce pova2ovaI se pravoslavn]^ 
Rus za »poskvmSna« a bylo potfebi »o£istiti se« zvldStnim umytim, jak ty2 
Pavel Aleppsk^ sv£d&'. Jsa st^l]^m prfivod^fm a pfisluhovatelem obou patriarchal 
Makaria i Nikona, byl Pavel ziroveii bedliv^m pozorovatelem v§eho, co se kol 
n6ho dSlo, pilng zapisoval v§e, co vidSl a slySel, vd2n^ i malichern^. Zajimavd 
jest pops^ni audienci a hostin u cara a Nikona a sdileni rfizn^ch novin »sly§an^ch 
od »Moskovitfl«, a t6l mnoh^ch v^^myslfi a bajek, kter^ ru§ti »v6rnopoddam< 
vyprdvSli syrsk^m host&m pro zvelideni sv^ho cara a sv^ otdiny. Tak zvSddli 
pr^ od samdho patriarchy Nikona, kterak car AlexSj Michalovid vyslal do 
pole proti Poldkflm pfes milion vojska a 2e na carsk^ hlidce pod Moskvou bylo 
700 tisic vojinCi; car ml pr;^ takovi dSla, jak^^ch neni u nikoho na cel^m svStg, 
carsk]^ch pokladfi nese£te§, fi§e carova jest bezmeznd i tfeba pln^ch tfi rokA, 
ne2 dostihne§ hranic z kter^hokoli konce. V§e to pfijimd naivni arcijdhen za 
bernou minci a jen nSkdy podotkne, »jak chytfi a Istivi jsou ti Moskovit^«, ani 
na pf. cizozemsk^ posly nevezou od hranic pfimou cestou, nybr2 mnoh^mi 
oklikami, aby je pfesv£d£ili o rozsdhlosti sv6 fi§e. Zjistiti povidafky dvorsk^ch 
>Moskovit&« nebylo mu ovSem mo2n6, neboC tito sv^ch drah^ch hostfi diieli 
stile »se v§i poctivostfc v dosti tuh6 vazbS, nespoultSli jich s o£i a dovedli 
uvarovati vselik^^m stykdm s cizinsk^mi posly a s jin^mi Rusy, ukazujice jim 
pouze to, CO povaiovali za nutn^. Arcijlhen podlvd nanejvy§ zajfmavd popslni 
nejpamdtnSjsich chrlmii a obfadCi patriarSiho pruvodu »na oslici« v Kv£tnou 
nedSli, paSijov^ho t^dne a Veliki noci, hostin a nlvSt^v u dvora a u Nikona. 
Pfi tom se omlouvd, 2e vSecko vypravuje z pamSti, jeliko2 v pfitomnosti Mosko- 
vit& neodvi2il se nideho psiti pro jejich nadmirnou podezfivavost. Autor 
vynlSi nlbo2nost a pokoru »nejti§§iho< cara i vSeho lidu, jejich pfisn^ p^^st, 
jemu2 host^ nevolky se podrobujice mllem pn^ nezemf eli hladem, obdivuje, ne- 
obydejnou horlivost Rusfl pfi pobo2nostech dlouho trvajicich, tak pr^ unavu- 



Literatura. 183 

jidch, 2e Syfan^ ji2 pochybovali,<' 2e to pfe^kaji a ^astokr^te pr^ churav€1i od 
mooh^o stini. — VSe to popsino neoby£ejn£ malebnS a 2iv£ a podlvd zvldStni 
pocfaoutku milovnik&m msk^ ddvnovSkosti. — Cel^ dilo bude miti p6t svazkA. 

Karel Jindfich. 

SvedskA. 

•Svensk konst och gvenska koiistiiftrer.« (Sv^dskd umini a §vdd§ti 
omfilci.) U^eny spisovatel, G. Nordensvan, vydal d&kladnd dilo, v n£m2 po- 
jednivi zevrubn6 o §v6dsk^m um6ni a Sv^dsk^ch um^lcfch. Koho by zajimalo 
pozaati umdleck^ho ducha naSich (evropsk^ch) severnich ndrodfl, bude toto 
Nordensvanovo dilo, je2 vy§lo ve 14 se§itech, 6isti s prav^^m duSevnim po- 
htkem. Kdo konpi cel^ dilo, dostane je§t6 doplAkovou pfilohu zdarma, led 
dluino ph objedn^vce podotknouti: »och ett sluthafte gratis.* Ka2d^ seSit je 
a 50 5re. Adresujte pfimo: Hr Isidor Adolf Bonnier, Stockholm. 



>Lieveii van den heiligen Dominicns, stichter der Predikheerenorde*. 
{2ivot sv. Dominika, zakladatele kazatelsk^ho fidu.) P. Fr. E. J. Jansen, domini- 
kin, dal si na tomto spise velice zilefeti. Dominikdnd jsou zde v Belgii velice 
a6eni, tak ie se mnozi domnivaji, 2e jest to neju£enSj§i fdd v cirkvi katolick^. 
Tolik jest jisto, 2e zdejSi Dominikdn^ ve v£d£ a umSni nikterak nejsou za 
zdejiimi uden^mi Jesuity a pfi udileni doktoritu jsou pfisn6j§imi Jesuitdv 
a mnohem vice, jak z vlastni zku§enosti vim, od kandiddtA doktordtu poiaduji 
Dei Jesuit^ sami. >2ivot sv. Dominika« jest velmi d&kladn6 psdn, a to v pravd6 
klasickou flimStinou, s jakou se potkdvdme jen u mllo spisovateltlv. Spis ne- 
vizan^ je za 1 frank 50 centim& a Ize jej obdrieti u >Soci^td de Saint-Augustin, 
Kipdon>, 22, Anvers (Belgique). 

polskA. 

>Cz3rtelnia Polska*. V mSsici lednu roku 1898. za^ala vychdzeti v Krakovd 
(alice Slawkovska 22) tak zvand >Czytelnia Polskac (Polskd ditdrna), kterdi vy- 
divi bezzdvadnd dila nejlepSich spisovatelA, a to kaid^ho mSsice dva seSity, t. j. 
24 se§ity ro^nd. Pokud jsme je dosud vid6li, obsahuje ka2d]^ seSit 10 archd, 
co2 jest 160 i vice tiskov^ch stran, tak2e pfindSi rodnd 240 tiskovych archJi, to 
jsou, jak ji2 povdddno, 24 seSity. Jeden se$it je za 25 krejcar&, av§ak jednotliv^ 
seiity se neproddvaji a tudii rozumi se cena ta v pfedplatn^m. Pfedplatn^ na 
cel^ rok je 6 zlatych, Ize se v§ak t^2 pfedplatiti na pdl roku na 12 seSit&v za 
3 zlatd. Z povidek jsou tu zastoupeni nejznamenitdjSi polSti spisovateld, jako: 
Bronikowski, Bernatowicz, Chodiki, Czajkowski, Dzierzkowski, Grabowski, Kacz- 
kowski, Kraszewski (61t Boles^awita), Kosiftski, Lama, Niemcewicz, Wilkofiski, 
Rzewuski a j. v Do >Czytalni polskiej* pfispivaji a budou pfispivati na slovo 
viati politi Uterdti, jako: Kazimierz Bartoszewicz, Michai Balucki. Adam Beici- 
kowski, Dir. Piotr Chmielowski, Wiktor Czermak, Roman Dmowski, T. T. Jef 
<t j. Zygmant Milkowski), Ignacy Maciejowski (Sewer), Jan Kasprowicz, Feliks 
Koneczny, J6zef Kotarbinski, Adam Krechowiecki, Dr. Ludwik Kubaia, Mieczy- 
slaw Fawlikowski, Stanisiaw Schniir-Peplowski, Czeslzw Pieni^2ek, j. L. Po- 
ptawski, Lucyan Rydel, Zygmunt Sarnecki, Dr. J(5zef Tretiak, Dr. Maryan Zdzie- 
chowski a mnoho jini^ch. 2e v »Czytelni polskiej* budou jen nejlepSi dila, za 
to rudi jeji redaktorovd, pp. Stanislaw Szczepanowski a Antonin Potocki. Prvni, 
CO »Czytelma« vydala, bylo: 1. »Dit£ Star^ho mdsta<, povidka na zdkladd po- 
sledniho povstdni od Josefa Ign;lce Kraszewskiho (B. Boleslavity) s i!ivodem 
J. L. Poplawskiho. 2. »2ivot a zdsluhy Adama Mickiewicze« od dra F. Ko- 
necznyho (s obr^zky). Ddle >Pam6tni spisy almu2nika< (Pami^tniki kwestarza), 
napsal Ignacy Chodtka s pfedmluvou dra Petra Chmielowskiho; »Przygody 
Beniowskiego na Syberyi, w Azyi i Afryce«; »Hryhor (Rehof) Serdecznyc, po- 
vidka, napsal T. T. Je2 (Zygmunt Milkowski); »Dla Swi^tej ziemi«, povidka od 
Sewera (Ignacy Maciejowski); >Rodzina konfederat6w«, povidka, napsal K. S. 
Bodzantowicz s pfedmluvou Czeslawa Pieniafka; »Wyb6r powie§ci< od M. Gra- 
bowskiho, s livodem dra Petra Chmielniowskiho; »Wyb6r powie^ci* od Berna- 



184 Literatura. 

towicza, Czajkowskiego, Skarbka, KosiAskiegO' a t. d. V historick^m a popisndm 
ohledu zasluhuje zvIdStni pozornosti obrdzkov^ spis »Cz§stochowa w obrazach 
historycznych«, napsal Pater Waclaw, kapucin. Dile seznamaje »CzyteInia polska* 
dtendfe s kozdck^mi vojnami XVII. stoleti, uddlostmi z dob KoSciuszkov^ch, 
z £asii Napoleonov^ch z let 1831. a 1863. » s Utrapami Poldkiiv na Sibifi a t. d. 
Z p^ra dra Felikse Konecznyho vySel zde p^kn^ obrdzkov^ spis »0 Adamie 
Mickiewiczu«. Mimo to jsou zde livotopisy znamenit^ch Poldkav a obr^zkov^ 
popisy Krakova, VarSavy, Poznand, Vilna, Cz§stochova, at. d. >Czyte]nia polska« 
seznamuje i6i ^enife s literaturou slovanskou i cizi z pfitomn^ch i minul^ch dob. 
»CzyteIniu polskoa« v§em vzd^lan^m Cechiim nejvroucnSji doporu^ajeme- 



slovenskA. 

ft 

Kniinica slovensk^ho Tndn. Red. L. V. Rizner. Mdme pfed sebou 
8 rfbnych pou^n^ch a zdbavn^ch seSitdv knihovny slovensk^ho lidu. VSechny 
jsou zajimavd a pou(^n^, a muiemefici, 2e pan Rizner m^ dobry vkus. Probirati 
vSech osm nebudeme, stalit bychom se pfilis rozvUdn^mi, udime pouze nlzvy 
jejich a koho zajimd sloven^ina a uherSti Slovdci, objednd si je, Ize je dosti 
levnS dostati. Jsout to: 1. >Vemf radca pri opatrovani a lie^eni dobytka 
a hydu*. Cena 30 kr. 2. »Od srdca k srdcu«. Cena 20 kr. 3. »Zdbavnd ve£ery«. I. 
Cena 20 kr. 4. >Kam vede korhel'stvo*. Cena 20 kr. 5. »Z^bavn^ ve£ery«. II. 
Cena 20 kr. 6. Tridsat rokov v Lojnici*. Cena 20 kr. 7. »Zdbavn^ veiery*. III. 
Cena 20 kr. 8. »Zdbavnd veieryc IV. Cena 20 kr. »Kni2nicu<, jakoi i jednotlivd 
spisy nabfti Ize u J. GaSparika, kni2n^ obchod v Turd. Sv. Martini (Uhersko). 



6 E S K A. 

Filosofie podle zdsad gv. Tom&ge Akvinsk^ho. Cist druhi. (Pokradovini.) 
Abychom ocenili nile2it£ v^znam, jak^2 kosmologie PospiSilova mi, dlu2no na 
zfeteli miti tide I, jeji si spisovatel pro dilo sv^ vytkl. Nebot jen podle stanoveni 
tohoto lidelu Ize spravedliv6 posouditi feSeni a provedeni otizek v dile obsaien^ch. 

A tu ji2 nipis dila sdm hlisd nira, 2e v dile Pospi§iIovS neprojednivi 
se kosmologie die zdsad sv. Tomi§e Akvinsk^ho absolutn6, n^jbti ve vztahu 
k modernim pfirodov£dim, se zfetelem na nejnov6j§{ vymoienosti ducha lid- 
skdho V oboru pfirodovgdeckdm. A tim, — coi ji2 nyni zaznamenati dlu2no — 
stivi se dilo PospiSilovo v ka2d^m smfira modernim, tfeba 2e podstatou 
jeho jsou zdsady filosofie stfedovfikd, je2 se vine jako derveni nit veSkerJm 
tkanivem filosofick^ho .syst^mu PospiSilova. 

Doba starSi mfila svflj zpflsob boje proti v6d6 kfestanskd, proti cfrkvi, 
doba modern! md takd svflj zpfisob, mi moderni zbranfi v boji tom. V dob^ 
nynfijSi nev^ra a v 2oldu jejim stojici vfida ii \6pe fefieno lichovSda odva2uje 
se pfiliS mnoho, usilujic podkopati .saray zdklady kfestanstvi a vftbec v§eho 
positivniho n4bo2enstvi, jeho2 nutnjm postuldtem jest bytost vySSi, bo2skd» 
o s o b n i. Tento boj moderni jest tim prud§i, pondvad2 se prohla§uje za boj 
r o z u m u proti nerozurau, za boj vddy proti povfife. Za tou pfi^nou na- 
mlouvd se svStu, 2e kfestanstvi svou vnitrnou bytnosti a pfirozenosti stoji 
V pfikr<6m odporu se vSemi vjzkumy a vyrao2enostmi moderniho sv^ta. Kfe- 
stanstvi pTif ji2 vykonalo svflj dgjinn^ likol ve vjvoji ClovfiCenstva a rausi proto 
ustoupiti duchu modernimu a jeho bujar^mu 2ivotu, jen2 vSecky dosavadni 
pomfiry a tvary lidskd spoleCnosti v nejhIubSich jejich zikladech pfemfiftuje a 
pfetvofuje a na vySSi stupen povzndSi. 

Kfestanstvi se sv^mi naprosto ustdlen^mi a proto vSeho dalSiho vyvoje 
a pokroku neschopnymi dogmaty neni pr^ ji2 s to, aby ve svych liplnfi ztmul^^ch 
a zkfehl]^ch formdch objalo a obsdhio vseckutukypici bujarost moderniho 2ivota,tak 
jak se vSude ve v6d6, v umdni, v prflmyslu aid. jevi. Proto pry nezb^^vi nyni 
duchu lidskdmu ne2 tato dvoji alternativa: bud* zustati ddle na stanovisku kfe- 
stanskdm a vypovfidfiti vdiku veSker^ moderni v6d6, — nebo postaviti se 
na stranu nynfijSi vddy a diti vjhost v§em do^^^matfim kfestansk^ra. Tertium 
non datur. Tfeti mo2nosti prj neni!? 

Ne2 ti, ktefi nyni tfimaji prapor vzpoury a odboje proti cirkvi a nauce 
ejf jmtSnem rozumu a vfidy, dopouStfiji se osudndho bludu, jen2 slove v logice 



Literatura. 185 

»petitio principii<. Kdyby cirkev katolickd se svoji naukou skute£n6 stila 
V zisadnim sporu s moderni v^dou, pak by ovSem nezb^^valo, nei vzty- 
6ti proti ni prapor v6dy k boji na 2ivot a na smrt. M£i2et s dobr^m sv^domim 
z^jist^ i nejhrd6j§i a nejdom^SlivSjSi pfirodozpytec, at ji2 zoolog, i\ fysik, ti 
chemik, sni2iti se k lisudku, 2e kfestanstvi nemd sv^mi ndsledovniky a stoupenci 
jen idioty, lidi nideho nemyslici, a 2e i cirkev katolick^ i v dobd moderni mMe 
se vykl^ti duchy osvicenf mi, po nejvySSich cilech pravdy a pozndni tou2iciroi. 
A jasno je zajist^ kaid^mu, 2e by nebylo mo2no rozumnS hijtti nauky kfe- 
sf^nsk^, kdyby skute(!n^m v^zkum&m moderni v6dy v jakdkoliv pfidinS od- 
porovalo. 

Ne2 spor mezi kfestanstvim a exaktnimi v^sledky nyndj§i vSdy, 
tof je priv& ona >petitio principii*, z ni2 moderni nevdra (tedy vice nevSra 
neili v€da) ve svdm boji proti kfestanstvi vychdzi. DomnSl^ tento spor, tot 
jedna z nejv^tSich a nejsm^lejsich modernich 12i, ji2 se na kfestanstvi \lto6'. 
A pon6vadl se tato veliki Ie2 v nejr&zn£j§ich variacich stdle opakuje, stala 

sc ji2 modernim £~5; "Tspc&v, slovem okfidlen^m, o jeho2 pravdS nikdo ji2 
nepochybuje. 

Moderni nevSra kuje sob6 sv^ nejbfit§i zbrang proti cirkvi obzvliSt^ 
zresuititfi v6d pfirodnich. Mezi pfirodov6dami a naukou kfestanskou 
zeje pry propast, kterd se 2ddn^m zp£isobem nedd pfeklenouti. 

A.no, mnoh^m pfirodozpytc^im, ktefi maji v uden^m svgt£ dosti zvu^nd 
jmeno, na nifem tak nezile2i, ne2 aby onu zddnlivou propast stdle vice jestS 
rozsifovali a prohlubovali. Za tou pf idinou chipou se ka2dd, s naukou kfestanskou 
zdinlivd neshodnd a nesdru2nd v6ty, kterou ten neb onen pfirodozpytec snad 
jen nihodoo pronesi, a prohldsivse ji beze v§eho dalSiho zpytu za zcela 
exaktni resuU^t moderni pfirodov6dy, dokazuji, 2e nauka kfestanskd stoji v zd- 
sadnizn sporu s moderni pfirodov^dou. 

Nedi se popirati, 2e v nyufijSi dobfi ve pfirodovfidfi vice m^n6 zobecnfily 
mnoh^ theorie, kter^ se s naukou kfestanskou neshoduji. Pf ipomindme zde jen 
na pf. theorii Darwinovu v jeji Hackelovsk^ vjstfednosti. Vubec mfl2eme fici, 
ic nyn6j§i pfirodovddou pfi vSech v]^zkumech, se kteri^mi se potkala, zraitaji 
pfemnoh^ vice mdnS absurdni theorie a hypothese. Duch lidsky neni nyni 

V 2idn(! v£d£ tak roz^efen a rozvln^n, jako prdv6 ve vSd£ pfirodni. Pon6vad2 

V oboru tomto dobyl v posledni dob^ tolik slavn^ch vit^zstvi, kter^^mi se mu 
podafilo pfirodu a sily jeji sv^ slu2b6 tak stkv€lym zpflsobem podrobiti, domniva 
se, 2e ji2 nalezl onen kouzelny prut, jimi vSecky tajeazdhady 2ivota pfi- 
rodniho pouhym dotekem dovede rozfeSiti. Pon^vad2 poznal zdkon, jim2 se ty 
neb ony zjevy a d6je pfirodni fidi, soudi, 2e t^m2e zdkonem mfi2e i mnohe 
iind zjevy vysvfitliti. Tak se stdvd, 2e fysick^ zdkony £asto pfiliS generalisuje 
ci sev§eobecfiuje a platnost jejich rozSii'uje i na obory, kter^ jim svou vnitrnou 
povahou pfimo odporuji. A takovou nesprdvnosti pak snadno dochlzi se vysledku, 
jei zisadnim \€tAm kfestanstvi odporuji. 

Jedninim takov^^ch udencfi vnucen kosmologii nevdS^n^^ ukol. Kosmo- 
logie == nauka o sv6t^ — mfi2e znamenati tak^ tolik jako prosloveni se kosmu 
sv6ta. A kterak se prosloviti md ten kosmos, komu svdd^iti md sv^t? Die 
modernich nev^reck^ch udencd sv6t md se prosloviti proti sv^mu pfivodci, md 
svdd^iti proti sv^mu tvfirci, proti Bohu. }ak t£2k^, jak nevd^cin^ to ukol! Die 
kosmoiogie sprdvnd sv^t proslovi se pro svdho tv&rce, pro Boha, jen kdy2 ukazy 
ve vSemmiru, a vymo2enosti ze zpytu pfirody podrobi se pfisn^ zkouSce 
pravd v€dy. 

Die zdsad poctiv^ v£dy dlu2no i v modernich ph'rodov^ddch, jak Dr. Po- 
spisil v uvod£ ke svdmu dilu pravi, >co nejpfisn^ji liSiti v^sledky nade v§i po- 
chybaost dokdzan^ a postaven^ od pouh^ch theorii, kterd sice maji do 
sebe ndjakou napohlednou v^tSi nebo menSi pravd^podobnost, nicmdng v§ak 
dosud nejsou jeStS nikterak zji§t6ny a stvrzeny. Nyni^jsi nev^ra uplnd misi tcnto 
dvoji moment ve pfirodov6d6, iili jasnfiji fe^eno, pfipisuje pouhym, dosud 
nidim nedokdzanym theoriim prdvg takovou v6deckou jistotu 
a platnost, jakousevyznamendvaji exaktni, snaprostouevidenci 
dokdzand resultdty rflzn^ch odvfitvi vfidy pfirodni. A timto 
mi§enim pouh^ch theorii seskutefin^mi vfideckymi resultdty 
povstal nejen hrozn^ zmatek v samd pfirodovddfi, n^brzispor 
mezi pfirodov^dou a naukou kfestanskou. Co se skutednych 
resaltdtfi t^kd, viddne mezi moderni pfirodovfidou a kfestan- 
stvim ncjkrdsnSjSi a nej velebnfijSi harmonic. Kdo tvrdi, 2e i tu 



186 Literatura. 

spor vUdne, ten€ nauky kfestansk^ bud' neznd, nebo znd-li ji, pak 
^royslnS mluvi nepravdu.« 

Kdyi tedy vSci tak se maji, tu nastdvi nutnosf uklzati a dokdzati mo- 
dernim pfirodozpytc^im, ie ndzory a v^vody jejich nejsou ve v§em sprdvny a tudii 
2e mnohd dfisledky jejich nutno popirati ve prospSch ndzoru kfestansk^ho. 

A to priv£ zvolil si PospiSil za ik^el sv^ho dila. Zcela odhodlan^ hotovi 
se k z^pasu a vyjadfuje otevfenS utel sv6 price: »Budeme v moderni pfirodo- 
v6d6 prfib^hem t(§to price ve dvojim smyslu uva2ovati: ve smyslu vSdy 
exaktni, a tu budeme dokazovati jeji liplnou shodu s naukou kfestanskou, — 
a ve smyslu pfirodni lich^ pav6dy, se kterou se kfestanstvi srovnati nedi, 
Adfikaz tento, 2e exaktni pfirodovSda s niukou kfesfanskou se 
^p1n6 sniSi a jen pfirodni pav£da ji odporuje, tot bude hlavnim 
pfedmStem a ilkolem price t^to.c 

Spisovatel naznadil nim tedy zcela jasnd u £ e 1 a li k o 1 sv^ price. A zp&sob, 
jak^m provedl ukol svdj, jak]^m t^^elu svdho dojiti se sna2il, vnucuje nim lisudek, 
ie kosmologie PospiSilova mi troji v^znam: 1. v6deck]^, 2. sociiini, 3. nirodni. 

(Dokon^eni). 

NSmecko-5esk^ sloynfk. Za pomoci ^etn^ch odbornikik sestavuje Dr. Joset 
Sterzinger Pfehli2i prof. Dr. V. E. Mourek. Tisk a niklad J. Otty v Praze. Neni 
v§edn6j§i frase v literirnim sv6t£ nei v^^ty: »vypln6na byla citelni mezera atd.< 
U2ijeme-li ji tentokrite i my, pfestivi b^ti frasi v fe^en^m smyslu, nebot 
nSmecko-^esk^ slovnik byl ji2 vroucim pfinim v§ech, kdo nuceni byli sihnouti 
k dosavadnim slovnik&ra toho druhu, ale nena§li, ^eho hledali. V£da i um£ni, 
femeslo i prAmysl u^inily v poslednich dobich v cizinS i u nis netu§eny pokrok. 
S nov^mi vyzkuray a v^robky vynofily se cel^ roje novi^ch nizvft a slov, za- 
starali slova zhynula, abych tak fekl marasmem, a novi pfihiisila se k jejich 
dSdictvi. 2ivouci feii se mini a proto nutno mSniti i slovniky. I tento slovnik 
musil tedy vyjiti a vySel, aby vyplnil v pravdfi >citelnpu mezeru< v iesk^ 
literatufe. i^ jeho dokonalost ru^i proslul6 jm^no Dr. V. £. Mourka, osv6d£endho 
profesora n^meck^ fe£i na 6esk6 university, jen2 slovnik pfehliiel, adkoli >lvi 
podiU, jak v livodfi se pravi, pfisluSi velice nadandmu a pilndmu Dr. Josefu 
Sterzingerovi. Ni§ lisudek o tomto dile neni nikterak vddeck^, proto2e materiil 
slovniku sim, jak rovnii v pfedmluvd se di, mi vyhov^ti praktick^ potfebg. 
A tomuto po2adavku, jak soudime nejen z obsahu slovniku, ale i podle jmen 
odbornik5, ji2 do ndho psali, zajist^ dosti udnil. Odbor theologicky nebyl nikym 
zastoupen, (pr^ se nikdo nepfihlisil) a tim vysvgtlujeme si nedostatky pfi pfe- 
kladu nfikter^ch slov. Tak na pf. slovo Betrachtung nemi ^esk^ho pfekladu zz 
rozjimini, Einsprechung zz vnuknuti, slova Altarsacrament = Svitost oltifni, 
jsme v&bec nenaSli, toliko: das Allerheiligste = nejsvdtdj§i Svitost (oltifni). Takd 
by theolog nepsal »obraz Ukfi2ovan6ho (Kreuzbild) s mal^m »u< a nejsv. Svitost 
oltifni s malym »s«. Ve smyslu vojenskdm resp. sermifskdm nenaSli jsme, co 
znameni: abwartende Hand, Mittelstellung. Zjin^ch slov chybi: >hinterdenklich« 
a jin^, Tafeltuch pfelo2eno =: plachta na stfil, a^ mime pdkn^ a v t^m2e smyslu 
u2ivand slovo »ubrusc (viz Tischtuch), Serviette by pak znamenalo ov§em jen 
»ubrousek« a nikoli »ubrus<. Led to jsou malichernosti, jich2 dot^kime se jen 
mimochodem, aby se nezdilo, 2e hiedime na krisn^m obraze skvrny po mou§e, 
jak vhodn6 pravi Kosina ve sv]^ch >01ympskych hovorech*. Opravdovou pfed- 
nosti slovniku je, 2e jsou nfimecki pfislovi tlumoiena pfim6fen]^mi desk^mi 
pfislovimi a pofekadly. Budi2 stejn6 k chvile tohoto dila, 2e u ka2d^ho nSme- 
ckdho slova udivi se jeho pfizvuk a 2e podle vhodnych zna^ek dtenif pozni 
archaismy i neologismy, v^^razy fidkd nebo nesprivn^ a m6t\6 sprivnd jako2 
i slova cizi v £e§tinS zdomicnSIi. Slova obscdnni jsou ov§em pfelo2ena, ale 
zbytednd se neopakuji, a to jen se zaditedni hliskou, ostatnd jsouce jen vyted- 
kovina, aby Setfeno bylo utlocitu a krasocitu. Otizka, mime-li tento tak 
dAle2ity podnik doporudovati, je zbyteCna. Nenit, jak fedeno, slovnik ten dilem 
vfideck^ra, ale praktick;^m, a 2e ho v praktickdm 2ivot6 mnozi potfebovati 
budou, je na biledni, protoie jen nisledkem tolika poptivek povstal a budou ho 
potfebovati tim vice, iim vice znalost jazyka n^meckdho i u intelligence deskd 
stivi se fid§i. Karel Burian. 

Str(i2cov6 Jesulitka. Napsal Alois Dostil. Hlasfi katolickdho spoiku 
tiskovdho na rok 1898. Cislo Ctvrtd Cena 25 kr. Autor popisuje v rouSe po- 
vidkov<^m ddjiny pra2skdho Jesulitka u KarmelitinA na Maid Strand. Stra2ci 
Jesulitka byli hlavnd dva mniSi, Cyril a Luki§, a okolo Jesulitka a jejich osob 



Literatura. 187 

otiii se hlavni d£j povidky, dopln^ny historick^^mi ud^lostmi t6 doby. Dosti- 
}ovy povidky vynikaji mif^m, plastick^m lifenim a pfednost tuto roaji tak^ 
»Stri2cov€ Jesulltka«. Povidka poadaje i bavi. V t^m2 svazku umfst^na jest 
povidka: 

Jen do nich, do tSch blahobytnlkfl. Napsal Fr. KoStil. Spisovatel po- 

pisaje vjezd kaplana Boreck^ho do vysok^ch hor v den St6dr^ho ve^era. Pfijel 

tarn po dlouhdm bloudSni v Vil v noci, aby tarn v dob£ vino^ni konal za ne- 

mocn^o far^e sluiby Boli. Doroa mu stonal otec, ale nemohl k ndmu, novi 

povinnosf kn62skd mu v torn brdnila. NavStiviv potom otce ulehl a stal se bid- 

n^m deficientein. A vedle tohoto obrazu klade spLsovatel vypravovdni dvoa svo- 

bodomys1nik& ; povidal jeden druh^mu, jak ztrdvil Stddrj ve^er: pochutndval si 

s pfitelem na sel^tku, jedl ustfice, pil v^tedn^ vino a koufil v^bornd havana 

a koafili do noci, kdy2 ui iensk^ vr^tily se z kostela, a vSecko doma spalo. 

Kdyi si tak oba pfdtel^ dosti napovidali, otevfeli obrlzkov^ dasopisy a chechtali 

se nad karrikaturami kn€ii. Je to zdafil^ a poudn]^ obr^ek. 

Dcera kazikoya. Napsala A. Aylicsonovd. Z fran^ttny pfe1o2il J. A. Un- 
zeitig. Zibav ve^ernich ro^nik devaten^ct^, ^islo tfeti. Redaktor FrantiSek Po- 
hanek. Pan Martini a jeho syn Jifi ujmou se divky, hrbatdho sirotka z kmene 
indiinsk^ho. Pan Martini, majetnik rozsdhlych pozemkA, spravovav rozlidn^ vy- 
sok^ dfady politick^ v Ecuadoru, sv^ vlasti, zfekl se 2ivota ilfedniho a odebral 
se do Francie; vidycky si pfdval, jednou se tarn usaditi. 

Sotva pfiSel do Pafiie» o2enil se s mladou divkou, ale mani^elka umfela 
mu zihy, zanechavSi mu mal^ho Jifika. 

Pan Martini v£nuje vychovdnf svdho syna v§emo2nou p^^i, a kdy2 Jifik 
vyrosti, kond s nim cesty, aby se vzdSlal, a tu v Bretofisku naleznou hrbatou 
luirk^tku. Oba mu2i jsou zbo2ni a hodni, i staraji se v§emo2n6 o uboh^ho 
sirotka. 

Cely 66] se odehrlvd nejprve, jak jsme ji2 fekli, ve Francii, potom 
V Montevideo v Americe a kone^n£ v Peruansku, ve vlasti Mark^tky, dcery 
kazikovy. 

Blark^tka Ine k obSma mu2£im upfimnou vd^dnosti a k Jifikovi zahofi 
Uskou. Ale on o torn nevi, vl2i si Markdtky pouze jako sestry. V Montevideu 
lamilaje se Jifi do siicnd Marie, netefe vd2endho Idkafe d'Esuarse, kde2 jest 
v nemoci Id^en. Du§evni muka Markdt^na jsou hroznd. Star^ Martini, jen2 by 
ji potdSil. tu neni; odejel na sv^statky, a starl slu2ka Perrina, MartinovS roding 
v&ii€ oddani, nedovede ji utiSiti. Markdtka 2drli, du§e jeji se boufi, povaha 
jeji se zhorSuje. Ona, hrbldek, nem&ze b^ti §tastn^, i nen^vidi sokyni Marii a 
Djubd ji ur^i. 2irIivost ji mu^i a u2ir^. 

Ale ud^Iosti rozvijeji se dile bez ohiedu na na§eho hrbddka. Jifi jest 
8 Maiii zasnouben. Dosihnuv otcova svoleni, kond v chrdmu sfiatek a po n€- 
jak6m dase odebiraji se novoman2e]d, Mark^tka a Perrina k otci Martiniimu 
do Limy. 

V Lim6 V dob£ postni cel^ m£sto se modli. Velik^ podet obyvatelfl Limy 
napliiuje chrdmy, amnoziznich uchyluji se do feholnich domfl, aby se v i!ipln^m 
ustrani pfipr^vili na svdtky velikonodni. Toto zdtiSi voli i Markdtka a bydli 
vedle vzne^en^ 2eny Josefy, prosluld v Lim£ zbo2nosti a dobr^mi skutky. Spo- 
le£nost t^to vzneSen^ 2eny a ndbo2cnskd cvideni, sv. zpov^d' vrdti Mark^tce 
vim, prostotu srdce i ducha. Velikonodni alleluja shledalo Mark^tku silnou a 
rozradostn^nou. 

Timto d6jem zadini tfeti obdobi v 2ivot6 dcery kazikovy. Trpkd zkouSka 
2ivota, slast viry, sv. zpovfid' vriti ji vzneSen^ klid v duSi a mir v srdci. V kld- 
stefe nal^zi Mark^tka stopy ^v^ch pfedk&. Dovidd se, 2e jeji otec Rumi Nahui, 
jemu2 pfezdSli kazik, poditln byl mezi nejsrdnatndj§i mu2e ve vdlce za svobodu 
vlasti, v ni2 padl. Jeji pfdteM mohou b^ti v m6st6 Truxillu. Star^ Martini ubird 
se s Markdtkou do Truxillu a ve vesnici Moche, nile2ejici kmeni indidnskdmu, 
naleznou stolet^ho starce. Fernanda, pradSda Mark^tky, jen2 je blizek smrti. 
Poznav svoji vnudku, odkd2e ji rodinn^ poklady a zemfe. 

Mark^tka odtud vlddla jmdnim jako panovnice; zaopatfila v§im pohodlim 
sv^ho dobrodince, jen2 neSt€stim pozbyl veSkerdho jmfini, zaopatfila Jifiho 
i jeho manielku a jejich syna Petfidka udinila d^dicem sv^ho jmdni. 2ivoc svdj 
v^novala chud^m, trpicim a mrzdk&m. 

Co pravime o cel^ prdci^ Mimo zajimav^ dSj klademe vdhu na moment 
vyckovivaci! Markdtka opu$t6nd, hrbatd, ale nadand, vssdvd do sebe hn6va zd§t. 



188 Literatura. 

Ale dobrota jejiho p&touna Martiniho, plynouci z viry a jejiho nevlastniho 
bratra Jifika, trpki zkouSka jejiho 2ivota, pobyt v kl^tefe udini z ni dobrou 
divku a Slechetnou dceru. Kdy2 zbohatne, odmSni se sv^m pSstoan&m a pa- 
matuje na chud^. Vliv n^boienstvi katolick^ho na utvofeni karakteru dov^ka, 
Uska plynouci z kfestanskd viry doch^zeji v d6ji povidky platnosti. V^ru, 
pSknd to price! 

Reqniescat in pace. Povidka. Napsal Zikmund Chelmicki. Z polsk^ho pf e- 
loiii Julius Ko§ndir. >Zibav Ve£ernich< ro^nik devatenlct^, 6is\o dtvrtd. Povidka 
lidi obec Javofin. Je tu vSeobecnd pokleslost, nehospoddrnost; mu2i sedi u 2ida- 
krdmlfe, 2eny a dgti doma bidou p\i6U a hubeni^ dobytek sotva nohy vle^e. 
Jediny, kdo tu prospivl a se raduje, jest kr^mdf 2id Mo§ek. 

Do osady se dostane farlf Mali^k^. Je vyborn^ kazatel, vytedny zpSvik 
a dobr^ dlovSk. Kdyi zapSje pfi pohfbu Requiescat in pace, srdce vSech 
se chvfije. 

Povidka \i6i jeho pdsobeni v JavofinS, boj s 2idem-kr£mdfem a jeho vi- 
tSzstvi. Javofin zkvetl a slynul zbofnosti, pofddkera a blahobytem. K6i by 
mezi ndmi kniiim'i bylo hodn6 takov^ch Mali^k^ch! Doporuiujeme ke £teni 
n£ katolick^mu duchovenstvu. Tom. Skrdle. 

Kam jdeS? Kniha litSchy pro doby trudn^, kterou sepsal Dr. Karel L. 
6.ehdk. Se schvlleniro nejdfist. knii.-arcib. konsistofe pra2sk^. V Prazc 1899. 
Cena 1 zl. 20. Ve zpfisob<S popuUrnich, pfdtelsk^ch dopis& sna2i se pan auktor 
pou6ti svd itenAtc o nebi, je2 jest pravou na§i vlasti. HIavnim a praktick^ 
ufelem knihy jest nejen pou^ovati o pfedmdtd zvolendoi, ale k n^rou v^sti. To 
viddti nejen z tendence, je2 v§ude probleskuje, ale i z v^slovn^ prosby, kterou 
pan auktor siln^^m pismem otisknouti dal na strince 7., prav6: >dteni list& 
tdchto si)OJujte v2dy s modlitbou pfed ^tenim a po ndm; o torn, £eho jste se 
do^etli, pilnS rozjimejte a dlepoznan^ pravdy takd piln£ v 2ivot6 sv^m sefid'te!« 

Cell kniha jest u£eln6 rozd^lena na tfi tisii. V ^sti prv6 pojedndvl se: 
V £em zlle2i pravd na§e vlast? Cist druhl vyklidl: iak se do pravd vlasti sv6 
dostaneme? Cist tfeti rozebirl: Kterak se v pravd vlasti 2ije? Ka2dl z uvede- 
n^ch tfi iisti ml nSkolik dopisA rozdSlen^ch v odstavce, aby v§e bylo zfejm^m 
a pfehlednym. Oprava zevn6j§i jest slusnl. Mluva dosti sprlvnl, sloh jedno- 
duch^, dftkazy logicky uspofldan^, nlmitky pfipadnS vyvrlceny, vysvfitlivky a 
poudeni mnondy velmi dobrd, v§ude mistn^ a pfipadnd. 

Adkoli moment asketick^ vSude pfevlldl. pfece spisovatel bedlivS si 
vSiml i dogmatiky a apologetiky. |e to i6i docela v pofldku a die osv£d£en6 
praxe, ktera zvllSt^ dnes, kde neznalost v£ci plodivl tolik odporu a nevSry, 
jest naMhavSjSi nei kdykoli jindy. Nase &Lsy vyiaduji, aby se i zboin^m lidem 
neustlle podlvala obrana viry a cnosti. Z t6 pfidiny velmi chvllime my§l^nku 
auktorovu, pojednati o nebi nejen asketicky, ale i dogmaticky a apologeticky. 

Na zlkladS Hisem svat^ch, sv. u^iteldv a spisovatelA cirkevnich starSich 
i nov^ch jako2 i vlastni bohat^ zkuSenosti a dSjepisn^ znalosti hledi pan auktor 
probrati a prost^mu ^tenlfstvu objasniti nauku na§i o nebi. Na ranohych mistech 
zachlzi velmi sCastnS a dovednS s pfe^etni^mi citlty Pisma svatdho, je2 prlv6 
o tomto pfedm6t6 vice ne2 kde jinde b^vaji nejasny a nebezpedny. Pro lepSi 
porozumSni mluvi td2 auktor velice obraznS a maluje nebe iiv^mi barvami, 
mnohdy tak iiv^mi, 2e jsme jaksi zara2en6 pfed malbou jeho stlli a se oblvali, 
aby z cel^ho naposled nevyziral obraz pfiliS materillni. Sly§i-li prost]^ ilovfik, 
2e nebe stoji na horlch, 2e ml briny, dvorany, kostel. hradby, nlmdsti, ve5e- 
fadlo atd. a vidi-li, 2e se tak vyprlvi na zlkladd Pisem svat^ch a v^rok& sva- 
t^ch otcfl cirkevnich, mfl2e snadnfi byti v nebezpedenstvi, 2e v6c dobfe minfinou 
pojme Spatnd. Tak6 se nlm zdl, 2e ze spisu dosti jasnS nevyzirl, co jest sku- 
te<in£ dilnkem vgrou£n]^m a co jen domndnkou a lidsk^m dohadem. V nSkte- 
r^ch v6cech bohov6deckJch s auktorem se nesnlSime. Kniha »Kam jde§?« za- 
sluhuje doporudeni a rozSifeni hlavnd pro svfij moment apologeticky a aske- 
ticky. Filip Jan Konefiny. 

Zlatd kniha DSdictvf 8vat6 Ludmily: Zlat6 Ifstky, ziat6 klasy. Cislo 
XXXV. V Pisku. — Oba podily letosni zpiSsobem velice vhodn^m a povznl- 
§ejicim pfispivaji k oslavd dvou vzlcn^ch jubileji: Jeho Svatosti pape2e Lva XIII. 
a Jeho Veiidenstva cisafe a krlle Frant. Josefa 1. Pfinlseji jubilejni blsnS (Jindf. 
S. Baar a Prokop Zaletdl) a vroucnfi psan^ 2ivotopisy, provlzen^ zdafiljmi 
obrlzky; mimo to i menSi povidky. »Zlatl kniha« piseckl po mnohl Idta svfido- 



Literatura. 189 

lite a vytrvale pracuje k nlboiensko-mravni vychov£ mUdeie a m£la by tedy 
yti CO neju£inn£ji podporovdna. A jeito nelze ^ekati, 2e by podpora tato byla 
K:2na bez nejhorliv^jSiho pfisp£ni z naSi strany — roinfme duchovenstva a ka- 
Dlicky sm^Slejiciho nebo konservativniho uditelstva — vzndiime prosbo ke v§em, 
doi )sou pf imo v naSem tiboru nebo alespoh nejsou proti nimu — aby »Zlatoa 
:nihu« kdy a jak jen mohou doporudovali a rozSifovali. Dlouholet^ pfisobeni 
Dddictvi sv. Ludmiiy* doporu^uje se samo. a mimo to doporo^uje v^born^ 
. zdslufn^ ten podnik i neoby(^ejn<L jeho tdce. Za vklad 3 zl. stivd se dit£ i^dera 
>d casu pfihli§ky (kterd se mhie stdti hncd po kftu sv.) ai do uplynui^ho 
to. roku; za vklad 2 zl. na dobu 12 let; Skoly a rodiny stdvaji se za vklad 5 zl. 
idy jednoho oddSleni, za vklad 10 zl i!idy obou odd61eni na vidy. jednotlivci na 
loiivoti. 

Rddi jsme v2dy ve »Vlastt< upozorfiovali na »Zlatd klasy« a »Zlat^ listky« 
I prosime za jejich podporovdni i dnes, a je§t£ usilovn6ji, ne2 jindy. Literatura 
3ro ddti je zaplavena spisy, kter^ d6tem neprospivaji, ale pfimo Skodi. Z toho 
vzchAzi povinnost: rozSifujte a podporujte tisk dobr^. A k tomu eroinentn^ ni- 
eli D^dictvi sv. Ludmily. Podporovatt a roz§ifovati je, neni pouhou benevolenci, 
i\e naprostou povinnosti. Josef Flekidek. 



NaSe kalend&f'e. 

KalendAT-e vyi\6 vydavatelstvlm a redaktorstvfm Monsign. Adolf a 

Rodlera, komofiho jeho Svatosti, stdelniho kanovnika v Ceskfch Hud^jovicich : 

Mariansk^ kalenddf, Svatd rodina, Kalends k uct^nf nejsv6tdj§ich srdd Pina 

)e2i§e a Panny Marie. — Msgr. Adolf Rodler prdvem ndleii dnes k osobdm, 

kter6 maji pfevelikd zdsluhy o katolick^ tisk a jeho rozSifovdni. Vydalf a redi- 

'^o\'^\ celkcm jii tficet fityfi kalendife, objemn^ knihy, pln^ v^borndho dteni, 

Kterd vykondvaji v lidu v nejpravdivSjSim smyslu slova apoStolsk^ posUni. A ka- 

lendif mi, v lidu mnohem vSt§i v^znam nei denni list nebo t^dennik. Casopis 

{)0 pfe^tenf v6tSinou propadd zk^e; kalenddf se schovd a b^vd vitan^m i po 

letech; kalenddf vntkd i tarn, kde po cel^ rok nedtou 2ddn^ch novin. Nechf si 

nikdo nemysli, 2e vyddvati katolick^ kalenddfe je v£ci snadnou. Ptejte se jejich 

redaktorfi a pofadatelfi, a oni v^m feknou, jakd to prdce. Na§e spisovatelskd 

obec chovd se k t€mto kalenddffim jako v&bec ku katolick^ literdrni produkci 

naprosto odmitav^; 2idovsk^ kalenddf v§ak pfirosti ji k srdci; to u2 je ddvno 

zndmou vdci. Redaktor musf po^itati v^hradnS na katolickd spisovatele; t^ch 

neni ranoho, a ktefi jsou, jsou pracemi a2 pfeti2eni. Msgr. Adolf Rodler dovede 

vyhledati nejIepSi a s p^d v pravdfi otcovskou stard se, aby mSl v das jejich 

pfispfivky ve sv^m redaktorsk(§m stolku. A tato otcovskd pdie jest vidfiti na 

prvni pohled, jak jen kalenddf e otevf erne. V »Marianskdm kal.« dtcme povidky: 

Marianskd pobo2nost?. — Mezi ledy (B. Brodsky), Pod mocnou ochranou. — 

Tak^ umdlec (Al. Dostdl), Bo2i trest (los. Flekdeek), Chybn^ krok (V. Spadek). 

Pisefi zachrdnila jej (Karel J. Dvof^k), Zvid^tni udcllost (|os. Kfcmen), poudn^ 

cldnky od J. Je2ka, B. Hikla, prof Jos. Branise, Frant. Wildmanna, L. Gross- 

mannov^-Brodsk^, Fr. Kroihera, hospoddf.sk^ stati od feditele Dumka, Leop. 

Zeithammra, J. 2ahourka» bisn€ nestora B. M. Kuldy, B. Hakla, Terezy Polabsk6 

a jin^ch; v^teinj' je apologetick^ Cldnek Dra Antonina Skoddopole: »Nendvist 

proti katolickd cirkvi a jejimu knS2stvu<; jsou zde vysloveny znamenit^ my- 

sldnky, jako stvofeny k tomu, aby si jich povSimli nasi fednfci a u2ivali Jich 

hojnfi ve sv^ch pfedndSkdch, ktere konaji ve spolcich a jednotdch. Jsme jisti, 

ze by mnohou v^tou zde obsa2enou vehnali socinky, ktefi se sem tam do ta- 

kovjch schfizi vloudi, tak do lizkych, 2e by nemohli ani k jedind odpovdd^ti. 

V »Kalenddfi k uctSni nejsv. srdci« jsou povidky: Za synera, Spravcdlivost vi- 

tgzi (B. Brodsk^), Tajemn^ svit (K. Chalupa), Pobloudilci (Josef Flekaeek), Po- 

dezfeni (V. Spadek), Platit! (Alois Dost41), U obrizku (Alois Dostal), Dvacet 

pdt vranqvsk^ch rytiffi (J. Houska-PoCdteck]?), poufin6 Clunky napsali: Tomd§ 

Skrdle: Ustav pro v^chovu mrzdikfiv v Praze, jeho2 jako apolof^eiickdho ma- 

teriilu td2 v^bornfi mohou uiiti nasi feinici; prof Branis: Lelopisnl cisla a 

znameni, J. Je2ek: Marie Styrovd, Potulky Povdiira, Dr. Jan Krystufek: Obraz 

z dfijin devatendctdho stoleti, Josef Mrfidvek: O vzduchoplavbfi; hospod^fskd 

stati feditel losef Dumek a Leop. Zeithammer; bc[sn6: B. HakI, B. M. Kulda, 

Josef HorskJ, V. Votruba. NejmladSi z nich, »Svatd rodina* , obsahuje povidky 

od Al. Dostdla, B. Brodskdho, Terezy Polabsk(5, V. Spa^ka, Josefa Flekdika, 

Jos. Kfemena, Grossmannovd Brodskd, J. Housky; poudnd cldnky: v prvd fadfi 



190 Literatura. 

jroenujeme v^bornou prclci vys. d. Ant. Lenze: »Cestou pravou nejdou, kdo v§e 
napofdd bez rozvahy dtou, anebo iisti ditkdm dovo!uji,c ieji2 pozoruhodn^ a 
znamenit^ my§Mnky opdt doporu^ujeme k u2iti v pfednaSkdch. Ddle pfispSli 

V torn oboru J. Jeiek, Ant. Zftek (Kam vede nev6ra, pojedndni, je2 poskytuje 
pdkn]^ podklad ku matehllu k pfednd§kdm), prof. Jos. Brani§, Fr. Jan Kroiher, 
B. H., hospoddfsk^ ^Idnky napsali J. Dumek a Leop. Zeithammer; bdsnd B. M. 
Kulda, Grossmannova-Brodskd. Jos. Horsk^, B. Hakl, St. Synek atd. V§ecky 
kalendlfe maji pSknd ndbo2cnskd pojedndni z p^ra K. Mrd^ka, V. Tesafe-BIa- 
nick^ho, Josefa H&lky a j.; ddst praktickd je velice bohatd, illustrace v^tSinou 
pSknd. Jest tedy svatou povinnosti katolickdho tisku, aby tak v^bornd publi- 
kace v§emo2n£ doporu^l a s veskerou horlivosti pracoval k tomu, aby kaidd 
katolickd domdcnost opatfila se v^hradn6 katolick^m kalenddfem. Nejv£t§i 
radost ze sv6 snahy a p^^e bude zajist^ velezaslouiil^ redaktor msgr. Adolf 
Rodler miti tehdy, budou-li jeho kalenddfe co nejdfive rozebrdny. Kone6n£ 
slovo k panu nakladateli. Msgr. Adolf Rodler po Mta sdruiuje kolem sebe nej- 
lep§i sily ze spisovatelstva katolick^ho. Podali price krisn^ a vybran^. Nebylo 
by Ize nejlep§i povidky vydati ve zvldStni knize — ov§em za levnou cenu? Tak 
by kalendife vydaly u2itek stonisobn^. Materiilu je v nich za ta Idta vie ne2 
dost. Vfic je hodna pfemJSleni. VIdp. redaktoru Msgr. Rodlerovi pfejeme 
mnoho let pevndho zdravi a katolickym spisovatelfim rovn^i, aby se vsichni 
ka2ddho roku schizeli v kalendifich nim tak nutn^ch, v dne§ni dob6 ne- 
zbytn^ch. Karel Uhlif. 

KneippAv kalenddl^, rodnik III. 1899. Upozoriiujeme na vyte^nou knihu, 
pfesnS vedenou v duchu f prelita S. Kneippa. Zibavn;^ ob.sah tohoto pSkn6 
upraven^ho kalendif e pf ed£i bohatosti a pestrosti sv6 pf edch£idce ; mi n£kterd 
nov^ spolupracovniky duchovni. CisC praktickd pfehojnS je zastoupena za re- 
dakce praktick^ho odbornika. 2erty a vtipy jsou zde sluSnd, bezvadn^, illastrace 
sli^n^, hojnost humoristick^^ch ^linkd zachovi stoupence u^eni Kneippova pfi 
vesel^ mysli, ji2 nelze podcefiovati ; jet veseli mysl — pfll zdravi. Drobn6 rady, 
jak vyldditi obydejn^ n^kterd nemoci, jsou velmi pozoruhodnd a vitand. 

L. Grossmannovd-Brodski. 

D^lnick^ kalenddl^ feskoslov. strany socidlnS-demokratickd v Rakousku. 
Nikladem dasopisu »Zdf« v Praze. Na roku 1899. Letos jest tomu prdvfi 20 let, 
CO vysel prvni kalenddf socidlnich demokrat£i v Praze. Pfed tim iako na pokus 
vySel r. 1878. jen maiy almanach, a kdy2 se ujal, pfistoupili sociilni demokratd 
k pofizeni kalenddfe veikdho. Nyn£j§i d^lnicky kalenddf po 20 letech nem&2e 
se v§ak obsahem nikterak rovnati kalenddfi prvdmu. Ddlnickd kalendife jsou 
v£ibec rok od roku obsahem a celou hodnotou chud§i a chudSi. A potom so- 
ciil. demokratd fikaji, ie kra^eji s duchem &su. Nu, ponechme jim tu radost — 
kdy2 to mysli. Prohlddnfime si obsah kalendife: »My jdeme v pfed< (bisefi). 
Tato bdsefi celkem jeStfi ujde, protoie ji nepsal dfilnik, njhri nfijaky student, 
podepsanj S. Tfebick^. — »V lidskdm doup€ti« od Aug. Skaunice lifii brloh, 
hotel >u princezny.« A aby d^j tdhl, zataien je do povidky i jaki)^si vymy§len^ 
farif, kter^ mSl v£t§i §tolu neili maji socidlni demokratd. Jakdsi Helence ze- 
mfela domnSli matka a Helenka m6la s farifem rozhovor o plat pft pohfbu, 
ale celkem, jak socialni demokraty znime, neni to jeStd tak zle li£eno, jindy 
dovedou li^ti takovd rozhovory mnohem ostPeji. Spisovatel mi namifeno psiti 
o lidskdm brlohu a nedivme se, ie ho vidi vlude, proto dSli i z fary misto 
hanby. A takd se p. Skaunic vytrhl s briohem >u princezny.« jinak by se po- 
vidka scvrkia na pouhd objasndni, 2e Helendina matka neumfela, ale 2e matkou 
jeji jest nevdstka Tekla, kteri ji do brlohu zavedla. Duchaplni to povidka, ne? 

Sebe vfidcovd sociil. demokratfi pod zihlavim: >Na§i zistupcovd v fisskdm 
parlamentd* pdknd vyblejskli. V§ech 14 poslancd je zde a jejich chvila v 2ivoto- 
pisech veliki. A potom, ie pr^ si sociilni demokratd nepotrpi na oslavu. Je to 
vid6t. Chuddky, nejchudSi proletife tam nedaji, ale sebe ano. — >Vyhnanstv£ 
na Sibif« je vyAato z Kennanovy >Sibife<, jemu2 bylo dokizino jin^mi spiso- 
vateli, 2e je stary »priSil.« — >Pohidka o holubechc je pravi holubi pohidka. 
Moudrosti v ni mnoho neni. Hubeni holubi musi nositi do holubniku tdm tlu- 
st^m, kterd na konec takd hospodif na sbirku vy2ene a tak zavede pofidek. 

V tom mi se zradti dneSni sociilni 2ivot. — Povidka »Dohozeni« jest liplnd 
bez mySlenky na papir nahozeni. Ddvde z listavu pro zaopatfovini slu2eb pfijde 
do slu2by k pinfim a musi v noci pfed »milo8tpinem« utdci, honi ji po kolejich 
drihy, a2 pfijede vlak a divku pfejede — na >dosmrti « Tot v§e. DalSi listy 



Drobnd literlmi a jind dfileiitd zprivy a livahy. 191 

alenddfe vypln^n^ jsou otisky z dob komuny, z roku 1848., z vojenskdho 
vota, o o^kovdni, o ochranndm zikonod^rstvi, chudidk^mi drtamt >Pfi v^chodu 
unce,« >§t6dry vcCer« (nejapn]^ a bez d6je), politick^ pfehled, seznam v^rod- 
ich trhfi, kter^ sotva d6lnici roohou potfebovati» ale za to mnoh^ sociiini 
andrlata. Tim jsroe probrali obsah d^lnickdho kalend^fe. Pou^eni pro ddlniky, 
slechtilou zibavu, praktick^ pokyny, srozumiteln^ ildnky z oborA pr^ce a fe- 
lesel, toho bychom v kalendifi marni hiedali. Jest z toho vid6ti, jacf »d6lmci« 
:] pfivedii na svdt. V6ru, na svcS nyndjSi >literity« z tdbora soci^lnich demo- 
ratd, jak sv6d£i letos vydan^ kalendif d61nik&, nemusi b^ii d^liuci hrdi. 

T. J. JirouSek. 



3R0BN£ LITERARNf A JIN£ DI}LE2IT£ ZPRAVY A iJVAHY. 

Sv. Otee Ley XIII. Z^jmy katolick^ cirkve a Francie setkaly se v jednom 
;m6ru. Rozepsaly se o torn veSker^ katolick^ ^asopisy nejen francouzskd a italskd, 
lie i sv6tov^. jednd se o protektor^t Francie nad sv. zemi, jeji vykonilvd ode 
idvna katolick^ Francie. Kardindl Lang^nieux, arcibiskup reme^k^, obivaje se, 
ie by pnivS ve pfitomn^ dob^ tento protektorit mohl byti ohro2en, pom^ilel 
na zaioieni druistva vzneSen^ch osobnosti za lidelem obh^jeni a udrieni tohoto 
francouzskdho protektoritu nad svatou zemi. Dopsal v t^ v6ci Jeho Svatosti 
Lvu XIII., ktery velnii sympaticky odpovdd^l. List sv. Otce v t^to zamnav^ 
vCci zni takto: »Neimiiej§i synu ! S 2iv$m zadostu6n6nim poznali jsme z Tv6ho 
dopisu. 2e vynikajici mu2ov6 pojali mydl^nku zaIo2iti ve Francii ndrodni komitdt 
pro udr2eni a obhijeni francouzsk^ho protektoritu nad svatou zemi. Niiddn^ 
podnik by nemohl \6pe odpovidati velikoduSn^m a rytifskym tradicim VaSi 
vzdcn^ vlasti, jako tento, dot^kajici se zem£, je2 byla touhou kfiiick^ch taieni. 
Mnoho stoleti od t^ doby uplynulo, mnoh^ utoky d^ly se proti cirkvi, aby se- 
slabily viru, ale licta ke svatym mistfim z5stala pfes v§echny doby. lestli se 
V n^kter^ch Maseeh zd^lo, 2e ucta tato ponSkud klesd, vidime nyni, jak se znovu 
ozivuje klidnymi poutSmi kfestansk^ zbo2nosti, kter^ v2dy rldi podporujeme. 
Nem&ieme, ne2 chv^liti podnik §fastn6 po^at^, nov^ ohiednd lormy, starf duchem; 
zajtst^ bude odpovidati potfebdro den ke dni rostouciro. Ka2d^mu je zndmo, 
2e Ty, nejroilejSi Synu, zfel jsi na vlastni 06, jak trpi zdjray katolikd v Pale- 
stine, a jak^m nebezpe^'m jsou obkli^eny — tyto z«ijmy uzce souvisici s ma- 
jetnick^m prdvem a uiivdnim svatyfi, kter^ zbudovala zbo2nost naSich otcuv 
tarn, kde vykondna byla tajemstvi vykoupeni lidskdho. Nepfeitel6 katolikA zdvoj- 
n^lsobili svou £innost a i!isiH, aby ve svatynich omezovali zboinost syn& kato- 
lick^ cirkve a ji pfekiieli. Proto dilo, o n€mi, nejmilej§i Synu, mluvis, vznikd 
ve pfihodn^ chvili, a slibujeme si od nSho do budoucna blahoddrn^ vi^sledky. 
Francie ml na v^chod6 zvldStni posldni, kter^ ji svdfila Boiskl Prozfetelnost, 
posvSceni nejen mnoh^^mi stoletimi, ale i umluvaroi mezindrodnimi, jak i uznlno 
bylo naSi korgregaci Propagandy prohUSenim ze dne 25. mije r. 1888. Svatd 
Stolice v6ru ni<^im nechce se dotknouti slavn^ho dSdictvi, kter^ Francie ob- 
drzela od sv^ch pfedkfi a kterd si chce beze vSi pochyby i pro budoucnosC 
zachovati, trvajic vidy na v^Si svdho vzneSen^ho poslini. lidAme si tedy, aby 
tlenovd spole^nosti jii utvofen^, posilnfini jsouce tfimito vzneSenymi mySldn- 
kami a majice v srdci velik6 zdjmy niboienstvi a vlasti, tvofiii ve Francii veliko- 
du§n6 drufstvo, kterd by pokraCovalo v pracich konanych po VI stoleti. Nechat 
tyto sdru2end sily zajisti katolickd cirkvi na v^chodS pokojnd byti, aby mohla 
klidnd a s v^sledkem pracovati na roz§ifovini prav6 viry a k ndvratu zblou- 
diiych ove<*ek do ovfiince NejvySSiho a jcdin^ho pastjfe. Jako ziruku nasi 
otcovsk6 lisky udSlujeme Ti, nejmilejSi Synu, apo§tolsk6 poiehndni. D^no 
V feimg u sv. Petra dne 20. srpna 1898, ve dvacit^m prvnim roce Naseho ponti- 
ftkitu. Lev P. P. XIII.« — V dob6, kdv nfimecky cisaf Vildm podnik 1 cestu 
do sv. zemS a kdy se z t^to cesty iini ruznd dfisledky, jest tento projev sv. Otce 
velmi dflleiitj. — Ob62nik rusk^ho cara MikuliSe II. o odzbrojeni a rairu vy- 
volal ve Vatikdn6 2iv^ ohlas, coi ani neni tfeba zvld§t6 dokUdati. Vidyt pape- 
iovd a cirkev byli ddvno hlasateli Idsky a miru mezi ndrody, ai hlas jejich byyal 
hiasem mamfi volajiciho. Sv. Stolice vySle do kongresu miru zistupce. Ve chvili , 
kdy Mdky tyto se tisknou, vySla snad ji2 novd encyklika Jeho Svatosti o an- 
archistech. Vidime, ie Lev XIII. je stile zamdstndn, 2e stile pracuje ku blahu 



192 Drobn^ literdmi a jin^ d£ile2itd zprdvy a dvahy. 

lidstva a cirkve, a kdy2 duch i tdlo zemdleno, odd^vd se poesii, v nii naldz^ 
utdchy a odpo^inku. Proto obdivuje vzneScn^ho vatikdnsk^ho kmeta eel} sv6t 
a i zraky nekatolickdho vzdSiandho sv6ta upfeny jsou pozorn^ k posvdtn6 
Jeho osobg. 

Znamenf doby. Pod timto tttulem pfinesla »Cesk^ Strife v 6. 29. ze dne 
28. zdfi 1898. nisledujici zpr^vu : »Znamenim doby je rostouci bezcharakternost. 
Nejevi se jen v odebirdnf £asopis6, za n62 se pak nezaplati, n^bri mnohym 
zp6sobem jin^m. Nov} doklad toho je stesk »Radho§tS«, spoiku pro podporu 
moravsk^ch student^i v Praze. jen2 v novindch velmi d&tkliv6 apeluje na b^val^ 
podporovand, ktefi dnes domohli se £estn}ch a vynosn^ch postaveni. Ale ne- 
vzpomenou si, aby RadhoSti vrdtili, co byli kdysi pflj^kou jako podporu ob- 
drieli. Splitky b}val}ch podporovan^ch Radho§t6 klesly proti lofisku m6rou 
neb^valou, Sterne ve skli^ujicim zvol^i . . . Spolek vybizi v§echny, kdo2 pomoci 
jeho dos^hli ^estn^ho postaveni a pfijmd, aby hojn^mi spl^tkami sv^ho (estn^ho 
diuhu zadost u^inili sv^ povinnosti. Otiskujeme tento apel s hofk^m vSdomfm, 
2e je marn}. Mravni schitralost a bezcharakternost dostoupila u nds takov^ v}Se, 
ie \\d6 maji nanejv}§ respekt jen pfed krimindlem .... tak zvan^ch mravnich 
povinnosti a £estn}ch zdvazkfi u2 Hd^ pomalu nebudou zndti.« Tolik pi§e >Ceski 
Strd2< o desk6 inteligenci a v^kvStu ^esk^ho ndroda, o absolvovan^ch iAcich 
vysok^ch §kol, o mu2ich, ktefi jako Idkafi, prdvnici, profesofi zaujimaji mista 

V ndrod^. Podot^kdme di\e, 2e »C. Str.c je list desk^mu kn6zi zrovna nepfd- 
te]sk}, a to sm^rem tak sprost^m, jako brndnsk^ >Cervdnky.< Dokladd bychom 
mohli pfindsti nes£etn}ch. Nu2e dnes i takov6 listy musi uznati bezcharakternost 
^esk^ tak zvan^ lep§i spolednosti. A ptejroe se t£ch pdnfi, kde 2e to v6zi? Od- 
povfid' u nich nehledejme sprdvnou. Kde to vfizi, v2dyt prof. Masaryk u2 pfed- 
nlsi tolik let studentsk^ inteligenci praktickou iilosotii, a zndm^ £esk} prorok 
Hajn u2 tolik let broji proti klerikalismu a kn<52sk}m pfedsudkum, aby je vy- 
hnal z mladistvfch hlav a facit.' ie se tak zvand £eskd inteligence u2 ni^eho 
neboji, ne2 kriminilu, tak vyzndvd >Ceskd Strd2.< My katolici ji2 drahni l^ta 
poukazujeme na hrozn^ u^inky niceni ndbo2enstvi mezi lidem a musime dMe 
tvrditi, 2e jsme teprve v poSitcich; konce beznabo2stvi budou pro Cesk} nd- 
rod hroznd. — a, 

Z Lu2ice. Lu2idti Srbov^ vynikaji ncjen duSevni a ndbo2enskou, ale takd 
tdlesnou zachovalosti ; jest to dojista ndsledek stfidmdho a pravideln^ho 2ivota. 
NejvyS§iho siifi v Sasku doSli lid^ v budySinskdm okresnim hejtmanstvi v kra- 
jich Srby obydlen^ch. Podle statistiky prdv€ sestavend jest tam podet 70let}ch 
a starSich osob 34*3 mezi tisicem. Pak se k tomu dru2i dri2dansk} okres s 22 2 
a kone^nS lipsk} s 21*7 osobami mezi tisicem. 

V Drd2d'anech vykopali v hradni ulici v hlubokdm kandlu stavby na 
sloupech. Jsou asi 1500 let star6. Mezi 28. a 24. ch}§i bylo jezero, na n£m2 si 
dfevni Srbovd vystavfiii na kolich domy. Tehdy byla celd krajina lesem po- 
rostld. Podle toho by to bylo neJstarSi znim6 sidio "Srbflv. Pod budovami naSli 
velk^ hromady rohuv a zubfl, kterd jsou asi zbytky zv6fe, kterou Srbovd 
ulovili. 

Kulo V jest jedind srbsko-katolickd osada v prusk^ ddsti Horni Lu2ice. 
Pfed neddvnem se tam pofidal prvni srbsk} koncert, co2 tam bylo a2 dosud 
neslychdno. Koncert byl hojnS navStiven z blizka i z dlli. Program m£l 14 disel. 
Pozoruhodno jest, 2e ve zp6vdckdm spoiku udi srbsk^mu zpSvu ndmeck} u^ite! 
Til£. U nds by to pova2ovali za zradu na nSmeck^m ndrodu. Zmin^n} u^itel 
neumi srbsky, ale jest nadSenym ctiteiem srbskdho ndrodniho zpSvu. Ralbickd 
p^veckd jednota se tu dinng ucastnila. Tyto ndrodni koncerty a produkce pfi- 
pominaji ndm dobu naSeho ndrodniho probuzeni, kdy desk} zp£v §el k srdci 
^esk^mu lidu. 

Voln^ sdruzeni katolick}ch ufiitelA srbsk^ Lu2ice rafilo 
posledni letoini schfizi v Badoni. P. Romunald DomaSka pfedndSel o zdkladm'ch 
zdsadlch novdho katechismu. Spolek m&\ tohoto sprdvniho roku 97*71 marek 
pfijmfl, vyddni 93'61 m, Pak byly provedeny volby. PfiSti sch&ze se koni 

V Radowfe. 

Cistercijsk} kldster M a r i i n D ul dal vystavdti vlastnim ndkladem velik} 
kamenn} most pfes Nisu, kdy2 povoden loni zbofila star} dfevdn}. Most md 
jedin} oblouk 38 metrii v prflmfiru. Je to nejvfitSi kamenn} most v Sasku. Pak 
pry nejsou kllStery u2itedny! 



Drobn^ liter^mi a jin^ dAIeiitd zpr^vy a uvahy. 193 

V Luiici jsou v§ecky stavy mezi katoliky v^borng zorganisov^ny. Zvld§t6 
vynikajt spolky katolick^ch 2en. V Hajnicich u BudySina zaloien spolek katoli- 
ck^ch 2en. Pfed 17 lety byla tu vystavdna katolick^ kaple zvliStS pro dSlniky 
tkalcovsk^ tovimy naSeho krajana Alfonsa Por^ka, kde tak^ mnoho £esk;^cn 
d€lmk{i pracuje. 

Na svltek sv. Michala byl v L u b i j i u BudySina polo2en zdkladni kdmen 
katolick^ §koly. Budova jest z v^tSi £dsti dilem naSeho pfitele kaplana Michala 
§ew£ika. Tamt^ evangelic! nedovoluji, aby katolick]^ knSzsraSl 
na hfbitovg pochovdvati svoje osadniky, coi vyddv^ jasn^ svd- 
dectvi o nesnl^livosti protestantfi. Proto pom]^§ieji tamni katolici, aby si zffdili 
svtj vlastni hfbitov. 

SrbSti katolici jsou takd v^born^^mi vlastenci; to m^ platnost tak^ o 2e- 
nich a divkdch, kter^ nejldpe dokazuji, 2e se hUsi k sv^mu nirodu sv]^m nd- 
rodnim krojein, jeji nosi pfi procesich a jin^ch bohosluiebn^ch likonech. 

Jist6 naplni radost a veseli du§e vSude tarn, kde plane Idska k naSemu 
Srbstvu, 2e jsme kone£n£ postavili po mnohj'ch, dlouholet^ch pracich prvni dil 
naieho mati^niho domu s Bo2i pomoci »Bohu ke cti a Srb&m k u2itku«. Tak 
radostn€ jdsaji »Serbskd Nowiny< za pfidinou otevfeni novdho mati^niho domu 

V Budy§in& Za tim u^elem pofidala budySinskd beseda zvl^Stni slavnost se 
zp^yy a plesem. Koncert byl uro6lecky zdafil^, fidil jej u^itel Zlodenk. Tu byly 
p^edneseny sbory z nov^ dosud nedoti§t£n^ sbirky mu2sk^ch srbskfch zp6v&: 
>Zie iorty* a >Muf je prjed« (pryd). Srbsk^ zpfiv pfi t^to pohnut^ slavnosti 
dojimal ka2ddho poslucha^e. Po slavnosti bylo vybrino 31 15 m. na druhou 
polovici matifniho domu. 

Finan^ni odbor matice srbsk^ stard se o pf isp6vky na matidni dfim. 

V posledni sch5zi bylo navr2eno» aby nejen »Serbsk^ Nowinyc, »Katholski 
PosoU a >Lu2ica« uvefejnovaly sbirky na tento d£iie2it^ poduik, njbri tak6 
ostatni srbskd listy. T^dennik >Pomhaj B6h< ji2 zahdjil sbirku, »Missionski 
PosoU u£ini tak nov^m rokem. Kaplan a redaktor Mikiaw^ Andricki sd^lil, 2e 
diplomy jsou ji2 hotovy, velk^ pro zakladatele a dobrodince (100 hfiven a vice, 
tisic hfiven) a mensi, pfile2itostnd, kter^2 se ddvaji za dary pfi kftindch, svat- 
bich a j. Tft vlastenec si pfeje, aby srbsky tisk vSnoval matidnimu domu je§tS 
vftii podporu ne2li dosud. >V ka2d^ra £isie necht v^nuji na§e noviny n6jakd 
slovo mati&iimu domu. ') P^ro, kter6 by tak dinilo a doporu^ovalo naSi hlavni 
zdleiitosf znova a znova i stdle s jind strany naSemu lidu, se ji2 najde. Zajist^ 
}i2 kaidd kvitovini pfisp£vk(i pro mati^ni d£im jest reklamou ; my viak mu- 
sime vice wkonati a nepfestdvati, abychom na§e mild Srby pou^ovalia nadchli.« 

Fr. H. 2:unddlek. 
— m 

Pabirky z novin a z vef'ejn^ho iivota. 

Propaganda katolick^ho tiskn. Divejme se po Praze a pra2sk^ch pfed- 
m£stich a spatfime zjev jeStS pfed nSkolika roky tu neb^val^: hokyndfi, trafiky 
maji zcela vefejn^ na prodej vylo2en]^ tisk socialni demokracie, nebo tisk ndrod- 
nibo d^lntctva, ktery ndm neni o nic pfiznivSjSi, ne2 social nS-demokratick^. 
Timto proudem ddvaji se undSeti odividn6 ji2 i r&znl knihkupectvi a krdmy 
kupeckd. Jd£te do hostinc^ a kavdren: tam jest zase v p\n6 sile zastoupen tisk 
pokrokdfsk^ a realistick]^. Nejinak jest tomu na venkovg: v nddra2nich restau- 
radch, v hotelich, v hostincich neni po katolickdm tisku potuchy. Duch mlado- 
desk^ a radikdini ovlddl spolky a vyhodil z nich dasopisy katolickd, o £em2 
mdme po race doklady z vlastni zkuSenosti. Na Morav6 jsou pom^ry ovSem 
o n^co lep§s, ale i tam lidovci mocnS v pfed postupuji, co2 ukdzali pfi volbdch 
do fiSsk^ rady. Ba tento raocn^ proud zasahuje £dste£n6 i do hostincA a domfi, 
je2 patfi kn62stvu svStskdmu a feholnimu. V hostincich, je2 jsou na panstvich 
a pud6 kn£2stva, viddii jsme nebo vid6li jini: >Neue Freie Presse* {je2 potu- 
pila sam^u Spasitele), »§ipy« (vefejnd vylo2end s karikaturami knfi2i — v do- 
mech kn^ii!!?), »Nirodni Listy« a celou fadu rCizndho darebndho tisku. Kdy2 
tento hrozn^^, mocn]^ proud vidime, mdme zaIo2iti ruce v kiin a nete£n6 se na 
to dtvati, nebo mdme pfivfiti odi, abychom jeho hr&zy nevidSli a sami osobnS 
timto tiskem zasaieni nebyli? Ci mdme se schovati za kamna a deklamovati si 



*) Tak Uni takd redakce na§eho &isopisu ve prosp^ch domu na§eho 
dni2stva. 

>Vl8Sf« 1898—99. 13 



194 Drobn^ literdrni a ]'in6 dftle*itd zpr^vy a livahy. 

utichypln^ slova: sedere post fornacem . . . 6, nikoliv, nikoliv opakujeme, prsa 
rousime nastaviti proti tomuto proudu. pa2e musime zvednooti k obran^, hiavu 
musime vztyditi a fici vefejnS a rdznS: my sluhovd a vojini Kristovi stojirae 
s Kristem a nedime potupiti viry jeho a ndbo2enstvi jeho! PMtel^. chopme se 
dila! Zdkon o tiskov^ licenci budii na§i ochranoal Vybefme si katolick^ kupce, 
papirniky a r&zn^ jin^ lidi a ziskejme jim licenci k prodeji katolick^ch novin: 
>KTi2e a Marie<, »Jinocha<, »Rajsk^ Zahrddkyc, >Slov pravdy«, >D6l. Novin*, 
»Kat. List&« a na Morav^ zase hlavn6 moravsk]^ch katolick^ch ^asopisft. V Praze 
at se za^ne, v pfedm&tich praisk^ch at se pokra^uje, venku af se dilo organi- 
sadni dokonfuje. Celd vSc stoji 2 zl. (kolky na licenci) a do licence mohou 
b]^ti pojaty v§emo2n6 katolick^ ^asopisy, z nich2 si pak mtiie oprdvn£n^ k pro- 
deji ponechati ty. je2 u n£ho budou miti odbyt. Mocn^m propagatorem tdto 
my^Mnky mohli by b^ti ^lenov^ kfestansko-socidlnich spolkd. Co ji2 v t6 v6ci 
provedeno jest, vime, i radirae proto jen k doplnSni dalSi akce ve prosp^ch 
katolick^ho tisku. 2e tato v€c se zdafi, vidime na vlastni'm papirnick^m obchod^ 
V 2itn^ ulici. Pfi^li jsme do nnista pro katolicky tisk nijak nepfipraven^ho. Da- 
leko kolem n^s katolicky tisk se neproddvl a v kavirn^ch na blizku vyioieny 
jsou pouze »Kat. Listy* a v jedn^ »Vlast«. A hie, £eho jsme docilili? Prodd- 
vdme 50 ex. *Kf lie a Marie*, m^roe 15 jist^ch odbSrateld >|inocha* (a z^liba 
pro nSho st^Ie stoupd), mime 7 jist^ch odbSratelfi >Rajsk^ Zdhrddky«, prodd- 
vdme >Slova pravdy*, »Kat. Listy* (dennS), »Cesk^ V^chod*, >Obnovu«, n^kdy 
i »D61. Noviny* a ve zvldStnich mistnostech rOzn6 na§e bro2ury. Pro »Vlast« si 
chodi tfi osoby. Tot jsou zajist^ slibn^ za^tky! A co jest pfi torn zajimav^ho, 
toto v§ecko odebiraji vesm6s laikov^, osoby nim vdtSinou nezndm^. Du§e Bohu 
oddan^, tou2ici po katolick^ £etb^, nalezly u nds, po £em touiily. 1 zalo2me po- 
dobnou stanici na Vy§ehrad£, na Hraddanech a na rfizn^ch mistech v Praze, na 
rfizn^ch mistech na Smichovd, v Kariind, na Krll Vinohradech, v Bubnech a 
Hole§ovicich a jdSme ddle ven do Litomdfic, Hradce Kril., do C Bad6jovic, 
do Tdbora, Chrudimi, do Mladd Boleslavi atd atd. — rozestavme strd2 katoli- 
ckdho tisku po cel^ch Cechach. Tato prdce mi ovSem ronohd obtiie a pfeki2ky, 
ale i mnoh^ radosti. Vizme pfi'klad. Chodi k nim udenik pro >C Jinocha* a 
2ddal si tak^ oba star§i rodniky a porudil si, aby se jindmu neprod^valy. Tento 
hoch mi na ve^efi 5 kr. od mistra a ka2d]^ den si schovd 1 kr ; kdy2 mi 3 kr., 
koupi si dslo »C Jinocha*. Rozumi se samo sebou, 2e jsme mu dkol jeho v§e- 
mo2n6 usnadnili Vid6l jsem ho jednou ve^er: sill pfed na§im krlmem a za 
svitu lampy z ulice tet\ si venku na§e vyio2en^ ^asopisy. Ruce mSl v kapse, 
kr£il zimou ramena i cel^ tSlo, ale hltav^ zrak jeho pobihal s jednoho listu po 
druh^m. A pfichlzi jin]^ otrhan^ u^enik a kupuje si zase »C. Jinocha*, £islo po 
(iisle.- Aj, jak krisn^ to zjevy katolick^ho uvddomSni!. A neni na nich dosti . . . 
Chud^ katolicky 2eny pfivdddji jin^ ke koupi >Kfi2e a Marie* a »Rajsk^ Za- 
hrddky* a »C. Jinocha*, nebo samy jim to kupujt a do domu dondSeji. Zfid'me 
tedy v§ude stanice pro katolicky tisk, aby lid 2iven byl dobrou £etbou a udr- 
2ovin a posilovln byl ve sv^ katolicky vife. 

♦ ♦ ♦ 

St. Otec o cfsafoTnS AI2b$t^. Sv. Otec 8lo2il bdsefi latinskou na smrt 
na§i cisafovny. Kdo2 m£li pfile2itost £isti ji, chvili jeji vzneSenou my§l6nku a 
krisn^ sloh. Kopie t6to bisnS na pergamenu bude dodina J. Vel. dsafi od pa- 
pe2sk^ho nuncia ve Vidni. Novd b^scfi jest dCikazem, 2e ani vysok^ vSk nezbavil 
sv. Otce bisnick^ho vzletu a klasickdho slohu. 

Kuskd kolej v ftfinS. Bruselsk^ list »Patriote de Bruxelles* oznamuje, 
2e Sv. Stolice vyjedndvl s ruskou vlddou o zfizeni rusk^ koleje pro katoliky 
z Ruska V "kimi, Pom^Sli se na to, vyn^sti ze zapomenuti starobyl^ kostel sv. 
Stanislava a spojiti jej s ruskou koleji. Pfes byrokratick^ pfekd2ky nechovl se 
Rusko k t^to v6ci odmitavS. 

Jan hrabS Harrach slavil 2. listopadu t. r. sedmdesitilet^ narozeniny. 
Jan hrab£ Harrach patfi k nejpfednSjSim a nejob£tiv6j§im vlastenc&m ^eskym. Jeho 
program jest krdtky a zfejmy. Uvidime jej vfirnfi: 1. Provedcni jazykovd rovnopriv- 
nosti ve veSker^m 2ivot£ vefejn^m a tudi2 uznini povinnosti, aby ka2d^ stdtni neb 
zemsk^ zf izenec, i knfiz, i l^kaf , druh^ jazyk zemsky znal. — 2. Vyuiovini v obecn^ch 
Skoldch jen na zdkladS matef§tiny. — 3. Vrlceni prlva snSmfim, obesilati fi§skou 
radu, a oprava volebniho fldu zemsk^ho. — 4. Ochrana vSech stitem uznan^^ch 
vyznkni nkbo2ensk^ch, ale zvlditS viry kfestansko-katolick^, jako2to valnS pfe- 
vlddajici. — 5. Ve vSech hospoddfsk^ch zd1e2itostech ochrana slab^ch, tedy v§e- 



Drobnd Uter^ni a jin^ d&Ieiit^ zprdvy a uvahy. 195 

moini |>odpora stavu rolnick^ho (snad tvofenim sv^fensk]^ch malostatkA) a 

stavu 2ivnostensk^ho. — 6. Postupn^ feSeni otdzky dSlnick^ v duchu kfestan* 

sk6m. V tomto programu pozniv^me £esk^ho mu2e, Slechtice a katolika. Jeho 

program jest takof ka neodolateln^. V n6m vidime Slechetn^ kfesfansk^ sm^sleni 

jeho. Ian Hrabd Harrach narodil se dne 2. listopadu r. 1828. ve Vidni. Vy- 

chovateli jeho byli £esk^ bdsnik Jan Erazim Vocel, dr. Vendelin Griinvald a 

nedivno zesnul^ bibliotekdf ]aroslav VrCdtko. Roku 1848. bojoval proti po- 

vstalc&m tiherskym. Usidliv se v Cechich, horlivd zveleboval zemdddlstvi, by] 

pfedsedou hospod^skych jednot, zaklddal a vydrioval hospodlfskd §koly, 

na pf . V St^ier^ch u Krilovd Hradce, a siifastfioval se v2dy s nadSenim vefejn^ho 

Q&rodniho iivota; by! jednatelem sboni pro zfizeni N^r. divadla (sdm pfispSl 

zna^n^mi dary), £lenem sprdvniho vyboru desk^ho musea, kuratorem Matice 

tesk^. Hrab6 Jan Harrach byl v2dy mecendSem vSd a um6ni. Z ^etn^ch jeho 

skutkii V torn oboru uvddime pouze, 2e ncL§ Bedfich Sroetana dostal hrabdtem 

Harrachem vypsanou cenu za sv^bo »Dalibora< a Karel Sebor za opera >Draho- 

mira«. Jeho subvene! vychdzela »2iva< a vy§ly Erbenovy nlrodni pisng. Vidy 

s celou duSi pK>dporovaI stavbu chrdmfi: chrdm sv. Cyrilia a Method^je v Kar- 

lin^ obdafil darem 6000 z1. a 34.000 pro n£ho sebral; hrab^ci rodina v6novala 

stkvostnou kazatelnu. Hrab^ Jan Harrach sim napsal nSkolik cenn^ch spisCi, 

vydivajicich svMectvi o jeho vlastenectvi a u^enosti. Hrabd Jan Harrach jest 

odirancem a v&dcem videi^sk]^ch Cechfi, on je duSi jejich. Ceskd Skola Komen- 

sk^ho ddkuje mu svfij vznik a trvdni svd. Je protektorem jejim rovn£2 jako 

spolku Sv.-Method£jsk^ho, Pokroku, Ludmily, jub. pfedsedou Slovanskd besedy 

a jin^ch. Jeho palic ve Freiungu ve Vidni a velkostatek Pnigg-Rorava jsou pra- 

vfmi fesk^i odsami nprostfed ndmeckdho mofe. Vpaldci na Freiungu konaly 

se mnoh^ pamdtn^ sch&ze na prosp^ch Cech& vCibec a videftsk^ch zvldSC. Ne- 

tfeba podot^kati, 2e velezaslouzily a osvicen;^ ni§ Slechtic je vynikajici, vSrny 

katolik. UvddSjice tato iivotopisnd data jeho, pfipojujemeses vroucim srdcem ke 

vsem blahopfinim, je2 mu byla vefejn^m tiskem pfednesena. 

Vyznamenllnf. Fr^ Josef Mergl, ryt. fidu maltdnsk^ho, fardf ve ^pitdle 
a Vitoraze v Dolnich Rakousich, b^val^ pfedseda naSeho dru2stva, vyznamendn 
byl od nejd. biskupsk^ho Ordinariatu svatohypolitskdho pochvaln^m dekretem 
ze dne 20. fijna t. r. £. 5291 v uzndni vynikajiciho horlivdho p&sobenf v du- 
chovni sprlv^. Vyznamendni toto jest v dioec^si svatohypolytskd velice vzdcn^. 
Ze byl vyznamenkn Frk Josef Mergl, jest zvMStS pot^Sujicim, pon^vad2 jest to 
Cech, vyznamenan^ v n6meck^ dioecdsi, kterj" byl ostnem v oku Cechon^mcAm 
V Cesk^ Lip6. Pfejeme sv^mu b^aldmu pfedsedovi v§eho zdaru na dal§i 
pouti iivota. 

Filosof Alfons Stastn^ z Padafova zadincL u2 zase ve sv^ch »Selskj[ch 
Novindch« boufiti proti klerikcLl&m. Upozornujeme duchovenstvo a katoliky 
z jiinich Cech na p. Aifonsa Stastn^ho a jeho protikatolicktS £ldnky v »Selsk^ch 
Novioichc v £. 27. a 29. t. r. Pfed katolick}^m sjezdem buSil do uditeld a nyni 
zase do nAs. Cldnky p. filosofa Stiastndho na vzd^landho ^lov^ka vlivu miti ne- 
bodoa. nebot on md nazory nibotensk6 ce\6 popletend a dflvody jeho, jimii 
nizory sv^ podepird, jsou celkem m61k6, ale vystupovdni jeho v lidu jest v 
ohled6 ndbo2enskdm Skodn^ a proto se brahme. V okoli Tibora jest ligista, 
jest nim v§ak divn^, 2e m\6i k tomuto Alfonsovskdmu fddSni. Prod se neozve 
proti ntmvL v >Katol. Listech«? Jeho »Selskd Noviny* jsou privd proto pro 
n£bo2enstvi Hdu nebezpedn^, protoie ostatni jejich obsah, hlavnS 6&st hospo- 
difskd, jest celkem dobr^ a rotnictvu u2ite6n]^. 

Ihering a sv. Tom^ Aquinsk^. Pod timto titulem uvefejfiuje slovutny 
spisovatel n^meck^ Hieronymus Lorm, fijici, jak zndmo, v BrnS, ve feuilletonu 
sobotni »Neue Freie Presse« studii, ve kter^ osvStluje pomSr slavndho u<Sence 
a uditcle priva prof. Iheringa k sv. Tom^i Aquinsk^mu. »Ihering, velik^ udenec 
v oboru v^ pr^vnich, svobodomysln]^ myslitel nov6 doby, pfinesi ve sv^ formS 
dosad neb^val^ hold svdtci cirkevnimu, duSevnimu heroovi stfedov6ku, scho- 
lastikovi tfinict^ho stoleti, TomiSi Aquinskdmu« — piSe Lorm. V dalSim 
sd^luje, 2e hold tento pfipravil Ihering sv. TomdSi v dile sv^m >Der Zweck im 
Recht.« (Udel v privu.) Vmetnuv nfimeck^m filosoffim a protesiantsk^m theo- 
logdm ve tvif v^tku — jei zasahuje mnohem ti2e je nei jej — 2e opomn^h 
vyuiiti pro sebe velkolep^ch mySldnek Torolse Aquinsk<^ho, pravi: >Co mne se 
if6c, nebyl bych snad celou svou knihu psal, kdybych je t)yl znal, nebot zd- 
kladai mySldnky, o n6i se mi jednalo, nal^zaji se ji2 u tohoto mohutndho 

13* 



196 Drobnd liter^mi a jin^ ddleiitd zprdvy a i&vahy. 

myslitele v pln^ jasnosti a nejpfesn6j§im sepstoi vysloveny.< Pisatel dosv^d^uje 
dile, ie »Toind§ Aquinsk^ nem€l jin^ tendence, nei nehled^ ke v§em sv^tsk^m 
a praktick^ projevAm lidsk^ho ducha d^ti cirkvi filosofii, co2 se ma tou 
mirou podafilo, it nyn6j|i pape2 prohllsil ji za jedinou tilosofii, kter^ katoli- 
cismus ufivati smi.* Sv. Tom^e jako autora velik^hodila »SummaTheologiae«, 
vyklddajiciho se vzneSenou mysli pozemsk^ pomSry prdvni, porovndvd pisatel 
s Kristem na obraze Tizianov£ >reniz dan6«, na kterdmi se »ve Spasitelov6 
tvdfi stkvi s nevyrovnanou velikosti vzneSenost nadpozemskdho ducha, jen2 se 
pfece p]n dobroty a s nam^havd potlaien;^ pohrd^nim k vyloienf v§edniho 
d€]e 2ivotniho uvoIuje.« Lorm uvddi pak — die Iheringa — nSkolik vyrokfi 
sv. TomdSe a sd^Iuje, 2e Ihering litoval, ie filosofie sv. Tom^Se dfive neznal. 

V dalSim sice Lorm snaii se dovoditi, ie cfrkev katolicki chce novothomismus 
vyuiitkovati jednostrannS k vytvtfeni vefejn^ch pom^rA, ale v^klady tyto ne- 
mohou ubrati na v^e fakt^im pfed tim stanoven^m. 

Jan Hus die dra. Matysa z Nov^ Paky a die pravdy. Napsal A. Z. Hra- 
decky. Stran 48. Cena 4 kr. Pfi objedndvce 50 v^tisku pouze 2 kr. franko. 
Nedostatek y^cndho iivotopisu Mistra Jana Husi sv^df celou fadu povrchnS 
vzd^lan^ch lidi k fale§n^mu kuitu Husovu a ke spisovdni nesmysln^ch bajek a 
Mi o procesu HusovS. Spisek tento odkr^vd celou fadu podobn^ch pfekroucenin 
ve »slavnostnfm« spisku Matysov£ a uvddi historickou pravdu o Husovi. Spisek 
je psdn populdrnS a fiznS. Pfednusti jeho jest, ie pfedvddi stkv6)ou apologii 
2ivota cirkevniho. Spisek jest urden pro vzd^Uni lidov^, proto proddvi se pod 
v^robni cenou. Spisek jest sice ^sov]^m, ale obsahem sv^m ml cenu trvalou 
i pro budoucnost. Cetli jsme jej s neoby^ejnou zdlibou a jsme toho ndzoni, ie 
bude pdsobiti dobfe. Zih^dn6 a spletitd otdzky v ot^ce Husov6 jsou zde vy- 
sv6tleny zfeteln6 a jasn^. tak ie je ka2d]^ pochopi, i nedivime se, ie byl vyddn 
ve druhdm vyddni. Otizka Husova h^be zase cel^m ndrodem, f radime duchov- 
nim sprdvc£im, aby tohoto spisku zakoupili a mezi lidem rozSifili hojn<S zdsoby. 
Spisek vy§el ji2 po druh^ jako 2. iislo III. rod. »Casov^ch Uvah« v Hradci Krdlov^. 

Nove korrespondenSnf Ustky s pohledy. V nyn£j§i dobd vSeobecndho 
zasildm' korresponden^nich listk& s pohledy jistd vhod pfijdou novd listky 

V p£ti barvich vkusn6 proveden^, je2 vydala prdvS Cyril lo-MethodSjskd 
knihtiskdrna V. Kotrba v Praze, pfedstavujici jednak pohledy pra2skd, jednak 
jind £esk^. Jsou to Loreta, PraSnl brdna, Orloj a kaple na Starom€stsk6 radnici ; 
zvld§t£ zajimd nis starobyiy kostelik sv. Vdclava na Zderaze v nyn^jsim zubo- 
ien6m stavu, kter^ timto drastick^m obrazem void po opravd. Snad hojn^ 
rozesldni tSchto listkfi vzbudi mu mnoho dobrodincA a pohne i t£mi, ktefi 
cht^ji jeho zbofeni. P£kn^ jest pohled na velechrdm sv. Barbory v Kutnd Hofe 
pfed opravou. Ve vydivdni tdto serie se bude pokradovati. Pfijdou na fadu 
mimo jin^ pohledy pra2sk^, zvldStd mista posvltnd, hrady £esk^, mista pout- 
nickd atd. Listky proddvaji se po 3 krejcafich ve vSech v^tSich knihkupectvich 
a papimick^^ch obchodech. I my ve sv6m papirnickdm zdvodS je proddvdme a 
pozorujeme, ie se obecenstvu libi. 

Jubilenm katolick6ho listu v Americe. V Americe vychdzi n^kolik 
desk^ch list5 s tendenci 6std katolickou. V Chicagu snahou otc& benediktinfl 
se tiskne dennik >Ndrodc, dvojt^dennik >Katolik€ a pro ditky >Pfitel mli- 
de2e<. Pak vychdzi v Hallettswille katol. t^dennik »Nov^ Domov<, orgdn Katol. 
Ustfedni jednoty. V La Grosse podal nyni vychdzeti t^dennik »VIastenec«. Nej- 
starSim listem je >Hlas«, kterj' prdv6 slavi 25let6 t\\i stfibrn^ jubileum. Mnoho 
Cechfi se vystfihovalo do Ameriky, ale zde nem6li duchovnich vfldcfl, neslySeli 
slova Bo2iho a propadali nev6fe. Tu se po^ali vyst6hova(c£i ujimati £eSti knS2i, 
ale nemSli opory a moci. Udinili pokus vyddvati £esk} katolick^ list. Sebrali 
penize a zaIo2ili t^dennik zvany »Katolickd Noviny* v Chicagu. Ale podnik se 
nezdafil; po n6kolika mSsicich »Katolick^ Noviny« za§ly. Nem61y podpory a po- 
strddaly vnitfni i vnSjSi organisace. Po £ase pfibylo do Ameriky kn£2i, zalo2eny 
nov^ spolky a osady, a usneseno vyddvati katolick^ list v St. Louisu, kde byla 
nejstarSi americkd ^eskd osada. Aby se sehnaly penize na podnik ten, sestoa- 
pila se spole^nost pod jm^nem >Cesk^ Literdrni spolekc. Vyddny akcie po p6ti 
dolarech, je2 odebirali kng2i i nekn62i. To se stalo pfed 25 roky. Na krdtkou 
dobu byl »Hlas< zastaven, ale vychdzi podnes — po 25 dlouh^ch rokft. Co do- 
br^ho list ten v Americe zpdsobil ! Jeho vlivem se stalo, 2e mnozi viry svat4 se 
pfidr2eli, k ni sc navrdtili, 2e katolick^ osady povstdvaly a spolky se zaklddaly. 
>Hlas« jest orgdnem vice ne2 20 rok& 6esk6 katol. Ustfedni Jednoty. — A co 



Drobn^ Hterlmi a jin^ ddleiitd zprdvy a livahy. 197 

pen6z sebral »Hlas« na rozlidn^ podniky! Znadnou 6Lstku vybral na zaIo2eni 
tcsk6ho klistera v Americe, na Kebrasku stiienou suchem, na poskozen^ po- 
vodnSmi v Cechich i jinde; sbfral milodary randn^m CernohorcAm a Herce- 
gpvc^m, na pomnik slavn^bo biskupa Jirsika, na Ndrodni divadlo v Praze, na 
Ustfedni Natici §ko)skou v Cechlch atd. — Ve sv^m jubilejnim £isle dokldd^, 
ie doznal mnoh^ho zklamdni a ie mu mnoho tisic uvizlo za neplaticimi odb€- 
rateli. Vydavateistvo si neukUdalo kapitdlu, ale vSechno v^novalo na list, deho2 
diikazein je to, 2e nemdl posud ani vlastniho domu ani vlastnich mistnosti pro 
list, anii tiskaciho stroje. Musi miti t^dn€ na list 200 dolarAv a na rok 10.000 
dolar^v, a takovdl distka se nesnadno shleddvd. — Zajimavo jest, co »Hlas< 
pi^ o sv^ budoucnosti : >Udr2i se i nad^le? Pfe^kd je§t6 jedno dtvrtstoleti? 
Do£ki se sv6ho zlat^ho jubilea ? K tomu odpovidime : A^ bychom pro dobrou 
▼6c katol. »H]asu€ dlouh^ trv^ni pf^Ii, pfece, uva2ujice tamni pomSry, nero^me 
k tomn valn^ nad€je« ( ! ) Pfi^nou jsou : mal^ vddomi ndboienskd, maid ob£- 
tivost a horlivost. »Ti stafi v6rni vymiraji, a ndhrada za n6 nepfichdzi. Ti miadi 
bud ji2 <5esky disti neumSji, neb o katolick^ tisk nedbaji. A ze star6 vlasti vy- 
st^hovald nyni milo pfichdzeji, a kteff pfichdzeji, obydejnS jsou ve vife velmi 
▼laini neb odpadli.< — Mysiime, ie zde miuvi vice skromnost, kterd2to vlastnost 
jest hiavnim rysem v^born^ho listu. My v§ak mu pfejeme, aby naddle vzornd pfi- 
sobil a jednou i zlat^ho jubilea se dodkal. d — . 

ZTadl6 petrklfCe. Na >Petrk]ide« pfiSel brzy mriz. Pfestaly vychdzeti, za- 
hynuly na neuprosn^ marasmus. PfedeSly na vddnost sv^ radikdlni soudruhy, 
kterd snad je o n^jakou chvili pfedkaji. Celkem jsme se mdio zabyvali »Petr- 
kl^«, ale skonu jejich nelitujeme. Nikterak neslouiiiy k povzneseni lidu, ku 
▼zd6Iini a u§Iecht£ni jeho. Jevila se na nich hned od po^dtku nemoc truchliv^ 
prognose: marasmus infantilis. Nedivime se tomu ; koho pak bv zajimalo ve 
dnesni dob£ pfedpldceti a disti >?etrklide«» Requiescaot. (L. f 21.) 

Cesk6 dSjiny v 1000 slovech, vydan^ ndkladem Vilfmkovjm shledala 
c k. zem. §k. rada na Moravd za nepfipustn^ pro Skolni mUde2 a zakdzala je zafad'o- 
vati do tikovskjch a uditelsk^ch knihoven. PdkncL poklona pp. spisovateli i na- 
kiadateti. Z uvedendho rozhodnuti c. k zemskd Skolni rady mu2e se pokro- 
kihkf tisk moravsk^ pfimo zbldznit. ZvldStd kromdfiiskd >Ceskos!ovanskd 
Morava« reptd a vybizi rodide, aby s mi ditkim tento spisek pfedditali, kdy2 
se nesmi trpdti ve §kole. (L. f 5 ) 

Valfiil hromada RA2encov6 v^robny kondna byla dne 28. fijna ve 3 ho- 
diay odpol. ve vlastnim domd. Z cirkevnich hodnostlffi pfitomni byli pinovd: 
Fr. Vicl. Bubenik, pfevor fddu sv. Dominika, a TomdS Stfebsk^, bisk, viklf 
X Mikulovic, jeni po skondeni sch5ze pfistoupil k vjrobnd za diena zaklddajiciho 
s vkladera 25 zl. Pfedseda Aug. Kadlec, Ord. Praed., zahdjil schfizi krisn^m 
proslovem, fka, aby vaind hromada podle vi^sledkfi posuzovaia dinnost v^boru. 
2knrzaden]^ch divek pfibylo a jsou ndm mil^rai. Jednatel, p. Jos. Kratochvil, jen2 
ST^j ufad pedlivd zastivdl, detl protokol minuld schflze a poddval jednatelskou 
zprivu. Vysla tiskem, a kdo by si ji pfdl, pfedsednictvo mu ji za§le. Svdddi 
o krisndm lidelu a zddrndm v^voji V^robny. Po zprlvd jednatelskd jednala 
valni hromada o agitaci pro V^robnu. Bude se diti tiskem, osobni agitaci 
a hlavnd se doporuduje, aby interesenti osobnd i^stav navStivili nebo do ndho 
uvedeni byli, a zde aby seznali divky ustavu, jejich prdci a celd vedeni ustavu. 
Do v^bora zvoleni byli pp.: M. Novdk, dr. Pope), Tom. Skrdle, Jos. Kratochvil 
a K. Spurn^. Pfedsedu jmenuji protektofi spolku. Na konci sch5ze povstal 
£mil Stirka, duchovni sprdvce z Pankrdce, a jmdnem valnd hromady ddkoval 
presidiu za jeho horlivost a uspdchy, jichi se spolek doddlal. Rd2encovd v^- 
robna vydriuje a vychovivl ji2 na 30 zmrzaden^ch divek, kterd se zab^vaji bud' 
xfaotovovinim rdiencii nebo zhotovovdnim paramentAv. |e to ustav krdsn;^, mil^ 
a v§i podpory hodn^. Ctendi^i z Prahy, navStiv V]^robnu! Pfichozi do Prahy, 
neopomefi zastaviti se v Konviktskd ulici ve V^robnd r{12enc£i. Zdaf B{ih tomuto 
krisn^ma dilu! 

Sjezd katoHkA t Dolnfeh Rakousfch bude se konati 29. a 30. listo- 
pado t r. ve Vidni. Sjezd, zdcl se, ie bude velikolepou manifestaci kfestanskdho 
nvddomdni. Pfipravnd komitd pracuje vice ti^dnflv a zfidilo krdsn^ seznam vSech 
kftst. spolkfi Dolnich Rakous. Ndvrhy a resoluce, sjezdu se t^kajici, pfijimd 
komit^. (L Singerstr. 18.) 

SoeiAlni prUee katolfkA v Nemecka pfevySuje sv;^mi v^sledky orga- 
nisace protestantskd, kterd si obraly taktdi za lilohu pdsobiti socicLlnd-politicky. 



198 Drobnd literdlrni a jin^ d&leiiit^ zprlvy a i&vahy. 

Tak dozndvd s^m £asopis i^stfedniho svazu evangelick^ch d€lnick^ch spolkd. 
>Katolici za^ali dfive a pracovali s vStSim uspdchem nei my,« pravi list. >Roku 
1897. mdly katoIick6 ddlnick^ spolky v Ndmecku 150.000 denfi. Jeito pak v 
obyvatelstvu ndmeckdm je na 62*8 proc. protestantfl a 35'8 proc. katolikd, mdly 
by miti die t£chto pom£r& evangelicke ddlnickd spolky dvakrdt tolik dienfi, 
jako katolick^. Pondkud pfizniv6j§i pomSr jest u >spoIk& jinoSskychc oproti 
>spolkflm katolick^ch tovary§&<, pfece v§ak tyto maji je§t6 o 5.000 £lenu vie 
nei ony. Pfevahu na strand katolickd vyvafuji ov§em pfedetni destni dlenovd 
spolku (na pf. 2enati femesinici). Av§ak nutno zase uvdiiti, 2e katolfci maji 
zvldStni organisace pro obchodni pfirudi a pro uceniky, kdeito ve spolcich 
protestantsk^ch jsou zastoupeni ti i oni. le po^et evangelickych diakonisek 
ddvno jii nevystaduje, je vSeobecnd zndmo. Oproti 10.000 diakonisek je 20.000- 
katolick^^ch feholnic, je2 se vdnuji pd£i o nemocnc.< Hlas evangelickdho Hstu 
prdvd citovany neni jistd bez zajimavosti. 

Kurs Raiffeisenov^xh z&lo2en uspofddala >Ustfedni jednota desk^ch 
hospod^fsk^ch spoledenstev uvdrnich pro Moravu a Slezskoc v Pferovd 20. m. m. 
Kurs se vydafil. Udetnictvi prakticky podal u^etni jednoty p. Fr. Navrdtil. 
Udastnikfi bylo 55, po vdtsind starostA a pokladnikd Raiffeisenovek. A6 ]ii ve 
stfedu silnd prSelo, vydali se mnozi za velk^ch obti2i do Pferova. Z Jaktaru ve 
Slezsku sudastniii se tfi dienovd kursu. Mezi i^dastniky bylo 14 kniii, ostatni. 
rolnici a 8 uditel&. Vidime, 2e lid vSimd si dobrdho pfikladu kn€ii a u6telfi, 
ktefi neziStnd, ba s v^iohami, je2 ze svdho musi hradit, pro dobrou v6c pra- 
cuji. ZvIdStniho diku zaslouii p. Ant. Liska, jen2 pfitomn^m udastnikfim kursu 
pfedndsel o hospoddfskd dinnosti v zemich ndmeck^ch. 

Z yikari&tu Novo-$ti*aSeck^ho. Pfi pastor^lni konferenci konand dne 
10. m. m. v Pozdni usneslo se shromd2dcnd duchovenstvo neodebirati Kalenddf 
deskoslovanskdho duchovenstva z knihtisk^rny Vilimkovy tak diouho, pokud 
knihtiskdrna ta bude vyddvati spisy rdzu Zolova. Tolikd2 vzhledem ku knihovni 
komisi dru2stva Vlast, je2 vydala ji2 tak obsdhl^ seznam knih doponidtteln^chr 
do lidovjch knihoven, bylo usneseno, liter^rni sekci pfi dru2stvu Vlast nabid- 
nouti, 2e za pfidinou pokradovdni a doplndni seznam& t€ch duchovenstvo vika- 
ri^tu jest ochotno spolupdsobiti. Bdhem roku podalo by jednak refer^ty o kni- 
hdch pfedten^ch ze sv^ch knihoven, jednak knihy od dru2stva zasland by roz- 
ddlilo mezi sebe a posudky zaslalo. 

RAzn6. Zdhfebskd kapitula rozddlila 11.000 jiter pozemkfi na parcelly 
a dala je chud^m kfestanfim do ndjmu. — Cil]^katolick^2ivotvBa- 
vorsku. V Bavorsku maji dlenfl: kfest. spoiek sedldkfi 40000; kfest^nsk;^ 
spolek ddlnikfi 20.000; katolick^ spoiek uditelfl 1.000, kter$2to bude konati 
s 1 1.000 dleny Ndmecka valnd shrom^2ddni. — Obfitivost. Matdj Mer&£, 
far^f V chorvatskd Kemiji v Uhr^ch, nabizi slovinskd university v Lublani darem 
celou sbirku svjch knih z oboru filosofie, fysiky a mathematiky v cend 3.000 zl. 
— Jeho Velidenslvo cisaf pin podepsal v den sv^ch jmenin dne 4. fijna roi- 
hodnuti, kter^m se deskd gymnasium v Opavd, dosud Usifedni Matici §kolskoa 
vydr2ovand, pfejimi do sprivy stitni. — Jednota sv. Methoddje zf idila 
ji2 pAtf odbor, a to v Inzersdorfd. — Vyznamendni. J. M. ndp. biskap 
Dr. Fr. Sal. Bauer daroval si. Terezii Holdnkovd, uditelce na ndrodni §kole 

V Brn6, krisn^"* obraz Panny Marie na pamdtku promluvy, kterou tak i!ichvatn6 
hijila lictu Bohorodidky na sjezdS katolickdm v Praze. — FfedndSky o kfe> 
stanskd sociologii zavedeny jsou na bohosloveck^m u61i§ti v Hradci KrA\oy6 

V I., 11. a III. roce. O sociologii pfednlSi prof. Dr. Ferd. Bene§. Liga t 20. 



ZPRAVY SP0LK0V6. 

V^bor driiistva Vlast konal 27. ffjna t. r. detnS navStivenou sch&zi za 
pfitomnosti vSech Clenfi vyboru a2 na dp. pfedsedu. jen2 se pro svd farm' ne- 
odkladnd povinnosti dostaviti nemohl. Z ndhradnikd pfitomen byl dp. Josef 
Frydrych. Schflzi fidil mistopfedseda pan Karel Ulrich. Pe vykonan^ modlitb^ 
6et\ jednatel p. Tomd§ JirouSek protokol minul^ sch&ze, jen2 byl schv^len a pro- 
brin. — V^bor by rdd uplatil 1. ledna 1899. z anuitniho dluhu jednu polo2ku, 
zngjici na 9625 zl. i prosi pp. abonenty, jako2 i deny dru2stva, aby do t^ doby 



Zprdvy spolkovd. 199 

CO nejvice vkladQ, pfedplatn^o a darA sloiili a tim, ^eho se nedostlvd, 

doplniii. — Musejni spolednosti ve Sv. Martini na Slovensku daroval vybor 

viecky knihy dniistva a bude ji zasilati v§ecky sv6 tfi ^sopisy. — Johanneum 

V Praze daruje vjbor biiici >Vlast€ a »D£lnick^ Noviny.< Podobn6 se daruje 

»Vlase< £it^n6 >Akad. lit. a fedn ckdho spolku Slavic* v Praze. Ostatni 2ddosti 

za knihy a ^sopisy se zamttaji. — Vybor ud6li cenu 50 zl. za prdci o rakou- 

Bk6m Siezsku. Spisovatele si vyhledd redaktor »Vlasti<. Price tato vyjde &sem 

ve »Vlasti.« — SI. Terezii Holdnkov^ a p. uditeli Kofinkovi, ktefi na katolickdm 

sjezd6 V Praze rlzn6 katolicky promluvili, vyslovuje v^bor uzndni a pochvalu. — 

Vybor vydi korrespondencni listky s obrazem spolkov^ho domu a jin^ pro 

kfesCansko-socicilni spolky. — N6kter^ dasopisy uvefejfiuji z »Vlasti« a z »D61- 

nick^ch Novin« didnky, ani2 by uvedly pramen. V^bor to pro budoucnost za- 

kazuje a jest odhodldn chrdniti svd nakladatelsk^ privo. — Katolicky spiso- 

vatclce ud^Iuje vf bor z fondu pro katolickd spisovatele podporu a katol. spiso- 

vateli di se rodni subvence na jeho odborn^ vzd6ldni. — Dp. kaplanu |anu 

Vyhlidalovi povoluje se zvIiStni otisk jeho price ve >Viasti < A pp. Boh. Brod- 

sk(!mu a Viclavu Spadkovi povoluje vybor, aby si mohli price ve »Vlasti« 

otiStdn^ zvlistg vydati. — Spolek na zaklidini knihoven ve Siezsku d^kuje 

druislvu za dosavadni pfizefi a porou6' svflj spolek i pro budoucnost podpofe 

dniistva. — Velice iivy zijem vjboru vzbudii takd pfipis si. Katechetsk^ho 

spolku, jeni zni takto: »Vjbor spolku katechetft Ceskoslovanskych ve sv6 v^- 

borovd schdzi dne 12. fijna 1898 konan^ jednohlasnS se usnesl, vzditi diky ct. 

vfboni draistva Vlast za blahodirnost, laskavost a ochotu v propuj^ovini >Ka- 

techetskd pfilohy* pfi >Vychovateli« Katechetsk^ spolek vfidom si nejen ochot- 

n^ho vstfic vychizeni katechetfim pfilohou touto, ale i obtiti, je2 s pfilohou 

tOQto draistvo Vlasf mi, v6dom si i vjhod, je2 pfilohou touto Katechetskdmu 

spolku se poskytuji, vzdivi timto ct. dru2stvu Vlast za v§e co nejsrde£n£j§i 

diky a prosi, by ct. druistvo Vlast i na dile ochotu a blahosklonnost tak krisnd 

osv<5d£enou Katechetsk6mu spolku zachovalo.* — Tento dopis byl ve v^boru 

pfijat se v§eobecnou pochvalou a jest to v(iru potSSitelno, 2e tyto dva vclik^ 

spolky tak pfitelsky spolupfisobi. Spolek katechetu necht mi to vSdomi, ie si 

diuistvo jeho pfizn^ a lisky velice vi2i. — Papimick^ zivod odebiri nyni 

viechen papfr a obilky pfimo z toviren. — V^bor rokoval o tiskirnd a usnesl 

se, 2e tiskirna dniistva zcela bezpedng bude zfizena. Komise k tomu cili urdeni 

mi do budouci sch&ze podati jasn^ vysvStleni viech privnich otizek s tim sou- 

vistcich. — Za privniho zistupce pro rflznd pfileiitosti druistva zvolen byl p. 

JUDr. Jan Podobsk^ v Praze. 

Litenlmf sekce draistva Vlast konala 26. fi'jna prvni schfizi v XV. 
sprivnim roce. Jednatel dp. P. Karel Burian detl protokol minul^ schflze, jen2 
byl probrin a schvilen. Za mistopfedsedu sekce pro XV. sprivni rok byl zvolen 
p. uditel Jos. Flekidek, za jednatele dp. P. Karel Burian, Ord. Cr. Do v^boru 
pp.: Tom. (irousek, Vitfizslav Hilek, Viclav Muller a Viclav Roudnick^. Druistvo 
zastupuje v sekci dp. Tom. Skrdle. Sekce upravila definitivn6 program k Jirsikovu 
ve^ru, jeni se pofidi na oslavu stolet^ch narozenin dne 20. listopadu t. r. 
o 4. hod. odp. ve velk^m sile ziloJny sv.-Viclavskd. Sekce obdriela d&v6rnd 
8d£leni, 2e n^meck^ spisovatel dr. May jest protestant a psal pr^ pod pseudo- 
nymem i protikatolicky. Jednatel dp. P. Karel Burian rozebiral nSmecko-^esk^ 
slovnik dra Jos. Sterzingera a uvid^l jeho pfednosti a vady. Referit bude uve- 
fejn^n ve >Vlasti.« TJi pfedloiil 1. dislo >Slovansk6ho Ffehledu* a vyslovil 
pot£§eni, 2e slovanskd vzijemnosti jest vSnovin zvliStni ^asopis. Fan Tom. 
jirouSek upozornil na to, 2e socidlnS-demokratick^ >Severo£esky^ DSlnik* s po- 
choutkou otiskuje £ist povfdky ze 37. svazku Sv6tovd knihovny Ottovy, kde2 se 
jedni o kSeftovini s odpustky. Sekce di knihu proiisti a posouditi. Dp. Tom. 
Skrdie rcferoval o bulharskdm rominu »Pod jafmem*, pravd, 2e vStSina price 
jest vlastn^ livodem, nSkde i dosti nechutnfi a rozvliSnfi vypravovanjm. a ie 
uspofidini celd price neuspokojuje. Za to velcbil Turgenfivovy spisy v Rusk^ 
knihovn^, jejichl sedm^ svazek privd do^etl. Jsou to kritk^ povfdky, vypravo- 
vini je prostd, klidnd, nestrojen^ a dojemn^. IJnaven^ duch se podobnou detbou 
obdcrstvuje. Sekce za6'ni novy, druhj sprivni rok, i k6l zdirnS pracuje ku 
prospdchu katolick^ho pisemnictvi vflbec a dasopisu >Vlastc zvli§t£. 

SociAlnt odbor dru2stva Vlasf konal 24. fijna v XV. sprivnim roce 
druistva svoji prvni schfizi za mistopfedsednictvi p. V. i\iky. Pfi volbfi v]^boru 
jsou vedle zistupcft sprivniho vjboru: pfedsedy dp. dra Rud. Horsk^ho a re- 
daktora >VIasti« dp. Tom. §krdle zvoleni nisledujici pp.: za mistopfedsedu pan 



200 Zprivy spolkov<S. 

Vdclav 2i2ka, za jednatele red. p. T. J. JirouSek, za deny pffsedi'ci: dp. Rud. 
Vrba, dp. P. Jos. Simon, p. V. Prfl§a a p. Jos. Hovddek. Po volbfi ndsledovalo 
iteni protokolu, kter^ byl schv^len. — K dotazu dp. far^fe FrantiSka §rlmka. 
ohiedng Raiffeisenovek odpovi dp. Rudolf Vrba. V dalSim jedndni pfedn^i 
dp. Rud. Vrba velice p^knou stat »o zkdze selskdho lidu< a \i6i nyn^jSi dobu 
krach£i a podvod&, kter^ v nirodnim 2ivot£ se objevuji. Cituje deISi uryvek 
z Palackdho, kde sdm d^jepisec £esk^ poukazuje na mravni skleslost, do nil 
se synovd ^esk^ho nlroda v2ili. — Pfedn^ka dp. Rud. Vrby byia s pozornosti 
vyslechnuta a pochv^Iena. — Pan V. Ziika velice pfipadng pravi o hesle »Sv&j 
k svdmu<, 2e ml se provddSti nejen v koupi ale i v objedndvce, a to hla\m6 
V objedndvce, nebot malofemeslnik nemd skladA, ale na objedndvky pracuje. — 
fi.e5 pana V. 2i2ky v doslovn^m znfini pfinesou >D£lnickd Noviny«. — Dp. P. 
Josef Simon proslovil pozoruhodnou fe£, t^kajici se hlavng femeslnictva a iiv- 
nostnictva* jak §patn6 a bidnS pochodilo na posledni v^stavd infen^rstvf a archi- 
tektury. Poukdzal zdrovefi nato, 2e, jakmile baron Dipauli (katolik) pfi§el do 
ministerstva, ihned podal k ufadfim zemSpansk^m upozornSni, aby zdkaz s po< 
domnim obchodem se provddSl, a to pffsnS provdd^l. Podomnim obchodem 
prdvd femeslnictvo i 2ivnostenstvo nejvice trpi. l^e^nik pouklzal zdroveft na 
Uhry, jak se tarn vldda stari o femeslnictvo. Iket byla plna statisticki^ch do- 
kladd. Po fe£i dp. P. Jos. Simona promluveno zdroveii o tom, ie vPraze bylo 
mnoh^m femeslnikflm vzato volebni prlvo. a bylo to nemile neseno. — Jednatel 
ozndmil, 2e od posledni schuze odboru bylo pfedn^eno fe^niky odboni: V Novd 
Pace a v 2ehrovicich (Tom. lirouSek), v Litni (dr. Rud. Horsk^), v Stfedo- 
kluklch (Jos. Hovddek), v Karlin^), v HoleSovicich, v Dobfichov^ u Pedek a vc 
Vlnfivsi u Dol. Befkovic (P. Jos. Simon), v Mdlniku (Jos FlekdCek) a v Noutoni- 
cich (V. Spadek). Ddle jedndno o 2ddostech za pfedndSky z Domailic, z Klatov, 
ze St. RoimitcLlu a z N^i^n. Stanovy a porada o zm£n6 spoiku, k vlastnira 2d- 
dostem zakladatelfi, jsou zasldny do Litn6 a do Ti§fiova. Nov^ katol. vzd61dvaci 
spolky jsou zalo2eny ve VSeradiCich a v Bfevnov^ u Prahy. Po ndkterych ura- 
dlch, sm6fujicich k rozSifeni katol. hnuti. iivota a tisku v Praze i na venkov£» 
schfize ukon^ena. Jest si pflti, aby socidlni odbor druistva Vlast, kter^ jii na 
osm^ rok trvl a na poddtku novdho roku sv6 pAsobnosti zase stoji, doch^el 
na vSech stranlch pfiznS a podpory, zvll§t6 kdy2 neustdle fedinici jeho hleddni 
a do spolkfi jsou vollni. Kon^ime prvni zprlvu v tomto rocc slovy: Nezapo- 
meftte na sociilni fond socidl. odboru, aby jeho bojovnici mohli vyhov^ti 
i Vim! Zdaf Bfih! 




Jirsiki^v veder. 



Liters rnf sekce dru2stva Vlasf oslavf stolet6 narozeniny 

JANA VALERIANA JIRSf KA, 

biskupa a vlastence, 

V nedSli dne 20. listopadu 1898. o 4. hod. odp. ve dvoranS Svato- 

V^clavsk^ zdlozny. 



Program: Slavnostni zpSv. Pfednese sbor Cyrilsk^ jednoty 
kfi2ovnick6. — Proslov od Karla Buriana. — Slavnostni fe6 o v^- 
znamu Jana Valeriana Jirsika promluvf prof. V. Mtiller. — Zakonceni 
ve6era mfstopfedsedou sekce uiitelem Jos. Flekddkem. 




ROCnIK XV. PROSINEC 1898-99. ClSLO 3. 



VLASt. 



<5 





VMci naroda. 




K osmdes^t^m narozcnin^m napsal P. Karel Barian, kfi2ovnik. 

epfida slave Tvoji svitu 
pisne m6 chaby decli, 
nezdvihne oiia ku blankytu 
skfivan svvch na kndlech; 

V jasne ty kraje zafe a svetla 
peruf Tvci davno touhou svou lotla. 

Nepfida ohno Tvemu nitru 
nadseny pevco ret, 
hofelo davno v rannim jitru 
snahami mladvch let; 

V jeseni ziti chladny dech veje, 
ale Tv6 srdce stejne nas hfeje. 

_ ei)rida vSily jjazi Ivoji 
• plamenna liesel I'ec, 
tisickrat zdvihla k i)()ji 
viteznv dlan Tva mec. 
Foninik Tvuj hotov do nebe i)ne se, 
bude k nam volat vzdv: „Nedejnie se!" 



M) 

^^M^^ 



14 



Cechov6 V Prusk^m Slezsku. 

Napul Jon Vyhlfdal. 

(PokraCovini.) 




NdlboSenstvi a mravnost 

tSbyvatelstvo fiesW V Prusku, nemluvic o kolonitch, bydlf 

*^ kompakmS v arcikr£zstv( KeSerskem, sluSicfm pod 

■ arcibiskupstvl Olomuck6, Toto arciknfizstvl dSlI se aa 

p^. tfi dfikanstvf t\ vikariaty : KeHerske, Hlulinski a Hlvh- 

St£?j^^^'^ t'iiT^i'. V Ketn sldli nyni komisaf, jejiS uznivi vUda 

' za kompetentnlho, co se dot^ki Cifadov&of s o(. Dfi- 

kanstvf Kedersk^ £ltd 15 samostatn^ch duchovoCch spr^v a 4 lok&lky 

se 26 ka£ilmi. 

D^kaostvf Hlu£ln$k£, polozen^ na v^^chod od Keierskiho, mk 
tfin&ct samostatn^ch far a dvS administratury v Bohuslaviclch a St£- 
pSnkovidch; pfisobl na nich 23 kn^Ji. 

TFetf dSkaostvl prostfrA se na zipad od Ketfe a obsahuje tH- 
nict far, ityfi lokAlky a zam^slnivi 23 duchovof. Celkem tato tfi 
d£kanstvf die katalogu arcidiec^se Olomuck^ ob^vi 137.678 duM. 
Na ddkanstvf Ke£ersk^ pFipadi z nich 41.804 katoUkfi, 1.167 prote- 
stantfl a 135 zidfl; na Hluetnsk^ 55.049 kato!(k6, 2.306 protestantflv 
a 159 iidfl;, na Hlub6ck^ 33.333 katoHkil, 3 366 protestantfiv a 
341 iid&v. Uhrnem pfisobf ve vSech tfech d^kanstvfch 72 knS£f. 

Co se tj^£e niboienstvf, vlidni Ofednf data nejsou uvefejnSna, 
ale Dr. Partsch pfibli2n£ ud^vd, 2e z >Moravc8', ym\i mlnf obyva- 
telstvo V on^ch tfech d^kanstvfch, eitati moino 98'427o katolikfi 
a 0.157o protestantO a z •Cechfl' totij, jii bydlJ v kolonilch a 
Kladsku 54.28% katoUkfl a 44,89% protestantfl. Zajlmavo jest, it 
scbematismus dioecese Vratislavsk^ Cinl rozdll v fiesk^ch kolonifch 
mezi protestanty a tdbority, dffve je§t$ i mezi husity. Die t^boj 
ob^valo 

r. 1887.: r. 1897.: 

katol. protest, iidfi katol. protest. jid& 



Huiinec 


27 


1.403 


6 


18 


1.502 


6 


Homi. Stfedni a 














Dotni Podibrady 


5 


943 


— 


3 


928 


— 


MelthcHtr 


6 


107 


— 


6 


121 





Fenlsch 


18 


198 


— 


22 


312 





Toppendorf 


58 


1.349 


tiboritfi 


85 


1.350 


tibor 


Turkov (Tiirwits) 


614 


40 


8 


614 


40 


8 


Vd.aMaly Tdbor 


14 


— 


849 


15 


— 


318 


Cermin 


5 


— 


473 


— 


— 


540 



Cechovd V Prusk^m SIczsku. 203 



r. 


1887.: 






r. 1897.: 




katol. 


husitS 


zidA 


katol. 


protest. 


2idi 


rydrych. Mradec — 
ttrkv Hradec 257 
kobU 330 


1.510 

728 

11 


15 


15 
321 
382 


1.470 

864 

16 


6 
6 



Jak vidno, scbematismus v poslednfch tfech osadich prom^oil 
usity V protestanty; milo se tak stdti dfive, proto2e tamijSf husit^ 
i r. 1832. pfistoupili k evangelick^ unii. 

Protestanti, bydUcI v Prusk^m Opavsku, patN t^mtf vSichni 
. ndrodu nimeck^mu ; pfedni sbory protestantsk^ vyskytujf se 
Hlubdicich, v Drslavi, v Brantct a Sudidch. 

Zid6 mezi prusk^mi Cechy jsou pomirn6 mdlo usazeni; asi 
)fes 50 osad net^Si se ze 2idn6ho, jen v m^stech Ketf i blahoddrnS (!) 
)6sobi jich 100, v HlubCidch 340, v BavorovS 17, v Hludng 91, 
^ene§ov dokonce zbaven iidovsk^ho dobrodinf. 

N&boieDStvf neni u Cechfi za hranid £erno-bflou pouze na 
;>apife, jak bohuiel £asto b^vd u nis, n-fhvi u bratfi na§ich hluboce 
tkvi V srddch. 

Tuto dobrou vlastnosf Cechfl zahrani^nfch dobfe vystihl onen 

rakousk^ robotnfk, kdy2 v sobotu po v^plat6 v OpavS s dSlnikem 

prusk^m haStef e se, Ai\ : » Vy^ Frajzaci, nimati ani jidla, am piva 

dobreho^ ene viru eachavalu,*^ K t^to zachovalosti valnS pfisp^l Bis* 

mark&v kulturni boj. Tlak v2dy budi protitlak, at v pffrodi, af 

V du§lch lidsk^ch. Prusk^ katolik poznal, co jest to umfrati bez 

sv&tostf, nepfjjimatt pokrmu slova Boifho, mfti chr^my — ale bez 

kn^ii; bojem o2ivla vira ve v^ch vrstvich i u intelligence. Plamen 

tento posud plipoli a bohda, ie nikdy neuhasne. Viru posuzovati 

tfeba die skutk&: »Po ovod pozn^te ji.« Nule, v§imnime si bH2e 

nibo2ensk£ho iivota v £esk^m Prusku. 

Nedilni a svdteini klid zb, hranid l^pe sv6t( ne2 na dsai^sk^ 
u nis; kdy2 jest »ndbo2enstvi« (sluiby Boil), kr^my, sklepy (ob- 
chody) atd. se uzavrou, b£da toma, kdo by pfestoupil »policaj- 
itunduc, ten jistS zakusil by ostfi pfestupku. V Prusku nejsou 
v&echny sv&tky, je2 my svStime, uzn^ny; snad bude zajfmati, kdy2 
ud^me svdtky, pro nH policejnf hodina jest zivazna, jsou to : svdtky 
vdno2ni, velikono^nf a svatoduSnf, a to po dva dni, pak Nov^ rok, 
Nanebevstoupenf PinS a Velik^ pitek. K nim dru2f se nejvitSi (1) 
sv4tek (?) ve sti^edu pfed posiednf nedSlf v drkevnfm roce, ^bussiag* 
zvan^. 

Ve jmenovan^ svdtky poru^en ned^lnf klid v pr&myslov^ch, 
obchodnfch a femeslnick^ch zivodech. V ostatnf, zdkonem uznan^ 
svitky, jako v 06i§tovini, ZvSstovdnf Panny Marie, Bo2< Tfilo, 
slavnost sv. apo^olfl Petra a Pavla a NeposkvrnSn^ho po£eti za- 
kazuje se sluzby Boz( hludn^m zamSstndnfm ruSiti. Svitek Nanebe- 
vzeti bl. P. Marie a Vtech svat^ch, aikoli nejsou pfikdzdny, pfece 
vkobecn^ naSi krajan^ sv6tf, kde2to v den protestantsk^ho buss- 
tagu r4di 6eSti Prusov6, majf-li pozemky v Rakousku, pracujf. Slav- 
nosf V§ech svat]^ch jest jen v Por^nsku uzndna za zdkonit^ sv^tek. 

Mimo sv&tky hospodifi v nfekter^ch osaddch, na pf. v Tur- 
kovS, Ut6cbovidch a Jakubovidch zdrzujf se v sobotu, jako den za- 
svicen^ P. Marii, od jistych prad, na pi^. vozenf hnoje na pole; 

14* 



204 Jan Vyhlidal: 

V nSkter^ch rodindch nejedf v t^z den po cel^ rok die starobyl6ha 
oby£eje masa. 

O iiv6 vlfe svfidCi ddle pine kostely v Prusku. 

KonajMi se nSjak6 cirkevni slavnosti v Rak. Slezsku, na pf. 

V Opav6, slavf-li se porciunkula, v parku odpust, v Hrabyni pouti 
aneb jsou-Ii v nSkter^ pohrani£n6 farnosti misie, tu m^sto a osady 
se hemili zbo2n]^m pnisk^m lidem, a zpov^dnice ve chrdmfch jsou 
obl^hdny. 

Udinil jsem zminku o misiicb, proti nimz naSi vlastenci (!) tolik 
bouff. U nds je pova^ujf za sniiovdni urovnS vzdSldnf mezi lidem, 
tfeba za nebezpe^i pro ndrodnosf, a v Prusku t^^ tak, ale n£kdo 
jin^ nez »vlastenci«. Pruskd vldda md hrozitdnsk^ strach, aby 2e- 
sk^mi misiondfi lid nebyl >6echisovdn«, proto zakizala rakousk^ 
misiondi^flm pffstup do NSmecka. 

Ubohd vidda, ozbrojend az po hrdlo. lekd se nSkolika ligurianfi \ 
Kdyz zakdzdn loni pffstup desk^m misiondffim z Rakouska z obavy 
pi^ed po£e§(ovdnim, prusk^ lid byl docela zbaven uzitkti misii, pro- 
to2e V cel6m NSmecku 6esk^ch mision4f& nenf. Lid la^nostf duSevni 
mfl2e tfeba zhynouti, jen kdyz 2ddn^ Cech nevstoupf za hranice! 

V^fid srdce poznati Ize ddle z obiti na cirkevni a kumanni 
podniky. Sleduji delSf dobu v t^ pi^i£in£ prusk^ lid a vyzndvdm, 2e 
tfeba mu vzd&ti chvdlu. HoJQost sebere se na misie, nemocnice, 
stavbu a obnovu chrdmfl. Lonsk6ho l^ta posvStil p. arcibiskup 
Olomuck]^ dva krdsn^ nov6 kostely v Kobeficich a Kravafi. 

Z dopisfi chud^^ch prusk^ch dSlnfkfi, v cizinS zamSstnan^ch, 
vynikd zvU§t£ tato pSknd vlastnost; a takov^ dopisy v »Kat. Novi* 
ndchc objevuji se £astp. Loni na pf. poslalo nSkolik chud^ch zed- 
nfkfi z Drdzdan do StSpdnkovic 100 m. na kostelnf potfeby, jini 
150—200 m., coi jest zna6nd obSf. 

MluvS o doptsech, nemohu pominouti toho, jej2 zaslali £e§t( 
d^lnfci z Milhlsteinu, z provincie porynsk^, protoze jest p6kn£ jimi 
charakterisovdn 6esk^ Prus. Znf doslova takto: »Tak my jim t44 
ddvdme do vSdomosti, it, nds tu jest nSkolik moravsk^ch mulaffi 
(zednlkft), co uz dlouhd 16ta zde v cizfm svStfi pfeb^vdme. My jsme 
t62 pfistoupili do zdejSfho katolick^ho spolku d^lnick^ho, jeho2 fi- 
ditelem a pfedsedou jest velebn^ pan kaplan Voss. Tento pdn nis 
i€l pfidrioval, abychom chodili ku sv. zpovSdi. I chodili jsme, ale 
k nlmeck^m knSzfm; to ndm pfipadalo tSiiko, a my bychom byli 
radfiji volili moravsky se zpovfdati, jak jsme z domu pfivyknuli. Tak 
jsme si ze srdce zddali mfti tu n£jak6ho moravsk^ho knSze, a tak6 
jsme ho hledali. Letos jsme mh\\ to velk^ StSstf, 2e jsme na§H knize 
z naSeho okolf, z naSeho moravsk^ho kraje, kter^mu se mfizeme 
ve sv6 moravsk^ fefii zpovfdati. Tak my jich prosfme, aby nice 
o tom do tSch novin postavili, pon£vadl my je tu t6z iftame, a 
rddi bychom byli, aby se X&z to dov£d£li na§i domdcf pfdteI6 a 
zndmf, nebot se mnozf o nds starajf, ze my tu sv^^ch kfesfansk^ch 
povinnostf nevykondvdme, a domnfvajf se, in jsme jiz hotovi social- 
demokrati, ale to nenf pravda, a zdden to o nds nemfiie tvrditi.« 
(Kat. Nov. 1897 6. 41.) 

Postnidni horlivfi se zachovdvajf, ackoli nynfijgf pokolenl zna£n£ 
pokulhdvd za starSim ; dffve mastily hospodynfi jfdla Infin^m olejem^ 



Cechovd V Pruskdm Slezsku. 203 

masit^ch pokrcnft za ct3rficetideniifbo postu nepozivali ve stfedu, 
p4tek a sobotu ; v n^kterych osad^ch, na pf . §t6pdnkovidch, jedli 
maso jen ve Stvrtek a nedSIi. 

ZhozTiA duSe Hda prusk^ho zra2i se t6z v modlitbiikdch^ jichi 
nikolik podafilo se mi zaznamenati : 

Jeiisi s Marijum, mati£kum Tvojum, 

jd Vam poruCim tSlo i duSiCku svoju, 

pod ochranu Va§u 

vSecku svoju pracu, 

kteru sem dnes pracoval. 

Z Utechovic. 

Panno Marijo, plna moci 

(nekde: Mila, svata, dobra Moci) 

opatruj me od pul noci, 

od pul noci do svitani 

sam Pan Je2i§ do skondni. Amen. 

Z Uieckovic, 

Je2isi s Marijum, mati^kum Tvum, 
ja Vam poruiim t6Io i duSi svu, 
do boku, do srdce, do p6ti ran Tvycb, 
Je2i§i s Marijum skryjtfi vah v nich. 

Z Vehovic, 

Kdy ja jidu spat 

dvanact adeliCkuv budu pfi mn6 stat. 

Dva u hlavy, dva u nou, dva u boku. 

Dva mfia budu pfikryvaf, 

dva m&a budu zbudzovaf, 

dva miia budu nebeske slavy zprazovat. 

Mila bozska Moci, 

opatruj mha do pul noci, 

od pul noci do svitani, 

a2 do ve^neho skonani. 

Z Branicc. 

V jmeno Pana JeiiSe stavam 
a sve t61o, du§i Ti odevzdavam. 
Za noc Ti d^kuju, 
a deii Ti ob^tuju. 

Svata Helena, 

Scasliva 2ena, 

ona rada do poli chodila. 

Nalezia tarn svaty kfi2, 

na nSm umfel Pan JeiiS, 

ona se nim poiehnala, 

svu duSi^ku odevzdala. 

Buh ji fekl: Svatd Heleno, 

sdasliva ieno, 

kdyi ty bude§ umirati, 

tfi anjele budu t6 doprovazeti. 



206 Jan Vyhlidal: 

Ty pujd£§ s nami, 

Ja pujdu s vami 

jako mSsi^ek mezi hv^zdami. 

Z Boiaiic. 

Svata pani Barborko, 
ra^ii s nami byti, 
hficlm smrtelneho 
f ra6 nas opatfiti. 

Z Branict, 

Dit£ nemohoud jiti do kosteU£ka, doma se modli: 

O muj strainy anjeli£ku, 
bud dnds za m^ v kosteli^ku, 
na me misto poklekni, 
a m§i svatou vyslechni! 

Z Turkova. 

Jde-li kn£z s Pdnem Bohem: 

Pfijcf Duchu svaty, osvif rozum muj, 
abych sve hfichy poznal, 
a skruSenfi se vyzpov6dal. 

(Otfiend§ a Zdrdvas.) 

Z KravaH, 

Kdyi se jde kolem kfi2e: 

Stoji dfevo vyborne, 
na n6m t^lo pokorne, 
polituj ho du§e ma, 
abys by] a spasena. 

Z Bohuslavic. 

N6ch buds pozdraven 

nejsvetSjSi kfii a n6poskvrn6ne poCetl 

blahoslaven6 Panny Marie. 

Z Old/iSova. 

Vitam Tebe, o muj nejmilejSi Je2i§i, miluju 
Tebe z celeho srdce sveho. O JefiSi, budii 
mi milosrdny, o Jezi§i, odpust mi moje 
t62ke viny. 

Ze Stipdnkovic, 

Podobn^ch modlitbiSek slySel jsem je§t£ hojnS, ale protoze jsou 
stejny s povzdechy Cechti v RakouskSm Slezsku, a ji2 jinde zminka 
o nich se stala, pomljfm jich. 

Haboinjf zpiv v rodin&ch ustivd; zpivaji se sice je§tfi pisnS 
z kancionalfi, ale mnohem m^nS. V domech femeslnick3^cb zffdka 
kdy sly^ti jako druhdy rdno pisei^: »Svatd Trojice Bo2i«, dopoledne 
o »Habakukovi«, na ve£er >Pod ochranu« a v sobotu hodinky 
k Pann£ Marii. V Hlu£in£ stafe^ek mi pravil, 2e v£il roby misto 
zpivdni »kafej melu«. Za dob minul^ch mnoho se zpfvalo v advent 
a pfist pfi pfedenf, »§kubdnf« pefi; stafe£ek neb otec za£al zpfvati 
>p^ " ' ^^fiienec) a pfsnS, ostatni hned se k n£mu pfipojili. Potom 



Cechov^ V Pruskdm Slezsku. 207 

pfed^tal nico ze Svotopisfi svat^ch, nijak^ rozjfmdni, — a zpfiv 
rozhlabolil se op^t, notily se bud krdsn6 kolcdy nebo ialostn^ pfsnS 
postni. »Cas zpSvav3^ch stafe£k& pominul,« stSiuje si dopisovatel 
»Katol. novin* (dne 19. linora 1898.). Nastalo nov^ pokolenf, a zdd 
se, jakoby se stafeiky td2 domdd zp^v vymfel. Zbo2n^ zpiv mdio 
kde jeStfi sl^chati. Q ui ti novf lid£ netnajf srdce, £i u2 nemd rodinnd 
poboznosf t&:h velik^ch ve2er k domu poutati, a pobo2n6 pisnS ta 
mali srd^cka uSlechf ovati ? ') 

Dobr£ stafenky, vstdvejte z hrobu! A vy hospoddfi — nebo 
jak tito nechtdjf opustiti kr6iny — vy hospodyn£, kdyz v6il zase 
po£ne ten svat^ £as postni, shroma2dte k vejierflm rodinu a £eled 

V tep]6 jizb£, vytdhnSte pdtefe (rfiience) a kancional, at zase se ozve 

V domech naSich modlitba a zp£v, jako za star^ch ^asfi.< 

Byf ponSkud pisatel zprdvy 6ern£ji hledSI, pfece v hlavnim md 
pravdu; poznamendvdm v§ak, ie upadek zpivu zavinila na prv^m 
mists gennanisace. Uditel^ u6ili dfive ditky ve Skoldch cfrkevnimu 
zpSvu, ale nyni bylo by to »velik^ provinSnimc, a odvd21ivec jistS 
by zaplatil za pokus n^kolik marek pokuty. Duchovenstvo z d£kanstvi 
hlucfnskSho, cht&jic zjednati ndpravu, podalo pfed tfemi lety iddosf 
k vladS, by dovolila ve §koldch na Hludinsku cvi^iti iesk€ kostelni 
pisn£, av§ak do dneska £ekd na odpovM. Kter^si zasvScenec mi 
pravil, ze tii^edni cesta nebyla zachovdna, 2ddosf m61 pr^ podati 
komisariat v Ketfi, pak mohla dojiti odpovSd. Kdo znd germanisa£ni 
pliny pruskS vlddy, sotva uv£fi, ze by vldda kladn£ odepsala. 

DaISi piiiinu mizeni zpSvu hledati mozno takS v nedostatku 
kancionalfl; jak povSdomo, r. 1886. zaveden byl v OlomuckS arci- 
diecesi nov^ kancional, kterjr ze zndm^ch pi^(6in v pruskj^ch tfech 
dSkanstvich nemohl se ujati : Skola nic nepomdhd, a lid mdlo dovede 
latinku ilsti. A2kolt PrusovS pomdhajf si z bidy koupf star^ch 
Becdkov^cb kancionalfl na Opavsku, pfece potfebS neni taping vy- 
hov£no. Dosl^chdm t62, ie hlu^insk^ knihaf Klimkovslq^ dal na- 
tisknouti Svabachem 2.0()0 star^ch kancionalfl, jei do dneSka vSechny 
rozprodal. Mnozi kndif, jak d6ti se lou£i se ^kolou, rozddvaji jim po 
nov6m kanciondlku, 6fm2 nuti se odchovanci Skoly 2isti latinkou 
psanS pisnS a modlitby. 

Mravnost pruskSbo lidu dosv6d£uje mal^ po£et nemanzelskych 
ditek, 1. 1897. v mSstS Hluifnfi ze 700 novorozencfl bylo jen 15 >ne- 
slubn^ch,< t^z pomSr jest i v ostatnfch ieskych osaddch. 

Muziky »na prajsk6< nejsou dasty a trvaji jen do 10. hodiny, 
veself a jin^ zdbavy mohou trvati dele. 

Kofalku je§t6 dosti pije mal^ lid pi'ese v§echno to, ie juz 
pfed lety rozSifena tarn byla bratrstva stffdmosti. NejprosIulejSi bratr- 
stro bylo v Bolaticich, osad6 iitajfci 1.763 du§i nedaleko Hlucina, 
na nS2 dochovala se vzpominka pfsni, z nli i^ryvky poddvdme: 

Svudnice pekelnd. 

Kofalka jest rodem z pekla, 
luciferovi utekla, 
k pohanum nejprv pfiSia, 
potom k ndm t6l cestu naSla. 



Ze iKvota slezskych dfiti v Cesk^m lidu, r. VI., t. 5. 



208 Jan Vyhlidal: 

Tato pekelni sv&dnice. 
ju2, ju2 nem61a hranice, 
svojim smradem naplnila 
vsi, i m^sta zarazila. 

Moudrych d61ala hloupymi, 
a bohatych chudobn^^mi, 
zirobky jim vydirala, 
d^ti hladem mfit kazala. 

V Ucni zboubn^ch t!i6iQkfi kofal^iska pokra£uje skladatel, az 
rozhorlen void : 

O, pekelni kofal^iskol 
zl6 jsi uvrhla na vSecko, 
my ti vojnu vypovime, 
vyhnat, vyhnat t^ musfme. 

Kone6n£ unaven tfindctou slokou kon^i: 

»Nynf bratfi, nyni iivo, 
Buh dal vodu, jest i pivo, 
nechybi ndm ani chleba, 
a po smrti skok do neba.« ^) 

Ducha n&bozensk6ho usiluje duchovenstvo zachovati rozli£n]^ini 
spolky, Zbozn^cb bratrstev jest na prajsk^ hojnost, na pf . v jedin^m 
Hlu6ini jest sv. Vincence z Pauly, sv. Jana Nepomuck^ho, spolek 
sv. Terezie, pe^ujid o v^zdobu chrdmu Pdnfe, v Beneiovi jednota 
sv. Josefa, v Bohuslavicich spolek kfesfansk;^cb matek, ve Velk^ch 
Hoiticich bratrstvo nejsvSt. Srdce JeffSova atd. Samojedin^ dSkanstvi 
hlu6insk6 chlubf se £trndcti zboznymi spolky, ne£ftajfc v tyto katolick^ 
spolky d§lnick6. Tyto zalozeny jsou v Hlu£(n£ (90 filenft), ve Lhotce 
(150), V Ludgefovicfch (120), v PySti (75), spolek femeslnick^ jest 
v Kobeficfch a katolickych to vary §6 v Hlu£(nS, vice nSmeck^ ne2 
<5esk^. V bene§ovsk6 jednotS sv. Josefa 6esky pfednd§i p. fardf 
Bruno Schneider, ale zpfvajf se n^meck^ pfsn6. 

O ndbo^ensk^m v^domf sv$d6( po6et odevzdan^^ch hlasfl pfi 
volbdch na fiSskou radu r. 1898.; adkoli socialist^ pracovali s nesmirnou 
agitad v 6esk]^ch osaddch, z nich^ ddsf vysild hojn6 dSInictvo do 
uheln^ch dolfi, pfece ziskali mal^ po£et hlasfi. Cechov6 volili spojeni 
s Poldky a katolick^mi N6mci kandiddta stfedu, fardfe berUnsk^ho 
Franka^ jen2 mluvi polsky. Uvedu po5et hlasfi z cesk]^ch osad na 
posouzenou ndbo2ensk6ho pfesv$d£eni lidu. Hlasfl obdrzel na pf.: 

kand. stfedu kand. konser. sodaln£-dem. 
Frank Doms Bebel 



V Hlulini 


289 


41 


23 


V Dlouhe Vsi 


143 


19 


26 


V Sudicich 


125 


40 




V Markvarticich 


100 


10 


9 


ve Lhotce a Bobrovniku 


99 


31 


13 



'J Celd pisen otisknuta v >0p. Tydenniku« v t. 80. r. 1897. 



Cediovd V Prusk^m Slezsku. 



209 





kand. stfedu 


kand. konser. 


socialnS-dem. 




Frank 


Doms 


Bebel 


V Hoifdlkovictch 


87 


11 


7 


'J Lkdgefovicich 


151 


48 


74 


V Petfkovicick 


43 


68 


62 


V Koblovi 


81 


15 


54 


V Kravafske famosH 


517 


115 


3 


V Betuiovske famosti 


308 


123 


1 


V HaH 


212 


13 


1 


V PyiH 


124 


36 




ve V'el. Darkovilkdch 


156 


15 


2 


ve Vtlk^ch HoSticich 


134 


7 


2 


V Mal^ch HoSticich 


130 


43 


1 


V KobeHcick 


146 


51 


1 


ve VoldfiSovi 


43 


94 


— . 


ve Stipdnkovicich 


96 • 


27 




V Bolaticich 


99 


20 


3 


V Chfenovicich 


221 


8 


4 


ve Vel. Petrovidch 


266 


57 


4 


V Kuchelne 


15 


53 





Lid prusky^ rovn^z rdd se sotidi jak nd§, avSak ne tou m£rou ; 
tot^ plati o hfe v karty, Za stara mdlo se hrdlo, ale nynf middez 
se kazf, stSzuje si do ni v >Katol. nov.< dopisovatel z Bohuslavic 
(v c. 49. r. 1897.) fka: »Mnozi v^rostkov^ nemohou jiz ned^le ani 
do^kati, a je§t^ jsou velebn^ pdn u oltdi^e, to ji2 hrnou se do hospody 
a tarn obsadi vSechny stoly. Jsou to obydejnS mladfci od 16 — 20 rokil. 
Kdyz si ^lovSk zajde na sklenici piva vypfti, toi musi stdti a nem&ie 
se ani pobaviti, nebo sl^chati jen: krdlem bij, trumf dej, fni ho, a 
podobn^. Jedni hrajf »mau§la«, druzf >§afkopf<, jinf >§esta§edesdt€, 
>ikat€ a t. d. Mnoh^ to prohraje, co si pfes t]^den v Rakousku 
vyd614.« V taroky se nehraje. 

Stav kn£zsk^ a u^itelsk^ jest u lidu ve velik^ vdznosti a uctivosti ; 
poti^iteliio jest, ze oba stavy mohou ve svomosti a Idsce \y^\\ zivy. 
Na smj^leni lidu t6z jasn6 svgtlo vrhd pffhoda, jiz zakusil jsem 
6ast£ji na sv^ch potulk&ch v Prusk^m Slezsku. Pozvanf zp^vaci, kdy2 
z^dal jsem o zp6v, za5ali v2dy ndboznou nSjakou piseA ; milostn^ch 
pisn(, >frantovskych divokych* zvan^^ch, necht^H zpivati, ty pr^^ se 
nehodi pfed duchovni osobou ani povfdati, nc tak zpfvati, kdezto 
na Opavska Rakousk^m a T^Sinsku toho ostychdnf tolik nepozorovati. 
Jedna zpSvacka slibila, 2e mi napfSe n£kolik pfsnf o galanech a poSle. 
Pismo z prajsk^ pfiSlo. Otevra je divdm se na rozdilenf p£sni£ek: 
1. p^ni^ky hodliv6 pro duchovni osobu, 2. p^snicky nehodliv^ pro 
paterky. (PokraCovdni.) 



^:?fi^ 



Dr. H. Kovii: PHroda jde spat. 



Pffroda jde spat. 



Udr zemfi podfimuje, 
chce jiti spat; 
jii ostr^ sever duje 
a vSude chlad. 

>Chcei k spinku, dobrd mdti, 
se uloiit? 

E>f[v chcem ti loie stUti, 
bys mohla 5nft.< 

A hodnj syn a dcera, 
jak vltr vdl, 
hned zdhy zpod veSera 
j{ Ifiiko stial. 



ZvliSt buk a bHza v lese 
se Cinily; 

&ist listi na vrch tfese 
dub ztetJIy. 

Sv6 roucho ilati, rud6 
sim kaid}^ svl^k'. 
>Zda dostt pefin bndeF' 
jilm stary fek'. 

A posledn! j[ stele 

svuj zhnidiy Sat, 

by mohla po dni cel^ 

sen klidn^ spdt. 



A tepl^ prost^radlo 

ji seslal B&b. 

Hle<f, CO bo V noci spadlo, 

ai blly luh. 

Dr. Af. Kcmdf. 



^^ 



1 Usky k mnohym. 

Obraz ze spole£enskeho Pivots 

Napaal Alois DoatAl. 

(PokraSovini.) 




\an£I, kter^ mohl spokojen^ konati povinnosti sv^ho stavu 
a nikter^ venkovsk^ nebo mfistsk^ fafe, zapo£al trudnou 
I dr<ihu vychovatelskou. Chopi) se knih, kter6 ddvao od- 
5 loiil jako aepotfebnd, pfipravil se o svou volnos(_a svo- 
bodu, uvalil na sebe bHm4 novjrch povinnosti. Cinnost 
svou zapojial modlilbou pH mSi sv. Po delSI op£t dob& 
konala se bohosluiba v z&meck^ kapli, a na vlice zazn£l jasn^ bias 
zvonku. PfedeSiy vychovatel byl laik, a duchovni spriva nemohla 
sem pravideln^ ani v nedSli kn6ze vysllati. Ale pro pod&tek bylo 
Viktorovi zipasiti s mnohymi obtfzemi. Nem£l ani miatstranta, a 
nikdo ze sluhfl nechtfil b^ti kostelnfkem. Vyvolil si chlapce zabradni- 
kova a ufad sakristina byl ulozen Aloisovi, komomlku. Je§t£ totio 



Alois Dostil: Z Usky k mnoh^. 211 

a onoho se nedostdvalo, ale Danil doufal, 2e pfekond £asem vSechno. 
Komornfk necht61 v§ednfho dne ani hiavnf dv6fe otevfrati, fka, 2e 
sem nikdo nepfijde, ale pfiSli do kaple pfece star&f lid6, ktefi ne- 
mSli ni£eho na prici. 

Po snfdani byl DanSl uveden do pokoje, kten^ byl ur^en za 
Skolu. VSechno zde tak^ ten ^te\ pfipomlnalo. Dubov6 stoly byly 
pokryty voskovan^m pldtnem, tvrd6 stolice stdly kolem st6n, v pfedu 
na podstavdch dv£ ievn6 tabule, skffn£ se sbfrkami a knihami, globus, 
mapy, diagramy, vzorce, houba, kfida, seSity, psad n^£inf — vtochno 
poukazovalo na Skolnf u£ebnu. Okna bez t£2kych zdsloo, aby sem 
padalo svStlo pln^m proudem, nad stolem velikd lampa se zelen^m 
stfnftkem, v rohu veliki kachlovi kamna. Na parkeUch nataien 
jednoduch^, kvfetovan^ koberec. 

Danil vstoupiv do sfnS t^, vzpomn61 si na ikoly, v nichz vy^ 
u£oval ndboienstvf. Z poiitku mu mlddei mdlo rozum61a» a£koliv 
pfedniSel nau£en^ katechese spisovnou nSmSinou, ale pozdSji mu 
porozumSla, a pak byl ve §kole obliben. Co se nedostdvalo na v^f e£- 
nosti, nahrazoval dtem. A ted zde vidf tolik vzdcn^ch pom&cek jako 
V kabinet£ nejl^pe podporami obmySlen^ho stfedniho i^stavu, ale i^d- 
n6ho iika. Nebude to vSechno nadarmo jako ve§keri £innosf jeho? 
Vzpomndl si na to, co slychal, le dSti, v§fm moin^^m pohodHm ob- 
sypan^, velmi £asto §patn6 se udvajf i pfi dobr^ch vlohdch. Prdvi ty 
v^hody postaveni rodi£6 je svedou, a rozkoS, vSudy je obstirajfd, jest 
z&vadou. Nebude tak i zde? 

Z mySl^nek byl vyruSen pffchodem sam^ho hrab^te, kter^ pfi- 
v&d^l syna Ricbarda k nov^mu vychovateli. Byl to chlapec vyt&hl^^ 
bled^, £emovlasy, tahfl pravideln^ch, £ela ponikud vypoukl^ho, od 
Sed^ch, nosu rovn^ho a b^lostn^ch rukou. Zv6dav6 se podival na 
preceptora. 

)»Velebn^ pane,* fekl hrab^, >pfivddfm vdm va§eho iika. Ne- 
pfeji si, by se vfce uCil, nez jeho v6k pfipou§ti. Jest ponftkud slab^ 
t£lesn£ i du§evn6. VSak hned pi^edem vdm pravim, abyste byl die 
potfeby pffsn^m. Zn&m chybu vychovdvinf takov^ch dStf a zddn^ch 
ialob od nich nepfij(mdm.« 

DanSl pfijal iiks, s vlfdnou tvAfi, sHbiv, 2e se die pfdni zachovd. 
HrabS nezdrzev se diouho, dal jeStS Richardovi napomenutf a rychle 
odeSel do sv^ch komnat, maje to vSdomf, 2e se o vychovAnf sv^ho 
syna dostatediiS postaral. 

Dan^l hledSl nejdffve vyzkoumati, co v chlapd v&zi. Zarazilo 
ho pfizndnf otcovo, ie jest Richard slaby na t^le i duchu, tedy slabo- 
mysln^. Hned ani nevfidSl, jak by hrab6cf dftfe oslovil, mdli mu ty- 
kati nebo vykati. Posud s takov^mi pdny, jimz byl do kol^bky d^n 
erb, ani nemluvil. Za^al na pacholfka vlfdn^ a ot^zkami hled^l vy- 
zkoumati, kam a2 v liternfch v£ddch dospSl. Ani nevolil pov^§en^j§{ 
stolici, kteri byla ur£ena pro vychovatele, ale usednuv vedle, zapfedl 
spf§e d&v£rnou rozmluvu nei Skolnf vyu£ovdni. Ale nikde nezadal si 
na vdznosti a vyhnul se i blilSfm stykfim, jimi2 si ho hled^l Richard 
nakloniti. 

Viktor seznal za pfll hodiny s politovdnfm, ze jeho svSfenec 
daleko nepostoupil. Bud nem^i piln^ch a sv^domitych ucitelfl, bud 
se tito marn6 namdhali. Ani posud nev^dSl, kdo pfed nim v zdmku 
pftsobil. Richarda se neminil pt^ti, by snad b^val^ho vychovatele 



212 Alois Dostdl: 

If^enfm chlapcov^m a spolu i svfij ufad nekompromitoval. VSak na- 
dejde vhodui pMlezitosf. Nyni ani netouzil zniti pff£iny, pro£ jeho 
pfedch&dcov^ zahy odeSli bud ze sv^ho nebo z ciziho popudu ; za£ne 
s Richardem od pod^tku a upravi si pevnou pfidu, na nlz bude po- 
kra^ovati. Tak6 schv^lnS pi'eslj^chal poznimky zikovy, ie dfive toho 
neb onoho nedSlal a naopak, ie s panem vychovatelem tak a onak 
postupoval. 

DanSl nemSl posud odborn^ch vSdomostf a pfedevSfm praktiky. 
Ve vySSfch vSd^ch by snad dovedl u5initi pSkn€ pi^edniSky, ale zde 
musil ucivo podivati v nejmenSfch drobtech, zpfisobetn nejvfce po- 
chopiteln^m a nejpopulirn^jSfm. Naslouchal vychovatelsk;^m vSddm 
na vysok^ch Skolich, soukrom6 se vzd6Iival, n^bozenstvi pfil druh^ho 
roku na obecn^ch §kolich u5il, ale pi^ece seznival nedostatky, tu a 
tarn neschopnost a nezkuSenosf. Ale stanovil si, ie studiem a vlastnim 
pozorovdnfm brzo pfekoni tyto zivady a pfek^zky. V§ak vyuCovati 
musi hned. 

I vmyslil se v dobu, kdy s4m takto po£fnal v zdkladech elemen- 
tirnfch, a rozpomenul se na sv^ho star^ho, nyni uz zv££n£l^ho uditele, 
k n^muz byl matkou pfiveden s pld£em a strachem. Ale brzo osuSil 
o£i, vida bSlovtas^ho stafe^ka s usmSvavou, milou tvAH a dostav 
ddrek, jimi si po^dtek u£enf osladil. Na kolenou ucitelov]^ch lezela 
novd knfzka o n^kolika strandch s ve]ik]^m pfsmem, a iAci pfistupo- 
vali, by odflkdvali. Nadan^jSf byli napfed, m^nS obdafeni vlohami 
pokulhdvali. Komu fekl ucitel »ddle<, postoupil; ksiidf polibiv ruku, 
bral se s kniikou na svd mfsto. Pan ucitel byl pffsn^ proti tSm, 
ktefi proti mravfim nebo nezbednostf se provinili, zboinS se modlil 
s dStmi a mnohdy zfistdval ve tfldS ai do veSera, vyuCuje hudbS a 
opakuje s moznSj^fmi ziiky. 

A die tohoto sv^ho uditele chtfil se i Dan^l ffditi oproti vSem 
modemfm ndzorflm a methodim vyufiovacfm. Dojde-li die jako jeho 
ufiitel, bude spokojen. OvSem nevylouCl z uienl, co dobr^ho jest 

V nejnovSji sestaven^^ch osnovich, ale zdkladem si u6ini n^bozensky 
mravn6 vedenf sobfe sv5fen^ho 2dka. 

Pi'ed jedeniictou vySel DanSl s Richardem na prcchdzku do 
parku. Cestou se zastavil ve sv^m pokoji pro brevff, aby se v dobfi 
oddechu porr.odlil. Richard rid spSchal do pffrody, a slab^ tSIo jeho 
touzilo po osvSienf. Mnoho se die v§eho na dit^ti zdhy vy2adovalo, 
proto chfadlo a malomyslnSlo. 

Den byl krdsn;^, mijov^, pln^ kvStfl, vfinS a pta6fho zpSvu. 

V parku, zelindfsk^ a ovocn^ zahradS pilnS se pracovalo. NSkolik 
dSlnic umetalo pod dozorem zahradnfkov^m stezky, nebof v tu dobu 
m^la vyjiti na prochizku urozend panf. Zahradni^ti praktikanti vy- 
niSeli ze sklenfkfl aloe, fikusy, myrty, nebof minulo nebezpeif, ie 
by mohl mriz zniiiti tyto jiznf kv^tiny. Jinf dSlnfci sazeli zeleninu, 
vitrali pafeni§t6, odkud se draly na venek zelen^ trsy okurek, rajski 
jablfc^ka, jez nebylo moiino uz pfikr^^ti, rannf kv^tdky a jin6 horkem 
vyp^stovan6 zeliny. Jenom na broskvfch posud lezela klesf, a tou 
pronikaly bled^ 6erven6 kvSty. 

Richard spSchal v tu stranu, kde jako stranou stdl bll^ domek, 
obydli zahradnfkovo. Zde doufal nal^zti spolednosf mezi d6tmi a 
pfedevSim Josefa, kter^ riino vychovateli ministroval. A skute^nS ho 
vidSl, jak s taSkou na zddech, p^rem za kloboukem a pBfalkou 



Z l^sky k mnohym. 213 

ustcch se vrad z vesnick^ Skoly. Bylo mu nSco pfes deset rok&, 
:yp£l zdravim, a z o6i mu sdlala radosf ml4df. Richardovi se zd&l 
i^ti vzorenr bujarosti, a jist6 by byl rid zaujal misto po boku jeho, 
:dyby mu v torn nebylo zabra&ovino. I zahradnfk se bil stykfi t^ch, 
by jeho hoch mlad^mu milostpinovi v buinosti sv6 neublfiil. Tak6 
ychovatel^ chrdnili Richarda pfed dStmi jin]^mi jako ve skieniku 
yp^stSnou kv^tinu pfed iirn^mi paprsky slune£nimi. 

Ale Dan£I byl jin^ho sm^Sleoi. Clov^k se nesmi biti zlat^ho 
pileni sv^ lice, a ditSti prosp^je spolednosf soudruhA, jejich dtve- 
adenf a vyriieni. Proto soudil, ze tyto styky budou budoucimu 
najetniku velkostatku uiite£ny, kdyi sezni lid, mezi nim2 2ije, jeho 
>otfeby a touhy, namnoze i bidu a strasti, oby£eje a jin^ okolnosti. 
/ komnatich vychovan^ ditS nemd ani pon^tf o iivot^ t^ch, ktefi 
:olem zdmkfi a hradfl ob^vajf a jichz mnohdy pUc a prosby tvrdych 
di nepronikajf. Mnoho zaviduje jednostrann^ vychovinf, pfiliSn^ roz- 
isov^ni tfid a neznalosf pom^rfi. 

»Sm6l bych si s Josefem zahriti?« tizal se Richard. 

»Prod ne?« odpovddSl Dan^l >Slu§ni, nevinni hra se nikdy 
\'jzapovfda, kdy2 jsme dffve sv;^m povinnostem dosti u£inili. Sim 
'am n^jakou hru uki2i.« 

•Josef jich umf velice mnoho ze Skoly,« mfnil Richard a hned 
^olal na chlapce. Ten pfi^l a poUbii mlad^mu milo^tpinovi ruku. 
Vychovatel se od toho divadla ai odvritil. Takovd podajnosf se 
p^stuje hned v mlidi. 

»Budete si zde na trivniku hriti,« fekl Dan^l. >Ji tady podkim 
i zatfm se pomodlim. Jak^ hry umi§?< tizal se je§t6 chlapce. 

Josef jmenoval nSkter^, udivaje, ze by bylo tfeba vice dStf. 

»Tedy je sezenl< svoloval DanSl, a Richard tleskal rukama. 
Tak hodn^ho vychovatele posud nem^l. Co mu bylo dffve zakazo- 
vano, to se ted povolovalo. 

Zatim se schizela dvorski chasa, d^ti bosonoh6, bez kabitfl, 
bez cepic, v jedn6 suk6nce, v podivn^m dstroji, sestdvajfcfm z ob- 
no§en]^ch pansk;^ch Satfi i v tizk^ch dfevSnkich, kter^ hned za- 
nechany na stezidce. Majetnfci jejich nemdli se ukizati pfed milost- 
pinem na boso. Byly to d^ti zahradnfkovy, ^fifovy, Stolbovy, 
vritneho, d^ti dvorsk^ch oridfi, hajn^ho, pansk^ho posia a jek6 
nekdo z vesnice. Josef s touto gardou provedl n^kolik her, coz se 
neobeSlo bez hluku a sporu. V zimku nebyl nikdo vyruSovin, nebof 
improvisovan^ rcjdiStfi bylo stranou na svahu k d^din6 v ovocn6 
zahradS. 

DanSl prochizeje se po steznfku, nahlfzel hned do knfzky, hned 
na d6ti. Richardovi se zde nilezitS Ifbilo. Vyskakoval, veselil se a 
rychle chipal ndvod ke hrim, tfeba 2e desky nerozumfil. Zahradnik&v 
synek ui^fval k vysvdtlovinf mimiky, tro§ky nSmeckj^ch slov, kteri 
pochytil od panstva a domnivaje se, ze snad tak6 z nedostatedneho 
sluchu Richard nerozuml, notnS kfidel. V^ichni mlad^mu milostpinovi 
uctiv6 ustupovali, prokazujlce mu nemalou viznosf . Josef hrdl na jeho 
strand a udin6n£ chyby ochotnS opravoval. 

Nikdo v parku nem^l tuSeni o t^chto produkcich. Zahradnik 
poznal hlas sv^ho syna, tak^ dSlnice bedHv6 naslouchaly, ale v^ichni 
se domnivali, 2e se ta drobotina honi n^kde na dvofe nebo na silnici 
za panskou hradbou. Nikdo nemohl opustiti sv6 misto, nebof se bli- 



214 Alois Dostdl: 

2ila doba, kdy hrabSnka vejde do parku. Zahradnfk u2 pfinesl ze 
skleniku ders^enou r&zi, jichi byla hrab^nka velikou milovnfci. 

Na z4mku byl die ob^ansk^ho nazfrSni ponSkud pfevr^ceo]^ 
pofidek zivota. HrabS vstival dosti 5asnS, vykoupal se ve student 
vodfi, probfihl park a pak se uzavfel do pracovny. Sdm vedl vrchni 
dozor nad statky a dosti vdzn6 se pfipravovai pro drdhu politickou, 
^etl n£koliker^ noviny a studoval vSdeck^ odborn^ knihy. Po druh^ 
snfdani vych^zel na hon s nadlesnfm a potom konferoval se sv^m 
tajemniketn. Ob6d byl po dtvrt^ hodinS, kdy se del§f dobu sedfilo 
u spolecn^ho stolu ; po jidle nisledovala prochdzka parkem, spole£n& 
hra, domdci koncert a podobn^ vyraienf. Kdo si pfdl vedefi k jede- 
ndct^ hodinS, byla mu dod&na do pokoje. Zdmek byl je§t6 po pfil- 
noci osv^tlen. 

Hrab^nka vstdvala pfed desdtou, pojedla dokolddu nebo kakao, 
dala se upl^sti a pfistrojiti, porokovala s kuchafkou a vyMa na pro- 
chdzku. Letnf dobu pojedla v nSkter^m altdnu a bud sama £etla 
nebo si dala pfed£ftati. Za pffzniv^ho pocasf vyjfzdSla do okoH, fidfc 
sv6 bSlouSe. Podivala se na dSti a strojila se k tabuli, pfi nfz pfed- 
sedala. Ve£er hrdia na piano nebo mSIa migr^nu. 

Jenom dSti zily pravidelnS jako vSechno sluzebnictvo, zdhy §ly 
spat a vstdvaly 6asn£. V d^tsk;^ch pokojfch byl normilni pofddek, 
a pouze Richardovi dovoleno zasednouti tak6 k tabuli. Z hostfi nebyl 
nikdo vdzdn a dostal pokrm, kdykoliv si pfdl. Jenom k obSdu se 
musil kazd^ dostaviti. Tu se panstvo teprve schdzelo, leda ze nd- 
hodou se dva setkali v parku. Hrab6 mnohdy vyhlliel z lesa, jak 
jeho chof vStrem o zdvod letSIa po silnici k Lubovicflm nebo lesnfm 
v^sekem. Mdvaje kloboukem, pozdravoval svou 2enu, jii od v£erejSka 
nevid^l. 

Pani hrabSnka vySla ze zdmku ve spolednosti sv^ komornd 
Kldry, jiz si velice oblibila. Urozend pani pochdzela ze star6 §lechtick6 
rodiny, byla rodem z Bavor a vyzna£ovaIa se jako vzornd katolicka. 
Ona si prdv6 pfdla, by vychovatel jejfch dftek byl knfir. V ned£li 
jezdila do Lubovic na studentskou m§i sv., nebyla-li bohosluzba 
V zdmeck^ kapli. Jejf zdsluhou byl postaven pfi silnici u parku nov;^ 
kamenn^ kffz se silnd zlacenou sochou Spasitelovou, a po obou stra- 
ndch vysdzeny ozdobn6 kfe a stromy. 

Pani Leokadie Morgensternovd, rozend Ditreichovd, £ftala tficet 
rokfi, m61a imposantni postavu, krdsn^, bujn^ vlas, hrd6, vysok^ 6elo, 
biiou, pfimo alabastrovou plef , mal^, obl6 ruce, v^razn6, hluboke, po- 
n^kud sniv6 o^i a tenk6 rty. Kazd^m pohybem, kazd]^m krokem 
projevovala vzneSenou ddmu, vychovanou v nejvy§§fch kruzich, s v6- 
domlm jak6si pfevahy rodov6. Hlas jeji byl zvu£n^, lahodn^ a po- 
hyby graciesnf. 

Komomd svou mfrnostf, pokorou, pokro6il^m v£kem, sv]^m 
tich]^m hiasem byla vhodn^ kontrast se svou velitelkou. HrabSnka 
u sebe mlad^ch a krdsn^ch sluiebnic neztrp^la. Musila vynikati nade 
vSechny, nad cel^ okolf. Sienna KIdra dobfe znala vSechny strdnky 
sv^ panf a dovedia jim vyhovSti. V zdmku slouiila vice nez deset 
rokfi. Byla spofivd, uklddala si penfze a chtSla nSkdy klidnS strdviti 
konec sv^ho 2ivota. 

Ted nesla za hrabdnkou dv£ knihy a n^jak^ £asopisy. Ai se 
projdou, usednou a budou £fsti. Leokadie rdda sedala v besidce 



Z l^ky k ranoh^m. 215 

u Tybnika, v nhmi se proh&n£Io na sta zlat^ch rybi£ek. Krmila je, 
b42e\a jini, zatim co komorni £etla splSe pro sebe ne2 pro svou 
velitelku, jii potom musila cel6 kapitoly kr&tce opakovati. 

»]ak kr&snS dnes slunfdko svitil« fekla hrabSnka, rozpinajic 
slunecnik stejn^ IStky a barvy, jako m^la na sobi ikity, die nejmoder- 
nijSiho stfihu ve Vfdni u^it^. »Zase jednou bych rida vidSla jeho 
vychod, jako kdyz jsme cestovali v Alpdch a schvdlng jsem zfistala 
na noc v horsk^ ch^Si, bych se pohledem na vychSzejfcf slunce po- 
kochala.« 

»Milostivd pani,« ozvala se komornd, »stejni velebn6 a krisnS 
vychdzi slunce i u nds v (!lechich. Jenom tfeba si pfivstati a vy- 
konati malou prochizku na Vranf skdlu, kteri tam^ z iesa vystupuje. 
N^kolikr&te jsem tarn byla s nadlesnfm pfi tokdni tetfevfi.< 

>Ne, ne, v Alpich to musf b;^ti rozhodnS imposantn6j§f,« od- 
pirala brab^nka, sestupujfc po schodech s terassy. »Kde kdo tarn 
sp£chiL a kazd^ jest unesen.« 

»Ka2dd zem6 m^ sv^ kr^sy pfirodnf, a zdlezl na vkusu lidsk^m, 
CO se ndm prdvS Ifbi a zamlouvd. Cestovatel^ nazyvajf Cechy srdcem 
Evropy a rnnoh^ krajiny jeji prav^m r^jem.c vykl^dala Kl^ra. 

Ale hrab^nka ui neposlouchala. Blfiii se k nf zahradnik s hlu- 
bokou poklonou, nesa £erstv£ ufiznutou rfizi. Pani mldky ji pfijaia 
)ako n£co, co se samo sebou rozumSlo, povonSla si a rfl2i zatkia za 
plytov^ p^. 

D^lnice rychle odbihaly se stezky, by ani pohledu sv^ vrchnosti 
nebyly na z^vadu. HrabSnka se zastavila u tepichu, kter^ na zimu 
nebyl zruSen, ale pouze pfikryt dfevSn^m paienfm a um61e zahNv^n. 
Pfedstavoval znak hrab^ci s korunou a byl velice umSle zd^Iin. 

V zim£ V pfim^fen^m teple rostl, a mnohd kv6tina nyni na poSdtku 
jara v pln^m kv^tu se divn6 vyjimala. 

>Hledme» um£ni pfekonivi pffrodu,€ ukazovala hrabSnka na 
kvSty, kter^ bylo Ize venku teprve za n^kolik m&fcfl Cekati. »Kdy- 
bychom cel^ park opatHli takov^m pazenfm a zahffvali jej teplem, 
m^Ii bycbom zde cely rok l^to s kvlty, ovocem a zelen^m listfm.< 

Komornd se mirn^ usmdla timto pansk]^m choutkdm. Nedalo ji 
to, by i nyni neodporovala. 

»Urozend panf, die m6ho ndzoru se nedd pffroda lidsk^m vf- 
myslem a um^nim o§iditi a ve sv^m b6hu zastaviti. Kdyby mSIa 
i V ziin£ pu£eti a plody nositi, brzo by se vysflila a uvadla. Hie, 
tyto kv£tiny, kter£ bujely v zim£, nyni klopi listi a co nejdffve za- 
hynou. VSechno musi jiti pravideln^^m chodem a odvSk^mi zikony. c 

Pozornosf obou byla ted zaujata d^tsk^m kfikem. Hrab^nka 
napjala sluch. N^co podobn^ho ddvno v parku se neudilo, kde 

V hodindch, kdy panstvo vychdzelo, bylo* vidycky ticho ai hrobov^. 
Tak^ komornd byla zaujata, ale ne nepNjemni. M£la dSti rdda. 

>To jest V parku ?« h^dala a spolu se tdzala hrabSnka. 

'Tak^semnS zdd,« odvStila sle£na Kldra, hned majfc pohotovS 
omluvu. Zcela dobfe pozndvala bias zahradnikova Josefa, kter;^ ji 
k svdtku kytice nosil. Cht^la svoji pani odv^sti od toho mi^ta, ale 
Leokadie rovnou cestou a dosti sp£§n£ sem chvitala. §ly malou 
chvfli po cesti£kich rozliin^ se vinoucich, namifily si po trdvniku 
je^t^ slab£ zarosen^m, a2 pojednou stanuly za kvetoucim £erven]^m 
•bezem, kter^ dfilil park od ovocn^ zahrady. Neobvykl6 divadlo se 



216 Alois DosUI: 

jim zjevilo. Mezi skupinou mladych, §tihl]^ch hruSnf na paziti se pro- 
hdn^la svolan^ dvorsk4 chasa pod velenlm Josefov^m. Mezi d^tmi 
poskakoval i Richard. A jak byl £erven^, a o£ka mu pfimo hrila 
veselosti! Nic ho nedovedlo tak rozjafiti. Pr^vfi mSfil »pl4tno< a roz- 
tahoval ^t\6 ruce, aby hodnS nam^i]. 

Po ce5ti6ce pfech^zel mlad^ kn^z v cern^m §at^, s koUdrem na 
krku. Zlatd offzka knihy se odrd^ela v paprscfch slunednfch. Chvili 
se dival do knihy a chvili na dSti. Posl^ze udSIal latinsk^ kHz, 
schoval knihu a mluvil cosi po ^esku k dStem. Ty ustaly hlu£eti» 
postavily se do fady a naslouchaly. Kdyz vychovatel skon^il, uklo- 
nily se, a kazd^ b^iel jin;^m smSrem k domovu. Josef ani nepolibil 
ruku mlad^mu milostp^novi. 

Dan^l vzal Richarda za ruku a odv^d^l ho na slunce, by v potu 
neustydnul. Chlapec je§t£ nyni poskakoval a se veselil. 

Panf hrab£nka chvili se divala az ustrnule na divnou spoleinosf 
Richardovu. V prvnim okamiiku by byla pro syna sko^ila, by ho 
vytrhla z nerovn^ho druzstva, ale ost^chala se pfed nov^m vychova- 
telem, jeho2 posud neznala. 

»Jak jest to sprost6!« fekla rozhof^enfi ke komorn^. 

»Ale velice zdrav6,< poznamenala tato, t^Sdouc ddvno, ceho se 
hrabScim dStem nedoscdv^, a co zavi&uje pfi nich pfevr^Lcen^ vy- 
chovdni. 

VI. 

Aby se vSichni ze zdmku a z parku v prav^ cas dostavili do 
jidelny k obSdu, ddvdno k jidlu znameni ranou do plechov^ho bubnu. 
Opozditi se schvdln6 vykldddno za veliky pfestupc^k proti etiketS. 
Snidani hrab£ti doddval osobni myslivec, pani jeji komornd, a dStem 
bonna, k obSdu vSak se vystrojili do zvld^tni uniformy komornfk 
Alois a jeden ze §tolbfi, kter]^ zastupoval niisto sklepmistra. Ale 
V lokajovnS viselo takov^ch derveno-Sed^ch listrojfl vice pro pfipad, 
kdyz se strojila v6tSi tabule u pfileiitosti hojn]^ch a vzdcn]^ch hostft 
o honech, narozenindch a jmenindch panstva, pfi masopustnich a 
a jin^ch slavnostech. 

Toto sedSni u tabule bylo Dan6lovi nejKdnfijSi. Mnohokrdte 
si prohl^dl v§echny vzdcn6 mfsy a korbeliky po stSndch rozvfiSen^, 
obrazy ve zlacen^ch rdmech, rozsdhl^ kredence se sti'ibrn^m nddobim, 
vdsy u krbu, samovary na zvldStnich stolcich, emailovan^ podnosy 
a vSechny jin6 potfebn^ i nepotfebn^ v6ci. Ale vytrvati musil, af 
hrabSnka povstala se sv^ho ki^esla s vysokymi podpSradly na znameni, 
ie jest obM ukon6en. 

V obyc^ejn^ den se siacastnoval obSda hrabS s pani, sekretdf 
a vychovatel s Richardem, ale dasto b^val zvdn i'editel, nadlesni, 
profesor Kaminsky, dSkan z Lubovic, pansky l^kaf a kdo vftbec 
pfi§el k audienci, z&stal oby^ejnS na ob£d. Tak^ pfijizdSla sousedni 
vrchnosf, politiiti pfdtel^ Oskarovi, Mechta i mS§fan6, radov^ i po- 
slanci a s kym vfibec b^valo panstvo ve stycich. Toto pozvdni bylo 
i cti, usmifovala se jim u^indnd kfivda, a lidem podfizen^m se tak 
ddvala na jevo nejvy§§i spokojenosf. 

Dan^l by byl velice rdd jedl ve sv6m pokoji, ale m€[ u tabule 
misto mezi sekretdi^em a Richardem. Dostavili se host6, Richard 



Z Idsky k mnoh^m. 217 

£&st4val na sv6m, ale dv^ ostatni dubovi sedadla se posunovala d^le 

ke dveHm, jak bylo nutno stftl pro po6et pffborft roztdhnouti. Viktor 

dos&echl, ze jeho pfedchfidcov6 pravidelnS u tohoto stolu ve velik^ 

jldeln^ nesedali, m£l tedy jako kn6z pfednosf, ale mdlo byl za ni 

vd^^n. Kdyi v§ichni usedii, postal chvili stranou u okna a pomodlii se. 

•Velebn;^ pdn,« usmival se sekretdf , »v§em nim pokrmy po2ehnd\d.€ 

Tajemnik Sourek byl duSf cel6 spole^nosti. Jeho tfikav;^ duch 
na chvflt si nedival pokoje. Mluvil za v§echny, zapfidal rozhovory, 
akazoval sluhfim, pfin^Sel noviny, provolSval pfipitky, Sk^dlil sob6 
rovn6, zertoval v tnezlch nejvySSi sluSnosti. Byl to mui pomsif, ocf 
pichlav^ch, sn6d^ pleti, sviinf, s dlouh^m vlasem a hodn^ Sirok^ch 
ust. A5koliv nemSl daleko k padesdtce, posud se neozenii. Slouiil uz 
n^olika vrchnostem, brzo se do v§eho vpravoval a stal se pravou 
nikou Oskarovou. Jeho pamSf byla i^asnS a chytrosf nevSednf. 
Radii sv^mu pinovi a ne §patn6. V zdmku se ho kazd;^ bSl, a ti, 
\\mi n^kdy ukfivdil, naz^vali jej demonem Oskarov^m. §ourek 
s nik^m nevch^zel v blfzk6 pMtelstvi, jsa na v§ech strandch samo- 
statn^m a nez^visl]^m. Mnozi by jej byli rddi vypfchli z hnfzda, 
odkud roztahoval §pi6atd a pfchajfci tykadla, ale tajemafk se nedal. 

Ted by byl r4d seznal a si podmanil Dan£la, ale s tlmto vy- 
chovatelem to snadno ne§lo. Jeho vychytralosf a usko^nosf narazila 
na Viktorovu poctivosf a pffmosf v fedi i jedndni. DanSI malo mluvil 
a vice Richardem nez sousedstvem se zabvval. Tak6 neodchdzel po 
obMd do kufdrny na doutnik a ^ernou kdvu, jsa ob^ho mal^m 
pfiznivcem. V kufdrnS pak zvlS§t£ jak §ourek tak i jinf rozvazovali. 
Viktor uz byl v parku nebo ve sv6m pokoji. 

»Ale vyti'el jste jim zrak v torn Schliisselburgu,« ozval sejednou 
sekretdf, mzouraje chytfe o6irna na vychovatele. 9Budou tarn na vis 
dlooho pamatovati N^mci i CeSi.< 

>Nevim o ni^em, pane tajemniku,< odpovSdSl Dan61, >a s nik]^m 
si z byval6ho p&sobiStS sv6ho nedopisuji.« 

>Vidyf to bylo v novinich! Pravda, vy nSmeck^ch neCtete,€ 
prohodil Sourek. 

»To jest,* opravoval vychovatel, »ne£tu ndm Cechflm nepfdtel- 
sk^cb listfi, at jsou v jak^koliv fe5i.« 

• Nevfte, velebn;^ pane,« pokraCoval tajemnik, >co se v Schltissel- 
burgu po va§em odchodu stalo? Ku podivu, ie vdm to nSkdo ne- 
vypsal! Musi vis to pfece zajfmati, nebof v tom mdte veliky podfl. 
Tani^jii Ce^i se vzboufili. Byli k tomu delSf dobu pfipravovini a 
pou£ovdni. ^dajf Sesk^ §koly pro sv6 d6ti, £esk^ bohosluiby v ko- 
stele, desk^ho zastupovdnf u vSech i^fadfl, desk^ch obsilek, blanketfi, 
pracovnfch knfiek, zaloiili £eskou besedu a zpfvajl £esk6 pfsn£ na 
silnidch.* 

Vychovatel pokrCiv rameny, odpovSd^l: »Tohle se dalo Cekati 
divno a vlastnS jenom propuklo, co bylo ndsilnd utla^ovdno a tajeno.< 

*VAk odchod byl ziminkou toho vzboufeni,« poznamenal 
tajemnik, uiivaje schvdln^ stdle slova »vzboufenf<, jak bylo hnuti 
deskd V novinich pojmenovino. Nyni se zajimal o udilosf tu i hrab£, 
a DanSl uznal za sprdvn^ objasniti vSechno a udati pomSry v osadS 
panujfd. Vypravoval, ie na zmin^n6 osad£, kde se dob]^v& iern6 
uhlf, pracuje lid £esk^, kter^ sem pfichizi z kraje, aniz rozumi 
nimecky. Proto polovina ufednfkfi musf rozumSti desky, v krimech 

•Vlasf« 1«98— 99. ^,15 



218 Alois Dostii: 

jsou £e§ti mlidenci, v hostincfch CeSi diSnlci, ano i jeden z kaplanfi 
sem dosazovdn Cech, aby mohl roddkflm v duchovnfch potfebdch 
slouiiti a v nejni^Sich aspofi tffd^ch s d6tmt se dorozumSl. >A pro 
tyto 6etD^ Cechy,« kondii Dan^l, >ani v kostele slova v matefStinS 
neproneseno, pro d£ti jejich £eskd Skola nezffzena, jejicb ndrodnost 
byla posud na potupu, pro posm^ch, a i inn^ bylo tarn mnoh6 pff- 
kofi proto zakou§eti.« 

Vychovatel skondil, a tajemnfk skloniv se nad talif, neodpovfdal. 
Byl pfesvfid^en, ze Viktor mluvi pravdu, ale nechtfil to potvrditi. 

»Kdy2 je v t6 osadS tolik Cechfi,c ujal se* slova hrab6, >prod 
nemaji sv^ §koIy, v kostele zvI^Stnich slu^eb Boiich, pro£ by nemohli 
pr&chod diti sv^mu n^rodnimu vMomi?« 

>Hrab£ci milosti,« rychle se ozval sekretif, »Schltisselberg lezi 
na nSmeck^m dzeni.« 

»Co na torn I Jsou-li tarn Ce§i v hojn^m po£tu, oiusi se jim diti 
za prdvo,« st^l na sv^m hrabS. 

»Cesk^ d^lnictvo nenf v krajindch tSch obyvatelstvem stdl^m a 
pevnS usazen^ni,« vysv^tloval Sourek. >Dnes pfijde a zitra bude bud 
propuSt^no nebo pfijme lepSi sluibu. Mimo to tini do n£meck;^ch 
krajin schv41n£ systemisovan^ invase, rozs^vd rozkol a nesvdry, pro- 
paguje vfieslovansk^ idee, jest ve snahich t6ch podporovdno.< 

Vychovatel se nezdrzel, aby se neusmil. >Mil^ pane, £esk6 
menSiny do n£meck;^ch krajin vede pouze otdzka zaludkovd, touha 
po v^dSlku a iivobyti. Dejte tSm lidem zam^stndni na pf. zde, a 
pfist£huji se vim sem do jednoho. Co naz^dte rozkolem a nesvdry, 
jest vlastnS boj o prdva. Jestlize se v§ak oproti vSem spravedliv^m 
pozadavkfim menSindm 6esk]^m ani §kol pro d£ti nedostdva, tu 
teprve ostatni Cechov^ jim je sv^m ndkladem zfizuji a potud vydrzuji, 
pokud nebudou vzaty ve stdtni a obecnf spr&vu.< 

Hrab£ se tdzal, jak jest o duchovni potfeby t^chto d^lnlkfi 
postardno, a Dan^l vyli£oval, jak obtf2n6 mfsto zastdvd kniz v n£- 
meck^ch tSchto krajfch, jak zdpasl mezi naffzenfm a hlasem sv^domf, 
jak by rdd £esky kdzal a se modlil, ale nesmf. Jenom soukrom^ 
mtiie poucovati a jeStS jest vyddn .nebezpe6im a prondsledovdnim. 

>Ale jak to dopadne, az tento d^ln^ lid vy£erpd veSkeren fond 
ndbo2ensk6ho v^domi, kter^ pfinesl s sebou a ddle nerozmnozuje? 
A co2, az nynSjSI generace vyroste bez mravniho zdkladu? Utiskovdni 
Cechfi se vymstf, nebof lid ten opuStSn]^ roste a zraje pro inter- 
naciondlnf socialismus, kter^ se v tak zvan6m juzavfen^m lizemf Cech 
chvatnS rozSii^uje a kter^ bude na zdhubu Cechfim i NSmcflm, na 
zdhubu oltdfe i trfinu.« 

Kdyi vychovatel skon£il, hrabS upfel na nSj udiven6 zrak. 
Takovych vSdomosti od mlad^ho muze ne£ekal. Tajemnik pouze 
pohodil hlavou, jakoby chtSl ffci: >MalujeS pffli§ markantnS £erta 
na zed.< 

>A pro£ se, velebn^ pane, ti lid^ nenau^f nSmecky a kraji, 
V n^mz ziji, se nepfizpAsobi?< zeptala se pojednou hrabSnka, kterd 
rozmluvS cel^ pilni naslouchala. 

»Urozend panf, takov^ pfevrat se nestane za den, a my Ce§i 
si nejm^ng pfejeme, by nds houfnS roddci opou§t61i,« odpovfdal 
Viktor^ k hrab^nce se nakloniv. >Jednotlivci snad utonou, ale cel^ 
massy lidu mnoho rokti odporujf nejsiln^j§fm utokfim. Mimo to jsme 



Z lisky k mnoh^m. 219 

yr Cech^ch, kde ob£ nirodnosti mohou a maji svorn^ vcdie sebe 
<ziti, rodn^ zemS si v^iiti a o jejf blaho pedovati. A bylo by tomu 
skute£n£ tak, kdyby zdsady opravdu kfesfansk^ oa obou stranich 
byly zachovdvSny a pln^ny.c 

Zase nastala pomlka, a2 se ozval sekretif: »Ale nalezlo tarn 
<lost lidi existenci z £esk^ch krajin — « 

> Jenom ze ta mfsta jsou podffzenijSi a nevaln£jSf , nez jaki N£ir.ci 
u n^ zaujfmaji. Jak duchovenstvo tarn md ustldno, nasvMcuje, 2e 
moji kolegov^ do jednoho za dva roky opustili kraj ten a navrdtili 
se na 6esk4 mfsta.* 

HrabS se usmdv fekl: >Za takov^ch pomSrfi neni divu. A nej- 
16pe by bylo, kdyby si Nfimci vychovali dostate£n^ podet sv^ch 
-duchovnfch.* 

>Ti ra^£ji dSvajf syny na v^nosn^ obchody, dobfe placen^ 
tifady a jind mista slibn£jM a bohat&f, nei jsou kaplanky v jejicli 
Todi§tich,« poznamenal rozmarn£, ale pravdiv^ Danil. 

Kdyz urozen& panf vstala od stolu. bylo tfm 6Ano znamenf, 
ze tabule kon£i. Host6 doprovdzeli hrab6te do kufdrny. 

DanSl se porouiel, odchdzeje do sv^ho pokoje. Richard uz 
ddvno dostal zdkusky, na nii se nejvice t£§il, a odkvaptl do d^tsk^cli 
pokojfi, kde si hrdl se sestrou a byl na dohled ponechdn bonn6. 

Hrabg s tajemnikem je§t£ konferoval pti 6eru6 kdv£. (!!asem 
byl ddle veden rozhovor, kter]^ byl v jfdeln6 zapo£at, zvI^St^ pfi- 
nesly-li noviny dfileiitou zprdvu ze snSmovny, o ni2 se hrabS velice 
zajfmal. Jindy mluvilo se o hospoddfstvf a spr&vS rozsdhl]^ch objektfi. 

»Ale ten nyn£j§i vychovatel jest neustupn^ ve sv^ch ndzorech,« 
dovolil si Sourek pozndmku o Dandiovi, kdyz byla pfi tabuli vedena 
iei o ndrodnostnfch pomSrech. »Kdo by to v takov6m pfimo jundku 
hledal?« 

»Md sv6 zdsady a tfeba mlad^, pfece jest vzdSlan)^ a zkuSen^,< 
minil hrab^. »Takovi lid^ se mnS libl, i kdybych s jejich ndzory ne- 
souhlasil. To jsou charaktery, a Danil md pfed sebou budoucnost.« 

Tato upffmnd pochvala se Sourkovi mnoho neiibila. Aby niu 
vliv vychovatelfiv nepferostl pfes hlavu, minil jej jedinou ranou ne-li 
zni£iti, aspo& ne§kodn^m uiiniti. 

»Jest se obdvati,* pomaiu vypouSt^l slova, o5i pfihmufuje, 
>aby ndm pan DanSl nezpfisobil zde takov^ch nepfijemnosti, jake 
nasel tarn v t6 osad£. Schopen by toho byl.< 

Toho dne v§ak ^ourek nemil u hrabdte StSstf. Pdn z Morgen- 
sternu jenom se zasmdl. 

»Ale, pfiteUdku, mSjte rozum a uvaite, 2e n^co podobn^ho 
zde neni ani mozno,< fekl hrabS, oklepdvaje kouf s doutniku. >Zi- 
jeme v iesk6 krajin^, kde se nikomu pfikoff nedSje pro jeho nd- 
rodnosf. My pak si vtbec nev§fmdme toho, co se kolem v torn 
ohledu dSje.c 

Tajemnik by byl rdd n£co fekl, ale rozpakoval se. Posl^ze si 
pfece dodal odvahy. 

»Takovy ndrodni pfemrkSnec by mohl v sam^m zdmku roz- 
s6vati simS rozkolu a popuzovati Cechy proti n^meck^ vrchnosti 
^neb jejim lifednikfim. Jsou pfipady . . .< 

Ale hrabS zastavil proud fe£i tajemnikovy. 

15* 



220 ^ Alois Dostil: 

>Pfed chvilf jste vinii vychovatele, ie pfili§ na cerno \ii!:iy a nyni 
bych mohl n^co podobn^ho fici o vds. Nechme toho a neodsuzujme^ 
kdyz jsme dfive nepoznali.* 

Sourek zase jenom hlavou pohodil a mldel. DAle popouzeti 
proti Danilovi se neodv^iil, ale pfece nezoufal. Co se nepodafi 
does, to neni je§t£ s nezdarem nadobro pochovdno. Ale Dan€la 
musi dostati pod svou moc. 

Ten, o nSmi se rokovalo v mezzinu, klidni vystupoval do 
prv^ho patra, kde bydlila £eled, kde byly hostinsk^ pokoje, knihovna, 
obrazdrna a jine mfstnosti. Viktor mohl okupovati tfi pokoje, ale 
vybral si pouze jeden. Ten pak si upravil jako kaplanku jednoduSe, 
ale musil sem pfivl^ci dubovy n^bytek, kter^ byl odlozen v depo- 
sit^fi a pochdzel po nSkter6 vrchnosti z minul6ho stoletl. PlySov^ 
nibytek dal odn^sti do sousedniho pokoje, kam v§ak milo kdy 
vkro6iIa jeho noha. 

Zde ve sv^m pokoji se cftil Dan^l jako doma. Pfedplatil se 
na (esk^ list, odebiral 5asopisy a zahloubal se do £tenf. Do zdmku 
dochizelo mnoho novin, mohl si je volnS br&ti, ale seznav jejich 
sm^r, zffdka se k nim uchyloval. Kdy2 zasedl k oknu s vyhlfdkou 
na park, zd^lo se mu, ie se navrdtil ze Skol, od nemocn^ch a terf 
mfize u^fvati klidn^ chvlle k poudenf a duSevni z^bavfi. Nfijak se 
nemohl posud vpraviti do iivota zdmeck^ho, a tato chvlle byla mu 
nejmilejSf. Byl ai posud spokojen v Loukov6, a jenom tajemnfk 
^ourek se mu nelibil. I n^strahy slu2ebnictva, jez jej cht^lo dostati 
do sv^ch sitf, pfekonal a samostatnosf v jedndnf si uchoval. V§ak 
Sourek se nedal jenom tak odbyti. Ten jakoby bystrozrakem pro- 
hnan^ho Slovfika prohl^dal jeho pWny. Brzo seznal, s k^m mi 
jednati. Tajemnfk byl evangelfk a mfil pfedem jakousi zdSf proti 
katolick^mu knSzi. Postavi se jistS v cestu vSem snahim, jak6 mfil 
Dan^l na mysli. 

Komornik Alois si pfestal vychovatele vSimati a ani na druh6 
zvon^ni nepfichdzel, osobnf myslivec nikdy k nfimu nAklonnosti ne- 
mSl, poznav, ze Viktor nenf stfelcem, pokojsk;^ch si vfibec DanSI 
mdlo vSimal, a bonna se hnfivdvala, kdyz jf n6jak6 v^iitky dfilal. 
Se Stolby, vrdtnikem a jin]^mi nemfil co dSlati. Ufednictvu vzdaval 
patfi^nou poctu, ale ani jich nenav§t£voval, ani s nimi nevchazel 

V blizSi pMtelstvf. O kuchyni nezavadil a iddn^ho pfilepSenl aneb 
zvldStnich jidel neMdal. Jedl, co pfiSIo na stfil. Nemil mimofddn^ch 
potfeb, nehldsil se o posluhu a kdy2 nalezl jednou v pozdnf hodinu 
lo2e neustlan^, ustlal si je, jak umfil, sdm. 

Takov6 jedndnl uvddSlo zdmek v podiv i hnfiv. Jak^ jest to 
61ov6k, kter^ sdm sob6 vystafiuje, neporoudi si a vftbec ani si ne- 
v§fmi intrik a vzdjemn^ch vztahfi, fevnivosti a rozmanit^ch udilostl 

V zdmku? 

Pfece vSak s jednou osobou Dan^l £asto rozmlouval. Byla to 
jemu doporu5ovand hrab£n£ina komornd, sledna Kidra. JejC usedlosf 
a pokrocilejSi v6k oddalovaly hned pfedem vSechno podezfenf nS- 
jak6 intimnf zndmosti ; KlAra mohla b^ti matkou Viktorovou, tfeba 
tak mnoho lety ho nepf evySovala ; v2dycky platila za roz§afnou a 
zboznou osobu, a prdvfi tyto vlastnosti ji s kndzem sblfiily. Dan^l 
sim byl V tom nipomocen a dfivSrnosti starSI sleiny ochotnd §el 
vstfic. 



Z Idsky k mnoh^. 221 

Klira denoi nav§tivovala kapli a vSudy vefejn£ zjedn&vala 
prflchod ST]^ni citflm ndbozenskym. Ari Sourka se nebila a neost;^- 
chala, ale i v pf ftomnosti jeho se pokfizovala, kdykoliv se pfilezitosf 
naskytla. 

Dan£l mnohdy sle£nu vyhledal, vych^zeje z kaple na ni 6ekal 
a do parku ji doprovSzel. Poznav jejf veskrze poctivou povahu, 
oblibil si ji a spolu pfedvidal, ze mfi2e mu b^i moohdy ndpomocna, 
a jeji vliv na hrab^nku jemu pfijde vhod. Brzo se tak^ pfesv£d(il, 
ze se slecna netHi valn€ pNzni tajemnikov^, a to bylo vycbovateli 
dobr^m znamenim. VSak pfece omezoval se jenom na nejnutnSjSI 
styky s Kl^rou. A^koliv bydlila v t6m2e kfldle a poschodf, nikdy ji 
nenavStivil ani k sob£ nezval. Jindy se nask^taly pfileiitosti, kdy 
s ni promluvil. Klira byia rodem N£mkyn£, ale nau£ila se v Lubo- 
vicich obstojn£ desky a rida tim jazykem tak6 rozmlouvala. Byla 
z Bavor, odkud si ji hfab^nka s sebou byla piHvedla. Ale sledna 
byla daieka nijak^ch nirodnostnfch tfenic a svdrfi; s kaid^m vy- 
cbdzela a se srovnala, at byl Cech nebo N^mec. Jejf dobrota a 
spravedlnosf byla povznesena nad rozbroje a nepffznd, pochdzejfcf 
z rozdiln6 ndrodnosti. Divila se tomu, ze mohou b^ti CeSi v nS- 
meck^ch krajinach prondsledovdni, kdyl pfece pracf nam^havou a 
nebezpe^nou chlebodircfim sv^m pfindleji nemal^ zisk. DanSl totii 
zminil se i pfed slednou o torn, co dffve u tabule vyklddal, byv 
k tomu narifkami tajemnfkov^mi popuzen a pflmo vyzvdn. 

Jin^m dobr^m pfftelem DanSlov^m byl zahradnik VelouSek, 
jehoi^ syn v kapli ministroval. S tim se Viktor sezndmil prostfed- 
nictvim jeho £etn^ rodiny, kterou zval k pofiddni zdbav. Velou§ek 
byl dobry muJ, znamenitj^ odbornik v zahradnictvi, Cech a osm- 
adtyficdtnik. Ka2d6mu totii vylidoval, jak v rozboufen^m roce torn 
se zbrani v rude se cvi£il, Praze na pomoc chvital, ale je§t6 t^ho2 
dne domd se vrdtil, uslySev, ze jest pozdS, Tento konec bud zami- 
£oval aneb zcela jinak vypravoval. Zahradnik udr2oval trochu spo- 
jeni zdmku s obyvatelstvem ve vsi. Sem dochizel na pivo, zeleninu 
sousedflm pod rukou odproddval, na pohfby v6nce a k veselostem 
kytice d£lal, ovoce doddval a jinak^ obchody dSlal s v£domim i bez 
vidomi vrchnosti. Myslil si, mik ta kvStina uvadnouti v parku, mdm 
pfeb^ajici zeleninu hoditi do kompostu aneb jin^m tim vypomoci? 

Soused^ jej m^li ridi a tak6 se k n^mu uchylovali, kdy2 po- 
tfebovali prostfednika mezi vrchnosti. Ani feditel tolik nesvedl u obce 
jako zahradnik VelouSek. A bylo 6asto vyjednivati mezi velkostat- 
kem a obecnim lifadem. Zahradnik sousedy znal, mezi nS veSel, 
vd2n£ s nimi promluvil, a §lo to. LoukovSti nechtSli panu hrabSti 
ponechati honitbu na sv^ch pozemcich, 6imi by hony velice utrp^ly, 
feditel mam^ sousedAm poukazoval na v^hody ndjemn£ smlouvy, 
obec byla navedena od lidi, ktefi vrchnosti nepfSli. Tu se do toho 
vioiil zahradnik, poukizal na marnosf vzdorfl, jak by se mohl i hrab£ 
mstiti, mluvil tak dlouho, az soused^ povolili. 

Velou§ek ochotn^ vital v parku vychovatele, pfehl6dl, ze mu 
d^ dupou trdvnik, a mnohou krdsnou rfiii poslal Dandle vi. Seznav, 
kde rdd knSz prodl^vd, dal tamdon^sti lavidku, nabfzel pfiteli svych 
ditek cerstv^ ovoce a vyptdval se na Josefa. MSI pfdni, by se chlapec 
u&'i, ze jej dA na studie. 



222 Rudolf Vrba: 

>Dnes bych k vfim, paoe VeloiiSku, mfil iidost,' oslovil jednou 
vychovatel zahradnfka. 

>Co V mi: moci jest, vSechno rdd ud£Um,< ochotnd nabfzel 
SV& sluiby VelouSek. 

iZltra mime svitek Panny Marie, a rid bych o^jak olt&f 
ozdobil. Nepfij£il byste mn^ ngkolik kv^tin?* i&dsl kn€z. 

Zahradnfk mdvnul ob^ma rukama. ^Vybefte si, jak chcete. 
D§ti vSm je tarn donecou Zdobfme jimi cesty, kam lidskd noha 
nevkrotif, prof bychom je oevSoovali ke cti Boil? Kazd^ svitek 
dime do kaple jjn^ kv£tmy, a ji sim na to budu pamatovati.< 

A tak se skute^nS od t& doby d£lo. (Pokraeovdni.) 



Klesini obilnfch cen. 

Pi£e Rudolf Vrba. 

(PokraCovini.) 

IV. 

Rozvoj drah a dopravni sazby. 

jilftilt, nejvzdilenfijSI krajiny pfibKil k sobfi drihy, a nen( mezi 

fM\*f nimi pfekiiky. Jindy nepMstupa^ a pust^ krajiny stivajf se 
ItW o'^y^'^'iyn"' — Rozvoj drah jest v nfekter^ch zemlch pfimo 
Br** uzasny. — Koncem roku 1896, mefily drihy pfed]itavsk£ 
.^Jt,^ 16.808 kilometril. Za dopravu osob vybraly 60,486.773 zl.,. 
""^ za dopravu zbozl 183,564.139 zl. Vj^nos na jeden kilometr 
za rok 1896. piei se na 14.864 zl. 

Madarsko mSlo koncem roku 1896. drah 14,975 kilometrfi, Za 
t^z rok pHjaly za dopravu osob 28,361.806 zl., za dopravu zboif 
79,934,249 zl. Jedeo kilometr madarsk^ch drah vynesi za rok 1896, 
celkem 12088 zl. 

Prvnl driha u nis stavfina byla roku 1845., a to z Prahy do 
Olomouce. 

Nfimecko mfilo koncem r. 1896. drah 40.55556, Francie koncem 
r. 1896. 36.891 kilometrfi drah. RoiSnd se suvt ve Francii za 40 mi- 
lionfi frankfi novj^ch tratl. 

ObrovskJ rozvoj drah je v Anglii. Koncem r. 1896. m^ly 
34.234 kilometrfi dfitky. V drahich anglickf ch jest investovin kapjtil 
1.001 milionfi liber Sterlinkfi. 

Tfm mime pFehled drah zipadoevropsk^ch. Nynf si v£imn£me 
rozvoje drah na Rusi. Ohromni tato fISe pracuje s zeleznjrm lisilfm, 
aby i nejvzdilenfijSI krajiny uCinila pffstupn^mi svfttov^mu trhu a 
obohatila se nekoneSn^m bohatstvlm rozsihl^ch, dosud nevy£erpan;^ch 
zeml. R. 1870. mfila Rus pouze 10.100 verst drah. Koncem r. 1896. 
m^la 39.250 kilometrfi drah. Do konce tohoto stoletf chce miti vlida 
vystav6nou drihu sibii^kou a zakaspickou. Tim bude bezprostfednS 
spojena Evropa s Asif, a na svfilov^m trhu nastane pfevrat, o kterfim 
oemi dnes nikdo ani tuSenl. Dosud Ize z Lond^na do Shangaie jeti 



Klesdni obiinich cen. 223 

za 45 dni za cenu 1.000 ai 1.500 fiSsk^ch marek. Tut^z cestu Ize 
v^k po sibifskd drdze vykooati za 13 dni, a to nejv^S za 150 rublfi. 
Stavbou rusk;^ch drah uvriena byla na sv^tov^ trh obilni sklizeii 
pinve £em£ zemi jiborusk^. Co pfinese dr^ba sibifsk^, o torn dnes 
napfed hovofiti nelze. 

Die v^podtfi Mulhalov^^ch sklidilo Rusko obili a prodalo nd- 
sledovnS : 

sklizeno prodino do ciziny 

r. 1840. 1.040 milionfi bu§lfl 27 milionfl buSlfl 

r. 1880. 1.730 » * 146 » » 

R. 1892. sklidilo Rusko 43,097.840 detverti p§enice (1 detvert = 
10 pudfi), a zita 117,909.000 tetvertl. Z toho bylo do ciziny proddno 
490 milionft pudfi (1 pud n 16 kil.). 

Rusko m^lo r. 1815. pouze 45 milionfi obyvatel, r. 1893. £italo 
125 milionfi. Celd Rus mSfi 2.240 milionfi hektarfi, to jest (tyficet- 
krit tolik, kolik obndSf vtecka pSenicf osetd pfida cel^ho svSta. Ze 
1.417 milionfi hektarfi Sibife mohou se diti pod pluh 300 milionfi 
hektarfi. Dnes sklidf Sibif 40 milionfi hektolitrfi p^enice, z nichi v§ak 
nic na svStov^ trh pfijfti nemfiie, dokud nebude sibifski drSha do- 
kon£ena. Koncem ledna 1898. odebral se ruslc^ ministr 2elezni£nf na 
traf sibifsk6 drdhy T§eljabinsk-Obi, kde se majf urychlen^ n&kladnf 
vlaky rozmno^iti ze tff na sedm dennS, jelikoz se na t^to trati vy- 
vinula ohronmd doprava zbo2f, kterou nikdo nepfedvidal. 

NejvitSi v;^voj stavby zeleznic vykazuji severoamerick6 stdty. 
R. 1860. may tyto stdty pouze drah 30.626 anglick^ch mil, r. 1892. 
m^fily severoamerick6 drdhy jiz 175.224 anglick^ch mil. Die na§i 
miry bylo r. 1897. v Unii drah ddky 291.000 kilometrfi. 

Stavbou drah pokra£uje tak6 2alidn6ni Severni Ameriky. Od 
r. 1860. — 90. se obyvatelstvo Unie zdvojn^sobnilo na 62 milionfi a 
bude jist6 koncem tohoto stoletf £itati 80 milionfi. Severn! Unie v§ak 
mm 9,212.300 itver. kilometrfi, kdeito celA Evropa mSfl 10,032.148. 
Die toho pfipadne v Severni Americe, i kdyz bude 80 milionfi oby- 
vatel, pouze dev^t hlav na jeden (^tvereCni kilometr, tedy p^tkrit 
men^ nei v Evropfi. Koncem roku 1897. mSly Severni StAty ji2 
291.000 kilometrfi, col jest o 40.000 kilometrfi vice, nez ve§ker6 drdhy 

V cel6 EvropS. V Americe pfipadd jeden kilometr dr4hy na 240 oby- 
vatel a V Evropfi teprv na 1.480 obyvatel. Americk6 drihy propadaji 
upadkfim. V poslednich pSti letech ohldsilo 213 2elezni£nich spole- 
ienstev fipadek na 13 miliard dollarfi. V jedin^m roce 1893. ^inily 
upadky americk^ch drah 4.900 milionfi marek. Kapitilu v severo- 
americk^ch drah&ch jest investovAno 45.600 milionfi marek. Za rok 
1895. mSly 4.420 milionfi marek pi^jmfi, na 1 kilometr 15.200 marek, 

V naSich pen&dch asi 9.100 zl. 

Pon^vadz je rozvoj drah vSude tak obrovsk^, hiedi rfizn6 do- 
pravni spole£nosti, pokud nejsou kartelovou smlouvou vespolek spo- 
jcny, urvati dopravu pro sebe. NSsledkem konkurence dopravnich 
spolednostf, kterym drdhy a parolodi patfi, byly v poslednich letech 
dopravnf sazby valn6 sniieny, a tim doprava obili i z nejdilnSjSich 
kon&n umo2n£na. 

Poddme zde n^kolik pfikladfi zlacinSni dopravnich sazeb. New- 
Vorski listfednf drdha brala za jeden metrdk na vzddlenosf 1 mile 



224 Rudolf Vrba: 

r. 1873. poplatek 1.57 cents, r. 1894. jen 0.70 cents, tedy tn6ni nez 
polovinu. Z Chicaga do Nov^ho Yorku platilo se za dopravu 1 bu§lu 
r. 1871. poplatek 20*24 cents po lodi a 31 cents po drize. R. 1892. 
platilo se jen 56 cents po lodi a 14*2 cents po drdze. Doprava 
jednoho bu^lu z Yorku do Anglie do Liverpoolu st^la roku 1873. 
poplatek 21 cents, r. 1892. pouze 2 cents! R. 1894. mohl americk^ 
farm^i' dopraviti hektolitr p^enice od sv6 farmy az do Liverpoolu 
za 52 kr. Die v^podtu Soetbeera, kter^ podal koncem r. 1896. 
obchodnf komofe v Hamburku, st^la doprava 10 q obili z Nov6ho 
Yorku do Liverpoolu roku 1873. fl§sk]^ch marek 30*6, r. 1895. jen 
7*9 ffSskych marek. 

Doprava z Chicaga do Nov6ho Yorku r. 1873. obnos po lodi 
55*4 marek, po dr^ze 74*8 marek, r. 1894. po lodi 18 marek, po 
drdze 29*7 marek. Doprava 10 m. centfl z Chicaga do Hamburku 
stdla roku 1873. 103 marek, ale roku 1894. jen 38 marek. StAl tedy 
cent americke psenice v Hamburku r. 1873. v cenfi 24 marek, ale 
r. 1884. jen 15 marek. 

Doprava rusk^ho obilf z Odfisy do Hamburku stdla r. 1883. 
16*5 marek, r. 1895. jen 10 marek. Dovoz z Rumunska stdl r. 1870. 
37 marek, r. 1895. jen 11 marek. Z Indie do Lond^na zaplatilo se 
r. 1872. 91 marek za 10 metrikfl, r. 1891. vSak jen 29*5 marek. 
Indickd pSenice byla v Lond^nfe r. 1870. za 20 marek q, r. 1891. 
pouze 13'5 marek. 

Za dvacet let se dopravnf sazby v§ude o 307o zmenSily. 

Dopravnl sazby do pffstavfl belgickych za 10 metrdkfl do Rotr- 
damu a Antwerp byly ndsledujfci: 

r. 1893. r. 1896. 

ze Stfetinu 64 marek 5 marek 

z Od6sy 11 > 11 > 

z Nov6ho Yorku 10*3 > 10 7 > 

z Buenos Ayres 16 5 » 15 2 » 

z Calcuty 20 7 » 12 > 

Co vSak je ph torn nejsmutn^jSi, ze zlacin^ni 2 elezniSn^ch sazeb 
plati nejvlce pro obili cizozemske, Jak se chovajf naSe dr^hy k do- 
prav6 domdciho obili a jak k doprav^ ciziho, o tom jest n^kolik 
smutn^ch dokladfl. Jak drdhy na§e poSkozuji rolnictvo, vybfrajlce 
vysok^ poplatky, sezndme z t^chto £isel. 

Francouzskd spoleCnosf stdtnfch drah (Videfii — Podmokli) dd 
si zaplatit za dopravu 1 metr^ku obili z LitomySle do Bubende 59*4 kr. 
VzdAlenosf ta mSfi 168 kilometrfi. Stdtni drdhy vybirajl za 1 metrdk 
na tuto vzddlenosf 45 kr. Prusk^ st^tni drdhy zddaji za dopravu 
1 metrdku obili z Guben do Basileje, to jest 893 kilometrfi, 1 zl. 
35 kr. NaSe stdtni dr^hy by zAdaly 2 zl. 30 kr. Poslanec Jaworski 
uvedi na fiSsk^ radfi tyto pfiklady: Mistni dr^ha Lvov— Belzec m^ 
o 607o draz§i sazby ne2 stdtni drihy. Rusk^ obili plati za jeden 
vagon z Podwoloczysky do OsvSdima (602 kilometrfi) 90 zl., Hali6sk6 
obili musi za tut^2 vzddlenosf platit 140 zl. I Vagon rusk^ho obili 
plati z Podwoloczysky do Brna 131 zl , hali6sk6 musi platit 191 zl.! 

V 

Poslanec StSp^n Richter vypo^ital sazby naSich drah takto: 
naSe stitni drdhy vybiraji za jeden metrdk na 15 kilometrfi 7 kr., 
stdtni drdhy madarske 5 kr., prusk6 4*7 kr. Na vzd^lenost 55 kilo- 



Klesdni obilnich cen. 225 

metrft plati se na drah^ch pfed]itavsk]^ch 16 kr., madarsk]^ch 10 kr., 
ntoieclr^ch 9 kr. N% dilku 200 kilometrfi vybfrajf na§e drdhy 32 kr., 
madarsk6 28 kr., nSmeck^ 24 kr. Tak znemoifiujl na§e drdhy, aby 
ni§ rolnik mohl soutSiiti ctzimu obili na trhu. 

V. 

Terminovy obchod s obilim. 

Na mezin^rodnfm rolnick^m sjezdS v PeSti mfel Charles Smith 
z Cheltenhamu v Anglii zajfmavou pfedndSku o terminov6 hfe 
obilim. Smith pravi: Moje pfesvfidCenl jest, ie pfi6inou klesdnf 
obilnich cen je mezin^rodnf hra s obilim na bursdch plodinov^ch, 
kde se prod^v^ a kupuje obili i stfibro pouze na papife, a kter^ito 
zdinliv^ obchody maji rozhodn;^ u^in na obchody takov6, kde se 
skutecn£ obili koupi a dodd. K tomuto n&zoru doSel jsem po 
131et6 zkuSenosti jakoito bursovni makl^f na burse v Liverpoolu. 
N^ktefi pravi, ze nadbytek obili a zlacin^nf dopravnich sazeb, kter^ 
umoz&uje mezindrodni konkurenci, jsoii pfidinou klesdni obilnich cen. 
Pravda jest, ze tyto pfi£iny spolu pfispfvajf, ale nedovedou objasniti 
zihadu, pro6 prdvS od r. 1891. tak vSeobecnfi vSude obili na cenfi 
ztriceti po6alo. Zde nutno hledati pi^^inu hlub§i, v^obecnSjSi, kteri 
vSude ve vSech zemich pfisobi, a ton jest terminovd hra s obilim na 
svitov^ch plodinovych bursach. Tot^z dokazuje Ruhland ve sv6m 
spise: »0 zruSeni obchodu terminov^ho.« *) Ruhland dokazuje, ze 
r. 1889. byla svStovd sklizeii pSenice o 30 milionfi m. centfi menSi 
nez r. 1884. a pi'ece byla cena pSenice r. 1889. na centu o 2*8 §i- 
linkCi nizSi nez r. 1884 

R. 1891. sklidilo se nejvic, od r. 1881. po^itaje, a pfece platil 
m. cent pSenice t6hoi roku o 3*4 §ilinkfi vice ne2 r. 1889. 

Sklize^ r. 1895. byla skorem tak hojnd jako r. 1891., cena 
pSenice v§ak byla v Lond^n^ za 10 q. r. 1891. dhrnem 182 Siiinkfl 
a r. 1895. jen 107 §il. Od r. 1875. ai do r. 1895. klesla pSenice 
T Londj^6 za 1 kvarter ze 64 na 17 ^ilinkfi. Cena je£mene a ovsa, 
kter^i se na plodinovych bursdch nehraje, zfistala ku podivu stdlou, 
kdezto ceny pSenice, zita, kukufice, bavlny, kdvy, cukru, stfibra, 
ovdi vlny neobyiejn^ klesly, ponSvadi^ s tfimito pi'edmfity provddi se 
divokd hra. 

Ceny obilni nejsou ji2 odvisl^ od toho, jakd je po obili po- 
ptdvka a jakd spotfeba. V Anglii pfipadlo v letech 1871. — 74. na 
kaid^ho obyvatele 346 liber pSenice, a cena p^enice byla tehddz 
265 §il. za 10 metrdkfi. R. 1895. pfipadlo die sklizen^ho a doveze- 
n^ho mnozstvi 344 liber pSenice na kazd^ho, a cena pSenice byla za 
10 m. centfi pouze 107 Silinkfi. 

Ve Francii pfipadlo r. 1891. na kaid^ho 122 kvartrfl pSenice. 
T6hoi roku bylo 10 q p§enice za 266 frankfi. R. 1895. pfipadlo 
1'18 kvartrflv a pSenice 10 q byla pouze za 189 fr. 

R. 1878. sklidilo NSmecko mnohem vice pSenice a iita nez 
r. 1894. a pfece platilo r. 1878. 10 q pSenice 177 marek, zita 126 m., 
a r. 1894. pSenice 135 marek, 2ito 117 marek. Ruhland uvddi ddle. 



9 Ruhland: Zur Aufhebung de;^ Biancoterminhandels. 



226 Rudolf Vrba: 

ie od r. 1880.— 1890. pfibylo nacel6 zemi pouze 3Vs milionflv akr& 
novS pSenicf oset£ P^dy, coi by mohlo u2iviti asi 14 milionfi lidi 
rofinS. 

Ale za t^ch 10 let vzrostl pouze podet obyvatelstva v Anglii 
a Severni Americe o moohem vice. Zde jest dokiziLno, ze s mno- 
ienim lidstva nejde stejn]^m krokem mnozeni novS vzd61an6 pfldy. 
Jak chatrn£ v t6 v6d pokraduje zurodftovSni pfldy, vidfme na Se- 
verni Americe. R. 1881. bylo v Unii oseto pSenicl 37 milionfl akrft. 
Toho roku Cftala Unie 51 milionfi lidf. R. 1897. bylo 38 milionft 
akrfl oseto pSenicf a obyvatelstva bylo v Unii die s^itini r. 1893. 
jiz 62 milionfi. A pfece dostivali farmdfi r. 1881. za bu§l pSenice 
119 cents a r. 1893. pouze 53 cents. 

R. 1894. podali farmdfi senAtu pamfitnl spis, ve kter^m pravf». 
ze jest nutno, aby hra s obilfm na plodinov^ch bursdch byla od- 
stranSna a pod velik^mi pokutami pen^znymi zapovSzena. Hra tata 
jest zlo5inem a zasluhuje zaidfe. Terminov6 obchody jsou bezprdvfm,. 
jsou Skodliv^ a nemaji se ddle trpSti. 

Jak^mi zbran^mi obiinf hrici bojujf, dokdzali r. 1894. na burse 
v Liverpoolu. Tam6j§i hrd(^i skoupili veSkerou argentinskou p§enici 
a stlacili t£mito zdsobami, kter^ vrhli na trh, cenu pSenice na 
17 Silinkfi. 

Jak ohromn^ hry se na plodinov^ch bursdch prov&dSji, o torn 
n&m ndsledujfci £fsla daji ndlezit^ obraz. Washingtonsk^ sendt vy- 
Setfil, ze na bursdch v Nov^m Yorku a Orleanu koupili hrdii a pro- 
dali na papffe 

2okfi bavlny: skute£nS sklizeno 2okfi bavlny: 

r. 1889. 28,041.400 6.930.290 

r. 1893. 77.449.100 6,700,365. 

R. 1893. sklizeno tedy v cel^ Severn! Americe bavlny na 
6*7 milionfi 2okfi. Av^k hrd6i na burse prodali a koupili na papffe 
77 milionfi zokfi. Hrdli tedy pouze o cenu, aby sobfi prohry a v^hry 
vypldceli. 

Tdz komise vySetfila ddle, ze na plodinov]^ch bursdch severo- 
americk]^ch proddno bylo 1151 milionfi buSlfi pSenice, dohromady 
tedy 2203 milionfi buSlfi, skute£n£ v^k na obilnfch trzfch severo- 
americk^ch v obou tSchto letech proddno bylo pouze 77 milionfi 
buSIfi pSenice. Terminov^ sdzky ii prodeje byly 30krdt vfitSf, nez 
skutedny prodej p§enice; cena obilf se na plodinov^ch bursdch dSld 
die zdvSrfi termtnov^ch. 

Farmdf Wood z Kansasu vySetfil, ze r 1885. sklizeno byla 
V cel6 Unii 357 milionfi buSlfi pSenice. Z toho se prodalo do Nov. 
Yorku 24 milionfi buSlfi. Ale bursidni prodali t^hoz roku na plo- 
dinov^ burse newyorsk^ 1391 milionfi buSlfi pSenice na papffe. 

Na jednu mfifici skuteCnS prodan^ pSenice dinSno obchodu se 
60 mfificemi p§enice papfrov6. 

R. 1885. sklizeno v Unii 85 milionfi buSlfi JeCmene. Z toho se 
dodalo do Nov. Yorku 4,267.000 bu§lfi ; na burse se prodalo pouze 
2,170.000 buSlfi, pon£vad2 na jecmen se nedSlajf zdv^ry, tedy ant 
koupS ani prodej na papffe. 

Wood ddle tvrdf, ze r. 1887. veSkerd p§enifina sklizen svStovd 
se pd£ila na 2267 milionfi bu§lfi. T^hoz roku v^ak pouze na burse 



Kles^ obilnich cen. 227 

iiewyorsk6 prodino bylo na papffe 1727 milionfi bu§lfi terininov6 
pSenice. Severnf Unie £Iti v&ak 26 plodinov^ch burs, na kter^ch 
nejinifi lOkrite vfce pSenice za tfi rok prodino bylo, nei se na 
cel^m sv£t6 sklidilo. 

R. 1890. dovezeno bylo za m^sfc duben do Nov^ho Yorku pSe- 
nice 3,039.000 buMfi. Za m^sfc duben r. 1890. vSak prodtoo bylo 
na plodinov6 burse newyorsk^ 245 milionA buSlfl pSenice na papife. 

Znimy westfilsky obchodnik kdvou van Gillpen pravf ve sv^m 
spise o terminov^ch obchodech na burse, ze v poslednich 4 mfisicich 
r. 1888. se na burse v Hamburku prodalo 8,776000 pytlfl k^vy, 
skute6n£ vSak dodalo se kupcfim 411.500 pytlfi. V prv^^ch dtyfech 
mdsicich r. 1890. bylo na burse hambursk^ proddno 2,161.000 pytlfi 
kivy, skute^ni vSak doddno pouze 87.000 pytlfl. Die toho tvofi na 
kdvov6 hambursk^ burse spekuladnf koupj^ kivy 95 proc. a skute£n6 
prodeje jen 5 proc. vSech obchodfi bursovnfch. 

Tdz divoki hra provddi se na bursdch cukemich s cukrem. 
Obilnf hrd^i proddvaji tedy na plodinov^ch bursdch ohromn^ spousty 
obilf, kter6 ov§em nikdy skutedn^ dodati nemohou, jeliko2 ho sami 
nemajf, a spekuluji pouze na to, ze, kdyi termin vypri^f, bude cena 
obili jeStS nizSf, nez toho dne, kdy ziv^r byl udinSn, aby shribli 
v^hru na protivnfkovi zfskanou. 

NejjasnSjSf dflkaz, ze terminov^ hry stla^ily cenu plenice, po- 
dAvA Anglie. Zde se platilo za kvarter: 

r. 1846. r. 1875. r. 1894. ceny klesly o 

pSenice 533 str. 38 6 17 06 51 proc. 

jecmene 35 4 > 313 2311 16 » 

ovsa 236 » 21-4 13-06 28 » 

JeStfi r. 1882. platila pSenice v Anglii vfce nei jpCmen. R. 1888. 
byly obilnf bry zavedeny na vSech plodinov^ch bursdch i v Anglii 
mimo Londyn. Ruhland tvrdf, ie obilnf ceny na trhu sv^tov^m se 
tvoff na plodinov^ch bursdch v Liverpoolu, Chicagu, Nov. Yorku a 
BerlfnS. )ak6 zde kaidy den vychdzejf zprivy o cen£ obilnf, takov6 
cennfky platf na cel^m svSt6. 

Jak dSsnS obilnf spekulanti poSkozujf rolnictvo, poznime na 
pfikladS, kter^ uvddf Pillmann, pfedseda lond;^nsk^ch obchodnfkfi 
moukou. 

R. 1894. sklidili farmdfi v Americe 10 milionfi fokfl bavlny. 
Ponevadi tato zeh byla bohatd, sklesla cena bavlny o 2^4 d. na 
libfe. R. 1896. sklizeno bylo 7 milionfi zokfi. Tu stoupla cena ba- 
vlny o 4% d. na libfe. Farmdfi obdrzeli t^hoz roku za tfich 7 mi- 
lionfi iokfi bavlny o 12 milionfi liber Sterlinkfi vfc nez r. 1894. za 
10 milionfi zokfi. Bylo by tedy prosp6§n6j§i b^valo, kdyby farmdfi 
r. 1894. byli tfi miliony iokfi bavlny sami zniiili. 

Terminovi hra obilfm za^ala nejvfce fdditi r. 1876. na plodi- 
nove burse v Chicagu a New- Yorku, odtud rozMfila se na bursy 
v Berlfnfi, Faffii, Vfdni, Pe§ti, Amsterodamu, Frankfurt^, v Liver- 
poolu a Lond]^n$. R. 1888. byly terminov6 hry vSude rozSifeny, 
staly se mezin^rodnf. 

Rolnictvo na cel^m svSt§ chudne, ale n^dhern^ paWce burs 
ddvajf svfedectvf, ie ti, kteff s v^robky zemSdSlsk^mi spekulujf, 
ohromnd bohatnou. 



228 Rudolf Vrba: 

Tfikrdte jiz dovedii ameridti farm^fi podati ndvrh zdkona, 
kterym se hra s obiHm jako zlo6in zapovidd, ale zlato kapitalistfi a 
prodajnost politikfi a nejvy§§fch stdtnich sloupfi dosud nivrh ten 
zdkonem uciniti nedovolily a nepfipustily. 0\r§etn hrstka obilnfch 
spekulantft jest na jednotliv6 burse, ti se brzy sjednolf a smluvf, co 
podniknouti, aby jim nikdo v nekal^m femesle nepfekizel. Rolnfci 
vSak jsou roztrou§eni, nesjednoceni a nedovedou se brdniti. 

Kdo d&ii vlastnS obilnf cenu na obilnfm trhu ? Rolnfk nikdy 
ne. Musf vzfti, kdo mu co za obili d&. Proto jsou obilni cennfky, 
kter6 vyddvaji pIodinov6 bursy, dflem obilnfch kieftaffi. 

Jak si podnajf hrddi na plodinovych bursdch, aby stla£ili ceny 
obilni (spekulace k la baisse)? Nejdffve koupi hrdci skute6n£ tolik 
obilf, ze rolnictvo a obecenstvo vfibec mysU, ze obilf bude na cenfi 
stoupati. Nyni pfijdou tak zvanf slepf hrd^i, ktefi £ini sdzky na za- 
koupeni obili. Podepi^i zdvSry, ze kupuji tolik a tolik set metrdkfi 
na termin za urcitou cenu. Jakmile ndle^it;^ po£et ziv£rfl jest proddn, 
zacnou ceny klesati, bursidni shrdbnou zisk a ti, kteff jim sedli na 
lep, ztrdceji ohromn^ sumy penSz. Aby obilnf ceny klesly, k tomu 
maji hrdci na bursdch ke sv^m sluzbdm noviny a telegrafy. NeStftf 
se Izi a padouSstvi, jen aby cfle sv^ho dosdhli. Nejv6t§f Svindl tropf se 
se zprdvami o stavu osenf a skliznS. PonSvadz zidovske noviny pra- 
cujf ve prospSch iidovsk^ch obilnfch hrd^fi na ceI6m sv6t£, proto 
pfindSejf z cel^ho sv£ta zprdvy o sklizni, a v£df jiz v kvStnu na vlas, 
CO kde se urodf. Ve§ker6 takov6 zprdvy a veSkerd takovd 6fsla, 
kterd 6teme v »Neue Freie Presse«, > Pester Lloydu«, » Berliner 
Tagblattu« jsou pouh^m Svindlem a v^myslem obilnfch iidfi, vjrpo- 
^ftan^ch na d^ldnf obilnfch cen. Pffmo pov£stn£ jsou udaje peSf- 
sk^ho >Lloydu«, kter^ uvefejiuje ufednf zprdvy o stavu osenf 
v Uhrdch a z jin^^ch zemf z ministerstva orby. Tyto »ufednf « zprdvy 
jsou sdSldny na povel pe§fsk6 plodinov6 bursy, jak se to prdv6 
velkomocn^m zidfim hodf do krdmu. Tak zn61y lifednf zprdvy uher- 
sk^ho ministerstva orby o stavu osenf v Uhrdch: 

15. dubna 1897. sklizefi p§enice dobfe vypadne. 

1. 6ervna > pSenice se sklidf 34*2 mil. metrdkfi. 

15. cervna > » » 33*7 > » 

1. iervence » » » 325 > > 

15. Cervence > » » 28-29 > » 

1. srpna » * » 27 > » 

15. srpna » » > 24,473.241 * 

Uhry sklidily r. 1897., jak vidfme, 24Va milionu q pSenice 
proti 38 milionfi r. 1896., tedy mfii o 36 proc. ne2 v pfiti pfedchozfch 
letech, avSak » ufednf < zprdvy o stavu osenf vSdSly napfed ji2, ze 
bude 34 milionfl q, tak prorokovaiy dojista v dubnu ai do dervna, 
potom po vymldcenf v srpnu byly nuceny pfiznati prav]^ stav v6ci. 

A pfece se die t£chto novindfsk^ch zprdv dfilajf ceny. Kazd^ 
vidf, jak obilf stojf a se sklfzf, £inf si usudek o stavu sklizni. Av§ak 
iidovsk^ noviny roztruSujf jinak, aby ceny udrzely co moind nejd6Ie 
nfzko, a tak mohli lacino obilnf zdsoby skoupiti. Kdyz pak zdsoby 
jsou V jejich rukou, pak ceny stoupajf. Obilnf hrd£i a kSeftdN na 
plodinovych bursdch majf vzdy nejcast6j§f zprdvy o prav6m stavu 
osenf a sklizn6, die toho spekulujf a vyd^ldvajf ohromn6 sumy z ne- 



Klesdni obilnich cen. 229 

ustdl^ho kolisini obilnfch cen. Ruhland uvAdl pfiklad. N£kten^ 
spekulant na berUnsk^ burse prod^ na papife 200 000 metrikft p§e* 
nice po 13 markicb. Jest 12 hodin v poledne. Spekulant m^ dosti 
kapitilu a pojisti se, ze toto mnozstvf koupit mfiie na obilnim trhu. 

V 1 hodinu odpAldne v§ak klesla pSeiiice na cen6, a to na metrdku 
o 20 pfenikA, tak zni bursovnf zdznaniy. Kupujicf spekuloval, ie 
pSenice stoupne. Proddvajfci spekulant pMjde nynf ke kupujidmu a 
oznAmi mu, ze ono mnoistvf 200.000 metrdkA mu dodd nyni v cen£ 
po 12'80 marek. PonSvadz kupujicf skuteinou pSenici nechce, jest 
nucen zaplatiti v^hru proddvajfcfmu 20 pfenikfl na 1 metr^ku, co2 
6ini pro jedink^ tento obchod 40.000 fi&sk^ch marek. Hry takov6 
nejsou nic vzdcn^ho, jsou hrddi v Chicagu, ktefi £inf zdv6ry ai v ob- 
nosu na 2 miliony dolarfl za jedink^ den. 

Charles Schmidt prohlisil na mezindrodnfm zemddilsk^m sjezd6 

V PeSti, ze terminovd hra poSkozuje rolnictvo a neprospfvd pranic 
konsumentfim. Terminovf hrd6i 2iji ze §kody jin^ho a jsou na rove& 
kter^mukoliv lichvdfi aneb zlodSji. 

Zn^m^ antwerpsk^ velkoobchodnik s obiHm Hammerfahr pravf, 
ze efektivni fii skutecn;^ prodej a obchod s obilim utrpftl tS2ce od 
te doby podinajfc, jak zavedeny na plodinov]^ch bursdch obilnf hry. 

V jak]^ch riikou rolnictvo dnes v6zf, vidlme z n^kolika pfikladti. 
Koncem dubna 1897. prohldsila obilni zidovskd firma Landauer ve 
Vfdni upadek na 370.000 zl. dluhfl. Tento zid m£I na mSstsk^m 
Sp^^charu lezeti 100.000 q jarnf pSenice. Spekuloval na stladeni ceny 
pSenicnf. Vyhrdl ^ice, ale dluznici mu nezaplatili, vymlouvajfce se, 
ze Landauer sv6 v^hry nemfize soudnS na nikom vymoci. 

Zid Landauer pfim61 v letech osmdesdt^ch knfiete Egona 
Fiirstenberga a Zdenka Kinsk^ho ke spekulaci s kukuficf. Pfi t^to 
spekulaci prohrdl kn. Fiirstenberg 17« milionft zl. 

Za£^tkem kv£tna 1897. ohldsil upadek obilnf zid Winterstein 
na 810.000 zl. dluhA, v Berlfn6 zidovski obilnf firma Bregentagen 
a Schuck na 200.000 ffSsk^ch marek. Za^dtkem z4fi falfrovala 
obrovskd obilnf firma Willarda v Nov6m Yorku na 4 miliony dolarft 
dluhfl. Spekulant Wiliard m61 obrovskd 4 obilnf Sp^chary a 100 
menSfch filidlek. V PeStt ohldsil obilnf i^id Fr^nkl v polovici ziff 1897. 
upadek na 400.000 zl. NejvStSf pak tipadek obilniho zida stal se 
koncem ffjna 1897. v Marseillu. Obilnf lidovskd firma bratff Mendlfi 
ohl&sila Apadek na 6 milionfi frankfl. To ui je pfece podafeny 
kousek. Sotva zprdva ta se novinami rozletSla, ji2 psali ohrazenf 
do novin obilnf zid^ bratff Mendlov^ v Antwerpdcb, Mendl v Gulacu 
a Braile, Mendel a spol. v Lond^nS, ze nemajf s marseillsk^m Men* 
diem nic spole^n^ho, mimo jm6no a 2idovinu. — Co tu se pd§e 
do roka od zidovsk^ch obilnfch spekulantfi darebdctvf a zlodSjstvf, 
CO tu rolnictva a poctiv^ch obilnfch obchodnfkfiv okradeno! 

Zacitkem roku 1898. zahAJily dvS velik6 obilnf firmy v Chicagu 
vdlku, jeden chce druh^ho zni£it; jsou to zid Jacob Leiter a Armour. 
Zid Leiter koupil od Armoura SVs milionft hektolitrfi p§enice, kter6 
mu tn&i dodati za 2 mSsfce pod pokutou ohromn^ penSznf ztrity. 
Armour dodal v cas vSecku p§enici a nynf je otdzka, co milionaf 
zid Leiter s tim ohromn^m mnozstvfm po^ne. Zid Jacob Leiter 
jest jeden z nejvStSich milionifft v Chicagu a mfize si takovou 



230 Rudolf Vrba : Klesini obilnich cen. 

spekulaci dovoliti. K nakoupenl tohoto mnozstvf pSenice je tfeba 
alespofi 30 milionfi zl., to jest tolik, jakoby skoupil veSkeru pSenici, 
kterd se v cel^ch Cech^ch sklidf, a to zmftze jen jeden 2id. Tady 
mime 6ern6 na bfl6m, kdo na plodinov^ch bursdch hraje a kdo 
takto naSe rolnictvo poSkozuje. Abychom dokizali, kdo na plodinovou 
bursa v(denskou chodf, projdfime si rejstffk zapsan^ch firem u obchod- 
niho soudu ve Vfdni. Najdeme r. 1897. zapsdny nisledujfcf obchody: 
Jiff Adlerstein, Mofic a Filip Bak, Meister Bauer, Albert Beer, 
Salomon Beer, Ignac Beer, Gustav Berlitzer, Bohm a Spitzer, Bondy 
a Goldschmidt, Eduard a Vil6m Boscban, Lazar Bratmann, Arnold 
L6w, Hefman a Jacob Bresch, Alexander Cohn, Ferdinand Deutsch, 
Ephrussi a Comp., Ignic Ferber, Ignic Fisch, Mofic Fischer, Julius 
a Vildm Flamm, Heimann a Sandor Freund, Emanuel Friedmann, 
Rudolf Fuchs, Mofic Fttrst, Karel Glass, Bedfich Glass, Berthold 
Gltick, Handl a Schwarz, Jakob Herzog, Josef Herzog, Moses Honig, 
Louis Jellinek, Jokl a Singr, Adolf Kann, Leopold Kantor, Sigmund 
Kassel, Markus Kauders a synov6, Adolf Klein synov^, Samuel 
Kobler, David Koditschek a Max Lowy, Adolf Kohn a spoL, David 
a Samuel Kohn a Hirschenhauser, Naftali Konigstein, Josef Kovanitz, 
Isidor Landauer, Jacob Landesmann, Max a Alexander L5minger, 
bratfi Mandl, Ign^c Meyer, Louis Modern, David Miller a Spol., 
Mofic Munz, Leopold Neumann, Sigmund Patek, Adolf Pater, Julius 
Phiiippsohn, Mofic Pinkas, Simson Rapaport, Bratff Raubitschek, 
Hefman Rechnitz a spol., Samuel Rechnitzer, Samuel Reichenfeld, 
Samuel a Jakob Reif, Bratff Reik, Otto Reiser, Simon Rosenberger, 
Russo a Haim, Israel Menachem Russo, Schapringer a Weil, Bratfi 
Schmeiczler, Schnabl a Synov6, Hefmann Schnabl, Mofic Schongut, 
Schreiber a synov6, Emanuel Schreyer, Isidor Schwarz, Victor a 
Jindfich Silberstein, Jindfich a Michal Sonnenfeld, Anna Sonnenschein. 
Bratfi Stein, Bratfi Stern, Josef Strasser, Leopold Tachauer, Adolf 
Tausky, Tausig a synov6, Bratfi Taussky, Samuel Thenen, Max 
Wachs, Berthold Weinberger a syn, Adolf Weiss, Bemhard Weiss, 
Mode Richter a Bedfich Baum, Alexander a Max Oroszl^n, Adolf 
Winterstein, Wolfner a Weiss. Bylo tedy ve Vfdni protokolovAno 
r. 1897. u obchodnfho soudu 95 obilnfch firem, z nichz sotva 10 
jest kfestansk^ch, ostatnf 2idovsk^. Tito zid6 hrajf tedy na vfdensk6 
plodinov^ burse v cenich obilnich a urcujf vSemu rolnictvu cel^ho 
mocndfstvi obilni ceny. V \jinoru 1896. odvd^ilo se n^kolik antisemit- 
sk^ch poslancfi s D5tzem a Hauckem v dele na plodinovou bursu. 
Mezi shromdidSn^mi zidovsk^mi agenty nastal poplach. Pdni si 
prohlfdli mistnosti, kde obchodujf obilnf firmy a mlyn^fi, kde se 
skute£n6 obilf kupuje a proddvd. VSichni majetnfci obilnfch firem, 
kteff skute6n6 obilim obchodujf, rozhodnS odsoudili terminovou hru 
a 2ddali pfitomn^ poslance, by vSi silou o to pracovali, aby hra tato 
jako hra zlo£inni byla zapovSzena. 

Terminov^ obchod obilim a moukou poSkozuje velmi na§e 
£esk6 mlyny. V Uhrdch jsou 2nS o 4 ned£le dfive nei u nds, a 
p&enice hned se vymldti na polich. Pe§(sk6 ml^ny vSdi takto o mSsic 
napfed, kolik jest z^sob pSenice v zemi a jak6 budou zdsoby 
k semleti. Die toho dini si jiz napfed sv6 cenniky. Moudnf agenti 
ml^nfi uzaviraji ndsledkem toho s pekdrnami u nds jii o m^sic dfive 
kupni smlouvy na doddni mouky, kdezto nd§ mlyndf musi na pSenici 



K. Burian: K stolet^m narozentnim Jana Val. Jirsika. 231 

^^ekati, az je u nds po fepi a po sklizni jeSmene. Tak se stdvd, ze 
naSe ml^y s ml^ny madarsk^mi naprosto konkurovati nemohou. Na§e 
rolyny pfijdou k pekaf &m s nabfdkami, kdy2 tito jsou zasypini moukou 
oherskou. Proto kkie nutni potfeba, aby tato zlo£inni hra zakdzina 
byla V obou ff§sk^ch polovindch. (Pokraaovdni.) 




K stoletym narozeninlm Jana Valeriana Jirsika, 

biskupa a vlastence. 

Napsal P. Karel Burian, kfi2ovnik. 



Y 



dobich neblahych, kdy Isracle sviral 
pouty svyrni hfich i boufe dtokfi, 
k lidu uboh6mu v2dy jsi, Pane, ziral, 
pokoje a miru brdnu oteviral 
neiinavnym hlasem vSStcu, proroku. 

Nad mrtvolou drahou Jairus hlavu kloni, 

hofe upir dravy na srdci mu Ipi, 

na skrin dcery svadlou vldhu s oka roni, 

V dum svuj P^na void, by vdech' iivot do ni, 
a Pdn vece jemn^: >Nezemfela, spi.« 

Ne jiz dcera drahd — matka umirala, 
vykfik ^eskych dftek zazn^l kolem ni, 
by pak mluvu jeji doba pffSti znala, 
Dobrovsk6ho ruka grammatiku psala, 
nad hrobem to Cechu — pfseii pohfebni. 

Nezemfela matka, ^eskd vlasC jen snila, 
o velikych snila lidu sv^ho dnech, 
a do t6ch snu ru2e Bo2i ruka vila, 

V dervdnky je rannf kouzlem prom6nila, 
aby nachem vzpldly ^eskych po vlastech. 

Cervdnky ty zlat^ pl^nkami Ti byly, 
v6rny synu vlasti, kn^zi nadSeny, 
aby po stoletech je§t6 pozlatily 
na hrob^ Tv6 jm^no a ndm v srdce lily 
tvojich snah a Idsky ohen plamenny. 

Pastyfskd, hie, beria, ji2 Buh v dlan Ti vloii), 
rozvila se v kvSty jak prut Aronuv, 
zlatych plodu jejich ^esk^ syn se doiil, 
kn^zi buditeli sldvu svoji mno2il, 
5 jasn^m okem doufal v pfichod lepSich dnuv. 



Jan Halouika: 

Dny ty pfiSly. Ale nad Tvym rovem, Jene, 
tupeny sbor feskych kn^il stoj! dnes, 
hrdi tato haluz slovansk^ho kmene 
nemi pry jii pro vlast srdce roznken^, 
nemiluje matky, kterou budil knfiz. 

Nad Tvym tedy rovem, ve Tvi^ch Sinu jase 
vrhime tu hanu s chladnou mysl! zpit, 
vc znameni kHie, v svati vlry krdse 
milujem svou matku, povedem ji k spdse 
pfes hany a vytek utrhaCn^ ret 

Srdcem kn^ii hfdna z hrobu vzeSta k z4fi, 
srdcem jejjch hfina dile pokvcte. 
Zistup striicu jejfch Boitim pfi oltifi 
tfeba ziobou zvani? zpdtefinfky, tmifi, 
d&kazy m& lisky k vlasti staltit^. 



Knez druziny Susilovy Frantisek Dedek. 

Napsal Jan Halonzka. 

(PokraSovSni.) 

V z^ti§i semindfskem. 

{1842.— 1846.) 

y findct alumnfl pfihlisilo se s Dftdkem do prvniho rofinfku 
theotogickiho (islavu Brn4nsk6ho. Zili svornft, a zvlSStof 
>y * pot65en( jim pfisobil Kapucfn P. KHmek, profesor hebrej- 
.,y^ gtiny. Dr. Jan Ev. Btl^ poznamenal k verSftm BeneSi 
\t^ Meth. Kuldovi vfinovanym: »Profesor P. Abroi KHmek, 
z fidu ctih. KapudnO, spoluiik p. farSfe. pfiSel do 
Zidlochovtc na body. My dva kaplant (Bll^ a Kulda) hidali jsme se 
na oko; ji zast&val Kounice, Beneg Ivanlice. KHmek povazuje to za 
opravdivosf, vypravoval v BrnS, 2e sice jsme oba Slovaa^, ale ne- 
svomi. Za£ei mu Yka Bflh pfej lehk^ odpoCinutfl* Tu tam tak6 
padla nfikteri dvojka z hebrejStiny — (aC P. KHmek hebrej§tiny 
pfiliS necenii) — -tu vSak nedostal ten, kdo nic nevidil, n^brz 
kter^ byl pfedurCen^ — obycejog desit^ neb dvan4ct^<. QtU-li ne- 
vinnS decimovanj^ alumnus, ze mu bylo kfivdSno, a domlouvai-li 
nespravedliv^mu ufiteli, — tento hbit£ odsekl : >Der Kaiser will 
auch Zweier habenU Brinil-li se poslucha£ dAle, ze vte niltfzit^ zd^, 
byl odbyt jednoduchou odvetou: »um so leichter werden Sie re- 
pariereo kdones; fUr den, der nichts kann, mOchte as schwerer 
sein<. A tak zAstaly dvojky dvojkami, a ai po prizdainicb zmSnily 




KnSz dn]2iny SuSilovy FrantiSek D€dek. 233 

se V jedno§ky neb eminence. — Pf (sn^m ufiitelem byl HajniS, pro- 
fesor cfrkevniho d2jepisu, jenz vysoce zakl&dal si na sv^ znalosti 
lidi. Dnihdy slynul jako rozhodn^ vlastenec. PozdSji zfekl se vSeho 
vefejn^bo fivota a 2il pouze snahdm pietistickym. Dr. J. E\r. Bil^ 
vyzndvd: »Prof. Hajni§ pfedstavoval mi vynikajicf pietismus (mystiku), 
zacal jsem se kloniti k nSmu, jenz hned za prvniho roku na ducha 
m^ho pftsobil, nejen jako profesor historie cfrkevnf, ale on si t6z 
cht^ vybojovati hajemstvi m6 du§e<. 

Spoledn^ iivot alumndtsk^ znamenitS pfisobil na probuzenf 
a zmohutnSni vlasteneck^ho uv6dom£nf, proniknut^ho duchem cfrkev- 
nim, z n^hoz odjakiiva vyv£ralo blaho nSrodu naSemu. Sledujeme-li 
nen^hl^ rozvoj vlastenectvf zjevnS vyznivan^ho a2 k jeho po^^tkflm, 
pak vyt4£ejme se jak chceme, nutnS vkro5iti musfme do naSich 
aluniDdt&, V nichz roz2ata byla jiskra, kterdz 6asem vzrostla v §iroko 
daleko Slehajld plamen, jemu2 i jinak vlaznf lid6 ubrdniti se nemohli. 
A nepochopitelno, pro6 tak nevdSdnS a neuznale chovajf se zvrhl6 
proudy modemfho pohanstvl k t£m, jimz jedin6 dSkovati mdme, ze 
nestihl nirod n4§ osud t;^2, jak^mi zaklideny byly nSktere v6tve 
slovansk^ch nirod&. Kdo Jen Spetku rozumu si zachoval, ten dojista 
uzni, jak veledflleiitou ulohou jest, tuto partii dSjin probuzeni naieho 
objasnovati, o niz dosud pramilo bylo naps^no. 

Mladici vnimav]^ch mysH se§li se v alumn^t^ a 2ili jako clenov6 
jedne rodiny. StejnS sm^Slejfd pfilnuli k sobS; drub druha v jeho 
snabich podporoval, muinljSi povzbuzoval slab§iho, moudfej§( po- 
ucoval zpozdildho, uvSdom^Iy roznScoval ndrodu odcizen^ho, — 
takze mimo naddnf utvofila se i v alumndtS BrnSnsk^m ndrodni 
strana slovanskd, rozvStvend po vSech ro^nicfch. Za pochvfli mladi 
vlastend nehovSli sob£ v ne^innosti, seskupovali se n^kde u pultu 
znamenit^jSiho kollegy a bavili se poutav^mi rozhovory o zanedban6, 
opovrhovan6 matef§tin£, jakoui^ m^li spasnd pravdy lidu v^ffdmu 
bUsati. Vftan6 byly tSmto horlivcfkm komuny — spolein^ vych^zky ; 
fihiukli se v d&v£rny chumdi a rozmlouvali o spInSni nad^jj sv^ch 

V budoucnosti. Bylo tebdy je§t6 smutno u nds na Morave ! Casopisu 
moravsk6ho nebylo, vefejn^ zivot ndrodni nikde zjevnfe nevystupoval. 
Moravany nirodovce mohli na prstech spo6itati, a ty povazovali za 
svitce ; bylo jich n£kolik : Kldcel, Oheral, jenf pfljdoval do alumndtu 
knihy ; Skorpik^ TiSih, kaplani u sv. Magdaleny ; Sembera a prof. 
Suiil^ prav^ to Nikodemus. Star^ Piarista Kinsk^ zil tak6 je§t£ 

V Bm£, ale vyh^bal se vefejn6mu 2ivotu. 

V Praze vychdzely dasopisy: >Prazsk6 Noviny«, »Kv6ty« a 
»Vtela< — a to bylo vSe, co zna6iIo jak^si liter^rnf zivot. 

Nad^ni theologov6 byli hluboko pfesv^dceni o duSevni bidS, 
jakdi po vlastech naSich jako 6ern^ mrak do nejzaz^ich koutfi za- 
lehla; jak r^di by byli pomdhali, ale nem^li dosti mocn^ch pro- 
stfedkfi, jimii by mohli uskutedniti sv6 zdmysly. 

Ale neztr^celi nad^je a zmuzilosti; v sob6 samych vid£li ji2 
nirodniho ducha pracovati, sebe samy vid^li jako nad^jne pupence 
vonnycb kvStfi! Za spoledn^ch prochdzek rozmlouvali o torn v§em, 
CO jim tak tuze k srdcim bylo pfirostlo. A tak vzdy rozjafeni a po- 
siln^oi u vife v lep§f 2ivot vraceli se do alumn^tu. 

JadmS promlouvi k v6ci DSdek ve svych pamStech roku 1847. 
HaWidkovi zaslan^ch, jei tento v *Ndrodnich* teprve roku 1848. 

»Vla»f« l«9»-»>. 16 



234 Jan Halouzka: 

dal otisknouti. Pravf mimo jin6: »Jako nedivno je§t£ panslavismu» 
straSil po sv^tS, tak i jm6no Slovan, vlastenec v spole^nosti ... a 
to bylo i V alumnit6. N^ktefi nemohouce pochopiti ideu vlasteneckou, 
netu^ili jeji zbo2nosf, jeji v§e omlazujici bujarosf, jejf v§fm vlddnoucf 
mocnosf, jeji mfrnou blazeaost a nebeskou pAvodQosf; povazovali 
n&s za bl^inky, slova na§e jim byla hddankou, pldny na§e bubli-* 
nami, setrvalosf na§e tvrdoSijnosti. N£mci m£li nds za nepfitely. 
Ale co2 ndm do nich? My se o n& mdlo starali, tim ^ivSji obcovali 
jsme vespolek. Jak^ to bluing hovor b^val, kdyi jsme se veder 
u hofejSfho okna domdcf jizby se§U! TdSfval jsem se na hodinu m 
cely den, zvldStS, vyskytlo-li se n£co nov6bo v zivotS ndrodnim ; 
objevila-li se nSjakd hluboce do zivota sahajfci kniha. A jakd to byla 
dychtivosf po £asopisechl Sotva ndm ^asopisy byly dodiny, ko- 
lovaly z niky do ruky. Jakd to byla nedoikavosf, neposllalli dlouho 
knihkupec novou knihul* — Kdy2 pak za persekuce v alumndt^ 
pro domnSl^ panslavismus provddSnd prof. Kldcel z uSiielstvi by I pro- 
pultin, nejednu slzu DSdek uronil, o torn pfesv6d£en jsa, 2e odcho- 
dem Kldcelov^m i alumndt pfemnoho ztrdci! KUcel byl kfisitelem 
ducha ndrodniho mUdeie moravske; jeho pfi6in£nfm pfichdzeli z fi- 
losofie do alumndtu studujfd bystr^ch hlav, vznfitliv^ch srdcf, — 
uv£dom6H vlastenci! Pfikva£ily alutnndtu Brn£Qsk6mu £asy trudn^! 
Ale D6dek neztrdcel mysli ; doufal v lep§f 6asy, a2 se temn^ chmury 
nad alumndtem BrnSnsk^m skapen6 rozejdou. Za trudQ]^ch dnti 
t^il se pokrokem jevfcim se v alumndtS Olomiick^m, >kde se to 
nynf, jako kdysi v Brn6, h]^bati a klubati po£ini; v^dyf ui dosti 
alumnfi tam6j§ich, ano, sama knihdma alumndtskd zapsdna byla 

V Matici^ coz jest nad^jn^^m d&kazetn probuzenf.« Z roku 1842. 
(29. prosince) chovdm list Fr. Poimona^ kaplana v Nfimeck^m, 
alumnovi roddku VySkovanu zaslan^, kter^ii dojista mocni pAsobit 
na mlad6 bohoslovce, jeho2 obsah tuto uvddim: >Jak pak se Vdm 
vede? Jak se vzmdhd knihovna a jak itendfstvo? Vidyi nic o torn 
neslySim. O, kdyby tak mnoh^ mSi tolik rozumu a schopnosti a 
nahl^dl, jak uzite6n6 a prosp^n6 na venku jest, kdy2 si kdo za 
zdbavu a oblibu vyvolil literatuni matefsk6 sv6 a ndrodni fe6i, jist& 
ze by vzdy u skfin£ knihovnf dra6ka o knihy byla, a £as divn^ 
promafen;^ by se vidy obStoval 6tenl. Nechci Vdm snad neb komu 
jin^mu to dokazovat a v^decky rozbfrat, ale jen stvrzenou vhc po- 
dotknu. Kdo zanedbd se dobfe cvi6iti v fe£i t6, kdo mysH, 2e se 
jiz napil z proudu Hypokrenesk6ho a Aganipsk^ho, ze ji2 kdmen 
mudrcA nalezl a z kruhu £tverhranfky dSlat umi, ze yil s Demost- 
henem neb docela se ZlatoAst^m o zdvod jfti m&ze : kdy2 si eminence 
vydfel, prdzdn6 slupiny slov do pam^ti k odfikdnf vecpal, a feC ne 
populdrnS, ale trividln^ tak tak koktat neb ivatlat umi: 6, ten se 

V kn£2sk^m ufadovdnf ^asto a mnohokrdte vice napoti a nalopoti 
nezli pfed zkouSkou, a je§t6 to kloudn6 neni. Jeho uzkostlivosf ve 
siovech, nejistota u vyjddfeni, nesrozumitelnosf v sadech a fe£i, jeho 
zamldovdni a zapom£nIivosf vyznamu i proudu i^e6i a vice nehod se 
pfece na sv^tlo dere a lid to pozoruje jak v kdzanich, tak na cvi- 
denich, ve zpovSdnici, u Ifi^ka nemocn6ho, ano i d£ti ve §kole. Kd- 
zanf aby se den t\ dva dni zpamSti u£il; sdm cos fddn^ho napsat, 
na to neni pomyi^leni. Kdezto vzdSlan6mu ve sv^ i^e^i vSechno jest 
jen hfi6kou, a kazd^ ho rdd poslouchd. Jd kdy2 jsem sem pi^iSel 



Kniz dru2iny SuSilovj: FrantiSek D^dek. 235 

a sotva dvakrdte kizal, jiz si lid^ pravili: »I vi^dyt jemu je kazd£ 
slovo rozumSt, co tim chce fici.< Vypracuji-li si kdzani a jednou 
pfedtu, umim je anepotfebuji se bdti, ze zfistanu na kazatelnS tr£et, 
a2 krdp^je na ^ele vyrdiejf, a fici jako s nebe spadI6 »amen<, jak 
se to nejednomu stalo, kdo v alumndtS pohrdal feti ndrodni, ni^m 
jako voj&ku v boji zbroj potfebnou; ano, stalo se to jednomu, jenz 
zavdy v alumndtS na knihovnu huboval a kde mohl Slovanfim spilal. 
Dile obliba nirodni literatury dAvk venku v2dy p^knou a mravnoa, 
vzd^livajfci a uzite^nou zdbavu. — (Co d^^l4 Simbera? Nepfichdziv^ 
k Vim nikdy? Co Skorpik a T6§lk? Ze je vSechny tfi Ifbdm. — 
Vyjde-li i na rok 1843. >Nitra*^ tak mne napiSte opSt mezi pfed- 
platitele, vSak takto: Fr. Poimon, kniz cirkevnf v BraSnsk6 diec^si, 
a tak pozonijte to pfi vSech pfedplatitelech, aby, jestli Slovdci daji 
op^t jm^na pfedplatitelfi tisknouti, se v£d61o, kolik z Moravy, kolik 
jich ze Slovenska.) . . . Jak se mi dafi? Po chudS. Ale jsem zdrdv, 
mysli bodr^, jsem spokojen se sv^m povoldnim a 6asto si myslfm : 
>Postnubila Phoebus. « Smidovy spisky, knthy ze Svatojansk^ho d^- 
dictvf a jin^ vzd^livajlci i pou6Q6 pfij^uji lidu, die moinosti t^z roz- 
divam. Vice ciniti nemohu, ka2d6 pMleiitosti pou2iji k dobr6mu. 
Mik§f£kovi pfeji pilnosti k pfeklidini p Dieblova hospoddfsk^ho 
spisku; dasopis ten s *Kvity< tak6 odebirim. Pozdravte m^m jm6nem : 
Bfleho, Chalupsk^ho, Smidka, BartoSe, Kuzelu, Tiborsk^ho, Kuldu, 
S?obodu, Podraska, Grdcu, Kfivku, Valine a vSecky, kteff mne maji 
ridi a neradi, ktefi si na mne vzpomenou 6asem. ]& na Vis vSechny 
casto pfi mSi sv. vzpomfnim.« 

V alumnitg BrnSnsk^m mSli x€z posilu pro ducha probuzen^ho : 
ctskou kftihdmu, zjednanou z nastfidan^ch krejcirkfiv, o nii v list6 
se Poimon zminuje. Nejrozhodn6j§lho alumna volili za sprdvce biblio- 
teky, jehoz tilohou bylo: knihy pfijfiovati a o zvelebenf knihdrny 
starati se. 

Die toho, jak mnoho kdo pfe6etl a kolik pNspSvkd knihdrnS 
odvid^l, cen^n byl jako vlastenec. Ce§tin£ vyu^ovalo se v alumndt^ 
ve dvou oddSlenfch ; v prvnfm odd^lenl vyuCoval nSkter j^ bohoslovec, 
ve druh6m vicerektor Doknal. Pfedn&Mcy ty urceny byly pro Nfimce ; 
V I. oddj^leni m£li pfiu6ovati se gramatice a pravopisu, ve druh^m 
oddileni pracovali pisemn6 6koly. Zatfm v§ak vypadla vhc tak, ze 
pfedni^ky v odd^lenf prvnfm platily po v^tce Slovanfim, a nazvdny 
b^ mohly pfedndSkami slovansk^mt, Za D6dka pfedniSel alumnus 
rodniku IV. Jan Ev, Biljf, jeni pfidal ke gramatice — historii 
Uskou a filosofii ndrodni v pofekadlech, Po Bil^m nastoupil 
Smidek, pfedniiel die knihy Kldcelovy. Ve £tvrt6m roce pfedndSel 
Suderla. 

Bohoslovci £tvrt^ho ro£nfku pi^edndSeli 6esk6 katechesky a kd- 
zani sv4 pi^ede v§emi alumny a pfedstaven^mi. ') I NSmc; n^ktefi 
kizali a katechisovali po £esku, jichz si za to biskup Gindi ve- 
lice vAiil 



*) Kdy2 byl Dddei kdzani sv^, jako alumnus IV. ro&, pfednesl, uslySel 
z ust p. fed. ZeUnky, 2e kizani to bylo >schleppend<. Didek v§ak umyslng 
kiial zdlouha, proto2e si to p. prof. Suiicky pfil. Zitfej§iho dne zasypdval D^dka 
diviloQ prof. Suiicky tvrdfi: >Der Vortrag war nicht schleppend, sondern 
ipanntnd^ man war begierig, was nun kommen wird.c 

16* 



236 J^^ Halouzka: 

Pffznive £asy se po odchodu slavn^ho biskupa Gindla zminily^ 
a odtud bylo vSem alumn&tn jak^koliv ndrodaosti vyfizovati vefejn6 
promluvy jen po nfemecku. Teprve roku 1849. podafilo se 6sili ne- 
oblomn^mu Jana Saukopa a K. Orla vymineCn^ stav zru§iti a 
zjednati deStinS prdvoplatn^ho uzDini. 

Za DMkova pobytu v prv^m ro6nfku alumndtu konaly se 
tamie slavn6 a v^znamn6 akademie slovanske^ o nichi byla fe<^ 
i V zivotopisech kan. B. M, Kuldy a Bedf, hr, Sylvy-Tarouccy. 
Duch 6esk^ vyvinul se tou mfirou v alumndtS BrnSnsk^m, ze odhod- 
lali se chovanci tamSjSf za dozoru pfedstavea^ch vefejnS osvSd£o- 
vati, jak pokro6iIi ve znalosti jazyka desk^ho a jin^ch vj^domostech. 
Cinili tak vefejn^mi pfedndSkami ve svdtek, k nim2 mimo pfedsta- 
ven^ a profesory zvali knSze a hosti Brn£nsk6. Vysoce zaslou2il se 
o zdbavy tyto nadSen^ a velenadan^ bohoslovec ro£nfku dtvrt^ho 
Jan Bily, jen2 akademie ty zahajoval ohnivou chvalofe^i na oslavu 
slov. apo§tol& sv. Cyrilla a Method^je. Byly to prvni ckvalofeH^ 
jimii apostole na^i na Moravi byli oslavovdni, Ckvalofeli tyio spisa- 
vali bohoslovci a rozesilali zndm^m *panddk&m* na venkovi, aby 
die nich linili cyrillomethodijskd kdzani. Jak ohromnou zdsluhu 
ziskal sob6 Bil^ ]\l tehdy poukazovdnim na ideu cyrillomethodSjskou, 
kteriz vyzdfila pln^m 2drem, kdy2 Soukopovy pfsnS rozvlnily se po 
drah^ Morav^ncel 

Jak zfejmo, bylo blaze v semindfi Brnj^nsk^tn jinochfim do 
opravdy prahnoucim po vzd6Uni a zuSlechtSni srdcf. Zna£n£ dSIili se 
od idedlnfch mladikfi tSchto — bohoslovci neteiMy netjiastnici se 
6il^ho ruchu zivota alumndtsk^ho, o nichz za nedlouho vySlo na jevo, 
ze se do ustavu ani uehodf. Bylo jich nSkolik; v dele stdl baron 
Mundy^ jen2 vSemoinS snazil se s ob£ma stranami pfdtelsky zfti, 
zamlouvaje sobS pNzei^ almumoA vlastenecky uv^domSlych zapfijdo- 
vdnfm knih nejnov6j§fch. Byl to t^z baron Dr. Jaromfr Mundy, jeni 
se dne 23. srpna 1894. pod mostem Zofinsk^m ve Vfdni zavrazdil. 
Didek poznamenal v zdznamech sv^ch o Mundy m: ». . , mladik velmi 
Sikovny, dobr^bo srdce a otevfen^ho rozumu, ale velmi lehkomysln]^ 
a nerozvdiliv3^.« O druzinfi Mundyho budtei uvedeny zprdvy nejvfiro- 
hodnSj§f, jich2 dostalo se mi vzdcnou ocbotou slavn^ho liferita 
B. M. Kuldy. Otec barona Mundyho, majetnlk panstvf na Morav£, 
cht61 syna Jaromira mfti kn^zem, k cemu2 Jaromir pra2ddn6 niklon- 
nosti nemSl. HIdsiv se k vfili otci, pfijat byl p. t. biskupem Bm£n- 
skym, hrabStem Antoninem Schaaffgotschem, a ob^val zvld§tnf sv£tnici 
u pfedstaven^ho alumnatu, spirituala Frant. Deabisa, knSze zosobndn^ 
dobroty. Dobrotivosf P. Deabisa jevila se i ve zpfisobu n£2n6bo 
mluvenf jeho s alumny, z nichz kazd^bo a vzdy oslovoval: »Haben 
die Giite! (Budtei t6 dobroty I) Druh^m pfedstaven^m, vicerektorem, 
byl roztomil^ starSf kn£z Dohnal, Baron Mundy trdvil sv6 prdzdn6 
hodiny v u6irndch alumndtsk^ch, nikdy nejevil se byti aristokratem 
ve smyslu malichern^m a se zvld§tnf zdlibou shleddval kde jakou 
knihu starSf, deskou i nSmeckou. Necht61-li majetnik knihy takov6 
majetek sv&j jemu prodati, ochotng nabfdnul mu za n6j cenn^ dflo 
theologick^, a tak obyCejnfi po§tSstilo se mu, sbfrku svou star^ch 
knih rozmnozovati. Kam asi dostala se sbirka ta? Z bliz§iho obcovdnf 
s nim snadno ka2dy pozndval, ze knfizsk]^ stav pro nfeho nikterak 
neni. Ke v§em spolualumnfim choval se pflvWvfi a pfAtclsky. Ze v§ak 



Kn6z dni2iny SuSilovy FrantiSek I>£dek. 237 

mh\ kolecn sebe kruh dfiv£ra}^ch pfitel, toho ostatni ani netu§ili. 
Teprve po prvnlm semestru ro^niku drah6ho dov£d£li se o torn 
diouhotrvajicim vySetfovinim, kter6 ffdil direktor alumn^tu, kanovnik 
Tydf Zelinka. VSechny ty kousky, kter^2 providSl baron Mundy se 
soudnihy sv^mi, byly ovSem v^kv£tem jeho nucen6ho pobytu 
V alumndti. Kterak chov^ni jejich se fivotem alumndtsk^m se ne- 
shodujicf pfiSlo na jevo? . . . Jednoho ve^era veSel do zdjezdnfho 
hostiiice (tuSim »u slunce<) poutnik a usadil se stranou u prdzdn^ho 
stola. Domdcf host£ na cizince ovSem pohlizeli a spatfovali v n£m 
poutnika ze Svat6 ZemS ; jeho vdinost imponovala jim v§em. Nezflstal 
v§ak dlouho osamocen; do hostince vkrodil nov^ cizinec, die truhlidky 
na zddech pocestn^ tovaryS truhldfsk]^, — rozhl^dnul se vflkol a 
spatfiv cizince poutnika, pfiblfiil se k n6mu a posadil se ke stolu 
nejvice prizdn^mu. Poutnik ptal se ho: odkud pfichdzi? a tovary§ 
uctiv£ odpov^d^l ndfedim distS prusk^m: >Pfichdzim z Berlina.* 
Poutnik mu podal vlidni ruku a zval ho, aby pfisednul blize. Sotva 
se usadili, pfiSel tovaryS jin6ho femesla s vakem modr^ho pldtna na 
zidech; kaidf soudil, ze jest to barvif. Po n&m dostavilo se po 
chvilich ie§t6 nSkolik pocestn^ch cizincfi, z nichito kazd^ vyzna6oval 
se vakem a odznaky sv^ho i^emesla a n6m£inou Idmanou, prozrazujfci 
tu Pra2ana, tu Pafizana, Madridana a Portugala. Brzy obsazen byl 
cei^ stfil sam^mi cizinci pfichozfmi, — u ostatnfch stol& zavlddlo 
upla6 ticho, a kde kdo zv^dav naslouchal, co hlasitS vypravovali 
sob^ pficbozi z rozIi6n^ch zemi. Pozornosf vSech vzrfistala, diveni 
ninozilo se od hodiny k hodinS, al pak cizinci zaplatili svou ve5efi6ku 
a drub za druhem odchdzel z hostince. Z r^na hned roznesly se 
mfetem prapodivn6 noviny o tSch cizincich. Policie pdtrala po cizincich, 
ai jim pfiSla na stopu. VyslidSno bylo, ie tfm poutnfkem ze Svat6 
Zem6 byl baron Mundy a tSmi femeslniky pocestn^mi ze byli n&- 
ktefi pfdtel^ jeho. — VSichni byli z alumndtu vylou^eni. ^) 

Pfi vySetfov^ni torn byla pfisnost tak velikd, ie podezffvdni 
byli i nevinni bohoslovci. Tak6 na bohoslovce K. a dfiv^rn^ho jeho 
pfitelc t K. doptdval se prof. H. star6ho vyslouzil6ho vojfna, vrdtn6ho 
t Erkarda: >S k^m obcuji pdni K. a K.? Uboh^ stafec vySetfovdnfm 
tim tak byl rozmrzen a rozezlen, ze mrzut£ odpov^dSl: »Eh ti dva 
neobcuji se zidn^m a nechtSji pranic jin^ho nez (^esk6ho krdle!« 
(»Eh, te zwa geh'n mit k6r nimondn urn, se woUn niks anderes, als 
an pemki k^nig.<) - 

Vhodnd pfile2itosf naskytla se DSdkovi v prvnim roiniku pro- 
slaviti se na den sv. Jana Evangelisty, svdtku to vynikajfcfho boho- 
slovce Jana BiUho; napsal bdsen a podal ji za slavnostniho ve£era 
Janu Bil^mu, znSni tohoto: 



^) Kaid^ dal se cestou svou, zvoliv sobS povolini. Baron Mundy dal se 
na vojnn, pozd^ji studoval medidnu a stal se svou v6dou a dobrodinnosti 
velmi prosp^n^m bltinim sv^m, zvldStS ve vdlkdch. Usadil se pak, mnoho- 
n^obn^ vyznamen^ byv, ve Vidni, kde za1o2il zndmou »ochrannou stanici« a 
roziifil ji i do Prahy a jinam. Soudruh jeho K. ze Znojma padl za povstdni 
Videtokdho stadentstva proti vojsku barona Jela^ide. jin^ byl okresnim hejt- 
manem. Zase \ixx^ V. v povstdni studentsk^m byl pro svou vi^fe^nost zvolen za 
plukovnika. Po utiadeni povstini podafilo se mu ujfti do Cafihradu, kde stal 
se V tureck^m vojsku majorem. Odtud unikl do Ameriky, kde se stal hostinskym, 
redaktorem jak^hosi listu a zase plukovnikem ve vojsku. 



238 



Ian Halouzka: 



]ii se bliii den ten ddvn]^, 
kter^ Tob6 iivot dal, 
bys jej, vlasten^e nd§ slavny, 
Svoji vlasti v6noval. 

A hie s jakou ochotnosti 
kond§ povinnosti Sv6, 
s jakou vfelou horlivosti 
povzbuzujes dfimav6. 

Tvoje srdce — chrim to tichy, 
svatym ohn^m pldpold, 
ono prosto kazd6 pychy, 
o blaho jen vlasti dbd. 

Slova tvd tak lib6 plynou, 
kdyi nim mluvi§ o ctnostech 
pfedku slavnych, ona vinou 
2 nader naSich touhy vzdech. 



Kdoi V sv^m srdci nepocitf 
zboinou pravdivosf slov Tvych 
kamenn6 snad musi byti 
srdce tSchto zpozdilych! 

Kteff ale p^Ci Tvoji 

a ndrodnost uznaji, 

z vfelych litrob du§e svoji 

vsichni vd€dn6 volaji: 

» Slavny vnuku Sldvu starych, 
v6rny synu Slavie! 
ona Tob6 z kv^tu jarych 
vonny v6nec uvije.« 

>Kaid^ kvitko v tomto v6nci 
rozmno2uj vidy slivu Tvou, 
nebesti pak oblaienci 
ozdobtc T6 korunou!< 



>Uchystaji Tob5 slasti 
za Tvou vzornou snaiivost, 
za Tvou Idsku k drah^ vlasti, 
za pj^ikladnou horlivosf!« 

T^hoz ve6era pfibrdn byl Didek do spole^nosti staiifch boho- 
slovcfi jakozto bdsnik, pfivftdn byv hrab^tem Poettingem, 

Na povzbuzenf Smfdkovo zapo^al Didek tehdy (1842.) spiso- 
vati dennik, do nShoz vSak psal jen mdlo zprdv dennfch, za to vkik 
mnoho statf filosofick]^ch zapsal. Dennich uddlosti si mile v^fmal. 
Pozd^ji toho litoval, ze z nejpamdtn£j§fch uddlosti zddn^ch zdmamA 
aiumndtsk^ch nezachoval . . . 

Veleplodnd snaiivosf bohoslovcflv upozornila policii na jar^ 2ivot 

V alumndtS Brn£nsk^m; zvldSti pak akademie alumny pofddan^ 
pdchly ndkter^m lidi^kdm straSn^m panslavismem. Hrozn6 podezff- 
vdni z panslavismu zaburdcelo nad Brnenn a nejvSt§( §kody natropilo 

V alumndtS, kdez akademie zakdzdny (1843.), £eskd knihdrna boho- 
sloveckd uzavfena (1844.) a nSkteff bohoslovci roiofku 6tvrt6bo (Biiy, 
Fdborsk]^) byli podrobeni mnoh^m v^^slech&nn. Poslednfm knihov- 
nfkem pfed zajetlm knihdrny byl B, M. Kulda. DSdek nav§t£voval 
tehdy druh;^ rocnik theologie. Pfed zajetfm v§ak byla knihdraa nd- 
lezit^ vyprdzdnSna. TuSice konec jejf, vzkdzali alumni Ctvrtdho rod- 
nfku kn6zi y, Slotavi, aby pfijel a odvezl si, co mu libo. Slota 
pfijel a odvezl nejvzdcnSj^i spisy. »Je§t£ jednou dostal jsem knihdrnu 
tuto do sv6 mocijC — pi§e DSdek, — >a to ve ^.tvrt^m roce; De- 
abis mne zavolal a naffdil mi, abych ji trochu spofddal. VSechny 
knihy leiely totiz v jeho pfednf svfitnici na zemi pohozen6 v prachu 
a smeti. OprdSil jsem je a rovnal do urcen6 pro xA skffnS. Bylo 
jich tu je§t§ asi p&l druh^ho sta v^tSinou obsahu ndboiensk^ho a 
belletristick6ho. « ChtSl si jich nSkolik nechati, nikdo ho nekontro- 
loval, a mfnil, 2e tu budou ztracen^ plesniv^ti, ale jak^si svaty cit a 
vnitfnf hlas mu domlouval, ze jest to pfece jen alumndtsk^ poklad, 
a ze nepatfi jednomu, ale v^m. Pozd^ji pfivtSlena byla knihdrna ta 



Kn£z dru2iny SuSilovy FrantiSek D€dek. 239 

alumndtsk6 bibliot^ce *) a vypro§tina byla y. Soukopem a K, Orient 

\€XSL ?kvkh 1849.*) 

A pak pr^ nebyla policie za Metternicha ixnnk a d&vtipnd ! Oaa 
na vlas vSechno v6d£la, i to, ceho nikdy a nikde nebylo 1 Bohosio- 
veckou knihirnu podporoval biskup Gindl ro£n(m pffspSvkem, biskup 
N^mec, biskup svat^! Onv£d£l, £eho jest budoudm desk^m kn£2im 
potfebf za doby, kdy se nemohli ve Skol^ch pfiu^iti sv6mu jazyku. 
Pfedstaveni vidivali tu koibdrnu ndkolikrdte dennS; b^^vali o^it^mi 
sv^dky, kdy2 alumnov6 odvdd^li pfedten6 knihy a nov6 ku £teni si 
brali! Nic platnol V knibdrnd mohl by snad pfece vSzeti ten pro- 
ilukl^ panslavismus, a proto bylo \i zastaviti cinnosf svou. Tehdej^f 
germanisatorskd doba vyruSena byla z klidu akademiemi a knihdrnou 
^esk^ch bohoslovcfi — a z\€ sv£domi konalo svou ulohu! 

Jednoho dne pftSel feditel studil tbeologick^^cb, kanovnfk Ze- 
lioka, do alumn^tu k spiritudlovi Deabisovi vSecek ustraSeny a bledy 
a pravil: *To jsem mSl dnes snidani! Byl u mne policejnl komisaf 
a hiisil mi, ze v biskupsk^m alumndtS buji — panslavismus ! « — 
Neradi sice prohlizeli pfedstaveni knihy desk^ch alumnu; nebylo jim 
mzndmo^ joke spisy bokoslavcH z venku dochdzeji, ale ufady svitske 
na to pHsni dolehaly, veikeru zodpovidnosf pfedstaven^m ponechd- 
vafice. Pitrinf trvalo t€mhf po cel^ rok! Ve sv^ch dodatcfcb 
k Soukopov^m »C)rtdm Su§ilovjrm< vyklddd kanovnfk B. M. KuI9a, 
pro£ pfestal svuj dennik ps^ti, sotva ze se byl do nSbo pustil: 
»Jednoho odpoledne hldsino nkm po kolejnf pfedndSce, ze bude 
spolecnd procbizka. Zvonek zazn£I, a my alumnov6 stav61i jsme se 
die ro£nikfi do fady na dvofe. To bylo roku 1844. Z £ista jasna 
objevil se pan spiritual, dobrdk Deabis, a jmenoval nSkolik ze vSecb, 
ze maji zflstati doma ; byl jsem mezi nimi. Nim se to tenkrdte mdio 
Ilbilo ; beztobo jsme oby£ejnS zfistdvali doma a citdvali nebo psdvali 
sv6 v^ci. Ale zv^davosf, co to asi dfileiit^ho bude, potla^ila v nds 
mladistvou nevoli. Sotva jsme se vrdtili do musea, pfi§el za ndmi 
jmenovany spiritudl a moudr^ a rozv&^liv^, zkuSen^ vicerektor 
Dohnal. Pan spiritual rychle spo^ital drah6 blavy. Musili jsme mu 
fadou otevHti pulty a vyloziti vSecbny kniby. Co bylo £esk6ho, po- 
\oi\\ stranou. yak nebezpednd byla tehddi literatura na^e^ vime z toho^ 
ze Celakovsk^ pozdiji jeiti nazval pisemnictvi deske ^panensk^m*^; 
dnes by toho arcif nefekl! — DoSlo na mne a na mfij pult. Spi- 
ritual odklidal cesk^ kniby jako vSude, a sdhl i po m^m denniku. 
Nibodou zadal slabikovati v zadnfm cddilu. Oho I pomyslil jsem si, 
io nejde! a vzal jsem mu svAj dennik z rukou, kter6 zfistaly napfa- 
ieny jako zdfev£n£16, jak v nich byl mfij dennik driel. Bera mu 
t niky svflj dennik, pravil jsem: »Tot mfij dennik, v xAval nikdo 
nesmi £fstil« Pofdd jeStS stoje, a maje ruce v dfivSj§i posici, tdzal 
se p. viccrektora: »Hocbwiirdigster Herr, was meinen tiber diesen 
Fall?« — Vicerektor vkivA a klidnS odpov£d£I, ke mnfi jsa obrdcen : 
A }& p&VL sob£ dennik a m«Lm v nSm v£ci, ktere nesmi idden 
cisti, ale byl jsem tak opatrny, ze jsem vSci ty napsal sob6 sv^m 
vlastnfm, jin^mu nesrozumiteln^m pismem.* — J4 pak dolozil : »Jd 
jsem tak opatrnym nebyl, a proto mfij dennik nesmi nikdo prohli- 



*) Viz iivoU kan. B. M. Kuldy str. 33—36. 
*) Viz iivot. J. Soukupa str. 12. 



240 J^n Halouzka: Kn€z druiiny SuSilovy FrantiSek D6dek. 

zeti.« Kdyz byly naSe pulty prohlediny, musili jsme kaid^ sv6 6esk6 
knihy pfen^sti do jednoho pokoje spirituilova. Bylo jich tarn ve 
dvou faddch asi tolik, kolik toho £asu kter^koliv knihkupec BrnSnsk^ 
m£l na sklad£.< 

Jedinou radostf v druh^m roiniku byl Dfidkovi — Fr. Suiil; 
jm£no jeho bylo jiz tehdy proslaveno. Nikdy nezastdval se okdzale 
u pfedstaven^ch — bohoslovcA vlastencfl, ale z ti du§e jim pfdl a 
rdd vidSl jejich svat^ horleni pro cirkev a vlasf. »On byl prvnim a 
poslednfm profesorem, za nhhoi jsem se u£il ^esky.* SuSil pfisn6 
i&dal, aby alumnov^ nau6ili se Nov^mu Zdkonu z pam£ti; kaidy" 
den jim uklddal n^kolik kapitolek. Text si alumnov6 volili, jak 
cht6Ii, £esky aneb jin^. Jak6 dfileiitosti bylo u£eni se z pam^ti 
Pismu svatemu, uzn4 pfedobfe, kdoz na vinici P4n£ p&sobf. UpNmn^ 
DSdek pf izndvd se k provin^ni, jak^mz se jednou proti SuSilovi pro- 
hfoSil. Byl vyvoldn, ale nedosti pfipraven, a ozjh^alo se mu v duchu 
za hodiny t^ neblah6: Kdo dobry, pomoz! Sedil v prvnf lavici 
prdv^ pod kathedrou, polo2il si potichu kapitolky na stolid a od- 
ffkdval zvesela. Su§il Isti nepozoroval. U2 byl DSdek s odffkivdnlm 
§tastn£ hotov, ale jakd nehodal Listy, z nichz kvapn£ £etl, spadly 
se stolice dolft. Su§il cosi pozoroval, ale nechdpal hned, co to? Az 
pak za pfedniSky po£al si rukou tfiti £elo a pravil: >Pi^ece mne to 
mrzi, ze mne dnes D6dek tak o^idilU 

SuSilovy pfednd§ky byly i po DSdkovS v^povfidi zajimavy, aC 
vehni promichane\ my§16nky se mu v hlav6 bleskem rodily a kfii^o- 
valy, a on mySl^nky sve tak poslucha£&m podiyal, jak se mu prdv£ 
vybavovaly. Pi^ednd§el velmi rychle a pfichdzel proudem citfl 
unesen z jedn6 fe£i do druh^: z la tiny do £e§tiny, z £e§tiny do 
n£m6iny. Pfi torn si £asto tfel delo a hled£l do v^Sky. MildikA, jak 
nSkde bi^vd, nemSl, a ti, jez m^l, jak se fikd, rid, se m£li po p6ti ; 
aby pr]^ nezdilo se, ze Siovany prote2uje. »Mne chytl po zkouSce,* 
vzpomini DSdek, »a pravil: »Vy mite jen jednoSku; umSl jste 
dobfe, ale nemohl jsem Vim vfce ddtilc — jakoby chtfil fici: »Od- 
pusfte mi, dal jsem v4m jen jednoSku! Kdybyste byl NSmcem, 
mozni, 2e byste byl dostal eminencU — Pfirovnime-li SuSilovu cha- 
rakteristiku v zivotopise KuldovS podanou k povahopisu tuto do- 
H^en^mu, seznime, 2e upln6 se kryjf a na vlas souhlasf. 

V tfetlm ro£niku vdl mfrn^jSi v£t6rek, ndruiivosti utichly, a 
ustilila se doba rozumn^ho uvaiovdnf. Promluva biskupova, skon^u- 
jici exercicie na po6dtku nov^ho roku Skolnfho, zachvdla du&i D£d- 
kovou. *Va§e srdce rozzhavena budte2 plamenem lisky, rozum vi§ 
osvfcen budi2 sv^tlem Bozsk6 moudrosti, a budte vlazn^m spolubliinim 
vzorem pozehnan^m!« K slovfim t£m pf ipsal D6dek tuto uvahu (dne 
I. fijna 1844.): ». . . VzpomnSl jsem sobi na i^lohu kazd^ho Slo- 
vana knSze, a slzy mne polity pro zpozdilosf nSkter^ch . . . ZvliStS 
libily se mi dva pffklady, jimii povinnosf kazd^ho kfesfana, zvIiSt£ 
v§ak knize, ziv^mi barvami vylf^il; pravil, ze se md kaid^ z nis 
podobati obSma sestrdm Lazarov^^m: Mart6 pe61iv^, die jejibo£ pfi- 
kladu i my sob6 shromazdfovati mdme potravu pro ducha nesmrtel- 
n6ho ze vSech i'fsi du^vnfcb, nezapomfnajice za tohoto duSevniho 
zamSstndni zbo2n£ Marie, die pfikladu jejfho o5i k Bohu, zdroji 
vSeho svStla, obrdceny majice.« (Pokraaovini.) 



Bohumit HakI: Cesu na R^n. 241 




Cesta na Ryn. 

Popisuje Bobumil HakL 

(Pokratovini.) 

Do Frankfurtu. 

esta z Wdrzburka vede stile podle feky Mohanu, kter^2 
je tu klidnj^, a milo zivota na n£m jsme zpozorovali, 
vSeho v§udy jeden maly parnik a trochu vorfl, milo 
i lod^k. Vory ty jsou z klad a dffvi z blfzk^ho Spes- 
sartu. Za to bylo v§ude na cestich hojn£ vojska v§eho 
druhu, kter^z od slavnostt ve WUrzburku se rozchdzelo 
a zas pry nSkam k cvi£enim a man6vrfim bylo komandovino. Podasi 
nim neslou2iIo, bylo mlhavo a deStivo. 

Spessart jest lesnat^ pohoN, leiici uvnitf oblouku, jej2 tvoff 

Mohan od ustf francsk^ Sily a Sinnu u GmOndu ai k ustf Kinzigu 

u Hanavy a ndlezi z vSt§( £isti k Bavor&m, menSi tAsti k Hessensku. 

Hlavni hfbet tihne se od jihu k severu v delce asi 10 mil a dostu- 

puje v^§e pouze 14 — 1800 stop. Ale jest vSecko porostl6 p£kn^mi 

jehli£nat;^mi lesy, \ei, jak je vid^ti, piln^ se pistujf, avSak nic zvl4§t- 

niho neposkytujf, a5 NSmci sv&j Spessart velice vychvaluji. U nis 

ka2d6 stfedohofi poskytuje takov^ pohled. RozkUdd se na prostofe 

32 mil. N^mci o Spessartu df, ie jest to nejv^tSi a nejkrisn£j§i les- 

nat6 pohofi v N^mecku, vyzna6uj(ci se pry obrovskymi duby a buky 

a hojnou zvSfi. Moznd, my jsme jich nevid^li. 

Na t^to trati nds pfedhonil krilovsk^ vlak, byl vSecek hil^ a 
m&\ mnoho voz&; jel pn^ v n£m Bavorskj^ i Sask^ kr41, nepochybn£ 
k on£m vojensk^m cvidenfm. 

AscbafTenburk (star6 Askafaburg) na prav^m bfehu Mohanu, 
pfi fece Aschafu, jest dosti znadn^ mSsto s mnoh^mi komfny (to- 
virnami), vidSli jsme na nddraii i dva Hercegovce v ndrodnim kroji 
a s krimcem na sob£; ai tam odvaiuji se synov^ skal z jihu, aby 
hledali a pfinesli domfl kousek chleba na zimu. A6 chudi a skalnati, 
jest jim pfece nade v§e mild jejich domovina. 

Krajina k AschafTenburku Jest hornati, jest to je§t£ Spessart, 
na polfch sam£ uzk6 zdhony; lesy borov^, a pfida az k HanavS 
pfsciti, vSude v§ak velice piln£ ji vzd^ldvaji a drobn6 oraji, tak ie ji 
vykofisfujf, jak jen ji vykofistiti Ize. 

Ve Frankfurtfi ubytovali jsme se »U labuti«, v jednom z pfed- 
nfch hostincfi Frankfurtskych, a fekneme dobfe a ne draho. Prvnf 
na§e cesta byla, jak se rozumi, do biskupsk^ho chrdmu, 6ili jak se 
vfibec fikd, do d6mu; je zastr£en mezi domy, s pffstavky az k nSmu 
samemu, coi jeho krise jest na ujmu. Stav6n jest z cerven^ho pf- 
skovce, pffsn£ goticky, krdsnj^, zalozen roku 1238., roku pak 1867. 
dfikladn^ obnoven. Md podobu upln^ho, rovnoramenn^ho kflze, jak 
Siroky, tak dlouh^. Jest tu velice mnoho starych skulptur, fezeb, 
maleb a j. Na sloupkh obrazy, mnoho zlata, ale jsou pSkne. Sanctis- 
simum je vSak na nepatrn^m oltdfi vedlejsfm, tak ze jsme je st^zf 
naSli. Jsou zde dva knftii z Trevirsk6 diec^se. 



242 Bohumil Hakl: 

Vedle d6mu jest ze staveb nejpamdtnSjSi kostel sv. Pavla, kde 
r. 1849. povSstD]^ snSm (Frankfurtsk^ parlament) zasedal a odkud, 
jak n^rodnf piseii p£je, >Suselka ndm do Cech psal a nds zval.« — 
Pak kostel sv. Bartolom£je (z 9. — 14. stol.), kde od r. 1711. b^vali 
korunov^ni n^me£ti dsafov6. — Pak stard radQice, zvand Rdmer. 
Pfed nl na ndmSsti nastavSno bylo plno krdmfl, ce]6 ulice se zbo2im 
pferozmanitym v§eho druhu. Pt^me se, co to, i praveno ndm, 2e to 
jest zndmd » Frankfurter Messe«, t. j. velik^ vfroini trh, kter^ trvA 
Sest ned^l. 

Ve star6 radnici iili v »R6meru«, kterdf se prdvfi pfestavovala, 
jest pov^stn^ onen sdl, vlastnS stard zasedaci sih, s podobiznami (pry 
v£rn3^mi) vSech n^meck^ch dsaffi podinajfc od Karla Velik^ho a2 do 
FrantiSka II., cisafe Rakousk^ho, toho jm^na prvnfho. Jest to p£kn^ 
sdl, veliky a vysok]^, ale nynf i^plnS pr^zdn^, kolem na stSndch vy- 
v^Seny jsoii malby, ne sochy, malby v oleji a na pl4tn£, v^ch cfsaffi, 
ve stejn^ch r^mdch a t6ze velikosti jeden vedle druh6ho die 6asu, 
jak po sobS n^sledovali, srovnan^ch. PSlrn^ jsou to obrazy, v upln6 
postavS a V zivotnf velikosti a mnob6 z nich, musfme fid, velice 
p^knd, umSleckd dila, ale fekneme t^2, ie o^ekdvdni nds zklamalo ; 
pfedstavovali jsme si vSc, jak dasto a mnobo o »R5raeru' se mluvi, 
mnohem nddhern£j§l a velkolep^j§i. Myslili jsme, ze to nddherny s4I 
a v nSm krdsn^ sochy, charakteristickd, a ony zatfm prost6 malby. 
Mistnosf sama jest beze vki ozdoby, uprdsend, oSuntSId; a z toho se 
vybfrd jedna iiiarka vstupn6ho. Tu, v Rdmeru, chovd se zlati bulla 
Karla IV. — Prohlfzejice obrazy, sezndmili jsme se s jednlm mlad^m 
panddkem (a byli jsme v sdle samojedini dva), vlidn^m a zdvofil^m, 
byl to RakuSan, Vide^an, kter^2 mSl a pronesl tot^i min£n( o »R5- 
meru« jako my; hned jsme byli zndmi a takofka pfdtel6 a cbodili 
jsme potom spolu, byl nov6 promovovan^ doktor prdv, seiten^ a 
vzd^lan]^, ktery rovn$2 ze zabavy konal cestu k R]^nu. 

Z Romeru nds vedla spole£nd cesta do domu Gotheho, jest 
V jedn^ z postrannich ulic. Jan Wolfgang Gothe, kdof by ho neznal? 
MladSf na§e generace ted jej znd asi m^n^, ale kdy §koly v Rakousku, 
a i V Cechdch a na Morav£, byly vesmSs nSmeck^, tut ovSem byl 
vice zndm. Pamatujeme se ze sv^^ch studii, kterak v Pdnu zesnul^ 
Simeon Karel Machd6ek, profesor humaniorum v JidnS, casto ho 
citoval a nds ku £teni jeho vybfzel, ac, pfizndvdme se, namnoze mdlo 
jsme mu rozum^li, a snad bylo 16pe. Fausta, prvnf dil, um£l mnoh^ 
z nds citovati, znaje ho nazpam^f, avSak druhdho dilu, a£ ji2 stafi 
jsme jej 6etli, nemohli jsme ku kond pfiv^sti ; tot^z se ffkd o Klop- 
stockovfe Messiad£. Ale to tfeba fici, ie s nikym nenaddlali Nfimci 
tolik hluku, jako se svymi, ovSem znamenit^mi bdsniky, Schillerem 
a Gothem. Bfih vf, kolikrdt je vydali tiskem — a i ted vydAvaji. Jest 
pravda, tim zndrodn^li, nebof upln^ho Scbillera, upln^ho G5theho, 
dostane dlovSk za pdr gro§&. Ale tak^ v§e, co jen ponSkud s tim 
kter^m velikdSem souvisf, N^mci sbfrajf a2 s uzkostlivou svfedomitostf 
v§e, co jen ponSkud k nim se vztahuje a s jejich jm^nem a iivotem 
souvisi, od prvniho mlddi po^inajfc az do posledniho vzdechnuti, ano 
i vSe, pokud pfibuzens^va, pfdtel i rodiStS jejich se t]^£c a s nim 
jest V nfijak6m styku. Tak shledali jsme b^ti i v rodn^m domfi Jana 
W. G6theho. Tu vSe tak se zachovdvd, jak za jeho Sasu b]^valo ; vSe 
staroddvn^, z doby rokokov6. Dflm md dvoje poschodi a pfistfeSf ; 



Cesta na RJn. 243 

)Sou tu skfinS, stoly, stolice, kamna, knihovna, star^ spinetl (klavir), 
obr^ky atd. atd., nahofe, nejv^§, i jeho studovna; v^ to jevi uctu 
ku krajanu, velik^mu bdsniku. 

Na dvofe t^hoi domu jest jeStS jind mfstnosf pfizemnf, zvand 
Gotheovo museum. Tu vSe, co jen ponSkud k jeho iivotu se nese, 
jest velmi pedlivg sebrdno, sestaveno, srovndno a uIo2eno, jako: ma- 
nuskripty, ndfadi, roucha, rukopisy jeho bdsni a divadelnfch kusfl, 
jeho podobizny z rozlidn^cb dob stiff a mist, nddobf a ndfadi, ano 
i jeho d£tsk^ Saticky (ad jsou-li prav^) i jeho karkulka ke kftu, jeho 
kresby i prvnf ddtsk6 atd. atd. V§e to u2f nds, jak si sv^ch velikych 
duchd mame viiiti. Tak iini i jini ndrodov6; tak jsme vid£li i ve 
Florencii, v dom£ Michaela Angela Buonarottiho, adkoli odtud ne- 
pochdzel, Tiziana, Rafaela Sanzia da Urbino a j. a j. 

Pomnik&v mi Frankfurt n^kolik: Gdtheho, na nimSstf t^ho2 
jm^oa, z litiny die Schwanthalerova modelu z r. 1844.; Schillerflv, 
na prostofe, zvan^ ndm£sti Schillerovo, rovnSz lit^ die vzorce Diel- 
mannova z r. 1863.; pomnfk Guttenbergflv, s jeho pomocniky Fustem 
a SchafTerem a allegorickymi postavami vdkol; pomnfk krdsn^ a dfi- 
stojn^, na t^mz ndm^stf. V nov6 po§t£ na dvofe pak jest pomnfk 
cisafe Viiema z doby nejnov^jSf. 

SlyMce, ze zahrada, zvani »palmovi«, je tak krdsnd, cht^li'jsme 
ji sh16dnouti a proto ihned vydali jsme se tarn, §li jsme nej2iv^j§( a 
nejbohatSf ulid Frankfurtskou, zvanou »Die ZeiU, kde jsou nejbohatSf 
a nejelegintnJjSf obchody a kde bydlf Gross-Mogulov^ FrankfurtStf, 
t. j. ncjbohatSi kapitalist^ a bank^fi, jejichi jmdnf dojista £inf miliony 
zlat^ch neb marek. Tot vid6ti na jejich pffbytcfch i domech. 

Palmovd zahrada, do nfz se platf 50 fen. vstupn6ho, jest dosti 
daleko, konec m^ta severozdpadnS ; jest p^knd vefejnd zdbavni mist- 
nost, jsou tu star6 palmy, palmov^ les, vSe pfikryto sklem; vysok^, 
sklenn^ klenutf, restaurace, velik^ sdl a hudba. 

Mimo tyto jsou ve Frankfurt^ je§t£ mnoh£ jin^ znamenitosti, 
palac knizat Taxisdv, od r. 1851. sidio spolkov^ho sn^mu, d&m nS- 
meck^ho f4du, potom rakouskd kasdrna. Vlastni m6sto, star^, je 
starobyle stavSno, zvldStd >2idovskd« ulice, kde az do r. 1806. jen 
iide bydlili, jinde nesmfili — ale ted? Prdvfi opadnSI 

Frankfurt mi mnoh^ listavy, jako : vefejnou knihovnu, Senken- 
bersky ustav (t. j. nemocnici a l^kafsk6 u£ili§t£) a museum, nejkris- 
n^Si (pr^) zoologickou sbirku v NSmcich, obrazirnu 6ili listav Sta- 
ddsky, m^tskou knihovnu, Bethmannflv sdl starozitnosti, mnoho 
stfednlch §kol i ustav zemSpisn^. Tovirny a obchod jsou ted m6n^ 
dfileiity, ai obchod pendini (bursa) tu jest svStov]^. Znimy jsou tu 
dva veHk6 trhy, velikonodni a Michalsk^, kaidf Sest neddl trvajici. 
ZdejSi noviny, zvan6 > Frankfurter Journal*, jsou pr^ nejstarSi na 
sv^t&, od r. 1615. 

Frankfurt je star^ mdsto, ji2 r. 794. byl zde cirkevni sn$m ; 
r. 822. hrad NSmeck^ho cisafe a od r. 843—889. byl hlavnim mfestem 
fite Nfimecke. — Roku 1833. a 1848. vzniklo tu povstini. Frankfurt 
mi as 200.000 obyvatelfi, mezt nimi je dobri desetina zidfi. ]ii za 
Karla Velik^ho se pfipomini, od r. 1356. byl volebnim mfistem, 
r. 1562. korunovadnfm sidlem star6 ffSe N6meck6, nyni k prusk6 
provindi (okresu) Wiesbaden pfislu§n6. Lezi hlavnS na prav^m bfehu 
Mobanu, na lev^m lezi Sachsenhausen, je2 spojeno jest se star^m 



244 Bohumil Hakl: 

Frankfurtem Styfmi mosty a visutou Idvkou. Do neddvna, dokud 
byl Frankfurt spole£nou n£meckou pevnosti, b^vala tu i rakouskd 
posddka, tedy i mnozl synkov^ z na§eho lidu. 
Cesta nds vedla d&le do Mohu6e. 

Mohu5. 

S velikou zvSdavostl, pon6vad2 i v dejindch £eskych zhusta se 
jmenuje, blfiili jstne se staroslavn6 Mohudi. Od Frankobrodu az tarn 
krajina jest oby£ejnd, stffdaji se pole a lesy, ale nic zvl4§tnfho ne- 
poskytuje, krotnS krdsn^ch vinic, kter^ plodi r^nsk^, a tu jsme si 
zapamatovali zvld§t£ Hochheim, m^stedko v Nassavsku, krdsn^ leifcf, 
pam^tn^ pro sv6 nejlepSf r^nsk6 vfno »Hochheimer«, z nShoi nej- 
obliben^jSl jest pr]^ zase >KirchenstQck«, nepochybn^ z vinic, jei ni- 
lezely kostelu, nebo nSkter^mu preldtu, a tuf se vi, co md cfrkev na 
statcich pozemsk^ch, ze musi b^ti »nejlep§ic. 

Kam V Mohuci pfedevSfm jsme namffili, byl ov§em zase dom, 
mohutnd to star^ stavba; ale velice mu vadi, ie jest mezi domy a 
nestoji na voln^m mfst^. Jest velikolep^, rozs^hld budova z n^kolika 
stoletf od 11 — 15, z vStSiny slohem romdnsk^m, ale t6i gotick^m, 
se dvSma kopulemi a dtyfmi vSiemi. V posledni dobfi byl v§ecek 
op€t obnoven a je§t6 se praco\ralo, kdyz jsme tam byli. Uvnitf jest 
mnoho staro2itnosti, zvliStS mnoho pomnikfi kurfiftftv; strop je 
vSecek malovdn. Uvnitf jsou dva kfiry jako v Bamberku, v pfedu 
i vzadu, £eho2 jsme nikde jinde nevidSIi. V§e tu zafizeno pffsn^ cfr- 
kevnS. Mezi pomnfky nalezli jsme tak6 jeden, vfinovan^ rodinS Ga- 
blenzovS, z niz pochdzel zndm^ general rakousk^ z r. 1866. Jsou tu 
t6i mnoh^ starSi price sochafsk^, pamdtnd tu t^z stard gotickd kftitel- 
nice, litd, znamenitd. Na oltdffch jsou star6, vypoukl6 skulptury, ale 
mezi tfm tu a tam zase barok. V chodb6 kolem arcibiskupov^ Mo- 
hu6tf a znaky jednoho ka2d6ho. Okna jsou malovand, stard, jak ku 
gotick^m stavbdm ndleii. 

P6kn^ umfeleck^ skupeni jsme zde vidSli a na t6 cestfi nfikoli- 
krdte: polozenl Pdna Krista do hrobu; figury v iivotnl velikosti; tu 
Matka Bozi pfede v§fm, sv. Jan, Maria Magdalena, Maria Jakobova; 
V hlavdch a v nohou Josef z Arimathie a Nikodem, dole tfi strdi^cov^. 

Proti hlavnlmu oltdfi dole naproti druh^ kflr, smSsice slohu — 
stavba z rozlicn^ch dob. Pamdtn6 tu jsou velice krdsn6 fresky ze 
i^ivota Jeiihe Krista a Rodi£ky Bozf ; od Filipa Veita kffzovd chodba 
pfi chrdmfe tom velice jest pamdtnd, nevfme jiz, kter^ fdd tu byl 
zastoupen. — Mimo tento hlavnf jest je5t6 kostel sv. Ignacia, sv. Petra 
se dvSma v£2emi a jin6 ; celkem maj{ v Mohudi katoHci kostelfi deset, 
evangeHci jeden, tak ze m^sto md raz katolick^fr 

Obl^dajice se po mSst£, nalezli jsme na jednom ndm&stf pomnik 
slavn6ho Jana Guttenberga, vyndlezce knihtiskaf stvi ; po n£m ndmSsti 
zvan6 Guttenbergovo, byltS Mohu5sk^ roddk. Pomnik jest z litiny, 
socha Guttenbergova stojf, literky majlc v ruce. V pfedu je ndpis: 
»Tento pomnik hldsd: Joannem Gensfleisch de Guttenberg, Patricium 
Moguntinum, aere per totam Europam collato posuerurt cives. 1837. « 
t. j.: » Pomnik tento pfedstavuje Jana G. de Guttenberga, Slechtice 
Mohucsk^ho, jemuz z penSz po vSi EvropS sebran^ch postavili ob- 
can^. 1837.« V zadu pak stoji tato dvfedisticha: »Artem quGiGraecos 



Cesta na R^n. 245 

latuit, latuitque Latinos, Germani solers extudit ingenium; nunc, 
quidquid veteres sapiunt, sapiuntque recentes, non sibi, sed populis 
omnibus id sapiunt.« Vtipn^ a p§kn^ ndpis tento po £esku zni: >Ne- 
mim€ umini i Rekfim i tak6 Latinik&m, Germana usilnou duch je 
pracf vymyslil Ted co udenci vMf, i staff, z v6ku t^z i nov^ho, nic 
sobe, let lidstvu veSkeru ted to v6df.« A prdvem pomnik mu po- 
staven a nemohl by dost slavn^ postaven b^ti, protoze on nejvfce 
pf isp^l k rozSlfeni vzdSlanosti ; jestlize jin^^m se ddvd do ruky pochode& 
na znameni, ze §ffili vzd^lanost a osvStu, prdvem pfedevSim ndiezi 
Guttenbergovi, ponSvadz on v^du a vzd£lanosf pf istupnou u£inil vSem ; 
usnadnil ji cestu nejen do paUcfi, ale i do nejniiSich chatr£f, a proto 
ne literky, ov§em pak pochoden jemu do ruky nAleii. Nemfliet 
pomnik vdednosti dosti veliky a slavn^ jemu postaven b^ti; kdeito 
udenosf a vSda byla majetkem pouze jednotlivcfiv : knihtiskem stala 
se majetkem vSech, jak ndpis dobfe povfdd. Zemfel r. 1468. Socha 
jest od slavn^ho Thorwaldsena. 

Mimo pomnik Gutenbergfiv jest na jin^m ndmSsti pomnik 
Schillerflv. Stoji, maje na sob6 togu a pi§e. Hlavu mA vzhflru vzty- 
cenou jako v basnick^m nadSenf; kolem jest mal^ park. Ndpis. 
»Schiller«. 1862. — a nic vice. 

Mohu6, Mainz, lat. Moguntium £i Moguntiacum aneb tak^ Ma- 
gontiacum (vla§sky Magonza) jest starobyl^ m^sto a sdhd do dob 
RimanA, ktefi tu mSli svou kolonii a pos^dku jako vfibec na R^n£. 
Jest nyni hlavnfm m^stem velkov6vodsk6 provincie Hessensk6 a pev- 
nosf spolkovd (byla !) u vtoku Mohanu do R^na, kde byvala, dokud 
byla pevnosti spolednou (do r. 1866.), i posddka rakouskd. M4 
Qzk^ a klikat6 ulice jako v§ecka stard m^sta v&bec a nyni asi 
70.000 obyvatelfk. 

Mimo chrdmy jsou nejznamenit£j§f stavby jeStfi tyto : kurfiftsk^ 
zimek, nov^ obnoven^, d&m fddu n^m. rytiffl, nyni z^mek velko- 
v6vodsky, rozs^hld zbrojnice, dfim pevnostniho velitelstvi, paldc gu- 
vem6rftv, kasino, na t^mi mistfi, kde st^val dfim Gutenbergfiv a j. 
Ze fimsk^ch starozitnosti zachovalo se mdlo: zbytky vodovodu. 
Cstavfi humanitnich a vzd61dvacich jest tu hojnost ; obchodni komora 
a obchodni spolky, knihovna m^stskd, museum a rozli^n^ um^leck^ 
sbirky. Prflnnysl jest rozsdhl]^, obchod ziv]^, tomu velice pomdhaji 
R^n a Mohan. Zbozi se vyrdbi rfizn6, v§eho druhu. Pfistav je svo- 
bodo^ a u mSsta jest uzel a sit zeleznic, jez spojuji Strassburk a 
Sv^carsko s jedn^, Mety a Pafii s druh6 strany. 

V drkevnim pomlru Cechy, jsouce samostatnou diec^si, pfi- 
slukly k arcibiskupstvi Mohu^sk6mu az do r. 1346., kdy v Praze 
zaioieno bylo arcibiskupstvi; proto ve starSich iesk^ch dSjindch 
Mohu{^ casto se pfipomind. 

Mohud vznikla pr^ na zficenindch fimsk^ tvrze, jiz Drusem za- 
ioien^ a Moguntiacum nazvan^, a to pr^ jiz za casu narozeni Krista 
Pina; nebot to byl Drusus, pfijmim Germanicus, ktery SfastnS 
vilcil proti rozlidnym kmenftm germAnsk^m i na R;^n6. Zalo2eni 
mfesta pak spadd as do r. 612. 

Karel Veliky obohatil mfisto mnoh^mi v^sadami a je rozSifil. 
Roku 750. zalozeno zde sv. Bonifaciem, apoStolem NSmecka, sidlo 
biskupsk6. — Ve 13. stoleti stAla * Mohu6 v cele spolku mSst r^- 
skjch. R. I486. plHvtSlena cisafem Maximilianem k arcibiskupstvi. 



246 Bohumil Hakl: 

Ve 301et6 wilce dobyta nfikolikrdte: r. 1631. §v6dy, r. 1635. voi- 
skem cfsafsk^m, r. 1644. Francouzi. Dne 14. fijna r. 1792. zmocnLI 
se ji zradou francouzsk;^ general Custine, a jemu odnali ji zase Pm- 
sov6 r. 1793. — Mfrem Lunevilisk^m dostala se Francii, a Vfdensky- 
kongres r. 1814. pfifknul ji k velkov6vodstvi Hessensk,6mu, s pod- 
mlnkou, ie bude spolkovou pevnosti, a 2e v ni bude lezeti vidy 
pruskd, hessenskd a rakouskd pos^dka. Rok 1866. ud^lal tomu 
konec. — Roku 1857., a to 18. listopadu, jak mnozi star§i se snad 
jeStS pamatujf, stale se zde hrozn^ neSt^sti. Vylet^lo totii do po- 
v£tfl asi 200 cent& prachu ve tvrzi Martinsk^, 6imz zahynulo 29 lidi 
a 469 bylo tSice ranSno. Asi 120 domfi bylo bud uplnS znideno 
anebo silnS porouchdno. Od r. 1866. rakousk^ posddky zde neni. 

Z Mohute po Rynu. 

PonSvadz partie po R^nu z Mohu£e az do Koblenze jest nej- 
krdsnSjSf, umfnili jsme si, konati ji po lodi. Lod, krdsny, veliky ko- 
lov^ parnik, asi 70 metrfi dlouh^^, stdl uz pohotovfi, kdy2 jsme pfiSli 
na ndbfeii. Majice okruzni list 2e]ezni£nf jen pro 3. tfidu, musili 
jsme na lodi pfiplatiti, nebot tu jsou jen tffdy dvi, prvni a druhi, 
coi milerddi jsme u^inili. 

Lod elegantnf, se vSfm pohodlfm; dole veliky a prostraon^ 
salon, kde se i jedlo; table d' bote tfi marky. JI se v hojnosti a 
velmi dobfe, pije se r^^nsk^ a kter6 vfno by se na R^n6 pilo, nez 
r^nsk^? Tot by byla urdzka veletoku a ve§ker6 vinoplodn6 a r^vo- 
rod6 krajiny vflkol, jakoi i plavfce se po proudS tak ziv^m a rybo- 
plodn6m, jak bychom nebyli jedii ryb a zvUStS lososa? Vflkol je 
kr^sn^ pNroda, lod houpajfcl se mirnd a klidn£, v§ak rychle plovouc 
ku pfedu (bylof to po proudu), ni Lukullus na sv6m Sermione 
V Gardskdm jezefe (Lacus Benacus) se nem^l 16pe! 

Spolednosf na lodi byla rozmanitd, ieitiA. Byl krisny den, ale 
trochu vStrno. Proto shromdzdilo se v§e v salonS na palubS, ktery, 
maje okna se tff stran, poskytoval na v§e strany pfekrdsny rozhled. 
Ze pak pflroda sama na dIovSka mile pfisobf, ka2d^ b^vd dojat a 
povznesen, tudy stdvd se sdiln6j§fm a rdd jin6mu se pfibliif, aby 
s nim sdSlil sv6 dojmy a city a tak blahf pocit svflj je§t6 zv^l, 
nebot >dulce est, habere socios nejen dolorum, ale i gaudionim* 
milo jest, mfti spole6n(ky nejen zalu, ale i radostl, nebot radosf 
s upfimnym srdcem sd^lend, se zdvojndsobuje. Proto: Radujte se 
s radujicfmi, pladte s pla^fdmi — je pfirozene! Mimo to kazdf^ 
zvla§t£ turista, nechd sv6 starosti a v§ecky nemil^ mySl^nky doma a 
odd^vd se na cestS milym pocitfim a sladkym dojmflm, aby jich 
uiil a vSelik]^ obraz kr^sn^ aby se mu vStipil hluboko do duSe. 

A tak^ch dojmfiv a milych obrazflv jest na R^nu hojnosf, 
zvU§t£ na trati z Mohude do Koblenze. Jednak jiz Ryn sdm, mo- 
hutn^ veletok, kter^, sebrav t6m^f vSecky vody z nitra stfedni 
Evropy, sv]^m znadn^m korytem vede vSecky k mofi Severnimu, 
jednak ta bezpeCnosf, ze 61ov6k vf, ze nenf v takov^m nebezpecf 
jako na mofi, ie ustavicn^ vidi kr^sn^ a pfivabn^ bfehy s obou 
stran a pfi tom ie pfece zakouSi pfijemnosti tich6 a zajimav^ plavby, 
to vSe je§tfi zvySuje radost a mil^ dojem. Lod sama poskytuje vSe 
pohodii a ve§ker6 pfijemnosti, zddiS-li spole6nosti, tu ji miS, rfiznou 



Cesta na RJn. 247 

a rozmanitou. Jen se pfibliz a za6ni hovor, bud jist, ze se ti s ocbot- 
Dosti pfijde vstfic. Zddi§-li jfdia, ndpoje, jen poroudej, lod jest vSim 
zasobena ; chceS li £isti, dovSd^ti se nS^eho o svStS, tut koliker^cb 
a rozlicnj^ch novin i v rfiznych jazycfch. Tof v pravd£ jsou m\l6 a 
pnjeinn6 chvile, a xnfize-li co zotaviti ducba, jest to dojista plavba 
na R^nS a zvli^tS na t^ cdsti, po nii jsme se plavili, a kterou tu- 
ristd obycejnS volf. Tu mfato neb osada na bfebu neb nedaleko ve- 
letoku lezici, tu brad na skdle aneb zficeniny, tu zdmek a villa, tarn 
kostel a kaple, tu kfiz aneb pomnik, mezitfm zase h^je aneb na 
mirnych sklonech a svah^ch vinice, v pravdS, jako bys byl v pano- 
rama; tak tu obraz za obrazem se stfidd, jeden milej§f druh6ho a 
cesta ubibd, ani neviS jak! 

Velice p6kn^ obraz poskjrtuje Bieberich. Jsou tu pfemnoh6 
villy, jedna pfivabnSjSf druh^. V Eltville vid^li jsme u jednoho domu, 
kter^ st^ bUzko vody, t6i sochu sv. Jana Nep. — Zivot na Ryn6 
jest velice 6ily, obchod ziv^; tu lod stihd lod, bud proudem dol& 
aneb proti proudu nahoru. Dold plovou lodi samy, fekneme bez 
pfipfeie, nebof Ryn te6e dosti rychle, ale nahoru, a to se plavf 
oby(ejn& jenom n^klady, musf mfti ptipfei, totiz parnik, kter^ dv6 
ai tfi lodi s ndkladem viece za sebou. Tot ovSem nejlacin^j§i do- 
prava. R^n v t&ch krajindch Ize v pravd^ nazvati hlavnl tepnou a 
zivotni iilou; v§ecky moin6 lodi na nSm se stffdaji, s parou, i bez 
p4ry, osobni i obchodni, vefejn6 i soukrom6; a sfla toho obra, R^nu^ 
vkmoing se vyuzitkovdvd, aby bfemena, jak moznd nejvStSf, na 
ST^m hi1>et6 a lacino nosill 

Riidesheim na lev^m bfebu pfipomind v^bom6 »Riidesheimsk6«. 
Na prav^m bfehu pak je vid^ti mohutn^ » National- DenkmaU, velikou 
sochu >Germanie< am Niederwald. V pravo, v levo sam6 vinice vy- 
bomdho r^nsk^ho, o n&mi spfSe jen slj^chdrae, nez abychom je pili, 
vime pro£. RozkoSn^ partie, mnoho a rozli^n^ch zflcenin, na obou 
bfezich, v pravo i v levo drdha jako vedle Labe. 

Tu na lodi Setli jsme tak6 v »K6lnische 2^itung< N. 800. od 
4. ziH 1897. tuto zpr^vu, t^kajici se Rakouska a na§i vlasti: 

»Oesterreich-Ungam. Wien 3. Sept. (Telegr.) Eine Abordnung 
des jungiechischen Klubs sprach gestern bei Badeni vor, um ihm 
za erklaeren, dass ihn die Tschechen nicht unterstiltzen konnten, 
wenn er ihren Wiinschen nicht entgegenkaeme. Badeni soil hierauf 
in einer, jede Unklarheit ausschliessenden Weise versprochen haben, 
dass den Tschechen, in alien von ihnen bewohnten Laendern auf 
alien Gebieten der offentlichen Verwaltung voile Gleichberechtigung 
wcrde gewaehrt werden. Gleichzeitig wird behauptet, dass ofitenbar 
als Abschlagszahlung das tschechische Privat- (Agitations!) Gymna- 
sium in Troppau schon 1898. in die Staatsverwaltung iibernommen 
werden soUe; und in dem naechsten Staatsvoranschlag schon die 
ersten Sammen fiir ein neues tschechisches Technikum und eine 
tschechische Universitaet in Maehren eingestellt werden sollen.< 

Koblenz. 

Bylo asi ku 4. hodinS, kdy parnik nAh zastavil pfed Koblenzf. 

Koblenz, z lat. >confiuentia<, t. j. stok, st6k^nf, setkdni se ^i 

splyvini dvou fek, toti2 mohutn^ho R^u a zna^n^ t6i Mosely, 



248 Bohumil Hakl: 

kterdz od jihozdpadu Trevfr a Met pfichdzl. Jest slu§n6 mSsto, velmi 
pffjemnS polo2en6 na obou bfezfch R^na, v^chodni bfeh slove EhreQ- 
breitstein. 

Jest hlavnfm mSstem vladafstvi teho2 jm^na, v prusk^ch zemfch 
porynsk]^ch se 40 — 50 tisfci obyvateli a zdroven nfikdy nejd&IeiitSjM 
pevnost pruskd na R^n£, jiz od r. 1890. opu§t£nd a zruSend, timi 
se m^stu znameQitS uvolnilo, tak ie se nynf volnS mfize rozvljeti. 

UbytovavSe se u »kotvy« (zum Anker) na ndbfezf, raSli jsme 
pfekr^sn]^ rozhled na feku, pffstav, lodi, mosty, i naproti na roman- 
tick^ (aspoii pohledem) Ehrenbreitstein, i vSechen iivot, kter^z na 
n^bfe^f t. j. u pffstavu a mostu se jevil. 

06istiv§e se, za£ali jsme prochdzku po m6st£; nejprv ovSem 
po Sirok^m a pohodln6m ndbfezi, kde je i mnoho skiadi§C pro 
zbo2f. Tu jdouce pfimou £arou k severu, pfiSli jsme pfimo tarn, kde 
R^n a Mosela se stykaji, kter^muz mistu, ponSvadz mezi ob£ma fe- 
kami tvoH dosti Sirok^ poloostrov, Nfimci »das deutsche Eck« ff- 
kajl a kde za nejnov£j§{ doby postaven jest cisafi Vil^movi I., d£du 
nyn£j§iho cisafe, velkolep^ pomnik. Je vypodobn6n na mohutn^m 
ofi, vedle nfiho, ale stojfci na zemi, bohynS vftSzstvf (Siejesjottin, 
jak jeden vojdk ji pojmenoval, sotva jsme mu porozumdli, Sieges 
g5ttin), s palmou a kfidly. Cfsaf obrdcen jest tvAfi pfimo k tomu 
mfstu, kde ob^ feky spl^^vajf; Mosela pfichdzi od Francie, nenMi to 
vyznamn6? R^n je nfimecky, a6koli Francie md jm^no od Frankfkv, 
ndroda n^meck^ho. >Sie sollen ihc nicht haben, den freien deutschen 
Rhein,< p^je stard nSmeckd pfsci^. 

Pomciik postaven jest na ohromn^m podstavci,' k nSmui se 
strany vod vedou §irok6 schody, v pozadf pomnfku je m^sto, ale 
V tu stranu vystavSna jest (do polokruhu) vysokd barriera, s v^^klenky 
a okny. ChtSli jsme podstavcem vystoupiti az k so§e, ale schody 
byly zavfeny. Spodni £dsf v pfedu, kterdlto strana, hledfc k fekim^ 
jest volnd, ozdobena jest s obou stran na rustice obromn^mi hady (I), 
nad nimi jest velikd orii hlava; i to md svfij v^znam. Kdo jsou ti 
hadi? A kdo ta orli hlava? Neni nesnadno uhodnouti: nad nimi 
cisaf Vil^m 1 Pomnfk ten stdl 4 mtliony marek a pofidily jej r^nsk£ 
provincie. 

Prohl^dnuvSe si >das deutsche Eck<, o kter^m jeStS se praco- 
valo, odebrali jsme se k blfzk^mu hlavnfmu chrdmu sv. Kastora. ') 
Zaloien byl roku 836. KoblenzSti fikaji mu prostS >die Kastor- 
kirche«. Je katolick^ a nyni farnf, nebot Koblenz nemd sv^ho bi- 
skupa. Md 4 viie a je cistS romansk^, zvldStS kftr v tu stranu 
k fece mA krdsnou, romdnskou galerii; vSecek jest velice pSknf, 

Mimo tento chrdm jest tu jeStS protestantsky kostel sv. Flo- 
riana, ddle Jesuitsky s kolleji, ve kter6 vSak umfst^ny jsou ufady a 
nSjak^ Astav, dfim n^mecklho rytifsk^ho fddu a jin6. Na nim6sti 
pfed Jesuitskym chrdmem stojf pomnik generdla Goebena s leto- 
po6tem: 1816. — 1880. NdmSstl po nfem nazvdno jest Goebenovo. 
Byl znamenit^ prusk^ general a zndm jest z vdlek r. 1864., 1866., 
1870. a 1871. 



*) Sv. Castor byl muSenik f imsk^ (7. (Jervencc), zirovefi se sv. Nikostratem, 
Claudiem, Viktorinem a Symforianem za £asu sv. Sebastiana. (Viz Kulda, rok cir- 
kevni IV. str. 327. 



I 



Cesta na R]^. 249 

Sin6rem k jihu, vedle po§ty a Klementov^m ndm^stfm s obe- 
liskem, jakozto zakondenfm m^stsk^ho vodovodu z r. 1791., pfijdeme 
na nejkrdsn^jSi prostranstvi v Koblenzi, zvan6 Schlossplatz. Jest pfed 
zimkem, vystaven^m kurfiftem Klementem VAclavem (1778. — 1786.) 
a r. 1845. obnoven^m. Zdmek sdm byval na jafe a na podzim 
oblibeni^ni bydliStdm dsafovny Augusty, roku 1890. zemfel6; a tu 
tak6 postaven jf pomnik, oe v§ak tak nddhern^ jako jejfmu manzelu 
cfsafi Vil6movu Zalozila dole na R^nu zahrady^ zvan6 >Rheinanlagen<. 
Pfed zimkem jest pfikn^ hlohov6 stromofadf; stromy sestffhAny jsou 
V polokoule — podivnd my§16nkal Jest zde t^z rejdiStS pro ml^dez. 

U b^^val^ brdny, zvane Mohu6sk6, vystupuje se k dolnfmu ze- 
leznidnimu mostu, »die untere £isenbahnbrucke« zvanemu, kter^ 
jest tim pamdtn^, 2e mi pfes Ryn jen tfi oblouky, z nichz ka2d^ 
tnk 97 metrti rozpjetf. Tof ohromnd! Vystaven byl v letech 
1862. — 1864. VySe jest je§t6 jeden ieleznidni most, zvan]^ »die 
obere Eisenbahnbriickec 

Naproti Koblenzi jest pevnosf, zvan^ Ehrenbreitstein. Na vy- 
sok^m ska]nat6m bfehu jest mnoho pevnostnfch staveb, ktere v§ak 
uz (jak svrchu fe^eno) jsou opuStSny, ackoli pohled na n£ jest za- 
jimav^^. Slove t^, a to tuSime hlavnS dolnf £dsf, »Thalehrenbreit- 
stein*. Byla r. 1799. od Francouzfl zbofena, ale r. 1815. op6t vy- 
stav^na a opevnSna; jest v ni pro 15.000 muzft vojska mista. 

Pfes Ryn vedou tfi raosty: dva 2elezn6 a jeden lodov^ (pon- 
tonovy) ; kazdy jest soustavy jin^. PfeSli jsme po lodnim most^ na 
druhou stranu. Je 480 krokfl dlouh^ a za pfejiti plati se 2 feniky. 
Kdyi pluji lodi, most se otevfe, t. j. jedna jeho ckst, dva pontony 
se vyv^i a od|3lujf stranou, a kdyz lod odpluje, zase se zavrou, a 
most se zceli. Zelezni^ni mosty jsou vysoko, pod t^mi lodi projdou. 

Koblenz ma, jako jind mfesta, r&zn6 humanitnf listavy. Po R^nS 
a Mosele vede se cil^ obchod, zvl^StS s vlnem a s rozlidn^m zbozlm 
tovarnlm. 

Z Koblenze po levem bfehu Rynsk6m. 

Z Koblenze do Bonnu a ddle do R^na Kolina mozno jeti 
troji cestou; bud po R^n^ na lodi aneb po drdze, a to bud na 
levem aneb na prav^m bfehu R^nsk^m. RadSno ndm, bychom si 
zvolili cestu druhou po lev^m bfehu, ta ie jest krdsnSjSl, rozmani- 
tfijSi ; i ufiinili jsme tak. R]^n pozb^vd tu pry jiz sveho pfivabu, bfehy 
jeho stdvaji se znendhla ploch^mi a tak^ drdha po prav^m bfehu 
jest prf nezajimavou, jednotvdrnou. 

Na t^ trati jsme si pamatovali nejprve mlsto Weissenstein ; 
snad tak pojmenovan6 po mnoistvf cihelen, kter6z jedna za druhou 
daleko se tdhnou a ohromn6 zdsoby bll^ch cihel chovaji; dime 
bfl^ch, nebof jsou opravdu bi\6 jako vdpno. I ptame se, jak to? 
Zda snad hlfna, ze kter6 se dSlaji, je tak bild? Nikoliv, ale proto, 
ze se k nim pfimfiSuje vdpno, odtud tedy nab^vajf tak bfl6 barvy. 
Jsou nepochybnS pevnSjSf a trvalejSf. 

Krajina po lev^m bfehu Ryna jest velice p^knd a urodnd, po- 
n^kud pahorkovitd, ale velmi mnoho zem£at se tarn sdzi. Moino 
fid, ze na kaid^m tfetim poli jsou brambory. 

»V}2sU i«'j»— »o 17 



250 Franta Potock^: Samavsk^m chatim. 

Andernach je star6, patnitn6 m£sto. Toho dosv£d6uj( jeSt^ 
star6 zdi a star^ hradby. Kostel md velice pSkQ^ a vkusn6 vSze. 
Toto Andernach slulo Antumnacum ante Necam a lezi pfi vtoku 
feky Netty do R^nu; bylo fimskou tvrzf, jejlz zbytky az dosud jest 
vidSti. Pak bylo majetkem kolinsk^ho arcibiskupa a pozfvalo vSech 
svobod fi§sk6bo m£sta. Starobyl6 zdi, brdny, v^ie, kostel (kflr jest 
byzantinsk^ho slohu) ddvajf mu stfedov^kou tvdfnosf, a malffi berou 
odtud hojn6 Idtky k malbdm. Md asi 7000 obyvatelfi, kteff z velik6 
£4sti se zivi pifafstvfm na R^n£ a v^vozem ml^nsk^ch kamenft. 

Na protSjSfm, prav^m bfebu rj^nsk6m vid^ti pohofi, zvan6 >das 
Siebengebirge*. Jest to 7 pahorkfi, 6\ spfSe kfizelovit^ch vrchft, 
z nichz nejpam4tn6j§f jest ten, jemui fika)l Drachenfels. Prod a zdali 
ta ktera povSsf o draku k n^mu se vfie, neumime povSdSti, nic 
jsme se o torn nedov£d£li. Ve§ker6 to nfzk^ pohofi jest severozipadnf 
6dsf Westerwaldu, na prav^m bfehu feky R^na, k jihu od fifiky 
Siegy, vystupujlcf do v^ as 1000 — 1500 stop. V pohofi torn lAme 
se cedid a trachyt, velmi prospSSn^ ku stavbdm na Rfn&. 

Nedaleko jest Rolandseck, nejkrdsn^jM partie v t&chto krajindch 
na RynS, kam mnoh6 vychdzky se konajf, nejen z Bonnu, ale 
i z Kolina a jin^ch mSst ; dale pak na v^chod Maria Laach, ma- 
tefsk]^ 6\ spi^ otcovsky dfim Benediktind Beuronsk^^ch, t£ch, ktefi 
i V Praze jsou, totii na Slovanech di v Emauzfch. Nedaleko jest 
osada a kldSter Heisterbach, fddu Cisterciack^ho. 

Bud V KolinS n. R. aneb u Kolina se narodil (okolo r. 1180.) 
znamenity u£enec a vysoce zaslou2iI^ spisovatel Caesarius von Hei- 
sterbach,') jeden z nejznamenit£j§ich spisovatelfi sv6 doby, v^e£ny 
muz zboznosti, udenosti a v&dou. Zemfel, za svat^ho jsa pokldd^. 
Pfdli jsme si navStiviti Maria Laach (ad lacum), ale nebylo moznd. 

(Pokradov^i.) 




P 



Sumavski/m chatcim. 

oSkov6 chaty Sumavsk6, Doskov^ chaty Sumavsk6, 

md du§e rdda k vdm sp^je, dnes nad vdmi se sn6ii, 

V t6ch vaSich pentlich z rdvovi strhdny pentle s r^vovi 

si ptadich pisni nalovi a v oknech? — kv^t jen ledovy 

a srdce v nddni se zhfeje. a bida nad vdmi le2f. 

Do§kov6 chaty Sumavskd, A pfece, chaty do§kov6, 

studdnky ok^nka va§e, me srdce pro vds tak tepe, 

jak hofi piknS perleti, ve St^sti s vdmi §eveli 

kdy2 luna k nim si zaleti a Ikd, kdyi prchd veseli, 

a s nimi Ilbd se plaSe. i doufd, 2e bude 16pe. 

Franta Potocky. 



/S^ 



') Heisterbach le2i na severni strand pohofi Sedmihorniho (Siebengebirge). 



Vidav Honejsek: Emigranti a exulanti £e§ti v Pern6 a Le§n& 251 




Emigranti a exulanti Cesti v Perne a Lesne. 

Napsal V&clay Honejsek. 
(Pokra^ovdni.) 

Dalsi spory exulanti pernenskych s le§enskymi. 

ddlosti prazsk^ pfisobily velmi mocnS na Martinia. Kdyi 
byl z vizeni propuSt^n a pfijel do Perna, prorokoval, 2e 
zl6 v^ci na Perno se vail a v mdlo daech pfijdou Proto 
pfemiouval ninob6, aby se s nim ddle pustili. I otce 
sv^ho chtSl s sebou vziti, ten vSak necht^l cfrkev opu- 
stiti. Martinius, a6 byla slavnosf nejsv6t6j§i Trojice, ne- 
^t61 ani sluibami Bozimi se meSkati a spScbal s nSkolika stejnS 
sm^Slejfcfmi po vodi k Vittenberku na prdmS, ktery si byl v Lito- 
aiSficich vypfljcil. Kdyz proroctvf jeho se nespl&ovalo, a Perno po 
n^kolik nedSl v pokoji zfistalo, navrdtil se Martinius nazpSt a ujal 
se opSt sv^ho farifsk6ho tifadu — Star^ neshody a rflznice, kter^ 
pfed vpddem do Cech r. 1631. evangeliky a bratry roz£ilovaly, ob- 
jevily se ^opit a jeStfi pruddeji. Exulanti pernen§ti brzy totiz po nd- 
vratu z Cech vykonali jakousi reformaci sv6 konsistoi^e v PernS. Ale 
ta nebyla v§echn£m vhod, a proto vyddn ji na posm6ch pa§kvil: 
»Di^airs aneb rozmlouvdnl dvou kn^zf, Pavla Simplicia a Petra Prch- 
licia. ') Mimo to nechtSli bratfi jako druhdy, tak i nynf spole£n6 
s iuterdny k stolu Finb pfistupovati a sluibdm Bozlm obcovati. 
Posllali z Le§na sv6 souvSrce do Perna, ktefi konali pokoufni schAzky. 
Luterini zase, kdyi nSkdo z desk^ch bratfi zemfel, odpfrali mu po- 
bfeb die drkevnich obfadfi, nebo kdo pr^ se v zivobyti k cirkvi 
opravdovS a skutednS nehliisf, ze po smrti od cirkve sluiebnosti u2(- 
vati nemd. Vzdyf pr^ to i domdcf sousedy potkdvd. R&znice tyto 
pfim^Iy kurfii'ta, ie nechtSl bratrfi v zemi trpSti, a proto r. 1635. jim 
bylo ozndmeno, 2e, kdo nepi^stoupl k augsbursk^ konfessi, md se do 
tfi neddl ze zemS vyst£hovati. K tomu vyddvdny byly od bratrfi 
knihy, kter^ se luterdnd nemile dot^kaly. To v§e a jin6 pohnulo 
Martioia, ie r. 1635. vydal knihu pod ndzvem : »P£tatficet mocn^ch, 
-znamenit^ch a sluSn^ch dflvodfi neb pfl£in, pro kter6 vSickni evange- 
li&ti Cechov6 za jedno b^ti, a obzvl&StS ti, ktefi k n^kdejSf jednotg 
bratrsk^ se pfihlaSovali, v cfrkvfch evangelick^ch, konfessi augsbur- 
skou neb deskou se fldfcfcb, ku pdiiv^nf svdtosti velebn6 pfistupovati 
xnaji a s dobr^m sv£domim mohou a povinni jsou.« 

Kniha ta zp&sobila veik^ rozboufeni. Le§en§ti se domnfvali, ie 
Martinius slovem >evangeli£tl< je z porovndni r. 1609. u£in£n^ho vy- 
lu£uje a Majestat pouze na augsburskou konfessi vztahuje. Proto 
psali stavfim £esk^m v PernS, aby to Martiniovi zakdzali. Martinius 
v^k odpovUSl, ze on sobS ruky a p^ra sklddati nedi. Tuto od- 
poT£d poslali p4ni £e§ti z Perna Le§ensk^m s dolozenfm, ie oni na 
ten das Martiniem nevlddnou, ie nenf pod jejich protekd, nfhri 



•) Jos. JircCek. Lit. ex. 6 217. 

17' 



252 Viclav Honejsek: 

J. M. kurfifta. Na to uznali Le§en§tf, by se odpovSd£lo na ten spis 
zjevn^m odpisem. I vySlo » OhldienU sepsan6 od J. A. Komensk^ho. 

MartiDius U6f boufi, kterou kQiha jeho zpfisobila, timito slovy: 
»Tu se zboufilo u nds i okolo nds hnuti a dmutf, tu vichfice a zvuk, 
v§ecko na uboh^ho knSze Samuele. On vyhdnf, on rozhdni, on vSfm 
vinen, on kurfifta i konsistof na to uvozuje, an k tomu namlouvd!« 
Obr. 4. 

Na ohldSenf '-*) odpov^d^I Martinius ^Obranou*,^) Le§en§ti pak 
odpovSdfili na Obranu dv^ma spisy. Jeden vydal jm^nem jednoty 
nejmladSf 61en jednoty Felin, pod ndzvem: ^RozebrdnU *) a druh]^, 
vice theoreticky, sdm Komensky: ^Cesia pokoje<, Na oba tyto spisy 
pak odpov^dd opSt Martinius spisem: •Induciae Martinianae< . ^) 
Obsah spisfl tSchto jest alespoii ^dstecnS patrn^ jiz z jejich ndzvft. 

Jak se spory tyto a literdrni boje vedly, pozndme z nisledujf- 
dho: Komensky naz^vd ti'icet p6t dftvodfl Martiniov^ch Ȥplnanii, 
kter^mi by se vlastn6 pohrdnouti mSlo.« Vyt^kd mu, ze se dSla 
pape2em, ale nemd ^fma, Luterem, ale nemd Luterovy pfe, ani ust, 
ani p6ra. Duch jeho (Martinia) ze jest od ducha Lutrova tak vzddlen^^ 
jako jest olovo od zlata, a pouzivd o nhm slov pisma sv. : »Coz jest 
plevfe te do p§enice m6«. Martinius zase jmenuje OhldSenl Komen- 
sk^ho podivnou sm^sici a mateninu, ze jak 2iv tak tuh^ho, ostr^ho, 
prudk^ho, hanliv^ho, utrhav^ho, zlobiv^ho, hrd^ho, nadut^ho spisu 
ne£etl ani nevidSl. 

Felin pak vycitd v »Rozebrdnf«, Martiniovi, ze v jeho Obran^ 
jest kfivych sv^dectvi a falSf 36; sofismfi 42; pletich (jim2 bud sdm 
nerozumf neb schvilnS mate) 22; marnostf (malichernosti) 17; laSko- 
vanl a iertfl si tropenf 14; kontradikd a jalov^ho mluvenf nejmdnS 17 ; 
ozdoby, kterymi dfivody sve okraSluje a fintf, jsou pi^ 2vavostf atd. 

Komensky v cestfi pokoje pravf o Obrani Martiniovfi, ze kazd]^ 
z Rozebrdni Felinova mohl poznati bud zfetelnou faleS, kde ani jedne 
v^ci, kterou proti jednotfe bratrsk^ Martinius vede, nezfistal prdv, bucf 
makavou neumfilost Martinia, kter^^ spravedliv^^m soudem Bo^im jiz 
na zmatenf mysli pfiSel, aby nerozum^l ani co mluvi, ani 2eho za- 
stdvd, ze nechodi cestami pokoje, ale cestami motanin ; z drkve Boii 
2e d61A divadio, z bliinfch sv^ch rozprdvku a ze sebe naposledy smich. 

Martinius pak pravf zase o Komensk^ho »Cest6 pokoje«, ze jest 
to mnoho feci, ale mdlo vSd, ze na cestS t6 pokoje n^kolikrdte tSzce 
a nebezpednS jim postr6ili, a ze zlofeden^ ten pokoj, kter^ prjr jest 
spojen se ztrdtou pravdy. O Komensk^m samotn^m pravf: Ȥkoda 
toho muze, 2e tak mnoho mflze, ale k pokoji nemflze.« (Ind. 7.) 

Felinovi vyt^kd, ze si vypfljfiil pandf od Erasta, lebku od 
Fabricia, plechovici ocelovou od Ceffasa, pavezu od Lochera, kopf 



^) Na spis proti jednotS bratrsk^ od M. Sam Mart, z Draiova aepsan^ 
star§ich kn£2i t^2 jednoty bratrsk6 na ten £as v Le§n6 Polskdm v exilium 
zfistlvajidch ohldseni. 1635. 

') Obrana kfest^nski proti ohllSeni starSidi kn£2i bratrsk^di na ten £as 

V Le§n6 Polsk^m se zdriuj fetch. 1636. 

*) Rozebfeini spisu druhdho Mistra Sam. Martinia obranou kfesCanskou 
nazvan^ho od knSze |ana Felina v Le§n£. 1637. 

^) M. Sam. Martiniusa indudal Martinianae, a nebo zprdva — pro£ od^ 
pov6di se neddvd na ty dva — hanlivd spisy od star§idi kn62f bratrsk^di 

V Lesn£ Polsk^m pod titulem Cesty pokoje a rozebrdnf obrany r. t. 1637. 
vydan^ch. 



Emigranti a exolanti (SeSti v Pern6 a LeSnS. 253 

t)d Komensk^ho, do filce ze si dal v§ecky Isti, ialoby a hany starSfch. 
Ti vSickni svl6kli sv6 tHk6 oddSnf a vlozili je na chudinku Felina. 
S tlm pdvem od nich vSech tak hrdS vypucovan^m na ten £as se 
zaneprdzdnovati ani £asu a cbvile, ani vfile pr^ nemd, nebo kdyby 
ma v^ vzal, co od jin^^ch md, nohy Fabricia, hlavu Komensk^ho 
z nil vejskd, zbyl by sotva »Homo platonicus«. — >Podrdpal mne 
ovSem ten kocourek na mnoha mlstech,« pravf Martinius dile, »n6kdy 
dosti jfzliv^ a i vztekle, a2 pazourov6 se zoh^bali. Nez, mfile se trefiti, 
ze na tu ko£ku z ndkter^bo nepatrn6bo kfovi vysko£i n^'jzkf vobafik, 
ne n£m^, ale blasu povySujid, kter^z ji uhlazenou a pfilisanou, neb 
pfilizanou mladou 6ubku iistfi vycvald a pfetfese.« — Nemdm toho 
jeho Rozebrdni se vSemi upfimn^mi a moudr^mi ne2 za zamotrchdni 
a z v6t§l ddstky spletenf, za hadr, vonuci, ba za stok v§i ne£istoty. ^) 
Jii z tSchto vzdjemnych titulfl, posudkfl a ndzvd mfizeme poznati, 
jak prudk^, roztrp£en^ a vd§niv^ byl boj, kter^ Martinius a jednota 
bratrski vedli. 

VSimnSme si alespod v nejhIavnSjSim nyni vSci sam6, o kterou 
jde, cili obsahu uveden^ch polemick^ch spisfl, aniz bychom se do 
§etfeni dfivodfi, kter6 jedni proti druh]^m uv^dSji, pou§t6Ii. Tfi vSci 
jsou to, kter6 Martinius v 35. dfivodech vyt^kd bratfim. Pfedn^, ie 
Tini evangelick^ strand danou zruSili a od stil^ho ve vlasti porovnini 
a sjednoceni zase odstoupili. 2. Ze u£enf konfessf 5esk^ opustili, u6eni 
m£ni]i a rozlicn6 bludy do jednoty pfijali. 3. Ze sp^chali fale§ jm^nem 
^esk^ho exulujfciho ndroda, almuJen u cizfch cfrkvf hledav§e a potom 
to mezi sebou sam^mi podriavSe. 

Prvni obvinSnf, ze totii vfru strand evangelick^ danou zruSili a 
od sjednoceni odstoupili, hiedf Martinius ndsledovnS dokizati. R. 1575. 
pfijali stavov^ evangeli6tl a mezi nimi i £e§ti brati^i, deskou konfessi, 
a r. 1609. i spolecnou konsistof. 

Konsistof byla ndsledovnS sestavena: Administrator byl z knS^stva 
podoboji a jemu po boku pSt knSii, assessor^ nebo konsistoridnfl, 
takt6z z kn^zi podobojf. 

Z kn^( bratrsk^ch volen byl jedeo za starSiho £ili seniora, ktery 
CO do dfistojnosti byl hned po administrdtorovi, pak jinl dva kn£2i 
bratrki a tfi £lenov6 z profesorfl akademie prazsk6. Administrator 
mH se sv]^m knSzstvem pfi svSceni na knSlstvf mladiky die £esk^ 
koofesse zkouSeti a ty, ktef f ku sprdvS jeho ndlezeli, sv£titi skldddnim 
na n^ rukou a na fary je dosazovati, byl-li za to poidddn, anizby 
se senior £ili bratrsk^ starSi na odpor stav^l. Pfi svSceni m^l bratrsk]^ 
starSf tak^ nice na sv^cence skl^dati. 

Z jednoty bratrsk6 mil zase starSf a dva kn£2f sv6 ^ekatele 
zkouSeti die 6esk6 konfesse a je fddem sv^m sv^titi; pfi cem2 zase 
mil administrator na n6 t^z ruce sklddati. Senior pak mil tyto kn^ze 
fidu sv^ho, byl-li za to poziddn, dosazovati, ani^ by rau zase ad- 
ministrator pfi tom pfek&zky dinil. 



') Bratfi tuto jednali podobnS jako druhdy ve sporu se Sturmem. Tehdy 
v^slati proti Sturmovi »lejka« Uberina. Pochodi-li dobfe, tak pr^ myslili bratfi, 
bade vit^zstvi na^, pak-li zle, co ndm po n6m (Sbornik 97. 6.) Nyni vyslali 
proti Martiniovi, jak v^slovn6 pravi, nejmlad§iho dlena jednoty. Zvit6zi-li, bude 
vit&zstvi tjm slavndjSi, pakli nic, budou se moci vymlouvati, 2e to byl nezkuSen^ 
mladik a psal jmdnem svym, ne jmdnem jednoty. C. p. 



254 V^dav Honejsek: 

Nad konsistofi byli ze tfi stavfl po osmi za defensory voleniv 
pfijavSe k sob£ ndkter^ z pdnd bratff. 

M£li tedy evangellci a bratfi spoIe6aou konfessi od r. 1575^ 
a spolednou konsistof od r. 1609. 

Lidem pokojn^m zddlo se, jak Skdla IL, 11. pi§e, ze Bfih uvedl 
do vlasti mil6 ten star^, zlat^ vSk. Lid6 bystf ejSfho zraku v§ak mnoho 
od sjednocenf toho neo^ekdva^. Tak psal J. O. Slik pffbuzn^mu 
sv^mu V pffcin^ t^to: »Sjednocenosf naSe zdlezi ne na kofenech, 
n^brz na slovech, i sotva dojde dospSIosti. Rozdilnosf zajist^ u vy- 
zn^nfch srdce v jednotu spojiti nesta£i.« 

Z poddtku, dovozuje Martinius, fidiii se bratfi die fddu r. 1609. 
pfi sv£cenf ustanoven^ho, ale pozdSji dovolovaii i nesv6cen^m a ne- 
zkouSen^m ufad kn62sky zast^vati, kizati a kftem sv. posluhovati, 
k stavu manielsk^mu potvrzovati a t^mSf celou povinnosf kn^iskou 
zastupovati mimo posluhovati prvnl £dstkou vedefe P4n6, (ac i to ji2 
fddy vytisknut^mi jim se nynl pouSti). Obr. p. 36. Zkrdtka — bratfi 
dSiaii vSecko jako dfive, svStili sv6 knSze sami bez administrdtora,. 
ale cht£li pfi sv^ceni evangelickych kn^zi ruce na ne sklddati, o kni- 
hdch evangelickych rozsuzovati a v konsistofi zasedati. »V konsistofi, c 
di Martinius, »sedi, stesky na utrakvistick^ knSze slySi a pak poslu- 
cha£fim sv^m vyklddaji a na zkaienosf kn^ii utrakvistickych nafikaji.« 
Ano, nSktefi pdni z jednoty poCali pry beze vAf pfi6iny evangelick6 
knSze z far a koUatur vyb^vati a kn^ze bratrsk6 na jejich mfsta briti 
a usazovati, jako u£inil Jindfich Otta z Losu a na KomdrovS, kdyz 
dosadil na misto kn^e Jana Cerm^ka bratrsk^ho kndze do Mrtnika^ 
a jak 1 pfi^kapli Betl^msk6 a kostele Jesuitsk^m se stalo. — Tak 
d41o se V Cechdch. Av§ak i nynf v cizin$, nafikd Martinius, viii 
bratfi t6mi svymi chlubn^mi fddy sv2domi sv^ch poslucha£fi a brdnf 
jim do chrdmfi evangelickych choditi a tak dfiv^ru k evangelick^m 
past^ffim podr^vajf a vSfici velk^ch dobrodinf zbavujf. Nebot mnozf 
z nich po vice let nesu^astnovali se ani n^meckych, ani ^esk^ch sluieb 
Boilch, jako by mimo jednotu bratrskou nikde fidn^^ch sluzebnosti 
svat^ch nebylo. (Obr. 51. 52.) Z t6 pffSiny poslali z LeSna do Pemy 
Xilina, kterj)' nemoha ve dne, no^ni posluhovdnf m61 v lozumentu 
naproti archidiakonovi pernensk^mu Mr. Fischerovi, kter^ dovfidfiv 
se o torn, ozndmil to superintendentovi, z cehoz pak bratfim rozlidn6 
nepffjemnosti povstaly, jako povoldvdni ku konsistofi, napomindnf a 
vyhroiovinf, tak ie se mnozf z Perna odstShovali. Na tyto Martiniovy 
vytky odpovidi Komensk^, ze zffzenfm konsistofe jednota bratrski 
a fddy jejf zruSeny nebyly. Bri^lMi se tomu dlovSku (Martiniovi), aby 
sob£ to v porovndni stavfi a zfizeni konsistofe pfe£isti mohl, nedo- 
st^vd, 5i rozumu, aby, co 5te chipal? Ci upfimnosti, aby jak vi a 
rozumi, tak mluvil a psal? Ach, jakd to nesprostnosf jeho 1 (Ohl. p. 51.) 

Co se dalSfho obvin£ni dot^ki, ie totiz bratff stoupencfim svym 
brdnf do chrdmfi evangelickych choditi, poukazuje Komensk]^ k tomu, 
f.e pfedkov^ bratrfi v r. 1549. s clrkvemi k augsbursk6 konfessi se 
hldsfcfmi synkretismus u6inili a r. 1570. v LeSnS s cfrkvemi augs- 
bursk6 a helvetsk^ konfesse se porovnali — a doposud ze dovolujf 
51enfim svftn^ aby tu, kde jim die jich fddu a na jejich vyzndni slou-^ 
iiti cht^jf, a kdy^ by to bez ndsilf svSdoml byti mohlo, sluzeb Bo2fch 
se sii^astAovali. »Ne2, £lov£ku blikav6mu, pfehlfdav6mu neb pod^ 
hlfdav^mu z leda^ehos se mfiie §roub neb poklidka udSlati.* Ohl. 94. 



Emigranti a exnianti ieSti v Pern6 a Le£n6. 255 

K tomu odpovidi zase Martinius: »Dejme tomu, ie se pfedkov^ va§i 
s uvedenymi konfessemi porovnali,^vy vSak se trh^te. Ne2, bojfm se, 
ze jste V Polsku u^inili to, co v Cechdch. K obojfm se zndte, na 
dvou stoli£kdch sedite, ale pfece dfiv^rnSji na helvetskou nez na 
augsburskou se spoI6h4te.« Ob. p. 59. A pakliSe pod uvedenymi 
dvima podminkami sv^m SlenAm dovolujete slu2bdm Boiim jin6ho 
vyzndnf obcovati, t. j. budou-li vim chtfti die vaSebo fidu posluho- 
vati, a kdyz to bez nisili svSdomf b^ti miiie, coi jest to jin^ho nezli 
zapovidati ? Proto tak6 mnozl skutedn£ '}\i z Perna se odst^hovali. — 
Na ndmitku, ie p. Otto z Losu dosadil na faru mrtnickou sv6ho 
sprivce kn. Jana Podolina, odpovfdd Felin v »Rozebrdni«, ze p. Otta 
z Losu sv6 i z dsafsk^ho statku poddan6 svolat, jim knSze sv6ho 
podal, chtSli-li by se jim spravovati, a oni ze ho ochotnS pfijali. Sim 
pry Martini&v otec Petr, fardf v sousednich Hofoviclch, jednini to 
schvaloval a teprv pozd£ji, n£jak^m affektem hnut, Podolina na kd- 
zanich uddval a n6kter6 z cisafsk^ch poddan^ch rozpadil, ze k n£mu 
k posluhovinf choditi nechtSli. — Co se zabrinf kostela Jesuitsk6ho 
dot^kd, brdnil pr^ se senior kn. Cyrill dokud mobl, a2 pr^ od panstva 
na vftz vzat, do kostela Jesuitsk^ho dovezen a tam slavn£ uveden, 
a to proto, ze bratrSti pini do kostela sv. Simona a Judy, kter^ si na 
Starem m^t£ vystavSIi, mi\[ daleko. Roz. 213. Kaple Betlemskd pak 
jim pr^ ddna >jakozto vlastnim Husov^m potomkfim« (Hyst. o ihi, 
prot. p. 109.). OstatnS jak^m pr^ pr^vem ujal se Martinius r. 1631. 
kostela T^nsk^ho.^ — Tak asi hijili se LeSenStl proti v^tce Marti- 
niov6, ie od porovninl a sjednocenf s luteriny odstoupli, a tudii 
vlra strand evangelick^ danou zruSili. 

Druhd v6c, kterou Martinius bratfim vyt^ki, jest, ze u£eni 
konfesse ^esk6 opustili, u5eni m^nili a rozli2n6 bludy do jednoty 
pfijali. V^tku tu hledi odflvodniti asi nisledovnS : Bratfi pf ijali £eskou 
konfessi, necht^jl se v§ak zniti ke konfessi augsbursk^, kdelto pfece 
konfesse augsburski, jak Viktorin Vrbensk]^ dokdzal, jest tAi jako 
konfesse deskd. Vfic jest tfm divn^jSf, ponSvadz bratfi jednou byli 
iuter&ni, kdyi k vfili Lutrovi udeni sv6 zmfinili. Mimo to pr^ r. 1581. 
V seznamu ro?li6nych konfessi podvriena a ti§tSna byla partikulirni 
konfesse bratrskd misto konfesse £esk^ a zvina pfece konfessi ^eskou. 
Tim pry se bratfi podobaji kacifi Ariovi, kter^ jednu konfessi v ruce, 
dnihou pod rukou za kabitem maje, pfisahal, ie tak sm^Sli a vSfi; 
rozum^j ne jak odkrytd, ale ta drubd skryti, zn&la. Ob. 109. 

Dfivod Martini&v a poukdzani na v^klad Vikt. Vrbensk6ho 
o konfessi tes\c6 a augsbursk^ pfivedlo Le§ensk6 jaksi do rozpakfi. 
Na mnoha listech obiraji se otdzkou, je-li konfessi 6eskd vlastnS 
angsburski, a posl^ze pravi sofisticky : >V2dyt ne v Augsburku spiso- 
vina jest, ale v Praze, ne od M. Fil. Melanchtona, ale. od D. Pavla 
Pressia, a psina originaliter ne n^mecky, ale desky, ne cisafi Karlovi 
poddna, ale Maxmilianovi, ne od kurfiftfi a stavfl fi^, ale od stavfi 
krdlovstvi Cesk^ho, ne r. 1530., ale 1575., ne v artikulich 21. jako 
augsburskd, ale v 25. obsa^ena. Sumou, v pofddku v£ci, slov, frdzi, 
iakoito naprosto jin6 scriptum rozdilnd. A pfece bude jedno a t^2I 
O, mudrdci! Jestliie Augsburk a Praha jedno a toi6i m^sto: Me- 
lanchton a Pressius jedna a tdz osoba: n£meck^ a 6esk^ jazyk jeden 
a tyz jazyk: Karel a Maxmilian jeden a tyz cisaf : kurfiftov^ a sta- 
vov^ fiSStf se stavy (eslr^mi jeden a tfi stav: jestli r. 1530. a 1575. 



256 Vdclav Honejsek: 

jsou jeden a t^z po£et: tedy tak6 £esk4 a augsburskd konfesse jest 
jedna a tAi konfesse. 

K tomu odpovidd Martinius: >Ale prosim V^ K. Fabricii a 
Dom. Komeni, do jak^ch jste se §rankd pustili, a jak do temn^ho 
labyrintu zapletli? Divfm se jist6, ie jste dopustili tSm vaSim star^m 
otcfim s vdmi do tak d£tinsk^ch hff£ek vbShnouti, a tak se lidem 
moudrym za smicb a lehkosf vystaviti. A kdo kdy psal neb mluvil 
z evangelistsk^ch, ze konfessi heskA a augsburskd jedna a t^z jest? 

V smyslu a podstatS u£enf, rovnosti a jednomyslnosti hleddme. Tvrd^ 
sic a drsnatS nakldddte s iivfmi i mrtv^mi i s ton pravdou Bo2£l 
Ale zdali2 vAs to ozdobuje neb Slechti? T6mi zuby, v£fte mi, ie 
t6 kfize nedotdhnete.« (Obrana p. 363.) 

Na v^tku, 2e bratfi u£eni sv6 mSnili a opravovali, odpovidd 
Felin, ie i sv. Augustin psal knihu odvoldni (retractationem) a ze 
i Lutr opravoval pfeklad pfsma. Ze v§ak tfeba £initi rozdil mezi 
u£enim podstatnym a m^n^ podstatn^m. A proto, doklddd Felin: 
»Nechutn^ pletichdf jest knSz Samuel, kter^i udeni bratrsk^ podle 
u£eni toho neb onoho dovSka souditi chce, a jestli se s tim srovndvi, 
chvdliti, pakli s onim, potupovati. O to oni sobS iAdn6 starosti ne- 
£in{, za pravidlo u6enf sv6ho pfsma sv. sob^ vzavSe a ne Lutera neb 
Kalvina.« Protoz dosti jim jest, kdy2 se u£eni jejich s pismy srov- 
ndvd. (Rozebr. 124.) Semeno uieni prav^ho, sim6 podstatn^ pravdy 
a grunt spaseni Krista JeifSe, to ze od Husa vzali a zachovali: ac- 
koliv se na ten zdklad stavSjfdm n6co sldmy a strniSti pfim^Sovalo, 
jako i sam6mu Husovi a Lutrovi z poCdtku. Kter^ch2 ostatkft sldmy 
a strci§t6 (pfi nfikter^ch pffpadn^ch vScech) kdyi hojnSjSf ohefi osvf- 
ceni Bo2fho skrze pisma sv. a skrze sluibu dobi^ch t^ch lidi pfi- 
stoupil, CO pozflstivalo, to shofelo, a oni na torn rddi Skodu brali, 
grunt pravdy vzdycky zachovdvajfce. (Rozeb. 34.) Ano, chlubSji se 
bratff, Bflh ie to skrze pfedky jejich zpfisobiti rd^il, aby od smrti 
M. J. Husa ai do r. 1530., tedy po 115 let v zemi £esk6 sfm6 u^eni 
prav6ho, toho, kter^z (a ne jin^ho) oni az do dnes vedou, zachovdno 
bylo. K tomu odpovldd Martinius: »Jist^ kolik tu period, tolik ne- 
d6vodfi,€ a dokazuje toto sv6 tvrzeni ndsledovnS: Ukazuje, ze Hus 
upAlen byl r. 1415., jednota bratrskd v§ak povstala 1454., tedy 39 let 
po smrti Husovfi. Jak mohio tedy skrze ni sfmfi udeni prav6ho ne- 
pfetrzitS zachovdno byti? 

Ddle pravf: Ale co2 pak, mill lid^, jen myslite? Coi '}\i bez 
soudu a zdrav^ho rozumu, co slina k ustflm pfinese, vyvrhovati 
a Mechetn^ ctendfe az do zoSkliveni t£mi nedfivodn^mi bdchorkami 
vycpdvati budete? Upamatujte se alespoii, co v tomto nov6m »Ohld- 
§eni proti mn6 dokldddte. — Potom uv^di jim na mysl, ie se v feden^m 
>Ohld§enf« pfizndvaji, ze Lutr na nich i^dal, aby napravili u£en( sv6 

V tSchto vScech : 

1. O svdtosti vecefe Pin6 aby svfetleji mluvili. 

2. Kfest aby ddvali ditkdm ne v nadSji budoucf, ale jiz pfftomn^ 
(kterou Duch sv. v srdcich jejich kond) viry. 

3. O vffe zj'etelnSji aby psali, aby se nezddlo, ie pfiliS mnobo 
skutkfim dobrym pfipisujl. 

4. O sedmi svdtostech aby pustili. 

5. KnSifm sv^m manielstvi svobodnSjSiho nechali. 

6. Na umSnf jazykd se vydivali. (Obr. 87.) 



Emigranti a exalanti £e§tf v Pem6 a Le§n6. 257 

Bratff, pokra£uje Martinius, u£inili v torn zadost ofek&vdni pre- 
ceptora toho, Lutra, zm&nili uCeni die jeho pfdnf, jak tedy mohou 
tvrditi, ze totez udenl jako Hus po 115 let nezm^nfin^ zachovali? 

Kdyby tomu bylo tak, kdyby byli bratff sfmS u5eni prav^ho 
zachovali, doklddd Martinius d^le, byli by stavov^ evangeli2tf, kdyz 
byii nafknuti, ie konfessf deskou r. 1575. nov£ u6en( zav^d^jf, hIedSli 
dokizati, ze u^enf v nov^ konfessi souhlasl s ucenfm bratrsk^m, kdyi 
toto po 115 let od casu M. Husa zdstalo neporu§en^. AvSak stavov^ 
neutekli se k tSmto chlubn]^m lidem o svSdectvf, naudenf a o radu, 
n^bii sihli k autenticlr^m prfivodfim, k sn^mflm totiz ducbovnim a 
ku spisftm Jana Husa a jin^ch Slechetn^^ch u^itelfiv a z nich vfry 
sy^ provedli. (Obr. 97.) Hus, dokldd^ Martinius na jin^ch mfstech, 
nikdy nemyslil a neudil tak spleten£ o svdtostech velebnych, jako 
o^ili a vyzndvali v Akademii Prazsk^ otcov^ bratrSti o nejsv£t£j§i 
Svitosti olt^ni. Hus na pf. pravf, ie v nejsv£tSj§i Svdtos'i jest t61o 
a krev PdnS ve zpfisobdch chleba a vfna. Bratfi v§ak udili, ie jsou 
tHo a krev PAn6 v nejsv^tSjSf Svdtosti pouze *posvdtni* pi^itomny. 
Komensk^ pravf v ohldSeni, ie^ kdo sob£ za6in& o nejsv. Svdtosti 
jin6 sroysly a jind mluveni, nezli jak u bratrfi ve zvyku, toho za 
vTtocha a nestdl^ motovidlo ie povazuje. 2e i Hus jako papezenci 
vifil, ie tilo PdnS v nejsv. Svdtosti jest pod zpflsobou chleba, to 
pr^ pouze na jednom mistS, a i tupravi: »posvdtnS< pod zp&sobou 
chleba, odpovfdd Komensk^. ') 

Co pak se konfesse bratrske doty6e, kterd v seznamu konfessf 

V Zenev^ r. 1581. pod jm^nem »konfesse 6eskd« vyti§t£na byla, 
omlouvajf bratff tfm, 2e se tak stalo bez jejich vSdomf, a mimo to, 
ze tehdy r. 1581. konfesse deskd jeStS tiStSna nebyla, bratrskd pak 
jii od r. 1560. ve Sv^caffcb zndma byla, kdy2 tarn bratff prdv^ za 
pffdinou konfesse s Kalvfnem jednali. 

Nez, bratffm nejednalo se ani tak o vfru, jako o jejich fddy. 
Vim (zvldSt^ o nejsvSt. Svdtosti) m^nili, jak jim Jesuita Sturm nejen 
vyt^kal, nj^bri i dokdzal, avSak fddfi sir^ch dotknouti se nedali. 

Sami tomu nasvSd6ujf, kdyz pravf, ze suma vfry prav^ jest 

V konfessi £esk6, avSak jednota u vffe ze mfi^e b^i i tu^ kde ne 
?§ickni jedn6 t6 sv6 vffe jednostejnS rozumSjf. Jim 2e jde nejen o vfru, 
D^z i o fddy. Lutr a ndsledovnfci jeho pr^ pfedevSfm pracovali 
obnovu u6enf; toho, co vlastnS svazkem cfrkve jest, fddu a kdznfi 
zanedbdvali a odklddali. A odtud pochdzf, ze n^meckd zemS napl- 
n^na bddkami o vecefi Pdn6 a jin^ch artikulech, ze se tam rozhofel 
ohe& ten lalostn^, pfehroznou zhoubu evangelickym cirkvim posavad 
nesoucf. Ohl. p. 23. »Ale pfedkfim naSim chlubf se bratff, ze Bfih 
z milosti sv6 na to trefiti dal, aby netoliko £istotu udenf obnovili, 
ale i k drzenf poboznosti fdd a kdzefi mezi sebou vyzdvihli.c 
Ohl. p. 18. 

Na tomto fddS sv^m si bratfi velice zaklddali. Naz^vali fdd 
svfij zvld§tnfm a drahym klenotem cfrkve, kter^ opravdu zbo2nf lid^ 
jako Lutr, Kalvfn, Jan Lasicky, Slechtic polsk^, Melanchton a Bucer 
nejen chvdlili, ale jemu se i divili. Ponlvad^ vSak Martinius fddu 



^) Uiivd sice Mistr Hus mluveni tehd^ zvykl^ho pod zp5sobou chleba: 
viak na jedin^m toliko ixiistg: a i tu doklldl posvdtn^ pod zpfisobou chleba. 
Ohl. p. 136. 



258 Vlciav Honejsek: 

toho nejen ne§etrn6 se dotj^kal, n^brz i se domnfval, ie f^d ten. 
sjednocenfm r. 1609. byl zruSen, proto proti sob£ jednotu bratrskou 
velice byl popudil. »Co2 jsou mne vyctili a spravili: ba jako bych 
jim nejen vSecknu pfi;d zmdtl, brda zmahl, verStaty zpodvracel, ale 
snad i k hrdlu s^hl, nebo otce j^ehofe dobil. Tak lehkov^2n£, ne 
po kn£2sku, nei po krdmdfsku splfsnili. A tak se rozzlobili a roz- 
horlili pro ty sv^ f^dy, ze na pln^ch Sestndcti strandch (od 101. da 
117. Ohl.) ^plichali a kal i s kvasnicemi zastaral^mi i smradem a 
puchem hrozn^m vyvrhli . . .< pravf Martinius a dokldd^: Zazpivali 
Jste jako kobout ukliban^ na sv^m smetniSti a oni pfece cancory, 
vaSich hadrfi visf neukrytf. Ob. 114. Martinius vyt^kal bratfim, ze- 
maji sice fidy dosti roz&afnS sepsdny, ale §patn£ ostfihdny, a t£mi 
ze zvl^StS lidi ve vzddlen^j§ich od Cech zemich klamou. 

Doma v§ak, v Cechdch i v Moravd, jak na pf . Sam. Virga proti 
bratru Albinovi pfSe, dobfe pr^ jest zndmo, kde bratf i des^tek berou. 
A co2 ty velk^ dvory, popluzi, role, louky, StSpnice, vinice, stdda 
dobytka, p^kr.^ konS, hojnosf vSech potrav a ndpojA, zdali pr^ jsou 
z prdce rukou jejich? Kde nabral bratr Kobout v Zdhofovicich ta- 
kov^ho statku, ie by se pSt i vice knS2( mohlo podSliti poctivfil 
Kde bratr MatSj Husdk, a^ mu pen^z, klenot& dobfe za 200 pobrali } 
Kde bratr Jan Augusta, 2e po n§m zfistalo 6000 hotov^ sumy? 

A jak to V pff6in£ kdznd mezi v^ffcfmi z jednoty, zvldStS v Praze 
vyhlfielo, li6f Martinius ndsledovn§: » Vzpome6me na ty pfezarnioucen6 
(pdd mil6 vlasti pfedchdzejicf) 6asy, kde p^cha, vzpoura, nadutosf, 
hrdosf , potupa bliznfch, lakomstvf, rozko§ hodovdnf, zidosf cti, chlouba, 
vyndSenf, bezpednost sidlo sob^ a stanoviSt^ obrati pospfchala? Uchovej 
Pdn Bfih vynfmati se z pddu tSfk^ch poklesek a hfichfl. Peccatum 
est intra et extra. ^) Ale ten §ust hedbdvi, blesk zlata, fehtdni konf, 
hfmot VOZ&, pfechdzeni i prochdzeni po chrdm£ sluiebn^ch, tla£eni 
5eledi okolo sboru Betl^msk^ho a Jesuitsk^ho, ') koho nezarazil a ne- 
zastavil? Takf jest: Shromazdovali se poslucha2ov6 vzdcnf, slavnf a 
jako jddro stavfi a Prahy! Chud^ch a chatrn^ch velmi mdlo, anebo 
dokonce nic, ale £fni vice rostlo to mnozstvf, tfm vice mdlela ta mild 
kdzen. A na doklad toho uvddi, ze, kdy2 jednou kn£z senior Cyrill 
pfed posluhovdnim vecei^' Pdn6 pravil v pfedchozim kdzanf, kterak 
mnozf k sprdvS svSdomi se neohldsili, a dodal, ie by je budoucn^ 
k stolu Pdn& pfipustiti nemobl; »jak^ tu hnuti bylo, jak^ §ust6ni, 
reptdni, vrdenf, cvinkdni, uprkem a jako b^imo ze shromdzddni se 
beroucfch!« K. Pavle Fabricii, td2e se Martinius, pamatujete, kdo a 
kteff to byli, jak^ zivot denni i no6nl z nich nSkter^ch byl, a jak 
z t^ch potom brzo ne jeden na zimek K. Skult^tovi se obrdtil? Co 
spravce, jak6 kdznS uzil? Ach, dobr^ mui v jin6 prdci musil ta 
obalovati a premovati, ze on tak neminil, aby jich tehddz pfipustiti 
nem^]. nez, na budoucf 6as toho aby seneddlo! Tohle, fdd akdzenl 
Obr. 142. A vidyt pr^ i sami kn62( z jednoty bratrsk6 z Moravy 
na to nafikajf, ie se hfichov6 rozmnozili a kdzeii jejich ze jest jen 
pokrytctvi u mnoh^^ch. »Chud6 sedlAciky pro opilstvf, tance, jako 
chud^ knfize pro zlolejctvf tresceme a vyluCujeme, pJ^i vySSfch to 
nekondme, ^6 ze n^kdy nSco fikdme, i to slabS a choulostiv£.« — ^ 

■) Hfe§ilo se vnfi i zevn£. 

') Kde bratfi slu2by BoH konali. 



Emigranti a exulanti £e§ti v FemS a Le§n6. 259 

Na v^ky tyto odpovfd^ Komensk^ nejprv iertem, ie oii£ch Sest 
mladych kn£zi z Moravy, na kter^ se Martinius odvoldval, troufali 
si sraziti dvan^ct, kde jicb nesedi nez dev£t, a dod^vd, ze spis jejich 
od jednoty oblibeu nebyl. Kdyby pr^ Martinius v jednotS byl, zvSd&l 
by, CO kiaeh jest, byt on jeSt6 jednou mistrem byl. Ohl. 144. Tak 
ale pacholata jejich prj^ f^du bratrsk^mu alespon v pi^liinS pom^ru 
frchnosti sv£tsk6 k duchovnf l^pe rozum^jf nezli Martinius! — > 
Vycitkou touto dtil se Martinius veliee uraien! Roztrp£en a podr^2d£n 
pik: >I co2 to za ^koldcky! Jak4 v tSch pohuncich osvicenosf. 
0, mizernd a nemoudr^ nadutosti« kdez se stavi§? Pacholata svd 
(jezto vime, ze dosti hrubi^ch, ba fousovatych trulant& a ignorantfi 
mezi sebou maji) za osvicen£)§i drzi a majl nezli mne, jiz z milosti 
Boii pfes 23 let tifad sv. knSzstvi (pak i assesora konsistofe evange- 
licke a potom i administrdtora) konajfciho. — Co tim cht^jl jin^ho, 
nez n4s kn^ze evaogelick^ zleh6iti, potupiti a zoSkliviti u sv;^ch 
mnoh^ch dobr^ch a sprostn^ch poslucha£&. Nebo, kdo by §el ku 
poslouch^nf slova Boziho, neb ku poziv^nf svdtosti velebn6 k tak 
neosvicen^mu knSzi! Po§li z LeSna hAk6 pachoHsko, akolutu nebo 
j4hna, ucednika tkaIcovsk6ho, neb synka krejcovskdho, kter^ se 
naucil jedno neb dv£ kdzani£ka, tak jako stradka neb §pa£ek vy- 
§t§betati, dajf mu list a sv^dectvf, ie je osvicenSjM nez pirnensk^ 
kazatel*. Obr. p. 117. 

V pfffiinS pak pozndmky, ze kdyby v jednot6 byl, ie by zvSdSl, 
CO jest kAieik, byt i je§t6 jednou mistrem byl, odpovidA Martinius, 
ze d^kuje Pinu Bohu, ie v*jednotS neni, a ze prosf Boha, by jej 
1 budoucn6 v obecn^ kfesfansk6 cfrkvi za nejmenSiho sluzebni^ka 
zacboval, vidyt prf zn^mo, co se.v TuchomSficfch stdvalo, az i na 
KopaninS o torn mluveno a do Prahy psdvdno bylo '**) Oproti tomu 
pak Felin v >Rozebrdni« vysv^tluje, ze ustanoveni f^du dobr^ho a 
kimi neslibuje, ze 2adn^ho pfestupnika nebude, f^d za to nemfize, 
ie jsou mezi bratfimi poklesky, litujf toho a jsou iddostivi tobo na* 
praviti. Co pak se Tuchomfii^ic dot]^k^, pfipomfnd Martiniovi, ze 
zapomini na Louny a Brejchovic na Vrbicskou v Zatci a na N. ve 
Vittenberce a dokldd^, ze to StSsti Martinia, ze nenf mezi bratfimi, 
sic ze by byl musil d^vno za onfm tuchom£fick;^m. Martinius v§ak 
du^ svou a spasenim sv^m se dokldd^, ze jest v tomto nafknutf 
nevinn^, dobr^ a neposkvrnSn6 svSdoml ie m^! Jud. p. 24. Nez^ 
dosti o torn. (Pokraeovini.) 





D f t e. 



yit iism6vu pid v lici, odlesk du§e, 
a pisni zvoni ret, 

na zlat^m ofi d^tstvf sv6tem kluse, 
k nebesum s ptikem z rdna kfldlo zvedd, 
at boso, neb se hali v zlato, 
af slunce na hordch, neb mlha sedd. 

'*) V TuchomSficich byl kdosi z jednoty bratrskd pro hfiSny iivot vylouCen^ 



Sv^t jeho jest. Cit vlddne srdcem vrouclm, 

jde iitf smile vstfic; 

a zlatohlav se iezlem vSemohoucIm 

ho povelem sv^m k miru nepfinutl, 

vie zmitle loutka, tfeSni sladki, 

vfc ptika jemn£, tihl£ zahvlzdnuti . . . 

6 dItSI hvozdu rajsk]?ch voln4 ptdCe, 

tvflj okouzlil mne smich; 

miS hvgzdy v oku, i kdyi srdce pli£e, 

jsi biji, jejii obsah kdo z nis tull? 

jsi pi no pohidek a SWstI — 

jsi boisk^m vlnem k opojeni duSi . . . 

M. Krdkereod. 



.^ 




Boha. 

Rozbor stejnojmenneho dramatu Hilbertova. 

Napsal Em. 2&b. 

(Dokonfieni.) 

>.o domu pFichizf doktor Vordren. DSj se sune dile kol 
nl nemocj MtluSSiny. Ze MatuS, cht£je ui jednou sv£ choti, 
I kterd dneni i nod u lfi2ka nemocn^ prodl^vd, popKti 
5 oddechu, jest ochoten jeptifiku do domu povolati, znaci 
taktnl rys v jeho povaze. Pfi v§i sv£ oev^fe nepojal 
aspoj^ nenivisf k osob&m duchovnlm, jako £asto se dSje. 
Vordren. kter^ az doCud bez v^sledku se pfimlouval, aby paoi 
Milena si popfila oddechu, sd^Iuje jl kone£n£ diagnose nemoci Mt- 
tuSiiny : Tuberkulosnf z^nSt mozkov^ch blao. Byly zde ji2 disposice 
k nSmu. MatuS jako dvacetilet^, vytdhiy student, stile aad kreseln^m 
prknem sedS, jevil jiz prvnf po^dtky tuberkulosy. Ale pozd£ji, kdyz 
ZDiuznSI, cfaoroba ustala, a nyal XkVi se pevn^mu zdravf (str. 59.). 
Milena zv£d£vfii, ze ona nenl pFf^inou nemoci, v duchu na okamiik 
plesd. >Skoro by vyv^skla*. 

Ale hned taki ztr&cf vSechnu svoji viru i bizefi k sv4mu bobu. 
»Tfm Jedin^m zbavil jste mne takov6 tryznfe, ze v4m nikdy ani dosti 
vd46na nemohu b^t,c pravl k Vordrenu. Kaid^m slovetn vyv£rd 
z ni vie a vice ten hrozn>^ fantom, kter^ si vytvoFila: bfih s drtivou 
p£sti. &e£ jeji pfechizt ai v extasi duSe, Sllfcf radostf, ie zbavila se 
sv^ho pflzraku. •NesmSjte se mi, ie pISfu skoro 6tfestfm.< Mnft je 
tak uleveno . . . zrovna proudem se mne st^ki viecka i^zkost z miaula. 
Co ji bylo I ProtrpSla jsem, al iSasto se mi zddvalo, ie musfm se^et 
pod svou hrfizou. UhnoutI nebylo moino a pokofit jsem se nedovedla. 
Vy sice jednou jste mne sehnul do oddinf ... ale pak, pak kdyi 
MiluSku pfineslil Jak jsem se vztydila k odporul A s k^m? Proti 



O Boha. 261 

komu sevfelo se tak m6 srdce? Do pr^zdna, do oblak, do vlastnfch 
mySI^nek pfimila jsem se vzdorujfd ... 6, jak je to sm^no ted, jak 
sm^Sno, kdy se v§ecko slovem rozplynulo* (str. 71.). Nic nemfize 
b^ti za faktem, kdyl nemoc je z d£dictvi ! Positivismus, muzem ji 
dfive v^t^povan^, dere se jf v mys], kdyz s tr&nu shodila sv6ho boha. 
Md je§tS jednu, poslednf ot^zku k Vordrenovi. »Ale pak ji2 doznejte, 
ie oemoc neni trestem bozim.« 

Vordrpn svojf odpov^di: »I ve snu bych se hanbil v co po- 
dobn^ho v^fiti,« zasazuje poslednf r^Du jeji vite, Milena stoji zde 
nynl jako atheista, na £as pevn^jSi a d&sledn£j§{ nei sdm jejl chof. 
Z krajnosti jedn6 v n^kolika okami^icich upadla v krajnosf druhou. 
A z odpov£di Vordrenovy, tuSim, patrno, ie nev6fil nikdy v osob- 
niho Boha. Milena rozumuje d^le: Choroba zila v d£cku, pfl£ina 
vypuknuti jest zcela n4hodn4. Je to >zcela vn6j§f ndhoda, vnSjSi a 
bezdachi, jako kdyz ta§ka se stfechy na hlavu padne« (str. 74.). 
Nepravdiv^ dfiv£j§f pfirovn^nf Matu§ovo jest ji nyni dfikazem do- 
statecn^m pro jeji nevfiru. 

Ale pfece jeStS na okamiik vraci se ke sv6 vffe. VSecko se ji 
k^vi, sesunuje, drobi. »A vyslovim-li to 6i ono, sly§im hned, jak 
same se mi to smSje. Je vzdy nSco nad tim, co stibnu mysli. A nad 
T&'m patmS! Snad nSco, co i n^hodu posfl^ — ? Co se v ni tajiPI 
Co vlddne.« A znovu pak, jeStfi ostfeji na Vordrena: »Vy doznd- 
vite boha?!< 

Vordren po delSim rozpakovdni: »Dozndvdm-li ho, tedy jistd 
ne — pfisah^m vdm — jako nSjak6ho trestajiciho Jehovu.* 

Novd jiskra do srdce Milenina. IL^ekd se slov, jimiz nazna£uje 
Vordren mlhavou pfedstavu sv^ho boha, jak jsme je zpfedu, Vordrena 
charakterisujice, uvedli, a nyni op^t v extatick^m blouznSni uvazuje: 
»Roz§ifil jste boha! Do ohromna! Na konec sv^tfl, kde planety 
praskaji pod jeho dechem 1 VSeobsahujici ! VSejsouci 1 V§imvlddnouci ! 
A vzpominajic na slib svflj, zoufalosti jako znovu pfemozend, po- 
kra^uje: »A mne slySel, mne zavdzal, na mne jde, na mne, zenu 
s d^ckem, aby se ji dokdzal, aby ji zmohl, aby ji roztrhal a hodil 
do v^tru . . . SlySite? Na mne jde z hlubin svStfi, a jd se sehnu na 
modlitbidky a s babickou budu libat svat^ obrdzky ...as vdmi 
kiecic dot^kat se delem zem$ . . .c A v hysterick^m smichu ddle 
pokraduje: »Ne, ne, zde jsem, zde se pfimim, pfes vds, sama a proti 
nimu, af srazi, chceli, ale MiluSka je^tS neni jeho, je§t£ ne, jeM6 
dnes je mdll 

Sc^na plnd v^bucbfi du§e zmitajici se znovu mezi vSrou v za- 
sabovini bo2sk6 prozfetelnosti do iivota kaid^ho jednotlivce a mezi 
v&ou V pouh^ slep^ osud, jejz nikdo nei^di, hol6 fatum, pfirozen^ 
determinismus. Vyjev piny dramati^nosti a hrfizyl Jin^ doklad, jak 
autor dovede extatick^ projevy du§e vystihnout a ostrou kresbou 
oacrtiLvati. Sc6na tato, na prknech ndlezitS provedend a sily um^lce 
do dna vy^erpdvajici, zajist6 musi jen mraziti decb poslucba£&v. 

Z theologick6ho stanoviska pozastavujeme se pf i slovS MileninS : 
>Vtejsouci«. Tof jest prav^ v^raz pantheisty pro boha. Milena dobi'e 
tu pochopila pfedstavu Vordrenovu o bohu. Ale ona tento ndzor 
s Vordrenem nesdOi. Ona si vytvoi^ila boha osobniho, individuelniho, 
hrozodho. Pfedstava jeji se tudii od pi^edstavy Vordrenovy velice 
"". Bflh osobni — pfipomin&me jen krdtce pro netheology — jest 



262 Em. Zdk: 

sice vSeobsahujfd, vSeobjimajfci £i jak prost£ ffldime: vSudypfltomn^ ; 
ale ne vSejsouci. VSe, co on stvoHl, die naSeho nazfrdni, fite du- 
chovd i sv6t viditeln^, jest tak6 jsouci. Bfth jest v torn, ale ne to a 
tim. Mimo nSho a spolu s nfm jest vSechno tvorstvo. Ale tvorstvo 
neni On Slovo »z^iifjsoucfc pro nds tudfz neexistuje a i pf. Milena 
pfi sv6m faleSn^m ndzoru o bohu osobnfm nemi tohoto v^razu u2f- 
vati. N^§ Bflh jest ve v5em jsouci, ale ne vSejsoucf. Tento vyraz 
nemSl tudi2 p. Hilbert v dsta Milenina vloziti. Jest to sice slovick&f- 
stvf, punti£k^fstvi, Urn se zde zab^dme, ale at ! Pan Hilbert »nedo- 
voluje nikomu, aby snad pro shodu s c. k. policejnf censurou cokoli 
ve hfe mSnil neb §krtal,« jest v torn tak^ jen puntidkifem na kazd^ 
slovo idrliv^m. Ostatn£ vyt^kajice slovo v t6to sc6n6, nepotladujeme 
nikterak obdiv nad celkov^m jejfm sestrojenim. 

Le6 vrafme se jii k dfiji. Vordren vida vedle MiluSky t^z tSzce 
nemocnou jejf matku Milenu, chce i tuto ]6iit\. Dobfe jako znalec 
du§f postfehl hrozn]^ ten boj, kter]^ bojuje Milena o sv^ho boha. 
Znamend, ze musf se sv^ho boha vzd^ti, vrdtiti se k nev6fe, mA-li 
nastati u nf klid a rovnov^ha duSevnf. Proto nazna£uje Matutovi: 
»Na tob6 visf nynf iivot tv6 ieny. Je jf zapoti^ebf tebe, jak^ b]^§ 
ve sv^ch nejzcelenfijSich chvflich . . . nebof ty, Jene, tys toho pevn^ho 
pfesv^d^enf, ze nenf v 2ivot6, 5eho bychom sami nebyli poslediif 
pffCinou? Lze kone£nS vSe stejng pi^jati jako popi^it v tomto ne- 
uchopiteln6m vlru« (str. 83.). 

Matu§ pochopil Vordrena. Musf naliti nyni nev£ru, naprostou 
nev^ru v du§i Mileninu, md-li ozdrav^ti. Musi ji b^ti 16kafem, kdyz 
Vordren sv^m piipu§tSnfm boha znovu tak ji pfitiiil. A soud Milenin 
X) MatuSovi, kdyi ona di: »Je slaboch, Jene; nabidne rdm6, kdyz 
vfitfik vane, ale pi'ijde-li boufe, podrazi ti jeStfi nohy s4m,« (str. 88.) 
jest zcela sprdvn^. 

DuSe rozcitliv^l^ v nejv^tSi extasi dovedou soudit s bystrosti 
genifl. To mluveni Vordrenovo hned o pouh^ n^hod^, hned o sv6m 
buhu usv^d£uje jej ze slabosti. A Milena, jako by instinktivn£ sama 
znamenala potfebu nevSry pro du§i svoji, used^ u nohou MatuSov^ch 
a sama fe6i svou vynucuje na choti sv^m posilu nevSry, ku kter^ 
se nyni pfiklonila: »Tak mne chytla touha, bj^ti zase tou malou zenou 
u tv]^ch nohou, jako jsem byvala v prvnich dob^ch spojeni. — Tys 
mn^ cel^ hodiny poviddval, vzd^ldvaFs mne, o poslednich v£cech 
svSta jsme hovofili. Byla to pfec jen neju§lechtilej§i doba m^ho iivota.* 

DuSe chord. Kdyz Matu§ posledni zbytky viry z duSe ji vy- 
trhdval, nenahrazuje je niCim lep§im, niSim, co by vice fitfichy ji 
sk^talo, doby ty naz^vd vzdSldvdnim, nejuSlechtilej^i dobou sv^ho 
2ivota. A pfec z i6 nevfiry vyrostl nyni onen hrozn^, straSliv^ fantom 
jeji du§e: bfih s drtivou pfisti. Toho se chce nyni zbaviti. Jed duSe 
sv£ neutralisovati jin^m jedem. Proto nevy£kdvajic jii^ ani dalSich 
v^odfl sv^ho chot^, sama si vybavuje tresf v§eho )eho pou5ovini: 
»Pamatuje§ se na tu silnou viru, ie jsme si tu v svitS sami sebou 
osudem? Nic mimo nds, nikdo nad nimi, odnikud poru£nikov4ni, 
jen my stavici sv6 §tfisti.< A Jan odpovidd: »SIabo bylo, Milo. My 
je vSak slab^ stvoilli a proto trpime nyni ztrdtou. Nestadilo na d61ku 
na^eho 2ivota iivotem sir^m, kter^ my mu dali.< A teprve nyni znovu 
a ur5it£ prondSi svfij ndzor: »V d^tstvi sice do nds nabuci jistou 
t>dvislosf, ale to dni ti, ktei4 se sami boji zodpovfidnosti a snad 



O Boha. 263 

k dobru chvil, kdy £lov£k je sldb. V^k does je§tS nejsme tak sklesli 
a dnes je^t^ nedovoUm, abys ty se klonila do staroSstvi. — >Milo, 
neni toho, pfed nimz jsi se tfisla.c (V torn i my ddvdme MatuSovi 
za pravdu.) »Neni nikoho, kdo by vUdl naSfm §t£stim. Nen( ho 
vAbec, opakuji ti pro vzdy, jen my jsme tu sami se s\n^m kusem 
zifota, sami se zemi pod nohama a sami s prdzdnem nad hlavou.« 

Atheistick^ Credo vyzn(vd ze slov poslednfch. D&kazfi pro n£ 
MatiiS vflbec ani zde nepoddvd. Chce naprostou vlru ve slova sv4 
od sve zeny. Ale z jeho prv]^ch slov vysvltd, ze i sdm l££ivou silu 
niboienstvi, vfry v Boha nepoplrd. N^boienstvi jest »snad k dobru 
cbvil, kdy clov&k je sUb.« Neni ov§em je§t£ nyni, jak df, tak sidb, 
aby t^to sile podlehl. Ale jiz z tSchto slov patrno, jak jeho naprosty 
atheismus podfnd kolfsati, aby v n£kolika okamzicich na to, jak 
hned uvidime, pfiklonil se modlitbou k Bohu. Slova, kter^mi chce 
tu Matu§ snad dotknouti se nauky o pfivodu ndboienstvi: »to 6\ni 
ti, ktefi se sami boji zodpov^dnosti,* jsou zajist6 MilenS i nim tak 
netir6ita a temna, ze neni potfeba jimi tuto se obfrati. Myslim, ze 
sim Matu§ nevi, co jimi chce fici. 

Milena ve sv6 nevSfe, i pi^es malou srd^ku, kteri vznikla mezi 
ni a muzem z toho, ie s jistou Skodolibosti prozrazuje, ie d^cko 
jest nemocno z inklinace zd^dSn^ po otci, jest utvrzena. »Tak prostS 
ji to nyni znf , ze dceruSka je nemocna, tak prostd 1 ' Zddnlivj^ klid 
du§e strachem zmitah^, kter^ vSsti jen brzkou boufi, v^tSi pfedeSI^ch. 

U nemocn6 MiluSky dostavuje se agonie. Smrtein^ kfe6e. Zdenka 
jest polekdna, a jeji atheismus dosavadni se rozplynul. Vraci se k Bohu. 
Hledi u n^ho pomoci pro chor^ dScko. A soudi takto, jak pozdSji 
Matutovi pravi. »B&h jedin^ mfiie MiluSku zachrdnit. On v§ak nevejde, 
kdcje hfich! (str. (101.) A Zd^na md hfich. Myslila na sv^ho svaka — 
Matu^. Za noci takov^m §patn]^m mySI^nk^m povolila. Co uc^ini, 
aby Bfth zachoval dficko? Smiuvi se se sluzkou takto: »Pfijdeme se 
zitra vyzpovidat. Snad n&s Mila zase k MiluSce zavoU, anebo tam 
jen nSco pfineseme . . . led, vodu, obkladky . . .anebo bychom jenom 
vcSly a na nemocnou se podlvaly . . . Vy rozumite, Fany?« A Fany 
rozaml. Ze se chce tak na rychlo jit vyzpovidat, tomu konednS 
rozomime i my. Ale co dile chce, tomu rozum^ji jen ony dv6 plach^ 
zensk^. Patmd n^jak6 n^bozensk^ 6arov4ni. fakksi duSevni podobnosf 
mezi rodnj^mi sestrami, Milu^ a Zd^nou, jest tu zajist6 patrna. Stejnd 
Diklonnosf k tomu trapn^mu zmitdni mezi vSrou a nevSrou. 

Zd^na tedy chce se jit vyzpovidat. Napfed vSak musi dojiti 
od Matu^, sv^ho svaka, odpuStSni. Pfinuti ho ku krdtk^ rozmluvfi 
a Jana pro blaho nemocn^ svede k modlitbfi. Jan se ov§em zdrdhd. 
>Modlete se, budu vim vd66en, ale ode mne nezddejte co podobn^ho.* 
Ale Jan kone£n£ povoli. Dovede ho za ruku k oltAfi. Zd6na klekd. 
Jan stavi se za ni. A ZdSna di takto: »Boze dobn^, dovoliS, aby se 
k tobfi Spatni obrAtila. Za MiluSku, kterd by zemfela bez tv6 pomoci, 
a za sestru Mflu prosim t6 ted. ]A prosfm, jd hfiSnd, jak ty vi§ . . . 
A Jan prosi se mnou. Oba jsme na sebe myshli a oba jsme zhfeSili 
az hrozno . . . V€d6la jsem, pro6 se na mne divi, a v noci jsem pak 
jeSti na to myslila — a jak dasto, boze I Odpust mnfi, odpusf jemu I 
Dej, abychom byli jii fiisti, MiluSce 6isti a Mile 6isti a abychom 
sraih tS prosit ze srdci: NehorSi se na Milu a zachraA ji dSfdtko! 



264 Em. 2dk: 

Nedej zemfiti MiluSce, kteri, je jedinou radosti jejil Smr( mohl bys^ 
ale smiluj se, boie, smiluj se, bo2e ndS, smiluj se, siniluj.« 

Nejprv nSco k modlitbS Zdtoin^. Zabka Zd^na jevi tu ku podivu 
vyvinut^ smysl pro svflj niterni hfich. Prozrazuje, ze jest si toho 
v^doma, ie i proti sv6 sestfe hf/Snou svojf iidosti se prohfe^Ia. 
Platf i o nl kanonick^ axioma: »Malitia supplet aetatem.« 

Jak se m€ni sc^nou touto situace cel^ hry! Oba atheist^, MatuS 
a Zd^na, »sesunuli se< jiz op6t do vfry. ModH se. A MiluSe, kterd 
svojf upfiliSenou zboinosti »podpldcela bohac, v t6 chvili vystoupila 
do naprost^, mraziv6 nev6ry. Vidyf vracejfc se k nemoca^mu dScku 
a vidouc Fany, ana dScko kff2em zehn^, beze slova ji odstriila od 
post^lky. »]eii€ ted citfm led jeji dlanS na sv^tn zirudi! A z ni sam6 
d^chal mrdz. Jejl tvdf, jejl odi, jejf postava, jejf ruce, to vSecko bylo 
z ledu,« svdddila o of pod^Send sluzka. 

Sc^nou, ve kter6 ZdSna a MatuS se modlf, situace op^t vy- 
vrcholena, a na jejfm vrchole konflikt nov^, nejostfejSf. Milena byla 
svfidkem modlitby. A pfekvapiv§i chotS i sestru u oltdfe, slovy nejvy& 
jfzliv^mi posmfvd se jejich dfivdfe v Boha: »Modlila se jehnatalc 
A V §(ienem smfchu df kjanovi: »KIekni, klekni jen, znovy zkrotl^, 
a odffkdvej sv^ pokdni! . . . PfiSel jsi k pozninf, ze nenf Sfastno, 
kazit si takov^ zndmosti? ZbabSI^, zbab£l^. Pos^r sflyl Ve slovech 
py§n^, ale ne2 chvfle mine, lezi ']\i pokofen jako hadr na podlaze ! . . . 
Zradf zenu, diti opustf a plazf se, domlouvd, dolisuje nepfiteli! . . .« 
A ddle jiz pflmo v d^monick6m Silenstvf, jez pflsobi vSf brdzou a 
pi^Sernosti: »Ano, ano, zacpete si u§i, svatou§kov6 . . . rouhdm se, 
vyzyvdm ho, kazfm vim doplakan^ I . . . Vidfte . . . hrozim mu ! 
zenu ho, brdnfm vstup a nepustim ho, nepustim sem ai^ pi^es mfij 
zivoti* (str. 104.) 

Nevim, zda n£kter4 sc^na hrfiznSjSi dojem m£i2e buditi, jako 
tento zdchvat Sflicf Mileny. To hrozn^ rouhdni se jejimu bohul Pro 
takovou >hudbu slov« bylo by tfeba, po cem Nietzsche tou2i — 
nov]^ch u§f. Posluchadstvo normilni bylo by v^ru na utdku z divadla. 
Proti takov;^m f e6em s jeviStfe, byt byla metdna v tvdf bohu faleSn^mu, 
pozvedd protest jiz sama aesthetika. A ndbozenstvi? Opdt tu hrozi 
§ 122. trestnfho zdkona. Co jako zloCin jest nedovoleno v iivotd 
vefejn^m, to pfec i nepflpustno na jevi§ti. 

Po tomto nejvfitSim v^buchu nastdvd opSt reakce. Milena 
v okamziku stdvd se zase v^flci pro sv^ho boha. Uklidnuje se. Slova 
jejiho chotS, ie pro MiluSku nenf vyvdznutf, >leda ie by bfih pfiSel 
a pomohl jf,« vrdtila jf opdt starou vfru. Uvazujef takto: »0n, v§ude 
on. V§em on jedin^ ... A Milu^ka umfrd. — Mohl by pomoci. ale 
nevstoupf k rouhav^ml A ona umfe. — PfiSel by — } Pomftze, jestli — ? 
Pi^ijde? Znovu doufajfcf matka rychle se rozhoduje. Odejde, aby bfkh 
mohl pfijfti. »Ustupuji tobd za jejf zivot. Bude tvd, zachrafi ji podruh^. 
Jd ustupuji.« 

OpSt ten neurdity slib strachujfcl se matky. Jedin6 ldskou» 
§flenou Idskou k dftdti Ize vysvStliti takov^ zmftdnf du§e chorobn^. 
Odchodem Mileny z domu koncf druh^ akt dramatu, v ndm2 viny 
vnitern^ho procesu v§ech jednajlcfch tak vysoko vystupuji. Dramatiky 
viru je zde nadbytek, na ukor nutn^ch ohledfi k normdlnfm nerv&m 
posluchadstva a citfi ndbo^ensk^ch. 



O Boha. 265 

Krdtk^m jedn^nim tfetim dospivd drama k sv^mu zakonfeni. 
Jsou ctyfi hodiny ranni po vedernim zmizenf Mileny. Strach o zivot 
dokon&vajici MiluSky a osud nSkde bloudici jeji matky vlddne tu 
po cel^tn domi. Jedin^ Vordren a stard pani MatuSovd chovaji viru^ 
ic Milena se vrAti. »Ona se vriti,« ujiSfuje Jana, »bud uz klidn^. 
Srdce matky ji pfivede. Af v jak^mkoli zmatku, to zachrdni ji pfes 
v^ko a pokyne ji na jeji misto. Zde se s ni sejdeme, v to vifim 
pem^, jako ze boha jsem prosila o pomoc< (str. 111.). Zd^na uzkosti 
tiaci se do kouta u oltdfiku. 

I Jan jest jii zoufajici. Gni se v]^6itky, ie sv^m jedndnim vyhnal 
z domu svoji zoufajici chof. Jest to »za \ei boha, kterou po Mile 
hodil.« >Bidnd lei byl bflh mflj, kdyz jsem jeho t^zk^m jm^nem 
tlottkl ubohou zenu pfes hlavu,« Tak namiouvd sdm sob^. 

Dobfe vymlouvd mu to Vordren a dokazuje mu, ze sc^na 
jeho u oltdfiku nebyla nikterak vylhanou. >Ty ho uml^ujeS 
z jak^i klamn^ p^chy . . . z faleSniho studu nad nejIidSt^j^im 
V sobe.« A pfekrdsnS pokracuje Vordren ddle: » Vol Am tS k pocti- 
vosti ted, kdy uz v star^ sebeklam (t. j. ze dlovSk dosta^i sdm 
sobe) divno nevfifiS 1 — ie zneuiil jsi pravdy, kdyi se tfi poprv6 
dotkla, ji vyiitdS 12ivosf a ukrutenstvi? Tomu nejhlubSimu, co se 
kdy V tobfe ozvalo a co ti md b^ti vtldcim tonem ted? A zatim 
zase do t6 povrchnosti vracfS se zpdt, kterou, pravda, i jd jsem 
jednou v tob6 iivil, kdyz doufal jsem ji zachrdniti tvou zenu — jak 
selbala v§ak ta p^cha. A ji ubohou strhl ji2 vir a ona . . . padne, 
Jene, bez boha v srdci! Nejsi tu i ty pfisnfi zodpovMen jejimu zi- 
votu za sv6 nitro ? ') Co ji podd§ k opof e ? Sebe ? Sv6 svaly dir6te ? — 
Nestaci, Jene, nezvedneS jimi zlomenou, nevzepfeS do osudu, nepfe- 
nese§ pfes bolesf, ale padne ti, zapfisahdm t£ . . . padne a s ni 
posledni, co mfiie b]^ti jeStfi tv^m §t6stim!« (Str. 114.) 

Pfekrdsnd slova, jimii tu Vordrrn obhajuje potfebu viry a 
jemn^ vydita Janovi, ze on, rozs6vaje neveru v duSi sv6 choti, jest 
pfi6'nou jejiho tragick^ho pddu. Zde Vordren pro nutnosf viry, 
ovSem jen se sv^ho stanoviska, v^^hradne citov^ho, pfimo horuje. 
A nezapomind pfi tom i na sebe. I sebe obzaluje, ie v§echnu tu 
povrchnost sdm jednou ve sv^m pfiteli iivil. OvSem pozd£ ji2, 
pozd£! Ale jsou to slova nejv^§ dojemnd, hodna ust nejv;^mluvn£jMho 
kazatele. Jest to misto, kter^ p. autorovi zasluhuje vSechnu test a 
azoani. 

ZdSna, vyslechnuv^i tato slova, kterd zajist6 i ji se dot^kala, 
citi se sama b^ti pficinou katastrofy. Hledd u sv^ho svaka odpu- 
§ttoi, chce odejeti. 

Vordren : » Nemd, co by vdm odpou§t£l . . . Jsem jist ostatnS, 
ze sv^ srdcem je vdm vdSden, jen ta hlava je tak faleSnS krutd.< 

Zdena: »Neodpustil pfece, kdyi nemfize. Pro6 jsem ho ale tak^ 
Dutila k modlitb^? Vzdyf ta neni pro mufe.« 

Vordren: »Nev6fte, ie by 6asem i muzi nesvSdCilo pokofeni.« 

A kdyz Zd^na vysv^tlila pflvod sv6 viry a modlitby, jak ozvala 
se v ni ta touha, jez ji vedla k oltdfiku a ddle nSkam, kamsi da- 
leko nahoru, znovu i ji Vordren dokazuje potfebu viry. 



') Slova nesnadno srozumitelnd. Snad p. autor chce fici, 2e Jan jest zed 
poviden ve svdm nitru za jeji 2ivot? 

•Vlaifc 1898-99. 18 



266 Em. 2:dk: 

>Jest to ta touha, atom v6£nosti, je2 pne se nahoru a daleko . . . 

>A o torn se vfibec v tomto dotn£ nechtSlo mluvit, a2 se bez 
pfipravy narazilo, a zivot se skdceL Pani Milena je ol^tf . . . jejf 
zdpas kletbou povrchnosti. A ted je marna vSechna Janova mufnosf , 
bolesf ]i nepfekrodi. Nezvedne zlomenou. Nepfevede pfes smrf.« 

ZdSna bez ch^pdnf, ti§e: »Pfes smrf . . .« 

Vordren: >Pfes ztritu poslednfho, pfes v§eho opu§t6n(, pfes 
d^cka smrf na v^§i, odkud, pla^ic do hrobu, usmivala by se do 
nebes. Nebof to je nejvlastn6j§f snaha zivota, aby nebylo boiesti 
V n6m. A ze kolem ni nelze, musf se nad ni . . . Nad bolest ode- 
vzd^nim.« 

Vypisujeme opSt skoro cel^ tento vystup, abychom svSdomitS 
poukclzali na svStI6 body, pot^sujicf a umravnujicf mfsta naSeho dra- 
matu. Jak p£kn6 a pfesv^ddiv^ plaiduje zde Vordren znovu pro po- 
tfebu vfry, nadfije v budouci se shledini a v odevzd^ni se! 

Posledni chvile chor6ho d^cka se bHzi. V torn v§ak vraci se 
i Milena, »v tvdfi dycht^ni i bojdcnosf zdroveii.« »Byl zde?< tdiese 
pdtravS. A s domn^l^m klidem na to iiryvkovit£ vyklddd : »Smifila 
jsem se s nfm . . . Jsem mu jii odevzddna . . . Nebyla bych se 
pfece vrdtila, kdybych mu nebyla do srdce odevzd^na . . . Le2 by 
vyhmatal ... a znovu trestal . . .« 

Brini ji pfistup k MiluSce. A6 nerada, pfece 6\ni jim po vfiH 
a ddle vypravuje: »Ochotn£ mu ji d^m, sly§(§ . . . Ani stinu od- 
poru nebude ve mn6, ba, s usmivdnfm odevzd^m ji jebo sluib^. — 
V6fiS ze jsem dokonce uz i na to myslila, jak ona . . . dernd 
s bllou plachetkou na (^.ele bude mne jednou obslubovati na smrteln^m 
lozi? Takovd daiek^ mySl^nka a napadla mne hned uz po smifenf. 
A tak lehko mi bylo, a i k t6 on se usmal. Je dobr^« (str. 123.). 

Marn£ namdhd se jeji chof, dt6 v^ditku, ze z faleSneho klidu 
nevfiry ji svou pfitomnosti pfi modlitbS Zd^nin£ vyplaSil, znovu v ne- 
vSru ji pfiv^sti. Kaidy jeho pokus selhdvd. »Vysm6jeme se, vysmfi- 
jeme, ie nemime zavazk&, kdyz ani toho nenf, komu byli bychom 
sUbili«; znovu opakuje Vordren. Milena v§ak nedd se vice sv6sti. 
Ba, na chvili usmifuje se i s my§l^nkou, ie klidn^, beze slova od- 
poru MiluSku Bohu odevzdd. Nejjasn^jSf chvile niboiensk^ho vS- 
domi u nf nastala. Vzpomind zesnul^ho sv6ho syndSka Jeof£ka 
a di: »V§ak na §tSsti je bfih, jen2 sbird mrtv^ch duse. A on je 
hfeje, CO je zivf studf, on je dochovdvd a on ho dochovi mnS do 
.sbledini.c 

V rostoucf extasi jako by sama boha jiz vid£la, jen2 shro- 
mazduje kolem sebe mrtv^ »V§e mfize on a jenom dobr6 chce. 
Ndm smrti nenf, pfes ni v^§ nds zvedi, a kazd^ trvd ddle ji. I Je- 
nicek tak trvd, a MiluSka by zfistala, kdyby ji i vzal . . . Ddm mu 
ji a nezapldiu v 2iti . . . Z m^^ch rukou, boie, chce§ li . . . vezmt 
ji! Je jen v tv^ vfili, mdm-li byti sama! VSak py^na dfiv, dH chuda, 
bez d£ti, jd pokorn^ se ddm tv6 svat^ v&li, a £as md plynout v ne- 
ustdl6m diku, ze's vzal, bys zved* a schrdnil doskondrd* (str. 125.). 

Bfih s drtivou pSsti ustoupil v duSi jeji na 6as Bohu Idsky. 
Pevnd vira, ze Milu^ka jist£ ozdravi, zp&sobila na okamzik tuto 
zm^nu. Milena jako by jiz vidSla svoji dceruSku zdrdvu! Ze touto 
sc^nou ubohd matka nejvfce na sympathii poslucha£stva ziskdvd, jest 
na biledni. V^bornfi jest ji t^z pfipravena p&da k tragick^mu konci. 



O Boha. 267 

Pfichdzf stari panf, aby pfipraviia matku na zprdvu o skonu 
^lu^ky. >PomodU§ se se mnou, nei vstoupfS t?m,« df mSkce k nf. 
>PfipraviS sebe k pfijeti toho, o dem nemiS ani zdini.« A Milena, 
T ni'z vira v uzdraveni MiluSky pfeSIa ji2 skoro ve vid§nf, chce znovu 
a dfirazn£ puStSna b^ti k uzdravujlcimu se dScku sv^mu. »Tak 
STato, jak by zrovna ode§el (bflh) . . . Ti§e spf . . . Je krisnA, 
krisQ^ . . .« 

Star^ panf, chtic koneSnS ffci nepokrytou pravdu, df: >S Je- 
nifikem je v nebesfch . . . Vzdej se srdcel Na kolena dlt6! Bflh je 
-dobr^, da ti vSechno n6st.« 

Jan poslednfm v;^buchem znovu rostoud nevSry: >Co bflh! 
]k jsem tul Ke mn£, Mflol O mne se opfi! O mne.« 

Milena uv^domuje si }\i smrt sv6 MiluSky, znovu v d^monick^ 
rozvi§ntof: >Zr^dci! Zr^dci. Ve sluzbS nejv^tSiho. Vyienou mne 
z domu, zahrnou Izemi, jen aby on ji mohl pohodln^ zaSkrtiti ! ! 
Zridci vy vSickni — a ty tarn nahofe z vSech nejpodlej§f.« 

S kletbou bohu sv6mu na rtech Milena klesd a umfrd . . . 

Jan, jeho2 atheismus znovu se tu l^me, void jeStS: »Bo2e, 
nzdrav ji . . . Nenf mrtva . . . Dej jf iivot, boze.« 

>Je konec,< odtuSf Vordren. Opona padd. 

Pfifadili jsme dopodrobna vSechny v]^znacn£j§f sc^ny dramatu 
V t^to uvaze k sob£, aby laskav^ £tendf sdm utvofiti si mohl usudek 
-o torn, na kolik drama p. Hilberta stanovisku naSemu odpovidd £ili 
nic. Jak z cel^ho d£je patrno, problem ndbozensk^, potfebu vfry £i 
jejf zbytecnosf : s Bohem £i bez Boha v 2ivot£, autor zflstavuje ne- 
rozluSt^n^. My ovSem, trvajfce na naprostd potfebfi a nutnosti vfry 
jako fioiadavku zdraviko rozumu, s tfmto nerozlu§tSnim spokojiti se 
nikterak nemflieme. A mohlo by pfece veimi snadno drama vyznfti 
^kkordem kfesfansk^^m, kdyby Milu§e, kterd Bohu kfesfansk^mu ve 
scen^ poslednf byla tak bifzka, v tomto ndzoru setrvala a s odevzda- 
nosd se Tomu, v jehoz ruce slzy na§e tekou, pfijala zprdvu o smrti 
svdho d6cka. 

Autor vSak tomu nechce. Mohlt ov^m beze strachu v^tky 
^ nedflslednosti udiniti s Milenou obrat svflj poslednf k bohu s dr- 
tivou pistf, je2to v popfedf dramatu postavil osobu aduormni^ hyste- 
rickou, bez pevndho ndzoru ndbozenskeho. S takovou Ize jiz kone^nS 
fflzn^ ty man^vry dramatick^ snadno provdd^tJ. Co ndm tudfz nejvice 
vadi, jest nesympatick^ s naSeho stanoviStS pojetf ne§fastn^ Mileny. 

Nad nev£rou MatuSovou ani bychom se nepozastavovali, jezto 
jeho atheismus dostate£nS jest paralysovdn Vordrenovym ndzorem 
o potfeb^ vfry. 

Celkov^ dojem, kter^ po sv^m studiu dramatu p. Hilbertova 

mime, jest asi ten, jako bychom sed§li v noci ve sklenfku, v n^ml 

^exotick^ kvitiny se chovajf. Dusno a tmavo kolem. Jen tam skle* 

oinou stfechou prokmitajf hvSzdy, ddvajfce tuSiti, 2e jsou je§t6 

svMa a jin^, svhii vzduch. 

Myslfme t^2, ze by dojem dramatu na §irok6 poslucha5stvo 
byl t^k^ a nepffzniv^. A pfece jedini zdmSna konce — a kazd^ 
by odchdzel uspokojen. ManS ndm napadd, jak mile dojfmd v tom 
sm^ru sv^m usmii^ujfcfm zakon£enfm nepochopitelng odstrkovan]^ Si- 
midk&v: *]\nf vzduch*. A pfece i tam ta hrflznd mra£na kazd6 
cbvile vzniSejf se vdm nad hlavou a hrozf katastrofou. 

18* 



268 Martin £1. MedAansky: 

Sv^tlo a stln nejsou zde nileiiti rozd&leny. Byli bychom vSalc 
nespravedlivj, kdybychom nechl&li vyznati, ie stavba dramatu sm&li 
a umSlecki opravdu t ois pFekvapila. 

Alitor >Viny> touto pracl formSlai vyrostl jeStS v^^. Kjistjkm 
podivnostem stylu m& autor tak sv^rizn^, jako p. Hilbert, jiz sv6 
prSvo. 

Syti a lisefini jeho mluva, v aSkterjjrcb sc^ich obvykl^m dra- 
matick^m jambem zvonfcf, prozrazuje v§ude velik^ dramatick^ talent 
p. Hilbertbv. A t6 vjtky, ie by aebyl dosti modernl, kdyby v dra- 
matu s probl^meiti niboiensk^m jasog a ur^itS ku kfestanstvi se 
pfiklonil, tuSfm p. aulor by se nelekl. 



Rozbor ceskoslovensk6 otAzky. 

Napsai Martin SI. MedAanuk^. 
(Dokoneenf.) 

ft';^^^]^ lorinsk]? p(5e : 'TMk^ okolnosti n&rodnlho zivota Slovik6 

"^BSffa ^svfitlujf, prod je slovencina jazykem tak milo prostu- 

VKs^iV dovan^m. Die zvukoslovf a formilalch vlastnosii, die 

^I'^T]^ ^''''^^^^''^S'^^^ ^^^ rozmanitosti i pomdru k jtn^m slo- 

EJL^f*:.^ vanskjm jazykfim je to jazyk velmi pozoruhoda^. Vi- 

domosti vSak, kter4 o nfiin mime, jsou maohem bfdn^jSf 

nez o jin^ch jazyclch mnohem menSfch slovaiisk^ch nirodfl, ku pf. 

Slovincfi aneb Lu2ick^ch Srbfl. Minulosf slovessk^ho Jazyka, jakoz 

i nyngjgf jeho stav velmi jest nim nejasn^ ; proto takd vfieobecnd 

otazky, jako na pf. otizka o torn, jak^ mfsto zaujimd v rodin£ 

ostatalch slovanskjrch jazykfl, zflstivi nerozlu&t£na. 

Jako Safaffk (Geschichte der slawischen Sprache und Lite- 
ratur, 1826.), tak pfed aim Dobrovsky (Institutiones linguae slavicae 
dialecti veteris, 1822) a nynf Fiorinsk^ divajl sloveosk^mu jazyku 
samostatn^ mfsto v rodiD^ slovaask^ch jazykfi. 5loven£ina je blii^l 
£e£tin£ nei( kaid^ jin^ slovansky jazyk, ale zaujfmi sv6 osobite, sa- 
mostatn^ misto v rodinfe slovansk^ch jazykfi, tak jako {ie&tina, pol- 
i^tina, fei srbsko-chorvatskd a jazyk rusk^. Sim o sob£ zajlmav^ 
<ikaz veltk£ roz^lfenosti fiesk^ho jazyka u Slovdkfi v XV. — XVIII. sto- 
leti nemflie jeSt^ b^ti dflkazem, ie jazykovi cesk^ a sloveoski^ nS- 
leiejf k t^ie llnguistick^ jednosti. Pfi feienl ot&zky o pom^ni sloven- 
sk^ho jazyka ke druhym slovansk^m jazykfim a zvldSt^ k fesk^mu, 
tfeba pfedevSIm miti na zfeleli cel^ souhrn individuelulch vlastnostf 
jazyka sam^ho, jeho zvukov^. formilnl, syDtaktick6 a lexikilof 
strinky ; vdini vte je, ur6iti s hlediska historicko srovsivaclho stupeA 
charakteri±iti6Dosti oc^ch iadividuelnfch vlastnostf. At je slovensk^ 
jazyk slabs prozkoumdn a probiddn, pfece jest dostate£n£ mnoistvl 
dat, kteri rozhodujf otizku ve prosp&:h originalnosti a samostatnosti 
slovensk^ho jazyka. 

Florinsk^ uvidl pak v 16. odstavclcb rozdfly sloven£iny a 
£eStiny a dokUdd, ie mi jazyk slovensk^ mnoiEstvi pfivodnfch slov, 



Rozbor (ieskoslovenskd ot^ky. 269 

ktei^ch £e§tina nem^. O samostatnosti jazyka slovensk^ho sv6d£l 
i zvliStni zem&pisnd poloha slovensk^ho sv^ta. K sloveu£in£ pfil^hala 
nejen deStina, ale v IX. stoleti st^kala se i s jazykem slovansk]^ 

V Panonii^ a knizectvi Blatonsk6m. Velmi dobfe ozna£uje ten pomSr 
Ludevit Stur, fka: ^Sfilologick^ strdnky je slovendina jednim z hlav- 
nicb jazykfi, bez n&hoi nemozno sestaviti vSeobecnou srovndvaci 
mluvnici slovansk^ch feSi, pon£vad2 sloven£ina zaujfmd prostfedek 
mezi vSemi slovansk^mi nifeiimu ona v tnal^m pfedstavuje vSecku 
slovan^tinu.c Pfihiizejice k nyn^jSi terminologii, mohli bychom fici, 
ze jazyk slovensky je v opravdov^m smyslu slova bezprostfednf ziv^ 
potomek slovansk^ch prajazykfi. 

V nejnovSjSfm seSit^ sv^ho Archivu (Archiv fur slavische Filo- 
logie XX., str. 38 — 40) i profesor Jagi6, kter^ dosud neznal Florin- 
sk^ho knihy, dot^ki se t^to vfici ve dinku »Verwandtschaftsver- 
hMtnisse innerhalb der slavischen Sprachen.< Zadin^: »Jazyky ^esk^ 
a slovensky pojimaji se z pravidla tak, ie jsou jeden ke druh^mu 

V dialektick^m pomSru. Toto minSni m&l v2dy ku pf. Miklo§ic. Jiii( 
vidi tu dva samostatn6 jazyky, pfi iemi soudf spiSe s liter4rn§ hi- 
storick^ho, ano politicko kulturniho hlediska, nezli s jazykov£ho.« 
Potom vypodftdvi s jazykov^ho stanoviska zn^mky, \im\i se d^H 
slovendina od deStiny a doklddi: »Tyto dfliezit^ odchylky slovendiny 
od ceStiny, rovnosti pffzvuku a kvantity oprdvnujf poklidati sloven- 
6inu Jako jednu peruf vedle peruti druh^, celek v§ak povaiovati Ize 
jako jednosf ve skupin^ slovaDsk^ch jazykfl. Podobn^ ot^zky hlu- 
bokeho vyznamu ovSem v prv^ fad^ pffslu§( rozhodovati filolog&m. 
K ot^zce, zdali Slovdci nov^mu spisovn^mu (^esk^mu jazyku dokonale 
rozumfijf , odpovid^ra kladni; abych v§ak nebyl obvifiovin ze strannictvi, 
pod^vdm i z^pornou odpov^cT, kterou jsem dostal od pren£ovsk^ho 
farffe Ondfeje Kmeta (dne 27. listopadu 1897.) Zni doslovnfi takto: 

»Velis, quaeso, in tua elucubratione de lingua litteraria adhuc 
attingere, quod vulgus absolute non potest capere et intelligere mo- 
deroam lioguam litterariam bobemicam. Aliud erat lingua antigua 
seu biblictina, quae erat linguae nostrae proxima, aliud vero moderna 
lingua bohemica. Bohemi procul discesserunt a stirpe slavica com- 
muni et necessarium est, ut ad nos revertantur.« 

Tak uCen^ Ondfej Kmet. Soud nechf si o torn vynese kaild^, 
jaky se mu Kbi ; otizka ta je sub lite, dosud nerozluSt^nd. Vzdyt 
mnozi sni o jedin6 vSeslovansk^ literatufe, jako nd§ u£en]^ Benediktin 
Method Halabala a jinf. 

Privfi V nejnov6j§i dob6 po£al vychizeti v Uhersk^ Skalici nov^ 
niisicnfk »Hias«, redakd Dr. Pavla Blaho, kter^ si vzal za ukol, vroucn^ 
pistovati deskoslovenskou vzdjemnosf a solidaritu a v§ude k ni pomdhati. 
V prv^m ro^nfku 6. 1. (v fiervenci 1898.) pf§e na str. 6. takto : 

*V o'dzce 6eskosIovensk6 kone^nS stojfme na stanovisku na- 
%h buditel&v a vrstevnikflv, ktefi v ka2d^m vdzn^m okamziku ve- 
lik^ kladii d&raz na kulturnf jednotu deskoslovensk<§ho ndroda. Na 
rozvalinich vSech kulturnf ch stfedisk na Slovensku musfme si dvoj- 
ndsobnft pfipomfnati nevyhnutelnosf t6to jednoty, musfme ji ze vSech 
sil p^stovati^ plody naSf spole£n^ kultury ozivovati, abychom ze sv6 
nirodnf i obecn^ lidsk^ mrAkoty a ztrnulosti povstali a dasem die 
sv^ch sil a po£tu dinnfe se suiastnili spole£n^ osvfitov^ prdce cesko- 
slovensk^ho nAroda, a tak i kulturnf price v§elidsk^.< 



270 Martin §1. MedfianskJ': 

V 

Slovdkflm a Cechfim je na v^sosf tfeba nejen du§evni, ale- 
i hmotn6 prav6 vzdjemn6 solidarity. Zidy a Madary vyssdtf Slovdci 
utfkajf do Ameriky — a pfece je bohat^ch, majetn^ch Cechfl dost, 
sv^mu ndrodu oddan^ch, dosti soukromnikfiv i Slechticfiv, kteff by^ 
mohli na Slova^i kupovati panstvf a statky, aby se nedo3tiivaly za 
babku do rukou fidovsk^ch. Kdyby Cechov6 na Slovensku kupo- 
vali reality, dodali by SlovAkflm nov^ sfly, nov6 krve, nov6ho iivota, 
mSli by velikou u6asf na vefejn^ch z^lezitostech, na duSevnim 
i hmotn^m stavu slovenskdho n^roda. 

Slovdct ztrdceji pfldu pod nohama, podmfnky jejich existence 
mizf, Cechov^ nAs mohou vc mnoh^m zachrdniti — co se dostane 
do iidovsk^ch rukou, je ztraceno, a proto nepfestaneme volati, jak 
6infnie uz ddvno: »Date nobis de oleo vestro, quod lampadae nostrae 
extinguuntur.* 

K6i by mfij hlas nebyl hlasem volajicfho na pouki! Vzdyt" 
slovensku pravda je tak jasnd, tak pfesv^d^ujicf, ie ji jen svei^ep^ 
nepfftel nevidl a vidSti nechce. Nevfifime sice, ze by z\d6 a Madafi 
m£U tak siln^ zaiudek, ze by mohli Slovdky pohititi a ztr^viti, ale- 
tfeba se mfti na pozoru a c^initi to, co se u^initi dd! Myslim, ze by 
Cechov6 niceho nenamftali, kdyby Slovdci fekli: »PfijfmAme veSkeru. 
solidaritu s Cechy a pfijfmdme i spisovn^ jazyk 6esk^, zavedeme jej 
i do §koI, jen poesii si nechdme jako zvldStni slovenskou 6dsf na^ 
spolecn^ literatury.* Snad by jim odpov^d^li: »Dobfe, my k tomu 
pfistoupime; piSte si, jak chcete, jen uvedte c^eStinu do §kol, za to. 
vAm vystavfme §koly, gymnasia, akademie.« Takovd shoda je ovSem 
moini. i pravdSpodobna, jen kdyby to nemSlo zase hadek. 

Drazf bratfi Cechov^, vy jste ochotni vystavfiti ndm §koly a 
gymnasia, a my ochotni zav^sti ceStinu jako povinny pfedmSt, ale 
tdzeme se: co pak se nam to dovoli? Vystavte ndm dnes Skoly, 
zejtra ndm je zavrou. Vzdyf si Slovdci zfidili tfi gymnasia; ptdme 
se: kde jsou dnes? Postaviti iesk^ §koly u2 je panslavismus. Takov4 
pomoc, bratff Cechov^, byla by za nyn^jSfch pomSrfl, jako kdybyste 
tisfce hodili do mofe nebo do jfcnu Vesuvu. Jste-li bohati a chcete-li 
na kulturni uCely sv^ penfze obStovati, mfiiete stavfiti iidovsk^ syna- 
gogy, madarskd nebo cikdnskd gymnasia, kathedry pro jazyk oby- 
vatelu Marsu, mfiiete stavSti Os Budavdry a vefejn6 krCmy, ale §koly 
pro Slovdky — Boze, to ne, to nejde, to je ohrozeni stdtul 

Chcete-li v§ak ve prospSch vzdjemnosti, solidarity a blaha Slo- 
vdkfl pfisobiti, mdte k tomu otevfenou cestu a vd66n6 pole. Pfivifite 
ke svym bratrsk]^m prsoum na§i slovdckou mlAdez, aby se na §koUch 
na§ich neodndrodiiovala, poskytnfite jf pomoci, pfilezitosti, aby mohla 
studovati na vaSich v^teCn^^ch SkoWch, poskytujte jim stravu, stipendia, 
nedopouStSjte, aby u nds staly se nedouky a trpaslfky. Ce§i majf 
vyteSn^ realky, akademie, university, na tSch tistavech necht ni§ 
dorost studuje a ten jim bude povd^Cen, ten bude propagovati wzk- 
jemnosf a solidaritu! 

Tak jako je sv. Jan Nepomucky spole£n^ patron Cech i Slo- 
venska, nebof jest tak popuUrnf u nas, ze sotva bys nalezl dMiny, 
kde by nestdla jeho socha nebo nebyl jeho obraz — tak spole£n]^ 
je n^§ zdjem o zachovdni vlastniho jazyka; tento sv. patron a svat^ 
Vdclav postarajf se, aby Slovdci v nerovn^m boji nezahynuli, ale aby 
i\l\ ku cti a sl^v^ Bozi a sv. cfrkve katolick^. 



Rozbor (eskoslovensk^ otizky. 271 

Uvid^jfce V souhm, co tuto bylo fe£eno, opakujeme: z bloubi 
du§e litujeme, 2e se Slov^ci od Cecbfiv literdm£ odtrhli; bylo to 
nejen liter^imi, n^brz i politick^ pochybenf. Ale je to skutek — »fait 
accomplit* a od£initi se ned^; »quod factum, infectum fieri nequit« ; 
proto i bratfi CeSi musf se s timto faktem usmifiti a odpustiti vinu, 
kteri stala se z dobr^ho umyslu a nad6je, ^2e se tim slovensk^mu 
nirodu poslouii. Lze to napraviti, kdyi Cechov^ i Slovdci se vy- 
nasnaii, aby se literdrnfi i politicky neoddalovali, ale sbliiovali, a to 
je mozno £initi, kdyby i kaid^ pro sebe pracoval. 

OvSem tfeba zvl^td ve slovick^m stfedu, Tur£ansk£m sv. Mar- 
tini, pilnS pracovati a povinnosf svou konati, nebof Cechov^ po leta 
bojuji s NSmci v Cechich, na MoravS a ve Slezsku. Nem^me vSru 
kdy na bezv^sledn^ liter&mi hAdky mezi sebou, byla by to sm&Snd 
batracbomyomachia, ale spojme v§ecky sily, abychom se nepMtel&m 
ubdinfli, jak to pfipomfnd vroucf vlastenec a b&snlk Kuzm^ni ve sv^ 
pisoi: >Kto za pravdu hori« krdsn^m refr^nem' 

>Pred ohnivym drakom 
kto vlast zasloni, 
tomu moja pieseA 
sMvu zazvoni.c 

Ze pr^ce mfize bj^ti rflzn^, ale cil jeden, to dosvSd£ujf i ne- 
smrtelni slova p^vce Sl^vy dcery : »Cesty mobou b^i rozli£n^, jenom 
vtili m^jme v§ichni rovnou.« 

Pon£vadf die m^ho ndzoru je nyn^jSf dob6 liplnS nepfim^feno 
pfetf^ti tuto ot^zku a pon^vadz Slovdci od sv^ho spisovn^ho jazyka 
odstoupiti necht^ji: viderint ipsi; literdrni jednotu jim nikdo nafiditi 
nemfiie a proto, in ultima analysi, bude-li to miti dobr^ £i zl^ nA- 
sledky, tim Cecbov6 nebudou vinni, nebof volenti non fit injuria. 
Necbf alespo^ Siov^ci a C^echov^ zijf svorn6, at udriujf mezi sebou 
solidaritu, vzdjemn^ se milujf a podporujf. Kazd^ Slovdk je si v6dom 
tohp, 2e jeho Uska k vlasti nenf nepi^dtelstvim ani k Madar&m ani 
k Cechoslovanfim ; proto Slovak nejl^pe chdpe v^znam slov, kterd 
klasick]^ Demokrit, nSmeck^ filosof Weber, ozna2ii timto pamdtnym 
vjrokem: »Die Libe zur Nation ist von der Liebe zum Vaterland 
derweit entfemt, wie die Zunge vom Herzen.* 

Doufim, ze Slovdci vzdy budou pamStlivi toho, ie jejicb §ir§f 
vlasti neni jen specielnS uhersk^ Slovensko, ale i Cechy, Morava a 
Slezsko, nebof pojem vlasti netvoi^ zemSpisnd £dra, ale ethnografick]^ 
souhm onoho prostoru, ktery jeden a tyz ndrod, bratfi a jedna ro- 
dina po fedi a ndbo2enstvi ob^vd. Jako po cesk^ch luzich ozfvii se 
cesky jazyk a 6esk4 piseii, tak i po slovensk^ch krajicb nechf za- 
znivi stil^ jeji refr^n: 

>Neni to blud, neni to klam, 

zem slovenskou za svou ie mdm; 

neni mi zem^ jako zem^, 

bias pi^frody to void ve mn^, 

proto voldm polem, lesem, 

ie V Slovensku jen doma jsem.« 

A vlastenectvi slovansk^ af naladi ka2d6 slovanske srdce, ze 
^0 zanotuje piseii podobnou: 



272 Mutiii iL HedAanikf : Rtnbor eetkosloTenik^ oliik7. 

>Kde domOT m&j? Kde domoT moj! 
Voda hn£i po InCinich, 
bory Sainf po skatinAcfa, 
V sad£ stkri se z jara kv€t, 
zemsk^ rij to aa pobled, 
a (o je ta krisni zemi, 
zemi £eski domoT niaj!< 
Kde domov muj? Kde domov mnj! 
Tam kde kaidy Inh, Trfoina 
kaidd sosna a v;f£ina 
jsoa d^tinstvi m^bo rije, 
tam kde tento kraj nad kraje, 
je Morava, domov muj! 
Ov£em, le Slovici si to sm£jf jeo soiikrotnS q>fTat, vefejni by 
se jim to sotva dovolilo. Necbat posiln^ni dfivSrou v Doha da}{ od- 
p&rc&in sv^m fisty EMSky Kr^nohorsk^ tuto klasickou odpovM: 
>Pokud vy nim chcete fei i dnSi britt, 
budem' jak ty hory proti vim vidy stiti; 
misto me£u hn6vy, misto StJtu vzdory, 
sefadime mate, sefadime hory — 
ba, to spii ty hory strachem zpitky stoapf, 
nei si vaie hrozby naii vuli koupi; 
ba to spiS ty hory propadnou se v peklo, 
ne£ by naie srdce vaSich ran se leklo, 
ha, to spil ty hory v nebes ddlku zmizi, 
neilj iei svou ddme za tu vaSi cizi! 
Ku potvrzeDl tak krisn^ch slov dokUd&m je§t£ v£tu slovensk^ 
ndrodnl plsoi: 

>Mora od £ierneho k studen^ma Baitu 
Slovan tu od vekov obydlenie mal tu, 
hejl pI5e nim to Kollir, Safarik a Mladen, 
Stovanov neznidi na torn svete 2iadenli 
Uvahu tuto kon^lm slovy nebesk^ch pos)&v, ktefl zv&tovali 
pHchod Boi^k^bo Spasitele past^ffim Betlemskj^m: •Sliva aa v^so- 
stech Bohu a oa zemi pokoj lidem dobr^ vflle.* 



Jirsikfiv vecer. 

yxWirikj^ iterdrnf sekce druistva Vlas( pofidala 20. listopadu t. r. 

n'jBjr^^ oslavu slolet^ch narozeoin biskupa Jana Valeriana Jtrsfka 
'(?jBv^^v ve velk^ dvoraofe ziloiny sv. Viclavski za pNlomDosti 

j^3BtT(®^ vybran^ho obecenstva. Pfflomni byli zejmina: Vojtfich 

^ M ■ - m hrabe Schoenboro; dfikan metrop. kapitoly Dr. Frant. 
Hr4dek; VySehradsky proboSt Dr. Aot. Lenz; general 
a velmistr Mdu Kfiiovnickiho Dr. Vdcl. HorAk; praelati; Dr. Frant. 
Kris! a Msgr. Karel Jaenig; kanovnfci: Jos. Kuchynka a J, Magn. 
Dr. Fr. KryStflfek; universitnf prof. Dr. Jan S^kora; starosta ziloiny 



JirsikAv veder. 273 

prof. Jan Drozd ; kons. rada V^cl. Honejsek ; fardf i Dr. Ant. V<§ek 
a Fr. Pohimek; sekret^f f^du Kfizovnick^ho Fr. Marat; ddle: poSt. 
rada Ant. Cikdnek; feditel Strakovsk^ akademie Dr. Jos. Trakal; 
profesofi : Dr. Mat£j Kovdf , Jan Kalivoda a Jos. Vdvra a pp. : Vaclav 
Kotrba, Cyrill Vlk a jini a jinf, pdaov6 i ddmy. Jako z&stupcov^ 
spolkA k slavnosti se dostavili : za akademickou kongregaci Marian- 
^ou: P. Jemelka Tov. Jez. a Jos. Brunner; za spolek katecbetsky: 
pfedseda Em. Z^k, mistopfedseda Jan Kr&lovec a pp.: Vdcl. Janota, 
Jos. Sprongl, Fr. Halbich, Ant. Penc a Jar. Slavi£ek; za katolick^ 
lidovy spolek : Jos. Sindler ; za akademick^ spolek ArnoSta z Pardubic 
J. S^kora, tecbnik a Karel 6.imsa, pr^vnfk ; za Katolickou besedu 
Hrazinek a Novdk; za f&d sv. Dominika: P. Ambroi ValeS. Mezi 
dimami bylo hojn^ zdstupkyii z Mariansk^ kongregace u^itelek a 
kfesfansko-socialnfch zen a divek. Z okolf K^cova, rodi§t£ oslaven- 
cova, dostavil se Ferd. Schmidt, kaplan z Postupic. 

Slavnostni sbor od J. Pauknera pfednesla s osv6d£enou pfesnosti 
Cyrillskd Jednota Kfiiovnickd, ffzenfm kaplana kfi2ovnika P. Em. 
Pauknera, i byla odmSn£na hojn^m potleskem. 

Proslov, b&sen P. Karla Buriana, kfi^ovnika, v tomto cisle 
>VIasti€ uvefejnSn^, pfednesl akademik Petr PiSl, 6\en katolickdho 
akademick6ho spolku AmoSta z Pardubic. 

Jidrem slavnosti byla fe^ profesora Vdclava Mtlllera: »0 v^- 
znamu Jana Valeriana Jirsika«. Pan profesor v2dy, kdykoliv vefejnS 
vystupuje, dovede upoutati pozornost posluchacfi jak propracovanosti 
latky a u^lechtilym slohem, tak i pffjemn^m pfednesem, a proto i za 
tuto fet dostalo se mu zaslouzene pochvaly. 1k.ei jeho zni u v^tahu 
takto: 

kecnlk V Avodu oavazuje na slova Lamartinova: »Cas jest velik^ 
mofe, kter^ zaplavuje naSe trosky,« uv^df, jak mnoh^ znamenit^ jinak 
mui kles^ v bezedn6 mofe vS^nosti a mizf v ddli jako bludi^ka, a soudf, 
ie to musi b^ti duch v^znamn^ a neobycejn^, jenz dovede vzdoro- 
vati utokfim &isu a jej2 stoletf nov6 nal^zd u vdSdn^ pamSti po- 
tomstva. 

Mezi tyto v^znamn6 mu2e titA fe6nik biskupa a vlastence Jana 
Valeriana Jirsika, o nimi di, 2e na n£m doposud marnS hlodal £as 
a mofe vfecnosti nedovedlo ho pohltiti, ze pfes trosky vrstevnikfl, 
ktefi bludn^mi fanfarami byU uvddSni na prestol nesmrtelnosti, itA 
hrdi jeho pam£(, protoie sv^m pflsobenim si postavil pomnik v srdci 
vd^^nebo desk6ho lidu katolick6ho. 

j^ecnik pravf: »Dnes, na konci v6ku devaten&ct^ho, slavfme 
pam^f stolet^ch narozenin Jirs(kov]^ch, tot dfikazem, ze jeho pam£f 
polozena bude v kol6bku v^ku dvacdt6ho.« 

Potom \i6i V strucn^ch rysech zivot velik^ho biskupa, jeho 
mlidi, dobu studii, jeho pftsobeni v CitovS, Roudnici, Minicich, kde 
zvlaSt^ byl literdrn^ cinn^m. Podavd obraz jeho £innosti v Praze 
a jako biskupa v BudSjovidch, kde celkem pobyl 32 let. Heslem 
cel6ho xivota jeho byla vzneSena slova: »B&h, clrkev, vlasfl /Jim 
zasvStil svftj iivot cel^, je miloval jako prav^ kfesfan, biskup a Cech. 
feecnik podAvA jeStS krAtk^ pfehled jeho biskupsk^ cinnosti, z nii 
mimo horlivou p6ci o vzd^lAni knSiistva a zuSlechtSni vSffdch zvlAStS 
vypocMvi cinnosf vefejnou a lidumilnou. Zminuje se o zalo2en( 
chlapeck6ho semin^fe r. 1854., o zfizeni gymnasia r. 1866., jemuz 



274 Jirsikflv veCer. 

Jirsfk vystav^I budovu a pf i nf chr&m, 6imz postavil si pomnik zboz- 
nosti a vlastenectvi, jehoi zvony po v&ky bldsati budou, co zpfisobil 
iesky biskup Jirsik pro Cesk6 BudSjovice. 

Jirsik byl pro sv6 z^sluhy jak od papeze tak od cisafe 
vyznamendn. Zmi&uje se o jubileum JirsikovS v roce 1881. a Uii 
jeho smrf. 

6.e£iiik pravi : » Veliki duSe jebo, ktei A Idskou objimala vSecbny, 
odletSla V iiadbv£zdii6 kondiny. Prost^ kdmen pfikryl t^lesn6 pozfi- 
statky nezapomenuteln^ho biskupa, kdmen ten v^ak nezavalil nikterak 
jm^no Jirsfkovo. Jm6no Jirsikovo iije ddle, iije viinech znamenit^ha 
biskupa. « 

6.e£Dfk obrad se k v^znamu Jirsikovu a pravi, ie nelze cel;^ 
jeho vyznam iipln^ dolf^iti, protoze celA kniha by nestadila k vyll- 
cenf Jirsikova v^znamu, jenz vepsal jm^no sv6 uMechtil^mi ciny 

V srdce ndroda. Proto chce podati jen nSkolik obrazft, n^kolik 
sv^tl^ch paprskfi, aby obraz biskupa Jirsfka vynikl a v pam^f naSi 
se vStfpil. 

Vyznam Jirsfkflv tkvi v torn, ze heslo sv6 sAm iivofem sv^iTi 
osvSdduje, nabddal je t6i plniti. On udil zndti Boka, cirkev, vlasil 

^e^^nik ukazuje vyznam Jirsikflv pro Boha a cfrkev. Vzpomfn^^ 
ze byl kn^zem bez uhony, ze pracoval s horlivostf pro Boha v dob6^ 
kdy plamen atheistick^ revoluce, kter^ vy§lehl na pfldfe francouz- 
sk6, spdlil kvSt vfry po cel6 Evropfi a b^lf nevfiry rozSffil t^z po 
na§f vlasti. 

Jirsfk vynikal zboznostf, zvld§t£ neomezenou a vroud uctou 
k Rodi£ce Boil P. Marii. Za doklad uvddf fednfk Jirsikova k^zanf, 

V nichz vroucf slova nejsou^pouhou frasi, ale pfesvSddenf z hloubi 
zbozn^ho srdce tryskajfci. Cteme-li Jirsikova k^zani o Pannfe Marii, 
zdfi ndm vstfic mil6 teplo prav6 oddanosti, d&tinn^ l^sky a dfivSry, 
kterA otvfrd srdce, zahffvd je a vlahym sv]^m dechem xozXkvk led 
nedflvSry a zatvrzelosti. 

Proto Jirsik hled^l roznititi knSzstvo i lid k podobn^m ctnostem. 
Staral se tedy, aby vypSstoval knSzstvo Bohu oddan6, u£en6 a hor- 
liv^. NavStSvoval alumn&t, promlouval k alumnfim, zavedl kn£zsk6 
exercicie, dobfe v£da, ze duchovniho osvS2eni potfebi i kn^zi. 

Tak^ o lid svSfeny pedoval, coz dokazuje fednik zpast^fsk^ch 
listfi jeho, jez nabddaji k modlitb£, horlivosti a ctnostem. 

Tfmto usilim a pffkladem sv^m probudil Jirsik katolick^ zivot, 
uzfvaje k jeho oziveni a rozmno2en{ nejen slova, ale tisku. Spisy 
jeho, jez fednik jmenuje, nemfely jin6ho ucelu, nez probuditi a utvr- 
diti n^bo2ensk^ i ndrodni zivot. Biskup Jirsik byl Sifitelem dobr6 
knihy, ji2 v ord. listech doporu6oval, kterou na visitacfch rozdAval 
a kterouii podSloval bohoslovce. 

V tom tkvi tak6 velik^ Jirsfkfiv v^^znam, ze postfehl moc dobr6 
£etby. Biskup Jirsfk, df fe^nfk, ukazuje ndm vyznam dobr^ knihy 
pro cfrkev i vlasf, ulcazuje, ze se ji dobr6 mravy udrzujf, Spatne na- 
pravujf, ze jest velmocf a mfiie se stdti velmocf katolickou. 

^e6nfk obracf se k vlasteneck^ ^innosti JirsfkovS. Pro BudSjo- 
vice a &sk;^ jih byl pffchod biskupa Jirsfka dnem vzki^fSenf. Jirsfk 
nazvdn jist^m ^asopisem biskupem »eminentn6 cesk^m*, tim byl ale 

V prav^m slova smyslu. U nSho nebylo vlastenectvi pouhou frasf, 
u nSho bylo posvfeceno kfesfansk^mi z^sadami. U nfeho nebylo via- 



Jirsikflv veder. 275 

stenectvl hnib6 nisilf, ale vz&jemnd l&ska vSech pod jedinym zezlem 
Kristov^m. 

Proto Jirsik, hdje Cechy, neutiskoval Nfimce, on iddal jen pro 
ty, ktefi byli zkracovdni, pr&vo pfirozen^. Jirsfk volal k svornosti 
a Idsce vzdjemn6 oba n^rody. 

Jako dfikaz jeho vIasteneck6ho sm^Slenf uv^df fe£nfk zalozenl 
cesk^ho gymnasia v Bud^jovicfch. Lf6f t^zkosti a nesndze, s kter^mi 
spojeno bylo otevfeni tohoto tak nevyhnuteln^ho ustavu. Dlouh;^ byl 
to boj, V n£mz kone^n^ pravda zvit^zila. Biskup Jirs(k, vida podporu 
sv^ch diec^sanfl, rozbodl se vystav^ti mimo ustav gymnasijni tak^ 
kostel ku cti dSdice zemS cesk6 a patrona sv. Vdclava, jehoz jm6na 
a §tit m^ly bobumil6mu podniku byti ochranou. 

Dne 22. dubna 1868 poloien zAkladnf k^men za nesmfrn^ho 
ucastenstvf, pf i demz biskup s^m promluvil a pronesi parndtni slova : 
»Rozum a zkuSenost u£f, ie mfize £eskd mlddez ve v^dS prospivati 
jen ve Skole, kde se jf vyklddd v fe^i srozumiteln^, v pfirozen^m 
jazyku matefsk^tn. € 

Kdy2 pak st^tnf gymnasium nepovoleno, vytrval Jirsfk a zi^idil 
cel^ ustav s^m. Ac sAm mnohdy strddal, pfece ukol svfij cestn& 
vykonal. 

kecnik pfest&vd na tomto uryvku Jirsikovy £innosti a pokra- 
^je: N4rod mSl v n6m jednoho z neiv§rn6j§(ch synfl, jehoi v]^znam 
zifi doposud leskem neuhasl^m. V torn pak vidfm zvl^Stnf vyznam 
Jirslkfiv, ze dal vzor praveho vlastenectvi^ kter6 jedin^ mfiie slouiiti 
p6d^ rodo^ a ndrodu, z kter^ho jsme vySli. 

Jest to vlastenectvl u^inn^, kter6 nehledd slov, nepotfebuje 
kadidla pochvaly, nesbini se po potlesku a souhlasu mno2stvi. 

Jirsik ukazuje, ze prav6 vlastenectvf kotvi u vffe, kterA je po- 
sv^cuje, kr^&Ii a sflf, aby neupadio v prospSchdi^sk6 farisejstvf. Jirsik 
jest nim idedlem katoHka vlastence, v 6emz vidf fednfk vrchol jeho 
v^namu. 

kecnik pravi : Doposud metd se duchovenstvu katolick^mu 
a s nfm i v§em katolfkAm desk^m ve tv^f v^tka a urdzka nevlaste- 
nectvi. Odpovlddm: Podfvejte se na Jirsfkal Byl fddn^m biskupem, 
vzomym kn^zem, ktery Boha ctil a cfrkev miloval, a nebyl snad 
dobr^m vlastencem? Jirsik sdm vice pro vlasf vykonal, nez celd sdru- 
zeni muifl, jim2 se pfipisuje nejv6tM v^hlas. 

^ednik doufd, ie brzy shromizdi nis slavnosf odhaleni pomnfku 
Jirsflcovi. Jirsik sice nepotfebuje pomnfku z chladn^ho kamene, pro- 
toze md pomnik nehynouci v srdci kazd^ho katolfka Cecha. Ale 
soudi, ze Jirsfk jest idedlem knSze vlastence, kter^ cfrkve nezradil 
a vlasti nezapomnSl. 

Bohuiel, pravi fecnik, jest u nds doposud zvykem, ze stavfme 
pamitniky tSm, ktefi nds rozdvojujf; nu2e, postavme pomnfk Jirsikovi, 
a ten bude ndm vSem hlisati Idsku, svornost a bratrstvf ! 

K^z idedini snahy Jirsikovy ozdfi plamenem nadSeni zivot vSech 
upfimn^cb katolikfi CechA, aby bojovali, snaiili se a trpSli pro Boha, 
ctrkrc a vlast! 

Po slavnostni fe5i hldsil se k slovu prelat Msgr. Karel Jaenig^ 
jcni s pfitomn^mi sdfilil, 2e v Praze studuje v VII. gymnasialni tfidfi 
prasynovec velik6ho biskupa a vzddvd jmenem jeho i svym vrouci 
diky za tak krdsnou a milou oslavu, jiz dostalo se jeho prastr^covi. 



276 Jirsikflv veCer. 

Msgr. K. Jaenig s onfm prasynovcem prdv6 dnes mluvil a zidal jej, 
aby se oslavy t^to su5astnil, ale marn£. Snaiiv]^ jinoch md plno 
pr^ce pfed sebou a chce ji vykonati, aby zitra ve Skole obstil. 

Na to zaujal fednick^ mfsto mistopfedseda Literdrni sekce, 
uditel Josef Flekddek a detl doSl^ telegramy a pffpisy. Na prvnim 
mist^ ceti pffpis J. M. ndp. Dr. Martina tiihy, biskupa v C Bud6jo- 
vicich. Znf: 

Slovutn^ Pane ! Vzdcn^ pozvdni k vederu, jimi pamdtka Jeho 
Excellend Nejd6stojnSj§iho biskupa Jana Valeriana Jirs(ka v krdlovsk^ 
Praze uct^na byti md, pot^ilo mne velmi, a milerdd bych u£as( bral 
ve slavnosti, pfi kter6 bohatd kniha blahoddrn6ho 2ivota a pfisobeni 
nejddstojn^jSiho biskupa bude otevfena, milerdd bych naslouchal 
vd^dn^m slovfim, jimii zdsluh pln^ zivot nezapomenuteln^ho apoStoI- 
sk^ho biskupa Ifden bude. OpSt pravim, ze k v^znamn^ slavnosti 
z vroucf du^e bych se dostavil, abych o veledinech nejdfistojn^i^iho 
biskupa Jana Valeriana Jirsfka, kter^chz za dobu tficet let blizkym 
sv6dkem jsem byl, slySeti mohl. AvSak nelze mi ufiasti mlti v slav- 
nostnim vederu v den 20. listopadu 1898. pofddan^m, pon5vad2 dru- 
h^ho dne na to 21. listopadu kond se votivnf prAvod v BudSjoviclch 
z cbrdmu Pdn£ kathedrdlnfho do Mariansk^ho chrdmu, kde jsou 
slavn6 sluzby Boii. Prflvod ten skorem jii 200 let se kond ku vdSdn6 
pamdtce, ze velik^ mor tehdAi v Bud^jovicfch a ve vesnicfch okolnfch 
hrozn6 zufici na orodovAni Rodi£ky Bo2f, nejblahoslaven^jSf Panny 
Marie, pominul. — DSkuji slovutn6 Literdrni sekci druzstva Vlasf za 
drahocenn^ projevy licty a Idsky nejdflstojn^jSimu biskupu Janu Vale- 
rianu Jirsikovi a pfeji, aby vSem vzneSen^m snahdm hojn^ho poze- 
hndni Bozibo se dostalo. Poroudeje se do blahovoln^ pHznS chovdm 
Va^i Slovutnosf u zvldStni uctivosti, a znamendm se VaSemu Blaho- 
rodi vidy slufbovoln£ oddan^ Martin Josef Rika, biskup. V Bud£jo- 
vicich, 14. listopadu 1898. 

Zn£ni dalSfch telegramfi: 

Na oslavu velik^mu muzi cel]^m duchem sv^m se k Vdm dru2f 
Kathedrdlni kapiiula Budijovickd. 

K vdS£n]^m ctitelflm biskupa Jirsika, oslavujfcfm pamdtku jeho 
stolet^^ch narozenin, pf ipojuje se kn6z jubildr — Hlinka (Fr. Pravda). 

Pamdtce velik^ho biskupa, upi^mn^ho vlastence, pfedniho buditele 
£esk6ho ndroda, horliv^ho zakladatele £esk6ho Skolstvf, nehynoucf 
Cest. Matice Opavskd, 

Osada, kde vzneSeny a Slechetn^ biskup, oddan^ syn clrkve 
i vlasti jako fardf blahoddrnS pfisobil a pamdtku nezapomenutelnou 
zfistavil, vola: Vd^nd, nehynoucf pamSf. Zdruba, duchovnf sprdvce 
V Kralupech n. Vltavou. 

Pffpisy : 

Slavn6 Literdrnf sekci pofddajicf v pravd6 uSlechtilou slavnosf na 
pamdtku stolet^ch narozenin biskupa J. V. Jirsfka void duchem pi^'- 
tomnd Alba Fortfinovd, uditelka : Zehnej Bfih I 

Redemptoriste u sv. Kajetdna jsouce na misiich a ve mhsHh tak 
zaneprdzdn^ni, 2e jim bohu^el nelze osobnS slavnosti na pamdtku 
velik^ho biskupa a vlastence Val. Jirsika konan6 se su£astniti, dli 
alespoi^ duchem mezi ctiteli jeho, pfipojujice se k provoldni: zv^n£- 
16mu biskupu Jirsikovi budiz nehynouci sldva. Jmenem kolleje P. Karel 
Novdi^ek, minister. 



Jirsikfiv veder. 277 

V ducbu pfipojuje se k V^m, slovutni p^nov^, tak6 n^S spoiek, 
aby oslavil pamdtku velik^ho biskupa Jana Valeriana Jirsika. Mil^ 
Bflh dej naSi vlasti mil^ hojn^ muzfl, z nich2 jednim byl biskup a 
spolu viastenec Jan Val. Jirsfk, aby vzdy vfc a vice pfib^valo mezi 
nAmi muzfl, ktefi svatou v^rou proniknuti, horliv^ by pracovali ke 
cti a chvale Bozf, ku prosp^chu naSeho lidu na ndroda roli d6di£n^. 
V OpavS : yos. Furst, f editel cesk^ho gymnasia a n&m^stek starosty 
spolku na zakliddnf knihoven ve Slezsku, a Dr. Ant, Kubiiek, kate- 
cheta, t. 6. jednatel a pokladnik. 

K dneSni tak zaslouzil6 oslavg stolet^ch narozenin velik^ha 
Cecha, vlastence i biskupa, jenz lid nd§ tak miloval, Jana Valeriana 
jirsika, hNmav6: >2klaf Bfih« zasilA Jednota desk^ho katolick^ha 
u£itelstva. Karel Skultety^ pfedseda; Vaclav Spinka, jednatel. 

Pfecet tyto telegramy a dopisy, promluvil mistopfedseda tato 
slova : 

Veleslavn^ shromdzd^nfi Jednd-li se o oslavu velilr^ch mnit 

nebo velik^ch uddlosti, b^vA zvy kern vedle jin^lrch d&stf programu 

poi^idati i ziwf obraz. SlySeli jsme krdsn^ zp6v, vzletny proslov 

H duchaplnou, srde^nou fee, kterd nim zobrazila 2ivot a pfisobenf 

nczapomenuteln^ho biskupa a scb^zi ndm Jen jeSte, abychom si oslavu 

dntsni doplnili ziv^m obrazem. Uiinime tak v du^i sv6 a v srdci 

sv6m, srdce na§e bude jeviMSm a zrakem du§e sv6 budeme hledSti 

na jeviSt^ toto. V zivotd biskupa Jirsika v^bornS se oAvkii nejdfile- 

zit^j^i doba novych dSjin naSich, doba naSeho obrozenf, naSeho pro* 

buzeni. VSichni na^i nejzaslouzilej§( buditel^ byli bud pNmo soudas- 

nici, vrstevnfci Jirsfkovi, neb odeSli na v££nost nfekolik let pfed nim. 

Pfedstavme si velebnou postavu na§eho sIavn6ho biskupa, vSnden^ho 

vavffnem vd^ku a uzndni, se vzty£enou pravicf, jfz zehnd miI6 vlasti 

a svym podnikfim lidumilnym a kolem n^ho na§e horliv^, dobr^, 

vzne§en6 buditele a vzdejme jim v t^to chvlli hold, jako jsme jej 

vzdali nezapomenuteln^mu Janu Valerianu, Kol jeho postavy stojf 

vyborn^ DaneS a Bradd5, Desolda a Dlaba£, nd§ pfedobr^ Doucha, 

jehoz duch dovedl skl^n^ti se k malidk^m a zaietati orli peruti do 

fi§e Danteovy a Shakespearovy poesie, jfz ndm v stkvS16m ^esk^ni 

rouchu poddval ; vedle n^ho hledf na n4s Dobrovsk^, Dobner a Ehren- 

berger, obklopen historick^mi osobami sv^ch povfdek; po boku m^ 

libezQ^ho pfivce Jablonsk^ho, oba Kamar^ty, za nimi dflmysln]^ Kldcel, 

Kinsk^ a Frost se sv^mi hluchon^m^mi neSfastniky, jimi svfij zivot 

v^ouje, opoddl stojf Krolmus, zamy^len;^ nad popelnicemi a staro- 

iitnostmi; vedle n6ho se zdvitkem nov6 sv6 skladby lahodny nd§ 

mistr Pavel Kfizkovsk^, oba Markov^, Nejedl]^, PeSina, Frant. Faustin 

Proch^ka, FrantiSek Smetana se sv^mi folianty a u^enymi pracemi ; 

rozezn^v^te vUdnou, uSlechtilou tvdf Frant. SuSila, paedagoga ^ezd^e, 

Zieglera a Sychry, hledf na vis stafe£ek Vaclav Stulc, spanilomysln;^ 

Rautenkranc, Vacek Kamenick^ a ndS Vinafick^, jehoz poesie nemd 

CO do klasick6 formy sobS rovn6 mezi sou^asnfky, vidfte zde v t^to 

skupin^ i mu2e v^dy, Stanisl. Vydru a Simerku, Zikmunda a jin^. 

SlavD^ shromdidSnf, ra£iz si co nejzivSji pi^edstaviti tyto muze kn6ze, 

bisniky, u6ence a spisovatele, jejichz jm6na diouho a dlouho mohl 

bych uv4d^ti, radii si je pfedstaviti kolem zehnajfcfho Jirsika, upro- 

stfed stojfciho — a m^me ziv;^ obraz, jenz ndm sch^zel v dneSnim 

slavnostnim vcderu. 



278 Stanovy dru2stva Vlasf. 

Budi^ nejvdMnSjSf dfk a nejvroucn^jSf vzpominka vSem tSmto 
buditelflm a nejv^rnSjSim synflm naSeho ndroda. Ze nepracovali na- 
darmo, o torn svSd^f probuzen^ ndrod a ti buditel^, ktefi v duchu 
jejich pracovali a pracujf. 

Pravim buditele\ nebot o^rod se musl st^le vychovdvat a vice 
neJ kdy jindy v dne^nfch dob^ch budit aby by I probudily a probu- 
-zeny a dovedl rozezndvat dobr6 od zl^ho. 

A 2e duchovenstvo naSe stdle v duchu slavn^ch pfedchddcfl 
sv;^ch pracuje, o torn ndm svJd6i celi pfitomnost a minulost ; o torn 
rozsdhl^ pfedstavy se vybavi, dotknu-li se pouze jmen tfich horliv^ch 
pracovnfkfl. 

^.ednik jmenuje nestory ^esk^ho pfsemnictvi : FrantiSka Pravdu, 
BeDeSe Methoda Kuldu a neohro2en^ho bojovnika za katolickou 
pravdu, uden^ho proboSta Lenze. Potom vyjmenoval za hlu5n6ho 
souhlasu mnoh^ ze sou^asn^ch spisovatelfi a pokracoval: »Vzdali jsme 
hold velik^mu biskupu Jirsikovi, buditelfim zesnul^m i zijidm, a vy- 
konali jsme tfm akt svat^ vd^cnosti. VdSdnost je \hx\x svatou ctnostf, 
tfm sv£t£j§i, dim vice mnohdy na ni b^vd zapomin^no.« 

Naposledy d^koval vSem, ktefi ku zdaru veCera sv^m spolu* 
pfisobenim a vzicnou svou ndvStSvou pfispSli a za boufUv6ho potlesku 
prohldsil slavnost za skondenu. 




Stanovy druzstva Vlasf. 



A) O ii£elu a prostf'edcich. 

§ 1. Uc^elem druistva Vlasf jest vyddvati Casopisy, periodick6 
spisy, knihy a broiury psan6 v duchu katolick^m, zaklidati katolicke 
knihovny, pofddati pfednd§ky a literdrni sjezdy v kter6mkoliv miste 
krilovstvi Cesk6ho, podporovati dobrou literaturu, jakoi i spisovatele, 
pf§ici v duchu katolick^m. Pf i torn vSem se politika vyluCuje. 

§ 2. Prostfedky k tomu jsou: 

Vklady Clenuv, odkazy, dary, Cisty vynos z dasopisu, knih a 
broiur, fond pro zakldddni katolickych knihoven, fond pro katolicke 
spisovatele, knihovni komise, odbor historick]^, filosoiicko-paedagogicky, 
socidln! a literdrni, knihtiskdrna, knihkupectvi a antiquaridt a obchod 
papfrnicky. Pfi torn se podot]^kd, ie provozovdni tSchto podniku neni 
vypoCteno na docileni zisku pro Cleny spolku, jeito ve§kery eventuelni 
v^tSiek v^novdn byti md liCelum spolku. 

B) O iidech. 

§ 3. Udem druistva se muie stdti kaid]/ dobr^ katolik, katolicke 
korporace a vubec vsecky prdvni osobnosti, jei nesleduji cilu proti- 
katolickych. Cleny pfijfmd a vyluc^uje vybor dvoutfetinovou v6t5inou 
hlasu pfitomn]^ch. Vylou£eny dlen mu2e se odvolati k smirdimu soudu. 

£lenov6 jsou: 

a) zaklddajici, ktefi se zavdii sloiiti v pulletnich Ihutdch po 
5 zl. dohromady 50 zl. a neiddati vice kapitdlu sv6ho zp^t. Kdo by 



Stanovy druistva Vlast. 279 

vsak z nich nejd^le do 10 let cely vklad nesplatil, pozbyvi svych 
^lenskych prdv do t6 doby, dokud by cely vklad nesloiil. Chudii za- 
klidajfci dlenov6 mohou se svolenim vyboru spldceti sv6 vklady tak6 
V menSich ^istkich, nejm6n6 vSak 2 zl. roCn6. Clenov^ tito povinni 
jsou odvid^ti vklady sv6 kaidoro^nS bShem sprdvnfho roku, ktery' 
1. fijnem poc^ini; nestane-li se tak, nepozivaji 61ensk]^ch prdv na tak 
dlouho, dokud vkladu sv6ho fddn6 nedoplatili; 

b) dinni, ktefi se do 1. ledna 1885. zavdzali sloiiti v pul- 
letnich Ihutich po 5 zl. dohromady 50 zl. s podminkou, ie svuj ka- 
pitil obdrzi postupne zp^t, az se casopisy drulstva budou vypldceti; 
umrtim dlena cinn^ho pfipadaji dosavadni vklady jeho druistvu; 

c) pfispivajici, ktefi sloii kaidorodnS pfispSvek nejm6n€ 3 zl. 
ve prospftch dniistva; 

d) 6estni, kter6 k nivrhu v]^boru voH bez debaty valnd hromada. 
Vyhody c^lenu ur^uje vybor. 

§ 4. Kaldy tid md prdvo ve valnych hromaddch rokovati a hla- 
sovati, ^initi dotazy a ndvrhy; av§ak ndvrhy musi vyboru pfed fddnou 
valnou hromadou 7 dni, pfed mimofddnou dva dny ohldSeny byti. 
Dile md kazdy lid prdvo voliti vybor a nah16dnouti u pfitomnosti 
jednoho £lena vyboru do listin a knih spolkovych; denove od sidla 
spolku vzddleni, nedostavi-Ii se osobn^ do vain 6 hromady, volf vybor 
pisemne v listS vlastnonidn6 podepsan6m, jeji zaSIou vyboru druistva 
do mistnosti spolkovych. Volebni listiny musi obsahovati liplnd jm6na 
vSech volenych a mohou poddny byti bud* otevfen6 aneb zavf en6. Kdo 
v§ak zasild zavfenou volebni listinu, jest povinen na obdlce napsati 
sv6 jm^no s pozndmkou: > Volebni listina<, aby se jii dfive mohlo po- 
souditi, je-li kdo k volbS oprdvnSn Cili nic; tyto posledni dopisy 
otevrou se pak ve valn6 hromadS a hlasy ve v§ech fddnfi sestaven^ch 
volebnich listindch obsa2en6 budou citdny jako pfitomnych, Pasivni 
volebni prdvo pfislu§i v§em k volbS oprdvnenym Plenum. 

§ 5. Prdv svych nabyvd Clen zaklddajici splacenim prv6 Cdsti vkladu, 
pfispivajici pak splacenim cel^ho sv^ho roCniho pfisp^vku. Prdva 
tlenu zaklddajicich, ktefi 50 zl. fddn6 zapravili, dinnych a Cestn^ch 
trvaji doiivotn^, pfispivajicich za ta 16ta, za n6i pfisp6vky sloiili. 

§ 6. Povinnosti lidu jsou: stanov jakoi i veSker^ch ustanoveni 
valnd hromady Setfiti; zachovdvati velkerd ustanoveni vyboru, dokud 
by nebyla zruSena valnou hromadou nebo smirc^im soudem, zachovdvati 
vyroky smirdiho soudu, splatiti mimo deny £estn6 pfisp^vek Clensk^, 
od jehoi lipln^ho doplaceni osvobozuje jen smrt aneb pfed£asn6 bud 
vylou(!eni neb vystoupeni ze spolku, v kterychito pfipadech zapravi na 
^ensk^ch pfispSvcfch tolik, jak dlouho byl Clenem druistva. Kaidy 
clen jest povinen starati se o rozkvSt druistva a jeho podniku. Kdo by 
dniistvo a jeho podniky jakymkoliv zpusobem poSkozoval, muie b^ti 
2 druistva vylou^^en. 

§ 7. Zdlezitosti druistva fidi valnd hromada a vybor. 

§ 8. kddnd valnd hromada sejde se kaid^ rok jednou, mimofddnou 
svolati muie vybor, kdykoliv toho pilnou potfebu uznd nebo Ctvrtina 
^lenu za to 2ddd. Valnd hromada svold se vyhldskami v Ceski^ch 
»Katolickych Listech* a v mor^vsk^m »Hlasu< uvefejn6nymi, a to fddnd 
valni hromada 8 dni, mimofddnd tfi dny napfed. Tato v§ak muze v po- 
tfebd zvldst6 nutne ihned >ad hoc« svoldna byti. Valnd hromada muie 
rozhodovati o vSech v6cech spolku se t]^kajicich. Ji zejm6na se vyhrazuje: 



280 Stanovy dru2stva Vlast. 

a) vyklddati a m6niti stanovy; 

6) posuzovati ^innosC odstupujiciho vyboru, redakci, administrace 
a expedice, kdyby se tyto uchylovaly od liCelu v § 1. a 2. vytknuteho; 

c) stvrzovati liSty; 

d) voliti spolein^ v^bor mimo pfedsedu, jehoi volba se dSje zvlA^t. 
Zakladatel druistva, kn^z TomdS Skrdle, vyhrazuje sob6 dofivotnf 

vedeni redakce >Vlasti«; po jeho limrtf nebo odstoupeni, nebo ne- 
§etfil-li by stanov a vyplyvajlclch z nich usnesenl, po jeho sezazeni, 
vol! si valnd hromada redaktora bud na jeden neb vice roku, neb 
doiivotn6; v pflpad6 onemocnSni voH -si Tomds Skrdle do5asn6ho 
zdstupce ve srozum^ni s v^^borem. 

e) urCovati plat redaktorum listu od dni2stva vyddvanych, objem 
a cenu ^asopisu, jakoi i knihtiskdrnu, kde by se 5asopisy tiskly. 

f) tvofiti T0z\\tn6 fidy pro redakce, administraci a jin6 potfebn6 
odbory; 

^) urCovati v^t6iek k li^elum v § 1. a 2. vytdenym; 

k) valnd hromada uzavird platn^, je-li pfitomna patina vsech 
dlenu; nese§el-Ii se tento podet, uzavfraji v hodin6 na to platn6 
pfitomnf £lenov6. 

§ 9. a) Vybor sklddd se z pfedsedy, prvniho a druh^ho misto- 
pfedsedy, jednatele a Ctyf Clenu. 

d) vybor voli se na rok a jeho Slenem je vidy i redaktor Vlasti. 

c) k liraddm schdzi se vybor, svoldn jsa pfedsedou, nejmene 
jednou za Ctvrt 16ta; pfejf-li si toho v§ak nejmdnfi tfi c^lenovd vyboru, 
jest pfedseda povineu svolati schuzi vyboru do 10 dnu. 

d) schuze vyboru jsou kompetentnf, je-li pfitomna nadpolovi^ni 
v6tsina vyboru; kaidy lid, nepfijde-li dvakrdte po sob6 do schuze 
vyborove, anii by se ndleiit^ omluvil, pozbyvd lifadu sv^ho a na jeho 
misto nastupuje nejv^tSim postern hlasu zvoleny ndhradnik. Ndhradniky 
voli valnd hromada dtyfi. 

e) vybor vykondvd veSkera ustanoveni valn6 hromady, urduje 
k ndvrhu redaktora » Vlasti « persondl redak^ni, administra^ni, obchodni 
a zdvodni, i jeho plat, jakoi i v]^§i honordfe, formu a papir pro dasopisy 
druistva; rokuje o torn, s k^m by zdhodno bylo vlastni Casopisy vy- 
m^novati a komu pfedplatnd sniziti, nebo Casopisy zdarma ddvati; on 
urCuje program k valn6 hromada a md prdvo Ciniti viSkera nutnd vyddni. 

§ 10. Pfedseda: 

a) zastupuje spolek naproti lifadum a jinym osobdm; 

b) bdf nad tim, aby jednotlivi 6\enov6 vyboru plnili sv6 povinnosti; 

c) stard se o to, aby stanovy a fddy spolku se zachovdvaly; 

d) svoldvd vybor, fidi jedndnl ve schuzich vyboru a dniistva a 
sestavuje k nim pofddek rokovdni, a to k vyborove schuzi sdm, k valne 
hromad6 za souhlasu vyboru.- 

§ 11. Prvni mistopfedseda zastdvd lifad pfedsedy, je-li tento 
zaneprdzdnSn aneb pod^koval-li se. Kdyby tyi pfipad byl u prvniho 
mfstopfedsedy, zastdvd jeho lifad druh]/ mistopfedseda. 

§ 12. Jednatel pfSe protokoly, obstardvd zdleiitosti druistva a vede 
korrespondenci jeho ve v§ech pfipadech, jei nespadaji v obory redakdni. 

§ 13. Sprdvu redakce » Vlasti*, spolkov6 pokladny, pak administrace 
a expedice vSech listu a vubec tiskopisu druistvem vyddvan^ch vede 
redaktor » Vlasti* s persondlem redak(^nim, administrafnim a expedi^^nfm 
jemu podfizenym. 



Rud. Vrba: Hlfdka ndrodohospodifskd. 281 

C) O volbdch a hlasovdnf. 

§ 14. Volby d^ji se zpravidia hlasovacimi listky, mu2e vsak voleno 
byti i pouhou akklamaci, vyslovi-li se pro tento zpusob volby dv€ 
Ifetiny pfitomnych flenu; ostatni hlasovdnf dije se vyzdviienim niky; 
preje-li si toho v§ak nejm6n^ tfetina pfitomnych lidu, hlasuje se listky. 

§ 15. Pfi volbach a hlasovdni vubec rozhoduje absolutnf v^tSina 
hlasujicich; avsak pfi ndvrhu na zm§nu stanov rozhoduje v6tSina dvou 
tfelin pfitomnych. 

D) O smir£im soudu. 

§ 16. Spory vznikl6 mezi dleny z pomSru spolkov6ho vyfizuje 
smirdi soud, do kter^ho ka2dd strana dva duv6rniky ze stfedu lidu 
druistva vyvoli; tito zvoh' si z lidu druJstva pfedsedu; kdyby se v§ak 
D pfedseda soudu nedohodli, jmenuje jej v]^bor. Kazdy takov^ spor 
musi vyboru oznimen b^ti dfive, nei se k volb6 duvSrniku pfikro(^i. 
Kdyby spor povstal mezi v^borem a Clenem, voli rovn^i obd dv6 strany 
svrchu zmln6n6 ^leny smirCiho soudu; kdyby vSak se o pfedsedu 
smir^iho soudu nedohodli, rozhodne los mezi navr2enymi. Pfedseda 
smir^iho soudu ur£l stranim a jejich duv6rnikum das a misto stdni, 
nedostaveni se sv^ddi ve prosp^ch strany dostavivSi se. Z nilezu soudu 
smirdiho neni odvoldni. 

£) ZvlAiktni ustanovenf. 

§ 17. a) Spolek pfestivd, ma-li m^n6 nei 7 lidu, nebo kdyi valnd 
hromada dvdma tfetinami lidu na torn se ustanovi. 

b) Kdyby se spolek rozesel, pfipadne jeho jmeni »Kfesfansk6 
akademii* v Praze, a to odboru vedeck^mu, dokud by nepovstal novy 
spolek, jeni by si obral likol v § 1. vyt6eny. 

§ 18. Protektora spolku voli valnd hromada. 

§ 19. Sidlo spolku jest v Praze nebo v n6kter6m pfedmSsti, 
V praisk^m obvodd policejnim se nal^zajicim. 

§ 20. ftei ceskd jest jednaci a ^esky text tSchto stanov jest 
pavodni a authenticky. 

§ 21. Spolek, stanovy a kaMi zm^na v nich podl^haji zdkonum 
spoldovdni vubec. 

§ 22. Spolkovi sepsini a vyhldSeni podpisuji pfedseda a jednatel 
Vlasti. 




Hlidka nlrodohospodMl 



Obrovskl stdvka v Pafi2i obracela pozornost v§eho sv€ta na sebe. Pafi2sk]^ 
proletariat ukizal, 2e je dobfe organisovdn. U n^ se zddlo, 2e zbraft, za jakou 
dilnictvo povaiuje stivku, ztrici dfivdru Zd^to se, 2e dSlnictvo prohl^dlo, 2e 
ierveni agitltofi, ktefi je obydejnS ku st^vce podn^cuji, s nim hraji haini2nou 
hriL Tak bylo roku 1895. v celdm Pfedlitavsku pouze 205 stdvek v 869 zdvodech. 
SUvkovalo tu 28.026 d^lnikfi, 60Vo veSkerdho d^lnictva. Podnikatel^ ndsiedkem 
ttivek propastili z prdce 1.624 stilvkujicich. Za to dislice r. 1896. znadnS stouply. 
R. 1896. bylo V cel^m Pfedlitavsku 294 stdvek ve 1.403 zdvodech. Stdvkujicich 
biflo 36.114, tedy 63.3Ve vSeho dSlnictva. v fedenych zdvodech zam&tnandho. 
Podnikatd^ propastili z pr^ce 2.142 stlvkujicich. Zdali pak se o n6 Adler nebo 
Ingwer postarali? Stdvek bylo podniknuto i!ipln6 bez vysledku a dSInictvu ku 

>VUt(c 1898-99. 19 



282 Rudolf Vrba : 

$kod6 r. 1895. i^hrnem 99 a r. 1896. 123. Zde vidime, 2e pfes polovina st^vek 
zflstdvi uplng bez v^sledku, a v ostatnich pfipadech povolf podnikateld nepatrn6 
listupky V pracovni dobd a nepatrn^ pfidavky ve mzd£, tyto vymo2eno5ti v§ak 
oby(^ejn6 za krltko po stdvce zase mizi lid tovirnik si pak zase d£li, co se 
mu libi. Proti mocn^m tohoto sv^ta marn^ ]est boj, proti kapitilu a bohatstvl 
2idfi marnd nimaha zbankrotil^ho a o2ebra£en^o kfestansk^ho proletaridtu. 

Pfihl^dneme-li ke stdvk^m, kter^ vypukly v zemfch £esk^ch, vidime 
ndsledujicf fislice: R. 1896. v Cechdch 414, na MoravS 97 a ve Slezsku 9. 

Nejvice stdvek v Cechich propuklo fedendho roku v zivodech krejdov- 
sk^ch, podtem 219. Die toho se krejdovsk^m d^lniktim v 2idovsk^ch konfekcich 
valn6 nedafi. 

Obrovsk^ schodek i!irazovny pro kr^lovstvi Ceskd v Praze ukdzal sv^tu. 
2e ceM lirazov^ zafizeni jest pochyben^. U nets kdy2 se n6co na prospdch 
dSlnictva udifii, md z toho oby£ejn6 u2itek n^kolik prote2ovan^ch Hdi^^ek, a 
li^el zdkona je tim upln£ zmafen. Rakouski byrokracie zmafi takto cil zikono- 
ddrstvf na prosp^ch dSlnictva, pon£vad2 providSni zdkona je naprosto po- 
chybend. Nejdfive se musi zaopatfit n^kolik feditelfl a sprdvnich rzM, pak 
teprv dSlnictvo nebo chudina. Nejdfive se musi vymSfiti fediteli Haubnerovi 
6.000 zl slu2ndho a postaviti mu nddhern^ paldc, a pak teprve se mysli na 
d^lnictvo. 

Foddme zde pfehled lirazov^ho pojiStOvdni. Jest velice zajimav^ a znizorftuje, 
2e i u nds jdeme rychl^m tempem vstfic k prfimyslovdmu rozvoji, a 2e i u nds 
jako V sousednim Ndmecku pomalu tovdrny pohiti vSecku v^robu a zni^l 
veSker^ menSi existence. 

V celdm Pfedlitavsku r, 1891. r. 1895. 

pfihldSenJch zdvodfl 145.309 215.793 

ufednik6 v zdvodech zam€stnan^ch . . 26.900 96.707 

pojistfinych dfilnika proti firazu .... 797.963 1,127.214 

» dfilnic 436.223 531.115 

> niladistvych d^lnikii .... 88.774 107.431 

» » d^veat .... 19.903 14.727 

Vyplacenl mzda ilhrnem 260,676.855 zl. 437,315.385 zl. 

R. 1895. byly sti2eny ilrazem osoby: 

neschopnost ku prdci trvald usmrceni 
po vice ne2 4 nedSle zmrza^eni 

I. pfi zem€d£lstvi a ve ml^nech 383 13 53 

II. drdhy 166 60 146 

III. hut6 196 5 43 

IV. doly, lomy, skWmy 434 26 119 

V. zpracovdni kovu 228 5 10 

VI. strojirny 472 16 27 

VII. chemick^ tovdrny 47 1 16 

VIII. plyndrny, elektrdrny, tovdrny na oleje . . 43 2 5 

IX. tovirny textilni 439 10 32 

X. papirny, tovdrny na zbo2i ko2en^, celuloidu 171 4 16 

XI. zdvody ku zpracovdni dfeva (pily), v^roba 

kartdefi a pod • 436 7 51 

XII. zdvody na v^robu potravin (pivovary a pod.) 381 13 70 

XIII. zdvody krejiovsk^ 31 1 2 

XIV. 2ivnosti stavebni 1080 37 194 

XV. tiskirny 25 — — 

XVI. ']\n6 rfizn^ zdvody 199 3 51 

Tyto dislice sk^taji obraz velice smutn^. Vidfme zde boji§t€, kde do 
roka padne mnoho lidi, odkud vychdzi mnoho mrzdkfi a pfib^d mnoho invalidii 
prdce. Cislice mrtvych u drah a u staveb jsou pfimo d^sn^. Celkem bylo 
r. 1895. zabito pfi prdci 835 lidi. Cisla ta povd21iv6 stoupaji. ByloC usmrceno 
lidi V prdci: r. 1891. 565, r. 1892. 574, r. 1893. 649, r. 1894. 670. 

Po nich zAstalo r. 1895. vdov 483 se 879 nezaopatfen^i ditkami. V cei^m 
Pfedlitavsku byli zmrza^eni r. 1895. 203 lid^. Itato dislice d£sn6 stoupd. Zmrzadeno 
bylo pfi prdci lidi: r. 1891. 105, r. 1892. 120, r. 1893. 115, r. 1894. 116. 

Kterak tislice ta za rok 1895. stoupla najednou na 203, tedy za jedink^ 
rok se zdvojndsobnila, jest ovSem nesnadno vysv£tliti. Jest zndmo, 2e nejvice 
urazfi a zmrzadeni, ne§t6sti a usmrceni stane se v pondSli, den to, kdy se 



Hlidka ndrodohospoddfsk^. 283 

dostavuji nisledky ned£lniho b^feni. To jest zlat^ ovoce t£ch socialistick^^ch 
pitek, schflzi a v§eho toho znemravfiov^ni ubohdho dSlnictva stranou sociiIn€- 
demokratickoa. 

Orazy se celkem hrozn^m zpfisobem mno2i. 

r. 1891. urazA uznan^ch 2.046, urazii oznlmen^ch, ale neuznan^ch 12.532 

* 1892. » » 2 410, > » » » 16.876 
> 1893. > > 3.129, » » > » 22.016 

* 1894. > » 3.585, » » » > 26.689 
» 1895. » > 4.721, > > » » 38.167 

Desn^ tyto dislice sv^ddi, jak se podnikateld, adkoliv mime tak zvan^ 
tovirni dozor a tovlrni inspektory, staraji o bezpe^nost d^Inictva. Nem52eme 
pHpustiti, ie by hrozny tento vzr&st lirazfi mil se diti pouze na vrub neobratnosti 
a nepozomosti pracujiciho dSlnictva, musime tak^ pfi6sti patfi^nou ^Istku toho 
na vrub podnikatelA, ktefi se o bezpe^nost nestaraji. 

D&kazem toho jest pfece, 2e bShem sto let pfipady urazov^ stouply ze 
2.046 na 4.721, ie doiivotni zmrzadeni se zdvojnlsobnilo a pfipady usmrceni 
stoaply ze 265 na 835. 

Ddle vidime na po6tu pfihldSen^ch lirazfi, ale sprivou lirazoven neuznanych, 
jak si plni f editelov^ a vy§etf ujici urazoven po^inaji. Porovnejme £islo 4.721 s ^islem 
38.167! To pfimo kfidi. A^koliv se tedy k urazu pfihldsilo 38 tisic osob, pfece 
aeoznln nikdo za hodna podpory, a jen 4.721 ranSnym, kter^m se podpora 
odfici nemohla, jehko2 by to bylo do nebe volajici, dostalo se z lirazovny 
plata Na t£chto £islicich pozndme ihned princip urazoven : nevyplatime podporu 
rjkomn, kter^ nemd alespofi na polo rozrafenou hlavu, uraienou ruku nebo 
rozdrceni iebra, musime nejdfive hled^ti, abychom zaplatili slu2n6 a diety pintm 
feditelibn a ufednictvu; d^lnictvu dime, co zbude, a kdy2 nezbude, budou se 
ddlat a d61aji se diuhy. 

Pfihl^dneme-1i ku statistice zemi ^esk^ch za rok 1895., dostaneme nl- 
sledQJid £isla: 

Cechy Morava Slezsko 

pocet zlvodfi k poji§t. povinn^ch 83.310 45.421 11 827 

» ofednictva 11.695 4.699 1.460 

> dfilnikfi 357.996 150,390 42.745 

» d^lnic 225 239 118.821 31.503 

> mladistv^^ch ddlnikd . . . 20.651 46.337 9.390 
* » ddv^at . . . 6.974 1.650 764 

Vyplaceni mzda 118,775.775 zl. 44,268.390 zl. 11,951.578 zl. 

Nyni si je§t£ prohlddneme nfikterl £isla v pen6ln6 bilanci lirazoven. 
Vezmdme disla tjfkajici se zemi desk^ch. 

Pfijmy za r. 1895. 

Praha Brno 

pfenos z r. 1894 5,036.872 zl. 2,539.787 zl. 

pfispevky eienfi .... .... 1,733.803 » 813.190 » 

schodek 630.544 > — 

Vydani za r. 1895. 

Praha Brno 

vyplaceni podpory 788.708 zl. 296.201 zl. 

v^lohy pfi vySetfovlni .... 40.179 > 8.238 » 

soudni utraty 3.843 » 1.678 > 

vyiohy sprlvni 176.422 > 71.216 » 

sprlvni pfebytek — » 8.544 > 

Bilance tato pfimo kfidi. 

|ak se V urazovn^ praiskd hospodafi, to u2 patfi pfed forum stltniho 
rivtadnictvi. Jak vehce se li§i od ni dsla lirazovny bmdnskd! Kde2to pra2skl 
urazo?na vyplatila 40 tisic zl. diet na cestu panu fediteli a jeho adjutantdm, 
platila bm^kl pouze osm tisic, to jest obrovsk^ rozdil! Pra2skl urazovna 
vydala na soudy, kde se tabl s d£lnictvem, aby sc nemusilo nic platit, dvakrlt 
tolik, ne2 bm€nskl. Ov§em, kde maji vlldu pfivr2enci socillni demokracie, tam 
^>^ dilnictvu! 

My pak nemlme jin^ho pflni, ne2 aby si ve Vidni v ministerstvu vnitra 
fidini jist6 koterie v tirazovnd pra2skd povSimli a systdmu pana Haubnera 
bny konec ufinili. Rudo// Vrba. 

19* 



284 Vdclav Spadek; Skolsky obzor. 



§KOLSKt OBZOR. 



Pozadavky u6itelstva u nds. — Snahy pro zffzenf §kol nabozen- 
sk^ch. — Sociilni demokrat6 ve Skolnich ufadech v Prusku — 

a u n^s. 

Poiadavky desk^ho uditelstva jsou hlavnd tyto: liprava slu2ndho a zm6na 
disciplindrniho fddu a v nejnov€j§i dobS takd akademick^ vzd£Uni. Otdzka 
siu2n^ho jest u nds stdle v popfedi a bude asi dotud, pokud nebude s1u2n^ 
jt'dnotn^. Kelze se tak^ domysliti dflvodd, prod ni^ miti uditel ve mdstd pfi 
pr^ci z pravidla snadn€j§i a t^ch2 drahotnich pom^rech, ne-li pfiznivSjsich, 
vfitsi sluing nei uditel ve vsi. ZvI^Stfi v posledni dob5, kdy zvj§eny byly platy 
sidtnich ufednikfl a tim i uditelii c. k. cvidn^ch §kol, poukazuje se k tomu se 
strany uditelstva a iidA se uprava podobn^. K tomuto po2adavku chovaji se 
rCizn^ &isopisy rdzn£, vdiSinou v§ak sympaticky, uzn^vajice, ie aspoh pro uti- 
telstvo v nejni2§ich tfiddch platebnich nSco se stdti musi, pon£vad2 z 500 zl. 
obstojn6 ii\i za nyndjsich drahotnich pomSr^^ neize Proti ka2ddmu zv^^Seni 
s1u2n^ho horU' pouze Alf. Stfastn^ z Padafova se svojt, mysUme, mllo ^etnou 
stranou. Ne2 i se strany, kde se oprdvndnost po2adavku tohoto uzndvi, po- 
ukazuje se ku pfeti2eni zemsk^ch financi. Z 16 pfidiny oz^vaji se v u6telslvu 
nSmeck^m hlasy po sestitn^ni Skoly. 

Tresty disciplindrni pro uditele jsou tyto: a) dfltka, b) pfelo2eni na jind 
misto s t^m2 slu2u^m, c) odn^ti jednoho zv^§eni slu2ndho ji2 pfifden^ho, d) pfe- 
lo2eni na misto s niisim slu2n^m, ne v§ak na misto poduditelsk^, e) odn^ti 
pdsobnosti feditele neb fid. uditele, f) propu§t6ni z mista, g) propuSt^nf zesju2by 
vflbec 

Zemski §kolni rada v§ak neni vdzdna na toto pofadi trestA. Tu pouka- 
zuje se k tomu, 2e tresty pod c) a d) uvedenfmi stiiena jest i rodina uditele, 
adkoli se nidim neprovinila. Toff ovSem jest pravda; ale bude asi nesnadno 
ustanoviti tresty takovd, aby ndsledkfl jejich nepocitila tak6 rodina jimi sti- 
2endho. 

Soudime, 2e by bylo dobfe odstraniti pfedevSim smutn£ znlm} § 24. 
Skolniho f^du, (t^lesn^^ trest!) kter^ asi v nej£etn£j§ich pfipadech pfivodi trest — 
uditeli. 

Po2adavek vy§§iho vzdSlini uditelstva se v celku se sympatiemi nesetkdva, 
ano i V listech mladodesk^ch (»N^rodnich L.«, »Neodvisl^ch Listechc) byl 
ostfe tepdn. 1 n^kterii listy u^itelskd k tomu m\6i a po2adavku toho nehdji. 
uzn^vajice, 2e uditelstvu potfebndho vzd<ildni odborn^ho dostati se mfi2e i bez 
vzd^Uni akademick^ho. iidouci ovSem jest, aby listavy uditelsk^ byly fidn£ 
zfizeny. 

Neni nezajimavo, 2e v sam^m uditelstvu se oz^vaji hlasy, 2e se uditelstvo 
samo sni2uje, mluvi-li o sv^m maldm vzd^ldni, a 2e pro po2adavek ten nejvice 
horii listy, kter6 opijvaji sprostotou. 

Snaha po zfizeni §kol ndbo2ensk^ch projevcna nivrhem okresni Skoini 
rady ve Vidni, aby pfi zfizovdni paralelnich tfid bylo 2actvo rozd^lovlno die 
nlbo2enstvi. Pon6vad2 zdkon nikde nepovidd, zdali d€ti pfi rozdSlovdni v pa- 
ralelky die nlbo2enstvi roztfid'ovdny b^ti sm£ji 6 nesmSji, pfed1o2ena v^c 
zemsk^ Skolni radS, kterd nivrh ten schvdlila, ale ministerstvo zastavilo jeho 
provedeni >a2 do dalSiho rozhodnutic. Tu jest nejldpe viddti, jak^ nesnize 
zp{isobuje nejasnost a neuplnost naSeho §kolsk^ho zdkona. 

Ve >VWdnim V^stnikuc se stile objasfiuje, vykUdd a dopl&uje, a pfi 
vsech t^ch foliantech pfiS.ipkd nenalezneme, jak si podinati u vdcech mnohdy 
velice d&le2itych, tak 2e samy lifady Skolni byvaji na rozpadch, jak o torn neb 
onom rozhodnouti. — Liberiini a socialistidti u£itel6 ovSem spatfili v usneseni 
okresni Skoini rady hned iltok na >svobodnou« §koIu, a ve schCizi 9Central- 
vereinu* promluvil socialistick^ uditel Taubler ten obrovsk^ nesmysl, 2e pfi- 
tomnost iidovsk^ch d€ti ve Skole jest prdv€ zdrukou, 2e se tam u6i — pravdd! 
A pon6vad2 pr^ kfestanSti socidlov^ na radnici pravdu nendvidi, proto ie 
cht^ji d£ti 2idovsk^ od kfestansk^ch odd£liti. 

Zajimavi zprdva doSIa z Berlina. M^stskd rada zvolila socialistu Singera 
do §kolsk^ho pfedsednictva, av§ak ministr vyudovdni volbu jeho nepotvrdil. 



Viclav Muller: Hudba. 285 

V dflvodech se pravi: 9Nejnov£j§i ud^losti mne pfitnSly, bych krdlovskou vUdu 

upozornil, 2e osoby, kter6 se hlisi ku strand sociilad-demokratickd, ani do 

mdstskfch Skolsk^ch deputaci ani do pfedsednictva voleny b^ti nesmSjL PA- 

sobnosf t6chto institaci spo^ivd na pfeneseni lifedni £innosti a vztahvje se ne- 

ienom na vn£j§i, nybr2 i na vnitfni z^Ieiitosti Skolstvi. Zvlistd mSstsk^m depu- 

tadm svdfeno jest privo dozora na Skoly a uditelstvo. Pfi torn ovSem tfeba 

pfedpokUdati, 2e jednotlivi £Ienov6 jsou zpibobil^mi a ochotnfmi spolupfisobiti 

T plii6ni tikolu obecndho §kolstvi. Maji tedy, jak jim povinnost uklidi, nejenom 

o to pe£ovatt, aby odrfistajici mldde2.opatfena byla potfebnfmi vddomostmi, 

ale tak^, aby byla vychovina v bohabojn^ a viast milujici ob^ny. AvSak strana 

sodilnd-demokraticki usiluje odstraniti posavadni stdtni a spole^ensk^ fid. Jii 

z tobo vysvitl, 2e jejim pfiviiencAm nem&ie b^ti sv^f eno i!if edni spolupfisobeni ; 

ona jest v z^oadnim odporu proti likolu obecndho Skolstvi. Schlzeji tudi2 jejim 

pfivrienciim potfebnd vlastnosti ku spolupflsobeni v plnSni tohoto ukolu a 

proto za dleny Skolsk^ch deputaci a pfedsednictva pfipu§t6ni bjti nemohou.« 

OvSem ani u nis nejsou socidlni demokratd prdvS vitan^mi dleny ve 
ikolmcb ufadech, avSak zabrlniti volb6 jejich nelze — led jsou-li to uditeld. 
Kdyi minal^ho roku bylo zvoleno ve Vidni do okresni dkoini rady n6koIik 
sodalistd-uciteld, zemskl §koIni rada zru§ila volbu na zdkladd chytfe vyloiendho 
zikona, ie pasivni prlvo volebni pfisluSi jen uditeldm — a zvoleni byli 
nibodou poduditel^. Ale zirovefi schvilena volba uditelky si. Schwarzovd — 
z t^o2 ddvodu, ie mohou b;^ti voleni jeii uditel^. Tento zijttnav^ dvoji 
Tfkiad zpfisobil ovSem vefejnosti pfekvaoeni, ale fcidni ob&ind byli tomu dd- 
vtipu povdddni. A tak i neiiplnosff zlkona m&2e dasem zpflsobiti nico dobrdho. 

Vdc/av Spadek, 

HUDBA. 



Novi saisona hudebnf, kterl se s nastal^m podzimem v naSi hudebni 
Pnha vrdtila a poznovn sind koncertni otevfela, nedostoupila doposud svdho 
VTcfaoln. V§e plyne tich^m klidn^m proudem. bez zvll^tnich vzniSujicich udllosti, 
kter^ch by se mluvilo a je2 by za udllost celd saisony pova2ovlny byti 
mohly. 

Z koncert5 slySeli jsme koncerty komorniho spolku deskdbo, popuUrni 
konceit Um£leck6 besedy, koncert pensijniho fondu sboru a orkestru Ndrodniho 
divadla, koncerty Fr. Ondfidka, mimo n6kter6 menSi koncerty a koncertni 
vciery. 

Celi fada osob a skladeb vystfidala se na podiu koncertnim. Z nich 

nqpozonihodn£j§i byla umdlkvnd-pianistka, Marie Panth6s, kterl udinkovala 

V 48. popoUmim koncertd. Mladistvl um£lkyn6, je2 brzy na to ddvala samo- 

statn} koncert, upoutala pozornost pfednesem hlavnd klasick^ch skladeb. Mdkk^ 

uhoz. kter^m se honosi, jen2 v§ak nepfechlzi v zmdkdilou slabosff, postrldajici 

v^ potfebnd sily a energie, dokonall technika, pfemdhajici s lehkosti i nej- 

bledandjSi obti2e skladby, propracovlni a pochopeni, kter^ z pfednesu vyzirl, 

stavi Marii Panthds mezi pfedni umdlkynd tak dasto zneuznlvandho klaviru. 

Pfi jeji hfe klavir zpivl, pldde, sm6je se i la.4kuje. Pfednesla pfi koncertd Fan- 

tasii a chromatickou fiigu Bachovu s takov^^m pochopenim a pfesn^m rozdlln- 

kovinim polyfonni stavby, 2e neuslySime je tak brzy. Kolik pelu poesie bylo 

vlo2eno do obydejnd skladbidky Mozartovy > Pastoral varid<, past^fskd pisnidky, 

ve skladby Chopina atd. vi ka2dy udastnik. ZvldStni zljem nd§ vzbuzoval pfednes 

skladeb Smetanovych a Fibichovjch v koncertd druhdm, jen2 skorem cel^ byl 

vyhrazen modemim skladatelAm. 

Frant Ondfidek pofddal v Rudolfind dva koncerty s velik^m uspdchem. 
Jeho technika a pfednes jsou vSeobecnd zndmy od dfivdjSka. 

Koncerty komorniho spolku konaly se za spoluiidinkovlni >Cesk. kvartettac, 
ktcrd v]^bomd sehrllo kvartetta Dr. Dvofdka, Beethowena, Mozarta, Borodina a 
Volkmanna. Pfi poslednim lidinkovala jeStd kolloraturni pdvkynd si. Irena §1. Abend- 
rothova, kteri svou vySkolenou technikou zpdvni, vyrovnan^m hlasem a tem- 
peramentnim pfednesem dobyla velikdho uspdchu. Zvll§t6 arie z G. Rossiniovy 



286 Literatura. 

opery »Seniiraniide«, v nii nahromadSno v§ech moin^ch ozdob tp6vnf ch, se 
v$eobecn6 libiia. Mimo to zpivala pisn6 Bizeta, Chopina, Newiadomskiho atd. 

Koncert pensijniho spolku divadelniho pfinesl nSkolik vStSich d&\ vo- 
kdlnich, toti2 mimo zn^m^ velebn^ 2alm Dvofdkiiv a sc^ny z Olaf Trygwason 
od £. H. Griega t6t novinku balladu >Mdjovi noc< od mladdho skladatele 
V. A. Hordka, jehoi prvotina operni, aktovka »Na ve(^er Bi\6 sobotyc, t6§ilase 
pozoruhodn^mu i!isp6chu na jeviStt N^rodniho divadla. Ballada tato jest price 
hudebn^ dosti slab^, nepfin^Sejici zvUStnich mySl^nek hudebnich, jen instru- 
mentace mfsty pfinA&i p^kn^ barvy orkestrilnt a zajimavSj§i obraty. Ostatn6 
celf koncert, ffzen^ p. kap. Angrem, trpSl jakousi maUtnosti v provedeni. 

O N^odnim divadle, kterd v listopadu potato 16. rok sw6 dinnosti, ne- 
chceme se §iroce zmiAovati. Jet naSim ^myslem ji2 pfi§t£ promluviti o n£m a 
jeho produkci operni za minulj' rok ob§irn£ji a dotknouti se pfi torn otizek, 
je2 jsou nyni na dennfm pofidku. 

Proto obmezujeme se pouze na zminku o torn, ie provedeny byly v po- 
sledni dob6 dv6 novinky pfivodni, totii V. A. Hordka »Na ve£er Bi\6 soboty« 
a J. R. RozkoSn^ho >Satanella«, pak celd fada oper nov€ byla nastudovina. 

Ostatn£ stfidaji se na Nirodnim divadle ustavi^nS pohostinskd vystou- 
pent umSIcii v^born^ch i za^tednikA, mnohdy s v^kony velmi slab^mi. Jak^ 
jest jejich i^£el, tdiko v£ru uhadnouti, protole ti, ktefi dobudou skute&dho 
i!isp£chu sv^m pozoruhodnj^m v^konem a talentem, obydejn^ se odmitnoa a 
odchdzeji do ciziny, kde2to ti, kter^ odmitne kritikai vystupuji dlle. 

NejpozoruhodnSjSfm zjevem jsou si. Gabriela a Emilie ChristmannOvy, 
sestry Rusky, kter^ po detSi dobu ji2 na jeviSti Ndrodniho divadla s velik^ 
usp6chem vystupuji. Jsou to um6lkyn€, kter^ sice nevlddnou neoby6ejn^ 
fondem hlasov^m, ale jejich bias Jest nadoby^ej pfijemn^ a v^razu schopn^, 
kolloratura pak na vysok^ stupefi vyvinuta. Zvli§t£ §kdla, chromatick^ passdie, 
at V legatu neb staccatu, ozdoby zpSvn^ vyznivaji £istS a ur£it6. Mimo to do- 
vedou ob£ umSlkynS zachovati pravou umfileckou mini, nevyhleddvajice nikde 
lacin^ho effektu na likor poddni um^Ieck^ho. Nejv6t§i uspSchsklizely um€lkyn6, 
tuSim, V Delibesovfi opefe >Lakm6«, pak vystoupily stfidavS v >Lucii<, »La- 
zebniku sevillsk^m«, >VioIett£< a »Rigolettu«. 

Ostatek v$ak zimni saisona na§e dosti mrtvd se vle^e. Repertoir se z<L- 
platuje, jak prdvg se hodf. Z poslednich, nov£ nastudovan^ch d£l jmenujeme 
je§t£ Lisztovo sc^nicky upravend oratorium »Svatd A12b6ta<, velikolep^ to dflo 
ducha Lisztova, pln^ mohutn^ koncepce a uchvatn^ gradace, je2 v§ak mdl^ 
provedenim a zvlk§t6 docela neoprdvnSn^m rozvle^enim temp se nepotkalo se 
2ddoucfm lisp^chem. Titulni ulohu sv. A12bdty zpivala poprvd si. O. Dvofdkova, 
ji2 vadila vysokd mista tdto partie a pak trochu neklidnd pojeti charakteru svStice. 

Jako ka2doro£ng, vydal i letos p. fid. Fr. A. Subert bro2uru >Patnict^ 
rok Ndrodniho divadla*, v ni2 polemisuje proti vyskytnuv§im se v;^tkdm a za- 
stdvd se mydl^nky druh^ho divaala. Opery celkem jen stru^nd se dot^kd. Ve svd 
livaze o opefe se o torn obSirnSji zminime a sv^ nlzory v t^ pfi£in6 vyslovime. 

Vaclav MulUr. 



LITERATURA. 



anglickA. 

>Mor6B Catholici, or Ages of Faith. By (Kenhelm) H. Digby. With 
a brief sketch of the author and a very complete Alphabetical Index.* Ctyfi 
svazky, imperial 8v» , v^zan^ v pldtn^ 15 dollaru. O dile tomto pravi se, 2e 
nemd sob6 rovn^ho v 2ddn^m jazyku: >This great work has no equal in any 
language.* Je-li tomu skute£n£ tak, nevfme, a£ Kenhelm H. Digby podal timto 
velik^m dOem kus obrovsk6 pr^ce. Toto stkvostn^ Digby-ovo dflo dopo- 
rudih: M. A. Corrigan, arcibiskup z New Yorku; P. J. Ryan, arcibiskup z Fila- 
delRe; William Henry Elder, arcibiskup z Cincinnati; F. Janssens, arcibiskup 
z New Orleansu; Pater Dr. A. F. Hewit, C. S. P.; Reverend J. A. Van Hoomis- 
sar z Mt. Clemens, Michigan; Rev. £. P. Walters z Lafayette, Indiana; Rev. 



Literatura. 287 

A. M. Meili z Clay Centre, Kansas; a t. d., a t. d. Pojednati o >Mores Catholici, 
aneb V6kov€ Tiry« stni(^n6 ani nelze, musil by se podati alespoft cel^ index, 
a i tu bydiom Casopisu tomuto tnnoho mista zabrali. Objednati jej Ize u vyda- 
TOiclc: »P. O'Shea, 19 Barcley Street, New York, N. Y. (United States of 
AiDenca.)« Josef §ef ik Vitinsk^. 



francouzskA. 

Resistance, par Mme Andrd Gladys, in 16, 276 p. Perrin. — Miadd 
divka provinuje se odporem a neposluSnosti k rodidAm, ale odpird state£n6 
zne(ict€ni a diky pen^zfim, je2 poskytne dobrd kmotfi^ka, a diky sv6 pevnd 
T&li dobade si op^t domova i cti. Cetba pffjemnd, ale li^eni optimistickd. Bez 
tlobrd kmotfenky byl by asi konec jin^. Tendence mravni jest zfejmou. 

L'oaYrier libre, par Emile Keller, in 16, 167 p, Lecoffre. — Hned 
TO. po^dtku pravi autor, 2e po cel^ sviij iivot m6\ na mysli osud d^lnikfi a 2e 
chce pfitd&m sv^m d^lnikfim d;iti ndikolik rad. A jsou to rady v pravd6 pM- 
telskd. Upozorduje na mravni nebezpe£enstvi a povzbuzuje, by se navrdtili ku 
kfestaosk^m tradicim prdce, §etrnosti a spole^enstva. Ddlnikfim doporuduje Setr- 
nofit, pricedirc&m spravedlnost a dobrotivost, vSem pak vzdjemnou pomoc 
a lisku. 

Pens^es et portraits, par Claude Char a ux, in 12, 518 p., Padone- 
Lauriel. — Okem pozomjm, vSak klidn^m pohli2i Slechetn^ myslitel, jeni 
i V sttfi sv€m zachoval si neoby(!ejnou sv62est ducha, na pestr^ divadio sou* 
^asnAo iivota. Reilexe tyto, 2l6 vespoiek nesouvisl^, zafad6ny jsou pod n^- 
kobk zihtavi. VSecky v§ak jsou prodchnuty jednim duchem kfestansk^m. Otevfi 
kmhu kdekoliv, vsudy 16 upout^; v§udy pfijme t6 s usmfivem dobr^, laskav;^ 
a dachapln^ pfitel, jeho2 opou§ti§ jen nerad, abys ho brzo zase vyhledal. 

La conscience nationale par Henry Berenger, VIII, 338 p. Colin. — 
Autor sebral v jeden svazek sv^ ^idnky, je2 uvefejnil v rozli^n^ch listech. 
Zviiitd pozoruhodny jsou livahy o tisku a vzd6lan^m proletariat u. 
V knize t^to jevi spisovatel v§ude snahy po spravedlnosti a mravnosti. Pfece 
\iak na mnoh^ch mistech ukazuje pf edpojatost, ano i tajnou zdSt proti katolictvi. 

Sans mari, par Mme V. L e C o z, in 18, 294 p. Colin. — Price tato 
^ytdki nad podobnd studie sou^asn^ho, rodinn^ho 2ivota velikou upfimnosti 
a peSivou snahou vyhnouti se vSemu, dim by mravni cit mohl b^ti ura2en. Liii 
iiyot divky, vychovan^ uprostfed velik^ho sv6ta, jak se oddlvd zcela zdbavlm, 
oidhefeaeleganCiamysH, 2e to v§e postal' k ukojeni srdce a upoutini ducha. 
Miioh^ osoby, 2iv6 a jemnS kreslend, kupi se kolem hrdinky; pohrdi l^kou 
^ tak zfistivd osam6Iou uprostfed ndpadnikd, ale na konec pfece nezfistane 
>bez mu2e«. Vojtfich KameS. 

>Une Corbeille de flenrs ou Recueil de Traits admirables de la puis- 
aace ct de la bont^ de Saint Joseph, par le Rtfv. Pfere O. BischofiT, Rddemp- 
toristc. Bruges et Bruxelles, Soci^td des St. Augustin.« (Kv6tinov^ kosik, aneb 
sbirka podivuhodn^ch rysfl o moci a dobrotS sv. Josefa, sepsal ctihod. Otec 
0. Bischoff, Redemptorista. Brugge a Brusel, Spolednost sv. Augustina.) Tento 
Msaj spis md 130 stran a jest ozdoben m^dirytinou, pfedstavujici sv. losefa, 
a obsahuje na sto povzndSejicich, pe£hv6 sebran^ch uddlosti, je2 nim poutav6 
vypravQje P. Bischoflf. Cil spisu tohoto jest: rozSifovati a posilfiovati d&v6ru 
v€hcich k tomuto velikdmu Sv6tci. Spisovatel di, 2e u6teld cirkevni ani dost 
(0^0 nezdrihali se fici, 2e sv. Josef nemi menSiho postavenf v nebi u Toho, 
nei m^l u N^ho na zemi ve svatd Rodin6 ve sv6m smrtelndm 2ivotS. — Jak 
hojn^bo tedy po2ehnini a jak velik^ch milosti mii2eme se naditi z pfimluvy 
^•Josefa! Spisovatel sloudil v t6to sv€ prdci historickd udilosti, a to takovd, 
kter^ mohou povzndsti ducha a zajimati ctitele sv. Josefa v plnd mife. Po- 
sudek svdj kondime pfinim autorovym, jen2 di: >Daigne Celui pour I'amour 
<luquel nous le publions, en rendre chaque page fdconde en fruits de salut!« 
'Ra62 Ten pro l^ku, ji2to toto uvefeji^ujeme, u^niti ka2dou strinku urodnou 
na ovoce spSsy!) Josef Sefik Vitinsk^. 



288 Literatura. 

ruskA. 

Na krajnSm sjeypro-Tostokje Sibiri. Dioneo, Petrohrad 1895. Autor knihy- 
ill 4 I^ta V Kolymskdm kraji, jen2 je z nejopu§t6n£j§fch na sv6t6. Ohromnd pustd 
krajina, ffdko zalidn6nd divochy. Deset mdisicfl je tu zima. Temperatara pohybuje 
se mezi — 62® a +28* C. Na 100 sa2. je zemfi zamrzli; v \6t€ roztaje jcn nc- 
patrndi. Zera^dSlstvi neni tu vCibec moin^. V listopadu zadini nekone^^ni severni 
noc. V XIX. stoleti, pi§e Dioneo, 2ije tu as 1000 lidi uboh^ 2ivot; neznaji chleba, 
nemaji soli, oh eh zaopatfuji si tfenim, neznaji m^dla, nemaji prddla. Tak zde 
2iji i Rusovd. VSichni jsou v stildm strachu, 2e feka pozdS rozmrzne nebo 2e 
zatopi ti&n6 k chytdni ryb, a pak je n^ledek dSsn^ hlad. Jedinou stravou je 
syrovd ryba bez soli. Misto caje uiivi se kyselinov^ch listi, tabdku zde neni. 
Divochy 6eki. vyhynuti. Rusov^ sem zanesli neStovice, syfilis a kofaiku, tyto 
tfi plody civilisace konaji mezi nimi smrtici dilo. R. 1889. zni^Iy ne§tovice, cel^ 
kmen korjdkii; z (uvanSii zflstal jediny dovSk, z jukagirfl jen nSkoIik. Uplnd 
vymizeni jest otdzkou doby. Kraj je v rukou ne1idsk]^ch kupcA a vypovdzencd. 
Tito jsou hrozni. Sem b^vaji vyslini jen nejhorSi zlodinci, nebot kraj mi pov€st 
»m€sta, dija 2it6lstva neudobnyja.< Je to posledni trestni stanice, nebot ddle 
n^koho vyslati vfibec nelze. Udr2ovati je jest pro obyvatele hrozn^m bfemenem. 
leden vy&duje as 11 — 12 r. m6siCn6. A to v pomcirech, di Dioneo, kdy sami 
2ivi se jen korou, do ni2 divaji pro lepSi chut trochu kyseldho ml^ka. BIi2 
Ni2n. Kolymska 2ije 18 lidf, ktefi musi 2iviti 14 lidi. Vypovgzenec hraje si mezi 
dobrodu§ni^mi a nuzn^^mi divochy na pdna a tripi je hrozn6. >Kdy2 jsem byl 
V Koiymsk^m kraji< pi§e Dioneo, »str61 jeden vyhnanec ditko z pouhd ziovi&le 
do ohnS a upilil je.« Ustfedni spriva nemd moci v kraji, kam poSta pfijde 
jednou za pul roku. A jaki je tato administrace ! Kdysi obdr2el ispravnik N. 
z Jakutska uzenou rybu s listem »vzhledem k nedostatku soli, nebylo-li by roo2no 
ispravniku zav^sti udSni ryb?« Ihned svolal ispravnik obyvatele a nafizuje jim: 
»nesmite vice solit ryby.< Byl lov. Nev6d61i, co si poditi a jak nalo2iti srybami« 
Shnily; musili je jisti, aby neumf eh hlady. A hlad povstal pfec. Kdy2 pfiSel druh^ 
ispravnik, t^zali se ho, ne2 vystoupil: budeme uditi ryby? To je vaSi vSci, od- 
povSdSI ispravnik. M&2eme tedy solit. ^ jak chcete! Soke, solte, volali radosti 
jako bez rozumu. Dali popovi, aby sIou2i1 podSkovaci modlitbu, cel^ den zvonili 
na poddkovini zvony. A od t^ doby fikaji lidd, vypravujice nSjakou udilost: 
to se stalo tu a tu dobu, kdy bylo nafizeno uditi ryby, nebo tu a tu dobu 
potom. V jin^m mistd zbUznil se jednou ispravnik a nafidil, aby ho ctili jako 
boha. A nejen, 2e v ndho lid jako v boha uvSfil, ale uvSfil v ndho i diakon 
mistniho kostela. Tfi Idta trvalo, ne2 tohoto novdho boha odvezli do Vladivostoka 
do bliznice. — A takov^ch smutn^ch, hroznS smutn^ch strinek mi kniha 
Dioneova mnoho. Fr. 2dk. 

Prof, hrab^ L. Kamarovsk^: >tTspSchy my§l6nky mfrn.« 1898. Kniha 
ta nile2i k fad6 spisd, vychizejicich v Moskvd pod zihlavim: >Voprosy nauki, 
iskusstva literatury i 2izni« (Otizky vddy, umSni, pisemnictvi a 2ivota.) Jil pouhd 
jm^no autora, na slovo vzatdho spisovatele v oboru stitni v6dy a profesora 
mezinirodniho priva na moskevskd university, ru^i uplnd, 2e je to price vele- 
cenni. Podivi dSjepisn^ nistin rozvoje ideje miru od nejstar§ich dob a2 do 
naSich dnfi. ZvliStni zfetel vSnovin sou^asnym »spolk&m miru«, kter^ v tak 
hojn^m po^tu a s obdivuhodnou rychlosti §ifi se uprostfed zhoubndho milita- 
rismu — jen2 jest ovSem hiavnim p&vodem jejich vzniku. Dobri polovice knihy 
obsahuje pfehled tak zvan^ch meziparlamentnich konferenci, sji2d€jic]ch se perio- 
dicky, aby dru2nd, v duchu spravedlnosti a miru uva2ovah o tSch paldiv^ch 
mezinirodnich otizkich, kter6 nejvice spole^enstvo ohro2uji. Spisovatel dovozuje, 
2e, a^koli autorita tSchto parlamentirnich konferenci mi v^znam 6st6 morilnf, 
jest u6n jejich nicm^nd zna^n^ a tim dile tim vice bude rflsti, kri^^ejic obezfele 
a state^nS k vytknut^mu cili, jen2 die vyjidfeni belgick^ho ministra Nyssense 
sestivi V neustildm odstrafiovini hrub^ sily utvrzovini vlidy priva.c 

Karel jindfich. 

»l8t6rjja n6v5j§ej r6»8koj literat6ry<. S velik^m potSSenim pro^etli 
jsme tfeti vydini ddjin nov£j§iho pisemnictvi ruskdho, a to od roku 1848. a2 do 
roku 1894. a m&2eme fici, 2e na§i slovanSti bratfi, Rusovd, za tdch 46 let do- 
dSlali se v pisemnictvi velik^ch usp£ch5v. Spisovatel tohoto pou^ndho a velice 
zajimavdho dila, A. M. Skabi^evskij, psal »Ist6rijuc s opravdovou liskou k v€<x 
Kniha jest illustrovani a pfinisi 52 podobizny, co2 ji dodivi velik^ ceny, i ne^ 



Literatura. 28^ 

m£la by sch^eti iidndmu slovansk^mu spisovateli a liter^tu. Studajfci (^esko« 
slovansk^ mlddeii bode zajistd t6i vitanou. Je toliko za 2 ruble. VySla u F. 
Pavlenkova a prodlvd se v knihoskladech (knifnych magazinach) N. P. Karbas- 
mkova, kommission^ra cisafsk^ var§avsk^ university (imper^torskago varSav^ 
skago universiteta) v Var§av6: Novyj Svfit Cislo 69; v PetrohradS (S. Peters- 
burg): Lit^jnyj pereiilok, 46; v Moskvd: ulica Mochovdja, dom Kocha. 

Josef Sefik Vitinsk^. 

LITEVSKA. 

»Oarbe Diewnj ant anksztibes.* (Sldva Bohu na v^^sostech.) »Skarb 
(poklad) dusziu. Roianczius ir Jozeiine kningele su pridejmu wisokiu maldu, 
giesmu, karunku, adynu, kielu kruwinu P. Jesusza ir Kalwarios. Wienolekta 
karta iszpausta. Kasztu ir spaustuwieje Juozapa Zawadzkia. Schvdiil Wiskupasc 
(biskup) 2aniajcziu : Motiejus Wolonczauski. (Dozvoleno cenzuroju 22. fevralja 1863. 
goda.) Wilno. 

>Balsa8 Balandeles* (HIas holubi^^in) arba Maias szaltinelis mylistu Dievo. 
Naujausis spaudimas be »Officium< su dadejimu daugelo litaniju maldu ir giesmiu 
prie panele szvencz. Vilnuje, kasztu ir spaustuveje }. Zavadzkio, 1863. Biskupsk^ 
approbace nese ty2 rok: Iszpausti daleido: Vilnuje 1863 m. Kovas 3 dienoje 
(m. bfezna 3. due). Vyskupas 2emaicziu Motiejus (Mat6j) Valanczauskis, Le£ 
ufedniho dovoleni dostalo se >Hlasu holubi^^inut teprve po 16 letech! Tak 
svdddi »Dozvo1eno cenzuroju 22. fevralja 1879 goda Vilno«. (Str. 592.) V tSchto 
dvoQ ukizkdch z litevsk^no pisemnictvi zfime ji2 mnoh^ rozdily. V prvni knize 
»SUva Bohu na v^sostechf potklvdme se v§ude die vzoru polsk^ho s dvojat^m 
>w<, ve druh6 knize vSak die vzoru ^eskdho vSude s jednoduch^m >v«. V^- 
slovnost jest arci stejnd, uplnS naSemu »v< se rovnajici. 2mudsky (litevsk^) 
biskup, Mat6j Volon^auski, se podpisuje, odpovfdaje pravopisu v prvni knize 
olivan^mu, »wiskupas« (s dvojitym — polsk^m — >w« a mfikkym »!«), v druh^ 
Tsak knize »Hlas holubi£(!in< (Balsas balandeles) se podpisuje >vyskupas« 
a t d. Avsak i rodinn^ pfijmeni Ize na Rusi m€niti, die v^slovnosti toho 
onoho jazyka. Tak polsk^ jm^no Strzelecki nutno psdti rusk^mi pismenami 
»Strtieckij« a t. d. 1 v nov^m pravopise litevsk^m pi§e se biskup >Wolon- 
cxaoskic, > Valanczauskis*, coi jest prav^ litevsk^ jm^no, kde2to Wolonczauski 
jest ipoUt^no. Pro nedostatek mista nem&leme se dal§imi uklzkami zab^vati, 
a kaid^ jazykozpytec si v§e snadno sdm nalezne. NSktefi Litvini chtdji za- 
vesti iii na§e diakriticki znam^nka (psiti mfsto >sz< — §, misto »cz« — £, 
a misto *rz€ — f.) PoUci u^inili zkouSku tu ve >Badengiada«, jen2 jest polsky 
psin, av§ak opatfen veskrze ^esk^mi diakritick^mi znaminky. OvSem ie polsk^ 
snam^nka, je2 na&i v^slovnosti sch^eji, jsou ponechdna, jako: »koSd« (kost-, 
»laka< (louka), >b§d^« ibudou), a t. d. A jako rozdil mezi »cz« (naSim »£€) 
a ><!«, a mezi >sz« (na§im »§<) a *&*, jest rozdil t6i mezi *i* (naSim »2«) a »2€, 
(fehoi si CeSi nejm^n^ vSimaji. Tak »2]e« (zle, ipatndi), >irebi§« (hfibS), >2renica« 
[2fitelnice)» »fr6dlo€ (zfidlo, pramen> a m. j. se nevyslovuji jako >t« (2), ale 
jako polovi^n^ m^kkosti, co2 nim Cecbfim sch^zi. Vfslovnost naSeho >1« jest 
IH ndnieckd: nenit ani tvrd^ ani m6kk6. I v latin£ mdme n6meckou v^slov- 
nost: »mensa« (stfll), vyslovujeme jako NSmci: menza; »consul«, vyslovujeme 
po n€mecku konzul a t. d. Prosim v§ak, pinovd, kde je psdno, 2e >s< se vy- 
slovuje mezi souhl^skou a samohl^skou jako »z«? Sprdvn^ latinsky se 
tcdy stfll nejmenuje men-za, n^br2 men-sa (»s« !) Pro5 Polici a Litvini nepfijali 
podnes veskrze naSich diakritick^^ch znamendk, jest jich hou2evnatost na star^ch 
xvycich a obydejich (vzpomente si na boj mezi >i« a »y<), a pak mnozi, pravim 
mnozi, necht^ji jich zavdsti zdsadn6, pon£vad2 pry kacif, Jan Hus, byl jich 
vynilezcem! Josef Sefik Vitinsk^. 



flAmskA. 

V mal^ Belgii vychizi mnohem vice katolickych novin ne2 v Cechdch, 
Nejdeln^jSf z nich jsou: V Aalstu: »De Denderbode* a »Weekblad van Aalstt. 
VAarschot: >l3e Klok«. V Antverpich: »Gazet van Antwerpen«, »Het 
Handeisblad«, >De Huisvriend*, »Jong Antwerpen*, »Ons Volk«, »La M^tropole«, 
>L'£scaut< a jeSt6 n^koHk menSich odborn^^ch. V Audenaarde: >'tLand van 



290 Literatura. 

Audenaarde*, »De Scheldegalmt ; v Bilsen: »De BUsenaar«; v Boom: >De 
Aankondiger< ; v Bruge: >Burgerwelzijn< ; >Gazette van Brugge«, >La Pafrie<. 

V Bruselu: »Le Courrier de Bruxellesc, >Le Drapeau Beige*, »La Faimlle<, 
>Het Nieuws van den dag<, »Le Patriote«, >Le petit Belge«, »Le XX. Si&cle«, 
»Het Vlaamsche Volk<, »De Vlaming«, »Het Huisgezin« a j. v. V Charleroi: 
>Le Pays Wallon>; v Diestu: »Ga2ette van Diest«. VDoorniku:»Le Courrier 
-de r£scaut<; v Duffel u: >De Familiebode* ; v Elsene: »L'£cho d'Ixelles«; 
v Gentu: »Le Bien Public*, >Het Fondsenblad*, >De Landwacht«, >Het Volk«; 
v Hasseltu: »Le Constitutional*, >De Onathankelijke* ^estnd v;^jimka podob- 
ri^ch jmen), >Stad Hasselt, Aankondigingsblad*. VHerenthals: >Het Kempen- 
land*, >Nieuws en Advertentieblad* ; v Heyst-op-den-Berg: >De Zondags- 
bode*; v Kortrijku: »De Landbouwgalm* ; v Lovini: >Le Demokraat*, 
»Gildeblad«, »Ons Leven*; v Lieru: >Gazet van Lier<; v Le6diu: >DeBien du 
Peuple*, >La Gazette de Li6ge<; v Maldeghem: >'t Getrouwe Maldeghem*; 
v Marche: »L'Agriculteur« ; vMechlinech: »De Ware Volksvriend* ; v Mollu: 
»AnnoncenbIad van Moll*, >Gazet van Moll* , »Weekblad van Moll* ; v Maaeyck: 
»Maasen Kempenbode*, >MaaseyckerWeekblad*; v Namuru: >L*Ami de I'Ordre* ; 
v Neerpeltu: »Mijn Limburg*; v Ninove: »Recht en Vrede*; v Nijvelu: >La 
Gazette de Nivelles* ; v O stende: »La feuille d'Ostende* ; v Peeru: >DeKempen<; 

V Scraing; »Le petit ouvries*; v Sint-Nik olaas: »Het Land van Waas«, 
»De Volksbode*; v St-Truiden: »De Gazette van Sint-Truiden*, »De Tram*; 
v Thieltu: »De Gazette van Thielt*. »De Vlaamsche Kronijke*; ve Verviers: 
»Les Nouvelles Vervidtoises* ; ve Waver: »Le Conservateur* ; v Yperen: 
•Journal d'Ypres*. Z francouzsk^ch, zde uveden^ch novin, jsou t^mSf vSecky 
fl^msk^ho smySIeni. Jest ie§t6 ranoho katolick]^ch novin v Belgii, led nechcene 
byti pfili§ dlouh^mi, uveden^ zajist^ dostadf. 

»6ermaiiia,< m^sidni dasopis, vydavatel H. Diez, Antwerpsche Steenweg, 
9., Brussel. Cetorodni pfedplatnd 10 frankfl. Mdme pfed sebou 1. seSit (z fijna), 
form^tu »Vlasti< o 64 strandch. Z ciziny pfispivaji do »Germanie*: Dr. Richard 
Andr^e z Braunschweigu, Dr. Arndt z Berlina, profesor Dr. Bornhak z Berlina, 
tajny rada profesor H. Brunner z Berlina, profesor Dr. Gaedertz z Berlina, 
Dr. Ad. Lehr z Berlina, prof. Dr. Li^vig z Vratislavi, prof. Dr. G. Witkowski 
z Lipska, prof. Dr. Mdser z Driid'nn, Dr. Oskar Walzel z Vidnfi a m. j. v. 
NSraeck^ ddnky jsou tist^ny velik^m pismem, fldmske jen drobn^m ; lidel dasopisu 
jest rozSifovati u Flamingu >velkongmectvi*. Josef Sefik Vitinskj^. 



BULHARSKA. 

»Malka christomatija ill Sbomik ot razni tvorenija. Proza i poezija. 
Plovdiv, 1889. god. c6na 3 leva. Kdo by cht^l za miio pen^z bliie seznati 
bulharsk^ pisemnictvi, tomu doporudujeme upfi'mnd tuto chrestomatii: jetf v ni 
sn&§ka nejlepSi pr6sy a poesie bulharsk^; a 2e skute£n£ tomu tak, za to ruti 
zajistd jmdno slovutn^ho spisovatele, jen2 ji vydal. Jest to: D. V. Mandov. Kdo 
by neznal z nds Slovanti Mandov^ch spisQ, jako: »Ba§£in iezik* v §esti r&zn^ch 
vyddnich a »Cerkovno Slavjanski 6tanki?< Jos. Sefik Vitinsk]^. 



rumunskA. 

>3Iic vocabalar militar romftn-frances-mso-turc*. Slovnik tento zaslu- 
huje na§i pozornosti proto, 2e podobndho v na§i literatufe nemlme. Jest velmi 
praktick^ a ka2d^mu, kdo by se cht^l pfiu£iti jazyku rumunsk^mu, francouz- 
sk^mu, ruskdmu a tureck^mu, bude t^2 zajist^ vitanou pomdckou. Md tfi diisti; 
cena pouze 90 bani (se^it po 30 banech). ZminSn^ slovnik vySel pod dislem 
105 — 107 V >Knihovn6 pro vSecky* (Biblioteca pentru toti). Adresujte: 
>Storck &: Miiller, Furnisorii curtei regale; 53, Galea Victoriei, 70, Bucuresti.* 

Josef Sefik VitinskJ. 

nizozemskA. 

»De aarde en haar volken*. (Zem6 a jeji nirody.) Ji2 pfes tficet let 
vychdzi po cel^m Hollandsku i v Belgii znim^ a obliben^ dasopis >De aarde 
en haar volken*. Obsah s detn^j^mi vyobrazenimi a dopisy z p^ra slavn]^ch ce- 



Literatura. 291 

sto?itel&v a vzcULlen^ch zemi, sloh jednoduch^ a populirni; to v§e velice poutl 
a fioi list oblibenym. »De aarde en haar volken< s pfilohou >0p den uitkijk« 
vych^ budto t^dn6 o 12 tiskov^^ch stranich aneb v m6si£uich seditech 
as o 50 strandch, 4* formitu, s £etn;^mi a p6knymi rytinami t6hodn6 toiiko za 
10 centfi (n£co rodn£ ne2 10 krejcar^i). Vych^i v »H. D. Tjeenk- Willinki 
V Haarlein«. (Holland.) Josef Sefik Vitinsk^. 

ma5arskA. 

XVI. £vfolyam. A Szent €sal&d, k^pes n6pnapt^U*a. Ji2 patndcte let 
toma, CO vychAzi v BudapeSti »A Szent Csalld« (Svatl Rodina). Pan Wajdits 
Nindor neSetfil v pravd6 nikdy ni^eho, co by slouiilo k ozdob6 knih, jei v jeho 
knihov^m a umileck^m z^vod6 vych^eji. Jeho z^voi v Budapeiiti v IX okresu, 
oiice tnidi, <Hs. 21, zndme ji2 mnohi I^ta, nikdy v§ak jsme se o n6m nezminili, 
zdilr se ndm pfiliS velikym Mad'arem, co2 znameni pfi nejmenSim: £lov6ka ne- 
spravedlivdho vfl£i Slovikiini. Nyni jej poznivdme jako horlivdho katolika, arci 
t^ horliv^ho Uhra £iii v tamni ufedni fedt »Magyara,« av§ak vAiiciho si i6i 
i lidi jinfch nirodnosti. Mimo »A Szent Csaldd«, zamlouvaji se ndm hlavn6 tyto 
u n6ho vySld spisy: >Sz. Jdszef tizztelete,« cena 85 kr.; Nogill, > risztus kove- 
tte.€ 60 kr. Kancze, tdrsulati imik hold, szuz Mdria tiszteletdre, 12 kr. Szeme- 
oyei: Assisi, vagyis Szt Ferencz viselt dolgai, horit^kban, fuzve 20 kr. posta- 
biiTel 22 kr. — R6zsalevelek az 6\6 Rdzsaf^zdrhez. Czinos tiizetke, 61 lap, 
^15 kr. po§tou 17 kr.; a m. j. v. VeSker^, zde jmenovan^ spisy se £tou 
velice p6kn6 i doporadujeme u^icim se mad'arStin6 zvl^t^ »Svatou Rodino,« 
obrizkovf n^rodni kalendlf (cena 30 kr.), jen2 jest z^oben mimo kr^sn^ vy- 
obrazeni t6i vybranou ^etbou. Adresovati Ize pfimo: > Wajdits Ndndor, >Sze(it 
Csalidc kath. kOnyv-ds miikeres-kedds, IX keriilet, Olloi utcza 21-dik szdm, 
Budapest.* Josef Scfik Vitinsk^. 

n^meckA. 

Die katholiscbe Mission. Obrdzkov^ mSsi^nik. Ro^nik26t^, 1897.— 1898. 
Pvantoe 6sel 4 marky. Prdvg jsme si prohl^dli lltd £islo zmindn^ho dasopisu, 
jei jest, jako vidycky, velmi bohato obsahem: pojedndvdt o »sociilnich po- 
m^rech v Rumunsku«, o »zemfel^ch biskupech v roce 1897. « (DokonSeni); 
o >amenck^m kolegiu v Lovani« ; >Zpr<lvy z missii: Cina (Santung, pfehled 
missijnich d6jin)«; »Pfedni Indie (Madura, Sanj^amner)«; »HabeS (Pfi dvofe 
MeoelikovS, Obyieje)«; >Portugalski-v)^chodni Afrika ( Pod-Zambezi )< ; »Zdpadni 
Afrika (Zlatd pobf e2i)« ; >Ji2ni Amerika (Patagonie)< ; >Z rflzn^ch missii< : »Sm6s< ; 
»Pfiloha pro mldde2«; »Utonulci (Die Schinbruchigen)< Dokondeni. Cislo toto 
mi 13 illustrad Casopis tento odebirati Ize pfimo; adresa: » Herder 'sche Ver- 
lagsbachhandlung in Freiburg im Breisgau.« Jos. SefikVitinsk^. 

5 E S K A. 

Filosofie podle zlisad sv. TomdSe Akvinsk6ho od Dr. Jos. Pospi§iIa. 
Cisf dmhi. (Dokon^eni.) 1. V^deck^ v^znam kosmologie Pospililovy spo^ivl 
priv6 vjehou^eln^m asystematickdm zpracovini nejd&le2itejsich v^deck^^ch ot^zek. 

Autor sim pravi: >PfedmSt price tdto jest eminentn6 dtileiitf . . . 
Zkum poslednich pff£in iivota pfirodniho: odkud, tim, k £emu jest tento 
viditeln} 8v6t se v§emi sv^mi nesdetn^mi bytostmi, ji2 sdm sebou pro ka2d^ho 
mysjicibo ducha jest velice poutav^ a zajimav^. A je$t6 poutav£j§im a zajima- 
vdjSim jest zkum tento vnynSjSi dob 6, kde se jim nejgeniiln6j§i duchov^ 
8 nzpjetim viech sil zab^vaji. M&2eme smdle fici, 2e t62i§t6 vSdeckd pr^ce 
Q viech vzddlan^ch nirodA nyni priv6 ve pfirodozpytu zile2i.€ 

Jii tedy pro svfij pfedAle2it^ vddecky pfedm^t mi. Pospi§i1ova kosmo- 
logie velik^ vyznam v^eck^. 

Datti v6deck^ vyznam dila na$eho jevi se v naprosto v^deck^m zpd- 
sobi, jak^ otizky kosmologick^ jsou tu fedeny. 

Modem i pfirodov6da, jakkoli na jednd stran6 ve svdm zvli§t6 empirick^m 
zpytQ sachovivi v^deckost, na druh^ strand ku plndmu rozfeSeni sv^ch, zvli§t6 
'^^nijiich otizek, nedbd v2dy cest prav^ch. 



292 Literatura. 

Modern! pfirodovdda hfeSi na sob£ a vfibec na v£d£, ie, cht^jic na 
z^kladfi sv^ch eropirick^ch fakt feiiti metafysick^ otdzky o poslednich pfi^nkch^ 
vSech v6ci, namnoze nedbd logick^ch, tedy vSdeck^ch zdkonAv a tak do- 
spfvd k v^sledkAm, kter6 ve sv^ch d&sledcich avdd^ji dlov6ka na bezcesti nej- 
absurdn6j§ich bludA. 

Dr. Pospi§il zmocniv se modernich v^zkumflv a pololek pffrodov6dn^ch, 
fe§i ony pfeddleiit^ otdzky v kaiddm smdru v6decky, v§e logicky vyplyvi, 
nikde neni znamenati opomenuti nebo spleteni forem mvslicich, nikde pav£- 
dcck^ho uskoku. Autor sice nezachovdvd u vedeni diikaza pfesnd formy syllo- 
gistick^ stard scholastiky, jakou2 s usp6chem pgstuji iilosofi^ti spisovateld 
i V modernich kosmologick^ch latinsk^ch spisech, nicm6n6 i jeho postup »extra 
formam« jest liplnfi pfesn^, a dasto pro pfedmdt sdm cesta voln^ho dAkazu 
t6m6f vhodnSjSf. 

A s jakou snadnosti a plynnosti provedena tak mnoh^ i spIetitSjSf otdzka ! 
Jest ndkdy pravou pochoutkon projiti cel^ d&kaz autorem mistrn6 veden^. I to 
jest v^raznd zna^ka pravd vSdeckosti a tudii doklad vddeckdho v^znamu dila 
PospiSilova. 

Pfistupuje k tomu je§t6 modernost, jevici se v torn, 2e do sv^ch po- 
jedn^ni a v^vodflv, at ]\i v atomismu 6i v darwinismu nebo pantheisma, autor 
pojal otdzky, je2 nejnov6j§i spisovateld, at tak dime, hodili do dilny myslicicb 
duch& ku zpracovlnt. Aspoi^ jeden liryvek zde uvedeme ukdzkou. >2e darwi- 
nismus skute^nS ni^i fdd mravni a prohlaSuje nejv^stfedndijSi egoismus za jedin6 
oprdvndn^ princip lidskdho 2ivota, dokazuji zfejm6 onino filosofovd, ktefi z dar- 
winskd nauky v§ecky konsekvence pro praktick;^ 2ivot lidsk^ dovozuji. Mezi 
tdmito filosofy na prvdm mist6 svou neurvalosti a brutdlnosti vynikl Bedf. 
Nietzsche a MaxStirner. Nietzsche, vych^eje ze soustavy darwinskd, buduje na 
ni ndzor sv€tov]^ ve vSech mo2nych sm^rech jeho. N^ zde pfedevSim zajim^ 
jeho ndzor o duchovnim a mravnim 2ivot6 (^lov6ka. NynSjSi mravovSda kn^isk^, 
n^bo2enski, ascetickd a filanthropickd postavila pr^ v§ecky mravni pojmy na 
hlavu. VSecky ethickd pojmy a idedly jsou pr]^ nyni lipInS poruSeny a pad^Idny. 
A proto md ftlosofie hlavni a podstatn^ tikol, aby zase napravila tyto poru§end 
a znetvofend mravni pojmy a vr^tila jim zase p&vodni a jedinS sprivn^ v^znam 
jejich. To naz^vd Nietzsche: >Umwerthung aller geistigen und moralischen 
Werthe.« 

Podle ndzoru Nietzscheova bojuji v 2ivot6 nirodfiv o vl^du dv6 diame- 
trying sob6 protivnd morilky, mordlka panskl a otrockd. Jen co siln^ a mocn^ 
(^lov^k, pokud se t^^e, n^rod, £ini, jest pflvodn6 a v pravd6 dobr]^m. 
Vlastnosti a skutky oby^ejndho lidu, jej2 Nietzsche st^dem dobytka naz^vi, 
jsou vesm£s Spatny a bezcenny. 

Z toho patrno, 2e pojem mravnosti mi podle toho ndzoru zcela jin^ 
v^znam, ne2 v jak6m se oby^ejnS na veSkerdm 5v6t6 pojimi. Fysickd a du- 
chovl sila — tot jedin^ mravnost, fysicki a duchovd slabost — tot jedinl ne- 
mravnost. 

»Pdn« jest povznesen nade vSecky mravni zikony a proto slaje takd 
ve iilosofii NietzschovS »nad^lovdikem< (Uebermensch). Ka2dy skutek jeho bez 
rozdilu jest dobr^m. A proto veSkeren 2ivot jeho n^Ie2i sfdfe, je2 s »dobrem a 
zlemt V oby^ejndm slova smyslu neni naprosto v 2ddndm vztahu a styku. 2ivot 
»pdina< jest, jak Nietzsche pravi: »Jenseits von Gut und Bose.« 

ie PospiSil takovd filosofii dovede vitdznS ^eliti, snadno domysliti se 
z toho, CO ji2 fedeno bylo o v6deckosti jeho velikdho dila. 

N6kter6 nedostatky a vady, je2 by snad daly se ve pfi6n€ vddeckdho 
v^znamu kosmologie PospiSilovy vytknouti, nejsou hojny a daji se omiuviti 
nesmirn^m rozsahem Idtky, kteri 2ddd odbornika v nSkolika pfedmdtech na- 
jednou, kde2to jisto, 2e odbornost nejMpe prospiv^ jen ve pfedm£t6 jedindm. 

2. Vyznam sociiini kosmologie Pospidilovy vysvitne z ndsledujiciho. 

Jak autor sdm vyvozuje, duch lidsk^ ve v§ech sv^ch ^innostech jest 
jednotn^, hledi z theorii, jimi2 vysvStluje 2ivot pfirodni, takd dovoditi 
2ivot lidsk^ ve vSech jeho vztazich a projevech. Proto maji theorie kosmo- 
logickd i pro n^§ praktick^ 2ivot pfed&Ie2ity vyznam, jak d^ikaz toho po- 
dlvaji na§e v ncjhlubSich svfch zikladech rozjitfend spole^enskd pomdry. 

Zdle2i-Ii, jak na pf. moderni atomistickd theorie u£i, vSechno pfirodni 
dSjstvo jen v atomech a mechanickdm, nutnosti fysickd podrobendm pohybu, 
pak i £Iov6k jest jen konglomerdtem atom&, kterd se v n£m shiukly bud slepou 
n^hodou aneb — co2 totd2 jest — fysickou nutnosti. Clov6k nem^ duchovd, 
nesmrtelnd duSe, nemi svobody, neni ve svfch skutcich pfi^eten; veSkerea 



Literatura. 293 

jebo iivot jest naprostoa fysickou nutnosti determinovan, priv£ jako ka2di 
jini bytosC pf irodni. V 2ivot6 lidsk^m neni iidn6ho mravniho ani privniho 
fida; vlldne jen fysickd sila. A je-li jednotliv^ dovSk jea konglomerdtem 
atomfi, pak neni i spole^nostlidskl neili samou 6\ souborem tSchto ato- 
fflovfdi konglomer^tfl, kter^ ve ve§ker6 5v6 (^innosti fidi se t^mi2 zdkony rae- 
chanick^o pohybu, jako kaidy jednotUv^ atom. 

A tyto konsekvence, k nim2 vede pfirodov^deck^ materialismus. ne- 
t>mezuji se posluchlrnami naSich vysok^ch §kol a vSdeck^mi spisy naSich 
katbedrov^ch u^encfi, n^brS vn^Seji se i mezi lid, a to nejen v jeho vy§§i a 
Tid(lan6]§i stavy, n^br2 i ve vrstvy nejni2§i: v femesinictvo a dSlnictvo. A jak 
privd tu tento pf irodov6deck^ materialismus pfisobi, vidfme ve hr^izyplndm zi- 
pasu mezi modemim kapltalismem a socialismem. V z^pasu tomto din upln6 
v^host v§em mravnim zdsadim, jen fysickd sila, jen p6stni prdvo spola zipoli. 
Proti hmotn^ sile kapitalismu postavili socialist^ svou hmotnou sila a ^ekaji 
Jen na okamiik. a2 jejich §iky vzrostou a zmohutni tou m6rou, aby mohli kapi- 
talismus rozdrtiti a n^t jeho troskich zbudovati sv&j vybdjen^ socialistick^ stit. 
Tak tedy utv^eji se sociiini pom6ry na podklad^ moderni pfirodovddy, 
pokud se hiisd v€da tato bez vztahu na kfestansk^ nizor svdtov^ aneb do- 
konce pokud se vyhla§uje spor mezi v^zkumy pfirodnich v6d a mezi zisa- 
dami a naukami kfestansk^mi. 

Svoji kosmologii vSak Pospi§il dokizal, 2e mezi skute^n^mi resultityvM 
phrodnich a zisadami kfestansk^mi neni sporu. Tim tedy odstranil nezdrav^ 
podklad, z n€hoi vyrdstaly hrozivd sociilni pomSry. Z toho plyne tedy veliky 
vyznam sociilni iilosoiickdho dila Pospiiilova. Kosmologie PospiSilova pr&hledn6 
a bezpe£n£ ndm dokazuje, 2e dlovSk neni shlukem atom&v a mechanick^m ni- 
jakym strojem, dokazuje, 2e £lov6k neni zvife, 2e dov6k neni snad vyplynutim 
nijak^m podstaty boiskd, dokazuje nim, 2e TvAr^i fiytost v§e, co jest, z ni^eho 
ntinila, 2e iii Bytost o veSkeren sv6t se stard, cel^ sv£t se vSim jedndnim a 
snaienim. at dobr^m 6 zl^m, at tak dime, mi v evidenci. Fatrno, 2e na tako- 
vychto zikladech, je2 ni,m kosmologie Pospi§ilo7a jako nutnd d&sledky roz- 
umovini lidsk^ho dokazuje, 2ivot sociiini zcela jinak se utvifi. 

Velmi p^kn6 pravi autor: »Pfirodov£deck^ nauka kfesfansk^ filosofie 
mi tu ohromnou, v nyn^j§i dob6 namnoze i!tpln£ neznimou a proto je§t6 
neoceninou pfednost pfede vSemi modernimi theoriemi pfirodovSdeck^mi, 2e 
souhlasi co nejkrisn6ji se v§emi exaktnimi v^sledky a v^zkumy nynSjSi pfirodo- 
v€dy a pfi tom pfece ve sv^ch konsekvencich s praktick^m 2ivotem jak 
jednotlivce tak i veSkerd spolefinosti lidskd nejen v 2idndm sporu neni, n^bri 
opa^n€ otviri rou je§t£ bohat^ zdroj pravdho blaha a §t&ti. Materialismus a 
pantheisrous £ini lidsky 2ivot nemoinym, kfestanski pfirodovddecki nauka, 
pokod jest zde v&bec mo2no, zakiidi a §ifi ve sv£t6 lidsky rij. Ze kfestan- 
sk^ho nizoru sv6tovdho neplyne ani jedini nauka, kterl by se nedala v 2ivot 
lidsky uv&ti a kteri by, byv^i v n£j uvedena, nerozldvala po n6m po2ehnini.« 
Z takov^ch v^vod&, je2 doklady nevyvratiteln^mi jsou podepfeny, patrno, 
jak veliky sociilni v^znam mi PospiSilova kosmologie. 
3. A CO fici o jejim v^znamu nirodnim? 

Netfeba ji2 povidati mnoho. Dluino jen to, co fedeno v 2ivotS sociilnim 
vfibec. appUkovati na ni§ 2ivot nirodni a ozfejmi v^znam dila Pospi§ilova 
V pfi(in6 nirodni. 

Autor takto vyvozuje: >Liberalismus a materialismus, tedy nekfestanskj' 
nizor svgtovy, zmohutndl — bohu2el — a zhrdl v nirod6 naSem tak, 2e aspoii 
ve vefejn^m a politickdm 2ivot6 vlidne tdm^f vSemu nirodu a ohro2uje vSecky 
vymoienosti, kter^ch jsme se po tak dlouhd mozolnd prici sotva domohli. 
Matenalisrous a pantheismus otrivil namnoze naSe §kolstvi, stfedni i vysokd, 
otiivil naSi vSdu, na§e um6ni, zejmdna na§e ^asopisectvo, ni§ spoikov^ i ve- 
fejnj 2ivot, otrivil velikou £ist naSi intelligence. Na§e intelligence, zvliStS 
mladii jeji dorost, odcizuje se stile vice kfestanstvi a jeho 2ivotu, a to asi z td 
p^tiny, pondvad2 nezni dobfe nauky kfestanskd, nezni ji vddecky a nevi, 
jakoQ krisu a velebu v sob6 chovi. Namluveno ji, 2e nauka kfestanski s v£- 
dami profinimi vilbec a se pfirodov^dami zvliStd jest v zisadnim odporu. 
Kdyby se v§ak vlastnim studiem jen pon^kud hloubdji ponofila v nauku tuto, 
jist6 by se pfesvdddila, jak velebni harmonie nauku kfestanskou se vSemi v^- 
ikumy v6deck^mi v jeden krisn^ celek poji. Kdo zni nauku kfestanskou a mi 
jen pon^kod srdce pro pravdu vnimavd, ten ji musi milovati. 

y boji stran proti sobS, jen2 rozryvi a hubi 2ivot niroda naSeho v nej- 
blubsi jeho podstat^, jest dtu2no poklidati za £in eminentnd vlasteneck^, po- 



294 Literatura. 

uki2i-li se rozjitfend strany a vrstvy v ndrodg naSera na pojitko, kter^ by 
zase vSechny n^ spojilo v §ik nepferao2itelny. A timto pojitkem jest kf e- 
stansk^ n^zor svdtov^. Na zdklad^ tohoto sv6tovdho n^zoni brzy se 
vSichni pozndme, sob(^ porozumime a se obejmeine li^innou Idskou jako bratfi 
jedn^ velikd rodiny, kteroui BAh obohatil tolika duSevnimi a t^les- 
n^mi dary, 6imi zfejm€ dal na jevo, 2e ji ur£il k velikym v^cem, 
k velik^ cti a sliv6. 

A pon€vad2 filosofie kfestanskd, zvU§t6 jeji kosmologie, tento sv6tovy 
n^zor vysvditluje, jeho nebeskou krdsa a vzneSenost ukazuje, ode vSech utoku, 
kter^mi nafi materialismus a pantheismus 2ene, vitdzn€ hdji, mi filosofie tato 
vMec, tak i pro ndrod nd§ zvld§t6 vyznam v pravdg 2ivotni. 

Zdai nelze z v^^vodflv autorovjch, zde uveden^ch, vystihnouti velik^ 
ndrodni vyznam PospiSilovy kosmologie?! 

Ze v§eho, co jsme v posudku sv6m uvedli, zvli§t£ tedy pro onen velik^ 
vSdeck^, sociiini a narodni v^nam nelze ne2 upfimn6 kosmologii PospiSilovu 
vfele doporu^iti, zvliSt6 na§im intelligentnim laikAm! 

Kon£ime referit slovy, je2 o kosmologii Pospi§ilov6 napsal italsk]^ 6a- 
sopis >La rivista internazionale« : >Jest nim gratulovati, 2e nirod £esk^ ml tak 
kr^sn^ filosofick^ dilo, sepsand podle zdsad naSeho nesmrtelndho Akvinata, 
kter^ svou filosofii k nebesAm se pnouci s to jest, aby vSechny nirody vedl 
vzh&ru k oblastem pravdy, dobra i naprostd krdsy.« Dr. A I. Kolisek. 

Revolace, jejf pAvod, v^vin a cfl. Historicko-kritickd studie. Sepsal 
Vildm Sladomel, kn^z cirkevnf. Se schvilem'm nejddsf. bisk. Ordinaridtu 
V Kri\ov6 Hradci dto 30. fijna 1895. eis. 8208. V Praze, Cyrillo-Methodejski 
knihtiskirna V. Kotrba. Nikladem vlastnim. Cena 2 kor. 40 hal. Spis tento 
jest jednim z krisnj'ch kvitkfi z ut^Send zahridky na§eho pisemnictvi, vykvetid 
na pamitku dvojiho jubilea letoSniho: feho Svatosti Lva XIII. a leho Veli^enstva 
naSeho ,cisafe a krile FrantiSka Josefa I. 

l)£el dila nazna^il sim p. spisovatel na i!ivodni strdnce: »NapsaIi jsme 
knihu na poudeni lidu a na obhijeni odvgkych priv Bo2sk^ch i lidsk^cti, za to 
majice, 2e tim £inime povinnosti zadost v&^i Bohu, vlasti, cisafi i lidu.« 

Ji2 napfed poznamenati dlu2no, 2e pan spisovatel nepojednivl ponze 
o velikd francouzskd revoluci, n^br2 o revoluci vfibec. o jejim pfivodS, sm£ru, 
rozsifeni a kone^ndm dli. Z t6 pfi^iny rozvrhl dilo svdna^tyfi hlavni 6istt 
s n<^kolika podfad£n;^mi oddily. 

I. Cist prvnf nadepsina jest: Vznik a v;^voj revolu^nich ideji. 
Docela dobfe vychizi p. spisovatel od zdkladni pravdy historickd, 2e dervend 
nit revoluce vine se d^jinami lidstva a2 k nejzazSim hranicim, kde prvni £lov6k 
vzepfel se proti Bohu. 

Pro iep§i pfehled projednand Idtky rozddlil p. spisovatel iist prvni na 
dvS stati, z nichl: 

1. Stat prvni mi nizev : >Vznik re volu^nich ideji od doby antickd 
a2 k renaissanci.« JasnS a pfesvdd^ivS li^i tu p. spisovatel, kterak fimsk^ 
caesarismus se svoji nezivislosti a absolutni mod byl kol^bkou modemich 
revoluci. Ziva2n^mi historick^^mi doklady nazna^ena postupnd pfi^ina, pro£ 
revolucionifi r. 1870. zniiili svfitskd panstvi Pia IX. — Poznimky o Danteovi, 
jako nejrozhodn6j§im pfivr2end a velebiteli caesarismu, jsou velmi pfipadny. 
Rovn62 zipas cisafstvi s pape2stvim jest pragmaticky vysvStlen. Mnoh6 v^jevy 
historickd v dile tomto p€kn6 se rozvinuji a £tenife uspokojuji. 

2. Stat druhi jest nadepsina : >Postup revolu^nich ideji od renais- 
sance a2 k vjbuchu velikd revoluce francouzskd. (1453. — 1789.) 
Vysv^tliv pojem renaissance pojednivi p. spisovatel zevrubn6 o mu2ich, ktefi 
rozsdvali skodiive sim6 snah revolu(inich, jsou to hlavng: Pomponaz, Machiavelli» 
Buchanan George, Bodin, Hobbes. ZivSrem stati tdto jest stru^n^^ pfehled 
nisledk{i renaissanc^nich v Europe vfibec, a to ve pfidnd politick^, ndbo- 
2enskd (vgrou^nd a mravnd) a spole^enskd. 

II. Cist druhi nazna^eni nipisem: >Reformace a protestantismus* 
obsahuje zakladni mySldnku, 2e roztr2eni cirkevni jednoty m^lo do sebe nisledky 
i nibo2enskd i politick^ revoluce. Docela sprivnd rozvrhl p. autor stat tuto na 
dva oddily z nich2: 

1. oddil pojednivi o reformaci v Anglii, kde Jan Viklef zadal roz- 
sdvati zhoubnd sim6 sv^m v^rokem, 2e veSkeri moc cirkve zivislou jest na 
moci sv6tskd. K tomu pfidru2ila se pozd6ji neukrotiteini vi&eh Jindficha VIII., 
jen2 kri^el po cestich pohanskdho caesarismu. 



Literatura. 295- 

2. Oddil druhy vSnovdn jest n^meck^mu protestantismu, kde p. autor 
obratn^m pdrem ukazuje ku vSem okolnostem, kterd mSly riz revoludni. 
Dotfki se to i na§eho neit^tn^ho Husa, kter]^ zasel mnoho revolu^niho semene 
po vlastech nasich. 

III. Cdst tf eti nadepsana jest : >Velikd. francouzskd. revoluce.« Jako 
pHpravu na epoch^lni uddlost tuto pojimd pan soisovatel voltairianismus a 
liluminatisinus ; ob^ma vSnoval p^Si sv6domitou. Ne2 hlavni pfi^inu vidi 
vevfchovS mlddeie na zdkladS pohansk^ch Ath^n a &ima. Revoluciondf 
Briot vyznal vefejnS, 2e iici v kollejich poslouchali tyrana (Ludvika), kde2to 
zatim nad§eni byli pro Bnita a Charea. Tyi doznal dile, 2e revoluce francouzskd 
mnohem spi§e jest v^sledkem vyu^ovini ne2 zdkonCi. V^chova zplodila mu2e, 
ktefi provedli revoluci. 

Ob§im€ pojedn^iii svd roztfidil p. autor na dtyfi oddily, z nich2: 

1. prvni oddil uvidi u^inky revoluce ve pfi(^m& ndbo2enskd. Bylo to 
zabaveoi cirkevnich statkfiv, odklizeni posvdtndho nddobi ze chrdmfl, zru§en{ 
kongregaci muisk^ch a 2ensk^ch, — a pak ustanovenf ndbo2enstvi rozumu, 
&i niboienstvi filosofsk^ho mfsto panujiciho a2 dosud nlbo2enstvi katolick^ho. 
Bolestno 6isti v dile autorov^, kterak fddila revoluce v ohledu ndbo2enstvi a 
pfevzicn^ch pamdtek cirkevnich! 

2. V oddile dnihdm naznaduje p. spisovatel neblahd lidinky francouzskd 
revoluce ve pfidinfi politick^. ZbofivSi oltif — pokusiia se zbofiti trfin 
krilovsky. Dne 21. ledna 1793. padla hlava Ludvika aVI. guillotinou. Ve stati 
tdo nvdidi p autor velmi zajimavd dflvody, kter6 pfivodily smrt krdlovu. 

3. Oddil tfeti nadepsany >Francouzskd revoluce ve pfi£in6 spole- 
densk(!« jest velmi p£kn^ pojedndni, je2 poskytuje obraz spole^nosti lidsk^ 
zbudovany na zdkladS dvou zhoubn^'ch v^t ustavy francouzskd po smrti krdlovg : 
>Nirod jest bohem! — Lidskd pokoleni jest bohem!« Stati t^to vfinoval pan 
aator zvldStni pili. Kdo ji pfe£te, poznd, 2e hlavni zfidlo zdsad oyn^jsi sociiini 
demokracie vyprf§tilo v dob£ revoluce francouzsk6. 

4. Oddilem itvrtjm vyliieno jest roz§ifeni ideji revoluce fran- 
couzsk^ po v§i zemi a ndsledky toho. >Jako ka2dd ndhld, ncpfirozend 
zm^na nemd do sebe stdlosti.c — piSe p. autor, — >tak i veliki fraucouzskd 
revoluce, ji2 krdtce Ize nazvati vynucen^m a velen^m spole^ensk^m odpadnutim 
od Boha a Jeho zakona, doznala v kr^tk^ dobd 80 let nesmirn^ch a fetn^ch 
(U) prom^n.c Tdmto jedenicti prom^nlm ve Francii v^noval p. spisovatel 
Dev§edni p^ci a na konec pfedv^di hroznd dfisledky snah revolu^nich i raimo 
Francii; byly to revoluce ve Spandlsku, Portugalsku, mohutnd revoluce v Italii, 
V N^mecku, v Polsku, v Brasilii, Mexiku, byla to obrovskl revoluce po v§i 
Evrop€ r. 1848. zufici. 

IV. Cist ^tvrti mi, nipis: »Stlvd-li nSjak^ch pfiznakd budouci 
revoluce v lidstvu?« OtcEzku tuto fesi p. autor zpfisobem zajimav^m a pfe- 
svM6vfm, poukazuje ke zhoubn^^m snahdra tajnf ch spolk^i, hlavng zedndfsk^ho. 
Pfiznaky hrozn^ katastrofy revolu<Sni v budoucnu nazna^l p. autor nlsledujicimi 
v€umi: 1. Tajnd spolky uto^i na nlbo2enstvi katolick^ pomoci svobody tisku. 
2. Hodemi duch lito^i na mravouku zalo2enou na nlbo2enstvi Je2i§e Krista — 
pomoci svobody tisku. 3. Moderni duch iito&' na posvitntS man2elstvi, chtgje 
zni^nim rodin pfivoditi revoluci ve stdtech. 4. Moderni duch svobodou tisku 
otravQje §kotu. 5. Moderni duch svobodou tisku poru§uje lidskou spole^nost. 
6. Tajn^ spolky ohro2uji svobodou tisku a revolu^nimi rejdy zfizeni monarchick^. 
KTisn6 pojedn^ni t^to stati zakonduje p. autor takto: »Co jest tedy revoluce 
jcdnira slovem? — Obnovenim stardho pohanstvi. Kterd jest jedind 
brizochrannd proti revoluci? Obnoveni prav^ho kf estanstvi.« 

Gratulujeme p. spisovateli ku vzdcn^mu a velmi cenndmu dilu tomuto a 
doporuAijeme je upf imn6 vSem vzd6lancAm, zvldSt6 pak dosp^lejSi mldde2i studujici. 
Kniha tato m^2e vyplniti mnohd mezery v dSjepisu, zvld§t6 pokud se ti^^e 
revoluce francouzsk^ a doby nejnov6j§i. Pfdli bychom p. autorovi velesna2iv^mu, 
aby dilo jeho bylo v brzku rozebrdno. Uprava jest velmi p^knd. 

Dr. Fr. Kolisek. 

Zlata bible klasikfty. Nov^ Ziikon. Sepsal Dr. Jan Ladislav S^kora, c. k. 
^n^ profeaor bohoslovi na tesk6 Karlo-Ferdinandsk^ university. N^kladem 
Zlat6 bible klasikAv. Videfi, Max Herzig. 

Autor textu »Zlatd bible klasikilvc jest v \iien6m sv£tS chvalnd zndm 
zyliit£ jako dflkladn^ znatel Pisma svatdho, a proto by bylo Ize ji2 »a priori* 
^1 2e jest spis oboru jeho se t^kajici zajist^ vynikajici, a tomu jest zajist^ 



296 Literatura. 

tak. PfedmStexn prdce pinS profesorovy jest Pismo Bo2i, a na jeho zdklad6 
2ivot P^na Je2i§e a kondni sv. autor& Pi'sma Boiiho a jeliko2 Pismo sv., jeho 
iiutorita, ano i histori^nost Osoby Pin6 se podr^vd, ano zhusta ni£i, pfedesldn 
.jest k spisu uvod, kter^2 se §ifi o ddjinnosti Osoby PdnS na ziklad6 evangelii 
a na zdkladS historie sv^tov^, o pravosti a neporusenosti evangelii a druh^ch 
knih Pisma svat^ho v&bec a evangelii zvllStd, a to v§ecko pfisn6 v6decky a 
p2ese v§echnu hloubku a v6deckObt prece na v^sosC srozumitelnd. Kdy2 byl 
vdp. autor obh^jil autoritu Pisma sv., Uii soukrom^ a vefejn^ 2ivot FAn6 a 
pflsobeni apo§tolA, jak je mdme vyli<^eny ve Skatcich apoStolsk^ch, v listech 
sv. Pavia a v epiStoUch katolick^ch a kondi prorock^m spisem sv. Jana 
Mild^ka. 

Vdp. spisovatei zove pfipadn6 svou prdct »Zlatou bibli klasikflc, jeji2to 
cilem jest, aby byla pro kruhy zvU§t6 vzd6land rukov6ti k pozndni vzneSend 
Osoby Pdn£ a dila jeho, a aby lid^ vzd^lani m^li po ruce po v^decku obhdjend 
Pismo a v krltkosti poznali v§echen jeho obsah, a aby sob£ knihu tu zamilo- 
vali a podle t6to charty pravd svobody a pravd civilisace svfij 2ivot zafidili. 

Vdp. autor deli tudi2 k tomu, aby vzd6lanci nabyli pfesv6d(^eni, 2e ma 
vira kfesCanski nerozbornd ziklady a 2e, jako vyhovuje lidu prostdmu, vyhovuje 
takd £Iov£ku i nejvzd£lan£j§imu, tak 2e ten, kdo tvrdi, 2e katolickd vfra vzd^- 
lan^mu mu2i nevyhovuje, odsuzuje sebe sama a ddvd na jevo svou neznalosC. 
Zasluhuje tudi2 vdp. spisovatei za svoji zdafilou prdci vSechen dik. 

AvSak jako 2e jest text >Zlatd bible klasikfi« na zikladS nyn6j§i theolo- 
glck^ vSdy dovednS zpracovdn, jest i uprava pfekrdsn^ a velice nddhern^ ve ve- 
likdm foliu, na silndm velinov^m papife, tak 2e sluSnS se fadi ke stkvostn^mu 
vyddni Dor^ovy Bible a Zlat^ Bible, ad jestii2e jich nepfekondvd. 

Mimo to mi, Zlatd bible klasikAv pfipojen^ch 65 pfekrdsn^ch obrazil 
V barvotisku, kopii slavn^ch mistr& jm^na sv6tovdho. Jsou to: Quido Reni, 
Barbieri, Horatio Gentilesci, Esteban Murillo, Wilhelm Elbinghaus, Paolo Vero- 
nese, L. de Boulonge Rafael Santi, Ant. Regillo, Heinrich Jenny, Carlo Dolci, 
Jean Germain, Ludv. Caracci, Tiziano Vercellio, Theodor Klenk, Lionardo da 
Vinci, Van Dyk, Rembrannt von Rhyn, Michel Angelo, Rubens, Daniello da 
Voltera a Federico Boroccio. 

Jest tedy Zlatd bible klasikflv dilo vSeho uzndnf hodno i vddecky zpra- 
covan^m text em i krisou vyd^ni svdho a zasluhuje, aby obecenstvo bylo na 
ni upozorndno. Dr. Ant. Lenz. 

Sv. Vojt$ch, dmh^ bisknp pra2sk^, jeho kldSter i ticta n lida. Napsali 
Dr. Fr. Kr^sl, metropolitni kanovnik, a J. Je2ek, c k. professor. — Podil 
>D6dictvi sv. Prokopa v Praze< za rok 1898. — V Praze 1898., tiskem Cyrillo- 
Methoddjskd knihtiskdrny (V. Kotrba), ndkladem D6dictvi. Str. 795 + IX. + XVI. 
UddlosC literlrni prvniho fddu. VyS'a kniha ddvno k^2end, plod n^kolikalet^ 
piln^ prdce, dilo k obhdijeni 6esk6 cti svrchovang nutn^, prdce z popudu sam^o 
arcipastjfe J. £. kardindla zapodatd, delici k oslav6 loftsk^ho jubilea Sv.-Vojt6s- 
sk^ho, jemu2 takto se dostdvl ddstojndho a destndho zakondeni. M&2eme prlvem 
tvrditi, 2e pro rok 1898. dostalo se dlen Am D6dictvi sv. Prokopa knihy v^znamnd 
a d&kladn^. Lze bez pfedpojatosti a po zral^m prozkoumdini prohldsiti, 2e dilo 
toto, ad jest ponfikud obSirnd, pro svou spolehlivost kritickou, pfesnou ze- 
vrubnost a nemal^ v^znam kulturnd-historick^ je deskdmu ndrodu viibec a cirkvi 
katolickd u n^ zvli§t£ ku cti, 2e jest jednim z hlavnich kamenik ke zbudovdni 
mohutn^ budovy ddjin cirkevnich v Cechlch. Ale nejen historie cirkevni, 
n^br2 i svdtskd s povd^kem witA dilo monografick^ o na§em ndrodnim sv^tci 
a o prvnim klditefe mu2skdm v Cechdch; bylot ji2 na mdle, 2e nepfitel diov6k, 
cizi i domici, pamdtku sv. Vojtdcha byl by si k hanb6 v§ech v£m^ch Cechd 
katolik{i osvojil, potfisnil a pokllel, mimo to se strany vi.in6 a v£deck^, od z«i- 
8tupc& literatury, zvU§t6 katolick^, ji2 s podivenim poukazovdno k tomu, 2e 
se nenaSel v n^rodS desk^m udenec, jen2 by 2ivot sv. Vojtdcha kriticky byl 
zpracoval, kde2to polskd i ndmeckd literatura o sv. Vojt6chu jest dosti hojna 
a stoji na v^§i badini historickdho. Budi2 tedy pilndmu p^ru pdnfl spisovatei^, 
zvldStd vsdp preldtu scholastikovi ve jm^nu ndroda a ve jmdnu knd2stva desko 
slovanskdho ucta a dik. K6i slovo v pfedmluv6, 2e toti2 biografie sv. Prokopa 
r. 1895. vydanA a nyndjSi sv. Vojt^cha maji byti pokllddny za poditek cyklu 
zevrubn^ch kritickj'ch 2ivotopisti naSich desk^ch patronfi — kd2 se to slovo 
vyplni aspofi tak zdafile, jako price tato sama! 

VeSkera Idtka v knize t^to jest roztfiddna vice zevnS ne2 logicky, 
jest v§ak takto zd2ivndjSi a snad i pf ehlednSjSi ; jsout tfi dily hlavni: iivotopis 



Literatura. 297 

sv. Vojt£cha, dSjtny Bfevnova a dcta sv. Vojt€cha. Pfedchizi seznam literatury 
sv. Vojt&skd doby star§i i dob^ novdjSi (£eski, polskd, ruskd, francouzskd, n6- 
oxckd), pak vfiet spisfi za pf idinou jubilea devitisetlet^ho vydan^ch ; ka konci 
pfidano n^koHk obraz{^, je2 maji, jak se v^slovnd spisovateld ohrazuji, pouze 
obrazy v >Albu sv. Vojt&&sk^m« dopldovati ; dalo by se ov§em i zde je§t6 
mnoho sebrati, ale neni to uSelem knihy. 

Byli jsme dychtivi, jak^ pp. spisovatel^ zaujmou stanovisko ve st62ejn^m 
bod^ otizky sv. Vojt6§skd, toti2 ve pfi£in6 jeho charakteristiky. Charakteristika 
sv. Vojticba musi se dovedn^m okem vypozorovati z bedlivdho porovndv^ni 
oix)Q hlavnich 2ivotopisc& Kanaparia a Bruna, z nich2 prvni trochu idealisuje 
a dnihy si ponSkud libuje ve kvStnat^ch fr^lch, z nichi zrno jen s obti2emi 
ize vyioupnouti; mimo to musi se cel^ logick^ postup my§l^nek sv6tcovych, 
jik se v jebo posltivnim a negativnim vystupov^i projevovalo, pilnS sledovati, 
5 fasovou povahou, s v^chovou duSevni, s nizory tradicionelnfmi porovndvati, 
aby se svidomit^ odpov€d6ti moblo k otdzkdm : 6im hlavn^ vynikala povaha 
Vojt^chova? kter^ jsou chyby, kter^ pfednosti jeho duSe.^ co dIu2no nejvice 
chviHti, CO zavrhovati? kterak si vysvStliti zd^nlivou vrtkavost, netrp^livost 
svftcovQ ? byl sv. VojtSch roznicenym idealistou, by! oportuaistou ? byl mu2em 
cina 6 se vyh^^bal prdci ? dychtil skute£n6 cel^ svdj iivot po korunS muce- 
nickd ? byl sv. Vojtich dobr^m Cechem vlastencem aneb se klonil k N^mc&m ? 
Byl skiite6]£ onim nSmeck^m agentem, za jakdho ho bodrd naSe >omladina« 
V >N^. Listech« a podobn^ch ^sopisech bohu2el mi. a kresli ? M6I vdbec 
sv. Vojt€ch talent politick^? kterak vysvdtliti sob6 nezdar pflsobeni v Cechdch? 
jik dateko sihal vliv §koly d£vinsk^ na jeho povahu ? jak^ by! jeho ndzor sv£- 
tovy a zpdsob 2ivota ? choval vice l^ky k 2ivotu sv£tsk^mu nebo kld§ternimu ? 
byla prom^na ve zpflsobu ^ivota Vojt^chova, jen2 za mlddi neli§il se nijak od 
jinochu jin^ch, nesvat^ch, nihil nebo postupovala od smrti Ddtmarovy pone- 
nihlu ? byla niklonnost k askesi ve vesel^m jindy hochovi upfimnd, trvald., nebo 
se zklamal ve zdech kll§ternich } kterak pfisobily psychologicky zkuSenosti 
a Qtrpeni v Cechlch a pozd^ji } Ize neschvalovati nebo dobfe vysvStliti to, 2c 
op£t a op6t opustil Vojtich zemi svou i povinnosti biskupsk^ ? — Tyto a jin^ 
zihady iivotopis sv. Vojt^cha pf edlo2iti si musi, a neize pouze f ici : sv. Vojt6ch 
til svat6 a umf el svat€ ; na§i nepfitel^, ano i nSktefi z nasinc^, zlhady tyto 
loiti tak, 2e ze sv. Vojt^cha nezb^vd u nich nic ne2 vlastizrddce, egoista a ex- 
centhcki povaha. Proto jsme byli dychtivi nahMdnouti do nov^ho naSeho ze- 
TTubn^ho dila o sv. Vojtdichu, i shledali jsme moudr^ stanovisko stfedu: stano- 
visko ne sice nov^, z vlastnich livah a nlzori^ plynouci, ale stanovisko vSrnS 
katolickd, spravedliv^, vlasteneckd, stanovisko Palackdho, Kalouskovo a Voig- 
tOTO. Dilo popullrni, jak]^m2 novl na§e kniha jest, ml a musi tohoto stano- 
viska skalopevnS dblti a je v lid v§t6povati, jeIiko2 jest jedin6 prav6. 

Co do jednotlivosti s povd^kem dlu2no vitati zprlvy o rod6, pfibuzenstvi, 
rodiiich a rodiSti sv. Vojt^cha, o Skole d6vinsk6, o pomSru Cech k biskup^m 
fezenskjm (stanovisko KryStJifkovo), o stavu politick^m, o vllce ^eskopolsk^, 
motivovlni prvniho a druhdho odchodu z Cech, jako2 i nlvratu (pfi £em2 die 
soukrom6ho nlzoru na§eho by m6Io vice b^ti vytknuto stanovisko subjektivni, 
t j. vidomi sv. Vojt£cha, die kter^ho2 ze skromnosti se doronival, 2e sila 
jeho duievni k rozhlran^m a neut^Sen^m pomSrdm v Cechlch neposta^ovala), 
vypslni dojmu v fi.im6, li^eni kulturniho posllni nadace bfevnovsk^, zregistro- 
vioi zprlv cizfch o apo§tolsk$ch pracich ve Slezsku, Slovensku, Uhrdch a na 
Morav^ a j. v. Zajimavd a sprlvnd jest lideni pomfiru sv. Vojt^cha k liturgii 
slovansk^, jeni nebyl nepfltelsk^ tolik, jak jej spisovatel^ nSme^ti podlvaji. ' 
Velice ddleiita jest otlzka, by la- 1 i manskl pfisaha, ji2 biskup VojtSch cisafi nS- 
meckdcDU n^initi musil, pfi^inou jeho odchodu z Cech a motivem politickym; 
na str. 139 uvld^ji se v poznlmce d&vody Kalouskovy a Voigtovy, pozd^ji, 
na str. 573.. nlsleduje. v^mluvnl a vfell obrana slovanstvi sv. VojtScha proti 
Dr. KryitflfKovi a Dudikovi. Otcem nepfejici a sni2ujici invence o ndmectvi 
Vojidchovfi jest katolik Gfrorer a nejii^inn^ji potirl jej protestant Voigt. 
k'oiha na§e takt^2 dfistojn^ a v6cn£ hlji stanovisko prav^. 

?ikn6 jsou stati o misiich v Prusich a Pomofanech a rnist^ mudenickem, 
kdei aiito sv^domitS literatury n€meck^ a polskd. ZevrubnS pojednlno o vele- 
ajimav^ otlzce, zdali naSe ostatky v Praze jsou prav^ (str. 243—255), pfi iem2 
pouiito hlavn6 Schindlerovjch a Kalouskovfch studii. Velevitlny jsou literlrni 
pamltky po sv.Vojt£chuJe2 se dochovaly: zdslibny list, list k Milonovi, »passio 
s Gorgonii«, »boaiiIie sv. Vojt6cha«, v^Aatky z listu k Radio vi, pisen sv. Voj- 
t^cha, o kter^ se d(imysln6 a pfesvSd^iv^ vede d&kaz genuinity hlavn€ die v^- 

>Vlaif« 189S-99. 20 



298 Literatura. 

vodA Pachtov^ch a Snopkov^ch; pak >Boga-Rodzica« a list k sv. Vojt^chu psin^* 
Thietpaldem (v dodatku)« 

Nov^ a origtnelni jest 6ist pojedn^vajici o zizracich sv. VojtScha a o po- 
v6stech ze iivota sv. Vojt6cha 2e pp. spisovatel^ na konec sv6tcovy biografie 
podaii pfehled dat chronologick^ch. bylo my§16nkou Stastnou a dobrou. 

Stran d6jin kl^Stera of evnovsk^ho, je2 jsou rozdSleny na 4 ^^ti 
ti obdobi, sluSf pfedeslati, ie nejsou a nechtSji b^ti zevrubnou a posledni praci 
v tomto nesnadn^m obcru, n;^br2 ie mi tu byti podin obraz pfehledn^, nic- 
m^n£ pfesnj' a v6rn^ a pro svou kulturnfi-histtorickou povahu prdv£ t^to knize 
pfisiuiej id. 

Historie Bfevnava, jsouc velmi lizce spojena s d^jinami celd zeai£, zajimi 
ve vSech obdobich; tfeba tedy nebylo podini jeji zevrubn^, monumentdlni, pfe- 
dteme si ji se zdlibou. Z doby nejstarSi zajimi nis zalo2eni sam6. nadini, statky, 
odvdtvovini synovsk^ch kU^terfi, zejm^na broumovskdho a rajhradskdho, kul- 
turni price star^ch i novSjsich benediktinA bfevnovsk^ch, rozsihli dinnost mi- 
sionifski, sociilni, hospoddfski, vSdecki a um^lecki. Vskutku ohromn^ to pole 
pCisobeni, uctyhodn^ a bezpfikladnd v Cechich! Kuiturni posldni Bfevnova, 
jako2 i celi jeho historie bohu2el a2 dosud milo byla oceAovina, timto u^^in^n 
St^tny zaditek. Zprivy doty^n^. origindlni, z archivfl derpan^, jsou vfele a spra- 
vedlivS psiny. Z pozd^jSich dob zajimaji nis utr^^py a osudy staroslavndho kli- 
Stera a jeho odbo^sk, vesmSs to d&le2it^ pfispSvky k historii Prahy a Cech 
vflbec. Velice zajimav^ a d&Ieiity jest v^^et u^enSjSich £lend kliStera z dob 
star§ich i nov^ch, biografie vynikajicich kn6l\ benediktin&, ji2 ve viasti na§i 

V oboru Skolstvi, duchovni sprivy a humanity v&bec vykonali skutednS mnoho 
a mnoho dobrdho. Kniha naie se zilibou a upfimnou ndklonnosti mluvi o Bfev- 
novg, nijak nepfehini, ani2 zkracuje, tak 2e milo 6'sti a sledovati v^vody jeji. 
NaMzime zde t^2 2ivotopis arcibiskupa Sobka z Bilenberka, jemu2 posud 
mtmo ndkolik strannick^ch dat v rflzn^ch nepovoIan;fch dlincich z jeho doby 
nevSnovina u nds 2idni vzpomfnka. 

Tfcti hlavni dil knihy o iict6 sv. Vojt^cha podind zmfn^nou jii 
obranou slovanstvi jeho; obhijeni to necht uml^i o§emetnd a vskutku bezd&- 
vodn^ zieh^ovini pamitky sv6tcovy, jen2 tfeba nebyl politick^m talentem ob- 
dafen, pfece mohl b^ti a byl upfimn^m a riznym Cechem. Nisleduje velmi 
dukladn^ soupis umdeckj^ch pamitek ke cti sv. Vojtficha v Praze, v Cechich 
(po diec^sich), na Moravfi, v &im6, v Americe, v Uhrich, v Prusich a PolSt6, 
vypsini jubilejnich slavnosti r. 1897. v Cechdch i Pol§t£, v Prusfch, v Americe, 

V Rusku a V Uhrich, k £emu2 pfidino nfikolik tehda sepsan^ch bisni a chvalo- 
fe(^i. Potom otiStSny jsou jako2to dodatky doslovn6 hlavni prameny iivotopisu 
Vojt^chova, tedy »Passio«, Brun Qaerfurtsk^ a Kanaparius, v^fiatky z Kosmy, 
z r^movand kroniky £esk^, z passionilu pra2sk^ kapituly, iivotopis sv. p^ti 
bratfi a list Thietpaldfiv. Ukazovatel jmenn^ a v£cn^ byl pfi dile tak objemndm 
nutnou potfebou. Ku konci pfiddno p^kn^ch 16 obrdzkfl, je2 maji ony v »Albu 
sv. Vojt6§sk^m« doplniti, t^2 2 mapky k pfehlddnuti cest sv6tcov^ch a pfin Libice. 

Celkov^ dojem knihy nuti ^tenife k doznini, 2e zde dobri, poctivi v5le, 
mravendi pile a neziStni ob^tivost vykonaly dilo trval^ ceny. p£kn^ to pomnik 
licty mildho nebeSCana — patrona (S'^sktfho, sv. VojtScha. Vavf, Winter a. 

Almanach 1878—1898. Vydali bohoslovci kriloydhrade^ti. Dospivajici 
mlddata povznesla se z hnizda, aby zkouSela svflj let. Tak pfipadi mi aspofi 
takov]^ almanach. Vyl^tla z hnizda, aby silila svd kf idla ; staf i, zkuSeni a osvSdi^eni 
* ptenci jsou jim vzory, u^iteli, vCidci. Proto v £ele almanachu podobizna ne- 
ohro2en^ho biskupa krilov^hradeck^ho, £d. Jana Brynycha, proto voli Vladimir 
Hornov o jeho po2ehnini k dilu, proto £teme na prvnich strinkich price a 
hesia znim^ch osv6d£en^ch mu2A, profesora Dr. lana Nep. Soukupa, kanovnika 
B. M Kuldy, Dr. Fr. KrySt^tka, Msgra. B. Hakla, Dr. Rob. Neuschla, Dra. Karla 
VondruSky, prof. Dr. J. MrStika, farife Fr. Mimry. Vyl^tla z hnizda na r5znd 
haluze; ten usedl na ratolest poesie, onen historie, tfeti belletrie atd., 2e radost 
se na n€ podivati. Snad tu a tam jsou je§t6 n^kterd pirka slabi, ale cvikem 
sesili a zmohutni i v penit orli. Pokusy mlad^ch, sna2iv;^ch theoIogA vzbuzuji 

V nis nadSje, almanach jejich jest nim zirukou. K6i, a2 rozl^tnou se po vinici 
PinS a utSien^ch sadech drahd viasti, kaidf po zpfisobu svdm a nadini p^stuje, 
zuSlechtuje haluzi, ji2 si vyvolil. at nezaleze v temn^ hou§ti nebo do dutdbo 
stromu a nedivi se liknavS a Ihostejnd do deskdho sv6ta. Blah, kdo p&toval 
8w6 viasti jednu r{i2i, jeden §t^p. Almanach jejich dtenif&m doporudujeme. 

Karel Burian. 



Literatura. 299 

Pouinf mfsto Tul*any v Cech&ch. Napsal J. H. V Praze, ndkl. vlastnim. 
Ceoa 20 kr. — Tufany nedaleko Slandho jsou daleku Siroko znim^tn poutnim 
mistein Mariansk^m. Velice p£kn6 psand kniika seznamuje nis s historii' Tufan 
a iivotem pana Odolana P^tipesk^ho, kter^ byl na pfimluvu tufanskd Boho- 
rodiiky vysvobozen ze zajeti tureckdho; pouta ielezni, z^zraSnS odpadid, za* 
vi^l na v6£nou pamdtku v kostele na strand evangelijni, kde je Ize a2 dosud 
spatfiti. D^jiny kostela tufanskdho v nejboufliv6j§ich na§ich dobich vypravo- 
\iny jsou stru£n6, ale s milou dojemnosti a jasnou pfehlednosti; spisovateli 
bylo prostudovati hodnd knih a pramend, ne2Ii se jich dopltral. )e to tedy 
price velice sv6domiti, velice pdkn^ historickd monografie, sahajici od r. 1115. 
ai na nase doby. Spisovatel podal vzorn^ obraz, jak stru£n6, a pfi torn pfece 
obsaind a zajimavd Ize psdti podobnd monografie. K6i bychom je mdli o vSech 
na§;ch poatnich mistech. Ziskala by tim katolickl vdc velice, po str^nce historickd 
i apologetickd. 

Spisovatel vydal kni2ku vlastnim nlkladem. Jest tedy veliki otizka, bude-li 
tniii v^bec ndjaky zisk z toho, nebot vime, co to v dnesni dobd znameni, vy- 
daii spis nikladem vlastnim. A pfece by byl zna^nt zisk velice 2idouci, nebot 
spisovatel ncchce za svou prdci 2ddnd odmdny. V6nuje vjnos na v^zdobu Tufan- 
A&XQ chrlmu Pind. Kaid^ tedy, kdo kniiku koupt, pfispdje k posvitndmu tomu 
tcelu. Spisek dvojnisobnd zasIou2i\ aby byl kupovln. Jos. Flekddek. 

Poind. Fopis ddjepisny, mistopisnj^ a statistick^. Sepsal Franti§ek 
Poimon, & kon. rada, bisk, not^f, ddkan a far^f na odpo^inku v Poind. 
V Hradci fCrilovd 1897, ndkladem vlastnim. Cist^ v^nos vdnovin chorobinci v Poind. 

Nejiife ziiimy veledtLstojn} pan autor tdto knihy vritil se v jeseni svdho 
blahodirndho 2ivota a pfisobeni ke svd koldbce do Poind a zde obdafil krajany 
sv6 vzlcn^m darem, kter^2 mu bude takd po celdm ndrodd trval^m pam^tnikem. 
p^kan Poimon obiral se jii od mladosti mySldnkou, vyli^iti ddjiny svdho ro- 
diitd a proto po cel^ vdk svflj shieddval zprdvy a sbiral prameny, je2 mu ve 
prld td mohly b^i platn;^mi. A vedl si pfi tom s tak Stastnou rukou a s ta- 
kovoQ pill a dukladnosti, 2e z uSlechtil^ch snah tdch vyrostla kniha, ji2 i 
oejpfisndjsi pozorovatel musi s obdivem a uznalosti dosvddditi,. 2e nile2i mezi 
nejlepiK a nejdokonalejSi monografie ^eskomoravsk^ch mdst. Podrobnd ovldddni 
litky, svddomitd a obratnd jeji zpracovdni a liska k vdci podaly zde celek tak 
^inf, tak na v^&i doby stojici a tak dfikladn^, 2e Poimonova »Polnl« bude ve 
mnohd pfidin€ pramenem pro buciouci historiky a 2e zfistane skutednd cennou 
Mstohi rodndho mdsta pdnd autorova. Obsahuje veSkerd historickd zprivy o 
Pobd od nejstarSich dob pfes dasy vSech jeji majetnikii a2 na na§e dny, a to 
tak podrobnd a pfi tom jasnd a pfehlednd, 2e knihu tu sluSi poklddati za 
viicnd obohaceni deskd literatury historickd. Podrobnd a obsdhid zprdvy hi- 
Viorickd doplndny jsou d&kLdn^mi statdmi mistopisn^^mi, statistickymi i osobnimi 
^ celi kniha ukondena instruktivnira pfehledem vSech dCile2itdj§ich zfizeni, 
^dft a osob oyndjSi doby. S ka2dd str^nky knihy vane blahovDlnd. snaha po- 
^ti bodrdmu obyvatelstvu nejdAkladndjSi poudeni, co2 se takd panu aucorovi 
V nejplndjSi mife povedlo. Vyd^na byla v podobd velice uhlednd a ozdobena 
fadoo velice zdafil^ch pohledfl na Polnou a na jeji pamdtnosti, opatfena dfl- 
kladn^ ukazovatelem, a jenom §koda, 2e tam td2 neni podobizna pdnd autorova, 
a to hned pfi titulnim listd, kam2 prlvem ndle2ela. Pfejeme mu nejvfeleji, aby 
se je§td po dtouh^ Idta svdho po2ehnandho stiff v kruhu sv^ch rodik^ mohl 
blaiiti a td^iti jejich uctou a liskou za tu lisku, ji2 byl Poind, jim a v&bec ce- 
idma nirodu pov2dy cele vdnoval. ab. 

Fdnelon, labut Cambraiski. Obraz kfestanskdho vychovatele. Podivi 
M. Tcrezie. V Brnd 1898 Cena 25 kr. — >Knihovna naSeho lidu« pfiniSi tuto 
kniiku jako dtvrt^ svazek druhdho rodniku svdho. Spisovatelka hledi v kritk^ch 
^tich ukizati §lechetndho Fdnelona, a myslime, 2e najde dosti pfiznivi^ch dte- 
"^ Tomuto praktickdmu udeiu ustoupil ov§em moment 2ivotopisny i literirni 
slavodho Fdnelona znadnd, ale vychovatel Fdnelon ukazuje zde mnohd velmi 
sympatickd rysy. Ka2dou tdmdf stat zadini auktorka verSi vice nebo mdnd k vdci 
pfihiddajidmi, cizimi a snad i svi^mi. Ze spisku jest patmo, 2e zpracovin byl 
na francouzskdm podkladd. Ve svdm nadSeni a podivu pro Fdnelona jde auktorka 
phbi daleko, na strdnce 31 vyklidajic, prod byl jeho spis »Maximes de Saiiits« 
svatou Stolici zavrien, a tvrdic: »Jidro obsahu tdto knihy jest asi to, co svat^ 
Prantiiek Xav. vyslovil ve svd pisni, kde2 mezi jin^mi pravi: >Byt nebylo pekla 
ani ncbe, pfece bych miloval, 5, Bo2e, Tebe.< Anebo, jak zni starodeski piseh: 

20* 



300 Literatura. 

>M^ jsi potSSeni, mflj Je2i§i< atd., ve kter^ se i6t Idska Bo2i nejvySe ceni» 
byt nebylo ani odmSny ani trestu za skutky na§e; jen pro Boha sam^ho mime 
2i'ti.« K tomu ddvime ot^ku: Jak tedyjednala cirkev katolicki, kdy2 zavrhla 
tuto knihu? Ka2dy citi odpovSd, kterd vyzntvl nekatolicky, a kter6 auktorka 
nikterak nezastfe, kdy2 pi§e: »Pro tento spis nastalo Fdnelonovi tuhd pro- 
n^sledovini . . . Oblalovalt* F^nelona u stolice pape2skd a sv. Otce k zavr2eni 
pfimSly.* Takov^ projddfeni je velice neStastnd, a nesma2e ho ani pozd^jSi 
sprivn]^ vyklad auktordin, die ndho2 sv. Otec »nezavrhuje vzneSend zisady 
Fdnelonovy, nybr2 jen zp{isob, kter^m byly vysloveny.* Jinak spisek schvala- 
jeme a o dobrem u2itku jeho nepochybujeme. Ondfej Hanu§. 

»VoInr* SmSry.< Letos v m6sici zifi udilo se v ^eskdm tisku n£co ne- 
oby^ejndho. Cesk^tisk avprvnifadS »Radik^Ini Listy*. ozvaly se zirovefi proti 
nemravndmu smSru v literatufe £eskd, jak^ a2 dosud byl pSstovin v >Amora,« 
>Vejifi,« >Pikantnich Listech« a »Pikantnim Sv^t^c Pfi£inu k tomu zavdal 
»Pikantni Sv£t,« jeho2 zdfijovd £islo bylo v^novino — studentstvu. A skutedn^, 
jak jsme se pfesvSd^ili, bylo v tomto »studentskem« £isle >Pikantniho Sv6ta« 
mnoho v€novdno studentstvu a jeho 2ivotu, zvli§t6 dv£ >novely.« Postaci, kdy2 
fekneme, 2e v jedn^ z >novel« by la vyli^ena odporni scena studenta se svo- 
bodnou divkou a v druh^ zpronevdra man2elski. Ale co jest nejsmutn£j§ixn 
zjevem, 2e tohoto »studentsk^ho« £isla »Pikantniho Sv6ta« za t^den po vystou- 
peni ^esk^o tisku proti jeho obsahu vySlo druh^ vyddni. Takovou odpov€cf 
dostal £esk^ tisk. Nemfi2e byti v6t§i ironie nad tuto odpovM £eskym reda- 
ktorfim, ktefi se opovd2iIi vystoupiti jako mravokirci nejen proti nestoudn^mu 
tisku, ale i proti studentsk^m frakcim, kterd nachizeji zdlibu v t€chto voln^ch 
smfirech Hteratury >Ceskd< Aby tak 2il Hus, nevime, jestli by n6co proti t6to 
ohyzdnd literatufe v nirodS >husitsk^m« pofidil; mo2nd., 2e by dostal tutdi od- 
povSd jako £e§ti redaktofi. 

>Pikantni Sv6t« vyddvi ji2 na dtuh^ rok tak^ »pikantni kalenddf,« ktery 
pardduje »s nonchaIantn£ odSnou gradi« na obilce v mnoh^ch v^kladnich 
skfinich knihkupci& mezi vlasteneckymi kalendifi, jim2 dini bdje^nou konkurenci. 
Lonskdho roku 2ddny z ^esk^ch kalenddfu nedodkal se druh^ho vydini, ale 
>Kalenddf Pikantniho Sv6ta« ano. O 6em sv6di^i tento zjev? To pochopi snad 
ka2d^. A ozval se n^kter^ £esky cliasopis proti tomuto kalendlfi? Necht nim 
jej ngkdo jmenuje. Aie pravda jest, 2e mnoh6 i vlasteneckd listy pra2skd tento 
kalendif ozndmily i inserty reklamovaly. 

A letoSni »Kalenddf Pikantniho Svditac neni o nic lep§im, ne2 lofisk^. Ai 
do dneSka nedetii jsme v 2^dndm z ^esk^ch £asopisfi, 2e by vefejnS proti nemrav- 
ndmu obsahu tohoto kalendife vystoupil. Tim a tak je mo2no, 2e u n^ buji 
pornograUcka >literatura«. 

A dosp^li jsme v tomto smSru ji2 hezky daleko. V Praze vychdzi ji2 
druh^ rok orgln £esk^ch um61cu v literatufe, v malifstvi a sochafstvi pod 
jm^nem »VoIn^ SmSry.« List tento veden jest pp. K. L. Klusd^kem, fanem 
Preislerem, K. Ma§kou a Stanisi. Suchardou. P^(^i a niklad listu mi spolek 
desk^ch um€lc^ >Manes«. Ale kdo by cht6l v6d£ti, jak >Voln^ Sm£ry« sna2i' se 
povzn^sti um^ni v literatufe a sochafstvi, ten mohl by si prohl^dnouti priv£ 
vydand 12. £islo II. ro^niku a spriskl by nad nim ruce. Takov^ illustrace 
a takovy obsah neshledali jsme je§t6 ani v tom vlasteneck^m tiskem pokira- 
n^m »Pikantnim Sv£t£«! 

6.ekne se ndm snad, um6ni mi b$ti voln^m. Ano, ale do jistd miry a do 
jist^^ch mezi, aby mohlo b^ti skute^nS um6nim. A mira ta se jmenuje mravnosf 
a mezim umSni fikime slusnost. A takd o krise nem&2e se mluviti, kde je ne- 
cudnost. Necht nim nSkdo fekne, jak6 je v tom um^ni, kdy2 se vefejnosti 
podi takovi rominovi studie, jako »Nivrat« (12. 6 r. II. »Voln^ch Sm6r6«) 
od V. Vitka.^ Takovou studii, v ni2 je doli<^en tin man2elskd zpronev£ry a2 do 
poslednich zichv6vfi, nepovrhl by ani »Pikantni Svgt< — a, co pi§i, na takovou 
st