Věstník Královské české společnosti náuk. Třída mathematicko-přírodovědecká

Google

This ıs a digital copy of a book that was preserved for generations on library shelves before it was carefully scanned by Google as part of a project
to make the world's books discoverable online.

It has survived long enough for the copyright to expire and the book to enter the public domain. A public domain book is one that was never subject
to copyright or whose legal copyright term has expired. Whether a book 1s in the public domain may vary country to country. Public domain books
are our gateways to the past, representing a wealth of history, culture and knowledge that's often difficult to discover.

Marks, notations and other marginalia present in the original volume will appear in this file - a reminder of this book’s long journey from the
publisher to a library and finally to you.

Usage guidelines

Google ıs proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we have taken steps to
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automated querying.

We also ask that you:

+ Make non-commercial use of the files We designed Google Book Search for use by individuals, and we reguest that you use these files for
personal, non-commercial purposes.

+ Refrain from automated guerying Do not send automated queries of any sort to Google’s system: If you are conducting research on machine
translation, optical character recognition or other areas where access to a large amount of text ıs helpful, please contact us. We encourage the
use of public domain materials for these purposes and may be able to help.

+ Maintain attribution The Google “watermark” you see on each file is essential for informing people about this project and helping them find
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it.

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are responsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can’t offer guidance on whether any specific use of
any specific book is allowed. Please do not assume that a book’s appearance in Google Book Search means it can be used in any manner
anywhere in the world. Copyright infringement liability can be quite severe.

About Google Book Search

Google’s mission 1s to organıze the world's information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps readers
discover the world’s books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through the full text of this book on the web

alhttp: //books .google.com/

4

2 ANR
Věstník Královské české
společnosti náuk

Česká Společnost Náuk,
Prague. Třída Mathematicko-Pfirodovědecká

\

AS = C4ZRom

I404(140S|

Barbard Unibersitp

FARLOW

REFERENCE LIBRARY
OF

CRYPTOGAMIC BOTANY

22:

Digitized by Google

OTZUNGOBERICHTE

DER KGL. BÖHM.

GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN,

° MATHEMATISCH-
NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE.

1904.
VĚSTNÍK
KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLECNOSTI NÄUR.

TŘÍDA
MATHEMATICKO-PŘÍRODOVĚDECKÁ.

AN

VĚSTNÍK

KRÁLOVSKÉ

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

ROČNÍK 1904.

OBSAHUJE 38 ROZPRAV, 8 14 TABULKAMI A 57 OBRAZCI V TEXTU.

—<LĚP—

V PRAZE 1905.
SÄKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK

V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE.

SITZUNGSBERICHTE

DER KÖNIGL. BÖHMISCHEN

GESELLSCHAFT DER. WISSENSCHAFTEN

MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE,

JAHRGANG 1904.

PRAG 1908.
VERLAG DER KÖNIGL. BÖHN. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN.

MISSION BEI FR. ŘIVNÁČ.

NE:
af

F9

r 1
Ae ‘9 7
ee )

Seznam přednášek
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké

roku 1904.

Dne 8. ledna.
Dr. G. Eisen: An account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California.

Prof. Dr. J. Marieaxa: O lebkách a kostrách ze Santa Rosa (Sta. Barbara Archipel)
u Kalifornie.
Prof. Dr. J. Barviñ: O poměru mezi exponentem lámavosti světelné a hustotou
některých nerostů.
Dne 22. ledna.

Dr. Eu. Mencr: Další zprávy o struktuře jader a tvoření spor bakterií.

Prof. Ant. SucHaRDA: Příspěvek k theorii Versiery a Külpovy konchoidy.

Dne 5. února.

Dr. J. MiLBAvER: O uranoselenidu a selenochromitu draselnatém.
Dr. V. VEskLý: Příspěvek k poznání dinaftylkarbazolů.

Dne 19. února.

Prof. Dr. FR. Vzjpovský: O zvláštním případu fagocytosy.

Dne 4. března.

Doc. E. Voroček a Dr. VoxpRÁčEk: Dělení a isolování cukrů ze směsí.

Dr. H. Krauss: K fauně Orthopter Černé Hory s popisem nového drubu rodu
Forficula.

Verzeichnis der Vortráge,
welche in den vitzungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen Classe

im Jahre 1904 abgehalten wurden.

Den 8. Januar.

Dr. G. Eisen: An account of the Indians of the Santa Barbara Islands in Cali-
fornia.

Prof. Dr. J. MariRoka: Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa (Sta Bar-
bara Arcbipel) bei Californien.

Prof. Dr. J. L. Banviň: Ueber die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungs-
exponent und der Dichte bei einigen Mineralien.

Den 22. Jänner.

Dr. Eu. Mencr: Weitere Mitteilungen über die Kernstruktur und Sporenbildung

bei den Bakterien.
Prof. Ant. SucHaRDA: Beitrag zur Theorie der Versiere und der Külp’schen

Conchoide.

Den 5. Feber.

Dr. J. MiuBavER: Ueber Uranoselen und Kallamsalenachramit.
Dr. V. VzsgLý: Beitrag zur Kenntnis der Dinaftylkarbasole.

Den 19. Feber.

Prof. Dr. Fr. VEjpovský: Ueber einen besonderen Fall von Phagocytose.

Den 4. März.

Doc. Eu. Voroček u. Dr. VonpRáčEk: Ueber Trennung und Isolirung von Zucker-

arten aus Gemengen.
Dr. H. Krauss: Zur Orthopterentauna Montenegros, mit Beschreibung einer neuen

Forficula-Art.

VI Seznam přednášek.

A. Brožek: Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii Joly
z jezera skadarského.

Dne 15. duboa.

Prof. Dr. Fr. Vrjoovský: O původu a významu t. zv. žloutkového jádra a významu
centriol při umělé partbenogenesi.

Dne 29. dubna.

Prof. Dr. B. Němec: O nepoblavním splývání jader IV.
K. Douin: Nové příspěvky k poznání českých druhů Potentill.

Dne 13. května.
Doc. Jos. Hanuš: Příspěvek k seznání různých druhů skořice.

Dne 3. června.

Prof. Dr. J. Barvik: Geologické a hornické poznámky o kdysi zlatonosném okolí
Nového Knína a Štěchovic v Čechách.

Dr. J. MATIEGKA : Zpráva o tělesných ostatcích Jana Kollára.

Dr. J. ŠeBoR: O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové za přitomnosti
kysličníku vodičitého.

Dr. J. Srsor: O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou.

Č. Lana: O určení titru permanganatu draselnatého kysličníkem arsenovým
a o nové methode ku stanovení hodnoty burele.

Dr. R. Vonpricex: U působení kovů na roztoky sacharosy.

Dr. J. MrmBAvER: O železe ve svítiplynu.

Dr. J. Mırsaver a R. Hac: Stanovení jodkyanu vedle jodu..

K. Doux: Třetí příspěvek k české floře jevnosnubných.

Prof. Dr. Fr. Vespovsxÿ: O významu myoblastů endovaskularních.

Dne 17. června.

Prof. Dr. H. SruRoru: O nahých plžích Dr. Mrázkem v Černé Hoře sebraných,
s použitím příbuzného materialu.

M. SLavíková: O gabbrodioritu od Horních Břežan.

Jos: Vauıs: Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů.

Dne 8. července.

Prof. Dr. J. Barvir: O poměru mezi atomovou vahou a hustotou některých prvků.

J. RouBaL: O některých zrůdnostech u Coleopter.

Verzeichnis der Vorträge. VII

A. Brožek: Variations-statistische Untersuchungen an Atyačphyra desmarestii Joly
aus dem Scutarisee.

Den 15. April.
Prof. Dr. Fe. VEjpovský: Ueber Ursprung und Bedeutung des sog. Dotterkerns.

Den 29. April.

Prof. Dr. B. Němec: Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. IV.
K. Dowın: Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentilla-Arten,

Den 13. Mai.

Doc. Jos. Hınus: Beitrag zur Kenntnis verschiedener Zimmt-Arten.

Den 3. Juni.

Prof. Dr. J. Banvié: Geologische und bergbaugeschichtliche Notizen über die einst
goldführende Umgebung von Neu-Knin und Stechovic in Böhmen.

Prof. Dr. J. Marisexa: Bericht über die körperlichen Ueberreste ron Jan Kollár.

Dr. J. Szsor: Ueber die Auflösungsgeschwindigkeit des Kupfers in Schwefelsäure
bei Anwesenheit des Wasserstoffhyperoxyds.

Dr. J. Seson: Ueber Diffusionsgeschwindigkeit des Wassers durch eine halb-
durchlässige Membran. u‘

C. Lana: Bestimmung des Titres einer Kaliumpermanganatlösung mittels Arsen-
und eine neue Metode zur Bestimmung des Braunsteines.

Dr. R. VoxoRáček: Ueber Einwirkung von Metallen auf die Saccharoselôsungen.

Ur. J. Mırsauer: Ueber das Eisen im Leuchtgas.

Dr. J. Mırsaurr u. R. Hac: Bestimmung des Jodkyans neben Jod.

K. Douis: Dritter Beitrag zur böhmischen Phanerogamenflora.

Prof. Dr. Fr. Vzspovský: Ueber die Bedeutung der endovaskularen Myoblasten

Den 17. Juni.

Prof. Dr. H. Sınkoru: Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten
Nacktschnecken mit Berücksichtigung des verwandten Materials.

M. SLavíková: Ueber Gabbrodiorit von Ober-Břežany.

Jos Varıö: Vorläufige Uebersicht der bisher aus Mähren bekannten Myriopoden.

Den 8. Juli.

Prof. Dr. J. Banvik: Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der
Dichte einiger Elemente.
J. RouBaL: Ueber einige Defformitáten bei den Coleopteren.

VII Seznam přednášek.

Dne 14. října.

Prof. Dr. J. Banviñ: Další poznámky o poměru mezi vahou atomovou a hustotou
některých prekü.
Dr. Sr. Kosrzivý: O klimatických poměrech v Beirutu v Syrii. Vyjde (1905.)

Prof. J. Sosorka: K vyšetření zakřivení body neb tečnami dané kuželosečky.

Prof. J. Sosorka: Ku konstruktivnímu řešení rovnic 2, 3. a 4. stupně.

Dne 28. října.

Prof. Dr. Fe. VespovskyY: Zpráva o mezinárodním zoologickém kongressu v Bernu.
Doc. E. Voroörk a R. VoxpRáček: O dělení a isolování cukrů ze směsí. II.

Prof. Dr. F. Počra: O půdě města Prahy.

Dne 11. listopadu
Doc. J. Haxvš: O působení hydrazin-hydratů v glyceridy mastných kyselin.

Dne 25. listopadu.

Prof. Dr. Fr. VEjpovský: O dvou nefridiozoích. (Vyjde 1905).
A. Brožek: Variačně statistická studie na Atyaëphyra desmarestii Joly z jezera
skadarského. II. (Vyjde 1905).

Dne 9. prosince.

Prof. Dr. K. PerR: Poznámka o jedné Gaussově formuli z theorie thetafunkcí.

J. RouLENA: Čtvrtý příspěvek ku floře Černé Hory.

Verzeichnis der Vorträge. IX

Den 14. Oktober.

Prof. Dr. J. Bazvié: Weitere Bemerkungen über das Verhältnis zwischen dem
Atomgewicht und der Dichte einiger Elemente.

Dr. Sr. KosrLivý: Untersuchungen über die klimatischen Verhältnisse von Beirut
in Syrien. Erscheint 1905.

Prof. J. SoBoTKA: Zur Ermittelung der Krümmung eines durch Punkte oder
Tangenten gegebenen Kegelschnittes,

Prof. J. Sosorka: Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4.
Grades.

Den 28. Oktober.

Prof. Dr. Fr. Vespovs«t: Bericht über das internationale Zoologenkongress iu Bern.

Doz. Ex. Voroček u. R. VoxpnRáček: Ueber Trennung und Isolierung von Zucker-
arten aus Gemengen. II.

Prof. Dr. F. Počra: Ueber den Boden der Stadt Prag.

Den 11. November.
Doz. J. Hanuë: Ueber die Wirkung der Hydrazin-Hydrate auf die Glyceride der
Fettsäuren.

Den 25. November.

Prof. Dr. Fr. Vespovský: Ueber zwei Nephridiozoen (Wird im J. 1905 erscheinen).
A. Brožek: Variations-statistische Untersuchungen an Atyaöphyra desmarestii Joly
aus dem Scutari-See. II. (Wird im J. 1905 erscheinen.)

Den 9. December.

Prof. Dr. K. PrrR: Bemerkung über eine Gauss’sche Forme) aus der Theorie der
Thetafunktionen.
J. RouLENA: Vierter Beitrag zur Flora Montenegros.

I.

An Account of the Indians of the Santa Barbara
Islands in California.

By Gustav Eisen PhD,
Correspondiug Member of the Royal Bohemian Society of Sciences Prague.

Presented the 8th Januar 1904.

Introductory.

Having been requested to write a short account of the Indians
of the Santa Barbara Islands I accepted the invitation with pleasure,
though with some misgivings. The fact is that next to nothing is known
about these now extinct Indians, and the few notices extant are so
scattered in rare books and periodicals of an evanescent nature, that
it would take months and even years to gather them together. In
other words our historical knowledge of the Indians is too small to
be very interesting though just on that account the more valuable.
There has never appeared in print any connective narrative of these
Indians, and the following notes have been culled from what literature
I could find without going outside of San Francisco, tögether with
notes made during my visits to these islands in 1873 and 1897. At
the earliest of these visits the Indians had already been totally extinct
for twenty years.

While the skulls and skeletons presented to the Society were
collected only on the Island of Santa Rosa, I have tbought it best
to include in this account all the other islands of the channel. There
can be no doubt that the natives of all these islands were at the same
degree of savagery, and must be considered together, even though we

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

2 I. Gustav Eisen:

find that they belonged to different tribes, groups or nations, and to
distinct linguistic families. I am under great obligations to Mrs Erısa
MiLLER, the owner of Santa Rosa Island, for aid in procuring the
speciemen presented to the Bohem. Society.

Gustav Elsen,
San Francisco, California, Dec. 3d. 1093.

Contents.

1. The Santa Barbara Islands and their Extinct Indians.

2. Physical Nature and Aspects of the Islands.

3. Earliest Accounts of the Indians.

4. The Islands Considered Separately. San Clemente Island. Santa
Catalina Island. Anacapa. Santa Rosa Island. San Miguel Island.
Santa Barbara Island. San Nicolas Island.

5. Indians on the Mainland, opposite the Islands.

6. Indian Remains.

7. Indian Languages. -

8. Summary of Our Knowledge of the Island Indians.

9. Extinction of the Island Indians.

The Santa Barbara Islands and their Extinct
Indians.

The islands known as the Santa Barbara Islands are situated
outside the channel of Santa Barbara in southern California. During
the early navigators’ time the spaniards designated the whole country
from Mexico northwards as the „two Californias“. The lower part
which we know as Lower California was called then, and is yet,
Baja California. The upper part now simply called California by
English speaking people was known as Alta California. The channel
of Santa Barbara and its islands were among the first things to
attract the special attention of the Spanish navigators upon their
arrival in Alta California. This was uudoubtedly due to the greater
fertility of the country, and to the splendid harbors offered by the
islands. These islands are separated into two groups. The northern
group consists of four islands, placed in a row parallel to the coast

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 3

of Point Conception. The names of these islands were principally
given by Viscaino. They are from west to east: San Miguel, Santa
Rosa, Santa Cruz and Anacápa, the latter being merely a rock, without
harbor and without water. The southern islands are also four, but they
are placed differently, being grouped in a parallelogram. The names
of these islands are: San Clemente, Santa Barbara, San Nicolas and
Santa Catalina. At the first advent of white man all these islands
were inhabited by Indians. These have now been extinct for some
time, the last one dying in 1853. Though the Indians once numbered
several thousand on these islands, they became guickly exterminated
after the advent of the missionaries, What caused their extermination
will be refered to further on.

Physical Nature and Aspeots of the Islands.

Nearly all the islands of the group are peculiarly sheltered
from the northern winds by the projecting part of the mainland
„Point Conception“. The two most favored Islands are Santa Cruz
and Santa Catalina, the islands of San Miguel, Santa Rosa aud San
Clemente being much less protected than the others. The most violent
winds on the coast of California are those from the north, north-west
and north-east, these prevaling during the months of April to November,
while during the balance of the year the heavy southern gales bring
with them rain or even, though seldom — as during Cabrillo’s voyage —
snow. From the northern winds the islands are thus protected by the
mainland, while the eastern and northern shores are protected by the
mountainous backbone of each island. So perfect is this shelter that
during a large part of the year one may sail along the protected
shores of the islands of Catalina and Santa Cruz in the frailest and
smallest crafts. The surface of the ocean is here as smooth as that of
a mirror, while along the shore there is an absence of surf and
swell, eccept at rare occasions. This almost continued smoothness
of the waters offers unusual facilities for fishing, probably unsurpassed
in any part of the world. The number of foodfishes found here in
large abundance is such that a very large Indian population could
have subsisted on them exclusively. Among shellfish there is an
abundance of abalones and clams of various kinds, while shrimps,
lobsters and crabs are nowhere more plentiful on the whole Pacific

coast.
1 k

4 I. Gustav Eisen:

The physical feature of these islands is nearly the same in all.
There is always a central backbone running in the long axis of the
island. In the four islands of the southern group this axis runs north
and south, but in the northern group it runs east and west.

The elevation ofthis backbone varies between 800 and 2200 feet
giving ample protection against winds and furnishing a not inconsi-
derable drainage area for various creeks. Conseguently water is to be
found on all of the islands even during the dry season of the year.
Owing to the height of the islands compared with the width, many
of the streams have cut out deep gorges which again give shelter
to small but beautifull woods of wild cherry, oak, cotton-wood, pines
ete. The slopes facing the north of all the valleys are always densely
and beautifully covered with bushes or even smaller trees, while the
slopes exposed towards the soutb are covered with a dense mat of
cacti and other desert plants.

The climate of all the islands is mild. Frost is rare or perhaps
entirely unknown. During a five months stay on Catalina during the
coldest season of the year the thermometer never went below 55 Fah.
and ocean bathirg was possible every day.

As regards wild fruits and herbs from which Indians could
nourish themselves, there are several, all found in great abundance.
We will only refer to a few. The principal one is the fruit of the
wild cactus of which there are several genera and species. Even now
the white visitors to the islands use these cactus fruits for preserves
and value them for their acid, sweetness and flavor. When we con-
sider that at least one half of all the surface of the islands is covered
with cactus we may judge to the number of Indians which might
have for several months in the year subsisted on its fruits which are
good both fresh and cooked. The wild cherry already mentioned is
of more limited distribution, but we still find it in large groves on
several of the islands. The fruit is as large as our large cultivated
cherries, though the meat is thin and insignificant compared with
ours. There are besides a number of smaller fruits and berries, to
say nothing of acorns and pinenuts, suitable to fill the natural and
limited wants of the aborigines.

There remains only to say a few words of the animal life on
those islands. When I first visited the islands in 1873, man had made
very little change and inroad in the primitive aspect of the fauna and
flora. I found the shore actually swarming with two species of seals
and sea-lions. One species was said to breed on the islands while

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 5

the other bred! in the high north and only visited the coasts during
the winter season. When white poeple first visited the islands they
found the coast the home of the precious sea-otter, but at my visit
I saw only two or three. Of birds especially the seabirds were nu-
merous and rookeries were common on every low sandy promontory.
The California valley quail was common everywhere on Catalina and
Santa Cruz, but has since become scarcer on account of the increase
of a small wild fox. This fox is found on all the islands and must
have in ancient times furnished a large part of the fur used by the
Indians for dress.

The above remarks on the nature, climate and fauna of the
islands suffice to show that they must have been ideal places for
a native population. Nowhere on the whole coast is there any local-
ity so suitable to maintain a primitive population as on these islands.
Elsewhere on the mainland the Indians could only maintain themselves
in a certain locality for a few months at a time. At certain Seasons
they were obliged to follow the game to the plains, while at others
they had to ascend the foothills and the mountains in quest of acorns
etc. But on the islands the Indians could remain all through the year
and still not suffer from want, as fruit, seeds, acorus, roots, fish,
clams, crayfish, birds, eggs, furs and game were always plentiful at
some time of the year. This abundance of food must have contributed
to a greater physical development, while again the isolation of the
islands would tend to make the iuhabitants less warlike, and more
gentle.

Considered from a purely scientific standpoint these islands
are of the very greatest interest. It has been shown lately that each
one of the islands contains a number of indigenous species of plauts
and also of insects. But the plants have been much more collected
and I am told that the species of each island show Some slight va.
riations from those on the other islands, while many are entirely
distinct. Some of the most beautiful plants and trees found in Cali-
fornia are indigenous to these islands and found nowhere else. I will
here only mention that the truly magnificent Lyonothamnus, one of
the most beautiful trees in existence, is not rare on Catalina island.

Earliest Accounts of the Indians.

We derive our knowledge of the Indians from the following
main sources: Early navigators, Mission Padres, early settlers, and

6 I. Gustav Eisen:

Ethnological remains. Of the early navigators only two have anything
to say about the Indians of the Santa Barbara Islands. The first navi-
gator to visit the coast of California was Juan Rodriguez Cabrillo.
That the account of Cabrillo's voyage is scant is probably due to the
fact that he died on the voyage, and was buried in the island now
known as San Miguel. There are three accounts left of his voyage,
but it is not known by whom they were written. Two accounts agree
almost word for word, while the third appears to have been a con-
densed narrative from some other document.

Cabrillo sailed from the port of Navidad on the coast of Mexico
on June 27, 1542. After having reached the coast of Baja California
he doubled Cabo San Lucas and proceeded up the coast of that pen-
insula. In the end of September he reached the bay of Ensenada
de Todos Santos, which he named San Mateo. From Ensenada
he sailed along the coast north-west-wards and discovered the three
Coronado islands which he named „Las Islas Desiertas“ on account
of their barren nature. On the mainland almost opposite these islands
he entered the port and barbor of San Diego, which he named San
Miguel. From this port Cabrillo sailed again along the coast and dis-
covered the two southern islands of the Santa Barbara group. The
island of Clemente he named Vittoria after one of his vessels, but
did not go ashore. The island of Catalina he named El Salvador after
the other vessel. Here he went ashore for a short time. Crossing
over to the mainland he entered Santa Monica bay naming it Bahia
de ios Fumos, on account of the many fires lit by the Indians. Off
and on Cabrillo spent considerable time exploring the coast along
the Santa Barbara Channel, evidently sailing up and down according
to the winds. He named many of the localities as for instance Pueblo de
las Canoas, Puerto de las Sardinas, Cabo de Galera now Cape Con-
ception etc.

During one of these cruises he crossed over to the nothern
islands which he named San Lucas. It appears that at first he mistook
Anacapa, Santa Cruz and Santa Rosa, and perhaps even San Miguel,
to be one single island. These islands overlap each other and from
a little distance they appear as one. When he finally found that
there were several islands he named the most northern one Isla de
Posesion. After Cabrillo died his pilot in charge named this island
after him „Juan Rodriguez“. The island of Santa Rosa was finally
referred to as „San Sebastian“, while the island of Santa Cruz was
named Isla de San Salvador. This confusion is probably due either to

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 7

the fact that each one of the vessels named the islands separately, or as
Prof. Davidson has suggested, that Ferrelo forgot that the name of
San Salvador had already been given to an other island. With the
latter half of Cabrillo's voyage we need not here concern ourselves.
It will suffice to state that Ferrelo after the death of Cabrillo reached
as far north as Cape Mendocino, returning from there in haste on
account of distress, and after a short visit to the islands returned
to the port of Navidad April 2d, 1543.

The next navigator to visit our islands was Viscaino. Sebastian
Viscaino sailed from Acapulco May 5th. 1602. Rounding Cabo San
Lucas he proceeded up the coast of Baja California and passing the
Island of Cedros entered the. bay now known as Sebastian Viscaino
Bay. In due time he reached San Diego in Alta California and finally
landed on the island of Catalina which he named Santa Cathalina.
Catalina was the only island of this group that was visited by Viscaino.
But Viscaino made a chart of what he found, and on this chart we find
all the other islands of the group named and more or less accurately
located. After visiting places on the coast opposite, Viscaino decided
to defer a visit to the other islands until his return-voyage from the
north. But.even in this instance illness and want of food thwarted his
designs and he was obliged to hurry home without again visiting the
islands. As far as we know 167 years were to elaps before an other
white man was again to visit the islands. The new comers were the
San’ Franciscan Missionaries who in 1769 reached California.

The principal authorities for this period are the missonaries
themselves and those who accompanied them. Thus we possess nara-
tives of Fray Junipero Serra, Father Boscana, Pedro Fages and espe-
cially Miguel Costansó, the engineer of the first expedition. Of these
accounts that of the latter is the most interesting as having been made
by a layman. Unfortunately the largest part of the narrative concerns
the hardships of the expedition, while comparatively little is told
about the Indians.

The expedition of which Constansó was a member started in
two large vessels from the port of La Paz in Baja California. Already
in tbe begining of the voýage the two vessels became injured and
had to be repaired in the bay of San Barnabé near Cape San Lucas.
The „San Carlos“ reached at last the port of San Diego in Alta
California the 29th of April 1769, 110 days out from La Paz. The
other Packet „San Antonio“ had been more fortunate and altho' it
had started a month later it arrived to San Diego in 59 days, the

8 I. Gustav Eisen:

lith of April. On the bardships suffered by the Spaniards we need
to dwell. It will suffice to say the members of the expedition which
origioally numbered 90 or more, soon dwindled down to about 16,
the others dying from scurvy and other diseases. In a few moths the
survivals were joined by a land expedition which had started overland
from Loréto, and from this time on the exploration of the country
began.

This exploration consisted principally in an overland expedition
from San Diego northwards for the purpose of discoveriog anew the
bay of Monterray. This expedition which was headed by the Governor
Don Caspar de Pórtala, together with Don Pedro Fages and Don
Miguel Costansó, passed up the coast, and missing or passing by the
bay of Monterrey, finally discovered the inner bay of San Francisco.
It was principaily during this journey that Costansó gathered his
information about the Indians. His opinion of the natives differs
considerably from that given by the missionaries, and is on the whole
very favorable. His account is concise and evidently reliable, and will
be refered to further on. There is no indication that Costansó or his
companions visited the island, but he must have gathered considerable
knowledge of their inhabitants as he refers to them several times in
an indirect way. He must have freguently met with these hardy
fishermen and sailors, whose skill in navigating their conoes, and in
catching fish called forth the admiration of the Spaniards. The narrative
of Costansó being the last accouut we possess of the Indians before
they became christiauised, is naturally of greater value than that
given by later explores:, who merely encountered the Indians after
they already had bcen forced to leave their native haunts and settle
in the missions.

The Islands considered separately.

San Clemente Island. Isla de la Vittoria (Cabrillo). The island
was not named by Viscaino. The island is about 18 miles long by
3'/, miles wide. It is 1,964 feet high and is distant from Catalina
19 miles. It is visible 50 miles from the sea level. The Indians on
the island were known as „Kinkapar“, and the island itself as
Harasgna (according Bancroft).

At the time of Mofras 1838 there were yet Indians on this
island. „They bring from there kaolin and sulfate of iron.“

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 9

Santa Catalina Island. Called San Salvador by Cabrillo, but
named Santa Cathalina by Viscaino. Later on the Indian tribes on
the island vere known ag „Pineugna“. The island is almost di-
vided in two, near the northern end, forming thus two fine harbors,
one on the outer and one on the inner shore. The island is 18 miles
long by about 7 wide. It is 2,110 feet high and is visible 53 miles.
It is 18 miles from the port of San Pedro on the mainland, and 23'/,
miles from Point Lasuen. Ferrelo's as well as Viscaino's anchorage
must have been on the northern side of the island at the isthmus.
Cabrillo and his men went ashore and „there issued a great number
of Indians, and yelling and dancing made signs that they should
come ashore, The Spaniards made sign that the Indians have no fear,
wbereupon these then laid their bows and arrows on the ground.
The Spaniards remained there untill noon.“

Viscaino's account of the natives of this island is much more
interesting. He found on the island many men, women and children,
They were kind and gentle and received the Spaniards with extreme
kindness. The women were handsome and honest, and the children
fair and rosy and of a laughing disposition (Salmeron, Relaciones).
They were in fact a fine looking race. They bad many rancherias or
Indian villages, with dwellings, and they built canoes with which they
hunted seal and fishes. The canoes were made of bent planks tied
together with ropes and cemented with asphaltum. The Indians were
such expert fishermen with spears and harpoons, that one of them
went down diving and soon appeared with a fish on the point of his
spear. But the most interesting part of Catalina was the Indian temple.
Viscaino describes it as large and circular, ornamented with feathers
of various kinds. Within the circle was an idol, painted in various
colors. At the sides of the idol were representations of the sun and
the moon. Before this idol the natives were accustomed to sacrifice
birds, the featbers of which adorned the enclosure. There were also
two extraordinary large crows (ravens) which at the advent of the
soldiers flew away and perched on rocks near by. The soldiers could
of course not resist shooting the birds, at which the Indians set up
a wailing. Other crows seem to have been guite tame and took food
from the hands of some woomen washing fish on the beach. The na-
tives used many roots as foods, which the Spaniards compared with
potatoes and „jicamas“. The latter are probably the roots of lilies
(Calochortus) which even now are abundant on the island. With these
roots the Indians traded with the natives on the mainland, to which

10 - I. Gustav Eisen:

they sailed over in their canoes which held from 8, 10, upto 20 men.
The canoes were propelled with paddles.

On Viscaino's chart there is a small round cirle placed on the
isthmus probably iudicating the place where stood the temple (Da-
vidson), but at my visit in 1873 I found no remains of such a place.
From the accounts of Cabrillo and Viscaino we may conclude that
the Indians of Catalina were more advanced than the fndians on the
mainland, of a geutler disposition, of a handsomer physic, and of
considerable enterprise.

1 may add that to this day Santa Catalina island offers greater
advantages than most of the other islands, the vegetation being more
abundant and the facilities for fishing better. The harbors are
such as to afford shelter at almost any time of the year. It is inter-
esting to note that the islands are overrun with ravens similar to
those seen by Viscaino. They are equally impudent and will approach
with little fear.

In Cabrillo's and Ferrelo's account we read that: „on the other

island there are eight villages: Miquesesquela, Poele, Pisqueno, Pu-
alnacatup, Patiquin, Patiquilid, Ninumu, Muoc, Pilidguay, Lilibeque.“
This account of the villages is given in connection with the north-
ern islands and not in connection with Catalina. But as the writer
had previously enumerated the various villages of Santa Cruz, Santa
Rosa and San Miguel, and as none of these villages were found men-
tioned on them, it seems to me probable that the names refer to
villages on Catalina, the only one of the other islands visited by Ca-
brillo and Ferrelo.
„Of the ability to fish and hunt Viscaino tells as follows. They
are great fishers and hunters, and catch all kinds of fish with hook,
spear or net. They have long harpoons, consisting of a slender pole,
to the end of which is attached a string, and to the eud of this
a harpoon point. The smaller fishes were taken in their canoes, the
larger dragged to shore. They hunted the seal succesfully.

Santa Cruz Island. Named by Cabrillo „Isla de San Lucas, and
later Isla de San Salvador. By Viscaino it was called on the chart
Isla de San Ambrosio.“ According to Cabrillo and Ferrelo the Indians
called the island Limun or Limu. Cabrillo learned that the following
Indian villages existed on this island: Niguipos, Maxul, Xugua, Nitel,
Macamo, Nimitopal. According to Bancroft the following are names
of Indian villages on this island — probably at a later period— : Maschal,
Nanahuani, Sasaguel, Lucuyumu, Chalosas. And according to the same

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 11

author the island itself was known as Liniooh. The original authority
is not guoted. |
The island is 20 miles long and about 3'/, miles wide. It is
2.410 feet high and visible some 55 miles. Of the natives of this
island neither Cabrillo nor Viscaino give any account. The island has
once been thickly populated as is shown by the many burial grounda.
Unfortunately the largest one of these was washed away in 1879 by
a destructive waterspout. |
Anacápa. The island of Anacápa is a mere rock, without har-
bor and even without water. No vegetation can be seen from off the
shore. It is the smallest of the islands of the channel. It was called
by the indians „En-ni-ah-pagh“ and by Vancouver referred to as
Enneeapah. The present name is probably a corruption of the Indian
name. The island is 4'/, miles long, and about 980 feet high. -
Santa Rosa Island. Named first by Cabrillo „San Lucas“, but
later on during the return voyage referred to as San Sebastian. By
Viscaino the island was marked down on the chart as Isla de Cleto.
According to Cabrillo the Indians called the island „Nicalgue“. Ac-
cording to Bancroft the Indian name was „Hurmal“, Cabrillo men-
tions that there are three villages on the island called: Nicochi,
Coycoy, and Coloco. On the return voyage they are called „Nichochi“
and „Estocoloco“. The island is 16'/, miles long by 9 miles wide. Its
elevation is 1.500 feet. It contains about 50.000 acres of ground or
about 73 square miles. The average height is about 600 feet, and
the average length and width are 9 miles by 7"/, miles. This island
is apparently less suited to sustain life than Santa Cruz and Cata-
lina, but both accounts and investigations show that the Indian popu“
lation was once very numerous. The winds on the island are terrific,
and there are at present only few trees even in the ravines. Water
however is plentiful in certain parts, and dry seasons are scarce.
At Cabrillo's visit the -island was inhabited. „It is inhabited
aud the people are like those on the other islands.“ Again we read:
The inhabitants of these islands are very poor. They are fishermen,
they eat nothing but fish; they sleep on the ground; all their bu-
siness and employment is to fish. In each house they say there is
fifty souls. They live very swinishly; they go naked.“ „There is a re-
gular row of islands — — —. Some are large others are small, but
all are inhabited and populous, and the inhabitants trade with each
other and with those on the continent. They are however very po-
pulous.“ In another place we read: „They found them (Santa Rosa

12 I. Gustav Eisen:

and San Miguel islands) very populous, and these people, and all
these of the coast passed by, lived by fishing, and make beads
from the bones of fishes, to trade with the poople of the main land.“

San Miguel Island. Called by Cabrillo „Isla de Posesion“, but
after the death of Cabrillo the island was named by Ferrelo, his
pilot, after the admiral: „Isla de Juan Rodriguez“. On the chart
of Viscaino the islaud is marked down as „Isla de Baxos“. Accord-
ing to Cabrillo and Ferrelo the island was known by the natives

„Ciguimuymu“. In Bancroft we read that the island was called
„Twocan“, but by wbat authority is not quoted.

The island is 7'/, miles long and about 700 feet high. For-
merly the island was very fertile, perhaps the most fertile of all the
channel islauds, but at present it is little more tlıan a barren sandy
waste. There is now a rather land-locked harbor, known as Cuyler’s
harbor, but even this has deteriorated on account of a land slide or
earthguake taking place about five years ago. The island was once
thickly populated by Indians. Cabrillo tells us „In the island of Po-
sesion there are two villages: „Zaco“ and „Nimollollo“. „They were
well treated by the Iudians, every one going naked, and they have
their faces painted in the manner of a chess-board. To this port they
gave the name of Posesion.“

According to Vancouver this island was also marked down on
the spanish charts as „Isla de San Bernardo“.

Santa Barbara Island. The island is thus named on the chart
of Viscaino. The island is only about 7 milles long and only 547 feet
high. It can be seen at a distance of 27 miles. Neither Cabrillo nor
Viscaino visited the island. We know however from the Iudian
remains found that the island was once densely populated.

San Nicolas Island. So named on the chart of Viscaino. It is
tLe one most distant from the mainland and one of the least fertile,
poorest of the islands. It is 890 feet high and can be seen 34 miles
away. The island is about 8 to 20 miles long.

This island is interesting, because on it lived the last remnant
of the Indians belonging to the island tribes, indeed the only Indian
of whom we have a detailed account. The island was like the others
once thickly populated, but little by little the number of inhabitants
became less. The reason is not fully known. But it is by some be-
lieved that the natives were partly exterminated by Indians from
Alaska who had been brought down to these islands to hunt sea-
otter. Any how it is known that already in 1811 a ship from Boston

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 13

had landed some 30 Indians from Kodiak on San Nicolas and it is
said that they killed all the native men, and appropriated the women.
However this may be, certain it is that in 1835 the natives on the
island had dwindled down to 18, and it was decided by the mission-
aries on the mainland to remove these Indians to the missions of
tbe mainland. Accordinsly a vessel was sent to the island of San
Nicolas and the Indians gathered in. This was in 1836. But when
the Indians were all embarked, one of the women missed her babe.
It had been left behind in some way. The mother started to hunt
for it, but remaining away very long, and on account of a sudden and
very heavy wind, the small vessel had to leave and lie before the
wind out to sea. In course of time the Indians were landed at Santa
Barbara and probably merged in other indian tribes. The vessel which
was again to visit the island in order to bring back the remaining
woman, was unfortunately shipwrecked on the coast, and as there
was no other vessel of sufficient size to brave the rough waters around
the island, it came to pass that for 18 long years the indian woman
was left to her fate on the island., It was only in 1853 that a hunter
with the name of Nidever from Santa Barbara visited the island and
brought the woman away. He had seen some things of her already
two years previously, but was then unable to find her. During this
visit Nidever had seen several small windbreaks made of branches
and canes. They were in the forn of a half circle and bound to-
gether with grass ropes. He had also found regular, small, pyramidal
houses or Indian huts made of branches etc., but the grass growing
in them, and their dilapidated condition generally indicated that they
had not been used for years. When he found the woman at last she
was living in such a windbreak. We may now follow Nidevers tale:
„She was sitting in an enclosure, so that her head and shoalders
were barely visible above it. As the white man approached, two or
three wild dogs began to howl, but she gave a yell at the dogs who
then disappeared. She was sitting crosslegged on some grass that
covered the ground within the inclosure and which seemed to serve
as bed. Her only dress consisted of a kind of gown, leaving her neck
and shoulders bare, but it was long enough when she stood üp to
reach to her ankles. It was made of bird (shag) skin cut in squares
and sewed together, the feathers pointiug downwards. Her head had
no covering save a thick mass of matted hair of a yellowish brown
color, and which looked as if it had rotted off. (See the account of
Cabrillo and Viscaino of the fair color of the Indians). She was

14 I. Gustav Eisen:

engaged in stripping a piece of blubber from a sealskin. Within
the enclosure was a smouldering fire and a heap of ashes. She was
constantly talking to herself. When first seeing Mr Brown the com-
panion of Mr Nidever she sıniled and received him most graciously
and with much dignity and selfpossession. And when the other men
came up, she greeted them in the same manner.

The Indians which Mr. Brown had brought along did not under-
stand a single word of what she said, although they knew several
different dialects. From a bag she took out several roots (carcomites (?),
also other roots, and roasting tbem on the fire she offered them to
the men to eat. They found them very palatable. The visitors soon
made her to understand that they wanted her to leave the island with
them, and gathering up her belongings she was soon ready to start.
She packed most of the things in a large basket made of rushes,
while other of her things were bundled up by her visitors. She had
so many things that every one of the visitors carried some of her
belongings when leaving. Among her things was an extra dress made
of fine birdskins and finely ornamented. She also insisted upon carrying
off all the old dried blubber, and a seal’s head which was so decayed
that the brain was oozing out. She evidently desired to bring every
thing tbat would sustain life. When all was ready she took from the
fire a burning stick in her hand and walked out. She led the party
by a fine spring from which she drank, and then led them to an
other spring in which she washed her face and hands. The island
was inhabited by foxes and by wild dogs, similar to those which Ni-
dever had seen among the Indians of the northern part of California.
The indian woman took kindly to the food of her visitors, and evi-
dently preferred it to the one she had been accustomed to. She was
exuberant when one of the men made her a dress of calico, and
observing how the man was sewing she insisted to try her hand at
this too. She would push the needle in the cloth with her right hand
and pull it out with her left one. At first she did not know how to
thread the needle, but she learned guickly. In the hunters camp she
made herself useful, in carrying wood and water. She occupied herself
with making several baskets, but she worked at several at the same
time, first doing a little work on one and then dropping it for an-
other. She made the baskets watertight by placing inside several lumps
of asphaltum together with some few heated pebbles. The asphaltum
melting she gave the pebbles a rotary motion which soon covered
the interior of the baskets with an even watertigbt coating, after

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 15

which the pebbles were thrown out. During a storm that threatened to
upset the small boat she made signs that she could stop the gale.
Kneeling down on deck and facing the wind she began incantations
and prayers. When the sky suddenly showed sign of clearing she
pointed to it with pride as if to say „see I did it“. | |

She had never been on the mainland before, and she showed
great astonishment at every thing she saw. She showed a childish
delight when she saw an ox-cart, and quickly immitated the revolving
motion of the wheels with her hand and arms. And when a gentleman
rode down to the beach she was evidently dumbfounded by seeing
him on the horse. She quickly immitated the motion of the horse by
placing her first two fingers of her right hand over the thumb of her
left hand, and mimicking the galloping of the horse she gave a shout
of delight.

She was taken care of by the family of Mr. Nidever and had
every thing she wanted. She could however only communicate by signs
as there was no one to understand her language. An other old indian
woman was said to understand a few words (according to Hittell’s
History, but I do not find it mentioned in Nidever's account), but
otherwise there was none who could understand her. She soon became
an expert in using signs, and after a few months made herself well
understood that way. She was passionately fond of fruits and would
eat them constantly. This brought on a dysentery from which she did
not recover. She did not survive more than four months her removal
from the island. „She had a warm love, was grateful and affectionate
as a child, and was of a gentle and lovable nature“. After ber death
her belongings were gathered together and sent to Rome! except
a water bottle made of rushes and covered with asphaltum, which
bottle is now in the posession of the California Academy of Sciences
San Francisco. It was not until a short time before she died that
she understood that they wished to know some thing of her language.
Only afew words of hers are now preserved: Hide — tocah; Mau
= nache; Sky — toygwah; Body = puoochay. |

From sigus that she made they understood that the wild dés
had eaten her child, and that when she found it out she lay down
on the ground and cried. When she at last got up and returned to
the schooner it had already left. She had a gen-rous nature and when
given trinkets etc. sbe would soon give them away, just as did the
Indians met by Cabrillo and Viscaino.

16 I. Gustav Eisen:

Indians on the Main opposite the Islande.

Of these Indians we have severalrath er exhaustive accounts prin-
cipally by some of the mission fathers. But these accounts tell us
exactly wbat we least desire to know, and of what we do wish to
know they tell us little. The missionaries had no other object in
view than to convert the heathens and to glorify Rome. In every
action of the Indians they saw only inspiration of the devil. Instead
of trying to uplift the Indians, they enslaved them under a tyranical
yoke. The missionaries opinion of the Indians can not be accepted
without much modification and doubt. Of greater value are the very
scanty mentions of the Indians by the early navigators. Cabrillo refers
to the Indians of Santa Barbara several times. When he approached
the shore the Indians disembarked in their canoes which were made
of bent plank tied together with rope and cemented with asphaltum.
Some of the canoes held up to 20 men. Everywhere Cabrillo tells
us that the Indians were well disposed, that they were armed with
bows and arrows and went clad in skins. At San Diego or Ensenada
they called the Spaniards „Cuacamal“.

Vancouver tells us that when be apprached land at Santa Bar-
bara, an Indian canoe was launched with four men. They had paddles
ten feet long, with blade at each end, and they managed the canoe
with such a skill that they brought out the admiration of the Spa-
niards. This was as late as in 1838. The whole coast along the
channel seems to have been thickly populated. Cabrillo tells us „that
from morning to night the ship was surrounded by canoes. The In-
dians brought with them quantities of sardines: very good; they say
that inland there are many villages and much food. The poeple do
not eat any maiz; they went clothed in skins, and wear their hair
very long and tied up with cords very long and placed within the
hair; and these strings have attached to them daggers of flint, and
of wood and of bone“. In an other place: „The natives aided in
bringing water and wood to the ship. The village is called Cicacut.
Other villages from that place to Cape Conception are called: „Ciucut,
Anacat, Maguinanoa, Paltare, Anacvat, Olesino, Coaacac, Paltocac,
Tocane, Opia, Opistopia, Nocos, Yutum, Auiman, Micoma, Caromiso-
pona. An old indian woman is princess of those villages. She came
on the ship and slept there two nights together with other Indians.
The village of Ciucut appeared to be the capital of the villages. The

An Account of the Indians of tbe Santa Barbara Islands in California. 17

village at the cape is callel Xeno, and another province is called
Xucu. They have their houses rounded and covered very near down
to the ground. The Indians eat acorns and another grain which is
large as maiz and white, of which they make tamales. It is good for
food. They say that inland there is much maiz. Indians came on
bord with water and fish, and showed much good disposition. They
have in their villages large public squares, and they have au inclo-
sure like a circle, and around the inclosure they have many blocks
of stone fastened in the ground which issue about 2 palms (hands),
and in the middle of the inclosure they have many sticks of timber
driven in the ground like masts, and very thick; and they have many
pietures on these same posts, and we believe that they worship them,
for when they dance they dance around this inclosure.“

Half a century later Viscaino found the same conditions on the
mainland. Of the San Diego Indians he says that they were a fine
looking race, clothed in sealskins and that they received the Spani-
ards with extreme kindness. They had large dwellings and numerous
ranches, made excellent canoes, and were expert fishermen and hunt-
ers. Higher up on the mainland somewhere near Santa Barbara, he
found that the country was governed by a chief who offered them hos-
pitality, and who even went se far as to offer every Spaniard ten
wives if they desired to remain with them.

Vancouver who visited the coast two hundred and fifty years
later, found the Indians very much the same. He has e very good
jdea of the Indians „which behaved themselves with much decorum,
much sensibility and much vivacity, and with good order, very un-
like that inanimate stupidity that marks the character of the northen
Indians we have seen under the Spanish juridiction at San Francisco
and Monterey.“ But some change had taken place since Cabrillo’s
and Viscaino’s time. Father Vincente told him how the Indians were
suspicious and regarded all strangers as enemies and refused to visit
other „societies“.

The narrative of Don Miguel Costanso has already been
referred to. The following is an extract from the same. I have
excluded everything which does not directly concern the Indians
and the paragraphs follow each other in the same manner and order
as in his narrative. At the first arrival in the port of San Diego:
„they discovered at a little distance a troop of Indians armed with bows
and arrows; to whom they made signs with white cloths calling them
to a parley. But they setting their steps by those of our folk, for

Sitzb. d. kön. bühm. Ges. d. Wiss, II. Classe, 3

18 ! - I. Gustav Eisen:

more than half an hour, did not permit them to come up. These
Indians stopped every little while upon some height, watching our
folk, and evidencing the fear which the foreignerss caused them by
the very thing they did to allay it. They thrust one point of their
bow3 down in the soil, and grasping it by the other extremity they
danced and whirled about with unspeakable velocity; but as soon as
they saw our folk near, they again withdrew themselves with the same
lightfootednes.“ The Indians soon however became friendly and showed
the Spaniards where a river and water could be found.“ A river came
down from the high Sierras thro' a spacious caňada. At a gunshot
from it and outside the wood, was discovered a pueblo or rancheria
(Indian settlement). It was composed of huts of a pyramidal shape
and covered with earth. On sighting thejr companions with the
Spaniards all came out of their houses to receive them, men, women
and children, proffering their houses to their guests. The women
came in decent garb, covered from waist to knee with close-woven
and doubled nets. The pueblo consisted of some 30 tr 40 families:
and at one side of it an enclosure stood guard, made of branches
and trunks of trees. In this they gave to understand that they took
refuge to defend themselves from their enemies: a fortification in-
expugnable to the arms in use among them. These natives are of good
figure, well-built and agile. They go naked without more clothing
than a girdle of ixtle (Agave), or very fine maguey fibre, woven in
the form of a net. They get this thread from a plant called the
Lechuguilla. Their quivers which they ibind in between the girdle
and the body, are of skins of wildcat, coyote, wolf or deer, and their
bows are two varas (66 inches) long. Besides these arms, they use
a species of warclub of very hard wood, the form of which is like
that of a short and curved cutlass, which tbey fling edgewise and it
cleaves the air with much violence. They hurl it to a greater distance
than a stone. Without it they never go forth in the field; and if
they see a viper or other obnoxious animal, they throw this „manaca“
at it and comonly sever it in half. According to the experience
afterwards in the continual intercourse with our Spaniards, they are
of haughty temper, daring, covetous, great jesters and braggarts; altho“
of little valor, they make great boast of their powers, and hold the
most vigorous for the most valiant. They crave whatsoever rag; but
when we have clothed different ones of them on repeated occasions,
they would present themselves the folloving day stark naked. The
principal sustenance of the Indians around this port is fish. They

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 19

eat also much cockles. They use rafts made of rushes, which they
manage dexterously with a paddle or oar of two blades. Their harpoons
are some varas (one vara is 33'/, inches) in length; the point is of
bone, very much sharpened, inserted in a shaft of wood. They are
80 dexterous in hurling this that they rarely miss their aim. „Of
the Indians encountered during the expedition towards the north, Cos-
tanso tells us that: „all are peopled with a multitude of Indians, who
came out to meet them and in some parts accompanied them from one
stage of the journey to the next: „a people very docile and tractable,
chiefly from San Diego onvard“ (up the coast)“. “The Indians in whom
was recognized more vivacity and industry, are those that inhabit
the Islands and the coast of the Santa Barbara Channel. They live
in villages with houses of spherical form, in the fashion of a half
orange, covered with rusbes (probably Juncus and Scirpus). They are
up to twenty varas (55 feet) in diameter. Each house contains three
or four families. The hearth is in the midle, and in the top of the
house they leave a vent to give exit for the smoke. In nothing did
the natives give the lie to the affability and good treatment which
were experienced by their hands in other times (1602) by the Spaniards,
who landed upon those coasts with the general Sebastian Viscayno.
They are of good figure and aspect, men, vomen and children; very
much given to painting their faces and bodies with red ochre. They
use headdresses of feathers, and some small darts which they bind
up in their hair, with various trinkets and beads of coral of different
colors. The men go entirely naked, but in time of cold they use long
capes of tanned skins of sea - otters, and some mantles of the same
skins cut in long strips, which they twist in such manner that all
the fur remains on the outside; then they weave these strands one
with the other, forming a weft, and give it the pattern referred to.

The women go with more decency, girt about the waist with
tanned skins of deer which cover them in front and behind more
than half down the leg, and with a cloak of otter skins over the body.
There are some of them with good features. These are the indian
women who make trays and baskets of rushes, to which they give
a thousand different forms and graceful patteros, according to the
uses to which tbey are destined, whether it be for eating, drinking,
guarding their seeds, or other ends, for these peoples do not know
the use of earthenwares as those of San Diego use it.

The men work handsome trays of wood, with firm inlays of
coral or of bone; and some vases of much capacity, closing at the

20 I. Gustav Eisen:

mouth, which appear to be made with lath* — — and with this
machine would not come out better hollowed nor of more perfect
form. They give the whole a luster which resembles the finished work
of a skilled artisan. The large vessels which hold water are of a
very strong weave of rushes pitched within; and they give them the
same form as our own Water jars.

To eat the seeds which they use instead of bread, they toast
them first in great trays, putting among the seeds some pebbles or
small stones heated until they are red hot; then they move and
shake the stones in the tray so that it may not burn; and when the
seed is sufficiently toasted they grind it in mortars of stone. Of these
mortars there are some of extraordinary size, as well wrought as if
they bad bad for the purpose best tools of steel. The constancy, atten-
tion to trifles, and labor which they employ in finishing these pieces, are
well worthy of admiration. The mortars are so appreciated among the
Indians that for those, who dying leave behind such bandiworks, they
place them over the spot where they are buried. They inter their dead.
They have cemeteries within the very village. The funerals of their cap-
tains they make with great pomp, and set up over their bodies some
rods or poles, extremely tall, from which they hang a variety of utensils
. and chatteis which were used by them. They likewise put up in the
same place some great plank of pine with various paintings and
figures. Plurality of wives is not lawful among these people.
Only the captains have a right to marry two. In all the pueblos we
found men who lived like women, kept company with them, dressed
in the same garb, adorned themselves with beads, pendants, necklaces,
and other womanish adornments, and enjoyed great consideration
among these people.

In their houses the married couples have separate beds on
platforms elevated from the ground. Their mattresses are some simple
mats made of rushes, and their pillows are of the same mats
rolled up at the head of the bed. All these beds are hung about with
mats, which serve for decency and protect from cold.

The dexterity and skill these Indians use in the construction
of their launches made of pine is truly surpassing. They are from
eight to ten varas (22 to 27 ‘/, feet) in length, including their rake, and
a vara and a half (4 feet 1 '/, inch) beam. Into their construction
enters no iron whatsvoeer, of the use of which they know little. But

*) The potter’s lath was not known to the natives.

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 21

they fasten the boards with firmness, one to another, working their
drills just as far apart and at a distance of an inch from the edge,
the holes in the upper boards corresponding with those in the lower
and tbro’ these holes they pass strong lashings of the sinews of deer.
They pitch and calk the seams, and paint the whole in sightly colors.
They handle the boats with cleverness, and three or four men go out
to open sea to fish in them, as tbey have capacity to carry eight or
ten men. They use long oars with two blades, and row with unspeak-
able lightness and velocity. They know all the arts of fishing. They
have communication and commerce with the natives of the islands,
whence they get beads of corals which are current in place of money
in all these lands: altho“ they hold in more esteem the glass beads
which the Spaniards gave them, and offer in exchange for them whatever
they had, like trays, otter skins, baskets and wooden plates. More
than any thing however they appreciate any claps-knife or cutting
instrument, whose advantages over the flint implements they admire.“

„They are likewise great hunters. To kill deer and antelopes
they avail themselves of an admirable ingenuity.“ Costansö here
describes how they, dressed in the hides and horus of the deer,
steal up on them by crawling, and when at proper distance: „drag
themselves along the ground with the left hand. In the right hand
they carry the bow and four arrows They lower and raise the head,
moving it to one side and the other, and makiog other demonstrations
so like these animals that they attract them without difficulty and
having them within a short distance, they discharge their arrows at
them with certainty of hitting. „Their language is sonorous and of
easy pronunciation.“

From the channel of Santa Barbara northward, the lands are
not so populous nor the [Indians so industrious, but they are egually
affable and tractable.“

During the return voyage of a vessel sent with provisions to
Monterrey, the Indians informed the Spaniards of the landexpedition
which bad passed along the coast previously. Says Costansó: „This
js the most westerly land of the channel of Santa Barbara; and in
its shelter they managed to take on water, close to a settlement of
natives, who gave them individual account of the expedition by land ;
declaring by no eguivocal signs how the straugers had passed going
towards the north, and had returned, short of food, passing towards
the south, mouuted on their horses. The which they expressed by
stradling some barrels which the mariners had brought ashore, and

22 I. Gustav Eisen:
also making other demoustrations proper to a man on horseback.“
They mentioned likevise the names of various soldiers „which made
it evident that these words were not pronounced casually, especially
as the were recognized by those present.“

According to the missionaris (Except Junipero Serra who had
a favorable opinion of all Indians) these Indians, which Cabrio,
Viscaino, Costansó and Vancouver have praised in no uncertain term,
were the most degraded among human beings. They desired nothing else
than to lie on their stomach and do nothing, while morally they rated
even below the animals. „Those who are interested in learning more
of the Indians of the mainland can do no better than to peruse the
account given by Boscana in his „Chinigchinch“. This history of the
Acagchemen nation contains about one hundred pages, the contents
of which are already too condensed to be further condensed here. Bos-
cana treats both of religious and civil usages of the Indians of his
mission, but he sees every thing only from the standpoiut of the
priest.

Indian Remains.

The remains of the island Indians as well as of those on the main-
land consist principaly in shellheaps or kitchenmiddings. These
shellheaps are numerous on all the islands as well as on the shores
of the channel. Many of these shellheaps have been dug over and
the contents extracted in a deplorable and unscientific manner. Of
late years explorers have been sent out by the University of Cali-
fornia, through the munificency of Mrs Ph. A. Hearst and much
scientific work has been done. Much however remains to be done.

Of the temple on Catalina seen by Viscaino no remains have
been found so far, but on the mainland there are a number of eir-
cular structures, if so they be called, which coincide with the de-
scriptions of temples given by Boscana and Viscaino. When the is-
lands are better explored we may find them there too.

The shellheaps on the islands vary in size, the largest one which
I saw was not over 300 feet long by fifty feet wide, and perhaps ten
feet high. The one on Santa Rosa from which I extracted the skulls
and skeletons presented to your Society, was not over twohundred
feet long, and perhaps twenty feet wide, with a height of perhaps ten
feet. But there seemed to be a succession of shellheaps, though the
others were much smaller. They were situated on the northside of

An Account of the Indians of tho Santa Barbara Islands in California. 23

the island about four miles from the harbor facing Santa Cruz. The
heap from which the bones were taken was situated about 200 feet
from the water or shoreline, and so high on a rocky ledge that the
waves at no time could reach the place. The skeletons appear to
have been covered with only a couple of feet of shells and sand, and had
undoubtedly been buried in the immediate vicinity of the houses which
once existed there. In some places I found depressions of several
feet, indicating that an house had existed there and that the refuse
thrown out had so accumulated as to raise the ground several feet
around the house. The bodies were all doubled up and had been bu-
ried in a lying down position, and not in an upright one. They were
evidently placed face downwards. It appears that the bodies had been
placed ; close together, a few inches perhaps apart. They were all
found within a space of not over twenty feet square, and not over
two feet below the surface. The easiest way to find them is after
a heavy rain or even after a heavy wind etorm, when many of the bones
and skulls will be found to be exposed on the surface of the ground. As
regards the entire skeletons I was very careful in keeping the bones
belonging to each skeleton separate and together with the skull belong-
ing to each. But as regards the odd skulls I am not certain if in every
case the inferior maxilla is the one that originally belonged to the
skull. Some of these skulls were found on the top of the ground and
tbe inferior maxilla was nearly always separated and some distance
away. I found no implements or ornaments, though such have been
found in many places in similar heaps. The shellheaps were situated
on a ledge of rock perhaps about fifteen feet above the waterlevel,
and the waves were breaking so violently against the rocky shore that
it is not to be supposed that the Indians could ever have launched aný
canoes at this place. It is more probable that the Indian settlement
at this locality was due entirely to the great amount of abalone
shells (Haliotis splendens), which were very numerous and could be
gathered at low tide by the thousands.

Indian Languages.

According to Major Powell there are some 22 different Indian
languages in California, and what is as remarkable or even more so
is that among these languages nearly one half of all the linguistic
stocks of North America are represented. When we consider that there

24 I. Gustav Eisen:

are fifty two recognized linguistic families between Mexico and Canada,
this will seem the more puzzling and remarkable. Professor Kroeber
who has more than any one else investigated the Indian languages
of California accepts fully the arrangement of Major Powell, also
making the California languages 22 in all. From his map of these
languages we learn that the one spoken by the Indians on the main-
land of Santa Barbara was called „Chumash“. It was natural to
suppose that the language of the island Indians was related to this
one. According to a note found in the County History of Santa Bar-
bara and Ventura Counties published in 1886, i learn that according
to Cassac each one of the islands of the Santa Barbara channel pos-
sessed its distinct dialect or language. To what ex'ent this is true
I know not as I have not been able to ascertain who Cassac was,
nor learned any thing about any writings of his. In submitting to
Dr. Kroeber the four words left from the language of the last inha-
bitant on San Nicolas Island, 1 received from him the following
answer. „The Indians of the three northern of the Santa Barbara
Islands are known to have belonged to tha same group as the inhab-
itants on the main land of Santa Barbara County — the Chumash.
As to the three southern Islands nothing definite appears to be really
known. Powell says that they presumably belonged to the same fam
ily as the inhabitants of the three northern islands. I have done
what I could to compare the four words you sent me. The two for
animal hide and body, I have not been able to do anything with,
as most of the extant Indian vocabularies do not give the correspond-
ing terms. The word for body seems to have a Chumash form, but
it may have been mutilated etc, and I attach little weight to it. The
two words for man and sky look very much as dialectically differen
tiated and perhaps mutilated forms of Shoshonean words. — — The
Shoshonean affınity can not be regarded as conclusively proved, but the
indications seems certainly to point that way for San Nicolas Island.“
Considering these uncertainties a comparison of the bones and
other remains of the Indians of the various islands will prove of

much interest.
Summary of our knowledge of the Island Indians.

The Indians of the Santa Barbara Islands belonged to at least
two distinct linguistic families as far as we know, but it is much more

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 25

probable that each island had its own dialect and possibly there were
more than two distinct languages.

The Indians of the islands were taller and better built than
those further north, and in appearance they were in many respects
prepossessing. The complection of the women and children was fairer
than of those on the mainland, or those further north. They went
dressed in gowns made of skins of seal, otter and fox, as well as of
birds, the gowns being well made and ornamented.

Ia manner the Indians were gentle and peaceful, though they
were armed with bows and arrows. They were grateful for favors and
liberal with their provisions and trinkets. They showed however great
cunning in stealing.

The sites of the Indian villages were generally close to the
shore and near to drinking water. Of their villages nothing more now
remaius than shellheaps. Their houses seemed to be made of stakes,
canes or of driftwood, and had a round form, and often covered with
skins. Besides conical and closed houses they had windbreaks of round
or semicircular form.

The utensils of the Indians were quite numerous and well made.
They had circular stone mortars with pestles made of soapstone and
steatite, principally found on Catalina and Santa Rosa Islands. These
pestles were often ornamented. The largest mortars would hold four
gallons, while the smallest only a quart. They were used for grinding
acorns, nuts, seeds and grasshoppers. Flat, oblong stones were used
for baking tortillas.

Cups, bowls, ladles were cut from fireproof stone, and often
highly polished. Knives were made of bone and flint, some were for
every day use, others of the largest size were for ceremonial pur-
poses. The shell of the abalone (Haliotis) was used for cups and
plates. The wómen were experts in making baskets, and the one re-
maining from San Nicolas shows great skill. They were braided from
various kinds of roots and fibres. Those for holding water were lined
with asphaltum. Cooking was done by dropping hot stones in tlıese
baskets.

Fermented drinks and lemonades were made by pouring water
over certain seeds coated with citric acid.

Smoking utensils are common in the shellheaps. They were made
of serpentine stone and furnished with mouthpieces, cemented with
asphaltum. Tobacco (tabaco) was and is yet growing wild on the
islands.

26 ao 5. 825 I. Gustav Eisen: -

Fishhooks were made of bone and shells. Bows were made of
wild juniper, and the points of arrows were made of flint. They had
flint knives for scraping hides. In fishing they used nets, and discoidal
stones with beveled opening in center, for sinkers. Some of these dis-
coidal stones were probably also ceremonial. Whistles and flutes were
made of bone. As money they used flat, worked shells as well as
perforated oliva shells.

As food they used seeds, acorns, nutí of pine, wild cherry,
cactus fruit and several kinds of roots and bulbs, but it does not
appear with certainty that they cultivated the maiz. Fish, clams, aba-
Jones, shrimps, lobsters (so called) are abundant on all the islands.
Insects and especially grasshoppers were favorite food and they prob-
ably also fed on the large native earthworms common on the islands.
On the mainland the Indians catch the worms by running a stake
deep in the ground and then twisting it around. In a few minutes
the worms will become scared and leave their holes and appear on
the surface.

Of larger animals there were seals, foxes and dogs in abundance,
and I read that there were also deer, though this must be considered
doubtful, Whalebones are often found in the shellheaps, and we are
told that stranded whales were used as food.

That the Indians professed some kind of religion is certain, as
they possessed temple inclosures in which they worshipped. Father
Boscana has given an extensive account of the worship ofthe Indian
god Chinigchinich in the vicinity of San Luis Capistrano. As the temple
inclosure on the island was similar to those described by Boscana
it is probable that their worship also was somewhat similar.

As regards marriage the men had several wives. Their morality
was probably similar to that of the mainland Indians or very low.

The bodies of the dead were doubled up and buried in the im-
mediate vicinity of the house, and only covered with a foot or two
of soil and refuse. The belongings of the diseased were often
buried with him. The body was placed face downwards.

Extinction of the Island Indians.
As regards the number of Indians which once inhabited the

Santa Barbara islands we know nothing with certainty. Judging from
the sbellheaps on the islands I think it is safe to say that some of

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islauds in California. 97

the islands probably supported as many as one thousand souls. At
the time of Cabrillo and Viscaino the mainland in the vicinty of Santa
Barbara was thickly populated. We may assume that the Indians in
that vicinity reached five thousand in all. Pérouse gave the Indian
population in the whole of California as fifty thousand in 1786,
while Vancouver in 1893 estimated the native population in both
Californias as 200.000 more or less. This estimate is probably and
undoubtebly greatly exaggerated like all estimates not based upon
actual census. The records of the missions show that in 1795 the
population in the missions and presidios of Alta California reached
12.216, and that of Baja California 4551. In 1805 the census gives
in Alta California 22.637. In 1918 we are told that there were 22.238.
In 1830 we learn from the missionaries that up to that time 85377
Indians had been baptized, and that there were yet living 24.634.
In 1842 the estimate in Alta California was 9000 to 10.000. Hittell
thinks that the native population never exceeded 70.000 in the two
Californias, or about one for every four square miles. As soon as the
whites arrived to the country the natives began to diminish in number.
In some parts of California the natives have remained much longer
than in other parts. In all California -there are probably now only
a few thousaand Indians left. In Santa Barbara and vicinity there
were left about 900 Indians in 1823. In 1875 all had disappeared.
As has already been stated the last Indian were removed from San
Nicolas in 1853. Of the other islands we have no account left.

The question arises „what caused the Indiaus to die off?“ In
the balance of the U. S. A. Indians were to a great extent extermin-
ated during Indian wars, but in California there seem to have been
no serious Indian wars. Many believe that the island Indians were:
exterminated during years of famine and years of drought. Still I can
not think that this was the case. As far as food is concerned the
islands were rich. A large indian population could sustain itself on
fish and abalone shells alone, to say nothing of the roots and seeds
of tbe land. As far as water is concerned we do not know that it
has ever failed on any of the islands until the introduction of sheep
and cattle by the white man. Other writers presume that diseases
of various kinds carried off the natives, diseases of course introduced
by the white men. There can be no doubt but that diseases have not.
only deciminated, but actually exterminated whole indian tribes, espe-
cially on the mainland, but other causes seem to have been most
active on the islands. From the very first advent of white man it

28 I. Gustav Eisen:

was realized that the islands were immensely rich in fur-bearing
animals, the seaotter being one of the most valuable in the world.
It is almost certain that white hunters of these animals played great
havock with the Indians. In 1838 we are told that a vessel from the
north landed 30 Indians from Kodiak on San Nicolas, and that these
northern Indians, armed with firearms, all but exterminated the na-
tives. Many similar accounts have been recorded.

The white settlers also found that the islands were especially
adapted to raising cattle and sheep. At one time there were thus
60.000 sheep on the island of San Miguel, and as many or many
more on the other islands. It is perfectly certain that these early
white cattle men and sheep-owners would not permit the Indians to
dwell among their stock, and it was probably through their influence
that the indians were gradually forbidden the islands. Many were no
doubt killed outright while others were removed and made to join
the missions on the mainland. But even before this final evacuation
took place it is quite probable that the Indians on the islands had
diminished in number. The gathering together of the mainland Indians
in the missions must have revolutionized the whole life of the Indians.
The Indians on the mainland were forced to cultivate maiz, and other
vegetables and naturally their former trade with the islands fell off.
This in itself would probably cause the Indians of the islands to e-
migrate and settle on the mainland. However as there are no records
left these suggestions are mere speculations of little if any scientific
value. The main factors in the extermination of the island Indians
were uudoubtedly, murders by otter huntera, murders by cattle and
sheep-men, and to which may be added diseases introduced by the
whites, and to which the Indians were in uo way immune.

As regards diseases there are records of the havock played
among the Indians of the mainland of smallpox, cholera, typhoid,
dysentery etc., probably all diseases introduced by the Spaniards. We
are told that during some years more than two thousand Indians died
on the mainland in the viciuty of Santa Barbara. To account for this
susceptibility to disease we must consider two things. The Indians in
their native haunts had not formerly asociated with white man and
there could thus never have been a natural selection of those more
immune to diseases of the white man than others. There had in other
words been no antitoxines developed in the systems of the Indians,
at least not to the diseases of white man. We know with consider-
able certainty that the diseases which carried off the most Indians

An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California. 29

were small-pox, syphilis and dysentery. Of the other diseases men-
tioned we can now not recognise any sufficiently to identify them.
Fevers, cholera, typhoid, etc. were words freguently used by the
Spaniards. What they were we do not know. |

But perhaps the most important point in connection with the
ex'inction of the Indians was their changed mode of living.
Instead of roaming around the hills at their free will, bunting, fishing
and collecting seeds and acorns, and changing their habitations with
the seasons, we now find a complete change in their mode of living.
The missionaries caused the Indians to be gathered around the mis-
sions, and made them live in stationary huts. The absence of all
sanitary conditions soon told on the natives. As the grouad became
infiltrated with filth, diseased germs thrived and the robust nature of
the natives became weak. In our day what few indians remain
are doomed to extinction. A friend who lately visited the convent
school at San Diego where numerous indian children were taught by
nuns, remarked that nearly all the children were ill, some of them
with tuberculosis. They were shut up within four walls and were
giviog their lives in exchange for a little knowledge of the prayer-
book. And when he asked the prioress of the school, „why don't you
give the children air and sun? she simply stated that“ it was against
the rules“. When we failed to hear any thing of the 18 women and
children who Were removed from the island of San Nicolas in 1838,
and when we learn that not one of them was evidently alive in 1853,
while the poor old survival left on the island was healthy and hearty,
we may well presume that the new mode of living had guickly carried
them off.

30 I. Gustav Eisen: An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands,

Literature.

Bancrorr, Huserr, Howr. Native Races of the Pacific States. San Francisco, 1886.

Boscana, GERoxtmo. Chinigchinich; a historical Account of the Origin etc. of the
Indians of San Juan Capistrano. In Robinson’s Life in California. New
York. 1846.

CapnrLLo, Juan Ropriaurz. Relazion, o Diario, de la Navigation que hizo. Trans-
lated into English in the Wheeler Survey of the 100 Meridan. Vol VII.

Costansd, Miauez. Historical Diary of the Voyages by Sea and Land to the North
of California. 1769. A translation of the original MS is found in the „Land
of Sunshine,“ June and July, 1901. Los Angeles, Calif. The extracts made
in the present paper are taken from this translation of the original.

Faars, Proro. Voyage en Californie. In Nouvelles Annales de Voy. 1844. Tom. Cl-

Farnuam, Tuouas J. The Early Days in California. Philadelphia, 1860.

— Life and Adventures in California. New York. 1846.

Forges, ALExANDER. California. A History of Upper and Lower California. London
1839.

GrernHow, Roserr. The History of Oregon and California. London 1844.

Morras, DorLor pk. Exploration du Territoire de L’Oregon, de Californies, etc.
Paris 1844.

Our West (Formerly the Land of Sunshine). Monthly, published by the Out West
Publishing Co, Los Angeles, Calif. These two Magazines contain translations
of many original papers on the California Indians, papers not otherwise
acessible. The most valuable publication devoted to the California Indians.

Parou, Francisco. Noticias de las Californias. In Documentos Hist. Mex. Ser. IV.
Tom. VI. VII. Mexico 1867.

— Relacion Historica de la Vida etc. Padre Fray Junipero Serra. Mexico 1787.

Powerr, J. W. Indian Linguistic Families. 7th Annual Report of the Bureau of
Ethnology. Washington D. C.

Serra, Fray Juniprro, Diary of his march from Mexico to San Diego, California,
in 1769, to found the Franciscan Missions. Translation in „Out West,“ March
to July 1902. Los Angeles Calif.

Torqurmana, JUAN pe. Monarquia Indiana. Madrid 1723. 3 Vol. Contains the only
account extant of the Voyage of Visaino.

Vancouver, GEoRar. A Voyage of Discovery to the North Pacific Ocean and around
the World. 1708. 3 Vol. and Atlas.

History of Santa Barbara County and Ventura County. 1886. Contains an account
by Nidever of the last Indian on San Nicolas Island.

=

II.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa (Santa
Barbara-Archipel bei Californien).

Von Dr. H. Matiegka.

Vorgelegt in der Sitzung den 8. Jänner 1904.

Die kgl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften in Prag hat mir
eine Anzahl von Schädeln und Skeletten, die sie von ihrem correspon-
dierenden Mitgliede H. Dr. Gustav Erisex in S. Francisco zum Ge-
schenke erhalten hat, zur wissenschaftlichen Verwertung anvertraut.
Diese Schädel und Gebeine wurden auf Santa Rosa, einer der kleinen
Inseln des Santa Barbara Archipels bei Californien, gesammelt und.
stammen von dem in der ersten Hälfte des XIX. Jahrhunderts aus-
gestorbenen Indianerstamme, welcher diese Inseln bewohnte.

Von diesen in mehrfacher Beziehung interessanten Inseln sind
uns eine nicht geringe Zahl von Schädeln, aber nur wenige an-
dere Skelettreste bekannt geworden, auf welche ich mich im wei-
teren auch beziehen will und welche derart vorteilhaft vermehrt er-
scheinen. Der Wert der mir vorliegenden Schädel und Gebeine liegt
jedoch besonders auch darin, dass sie eben von einer Insel stammen,
von welcher Schädel und Skelette — soweit mir bekannt — bisher
überhaupt noch nicht untersucht und beschrieben worden sind, was
deshalb von grosser Bedeutung ist, weil bei den bisherigen Untersu-
chungen auf den einzelnen Inselchen, trotz ihrer verhältnismässig
kleinen Entfernung von einander, gewisse craniologische Unterschiede
sichergestellt wurden.

Der grosse Wert dieser Gebeine wird in nicht zu unterschät-
zender Weise noch durch den Umstand erhöht, dass H. Dr. Gustav

Sitzber der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1

2 IL. H. Matiegka:

Eisex auf einer seiner wissenschaftlichen Reisen dieselben selbst
aufgedeckt und eigenhändig gesammelt hat, so dass die Auťhenficitát
des Fundes über jeden Zweifel erhaben ist, was wohl in einer Zeit, in
der anthropologische Objekte wertvolle Handelsgegenstände geworden
sind, hervorgehoben zu werden verdient. Die Fuadchronik wurda von
dem genannten Forscher in seinem der Gesellschaft der Wissen-
haften vorgelegten, interessanten Berichte!) selbst verzeichnet.

Aus diesem Berichte erfahren wir auch, dass die isolirte Lage
der betreffenden Inseln es erklárlich macht, wie hier ein Volksstamm
Jahrhunderte lang auf einer primitiven Kulturstufe, nämlich einer
wahren Steinzeit, stehend und verbarrend von allmählich wirkenden
äusseren Einflüssen unberührt bleiben und sein Dasein nur durch Kata-
strophen erschüttert, beziehungsweise vernichtet werden konnte. Diese
Inselchen mit ihrem sie durchlaufenden hohen Gebirgsgrat, den steilen
Abhängen, den geschützten Gebirgseinschnitten, mit einem milden
Klima, von Nordwinden geschützt, mit einem steten Vorrate Trinkwassers
und einer reichlich nalırungsspendenden Vegetation, von ruhigem, mit
Fischen und anderen gewissbaren Seetieren im Überfluss versehenen
Meeresstrande umspielt — scheinen allerdings „ideale Plätze für eine
primitire Bewohnerschaft“ gewesen zu sein; und diesem Charakter
der Natur, die den Menschen mit allem nötigen versorgte, dabei jede
Konkurrenz, die zu Zwist und Hader mit Nachbarstämmen Anlass
geboten hätte, fernhielt, eutsprach denn auch der friedfertige und
. gutmütige Charakter der Bevölkerung, welcher von allen vertrauens-
würdigen Berichterstattern gerühmt wird und den auch „die Letzte
des Stammes“ von ST. Nicozas, welche M. Nıprver im J. 1853 nach
18jähriger, von ihr heldenmütig überstandener Robinsonade in seine
eigene Familie einführte, an den Tag legte.

Allerdings sind nicht alle Inseln dieser Gruppe von Natur gleich
gut bedacht. Auch die uns interessierende Insel Santa Rosa von

ı) An account of the Iodians of the Santa Barbara Islands in California
Sitzungsber. 1904. L 6. Indians Remains. — D. G. Eısex führt auch die diesbe-
zügliche Literatur an ; ich verweise nur noch auf die Berichte PAUL Soxumacues’s
in den Mittheitungen d. Anthrop. Ges. in Wien VI. 1876. p. 287, im Archiv f.
Anthropologie VIII. 1875. p. 217, 223, IX. 1876. p. 243, 249 und in der Zeitsch.
f. Ethnologie X. 1878. p. 183, sowie auf den Bericht von Oscar Löw in Dr. Prree-
MANN'8 Geogr. Mitthetlungen XXII. 1876 p. 327, welche Zeitschriften uns zu-
gänglicher sind. — Über die sonderbaren Unterschiede in der geologischen
Bildung der einzelnen Inseln und des Festlandes (Lawson’s Hypothese) vgl.
Globus LXXXI. 1902 p. 52.

Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 3

16:25 Meilen Länge und 9 Meilen Breite, mit ihren Höhen von
1500 Fuss, liegt weniger geschützt, ist von Winden heimgesucht,
auch minder fruchtbar, daher weniger als andere Inseln z. B. die
pachbarliche Santa Crus oder die entferntere Santa Catalina geeignet
einer Einwohnerschaft den Lebensunterhalt zu bieten; aber die Be-
richte und Funde bezeugen, dass die Bevölkerung dieser Insel trot/dem
zahlreich war. Allerdings ist aus der Beschreibung ihres Entdeckers
CABRILLO zu entnehmen, dass diese Einwohner dementsprechend sehr
ärmlich und unrein lebten, am Fussboden schliefen, unbekleidet giengen
und sich nur dem Fischfange widmeten. ?)

Für die Armut di-ser Bevölkerung spricht wohl auch der Um-
stand, dass die von De. G. Eısex hier aufgedeckten Leichen ohne jede
Beigabe bestattet worden waren.

Eine so karge Natur und eine so primitive Lebensweise musste
auch auf die körperliche Beschaffenheit der Einwohner einen Einfluss
ausüben.

Ich gebe nun im folgenden vor allem eine Beschreibung der
einzelnen Schädel, wobei ich bezüglich der Masse auf die beige-
fügten Tabellen verweise, fasse sodann die Resultate meiner Unter-
suchung zusammen und vergleiche dieselben mit den Ergebnissen, zu
denen andere Autoren bei der Untersuchung von Schádeln derselben
Provenienz gelangt sind; hierauf schildere ich die übrigen Skelett-
teile. Zum Schlusse gebe ich eine Übersicht meiner Ergebnisse und
füge einige Bemerkungen über die Beziehungen dieses Volksstammes
zu anderen Stämmen Nordamerika’s an.

A. Schädel.

Die Schädel — im ganzen 15 an Zahl — sind bis auf einen
sehr gut erhalten, zum Teil bräunlich gefärbt, zum Teil vollkommen,

2) Reste von in ähnlicher Weise körperlich wie kulturell tief stehenden Stäm-
men haben sich in Californien bis in die neue te Zeit erhalten. Vgl. den Bericht
des D. Warrer J. Horrmanx über „die Pit River Indianer“ (Globus 1893. p. 131.)
u. dgl. m. Was den Fischreichtum dieser Inseln anbelangt, ist S. Catalina „das
Paradies der Angler“ geblieben. In den daselbst bestehenden Thunfisch-Club
werden als ordentliche Mitglieder nur solche Herren aufgenommen, denen es
gelungen ist einen Thunfisch von mindestens 45 kg. mit der Angel zu erbeuten ;
die gewaltigsten Kolosse für die Angler sind die Meerbarsche und Mr. R. F.
Stocxına hat daselbst einen solchen Fisch von 430 Pfund Gewicht mit einer
schmächtigen Angelrute gefangen und gebändigt. („Sport im Bild“ X. 1904 p. 820).

4 II. H. Matiegka:

zum Teil an einem umschriebenen Segmente d. i. soweit sie eben
vom Erdboden entblöst dem Regen und Sonnenscheine ausgesetzt waren,
gebleicht.

Neun der Schädel halte ich für männlich, sechs für weiblich.

1. Beschreibung der einzelnen Schädel.

No. I. Schädel eines Mannes mittleren Alters von hellbrauner
Farbe, auf der linken Stirn- und Parietalseite ausgebleicht ; im L
Parietale ein kleines Loch. Der Schädel passt nach Farbe, sowie
nach der Form der Hinterhauptsgelenkhöcker am besten zum Ske-
lette No. III.

Die Pfeilnaht begiant in der Gegend des Obelions zu ver-
schmelzen. Die Nähte im übrigen verhältnismässig einfach, ohne
Schaltknochen ; Pterionbildung normal.

Die Augenbrauenbogen mässig vortretend, die Orbitalränder
dicker, die Schläfenlinien schwach, die Hinterhauptslinien ziemlich
gut ausgeprägt, die Processus mastoidei mächtig, die Proc. stydoidei
kurz.

Das Gebiss des Ober- und Unterkiefers bis auf den letzten
linken unteren Mahlzahn erhalten und bedeutend abgeschliffen.

Norma parietalis: Ellipsoides.

Norma lateralis: Das Gesicht mesognath, die Stirn gewölbt,
der Scheitel flach, das Hinterhaupt voll. Der Unterkieferast steil
ansteigend.

Norma occipitalis: hoher Bogen mit dachförmiger Wölbung.

Norma fucialis: Gesicht niedrig, besonders im unteren Teile
breit, die Stirn schmäler, die Augenhöhlen horizontal gestellt, abge-
rundet rechteckig, Nasenbeine schmal, lang, winkelig zu einander
gelagert, Nasenapertur mittelhoch, schwach angedeutete Praenasal-
gruben, beiderseits kurze hintere Jochbeinspalte, Unterkiefer breit.

Norma bastlaris: Zahnbogen parabolisch, Gaumennaht nach
vorn vorspringend, Hinterhaupt länger, konisch gebildet.

Nro. 2. Männlicher Schädel einer jüngeren Person, angeblich zu
Skelett Nro. I. gehörig,?) von bräunlicher Farbe; die rechte Seite

*) Der zugehörige Unterkiefer scheint nicht vollkommen zum Schädel zu
passen; das Gebiss ist jedoch an beiden Kiefern gleich abgeschliffen und passt
der Unterkiefer auch zu keinem anderen Schädel.

Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 5

gebleicht. Die Náhte sind erhalten, komplizierter, besonders die Lamb-
danaht; in der rechten Hälfte dieser Naht ein kleiner Schaltknochen,
ein zweiter im r. Mastoidealwinkel der Schläfennaht; Pterion normal.

Die Augenbrauenbögen vertretend, die Orbitalränder dicker, die
Temporal- und Occipitallinien, sowie die Processus mastoid. und sty-
loidei stark ausgebildet. Durch die einzige, aber stark entwickelte, bis
auf die Processus mastoid. übergreifende, quer verlaufende Occipital-
linie (Torus occip.) wird die Hinterhauptsschuppe in zwei Felder ge-
teilt.

Das Gebiss ist -— abgesehen von den post mortem ausgefallenen
Zähnen — vollständig, aber bedeutend abgeschliffen. Der letzte untere,
linke Mahlzahn ist kesselförmig cariös.

Norma pariet.: längliches Ovoid.

Norma later.: prognath, Stirn fliehend, Scheitel gewölbt, Hinter-
haupt voll, im allgemeinen an Sergi’s Ametopus erinnernd. Die Unter-
kieferáste schráger austeigend.

Norma occip.: mittelhoher Bogen mit dachförmiger Wölbung.

Norma facial.: mittelhohe3 Gesicht, die Augenhöhlen nur wenig
schräg gelagert, abgerundet, Nase hoch, Nasenbeine lang, winkelig zu
einander gelagert, tief unter die stark ausgebildeten Arcus supercil.
eingesetzt. Vorderer Nasenstachel vortretend.

Norma basil.: Zahnbogen parabolisch, Gaumennaht nach vorn
vorspringend, Hinterhaupt abgerundet.

Nro. 3. Schädel eines älteren Mannes von bräunlicher Farbe,
der auch zum Skelette Nr. I passen könnte. Die Nähte mittelmässig
stark gezackt, ohne Schaltknochen. Die Stirnnaht zeigt zahlreiche,
die Pfeilnaht wenige Verschmelzungsspuren. Die Lambdanaht und die
úbrigen Náhte erhalten. Pterion normal.

Die Arcus superciliar. stárker entwickelt, die Orbitalránder dick,
die Process. mastoid. und styloidei, sowie die Hinterhauptlinien mittel-
mássig ausgebildet, die Temporallinien aber schwach.

Das Gebiss stark abgeschliffen, sonst vollkommen, ja überzählig
im Oberkiefer finden sich 5 in einer unregelmässigen Reihe gestellte
Schneidezähne und eine leere Alveole nach einem sechsten Schneide-
zahne.

Norma pariet.: Pentagonoides.

Norma later.: scheinbar prognath, alveoprognath, die Nasenbeine
unter den Arc. supercil. vorspringend (Adlernase), Stirn und Scheitel

6 IL H. Matiegka :

gewölbt, Hinterhaupt ausgezogen (embolicus). Die Unterkieferáste steil
ansteigend.

Norma occip.: Scheitel dachfórmig, Seitenwánde nach unten zu-
sammenlaufend (pentagonal, stegoid).

Norma facial.: Gesicht hoch, im unteren Teile breit, Stirn
schmal, Augenhöhlen rhombisch abgerundet, sehr wenig schräg ge-
lagert; Nase hoch, Nasenbeine winkelig zu einander gelagert; unterer
Nasenrand stumpf (anthropine Form). Die Eckzahnalveolarwände
vorspringend, zwischen denselben der Alveolarfortsatz flach. Kino
rund. Die Unterkieferwinkel ausgezogen und etwas nach auswärts
geschweift.

Norma basil.: Gaumen schmal, parabolisch. Rechte Gaumennaht-
hälfte nach vorn, die linke nach hinten einspringend. Das linke
Foramen ovale von einer Knochenspange überwölbt. Hinterhaupt aus-
gezogen. |

Nro. 4. Männlicher Schädel von brauner Farbe, gehört wohl
zum Skelette Nro. IT. — Die Kranznaht bedeutend, die Pfeilnaht ganz
verschmolzen; die Lambdanaht erhalten, gezackt, jedoch ohne Schalt-
knochen. Pterion, soweit die erhaltenen Kranznahtenden erkennen
lassen, normal.

Die Arcus supercil. und die Occipitallinien ziemlich stark aus-
geprägt, die Temporallinien deutlich, die Processus mastoidei kräftig;
Paramastoidalhöcker angedeutet.

Das Gebiss stark abgeschliffen, zum Teil defekt (im Oberkiefer
fehlten 3 Zähne), zum Teil cariös (oben 5, unten 6 Zähne), die Schliff-
flächen der Schneidezähne wie bei Rauchern braun poliert.

Norma partet.: lang ovoid.

Norma later.: prognath, alveoprognath, Nasenrücken etwas sattelig
eingedrückt, unter die Arcus supercil. tiefer gelagert; Stirn fliehend,
wie zurückgedrückt, Scheitel flach, Hinterhaupt ausgezogen (embo-
licus). Die Unterkieferäste schräg ansteigend.

Norma occip.: dachförmige Wölbung und senkrecht abfallened
Seiten (pentagonal).

Norma facial.: Gesicht mittelhoch, Stirn schmal, Processus
zygom. ossis frontis abstehend, Untergesicht breit, Augenhöhlen
schräger gestellt, abgerundet rechteckig, Nase mittelhoch, Nasenbeine
flacher gelagert, unterer Nasenrand weniger scharf. Die Alveolarwände
der Eckzähne vorgewölbt, die Alveolargegend dazwischen flach. Das
Kinn rund.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 7

Norma basi.: Zahnbogen U-fórmig, Foramen occip. rhombisch,
Hinterhaupt ausgezogen.

Nro. 5. Schwerer männlicher Schädel von brauner Farbe mit
gelb gebleichtem Flecke über dem linken Stirnhöcker. Die Kranz-,
Pfeil- und Lambdanaht fast vollständig verschmolzen; die letztere
schien stärker gezackt zu sein. Pterion normal. Am Scheitel, links
von der Pfeilnaht eine runde eingesenkte Knochennarbe, wohl von
einer Kopfverletzung herrührend; rechts von der Glabella und am
linken Stirnhöcker je eine linsenförmige Exostose.

Die Arcus supercil., die Temporal- und Occipitallinien, die Pro-
cessus mastoid. und styloidei, sowie Proc. paramastoidei stárker ent-
wickelt, die Occipitallinien etwa wie bei Nr. 2 gebildet.

Das Gebiss stark abgeschliffen, aber vollständig erhalten, 2 Mahl-
záhne caričs.

Norma pariet.: lang ovoid.

Norma later.: Gesicht prognath, die Adlernasenbeine unter den
Arc. supercil. vorspringend, die Stirn flach, besonders in ihrem oberen
Teile abgeflacht, Scheitel flach, Hinterhaupt ausgezogen (embolicus).
Unterkieferäste schräg austeigend.

Norma occip.: einfacher Bogen mit wenig dachförmig gebildeter
Wölbung.

Norma facial.: Gesicht hoch, im unteren Teile breit, Stirn
schmäler; Augenhöhlen viereckig abgerundet, wenig schräg gestellt ;
Nase niedrig, Nasenbeine winkelig zu einander gelagert, unterer Nasen-
rand stumpf (anthropine Form), Eckzahnalveolarwände vortretend, die
Alveolargegend dazwischen flach. Die inneren Alveolarränder au
Unterkiefer gewulstet.

Norma basil.: Zahnbogen parabolisch, Jochbogen gestreckt, Hinter-
haupt ausgezogen.

Nro. 6. Männlicher Schädel, bräunlich gefärbt, passt am besten
zu Skelett Nro.I. — Die Pfeil-, Kranz- und Lambdanaht zum grössten
Teile verwachsen, die letztere schien stärker gezackt zu sein, aber
ohne Schaltknochen zu besitzen. Die äussere Hälfte des die Lambda-
naht bildenden Scheitelknochenrandes ragt etwas wulstartig über die
Lambdanaht vor als Ausdruck einer mächtigen Schläfenmuskelent-
wicklung. Pterion normal.

Die Arcus supercil. mittelstark, die Processus mastoid. und
styloidei kräftig; die Temporal- und Oceipitallinien, sowie die Muskel-

00

TAFEL |.

IL H. Matiegka:

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.

((ueruojijeo ddıydıy-Busqueg 'S) Bsoy "S UOA (| "ON) JOPPUJS Jeysuuugwy "PTL "314

—

10 JI. H. Matiegka:

leisten der Basis gut ausgebildet; rechts Paramastoidealhöcker. Das
Gebiss vollkommen, aber stark abgeschliffen.
Norma pariet.: Ellipsoides.

Norma later.: Gesicht mesognath, alveoprognath. Nasenbeiue
vorspringend (Adlernase), Stirn mässig gewölbt, Scheitel flach, Hinter-
haupt ausgezogen (cuneatus); Unterkieferáste steil ansteigend.

Norma occip.: Wölbung dachförmig, Seiten steil abfallend (pent-
agonal).

Norma facial.: Gesicht niedriger, Untergesicht breit, Orbitae
schräg, abgerundet rhombisch; Nase hoch, Nasenbeine winkelig ge-
lagert, unterer Nasenrand stumpf. Stirn schmäler; in ihrem oberen
Teile ist ein mittelstarker Stirnwulst (Crista front.) ausgebildet. Das
linke Foramen supraorbit. hoch gelagert, darüber eine lange Gefäss-
furche.

Norma basil.: Zahnbogen parabolisch, Hinterhaupt konisch aus-
gezogen.

Nro. 7. Männlicher Schädel, hellfarbig, über der linken Stirn-
Scheitelgegend abgeblasst. Der Unterkiefer vollständig ausgebleicht
und oberflächlich verwittert.

Die Nähte erhalten, die Lambdanaht stärker gezackt, ohne
Scbaltknochen; Pterion normal Die Sphenooceipitalsymphyse erhalten
und durch eine Knochenlamelle (den ossifizierten Symhysenknorpel)
getrennt.

Die Arcus supercil. schwach entwickelt, die Processus mastoid.
kräftig, die Temporal- und Occipitallinien mässig ausgeprägt. Para-
mastoidhócker entwickelt.

Das Gebiss vollstándig, dabei ziemlich stark abgeschliffen. Der
linke, innere, obere Schneidezahn schräg nach aussen gestellt.

Norma puariet. : Ellipsoides.

Norma later.: scheinbar prognath, stark alveoprognath; die Stirn
flach gewölbt, der Scheitel flach, dann schräg zum ausgezogenen Hinter-
haupt abfallend. Unterkieferäste schräg ansteigend.

Norma occip.: hausförmig (pentagonal), Wölbung dachförmig,
Seiten steil abfallend.

Norma facial : Gesicht hoch mit schmaler Stirn und breitem
Untergesicht. Augenhöhlen hoch, wenig schräg gelagert, viereckig ab-
gerundet; Nase hoch, Nasenbeine schmal, winkelig zu einander ge-
lagert, unterer Nasenrand abgerundet. Eckzahnalveolarwände vor-
tretend.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 11

Norma basil.: Basis länglich, Zahnbogen oval, Gaumen lang,
Hinterhaupt ausgezogen.

Nro. 8. Männlicher Schädel, gebleicht, auf der rechten Seite
und am Unterkiefer hellbräunlich gefärbt. Der Oberkiefer, die Nasen-
beine und der Unterkiefer defekt.

Die Nähte erhalten, eiufach, im linken Asterion 2 kleine Schalt-
knochen. Pterion normal.

Die Arcus supercil. mässig, die Processus mastoid. und styloidei
kräftig ausgebildet, die Muskelleisten schwach entwickelt.

Das Gebiss stark abgeschliffen und defekt; es fehlte im Ober-
kiefer beiderseits der 1. Mahlzahn, während der linke Eck- und die
beiden Backenzähne dieser Seite, sowie der zweite rechte Mahlzahn,
im Unterkiefer der letzte rechte Mahlzahu cariös war und der letzte
linke Mahlzahn des Untarkiefers eine Eiterhöhle gebildet hatte.

Norma pariet.: ellipsoid.

Norma later.: prognath, alveoprognath, pericampylus mit ausge-
zogenem Hinterhaupte (embolicus), Unterkieferáste steil ansteigend.

Norma occip.: hausfórmig.

Norma facial.: Gesicht mittelhoch, Untergesicht ziemlich breit,
Augenhöhlen abgerundet viereckig, Nase mittelhoch, unterer Nasen-
rand stumpf, Eckzahnalveolenwände vortretend, die Vorderfläche des
Alveolarfortsatzes flach, Kinn rund.

Norma basil.: Basis mittellang, Zahnbogen U-förmig, Hinter-
hauptloch rundlich, Hinterhaupt ausgezogen.

Nro. 9. Höchstwahrscheinlich männlicher Schädel, vollständig
gebleicht, mit verwitterter Oberfläche.

Die Nähte vollkommen erhalten, einfacher gezackt; in den beiden
Mastoideooccipitalnähten je ein grösserer Schaliknochen. Pterion
normal.

Die Arcus supereil. gut entwickelt, die Temporal- und Oceipital-
linien nur angedeutet, die Processus mastoid. kurz, aber massiv.

Das Gebiss im Oberkiefer vollständig, dabei mittelmássig abge-
schliffen. Die Zähne des Unterkiefers stark defekt, da nur die beiden
äusseren Schneidezähne, die Eck- und Backenzähne und einzelne
Mahlzahnwurzeln links erhalten waren, während für die mittleren
Schneidezähne nur eine Lücke ohne Alveolen übrigbleibt.

Norma pariet.: Ovoid mit längerem Hinterhaupte.

Norma later.: Gesicht prognath, Stirn flach gewölbt, hoch, peri-
campylus, cuneatus. Unterkieferäste schräg ansteigend.

12 IL H. Matiegka:

Norma occip.: hausfórmig.

Norma facial.: Gesicht breit, niedrig, Augenhöhlen fast hori-
zontal gelagert, viereckig abgerundet, Nase breit, Nasenbeine schmal,
unten breit (katarrhin), unterer Nasenrand stumpf, der Unterkiefer
breit, mit breitem Kinne und auswärts gekrämpten Winkeln.

Norma basil.: Zahnbogen breit, elliptisch, Gaumen breit, Basis
breit, Hinterhauptsloch rhombisch.

Nro. 10. Weiblicher Schädel, braun gefärbt, gehört zum Weiber-
skelette Nro. IV.

Die Pfeilnaht zum grossen Teile, die Kranznaht besonders in
der Bregmagegend und an den Schläfenenden verwachsen. Die Mitte
der Pfeilnaht, sowie die Lambdanaht stark gezackt, ohne Schalt-
knochen; Crista frontalis angedeutet; Pterion normal.

Die Arcus supercil. mässig entwickelt, die Process. mastoid.
kurz, die Proc. styloidei lang, die Temporal- und Occipitallinien gut
ausgeprägt. Beidersoits Spuren der Sutura occip. transversa.

Das Gebiss besonders im Oberkiefer bis auf die Wurzeln abge-
schliffen; links oben der 2. Backen-, der 1. und 2. Mahlzahn, links
unten der 1. Mahlzahn in vivo ausgefallen. An der Innenseite des
Unterkiefers unter dem Alveolarrande starke wulstartige Knochen-
auftreibungen.

Norma partet.: lang ovoid (byrsoid).

Norma later.: Gesicht prognath, alveoprognath. Die Stirn flach
ansteigend, der Scheitel flach, bald gegen das ausgezogene Hinterhaupt
schrág abfallend (embolicus); der Schádel im Ganzen lang und niedrig.
Unterkieferáste schrág ansteigend. :

Norma occip.: niedriger Bogen mit Scheitelkante (hausfórmig)
und abgerundeten Scheitelhöckern.

Norma facial.: Gesicht mittelhoch, Stirn schmal, Untergesicht
breit; Augenhöhlen horizontal gelagert, abgerundet viereckig, Nasen-
bein oben schmal, unten breit (mässige Katarrhinie), unterer Nasen-
rand stumpf; die Alveolarwände der Eckzähne vortreteud, dazwischen
die vordere Kieferfläche flach, Kinn vortretend, Unterkieferwinkel aus-
wärts gekrämpt. |

Norma basil.: Zahnbogen elliptisch, Gaumen lánglich, spindel-

förmiger Torus palat., Foramen occip.lánglich oval, Hinterhaupt konisch
ausgezogen.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 13

Nro. 11. Weiblicher Schädel, gänzlich gebleicht und oberflächlich
verwittert; bloss der Unterkieferkörper bräunlich gefärbt. Siebbein-
gegend defekt.

Die Nähte erhalten, mittelstark gezackt, ohne Schaltknochen.
In der Gegend, in der die Sutura occip. transversa zu verlaufen
pflegt, eine deutliche Querfurche. Pterion normal.

Die Arcus supercil. schwach entwickelt, die Processus mastoid.
klein, die Temporal- und Occipitallinien nur angedeutet.

Das Gebiss ziemlich abgenützt; im Oberkiefer sind die Schneide-
zähne und der rechte Eckzahn post mortem ausgefallen; der rechte
äussere Schneidezahn hat Eckzahnform, steckt tief in der Alveole
und ist dabei nach vorn und medianwärts gedreht. Im Unterkiefer
sind die zweiten Mahlzähne cariös, der linke letzte Mahlzahn in vivo
ausgefallen.

Norma parset.: lang ovoid mit schmaler Stirn und ausgezogenem
Hinterhaupte.

Norma later.: mesognath, alveoprognath, Stirn gewölbt, Scheitel
fach gewölbt, Hinterhaupt ausgezogen (embolicus); Unterkieferäste
schräg ansteigend.

Norma occip.: abgerundet hausfórmig mit niedriger Wólbung.

Norma facial.: Gesicht hoch, Augenhöhlen nur wenig schräg
gestellt, abgerundet viereckig, Nase hoch, Nasenbeine synostotisch
verschmolzen, unterer Nasenrand scharf; äussere Ritze an beiden
Jochbeinen ; Kinn abgerundet.

Norma basil.: Basis länglich, Zahnbogen parabolisch, Foramen
occip. rhombisch, Hinterhaupt konisch ausgezogen.

Nro. 12. Welblicher Schädel, vollständig gebleicht. Die äussere
Lamina vitrea in der Stirngegend infolge Verwitterung zum Teile
abgelöst.

Die Pfeilnaht in der Gegend des Obelion, die Lambdanaht links
und die äusseren Kranznahtenden verschmolzen, mässig gezackt, ohne
Schaltknochen. Pterion normal.

Die Arcus supercil., Processus mastoidei, sowie die Temporal-
und Occipitallinien schwach entwickelt.

Das Gebiss bis auf 2 cariöse und den fehlenden linken unteren
l. Mahlzahn erhalten, mittelstark abgeschliffen.

Norma pariet.: ovoid.

Norma later.: orthognath, alveoprognath, Stirn flach, zurück-
tretend, soost der Schädelumriss abgerundet, Hinterhaupt etwas aus-

14 II. H. Matiegka:

gezogen (pericampylus, embolicus ?) ; Unterkieferäste schräg an-
steigend.

Norma occip.: hausfórmig.

Norma facial.: Gesicht mittelhoch, Augenhöhlen wenig schrág
gelagert, abgerundet viereckig, Nase hoch, Nasenbeine zum grössten
Teile verschmolzen, unterer Nasenrand scharf, beiderseits hintere
Jochbeinritzen, Untergesicht breit, Kinn abgerundet.

Norma basil.: Zahnbogen U-förmig, Gaumen länglich, Foramen
occip. oval, Hinterhaupt mässig ausgezogen.

Nro. 13. Weiblicher Schädel, gebleicht, an der linken Basalhälfte
leicht bräunlich gefärbt und stellenweise mit einem rötlichen Farb-
stoffe bedeckt. |

Die Nähte sind erhalten, mittelstark gezackt; im linken, hinteren
Pterionwinkel ein kleiner Schaltknochen, ein zweiter im. rechten
Asterion, ein dritter unter demselben in der Mastoides-Occipitalnaht.

Die Arcus Supercil., sowie die Temporal- und Occipitallinien
schwach ausgeprägt, die Processus mastoidei und styloidei mittelstark.

Das Gebiss im Oberkiefer vollständig, aber stark abgeschliffen ;
starke Zahnsteinbildung; im Unterkiefer der linke 3. Mahlzahn in
vivo ausgefallen.

Norma pariet.: lang ovoid.

Norma later.: prognath, alveoprognath, Stirn gewölbt, Scheitel
abgeflacht, Hinterhaupt ausgezogen (embolicus). Unterkieferäste schräg
ansteigend.

Norma occip.: hausförmig, wie bei Nro. 11 und 12.

Norma facialis.: Das Gesicht niedriger, breit, besonders das
Untergesicht; Augenhöhlen wenig schräg gelagert, abgerundet vier-
eckig, Nase hoch, Nasenbeine oben schmal, unten breit, unterer Nasen-
rand scharf; Alveolenwánde der Eckzahnwurzeln vortretend, die vordere
Kieferwand dazwischen flach; hintere Ritze am linken Jochbeine,
Unterkiefer niedrig; Kinn abgerundet.

Norma basil.: Basis länglich, Zahnbogen parabolisch, Foramen
occip. lánglich, Hinterhaupt konisch.

No. 14. Welblicher Schädel, hellbräunlich gefärbt, Nähte er-
halten, Lambdanaht stärker gezackt, ohne Schaltknochen, Pterion
normal.

Arcus supercil. wenig angedeutet, Temporal- und Occipitallinien
sowie die Processus mastoidei schwach entwickelt.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 15

Gebiss bis auf den III. untern linken Mahlzahn vollkommen
erhalten, mässig abgeschliffen. Im Oberkiefer die zwei I. Mahlzähne
und ein Backenzahn cariös die Krone des linken, oberen III. Mahl-
zahns, welcher post mortem ausgefallen ist, war schräg nach hinten
und oben gekehrt, Zahnsteinbildung.

Norma pariet.: ovoid.

Norma later.: prognath, alveoprognath, Stirn gewölbt, pericam-
pylus, cuneatus; Unterkieferäste ziemlich steil ansteigend.

Norma occip.: hausförmig.

Norma facial.: Gesicht niedriger, besonders im Unterteil breit,
Unterkiefer niedrig, Augenböhlen wenig schräg gelagert, abgerundet
viereckig; Nase mittelhoch, Nasenbeine schmal, winkelig zu einander
gelegt, unterer Nasenrand stumpf, Kinn rund, |

Norma basil.: Basis lánglich, Zahubogen parabolischh Gaumen
lang, Foramen occip. länglich oval, Hinterhaupt konisch ausgezogen.

No. 15. Weiblicher Schädel von bräunlicher Farbe, am rechten
Parietale bis über das Lambda und Inion hellgelb ausgebleicht.

Die Nähte einfach, ohne Schaltknochen, erhalten, nur die rechte
Kranznahthälfte zum Teile undeutlich (verschmolzen). Pterion normal.
Über dem rechten Stirohěcker eine linsenfórmige Exostose.

Die Arcus supercil. und die Occipitallinien Processus mastoidei
mittelstark ausgebildat, Processus paramastoidei angedeutet.

Das Gebiss stark abgeschliffen und defekt. Im Oberkiefer fehlen
die beiden mittleren Schneidezähne, während nach dem linken, us-
seren Schneidezahn eine kleine Alveolargrube zurückblieb. Die beiden
Eckzähne und III. Mahlzáhne, von denen je einer cariös ist, waren
klein. Im Unterkiefer haben sich nur die stark abgeschliffenen 4
Schneidezähne und 2 Eckzähne, sowie die Alveole für den rechten
vorderen Prämolar und den III. linken Mahlzahn erhalten; sonst ist
der Alveolarfortsatz atrophiert.

Norma partet.: lang ovoid mit ausgezogenem Hinterhaupte.

Norma later.: orthognath, Stirn wenig gewölbt, Scheitel flach,
Hinterhaupt ausgezogen (cuneatus), Unterkieferäste steil ansteigend.

Norma occip.: mittelhoher, einfacher Bogen mit niedriger Wöl-
bung und senkrecht abfallenden Seiten.

Norma facial.: Gesicht mittelhoch Augenhöhlen abgerundet
trapezoid, wenig schräg gelagert, Nase hoch, Nasenbeine eingedrückt,
unterer Nasenrand abgestumpft; Kinn rund.

TAFEL II.

If. H. Matiegka:

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe.

Fig. 5-8. Weiblicher Schädel (No. 10) von S. Rosa (S. Barbara-Archipel, Californien).

17

18 | IL. H. Matiegka:

Norma basil.: Zahnbogen schwach hyperbolisch, Gaumen lánglich,
Foramen occip. rundlich, Hinterhaupt ausgezogen.

2. Ergebnis der Schädeluntersuchung.

Indem ich im folgenden die Resultate der Schädeluntersuchung
bezüglich einzelner Charaktere zusammentasse, beziehe ich mich
zugleich auf die Ergebnisse, zu denen Lucıen Carr bei der Unter-
suchung von 315 Schädeln vom Santa Barbara Archipel, Run. ViR-
cHow von 28 und Harrison ALLEN von 12 Schädeln von gleicher Pro-
venienz gelangt sind. ‘) Das von Carr benůtzte, in dem Peabody
Museum zu Cambridge Mass. und im Army Medical Museum zu
Washington aufbewahrte Material, sowie die von H. ALLEx in der
Academy of Sciences in Philadelphia untersuchte Schädelserie hat
später Franz Boas bei Gelegenheit der Vorarbeiten für die anthro-
pologischen Abteilung der Weltausstellung zu Chicago, welche unter
der Leitung des speziell auch um die Archaeologie von St. Barbara
verdienten Prof. F. W. Purtsam stand, unter Benützung weiterer
Funde, sowie anderweitiger Angaben neuerdings einer Untersuchung
unterziehen lassen.) Die Berechnungen wurden von Dr. G. M. West
ausgeführt. Auch auf die sehr interessanten anthropometrischen Er-
gebnisse F. Boas' werde ich mich zu berufen Gelegenheit haben.

Cranioskopischen Befund.

Von den 9 männlichen Schädeln gehören nach Sercrs Einteilung
4 zu den Ellipsotden, 3 sind länglich ovotd, 1 ovoid und 1 pentago-
notd; von den 6 weiblichen sind 4 länglich ovoid, 2 ovotd.

*) L. Carr: Observations on the Crania from the Sta. Barbara Islands,
Calif., Report upon Unit. States Geogr. Surreys West of 100th Meridian in
charge of I. Lieut. Geo. M. Wheeler Vol. VII. Archaeol. Washington 1879. p.
277. Die Einzelnmasse der von Miss JENNIE SMITH und | UCIRN Cane jur. unter-
suchten S. Barbara Schádel des Peabody-Museums finden sich in den Reports
of the Peabody Museum Vol. II. Cambridge 1880 p. 221 und 497. verzeichnet.
Die Einzelnmasse der Schädel des Army Medical Museum zu Washington standen
mir nicht zur Verfügung. — Ruv. Vırcuow: Beitr. z. Craniologie d. Insulaner von
d. Westküste Nordamerikas, Verhaadl. d. Berl. Ges. f. Anth., Ethn. u. Urgesch.
1889. p. (382'. — Hanmison Arten: Crania from the Mounds of the St. John's
River, Florida, Journ. of The Acad. of Nat. Sciences of Philadelphia. II. Ser.
Vol. X. 1896. p. 367. . |

5) Zur Anthropologie der nordamerik. Indianer. Verh. d. Berl. Ges. f.
Anth., Ethn. u. Urgesch. 27. Jahrg. 1895, p. (366).

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 19

Das Vorwiegen der ellipsoiden und länglich ovoiden Formen
stimmt mit den Ergebnissen der craniometrischen Untersuchung
überein.

Von der Seite gesehen erscheint die Séirn mehr oder weniger
gewölbt, seltener flach oder fliehend ; der Scheitel ist zumeist abgeflacht,
das Hinterhaupt ausgezogen. Im ganzen entspricht der Längsbogen
einem Embolicus oder dem Übergange zwischen : Pericampylus und
Embolicus, seltener Cuneatus.

In der Norma occipitalis erscheint der Schädelumriss bei den
männlichen Schädeln pentagonal (bis stegosd) mit dachförmiger Wôl-
bung und senkrecht abfallenden Seiten, bei den weiblichen Schädeln
mehr abgerundet dachförmig mit niedrigerer Wölbung, einmal auch
einfach bogenförmig. Die dachförmige oder schwach lophocephale
Wölbung des Scheitels ist sehr auffallend und charakteristisch. Das
Gesicht ist mittelhoch, mesognath, zur Prognathie neigend, die Stirn
schmal, die Augenhöhlen abgerundet rechteckig, ziemlich horizontal
oder nur wenig schräg gestellt. Die Nase erscheint ziemlich hoch,
die Nasenbeine winkelig gelagert, tief unter den Arcus superciliares
eingesetzt, deuten oft eine Adlernase an; selten sind die Nasenbeine
flach, sattelig eingedrückt oder katarrhin. Der untere Nasenrand ist
zumeist stumpf oder abgestumpft; nur einmal sind Praenasalgruben
angedeutet. Der Unterkiefer ist breit, das Kinn rundlich, die Unter-
kieferäste steil ansteigend.

Im allgemeinen unterscheidet sich der Schädel No. 2 stärker
von den übrigen männlichen, No. 10 von den anderen weiblichen
Schádeln. Der letztere ähnelt auffallend dem von R. Marrım abge-
bildeten Schädel einer Feuerländerin. Die beiden abgebildeten Schädel
(No. 1. und No 10.) stellen — abgesehen von den Geschlechtsunter-
schieden — ungefähr die beiden am auffallendsten charakterisierten
Typen unter dem S. Rosaschädeln vor.

Der cranioskopische Befund wird durch die craniometrische
Untersuchung bestätigt.

Ganz ähnlich charakterisiert L. Carr die S. Barbaraschädel :
„we find that the typical or average skull of this collection is small
and low and of medium length as compared with its breadth ; that it
has a retreating forehead, a prominent occiput, and is slightly scapho-
cephalic or roofshaped along the sagittal suture. Its chief development
is in the occipital region; ...The face is small and narrow, even as
compared with the Peruvians. Jt is more prognathic then the white
man, though it by no means reaches the extreme in that respect.

2*

20 II. H. Matiegka:

The nasal opening is of medium size, while the orbiť is large. The
malar bones are broad and slope back trom the median line of the
face, differing widely in this respect as also in the promtnence of
the nasal bones from the Greenland Eskimo, whose face is flat.“

Wie Carr fand, unterscheiden sich die Schädel von den ein-
zelnen Inseln des S. Barbaraarchipels ganz bedeutend. Die Über-
einstimmung unseres Befundes mit Carr’s Gesammtresultat erklärt
sich jedoch daraus, dass — wie weiter noch gezeigt werden wird —
die Schädel von S. Rosa unter den S. Barbaraschädeln tatsächlich
eine Mittelstellung einnehmen.

Weitere descriptive Charaktere der Schädel.

Die Schädelnähte sind unter 15 Schädeln 4mal (26°7°/,) einfach,
4mal mittelstark gezackt; bei den übrıgen 7 Schädeln ist die Lambda-
naht, einmal auch die Pfeilnaht stärker gezackt, jedoch nie sehr
kompliziert. Einfachheit der Schädelnähte wurde von SonAAFFHAUSEN®) als
Zeichen von Inferiorität gedeutet. Bei böhmischen Beinhausschädeln’)
fand ich nur in 18°4°/, einfache Schädelnähte.

Eine Stirnnaht wurde an den St. Barbara Schädeln Vırcnow's,
ALLen’s und den meinen nie, von Carr bloss in 2°/, beobachtet, sie
kommt nach J. Range, Ecker, LEUcKART, Anutscaın und nach meinen
Erfahrungen bei Europäern in 7—8”/, nach PaprLLauT und FeErraz
De Macevo bei Franzosen und Portugiesen in 9—11°/,, nach Wezcxer
bei Germanen sogar in 14°/, vor und könnte daher auch in klei-
neren Serien vertreten sein; aber sie wird bei Amerikanen überhaupt
seltener beobachtet; nach Wecker kommt sie bei denselben nicht
einmal in 2°/, nach Anvrscain in 2'19/, vor. ALLEN fand unter 416
Nord-Amerikanerschádeln sogar nur dreimal (0'7“/,) eine erhaltene
Stirnnaht.

Was die Formation der Schläfennähte anbelangt, so ist das
Přerson an allen Schädela normal geformt; nur in einem Falle
(No. 12) findet sich im rechten hinteren Pterionwinkel ein kleiner
Schaltknochen (Zpiptericum), d. i. in 6'7°/,. Carr Konstatierte solche

$) D. H. Schaarruausen: Ueber die Urform d. menschl. Schädels. Der kgl.
rhein. Fried. Wilh. Univ. Bonn zur Feier Ihres 50j. Jubiläums. Bonn. 1869.
pag. 59.
!) Zkoumání kostí a lebek čes. Rozpravy Č. Akad. cís. Frant. Jos. Tř. II.
Ročník V. 1896. č. 42. p. 28.

a

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 91

Knöchelchen 15mal unter 151 Schádeln d. i. in 999/9 und VrRoHow
4mal unter 28 Fällen d. i. in 14°3°/,.®)

Ein Processus frontalis ossis temporis d. i. ein Zusammenstossen
der Stirn- und Schläfenbeinschuppe war unter meinen Schädeln nicht
vorhanden und kam auch unter CannR's 151 Schädeln nur in einem
einzigen Exemplare (0'7°/,) vor. Bei Europäern wurde ein solcher
Befund von J. Range, Grogsen, L. Cazori, R. VrRcHow u. A. sowie
nach meinen Beobachtungen nur in 08 bis 1'8°/, gemacht.)
Anut:cHın konstatierte diese Form unter 775 amerikanischen Schädeln
15mal d. i. in 1'9°/,, hingegen bei Negern in 12:8°/, und bei Australiern
in 15°7°/,. Vırcuow hält jedoch nach seinem Materiale diese Schätzung
für die Amerikaner noch zu hoch ; während nämlich der Processus
frontalis nach seinen Zusammenstellungen'“) der Angaben verschie-
dener Autoren bei Australiern in 16°9°/,, bei Negern sogar in 21:5°/,
auftritt, fand ihn VrRoHow, nachdem er denselben jahrelang vergeblich
an amerikanischen Schädeln gesucht hatte, endlich einmal an eineın
Schädel von der chilenischen Insel Huanilla und an 2 Schädeln von
S. Catalina, was ihn zu der Bemerkung veranlasste: „Bei der Sel-
tenheit einer solchen Bildung an amerikanischen Schädeln ist die
Thatsache nicht ohne grösseres Interesse.“ An anderer Stelle schreibt
Vırcaow weiter: „Da der Processus frontalis zweifellos eine Thero-
morphie, und zwar eine pithekoide ist, so erscheint die Seltenheit des-
selben bei Amerikanern als ein recht bemerkenswerthes Faktum.“

Auch an den S. Barbara-Schädeln ist daher die gewöhnlichste
Pterionform die auch von Care in der überwiegendsten Mehrzahl
(89-49/,) 1) gefundene einfache H-Form Brooa’s.

An Worm’schen Schaltknochen fand sich ausser dem erwähnten
Epiptericum (No. 12) in unserer Schädelserie noch einmal ein Kuö-
chelchen in beiden Mastoideo-oceipitalnähten (No. 9), einmal 2 Knö-
chelchen im linken Asterion (No. 8), einmal ein solches ebendaselbst
rechts und.ein zweites darunter in der Mastoideo-occipitalnaht (No

8) J. Raxxe fand epipterische Knöchelchen an bayerischen Beinhausschädeln
in 10-3°/,, ich an böhmischen in 13°9°/,. An russischen Schädeln sollen sie nach
Genser und Porow häufiger vorkommen, d. i. in 25°/,, resp. 20°4°/,.

9) Etwas häufiger fand SrrEDA diesen Fortsatz an den Schädeln der Peters-
burger (3°/,) und Dorpater Sammlung (6°7°;,).

10) R. Vırcuow: Ueber einige Merkmule nieder. Menschenrassen. Zeitschr.
f. Ethnol. XII. 1880, p. 1. |

11) Wobei in 81°/, die Entfernung zwischen Schläfen- und Stirnbeinschůppe
längs der Spheno-parietalnaht gemessen über einen halben Centimeter mass.

22 JI. H. Matiegka:

13) und endlich in einem Falle (No. 2) ein Knöchelchen in einem
Supramastoidealwinkel, ein zweites in der rechten Lambdanahthälfte.
Bei 9 Schädeln findet sich nirgends ein Worm’scher Knochen.

Bemerkenswert ist, dass demnach im Lambda der Schädel meiner
Serie niemals, in der Lambdanaht (samt Asterion) nur dreimal
(20°/,) kleine Schaltknochen vorgefunden wurden, welche an böhmi-
schen Beinhausschädeln in 32-6°/, auftreten. Auch ALLEN verzeichnet
einen Woxw'schen Knochen in den Asterien nur bei einem Falle
(8:3"/,). L. Carr fand an 14 von 151 Schädeln Wonw’sche Knochen
in der Lambdanaht (9-4°/), von denen aber 5 (3‘3°/,) eigentlich ein
Os Incae s. Os epactale vorstellten.

Auch Vincaow fand einmal ein Os epactale (3°6°/,) und zwar
abermals an einem Schädel von S. Catalina, während in meiner und
Aurzen’s kleinen Schädelreihen diese für die Peruaner und die Salado
Indianer, '?) weniger für andere Amerikaner charakteristische Ano-
malie nicht vorkommt.'*) Nach Care’s und Vıronow’s Angaben würde
jedoch das Os epactale bei den S. Barbara-Insulanern oder wenigstens
auf einzelnen der betreffenden Inseln häufiger auftreten als bei den
Europäern, an deren Schädeln es von J. Rınke, WELOoKER, Porow,
Anussonin, Marımo u. A. sowie bei meinen Untersuchungen nur in
0:4 bis 1°7°/, beobachtet wurde.

Was die Obliteration der Schädelnähte betrifft, so fand sich in
unserer Schädelreihe eine beginnende oder fortgeschrittene Ver-
schmelzung

der bei No. 1. 3. 4 5. 6. 10. 12. 15.
Kranznaht — 1 1 1 1 1 l
Pfeilnaht ULU 171 1 1 —
Lambdanaht — — 11 1 — 1 —

Die Kranz- und Pfeilnaht ist daher häufiger, die Lambdanaht seltener
verstrichen, die Schläfennähte überall erhalten.

Auch Vıronow erwähnt ausdrücklich an einem Schädel von S.
Catalina (No. 1) Synostosis coron. lat. inf. und an einem zweiten von
S. Barbara (No. 3) Synostosis coron.

ı2) Axurscuix konstatierte ein Osepactale unter 664 Peruanern in 546%,
W. Matruews unter 88 Salado-Indianern (Arizona, N. A.) sogar in 6-689/,.

15) Nur am Schädel No. 10 finden sich beiderseits Spuren einer Swutura
occip. transversa und am Schädel No. 11 daselbst eine oberflňchliche Quer-
furche.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 23

Nach GRamoLeT's'*) Annahme sollte nun bei den inferioren Rassen
die Nahtobliteration von den vorderen Nähten zu den hinteren fort-
schreiten, umgekehrt bei den höheren Rassen; aber nach den Unter-
suchungen Rısr’s!?) ist auch bei diesen die Reihenfolge, in welcher
die Schädelnähte obliterieren, bei zwei Drittel der Fälle dieselbe, d. i.
Pfeilnaht, Kranznaht, Lambdanaht.

Auffallend ist das Erhalten der Spheno-occipital- Symphyse beim
Schädel No. 7, nachdem dieser nach der Entwicklung und Abnützung
des Gebisses keineswegs einer Person von so jugendlichem Alter an-
gehört hat, in dem diese Symphyse zu verschwinden pflegt (15—16
Jahre). |

Die Nasenbeine waren bei 3 Schädeln (No. 1, 3, 5) in ihrem
oberen Teile, bei einem (No. 12) grösstenteils, bei einem anderen
(No. 11) vollkommmen synostotisch verschmolsen. Ein solcher Befund
wird allgemein als pithecoides Merkmal gedeutet und wurde bei in-
ferioren Rassen häufiger konstatiert. Ich selbst fand unter 50 darauf
hin untersuchten Beinhausschädeln nur 3 mit oben und einen mit voll-
kommen verschmolzenen Nasenbeinen.

Die Arcus supercil., welche besonders bei den männlichen Schä-
deln in Betracht kommen, sind gut ausgeprägt, bei No 2 sogar stark
entwickelt. Jm ganzen kann man aber an den S. Barbaraschädeln
auch mit Berücksichtigung der Beschreibungen Vironows und ALLENS“)
eine auffallende oder mächtige Entwicklung der Augenbrauenwälste
als charakteristisches Rassezeichen nicht anführen, wenn auch ALLEN
versichert, dass die vortretenden Augenbrauenwülste bei den nord-
amerikanischen Indianern häufiger vorkommen, als man sonst annimmt,
und wenn auch Vırcnow von einem Schädel (No. 15 von S. Catalina)
anführt: „Orbitae niedriger, links hypsikonch (88.0), im Übrigen fast
gorillaartig, mit grossen Supraorbitalwülsten und starkem Vorsprung
des Proc. Zygom. ossis frontis.“

Vinonow bezeichnet einen Schädel (No. 5) von S. Catalina als
etwas hyperostotisch, einen zweiten (No. 6) als schwer; auch einer
von meinen Schädeln (No. 5) ist auffallend schwer. |

14) Grariorer: Gazette médicale, Paris 1846, p. 848.

15) F. C. Res: Étude sur l'ordre d’obliteration des Sutures du crâne.
These de Paris 1886. cit. P. Poirier. A. Charpy: Traité d’Anat. hum. Paris. 1899.
p. 488.

16, ]. c. p. 402. The glabella and the orbital ridge are of moderate deve-
lopement.

24 JI. H. Matiegka:

Zweimal (No. 5, 15) fand ich linsenförmige Exostosen am Stirn-
beine; ViRoHow erwähnt derartige Exostosen am Hinterhaupte eines
Schädels (No 16) von S. Catalina.

VrmoHnow beobachtete auch „eigenthůmliche, zum Theil knollige
Hyperostosen der Ossa tympanica bei den männlichen Schädeln No. 9,
10 und 15 von S. Catalina und No. 4 von S. Cruz. Diese Hypero-
stosen haben am meisten Ähnlichkeit mit den sogennanten Ohrexostosen
peruanischer Schädel“, an welchen sie auch v. LoscHax konstatierte;
übrigens hat sie Vinomow selbst auch von Alfurenschädeln angeführt.
Diese Exostosen haben häufig eine Verengerung des Gehörganges zur
Folge. Ich konnte an meinen Schädeln von Š. Rosa in dieser Bezie-
hung nichts aussergewöhnliches beobachten.

Beachtenswert sind jedoch die starken, wulsiurtigen (exosto-
tischen) Auftreibungen an der Innenseite des zu Schädel No. 10 ge-
hörigen Unterkiefers. Auch Vıronow erwähnt an den Alveolarrändern
der Oberkiefer der weiblichen Schädel No 3 — 6 von 8. Barbara
(und an dem männlichen Schädel No. 4 von S. Cruz angedeutet) „eine
höchst eigentümliche und seltene, knollige Hyperostose s. Osteoscle-
rosis alveolaris," wie er sie in gleicher Stärke früher nur bei Eskimo
gesehen hatte. Er bemerkt, dass dieser Zustand, der mit tiefer
Abnützung der Zähne zusammenfällt, durch besonderes reizende
Nahrung bedingt sein dürfte. Ich stelle meinen Befund diesen Beo-
bachtungen nahe. :

Die Temporallinien sind, wie auch ALLEN und VrRcHow beobach-
teten, gewöhnlich nicht sehr stark ausgebildet. Eine bessere Entwicklung
zeigen die Occipitalleisten. Besonders verläuft am Schädel No. 2. von
S. Rosa, welcher auch kräftige Schläfenlinien aufweist, eine starke
Occipitalleiste quer über das ganze Hinterhaupt von einem Processus
mastoid. zum andern und erhebt sich in der Mitte zu einer vortre-
tenden Protuberantia occipitalis. Auch einzelne Schädel aus ALLEN's
und Vıroaow’s Reiben zeigen kräftige Hinterhauptsleisten und starke
Hinterhauptshöcker (vgl. den Torus occip. an No. 6 von S. Catalina,
Vıecaow. An enormous transverse occipital torus No. 1825. ALLEN).

Beachtung verdient das Ende der Lambdanaht über den Asterien.
ALLEN fand hier die Naht unter 12 Schädeln von den S. Barbara-
inseln dreimal, häufiger jedoch an den auf Florida und westlich von
den Rocky Mountains (Festland) gesammelten Schädeln „harmonisch“.

Was die Schädel von S. Rosa anbelangt, kann diese Nahtpartie
wenigstens bei einem Drittel (No. 1, 2, 11, 12, 13) als harmonisch

m: 0 ŠL om

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 25

. bezeichnet werden, bei einigen weiteren als annähernd harmonisch.
Ein ähnlicher Befund wird aber auch an Europäerschädeln häufig
gemacht. Auffallender war mir jedoch, dass an einzelnen Schädeln
(No. 10, 14, 15, an anderen schwach, aber besonders stark an No. 6)
der Rand des Parietale an dieser Stelle wulstartig aufgetrieben über die
Lambdanaht herübergreift und gleichsam über dieselbe gegen das Hinter-
hauptsbein verschmiert erscheint. Diese wulstartige Erhöhung geht
einesteils auf die Pars mastoidea des Schläfenbeins über, anderen-
teils verliert sie sich in der Richtung gegen das Obelion.

Die Process mastoid. fand ich zumeist stark entwickelt (No. 2,
4, 6, 7, 8, 9), einmal auffallend gross (No. 1.); desgleichen schienen
die Processi styloid. häufiger stark gebildet. Vırcnow erwähnt aus-
drücklich bei einem Schädel von S. Cruz (No. 4) mächtige Proc.
mastoid. und dicke Process. styloid. An einigen von den mir vor-
liegenden Schädeln (No. 4, 5, 6, 7, 15) ist ein Processus parama-
stoideus angedeutet oder schwach entwickelt. ALLEN führt unter seinen
12 Schädeln von den S. Barbara Inseln einen (No. 1818) mit einem
beiderseitigen Paroccipitalfortsatz (rechts 12 mm, links 6mm lang)
und einen zweiten (No. 1824) mit einem rudimentären Fortsatz dieser
Art an.

Zahnanomalien wurden verhältnismässig häufig beobachtet. Ich
kann zwar nicht entscheiden, ob das Fehlen der beiden mittleren
Schneidezähne im Unterkiefer des Schädels No. 9. und derselben
Zähne im Oberkiefer des Schädels No. 15. auf einen Verlust im frů-
heren Alter zu beziehen oder durch eine Nichtentwicklung dieser
Zähne zu erklären ist. Aber abgesehen von diesen Fällen bleibt noch
immer eine Vermehrug der oberen Schneidezähne an Schädel No. 3
auf 5 beziehungsweise 6, weiters die Schrägstellung je eines Schneide-
zahnes bei den Schädeln No. 7 und 11 und die Kleinheit der Alveole
des linken, äusseren, oberen Schneidezahnes an Schädel No. 15,
welche auf das Vorhandensein eines Stiftzahnes schliessen lässt.

Derartige Zahnanomalien wurden an Rassenschádeln häufiger
beschrieben und werden zum Teil, besonders die Anomalien per ex-
cessum als inferiore Merkmale angesehen, während die Reduktion
oder eine mangelhafte Ausbildung der letzten Mahlzähne, ihre Nei-
gung zur Caries etc. häufiger bei Europäern zur Beobachtung gelangt und
als ein Fortgang in der regressiven Entwickelung des menschlichen Ge
bisses gedeutet wird. Was speziell die letzten Mahlzähne anbelangt,
so sind oder waren dieselben bei allen männlichen Schädeln und auch

26 II. H. Matiegka:

bei 2 weiblichen (No. 10, 13) gross und standen besonders bei den
Schádeln No. 2, 5 und 6 den vorangehenden zum mindesten an Um-
fang nicht nach. Bei 4 Schádeln (No. 8, 9, 11, 13) fehlten sie aller-
dipgs schon zum Teil (oben oder unten).

Craniometrischer Befund.

Wenden wir uns nun den Ergebnissen der crantometrischen
Untersuchung zu, so sind vor allem einige absolute Masse beachtens-
wert, besonders die Länge, Breite und Höhe der Schädel. Ich stelle
die von L. Care im Peabody-Museum (S. Catalina, S. Clemente, S.
Cruz), von Vırcaow (S. Catalina, S. Cruz, S. Barbara) und ALLEN
(S. Barbara Archipel) gewonnenen Masse den meinigen (S. Rosa)
gegenüber, wobei allerdings CanR's Parietalbreite und Vırcnow’s einzig
angegebene gerade Höhe in einzelnen Fällen von den sonst ver-
wendeten Massen um ein geringes abweichen mag. Trotzdem halte
ich einen Vergleich dieser Masse, sowie der aus ihnen berechneten
Indices für zulässig.

Die Längenmasse (Glabella-occip. in Millimetern) waren nun in
folgender Art verteilt:

bei Männern

von 166-169 170-174 175-179 180-184 185-189 190-194 195-199 200-1
S. Catalina (C.) — — — 5 5 17 1 —
S. Catalina (V.) — — — — 4 4 — —
S. Clemente (C.) — — 1 3 1 4 — —
S. Crus (C.) 1 7 15 19 2 1 — —
S. Orus (V.) — — — 1 1 l — —
S. Barbara (V.) — — -— — — — — 1
S. Barb. Arch. (A) 2 2 3 — 1 — — —
S. Rosa (M.) — — -— 6 3 — — —

Summa. . 3 9 19 34 17 27 1 1

Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 97

bei Weibern

von 158-159 168-164 165-169 170-174 175-1799 180-184 185-189 190-191
9. Catalina (C.) — — — 2 4 4 2 —
S. Catalina (V.) — — — 2 5 1 2 —
S. Clemente (C.) — — — 1 3 1 — 1
S. Crus (C.) 1 3 5 14 7 5 — -—
S. Crus (V.) — — — ee =
S. Barbara (V.) — — — 1 — 2 2 —
S. Barb. Arch. (A) — — 2 1 — — —
S. Rosa (M.) — — — 2 8 — 1 —

Summa... 1 3 6 24 23 14 7 1

Die Breitenmasse (grösste Breite, bei Carr Parietalbreite):
bei Männern

von 122-124 126-129 130-134 135-189 140-144 145-149 150-151
S. Catalina (C.) 1 3 9 13 = = =
S. Catalina (V.) — 2 1 3 l — —
S. Clemente (U) — — 2 4 2 1 —
S. Crus (C.) — 1 6 18 14 4 l
S. Crus (V.) — — 2 1 — — —
S. Barbara (V) —- — — — l — —
8. Barb. Arch. (A) — — 4 4 — — —
S. Rosa (M.) — — 2 4 3 — —

Summa... 1 6 26 47 21 5 1

bei Weibern

von
8. Catalina (C.) 3 1 6 2 — — —
S. Catalina (V.) 1 3 2 2 2 — —
8. Clemente (C.) — — 2 3 l u =
S. Crus (C.) 1 l 16 13 l l —
8. Crus (V.) — -= -= ge 1 = =
8. Barbara (V.) — — 4 l — — —
S. Barb. Arch. (A.) — | 2 = = = =
S. Rosa (M.) — — 3 3 = = =

Summa.. 5 6 35 A4 B L =

28 II. H. Matiegka:
Die Höhenmasse (Basion-Bregma, bei Vircauw gerade Höhe)

bei Männern
où 116-119 120-124 125-129 130-134 135-139 140-144 145

. Catalina (C.) — 3 8
. Catalina (V.) — — 2
. Clemente (C.) — — 2
Cruz (C.) — — 12
Crus (V.) — — —
. Barbara (V.) — —
. Barb. Arch. (A) — 1
. Rosa (M.) — 1

5

Summa. . —

nn
o |
pod

ol = |
t

bei Weibern
von

. Catalina (C.) 4 2
. Catalina (V.) 3 3
. Clemente (C.) — 1
Cruz (C.) — 7
Crus (V.) — —
. Barbara (V.) — 4
3
l
21

rm
| mo | ww

Barb. Arch. (A.) —
Rosa (M.) —

Summa... 7

a n nn nn nm

Sc |
[AU
|
|
|

17 2 1 —

Schon aus diesen Zahlenreihen ist ersichtlich, dass die Schädel
von S. Catalina häufiger grössere Längenmasse aufweisen als die von
S. Rosa, von S. Cruz oder gar die von ALLEN untersuchten. Umge-
kehrt besitzen die S. Crus- und S. Rosaschůdel häufiger eine grössere
Breite als die Schädel Arırn’s, während die Schädel von S. Catalina
häufiger kleinere Breitenmasse zeigen. Bezüglich der Höhe bestehen
weniger auffallende Unterschiede.

Um die Durchschnittszahlen Carr’s, welche aus grösseren Schädel-
reihen berechnet sind, verwerten zu können, habe ich aus ViRoHow's,
ALLEN 8 und meinen Massen ebenfalls die Durchschnittswerte be-
rechnet.

Es betrug nun durchschnittlich die Länge (Z), Breite (B) und
Höhe (7) der Schädel

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 29

bei Männern bei Weibern

mn o C, rau Ne —
auf L. B. H. L. B. H.
S. Catalina (Cane) 189 133 130 178 130 124
< (ViRcH.) 189 134 132 179 132 124
S. Clemente (Carr) 186 137 131 179 135 125
S. Barbara (ViRcH.) (204) (101) (135?) 182 133 124
S. Nicolas (Carr) 181 137 132 173 140 124
S. Cruz (Carr, P. M.) 178 138 132 172 134 128
» (Carr A.M.M.) 177 140 134 170 135 128
» (Vırcn.) 187 134 131 (180) (141) (130)
S. Miguel (Carr) 176 140 131 172 137 128
S. Rosa (Mar.) 183 138 132 176 135 128
S. Barb. Arch. (AuLex) 174 134 132 172 130 126

Aus den bisher angeführten Zahlen ist zu ersehen, dass die
Schädel von den beiden südlich gelegenen Inseln (S. Catalina und
S. Clemente) durchschnittlich die grösste absolute Länge, dabei die
kleinste absolute Breite und eine geringe Hóhe aufweisen, während
die von den nördlich gelegenen Inseln S. Cruz und S. Miguel stam-
menden Schädel die geringste absolute Länge, aber dabei die bedeu-
tendste Breite und eine ansehnlichere Höhe besitzen. Die Insel S. osa
und die iu der Mitte des Archipels gelegene S. Nicolas-Insel halten
ungefähr die Mitte ein. —

Die kleine Zahl der von der kleinsten der Inselchen, nämlich

von S. Barbara, stammenden Schädel wies die grössten Längen-
masse und mittlere Breitenmasse auf.

Endlich ist beachtenswert, dass ViRcHow's Schädel von S. Cruz
wenig jenen des Peabody Museums und des Army Medical Museums
(Cara) in den absoluten Maassen ähneln, sondern im Gegenteil den
Schädeln von S. Catalina und S. Clemente näherstehen.

Schon darnach ist der Verdacht berechtigt, dass sie einer an-
deren Einwohnerschaft (oder aber einer anderen Zeitperiode) dieser
sonst dem Festlande ebenso wie S. Catalina näherstehenden Insel an-
gehörten.

Diese Verschiedenheit der absoluten Schädelmasse, welche sich
hier sowie auf den einzelnen Inseln merkbar macht, lässt auch schon
Unterschiede in der Schädelgestaltung (den Schádelindices), sowie in
der Capacität erwarten. |

IL. H. Matiegka:

€ » GI O1 61 61 ST €G PI PI ST IT 9 6 € G T G uoumvesnz
1- 6 PL 8 L 2 A 8 G € + 8 P L I — — M :

8 — 6 8 € IT G9 8 6 6 GL +4 G 8 + I 8 W. emung

m = = = T LT © I ze ee ee = = AN r
a men ee DB ca: L JL. P z = | ea = (CW) esoy *'
n o ea LE Ad o s ©. s = c- re A .“. 6
= pos ee pe = TI SE pe ae ID DT did“
„of er ze zz I I ce es 5 sj :
S S S S S Se EE Fee Zee oN (A) v18qi8g :
— —- - - - 1 -ı 5 7 -7- 7-7 ————— — — — M a
o 0 m ee N CA) 2049 :
nr =. ES EEE oT II ee XX ;
Ge EEE 8.8. -0 IP: Pp Pb I I Se es (9) zug '
S, os S SS SSE R OSS T re P S o V 5
= sg = II 8 a F mA ea ern KIT
= = I Se o fs 1 E oo 1 bo 74 ö
er ae ie en Ber ee em (CA) sure) *
o P ee 0 6 UD ed. o M :
on Sue E T I 2 6 46 8% E P EN (9) vurre389 '
68 G8 I8 08 62 82 22 91 SL PL E 8, IL 01 69 89 29 99 99

29110994 JIV IapuadjoJ unu PUIS S291PU]-U9/1949 -U9DUNT 91T

31

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.

88

T8

08

62

6
6

82

9
T
G

ZL

IT PI EI €6 96 or 9T 91 FI OT 4
IT PG 7 G

+ P

L

9

OT
I

GZ

9
L

I

N 4 Mm

PL

: 890804] -UOYOH-UIDUPT OUT

GI GI L

I
I

pa

I
I

62

T

Ds

| vw

RS Free

GL

I

GO ©

ON vd 7%

TZ

GI

I
6

ar)

I
6
6

02

TT

9
8

T

sa NU = =

© |

89

Ť
9

F

99

9
9

6

č

CN

F9

mM
W

uowmesnZz

6

M
‘KW vwung
M

W

“
(CW) Bso "S

(CY) TV 'gdvg S

6

(A) eregieg "S

66

CA) zuıg 'S

u

(9) zug "S

M
W
M
W
M
W

"M
'W (9) 9000919 'S
"M 66

‘KW CA) 808783 "S
"M «

‘NW (9) Bure? "S

8 1 — € € G + RI
Pooh S D
T — — 8 £ 8 € 208
ne ee er = S51 =
ee ee FT 9°
en en oss ae ee
De ee ae
š

1 Se- s 6 4
=
gel o o
2 RSS ST ee -
= sa F ee SS
= S Er En LE
Pet čus T 3
Eee er =
pes 52.18

20T 90T GOT POI 60T 80T TOT 00T 66

32

CN © 1

di

86

TG

9T

9

PI OI 61 6! G1 01 9 € G G I uowumusnz
6 L 4 UG P € € B I I ‘M *
G 8 81 8 L 8 € — L T. — W swung
— 8 3 - — - - — 1] — — 'M :
— 13:3 — — - IT — - I - RT (pn) woy 'S
a eh |
— 1 I ——— — — — — AV) IV ES
S T o Po L SS SSM |
— T — — — - - — — — 1 (A) Bagaeg S
— ——— 1 ————— — CN [V4
—J ——-—-——— — vn (Dans
p G £ 9 L £ — L I — — "M “
£ 8 £ 8 r 3 - - — — an VS
me TE Lo SSM |
— — 6. — L 73 - - — — — ‘AK (0) 'S
T — UL 8 - LL — — TJ M :
— 1 ---- — — — — — K (a sus) "S
č = L ww © Pes s M Tan :
8 33-3 I — - I — — X (I) eugepy 'S
26 96 SH £6 G6 I6 06 68 88 28 98

:S904PUJ-UHJOF -VOJID4T OUT

Ueber Schädel.und Skelette von Santa Rosa. 98

Im Durehschnitte gestalten sich die Indices folgemdermassen : !)

Männer . . Weiber
m nn, a —n
L:B L:H B:H L:B L:H B:H
S. Barbara (Vırcnow) (69:1) (661) (HT) 733 685 934
S. Catalina (Carr—P. M.) 1704 690 977 129 696 946
R (Vincaow) 112 702 95 738 698 947
S. Clemente (Carr—P. M.) 740 702 956 754 706 926
S. Rosa (Érsex-Marrgoxa) 757 719 954 765 724 947
S. Nicolas (CaRR— A. M. M.) 760 730 963 808 718 886
S. Barb. Arch. (ALLEN) 17169 759 987 756 730 977
S Cruz (Carr—P. M.) 776 741 956 778 748 955
M (CaRR— A. M. M) 789 750 957 791 752 946
: (Vincnow) © 71:6 716 981 (783) (78:3) (922)

S. Miguel (CapR— A. M. M.) 794 738 9936 805 747 93.4

Carr giebt auch eine Einteilung seiner Schädel in Gruppen, und
zwar in dolichocephale (LB. Index bis 73:9), orthocephale (74—199)
und brachycephale (80:0 u. m.), allerdings ohne Unterscheidung der
Geschlechter. Seiner Einteilung für diesmal folgend, erlangen wir
nachstehende Übersicht:

LB.-Index —739 74-796 80—x.

S. Catalina (Carr—P. M.)......... 31 8 —
(ViRcHow) . < 2 2 . « + . . 10 6 1
S. Clemente (CaRR— P. M.) ...... 6 9 —
S. Barbara (VrRcHow). . . . . « . . . | 1 =
S. Rosa (E1sEN—MATIBGKA) . . . . . . 2 13 —
S. Barb. Arch. (ALLEN) . . . . . . «. 2 8 1
S. Nicolas (CaaR— A. M. M). . . . .. 1 6 4
S. Cruz (Carr—A. M, M). . . . . .. 5 75 54
; (CaaR— P. M) . . 2.2200 7 53 17
. (VIRCHOW) . . . . + . . . -B 1 —
S. Miguel (CaRR— A. M. M . . . . .. — 17 16
S. Barbara Archipel Summa . . . . . . 72 197 93
= Festland (CAkR). . . . , . 4 44 26 .
San Luis Obispo Bay . . . . . . . . . 1 7 7

27) L. Case führt den B:H Index nicht an und wurde derselbe aus
seinen Durchschnittswerten für die Schädelbreite und Schädelhöhe berechnet.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 3

34 | Il. H. Matiegka:

-. Nach dem angeführten sind die Schädel vom S. Barbara Archipel
im allgemeinen zum grössten Teile mesocephal (LB-Index 75—79'8),
dabei zumeist niedrig oder mittelhoch (chamaecephal, LH. Index bis
119, BH.-Index bis 91°9 oder orthocephal LH.-Index 72:0—749,
BH.-Index 92-0—97°9).

Die weiblichen Schädel sind häufiger und durchschnittlich ver-
hältnismässig etwas kürzer, überdies dabei — und zwar besonders
im Verhältnis zur Schádelbreite — entschieden niedriger als die
männlichen, obwohl an und für sich auch noch vorwiegend meso-
und chamae- oder orthocephal.

Auffallendere Unterschiede ergeben sich jedoch — wie schon
Carr gezeigt hatte — bei der Untersuchung der Schädel nach den
verschiedenen Localitäten, von denen sie stammen.

Die südlichen Inseln S. Catalina und S. Clemente, sowie das
in der Mitte der Inselgruppe gelegene Inselchen S. Barbara lieferten
zum grossen Teil oder überwiegend dolichocephale Formen und keine
oder sehr seltene brachycephale. Umgekehrt fanden sich auf den
nördlichen Inseln S. Crus und S. Miguel häufig, ja sehr zahlreich
Brachycephale, während die Dolichocephalen hier nur spärlich ver-
treten sind oder ganz fehlen (S. Miguel). S. Rosa bildet mit ihrer
vorwiegend mesocephalen Einwohnerschaft scheinbar den Übergang.

| Nach dem LH.-Index erscheinen die Schädel von den südlichen
Inseln chamaecephal, die von den nördlichen orthocephal.

Beachtenswert ist abermals der Umstand, dass die männlichen
Schädel von S. Crus, welche Vıromow beschreibt, von den beiden
anderen Schädelserien (Carr’s) von demselben Fundorte sich dadurch
unterscheiden und den Schädeln der südlichen Inseln nahekommen,
dass unter ihnen die Dolichocephalen vorwiegen, die Brachycephalen
fehlen; zugleich neigen sie’der Chamaecephalie zu. Ja selbst die
beiden Serien Carr’s von S. Crus (Peabody Museum und Army Medic.
Museum) unterscheiden sich von einander in ihrer Zusammensetzung,
indem unter den Schädeln des Army Medic. Museum’s die Brachy-
cephalen unverhältnismässig zahlreicher vertreten sind. Dieser Um-
stand spricht, wie schon oben bemerkt, dafür, dass diese Schädel von
räumlich und zeitlich differenten Grabfeldern stammen, beziehungs-
weise dass diese Insel von wenigstens zwei verschiedenen, wohl nach
einander erschienenen Volksstämmen bewohnt war.

Fr. Boss teilt das von ihm untersuchte Material in Percenten
nach Indexeinheiten ohne Trennung der Geschlechter mit.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 85
F. Boas: ViRcHow: Erez-
: MurTieaka:
LB ‘ Californ. Inseln S. Barbara- S. Barbara- u
Index. Südgrappe Nordgruppe Festland Inseln : S. Rosa
65 21 (2) — — 060 — — =
6 — — — — — — 381W. — —
7 52 (6) 07® — — 87 (1) — —
8 41 (4) 0:4 (1) 19 (3) 3870. — —
9 6-2 (6) — — — — 1116) — —
70 52 (5) 04 (1) 06 (1) 37) — 670
1 10:4 (10) 0:7 (2) 13 (2) 1118. — —
2 10:4 (10) 119) 13 (2) 140). — —
3 10:4 (10) 1'8 (5) 19%) 224 (6) — 070
4 9-3 (9) 36 (0) 57 (9) 7406 — 133 G)
75 145 (14) 5‘1 (14) 7602 1110) . — 200 (8)
6 8-3 (8) 72 (20) 96 (15) — — — 200 (3)
7 41 (4) 105 (28) 7-6 (12) | 7402). — 133 (2)
8 31 (8) 126 (85) 147 (28) 370 — 200 (8)
9 — — 16:2 (45) 14:0 (22) — — — —
80 10 (1) 126 (36) 10807.. 370. — —
1 3-1 (8) 112 81) 76 (12) — — —
2 == 58 (16) | 6:4 (10) — — — —
3 2-1 (2) 54 (15) 19 (3) — — — —
4 1.0 (1) 25 (7) 13 (2) — — — —
85 — 15 (4) — — — — -— —
6 = 0-7 (2) — — — — — —
7 = = 06 (1) == =
8 -= — 1:9 (3) — — — —
9 = = EN Za, Man, Gr
90 — — 13 (2) — — — —
1 — — 06 —— — —
2 — — 0:6 (1) >= se Ae
Mittel 132 18:1 183 12: 15-99
od) (9 (277) (157) (27) (16)

3+

36 II. H. Matiegka: -

F. Boas: VırcHow: Eisen-
Marreaka:

LH. . Califora. Inseln S. Barbara- S. Barbara-

Index © Sadgruppe. Nordgruppe Festland Inseln S. Ross
64 2-3 (2) ua. S č =
65 -474 cn en 1016: SE

6 . 47 (4 . 0AU) 070 12 (2 : — —
1 93) : — — — — 107 (8 6:7 (1)
8 105 (9) 1:6 (4) 07 (1). 143 (4) 67 (1)
9 15:2 (13) 3-2 (8) l'4 (@) 10:7 (8) — —
70. 18°7 (16) 28 (7) 21 (3) 350) 26-7 (4)
1 5:8 (6) 64(16) 35 (6) 143 (4) 6-7 (1)
2 ..11:7 (10) 103 (6) 78 (11) 143 (4) 13:3 (2)
3 7-0 (6) 16:7 (42) 7-1 (10) 85 () 13-3 (2)
4 358) 125 (81) 12719) 35 (1) 13:3 (2)
75 70 (6) 100%) 9208. 350) 6-7 (1)
6 — — 151 (38) 1131) — — 6:7 (1)
7 == 8-7 (22) 10705. — — ==
8 ie 6707 99049 350) ==
9 se 8-2 (8) 9914 — — see
80 mes 129) 7100 — — =
1 —— 040. 330 — — zu
2 še es MO == =.
3 ZP 1208). 070 — — =
4 es — ue = L 5
85 — — — — 070 — — — —
Mittel 69:8 143 159 69:6 12-13
Shade, (86) (252) (142) (28) (16)

Boss unterscheidet nur zwei Gruppen: nämlich die Süd- und
Nordgruppe der californischen Inseln, mit denen das S. Barbara
Festland (Calfornien) verglichen werden kann. Ich füge seinen Zahlen
Vircuow’s Ergebnisse und die meinen in Percenten (und in absoluten
Zahlen) zum Vergleiche bei.

Ueber Schädel und Skelette. von Santa Rosa. 37

Meine, sowie Vrrohow’s.Serie ist in Folge der kleinen Zahl der
Fälle sehr unregelmässig, während Boss, mit einem grösseren Ma-
terial arbeitend und dasselbe nur in 2 Gruppen teilend, regelmäs-
sigere Reihen erlangen konnte. Aber trotzdem zeigen auch seine
Serien einige Unregelmässigkeiten, welche den Verdacht aufkommen
lassen, dass es sich hier um Mischungen verschiedener Typen handelt,
weon auch auf der südlichen Inselgruppe die dolichocephale, zur
Chamaecephalie neigende Schädelform, auf der nördlichen die meso-
und brachycephale, dabei orthocephale Form den Ausschlag giebt.
Vırcnow’s zumeist von den südlichen Inseln stammende Schädel
weisen im allgemeinen die von Boas für die Südinselgruppe ange-
gebenen Charaktere auf, während die Schädel von S Rosa die Mitte
einhalten und nur mit ihren Eudpunkten die Culminationspunkte der
beiden Gruppenserien erreichen. |

Aber in den Zahlenreihen Boas' sind die oben nachgewiesenen
Detailunterschiede der von einzelnen Inseln stammenden Schädel zum
grossen Teil verwischt und tritt nur der Unterschied: zwischen Nord
Süd hervor; auch dieser verschwindet, wenn man die beiden Serien
Boas' vereinigt. Man erhält dann für die Gesammtzahl der Sehädel vom
S. Barbaraarchipel ziemlich gleichmässig an- und :absteigende Zahlen-
reihen, wobei auf den Culminationspunkt.der LB-Indices d. i. 79,
im Ganzen 45 Fälle kommen und das Minimum durch den Index 65
das Maximum aber durch den Index 92 vorgestellt wird.

Was nun die Capacität der Schädel, betrifft, habe ich dieselbe
nach der Broca’schen Methode bestimmt, wobei die Sicherheit des
Messungsverfahrens vor und nach der Cubage der Indianerschädel
durch wiederholte Kubierung eines 1272 gr messenden een
erprobt und erwiesen wurde.') |

18) Ich fand nämlich das Innenmass des Cráne-étalon

vor der Untersuchung nach derselben ©
. 1860 1363
1358 i 1362
1859 1360
1862 1360
. 1864 | | 1360
durchschnitlich 1860°6 gr -= 18610 gr

Diese Zahlen zeigen neuerdings den unleugbar grossen Vorteil der Broca’schèn
Methode d. i. die Konstanz der Resultate, sowie ihren bekannten, aber durch seine
Konstanz eben auch geminderten Übelstand, nämlich den, dass das Resultat den
eigentlichen Schädelinhalt erheblich — bei meinem Vorgehen um beinahe 90 gr —
übertrifft.

38 H. Matiegka:

Die Resultate der Kubierung der 'einzelnen S. Rosaschädel
sind aus der beigefügten Masstabelle zu entnehmen. Indem ich die-
selben im Folgenden in Serien ordne, stelle ich abermals die Ergeb-
nisse VıroHow's, CARR'8 und ALıew’s daneben, wobei ich allerdings her-
vorhebe, dass Vırouow die Capaeität mit gemischtem Bleischrotte zu
bestimmen pflegte und ALLEN vielleicht die englische Methode mit
Senfkörnern anwendete, welche etwas (nach Torısann um 75 com) ge-
ringere Resultate liefern soll.'“) Wie aber ein Vergleich der sonstigen
Schädelmasse (Umfang, L, B, H) zeigt, dürfte doch die ungefähre
Nebeneinanderstellung der Ergebnisse gestattet sein.

Ich schliesse sofort die Beobachtungen über den horizontalen
Schädelumfang an.

Die Schädelcapacität mass

bei Männern

com
on LIL G 888 3 S88
S. Catalina (0) — — — 1 — 4 2 5 2 8 — — 1
S. Catalina (V) — — — — — 1 3 - — 1 — — —
S. Clemente (C) — — — — 2 1 2 2 1 — — — 1
S. Crus (C.) 2 46973 2 I —
S. Crus (V.) — — — 1 1-— — — — — — — —
S. Barbara (V) — — — — — = - — 1— — — -—
S. Barb. Arch. (A)— 1— 1 11 3 -— 1—- — — —
S. Rosa (M) — — — — -- 4 3 — — 1 —
Sumina 2 3 3 71101621 18 7 5 2 — 2
bei Weibern em

von 1000 1050 1100 1150 1200 1260 1800 1850 1400 1450 1500

S. Catalina (C) — 1 1 — 2 1 4 — L 1 —
S. Catalina (NV) — — 3 1 — 2 1 1 — — —
S. Clemente (C) — — - — — 2 1 1 — — —
S. Cruz (C.) 1 2 8 7 8 9 1 — — — I
S. Crus (V.) — — - - — - — - — —
S. Barbara (V) — — — 1- L- 1- — —
S. Bard. Arch.(A) — — — — 1 2— TI — — —
S. Rosa (M) — — 1— 2- 1 1 1 — —
Summa 1 3 8 9 13 17 8 5 2 L 1

19) Was Cann's Capacitätswerte betrifft, die ich anfůbre, benützt das
Army Med. Museum Schrott No. 8 und das Peabody Museum ausgewählte Erbsen.

u —

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 39

Der horisontale Schädelumfang betrug

bei Männern

mm
von 480 485 490 495 500 506 610 5165 520 625 530 535 ... 560
S. Catalina (V.) — — — — 1— — 1 3 — 1 2 =
S. Crus (V.) - — — — - 1- 1— — — 1 mr
S. Barbara (V.) — — nn —— m -= = vis 1
S. Barb. Arch.(A)— 1 2 — 1— 2 1 1 — — — =
S. Rosa (M.) se de DA Dre = x
Summa — 1 2 — 3 3 6 5 4 — 1 3. 1
bei Weibern von
S. Catalina (V.) 1 1— 2— 1— 4— 1 — —
S. Crus (V.) — — — — — - 1- —— —
S. Barbara (NN) L — — — — — 2 1 1 — — —
S.Barb.Arch.(A) — 12 —— — — — — — — —
S. Rosa (M.) 113 — — — 1- — — — —
Summa 3 3 6 2— 1 3 6 1 1 — —

Durchschnittlich betrug die Capacitát, beziehungsweise der
Umfang:

bei Männern bei Weibern
ER

s “ 3
5 S 8 S 4 a AŽ 3
SEES SEE
S. Barbara (ViRomow) 1500 (1) 560 (1) 1267 (8) 509 (8)
S. Catalina (Carr — P. M.) 1470 (26) — — 1279 (12) — —
S. Catalina (VincHow) 1443 (5) 585 (8) 1222 (8) 506 (10)
S. Clemente (Carr — P. M.) 1452 (8) — — 1315 (6) — —
S. Rosa (Eisex — Marieoxa) 1459 (8 510 (9) 1278 (6) 492 (6)
S. Barb. Arch. (ALLEN) 1364 (8) 502 (8) 1292 (4) 489 (3)
9. Cruz (Carr — P. M.) 1365 (45) — — 1219 (85) — —
„ (Carr — A. M. M.) 1302 (73) — — 1175 (62) — —
„ (Vincaow) 1302 (2) 520 (3) — — 519 (1)
S. Nicolas (Carr — A. M. M.) 1326 (7) — — 1253 (4) — —
S. Miguel (Care — A. M. M.) 1318 (18) — — 1246 (18) — —

Auch wenn man wegen der verschiedenen Messmethoden die Capa-
citátswerte der einzelnen Autoren gesondert betrachtet, ergibt sich,
dass sowohl VrmcHow, als auch Carr (Peabody Museum) die Capa-

40 - IL Æ Matiegka:

citát der männlichen Schädel auf den südlichen Insel (S. Catalina
S. Clemente) und auf S. Barbara grósser fand, námlich durchschnittlich
über 1440 cem., als auf. der nórdlichen Insel S. Cruz, wo sie durch-
schnittlich 1365, bezw. 1302 cem. betrug. Diesen letzteren Zahlen
schliessen sich auch die Durchschnittswerte des Army Med. Museums
betreffs S. Crus (1302), S. Miquel (1318) und S. Nicolas (1326 ccm.)
an, während die auch zur Nordgruppe gehörige S. Rosa in Bezug
auf die Capacität nicht nur den Uebergang zu den südlichen Inseln
bildet, sondern diesen sogar gleichkommt. Ein ähnliches Verhalten
zeigen die weiblichen Schädel, indem ihre Capacitát auf den südlichen
Inseln (mit Ausnahme der S. Catalinaschädel Vırcnow’sı und S.
Rosa durchschnittlich über 1260 ccm. beträgt, auf den nördlichen
Inseln diese Zahl nicht erreicht. Wir sehen also auch bezgüglich der
Capacität einen bedeutenen Unterschied swischen Süd und Nord, 80-
wie eine Sonderstellung S. Rosa's in der nördlichen Inselgruppe.

Nach der von Torısarn für die Ergebnisse der BrooA’schen
Messmethode empfohlenen Nomenclatur können Schädel von 1650 bis
1950 cem. Inhalt als gross, von 1450—1650 cem. als mittelgross, von
1150—1450 cem. als klein, unter 1150 com. als microcephal angesehen
werden.

Soweit es gestattet ist, diese Einteilung auch auf andere Mess-
methoden anzuwenden, kann man aunehmen, dass die Schädel von
S. Rosa und den südlichen Inseln mittelgross sind, aber an der Grenze
zu den kleinen liegen, die Schädel der übrigen nördlichen Inseln je-
doch zu den kleinen gerechnet werden müssen. Auch der Gesamt-
durchschnitt aller Schädel vom S. Barbara Archipel, den Cana für
Männer 1372, für Weiber 1248 cem. angibt und der nach Vırcuow’s
Zahlen 14147, beziehungsweise 12341 cem betragen würde, fällt in
die Grenzen der kleinen Schädel.

Individuell ist nun die Capacität, wie schon Vırcuow bei der
Untersuchung seiner Schädel vom St. Barbara Archipel fand, sehr
wechselnd; der grösste männliche Schädel meiner Serie (Nr. 7) könnte
als Kephalone gelten, denn er fasst 1611 ccm.; hingegen ist der kleinste
weibliche Schädel (Nr. 10) nannocephal und misst nur 1101 cem.*“)

2%) VrRcHow nannte zum Unterschiede von den microcephalen Schädeln, wo-
mit allgemein auffallend kleine, pathologische Schädel gemeint werden, kleine
Schädeln von normaler Bildung mit unter 1200 ccm. Inhalt nannocephal; umge-
kehrt bezeichnete er besonders grosse Schädel mit einem Inhalte von über
1600 ccm. Kephalone, um eine Verwechslung mit den deformirten 8. g. makro-
kephalen Schädeln zu vermeiden.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 41

Noch grössere Unterschiede fand allerdings Carr. Der grösste Schädel
der Sammlung des Peabody Museum Nr. 13.550, welcher von S. Cle-
mente, also von einer der südlichen Inseln stammt, hat eine Innencapa-
eität von 1747 ccm., während der kleinste — Army Medic. Museum
Nr. 1327 — und zwar von der nördlichen Insel S. Crus nicht ein-
mal zwei Drittel dieses Wertes erreicht, da er nur 990 ccm. fasst.

Von der Gesamtzahl der von Care untersuchten Schädel haben
16 über 1500 ccm. und 15 unter 1100 ccm Inhalt.

Vracmow fand unter 11 weiblichen Schädeln von den St. Bar-
bara Inseln fünf, welche weniger als 1200 cem. Inhalt hatten und
bemerkte hiezu: „Es wiederholt sich hier die auch bei anderen wilden
Stämmen Amerika's von mir nachgewiesene Nannocephalie der Wesber.“

Auch in Azzews Serie kommt’ ein so kleiner Schädel vor und
zwar ein männlicher mit 1150 ccm. Inhalt.
| Dass man gerade unter den weiblichen häufiger Nannocephale
findet, ist daraus erklärlich, dass dieselben eben überhaupt durch-
schnittlich und häufiger bedeutend kleiner sind als die männlichen.
Der Unterschied in der Capacität der beiden Geschlechter beträgt
bei den oben angeführten Durchschnittszahlen 72 bis 233 cem.

Vırcaow hat häufiger gelegentlich von der Nannocephalie ge-
handelt und kam später‘) speziell auf ihr Vorkommen bei den Urein-
wohnern Amerika’s ausführlich zu sprechen; biebei erwähnt er die-
selbe an einem Schädel von Mechi aus einer alten Muschelbank am
Golf von Reloncavi im südlichen Chile, der viele Aehnlichkeit mit
unserem Schädel Nr. 10 von S. Rosa besitzt, weiters einmal unter
altaraukanischen Gräberschädeln, häufiger unter Schádeln von Peru,
der Halbinsel Goajira und endlich vom Stamme Pah Ute in Nevada.
Folgende Bemerkungen Vıronow’s, welche zur Erklärung dieser Schädel-
formen beitragen, verdienen besondere Beachtung: „Vom Standpunkte
der Descendenz aus beanspruchen die Nannocephalen begreiflicher-
weise das grössere Interesse. Denn sie machen den Eindruck der Infe-
riorität, und wenn sie in einer bestimmten Bevölkerung sehr zahlreich
sind, so lässt sich der Gedänke nicht zurückweisen, dass hier Elemente
einer niederen Rasse erkennbar werden. Derartige Verhältnisse sind,
abgesehen von Afrika, nirgends häufiger, als unter den dravidischen
Stämmen Indiens und unter den Ureingebornen der indischen Inseln
[Weddas auf Ceylon] ... In diesem verkommenen und seit Jahrtau-
senden auf ein enges Sumpf- und Waldgebiet zurückgedrängten Stamme

2) R. ViRcHow: Crania Ethn. Americana Berlin. 1892. p. 23.

42 IL H. Matiegka:

liess sich also ein nannocephaler oder doch der angenommenen Grenz-
zahl sehr nahe kommender Rassetypus erkennen. Noch viel weiter
abwärts reichen die Zahlen für gewisse Nachbarstämme [Andamanesen]
.... In Amerika haben wir diesen Zwergrassen (Pygmäen) kein
gleich überzeugendes Beispiel an die Seite zu stellen. Aber schon
seit längerer Zeit stiess ich doch auf sehr auffällige Einzelbeobach-
tungen .... Man könnte zur Erklärung dieser Mangelhaftigkeit auf
die kümmerlichen Lebensverhältnisse dieser Stämme hinweisen und
das Ganze als das Produkt einer Atrophie auslegen. Ganz lässt sich
eine solche Betrachtung gewiss nicht zurückweisen, aber der Hinweis
auf die Feuerländer und die Eskimos dürfte genügen, um eine 80 ein-
fache Erklärung als unzulässig erscheinen zu lassen . ... Mag man
daher immerhin der Aermlichkeit des Lebens einen Antheil an der
geringen Kôrperentwicklung der Goajiros zusprechen, so wird man
sich doch der Auffassung nicht entziehen können, dass wir hier eine
degenerirte Rasse vor uns haben, welche ihre Eigenthümlichkeiten
erblich fortpflanzt.“

ViRcHow weist auch auf die interessante Tatsache hin, dass sich
unter den Peruanerschädeln neben Nannocrphaleu gelegentlich auch
Kephalonen finden. Einen ähnlichen Befund können wir nun auch für
die St. Barbaraschädel konstatieren.

Den Uebergang von den Massen des Hirnschädels zu denen des
Gesichtsteiles bilden die Stirnmasse.

Durchschnittlich misst die untere Sfirnbreite:

M. W.
S. Catalina (Cana) 95 92
5 (VrRoH.) 95 95

S. Clemente (Cana) 94 90
S. Barbara (Vırcn.) (98) 95
S. Barb. Arch. (ALLEN) 94 88
S. Rosa (Mar.) 90 88
S. Cruz (Cara) 90 86

» (ViRcH.) 96 (95)

Aus diesen Zahlen ist zu entnehmen, dass die untere Stirnbreite
an den von den sädlichen Inseln (S. Catalina, S. Clemente) stammenden
Schädeln absolut grösser ist, als an den Schädeln von den nördlichen
Inseln (S. Crus, S. Rosa), von denen abermals nur die Schädel Vincaow’s
von S. Cruz eine Ausnahme bilden.

Dieser Unterschied in der Stirnbreite ist umso auffallender, als
wir die grösste Schädelbreite umgekehrt an den Schädeln der nördlichen
Inseln grosser fanden.

43

Ueber Schädel wad Shelstte von Santa Rosa.

— T € 6 G € € 9 + 9 L L L 9 6 8 9

T gung

I
= Eo Eo. 6
— 66 86 26 96 G6 F6 66 06

CR, CD M O 0-

I6 06 68 88 28 98 98 F8

Gm um = Gb —

68

68

— 6 1 L9JITSIL G 8 ITO G L + 6

T

Ze (W) vsoy "S
— (V) ‘9247 ‘9404 S
CA) D40q4 "S
— (A) 5149 $
T (9) m4 'S
(9) 9749421) "S
— CA) vum) "S
— (9) vu) S

6L U0A mug 100

I LAC LUS

-i

90T

CN

|

-
Mo

pee |

06

265
©
x
©%
mn
OS
a
©
—
©

MU TIL 2H94QU47S 94934m IOPO

pe

> O mmm | —" -> >-

68

88

28

98

gg

F8

(W vsoy "S
— CV) ‘4947 ‘ODA S
— CA) vunqung "S
— CA) #n49 "S
I (9) sn49 "S
— (9) mama) 'S
(A) Duo) "S
= (9) 14)D10) Ss

£8 U0A N49WUPŽE 100

out#]y O1p unu Jnij0g 8

II. H. Matiegka:

(CoyemoJÁzig ‘m81q)

9112404200490 OP 888 ‘JSUVIOQUE 298DW81Y9:S9£) SIP SEM

I-8 — —— — 8 -TI 8 8 LE 8 8 9 G EEE € € — T. smmns
930 P 55 M op 6
S RENE = S eg p Fee ee G) ao
Im FR = -= -1 — E 8 T 98 4 84 -6 1 8 & —_— Dans
See Se Tr Se T ea js Ser II
Fern pen, meer) eo P: (Days
mn = I — € ——1 1 ——-— —71 —— (0) sum S
SPT TVT OFT 661 88T L8T 961 98T VEIT 68T 261 T8T 081 68T 8821 LET 981 901 T861 861 88T 181 081 61T 811 oa
u19q19 M Bd
I II2 — 9 $ 819 6 — ING € € € € 9 8 9 T I 1.£ vuum
k hr a E De oP o Se o O o CH) 5804 "S
= s és I-- —T (V) V aeg "S
= ee, Se S jr Bene (A) zuıg "S
—— TE — —8 2 G ges -— 6€ 888 I TT 8 —I 18 (9) ug "S
L oT SFT TI LI He #7 es INDIE
B er ELD ee © S ()emmeo ©
1- -= — -1 -4 18 — 9 - I1-- 1-11 — —— (9)vumm es
SPT LPT OVK OPT VÝT SPI SPL IPT OVK 681 BEI LET HET GET PSI BEL GET TET OST 681 881 LEI 981 98T ro 4 |

uıauugm 190.

Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa.

01T

90T

1

a +4

90T OI

= un

0D wi

ao

5

96

emumS
(W) DsoJ S
(A) 04094DT "S
(A) m9 S
(A) vumyo) "S
uoA
uauuygyw ıoq
(uosyzuun-uorsoNT) ayoyısyason A1
— I suung
(W) 2soy '$
— (V) #47 "eD S
(A) vanqung "S
CA) an) "S
CA) vun) "S
uoA
u19 419 M 19q
euuns
(W) »soy 'S
1 (V) pay ‘404 S
(A) v40qang "S
CA) sn49 "S
T (A) vum) S
28 uoA |
uJouurW 190g

STI. 811

=>

=

08

— 1%

I =
88

SSBU 2119404010TDUMT T

II. H. Matiegka:

[— € — — -+6 -T € 8 LE 8 8 9 A EEE € € —T vu

= eg o 5 S
o =o = o = r Daran Ss
RS = a I SE SEE re SO
ee ně n ver, = Teaser Feen amis
Femme, A zr CNP ONS
RS SŠ Ger É AG TT Ben), ee ans
OPT 19T OPT 66T 88T LET 961 98T PSI 68T 061 IST 061 687 881 LET 981 QI FSI 801 881 181 081 6IT 811 Ds

udoqie M 194

Cotyemo8{ziq ‘mvrq)

I — II 8 -9 8.696 — TS EEE € 9 8 9 I I 1 € vmuns

Fee = Lo 1 = == 1.0.1 (W) wog "S
S ry S P T —— —T (V) payiqwg's
a een Dee ne CA) zung 'S
ser tm 22499 — G8 383 D LT GT 1% (9) ug 'S
= o <p I Ee se SR Feen (0) nome ©
= Dre oe bob po Eo ee se 5 O) uno
p- -5 — -T —% 18 — 8 -I1-- 1-11 — —— (0) ugs
SPI LPT 99T OPI FPE SPI BYT IFI OPT GEL BET LET BEL JET PEI SEI GET IET OST 68T 881 LGI 981 981 FEI a |

uıauugm !10q.

91t94942Dogy90f OIP 888 “JSUVIOQUE 9SSDWS2Y91892) 9IP SVM

Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa.

I ee Ea El po— I & — L. L G swumg

— -— - 1 - 1 - 3 -.- L - I — 8 (W) 0soy "S
— — -= — — -— TI — — — — — — — — (A) v#00g7 s
= | =o s s S s (CA) 2049 "S
(A) puma) "S

IT zu 917 SIT 97 6TT. 8IT TIL U0A
uıauugyw 09

(HOMIDUr)-UOISDNT) 2Y0YJSY SDO 91
G — I — I swwung
=> SE SEE Ze (W) vsory "S
— — I — .—-(V Par "Da S
T — — — - (A) 409407 S

|
|
1
|
|

|
wi
|
a =
|
a
|

D rm m
|
wi
|
|
m
|

— — — — (A) pm "S

— 8 — 08 104
u19 qi M 10q

9
3 Il — — — — — (W 0507 'S
BE — — T — I — — I (V)' Wr MS
— — — (A) v40q0g S
— -— -— - — — — 1 — (A) sn49 S
č — T. (A) vusgom) S

96 76. 66 26 16 — 88 28 uOA

01T — 90T 900 501 SOL 801 TOK
uıouugpm 19

SSBU 22124Q4D)NT DU 91T

swung
"W) DS0Y 'S
— — — — (A) Dangug "S
re (A) en) '$
£ € T Vans
— — (0) uw) S

Lá

I

G

I — — — CA) mpg) S
— 1-09 mm) S
69 89 19 09 69 U0A U190I9 134
G & I guung

I E = (CW) vDsoT "S
— — — — — (CA) vwq04 S
$ 6

[pe s
| De ©

= CA) 24) S
T (9) #49 "S
— (9) mama) 'S
= — — -— (CA) vwd S
(9) vu) "6
99 9 +9 €9 49 UOA uIauuym 19q
("dns “[oo4]e 1UI0G -UOISEN) 94Y0YS1Y9S264200 IKT
pR E = TG c: 14.1 suuns
= mern en ea (W) 0507 'S
(A) v4nqang 6
=% = ee es (A) 214) "©
E > SB TE (Doom
[LT OTT 60T 80T LOT 90T 907 YOI — 66 86 uoa
| u194t9 A 19q

|
|
|
|
a n
|
|
|

H. Matiegka:

pl
|
|

|

u

ham.
el
© A

r Aš kanc

|
ae a
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
=
|

©
G4
ha
a
-A
wi
ao
gens
pb
te
”
=
©
09
han
p =)
ven
va
<
4
vx
©
pal
va
G
4
hem)

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 47
Durchschnittlich misst die

Jochbogen- Bimaxil. Gesichtahühe Ober-

breite breite (Nas. -Gnath.) gesichtshöhe
(Nas. P. alr.)

M WW M W. M ww MOM

S. Catalina (Capa) 135 127 — - — — 13 70

ě (Vraou.) 158 181 98 95 121 112 75 70
S. Clemente (Carr) 135 128 — - — — 11 68
8. Barbara (ViRoH.) — 131 (110) 95 (119) 115 (76) 72
S. Barb. Arch. (AuLex) 130 — 95 95 — — — -—
8. Cruz (Carr) 135 126 — - — - 69 65

» (ViaoH.) 137 — (88) (80) 117 (125) 72 (78)
9. Rosa (Mar.) 134 124 99 93 116 107 67 64

Hienach besitzen die Schädel von den südlichen Inseln (S. Ca-
talina, S. Clemente) wohl nur wenig absolut breitere, aber jedenfalls
höhere Gesichter und Obergesichter als jene der nördlichen Inseln
(S. Cruz, S. Rosa). Nur Vırcuow’s Schädel von S. Crus scheinen auch
in diesem Charakter von Carr’s Schädel derselben Provenienz abzu-
weichen und sich mehr den Schädeln der nördlichen Inselgruppe
zu nähern.

Ein Vergleich der Gesichtshöhen und der Obergesichtshóhen
mit der Jochbogenbreiten ergiebt die Gesichts- und Obergesichtsindices,
die sich folgendermassen darstellen:

U. H. Matiegka:

48

hm

G8

= | pa

i

68

=
I8 — LL — FL EL GL

T

I

I-I — M ' suune

I

TZ

OL 69

89

29

(W) 05047 'S
(A) vsv "S
(A) #0 'S
(A) vus070) "S

99 — 69 — 09 2
kurouugm 19q

née ef

"MOHOSTA IDU Xopurszystsaß42gO 4AT

— — — I —

G T I = Ji

guung

(CW) vsoy "S
— (A) D4vg4DT "S
— (A) vumpp) S

U0a 19Q19 M 19P

vuung

v6

68

88

28

68

= 4 8 =

G — — —

CW) vsoy "S
CA) 29 "S
— (A) 0u170109 "S

68 18 08 62 81 uoa
ı9uugW 19pP

TOPUISYISOE) 40

49

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.

zwang

(CN) psoy "S
(A) D4Da4DT "©
(9) m) "©
(9) aaa) 'S
CA) num) "S
(3) munmznd "S
UOA 19GI3A Jap
guung

(IN) »sory *
(A) 2849
(9) 2149
(3) Auawar)
CA) DuDD9 *
(9) 0410109 :

UOA J9UURIN 19P

US

Sitzber der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe.

"guung

U) Dsoy "S
(A) 2409109 "S
CA) 2049 'S
(A) out '$

4 — 6 L £ L 9 4 Ť el T Č S S o
m 5 <= 05 3- nl 4 T == S 6 ses
= en. U — 6 == s. | = SČ -s = ee (©. MS = =

I ==, À 14 I $ 4 T 1 9 = I 6 S u 5-
0- 8 A -> A un 1 1 =.. nn = ea vy. sy

I Br SS- 33 (S55. 3 © T T I ne en ©
G =o 6 = À = I = À =- oje s SE
69 89 19 96 ga LA 87 89 je 09 6F SFr A 9% 97 +?

T = 6 4 8 9 8 9T ST 8 9 4 l £ Sen ssl

= = S < 6: 1 I = 6 = I I I u Je I
=- Se > SZ MS OM =% CT = 4 Ta MS- an SS
— 01 6 I G č G 9 9 9 Ť 6 6 G re
nen et [ T G I = s =, Srs =

I = I G I I 6 Ť I I = 4 =. S
29 = L9 99 99 79 gg cQ 1Q 09 6+ Sy 2% 97 + WH

(SSYKTIOY yden) zopuszynsaß4anO 12T

I =- 7 I =. À =: 6 I T 6 I 6 =" 6 G oka: |
A S S S S29 c. ee ve u A + À => G I I
=>% © A T = s = 2 S85 | I ee wa ve =
1 as — PER wi == — ní — ie ER — APP Ze 5 PE en
u ee 4 == | I I © = | => „= 4 ==
26 — O8 OZ RL 2 94 GL P 64. CL Tl 02 69 89 29 69

uos UI9GI9 À 94

ba

U. H. Matiegka:

48

Le Le 92 S 18 1. Poe © GE EC =. .1 "tous
S tend ere c 7 = 0.157 (W) 2504 S
— — — = - - — -= -L — - - - — - — (A) 240909 $
ao ee ff S SK čs CA) m 8
r = SR >T I CRE Tee = ee CD) 0009
G8 F8 68 68 I8 — 44 — PL EL SL IL 02 69 89 293 9 — 69 — 09 nn

kurouugm 190g

G. — — 11-1 TB 1 8. I TI TI I I — swung

Il - 7-7 — — — 1 I - 3 - - - — I] — (W vsoy "S
= S E A I = 4 > — ı - — — JL — — (NA) 24094087 S
ll — -= - — - - TI I — OL. T. T — — — (CA) vum) S

uoa 19QI9 M 19P

— — € 84 1-1 — — La — 8 LT- I swung

- — ı I- - 11 -- - 113 - - L- — I (W) vsoY 'S
z Bp o% MR 5 S Z nh ee SS ŘP, DO
=> S Z ae S ce s © 37 85 5. Z 424 ss.) RT
$6 56 86 16 06 68 88 L8 98 98 78 68 68 18 08 62 82 uoaA

JOUuUEN J0p

TODUISFYIISIE) 49T

49

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.

97

cy

(SSYKTIOY UoeN)

pe De E © P P: ot T086
= s © 1 o -= Eo o© © s =
= on eg S K eo | ee ©
I — ı Pr ı Pr r ı 19 0108
S S Sob O A č- o u u -s 3:8
m a S o ee une ne
we eg ed SO Tr S T sd ©
69 8ç 19 98 ge vg 6ç cg ve 08 6% 8 l%
Il = 2 + 8 8 8 JT ET 8 9 + *
ee S so vv er. L 4
= = e ms ev ST ei nn S ee
— — 8 1 6 4 86 9 9 9 r 8 €
= ei ost > Eo Mě ee ee SS 6
ps o G 1 er a ==
C9 gu 29 99 gg vg &9 eg 1G 09 6% sy a;
too À D M 9% M 6 M
— — — — —- — — — — — H — 1 —
ee M M st ss T osm. SS Ze Ze =
T — — — — — — — — o — — — —
=> < eg ee P Lot ee. =
16 — O8 62 RL 12 91 SL PL EL 84 IL 0 69

6
6

—

89

G

y

BUumnSs
CK) 2507 "S
CA) v4DgaDT "S
(9) zn) "©
(9) 97490691) "S
(A) vus) "S
(9) vun) "S
UOA ı9qı3 A 19P
vuungs

(CW) so! *
(A) zn49
(9) #49
(9) aquower) '
CA) 01070) '
C9) Duo) *

UOA IJUUBEX 19P

URS

der Wiss. II. Classe.

XIPUIS2Y9S904200) 42

T
I

69

* guumç

UN) DsoT "S
(A) D4Dg0T "S
CA) 49 S
(A) Dummy S

004 U19Q19 À 194

ba

Sitzber der kön. böhm. Ges.

LI. H. Matiegka: :

48

hm

G8

=

$6

=

68

DS CR "O 0-

I

— L — T * sung

I — —

FL 62 čl IL 0

69 89 29

—-

99

*MOHOUIA IDU T2PU81Y0189B4200 4AT

88

=: ČT

(W vsoy '$
(A) vumgwug S
(CA) 514 S
(CA) vuD30) "S

— 89 — 09 Re

Lusouug K 190g

guung

— — I —

EO Ge |
po =

— T — —

(W 0507 '$

— I — (A 0008 S
I = — — CA) mm) S

uoa 19Q19 M 19P

suung

CW) vsoy 'S
CA) 749 "S

— — — — (A) mo) "S

8, uoa

18 08 62
| ı9auugm 19pP

TapussjyNnsaf) 4(T

49

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.

97

ct

(SSYKTIOYJ yen)

Be C L 8 EB © P. HM Re
ea ee O8 F en
- ey mug een a ea ee
eo k ob 2 © T © st
o S W dd. s Pos S. u M sy ©. =
E oss o et en S S 1M L O u
o S Z ou hos o T s: ©
69 8ç 19 9% GS Le £ç eg 10 08 6% 8Ť LV
n m Bd, DĚ “er ge MH
= c S Se E M obi < T £ 4
she SS St -GT L S k ok od os 65 -
— — 6 1 8 84 4 9 9 9 P E €
= PHS S MoDo 8 1 2 S 55
es O F EFT E s.
69 = 29 99 gg F9 64 cg ig 08 Gr sy 2
Lo ho B ee R o 2 1 1 be
— — — — — — — — — — l — 1 —
= em DJE ee G5 I ee Tr
L —— — — — — — — — — — — —
Az ed ga =
16 — O8 62 RL 11 92 SL FL EL GL IL OL 69

6
6

—

89

G

eno

(CW) 0507 "S
(CA) D4D040T "S
(9) zn "S
(9) 97494919) 'S
CA) Pum70) 'S
(3) Dur) "S
UOA 19419 A\ 19P
vuuns

(CW) vsog *
CA) 2049
(9) 2149
(9) 97494919 '
CA) Du070) *
CI) vunDgo) *

UOA 19UURJN 19P

o CA mmm Vi

der Wiss. II. Classe.

XIpUiS1YS204200 49T

I
I

69

* au

UN) DS0T S
(A) D4Dg10T "S
CA) 249 Ss
(A) pumwm) S

uos U19q{19 A\ 19

ba

Sitzber der kön. böhm. Ges.

50 JI. H. Matiegka

Durchschnittlich betrug der

Gesichtsindex Obergesichtsindex
nach KoLLmann nach Vircuow
M. W. M. W. M. W
S. Catalina (Carr) — — 54:07 5512 — —

s (Vincu.) 8835 8567 5424 5353 7628 7285
S. Clemente (Chur) — — 5259 53:12 — —
S. Barbara (Vincn.) — 8155 — 5525 (6909) 75:51

S. Cruz (CArk.) — — 5111 5158 — —
y (Vircu.) 85°25 — 52-39 — | (8182) (97:50)

S. Rosa (Mar.) 8582 8622 4993 5115 6853 6835

Es ist daher das Gesicht und das Obergesicht im allgemeinen
häufiger und durchschnittlich relativ d. i. im Vergleiche zur Joch-
bogenbreite und zur Bimaxillarbreite hoch (leptoprosop). Die von den
südlichen Inseln (S. Catalina, S. Clemente) stammenden Schädel be-
sitzen ein relativ höheres Gesicht und Obergesicht als die Schädel von
den nördlichen Inseln.

Was nun den Augenhöhlen- und Nasenindex anbelangt, so
betrug der

Orbitalindex Nasalindex
M. W. M. W.

S. Catalina (Carr) . . . 93— 95° — 49°— 53 —
: (VırcH.) . . . 91:70 9256 45-21 4754

S. Clemente (Care) . . . 92— 93 — 47 — 47 —
S. Barbara (Vircu.) . . . (85:30) 85-32 (491) 45.74
S. Barb. Arch. (ALLEN). . 9421 101-37 46:87 50:77
S. Cruz (Carr) . . . . 91 — 93° — 49° — 49 —
n (VircH.) . . . . 8337 (88:00) 45:80 (50:90)

S. Rosa (Mar.). . . . . 85:87 89-22 46:66 46:91

Durchschnittlich erscheinen die Augenhöhlen verhältnismässig
hoch, die Nasen hoch und schmal. Auch der Häufigkeit nach haben
die Schädel vom S. Barbara-Archipel zumeist hohe (hypsikonche) oder
wenigstens mittelhohe (mesokonche) Augenhöhlen und hohe, schmale
(leptorhine), weniger häufig mittelhohe (mesorhine) Nasen.

Niedrige (chamaekonche) Augenhöhlen und niedrige (platyrhine)
Nasen sind selten.

51

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.

8IT

— 001

-vwung

3 LE c =
== | — — —- — =- —— = = TL es
Se E ené
— — — = — O = — —— m Le
TAPE be
Leg re SA >
AG U Lee
js Ee ye

WE ne, (ED -20 dimmmmemem

CW vsoy
"CM pay "DE "
: (A) vungıog *
1 CA) #49
(D) #49
(9) sg) *
CA) Duo) *
(9) vu070) '
uo0a
u18gr9M 19q

WU

— IT— G 1-17 8 L FOIEBR 8 L € TT I — —: vuung

— — — — — — 1 —— 8 —— 8 LL- E- -— + — - (W) Ds0 S
— E - - —— — E —— -T = — =.. — = - - — — CV) 04V arg S
D finger dr, NE l de ně ly n T- — — — — — — — * (A) 0409409 "S
RE RE ee D RU ESS CAN 200
SC SI: SE 12 Pia 0 =P Tis (5977709) 8
0 OM S ST S ee (9) 209 'S
= wo a P EA Dr 1 CA) vum) S
u a ES A a ME ED (0) 041077) "S
— 16 96 96 P6 86 c6 I6 06 68 88 18 98 G8 P8 £8 G8 I8 08 61 — EL ím

19[l0310A UOSSBULIHPUAZLOJ Puıs

$901pUt1011940 SI

UIOUUYN 199

a

II. H. Matiegka

52

— — € 1 8 € 8 8 01€ 4 L 6+
= = P ee
= = - — _ — == o P FEN
— — — = = So se
mer ee o 8 R 9 RR
— še er Pu a a en
seo ver ey eng
== TI T Weg = TI SS
1 T 1 4 G G G 9» 008 0
SR el sí See
= stý ©5895
— — 2 a m _— — — T 0e
— = S S ee OL ee =
I IT 6 € 6 7 4 6 6 č € 6
= ea IR ee
— ea S S ea nz
= ee À L EG 74 8%
89 — 89 29 99 99 bg EC G9 IG 09 67 8ř 2

:SORPUIUASDAT ICI

-=O

- — rn U — —

=!

Pr

Oř

66

86

* BuumnS
(CW) V802

S

(CV) Way 'quog S

(A) D4004DT
Ca) nm)
7: (0) m9
" (9) 97494019

(A) vusv0)

(I) vum)

uoa
u19q10 À 19q

mung

"CW) vsog *
CV: 'Y94V "940"
(A) DaDgaDY *

CD 49)
. (9) ent)
(9) 97494919

(CA) Du19090)) *
(I) uw) *

U04
u19uugm 10

UV A US US D Ti tm UV)

Ss
S
©
S
S
S

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 53

Wiederum ergeben sich einige lokale Unterschiede, insoferu als
die von den südlichen Inseln S. Catalina und S. Clemente stammenden
Schädel höhere Augenhöhlen, dabei aber — wie es scheint — nicht
höhere Nasen aufweisen. Die Unterschiede sind auch kenntlich, wenn
wir zur Vermeidung von Irrtümern nur die Angaben ein und des-
selben Autors untereinander vergleichen. Endlich kann man schliessen,
das3 die Weiberschädel im allgemeinen etwas höhere Augenhöhlen
aber etwas niedrigere Nasen besitzen.

VrRcHow hebt die „grosse Prognathie“ als ein Charakteristikon
der Schädel vom S. Barbara-Archipel hervor.

Care und Autzkn berechneten diesbezüglich den von FLowea,
eingeführten Prognathic-Index (Basion- Alveol.: Basion- Nasion, die
letztere Linie — 100). Ich bestimmte denselben auch bei meinen
Schädeln; er betrug durchschnittlich

bei Männern bei Weibern

S. Catalina (Care) . , 99— 99 —
S. Clemente (Carr) . 97 — 97 —
S. Barb. Arch. (ALLEN) . 101°50 99:75
S. Cruz (Caan) . . . 100 101—
S Rosa (Marieaka) . . 9969 99-44

FLowEn hat die Schädel nach diesem Index in orthognathe (bis
97), mesognathe (98--103) und prognathe (104 u. m.) eingeteilt. To-
PINARD **) bemerkt aber mit Recht, dass die Grenze zwischen den
Mesognathen und Prognathen eher auf 100 oder 101 verlegt werlen
sollte, da dann die Angehörigen der gelben Rasse — wenigstens nach
Frower’s Zahlen — unter die Mesognathen, die Neger Afrika's und
Australiens unter die Prognathen fallen. Hienach wären die St. Bar-
baraschädel durchschnittlich mesognath, aber an der Grenze der
Prognathie.

Es scheint, dass die Schädel von den südlichen Inseln (S. Cle-
mente, S. Catalina) weniger prognath sind als die von den nördlichen
(S. Cruz), so dass Vıronow’s Ausspruch nur für diese letzteren volle
Giltigkeit hat.

22) Élém. génér. d'Anth. 1885, p. 894.

H. Matiegka:

901 GOT POD €0T GOT IOT 001 66 86

96

I6

* EUUNS

CW) vs "S

CV) wur "940g "S
17010) sm 9
1 (9) znama) S
(0) vun). 'g

UOA W202 19Q

* * euunç

III OII 60T 801

40T 90T GOT POT EOT GOT TOI 001 66 86 26 96

201}9q TIPUT-2Y7DUDO4T 19T

wm 6

G6

F6

66

66

(W) vsoy 'S

CV) ‘4247 "94DT S
(VO S
" (9) wma "S
(9) vum) "S

UOA U4JUUPIC 190

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 55

Der Gaumen ist zumeist verhältnismässig länglich, leptostaphylin,
wie schon Vırcnow an seinen Schädeln fand. Der mittlere Gaumen-
index beträgt nach der französischen Methode bestimmt bei den
Männern 71:11, bei den Weibern 71:66, nach der deutschen Methode
bei ersteren 77:57, bei letzteren 7761.

Ethnographiscbe Bemerkungen: Schädeldeformation,
Rotfärbung der Schädel etc.

In der Craniologie Amerika’s spielt die künstliche Schädelde-
formation immer eine grosse Rolle, weshalb ich auch hier auf sie
Rücksicht nehmen muss. Dieselbe macht — wo sie auftritt —
besonders in der Stirn- und Hinterhauptgegend ihren Einfluss auf
die Schädelform bemerkbar.

Nach VrRcHow **) ist auch in Amerika „die occipitale Abplat-
tung am weitesten verbreitet. Sie betrifft in erster Linie den... . als
Oberschuppe bezeichneten Abschnitt, der nach unten durch die Pro-
tuberantia occipit. ext. und die Lineae semicircul. sup. begrenzt wird.
Dieser Theil bildet in der normalen Entwicklung eine nach hinten
hervortretende Wölbung (Rundung) und an ihm (nicht an der Protub.
occip. ext.) liegt daher auch der am weitesten nach hinten hervor-
tretende Punkt, welcher wesentlich die Länge des Schädels bestimmt.
Diese Wölbung wird bei der Deformation mehr und mehr in eine
ebene Fläche verwandelt, an der in der Regel die Unterschuppe gar
nicht oder nur in untergeordneter Weise theilnimmt. . . Der
nächste Uebergang zu ausgemacht künstlicher, wenngleich nicht
nothwendig absichtlicher Deformation ist daran erkennbar, dass der
occipitale Druck nicht die eigentliche Wölbung der Oberschuppe, son-
dern mehr die Spitze derselben, den sog. Lambdawinkel, und die
austossenden medialen Theile der Parietalia trifft. . . In selteneren
Fällen ist die occipitale Deformation gering oder wenig bemerkbar,
die frontale dagegen erheblich. Die schiefe „niedergedrůckte“ Stellung
der Stirn, welche mehr oder weniger ihre Wölbung verloren bat,
erscheint dann als das einzige oder doch als das bei Weitem her-
vorragende Merkmal.“ Dr. W. Marrurws?*) unterscheidet 3 Stufen

29) R. ViRcHow: Crania ethnica americana, Berlin 1892, S. 10.

#4) Dr. Wasuunaron Marrnews: The Human Bones of the Hemenway Col-
lection etc. Memoirs of the National Academy of Sciences. Washington 1893,
p. 173.

56 II. H. Matiegka:

occipitaler Depression; die Abflachung betrifft nach ihm entweder
das ganze Hinterhaupt vom Opisthion bis zum Obelion, oder den
mittleren Teil vom Inion bis zum Obelion, oder endlich bloss den
obersten Teil über dem Lambda, wobei die mediane Wölbung unter-
halb desselben beinahe oder ganz normal erscheint. Unter 68 „Mound-
skul:s* fand Dr. Martuews die erste Art bei 7, die zweite bei 51 und
die dritte bei 10 Schädeln.

Die Frage, ob eine künstlich und zwar absichtlich erzeugte
Deformation vorliegt, lässt sich in einzelnen Fällen nur schwer ent-
scheiden. Vırcuow ?°) weist darauf hin, dass zwei competente Beob-
achter gegenüber den difformen Peruanerschädeln, obwohl ihnen die
ganze Breite der Möglichkeiten nicht einmal bekannt war, starke Vorbe-
halte gemacht: Morton, indem er anscheinend deformierte Schädel für
natürliche erklärte, und TscHupi, der bestimmt behauptet, dass er
die nämlichen Formen schon bei ausgetragenen, aber noch nicht ge-
borenen Fötus in den Begräbnisplätzen der alten Indianer gefunden
habe, obzwar beide die künstliche Deformation kannten und aner-
kannten. Vırcnow selbst entschied sich manchınal erst „nach wieder-
holter Prüfung“, ob es sich um eine künstliche Deformation handelt.

JOHANNES Ranke hat nun auf Grund neuer Untersuchungen alt-
peruanischer Schädel ?°) und unter Berufung auf O. T. Masox's Ab-
handlung über die transportabeln Wiegen, beziehungsweise Wiegen-
bretter der Indianer den Zauber, der über die künstlich deformirten
Schädel gewoben war, hinweggescheucht, indem er zu dem Resultate
kam, dass vou einer ,absichtlichen“ Schädeldeformirung für die Alt-
Peruanerschädel, die hiefür die besten Belege hergaben, keine Rede
sein kann, und dass die bestehenden Kopfformen eine unbeabsichtigte
Folge der Fürsorge um die Säuglinge ist. Das Indianerkind wird
nämlich an ein festes Tragbrett gewickelt, um in verschiedener Art
getragen zu werden, wobei allerdings der Kopf in gewissen Lagen
herabsinken würde; um dies zu verhüten und auch sonst den
Kopf vor den Witterungseinflüssen und Insulten zu schützen,
erhalten die Wiegen ein mehr weniger freies, weiches oder durch
ein Gerüst gestütztes Schutzdach, welchea eventuell durch Riemen
oder Bänder an den Kopf zugezogen wird. Diese Bänder oder das
anliegende Schutzdach, ja auch ein „freies Kinderhäubchen“ durch lange

25) R. Vırcuow: Crania ethn. amer. 1. c. S. 8.
2) Jonannes Rankr: Ueber altperuanische Schädel. Abhandl. d. II. Cl. d.
kgl. bayer. Akad. d. Wiss. München, XX. Bd. 1900. III. Abth. S. 629.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 57

Zeit benützt beeinflussen dann das Wachstum des Schädels; des-
gleichen kann die feste Unterlage auf das Hinterhaupt, oder das stete
Anlehnen des Stirnteiles auf das sonst lose Dach bei gewissen kon-
stant eingehaltenen Lagen (Tragen des Kindes am Rücken etc.) ein-
wirken. Die Verschiedenartigkeit der Wiegenbretler und ihrer Schutz-
vorrichtungen erkláren sodann die Manigfaltigkeit der hervorgerufenen,
aber nicht beabsichtigten Deformationen. Hieraus ist auch begreiflich,
warum dieselben so sehr verschiedene Grade erkennen lassen. Aus dem
Mechanismus ist es auch erklärlich, dass „eine stärkere Deformation
nicht sowohl eine stärkere Compression, sondern vor Allem eine
längere, ununterbrochene Dauer derselben voraussetzt.“ JOHANNES RAnKE
hat endlich auch gezeigt, dass unter der jetzigen europäischen Be-
völkerung genug häufig eine den angewendeten Mitteln und Umstän-
den entsprechende, gewöhnlich mässigere Kopfdeformation beobachtet
wird.

Aehnlich wie J. Ranre für die Peruaner und gleichzeitig mit
demselben bezweifelte Ares Hroııcka?”) die absichtliche Schädelde-
formation bei den Navaho-Indianern.

In der Tat haben die wohlbegründeten Ausführungen J. Ranke's
und seine Deutüng der Stirndeformation die Annahme absichtlich aus-
ceführter Schädeldeformationen sehr zweifelhaft gemacht und wird
man vielleicht weiters nur von mehr weniger starker künstlicher, aber
unbeabsichtigter und jn den leichteren Fällen auch uubewusster Schä-
delverbildung sprechen. Die Kopfdeformation hat dadurch vor dem
grossen Publikum viel an Reiz verloren, behält jedoch für den An-
thropologen ihr grosses Interesse.

Es fragt sich nun, ob die Schädel vom S. Barbara-Archipel
Spuren äÄusserer, mechanischer Einflüsse zeigen.

L. Carr fand bei 35 von 122 Schädeln vom St. Barbara-
Archipel oder in 23° eine hintere Abflachung (posterior flattening,
due without doubt to cradle-board pressure), obzwar sie in keinem
Falle durch Messung nachweisbar war. In der Regel beschränkte
sie sich. auf eine geringe (slight) Abflachung der Parietale in der
Gegend des Obelion, „als ob an dieser Stelle eine kleine Scheibe

%1) Phys. and physiol. Observations on the Navaho. The Amer. Antbropo-
logist (N. S.) Vol. 2., April 1900, p. 840. Ia most cases the head is flattened
posteriorly, and this flattening is more freguent and more pronounced in man
than in women. So far as can be determined, this flattening is not produced
inlentionally, but is the result of the pressure of a small pad used on the baby
board as a head-rest.

58 II. H. Matiegka:

dem Schädel entnommen worden wäre. Selten, wenn überhaupt
jemals, breitet sie sich bis auf das Inion aus, obschon das Lambda
nicht selten eingeschlossen ist. Manchmal fanden sich 2—3 kleinere
Unebenheiten an dieser Stelle.“ ls würde sich also am häufig-
sten um die von Dr. W. MarruRws als 3. Stufe oceipitaler Abflachung
bezeichnete Deformation handeln. Bloss in 4 Fällen wurde jene Form
von Oceipitalabflachung gefunden, die unter den Moundbuilder Schä-
deln so allgemein ist, bei der das eine oder andere Parietale vor-
wärts getrieben und die hintere Kopfregion im ganzen aus der Form
gezwängt ist.“*)

Diese grossen Unterschiede in der Lage und Ausdehnung der
Abflachung, wie sie bei diesen beiden Völkern — den S. Barbara-Ia-
sulanern und den Moundbuildern — beobachtet werden, wird auch von
Carr einesteils durch die Beschaffenheit des Wiegenbrettes (nach-
giebiges Rutengeflecht *?) oder hartes Holzbrett), anderenteils durch
die Länge der Zeit, während welcher das Wachstum des Kindskopfes
durch das Anschnüren eingeschränkt wird, erklärt. Irgend eine Wir-
kung der Bandagierung auf die Stirnregion erwähnt L. Carr bei Be-
sprechung dieser Schádel úberhaupt nicht.

Vrmcuow konnte jedoch an seinen Schädeln vom S. Barbara-
Archipel überhaupt keine Spuren von künstlicher Deformation beob-
achten, sondern fand dieselben ganz normal gebildet.

Was nun die Schädel von S. Rosa betrifft, so zeigen auch zwei
Drittel derselben die Gegend des Obelions etwas abgeflacht, wobei
diese Fläche entweder nach oben zu spitz ausläuft (Nr. 1, 4, 9, 10,
14) oder mehr abgerundet erscheint (Nr. 3, 6, 7, 8, 11) und beson-
ders an einigen Schädeln (Nr. 7) nach Carr sehr wohl damit ver-
glichen werden könnte, als ob an dieser Stelle der kugeligen Ober-
fläche des Schädels eine Scheibe entnommen worden wäre.

Ich halte aber alle diese Bildungen als ganz normale Bildungen,
welche an europäischen Schädeln häufig vorkommen und wohl durch
eine verzögerte Ossification in der Obeliongegend verursacht sind.

24) Dass die Abflachung oft asymmetrisch und hiebei häufiger am rechten
Parietale deutlicher ausgebildet ist, erklärte Dr. Wasımnaron Marruews (Mem.
of the Nat. Acad. of Sciences. Washington, Vol. VI, p. 176) durch das Tragen
der Kinder am linken Arme der rechtshändigen Mutter und Zuneigen des Kinds-
kopfes zur linken Brust.

29) Wie dies bei den wilden Indianern weitab vom Einflusse der Europäer
in Verwendung steht.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa 59

Desgleichen glaube ich die an manchen Schädeln zu beobach-
tende, flachere (Nr. 2, 4, 5) oder höhere Stirn (Nr. 7) als normale
Bildung ansehen zu müssen und könnte vielleicht nur die stärker
abgeflachte Stirnform des Schädels Nr. 4 als Effekt einer künstlichen,
wenn auch nicht absichtlich erzeugten Deformation gedeutet werden.

Wie bei der Beschreibung der einzelnen Schädel bemerkt wurde,
ist der Schädel Nr. 13 stellenweise mit einem rötlichen Farbstoffe
bedeckt.

Bezüglich der Bedeutung und der Verbreitung einer ähnlichen
Rotfärbung der Schädel verweise ich auf die erschöpfende Abhandlung A.
Hevrıcka’s, welcher auch die im Südwesten von Nordamerika ge-
machten ähnlichen Funde anführt°®) und bemerke nur, das P. Sonu-
MACHER °') in den von ihm untersuchten Grabstätten dieser Gegend
besonders die Skelette jüngerer Weiber mit roter Schminke wohl
versehen fand.

Beachtenswert ist endlich die starke Abschleifung der Gebisse
welche an ähnliche Befunde an praehistorischen Schädeln erinneit
und hier durch starke Beimischung von Sand zur Nahrung in Folge
Benützung weicher Mahlsteine erklärt wird.

Maxouvrier *?) konstatierte eine ähnliche Zahnabnützung an
californischen Schädeln, bei welchen sie nach Mr. ne Crssac durch
die Anwesenheit einer grossen Quantität Sand in den Miesmuscheln,
der Hauptnahrung jener Küstenbewohner, verursacht wird. Auch bei
den Indianern an der Nordwestküste Amerika’s, von der Strasse Juan
de Fuca bis an den Kupferfluss in Alaska ist eine auffallende Ab-
schleifung des Gebisses von Ph. Jacossox ??) beobachtet worden und
mit der Zubereitung der Speisen in Zusammenhang gebracht worden,
Diese Indianer kochen nämlich ihre Speisen, indem sie glühend
gemachte Steine in das in ihren unvollkommenen Geschirren gehal-
tene Wasser werfen. Durch Sprengung und Zerbröckelung der plötzlich
abgekühlten Steine wird der Speise viel Sand beigemengt, welcher die
schnelle Abnutzung der Gebisse bewirkt.

Auch diese Erklärung JacoBsov's könnte vielleicht auf die S.
Barbara Insulaner Anwendung finden, da bei ihnen, wie bei anderen

%) Arr5 HRpLIčkKA: A painted Skeleton from North Mexico, with Notes on
Bone painting among the American Aborigines. The Amer. Anthropologist (N.
8.). Vol. 3. New York 1901, p. 701.

st) Zeitschr. f. Ethnol. X, 1878, p. 191.

32) Cit. R. Marrın. Zur Anthropologie der Feuerländer. Arch. f. Anthr. XXII.

5) Verhandl. d. Berl. Ger. f. Anth., Ethn. u. Urgesch. 1891, p. (395).

60 II. H. Matiegka:

Iudianerstäumen dieser Gegend die Tôpfer.unst wenig ausgebildet,
ja beinahe unbekannt war.*“)

Endlich hat R. ManriN an Feuerländerschädeln eine derartige
starke Abnutzung beobachtet, welche z. B. an einem erst 18jährigen
Individuum sich bereits auf die Weisheitszähne erstreckte, die bei
Europäern erst um diese Zeit durchzubrechen pflegen.

Die Zähne sind — besonders auffallend am Schädel Nr. 4 —
wie bei Rauchern braun poliert. Dass die S. Barbara-Insulaner Rau-
cher waren, beweisen die Funde von Rauchpfeifen, welche zumeist
aus Speckstein, ausnahmsweise aus Sandstein hergestellt sind ?°)

B. Skelette.

Ein besonderes Verdienst erwarb sich Dr. G. Eisex durch die
sorgfältige Sammlung der Skelettknochen.

Von den vier vorliegenden, im allgemeinen ziemlich vollstän-
digen Skeletten weisen — auch abgesehen von der Gestaltung des
Beckens — drei (Nr. I—IIT) männliche Charaktere auf, während die
kleinen, grazilen Knochen des vierten Skelettes (Nr. IV.) für seinen
entschieden weiblichen Charakter sprechen.

Die Knochen sind — mit Ausnahme der des IV. Skelettes —
im allgemeinen gut, jene des Skelettes Nr. III, sogar sehr gut er-
halten, was diese letzteren vielleicht einer vorteilhafteren Einbettung
zu verdanken haben; denn sie sind von einer dünnen, grauen, an-
haftenden Erd- oder Aschenschichte bedeckt, während die sonst
braunen Knochen der übrigen Skelette oberflächlich von schwarzer
Erde, beziehungsweise einem schwarzen Sande, welcher auch aus
ihren Hoblräumen hervorquillt, verfärbt erscheinen.

An den Knochen aller Skelette ist die Oberfläche stark model-
liert, indem bei verhältnismässig gracilen Formen die Höcker, Leisten
und sonstigen Muskelansatzstellen, sowie auch die Gruben und Ver-
tiefungen gut entwickelt sind, was für den ausgiebigen Gebrauch der
Muskulatur spricht. |

59) R. Marrın citiert auch Hvapes, welcher in der allseitigen Benutzung der
Zähne, d. i. in der Gewobnheit, alles darin festzuklemmen, was mit den Händen
verarbeitet wird, eine wesentliche Ursache ihrer Abnutzung erkennt.

>) Vgl. P. Schumacher, Zeitschr. f. Ethn. X, 1878, p. 191 und ander-
wärts. —

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 61

Die Masse der einzelnen Knochen sind in der beigefůgten Ta-
belle enthalten.

Zwei, beziehungsweise drei der Skelette weisen Spuren von all-
gemeinen Gelenkserkrankungen auf, indem die Umrandungen der
Gelenksknorpelfláchen des Skelettes Nr. I. etwas markiert sind, stellen-
weise aber leistenartig überwuchern und am Skelette Nr. IV. von osteo-
phytenartigen Auswüchsen umgeben sind, wobei die Gelenksflächen
selbst, besonders die des rechten Kniegelenks stark abgeschliffen er-
scheinen. Der krankhafte Process ist bei dem Skelette der Frau
(Nr. IV) auch an den kleinen Hand- und Fusswurzel-Knochen er-
kennbar und hat am linken Fusse zu einer totalen Verwachsung des
Sprung-, Fersen- und Kahnbeines geführt.

Endlich ist auch das Skelett Nr. II nicht ganz frei von der-
artigen Krankheitsfolgen, indem besonders die Handwurzelknöchelchen
der rechten Seite stärker porös und ihre Gelenksflächenränder leicht
deformiert erscheinen.

Auch an den Wirbelsäulen finden sich Krankheitserscheinungen.
Vorerst ist der Atlas des Skelettes Nr. IV durch einen krank-
haften Process verändert, indem seine rechte untere Gelenksfläche
eine höckerige Oberfläche aufweist, die linke hintere Bogenhälfte
dünner als die rechte geblieben und das Foramen vertebr. verzogen
erscheint. Weiters sind der 2. und 3. Halswirbel des Skelettes Nr. II
verschmolzen. Endlich besitzen die Hals-, sowie die Lumbarwir-
heikörper des Skelettes Nr. IV krempenartig überwuchernde Um-
randungen. Diese marginalen Wucherungen führen, wie bekannt,
leicht zur Ankylose der Wirbelsäule. Unter den 12 aussereuro-
päischen Skeletten des k. k. Hofmuseums in Wien weist das
eines Maori eine derartige Verschmelzung der Lendenwirbelsäule
auf und M. SueLpon Barxes *) erwähnt das Skelett eines alten Cali-
former's, dessen Wirbelsäule in vollständig gekrümmter Stellung ver-
knöchert war. Allerdiogs wird ein solcher Befund auch an Europäer-
skeletten nicht so selten gemacht; es frägt sich nur, ob die unter
ungünstingen Witterungsverhältnissen lebenden Naturvölker über-
haupt nicht häufiger von Skelett- und Gelenkserkrankungen, sow:e
dereu Folgerscheinungen betroffen werden oder aber in dieser Hin-icht

#) Some primitive Colifornians. Pop. Science monthly. 1897. Bd. I, p. 486,
ref. in Buscuan’s Centralbl. Anth. f. 1897. II. p. 260.

62 H. Matiegka:

eine unvergleichlich grössere Resistenzfähigkeit erlangt haben. ‘!)
Jedenfalls ist der Umstand, dass zwei, beziehungsweise drei von 4 Ske-
letten Spuren von Gelenkserkrankungen aufweisen, welche auf dauernde
oder häufige schlechte Wettereinflüsse hindeuten, beachtenswert; er
zeugt davon, unter welch’ ungünstigen Witterungsverhältnissen diese
Einwohnerschaft ihr Leben fristete.

I. Wirbelsäule.

Vou den Wirbelsäulen ist jene des Skelettes Nr. II defekt,
indem von derselben nur 4 Halswirbel, 11 Brust- und 4 Lendenwirbel
erhalten sind. Vom Skellete Nr. IV fehlen 2 Halswirbel. — Von
allen Wirbelsáulen ist die des Skelettes Nr. III am besten erhalten
und durch eine Vermehrung der Lendenwirbel auf 6 besonders be-
achtenswert.°®)

Ob eine Vermehrung der Wirbel bei inferioren Rassen häufiger
beobachtet wurde, ist mir nicht bekannt. Ich selbst habe unter
12 aussereuropäischen Skeletten, welche ich mit Erlaubnis des H.
Kustos J. SzomBaray im k.k. Wiener Hofmuseum diesbezüglich unter-
suchte, an einem Negritto neben 12 Brustwirbeln sechs Lendenwirbel
und an einem Tinguianen (von Luzon) dasselbe Verhältnis gefunden,
bei welchem jedoch der 6. Lendenwirbel durch Form und Lage
seiner Ouerfortsátze sich dem Kreuzbeine zu assimilieren beginnt.

Was Europäerskelette betrifft, soll TExcHiNr unter 80 Kadavern
dreimal (3'8°/,) eine Vermehrung der Wirbel über 33, dreimal (3°8°/,)
eine Verringerung gefunden haben.

3) Virchow führt bei 3 von seinen Skeletten von S. Catalina marginale
Gelenksosteopbyten als Folgen von Gelenkserkrankungen an. Uebrigens bemerkt
A. Hrouëka (l. c. p. 345, von den Navaho-India-nern: rheumatic pains are
a frequent subject of complaint. Desgleichen fand R. Lrumann-Nirscue (La Arth-
ritis deformans des los antiguos Patagones. Rev. d.Museo de La Plata 1903 T.
XI. p. 199. ref. in G. Buschan’s Zentralbl. f. Aathr. 1901. p. 247) unter den
Skelettresten eines alten Friedhofs der Eingeborenen Patagoniens zahlreiche
Spuren deformieıender Arthritis.

#, Ich will mit Rücksicht auf den defekten Zustand der Skelette Nr. II
und IV ausdrücklich bemerken, dass die Zugehörigkeit des überzähligen Lenden-
wirbels zum Skelette Nr. III ganz unzweifelhaft und nicht nur durch die sepa-
rate Packung, aber auch durch den Erhaltungszustand, die Form und Farbe der
einzelnen Wirbel erwiesen ist.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 63

Uebrigens kommen nach Bıancnı, dessen Arbeit ich leider auch
nur aus einem Referate kenne,°’) numerische Anomalien der Wirbel-
säulen an normalen Individuen (aus Siena) ungleich häufiger vor, als
die Autoren bisher angegeben haben, wobei jedoch die Anomalien
per defectum (mit oder ohne Ersatz an einer anderen Stelle) häufiger
sein sollen als die per excessum. Bıancnı selbst fand diese Anoma-
lien häufiger bei Geisteskranken als bei Normalen und Verbrechern.

Eine statistische Sicherstellung dieser Verhältnisse an einem
grösseren Materiale hat Prof C. Rasr ‘) im deutschen anatomischen
Institute in Prag vorgenommen. Von 640 Leichen wiesen 66 d. i.
10:39% Anomalien in der Wirbel- und Rippenzahl auf. Bei 40 Leichen
d. i. 6°2°/, war die Rippenzahl auf 13 vermehrt, bei 2 (0:3°/,) auf
il vermindert; in 25 Fällen d. i. 39°/, — also ähnlich wie Texonisi
angibt — waren 25 praesacrale Wirbel vorhanden, in 8 (1°2°/,) hin-
gegen nur 23, in einem einzigen Falle (0°15°,) sogar nur 22.

Nach den von MEckEL, Tanurrr, RosENBERO, REGALIA u. A. ge-
gebenen Erklärungen könnte man eine Vermehrung der Lendenwirbel
im allgemeinen als ein Zeichen niederer Organisation betrachten,‘!)
wenn auch nach SrRornEn's Beobachtungen *) beim Menschen weit
häufiger ein solcher Befund infolge Freibleibens des obersten Kreuz-
beinwirbels beobachtet wird als beim Gorilla, bei welchem der un-
terste Lumbarwirbel häufiger mit dem Kreuzbeine zu verschmelzen
scheint (8mal unter 17 erwachsenen Gorillaskeletten).

Vertebrae cervicales.

Von den Halswirbeln ist der erste und zweite kräftig gebildet und
sind auch ihre hinteren Bogen entsprechend stark.

39) Arch. de Biol. ital, 1889, cit PormieR: Traité d’Anat. I. p. 319.

40) Ueber die Grundbedingung d. Fortschr. in d. org. Natur. Vortr. in d.
feierl. Sitz. d. k. Akad. d. Wiss. in Wien 1900.

“1) In analoger Weise kann man die Vermehrung der Rippen deuten.
Hsorıcka (Deser. of an Anom. Skeleton from the Valley of Mexico, Bull. of the
Amer, Mus. of. Nat. Hist. New York Vol. XII. Art. V. 1899, p. 81) hat einen
solchen Fall an einem altmexikanischen Skelette beobachtet und erwähnt, dass
Dr. F. Boss ihm mitteilte, „that he found supernumerary ıibs and vertebrae in
quite a high percentage of human skeletons from northwest Vancouver Island“.

#) Report of the Brit. Assoc. for the Advanc. of Science, Edinburgh 1892,
p. 906, ref. Arch. f. Anat. XXIT. p. 349.

04 II. H. Matiegka:

Bezüglich der gabeligen Teilung der Dornfortsátze an der Hals-
wirbelsäule, welche für Europäerskelette typisch ist, aber nach Cox-
NINGHAM “*) bei Angehörigen inferiorer Rassen (Australier, Tasmanier,
Neger, Andamanen etc.) am 3. bis 5. Wirbel fehlen soll, konnte ich,
abgesehen vom Skelette Nr. IV, nur konstatieren, dass am Skelette
Nr. III der Processus spinosus des 3. und 4. Wirbels nicht gespalten
ist, diese Spaltung am 3. bis 5. Wirbel des Skelettes Nr. I ange-
deutet und am 3. und 4. Wirbel des Skelettes Nr. II vollständig
ausgebildet ist. Uebrigens konnte R. Martın an den Feuerländer-
Skelctten diesbezüglich keine Abweichung von Europáerskeletten
sicherstellen.

Vertebrae dorsales et lumbares.

Die Brustwirbel weisen nichts besonderes auf. Was die Höcker-
chen anbelangt, in die sich die Drocessus transversi am letzten Brust-
wirbel gewöhnlich auflösen, d. 1. die Processus costiformes, mammilla-
res und accessorsi, so sind dieselben am Skelette Nr. IV und III
deutlich ausgeprägt; an den Skeletten I und III umfassen die Pro-
cessus mammillares des 12. Brustwirbels (bei Nr. III auch die des
1. Lendenwirbels) hackenförmig den Unterrand des Processus artic.
infer. des vorangehenden Wirbels, wodurch eine festere Vereinigung
der betreftenden Wirbel erzielt wird.

An den folgenden Lumbarwirbeln rückt der Processus mammil-
lares an der Seite des Processus artic. sup. höher hinauf und hilft
dessen Gelenkfläche bilden, welche von da ab gewölbt, gekehlt uud
nach hinten und innen gerichtet ist.

Die Geleokflächen der Processus artic. super. sind an einigen
Wirbeln der Skelette Nr. I und IV derartig stark gekehlt, dass ihr
hinterer Rand den unteren Gelenkfortsatz des vorangehenden Wir-
bels von der Seite und hinten etwas umfasst; infolgedessen ist ein
Abschieben des vorangehenden Wirbels nach hinten nicht möglich
und muss dieser von dem folgenden nach oben abgehoben werden.
Hiedurch wird — ähnlich wie durch den hakenförmig gebildeten
Processus mammillaris von unten — die Verbindung zwischen dem
12. Brust- und 1. Lendenwirbel bei Nr. I und III, sowie zwischen
dem 1. und 2. Lendenwirbel des Skelettes Nr. IV gefestigt.

45), The Neural Spines of the Cervic. Vertebrae as a Race-Character. The
Journ. of Anat. and Phys. 1886. XX, p. 636.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 65

Auffallend ist die defekte Entwicklung des Bogens am 5. Lumbar-
wirbel des Skelettes Nro I., von dem nur die rechte Hálfte vorhanden
ist, während die linke Hälfte mit dem linken unteren Gelenkfortsatze
ein separates Knocheustück gebildet zu haben scheint.

Auch R. Manrix fand an einem von seinen 5 Feuerländerskeletten
denjenigen Teil des Bogens des 5. Lumbarwirbels, der den Processus
spinosus und die beiden Processus articulares infer. trägt, selbständig
entwickelt und nur durch Bindegewebe mit dem Körper verbunden.

„Es ist gewiss merkwürdig — schreibt R. Manrix — dass auch
Serar an einem seiner 8, mit vollständiger Lumbarwirbelsäule ver-
sehenen (Feuerländer-) Skelette den ganz gleichen Fall vorfand; nur
betraf die Bildung einen vierten Lumbarwinkel und waren an den
Berůhrungsfláchen der beiden Teile ziemlich glatte Articulations-
facetten vorhanden. Ebenso hat Torser an 5 von 31 untersuchten
Rassenskeletten zum Teile gleiche, zum Teil ähnliche Hemmungs-
bildungen des fünften Lumbarwirbelbogens beobachten können.“

Von 102 von H. ten Kare““) untersuchten Indianer-Skeletten
wies desgleichen eines (von N. W. Argentinien) dieselbe Anomalie des
5. Lendenwirbels auf; gleichzeitig war an ihm, wie an unserem Ske-
lette der Sakralkanal nach hinten grösstenteils offen. Ein anderes
männliches Skelett eines Pampa-Indianers zeigte am 4. Lendenwirbel
ein analoges Verhalten und zwar ebenfalls neben offenem Sakral-
kanal. H. ten Kare beschrieb noch einige andere Fälle von gleicher,
wenn auch weniger ausgesprochener Missbildung. Im ganzen fand er
eine Entwicklungshemmung der betreffenden Wirbelsäulengegend in
8°8°., der untersuchten Fälle.

Dass jedoch derartige Anomalien an Europäerskeletten eben
nicht häufig vorkommen, schliesse ich aus der Bemerkung des er-
fahrenen Anatomen Hyrrı,,*) dass er den fünften T,endenwirbel eines
Erwachsenen besass, „dessen Bogen und untere Gelenkfortsätze mit
dem Körper nicht verschmolzen“ waren. Eine Statistik über derartige
Befunde ist mir sonst nicht bekannt.

Nachdem Fr. MenxeL *“) die normalen Krümmungen der Lumbar-
wirbelsäule am macerierten Materiale festgestellt und die Vermutung

—

4) Revista del Museo de La Plata 1896. Bd. VII. 8. 268. ref. Busouan’s
Centralbl. f. Antbrop. etc. II. 1897, p. 108.

4) Lebrb. d. Anat. d. Menschen. 15. Auti. Wien, 1881, p. 323.

46) Über d. Bau d. Lendenwirbelsäule. Arch. f. Anat. u. Phys. v. W. His
u. W. Briuns 1877. Anat. Abt. p. 314.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 5

66 = IL H. Matiegka:

ausgesprochen hatte, dass dieselben auch Rassenunterschiede auf-
weisen könnten, haben Turner und CuNNiNGHam diesem Gegenstande
ihre besondere Aufmerksamkeit zugewendet.

So hat vorerst Turner ®’) gezeigt, dass die Lumbarwirbelsäule
bei den Europäern stärker nach vorn gekrümmt ist als bei niederen
Rassen. Diese Krümmung kommt zum Teil durch die verschiedene Höhe
der Lumbarwirbelkörper an ihrem vorderen und hinteren Uinfange
zustande. An 12 Europáerskeletten fand Trrxer den 1. Lumbar-
wirbelkörper hinten höher als vorn (nur zweimal gleich), den 2. sechs-
mal ebenso (4mal gleich und 2mal vorn höher), den 3 zehnmal vorn
höher (2mal gleich), den 4. elfmal vorn höher (imal umgekehrt) und
den 5. immer vorn höher. Aus der Summa der vorderen und der
hinteren Höhen wurde der Gesammt-Lumbarindex, aus der vorderen
und binteren Höhe des V. Wirbels speziell noch den fünfte Lumbar-
index berechnet; ersterer betrug bei Europäern durchschnittlich 95,
letzterer 83.

Die an den Skeletten von S. Rosa konstatierten vorderen (vÆ.)
und hinteren (AH.) Lumbarwirbelhöben, sowie der Lumbarwirbelindex
(J.) sind in der folgenden Tabelle verzeichnet.

Wenn ich nun meine Durchschnittszahlen denen von TURNER und
R. Magrix gegenüberstelle, betrug der Lumbarindex bei

des Wirbels 12 Europäern 5 Feuerländern 5 Australiern 4 S. Barbara

Insulanern
1. 1068 1066 1144 1087
2. 101°5 106-7 1128 1144
3. 954. 1040 1080 1107
4. 930 987 1037 103°3
5. 836. 903 914 84 8

Der niedrige Index des 5. Lumbarwirbels des Skelettes Nro I. von
S. Rosa hängt mit der unvollkommenen Entwicklung seines Bogens
zusammen. Er drückt das Gesammtmittel bedeutend, jedoch nicht bis
auf das der Europäer herunter.

—

9) The Lumbar Curve of the Spinal Columne in sev. Races of Men. In
The Journ. of Anat. and Phys. 1886, XX., p. 536.

61

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa.

xopuj

mugo8g0nT

PE = | 20-201 . 89.96 LG-F6 | enung
G.891 g.TG1 | aT1 (801 | 681 881 |
0 08 — | — FE
08 GG - — | — =
a = L =
1-88 -6.86 Ä 0-59 I à
£3 98 | 98 88 | 91 ci © G
0.01 0.001 0-£IT k =
| G3 93 | 98 _ a | 26 La | 98 08:
| — 6.901 — #911 o“
a CLS , Le 2.08 | — — | 08 98 |
| 2 0-801 | p.GIT 8.081 | z
— — u ca | 08 98 | 62 ve
— | 0.201 F-.L01 LAIT | .
= = , 6% GG | 68 LG | 8 era |
r - L oo ue | PR
| HY Ha | Hu Ho | HY a | ‘at Ho |
ALON III ON IL ON I ON j Pa
A = — | -egmnT

5*

68 11. H. Matiegka :

Übrigens werden meine Zahlenreihen wohl auch durch die ano-
male Wirbelzahl des Skelettes Nro III. beeinflusst. Endlich lässt sich
nicht entscheiden, inwieweit die pathologischen Veränderungen an
meinen Skeletten Einfluss nehmen. Im allgemeinen konnte jedoch
sichergestellt werden, dass an den 3 männlichen Skeletten die vordere
Höhe der 4 ersten Lumbarwirbelkörper kleiner ist als die hintere,
während erst der 5. Lumbarwirbel das umgekehrte Verhältnis zeigt
und zwar in einem Grade, dass die durch die Gestaltung der voran-
gehenden Wirbel verursachte Concavität nach vorn bei 2 Skeletten
mehr als ausgeglichen wird.

Nach Turser’s, R. Mantın’s und meinen Untersuchungen beträgt
der Gesammtlumbarindex (A), beziehungsweise der Index des V. Lumbar-
wirbels (B):

bei A. B. bei A. B.
12 Europäern. . . . 950 836 2 Andamanesen . . 990 840
1 Chinesen . . . .848 700 1 Maori . . . . . 1000 850
3 S. Barbara-Insul. . 977 848 5 Feuerlándera . . 1012 903
1 Malayen. . . . . 980 777 3 Hindus. .... 1020 1087
2 Eskimos . . . . 983 760 2 Sandwich-Insul. . 1047 870
2 Lappländern . . .983 870 7 Australiern . . . 1058 910
3 Negern . . . . . 989 890 1 Buschmanne . . 1060 950

Sieht man von den vereinzelten Beobachtungen ab, so ergiebt sich,
dass die Europäer allein nach Turner’s Einteilung als kurtorachisch
die Vertreter der gelben Rasse, unter denselben auch die Amerikaner,
aber auch die afrikanischen Neger als orthorachisch bezeichnet werden
können, während die Oceanier koilorachisch sind, d. h. auch im
ganzen eine nach vorn konkave Lumbarwirbelsäule besitzen und so
den Übergang zu den antropoiden Affen vermitteln, ohne Rücksicht
auf die Einschränkung, welche dieser Erscheinung betreffs ihrer Be-
deutung durch die Andeutungen R. Marrın’s zu Teil wurde.

Wie Cunnınenam *°) gezeigt hat, weist auch der Zumbar-Sagitto-
vertical- Index Rassenverschiedenheiten auf. Ich fand nun die Höhe der
Lumbarwirbelkörper (in der Mitte gemessen, mA.), die Tiefe der-
selben (von der Mitte der Vorderfläche zur Mitte der Hinterfläche,
T), sowie den daraus berechneten Index (I, Tiefe = 100) bei den
S. Rosa-Skeletten folgenderart:

“, The Proportion of Bone and Cartilage in the Lumbar Section of the
vertebral Column etc. The Journal of Anat. and Phys. 1890. XXIV. p. 117.

69

Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa.

s |
| LL-L9 G8.0L 81.01 99.99 | vmun
98-89 | 06 19 | GLI per | 911 08 | 6GI m En
ET EEE

| Gc-9G ver wo | -9
| — = 12 st | — | — |
RQ ee a eu Ze ee a
PSG 18.69 19.19 GP.GP a
ge 8T | G8 61 | 1€ 91 | ge GT |
u | ——————— m“ o | a
29:59 29.09 62-19 69.9
8269 re 08 | 8 13 | 18 61 eg 12 | 4
| tg ry STA o sa
| 9788 19-82 — 26-02 |
Br 06 87 | 68 18 | — = IE 52 | :
= — — -==
| — 19.98 97-88 66-62 |.
ee — | 98 88 | 98 88 | 08 vel ©
| — £8.G6 19.98 00.62
A = — | tě 68 | 96 33 | Ge v2 :
| [ s UN W z.. A r us LT
| L H“ W H“ L HW "Z HW
zei. >) "ALON III ON II ON TON | Buy
"paydsqding ee] -ısqwn]
| 1101989 |

= Se —— ess ee nn ER oe or u Le mnt ren

70 II. H. Matiegka:

Im folgenden füge ich dann den Ergebnissen CoxNionaw's die
von R. Marrın an Feuerländern und von mir an den S. Barbara-
skeletten erzielten bei.

Es betrug der Lumbar-Sagitto- Vertikal-Index bei

am 20 9 4 5 19 5 4
Lumbar- An- Austra- Negern Feuer- | Euro- Indiern S. Barbara-
wirbel damanen liern lándern“*) päern Insulanera
s 957 927 93:6 92:8 843 848 85 19
2. 90:8 89:8 863 89:6 83:9 192 8435
3. 865 822 806-0 80:6 184 151 11728
4. 81'4 185 71:6 127 148 142 63:18
5. 800 165 112 055 137 122 53:44

in Summa 86'8 840 82.9 79:8 790 dol 68:86

Aus diesen Zahlenreihen ist zu ersehen, wie der Lumbar-Sagitto-
Vertikal-Index bei allen Rassen vom ersten bis zum 5, Wirbel bedeu-
tend sinkt, bei den Europäern, Indiern und S. Barbara-Insulanern
schon am 1. Wirbel viel kleiner als bei den anderen Rassen ist, am
5. Wirbel aber bei den Feuerländern und besonders bei den S. Bar-
bara-Insulanern klein erscheint. Durchschnittlich haben die Europäer
und die ihnen diesbezüglich nahekommenden Feuerländer im Ver-
hältnis zur Tiefe niedrigere Lumbarwirbel als die Andamanen, Austra-
lier und Afrikaneger, aber sie werden in dieser Richtung doch noch
von den Indiern und besonders von den S. Barbara-Insulanern über-
troffen.

Os sacrum.

Das Kreuzbein besteht bei allen Skeletten aus 5 Wirbeln; von
den männlichen ist das zweite (No II.) am meisten gestreckt, das dritte
(No III.) am stärksten, aber doch nur mässig gekrümmt; auch das
weibliche (No IV.) ist wenig gekrümmt. Der Canalis sacralis ist bei
No I. vollständig offen, was mit der defekten Bildung des Bogens des
5. Lumbarwinkels im Zusammenhange. steht,. während derselbe bei

4) Die Einzelwerte vom Skelette L, der Gesammtwert aus 6 Skeletten bc-
rechnet.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 9 1

Skelett No III. vom 3. Kreuzbeinwirbel an, bei Skelett II. und IV.
nur im Bereiche des letzten Wirbels offen ist. Bei No I. und III. ist der
Wirbelkörper des .5., bei No IV. der des 4. von den übrigen noch durch
eine Spalte getrennt; bei No II. überdies auch der erste; bei No IV.
findet sich eine Spalte zwischen -dem 3. und 4. Wirbelkörper.

Die Facies auricularis entspricht dritthalt Wirbeln; nur bei dem
Skelette No II. greift sie etwas tiefer, was insofern beachtenswert ist,
als R. Marrın an seinen Feuerländerskeletten eine Beteilung der drei
ersten Wirbel an der Verbindung mit dem Hüftbein beobachtete und
VERNEAU"“) ein solches Verhalten als typisch für die amerikanische
Rasse ansah.

Im folgenden gebe ich die von VERNEAU eingeführten Masse für
die einzelnen Kreuzbeine au; das von Skelett No IV. ist leider zum
Teil zerstört und sehr morsch, so dass einzelne Masse nur annähe-
rungsweise angegeben werden konnten.

Es mass bei No: I. IL. II. © durchschnittl. bei

die von IL—IIL ,NoIV
Sacrallänge . . . . 107 117 101 1083 102?
vord. Saeralbreite . 111. 109 105 1083 100
basale , „ .121 118 114 1177 115.
hint. „ : . 92 82 96 - 900- 70°
untere „00? - 88 84 873 —
Sacralkrůmmung . . 19 13 - 91 177 12

Durchschnittlich gleicht bei den Männern die vordere Sacral-
breite der Sacrallänge; im einzelnen überwiegt bei 2 Kreuzbeinen die
Breite, dagegen bei dem dritten männlichen und wohl auch bei dem
weiblichen (No IV.) die Länge.

Zum Vergleiche habe ich aus VeRNEAv" s Tabellen, welche zumeist
Einzelwerte enthalten, die durchschnittliche Länge (L), Breite (B)
und den Index (1.) des Kreuzbeines für grössere ethnische Gruppen
berechnet und denselben die Ergebnisse Garson’ u R. Marrır’s un.
A. Hrouıcka’s angeschlossen: °!) _ AE re De

i € * : F j
5) R. Vernkau: Le bassin dans les sexes et dans les races. Paris 1876.
51) J. G. Garson: Pelvimetry. The Journ. of Anat. and Phys. XVI. 1882,
pag. 106. | |

12 II. H. Matiegka:

Mánner Weiber
L B Index L B Index
Europäer ....... 1050 1080 10285 1010 1090 10792
> (Ganson) . . — — — 1010 1183 11713
Nordafrik. . . . ..1084 994 9169 960 980 10208

Nubier, Neger ete. . . 1045 900 8612 972 962 9897
Andamanen (Gans.) . . — — — 914 970 10013
Melanesier . . . . . . 1015 975 9606 970 1015 10464

Australier (Gars). . . — — — 914 1046 11444
Polynesier . . . . . . 1080 952 88:15 — — —
Amerikaner . .... 1022 1026 10039 950 1013 10603

Feuerlňuder (Marrıs) . 1106 1130 10217 1030 1150 11165
Alt - Mexikaner (Hao-

LICKA)) ana 1080 109.0 1009 — — —
S. Barbara-Insul. (MA-
TIEGKA) . . . . . . 108°3 1083 100‘0 1020 1000 9804

= Was das männliche Kreusbein anbelangt, so überwiegt demnach
bei den Europdern die Sacralbreite über die Sacrallänge; diesbezüg-
lich werden dieselben nur von den Feuerländern übertroffen; aber
auch die übrigen Amerikaner und besonders auch die S. Barbara-
Insulaner kımmen den Europäern in dieser Hinsicht nahe, indem
Länge und Breite des Kreuzbeines sich ungefähr gleichen, während
bei den übrigen Völkern die Länge überwiegt.

Bei den Weibern überwiegt zumeist, auch bei den niederen
Rassen (mit Ausnahme der S. W. Asiaten, der Neger und Busch-
männer) die Sacralbreite über die Länge und zwar in verschiedenem
Grade. Im allgemeinen ist das weibliche Kreuzbein absolut kürzer
aber breiter als das männliche.

2. Brustbein und Rippen.

Sternum.

Das Brustbein des Skelettes No IV. ist ganz erhalten; sein
Manubrium ist 42mm lang, oben 68 mm breit, der Körper 108 mm
lang, an der breitesten Stelle 37 mm breit und stark nach vorn ge-

—

5) An einem zweiten altmexikanischen Skelette beträgt der Index nur 99:1.

== =.

Ueler Schädel und Skelette von Santa Rosa. 13

krůmmt. — Vom Skelette No III. ist nur das 45 mm lange, 67 mm
breite Manubrium, vom Skelette No I. der 138 mm lange, unten 44 mm
breite Kórper erhalten. Derselbe wird noch durch den angewachsenen
Schwertfortsatz verlängert und ist in seinem unteren Teile perfortert.

Was diesen letzteren Befund anbelangt, so fand auch H. teu
KATE “*) unter 120 aus Südamerika stammenden Brustbeinen 16 d. i.
13°3°/, perforierte, davon 4 mit verknöchertem und durchlochtem
Schwertfortsatz.

Dagegen kommt die Perforation des Brustbeines bei Europäern
im ganzen seltener vor. Unter 72 im deutschen anatomischen Institute
des H. Prof. Ras in Prag aufgestellten Skeletten habe ich nur 3 ge-
záhlt, die ein Loch im unteren Teile des Brustbeines aufweisen, und
2 mit einem Loche im Processus zyphoides, also im Ganzen 5, d. i. 69°},
perforierte Brustbeine.*“) Von den 2 Negerskeletten besitzt jedoch
das eine (aus Liberia) eine Perforatio proc. xyph., das andere (amerik.
Neger) nebst einer solchen Perforation noch ein Loch im untern
Sternalteile. |

Ich will noch bemerken, dass ALEŠ HRpLIČKA“*) an einem alt-
mexikanischen, also auch an einem amerikanischen Skelette ein Brust-
bein mit 2 übereinander gelegenen Löchern beobachtet hat. Hrarı°*°)
betrachtete ein ähnliches, in seinem Besitze befindliches Exemplar als
„den einzigen Fall dieser Art!“ — Übrigens ist das von Hapuıdaa
beschriebene und abgebildete Sternum auch durch die Verwachsung
des Manubriums mit dem Corpus beachtenswert, was bei Indianern --
nach HapLIčKkA — abgesehen vom hohen Alter, auch als eine Aus-
nahme betrachtet werden muss; eine solche Verwachsung kommt
allerdings auch bei Europäern von über 60 Jahren nach GRav“") nur
in 6 oder 7° vor.

An allen unseren Skeletten von S. Rosa hat das Manubrium
seine Selbständigkeit bewahrt.

Den entgegengesetzten Fall d. i. das Erhaltensein der Teilstücke
des Corpus sterní hat R. Marrın an einem Feuerlánderskelette beobachtet;

55) Revista del Museo de La Plate. 1896. Ref. in Buscuan’s Centralbl. für
Antbrop. II. 1897., p. 103.

5) Auch teilt mir Prof. Alf. Fiscuez mit, dass diese Anomalie — wenigstens
in den Prager Seciersälen — selten zur Beobachtung gelangt.

55) Description of an Ancient Anom. Skeleton from the Valley of Mexico.
Bull. of the Amer. Mus. of Nat. Hist. Vol. XII. Art. V., p. 96.

se) Lehrb. d. Anat. d. Mensch. 15 Aufl. 1881., p. 340.

37) Cit. PomeR: Traité d'Anat. I., p. 366. Die diesbezüglichen Angaben in
den Lehrbůchern der Anatomie differieren sehr bedeutend.

74 II. H. Matiegka:

an demselben bestand das Corpus sterni aus 5 Knochenstücken.
Broca hat — wie Marrın erwähnt — unter allen ihm in Paris zur
Verfügung stehenden Skeletten nur 2 ähnliche Fälle (bei einem Hindu
und einem Neger) gefunden und diese Bildung für ein pithecoides
Merkmal erklärt.

Costae.

Die Rippen sind entschieden stärker. länger und auffallend dreiter,
besonders von der 7. bis 10., und dicker als an Europäerskeletten
von gleicher Grösse.°®) Die Breite erreicht bei No. I und III ein Maxi-
mum von 20 mm, bei No. II sogar 24 mm, die Dicke bei No. I und
IL 10, bei III 11 mm; selbst an dem kleinem weiblichen Skelette
sind die Rippen bis 19 mm breit und 9 mm dick. **) — So fand
ich z. B. die 10. Rippe bei No. I 20, bei II 24, bei III 18 und
bei IV 17 mm breit. Hingegen habe ich an den 12 grössten Ske-
letten des d. anat. Instituts in Prag des H. Prof. RaBr die 10. Rippe
durchschnittlich an der breitesten Stelle 17:4, an 12 weiteren, kleineren,
jedoch nicht kleinsten Skeletten 106-7 mm breit gefunden. Die Rippen
der Bewohner von S. Rosa, welche von kleiner Statur waren, erscheinen
daher relativ wie absolut bedeutend breiter.

Dabei sind die Rippen stärker nach der Kante gekrümmt, jedoch
nicht so weit nach auswärts gebaucht, so dass das sternale Ende bei
gleicher Stellung der Gelenkflächen des Capitulum und Tuberculum
weiter gegen die Medianlinie reicht; zugleich ist die Krůmmung nach
der Fläche stärker ausgesprochen, indem das vertebrale Ende beim
Auflegen der Rippe auf den Tisch höher hinaufragt und hiebei wenigstens
an den mittleren Rippen stärker S-förmig geschwungen erscheint.
Hingegen ist die Krümmung nach der Achse (Torsion) eine schwächere,
so dass die äussere Rippenfläche auch vorn mehr vertikal gerichtet,
d. i. weniger nach oben gekehrt ist.

Ähnliche Charaktere fanden Sercı und R. Mantın an den Rippen
der Feuerländer. |

%#) Eine beträchtliche Dicke der Rippen ist eine der Eigenthůmlichkeiten
des Neanderthalmenschen und jenes von Garurv-Hırı (Klaatsch Zeitschr. f. Ethnol.
XXXV. 1903. p. 909).

59) Die Gelenkflächen der Rippen dieses Skelettes sind in Folge von
Arthritis osteophylisch umrandet, die sternalen Enden etwas aufgetrieben.

Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 75

3. Schultergůrtel.

Scapula.

Von den Schulterblättern wäre nicht viel zu bemerken. Die
Spinae sind kräftig, die Gelenkflächen (Cavitas glenoid.) klein, kleiner
als an den mir vorliegenden europäischen Schulterblättern; der obere
Rand ist bei No II. geschweift, bei No III. eckig ausgezogen, die
Incisura scapulae deutlich ausgeschnitten.

Die Wurzel des Processus coracoid. des Skelettes No II. zeigt
an der Vorderfläche ein tiefes Grübchen, als ob dieser Fortsatz aus
2 Wurzeln entspringen würde. Die Acromia der beiden Schulter-
blätter von No III. sind abgelöst; aus der betreffenden Bruchfläche
kann man schliessen, dass das Acromion nur unvollkommen mit der
Spina verschmolzen war; auch an den Scapulae des Skelettes No II.
sind hier die Verwachsungsspuren noch kenntlich.

Was nun die Masse anbelangt, beträgt die Scapularlänge (L),
die Infraspinallänge (Zsp. L.) und die Breite (3), sowie die aus diesen
Massen gewonnenen Indices, der Scapwlarindex und der Infraspinal-
index :

bei No L. Isp. L. | B. Scap.-lnd. Infraspin. Ind

1:7: 154? 109 102? 6623? 9359?
L. 158? 111 107? 67-72? 96-40?
IL. r. — _ — = —
l. 162? 118? 112 69:13? 94-91?
II. r. 165 118 96 58:18 81:35
l. 163 118 97 6783 82:20

durchschnittl. I. 1627? 1157? 1053? 486? 90:84?

Die Scapulae der Skelette No I. und II. erscheinen verhältnis-
mässig etwas breiter, die des Skelettes No III. umgekehrt länger,
indem der untere Winkel stark ausgezogen ist; infolge dessen’ ist
der Scapularindex und Infraspinalindex bei den ersteren hoch, bei
letzteren niedrig, ja niedriger, als durchschnittlich für Europäer an-
gegeben wird.

76 11. H. Matiegka:

Es betrágt námlich der

Scapul:rindex Infraspinalindex
bei nach Bňoca Frower- Turner KzaarscH BRoca Frower- Turner
Garsox GARSON

Europäern .6591 652 653 6799 8779 894 478
Negern . . .6816 717 697 7616 988 1009 985

Buschmännern 60.96 667 66°2 — 83-18 90:7 —
Andamanen . — 698 702 — — 927 973
Eskimo . . . — 616 — — — 80:5 —
Australiern . — 689 649 6887 — 9025 885
Tasmaniern . — 603 — 6115 — 814 —
Polynesien. — — 666 — — — 894
Peruanern . . 6802 573 665 — 9174 751 896

ii weiters der Scapularindex Infraspinalindex

el

Altmexikanern (HnaoLičkKa) . . 659 —
Salado-Indianern (Marraews) . 7109 —

Indianern d. NW. Küste (Donsey) 65:1 832
Feuerlándern (Martin) . . . 65:36 908
S. Barbara-Insul. (MATIEGKA) . 64'86 90:84

Hicnach kommen die Amerikaner (mit Ausnahme der Salado-
Indianer) und speziell auch die S. Barbara-Insuluner den Europäern
ziemlich nahe, während die Tasmanier, besonders die männlichen,
einen sehr niedrigen, die Neger, Australier und Andamanen hingegen
einen bedeutend höheren Scapular- und Infraspinalindex aufweisen. ©)

9) Auch Livox (ct. von TEsrur, Traité d’Anat. hum., p. 231.) konstatierte
bei Negern eine grössere Schulterblattbreite als bei Europäern. Bezüglich der
Tasmanier vgl. KLaarecH, Zeitschr. f. Ethnol. XXXV. 1903 p. 896. J. Desiker
(Les Races et les Peuples de la Terre. 1900 p. 102.) stellte die von verschiedenen
Autoren an mehreren Hundert Schulterblättern gefundenen Masse zusammen und
fand den Scapularindex bei Australiern, Europäern, Feuerländern, Buschmännern,
Ainos, Peruanern und Polynesiern unter 67, hingegen bei Japanern, Veddas,
Hindu-Sikh, Malayen, Negern, Melanesiern und Andamanen über 67; DENIkER
spricht jedoch diesem sowie dem Infraspinalindexe eine Bedeutung als Rassen-
charakter ab. — Bemerkt sei, dass Marrın und KraarscH die Schulterblattbreite
etwas anders nessen als Broca und die englischen Autoren.

Ueb?r Schälel und Skelette von Santa Rosa. 17

Clavicula.

Die Schlü :selbeine sind an allen männlichen Skeleiten ziemlich
geschweift, genug kräftig entwickelt und mit mittelmässig ausgebil-
deten Muskelansätzen versehen, während die Anheftungsstelle für das
Ligamentum costo-clavic.e. kaum kenntlich ist. Das acromiale Ende
ist (besonders bei No III. auffalleud) breit, der Mittelteil nicht wie
bei Europäern von oben nach unten, sondern eher von vorn nach
hinten abgeflacht; endlich erscheint die obere Fläche des sternalen
Endes nicht flach und die anstossende Gelenkfläche (gegen das Ster-
num) nicht gueroval oder rundlich, wie bei Europäern, sondern (mit
Ausnahme des Skelettes Nro II.) mehr schräg oval, indem ihre längere
Achse zu dem Querdurchmesser der Extremitas acromialis einen ziem-
lich grossen Winkel bildet (Torsio claviculae). Auf diese Merkmale
hat R. Manrix bei Beschreibung seiner Feuerländerskelette hingewiesen,
an denen sie allerdings in noch höherem Masse ausgebildet zu sein
scheinen.

Nach BrocA’s, Pasteau’s und anderer Autoren Vorgange habe
ich die Länge der Clavicula gemessen und im Vergleiche mit der
Humeruslänge einen Index berechnet; es betrug

die Clav. länge der Clav. hum,
bei No r. l. durchschn. Index
I. 155 154 1545 478
11. 149 148 148°5 45'6
III. 146 150 1480 455
durchschnittlich 150'0 1506 150 3 46:3
IV. 138 132 135°0 472

Durchschnittlich betrug der Claviculohumeral-Index

bei M. W.
Europäern (Broca) . . . . . 4432 45 04
Negern nu Ci NVA 45:89 47-40
Negern (PASTEAU) . . . . . . 4467 46-38

Feuerländern (R. Manrın) . .5213 48-68
S. Barbara-Insul. (MATrEGKA) . 46:30 4128

78 II. H Matiegka:

Die Schlüsselbeine der S. Barbara-Insulaner sind daher ähnlich
wie bei anderen inferioren Rassen verhältnismässig länger als bei
Europäern.

4. Oberextremität.

Humerus.

Was nun die Knochen der Oberextremität anbelangt, so er-
scheinen die Oberarmknochen entschieden stärker torquiert, wenn auch
nicht so stark, wie dies Broca bei einigen niedrig stehenden Rassen
faul. Vıschow gibt bei seinen Skeletten fünfmal starke Drehung, vier-
mal geringe Drehung des Humerus an. Bei 3 Skeletten findet sich
keine diesbezügliche Angabe.

Nach meinen, allerdings ohne Tropometer vorgenommenen Mes-
sungen betrug der Torsionswinkel durchschnittlich bei den Skeletten
von S. Rosa rechts 1475", links 158°8°, zusammen 153°1°.

Nuch BarocA’s posthumer, von Manouvrıer herausgeg -bener
Arbeit “!) misst derselbe bei

Franzosen . . . . . . 164009 Chinesen . . . . .. 146 87°
sonstig. Europäern . . 1615 Negern . . . . . .. 144 00
Alt-Parisern . . . . . 155'94° Polynesiern . .... 144 00°
neolith. Europäern . . 152-329 Guanchen . . .... 141-199
Californiern . . . . . 151680 Melauesiern . . . . . 139-070
Peruanern . . . . . . 150°46° Alt-Egyptern . . . . . 136°42°

Wasn. Marraews gibt auf Grund seiner Untersuchungen im Army
Medical Museum folgende Zahlen an:

rechts links zusammen
Franzosen . . ..... 169-899 173490 171-669
Lappen . . . . . . . . 1602-85 166'75 16480
Sioux oder Dakota. . . . 15176 15418 152 97
Andere Nord-Amerikaner 15079 15470 15275
Neger 3 00 ne 15275 15710 15492

m — —

61) Rev. d’Anth. 2. Ser. IV. p. 577. — GEogNBAUER berechnete den Torsions-
winkel für Europäer (Deutsche) mit 168°, Frirscır (cit. von J. Ranxe) den der
Kaffern mit 147-8°.

Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 19

Die S. Barbara- Insulaner schliessen sich demnach mit ihrem
Winkel (153°1°) den Californiern und Peruanern Broca’s, sowie den
Sioux „und übrigen Nord-Amerikanern Marrnrw’s enge an, während
die Feuerlánder R. MArtıw’s bedeutend tiefer stehen und mit ihrem
Torsionswinkel (143°9°) den Negern und Polynesiern gleichkommen.

Bemerkt sei, dass auch meine kleine Skelettzahl das von anderen
Autoren hervorgehobene Überwiegen der Torsion linkerseits bestätigt ;
desgleichen erscheinen die Humeri des Weiberskeletts im Einklange
mit anderen Angaben stärker torquiert (158°5°) als die der männlichen
Skelette (151°3°).°?)

Der Humerusschaft zeigt eine deutliche Krümmung nach aus-
wärts, welcher Charakter von Sercı, Hyapes und MaArrın auch an Feuer-
lánderskeletten beobachtet wurde.

Die Tubercula, sowie die von ihnen auslaufenden Cristae sind
mittelmässig entwickelt, die Ansatzstelle des Deltoides mittelstark
ausgeprägt; hingegen ist besonders die Ansatzstelle des Capitum ext.
tricipitis als ein starker, etwas über der Mitte des Schaftes schräg
von hinten nach aussen verlaufender Wulst (besonders an Skelett III.
sehr gut) ausgebildet. Die Bicepsfurche ist ziemlich tief.

Als eine inferiore Bildung wird die geringe Neigung der EU-
bogengelenkachse zur Schaftachse betrachtet. Nach R. Manrix beträgt der
Winkel, welchen diese letztere mit der Tangente des Ellbogengeleuks
bildet, an 30 Schweizer Humeri im Durchschnitt 77°, während andere
Autoren für die Kaukasier nur 70° angeben. Derselbe Winkel misst
an den Skeletten von S. Rosa jedoch 79 -bis 85°, durchschnittlich
82-09, und nach Marrın an Feuerländerskeletten sogar 83 bis 87, durch-
schnittlich 845°.

Ein weiteres, beachtenswertes Merkmal ist die Perforatio fossae
olecrani, welche nach den bisherigen Erfahrungon bei der gelben
Rasse und besonders auch bei den Amerikanern aın häufigsten vor-
kommt.

Nach Torınaro’s Angaben wurde dieselbe

auf alten und neuen Pariser Friedhöfen in. . . . . . 41— 55%
an vorhistor. Skeletten ia . . . . . . . . . . . 106—21'8,
bei Afrika-Negern in . ............... 217,
bei Melanesiern in . . -< . + . . . . . . . . . . . 141

ce

S:) Nach W. Brauxe (Cit. J. RaxkE: Der Mensch I.. p. 441.) hängt übrigens
der Torsionswinkel beim Menschen vom Gebrauche der Extremitáten derart ab,
dass er bei Angehörigen verschiedener Berufsatten verschieden stark ausgebildet
erscheint.

80 JI. H. Matiegka:

bei Polynesiern in . < < 2 . . . . . . . . . . . . .. 343
in nordamer. Mounds %) in . . . . . . . . . . . . .. 312,
bei der gelben Rasse und den Ureinwohnern Amerika'sin. . 362,
bei den Weissen Amerika’s aber nur in. . . . . . . . . 38,
gefunden.

Die höchste Zahl wird für die Weddas, nämlich 58°, (nach
Sarasın) angereben. Ich selbst fand dieses anscheinend pithecoide
Merkmal“*) an zwei Skeletten und zwar stets nur links, also in
25°/, aller Humeri. Auch ViRcHow erwähnt dieses Merkmal an 3 von
seinen 13 Oberarmbeinen von S. Catalina (23°/,), A. HnoLičkA an
2 von 9 dieser Knochen der Lenape-Indianer in New Jersey-(22°2°/,);
die Feuerländer scheinen sich in diesem Charakter sogar noch mehr
den Europäern zu nähern, denn R. Martin zählte unter 55 von Senai,
Garsox, Hyapes und ihm selbst untersuchten Humeri nur 5 (11%
mit durchbohrter Olecranongrube.

Interessant sind einige von W. MaArrurws angegebene Daten.
Derselbe fand die Perforatis fossae olecrani

bei Salado-Indianern in. . . . . 2 2 22. 539%,
in nordamerik. Mounds in . . . . . . .. 274%,
bei alten Cibola-Indianern in . . . .... 19690,
bei modernen Indianern in . . ......... 52%,

bei amerik. Negern und Mulatten in. . . . 62%.

Hienach scheint es, dass dieser Charakter bei den modernen
Indianern und amerikanischen Negern infolge Anderung der Lebens-
beziehungsweise Bescháftigunsgart abgenommen hat

Radius.

Die Radii sind ziemlich gerade;“*) ihre Tubereula bicip. bilden
eine gut entwickelte, stärker nach innen gekehrte Kuppe, die Inter-
ossealkante ist scharf. — Die Gelenkfläche des Capitulum ist stärker
nach auswärts (daumenwärts) geneigt, derart, dass der Winkel, den
die Gelenkflächentangente mit der Schaftachse bildet, bei den männlichen

6) Auch bei den Ureinwohnern Brasilien’s (Lagoa Santa) wurde diese Ano-
malie von SóREx Hansen häufig beobachtet.

©) Nach BrárRaux (cit. PorareR, Traité d’Anat. I., p. 152) kommt die Perfo-
ratio foss. olecr. bei Anthropoiden in 33%, vor.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 81

Radii 75—80° (durchschnittlich 78:79, bei den weiblichen 71°, im
Mittel bei allen 76°8° misst.

Bei 10 Radien aus böhmischen Beinhäusern fand ich diesen
Winkel 79—86°, durchschnittlich 84:19 Diese stärkere Neigung der
Gelenkfläche des Capitulum radii bei den S. Rosaskeletten hängt wohl
mit der geringeren Neigung des Ellbogengelenkendes des Humerus
zusammen, indem deren Effekt hiedurch teilweise paralisiert wird.

A. B. A. B. A. B.
Fig. 9. 10. 11.

Fig. 9—11. Rechter Humerus, r. Ulna und r. Radius des Skelettes No. III.

von S. Rosa (A.) und eines Europders (B.) von annähernd gleicher Humerus-

und Femurlänge. Vgl. an dem S. Rosaskelette besonders die bedeutende Láuge der

Vorderarmknochen, die stärkere Auswärtskrümmung des Humerusschaftes, die

stärkere Torsio bumeri, die geringere Neigung der Ellbogengelenkachse zur

Schaftachse, die stärkere Krümmung der Ulna und die stärkere Auswärtsneigung
der Gelenkfläche des Capitulum radii.

Ulna.

Der Schaft der Ulna erscheint (besonders bei Skelett No. II)
mehr nach hinten und innen gekrůmmě,“*) dabei verhältnismässig

9) Vırcuow fand unter 8 Radien von S. Catalina 3 stark gebogen, 2 tief
cannelliert.

%) Auch VincHow fand 5 von 9 Ulnae von S. Catalina gekrümmt. — Eine
starke Krümmung der Vorderarmknochen gilt als pithecoides Merkmal.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 6

82 IE H. Matiegka:

dünn; die Interossealkante ist scharf, die Ansatzstelle für den Pronator
quadratus gut ausgeprägt. Die Incisura sigmoides maj. ist bei det
Ulnen aller 3 männlichen Skelette durch eine quere Rauhigkeit in
ein oberes und ein unteres Feld geteilt, ein Befund, der auch an
Europäerskeletten häufig gemacht wird.

Handskelett.

Die Handwurzelknôchelchen erscheinen im ganzen etwas kleiner
und graziler; im besonderen ist das Os scaphoideum etwas schmächtiger
und stärker bisquitförmig gestaltet, indem sein Tuberculum stärker
ausgebildet ist; auch das mulťangulum maj. besitzt ein kleines Tu-
berculum; am Capttulum scheint das Köpfchen etwas besser abgesetzt;
endlich ist der Körper des Os kamatum verháltnismássig kleiner, jedoch
sein Hacken länger.

Hingegen erscheinen die Wolssarsclknochen verhältnismässig
etwas länger, dabei aber schmächtiger, indem die Basalenden und
die Köpfchen. derselben schmäler sind als an einer Europäerhand,
deren Vorderarmknochen etwa dieselben Längsmasse aufweisen.

An dem Skelette No. III ist die Mittelphalange mit der Eud-
phalange der einen Hand wohl infolge einer vorangegangenen Ver-
letzung verschmolzen.

5. Becken.

Os innominatum.

Das Os innominatum zeigt an den männlichen Skeletten eine
stärkere Auftreibung der Crista ossis tlei an der Ansatzstelle der
Fascia lata und vor der Spina sup. post., aber eine weniger vor-
springende Spina ischiad., nur mittelstarke Tubera ossts tschti und
ileopectinea. Die Incisura ischti major springt mehr spitzwinklig ein;
auch ist die Incisura sup. ant. (zwischen den Spinae sup. ant. und
sup. inf.) stärker ausgeschnitten, hingegen die Incisura ischiad min.
weniger. |

Die Wand des Os iles ist an der gewöhnlich dünnsten Stelle
d.i. gegen das hintere Drittel der Ileumgrube bei No. I und II 4mm.
dick, bei No. III jedoch so dünn, dass hier eine Perforation zu

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 83

Stande kaın. VERNRAU mass die Dicke der Crista ossis ilei an der
oben angedeuteten Stelle sowie die minimalste Dicke der Schaufel.
Ich berechnete aus seinen Zahlen einige Durchschnittswerte und konnte
nur konstatieren, dass die Europäer eine mächtige Entwicklung der
Crista ossis Ilei (Z 19 und © 17) bei mittelstarker Dicke der Schaufel
(3 mm), die Neger bei mässiger Crista (S 177, © 18'8) eine beträcht-
liche Dicke der Hüftbeinwand (S 48, © 5°3), umgekehrt die Amerikaner
neben mässiger Crista (S 17, © 13'7) auch eine sehr dünne Hüft-
beinwand (S 1:1, © 15) aufweisen. Die S. Barbara-Insulaner scheinen
diesbezüglich («3 18—2:7, ©20—6) noch mehr den Europäeren nahe
zu kommen. Übrigens sind in dieser Hinsicht weitere Untersuchungen
wünschenswert.

Auch bezüglich der Tiefe der Fossa iliaca int. stehen die Ameri-
kaner und speziell die S. Barbara-Insulaner den Europäern nur wenig
nach; denn dieselbe beträgt nach Verneau’s Angaben, beziehungsweise
nach meinen Messungen, in derselben Art berechnet

bei | Männern Weibern
Europäern . . . . . .. 9 mm 1 mm
S. Barbara-Insul. . . . . 87 , 1. 4
Amerikanern . . . .. . 86 „ Là
Negern etc. . . . . . . 69 , 3-
Melanesiern . . . . . . 6, 4 ,
Polynesien. . . . . . .46 , © —

Die Acetabularränder ragen nur wenig vor und sind die Aceta-
bla überhaupt nicht so tief. Es betrug deren Tiefe senkrecht auf
eine von oben nach unten über den Acetabularrand gelegte Gerade

bei Skelett No. I r 27 mm 1.27 mm
| II or. 28 „ 1. 30 ,
II r. 275 „ l. 275 „
durchnittlich“) r. 237 „ l. 28 -

mt

bei Skelett No IV r. 27 : l. 27 5

6, Bei 10 männlichen Hüftbeinen von einem altprager Friedhofe fand ich
die Acetabulumtiefe durchschnittlich 831-1 mm, die Tiefe der Fossa iliaca 7-3 mm.

6*

II. H. Matiegka:

84

68708
76-56
9L—9L
66— 56

88—06
FEI — 161
eTI—STI

E91 151

L8— 88
16-16

0808

č —86T
96T—66T
1— u
"AI

6:07
8-68
0-18
0.T0T

8.96
L-.IEI
D61

G-LST

G.TOT
0.201

0.66
G.gGI
6-9T6

III
YIuygosgpang

> Zu 44

62762

08—18
007-001

L6— C6
Gel 661
6TI—6TI

6GSI—LET

90T— GOT
OTI—901

8616

8GT—09T

918-115
inu

III

L

"9 "| MILEV " pun nosavy ‘avansay [PA U9POUJOUSSON JOP yaıänzag (oo

9818

78-88

08—18
£OT—TOI

66-16
gET— LEI
EIT—9T1

8SI—TFI

TOT—TOT
801—80T

16—68

67T 061

61° 086
n
u

86— 17
8848
G8—T8
601—66

L6—96
96T —9GI
PII—6TI

Gel -FEl

86-101
01-901

18-06
IGT—6GT
GI — 618

1m u

ayoyuashyduAg'
* (dns yduAg — "jse '1ju99) 2bupjstgnT
* (ny9st ‘qn] — 3998 13199) adunppunyos]

2 + + + + ee + * (pad "| "any
= Host 'anL) PYQUUPAPEQUELT SAVANUA A
. . . + + . . . * (103
BOUT, — lot any 2494W939204!91 1725
. + + + + + CI "1988 MV X
una sen] — 1981 ‘ALL DYOYUDYID0UI1Y
"+ + pom "gdmÁc
— pue1—j99V "jutg) ‘ydufis ‘2900 su

“(TE ISO — ‘quje08 1099) aduppuna

. OVANUJA & u “ u
* NOSHVE) a BISLIQ — "918 BOUT) ayoywnay]
. -. . . re o ae *( U 188

ey — 8 8 BUIdO) apauqunaı] "uabıy
(sd ‘urdg — s B "utdo) 23194gwn2)T "XE
. ee ee + ee + + 0 . (1911 SISSO

838119 — LUS! gn) 'wouu! SO Sep eyoH

I IN NAS
:J][09803uammesnz 1491819G9() JOpU9S|0j UT PUIS („ausagz/ng 49p 9ssppy UDISBUUYDIM Al

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 85

An den Hůftbeinen aller 4 Skelette ist der von ZaarjEeR zuerst
beschriebene und benannte Sulcus praeauricularis und zwar namentlich
vorn unterhalb der Linea terminalis, aber auch hinten (und bei No. II
von vorn unten auf die Hinterseite übergreifend) gut ausgebildet.
ZAAJER hatte diese Furche an den meisten Hüftbeinen javanischer
Weiber, bei Europäern jedoch nicht oder nur schwach entwickelt
gefunden. Verneau beobachtete sie „konstant“ bei allen Rassen, aber
auch nicht in gleichem Masse, bei den Amerikanern „beinahe immer
stärker entwickelt als bei den Europäern“ ; speziell „bei den Peruanern
und Indianern Südamerika’s weist sie bedeutende Dimensionen auf“.
Seit Zaaiser haben verschiedene Autoren dieser Furche ihre
Aufmerksamkeit geschenkt und Dr. P. Lone hat in einem übersicht-
lichen Artikel“*) unter Anführung der Literatur die bisherigen Ergeb-
nisse zusammengestellt und durch eine eigene Statistik ergänzt. Nach
seinen Ausführungen ist die Furche in der Tat, so wie dies Zaarser getan,
als Anheftungsstelle tiefer Bandmassen der Articulatio sacro-iliaca
und keineswegs als Gefássfurche zu deuten. Was ihre Bedeutung als
Rassenmerkmal betrifft, so ist nun klar, dass sie bei allen Rassen
vorkommt, aber eine Zusammenstellung der von Lou gesammelten
Beobachtungen verschiedener Autoren (ZaarjeR, FRANGuE, West,
Fuirzek, WınkeL, VERNEAU, Turner) ergibt denn doch, dass sie bei
den aussereuropäischen Rassen entschieden häufiger und stärker aus-
gebildet zu sein pflegt, als bei Europäern, womit denn auch unser
Befund an den S. Rosaskeletten übereinstimmt.

Ich habe abermals zum Vergleiche aus Verrneau’s Tabellen für
die besser vertretenen ethnischen Gruppen Durchschnittswerte be-
rechnet und auch die von Garson und Marrın angegebenenen Zahlen
herangezogen. Es betrug nun die Höhe des Os innominatum (H), die
Maximalbreite des Os tlei (B) und ein aus beiden berechneter Index

bei Männern bei Weibern
nach VERNEAU B. B. Index H. B. Index
Europäer . . . . . 220 164 74°54 197 156 79-18

Nubier, Neger etc. . 197 145 73-60 184 143 7771
Melanesier . . . . 200 151 75:50 189 145 7672
Polynesier . . . . . 211 153 1251 — — —
Amerikaner . . . . 196 148 75:51 182 148 8131

“, Über den Sulcus praeauricularis etc. im Anat. Anzeiger 1894. IX. p. 621.

86 II. H. Matiogka:

bei Mánnern bei Weibern

nach Garsox H. B. Index H. B. Index
Europñer . .... - 00.39 - — 71157
Egypter . . . . . . — — 72-29 — = —
Andamanesen . . . — — 71-55 167 123 73-99
Neger . . . . . . . — — 1282 — — —
Eskimo . . . . . . — — 73:48 — — 16:39
Tasmanier . . . . . — — 7431 — — 83-91
Australier . . . . . — — 15:40 184 . 142 1717
Papuaner . . . . . — — 13:18 — — —
Peruaner . . . . . — — 71 99 — — 14-01

nach HRDLIČKA
Altmexikaner . . . 193 140 125 — — - —

nach MARTIN | |
Feuerländer . . . . 216 —— — 200.155 7750

nach MATIRGKA

S. Barbara Insul. .216 154 71:30 — a —

Obzwar Garson diesem Indexe keinen grossen Wert beimisst
und selbst etwas geringere Werte angibt, als ich aus VERNEAU'S
Tabellen berechnet habe, ist doch die Uebereinstimmung in der
Reihenfolge einiger Zahlen beachtenswert; wir sehen, dass der
Index der Melanester beziehungweise Australier, Tasmanier und
Papuaner den der Europäer übertrifit, jedoch von dem der Neger
nicht erreicht wird. Die Amerikaner scheinen nach Verneau's Tabellen
die Europäer ebenfalls zu übertreffen, was auch von den Feuerländern,
jedoch nicht von den S. Barbara Insulanern und Gauson’s Peru-
anern gilt.

Was die absoluten Masse betrifft, kommen die S. Barbara-
Insulaner den Europäern bezüglich der Beckenhöhe, aber nicht be-
züglich der Ileumbreite nahe; ihre Hüftbeinen sind also hoch, aber
weniger breit.

Wenn man weiter das Os des für sich betrachtet und seine Höhe
(vom „point du détroit sup.“ VERNEAU's bis zur Crista, IH) mit der
eigentlichen Zewmbreite (von der Spina ant. sup. zur Ileosacralsyn-
chondrose, Z B.) vergleicht, erhält man nach VERNEAU'8 Tabellen fol-
gende Zahlen und Indices: Be

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. | 87

Männer * Weiber
JH, JB. Index JH. JB. Index
Europäer 104 92 88:46 91 92 101:10
Neger 95 84 88-42 88 83 94:32
Melanesier 101 89 88:12 91 86 94-50
Polynesier 105 - 86 81-90 — — —
Amerikaner 92 84 90:43 87 88 10115

S. Barbara Insul. 101 92 91:09 = = =

Die weiblichen Darmbeinschaufeln sind demuach im allgemeinen
verhältnismässig breiter und niedriger als die männlichen. Weiters
ist das Os ilei bei den Amerikanern beiderlei Geschlechts verhältnis-
mässig etwas breiter. und niedriger als bei den Europäern, während
bei den Negern, Melanesiern und besonders den Polynesiern die Höhe
die Breite bedeutender überwiegt.

Um abschätzen zu können, welchen Anteil einerseits die Zleum-
portion, anderenteils die Ischiopubicalportion am Os innominatum hat,
habe ich die Zleumhôhe Verneaus (IH) mit seiner Kleinbeckenhöhe
(KBH) verglichen und eine relative Ileumhóhe (Kleinbeckenhöhe — 100)
berechnet. Ich fand nun nach Verxeau’s Tabellen

bei Männern Weibern |
1H KBH relat.Ileumb. IH | KBH relat. Ileumh.
Europäern 104 107 96:6 91 93 918
Negern etc. 95 97 979 88 - 91 96:7

Melanesiern 101 93 1086 91 92 - 989

Polynesiern 105 101 1039 — 2.0 — —

Amerikanern 92 97 949 87 88 1048
weiters bei den |

S. Barbara Insul. 101 -101 100:0 0 —

Nach Garson’s mit etwas abweichender Methode erzielten Er-
gebnissen beträgt die

bei IH KBH relat. Ileumh.
Europäerinnen 124 914 136'7
Australierinnen 116 822 1411

Andamanesinnen 102 76:4 1343

88 JI. H. Matiegka:

Hienach würden die Polynesier und Melanesier, beziehungs-
weise Australier im Vergleiche zur Ischiopubicalportion höhere
Darmbeinschaufeln besitzen als die Europäer. Bei den männlichen
Negern ist dies weniger auffallend; ja die Amerikaner stehen dies-
bezüglich noch unter den Zuropäern, wasjedoch nicht von den Wei-
bern und von den S. Barbará- nsulanern gilt. Hingegen scheinen
R. Maprixs Feuerländer diesbezüglich den Europäern ähnlich zu sein.

Becken im ganzen.

Die Form der Hůftbeine kommt besonders bei ihrer Verbindung
mit dem Kreuzbeine d. i. am Becken im gansen zur Geltung. Die
Untersuchung am Skelette hat den Vorteil vor der Untersuchung an
Lebenden, dass ihr präcisere Messpunkte geboten werden; jedoch hat
sie den Nachteil, dass durch Wegfall der Weichteile, beziehungsweise
der Verbindungs-Knorpel die Masse und Formen geändert erscheinen.

Zaawer hat gezeigt, welche Veränderungen in Folge Eintrocknens
frisch macerierter Becken auftreten. Noch bedeutender müssen die
Folgen vollständiger Maceration und Eintrocknung der einzelnen
Knochen sein. Wenn man die beiden Hüftbeine mit ihren Facies
auriculares an die entsprechenden Flächen des Kreuzbeines fest an-
schmiegt, dann treten die beiden Schambeine etwas von einander.
In dieser Lage hat wohl VERNEAU — nach seinen Abbildungen zu
schliessen — die Beckenmessung vorgenommen. Zwingt man aber die
Schambeinsymphysenflächen der beiden Hüftbeine aneinander, wie
dies bei den montierten Skeletten der Fall ist, so gelingt dies nur
unter teilweisem Auseinanderweichen der hinteren Synchrondrosen-
flächen; hiebei werden die Spinae anter. super. einander etwas ge-
nähert, und wird auch die „grösste Beckenbreite“ etwas verringert,
während umgekehrt die Spinae sup. post. mehr voneinandertreten.

Ich habe nun die Beckenmasse in der Verneau’schen Stellung
genommen. Bei Aneinanderrücken der Schambeine verringert sich
die vordere obere Spinaldistanz und die grösste Beckenbreite bei
Skelett Nr. I und III um 2 mm, bei IT um 6 mm, beziehungsweise um
5 mm; desgleichen verkleinern sich die Querdurchmesser des kleinen
Beckens, so die Transversaldurchmesser des Ein- und des Ausgangs
um 2 bis 3 mm, die Symphysenbreite um 3—5 mm und die Acetabular-
distanz um 1—5 mm. Hingegen vergrössert sich die hintere obere
Spinaldistanz bei No. I um 3, bei No. II um 2 und bei No. III
um 6 mm.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 89

Die wichtigsten Beckenmasse sind:

No.L II. III. Durchschnitt IV.

von
No I.—III.

Vord. obere Spinaldistans

(Spinae sup. ant.). . . . . 225 221 240 2287 191
Grösste Beckenbreite (Lab. ext.

cristae il.) . . . . . . . . 277 257 272 268-7 239
Hint. ob. Spinaldistans (Spinae

sup. post.) . . . . . . . . 87 65 12 141 —
Conjugata vera (Promont.-

Symphys.) . . . 2.2... 101 111 102 104-7 113
Transv. Durchmesser des Ein-

JTP 132 128 130 130-0 131
Schrůger Durchmesser von der

Artic. sacr. il. dext. . . . . 127 126 124 125°7 122

dto. von d. artic. sacr. il. sin. 127 123 119 1230 120
Normalconjugata (3. Sacral-
wirbel — ob. Symph.-rand) . 123 117 123 1210 125
Ant. post. Durchmesser des
Ausgangs . . : . . . . . 107 104 108 1063 133
Transv. Durchmesser des Aus-
gangs (m. Martin) . . . . 103 109 94 102 —
(n. Ganson) . . . . 106 108 96 103 —

(o. Verneau) . . . . 113 112 10 1083 —
Symphysenbreite (zw. d. Foram.

ODER.) HS de see 55 . 52 45 507 70
Acetabulardistans (Centr. ace-
(AD) ee 854 135 124 122 1270 138

Ich stelle nun abermals meine Durchschnittszahlen der wichtigsten
Beckenmasse den Durchschnittswerten, welche ich aus VERNEAv's Tabellen
berechnet oder den Arbeiten Garson’s und R. Marrın’s entnommen
habe, gegenüber. Vor allem vergleiche ich die grösste Beckenbreite
(BB) mit der Beckenhóhe (H.) d. i. der Höhe der Hůftbeine.

90 on) IF. H, Matiegka:

Männer : Weiber:

BB. H. Index BB. H. Index
(BB—100) (BB—100)

Europäer . . . . . . 279 220 188 266 197 148
: (Gazs.) . . . — — — 271 202 745
Neger . . . . . . .. 236 „ 197 83°5 247 184 744
Andaman. (GaaRs.) . . . — — — 207 167 80:7
Melanesier . . . . . . 254 200 787 249 189 759
Australier (Gaus.). . . — — — 241 184 76:4

Polynesier . . . . . . 255 211 82-7 — — —
Amerikaner . ...... 260 196 154 245 182 743
Feuerlánder (Marrın) . 273 216 79 1 218 200 719
S, Barbara-Insul. . . . 269 216. 803 (239) (194) (81°2)

Im allgemeinen ist das wesbliche Becken im Verhältnisse zu
seiner Breite etwas niedriger als das männliche. Was die einzelnen
Rassen anbelangt, so besitzen im Vergleiche mit den Europäern be-
sonders die Neger und Polynesier ein höheres, beziehungsweise schmá-
leres Becken.?®) Die Amerikaner VeRNEav's haben umgekehrt ein niedri-
geres, beziehungsweise breiteres Becken, während die Feuerländer und
S. Barbara-Insulaner, ebenso wie die Melanesier sich diesbezüglich
weniger von den Europäern unterscheiden.

Von den Weibern haben nur die Andamanesinnen, weniger. schon
die Melanesierinnen und Australierinnen ein höheres Becken; die Ne-
gerinnen würden sich nach VERNEAU'8 Tabellen nur wenig von den Euro-
päerinnen unterscheiden. Allerdings ist die Zahl den untersuchten Fälle
zur Lösung dieser Frage wohl ungenügend. Torınarn,’!) welcher umge-
kehrt die relative Beckenbreite, d. i. im Verhältnis zur Höhe (= 100) an
einer grösseren Zahl von Fällen feststellte, fand auch bei den Negern
Afrika’s und Oceanien’s und zwar sowohl bei Männern als bei Weibern
höhere Becken. Sein „Indice general du bassin“ betrug bei

0) Auch Dr. PauL Reıngckr fand bei seiner in Prof. Jon. Raxxe's Institute
vorgenommen, sehr präcisen Untersuchung einiger Rassenskelette aus Afriks
(Arch. f. Anthrop. XXV. 1898 p. 185) insgesamt schmale Becken; so bestimmte
er den B: H Index bei einem Jaunde mit 847, bei einem Mschambaa mit 868
und einem Mpare sogar mit 996.

n) Bull. Soc. Anthr. 1875 p. 504. et 621., cit. Élém. d'Anthrop. tí 1886
p. 1049.

Ueber Schädel und Skeletté von Santa Rosa. 91

Männern. Weibern
Europäern . . . 1266 1369
afrik. Negern. . 121:3 136°9
ocean. Negern . 1227 1290

„Ein in gleicher Art für die S. Barbara-Insulaner berechneter
Index (G' 126-8) kommt jenem der Europäer nahe. HapLIČKA, erhielt
für 2 Altmexikaner die Indices 128-0 und 1368, W. Maruew’s für
6 männliche Salado-Indianer sogar 13878, für 8 Indianerinnen des
selben Stammes 146'27.

Auch die Untersuchungen an ahenden haben, wie aus L. Pno-
cHowNIoK's Tabellen "*) zu entnehmen ist, ergeben, dass die Indianer
im Vergleiche zu ihrer Körpergrösse verhältnismässig breite, ja von
den untersuchten Rassen und Stämmen die breitesten Becken, die
Neger hingegen, sowie die Neu-Kaledonier schmale Becken besitzen.
Was die Weiber anbelangt, so stehen nach PpRocHowxrog's Tabellen
zwar die 3 Indianerinnen den Europderinnen durchschnittlich nach, aber
übertreffen selbst noch bedeutend die Negerinnen. Die Breite des
Beckens dieser Indianerinnen ergibt sich auch beim Vergleiche der-
selben mit der Beckenlänge, indem der betreffende Index bei den
Mestizzinen (153) und Indianerinnen (148) den der Deutschen (132
bis 149) erreicht, ja übertrifft, bei den brasilianischen Negern (128)
und Swelannegern (121) jedoch umgekehrt sehr klein ist.

‘ Die Form des grossen Beckens wird wesentlich durch die
Krümmung der Darmbeinschaufeln bestimmt. Dieselben sind in ihrem
vorderen Teile innen, im hinteren Teile aussen leicht concav gebogen
und ihre Cristae dementsprechend schwach S-förmig gekrümmt. Die
grösste Entfernung der beiden Cristae stellt uns die maximale Becken
breite oder Beckenweite vor; ihre vorderen Enden (Spinae ant. sup.)
nähern sich einander etwas, stärker jedoch die hinteren (Spinae post.
sup.). Je nach der Krümmung der Ossa ilei, beziehungsweise der
Cristae, wird das Verhältnis der drei entsprechenden Masse (vordere
und hintere Spinalbreite und grösste Beckenbreite) verschieden aus-
fallen. Ich habe nun aus Verseau’s Tabellen abermals die Durch-
schnittszahlen berechnet und im Vergleiche zur grössten Beckenbreite.
(m BB = 100) die relative vordere (v SB) und hintere Spinal-
distanz (h SB) berechnet. Es ergab sich nun folgendes Resultat:

’2) Beitr. zur Anthrop. des Beckens. Arch. f. Anth. XVII 1888, p. 61.
vgl. bes. p. 101, Tab. XII und p. 119, Tab. XXVL

<-

92 IT. H. Matiegka :

bei Mánnern: absolute relative
vSB m BB h SB v SB m BB h SB
Europäer 231 279 72 828 100 20:8
Neger etc. 199 236 60 843 100 254
Melanesier 208 254 72 819 100 283
Polynesier 201 255 69 188 100 210
Amerikaner 227 260 62 873 100 238
bei Weibern:
Europäerinnen 222 266 14 842 100 218
Negerinnen etc. 200 247 11 80:9 100 28:1
Melanesierinnen 193 249 75 115 100 30-1
Amerikanerinnen 217 245 72 88:6 100 294

Aus diesen Zahlen ist ersichtlich, dass im Vergleiche zu den
Europäern die Neger und besonders die Amerikaner eine grössere
vordere, jedoch eine kleinere hintere Spinaldistanz besitzen, während
das Becken der Melanesier und Polynester umgekehrt vorn verhältuis-
mässig schmäler, hinten etwas breiter ist. Bei den Weibera ergibt
sich ein ähnliches Verhältnis, nur dass die Negerinnen auch vorn
verhältnismässig etwas schmälere, hinten etwas breitere Becken als
die Europäerinnen aufweisen.

Die Wechselbeziehung zwischen vorderer und hinterer Spinal-
distanz entspricht ganz der oben erwähnten Beobachtung am mace-
rierten Knochen, dass bei Annäherung der Spinae ant. sup. die Spinae
post sup. etwas auseinanderweichen. GERsox, R. Marrın und auch ich
haben die bintere Spinaldistauz etwas abweichend gemessen; nach
diesen Messungen betrug die

absolute relative

bei vSB mBB hSB vSB m BB hSB
Feuerländern 242 273 78 88:6 100 28°6
S. Barbara-Insul. 229 269 75 851 100 219

bei
Europäerinnen 281 271 84 85:2 100 31.0
Andamanesinnen 172 207 79 831 100 382
Australierinnen 198 241 85 822 100 352
Feuerländerinnen 228 278 92 820 100 33:1

(S. Barbara-Insul.) (191) (239) — (800) 100 —

Ueber Schádel und Skelette von Santa Rosa. 03

Demnach würde auch nach diesen Zahlen ein ähnliches Wechsel-
verhältnis zwischen vorderer und hinterer Spinaldistanz bestehen,
nur scheinen hienach auch die Andamanesinnen, Feuerländer und
S. Barbara-Insulaner vorn breitere, hinten schmälere Becken zu haben
als die Europder.

Wenn auch diese Frage noch nicht spruchreif ist, so zeigen
doch die angeführten Zahlen, dass man, wie R. Manrix richtig ver-
mutet, bei den verschiedenen Rassen bezůglich der Krůmmung, welche
die Crista ossis tlei beschreibt, typische Verhältnisse voraus-
setzen kann.

Über die Verhältnisse und Lage der Darmbeinschaufeln belehrt
uns auch ein Vergleich der grössten Beckenbreite (BB) und der Ileum-
höhe (IH) mit der éransversalen Conjugata (Ct. — 100).

Es zeigten nach Verneau’s Ergebnissen eine

absolute relative
IH. BB. Ct. IH. BB. Ct.
Europáer 104 279 130 80.00 21461 100
Neger etc. 95 236 109 8715 21651 100
Melanesier 101 254 116 87:06 21897 100
Polynesier 105 255 117 89.74 21795 100
Amerikaner 92 260 123 7479 21138 100

S. Barbara-Insu. 101 269 129 18°29 20853 100

Die relative Ileumhóhe ist daher bei Amerikanern und auch bei
den S. Barbara-Insulanern kleiner, jedoch bei den Negern, Mela-
nestern und Polynesiern grösser als bei den Europäern, dasselbe gilt
von der gróssten Beckenbreite, ja in dieser Hinsicht nebmen die
S. Barbara-Insulaner den ersten Platz ein. Aber die relative Ileum-
höhe schwankt in weiteren Grenzen als die relative Beckenbreite;
übrigens nimmt die erstere nicht in dem gleichen Masse ab wie die
letztere; so beträgt die Ileumhóhe im Vergleich zur Beckenbreite
(= 100) bei Amerikanern nur 35'38, bei Europäern 37'27, bei Poly-
nesiern 41-18. Infolge dessen nimmt der Neigungswinkel der Ossa
iles, d. i. der Winkel, welchen die Darmbeinschaufel mit dem trans-
versalen Kleinbeckendurchmesser bilden, ungefähr in dem Masse zu,
als die Ileumhöhe abnimmt.

Unter Verwendung der relativen Deumhöhe und grössten Becken-
breite habe ich das folgende Schema konstruirt, aus welchem die

94 IN. H. Matiegka: --

Verhältnisse bei den einzelnen Rassen ersehen werden können. Der
Neigungswinkel beträgt etwa bei den Amerikanern 139°, den Euro-
päern 136°, den S. Barbara-Insulanern 135°, den Melanesiern 134°,
den Negern 133° und den Polynesiern 132°. Diese Zahlen betreffen
männliche Becken. R. Marrın hat den Neigungswinkel des Darm-
beins der Europáerinnen mit 126°, der Feuerländerinnen mit 133°
berechnet, beides jedoch auf Grund von Massen, die durch eine etwas
abweichende Methode gewonnen wurden.

Endlich will ich bemerken, dass auch ViRcnow bei Beschreibung
seiner Skelette von S. Catalina dreimal (Nr. 5, 13, D unter 8 Becken)
ausdrücklich anführt, dass die Darmbeine ntedrig sind, und dreimal
(Nr. 5, 13, C), dass dieselben ausgelegt erscheinen, während er
zweimal (Nr. 7, 8) diese Knochen als steil bezeichnet.

Ct = 100

Fig. 12. Darstellung der Beckenbreite und Ileumhöhe im Verhältnisse zur Con-

jugata transversa (CZ — 100) und des Neigungswinkels der Hůftknochen bei

Polynesiern (P), Negern (N), Melanesiern (M), S. Barbara-Insulanern (B), Euro-
päern (E) und Amerikanern (4).

Die Amerikaner und speziell die S. Burbura-Insulaner stehen
daher in dieser Hinsicht den Europäern nicht nach, sondern über-
treffen sie eher.”°)

Von den Massen des Kleinbeckeneinganges, die für den Geburts-
helfer in erster Reihe massgebend sind, führe ich den untero-
posterioren (Conjugata vera, C. v.), den Transversal- (Conjugata trans-
versa, C. č.) und den schrägen Durchmesser (von der Synchondr.
sacro-iliaca zur Eminentia ileo-pect., D. obl.), sowie die betreffenden

75) Die Darmbeinschaufel des Neanderthaler fand KLaarscH (Anat. Anzeiger,
Ergänzungsheft zum XIX. Band 1901, p. 150) im Sessotel auffallend hoch und
von sebr geringer Neigung, also steil.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 95

un (C. v. — = 100), vor allem nach Verneaus Tabellen berechnet,'“)
an:

= ji Index |

Mäoner: ev. Ct. D. obl. C.v.:C.t. D.obl. :C.t.
Europäer 104 130 128 80:00 98:46
Neger 96 109 108 88:07 99-08
Melanesier 108 116 117 9310 10085
Polynesier 106 117 119 9060 . 10171
Amerikaner 98 123 119 19:67 - 9674
Feuerländer (Serar) 104 124 — 83:77 —

6 (Garson) 98 121 — 78:50 —

» (R.Maprw) 108 125 — 8640 _-
Salado-Indianer

(MarrnEws) — — — 8671 —
S. Barb. Insul. (Mar.) 105 129 124 8139 96:12
Weiber:

Europäerinnen . 106 135 131 1852 97-03

: (GaBsox) 107 133 — 80:45 — |
Negerinnen 103 122 120 85:12 99-16.
Andaman. (Gansox) 99 103 — 96:11 — |
Melanesierinnen 105 124 - 124 84:67 100°00
Australier. (Garson) 109 118 — 92-37 —
Amerikauerinnen 104 125 123 83-20 9840 .
Feuerlánd. (Sercı) 106 129 — 8217 —

„ (R.Marrın) 119 139 137 8561 98:56
S.Barb.- Insul.(Mar.)(113) (131) (121) (86:26) (92-36)

Wir sehen abermals, dass die Amerikaner beiderlei Geschlechts
und speziell die S. Barbara-Insulaner den Europäern (bezw. Euro-
päerinnen) bezüglich der Form des Beckeneingangs aın nächsten
kommen, d. i. im Verhältnis zur Conjugafa transversa eine geringere
Conjugata vera oder besser gesagt ein relativ weites Becken be-
sitzen,’®) während die Neger, die Melanesier, beziehungsweise Austra-
lier beiderlei Geschlechts, weiters die Polynesier und Andamanesinnen

3+) Torınano berechnete den Cv: Ct Index für dieEuropäer: .S' 80:0, © 790:
Neger: .S 890. © 810
Neu Kaledonier: G 910, © 890:
Andamanen: S — 9990 -
P. Reınzosz giebt diesen Index für einen Jaundeneger und einen u.
mit 98°0 und 836, für ein Massaiweib mit 31'2 an. |

96 11. A. Matiegka:

im Vergleiche zum Querdurchmesser eine verhältnismässig grössere
Conjugata vera, also ein seitlich verengtes Becken aufweisen.'“) Bei
diesen Völkern nähert sich der schräge Durchmesser dem queren, ja
übertrifft ihn sogar.

Was endlich den Beckenausgang anbelangt, so wird der antero-
posteriore Durchmesser (D. ap.) von den meisten Autoren vom Unter-
rand der Schambeinsymphyse zum unteren Rande des 5. Kreuzbein-
wirbelkörpers, der transversale Durchmesser (D. t.) jedoch verschieden
gemessen. Venxeau's „Diaměfre transv. max. du détroit inf.“ ist zu-
meist bedeutend grösser als sein ,, Diamètre sacro-sous-pubien“,
Gansoxs „Transv. Diameter of the Outlet“ hingegen gleich oder
kleiner als sein „anfero-posť. Diameter“.

So betragen nach VERNEAU s Tabellen diese beiden Masse und
der aus ihnen berechnete Inder (der transv. Durchmesser — 100)

bei Männern: Weibern:
D.ap. D.t. Index D.ap. D.t. Index
Europäern 109 122 8934 111 157 81-02
Negern etc, 99 110 89.99 115 120 95:83
Melanesiern 109 115 9477 118 124 95:16
Polynesiern 104 117 88:89 — — —
Amerikanern 106 112 9464 106 128 82-81

S. Barbara- Insul. 106.3 1083 97:88 ER E RR

Nach diesen Zahlen zu schliessen würde der Beckenausgang der
Europäer, Polynesier und der Amerikanerinuen (aber nicht der Amert-
kaner) verhältnismässig breit sein; jedoch würden bei dem der Neger und
Melanesier beiderlei Geschlechts die Sitzknochen näher aneinander
gerückt erscheinen. Dasselbe würde auch bei meinen männlichen S. Bar-
baraskeletten der Fall sein, die einen Index von 97-88 ergaben, sufern
ich VERNEAU Ss Breite recht verstanden habe. Denn wie schon GARSox
richtig bemerkt, ist Verneau’s éransversaler Diameter nicht mit der

75) Auch VrRcHow fand die obere Beckenapertur unter den 8 Becken von
von S. Catalina 3mal weit (No. 5, 10, 13), zweimal gross (No. 15, D), wobei er
allerdings dieselbe einmal (No. 15) zugleich „nach vorn verlängert“ nennt.

16) Nach R. Waeimpsea (Zeitschr. f. Ethnol. XXXV. 1903 p. 408) unter-
scheidet sich auch das esinische Becken, welches sonst bedeutende Durchmesser
aufweist, von dem deutschen dadurch, dass seine Conjugata transversa kleiner
ist, so dass die bei der deutschen Frau querelliptische Form des Beckeneingangs
bei der Estin merklich dem Kreise sich nähert. | |

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 97

nötigen Genauigkeit definiert, um befolgt werden zu können. Gaasoxs,
Mass ist viel präciser; R. Marrın’s Transversaldurchmesser kommt
diesem nahe. Es betrug nun

bei Männern: Weibern:
D. ap. D.t. Index D.ap. D.ť. Index
Europäern (G.) — — — 116 116 1000
A ndamanesen (G.) — — — 101 93 108'1

Australiern (G.) — — — 108 105 102:6

Feuerländern (M.) 107 98 1092 132 119 1106

S. Barb.-Insul.(n. G.) 106 103 102 9 — — —
„ (oachR.M.) 106 102 1039 — — —

Leider hat GanRsox keine männlichen Europäerbecken gemessen ;
aus den vorliegenden Zahlen erhellt jedoch, dass bei den Andama-
nesinnen, Australierinnen und Feuerländerinnen der anteroposteriore
Durchmesser des Ausgangs den Transversaldurchmesser bedeutender
übertrifft, während bei den Europäerinnen der letztere ebensobreit
ist wie der erstere. Die S. Barbara - Insulaner scheinen sich den
genannten inferioren Rassen anzureihen. Nehme ich den Transver-
saldurchmesser am Becken mit zusammenstossenden Schambeinen
(nicht wie Verseau mit klaffender Symphyse), dann verringert sich
derselbe durchschnittlich um 3—4 mm und steigt der Index auf
10707, kommt dann also dem der Feuerlánder noch näher.

Die Beckenverhältnisse der S. Barbara - Insulaner können im
allgemeinen — wie dies VERNEAU für die Amerikaner überhaupt fest-
stellte — besonders auch im Verhältnis zur geringen Kopfgrösse und
Körpergrösse als günstige angesehen werden. Die Beckenbreite, ebenso
der gerade und quere Durchmesser des Beckeneinganges sind gross,
die Darmbeinschaufeln ziemlich geneigt; überhaupt stehen die Becken
der S. Barbara-Insulaner in vielen Beziehungen den europäischen
näher als andere Rassenbecken.

6. Unterextremität.

Femur.

Der Femur erscheint etwas stärker Zorquirt; ich fand den
Torsionswinkel bei den männlichen Knochen durchschnittlich 148-8°,
bei den weiblichen 1520% bei beiden zusammen 149:6°.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. | 7

98 Il. H. Matiegka:

Sonst ist der Schaft ziemlich gestreckt d. i. nicht bedeutend
nach vorn konvex gekrümmt. In der Mitte ist derselbe abgerundet
dreikantig, wobei die Linea aspera gut ausgebildet ist und bei Skelett
No. III etwas stärker vorspringt, während ihre beiden Lefzen um-
gekehrt bei dem Skelette No. I auch in ihrem mittleren Teile ge-
trennt nebeneinander herlaufen. Der Index des Durchschnites in der
Mitte des Femurs (Pilasterindex, Verhältnis seines anteroposterioren
Durchmessers zum frontalen Durchmesser, dieser — 100) beträgt durch-
schnittlich

bei den männlichen Skeletten . . . . . . 2 2.2. 11487
beim weiblichen. . . . . . . . . . 11458
bei allen zusammen . . . 2. 2 2 +... 11480

Torısann fand diesen Index

am Cro-Magnon-Skelette . . . . . . . 2 . . . . 128
an neolith. Skeletten. . . . . . ._…. + … … . + 106°7—109:5
bei Parisern . 2 . . oo rn 109°2
bei Negem.. 4 24 Hu ae da ile nf 105°8
bei Neu-Kaledoniern . . . . 2 . . . . . . . . 1276

W. MarruEws bei
Peruanern . . . . 22 2 2 2 0. r. 10674 1. 106°93 zus. 10684
Salado-Indianern . . . . . . . . 11474 11694 115:83
Sioux-Iudianern . . . . . . . +. _112°48 11033 —
Andern N. A. Indianeru. . . . . 113 00 111°89 —
NERO LS Res 12053 119 10 —

Die Pilasterform ist demnach bei den Amerikanern, und speziell
den S. Barbara-Insulanern ziemlich gut ausgebildet, wenn auch
nicht so stark wie bei Negern und Neu-Kaledoniern. Sie ist, wie be-
kannt kein pithecoides Merkmal, indem bei Anthropoiden umzekehrt
der mittlere Index nach Torısarn bis auf 797 sinkt. ")

Besonders weisen aber alle Femura eine starke Platymerie d.
j. eine Abflachung des oberen Schaftdrittels von vorn aussen nach
hinten innen. Nach Maxouvrier u. A. kann der betreffende Index bis
56-4 sinken und umgekehrt bis 118'0 steigen.

77) Ueber die Bedeutung der Pilasterform des Femur vgl. L. Manouvrixe:
Etude sur les variations morphol. du corps du femur. Paris, 1393.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 99

Durebsebnittlich fand ihn

M aNouvmarER bei Franzosen . . . . 2 2 2 . . . . . 882
js Neg0rm sn u u. uw 05 38008

„ ocean. Neger . . . . ©... 820

„ Venezuela-Indianern 0.761

in französ. Dolmen . . . . 2 . . . . . 0641

KocaAxr:") an Ainoskeletten . . . . . 2 . . . . . 020
ich selbst an den S. Rosa-Skeletten . . . . . . . . 1092
HnDLIČKA "*) an einem AltmexikaLer . . . . . . 08°7
an Lemane-Indianern . . . ne 670, 629

Martın an Feuerländer-Skeletten . . . . . . . . . . 669

In diesem Charakter stehen die Amerikaner am tiefsten; die S.
Barbara-Indianer bilden hierin keine Ausnahme, denn an den Schenkel-
beinen der S. Rosa-Skelefte schwankt dieser Index zwischen 64:52
und 74-20.

Die Linea obligua ant. ist schwach, besser nur in ihrem obersten
Teile ausgeprägt; die Linea obl. post. ist mittelstark.

Die einzelnen Facetten des Trochanter maj. sind deutlich. Der
Trochanter minor ist auffallend nach hinten gekehrt, wie dies auch
KOcANEI an Ainoskeletten fand, und springt knopfartig vor. Ein To-
chanter tertius fehlt. Ob diese Bildung, welche nach WArpErER,
Houzé, Torox u. a. bei etwa 30°/, der Zuropäerfemuren vorkommt,
bei Anfhropoiden überhaupt nicht oder nur schwach angedeutet ist,
bei den inferioren Rassen seltener vorkommt, ist nach Prerro Cosra's
Untersuchungen ®°) fraglich. Ich will jedoch bemerken, dass Vincaow
pur an einem von 22 Femuren von S. Cafalina einen Trochanter
tertius und an zwei Schenkelbeinen eines anderen Skelettes anstatt
dessen eine lange, rauhe Stelle fand, während an Marrıy’s Feuer-
länderskeletten ein eigentlicher Trochanter tertius in keinem Falle
vorhanden war. Denixer °®') betont hingegen neuerdings das häufige
Auftreten des Trochanter tertius bei den Feuerläudern (64:3°/, unter
76 Femuren) im Gegensatze zu.dem seltenen Vorkommen desselben
bei Negern (2109).

18) Kurze Mitth. über Untersuchungen von Ainoskeletten. Arch. f. Anthrop.
XXII. p. 390.
79) Einzelnwerte.

*) Arch. per l’Antrop. e la Etnol. Firenze 1890. XX. ref. im | Archiv f.
Anthrop. XXII. p. 114.

8) J. Denıxen: Les Races et les Peuples de la Terre. Paris 1900. p. 105.
7"

100 JI. H. Matiegka:

Eine andere interessante Bildung, die Fossa hypotrochanterica
konstatierte Pırrro Costa an allen (37) ihm vorliegenden Feuer-
länderfemuren (100°/,), bei 11 von 14 amerikanischen (78°/,), 4 von
6 asiatischen (66°/,), 6 von 12 afrikanischen (50°/,) und nur bei 30
von 102 europäischen (29°/,) Schenkelbeinen.

Nach Denixer kommt sie bei den Feuerländern auch wenigstens
in 80°/, vor, wäbrend KocaxEr sie unter 68 Ainoskeletten wiederum
nur in 26°5°/, beobachtete. j

Was die Skelette von S. Rosa betrifft, fand ich nur bei No. II.
und III. eine Fossa hypotrochanterica deutlich ausgebildet, während
sich an den Skeletten No. I. und IV. an dieser Stelle nur eine diffuse,
ganz an die Aussenseite des Schaftes gerückte Rauhigkeit vorfindet.

Der Schenkelhals ist frei. Der Winkel, welchen er mit der
Schaftachse bildet (Cervico-Diaphysenwinkel) beträgt durchschnittlich

au den S. Rosa-Skeletten . . . . 2 2 . . . 126°,
bei Feuerländern (nach Marıım) . . . . . . 123°,
bei afrik. Rassen (nach P. RErNEcKE) . . .1314",
bei Bajuwaren u. Schwaben (n. Lenmann-Nirsone) 126°,
bei Schweisern (nach R. Martin) . . . . . 133°.

Es ist bis jetzt fraglich, ob diesem Winkel, der nach Roper,
Cnanpy, GEGENBAUR u. à. Unterschiede nach dem Alter, aber nach
denselben Autoren, HomPHRY u. a. bedeutende individuelle Differenzen
aufweist, eine grössere anthropologische Bedeutung beizumessen ist.

Beim Anstemmen der Condylen gegen eine horizontale Fläche
weicht die Achse des Femurschaftes etwas (beim Weibe stärker) von
der Vertikalen ab. Der betreffende Abweichungswinkel (Condylo-
Diaphysenwinkel) mass durchschnittlich bei den

S. Rosaskeletten . . . . . 2 2 . . . . . . 9
Feuerländern (nach Martin) . . . 2 2 . . . 8°.
afrık. Rassen (nach Reinecke) . . . . . . . 9"
Schwaben u. Allemunnen (n. Lenmanx-Nirscme) 97°.
Bajuwaren (n. LEHMANN-NITSCHE) . . . . . . 10'25°,
Schweszern (nach MARTIN) . . . . . . . . 11»

Die Condylen selbst erscheinen etwas niedriger und durch eine
tiefere Incisura intercondyloidea stärker von einander getrennt.

Patella.

Von den Skeletten No. II und III sind auch die Kuiescheiben
erhalten. An der Vorderfläche sehen wir die obere, quere Furche

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 101

stark ausgeprägt. Die Gelenkfläche ist unten durch eine tiefe Furche
vom Apex abgegrenzt ““) und bei No. II in typischer Art in zwei
ungleiche, bei No III aber in fast gleich grosse Hälften geteilt.

A. B. A. B. A. B.
Fig. 13. 14. 15.

Fig. 13—15. Rechter Femur, r, Tibiu und Fibula des Skelettes No. III. von
S. Rosa (A.) und eines Europders (B.) von annähernd gleicher Humerus- und
Femurlánge (S. Fig. 9—11.). Vgl. an dem S. Rosaskelette besonders die be-
deutendere Länge der Unterschenkelknochen, die stärkere Femurtorsion, die Ver-
breitung, beziehungsweise Abflachung des oberen Femurschaftdrittels (Platymerie),
die Fossa hypotrochanterica, die seitliche Abfiachung der Tıbia (Platycnemie),
die Retroversis cap. tibiae, sowie die kantige Form und Geradstreckung
der Fibula.

8%, In der Cambridge-Collection fand Frank Barnes zahlreiche Kniescheiben
mit derartigen Furchen (Emarginate Patellae), wie sie an Europäerskeletten
nicht vorkommen. Jour. of Anat. and Phys. XXXIII. p. 680.

102 Il. H. Matiegka

Die Patellae von No. II sind ebenso hoch (r. 43, 1. 44) wie
breit, also isosem (Index 100), an der Patella von No. III úberwiegt
die Hóhe (43) úber die Breite (40), so dass dieselbe als dolichosem
(Index 1075) bezeichnet werden kann.

H. ren Kam) fand unter 169 südamerikanischen Kniescheiben
27°/, dolichosem, 9°/, isosem und 64°/, brachysem.

Tibia.

Die Tibien der Skelette No. I und II sind euryknemisch, jene
der Skelette III und IV aber stark platyknemisch. Die Unterschiede
sind sehr auffallend. Vırcaow fand bei seinen 22 Tibien von S. Ca-
talina die „Neigung zur Platyknemie“ sehr verbreitet, wenn auch
kein einziger Knochen der „voll entwickelten Form“, bei der auch
am hinteren Umfange keine Fläche, sondern eine abgerundete Kante
vorhanden ist, entsprach.

Ich führe nach den Angaben verschiedener Autoren einige
Durchschnittswerte für die Platyknemie bei verschiedenen Rassen und
Stämmen an und verweise, besonders was die amerikanischen Völker
anbelangt auf die Zusammenstellungen von Jerrryes Wrmax, MA-
NOUVRIER, WaAsH. MATTHEW'S u. A.:

Franzosen (ManouvriEn) . . . . . . d 744 & 704
Pariser d. JV.—VIIL Jahrh. u 10—73
Afrika-Neger (div. Aut.) . . . 12:8—75
Ainos (KOGANEI) . . . -< < 2 . . . 635
Philippinen-Insul. (MaxoovnteR) . . . 645—65-7
Neo-Caledonier „ ko ak Ne k vé 63:7
Neo-Hebrid. Zo OW ons í 642
Californier (Ten KATE). . . . . . 147
_ Ober-Californier (MANOUVRIER) . . . . 59-2—63°7
Salado-Indianer (MATTREWwS).. . . . . 63 54
Sioux- m. O, ods hi à 6954— 69:33
Andere N. A. Indianer ER NDR! 6644 — 6754
Altmexikaner (MAUNOVRIER, Heben). 65—714
Venezuela-Ind. (Marcaxo) . . . . . 653
Peruaner (MANOUVRIER). . . . . . . 642
Feuerländer (Martın u. A). . . . . 60:7— 685
S. Barbara Insul. (MATIEGKA) . . «.. 65-95

#3) Revista del Museo de La Plata 1896. VII. ref. Buscuan’s Centralbl. f.
Anth. 1897. II. p. 103.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 103

Schon aus dieser Übersicht ist zu ersehen, dass die amerika-
nischen Stämme im Mittel zwar nicht die niedrigen Indices der
Oceanier erreichen, aber doch eine ausgesprochene Tendenz zur Platy-
knemie zeigen. Auch Ares Harorıcka, der sich speziell mit der Form
des Querschnittes der Tibia befasst hat °*) gibt an, dass eine bedeu-
tende Platyknemie bei Weissen und Negern sehr selten, aber bei den
Indianern in Nord- wie in Südamerika allgemein vorkommt.

Die S. Barbara - insulaner schliessen sich diesbezüglich dem
allgemeinen Mittel an. Was ihre Tibiaform sonst anbelangt, so ist
die äussere Schaftfläche der euryknemischen Tibien (No. I und II)
etwas gekehlt, wie an der von Heovrıckı als Typus 3 angeführten
Form. Die Tibien des Skelettes No. IV zeigen diesen Charakter we-
niger ausgeprägt, während die platyknemischen Tibien des Skelettes
No. III den zweiten Typus nach Heopuıcka vorstellen. Den erstange-
fübrten Typus. d. i. mit gekehlter Aussenfläche, fand derselbe Autor
nur in 9°1°/, bei Europäern, nie bei Negern, aber sehr vorwiegend
bei Indianern. Unser Befund bestätigt diese Angabe.

Ein weiteres Charakteristikon unserer Tibien ist eine deutliche
Retroversto capitis. Diese von Cozriexox und Frarponr beschriebene
und von Maxouvrıer genau untersuchte und auf ihren wahren Wert
zurückgeführte Bildung scheint überhaupt den amerikanischen Rassen
in grösserem Masse zuzukommen.

Maxouvrıer ®) fand den Winkel, den der Tibiaschaft mit der
inneren Kniegelenksfläche bildet,

an neolithischen Tibien . . . . . . . 2—20",
bei Alt-Parisern . . . . . . . . . . 1—15°,
bei jetzigen Parisern. . . . . . . . 10—13",
bei Negern . . . . . . . . 7—15°,
bei Venezuela-Indianern . . . . . 75—26°.

Nach R. Marrıs, welcher die Retroversio capit. tib. durch den
in der Wachstumsperiode beim gewohnheitsmässigen Hocken von den
Oberschenkelmuskeln auf das obere Tibiaende ausgeübten Zug er-

84) Study of the Normal Tibia. Proceed. of the Assoc. of Amer. Anat. XI.
Ann. Session, held in New-York City. 1898. — id. Descr. of an Ano. Anom. Ske-
leton 1. c. p. 99

85) Mem. de la Société d’Anthrop. de Paris. 25 er. T. IV. 1890, p. 219. —
Revue mens. d’Ecole d’Anthrop. I. p. 86.

104 II. H. Matiegka:

klárte, misst den Winkel zwischen der Diaphysenachse und der Knie-
gelenksfláchentangente

bei Schweizern durchschnittlich nur . . . . . . T0:
bei Feuerländern aber . . . . 200.
An den Skeletten von S. Rosa. beträgt er.....125,

also etwas weniger als bei den Feuerländern; aber doch bedeutend
mehr als bei Europäern.

Endlich ist die vordere Fläche des distalen Tibiaendes nicht
leicht nach vorn gewölbt, wie man an europäischen Tibien beobachtet,
sondern mehr flach, wie dies R. Martrın namentlich bei den Feuer-
länderskeletten aufgefallen ist.

Eine besondere Facette für den Astragalushals, wie sie an
Skeletten inferiorer Rassen häufiger als Folge des bei der Hocker-
stellung erzeugten Druckes beschrieben wurde, konnte ich nicht
sicherstellen.

Fibula.

Die Fibula ist verhältnismässig stärker, der Schaft deutlich
vierkantig, das Köpfchen nicht grösser, seine Gelenkfläche etwas
weniger schräg gestellt. — Die von R. Martin an Feuerländerskeletten
beobachtete Geradstreckung der Fibula, wobei dieselbe nicht wie bei
Europäern nach hinten convex, sondern gerade oder eher etwas nach
vorn convex gekrümmt ist, konnte ich auch an den Fibulen vou
S. Rosa beobachten.

F ussskelett.

Von den Fusswurzelknochen erscheint der alus im ganzen
gedrungen, obzwar sein Kopf durch einen tiefer ausgeschnittenen Hals
besser abgeteilt ist. Auch die direkte Messung ergiebt eine kleinere
Länge, aber grössere Breite des Knochen. Lesoucg und KLaarscu *°)
haben derartige Messungen vorgenommen und für den Talus einen
Index berechnet. So fand Lesovcg bei 40 modernen Sprungbeinen einen
durchschnittlichen Index von 77°03, an neolithischen Knochen etwa
80 und an dem dilwvialen Skelcite von Spy sogar 91:07.

#) Lesouca: Ueber praehistorische Tarsusknochen. Verh. d. Anat. Gesellsch.
auf d. XVI. Vers. in Halle 1092. Anat. Anz. Ergänzungsheft zu Bd. XXI. 1902
p. 143. — Kaarscu, ib. p. 146.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 105

Nach Kzaarsom, welcher allerdings etwas abweichend mass und
dadurch etwas kleinere Breitenmasse, daher auch kleinere Indices
erlangte, beträgt der Talusindex bei Europäern durchschnittlich 70— 75,
bei Ausfraliern aber 7781.

Ich selbst habe an 10 Sprungbeinen von einem alten Prager
Friedhofe eine durchschnittliche Länge von 529 mm, eine Breite von
409 mm (beides nach KrLaarson's Messmethode), und eine Höhe des,
auf der Tischfláche aufruhenden Knochen von 32:3 mm erlangt. Aus
diesen Massen ergiebt sich der L:B Index 76:1, der L:H Index
611, der B:H Index 789. Die Sprungknochen von S. Rosa wiesen
folgende Masse auf:

No. I. No. II. No. III. No. IV.

r. l. r. 1. r; l. r. 1.

Länge . . . -- 53 54 53 51 51 43 —
Breite . + 43 43 45 4! 41 37 —
Höhe . . . — 32 31 32 32 32 32 —
L:B Index. — 192 196 830 84 8304 860 —
L:H Iudex. — 604 574 604 627 027 744 —
B:H Index. — 744 7121 711 780 780 865 —

Die Tali der drei mänlichen Skelette No. I—III sind im
Durchschnitte 52°4 mm lang, 42:6 mm breit und 31*8 mm hoch d. i.
absolut um etwas kürzer uud niedriger als die von mir gemessenen
Prager Sprungbeine, jedoch absolut breiter. Ihr L:B Index betrug
805, der L: H Index 606, der B:H Index 747; eine verhältnis-
mässig noch bedeutendere Breite und auch Höhe weist der Talus
des weiblichen Skelettes No IV. auf, bei dem der L:B Index sogar
86°0 erreicht.

Die Sprungbeine der S. Barbara-Insulaner weisen demnach
wie die der praehistorischen Einwohner Europa's und die der Australier
eine mehr gedrungene d. i. kürzere, aber breitere Form auf.

Der Calcaneus erscheint im ganzen kleiner; jedenfalls ist, wie
abermals die direkte Messung und der Vergleich mit entsprechenden
europäischen Fersenbeinen zeigt, die Hacke (calx) schmäler d. i.
seitlich zusammengedrückt; ihre obere Fläche ist (besonders bei
Skelett No. I. und 1IL.) sattelförmig vertieft, schnal ; die hinteie Fläche
der Calz ist absolut höher, aber dabei schmäler als an entspre-
chenden europäischen Fersenbeinen; zugleich weicht ihre Längsachse
stärker nach oben und aussen von der verticalen ab; ihre äussere

106 Il. H. Matiegka:

Fläche ist ausgebaucht; hingegen ist die innere Fläche des Calcaneus
stärker gekehlt (tiefere Gouttiére calcanéenne), so dass das Susten-
taculum stärker vortritt und auch schon einem Teile der Gelenkfläche
des Astragaluskörpers Platz gewährt.

Das Sustentaculum trägt bei Skelett I. zwei getrennte, bei No.
IT und III eine verbundene Gelenkfläche für den Astragaluskopf.
Diese beiden Bildungen kommen nach dem mir vorliegenden Materiale
auch an europäischen Skeletten etwa gleich häufig vor.

An der äusseren Fläche des Calcaneus ist die an europäischen
Skeletten gewöhnlich weniger deutlich und nur im untersten Teile
ausgebildete Crista (Tuberc.) peron. welche die Scheide zwischen den
Sehnen des Muscul. peron. later. brevis und des longus bildet, gut
ausgebildet, ja tritt bei Skelett No. III so stark nach aussen vor,
dass zwischen ihr und der Gelenkfläche für den Astragalus eine
tiefe Grube entsteht. Hiedurch erhält der Calcaneus dieses Skelettes
bei der Ansicht von oben ein ganz befremdendes Aussehen, welches
an die Calcaneusform der Anthropoiden Affen erinnert. #?)

Die Tuberositäten der Unterfläche des Calcaneus sind gut aus-
geprägt und auch die beiden hinteren (besonders aın Skelette No. III)
scharf von einander getrennt.

An dem Skelette No. IV ist linkerseits der Calcaneus mit dem
Astragalus und dem Scaphoideum infolge Arthritis zu einem Stücke
verschmolzen, trägt aber sonst ganz die eben beschriebenen Charak-
tere (Schmalheit der Hacke, ihre Schrägstellung, die mediale Aus-
kehlung der inneren Fläche, die stärkere Crista peron. an der Aussen-
fläche etc.)

Auch die übrigen Fusswurzelknochen erscheinen stärker model-
liert d. i. zeigen vorspringende Rauhickeiten, tiefere Grübchen und
Furchen, was an den Knochen des Skelettes No. III. am meisten
auffällt.

7. Die Proportionen der Gliedmassen und die Körperlänge.

Die Längenmasse der Röhrenknochen können noch zur Bestim-
mung der Proportionen der Gliedmassen und zur beiläufigen Ab-
schätzung der Körpergrösse verwendet werden.

87) Die Sammlung des Prager deutschen anatomischen Institutes des Herrn

Prof. C. Rısı enthält eine reiche Serie dieser Fusswurzelknochen; ich konnte
jedoch an keinem eine gleiche Bildung entdecken.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 107

Zu ersterem Zwecke habe ich aus den Mittelmassen der langen
Knochen den Extremitäten-, den Humero-Femoral-, den Radio-
Humeral- und den Tibio- Femoral - Index berechnet und meine
Ergebnisse den Zusammenstellungen un Angaben von Bnoca, TopPiNaRD,
MARTIN, HRDLIČKA, Reisecke, u. a. beigefügt.

A | B

Fig. 16. Rechtes Fersenbein eines Eurepäers (A) und eines S. Barbara-Insulaners (B,
Skelett No. III von S. Rosa) von annähernd gleicher Femurlänge.

Es betrug nun der Ezxtremitätenindex (H + R:F +T.) bei

oj ©
Europäern. . . . . . . . . . . u ie nee 704 693
S. Barbara- (S. Rosa-) Insulanern . . . . . . . 705 676
Altmexikanern . . ..... a. ee 698 —
Feuerlándern . . . 2 2 + . . . . . . . . . . . 694 10 8
Neger: 4:8 "0.3 Sole dy Uš k, ee ee . . 683 68:1
Massai, Mpare, Jaundenegern etc... . . . . . 688 —
AUSLTANEFN:: 2 Sr DL LES re ea ae 687 —

Wie aus diesen Zahlen zu ersehen ist, unterschieden sich die
S. Barbara-Insulaner keineswegs durch eine verhältnismässig bedeu-
tendere Länge der Oberextremitäten von den Europäern, wie dies
ähnlich auch Marrın für die Feuerländer fand. Eher würden die Neger
und Australier dieses an die anthropoiden Affen erinnernde Merkmal
in geringem Masse andeuten.

Auch ein Vergleich der Humeruslänge mit der des Femurs zeigt
keine merkliche Abweichung gegenüber den Europáerskeletten; denn
der Humero-Femoral - Index beträg bei

108 IL. H. Matiegka:

oj Q
Eulöpiern. sas As SELS HAN ALS Eu 724 718
S. Barbara- (S. Rosa-) Insulanern . . . . . +.. 723 707
Altmexikanern . . . . . . . . . . . . . . . . 714 —
Feuerläudern . . 2 22 69-8 12306
NEBEN < Le ee AS EUR i Váš aké 690 68:8
Massai, Mpare, Jaundenegern etc. . . ..... 710 65:8

Untersucht man jedoch jede Extremität für sich, kann man eine
verhältnismässig bedeutendere Länge des Vorderarms, beziehungsweise
des Uuterschenkels koustatieren.

Denn es betrug der Index antibrachialis (gr. Radiusläuge: gr
Humeruslänge) bei

o) ©

BUrODÁCTM 5: 08 ao en a rer © 125 124
Esthen . ...... RL 731 —
DAVATE LL ee ee dne 147 —
Arabern und Berbern . . . . . 2 2 2 2 2 2 . . 750 740
Polynesiern: =: 0 ee ee B LS 76°0 —-
Neu-Kaledoniern . > . . . . . . . rn 76°0 158
Austräliern. 4% sob D&W me Ubu Ei 76'6 —
TOUR ns. dle Ae er ee ae 772 750
Chinesen, Annamiten etc. . . 2: 2 2 . . . . . 78°0 719
Veddas ns. o te ee rt 19:7 —
Andamanen 22 806 —
Afrika-Negern . . . . . on 190 183
Massai, Mpare, etc. (ŘEINECKE) . . . . . . . . . 195 10:4
Sůdamerikanern 2 222 774 144
Salado-Indianern (Arizona, Martuews) . . . . . 18:5 —
S. Barbara- Insulanern von S. Rosa . . . . . . 187 75:8
: ; von S. Catalina (Vırcnow) . 78:1 75-1
Altmexikanern (HRDLIČKA) . . . 2 . . . . 193, 80:78 —
Feuerländern: 42 44 4/44 8 fen 80:6 163

Der Tidio- Femoral-Index wurde berechnet für:

e] Ó

BUPODACT. 2:2... & na dots a 811 80:8
ESthen: 5 4 2... = G dob ua « 2.786 —

Tatareni: 5 54. váš, Ja DE SA EL RD US 196 —

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 109

d Q

Chinesen . . . . . . m . . . . . . . .. 80:2 —
Araber und Berber . . . . . . . . 2 2 . . .. 82-0 (86.3)
Aino (Kocasei). . 2 -2 2 Con 832 —
Polynesier . . < . . . . . . . . . . . . . . . 82°2 —
Australier . 2 2 2 oo 82-1 —

; (FURRER) Su SRI A mL sh ses 840 —
Neu-Kaledonier . . . 2 22 2 2 . . . . . . .. 831 845
Ind-Neger +. < Sid V ky Ga ee. Ex 828 —
Alrik; NBD: Srub: Gun 6 děs Zá dy i 829 844
Massai, Mpare, etc. (ŘEINECKE) . . . . . 2... 853 850
Feuerländer (ManrNx) . . . 2 2 2 2 2 . . . .. 83:0 815
Südamerikaner . . . . . . . . . . . . . . . 841 831
Altmexikaner (HRDLIČKA) . . . . . . . . … + 836 831
Pueblo-Indianer (Martuews) . . . . . . . . . . 841 877
Salado-Indianer re er ee ost Ad voní 844 —
Calchagui (TEN KATE) . . . . .. . . . . . . . 855 877
S. Barbara- Insulaner von S. Rosa . . . . . . . 834 83-7

: 3 von S. Catalina ®) . . . .8r1 852

Aus den angeführten Zahlenreihen ist ersichtlich, dass die
amerikanischen Völker überhaupt sich durch verhältnismässige Länge
der Vorderarme (im Vergleich zum Oberarme) und der Unterschenkel
(im Vergleich zum Oberschenkel) auszeichnen; die S. Barbara-Insu-
laner stehen diesbezüglich den anderen Amerikanern nicht nach. **)

Torınarn hat gezeigt, dass die beiden ebenbehandelten Indices
zum Teil von der Körpergrösse abhängig sind; denn er fand

den Index
R:H T:F
beim Zwergen Bébé .......... 593 718
bei Männern von kleiner Statur . . . . 727 797
à s n grosser „ . . . . . 743 811
beim spanischen Riesen . . . . .... 754 852

8) VincHow giebt nicht die ganze Femurlánge, sondern nur die Trochan-
terenlänge an; ich habe daher die erstere nur annähernd nach der letzteren
behufs Berechnung dieses Indexes abgeschätzt.

9) Neuerdings hat besonders C. H: Srrarz pen Haao die Körperproportionen
zur Unterscheidung der Rassen auszunützen versucht. (Verhandl, d. Ges. f. Anth.,
Ethn. u. Urgesch. Berlin, Sitzung vom 18. Januar 1902.

110

II. H. Matiegka:

Für die Verhältnisse der S. Barbara- Insulaner ist jedoch dieser
Umstand nicht entscheidend, da dieselben im Gegenteile eher von
kleinem Wuchse waren.

Ich habe nämlich nach Maxouvrier’s Tabellen die Körpergrösse
der S. Burbaru-Insulaner zu bestimmen gesucht, wobei jedoch die
abweichenden Proportionen der Gliedmassen Schwierigkeiten bereiten.

Es beträgt hiernach die durchschnittliche FARÉRROEEe nach
den mittleren Längenmassen

des „uf S. Rosa auf 8. Catalina
M. W. M. W.
Humerus . 1660 cm 1520 cm 162-5 cm 1582 cm
Radius s „1729 cm 156 8 cm 167-7 cm 161:2 cm
Hum. + Rad. . 1694 cm 154 cm 165'1cm 1597 cm
Femur . . . ..1666cn 1520 cm = ==
Tibia . . . . . . 1680 cm 1568 cm 1638 cm 163°0 cm
Fem.+ Tib. . 1673 cm 1540 cm — —
aller 4 Knochen . 1684 cm 154 0 cm == —

Dies sind die verinutlichen durchschnittlichen Lángenmasse der
gestreckten Leiche. Zählt man nun noch 2 cm ab um die wahr-
scheinliche Grösse des aufrecht stehenden Körpers zu erlangen, so
ergiebt sich für die Männer von 9. Rosa eine Körpergrösse von
1664 cm, für die Weiber 152 cm, für die Einwohnerschaft von
S. Catalina sogar noch kleinere Zahlen.)

Hiernach scheint die Körperstatur der S. Barbara-Insulaner
eine nur mitlelhohe, ja eher kleinere gewesen zu sein. Auch FRaxz
Boas °!) schloss aus der Kleinheit der Schädel von den S. Burbara-
Inseln, dass die Bevölkerung dieses Archipels wahrscheinlich klein
wa und in Bezug auf ihre Körperform und Grösse den Stämmen
von Cap Mendocino (im südlichen Oregon und nördlichen Californien)
ähnlich gewesen sein muss, wo eine AUFENSEBUNENG Körpergrösse
von 165 und 169 cm konstatiert wurde.

90) Nach der Schädelcapacität zu schliessen war jedoch die Körpergrösse
der Bewohner der südlichen Insela eine bedeutendere als die der nördlichen
Jusulaner.

9) I. c. p. nds

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 111

Schluss.

Wenn wir die Ergebnisse unserer Untersuchung übersehen,
müssen wir vor allem gestehen, dass die crantologischen Verhältnisse
auf den S. Barbara-Inseln ziemlich kompliziert erscheinen, indem sich
bedeutende lokale Unterschiede ergeben, auf welche ich weiter unten
nochmals zurückkommen will.

Im allgemeinen sind die Schädel vom S. Barbaraarchipel
zumeist seso- und orthocephal, haben dementsprechend eine ellipsoi-
dale oder länglich ovoide Form, besitzen eine nur mittlere Capacität,
durchschnittlich und häufiger ein leptoprosopes, mesognathes, zur
Prognathie neigendes Gesicht mit mittelhohen oder hohen Augenhöhlen
und Nusen.

Von den weiteren descriptiven Charakteren erinnern einige z.
B. die Einfachheit der Schädeluähte, das seltene Vorkommen der Stirıit-
naht und der Schaltknochen u. 8. w. an Schädel inferiorer Rassen ;
andere Charaktere, wie die Bildung des Pterion, das seltene Auftreten
eines Processus frontalis ossis tempor., die mässige Entwicklung der
Arc. supercil. u. dgl. zeigen umgekehrt dasselbe Verhalten, wie es
an Europäerschädeln beobachtet wird. Besonders beachtenswert
erscheint jedoch die Bildung der Ohr- und Kieferhyperostosen, die
eigentümliche Gestalt der Lambdanahtenden über den Asterien und
die häufigen Zahnanomalien.

Bezüglich der ethnographischen Merkmale wäre zu bemerken,
dass eine künstliche Deformation der Schädel nicht mit Sicherheit
nachgewiesen werden konnte, hingegen an einem Schädel Spuren
einer Rotfärbung sich vorfinden und dass endlich die starke Abschlei-
Jung des Gebisses auf eine bestimmte Lebens-, beziehungsweise
Ernährungsart hindeutet.

Ein anderer Einfluss, nämlich der der ungünstigen Witterungs-
verhältnisse macht sich durch das häufige Auftreten von Gelenks-
erkrankungen an zahlreichen Knochen bemerkbar.

Die Skelette bieten sonst eine ganze Reihe von Merkwalen,
welche bei inferioren Rassen häufiger beobachtet werden, so die
Perforatio fossae olecr. hum., die Auswärtskrümmnng der Oberarm-
beine, die starke Ausbildung der Ansatzstelle des Capitum ext. trici-
pitis an denselben, die geriuge Neigung der Eilbogengelenksachse
gegen die Schaftachse der Ulna, die stärkere Krümmung der Ulna
und des Radius, die Pilasterform des Oberschenkels, die starke

112 JI. H. Matiegka:

Platymeria fem. und Platycnemia tib., die Retroversio capit. tib., die
Geradstreckung der Fibula, die Form des Talus und Calcaneus u. s.
w. In mancher Beziehung stehen sie beinahe an letzter Stellung.
Die Bedeutung anderer Charaktere ist noch unsicher z. B. die
Vermehrung der Wirbel, die defekte Bildung der letzten Lumbarwirbel,
die Perforatio sterni, die Rippenform u. dgl. m.

In gewissen Beziehungen nehmen unsere Skelette von S. Rosa
eine Mittelstellung zwischen EBuropdern und infertoren Rassen ein,
z. B. bezůglich der Torsio humeri, der orthorachischen Form der
Lendenwirbelsäule; in anderen Richtungen kommen sie den Europäern
zum Unterschiede von anderen Rassen nahe oder gleich, z. B. bezüg-
lich der Form der Scapula, des Os sacrum und des Beckens; ja
in einigen Beckencharakteren, sowie im sagitto-verticalen Lumbar-
index übertreffen sie sogar die Europder.

Was die Aörperproportionen anbelangt, kommen die S. Barbara-
Insulaner im Extremitátenindex (H+R:F +T), sowie im Humero-
Femoralindex der Europäern ganz nahe, entfernen sich jedoch wie
andere Amerskaner sehr bedeutend und zwar mehr als andere Rassen
von denselben bezüglich des Radiohumeral- und des Tibiofemoral-
indexes, da sie bedeutend längere Vorderarm- und Unterschenkel-
knochen besitzen.

Es muss hervorgehoben werden, dass die S. Barbara-Insulaner
beinahe in allen descriptiven und osteometrischen Charakteren den
anderen Amerikanern nahe- oder gleichkommen, d. i. wirkliche,
ächte Amerikaner sind; ich glaube, dass sie denselben mehr gleichen
als die Feuerländer, an welche sie übrigeus in vielen Beziehungen
erinnern. |

Es lassen sich allerdings unter den S. Barbara- Insulanern gewisse
lokale Unterschiede auffinden. Die uns bekannten, von der südlichen
Inselgruppe (S. Catalina, S. Clemente) stammenden Schädel unter-
scheiden sich nämlich bedeutend von denen der nördlichen Inseln
(S. Crus, S. Miguel), wobei jedoch die ebenfalls nördlich gelegene
Insel S. Rosa eine Mittelstellung einnimmt, während S. Crus zum
Teil (Schädelserie ViRoHow's) sogar Schädel vom Typus der südlichen
Inseln geliefert hat.

Diese lokalen Unterschiede bestehen darin, dass die von den
südlichen Inseln stammenden Schädel eine absolut grössere Länge,
aber eine kleinere Breite und Höhe aufweisen, somit unter denselben
die Dolicho- und -Chamaecephalen vorwiegen, während auf den nörd-
lichen Inseln häufiger meso- und brachycephale, dabei orthocephale

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 113

Formen gefunden werden. Die Bevölkerung der südlichen Inseln
zeigte weiter eine etwas grössere Schádelcapacitát, eine bede utendere
untere Stirnbreite, ein etwas höheres, weniger prognathes Gesicht
und höhere Augenhöhlen. °)

Die Schädel von S. Rosa für sich betrachtet sind meso-, seltener
dolichocephal, zumeist orthocephal, haben ein mittelhohes, meso- oder
prognathes Gesicht, mittelhohe oder hohe Orbitae und eine zumeist
schmale, hohe Nase, stehen demnach unter den S. Barbara Insulanern
ziemlich in der Mitte.

Auf 8. Cruz fanden sich jedoch Grabfelder, welche augen-
scheinlich von zwei verschiedenen Stämmen herrůhren. Die von Carn
beschriebenen Schädelserien, welche im Peabody Museum zu Cambridge,
Mass. und im Army Medical Museum zu Washington aufbewahrt
werden, stimmen unter einander ziemlich überein, ähneln den Schädeln
von dem nachbarlichen S. Aliguel, aber unterscheiden sich von den
Schädeln, welche Cane und VincHow von S. Catalina und S. Clemente
beschrieben haben.

Die Schädel hingegen, ‚welche Vırcuow von S. Cruz zur Verfügung
standen, unterscheiden sich von ersteren bedeutend und gleichen
vielmehr jenen von den südlichen Inseln.

Carr hat schon die Unterschiede in der Schädelform der
Bewohner der nördlichen und südlichen Inseln dadurch erklärt, dass
die ursprünglichen dolichocephalen Bewohner des Archipels auf den
nördlichen Inseln vou später eingedrungenen brachycephalen Stämmen
verdrängt wurden. Dass die letzteren die späteren Ankömmlinge
sind, schloss Carr aus der Ähnlichkeit der betreffenden Schädel mit
denen des nachbarlichen lestlandes ; dieses wurde nämlich auch
gegen Süden und gegen das Inland zu von Orthocephalen (mit einer
geringen Neigung zur Brachycephalie) beherrscht, *) so dass die
Dolichpcephalen der südlichen S. Barbarainseln in der nächsten
Nachbarschaft keine Stammesgenossen besitzen und nur als isolierte
Überreste einer älteren, früher weiter verbreiteten Bevölkerung
angesehen werden können. Diese Deutung erscheint sehr glaub-
würdig und würde mit der auch an anderen Orten Amerika's
und besonders in Europa gemachten Beobachtung, dass die dolicho-

»2) Diese Unterschiede betreffen also nicht bloss die Form des Hirnschädels,
auf welche L. Carr hinwies, sondern — wie unsere Untersuchung zeigt — auch
die Gesichtsforn und höchstwahrscheinlich die Körpergrösse.

93) Besonders soll eine Ähnlichkeit mit den Pah-Ute, einem Stamme der
‘grossen Shoshoneefamilie bestehen.

Sitzber der kön. böhm. Ges. der Wiss. 11. Classe. 8

114 11. H. Matiegka:

cephalen Elemente im Laufe der Zeit kurzköpfigeren Platz machten,
übereinstimmen. Demnach würde uns ViRcHow's Serie von S. Crus
Schädel der älteren Einwohner, CaRR's Serien derselben Provenienz
jedoch Schädel der späteren Eindringlinge vorführen.

Die betreffenden Gräber stehen daher zeitlich möglicherweise
weit von einander; vielleicht könnte die Archaeologie diesbezüglich
näheren Aufschluss geben und wäre daher bei künftigen Untersuchungen
und Forschungen auf alle Umstände Rücksicht zu nehmen.

Das Eindringen des neuen Stammes hat demnach auf den nörd-
lichen Inseln zu einer Umwandlung der anthropologischen Verhältnisse
geführt. Die Schädel von S. Rosa könnten uns den Übergang, die
Schädelserien CanR's von S. Cruz und S. Miguel das Eudresultat
derselben vorstellen. Ob die ursprüngliche © Bewohnerschaft der
südlichen Inseln ihren Besitzstand bis zur Ankunft der Europäer
gewahrt bat — wie dies nach dem jetzigen Stande unserer Kennt-
nisse zu sein scheint — oder doch auch brachycephalen Eindring-
lingen Platz machen müsste, müssen weitere Untersuchungen lehren.

Es ist jedoch möglich, dass die nördliche und südliche Insel-
gruppe trotz ihrer Nähe zugleich eine Zeit lang verschiedene Stämme
beherbergten. Ist es doch bekannt, dass das unweite Festland d. i. die
Küste Californiens von zahlreichen Stämmeu besetzt war,**) welche
sich verschiedener Sprachen bedienten, wie dies selten anderswo be-
obachtet wurde. Speciell wurde von Auserr 9. GarscHer“) nach-
gewiesen, dass das Volk welches ehemals das Festland gegenüber
S. Cruz bewohnte, schon eine andere Sprache besass als die Bewohner
der Küste gegenüber den südlichen Inseln des S. Barbaraarchipels.
Man kann demnach auch für diese Insela schon andere linguistische
Verhältnisse annehmen; dadurch wird die Annahme verschiedener
ethnischer Verhältnisse, für welche die anthropologische Untersuchung
spricht, noch wahrscheinlicher gemacht.

In unserer Annahme einer Nachbesiedlung des S. Babara-
Archipels durch einen kurzköpfigeren Stamm ist jedoch ein Umstand,
auf welchen schon L. Carr kurz, aber ohne weitere Erklärung hin-
wies, beachtenswert, ja auffallend d. i. das unmittelbare oder selbst-
ständige Auftreten mesocephaler Kopfformen. Wir finden nämlich z.

9) Boas hat durch seine ausgedehnten Messung.n die Uuregelmässigkeit
der anthropologischeu Verhältuisse an der pacifischen Küste Nordamerika’s nicht
nur bezüglich der Kopfform, sondern auch bezüglich der Körpergrösse nach-
gewiesen.

95) Cit. L. Cane L c

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 115

B. auf S. Catalina nach L. Carr neben einer Ueberzahl von Dolicho-
cephalen (31) eine kleine Zahl von mesocephalen Formen (8) um-
gekehrt auf S. Miguel neben Brachycephalen (16) etwa in derselben
Anzalıl Mesocephale (17) vertreten, wobei im ersten Falle die kurz-
köpfigen Formen, im zweiten die langköpfigen fehlen. Endlich finden
wir auf S. Cruz (Carr) die Mesocephalen bedeutend vorwiegen, ja
auf S. Rosa neben einer kleinen Zahl von Dolichocephalen allein
herschend. |
Diese Mesocephalen kann man nun verschiedenartig deuten:

1. Am einfachsten werden sie durch die Annahme einer
Mischung von Brachy- und Dolichocephalen erklärt; dagegen spricht
jedoch der Umstand, dass in der Schädelserie Carr’s von S. Catalina
der eine, in jener von S. Miguel der andere elterliche Teil fehlt.

2. Man kann die Mesocephalen auch als Variationen der beiden
Grundformen (Dolichocephalen und Brachycephalen) betrachten, als
Variationen, mit denen sich diese beiden Formen berühren; dagegen
spricht ihr ungleichmässiges Vertreten in einzelnen Schädelserien
z. B. von S. Catalina und S. Clemente.

3. Die Mesocephalen könnten auch eine eigene selbstständige
Form vorstellen, welche auf einzelnen Inseln (im Süden) neben Do-
lichocephalen, auf anderen (im Norden) neben Brachycephalen vor-
kommen und an manchen Orten (S. Rosa) vorwiegen können. Vor-
wiegend mesocephale Völker kommen ja auch anderwärts vor.

4. Endlich kann man eine natürliche, allmähliche Umwandlung
der längeren Schädelformen in kürzere, aber breitere annehmen, die
durch innere Umstände veranlasst, durch Auslese und Kreuzung be-
schleunigt werden konnte. Für eine solche Umwandlung sprechen
verschiedene Beobachtungen an anderen Orten. Die Schädelserien
von den einzelnen Inseln würden uns dann verschiedene Stadien dieses
Processes vorführen. *)

Ich wollte hier nur auf diese verschiedenen Erklärungsarten
hinweisen, ohne mich auf Grund des vorliegenden Materials für eine
einzelne zu entscheiden. Es ist übrigens auch ınöglich, dass zwei
oder drei derselben gleichzeitig bis zu einem gewissen Grade richtig

%6) Es ist kein Zweifel, dass bei einem grösseren Materiale unter den
Dolichocephalen von S. Catalina einzelne brachycephale, unter den Kurz-
köpfen S. Miguel's einzelne dolichocephale Formen zur Beobachtung gelangen
würden, aber der verschiedene Perzentsatz der einzelnen Formen erlaubt es auch
daon noch nicht obne weiters d. i. ohne Zuhilfenahme einer Auslese u. dgl. m.
die Mesocephalen als einfaches Mischungsprodukt anzusehen.

9?

116 MI. H. Matiegka:

sind d. lh., dass verschiedene Umstände über die Häufigkeit der Meso-
cephalen entscheiden.

Was endlich die Beziehungen der S. Barbara-Insulaner zu den
úbrigen amerikanischen Stámmen anbelangt, so haben — wie schon
erwähnt — L. Carr und Franz Boas auf die Aehnlichkeit der Be-
wohner der nördlichen Inselgruppe und der das gegenüberliegende
Festland bewohnenden Stämme hingewiesen, während die Bewohner
der südlichen Inselgruppe isolirt zu sein scheinen. Diese Aehnlichkeit
zwischen den erstgenannten Stämmen betrifft aber nicht nur die
Schädelform, sondern auch die Körpergrösse. Ein Blick auf die von
F. Boss gebotene Uebersicht der Verteilung der Schádelindices““)
überzeugt uns jedoch, dass die Schädelserie vom S. Barbarafestlande
eine grössere Variationsweite aufweist und die Variationsgrenzen
der Schädel von der südlichen und nördlichen Inselgruppe über-
schreitet, woraus man schliessen kann, dass unter diesen Festlands-
bewohnern beide Typen d. i. die Reste der älteren dolichocephalen
Bewohner, als auch die Vertreter der jüngeren meso- oder brachy-
cephalen Zuwanderer, ja vielleicht noch andere Typen enthalten sind.

Uebrigens finden wir unweit und zwar vorwierend in der
Richtung gegen den Golf von Mexiko in den Narajos, Moguis, Zuňis,
Apachen, Comanchen ete., aber auch nördlich d. i. im südlichen
Oregon noch stärkere brachycephale Elemente.

Andererseits lassen sich für die langköpfigen Bewohner der
südlichen S. Barbara- Inseln im Südwesten Nordamerika’s, wenn auch
nicht als direkte Nachbarn, so doch unweit craniologisch nahestehende
Stämme auffinden, indem wir nach F. Boas' Untersuchungen im nórd-
lichen Californien plötzlich einem ausserordentlich langköpfigen kleinen
Volke begegnen, welches die nördlichen Ausläufer des sonorisehen Typus
darstellt, der gleichfalls in sehr ausgesprochener Weise auf den süd-
lichsten Inseln von Südcalifornien gefunden wurde.

Weitere Anhaltspunkte lassen sich vorderhand nicht auffinden.
Ich will jedoch noch ausdrücklich bemerken, dass nach Canns
sowie meinen Untersuchungen keine verwandtschaftlichen Beziehungen
zwischen den 9. Barbara-Insulanern und den Eskůnos bestehen. Die
ersteren stellen zwar eine körperlich wie geistig wohl niedriger
stehende Rasse als andere Indianer Nordamerika’s vor, erinnern
auch in mancher Beziehung an die vielleicht noch tiefer stehenden
Feuerläuder und scheinen gleich diesen von mächtigeren Stämmen

———— on

97) Veigl. oben p. 36 und 86.

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 117

an die äussersten Grenzen des Continents gedrängt, aber sie müssen
doch noch immer als nahe Verwandte der nordamerikanischen Indianer
angesehen werden, was von den Æskimos eben nicht gilt. Ob sie
aber ala Reste einer früher weiter verbreiteten Rasse oder nur als
Reste eines immer auf diese und ähnliche unwirtliche Nachbargebiete
beschränkten Stammes vorstellen, lässt sich vorläufig nicht entscheiden

Von den Polynesiern, Melanesicrn, Australiern, sowie den Mulayen
und den übrigen Asiaten unterscheiden sie sich auffallend. Diese
Tatsache, auf einem direkt am californischen Meeresstrome und
den polynesischen Inseln am nächsten gelegenen Gebiete konstatiert,
entzieht, sofern man an die Konstanz anthropologischer Charaktere
glaubt, den Theorien vom asiatischen, malayischen oder polunestschen
Ursprunge der vorkolumbischen Einwohnerschaft Amerika’s (STEPHEN
Powens, Picxerinc, Moncax, Pescuer, Crozer, Duvmone-Laxa, O. Mason
u. A.) die somatologische Begriindung; hingegen wird dadurch die An-
nahme einer besonderen umerikanischen Urrasse und des hohen Alters
der amerikanichen Stämme (Lacérève, Brintos, Tu. Wır.sos, Ev. SELER
etc.) bekräftigt, wenn auch eine Nachbesiedlung von verschiedenen
Seiten noch zugelassen werden kann

So soll sich die amerikanische Primaerrassen- Gruppe nach
A. H. Keane ®®) aus einer aus Europa stammenden, dolichocephalen,
palueolithischen und einer später aus Asien binzugekommenen brachy-
cepbalen Rasse selbständig weiter ausgebildet haben.

Wenn man jedoch den im letzten Berichte des Bureau of Ame-
rican Ethnology enthal'enen, äusserst interessanten Bericht von W.
H. Hormrs über die Tópferei der nordamerikanischen Oststaaten °°)
durchsieht und die zahlreichen Abbildungen auch nur flüchtig
betrachtet, wird man sich schwer «dazu entschliessen, zwischen der
hier abgebildeten Keramik und der nevlithischen Keramik Europa’s
also auch in einer verhältuismässig viel späteren Zeit, gewisse Be-
ziehungen zu leugnen; denn es ergeben sich da sowohl in Form als
in der Verzierung der Gefässe zahlreiche Parallelen, welche nicht gut
durch einfachen Zufall oder die Parallelentwicklung einer angeborenen
Geschmacksrichtung des Naturmenschen erklärt werden können.

Sehen wir von dieser archaeologischen lrage ab und bleiben wir
nur auf unserem somatologischen Gesichtspunkte, so erscheint es bei

9) Man past present 1899. ref. Buscıau’s Centralbl. f. Anthrop. V. 1900, p. 86.

9) Aboriginal Pottery of the Eastern United States. — Twentieth Annual
Report of the Bureau of Amer. Ethnology to the Secr. of the Smithsonian
Institution 1898—-99, By J. W. PowELE, Director. Washington 1903.

118 n II. H. Matiegka:

dem jetzigen Stande unserer Kenntnisse am natůrlichsten den ameri-
kanischen Rassen eine solche Stellung einzuräumen, wie dies Srnarz
DEN Haaa'?) in seinem auf Grund der Kzaarscu’schen Arbeiten
unternommenen Einteilungsversuche getan hat.

Entgegen den älteren Klassifikationsversuchen, die eben daran
gescheitert sind, dass die hiezu verwendeten, als sozusagen absolut un-
veränderlich angenommenen Charaktere bei den einzelnen Rassen in
verschiedenen Richtungen Abweichungen darbieten und dass es
unmöglich erscheint festzustellen, welchem der Charaktere der Vorrang
gebührt, ist es bei einem wirklich natürlichen Einteilungsversuche
der Rassen nötig, auf die Veränderungen Rücksicht zu uehmen,
welchen die Charaktere im Laufe der Zeiten unter verschiedenen
Umständen unterworfen waren oder sein konnten. Das Ziel eines
solchen Klassifikationsversuches darf auch nicht die einfache Neben-
einanderstellung einiger Urressen sein, sondern die Feststellung ihrer
wechselseitigen Verwandschaftsverhältnisse, wenn man nicht etwa
einen polygenistischen Standpunkt einnimmt, der ja doch bei dem
jetzigen Stande der Descendenzlehre des Menschen weniger berechtigt
erscheint. Die Erkenntnis, dass die jetzigen Volksstämme sich auf
einer verschiedenen Stufe physischer Entwicklung befinden, so dass
einige nur Reste älterer (profomorpher) Rassen, andere aber jüngere,
sekundär entstandene Rassen, andere endlich nur aus Mischung
entstandene (metamorphe) Stämme vorstellen, bringt viel Klarheit in
unsere Klassifikationsversuche.

Was nun die Ureinwohner Amerika’s betrifft, so ist die Annahme
des Prof. Strarz pen Haao sicherlich sehr sympathisch, nämlich dass
dieselben einen isoliert weitergebildeten Teil des noch gemeinsamen
xantho-leukodermalen Stammes nach Abtrennung der melanodermen
Rasse vorstellen. Spätere, wenn auch nur mässige Zuflüsse fremder
Elemente von anderen weiterdifferenzierten Rassen sind hiemit nicht
ausgeschlossen.

Es ist demnach möglich, entweder durch Zuflüsse neuer Elemente
oder aber durch die Weiterentwicklung einzelner Stämme einer amerika-
nischen Urrasse in verschiedenen Richtungen die Mehrheit der ameri-
kanischen Russen auch in somatologischer Hinsicht zu erklären;
eine solche Mehrheit der lassen wurde ja von vielen Kennern

100) C. H. Srearz pen Haaa: Das Problem der Rasseneinteilung der
Menschheit. Arch. f. Anthrop. Neue Folge Bd, I. 1904 p 189. — H. Kzaarscu:
Entstehung u. Entwickelung des Menschengeschlechts. (H. Kraemers Weltall
u Menschheit II. Bd.) |

Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa. 119

(Rerzıus, R. Vircaow, A. »'OrmGxy, Amecuixo, TOPINARD, OUATREFAGES
& Hamr, Kozcwaxn u. A.) auch für Amerika — neben Anerkennung
gewisser einheitlicher Grundcharaktere — demonstriert, selbst wenn
die Zskımo von den eigentlichen Amerikanern ausgeschieden wurden.

Für die Annahm® einer Mehrheit der amerikanischen Rassen
bieten die S. Barbara Inseln selbst einen guten Beleg, indem sie
bedeutende und zwar lokal gesonderte Abweichungen der Schädelform
ihrer Bevölkerung aufweisen.

Nachträgliche Bemerkungen.

Es sei mir noch gestattet, zu den im Verlaufe der Abhandlung
über einzelne Charaktere gemachten Bemerkungen noch nachträglich
einige Verweise beizufügen:

Ad p. 56: Gegen die oben augeführte Ansicht J. Ranke’s, dass
die Deformution amerikanischer Schädel ein nicht beabsichtigtes Re-
sultat der Fürsorge um den Säugling sei, womit schon Vincuow S. Z.
sich nicht einverstanden erklärt hat, spricht sich neuerdings auch
U. G. Vnam (Crani di Calchagui, Atti della Soc. Rom. di Antr. Vol.
X. Fase. I., II., III. Roma 1904) aus, ohne das Vorkommen zufälliger
Deformationen zu läugnen, indem er auf die bei anderen Völker-
schaften vorkommende ubsichtliche Deformation, sowie auf die be-
kannten Verbote der Spanier hinweist, welche ein absichtliches Vor-
gehen voraussetzen lassen. Wenn nun auch die Deformationsfrage vor-
läufig noch diskutierbar bleibt, so war es ja doch an der Zeit, gegen
die Sucht, jeden verdrückten Schädel aus Amerika als absichtlich de-
formiert anzusehen, energisch aufzutreten.

Ad p. 62-63: Was die Vermehrung der Wirbel bei inferioren
Rassen anbelangt, so weist auch von den 10 im anatomischen Museum
der Berliner Universität aufbewahrten, aussereuropäischen Skeletten
eines (männliche Mumie aus Peru) 6 Lendenwirbel, weiters drei
(1 Baschkire, 1 Botokude, 1 Botokudin) 6 Kreuzwirbel, eines hievon
überdies 2 Grübchen am 1. Lendenwirbel (für überzählige Rippen?)
auf. Desgleichen besitzen drei (1 Australier, 1 Chinese, 1 Neger) von
den in der Göttinger Uhniversitätssammlung vorhandenen zehn exo-
tischen Skeletten 6 Kreuzwirbel. (Die anthropol. Saınmlungen Deutsch-
lauds. Braunschweig 1880, 1881. Bd. II. Göttingen p. 86, V. Berlin
I. Th. p. 6.)

120 IL H. Matiegka:

Ad p. 64: P. Rrneucxe konstatierte an 4 Rassenskeletten aus
Afrika stets eine Bifurcation des Processus spinosus des II. bis V.
und zweimal eine Bifurcation des VI. Halswirbels. (Arch. f. Anth.
XXV. p. 221).

Ad p. 65: Eine selbstständige Weiterentwicklung des Bogens am
4. oder 5. Lendenwirbel beobachtete Dissk (Skelettlehre in BanDE-
LEBEx’S Handb. d. Anat. I. Bd. 1. Abt. p. 82) in 3 Fällen. Derselbe
verweist auf Rein, welcher über ähnliche Fälle, wie sie ja auch in
anderen anatomischen Sammlungen (z. B. Prag) aufbewahrt werden,
berichtete. Es frägt sich nur, ob diese Varietät bei fremden Rassen
häufiger vorkommt.

Ad p. 68: Wie aus oben angeführten Zahlen ersichtlich ist,
entfernen sich die Oceanier bezüglich der Krůmmung der Lenden-
wirbelsäule bedeutender von den Europäern als die Negar. P. Reisecke
(I. c. 221) hat seine 4 Rassenskelette aus Afrika sogar insgesaint
eurtorachisch befunden (Index des Jaunde 89:4, Mschambaa 95°2,
Mpare 96:1, Massai 975, durchschnittlich 943). Übrigens weist
Kzaarson („Entstehung und Entwicklung des Menschengeschlechts®
in Kräuer’s Menschheit und Weltall II. p. 324) darauf hin, dass nicht
nur die Krümmung der Wirbelsäule, sondern auch die Grössenverhält-
nisse der einzelnen Wirbel bei den Australiern charakteristisch sind,
indem diese bei letzteren im Vergleiche zu den Europäern in allen
Dimensionen verhältnismässig zurückbleiben. Die Amerikaner kommen
jedoch nach den von mir untersuchten S. Rosaskeletten und im Ver-
gleiche zu den von Turner (The Journ. of Anat. and Phys. XX. p.
536) angeführlen Zahlen zu schliessen den Europäern näher als andere
Rassen.

Ad p. 72: Auch Rexecke (I. c. 223) fand an seinen Rassen-
skeletten aus Afrika sehr niedrige Sacralindices, nämlich bei den
4 Männern: 843, 88:6, 95°2 und 101-1, durchschnittlich 92:3, bei dem
Massaiweib 1010.

Ad p. 73-74: Ein aus mchreren selbststůndigen Knochenstücken
bestehendes Brustbein beobachtete P. Reinecks an einem allerdings
jugendlichen Manne vom Stamme der Mschambaa, während an einem
jugendlichen Massai die Entstehung des Knochens aus den einzelnen
Knochenpaaren sich noch gut verfolgen lässt und an einem weiblichen
Skelette desselben Stammes die Trennungslinie zwischen dem 1. und
2. Ossifikationspaare erhalten erscheint. (Arch. f. Anthr. XXV. 1898.
p. 192, 199, 202.)

Schädel und Skelette von Santa Rosa. 191

Ad p. 77—78: Der Claviculohumeral- Index der Neger ist nach
Bnoca und Pasteau etwas grösser als der der Europäer. P. REiNECKE
(I. c. 225) fand jedoch an seinen Skeletten aus Afrika kleinere Indices,
nämlich bei Männern 39:6, 43°0, 446 und 48:1, durchschnittlich 43-82,
bei einem Massaiweibe 423.

Ad p. 78: Eine umfassende Zusammenstellung der Ansichten
über die Ursachen der Torsio humers, sowie der bei der Untersuchung
von Rassenskeletten erlangten Resultate hat Firancoıs LAmrERT in
Zürich unter R. Marrın’s Leitung geliefert (Mr Laurent: Beitr. zur
Theorie der Torsion des Humerus. Inaug. Diss. Lausanne 1904), auf
die ich hiemit verweise. Erwähnt sei nur LaMrEnTs Ergebnis, dass
der Torsionswinkel von den primitiven Völkern fortschreitend zu den
kulturell hochstehenden zunimmt. Von den fünf grossen geographischeu
Gruppen recenter Völker stehen die Europäer mit 163'3° obenan,
dann folgen die Amerikaner (1494), die Asiaten (149-1), die Afri-
kaner (145-1) und endlich die Oceanier (1412). Diese Reibenfolge
stimmt mit den oben angeführten Angaben Brooa’s. und W. MarrHEw'8
‚überein. |

INHALT!.

Seite

Binletung +#:..4.2.% à 2. wa Dia wa ee aire à l

A- Scháděl 2 Ga E bo dt c ší die OR ct A HS. -6 m 9

1. Beschreibung der einzelnen Schädel <. d

2. Ergebnis der Schůdeluntersuchung . © .:. . > 222 . . . . . . .. 18

Cranioskopischer Befund . . . . . . .. . . . . . . . . . .. 18

Weitere descriptive Charaktere der Schädel . . . . . . . .. 20

Craniometrischer Befund . . . 2 . . . -+ + . . . . . . .. 26
Ethnographische Bemerkungen (Schädeldeformation, Rotfärbung

ELO ea Aa re he Dr Kenn a Be ee 55

B.: Skelotto: 3-3 2. z ae en Tr 60

T Wirbelsäule. 2, 5. 2.30. 2.8 re a de re ee Er ŽE ou 62

Vertebrae cervicales . . : < 2 . . . . . . . . . . . . .. 63

Vertebr. dorsal. et lumb. . . .. . . . . . . .. RTE LT 64

OB BACTUM. NE os de den ee fy dotaz 08 ane . 70

2. Brustbein und Rippen. . ..... ................. 72

LODNÍ -53 ea. 22 ee ne re Av 72

Costa. re dy kone be ra Bir okne de ok MÁ

B. Schullergüriel s 2.5.2. 2-20 u: na. 6 a ea dm à UNS 8 € . 15

DCADULR -s u. 2 ar ee ee Aa 80167 A . . 1

GJAVICUIR- u u. ee te TRE SNS en -85 ne

4. Oberextremilůt ae De es ee eh né ee een 78

Homerus: cb waere EE SES ue 78

Radius: era tec ty AU Ul don ání P

Un R M Der Der O ieé. . . . 8

Handakelett: + 2.2... Gb EU E54 Bar .. 82

DS BOL ER 03, SE RO DS RL et al LOS DA erde 83

Os innominatum . . . . © < < + + + . . . . . . d'une 3

Becken im ganzen . . . 220 2 ..,......... .. 88

6. Unterextremität 2 97
POUR: 23, ea edn Pět ek: en re a. 97

Pate u... 2 de ec SRE 100

Ibis 202 4 u ee re De ren 102

Pibula rs warm: ee Beta 104

Fussskelett . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. 104

7. Proportionen der Gliedmassen und Körpergrösse . . -< << + ++ ++. 106
SOhlás8 334-2 zlá 058 D DE ee | ták chodech de de 111
Nachträgliche Bemerkungen . . . >: ................ 119

Tabelle I. Masse und Indices der Hiruschädel.
Tabelle II. Masse und Indices der Gesichtsschädel.
Tabelle III. Masse und Indices der langen Knochen.

..

.
NN
.
. +
x
2 -
* -
à
+
-
.
a
.
i à = 3
s «
čá .
‚
- jn, ET
: +
A I
s
.
a
.
* “
..
.. í
hd -
+ .
.
,
+
hi .
a
.
z «
.
. .
hd
> .

e*

II.

Über die Verhältnisse zwischen dem Liehtbrechungs-
exponent und der Dichte bei einigen Mineralien.

Von Prof. Dr. Heinrich Barvíř ia Prag.

Vorgelegt in der Sitzung den 8. Januar 1904.

Schon längst hat man bei manchen Substanzen bemerkt, dass
zwischen der Grösse des Lichtbrechungeexponenten und jener der
Dichte Beziehungen bestehen. Für die Gase und Flüssigkeiten wurden
auch einige Formeln angegeben, welche diese Beziehungen mehr
oder weniger scharf ausdrücken, für feste Körper jedočh kam man
in dieser Hinsicht zu keinem wünschenswerten Resultate. Denn ver-
gleicht man hier jene beiden Grössen z. B. nach der Formel von

2
n° — 1 : n— 1
NEwTox-LAPLACE zo oder nach jener von Beer s ní oder

; n — 1 : ;
nach einer neueren Formel FI so kann man meistens keine
befriedigende Regelmässigkeit erkennen.

Ich versuchte daher für chemisch verwandte Mineralien eine

allgemeinere Formel aufzustellen und entwarf die Formel £ 7 =

Durch weitere Rechnungen fand ich, dass einzelne chemisch ver-
wandte Mineralien einander fast gleiche resp. sehr nahe stehende
Werte für diesen Ausdruck lieferten, oder mit anderen Worten,
dass bei ihnen, soweit man nach den bisher für d und » publicierten
Daten entnehmen kann, wenigstens nahezu

h - x :
F = Const. 1)

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wıss. II. Classe.

[X

2 III. H. Barvíř:

Betrachtet man eine solche Constante als Tangente eines
Winkels c, so bekommt man den Ausdruck

=- = liga 2)

oder eine analytische Gleichung für eiue gerade Linie in einer
Ebene mit d und » als rechtwinkeligen Coordinaten, r als Anfangs-
punkt an der »- Coordinate. Man kann danu die entsprechende
Linie Jeicht graphisch construieren, » bedeutet freilich den Licht-
brechungsexponent, d die Dichte der betrachteten Substanzen. Zu
einer graphischen Darstellung wählt man am bequemsten ein mit
einem Netz gleicher Quadrate bedrucktes Papier, etwa das sogen.
Millimeter-Papier, an dessen oberem Rande eine Linie zum Auftragen
der Werte von » und z, der bei der linken Hand liegende Rand
zum Auftragen von d benützt wird. Beim Abmessen der Längen
sowohl für » und d als auch für x wählt man selbstverstándlich
gleich grosse Einheiten und den Anfang macht man für alle jene
Grössen mit 0 entweder in der oberen linken Ecke des Blattes
oder lieber etwas weiter nach rechts, um auch negative Werte
von x veranschaulichen zu können. Dann erscheint o als der von
der resultierenden Geraden mit der Dichten-Coordinate eingeschlos-
sene Winkel.

Zur Bestimmung der Lage einer solchen geraden Linie ist
also die Kenntnis der zu einander gehörigen Grössen », d, x undo
notwendig. Aus der Formel 2) folgt

x=n—dtg 6 3).

Geben zwei Substanzen, deren Brechungsexponenten N und n,
und die Dichten mit D und d bezeichnet werden mögen, gleiche
— £ N— r B

resp. Do gehóren sie

n
d
in eine gerade Reihe. Dann ist tg 6 = —— = ==, und es

Ouotienten für die Ausdrücke

folgt daraus zur Bestimmung der Reihe

Dn — dN
I DR 9
N— n

= a

Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 3

Aus der Formel 4) ist ersichtlich, dass x auch negative Werte
liefern kann. Bei der analytischen Auffassung der Formel 2) lässt
sich leicht auch die Lage des Durchschnittspunktes zweier solchen
geraden Reihen (mit x, tgo und x‘, go‘) berechnen, indem für die
Dichten-Coordinate dieses Punktes resultiert

X — x 3
u tgo’ — tgo 5)

ferner für seinen Lichtbrechungsexponent

„dg x —1gox _ : Z : ;
— y cie = dig6+x=digs"+x 7).

Andere Relationen sind ferner
x _ n—digo

x — n—dtgc'!
o n—a
go n—x'

In den nachfolgenden Zeilen versuche ich Verháltnisse zwi-
schen » und d für einige Mineralien anzugeben, soweit es mir
möglich war, dieselben aus den bekannten Daten zu berechnen. Die
meisten Zahlen für » sind der Publication Tableaux des minéraux
des roches par A. Micuez Lévy et A. Lacroix, Paris 1889 entnom-
men, und wo die Bestimmung von diesen Autoren selbst ausgeführt
wurde, habe ich es mit dem kurzen Zeichen MLLx angemerkt.
Weil mehrere Daten für » auch von Des Croizeaux bestimmt
wurden, wählte ich auch da eine kurze Bezeichnung des Autors u.
zw. Dr. Als Lichtbrechungsexponent meine ich jenen für gelbes
Licht u. zwar für isotrope Substanzen ihr eigenes », für optisch
einaxige n = = u für optisch zweiaxige n— Ko ur : 7

Schwieriger war es die jedesmal zu dem Brechungsexponenten
passende Dichte anzugeben. Da wählte ich entweder die für reinere
Substanz geltenden Zahlen, oder jene, welche für die Localität des
untersuchten Minerals bekannt sind, oder auch einen Mittelwert
aus publicierten Daten, doch musste ich mitunter auch einen brei-
teren Raum dort belassen, wo eine bessere Entscheidung mir nicht
möglich gewesen. Deswegen unterliess ich auch die Umrechnung
von # auf luftleeren Raum, weil dadurch bei der Qualität der für
die Dichte anzuwendenden Daten nichts gewonnen sein würde.

1*

4 II. H. Barvíř:

Aber doch war es möglich schon aus einem solchen Material
einige Schlüsse zu ziehen, obwohl zugleich die angewandten Formeln
schon für kleine Schwankungen der Daten ziemlich empfindlich
erscheinen. Die Brechbarkeit des Lichtes wächst jedoch langsamer
als die Dichte, solauge ég e< 1, und zwar desto langsamer, je ig o
kleiner wird.

I. Garbonate.

Calcit, CaCO,, n = 1'601 Dirscnziner, d = 272,

Aragonit „ 16325 RupBERG 294,
Magnesit MgCO, 1650 MauLann ca.305 (30..31),
Cerussit PbCO, 1'986 | ScHRAUF ca. 65.

Vergleicht man die genannten Carbonate nach der Formel
F, so ergeben sich folgende Quotienten: beim Caleit 0221,
Aragonit 0'215, Magnesit 0'216, Cerussit 0'152. Vergleichen wir
D — r

d
wir, dass die drei zuerst genannten eine gerade Reihe bilden. Für

die Reihe Calcit-Aragonit ist © — 12115, a = 8° y, 7°

a
= p würde bei Anwendung der oben angenommenen

Dichten für Calcit 0'143, Aragonit 0'143, Magnosit 0'144, Cerussit
PT für Calcit 272,
tg G

Aragonit 2:94, Maguesit 3:07, Cerussit 5'42, also für die drei ersten
Carbonate richtige Werte, für Cerussit jedoch ein um UL klei-
neres d. Cerussit müsste zu seiner wahren Dichte in dieser Reihe
den Exponent 2-142 besitzen. Es ist evident, dass die Reihe sich
vom Magnesit gegen den Cerussit hin abbiegt, oder eher, wie hier
aus weiteren Betrachtungen erfolgt, Cerussit gehört einer anderen
nahen, sei es parallelen oder convergenten Reihe an. Für den Fall,
dass die letztere mit der Reihe Caleit-Magnesit parallel wäre, würde
sie für die hier beim Cerussit angenommenen Daten x — 10552
aufweisen. Die Richtung Calcit-Cerussit selbst würde r = 1'324,
o=5" 4% haben. Dass die Carbonate mehrere Reihen bilden,

dieselben Minerale nach der Formel — tg G, so finden

0'119 ergeben, oder als Dichten nach d =

Die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 3

verraten auch die Werte für entsprechende wässerige Verbindungen,
wie für Trona und Malachit.

Sehr interessant ist die Erscheinung, dass die rhombische Mo-
difikation von CaCO, doch in der Reihe rhomboedrischer Carbonate
verbleibt. Man könnte demgemäss wohl mit ziemlicher Annäherung,
vielleicht sogar recht genau die Lichtbrechungsexponenten für
Witherit und Strontianit, beinahe auch jenen für Siderit vermittelst
der für die Reihe Calcit-Aragonit-Magnesit geltenden Formel be-
rechnen, und es würde sich ergeben:

für Witherit, BaCO,, zu d ca 428 n 182,
„ Strontianit, SrCO, 3:70 174,
„ Siderit 3:85 17..18(176?).

Eine ähnliche Richtung wie die Reihe der hier genannten Car-

bonate besitzten auch die Reihen der Oxyde RO, und beiderlei sind
nicht zu weit von einander entfernt. Falls also die Oxyde in den
Carbonaten als solche enthalten sein wůrden — wie sie z. B. durch
Glůhen auch unter Luftabschluss erhalten werden, und wenn sie in
denselben wenigstens angenähert solche Eigenschaften beibehalten,
welche sie im freien krystallisierten Zustande zeigen, dann würde
freilich auch CO, als eine recht dichte Substanz erscheinen, wie aus
dem Vergleiche erfolgt:

Calcit besitzt ein n, welches jenem des krystallisierten CaO
nach meinem Vergleichen ziemlich nahe kommt. Auch die Dichte
und das Lichtbrechungsvermögen beim Magnesit und beim Periklas
sind von einander nicht allzu entfernt (Periklas d = 367, » = 166),
die Härte des Periklases gehört dem 6. Grade, jene des Magne-
sits =4..4'/,. Die Härte von PbO =, jene des Cerussits =3..3'5

Ii. Wasserfreie Sulphate.

Anhydrit CaSO, » 1:587 Miiuen da" 297 #—L 0198,
Coelestin SrSO, 1624 MLIx 3:96 0:158,
Baryt BaSO, 1'640 Heusser 4:49 0'143,
Anglesit PbSO, 1'884 Anzeunı (Phenixville) 6°35 (6°2..6°4) 0139,

künstl. K,S0, 8 1494 Dx 2-66 0:186.

6 III. H. Barvit:

Anhydrit, Coelestin und Baryt ergeben eine gerade Reihe,
deren x = 1'483, 6 — 2° 0, -= = p beträgt für
Anhydrit 0'035, Coelestin 0036, Baryt 0'035. Für die Gerade Baryt-
Anglesit würde x — 0'105 und © = 7° 28° sein. Eine mittlere Richtung
würde etwa die Linie Coelestin-Anglesit mit x — 1'193 und 0o=6?13'
ergeben, von der Anhydrit am meisten abweicht, jedoch K,SO, nahe

zu derselben liegt, HT beträgt für Anhydrit 0133, Coelestin

0109, Baryt 0'100, Anglesit 0'109, K,SO, 0'113. Eher kann man
jedoch bei den genannten Sulphaten drei Reihen voraussetzen, obwohl
es nach den bisherigen wenigen Daten nicht bestimmt werden kann,
ob dieselben zu einander parallel oder irgend couvergent verlaufen:

1. die Reihe Anhydrit-Coelestin-Baryt als Reihe der Sulphate
alkalischer Erden,

2. die Reihe der Sulphate der sogen. schweren Metalle, deren z,
falls sie zu der vorigen parallel geht, — 1'664,

3. Die Reihe für die Sulphate der Alkalien, deren x unter der
Voraussetzung ihres Parallelismus mit der zuerst genannten Reilıe
kleiner als 1'483 wäre. Vom Thenardit (Na,SO,) nehme ich nicht an,
dass seine Lichtbrechung (nach Dx A, — 1'470) niedriger als jene von
K,SO, ist, einesteils wegen seiner grösseren Dichte (2-69), anderen-
teils auch deswegen, weil Sexanwonr für die Aphlthalose (K,Na),S.O,
n — 1'496 bestimmt hat.

Die mittlere Sulphatenreihe würde eine ähnliche Richtung zeigen
wie jene der Oxyde, auch wäre sie von derselben nicht weit entfernt.
Falls in den genannten Sulphaten Oxyde als solche enthalten sind
und wenigstens jenen ähnliche Eigenschaften, welche sie im freien
krystallisierten Zustande zeigen, beibehalten haben, könnte man die
Dichte, Brechbarkeit und Härte von SO, einigermassen darnach be-
urteilen, dass bei K,SO, sowohl d als auch » (den entsprechenden
Werten bei K,O ziemlich nahe steht, und die Härte — 3 erscheint.

III. Wasserhaltige Sulphate.

Epsomit MgSO, + Tag, n — 1450 Torsoe u. Curisriansen, d — 1'685
Melanterit FeSO,+7aq, 8 1:470 Dx 1:89
Goslarit ZnSo, + Tag, 1173 Torsor u. Curistiansen, ca.20

Die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 7

Gyps CaSO, + 2aq, 1'525 Lang 2-32
Chalkanthit CuSO, + 5aq, 1'532 PAPE 228
Coquimbit Fe,(SO,), + 9ag, 1549 AnzRunr 1'554 Lixck 21

Im Allgemeinen fallen die eben genannten wa3serhaltigen Sul-
phate fast zwischen die Reihe der früher erwähnten wasserfreien und
den Punkt des Eises, auch nur wenig entfernt von der Linie Anhydrit-
Eis. Gyps liegt ausserhalb der Linie Anhydrit-Baryt, und zwar ein
wenig in der Richtung gegen jene Linie entfernt, welche durch den
Eispunkt parallel zu jener gezogen würde. Die ersten drei Sulphate,
welche je 7 Mol. Wasser enthalten, bilden deutlich eine gerade Reihe
mit & — 4911, <= 1'327. Die Linie Epsomit-Gyps würde o = 6°44°
haben, Gyps gehört deutlich einer anderen Reihe. Chalkanthit zeigt
eine wenig niedrigere Dichte als Gyps, aber ein höheres Brechungs-
vermögen, obwohl er 5 Mol. Wasser gegen 2 beim Gyps enthält: da
kommt deutlich das verhältnismässig grössere Brechungsvermögen von
CuO oder Cu zur Geltung. Coquimbit weist im Vergleich zu Melan-
terit eine grössere Dichte und ein grósseres n, einesteils weil er
percentuell bedeutend weniger Wasser enthält, ferner auch weil hier

Fe, austatt Fe enthalten ist; demgemäss gehört er auch einer anderen
Reihe an.

IV. Nitrate.
Chile-Salpeter NaNO, n 1'504 SCHRAUF d 2256 Schröder
Kali- „ KNO, 1'449 e 2-086 5
Kůnstliche Nitrate:
SrN,O, 1567 Fook 2962 „
BaN,O, 1571 Topsoe 323 :
AgNO, 1'756 BREWSTER 4328 à
PbN,O, 1782 Torsoe u. CHRISTIANSEN 4509 8

Bei genauerer Vergleichung scheint hervozugehen, dass die ge-
nannten Nitrate eigentlich drei nahe an einander gelegene Reihen
bilden, nämlich eine der Alkalien-Nitrate mit kleinstem x, eine andere
der Nitrate alkalischer Erden mit einem etwas grösserem x, und eine
Reihe der Nitrate von schweren Metall-Oxyden, welche wohl ein noch
anderes x aufweist, doch kann eine weitere Gliederung aus Mangel
an genaueren Daten nicht durchgeführt werden. Die Reihe der Nitrate

8 NI. HM. Barvit :

alkalischer Erden würde nach den oben angenommenen Daten mit den
beiden anderen Reihen in je einem Punkte zusammentreffen. Die Reihe
KNO,—NaNO, zeigt o = 17956, x = 07741.

Die Linie KNO,—PbN,O, repraesentiert eine mittlere Richtung
mit o = 750", x = 1'162, wobei B bei KNO, 0'137, NaNO,
0'152, SrN,O, 0'137, BaN,O, 0'127, AgNO, 0137, PbN,O, 0'137 bo-
tragen würde. Auch diese Reihe erscheint, sowohl der Richtung als
auch der Lage naclı jener der Oxyde nahe gelegen. Gegenüber den
Sulphaten derselben Basen führt sie ein kleineres », kleineres d und
auch eine geringere Härte, ihr » und d sind zugleich kleiner als bei
den gehörigen Oxyden (Basen) KNO, und NaNO, steben iu Bezug
auf ihre Dichte nahe an KCI und NaCl.

V. Chloride.

Sylvin KCI » 1'490 Steran d 1'99

Steinsalz NaCl 1544 Laxcrey 2*14..2°2
Salmiak NH,CI 1'642 Gramichn 153
Kerargyrit AgCl 2061 Wernioke 555

Kalomel HCl, 0217 Sexarmont 6452

Sellait Mg, m 1.382 Senna alın. ann
Fluorit CaF, 1'434 Hrawarscn 3°18

Jodyrit Ag) 2182 Wernicke 565
Bromyrit AgBr 2203 5 D9

Die Chloride von K, Ag und Hy bilden eine ziemlich gerade
Reihe von mittlerer Richtung, von welcher ähnlich wie bei jener der
Nitrate die Na-Verbindung (NaCl) abweicht, Salmiak aber noch mebr
entfernt ist. Die Lage von Steinsalz deutet an, dass auch für die
Chloride mehr als eine gerade Reihe existiert. Die oberen Beispiele
würden eventuell drei Reihen ergeben, von denen wenigstens zwei
einander im Sylvin treffen würden: eine Reihe vun Chloriden der
sogen. schweren Metalle und eine von Chloriden der Alkali-Metalle.
Die Reihe Sylvin-Steinsalz würde unter Annahme der Dichte 2:17 für
das letztere o — 16°42’ haben, also eine ähnliche Richtung wie die
Reihe des K- und Na-Salpeters, die gleiche Richtung aber mit
o = 1756" für d—2'157, wobei dann 770846 resultieren würde.

Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 9

Die Linie Sylvin-Keargyrit würde x = 1'171, o = 991“ ergeben,
demgemäss wäre sie jener der Nitrate nahe gelegen, wobei PT
für Sylvin oder Kerrargyrit.0'160 beträgt, beim Kalomel für o 0‘154,
also für Gelb beinahe 0:16, beim NaCl 0174.. 0170.

Die Fluoridenreihe würde ein wenig kleineres, jene der Jodide
oder Bromide ein wenig grösseres x aufweisen. In Bezug auf die
eventuelle Fluoridenreihe scheinen die bisherigen Daten beim Sellait
für die reine Substanz MaF, kaum genug passend zu sein.

Dass die Chloride, Bromide und Jodide mehrere Reihen —
vielleicht einigermassen ähnlicher Art wie die Nitrate — bilden, folgt
auch aus den für die Dichte und die Brechungsexponenten ihrer
wässerigen Lösungen von A. Bren und P. Kreuers ermittelten Daten,
welche in PocGGExvoRFF 3 Annalen publiciert wurden: Bd 101 (1857)
pag. 135 —136, 95 (1855) pag. 119—120 u. Tab, III. Fig. 1 mit
Correct. Bd. 96 (1855) pag. 62—63, Bd. 99 (1856) pag. 444—445,
Bd. 103 pag. 67, besonders aber im Bd. 106 (1859) pag. 589—590,
wo d und n der entsprechenden Lösungen zugleich bestimmt wurden.
Vergleicht man die genannten Daten, so wird man finden, dass jene
wässerigen Lösungen nicht etwa gerade Reihen zwischen den wasser-
freien festen Salzen und dem Wasser selbst, sondern eigene Reihen
bilden, deren etwaige Fortsetzung die Punkte der festen Salze
nicht treffen würde. Die letzteren Reihen könnten freilich auch sonst
nicht bis zu den festen Salzen reichen, weil die Sättigung der
wässerigen Lösungen einzelner Salze eigene Grenzen aufweist. Sie alle
treffen einander in dem Punkte des Wassers und verlaufen von hier
aus in vielleicht schwach gekrümmten, etwa parabolischen Richtungen,
welche jedoch so wenig von geraden Linien abweichen, dass die Diffe-
renzen zwischen «den für gerade Reihen berechneten und den wirklich
beobachteten Werten nicht eine volle Einheit der zweiten Decimal-
stelle erreichen. So würden aus dreierlei Daten gerade Richtungen
resultieren, wenn zu den einzelnen » folgende berechnete d gebören
würden:

bei zu berechn. beob. Diff. d. Berech.
Cal, n — l'4154 d 14153 d 14125 + 00025

| 1.4845 17615 17570 + 000045
MgCI, 1:39:36 12104 12096 — 00008
ZnUJ, 14037 13122 1:3690 + 00032

CdCI, 1406 14186 U4164 00022

10 II. H. Barvíř:

bei zu berechn. beob. Diff. d. Berech.
ZnBr, 14446 1°7264 1:7190 + 0°0074
MgJ, 14594 1.6364 1°6333 + 00031
Znd, 14308 15589 1.5563 + 00026

Über die Lösungen von NaCl, NaBr, KJ und KBr publicierten
BEER und KREmERS folgende n, zu welchen ich für d interpolierte
Daten nach Pogg. Ann. Bd. 95 Tab. III. Fig. 1 setze, wobei die
Dichte des Wassers von 19:59 C als — 1 angenommen wird.

NaCl Lösung 177:100ag d 1'110 n, 13581
354: 1'200 1°3786

NaBr 406: , 1270 1-3792
: 824: |, 1486 14144
KJ 611: , 1368 13900
Be 1227: , 1631 14405
KBr 302: , 1187. 1'3626
| 605: , 1339 18859.

Falls diese Lösungen für je cin Salz mit Wasser gerade Reihen
bilden sollten, müsste das letztere folgende Lichtbrechung zeigen: für
NaCl n, 1'333, für NaBr 1'335, für KJ 1'334, für KBr 1'334. Die-
selben Autoren bekamen unter gleichen Bedingungen wie für die oben
genannten Lösungen », des Wassers bei 19:59 C — 1'332.

In den Bereich der Reihen wässeriger Chloriden-Lösungen fällt
z. B. auch die Flüssigkeit CC/,, für welche ich (an einem Mercr'schen
Präparat) bei 15°C d = 1'600, #2 = 14650 bestimmt habe.

VI. Sulphide.

Sphalerit ZuS, n 2369, Rausay d 406
Greenockit Cds, 2-69 MuzeR 49
Cinnabarit HgS, ca. 2-98, o 2'970 Dx 42

Pyrargyrit Ag,SbS,, n 3016, Fizeau d 585
Proustit Ag,AsS,, 2'989 ; 557.

Bei der geringen Anzahl untersuchter Minerale ist es schwer
von geraden Reihen zu sprechen. Die Linien, welche je zwei von den
genannten Sulphiden verbinden, zeigen verschiedene Richtungen, €

Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 11

ist nämlich für die Linie Sphalerit-Greenockit o = 1950‘, x = 0'905,
für jene Greenockit-Cinnabarit a — 5917, x = 2'233, für jene Spha-
lerit Cinnabnrit « — 8%37“, x = 17753. Von den eben genannten
Richtungen kommt der Richtung der Reihe der Oxyde zweiwertiger
Metalle das o der Reihe Greenockit-Cinnabarit am nächsten, das
zugehürige z ist freilich bedeutend grösser. Wenn man co und z
zugleich berücksichtigt, sind den für die genannten Oxyde geltenden
Daten am nächsten die Daten der Reihe Sphalerit-Cinnabarit, dem-
gemäss würde Greenockit, falls die zugehörigen Angaben richtig sind,
einer etwas entfernten Reihe angehören, denn in der Sphalerit-
Cinnabarit Reihe würde zu seiner Dichte 4:95 n — 250 sein oder zu
dem Exponenten 2°69 die Dichte ca. 62 betragen.

Die Reihe Sphalerit-Cinnabarit kann als eine einigermassen
mittlere Reihe der festen Sulphide gelten, und sofern man Zn zu
schweren Metallen rechnen würde, speciell als mittlere Reihe der
Sulphide von schweren Metallen. Denn sie weicht von der Reihe
Kalomel-Kerargyrit nur wenig ab, und ihre Gerade würde verlängert
eine äbnliche Lage zu der Position von P einnehmen wie die Gerade
Kalomel-Kerargyrit zu PCI. Noch ähnlicher verläuft die Richtung
AgNO,— PbN,O,. Es ist freilich nicht unmöglich, dass bei der che-
mischen Verwandtschaft von Zn und Cd auch Reihen der Richtung
Sphalerit-Greenockit da bestehen. Die Richtung Sphalerit-Cinnabarit
ist aber ganz besonders dadurch interessant, dass ungefähr in ihre
Fortsetzung auch die Lage von (rhombischem) Schwefel fällt (n des
rhombischen Schwefels — 2076 nach Sonraur, d 207, es betragen
nämlich nach P- die Quotienten für Sphalerit oder Cinna-
barit 0-1516, für S 0156.

Im Ganzen ist es wohl nicht unwahrscheinlich, dass auch andere,
wenigstens einfache Sulphide von zweiwertigen schweren Metallen
entweder in diese Reihe Sphalerit-Cinnabarit fallen, oder von der-
selben nicht allzuweit entfernt sein dürften. Für Galenit PbS (d 7:58
für Gal. von Příbram) würde dann » — ca. 29 resultieren, eventuell
ein um wenige Einheiten der ersten Decimalstelle verschiedener Wert.
Dabei könnte es interessant erscheinen, dass P. Drunr!) nach der an
einer polierten Fiäche von Galenit beobachteten Lichtrefflexion n — 2:96
berechnet hat, also einen dem hier berechneten einigermassen nahen
Wert, während er für die Refflexion an einer nicht polierten Spalt-

v) Aunalen der Physik und Chemie N. F. Bd. 36, 1889, pag. 552.

12 III. II. Barvir:

fläche desselben Minerals n — 4300 berechnet hat, ähnlich wie
Scneaur?) für die Refflexion des Lichtes an einer nicht polierten
Spaltfläche von Galenit » — 40638 nach der Brewster’schen Tangenten-
formel erhielt. Demgemáss ist es wohl nicht ausgeschlossen, dass auch
die Messung der Refflexionsdaten auf polierten Flächen undurch-
sichtiger Minerale, also auch der Metalle eine grössere Wichtigkeit
für die Beurteilung ihres Lichtbrechungsvermögens besitzt, als man
für den ersten Augenblick annehmen möchte. Sonst erhielt z. B.
Jamin für den Sphalerit nach der Brewster'schen Taugentenformel
n — 2371, also einen Wert, welcher jenem von Ramsay durch di-
recte Messung der Ablenkung des gebrochenen Strahles bestimmten
Werte sehr nahekommt. Für den Antimonit (Sb,S,) berechnete Drunr 3)
aus der Reflexion an der Spaltfäche co P co n = 5-17 für die Richtung
cund 4:49 für die Richtung à.

Pyrargyrit und Proustit gehören deutlich anderen Reihen an.
Sie haben ein verhältnismässig grösseres n.“) Die beide letzteren
Minerale verbindende Linie würde 6 — 5°30° haben, also eine ähnliche
Richtung wie die Linie Cd S— Hg S, jedoch mit einem etwas kleineren
x (= 2452).

Es scheint, dass wenigstens in einigen Sulphiden der sogen.
schweren Metalle sowohl diese Metalle selbst als auch der Schwefel
zu einem grossen Teile ihre ursprünglichen Eigenschaften, welche sie
im freien Zustande besitzen, beibehalten haben. In der zugehörigen
chemischen Verbindung erscheint zwar die Härte öfters einigermassen
grösser als der Durchschnitt von der Härte des entsprechenden
Metalls und des (rhombischen) Schwefels ergeben würde, aber soweit
die Unterschiede nicht auffallend gross sind, kaun man die Ursache
z. T. in einer kleinen Verdichtung der Substanz suchen, z. T.
auch in einer veränderten Gruppierung der Atome und Molekel, wie
jo auch die Legierungen der Metalle in den meisten Fällen eine
Jlätte zeigen, die jene der legierten Metalle übertrifft. Andererseits
kann aber bei den Sulphiden auch eine geringere Härte auftreten,
wie beim Argentit und Antimonit.

Im Gulenit beträgt das Molecularvolum 31:86, während die
Summe der Volume für Pb-+S33'70 ausmacht, es entsteht also

2) Sitzber. d. kais. Akad. der Wissensch. Wien 1865, Bd. 52, Abh. pag. 30.

S) Annalen der Physik u. 8. Bd. 34, 1888, pag. 489—531.

‘ Der Arsendampf besitzt nach Lr Roux eine grössere Lichtbrechung als
der Ouecksilberdampf (Annales de Chimie et de Physique. III. Ser. T. 61, Paris
1861, pag. 417, 418.).

Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 13

durch die chemische Verbindung von Pb und S eine nur geringe
Verdichtung. Das Volum von Pb (18-21) ist einigermassen grösser
als jenes von S (15'49), die Farbe des Galenits erinnert bedeutend
an jene des Bleies und der Glanz ist metallisch. Die Härte (2'/2..2"/4)
ist etwas grösser als die Härte des Metalls (Pb= 1',), jedoch steht
sie nahe der Härte des Schwefels (2..2'.). Nach J. L. C. Scurorver
van DER Koık ’) gibt Blei mit Schwefel auf einem Biscuittäfelchen
verrieben die Farbe des Galenits.

In dem Argentit (Ag,S) beträgt das Molecularvolum 33°96
während die Summe der Volume für 2Ag-+-S 3591, also wenig
mebr ausmacht. Auch hier ist das Silber-Volum (20:42) etwas grösser
als das Volum des Schwefels, die Farbe des Minerals erinnert nicht
wenig an die Farbe des schwarzen Silberpulvers, der Glanz ist wie-
derum metallisch. Die Härte (2..2'/.) ist etwas geringer als jene des
Metalls (Ag—2":..3), jedoch wiederum analog der Härte des
rhombischen Schwefels.

Im Sphalerit wird das Volum des Zinks (9:19) von jenem des
Schwefels an Giósse übertroffen, die Farbe des Minerals ia reinem
Zustande ist gelblich, der Strich gelb, der Glauz Diamant- und
Fettglanz, machte Blende phosphoresciert beim Kratzen. Das Molec.
Vol. ist = 2400, folglich wenig kleiner als sie Sumine der Volume,
für Zn + S—2468 Härte 35..4 übertrifft jene des Zinks (2,
etwas auch jene des Schwefels.

Im Cinnabarit ist das Mol. Vol. (28:72) entweder gleich der
Summe der Volume für Hg (im festen Zustande 13:19, im flüssigen 1474)
und 5 (15°49) = 28:68 resp. 30:23, oder es findet eine geringe Verdichtung
statt. Auch hier ist das Volum des S grösser als jenes vom Metall,
obwohl nur mit einer kleinen Differenz, und der Glanz ist kein
Metallglanz. Die Farbe erinnert an die Farben ven IIgO, Hg J,, sie
kann jedoch (in einem künstlichen Niederschlag) auch schwarz sein.
Die Härte ist wieder gleich jener des rhombischen Schwefels.

Im Greenockit sind die Verhältnisse der Volumina analog jeuen
im Cinnabarit, der Glanz ist wiederum nicht metallisch, die Farbe
gelb, der Strich gelb. Die Härte (3..3'/2), um etwas grösser als beim
Schwefel oder beim Cadmium (2%).

Im Pyrit trifft man eine starke Verdichtung an. Das Molecular-
volum des Pyrits (2402) ist bedeutend kleiner als die Summe der

*) Ceutralblatt für Mineralogie, Geol. und Palaeont., 1901. pag. 77.

14 HI. H. Barvif:

Volumina von Fe (711) und 2S (30-98), und auch die Härte ist
auffallend grösser als die durchschnittliche, ja sie übertrifft jene des
Eisens. Das Volum des Schwefels ist hier viel grösser als jenes des
Fe, und demgemäss ist auch die Farbe gelb. Pyrit, d. i. der in
demselben enthaltene Schwefel brennt leicht und beim Schlagen
riecht er nach SO,. Nach Scnnoener (1. c.) entsteht auch die Farbe
des ausgeriebenen Pyritstrichs, wenn man über den Strich des Eisens
Schwefel verreibt.

Die Verbindung FeS, in welcher der Schwefel weniger über-
wiegt, bat eine bronzeartige Farbe. Ähnlich ist auch der Pyrrhotin
(z. B. Fe, S,) bronzegelb, und zeigt bei einer bedeutend geringeren
Verdichtung auch eine geringere Härte (4°). — Eine dem Pyrit chemisch
analoge Verbindung ist bekanntlich Markasit, welcher eine ähnliche
Farbe und Härte zeigt, seine Dichte aber ist etwas niedriger als jene
des Pyrits, es findet also gegenüber dem Pyrit einigermassen eine
Verdüunung der Substanz statt, also irgend grössere Porositát, und in
der Tat verwittert Markasit leichter als der Pyrit.

In dem Chalkopyrit (Cu Fe.) überwiegt ebenfalls das Volum
des Schwefels über die Summe der Volume von Fe — Cu (14305),
die Farbe ist wiederum gelb. Molec. Vol. 43:74, Summe der partiellen
Volume 45'285. Härte = 4.

In dem Antimonit ist eine Verdichtung ersichtlich, denn das
Molec. Volum beträgt 73:56 gegenüber der Summe der Volume von
25b -+- 35 (82-29). Verhältnismässig ist jedoch diese Verdichtung nicht
allzu stark, und die Härte bleibt fast jener des Schwefels gleich (2),
während jene des Antimons =3..5": Wenn man nach Scnrorpen
(l. c. pag. 76.) den Strich des Antimons mit Schwefel verreibt, so
tritt eine Farbe auf, welche der des Antimonits sehr ähnlich ist.

Soweit nun bei der Verbindung eines Metalls mit dem
Schwefel keine grosse Veränderung der Volume stattfinden würde,
sollte man den Lichtbrechuogsexponenten der Sulphide, wenn nicht
genau, so doch mit einer ziemlichen Annäherung aus den Grav-
srox’schen Reiractionsaequivalenten®), welche er für die gehörigen
Metalle und für den Schwefel angibt, berechnen. Dadurch erhalte
ich folgende Daten für », welche ich zugleich teils mit den wirklich
beobachteten, teils mit den von mir nach den Bedingungen der
Sulphiden-Reihe berechneten Zahlen vergleiche:

6) Philosophical Magazine, London, 4. Serie, Vol. 39, 1870 pag. 232.

Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 15

fürCdS . . n nach GLapsro NE ber. 2'01, beob. 2-69

ZnS .. i 209 5 2'369

HgS . . 5 ? 2:26 : 2-98

CuFeS,. 2-27, Banvíň ber. ca. 24 (2:39)

PbS .. : 228 „ » n 29(289)
AgS.. : 239 , » n 28..2:9 (2:85)
(Fes, M ? 2-83)

(Sh,S, . n ? 232).

Es ergibt sich für CdS, ZnS und HgS ein nicht geringer Unterschied
zwischen den nach GLApsToNE gerechneten und den wirklich beobach-
teten Daten, die letzteren sind jedoch immer grösser als die ersteren.
Ein ähnliches Verhältnis erscheint zwischen jenen und den von mir
für die drei weiteren Sulphide nach den Bedingungen der Sulphiden-
Reihe berechneten Zahlen, welche Tatsache wohl auch wenigstens
für eine annähernde Richtigkeit meiner Resultate sprechen dürfte.

Wenn ferner wenigstens die genannten Metalle Pb, Ag, Zn, Hg,
Cd, Fe und Cu in ihren einfachen Sulphiden — wie auch der Schwefel
— ziemlich angenähert ihre Dichte und wohl auch ibre übrige
Beschaffenheit beibehalten, und wenn in die mittlere Reihe derselben
fast auch der (rhombische) Schwefel fällt, wenn nun diese Reihe
eine ähnliche Richtung wie die mittleren Reihen der Sulphate, Carbo-
nate und anderer Verbindungen aufweist, so drückt etwa diese Reihe
die gesetzmässige Beziehung zwischen » und d nicht nur für jene
Sulphide, sondern wenigstens mit einer beachtenswerten Annäherung
auch für die genannten Metalle allein, und man wird sich von der
Wahrheit kaum allzuweit entfernen, wenn man die Grösse der Licht-
brechung in jenen Metallen selbst nach den Bedingungen der geraden
Richtung Sphalerit-Cinnabarit (-Schwefel) berechnet. Die Reihe Schwefel-
Sphalerit enthält a — 8°23°. Der rhombische Schwefel selbst hat für
n und d beinahe gleiche Zahlen (2076, 2:07). Durch Rechnung erhalte
ich durch Vergleichen mit Schwefel nach der Formel

N—n=(D—d)igo
für Zn bei d— 705...n— 2809, also wenigstens circa 3

Fe 1:88 29531 3
Cu 8-84 3073 3
Ag 105 3317 3... 8":
Pb 11:36 3.444 3..4
Hg flůssig 13-59 3712 4

„ fest 15:19 4008 4.

16 IN. H. Barvíř:

Und sollte man nach denselben Bedingungen auch für einige
andere Metalle die Rechnung versuchen, so erfolgt

für Sr . bei der d 2:54 n circa 2‘1(4) also wenigst. ca 2
Ca. 158 2-00) 2
Mg. 1'743 2:0(3) 2.

Dementgegen besitzen wir über die Grösse der Lichtbrechung
der Metalle zumeist sehr abweichende Angaben. Es sollen hier die
Grössen der Lichtbrechungsexponenten für einige Metalle wiederge-
geben werden und zwar:

I. nach A. Kuxvr, welche durch Messung der Ablenkungswinkel
der Lichtstrahlen mit Hilfe von elektrolytisch auf platiniertem Glas
niedergeschlagenen dünnen Metallprismen für weisses Licht erhalten
wurden. Ann. der Physik und Chemie, N. I. Bd. 34, 1888, pag.
411, 478.

II. nach W. Vorer, nach den bei der Beobachtung der Lichtref-
flexion an den Metallen angenähert geschätzten Lichtbrechungsex-
ponenten. Ibidem Bd. 23, 1884, pag. 142.

III. von P. Drevs nach den Daten der Mectallrefflexion ge
rechnete Exponenten. Ibidem Bd. 39, pag. 537.

IV. Sauve Haucuroxs Coefficiente der Lichtbrechung = Tau-
genten des Hauptincidenzwinkels. Philosophical Transactions, London,
Vol. 153, 1864, pag. 123.

V. nach A. Soneaur analoge Lichtbrechungsindices = Tangenten
des Incidenzwinkels nach Bnewsren (Sitzungsher. der kais. Akad.
Wien, LIL Bd., 1865, Abh. pag. 21.).

VI. die Lichtbrechungsexponenten, welche ich selbst aus den
J. H. GLavstoxr’s Daten für die specifische Lichtbrechungsenergie
der Elemente und zwar nach der Formel » = Spec. refr. Energie .d
+ 1 berechnet habe. (irapsroxe erhielt seine Daten hauptsächlich
durch Messung der Lichtbrechung für verschiedene Solutionen ent-
sprechender Metall-Salze.

VI. Schliesslich sollen zum Vergleich die von mir nach den
Bedingungen der Reihe Schwefel-Sphalerit gerechneten Zahlen, nur
auf ganze Einheiten abgekürzt wiederholt werden

Die Verháltnisse zwischen dem Lichtbrechungexponent bei einigen Mineralien. 17

|
He | — | 1657 | 173 |63616 | 4664 |?2:37 | 4
Pb | — | 22 201 |26913| — | 236 |3.
Ag [0-27 |0-37..0:405)| o181 |4:8047 | 3376 | 252 13.34
Cu lo65| 042% | osaı | 30662 | 2932 | 262 | 3

Fe | 1-78 |2-25..2.35 "]2-26..2-41| 43039 | 3.866 | 263 | 3

Zn | — 1:35 212 144723 | 3254 | 210 | 3

CE = 1:13 en — | 204 | —

Ca | — = z = — Ira | 2
Sr | — — — — == 1:39 2

Mg | — = 037 = — | 151 | 2

Na | — — — == 1:20 ze

K. == = = = 118 | —

Au |0-58 . 0366. |38094 | — |»336 I
Pt | 1-64 | 2-05 142030 | — 3:84 če

: 1:58

si | — | 3736 .- = | a

Sn | — 115 148 |3-7627 | — |?219 | —

AI | — 1-85 14 |43721| — | 180 | —

Sb | — = 3.04 — |37539 [2235 | —

Die Differenzen in den hier zusammengestellten Zahlen sind im
Ganzen gross. An auffallendsten erscheint "< 1 in den ersten drei
Columnen für Ag, Cu, Au, Mg, welche Werte jedoch beim Vergleichen
der Brechbarkeit der entsprechenden Verbindungen sich als sehr
unwahrscheinlich herausstellen, “) und es besteht wohl irgend ein
gemeinsamer Grund, warum so kleine Resultate erhalten wurden —

7) 1:7 nach Cauour f. d. Reffl. Pogg. Ann. 74, pag. 6143.

S) Beer nach der Caucuv'schen Formel ber. 0-25, ibid., 92, 1854,
pag. 417. |

9) nach Beer no < 1.

10) nach BEER no 2°54, nv 1'47.

1) nach MiLLER mittelst Refflex. (Brewstar’s Tg.-Formel).

12) Vergleicht man die Verhältnisse zwischen d und » für den dampfförmigen
Phosphor nach Le Roux (Annales de Chimie T. 61, 1861, p. 416, 418) u. f. den flüssigen
sowie für den festen Phospor nach Grapsroxg, und dürfte man nach demselben
Verháltoisse einigermassen auch auf » von Hg schliessen, so würde n für
Hg = 3047 resp. etwa 3 resultieren.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges, d. Wiss. II. Classe, 2

18 III. H. Barvíř:

umsomehr, da bei IV. und V. verháltnismássig recht hohe Zahlen
stehen. Dementgegen findet man freilich dass, z. B. A. Kusoprt durch
Glůhen seiner Prismen Oxyde erhielt, fůr welche die von ihm be-
stimmten Brechungsexponenten den wahren ziemlich näher stehen
dürften (z. B. für Fe,O, 2-12, MLLx Tab. 1'9).

Die von mir berechneten Zahlen stehen für Hg, Ag, Cu und Zn
den SonRaur'schen Daten am nächsten, für Fe eher der nach Gran-
STONE gerechneten Zahl. Sonst wäre für meine Daten als ein weiterer
Beleg ihrer wenn auch annähernden Wahrscheinlichkeit noch hervor-
zuheben, dass sie eine Reihe bilden, welche von jener der zugehörigen
. Metalloxyde der Richtung nach nur wenig abweicht.

VII. Oxyde.
Quarz SiO, » 1'547 Runsera d 2655,
Tridymit „ 1'476 MarrarD 2:30(2'28..2°33)
Kassiterit SnO, 2'029 GRUBENMANN 69
Rutil TiO, 2712 Binwarn (2'759 MALLARD) 42
Anatas „ 2524 Mannann (2'487 Schraur) 38..395
Brookit „ 2637 WEryscHENk Tab. 408(39..41)

Periklas MgO 1:66 ML Lx Tab., 1:736 Weısscnenk Tab. 3:674 (.. 3:15)
künstl. CaO mikrosk. 1:59.. 1:60 Banviň abgeschätzt,
d 3:18 Fıruor, 3 251 BROGELMANN.

Korund ALO, 1'765 Dr | 3-95
Haematit Fe,0, 190 MLLx Tab. ca. 52
Senarmontit Sb,O, 2087 Dr (regul.) 52..53
Cuprit Cu,O 2705 WERNIcKE ca. 60

Eis H,O 13104 Meyer 0917

Wasser „133345 bei 15° C 0:999 b. 15°C.

Die Quarz mit Kassiterit verbindende Gerade würde 6 — 6° 29°,
x = 12455 ergeben und würde fast den Periklas treffen. Die Ver-
binduogslinie MgO-CaO würde nach den hier angenommenen Daten
G— 894, © — 1'139 zeigen, jene der Reihe Korund-Haematit c — 6° 10‘,
x — 13384. Mit Rücksicht darauf, dass n für Haematit bloss auf
2 Decimalstellen angegeben ist, und dass die Daten für MgO und
CaO bisjetzt nicht genauer bekannt sind, kann man wohl vorläufig
alle drei Reihen für einander parallel hetrachten und ihr © nach
der ersten Reihe — 6° 29’ annehmen. Dadurch würde man sich von

Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 19

den tatsáchlichen Verháltnissen kaum allzuweit entfernen. Weil aber
bei der Berechnung der Alkalimetalloxyde nach den Bedingungen
der Ouarz-Kassiterit-Reihe für Na,O ein höherer Brechungsexponent
erfolgen würde als für SiO,, was den tatsächlichen Verhältnissen
wenigstens für Silicate kaum entsprechen dürfte, könnte man sich
per analogiam noch eine parallele Reihe der Alkalimetalloxyde durch
der Punkt des Eises gelegt denken, und naturgemäss auch zwischen
die Reihe der Oxyde der Erdalkalimetalle und jene der Sesquioxyde
Korund-Haematit noch eine parallel verlaufende Reihe der schweren

Metall-Oxyde RO einsetzen, welche Reihen ebenfalls zur Berechnung
der Lichtbrechungsexponenten entsprechender Oxyde mit einer we-
nigstens vorläufig brauchbaren Annäherung dienen könnten. Man
könnte dann also folgende miteinander parallelle Reihen mit © — 6929“
in successiver Reihenfolge annehmen:

1. die Reihe des Eises und Alkalimetalloxyde R,O, x = 1'206,
IV
2. die Reihe der Oxyde Quarz-Kassiterit (RO,), x = 12455,

3. die mit der vorigen fast zusammenfallende Reihe der Erd-
alkalimetalloxyde, |

Il
4. die Reihe der sogen. schweren Metall-Oxyde RO mit x
etwa 1'292,

5. die Reihe der Sesquioxyde Korund-Haematit deren x — etwa
1'338 für © — 6° 10°. |

| Der reguläre Senarmontit entzieht sich etwas der Reihe Ko-
rund-Haematit und gehört vielleicht einer anderen Reihe mit einem
etwas grösseren x, welche Erscheinung auch dem Verhalten des
Pyrargyrits gegenüber den reinen Sulphiden analog sein würde.
In der Reihe Korund-Haematit würde ihm » = ca 1'94 zukommen.
Ein bedeutend grösseres Brechungsvermögen zeigt Cuprit, doch kann
man für dieses Mineral wenigstens soviel erwarten, dass es als
Oxydul des Doppelatoms eines schweren Metalls einer Reihe mit
hoch grösserem x angehören dürfte.

Berechnet man nunmehr nach den Bedingungen der oben ge-
nanuten fünf Reihen die Lichtbrechungsexponenten einiger Oxyde,
80 erhält, man

(Reihe 1.) für K,O hei d = 2.56 n 1'497, also eirca 150,
Na,0 2805 1524 152.

20 Ill. H. Barvíř:

(Reihe 3.) Fůr die Bedingungen der Reihe 2. wůrde erfolgen

MgO bei d = 3674 n = 1662

CaO 3'25 BROGELMANN 1'614, also wenigstens ca 16,
BaO 672 ; 1'895 19,
SrO 475 - 1'785 18,
BeO 3-03, Mittel, 1°589 16.

(Reihe 4.)

CdO 695 ,„ kiinstl. 2081 21,
ZnO 5'684 Zinkit, 5-78 Brüglm. künstl., 1:937..1:948, 19,
MnO 5:09 RAMMELSBERG 1:810 19,
CuO ca 63, Mittel, 2007 20,
NiO 6:66 RAMMELSBERG 2048 20,
PbO 9:36 FrLuor 2-354 24,
HgO 11°14 Joure und Pcayrame 2°556 2-6.

Sollte Tridymit in der Reihe Quarz-Kassiterit sich befinden,
so müsste seinem d = 230 n = 1506 zukommen; nach den oben
angenommenen Daten würde die Linie Quarz-Tridymit o — 11° 19‘,
x — 1'016 haben.

Die Strecke Eis-Wasser weist o — 15938“, r — 1054 auf, im
letzteren Falle wenig mehr als die Linie Quarz-Tridymit.

Schwieriger fällt es mit den bisherigen Daten die Beziehungen
zwischen den Modificationen des TiO, festzustellen. Auf mich machen
diese Daten einen Eindruck, wie wenn Brookit und Anatas in eine
gerade Reihe mit Quarz und Rutil fallen würden. Diese Reihe würde
G — 37°1‘ haben, ihr x wäre negativ und = — 0'456. Falls Brookit
und Anatas dieser Reihe wirklich zukommen sollten, so würde beim
ersteren zu » 2°637 die Dichte 4:12, bei dem anderen zu n 2524
die Dichte 3°95, resp. zu n 2'487 die Dichte 3°90 gehören, sicherlich
mögliche oder wenigstens den wahren nahestehende Werte. Die Lage
von ZrO, könnte man nach der Position des Zirkon vielleicht zwi-
schen Kassiterit und Rutil, oder wenigstens nahe von dieser Geraden
suchen. In der Kassiterit-Rutil Reihe würde zu der Dichte des kry-
stallisierten ZrO, (nach NonoENsSkroLD —) 571 ein n — ca.23
(2:32 .. 2-35) gehören.

Während ich bei einigen Sulphiden annahm, dass in denselben
die Metalle mit ihren gewöhnlichen, oder doch den gewöhnlichen

Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 21

ziemlich naben Eingenschaften vorhanden sind, so will ich dagegen
für einige Metalloxyde anmerken, dass die in diesen enthaltenen
Metalle ganz andere Eigenschaften zu besitzen scheinen, als welche
sie im freien Zustande aufweisen. Z. B. das im Quarz enthaltene Si
ist bekannt als grafitartiges von d = 20, welches leicht abreibbar
ist wie der Graphit, und als festes metallisches Si von stahlgrauer
Farbe, d — 22.. 25, Härte etwa 7. Grades. Da auch der Quarz
selbst die Härte 7. Grades und d = 2655 besitz, so müsste O in
diesem Mineral, wenn auch das Si der zweiten hier genaunten Mo-
dification vorhanden wäre, sehr stark condensiert sein und eine
auffallend grosse Härte besitzen. Offenbar ist es wahrscheinlicher
dass hier noch eine dichtere und bärtere Modification des Si ent-
halten ist, einigermassen ähnlich jener, welche man als Diamant
(Härte 10, Dichte 35) für C (Graphit etc.) kennt, zumal noch SiO,
farblos durchsichtig erscheint. Ähnlich zeigt der Korund eine
Dichte — 3°95, Härte 9. Grades, während das gemeine Metall Alu-
minium d —.ca . 26 und eine Härte von kaum 3. Grade aufweist.
Dazu sind die höheren Stufen der Mous’schen Härtescala, wie be-
kannt, bedeutend härter als ihre zugehörige Ordnungszahl anzugeben
würde. Reiner Korund ist ebenfafls ‚farblos durchsichtig, Auch das
Magnesiummetall erreicht an Härte kaum den 3. Grad, während
Periklas die Härte 6. Grades besitzt, die Härte von Zinn beträgt
circa 1?/,, jene von Kassiterit 6 bis 7 u. 8. w.

Betreffs der Lichtbrechungsexponenten einiger Oxyde soll hier
zum Vergleich ein kleines Verzeichnis gegeben werden, welches für
dieselben folgende Angaben zusammengestellt enthält:

1. die Dichte d,

2. ihre specifische Refractions-Energie, wie ich dieselbe aus
den für einzelne Elemente von Grapsrone angegebenen Refractions-
Aequivalenten (Philos. Magaz. 1870, 39, pag. 232) berechnet habe,

3. specifische Refractionsenergie derselben nach MartArn,’”)

4. die zu der specifischen Refractions-Energie gehörigen Licht-
brechungsexponenten, von mir nach der bei GLanstoxe angewandten
Form — 7 =

5. das an krystallisierten Oxyden wirklich beobachtete, oder”)
von mir nach den Bedingungen der Oxyden-Reihen berechnete n.

nn.

berechnet,

13) Enurst Marzaeo: Traité de Cristallographie géométrique et physique,
T. I. Paris 1884, pag. 490.

22 (II H. Barvíř:
a RC reger res ee pn a — ne nnd
1 | 2 8 4 | 5
pin D Se D
on- | 0333 aus | zu 2:1280 Eis 1'310
Du Wasser zu 3: 1'305 |Wasser 1333 .17°C.
2:56 | K,0 10203 0'203 1520 * 1-50
2:805 |Na,0 0201 0'201 1'504 +192
3251 | CaO (0238 0232 zu 2: 1'774 159... 1:60
0177 aus | zu 2:1'899 Periklas
i je | Le Olivin zu 3: 1'650 | 1:66 (.. 1'736) |
5722 | BaO ‚0'122 0122 1:698 * 19
475 | SrO |0:159 0-159 1'755 18
P | | zu 2:1915 a
5'684 | ZnO 0161 0154 zu 3: 1875 19
D09 |MnO 0213 — 2 084 *19
? FeO 10'207 0'186 annähernd wie Mnů dto
ca.6:3 | CuO (0183 — 2150 * 20
9:36 | PbO (0.124 — 2161 *24
11-136 | HgO |? 0'107 — ? 2192 +26
5 98 vd 0'182 = 2:088 Cuprit 2705
x č 0-191 aus | zu2:1955| ,
2. +)! CPE IX
395 Al0, 02195 éd au 3: 17545 Korund 1'765
|
7 a en zu 2:2591 K
u 2 |Fe.O,0'306 0'186 zu 3: 1967 Haematit 1:90
0206 aus | zu 2: 1555 |
.)- 4 de À a Q 4 "«
| 2655 | S10, 1020 Dos zu 3: 1547 Quarz 1'547
| 69 |SnO, |? 0106 — ? 2146 Kassiterit 2:02)
|

Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 23

Aus diesem Verzeichnis resultiert, dass die von mir nach den
Bedingungen der Oxyden-Reihen berechneten Werte für K,O, Na,O,
SrO und ZuO einigermassen jenen nahe stehen, welche ich aus den
Grapston’schen Daten über die Refractions-Aequivalente der Ele-
mente erhalten habe. Eine grössere Entfernung erscheint für CaO
und für die Oxyde der sogen. schweren Metalle.

Als Zusatz zu den Oxyden mögen hier einige Spinelle und
Hydroxyde eine Erwähnung finden.

Spinell MgALO, n 17155 Dx d 35 .36
Hercynit | FeAl O, 1749 MLLx Tab. 39

Gahnit ZnAl,O, 1:765 MLLx Tab. 40 .. 46
Brucit MgO.H,O | 1570 Bauer 239

Diaspor AI,O,.H.O 1725 MLLx (Schemnitz) 3:32 (.. 345)
Hydrargillit Al,O,.3H,O 1'542 Broccer 2:42

Goethit Fe,O,.H,0 1:80 MLLx Tab. 4.0 .. 44

Opal SiO, + ca.3°/, H,0, nca.1°456 Dx(Hyalit) d ca2°15.

Die genannten Spinelle fallen deutlich zwischen die Reihe ihrer

u,
RO— Oxyde und die Korund-Haematit Reihe, zwar näher an die
letztere, aber durch jene Tatsache selbst wird unsere Annahme über

1.
die angenäherte Lage der RO —Oxyde doch uicht unwesentlich unter-
stützt.

Goethit und Diaspor fallen in ähnlicher Weise fast in die Linie
Korund-Haematit. Für den Fall e — 6929“ müsste ihr Dichtenunter-
schied 0:67 betragen. Auch Brucit kommt sehr nahe an dieselbe Reihe,
während der wasserreichere Hydrargillit sich mehr gegen die durch
den Punkt des Eises führende Linie entfernt. Anschaulicher zeigen
die Lage der genannten Hydroxyde die Zahlen für n, welche einem
jeden zu seinem d oder umgekehrt in der Reihe Korund-Haematit
angehören würden. Beim Diaspor würde dort für n= 11725 d — 341
resultieren, beim Goetbit für # — 1:80 d— 407, beim Brucit für
d=239 n = 10610, beim Hydrargillit für d = 2:42 n = 1'613.

Opal fällt wahrscheinlich zwischen jene oben erwähnten zwei
nahe aneinander liegenden parallelen Reihen mit o — 6*29“, ven denen
eine auf Quarz, die andere auf Eis gehen würde, und zwar fast schon
in die letztere, in welcher zu n — 1456 d = 220 gehören würde.

24 III. H. Barvíř:

VIII. Silicate.

a)
Andalusit AL,Si0,, n 1638 Dx (Brasil) d 318, 750201
Sillimanit , 1667 MLLx (Morlaix) 3:24, 0207
Disthen 1720 „ (St. Gotthard) 366, 0197.

Andalusit und Disthen fallen (fast) genau in jene Gerade, welche
Korund mit Quarz, also Al,O, mit SiO, verbindet, und o — 9933,
x — 1100 aufweist. Für die oben angenommenen Daten ergibt
Br für Quarz 0'168, Disthen 0'169, Andalusit 0:169, Korund
0'168, nur für den Sillimanit erhält man eine abweichende Zahl, 0:176,
welche Erscheinung wohl auf eine hier zu klein angenommene Dichte
hinweisen würde, was allerdings für Sillimanit seiner Beschaffenheit
nach wohl mehr als wahrscheinlich ist, und ich möchte annehmen,
dass auch er in die Reihe Quarz-Korund angehört.'*) Wenn alle drei
oben genannten Minerale Glieder der letzteren Reihe wären, 80 würde
ihr # als d erfordern: für Disthen 3°68, für Andalusit 3-20, für Silli-
manit 339, welche Zahlen den wirklichen Werten wenigstens sehr
nahe stehen (die Molecularvolume würden dann betragen für Disthen
4418, Sillimanit 47-96, für Andalusit 50'81, während die Summe der
M. V. für Quarz + Korund = 48°62).

Nicht allzuweit entfernt sich von der Reihe Quarz-Korund auch
der mitunter zugleich mit Disthen auftretende Staurolith, HFeAl,Si,O ,,
» 1'741 MLLx St. Gotthard, d 371, denn sein » würde in jener
Reihe d = 382 bedingen.

b)
Orthoklas K,Al,Si,O,, _ n1:523 Dx (St. Gotthard,
42:57 (Adular).
Albit Na,Al,Si,O,, n 1'535 MLLx Narestö,

d 2624 TscHERMAKk.

4) In ähnlicher Weise fällt die Flüssigkeit CS, in die Nähe der C (An-
thracit—S Reihe, vielleicht in die letztere selbst, wenn man für C als Anthracit
nach Jamix (n.d. Refflexion, vergl. Scunaur: Physik. Studien, Wien 1867, pag. 70)
n 1'720 annehmen könnte und d— circa 1-4 setzte. In dieser Reihe würde zu
d — 12685 n — circa 1:66 gehören, und nach Granstons (Philos. Transact. Vol.
163, 1864, pag. 824) besitzt CS, bei 20°C d 1'2685, np 16299, nz 1'7008.

Die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 25

Oligoklas Ab,An, n 1'543 M. Lévr Baskerville,
d 2:65.
Labrador Ab, An, n 1558 MLLx Labrador,
d 2693 Becxe ber. für Ab,An..
Anorthit CaAl,Si,O, n 1'582 (VıoLa, BEckE, KLEIN)
Vesuv,

d 2'758 TscHERMAK.
Hyalophan (K,Ba)Al,Si,O,, n 1'539 Rainer,
d 2'805.
Elaeolith Na,ALSi0, n 1'545 Penrieun (Arkansas),
d 265.
R n 1'540 Wourr,
1541 Wapswonru, Vesuv,
d 256.. 204.
Leucit K,ALSi,0,, n 1'508 Dx,
d 2466 Barvik, Mt. Somma.
Hauyn Ca,Al,Si,O,, + 2CaS0, » 1503 Wernscnenx, Tab.,
d 247.
Nosean Na,Al,Si,O,, + 2Na,50, n 1'496
d 24.
Sodalith Na,Al,Si,O., + 2NaCl » 1'483 Feussren,
d 23.
Melilith | Na,(CaMg),, (AlFe) SiS, » 1631 Hennıcer,
429..31.

Nephelin

LA

Die Reihe der Feldspathe ist nicht einfach. Eine eigene Richtung
zeigt jene der Alkali-Feldspathe mit a = 12°31’, x = 0952. Eine wohl
ähnliche Richtung würde die Gerade zeigen, welche den Anorthit mit
dem eventuellen reinen Baryumfeldspath verbinden würde, nur dass
ihr r entsprechend grösser wäre. Rücksichtlich dieser beiden Reihen
würde die Reihe Albit-Anorthit in querer Richtung verlaufen, ihr

a — 19920% © — 06146, wobei as für Albit und Anorthit

03508, f. Oligoklas und Labrador 0-3593 ergibt. Melilith würde in
diese Reihe bei einer Dichte 2-90 für das oben angegebende » fallen.
Beachtenswert ist wohl die Erscheinung, dass mit fast gleicher Dichte
auch ein sehr naher Wert für den Brechungsexponent beim Elaeolith,
Quarz und Oligoklas, ferner beim Hauyn und Leueit verbunden ist.
Soweit der Nephelin in die Reihe Quarz-Albit gehören würde, sollte
mit » = 1540 d = 264 verbunden sein. Orthoklas fälit fast in jene

26 It. H. Barvíř:

Gerade, welche Leucit mit Quarz verbiuden würde. Leucit, Nosean und
Sodalith fallen fast in die Fortsetzung der Rejhe Orthoklas-Albit, in
welcher zun =1483 d = 239, zu n = 1:496 d = 245, zu n = 1503
d=248, zun=1508 d=2505, zu n — 1547 d = 268 gehören
würde.

c)
Enstatit MgSiO, » 1'660 Marzano (Mähren),
d 310.
Hypersthen MgFeSi0, n 1.700 MLLx (Labrador),
d 339.
Diopsid (FeMgCa)SiO, n 1'685 Dx,
d33 (32..34).
Rhodonit MnSiO, n 1:73 MLLx (Longban),
d 36 (3 4?).
Wollastonit CaSiO, n 1.630. BELLE Draw,

1'628 MaLtann Pargas,
d28..29.

Diallag (Diopsid + etwas Al,O,) n 1'688 MLLx,
d 38 (32..3'35).

Augit (dto 1- etwas Fe,O,) 41721 MLLx,
A n 3:3..34 (..35).
Aegiriu Na,Fe,Si,0,, n 1'792 Weınscuenk Tab.,
d35..36.

Die Al,O,-freien Pyroxene bilden eine ziemlich gerade Reihe,
welche zwischen die Reihe Korund-Haematit und die Reihe SiO,-MgO
zu liegen kommt, jedoch näher zu der ersteren, also einigermassen
analog wie z. B. bei den Spinellen der Fall ist, wahrscheinlich wegen
der kleinen Verdichtung, welche bei ihrer chemischen Bildung statt-
findet. Sollte die Linie Enstatit- Wollastonit zu jener der Oxyde pa-
rallel sein, so müsste unter Voraussetzung der oben für Enstatit an-
genommenen Daten beim Wollastonit für » — 1'629 als Dichte d = 2:83
auftreten.

Die Reihe Enstatit-Hypersthen-Rhodonit muss jedoch ein grósseres o
und ein kleineres z aufweisen, da in derselben anstatt MgO die schweren
Metalloxyde aus der etwas weiter entfernten Reihe vorkommen, u. z.
beträgt o — 7°%58, x = 1226 für die Linie Enstatit-Rhodonit, in
welche Hypersthen mit d&=339 und Diopsid mit d = 328 für die
oben bezeichneten Lichtbrechungsexponenten fallen würden.

Die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 97

Die Al,O, und Fe,O, führenden Pyroxene bilden freilich eine
eigene Reihe, in welcher der Diallag, der nur wenig Al,O, zu ent-
halten pflegt, auch nur wenig vom Diopsid entfernt ist. Am weitesten
kommt Aegiriu zu liegen, und zwar bis hinter die Reihe Korund-
Haematit, weil er ein verhältnismässig grósseres x besitzt, vielleicht
wenigstens z. Th. infolge einer bei seiner chemischen Bildung statt-
findenden Verdichtung, denn sein Mol. Volum (130:62) ist kleiner als
die Summe der Volume seiner Oxyde (143°91). Die Linie Diallag-
Aegirin würde č = 22935“ haben, x = 0'315, und falls Augit in die-
selbe fallen sollte, müsste er beim x» — 1'721 als Dichte d = circa 3-38
aufweisen, welche Zahl von dem wirklichen Werte wenigstens nicht
viel entfernt wäre.

Perowskit CaTiO, (n = 235 MLLx, d = 403) als eine Verbindung
von CaO + TiO, kommt weit hinter die Linie CaO-Quarz zu liegen,
und zwar in der Richtung gegen die Reihe von TiO,, doch ist der
eigentliche Zusammenhang seiner Eigenschaften nicht genauer deutlich.
Titanit CaSiTiO, (n = 1'930 Busz, d=3'4..3°6) ist dagegen von der
Strecke Perowskit-Quarz nichtweit entfernt. Damit er in diese, soweit
sie nach den für Perowskit angenommenen Daten charakterisiert
werden kanu, genau falle, müsste er bei reiner Verbindung CaSiTiO,
zu dem Exponenten n = 1'930 die Dichte 3:28 besitzen.

Eine zu jener der rhombischen Pyroxene nahe gelegene Reihe
und von ähnlicher Richtung sollten auch die Glieder der Forsterit-
Fayalit Reihe liefern. Die Daten für

Forsterit Mg,SiO, B=1659 Dx d=32, und für

Olivin (FeMg),Si0, n = 1'679 Dx cca. 3'35
würden vorläufig o = 735‘, x — 1'232 ergeben, voraus für den Fayalit
von d=41n=.ca. 178 resultieren würde.

Von den Amphibolen steht dem Enstatit der Anthophyllit am
nächsten, indem er eine fast analoge chemische Zusammensetzung
und auch eine ähnliche Dichte aufweist, sein Brechungsexponent ist
jedoch, wahrscheinlich grösstenteils wegen eines Wassergehalts des
Minerals, etwas niedriger. Die Reihe der monoklinen Amphibole
verläuft in ähnlicher Richtung wie jene der monoklinen Pyroxene, wobei
die Dichte und zumeist auch die Lichtbrechung einzelner Awphibol-
arten, wahrscheinlich z. Th. wiederum wegen eines Wassergehalts
kleiner erscheint als bei ähnlich zusammengesetzten Pyroxenen.

Der basaltische Amphibol kann freilich fast denselben oder auch
grösseren Lichtbrechungsexponent besitzen wie der basaltische Augit,
wahrscheinlich zumeist bei einem hohen Gehalt an TiO, und Eisen.

28 III. H. Barvíř:

Eine ähnliche Richtung könnte auch in der Zotsiť- Epidot Reihe
erwartet werden. Nimmt man für

Zoisit HCa,Al,Si,O,,. n = 1'698 MLLx (Kärnten), d = 334,
Epidot HCa,(AlFe),Si,O,, r=1'1751 Kurs, Sulzbachthal, an,

so würde bei a — 22935“ für d des Epidots 3-47 resultieren, eine für
den Sulzbacher Epidot wirklich zutreffende Zahl, wobei x der Reihe
— 0'304 wäre, also nur um ein Winziges kleiner als für die Reihe
der monoklinen Pyroxene, wahrscheinlich wieder hauptsächlich wegen
eines kleinen Wassergehalts der Epidote.

Derselben Reihe würde auch der Vesuvian H,Ca,Al,Si,O,, sehr
nahe kommen, denn sollte er in dieselbe genau fallen, würde seinem
» (= 1723 nach Osanx) d — 3:41 entsprechen, welche Zahl der
Wirklichkeit ziemlich nahe steht, möglicherweise mit ihr genau über-
einstimmt.

Aus der Lage der einzelnen Reihen wasserfreier oder wenig
Wasser führender Silicate in Bezug auf die Reilen der Oxyde kann
man wohl schliessen, dass in jenen Silicaten bei ihrer Bildung wenigs-
tens zumeist eher Verbindungen der Oxyde selbst vor sich gehen, als
dass eine andere Art Gruppierung einzelner Elemente stattfinden sollte.
Selbst SiO, als Quarz gehört einer Oxyden Reihe, und, wie bekannt,
erinnert die Art des Glanzes der meisten Silicate an jene des Quarzes,
bei denjenigen, welche keine färbenden Metalloxyde enthalten, ist auch
das Aussehen des Striches sowie die Farblosigkeit und Durchsichtig-
keit analog wie beim Quarz, die meisten Silicate weisen eine Härte
wenigstens mittlerer Grade auf und eine Dichte, welche selten über
4 beträgt. ZnO kıystallisiert hemimorph, hemimorph auch das Kiesel-
zinkerz. H,O wird aus den wasserhaltigen Silicaten durch Glühen
direct als Wasser erhalten, bei einigen Zeolithen wird das sogen. Krys-
tallwasser oder ein Teil desselben hierauf direct wieder aufgenommen.

d) Die Brechungsexponenten der Zeolithe bewegen sich zumeist
zwichen den Grenzwerten 1:48 (1'478 Gmelinit) bis 1:54 (Phillipsit)
und ihre Dichte schwankt meistens zwischen 2-1 (Gmelinit, Chabasit)
und 2°4 (Thomsonit, Apophyllit). Pektolith, Pollux und Prehnit entfernen
sich in Bezug auf ihr » und d schon auf den ersten Blick von der Haupt-
gruppe der Zeolithe, obwohl sie früher dorthin gerechnet wurden, und
nähern sich, wahrscheinlich wegen eines verhältnismässig nur geringen
Wasergehalts, anderen wassefreien Silicaten, wie z. B Prehnit dem Wolla-
stonit in Bezug auf » und d nahe steht.

Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien. 29

Die Dichte sinkt bei den Zeolithen meistens bei Zunahme des
schwächer gebundenen Anteils an Wasser. So besitzen Gmelinit und
Chabasit @ = ca.2'1 und enthalten je 6 Mol. aq =ca.21°/,. Stilbit
(Desmin) enthält 6 oder 5 Mol. ag, Lévyn 5 Mol. ag = ca. 18"/,,
d=2°1..2'2. Heulandit enthält 3 o. wohl eher 5Mol.ag=ca.16..17°/,,
Phillipsit 4 oder 5 Mol. ag = ca. 16..18°%, d — 22. Eine Dichte ca 225
zeigen Natrolith mit 2 ag = ca . 10%, Skolezit mit 3 aq — ca. 14°,
Epistilbit wohl mit 3 aq —9..10°, (alles H,O — 15..16%), Gis-
mondin mit 3aq = ca 15%. Eine Dichte von ca.2'3 zeigen Analcim
und Laumontit (je mit 2 Mol. aq —ca.8°%), ferner Okenit (1 Mol.
aq — ca.8"). Zwischen 2-3 bis 2:4 füllt die Dichte von Apophyllit
(ca. 8°/ ag), Thomsonit (bei 300° lässt ca 8° ag aus) und Harmotom.
Der letztere besitzt zwar 4 Mol. aq=ca.11’,, er enthält aber
ca . 20%, BaO.

Die Brechbarkeit des Lichtes wächst bei den gewöhnlichere
Bestandteile enthaltenden Zeolithen teils mit der Zunahme der Dichte,
teils durch das Auftreten und Heranwachsen von CaO, mitunter
deutlich auch bei grösserem Anwachsen von Al,O,. So wächst die
Lichtbrechung bei fast gleicher Dichte wegen Zunahme von CaO im
Chabasit gegenüber dem Gmelinit, im Skolezit und Epistilbit, auch
im Gismondin gegenüber dem Natrolith, ferner in der Reihe Analcim-
Laumontit-Okenit. Hauptsächlich wegen Zunahme von Al,O, wächst
n im Phillipsit gegenüber dem Heulandit, im Skolezit gegenüber dem
Epistilbit. Brewsterit besitzt vielleicht hauptsächlich wegen seines
Gehalts an SrO und BaO für ein geringeres n eine verhältnismässig
grössere Dichte als die anderen Zeolithe von ähnlicher Brechbarkeit.

Die Hauptgruppe der Zeolithe fällt gewissermassen zwischen die
Leueit-Feldspath-Reihe und die Umgebung des Eispunktes. Recht genau
in die zwischen Quarz (Oligoklas, Elaeolith,) und Eis gezogene Gerade
fällt Harmotom, Thomsonit und Ginelinit. Andere u. zwar Laumontit,
Epistilbit, Heulandit, Stilbit (Desmin), Lévyn und Chabasit fallen
ziemlich genau, Skolezit nahezu in die Reihe Anorthit-Eis, wie ihre
chemische Zusammensetzung sicb auch (im rechrerischen Sinne) als
Summe von Anorthit-, Wasser- und Quarz- oder Opal-Molecülen
auffassen lässt, nämlich:

Laumontit H, Ca AL Si, 0,, + 2ag = Anorthit + 2H, SiO, — 2 ag,
Heulandit Ca Al, Si, 0,-- 5 aq (? H, Ca Al, Si, O,, + 3 aq)

= An 4530, <+5aq,
Epistilbit I, Ca ALSi,0,, + 3 ag = Laumontit + 2 SiO, + 1 aq,

30 III. H. Barvíř:

Skolezit Ca AI, Si, O,, + 3ag — An. +SiO, +3aq"),
Stilbit (Desmin) (Na, Ca) AL, Si,0,, + 6 aq — An. + 4 SiO, — 6 aq,
Lévyn Ca Al, Si,0,, + 5aq = An. +SiO, +5 aq,

Chabasit | (K, Na, Cu)Al, Si, O,, + 6 aq — An. + 2510, + G aq.

Aus der vorliegenden Abhandlung ist ersichtlich, dass bei einigen
Gruppen chemisch verwandter Mineralien eine gesetzmäsige Beziehung
zwischen dem Lichtbrechungsexponenten und der zugehörigen Dichte
besteht. Aus diesem Grunde erscheint die Formel

n— ZT
d

— Const. oder éga

zur Feststellung jener Gesetzmässigkeit recht zweckmässig und brauch-
bar, und es ist nicht ausgechlossen, dass ähnliche Beziehungen sich
mit der Zeit auch in allen anderen Gruppen chemisch verwandter festen
Substanzen werden finden lassen. Selbstverstándlich kann die Formel
auch bei Betrachtung der Flüssigkeiten und Gase angewendet werden.
Zwischen dem gasfórmigen und dem flüssigen Zustand einzelner Stoffe
scheinen in Bezug auf » und d wenigstens in einigen Fällen andere
Verhältnisse als zwischen ihrem flüssigen und festen Zustande zu
bestehen. Damit die Unterschiede beim Vergleichen der Gase allein
besser hervortreten, müsste man ihr » und das eventuell auf die
Dichte des Wassers bezogene d mit einer und derselben hinreichend
grossen Zahl multiplicieren.

Eine praeciesere Definierung der hier nur angedeuteten Reihen,
sowie die Feststellung anderer solchen, die Erklärung der Gründe
ihrer Entfernung, ihrer Convergenz oder Divergenz wird man erst
mit reichlicherem und zweckdienlich untersuchtem Material ausführen
können. Aus der Abhandlung ist nämlich auch die Wichtigkeit ersicht
lich, dass für optisch gemessene Substanzen ebenfalls die chemische
Zusaınmensetzung ermittelt, und zugleich immer die Dichte der unter-
suchten Praeparate möglichst genau festgestellt werde, wie überhaupt
als Ideal der Forschung gelten muss, den Complex aller Eigenschaften
für einzelne Arten von Substauzen kennen zu lernen.

15) Skolezit und Chubasit liefern nach C. Dorırer (N. Jb. 1890, I, 118) durch
Schmelzen Anorthit und amorphes Si0,.

_ Die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungaexponent bei einigen Mineralien. 31

Soweit man nun eine scharfe Gesetzmässigkeit in der Beziehung
zwischen der Grösse des Brechungsexponenten und jener der Dichte
in einer Reihe, wie z. B. in der Reihe Calcit-Aragonit- Magnesit, oder
Anhydrit-Coelestin-Baryt constatieren kann, so kann man mit ziemlich
grosser Wahrscheinlichkeit auch andere chemisch verwandte Substanzen
als Glieder derselben Reihe auffassen und bei ihnen zu der bekannten
Dichte den unbekannten Brechungsexponent oder umgekehrt zu dem
bekannten Brechungsexponenten die zugehörige correcte Dichte nach
den Bedingungen dieser Reihe leicht berechnen.

Ist nun auch bei chemisch derselben Substanz (Calcit- Aragonit
Andalusit — Disthen) mit der Änderung der Dichte zugleich eine
gesetzmässige Änderung des Lichtbrechungsexponenten verbunden, 80
kann man umgekehrt schliessen, wenn eine andere Lichtbrechung bei
einer solchen Substanz eintritt, dass auch eine andere Dichte vorhanden
sein muss. Nun zeigen anisotrope Substanzen in verschiedenen Richtun-
gen zumeist verschiedene Grösse der Lichtbrechung, es muss dann
auch für solche, wenn noch so kleine Abweichungen derselbe Satz
gelten, und so auch in solchen Richtungen verschiedener Lichtbrechung
auch eine verschiedene stoffliche Dichte bestehen. Man kann demnach
mit einer ziemlich grossen Berechtigung annehmen, dass die Gesetze der
stofflichen Dichte in krystallisierten und amorphen festen Substanzen
den Gesetzen der Lichtbrechung in denselben analog sind.

Man kann daher nach der für einzelne Reihen von Substanzen
= — Const. bei anisotropen Krystallen auch
die inneren Nuancen der stofflichen Dichte derselben beurteilen,
wodurch man sich mit der Zeit unter Zuhilfenahme anderer Eigen-
schaften bessere Vorstellungen über die Richtungen, nach welchen
in gehörig studierbaren Verbindungen die Atome oder einfachere
Molecüle miteinander gruppiert sind, also über die Art der mate-
riellen Structur derselben wird machen können. Unter diese anderen
Eigenschaften gehören vielleicht nicht an letzter Stelle die Erschei-
nungen der Ätzfiguren und die der Absorptionsspectra. Aber auch
die Art und Richtung des gewöhnlichen Pleochroismus und Absorption
kann wohl wichtige Winke über die Art der Lagerung entsprechender
Bestandteile in einigen Verbindungen liefern, z. B. bei den Fe,O,
enthaltenden pleochroitischen Silicaten. In den letzteren erscheint
nämlich bei der Absorption öfters eine charakteristische dunklere
Färbung und die Absorptionsrichtung, soweit sie mit der Richtung
einer Axe optischer Elasticitit zusammenfällt, kommt gerade der

angepassten Formel

39 II. H. Barvíř: Der Lichtbrechungsexponent bei einigen Mineralien.

u

Richtung der kleinsten optischen Elasticität zu (Turmalin, Amphibol,
Epidot, Serpentin, Chlorite, dunkle Glimmer), also der Richtung der
grössten Lichtbrechung, wie eine solche die grössere Anhänfung von
Fe,O, - Moleculen in jener Richtung verlangen würde, und einen
analogen Pleochroismus kann man auch z. B. in hellen Amphibolen
wahrnehmen, wenn ihrer Substanz ein feiner Staub von gewöhnlichem
oder titanhaltigem Magnetit beigemischt ist.2°%) Auch ist man in jenen
Mineralien, welche FeO enthalten und nicht oder nur schwach pleo-
chroitisch sind (Olivin u. a.) im Stande, durch Glühen, also durch
weitere Oxydation von FeO einen analogen Pleochroismus zu erwecken.’”)
Dass auch das Krystallwasser in bestimmten Richtungen den anderen
Moleculen beigesellt sein kann, beweist wohl der Fall, dass ein mono-
kliner Krystall von Heulandit nach dem durch Erhitzen eingetretenen
Wasserverlust sich optisch zufolge F. Rınsze wie ein rhombischer
Krystall verhält.

Freilich kann man nach derselben öfters genannten, einzelnen
Reihen von Substanzen angepassten Formel auch die Veränderungen
der inneren Dichte verfolgen, welche durch Einwirkung verschie-
dener Druck- oder Zug- Kräfte, verschiedener Temperaturen etc. in
festen Sulstanzen in verschiedenen Richtungen vor sich gehen, sobald
man die Lichtbrechung in jenen Richtungen messen kann. Im Allge-
meinen entspricht freilich einer Zunahme oder Abnahme des
Prechungsexponenten eine Zunahme resp. Verminderung der Dichte,
sei es in einem ganzen Körper oder in einzelnen Richtungen
desselben.

16) Banviň: O chemických poměrech některých hornin od Jilového. Roz-
pravy České Akad. F. J. IL tř. 3902, č. XXII., pag. 5. u. 6.

13) Boňický: Elemente einer neuen chemisch-mikroskopischen Mineral- und
Gesteins-Analyse, Prag 1877, pag. 49—51.

LA

IV.

Další pozorování o struktuře a tvoření spor
u symbiotických bakterií.

S 1 tabulkou.
Napsal Dr. Em. Mencl.
(Práce z ústavu pro zoologii a srovn. anatomii české university.)

Předloženo v sezení dne 22. ledna 1904.

Přítomná pozorování jsou pokračováním prací, které Vg--
povský“*) r. 1900. o struktuře bakterií započal a r. 1903. přesným
důkazem o existenci jader ve jmenovaných mikrobech zakončil. Jestli
v těchto pracích položen důraz na přítomnost normálních jader u bakte-
ria, které symbioticky žije v lymfé gammara z jezera Garschiny ve
Švýcařích (Bacterium gammari Vesn.) a dále na přítomnost normálních
jader u vláknité bakterie, která nahodilým způsobem shledána ve stře-
vním žaludku roupice Bryodrilus Ehlersi: bylo nevyhnutelným důsled-
kem těchto objevů položiti otázku, zda-li i jiné druhy bakterií tytéž
komponenty jaderné obsahují. V prvé řadě pomýšleno na veliký druh

*) F. Vespovert: K ústrojnosti a vývoji bakte:ií. Véstník Král. české spol.
nauk v Praze. 1900.
— Bemerkungen über den Bau und Entwicklung der Bakterien. Centralblatt für

Bakteriologie, Parasitenkunde etc. Abt. II. Bd. VI. 1900.

— Nové zprávy o ústrojnosti bakterií, zvláště o jádru a jeho dělení. Věstník
Král. spol. nauk v Praze 1908. 1 Tab,

— Ueber den Kern der Bakterien und seine Teilung. Centralblatt für Bakterio-
logie, Parasitenkunde etc. Abt. II. Bd. XI. 1904. pp. 481. — 496. 1 Tafel.

Věstník král. čes, spol. náuk. Třída Il. 1

9 IV. Em. Mencl:

mikrobů ve střevě švába kuchyňského žijící, kterého ScHAupisx“) ne-
dávno popsal a pod jménem Bacillus Büstchlii do vědy uvedl. Druh
ten dosahuje střední velikosti 60 u, šířky 4 — 5 u a jest tudíž pro
studium struktur a rozmnožování velice příznivý. Studium bacilla tohoto
se doporučuje tím spíše, že objeviteli jeho vůbec se nepodařilo jádro
žádnou methodou nalézti, leč také nutno vyšetřiti, zda-li methody jeho
byly správně voleny.

Tak postavena nová otázka k řešení a jednalo se jen o získání
dostatečného materialu, jenž by kontrasty mezi pracemi ScHAUDINNA
a VEJDOVSKÉHO vysvětlil.

SCHAUDINN udává, že jmenovaného bacilla shledal asi v 3°/, švábů
v Rovignu (Istrie) žijících, ale u nás byly veškery snahy marné; ač
jsme nejméně 90 individuí vyšetřili, neshledali jsme ani jediný Bacil-
lus Bůtschhi. Za to zjistil jsem v zažívací trubici tří švábů hojnost
bakterií jiných druhů, které ovšem byly pravým opakem druhu
SCHAUDINNOVA, neboť největší z nich měřily sotva 6 u. Přes to ale všecky,
mimo formy involuční, — ukazovaly všechny tak pěkně differencované
struktury, že považuji za vhodné je popsati. Pozorováno bylo Zeisso-
vým apochromatem hom. imm. 200 mm a kompens. oc. 8. Pouze
výborné analysující mohutnosti užitého optického apparátu dlužno
děkovati, že mohl jsem vystihnouti podrobnosti dosud u malých druhů
bakterií netušené.

Methody.

Když se ukázalo, že vyšetřování obsahu zažívacího traktu přímo
na podložním skle pod mikroskopem vždy vede k negativním výsled-
kům, přikročeno raději k hledání na řezech. Postup byl následující:
Zažívací roura pinzettou vytržená fixována v celku i s adnexy v směsi:

roztok sublimatu concentr. 4 díly
formol. (40,/°) 1 díl

destill. voda 3 díly

acid. acetic. glaciale 1 — 2 °/,,

Doba fixování je 24 hodin — kratší fixace nevede k dobrým vý-
sledkům. Po fixaci objekty opláchnuty vodou, vloženy do 45°/, líhu

*) ScHAUDINN, Beitr. z. Kenntniss der Bakterien und verwandten Organismen.
Archiv für Protistenkunde Bd. 1. 1902.

Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. 3%

a zde pinzettou zbaveny hlavně spleti Malpighických žlaz a kousků
tukového tělesa. Následoval 70°/, líh 8 přísadou jodu a dále obvyklým
postupem zality objekty do paraffinu. Protože by zpracování celých
serií všemi kusy zažívací roury vyžadovalo mnoho času a námahy
zvláště při nepatrné pravděpodobnosti, že přijdeme k žádoucím vý-
sledkům, bylo postupováno tak, že několik řezů na zkoušku položeno
na podložní sklo potřené Mayerovým glycerinovým bílkem, řezy při-
tlačeny a ohřáty nad kahanem plynovým až se paraffin rozpustil; nežli
paraffin utuhl nalito na řezy xylolu, líhu, opláchnuto vodou a barveno
karbolfuchsinem za tepla okamžik, opět opláchnuto vodou, differen-
cováno absolutním alkoholem, xylol, krycí sklíčko. Takovým způsobem
zjistí se velice rychle, nalézají-li se ve střevu mikroby či ne. V prvním
případě řezáno ovšem dále a řezy prodělaly obyčejný proces Heiden-
hainsk6 methody se železitým haematoxylinem — v druhém případě
seříznut kousek objektu a pátráno zase na několika řezech, aby
nezůstalo žádné místo objektu bez kontroly.

Částečná differenciace složení buněk mikrobových byla patrna
již na zmíněných praeparatech na zkoušku, kde carbolfuchsin vypírán
byl alkoholem a vůbec použito běžných method histologických. Na
praeparatech těch už zřejmě vystupuje centralní plasma s jádrem
i polové temné zbarvení. Je patrno, že příčinou toho je větší affinita
těchto složek k barvivům, což dosvědčuje ještě další zkušenost. Při
stejných podmínkách (velikou roli zde hraje také ostré osvětlení)
přeblížel jsem některé asi před třemi léty zhotovené bakteriové prae-
paraty, kde použito běžných method bakteriologických, totiž fixace te-
plem ; ale po zharvení teplým fuchsinem karbolovým nebo methylenovou
modří bylo differencováno alkoholem. Během času ostatně praeparaty,
zvláště methylenové, poněkud pobledly. Na takovýchto praeparatech
daly se ovšem při velmi bedlivéin pozorování a jen na některých je-
dincích zjistiti struktury podobné těm, jež níže hodlám popsati, a to
na př.: u Bacillus megatherium (meth. modř) centrum i poly temné,
u Bakterium typht (carbolfuchsin) poly temné, centralní plasma te-
mnější než skoro bílé vakuoly postranní, leč na jednom místě tmavší
(jädro?); u Spirillum rubrnm podobně; u Bacillus subtilis zcela zře-
telné struktury (meth. modf); u Bakterium coli foetidum (carbolfu-
chsin); zřídka u Diphtherie. Bacillus tetani spory tvořící ukazoval zcela
černá zrnka v těle bacilla i někdy ve sporách. Zrnka ta jsem pozoroval
i jinde, leč nechci rozhodnouti jaké jsou povahy, zda jsou to Babes
Ernstova tělíska (výskyt ve sporách tomu odporuje) či útvary povahy
jiné, nebo dokonce artefakty.

1"

4 IV. Em. Menci: z

Ježto lze očekávati, že nyní budou naše pozorování kontrollována,
doplňována a rozšiřována, nebude od místa sděliti zde methody, jakých
bude dlužno užíti pro čisté kultury. Výsledky získané u oněch zmí-
něných malých symbiontů Periplanety pohnuly mě k tomu, porovnati
nějaký jiný druh na umělé půdě vypěstovaný. K účeli tomu zvolen
by Bacillus megatherium na peptonové agar-gelatině. Kultury tohoto
druhu*) zpracovány dvojím resp. trojím způsobem za účelem porovnání
S praeparaty sušenými nebo teplem bez úplného vysušení fixovanými;
výsledky těmito novými methodami získané jsou takové, že je mohu
vřele pro další pozorování doporučiti.

1. Kultura v obyčejné eprouvettě byla fixována tím, že na ni
nalito svrchu zmíněné fixáže, tak aby vznikl co možno vysoký sloupec,
za účelem lepšího vniknutí v kulturu (neboť zde vniká fixáž pouze
jednostranně). Fixace trvá 24 hodin. Pak vypfräme destillovanou vodou
(vyměňování tekutin musí se ovšem díti zvolna a opatrně, aby povlak
bacillů nebyl odplaven), kterou později nahradíme 45°/, alkoholem
s jodem. Po zaměnění tohoto alkoholu a ovšem po úplném odstranění
sublimatu rozštípeme kleštěmi eprouvettu a uvolníme tak sloupec živné
půdy i s kulturou. Živná půda má rosolovitou konsistenci, kterou
neztratí ani v absolutním alkoholu ani v paraffinu. Ostrým nožem
se opatrně seřízne kultura 8 tenkou vrstvou gelatiny a obvyklým způ-
sobem se zalije do zcela měkkého paraffinu, ve kterém se ve studenu
řeže. Řezy nutno lepiti bílkem. Touto methodou dostal jsem 14 silné
serie completní, zcela pohodlně a bez obtíží. Přes to ovšem dlužno
doporn£iti řezy aspoň 4 m silné z důvodů zřejmých.

2. Jinak možno obejíti se bez zalévání do paraffinu způsobem
následujícím: Zjednáme si emulsi bakteriovou přímo z kultury živé
nebo fixované. První methoda zdá se býti výhodnější. Postupujeme
tak, že na hodinovém sklíčku rozmícháme do kapky Mayerova glyce-
rinového bílku několik oček z kultury vzatých. Takto získanou emulsi
natřeme tence jemným štětečkem na podložní sklíčka,

Obsahuje-li emulse živé mikroby, vložíme potřená skla do
fixáže — opět na 24 hodin! — vypíráme, barvíme a zjasňujeme. Fixaci
srazí se bílek a není potřebí tedy sušení.

Užijeme-li k přípravě emulse fixovaných částek kultury, srážíme
bílek alkoholem nebo teplem.

*) Tento material byl mi ochotně zaslán p. A. Rosauem, professorem v Plzni,
začež mu budiž na tomto místě vysloven upřímný dík zároveň i za jiné přátelské
služby mně prokázané.

Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. | 5

Barvení praeparatů z emulse obdržených děje se opět Heiden-
hainovou methodou.

Specielně pro Bacillus megatherium dlužno ještě podotknouti, že
lze snadno po fixování kultury v eprouvettě celou kolonii v celku od
živné půdy odloupnouti a zalévati semu o sobě. Bude-li to možno
i u jiných druhů dá se sice předpokládati, avšak k vlastním zkušenostem
jsem zde nedošel.

Zmínil jsem se již, že částečná differenciace struktur je patrna
již zbarvením carbolfuchsinem — ovšem po odtažení barvy alkoholem —
tedy jakýmsi regressivním barvením. Platné výsledky ukázaly se po
regressivním barvení methylenovou modří (Fig. 10, 11, 12) s boraxem.
Zprvu užil jsem v několika případech k vůli kontrolle i jiných barviv
na jádra, leč bez výsledku. Kdežto safraninem docílil jsem již před
delší dobou u kvasnic velice pěkných praeparatů — v tomto případě
potkala se tinkce jmenovanou barvou s nezdarem. Podobně gentiana-
violett, metbylviolett, dahlia, karminy (parakarmin, boraxkarmin, pikro-
karwin), Ehrlichův a Delafieldův haematoxylin nevedly k cíli. Poslední
dvě barviva nehodila se snad pro nepatrnost objektu — a snad z toho
důvodu i ostatní — k rozpoznání hledaných struktur: právě proto,
že na př. jádro je tak malé, uniká při silném osvětlení (jak jsem ho
užíval) pro průzračnost těchto barev pozornosti, anebo snad uvedená
barviva nesnadno vnikají dovnitř bakterií, jak jsem měl příležitost
pozorovati, i pro fixáže těžko prostupných.

Barvení mikrobů specifickými barvivy na jádra není ovšem nové.
Takových barev užil na př. Neıssen, Enxsr. Roku 1872. užil již hae-
matoxylinu Eserra a r. 1875. barvil také Weicerr karminem a dehto-
vými barvivy (hl. methylviolett). Anilinové barvy zavedli (1876 — 78)
SALOMONSEN, Koca, Eurzicu; poslední dva autoři jsou jak známo pů-
vodci dosud skoro veskrze užívaných method sušení a fixace teplem
na krycích sklech — okolnost ne bezvýznamná se zřetelem k oné veliké
různosti autorů v náhledech o buněčné povaze bakterií. Zde nehodlám
zacházeti na celou obsáhlou literaturu sem spadající. Zastávány jsou
náhledy všech možných variací. Bakterie jsou bezjaderné organismy
dle FiscHERA na příklad a MrouzLy. Tento názor ovšem vzhledem
k bohatým současným zkušenostem z cytologie vůbec byl těžko k obhá-
jení a opíral se pouze o negativní výsledky pozorování. Že až do nejno-
vější doby docházelo se stále k resultátům negativním — to dnes možno
si vysvětliti tím, že materiál nebyl dobře fixován, hlavně že nebylo do-
statečně dlouho fixoväno. Methoda barvení hraje zde sice také určitou
roli, jak už jsem se zmínil, ale proti právě vytknutému činiteli celkem

6 IV. Em. Mencl:

podružnou. Udal jsem výše dobu fixace na 24 hodin — na základě
pokusů, jež v tomto směru jsem podnikl, mohu dokonce říci, že pro-
fixaci baklerií je tato doba minimalní. Dotkl jsem se již svrchu toho,
že tělo bakterie je dosti resistentní proti vlivu fixáží a níže znova
budu míti příležitost k tomuto bodu se vrâtiti.

Co se dále tinkce týká, vlastně postupu odbarvování haemato-
xylinem železitým, chci již nyní podotkuouti, že jádro pravidelně ztrácí
barvu náhle — tím vysvětlena je okolnost, že často nalézáme „bezja
derné“ tyčinky na polech ještě barvu podržující — plasma barví se
jen málo, ale drží dlouho svůj světlý ton — kdežto ona zrnka, jež
VEjpovský podobně jako já popisuje, ale na rozdíl ode mě za Babes-
Ernstova tělíska má, drží barvu velmi vytrvale (Fig 4. d.). Pro tuto
vysokou affinitu útvarů těch k barvivům považuje je Ernsr za aegui-
valent jádra. Nejdéle podržují barvu poly. Toto platí ovšem jenom
pro dokonale fixované bakterie, a podává opět kus vysvětlení k onomu
množství různých výkladů.

Naznačil jsem již ze začátku, že tato pozorování činěna byla
jen en passant a tím omlouvám i to, že nebyly pokusy a studia roz-
šířena, jak by vlastně povaha předmětu vyžadovala. Zde se mi jed-
nalo o pouhé registrování věci a povzbuzení k práci další — proto
také chybí zde i data o tom, k jakému druhu popisovaní mikrobi
patří, s kolika druhy vůbec je nám zde činiti, jaké jsou poměry jich
kultivace atd. To budiž přenecháno povolaným, bakteriologům z pro-
fesse. Mezery zde právě vytčené však jistě nikterak neubírají významu
pozorovaným faktům. Protože však vedlo by k zmatkům a nejasnostem
popisování věcí dosud bezejmenných, budu postupovati dle tabulky
přiložené. Dle zevních dosti shodných poměrů měli bychom zde činiti
s několika druhy, z nichž některé jsou si dosti podobny. Fig. 1. — 5.
kreslena je v přirozených barvách dle praeparatu barveného Heiden-
hainským haematoxylinem a dobarveného zředěným karbolovým fuch-
sinem. Ostatní obrazy jsou kresleny dle praeparatů haematoxylinových
buď vůbec uedobarvovanÿch nebo dobarvených Fuchsiuem S — jenž
barví také spolu tyčinky — nebo Eosinem, Orange G, Bordeaux R,
Bleu de Lyon. Všechna tato poslední barviva zbarví dobře tkaně za-
žívací roury a obsah její, ale bakterie samy se nebarví, respektive
barvu v alkoholu pouští. Bleu de Lyon není vůbec příznivá barva
plasmatická — ostatní působí svým dobrým differencováním, že se
mikrobi od ostatního obsahu střevního i se svými strukturami dobře
odrážejí. Figg. 10. a 11. konečně kresleny dle praeparatu barveného
regresstvně methylenovou modří.

Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. 7

Nálezy.

Fig. 1. — 5. zobrazuje jeden druh bakterií 4 X plošně zvět-
šený než je velikost jejich kreslených pomocí kreslicího přístroje. Na
tomto druhu shledáváme všechny poměry stavby zcela jasným způ-
sobem. Některé tyčinky jsou poněkud zahnuté (na př. b, c, m, 0), jinak
rovné; u většiny z nich vidíme na polech husté nahromadění hmoty,
silně zbarvené. Útváry tyto budeme nazývati polovými čepičkami (Pol-
kappen) a považuji je za zhuštění plasmy podmíněné bezpochyby děle-
ním. Podél dlouhých stran od těchto čepiček táhne se periferická plasma,
tvořící na určitých místech, pravidelně dvou, hrbolky, v nichž uložena
jsou silně se barvící zrníčka, v kažlém po jednom. Uprostřed tyčinky je
někdy válec plasmy centralní a, 6, f, někdy jenom nahromadění její
až na druhou stranu nesahající (e). Zde je uloženo jádro.

Jádro samo není vždy stejného vzhledu. Někdy jeví se jako malá
homogenní černá koule nezaujímající celou šířku tyčinky (ď), jindy tato
koule má vzhled podobný, ale dotýká se obou postrauních kontur
tyčinky (a); naproti tomu v některých případech (e) je jádro zcela
nepatrné, jako by na stěnu přitlačené. Dle převládajícího množství
individuí s menším jádrem než je šířka tyčiuky, chovajicích jádro při
jedné straně, možno za to míti, že klidné jádro je tělesem dosti malým,
vždy uprostřed délky sice, ale k jedné straně uloženým, takže u bakterií
bychom měli takto určenu jednu rovinu symetrie. V dalším popise
označuji tu stranu, k níž je posunuto jádro co ventralní, protilehlou
co dorsalní. Označení toto ovšem je zcela libovolné, lépe snad by bylo
užívati terminů adnuclearní a antinuclearni.

V celé řadě případů však jádro nepředstavuje zcela černou
homogenní kuličku, nýbrž jeví se poněkud světlejším, ale za to obyčejně
větším. Při bedlivějším pozorování dá se v těchto případech postřehnouti
jakási struktura jádra a to granulování — kde se chromatin bezpochyby
rozpadl v jednotlivá nepatrná zrníčka chromatinová — což dlužno po-
važovati za, první přípravu k dělení. Utváření chromatinu v této po-
době děje se dříve než vzrůst jádra, neboť se dá pozorovati u jader
nezaujímajících celou šířku tyčinky (f, g, se strany, A s hora nebo z dola.)
Později jádro vzroste, takže vyplňuje celou šíři tyčinky : #, £). V jednom
případě zobrazeném (e) vidíme, že chromatin je orientován k jedné
polovici jádra, a tu na opačné straně dá se zjistiti nejvýše jemná
kontura: jaderná blána. Také v jiných případech (Fig. 4. a, Fig. 5. b.)

8 IV. Em. Mencl:

není chromatin stejnoměrně po jádře rozptýlen, nýbrž na určitých
místech seskupen.

Zmínil jsem se již, že periferní protoplasma tvoří na dvou místech
mezi jádrem a polární čapkou hrbolky, v nichž jsou uložena malá
silně barvu přijímající zrnéčka. Jejich vyskytování je velmi pra-
videlné, obě jsou přesně ve stejné vzdálenosti od jádra. Od místa
jejich uložení můžeme velmi často pozorovati prodloužení plasmy
v podobě můstku na druhou stranu někdy přímo na příč, (Fig. 1. 1, d,
Fig. 5. b) někdy konvergentně (Fig. 1 e).

V některých případech však leží, tato tělíska na „spodní“ straně
plasmy, tedy vedle jádra, jindy ve svrchní („proti jádru“); tato roz-
manitost je ale snad podmíněna druhem. V každém případě však musíme
připustiti, že zjev těchto útvarů je zcela charakteristickým. Mimo tato
zrníčka můžeme zjistiti ještě jiná, nezaujímající určité místo, menší,
ne tak silně se barvící (Fig. 4 e, Fig. 5 a, b). Tato druhá tělíska
považuji za vlastní produkty assimilačních processů, kdežto prvním
přičítám větší důležitost, přes to, že nemohu blíže praecisovati jejich
význam.

Poměry právě popsané platí však pouze o jedné části individuí.
V jiných tyčinkách vidíme jakési příčné žíhání; v některé jsou pruhy
dva, jindy tři, někdy čtyři. Při bedlivějším ohledání poznáme, že zde
máme co činiti s pravým mitotickým dělením. Kde vidíme proužky
dva, nalézá se dyaster, kde tři, je to dyaster a již se tvořící přehrádka,
kde čtyři, jedná se o novou mitosu dvou dcefinnych tyčinek ve stadii
dyastru, zřídka o dvojitou mitosu jediné tyčinky.

U bakterií z prvního individua dosud popisovaných a na obr.
1. — 5. zobrazených nepodařilo se mi nikdy zjistiti stadium aeguato-
rialní desky; dlužno tedy za to míti, že toto stadium probíhá velmi
rychle, čemuž tak není již u stadií dalších. Mitosy směřující k prostému
rozštěpení individua probíhají uprostřed tyčinky na rozdíl od mitosy
vedoucí k utvoření spory, jak později uvidíme. Mitosy prvního druhu
nazývati budeme schizogennimi proti druhým, sporogenním.

Fig. 5. a, ukazuje jasně stadium mladého dyastru, kde obě partie
chromatinové ještě se příliš od sebe nevzdálily a kde dají se zjistiti
mimo jiná dvě zrnka ještě ona dvě typická zmíněná svrchu. Chromati-
nové skupiny obyčejně netvoří jedinou hustou massu, jednolitou, nýbrž
jsou jakoby roztřepeny nebo zrnité, aspoň při okrajích — což nasvědčuje
tomu, že se i zde jedná 0 samostatné chromosomy.

V dalším průběhu dělení vzdalují se od sebe obě poloviny vře-
ténka a když byly se dosti rozestoupily, počne se mezi nimi tvořiti

Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterif. 9

prebrädka zprvu velmi jemná (Fig. 1. g), leč čím dále tím patrnější
(Fig. 1. p, r) až stane se dosti nápadnou a může dokonce vzbuditi
dojem, že sc v tyčince nalézají tři pásy chromatinové hmoty (Fig. 4. b).
Řekl jsem již, že v řídkých případech nalezneme v jediné tyčince
mitosy dvě, obě ve stadii dyastrovém (Fig. 4e) Takové zievy považuji
spíše za vyjinku než za vlastnost náležející některému jen druhu;
podobně se mají věci v případech, kde se utvořila mezi oběma dce-
řinnými partiemi chromatinu přehrádka, a ony samy ihned upadly
v nové dělení (Fig. 1. r). Nebyli bychom ovšem daleci prohlásiti
zjevy tyto za zvýšení a čilejší postup životních funkcí, kdyby se
neobjevovaly vedle množství jiných pravidelných processů v tomže
okolí a za těchže životních podmínek. Ovšem že i tu dalo by se na-
mítnouti, že v posledních drou právě popsaných případech jedná se
o jiný druh s jinými požadavky — ale lyto věci jakož i mnoho jiných,
jež musím nechati nerozhodnuty, musí osvětliti pozorování příští.

Někdy, ač ne tak často jako centrická vřeténka, čili schizogenní,
uzříme dyastrovou figuru poněkud posunutou k jednomu polu — často
hodně nápadně. Takové mitosy jsou sporogenní (viz Fig 1. n, Fig. 2 b)
a vedou konečně k utvoření tolıo, co naznačeno na obr. 2. a. Již
dříve (Fig. 2. b), ve stadiu dyastru sporogenniho vidíme část tyčiuky
mezi oběma partiema chromatinu zduřenou a temnější. Že toto je
naznačením jak bude se příští spora jevit, o tom není pochyby. Hotová
spora je útvar ellipsoidický nebo i vejčitý, nesoucí na jednom konci
zbytek matečné tyčinky a na druhém polu buď jenom zbytek polové
čepičky co temnou skvrnu, nebo i kratoucky násadeček — opět část
původní tyčinky. Střed spory zaujat je hmotou jasnější než je dosti
poměrně silně barvu přibírající periferická vrstva. V některých pří-
padech dá se zjistiti ve spoře černé těleso — jádro (odr. 2. a); kde
toto chybí, je to následek snad veliké již resistence blány sporu oba-
lující proti vnikání barviva. Že by spory jádra postrádaly, nedá se my-
sliti. Ostatně Naxavisní popsal jádra jako ve vegetativních buňkách
i pro spoty. — Zbytek původní tyčinky ukazuje na distalní od spory
straně polové zbarvení a na straně k spoře přiléhající podobné, které
se ale někdy kuželovitě až vláknitě protahuje až k zbarvení distalnímu.
O významu těchto věcí nemohu se rozšiřovati, ježto chybí mi pozoro-
vání celé řady stadií; podobně se to má i se zvláštními poměry
na obr. 3. vyznačenými, kde jádro podobá se dvěma šikmo pošinutým
polokoulím blánu tyčinky na venek prohýbajícím — spad se tu jedná
o zvláštní způsob dělení šikmým vřeténkem, jak je i VEjpovský popi-
suje a já jen v některých výminečných případech pozoroval. —

10 IV. Em. Mencl:

U dvou dalších individuí nalezena byla bakterie tvořící řetězy
jedinců, kde v určitém vlákně všechny tyčinky mají stejoy stupeň
diferenciace barvy. Tento druh je menší než právě popsaný, měříť
jen 3'3 u a nejvýše, a to zřídka, 44 u; velikost tedy druhu tohoto
při zvětšení užitém (1150 X) byla by 4 — 5 mm, takže vyobrazení
6 — 10 jsou poněkud větší jak je podává tabulka (bylo to nutno
z technických důvodů), nežli jak se ve skutečnosti bakterie v mikros-
kopu jevily.

Tyčinky a řetízky na obr. 6. a 7. znázorněné jsou kresleny
z praeparatů pocházejících z jednoho a téhož objektu. Tato zažívací
roura obsahovala druh jediný (pokud dle podoby se dá souditi), až
snad na centralně zaškrcenou tyčinku a a enormně dlouhou o (Fig. 6.).
V tomto případě můžeme zjistiti poměry podobné jako u svrchu po-
psaného druhu. Polarní čepičky se zde vyskytují daleko pravidelněji
(patrně kratším odbarvováním v želez. kamenci). Plasma opět uspořádána
je na periferii a centrálně, jak se to dá zvláště dobře zjistiti na jedincích
silněji odbarvených (Fig. 6. n). Můstky plasmatické přestupující na
příč přes tělo bakterie jsou zde hojnější (p v první a druhé tyčince)
někdy convergující, jindy parallelní, nejčastěji však uspořádány ve
dvou polokruzích po stranách jádra (p, druhé individium od prava, A).
V místech upjetí těchto můstků na plasmu periferní uložena jsou
obyčejně zrníčka metachromatická. Velmi často i zde liší se dvě zrnka
pravidelně vzhledem k jádru položená od ostatních (Fig. 6. c, g,
Fig. 7. c, d, g) zrníček, bezpochyby pouhých produktů assimilace. Tato
zrnéčka dají se dlouho ještě během dělení pozorovati na rozdíl od
druhu výše popsaného. Rozdělení plasmy v tyčince dalo se velmi dobře,
jak zmíněno, sledovati na praeparatech silně differencovaných v žele-
zitém kamenci, na nichž zcela patrně vystupují rozdíly v uložení
protoplasmy centralní, periferické, polarní a přestupujících můstků
(Fig. 6. n, Fig. 7. k, — k, *). Uložení jádra je souhlasné jako v případě
předešlém; zvláště dlužno podotknouti, že se zde setkáváme s oním
pošinutím jádra na „ventralní“ stranu, které jsme akcentovali již
svrchu. Také zde viděti lze často, kterak je chromatin v některých
jádrech snad vlivem fixace stažen, a tu dá se zjistiti kol místa chro-
matinu prázdného temný oblouček — jaderná blána. (Fig. 6. f, e,
Fig. 7. d). Dělení probíhá mitosou, ale tak — jako v dřívějším pří-
padě — že stadium aeguatorialní desky probíhá velmi rychle, a mně
se nepodařilo takové nalézti. Za to stadium dyastrové je velmi četné.

*) šipky u k, — k, značí místo, kde se stýkají dvě tyčinky.

Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. 11

Kdežto někdy chromosomy v tomto stadii tvoří jako by rovnou plochou
přehrádku (Fig. 6. m), vidíme jindy, že chromatické části vřeténka
prohnuty jsou obloukovitě, concavitami k sobě. (Fig. 6. k, p pátá
tyčinka od leva). Nezcela hladká kontura těchto útvarů nám napovídá,
že zde máme opětně co činiti se shluky jednotlivých chromatinových
pentlic nebo zrnek.

Mimo právě popisované struktury nalézti lze některé odchylné.
Na př. setkáváme se zde s případem zcela analogickým onomu na
obr. 6. zobrazenému. Je to opět čikmé vřeténko ve stadii dyastrovém
(Fig. 6. m, třetí tyčinka od leva). O případě a ve Fig. 6. je těžko
rozhodnauti — zdá se však že je to forma involuční. Jiná šikmá
vřeténka ve stadii aeguatorialní desky zobrazují Fig. 7. e, h. Vřeténka
tato jsou velmi podobná oněm jež popisuje VEspovský*) a zdá se, že
tento způsob bude spíše závislým od druhu než abnormitou.

V následujícím budeme si všímati jipých, zcela nových processů
v těle bakterií, jichž předstadia v jistých připadech máme již u druhů
dosud popisovaných. Míním tím Fig. 2 b, 4 c, 7 f, b. Všechny tyto
případy ukazují nám jádro pošinuté k jednomu polu tyčinky, a to
v případě 7 f v klidu, v případě 7 5 v dyastru.

Patrněji ještě poměry tyto a s dalšími podrobnostmi jeví se
u druhů nalezených u Periplanety další (Fig. 8. — 11.) Pro tentokráte
není potřebí znovu popisovati ústrojnost těchto bakterií za klidu.
Pohlédneme-li na obr. 8. je ihned nápadný rozdíl ve strukturách
zde zobrazených tyčinek od toho, co dosud jsme popisovali a vyobra-
zovali.

V některých tyčinkách vidíme centralně uložené mitosy (Fig. 8. f e)
a to dyastry, které se vyskytují velmi často. Zde podařilo se mi na-
lézti jedno stadium aeguatorialní desky (Fig. 9. f.) Také šikmé mitosy
ve stadii desky jsem nalezl a to četněji než u dříve popsaných druhů.
U takových šikmých mitos dá se od desky chromatinové sledovati po
obou stranách šedý konus přibližně rovnostranný, podobně se barvící
jako plasma a patřící patrně vřeténku (Fig. 9. b.)

U celé řady tyčinek však můžeme pozorovati zjevy velmi zajímavé.
Vidíme dyaster sešinutý dosti blízko k polu — sporogenní — líšící se
nejen polohou od schizogenních mitos ale i svým utvářením. Partie chro-
matinu odvrácená k polu je mnohem temně ší než druhá obrácená k
centru tyčinky. Potkáváme se zde se zjevem nanejvýše interessantním,
že celý chromatin rozdělí se na nestejné poloviny, z nichž bohatší

*) I. c. 1903. Fig. 3, 6.

12 IV. Em. Mencl:

utvoří sporu, chudší jádro tyčinky (Fig. 8. c, d). Stadium toto vysky-
tuje se dosti hojně. Také zde zvláště u menší poloviny chromatinu
zjevna je skladba z jednotlivých chromosomů.

Leč ani zde neplatí pro všechny bakterie týž zákon. Vytvoření
spory děje se ve všech mnou pozorovaných případech na konci tyčinky
vyjimaje druh prvý (Fig. 2. L.) a to způsobem dle polohy trojím:
v řetězích bakterií vidíme, že spory mohou se utvořiti buď na koncích
odlehlých, nebo za sebou následujících nebo přilehlých. V prvním pří-
padě, kde se tvoří spora na koncích odlehlých (Fig. 8. q, Fig. 10 c,
Fig. 11. b) děje se to způsobem právě vytčeným. Tyınz způsobem
děje se tvoření spor na koncích za sebou následujících, na odpovída-
jících stranách (Fig. 8. i). Případ třetí je dosti vzácný a odlišný od
obou prvních. Zde odehrává se mitosa uprostřed tyčinky, takže toto
dělení v prvých stadiích neliší se od scházogenního. U jeduoho spora-
dicky se vyskytujícího druhu bakterie oválné (Fig 8 n, p— totožný druh
patrně s Fig. 9. g) vidíme stadium dyastrové uprostřed matečné buňky
se odehrávající. Když dyaster se utvořil nastává mezi oběma partiemi
chromatinu zaškrcení, v jehožto výšce se zdá nahromadovati plasma ;
ta utvoří přehrádku (Fig. 8. n.), kde se dceřinná individua oddělí. Obě
dceřinné partie chromatinu utvoří sporu na místech vedle sebe ulože-
ných — sporulace sympolarni naproti antipolarni (Fig. 8. g) a meta-
polarní (Fig. 8. i).

Při sporulaci sympolarní vznikají tedy dvě spory, ale poloviny
bývalé buňky neobdrží již chromatin. Naproti tomu u sporulace meta-
polarní a antipolarní vznikne v každém individuu spora jediná, ale
buňka matečna obdrží podíl chromatinu — ovšem menší než spora —
a žije dále. Posud platilo všeobecně pravidlo, že matečná buňka se
obyčejně po vypuštění spory rozpadá. To tedy dle mých zkušeností
platí jenom v případě sporulace sympolarni, kterou dosud musím po-
važovati za zvláštnost.

Řekli jsme, že při typu metapolarním a autipolarním dostane
matečná buňka menší polovinu chromatinu, z něhož se tvoří jádro
nové. A skutečně vidíme v celé řadě případů v tyčinkách nesoucích
sporu na jednom konci v centru uložený útvar kroužkovitý, černě se
barvící, bez obsahu. Je to mladé jádro, velmi chudé na chromatin,
jenž je bezpochyby uložen na periferii anebo nanejvýš představuje
jedno nebo dvě zrníčka uvnitř tohoto kroužku (Fig. 8. g, g, i, k).
V dalších stadiích chromatinu se zde zmnožuje, takže onen kroužek
místy (Fig. 8 1, h) anebo později kolem dokola (Fig. 9. i, Fig. 10. a, b, e,)

Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterií. 13

ztlustne. Někdy ovšem nezříme mimo sporu a protoplasmatické útvary
v tyčince ničeho (Fig. 8. r, Fig. 9. g) a tu snad se jedná o spory
vzniklé sporulací sympolarní, nebo o stadium, kde chromatin se ještě
ani neuspořádal uprostřed tyčinky. V konečných stadiích vidíme
tyčinku chovající na konci sporu a v centru zcela normální k jedné
straně orientované jádro (Fig. 9. d, Fig. 10 e, Fig. 11. b). Zdá se
pravidlem, že polarní zbarvení (zhuštění) protoplasmy při tvoření
spor zmizí.

Že buňka bakterie i po utvoření spory dále žije, to dokazují
mimo přítomnost jádra i mitosy schizogenní a šikmé (Fig. 9. h,
Fig. 11. c.) u sporami opatřených jedinců (Fig. 9. e, Fig. 10. d,
Fig. 11. c.). V některých případech zříme v těle buňky těsně pod
sporou šedě se barvící — podobným tonem jako plasma — přehrádku
(Fig. 9. h, i, Fig. 11. b), jež později počínaje od stěn se shušťuje,
neboť v těch místech nejdříve přijímá silnějt barvu (Fig. 10. a), až
konečně barví se haematoxylinem zcela černě (Fig. 11. a, Fig. 10 b).
Je možno, že tento útvar zakládá se již ve sporogenetickém vřeténku
a sice v dyastru co podobná přehrádka jako u schizogenetického dělení
Fig. 1. p. g. Vlastní přímá pozorování v této věci mi chybí zcela,
podobně jako o processu tvoření spory po dyastrovém stadii sporo-
genetickém.

Co se ustrojení hotové spory týká, tu dlužno připomenouti, že
skládá se ze dvou částí, periferické a centralní. Někdy zříme celou
sporu černě zbarvenu, jindy co kroužek černý se světlým obsahem. Je to
patrně delším odbarvoväuim, ale je zřejmo tedy, že ona periferická
vrstva je náchylnější k přijímání barev. Centrum pak dříve pouští
barvu a pak se jeví co těleso velmi nápadně světlo lámající takže
přímo svítí, nenalézá-li se zcela v ohnisku mikroskopu. Toto pozo-
rování přímo souhlasí s definicí spory, jak ji podává Gortscnuicu
(Kolle- Wassermann, Handbuch der pathogenen Mikroorganismen
pg. 41): „Die Spore ist. . . ein kugeliges oder elliptisches Gebilde
von sehr konzentrierter Leibessubstanz (wie sich aus dem starken
Lichtbrechungsvermógen und der chemischen Beschaffenheit ergiebt),
von sehr bedeutender Widerstandfähigkeit gegen Färbung“ etc.

Tvoření dvou spor, jak jen výminečně u některých saprophytů se
vyskytuje, jsem nikdy nepozoroval a tam, kde se tomu tak býti zdálo,
poznal jsem při bedlivějším pozorování, že se jedná o dvě individua
se sporami k sobě antipolarně postavenými.

14 IV. ‚Em. Mencl:

Na obr. 8. m zobrazil jsem tři malé bakterie, o nichž se domní-
vám že právě vznikly ze spory. Pozorujeme u nich centralní jádro
a polarní čepičky — jinak nemíním pro nedostatek materialu blíže
se o tom zmiňovati. Mimo zde právě popsané druhy nalezl jsem
v obsahu střeva diplokokky rozmanitě utvářené buď přímo se dotý-
kající nebo od sebe oddálené a jakousi mezihmotou spojené. (Fig. 12.)
Zaznamenávám to k vůli úplnosti a jako ne beze vší zajímavosti, že
diplokokky tyto tvořily jedinou floru jediné Periplanety.

Zmínil jsem se hned na začátku, že výsledky svoje jsem kontro-
loval na Bacillus megatherium; při tom jsem přihlížel k tomu, bude-li
mi možno zjistiti, jakým způsobem se přišlo obyčejně při hledání jádra
ke strukturám spiralním nebo síťovitým atd. Nepřihlížím ani k „struk-
turám“, jež získány byly na sušených objektech. Zde je vhodnost této
methody při studiu jemných podrobností velmi křiklavě dokumentována.
Poněkud lepší, leč přes to zcela nedostatečné výsledky obdržíme fixací
teplem v kapce destilované vody, při čemž zamezíme úplné vyschnutí.
Regressivním barvením obdržíme struktury na obr. 13. a. naznačené.
Vidíme, že jsou zde poněkud i hranice mezi jednotlivými tyčinkami
smyty, a vnitřní uspořádání buněčných složek je zakryto pseudostruk-
turami nadobro. Obdržíme zde celou řadu rozmanitě k sobě uložených
přepážek silně barvu pijících, což svádí k tomu, považovati je za
chromatinové součástky. Celkové uspořádání jejich je spiralní. V tomto
případě ani haematoxylin nedifferencuje se dokonale, nýbrž vše se
odbarví nebo zase vše zůstává temným. Artefakty tyto jsou ještě
klamavější po regressivní tinkci methylenovou modří nebo carbol-
fuchsinem.

Lepší výsledky ovšem docíleny již po fixaci sublimatem a tu se
ukázalo, že nedostatečně dlouhá fixace je vinna nedostatečnými výsledky.
Na obr. 13. b. vidíme vlákno sestávající z jednotlivých tyčinek Bac.
megatherium, které jsou opět naplněny sítí příčných můstků tu a tam
černě se barvící zrnéčka obsahující. Leč již tu a tam možno postře-
hnouti — ovšem ne tak ostře vyjádřenou — strukturu takovou, jak
jsme výše je popsali. (Fig. 13. b. nejspodnější buňka.) Tyto struktury
jsou nápadně podobny oněm, 8 nimiž se potkáváme tak často v litera-
tuře — a takové obdržíme po fixaci sublimatem asi 12 hodin trvající!

Po fixaci delší ještě, ale ne zcela zdařené obdržíme z kultury
B. megatheria dvojí řetízky, širší a slabší, kde jednotlivé tyčinky
mají zřejmé šedé zbarvení polarní a uprostřed k jedné straně přilé-
hající černě zbarvené jádro (Fig. 17, 18). Také v tyčinkách spory

Další pozorování o struktuře a tvoření sper u symbiotických bakterií. 15

nesoucích (Fig. 15, 16) vidíme poměry podobné. Teprve fixace doko-
nalá podává nám správný přehled organisace jednotlivých tyčinek
(Fig. 14.)

Tím zakončuji svoje sdělení nálezů svých a omezuji se pro
tentokráte na pouhý popis, nehodlaje prozatím dotýkati se několika
s naším thematem souvisících sdělení; k tomu, doufám, naleznu
příležitost jindy.

LA

Digitized by Google

PR 0 N SYMBIOT. BAKTERIÍ.

ER =

Fü 71 = č 8 N

24 0 o te Z : 8 |

Fig. 12 LA |

74 zb

& £ pe Fig 10. |

y =. | |

U ? auf? puis Fig. 11. |

a 5 Fig.14. Fig. 17 f |
F en à fé |

!

4 #f > |

Fug.16. Fig. 16. |

Fig. 13. Fig. 15 |
Menc, del 7705 5. aa alsa

Digitized by Google

V.
Příspěvek k theorii versiery a Kůlpovy konchoidy.
Napsal prof. Dr. Ant. Sucharda v Brně.

Předloženo v sezení dne 22. ledna 1904.

(S tabulkou o 9 obrazích.)

Guxo Lonra ve výborném díle „Spezielle algebraische und trans-
cendente Kurven“, — jež z vlaského jeho rukopisu na jazyk německý
převedl roku 1902 Frirz Scaorre, — uvádí obě křivky svrchu jmeno-
vané, prvou v pag. 75., druhou v pag. 185., zákonem výtvarným
a rovnicí příslušnou, jakož i souřadnicemi bodů obıatovych.*)

V následujících řádcích budiž předem poukázáno k tomu, že obě
tyto křivky lze odvoditi z obecnější křivky třetí, spolu pak budiž
odvozena jednoduchá konstrukce tečny a poloměru zakřivení těchto
křivek.

Zákon výtvarný obecnější křivky, z níž tyto dvě lze odvoditi,
jest tento:

‘ Dána jest kružnice K (obr. 1.) o. středu s a její tečna T
v bodu č. Na průměru if’ bodu č vytkni bod o. Přímky svazku o
protínají kružnici každá ve dvou bodech k a k“ a tečnu T v bodě
třetím u. Učiníš-li body k a k“ rovnoběžky ku T' a bodem w rovno-
běžku s přímkou čo, obdržíš průsečné body m, m“ náležející křivce
sestrojené (v obr. 2.), kterou nazveme versierou obecnou I’ (Gemeine
Versiera).

*) V pag. 77. připomíná Loria sic obecnější zákon výtvarný, který vede
ke křivce 4. stupně, která ve zvláštním případě se rozpadá v přímku a versieru;
že tu v jistém případě vzniká též Kůlpova konchoida, nepraví se.

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. l

9 V. Ant. Sucharda:

Volíme-li bod o v bodě ť, diametrálně protilehlém bodu ť, na-
býváme versiery Loriem uvedené, kterou krátce nazveme versierou
Loriovou, doplněné tečnou T“ v bodě č“ (obr. 3.); volíme-li bod 0
sjednocený se středem s kružnice X, z křivky I' stane se Külpova
konchotda (obr. 4.)

Jeli v of positivná osa Y a bodem o vedenou rovnoběžkou s T
dána osa X soustavy souřadné pravoúhlé, je-li pak os = m, jest rov-
nice obecné verstery tato:

dy? — (a—+ m)?* (y — m)* — a*(a-—-m)*—0 . . .1)

Při tom a znamená poloměr kružnice K. Pro m > a, t.j. pokud
bod o jest vně průměru fé’, versiera obecná, křivka to I’ jest křivka
v konečnu uzavřená, je-li o úběžným bodem průměru čť, splývá D
s kružnicí K, Pro m < a jest to křivka nekonečná, která má v úběž-
ném bodě osy X samotyčný bod realný, v úběžném bodě osy Y bod
osamělý.

Pro m — a máme z rovnice 1.)
y [y (x* + 4a?) —8a]=0 . ... ... 2.)

což jest rovnice osy À a rovnice versiery Loriovy, kterouž Loria na
pohled píše jinak, ježto zavádí a za průměr kružnice X.

Podle toho označení vychází z rovnice 2.) ihned rovnice :
my a (a— y). . . < < + + + . . 3.)

jako rovnice jeho versiery.
Pro m = 0 plyne z rovnice 1.)

dy —=at(at— y. , ... ie dě dk)
jakožto rovnice Külpovy konchoidy, která ve spise Loriově předpokládá
se otočena o pravý úhel kol počátku soustavy.
Versiera obecná.

u) Konstrukce tečny. Zakládajíce se výtvarným zákonem křivky,
který založen na bodech k, k“ vede k jejímu bodu », soudíme takto:

Příspěvek k theorii versiery a Kůlpovy konchoidy. 8

Budiž (obr. 5.) tangentialná rychlost bodu k dána úsekem kl
tečny křivky K v bodě k; přejde-li k do 2, úsečka km stálého směru
pošine se do přímky X. Bod o jest okamžitým středem otáčení úsečky
oka. Kdežto k má rychlost ki, pohybuje se bod a, v němž ok
protíná pevnou přímku 7, rychlostí ab, při čemž ab||kl; rychlost
však bodu, v němž oa při svém otáčení kolem o probíhá přímku 7,
jest ac a obdrží se, učiníme-li dc || oa oa. Úsečka am stálého směru
přejde tudíž do cd, při čemž jest ed ||am | X. Bod m jest při tomto
pohybu puzen rychlostí md, tak že přímá spojnice md skýtá již žá-
danou tečnu obecné versiery v bodě m.*)

Konstrukcé tečny mohlo se nabýti jinými, ale obdobnými ča-
rami a obdobným výkladem, kdyby bod 7 volil se jinde na přímce kl
nikoli však v bodě k nebo na tečně T, na místo X pak zavedla se
rovnoběžka s ní, nově zvoleným 2 procházející.

Zavedeme-li na místě bodu o bod s, máme konstrukci tečny ke
Kůlpově konchoidě; položíme-li místo bodu o bod ť', vznikne z ní kon-
strukce tečny k versieře Loriově.

b) Konstrukce poloměru sakriveni. Počátkem předešlého odstavce
vyložená konstrukce tečny vede k úvaze následující:

Jeli (obr. 5.) k/ tangentialná rychlost bodu k při středu otáčení
0, jest rychlost tato v bodě a rovna ad || kl, rychlost však v bodě a
ve směru tečny T rovna ac, při čemž dc||oa.

Je-li okamžitý střed otáčení přímky ab v bodě «, tedy jest df
rychlost bodu bd č. přímce X. Je-li dále B okamžitý střed otáčení
přímky bc, jest ci rychlost, s kterou se bod c šine po tečně T; uči-
níme-li tedy # | X, značí-li j patu této kolmice, jest dj rychlost,
s kterou bod d šine se po přímce X. Učiníme-li konečně dn | dm
a spolu jn | dn, potom v bodě m kolmici ku md a v bodě ď kolmici
ku mn protínají se spolu tyto přímky v žádaném středu zakřivení o.

Zbývá určiti jen okamžité středy otáčení « a ß, což stane se
následující úvahou:

Svazek paprskový o středu s stanoví na přímce #2 řadu bodovou
(&...1...). Mysleme si kolmice X’... LZ“ v jednotlivých na
k... č... této řady k příslušným naprakům svazku s(k.. ke)
Ty obalují parabolu P o vrcholu k a ohnisku s. K těmto n

nn

*) Učiníme-li da’ | X, ob —a'd, obdržíme potřebný pro tečnu bod d.
1"

4 V. Ant. Sucharda:

přímkám náleží též tečna kč v bodě k ke kružnici K a tečna s ní
soumezná. Promítneme-li řadu (4... Z) z bodu o do přímky aĎ, nabu-
deme řady 8 ní perspektivné, a promítneme-li tuto z úběžného bodu
přímky oa do přímky T, tak že bod a jest bod samodružný, a k bodu
d přísluší bod c, vznikne nová řada bodová (a... c) x s řadou
(k... ©. Myslíme-li si jednotlivými body řady (@...c) rovnoběžky
a kolmicemi X’... L“ v homologických bodech řady (4... 2), ob-
držíme, jakož snadno nahlédnouti, přímky, jimiž se obaluje jistá para-
bola O, k jejímž tečnám také náležejí přímky ac a ab, jakož i tečna
ku ab soumezná, rovnoběžná se soumeznou tečnou ku tečně kl kruž-
nice K. Chyba, které se dopouštíme, toto tvrdíce, záleží v tom, že
soumezny ku a bod na přímce 7’ a na paprsku svazku o nahrazujeme
bodem na lomené linii, jejíž první část, soumezná 3 oa, lomí se na
přímce ab v rovnoběžku ku přímce de. Patrně zanedbává se při tom
nekonečně malá veličina vyššího stupně, což dopuštěno jest bez ujıny
přesnosti. Z toho plyne, že bod a, v němž ab protíná se s přímkou
soumeznou, lze míti za bod, v němž ab dotýká se paraboly ©.

Rozpolovací body # a e úseků kl a ac jsou homologickými body
řad (k...d, (a...c) a myslíme-li si přímku U v bodé « kolmou
ku su a bodem 7 kolmici Z“ ku si*), potom bodem e rovnoběžku E
ku U’ a bodem c rovnoběžku C ku Z“, nabudeme dalších dvou tečen
E a C paraboly ©. Tyto tečny protínají tečnu ab v bodech r, g,
jakož pak na tečnách ac, ab ostatními tečnami vzniklé řady jsou po-

dobné, třeba jen učiniti _gr = — ra, aby se nabylo bodu a, v němž para-
boly O dotýká se tečna ab, tedy okamžitého středu otáčení přímky ab.

Bodová řada (a ... c) promítá se z bodu « v bodovou řadu
(b...f), která s ni jest perspektivnä. Ježt) však (k...l) x(a...c)
jest též (k...1)x(b...f). Vedeme-li body řady (b... f) rovno-
k paprskům svazku 0, procházejícím homologickými body řady

. 1), budou tyto přímky obalovati parabolu JE, k jejímž tečnám
ns též přímky bc, fd a zejména též bodem db, ku b soumezným,
procházející tečna ku dc soumezná, která se s bc protíná v žádaném
bodě 8. V bodě tom dotýká se be paraboly R, a učiníme-li na tečně
be úsek bh — hB, obdržíme žádaný její bod B, okamžitý to střed otá-
čení této přímky bc. Načež sestrojí se střed zakřivení G návodem,
uvedeným z počátku tohoto odstavce. |

l ) Kolmice ty nesestrojeny, aniž parabola tu jmenovaná.

Příspěvek k theorii versiery a Küplovy konchoidy. 5

Kůlpova konchoida.

a) Konstrukce tečny, plynoucí z toho, co bylo prve pověděno,

dána jest lomenou linií oubcdm. Při tom oa || bc, ab vovnoběžno s tečnou
kružnice v bodě k (obr. 6.)

b) Konstrukce poloměru zakřivení pozmění se proti předešlé potud,
pokud zjednoduší se zde konstrukce bodů « a fi.

Poněvadž totiž 3< oab jest pravý, jest obalová přímek ab para-
bolou o vrcholové tečně 7’ a ohnisku 0==s. Protíná-li ab osu Y pa-
raboly té v bodě p, třeba učiniti na této přímce pa — aa, aby ob-
držel se žádaný bod «. Protíná-li přímka cd tečnu 7“ v bodě g a osu
Y v bodě r, jest především og | cd, pročež obalová přímek cb jest
parabola o vrcholu č“ a ohnisku 0, učiníme-li tedy rg = gß, obdržíme
na přímce bc žádaný bod $, načež konstrukce poloměru zakřivení
doplní se způsobem svrchu uvedeným, jakož ostatně v obr. 6. jest
provedeno.

Správnost konstrukce poloměru zakřivení pověřiti lze při bodech
obratových. Podle G. Loria má totiž křivka pro y= + a+ body

obratové; srovnej v obr, 3. body m, m’, m“, m“
Z její rovnice vyplývá pro ně x = + vz

Vycházíme-li od bodu m jako jednoho z nich, jest rovnice
přímky ab (obr. 7.)

=
op— 9 4
a tedy
72 1; <=
p—= op,

z čehož jest patrno, Ze učiníme-li, hledajíce «, pa — aa, padne bod
« do středu délky ab. Ježto pak rovnice přímky bc (obr. 6) jest

y=xrV2— 3a

6 V. Ant. Sucharda:

a tudíž
Yı = — 3u,

bod ť tedy uprostřed délky tr, pročež, učiníme-li 79 — gf, vychází
B== c. Z toho však patrno, že též bod #==c, tedy j==d, pročež
dn — 0, a tedy střed zakřivení c bodem nekonečně vzdáleným.

Versiera (Loriova).

a) Konstrukce tečny v libovolném bodě plyne z toho, co pově-
děno v té příčině o versieře obecné (obr. 5.).

b) Hledajíce poloměr zakřivení, vystačíme rovněž konstrukcí
v obr. 5. vyloženou, která jen potud se pozmění, pokud změní se
konstrukce bodů « a f.

Sestrojme (obr. 8.) kružnici K o středu o a poloměru of = a*)
a tečnu T v bodě t. Učiníme-li sečnu ča, která seče K v bodě k,
pak tečnu gk a potom ad||gk a prodloužíme-li tk až se protne 8 ad,
bude průsečný bod již žádaným bodem «. Jef totiž ta | fa a pro
bg — gk, též ta = aa, tudíž A řta © A ťaa a ztoho jednak ťa | aa,
a jednak fa — 2a. Jesti tedy obalová přímek ab kružnicí Z o středu
fd a poloměru 2a, tedy dvakrát větším než poloměr kružnice X.

Učiníme-li bř | T jest A alb © A bat’, tudíž čb — ba, a pro-
tože spolu é‘h — ha, bude též Ab | ťa, pročež At’bh X A Fdp, značí-li
bod p patu kolmice z bodu # ku bc. Rovná se tedy vzdálenost
bodu p od přímky X stálé délce fo — a — t'o | pœ || X], z čehož ale
následuje, že obalová přímek bc jest parabola P**) o vrcholu w, pro
kterýž jest čw — a; vrchol ten leží v patě kolmice z p ku Y a ohni-
skem jest č. Nabudeme tudíž bodu B, v němž přímka dc protíná sou-

meznou, učiníme- li gp — pp, bodem g rozumějíce průsek dc s osou Y.

Konstrukce poloměru zakřivení versiery jest tudíž tato: Sestroj
tečnu její užitím známé lomené linie #'abcdm (obr. 8.) obsažené
v mezích tečen Ta X v bodech č a č, učiň ťa | ad, potom gp — pf,
načež konstrukce známým svrchu způsobem se dokončí.

Také zde možná konstrukci pověřiti při bodech obratových způ-
sobem, jehož jsme užili v předešlém odstavci. Tyto body obratové

*) Loria volí > :

**) Parabola P nesestrojena.

Příspěvek k theorii versiery a Külpovy konchoidy. 7

lze ostatně též přímo stanoviti. Sestrojfme-li totiž, viz obr. 9.,
z bodu g, pro kterýž tg — 2tw — 6a, tečny k parabole P, budou
rovnoběžky k nim z bodu ď vycházející protínati kružnici K v bodech m‘,
jež s body obratovými mají společnou pořadnici; potom totiž jest
B_- c, a poloměr zakřivení versiery v příslušném bodě tedy ne-
konečně veliký.

Resume des böhmischen Textes.

Die vorliegende Abhandlung liefert einen Beitrag zur Theorie
der Versiera und der Kozrscuex Konchoide.

Es wird hiebei von der (ersten) deutschen Ausgabe des von
Giso Lonia verfassten und durch Frirz ScnorTE nach dem italienischen
Manuscripte des Verfassers bearbeiteten Werke, ausgegangen, welches
unter dem Titel „Spezielle algebraische und transcendente ebene
Kurven“ im J. 1902 erschien.

In diesem Werke werden die beiden obgenannten Kurven in
den pag. 75 bez. 185 behandelt. Zuvôrderst wird gezeigt, dass diesen
beiden Kurven ein allgemeineres Erzeugungsgesetz zu Grunde gelegt
werden kann. Dasselbe lautet folgendermassen: Gegeben ein Kreis X
mit dem Mittelpunkte s (Figur 1) und seine Tangente T in dem
Punkte #. Durch einen, auf der Geraden is gewählten Punkt o a
Scheitel ist in der Ebene des Kreises ein Strahlenbüschel bestiinmt
von einem jeden beliebigen Strahle wird K in je zwei Punkten 4
und %‘, und die Tangente T in dem Punkte « getroffen. Führt man
in den Punkten # und k“ Parallele zu 7’ und durch « eine Parallele
zu fs, so entstehen als gegenseitige Schnittpunkte die Punkte einer
allgemeineren Kurve I, die wir die gemeine Verstera nennen wollen
(Fig. 2).

Wählt man 0 in dem zu ? diametral gelegenen Punkte č. so
entsteht jene Versiera, mit der. sich G. Lonra in dem obeitierten
Werke befasst, und die, die Lonia'scuk V. heissen möge, begleitet
von der Tangente 7“ an X im Punkte 7 (Fig. 3); liegt o im Mittel-
punkte s von K, dann wird die Kurve K zu einer KoLr'scHEN Kon-
choide. (Fig. 4).

Für einen jeden ausserhalb des Durchmessers t t‘ gelegenen
Punkt o, bildet die Kurve I' einen geschlossenen Zug, für o als

8 V. Ant. Sucharda:

Fluchtpunkt der Geraden č č“, fällt dieselbe mit dem Kreise K zu-
sammen, für alle innerhalb der Strecke ť ď gelegenen Punkte o ist I’
eine unendliche Kurve mit einem Selbstberühr-Punkte in dem Flucht-
punkte der X-Achse und einem isolierten Punkte in dem Flucht-
punkte der Y-Achse.

Die Gleichung der Kurve I’ lautet für a als Halbmesser von K,
und # = os, unter o den Koordinaten-Anfang verstanden, č in der po-
sitiven Y-Achse eines rechtwinkligen Coordinaten-Systems gelegen:

xy + (am)? (y—m) — a(a+m)”’=0....(WM

Es ist somit eine Kurve der vierten Ordnung.
Für #— a folgt aus (1)

y [y (x° + 4a°) — 8a’) 0,

nämlich die Gleichung der X-Achse und der Lonrrascuex Versiera,
welch’ letztere Kurve von Loara in einfacherer Form geschrieben
wird, nachdem derselbe für den Durchmesser von K, die Bezeichnung a
einführt. Dann lautet die Gleichung der Kurve

y(z’+ a?) — a*—0
oder
y—a?(a—y). . . (2)

Für m—O folgt aus (1)

by? ay — at — 0
oder
x'y— a (a — y). . . (3)

also die Gleichung der Kozr’scuen Konchoide, aber nach Lorıas
Schreibweise um einen rechten Winkel um den Koordinaten-Anfangs-
punkt gedreht gedacht.

Tangenten-Konstruktion der gemeinen Versiera.

Ist (Fig. 5) die tangentiale Geschwindigkeit des Punktes k durch
kl gegeben, dann verschiebt sich, nachdem k nach 7 übergegangen,
die Strecke km von konstanter Richtung, nach X.

Příspěvek k theorii versiery a Kůlpovy konchoidy. 9

Der Punkt o ist momentaner Drehpol der Strecke oka.
Während dem der Punkt k die Geschwindigkeit k] behält, bewegt
sich der Punkt a, in welchem ok die feste Gerade 7 trifft, mit der
Geschwindigkeit ab fort, hiebei ist ab ab || kl; hingegen ist ac die Ge-
schwindigkeit des Punktes, in dem oa bei seiner Drehung um o die
Gerade T durchläuft und wird erhalten, nachdem dc ||oa gezogen
wird. Die Strecke am fester Richtung übergeht somit in cd, hiebei
ed||am | X gedacht. Der Punkt » wird bei dieser Bewegung mit
der Geschwindigkeit md getrieben, so dass die Verbindungsgerade
md die gewünschte Tangente der gemeinen Versiera in dem Punkte m
liefert. [Fällt man aa’ | X, macht ferner ob — a'd so gelangt man
zu dem für die Tangente nötigen Punkte d].

Die Konstruktion der Tangente könnte auch unter Zuhilfenahme
von anderen, aber analogen, Konstruktionslinien gewonnen werden;
man hätte da den Pynkt Z anderswo auf der Geraden kl wählen
müssen, jedoch weder in k, noch auf der Tangente T'; anstatt X
müsste hier durch den neu gewählten Punkt č eine Parallele mit X
gezogen werden. Die beschriebene Konstruktion liefert sofort auch
die Tangente der KorrscHEx Konchotde respektive die Tangente der
Lorıa’scuer Versiera, sobald man nur den Punkt o durch den Punkt
s resp. durch den Punkt ?’ ersetzt.

Konstruktion des Krümmungsmittelpunktes der ge-
meinen Versiera.

Ist (Fig. 5) kč die tangentiale Geschwindigkeit des Punktes k
für o als Krümmungsmittelpunkt, dann ist die Geschwindigkeit in
dem Punkte a gleich ab || ki, und die Geschwindigkeit in dem Punkte a
in der Richtung T gleicht ac; hiebei bc||oa gezogen. Ist « der
momentane Drehpol der Geraden ab, so ist fb die Geschwindigkeit
des Punktes 5 in der Geraden X, wenn f den Schnittpunkt von ca
mit X bedeutet. Ist ferner 8 der momentane Drehpol von bc, dann
liefert ci die Geschwindigkeit, mit welcher sich der Punkt c längs
der Geraden X verschiebt; ziehen wir folglich 5 L X — unterj den
Fusspunkt dieser Senkrechten verstanden — dann ist dj die Ge-
schwindigkeit, mit welcher sich der Punkt d längs der Geraden
bewegt. Ist schliesslich dn L dm, nebstdem jn jn L dn, und wird ferner
in dem Punkte # eine Senkrechte an mn errichtet, so treffen diese
Geraden in dem gewünschten Krümmungsmittelpunkte © zusammen.

10 V. Ant. Sucbarda:

Die Punkte « und G wollen wir wie folgt ermitteln:

Der Strahlenbůschel vom Centrum s schneidet auf der Geraden
kl die Punktreihe (k...2...) ein. Denken wir uns die Senk-
rechten X’... L“ in den einzelnen Punkten dieser Reihe zu den
entsprechenden Strahlen des Bůschels s (k... 2...) errichtet.

Dieselben umhüllen eine Parabel P vom Scheitel k und vom
Brennpunkte s. Zu diesen Geraden zählt auch die Tangente X in
dem Punkte % an den Kreis X, und die mit ihr unendlich nahe be-
nachbarte Tangente. Durch Projection der Reihe (k . . !) aus dem
Punkte o in die Gerade ab, gelangen wir zu einer mit ihr perspek-
tiven Reihe, und wird dieselbe aus dem Fluchtpunkte der Geraden oa
in die Gerade T projiciert, wobei der Punkt a zu einem Doppel-
punkte wird, und dem Punkte 5 der Punkt c entspricht, so entstebt
eine neue Punktreihe (a . . .c) x mit der Reihe (#& . . V).

Denken wir uns durch die einzelnen Punkte der Reihe (a... c)
Parallelen zu den Senkrechten K“ ... L“ in den homologen Punkten
der Reihe (k... 2) gezogen, so erhalten wir eine gewisse Parabel O
einhüllende Geraden, unter denen ac ferner ab als auch die zu der-
selben unendlich nahe benachbarte Tangente von © zu suchen ist;
die letztere parallel mit der zu der Tangente kl des Kreises X un-
endlich nahe benachbarten.

Der Fehler, den wir bei dieser Auffassung begehen, besteht in
der Vernachlässigung einer unendlich kleinen Grösse höherer Ordnung,
tut folglich der Genauigkeit der Konstruktion keinen Abbruch. Der
Punkt «, in dem ad von ihrer unendlich nahe benachbarten getroffen
wird, kann folglich als der Berührpunkt von ab mit der Parabel O
aufgefasst werden.

Die halbierenden Punkte # und e der Strecken kl und ac sind
homologe Punkte der Reihen (4 . . 4), (a... c), und denken wir
uns die Seukrechte U“ in dem Punkte u an sw und die Senkrechte L“
durch 7 an sl*) ferner durch e eine Parallele E zu U“ und durch c
eine Parallele C zu L“ gezogen, so erhalten wir zwei weitere Tan-
genten Æ und C der Parabel ©. Von diesen Tangenten wird die
Tangente ab in den Punkten r, g getroffen; nachdem nun auf den
Tangenten ac, ab die durch die übrigen Tangenten eingeschnittenen
Reiben ähnlich sind, hat man blosz gr = re zu machen, um den

*) Weder die Senkrechten noch die erwähnten Parabeln liegen ge-
zeichnet vor.

Příspěvek k theorii versiery a Kůlpovy konchuidy. 11

Punkt « zu erhalten, in welchem die Parabel O von der Tangente ab
berührt wird, somit den momentanen Drehpol der Geraden ab. Die
Punktreihe (a . . . c) projiziert sich aus dem Pankte « in die mit
ihr perspektive Punktreihe (db... f). Da jedoch (k...l) z (a...c)
ist auch (k...D) r(b...f). Werden durch die Punkte der
Reihe (b ... f) Parallele zu den Strahlen des Büschels o geführt,
die durch die homologen Punkte der Reihe (4 . . . 2) hindurchgehen,
so umhůllen diese Geraden eine gewisse Parabel R, zu deren Tan-
genten auch die Geraden dc und fd gehören, und ferner die durch
den mit 5 benachbarten Punkt hindurchgehende, mit de unendlich
nahe benachbarte Tangente, welche von dc in dem gewünschten
Punkte B getroffen wird. In diesem Punkte wird die Parabel /ť von
be berührt. Die durch den, mit « homologen Halbierungspunkt g der
Strecke /b geführte Gerade gh || 0% ist die weitere Tangente der
Parabel R, und es bleibt nur noch auf der Tangente bc die Strecke
dDh—hß aufzutragen, um den gewünschten Drehpol 3 der Geraden bc
zu erhalten. Die Konstruktion von G wird nun in bekannter Weise
bewerkstelligt.

Die Külpsche Konchoide.

Was die Tängenten- Konstruktion anbelangt, vergl. die gebro-
chene Linie oabcdm (Fig. 6). Hiebei ist oa || Bc, aĎ parallel mit der
Tangente des Kreises in dem Punkte %. Die Konstruktion des Krům-
mungsmittelpunktes weicht von der vorigen blosz in Bezug auf die
Auffindung der Punkte e und ß ab. Weil nämlich der Winkel oab ein
rechter ist, so ist die umhüllende der Geraden ab eine Parabel von der
Scheiteltangente T und dem Brennpunkte o=s. Ist p der _Schnitt-
punkt von ab mit der Parabel-Achse Y, so brauchen wir blo3z pa = ua
zu zeichnen, um den verlangten Punkt a zu erhalten.

Wird die Gerade cb von der Tangente 7’ in dem Punkte g
und von der Achse Y in dem Punkte r getroffen, so ist vorerst
og L cb, folglich die Einhüllende der Geraden cb eine Parabel vom
Scheitel # und dem Brennpunkte 0; wird folglich rq — qß gezeichnet,
so erhalten wir auf der Geraden bc den gewünschten Puukt B, worauf
die Konstruktion des Krümmungs-Centrums in bekannter Weise
vervollständigt wird. (Siehe Fig. 7). Ihre Richtigkeit lässt sich bei
den Wendepunkten verificieren. Nach G. LoniA hat nämlich die Kurve

12 V. Ant. Sucharda:

v=+a\2

Wendepunkte (vergl. Fig. 3, die Punkte m, m’, m‘, m’’). Aus ihrer
Gleichung folgt für dieselben

für

Von m als einem dieser Punkte ausgegangen, lautet die
Gleichung der Geraden ab (Fig 6)

— 8

op — ae
somit

== 1. 2

P= 0;

macht man also pa — aa, so kommt der Punkt « in den Hälftepunkt
der Strecke ab zu liegen. Nachdem dann die Gleichung der Ge-
raden dc (Fig. 6)
y=xV2—3a
lautet, und demzufolge
y,— —Ja

der Punkt t“ also in die Mitte von fr fällt, so brauchen wir blosz
ra = aB zu machen, um BA ==c zu erhalten. Daraus folgt aber,
dass $== c, also p und nachher dn gleich Null wird: deshalb

muss das Krümmungs- Centrum o in einen unendlich fernen Punkt
fallen.

Die Versiera.

Auch hier finden wir mit der in Fig. 5 erörterten Konstruktion
das Auskommen. Eine Anderung trifft blosz bei der Auffindung der

Příspévek k theorii versiery a Kůlpovy konchoidy. 13

Punkte « und ß ein. Es sei (Fig. 8) ein Kreis K mit dem Mittel-
punkte o und dem Halbmesser of — a (Lomia wählt 5 ) und 7 die

Tangente desselben im Punkte & Von der Sekante ča wird K in
dem Punkte k getroffen, nun zeichnen wir die Tangente gk des
Kreises X im Punkte k, ferner ab || gk, unter a den Schnittpunkt
von čk mit 7' verstanden. Der Schnittpunkt von tk mit ab liefert
den Punkt e. Es ist nämlich fa | t'a und wegen êg = gk, ist auch
ta — aa, folglich Aťta © At'aa, hieraus fa | aa und ausserdem
Fa = 2a. Hieraus ersieht man, dass die Einhůllende der Geraden
ab der Kreis Z vom Mittelpunkte č und vom Halbmesser 2a ist,
also von einem doppelt so grossen, als derjenige des Kreises X.
Fällt man dř | T, so ist Aalb=Z Adať, folglich db — ba uud da
gleichzeitig £'% = ha, wird auch hd | ťa, demzufolge At’bh = ty,
nachdem č'p senkrecht zu dc gefällt wird. Die Entfernung des Punktes p
von der Geraden X gleicht folglich der festen Strecke ť'0 = a, 80
dass die Einhüllende der Geraden bc eine Parabel P von dem
Scheitel sw liefert, für welchen fw — a ist; dieser Scheitel liegt in
dem Fusspunkte der von p auf Y gefällten Senkrechten, der Brenn-
punkt ist in č. Man erhält somit den Punkt $, in welchem die
Gerade bc von ihrer unendlich nahe benachbarten getroffen wird,
wenn man gp —pf zeichnet, unter g den Schnittpunkt von dc mit
der Y-Achse verstanden. Die Konstruktion des Krümmungsmittel-
punktes des Versiera ist also die folgende:

Man zeichne ihre Tangente mit Hilfe der bekannten gebrochenen
Linie ta’bedm (Fig. 8), fälle ča | ab*), und gp —pß, worauf in
bekannter Weise die Konstruktion zum Abschlusse gebracht wird.
Auch hier kann die Konstruktion bei den Wendepunkten verificiert
werden.

Man zieht nämlich (Fig. 9) aus dem Punkte 9, für welchen
ta — 2 tw — 6a ist, Tangenten an die nicht gezeichnet vorliegende
Parabel P, was in bekannter Weise leicht bewerkstelligt wird; die
von dem Punkte č“ ausgehenden, zu denselben parallelen, Geraden
treffen den Kreis X in zwei Punkten, welche mit den Wendepunkten
Ordinaten von gleicher Länge besitzen; nachher ist f- c, und
der Krůmmungshalbmesser der Versiera in dem entsprechenden Punkte
wird unendlich gross, was zu erwarten war.

+) Die Senkrechte liegt nicht gezrichnet vor.

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

THEORIE VERSIERY.

SUCHARDA

- ee nn

+ E m O “nn

Sestrojil D Sucharda

Veshek rai vesty Pelernost: m

gr nällemar přirodové. 1804. 2.5.

"arsky v Praie

VI.

Dvě nové sloučeniny selenu: uranylselenid a seleno-
chromit draselnatý.

Podává Dr. Jár. Milbauer.

Předloženo v sezení dne 6. února 1904.

Průběhem pokusů o účinku kysličníků kovových na sulfokyanid
draselnatý v žáru *) poznal jsem dvě dosud nepopsané sloučeniny
sirné: uranylsulfid a sulfochromit draselnatý. Nebylo bez interessu
zvěděti, skýtají-li také selen a tellur podobné sloučeniny. m
podařilo se mi analogické látky selenové pfipraviti.

Uranylseleníd.

V porcelarovém tyglíku 8 dobře přiléhajícím víčkem protavena
na obyčejném kahanu směs: 7 d selenu, 5 d kyanidu draselnatého
a 1 d kysličníků uranu (vzniklých vypálením octanu uranylového).
Na to postaven týž tyglik do objemnějšího hlíněného tyglíku, na jehož
dně nalézala se vrstva silně vyžíhaného písku křemitého, přikrytá
destičkou porcelánovou. Po zakrytí víčkem silně žíháno v Rosslerově
peci ve světle červeném žáru po "/» hodiny, od zapálení pece as ho-
dinu. To vychladnutí vyjmut vnitřní tyglik, zevně důkladně opláchnut,
reakční hmota rychle vyloužena vyvařenou vodou; nerozpuštěna zů-
stala krásně černá, krystalinická látka podobná uranylsulfidu. Po
odssátí matečného louhu a důkladném promytí nejprv vyvařenou
vodou, pak líhem, vysušen preparát do konstantní váhy ve vodní
sušárně.

+) Rozpravy české Akademie 1901, č. 8.
Věstník král, čes. spol. náuk. Třída II. 1

2 VE. Jar. Milbauer:

Získané krystalky černé jeví toto složení:

I. Il. Ill. Theorie UO,Se
DC 5, z ová 22,54% 22,50" 22,80°/ 22,90%
Do. bye 68,03"/ 67,90% 68,92°/ 68,31%
O* ) + + 9,43"/ 0 9,40%, 8,28°/ 0 9, 13°/ 0

100,00% 100,00"/% 100,00°/ 100,00%

Analysovaná sloučenina je tedy oxyselenidem uranu, uranylsele-
nidem UO,Se. Pro analysu rozpouštěna látka za přidání chloridu sod-
natého v bromové vodě, selen vylučován buď kysličníkem siřičitým
(II.), neb což výhodnější sírovodíkem ve formě sirníku. Tento pře-
veden na sulfokyanid a selenokyanid, z něhož rozložením kyselinou
solnou vyloučen selen, sfiltrován a vážen. Z filtrátu srážen uran,
kyslík vypočten z difference.

Získané krystalky jeví se pod mikroskopem co krátké šestiboké
hranoly barvy černé, s nádechem do červena, lesku kovového. Ana-
logický uranylsulfid jeví se ve srovnání s touto látkou černým s tonem
zelenavým. Uranylselenid rozpouští se rychle v kyselině solné již za
chladu a za vývinu selenovodíku na uranylchlorid. Velmi prudce roz-
pouští se již za chladu v dusičné kyselině za částečného odštěpení
selenu, který pak zvolna dále se oxyduje. Ve styku 8 vodou po delší
době, patrně účinkem v ní rozpuštěného kyslíku zvolna uranylselenid
se rozkládá, při čemž se tekutina barví červeně. Louhy alkalickými
zředěnými se nemění.

Látka tato dosud v literatuře popsána nebyla. Rees **) uvádí, že
sloučeniny uranu ku selenovodíku chovají se jako ku sírovodíku. V po-
slední době popsal Coran: ***) selenid USe, jenž se tvoří žíháním po-
dvojného chloridu UCI, . NaCl v proudu selenovodíku.

Selenochromit draselnatý.

Při přípravě postupováno bylo podobně jako u látky předchozí.
Použito reakční směsi: 5 d selenu, 5 d kyanidu draselnatého a 1 d
kysličníku chromitého (získaného zahříváním chromanu ammonatého).
Protaveno na obyčejném kahanu a žíháno v Rôsslerové peci as '/, ho-
diny ve světle červeném žáru, od zapálení pece celkem as hodinu.
Získaná tavenina poskytla při rozpouštění ve vyvařené vodě roztok

+) Z difference.
**) J. pharm. (4). 9. 178.
+++) Comptes rendus 1902. 883.

Dvě nové sloučeniny selenu: uranylselenid a selenochromit draselnatý. 53

žluto červený a krystalky temně zelené. Tyto rychle stiltrovány, pro-
mývány vyvařenou vodou, dokud se jevila reakce 8 dusičnanem stří-
brnatým, na konec pak líhem. Filträt byl žluto červený a obsahoval
mimo selenokyanid též selenid draselnatý. Krystalky sušeny ve vodní
sušárně do konstantní váhy.

Při analyse nalezeno:

I. Theorie pro K;Cr,Se,:
SOON E 63,70% 63,20% 63,44%
ee 21,24% 22.00% 20,85%
GE lat 15,30% — 15,71%
100,24" 100,00”

Složení toto nasvědčuje, ač od theorie poněkud se odchyluje, seleno-
chromitu draselnatému K,Cr,Se,; patrně není preparát úplně čistý.

Pro analysu oxydován kyselinou dusičnou, tato neutralisována
ammoniakem a z mírně okyselenéhe roztoku solnou kyselinou srážen
selen sírovodíkem, sirník selenu rozpuštěn v kyanidu draselnatém,
okyselením solnou kyselinou selen sražen a vážen co takový; ve fil-
trátu obvyklým způsobem stanoven chrom a draslík. |

Selenochromit draselnatý jeví se pod mikroskopem jako krystalky
šestiboké. Suchý je úplně černý, v suspensi s vodou stává se ton ze-
lený patrným. Rozpouští se snadno v koncentrované kyselině dusičné,
v kyselině solné není rozpustný, bromová voda prudce v něj působí.
S dusičnanem stříbrnatým tvoří černou houbovitou sedlinu, která
obsahuje stříbro, selen a skoro veškeren chrom; malé množství jeho
a veškeren draslík vchází v roztok. S dusičnanem měďnatým ne-
reaguje.

Selenid chromitý Cr, Se,, popsán Moıssaneu.*) Získán v podo bě černé
Jesklé krystalinické látky žíháním chloridu neb kysličníku chromitého
v proudu selenovodíku neb v proudu par selenovych, zředěných vo-
díkem neb dusíkem.

Zkoušel jsem svrchu označeným způsobem tavením směse telluru,
kyanidu draselnatého a příslušných kysličníků obdobné sloučeniny tel-
luru připraviti, však bez positivního výsledku.

Z chemické laboratoře
c. k. české vysoké školy technické v Praze.

m *) Comptes rendus 90, 817.

VII.

Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů.

Podává Dr. Vítězslav Veselý.

Předloženo v sezení dne 5. února 1904.

Ačkoliv karbazol, jenž se nachází v destillátě kameného uhlí,
jest látkou dávno již známou, a vnovější době i sderiváty důkladně
prostudovanou, setkáváme se s dinaftokarbazoly") v literatuře jen

velmi zřídka. Ze tří symmetrických isomerů možných známy jsou
pouze prvé dva:

N. N FREE
"kácet bb
NN NSN NAN
3.8-dinafto -2.2.-imin. 1.1- dinafto -2.2-imin.

S NN
= $$ UV

2.2— dinafto - 1.1- jmin.

3.3-dinafto-2.2.imin získal Rıs?) z příslušného thiodinaftylaminu
destillací s měděným práškem. Druhý (II.) našel nejdříve WaLoer, ?)
zahřívaje ß-dinaftol s ammoniakalním chloridem zinečnatým, později
F. R. Japr a W. MarrLaxp“) působením B-naftylhydrazinu v ß-naftol.

!) Užito pojmenování dle Grarse B. B, 27, str. 3066.
?) B. B. 19, str. 2241.
3) B. B. 16, str. 2174.
*) Proceeding Chem. Soc. 17. str. 176.
Věstník král, české spol. náuk, Třída Il.

2 VIT. Vítězslav Veselý:

J. Meısenueimer a K. WirTrE*) získali v minulém roce týž di-
naftokarbazol (II.) z 2. 2-diamino-1. 1-dinaftylu, připraveného pů-
sobením minerálných kyselin na 2. 2-hydrazonaftalin. Autoři nazvali
tuto reakci přesmyknutím „naftidinovým“ vzhledem k analogii s pře-
smyknutím benzidinovým, jež nastává, působíme-li silnými kyselinami
v hydrazobenzol. Poněvadž však v tomto případě parapoloha ku by-
drazoskupině jest obsazena, sváží se naftalinová jádra v orthopoloze
a sice jak bylo dokázáno v poloze 1.

Reakce probíhá následovně:

< 25 ne e, BE

ČS ČSR EL“
NH-NH Ki NH,

2.2-hydrazonaftalin. 2.2. -diamino-1.1. -dinaftyl. EP

Nıerzxı a GoLL obdrželi z 1.1-hydrazonaftalinu působením ky-
selin zásady dvě, jež obě odpovídaly témuž složení diaminodinaftylu.
Jednu z nich nazvali naftidinem a druhou pak, která zahříváním
s kyselinami poskytovala dinaftokarbazol, dinaftylinem. Autoři tvrdí,
že, nahradivše aminoskupiny vodíkem, obdrželi z obou zásad 1. 1-di-
naftyl. Dinaftokarbazol, od 1. 1-dinaftylu odvozený, jest podle do-
savadních našich zkušeností však možný pouze jeden, IL výše ozna-
čený, který všemi svými vlastnostmi od dinaftokarbazolu z dinaftylinu
získaného značně se liší.“)

Zabývaje se studiem derrivátů 1 -nitro . 2 -naftylaminu, při-
pravi! jsem z 1-nitro 2-jodnaftalinu zahříváním s měděnou bronzí
1.1-dinitro 2.2. dinaftyl, jenž redukcí zinkovým práškem v roztoku
ledové kyseliny octové poskytl dinaftokarbazol (IIL), fysikálními
i chemickými vlastnostmi s dinaftokarbazolem NiETZKÉHO a GOLLA 8e
shodující.

Z toho lze snadno odvoditi, že působením kyselin v 1.1 -hy-
drazonaftalin nastává podobně jako u 2 .-2-hydrazonaftalinu nafti-
dinové přesmyknutí. Poněvadž však v případě tomto jak para-, tak
i orthopoloha k hydrazoskupině jest volna, obdržíme dvě různé látky,

here

5) B. B. 86. str. 4153,

S) Bıscuore a Waroen (Handbuch der Stereochemie 1894. str. 726) při-
kládali dinaftokarbazolu Nirrzkéiio A GoLLA následující složení: C DNA >,
což však následkem mé práce ukázalo se být nesprávným. & V ČO

i

Příspěvek k seznání dinaftokarbasolü. 3

v nichž naftalinová -jádra svázána jsou jednak v para- a au
v orthopoloze ku vzniklé aminoskupině. |

Reakce probíhá pak zajisté takto:

| |
4 Nr Z x NH, NE, / NHN
Le OC. = EN RA 6 bábu
Ne. © NANZ

dinaftylin 2.2- dinafto -1.1.-imin.

Zároveň jest patrno, že nahrazením aminoskupin v dinaftylinu
vodíkem neobdrželi Nıerzeı a GouL 1.1.dinaftyl, nýbrž 2.2 -di-
naftyl, a tudíž že udání jejich v tomto smyslu není správné. ©

Za látku výchozí použil jsem při svých výzkumech 1-2-nitro-
naftylaminu, připraveného dle předpisů LIiEBERMANNA A JAKOBBONA.")

2-chlor-I-nitronaftalin.

5 g suchého, na prášek rozetřeného nitronaftylaminu smícháno
v kádince s 209 conc. kyseliny solné; ke směsi přidáno asi 50 g
ledu, načež za silného chlazení směsí ledu a soli kuchyňské přidáno
po kapkách 1:7 g dusanu sodnatého, rozpuštěného v 5-cm* vody.
K vyjasněnému roztoku diazolátky přidáno 5g CuCl, v 10 cm? vody
a pomocí dvou měděných desk prováděn elektrický proud o intensitě
4—5 amp. a napjetí 2—3 volt po dobu 25 minut.°) Vyloučená žlutá
krystalická hmota byla odsáta na vodní vývěvě a předestillována
vodní parou. Obdržená látka vytřepána z destillätu étherem, éther
odpařen a zbytek překrystallován z horkého líhu; krystaloval ve
shlucích slabě nažloutlých jehliček o bodu tání 95'/".

Chlornitronaftalin rozpouští se velmi snadno v líhu, étheru, ben-
zolu, acetonu i v ledové kyselině octové. Při toplotě vyšší 360°
lze jej bez rozkladu destillovati. Redukován zinkovým práškem v roz-

3) A, 211. str. 46.
8) Voroček a ŽeNišek, Chem. listy 1899, str. 143.

4 VII. Vítězslav Veselý:

toku ledové kyseliny octové poskytuje odporně páchnoucí 2.-chl r
-1 -aminonaftalin, jenž z lihu překrystalován, taje při 56°.)

0-1395 g látky poskytlo 0:0971 g AgCI čili 0:0241 g CI.

Vypočteno pro C,,A,NO,CI: Nalezeno:
17109/, Al 17-23, Cl

2-brom 1-nitronaftalin.

Ď g jemně rozetřeného nitronaftylaminu vnášeno po malých dáv-
kách do 259 conc. kyseliny sírové za stálého míchání skleněnou ty-
činkou; na to přidáno několik kousků ledu, při čemž vyloučí se
síran nitronaftylaminu v jemných jehličkách. Diazotace provedena
plynným kysličníkem dusíkovým, jenž připraven byl z dusanu sod-
natého a kyseliny sírové. '“) Asi za hodinu jest reakce skončena, což
poznáme dle toho, že tmavočervená směs úplně se vyjasní. Roztok
diazolátky vlejeme do chladného roztoku bromidu mědičnatého, při-
praveného z 5:4 g síranu měďnatého, 40 g vody, 15 y bromidu sod-
natého a 1:4 g měděného prášku. Vzniklá směs vytřepána étherem,
étherický roztok vymyt napřed louhem sodnatým a potom vodou,
éther odpařen a látka překrystalována několikrát z líhu. Výtěžek
26 9, t. j. 38°/, theorie.

01756 g látky poskytlo 01301 g AgBr čili 0‘0554 g Br.
-01320 g látky poskytlo 6:85 cm? N při 18° a tlaku barometri-
ckém 741:7 mm.

Vypočteno pro GoH,NO,Br: Nalezeno :

Br... 3166, 81-499,
N.. 559%, 5-79,

Nitrobromnaftalin krystaluje z líhu v jemných žlutých jehlič-
kách s červenavým kovovým leskem. Bod tání 102—103°. Rozpouští
se velmi snadno v líhu, étheru, acetonu i benzolu. Při teplotě vyšší
360° destilluje bez rozkladu. Redukován zinkovým práškem v roztoku
ledové kyseliny octové, poskytuje bromnaftylamin, jenž z lihu krysta-

9) CLEvk, B. 20, str. 460.
10) LIEBERNANN A Jaxopson A. 211 str. 45.

Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů. 5

luje v jemných bezbarvých jebličkách. Pro nedostatek látky nebylo
lze vzniklou látku analysovati.

2-jod 1-nitronaftalin.
Látka tato připravena byla dle předpisu Mezporova"). Ku
přípravě většího množství odporučuji postupovati následovně:

28 g nitronaftylaminu vneseno opatrně do 220 g conc. kyseliny
sírové a zdiazotováno plynným kysličníkem dusíkovým jako při pří-
pravě bromwtronaftalinu. Čirý roztok diazolátky byl vlit do roztoku
26:5 g jodidu draselnatého, rozpuštěného ve 100 cm? vody. Potom
zabřívána směs krátkou dobu na vodní lázni, při.čen.ž přebytečný
jod odstraněn přidáním práškovité mědi. Po vychladnutí vytřepána
směs étherem, étherický roztok vymyt nejdříve sodnatým louhem,
potom vodou a éther odpařen. Jakmile látka počne z étheru kry-
stalovati, namaže se pokud možno rychle na porovity talíř, neboť
ponecbáme-li ji déle ve styku s matečným louhem, vytvořuje se
hnědočervený maz, jejž nelze nikterak odstraniti. Produkt takto zí-
skaný překrystalován nejdříve z ledové kyseliny octové a potom
z líhu taje při 88°. Výtěžek obnáší 16 g jodnitronaftalinu, t.j. 364"
theorie.

1-1 dinitro 2-2-dinaftyl.

NO, NO,
ČLEN
ZS KR

5 g jodnitronaftalinu rozpuštěno v 10 g nitrobenzolu ve zkou-
mayce, ponořené do baňky s conc. kyselinou sírovou. !?) Roztok za-
hříván k varu, při čemž za stálého míchání teploměrem přidány po
dávkách 2 g měděné brouze.'*) Měď ztrácí kovový lesk a mění se
11) MELDOLA, Soc. 47, 521.

2) Urruanx a Bızızcks B, 34, str. 2174.

13) Užito bylo měděné bronze, zvláště k tomu účelu vyráběné u firmy
Bernhard Ullmann a Co. ve Fürthu v Bavořích.

6 VII. Vítězslav Veselý:

pomalu v šedý chlorid měďnatý. Asi za hodinu jest reakce skončena;
horký roztok sfiltrovän, zbytek znovu nitrobenzolem vyvařen, sfiltro-
ván, a přidán k předešlému. Po vychladnutí vykrystaluje látka v tma-
vých šupinkách, jež odsajeme na vodní vývěvě, promyjeme acetonem
a překrystalujeme z nitrobenzolu. Výtěžek 1:4 g, t. j. 51°/, theorie.

01412 g látky poskytlo 10:3 cm? N při 11° a tlaku barometri-
ckem 743 mm.

Vypočteno pro (,,/12N.0;: Nalezeno:
814% N 851% N

Dinitrodinaftyl krystaluje v bezbarvých Supinkäch (z nitroben-
zolu). Zahříván počne při 265° černati a při 276" taje. Jest ve všech
užívaných rozpuštidlech vyjma nitrobenzol a toluol téměř neroz-
pustný.

2.2-dinafto-1.l-imin.

Ku 3 y dinitrodinaftylu přidáno v baňce € 60 g ledové s
octové a několik kapek conc. kyseliny solné, načež po malých dáv-
kách přidáno 6 g zinkového prášku. Jakmile nejprudší reakce po-
mine, zahříváme směs tak dlouho, až se všechen zinek rozpustí. Při-
dáním vody vyloučí se vzniklá látka v bílých vločkách, jež odsajeme,
vysušíme a rozpustíme v benzolu. Z roztoku, na malý objem odpaře-
ného, vyloučí se látka v bílých jehličkách hedvábného lesku, jež ně-
kolikrát z benzolu překrystalovány, tají při 216°.

02210 g látky poskytlo 98 cm® N při 11° a tlaku barometri-
ckém 749 mm.

Vypočteno pro C, HN: ‘ Nalezeno:
525% N D21% N

2.2 - dinafto -1.1-imin jest ve všech užívaných rozpustidlech
mimo vodu a ligroin velmi snadno rozpustný. Krystaluje pouze z ben-
zolu, ledové kyseliny octové a ze zředěného líhu. Koncentrovanou
kyselinou sírovou barví se krvavě červeně, přidáme-li pak trochu
kyseliny dusičné, změní se barva ve smaragdově zelenou. Z roztoku
kyseliny octové dává podobně jako karbazol okyselen kyselinou sol-
nou s formaldehydem těžko rozpustný kondensační produkt. S an-

Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů. 7

hydridem octovým poskytuje nerozpustný acetylderrivat, s dusanem
sodnatým rovněž těžko rozpustný hnědý nitrosoderrivat. Přidáme-li ku
zředěnému benzolovému roztoku poměrné množství kyseliny pikrové,
rozpuštěné taktéž v benzolu, vylučuje se okamžitě pikran v krásných
tmavě červených jehličkáeh, jež z lihu překrystalovány, tají při
2385",

Z uvedených vlastností vysvítá zcela jistě, že přítomný dinafto-
karbazol jest identický s dinaftokarbazolem Nigrzxéuo a GoLLA.

Chemická laboratoř c. k. české vysoké školy technické
v Prase.

VIII.
0 zvláštním případu fagocytosy.
Předběžná zpráva F. Vejdovského.

(S 3 vyobrazeními v textu.)

Předloženo v sezení dne 19. února 1904.

V přítomném sdělení jedná se o zvláštní vzájemnosti mezi tvo-
řícím se vajíčkem a pozoruhodnými elementy plasmatickými, které
jakožto amoebovité bezjaderné organismy, do hmoty vajíčka vnikajíce
a Z NÍ se vyživujíce, na známou fagocytosu upomínají; liší se však
od této činnosti tím, že ony elementy bezjaderné vyživivše se doko-
nale z noty vaječné, za své béřou a posléze vajíčkem samým ztrá-
veny jsou.

Celý tento proces, jenž nemá analogie dle dosavadních zpráv
v celém živočišstvu, poznal jsem při studiu vývoje a prvých stadií
zrání vajíčka roupice Enchytraeus humicultur VEJn., již jsem k tomu
cíli v umělých kulturách pěstoval a jednotlivá stadia na serifch
různým způsobem zbarvených sledoval.*) Fixace dála se ve směsi
sublimátu s chromovou kvselinou.

Vaječníky roupice jmenované sestávají z těchto odstavců:

1. z oogonií až do stadia synapse; poslední fáse upraveny jsou
ve skupinách po 8 buňkách či oktádách.

2. Po synapsi vyrostou mladé oocyty až do stadia, jež končí bi-
polárními centrosferami kolem centriol.

*) Musím s porděkem zaznamenati, že mně v posledním ohledé platné
služby prokázal pan assistent Dr. E. Menel.

Věstník Kra'. čes spol. náuk. “Tiida H. 1

2 VINT. F. Vejdovský:

3. Z každé oocyty jednotlivé oktády vyrůstají vajíčka žloutkonosná

v nichž se radiace předešlého stadia změní v t. zv. žloutková

jádra. Po zaniknutí těchto tvoří se na obvodu existujících

centriol nové rádie a centroplasmy zrajícího vřeténka.

Pro posuzování fagocytosy výše zmíněné, budeme se odvolávati
pouze ku stadiím 2. a 3., ježto prvě uvedené stadium a částečně
i prvě vzniklé oocyty stadia druhého nemají patrně nijakého vlivu
na přítažlivost amoebovitých lymfocytů. Teprve oktády vaječné s bi-
polárními centrosferami jsou východištěm našich výkladů.

Na praeparátech různě zbarvených objeví se vždy v některé
buňce každé oktády neb v rostoucích i žloutkonosných vajíčkách tělísko
diffusně se barvící, červeně po eosinu, šedě po haematoxylinu, zeleně
po světlé zeleni, neb žlutavě po oraoži. Nejnápadnější jsou tělíska ta
po eosinu neb světlé zeleni, vynikajíce ostře z hmoty vaječné, takže jim
při silných zvětšeních bezděčně pozornost věnována býti musí. A ještě
více vzbuzena jest pozornost při stadiích starších, když z oktád
vzrůstají jednotlivé buňky ve vajíčka žloutkem se plnící. Tehdy tělíska
ona netoliko uvnitř vajíček po jednom i více se objevují, nýbrž i na
periferii jich jako kloboučkovité hrbolky sedí. Čím větští jest takovéto
rostoucí vajíčko, tím více oněch tělísek zde přítomno a snadno lze je
poznati po homogenním zbarvení jich hmoty plasmatické I vajíčka
hojně již žloutkem naplněná, ano úplně dorostlá, obsahují tato tělíska,
na mnoze po 1 neb dvou, ostře vystupující z temné hmoty žloutkové.

Ze všech těchto příčin jest samozřejmé, že nutno zvláštní po-
zornost těmto tělískům věnovati, tím více pak, že postrádají vůbec
jader, jevíce se jakožto hloučky cytoplasmatické, pro kteroužto vlast-
nost označují je jménem cytotdů.

V mladistvých oktádách z oogonií tvořených, tak jako i v oktá-
dách ve stadiu synapse a následujících na to oktádách s mladými
buňkami vaječnými, jež vyznačují se cytoplasmou velice hustou, cytoidy
nikdy jsem neshledal. Teprvé v dorostlejších oktádách, jichž mladé
oocyty obsahují plasmu řidší, jádra pak míškovitá a na dvou polech
vyzařující paprsky kol centriol, teprve v těchto oocytách objevují
cytoidy buď jako inkluse v hmotě cytoplasmatické neb na povrchu
jako hrbolky kloboukovité na okraji se rozlévající přisedlé. Uvnitř
každé takové buňky vaječné však z pravidla ne více než jediná cy-
toida vězí (obr. 4), na rozdíl od starších větších vajíček, kde více
z pravidla cytoid jest uloženo.

Veškeré pak cytoidy jsou upravené dle jednoho a téhož plánu.
V celku podobají se mladým amoebäm, jež postrádají jader a va-

O zvláštním případu fagocytosy. 3

kuol. Též rozdělení plasmy jeví se jako u amoeb; nitro zaujato hu-
stou hmotou endoplasmatickou, intensivně se barvicí, periferická pak
cytoplasma jeví se jako uzká bledavá neb úplně jasná obruba, vysí-
lající četné tupé a krátké pseudopodie. S povrchu jeví se tedy cy-
toida jako terček více méně okrouhlý u pseudopodie vysílající.
Prvotně lezou tedy cytoidy po povrchu vajíček; i jest zajisté
překvapujícím, že mohou pronikati skrze blánu vaječnou a vlézati. do
obsahu žloutkového. Jest pravděpodobné, že vylučují jakýsi enzym,
jímž se děje resorpce blány této. Na příznivě vedených řezech skrze
cytoidy, jež vnikají do vajíček, pozorujeme kloboučkovitě vyklenutý

Obr. 4. Část oktády (se 4 buňkami vaječnými). Na povrchu lezoucí cytoida,
uvnitř druhého vajíčka amoebovitá cytoida.

hrbolek cytoid na povrchu vajíčka, vysílající však hluboko do hmoty
vaječné paprsky cytoplasmatické ve spůsobě dlouhých, súžených pseudo-
podif, jež patrně umožňují prostup do žloutku. Zde lezou cytoidy
ve všech směrech, až i ku bláně jaderné dostupujíce, leč nepodařilo
se mně v nijakém případě zjistiti, zda-li i do jádra vnikají. V mno-
bých případech vidím, že sedí těsně ve bláně jaderné, ale uvnitf
jádra neshledal jsem je nikdy.

Na povrchu vajíček lezoucí cytoidy měří celkem asi 6 u v prů-
měru, avšak uvnitř žloutku lezoucí jeví se většími, což patrně uka-
zuje na bohatší výživu. Leč nelze tvrditi, že by se tu dálo intra-
cellulární zažívání tělísek žloutkových, neboť žádným způsobem ne-
mohl jsem zjistiti podobné inkluse uvnitř cytoidů.. Za to objeví se

4 VIII. F. Vejdovský:

u jedněch málo, u druhých velké množství krůpějí světlo lámajících
v endoplasmě, upomínající celkem na tělíska tuková, různých veli-
kostí, které posléze prostupují veškeru endoplasmu. Jest pravdě-
podobné, že krůpěje tyto jsou produkty assimilace hmoty výživné
jež endosmoticky vniká do nitra cytoidů a produkuje posléze zmí-
něné krůpěje tukovité. Neboť posléze nabývá množství krůpějek ta-
kové převahy, že celá cytoida podobá se vlastně skupině tukových

6%.
00. ‘et.

5
Obr. 5. Vajíčko v němž zakládá se žloutek. Mezi tělísky žloutkovými 3 cytoidy,
z nichž prostřední hojné vakuoly obsahuje.

tělísek, a že nelze ani rozeznati původní homogeně zbarvenou endo-
plasmu, která vůbec změněna v ony krůpějky tukové. Tyto se po-
sléze rozpadají, splývajíce 8 hmotou vaječnou a cytoida se rozrušuje.
Tudíž přesycené cytoidy hynou a slouží za potravu svému hostiteli,
z něhož se dříve vyživovaly. Stopy bývalých amoebovitych cytoidů
snadno rozeznati ve hinotě vaječné, pokud nejsou ještě tělíska Zlout-
ková přítomna.

Poznavše tedy cytoidy jakožto amoebovité organismy bezjaderné,
jež podstatně na činnost fagocytů upomínají, druhotně však následkům
této činnosti podléhají, že ztráveny jsou hmotou vaječnou, musíme

O zvláštním případu fagocytosy. 5

se v přední řadě pokusiti o vyšetření jich původu a rozšíření. Že
hlavní působiště jich jest dutina tělesná, jest samozřejmým a do-
tvrzeno i fakty, že neobmezují se pouze na vaječníky, nýbrž roz-
šířeny jsou i v celém těle. Ovšem ale v množství rozmanitém.
U některých individuí naší roupice jsou poskrovnu přítomny pouze
v pohlavních segmentech, jindy rozptylují se v menším množství i do
segmentů předních a zadních, vždy ale v největším množství sou-
střeďují se na vaječníky.

V některých individuích nalezám je ale u velikém množství
v celém těle a vždy v těchže poměrech tvaroslovných, jako výše po-
psáno. V nepatrném množství splývají také v lymfé tělesné, ve vět-
ším množství lezou po dissepimentech, mezi chloragogeními žlazami,
ve varlatech mezi stádií vývoje spermatozof, v největším množství
pak mezi buňkami žlaz septálních. I jest jasno, že se cytoidy vy-
živují z podkladu svého sídla, že prolézají tkaně, jako normální lym-
focyty obratlovců.

Jmenovitě ve varlatech, lezouce mezi tvořícími se stadii sper-
matozof jsou snadno cytoidy poznatelny jako tečkovitá amoebovitě
rozvětvená tělíska, jež však nikdy neobsahují u vnitru svém ztrávené
části spermatozoi, nýbrž těmitéž vlastnostmi homogenf cytoplasmy
se vyznačují, jako ve vajíčkách žijící. Tudíž nemají téže fysiolo-
gické vlastnosti jako fagocyty annulatů, jež spermata v dutině tělesné
plovoucí požírají a přesně se jakožto spermatofágy oznaëiti mohou.

V novější době popsal SirprLEcKkt*) tyto fagocyty u S Polymnie,
jež tvořící se spermie i s jich cytophory požírají. Fagocyty, jež po-
zřely velké množství spermatozof, vyznačují se dle SiEDLECKÉHO veli-
kými jádry i tělem plasmatickým.

Že skutečně normální lymfocyty z dutiny tělesné mohou se
změniti ve žravé fagocyty, jež skutečně jména spermatofagů zasluhují,
poznal jsem z pozorování jistých oligochaelů, jmenovitě u rodů
Tubifex a Potamothrix. Jak známo, děje se vývoj spermií u Tubi-
ficidů, kamž ony rody náležejí, tak jako u většiny Oligochaetů vůbec
ve zvláštních vacích, jež jsem před lety označil jako vaky chámové,
jakožto vychlipeni příslušných sept. © Dospělé spermie odvádějí se
z těchto vaků pomocí chámovodů. Když ubylo spermií z vaků chá-
mových shromazdujf se tu normální Jymfocyty z dutiny tělesné, jež

— —

*) M. Sirorrcki, Quelques observations sur le role des amibocytes dans
le coelome d'un annélide. (Annales de l'institut Pasteur Tome XVII. 1903. pp.
449— 462. PI. VIII, IX.)

6 VIII. F. Vejdovský:

podivubodným způsobem vyrostou do značných rozměrů. Jest pravdě-
podobné, že z vaků chámových neodvádějí se veškeré spermie, nýbrž
že zde vždy jistá část jich zbývá, tak jako i zbytky cytoforů více
méně rozpadlé. I jest zajímavým, že tyto přebytečné spermie a
zbytky buněčné požírány jsou od lymfocytů, které následkem toho
značných velikostí nabývají a dutiny vaků chámových vyplňují. Není
nic snadnějšího, než v takto vyrostlých lymfocytech shledati množ-
ství pozřených spermií, jež po dvojitém zbarvení vždy snadno lze
nalézti jako vlákna svinutá neb protažená, jasnou tekutinou — po-
travní vakuolou — objatá. Taktez zbytky buněčné z vaků chámo-
vých nalezají se shromážděné uvnitř fagocytů, rovněž hyalinní tekutinou
obdané. Jest tu zažívání intracellularne. |

To jsou pozorování o obsahu vaků chámových u jmenovanÿch
Tubificidů, — pozorování, jež úplně souhlasí se zprávami SıEDLECKEHO,
o obsahu dutiny tělesné Polyınnie, u níž rovněž spermatofagy tutéž
funkci provozují jako u jmenovaných oligochaetů ve vacích chämo-
vých. Tudíž cytoidy ve varlatech naší roupice líší se fysiologicky od
spermatofägü Tubificidů a Polymnie, že pouze endosmoticky tekuté
hmoty přijímají; morfologicky pak, že postrádají jader.

A právě tato poslední vlastnost jest pro naše elementy plas-
matické velmi zajímavou. Nepřítomnost jádra zjištěna zde nade vši
pochybnost v živé, amoebovitě se pohybující plasmě, jež upomíná na
HakckLovy „Cytody“, t. j. organismy nejprimitivnější a nejpůvod-
nější, jež jádra postrádají. | Nastává otázka, zda-li naše cytoidy
skutečně jsou původně bezjaderné hloučky protoplasmy, či zda-li
jsou to odvozené produkty plasmatické, jež původně jádry byly
opatřeny.

Rozřešení této otázky vyžadovalo mnoho času a uämahy než
bylo možno s velikou pravděpodobností na jisto postaviti, že cytoidy
naší roupice jsou prvotně pravé, jádry opatřené amoebocyty, kteréž
sekundárně, ovšem z příčin neznámých, jádra vyvrhují a nabývají
tvarů bezjaderných cytoidů.

Tyto prvotně jádronosné buňky plovou v dutině tělesné mezi
normálnými lymfocyty, kteréžto poslední v ohromném množství jako
u roupic vůbec, dutinu tělesnou vyplňují a při pohybech těla z přídy
na zad a naopak v lymfě se pohazují. V tak ohromném množství
daleko větších buněk naše elementy amoebovité nalézti, jest ovšem
věc velmi obtížná, zvláště Ze amoebocyty jsou nadmíru poskrovnu
přítomny a nutno mnohdy celé serie prohlédnouti, než se mezi hladkými
lymfocyty nalezne jeden neb druhý amoebocyt. Jedinou pomůckou

O zvláštním případu fagocytosy. 7

jest zde vedle tvaru jen různost zbarvení cytoplasmy obou druhů
lymfocytů. | Hladké, vřeténkovité lymfocyty barví se po světlé zeleni
temně zeleně, a obsahují mimo to v cytoplasmě hojné kuličky tuku
podobné, leč v líhu nerozpustné, jichž centrum se po železitém
haematoxylinu černě zbarví. Naproti tomu zbarví se amoebacyty
touže metodou jen nepatrně anebo jasně zeleně, jako dříve jsme je
shledali na povrchu a uvnitř vajíček ve tvaru bezjaderném. Cyto-

plasma pak vůbec nemá zrnek, jež by zčernaly metodou .Heiden-
hainskou. |

Tedy tyto amoebocyty tu a onde v Iymf& tělesné nalezené jsou
jádronosné. U menších (4—5 u v průměru) jest plasma velmi řídká,
tudíž slabě se barvící, a nelze tak přesně rozeznati endo- a ecto-
plasmu.

Obr. 1., 2., 4. Tři amoebocyty jidronosní z dutiny tělesné. Obr. 1. normální
amochocyt. — (hr. 2. Amoebocyt s jádrem bohatým chromatinem. — Obr. 3.
Jádro chudé chromatinem ve stadiu vyvržení z cytoplasmy.

Jádra jich jsou kulovitá s jemně zrnitou chromatickou hmotou
a malým středním nucleolem. U některých exemplářů shledal jsem
též jasnou vakuolu. Větší amoebseyty jeví hojné tupé (na prae-
parátech fixovaných) pseudopodie, hustou vniternou endoplasmu a hy-
alinní obrubu ectoplasmatickou. Jádro jest veliké, hojnými chroma-
matickými tělísky a centrálným větším nucleolem opatřené.

U těchto větších amoebocytů jest však jádro sblížené vždy ku
povrchu těla, někdy tvoří i zvláštní lalok, takže se zdá, jakoby z cyto-
plasmy chtělo vystoupiti. Tak se skutečně stává; nalezám amoebo-
cyty, u nichž jádro s tělem ještě souvisí, tvoře mohutný, váčkovitý,
hrbol, do pola cytoplasmou obdany, do pola obnažený. Jádro toto
vystoupilo z těla a liší se od jádra v cytoplasmě se nalezajícího,
ježto zde není nucleolu a chromatická hmota přítomna pouze ve způ-
sobě jemných, roztroušených zrnéček.

8 VIH. F. Vejdovský:

Posléze nalezáme již bezjaderné cytoidy,v dutině tělesné i po
orgánech, hlavné na povrchu vaječníků lezoucích, kteréž úplné
ve tvaru a tinktorialních poměrech cytoplasmy s popsanými jádro-
nosnými amoebocyty souhlasí. 7Yyto jsou tedy původními, cytoidy
druhotnyÿmi.

Jest jen obtížno vysvétliti, proč právě vypuzují jádra; příčina
ta bude zajisté fysiologicky významnou, ale vysvětlení jest nad míru
obtížné, zda totiž spočívá v jakémsi pathologickém stavu jádra, či
značném stupni roztékavosti cytoplasmy, kteráž již při nepatrném
porušení snadno se protrhává, takže jádro vytéká. Toto vysvětlení
zdá se mně pravděpodobným vůči pozorování, které jsem výše uvedl.
Avšak to by byl zjev předce jen pathologický, kdežto dle poslední
činnosti cytoidů, vyhledávání vajíček a vnikání do jich obsahu před-
pokládá asi jinou příčinu pozbývání jádra.

O vzniku amoebocytů nemám nijakých zkušeností.

Vylíčené poměry cytoidů a jich původu a osudů nemohou býti
zjevy nahodilými, ježto se opětují ve všech zkoumaných případech
(celkeın ve více než 30 seriích, na nichž byla sledována stadia zraní
vajíčka). I mají tedy určitý význam biologický, který jest nejbližší
fasocytose, ač se od ní podstatně list.

Fagocytosa v gonadách zvláště samičích byla dosud málo zkou-
mána. Die přehledu I. Canracuzënova*) sledoval V. Bruss ve vá-
ječnících vrabce a Ruce ve vaječnících mloka vnikání normálních
fasocytů do vajíček, jichž žloutek vyžírají. To jest také obyčejný
zjev při farovytose. Däle jest znám) ze zpráv A. Scunkıpra, že fa-
gocyty rozrušují vajíčka a spermatozoidy ve varlatech a vaječnících
(Nephelis, Aulostoma, Hirudo), jakž také jsme výše pozorování SiED-
LECKÉHO pro spermatofagy Polymnie uvedli. To jest však podstatný
rozdíl mezi uvedenými příklady, kde fisocyty rozrušují produkty po-
hlavní, kdežto v našem případě u roupice jmenované vyživují se fa-
gocyty z hmoty vajíček pouze až do nasycení, následkem čehož hmota
jejich se rozpadá a vajíčku k výživě slouží. Jest tu tedy fagocytosa
komplikovaná, se strany cytoidů počínající, se strany vajíček za-
končující.

Cytotdy v našem případě pozorované jsou skutečně poprvé zji-
štěné a v činnosti své sledované určitě bezjaderné, pouze z cyto-

+) J. Caxracuzěvk, La phagocytose dans le régne animal. L'année biologi-

gue. II. 1896.
*+) A. Scunrinen, (Ueber die Auflösung des Eier und Spermatozoen in den

Geschlechtsorganen. Zool. Anz TIT. 1880.

O zvláštním případu fagocytosy. 9

plasmy se skládající organismy, kteréž se samostatně pohybují, vyži-
vují a snad i čivostí se vyznačují. Veškery tyto činnosti jsou dle
všeho vázány pouze na cytoplasmu, když jádro v cytoidech schází;
pouze cytoplasma tvoří pseudopodie, pouze cytoplasma se vyživuje,
pouze cytoplasma čije. Jest totiž zajímavým, že ač jsou cytoidy
v menším množství roztroušeny po celém těle na povrchu orgánů
nejrůznějších, předce se v největším množství shromažďují v segmen-
tech vaječníkových a zde hlavně vajíčka vyhledávají. Nutno tento
vzájemný poměr mezi cytoidy a vajíčky vysvětliti jen z jakési chemo-
taxe cytoidů.

Čivost tato poutá však cytoidy pouze na mladá vajíčka, jejichž
plasma počíná se různiti a pretvofovati ve žloutek, kdežto oogonie a
mladistvé oktády oocytové po stadiu synapse nikdy cytoidy k sobě
nepoutají.

Pozorované fakty přispívají posléze k vysvětlení některých jevů
při vývoji vajíčka. U roupic, některých tubificidů, hlavně pak u pe-
lagických Tomopteridů platilo až dosud za pravidlo, že se z gonad
uvolní skupiny buněk (u Tomopterid i u naší roupice na mnoze
po 8), kteréž plovou volně v lymfě tělesné, t..zv. ,flottierende Eier-
stocke“. Z každé takové skupiny č. oktády vyvine se dle dosavad-
ních názorů po jediném vajíčku a to na útraty ostatních 7 buněk,
kteréž dosud platily za výživné.

Nynější zkušenosti získané na E. humicultor vedou však k zá-
věru, že vývoj vajíčka nemá vůbec vlivu na ostatní oocyty každé
oktády, kteréž se vůbec ani nezmenšují, ani nemění ve tvaru při
růstu vajíčka, nýbrž zůstávají v témže stavu a velikosti jako dříve.
Ba další vývoj učí, že když jedno vajíčko dosáhlo jisté velikosti, po-
číná se vyvíjeti z téže oktády vajíčko druhé, pak třetí atd. Tudíž
veškeré buňky jedné oktády vzrůstají ve vajíčka. Starší pak oocyty
nejsou vůbec ve spojení s domnělými živnými buňkami, i nemohou
z nich bráti tudíž potravy.

To pozoroval již Caux u vývoje vajíčka Tomopteris elegans i vy-
světluje, že další výživa vajíčka děje se z lymfy dutiny tělesné. Tento
spůsob výživy jest zajisté možný, ne-li nutný, zvláště u roupice, kde
dutina tělesná, naplněná hladkými lymfocyty (apodocyty), zajisté hoj-
ných živin pro vývoj vajíčka obsahuje. Vajíčka jsou u Ench. humi-
cultor nahá (t. j. neobjatá peritoneálním obalem, jako u jiných
roupic (Mesenchytraeus, Fridericia), i oplakuje lymfa přímo produkty
pohlavní, sdělujíc s nimi živné hmoty a přispívajíc k jich růstu.

10 VIII. F. Vejdovský: O zvláštním případu fagocytosy.

Mám však za to, že i cytoidy mají nemenší význam pro výživu
a růst vajíček a že vajíčka tím více a rychleji vyrůstají, čím více cy-
toidů vniklo do jich obsahu žloutkového. Skutečně také jádra těchto
„infikovaných“ vajíček jsou v chromatické hmotě velmi dokonale vy-
vinuta, což považuji za důkaz bujného růstu vaječného. Naproti tomu
poznají se snadno degenerující a degenerovaná vajíčka v dutině tě-
lesné po jádrech zcela odchylných, v nichž se hmota chromatická resor-
bovala v hromádku beztvaré, intensivně se barvící substance bez ur-
čité struktury a skladby. A skutečně ve žloutku těchto vajíček ne-
možno nalézti ani jediného cytoidu; nedostatek tento patrně uspíšil,
ne-li přivodil zánik tvořícího se vajíčka. :

Jest tedy uvedený případ fagocytosy pro zachování druhu velmi
prospěšný, že fagocyty bezjaderné slouží k výživě a vývoji vajíček.

Ony bezpochyby přispívají ku tvoření žloutku a mohou se 8 buň-
kami žloutkových trsů srovnávati. Dle líčení Bornmicova*) z r. 1898
jsou u Stichostemma graecense oogonie úplně uloženy mezi buňkami
žloutkovými, které posléze do oogonif úplně vnikají a zde se ztra-
vuji. Taktéž CvExoT**) r. 1891 udává pro mnohé Polychaety (Aph-
rodite, Hermione, Chaetopterus a Marphysa), že značný počet lymfa-
tických buněk vniká do žloutku vaječného; buňky ty hrají zde úloha
žloutkotvorců. V obou uvedených případech máme však co činiti
s buňkami jádronosnými a není také zpráv, že by se zprvu tylo
buňky vyživovaly ze hmoty vaječné, čili lépe, že by se assimiloval
material přímo pro výživu vajíčka, jako jest tomu u cytoidů našeho
druhu roupic. Nepřítomnost jádra snad urychluje tento process.
Jinak již Envaro Mayer upozorňuje na prvotnou figocytosní schop-
nos výživy vajíček.

*) Borumia L., Beitrag zur Anatomie und Histologie der Nemertinen (Sticho-
stemma graecense) etc. Z. f. w. Z. Bd. 64. 1898.

**) Cuénor L. Études sur le sang et les glandes lymphatique dans le di
animale. 2. partie. Invertébrés. Arch. zool. expérim. génér. T. 9. 1891.

v

IX.

O dělení a isolování cukrů Ze směsí.

Podávají Emil Votoček a R. Vondráček.

Předloženo v sezení 4. března 1904.

Při výzkumech z oboru rostlinné i zvířecí fysiologie nastává
chemiku velmi často úkol zjistiti povahu cukru, příp. cukrů několika,
obsažených v produktech získaných hydrolysou materiálu studovaného.
Cukry ty jen málokdy ze zahuštěného roztoku přímo se vylučují;
ve většině případů setrvávají houževnatě ve stavu beztvarém, syrupo-
vitém, i jest nutno utíkati se k methodám chemickým za účelem jich
karakterisace, příp. isolování ve formě čisté, individuälne.

-K účelům těm sloužívalo v laboratořích organických dříve zcela
obecně fenylhydrazinové činidlo Fischerovo, kterým cukry redukující
(aldosy a ketosy) převáděny buď ve fenylhydrazon příslušný nebo
častěji ještě v osazon. Osazony vyznačují se totiž mnohem větší nerozpust-
ností a tudíž vylučují se i ze zředéných roztoků aldos příp. ketos.
Karakterisace redukujících cukrů pomocí fenylhydrazinu jest výhodna
jen tam, kde jde o cukr jediný, kdežto při zkoumání směsi dvou neb
více cukrů nepostačuje z několika příčin. Jednak nejsou rozdíly v roz-
pustnosti fenylhydrazonů cukerných (mimo jediný fenylhydrazon man-
nosy, těžko rozpustný) dosti vysloveny, aby dnvolovaly úspěšné
dělení cukrů ve formě té. Dále jest velmi obtížno děliti od sebe
směsi fenylosizonů, jmenovitě bylv-li připraveny z nečistých roztoků
cukerných. Obyčejně se v připadech takovych získá krystalisací snadno
osazon tíže rozpustný ve stavu cistém, kdežto osazon (příp. osazeny)
rozpustnější zůstává v matečných louzích spolu s nečistotami, jež brání
jeho krystalisaci nebo snižují jeho bod tání do té míry, že určité po-

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

2 1X. Emil Votoček a R. Vondráček:

znání příslušného cukru jest holou nemožností. Okolnost ta padá na
váhu tím vice, že z osazonü nelze již původní cukr regenerovati,
kdežto u hydrazonû jest věcí snadnou uvolniti cukr pro další studium
(kyselinou solnou, aldehydem benzoovým nebo mravenčím).

Vzhledem k uvedeným vadám fenylhydrazinového činidla bylo
značným pokrokem, když k účelům diagnosy cukrů užito bylo aroma-
tických hydrazinů substituovaných, příp. hydrazidů (alkylfenylhydrazinů,
benzhydrazidü a pod.). Jest to hlavně zásluha hollandských chemiků
LoBRY DE Bruyna a ALB. VAN ECKENSTEINA, kteří připravili alkylfenyl-
hydrazony veškerých téměř cukrů přirozených i popsali jich vlastnosti,
pokud jsou důležity pro analytika. Hlavní výhodou hydrazinů řečených
jest, že skýtají hydrazony mnohem tíže rozpustné než jsou fenyl-
hydrazony, hydrazony jež snadno se vylučují i z roztoků málo čistých
a krystalováním bez obtíží dají se vyčistiti, ježto jsou též stálejší na
vzduchu než fenylhydrazony.

Však fenylhydrazinu a hydrazinů substituovaných bylo dosud
užíváno spíše jen ke karakterisaci cukrů, o dělení jich ze směsí bylo
se snaženo jen v případech ojedinělých. Tak na př. užili Fiscuer a
HrasoHBERGER !) fenylhydrazinu k dělení mannosy od cukrů jiných (jedině
mannosa vylučuje se i ze zředěných roztoků ve formě fenylhydrazonu).
Dále navrhli FiscHER a STAHEL“) difenylhydrazin k dokazování glukosy
vedle fruktosy a WoLre“) k témuž účelu použil benzhydrazidu (hydrazon
glukosy v obou případech se vylučuje, kdežto fruktosa zůstává v louhu
matečném). Též galaktosu a arabinosu zdařilo se Wozrrovi od sebe
odděliti tím, Ze sräZel chloroformový roztok obou fenylhydrazonä
etherem. K dělení arabinosy od xylosy užil Fıscner *) p-bromfenylhydra-
zinu, s nímž pouze prvý cukr skýtá (i ve zředěných roztocích) snadno
svůj p-bromfenylhydrazon. C. Neusere?) doporučil sekundárné hydraziny
(jmenovitě methylfenylhydrazin) obecně k dělení aldos od ketos na
základě pozorování svého, že aldosy 8 hydrazinem řečeným (v ne-
utrálném roztoku) toliko v hydrazon lze převésti, kdežto ketosy (v roz-
toku okyseleném C,H,O,) až v osazony“). Po odstranění aldomethyl-

1) B. B. 21, 1805.

7) Lieb. Ann. 258, 242.

$) B. B. 28, 160.

‘) B. B. 27, 2491.

5) B. B. 35, 969.

*) Dle pozorování učiněných v laboratoři prof. Gotpscuuieora však benzyl-
fenylhydrazin skýtá osazon i s glukosou (Sitzungsberichte der k. k. Akademie
der Wissenschaften Wien 1904).

O dělení a isolování cukrů ze směsí. 3

fenylhydrazonu lze tudíž ketosu dokázati v matečném louhu převe-
dením v methylfenylosazon. Methodou touto umožněno dělení fruktosy
od glukosy, galaktosy, rhamnosy i arabinosy. Tanrer') radí děliti ga-
laktosu a rhamnosu od jiných cukrů na základě malé poměrně roz-
pustnosti jejichf enylhydrazonů ve vodě. V roce předešlém odporučili
Hırcar a Roruensosser ®) k dělení cukrů B-naftylhydrazin a benzyl-
fenyibydrazin. Methoda jejich zakládá se na různé rozpustnosti pří-
slušných hydrazonü a dovolila dle udání autorů odděliti od sebe:
"xylosu a arabinosu, glukosu a fruktosu a konečně galaktosu, ara-
binosu i glukosu. |

Tot v podstatě vše co literatura podává o dělení cukrů pomocí
aromatických hydrazinů. Z přehledu toho jest zřejmo, že soustavné
methody k dělení cukrů ze směsí dosud není. Methodu takovou ho-
dláme vypracovati. na základě pozorování, jež jsme učinili studujíce
působení aromatických hydrazinů na hydrazony a osazony, a o nichž
podali jsme nedávno zprávu v Rozpravách České Akademie. Shledali
jsme totiž, že hydrazony cukerné jsou látky velmi snadno štěpitelné, tak
snadno, že již i ve vodném roztoku se štěpí (zda hydrolyticky, či snad
elektrolyticky, prozatím jsme nevyšetřovali). Následkem toho reagují
ve vodném svém roztoku velmi rychle s přidaným novým hydrazinem
aromatickým, a je-li hydrazon přidané base a výchozího cukru neroz-
pustnější než hydrazon výchozí, ihned nebo v krátké době se vyloučí.
Lze tudíž roztoky hydrazonů cukerných vhodně voleným hydrazinem
srážeti. Seznali jsme dále, že působí-li se velikým přebytkem primárného
hydrazinu (specielně fenylhydrazinu) v octovém roztoku za tepla na
hydrazon cukerný nějaký, jest výsledkem reakce obvykle fenylosazon
příslušného cukru.

Postup analytický, jejž pro zkoumání směsí cukerných navrhu-
jeme, jest takovýto: Se zkoumaným roztokem buďtež zprvu pro-
vedeny zkoušky předběžné (Tollensova zkouška floroglucinem na pen-
tosy, zkouška destilační na methylpentosy, zkouška Selivanovova na
ketosy a pod.) Pu této orientaci budiž stanoven cukerný obsah roztoku
některou z method založéných na činidle Fehlingově. Po té budiž na
zředěný (aspoň 5°/,nf) roztok cukerný (nikoli koncentrovaný, syrupo-
vitý) působeno vhodně voleným hydrazinem. (Volba hydrazinu záleží
na zkouškách předběžných.) Po případném odfiltrování vyloučeného

m:

T) Ball. soc. chim. r. 1902, 398.
s) B. B. 35, 1841, 35, 4441.
1“

4 IX. Emil Votoček a R. Vondráček:

hydrazonu budiž na matečný louh (obsahující cukry zbylé částečně
volné, částečně ve formě hydrazonü) přímo — t.j. bez uvolnění cukrů
benzaldehydem — působeno hydrazinem jiným, aby získán byl buď
hydrazon neb osazon.

Že princip methody námi navržené jest správný, o tom svědčí
pokusné doklady níže podané, z nichž vysvítá, že zdařilo se nám spů-
sobem naznačeným oddělení cukrů v následujících kombinacích: ga-
laktosa a glukosa, mannosa a galaktosa, arabinosa a glukosa, mannosa
a arabinosa. —- Vedle toho zjistili jsme, že nejlepším činidlem k do-
kazování galaktosy u přítomnosti jiných cukrů jest methylfenylhydrazin,
ježto methylfenylhydrazon galaktosy liší se od methylfenylhydrazonů
jiných cukrů ostře svou velikou nerozpustností. Nalezli jsme dále, že
lze na základě skrovné rozpustnosti galaktomethylfenylhydrazonu v
metbylalkoholu snadno děliti od sebe galaktosu a rhamnosu. Zajímalo
nás též zvěděti, kterak působí methylfenylhydrazin a p-bromfenyl-
hydrazin na zředěné roztoky jistých cukrů. Při zkouškách těch se
ukázalo, že jak manuosa tak i arabinosa vylučuje se methylfenylhydra-
zinem již z roztoků velmi zředěných (as 3°/,nich), kdežto rhamnosa
nikoli. Galaktosa sráží se již z 3"/,ního roztoku svého octanem
p-bromfenylhydrazinu; není tudíž vylučování se bromfenylhydrazonu
ze zředěných roztoků vodných tak význačné jen pro arabinosu, jak by
se mohlo souditi z udání Fischerových. — Opakujíce práci HrLGERA
a RoTHENFUSSERA 0 dělení arabinosy, galaktosy a glukosy benzylfenyl-
hydrazinem shledali jsme, že methoda autorů těch není zcela spolehliva,
ježto se benzylovou zásadou ze smési cukrů těch vyloučí netoliko
pouhý hydrazon arabinosy, nýbrž také galaktobenzylfenylhydrazon.

V příští zprávě své hodláme podati zkušenosti, jaké získáme
při applikaci methody naší na syrupy resultující z hydrolysy rozma-
nitých polysacharidů i glykosidů, jakož i postup, jejž dlužno zacho-
vati při dělení více cukrů než dvou.

Část pokusná.

Galaktosa a fruktosa.

0-3 g galaktosy a 0:3 g fruktosy rozpuštěny v 10 cm? vody
i přidán 1 g methylfenylhydrazinu v 10 cm? alkoholu 96°/,niho. As
po 5 minutách počal se vylučovati krystalický produkt — galakto-
methylfenylhydrason. Po několika hodinách odsáto a k filtrátu při-
dáno 0:8 cm? 50)"/,ní kyseliny octové i zpracováno dle udání Neu-

O dělení a isolování cukrů ze směsí. 5

bergova. Po chvíli vyloučil se osazon, jenž následující den veškerý
odsát i přehlacen z 10°/,ufho alkoholu. Jevil bod tání 151°, jest to
tudíž methylfenylosason fruktosy.

Galaktosa a glukosa.

Smiseny za chladu

0:3 g galaktosy :

03 g glukosy v 10 cm: vody
0,8 cm? ledové kyseliny octové
0,4 g methylfenylbydrazinu.

Po lhodinném stání produkt odsát v tyglíku Goochově i zí-
skáno 0,406 g galaktomethylfenylhydrasonu, což odpovídá 0,257 g
galaktosy.

K filtrátu přidány 1:4 g krystalovaného octanu fenylhydrazinu
a zahříváno 1 hodinu ve vroucí lázní vodní. Vyloučil se žlutý osazon,
jenž po digesci acetonem a překrystalování z 60° ,niho alkoholu tál
při 206°, což jest bod tání fenylglukosazonu.

Mannosa a galaktosa.

0:4 g (přibližně) mannosy a
0,317 g galaktosy

rozpuštěny v 8 cm? vody a 1:5 cm" kyseliny octové (ledové). Při-
dáno 06 g fenylhydrazinu. Za chladu vyloučil se hydrazon, jenž
po pěkolika hodinách filtrován. Väzil 0,39 g. Dle bodu tání 190°
a nerozpustnosti, jest to fenylhydrazon mannosy.

K filtrátu přidán metbylfenylhydrazin. Za krátko vyloučil se
hydrazon těžce rozpustný; vážil 0:37 g. Po jednom přehlacení z alko-
holu tál při 187—188". Jest to tudíž čistý methylfenylhydrason
galaktosy.

Arabinosa a glukosa.
Smíseny :
0,3 g arabinosy
0,3 g glukosy
0,6 g methylfenylhydrazinu.
0,4 cm? ledové kyseliny octové
a 10 cm? vody.

6 IX. Emil Votoček a R. Vondráček:

Jakmile byla přičiněna kyselina octová, počala krystalisace a
vše ztuhlo v hustou, kašovitou hmotu. Tato po několika hodinách
odsáta i získáno 0:47 g hydrazonu tajícího při 160°. Jest to tudíž
methylfenylhydrazon arabinosy (příslušný hydrazon glukosy taje dle
NEuBERGA při 130°). Výtěžek byl velice uspokojivý t. j. 92%, theorie
(mělo vzniknouti 0,508 g hydrazonu).

Matečná tekutina zahřívána '/, hodiny ve vodní lázní 8 14 g
krystalovaného octanu fenylhydrazinu. Vyloutil se osazon, jenž pro-
myt zředěným alkoholem, na to digerovän acetonem a přehlacen
ze zředěného alkoholu. Byl pak citronově žlutý a tál při 206'/,“,
což jest bod tání fenylglukosazonu. (Fenylosazon arabinosy taje
při 160°).

Mannosa a arabtnosa.

0,5 g hustého syrupu mannosy a 0,3 g arabinosy rozpuštěny
v 10 cm? vody, načež přičiněno 0,75 g krystalovaného octanu fenyl-
hydrazinu. Počal se ihned vylučovati fenylhydrazon mannosy, kterýž
pak po několika hodinách odfiltrován. K filtrátu přičiněny 0,3 g
methylfenylhydrazinu. Druhý den prostoupena Byla tekutina reakční
hojnými krystalky. Tyto odsáty a vysušeny; vážily 0,33 g. Po pře-
hlacení z alkoholu zředěného tály konstantně pri 160°. Jest to tudíž
methylfenylhydrazon arabinosy.

Galaktosa a rhamnosa.

Rozpuštěny 0:3 g galaktosy a 0,3 g rhamnosy v 1 cm’ vody a
10 cm? alkoholu 96"oního. Na to přidány 0,4 g methylfenylhydra-
zinu, zahřáto k varu a ostaveno za obyčejné teploty. Po 10 hodi-
nách produkt vyloučen, sfiltrován. Hydrazon na filtru vážil po pro-
mytí methylalkoholem a vysušení 0'368 g. Byl to methylfenylhydra-
zon galaktosy (tál při 189°).

Matečná tekutina odpařena k suchu à suchý zbytek digerován
vlažným methylalkoholem. Filtrát methylalkoholický odpařen na vodní
lázni ke krystalisaci i získány 0:4 g hydrazonu b. t. 125°. Tot bod
tání methylfenylhydrasonu rhamnosy.

Dokazování galaktosy.

Během práce své o cukerných složkách konvallamarinu a sola-
ninu shledali jsme, že galaktosa skýtá methylfenylhydrazon vyzna-
čující se značnou nerozpustností. Látka ta rozpouští se ve vroucím

O dělení a isolování cukrů ze směsí. 7

alkoholu (96'/ním) velice nesnadno, o málo lépe ve vroucí vodé.
Hydrazon řečený jest krom toho i svým vzhledem nadmíru karakte-
ristický i hodí se výborně k dokazování galaktosy vedle jiných cukrů,
na kteroužto okolnost dosud v literatuře nebylo poukázáno.

Čistý galaktometbylfenylhydrazon tvoří bezbarvé silně lesklé
destičky bodu tání 188°—190°. Vylučování se jeho z roztoků jest
obstojně kvantitativně. Uvádíme zde příklady:

I. 0,1 9 galaktosy*) |
0,9 g glukosy |
přidáno 0'6 g methylfenylhydrazinu a
1:4 cm? ledové kyseliny octové.

Ihned vylučoval se hydrazon. Během '/, hodiny směs pfem'nila
se v hustou kaši. Tato odsáta po 2hodinném stání a hydrazon na filtru
promyt alkoholem. Ziskäno 0'147 g galaktomethylfenylhydrazonu,
což odpovídá 0,093 g galaktosy t. j. 93 procentům původního množství.
Výsledek takový vzhledem ke značnému zředění do práce vzatého
roztoku (4°/,) jest velmi uspokojivý.

II 0,3 g galaktosy
0,3 g rhamnosy

načež přidány 0,4 g metbylfenylhydrazinu a 0,8 cm? ledové kyseliny
octové. Po přidání kyseliny vylučoval se ihned produkt krystalický.
Den na to produkt odsát a promyt methylalkoholem, by eventuelně
spolu vyloutenÿ hydrazon rhamnosy se odstranil. Získáno 0'468 g
galaktomethylfenylhydrazonu — 0,296 g galaktosy čili 98% užité
galaktosy.

rozpuštěno ve 25 cm“ vody, načež

| rozpuštěno v 10 cm? vody,

Arabinosa, galaktosa a gluktosa.

Při dělení těchto cukrů měli jsme v úmyslu opříti se o mc-
thodu Hilgera a Rothenfussera (B. B. 35, 1841), kteřížto vyjímají ze
směsí arabinosu jakožto benzylfenylhydrazon. Pracováno dle jich před-

isu :

i 03 g arabinosy
03 g galaktosy
0:4 g glukosy

rozpuštěny ve 2 cm? vody :
a 2 cm? alkoholu.

K tomu přidán roztok 1:2 g benzylfenylhydrazinu v 10 cm?
alkoholu.

Během 2 hodin počínal se vylučovati hydrazon. Po 20 hodi-
nách odsáto i získáno 0'7 g hydrazonu (©). Použité arabinose odpo-

*) Použitá galaktosa byla bezvodá (téla při 168°).

8 IX. Emil Votoček a R. Vondráček:

vídalo by 0:66 g benzylfenylhydrazonu. — K filtrátu přidán methyl-
fenylhydrazin a 50%ní kyselina octová. Teprve as po hodině počal
se vylučovati hydrazon slabě nažloutlý (p).

Značné množství hydrazonu « nasvědčovalo tomu, Ze Be asi
8 sebou strhla též galaktosa. Skutečně obdrženy při překrystalování
produktu řečeného dvě frakce: frakce prvá o bodu tání 168° (t. j.
benzylfenylhydrazon arabinosy, b. t. 170°), frakce druhá o bodu tání
153° t. j. hydrazon galaktosy. Zkrátka, dělení methodou uvedených
autorů není zcela spolehlivé.

Srážení mannosy methylfenylhydrastnem.

0,53 g hustého syrupu mannosy rozpuštěno v 8 cm? vody i přidáno
0,25 g methylfenylhydrazinu a 0,6 cm? ledové kyseliny octové. Bé-
bem 1?/, hodiny vyloučilo se 0,25 g hydrazonu, ač roztok byl zředěný.

Sräëen$ rhamnosy methylfenylhydrazinem
dalo výsledek záporný:

0,3 g rhamnosy

0,3 g glukosy | rozpuštěny v 10 cm“ vody

a přidáno potřebné množství methylfenylhydrazinu v roztoku octovém.
Však hydrazon se nevyloučil ani po zahbřetí. Jest patrno, že rham-
nosu nelze ze zředěných roztoků methylfenylhydrazinem srážeti.

Srášení arabinosy methylfenylhydrazinem.

K roztoku 0'3 g arabinosy na 10 cm? vody přičiněno methyl-
fenylhydrazinu a 50"onf kyseliny octové. Počal se v brzku, ač roztok
by) zředěný, vylučovati krásný hydrazon arabinosy. Z toho plyne, že
nebude lze děliti galaktosu od arabinosy za užití pouhého methyl-
fenylhydrazinu.

Srášení galaktosy p-bromfenylhydrazinem.

0-3 g galaktosy rozpuštěny v 10 cm? vody a 2 cm? 50Oproc.ní ky-
seliny octové, přidáno 0.6 g bromfenylhydrazinu a zahřáto k roz
puštění. Ve chvíli vyloučil se bromfenylhydrazon galaktosy. Z toho
následuje, Ze se p-bromfenylhydrazin nehodí k dokazování arabinosy,
je-li současně galaktosa přítomna, na kteroužto okolnost E. Fischer
nepoukázal.

Chemické laboratorium
c. k. české vysoké školy technické v Praze.

O dělení a isolování cukrů ze směsí. 9

E. Votoček et R. Vondráček: Sur extraction des
sucres réducteurs des mélanges.

Dans le mémoire présent nous indig :ons une méthode perinettant
de reconnaître d'une manière simple et rapide les sucres réducteurs
daus des mélanges complexes et de les séparer les uns des autres.

Notre mode de travail se base sur les faits gue nous avous
observés en étudiant l’action des hydrazines aromatiques sur les
hydrazones et osazoncs.') Eu voici le résumé: 1. Lorsgu'une solution
W bydrazone à radical hydrazinigue R, est additionnée d' une hydra-
zine aromatigue A radical différent (soit R,), laquelle peut, avec le
sucre présent, donner naissance à une hydrazone moins soluble que
V hydrazone primitive, cette hydrazone se forme toujours et se sépare
de la solution sous forme d’un précipité cristallin. 2. Lorsqu on
chauffe (au bain-marie) la solution d'une hydrazone quelconque
dď aldose. ou cétose en présence d’un grand excès d’acétate de phényl-
hydrazine, on obtient comme produit final généralement la Patayı
osazone du sucre mis en oeuvre.

En utilisant les deux reactions indiguées pour la recherche des
sucre3 réducteurs dans des mélanges, on procěde de Ja facon suivaute:
Avec un échantillon de la solution à examiner on fait d’abord guel-
ques petits essais d' orientation. pour se rendre compte de la série
& laquelle appartiennent les sucres présents (hexoses, pentoses, méthyl-
pentoses); ou Se sert pour cela de réactions connues (colorées et
autres). Puis on determine la teneur en réducteurs au moyen de la
liqueur cupropotassigue. On ajoute ensuite à la solution aqueuse dtluče
la quantité équivalente d’une hydrazine aromatique convenablement
choisie (les essais préliminaires en facilitent le choix) et d acide acé-
tique. Quand il y a formation d' hydrazone peu soluble, on attend
plusieurs heures pour la laisser s’ achever, après quoi on passe le mélange
à la trompe et l’on sépare ainsi Uhydrazone formée des eaux-mères. Sur
ces dernières on fait réagir une autre hydrazine aromatigue afin de
convertir l’hydrazone soluble du deuxième sucre (restée en solution)

1) Voir le „Bulletin international“ de l’Académie des sciences de Bohême,
1904.

10 IX. Emil Votoček a R. Vondráček: O dělení a isolování cukrů ze směsí.

en une autre qui le soit moins et qui puisse se séparer du liquide à l’état
solide, cristallin. Dans les cas où l’on n'arrive pas ainsi à extraire
des eaux-merès d' hydrazone peu soluble, on peut les utiliser directe-
ment pour la préparation de phénylosazones: il suffit pour cela de
les chauffer pendant uue heure au bain-marie avec un grand excès
(plusieurs grammes-molécules) d’acétate de phénylhydrazine.

Jusqu'à présent nous avons obtenu de très bons résultats avec
les mélanges sucrés suivants:

1. galactose et glucose;
2. mannose vt galactose ;
3. arabinose et glucose;
4. mannose et arabinose ?) ;

et nous nous efforcerons d'étendre notre methode de travail sur tous
les mélanges, binaires et ternaires de sucres réducteurs naturels.

Au cours de ces recherches nous avons reconnu que la méthyl-
phenylhydrazine constitue le meilleur réactif pour déceler le galactose
(et même pour le doser d’une manière suffisemment exacte) daus des
mélanges complexes, T hvdrazone respective étant très aifficilement
soluble dans l’eau et dans les alcools méthylique et éthylique. Cette
même hydrazine couvient donc parfaitemeut pour séparer Je galactose
et Je rhamuose, dont la methylphenylhydrazone est bien plus soluble.

En répétant Je travail de Hır.cen et Rornenrussen (B. B. 35. 1841)
concernant la séparation de l’arabinose, galactose et glucose, nous
avons pu nous persuader que — contrairement à ce que disent les
auteurs cités — lemploi de la benzylphénylhydrazins n’est pas un
moyen sûr pour la séparation des deux premiers sucres, vu qu'il se
précipite daus les couditions indiquées par ces auteurs non seulement
l'arabinose mais encore une graude partie de galactose sous forme
de benzylphénylhydrazone peu solub:e.

(Travail fait au Laboratoire de chimie de l'Ecole
polytechnique tchèque de Prague.)

%) Hydrazines employées:

1. méthylphénylhydrazine, phénylbydrazine;
2. phénylhydrazine, methyıphenylhydrazine;
8. méthylphénylhydrazine, phénylhydrazine ;
4. phénylhydrazine, méthylphénylbydrazine.

X.

Beitrag zur Orthopteren-Fauna Montenegros mit Be-
schreibung einer neuen Forficula-Art.

Von Dr. H. A. Krauss in Tübingen,
Mit 4 Textfiguren.

(Vorgelegt den 4. März 1904.)

Da über die Orthopteren-Fanna Montenegro’s bisher nichts Zu-
sammenhängendes veröffentlicht worden ist, sondern nur gelegentlich
darüber berichtet wurde, so ergreife ich die Gelegenheit, die sich mir
Dank der Sammeltätigkeit Herrn Dr. Al. MrAzer’s dargeboten hat,
sehr gerne, um unter Zugrundelegung seiner Funde und mit Benützung
der Litteratur eine kurze Uebersicht über diese Fauna zusammen-
zustellen.

In Bezug auf den Charakter derselben lassen sich bei dem noch
spärlich vorliegenden Material allgemeine Schlüsse zur Zeit nicht mit
Sicherheit ziehen, doch möchte ich jetzt schon hervorheben, dass
eine auffallende Uebereinstimmung mit der istrisch-kroatischen Ortho-
pteren-Fauna vorliegt, trotzdem dieses Gebiet so bedeutend nordlicher
gelegen ist. Von den 33 in Montenegro nachgewiesenen Arten sind
30 auch in Istrien resp. Kroatien gefunden worden, während nur
3 dort fehlen. Es sind dies Acrotylus patruelis, Dolichopoda palpatu,
Anechura bipunctata. Die beiden ersteren Arten gehören der Fauna
Dalmatien’s, die letztere dagegen den Gebirgen Mitteleuropas bis in
die Hochalpen, sowie Ungarn, Russland an.

Diese auffallende Uebereinstimmung mit der istrisch-kroatischen
Fauna hängt offenbar damit zusammen, dass bis jetzt vorzugsweise

Sitzber. d. L!n. bóhm Ger. d Wıss. II Class’, 1

9 X. H. A. Krauss:

m den höher gelegenen Teilen Montenegro’s gesammelt worden ist,
dessen Karst- uud höheres Berggebiet, was Formation, Klima und
Pflanzendecke anbelangt, mit den nördlicher gelegenen Bergländern
übereinstimmt, dass dagegen die südlichen, niedrig gelegenen Landes-
teile, insbesondere die Gegend um den See von Skutari, um Anti-
vari etc., noch wenig erforscht sind. Denn hier wird sich eine der
dalmatinischen entsprechende Fauna nachweisen lassen.

Neben Bronxer's Prodromus ") und meiner Orthopteren-Fauna
Istriens?) wurde von mir noch ein interessanter Reisebericht Burr’s
„Orthoptera collected in Southeastern Europe“ °) benützt, dessen Ver-
fasser im Jahre 1898 auch in Montenegro (Cetinje, Rjeka) gesammelt hat.

Systematisches Verzeichnis.*

Forficulidae.

*1. Forfcula auricularia L. Überall in der Umgebung von Zabljak
gemein, (am Fuss der Gebirgsgruppe des 2600 m hohen Dur-
mitor gelegen).

*2. Forfieula obtusangula n. sp. S © von Zabljak. (11.—15.
August 1902.)

Beschreibung s. unten!

*3. Anechura bipunctata Fab. SS Überall in der Umgebung Ža-
bljaks gemein (11. August 1902).

Auf den Gebirgen Mittel-Europa's unter Steinen und ge-
trocknetem Rindermiste vielfach bis in die Hochalpen vor-
kommend, aber anch in den Gebirgen Ost-Europa’s und West-
Asien’s und von da bis Turkestan und Tibet verbreitet.

— — —

!) Brunner v. WarrExwrr, C. Prodromns der europäischen Orthopteren.
Mit 11 Tafeln und 1 Karte. Leipzig, 1882.

3) Krauss, H., Die Orthopteren-Fauna Istriens, in: Sitzungsber. d. kais.
Akad. d. Wissensch. in Wien, Bd. LXXVIIL 1878, S. 461—544. Mit 6 Tafeln.

S) Burr, M., in: The Entomologist's Record & Journ. of Variat. Vol. X,
1898, p. 267—269, p. 295— 297.

*) Anordnung nach BnuxsEn's Prodromus, worauf auch bezüglich der Be-
schreibungen verwiesen wird. Die mit einem Stern * bezeichneten Arten sind von
Dr. Meizrx gesammelt worden.

*4.

+6.

*7. Ameles decolor Charps. © von Danilovgrad. Auf Felsen, August 1902.
Acridiidae.
*8. Stenobothrus nigro-maculatus Herr.-Sch. SQ zwischen Žabljak und
Savnik. (17. August 1892.)
Findet sich nach Bruxser nicht in Dalmatien, ren im
Gebirge Serbien's.
*9. Stenobothrus stigmaticus Ramb. © von Žabljak (Mitte August).
Nach Bnunser ebenfalls nicht in Dalmatien vorkommend, wohl
aber im Hochgebirge (Rtanj) Serbien’s.
10. Stenobothrus rufipes Zett. Cetinje im Juli (Burn).
*11. Stenobothrus bicolor Charp. (?) © Nymphe von Malošin (5. August).
12. Stenobothrus pulvinatus Fisch. v. W. Cetinje im Juli (Bun).
*13. Stenobothrus parallelus Zett. Cetinje im Juli (Buur). Zahlreich
zwischen Žabljak und Šavnik, Kropač; auf důrren Wiesen (Mitte
August 1902).
*14. Arcyptera (Stethophyma) brevipennis Brunner. ©.
Von Istrien, Nord-Dalmatien und Süd-Italien (Brindisi) be-
kannt.
15. Acrotylus patruelis Sturm. Rjeka im August (Born).
Im südlichen Dalmatien bäufig. |
16. Oedipodů miniata Pallas. Njeguši, Cetinje, Rjeka (Buna).
*17. Pachytylus danicus L. (cinerascens Fab.) G © von Nikëic.

Beitrag zur Orthopteren-Fauna Montenegro’s. 3

Blattidae.

Aphlebia brevipennis L, H. Fischer. Zahlreich SS ©? bei Malošin
5. August. Unter Gebüsch im dürren Laub.
Auf Bergabhängen im důrren Gras und unter Gebüsch lebend :
bisher aus Steiermark, Krain, Istrien und den Alpen Serbien's
bekannt. Juli—September erwachsen.

. Loboptera decipiens Germ. J%. Podgoriva. (23. August 1902.)

Mantidae.
Mantis religiosa L. Rjeka im August (Bure). Zahlreich, in beiden

Geschlechtern von Njeguši, teils von Dr. Mrázek (29. August.)
teils von seinem Führer Krsta Pejovič (September) gesammelt.

1*

20.
"21.
22.
23.

24.
+25.

*26.
#24:
*28.

29.
“30.

31.
+32.

X. H. A. Krauss:

. Acridium aeyyptium L. Rjeka. Ende August.
. Platyphyma Giornae Rossi. Gemein auf den Bergen um Cetinje,

Rjeka (Burr).

Locustidac.

Poecilimon ornatus Schmidt (Fieberi Fieb.) Montenegro (Bnruxxeu).
Poecilimon elegans Fieb. © von Žabljak.

Leptophyes laticauda J. Friv. Montenegro (Bnuxxen).

Tylopsis | lilišfolia Tab. var. margine-guttata Serv. Rijeka m.
August (Burn).

Rhacocleis discrepans Fieb. Cetinje, Rjeka im August (Burn).
Pachytrachelus striolatus Fieb. © von Danilovgrad (21. August
1902).

Fehlt nach Buuxnen in Dalmatien.

Platycleis sepium Yers. © von Danilovgrad (21. August 1902).
Decticus verrucivorus L. G. Nikšič.
Ephippigera limbata L. H. Fisch. © von Danilovgrad.

Dasselbe entspricht in der Grösse (Körperlänge 29 mm) der
Form, wie sie am Meeresufer Istrien’s und im nördlichen
Dalmatien vorkommt, zeichnet sich aber durch auffallend langen,
schmalen Ovipositor aus, der eine Länge von 30 mm hat,
während dieselbe für gewöhnlich nicht mehr als 25 nem beträgt.
Die Gebirgsform wie sie auf dem Karste bei Adelsberg, bei
Triest u. s. w. vorkommt ist kleiner.

Troglophilus cavicola Kollar. Montenegro (Bruxxer).
Dolichopoda palpata Sulz. © Larve aus der Höhle Lipska pe-
tina bei Cetinje. (26. August 1902.)

Bisher nur aus Dalmatien (Lesina, Spalato) bekannt, wo sie
unter Steinen und in Höhlen vorkommt, wurde sie jüngst auclı
in Frankreich von Ch. Facniez aufgefunden und zwar in der
Höhle von Tai bei Saint-Nazaire-en-Royans (Dep. Dróme)“).

Gryllidac.

Oecanthus pellucens Scop. Cetinje im August (Buun).
Gryllus burdigalensis Latr. G Larve von Maloëin, 5. August 1902.

5) Bull. Soc. ent. France 1903 p. 342.

Beitrag zur Oıthopteren-Fauna Montenegro's. 5

*33. Gryllomorpha dalmatinı Ocsk. © Live von Podgorica. Ende
August 1902.

Forficula obtusangula n. sp.

Statura parva, gracili. Pubescens. (Caput ferrugineum, suturis
distinctis, Antennae 12-articulatae. Pronotum subguadratum, sordide
flavum, marginibus subhyalinis. Elytra pronoti longitudine et colore,
punctulata, postice obligue truncata. Alae nullae. Pedes sordide flavi.
Abdomen rufo-piceum, subtiliter punctulatum, plica laterali tergit.
3. et 4., anteriore minima, tubereuliformi.

1 2 3 4
Forficula obtusangula n. sp. von Žabljak (Montenegro).
Fig. 1. S\

„2 ol

Fig. 3. Hinterleibsende des £ von oben. Stark vergrössert
„ 4. n

vergrössert.

r © n n „ n

d. Seginentum anale tergito penultimo vix duplo longius, in
medio impressum, retrorsum subbituberculatum. Lamina subgenitalis
transversa, retrorsum obtuse angulata. Crura forcipis ultra medium
depressa, basi contigua, deinde sensim divergentia, margine interno
crenulata, ad apicem dilatationis angulo interno obtuso instructa,
pone angulum angustata, arcuata et apice convergentia, teretia, acu-
minata. Pygidium exiguum, tuberculiforme.

C. Segmentum anale trapezoideum, in medio impressum, retrorsum
subbituberculatum. Lamina subgenitalis transversa, postice rotuudata.

6 X. H. A. Krauss: Beitrag zur Orthopteren Fauna Montenegro's.

Crura forcipis subrecta, basi latiora, apice parum introrsum curvata,
acuminata, margine ivterno prope basin indistincte crenulata. Pygidium
porrectum, subtrapezoideum, postice emarginatum.

čj ?
Longitudo corporis 8—10 mm 9—11 mm
: elytrorum 2 1 2 vi
= forcipis 3,5—4 „ 2—2,5 „.

Vorkommen: Knin (Dalmatien), © © von dem Coleopterologen
tEITTER 1877 zuerst aufgefunden (Coll. mea). Zengg (Kroatien), C von
Pavewiern 1896 gesammelt und von ihm zur Ansicht erhalten.
Žabljak, GF © von Mrizex gesammelt.

Steht Forficula pubescens Serv. aus dem westlichen Mittelmeer-
gebiet, einschliesslich Italien, in Tracht und Färbung sehr nahe,
unterscheidet sich aber durch die Zange des .S von dieser, indem
ihr Zangeninnenrand nur fein gekerbt, nicht aber gezähnt ist und
statt des ziemlich grossen und scharfen, etwas nach abwärts gebo-
genen Innenzahnes am Ende der Verbreiterung einen abgestumpften
Vorsprung trägt. Das Pygidium des © zeigt ebenfalls einen Unter-
schied, indem dessen Hinterrand bei der neuen Art deutlich bogig
ausgerandet ist, während er bei pubescens fast gerade verläuft.

5 +

Digitized by Google

Digitized by Google

XL

Variačně statistická zkoumání na Atyaephyra des-
marestii (Joly) z jezera Skadarského.

Napsal Arthur Brožek, v Praze.
(Práce z ústavu zoologického české university v Praze.)

Předloženo dne 4. března 1904.

Před rokem obdržel jsem laskavostí svého učitele pana docenta
dr. Ar. Mrizxa [3; pag. 19., 20.] značný počet exemplářů z čeledi Garnatü
a to speciálně dva druhy: Palaemonetes varians LEacoH a Atyačphyra
desmarestis (JoLy). Na této poslední pokusil jsem se o šetření bio-
metrická a statistická. Počet exemplářů Palaemoneta, kterýž jsem k dis-
posici měl, byl velmi nepatrný vzhledem k summám, 8 nimiž vari-
ační statistika jako kterákoliv jiná šetření statistická pracuje. Dále
třeba připomenouti, že i počet Atyačphyry, jejíž variabilitu a kor-
relaci chitinových zubů a trnů rostra a telsonu jsem v této práci
vyšetřoval, během postupu práce ukázal se ne tak dostatečný, aby
podmiňoval větší ještě shodu mezi výsledky empirickými a theoretic-
kými, nežli jak v následující práci stanoveno bylo.

Počet zkoumaných jedinců Atyaöphyra desmarestii byl 326, při
čemž všechny exempláře pocházely z nové pro tuto specii lo-
kality: jezera skadarského na Černé Hoře. Nalezena byla tato spe-
cies v severní jeho části při pobřeží, v zátokách a pobřežních, za-
rostlých, bažinatých tůních ve velmi značném počtu jedinců pospolu
žijících (— obyčejný způsob výskytu Garneel).

Kotlina, v níž lokalita Atyačphyry se nalézá, má klima pří-
mořské, nejmírnější to klima krajů černohorských: totiž mírnou, de-

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1

9 XI. Arthur Brožek:

štivou zimu a teplé, dlouhé léto, [5. pag. 153.], což platí nejen 0 po-
břeží samého jezera, ale též o celé rovině od Podgorice na jih ku
Skadru se táhnoucí a z ní vybíhajícího, úrodného údolí podél toku
Morače a Zety. Tyto mírné klimatické poměry jsou velmi důležitou
podmínkou pro rozšíření této formy na uvedené lokalitě, právě tak
jako na ostatních známých lokalitách, kteréž také svými zvláštními
klimatickými poměry mnoho od sebe se neodlišují, soustřeďujíce se
kolem moře středozemního.

To jest z té příčiny důležito, že studenější podnebí tvoří ne-
překročitelnou barrieru klimatickou za doby recentní celé sladko-
vodní čeledi Atyidae. Čeleď tato rozšiřuje a omezuje se na sladkou
vodu tropů a subtropů; jen na dvou místech vybočuje její geogra-
fická area z pravých tropů a sice v Japanu směrem na sever až
k Tokiu a dále ve středozemí do jižní Evropy. [13. pag. 411.—412.]
Toto vybočení ve středozemí z normálního rozsahu padá na vrub
právě rodu Aťyačphyra, jenž zastupuje zde tuto čeleď co jediný mo-
notypický genus (Troglocaris jest druhý genus této čeledi, nalezený
v jeskyních krasových, [16. pag. 239.—240.]) a tvoří vlastně sám
pro sebe v této části geografické arey Ařyid zcela samostatný okrsek.
Ukazuje se zde opět, že tak jako v systematice Afyaëphyra zaujímá
zvláštní postavení k oběma subfamiliím své čeledi (subf. Xiphocarinae
a Atyinae), tvoříc jakýsi přechod mezi oběma, že i v geografickém
rozšíření má své určité charaktery, které sice v hlavních rysech kryjí
se 8 charaktery geografického rozšíření Atyid, ale liší se přece
od těchto zvláště pokud se jedná o její stáří co formy sladkovodní.

Jak v následujícím pojednání ukážeme, geologické stáří sladko-
vodní pánve skadarské poukazuje ku mnohem mladšímu stáří Ařyač-
phyry co formy sladkovodní, nežli jaké bychom jí přisuzovali dle ve-
likého stáří ostatních forem celé této sladkovodní čeledi Aéyidae.
Věc tato pravděpodobně platí nejen pro lokalitu jezera skadarského,
nýbrž nejspíše též o ostatních lokalitách jihoevropských ve středo-
moří. —

Žádná z dosud známých lokalit Atyačphyry v okrsku středo-
zemním není výlučně vnitrozemskou, nýbrž všechny jsou pobřežní,
jsouce buď v přímém neb nepřímém spojení s mořem. Tak tomu jest
pro naleziště západo-středofrancouzská: Mayennu, Sarthu a ostatní,
kteréž co přítoky Loiry jsou jejím prostřednictvím v přímém spojení
se zálivem biskajským, do něhož vüstuje i jihofrancouzská 1’ Adour a
Garonna, kterážto poslední sice co lokalita se přímo neuvádí, ale jest
Canalem du Midi spojena na jihu se zálivem lionským. O přímé

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 3

souvislosti lokalit Korsiky a Sicilie 8 mořem není pochyby; ostatní
pak: Coimbra v Portugalech, Ragusa v Dalmacii a pánev jezera ska-
darského na Černé Hoře jsou sladkovodní lokality pobřežní, z nichž
o poslední podrobně ještě se pojedná.

Geografické rozšíření Afyaëphyry v oblasti paláarktické jest toto:

Lokalita:

|
Francie (již.) . || Canal du Midi +
Francie ( „). l’ Adour + i
… Francie (záp.) . | Loira, Mayenne, Sartba, .
3 Thouat, Layon +
E Korsika . . .| Potoky a řeky +
FA Sn | de Max =
E Sicilie . . . . a = + |
> Dalmacie.. .| Valle d’Ombla u Ragusy | + | — || C.Herrex | 1863 |
Černá Hora .| Skadarské Jezero + | — || A.Maizex | 1902 |
Portugalsko . || Coimbra + | — re o || 1866 |

Geografické rozšíření Atyaöphyry v době recentní přímo po-
ukazuje k tomu, že není v těchto sladkých vodách formou původní,
nýbrž tvarem zdomácnělým, původně však mořským, jenž v některé
určité, dávné',) předchozí geologické periodě stěhoval se do sladkých
vod a později z moře i z brakických vod vymizel. Totéž platí o celé
čeledi Aťyid, avšak poměry geografického rozšíření téže nutí nás, jak
Onruaxx vytknul, k tomu, abychom přijali, že přizpůsobení se životu
sladkovodnímu nastalo již v době velmi dávné, snad v tertieru. Jinak
nelze vyložiti velikou areu, již čeleď ta zaujímá a současnou diskon-
tinuitu lokalit. [8; pag. 1286., — 13. pag. 411.—412.]

Zbývá jediná otázka, zdali také Afyaëphyre, jako formě sladko-
vodní přísluší tak velké stáří geologické, jaké dle ORTMANNA připsati
možno ostatním rodům familie Aéyid, co tvarům sladkovodním, aneb

1) [13., pag. 410..... ] „This family is probably one of the most primi-
tive groups of Decapoda living in fresh — water, hawing immigrated at an early
geological period“.

1*

4 XI. Arthur Brožek:

zdali Aťyačphyra nečiní výminku, jsouc totiž co sladkovodní tvar
mladšího původu.

Myslím, že ku rozřešení této otázky místní, geologické poměry
čistě sladkovodní pánve jezera skadarského podávají zcela určitou
odpověď, srozumitelnější, © nežli všechny ostatní uváděné loka-
lity středozemní. Neboť jak v následujícím vyložíme, mohla Afyač-
phyra obsaditi jezero nejdříve (vzhledem k závěrům Onruaxxovtu)
v době pogiaciální a jest tedy nutno dle toho předpokládati, Ze
asi ještě v tertieru její mořská forma ve středozemním moři se vy-
skytovala.

Pánev jezera skadarského, kteráž co polje jest dána tektonikou
krasu [4.; str. 11; — 5.; pag. 128.—129.], [6. pag. 73.] (a kteráž proto
nemohla dle Scxwarzovy domněnky vzniknouti oddělením z bývalé zá-
toky mořské [7. pag. 142; 5. pag. 73.]) mohla býti sladkou vodou
zaplavena již v době tertierní, snad i v dobách ještě starších — ale
neměla tenkráte vůbec žádného spojení 8 mořem. V pozdějších však
periodách právě proto zvláště v době glaciální a poglacialní (— kdy
spousty vod mohutnými toky dilluviálními, zvl. za ústupu ledovců do
jezera se shromažďovaly) muselo jezero, — v jehož nedalekém okolí
přímo ledovcová činnost byla dokázána — nabyti mnohem větších
rozměrů (nežli za doby tertierní neb za doby recentní), jak skutečně
tomu nasvědčují mohutné dilluviální štěrky a nánosy vykládající dno
dnešní, jezerní pánve i rovinu podgorickou (= dřívější jezerní pánev
glaciální). Pravděpodobně zcela právem předpokládá Hor4k, že v této
nejspíše poglacialní periodě spousty vod jezerních provalily se řeči-
štěm Bojany do moře Jaderského. Tedy v této době, kdy povstalo
spojení moře s pánví a kdy spolu i drsné podnebí ustoupilo mírněj-
šímu klimatu období poglaciálního, mohla nejpravděpodobněji Afyač-
phyra prostřednictvím řečiště z moře obsaditi sladkovodní pánev,
kdežto později moře zcela opustila a přizpůsobila se zcela sladko-
vodnímu životu.

I kdybychom předpokládali, že Atyaöphyra tak jako rody fami-
lie Afyidae co forma sladkovodní musí býti starší a že mohla již
v tertieru jezero skadarské obývati, dokud ještě nebylo ve spojení
8 mořem — třebas bychom si nedovedli vyložiti, jak jej obsaditi
mohla již v té době — přece musíme uznati, že nebyla by Atyat-
phyra mohla na této lokalitě vzdorovati klimatickým poměrům v ob-
dobí glaciálním. Jestliže dnešnímu jejímu rozšíření ve středozemí již
chladnější klima severní Evropy i střední tvoří nepřekročitelnou bar-

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 5

rieru?) právě takovou, jako pro celou tropickou a subtropickou fa-
milii Afyidae, jistě by nebyla vydržela Afyaëphyra v jezeru skadar-
ském studené, drsné podnebí glaciální, zvláště když dnes známo jest
zalednění nejen celé Evropy, nýbrž i polostrova Balkanského, zvláště
však, když přímo v nedalekém okolí jezera na Durmitoru, Ryle etc.
(Lovčen, Kom a jiná místa byla zalednění zcela příznivá) dokázány
byly zcela nepochybné stopy činnosti ledovců [6. pag. 49.—58.]. I v tom
případu musili bychom předpokládati formu mořskou, která žila sou-
časně ještě v době glaciální se sladkovodní a sice alespoň do té doby
(t. j. poglaciální), kdy jezero spojeno bylo s mořem Bojanou a tim
dána byla možnost, aby Afyaëphyra znova obsadila tuto lokalitu pře-
stěhováním se z moře Jaderského. 1 v tomto případu dospiváme
k názoru, že geologické stáří její, co formy sladkovodní nepře-
sahuje tertier, alespoň pokud jedná se o tuto novou lokalitu na
Černé Hoře.

Jest možné, že Atyačphyra v tertieru buď již co tvar mořský
aneb již tehdá současně do sladkých vod se stěhující (specielně ve
středozemí) zaujímala větší, rozlehlejší geografickou areu, nežli dnes
ve středozemí, zvl. směrem na sever, když — jak jest všeobecně
známo — v tertieru též klima střední i jižní Evropy bylo subtropické,
když v těchto krajinách nebyly odlišeny od -sebe ještě hranice
mezi klimatickými pásy tak jako za doby recentní. Dále pak jest
pravděpodobno, že zatlačena byla v této glaciální době, která celkem
rušivě zasáhla ve vývoj fauny i flory subtropického středozemí, kdy
téměř celá Evropa byla zaledněna, na jih do teplejších částí středo-
moří, odkud v pozdějších periodách, když drsné klima ustoupilo
mírnějšímu, stěhovala se znova na sever, při čemž obsazovala
sladkovodní lokality pobřežní. Proto všechna dosavádní naleziště
jsou pobřežní a odpovídají v povšechných rysech glaciální době
v Evropě. |

Jiný, ač méně důležitý doklad pro názor o potercierním (nej-
pravděpodobněji) stáří Afyaëphyry co formy sladkovodní, k němuž

2) Podmínky dnešního geografického rozšíření familie Atyidae Kingsley,
uvádí ORTmaNx tyto: [13. p. 416.)

„1. The Atyidae cannot endure cooler climates. (Climatic barriers.)

2. They are true fresh — water animals. (Oceans and tracts of land wit-
hout water form topographic barriers.)

3. Being animals of an ancient type, they are probably restricted by the
occurrence of other fresh — water animals. (Bionomic barriers.)

. 4. The faculties of distribution are very limited.“ —

6 XI. Arthur Brožek:

pfimo poukazují geologické poměry dosud v literature zcela nové lo-
kality skaderské jest patrný ze srovnání geografického rozšíření sp.
Palaemonetes varıans Leach, jež ukazuje, že forma mořská spíše byla
schopna vzdorovati méně příznivým klimatickým poměrům, nežli
sladkovodní. Jestliže v době recentní Palaemonetes vartans žije ve
dvou formách: jedné mořské, omezující se na krajiny studenější, druhé
pak výlučně sladkovodní, omezující se na krajiny teplejší, jest velmi
pravděpodobné, že i Afyaëphyra mohla na dnešní dobu zachovati se
prostřednictvím potertierní formy mořské, kteráž tak jako u Palaemo-
neta spíše mohla odolati chladnějšímu klimatu nežli sladkovodní.
Tak na základě práce A. GansiniHo. [9; pag. 58.) vyskytuje se Palae-
monetes varians Leach v Italii, Dalmacii, v Řecku, v Egyptě, Tunisu
a Španělsku, tedy vesměs v jižní Evropě a sev. Africe kolem středo-
zemního moře a to výhradně ve vodách sladkých (var. P. thermajo-
phylus v pramenité vodě). Naproti tomu táž species na severu
Evropy: v Anglii, sev. Francii, Švédsku, Dánsku, v Belgii a sev. Ně-
mecku rozšířena jest, nikoliv ve vodě sladké, nýbrž pouze ve vodě
mořské a brakické. Čím více postupujeme od severu k jihu, tím více
stěhuje se Palaemonetes z vod slaných do vod brakických, až posléze
v jižní Evropě a středomoří obsadí pouze vody sladké.

Že ostatně i doba glaciální rušivě mohla zasáhnouti ve vývoj
tohoto rodu Aéyaëphyry — snad v té době četnějšími sladkovodními
(i mořskými) rody zastoupeném — svědčí i to, že v tomto nepatr-
ném okrsku středozemském dnes za doby recentní zastoupen jest již
jen jedinou specit.

Veškeré exempláře Atyačphyry, které jsem za účelem stanovení
variability měřil, byly přibližně stejně velké naproti Palaemonetüm,
ukazujícím velmi nápadné rozdíly v dimmensích. Asi '/, materialu
(104 exempl.) vzata byla ku stanovení průměrné délky a rozdělena
ve 3 oddělení, obsahující nejmenší, prostřední a největší jedince; při
čemž největší počet připadl na třídu II.

Třídy ty jsou:

I NE 13—15 mm
LD A A 16—18 ,
Is ar... PR 19—21 „

Pro každou z uvedených tříd pak stanovena byla průměrná
celková délka (carapaxu s abdomenem) způsobem daným rovnicí:

-=

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). T

z (f
3 —
a) = Zf
a sice v hodnotách těchto:
O, re 3e B JS. 1429 mm
Or Bos à 1693 , (approx. 17—)
Onr se valo něj 85 vá 19-56 » ( » 20—)

Celková průměrná délka, stejným způsobem počítaná, nalezena
byla 16:76 mm (approx. 17—). Dle toho obsahoval můj material
menší jedince (ač.zcela dospělé) nežli material jihofrancouzský (dle
JoLx-H0 25—30 mm ano i 34 mm). Nejdelší exempláře mého ma-
terialu měřily 22 mm, nejmenší 13 mm. Délku měřil jsem od přední
špičky rostra až k zadnímu, obloukovitému okraji telsonu, (v sou-
hlasu se způsobem, jak kladl míru JoLy).“)

Při práci nemohl jsem vůbec přihlížeti k pohlaví prostě proto,
že bych byl tím roztříštil material, — jenž právě tak dostačoval
k šetření statistickému — na skupiny s tak malým počtem jedinců,
že bych byl pak došel k výsledkům, malé hodnoty empirické, tudíž
i s malými nároky na pravděpodobnost, kteréž by zajisté byly uka-
zovaly značné difference s theoretickými hodnotami nevyhovujíce me-
zim kongruence theoretickÿch a empirických variačních polygonů.“)
(A). Posléze možno uvésti, že velká většina exemplářů náležela po-
hlaví ženskému a dále, že také rozdíly pohlaví u Afyaëphyry u většiny
měřených jedinců nijak nerozhodují. Podstatné rozdíly jeví se jen v délce
entopoditu 1. páru abdominálních extremit a v dimmensích i tvaru
epipodiálních přívěsků 2. páru abdom. okončin, jež proto také v ta-
bulkách registrovány nebyly. [Viz II. část.)

Větší část materialu Aéyaëphyr fixována byla jednak čistým al-
koholem, jednak formalinem. Fixace formalinem byla méně výhodná
naproti exemplářům konservovaným v alkoholu, kteréž byly v nej-
menších podrobnostech tvaru i povrchu zachovalé. Pokud jde o Fa-
laemonety (celý material čítal asi 50 jedinců a pocházel z téže loka-
ity co Atyačphyra), pocházela značná část materialu ze žaludku
ptáka a byla již macerována, což vadilo měření; i byl jsem nucen

3) V rovnici té značí f freguenci příslušnou k délce Z, zahrnuté v počíta-
nou skupinu. :
| *) Měření celkové délky provedeno v mé práci kružidlem a millimetrovým
měřítkem. | |

5) Viz „variabilitu distálních štětin telsonu, pag. 62.

8 X1. Arthur Brožek:

rozděliti je na 3 skupiny dle různé jejich velikosti a za každou sku-
pinu vzíti dva celé, neporouchané zástupce.

Chitinové útvary, jichž variabilita zkoumána, počítány byly
prostě dle 326 výkresů rostra a dle 314 obrazů telsonů, pořízených
kamerou. Měření dimmensí tělesných provedeno bylo okularním mi-
krometrem, při čemž jeden dílek mikrometru vzat za základní jed-
ničku, v níž veškerá měření (pokud se Afyuëphyry týče v tabulkách
této práce (v části II.) byla registrována. Objektivni hodnota této
jedničky (4) stanovena byla v našem případě dle průměru z 11 po-
zorování tak, že jednička A = 003672 mm.

Velikost uhlů změřena byla na základě odečtených délek okul.
mikrometrem jednak dle geometrické konstrukce trojúhelníkové po-
mocí úhloměru, jednak velikost jejich vypočítávána. Tu pak úhel
po straně na kroužcích tegumentu IV. a V. o jest 2 R— a, kdež

V Ve) (s—d)
| 'g D s (s—f)

a hodnoty délek e, d, f, jakož i polovičního součtu jejich (s) brány
jsou v jedničce A, Dále nutno poznamenati, že u Palaemonetů, kde
pro velikost měření pomocí okul. mikrometru činilo jisté obtíže, mě-
řeno bylo jednak kružidlem, jednak mill. měřítkem a výsledky byly
pak vzájemně srovnávány. Při celkovém stanovení dimmensí byla
individua v lihu, jinak rozpraeparované části jehlami nalézaly se
v glycerinu. Konečně bylo přihlíženo k tomu, aby individua a jejicb
části měřeny byly v téže poloze, z téže strany, dále, aby objekty při
pozorování tlakem sklíček nebyly deformovány, pokud ovšem tomu
zabrániti bylo možno.

Dále připomínám, že v I. části své práce o variabilitě a kor-
relaci chitinových produktů tegumentárních Afyaéphyry, pokud se
v ní jedná speciálně o číselná řešení algebraických formulek, přidržel
jsem se zcela téhož způsobu a postupu, jak jej udává G. Duncker ve
své práci: „Die Methode der Variationsstatistik“. (Leipzig. 1899.),
v níž ve stručné a přehledné formě podává základní pojmy variační
statistiky a korrelace dílem na základě odborné literatury, zvláště
dle prací WeLpoNovýcH a dle prací anglického mathematika K. Pe-
ARSONA,*) dílem na základě vlastních studií. Řídil jsem se zcela jeho
„postupem z těchto důvodů: 1. že řešením algebraických vzorců a je-

*) Proc. Roy. Soc. London: 1893. V. 54. p. 329—333; 1895. V. 57. p. 257—260.
V. 58. p. 240—242; 1896. V. 59. p. 69—74, 301—305. V. 60. p. 273—288; 1897.
V. 60. p. 489—498. V. 61. p. 343—357, 491—493. V. 62. 173—175, 287—290;
1898. V. 62. p. 386—412. V. 63. 413—417, 417—420.

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). g

jich postupným uspořádáním jest zcela přesně vymezen celý postup
práce; 2. že dle tohoto postupu dospíváme k stručným, mathema-
ticky přesným a správným theoretickým výsledním hodnotám, kteréž
nám representují sice jen několik málo konstant, objasňujících však
tak dokonale gualitativně i guantitativně stav i poměry variační a
correlační určitého znaku ve formě stručné a přehledné, jak není
možno sebe delším výkladem vyjádřiti. 3. Posléze hleděl jsem po-
užitím této methody uvésti v soulad výsledky své práce s dosavad-
ními výsledky na poli variační statistiky Crustacef, vyjádřiv je ve formě
přehledných, stručných číselných hodnot, tak aby byly novým pří-
spěvkem ku srovnávacímu materialu 0 variabilitě a correlaci Crustaceí.
Ačkoliv mél jsem příležitost u celého svého materialu (326
i 314 exemplářích) vyšetřovati statisticky délku roster i telsonu,“)
kterážto — jak jsem se přesvědčil — velmi značně varirovala, přece
zvolil jsem v následujícím pojednání za předmět statistického šetření
variabilní počet chitinovitých produktů; a to jednak vzhledem
k Palaemonetu (vulgaris i varians), na němž tímto způsobem bylo
pracováno, jeduak vzhledem k tomu, že měřením, ať již volíme ja-
koukoliv jedničku délkovou za základní, není možno nikdy doctliti
zcela přesných, a úplných číselných hodnot tak, jako tam, kde jedná
se o celá čísla odpovídající počtu varirujících znaků. Tak tomu jest
ji V našem spec. případu, kde jedná se o trny a zuby roster a tel-
sonů, které právě proto jsou dobře přístupným materialem variační
statistice; mnohem lépe přístupnějším nežli délka jejich.

Ostatně počet i tvar zubů a trnů chitinových součástí tegu-
mentu jsou pro Afyaephyru vůbec důležitými druhovými (i rodovými)
znaky; takže variabilita v této práci jest vyšetřována na znacích,
které netvoří málo důležité a cenné druhové charaktery morpho-
logické.

Celou práci jsem rozdělil na dvě části: v první pojednávám
o variabilitě a correlaci trnů a zubů rostra a telsonu spolu uváděje
některé abnormní případy, kteréž během šetření se vyskytly, v druhé
části podávám co doplněk podrobnou meristiku tegumentu a okončin
dle 30 exemplářů Atfyaéphyry spolu 8 podrobnou morphologif vnější
těchže věcí. Za příčinou srovnání pak připojuji dodatkem v této
druhé části měření tegumentu i extremit 6ti exemplářů sp. Palaemo-
netes varians Leach, co representantů tří skupin, genkonula se různících.

S) Při kreslení všech 326 roster i 314 telsonů pon ný zanášena
byla i délka jejich k výkresům.

10 + KL Arthur Brožek:

Část 1.') Variabilita a korrelace.

Rostrum Atyaëphyry vzniká na přídě cephalothoraxu uprostřed
nad očními stonky a opatřeno jest při basi v tegument se rozšiřujíc
po každé straně jedním z plochy tegumentu vynikajícím trnem „supra-
orbitálním“. [16.] Délka rostra silně variruje, podobně jako délka ca-
rapaxu, a nikterak nerozhoduje o počtu svrchních trnů a spodních,
chitinových zubů rostrálních. Mimo variabilitu v délce jeví rostrum
vzhledem k celkovému růstu a velikosti individua ještě rychlejší
vzrůst do délky nežli carapax.

Tato vlastnost jest dobře patrná na meristické tabulce tegu-
mentu v druhé polovině této práce, kteráž sestavena byla pro roz-
měry tegumentárních částí a ua níž také zaznamenány jsou dimmense
rostra dle 30 exemplářů. Jestliže v této tabulce srovnán jest material
postupně od čís. 1.—30. dle celkové délky cephalothoraxu (rosta a
carapaxu), jest patrno, že čím více postupujeme k exemplářům větším,
tím jest delší rostrum i carapax, ale v tom poměru, že délky rostra
přibývá o mnohem více, nežli délky carapaxu. Průměrná hodnota
v délce rostra jest 89:57 A,?) minimální nalezena 63° — A, maximální
143 A. Dle toho zhruba průměrná délka rostra o málo přesahuje prů-
měrnou délku carapaxu (= 81'334), kdežto jednotlivě stává se (ne
zřídka), že rovná se neb nedosahuje jeho délky, obyčejně pak ji pře-
sahuje.“)

Se stran jest značně rostrum sploštělé, takže při pohledu shora
obě boční plochy sbíhají se ve špičku přibližně pod úhlem («) 5°—6°,
následkem toho jest rostrum Afyaëphyry silnější nežli u Palaemoneta,
kde tento uhel jest téměř o '/, menší. Jestliže nejen rozšíření
rostra ve směru vertikálním, ale též stupni sploštění přikládáme vý-
znam pro stabilitu a snadnost při pohybu (v plování), Ize i zvětšení
tohoto úhlu («) rostra Atyačphyry uváděti (vzhledem k Palaemonetu)
v soulad 8 redukcí statocystů a lamellovitých rozšířenín na basálním
článku 1. páru anten, jak o této věci na svém místě jest po-
jednáno.

3) Část II. této práce jednající o meristice tegumentu i okončin spolu 8 je-
jich vnější morpbologií připravena jest k uveřejnění v době nejbližší.

8) À = 00367 mm. : --

9) Ostatní minimální, maximální i průměrné hodnoty uvedeny jsou jednak
v části o „tegumentu“, jednak na tabulce I. v části II.

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 11

Báse, jíž rostrum při pohledu shora přechází mezi oběma,
pravým i levým trnem Ssupraorbitálním v tegument carapaxu byla
měřena a vykazovala hodnoty: průměrnou 17-36 A, maximální 21 4
a minimální 14 d.

Rozšíření sploštilé části rostra, jakož i jeho tvar scalpellu po-
dobný jest patrný při pohledu se strany. (Viz serii roster čís. 1. str. 25.)
Jeho celý hřbetní okraj jest přímý, ale vlnitě, následkem insercí celé
řady drobných, trnovitých zoubků zprohybany, kdežto spodní okraj
uprostřed délky rostra obloukovitě (slabě) se prohýbá a sice právě
v těch místech, kde v normálních případech, (kteréž odpovídají
serii kreslených roster) sploštěná rozšířenina vybíhá ve spodní ploché,
do chitinu jakoby vykrojené, spodní zuby, obyčejně v menším počtu
pohromadě sestavené. V této sploštilé části jest také rostrum nejroz-
šířenější, kdežto směrem ku předu zúžuje se ve špičku. Také na zad
směrem k basi mírně se súžuje, takže do plochy při basi jest méně
rozšířené. Jeho osa jest počínaje od base asi do poloviny délky oble
po obou stranách kýlnatě vypuklá. Měřením získal jsem pro uve-
dené části následující hodnoty. Pro délku svrchní rovné hrany, kteráž
jest totožna s délkou rostra rozměry již uvedeny byly. Šířka ve střední
ploché partii [v tab. dim. tegumentu označena jest písmenem C7 shle-
dána: průměrná 9-2 A, maximální 124 a minimální 64. Šířka splo-
štění při basi [v tab. I. označena d] shledána: průměrná 7-2 A, ma-
ximální 104, minimální 5A. [Obě uvedené dimmense jsou úměrné
přímo s velikostí roster a varirují jen nepatrně.) Právě tak jako tvar
rostra se strany, tak také řada drobných, hustě sestavených, trnovitých
zoubků na hoření straně a ploché zuby spodního okraje tvoří zcela
typický znak pro Afyaëph. desmarestii.

Právě tak jako u Palaemoneta a sice obou jeho specif varians
i vulgaris pozorován byl počet svrchních i spodních zubů rostra co
silně variabilni!®), tak i u Atyaöphyry pozorována táž vlastnost a sice
u svrchních i spodních zubů, od sebe však morfologicky se lišících,
kdežto u Palaemonetů stejných. Tak HELLER [16] udává při klassi-
fikaci tohoto rodu počet svrchních zoubků v mezích 22—30, pro spodní
ploché zuby 9—12 (I), Joly [11.] upozorňuje při popisu rostra na
varirující počet svrchních zoubků, kreslí pak v tabulkách svrchní
zoubky v počtu: 30, 25, spodní zuby v počtu: 8, 10.

Na svém materialu pozoroval jsem počet svrchních zoubků
vınezich: 17—32, maximum pro 24—25, kdežto spodní, ploché zuby

“) [18.] [2,]

12 XI. Arthur Brožek:

pozoroval jsem v počtu rovněž silně variabilním v mezích: 1—8,
maximum pro 4 zuby. Kdežto svrchní zuby, resp. počet jejich pohy-
boval se celkem v těchže mezích — jestliže přihlížíme pouze ku
empirickým výsledkům statistického šetření — na mém materialu jako
Caridinách jihofrancouzských, jest zajímavé, že počet spodních zubů
má hranice stejně sice rozsáhlé, jako uvádí HELLER a JoLr, ale ve-
likostf jim vůbec se nerovná, ba docela maximální počet spodních
zubů 8, na jediném ze 326 mých exemplářů se vyskytnuvší nedosahuje
ani minimálního počtu jedinců francouzských lokalit.

a) Variabilita v počtu svrchních zubů.

Zoubky tyto mají tvar drobných, kůželovitých trnů s okrouhlou
basí, jsou odčlánkované, ale pevně ku svrchní hraně přisedlé; sesta-
vují se do jediné řady, někde řídce, jinde hustě, po celé délce rostra.
Řada ta počíná na zadním konci několika zoubky, které sedí na ca-
rapaxu a Sice na hraně rostra přeměňující se v kýl, nepatrný do
plochy tegumentu se rozšiřující a zanikající. Basemi vtlačují se zoubky
do okrajní hrany (následkem toho vlnitě zprohýbané) a špičkami jsou
obráceny ku předu tak, že jejich osy stojí šikmo ku délce rostra.
Všechny zoubky jsou normalně stejné velikosti, délka jejich jest asi
3násobná průměru okrouhlé jejich base. Za každým zoubkem při basi
sedí 1—2 i 3 (v zadní partii řady) štětinky (jednoduché, holé).

Počet jejich, jak povšechně jsem v předcházejícím ukázal, vari-
ruje. Meze variační, kteréž jsem na svém materialu shledal a kteréž
dosti dobře se kryjí (ne zcela) stěmi, které uvádějí se v literatuře, obsahují
vždy velký počet různých variant. Tak variační rozsah'“) mého 326 exem-
plářů čítajícího materialu (n — 326) obsahuje celkem 15rûzoÿch variant
empiricky konstatovaných. [Dle JorLr-ho a HELLERA jen 9 různých
empir. variant.) Naproti tomu ukázalo se, že při theoretických vý-
počtech bylo nutno předpokládati ještě větší počet variant: 22 a sice
tak, že bylo supponováno ku pozorovaným variantám ještě 7 variant
příslušných ku theoretickým freguencím.

Počítáním trnů na hoření straně rostra u všech 326 individuí
zjistil jsem ku empiricky stanoveným variantám následující empirické
freguence:

Em | varianta: 17 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28

‘| frequence: 4 5 10 21 36 47 48 50 36 27 20

1) „Variationsumfang“. [1.] ,Abänderungsspielraum“. [23. pag. 311—314.]

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 13

E | varianta: 29 30 31 32 rostrální hoření trny.
| ‘| frequence: 3 5 3 1 počet individuí.

V uvedené, empirické variační řadě jsou 3 maximální frequence,
číselně mnoho od sebe se neodlišující a sice při variantách: 23, 24
a 25. Největší z těchto maximálních freguencí jest při 25. Ku gra-
fickému znázornění této variační řady konstruován jest empirický va-
riační polygon, jenž na Tab. I. čís. 1. vytažen jest plnou čarou.

Poněvadž konstrukce jeho právě tak jako analysa variačního
polygonu a k němu příslušné variační křivky, na níž vrcholy jeho
leží, jest nejen pro variabilitu rostrálních zubů svrchních táž, jako
pro variabilitu spodních zubů rostra, obojích: pravých i levých, po-
stranních trnů telsonu, i distálních, zadních štětin telsonu — o nichž
v následujícím pojednání se pojednává, nýbrž pro každé jakékoliv
statistické vyšetřování, budiž mi na tomto místě dovoleno uvésti ně-
kolik všeobecných poznámek z theorie variační statistiky. V nich
uveden na základě prací G. Duxoxera krátce výklad a význam nej-
důležitějších konstant v analysi variační křivky a k ní příslušícího
polygonu theoretického, kteréž vyskytují se během číselného řešení a
jsou pak ve všech pěti mnou počítaných případech stejnými písme-
nami označovány.'“)

Ku grafickému znázornění variability určitého znaku sestroju-
jeme na základě empirické řady variační t. j. v ní uvedených variant
a příslušných freguencí, empirický, variační polygon tím způsobem,
že na osu úseček pravoúhlé soustavy nanášíme všechny pozorované
varianty co body od sebe stejně vzdálené. Pro všechny variační po-
lygony v mé práci zvolena byla tato vzdálenost mezi dvěmi soused-
ními variantami — 10 mm. Totéž platí o variantách svrchních ros-
trálních trnů.

V každé variantě vztýčena jest pořadnice, na níž nanášena jest
délka odpovídající freguenci ku variantě dotyčné přídružené. Za jed-
ničku délkovou freguencí zvolil jsem ve všech svých 5ti řešení délku
1 mm. Totéž provedeno jest při variačním polygonu svrchních zubů
rostrálních. Spojením konečných bodů freguencí vznikne lomená čára,
kteráž 8 osou úseček uzavírá určitou plochu a tvoří empirický, va-
riační polygon, znázorňující graficky variační poměry ; ku př. v našem
případu svrchních zubů rostra. Čím větší jest počet variant (čili va-

13) Stručný výklad podávám na základě prací: G. Duxorer: „Die Methode

etc.“ [1.] a G. Dusoxer: „Wesen u. Ergebnisse... etc.“ [2.]. Postup v uspořádání
vzorců i obecných formulí a označení konstant uvádím souhlasně (stejně označeno).

14 XI. Arthur Brožek:

riační prostora, **) tím jest přirozeně variační polygon nižší. Tak jest
variační, empirický i theoretický polygon pro svrchní zuby rostrální
značně nízký vůči ostatním čtyřem polygonům; vykazuje ovšem také
mnohem větší rozsah variant (variační rozsah má 22 variant) nežli
kterýkoliv z ostatních v této práci.

Ze stanovené, empirické, variační řady možno dále přímo vypo-
čítati průměrnou, střední, theoretickou hodnotu varirujícího znaku
(= průměrnou theor. variantu), jež obecně se označuje M. Definici
i způsob vypočítání její vysvětluje rovnice:

W240
n

v níž f značí freguenci, V přidruženou k ni variantu a » počet
exemplářů celého materialu. V našem speciálním případu pro varia-
bilní počet svrchních rostrálních trnů Atyačphyry vypočítána jest tato
střední, průměrná (theor.) hodnota variant M — — 244049.

Dle toho jest normální, nejčastěji též vyskytující se počet svrch-
ních zubů rostrálních u exemplářů z této černohorské lokality prů-
měrně kolem 24. Graficky znázorněna jest střední průměrná hodnota
varirujícího znaku bodem M na ose úseček X, jenž také na našem
diagramu polygonu svrchních, rostrálních zubů i na všech ostatních
v naší práci jest označem M. Bod M jest zároveň průmětem kolmice
v něm vztýčené, jejíž délka jest těžnicí (Y.) theoretického, variačního
polygonu a současně jednou z ordinat variační křivky, na kteréž
všechny vrcholy theoretickému polygonu náležející se nalézají. V po-
stupu práce i na diagramu jest tato těžnice variačního polygonu, a sice
společná theoretickému i empirickému, znázorněna kolmicí v bodu M
označenou Y.. Délku její a to v jednotkách freguencí možno dle toho,
že jest ordinatou variační křivky, ovšem vypočítati tím způsobem,
že řešíme rovnici oné křivky pravděpodobnosti pro ten speciální
případ, že místo proměnné veličiny © v rovnici klademe délku úsečky
průmětu kolmice Y. do osy X (t. j. délku úsečky příslušné bodu M
co paty Y.).'*)

13) Ku rozsahu variant vykládá O. Ammox. (23. p. 314.) „Der Ahänderungs-
spielraum ist hier von sehr großer Bedeutung, den er erlaubt die Variationen,
von welchen ausgehend das Individuum sich an die mannigfachen Verhältnisse
des geselligen Lebens anzupassen befähigt ist.“

16) Delka úsečky Ye v jednotkách variant jest pro všeobecný tvar křivek
typu IV. dána rovnicí rc — M — M', kdež M značí průmět hledané Yc (= střední
prům. variantu), M' pak jest — M — md;

[xe = + md).

Variačné statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 15

Pro sestrojení theoretického variačního polygonu, jehož vrcholy
leží na křivce pravděpodobnosti, jejíž rovnici lze způsobem později
v příkladech provedeným vypočítati, jest zapotřebí, znáti polohu theo-
retických freguencí ve variantách vzhledem k bodu M. Průměty
(co body) jejich dány jsou rovnicí + x, = V, — M, kdež V, značí
empir. variantu. [Prümäty theor. freguencí stotožňují se ovšem 8 po-
lohou variant empirických i supponovanych.]

K této věci dokládám základní zákon o spontání variabilitě
[dle K. PEanRsoxa] dle G. DuxckKER-aA: „Die Eckpunkte der durch
graphische Darstellung spontaner Variation erhaltenen Variations-
polygone liegen auf inhaltsgleichen Kurven, welche entweder selbst
Wahrscheinlichkeitskurven oder aus solchen zusammengesetzt sind.
Die mathematischen Eigenschaften der Variationspolygone, insbe-
sondere fallen die Schwerpunktsordinaten beider zusammen. Mit
anderen Worten: Die Frequenz der Einzelvarianten unterliegt den
„Gesetzen der Wahrscheinlichkeit von Kombinationen“. [1; pag. 17.]

Těžnice pravidelně připadá do vrcholu empirického i theoretic-
kého polygonu a jest vždy nedaleko (u typu IV. a V.) vrcholové
ordinaty příslušné křivky.

Vrcholovou ordinatu (y+) křivky, hledajíce její délku (v jednot-
kách freguencí) počítáme ovšem právě tak jak Y,, totiž, že řešíme
rovnici té neb oné variační křivky pro ten případ, že ua místo pro-
měnné v rovnici (x) klademe délku úsečky průmětu (paty) kolmé,
vrcholové (maximální) ordinaty y" na osu X. Pata y. jest na ose
úseček vždy v bodu 4.1) Ve všech našich diagramech jest vrcho-
lová ordinata označována stejně: y„, pata její pak A.

Délky theoretických freguencí vypočítáváme opět tím způsobem,
že řešíme rovnici křivky, k níž polygon náleží pro ten případ, že
místo proměnné v rovnici (x) dosazujeme délky úseček hledaných
freguencí.'“)

“Na základě vypočítaných theoretických freguencí lze sestrojiti
variační polygon theoretický zcela podobně, jako dle řady empirické,
Od bodu M nanášíme body (průměty freguencí) pro xa— x

18) Délka úsečky (zm ) vrcholové ordinaty pro typ IV. křivek pravděpo-
dobnosti vyčíslí se dle rovnice: zm — (M — d) — M’, kdež jest M — d bod při
které stojí Ym, M’ pak rovná se: M' — M— md. [am = — d + md. ]

16) Pro křivku typu IV. jest délka úsečky, theor. hledané frequence při
variantě Vn dána rovnicí zn — Vn — M', kdež Vm jest varianta, ku které náleží
hledaná frequence (= průmět frequence na osu X); M' — M — md. Pro speciální
případ křivky typu IV., pro typ V. jest rn = Vn — M. —

16 XI. Arthur Brožek:

oběma směry na ose úseček (ty pak sťotošňují se s polohou empir. va-
ssant) a v každém bodu vztýčíme kolmici, na níž nanášíme pří-
slušnou hodnotu theoretické freguence (v jednotkách délkových fre-
guencí, 1 mm). Spojením koncových bodů obdržíme theor. variační
polygon. Vrcholy tohoto ovšem pak jsou body náležející křivce
pravděpodobnosti a pořadnice jejich jsou theoretickými freguencemi
variačního polygonu určitého proměnného znaku. —

Vyčíslení theoretických freguencí pro svrchní zuby rostrální po-
dávám v následujícím, kdež k vůli srovnání připojuji freguence em-
pirické (f) a varianty k oběma příslušné. Varianty theoreticky sup-
ponované jsou zvláště označeny.

(sup.) (sup.) (sup.) (sup.)
Varianta : 14 15 16 17 18 19 20 21 22
ed us (v) 0:02 0:09 0:32 098 262 610 1226 2147 3253
emp. (f) 0 0 0 405 10 21 36

Varianta : 23 24 25 26 27 28 29 30
theor: (y) 42-70 4860 4794 4100 30:39 19:53 1087 5°25
emp. (f) 47 48 50 36 27 20 13 5

(sup.) (sup.) (sup.)
Varianta : 31 32 3 34 35 (V)
Frog. / Mer. v) 220 0:80 025 0-07 002 (y)
Nemp. N) 3 1 0 0 0 (N

Freg.

Jestliže provedeme konstrukci theoretického polygonu způsobem
svrchu uvedeným, docílímé toho, že oba polygony, theor. i empirický,
kryjí se úsečkami a těžnicemi zúplna. Plochy však jejich mohou se
krýti buď úplně neb jen částečně.

Ve všech případech naší práce jsou oba polygony v té poloze
kresleny, že jejich těžnice (y.) a úsečky se kryjí. (Viz Tab. č. 1.—5.)

První případ vyskytne se tenkráte, jestliže empirie kryje se
zcela s theorií, pak ovšem theor. a empir. freguence jsou stejné;
v případu, kdy plochy obou se nekryjí (a ten jest obyčejný) úplně,
nýbrž jen částečně, nestotožňují se délkou freguence empirické 8 theo-
retickými; aneb jinými slovy řečeno: theoretické výpočty liší se čá-
stečně od skutečného pozorování.

Rozdílu mezi empir. a theor. freguencemi (d), použito jest ku
vypočítávání Z, differenční plochy obou polygonů, kteréž udává stu-
peň souhlasu obou polygonů aneb jinými slovy: stupeň souhlasu mezi

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 17

pozorováním a theor. výpočtem. Rovnice < udána jest pro který-
koliv případ v našich řešených případech vzorcem:

né (Z (V 6% = HN) 0
4 = 100 D © lo:

v němž # značí počet všech exemplářů materialu, Ô i £ značí diffe-
rence mezi empir. a theor. hodnotami frequenci. Dostatečný (1. pag.
32.) souhlas mezi pozorováním a theor. výpočtem jest tenkráte,
jestliže < hodnotou nepřekročuje meze dané výrazem

100 5
Va. los

v němž počet exemplářů » vystupuje ve jmenovateli
100 ,
| A < V A |

Pro svrchni zuby rosträlni jest souhlas mezi empirif a theorif
dostačitelný, neboť 4 bylo vypočteno dle uvedeného vzorce 4 = 4:21°/,
a jest < 554"/,.

Druhou mimo M důležitou variační konstantou jest index varia-
bility s'*), jenž na diagramech jest znázorněn jistou délkou na

17) Značkou € k vůli přehledu osnaëuji ve vzorci pro < složitý zlomek,
v němě Jo A de + 1 značí sousední difference freguencí empir. a theoretických:
a An de F de + 1
m Vas + Koi

'*) Ku variačnímu indexu připojuje G. Duncker tuto poznámku: „Währenä
nun die Durchschnittswerthe einer Eigenschaft (M) schon bei verschiedenen
Formeneinheiten derselben Species beträchtlich differiren können, bleiben ihre
Variabilitätsindiees nicht nur bei den Formeneinheiten derselben, sondern
häufig auch bei denen verschiedener, derselben Gattung oder sogar nur derselben
Familie angehöriger Species annähernd gleich*); eine Thatsache, welche bisher
Dicht genügend beachtet worden ist

*) (Příklad):

€

Zabl der Rostralzähne dorsal ventral
bei Palaemonetes varians (Weldon) 43137, 08627; 1:6984, 04799
vulgaris 82819, 08146; 29-9781, 04477
M a M a

und deren Bedeutung m. E. darin besteht, dass der Var.-index der Ausdruck der
physiologischen Reactionsfähigkeit eines bestimmten Organs auf die gleich näher
zu betrachtenden individuellen Variationsursachen hinsichtlich einer bestimmten
Eigenschaft ist.“ [2; pag. 214.—215.]

Věstník král. české spol. náuk. Třída IT. 2

18 XI. Arthur Brožek:

ose úseček vyjádřenou v jednotkách variant. Theoreticky jest opět
průměrnou hodnotou ; vzorec jeho jest

‚= 13-0 = ss = V2 |

V rovnici jeho » značí počet exemplářů, Z; — Z [f. (V — V,)*],
v kterémžto součtu součinů jest f frequence a V— V, příslušný
k ní rozdíl mezi přidruženou její empirickou variantou a maximální
(empiricky) zastoupenou variantou (V, ). Pro ozaačení Z jest po-
dobně Z;"?) — Z [f (V— V.) ]. V našem případě jest index va-
riability počtu svrchních rostrálních trnů Aéyaëphyry e — 26449.

Další důležitou konstantou variační statistiky jest index asym-
metrie A pro křivku pravděpodobnosti, k níž variační polygon znaku
náleží.

Na diagramu znázorněn jest odlehlostí mezi těžnicí variačního
polygonu (y.) a vrcholovou ordinatou k němu příslušné křivky (vrcho-
lová „freguence“ y ). Jest vyjádřen pomocí & a jest číslem nepo-
jmenovaným. Jest pak výrazem, udávajícím asymmetrii křivek a sice
dle svého kladného neb záporného označení positivní neb negativní.
Označení toto řídí se dle polohy těžnice polygonu vůči vrcholové or-
dinatě křivky.

Index asymmetrie roste S nesouměrností křivky. Při souměr-
ných křivkách (typ V.) jest roveň O neb jest jí velmi blízký
(A < 0-05), poněvadž těžnice spadá v jedno s vrcholovou pořadnicí.
Při nesouměrných křivkách (typu IV.) má různou positivní neb ne-
gativní hodnotu >> 0 (005) dle různého stupně jejich nesouměr-
nosti*“). Dle G. Dunckerı jest pak positivní asymmetrie křivek

19) Označení Zo, Z1, Zas, Zs etc. zvolil jsem k vůli přehlednější formě vý-
sledků; zvláště při řešení 5ti spec. příkladů naší práce.

30) K asymmetrii a symmetrii theoretických křivek dokládá C. Emmy ve
svém referátě dle práce O. Ammova následující: [23. pag. 814] „.. Eia der-
artiges Eingreifen der Selektion muss zunächst das Unsymmetrisch werden
der Kurve auf den folgenden Generationen bedingen. Lässt zugleich die Selek-
tion an der entgegensetzten Grenze nach, so wird die Kurve ihre Lage auf der
Abscissenaxe verändern. Ist aber am Ende wieder Stillstand der Spielraum-
grenze eingetreten, so wird die Kurve wieder allmählich ihre symmetrische Form
bekommen. — Das Symmetrischwerden der Häufigkeitskurve, verbunden mit
Erhöhung ihres Scheitels, ist der Ausdruck der Ausarbeitung eines mittleren TypuA,
welches von beiden Extremen gleich entfernt, die vortheilhaftesten Existenzbedin-
gungen besitzt. Die Gestalt der nach der Gesamtheit der Einzelzahlen kon-

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 19

označením „převahy negativně účinkujících elementárních variačních
příčin, negativní asymmetrie jest opakem toho“. [2., pag. 217.)
Theoretická hodnota A jest dána rovnicí:

1 ß, + 3
4=5 VA aE TÝ « Hodnoty B,, ß,

G #, jsou patrny z následujících počítaných případů naší práce.

Pro svrchní zuby rostrální jest À — +- 00205. Na diagramu
vtab. 1. čís. 1. jest patrno, že y, spadá za jedno s y„, tak že pak A jest — 0.
Variační polygon svrchních rostrálních zubů náleží také skutečně
symmetrické křivce typu IV., kteráž uvádí se co zvláštní typ V.

V našem pojednání vyskytují se pouze dva nejobyčejnější typy
variačních křivek a sice IV. a V. Pro oba tyto typy platí ještě ná-
u Pata těžnice y, pro typ IV. leží v bodu M (úsečka její

= M —[M — md] v jednotkách variant.), pata maximální (vrcho-
Er ordinaty téhož typu křivek jest v bodu M — d. Úsečka její
m v délce variant jest určena == (M— d) — M', kdež
M = M— md. Pata počátkové ordinaty y. („Ausgangsordinate“)
leží v bodu M — md. Při typu V., jenž jest co symmetrický případ
specielnim případem typu předešlého, ovšem paty y. a 4 se kryjících,
dány jsou společně bodem M.

O vyčíslení délek obou uvedených, hlavních ordinat křivky
pravděpodobnosti (y, i y.) bylo již předem pojednáno.

Vedle uvedených hodnot: M, s, A a Z jest ovšem v první
řadě pro analysu theor. variačního polygonu třeba vypočísti rovnici
křivky, na níž vrcholy polygonu leží. Za tím účelem jest celá
řada všeobecných konstant pro určení jednoho z pěti typů křivek,
jejichž obecné rovnice dle práce G. Duxoxer-ovy uvádím v po-

struirter Kurven gibt also Aufschluss über den stehenden oder vor- resp. růck-
schreitenden Zustand bestimmter Verhältnisse jeder Art.“ —

M. Waroon zkoumal celou řadu exemplářů sp. Crangon vulyaris ze tří
různých lokalit vzhledem ku variabilitě 4 různých dimmensí a nalezl, že va-
riabilita řídí se dle speciálního případu křivky pravděpodobnosti Pearsonovy.
Udává dále pro každou lokalitu pro sebe 4 zvláštní hodnoty střední, průměrné mě-
řených délek (M). [19.] Týž autor pojednává o variabilitě v některých znacích
krabu Carcinus maenas [20]. V pozdější práci své v roku 1898. pojednává týž
autor o variabilitě a correlaci téhož rodu a výsledky práce uvádí v souvislost
8 theorif selekční. [24; pag. 96. 97; V této práci podává L. Prarz všeobecný vý-
klad o correlaci a variabilitě ve službách theorie selekční pag. 83; 96. —98; pag.
175. až 192. IV. Cap.] [26.]

9%

20 XI. Arthur Brožek:

známce.“!) Tyto všeobecné hodnoty jsou v naší práci v každém
z 5ti vyčíslených případů v jeho části I. Vedou pak k vypočítání
hodnot Br, Be a F, dle nichž lze přímo určiti, s kterým typem křivek
jest nám co činiti. [1. pag. 20.]?*)

V části II. počítaných případů jsou čísleny speciální konstanty
toho neb onoho typu křivek a sice hodnoty, kteréž vedou ku sesta-
vení rovnice pro speciální případ platné. [V mé práci při svrchních
zubech rostrálních a distálaích štětinách telsonu jsou ve II. části po-
čítány hodnoty pro typ V., v ostatních 3 případech jsou to hodnoty
typu IV.]

Pro svrchní zuby rostrální resp. pro variabilitu jejich počtu vy-
počítána byla tímto způsobem rovnice, odpovídající rovnici typu V.
Symmetrická variační křivka, k níž konstruovaný theoret. a empirický
polygon náleží, má rovnici:

ai

y—=4917e 2-2 ( jest basis přir. log. = 271828

Z diagramu jest přímo patrno, že paty těžnice i vrcholové po-
řadnice, kteréž se kryjí, musí se stotožňovati. Proto jsou dle výpočtu
v témž bodě: y. při 244049 (= M); wm při 243507, jenž jest
vlastně bodem M.

31) Obecné rovnice Gti typů křivek variačních dle K. Pzansoxa jsou:

Ty. L...... y = pe (1++) (1-2
Ho SE ee. y = W (1-5)

s S: o Se n er v=w(1+- 3
"o P y = vol cos s) e = tg 8 —
S O yzy.e _

35) Délka yo tohoto typu dána rovnicí
n
sV 2x
jednotek freguencí, kdež » jest počet exemplářů a « jest var. index. Pro typ V-

jest vždy délka yo — ym — ye. Tato věc jest patrna na diagramu i výpočtech
pro svrchní zuby rostrální, kde délka yo = ym — ye — 4917 mm. —

yo =

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 21

Dále dlužno ještě poznamenati ku stručnému všeob. výkladu, že
pro M a e lze vypočísti ještě hodnotu pravděpodobné chyby dle rovnic
těchto:

206745. p z jest z, — 06745
Yn Yan

značí počet exemplářů a s index variability určitého znaku.

Pro variabilitu v počtu svrchních zubů rostra jest E — 00988
a E, — 00698.

Udáním hodnoty: střední, průměrné varianty (M), variačního
indexu (s), indexu asymmetrie (A), křivky k příslušnému polygonu,
počtem exemplářů materialu (»), stupněm shody empir. a theor. var.
polygonu (<) a posléze rovnicí křivky pravděpodobnosti jsou veškeré
variační poměry daného znaku určeny.

V následující části uvádím výpočet svrchu uvedených konstant
i rovnice křivky pro variabilitu v počtu svrchních trnů rostrálních
Atyaöphyry. [Konstrukce tohoto polygonu provedena jest v Tab. I.
čís. 1.]

Pro M jest Ey = , kdež n

I.
V) f?) V—Vm f(V—Vm) SU Va) HV — Von) (V—Vm)“ Vf
17 4 —8 — 32 256 — 2048 16384 68
19 5-6 — 9 180 —1080 6480 %
20 10 —5 — 50 250 —1250 6250 200
21 21 —4 — 84 336 —1344 5376 441
22 36 —3 — 108 324 — 972 2916 792
23 47 —2 — 94 188 — 376 752 1081
24 48 —1 — 43 48 — 48 48 1152
(V.) 25 50 0 0 0 0 0 1250
26 36 +1 +86 36 — 36 36 936
27 27 2 54 108 216 432 729
28 20 3 60 180 540 1620 560
29 13 4 52 208 832 3328 377
30 5 5 25 125 625 8125 150
31 3 6 18 108 648 3888 93
32 1 7 7 _ 49 343 2401 32
n — 326 — 194 +2396 — 3378 53036 7956
> z Z, Z bj 5,

=) V značí variantu; V, variantu nejvíce (empiricky) zastoupenou, f značí
freguence.

99 XL Arthur Brožek:

M = 7956: 326 — + 244049

v,= —194:326— — 0591
v, = 2396:326— + 73497
V3 —= —3878:326— — 118957

v, — + 53036 : 326 — + 162-6871
6.06745 2.6449 . 0.6745

Eu = — ———— — 0.0988
"70V V326
ET
8 — 396 V 326.2396 —(2,) =, 26449
= v, — W, = 69956
He — e.0"6745 — 00698
Von

#4) m, =0
p = + = 73497 — 03841 ++ =171623
1, = — 11-8957 + 13-1214 — 04216 — + 08041

u, — 1626871 — 28-3164 + 156150 — 03762 + 7-1623 — 0'1
= 156-6718.

: 0:8041* 06466
2) — = mě .
= 71623? ° 3674155 =P

gt — 1566718
47512985

= + 30541

F = 28, — 86, — 6 = 6.1082 — 00054 — 6 = 0-1028
__ 6(B,—B—1) 6(80541—00018—1) 12-3138

S <= —

V F = 01028 ° 01028
— 1197840

2) Jsou t. zr. „momenty“ křivky neb jejího polygonu. — [1. pag. 19.);

1
Ha — V — 39,7, + 2" ; W = (% — 49,9% + 6y,"», 2 39,° + ?, — CA + TÍ.
1
=" — mo Br — Brit + mio

25) Poněvadž F— O (t.j. 01028), dále jsou 8, — 0 a 8, — 3, náleží křivka
tohoto polygonu var. pro svrchní zuby rostrální [1. pag. 20] typu V. („Normalkarve“)
Této věci ještě svédčí ta okolnost, že F'. ,* zůstává v mezích + 1.

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 23
30) 4 — O AT3 6"0641 _
) VE BA, — CP, —9 00404 PP 62597 + 00205
d — «A = 26449.00205 = + 00542 ;
Ym leží při bodu M — d — 243507
2 "a M = 244049
Typ: V.*")
II.
326
= V2x — 2:6449 V 2x En
+
v?%); f(emp.); y(theor.); d=f—y; u E, © x) —V—M
+1
(sup.) 14 0 0:02 — 002 — 10-4049
(sup.) 15 0 0:09 — 0:09 — 94049
(sup.) 16 0 0-32 — 032 .— 0999 — 84049
17 4 0:98 + 3-02 — 74049
(sup.) 18 0 282 —262| - . .—140 — 64049
| 19 5 6:10 — 1:10 — b'4049
20 10 12-26 — 2:26 — 44049
21 21 21:47 — 047 jat 7 34049
22 36 32-53 +347) — 24049
23 47 42-70 — 4:80 \...-058 — 14049
24 48 48:60 — 060 046 T 04049
(Va) 25 50 47-94 + 2:06 1° * ” a + 05951
26 36 4100 —5000---—1 + 15961
27 27 30-39 — 3-39 — 041 25951
28 20 19:53 + 0471 35951

#) Index asymmetrie jest při tomto symmetrickém typu V. rovný O; pročež
paty těžnice a vrcholové ordinaty, které se stotožňují, jsou stejné.

#) Rovnice: y=y,e

str. 31.)

aaa, kdež r — V— M (srovnej s « pro typ. IV.

#8) Pro typ V. jest vždy yo — ym = ye — 4917 délkových jednotek fre-

guencí. (1. p. 10, 26.)

*) Supponovanym variantám odpovídají empirické frequence nullové.
#) Úsečky theoretických frequencf (y) spec. pro typ V.

24 XI. Arthur Brožek:

29 18 1087 +218)... _ 022 45951
30 5 525 —0925 | 55961
31 3 220 +080,- . — 019 65951
32 1 080 HOMO _ou -5951
su)3 008 —021 ° ‘: 85951
(sup.) 34 0 0-07 —007 9:5951
(up) 35 0 002 —002 105951
— 16:46
+ 16:45
n—32%6; 32601; 3291; — 5:48
n Z(Vo?) £
4-10 (6 an = 4210), (4< a — 6-54°/,)

Variabilita počtu hořejších, rostrálních trnů pro sp. Atyačphyra
desmarestis Joly jest dána hodnotami:

M= 244049; e— 26449; n — 326; 4— 421°), ;

(Typ V.) w— 4917. e Treu

Normální počet svrchních zoubků rostra Afyaëphyry z lokality
skadarské jest tedy 24 (M — 244049), jenž také v největším počtu
případů jest zastoupen.

Variabilní počet těchto trnů jest ještě dobře patrný ua serii
výkresů roster č. 1—15. v obr. 1. Při každém rostru jest zvláště
nakreslena délka base řady zoubků tečkovaně. V serii sestavena jsou
rostra podle stoupajícího počtu zoubků počínaje 17 až 32, takže
případy tyto souhlasí 8 variantami, které v počtu uvedeny byly.
Zvolena jsou pak nahodile, a to ze skupiny roster se 4 doleními zuby,
co skupiny nejčetněji zastoupené (při počtu doleních zubů). Z této
serie jest na první pohled patrno, že počet zoubků není závislý na
délce řady, resp. na délce rostra. Tak ku př. na fig. 1. jest 17 zoubků
rozestaveno na basi, která jest asi o */, delší nežli base rostra č. 2,
na kteréž stěsnáno jest 19 zoubků. Totéž patrno jest na čís. 14. a 15.
atd. Opačné případy, kde na basi kratší jest menší počet nežli na
basi delší, jsou z téže serie patrné. Zoubky rozestavují se po své
hraně někde hustěji, jinde řidčeji, a vznikají na různých místech, buď
mezi zoubky neb na počátku či na konci řady. Nové zoubky vznikají
dvojím způsobem, buď se vyvinuje nový zoubek při basi staršího

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 26

ar u |
(v zadu neb před ním), aneb se vyvinuje zcela samostatně tam, kde
mezi dvěma sousedními zoubky růstem rostra do délky vzniká volná
bem ——— =- so X A
U > E
vw
SE nu o S NO S n S o es + a)
< = =
Sa IS an
nn 0 a I
== = en, ca
E ©
Dm ------- 020202200020 -= .
DES 8
R 2:
BRETT = Sm + ©
mn ii
N 28
pm -- 202 4 E je
© .—
I--- - ---- - - - - - - - - -- 4: = 3
EEE u 28
IS © .
Bee že 4 à
© O «
a wi > 23
Er Ch a à
n e +
II 3 ©
er E
P-------- -- -- - -- -- ---- ------ 4 a
S
— R k 8
s 8
p- — -u -————— u- 4 > -3
o OP
br- -= -mm nn — 7 + = ©
= 0, + un
“5
z k
© s A
F---- - - - --- -- + © ©
ae JE
I-- =- -- - - - - - - -- - - 4 =
== Z c

mezera. Obojí způsob vznikání zoubků (interposice a apposice) dílem
uprostřed řady neb na koncích jejích označen jest písmenami a a bd

26 XI. Arthur Brožek:

na fig. 16*, 16** a 16*** v obr. č. 3. Obyčejně všechny zuby, ať již
hustě neb řídce sestavené, jsou stejně veliké po celé délce řady, jen
zřídka stává se, že některý zub nabývá značnějších rozměrů, jak jest
kresleno na fig. 16*** (c), jestliže nepřihlížíme k zoubkům, vznikajícím
na basi některých zubů (a, b), které svými malými rozměry vůči ostatním
jsou pak nápadné.

Špička rostra jest na okrajích vždy holá, pouze a regenero-
vaných exemplářů všude na svých jedincích nalezl jsem, že také na
okrajích svých vyvinuje slabší i silnější trny (svrchní řady).

Ze serie roster č. 1— 15 jest přímo též patrno, že počet svrchních
trnů neřídí se vůbec žádným způsobem dle počtu spodních zubů
rostrálních, jenž rovněž variruje, jak ještě při korrelaci rostrálních zubů
se ukáže. (Ku př. čís. 1., 13., 14., 15. mají nestejný počet spodních
zubů.)

Po stránce morphologické liší se tyto zoubky úplně od svrchních
zubů na rostru Palaemoneta vulgaris‘) i varians; neboť zde jsou to
odčlánkované, oblé trny, u Palaemoneta pak ploché, do rostra vykrojené,
neodčlánkované trny, právě takové povahy, jaké jsou zuby spodní strany
rostra Atyačphyry. Jest ovšem zcela přirozeno, že variační jejich
konstanty musí býti zcela jiné, nežli jsou ty, které uvádějí se pro Palae-
moneta, což ostatně ani jinak očekávati se nedalo u dvou zcela roz-
dílných rodů, jakými jsou Atyaöphyra a Palaemonetes.**)

+

b) Variabilita spodních zubů rostrálních.

Spodní zuby rostra varirují co do počtu právě tak jako svrchní
trny rostrální. Variabilita jejich však není vůbec ve Spojení s varia-
bilitou dříve popsanou, právě jako počet jich neřídí se počtem svrchních
zubů rostrálních. Spodní zuby rostra jsou i morphologicky jiné nežli
svrchní trny. Jsou ploché, tak jako do spodního okraje střední, nej-
širší sploštěné části rostra vykrojené, od rostra neodčlánkované.**)
Po celém svém okraji i na hraně mezi zuby vznikají řídce
ojedinělé, holé štětinky. Pravidelně sestavují se tyto spodní zuby

31) Konstanty variační pro počet svrchních i spodních zubů rostra udány
jsou dle G. Duxcxena (2. p. 215.). — Na variabilitu těchto zubů upozorňuje již
V. Martens a udává pro 105 exemplářů počet zoubků nahoře i dole, spolu udává
frequence případů. Var. rozsah svrchních zubů dle něho jest 4—8, pro spodní
1—4 (18).

3) Obrázek rostra i telsonu Palaemoneta jest ve II. části mé práce.

*) V tom ohledu shodují se 8 povahou spodních zubů Palaemoneta.

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 27

v jediné řadě do jedné skupiny, která jest pak na vypouklé, střední
části spodní hrany rostrální. Takový případ jest pravidlem pro většinu
exemplářů, ačkoliv jsou různé odchylky, že celá skupina jediné řady
1—8 zubů čítající ze střední části hrany posunuje se k basi neb ku
špičce, neb že se rozděluje ve dvě i více skupin několik málo zubů
čítajících atd. Následek toho jest, že vzdálenost 1. zubu spodního od
špičky rostra jest velmi značně proměnlivou veličinou. V meristické
tabulce čís. I. (pod značkou c,) ve II. části práce jest tato vzdálenost
měřena v jednotkách A a dosvědčuje již na 30 exemplářích to, co
o ní bylo. uvedeno. Přes to lze stanoviti přibližně z uvedené tabulky
maximální, minimální a průměrnou hodnotu této vzdálenosti. Maximum
jest = 444, minimum = 154, průměr (ze 30 ex.) = 26'5A.

Base řady spodních zubů, jsou-li v malém počtu (1—4, 5),
zvětšuje se do délky se zvětšujícím se počtem zubů, však jen do jisté
míry: při velkých, více zubů obsahujících skupinách (se 5, 6, 7
a 8 zuby) není již délka řady zubů v přímém poměru se zvětšujícím
se jejich počtem, nybrž často v nepřímém. Určité pravidlo v tom
případu stanoviti nelze, nežli to, že délka řady nezávisí pak na počtu
zubů. Dle 30 exemplářů byla měřena tato délka při různém počtu
zubů a stanoveny její hodnoty: maximální — 404, minimální — 94
a průměrná = 2014. (Tab. č. I. c.)

Počet spodních zubů rostrálních variruje v mezích 1—8, takže
jeho objem variační má jen 8 různých empiricky zjištěných variant,
kdežto theoretický objem byl rozšířen o 4 supponované varianty: 0,
— 1, 9, 10 na 12 různých variant.

Vyšetřováním na 326 exemplářích roster zjistil jsem následující
empirickou řadu variant a k nim příslušných freguencí:

Varianta: 1 2 3 4 5 6 7 8 Počet spodních zubů.
Freguence: 7 49 95 114 35 22 3 1 Počet individuí.

V uvedené řadě ukazují se 2 varianty maximálně zastoupené,
a sice 4 a 3. Největší empirickou freguenci má případ pro 4 zuby.
(114 ex.)

Podle této řady sestrojen jest na tab. I. č. 2. empirický variační
polygon pro počet spodních rostrálních zubů. Na diagramu jest vytažen
plnou čarou.. Konstrukce provedena dle způsobu předem popsaného.

Dle téže řady empirické určena byla theoretická, střední, prů-
měrná hodnota variabilního počtu zubů M== 36258. Na diagramu
jest znázorněna bodem M na ose úseček. Index variability byl sta-
noven dle způsobu dříve uvedeného a sice & — 1:2063. Ku oběma

28 XI. Arthur Brožek:

konstantám variačním jest ještě vypočítána jejich pravděpodobná chyba
a to pro M jest Eur = 00451, pro s pak jest E, = 00319.

Typ variační křivky pravděpodobnosti, k nf polygon náleží,
určen pomocí nepojmenovaných, pomocných hodnot ß,, B, a F. Po-
něvadž jest B, — 0 (t. j. 8, = 01163), B, pak > 3 (t. j. B, = 32268)
a F jest + 0'1047, jest to křivka asymmetrická typu IV., jejíž obecná
rovnice jest tvaru: y = y, (cos #)* e- "9 Pro variační polygon
spodních zubů rostrálních jest speciální tvar rovnice křivky stanoven:

2.6147 — (— 29561) V

(IV) y = y, (cos ?) 2

ne ZT _ B. |
v kteréžto rovnici tg ®# = à — 50046" © pak v exponentu jest délka

oblouku ublu 2; v rovnici té jest dále log y, == 0:08108—98.

Křivka jest asymmetrická a sice positivně; její index asymme-
trie A jest positivní a sice: A = +- 01650, což svěděí o převaze
negativních elementárních příčin variačních. Na diagramu znázorněn
jest odlehlosti těžnice polygonu y. od maximální (vrcholové) ordinaty
křivky ; jest patrno, že od paty y, jest y. směrem positivním (i v od-
lehlosti (přibližné konstrukce) 0:02 jednotek variant.) Na diagramu
jest patrno ještě, že při tomto IV. typu variačních křivek jest pata
(průmět) těžnice y. v bodu M (= 36258), pata (průmět) vrcholové
pořadnice (maximální ordinaty) křivky při bodu M—d, v našem spec.
případu leží y, v bodu + 3:4268. Počáteční ordinata křivky y, pak
leží při M——md, v našem případu v bodě — 86306.

Délka těžnice variačního polygonu, která jest vlastně ordinatou
křivky, jakož i délka vrcholové ordinaty vypočítána v našem případu
prostě řešením svrchu uvedené rovnice pro ty speciální případy, jestliže
za proměnnou z°*) rovnice dosazeny byly příslušné délky úseček jejich
průmětů, (pat). Délka y„°°) vypočítána 1094 jednotek freguencí, y má
délku 108°— délkových jednotek (1 mm) freguencí.

Tímtéž způsobem vypočítány jsou délky theor. freguencí, neboť
ony jsou vlastně ordinatami vrcholů theor. polygonu, co bodů ležících
na křivce uvedeného tvaru. Délku jejich v jedničkách freguencí (aneb

%) Délka úsečky (rx) vrcholové ordinaty (ym) křivek typu IV. udává
rovnice: zm = (M—d) — M', kdež M' — M—md; Xm — — d + md; v našem pří-
pádu rm — + 120574.

35) Délka úsečky (rc) těžnice, co ordinaty (yc) urč. bodu téhož typu křivek
udává rovnice: ze — M—M', kdež M' = M—md; v našem případu & — + md =
+ 192664.

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 29

theoretické množství jedinců ku určité variantě, theor. hodnotu fre-
guencí) ovšem obdržíme, jestliže do rovnice křivky místo proměnné x
dosazujeme délku úseček*““) jejich průmětů na ose X (resp délku
úseček příslušných variant k příslušné hledané theor. freguenci).
Popsaným způsobem vypočítány jsou theoretické freguence, kteréž
v následující řadě uvádím zároveň s jejich příslušnými empirickými
i supponovanými variantami. Ku srovnání differencí mezi homologic-
kými freguencemi empir. a theoretickými uvádím také empirické
freguence.
(sup.) (sup.)

Varianta: —1 0 1 2 3 4 5
Fiesnanes / theor. (y): 0:00, 0-28, 7-63, 48:39, 10331, 9700, 4936

Nemp. (f}: 0.0.7. 49 95 114 3

(sup.) (sup.)

Varianta : 6 7 8 9 10(9)
/theor. (y): 15:80, 3°53, 0:60, 0:08, 001 (y)
Nemp. (f): 22 3 1 O0 O (©
Dle theoretických freguencí konstruován jest theor. var. polygon, jenž
na tab. I. č. 2. jest vytečkován. Area jeho nekryje se zcela s areou empi-
rického, ačkoliv jest shoda mezi pozorováním a výpočty dostačitelná.

Freguence

100
4 určeno jest v hodnotě menší, nežli jest hodnota mezní y; ) = 554°,
totiž I — 440.
Výpočet variačních hodnot pro variabilní počet spodních zubů
rostra sp. Atyačphyra desmarestii jest následující:

I.
V; fi V— Va; AVL Va) SV Vo) SO Va) AV Von) de,
1 7 3 29 63 — 189 567
2 49 —2 —98 196 —392 784 “
3 95 — —95 95 —95 ‘ 95 285
(Van) 4 114 0 0 0 0 0 456
5 35 + +35 35 +35 35 1%
6 22 2 44 88 176 352 132
7 3 3 9 27 81 243 21
8 1 4 4 16 64 256 8
n = 326; —122; +520: — 320; +2332; 1182.
Z > Z, > 2: à,

#) Délky úseček theor. freguencí rn — Vn—M'— Vn -(M—md), kdež Vn značí
variantu hledané frequence.

30 XL. Arthur Brožek:

M*)= 1182:326— 36258 8. 06745
v, = —122: 326 = —03742 m Vn mi
v, = +520: 326 = 1.5951
Vs = — 320 : 326 = —0 9816
v,= 2332: 326 = + 11534

= 53.7538. 520 — (—122)? = 12063; s*— 1'4551:

E __«. 06745
Yon
u —=0;

= + 15951 — 0:14 + 01667 — 16218
Us = — 09816 —- 17907 — 01048 = 07043
u, = 71534 — 14692 + 13398 — 00588 + 1-6218 — 0:1 = 84870

= 00319

04960
Bi ga 1168
84870
B = 6802 — 32268

F — 2. 32268 — 3. 01163 — 6 — + 01047;

__ 632268 — 0:1163—1) _ — 120-9456,

. V0:1047°
1 62268 nen.
A = x 03410 S75 = + 01650;

d = & A = 12063. 0165 = + 01990

Typ. IV.**)
II.
= — | 120
= zY161s—1) — 8, (s-2)’ = E 763407 ‘3407 = 50046;

31) Všechny theor. vzorce obecné I. části třeba hledati při řešení v počtu
svrchních zubů rostra. (str. 21.—23.).
38) Rovnice: y — y, (cos &)°" . e— vů: kdež jest 85; © v exponentu jest

arcus přísl. úblu a æ — V — M.

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 31

M' = M— md = 36258 — 12-2564 = — 86806

s+2 8 yz _ Pt E
== — 614728 ; md = — 58, — 38 6 Ar
m 9 2 VB, 28, — 38, — 6 Vus
12063 62268 | :

a 03410 1997 — 12-2564;
p. = 61: z it
==- 295 61; 9 P— 3 — — 120 94;

X p = — 67945‘

cos? 1 =
| CEL — 326 [12094 ©
D — oz (cost 500461 2x. (cosg)řr?
přibližná hodnota;
log 4 = 008108 — 98
Yo leží v bodu — 86306; (t. j. M — md)

9) Ye m „+ 86258 (t.j. M)
Ym nn + 84268 (t. j. M—d)

+0, 8+1 Fe 5
V; f(enp.); y (theor.); d=/f— y; VE Rp 70 M
sup. — 1 0 0-00 0:00 T-6306
sup. 0 0 028 — 028 86306
2 494839 + 061.. 57. 106806
8 95 10331 — 881.. spa 11‘6306
(Ven 4 114 9700 +1700° "ng 12-6306
5 35 4936 —1436 ggg 13‘6306
6 22 1580 + 620.949. 146806
sup. 9 0 008 -— 008 176306
sup. 10 0 001 — 001 18-6306
n—326; 32599; — 2420 — 19:34
+ 2421
4841
| 2 (V6?)
99) Délka úsečky yc jest:xc — M — M'= —-md = + 12-2664, délka yc — 108° —
» Ya „: m =(M—- d)— M = — d + md = + 120574

délka ym — 1094.
de) © — Va — (— 86306).

32 XI. Arthur Brožek:

__ 100 (48:41 — 19-34)

100
= 2. 326

— = 554°,
nn 54°/,)

Variabilita v počtu dolejších zubů rostra sp. Atyačphyra desma-
restii Joly jest dána těmito hodnotami:

— 446%, (<

M = 86258; s — 12063; A=- 01650; n — 326; À — 4469/,

AV) y= y (co89) "ee MP, kdež jest
log 9, = 008108 — 98; #99 — Ed

| :

„4 bo.

nn lu '

: i | | |
EL eu ui A

29 30 31 3 33 3 35 36

Obr. 2. Serie roster sp. Atyaëphyra desmarestii Joly sestavená dle stoupajícího
poštu spodních zubů při téměř stejném počtu trnů svrchních. (č. 29.—86.)

Vyšetřováním tedy zjištěn normální počet zpodních zubů rostra při-
bližně na 3—4 pro specii skadarské lokality. Zuby v největším počtu
případů tvoří jedinou skupinu, řadu do prostřed spodní hrany rostra
postavenou. V následujícím uvedeny budou některé úchylky, z nichž
mnohé jsou dosti časté, nepřihlížíme-li ku variabilnímu počtu zubů,
o němž bylo jednáno. Různé uvedené případy, jsou v obr. 2. č. 29.—36.
nakresleny. V serii roster čís. 29.— 36. patrno, že počet spodních zubů
není zavislý na počtu svrchních. V této řadě všechna rostra mají na
svrchním okraji po 25 zubech, počet spodních pak kolísá od 1—8.

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 33

Na čís. 29. jest jediný spodní zub postavený do prostřed. Na číslech
30. 36. jsou skupiny normálně (mimo čís. 34.) uprostřed délky rostra
postavené. Base řady zubů o malém počtu — jako u čís. 29.—32.
zvětšuje se e přirůstajícím počtem, jak pfirozeno, ale jen do jisté míry ;
při větším počtu zubů (čís. 33. — 36.) nezávisí délka řady na počta zubů.
Tak u čís. 35. (7 zabů) jest menší base nežli u č. 32. (se 4 zuby)
aneb jest stejně dlouhá s basí čís. 33. (5 zubů). Délka base čís. 36.
(8 zubů) rovná se základně u čís. 34. (6 zubů.). Opačný případ, kde
ku delší basi náleží větší počet zubů jest na téže serii patrný.

#6”

© ©
o
era rn
=
Ks
ac

SE N
»
RS USERN za te%

>
l > ST
X
I

aus À 4
6 \ 27
46 26

25
20 A 2 ©

Obr. 8. Příklady nepravidelností ve svrchních trnech (č. 16-*—16.**") a spodních
zubech (č. 17.—23.) rostra Atyačphyry desmarestii J. — Abnormální (č. 24.—26.)
a regenerované (č. 27., 28.) formy roster téže specie.

Mimochodem budiž zde poznamenáno, že délka řady svrchních
zoubků rostrálních při stejném jich počtu — 25 u všech čísel serie v obr. 2.
(29.—36.) jest silně variabilní. Též patrno, že počet spodních zubů
jest při stejném počtu (25) svrchních, na něm zcela nezávislý a že
mimo to jest též silně varirující.

1.) Normální poloha řady uprostřed spodní hrany rostrální bývá
často porušována hlavně 3 jím způsobem: buď posunuje se celá sku-
Pina zubů k basi rostra (čís. 18.), buď zuby rozestavují se po celé
délce hrany od špičky téměř až k basi — případ řídký — (čís. 19.),
aneb posunuje se celá skupina zubů blíže ku špici rostra. (čís. 17.
čís. 26.). (Viz obr. 3.)

Věstník král. čes. spol. näuk. Třída II. 8

34 XI. Arthur Brožek:

2.) V největším počtu probraného materialu zuby tvoří jedinou
skupinu, ale jsou i od tohoto pravidla dosti časté odchylky. Na obr. 3.
čís. 20. jest sice řada posunuta k basi rostra, ale rozděluje se na dvě
menší skupiny, přední s 1 zubem, zadní se 2ma. Na čís. 17. jest týž
případ, ale s opačným počtem zubů ve skupinách. Jinou modifikaci
ukazuje obr. 3. čís. 25., obr. 2. čís. 34., kde z jediné střední skupiny
posunuje se přední, krajní její zub značně ku špičce. Případ tento byl
na mém materialu nejčastější odchylkou vůči normálnímu rozestavení
zubů a sice velmi často vyskytoval se při menším i větším počtu zubů.

Jiný případ znázorňuje čís. 22., kde původně jediná střední
skupina rozděluje se ve 3 skupinky, střední a zadní o 2 zubech,
přední o jednom. V tomto příkladu jest ovšem přípustno, že původní
skupina měla 3 zuby, z nichž střední a zadní se podvojil. Případ
č. 23. a 21. opravňují tento výklad. Podvojování zubů a nestejné,
nepravidelné jejich rozestavování vyskytuje se u Afyaëphyry velmi často,
zvl. u většího počtu, nejméně často u toho počtu (3—4), jenž odpo-
vídá střední, průměrné variantě M, (= 36258). (Viz obr. 2. čís. 33.
34., 35., 36.) (Stejnoměrné rozestavení obr. 1. u čís. 1., 3.—13.).
Čím stává se počet spodních zubů věťší nežli normální, (M) průměrná
hodnota počtu jejich, čím častěji vyskytují se různé nepravidelnosti
v rozestavení i počtu zubů. Tato okolnost jest zajímavá vzhledem ku
asymmetrii „„párových“ trnů telsonu, která za týchž okolností (jestliže
počet páru vzdaluje se číselně od M) se dala statisticky konstatovat.
(Viz „correlaci“ telsonu str. 57.).

3.) Vznikání zubů na rostrálním okraji děje se hlavně 2 jím
způsobem: a) buď vznikají zuby samostatně (č. 1., 2), jednoduché
i podvojené (č. 23., 29.), 5) buď vznikají rozštěpením zubu staršího,
neb na basi jeho po Stranách (napřed i vzadu) a jsou pak vždy
mnohem menších rozměrů, nežli ostatní starší zuby. Čís. 28. ukazuje
rozštěpování zubu od špičky jeho, čís. 23. zakládající se podvojený
zub, čís. 20. vyvinuté podvojené zuby; čís. 21. ukazuje zub, na jehož
basi vzniká nový, malý zoubek.

Dle těchto několika příkladů jest patrno, že nové zuby mohou
se vyvinovati v řadě na kterémkoliv místu, buď na jejím konci neb
na počátku.

4.) Třeba ještě ku konci upozorniti na čís. 24. a 25., 26., kteréž
ukazují deformity podmíněné nepravidelností v růstu rostra jak do
délky tak i do šířky (č. 26.). Posléze čís. 27. a 23. jsou rostra, je-
jichž ulomené špičky regenerovaly. Jest patrno, že na jejich Špičkách
staví se zoubky do směru prodloužení rostra.

Variaëné statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 35

c) Korrelace v počtu svrchních a spodních zubů
| rostrálních.

Rostrum Atyaöphyr jest dokonale charakterisováno kombinací
dvou zcela od sebe morphologicky se různících chitinových produktů
svých okrajů, totiž svrchní řadou odčlánkovaných, oblých trnů a spodní
řadou plochych, neodčlánkovaných zubů. Jestliže jest tato kombinace
typická pro tento genus, jest otázka, zda-li jsou určité vztahy mezi
variabilním — jak bylo ukázáno — počtem trnů a zubů. Dle výsledků
následující části lze tvrditi, že není vůbec (aneb jen v míře velmi
nepatrné) mezi počtem svrchních a spodních zubů žádné korrelace
v tom smyslu, že variruje u dospělých exemplářů počet svrchních
zcela nezávisle na počtu spodních a naopak.

1.) Variační konstanty pro počet trnů a zubů jsou zcela vzá-
jemně různé:

Trny: 24-4049, 2-6449, + 00205,
Zuby: 36258, 12063, —- 0-1650,

M € A
y=4917.e 2.2640 (V.), 4917, 4917, 421%,
vn CE Pas 2965-61 0 (IV.), 109-4 108-—, 4469,
y=f(«) Ym ; Ye ; À.

Uvedenými hodnotami jest podmíněna úplná inkongruence variačních
polygonů i jejich freguencí u obou znaků.

2.) K témuž výsledku docházíme vyšetřujíce hodnotu korrelač-
ního koëfficientu (r) obou varirujících znaků, jenž udává stupeň různé
korrelační intensity obou znaků a jest arithmeticky definován co po-
sitivní neb negativní pravý zlomek s hodnotou pohybující se v mezích
O a +1. Korrelaëni koëfficient jest rovný O tenkráte, když korrelace
chybí úplně, největší stupeň intensity korrelační jest dán druhou,
mezní hodnotou +1, v kterémžto případu pak každé individuum urči-
tého materialu mění se stejnoměrně vzhledem k jednomu i druhému
varirujícímu znaku, kdy každá úchylka (V — M) od střední průměrné
hodnoty určitého znaku (M) u jeduoho individua jest vázána stejnou
úchylkou od střední, průměrné hodnoty druhého znaku u jiného indi-
vidua. (Na př. varirující počet párových trnů telsonu Afyaëphyry.)
Všechny ostatní stupně různé intensity korrelační dvou (neb více

ge

36 XI. Arthur Brožek:

různých znaků,) pohybují se v uvedených mezích. Positivní neb nega-
tivní označení correlačního koëfficientu při úplné neb částečné korre-
laci naznačuje pak, „dass mit der Abänderung eines dieser Merkmale
die úbrigen, im Durchschnitt der abgeánderten Individuen, ebenfalls
in einer bestimmten entweder gleichsinnigen oder entgegensetzten
Richtung abändern.“ [1. p. 43.) |

Na základě 326 exemplářů sestaveno bylo následující kombinační
schema “'):

>
=
= (Vm)
= V, : 17 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 Srréni nb
Ž R:l-7-5-4-3-2-1 0 0+1 2 8 4 56T
V, À, I IT
— m
1-21- 1 — — 12 1 — 1l— — — — — 7
2 -1 11 2 8 6 8 6| 5 4 3 3 2— — - 9
3 0 2 2 4 6121415|12 10 9 5 2 2 — — 95
(Vm)4 0 — 2 2 5 14 1818| 19 10 11 8 5 1— 1114f,
5 4i—— — 2 4 4 3| 6 9 1 1 2— 8— 8
6 2 — — 1— — 14|5 2 2 8 2 2— — 2
7 3 — — — — — 11 1——— — — — 3
D OB Vo a = ms tě do.
III. IV.
[4 5.10 21 36 47 48 50 36 27 20 13 5 3 1]—=n—326
Ss

4) V tomto schematu kombinačním označují: V, a V, varianty t. j. V, —
spodní zuby rostrální, V, pak svrchní trny. Příslušné jejich M, « označeno M,,
2, M, & 8x. — Čísla positivní a negativní k jedné neb druhé řadě variant pří-
slušná označena jsou při V, znakem X,, pro V, zase X, a značí úchylky od prů-
měru (M) všeobecně vzorcem V—M vyjádřené, a sice jen oslá positivní neb ne-
gativní čísla. Desetinné komplementární (ovšem pravé) zlomky co jejich druhou
část, označují €, a €,. Tyto č, jsou stejné pro všechny V,; £, zase mají stejné
hodnoty pro všechny varianty V.. — [1. pag. 48, 49.)

Vlastní pak pole schematu (ve všech čtyřech guadrantech) vyplňují korre-
lační freguence, tak že kterékoliv číslo z nich označuje počet individuí pro kom-
binaci určitého počtu svrchních a určitého počtu spodních zubů. — Následkem
toho musí součty freguencí v řadách náležejících variantám V, soublasiti s variač.
ními empir. (/;) freguencemi (v počtu exemplářů) těchže variant (V,). Podobně
i součty correlač. freguencí v řadách náležejících V, douhlasí s freguencemi (fi)
empir. variačními pro různé V,. — Součet /; i f, ovšem dá počet exemplářů n.

Variačně statistická zkoumání na Atyačpbyra desmarestii (Joly). 37

Pro V, Pro V,
M, = 36258; M, — 244049
€, — 1203; €, — 26449
& —03742; & — 05951

+ 5.5, = + 0'2227
E, + & — + 31905

Rozestavení correlačních freguencí ve schematu [srovnej 1. pag.
44.] v našem případu svědčí pro ten případ, že mezi V, a V, není
žádné korrelace, neboť největší (číselně) freguence correlační jednoho
znaku (svrchních zubů) sestavují se do řady kolmé k řadě, v níž jsou
maximální correlační freguence spodních zubů. Ostatní řady freguencí
jednoho i druhého znaku (V, V,) sestavují se kolem jedné i druhé
řady symmetricky (ve velikosti se zmenšujíce) tak, že následkem toho
jest téměř celé pole schematu freguencemi vyplněno. (Opačný případ
jest tam, kde jest correlace přítomna, viz telson.)

Posléze korrelační koëfficient (r) vypočítán na základě uvedených
hodnot ve schematu dle rovnice Baavarsovy “*); r = + 02407. Rovnice
Z (T. %)

n.6, &
úchylky od průměru (V), totiž V—M; n pak počet exemplářů. Při
vyčíslení r užil jsem rovnice výhodnější formy dle G. DouNckERa.“)

V našem specilänim případu pro rostrum Afyaëphyry jest
hodnota korrel. kočfficientu

_ ps 42) — (— 172) + 92 — (+) — (+28)

pu Z 7 bo sb 77 A ER
326

1 _ 07681

"81906 — 31905

tato jest r — , v níž e jsou oba variační indexy, x pak

= 02227)

— + 02407

un

#3) Druhou methodou GarLronovou mnohem více užívanou, ne zcela spoleh-
livoa, jak jsem se sám na svém materiálu přesvědčil (1. pag. 46.], jest provedeno
vyšetřování correlačních vztahů mezi určitými délkami těla sp. Crangon vulgaris
W. F. R. Wazcponeu, a sice na 1000 exemplářích. [20.] — Také druhá práce G.
Dusckzrova [22.], kterou mimochodem uvádím, pojednávající o correlaci v počtu
paprsků na některých ploutvích sp. Acerina cernua L. užívá této starší methody.

#, [1. pag. 48.)

== = (f.X, X) — (FR). I) + Z (f)— Zu (F XD— Zm. (f. X1)

1
— à 4 us,’

38 XI. Arthur Brožek:

Pravděpodobná chyba tohoto korrelačního koëfficientu r jest pro
náš případ:
uns
E,— LA Tr) _ 03519
Yn

Nezávislost variabilního počtu svrchních i spodních zubů
jest patrna na obrázcích rostra. Tak v serii roster čís. 1—15.,
sestavených dle nestejného, stoupajícího počtu svrchních trnů při stejném
počtu (4) spodních, jest patrno, že při stejném počtu spodních zubů
mění se ve všech variantách svrchní zuby. (17—32.)

Celá serie roster pak odpovídá realisované řadě maximálních,
korrelačních freguencí ve schematu (maximální řada vodorovná).
V serii roster č. 29—36. jest patrno, že počet spodních zubů variruje
opět ve všech svých variantách (1—8) nezávisle při stejném (25) počtu
svrchních trnů. Řada těchto roster odpovídá opět řadě maximálních
correlačních freguencí kombinačního schematu (a sice jest to řada
kolmá, střední). — Obě řady ve schematu označeny jsou V. — Mimo
tyto kombinace v počtu obou znaků ovšem vyskytují se ještě nejroz-
manitější jiné, jak ukazují freguence kombinačního schematu.

Telson. Morphologie telsonu, pokud se týká jeho délky a tvaru,
zvláště však rozestavení a přítomnosti tří od sebe se zcela odlišujících
druhů trnů, poskytuje pro Ačyačphyru právě tak důležitý, rodový
charakter, jako jest kombinace řady trnů a zubů rostrálních. Tento po-
slední článek abdomenu prodlužuje se v lamellu, jejíž oba postranní,
téměř rovné okraje šikmo k sobě se uklánějí tak, že v myšleném
prodloužení sbíhají se v úhlu přibližně 9°—11°. Oba kraje v části
při distálním konci jsou jednoduché, nezahnuté, teprve od poloviny
délky telsonu tím více na hranách se přehýbají do spodní strany, čím
více se blíží k basi telsonu. Na distální části ukončuje se telson půl-
kruhovitou, jednoduchou, holou hranou, nad níž teprvé se svrchní
strany při samém obloukovitém okraji inserují se do plochy lamelly
mocné, koncové trny, vždy celkem dva, neobrvené a mezi těmito jen
nepatrně ve variabilním počtu slabší, obrvené štětiny, trnům zcela se
podobající (v počtu 4—8). Na svrchní straně při obou rovných, po-
stranních hranách, a sice v té části, kde se hrany krajů dospodu ne.
přehýbají (jako směrem k basi), táhne se po jedné řadě nízkých ků-
želovitých trnů (3—10 párů), kteréž v normálních případech jsou
vzhledem ku rovině symmetrie telsonu párové. (Počet párů i jednot.
livých trnů variruje.)

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 39

Dimmense telsonu dle 30 exemplářů jsou následující. Délka
jeho od base až k obloukovitému okraji jest: maxim. 74 A, minim.
48 A a průměrná 60-43 A. Šířka telsonu při basi jest maxim. 22 4,
min. 14 A, průměrná 18-17 A; šířka na volném konci jest max. 124,
min. 7 A a průměrná 9-78 A. Výška telsonu při basi stanovena:
max. 15 A, min. 8 À a průměrná 11:8 A. (Podrobnější údaje obsahuje
ve II. části práce tab. I. dimmensf tegumentarnich, a sice ve sloupcích
stejně označených.)

Na telsonu jsou trny — jak řečeno — trojího druhu. Jednak
párovité, postranní (a), jednak dlouhé, holé, vždy jen celkem dva
trny (d) na konci telsonu, a konečně mezi těmito, slabší nežli d, jedno-
duché, obrvené, odčlánkované, silné štětiny c. Obrvení jejich bylo na
všech exempláfích konservovaných v lihu velmi dobře zachováno, kdežto
ve formalinu silně porušeno. Počet uvedených druhů a a c variruje,
jak ukážeme v následujícím. Trny a jsou od sebe oddálené, v řadě
jsouce sestaveny, a pokračují až ku konci, kde počíná obloukovitý,
zadní okraj, takže poslední trn jejich řady těsně přilehá ku holému,
delšímu trnu d. Dá se předpokládati, Ze trny db, které vždy tvoří
jediný pár, nejsou ničím jiným, nežli zmohutnělými a silně vzrostlými
trny a (jejich posledním párem). Obrvené stětiny c, umístěné mezi
oběma trny db, jsou zcela volně pohyblivé, ve svých básích odčlánko-
vané a v počtu silně varirujícím 4—8 vůči konstantnímu počtu (2)
krajních bd.

Jestliže zuby a trny rostra jsou rozestaveny do řad nesymme-
trických ku ose rostra, platí pro telson opačný případ. Postranní,
párové trny a, oba krajní, jednoduché d i obrvené, střední c (tyto po-
slední, jsou-li v sudém počtu) rozestaveny jsou symmetricky vzhledem
k rovině, proložené délkou telsonu, a sice kolmo ku horizontální ro-
vině, v níž lamella telsonu se rozšiřuje. Pouze v tom případu, že jsou
štětiny c v lichém počtu, staví se střední, lichá štětina do roviny
symmetrie.

Pokud jde o zakončení telsonu trny dvojího druhu, nečiní JoLY
o tom žádné zmínky; též v literatuře k tomuto znaku, ač důležitému
se nepřihlíží, pokud mi známo.

Na obrazech tento autor kreslí 8 trnů a, koncových pak 6,
aniž by tyto rozlišoval na krajní (b) neobrvené a střední, obrvené (c),
ačkoliv jest různý charakter morphologický obou elementů na první
pohled patrný. Že pak oba druhy těchto chitinových trnů, resp. trnů
a štětin nejsou rovnocenné, ukazuje nejen jejich vnější tvar, nýbrž
také ustálený počet jedněch a variabilní počet druhých; konečně

40 XI. Arthur Brožek:

k tomu opravňuje ná: srovnání s trny na telsonu Palaeımoneta.**)
U všech exemplářů tohoto druhu (PF. varians), formy sladkovodní,
kteréž jsem prohlížel, shledal jsem, že také zde jsou trny a štětiny,
které svým tvarem i postavením shodují se zcela 8 těmi na telsonu
Atyaöphyry. Jsou zde zcela stejného tvaru postranní, párové trny a,
a sice ve 3 párech, i krajní distální jediný pár mohutných, holých
trnů (d). Okraj zadní telsonu není zde však okrouhlý, nýbrž vybíhá
v trojúhelníkovitý plochý výběžek, přiostřený, jenž padá do mediany.
Mezi trny db po každé straně výběžku zadního okraje sedí po
jedné, vláskovité, obloukovitě ohnuté, obrvené štětince.““) Není po-
chyby, že lze tyto dvě štětinky Palaemoneta srovnávati s mohutnými,
téměř obrveným trnům se podobajícími štětinami (4—8) Atyačphyry (c).
Hlavní rozdíl pak v počtu (ne tak co do velikosti jeho) trnů (a)
a štětin (c) u Palaemoneta a Alyačphyry jest v tom, že u prvého jest
počet zcela ustálený, kdežto u druhé oba druhy (a, c) ve svém počtu
varirují.

a) Varsabilita počtu postranních, párových trnů (a) telsonu sp.
Atyačphyra desmarestii Joly.

Trny a rovnají se svým tvarem úplně hořením trnům rostrálním
a jsou i na telsonu stejné velikosti jako na rostru. Mají tvar malých
kůželovitých, dutých, odčlánkovaných, jednoduchých a jen málo po-
hyblivych trnů. Při basi nemají žádných štětinek a svými základy
vtlačují se do plochy telsonu tak, že sedí v mělkých, směrem na zad
se otvírajících jamkách. V normální poloze obráceny jsou směrem na
zad, tak že osa jejich stojí šikmo ku délce i ploše telsonu. Řada trnů
běží po každé straně telsonu, počíná od poloviny délky jeho, v místech,
kde končí pfehrnování okrajů a kde počínají jen jednoduché, vnější
hrany. Řada postupuje, obsahujíc jen řídce rozestavené trny až ku
ostnům d. Vzhledem k symmetrii telsonu jsou párové, při čemž počet
párů variruje v mezích 3—10. To platí o normálních tvarech telsonů.
Velmi často však se stává, že porušuje se tato párovitost na jedné
neb druhé straně různými nepravidelnostmi při vznikání neb redukci
trnů, aneb posléze nestejným růstem telsonu do délky a s tím spo-
jeným nestejnoměrným rozestavováním trnů v řadách. Mimo to jest
ještě celá řada jiných příčin, o nichž na svém místě pojednáme, které
podmiňují, že počet trnů na jedné straně variruje jinak, v jiných
0) Na všech Palaemonetech shledal jsem vždy jen tři páry trnů a a jen
jeden pár štětinek, ale velmi slabých, obloukovitě sehnutých (c). — Trny b jsou
u Alyačphyry i Palaemeneta vždy v jediném páru.

#5) P. Maran: [17] přikládá u Pal. varians štětinkám (c) funkci smyslovou.

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 41

mezích, nežli počet trnů na straně druhé. Nicméně, jak jest přirozeno
u varirujících organů párových, jest mezi variabiliton trnů pravé i levé
strany correlace, o níž ještě zvláště pojednáme.

Variabilitu počtu postranních trnů vyšetřoval jsem z příčin svrchu
uvedených tím způsobem, že stanovil jsem její variační konstanty
i variační rozsah nejdříve pro levou řadu a pak pro pravou řadu;
ku konci pak vyšetřil jsem hodnotu correlačního koěfficientu obou variru-
jících znaků pravého i levého počtu trnů, abych zjistil stupeň cor-
relační intensity u trnů, jejichž párovitost tak často jest porušována.

Vyšetřováním zjištěno dle 314ti výkresů telsonů, že počet Ze-
vých krajních trnů variruje v mezích: 3—9. Dle toho má jeho řada
celkem 7 různých empirických variant. Pro theoretický výpočet bylo
nutno rozšířiti uvedený rozsah o dvě (11, 10) supponované varianty.
Empirické varianty a k nim vyšetřené freguence udává následující
řada variační:

Varianta: 3 4 5 6 7 8 9 Počet levých krajních trnů (a).
Freguence: 1 6 148 117 35 6 1 Počet exemplářů.

Dle této řady ukazují se dvě maximální freguence a sice při
variantě: 5 a 6. Maximální variantou o největší freguenci (V„) jest
5. — Summa všech zkoumaných telsonů byla 314. — (n).

Dle uvedených variant a freguencí konstruován jest na Tab. I.
čís. 3. empirický variační polygon počtu levých, párových trnů a; a
vytažen jest plnou čarou.

V dalším vyčísluji ostatní variační konstanty způsobem stejným
jako u rostra, jest dále pak určen typ křivky a vypočítána speciální
rovnice, jejíž řešením pak získány theoretické hodnoty freguencí
k známým variantám a tím umožněna konstrukce theoretického po-
lygonu.

Průměrná středuí hodnota variabilního počtu levých trnů
M = 56401, její pravděpodobná chyba pak Ey — 00310. Další kon-
stantou jest variační index, jenž byl vypočítán pro levé zuby:
6 — + 08146; jeho pravděpodobná chyba pak obnáší E, = 00219.

Poněvadž pomocné konstanty jsou B, = 0284 (8, = 0),
B, = 36098 (B, > 3) a F=03676 (F0 a jest +), určena jest
rovnice křivky, k níž náleží theoretický polygon co rovnice všeobec-
ného tvaru typu IV. dle Pransona, totiž: y — y, (cos 8)". e—"?.

42 XI. Arthur Brožek:

Pro náš případ vypočítal jsem rovnici křivky pravděpodobnosti,
na níž leží vrcholy theor. polygonu variabilního počtu levých trnů
v této formě:

(IV.) y = y, (cos #)2-19°98 & — (— 4870370

vníž tg 9 — va a log y, — 041596—9. Jak jest patrno, jest to

křivka asymmetrická, jejíž index asymmetrie A určil jsem:
A = + 02398.

Délka těžnice v bodu M, společné theor. i empir. polygonu,
spolu co jedné z ordinat bodů uvedené křivky, byla vypočítána
Ye — 15596. Podobně vyčíslena jest i délka vrcholové ordinaty, je-
jímž průmětem na ose X jest bod A a sice y, — 161'0 jedniček fre-
guenčních. Obě ordinaty y. i y. i jejich paty v příslušných délkách
jsou konstruovány na diagramu Tab. I. čís. 3. — [y jest od paty y.
o — 02398 vzdálena.) Index asymmetrie poukazuje ku positivní
asymmetrii křivky.

Tím pak, že řešena byla uvedená rovnice křivky pro jednotlivé
varianty, vypočítány jsou theoretické frequence v hodnotách násle-
dujících:

= (emp.)

77 m,
Varianta: 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9,
Frequence Gen (y): 0:02, 13:25, 133'22, 12100, 3476, 5:09, 0°56,
empir. (f): 1, 6, 148, 117, 35, 6, 1,
p)
Varianta: 10, 11. Počet levých trnů.

theor. (y): 0:05, 001
Frequenee mir (F): 0 0 Počet exemplářů.

Maximální varianta empiricky zastoupená největším množstvím
jedinců jest i zastoupena největší theoretickou freguencí. Souhlas
obou freguencí — jak jest patrno z této řady, jest postačitelný ; pro-
čež. také differenční plocha obou polygonů, theor. i empirického ne-
překročuje mezí:

100, : 0 0
V314 lo = 53°64°/,); À = 3°62°],.

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 43

Theoretický polygon variabilního počtu trnů levé strany jest na
diagramu konstruován čarou tečkovanou.

Postup vyčíslení uvedených hodnot pro levé trny jest v násle-
dujícím výpočtu:

I.
V; fs V-V SV Vin) FO VE SV Von); SV Von) f V
ei 2 4 =: ‘6 16 3
4 6 —1 — 6 6 — 6 6 24
(V) 5 148 0 0 0 0 0 740

6117 +1 +17 117 +117 117 702
7 35 + -+0 140 +280 560 245

8 6 +3 + 18 54 +162 486 48
9 1 + 4 -+ 4 16 + 64 256 9

n=314; 201; 337; 609; 1441; 1771.
2, Z, 2, Z Z, zZ,

M = 1771: 314 — 5°6401
v, = 201: 314 = 0°6401
v,„— 331:314 = 10132
v,— 609:314 = 19395
v, — 1441 : 314 = 45892

= à V6541T = + 08146; Ex = 00810
62 — 10732 — 04097 = 06635; E, = 00219

4, =0

u, = 1'0732 — 0.4097 — 0:1667 = 0'8302

us = 119395 — 2°0610 + 0°5246 — 0°4031

u, = 45892 — 49660 + 26382 — 0-3037 + 08302 — 0:1 = 24879

01625

24879 |,
Pr 6892 — FOR

F = 12196 — 08520 — 6 = 0:3676 (+ F>0)

44 XI. Arthur Brožek:

_ 6(3:6098 — 02840 — 1) _ a.
03676. 919614
66098 _
A= 05829 Ares = 02808

d-sA=01%3 (Fu3— 02107) Typ IV.

IL.
= ÈS 1494 = 3042; M = M— md = 17873.
M 08146.. 66098.
m = 1998; md = "2705329 — 39028;
— — 487087; tg 9 = — 12708, jp — — 5904 2"

37961"

_ 314 ži La Ge _
0 3045 ——— 3 log y = 041596 — 9

Pata y. jest v bodu (M — d) = 54448;
» Ye » n M — 56401;
Z M à „ (M— md) = 11373;

Délka ym = 1610 ; log. gm — 220684
„We — 15596; „ y —= 219302

Délka úsečky x, = 37075
à n Le = 39028

+8 +841.
V; f(emp.); y(theor.); df — y; Yo: +" x =V—M")
8 1 0:02 + 09 086 12627
4 6 1325 — TE 22627
(Vm) 5 148 13822 + 147800" Le 32627
6 117 12700 — 100007" 03, 42627
4 35 3476 + 024'!' 52627

*) s— V— (M— md),

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 45

8 6 509 + 09 62627
9 1 056 + 044.904. 72627
pl 0 005 — 005 82627
P. h 10 001 — 00 92627
n—314; 31396; + 17:35 — 11:95
al
Z (\6%) — 3466
7 100 (8466 — 11-95) 9 = 362/,, À jest <! = 564%)

2.314

=
Variabilita v počtu trnů na levém kraji telsonu jest tedy dána:
M ==56401; + — 08146; n— 314; 4=362/,
(IV.) 4 = yo (008 8108 € ——4876D0

log y, = 041596 — 9; tg 9 = g- ds

Pro řadu trnů a na pravé straně telsonu vypočítány jsou vari-
ační konstanty tímtéž způsobem jako u levé. Vyšetřováním dle 314ti
výkresů telsonu zjistil jsem variační meze počtu pravých trnů tel-
sonu: 4—10. Dle toho jest zde 7 různých variant, stejný počet jako
u trnů levé strany.

Pouze obě krajní, empirické varianty velikostí se liší (4 a 10)
od krajních variant řady levé. Zjištěna jest následující empirická řada
variant a freguencí:

Varianta: 4 5 6 7 8 9 10. Počet pravých trnů telsonu.
Frequence: 7 145121 38 1 1 1. Počet exemplářů.

Maximální freguence jsou zde opět dvě; z nich největší náleží
variantě 6. (V,). Jest patrno, že jest varianta 5 zastoupena maxi-
málním počtem jedinců nejen pro pravou, nýbrž i pro levou stranu (viz
variabilitu levých trnů). Dle této řady sestrojen jest na Tab. I. čís. 4.
plnou čarou empir. variační polygon pro počet pravých, postranních
trnů. Střední průměrná hodnota (na diagramu bod M) jest M = 56433.
Také tato jest totožná s M pro levé trny. Její pravděpodobná chyba
obnáší Eu = 00304. (Také shoduje se s hodnotou pro levou stranu.)

46 | XI. Arthur Brožek:

Variační index pravých trnů jest nepatrně rozdílný od indexu le-
vých; určen pak jest <= 07982; jeho pravděpodobná chyba E. =
00215 (táž, jako u levých trnů). Pomocí hodnot 6,, B, a F určen
jest typ variační křivky co IV. typ Pearsonür.

Rovnici příslušné křivky vypočítal jsem pro variační polygon
pravých trnů ve tvaru:

2.64045 —(—5-580) 0
(IV.) y=y, (cos #) e ;

x

kdež jest tg + — 74678

a log y, = 167868.

Křivka pravděpodobnosti jest positivné asymmetrická, její index
asymmetrie určil jsem: A — +02496.

Index tento liší se nepatrně od indexu asymmetrie křivky vari-
ační pro počet levých trnů. Délka těžnice v bodu W, položené v posi-
tivním směru od vrcholové ordináty vypočítána jest — 15065 jednotek
freguenčních. Délka vrcholové ordinaty v bodu A stanovena jest:
Ym — 1558 jednotek freguencí.

Senfm uvedené rovnice pro jednotlivé varianty určeny jsou
theoretické frequence variačního polygonu pravých trnů. Theoretické
freguence se svými variantami jsou v této variační řadě:

(sup.) (sup.) (V)
2 3 4 5 6 7

theor. (y) 001 051 1815 12904 12234 3548

emp. (f) 0 0 7 145 121 38
(sup.) (sup.)

Varianta: © 8 9 10 11 12

theor. (y) 687 127 026 006 001

emp. (f) 1 1 l 0 0

Varianta:

Freguence

Freguence

Varianta 5 jest také při theoretickém výpočtu zastoupena nej-
větší freguencí. (Jako u levých trnů.)

Ze srovnání této řady pro pravé trny s řadou pro levé trny
jest patrno, že bylo nutno rozšířiti variační rozsah o větší počet theo-
reticky předpokládaných variant, nežli u rozsahu pro levou stranu.

Zde supponovány jsou varianty 2, 3, 11 a 12.

Dle theor. freguencí jest sestrojen opět na Tab. L čís. 4. tečkovanou
čarou theor. var. polygon, jenž nekryje se zcela s empirickým. Nic-

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 47

méně jest souhlas obou polygonů postačitelný. Stupeň shody mezi
theor. a empir. pozorováním tedy udává:

A = 442°), (< re ot. j. < 5:64% 2

V následujícím uvádím podrobný postup vyčíslení uvedených
variačních konstant pro počet pravých, okrajních trnů:

1:

Vi fi; 7 AV Van) SV Ve 5 VV) AV VA); FV

4 7 1 7 7 — 7 7.2
(Vy) 5 145 0 0 0 0 0 7%
6 121 + +121.. 121 +121 121 726
7 38 2 76 152 304 608 266
8 1 3 3 9 27 81 8
9 1 4 4 16 64 256 9
10 1 5 6 25 125 625 10
n — 314; 202; 330; 634; 1698; 1772.
2, 5 2, 2, 2, 2,
M9) = 1772: 314 — 56433 Eu = 0‘0304
v, = 202: 314 = 06433
„= 330: 314— 10510
v,— 634:314 — 20191
v, = 1698 : 314 — 54076,
E _ 325008 er
6 = 313 V314. 330 —202* — 1407982;
6? — 10510 — 04138 — 06372
4, =0 E, = 00215

W = 06872 + 01667 — 08089
Wa = 20191 — 20283 + 05324 — 05232 |
u, = 54076 — 5-1956 + 2:6094 — 05136 + 08039 — 0-1 = 80117

4%) Obecné rovnice uvedeny jsou v I. a II. části výpočtů pro spodní zuby
rostra v naší práci.

nn.

48 XI Arthur Brožek:

02731

B, = 05195 == 0.5269
30117
B, = 6168 — +%

F= 46599.9 — 3.05269 —6— 17391;

6(4:6599 — 05269 — 1) _ 187980

sa a en
7.6599
A= > 07259 er — 02496; d — 02496. 0.7982
= (1992 (Typ. IV.)®)
(Fu? = + 09055) ;
1.
a — T 578858 — 24678; m = EP = 6445
07982 76599. _..o7ra.
ma = —— . 07259739, — 12189;

M — M— md = 56433 — 12759 — + 43674
07982 . 10'809 . 8809 . 0- 1259 _

51 ee,
= 4. 24678 2
— v. 5580., — __970 9 30:
P O E —20510
m „314 10809 € m
Yo — 92-4678 9 x (cos 9) 11°809

log Yo = 167808

se) Rovnice jest udána při řešení pro počet spodních zubů rostra.

31 0 — BE PPT SB) (Pa Pi Y 81 (8 + 3) (Ba = B SE M
) ar? —V už
_3.07982.07289..7:0609.81980 _ 5.5990
= 24678 . 30245 =
G. Duncker: 1. p. 69.)

Variačně statistická zkoumání na Atyačpbyra desmarestii (Joly). 49

y= leží v bodu (M—d) = 54441; úsečka (y„) jest Tm = — d-+ md
= 10767; délka ord. y, — 1558, log y» — 2'19256

4, leží v bodu (M—md) — 436174; úsečka (y) jest x. — + md
= 12159; délka ord. y, = 15065, log y. = 217798.

y. leží v bodu M.

td, . ind ı PER 1

V; f(emp.); y(theor.); d=f—y,; Var Vo £="-M
sup. 2 0 0-01 — 001 —2 3674
sup. 3 0 051 — 051 — 13674

4 7 18-15 —11'15 gg 03674
(Vu) 5 18 12904 +1596 °° ,, +06326

6 121 12234 — 134°" 5.97 1:6326

7 38 3548 +252 ng 2-6326

8 1 687 — 587" ‘ : 3-6326

9 1 127° —027 2 46326

10 1 026 +07 0.08 5.6326
sup. 11 0 006 — 006° '' 6'6326
sup. 12 0 001 — 001 76326

n = 314; 31400; —19-22; —10:69

+19-22
38-44
Z (V9*)

__ 100 (38:44 — 10:69)

100
— A-A90 -— — FR RAO

Variabilita tedy jest dána těmito hodnotami:
M —56433; s— 07982; n— 314; 4— 442,

2.64045 — (—5-590) 0
(IV) y = y, (cos ») e A

pro kteroužto rovnici jest:

| x

Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 4

50 XI. Arthur Brožek:

Ku variabilnímu počtu postranních, levých a pravých trnů při-
pojuji ještě některé poznámky, pokud se jedná o výkresy telsonů
v obr. čís. 4. Rozlišování trnů na pravé a levé vztahuji na postavení tel-
sonu takové, že jeho distální konec stavím vzhůru, proximální pak
dolů. Pro tutéž orientaci byly míněny výpočty o variabilním počtu
„levých“ a „pravých“ trnů. Třeba k této věci upozorniti, poněvadž
vztahujeme-li (jak jsem učinil v résumé práce své ve I. části) vý-
sledky o telsonu na to postavení, jaké zaujímá na individuu, totiž, že
konec směřuje na zad, base telsonu pak se obrací ku předu, — stává
se naše strana „levá“ pravou a naopak.

Na serii telsonů v obr. 4. čís. 37.—43.* jest patrno na první pobled.
že různý počet postranních trnů na obou stranách není závislý ani přímo
ani nepřímo na délce a ostatních dimmensích telsonu, že docela
v asymmetrických příkladech čís. 37., 38., 42., 43. a 43*. na tomtéž
telsonu jest jiný počet na pravo, nežli na levo. Nezávislost počtu
postranních trnů na dimmensích telsonu, jest patrna také na telsonech
serie v obr. čís. 5., čís. 44.—48., kde při trnech normálně a sym-
metricky vyvinutých do 5ti párů rozestavených variruje délka i ostatní
dimense samostatně. Táž serie čís. 44.—48. ukazuje, že počet trnů
a nezávisí také na počtu distálních, středních štětin c, neboť ště-
tiny mění se svým počtem ve všech svých variantách (4 - 8) při témž
(5) počtu párů postranních trnů; tím více táž okolnost vyniká na
serii čís. 37.—43*., kdež různý počet pravé neb levé strany se kombi-
nuje se zcela nahodilým počtem štětin c.

V této serii č. 37.—43*. jest počet levých trnů pro sebe zastou-
pen téměř všemi variantami svého rozsabu, počínaje od 4—9 trnů.
Také pravé trny v téže serii varirují ve všech téměř svých varian-
tách od 5ti—10ti.°?) Jsou pak v téže řadě telsonů dva druhy pří-
padů pokud přihlížíme ku rozestavení trnů v řadě levé v poměru ku
rozestavení v řadě pravé a naopak: totiž že ku př. na čís. 39., 40.
a 41, sestavují se trny symmetricky ku rovině souměrnosti telsonu a
tvoří pak přirozeně několik párů; druhý případ jest takový, že se-
stavují se v řadách nesouměrně vzhledem k symmetrii telsonu a pak
pravidelně střídají se trny párovité s nepárovitými. Jestliže serie
37.— 43*. má příklady symmetrické i asymmetrické, vybrány jsou do
serie č. 44.—48. příklady, kde vyskytuje se nejobvyklejší případ s 5ti

52) V této řadě sestaveny jsou telsony o různě velkém počtu trnů po-
stranních při stejně velkém (6) počtu distál. štětin. Počet štětin 6 odpovídá nej-
více zastoupené své variantě.

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 51

pravidelně od sebe rozestavenými zcela souměrně vyvinutými páry
trnů. Takové případy jsou pro lokalitu černohorskou typické, jak

43°

42

bem ..0-.0.---0

\
4

i pravých trnů a při (téměř) stejném (6) počtu distál. štětin (c) — [čís. 37.—48."].

Do
w

Obr. 4. Serie telsonů sp. Atyačphyra desm. sestavených dle stoupajícího počtu 4.—10. postranních, levých

ukážeme ještě při correlaci. První pár trnů, ať má na levo i na pravo
vyvinutý trn aneb jestliže- jeden mu schází (případ dosti častý), staví
4"

52 XI. Arthur Brožek:

se vždy do poloviny délky telsonu. Poslední pár v řadě na distálním
konci má vždy symmetricky vyvinuté trny na levo i na pravo, kteréž
pak vždy těsně příléhají ku delším krajním b.

Rozestavení trnů v jedné i druhé řadě může býti dvojí: buď
intervally mezi trny jsou všechny stejně velké, aneb střídají se inter-
vally nahodilých délek. Stejně i různě velké intervally řady jedné
kombinují se s intervaly řady druhé buď stejně velikými neb nestej-
nými. V příkladech symmetrických a párových (č. 44.—48.) jsou trny
na levo i na pravo ve stejných vzdálenostech od sebe; v případech
asymmetrických, také párových neodpovídá rozestavení trnů jedné
řady rozestavení v řadě druhé. Viz obr. čís. 7. fig. 49. V příkladech
nepárových jsou ovšem tytéž případy.

t- u - oo - zo. ..24

bo mann mu mm m m m nm = = oj

-————— —— u - - - —
Te ee ee A - +4

44 45 46 47

Obr. 5. Serie telsonů sp. Atyačphyra desm. sestavená pro variabilní počet distäl.
štětin (od 8—4) při konstantním (5) počtu párů postranních trnů a. — [čís. 44.—48.]

Největší část jedinců mého materialu měla trny symmetricky a
párově vyvinuté, nicméně často vyskytovala se nepárovitost 8 asym-
metrií a tvořila vlastně abnormitu na lokalitě skadarské často opa-
kovanou.

Dle svého pozorování jest normální párovitost trnů porušována
hlavně dvojím způsobem, jednak růstem telsonu, zvláště do délky,
jednak vsnikáním neb zanikáním trnů do párů příslušných.

1. Nestejnoměrným růsťem do délky sbližují neb oddalují se
trny jedné neb současně obou řad. Oddalování neb sbližování týká
se buď trnů jednoduchých nebo podvojených. Zvláště podvojené trny,
„původně odpovídající jednoduchému, růstem telsonu do délky od sebe
tak se odsunují, že zaujímají často taková postavení, jako by byly

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 58

jednoduchými trny, k nimž do páru příslušný trn druhé strany se
nevyvinul (čís. 43., 43*., 37.) Podvoji-li se celý jednoduchý pár a
růstem od sebe trny obou stran se odsunují, podobá se dvěma samo-
statným jednoduchým párům. -

2. Zanikání trnů jednoduchých neb pomnožených děje se v levé
řadě nezávisle na řadě pravé neb naopak, aneb chybí celé páry
jednoduché neb podvojené. Zvláště při podvojených párech nevyvinují
se na některé straně buď oba pravé neb oba levé, aneb jen jeden
z podvojených trnů: buď větší neb menší té neb oné strany. Tím
způsobem lze vysvětliti, že trny vykazují sice úplné páry v obr. 7.
(čís. 49, 6:6), ale přes to = nesymmetricky na jedné i druhé
straně se rozestavují.

3. Pomnožování trnů týká se buď jednotlivých, levých nebo pra-
vých, do páru příslušných trnů aneb celých párů. Nejčastější případ
jest podvojování. (čís. 43*. a 49.) Potrojení základního páru jsem po-
zoroval pouze na jediném exempláři celého svého materialu (č. 43*.)
Větší počet v pomnožování se nevyskytuje. Symmetrické i asymme-
trické pomnožování, vlastně podvojování trnů na telsonu má ten je-
diný rozdíl vůči rostru, že vždy oba trny zakládají se na telsonu
zcela samostatně, jen blízko vedle sebe, ale nikdy tím způsobem, aby
pří samé basi jednoho vznikal bezprostředně z téže base trn druhý.
Poměry zde popsané jsou více neb méně dobře znatelny na všech
asymmetrických případech, zvláště však dobře na čís. 43*. a 49.

4. Zakládají se — ač jen řídce — jednoduché i podvojené trny
— scela nepárové na pravo neb na levo.

5. Vznikání i zanikání jednotlivých trnů neb celých párů, ať
již jednoduchých neb dedublovaných děje se v řadě na libovolném
místu, buď na koncích neb v prostřed.

Rozmanité kombinace symmetrických i nesymmetrických počtů
trnů pravé ilevé strany ukazují dílem obrázky, dílem frequence kombi-
načního schematu v následující části práce, kteréž mimo to také čí-
selně poukazují ku množství forem symmetrických i nesouměrných.

Zde poukázati třeba zvláště k telsonu čís. 43.*, jenž ukazuje
nejen různé podvojování a potrojování párů, nýbrž i jediný doklad,
kde podvojily se i dlouhé krajní trny db, jinde vesměs jea v jediném
páru přítomné. Pomnožování párů směrem od středu telsonu ku konci
děje se zde takto: 1. pár jest jednoduchý, má svůj trn na právo i na
levo, následující však 2. pár má na levo jediný trn jednoduchý, na
pravo však nesymmetricky podvojením vzniklé trny dva. Dále 3. pár
mé zdvojené trny na obou stranách; 4. .pár jest jediným dokladem

54 XI. Arthur Brožek:

symmetrického potrojení na obou stranách; konečně 5. pár, distální
jest na pravo i na levo podvojen. Tím jest poměr počtu levých trnů
ku pravým dán 9:10. Jest zajímavé, že oba maximální počty trnů
odpovídají zdvojnásobněnému normálnímu počíu: 5 párů symmetrických
u telsonů individuí pro skadarské jezero typických. Další zajímavý
vztah jest také ten, že podvojilo se nejen všech 5 normálních párů
trnů a, nýbrž současně také normálně jediný pár krajních trnů 6.
(Viz obr. čís. 6. fig. 44b.) To poukazuje ktomu právě, že tray D, ač
habituelně od trnů a tolik se odlišují, nejsou nijak nehomologické,
nýbrž jen silněji zmohutnělé a vzrostlé trny a. — Na témž telsonu
jest patrno, že všeobecně platné pomnožení pro trny a a d v tomto
jediném případu čís. 43.* netýká se středních štětin c, neboť jsou

Obr. 6. Zmnožení trnů 5 na konci telsonu (čís. 43*.) sp. Atyačphyry desmar.

(čís. 44. b]; kraj exopoditu posledního páru abdom. okončin téže specie, na němž

pomnožen jest kůželovitý, nízký trn [44. c). Oba zvláštní případy náležejí témuž
exempláři.

zde (fig. 43.* — 44b.) zastoupeny právě v nejmenší své variantě
(4 štětinami.) Věc ta poukazuje k tomu, že štětiny c, ač jsou tak
mohutně vyvinuté jako trny d, morphologicky nejsou s nimi to-
tožné.“*) Náhled ten potvrzuje též okolnost, že počet štětin variruje
zcela jiným způsobem, nežli počet trnů a (neb b jestliže je považu-
jeme za morphologicky rovnocenné trnům a). Zdvojení troü a aĎ
bylo při tomto individuu (čís. 43.*) ještě ve vztahu ku podvojení
krajních trnů exopoditů posledního páru abdominálních okončin, které

55) Upozorňuji na 2 štětinky telsonu Palaemoneta, slabé, obrvené, oblouko-
vité, které těmto mohutným vždy ve větším počtu přítomným štětinám Athyaë-
phyry odpovídají. Jest pravděpodobno, že jim nejspíše náleží táž funkce smy-
slová, kterou u Palaemoneta vytýká P. Mayer. (17.)

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 55

u všech zkoumaných individuí jsou vždy jen po jednom přítomny
(Viz obr. 6. čís. 44c.)

Korrelace „párových“ trnů telsonu.

Jestliže ukázáno bylo v předešlé části, že variabilita v počtu
levých i pravých trnů spojujíc se s asymmetrií při vývoji jejich po-
rušuje normální párovitost jejich, jest otázka, jaký jest tu stupeň in-
tensity korrelační při variabilním počtu párových těchto produktů
tegumentárních? Dle velkého počtu pozorovaných jedinců, kteří měli
na telsonu normálně vyvinuté páry trnů, symmetricky rozestavených,
i když počet párů variruje, dá se předem odhadnouti, že „normální“
tvary vykazují páry symmetrické a dle počtu (případů symmetric-
kých nejvíce zastoupeného) lze pravděpodobně prohlásiti za „typický“
případ telson s 5 páry. K tomuto náhledu však nás mnohem více
opravňuje následující srovnání variačních hodnot pro pravé a levé
trny a úplná téměř shoda mezi nimi. Sestavil jsem hodnoty jejich do
této řady:

M s 4 (IV) A © ya Ye

Pro levé trny: 56401, 08146, 3-62°/, —<+0:‘2398, 1610, 15596
„pravé , 56433, 0-7982, 4429/,, — 02496, 155-8, 15065

Z této řady jest téměř shodna střední, průměrná hodnota znaku
(M), variační index (e) i stupeň shody empirických a theor. polygonů 4.
Též křivky pravděpodobnosti pro variabilitu jedněch i druhých jsou
stejného typu, mající obě positivní asymmetrii (téměř stejně velikou
À); též jejich maximální ordináty (y„) a těžnice y. jsou nemnoho
od sebe rozdílné.

Těžnice svou polohou na ose X i maxim. ordinata téměř se
Stotožňují.

Shoda těchto hodnot jest možna pouze při variabilitě takových
znaků, kteréž také mají stejné, neb jen částečně rozdílné variační
polygony, resp. homologické freguence málo od sebe odlišné. Případy
podobné shody jsou pravidlem pro vartabilitu párových snaků.*“)

5*) Srovnej uvedené příklady párových znaků při correlaci (1. pag. 74. 76).

56

XI. Arthur Brožek:

Jak dalece shodují se empirické i theoretické freguence náleže-
žející stejným variantám jak pro levé, tak pro pravé trny, ukazuje ná-

sledující řada:

|
n° = 31396 | 0-00 0-02 13-25 133-22 127-00 34:76
n — 314 Ka 0 6 148 17 3
| |
(levých) | en u
Počet zubů | 4 5 (Va), 6 7
(pravých) fr (sup. PA ) |
n = 314 0 0 7 145 121 38 |

n° = 31400**)| 001 051 18-15 129-04 122-34

n = 31396 5:09
n — 314 6
m |
(levých)
Počet zubů. 8
(pravých)
= m-
n — 314 l
n’ = 81400 6:87

056 005 001

1 0 0

(sup.) (sup.)

9 10 11
(sup.)

l 1 0

127 026 006

0:00

(sup.)
12
(sup.)

001

Freguence
(theoretická)

(empirická)

. Varianta

(theor.)
Frequence

Frequence
(theoretická)

(empirická)

Varianta

|
|

(theor.)

|
(emp.)
| Frequence

35) n jest součet freguencí emp. »' součet freg. theor., oba jsou ovšem

rovny sumě exemplářů 314.

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 57

Z této tabulky variant a freguencí jest patrno, Ze theoretická
i empirická freguence maximální pro pravé i pro levé trny připadá
variantě 5. Při této variantě jsou empirické freguence pravé i levé
různé jen nepatrně. Různí se také frequence theorické, ty však ještě
méně, nežli empirické. Jestliže uvážíme shodu obou freguencí mezi
sebou (byť ne dokonalou) při variantě 5 a pozorujeme jaký jest tento
poměr u jiných variant, shledäme, že jest největší vůči ostatním va-
riantám nižším i vyšším, při nichž jsou mnohem nápadnější rozdíly
mezi theor. a emp. pravými a levými freguencemi, nežli u uvedené
varianty V, (5).

Jestliže postupujeme od varianty 6(V,) buď ku variantám men-
ším, neb ku variantám vyšším vždy pozorujeme, že vzrůstá inkon-
gruence v hodnotách freguencí pravých i levých tím více, čím dospí-
váme ku variantám od V, vzdálenějším. To jest patrno na empirické
levé i pravé řadě jako na theorické. Neshodu krajních případů do-
kládají varianty, kteréž pro levou stranu jsou supponované, ale sou-
časně pro pravou stranu jsou empirické neb naopak. — (Ku př. va-
rianta 10; 3.) Jestliže varianta 5 ukazuje v největším množství shodu
freguencí a jest tedy typicky párovitou a symmetrickou, značí vzrů-
stající neshoda freguencí od této oběma směry se oddalujících ne-
symmetrii a vzrůstající nepárovitost postranních trnů telsonu.

Čím jest dle toho větší neb menší počet párů nežli 5, tím více
jest porušena párovitost.

Na základě tohoto srovnání docházíme k závěru, še normální
trny postranní jsou všdy párové a Be typický počeť párů pro individua
se skadarské lokality jest 5. Tim, še počet tento variruje, vyvolávána.
jest při větších neb menších jeho variantách asymmetrie v rozestavení
trnů strany jrdné ku straně druhé, kterášto asymmetrie tim vice
vsrůstá, čím vyskytují se menší neb větší varianty, nešli jejich průměrná
V, (resp. střední průměrná hodnota M — 56433 — 56401).

Korrelační koëfficient + obou postranních trnů byl určován dle
methody Bravais-ovy v úpravě G. DuxokERově; a sice zcela týmž
způsobem. jak bylo stručně popsáno při korrelaci rostra.

Sestaveno následující schema kombinační:

M, = 56401; 5, = 03599; s, — 08146.
M, = 56433; &, = 03561 ; s, = 07982.

58 XI. Arthur Brožek:

Na: loco V,: 3 4 5 6 7 8 9 (varianta levých
Xi —2—1 0 O+1+2+8 trnů) = V,
Na pravo: V; À, I. IL f
(V =var. 4 —1 — 1 : 9 E
levýchtrnů) 5 0 1 5102, 32 B—— 145 f. = fre-
6 O —— 396714 1— 1121|” once
T Hi —— 85/1515 5— 88 4
pravých
Me MRT. Br I| trnů
9 +3 —— — — 1 — —
10: hb: se r d 1
dl —
III. IV.
f2:1 6148 11735 6 1 dl4=n
om

(f, = frequence levých trnů.)

Dle modifikované rovnice Bravais-ovyx pro korrelační koefficient
jest tento vypočítán:

„IH — HDD |
314

0,3599 .03567 au ggg = + 05814.

Jest-li tedy r = + 05814, svědčí pro střední stupeň inten-
sity korrelační při variabilitě normálního (5) počtu párů; spolu pak
poukazuje na korrelaci positivní. — Pravděpodobná chyba korrel.
koëfficientu jest

06745. (1 — r)

E, —— = 00252.
1314

Variabilita distálních štětin (c) telsonu.
Volný konec telsonu zakončují mohutné štětiny, které jsou po
celé délce hustě obrveny. Jsou duté, jednoduché, s odčlánkovanou
basí, kterou jsou zcela volně pohyblivé. Inserce basí nejsou v okrouhlé

56) Obecnou rovnici třeba hledati v poznámce při korrelaci rostra (str. 37.)

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 59

zadní hraně, nýbrž na svrchní ploše velmi blízko okraje. Rozestavují
se tyto štětiny, jsou-li v sudém počtu, symmetricky ku rovině souměr-
nosti telsonu mezi oběma krajními, holými trny b, od nichž se také po-
čtem i morphologicky úplně odlišují — jak bylo uvedeno.

Při lichém počtu lichá střední Stötina se staví do mediany a
ostatní opět symmetricky kolem této.

Vzhledem k telsonu Palaemoneta poukazují tyto štětiny ve vět-
ším a variabilním počtu u Atyaöphyry přítomné na dvě jemné, citové,
obloukovité štětinky Palaemoneta. Shledal jsem, že na mém materiálu
Palaemonetů též vždy byly přítomny a to v ustáleném počtu: jedna
na pravo, druhá na levo špičky, v níž vybíhá zadní kraj telsonu.

Serie telsonů v obr. 5. čís. 44.—48. ukazuje, že počet štětin
Atyačphyry variruje ve všech pozorovaných variantách: 4—8 zcela ne-
závislé na varirujících párech trnů postranních. V serii této jest všude
5 párů co normální počet. Také druhá serie čís. 31. —43*. (obr. 4.)
ukazuje, jak týž počet štětin se vyskytuje zcela nezávisle na variru-
jícím počtu páru; stejný počet jest 6 štětin distálních a rovná se
variantě nejčastěji zastoupené. Že ovšem různý počet těchto štětin
není závislý na velikosti individuí, resp. na délce a dimmensích rostra
není ani zapotřebí zvláště připomínati.

Pokud jedná se o variační poměry, pozorován jest rozsah počtu
těchto štětin obsahující celkem 5 různých zjištěných variant. Dle
theoretických výpočtů rozšířen byl o 5 supponovaných variant: 2, 3,
9, 10 a 11.

Vyšetřil jsem tuto empirickou řadu variační dle 314 individuí.

Varianta: 4, 5, 6, 7, 8 Počet štětin (c).
Freguence: 13, 28, 173, 56, 44 Počet exemplářů.

Dle této řady konstruován jest empir. variační polygon. Jest
viděti, že varianta s maximální freguencí jest jediná a sice 6. (se
173 ex.).

Dle uvedené řady vyčísleny byly variační konstanty: M — 62866;
jeho pravděpodobná chyba Ex — 00363.

Dále index variability pro tyto štětiny jest: e — 09547 s jeho
pravděpodobnou chybou E, — 00251.

Poloha bodu M jest znázorněna bodem stejně označeným na
ose úseček. Hodnoty pro 6,, B, a F svědčily pro variační křivku
typu V. Pearsonova a sice pro typ symmetrický, co speciální případ

60 ’ XI. Arthur Brožek: °

typu IV. Jak toho symmetrie tohoto typu vyžaduje, = též index
asymmetrie vypočítán A= +008.

Speciální rovnice křivky pravděpodobnosti, na níž leží vrcholy
theoretického polygonu, byla vyčíslena v této formě:

x?

(V)y=13l2.e wm

Řešením uvedené rovnice vypočítány byly theoretické hodnoty
freguencí. Sestavil jsem je do této variační řady, dle níž na Tab. 1.
čís. 5. sestrojen jest theoretický variační polygon (tečkovaně).

Varianta: 2, 3, 4, 5, 6, (

„ theor. (y): 001, 0:35, 746, 5293, 12540, 99:26,
Frequence x
emp. (f): 0, 0, 13, 28, 173, 56,

Varianta: 8, 9, 10, 11
theor. (y): 26:23, 2:31, 007, 000

Freguence ‘4
emp. (f): 44, 0, 0, 0

Maximální empirická i theoretická freguence jest jediná a ná-
leží variantě 6. Rozdíl mezi ostatními homologickými freguencemi
jest dosti veliký, následkem toho jest zaviněna též menší shoda obou
polygonů. Dle toho jest také 4 — 10'33% a jest téměř 2-násobné,

100
nežli jeho hodnota mezní an “). Inkongruence theor. a empir.

314
výsledků statistického šetření jest dle uvedeného výpočtu patrně při-
voděna nedostatkem počtu (314) exemplářů, jenž sice pro variabilitu
ostatních uvedených předem v práci zubů a trnů stačil, avšak pro
variabilitu distálních štětin není postačitelným materiálem. Jsa sobě
vědom této neúplné postačitelnosti materiálu a nemaje po ruce větší
počet exemplářů, uvádím zde tyto výsledky o variabilitě počíu Stein
telsonu pro úplnost práce jen provisorně a ponechäväm si revisi po
případném získání většího materiálu na dobu pozdější. |

Vyčíslení variačních konstant i rovnice jest v následujícím
řešení:

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 61

V; Ve; fi UV FU UF; AV- Ve); A V- Va); f. V.

4 —2 13
5 —1 28
(Va) 6 0 173
7 1 56
8 2 44
n — 314;
2,

= u

bi = 0
= 09115 + +

—26 52 —104 208 52
—28 28 — 28 28 140
0 0 0 0 1038
+56 56 +56 56 392
88 176 352 704 352
90; 312; 276; 996; 1974;
Z Z, Z Z, Z

M = 1974 : 314 = 62866

= %:314= 02866

v, = 312:314 = 09936
vs = 276: 314 — 08790
v, = 9% :314 = 31720

= 10782

4 = 08790 — 0°8543 + 0‘0470 = 00717
4, = 31720 — 10077. + 0'4894 — 00201 + 10782 — 0'1 = 36118

B, =
Ba =

F= 62138 — 60123 = 0015; s=

= 626144

10782" — 12534

(61069.
+ V000 5099 — 00320

6 (3:1069 — 00041 — 1) _

65099

E uz 00363

V314.312 — 90? = 09547; s* — 09115; E, = 00257

. 2 e
00717 _ 00051 941

36118 _ 36118 ©
— 707823 — 11695 — 31069

02015

61069 _ Lo

62 XI. Arthur Brožek:

d = 09547. 0:03 — 0 0286; Fu,’ — 025926 (v mezích +1)

Typ (IV.) V.**)
II.
=
+de. TE dcr:
V; (emp.); | w(theor.); d; ——— x
| VOA + Ver?

sup. 2 0 001 — 001 — 42806
sup. 3 0 0:35 — 035 _ 0-88 —3:2866

4 13 7:46 + 554 _ 4-58 — 22860

5 28 5293 —2493 ° ° 16:36 —1"2866
(V) 6 173 125-40 +476- 29-66 — 092866

7 56 99-26 —4326 ° 12-60 -07134

8 44 26-23 41777 °° 90-45 — 17134
sup. 9 0 231 — 231 27134
sup. 10 0 007 — 007 +£37134
sup. 11 0 0-00 — 0:00 47134

n = 314; 31402; +70 91; —17693
n —10 93
Z (Vó*)— 14184

100 (14184 — 7693) __ 100

A = ET % (4 u re 9
698 = 10-33% (4 mábýt < Va — 564)

Variabilita v počtu distálních trnů telsonu jest tudíž dána hod-

notami:

M = 628006;

€ = 09647;

n— 314; 4°°) = 1083".

57) 1. Obecné vzorce tohoto tvaru jsou předem uvedeny během vyčíslování
theor. polygonu pro svrcbní zoubky rostrální (Viz str. 29.—32.)
58) 2. Pro tento typ V. (zvláštní to případ obecného tvaru IV.) jest dle

uvedené theorie [1. pag. 27]

me He = vos (má být = 1—).

Ačkoliv 8, =0 a 8,—3, dále s Fu,® jest v mozích +1 a tedy F dle
toho možno klásti rovným 0 a jest tedy užití rovnic pro typ V. dle theorie

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 63

x?

V. (IV.); y=1312e 2087,

Ku konci připojuji několik poznámek o úchylkách od nor-
málního symmetrického zakončení telsonu. (Viz obr. 7. fig. 49.—55.)
— Na regenerovaných distálních koncích (čís. 50.), jestliže celý konec
regeneruje, shledal jsem, že nevyvinují se jiš trny krajní b se Steti-
nami (c), nýbrž že na jejich místo vždy nastupují jen malé, zcela
nepravidelně rozestavené trny.

49 > 51

Obr. 7. Nepravidelnosti ve tvaru telsonů, rozestavení a vývoji trnů a, d i ©

Čís. 52. ukazuje pravidelné ukončení telsonu, na němž jsou
všechny druhy chitin. produktů zastoupeny symmetricky.

oprávněným, přece ještě týž případ řešení byl dle obecnějšího typu IV., jehož
speciálním případem jest a shledáno, že jest mezi theoretickými hodnotami
(pro y) rozdíl jen velice nepatrný. (4) Differenění plocha obou polygonů pak,
vyjadřující stupeň shody v °/,-ech mezi polygonem empirickým a theoretickým

100
překračovala hodnotu mezní — | s %) v obou případech. Neshoda obou
n

polygonů jest ovšem zcela patrna též při konstrukci obou křivek. Viz vyobra-
zení čís. 6., Tab. I.

64 XI. Arthur Brožek:

V případech jiných čís. 53. jsou štětiny v počtu lichém, nesou-
měrně rozestaveny, střední pak nepřipadá dle pravidla do mediany.
Asymınetrie jeví se zde mimo to v redukci jednoho z krajních trnů d.
Zakončení lamelly telsonu jest tu ještě symmetrické.

Na čís. 54. jest viděti již větší asymmetrii nejen v rozestavení
a nestejné délce štětin c, nýbrž také v nesouměrném vytváření konce
lamelly telsonu. Nesoumérnost opět jeví se tu na trnech krajních
tím, že jeden z nich se silně zkrátil. Konečně úplnou abnormitu, je-
dinou svého druhu v celém mém materialu představuje zakončení
telsonu čís. 55. Na obloukovitém kraji vyvinují se trny c zcela dobře
se odlišujíce od ostatních. Též trny krajní (b) jsou částečně patrny,
však štětiny úplně schází a zastoupeny jsou trny zcela holými s na-
duřenými, dutými basemi a náhle züZenymi špičkami. — Zakončení
toto náleží telsonu čís. 51., jenž jest tvarem svým úplně aberrantní
od normálních telsonů, — ale přes to zachoval si 5 normálních,
symmetricky rozestavených párů pokrajních trnů a. [jakož i počet
středních trnů (6), odpovídajících obyčejně vyvinutým šesti distálním
štětinám.]

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 65

Literatura.

1. Dr. G. Duscker: „Die Methode der Variationsstatistik.“ — Leipzig 1899. Son-
derabdruck aus: „Archiv f. Entwickelungsmechanik“. VIII. B. 1. Heft.

2. — „Wesen und Ergebnisse der variationsstat'stischen Methode in der Zoolo-
gie.“ Verhandl. d. dent. zool. Gesellschaft etc. 1899. pag. 209.—224.

3. Ac. Mrizex: Erbnisse einer von dr. Al. Mrázek im J. 1902. nach Montenegro
unternommenen Sammelreise. I. Einleitung und Reisebericht. — Trag. 1903.
(Sonderabdr. aus d. Sitzb. d. k. böh. Gess. d. Wiss. Prag- 1903.) pag. 19; 20.

4. Dr. Kunr [asserr: Der Scutarisee. — Globus. 1892. Bd. LXII. (Str. 9—14;
17—21.)

5 — Beiträge zur physischen Geographie von Montenegro mit besonderer Be-
růcksichtigung des Karstes. 1895.

6. Box. Horix: Černá Hora. Fysikálně geografická črta etc. Sborník české spo-
lečnosti zeměvědné. Roč. VI. VII. Praha 1901.

7. Dr. B. Schwanz: Montenegro. (Leipz'g 1898.)

8. Dr. H. G. Bnoxv's: Klassen u. Ordnungen d. Thierreichs etc. V. Band. 2. Abth.
Decapoda (von Dr. A. Gerstaecker fortges. von Dr. A. E. Ortmann).

9. ApRraxo Gappixr: Appunti di carcinologia veronese. Verona 1895.

10. Jun. V. Carus: Prodromus faunae mediterraneae sive descriptio anim ılium
maris mediterranci incolarum etc. Vol. I. Stuttgart 1886. (pag. 477.—481.)

11. Jory : „Récherches sur le développement et les métamorphoses d’ une petite
Salicogue d'eau douce“. Avec 2 pi. 59. pag.
„Annales des scienc. nat. — Seconde ser. Tome XIX. (Zool.) 1843.

12. W. Faxon: On the development of Palacmonetes vulgaris. — Bull. of the
Mus. of Comparative Zoölogy, etc. Vol. V. No. 15. — 1879. pag. 303—330.
Pl. I.—1V.

13. A. E. Ortmann: „A study of the systematic and geographical distribution of
the decapod family A/yidae Kingsley.“ Proc. of the Acad. of. Nat. Scienc.
of Philadelphia 1894. I. pig. 397.—416.

14. Dr. J. E. V. Boas: „Kleinere carcinologische Mittheilungen“. 2. Úber den
ungleichen Eatwickelungsgang der Salzwasser- und der Süsswasser-Form
von Palaemonctes varians. (Taf. XXIV.) Zool. Jahrb. 1388. Abth. f. Syst.
1V. Band. 4. Heft, pag. 793—881.

15. Dr. A. Ortuann: Die Decapoden-Krebse d. Strassburger Museums. Taf. XXXVI.
u. XXXVIL I. Theil. Die Unterordn. Natantia Boas. — Zool. Jahrbücher
1890. V. B. Syst. u. Biol. Abth., pag. 437.—540; — pag. 461.—465: Hemi-
caridina Ortmann.

16. De. Casır. HkrLER: „Die Crustaceen des südl. Europa.“ Crustacea Po-
dophthalma. Wien 1863. — Caridina Desmarestii. Taf. VIII., fig. 8., pag.
238. - 2,9.

Věstník král. čes. spol. nduk, Třída II. 5

66

17.

18.

19.

20.

21,

22,

23.

24.

26.

26.

XI. Arthur Brožek:

P. Mayer: „Carcinologische Mitiheilungen: IX. Metamorphose von Palaemo-
netes varians Leach.“ Mittheilungen aus d. Zool. Stat. zu Neapel. II.
Band 1881.

V. Martens: „Über einige Fische und Crustaceen des süssen Gewässer Ita-
liens. 9. Palaemon lacustris M. (vom Albanersee.) — Arch. für Naturg. —
Gegründet von A. F. A. Wiegmann. 28. Jahrg. 1. B. 1867. Taf. X. fig. 1-9,
pag. 168, 160, 183—186.

W. F. R. Weıoon: The variations occurring in certain Decapod Crustacea.
I. Crangon vulgaris. Proc. Roy. Soc. London Vol. 47. No. 291. 1890.

— Certain correlated variations in Crangon vulgaris. Proc. Roy. Soc. London.
Vol. 61. No. 308. pag. 2—21. 1892.

— On certain correlated variations in Carcinus maenas. Proc. Roy. Soc. Lon-
don. Vol. 64. No. 828. 1893. pag. 318.—329.

G. Duscxzr : Korrelationsstudien an den Strahlzahlen einiger Flossen von
Acerina cernua. L. — Biol. Centrabl. Bd. 17. No. 21.—22., pag. 786.—791;
pag. 816.—831.— 1897.

Orro Aunon: Der Abänderungsspielraum. Biol. Cent. Bd. 17. pag. 311.—314.
(Referát C. Emeryho.)

L. Pare: Die Bedeutung und Tragweite des Darwin’schen Selectionsprincips
Verhandl. d. deutsch. zool. Geselsch. etc. 1899. Red. Prof. Dr. J. W. Spen-
gel. — pag. 59.—218. IV. Capitel. II. Variabilität. — pag. 176.— 185.

H. PnzinRam: Intraindividnelle Variabilität der Carapaxdimmensionen bei bra
chyuren Crustaceen. I., II. In: Arch. f. Entwickelungsm. d. Org. v. W. Roux
13. Band. (1902.) pag. 587.— 688.

C. Enmery: „Gedanken zur Descendenz- und Vererbungstheorie.“ — Biol
Centralbl. Bd. XVI. p. 344.; Bd. XVII. p. 142.—166.

Výklad vyobrazení.

.— - , empir. polygon.

ass. , theor. ;

A, pata vrcholové (maximální) ordinaty, [index asymmetrie.)
M, „ těžnice. (střední, průměrná hodnota znaku.)

Ym, vrcholová ordinata křivky.

Ye, těžnice polygonu.

Yo, počáteční ordinata křivky.

Při konstrukci za jednotku freguencí (na ose pořadnic Y) zvolen 1 mm:

za jednotku variant (na ose úseček X) zvoleno 10 mm.

Variačně statistická zkonmání na Atyaöpbyra desmarestli (Jely). 07

Obr. (. Empirický a theoretický variační polygon pro počet svrchních (dorsálních)
trnů rostra Atyačphyra desmarestii Joly.

Obr. 2. Emp. a theor. var. polygon pro počet spodních zubů rostra téže sp.

Obr. 3. Emp. a theor. var. polygon pro počet levých, postranních „párových“ trnů
a na telsonu téže sp.

Obr. 4. Empir. a theor. var. polygon pro počet pravých párových trnů a na
telsonu téže sp.

Obr. 5. Emp. a theor. variační polygon pro počet dislálních štětin (c) telsonu
téže specie.

h*

68 XI. Arthur Brožek:

Resume.

Die Resultate der vorliegenden Arbeit lassen sich folgender-
massen kurz zusammenfassen. |

Die Arbeit befasst sich mit variationsstatistischen Untersuchungen
der Form Aéyaëphyra desmarestii Joly aus dem Scutarisee. Der Ver-
fasser neigt zu der Ansicht, dass Afyaëphyra erst in der posttertiären
resp. postglazialen Periode auf ihren Fundort gelangen konnte. Be-
züglich der ganzen Methodik schliesst sich der Verfasser der Methode
Duncken’s au.

In der Arbeit wurde die Variabilität der Zahl der oberen und
der unteren Rostralzälne, wie auch die Variabilität der Zahl der
paarigen Dornzähnchen des linken und rechten Telsonrandes und
schliesslich die Variabilität der Zahl der distalen Telsonborsten
bestimnit.

Die Zahl der oberen Rostralzäbnchen bei Afyaëphyra bewegt
sich in folgenden Grenzen: 17—32 empir. (14—35 tlıeor.), während
der Variationsumfang der Zahl der uuteren Zähnchen die Zahl-
varianten 1—8 emp. (—1 bis 10 theor.) beträgt. Vergl. Fig. 1. und
Fig. 2. wo die Rostra nach der aufsteigenden Zahl der uuteren
Zähue bei ungefähr gleichbleibender Zahl der oberen Zähnchen zu-
sammengestellt worden sind. Hier wurden die einzelnen Rostra nach
der steigenden Zahl der dorsalen Zähnchen bei sonst ungefähr gleich-
bleibenden Zahl der unteren Zähne angeordnet. Sämmtliche Figuren
wurden in demselben Maasstabe gezeichnet, und es erhellt aus der
Figur ohneweiters, dass die Zahl der oberen Zähne von der Rostral-
länge unabhängig ist.

Die Variabilität der oberen Zähnchen wird durch folgende
Variationskonstanten festgestellt: durch den Mittelwert des Mer-
kmals AI — 2440419, den Variabilitätsindex € — 26449, durch die
Zabl der untersuchten Individuen » — 226, durch den Übereinstim-
mungsgrad zwischen Deobachtung und Berechnung /= 4219/, und
endlich durch die konkrete Kurvenformel des bestimmten ‘Typus der
Galton'schen Kurve, auf welcher die Eckpunkte der durch graphische
Darstellung spontaner Variation erhaltenen Variationspolygone liegen:

LT

y —= 49:17 FEE TIT |
(Typ. Vs syminetrisch) (Pag. 12— 26).

Variačně statistická zkoumání na Atyuepbyra desmarestii (Joly). 69

Für die unteren Rustralzäbne wurden folgende Konstanten bo-
rechnet: M = 30258; & = 12063; n = 326; J — 440"/,; (Typ.IV.
unsymmetrisch)

Y = Y (cos B? 6147 e—(—2561)9, Www tg » — OC

und log 7, —0"08108—98. Der Asymmetrieindex dieser speciellen
Kurve À = + 0650 (pag. 26—34). Die Variabilität der Zabl der
oberen Zähnchen ist ganz unabhängig von der gleichfalls selbständig
variirendeu Zalıl der unteren Zähne, denn auch der betreffende Kor-
relationskoëffizient beider Merkmale gleicht O0, d.h. r= + 02407
(pag. 34-38). Es wurde festgestellt, dass verschiedene Unregel-
mässigkeiten in der Zahl wie auch in der Stellung der Zähne desto
häufiger erscheinen, je mehr die Zahl von ihrem Mittelwerte A/ ab-
weicht.

In derselben Weise wurde die Variabilität und Korrelation der
paarigen, seitlichen Telson-Zähnchen bestimmt. Der Variationsumfang
der Zahl der linken Zähnchen (die sich jedoch auf unseren Figuren 4
und 5, da die Telsone mit der Spitze nach oben gezeichnet sind, auf
der rechten Seite befinden) weist folgende Zahlvarianten auf: 4—10
emp. (2—12 theor.); für die rechte Seite: 3—9 emp. (3—11 tlıeor.).
Die Variation beider ist also durch diese Daten bestimmt: (links)

M—=56433; e = 01982; n — 314, I = 442),; A = + 02496,

2.6105 N Pe;
(IV) y= y, (cos D)? UE en 599, wo tg) O

und log y, = 1678683 (rechts): M = 306401; € = 08146;
n— 314, J= 302% ,; A= + 02398;

. 2.1093 — (— 187037): ah ohe sa eure

IV.) Y=Y (cos De ( 18 BONS wo tg 9 — 3019

und log y, = 041596—9. (Pag. 45—52, 41—45).

In Fig. 4. ist eine Serie der Telsone nach der aufsteigenden
(von 4—10) Zahl der seitlichen Zähne bei ungefähr gleicher (6) Zahl
der distalen Borsten zusammergestellt; die Fig. 5. zeigt dagegen, wie
bei sonst gleichbleibender Zahl der lateralen Zähne (5 Paar) die Zahl
der terminalen Borsten stark variiren kann (von 4—8). Den Gral
der Korrelationsintensität zwischen diesen beiderseitigen Merkmalen

10 XI. Arthur Brožek |

drückt der Korrelationsko@ffizient aus: r— + 05814.. Die normale
Zahl der Dornenpaare, welche wir als typisch für die Exemplare aus
dem Scutarisee bezeichnen kónnen, sind 5 Paare. Durch die Varia-
bilität dieser Zabl wird bei grösseren oder geringeren Abweichungen
von der mittleren (normalen) Zahl A/ eine Asymmetrie in der Stellung
der beiderseitigen Zähnchen hervorgerufen; und zwar steigt diese
Asymmetrie desto mehr, je grösser die Abweichungen vom

M = 56433 = 5°6401
werden (Pag. 55—58).
Schliesslich berechnete ich die Variationskonstanten der Zahl
der distalen Borsten Telsons, deren Variationsumfang 4—8 emp.

(2—11 theor.) Zahlvarianten enthielt. Die Daten der Variation für
dieselben. sind:

M = 62866; s = 09547; n — 314; 4 = 10339, (V. IV.)
| y— 18126 Town
(Pag. 58— 64).

Nebenbei wurden auch einige Unregelmässigkeiten in der
Bildung der Rostralzälne, wie auch in der Form Rostrum's und Telson s
und einige interessante Abnormitäten derselben beobachtet, die in der
Arbeit ebenfalls dargestellt sind. Die Fig. 3. zeigt z. B. solche Un-
regelmässigkeiten in der Stellung der oberen (Nr. 16) und unteren
(Nr. 17—23) Rostralzáhne. Abnorme und regenerirte Rostra sind auf
Fig. 3. (Nr. 24—26, resp. 27—28) abgebildet. Die auf Telson sich
beziehenden Unregelmássigkeiten sind in Fig. 6 und 7 dargestellt.

Erklärung der Abbildungen.

——. , empir. Variationspolygon.
RE ‚ theor. R Box
A, der Fusspunkt der Gipfel-(Maximal)Ordinate. (Asymmetrieindex).

M, der Fusspunkt der Schwerpunktsordinate (der Mittelwert des Merk-
mals).

ym, die Maximalordinate.

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 71

Ye, die Schwerpunktsordinate.
yo, die Ausgangsordinate.
Bei der Konstruktion habe ich als Frequenzeneinheit (auf der Y-Achse)
1 mm, als Varianteneinheit (auf der X-Achse) 10 mm gewählt.
Fig. 1. Empitisches und theoretisches Variationspolygon der Zahl der oberen
(dorsalen) Rostral-dörnchen von Atyaïphyra desmarestii Joly.

Fig. 2. Emp. und theor. Var.-Polygon der Zahl der unteren (ventralen) Rostral-
zähne derselben Species.

Fig. 8. Emp. und theor. Var.-Polygon der Zahl der linken Rand-dörnchen (a) am
Telson derselben Species.

Fig. 4. Emp. und theor. Var.-Polygon der Zahl der rechten Rand-dörnchen (a)
am Telson derselben Gattung.

Fig. 5. Emp. und Var.-Polygon der Zahl der distalen Telson's-Borsten von
derselben Species.

Digitized by Google

+ aout

Le nid) pm
nun
FR * hi

Měří + j | : ea 5 ie à P i | a. an E
A2) TI CE Te ER sy REK. O Sha NO 22k AN n no DORE he ppb NIE R | já |
EE -P PR PURE RE TETE ENT CT TL PI TITI TER ALES TT à NE + N

: 4 : E FR 1 r ' s PRE) M a ch : PRE i

-HH eb- SES LE 2 Hate |

+++ + a er és he ps mt re : I
Ki ee à : ní = : ' z : :
t 5

UNE HA 4 + AE :

n ph nn wg

l

MANI.

v

CNE STATISTICKA ZKOU

v

VARIA

A.BROŽEK

am. +

k ANS — a

720
JM
100.
90.
86.
70.
60.
80.
#0.
JO.
20.
10
0.

Yo=Ym ==Ya

|
|
|
|
|
|
|
|
|

Digitized by Google

XII.

0 původu a osudech t. zv. jádra Zloutkoveho (č.
jádra Balbianiho) a významu centriol při umělé
parthenogenesi.

Předběžné sdělení F. Vejdovského.

Předloženo v sezení dne 15. dubna 1904.

Během vývoje vajíčka přehojných zástupců živočišných objevuje
se ve hmotě jeho vedle obyčejného jádra buněčného, čili míšku zá-
rodečného, ještě zvláštní tělisko vedlejší, ze zhuštěné ooplasmy sestá-
vající, označené jménem jádra žloutkového č. jádra Balbianiova. (Jiné
názvy jsou: „Mantelschicht“ Leypıc, „couche palleale“ Vau BAMBEKE,
„couche vitellogene* Van der Stricat, „Dotterkernlager“ WALDAYER).
Nejznámější v tom ohledě jsou vajíčka jistých pavouků a stonožek,
u nichž (zvláště u Tagenarie) „jádro“ toto obsahuje značných rozměrů
a tudíž již starším badatelům (Wırricn 1845) nápadným býti musilo.
V novější době, zvláště po předchozích základních zprávách BarBia-
NIHO, podány četné pokusy o vysvětlení původu a významu jmenova-
ného elementu vaječného nejrůznějších skupin živočišných (zvláště
členovců a obratlovců), — přes to však není shody mezi autory ani
ohledně vzniku, ani v příčině fysiologické funkce jádra žloutkového,
třebas by se z větší části, jak již jméno naznačuje, uváděla hmota
ona v souvislost 8 tvořením žloutku vaječného. Má-li se však určiti
přesně jak původ tak morfologický a fysiologický význam jádra žloutko-
vého, musí se po mém soudu vyjíti z nejrannějších stadií vývoje va-
jíček, t. j. prvotných oocytů a tyto sledovati aspoň až do prüpravıych
stadií zraní vajíčka a vystihnouti, kterak se chová toto „jádro“ k da-

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

2 XIL F. Vejdovský:

ným elementům vaječným, cytoplasmě, jádru a tělisku dělícímu, čili
centriole. Tento požadavek vycítili sice již mnozí badatelé (Mertens
1895, van BAMmBEKE 1897, zvláště ale Van der Srricat); leč jednak
tehdejší názory o domnělé samostatnosti t. zv. centrosomu, jednak
nedokonalost známostí o autonomii centriol a konečně předpokládání
o nutném působení žloutkového jádra na tvoření žloutku: tyto veškeré .
argumenty byly příčinou, že se vlastní podstata věci poznati nemohla.

Z té příčiny jest nutno revidovati celý vývoj vajíčka od stadia
synapse až do plného vývoje prvého vřeténka zracího, zvláště ohledně
procesů, které se na periferii jádra odehrávají. Předmět sám jest sice
nad jiné obtížným z příčin technických, ježto elementy tak subtilní,
jako jsou centrioly, v husté hmotě žloutkové v jich kontinuitě jen
s velikými obtížemi sledovati lze a nutno ovlädati v příčině této zku-
Senosti získané z objektů příznivějších, jako jest rýhování vajíčka
a dělení buněčné vůbec. Práce tato pak nevznikla z otázky, co jest
vlastní příčinou vzniku t. zv. jádra žloutkového, nýbrž považována
budiž za episodu z celkového vývoje vajíčka, jevící se jakožto stadium
takřka nevyhnutelné, ovšem ale přechodní a ukazující, že centriola
jest význačným čsnitelem při veškerých pochodech činnosti buněčné.

K řešení této otázky dospěl jsem totiž cestou nahodilou, zkou-
maje t. zv. předchozí stadia zraní vajíček různých rodů roupic, jako
Enchytraeus a Fridericia. U všech druhů těchto rodů stejné processy
za sebou následují, u všech vzniká a zaniká „jádro žloutkové“ touže
cestou, jakož poměrně nejpohodlněji vystihnouti lze na druzích Enchy-
traeus humicultor Vejd.,*) E. adriaticus Vejd., Fridericia hegemon
Vejd. a Fr. Perriers Vejd. Tudiž materiál ku kontrole jest všudy
daný a v okolí pražském, hlavně ohledně Fridericia hegemon (Závist,
Jarov a Hloubětín) snadno přístupný, kdežto Enchytraeus humicultor
v okolí Prahy jen roztroušeně se objevuje a pro hojnější materiál
pokusný se v umělých kulturách (kompostech) péstovati must.
Zvláště velikými centriolami se vyznačující Ench. adriaticus v hojném
počtu žije na pobřeží Adrie u Terstu (Muggia).

*) Ve své znamenité monografii ztotožňuje MicHagLsEN druh, který jsem
před 26 lety jakožto Ench. humicultor Vejd. popsal a přesně definoval se starou
specií Henzrovou „Ench. albidus“. Již ve svém díle „Monographie der Enchy-
traeiden“ dokázal jsem, že název „Ench. albidus“ může platiti pro kteroukoliv
specii, že popis jeho se hodí zvláště pro všecky druhy Fridericií. Nyní jsem znovu
srovnal popis HENLEŮv a nedovedu si vysvětliti krok MicHAELSENŮVv, jenž vůbec
a nijak nedokázal a dokázati nemohl, že by Ench. humicultor odpovídati mohl
„Ench. albidus Henle“.

O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 3

Prvobuňky vaječné, čili oogonie, všech jmenovaných druhů, rov-
nající se úplně prvobuňkám chámovým č. spermogonifm, prodělávají
za sebou několik stadií dělení, jehož produkty nemají nijaké podoby
ohledně struktury s budoucími vajíčky. Dělení veškerá dějí se karyo-
kineticky, leč musím poznamenati — že centrioly jsou zde nad jiné
obtížně sledovati, neboť pro nepatrnost rozměrů nově tvořících se
buněk nelze existenci centriol tak snadno, jako později zjistiti. Ko-
nečně přestává dělení, vzniká stadium synapse, z buněk tohoto dosud
záhadného stadia přeměnou chromosomů zrůzní se mladá vajíčka ve
skupinách po osmi čili oktádách. |

Každá buňka jedné oktädy představuje příští vajíčko 8 velikým
jádrem a celkem řídkou cytoplasmou. Dříve se vykládalo, že takováto
oktáda jest vlastně souborem buněk, z nichž jedna pouze se vyvíjí
ve vajíčko, kdežto ostatních 7 slouží k výživě jeho, jak ostatně jest
známo u Tomopteris. Avšak zevrubné poznání vývoje vajíčka roupic
ukazuje, že se může jedna buňka po druhé vyvíjeti ve vajíčko. Leč
to jest otázka, o kterou v přítomné práci neběží,*) ježto se jedná
o jádro žloutkové, jeho původ, osud a význam. A pro řešení této
otázky nutno vyjíti skutečně z posuzování struktury mladých vajíček
jednotlivé oktády. Kdybychom pak nepřihlíželi ku polaritě jader a jich
struktury v tomto mladistvém stadiu vaječném, pozastaviti se musíme
nad ozdobnou radiací, jež na jednom polu v cytoplasmě tohoto stadia
vyzařuje. (Obr. 1.cs.)

Zvláště u nejmladších oktád druhu Fridericia hegemon jest toto
jednopolární vyzařování nápadné a upomíná na figury, které jsem před
lety (1851) u Sternaspis popsal a vyobrazil, Vysvětlení pro tuto radiaci
tehdejší doby vůbec možným neb\lo, fakt pak sám upadl v zapome-
nutí. Na jednom polu jádra vyzařují jemné paprsky cytoplasmatické
a opakují se i v pozdějších stadiích vajíčka, i když jest žloutek za-
ložen. Tyto zprávy o zářích ve vajíčkách Sternaspis zůstaly bohužel
dosud nepovšímnuty, ač zřejmě stojí ve spojení a osvětlují vznik t.
zv. jádra žloutkového.

Stejným spůsobem, leč ne tak určitě vystupuje radiace na jed-
nom polu jader v mladých oocytäch roupice Fridericia hegemon a ze-
vrubné sledování struktur těchto radií ukazuje, že tu máme co činiti
s radiací monocentrickou z ostrůvku plasmatického, jenž odpovídá
centroplasmě v blastomerách Rhynchelmis čili centrosomu BovERtHo.
Když pak uvnitř této centroplasmy shledáme 2 téčkovité centrioly,

*) Srovnej v té příčině předcházející stať „O zvláštním případu fagocytosy“.
1*

4 XII. F. Vejdovský:

máme co činiti 8 útvarem, jenž u mladých vajíček mnohých zvířat
byl shledán a jehož slabou radiaci označil Meves jakožto „idiozom“,
kterémužto názvu nutno se vyhýbati, aby nenastal chaos v pojmech
organulí buňky vaječné. Neboť „idiozom“ jest totožný se souborem
paprsků kolem centrosomu Bovzrıno a ježto jest dokázáno, že tento
„centrosom“ není nijakým stálým organulem buněčným, nýbrž pře-
chodním útvarem cytoplasmatickým, vyvolaným účinností středního
těliska dělivého, čili centrioly, musí padnouti i pojem „centrosomu“
i „idiozomu“ a jen centriolu nutno uznávati za stálého průvodce při
všech činnostech buněčných.

Cu

6. cs

Sedm stadií vývoje vajíčka roupic. 1., 2., 5., 6. Fridericia hegemon Vejd.,
3., 4., 7. Enchytraeus humicultur Vejd.
e — centriola, cs — prvotná centrosfera, cs’ druhotná centrosfera, £ — změněné
radie prvotné centrosfery v tyčinky, z — žloutková tělíska.

To pak Jze dokázati při celkovém vývoji „jádra žloutkového“
našich roupic. Neboť centrioly v centroplasmě oddalují se od sebe,
až dojdou dvou protilehlých polů jádra. Radiace zprovázející tato tě-
liska činí pochod tento zřetelnějším, ač při maličkosti objektu samého
předce jen těžce sledovatelným. Kdo však má zkušenosti z obdobných
pochodů při dělení buněčném, snadno vystihne onu dráhu, již prodě-
lávají centrioly na obvodu mladých buněk vaječných v každé oktádě.

Posléze objeví se radiace na dvou protilehlých polech jádra
v každé buňce mladistvých oktád. (Obr. 2., 3.)

O původu a osudech t zv. jádra žloutkového. 5

Že taková bipolární radiace může býti platnou pro veškeré mla-
distvé oocyty již v prvých stadiích růstu, přesvědčil jsem se i při
nahodilém prohlížení serií vaječníkem Porcellionů, které v našem
ústavě za příčinou vývoje žloutkových elementů byly pořízeny drem
Menclem. Tam zrovna tak vystupují centrioly a paprsky plasmatické
na jich obvodu jako u Enchytraeů, tedy ve skupinách systematicky
tak vzdálených.

Radiace bipolární v nejmladších oocytách jest zajímavou ve dvou
směrech. Předně: že jsou to centrioly, na jichž periferii se těsně
radie přikládají, ano s nimi nezřídka splývají, takže se zdá, jakoby
centrioly povstaly splynutím radií. Mnohdy nebylo ani rozpoznati tuto
inserci paprskovou, ježto se vůkol centriol rozkládá temně zbarvená
skupina zrnek — mikrosomů, z nichž radie sestávají.

Zkrátka jeví se zde doklad pro výklad, který jsme podali (VEJ-
DOVSKÝ a MRázEK), že paprsky svádějí centripetálně mikrosomy v nej-
bližší okolí centrioly, aniž by v prvém tomto stadiu tvořily centro-
plasmu čili „centrosom“ ve smyslu BovERrHo. O tomto útvaru není
v prvé této době ani stopy.

Za druhé zasluhuje tato bipolární radiace povšimnutí proto, že
se objevuje již ve stadiu, kde jádro jeví se ve stadiu klidu, jak jsme
zvykli označovati veliké, míškovité, přesně opsané a tuhou blanou
ohraničené jádro 8 nukleolem, sitivem a hojnou šťávou. V tomto tvaru
skutečně objevuje se jádro v každém vajíčku mladších oktád. Jádro
takové jest váčkovité, velikým nukleolem opatřené, kdežto chroma-
tická vlákna scházejí a jen sítivo lininové, uzlinaté prostírá se v hojné
šťávě jaderné. Teprvé když buňky oktád vyrůstají ponenáhlu v mladá
vajíčka, nastává změna ve všech komponentách; ooplasma houstne,
třeba neobsahovala dosud nijakých základů zrnek žloutkových. Struk-
tura ooplasmy pro hustotu jest nerozluštitelnou. Nukleol nezměněný.
Lininové sítivo jeví se ve spůsobu křivolakých, hadovitých vláken
z jemných uzlin se skládající. Chromatin dosud se na vláknech těch
nejeví, vázán jsa patrně na nukleol. Centrosfery polární značně vy-
rostly. Centrioly leží těsně na bláně jaderné, dlouhé a hustě seřaděné
paprsky tvoří velikou sféru, leč ještě se připínají paprsky přímo na
centriolu, neb dosud není vyvinuta centroplasma. To vše lze pohodlně
shledati u mladých vajíček zvláště Fridericia hegemon Vejd. U Ench,
humicultor a Mesenchytraeus setosus vidno však již v těchto stadiích,
že se v nejbližším okolí centrioly utvořil jasný plasmatický dvůrek
— centroplasma, s níž souvisí husté paprsky cytoplasmatické č. aféra.

6 XIL F. Vejdovský:

Obraz mladých rostoucích vajíček nemění se ohledně polárních
centrosfer a ooplasmy, i když počnou se zakládati těliska chromatická
na vláknech lininových. Děje se tak ponenáhlu a vlákna dříve buď jen
oranží neb světlou zelení zbarvená, obsahují nyní malinké kuličky chro-
matické ve spůsobě drobounkých nukleolů po řadě za sebou násle-
dujících a na podklad lininový se vížící. Centrosfery v tomto stadiu
jeví se ještě hrubšími, takže samostatnost paprsků jen obtížně lze roz-
poznati; počínají se ınezi nimi jeviti zrnka intensivně se barvící, čer-
navá, ale líšící se od později vznikajících kulíček žloutkových. (Obr. 4.)

Postup tento pokračuje až do stadia, když zakládají se těliska
žloutková v cytoplasmě. Obě polární centrosfery změní se v temné
kaloty, radiaci jich lze jen již tušiti, nikoliv dokázati, hmota jich roz-
Sifuje se zhusta po celém obvodu jader, až splynou v temný kruh
jádro objímající. Zvláště na praeparátech modří methylenovou zbar-
vených tato změna centrosfer jest velmi patrnou. Při vší degeneraci

prvotných paprsků zůstávají však centrioly na svém místě a delší
© dobu lze sledovati ještě i obvodní eentroplasmu zrnitou. Zbytky radií
jeví se kratičkou dobu ve spůsobě výše zmíněných zrnek u Ench.
humicultor, ve spůsobě tyčinek podlouhlých u Fridericia hegemon. Tyto
tyčinky upomínají na těliska podobná, jež u obratlovců popsal jakožto
krystalky hlavně v. WisrwaRTER. (Obr. 6. é.)

Tedy ve stadiu, kdy žloutek jest ve vajíčku řídce rozptýlen, jeví
se pouze centriola na dřívějších svých místech nezřetelným dvorečkem
obroubená, ale bez vší paprsčitosti a poněkud menší, než ve dřívějším
stadiu. Tak setrvají centrioly na obou polech jádra při dalším tvo-
ření se žloutku, jenž poznenáhla a velmi hustě vyplňuje veškerou
hmotu bývalé cytoplasmy. V jádru zatím se odehrávají podivuhodné
změny chromatické hmoty, jež se soustřeďuje ve dlouhá vlákna chro-
matická, při pozvolném mizení nucleolu dvě a dvě vlákna se křižo-
vitě prostupují, o čemž obšírněji na tomto místě se nevyslovím ;
k vůli celkovým pochodům nutno však vytknouti, že takto zkříšené
diady chromatické se zmenšují, čili nastává diminuce vláken, ježto část
jich se ztrácí v hmotě jaderné. (Obr. 6., 7.)

V té době upravuje se jádro ku tvoření bipolární figury, jež má
své poly právě v bodech protilehlých, kde leží centrioly.

Cytoplasma mezi tělísky žloutkovými sbírá se ve tvaru radií
k centriolám na jichž periferii se přikládá. Prvý vznik této obnovené
činnosti radií nelze tak snadno vystihnouti, ježto radie jsou velice
nepatrné délky a jemnosti, až v pozdějších dobách objevuje se vý-
sledek ten zcela zřetelně, když shromáždí se kolem centriol jasná plasma

O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 7

podobající se dvorku, jejž jsem dříve jakožto periplast, Boverı pak
jakožto ceutrosom označil. Ve skutečnosti jest to však dvorek plasma-
tický, shromážděný zde paprsky plasmatickými z vůkolní cytoplasmy,
jehož centrum tvoří centriola.

Tyto druhotné polární centroplasmy, v jichž středu leží vždy
zřetelná centriola, představují poly definitivného vřeténka t. zv. zra-
cího, ležícího v prvých dobách ještě více méně v centru vajíčka, po-
zději pak pohybujícího se k jednomu jeho polu. Pohyb vřetenka dá
se z praeparátů posouditi z různých tvarů zakřivených, obloukovitých
neb esovitě zprohýbaných.

Paprsky jsou při těchto pohybech vázány pouze na centroplasmy,
souvisíce jen s hmotou jich, volnými konci pak zasahují v nejrůzněj-
ších směrech mezi žloutkem.

Jest vidno, že jen vřeténko samo jest pohyblivé, paprsky pak
se passivně vlekou při tomto pohybu, aniž by vůbec mohlo se souditi
na jich schopnost kontraktilní. Toto stanovisko zastáváme již v práci
nedávno publikované, že zde není co činiti vůbec s elementy kontra-
ktilními, přítomná pak pozorování dotvrzují, že o nějakém upínání
radií na periferii vaječné vůbec neexistuje, bez kterého vůbec nelze si
mysliti tuto přitažlivou činnost se strany radií na vřeténko. Zmiňuji
se o této stránce z důvodu, že i nejnověji BovEat vykládá radie
za „Zugfasern“ tedy kontraktilní vlákna, která prý zvláště na roz-
chod chromosomů z aeguatoru ku polům působí, připínajíc se na jeden
jich pol.

Ani jediný moment z vývoje centroplasem na polech zracího
vřeténka nemluví pro tento výklad. Chromosomy jsou uzavřené po
celou dobu vývoje vřeténka i ve hotovém vřeténku samém, pouze
v achromatické, vláknitě upravené hmotě jádra i nemají radie centro-
plasmatické vůbec přístupu do této hmoty, ledabychom předpokládali
těžce vysvětlitelné a na praeparátech vůbec nedokazatelné prorůstání
těchto radií do vřeténka. Zkrátka radie přikládají se pouze k centro-
plasmám, jímž také daly původ a nesouvisí nijak s pohybem chro-
mosomů.

Všeobecné.

Vše to, co v předešlém odstavci sděleno, poznáno bylo na základě
obsáhlých a namáhavých pozorování celých serií vajíček jmenovaných
roupic. Srovnávání a odvolávání na zprávy jiných badatelů nedálo se

8 XII. F. Vejdovský:

proto, aby vývoj jádra byl jasným a v postupu svém nepřetržitý.
Nyní jest nutno poznaná fakta s udaji staršími srovnati a význam
jich ve věty všeobecné postaviti. To ovšem jest dosti nesnadné, zvláště
že dle oněch starších zpráv a zobrazení jest pravděpodobné, že u růz-
ných skupin živočišných mohou existovati variace v pochodech vzniku
t. zv. jádra žloutkového, pak ale také proto, že tyto variace mohou
resultovati z různých způsobů fixace a barvení vajíčka. V této po-
slední příčině vytknul jsem již výše, že dle způsobů těchto jeví stru-
ktura žloutkového jádra u našeho předmětu v různém stavu, jednou
jevící zřetelné struktury paprsčité, podruhé zvláštní zhustlé ostrovy
plasmatické bez radií, obojí pak v přímém okolí jádra vaječného.

Také nutno již z předu poznamenati, že nelze vše uznávati za
stejnocenné „jádro žloutkové“, co se v literatuře pod tímto jménem uvádí,
Již dříve jsme udali a odůvodnili, že na př. polové plasmy ve va-
jíčku Rhynchelmis a Glossiphonif nemají ničeho co činiti s tvořením
žloutku. Naproti tomu musí naše srovnávání počítati S oněmi útvary
vaječnými, které se u větším množství v ooplasmě objevují a ve tvaru
i barvitelnosti jakousi podobnost s jádry mají.

Dále musí se srovnávání naše díti 8 oněmi t. zv. jádry žloutko-
vými, u nichž jest paprsčitost zřetelná a kde lze rozpoznati to, co
odpovídá centroplasmě a centriole, čili kde máme co činiti s centro-
sferami. Srovnávání těchto struktur s předešlými, jádrům podobnými
elementy v ooplasmě může posléze vésti k poznání totožnosti změně-
ných centriol bez centroplasem (centrosomů) a radií, jež se dle účin-
nosti své mohou rozděliti ve dva i více stejnotvarých elementů a
v poslední instanci podávají doklady o vzniku polycenter, jimiž lze
vysvětliti t. zv. umělou parthenogenesi následkem zvláštního zasáhnutí
do vývoje neoplozeného vajíčka a vyvolávání četných centriol.

Tyto problémy rozluštiti z vylíčených dějů při vývoji vajíčka
následkem radiace jest úkolem následujících úvah.

Bipolární radiace na mladých vajíčkách roupic a bipolární tvo-
ření t. zv. jádra žloutkového může vysvětlili podobné útvary u všech
ostatních zvířat. Z bipolární radiace kolem centriol jest vidno, že
mladá buňka vaječná ve stadiu oktady přímo po stadiu synapse měla
by schopnost dalšího dělení, jako to bylo v předchozích jejich 00-
goniích. Dělení to však zabráněno nehotovostí jádra, v němž chro-
mosomy dosud nejsou upraveny k tomuto pochodu a trvá to zajisté
dlouho, než se ve skupiny tetrádám podobné upraví. Pak ale dělení
zabráněno zhustěním ooplasmy a posléze tvořením se tělísek žloutko-
vých, s kterýmžto pochodem zajisté naše centrosfery nemají ničeho

O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 9

společného, ježto se žloutková tělíska stejnoměrně a současně zaklá-
dají v celém rozsahu vajíčka jako malé kuličky. Oba tyto pochody
vedou k tomu, že se sice utvoří kol centriol nepatrná centroplasma
a že radiace zhoustne, v dalším vývoji však nemají ani centroplasma
ani paprsky nijakého významu, i zanikají beze stopy v husté hmotě
žloutkové. Pouse centrioly jsou stálými orgánky, jež jako malé kuličky
v pruoiné bipolärné poloze se udršují až po dokonalém utvoření žloutku
znovu činnost svou počínají, působíce znovu na sekundární radiaci, na
vznik sekundárních centroplasem polárních a v poslední instanci na
vznik zracího vřeténka.

Tedy pro řešení naší otásky jsou centrioly organuly nejdůleší-
tějšími.

Pokud bipolární přítomnost centriol a bipolární radiace již
v mladých vajíčkách jest zjištěna, nemohl jsem v literatuře vystih-
nouti, jisto jest však, že tyto poměry jako roupice vykazují mladistvá
vajíčka Porcellif. V dosavadních zprávách vykládá se pro mladá va-
jíčka přítomnost jednotlivé centrosfery blíže jádra a zpravidla se ozna-
čuje jakožto „Dotterkern“ ; BALBIAN1 však a Juzix (1893) mluví o pů-
vodu žloutkového jádra ze sfér, při čemž myšleny jsou zajisté jen
radiace. V zápětí pak celá řada autorů srovnává žlovtkové jádro se
sférami a buďto tímto nebo oním jménem ony útvary označují, při
čemž ovšem blíže nepřihlíží k centroplasmám a centriolám, celý útvar
„sférou“ zvouce. Tak CuniNaHam u teleosteí 1898, A. H. ScHmipr 1898
u žraloků, Mouxsox 1898 u Limula, Van der STRronrT 1899 u Echina,
v. WixrwanTER, HOLMGREN, GuRwIRTSOH 1900 u ssavců. Též PLATNER
(1889) v ovariích Aulostomy, Srauracner 1893 u Cyclas, zde však
nutno za to míti, že máme co činiti se sekundárními centroplasmami
kolem centriol.

To však nutno vytknouti, že všudy, kde se jedná o jádro žlout-
kové, založena centroplasma s radiací kolem centrioly, radiací více
méně zřetelnou jakožto zrůzněním ooplasmy, jež ve způsobě zony ob-
jímá jádro. Tak kreslí Munson u Limula, tak vykládá i Gurwirsch
ve vajíčkách ssavců, srovnávaje sféru 8 vedlejším jádrem nebo t. zv.
idiozomem.

O osudu těchto centrosfér v dalším vývoji vajíčka nic určitého
se nevykládá a jest nesnadno říci, zda jsou to prvotní či sekundarní,
vznik zracího vřeténka zprovázející centrosfery. K tomu jest zapotřebí
sledovati další vývoj.

Zcela týž původ má známé jádro žloutkové arachnidů, jakž
o tom v novější dobé zprávy podány. I osudy jeho jsou tytéž. Nej-

10 XII. F. Vejdovský:

lepší zprávy podal Van der Srriour o vývinu jeho v mladých oocytách
netopýrů. V husté hmotě žloutkové kolem jádra leží centriola, kolem
ní centroplasma („centrosom“ Van der Srricar): tyto dvě součásti
označuje Van der SrRicurT za žloutkové jádro. Později (?) tvoří se kolem
nich hmota vláknitá, objímajíc je jako košíček barvitelný safraninem
zeleně a haematoxylenem železitým modře. (Nedávno označil Heıpzx-
HAIN tato vlákna jakožto „pseudochromosomy“ ve spermatocytech Protea.)
Dle mého soudu jsou to změněné radie centrosfery v zrnka neb ty-
činky. Tato hmota se později od jádra oddálí a nazvána od Van der
STRICHTA „Pseudonucleus“.

| Též Van der Srricar nepraví, jestli centosfery jsou dvojité již
od počátku a teprve jedna z nich prodělává změny výše uvedené.

Z dosavadního jde na jevo, jak nesnadno lze se vyplésti z chaosu
zpráv a údajů o původu a osudech popisovaných těles, jichž počátek
ovšem jest, jak jsem naznačil, velmi obtížno zjistiti; nutno různým
způsobem cytoplasmatických zbarvení užíti (eosinu, světlé zeleně atd.,
leč již v oranži nelze radiaci bipolarní rozpoznati) a též nutno velmi
tenké řezy zkoumati.

Z veškerých uvedených zpráv zdá se mně jedno jistým, ža se
vyšetřovala již stádia pokročilá, kdy již radiace změnila se v hustou
„vláknitou“ hmotu, třebas při tom centroplasma a centriola zůstaly
zřetelnými. Možno však, že se tak děje u řečených druhů pouze na
jednom polu jádra, kdežto centriola druhého polu buď hyne beze
stopy anebo nabývá změn určitých. V této příčině mají pro mne
zvláštního významu ona udání, kde se mluví o dvojitém počátku jádra
žloutkového.

Tak na př. Němec (1897) u Polyzonia kreslí prvé stadium jádra
žloutkového ve 2 polovinách, a sledujeme-li další jeho popis a zobra-
zení, jest vidno, že jedna polovina trvá jako malá jasná centrosfera,
druhá polovina změní se v homogení hmotu, intensivně se barvící,
v níž později se zakládají tělíska žloutková. Srovnäme-li zprávy
Němcovy s dřívějším pozorováním MERTENSA (1895), bude nám možno
blíže posouditi význam obou tělisek. Mserens zevrubně líčí vaječní-
ková vajíčka ptáků a ssavců a kreslí na př. ve vajíčku vrabce a
novorozeného děvčete nedaleko jádra „sphaere attractive“ t. j. cen-
trosferu s centriolou uprostřed a pak ještě kuličku zvláštní, intensivně
se barvící, již zove „jádrem žloutkovým“. Z tohoto pozorování Mez-
TENSA a Němce následuje, že se prvotní na 2 polech ležící centrioly
různým způsobem vyvíjely; jedna utvořivši kolem sebe centroplasmu
pomocí radií, představuje budoucí základ pro vřeténko zrací, druhá

O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 11

centriola pak vzrostla do značné velikosti, leč odloučila se od jádra;
nejasno však, zdali má význam žloutkotvorný neb jakýkoliv jiný.
Totéž platí o novém pěkném líčení v. WixrwaRTERově 0 „jádru Bal-
bianově“ králíka. Důležité jest, že autor tento ve všech oocytäch
asi 10 dní po narození až k 6.—7. týdnu shledal centrosferu, t. j.
centriolu, centroplasmu s radií vzdálenou od jádra. Od 4. týdnu však
jeví se tu ještě druhé kulovité tělisko se světlou periferií a temně
se barvícím centrem. To jest dle něho „Balbianovo jádro“. Dle mého
výkladu jest to druhá centriola se slabě vyvinutou centroplasmou bez
radií, jež opustila místo svého původu, a vzrostla do značné velikosti.
Že centrosfera jest základem pro příští zrací vřetenko, dokazuje dvo-
jitá centriola, jak ji Winiwaxrer uvnitř centroplasmy kreslí.

Nevysvětlitelným mně však jest, že WivxiwaRTER v souhlasu
8 Van der STRICHTEM ve vajíčku člověka centrosferu (idiozom) za žlout-
kové jádro vykládá, dle čehož by byla žloutková jádra člověka a
králíka 2 zcela rozdílné věci, nad čímž se již správně WALDAYER
pozastavuje.

Nejdůležitějším pro náš výklad jsou pozorování Guewrrsone, jenž
v oocytách 12denniho morčete kreslí v ooplasmě 2 po železitém
haematoxylinu intensivně se barvící tělíska, jež označuje jako „chro-
matische Nebenkörper“, jak je NressrNa, Lennossex, Mooue und Mevss
ve spermatocytech popsali. Dále pak rovněž od jádra značně vzdá-
lený „Idiozom“, Dotterkern se 2 centrioly.

Dle mého výkladu máme v tomto posledním tělísku co činiti
s centrosferou, na jejíž povrchu jest zbytek bývalých paprsků
(„Idiozom“), uvnitř centroplasma se 2 centriolami, jakožto základ
pro příští zrací vřeténko. „Chromatische Nebenkórper“ jsou pak ještě
dělením povstalé 2 centrioly druhého polu, jež vzrostly a rozdělily se
v ooplasmé,

Dle všeho jest všudy, kde se jeví jen jediná centrosfera s cen-
triolou a centroplasmou, jako u pavouků, limula atd., základ její
dvojitý na 2 polech jádra mladé oocyty. Během doby nastavá dělení
práce, že jedna polovina změní se ve hmotu, z níž se dle dosavad-
ních názorů vyvíjí žloutek (aspoň u Myriopodů), k čemuž však naše
pozorování neposkytují nijakých věcných dokladů. Druhá zůstavá jako
centrosfera, v níž po rozdělení centriol tvoří se sekundární bira-
diace jakožto základ zracího vřeténka.

Dle mých zkušeností u enchytraeidů trvají poměry nejpůvodnější,
ježto se centrioly na obou polech udržují nezměněně, vyvolávajíce
primární radiaci, aniž by se ovšem tato účastnila tvoření žloutku,

12 XIL F. Vejdovaký:

a splývá s ooplasmou beze stopy, kdežto radiace sekundarní vede
ku tvoření vřeténka zracího.

Jinak objevují se v literatuře *) četné jiné zprávy a vyobrazení
vajíček ve vývoji se nalézajících, u nichž neděje se zmínky 0 „jádru
žloutkovém,“ nýbrž struktury, této změněné plasmě odpovídající,
zcela v jiném smyslu se vysvětlují. Neměl jsem času ani příležitosti
veškeré podobné zprávy zevrubně sledovati a posuzovati, uvedu však
předce aspoň jeden příklad, kterýž jasně ukazuje, že jednak nedo-
konalé methody, jednak úryvkovitá pozorování vývoje vajíčka může
vésti k závěrům zcela odchylným, ovšem ale bludným.

O. Somuurzk, zvláště ale LEBRUN ve svých pracích o zraní
vajíček obojživelníků vykládají, jmenovitě Lesrun u rodu Diemyctilus,
že míšek zárodečný (jádro vaječné) již v ranných stadiích svého vý-
voje, za změny prvotných chromosomů (nucleolů Lesrun), vypuzuje
(prý stahováním jádra) ze svého obsahu tekutou šťávu skrze blánu
jádernou do vůkolní cytoplasmy, která se zde, jako homogení hmota
na periferii shromažďuje, tvoříc zde široký dvůrek, upomínající na
naše obrazy perinucleárného dvůrku u jádra Fridericia hegemon. Tím
prý lze vysvětliti zmenšení míšku zárodečného. (LeBRux zobrazuje
tyto své nálezy zvláště u Diemyctila na obr. 5.— 10.) Nemůžeme
zevrubně rozebírati veškeré názory LEBRUNOVY, jež o této věci pro-
slovil, zvláště také ne o domnělé kontrakci „retikula“ jaderného (dříve
u Rana a Bufo vykládal tyto dvůrky jakožto zvláštní tvar tak zv.
vedlejšího jádra).

Die všeho nesledoval LeBRux prvotný základ centrosfer na mla-
dých vajíčkách kalifornického obojživelníka a tak ušly mu veškeré
změny, jež končí změnou radiace v obvodu jádra, jevící se jakožto
dvůrek hyalíní cytoplasmy. Kterak si představuje transsudaci šťávy
jaderné skrze blánu, která v těchto stádiích beze změny existuje,
LEBRUN vůbec neudává a také sotva onu kontrakci sítiva jaderného
na fixovaných praeparátech pozoroval.

Jestli se tedy v starší době vykládaly žloutková jádra za „hy-
pertrofické centrosomy“ nemá to dnes nijakého významu, ježto pojem
centrosomu z tohoto výkladu nijak jasně nevysvitá. Ve žloutkových
jádrech nejvíce jest nápadnou paprsčitost, jež právě těmto tělískům

*) Zevrubnější přehled literatury o „jádru žloutkovém“ podal nověji
WALDArER ve velké rukojeti vývojezpytu obratlovců, již vydává O. Hzarwıc.
(Odstavec „Die Geschlechtszellen“). Stručnější rozbor v téže příčině obsažen i ve
známé rukojeti vývojezpytu „der wirbellosen Tiere“ IL Teil, od KomscizLra
a HrrpRRaA.

O původu a osudech t zv. jádra žloutkového. 13

jakožto účinek působnosti centriol původ dala, ale paprsčitost není
ještě „centrosomem“, jako tento pojem vůbec musil padnouti, když
jsme krok za krokem vystihli, že centriola působí na přivadění cyto-
plasmy, aby vyvolala radiaci a působením této vznikla centroplasma,
jež není nijakým stálým organulem, jako paprsky. Proto ani název
„idiozom“ není na místě a nutno jej zamítnouti.

Vax per Srricur požaduje, aby se celý apparát paprsčitý, t. j.
naše centrosfera, má-li za stálou se považovati, dokázala i v posledním
stadiu dělení oogonií. To jest velmi obtížné, zvláště že poslední
stadium dělení končí podivuhodnou synapsí, kde pro nepatrný vývoj
cytoplasmy zdejší struktury vůbec znamenati nelze. A centrosfery
vůbec nelze postulovati, protože radie a centroplasma jsou produkty
sekundárnými, vyvolanými činností centriol. Tedy jen centrioly bylo
by lze postulovati ve stadiu synapse, což lze snadno ve spermato-
goniích, nikoliv ale v oogoniích, opět pro nepatrné množství ooplasmy.
Ale ani v mladých oocytách nelze tak snadno přítomnost nahých
centriol poznati leč teprvé, když radiace vzniká zprvu kratičká, po-
zději se prodlužující a zřetelně až k samým centriolám sahající. To
jest důkaz, že centrioly jsou v Činnosti a že existují na polech jádra
v mladých oocytách. Další jich existenci a trvání, zveličení i bez
přítomnosti radií jsme skutečně dokázali ve faktech výše vylíčených
a možno větu postaviti:

„Centrioly jsou trvalými organuly při vývoji vajíčka, kteréž, me-
mohouce püsobiti na rozdělení mladistvých oocyt pro nehotovost kom-
ponent jaderných, vyvolávají v ooplasmě bujné radiace ve spůsobě
velikjch centrosfer, známých pod jménem „šloutkových jader“. Tyto
produkty činnosti centriol hynou pri úpravě jádra k dělení a při vý-
voji šloutku v ooplasmě bese stopy, kdeëto centrsoly zůstávají a teprve
později vyvolávají druhotné radiace pro úpravu vřeténka zracího.“

Tato věta má svůj význam. Centrioly bez radiací objeviti nepo-
dařilo se tuším nikomu. Existence jich na periferii jádra ve slavu
klidu jest dokázána poprvé ve stadiu mezi primární a sekundární
radiací. Tím ubývá významu skepse, již jsme o původu a vůbec vý-
znamu ceutriol proslovili a jest oprávněn postulát mnohých autorů,
že i v buňkách jevnosnubných rostlin centrioly existují, byť i v době
nejnovější veškery pokusy objevení jich byly bezvýsledné. Důležitým
bude též potvrditi hypotesu, že velká tělíska v plasmě morčete,
člověka a ptáků (Gurwrrson, Winmiwanter, MERTENS) jsou vzrostlé
centrioly. Jinak posuzujíce tato malinká zrnka v buňkách živočišných,
musíme se odvolati k výroku, že nelze je přesně definovati než jako

14 XII. F. Vejďovský:

intensivně se barvící tělíska, největších rozměrů dosahující u Enchytr.
adriaticus, kde zdá se, že jeví se jakožto váčky s vniterní hyaliní
hmotou.

Ale účinek centriol jest patrný v tom, 1. že podrážďují cyto-
plasmu ku tvoření radiace, 2. že se rychle dělí a tvoří nová centra
dělení. |

Prvá věta nepotřebuje důkazů; známo jest všeobecně, že při
oplození prvá radiace vyvolána centriolou. Druhá věta opět podporo-
vána faktem, že se centrioly záhy ve 2 rozdělí, a že za jistých po-
měrů může se díti toto dělení postupně ve velké množství centriol,
jež vyvolávají polyradiaci.

V prvém ohledu jeví se centrioly jako „Doppelkörner* FLemuıv-
aovy, malinké, tečkovité a nemohou Se stotožňovati z t. zv. centrosomy
BovERrHo. Meves správně určuje je při spermatogenesi Lithobia za cen-
trioly, což potvrzuje i P. Bouix (Centrosom et centriolle. Compt. rend.
seanc. Soc. Biol. 1903 T. LV. p. 647) u Geophila a Scolopendry.
Bovix nelíčí zevrubně povstání těchto dvojitých centriol, jisté však
jest, že povstaly rychlým rozdělením prvotně jednotné centrioly.

Jest tedy vlastností každé centrioly, 1. nepatrná velikost, 2.
čilá dělitelnost. Při nepatrném zveličení prvotná jednotná centriola
ihned se rozdělí ve dvě. Tak děje se při normálném vývoji. Ale
z experimentalních pokusů nové doby jde na jevo, že zmnožení cen-
triol může se díti u větší míře, zvláště působí-li se i na neoplozené
vajíčko zvláštními dráždivými reagenciemi. Mám na mysli umělou
parthenogenesi, jak sdílí MoRGax, WrLsox, WasıLsEv, BATAILLON, GAB-
Bowski 4 j. Sem patří i nejstarší pokusy R. Herrwıca za působení
různých jedů na vajíčka Echinidů.

R. Herrwie sledoval změny jádra v neoplozeném vajíčku Echina
a Sphaerechina po působení roztoku strychninu a shledal, že nucleus
upraví se v bipolárnou figuru, po níž následuje dělení chromosomů.
Co se týče „rýhovacího centrosomu“, má Herrwie za to, že týž vznikl
z achromatických částí jádra.

MoRGax pracoval s neoplozenými vajíčky Arbacie, působil na ně
roztokem chloridu sodnatého a magnesia a shledal, že se vajíčka
mohou rýhovati. Hlavní snahou jeho bylo vystihnutí vniterných jevů
cytoplasmy, i shledal, že se vajíčka naplňují „umělými astrosferami“,
jež obsahují temně zbarvená ,centrosom—like“ tělíska, jež mohou
míti vztahy k nucleu. Původ rýhovacího centrosomu nebyl přesně určen.

Dle MoRGANA nutno za to míti, že centrální tělíska ( centro-
somy“) tvoří se „de novo“ a v konekci s konvergujícími konci vláken

O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 15

„vřeténka jádrového“ a že se centrosom může vyvinouti z achroma-
tické „substance jádra“.

Na základě těchto zpráv MonoaxovýcH předsevzal Wiusox po-
kusy, zda skutečně „centrosomy“ povstávají „de novo“ a zda jevy
ty lze srovnávati s normálním oplozením. Studoval Toxopneusta při
působení chloridu hořečnatého a zjistil, že se při této metodě v mno-
hých vajíčkách tvoří proměnlivý počet „ústředí paprsčitých“ („cyta-
ster“) na různých místech v cytoplasmě. Ve středu cytasterů shro-
mažďuje se hyaloplasma. Prvotná paprsčitost obmezuje se kolem jádra.
Dělení jádra děje se při tom jako při oplozených vajíčkách, avšak
i cytastery mohou působiti jako centra dělení. Ve většině případů
však nenastává úplné rozdělení paprsčitých figur, ježto postrádají spo-
jení s chromosony.

I v bezjaderných fragmentech vajíček tvoří se figury paprsčité
a i ty se mohou dělením množiti; avšak nenastává dělení těla bu-
něčného.

Cytastery mohou jak ve vajíčkách, tak i v bezjaderných frag-
mentech obsahovati temně zbarvená tělíska centrální, „jež nelze ro-
zeznati od centrosomů“. Než se dělí cytastery, předchází dělení cen-
trálních tělísek.

Při primární paprsčitosti není rozeznatelného centrosomu, nýbrž
jest jádro centrem. „Centrosom primárního dělení tvoří se na bláně
jaderné na jedné straně jádra v průsvitné perinucleární hyaloplasmě,
a na jeho obvodu vzniká paprsčitost.“ Bipolární figura dělení povstává
dělením této paprscitosti, jež se změní v amfiaster. „Centrosomy“ jak
figury dělící, tak i cytasteru tvoří se primárně „de novo“.

* *
+

Majíce posouditi a srovnati pokusy Wırsoxovr s našími nálezy,
musíme především vysloviti obdiv nad skvělými výsledky experi-
mentů našeho autora a pečlivostí jeho práce. Skvělé popisy a věrné
zobrazení, jimiž provází své líčení zasluhují obdivu. Nálezy WiLsoxovy
byly příčinou, že staré naše představy, jakoby centriola jen spermatem
přenesená do vajíčka byla jedinou možnou agencí pro povzbuzení dě-
lení vajíčka, zdály se za své vzíti, ano Boverı resignovaně upouští
od své centrosomové theorie oplození, k čemuž částečně jsme se při-
znali i my ve své práci „Umbildung des Cytoplasma“ (Arch. mikr.
Anat. 1903).

16 XII. F. Vejdovský:

Wi.sox tedy vykládá vznik asterů s jich centrálními tělísky ja-
kožto výsledek činnosti, která jest vždy téže podstatné povahy, ale
různého stupně vývoje, a že se tvoří při umělé parthenogenesi vždy
„de novo“ tak jako prvotné rýhovací vřeténko. Ohledně této poslední
věty nemožno nám souhlasiti s WiLsoNEm, když víme, že radiace exi-
stuje již při normálním vývoji v mladých oocytách, že později paprsky
vyhasínají tvoříce hmotu t. zv. žloutkového jádra, že však tytéž cen-
trioly dále existují a v době úplného vývoje žloutku opět tvoří centra
radiace pro vznik polárních sfér. Tedy vřeténko tohoto jádra vaječ-
ného jest pokračováním normálného vývoje ku tvoření vřeténka zra-
cího, kteréž při parthenogenesi umělé stává se vřeténkem rýhovacím.

Centrioly byly zde tedy substrátem hmotným, pokračujícím a ne-
vznikly „de novo“.

Dle naších výše uvedených výkladů mohou se centrioly mladých
oocyt buď na obou polech neb jen na jednom polu děliti, což jest
opět normální jev. Dle pokusů Wizsonovica a Moncanoviom může
se však dělení prvotných centriol urychliti a opětně zmnožovati, patrně
intensivnějším podrážděním magnesia atd. Wırson sám popisuje a kreslí
řadu dělení centriol na polech jádra vaječného, jich rozmnožování
a postupné dělení netoliko na periferii jádra, nýbrž i na periferii va-
jíčka v cytoplasmě. (Srov. obr. 47. atd.)

Tu tedy nepovstávají centrioly „de novo“, nýbrž mají svůj původ
v centriolách starších a jen účinnost solí patrně působí na rychlý
postup rozmnožení jich. Dle naších „Umbildung des Cytoplasma‘
nejsou sféry a radiace pivotné jak WirLsoN za to má. Dokázali jsme
cestou exaktní, že centriola jest prvotná, že po jistých dobách
vzbuzuje podráždění ve vůkolní plasmě a ji ve tvaru radií, čili proudů
plasmatických, k svému okolí svádí, kdež se soustřeďuje jako t. zv.
centrosom BovERrIHo, čili naše centroplasma. To jest tedy pochod sekun-
dární, vyvolaný centriolou. Při určitém stupni vzrůstu dělí se pak
centriola uvnitř centroplasmy tímtéž spůsobem jako kreslí Wizsor.

Zkrátka při umělé parthenogenesi nepovstávají radiace „de novo“,
nýbrž mají svůj věcný substrát činnosti v centriolách, které existují
prvotně na polech jádra vaječného.

Nedávno Boverr proslovil větu, že „centrosomy“ nemají té hod-
noty jako chromosomy. S tím zajisté lze souhlasiti ohledně různosti
funkce obou elementů, avšak význam obou jich jest veliký, třeba že
každý jiným směrem se nese. Speciálný fysiologický význam centriol
jest právě téže ceny jako chromosomů. Vrátíme se však ku svým ná-
lezům a srovnáme je s tím, k čemu vede nauka o umělé partheno-

O původu a osudech t. zv. jádřa žloutkového. 17

genesi. Dle všeho nejsou figury, jak je líčí WiLsox a jeho předchůdci,
jen tak nahodilé a nevznikají figury paprsčité „de novo“, čemuž nutno
as tak rozuměti, že snad vznikají nahodile v cytoplasmě. Dle mého
soudu musí míti každá figura svůj substrát v existující centriole, k níš
sekundárně sbíhají se paprsky a tvoří se centroplasmy. Stará centriola
opět se dělí a z ní vznikají dceřinné sféry papračité. Vše povstává
prvotně v centru a odtud pokračuje k periferii.

Vezmeme-li zřetel k figurám 55.—58. pojednání WiLsoxova, jest
jisto, že centrioly prvotně v klidu se nalézají, a jak on sám udává,
těsně na bláně jaderné leží. To jsou „centrosomy“ Wizsonovy, kteréž
ale odpovídají našim centriolám. Zrovna tak nalezli jsme centrioly
v klidu na jaderné bláně zrajícího vajíčka uložené. V jisté době sbí-
hají k nim paprsky, což možno pokládati za moment, kdy centriola
působí na vůkolní cytoplasmu. Vůči umělým pokusům magnesiem jest
jisto, že se centriola prvotní podráždí touto agencí a přivádí se k rych-
lejšímu dělení po sobě se opakujícímu.

Rozdělené takto centrioly rozptýlí se dále od prvotní své posice
ze sousedství jádra, k nim sbíhají radie, tvoří se centroplasmy, am-
fiastry, centrioly opět se dělí a to se opakuje působením magnesia
rychle za sebou v celém obvodu cytoplasmy.

Centrioly v cytoplasmě působí attraktivně na tvoření radií, a tak
povstanou figury, jež Wırson kreslí. Centrioly dělí se dle WiLSoxa
úplně tím způsobem, jak jsme ukázali v centroplasmäch u Rhynchelmis.

Umělá parthenogenesa má tedy svůj původ v rychlém dělení
prvotních centriol, jež prvotně na polech jádra leží, odtud ale roz-
šiřují se produkty dělení k periferii vajíčka a utvoří normálné centro-
sfery, kolem nich? mohou vzniknouti samostatné úseky cyto-
plasmatické.

Přijde-li taková centriola při otřásání vajíček do fragmentů va-
ječných, a povzbuzen-li tento fragment umělými agencemi, povstanou
zde centra dělící, paprsky, centroplasmy a centrioly, jak je právě
líčí Wıuson.

Tento výklad, opřený fakty výše popsanými, odporuje tedy mí-
nění WıLsonov&, že prvý „centrosom“ může býti tvořen též v cyto-
plasmě, vzdáleně od jádra, ano i v enucleovanfch fragmentech, jak
již dříve proti tomuto výkladu Wırsonov& BoveRr stanovil. Jsou-li
totiž „cytastery“ Wizsoxovy pravými „centrosomy“, musí se vyvinouti
pouze multiplikací prvotného „centrosomu“, t. j. rozdělením našich
comtriol.

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída Il. 2

18 XII. F. Vejdovský:

Tudíž nuťno sa jisté míti, že centrioly se svými sekundárním:
splodinami, centroplasmami a radši nevznikají při umělé parthenogenesi
„de novo“, nýbrž jen opětovným a snad rychlým dělením centriol pů-
vodních.

Že správnost tohoto mého výkladu jest pravděpodobnou, doka-
zují nejnovější sdělení o parthenogenesi ježovčích vajíček, jíž nedávno
provedl působením CO, GarBowskı. Po narkose vajíček asterid 8 CO,
po 1'/„hodinném trvání praví Gansowswi, že „Oosplasna hat das Ver-
mögen Centrospháren zu bilden und kernlose Blastomere abzuschůren“.
GARBowskI popisuje prostě tento úkon, nevysvětluje jej blíže z vnitř-
ních příčin, speciálně nepopisuje, jak se chovají centrioly atd. Ale
z obrazů jeho jde na jevo, že každá blastomera má svou „centrosferu“,
t. j. centroplasmu s pěknou radiací, že každá tato centrosfera při růstu
blastomer se dělí vždy ve 2 a že povstávají nové blastomery. Jest
jisto, že vznik těchto centrosfer jest závislý opět na prvotné existenci
centriol, kolem nichž shromažďuje se pomocí paprsků centroplasma,
že v této centrioly se rozdělí atd.

V tomto faktu spočívá dle mého soudu hlavní význam práce
GARBOWSKÉHO, Že ukázal na schopnost parthenogenese pomocí CO,, kteráž
volněji podrážďuje centriol k dělení, a což má za následek tvoření no-
vých blastomer s jedinou původní centrosferou.

Umělá parthenogenese tedy vysvětlí se dle mých výkladů z prae-
existujících centriol v mladých oocytách, jež podrážděné určitými roz-
toky solí, dělí se a zavádějí ve svém okolí přerod cystoplasıny, jež
posléze vede k rýhování vajíčka neoplozeného.

Význam centriol jest tudi2 veliký. Resignace Boverino a naše
padají. Centriol obhájen co zavaditel dělení.

Dle všech zpráv, které dosud v příčině parthenogenese sdéleny
byly, jest jisté, že se vajíčka jistých zvířat mohou umělou, jindy také
pathologickou (TicHomrRov) parthenogenesí dále rýhovati, ano u je-
žovek i mladé plutey splozovati. Možno, že se tak děje i v přírodě,
ano jest známo, že Greerr takovou přirozenou parthenogenesi u hvězdic
pozoroval a nověji VrcoreR 8 velikou energií zastává, že jest přirozená
parthenogenese různých ježovek zjevem zcela normálním, a že vůbec
žádná umělá parthenogenese neexistuje, jak Los, Morcan a WiLsox
atd. učí, Do jisté míry potvrdil názory Vicuierovx *) i AmroLA.**)

Konečně však nutno ještě jeden moment uvážiti, na který dosud
nebyl náležitý zřetel brán. Jádro mladých vajíček roupic nemůže se
deliti, ač jsou tu centrioly se svými apparáty paprsëitÿmi přítomny,
jako u normální karyokinese. Příčinu toho vysvětlili jsme nedostat-

O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 19

kem dokonaného vývoje chromosomů v jádru a žloutkových tělísek
v cytoplasmě. Teprve když tyto komponenty dosáhly vrchole svého
vývoje, nastávají sekundarní radiace a tvoření vřeténka zracího. S tímto
faktem nutno počítati i při umělé partenogenesi. Nutno předpokládati,
že jádra vajíček ježovčích jsou ohledně chromosomů úplně vyvinuta,
takže působením prvotných a dalších centriol vývoj se nezastavuje a
může vésti přímo k dělení vajíčka. To jest možné již ze známého
fakta, že prvá buňka polová již ve vaječníku se tvoří, a tudíž chromo-
somy zde v určité struktuře již přítomny jsou. Možno, že umělé agence
(různé roztoky solí neb kys. uhličité) i na rychlejší postup dělení
chromosomů působí, takže dělení toto jde ruku v ruce s dělením
centriol. |

O tom, že v takovýchto parthenogenetickych vajíčkách nemusí býti
počet chromosomů redukovaný, nelze nám na tomto místě disku-
tovati,

Epigenese zraní vajíčka.

Jest zajisté důležitým určiti pro veškerá vajíčka bod času, kdy
proces, zraní nazvaný, počíná. Jest pravděpodobné, jak již Bonn a jiní
po něm naznatili, že jiná doba časová pro zraní nastává u vajíček
malých „palingenetických“ a velikých na žloutek bohatých „caeno-
genetických“. U těchto posledních dle Borna prodělává se paliu-
genetický proces, ježto záhy nastává prvá fáse zraní (Mitose), totiž
klubíčko chromatinu. Pak ale pro ohromný vzrůst vajíčka a kompli-
kace, jež nastávají ve vláknech klubíčka (což prý jest proces caeno-
genetický), musí nastoupiti odpovídající přeměny těmto požadavkům.
Meves skutečně potvrdil tuto theorii BoRxovu, shledav u mladých
vajíček mloka zvláštní pochody mitotické, činící náběhy k jakémusi
dělení. Tato vajíčka však později degenerovala. Vykládá tedy, že zjevy
zraní vycházejí ze stádia klidu.

Dle našich předchozích pozorování mohl by se výklad Bonvův
skutečně zdůvodniti, že zraní v malých, žloutku prostých vajíčcích jest

*) VravreR od r. 1900—1902 uveřejnil celou řadu pojednání v „C. R. Acad.
de Paris“ a „Ann. Scienc. natur. Zool. V.“, v nichž vůbec brojí proti umělé
parthenogenesi, maje za to, že teplota jest hlavním činitelem pro normální partheno-
genesi. V Alžíru totiž děje se vývoj ježovek dle Vıavızra jen parthenogeneticky.

*) AmroLa V., La natura della parthenogenesi nell’Arbacia pustulosa. Boll.
Mus. Zool Anat. Comp, Genova 1901. | |

20 XII. F. Vejdovský:

prvotnější než u žloutkem bohatých a mnohdy do značných velikostí
rostoucích. Ovšem ale domnělého klidu v našich stadiích není, jak
Meves za to má. Neboť v oktádách, jichž buňky jeví bipolarní radiaci,
není klidu, naopak celá hmota vaječná, i jádra i cytoplasmy následkem
tvoření radií nalézá se v bouřlivém pohybu.

Tato radiace skutečně ukazuje na počínající dělení. Radiaci vy-
volávají centrioly na obou polech jádra položené a radie tvoří se ze
řídké cytoplasmy, jež nemá ani stopy žloutkových hmot.. Co však jest
příčinou, že nenastává dělení, to hledati nutno jedině v jádru, č. v zá-
rodečném míšku, jehož hmoty dospěly stavu klidu. Zde jest sítivo
bezbarvé rozptýlené, chromatin soustředěn v kolosálním nucleola,
určitou polohu vůči karyoplasmě zaujímajícím.

Tedy jen míšek zárodečný jest překážkou, že dělení nenastává:
chromosomy nejsou upraveny i musí prodělati dalekosáhlé přeměny ve
tvaru a konstituci chemické, než může dojíti ke skutečné úpravě zra-
cího vřeténka.

Tento děj nastává teprve v době následující, když začínají buňky
oktádové vyrůstati v oocyty, t. j. když počíná se ooplasma měniti
v základní hmotu žloutkotvornou, v jádru pak upravují se ze sítiva
a nucleolu chromosomy.

Při celém tomto procesu zaniká prvotní radiace ve způsobě tak
zvaného jádra žloutkového, ale centrioly trvají po celou dobu úpravy
chromatinu položené těsně na prvotných místech na periferii jádra zra-
cího. Teprve když chromosomy po určitých chemických processech
nucleolu blíží se svému tvaru definitivnímu, probudí se čionost centriol,
vzniká sekundární čili zrac# radiace, i polární centrosfery kolem cen-
triol. Tedy epigenese zraní jest patrnou, veškeré komponenty vajíčka
jsou činné postupně a v souhlasu s komponentami ostatními, když
tyto dostatečného rozvoje nabyly a schopny jsou vykonati úkoly na
ně vložené. To spočívá tedy nejen ve tvaru těchto komponent, nýbrž
i v silách chemických, působících právě na změny oněch tvarů při
zraní. „Die Epigenese der Form ist nur ein Ausdruck fůr die Epi-
genese chemischer Kräfte“ (HoFmEIsTER).

Ve vaječnících zpravidla u všech zvířat rozeznávají se vůbec
dvě stadia morfologicky různá: oogonie a oocyty. Prvá perioda za-
končuje synapsí a druhá perioda počíná dle dosavadních výkladů rů-
stem vajíček č. oocytů. Jak dalece toto pravidlo platí pro vaječníky
s vajíčky alecitálnými, nemohu z literatury blíže posouditi, jest ale
pravděpodobným, že zraní zde rychle po stádiu synapse nastává
z příčin výše uvedených (WixrwagTER). Avšak u vaječníků s vajíčky

O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového. 21

žloutkem bohatých nemůže se z těchže důvodů díti zraní bezpro-
středně po synapsi, nýbrž daleko později, když založil se žloutek a
hmota jaderná se upravila k dělení. V těchto vaječnících musí býti
stádium s prvotnou radiací (vajíčka se žloutkovým jádrem). V těchto
vaječnících budeme z praktických důvodů rozeznávati 3 etapy vývoje
vajíčka:

1. Oogonie od základu gonád © až po stadium synapse.

2. Od růstu synaptocytů až do ukončení stádia, v němž jest ra-
diace primarní (vedoucí k tvoření jádra žloutkového). Jádro ve stavu
míšku zárodečného, s velikým nucleolem, v klidu, v době primární
radiace. Bez chromosomů, cytoplasma původní, bez žloutku. Ooblasty.

3. Oocyty se změněnou cytoplasmou v základní hmotu žloutko-
tvornou. Sftivo epigeniticky mění se v chromosomy na útraty nucleolu.
Poslední stádia zrací vřeténko a polové buňky.

Speciálně pro náš případ u Enchytraeidů jest rozdělení toto
nevyhnutelné, neboť druhé stádium jeví se jako charakteristické. Leč
zdá se, že i u vajíček žloutkem chudých, bude třeba stadia tato
uznávati. —

Doslov k terminologii cytologické.

Buňky vaječné odpovídají v každém ohledě spermatocytüm.
Musí se tudíž tyto poslední těmitéž komponentami vyznačovati, jako
prvé; musí zde býti i homologon ne-li „jádra žloutkového“, tedy aspoň
jeho základu ve způsobě centrosfery, se všemi součástmi, jaké jsme
pro tento element buněčný u vajíčka vytkli. Dle všech dosavadních,
veskrze pečlivých vyšetření klidných buněk chámových nejrůznějších
zástupců živočišných nalezáme v cytoplasmě jich vedle jádra ještě
zvláštní útvar s centrosferou vajíček úplně souhlasící. Obalu tohoto
tělíska dal Meves název dříve „idiozom“, a v novější době (1902.
Arch, mikr. Anat. Bd. 61.) pak, aby nastal ještě větší zmatek v ná-
zvosloví, označuje se celé toto tělísko od téhož autora jmenem
„centrotheka“. Již z předu jsme zamítli název „idiozom*, a z těchže
důvodů není přípustný ani název druhý. Neboť „centrotheka“ sestává
z 2 centriol, vůkolní centroplasmy z periferických zrnéček, jež zby-
tečně jsou od BExpy názvem „mitochondrií“ uváděny, neboť mito-
chondrie nejsou ničím jiným než změněnými radií kolem centroplasmy.

Digitized by Google

XIII.

Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen.
(IV. Mittheilung.)

Von Dr. B. Němec in Prag.
Mit 14 Textfiguren.

Vorgelegt in der Sitzung den 29. April 1904.

Es ist mir gelungen nachzuweissen, dass Enkelkerne auch in
rein vegetativen Zellen verschmelzen können.!) Da jedoch bei der
Befruchtung in den meisten Fällen Kerne verschmelzen, deren Ver-
wandtschaft weit entfernter ist, so könnte man meinen, dass sich
Versehmelzungen von Enkelkernen kaum mit der Verschmelzung von
Geschlechtskernen bei der Befruchtung vergleichen lassen. Es wäre
daher sehr interessant zu erfahren, wie sich zwei Kerne, deren Ver-
wandtschaft recht entfernt wäre, in einer vegetativen Zelle verhalten
würden. Da nun vegetative Zellen normal bloss in bestimmten Ge-
weben z. B. bei der Bildung der gegliederten Milchröhren verschmelzen
und da bei der normalen Verschmelzung von vegetativen Zellen recht
spezialisirte Fälle und besondere Verhältnisse vorliegen, so ist kaum
zu hoffen, dass man hier zu positiven Ergebnissen in Bezug auf
unsere Frage gelangen könnte. Viel eher wäre das möglich, wenn es
gelänge, irgend eine vegetative Zelle mit dem Kern einer Nachbarzelle
zu beschicken, wobei es besonders auf in einem entfernten Grade ver-
wandte Zellen ankäme. Das schien mir nicht unmöglich zu sein, da

1) Němmc B., Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen, I.—III. Mit-
theilung, Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. Prag, 1902—1903.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

2 XIII. B. Němec:

Miese*) und Konsıore°) einen Uebertritt des Zellkernes aus einer
Zelle in die andere nachgewiesen haben. Da nun ältere Zellen schon
unter normalen Bedingungen zuweilen mehrkernig sind und ich bei
meinen bisherigen Untersuchungen die Erfahrung gemacht habe, dass
Kernverschmelzungen besonders gut in sehr jungen, meristematischen
Zellen vor sich gehen, hab ich auch diese Versuche, deren Ergebnisse
ich hier kurz anführen will, an meristematischen Geweben angestellt.

Als günstiges Material hat sich das Mesokotyl der Mais-Keimlinge
erwiesen. Hier befindet sich unter der Insertion der Coleoptile‘) eine
meristematische, interkalare Zone, in welcher nach mechanischer Lä-
dirung sehr leicht und ziemlich reichlich Kernübertritte aus einer
Zelle in die andere stattfinden. Dieselben finden schon dann statt,
wenn man diese Zone mit einem Rasirmesser durchschneidet. Aber
sie lassen sich auch durch äusserlichen starken Druck auf dieselbe
zu Stande bringen. Auch die Basis der Coleoptile ist meristematisch,
in derselben kann man ebenfalls Kernübertritte aus einer Zelle in
die andere beobachten. Ich habe die Versuche so angestellt, dass
etiolirten, 11/,—2 cm langen Keimlingen von Zea-Mais eine starke
Nadel vorne dicht unter der Insertion der Coleoptile oder an der Basis
derselben auf einen Augenblick kräftig angedrückt wurde. Die Keim-
pflanzen wurden entweder sofort fixirt (in Pikrineisessig-Schwefelsäure)
oder in einem dunklen, feuchten Raume 24 Stunden sich selbst über-
lassen und erst hierauf fixirt.

Durch den Druck der Nadel wurden nicbt nur zahlreiche durch
den Druck direkt deformirte Zellen abgetödtet, sondern es zerrissen
auch häufig die äusseren Zellschichten und es entstanden klaffonde
Wunden. Die Folgen des Druckes sowie der Verwundung waren recht
verschieden. Aus zahlreichen Zellen wurden die Kerne in die Nachbar-
zellen eingepresst, in manchen Fällen jedoch auch in die Interzellu-
laren. Dies geschah auch in Zellschichten, welche durch 3—4 Zellen,
deren Plasma lebendig blieb, von der Wunde oder den abgestorbenen
Zellen getrennt waren. Man sah da, dass aus einigen Zellen Kerne,
ohne ihre Struktur verloren zu haben, iu die Nachbarzellen über-

?2) Mieue H., Ueber die Wanderungen des Zellkernes. Flora, Bd. 88, 1901.

S) Könnıcke M., Ueber Ortsveránderungen von Zellkernen. Sitzber. d.
niederrh. Ges., Bonn 1901.

‘) Die Bezeichnung der einzelnen Theile des Grasembryos, wie sie Cxrs-
xovex? in seiner Arbeit über die Homologien des Grasembryo (Bot. Ztg. 1897)
konsekvent benutzt, scheint mir sehr zweckmässig zu sein, sie ist wohl einer all-
gemeinen Verbreitung werth.

Ueber ungescblechtliche Kernverschmelzungen. 3

getreten sind (Fig. 1), aus anderen trat der Kern jedoch in den Inter-
zellularraum, wo er als eine sich stark tingirende, homogene Masse
lag (Fig. 4). Zuweilen erschien er in diesem Raum in einen langen
Faden ausgezogen (Fig. 5 a, 5). Nicht selten waren mehrere Zellen

Fig. 1, 2, Parenchymzellen aus dem meristematischen Theile des Mesokotyls von

Zea-Mais. Bei dem Durchschneiden fanden Kernübertritte statt; fixirt sofort nach

der Verwundung (Längsschnitte). Fig. 8. Ein Kern tritt in den Interzellularraum

über. Fig. 4. Mehrere, zu einer homogenen Masse verklebte Kerne treten in den

Interzellularraum über. Fig. 5 a, b. Fadenfórmig bei der Verwundung aus-
gezogene Kerne.

hintereinander durch ziemlich grosse Oeffnungen verbunden, die Kerne

sind da meist der Reihe nach aus einer Zelle in die andere über-

getreten. Der Weg, den die Kerne gegangen sind, war meist durch

ein dichtes, fibrilläres Plasma gekennzeichnet (Fig. 1). Es liess sich

überhaupt hinter dem Kern, welcher aus einer Zelle in die andere
1*

4 XIII B. Němec:

gebracht wurde, ein dichter, meist konischer Plasmastreifen beobachten,
der zu der Durchtrittstelle des Zellkernes führte, beobachten (Fig. 13).
Ich möchte glauben, dass diese Kernübertritte rein passiv sind. Durch
den Druck wird der innere Raum der Zelle verkleinert, die Zellwand
zerreisst schliesslich an irgend einer Stelle, durch die so entstandene
Oeffnung spritzt dann ein Theil des Protoplasmas, häufig sammt dem
Kern, in die Nachbarzelle. In Wurzelspitzen von Alltum cepa gelingt
es durch blossen Druck ähnliche Kernübertritte zu erzielen. Dass
Plasmodesmen dabei keine nothwendige Bedingung für die Bildung der
Risse in der Zellbaut sein müssen, macht der Umstand wahrscheinlich,
dass dieselben auch an Stellen entstehen, die an Intercellularräume
grenzen (Fig. 3, 4). Weiter auch eine Beobachtung, die ich an einer
quer durchschnittenen Wurzelspitze von Allium cepa gemacht habe. Hier
trat ein Theil des Protoplasmas und des Kernes in die Nachbarzelle
über, er verblieb jedoch zwischen der Zell- und Plasmahaut, ohne
mit dem Cytoplasma dieser Nachbarzelle zu verschmelzen. Mir scheint,
dass dies nicht möglich wäre, wenn der Übertritt des Protoplasmas
durch ein Plasmodesmenkanälchen stattgefunden hätte.

Die Kerne, welche aus einer Zelle in die andere eingedrungen
sind, verlieren häufig ihre Struktur, sie sind dann homogen, zusammen-
geschrumpft und stark tingirbar (Fig. 2). Es scheint dies dann vor-
zukommen, wenn die Oeffnung, durch welche der Uebertritt geschehen
ist, zu eng war. In anderen Fällen behält der Kern seine Struktur,
höchstens dass seine Form unregelmässig ist. Allerdings kann man
bloss aus der Struktur auf die Lebensfähigkeit des Zellkernes nicht
schliessen.“)

Es fragt sich, wie die Verwundung auf die kinetischen Thei-
lungen einwirkt. Man muss da dessen bedacht sein, dass die Ver-
wundung ein recht komplexer Vorgang ist, bei welchem der Wund-
reiz als solcher, dann die mechanische Affektion, der Plasma- resp.
Flůssigkeitsaustritt aus bestimmten Zellen, die Veränderung der Ge-

5) Aus den Zellen, die bei der Verwundung verletzt werden, treten häufig
Kerne aus, welche dann in der Substanz, die der Wunde anliegt und die aus
Protoplasmaresten, der Zellsaftflüssigkeit, vielleicht auch aus von der Pflanze aus-
geschiedenem Wasser besteht, liegen bleiben. Diese Kerne können noch lange
ihre normale Struktur und Form behalten. In den Versuchen, die ich mit Zea-
Mais angestellt habe, waren solche Zellkerne, welche bei der Verwundung mit
der erwähnten Substanz zwischen die Blattanlagen herausgetreten sind, nach
24 Stunden meist noch von ganz normalem Aussehen. Dass es sich um lebendige
Kerne handelt, glaube ich nicht, vielmehr meine ich, dass die Kerne durch den
sauren Zellsaft fixirt wurden und auf diese Weise ihre Struktur bewahren konnten.

Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. 5

webespannungen und vielleicht noch andere Faktoren in Betracht
kommen. Daher müssen sich die Einwirkungen der Verwundung auf
die Theilungsfiguren nicht in allen Zellen in gleicher Weise äussern.
In der That findet man sofort nach der Verwundung in der Nähe
der Wundfläche sowohl ganz intakte Theilungsfiguren, als auch solche,
deren Spindel als eine homogene oder körnige Masse erscheint, deren
Aussehen also nicht normal ist. Auch hier zeigt sich, dass die
Prophasen am empfindlichsten sind. Ausserdem ist häufig zu beob-

Fig. 6—10. Parenchymzellen aus einer stark zusammengedrückten Coleoptile von

Zea-Mais, welche 24 Stunden nach dem Zusammendrücken fixirt wurde. Fig. 6

vier, Fig. 7 zwei, Fig. 8 fünf, Fig. 9 zwei, Fig. 10 zwei Zellen von der Verwundung
entfernt. Näheres im Text. | 1..

achten, dass in der Náhe der Wunde an den Polen der Theilungs-
figur eine kórnige Plasmamasse auftritt, die normalen Figuren meist
abgeht.“)

6) Es kommen derartige Plasmamassen bei einigen Gefásspflanzen auch
unter normalen Verhältnissen vor und sie können Centrosomen vortäuschen. Sie
sind den neuerdings von GuraxaRD abgebildeten „centres cinétigues“ nicht unähn-
lích. Es liegen in denselben jedoch kaum wirkliche Organe vor. Vergl. auch die
Diskussion der Centrosomenfrage bei Körnicke, Ber. d. d. bot. Ges. 1903 General-
versammlungsheft p. 82 ff.

6 XIII. B. Němec:

24 Stunden nach der Verwundung (resp. nach dem Zusammen-
drůcken bestimmter Partien der Keimlinge) trifft man in der Náhe
der Wundflächen zahlreiche kinetische Theilungsfiguren, die alle
senkrecht auf die Wundfläche stehen, also zur Entstehung von Scheide-
wänden führen, die parallel mit derselben verlaufen. Die Figuren
befinden sich meist im Centrum der Zelle; hier und da bemerkt man
Zellen, welche in eine grosse und eine zweite viel kleinere Zelle
getheilt sind (Fig. 7). Die kleine Zelle ist der Wundfläche zugekehrt.
Offenbar haben sich da Kerne getheilt, welche sich in einer trau-
| matropen Lage befanden, da die Figuren selbst durch den Wundreiz
nicht oder ganz unbedeutend verschoben werden.

Weiter findet man, obzwar sehr selten, zweikernige Zellen mit
einer Scheidewandanlage (Fig. 10). Dieselbe befindet sicb im Centrum
der ganzen Zelle, sie ist nie mit den alten Wänden verbunden. Da
die Kerne noch hier und da eine polare Anordnung des Netzwerkes
und des Chromatins aufweisen, so ist wohl der Schluss gestattet, dass,
dieselben durch eine mitotische Theilung entstanden sind, dass jedoch
die Scheidewandbildung eingestellt wurde. Dafür spricht auch der
Umstand, dass zwischen den Kernen ein dichtes, körniges Plasma
fixirt ist, das wir für einen abnorm veränderten Phragmoplasten halten
können.

Viel häufiger sind zweikernige Zellen ohne Scheidewandanlage
zu beobachten. Dabei sind entweder beide Kerne von normaler Be-
schaffenheit (Fig. 13) oder ein Kern ist homogen, zusammengeschrumpft
und kleiner als der andere, normale (Fig. 8). Es ist nicht zu bezwei-
feln, dass der kleinere, desorganisirte Kern in die Zelle aus einer
Nachbarzelle übergetreten ist, wobei er jedoch desorganisirt wurde,
Denn man findet in der Nachbarschaft einer solchen zweikernigen
Zelle eine andere kernlose. Weiter beobachtet man häufig noch an
der Zellmembran die Durchtrittstelle, welcher ein dichtes Plasma
anliegt, das zuweilen bis zu dem desorganisirten Kerne hinzieht.

Andere zweikernige Zellen enthalten zwei Kerne von normaler
Form und Struktur. Auch da ist meist nicht daran zu zweifeln, dass
der eine Kern aus einer Nachbarzelle übergetreten ist. Einerseits
spricht dafür die kernlose Nachbarzelle, andererseits das dichte Plasma,
welches von einem Kerne zu der vermeintlichen Durchtrittsstelle der
Zellwand führt (Fig. 13). Dass die Kerne aus einer Zelle in die
andere überteten können, ohne dass ihre Struktur verloren geht,
beweisen Fälle, wo sofort nach der Verwundung sogar drei Kerne in
einer Zelle gefunden wurden (Fig. 1). Die gegenseitige Lage der

Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. 7

beiden Kerne ist recht verschieden. Einerseits kónnen dieselben von
einander entfernt liegen (Fig. 13), andererseits können sie dicht an-
einander gepresst sein (Fig. 2). |
Schliesslich findet man Zellen, welche einen eingeschnürten
Kern enthalten (Fig. 6, 9, 11—14). Ich habe nicht nur Kerne ge-
sehen, deren beide Hälften die Struktur eines ruhenden Kernes auf-
-wiesen (Fig. 9), sondern auch solche, welche ein deutliches Spirem

13.

1%

Fig. 11—14 aus einem zusammengedrückten Mesokotyl von Zea Mats, 24 St.

nach dem Zusammendrůcken fixirt. Fig. 11 zwei, Fig. 12 zwei, Fig. 13 vier,

Fig. 14 drei Zellen von der beim Zusammendrücken stattgefundenen Ver-
wundung entfernt. (Alle Fig. ges. bei Reicherts Obj. 8, comp. Ocul. 4.)

enthielten (Fig. 6). Ein einziges mal trafich einen Kern, dessen beide
Hälften durch ihre abweichende Beschaffenheit auffallend waren (Fig.
14). Die eine Hälfte war schwächer tingirt, sie enthielt ein lockeres
Kernretikulum, die andere war intensiver gefärbt, sie enthielt zahl-
reiche Chromatinkörnchen.

Derartige Kerne können auf verschiedene Arten zu Stande ge-
kommen sein. Erstens könnte es sich um amitotisch, direkt sich thei-
lende Kerne handeln, zweitens könnten jedoch auch zwei mit einander

8 XIII. B. Němec:

verschmelzende Kerne vorliegen.") Weiter könnten solche Figuren aus
eingestellten mitotischen Theilungen entstanden sein, schliesslich
könnte es sich um besondere amoebenförmige Kerne handeln, deren
Form überhaupt nicht mit einer Theilung zusammenhängt. Auch ist
zu bemerken, dass nicht alle angeschnürten Kerne bloss auf eine Art
entstanden sein müÜssen.®)

Es ist nicht unmöglich, dass einige angeschnürten Kerne auf
eine Amitose hindeuten. Es wurde ja von mehreren Autoren ange-
gebeu,*) dass im Wundgewebe direkte Theilungen vorkommen. Ich
selbst habe Amitosen in Zellen gefunden, welche in den Wurzeln von
Roripa amphibia in der Nähe der Wundfláche sich befanden. Die
Zellen enthielten schliesslich mehrere (bis 6) Kerne, von denen einige
rundlich, andere angeschnürt waren. Es handelte sich dabei jedoch
um ausgewachsene, nicht um meristematische Zellen. Die Kerne der
betreffenden Zellen waren meist kleiner als diejenigen der nebenlie-
genden einkernigen Zellen..Bei der Entwickelung der kallósen Gewebe
an den Knollen von Solanum tuberosum, an den Wurzeln von Ta-
raxacum, an den Blattstielen von Sinntngia, bei der Regeneration der
Wurzelspitzen von Vicia faba, Diplasium pubescens, Asplenium de-
cussatum usw. traf ich keine Amitosen.

Für bestimmte Fälle liess sich jedoch in den verwundeten Zea-
Keimlingen sicher nachweisen, dass die angeschnürten Kerne eigent-
lich zwei verschmelzende Kerno vorstellen. Ein solcher Fall ist in
Fig. 6 abgebildet. Eine Zelle ist kernlos, die zweite besitzt einen
tief eingeschnůrten Kern. In der die beiden Zellen trennenden Wand
befindet sich eine Oeffnung, der ein dichtes Plasma anliegt. Dasselbe
verläuft bis zu einer Hälfte des eingeschnürten Kernes. Hieraus lässt
sich schliessen :

7) WasırL.ewsKı W., Theoretische und experimentelle Beiträge zur Kennt-
niss des Amitose. II. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 39. 1904. Dieser Autor bemerkt
auch (p. 597), dass im Wundgewebe nach einem Kernübertritt aus einer Zelle
in die andere durch nachträgliche Verschmelzungen amitosenähnliche Figuren
entstehen könnten.

8) Auch Vax WrasgLINGH giebt einer Skepsis in Bezug auf die Beweiskraft
der Angaben über Amitose Ausdruck (Bot. Ztg. 1903), was sich natürlich auch
auf die angebliche Amitosis im Wundgewebe bezieht.

9) NATHANSOHN A., Physiologische Untersuchungen über amitotische Kern-
theilung. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 35.

Massanr J., La cicatrisation chez les végétaux. Mém. cour. publ. par
PAcad. de Belg. T. 57, 1898.

Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. : 9

Aus der Zelle A ist in die Zelle B ein Kern übergetreten,
welcher mit dem Kerne B verschmilzt. Der eingeschnůrte Doppel-
kern bereitet sich, wie aus dem Chromatinfaden zu erkennen ist, zu
einer mitotischen Theilung. Ein anderer Fall, der ebenfalls unzwei-
deutig ist, ist der in Fig. 14 dargestellte. Neben der abgebildeten
Zelle befindet sich eine kernlose Zelle. In der die beiden Zellen
trennenden Wand ist zwar kein Riss direkt zu beobachten, doch
liegt derselben an einer Stelle ein dichtes Plasma an, welches dann
bis zu einer Hälfte des angeschnürten Kernes verläuft. Diese Kern-
hälfte ist nun auch anders strukturirt, als die zweite Hälfte. Es ist
nicht zu bezweifeln, dass hier zwei in einem verschiedenen Struktur-
stadium sich befindende Kerne verschmelzen. Der eine Kern (offenbar
der stärker tingirte) ist aus der kernlosen Nachbarzelle gekommen,
das dichte Plasma deutet noch seine Bahn an, er verschmilzt mit dem
zweiten Kerne.

Es ist jedoch nicht möglich für alle Fälle nachzuweisen, dass
die angeschnürten Kerne eigentlich verschmelzende Kerne vorstellen.
Das dichte, eigenthümliche Plasma, welches die Bahn des Kernes bei
seinem Uebertritt aus einer Zelle in die andere kennzeichnet, ist
24 St. nach der Verwundung meist verschwunden, die Oefnungen in
den Zellwänden geschlossen. Für die meisten Fälle bleibt jedoch noch
ein Kriterium in dem Umstande, dass neben einer einen eingeschürten
Kern enthaltenden Zelle eine kernlose zu finden ist.

Wenn wir nun bedenken, dass bei der Verwundung oder dem
Zusammendrücken die Zellen bedeutend zusammengedrückt werden
können, so kann man mit Recht fragen, ob die Kerne nicht passiv
aneinander gepresst und geklebt wurden, ob ihre Verschmelzung
nicht passiv ist. Dagegen spricht der Umstand, dass sofort nach der
Verwundung oder nach dem Zusammendrücken nie verschmelzende
Kerne von normaler Struktur angetroffen werden. Wenn Kerne passiv
vereinigt werden, so verlieren sie dabei immer ihre Struktur. Sie
bilden dann ähnliche Gebilde, wie das in Fig. 4 dargestellte ist, wo
der ganze Streifen so wie die homogene aus der oberen Zelle in
einen Interzellularraum eingedrungene Masse wohl eine Reihe von
passiv vereinigten Kernen vorstellt. Kerne, welche ihre normale
Struktur bei dem Uebertritt bewahrt haben, liegen sofort nach der
Verwundung immer frei neben einander (Fig. 1). Die Vereinigung
und Verschmelzung der Kerne muss daher erst nach der Verwundung
vor sich gegangen sein und sie ist wohl als eine aktive zu be-
trachten. :

10 XIII B. Němec:

Vergleicht man die Kerne der in der Nähe der Wundfläche lie-
genden Zellen 24 St. nach der Verwundung in Bezug auf ihre Grösse,
so findet man zuweilen auffallend grosse Kerne. Dieselben sind jedoch
ziemlich selten. Ihre Durchmesser sind z. B. wie folgt (in a):

Grosser Kern Kerne der Nachbarzellen
19 X 18 10 X 10 — 13 X 12
16 X 15 10 X 11 — 12 < 12
20 X 11 10 X 10 — 10 X 12

In der Nachbarschaft einiger, einen grossen Kern enthaltender
Zellen fand ich kernlose Zellen. Es wäre möglich, dass die grossen
Kerne wenigstens zum Theil durch Verschmelzung von zwei normalen
Kernen entstanden sind. Andererseits wäre es auch möglich, dass die
grossen Kerne infolge des Wundreizes abnorm herangewachsen sind,
NEsrTLER'“) fand ja in der Nähe der Wunde abnorm grosse Kerne,
welche er in diesem Sinne deutet.

Soviel kann wohl aus den Befunden an den verwundeten oder
zusammengedrückten Zea-Keimlingen geschlossen werden, dass auch
vegetative Kerne, deren Verwandtschaft eine recht entfernte ist!') und
von denen der eine in die Zelle passiv gebracht wurde, mit einander
verschmelzen können, wobei die Verschmelzung eine aktive ist. Das
weitere Schicksal der verschmolzenen Kerne konnte nicht ermittelt
werden. Doch zeigt der Umstand, dass sich in denselben schon wäh-
rend ihrer Verschmelzung ein Chromatinband entwickeln konnte
(Fig. 6), dass dieselben einer mitotischen Theilung höchst wahrschein-
lich fähig sind.

In meinen bisherigen Mittheilungen über die ungeschlechtliche
Kernverschmelzungen handelte es sich um Tochter- und Enkelkerne.
In den soeben beschriebenen Verschmelzungen handelt es sich um
Kerne, deren geringe Verwandtschaft sich wohl schon mit jener ver-

1) Nestrer A.: Ueber die durch Wundreiz bewirkten Bewegungserschei-
nungen des Zellkernes und des Protoplasmas. Sitzb. d. kais. Akad. Wien, 1898.

1) Die Zellen bilden in dem Mesokotyl der Zea-Keimlinge Lángsreihen, in
denen zu dieser Zeit nur Quertheilungen auftreten. Die Zellen der neben-
einander liegenden Reihen sind daher sicher in einem sehr entfernten Grade
verwandt.

Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen 11

gleichen lässt, welche der männliche und der weibliche Geschlechts-
kern z. B. bei der Befruchtung in einer kleistogamen Blüthe aufweist.
Und dennoch verschmolzen die vegetativen Kerne in unseren Ver-
suchen Ähnlich, wie die geschlechtlichen Kerne bei einer Befruchtung.
Ich sehe darin einen weiteren Beweis der Wahrscheinlichkeit meiner
Auffassung: Dass die Kernverschmelzung nicht immer auf einen Ge-
schlechtsakt hinweisen muss. Dass dieselbe auch in rein vegetativen,
gesunden, jungen und entwicklungsfähigen Zellen, wenn dieselben
mehrkernig geworden sind und wenn es ihnen nicht möglich ist durch
Scheidewandbildung ??) wieder die Einkernigkeit zu erlangen, vor sich
gehen kann. Dass in derselben ein autoregulativer Vorgang zu sehen
ist, der eben durch die Zweikernigkeit auszelöst wird. Natürlich
muss zugestanden werden, dass jene physiologischen Folgen, welche
die Verschmelzung von Geschlechtskernen nach sich zieht, auch eine
vegetative, ungeschlechtliche Keinverschmelzung haben kann. Es ist
jedoch auch möglich, dass in wirklichen Geschlechtskernen ganz be-
sonders strukturirte und vorbereitete Kerne vorliegen, deren Verschmel-
zung daher auch andere Folgen haben kann, als eine solche von rein
vegetativen Kernen. Diese Frage lässt sich wohl experimentell prüfen.
Farmer et: Cons.'*) haben interessante Beobachtungen über die Apo-
gomie gemacht, aus welchen hervorgeht, dass dieselbe vielleicht zu
einer ungeschlechtlichen Kernverschmelzung in Beziehung steht. Die
Kernübertritte sind jedoch jenen, die wir bei Zea beobachtet haben,
sehr ähnlich, es wird sich daher noch zeigen müssen, ob es sich bei
denselben nicht um passive Vorgänge handelt, welche vielleicht erst
während der Präparation entstanden sind.'*)

Wie schon erwähnt, wurde an verschiedenen Objekten Amitose
im Kallusgewebe gefunden oder überhaupt als Folge der Verwundung
angegeben. Ich zweifle jedoch sehr, dass in theilungsfähigem, einen
Kallus bildenden Gewebe Amitosen vorkommen. Es wird ja auf die
Amitose bloss auf Grund von vorgefuudenen eingeschnürten Kernen
geschlossen. Derartige Kerne können jedoch eine ganz andere Be-

12) Farmer, Moore, DraBy, On the cytology of apogamy and apospory.
Proc. Roy. Soc. V. 71.

15) Josr L., Vorlesungen über Pflanzenphysiologie, Jena, 1904, p. 450. Jost
führt hier an, dass es sich in den von Farmer et Cons. registrierten Fällen um
passive Kernübertritte handeln könnte.

24) Und dies ist, einige zweifelhafte Fälle ausgenommen, bei den Gefäss-
pflanzen bloss mit Hilfe eines Phragmoplasten möglich,

12 XIII B. Němec:

deutung haben. Man muss daher in dieser Beziehung vorsichtig die
bisherigen Angaben über Amitose aufnehmen müssen. Ich zweifle
nicht, dass in älteren Zellen, die einer Kallusbildung oder einer Be-
theiligung an der Restitution nicht fähig sind, Amitose, resp. Kern-
fragmentation erscheinen können. Ich zweifle daran z. B. nicht in
dem von mir untersuchten Fall von Roripa amphibia, aber hier
kommen Amitosen bloss in Zellen vor, die keiner Restitution oder
Kallusbildung fähig sind. In den Zellen des Perikambiums, welche
durch die Verwundung zu einer reichlichen Kerntheilung angeregt
werden, erscheinen jedoch bloss Mitosen. Auch in jenem grossen
Kallus, welcher an der Basis der abgeschnittenen und feucht gehal-
tenen Sinningia-Blätter entsteht, habe ich keine Amitosis beobachtet,
vielmehr haben sich sowohl im eigentlichen Kallusgewebe, als auch
— was übrigens natürlich ist — in den exogen an der angeschwol-
lenen Blattbasis (resp. am Blattstiel) entstehenden Adventivknospen
bloss normale kinetische Theilungen finden lassen.

Wogegen ich bisher Verschmelzungen von zwei Kernen bespro-
chen habe, will ich jetzt noch bemerken, dass es mir gelungen ist
simultane Verschmelzungen von zahlreichen Kernen zu beobachten.
Und zwar betrifft dies die grossen, vielkernigen Zellen, welche in
den bekannten Heterodera-Gallen an Wurzeln von verschiedenen
Pflanzen beobachtet wurden. Zuletzt hat sich mit den cytologischen
Verhältnissen dieser Zellen G. TiscHLER'*) beschäftigt. Er untersuchte
Gallen an Circaea-Wurzeln. Ich habe ein reiches Material von Vitis
gongylodes, Gardenta florida und Coleus sp. zur Disposition gehabt.
In den grossen Zellen theilen sich hier die Kerne zunächst mitotisch,
es entstehen jedoch keine Scheidewände. Bei Vifis gongylodes hab
ich eine simultane Theilung aller in einer Zelle vorbandenen Kerne
beobachtet. Später nehmen die Kerne häufig (besonders bei Coleus)
eine amoeboide Form an, ob diess mit einer amitotischen Theilung
zusammenhängt, weiss ich allerdings nicht anzugeben. So viel ist
sicher, dass in jungen Zuständen alle Zellen zahlreicho Kerne ent-
halten, dass jedoch in alten Gallen Zellen vorkommen, wo die Kerne
zusammenrücken (alle oder die Mehrzahl von ihnen), sich dicht zu
einem Klumpen vereinigen und auch verschmelzen können. Dieser
enorm grosse Kern (bei Coleus entsteht auf diese Weise dann sogar

5) TiscHLER G., Ueber Heterodera-Gallen an den Wurzeln von Circaea
lutetiaua L. Ber. d. d. bot. Ges. 1901,

Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. 13

in einigen grossen Zellen ein einziger Kern) degenerirt jedoch sofort,
nacbdem die Verschmelzung begonnen hat. Es ist auffallend, dass
dies nicht in allen Zellen vorkommt. In anderen degenerirt ein Theil
der Kerne, die übrigen theilen sich in alten Riesenzellen mitotisclf
und bilden Scheidewände, wodurch die Zellen von einem parenchyma-
tischen Gewebe ausgefüllt werden, wie das schon VvILLEMIN gesehen
hat. Die Kernvereinigung und Verschmelzung zeigt bei allen drei
untersuchten Pflanzenarten dasselbe Gepräge. Ich bereite hierüber
eine grössere, mit Figuren versehene Arbeit.

Doch hat man auch hier mit abnormen Zellen zu thun. Wir haben
jedoch ein Objekt entdeckt, wo in vegetativen Zellen Kernverschmel-
zung oder wenigstens eine zeitweise Kernvereinigung normal vor
sich geht. Dies geschieht in bestimmten Pleromzellen in den Wurzeln
einiger Euphorbia-Arten. Herr SmMoLÁK wird hierüber in extenso dem-
nächst berichten, daher ich hier nur ganz kurz die Sache berühren
will. In zahlreichen Pleromzellen von Euphorbia helioscopia, lathyris
etc. beobachtet man am Vegetationspunkt einen Kern. Dieser theilt
sich kinetisch, es entwickeln sich auch zwischen den Tochterkernen
Scheidewände. Von einem bestimmten Zeitpunkt an unterbleibt jedoch
nach der Kerntheilung die Scheidewandbildung, es entstehen zwei-
kernige Zellen. Die Kerne rücken dicht an einander und legen sich
an einander so fest, dass es den Eindruck macht, als ob sich der
Kern amitotisch theilen würde. Später rücken die Kerne von einander
und können sich nochmals simultan karyokinetisch theilen. Es unter-
bleibt wieder die Scheidewandbildung, wodurch vierkernige Zellen
entstehen. Auch in diesen rücken die Kerne zusammen und wir haben
unzweideutige Verschmelzungen von diesen Kernen in einigen Zellen
beobachtet. Uebrigens sind in älteren Wurzeltheilen die besprochenen
Zellen — sofern sie noch lebendigen Inhalt führen — meist ein-
kernig.

In diesen Zellen finden somit normalerweise Vorgänge statt,
die wir in Zellen gesehen haben, welche durch verschiedene abnorme
äussere Faktoren mehrkernig geworden sind. Die Kerne legen sich
dicht einander an, sie können vor der Theilung wieder auseinander
rücken, nach der Theilung legen sie sich wieder einander an und
können verschmelzen. Man sieht da recht gut, dass das Zusammen-
und Auseinanderrücken der Kerne, eventuell auch ihre Verschmelzung
von bestimmten Zuständen der Zelle abhängig ist und dass unter
verschiedenen Zuständen verschiedene Vorgänge stattfinden können;

14 XIII. B. Němec: Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen.

In derselben Zelle, in welcher die Kerne sich an einander gelegt
haben, weichen dieselben vor der Theilung von einander. Daher es
nicht gegen meine Auffassung der Kernverschmelzungen in vegeta-
tiven Zellen spricht, wenn irgendwo in mehrkernigen Zellen keine
Kernverschmelzung stattfindet.

Pflanzenphysiologssches Institut |
der k. k. böhmischen Universität in Drag.

XIV.

Neue Beitráge zur Kenntnis der bohmischen Poten-
tillenarten.

Von Karl Domin, Assistenten der Botanik an der k. k. bohm. Univers. in Prag.
Mit einer Tafel.

(Vorgelegt in der Sitzung den 29. April 1904.)

Diese neuen Beiträge zur Kenntnis der so formenreichen böh-
mischen Potentillen enthalten nur einige interessante Ergänzungen
zu meinen ersten Beiträgen, *) in denen ich die moderne Potentillen-
forschung im Sinne Wozr’s auch bei den böhmischen Formen zur
Geltung gebracht habe.

Das wichtigste literarische Ereignis im Bereiche der Potentillen-
forschung im Vorjahre ist der zweite Teil der „Potentillen-Studien“
von Dr. Ta. Wozr, die unter dem Namen „Die Potentillen Tirols
nach den Ergebnissen einer Revision der Potentillensamralung im
Herbar des „Ferdinandeums“, inclusive des Zimmeter’schen Herbars
in Innsbruck“ in Dresden erschienen, und in erster Reihe dadurch
eine ganz besondere Wichtigkeit erlangten, dass sie die Forschungen
und Ansichten ZImmETER's, die sich so lang eines so bedeutenden
Rufes erfreuten, auf das rechte Mass gebracht haben.

Für die liebenswürdige Revision meines Materials und die zahl-
reichen kritischen Bemerkungen bin ich wiederum Herrn Dr. Tu.
Worry zu grossem Dank verpflichtet.

*) Siehe Sitrungsber. der königl. böhm. Ges. d. Wiss, XXV. p. 1—48.
(1903).
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

2 XIV. Karl Domin:

Zunächst will ich noch die böhmischen Botaniker auf die bisher
aus Böhmen nicht bekannte, aber schon im benachbarten Mähren
vorkommende P. patula aufmerksam machen; ich besitze nämlich in
meinem Herbar eine Potentilla aus der Umgebung von Příbram, die
ich daselbst auf einem sonnigen Waldschlage etwa vor 8 Jahren
gesammelt habe und die unstreitig zu der P. patula gehört. Später
suchte ich aber den mir gut bekannten, in einen Jungwald umge-
wandelten Standort mehrmals vergebens ab, weshalb ich auch diesen
Standort bisher nicht publiziert habe und nur hiemit auf die Möglich-
keit ihres Vorkommens in Böhmen aufmerksam mache.

Die Reihenfolge der einzelnen Formen blieb hier genau dieselbe,
wie bei meinen ersten Beiträgen.

1. P. alba L.*)

Die Spátsommer- und Herbstblátter sind oft grösser, dünner,
unterseits nur schwácher behaart und fast ganzrandig (nur wenig
gezáhnelt), so besonders auf buschigen und schattigen Standorten,
im Aussiger Mittelgebirge z. B. auf dem „Hohenstein“ bei Meisslowitz.

2. P. supina L. f. erecta Spenn.

In dem Wittingauer Becken in der Formation des nackten Teich-
bodens zerstreut.

3. P. norvegica L. f. parvula Domin, Beih. Bot. Centrbl.
XVI. 333 (1904) als nomen nudum.

Pflanze klein, einjährig, meist die Höhe von 10 cm nicht über-
ragend mit einfachem geradem Stengel, kleinen Blättern und einer
armen, oft mehr gedrängten Inflorescenz.

So auf mehreren Stellen des Wittingauer Beckens mit Illecebrum,
Heleocharis acicularis, Callitriche vernalis var. caespitosa, Litorella,
Carex cyperoides etc., wohl nur eine Standortsform, wie die oben
erwähnte Form der Pot. supina, doch für die in Südböhmen so chá-
rakteristisch ausgebildete Formation des nackten Teichbodens sehr
bezeichnend.

Dr. Tu. Wozr teilte mir mit, dass dieselbe Form auch in den
Weihern der Dresdner Heide vorkommt, natürlich nur wenn sie
abgelassen werden. Dieselbe Form erhielt ich auch von Dr. K. Tocı
von dem Teiche „Ptačí blata“ unweit von Wittingau.

4. P. rupestris L.

*) Das Vorkommen der P. fragariastrum Ehrh. in Südböhmen erwähnt
A. Pascuer in „Lotos“ 1902 Nr. 6. Sep. S. 3.

Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentillenarten. 3

In einer Form, die durch die grossen Blüten der var. grandiflora
Heuffl. (= v. villosa Lec. & Lamt., P. Benıczeyı Friv., P. macrocalyx
Huet *) sehr nahe kommt, aber in der Behaarung mit der typischen
Form übereinstimmt, auf dem Sandsteine „Plakánky“ unweit von
Kost bei Münchengrätz (lez. A. Bayer 1902.)

5. P. palustris Scop.

Erreicht in den Erlenbrüchen und Sümpfen des Wittingauer
Beckens einen fast halbstrauchartigen Wuchs. Vrgl. Doux in Beih.
Bot. Centrbl. XVI. 322 (1904).

6. P. argentea L.
var. demissa (Jord.) Th. Wolf. Ist in Böhmen häufiger
als ich in den Beiträgen 1. c. p. 7 vermutete, besonders auf den
Dämmen längs der Flüsse, auf sandigen und steinigen Stellen. Fast.
überall sind Uebergänge zu der typischen Form vorhanden.
var. grandiceps (Zimm. pro sp.) Th. Wolf Pot.-Stud.
M. 17 (1903).

Auf den sandigen Durchtrieben, die an die Südseite des grossen
Rosenberger Teiches bei Wittingau grenzen, in einer Formation,
deren Zusammensetzung ich in den Beih. I. c. p. 446 -447 näher
anführe.

Diese Pflanze ist nicht nur durch die grossen Blüten- und
Fruchtköpfchen, sondern auch durch den ziemlich armblütigen, sehr
gespreizten Blüteustand und die kurzen Fruchtstiele gekennzeichnet.
Die Teilblättchen sind schmal, wenig bezahnt und die ganze Pflanze
wie auch TH. Worr ]. c. p. 17 bemerkt, gegenüber der var. demissa,
mit der sie im Habitus und Blattschnitt die meiste Aehnlichkeit.
zeigt, durch einen viel kräftigeren Wuchs und grössere Blätter
ausgezeichnet.

Ta. Wour sagt (I. c.) von dieser charakteristischen und in-
teressanten Varietät, dass sie besonders in Tirol und der Schweiz
häufig ist und nach POEVERLEIN auch in Bayern vorkommt. Sie wurde
auch im Vorjahre von Herrn J. Scuuserr in Nordböhmen (bei Aussig)-
entdeckt, von Tu. Worr bestimmt und 1. c. publiziert.

Ihre Verbreitung und besonders ihr Fehlen in Europa nördlich
von Bayern und Böhmen ist phytogeographisch wohl sehr interessant;
trotzdem kann ich mich wegen der Verhältnisse ihres Vorkommens
m Böhmen des Gedankens nicht erwehren, dass es sich hier doch
mehr ‘um eine seltene Varietät als um eine regionale Form handelt.

*) Nach Th. Wolf: Pot.-Stud. II. 10-11. (1903).
1*

A XIV. Karl Domin:

Uebrigens ist es noch ratsam abzuwarten, ob diese Varietät
nicht auch anderwärts noch gefunden werden wird. Erst dann könnte
man feststellen, ob selbe in Böhmen als eine interessante glaciale
Reliktpflanze zu betrachten sei.

In meinem Herbar besitze ich eine merkwürdige, im Juli 1902
im Brdygebirge bei Ivina nächst Hořovic gesammelte Form der P.
argentea, bei der die Fruchtköpfchen gerade so wie bei der var.
grandsceps fast zweimal so gross sind, die aber sonst von der typi-
schen Varietät nur unwesentlich abweicht.

var. incanescens (Opiz) mit Uebergángen in die var.
dissecta (Wallr.) und in die typische Form auf den Sandfluren bei
dem Rosenberger Teiche in der Wittingauer Umgebung.

Eine recht interessante argentea-Form, die im Ganzen zu der
var. dissecta neigt, aber doch noch auf der Blattoberseite ziemlich
schwach behaart ist und zugleich siebenteilige Blätter besitzt (also
eine f. septenata) sammelte ich heuer im Aussiger Mittelgebirge auf
den Rainen längs der Strasse, die von Gross-Kaudern gegen Grat-
schen führt.

7. P. cellina auct.
1. P. Wibeliana Th. Wolf.

Auf dem bekannten Standorte bei Gross-Wosek, immer nur auf
Sandboden, wurde sie im Vorjahre von Jos. HomoLKA gesammelt.

Diese Collina-Form, die der P. argentea unstreitig am nächsten
steht und meist auch den Gesammteindruck derselben macht, scheint
eine der am besten charakterisierten und so zahlreichen Collina-Formen
zu sein; ihr kurzer, aber dichter argenfea-Filz, die Form und Be-
zahnung der Teilbláttchen sowie das Fehlen der Striegelhaare und
ihre Wachstumverháltnisse bieten solche Merkmale, die fast keinen
oder nur ganz geringen Variationen unterliegen. Ja auch die rus-
sische, von Peronnixov in Acta Horti Petrop. XIV. 1. Tab. VII.,
VII. (1895) abgebildete Pflanze*) ist mit der mitteleuropäischen
vollständig identisch, was mir auch Perrunsıkov, dem ich eine kleine
Probe der böhmischen Pflanze zugesandt habe, brieflich bestätigt hat.

Dagegen sind die P. thyrsiflora Hüls. und Opisit Domin näher
verwandt und bilden besonders dort, wo sie zusammentreffen Mittel-

*) A. Pæerunnixov, dessen Arbeit „Die Potentillen Centralrusslands“ (L. c.)
besonders für das Studium der schwierigen Gruppe Collinae von einer ganz be-
sonderen Wichtigkeit ist, hatte die Güte mir auch photographische Copien der
WisgLiscuzn Originale der P. collina zuzusenden. |

Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentillenarten. 5

formen, die wohl der weitgehenden Hybridisation in dieser Potentil-
lengruppe zuzurechnen sind. Auch die saisondimorphen Formen
weichen oft bedeutend von den typischen ab.

T. P. Optrti Domin.

In Centralböhmen auch in dem Tale bei Doubravčic sehr häufig,
daselbst schon vor Jahren von VgLENovský entdeckt, daher nicht, wie
ich früher meinte (Beiträge 1. c. p. 22), nur auf die südliche Um-
gebung Prag's beschránkt.

Die Kulturexemplare der P. Opizit, besonders wenn sie in
Schatten oder in fetten Boden gelangen, verändern ihre Tracht nicht
unwesentlich. Die Blätter verkahlen fast vollständig, der Wuchs wird
üppiger, aber im Ganzen zart und die ganze Pflanze zeigt oft viele
Aehnlichkeit mit den Kulturexemplaren der stattlichen verna-Formen,
die in der Gartenkultur ebenfalls auffallend wuchern, sodass sie ihre
ursprünglichen Formen ganz verlieren.

Eine hoch interressante und der P. argentea sehr nahe kom-
mende Coruxa-Form sammelte ich heuer in dem Säzavatale bei Pi-
kovic. Nach dem freudlichen Rat des Hrn. Dr. Tu. Wozr, der über-
dies die Gůte hatte, mir aus seinem Herbar eine Reihe von nahe
verwandten CorLına-Formen zum Vergleich zu senden, reihe ich diese
merkwürdige Form vorläufig der P. sordida an, trotzdem sie durch
ihre zwei Hauptmerkmale (siehe unten) von derselben hinreichend
abweicht. Ich bezeichne sie also als

P. sordida Fries. var. Hedrichii*) m.

| (P. Heomiom Domin in Průvodce po květeně české I. p.
22 [1904] als nomen nudum.)

Dieselbe ist im Vergleiche mit der P. sordida genuina und Au-
mifusa, bezüglich decipiens folgendermassen charakterisiert:

Stengel hoch, oft die Höhe von 4 dm bedeutend überschreitend
robust, fast aufrecht, grünlich, häufig rot angelaufen, nur schwach
angedrückt spinnwebig behaart, in eine oft weitschweifige Trugdolde
mit langen, schon aus dem Winkel der oberen Stengelblätter hervor-
springenden Aesten endigend. Zahlreiche sterile Triebe (Blattrosetten)-
schon im zeitlichen Frühjahre vorhanden. Die Blätter derselben gross,
flach, fünfzählig, doch regelmässig 7-zählige beigemischt, die Teil-
blättchen länglich mit keilig verschmälertem Grunde, fast im ganzen

*) Ich widme diese Pflanze zur freundschaftlichen Erinnerung Herrn J. Hr-'
peicH, Inspektor des k. k. böhm. Universitätsgartens in Prag.

6 XIV. Karl Domin:

Umfange bezahnt, an den 3 (resp. 5) Mittelbláttchen beiderseits 5 —7
zähnig, die Zähne in ein Drittel bis in die Hälfte der Lamina ein-
schneidend, zugespitzt mit scharfen Ausbuchtungen. Die Grundblätter
als auch die Stengelblätter oberseits in der Regel kahl oder verkah-
lend, selten durch angedrückte Striegelhaare kurzhaarig, die Blatt-
unterseite durch einen sehr dünnen gekräuselten Filz meist grau-
schimmernd, mitunter besonders bei den älteren Blättern verkahlend
und grünlich, doch stets mit angedrückten Striegelhaaren an den
Nerven versehen. Stengel reich beblättert, Stengelblätter mit tief,
scharf und reich (beiderseits 4—7) bezahnten Teilblättchen, das mitt-
lere und seltener die zwei seitlichen mitunter 3 spaltig.

Die Blüten auf dünnen geraden Stielen, die Kelchblätter grau-
zottig, angedrückt behaart.

Von allen Formen der P. argentea durch die Collina-Striegel-
haare und die zahlreichen sterilen Blattrosetten unterschieden. Auch
die Blütenköpfchen und die Petalen sind bedeutend grösser als
bei der typischen P. argentea; aber auch im Kreise der P. argentea
kommt eine Varietät mit grösseren Blütenköpfen (var. grandiceps
[Zimm.]) vor. Auch der argentea-Filz ist bedeutend geringer, als bei
der P. argentea, die Blätter erscheinen unterseits nur graugrün oder
beiderseits grůnlich. Es ist zwar von WAHLENBERG eine PF. argentea
var. virescens beschrieben worden, aber wie Tu. WoLr vermutet,
wird dieselbe nicht in den Kreis der P. argentea, sondern der F. sor-
dida angehören.

Unsere P. Heoeıcuı ist von der P. sordida hauptsächlich durch
die reiche Besahnung und die schwache Behaarung verschiedenen und
steht daher der var. decipiens Jord. pro sp. (= P. inaperta Jord.,
P. Petryana Blocki) am nächsten.

Aus dem Materiale aus Wour’s Herbarium gewann ich aber die
Ueberzeugung, dass die schwach behaarten Formen in die stark be-
haarten vielfach übergehen ; sollte nur dieses Merkmal unserer Pflanze
zukommen, so wäre sie kaum als Varietät aufzufassen. Dagegen bietet
schon die Blattform einen viel gewichtigeren Anhaltspunkt zur Fixie-
rung der P. HEDRrcHu.

Bie Bezahnung der Teilblättchen, insofern das mittlere nicht
dreispaltig ist, errinnert aus den Collinae am meisten an die F. thyr-
siflora; der geringe Filz spricht aber entschieden dagegen, sie als

einen primären oder sekundären Bastard (thyrsiflora X argentea) zu
erklären.

Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentillenarten. 7

8. P. canescens Bess.
var. éncisodentata Tu. Wozr in litt. £ bohemica
Blocki sp.

Im südlichen Moldautale gegenüber Žďákov häufig. Daselbst
auch Formen, die sich durch weniger tief eingeschnittene Zähne der
var. genuwina Tu. Worr in litt. nähern.

var. genuina Tu. Wour in litt. f. oligodonta Tu. WoLr.
Srbsko bei Karlstein.

8b. P. canescens Bess. X argentea L.

Im Vorjahre hatte ich Gelegenheit, diesen schönen Bastard auch
am Standorte zu beobachten. In der Behaarung nähern sich alle
Formen dieser Combination der P. argentea, wenn sich auch die
striegelharige P. canescens oft auf der Blattunterseite deutlich ver-
räth. Ich habe auch Formen kennen gelernt, bei denen die Blattober-
seite vollständig kabl und auch der argentea-Filz auf der Unterseite
viel lockerer ist, an denen also sicher keine P. argentea incanescens
oder dissecta beteiligt war. Die unteren Stengelblätter sind manchmal
7-teilig, oft aber nur 5-teilig, aber die Form der Bláttchen, ihre
keilige Basis und besonders ihre Bezahnung lassen gewöhnlich gerade
so wie die Inflorescenz mit den grösseren Blütenköpfchen die Bei-
mischung der P. canescens auf den ersten Blick erkennen.

Im mittleren Elbtale auf den Sandstellen bei dem Walde „Duš-
nické lesiky“ unweit von Zlosejn, sammelte Herr J. Homorka in Ge-
sellschaft der P. canescens genuina eine Form dieser Combination,
also eine P. canescens X argentea, die mit der Blockischen P. pseudo-
argentea gut überreinstimmt. Dr. Ta. Worr teilt mir mit, dass er
dieselbe Form auch von Karlsbad in seinem Herbar besitze.

Ich selbst sammelte im südlichen Moldautale gegenüber von
Žďákov in Gesellschaft der oben erwähnten Formen der P. canescens
mehrere Formen der P. canescens X argentea. Die meisten wären als
P. canescens Bess. var, incisodentata Tu. Worr f. bohemica (Blocks)
X P. argentea L. zu bezeichnen. Sie stimmen mit der P. super-
argentea X bohemica Blocki ziemlich gut überein.

Ueberdies konnte ich dortselbst sulche Formen beobachten, die
der Combination P. superargentea X canescens (genuina) entsprachen.

8c. P. recta L. var. obscura Willd.

Böhm. Mittelgebirge: Ruine Wostray bei Velemín, im tiefschat-
tigen Haine unterhalb des Gipfels, in einer auffallenden, schlaffen
Schattenform häufig.

8 XIV. Karl Domin:

8*c. P. recta L. X canescens Bess.*)

Se im Launer Mittelgebirge: Auf dem Berge Kreuzberg bei
Liebshausen, mit beiden Eltern (leg. A. Bayer und K. Domin). Für
Böhmen neu.

10. P. verna L.
var. Bülloti N. Boul.

Im westlichen Flügel des böhm. Mittelgebirges ziemlich ver-
breitet, so in der Umgebung von Rothaujezd und auch in der Rich-
tung gegen Liebshausen mehrfach.

var. pseudoincisa Tu. Wozr.

Typisch in bóhm. Mittelgebirge bei Rothaujezd mit der vorigen.
Unterhalb der Ruine Wostray lángs der Strasse bei Priesen in einer
Form, die durch die schwache Behaaruug auf die var. sncisa Tausch
erinnert.

var. longifolia Tu. Wour.

Sehr typisch im Südböhmen „na Vrbně“ bei Cekanic (Velenov-
ský). Wie Tu. Wozr (Pot. Stud. II. 49) bewies, gehört die P. verna
var. longifolia Borb. (= P. longifrons Borb.) zu der P. Gavpixr Grml.
und nicht verna L.

P. opaca L. x verna L. f. glandulosa Ta. Wour. Im mit-
tleren Elbgebiete auf den Sandstellen bei dem Walde „Dušnické le-
síky“ unweit von Zlosejn (leg. J. HomoLKa).

12. P. arenaria Borkh.

Schon in meinen ersten Beitrágen p. 35—36 machte ich auf
einige Formen dieser Art aufmerksam; im Vorjahre konnte ich mich
von der weitgehenden Variabilität dieser Art in Böhmen noch viel
besser überzeugen, indem ich auf zahlreichen Standorten mehrere in-
teressante Formen beobachtet habe. Die P. arenaria bildet nämlich
auf ähnliche Weise, wenn auch nicht in so hohem Grade wie die P.
verna, zahlreiche Formen, die gewiss mehrere gute Varietäten um-
fassen, deren Feststellung aber erst nach einer vergleichenden Revi-
sion eines ausserordentlich grossen und möglichst aus dem Bereiche
ihrer Gesammtverbreitung stammenden Materiales ermöglicht werden
wird, da man sonst nicht immer richtig zu entscheiden vermag, welche
Form nur als „forma“ aufzufassen ist und welcher der Rang einer
guten Varietät gebührt. Deshalb mache ich vorläufig nur auf die

*) Von Dr. Tu. Worr bestimmt.

Neue Beiträge zur Keuntnis der böhmischen Potentillenarten. 9

auflallendensten Formen aufmerksam, ohne eine definitive Einteilung
vorzuschlagen.

Als Hauptformen sind zunächst die, von Tu. Worr in Pot. Stud.
I. 86—87 hervorgehobenen drüsenreichen und drüsenlosen, dann auch
die klein- und grossblůtigen Formen anzusehen. In Böhmen ist die
drůsenreiche P. arenaria (f. glandulosa Tu. WoLr) häufiger, als die
besonders im mittleren Elbtale mehrfach beobachtete drüsenlose Form
(f. eglandulosa Tu. Worr). In Gesellschaft derselben treten mitunter
schwach drüsige Formen (f. parce glandulosae) auf, wogegen die f.
glandulosa bis in eine f. glandulosissima (var. viscosa Schur) über-
gehen kann.

Was die Zahl der Teilblättchen betrifft, so ist die typische Form
eine f. gutnača. Ueberdies kommen aber Formen mit vorwiegend
3-teiligen, wie auch 7-teiligen Blättern vor.

Was die ersteren Formen betrifft, muss ich vom neuen (siehe
Beitr. p. 35) betonen, dass es sich dabei um zweierlei Pffanzen han-
delt. Nebst den kleinen Hungerformen der P. arenaria, die oft drei-
zählige Blätter besitzen, denen aber meist auch vereinzelle 4 oder
5 zählige beigemischt sind, und die, wie ich mich z. B. im Launer
und Brůxer Mittelgebirge mehrmals überzeugen konnte, unmer-
lich in die typische P. arenaria übergehen (hierher gehört die var.
trifoliata Koch, Čel., trisectu Scholz, f. triphylla Blocki, f. parvula
Blocki, f. minutula G. Beck, P. opaca B. ericetorum Opiz etc.), muss
man auch normal entwickelte, grosse Formen des P. arenaria unter-
scheiden, die meist «durchweg 3-zählige Blätter besitzen und die auch
im Blattschnitt nicht unwesentlich von der typischen Form ab-
weichen.

Diese Formen müssen wahrscheinlich als eine besondere Varietät
abgetrennt werden.

Es genügt die Formen mit siebenzähligen Blättern, die gewöhnlich
sehr robust zu sein pflegen und in andereu Merkmalen zu verschie-
denen Varietäten angehören, vorläufig als f. septenata zu bezeichnen.

Was die Blattform und die Bezahnung der Teilblättchen betrifft,
sind folgende Formen hervorzuheben:

1. var. genuina,

2. var. longifolia Th. Wolf mit, an die P. verna v. longifolia
erinnernder Form und Bezahnung der Teilblättchen,

3. var. pectinata Th. Wolf in sched. (v. n.).

10 XIV. Karl Domin:

Die letztgenannte Varietät, deren charakteristische Bezahnung
auf der Tafel (Fig. 10 und 11) abgebildet ist, weicht zwar auch
in der Behaarung etwas von der typischen Form ab, wird aber kaum
hybriden Ursprungs sein.

Endlich kommt noch die var. concolor Th. Wolf (= P. meri-
dionalis Siegfr.) in Betracht, eine schöne Form der P. arenaria, die
auf der Blattoberfláche sehr dicht sternfilzig-graubehaart und daher
beiderseits gleichfärbig ist.

Die P. Tommasiniana F. Schultz, die in der Behaarung oft mit
der var. concolor übereinstimmt, bei der aber in der Regel nur 3zählige
Blätter vorkommen (es sind aber auch Formen mit durchwegs 5zähligen
Blättern bekannt, wie sie z B. neuerdings auch von Routena in Monte-
negro gesammelt wurden), stellt einen südlicheren Typus vor, der
aber von manchen, besonders aus den Steppengebieten oder überhaupt
aus dem Bereiche der pontischen Flora stammenden Formen, nur
schwer zu unterscheiden ist.

Die schönsten Formen der P. arenaria beobachtete ich auf dem
Abhange der Velká Hora (Silurkalk) bei Karlstein; es wuchsen dort-
selbst nebst der typischen Varietät die var. pectinata Th. Wolf
(f. quinata und septenata), var. pectinata Th. Wolf und die grossen,
oben erwähnten Formen mit dreizähligen Blättern.

Die var. concolor Th. Wolf in einer schönen Form ist im Steppen-
gebiete des Launer Mittelgebirges (stets eine reichdrüsige Form)
ziemlich verbreitet. Im mittleren Elbtale kommt sie beispielweise auf
lichten Stellen der sandigen Kiefernwälder bei St. Vavfinec vor.

P. verna L. X arenaria Borkh.

I. verna X arenaria. Auf dem Abhange der „Velká Hora“ bei
Karlstein.

b) verna var. Billoti X arenaria. Aussiger Mittelgebirge: Strassen-
raine zwischen Gross-Kaudern und Gratschen, nicht selten.

II. superverna X arenaria. Im Brdygebirge bei Příbram auf den
Feldrainen bei Jesenic und Háje nicht selten, besonders auf dem
sandigen Boden, der durch Verwitterung der Granitunterlage entsteht.
Diese Standorte sind dadurch interessant, dass sie ziemlich hoch
(über 500 m) und in rauher Lage liegen, wo die reine P. arenarta
jetzt fehlt, früher aber sicher vorhanden war (Vrgl. Beitr. S. 37).
Der Einfluss der P. arenaria ist meist sehr schwach, nur selten
finden sich Formen vor, die zu der Combination verna X arenaria
gerechnet werden könnten.

Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentillenarten. 11

superverna X arenaria var. longifolia. Auf dem Abhange der
„Velká Hora“ bei Karlstein.

III. superarenaria X verna. So z.B. bei Hodkovičky unweit vou
Prag (leg. Freyn, f. eglandulosa !), im südlichen Moldautale gegenüber
von Žďákov (f. septenata), dann auf dem Berge „Ďábel“ bei Davle
(eine f. hirsuta).

b) superarenaria var. longifolia > verna auf dem Abhange der
„Velká Hora“ bei Karlstein, der folgenden in der Tracht sehr nahe
kommend, aber, da sie in der Gesellschaft der P. arenaria v. longi-
folia wuchs, genetisch von ihr wohl verschieden.

c) superarenaria X verna v. longifolia. Böhm. Mittelgebirge:
Phonolithfelsen auf dem Berge Geltsch oberhalb Auscha.

13. P. anserina L.

var. discolor Wallr. f. incisa Th. Wolf. Nicht selten. Z. B.
im Aussiger Elbtale bei Schwaden und Salesl.

var. véridis Koch. Auf den Salzwiesen lüogs des Srpina-Baches
bei Hochpetsch. Es scheint dies eine mit der var. concolor und discolor
denselben Wert habende, aber weit seltenere Varietät zu sein, die
vielleicht auf dem salzhaltigen Boden ihre Hauptverbreitung hat, aber
wohl nicht ausschliesslich als eine Form der Salzwiesen bezeichnet
werden kann, da mit ihr auch die var. discolor vorkommt und ander-
wärts auf ganz ähnlichen Standorten sogar die typische var. concolor
durchwegs nicht selten ist. Manche Exemplare haben (unter einer
starken Loupe) die Blattunterseite noch mit einem sehr feinen Filz
überzogen, der sich besonders an den jungen Blättern sehr kenntlich
macht. Sonst habe ich deutliche Uebergänge in die var. discolor nicht
beobachtet.

Dieselbe Form sah ich auch im schwarzgrauen Basaltackerboden
unterhalb des Berges Vranik im Launer Mittelgebirge, in Gesellschaft
mit Tetragonolobus.

13. P. Tormentilla Sibth. var. strictissima (Zimm.) Th.
Wolf. Im Aussiger Mittelgebirge bei Tašov und Babina mehrfach.
Bei Wittingau in der Náhe des grossen Rosenberger Teiches.

14. P. reptans L.

In Pot. Beitr. p. 42—43 machte ich eine kurze Erwähnung von
einigen interessanten Formen der P. reptans, deren Stengel nicht
wurzeln, sondern entweder bogig über den Boden aufsteigen, oder
überhaupt einen stramm aufrechten Wuchs aufweisen.

12

XIV. K. Domin: Neue Beiträge zur Kenntnis der böhm. Potentillenarten.

Im Vorjahre fand ich dieselbe Pflanze („var. erecta Čel.“) in

Menge im Perucer Mittelgebirge (unweit von Libous, aber noch vor
dem Sebiner Walde) und zwar ebenfalls auf einem Raine mit Pläner-
kalkunterlage und kurz hierauf auch auf einer nassen Waldstelle in
den Wäldern um Smečno. Von beiden Standorten übersetzte ich
mehrere Pflanzen in unseren botanischen Garten und zwar zumeist
auf ziemlich trockenen Standort mit kalkreicher, nicht gedüngter Erde.
Die aufrechten Stengel fiengen aber bald an zu wurzeln und etwa in
3 Wochen verwandelte sich die „var. erecta“ in die ganz typische

P.

reptans, die dann schnell ausgejätet werden musste, da sie sonst

mit ihren langen Ausläufern alle anderen Kommensalen aus ihrer
Umgebung verjagen würde.

Fig.
Fig.

Fig
Fig

Fig

Fig.
Fig.

Fig.
Fig.

Fig
Fig

Erklärung zu der Tafel.
(Natürliche Grösse.)

1. Ein Wurzelblatt der P. Hedrichti m.

2.
8 Stengelblátter der P. Hedrichii m.

. 4. Pot. arenaria Borkh. var. concolor Th. Wolf f. septenata (Weisswasser leg.
Hippelli).

. 5. Pot. arenaria Borkh. f. longifolia septenata (Karlstein).

6. Pot. arenaria Borkh., die S. 9 erwähnte Varietät (Karlstein).

7., 8. P. arenaria Borkh. var. coneolor Th. Wolf. Die Steppenform (Ranné
im Launer Mittelgebirge).

9. P. arenaria Borkh. v. genuina (Karlstein).

10., 11. P, arenaria Borkh. var. pectinata Th. Wolf. v. n. (Karlstein).

. 12. P. arenarta Borkh. var. longifolia Th. Wolf (Karlstein).

. 13. P. arenaria Borkh. f. trisecta (Scholz) (Radotín).

DoMiN: POTENTILLENARTEN I

Digitized by Google

XV.

O významu mesenchymových myoblastů
intravasálných.

Předběžná zpráva F. Vejdovského.

Předloženo v sezení dne 3. června 1904.

Roku 1879*) podal jsem prvou zprávu o zvláštních rozvětvených
buňkách, jež se nalézají v nádorech srdcových různých roupic a vyložil
tyto elementy za buňky svalové, působící při stažení a rozpínání
stěn srdcových. Pravím o nich toto: „Bei den Gattungen Anachaeta
und Enchytraeus treten an den Wandungen der herzartigen Anschwel-
lungen des Rückengefässes zahlreiche sternförmige, glänzende Zellen
hervor, die durch ihre verästelte Ausläufer untereinander verbunden
sind. Ich betrachte sie als Muskelzellen, die in den Wandungen der
besprochenen Fersen die Kontraktionen und Dilatationen ausüben.“

Později, **) když se mně nepodařilo nalézti pro tyto podivuhodné
elementy analoga ani u jiných skupin živočišných, ani podobně zně-
jících zpráv z literatury, pokládal jsem udání citované za omyl, maje
za to, že mně bylo prvotně co činiti s peritoneälnym povlakem srdce.
Taktéž jiní autorové pokládali zprávu onu z r. 1879 za blud, jako
R. S. BeRan a nověji Lana, jenž praví ve svém výtečném díle („Beitr.
zu einer Trochocoltheorie.“ Jen. Zeitschft. 1903 p. 269) o mém vý-
kladu zmíněných buněk svalových toto: „Diese Deutung ist wohl aus-
geschlossen.“

+) F. VespuvskŸ, Beitr. z. vergl. Morphologie d. Anneliden I. Monogr. der
Enchytraeiden. Prag 1879.
**) — System und Morphologie der Oligothaet. Prag 1884.

Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1

2 XV. F. Vejdovský:

Právě týž autor vykládá ony buňky za „intravasale Lymphor-
gane“, srovnävaje je s podobnými tělísky, které jsem r. 1884 objevil
v srdci druhů Aeolosomy. Lana s emiásí prohlašuje buňky tyto za
„sedentuere Blutkörperchen!“

Aniž by býval o prvých mých zprávách a výkladech věděl (aspoň
jich necituje, spíše dovolávaje se jen nekritického dila BppapDova),
popisuje r. 1895 a 1897 J. NusBaum*) u některých roupic veliké
buňky, jež se stěnou cevy hřbetní pomocí výhonků jemných a i mezi
sebou souvisejí.

„Následkem proudu krevního vykonávají buňky ty passivní po-
hyby ku předu a na zad.“ Mä za to, že jsou to homologa pravých
tělísek krevních, na stěnách upevněných, jakž také i Micnarusex 28
své přijal. Une vykládá je za zveličené buňky „endothelové“, s čímž
NesBAUM a ŘakKowsgr nesouhlasí, ježto prý jsou buňky ty naplněny
větším neb menším množstvím sekretových krupiček, což nelze zjistili
u nízkých obyčejných buněk endothelových a není přechodů mezi
oběma. Oni sice srovnávají buňky tyto s t. zv. „tělesem srdečným
(Herzkórper)“, avšak funkce jich jest záhadnou.

Roku 1899 uveřejnil pozorování své Cocner 0 srdci různých
roupic. Zde (segment 5., 6. a 7.) nacházejí se klapky ve tvaru hvě.
zdovitých buněk, zavěšených pomocí výhonků na stěně cevní. Každá
klapka sestává ze 2 buněk a leží intersegmentálné, avšak u některých
druhů i v luminu srdce visí ještě četné jiné hvězdovité buňky. Autor
souhlasí s Uvex, že jsuu to zvětšené buňky endotheliálné. De Bock
vykládá tyto hvězdovité buňky u Ænch. humicultor Vesv. za krevní
tělíska, o nichž praví, že jsou to amoebocyty, zrovna tak jako mízní
buňky dutiny tělesné. Praví, že shledal podobné buňky i u Lumbri-
cula, Rhynchelmis, Tubifex a Naidomorphů. Tyto amoebocyty prý bud
plovou volně v krvi, jindy ale mají tvary oválné, vejčité neb podlouhlé,
za klidu sedí na stěně cevní a protahují se ve výhonky.

Po té vypráví de Bock celou historii o stěhování domnělých
tělísek krevních: Že prý vnikají do epitelu střevního (patrně se jedná
o nějaké zárodky cizopasníků), kde se krvinky cestou fagocytosní na
plňují látkami exkrečními, jež pak přenášejí do sinu střevního.

Jest zajímavé, že autor studoval pouze serie řezové a takové
podivuhodné pochody životní vystihnouti mohl. Avšak fantasie zde mi
příliš šíré pole, na kteréž ji dále provázeti nehodláme.

a m m

+) J. Nussauu und Rıkowskı, Fin Beitr. zur näheren Kenntnis der Ans-
tomie des Růckengefásses und des sog. Herzkürpers bei den Enchytraeiden. Biol.
Centralblatt. 17. (1897).

O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 3

Ve smyslu, že jsou elementy intravasálné buňky krevní, vyslo-
vuje se nověji iR. S. Berou, kdežto C. Scnneinen vykládá je za en-
dothel.

(l Ae er te

Z uvedeného přehledu historického jde na jevo, jak pestrá jest
směsice názorů 0 funkci elementů buněčných, o něž se v práci této
jedná. Třeba ještě uvésti, že Lanc ve své zmíněné práci tyto elementy
buněčné stotoZäuje s tak zvaným „tělesem srdcovým“, v kteréžto pří-
eine nemožno se blíže ro:Sirovati, ježto o původu tělesa srdcového
není žádných zpráv.

Shrneme-li veškeré názory uvedené, shledáme, že se vykládají
zmíněné buňky srdcové :

1. za svalové (VEJDOVSKÝ) ;

2. za intravasální orgány Jymfové (Lavo);

3. za krevní buňky (Micuraezsex, De Bock, BeRon);

4. za buňky endothelové (Une, Coayerrr, Ú. Scuneiper);

5. za žlázu srdcovou (Nuspaum a Rakowski).

Bylo tedy třeba revidovati všecky tyto zprávy novými pozorová-
ními a úvahami srovnávacími.

Jestli se tedy po letech opět vracím k tomuto thematu, děje se
tak ze tří důvodů: Předně, že po tolika spletitých, neurčitých a spíše
„od oka“ činěných úsudcích o významu intravasálních buněk možno
dojíti určitého pojmu následkem všestranných pozorování srovnáva-
cích. Za druhé, že tento konečný úsudek vrací se zpět k prvotnému
výkladu, který jsem r. 1879 o funkci záhadných buněk srdcových pro-
slovid. A konečuě za třetí, že nalezené rozuzlení dané záhady vede
k neméně zajímavému osvětlení otázky, juky jest morfologický a zá-
roveň à fystologický význam t. zv. klapek v cevni soustavě Lumbricidà
a ostutních annulatů, polychaetü a pýjuvch.

1. Výklad věcných skutečností.

Srdce roupic probíhá ve známých poměrech ; má původ v sinu
střevním, stávajíc se volným v určitém segmentu tělesném, namnoze
postgenitálním. V těchto segmentech tvoří mohutné nádory, jež silně
pulsujfce, pohání tekutinu krevní do přední ponenáhlu zužující se části
cevni soustavy v přídě těla, kde se srdce jednak v kličky postranní
rozvětvuje, jednak v prvním segmentu na břišní stranu ohýbá a v břišní

i

4 XV. F. Vejdovský:

cevu přechází. Světlost a objem těchto cev lze za živa dobře poznati
a možno i v tomto stavu pozorovati ony elementy buněčné v nádorech
srdcových, jež jsem před lety zvláště u Anachaety*) zobrazil a po-
psal jakožto buňky svalové, a kteréž od výše jmenovaných mých ná-
sledníků vykládány byly po užití dnešních method řezových v tak
různém smyslu morfologickém i fysiologickém.

K opětovné revisi buněk srdcových voleny tentokráte různé druhy,
zvláště rody Enchytraeus a Fridericia. 7, prvého rodu vzati Ench.
humicultor Vejd. a Ench. Adriaticus Vejd., z druhého Fridericia Zy-
kovi Vejd. a hlavně veliká Frid. hegemon Vejd., u níž celkem nej-
větší elementy intravasální v nádorech srdcových přítomny jsou. Fixo-
vání dálo se chromsublimátem v poměru 1 pro mille, barveno pak
karmínem neb železitým haematoxylinem.

Sledujeme li příčné neb podélné serie řezů srdcem druhu Fride-
ricia hegemon Vejd., jenž má poměrně největší elementy buněčné ve
všech tkaních a tudíž také nejpěknější obrazy poskytuje ohledně hi-
stologické ústrojnosti cevní soustavy, — shledäme zvláštní veliké
buňky uvnitř srdce, jež netoliko svými tvary, nýbrí i strukturami po-
zornost na se upoutají. Na horizontálních řezech nejpřednější části
srdce leží za sebou uvnitř srdce veliké hvězdovité buňky, v tupé
laloky vybíhající. Dále na zad, u př. v 5. segmentu obsahuje srdce
na příčném řezu dvě veliké hvězdovité buňky stejných tvarů s veli-
kými jádry a hustou plasmou. Na praeparátech karmfnem zbarvených
nelze určitějších zrůznění plasmy sledovati.

Čím dále na zad, tím více naduřuje srdce, a tím větší množství
buněk rozvětvených objevuje se v jeho nitru. Nemají však již jedno-
duchých tvarů hvězdovitých, nýbrž prodlužují se v jedné ose dle toho,
jak jsou nádory srdcové vyvinuty. V nádorech srdcových před septál-
ními žlazami rozšiřuje se srdce v ose dorsoventrální (soudě tak dle
řezů příčných) — tudíž intravasální buňky prodlužují se v této ose

+, Anachasta Vejd. a Eisenii Vejd., jsou roupice pro studium této skupiny
nad jiné příznivé, vyznačující se průsvitností neobyčejnou, tak že lze veškery
soustavy orgánů za živa výtečné sledovati. Methoda tato má mnohé výhody před
nynějšími způsoby práce, kde se takřka výhradně užívá method řezových. Po-
bříchu nebylo lze v posledních letech nikde zjistiti Anachaetu. Prvotně žila u nás
jen a jediné v zahradě bývalého musea na Příkopech, kde nyní stojí Zemská
banka. Bezpochyby že byla Anachaeta zavlečena v místa tato z některé krajiny
Ceské pomocí kořání různých rostlin, jež Em. Purkyni přesazoval do jmenované
zahrady musejní. Od r. 1877 nenalezl jsem ji u nás nikde. V Německu ji znají
z různých míst. (Viz Miciramcsun.)

O významu mesenchymovÿch myoblastü intravasálných. 5

dorsoventrální. Tvar buněk jest vřetenitý, v centru plasmy jest jádro
uložené, na polech rozvětvuje se ve výhonky nejjemnější cytoplasma,
upínajíc se na stěny srdce.

Za septálními žlazami nabývají nádory srdcové největšího roz-
sahu v ose příčné a intravasální buňky jeho prostírají se rovněž v ose
příčné, opakujíce tytéž tvary, jako právě vylíčeno. Výhonky plasma-
tické rozbíhají se v nejjemnější vlákénka, četná, na stěnách srdce se
upínající.

Dosavadní líčení týká se průřezů, které byly barveny pouze kar-
mínem a nejeví tudíž zvláštní zrůznění plasmy buněk intravasálních.
Nicméně ukazují tyto praeparáty, že buňky jsou tu rozvětvené a dif-
ferencované ve vlákna souvisící se sténami cevními. Zvláštní úsudek
o jich morfologickém a fysiologickém významu ovšem utvořiti si nelze.
Možno říci pouze, že jsou to rozvětvené, s mesenchymatickými buň-
kami souhlasné elementy, jež jsou v tekutině krevní uloženy. Ale
jedno jest jisté, že to nejsou ani tělíska krevní, ani buňky mízní,
volně v krví kolující, jako krvinky neb lymfocyty.

Pravá povaha buněk těch stává se zřejmou v praeparátech bar-
vených železitým haematoxylinem, jenž ukazuje na zrůznění svalové
netoliko stěn cevních, nýbrž i buněk intravasálních.

Průřezy srdce touto methodou pořízené ukazují struktury dosud
netušené i nutno se proto pozastaviti nad ostrou kritikou BEnRcHovou,
s jakou potírá odchylné zprávy svých předchůdců o histologické struk-
tuře stěn srdce, sám ovšem nepodávaje nikterak pověřených doku-
mentů a vůbec zpráv přijatelných. Neboť to, co na základě svých
jednostranných method Bercu popisuje, může sloužiti spíše k novým
zmatkům, než ku správnému ponětí o struktuře cevní soustavy.

Nádory srdcové za 2lazami septálnými na průřezech haemato-
xylinem železitým zbarvených ukazují totiž zcela něco jiného, než co
popisuje dánský histolog. Shledáváme tu:

Předně, že stěna srdcová pod obalem chloragogeních žláz sestává
z fibrill svalových podélných, jejíž sarkoplasma zvláště na postranních
partiích srdce pěkně se differencuje a jest ve spojení s jádry.:

Za druhé prostírají se pod zevní podélnou vrstvou svalovou svaly
okružné v určitých vzdálenostech za sebou následující. Každé okružné
svalové vlákno jest jediná buňka svalová, jejíž jádro leží na hřbetní
straně cevy, v hojné sarkoplasmě uložené. OkruZnä vrstva svalová
objímá lumen srdce, v němž jsou obsaženy výše popsané buňky amoe-
bovitě rozvětvené a na vrstvě okružných svalů zavěšené,

6 XV. F. Vejdovskÿ :

Důrazně nutno pak vytknouti, že není endothelu, který popisují
a zobrazují tak zřetelně Nussaum a Rakowskı, nýbrž jsou tu přítomny
jen ony amoebovitě rozvětvené buňky kolmo se stěn svislé do lumina
cevy, které jsme výše popsali, a jež i jinenovaní autorové zvláště po-
pisují jakožto „saftige Zellen die .reich an Plasma sind und ausser-
dem sehr viele dicht angehäufte, grössere- und kleinere, gelbliche bis
bräunliche Sekretkörnchen enthalten.“ V celku souhlasí popis Nus-
BAUMA A ŘAkKOWSKIHO 8 mými zkušenoslmi, avšak jedno schází, co no-
poznali tito autorové. Totiž fibrilly svalové, jež na bási každého vý-
honku amoebovitých buněk se nalézají. Na průřezech příčných totiž,
železitým haemotoxylinem zbarvených nacházíme ve hmotě plasma-
tické průřezy vláken temně se barvících, takže možno říci, že zde
existuje ještě vniterná vrstva fibrill podélných, jejichž sarkoplasina sou-
střeďuje se na obrovské buňky amoebovité. Tudíž nemohli polští auto-
rové poznati pravý fysiologický význam popsaných buněk, jež jako
žlaznaté „Blutdrůsenzellen“ vykládají.

Vlastní plasmatické tělo těchto buněk jeví se na příčných řezech
jako přepona svétlosti cevní, a je-li v jednom řezu buněk těch více,
stýkají se v centru jako přepážka, zanechávající úzké skuliny mezi
jednotlivými elementy bunččnými, jimiž krevní tekutina prouditi může.

Celkem však nesnadno si možno učiniti správný pojem 0 po-
měru těchto mesenchymatických buněk ku stěně cevní na řezech příč-
ných i radno spíše posuzovati řezy podélné, tangentiälne. A v tom
ohledu obdržíme obrazy dříve netušené. Každá buňka vybíhá tu
v dlouhé výhonky pseudopodiím podobné, připínající se na postranní
stěny cevy hřbetní. Dobře differencované buňky ty jeví tyto poměry:

V centru tělesa buněčného leží veliké jádro ovální, nucleolem a
chromatickou hmotou vyplněné. Hustí cytoplasma přechází z centru
do štíhlých dlouhých pseudopodií, jež se upínají na stěnu cevy.

V ose každé pseudopodie táhne se vlnitá, iutensivně se barvící
fibrilla, v některých výhoncích se ještě v jemné postranní fibrilly roz-
větvující. Fibrilly tyto počínají v cytoplasmě nedaleko v okolí jádra,
každá však jest samostatnou, nesouvisíc s fibrillou pseudopodie jiné.

Tedy průřezy vláken svalových, které jsme nalezli na průřezech
příčných, odpovídají těmto fibrilläm mesenchymatických buněk intra-
vasálních. Není pochybnosti, že dle struktury jsou to fibrilly svalové
souhlasící s fibrillami podélných svalů na vnější stěně cevy hřbetní.
Tyto krásné struktury myoblastů rozvětvených lze pěkně vystihnouti
u Ench. adriaticus, kde vyskytují se buňky ty v nádorech ojediněle,
a tudíž snadno ve tvarech svých jsou poznatelné. Avšak ne vždy rož-

O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 7

větvené myoblasty jsou tu přítomny; též „unipolární“ buňky svalové
se objevují, jevící se jakožto elementy na jednom polu naduřelé, s cyto-
plasmou a velikým jádrem a dlouhým výhonkem, v němž opět vine
se fibrilla svalová. A právě tyto jednodušší buňky mají význam zvláštní
pro elementy, z nichž se skládají t. zv. klapky cevní Lumbricidů a
příbuzných skupin.

U jiných druhů, jako Fridericia Zykovt, jeví se popsané elementy
buněčné v modifikovaných tvarech, leč nelze nepoznati, že i tyto, na-
mnoze vřeténkovitě prodloužené elementy jsou buňkami svalovými
v podélné ose cevy se prostírající.

Ze všech ale věcných skutečností popsaných jde na jevo, že
intravasäluf buňky nelze vyklädati za „žlaznaté“ neb „lymfatické“,
dokonce pak ne za „tělíska krevní“ neb buňky „endothelové“. Při po-
suzování morfologické hodnoty bude nám se vrätiti k prvotnému vý-
kladu mému, že jsou to buňky svalové, jež asi mají důležitý význam
fysiologicky. Ten pak jest na snadě. Mesenchymatické svaly smršťují
se jen částečně, totiž ve výhoncích, v nichž probíhají fibrilly svalové.
Plasmatická část 8 jádrem zůstává při kontrakcích neúčinnou, jevící
se jakožto těleso, jež po způsobu záclonky může uzavfiti lumen cevy.

Jest pak důležité, že se svalové buňky ty soustřeďují skoro vý-
hradně na objemné nádory srdce před sinem střevním, v nichž se
musí nahromaditi veliké množství tekutiny krevní. Další část přídy
cevní jest značně zůženou. Kdyby tedy náhlými kontrakcemi přešla
krev z nádoru do zúžené cevy přední, musilo by nastati náhlé nahıo-
madění krve v této ztenčené části, což by mělo za následek porušení
stěn cevních. Může se tedy díti proudění krve z nádorů ku přídě jen
ponenáhlu a regulatory tohoto oběhu mohou býti ztažitelné intrava-
sální myoblasty, jež slouží jako závěrky při silných kontrakcích stěny
cevní, samy jsouce při této činnosti řízeny kontrakcemi fibrill vlast-
ních. Jsou tedy myoblasty intravasální primitivními klapkami cevnfmi.

Z mnohých stran stotožňují se popsané elementy svalové st. zv.
buněčným tělesem srdcovým, „Herzkörper“ autorů. Tak zvláště se
strany J. Nuspauma a nověji Laxca. Mezi roupicemi jest to dosud
rod Mesenchytraeus Eisen a Stercutus Mich., u nichž tento buněčný
orgán jest znám. Ve střední čáře na spodině srdce táhne se toto

8 XV. F. Vejdovský:

těleso, sestávající z různě velikých buněk, jež u Ench. flavus a selosus
ve více vrstvách nad sebou leží.

Srovnání pruhu buněčného se svalovými buňkami výše popsa-
nými jest nepřípadné, neboť u prvých o fibrillách není vůbec řeči,
ony prostě souvisí se stěnou cevní a neúčastní se kontrakcí pri oběhu
krevním. Ovšem o původu tělesa buněčného v srdci nelze se tak
snadno vysloviti.

Mnozí zase, jako zvláště MicuAELSEN srovnávají buněčný pruh
v srdci s klapkami cevní soustavy lumbricidů a příbuzných rodů. Tak
zvláště se zmiňuje MicnAELSEN o těchto ústrojích cevních u rodu
Tykonus. Otázka, čemu odpovídají klapky v cevách vyšších oligochaetů,
možno řešiti po důkladných a všestranných pozorováních, jež jim
v novější době věnoval také Ross, avšak celkem zůstává přece stále
nejasným, jaký jest morfologický význam těchto zajímavých orgánů
intravasálních.

K dějinám klapek cevních. Poprvé objeveny 1835 od Leoxa
u Piscicoly, pak teprvé 1865 Lexoia u Phreorycta znovu je nalezl,
načež 1874 popsal je Penmier u Urochaety, 1888 Couux u Criodrila
atd. až do doby nynější, kdy R. S. Bereit označuje klapky cevní za
„merkwürdige Gebilde, deren Entwicklung zu ermitteln nicht obne
Interesse wäre.“

Tento postulát jest sice důležitý, avšak také histologická struk-
tura klapek potřebuje důkladnějšího vyšetření, aby bylo možno určiti
jakou funkci klapky hráti mohou. Pobïichu však v příčině této toliko
ErseN u Diplocardie se pravdě přiblížil, leč nověji i Rosa o správ-
nosti jeho výkladu pochybuje. Tudíž třeba dokonalejších zpráv podati.

Především nutno učiniti si pojem o úpravě a rozdělení klapek
v cevách, k čemuž výborné poučení podává Dendrobaena octačdra
pro velikost elementů, z nichž se klapky skládají, pak také různé
druhy pijavek z čeledi Glossiphonidae. Rosa rozeznává: a) klapky
dvojité, v cevách proti sobě ležící; 5) klapky jednoduché, dissym-
metricky rozdělené na stěnách cev; c) klapky kruhovité.

Dle mých zkušenostísnutno rozeznávati pouze jednoduché a dvojité
klapky, neboť tyto poslední jsou ve 2 polokruzích sestavené, tak že
kruhovité klapky Rosovy odpovídají těmto posledním. Jednoduché
klapky zvláště v srdci Glossiphonid a Chaetogastridů jsou nápadné
a za živa snadno sledovatelne.

Speciálné rozdělení klapek v srdci výše jmenovaného druhu ne-
třeba zde uvádéti, ježto odpovídá všeobecnému pravidlu, že klapky

O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 9

tyto leží v intersegmentälnych zonách srdce od 5— 8. segmentu před-
ního počínaje a pokračují stejně rozdělené v segmentech následujících.

Na přechodu postranních kliček cevních ze srdce, zvláště nadu-
řených cev postranních, č. srdcí postranních, klapky cevní u Dendro-
baeny jsou vysoce zajímavé, ukazajíce na fysiologickou svou funkci,
aby zastavovaly proud tekutiny krevní buďto v srdci neb v kličkách
samých. Kdežto totiž klapky v srdci jeví se celkově jako shluky
buněk hruškovitých, zasahující naduřelými těly buněčnými do lumina
cev, objevují se klapky na rozhraní mezi srdcem a postranními
kličkami dvojitě naduřené, tak totiž, že jeden nádor klapkový zasahuje
do srdce, druhý do postranní cevy.

Máme-li poznati pravou povahu histologickou komponent, z nichž
se klapky cevní skládají, musíme vyjíti jednak z histologické struktury
cev hlavních, jednak odvolävati se k intravasálním elementüm, jež
jsme shledali v srdci Enchytraeidü.

Průřezy i podélné i příčné vedené srdcem, ukazují, že stěny
jeho sestávají: 1. z vnější okružné vrstvy svalové, jež jest v přední
části těla (až do 5.— 7. segmentu) nahá, t.j. postrádající pokryvu žlaz
chloragogeních, dále na zad však pokryta hojnými a velikými buňkami
chlorogogeními. Tato svalová vlákna okružná jsou pravé buňky svalové,
jichž jádra 8 ostrůvkem sarkoplasmatickým lze dokonale mezi žlazami
chloragogeními rozeznati a v ohledu struktury přesně co takové určiti.

Pod vrstvou okružných vláken svalových prostiraji se svaly po-
délné jakožto vlákna v přídě nízká, dále na zad vysoká, tvořící la-
mellovité, ve skutečnosti však trubicovité clementy svalové, uložené
v pojné hmotě intermuskulární. Tyto fibrilly svalové náleží buňkám
svalovým, jichž jádra se sarkoplasmou hrbolkovitě zasahujf do
buněk a srdce, činíce dojem epithelu neb endothelu srdcového, za jakýž
dříve byly zhusta vykládány. Taktéž za usedlé krvinky na stěnách
srdce mnozí autorové tato jádra svalových buněk popisovali. Vůbec
pak nutno vytknouti s důrazem, že podélné fibrilly svalové dorsální
stěny srdce jsou vyšší než spodní, lamellovitá, nízká, zploštělá vlákna,
prostírající se rovněž v nízké intermuskulární hmotě.

Není epithelu ani endothelu, vystýlajícího nitro srdce. To, co se
této tkani podobá, jsou pouze jádra se sarkoplasmou podélných svalů.

A totéž platí o postranních cevách, jež spojují sinus střevní se
srdcem. Jenže svalovými stěnami jsou opatřeny pouze přechodní spojky
mezi srdecm a vlastním průběhem cev. Tyto jsou tvořeny pouze
z jednoduché vrstvy buněčné, z vasoepithelu, jehož jádra ve značných

10 XV. F. Vejdovský:

vzdálenostech jeví se na povrchu cev pod velikými buňkami chlorago-
geními. Není zde svalů ani podélných ani okružných.

Pouze zúžená část, jíž přechází srdce v postranní cevu, jeví
struktury souhlasné se stavbou srdce. Podélná vrstva srdce přechází
v okružnou vrstvu této přechodní části, již nazveme sfinkterovou.
Neboť tato část skutečně působí jako sfinkter a souhlasí i fysiologicky
s tímto pojmem. Jest totiž značně súženou, takže se mezi vlastním
srdcem a cevou postranní jeví více méně dlouhý odstavec zúžený, histo-
logicky zrůzněný od vlastního srdce a vlastní cevy postranní.

Jeví se totiž tento sfinkterový odstavec postranní cevy složený
z vnějších okružných vláken svalových. Tato vlákna okružná jeví se
jakožto obroučky ve stejných vzdálenostech za sebou následující, od-
stavec přechodní značně zužující. Jest pravděpodobné, že odstavec
tento povstal postranním differencováním srdce, kterýžto výklad jest
podporován spodní vrstvou, prostírající se pod okružnými svaly. Tam
totiž nalezají se klapky srdečné, jednopolové neb dvojpolové.

Jednopolové klapky nalezáme jen v cevě hřbetní a na počátku
i v cevách postranních, dvojpolové klapky v dalších cevách postranních.

Pod názvem jednopolových klapek rozumíme totiž ty útvary intra-
vasální, kde naduřené části klapkové trčí pouze do světlosti cevy jedné,
buďto jen do srdce anebo jen do cevy postranní. Dvojpolovou klapkou
rozumíme pak ony orgány, jež naduřují na obou pólech, trčíce tak
i do cevy hřbetní i do cev postranních.

Celkem však jsou obojí klapky dle jednoho a téhož plánu ustro-
jeny. Každá klapka sestává u Dendrobaeny ze 2 polovin, mezi nimiž
zbývá více méně úzké lumen, jímž proudí krev. Sblížením se obou
klapek, t. j. kontrakcí stěny cevní, vlastně onoho sfinkteru, může se
lumen meziklapkové více méně zúžiti. Jsou tedy klapky regulatory
pro proudění krve. Dle toho musí býti také klapky samy určitě orga:
nisovány, aby oněm kontrakcím stěny cevní odpovídaly. Struktura
elementů klapkových jest skutečně zajímavá, dosud netu$en4, ač dá
se očekávati a priori, že musí odpovidati kontraktilním elementům.

Buňky klapkové jsou nápadné svým nádorem hruškovitým, jimž
trčí do lumina. V tomto nádoru nalezá se jádro intensivně se barvící.
Dále se zužuje nádor buněčný ve stonek více méně dlouhý, avšak
druhdy i velmi dlouhý (dle polohy klapek), ale jemný, vláknitý a ne-
snadno v celé délce sledovatelný. Tento stonek přikládá se ku stěně
cevní souběžně. Není pochybnosti, že skládá se stonek tento z téže
plasmy, jako vlastní buněčná část, v níž leží jádro. Avšak užijeme-li
zbarvení železitým haematoxylinem, ihned se nám objasní vlastní pod-

O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 11

stata těchto stonků. Neboť v ose stonku nalezneme temně zbarvenou
fibrillu, táhnoucí se celou délkou, až v nádoru nedaleko jádra za-
končuje. Není pochybnosti, že zde máme tedy s touže fibrillou co činiti,
jako v srdci Enchytraeidů, a že klapky Lumbricidů a pijavek sestá-
vají tely ze svazků svalových fibrill podélných, jichž naduřelé části
plasmatické s jádry jeví se jakožto sarkoplasma.

Dřívější různé názory, proslovené o funkci těchto klapek, jakoby
na př. sloužily ku tvoření tělísek krevních (Korrrrn, VEJDOVSKÝ,
Bevpanv, Bencn, Lane), anebo i nejnověji (1903) proslovený názor
Rosév, že zde máme co činiti se žlázami chloragogeními endovasku-
lárními, a podobné jiné náhledy, musí ustoupiti nyní výkladu, kde
klapky cevoi nejsou ničím jiným než myoblasty mesenchymatické,
jednopólové, tvořící v souboru svém důležitý apparát regulační při
oběhu krve.

Všeobecné.

Histologická struktura cevní soustavy byla vždy předmětem
sporných názorů. Illavně jedná se o otázku: Jest lumen cev vyloženo
endothelem neb epithelem čili nic? V ohledu genetickém pak vyplývá
otázka druhá: Čemu odpovídá dutina cecné soustavy a juký jest fyllo-
genetický původ její?

K zodpovědění těchto kardinälnich otázek vyjdeme z úvahy dutin
tělesných, jakéž se na příčném řezu segmentovaného těla obratlovce
neb annulata jeví. Rozeznáváme zde: 1. střední dutinu hypoblastovou
č. gastrocoel, tvořenou z epithelu zažívacího. 2. Po obou stranách
gastrocoelu, nehledíce k sinu střevnímu, prostírají se párovité dutiny
coelomu, vyložené peritonacem; tato dutina v moderních názorech
označuje se jakožto gonocoel. 3. Posléze máme co činiti s dutinami,
v nichž koluje tekutina výživná, krev, totiž s cevami čili dutinami
„haemocoelními“.

Tyto poslední dutiny jsou předmětem našich úvah. Ony liší se
strukturami svými od obou dutin předešlých, ježto sestávají pouze
z elementů stažitelných, lépe řečeno svalových Dutina hlavních cev,
srdce a břišní cevy, postrádá epithelu, neboť to, co se dříve za buňky
epiteliálné vykládalo a ještě nejnověji (Schseiven) vykládá, není ničím
jiným, než právě jádry a sarkoplasmou podélných myoblastü. Ve speci-
álném případu poznali jsme, jak intravasální elementy t. zv. klapek
Lumbricidů etc., i stažitelné elementy v srdci Enchytraeidů, jakožto

12 XV. F. Vejdovský:

vysoce organisované myoblasty, mesenchymatickým buňkám prvotné
dutiny tělesné larev odpovídající.

Avšak i vlastní stěny cev hlavních z těchže kontraktilních ele-
mentů sestávají; podélné a zvláště okružné fibrilly jsou na cevách
těchto podstatnými elementy, jež při funkci oběhu krevního hlavní
úlohu hrají. Neméně i kličky postranní z buněk svalových se skládají.

Tudíž veškeré cevy jsou ze stažitelných, svalových buněk tvořeny
a není jiného epithelu na nich přítomno, než povrchového peritonea,
-kteréž se jen sekundárně z coelomu na stěnách cev rozvinulo.

To neplatí pouze o soustavě cevní annulatů, nýbrž theoreticky
i o cevách měkkýšů, členovců a obratlovců: Není vniterného endothelu,
jakž jsem se přesvědčil u korýšů a o srdci Ammocoeta. Jednotnost
stavby cevní soustavy jest pro veškery typy členitých zvířat platnou.

Musila vzniknouti tudíž cevní soustava jen z kontraktilních
buněk, jež nepříslušely prvotu& buňkám dutiny životní č. coelomu,
nýbrž měly původ jiný. Jaký jest původ tento, nemožno dnes přesně
zodpověděti následkem nedostatečných soustavných badání embryo-
logických o vzniku soustavy cevní. Solidní základy cevy břišní, jakéž
jsme s KovaLEvským souhlasně popsali, patrně jen z myoblastü se-
stávají, mezi nimiž sekundárně lumen povstává.

Zdánlivě odpovídá výklad tento názorům, jež proslovil přede mnou
již Brnau a částečně pak E. Meyer a Lava. Leč theoretické výsledky
této práce spočívají na zcela jiných základech empirických a metho-
dickych. V definitivní práci bude totiž ukázáno, že zprávy R. S. BeuoHa
o struktuře cevní soustavy annulatů jsou vůbec pochybené, ježto methody
tohoto autora byly zcela jednostranné a mohly vésti k výsledkům tak
zvláštním, jakoby na př. srdce annulatů vzalo původ svůj ze dvou
zdrojů, jednou z buněk svalových na straně svrchní, po druhé z pe-
ritonea dutiny tělesné na straně spodní.

* *
*

Při všeobecném posuzování svalové soustavy beře se namnoze
zřetel pouze na vlákna svalová, jež z epithelu původ svůj vzaly. Otázka,
zda-li i buňky mesenchymové mohou se změniti v elementy svalové,
byla celkem málo propracována; výsledky nové však souhlasí ve větě,
že na př. svaly obratlovců jak stěny tělesné, tak okončin mohou míti
původ i epithelialný i mesenchymatický (Byuses 1898), jak před tím
1886 dokázal i Hamann u Echinidů. Ovšem ale o genesi myoblastů
mesenchymatických zevrubnější zprávy jsou vzácné; připouští se pouze,

O významu mesenchymových myoblastů intravasálných. 13

že tyto stažitelné elementy bezobratlých mají původ svůj v bloudivých
buňkách, jež se odloučily od stěn epithelialných dutiny tělesné, zvláště
ve stadiích larvových. Tak zvláště ukázal Cn. Wırson (1899, Zool.
Bull.), že na př. v larvách veligerových (Tergipes) rozvětvené buňky
mesenchymatické ve svých výhoncích stávají se stažitelnými, ježto
hmota jejich differencuje se ve svalovou. (Sem by příslušely též zprávy
Rourovy, dosud nepověřené, o původu fibrill svalových příčně pruho-
vaných z buněk mesenchymových u Porcellia.)

Ohledně obratlovců bylo by nad míru důležitým, poznati vznik
mesenchymových svalů pokožních, zvláště ale srdcových a cevních.
O jich původu prosloveny byly dosud jen domněnky (Szırı 1901,
Byrnes 1898, FLEmmixe 1878).

Pokud se našeho předmětu týče, t. j. původu cevní soustavy,
musíme i v nedostatku empirických dat za to míti, že se stěny srdce
a cev periferických tvoří nezávisle od prvolupenů zárodečných ; avšak
ani druholupen či mesoblast neúčastní se prvotně na jich vzniku,
Jsou to zajisté jen prvotné mesenchymatické, v primitivní dutině
tělesné larev roztroušené buňky, jež soustřeďují se při tvoření defini-
tivnfho coelomu v místa určitá, aby později sloužily — ziěnivše se
v kontraktilní elementy — ku tvoření netoliko vlastní stěny srdce
a cev, nýbrž i vniterných apparátů endovaskulárních, pomocných při
oběhu krevním. Kde tedy není vlastního coelomu, nemůže býti ani
cevní soustavy (zavřené), rovněž tak jako u oněch skupin, kde gono-
coel repraesentován pouze mohutnými vaky gonadovými. V řadě annu-
latů můžeme ukázati na Dinophila, který jest skutečnou, multipliko-
vanou trochophorou, v níž však nerozvinul se gonocoel ve váčky
„coelomové“, nýbrž zůstal ve stavu prostých vaků gonadových na
spodní straně těla. Tudíž nemohlo dojíti ku tvoření cevní soustavy.

* *
*

Za nejpůvodnější část cevní soustavy annulatů vykládá se sinus
střevní a [ana označuje jej jakožto schizocoel ve smyslu Hvxzevově,
povstalý rozstoupením se stěn epitelových gastrocoelu a gonocoelu.
Ve skutečnosti však není tento sinus pouhá lakuna beze stěn, nýbrž
jest zhusta ohraničen velikými buňkami amoeboidními, jichž průřezy
lze na dobře fixovaných a zbarvených praeparatech vystihnouti. Cel-
kovým tvarem odpovídají buňky stěn sinu střevního ovšem mesen-
chymatickým prvotné dutiny tělesné a není pochyby, že z těchto buněk
stěny sinové povstaly.

14 XV.F. Vejdovský: O významu mesenchymových myoblastů intravasálných.

Veškeré tyto doklady mluví pro výklad nejvšeobecněji zastávaný,
42 cevní soustava jest zbytkem primitivaf dutiny rýhovací č. blasto-
coelu. Dosavadní outogenetické výsledky nestačí pro podporu tohoto
výkladu, leč přítomné resultaty, plynoucí z komparativně anatomických
pozorování cevní soustavy nemohou se theoreticky jinak oceniti, než
právě ve smyslu, že cevní soustava jest zbytkem prvotního blastocoelu.

K tomu též jako mocné opory dovolávám se i té věcné sku-
tečnosti, že sinus střevní sestává ze 2 polovin, pravé i levé, právě
tak, jako se skla-lä coelom ze 2 postranních váčků.

Nelze tedy uznávati thesi Laxcovu jako směrodatnou, v níž se
praví: „Die echten Blutgefisse haben ab origine keine anderen Wan-
dungen als 1. Gonocoelwanduug und eventuell 2. die Epithelwand
des Darmes.“ Rovněž tak nelze pripustiti, Ze by se buněčné útvary
endovaskulární, jako klapky a pak snad it. zv. tělesa srdcová, tvořily
exotropicky, vrůstajíce ze stěny coelomu do lumina srdce a perife-
rickych cev, aby tak odpovídaly „endotropickyın“ útvarům. stěny
coelomové a působily fysiologicky jako orgány lymphoidní v cevách
samych. Tyto ústroje intravaskulární jsou změněné myoblasty mesen-
chymatické.

Digitized by Google

Digitized by Google

AVI.

Příspěvek k seznání různých druhů skořice,

Josef Hanuš.

(Předloženo v sezení dne 13. května 1904.)

Potkáváme se většinou spíše s důkladnými studiemi o mikro-
skopických vlastnostech skořicové kůry nežli o vlastnostech chemi-
ckých, čemuž porozumfme, uvážíme-li, že nebylo žádné přesné mothody,
dle níž by se dala určiti nejhlavnější součást skořice — aldehyd
skořicový a že kvantitativné rozdíly ostatních součástí jsou nepatrné,
kdežto odchylky v jejich mikroskopické struktuře dovolují učiniti si
z drobnohledného výzkumu dostatečný obraz nejenom o původu, ale
i o čistotě zkoušené kůry.

Vzdor tomu pokouším se v této studii raziti cestu též postupu
chemicko-analytickému v obor rozpoznávání jakosti skořic. Nebudu
přihlížeti však ke všem látkám v kůře skořicovníku se nacházejícím,
nýbrž budu sledovati pouze rozdíly ve procentovém složení nejdüle- .
žitější součásti — aldehydu skořicového. Ukol tento byl mi usnad-
něn tím, že se mi podařilo vypracovati snadnou a rychlou methodu
na stanovení tohoto aldehydu i v tom případu, máme-li pod rukou
jen skrovný vzorek skořice. Dopodrobna methoda tato vypsána byla
již dříve*), uvedu pouze její princip: Rozemletá skořice destilluje
se 8 vodní parou, destillát vytřepe se éterem a zbytek po odpaření
éteru rozptýlen ve vodě sráží se semioxamazidem ; vyloučený azon
ge váží,

Opatřil jsem si z některých pražských obchodů běžné vzorky
celistvé skořice, rovn'ž požádal jsem o ně obchodní domy Schimmel

*) Věstník král. čes. společnosti náuk v Praze, XLIV. 1903.
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1

Digitized by Google

9 XVI. Josef Hanuš:

« Co. v Lipsku, jakož i Gehe & Čo. v Drážďanech, které mi ochotně
— zvláště firma posledně jmenovaná — vedle obyčejných druhů
zaslaly též vzorky kor z kmenů a větví druhů se skořicovníkem
pravým příbuzných.

Dříve však než jsem přikročil k vlastnímu úkolu, hleděl jsem
se přesvědčiti /. zda všechen aldehyd destillací vodní parou vytěká;
2. není-li část látky té ve skořici nějakým způsobem vázána (snad ve
formě glykosidické).

Prvou otázku řešil jsem tím způsobem, že jsem podrobil destil-
laci odvážené množství čistého aldehydu skořicového, suspendované
v 50 cm? vody za přítomnosti indifferentní hmoty nerozpustné (mle-
tých skořápek ořechových).

K destillaci odváženo O'1065 g aldehydu pe
v destillátu nalezeno O'1050 g | rozdil 06 mgr.
čili nalezeno 99-43 9/,.

Dále jsem postupoval takto: K určitému množství skořice, v níž
jsem předem aldehyd stanovil, přidal jsem známé množství aldehydu
skořicového, destilloval jsem a přešlý aldehyd stanovil. Skorice.*)
jež obsahovala 1:39°/, aldehýdu, odváženo 42295 g, což odpovídá
0:0588 g aldehydu, k tomu přidáno čistého aldehydu 00298 g celkem
tedy se nacházelo ve směsi 00886 g aldehydu. V destillätu nalezeno
0:0899 g čili o 1:3 mg aldehydu více. Dle toho by skořice obsahovala
1'44°/, aldehydu. Číslo toto se velice dobře shoduje s číslem dříve
nalezeným.

Konečně upraveny dvě směsi: jedna byla skořice pomisena
8 jinorodou hmotou, aldehyd neobsahující, druhá byla směs dvou
skořic. Prvé směsi odváženo k destillaci tolik, Ze se v ní nacházelo
4047 g skořice, v níž předem vyšetřeno 2-199/, aldehydu. V destil-
látu nalezeno na skořici přepočteno 231°/, aldehydu, číslo tedy
velice blízké číslu dříve nalezenému. K úpravě druhé směsi na-
váženo skořice o 2.9%, aldehydu 2'0375 g a jiné o 2°08°/, aldehydu
2537 g, celkem nacházelo se v této smesi 0:0974 g aldehydu; po
destillaci nalezeno 00998 g, tedy o 24 mg vice. I tu jest rozdíl
nepatrný; jedna ze skořic by měla dle toho pouze o 0:1% alde-
hydu více.

Maje řešiti otázku druhou, předpokládal jsem, Ze by mohl al
dehyd skořicový nacházeti se ve skořici z části vázán v nějakém ne-

—

*) Skořice tato připravena byla rozemletím odpadků skořicových, proto
obsahuje tak málo aldebydu.

Příspěvek k seznání různých druhů skořice. 3

známém glykosidu. Proto zahříval jsem nejprvé skořici se 100 cm?
125°/,nf kyseliny sírové po půl hodiny za použití zpětného chladiče,
na to jsem kyselinu otupil hydrátem bárnatým a vše jsem podrobil
destillaci vodními parami. Vůči postupu tomuto jest jedna dosti
vážná namítka: rozkladem pentosánů ve skořici se vyskytujících ky-
selinou tvoří se něco furolu, který rovněž semioxamazidem se sráží.
Nezabýval jsem se však vyhledáváním jiného postupu, neb ve skořici,
jíž jsem vzal k tomuto pokusu, nalezl jsem místo 1:859/, aldehydu,
172 °/, tedy méně, tak že možno pravděpodobně říci, že jest ve
skořici tak jak do obchodu přichází aldehyd skořicový volný.

Stanovil jsem ještě čistotu azonu získaného z destillátu skořice tím,
že jsem v něm určil množství dusíku: 0'124 g azonu dalo při
t= 22° ab = 745 cm 219 cm? dusíku, čili nalezeno 18:69;
theorie vyžaduje 19399,

Po těchto všeobecných pokusech přikročiil jsem k vyšetření
aldehydu v různých vzorcích skořice. Výsledky uvádím v tabulce:

Skořice skorice | květ sko- | Odpadky |
Původ skořice | ceylenská | čínská | řicečínské| (chips)
ee aldehydu| o n
Fr o k o
A | 1:78 2:69 | 401 123
pražské | | a |
obchody , 185 381 458
c | 29 | 92 600 —
Gehe & Co. | 174 | 208 | 370 — |
| | !
Schimmel & Co. © — — | - 142 |
| | |

Průměr | 189 271 | 457 | —

Mimo to destillovány kůry druhů jednak se skořicovníkem pří-
buzných, jednak obsahujících aldehyd skořicový, aneb podobně sko-
ici označených. Většinu těchto kor zaslala mi fa Gehe & Cu.
v Drážďanech.

*) Čísla takto označená jsou střední hodnoty dvou výsledků: 3:69 a 393,
jakož i 2-21 a 2-28.
1*

4 X VI. Josef Hanuš:

Tak kůra cinnamomum Tamata (skořice východoindická) obsa-
huje 1:80% aldehydu, v plané skořici ceylonské z Kolomby nalezeno
v kůře z větví 0'12°%, v kůře kmenové 1'31°% aldehydu; v destillätu
skořice massoy z Javy (cinnamomum Kiamis Nees) jak kůry tak
i květů nevznikla semioxamazidem žádná sedlina; nepatrná sedlina
pozorována v destillátu cinnamomum ceylanicum Ness. Vyplývá
z toho, že nechovají všecky druhy cinnamomum látek aldehydickych.

V kůře skořice hřebíčkové (cassta caryophyllata) vyšetřil jsem
151%% aldehydu : za to t. zv. skořice bílá (canella alba) dává destil-
lát, v němž se nenacházejí žádné látky se semioxamazidem viditelně
reagující.

Dle čísel v tabulce seřaděných jest nejméně aldehydu v od-
padcích, pak ve skořici ceylonské na to v čínské a nejvíce jest ho
nahromaděno ve květech (poupatech).

Zajímavo, že v tomtéž pořadí jdou po sobě druhy ty, porovná-li
se praktický výtěžek oleje z nich dobytý. Tak z odpadků skořice
ceylonské (chips) vyrobí se oleje 0'5 až 1%; z kůry skořice čínské
129, ze květů 19.) Jak daleko jest tu prakse od sku-
tečnosti!

U dřívějších rozborů skořic zahrnut byl aldehyd skořicový
v záhlaví éterických olejů. I nalezeno, že ceylonská skořice obsa-
huje průměrně 140% éterického oleje (nejvyšší číslo 3 14°, nejnižší
0:72), čínská 1°52°% (nejvyšší 4:41, nejnižší 058) a květ 3:56%.**)
Ač nelze tato čísla považovati za naprosto správná vzhledem k ne-
dostatkům method, dle nichž nalezena, přece i tu jest zřejmý rozdíl
jednotlivých druhů skořice.

Může se tedy dle množství aldehydu i u mleté skořice bez vý-
zkumu mikroskopického, nebyla-li ovšem nějak pomísena neb z od-
padků vyrobena, usuzovati, pochází-li ze skořice ceylonské neb čínské,
pak-li vezmeme za rozhraní pro množství aldehydu mezi oběma
druhy skořic 2%; nad tímto číslem as do 35° jsou kůry skořice
čínské, pod ceylonské. V případu, že skořice mletá jest porušena
jinou hmotou, nedal by se arciť určiti z množství aldehydu druh
skořice. Poněvadž ale porušené skořice obsahují méně aldehydu —
látky to jež valně podmiňuje jich jakost, a jelikož aldehydu skořicového
bývá ve skořicích pravých nad 1'5% — odhlížeje od odpadků skoři-

+) Čísla tato vyjmuta jsou z díla Gildemeister a Hoffmann „Die aethe-
rischen Oele.

**) Viz König-Bömer: Zusammensetzung der menschl. Nahr. u. Genussm.
IV. vyd. str. 972.

Příspěvek k seznání různých druhů skořice. 5

cových — navrhoval bych, aby se jednou pro vždy stanovilo, že
dobrá mletá skofice, má-li účelům potravnim vyhovovati, musí ob-
sahovati nejméně 15% aldehydu skořicového. Vzorky tlučené sko-
fice, u nichž by nalezlo se aldehydu méně, považujtež se buď za
porušené neb připravené z odpadků skořicových.

Vysoce zajímavé a pro fysiologii významné bylo by studium
o vzniku aldehydu v organech skořicovníku, totiž kde a z které
látky se tvoří a co se 8 ním dále děje. 7 rozborů mojích, jakož
1 dle jiných údajů, lze pouze konstatovati, že v poupatech květních
jest nejvíce aldebydu a že kůra větévková chová méně této látky
než kmenová (soudě z množství oleje, které se z nich vyrobí a dle
výsledků u plané skořice ceylonské nalezených str. 4.) Laskavostí pana
Karla Domína, assistenta botanického ústavu české university, obdržel
jsem tři čerstvé listy skořicovníku. Tyto nechal jsem na vzduchu
vyschnouti, rozemlel potom a podrobil destillaci. Nalezl jsem v nich
127% aldehydu. Nemohu ovšem z několika těchto fakt činiti nějaký
závěr; otázka tato jest však tak zajímavá, že by Se na její řešení
mělo dále pracovati. Muselo by se ovšem nejprvé vyšetřiti, kterak
jest aldehyd v jednotlivých orgánech skořicovníku | rozšířen, jak
množství jeho stoupá během vývoje rostliny, pachází-li se v čerstvých
orgánech taktéž úplně ve formě volné, či je-li z části vázán a jak,
kde dlužno hledati místo jeho vzniku a zdali se v rostlině mění
ještě v látky jiné.

Shrne-li se obsah celého článku, vidíme, že stanovení aldehydu
skořicového může dobře posloužiti:

1. při technické výrobě olejů skořicových; z au urteného
množství aldehydu lze provésti výpočet ztrát, a jsou-li tyto značné,
postarati se o výhodnější způsob výroby.

2. při posuzování jakosti a druhu skořice; dle procentického
množství aldehydu dají se totiž rozeznati jednotlivé druhy skořice,
jakož i lze stanoviti rozhraní mezi dobrou a špatnou skořicí tlučenou.

2. fysiologií rostlinné ohledně vzniku aldehydu skořicového
a dalších jeho změn ve skořicovníku.

Na konec vzdávám dík obchodním domům Schimmel & Co.
v Milticích a Gehe & Co. v Drážďanech, jež mi s vybranou laska-
vostí poskytly vzorky různých druhů skořic, jakož i assistentu panu
K. Domínovi za laskavé přenechání čerstvých listů skořicovníku.

Chemická laboratoř
na c. k. české vys. škole technické v Praze,

Digitized by Google

XVII.

Tělesné ostatky Jana Kollára, pěvce „Slávy Dcery“

(Les ossements de Jean Kollár, poěte tchěgue.)
Popisuje Jindřich Matiegka.

Předloženo v sezení dne 3. Června 1904.

Péčí rady král. hlavn. města Prahy byly tělesné ostatky slavného
pěvce „Slávy Dcery“ Java Kozzara (* 1793, $ 1852, dne 14. května
1904 na hřbitově Sv. Marka ve Vídni exhumoväny, následujícího dne
do Prahy převezeny a zde na obecním oddělení hřbitovů olšanských
dne 16. května 1904 slavnostným způsobem k věčnému odpočinku
uloženy.

Městská rada pověřila mě úkolem, abych jako znalec súčastnil
se exhumace, jelikož intervence odborníka jevila se z několika příčin
býti nutnou, hlavně z důvodů, aby v případě pochyb byla zjištěna
identita, aby kostra — pokud zachovaná — byla úplně sebrána a aby
ostatky, jak obvyklo, při té příležitosti byly vědecky prozkoumány.

Exhumace vykonala se dne 14. května 1904 v ranních hodinách
za přítomnosti prvního náměstka starosty dra. K. Gros, městských
radních V. Bnože, L. Cupra, F. HuB4ëxa, dra A. ŠTYCHA, F MELLANA,
dále dra J. LENocHA, místopředsedy „Slovanské Besedy“ ve Vídni,
ředitele hřbitovů olšanskyých A. Permy, vrchn. okr. lékaře dra.
A. Bouma, správce hřbitova Sv. Marka a některých hostů.

V brobě nezdéném pod známým náhrobkem byla nalezena kostra
v dřevěné rakvi, z níž zachován byl spodek takřka úplně, víko pak
z největší části. Také části Satu, a sice kabát, spodky a nákrčník
byly zachovalé a tak pevné, že mohly přímo 8 kostmi v nich odpočí-

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

9 XVII. Jindřich Matiegka :

vajícími býti přeneseny; byly ovšem již úplně odbarveny, t. j. jako
kosti hnědé. *)

Kostra byla natažena, majíc ruce na těle zkřížené; byla celkem
dobře zachována, nebylo však přec možno všechny menší kůstky
rukou a nohou nalézti, jelikož byly částečně — jak polozetlelý stav
některých kůstek dokazoval — zničeny, částečně snad při odstraňování
hořejších vrstev půdy před příchodem komise pohozeny.

Délka kostry — v hrobě od temene k patě zjištěná — obnášela
160 cm, což svědčí o postavě malé. **)

Mé další šetření týkalo se pro krátkost času, který exhumaci
v celku mohl býti věnován, pouze lebky.

Lebka byla barvy zahnědlé a úplně zachována; na týlní jeji
části nacházelo se ještě hojného, odbarveného (hnědého) vlasu, v určitých
směrech česaného; podobně dobře zachovaly se po stranách obličeje
zbytky vousu, který sice nenacházíme na většině známých podobizen
J. KozLáRaA, ale na reliefní kovové desce pomníku, jež patrně dle
poslední podoby KozLáRA byla shotovena. Tento nápadně dobrý stav
nalezených ostatků vysvětluje se dobrými vlastnostmi hřbitovní půdy
(hrubě písčité a četnými kameny promísené) jakož i pochováním v pro-
pustné dřevěné rakvi.

Lebka jest pravidelná, souměrná, prosta všech odchylek, objemná
a tvarů zaokrouhlených; vykazuje znaky mužské a svědčí o vyšším
věku dotyčné osoby. Oblouky nadoční jsou dobře vyvinuty, výčnělky
soscovité střední, výčnělky bodcovité velmi dlouhé; čáry skráňové
jen v přední části dobře naznačeny, čáry týlní slabé. — Ze švů jest
věncový většinou, Sipovy částečně zachován; švy ty vykazují středně
silné zoubkování „bez vsutých kůstek“, švy krajiny skráňové (pterion)
jsou normální. Stav švu lambdovitého nemohl pro přilehající vrstvu
vlasů býti zjištěn.

Chrup byl výborně zachován; zuby tvořily úplnou, pravidelnou
řadu, v které jedině v levo druhý horof (in vivo vypadlý) třecí zub
chyběl. Zuby byly ovšem přiměřeně ubroušeny.

Tvar mozkovny jest zaokrouhlený. Při pohledu shora (norma
parietalis) podobá se obrys lebky krátkému oválu s širokým čelem

*) Mimo kosti a zachovalé šaty byly do nové rakve uloženy: kování — kříž
a růžice — ze staré rakve, vavřínový věneček opatřený slovanskou trikolorou
a stříbrným štítkem 8 nápisem „Jan Kollár, 1793—1852“, pamětní spis městskou
radou vydaný a konečně ku vyplnění mezer části prken ze staré rakve a kve-
toucí bez.

**) Rakev byla 189 cm dlouhá, u hlavy 63, u nohou 43 cm široká.

Tělesné ostatky Jana Kollára, pěvce „Slávy Dcery“. 3

a jest takřka sphaerotdní. Také při pohledu se strany (norma late-
ralis) a ze zadu (norma occipitalis) jest kulatost a krátkost lebky
tedy sphaeroidní tvar patrný. Čelo jest vysoko klenuté a krajina nad
týlem (obelion) poněkud oploštěna

Při pohledu z předu (norma facialis) pozorujeme obličej střední
výšky, široký, očnice rhombické, vysoké a málo šikmo položené, nos
střední výšky, nosní kosti v úhlu položené, žádné přednosní jamky,
širší dolní čelist. Kostra obličejová shoduje se s tvary obličeje, jaké
vykazují známé podobizny KoLLÁROVY.

Celkem představuje lebka typ obvyklý u Slováků. Nejdůležitější
rozměry byly zjištěny methodou francouzskou (vyjma výšky obličejové)
a jsou uvedeny v připojené tabulce. Z délky a šířky lebky lze vy-
počísti index 89-65, z délky a výšky index 79-31, z šítky a výšky
index 88-46. Číslice ty svědčí opět pro kulatost mozkovny.

Kapacitu lebky měřil jsem prosem dle methody Brocou pro
chatrné lebky doporučené, poněvadž jsem se obával, aby vlhká lebka
náhodou nepovolila; používal jsem však při tom výhradně užší nálevky
Brocovr (č. 2.), kterýmžto způsobem — jak jsem se znova přesvědčil
opakovavými pokusy — docílím výsledků jako obvyklým měřením
broky. Při dvojím přeměření spotřebovaného materiálu byly zjištěny
číslice dosti souhlasné, t. j. 1660 a 1650 ccm, tak že možno kapacitu
označiti — 1655 cem.

Počítáme-li dle Torınarva jakožto všeobecný průměr kapacity
mužských lebek 1550 cem, převyšuje lebka KoLLÁROVÁ průměr ten
o 100 ccm; obsah takový odpovídá dle ToPINARDA asi váze mozku
— 1450 gr; dle methody MaxouvarERovy možno z kapacity té vypočísti
váhu mozku asi 1440 gr, kterážto číslice převyšuje různé, pro
evropské mozky udávané průměry 0 40— 90 gr. Poměrnou váhu mozku
bylo by však třeba tím výše odhadovati, poněvadž byl KozLLáR vzrůstu
podprůměrného, malého.

Pokud se týče obličeje, byl týž poměrně široký (chamaeprosopnf,
index obl. 81:29), očnice vyšší (na hranicích mesosemních a megasemních
index 88:89), nos střední výšky (mesorhiní, index 50:94).

Tvary a rozměry lebky Jana KozzLána připomínají v mnohých
směrech výsledky docílené při vyšetření lebky jiného vynikajícího
Slováka, jeho přítele a vrstevníka Pavua Jos. Šaraňika.*) Lebka
tohoto soukmenovce byla sice v celku i v detailech větší, následkem

*) Časopis spol. přátel star. v Praze VIII. 1900. str. 49. — Mittheil d.
Anthr. Ges. in Wien XXY. 1900. Sitzungsber. p. [179].

1*

4 XVII. Jindřich Matiegka:

toho také objemnější (kapacita 1738 ccm), při tom méně zakulacená
(index d:s — 8191, v:d — 71.66, v: š— 9480), ale v obličejové
části jeví se nápadná shoda všech důležitějších poměrných číslic ;**)
neboť obnášel

u J. KoLLÁRA up. J. ŠAPAŘÍKA

index obličejový 81:29 80-69
index svrchního obl. 4748 4758
index očnicový 88:89 90:00
index nosovy 50:94 50-94

Celkem můžeme řící, že lebka KounLinova — podobně jako
ŠAFAŘÍKOVA — nám předvádí hlavně v obličejové části typ slovácký.
Vůbec pak jsou pravidelné znaky a souměrné tvary lebky, jakož
i značný její objem (kapacita) v souhlasu s vynikajícími duševními
vlastnostmi JANA KOLLÁRA, s jeho ryzí, poctivou povahou a s jeho
duševní vznešenosti.

Rozměry a indexy lebky Jana Kollára.

Mesures et indices du cráne de Jean Kollár.

Obsah lebky — Capacité cränienne . . . . 2 2 . . . 1655 ccm
Délka mozkovny — Longueur max.. . . . . . . . . 174 mm
Sifka „ — Largeur transv. max. . . . . . . 156 ,
Výška , — Hauteur (bas.-bregm.) . . . . . . 138 :
Dolní šířka čela — Largeur front. inf. . . . . . . . 99 R
Svrchní „ „ — Largeur front. sup. . . . . . . . 128 :
Největší, © „ — Largeur front. max. . . . . .. 133 :
Délka spodiny — Ligne naso-basilaire . . . . . .. 100 i
Šířka „ — Diamètre sus-auriculaire . . . . . . 133.,
Horizontální obvod — Circonférence horizont. . . . . 526 :

Oblouk příční — Courbe transvers. . . . . . . . . . 335 „

**) L. NiEpERLE vypočetl na základé malého počtu slováckých lebek ze
Starého Města u Uh. Hradiště průměrný index svrchního obličeje — 49-2, očnicový
— 8199, nosní — 49-69. (Příspěvky k moravské kraniologii. Český Lid. IV.
V Praze, 1895. str. 363.), Dle toho měli by oba vynikající mužové o málo relativně
vyšší svrchní část obličeje a vyšší očnice; ovšem připomíná NiepeRLE, že dle
rozdílů ve výsledcích, které docílili A. Weissacu, E. ZUcKERKANDL à LENHOSEK, při
měření malých skupin slováckých lebek, lze souditi na jakési rozdíly Slováků
moravských a uherských.

Tělesné ostatky Jana Kollára, pěvce „Slávy Dcery“.

Podélní oblouk čelní — Courbe naso-bregm. ........ 130
= » _ temenní — Courbe du bregma à lambda 125

. a týlní — Courbe du lambda à opisth. . 113

z v celku — Courbe a. p. naso-opisth. . 368

Tětiva oblouku čeln. — Corde du nasion à bregma . . 115
2 a tem. — Corde du bregma à lambda . . 108

A týlního — Corde du lambda à opisth . 95
Vzdélenost lambda-basion — Corde du lambda à basion 108

Délka týlního otvoru — Long. du trou occip. . . . . 37
Sitka „ » — Larg. du trou occip. . . . . 30
Šířka obličeje — Largeur bizygom. . . . . . . . . 139
» biorbitäinf — Largeur biorbit. ext. . . . . .. 106
bijugälnf — Largeur bijugale . . . . . . . . . 121
. hof. čelisti -- Largeur bimaxill. max. . . . . . 103
„dolní čelisti — Lurgeur bigoniaque . . . . . . 104
Výška obličeje — Distance menton-nasale . . . . . . 113
„ svrchního obličeje — Distance dento-nasale . . 77
„ (bez zubů — Distance alvéolo-nasale 66
Šířka oönie — Larg. de l’ouvert. orbit. . . . . . . . 36
Výška „ — Hauteur de l’ouvert. orbit. . . . . . . 32
Výška nosu — Hauteur nasale. . . . . . 2 . . . . 53
Šířka „ — Larg. max. de Vouvert nas. . . . . . 27
Index d:š mozkovny — Indice de longueur-larg. . . . 89:65
» d:v , — Indice de long.-hauteur . . . 7931
u : — Indice de haut.-largeur . . . 8846
» | obličeje — Indice faciale de KoLLMANN . . . . 81729
„ Svrchn. obl. (Kozzuanx) — Indice fac. sup.
de KoLLMASN . . 2 2 . . . . . . . . .. 47-48
„ Svrchn obl. (Vırcaow) — Indice fac. sup.
de ViRCHOW 2 2 2 22 . . . . . . 6408
„ © očnicový — Indice orbitaire . . . . . . . . . 88:89
„ - nosní. — Indice nasale . . . . 2.2... . . . 5b0°95
Délka kostry | 160 cm
Longueur du squelette

š

2 24 S 3133 3 3 3 3 3 3 3 3 = 3 3

3

3 u 3 2 3 3

6 XVII. J. Matiegka: Tělesné ostatky Jana Kollára, pěvce „Slávy Dcery“.

Résumé.

Les ossements de Jean Kollár, poěte tchěgue.

A Vexhumation des ossements du poète tchèque Jean Kollár
(né en 1793, mort en 1852) on a constaté ce qui suit. Outre le
squelette, dont la longueur (160 cm) témoigne d'une petite taille, le
cercueil et des parties d’habillement ont été assez bien conservées;
sur la téte se trouvait encore une chevelure abondante et des deux
cótés des restes de barbe.

Le crâne est régulier, symétrique, libre de toute anomalie,
arrondi (sphéroide). Les mesures et les indices se trouvent dans la

tabelle ci joiate. L'indice de longueur-largeur compte 89:65, l'indice ©

de hauteur-longueur 79:31, Vindice de hauteur-largeur 87:46; la capa-
cité crânienne d'après la méthode, semblable à celle recommandée par
Broca pour crânes fragiles, comte 1655 ccm ainsi donc à peu près
100 cem au-dessus des moyennes de crânes masculins, ce qui, comparé
à la petite taille, mérite d’être remarqué. La face est relativement
large, nous montre des orbites d’une hauteur au dessus de la moyenne
(l'indice 88:89) et le nez d'une hauteur moyenne (l'indice 50:94). La
face rappelle d'une manière frappante les formes du crâne du slaviste

connu Paul Joseph Šafařík; tous les deux étaient Slovagues de ©

naissance.

Les signes réguliers et les formes symétriques du crâne de
même que la capacité crânienne considérable sont en accord avec les
éminents qnalités d'esprit de Jean Kollár.

LA

Digitized by Google

Digitized by Google

'GG8|—€621 JEJIOM ueer ep eupio 87 — "ZG8L—E6ZI PJEJ|OM PUPP BYGST

'TSEI-E6ZL JEJIOM Leer ep eugJo 87] — "ZG8L—E6ZI /PJEJ|OM euer BYGOT

Digitized by Google

'TSEI-E6ZL JEJJOM ueer ep eupio 87] — "ZG8L—E6ZI PJEJ|OM euer BYGOT

'ZG81—€621 UPON Ueor ep eugJo 087] — "ZG8|—E6ZI /PJEJOM euer exge

XVII.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamen-
flora von Böhmen.

Von Dr. Karl Domin,
Assistenten der Botanik an der k. k. böhm. Universität in Prag.

Mit einer Tafel.

Vorgelegt in der Sitzung den 3. Juni 1904.

Wie ich es schon früher, bezüglich der vorangegangenen zwei
Jahre gethan habe, will ich auch heuer in dieser Abhandlung die
Hauptresultate meiner floristischen Studien im Vorjahre zusammen-
fassen. Diesmal wurde auch besonders bei der Bearbeitung einiger
kritischer Gruppen oder Gattungen das Material anderer böhm. Bota-
niker benützt und deren wichtigere, bisher nicht publicierte Funde
einbegriffen.

Von Jahr zu Jahr macht sich das Bedürfnis einer neuen Be-
arbeitung der Flora Böhmens fühlbarer, da ČELAKOVSKÝ S „Prodromus,“
der im Jahre 1875 beendigt wurde, schon längst mit dem jetzigen
Stande unserer floristischen Kenntnisse nicht mehr im Einklange steht
und in der Gegenwart eine nunmehr historische Bedeutung hat. Es
sind ja auch ČeLakovský's bis zum Jahre 1893 erschienenen „Resul-
tate der botan. Durchforschung Böhmens“, die so viele Berichti-
gungen und wichtige Ergänzungen enthalten, schon vergriffen und die
ganze neuere Literatur bezüglich der böhmischen Flora ist in ver-
schiedenen Zeitschriften so zerstreut, dass es bereits sehr schwer ist,
sich eine genaue Orientierung inbezug auf die Verbreitung und
Gliederung einzelner Arten in Böhmen zu verschaffen. Bevor es aber

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

9 X VIII. Karl Domin:

möglich sein wird an die Herausgabe einer neuen Flora Böhwens
heranzutreten, ist es unumgänglich notwendig, eine ganze Reihe von
schwierigen Gattungen einer gründlichen Revision zu unterzieheu.

Phytogeographisch und zugleich auch floristisch habe ich im Vor-
jahre zwei grössere Territorien Böhmens durchforscht. In erster Reihe
habe ich meine pflanzengeographischen Studien im böhmischen Mittel-
gebirge beendigt, also in dem interessanten Teile Böhmens, wo die
Steppenflora in prächtiger Eutwickelung bis heutzutage erhalten blieb
und wo bisjetzt (besonders gilt dies vom Launer und Brüxer Mittel-
gebirge) ausgedehnte Steppenwiesen, poutische Felsformationen etc. in
höchst interessanter Zusammenstellung angetroffen werden. Da aber
eine, weungleich möglichst kurze phytogeographische Skizze dieses so
ausgedehnten Gebietes zu viel Raum in Anspruch nelımen würde,
muss ich mich damit begnügen auf meine demnächst erscheinende
Arbeit hinzuweisen, in der ich die pbytogeographischen Verhältnisse
des Mittelgebirges in seiner ganzen Ausdehnung allseitig und aus-
führlich zu erklären versuche.

Ueberdies habe ich die Gegend zwischen Sobéslau, Veselí,
Lomnic, Wittingau und Gratzen voın phytogeographischen Standpunkte
näher untersucht; es ist dies eine flache Teichgegend mit ausge-
dehnten Hoch- und Wiesenmooren, prachtvollen Röhrichten, iuter-
essanten Erlenbrüchen, mit Sandfluren, Kiefernwäldern und Heiden,
aber ohne natürliche (mesophile) Wiesen ohne Hain- und Fels-
flora.

Eine Specialität dieser Gegend ist die äusserst interessante
Formation des nackten Teichbodens, die überall dort, wo ein Teich
abgelasesn wird, in prächtiger Ausbildung und gleichsam, als ob aus
der todten Erde hervorgezaubert erscheint, um wieder nach der
Ueberschwemmung der Standorte gänzlich zu verschwinden.

Da ich aber eine eingehende phytogeographische Schilderung
dieser Gegead anderwärts!) schon veröffentlicht habe, will ich hier
auf dieselbe nicht näher eingehen. Wir wollen diesmal nur kurzge-
fasste Schilderungen einiger anderen zerstreut liegender Gegenden
Böhmens bieten.

Die durch warme Plánerkalklehnen berühmte Umgebung von
Smečno liegt zumeist in einer Ebene, die von einem ganzen System
von Waldtálern durchzogen ist, und stellt dieselbe eine der charakte-
ristischesten Lokalitäten an der Grenze des Mittelgebirges dar, in

") Beihefte zum Botan. Centralbl. XVI. p. 301 —346, 415—466 (1904).

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 3

welcher der Plánerkalk das vorherrschende Gestein bildet. Derselbe
ist entweder ziemlich rein oder auch mit Erde und Sand gemengt,
sehr oft schwer, lettig; stellenweise kommen aber auch Sandsteine
zum Vorschein. Diese Gegend liegt c. 400 m ü. d. M.; der verti-
kalen Erhebung und den stellenweise vorkommenden, feuchten und
deshalb auch kälteren Tälern und den zusammenhängenden Wald-
komplexen entsprechen einige Arıen, die der Flora des Berglandes
eigen sind und in dem warmen, meist kalkreichen, obersilurischen
Plateau grösstenteils fehlen; als Beispiel stehe hier Arnica montana,
dann der ziemlich häufige und in verschiedenen Facies sich wieder-
holende Chumaebuxus alpesiris, stellenweise Potentilla procumbens
und das hier neu entdeckte Polygonatum verticillatum. Die letzge:
nannte Art ist besonders wichtig, da selbe nur ungern die Berg-
wälder verlässt und in das niedere Hügelland (unter 450 m) herab-
rteigt.

Die Täler bei Smečno sind zumeist schmal, geschützt, buschig
(von den Sträuchern sind vorzugsweise Corylus, Carpinus, Ligustrum,
Lonicera Xylosteum, Sorbus Aria, Viburnum Opulus, Quercus, Coto-
neaster etc. zu nennen) und besitzen eine gewählte Frühlingsflora.
Schon zeitlich im Frühjahre zeigen sich daselbst zahlreiche Himmel-
schlüssel (Primula officinalis), dann auch Valeriana officinalis (angusti-
folia), Anemone silvestris, Anthericum Liliago, die seltene Carex
pediformis nebst der C. digitata und montana, häufig Chrysan-
themum corymbosum und Saxifruga granulata. Später auch Asperula
tinctorsa, Centaurea axillaris, Clematis recta u. a.

Wo aber dem Plánerkalk stärker Waldhumus beigemischt ist,
erscheint in Menge Čonvallaria, Smilacina, Lilium Martagon, Actaca,
Aquilegia, zerstreut Platanthera solstitialis und selten chlorantha,
Potentilla alba, Mercurialis perennis, Hierochloe odorata (gesellig) etc.
Dort, wo der Plänerkalk fast rein ist, kommt eine ganz besondere
Flora zum Vorschein, die eine Reihe von Charakterarten aufzuweisen
vermag; wir führen von denselben Cirsium pannonicum, Coronilla
vaginalis, Polygala amara, Bupleurum falcatum, selten auch Ophrys?)
muscifera, dann Aster Linosyris, Thymus praecox, Epipactis rubigi-
nosa und weiterhin auch Veratrum nigrum an.

Auf den Waldrándern ragt stellenweise im Spätsommer die
Riesendistel Cirsium eriophorum; im zeitlichen Frühjahre kann man
in den mässig feuchten Waldgräben, neben der gewöhnlichen Potex-

2) Nach Mitteilung des Herrn Prof. Dr. Kapu Vanpas.

1“

4 XVIII. Karl Domin:

tilla verna und opaca, auch die seltenere Varietät der ersteren Art
v. Neumanniana treffen.

Einen ganz besonderen Standort nimmt die in der Gegend zer-
streute, besonders in dem Tale „v Němcích“ häufige Prachtorchidee
Cypripedtum Calceolus ein, welche mit Vorliebe die Waldsáume auf-
sucht, wo anscheinend das Einwirken des Substrats (Plänerkalk)
durch die mächtige Humusschicht neutralisiert wird. In der Tat
meidet aber diese Art den auch mit einer starken Humusschicht
bedeckten Sandstein; hie und da kommt sie auch auf ziemlich reinem
Plänerkalk vor. Sie meidet aber die offene Sonne, wie auch den an-
dauernden Schatten; die nicht breiten Durchschläge bieten ihr im
hohen Moos das beste Domicil.

Eine ganz abweichende Flora tritt auf der San Isteinunterlage zu
Tage; der Unterschied ist so scharf, dass auch die einzelnen Sand-
steinblöcke durch eine ganz andere Flora auffallen, als die benach-
barten Plánerkalklehnen. In der Regel tritt Hand in Hand mit dem
Auftreten des Sandbodens eine typische Heide hervor, entweder eine
echte Calluna-Heide oder eine Vaccinien-Heide (die Preisselbeere
[ Vaccinium Vitis sdaea] sucht mehr die offene Sonne) mit Lycopodium
clavatum, Deschampsia flexuosa, Antennaria dioica u. a.

Die Wälder sind zumeist Kiefernwälder mit sehr armem Unter-
wuchse; stellenweise (auf Plänerkalk) macht sich aber das Eindringen
der wärmeliebenden Hainpflanzen bemerkbar, wogegen auf dem Sand-
boden die äusserst monotone, einen „hercynischen“ Eindruck ge-
währende Waldflora überhand nimmt. Manchmal treffen wir auch im
Schatten eines Kieferhochwalde3 Sorbus Aria, Centaurea axillaris,
Coronilla vaginalis, was ein Zeugnis davon abgibt, dass sich daselbst
früher sonnige Lehnen befanden.

Auf den feuchten Waldeinschnitten wächst Valeriana dioica,
Orchis latifolia, Carex Davalliana u. à. Die Luzula pallescens, in
dieser Gegend eine nicht gerade seltene Erscheinung, bildet auf den
feuchten Wiesen (eigentlich Wiesenmooren, da schwache Torfbildung
vorhanden ist) Uebergänge zu der L. campestris.

Das Moosleben ist auf dem Plänerkalk sehr arm.

Ein recht interessanter Strich ist auch die Zahořaner Schlucht,
eine romantische Querschlucht an der Moldau südlich von Prag, un-
weit von der Mündung des Sázavaflusses. Oberhalb des Wassers
ragen mächtige, zerklůftete Phyllitfelsen, die eine reiche Moosflora
beherbergen. Bryum alpinum auf den feuchteren Stellen, Coscinodon,
Grimmia-Arten, Bartramia pomiformis, Gymnostomum rupestre, curvi-

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Pbanerogamenflora in Böhmen. 5

rostre, Cynodontium, Encalypta ciliata, Tortella tortuosa könnten wir
nur als eine geringe Auswahl derselben anführen. ?)

Die mächtigen durch den Einfluss des Windes braun gefärbten
Felsen sind gegenwärtig grösstenteils mit nahrhaftem Humus bedeckt
und dann auch bewachsen; wo der nackte Felsen hervorragt, er-
scheinen erst auf dem sanft ansteigenden Terrain Wälder und Haine,
die durch ihren Farbenkontrast dieser wilden Schlucht zur schönsten
Zierde gereichen.

Die Flora der Nadelwälder ist arm und monoton; es fehlen
grösstenteils im Unterwuchse Vaccinien; nur Vaccinsum Myrtillus
kommt im trockeneren Boden nicht häufig zum Vorschein. Es über-
wiegen, der feuchten Atmosphaere entsprechend, Fichtenbestände, in
denen sich besonders längs des Baches dichte Farnwäldchen (Athy-
rium filix femina, Aspidium filix mas, spinulosum, Polypodium Phego-
pteris) angesiedelt. haben; auf dem trockenen und weniger humosen
Boden sind die Kieferwälder mit halbxerophilem Charakter eine
natürliche Lebensform.

Diese Schlucht ist, wie die meisten Querschluchten an der
Moldau in der südlichen Umgebung Prag’s, ziemlich kalt und rauh
und es macht sich daselbst auch meist nebst pontischen Formationen
schon das Eindringen einiger, der Bergregion eigenen Typen be-
merkbar. So ist hier z. B. der stattiiche Aruncus silvestris eine ge-
wöhnliche Erscheinung ; ja auch das Geransum silvaticum (welches,
nebenbei gesagt, im ganzen Brdygebirge fehlt, um wieder in den Vor-
láufera des Böhmerwaldes häufiger zu erscheinen), die zierliche Vicia
silvatica und der krautige Rubus saxatilis kommen hier vor; von den
Moosen wollen wir nur noch die schöne Webera elongata erwähnen.
Zu diesen Arten gesellt sich aber stets eine Auswahl zahlreicher
Hainpflanzen, wodurch eben ein bedeutender phytogeographischer
Unterschied gegenüber der Flora des südlichen Moldautales, wo die
pontischen Typen heutzutage meist blos auf die warmen, sonnigen
Lehnen und Felsen oberhalb des Flusses beschränkt sind, bedingt
wird. Die wolriechende Hierochloë australis, Melittis, Melica pwťa,
Lathyrus niger wachsen hier auf sonnigen Waldschlägen mit Geranium
silvaticum und Vicia silvatica beisammen.

Draba murulis, eine zwar unansehnliche Crucifere, ist eine der
wichtigsten Charakterarten dieser Moldauschluchten ; sie bedeckt be-
sonders auf feuchteren grasigen Stellen und auf etwas aufgelockerter
Erde ganze Strecken.

5) Näheres in VzLENOVEKÝ „Mechy české“ p. 37—39 (1897).

6 XVIIL Karl Domin-

Tiefer im Tale, hinter einer kleineren seitlichen Schlucht, die
sich in der Richtung gegen Okroublo hinzieht befinden sich ausge-
debnte und schöne Haine, an deren Zusammensetzung sich besonders
Eichen, Weisbuchen und Haselnüsse beteiligen. Dort, wo der Schatten
des Laubwaldes zu tief ist, bildet die Vegetation immer nur einzeln
stehende Rudel; natürlich dort, wo die Sonnenstrahlen ungestört ein-
dringen können, ist der Boden immer mit einer zusammenhängenden
Pflanzendecke bewachsen. Von den Leitarten dieser Haine nennen
wir zuerst Euphorbia anguluta, deren Hauptverbreitung in Böhmen
auf die südliche Umgebung Prag's beschränkt ist, danu die Melica
picta, nutans, Melittis, Lathyrus vernus, niger, Potentilla alba,
(Tormentilla), Hircchloë australis, Cephalanthera pallens. Besondeıs
auf offenen Stellen bildet ganze Bestände Calamagrostis arundinacea;
überall zerstreut prangen die gelben Blüthen des ARanunculus nemo-
rosus.

Unten im Tale gelangen wir durch trockene Wälder, die fast
jedweden Unterwuchses entbehren (aus der Pilzflora ist der Gasteru-
mycet Hysterangium interessant) auf schöne Wiesen, wo aber im
zeitlichen Frühjahre bloss Orchis Morio (häufig auch weissblühenil),
O. ustulata, Saxifraga granulata u. v. a. aufblühen. Auf trockenereu
Stellen bedecken ganze Durchtriebe Luzula campestris, Čarex verna
(= praecox) und Veronica prostrata.

Leicht entzieht sich unserer Aufmerksamkeit die kleine Myosotis
versicolor, die hier besonders auf manchen Holzschlágen in Hůlle und
Fülle wohnt. Dafür machen sich aber auf den felsigen Abhängen Ve-
ronica Dillenit (= campestris), Potentilla recta, arenaria, canescens,
Anthericum Liliago, Dianthus Carthusianorum, Hieracium Schmidtu,
candicans, cymosum, murorum recht bemerkbar.

Ausser der Draba muralis gehört zu unseren treuen Begleitern
in der ganzen Schlucht das für das Moldautal so charakteristische
Thlaspi alpestre, dessen dichte kleinblütige Aebren, aus denen die
violetten Staubfäden herausragen, besonders die grasigen, feuchteren
"Stellen mit Vorliebe aufsuchen. Auch das zeitliche Symphytum tube-
rosum gehört bier zu den recht häufigen Erscheinungen.

Auf den steinigen Waldlehnen kommt die Pastinaca opaca
(= urens) vor; eine schöne Frühlingsflora siedelt sich in der Gesell-
schaft des Schlehdornes, der Traubenkirschen und des Feldahornes
an: ausser dem gemeinen Galium Cruciata ist es besonders die zarte
Adoxa und Corydalis fabacea, später dann Senecio Jacquinianus und
Carex brizoides. Auch die Cor. digitata ist stellenweise (gerne auf

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 7

‘den Moosstellen) nicht selten. Am Anfange der Schlucht öffnet in der
Zeit, wenn ihre Blüten in der besten Entwickelung stehen, auf den
Feldrainen, die meist von den Polstern des Cerastium arvense be-
deckt sind, Myosurus minimus, eine der kleinsten Ranunculaceen,
seine Blüten.

Dem schon erwähnten seitlichen Tale (gegen Okrouhlo) gegen-
über erstrecken sich auf den Durchtrieben oberhalb der Bachlehnen “)
ganz eigenartige, den Heideformationen angehörige und vormals sicher
ziewlich nasse Durchtriebe, die grosse Flächen bedecken und durch
das Vorwiegen zahlreicher Carex-Arten gekennzeichnet sind. Es ist
dies Carex verna, montana, pilulifera, pallescens, digitata, aber auch
vulgaris und panicea, deren Rassen mit einer interessanten Form der
Luzula campestris (einer Uebergangsform erecta-campestris) daselbst
fast die alleinige Vegetation bilden. Hie und da ragen im Mai zwischen
dieser merkwürdigen Vegetation die goldgelben Köpfchen des, wol
nur zufällig hergekommenen Hieracium candicans hervor.

Aus der Zahořaner Schlucht können wir leicht den Berg Ďáblov
besteigen, der der ganzen Umgebung dominiert. Die Schiefer. ver-
wittern hier stellenweise in eine lichte, lettige Masse, welche eine
äusserst arme Flora beherbergt. Die Vegetation des ganzen Gipfels
ist nach allen Seiten hin ziemlich gleichartig. Bloss die schöne Orchis
sambucina scheint nur auf dem südlichen Abhange in der Richtung
gegen Petrov vorzukommen.

Phytogeographisch ist dieser Berg dadurch interessant, dass er
von lauter heideartigen Formationen eingenommen wird. Er ist auch
mit einem ziemlich lockeren, jungwaldartigen Gestrüppe bewachsen,
in dem die Hauptrolle die Eichen, die Haselnuss, die Birke und der
Wacholder spielen. |

Die Heide ist meist eine (ulluna-Heide, auf manchen Stellen
überwiegen aber zahlreiche Blütenpflanzen, auf anderen wieder die
‘Gräser. Von den Leitarten dieser Formation seien hier genannt:

Thesium alpinum (überall, aber zerstreut!), Plafanthera solstitialis,
(zerstr.), Genista tinctoria, germanica (häufiger die letztere Art), Ra-
nunculus nemorosus, Festuca rubra, sulcala, Cytisus nigricans, Melam-
pyrum nemorosum, Veronica chamaedrys, Chrysanthemum corymbosum,
Viscaria vulgaris, Silene nutans, Polygala vulgaris, Betonica, Luzula
albida, campestris, campestris-erecta, Hieracium Pilosella, Centaurea
axillaris, Saxifraga granulata, Scleranthus perennis, Koeleria gracilis.

+) In dem Tale kommt auch Tarus baccata iwild!) vor.

8 XVIII. Karl Domin:

Gegen die Sůdseite wird die Calluna seltener und úberhaupt der
Bestand nicht geschlossen; es wurden hier nur gewöhnliche Pflanzen
beobachtet, wie z.B. Viscaria, Anthoxanthum, Ajuga genevensis, Coro-
nilla, Deschampsia flexuosa, Nardus (nicht viel), Trifolium alpestre,
montanum, Helianthemum Chamaecistus, Fragaria collina, elatior.
Interessanter ist die etwas tiefer vorkommende Myosotis suaveolens
und in ihrer Nähe die Bestände der Cladoniu rangiferina mit Tri-
Folium-Arten, Astragalus glycyphyllos, Viola canina, Hypericum per-
foratum.

Nur ganz flüchtig wollen wir eines Streifzuges längs der be-
kannten Všetater schwarzen Urwiesen gedenken. Zwischen Přívor und
Vavfinec, auf dem sanft welligen Terrain, das hier hinter der Bahn-
strecke die natürliche Mulde, in der sich die erwähnten Wiesen aus-
bilden konnten, gegen SW begrenzt, erstrecken sich in der Gegen-
wart lauter Latifundien, fruchtbare Felder, aber ein trauriges Terrain
für pflanzengeographische Studien. Ja selbst der bekannte, wenn auch
nicht grosse, im NW von Přívor gelegene Hain, der sich noch vor
kurzer Zeit durch eine interessante Flora auszeichnete, verschwand
und nur ein Paar Reihen von Obstbäumen markieren seine ehemalige
Stelle.

Als letzte Zufluchtsorte dienen noch einigen Arten die Feld-
raine, wo aber bei dem kleinen Raum eben die ausgezeichnetsten
kaum durch längere Zeit ihren Platz werden behaupten können, da
sich daselbst oft einige lästige Unkräuter sehr breit machen und ihre
nicht so expansiven Kommensalen verdrängen. Diese Feldraine sind
auch die letzten Standorte des Cyfisus austriacus, einer merkwürdigen
Art südöstlicher Genossenschaft, die ihren zweiten böhmischen Staud-
ort bei Rožďalovic hat, aber auf beiden Stellen im Aussterben sich
befindet.

Südwestlich von Vavřinec wuchs und blühte. im Vorjahre in
einem sandigen, von einem lockeren Kieferbestande bewachsenen
Durchtriebe häufig die stattliche Orchis militaris, deren eigentlicher
Standort sich auf der schwarzen Erde der saueren Wiesen befindet,
die aber auch hier im ziemlich trockenen Sande vorzüglich gedeiht.
Weiterhin auf einem bewaldeten Hügel, dessen Unterlage der Pläner-
kalk bildet und wo auch in stattlicher Anzahl Pinus montana aus-
gesetzt wurde und merkwürdigerweise ziemlich gut gedeiht, kommt
häufig Globularia Willkommti, Carex humilis, Anemone silvestris zum
Vorschein.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. -9

Tetragonolobus stliguosus nimmt mit jedem etwas lettigen Stand
orte vorlieb. D

Weiterhin in der Richtung gegen KI. Aujezd erstrecken sich,
soweit das Land nicht kultiviert ist, sandige Kiefernwälder. Zerstreut
wächst hier Koeleria glauca (aber noch häufiger gracilis), Peucedanum
oreoselinum, ja sogar auch Zycopodium annotinum, welches sonst in
Solchen niedrigen Lagen nicht zum Vorschein zu kommen pflegt, aber
neuerdings unter ganz ähnlichen Standortsverhältnissen auch unweit
(bei Zlosejn) von Hrn. HomozkA“) entdeckt wurde.

Schön kontrastieren die halbkugeligen Polster des Zeucobryum
glaucum von dem weisslichen Sande. Auf den sonnigen Holzschlägen
wächst in Menge Carex ericetorum, hier und da ragt ein hoher Aspa-
ragus officinalis, seltener erscheint die Pulsatilla pratensis, überall
im Sande der schmalblättrige Thymus Serpyllum var. angustifolius
und auch in Menge eine interessante Form des Brachypodium pin-
natum (var. villosissimum m.). Stellenweise, aber im (Ganzen seltener,
wird der Unterwuchs im Kiefernwalde dichter; es beteiligen sich an
demselben auch Calluna, Cytisus biflorus, Vaccinium Myrtillus, Cy-
fisus nigricans (stellenweise bestandbildend), sowie auch Pirola ro-
tundifolia und Corynephorus canescens. Die letztgenannte Grasart
siedelt noch lieber auf den sandigen Durchtrieben, die sich als Zu-
fluchtsorte auch Euphorbia Gerardiana, Potentilla arenaria (meist
var. concolor), Aira caryophyllea, Alyssum montanum, stellenweise
ebenfalls Andropogon und auf den Waldrándern Pirola minor ausge-
wählt haben.

Die Kiefernwälder zwischen Jelenic und Liblic bieten wenig interes-
santes. Hie und da sieht man hier eine Pulsatilla, Viola arenaria,
Scabiosa columbarta nebst einer Reihe von Ubiquisten. Hoch inte-
ressant ist das Vorkommen der Sfipa pennata in einem sandigen
Kiefernwalde in einer auffallend breit- und flachblättrigen Form (wol
durch den Einfluss des Schattens), die habituell nicht wenig an die
St. Grafiana erinnert. Eine der prachtvollsten Erscheinungen in
diesen Kiefernwäldern, in denen meist einzeln oder in ganzen Rudeln
stehende Eichen vorkommen, ist die Chimophila umbellata, die nur
auf wenigen, ganz beschränkten Stellen, aber daselbst sehr gesellig
und meist mit Pferis aquilina auftritt. Die Luzula pallescens kommt
ebenfalls zerstreut, dagegen die Carex montana häufig vor.

9) Vesmír 1903.

10 XVIII Karl Domin:

In einem feuchten Haine unweit von Liblic, wo wir unsere
ziemlich monotone Wanderung ringsum die so interessanten Všetater
Wiesen beendigten, findet sich häufig Symphylum *bohemicum, Carduus
crispus, Angelica silvestris, Selinum carvifolia, Heracleum, Eupatorium,
Agutlegia, Listera ovata, Colchicum, Curex flava, silvatica vor.

Recht interessant ist vom phytogeographischen Standpunkte aus
die Umgebung von Rawudnic, die auf der Grenze des Mittelgebirges
und des mittleren Elbtales liegt und daher auch recht mannigfaltig
ausgebildete Formationen aufzuweisen vermag. Heutzutuge ist aber
diese Gegend eine fruchtbare Ebene, die fast nur ergiebige Felder
bedecken und der der eruptive, vom weiten sichtbare, historische Říp
(Georgsberg) dominiert. Doch hie und da blieben wenigstens auf
beschränkten Plätzen noch Stellen mit ursprünglicher Vegetation
erhalten, die uns, wenn auch ein ärmeres, doch ein treues Bild der
ehemaligen Physiognomie der ursprünglichen Flora verauschaulichen.

Diese Reliktstandorte bieten eben den besten Beweis dafür, dass
vor Zeiten in dieser Ebene eine ausgeprägte Steppenflora herrschte
und dass daselbst auch früher zusammenhängende Wälder fehlten
oder nur einen sehr beschränkten Raum einnahmen. Es waren dies
höchstens Kiefernwälder auf dem Sandboden, soweit derselbe nicht
mit Sandfluren ohne Baumwuchs bedeckt war, oder, in der Nähe
des Elbeflusses, wo der Boden feuchter und daher für die Existenz
der Waldbestände geeigneter ist, auch Haine. Natürlich rechnen wir
die strauchigen Formationen nicht zu den eigentlichen Waldforma-
tionen.

Es lässt sich freilich vermuten, dass die meisten Charakter-
arten, nachdem das Land grösstenteils kultiviert wurde, verschwunden
sind, wie dies überhaupt das Schicksal zahlreicher phytogeographisch
hochwichtiger Arten (besonders der der Steppenflora, da die Steppen-
erde für den Ackerbau sehr wertvoll ist) gewesen ist. Man wolle
nur erwägen, dass die seltensten Arten des ganzen Mittelgebirges,
die für die Erklärung der Flora gerade die wichtigsten sind, schon
heutzutage nur auf den für den Landwirt nur weniger erträglichen,
oft gänzlich unbrauchbaren, seltener versteckten und zufällig nicht
kultivierten Lokalitäten erhalten blieben. Es sind dies meist mächtige
‘Felsen, sterile und steile Hänge, eruptives Steingerölle, dürre Pläner-
kalklehnen, seltener auch Haine, wo solche Arten noch jetzt zu finden
sind. Ich erwähne nur den Dianthus plumarius bei Kleneč, Polygo-
natum latifolium bei Strádonic, Linum austriacum auf denr-- Kožower
Berg, Avena desertorum auf dem Berge Ranná, Viola ambigua auf

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanorogamenflora in Böhmen. 11

einigen wenigen Lokalitäten im Launer Mittelgebirge, Silene longiflora
auf den Rainen bei Leitmeritz, Trigonella monspeliaca auf dem Berge
Radobýl, Hippocrepis comosa in der Leitmeritzer Gegend, °) Ceterach
officinarum bei Aussig, Xeranthemum annuum bei Prag etc.

Man kann daher gut behaupten, dass in Böhmen noch vor 300
bis 500 Jahren eine lange Reihe ähnlicher, phytogeographisch viel-
leicht noch interresanterer Arten wuchs, die mit der fortschreitenden
Bodencultur gänzlich verschwunden sind. In der Raudnicer Gegend
waren vor Zeiten gewiss so manche interessante Steppenarten vor-
handen, von denen dortselbst jetzt gar keine Spur mehr vorhanden ist.

Von Raudnic gegen S bis fast nach Kleneč gibt es nichts zu
sammeln; aber von Kleneč in der Richtung gegen Strä2kov erstrecken
sich längs der Westseite des Zippelbaches niedrige Lehnen mit
prachtvoller Vegetation. Es herrscht daselbst meist Pläuerkalk, stellen-
weise kommen aber auch grössere Sandanschütte zum Vorschein.
Dort, wo der Plänerkalk das herrschende Gestein bildet, oder wo
dem Sand reichlich Plänerkalkhumus beigemischt ist, zeigt sich
uuseren Blicken eine echte Steppenflora. Auf dem Sandboden ist
stets eine ärmere Flora, wenigstens dort, wo der Sand so rein ist,
dass das Einwirker des kalkreichen Humus gänzlich verunmöglicht
wird. Dort, wo die Plänerkalkerde mit dem Sand im wechselnden
Verhältnisse gemengt ist, kann man die äusserst interessante Be.
obachtung machen, wie sich die echten Steppenpflanzen mit verschie-
denen Sandpflanzen zu natürlichen Gesellschaften vereinigen. Auf
reinem Sandboden habe ich hier aber nirgends eine Steppenwiese
gesehen.

Die Lehnen bei Kleneč sind sehr warm, geschützt und besitzen
schon im zeitlichen Frühjahre eine gewählte Flora.

Besonders auf der Plänerkalkunterlage kommen daselbst fol-
gende Arten vor:

Adonis vernalis (zerstreut, nicht selten), Thymus praecox, col-
linus häufig.

Pulsatilla pratensis sehr häufig und gesellig, stellenweise be
standbildend (Pulsatilla-Steppe).

Potentilla argentea var. incanescens (sehr typisch) und F. are-
naria; letztere Art allgemein verbreitet (in der var. typica, f: frisecta
und v. concolor), aber auch auf Sandboden sehr häufig. Carex humilis
häufig, supina stellenweise sehr gesellig. :

S, Ein sicherer Standort nicht bekannt.

19 XVIII. Karl Domin:

Stipa capillata häufig und gesellig, stellenweise tonangebend.
Auf einer Stelle eine Steppe, deren Physiognomie durch diese Art
und den auch sonst häufigen Dianthus Carthusianorum bedingt wird.

Cirsium acaule häufig, ebenfalls Artemisia campestris, Absin-
thium, Anthyllis, Seseli hippomarathrum, Verbascun phoeniceum, Koe-
leria gracilis, Centaurea axillaris.

Viola arenaria allgemein verbreitet, auch auf der Sandunterlage.

Trifolium parviflorum selten, striatum häufiger, aber auch sehr
zerstreut.

Avena pratensis, Triticum glaucum zerstreut, Andropogon, Phleum
Boehmeri, Carex verna verbreitet. |

Onobrychis, Nonnea pulla, Veronica spicata, praecox, Silene
Otites, Achillea setacea, Peucedanum Cervaria, Eryngium, Centaurea
Scabiosa, Fragaria collina, Laserpitium latifolium (mehr im Schatten,
zerstreut). Der interessante Gasteromycet Tulostoma auf kurzgrasigen
Stellen nicht selten.

Dem Sandboden entsprechen meist Kiefernwälder, deren Unter-
wuchs aber sehr arm ist. Nur in den Jungwäldern trifft man eine
etwas grössere Anzahl der Kieferbegleitpflanzen an. Auf den offenen
Sandfluren wären von den Leitarten folgende zu nennen:

Calluna vulgaris (bildet stellenweise kleine Heiden), Potentilla
arenarta, ') Helichrysum arenarium, Corynephorus canescens, Thymus
angustifolius, Seseli coloratum, Euphorbia Gerardiana (verbreitet,
aber auch auf Plänerkalk), Koeleria ciliata, Armerta vulgaris, Festuca
glauca var. psammophtla, Jasione montana, Spiraeu Filipendula (auch
auf Kalk).

Die interessanteste Art dieser Lokalitát, der práchtige Dianthus
plumarius wächst hier teils auf reinem Plánerkalk, aber am häufigsten
auf den sandigen Lehnen, wo der Einfluss des Plänerkalkes (wenn
überhaupt) gewiss ein sehr schwacher ist. |

Auf dem Berge Vínek, der grösstenteils bewaldet ist (Eichen,
Kiefern, aber auch Robinien, die unbegreiflicherweise in der ganzen
Gegend ein selır geschätzter Baum zu sein scheinen), kommt auf
dem Plánerkalk sehr häufig Astragalus austriacus, Linum tenuifolium
und Orobanche caryophyllacea var. major vor.

In den Feldern ist stellenweise Veronica hederifolia var. triloba
und Adonis flammeus, auf den Rainen Rapistrum perenne verbreitet.

7) P. verna ist in der ganzen Gegend merkwůrdigerweise sehr selten.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 13

Sehr interessant sind auch die buschigen Lehnen, die sich
zwischen Krabšic und Bezděkov hinziehen, wo auch das Viburnum
lantana ein sehr häufiger Strauch ist. Daselbst wurden hauptsächlich
beobachtet:

Globularia Willkommii (sehr häufig), Adonis vernalis, Orobanche
lutea, Campanula bononiensis, Stachys recta, Anthericum Liliago,
Aster Linosyris, Erysimum odoratum, Anemone silvestris, Cirsium
pannonicum, Brunella grandiflora, Carex huni'lis, Inula salicina, mehr
im Schatten Viola mirabilis, Lithospermum purpureocoeruleum, Carex
Michelii, Peucedanum Cervaria, Thesium montanum, Genista sál
Ornithogalum tenuifolium, Laserpitium latifolium.

Die Umgebung von Raudnic weist noch mehrere reiche Lokali-
täten auf (so besonders ist es der Rip und der Berg Sovice); doch
wir wollten diesmal nur eine kurze Skizze gerade dieses weniger
bekannten Striches mitteilen.

In der letzten Zeit wurde wiederholt die Frage diskutiert, in
welcher Richtung zu uns die wärmeliebenden Florentype, also zunächst
solche, die der pontischen Flora in engerem Wortbegriffe angehören,
eingedrungen sind. Es ist die Meinung aufgeworfen worden, ®) dass
diese Flora mit einem Strome nördlich von den Karpathen eindrang
und so nach dem Norden Böhmens gelangte. Ich habe mich kurz
gegen diese Meinung ausgesprochen, ?) worauf dieselbe Ansicht (wenn
auch nicht unwesentlich modificiert) von neuem betont wurde. '“)
Trotzdem muss ich auch jetzt bei meiner früheren Ansicht verharren,
dass der Hauptstrom der warmen, vom Südosten herkommenden und
längs des Donauflusses fortschreitenden Flora (also ein echter „danu-
bialer Strom“) sich etwa in Niederösterreich in zwei Aeste geteilt
hat, von denen der eine sich weiter bewegte ohne dabei Böhmen zu
berühren, wogegen der andere gegen N und NO nach Mähren sich
abzweigte. Die Existenz dieses Stromes in Mähren wird wol niemand
bestreiten; ich halte es aber auch für sichergestellt, dass dieser
Zuguss der pontischen Flora über das böhmisch-mährische Hügelland
nach Böhmen vorrückte. In einigen günstigen Lagen würde sogar
noch heutzutage der Austausch auch nicht wenig anspruchsvoller
Pflanzen in dieser Richtung nicht unmöglich sein. Umso eher konnte

—

—

8) PoprĚRA in Oe. B. Z. Jahrg. 1902, No. 9.

9) Sitzungsber. der kgl. Böhm. Ges. Wiss. Mat. Nat. Cl. LVIII. p. 11—12
(1902).

10) PoprĚRA in „Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově za rok 1903
Sep. p. 16—17.

14 XVIII. Karl Domin: <

zu Zeiten, wo ein gelinderes Klima herrschte und wo die Grenzkäwme
kaum mit grösseren zusammenhängenden Waldkomplexen bewachsen
waren, diese Wanderung stattfinden. Man wolle nicht vergessen, dass
auch nach Siebenbürgen pontische Pflanzen durch hoch gelegene
Täler von der Balkanhalbinsel eindriogeu mussten.

Vor Zeiten war wol der grösste Teil des Inlandes Bölımens von
der wärmeliebenden Flora besetzt, zu der sich nicht wenige in der
Glacialperiode von den höheren Gebirgen herabgestiegene Pflanzen
gesellten. In den wärmeren Teilen Böhmens waren dies besonders
solche Arten, die den nahrstoffreichen, speciell kalkreichen Boden
bevorzugen und die daher in Böhmen in erster Reihe iu dem ober-
silurischen, mittelböhmischen Becken, wie auch sonst in Nordbobmen
(besonders auf Plánerkalk und den eruptiven Gesteinen) günstige
Standorte fanden, daselbst sich auch dem Leben in niedrigeren Lagen
vollkommen akkomodierten und mit den neu eingedrungenen puntischen
Typen in ganz natürliche Pflanzenvereine treten. Nur beispielweise
nennen wir Sesleria calcaria, Ophrys muscifera, Suxifraga Aisoon.

Ueberdies blieben hauptsächlich im südlichen Böhmen in nie-
drigea Lagen mehrere Arten aus der früberen Periode erhalten, die
umgekehrt den sterilen (kalkarmen) Boden bevorzugen wie z. B.
Chamaebuxus alpestris, Thesium alpinum, Doronicum Pardalianches,
Gentiana verna.

Heutzutage ist natürlich die Verteilung der wärmeliebenden
poutischen Flora eine wesentlich veränderte, indein sie besonders in
Südböhmen (und hier sollte das Eindringen derselben geschehen)
anscheinend fast fehlt und gerade in Mittel- und Nordböhmen in
bester Entwickelung sich befindet. Dies darf uns aber nicht befremden
und zu der Ausicht verführen, dass die Besiedelung mit der pontischen
Flora von Norden aus erfolgte. Wir wollen vorläufig nur folgende
nicht unwichtige Momente in Betracht ziehen:

1. Die wärıneliebende pontische Flora in Sachsen, von wo die
vermutliche Besiedelung nach Böhmen geschehen sollte, ist unver-
gleichlich ärıner als bei uns in Böhmen. Dies äussert sich noch viel
besser als in der Zahl der dort und in Böhmen vorkommenden pon-
tischen Arten in der Zusammensetzung der einzelnen pontischen
Formationen. Man wolle nicht vergessen, dass viele „pontische“ Arten
weit nach Norden Europas vorrücken, aber dass sie in den uôrd-
licheren Lagen einen nur ganz unwesentlichen Anteil an der Bildung
der Formationen haben und somit auch vom phytogeograpbischen
Standpunkte nicht überall von gleicher Bedeutung sind. Solche Arten

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 15

(z. B. auch Andropogon, Dianthus Carthusianorum, Centaurea panicu-
lata, einige Festuca- Arten) sind nur durch ihr häufiges (geselliges)
Auftreten als pontische Komponenten wichtig.

In Sachsen ist die pontische Flora am besten im Elbtale ent-
wickelt, wo sie oft auf einen engen Streifen beschränkt ist, was eben
davon ein Zeugnis abgibt, dass sie hierher eher von Böhnien einge-
drungen ist als umgekehrt.

2. Böhmen ist iu der Tat gegen N nicht offen und die Talfurche
der Elbe, die von Sachsen durch ein ziemlich hohes und kaltes
Sandsteingebirge abgetrennt ist, ist am wenigsten als eine verbin-
dende Brücke für die Einwanderung eines so mächtigen pontischen
Stromes geeignet. Desto weniger noch die Görlitzer Neisse.

3. Das Vordringen der [Pflanzen stromaufwärts ist immer viel
umständlicher als stromabwärts.

4. Wenn wir die Existenz dieses von Norden Böhmens her-
kommenden Stromes anerkennen wollten, müssten wir auch annehmen,
dass sich in Südböhmen keine pontischen Elemente befinden, höchstens
vielleicht hie und da in den Flusstälern, wo ihre Standorte als se-
kundär bezeichnet werden könnten. In der Tat sind aber in Süd-
böhmen deutliche Spuren der ebemalig daselbst herrschenden pon-
tischen Flora vorhanden, die die Existenz derselben glänzend beweisen.

Ich führe zuerst die Urkalkinseln Südböhmens an,!!) wo die
pontische Flora nicht durch vereinzelte Typen, sondern durch ganze
Genossenschaften sich praesentiert. Man könnte zwar einwenden, dass
es hier nur mit den edaphischen Einflüssen, also mit einein direkten
Einflusse des Kalkbodens zusammenhängt. Man wolle aber erwägen :

«) Auch in dem Falle, wenn man das Vorhandensein der pon-
tischen Flora auf diese Ursache zurückführt, müsste man, wenn man
den Weg der pontischen Flora über das böhmisch-mährische Hügel-
land nicht anerkennen wollte, eingestehen, dass die pontische Flora
vom Norden Bölmens bis nach Süden durchdrang, dass sie aber
später dortselbst nur auf den günstigsten Standorten — also in
erster Reihe auf der Kalkunterlage — erhalten blieb. In diesem Falle
könnte man aber die Möglichkeit des Einwanderns über das böhmisch-
mábrische Hügelland nicht bestreiten, da eine Flora, die ganz Süd-
böhmen besiedeln konnte, wol auch das niedrige Hügellaud zu über-
schreiten vermochte.

ıt, Dieselben wurden phytogeographisch zuerst von VeLznovsky beschrieben
und erklärt; vrgl. auch Domu in Živa, XIIL p. 227 fi.

16 XVIIL Karl Domin:

B) Aber abgesehen von all’ dem Gesagten bleiben noch fol-
gende wichtige Momeute zu berücksichtigen: In Südböhmen sind
pontische Elemente auch auf nicht kalkhaltiger Unterlage erhalten.
So erwähne ich nur die Sfipa pennata, die bei Vorlík auf reinem
Granitboden in mächtigen Rasen wächst. Auf vielen, für die Thermo-
plıyten günstigeren Stellen sind im grössten Teile Südböhmens ein-
zelne pontische Elemente vorhanden und das auf demselben Substrat,
auf dem sonst meist die Heideformationen am besten gedeihen. So
führe ich aus dem Brdygebirge (sämmtlich auf nichtkalkhaltigem
untersilurischem oder kambrischem Boden) folgende pontische Arten an:

Pulsatilla pratensis, Erysimum crepidifolium, Potentilla arenaria,
Seseli glaucum. '?)

Im Wittingauer Becken kommt angeblich Hierochloe australis
und Melampyrum cristatum, sogar auch Poťentilla recta und Pulsa-
tilla vernalis vor. Bei Täbor bildet eine echte Hainpflanze Melica
picta gauze Bestände ; in Gebüschen kommt wildwachsend Rosa cin-
numomea vor, auf den Felsen Hieracium Schmidtii, Saxifraga deci-
piens und Alyssum saxatile.'?)

Auch der Strich längs des Böhmerwaldes besitzt einige wärme-
liebenden Pflanzen.

5. Es ist also sicher, dass auch in Südböhmen nicht nur ver-
einzelte poutische Typen vorkommen und dass speciell der Weg des
ehemaligen pontischen Stromes noch heutzutage durch mehrere
Pflauzen gekennzeichnet ist, die hier meist als ausgesprochene Relikt-
pflanzen aus der wármeren Flora von einer ganz besonderen Wichtig-
keit sind. Ich habe schon in auderen Abhandlungen mehrmals darauf
hingewiesen, ’*) dass die Flora, welche jetzt in einem engen Streifen
längs der Moldau verbreitet ist, den Eindruck einer daselbst vor

'2) Näheres darüber siehe in meiner Studie „Brdy“ (1903),

'9) Es ist überhaupt äusserst interessant zu beobachten, wic ungleichartige
Elemente in der Umgebung von Täbor vorkommen. Es ist dies eben der beste
Beweis, dass hier vormals eine ganz andere (pontische) Flora herrschte, die jetzt
grösstenteils zwsr verdrängt ist, aber doch in mehreren Arten erhalten blieb.
Nach gütiger Mitteilung des Herrn Prof. Dr. F. Busik kommen in einem und
demselben Tale bei Tábor nebst der M. picta und den oben erwähnten Arten
noch folgende verschiedenen Formationen angehörige Arten vor: Thlaspi alpestre,
Rosa alpina, trachyphylla, Vincetoxicum, Actaea spicata, Eguisetum hiemale, pra-
tense, Lilium Martagon, Leucojum vernum, Senecio Jacguinianus, Soldanella montana,
Aconitum variegatum, lycoctonum, Dentaria enneaphyllos, Symphytum tuberosum, Du-
nana rediviva, Aruncus silvester, Armeria vulgaris, Viola collina, Arabis Halleri etc

14) Vrgl. schon VELExovský Vesmír XIII, (1884). |

Dritter Beitrag zur Kenntnis der I’hanerogamenflora in Böhmen. 17

Zeiten auch weiter verbreiteten Flora gewährt und als eine merkwür-
dige Reliktenflora zu betrachten ist. ;

Zu den wichtigsten Momenten, die die Verteilung der Arten in
natürlichen Pflanzenvereinen beeinträchtigen, gehört unstreitig der
Kampf um’s Dasein, der für alle pflanzengeographischen Betrachtungen
von grösster Wichtigkeit ist. Ich habe mehrmals darauf hingewiesen,
dass die Ausbildung der armen, monotonen hercynischen Flora in
Südbônmen Hand im Hand mit dem sterilen Boden und dem rauheren
Klima geht; hierin muss man auch den Grund suchen, warum die
pontischen Arten aus dem Kampfe mit den hercynischen in Süd-
böhmen nicht siegreich hervorgegangen sind. Wenn wir uns heutzu-
tage die ehemalige Pflanzendecke Böhmens vergegenwärtigen würden,
indem wir uns vorstellen wollten, dass der grösste Teil Böhmens von
pontischen Formationen besiedelt wäre, in denen nur zerstreut (wie
auch jetzt in deu wärmeren Lagen Böhmens) die hercynischen Ele-
mente auftreten würden, ohne die Physiognomie der Formationen
wesentlich zu beeinflussen, so müssen wir annehmen, dass mit der Zeit
die Flora sich so gestalten würde, wie sie jetzt ist. In Mittel- und
Nordböhmen würde sich natürlich wenig verändern, aber im Bereiche
des kälteren, náhrstoffarmen und meist auch höher gelegenen süd-
böhmischen Bodens würden bald die hercynischen Arten (besonders die
den Heideformationen eigenen) in einen harten Kampf mit den über-
waltenden pontischen treten und das Resumé würde bestimmt das-
selbe sein, wie es vor Zeiten .war; die pontischen Arten würden
grösstenteils von ihren Standorten verschwinden, nicht vielleicht nur
deswegen, weil sie daselbst ihre Existenz wegen desrauheren Klimas
und des sterilen Bodens durchweg nicht behaupten könnten, sondern
vielmehr aus dem Grunde, weil sie in dem Kampfe mit ihren Kom-
mensalen, denen diese Standorte viel besser zusagten, nicht bestehen
würden.

Krasan’s Theorie von den autochthonen Arten hat viel richtiges
in sich; die pontischen Reliktpflanzen könnten meisst als solche be-
zeichnet werden und sind deshalb für die Erklärung der Flora sehr
wichtig.

Ich habe vor einigen Jahren Versuche gemacht, Pulsatilla pra-
tensis in der Umgebung von Příbram auf sonnigen Lehnen anzu-
pflanzen; aber die Planzen giengen immer schon das zweite Jahr zu
Grunde (nur wenige blieben bis zum 3. Jahr erhalten), da sie den
Wettbewerb mit den hercynischen Arten nicht aushalten konnten,
obzwar sie unweit (bei Rejkovic) unter ganz ähnlichen Standortsver-

Sitzber. der kön. bühm. Ges. der Wiss. II. Classe, | | 2

18 | XVIII Karl Domin:

háltnissen, aber auf felsigen Hángen, wo die Pflanzendecke nicht zu-
sammenhängend und das Eindringen anderer Pflanzen viel umstánd-
licher ist, sehr häufig vorkommen.

Somit können wir uns auch erklären, warum die Relikte der
pontischen Flora sich in Südböhmen nicht zahlreicher erhalten
konnten.

Als das tertiäre Meer, welches das danubiale Becken lang aus-
füllte und zuvor auch mit dem aralokaspischen Meere verbunden
war, !°) austrocknete, wurde somit Gelegenheit geboten, das freie Land
neu zu besiedeln. Es beteiligten sich dabei hauptsächlich die ponti-
schen Elemente und natürlich auch das mitteleuropaeische Element,
welches besonders in den nördlicheren Teilen wenigstens gleichmässig
an der Besiedelung teilnahm.

Es ist ja natürlich und selbstverständlich, dass der Reichtum
dieser Flora, je weiter gegen NW, desto geringer war; in Mittelun-
garn fehlen viele Typen, die (nach Scaur und Sımonkaı) in Sieben-
bürgen zu Hause sind, in Mähren fehlen wieder viele von den noch
in Ungarn vorkommenden Pflanzen, in Böhmen wieder einige, die in
Máhren'“) noch vorkommen. Dies ist aber ganz natürlich und auch
der Umstand, dass manche Arten Böhmen umgehen, aber längs der
Donau bis gegen den Rhein vorrücken, !’) ändert an dieser Sache
nichts; andere pontische Arten dringen z. B. wieder nach Böhmen
ein, obzwar sie sich längs der Donau nur nach Niederösterreich aus-
breiten.

Dadurch wäre der Hauptstrom der pontischen Flora kurz an-
gedeutet. Wir wollen nicht bestreiten, dass einige Arten vielleicht
auch aus den sůdrussischen Steppen, deren Flora mit der pontischen
im engeren Sinne so viele Beziehungen aufweist, mit einem nördlich
von den Karpathen herkommenden Strome nach Böhmen eingedrungen
sind (und dies vielleicht in der Zeit, wo das Wiener und ungarische
Becken noch vom Meere bedeckt war), aber solcher Arten, die älter
sind als die danubialen, gibt es verhältnismässig nur wenige. Wir
sind daher nicht berechtigt, diese Erkläruug der Besiedelung Böhmens
init den sogen. pontischen Arten, die gut die gegenwärtige Verbreitung
einiger wenigen Arten erklärt, zu verallgemeinern und auf die ganze
wärmeliebende Flora auszudehnen.

ee

15) Vrgl. A. ExeLeR: Versuche einer Entwickalungsgeschichte I. 141 (1879).
19) Vrgl. K. Dosis in Allg. Bot. Zeitschr. IX. 78 (1903).
17) Vrgl. auch J. PoprĚRA Oe. B. Z. I. c. Sep. p. 4.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phauerogamenflora in Böhmen. 19

Der Zusammenhang, den manche für die sogen. pontische Flora
in Böhmen und die in Mähren und Ungarn bestreiten wollen, ist kein
nur zufálliger oder scheinbarer. Der Unterschied zwischen der böhmi-
schen und mährischen pontischen Flora ist kaum grösser als zwischen
der mährischen und ungarischen. Man darf natürlich nie vergessen,
dass wir stets mit der gegenwärtigen Verbreitung der pontischen
Arten zu tun haben und dass viele, früher konjuktive Areale mit der
fortschreitenden Kultur disjunktiv geworden sind. Ich erwähne nur,
dass (heutzutage!) folgende wärmeliebende Arten in Böhmen (und
meist auch in Ungarn oder Siebenbürgen!) vorkommen, die der
mährischen Flora abgehen: Stipa Tirsa, Polygonatum latifolium,
Veratrum nigrum, Thesium ebracteatum, Adenophora liliifolia, Lactuca
perennis, Jurinea cyanoides, Dracocephalum austriacum, Pulsatilla
patens, Erysimum crepidifolium, Stlene longiflora, Linum perenne, Bi-
fora radians, Lathyrus pisiformis u. a.

Natürlich gilt dasselbe nicht für die Erklärung der pon-
tischen Flora in Süd- uud Mitteldeutschland; hier waren wol die
Stromwanderungen der „pontischen Arten“ oft andere; doch näberes
hier darüber anzuführen, ist nicht unsere Aufgabe.

Es erübrigt noch, die Elemente der böhmischen Flora einer
kurzen Analyse zu unterwerfen.

Natürlich überwiegt hier das mutteleuropaeische Element, daher
dasjenige, welches Arten umfasst, deren Area sich mit dem Begriffe
von Mitteleuropa ziemlich gut deckt. Im ähnlichen Sinne fassen das
mitteleuropaeische Floreneleinent z. B. Dauve und G. v. Beck auf.
Aber nicht alle Arten, die zu diesem Elemente z. B. Pax !®) rechnet,
zäblen wir hierher, da wir das montane und alpine Element abgesondert
anführen.

In dem mitteleuropaeischen Elemente gehört die Mehrzahl der
Ubiguisten der böhm. Flora ; ihre Areale beziehen sich oft auf ganz
Europa (und sie haben oft ausserhalb Europa eine grosse Ver-
breitung, doch sind sie besonders in Mitteleuropa gemein und ver-
breitet oder doch ziemlich gleichmässig verteilt). Beispiele solcher
Arten liefern z. B. Lemna minor, Potentilla argentea, Potamogeton
perfoliatus, Aira caryophyllea, Phragmites communis, Glyceria specta-
bilis etc.

Viele von den Arten dieses Elementes erscheinen wieder im
Mittelmeergebiete und meist auch in den Gebirgen Vorderasiens, aber

+9) In Esaras-Deupz: Veget. d. Erde II. p. 216—219 (1898).
9

20 XVIHI. Karl Domin:

sie sind dort nicht mehr so allgemein verbreitet und unterliegen auf
vielen Standorten dem Wettbewerbe der dort heimischen Flora. Viele
der mitteleuropaeischen Arten kommen oft auf dem mobilen Boden
vor; es finden sich unter ihnen nicht so viele autochthone Arten (im
Sinne KRAŠAN's) vor. In südlicheren Gegenden treten sie oft in der
montanen Region auf; manche von ihnen verwandeln sich daselbst
in regionale Arten der Rassen.

Zu dem mitteleuropaeischen Elemente können als wärmeliebende
solche Arten zugezählt werden, die sich den pontischen Arten (sensu
amplissimo) nahe stellen, die aber in Mitteleuropa eine weite Ver-
breitung haben, oft auch bis nach Nordeuropa vorrücken, sodass bei
ihnen das ınanuchmal wol ursprünglich pontische Areal schon nicht
ganz klar ist. Diese Arten sind meist nur durch ihr geselliges Vor-
kommen für die pontische Flora charakteristisch.

Sehr nahe steht dem mitteleuropaeischen Element das sogen,
boreulsubarktische Element,'“) welches Arten umfasst, deren Areal,
wenn auch disjunktiv, die ganze nördliche gemässigte Zone einnimmt.
Als Beispiele solcher, von Pax I. c. angeführter Arten führen wir aus
der böhmischen Flora an: Alisma Plantago, Menyanthes, Anemone
nemorosa, Hepatica triloba, Caltha palustris, Cardamine pratensis.

Wenig vertreten ist in Böhmen das wrulische Element”) welches
solche Arten umfasst, für die das häufige Vorkommen längs des Urals
besonders charakteristisch ist. Die Arten dieses Elementes besitzen
oft in Mitteleuropa ihre am weitesten gegen W vorgeschobenen Stand-
orte und übertreten gegen Süden nur selten die Linie, welche durch
das Karpathen-, Sudeten- und Alpensystem bestimmt wird. Hierher
gehört z. B. das Pleurospermum austriacum (Riesengebirge und Mittel-
gebirge), welches vom Ural nach Mitteleuropa vorrückt. Auch die
Ligularia sibirica, schreitet mit einem disjunktiven Areal?!) aus Sibirien
über die Tatra und Böhmen bis nach Südfrankreich fort.

19) Pax L c. p. 221—222.

20) Daupe: Der hercynische Florenbezirk p. 86. (1902).

2ı) Die manchmal so sehr disjunktiven Standorte mancher Charakterarten
finden meist in der ehemaligen Ausbildung der Erdoberfläche und in den vor
Zeiten herrschenden Stromwanderungen ihre natürliche Erklärung. — Heutzutage
wäre der Austausch der Florenelemente stellenweise absolut unmöglich, da sie
durch solche Landschaften oft getrennt zu sein pflegen, die das Vordringen der
Arten nicht gestatten. Wie A. Engler in seinem klassischen Werke „Versuch
einer Entwickelungsgeschichte der Pflanzenwelt“ (1879, 1882) anführt, wurde aber
auch nach der Tertiärzeit Florenaustausch zwischen solchen Gebirgen ınöglich,
die jetzt durch ein warmes Steppengelände getrennt sind. In der Zeit aber, wo

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 91

Auch die südböhmische Spiraea salicifolia hat ein ähnliches Areal,
welches von Asien nach W in Mitteleuropa vorrückt.

Für die sogen. Tundern-Elemente lässt sich stellenweise gut
der nordkarpathische Weg gebrauchen. Als solche werden nämlich
gewöhnlich jene Elemente bezeichnet, die jetzt auf den Tundern Nord-
und Nordosteuropas vorherrschen, und die bei uns bei der Zusammen-
setzung unserer natürlichen Wiesenformationen (natürlich in erster
Reihe nur der Torfwiesen) Anteil nehmen. Es lässt sich aber nicht
bestreiten, wie auch F. Hack (Bot Centralbl. Beih. X. 19—22 [1901))
treffend bemerkt, dass viele Leitarten der Salzwiesen von SO herstam-
men und nach Böhmen wol auf dem danubialen Wege gelangten,
daher dem pontischen Elemente im engeren Sinne (= dem pannonischen)
angehören.??)

Ein sehr wichtiges Florenelement ist dasjenige, welches die
borealen und die Gebirgspflanzen umfasst. Hierunter sind eigentlich
mehrere oft sehr ungleichartige Florenelemente vereinigt. Die wichtig-
sten von ihnen wären die folgenden:

1. Westeuropaeische Bergpflanzen. Dieselben sind in der böh-
mischen Flora sehr selten; als bestes Beispiel kann die Digifalis
purpurea**) oder der Dianthus Seguierii (Vill.!) gelten.

Die westeuropaeischen Elemente sind in der böhmischen Flora
überhaupt sehr selten, da das Eindringen derselben. stets durch die
hohen Randgebirge (das Erzgebirge, der Böhmerwald) sehr erschwert
wurde; natürlich konnten besonders die wärmeliebenden Arten das
hohe und kalte Grenzgebirge nicht überschreiten. Eher noch solche,
die einen montanen Charakter haben. In diesem Sinne ist das häufige
Vorkommen der Salvia glutinosa im südlichen Moldautale sehr interes-
sant (sie besitzt da gegenwärtig mehrere entfernte, sehr ausgiebige

diese unteren Regionen infolge der mächtigen Schnee- und Eisbildung auf den
Gebirgen feuchter und kälter waren, konnten z. B. viele Hochgebirgsarten vom
Amur nach dem Altai, dem Alatan, Thianschan, Nordpersien, Armerien, Klein-
asien und der Balkanhalbinsel wandern.

22) Höck zählt I. c. diese Pflanzen zu seiner „Genossenschaft der mittel-
europaeischer Strand — Steppenpflanzen“ (Associatio aquilonari-baltica) und sagt
von den Leitarten (in der böhmischen Flora z. B. Erythraea linearifolia, Juncus
Gerardi, Spergularia salina, marginata, Melilotus dentatus, Bupleurum tenuissimum,
Samolus Valerandi, Plantago maritima etc.): „Da alle durch eigene Verbreitung
oder die ihrer nächsten Verwandten auf S. O. — Europa oder das angrenzende
Vorderasien als Ursprungsstelle hinweisen, wird dort in den Steppen ihre
Heimat sein.“

38) Vrgl. auch Davpe |. c. p. 87.

ET &

Br RE RE. D A Seen

… Préparer © Na

22 , eo B XVIII. Karl Domin:

Standorte, die zugleich die einzigen in Böltmen sind), die dortselbst
wahrscheinlich aus dem benaelıbarten Niederösterreich (bekanntlich
ist sie dort in den Donauauen stellenweise PO eindringen
konnte.

Westliche Areale besitzen in der böhmischen Flora nur wenige
Arten, so z. B. das in Böhmen seltene und vielleicht nur unter dem
Erzgebirge wildwachsende Teucrium Scorodonia. Manche Arten, die
oft für westlich gehalten werden, konnten zu uns viel eher von SO
Europas eindringen, so z. B. das Hypericum pulchrum,?*) welches
nicht nur im südöstl. Russland, sondern auch auf der Balkanhalbinsel,
in Siebenbürgen, Ungarn und Mähren vorkommt.

2. Praealpine Pflanzen.”’) Als solche werden jene Arten be-
zeichnet, die in den Glacialperioden von dem Hochgebirge auf den
warmen, meist kalk- oder überhaupt nahrstoffreichen Boden in der
Ebene und in dem Hügellande herabgestiegen sind, sich daselbst voll-
ständig akklimatisierten und später mit den neu herkommenden Arten
in natürliche Pflanzenvereine traten ; ihre Standorte sind daher meist
„pontisch“, obzwar sie oft doch ihren ursprünglichen Charakter ver-
rathen, indem sie Nordabhänge, moosige Stellen oder Berggipfel auf-
suchen. Von den praealpinen Arten in der böhmischen Flora seien
z. B. erwähnt:

Sesleria calcaria, Saxifraga Aizoon, Sorbus Aria, Ophrys musci-
fera, Laserpitium latifolium, Hieracium Schmidtii, Aster alpinus,
Globularia Willkommii u. a.

3. Hochgebirgsarten, deren Areal sich meist auf die Hochgebirgen
von ganz Europa erstreckt, die also oft eine ähnliche Gesammtarea
aufweisen, wie die mitteleuropaeischen Arten.

Entwickelungsgetschichtlich sind alle hierer gehörigen Arten (z. B.
Juniperus nana, Eriophorum alpinum, Mulgedium alpinum, Thymus
Chamaedrys, Gnaphalium supinum) nicht gleichwertig, da einige zwar
dieselbe Area, aber nicht dieselbe Ursprungsstelle aufweisen. : :

4. Montane Arten, die ähnlich wie die vorhererwähnten Hoch-
gebirgsarten eine weite Verbreitung haben, aber oft ae in das nie-
dere Bergland herabsteigen.

Beispiele: Melampyrum silvaticum, Polygonatum verticillatum,
Trientalis europaea, Monesis grandiflora etc.

#) Aehnlich auch die Genista pilosa.
35) Vrgl. auch Daupe I. c. p. 202—204.

Dritter Beitrag zur Kenntnig der Phanerogamenflora in Böbmen. 03

5. Hochgebirgs- oder montane Arten mit alpinem oder karpa-
thisch-alpinem Areal, die oft nach Norden nicht austrahlen.

Beispiele: Anemone narcissiflora, Homogyne alpina, Salix sile-
staca, Rumex alpinus, Prenanthes purpurea etc.

6. Die in den Sudeten endemischen Hochgebirgsarten, z. B.
einige Hieracien.

7. Boreale Arten, teils montan, teils auch in den Ebenen ver-
breitet. Hier müssen wir zweierlei Artgruppen unterscheiden. Zunächst
gehören hierher solche Arten, die vom Norden Europas meist auf
mehreren Standorten bis nach Mitteleuropa (gewöhnlich nur zu dem
Alpen- und Karpathensystem vorrücken). Solche Arten sind z. B.:

Malazxis (2), Sturmia Loeseli, Listera cordata, Scheuchzeria
palustris, Linnaea borealis, Betula nana, Rhynchospora fusca, Salix
myrtilloides, Spargansum affine, Poa laxa.

Zweitens gehören hierher solche borenllärktinche Arten, die im
hohen Norden vorkommen, die deutsche Ebene meist gänzlich über-
springen um crst auf den Grenzen des Sudeten- oder Karpathen-
systemes als merkwürdige Relikte aus der Glacialperiode, in der sie
eine weite Verbreitung hatten, zu erscheinen.

In den Sudeten ist dies z. B. Rubus Chamaemorus, Pedicularis
sudetica, Arabis sudetica (?) und in dem Böhmerwalde die Oxycoccos
microcarpa.?®)

Manche Arten rücken natärlich vom hohen Norden tief nach
Süden herunter; so z. B. die Salix Lapponum, welche in Nordeuropa
ihre Ursprungsstelle hat, das ganze Deutschland überspringt, dann in
den Sudeten, in dem Alpen- und Karpathensystem erscheint und bis
nach Siebenbürgen und Bulgarien“") vordringt; eine noch grössere
Verbreitung kommt der Salix herbacea**) zu.

Ein sehr merkwürdiges Element ist das pontische, welches (im
weitesten Sinne) solchen Pflanzen umfasst, deren Ursprungstesile sich
in SO und O Europas befindet. Es sind das meist Steppen- und
Felspflanzen, die auf den südosteuropaeischen oder südrussischen
Steppen heimisch sind.

Bei manchen Arten lässt sich ein ohne grössere Lücken vor-
rückendes Areal, bei anderen aber ein sehr disjunktives feststellen.

26) Vrgl. VezenovsxŸ „Mechy české“ p. 63 [1897].
37) Vrgl. Verenovex? Fl. Bulg. I. 516 (1891).
28) Vrgl. Ricuren Pl. europ. II. 36 (1897).

24 | XVIII. Karl Domin:

Von den letzteren erwähnen wir z. B. Stipa Tirsa, Koeleria
nitidula, Dianthus tenuifolius, Polygonatum latifolium, Avena deser-
torum etc. Natürlich darf man nicht ausser Acht lassen (wie schon
früher betont wurde), dass nur das gegenwärtige Areal disjunktiv ist.

Beispiele von pontischen Pflanzen:

Stipa pennata, Grafiana, Prunus Chamaecerasus, Carex humilis,
stenophylla, Dianthus plumarius, Muscari tenuiflorum, Linum austri-
acum, Hypericum elegans, Anacamptis pyramidalis, Melica picta,
Cimicifuga foetida, Lathyrus pisiformis etc.

In der bohmischen Flora sind aber als merkwůrdige Relikte
auch einige interessante Meďiterranarten erhalten geblieben, was ja
auch mit der Ausbreitung des glacialen Eises zusammenhängt. Es
ist leicht begreiflich, dass besonders von den Moosen viele meli-
terrane Typen, die in Böhmen vor den Glacialperioden siedelten, sich
auch später erhalten konnten. Aber es gibt auch einige Phanero-
gamen (resp. Gefässkryptogamen), die unstreitig zu dem mediterranen
Florenelement zuzuzählen sind. oo

Als Beispiele seien genannt: Gagea bohemica,**) Ceterach offici-
narum, Reseda Phyteuma, Glaucium phoeniceum.*)

Es würde noch erübrigen, in Kürze das Verhältnis der jetzigen
böhmischen Flora zu der Glacialflora zu erklären und speciell auf
die nacheinander folgenden Veränderungen in der Physiognomie der
Pflanzendecke hinzuweisen. Dies würde uns aber zu weit führen, da
schon das detaillirte Unterscheiden der einzelnen Glacialperioden
eine allseitige und gründliche Erörterung verdient. „Wir besitzen in
dieser Richtung zwar wertvolle Arbeiten,®') aber das Detailstudium
dieser Verhältnisse für kleinere Gebiete ist noch längst nicht befrie-
digend durchgeführt. In der neuesten Zeit werden oft 4 Glacial-
perioden mit drei Interglacialen (so A. SomuLz) unterschieden; auch
Penck berichtet, dass in dea Alpenländern, wo bisher wie in Nord-
deutschland nur drei Glacialperioden angenommen wurden, vier zu

„ 9) Dieselbe ist nach můndl. Mit. des Herrn A. Pascuer, der sich mit
monographischen Studien der Gattung Gagea beschäftigt, von der Gagea sazatilis
nicht verschieden. Uebrigens hat schon früher VELENOovský darauf hingewiesen
und das Verhältnis der bei uns nie fruchttragenden @. bohemica und der @. sazatılis
vom biologisch-phytogeographischem Standpunkte näher erörtert.

= %) Diese Art ist aber vielleicht nicht ursprünglich wild.

1) Neben des grundlegenden Werkes von A. Enxerer sind eg z. B die
Arbeiten von A. Scuuzz (Grundzüge der Entwickelungsgeschichte der Pflanzen-
welt Mitteleuropas, 1894, Entwickelungsgeschichte der a Pflanzen-
decke des Saalebezirkes, 1898) etc.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 95

unterscheiden sind.) Näheres darüber werden wir aber auf einer
anderen Stelle mitteilen.

Endlich wollen wir kurz noch solcher Arten gelenken, deren
Areale meist disjunktiv sind und auf grossen Teil der Erdoberfläche
sich beziehen und oft in phytogeographisch völlig verschiedenen
Territorien auftreten. Hierher gehören zunächst einige seltene Arten,
die besonders in der Formation des nackten Teichbodens vorkommen.
Man kann annehmen, dass ihr ausgedehntes Areal damit zusammen-
hängt, dass die Wasservögel zu ihrer Verbreitung beitragen und
zweitens, dass das Wasser auch in sehr grossen Umkreisen ihnen
ungefähr dieselben Lebensbelingungen darbictet.

Als Beispiel sei z. B. die interessante Grasart Coleanthus subtilis
genannt, die nebst ihrer Hauptverbreitung in Mitteleuropa noch in
West-Frankreich, im südl. Norwegen, in Ost-Asien (Amur) und Nord-
Amerika (Oregon) vorkommt (Aschers & Gr. Syn. II. 1. 9. [1898])
oder das Illecebrum verticillatum, welches**) in West-Europa (Eng-
land, Dänemark, Belgien, Frankreich, Deutschland) ostwärts bis
Schlesien und Galizien, in dem westl. Mittelmeergebiet, in Nordwest-
Afrika, auf Madeira und auf den Kanarischen Inseln beobachtet
worden ist. |

Endemische Arten sind in Böhmen selten, da Böhmen kein
abgeschlossenes pflanzengeographisches Ganzes bildet; wir wollen als
Beispiel Cerastium alsinefolium (eine Parallelart des Čer. arvense auf
Serpentinunterlage), Potentilla Opizii, Hedrichi, einige Hieracien des
Riesengebirges, Sorbus sudetica anführen.

Viele von den früher für endemisch gehaltenen böhm. Arten
wurden in anderen Ländern gefunden; so z. B. auch Petasites Kabli
kianus in Siebenbürgen, in der Tatra*“) und Bosnien.“)

Ebenfalls wurde das Melandryum silvestre var. Pres schon
ausserhalb Böhmen gefunden.

Bisher war die Rede nur von solchen Pflanzen, die in Böhmen
ursprünglich wild sind und natürliche Formationen zusammensetzen.
Es kommen auch bei der Schilderung der Flora eines bestimmten

2) Ein übersichtlicher Artikel über die Glacialperioden erschien von Pur-
kymě neuerdings in Živa XIV. 106-110 (1904).

3) Nach Nymax Consp. 256 und Enarer-Pranrz „Nat. Pflanzenfam.“ III.
1. b. p. 91.

5) Vergl. V. Borsis in Természett. kózl. XXXIV. 124—125 (1905).

5) Vergl. K. MazLý in Wiss. Mit. aus Bosn. u. d. Herzegov. VIII. Band
1901 p. 444-446. č

26 XVIII. Karl Domin:

Gebietes die kultivierten Pflanzen in Betracht sowie alle solche, die
in den Fersen der Kultur folgen. Hier müssen wir hauptsächlich
folgende Kategorien unterscheiden:

1. Kulturgewächse, Nutzflanzen, (meist fremden Ursprungs).

2. Ziergewächse (Bäume, Sträucher, Stauden, Kräuter).-

3. Verwildernde Zier- und Gartenpflanzen.

4. Solche, durch den menschlichen Verkehr sich verbreitende
Gewächse, die sich im Laufe der Zeit den einheimischen vollständig
ausglichen und deshalb als heimisch bezeichnet werden können:
Z. B. Bormus sterilis, tectorum, Scleranthus annuus.

5. Arten, die ähnlich wie die vorigen sich ganz (öfters noch
expansiver!) wie die einheimischen benehmen, die aber fremden
(bekannten!) Ursprungs sind. Z. B. Acorus Calamus, Erigeron cana-
densts, Matricaria discoidea, Oenothera biennis, muricata, Impatiens
parviflora, Galinsoga parviflora, Elodea canadensis.

6. Arten, die direkt an die Ackerkultur gebunden sind. Treffend
bemerkt DaupE,"“) dass diese Arten weniger Anspruch haben, als
heimische betrachtet zu werden, als die vorigen, da sie unmittelbar
nur auf die kultivierte Art gebunden sind und in den natürlichen
Formationen meist nicht im Stande sind zu existieren.

Mediterranen Ursprung weist z. B. Delphinium Consolida,
Agrostemma Githago, Centaurea Cyanus, Anagallis arvensis, orien-
talen Veronica Buxbaumii auf.

7. Zufällig verschleppte Arten (meist auf Ruderalstellen, seltener
in verschiedenen natürlichen Formationen).

8. Verwildernde Kulturpflanzen.

9. Arten, die den Uebergang von den mit der Kultur sich im
engen Zusammenhange befindlichen Arten zu den echten heimischen
vermitteln, teils in den natürlichen Formationen, teils in der Nähe
der Kulturen (auch in den Feldern) vorkommen.

Beispiele: Draba (Erophila) verna, Caucalis daucoides, Myosurus
minimus, Arabis Thaliana, Diplotaxis muralis.

Die diesjährige floristische Ausbeute war verhältnismässig sehr
reich. Da ich aber teils die wichtigeren Standorte in verschiedenen
phytogeographischen Studien veröffentlicht habe oder veröffentlichen
werde, will ich hier nur die wichtigsten und ausführlicher nur die
für Böhmen oder überhaupt neuen Formen erwähnen. Einige Gat-

36) L. c. p. 273.

Dritter Beitrag zur Kenàtnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 97

tungen (Potentilla, Hieracium, Rosa, Thyınus)’”) habe ich nicht ein-
begriffen, da ich selbe auf anderer Stelle besprechen will.) Dagegen
wurden von den kritischen Gattungen besonders Mentha, . Dianthus,
Primula, Crepis sowie auch mehrere Gramineengattungen eingehen-
der studiert.

Als neu für das Gebiet oder überhaupt neu sind hauptsächlich
zu bezeichnen: |

Cimicifuga foetida L., Viola palustris L. var. maior Murb., V.
odorata L. f. pallida Domin, Stellaria graminea L. var. strictior
Domin, Dianthus Seguieri Vill. (non alior!), Sedum rupestre L. var.
reflerum L., Prunus insititia L., Lathyrus montanus Bernh. var.
tenuifolius Ber., Crepis Velenovskÿi Domin, Tragopogon campestre
Bess., Chrysanthemum corymbosum L. var. Trattinicki G. Beck,
Asperula yalioides M. B. var. laetevirens Domin, Cirsium pannonicum
All. var. stnuatodentatum Holuby, Digitalis ambigua Murr. f. gracilior
Domin, Primula elatior X officinulis, Pr. cfficinalis L. var. hardeggensis
G. Beck und montana Opiz, Chenopodium rubrum L. var. humile
(Hook. Maq.), Zanichellia palustris L. var. aculeata Schur, Deschampsia
caespstosa P. B. var. pseudoflexuosa Domin, D. flexuosa Trin. var.
Legei Bor., Koeleria gracilis Pers. .f. lasiantha (G. Beck und var.
elatior Velen., Melicu transsilvanica Schur var. Holubyana Aschers.
& Gr., Poa .pratensis L. var. praesignis Domin, Festuca pratensis
Huds. f. sciaphila Domin, F. arundinacea Schreb. var. Uechtritsiana
Wiesb., Brachypodium pinnatum P. B. var. vilosissimum | Domin,
Bromus briazeformis Fisch. & Mey., Trilicum glaucum Desf. var.
latronum Godr., T. repens L. var. maius Doll., Tr. glaucum Desf.
var. campestre Gr. Godr., Tr. repens X glaucum, Carex Schreberi Schrank
var. pallida Peterm., Carex brieoides X remo’a, Car. cyperoides f. aggre-
gata Domin, C. panicea L. f. gigantea Domin, C hirta L. var. maior
Peterm., Polygonatum latifolium Desf., Orchis latifolia X maculata,
O. mascula L. var. speciosa Koch, O. coriophora L. var. fragrans G. G.,
O. sambucina L. var. bracteata M. Schulze, O. latifolia X sambucina,
O. incarnata X latifolia, O. palustris Jaca. var. msicrantha Domin.

Schliesslich erfůlle ich eine angenehme Pflicht, indem ich allen
denen meinen verbindlichsten Dank abstatte, die mich auf irgend
eine Weise bei der Verfassung dieses Beitrags unterstützten.

3) Herr H. Zaux hatte die Güte meine Hieracien und Herr M. Scuurzr
meine Rosen zu revidieren.

„38) Ein kleiner Beitrag zur Kenntnis der böhm. Pottentillenarten (U)
wurde unlängst der kgl. böhm. Ges. Wiss. vorgelegt. ee

28 XVIII. Karl Domin:

So muss ich der hochlöbl. Kaiser Franz Josefs- Akademie für
die mir munificent gewährte Unterstützung meinen gebührenden Dank
zollen. Nicht minder fühle ich mich gedrungen Herrn Prof. Dr. Jos.
VeLENovaký, Direktor des böhm. botan. Gartens und Instituts, für
seine vielseitige, mir bei dieser Arbeit freundlichst gewährte Unter-
stützung meinen innicsten und tiefgefüblten Dank auszusprechen!

Ueberdies bin ich Herrn Prof. Dr. F. Busix in Tábor für seine
freundlichen Mitteilungen, Herrn JUDr. O. GrxrL in den Kgl. Wein-
bergen für dessen liebenswürdige Beihilfe bei dieser Arbeit, dann
Herrn J. RouLENA in Prag und Herrn Dr. K. Tocı. in Příbram für
ihre wertvolle Beiträge verbunden.

Herr J. Scauserr in Aussig, ein eifriger Botaniker, hat mir
sein sehr schönes und reichhaltiges Material zur freundi. Disposition
gestellt, wofür ich ihm hier wiederholt danke. Ueberdies will ich es
nieht unterlassen, auch dem Herrn Demonstrator A. Bayer, sowie
Herrn PhC. J. Homorxa für deren schätzenswerte Beiträge herzlichst
zu danken.

Die Pflanzen, bei denen kein Sammler ‘angegeben ist, habe ich
selbst gesammelt; sonst sind die Namen der Entdecker in Klammern
angeführt ; sammelte ich die betreffende Pflanze auf derselben Loka-
lität, so ist dem Namen des Entdeckers ein ! beigefügt.

Die durch fetten Druck hervorgehobenen Formen sind (mit
Ausnahme bei der Gattung Mentha) für Böhmen oder überhaupt neu.

Als Anhang sei hier noch die wichtigste, seit dem Jahre 1903
bis Mai 1904 erschienene, die böhmische Flora betreffende Literatur
angeführt :

1. K. Dom: „Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Poten-
tillenarten.“ Sitz. der kgl. Böhm. Ges. Wiss. in Prag II. Cl. Nr. XXV.
(1903). Mit einer Tafel.

2 K. Doux: „Kritische Bemerkungen zur Kenntnis der běh-
mischen Koeleria-Arten.“ Allg. Bot. Zeitschr. Jahrgang IX. (1903).

3. K. Down: „Brdy.“ Studie fytogeografická. Knihovna Cesk.
Spol. Zeměv. v Praze č. 2. (1903). Mit einer Karte.

4. K. Doux: „Die Vegetationsverhältnisse des tertiären Beckens
von Veselí, Wittingau und Gratzen in Böhmen.“ Beih. z. Bot.
Centralbl. XVI, 301—346, 415—455 (1903). Mit 1 Abbildung und
2 Tafeln.

5. J. PoprěRA: O vlivu periody glacialní na vývoj květeny zemí
českých. Mit 2 Abb. Sep. aus „Věstník klubu Roques
v Prostějově za rok 1903“.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 29

6. K. Toon: „Monografické studie o rodu ostružinníků (Rubus
L.) v Čechách. Sep. aus dem Sitz. der kgl. Böhm. Ges. Wiss. in
Prag, 11. Cl. Nr. XXV. (1903.)

7. F. Wurm: „Botanické příspěvky z okolí rakovnického“ An
„Výr. zpráva c. k. vyšší školy realné v Rakovníce“ (1903).

8. B. FLeiscHeR: Kritische Bemerkungen über Carduus sepin-
colus. Hausskn. in Ö.B.Z. Jahrg. 1903, Nr. 10.

Ueberdies wären z. B. viele die böhmische Flora oft unmittelbar
berührende Werke zu nennen, so in erster Reihe Ascherson’s und
GRAEBNER’S „Synopsis“, RıcHTer-Gürcke „Pl. europ.“ II. Fasc. II.
Aber auch die Arbeiten von F. Hock, Tr. ScnuBE (Schlesien), H.
Porvenzeın (Bayern), C. A. Weser (Torfmoore)’?) etc. berühren ınehr
oder weniger die Flora Böhmen.

Was die einzelnen Gattungen (Familien oder auch Arten) be-
trifft, wären z. B. noch zu nennen:

1. TH. Wour: Potentillen-Studien II. Die Potentillen Tirols
(Dresden 1903).

2. Evc. Scauzz: Monographie der Gattung. Cardamine. Engler's.
Bot. Jahrb. 32. Band, 4. Heft (1903).

3. W. Becker: (Viola) siehe bei V. „cyanea“.

4. J. Murr: Chenopodium-Beitráge.

5. E. Heisricner: Alectorolophus-Studien.

6. J. VELExovský: Monographische Studien über die Thymus-
Arten in „Nachträge zur Flora von Bulgarien“ in Böhm. Ges. Wiss
II. Cl. XXVIIL (1903.)

7. M. Souuzze in „Mit. des Thür. Bot. Ver.“ Neue Folge,
Heft XVIII. 1903 (33—35) (betrifft Rosa Gallica X graveolens am
Radischken im Mittelgebirge und Cirsium Dominis M. Schulze = C
eriophorum X palustre]).

. Was die Kryptogamenflora betrifft, wären hauptsächlich zu nennen :

1. J. VecexovexŸ : Jatrovky české (Lebermoose Böhmens) III.
Č. Akad. cís. Fr. Jos. 1908.

2. J. VELENovský: Bryologické příspěvky za rok 1901—1902
in „Rozpr. Č. Akad. cís. Fr. Jos.“ roč XII. 1908, č. 11. |

3. A. Pascuer: Zur Algenflora des südlichen Böhmerwaldes in
Sitz. des Deutschen naturw. medicin. Ver. für Böhmen „Lotos“
1903, Nr. 6.

_ 99) Siehe besonders: „Ueber die Bezeichnung ‚Moor‘, ‚Torf‘ und ‚Humus‘*

in „Zeitschr. f. Moorkultnr u. Torfverwertung“ 1903, dann „Ueber Torf, Humus
und Moor“ in den Abh. des Nat. Ver. Brem. Bd XVII. Heft 2 (1903) u. a.

30 XVIII. Karl Domi ı:

4. J. Pope#ra: Miscellen zur Kenn'nis der europaeischen Arten
der Gattung Bryum. Beitr. z. Bot. Centralbl. XV. Heft 3. p. 483 bis
492 (1903).

I. Dicotyledoneae.

1. Choripetalae.

Thalictrum foetidum L. Launer Mittelgebirge: Basaltfelsen des KoZover
Felsen. Der nächste Standort ist Buschberg bei Steinteinitz.

Thalictrum aungustifolium L. var. angustissimum Crantz sp. Pere
Elbtal: Pisty (JUDr. V. Son).

Pulsatilla patens Mill. Aussiger Mittelgebirge: Eine kleine Steppen-
wiese am Brand hinter Marienberg sehr gesellig. Daselbst auch
eine Form mit schneeweissen Blüten (f. luctiflora, leg. Schu-
bert 1903).

Pulsatilla pratensis X patens (— P. Hackelii Pohl). Mit der vorigen
ziemlich häufig (Schubert 19031).

Rununculus Steveni Andrz. Auf den Angern im Baumgarten (Prag)
häufig.

Cimicifuga foetida L. Auf der böhmisch-währischen Grenze bei
Hřebečov und M. Třebová, aber noch in Böhmen, vor einigen
Jahren vom verstorb. Tu. Novák entdeckt. Eine kloine Notitz
darüber wurde von Tu. Novák in „Vesmír“ veröffentlicht.

Fumaria Schleicheri Soyer. Aussiger Mittelgebirge: Zwischen Kostic
und Stadic (Schubert 1903).

Alyssum saxatile L. fl. pleno. Im südlichen Moldautale soll nach gef.
‘Mitteilung des Herrn Lehrer Jirášek auf einem Abhange nur
diese Form, von der ich eine Probe erhielt, vorkommen.

Arabis uuriculuta Lam. Im Moldautale bei Libšic auf den grasigen
Hängen in der Richtung zu der Ueberfuhr mit Draba muralis
häufig (Velenovsky!).

Sisymbrium strictissimum L. Bahndamm der N.-W.-Bahn bei Aussig
(Schubert 1903).

Drosera rotundifolia X longifolia (= D. obovata M. & K.). In dem
Wittingauer Becken fast überall, wo beide Arten zusammentreffen.

Viola palustris L. var maior Murb.

Wittingauer Becken: Torfwiesen auf der Sůdseite des grossen

Rosenberger Teiches.

Eine sehr schöne, üppige Form, die aber nur durch die Grösse
vom Typus abweicht.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 31

Viola odorata L. f. pallida m.

Foliis orbiculari-reniformibus, pro more obtusissimis, floribus
subminoribus pallide coeruleo-violaceis.

So im Radotíner Tale bei Prag, stellenweise in Menge und nur
in dieser Form.

Der Blattform nach wůrde dise Pflanze zu der var. erythrantha
G. Beck Fl. Nied. 515 gehören, doch die Ausläufer sind nicht ver-
kürzt und auch die Blumen anders gefärbt. Es handelt sich hier aber
um kein zufälliges Farbenspiel, da diese Form auf so grossen Flächen
vorherrscht und wo sie mit der typischen dunkelvioletten Form zu-
sammentrifft, von ihr streng gesondert ist. Sie ist auch schwächer
wolriechend als die typische V. odorata und die Blumen sind am
Schlunde mehr weiss.

„Viola cyanea Čelak.“ Ó. B. Z. 349 (1872).

Wie ich in Sitzungsber. der kgl. Böhm. Ges. Wiss. Mat. Nat.
CI. XXII. 14—15 (1902) berichtet habe, hat AscHEnsox in seiner
„Flora des nordostdeutschen Flachlandes“ (Berlin 1898) darauf hin-
gewiesen, dass der V. cyunea Čelak. die älteste Bezeichnung V. ma-
derensis Lowe (er hat Originalexemplare beider Arten verglichen)
gebührt. Dagegen hat W. Becker in Bd. VIII. Abt. 2. der Ber. der
Bayer. Botan. Ges. 1902 Sep. p. 12 noch die „V. cyanea Čelak.“
aufgenommen und erst in der Allg. Bot. Zeitschr. IX. p. 114—118
(1904) in einer kritischen Abhandlung darauf aufinerksam gemnacht,
dass die V. cyanea Celak. ebenfalls wie die V. Beraudii Bor., austriaca
A. & J. Kern. als Varietäten der V. sepincola Jord. zu betrachten’
sind. Natürlich muss man voraussetzen, dass die Lowrische „V. made-
rensis“ nicht, wie Ascnerson vermutete, mit der V. cyanea identisch
ist, sondern dass sie, wie Becker in Allg. Bot. Zeitschr. IX. 8 (1903)
berichtet, zu der V. Dehnhardti Ten. gehört.

Allerdings ist die Aehnlichkeit der V. austriaca und cyanea
(wie ja ganz richtig auch AscHerson I. c. sagt) so gross, dass sie
höchstens als blosse Varietäten einer und derselben Art zu betrachten
sind. Neuerdings kommt die „V. cyanea““ auch sehr häufig auf den
unkultivierten Stellen des k. k. böhm. botan. Garten in Prag vor.

Helianthemum obscurum Pers. var. micranthum Domin II. Beitr.
p. 17. ist als H. Chamaecistus Mill. var. snicranthum Domin zu be-
zeichnen, da das FH. obscurum und fomentosum nicht specifisch zu
trennen sind. Vrgl. auch W. Grosser in Pflanzenreich IV. 193. Fate
p. 81 ff. (1903).

32 XVII. Karl Domin:

Corrigola litoralis L. In dem Aussiger Elbtale beständig. So im J. 1903
zwischen Waltiře und Schwaden (Schubert) und bei Salesl.
Sagina nodosa L. f. longifolia Opiz in Ök. Tech. FI. Böhm. II. 1.
291. Im Brdygebirge, in den Mengwáldern (Tannen und Buchen)
unterhalb dem Berge Studený bei Hostomic.

Spergularia echinosperma Čelak. In dem Wittingauer Becken bei dem
Svět-Teiche in der Formation des nackten Teichbodens häufig.

Stellaria graminea L. f. macropetala O. Kuntze (var. Dilleniana
G. Beck. Fl. Nied. 364 non Moench nec Leers.!). Aussiger
Mittelgebirge: An der Strasse zwischen Obersedlitz und Kojeditz
(Schubert 1902).

Stellaria graminea L. var. strictior m.

Caule udscendente simplici, cyma pauciflora brevi subcontracla,
pedunculis gracilibus sed haud diffusis strictioribus.

Eine interessante Form, die sich durch den aufrechten einfachen,
in eine kurze, mehr zusammengezogene Doldentraube endigenden Stengel
der St. palustris Ehrh. nähert.

So im Aussiger Mittelgebirge auf mehreren Stellen, stets in
erösserer Anzahl und ohne deutliche Uebergánge in den Typus. Z. B.
auf den Elbwiesen zwischen Birnai und Schreckenstein und bei Birnai
(Schubert 1902). Feldrand oberhalb der Huwmboldtshöhe (Schubert
1903).

Dianthus Carthusianorum L. f. albiflorus. Aussiger Mittelgebirge: Ganz
vereinzelt am Weg vom Ziebernik gegen Marienberg (Schu-
bert 1903). |
Dianthus Carthusianorum L. var. humilis Griesselich 1836 nach Gürcke
Pl. eur. II. 351 (= v. nanus Neilr., pusillus Beck). Sehr typisch
in einer durchweg einblütigen, fast stengellosen Form bei Hoch-
petsch.
Dianthus Carthusianorum L. var. parviflorus Celak. Am Saume eines
Kiefernwaldes bei Zátiší unweit von Prag.
Dianthus armeria L. Aussiger Mittelgebirge: Sůdlehne des Střižo-
witzer Berges (Schubert 1903).
Dianthus Seguieri Vill. Prosp. 48 (1779), Chaix in Vill. Hist
pl. Dauph. I. 330 (1786), sed non Rchb. nec Auct. p. p. max.!““)

Diese mit dem D. silvaticus Hoppe so oft verwechselte Art
wurde bisher aus Böhmen nicht bekannt und alle diesbezügliche An-

4%) Auch ich habe in meinem II. Beitrage p. 20 irrtümlich bei D. Seguieri
Villars (anstatt „Auct.“) als Auktor zugefůgt. :

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 33

gaben (so z. B. auch bei Güroke L. c.‘!) p. 370) beruhen wol nur auf
einen dadurch erklärlichen Irrtum, dass CeLakovskt zuerst in Prodr.
(p. 506—507) die böhmische Pflanze als D. Seguteri Vill. bestimmte
und anfübrte, obzwar er schon im IV. Teile (p: 861—862, böhm-
Ausg.) ganz richtig darauf hinweist, dass die böhmischen Pflanzeu
durchweg den echten D. silvaticus Hoppe vorstellen, und dass der
D. Seguieri Vill., eine mehr westeuropäische Art, sowie der östliche
(recte südöstliche) D. collinus W. K. in Böhmen nicht vorkommen.

Der echte D. Seguiert ist von dem D. silvaticus leicht nach den
schmäleren, stets lang zugespitzten, an den Rändern rauhen (sonst
aber glatten) Blättern, den mehr gebüschelten Blüten und den länger
begrannten, sammt den Graunen fast die Kelchlánge erlangenden,
etwas abstehenden Hüllschuppen zu uuterscheiden.

Die böhmischen Pflanzen weichen aber von dem Typus einiger-
inassen ab, indem sie sehr lang kriechende, aestige Rhizome (die3
entspricht dem Standorte), an den Rändern nur schwach rauhe Blätter,
niedrige (meist 10—12 cm hohe) gracile Stengel und meist nur zu
zwei bis drei gebüschelte Blüten besitzen. Auch sind die wenigen
Stengelblätter fast nur auf die kurz röhrige verwachsene Scheide
reduziert. Ich nenne daher diese Form D. Seguieri Vill. var. bohe-
micus m.

Der Standort dieser Pflanze ist im Aussiger Mittelgebirge, wo
ich sie heuer unterhalb des Berges Deblik im sandigen, etwas mit
Humus gemengten Boden mit Biscutella etc. sammelte.

D. Seguieri scheint in Europa hauptsächlich ein westeuropaeisches
Bergareal einzunehmen und würde daher vom phytogeographischen
Standpunkte dieselbe Bedeutung haben wie Digitalis purpurea oder
Teucrium Scorodonia.

Agrostemma Githago L. B. brachycalyx Opiz (v. microcalyx Döll.).
Brdygebirge: In den Kornfeldern vor dem Walde Květná bei
Příbram sehr háufig, aber mit Uebergangsformem in den Typus.

Malva pustila X rotundifolia (M. adulierina Wallr.) Aussiger Mittel-
gebirge : Im Dorfe Birnai (Schubert, 1902).

#1) Gürckz vergass in Pl. eur. II. 360 bei der Verbreitungsangabe auch
den D. plumarius L. aus Böhmen anzuführen. Derselbe war schon Orız (Confer
Seznam 75 [1852]) aus Böhmen bekannt (GůRckk citiert auch das OriziscHE Sy-
nonym), worüber aber in CrcaxovsxŸ’s Prodromus und seinen „Resultaten“ kein
Wort zu lesen steht. Es ist wirklich sonderbar, wie ungerecht die floristisch so
erfolgreiche Tätigkeit Orız’s und seiner Schule bagatellisiert wurde I!

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. IL Classe. 8

34 XVIIL Karl Domin:

Hypericum perforatum L. var. stenophyllum Opiz. Stengelblátter lineal
oder länglichlineal, umgerollt, meist c. 10 mm lang, Kelch-
blätter oft kürzer.

Diese Form kommt auf den sonnigen pontischen Felsen, sowie
auch auf den Steppenwiesen ziemlich häufig vor; beispielsweise auf
dem Marienberg bei Aussig und auf der Velká hora bei Karlstein.

Das AH. veronense Schrank scheint mir von dieser Varietät nur
schwach verschieden zu sein, da die Länge der Stengel- sowie
auch Kelchblätter bei dieser Art sehr variabel ist.

Oxalis corniculata L. In einem Gemiisefelde bei Aussig verwildert
(Schubert 1902).

Gerantum Robertianum L. fi. albo. Aussiger Mittelgebirge: Stein-
gerölle vor der Entenpfůtze (Schubert 1903).

Geranium silvaticum L. Sůdl. Umgebung Prag's: In der Zahořaner
Schlucht auf den Holzschlägen in der Nähe der Querschlucht
in der Richtung gegen Okrouhlo mit Vicia silvatica häufig.

Linum flavum L. Aussiger Mittelgebirge: Stfizowitzer Berg, Südseite,
auf Phonolith (Schubert 1902).

Staphylea pinnata L. Aussiger Mittelgebirge: Am Stadicer Bache,
wol ursprünglich angepflanzt und verwildert (Schubert 1903!)

Rhamnus cathartica L. Brdygebirge: Bei Strašic hohe Bäume (Vele-
novský).

Epilobium parviflorum Schreb. f. apricum Hausskn. Böhm, Mittel-
gebirge: In einem aus Zitterpappeln zusammengesetzten Haine
bei Triebsch (Třebušín) häufig.

Epilobium párviflorum X roseum (— E. Knafii Čelak.) Aussiger Mittel-
gebirge: Feuchter Strassengraben am Ausgang des Reindlitztales
(Schubert 1903).

Epilobium Lamyi F. Schultz. Aussiger Mittelgebirge: An der Strasse
im Reindlitztal (Schubert 1903).

Berula angustifolia Koch. Aussiger Mittelgebirge: Am Bache im Tale
von Sebusein gegen Tlutzen (Schubert!).

Pimpinella Suxifraga L. var. dissecta Retz. Aussiger Mittelgebirge:
bei Krammel auf dem Bahndamme (Schubert 1903) und unter-
halb des Ziegenberges gegen Wesseln.

Seseli coloratum Ehrh. Aussiger Mittelgebirge: Plateau des Sttizo-
witzer Berges (Schubert 1903).

Libanotis montana Crantz. kommt im böhm. Mittelgebirge meist in
der Form bipinnata (Čelak.) vor. Die f. bipinnatifida (Celak.)

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Běhmen. 35

kommt z. B. in einem Steinbruche nördlich unterhalb des Berges

Rıbny bei Türmitz sehr schön und häufig vor.

Pastinaca opaca Bernh. Auf den buschigen und steinigen Lehnen in
der Zahofaner Schlucht bei Trnovä stellenweise.

Heracleum Sphondylium L. fl. atropurpureo. Aussiger Mittelgebirge:
In der Schlucht von Sebusin gegen Nemschen zu.

Peucedanum Cervaria Cuss. mit 3mal fiederschnittigen unteren Blättern
báufig auf den buschigen Lehnen auf dem Vorberge des Deblik
bei Aussig in der Richtung gegen Salesl.

Pleurospermum austriacum Hoffm. Aussiger Mittelgebirge: Lichte
Haine oberhalb Nemschen häufig, mitunter auch auf den Orchi-
deenwiesen erscheinend. Oberhalb Babina verbreitet.

Ribes Grossularia L. var. Uva crispa L. sp. Aussiger Mittelgebirge:
Vor der Entenpfütze gegen Hottowies (Schubert 1902).

Saxifraga decipiens Ehrh. var. vilosa Willd. sp. (= S. Sřeinmanní
Tausch). Im Aussiger Elbtale (vrgl. auch ČeLakKovský's Prodr.
599) ziemlich verbreitet und meist sehr typisch. Bei St. Ivan
nur selten (schon A. ExaLeR „Monographie der Gattung Saxi-
fraga“ p. 187 [1872]).

Sazifraga granulata L. f. apetala. Aussiger Mittelgebirge: Strassen-
böschung vor Padloschin (Schubert 1903).

Sedum acre L. in einer hohen Schattenform mit schlaffen, herabge-
bogenen Stengeln, entfernten Blättern und Blüten (f. umbrosa
Schubert in sched.) im Aussiger Mittelgebirge bei Gross-

. Kaudern im Schatten eines Strauches (Schubert 1902).

Sedum rupestre L. var. reflexum L. pro sp.

Brůxer Mittelgebirge: Im Phonolithgerölle am Nordfusse des
Boten bei Bilina häufig.

Diese Form mit lebhaft grünen Blättern, die häufig in den
Gärten gepflanzt wird, ist das eigentliche S. reflerzum L. (var. viride
Koch, S. crassicaule Link), wogegen die Form mit bláulichgrůnen
oder hechtblauen Blättern (S. rupestre L., S. glaucum Don.) die ge-.
wöhnliche Form darstellt.
Pirus communis L. var. tomentosa Koch (dasyphylla Tausch). (n dem

Tale „Karlické údolí“ in der Richtung gegen V. Mořina wie

wild.

Pirus Malus L. var. glabra Koch. Anssiger Mittelgebirge: Abhang
hinter dem Schreckenstein (Schubert 1903).

Poterium Sanguisorba L. var. glaucescens Rchb. Aussiger Mittelge-
birge: Brache hinter dem alten Friedhof (Schubert 1903).

g*

36 XVIII. Karl Domin:

Prunus insititia L (P. fruticans Weihe).

Böhm. Mittelgebirge: auf dem Kamme des Berges Geltsch bei
Auscha ganze Gebüsche bildend und wol ursprüuglich wild.

Sie weist einen nur strauchartigen Wuchs auf, hat verdornte
Aeste und ähnelt sehr der Schlehe, von welcher sie aber sofort durch
die grösseren Blätter, Blüten sowie auch Früchte zu unterscheiden ist.

Es wird meist angenommen, das Pr. tnsititia aus dem Orient
stammt und in Mitteleuropa nur verwildert vorkommt. Allein die Ver-
bältnisse ihres Vorkommens in Böhmen berechtigen uns, sie als
heimisch zu betrachten; jedenfals stellt sie dann einen südöstlichen
Typus dar. |
Lupinus luteus L. aus Südeuropa stammend, an der Südseite des

Svöt-Teiches bei Wittingau in der Formation des nackten Teich-

bodens, mit Litorella, sehr häufig.

Trifolium alpestre L. var. villosum Čelak. Ausiger Mittelgebirge: Auf
einer trockenen pontischen Wiese zwischen Ferdinandshóhe und
Elbeberge, sehr stark behaart.

Trifolium ochroleucum Huds. Aussiger Mittelgebirge: Südostseite des
Trabicaberges gegen Tlutzen (Schubert 1902).

Lotus uliginosus Schk. An dem Moldauufer unterhalb den Felsen ge-
genůber von Libšice (Th. Novák 1898). Ein interessanter Stand-
ort, aber vielleicht nur aus dem südl. Moldautale ange-
schwemmt.

Lathyrus silvestris L. var. platyphyllos Retz. Auf den buschigen
Durchschlágen des Berges Doupňáč bei Karlstein.

Lathyrus montanus Bernh. var. tenuifolius (Ser.) ex DC. Prodr. 2.
375 (1825) (Orobus tenuifolius Roth. fl. germ.).

Wird schon bei Orız (Seznam 70 [1852]) aus Böhmen angeführt ;
ich sammelte aber heuer unterhalb des Berges Zinkeustein (Aussiger
Mittelgebirge) häufig eine Form, die zwar dieser Varietät angehört,
aber wol eine Extremform derselben darstellt. Diese Form, die auf
dem genannten Standorte in Menge wuchs, ist folgendermassen char-
akterisiert:

Stengel einfach, aufrecht, schmal geflügelt, Blätter meist 2—3
paarig, Blättchen schmal lineal, meist nur 1—3 mm breit, allınählich
in eine lange Spitze vorgezogen, nicht stachelspitzig.

Lathyrus vernus Beruh. var. latifolius Rochl. Aussiger Mittelgebirge:
In der Schlucht, die von Ober- Wellhotten unterhalb Zinkenstein
führt, im Fichtenhochwalde.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 37

2. Sympetalae.

Crepis succisifolia Tausch. Sbsp.

Crepis Velenovskýi m.

Caule erecto fere 10 dm alto sat molle fistuloso minute et sparse
piloso foliis radicalibus oblongis obtusis in petiolum longe attenuatis
fere integerrimis (vix obsolete denticulatis) fenuibus subglabris tantum
pilis sparsis et adpressis hirtulis, foliis caulinis paucis minutis oblonge-
lanceolatis superioribus lanceolatis semiamplexicaulibus in corymbo in
bracteas lineares abeuntibus; corymbo longitudine tertiae partis caulis,
valde dilatato ramis strictis (haud flexuosis) patentibus gracilibus,
capilulis minoribus, incolucri phyllis lanceolatis attenuato-acutis exterio-
ribus brevioribus strictim adpressis pallidis pilis glandwlosis paucis
brevibus pubeque obsitis.

Acheniis 20-costatis, pappo niveo.

Habitat in dumetis silvaticis prope Sadská, ubi eam legit VELE-
Novský Junio 1887.

Diese schóne Pflanze erlaube ich mir nách dem Entdecker,
meinem hochverehrten Lehrer und Gönner Herrn Prof. Dr. Joser
Verenovskr zu benennen.

Von der Crepis succisifolia weicht sie habituell sehr ab, gehört
aber trotzdem noch in den weiteren Formenkreis dieser Art. Be-
achtenswert ist auch der Standort auf der Schwarzerde in dem
warmen mittleren Elbtale, da die Cr. succisifolia eine charakteri-
stische Vorgebirgspflanze ist, die auf den Wiesen der unteren Berg-
region in Böhmen nicht selten und meist sehr gesellig auftritt. Es
handelt sich daher bei Cr. Velenovskyi vielleicht um eine Rasse, die
auf den Urwiesen und in den Hainen des warmen Elbtales
heimisch ist. “*)

Auffallend sind bei dieser Pflanze auch die kürzeren und zur
Fruchtzeit mehr bauchigen Köpfchen mit schwächerem Indument und
ohne längere Drüsenhaare, die überdies blass gefärbt sind, da der
etwas dunklere Mittelstreifen der Hüllblättchen wenig auffällt. In erster
Reihe verleiht aber die lang: ebensträussige Inflorescenz mit lang-
gestielten Kópfchen und geraden Stielen der ganzen Pflanze einen
besonderen Eindruck. |

Zum Vergleich stehe hier eine kurze Charakteristik der drei in
Böhmen vorkommenden Subspecies der Cr. succisifolia.

4) Auch in DC. Prodr. VII. 167 wird von der Crepis hieracioides Willd. (zu
der DC. die Cr. succisifolia rechnete) berichtet: In subalpinis Austriaet Hunga-
riae! Sabaudiae ! Helvetiae! Bavariae! et in pratis montanis Germaniae mediae etc.

38

XVII. Karl Domin:

Crepis succisifolia Tausch in Flora Erg. Bl. I. 79 (1828).

1.

Crepis mollis
Koch als Var.
Cr. mollis G. Beck“)

pro Sp.
Cr. croatica Schloss. et
Vukot.

Hieracium altissimum
Lap.
Hier. croaticum W. K.

Hier. Sternbergtii Hum.

Hier. molle Jaca.
Stengel beblättert, sehr
hoch, derb und kantig

sammt den Blättern
abstehend steifhaarig
rauh.

Blätter derb, fast ganz-
randig

die oberen mit breilem
abgerundeten oder
fast herzfórmig ver-
breitem Grunde
halbstengelumfassend.

2.
Crepis hieracio-
ddes W. K.**)

var. gractlis und glab-

rifolia Fröl. in DC.
Prodr.

Cr. succisif. B nuda
G. G.

Hieracium integrifo-
lium Hoppe.

Hier. cerinthoides Kit.
nec L.

Stengel armblättrig (die
mittleren Stengel-
blätter schmal und
klein), mässig hoch,

weniger kantig, straff

oder weicher

sammt den Blättern|sammt den

kahl oder wenig und
weich behaart.

Blätter weniger derb
meist deutlich ge-
zähnelt

die oberen kleinen, meist
lanzettlichen Slengel-
blätter mit weniger

verbreitetem Grunde

sitzend.

3.
Crepis Velenov-
skyi m.

Stengel armblätitrig,
sehr hoch, fast rund-
lich, weich

Biättern
wenig behaart

Blätter sehr gross, fast
ganzrandig, dünn
und weich wie 2.,
doch die swei unter:
sten sehr entfernten
Blätter mehr ent:
wickelt, als in der
Regel dortselbst.**)

4, In Becx Fl. Nied. p. 1276 sind die Unterschiede der Cr. mollis und
hieraciodes am besten wiedergegeben. |

cieifolia!

ČeLakovský hielt die Cr. hieraciodes für eine blosse Form der Cr. suc-

4) Als f. fallacina bezeichne ich solche Formen der Crepis hieracioides, bei
der die Stengelblätter mehr entwickelt sind, die aber mit der Cr. mollis oder
Velenovskýt nichts gemein haben.

Hůllen

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phancrogamenflora in Böhmen. 39

Köpfchenstiele dick, oft| Köpfchenstiele

gerade

tend dünner, oft bogig
her gebogen

bedeu- | Köpfchenstiele grach,

länger als bei 1. und
2., fast gerade

Stengel doldentraubig | Stengel erst im ober- | Stengel schon im oberen

(oft schon von der
Mitte an), in der
Regel reichköpfig

schwärzlich
grün, in der Regel
dicht schwarz drüsen-
haarig sottig

Standort : Mir bekannt

nur aus dem Hoch-
gebirge, so im Rie-
sengebirge in der
Kesselgrube (Domin
1901).

sten Viertel dolden-
traubig, die Köpjchen
(Wie auch bei 1.)
mehr genähert oder
wenn noch einzelne
schon tiefer hervor-
springende Aeste
vorbanden, so die-
selben bedeutend
kürzer als der Gipfel
der Doldentraube

Hüllen trübgrün, oft

schwärzlich behaart
und reichdrüsig

Standort: Auf feuchte-

ren Vorgebirgswie-
sen, besonders in
den Vorläufen des
Riesengebirges und
Böhmerwaldes, im
Brdygebirge uad im
Mittelgebirge.

Drittel doldentrau-
big; die auf langen
Aesten stehenden
Kôpfchen stets ent-
fernt, alle gleichhoch
oder fast gleichhoch
stehend

Köpfchen kleiner als

bei 1. und 2., blass-
grün mit schmalem,
trůbgrůnem Mittel-
streifen, mit | ser-
streuten, kurzen, hell-
gefärbten Drüsen-
haaren und schwach
flaumig

Standort: In niederer

Lage in dem warınen
Elbtale bei Sadská.

Crepis paludosa Mönch. var. brachyotus Čelak. Auf den Wiesen

bei Weckelsdorf in Nordböhmen. Eine auffallende Pflanze, die oft der
Cr. succisifolia habituell etwas ähnelt; sie ist gewöhnlich auch be-
deutend niedriger und mehr derb und wächst nicht selten in der
Gesellschaft der Cr. suecisifolia.

Beide Arten sind aber in jedem Falle nach folgenden Merkmalen
leicht zu unterscheiden ; | =

40 XVII. Karl Domin:

Cr. paludosa Mönch. Cr. succisifolia Tausch
1. Blätter buchtig gezäht, + ge- 1. Blätter kaum gezähnelt, unge-
öhrelt. öhrelt.
2. Pappus schmutzigweiss. 2. Pappus schneeweiss.
3. Achenen 10rippig. 3. Achenen 20rippig.

Crepis paludosa Mönch. var. brachyotus Čelak. f. leiocephala (Čelak.).
In einem Waldsumpfe in den Wäldern bei Trnová unweit von
Jíloviště mit Carex canescens (Velenovský 1880).

Die Hůliblátter sammt den Köpfchenstielen ganz kahl, sonst mit
der var. brachyotus übereinstimmeud.
Die von Froruica in DC. Prodr. VII. 170 unterschiedenen

Formen der Crepis paludosa (B) exatata, y) glabrescens, O) subumbel-

latu, &) paucijlora) sind nur ganz unbedeutende Formen.

Crepis foetida L. In dem Kalkgeritzel und längs der Strasse, die von

Karlstein nach Srbsko hinführt, massenhaft. *°)

Ein sehr wichtiger Fund, da diese Art bisher blos aus Süd-
böhmen bekannt war, wo sie auf den Urkalkinseln bei Strakonic in
den achtziger Jahren von VELENovský entdeckt wurde. Möglicher-
weise, dass der Standort bei Karlstein schon Orız bekannt war, da
selber die Crepis foetida in „Seznam“ (p. 20) aufgenommen hat.

Es ist dies eine pontische Pflanze, die auch in Deutschland,
aber nur im Bereiche der wármeren Flora (besonders in Thůringen
und im Rheintale) vorkommt.

Crepis biennis L. var. dentata Koch z. B. am Anfange der Schlucht,
die von Hlinai gegen Sebusein fůhrt.

Crepis biennis L. var. lacera Wimm. Grab. In den Vorläufern des
Riesengebirges auf den Wiesen bei Freiheit (Wihardstrasse).

Taraxacum palustre Huds. Häufig auf den Torfwiesen an der Südseite
des grossen Rosenberger Teiches bei Wittingau.

Leontodon hastilis Koch. Sbsp. hispidus L. sp. var. nigricans Tausch.
Erzgebirge: Auf den Alpenwiesen unterhalb des Gipfels des
Keilberges verbreitet.

Tragopogon matus Jaca. Sbsp.

Tragopogon campestre Bess. Enum. Volh. p. 84, No. 1626

Tr. maius Jacq. B stenophyllum Boiss. Fl. or. III. 747.“)

45) Bei Srbsko kommt auch die Crepis rhoeadifolia M. B. vor.
47) Boissirx sagt von seiner Varietát stenophyllum 1. c.: „Folia angustiora
capitula subminora, vix varietas.“

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. Al

Von dem typischen 77. matus durch den gracilen Wuchs, die
einfachen Stengel, die bedeutend kleineren Köpfe sowie durch die
weniger verdickten Köpfchenstiele zu unterscheiden.

Sehr typisch auf den Kalkfelsen und Steppenwiesen bei Karl-
stein und Srbsko, wo mich auf sein Vorkommen Herr Prof. Dr. J.
VeLexovsky aufmerksam machte, dann im böhm. Mittelgebirge unter-
halb des Berges Gross-Wostrai und auf dem Ceterach-Felsen bei
Aussig.

Diese Form ist durch ihre ganze Tracht sehr auffallend und
schon durch ihren Standort von dem Tr. maius getrennt; es ist dies
nämlich eine Fels- und Steppenpflanze, wogegen das Tr. maius in der
Regel auf Geritzen, längs der Wege und Strassen, häufig auf etwas
aufgelockter oder mitunter sogar gedüngter Erde wächst.

A. NErLRErOH machte in der Ö. B. Z. XVIIL 337 ff. (1868) darauf
aufmerksam, dass alle für das Tragop. campestre**) hervorgehobenen
Merkmale durchweg nicht konstant sind und besonders dass es falsch
ist, wenn für dasselbe eine 8blättrige Hülle angegeben wird. (Schon
Biscuorr sagt, dass die Zahl der Hüllblättchen zwischen 8—13 wechselt.)
Demzufolge haben einige Auktoren, z. B. auch G. v. Beok (Fl. v.
Nied. p. 1323) das Trag. campestre als bloses Synonym des Trag.
maius angeführt. Indessen sind aber die oben erwähnten Merkmale “*)
die einzigen konstanten und berechtigen uns wol zur Trennung dieser
Form vun den typischen Trag. maïus. Natürlich sind die Unter-
schiede in der Zahl der Hůlibláttchen““) und in der Ausbildung der
Achenen durchweg nicht stichhältig; allein die einfachen gracilen
Stengel mit den schmalen, grasartigen, mit dem Stengel parallel ver-
laufenden Blätter sowie die kleineren Köpfe verleihen dem Trag.
campestre eine sehr eigenartige Tracht.

Was seine Verbreitung betrifft, kommt es besonders in Sieben-
bürgen, Rumänien, Serbien, Bulgarien,°!) Taurien und Sůdrussland vor.
Es stellt uns also einen echten südöstlichen Typus vor, der zwischen
Böhmen und der Balkanhalbinsel gewiss mehrfach vorhanden ist.

4) Dasselbe wurde nämlich von Janka ibidem p. 298 für die Umgebung
von Wien angegeben.

“) Vrgl. Verenovskt: Fl. Bulg. I. 366 [1891].

%) Bei den böhmischen Pflanzen (auch bei dem 7. maius) pflegt dieselbe
eine geringe zu sein (8—10).

5) Aus Bulgarien sah ich in Herb. VeLExovský mustergiltige Pflanzen, bei
denen die Köpfchenstiele überhaupt nicht verdickt und die Köpfe sehr klein waren’

42 XVIII. Karl Domin:

Scorzonera humilis L. in einer interessanten Form, deren Blätter fast
9 cm breit sind, in den aus Zitterpappeln zusainmengesetzten
Hainen nordöstlich von Triebsch (Třebušín) im böhm. Mittel-
gebirge. Bei der var. latifrons G. Beck (v. latifolia Neilr. nec
DC.) werden sie bis 50 mm breit angegeben.

Achillea Millefolsum L. var, pannonica Scheele (var. lanata Koch et
Auct. non Spreng.)

Auf den Abhángen der Velká Hora bei Karlstein. Eine Form
mit sehr dichter kompakter Doldentraube.

Anthemis austriaca X tinctoria (— A. ochroleuca Čelak. f). In der
Schlucht Koda bei Karlstein mit beiden Eltern in mehreren
Exemplaren.

Chrysanthemum (Pyrethrum) corymbosum L. var. Twattinicki G.
Beck Fl. v. Nied. p. 1204.

Aussiger Mittelgebirge: Felssteppe auf dem be ver-
einzelt.

Zungenbtumen schön bleichgelb, sonst von dem Typus nicht
verschieden.°?)

Artemisia scoparia W. K. Im Tale des Beraunflusses bei Skreje.

Senecio erucifolius L. (— S. tenuifolius Jacq.). Im Launer Mittelge-
gebirge auf den Salzwiesen bei Hochpetsch und Potscherad
mehrfach und in grossen, erst im Spätsommer aufblühenden Kolonien.

Lappa tomentosa X minor. Schutt zwischen Aussig und Wannow
(Schubert 1903).

Cirsium lanceolatum Scop. var. nemorale Rchb. sp. (v. hypoleucum
DC., v. discolor Neilr.). Mileschauer Mittelgebirge: Häufig auf
einem Holzschlage bei Merskles in der Richtung gegen Tftin
zu, mit Elymus, Vicia stvatica, Cirsium eriophorum etc.

Es ist dies eine gute Varietät, die nicht nur durch die unter-
seits weiss- oder grauwolligen Blätter, sondern auch durch die be-
deutend weicheren, wenig dornigen Blätter sowie die kleineren mehr
grauwolligen Köpfe verschieden ist.

Cirsium pannonicum Gaud. var. sinuatodentatum Holuby Fl.
| Treves. Com. 61 (1888).

Foliis omnibus grosse vel sinuato-dentatis.
So auf einer Steppenwiese hinter Motol bei Prag.

— —— mm

5) Ueber die Variationen dieser Art vrgl. VrzENovský FI. Bulg. I.
269 (1891).

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Pbanerogamenflora in Böhmen. 43

Cirsium eriophorum X palustre Domin II. Beitr. p. 30 wurde von
Herrn M. ScHuLze in Jena als C. Dominss beschrieben.““)
Cirsium pannonicum X acaule (= C. Freyerianum Koch). Aussiger
Mittelgebirge: Abhang hinter Schreckenstein (Schubert !).
Cirsium palustre X canum (= C. silesiacum Sch.). Böhm. Mittel-

gebirge: Auf den Wiesen bei Triebsch mit dem €. tataricum

Wimm. Grab. (oleraceum X canum) häufig.

Carlina vulgaris L. Sbsp. longifolia Rchb. pro sp. (= C. nebrodensis
Koch nec Guss.). Sehr typisch auf dem Střizowitzer Berg (Pho-
nolithdetritus) bei Aussig.

Die Blátter (abgesehen von den obersten) sind verlángert und
schmal lanzetilich, flach,°*) beidendig allmáblich verschmälert, unter-
seits weisslich wollhaarig, oberseits gıün, fast ganzrandig, an den
Rändern nur mit kleineren Dornen versehen und mit je zwei mit
den Hauptnerven parallel verlaufenden Seitennerven (auch an den
obersten Stengelblättern).

Es ist dies eine sehr auffallende Pflanze, aber kaum specifisch
versehieden, da sie durch Uebergänge mit dem Typus verbunden zu
sein scheint.

Valeriana sambucifolia Mik. Auf dem Damme des grossen Rosen-
berger Teiches bei Neu-Lahm unweit von Wittingau.
Asperula galioides M. B. var. Zaetevirens m.

Tota planta laete-viridis (nec siccando glaucescens), foliis subtus
languide viridibus vel minus glaucis quam in typo.

So auf Kalkfelsen bei Karlstein (z. B. auf der Velká Hora,
Velenovský !) und Srbsko.

Diese Pflanze ist besonders im frischen Zustande durch ihr
freudig helles Grün sehr auffallend und in der erwähnten Gegend
ziemlich verbreitet. Bei Srbsko beobachte ich sie auf einem felsigen
Abhange, wo auch die Veronica austriaca sehr bäufig vorkommt,
schon seit mehreren Jahren. Auf der Velká Hora kommt uebst der
var. laeterirens auch die typische Form vor, beide sind aber schon
aus der Ferne hin leicht zu unterscheiden.

Die schmal linealen Blätter sind meist stark mit ihren Rändern
zurückgerollt, sodass die bleichere Unterseite fast verdeckt ist;
übrigens sınd an manchen Baemparen die Blätter beiderseits gleich-
farbig.

53) Mit Thür. Bot. Ver. Neue Folge Heft XVIII. 1903, p. 31—35
5) Dies trifft auch bei der Carlina vulgaris (genuina) f. planifolia Schur zu.

44 XVIII. Karl Domin:

Galium boreale L. var. hyssopifolium Hoffm. (d. leiocarpum Meyer).”)
Aussiger Mittelgebirge: Eine bewaldete Lebne hinter Schrecken-
stein gegen Neudörfl häufig.

Eine seltene Form mit vollständig kahlen Teilfrüchten.

Galium spurium L. Aussiger Mittelgebirge: In den Feldern unter-
halb des Střizowitzer Berges; Getreidefeld vor Qualen
(Schubert 1902).

Galium Mollugo L. var. pubescens Schrad. Aussiger Mittelgebirge:
Am Waldrand oberhalb Tlutzen (Schubert 1902).

Galium verum L. f. pallidum Čelak. Aussiger Mittelgebirge: Reindlitztal
(Schubert 1903). Fuss des Tannichberges gegen Westen (derselbe).

Galium silvaticum L. f. longifolium Opiz. Ok. Techn. Fl. Böhm. I.
1. 78. Im südlichen Moldautale auf lichten Waldstellen bei
Vorlik.

Viburnum Lantana L. var. glabrescens Wiesb. (— V. viride Kerner).
Brüxer Mittelgebirge: In Gebüschen am Nordfusse des Bořen
bei Bílina.

Cynoglossum officinale L. a. glochidialum Domin II. Beitr. p. 34.
Aussiger Mittelgebirge: An der Strasse zum Neuhof (Schubert
1903) und unterhalb des Střizowitzer Berges.

Das Cyn. paucisetum Borb. OBZ. pro sp. ist als eine Form des

Cyn. offie. c. eglochidiatum Domin l. c. zu betrachten.

Echinospermum deflexum Lehm. Brůxer Mittelgebirge: Fuss des Berges
Bofen häufig.

Myosotis suaveolens W. K. Mileschaner Mittelgebirge: Auf einer
nassen (!) Wiese unterhalb des Berges Hora, ganz typisch. Ein
merkwürdiger Standort dieser ausgesprochen xerophiler Art.
Auch auf den Steppenwiesen auf der Sutomská hora.

Echtum vulgare L. f. albiflora. Aussiger Mittelgebirge: Střizowitzer
Berg (Schubert 1902).

Pulmonaria angustifolia L. In der Radotíner Gegend auf einem son-
nigen Holzschlage bei Kosoř gesellig.*“)

Convolvulus arvensis L. var. auriculatus Desr.“") Auf dem Schutt bei
Erlbůschel, zwischen Aussig und Wannow (Schubert 1903).

9) Nach Orız in Oek. Techn. Fi. Böhm. II. 1. p. 70, hat aber dasselbe

normal behaarte Früchte und gehört wie das Galium hyssopifoltum Hackeıs zu

dem Gal. trinerve (i. e. borcale) e. angustissimum Opiz.
58) Wurde bei Radotín jm J. 1883 von VrLRNovský in einem einzigen

Exemplar aufgefunden (Vrgl. Prodr. IV. 908).
57) Alle (selbst die kleinsten) Formen dieser Art sind in Oek. Techn. Fl.

Böbm. III. 1. 293—298 (1841) von Orız bearbeitet.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 45

Bahndamm der NWB. vor dem Durchlass gegen Schreckenstein
(derselbe).

Digitalis ambigua Murray kommt in Böhmen in mehreren Formen
vor, die aber alle durch so zahlreiche Mittelformen verbunden
sind, dass hier von scharf getrennten Varietäten keine Rede
sein kann. Schon KocH in Röonuına’s „Deutschlands Flora“ IV.
417 (1833) sagt von dieser Art, dass sie mit einem schwächer
behaarten und mit einem fast filzig-zottigen Stengel, mit schwach
oder stärker behaarten, breiteren eilánglichen oder schmäleren
lanzettlichen Blättern abándert. Auch die Korollenzipfel sind
bald schmäler und mehr vorgezogen, bald breiter und bis
stumpflich. Diese letztere Form, bei der alle drei oder doch
die zwei seitlichen Kronenzipfel stumpflich sind, führt den
Namen var obtusiloba Neilr. (= ochroleuca Reichb.). Ich sam-
melte dieselbe z. B. im Jahre 1898 im Böhmerwalde bei
Winterberg.

Bei der typischen Form sind alle drei Zipfel der Unterlippe
spitz oder zugespitzt; dieselbe kommt in Böhmen besonders in zwei
Formen vor. Bei der einen sind die unteren Blätter aus verschmä-
lertem Grunde länglich, oder eilänglich, oft deutlich gesägt oder
kerbsägig, Kelchblätter breiter lanzettlich, Blumen gross, bauchig-
glockig, aus dem schmäleren Grunde sich nach vorne auffallend ver-
breiternd. Die Zipfel der Unterlippe nicht vorgezogen.

Die andere Form (f. gracilior m.) hat untere und mittlere
Stengelblätter schmäler länglich bis lanzettlich, oft fast ganzrandig,
Kelchblätter oft schmäler und länger, Blumen kleiner, mehr röhren-
fórmig-glockig, nach vorne sich nur mässig öffnend. Die drei Lappen
der Unterlippe schmäler, spitzer und oft deutlich vorgezogen.

Veronica hederifolia L. var. triloba Opiz. (= V. lappago Schmidt
Fl. Boëm.). In den Feldern bei Kleneč und Vrážkov in der
Ravdnicer Gegend häufig. In annähernden Formen auch im
Brdygebirge bei Pfibram.

Veronica Teucrium L. f. foliis ovato-lanceolatis profunde incisis im
Launer Mittelgebirge.

Veronica Dillenii Crantz. (= V. campestris Schmalh.). Im süd-
böhmischen Wittingauer Becken auf den Sandfluren bei dem
Rosenberger Teiche und bei Baština am Nenbach.

Veronica Chamaedrys L. Eine Form mit verkümmerten Kronen im
Gestrüpp auf der Humboldtshöhe bei Aussig (Schubert 1903).

46 XVII. Karl Domin:

Mentha L.*"

Gleich eingangs sei mit Nachdruck hervorgehoben, dass wir
bei dies“r Gattung so sehr weitgehenden Splitterung durchwegs nicht
huldigen. Diese Gattung ist zwar eine der formenreichsten und kann
auch so viele Hybriden aufweisen, wie nicht so bald eine andere
Gattung, aber trotzdem ist es bei einem vernünftigen Artbegriffe
durchwegs nicht so schwer, die Hauptarten sowie die Hauptvarietäten
zu unterscheiden. Natürlich darf man aber nie vergessen, dass alle
Arten durch hybride Mittelformen verbunden sein können und alle
Varietäten durch unzählige Zwischenstufen verbunden sind, denen
aber kein eigener Name gebührt. Wollte man aber schwache Varie-
täten als gute Arten anerkennen und in jeder Mittelform eine neue
Subspecies oder Varietät sehen, so könnte man neue Formen in
infinitum beschreiben. Ein vernünftiger Botaniker wird aber lieber
die schon existierenden Formen in besser charakterisirbare Gruppen
vereinigen als noch neue schaffen und somit die grosse Verwirrung
in dieser Gattung nur vermehren.*“)

A. Kelchschlund durch einen Haarkranz geschlossen, Kelch fast
zweilippig.

1. Mentha pulegium L.

Selten. Im Vorjahre sammelte ich dieselbe am Elbeufer bei
Salesl.

Diese Art ist in ihrer Tracht sehr charakteristisch und im
ganzen sehr wenig veränderlich. Eine unbedeutende Form mit beider-
seits flaumhaarigen Blättern, mit dichter und abstehend behaarten
Kelchen und Blütenstielen ist die A7. hirtiflora Opiz. Die dichte Be-
haarung gipfelt in der südlicheren Varietät tomentella Hoffm. und
Link (= W. gibraltarica W.) die in allen Teilen weiss-zottig behaart ist.

B. Die Haare im Inneren des Kelches nie einen geschlossenen
Haarkranz bildend, die Kelche regelmässig fünfzähnig.

I. Blütenquirle in einer endständigen ährenartigen Inflorescenz
vereinigt.
2. Mentha mosoniensis H. Br.

58) Zu besonderem Dank bin ich meinem Freunde Herrn J. Rourzna ver-
pflichtet, der mir sein schönes und meist schon kritisch bestimmtes Mentha-Ma-
terial bereitwilligst zur freien Disposition übergab.

59) Zum Bestimmen wurden besonders die Arbeiten H. Braun’s sowie die
Bearbeitung dieser Gattung in G. Bzck Fl. v. Nied. p. 981—992 benutzt.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora io Böhmen. 47

Alle Blätter unterseits dicht weissfilzig, breit elliptisch, kurz,
sehr scharf gezäbnt mit oft zurůckgebogenen Sägezähnen. Scheináhre
dicht. weisslich-flaumig.

So in südlichen Moldautale bei Velký Vír unweit von Vorlik
auf den sandigen Durchtrieben längs der Moldau vollständig verwil-

dert. — Die ganze Pflanze hat einen durchdringend-aromatischen
Geruch.

3. Mentha nemorosa Willd. var. pascuicola H. Braun.
(Desegl. et Dur. pro sp.)

Eine auffallende Pflanze mit sehr grossen, nur seicht, aber spitz
gesägten, breit elliptischen, sitzenden, unterseits + dicht weisslich-
grauen Blättern. Von der nahe verwandten WM. Dumortieri (H. Br. als
Var. der M. nemorosa, Desegl. et Dur. pro sp.), besonders durch die
bedeutend längeren und breiteren Blätter zu unterscheiden.

Kommt in Böhmen nur verwildert vor, so bei Bóhm.-Skalic, in
einem Zaune im Dorfe Šeřeč (Rohlena 1899,; auch auf unkultivierten
Stellen in den Bauerngärtchen bei Sloupnice (Fleischer 1897) und
in einem Wiesengraben bei Džbánov (bei Leitomy3l), wol auch aus
einem Garten entflogen (Fleischer 1899).

4. Mentha silvestris L. (Blätter sitzend oder ganz kurz
gestielt).

Dieselbe zerfällt in zwei Subspecies “© und zwar Sbsp. 1 mollis-
stma Borkh, bei der die Blätter beiderseits grau oder weisslich
behaart, unterseits oft weissfilzig sind, und Sbsp. 2 longifoha L., bei
der die Blätter oberseits zwar oft flaumig behaart, aber doch grüner-
scheinend sind.

Die erstere ist eine südlichere Form, die auch in der Richtung
gegen S und SO in ihrer Ausbildung typischer wird, bis sie in die
so sehr abweichende M. Steberi C. Koch (= M. canescens Sieb., M.
tomentosa Urv., M. cretica Portenschl.) übergeht. Aus Böhmen ist mir
die Sbsp. mollissima nicht bekannt, obwol sie daselbst im Gebiete
der pontischen Flora wenigstens in minder typischen Formen aufge-
funden werden dürfte, da sie schon in Niederösterreich und Ungarn
vorkommt und selbst von mehreren Standorten Mährens angegeben
wird.

60) Vielleicht noch richtiger Varietäten, wie sie z. B. auch in Haricsv
Consp. FL graecae II. 570—571 (1902) bewertet wurden.

48 XVIIE Karl Domin:

Der Uebergang von der M. mollissima zu der M. longifolia
vermitteln unter anderen die M. vivtolescens Borb., M. stenotricha
Borb., M. Barthiana Borb.

Die Sbsp. M. longifolia L. kommt in mehreren Formen vor, die
aber ineinander vielfach übergehen. Die Scheinähre ist bald breiter
und kürzer, bald verläugert und schmäler, gewöhnlich dicht, doch
mitunter auch unterbrochen, die Blätter bald verlängert und schmäler,
bald eilänglich oder länglich, + scharf und spitz gezähnt. Doch die
Uebergangsformen sind meist so häufig, dass man nur von wenigen
gut trennbaren Varietäten sprechen kann. Dieselben Formen wieder-
holen sich oft bei den Pflanzen mit unterseits dicht weissfilzigen
oder nur graugrünen Blättern.

Die mir bekannten böhmischen Hauptvarietäten wären die fol-
genden:

a) var. genuina. Blätter unterseits nicht weissfilzig, meist ver-
längert-lanzettlich. Verbreitet. Hierher gehört die

B) subvar. globifera Waisb. & Borb., eine schöne Form mit
kugelig-köpfigen Scheinähren. So in Böhmen nur in einigen Exem-
plaren zwischen der typischen Form bei dem Wege „na Skalce“ un-
weit von Dobruška (Rohlena 1897).

b) var. candicans Crantz. Blätter unterseits dicht weissfilzig.
Als unbedeutende Formen gehören hierher eine ganze Reihe von
„Arten“ und „Varietäten“, so die M. discolor Opiz, Huguenini Desegl.
u. Dur., Brittingeri Opiz, veronicaeformis Opiz etc.

Diese Varietät kommt nur zerstreut vor (ist aber nicht selten),
so z. B. bei Bohňovice (Fleischer 1901) und bei Jaroměř (derselbe),
auf beiden Orten nicht ganz typisch, sehr schön z. B. bei Choceň
(Fleischer 1901), bei Vorlik, in der Nähe des Böhm.-Skalicer Teiches
(Rohlena 1899), auch im böhm. Mittelgebirge auf mehreren Stellen,
dann bei Dobruška in einer Form, die mit der Af. Brittingeri Opiz
übereinstimmt (Rohlena 1899).

Eine schwáchere Varietát, die durch die lánglichen, scharf und
spitz gesägten Blätter, die ziemlich schmalen und oft unterbrochenen
Scheinähren gekennzeichnet ist und in der Behaarung der Blattunter-
seite bald mit der var. genuina, bald mit der candicans übereinstimmt,
ist die

c) var. cuspidata Opiz. So z. B. bei Zamberk (Rohlena 1898),
bei dem Teiche unweit vou Leckä bei Solnice (derselbe 1899).

Eine gute Varietät scheiut die 31. Dossiniana Déségl. et Dur.
zu sein, die durch die eiläuglich-lanzettlichen Blätter gekennzeichnet

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böbmen. 49

ist. Derselben sehr nahe verwandt und nach meiner Ansicht mit ihr
identisch ist die von Bonrs4is beschriebene und durch BAENITZ in den
Tausch gebrachte M. silvestris var. silesiaca.

5. Mentha piperita L.

Wenigstens obere Stengelblätter deutlich gestielt, die ganze
Pflanze meist fast kahl und grün. Auf unkultivierten Stellen bei
Sloupnice unweit von Litomyšl verwildert (Fleischer 1897).

* Scheinäbre uuter locker und die Blůtenguirle entfernt, nur am
Ende gewöhnlich dichter und ährenartig genähert.

6. Mentha longifolia L. X aquatica L.*)

Von der M.longifolia sofort durch die deutlich gestielten Blätter,
und die mehr grüne Farbe zu unterscheiden. Die meisten Formen die-
ser Kombination (M. disstmilis Déségl.) stehen der M. aquatica näher
und sind von ihr manchmal nur durch die in eine längere Spitze
vorgezogenen, länglichlanzettlichen Blätter und die wenigstens am
Ende ährenartig genäherte Inflorescenz zu unterscheiden.

Sie wurde in schönen Exemplaren in dem Stadtpark von Zam-
berk von RoHLENA (1898) gesammelt.“?)

7. Mentha longifolia L. X verticillata (L.).

Der M. verticillata var. Austiana Host. ziemlich nahe kommend,
doch der Einfluss der M. longifolia in der Blattform und der ober-
wärts ährenartig verlängerten Inflorescenz kenntlich.

Im Aussiger Mittelgebirge zwischen Pockau und Postitz (Schu-
bert 1903).

II. Blütenquirle blattwinkelständig (entfernt), daher die Achse
mit beblätterten Blütenquirlen oder mit sterilen Blattbüscheln endi-
gend oder endständig kopfig.

+ 8-11. Gesammtart M. arvensis L.

Kelch glockenförmig, sich nach vorne breit öffnend, seine Zähne
breit dreieckig, kurz. Zerfällt in folgende Unterarten:

a) M. austriaca Jaca.

Blätter in den Stiel zugeschweift oder verschmälert, Blüten-
stiele kahl, Blütenquirle länger oder so lang wie die Blattstiele. Blätter
eiförmig elliptisch bis breit länglich-lanzettlich.

B) M. parietariaefolia Becker.

81) Siehe J. RonLENA in Allg. Bot. Zeitschr. Jahrg. 1902 Nr. 5—6 Sep. S, 5.
62) Der Kombination Af. mollisima X aqualica entspricht die Mentha Ayassei
Malinv.

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 4

50 | XVIII. Karl Domin:

Blütenwirtel bedeutend kürser als die unteren Blattstiele, Blätter
meist schmäler lůnglichlanzettlich, in den Stiel allmählich verschmälert,
Blütenstiele oft kahl, seltener (M. silvatica Host) behaart. |

v) M. arvensis L.

Blütenwirtel wie bei M. austriaca länger als die unteren Blatt-
stiele, Blätter etfórmig oder elliptisch, am Grunde abgerundet bis
herzförmig, nicht in den Blattstiel verschmälert, ganze Pflanze meist
reichlicher und dichter behaart; Blütenstiele behaart.

8. Mentha austriaca Jaca.

G. v. Beox teilt zutreffend diese Art in zwei Varietätengruppen,
von denen die eine durch oberseits wenig behaarte bis kahle Blätter
und die andere durch beiderseits + dicht behaarte Blätter charak-
terisiert wird.

Interessant ist es, dass die AJ. austriaca die in Böhmen bei
weitem häufigste Form der Gesammtart M. arvensis vorstellt. Beson-
ders die typische Form mit beiderseits kahlen Blättern ist in Böhmen
verbreitet, obzwar auch verschiedene stärker behaarte Formen nicht
selten vorkommen. Die zalılreichen Varietäten dieser Art sind wie-
derum im ganzen minderwertig, da sehr unbeständig.

Aus den Formen mit beiderseits fast kahlen Blättern hat M.
nemorum Boreau breiteiförmige Blätter. Eine zu ihr gehörende Form
mit etwas rauhhaarigen Blütenstielen soll die M. lati/olia Host vor-
stellen. Ich halte aber solche Formen, besonders wenn die Blüten-
stiele stärker behaart sind (so im Elbtale bei Aussig, leg. Schubert
1903) eher für Uebergangsformen zu der M. arvensis.

Von den Formen mit beiderseits + behaarten Blättern kommt
in Böhmen besonders die M. pulchella Host und M. multiflora
Host vor.

Eine schöne ebenfalls in diesen Formenkreis gehörige Mentha
mit breit elliptischen, meist spitzen Blättern und meist behaarten
Blütenstielen %) ist die von RoHLENA (1898) auf einem Holzschlage
in Klabalák bei Přepychy gesammelte M. ocymoides Host (= M.

«) Es wäre vielleicht richtiger, solche Formen überhaupt als Uebergangs-
formen zu der M. arvensis zu betrachten; wenn man auch solche Formen als
M. austriaca anerkennt, bei denen die Blütenstiele behaart sind, bleibt kein be-
ständiges Unterscheidungsmerkmal zwischen beiden diesen „Arten“. Man wolle
nämlich beachten, dass im Kreise der M. arvensis wiederum eine Varietät (M.
pulegiformis H. Br.) mit in den Stiel + verschmälerten oberen Blättern vor-
kommt.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 5f

campicola H. Br.) und zwar in einer niedrigen Form mit kleineren
Blättern (M. pumila Host).

Eine andere als f. ternata Rohl. in sched. (f. n.) zu bezeich-
nende Pflanze sammelte Ronzena (1897) in ziemlicher Anzahl von
Individuen auf einem feuchten Holzschlage hinter Dobry im Adler-
gebirge. Sie hat die Blätter zu dreien im Quirl und würde sonst
etwa zu der var. pulchella Host angehören. (Sie ist ziemlich stark
behaart und besitzt kahle Blütenstiele.)

Einige Standorte der M. austriaca:

In Kartoffelfeldern bei Deutsch-Brod (leg. Staněk 1898, comm.
JUDr. O. Gintl; v. multiflora Host) und in Feldern bei Perknov
(JUDr. O. Gintl, dieselbe Form), bei Pfepychy (Rohlena 1898), auf
einem Stoppelfeld bei Mezilesí unweit von N. Město n. Met. (derselbe
1899), Elbufer zwischen Schreckenstein und Birnai, zwischen
Krammel und Schreckenstein, zwischen Aussig und Wannov (Schubert
1903!). Im südlichen Moldautale bei Vorlik mehrfach. Im Brdy-
gebirge bei Příbram, bei dem St. Stephans-Teiche unweit von
Zbirow etc. An dem Sázavaflusse bei Přibyslav (Koväf 1899), auf
den Feldern zwischen Lhotka und Vysoké bei Ždár (derselbe), am
Bache zwischen Poekau und Postitz (Schubert 1903, nicht typisch) etc.

Bei Přepychy zwei von BorB4s bestimmte Formen (leg. Rohlena
1898); die eine als „M. salictorum Borb.“, die andere als , M. au-
striaca Jacq. var. oblongifrons Borb.“

9. Mentha austriaca Jacq. X verticillata (L.).
In einer prachtvollen Form, bei der die Kelche gut intermediár
sind, am Elbufer bei Workotsch, unweit von Aussig (Schubert 1903).

10. Mentha parietariaefolia Becker.

Die meist fast kahlen Blátter sind bei dieser sehr auffallenden
Form nur sehr schwach gezáhnelt.

Sehr typisch an der Elbe unterhalb Schwaden bei Aussig
(Schubert 1903) und bei dem Böhm. Skalicer Teiche (Rohlena 1899).
Im mittleren Elbtale bei Čelakovic (Polák 1874).

Am Elbufer zwischen Schreckenstein und Birnai sammelte Herr
SCHUBERT Uebergangsformen (Hybride?) zwischen der M. parietariae-
folia und der M. austriaca.

11. Mentha arvensis L.

Wie gesagt, scheint die typische A/. arvensis in Böhmen selten
zu sein. Deshalb will ich hier überhaupt alle beschriebene Formen
derselben, die vielfach ineinander übergehen, ausser Acht lassen.

4*

52 XVIII. Karl Domin.

Ich besitze diese Art nur aus der Umgebung von Aussig
(Schubert 1903) und aus dem Launer Mittelgebirge.

++ Kelche trichterförmig oder trichterförmig-glockig mit längeren,
pfriemlich zugespitzten Zähnen.

12. Mentha aquatica L.

Die die Stengel und die Aeste beendigenden Scheinähren gedrängt,
dichtköpfig, rundlich oder länglich, sonst die Blütenwirtel in den Blatt-
winkeln fehlend oder nur wenige vorhanden.

Die Variationen der A. aguafica sind nicht besonders weitgehend,
wiewohl wieder eine lange Reihe von hierher gehörenden Formen als
Arten beschrieben wurde. Sie lassen sich in zwei Gruppen einteilen,
von denen die erstere durch schwache, die andere durch viel reich-
lichere und dichte Behaarung gekennzeichnet ist.

In die erste Gruppe gehört die var. čypica mit einfach und nicht
scharf gezähnten Blättern, var. Rudaeana Opiz mit unregelmässig
doppelt gesägten Blättern und als schwächere Formen die M. Ort-
manniana Opiz, AI. riparia Schreb. (gewöhnlich sehr stattlich mit
grossen Blättern), A. angustata Opiz u. a.

Von den stark behaarten Formen,“*) soweit sie in Böhmen vor-
kommen, ist die interessanteste die var. elongata Pérard, die in allen
Teilen fast zottig behaart ist“) und breit elliptische Blätter besitzt.
Eine ziemlich gute, aber schwächer behaarte Varietät ist die M. Zims-
cola Strail, die in erster Reihe durch beidendig verschmälerte Blätter
charakterisiert ist.

Die W. aquatica ist nur in den wärmeren Lagen Böhmens ver-
breitet, speciell im ganzen Elbgebiete, sonst sehr selten und in ganz
Südböhmen fast gänzlich fehlend.

Ich sah Exemplare aus dem Aussiger Eibtale (mehrfach I, Schubert
1903, auch die f. riparia), von dem Teiche bei Lecká bei Solnice,
von Skalice (nebst der typischen Form auch eine interessante Form
mit stumpflichen und fast kerbigen Zähnen [ M. crenato-dentata Strail],
Rohlena 1899), aus dem Kuttenberger Elbtale, von Podebrad, bei
Přepych auf feuchtem torfigem Boden bei dem Walde „Chropotín“
(ad var. hirsuta Huds. vergens, Rohlena 1899).

9) Es wäre vielleicht besser, dieselben unter einer Varietät zu vereinigen,
oder überhaupt für die sich im wechselnden Verhältnisse kombinierenden Char-
aktere bezeichnende Attribute zu gebrauchen, wie z. B. f. acule-serrata glabrata,
f. biserrata hirsuta etc.

85) Die starke Behaarung findet ihr Extrem bei der südlicheren Form. var.
tncana Boiss.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 53

Die f. Rudaeana Opiz sammelte RouLEva bei dem Böhm. Ska-
licer Teiche, die schöne var. elongata Pérard wuchs in Menge auf
den schwarzen Urwiesen bei Všetaty, die var. limscola Strail bei Mokré
und Cänka unweit von Opočno (Rohlena 1896).

Interessant sind solche von vielen Autoren als 11. subspicata
Weihe bezeichnete Formen, bei denen der Stengel zwar durch dicht-
köpfige Scheinähren abgeschlossen erscheint, bei denen aber auch
entfernte Blütenwirtel in der Achse der Blätter vorhanden sind.

So z. B. bei dem Böhm. Skalicer Teiche (Rohlena).

13. Mentha verticillata (L.) Auct.““)

Blütenquirle sämmtlich entfernt.

Diese Art ist eine der veräuderlichsten der ganzen Gattung und
bildet mehrere recht auffallende Furmen, die aber untereinander durch
zahlreiche Uebergänge verbunden sind, sodass auch hier von scharfen
Grenzen keine Rede sein kann.

Diese Art ist wol in ganz Bôhmen verbreitet, was schon am
besten beweist, dass sie weder einen primären noch einen sekundären
Bastard aguatica X arvensis vorstellen kann, da ersteus die I. aqua-
tica blos in dem wärmsten Teile Böhmens vorkommt und da zweitens
die echte M. arvensis in Böhmen überhaupt sehr selten auftritt, indem
sie daselbst durch die ihr nahe verwandte M. austriaca vertreten ist.

Von den zahlreichen Formen seien hier nur einige erwähnt:

var. Rothit Nees. Blätter eiförmig oder eiförmig-elliptisch, scharf
bezahnt, am Grunde meist abgerundet und nach aufwärts kaum oder
nur weniger kleiner, schwach behaart.

So z. B. auf dem Dorfplatze bei dem Bächlein in Semechnice
bei Opočno (Rohlena 1899). Elbtůmpel zwischen Aussig und Wannow
(Schubert 1903, in einer Form, die durch die nach aufwárts bedeutend
kleiner werdenden Blätter zu der A/. Beneschiana Opiz neigt), Elb-
ufer zwischen Schreckenstein und Birnai (alle Blätter gleich gross).

var. crenata Becker. Besonders durch die auffallend stumpf ge-
sägten Blätter gekennzeichnet, sonst im ganzen wie vorige.

Bei dem Teiche bei Lecká unweit von Solnice (Rohlena 1899):

var. Austiana H. Br. Blätter länglich-lauzettlich, in den Blatt-
stiel verschmälert, obere Blütenwirle genáhert und mit deckblattartigen
Blättern versehen. Eine auffallende Pflanze und wol ein sehr gute
Varietát.

66, Ich schliesse mich entschieden der Meinung an, dass diese Art sicher
kein Bastard (aquatica X arvensis) ist, wie manche wollen.

54 XVIII. Karl Domin:

So am Elbufer zwischen Schreckenstein und Birnai (Schubert
1903) und bei Opočno auf dem Dorfplatze in Semechnice längs des
Bächleins (Rohlena 1899).

var. viridula Host. Blätter länglich-lanzettlich, beidendig ver-
schmälert, scharf gesägt, zerstreuthaarig, obere Blätter deutlich kleiner
als die mittleren, aber nicht oder kaum deckblattartig schmal. Diese
Varietät übermittelt (ebenso wie die M. acuteserrata Opiz, v. ortgant-
folia Host.) den Uebergang zu den folgenden Varietäten, bei denen
alle Blätter ziemlich gleichgross sind.

Im südlichen Moldautale längs des Flusses bei Vorlik.

var. elata Host. Alle Blätter ziemlich gleich gross, zerstreut an-
liegend behaart, elliptisch mit vorgezogener Spitze, in den Blattstiel
verschmälert.

Auf dem Teichufer bei Radostín umweit von Něm. Brod (leg.
Staněk 1898, comm. JUDr. O. Gintl).

var. acutifolia Sm. Blätter lanzettlich beidendig lang verschmälert,
beiderseits behaart, scharf geságt, sonst wie vor.

Auf dem Ufer des Báchleins zwischen Rozkoš und Kotlas bei
Něm. Brod (leg. Staněk 1898, comm. JUDr. O. Gintl).

14. Mentha verticillata (L.) X aquatica L.

Eine gut interwediäre Form, die der schon früher erwähnten
Varietát der M. aguatica (var. subspicata Weihe) sehr nahe kommt,
sammelte Herr ScHoBERT (1903) auf dem Elbufer zwischen Schrecken-
stein und Birnai in der Nähe beider vermutlichen Eltern.

15. Mentha verticillata (L.) X arvensis L.

Eine gute Mittelform, von Rontexa bei Žamberk gesammelt und
von BoRBÁS als f. fortuosa Host dieses Bastardes bestimmt. Nach
anderen Auktoren gehört aber die N. tortuosa Host zu der M. verts-
cillata; die Deutung Bors4s’s scheint mir aber richtiger zu sein.

16. Mentha dentata Moench (= M. hortensis Čel. nec Tausch,
M. ciliata Opiz). Stengel mit sterilen Blattbůscheln abschliessend.

In dem Dorfe Nová Ves bei Přepychy verwildert (Rohlena 1896)
und in Bauerogártchen bei Sloupnice gezůchtet und auf Schuttstellen
ebenfalls verwildernd (Fleischer 1900).

Eine merkwůrdige Form dieser Art ist die

var. perciliata (Braun et Fleischer pro sp.). Dieselbe ist durch
die viel geringere Behaurung der Blätter (sie verkahlen mitunter fast
gänzlich) und der Stengel, sowie durch den stramm aufrechten, wenig

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen, 55

geästelten oder einfachen Stengel und die meist ganz kahlen Blüten-
stiele gekennzeichnet.

So auf nnkultivierten Stellen bei Nové Hrady unweit von Lito-
myšl (Fleischer 1897). Ich halte diese interessante Pflanze, obwol sie
bedeutend kahler ist als der Typus und auch kahle Blütenstiele auf-
weist, keineswegs für eine Uebergangsform (oder eine intermediáre ©
Art) der M. dentata und gentilis L. Und dies deshalb nicht, weil
diese Form, abgesehen von den oben hervorgehobenen Merkmalen
vollständig (besonders in der Blattform) mit der A/. dentata über-
einstimmt und weil auch die Behaarung wenigstens auf den Nerven
der Blattunterseite stets genau dieselbe ist wie bei dem Typus.

Natürlich ınuss man eingestehen, dass die Behaarung der Blüten-
stiele ein unkonstantes und daher nicht immer brauchbares Unter-
scheidungsmerkmal der M. gentilis und dentata ist und dass beide
Arten viel besser nach der Blattform und den bei der ersteren Art
gestielten, bei der letzteren aber sitzenden Blättern zu unterscheiden
sind. Es tritt ja auch bei der W. gentilis eine Varietät auf (var. hir-
tipes Borb.), bei der die Blütenstiele rauhhaarig sind |

Scutellaria hastifolia L. Brüxer Mittelgebirge: Auf den grossen Salz-
wiesen bei Hochpetsch und Potscherad besonders auf der auf-
gelockerten Erde stellenweise häufig.

Brunella laciniata L. var. violacea Opiz. (= Br. hybrida Knaf). Sehr
häufig in dem Launer Mittelgebirge zwischen Kožov und Chlum
sowie an dem Fusse der sich von Stein-Teinitz gegen Liebs-
hausen hinziehenden Hügel. Im Aussiger Mittelgebirge sammelte
diese Form in üppigen Exemplaren Herr ScHUBERT auf dem
Berge Rabny gegen Stadic zu.

Brunella laciniata L. f. integrifolia Godr. Aussiger Mittelgebirge:
Mit der typischen Form auf dem Berge Deblík, Seite gegen
Zirkowitz (Schubert 1902). -

Ajuga genevensis L. f. lactiflora. Aussiger Mittelgebirge: In Strassen-
graben südlich vom Gratschner Berg (Schubert 1903). , F1. roseo“
auf „Hoher Stein“ bei Meischlowitz (derselbe).

'Globularia Willkommis Nym. Im mittleren Elbtale auf den bewaldeten
Abhängen bei Vavfinec (Plänerkalk).

Utricularia ochroleuca Hartm. f. terrestris. Auf schlammigen Boden
bei St. Veit unweit von Wittingau.°”)

ST) Vrgl. K. Doux in Beih. z. Bot. Centralbl. XVI. 824 (1904).

56 XVII. Karl Domin:

Primula elatior X officinalis (= P. media Peterm.). Im bóhm
Mittelgebirge am Abhange des Zinkenstein, init beiden Eltern.
Primula officinalis L. var. hardeggensis G. Beck Fl. v. Nied. 915.

Mileschauer Mittelgebirge: Auf einer pontischen Wiese unter-
balb des Berges Kletičná gegen Schima zu, dann auch bei Zernosek
auf dem Dreikreuzberg.

Es ist dies eine sehr auffallende Form, die aber durch zahlreiche
Mittelformen mit der häufigeren var. canescens Opiz (= P. pannonica
A. Kern.) verbunden ist.

Primula officinalis L. var. montana (Opiz Auth. Herb. n. 153

[1825], in Ök. Techn. FI. Bóhm. II. 2. p. 202 [1839], Seznam

79 [1852] pro sp.)

Eine auffallende hohe Form mit grossen, dünnen, fast kahlen
Blättern, mit vielblütigen Blütenschäften, mit aufgeblasenen Kelchen,
deren Zipfel mehr zugespitzt und etwas vorgezogen sind, mit mehr
blassen, flachen und tiefer gespaltenen Kronen.

Es ist dies in der Tat eine merkwürdige Form, die in mancher
Hinsicht zwischen der Pr. officinalis und elatior steht, aber sicherlich
zu der ersteren Art gehört.°®)

Pr. officinalis ist bekanntlicherweise in Böhmen eine Hainpflanze,
welche die rauheren Lagen meidet und daselbst der Pr. elatior Platz
macht, die dann bis in das Gebirge steigt und eben für die montanen
Wiesen als eine Charakterart gilt. Seltener treffen beide Arten zu-
sammen; Schon Orrz I. c. p. 201 sagt von der Pr. elatior: „Iu Ge-
birgsgegenden auf etwas feuchten Gebirgswiesen und in Hainen stets
viel höher als Pr. officinalis Jacq. und fängt gewöhnlich da an häu-
figer zu werden, wo letztere aufhört.“

Im Brdygebirge und speciell in der Umgebung von Příbram
fehlt die Pr. officinalis fast vollständig; sie ist daselbst durch die
interessante Form Pr. montana (so im Květná-Walde) vertreten, die
nach Oriz 1. c. auch auf den grasreichen Gebirgswiesen am Glatzer
Schneeberge vorkommt.

Der Name „montana“ ist daher sehr passend und bezeichnend.

Vaccinium Myrtillus L. var. leucocarpum Hausm. Wittingauer Becken:
In dem Smržover Forste, der an die Nordwestseite des Dvořiště-

‘8) Ich führe diese Form als „neu“ für die böhmische Flora an, da sie bei
ung (wie auch zahlreiche andere Formen) seit ihrer Beschreibung völlig unbe-
achtet blieb!

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 57

Teiches angrenzt, auf einer Stelle gesellig.°°) Wurde im Vorjahre
auch in den, nächst der Ortschaft Neuland, am Fusse des Roll
gelegenen Waldungen aufgefunden.

Chimophila umbellata Nutt. Im mittleren Elbtale in den Kiefern-
wäldern bei Vavřinec selten, aber auf begrenzten Stellen gesellig,
meist in der Gesellschaft von Přeris. agusltna.

3. Apetalue.

Callitriche stagnalis Scop. Im Brdygebirge in den Pfützen längs der
Waldstrasse von dem Berge Velká Bába nach Běchčín. Auch
bei Strašic.

Callitriche vernalis Kuetz. var. caespitosa Schultz ist in Südböhmen
in der Formation des nackten Teichbodens fast überall vor-
handen. So z. B. im Brdygebirge bei dem St. Stephans- Teiche
und bei anderen Teichen in der Zbirover Gegend, dann bei
Vorlik in dem ehemaligen Teiche „U Bulana“ und bei der
Moldau; weiter vielfach in der Wittingauer Teichgegend.

Euphorbia angulata Jacq. In der südl. Umgebung Prag’s, auch in der
Zahoïaner Schlucht bei Trnová.

Alnus serrulata Willd., die in den Říčaner Wäldern mehrfach an-
gepflanzt wurde, kommt daselbst stellenweise vollständig ver-
wildert in ganzen Gestrüppen vor.

Alnus incana DC. in einer auffallend stark behaarten Form im Brdy-
gebirge längs des Baches unterhalb St. Ivan und bei Příbram
auf den angrenzenden Holzschlägen zerstreut.

Salix repens L. Böhm. Mittelgebirge: auf einem kleinen Wiesenmoor
unterhalb des Berges Hora gegen Štěpánov zu háufig.

Salix repens X aurita (= 9. ambigua Ehrh.) Im mittleren Elbtale
auf den Urwiesen bei Velenka.

Atriplex nitens Schk. ist auf dem salzhaltigen Boden des bóhm. Mittel-
gebirges eine sehr charakteristiche und háufige Pflanze, so be-
sonders im Bereiche der grossen Salzwiesen, die sich von Brůx
nach S gegen Sedlic, Hochpetsch, Volepšic hinziehen. Daselbst
bildet sie auf dem aufgelockerten Boden, auf den Schuttstellen
grossartige Formationen; sie erreicht hier bis Mannshöhe und
bildet von der Ferne hin sichtbare, den auf den flachen san-

69) Vrgl. K. Doux Beih. I. c. p. 432.

58 -© XVIH. Karl Domin:

digen Flussufern verbreiteten Weidengebüschen täuschend ähnliche
Bestände. Besonders seitdem diese Wiesen drainirt werden, be-
deckt sie daselbst grosse Flächen.

Atriplex oblongifolia W. K. Im Elbgebiete bei Cirkvice unweit von
Kuttenberg auf mehreren Stellen. Auch bei Aussig (Schubert
1903)

Atriplex hastata L. Anssiger Mittelgebirge: am Elbufer bei Schwaden
und an der Pockauer Strasse (Schubert 1903). Im mittleren
Elbgebiete in den Hainen zwischen Libice uad Poděbrady in
einer schönen, důnnbláttrigen und auffallend saftig heilerünen
Schattenform.

Chenopodinm **) polyspermum L. var. obtusifolium Beck. Sehr typisch
bei Aussig (Schubert 1903).

Chenopodium rubrum L. var. humie (Hook.) Mog. (Ch. pygmaeum
Menyh., var. nanum Jacobsen, var. pusillum Hauskn.)

Die Charaktere der böhmischen Pfanze sind folgende: Die
Pflanze klein, ganz niedrig, mit gleich vom Grunde an niedergestreckten
Stengeln. Blätter klein, weniger buchtig gezähnt, meist nur mit we-
nigen Zähnen und ganz stumpfer Spitze. Trugdolden gedrängt, nur
als fast halbkugelige dichte Knäuel in den Blattwinkeln entwickelt.

Diese Pflanze stimmt zwar nicht ganz mit der Mogvixısouex
Diagnose des Blitun rubrun y.) humile in DC. Prodr. XIII. 2. 84
[1849] überein, doch sie ist von ihr (wenn man bei der Varietäten-
begrenzung nicht übertrieben engherzig ist) kaum als eine besondere
Form zu trennen.

Es ist das eine sehr auffallende Form, die im Spätherbste 1902
auf dem nackten, sandigerdigen Teichboden des St. Stephansteiches
bei Zbirow mit Coleanthus, Peplis, Limosella etc. in Unmenge vor-
handen war. Jn ihrer biologischen Anpassung ist sie der Curex cy-
peroides var. condensata m. und der Potentilla norvegica var. parvula
m. vollständig analog.

Chenopodium murale L. Böhm. Mittelgebirge: In der Stadt Bilina.
Diese Art ist nür auf die wärmsten Lagen Böhmens beschränkt;
sonst kommt sie höchstens zufällig und unbeständig vor.

Chenopodium album L. var. microphyllum Coss. & Germ. Im mittleren
Elbgebiete auf den sandigen Durchtrieben bei der Písková
Lhota zwischen Sadská und Poděbrady häufig.

70) Bei der Bearbeitung der Chenopodium-Formen stand mir das schöne von
J. Muse revidierte Material des Herrn J. Roucaxa zur Verfügung.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 59

Chenopodium album L. var. lanceolatum Mühlenb. Aussiger Mittel-
gebirge: auf der Pockauer Strasse zwischen der Malzfabrik und
Patzenschänke (Schubert 1903). Daselbst auch mehrere zu der
var. striatum Kraš. hinneigende Formen häufig.

Chenopodium opulifolium Schrad. Mit den vorigen Formen des Ch.
album bei Aussig (Schubert 1903) nicht ganz typisch. Sehr
schön auf den Schuttstellen der grossen Salzwiesen bei Sedlic.

Chenopodium ficifoltum Sm. Böhm. Mittelgebirge: auf der auf-
gelockerten Erde auf den Salzwiesen bei Hochpetsch.

Amarantus silvestris Desf. Brdygebirge: im J. 1897 in dem Hlubošer
Schlossparke bei Příbram, aber auf Schuttstellen und wol
nur zufällig.

Rumex obtusifolius X crispus (R. pratensis M. & K.). Aussiger Mittel-
gebirge: in der üppigen Strandvegetation am Elbeufer bei Za-
lezly, ohne R. crispus.

Rumex aquaticus L. Im südl. Moldautale längs des Flusses und in
den Querschluchten bei Vorlik mehrfach.

Rumex Acetosa L. f. carmineus m. Mit schön tief carminrot gefärbten
Perigonblättern. So im südl. Moldautale bei Vorlik.

Rumex Acetosella L. f. umbrosus Beck. Im südl. Moldautale in einem
Kiefernwalde bei Vorlík. |
Rumex Acetosella U. f. multifidus L. und in der Ausbildung der
Inflorescenz zugleich zu der vorigen Form neigend, im mittleren

Elbgebiete: Trockene Kiefernwälder bei Sadská.

Polygonum lapathifolium L. var. danubiale Kerner. (b. prostratum
Wimm.) Typisch entwickelt besitzt diese schóne Varietát eine
meist andauernd schwachgrau oder weissfilzige Blattunterseite
niederliegende Stengel und rundlich eiförmige bis eiförmig-
längliche Blätter.

Die Drüsenbekleidung ist sehr schwach. Dadurch würde diese
Varietät sehr gut charakterisiert sein, wenn dieses Merkınal auch
dem Polyg. nodosum nicht zukommen würde. Einigermassen ist daher
die Trennung des P. lapathifolium sensu amplissimo in zwei Unter-
arten (manche, z. B. auch GARcKE, führen sie als selbständige Arten
an) begründet: es ist dies das drüsig raube P. tomentosum (— F.
lapathifolium a) yenuinum Auct. boh.) und das eigentliche P. lapa-
thifolium L. (— nodosum Pers), zu dem als Varietát das P. danubiale
gehört. Die důnnfilzige Behaarung bei dem ersteren ist aber kein
konstantes Merkmal; dagegen kommen die dicken, kurzen Aehren

60 XVII. Karl Domin:

bei demselben und die ein wenig Jockereren, nach oben meist ver-
schmälerten Aehren bei dem P. lapathifolium in Betracht.

Diese Varietät (P. danubiale) sammelte ich mit Herrn ScHUBERT
auf dem Elbufer bei Aussig.

Polygonum mite Schrank. Aussiger Mittelgebirge: Elbufer zwischen
Birnai und Schreckenstein (Schubert 1903). Im mittl. Elbge-
biete bei Gross-Wosek und in den Hainen zwischen Libice
und Poděbrady mit Atripler hastata.

Viscum album L. var. austriacum Wiesb. (= V. laxum Wiesb., non
Boiss. Reut.) Aussiger Mittelgebirge: Schanzberg (Schubert
1903).

HI. Monocotyledoneae.

Zanichellia palustris L. var. aculeata Schur Ö.B.Z. XX. 203 (1870).
(Z. pal. B. II. b. acul. Aschers. & Gr. Syn. I. 364 (1897)]. ’”)

In dem salzhaltigen Wasser bei Oužic nächst Kralup (Polák
1875 in Herb. Velenovsky). Es ist dies eine interessante Varietät,
die besonderes folgendermassen charakterisiert ist;

1. Die Blätter sowie auch die Stengel ungemein zart, faden-
förmig dünn.

2. Die Früchte sind sehr klein, kaum 1 mm lang, am Rücken
zuletzt stachelig, mitunter auch auf der anderen Seite mit verein-
zelten Stacheln versehen.

Phytogeographisch stellt uns diese Form wahrscheinlich eine
pontische Salzpflanze dar, die bisher nur aus Siebenbürgen und Nieder-
österreich bekannt war.’?)

Ob die Pflanze Scaur’s mit der böbmischen genau übereinstimmt,
kann ich nicht berichten, da mir die ScHuR'schen Originale nicht
zugänglich sind. Aber auch nach dem, was ScHur I. c. von seiner
Z. aculeata sagt (foliis . . . tenuissimis, fructibus . . . longe pedi-
cellatis . . . dorso obtuso aculeatis... 1 lin. longis, pedicellis ro-
strisque aeguilongis, fructibus parum brevioribus), kann man beide
Pflanzen identificieren.

71) Auf diese vortreffliche Varietát wurde ich vou Herrn Prof. Dr. VeLE-
NOVSKÝ aufmerksam gemacht.

12) G. v. Beck (Fl. v. Nied. 22) führt aber die Z. aculeata als eine Form
der Z. pal. B pedun-ulata mit gezähnten Früchten an.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 61

Eine der böhmischen Pflanze aüsserlich nicht unähnliche
(ebenfalls zarte und kleinfrüchtige) Form der Z. palustris wurde in
F. Scuvrrz herb. norm. nov. ser. Cent. 23 No. 2272 als Z. polycarpa
Nolte herausgegeben. Bei derselben sind aber die Früchtchen fast
sitzend und auch die Griffel sehr kurz, sodass von ihrer Zugehörig-
keit zu der var. genuina (= Z. dentata Willd.) kein Zweifel bestehen
kann.

Nuch meiner Ansicht ist diese Pflanze, wenn nicht identisch,
so wenigstens sehr nahe verwandt der Z. radicans Wallmann, von
der in „Flora“ Literaturbl. XI. 20—21 (1841) zu lesen steht:
»Z. radicans, caule reptante radicante ad genicula fructifero, foliis
angustissimis subsetaceis; umbella subsessili, nuculis breviter pedi-
cellatis utringue late lunulatis, séylo duplo longioribus.“ '*)

Ascuers. & Gr. ziehen aber I. c. p. 364 die Z. radicans zu der
Z. pedicellata (als Abart). Es ist zwar möglich, dass dieselbe mit
der oben erwähuten Pflanze nicht identisch ist, aber ihre Zugehörig-
keit zu der var. genuina scheint mir zweifellos zu sein, da die Z.
pedicellata doch langgestielte und langgriffelige Früchtchen besitzt!

Die mir bekannten böhmichen Formen liessen sich am besten
in folgende 3 Hauptvarietäten einzuteilen.

1. var. genuina. Früchtchen kurz gestielt, oft fast sitzend,
Griffel meist nur halb so lang als die Frucht.

2. var. pedicellata Wahl. Früchtchen länger gestielt (meist c.
1 mm), meist fast so lang wie die Griffel.

3. var. aculeata Schur. Frucht, Stiel und Griffel fast gleichlang,
die ganze Pflanze in allen Teilen zarter, Früchte kleiner, zuletzt am
Rücken bestachelt.

Spargantum minimum Fr. In einem Waldsumpfe in der Wäldern

‘bei Černý Kostelec, mit Carex canescens.

Stipa pennata L. Im Elbgebiete in den sandigen Kieferwäldern
bei Vavřinec in einer flachblättrigen Schattenform. Ein unge-
wöhnlicher Standort dieser pontischen Art, die sonst nur
sonnige Lehnen (Steppen) oder Felsen bewohnt, Aehnlich kommt
auch Pulsatilla pratensis, die sich ebenfals mit anderen
pontischen oder wärmeren mitteleuropaeischen Typen gerne auf
dem nahrstoffreichen und trockenen Boden Mittel- und Nord-
böhmens zu charakteristischen Beständen vergesellschaftet, zer-
streut auf den Sandfluren und in den lichten Kiefernwäldern

—

73) Von der Grösse der Frůchtchen wird leider keine Erwähnung gemacht.

62 XVIIL Karl Domin:

des Elbgebietes vor. In der Regel meidet aber diese Art den
sterilen kalkarmen Boden; in Deutschland wird aber von
GRAEBNER (Die Heide Norddeutschlands, Engler-Drude: Veget.
der Erde V. 1901. p. 164)"“) als besondere Facies „Calluna-
heide mit Vorherrschen von Pulsatilla“ hervorgehoben.

Stipa Grafiana Stev. Häufig auf den Kalkfelsen des Radotíner Tales,
dann auf mehrerer Stellen des Mittelgebirges, so z. B. auf den
Basaltbergen oberhalb Zalezly grosse prächtige Bestände bildend.

Coleanthus subtilis Seidl. scheint unter günstigen Umständen, also in
Jahren des niederen Wasserstandes, wo die Teiche flache Ufer
besitzen, in der Zbirover Gegend ziemlich häufig vorzukommen.
Auch bei den Rožmitáler Teichen habe ich ihn vormals in
Gesellschaft der Litorella beobachtet, in den letzten Jahren aber
nicht mehr gesehen.

Agrostis alba L. var. gigantea Meyer. Sehr typisch und häufig in den
Wassergräben und längs derselben, sowie auf feuchten Stellen der
ausgedehnten Salzwiesenkomplexe zwischen Počerad und Sedlic.

Calamagrostis "*) Halleriana P. B. Rožďalovicer Gegend: In dem
Walde bei dem Lohovicer Teiche, eine auffallend niedrige und
warme Lage. Im Aussiger Mittelgebirge háufig in den Wáldern
um Sedl (z. T. in der var. mutica Torges). Im Třemošnágebirge
kommt sowol die Varietát mit ganz kahlen Blattscheiden (var.
glabrata Čel Result. in Sitzungsber. der Kgl. Böhm. Ges. Wiss.
1887 p. 178) als auch die mit stark rauhharigen (var. pilosa
Čel . I. c.) vor (Velenovsky 1903).

Alopecurus pratensis L. var. glaucus Sonderh.

Aussiger Mittelgebirge: Sehr háufig bei dem kleinen Teiche
westlich von Střizowitz, daselbst auf einigen Stellen ganze, schon
von der Ferne hin auffallende Kolonien bildend.

Diese Pflanze ist wol eine gute Varietät des Al. pratensis. Sie
besitzt oft fast meterlange, weiche, dem Boden knickig anliegende
Halme, deren letztes oder zwei letzten Glieder aufgerichtet sind.
Dadurch erinnert sie lebhaft auf eine Kombination Al. pratensts X
geniculatus, ist aber von diesem Bastarde ’°) (= Al. nigricans Wich.,

4) Vrgl. K. Dosun in Živa XIII. 228 (1903).

73) In „Brdy“ babe ich durch ein Verschreiben die schon seit den achziger
Jahren von dem Padrtěr Teiche bekannte von VELENovský gefundene Calama-
grostis lanceolata als C. litorea angeführt.

16) Schön sind die Aehrchen desselben sowie des Al. pratensis und gemicu-
latus bei RoHLENA „Druhý přísp. ku poznání variací trav českých“ p. 3 abgebildet.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 63

A. hybridus Wimm.) sofort durch die typisch grossen und normal
ausgebildeten Aehrchen zu unterscheiden. Uebrigens wuchs mit ihr
viel häufiger als Al. geniculatus der Al. glaucus.

Ein weiteres Merkmal dieser Varietät bilden die mehr aufge-
blasenen, stark graugrün bereiften Blattscheiden; durch Trocknen
schwindet aber diese Bereifung bei Exemplaren, die nicht ganz trocken
aufbewahrt wurden, vollständig.

Die var. glaucus wurde bisher in Böhmen auf wenigen Stand-
orten beobachtet; so wird sie von Prag, Kladno und Komotau ange-
geben.

Phleum Boehmeri Wib. var. interruptum Zab. (= v. lobatum G. Beck).
Aussiger Mittelgebirge: Bebuschte felsige Hänge oberhalb der
Elbe auf den „Elbebergen“.

Orypsis alopecuroides Schrad. Im Jahre 1897 auf dem sandigen Mol-
dauufer bei Ždákov im südl. Moldautale. Wol nur zufällig, da
neuerdings nicht mehr beobachtet. Wurde bisher in Böhmen
nur äusserst selten gesammelt (bei Leitmeritz und bei Pře-
louč).

Phalaris canartensis L. In Menge längs der Strasse von Schlan nach
Kornhaus, besonders in den Strassengräben stellenweise mas-
senhaft.

Anthoxanthum odoratum L. var. strictum Aschers. & Gr. f. ad longe-

aristatum Čel. vergens. Bei Prag im Baumgarten (Faustus
1886).

Anthoxanthum odoratum L. var. longearistatum Čel. Auf den Feld-
rainen bei Zlosejn (Homolka 1903).

Arrhenatherum avenaceum P. B. var. subhirsutum Aschers. und zu-
gleich biaristatum Peterm. Auf den Wiesen bei Vysoké Mýto
(Fleischer 1902).

Avena strigosa Schreb. In den Feldern bei Žemlovka unweit von
Říčan mit Arnoseris pusilla und Hypochoeris glabra.

Avena pratensis L. var. gluucescens Casp. ist im böhm. Steppenge-
biete auf mehreren Stellen sehr schón und typisch entwickelt.
So auf den warmen Basalthůgeln des Launer Mittelgebirges
mehrfach,"“) auch in dem Elbtale zwischen Leitmeritz und
Aussig, dann auf dem kahlen Berg und Radischken bei Hlinai.

17) Schon J. Ponréra in Ö. B. Z. Jahrg. 1902, Nr. 9. Daselbst auch die
var. subdecurrens Borb.

64 XVIII. Karl Domin:

Ventenata avenacea Koch. Im eigentlichen Brdygebirge auf den
Wegen und in den Brachäckern bei Hluboš unweit vou Pří-
bram. Ein interessanter Standort in dieser rauhen Lage.’®)

Deschampsia caespitosa P. Beauv. var. aurea Wimm. & Grab. (f.
aurata (Tausch) Opiz, v. flavescens Schröter). Schön in der
Nähe der böhmisch-mährischen Grenze, aber schon ausserhalb
des Königreichs, bei Ždár (Kovář 1898). Nicht so typisch im
Brdygebirge, z. B. auf mehreren Stellen längs des Reserva-
Baches zwischen dem Berge Vys. Tok und dem Markflecken
Strašice.

Deschumpsia caespitosa P. Beauv. var. altissima Lam. Brdygebirge:
In den Wáldern bei Obecnice. In der Farbe der Aehrchen zu
der vorigen Varietát neigend. Die Aehrchen sind oft nur 3—4 mm
gross, sodass sie sich dadurch der var. parviflora Richter nähern.
Aber wie schon Aschers. & Gr. Syn. II. 291 ganz richtig be-
merken, ist dieselbe von ihr streng zu unterscheiden. Die var.
parviflora wurde bisher blos auf einem Standorte konstatiert
und von Ronuena "*) publiciert.

Deschampsia caespitosa P. Beauv. var. pseudoflexuosa m.

Culmis circa 3—4'5 dm altis, foliis radicalibus brevioribus nu-
merosis rigidiusculis angustioribus (c. 1—1*/, mm latis) planis sed
complicatis intermixtis, culmis laevibus superne longe nudis strictioribus
in paniculam c. 10—15 cm longam strictiorem ramulis interdum
flexuosis abeuntibus, spiculis minoribus tantum 2—3°5 mm longis totis
intense nigricanti-violaceis.

So auf den Sandfluren „Maniny“ bei Prag (Rohlena 1899).

Es ist dies eine auffallende Pflanze, die in ihrer ganzen Tracht
an die Desch. flexuosa erinnert, aber in den Hauptinerkmalen (die
oberste Blüte ist blos zweimal so lang als das sich unter ihr befin-
dende Achsenglied, die Grannen sind kurz, kaum die Deckspelzen
überragend) vollständig mit der D. caespitosa identisch. — Sehr auf-
fallend sind die schwarz-violett gefärbten Ährchen. Bei der typischen
Form sind sie grünlich oder bräunlich, oder nur etwas violett ange-
Inufen. Die var. aurea (und ebenfalls eine Form der var. alpina
Hoppe) besitzt goldgelbe Ahrchen; die dunkle Färbung kommt nur
einigen den höheren Gebirgen eigenen Formen zu, so in erster Reihe

**) Vrgl. K. Domus I. Beitr. p. 5 (1902).
9) J. Roucexa „Druhý příspěv. ku poznání variací trav českých in Sitz.
kgl. Böhm. Ges. Wiss. II. Cl. XXIII. 1901, p. 6.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 65

der aus den Sudeten, Alpen und Skandinavien bekannten var. varia
Aschers. & Gr., dann der var. montana Rchb. und alpina Hoppe;
letztere zwei Abarten sollen überdies nach Aschers. & Gr. Syn. II.
291 durch zusammengezogene Rispe ausgezeichnet sein.

Aber abgesehen von dem sehr wichtigen Umstande, dass unsere
Pflanze aus der warmen Umgebung Prag’s stammt, kommen ihr noch
andere Merkmale zu, die ihre Aufstellung als selbständige Varietát
berechtigen. Natürlich sind beide Formen im Ganzen und Grossen
sehr ähnlich, doch sie können schon wegen ihrer Standorte unmöglich
unter eine Varietät vereinigt werden. Die Blätter sind bei unserer
Pflanze teilweise zusammengefaltet, aber bei weitem nicht so dünn,
wie bei der in Böhmen bisher nicht beobachteten var. setifolia Bi-
schoff, die mir z. B. in einer schönen Form aus Baden von KyEvokER
gesammelt vorliegt.

Deschampsia caespitosa P. Beauv. var. varia Wimm. & Grab. Im
Riesengebirge auf den höchsten Kämmen nicht selten, habituell
der vorigen Varietät ähnlich.

Deschampsia flexuosa Trin. var. montana Parl. Im Riesengebirge be-
sonders zwischen dem Steingerölle längs der Stege mehrfach,
dann im Erzgebirge z. B. auf den halbtorfigen Alpenwiesen au
dem Gipfel des Keilberges.

Deschampsta flexuosa Trin. var. Leget Bor.

Waldränder bei Vorlik im südlichen Moldautale.

Eine schöne Form mit hellen, weisslichen Rispenästen und
Ährchen mit weisslichen durchscheinenden Hüllspellzen. — Die böhm.
Pflanze erinnert in den kurz kriechenden, bogig aufsteigenden, sammt
den Blättern sehr zarten Halmen zugleich an die var. Buchenavii
Aschers. & Gr.

Koeleria ciliata Pers. f. rigidiuscula Domin Allg. Bot. Zeitschr. IX.
24 (1903) ist eine gute Varietát, die ich neuerdings auch in
Südtirol (J. Mure) nachweisen konnte.*“)

Koeleria ciliata Pers. var. villosa (Bubák) Domin. Sehr typisch bei
Radotín (Velenovský 1885) und bei Kocerad (derselbe 1897).

Koeleria pseudocristata Domin 1. c. Böhm. Mittelgebirge: Auf einer
Stipa Grafiana-Steppe auf der Mache bei Sebusein. Typisch,

%) Auf die Frage der böhm. Koelerien will ich hier nicht näber eingehen,
da ich dieselben teils in der Allg. Bot. Zeitschr. 1908, teils in einer sich eben
im Druck befindenden Studie näher besprochen habe.

Sitzber. der kön. böhm. Ges, der II. Classe. 6

66 XVIIL Karl Domin:

nur die Blätter sind etwas mehr graugrün, die Aehrenrispe
nicht so ausgebreitet, aber die Rispenäste wie bei K. gracilis
immer noch dünn und reichährig.

Koeleria gracilis Pers. var. typica f. lasiantha G. Beck Fl. v.
Nied. 79. Im mittleren Elbtale in den sandigen Kiefernwäldern
bei Unter-Beřkovic.

Koelersa gracilis Pers. var. elatior Velen. Fl. Bulg. Suppl. I. 295
(1898). |

Halıne sehr hoch (bis über 7 dm), Grundblätter mitunter flach
(aber ihre Scheiden typisch weich behaart), Rispenähre gross, gelappt,
vielährig, meist über 1 dm lang, glänzend.

Eine interessante Rasse, die sich in die nächste Verwandschaft
der K. pseudocristata reiht.

Verbreitet im böhm. Mittelgebirge bei Auscha. Übergänge nicht
beobachtet.

Koeleria gracilis Pers. var. flaccida Domin I. c. Als Synonym gehört
zu ihr K. flexilis Ika.
Melica picta C. Koch. In den Wäldern bei Vydrholec, bei Täbor

(Bubák 1903), in dem Walde Vlčí bei Beřkovic ete.

Die var. rubriflora v. Seemen, bei der die Hüllspelzen am
ganzen Rücken trübrötlich gefärbt sind, ist zugleich mit den Über-
gangsformen in die var. virtdiflora v. Seemen in Böhmen viel häufiger
als die typische var. viridiflora, bei der die Hüllspelzen nur am Rande
mit einem trübrötlichen Streifen umsäumt sind. Dieselbe ist wir
(typisch) bisher aus Böhmen nicht vorgekommen.

Melica picta X nutans (= M. Aschersonii M. Schulze) in einer ziem-
lich gut intermediáren Form in dem Walde Vlčí bei Unter
Berkovic.

Melica uniflora Retz. Ganze Bestände bildend auf dem Gipfel des
Staudenberges bei Aussig.

Melica transsilvanica Schur var. glabrata Celak. Im südlichen Mol-
dautale bei Vorlík. Komořany bei Modřan in der Prager Um-
gebung.

Alelica transsilvanica Schur var. Holubyana Aschers. & Gr. Syn.
II. 345.

Auf den Steppenwiesen auf dem Abhange der Velká Hora (Kalk)
bei Karlstein.

In einer prachtvollen bis fast 1 s (!) hohen Form mit grosser
verzweigter Ahrenrispe und bis 35 cm langen, unterwárts meist ent-

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 67

fernten Rispenästen. Diese Form kommt in einigen Merkmalen der
M. Magnolii ziemlich nahe; dies wird besonders durch den so kräftigen
Wuchs und die robusten, am Grunde meist unterbrochenen, sehr
reichährigen Rispenäste bedingt. Trotzdem weist aber unsere Pflanze
mit der zu der M. nebrodensis Guss. angehörigen M. Magnolti G. G.
keinen genetischen Zusammenhang auf und ist mit ihr trotz der
äusserlichen Ähnlichkeit gar nicht verwandt, indem sie nur eine dus-
serst üppige Form der M. transsilvanica vorstellt. Sie hat sehr un-
gleiche Hüllspelzen, behaarte Scheiden und ist weniger graugrün.
wogegen die M. Magnolis fast gleich lange Hüllspelzen, kahle Scheiden
besitzt und stärker graugrün ist.

Eine ähnliche, nur c. 5 dm hohe Form mit dichter, gelappter
Rispe (also nach der Beschreibung von AscHEns. & Gr. die eigentliche
var. Holubyana) sammelte ich vor 3 Jahren bei Mělník.

Es scheint, dass dieser Varjetát der ältere Scuuriscue Name
Mel. lobata (Enum. plant. Transs. 765 [1866] ziemen würde und dass sie
also als M. transilv. var. lobata (Schur pro sp.) zu bezeichnen wäre. ‘!)
In der ScavRiscHEN Diagnose I. c. steht zu lesen: „Vaginis striatis
glabris“ ; sonst passt die ganze Diagnose auf die Varietät Holubyana
ziemlich gut. Sımoskaı (Enum. Fl. Transs. 577 [1886]) stellt aber
die M. lobata Schur als Synonym zu der M. Magnolii Ika (= fla-
vescens Schur), einer Form, die AscHERs. & Gr. als M. transilv. B.
flavescens anführen, und die durch die etwas lockere Rispe, bleiche
Ährchen, ganz kahle, glänzende Frucht gekennzeichnet ist.

Von der M. ciliata sagt schon Sımonkat L. c.: „variat vaginis
hirsutis glabrisque.“

Dactylis glomerata L. var. abbreviata Drejer und zugleich ciliata
Peterm., also dieselbe Form, die ich von Vorlik erwähnt habe.
Aussiger Mittelgebirge: An der Strasse von Sebusein nach
Birnai (Schubert 1993).

Dactylis glomerata L. var. pendula Dum. Iu schattigen Hainen, in
Wäldern ziemlich verbreitet.

Dactylis glomerata L. var. Aschersoniana Graebn. sp. In den feuchten
Anwäldera bei der Stephansüberfuhr und sehr typisch in dem
Walde auf dem Berge Vlkov bei Poděbrad (Th. Novák 1900).
Diese Pflanze ist hellgrün, lockerrasenförmig, die Blätter be-
sitzen glatte Scheiden und lange schmälere Spreiten. Auch die
Ausbildung der weisslichen, unauffälligen kahlen Rispe entspricht

st, Auch Čenakovský beschreibt eine f. lobata.

68 XVIII. Karl Domin:

gut der Beschreibung bei AscHERsS. & Gr. — Ich muss vom

Neuen bestätigen, dass die Pflanze typisch entwickelt eine sehr

charakteristische Tracht aufweist, aber trotzdem durch zahl-

reiche Uebergänge mit der var. pendula verbunden erscheint.

Solche Uebergangsformen besitze ich z. B. aus dem Walde bei

Zlosejn (Homolka 1902) und aus dem Wäldchen zwischen Kle-

cánky und Dolní Přemyšlení (Rohlena 1897).

Poa nemoralis L. var. firmula Gaud. Sonniger Holzschlag am Grat-
schner Berg (Schubert 1903), Elbeberge bei Aussig, Schlucht
Koda bei Karlstein.

Poa palustris L. Aussiger Mittelgebirge: Am Bache bei Postitzer
Grund (Schubert 1903).

Poa pratensis L. var. angustifolia L. sp. Auf den Wiesenrainen bei
Příbram, auf dem Berge Bába bei Hostomic, in dem Walde bei
Dřínov unweit von Veltrus (Homolka 1903).

Poa pratensis L. var. praesignis m.

Culmis elatis usgue fere 10 dm altis stramineis sat mollibus
stolones breves emittentibus, folsis radicalibus numerosis elongatis
flaccidis culmum dimidium superantibus angustissimis plerumque se-
taceo-complicatis vel cum planis minus 2 mm latis, culmeis brevibus
pro more planis, ligulis brevibus (c. 1 mm) truncatis, panicula super
1 dm longa dilatata ramis tenusbus elongatis patentibus flexuosis,
spiculis viridibus subnutantibus majusculis 7 floris rartus 5 floris,
glumellis evidenter nervosis.

So in einem Hain oberhalb Böhm. Neudörfl im Aussiger Mittel-
gebirge in Menge.

Lange konnte ich mich nicht entschliessen, diese auffallende
Pflanze als eine neue Varietät aufzustellen und suchte selbe zu der
var. angustifolia, mit der sie in den borstlich zusammengefalteten
Grundblättern und den flachen Stengelblättern übereinstimmt, einzu-
reihen. Doch die Ausbildung der Rispe würde vielmehr für die var.
brieoides (Vill. sp.) sprechen, sodass diese schöne Form die Merkmale
zweier guten Varietäten verbindet, indessen aber eine so charakteri-
stische Tracht hat, dass man in der Tat Anstand nehmen müsste, sie
der einen oder der anderen zu unterordnen.

Poa silvatica Chaix. Brdygebirge: Auf einem glacialen, todten Wald-
torfmoore bei Straëic (Velenovský 1903).

Glyceria plicata Fr. Moravčice bei Jičín (A. Bayer 1903).

Atropis distans Griseb. Aussiger Mittelgebirge: Wüster Platz vor
Kleische, am Fusse des Schäferberges (Schubert 1903).

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 69

Festuca pratensts Huds f. scíaphila m.

alá JE Differt culmis laxiuscule caespitosis saf : mollibus geniculatim

ascendentibus, foliis elongatis mollioribus, praecipue autem panicula

oblonga magis dilatata flexili apice subnutanti ramis patentibus lon-
gioribus tenuibus valde remotis (infimis pro more circa 3 cm), spiculis
mediocribus semper pallidis.

Aussiger Mittelgebirge: Goldener Steig bei Schreckenstein
(Schubert 1903).

Es ist dies eine ausgesprochene Schatten- und Hainpflanze, die
besonders durch die schlaffen langen und ziemlich schmalen Blätter
und durch die Ausbildung der breiten lockeren Rispe sehr auffällt
und wol auch weiter verbreitet ist.

Festuca pratensis Huds. var. pseudololiacea Fr. (= F. elatior racemosa
Öel.). Aussiger Mittelgebirge: Fuss des Zischelberges gegen den
Obersedler Friedhofen (Schubert 1903).

Festuca ovina L. ad var. firmula Hack.°?) vergens. Schreckenstein bei
Aussig (Schubert 1903).

Festuca ovina L. var. capillata Lam. sp., also die unbegrannte Form
der F. ovina ist ia dem tertiären Becken von Veselí, Soběslau
und Wittingau auf Grasheiden sowie auch Torfmooren mehrfach
vorhanden.“*)

Festuca ovina L. var. supina Schur ist auf den hóchsten Kámmen
des Riesengebirges verbreitet, besonders im Steingerólle. Mit-
unter kommen daselbst auch Formen vor, die durch die grösseren
Aebrchen an die var. grandiflora Hack. erinnern; doch die
Grannen sind bedeutend kürzer als die Hälfte der Deckspelzen.

Festuca duriuscula Hack. Sandfluren auf der Sandhöhe bei Auscha.
Aussiger Mittelgebirge: Marienberg (Schubert 1903, f. elata
usque super 60 cm alta foliis elongatis scaberrimis culmis laevibus)
Diese Form ist in Böhmen nicht häufig und typisch entwickelt

besonders oft auf den Sandfluren des nördlichen Böhmens anzutreffen,

manchmal in der var. trachyphylla Hack. Die Form der sonnigen

Lebnen, insbesonders der Felsen im Gebiete der pontischen Flora ist

meist die F. glauca Lam., obzwar auch dortselbst solche Formen vor-

handen sind, die die Bereifung entbehren und daher zu der F. du-
riuscula einzubeziehen wären. Die echte F. duriuscula hat nie so

s2) Nach Aschers. & Gr. Syn. II. 468 (1900) hat Priorität die von Basrtarn
in Fl. Maine et Loire 36 (1809) beschriebene F. Lrmaxr, die mit der var. firmula
identisch sein eoll.

ss) Vyl. auch J. Roucexa II. Přísp. p. 9.

70 XVIII. Karl Domin:

dicke Blátter wie die F. glauca der weiteren Prager Umgebung sowie
des ganzen Moldautales uud des Mittelgebirges, und kónnte vielleicht
besser als Varietät der F. glauca aufgefasst und der F. psammophila
coordiniert werden. Schon E. HackEL sagt in seiner mustergiltigen
„Monographia Festucarum europaearum“ p. 94 (1882) von seiner F.
ovina var. glauca (also unserer F. glauca): „a varietate duriuscula
praecipue in herbario saepe aegre distinguenda. Stratum illud cereum
pempe interdum exolescit etc.“ Und wie Hacken in Schedis Herb.
Rohlenae bemerkt, halten manche böhmische Formen gut die Mitte
zwischen der F. glauca und durtuscula. Daregen bildet die F. euovina
mit ihren Varietäten capillata und supina einen natürlichen Formen-
kreis, der von der F. glauca insgesammt mit F. duriuscula und
psammophila leicht zu unterscheiden ist.

Um die nahe verwandtschaftliche Beziehung der F. glauca und
duriuscula noch besser zu beweisen, sei nur bemerkt, dass es leicht
geschehen kann, dass man am Standorte eine gute F. glauca sammelt,
die dann aus der feuchten Botanisierbüchse herausgenommen als F.
duriuscula bestimmt werden muss. Diese „Umwandlung“ der F. glauca
hat nicht selten Anlass gegeben, dass einige Formen der typischen F.
glauea als F. duriuscula oder als Uebergangsformen der duriuscula
und glauca bestimmt wurden. Am Standorte ist die Entscheidung für
die eine oder andere Form natürlich nicht schwer.

Vom Marienberg bei Aussig (Schubert 1903) besitze ich eine
Form, die ich zuerst für die F. glauca var. scabrifolia Hack. bei
Rohl. 1 přísp. p. 3 hielt, die ich aber, da die Bereifung fehlt und
die Blätter nicht so auffallend dick sind, für die F. duriuscula var.
trachyphylla Hack. halten muss.

Festuca glauca Lam. Rip bei Roudnice (ad scabrifoliam Hack. vergens),
Bohnice bei Prag (Stejskal 1897), Plöschenberg bei Watislaw
(die untersten Blattscheiden stellenweise schwach amethystfárbig,
was nur bei der folgenden Varietät sein soll).

Festuca glauca Lam. var. psammophila Hack. Im mittleren Elbtale
bei Sadská. Variirt daselbst mit grannenlosen und begrannten
Deckspelzen. In der Raudnicer Gegend auf den Lehnen oberhalb
Průšův mlýn bei Kleneč mit Dianthus plumarius häufig.

Festuca sulcatu Hack. var. vallesiaca Schleich. sp. Typisch auf mehreren
Stellen in dem Steppengebiete im böhm. Mittelgebirge (z. B.
auch auf dem Berge Vovčín), dann bei Prag (im Prokopitale
mehrfach, bei Zlichov), auf den Abhángen der Velká Hora bei
Karlstein.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 71

Festuca sulcata Hack. subvar. barbulata Hark. Auf der Diabashóhe
bei Motol, unweit von Prag, mit S/ipa T'ısa etc., dann in der
Šárka bei Prag (Paul 1852).

Festuca sulcata Hack. subvar. Ahtrsufa Host. An der Strasse gegen
Schreckenstein mit Uebergängen in die subvar. barbulata Hack
(Schubert 1903).

Festuca sulcata Hack. subvar. glaucantha Hack. (zugleich barbulata
Hack.). Zwischen Beraun und St. Ivan.

Festuca heterophylla Lam. Böhm. Mittelgebirge : Elbeberge bei Aussig
und ein grasiger Walddurchtrieb unterhalb dem Staudenberge,
dann in ganzen Beständen auf dem Kletschenberg, auch auf
dem Langen Berg bei Skalic. In Mittelböhmen in den Wäldern
bei Vydrholec. Im Třemošnágebirge auf der „Dubová Hora“
bei Příbram.

Festuca rubra L. var. plantfolia Hack. zugleich macrantha Hack
(f. folsis rigidsusculis). Krammel bei Aussig (Schubert 1903).

Festuca silvatica Villars. Aussiger Mittelgebirge: Unterhalb dem Gipfel
des Zinkensteins sehr gesellig.

Festuca pratensis X Lolium perenne (= F. loliacea Curt.) Böhm.
Mittelgebirge: Auf den Wiesen bei Watıslaw nicht häufig.
Festuca arundinacea Schreb. var. Uechtritziana Wiesb. in Ó. B.
Z. XXVIII. 218 (1877) pro sp., F.ar.var. Uechtr. Hack. Mon.
Fest. 155 (1882), F. ar. A. rigida c. aspera Mut. Fl. Fr. IV.
110 (1838), F. ar. B. aspera Aschers. & Gr. Syn. II. 1. 509

[1900].

So im Aussiger Mittelgebirge auf dem Bahndamm der NWB
vor dem Durchlass gegen Schreckenstein (Schubert 1903).

Diese Rasse ist durch folgende Merkmale gekennzeichnet:

Stengel sammt den Blattscheiden stark rauh, Blätter mit durch
Trocknen schnell einrollender, meist beiderseits rauher, sehr langer,
trůbgrůner Spreste, Rispe länglich-lineal, strikt, bis 2 dm lang, auch
zur Blütezeit zusammengezogen, mit sehr rauhen Rispenästen und sehr
rauher Achse. Deckspelze rauh punktiert, mit 5 etwas stärkeren, sehr
rauhen Nerven versehen.

Diese Rasse war wildwachsend bisher bloss aus Südfrankreich
bekannt; in Niederösterreich hält sie E. Hacker nur für eingeschleppt
Ihr Vorkommen auf dem Bahndamme würde uns vielleicht berechtigen,
auch in Böhmen auf ihre zufällige Einschleppung zu schliessen.
Trotzdem würde ich mich lieber zu der Ansicht hinneigen, dass sie

72 XVIII. Karl Domin:

bei uns als wildwacbsend zu betrachten ist, da sie in einigen Ueber-
gangsforınen an die typische F. arundinacea erinnert. Dies wäre kaum
der Fall, wenn es sich hier um eine zufällig durch die Bahn einge-
schleppte konstante westeuropaeische Rasse handeln würde.

Die böhmischen Pflanzen variiren insofern, dass bei manchen
Formen, die in der ganzen Tracht, besonders in den langen meist
eingerollten Blättern, der zusammengezogenen strikten Rispe mit der
F. Uechtritsiana übereinstimmen, der Halm fast vollständig glatt wird
und die unteren Blattscheiden nur schwach rauh sind.

Brachypodium pinnatum P. Beauv. var. vilosissimum m.

Differt a forma typica vaginis omnibus pilis longis patentibus
dense molliter villoso-hirsutis.

So im mittleren Elbtale in den Kiefernwäldern bei St. Vavřinec
verbreitet.

Die mir vorliegenden Pflanzen sind durch die dichte, abstehende
Behaarung aller Blattscheiden (auch der des obersten Halmblattes!)
und durch die dicht weichhaarigen Blattspreiten sogleich sehr auf-
fallend, da das weissliche abstehende Haarkleid auch länger und
dichter ist als bei den stark behaarten Formen der var. fypica. Bei
derselben sind zwar manchmal auch die unteren Blattscheiden dicht
und langzottig behaart, aber die oberste stets kahl, glatt oder rück-
wärts rauh. Dagegen ist die Behaarung der Aehrchen bei unserer
Varietät kaum intensiver als bei dem Typus.

Bromus inermis Leyss. var. divaricatus Rohl. Im Elbtale auf den
Sandfluren bei dem Dušniker Walde bei Zlosejn (Homolka 1903).
Eine schöne und seltene Form!

Bromus secalinus L. kommt in Böhmen in mehreren Formen vor,
von denen die seltene Rasse grossus Koch die charakteristischste
ist. Seine Blattscheiden sind bald ganz kahl, bald + dicht behaart
(nach Ascaers. & Gr. Syn. IT. 1. 603 [1900] soll dies bei dem
Typus nicht sein). Die häufigste Form ist natürlich die kurz-
begrannte; die typische var. elongafus Gaud., bei der die Grannen
mindestens von Spelzenlänge sein sollen, kenne ich aus Böhmen
nicht, obzwar solche Formen, bei denen die Grannen bis 6 mm
lang werden und den Deckspelzen fast schon gleichen, nicht
gerade selten zu finden sind. Eine Form mit kaum stachel-
spitzigen, unbegrannten Deckspelzen (var. submuticus Rchb.) be-
sitze ich aus der Umgebung von Budweis von JEouL gesammelt.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 78

Bromus racemosus L., der z. B. von CeLaxovsxt in Analyt. květ.
3. vyd. 82 [1897] als zerstreut auf fruchtbaren Wiesen von ganz
Böhmen (!!) angegeben wird, ist typisch entwickelt daselbst un-
streitig äusserst selten und auf wenige Gegenden beschränkt.
Wie mir seiner Zeit Hacxez br. mitteilte und wie ich mich
neuerdings, ähnlich wie RoHLENA (Druby příspěvek p. 14) über-
zeugen konute, ist zwischen dem Dr. commutatus und race-
mosus kein specifischer Unterschied; beide Formen ınüssen als
Subspecies oder vielleicht noch besser als Varietäten einer und
derselben Art — und das ist der Lins£isone Br. racemosus — auf-
gefasst werden. In der Regel hat Br. commutatus längere Deck-
spelzen (c. 9 mm) und kürzere meist nur 1°2 mm lange Antheren
(etwa 3mal so lang als ihre Breite), Br. racemosus kürzere
Deckspelzen (7 mm) und längere (2 mm) Antheren (etwa 8mal
so lang als ihre Breite). Die böhmischen „racemosi“ stehen oft
in der Mitte zwischen dem Pr. racemosus und commutatus.
Einen ziemlich guten racemosus sammelte HomoLKA 1903 bei
Oužic. Uebergänge sind besonders in dem Launer und Brůxer
Mittelgebirge mehrfach vorhanden.

Bromus mollis L. var. nanus Weig. sp. Sehr typisch auf der „Kvě-
tenská halda“ bei Příbram.

Bromus mollis L. f. laxa Rohl. Böhm. Mittelgebirge: Auf den feuchten
Wiesen bei dem Schima-Bache von Schima gegen Stadice zu,
stellenweise massenhaft.

Bromus japonicus Thumb. (= paťulus M. « K.) var. grossus Čel.
Chuchle bei Prag. Die Aehrchen sind bis über 3 cm lang und
bis 14blůtig.

Der Br. japonicus, dem — wie darauf zuerst Starr aufınerksaın
gemacht hat — die Priorität von der späteren Bezeichnung Br. pa-
tulus ziemt, kommt in Böhmen nur in der var. B porrectus Hack.
(Granne weder um sich selbst gedreht, noch gekrümmt, sondern in
der Richtung der Spelze vorgestreckt) vor. Die typische Form, bei
der die Granne kurz oberhalb der Insertion gekrümint ist, so dass
sie mit der Spelze einen Winkel von 45—70° bildet, kommt in
Böhmen nicht vor. Näheres darüber siehe bei E. Hacker in Ungar.
Botan. Blätter, März-Nummer 1903.

Bromus errectus Huds. var. villosus Kuntb. Diabashügel bei Motol
unweit von Prag.

74 XVIII. Karl Domin:

Bromus brizaeformis Fisch. & Mey.**) (= Br. squarrosus mu-
ticus C. A. Mey.).

Plánerkalklehnen in der Nähe von Mělník, unweit von Wein-
gárten, offenbar nur eingeschleppt, wenn auch in einer ganz natůr-
licheu Formation mit Melica transsilvanica, Erysimum crepidifolium
Diplotaxis muralis etc. wachsend.

Die Hauptmerkmale dieser einjährigen, sehr dekorativen, an
Briza maxima lebhaft erinnernden Pflanze sind folgende:

Stengel mässig hoch, ziemlich dünn, mit weichen breiten Blättern,
deren Scheiden dichtzottig behaart sind. Rispe sehr locker, pyra-
midal, oft einseitswendig mit sehr verlängerten, dünnen, bis 10 cm
langen Rispenästen, von denen die unteren bedeutend länger sind als
die oberen. Aehrchen an der böhmischen Pflanze gross, bis 25 mm
lang, in der Blüte über 10 mm breit, länglich-eiförmig oder eiförmig.
Deckspelzen ca. 8—10 mm lang, sehr breit und fast eiförmig, alle
unbegrannt mit undeutlichem Wiukel.

Diese schöne Bromus-Art ist in der Zone vom Kaukasus bis
zum nördl. Persien einheimisch, in Europa selten verwildert. Vrgl.
Ascuers. & Gr. Syn. II. 1. 622 (1900).

Triticum caninum L. var. glaucum Hack. In den Hainen bei Radotín
auf feuchteren Stellen häufig.

Triticum glaucum Desf. var. latronum Godr. sp. Aussiger Mittel-
gebirge: Goldener Steig hinter Schreckenstein (Schubert 1903).

Durch bedeutend kleinere, der Achse angedrückte Aehrchen
ausgezeichnet. Die böhmische Pflanze ist weniger graugrün und besitzt
auffallend lange Ausläufer (wie Tr. repens).

Triticum repens L. var. maius Doll. Auf den Rainen bei Jičín (A.
Bayer 1897).
Auf der Humboldtshöhe bei Aussig sammelte Herr Scauseer
(1903) eine sehr stattliche, hohe, bläulich bereifte Form mit dichter
Aehre und nur zugespitzten Deckspelzen.

Triticum glaucum Desf. var. campestre (Gren. & Godr.) Aschers &
Gr. Syn. II. 1. 657 (1901). Im Launer Mittelgebirge: Häufig
auf dem Hügel Černodol bei Vršovic.

Eine vortreffliche Rasse und inbezug auf die böhmische Pflanze
sicher keine Hybride.

*4) Nicht Br. brizaeformis Willk! (— Br. litoralis Stend.). Derselbe gehört
als Varietät (australis Willk) zu dem Br. squarrosus L.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Bühmen. 15

Das Hauptmerkmal sind die zugespitzten Hüllspelsen, die au das
Trit. repens erinnern. Sonst ist die bohmische Pflanze Ähnlich wie
die von RoHLENA in Sitzungsber. der kgl. Böhm. Ges. Wiss, Mat.
Nat. Cl. XXXIX. 34 (1902) aus Montenegro erwähnte Form selır
robust, bis über 1 m hoch mit starrem Wuchs, aber mit einer auf
der Unterseite fast glatter Blatispreite.. Die Pflanze ist auch nicht
bläulich bereift, die Aehre ist verlängert (bis 3 dm), die Aehrchen
bis 25 mm lang. Die Pflanze kann zu dem Tri. repens schon aus
dem Grunde nicht einbezogen werden, da die Blätter an den freien
Rändern dicht borstig bewimperte Scheiden besitzen. Die am Rücken
wimperigen Deckspelzen sind meist begrannt.

Die Entdeckung dieser Rasse ist von grosser phytogeographischer
Bedeutung, da selbe einen ausgesprochen südlicheren, besonders im
Mittelmeergebiete verbreiteten Typus vorstellt. Höchst wahrscheinlich
ist es eine südöstliche und mediterrane Form, die mit der pontischen,
resp. südlicheren Flora auf vereinzelten Standorten nach Mitteleuropa
vorrůckt. Auch das vermutliche Vorkommen dieser Rasse in Thü-
ringen würde dagegen nicht sprechen, da in Thüringen bekannter
Weise (vergl. z. B. Deure „Der hercynische Florenbezirk“) die pou-
tischen Elemente ziemlich stark vertreten sind.

Im böhmischen Mittelgebirge ist aber die so weitgehende Varia-
bilität der Gruppe des T. repens und glaucum um so wichtiger, da
dadurch die mächtige Ausbildung der wärmeren südöstlichen Flora
daselbst gekennzeichnet wird.

Triticum repens X glaucum.

Pflanze dichtrasig ausläufertreibend, ca. 7—8 dm hoch, fast
grasgrün, mit dicken unterseits knickig aufsteigenden Halmen. Blätter
starr, die breilesten bis 9 mm breit, rigid, mit hervortretenden Nerven,
kahl, die untersten Blatischeiden zerstreuthaarig, die oberen ganz kahl
oder nur an den offenen Rändern wimperig. Aehre starr bis über
3 dm lang mit meist 2 cm langen, im unteren Teile um ihre ganze
Länge, oberwärts um mehr als ıhre halbe Länge entfernten Aehrchen.
Spelzen zerstreutsteifhaarig, die Borstbaare besonders am Kiele und
an den Rändern derselben vorhanden. Hůlispelzen ca. 1 cm lang,
abgestutet seltener fast stachelspitzig verschmälert, halb so lang als
das ganze Aebrchen.

Auf sandigen Durchtrieben bei Gross-Wosek im mittleren Elbe-
gebiete. Diese Form entspricht der Kombination Trit. glaucum tricho-
phorum X repens. Von der ersteren Art ist es schon durcb die Farbe

76- XVII. Karl Domin:

und die breiten Blätter, von der letzteren durch die teilweise wim-
perigen Scheidenränder und die meist stumpf abgestutzten Hüllspelzen
verschieden.

Lolium perenne L. m. compositum Thuill. sp. Aussiger Mittelgebirge:
Am Wege von Kojetitz zur Wolfschlinge im Ackerboden
(Schubert 1903),

Lolium perenne L. var. cristatum Döll. Schuttstellen in dem Příbramer
Stadtpark sehr typisch.

Lolsum multiflorum Lam. Häufig zwischen Dejvice und Šárka, im
Launer Mittelgebirge bei Chlumčan und Kožov (auf beiden
Stellen ursprünglich gesäet) und im südlichen Moldautale längs
des Flusses bei Vorlik.

Elymus europaeus L. Mileschauer Mittelgebirge: In Menge auf einem
krautigen Waldschlage in der Nähe von Merskles in der Rich-
tung gegen den „Langen Berg“ (Tftin) bei Skalic.

Carex pauciflora Ligft. Wittingauer Becken: Torfinoore bei St. Veit.®)
Ein höchst interessanter Fund, da diese Art nur in den Heide-
mooren der Gebirge heimisch ist und in der Regel nicht unter
800 m hinabsteigt. Sie war bisher bloss aus den Mooren des
Erzgebirges, Riesengebirges und des Böhmerwaldes bekannt;
der Standort in der Ebene bei Čáslau wird allgemein für sehr
zweifelhaft gehalten.

Carex Schreberi Schrank var. pallida Peterm.

Aussiger Mittelgebirge: Pockau, am Wege vor Kratsch's Eisen-
giesserei (Schubert 1903). Nur durch die bleichen Deckblätter von
der typischen Form, mit der sie zusammenwuchs, verschieden. Die
Stengel sind nicht höher als bei dem Typus und überragen in ihrer
Länge meist schon zur Blütezeit bedeutend die Blätter.

Carex brizoides X remota (= C. Ohmůlleriana O. F. Lang). °°)
Brdygebirge: Auf dem ehemaligen Moore unterhalb des Berges
Vlč bei Strašic, im Schatten des Fichtenhochwaldes mit den Erzeugern.
Die Pflanze ist (obwol zu der Form superremota Appel gehörend)
in der Tracht der C. brizoides ähnlicher, aber sofort durch die ent-
fernten Aehrchen und durch die Form derselben (sie sind bedeutend
breiter, fast länglich-eiförmig) zu unterscheiden.

85) Vergl. K. Doux in Beib. z. Bot. Centralbl. XVI. 373 (1904).

%6) Wird schon von Vınzıer ia Ö. B. W. 1853 p. 25% und von A. Russ
f. in „Bot. Skizze der Gegend zwischen Komotau, Saaz, Raudnitz und Tetschen“
erwähnt, wurde aber später nicht bestätigt.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 77

Carex cyperoides L. f. aggregata m. *)

Caespitibus hemisphaericis densissimis diamelro c. 5—10 cm
latis, culmis abbreviatis, capitulis numerosis vix e caespilibus egre-
dientibus fere sessilibus, tantum bracteis longius prominentibus.

Eine interessante Form. die halbkugelige, dichte, von zahlreichen
kurzgestielten Blütenkôpien dicht besäete Rasen ausbildet, deren
„Miniaturbůlten“ oft vom Wasser umspült werden und sich dem
Leben in der eigenartigen Formation des nackten Teichbodens voll-
ständig angepasst haben.

Ich beobachtete sie auf mehreren Stellen des tertiären Beckens
von Veseli, Wittingau und Gratzen, so besonders bei dem Teiche
„Ptačí blata“.

Carex panicea U. f. gigantea m.

Culmis usgue super 10 dm altis, caeterum a forma typica vix
diversa.

So bei Wittingau, in den torfigen, nassen Bruchwáldern hinter
dem Teiche St. Veit.

Carex Oederi Ehrh. Aussiger Mittelgebirge: Wiese beim breiten
Busch gegen Kminitz (Schubert 1903).

Carex Oeders Ebrh. f. pygmaea Anders. Auf den Torfwiesen bei dem
grossen Rosenberger Teiche bei Wittingau, dann auf dem
Moore „Ptačí Blata“ und auch anderwärts in dem Wittingauer
Becken. |

Carex pilulifera L. var. longibracteata Lange. Sehr typisch auf einem
halbverheideten Holzschlage zwischen St. Veit und dem Rosen-
berger Teiche bei Wittingau.

Als var. longibracteata habe ich in meinem Ersten Beitr. p. 5—6
solche Formen aus dem Riesengebirge publiciert, die Ascners & Gr.
in Syn. II. 2. 115 [1902] als Annäherungsformen der var. fallax
anerkennen. Ich sehe aber auch jezt nicht ein, warum sie von der
var. longibracteata als besondere Varietät getrennt sein sollten.
Carex hirta L. var. maior Peterm.

Aussiger Mittelgebirge: Bei einer Pfütze am Wege von der
Ferdinandshöhe nach den Elbebergen mit C. vulgaris häufig. Sie ist
von der typischen Form nur durch den sehr üppigen Wuchs und die
sehr hohen Halme verschieden.

s) Diese Form habe ich schon in den Beih. 1. c. p. 836 erwähnt.

18 XVIII. Karl Domin:

Scirpus maritimus L. var. macrostachys Koch. Launer Mittelgebirge:
Auf den Salzwiesen bei Volepšic und Hochpetsch in den Drainage-
eräben nicht selten. Daselbst auch häufig die var. compacta
Koch und solche Formen des typischen Sc. maritimus, bei denen
die Aehrchen rundlich-eifórmig sind.

Scirpus radicans X silvaticus (— Sc. intermedius Cel.). Wittingauer
Becken: Auf dem Teichrande bei St. Veit. Dieser vermutlicher
Bastard wuchs daselbst mit beiden Stammeltern; er stelıt der
letzteren Art etwas näher, doch die Aehrchen sind meist ein-
zeln (aber ihre Stiele meist so rauh wie bei dem Sc. stlvaťicus)
und grösstenteils eiförmig-lanzettlich.

čhynchospora alba Vahl. In dem Wittingauer Becken häufig auch
auf den Mooren „Rotes Moos“ (Cervenä blata) zwischen Wit-
tingau und Gratzen.

Juncus lumprocarpus Ehrh. var. erectus Cel. Aussiger Mittelgebirge:
Sumpfige Wiese im breiten Busch (Schubert 1903). Diese’ Form
ist durch den hohen lockerrasigen Wuchs (die Stengel ent-
springen nacheinander aus dem langgliederigen Rhizome) und
die reichzusammengesetzte Spirre gekennzeichnet. Die Pflanzen
von dem genannten Standorte erinnern in der Tat an den Jun-
cus silvaticus Reichhard, für welchen diese Varietät auch Orız
hielt.

Juncus tenuis Willd. Launer Mittelgebirge: In einem salzhaltigen
Wassergraben nächst KoZov mit Scirpus Tabernaemontant, mari-
fimus etc., neuerdings aber nicht mehr beobachtet (der Graben
war im Vorjahre fast gänzlich ausgetrocknet) und daher viel-
leicht nur zufällig.

Luzula pallescens Bess. (als Sbsp. der Luz. campestris). Böhm. Mittel-
gebirge: Verbreitet bei Auscha auf Sandfluren und in lichten
Kiefernwäldern, besonders aber auf den sandigen Holzschlägen
nach denselben.

Tulipa silvestris L. Aussiger Mittelgebirge: An Rainen zwischen
Postitz und dem Hauberg, links von der Strasse (Schubert 1901),
wol nur verwildert.

Gagea bohemica Schult. Im Elbtale auf den Sandfluren bei dem
Dusniker Walde unweit von Zlosejn (Homolka 1904).

Allium rotundum L. Aussiger Mittelgebirge: Getreidefeld bei Kamaik
(Schubert 1902).

Anthericum Liliago L. var. robustum Domin II. Beitr. p. 51. Aussiger
Mittelgebirge: Marienberg, häufig. Hierher scheint auch Liltago

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 79

vulguris C. B. Pl. B ramosa Opiz Seznam 59 [1852] zu ge-
hóren.

Polygonatum verticillatum All. In den Wäldern bei Smečno selten und
in schwachen, meist nicht blůhenden Exemplaren. Ein merk-
würdig niedriger Standort.

Polygonatum latifolium Desf.

Auf beschränkter Stelle in dem Walde Šebín an der Eger un-
weit von Strädonic. Wurde schon vor Jabren (vrgl. Prodr. 96) in
dem Tale bei Peruc von Daxes entdeckt, später aber daselbst mehr-
mals vergebens gesucht und daher aus der böhmischen Flora als
zweifelhaft gestrichen.

Phytogeographisch ist dieser Fund deshalb sehr interessant und
wichtig, weil das P. latifolium — ein markanter Typus der echten
pontischen Flora — in Böhmen die Nordwestgrenze seiner Gesammt-
verbreitung in Europa erreicht und gewiss zu uns mit dem Strome
der pontischen Flora in danubialer Richtung eingewandert ist. Auch
dadurch ist diese Art bemerkenswert, dass sie hier, im Perucer
Mittelgebirge auf steinigen buschigen Lehnen sicher auf mehreren
Stellen (wol nur auf der Unterlage des Plänerkalks) früher ausgie-
bige Standorte besass, jetzt aber nur als Seltenheit auf ganz verein-
zelten Stellen und in wenigen Individuen erhalten blieb und mit der
Zeit sicher auch von da verschwinden wird, wie dies wol auch bei
anderen phytogeographisch hochwichtigen Pflanzen der Fall war.

Colchicum autumnale L. f. vernale Hoffm. (eigentlich die Bvuseriscne
Varietät „spectosissimum“). Aussiger Mittelgebirge: Waldwiese
am steilen Weg von „Einsiedler“ auf die Wostray (Schubert
1901).

Eine sehr robuste Form des typischen Colch. autumnale mit bis
6 cm breiten, sehr langen Blättern, mit bedeutend höherem und bis
Tblütigem Schafte, bis 5 cm langen Kapseln sammelte ich im J. 1901
in den feuchten bruchartigen Wäldern bei Dymokur.

Iris sebirica L. Brdygebirge: Auf der Wiese unterhalb der Kirche
in Straëice (Velenovský 1903).

Orchis ustulata L. Aussiger Mittelgebirge: Kleine Wiesen auf dem
„Hohen Stein“ bei Meischlowitz (Schubert 1902).

Orchis Morio L. f. albiflora. Auf den Wiesen bei Doubravčic, mit
rein weissen Blüten vereinze.t unter der normal gefärbten Form,
auch in der Schlucht „Zahořanská rokle“, bei Příbram etc.

80 XVIII. Karl Domin:

Orchis maculata L. var. candidissima Krock. Wittingauer Becken:
Auf einem Walddurchtrieb binter der Bahnstrecke auf der
Grenze des Schlossreviers in einer zarten Form nicht selten.
Die Lippe ist ohne Zeichnung und auch die Blätter ungefleckt
(O. maculatu albiflora impunctata Schur).

Orchis maculata L. ad var. saccigera Rchb. f. (= O. saccigera Brogn.)
accede:s (0. sacciferoides Klinge bei M. Schulze in Mit. Thür.
Ver. XVII. 54 [1902]). In Vorläufen des Riesengebirges bei
Johannisbad (det. M. Schulze).

Orchis latifolia X maculata (= O. Braunü Haläcsy). Erz-
gebirge: Wiesenränder auf dem Keilberg in der Richtung gegen
Gottesgab zu.

Orchis mascula L. var. speciosa Koch.**)

Durch die lang zugespitzten Perigonblátter ausgezeichnet.

Böhm. Mittelgebirge: Auf den Wiesen oberhalb Babina sowie
auch am Plateau des Radelsteins. War schon von den Nachbarlán-
dern aus Niederösterreich, Preuss. Schlesien und Mähren bekannt.

Orchis coriphora L. var. fragrans G. G.)

Auf den Urwiesen bei Všetaty.

Orchis sambucina L. var. bracteata M. Schulze Bot. Ver. f. Ges.

Thür. 26 [1889] (teste auctore |).

Durch die sehr entwickelten Blätter und Deckblätter (auch die
obersten Deckblätter überragen noch weit ihre Blüten) ausgezeichnet.
So auf den Wiesen bei Babina im Leitmeritzer Mittelgebirge.

Orchis latifolia X sambucina (= O. monticola K. Richt.)
Im Leitmeritzer Mittelgebirge auf den Wiesen bei Kundratitz
unter den Stammeltern vereinzelt.

Orchis incarnata L. In der Náhe des Teiches bei Nouzov unweit von
Roždalovic (A. Bayer 1903).

Orchis incarnata X latifolia (= O. Aschersoniana Hskn.).
Háufig auf den schwarzen Urwiesen bei Velenka im mittleren

Elbgebiete,

85) Diese Varietät sowie die hier angeführten Bastarde hat mir mit besos-
derer Liebenswürdigkeit der berühmte Orchideenkenner M. Souuzzx in Jena be-
stimmt resp. revidiert.

8) M. Scuurzz in „Die Orchidaceen Deutschlands, Deutsch-Oesterreichs u.
der Schweiz“ 5. 2. (1894) sagt von dieser Var.: „Perigonblätter meist verlängert
und zugespitzter; Sporn so lang oder länger als die an den Rändern der Seiten-
lappen oft stärker gezähnelte oder gekerbte Lippe. So vielfach im Gebiet und in
einigen Gegenden die vorherrschende Form.

Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora in Böhmen. 81

Orchis palustris Jacq. var. micrantha m.
Floribus duplo minoribus, caeterum a typo haud diversa.

. Eine auffallende kleinblütige Varietät der O. palustris, die ich
auf den schwarzen Urwiesen bei Velenka im mittleren Elbtale nur
in dieser Form beobachtete.

Gymnadenta conopea Rich. Wittingauer Becken: Auf den Torfwiesen
bei dem Teiche Svět; für diese Gegend neu; wurde erst aus
der Umgegend von Gratzen bekannt.

Epipactis violacea Durand-Dug. In dem Roždalovicer Elbgebiete auf
den Waldschlágen bei Dymokur selten.

Erklärung zu der Tafel.
(1/27)

Crepis Velenovskýi, nov. 8p., siehe S. 37—39.

Anmerkung: Da dieser Beitrag schon anfangs Mai beendet und 8. Juni
vorgelegt wurde, konnten die von Dr. J. PoprřRA in „Verh. Zool. Bot. Ges. Wien
Jahr. 1904 p. 313—310* veröffentlichten „Weitere Beiträge zur Phanerogamen-
und Gefässkryptogamenflora Böhmens“ nicht mehr berücksichtigt werden.

I

Digitized by Google

K. DOMIN: PHANEROGAMENBEITRAG. II.

P DRE ll ck DC VOOR ie re ag S NV l

|

K m L ee n m, — mm DO li nn Be EEE RR, ve

ER ses er) oh M urn rt Su lente does: ee Ne : ıra
Deren A Mon AS SB zart elle B
"

K. DOMIN: PHANEROGAMENBEITRAG. IL.

a. a

?

[2
ige N MMO SEE VA PE en SEES ET Te un ee a = TO
zčerná königlhöhm Geselschel zsenozen .Satternat.natumwiss Classe 1604 NT 16,

K. DOMIN: PHANEROGAMENBEITRAG. II.

+ TY

A SSenschet athematnatrwies Classe 1904 N°16.

<
m
=
->

o
C 4- AE Le ke à es
DAVE LOL Hohnuoesells

k o. u Zn n.
|
|

K. DOMIN: PHANEROGAMENBEITRAG. III.

PO nn nn

> Ze Es um res

— ep nn nn Lem m U 0 —
à ’

eu: Re Pe Fe an dr SR TEE O BEN IL MTS 4
ť 4 a 5 à Le : ' „+ 0 Pr v PS
ML 2 POD 1 esellseh Be be a PAL nm EN Classe (604 Ih : 16.

XIX. |
O působení kovů na roztoky sácharosy.
Podává Rudolf Vondráček.

(Předloženo v sezení dne 3. června 1904.)

an

Zabřívají-li se roztoky sacharosy v skleněných nádobách, tu po
jisté době počíná rozklad a nastává inverse: vznikají glukosa a fruk-
tosa a vedle toho i.malé množství látek jiných, částečně povahy ky-
selé, v nichž vlastní příčinu postupující inverse hledati dlužno. Oproti
dřívějším údajům shledali B. Raýmax a O. Šuno,') zvláště pak KaREL
KutLGREN,“) že pochod tento, použije-li se čisté vody, je velmi volný
po mnoho hodin zůstává roztok nezměnén. Poměrně rychlý průběh'
shledali však Rayman a Šrro“) v nádobách kovových (platinových,
stříbrných a měděných). Zde rotace již v prvých hodinách značně
klesá. Připisují pak tito autoři nápadný zjev tento katalytické akci
kovů; pravit:

„Inverse vodných roztoků sacharosy v nádobách kovových jest
reakcí trojnásobnou; hydratací vodou pouhou sesflenou akcí kovů, in-
versí vyvolanou částečně kyselinami, které vznikly pouhou hydratací
aktivné rody, částečně snad i kyselinami, které oxydací hladiny v do-
teku s kovem a vzduchem přivolány byly.“

Vycházeje od práce Rarman-Suncovy, konal v poslední době
L. Lixper‘) soustavné pokusy o vlivu kovů na hydrolysi roztoků cu-

kerných: kovy použil ve formě kompaktní a zahříval s nimi 10%,
1) Rozpravy České Akademie 1896.

2) Ztschr. physikal. Ch. 4/, 407; 43, 701.

8) Rozpravy České Akademie 1897.

4) C. R. 138, 608.

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

2 XIX. Rud. Vondráček:

roztok sacharosy na vroucí vodní lázní po 4 hodiny. Získal pak vý-
sledky velice interessantní: © Některé kovy urychlují značně inversi
(Cu, Pb, Sn, Bi,...), jiné málo (Al, Sb,...), jiné opět jsou indiffe-
rentní (Ni, Cr, As, Au, Pt, Ag, Hg,...) a jiné konečně hydrolytický
pochod zvolňují (Co, Fe, Zn, Cd, Mg, ...\. Tuto rozdílnou akci kovů
vysvětluje zmíněný badatel následovně: Ve styku se vzduchem a
vodou vznikají hydroxydy, jež dle toho (kromě snad ještě jiných účinků),
zda odštěpují ZŤ, resp. OH’-ionty, reakci zrychlují, případně zvolňují.
Kovy, jež v těchto podmínkách hydroxydů netvoří (Pt, Au, Ag, Hg,...)
jsou bez vlivu.

Jak zřejmo, je tu odpor s fakty nalezenými Rarmanem a ŠULCEN.
Jelikož tito autoři při svých pokusech zahřívali nádobu na volném
plameni (Linper na vodní lázni), provedl jsem sám informační pokusy
za podobných podmínek.

Voda připravená dvojí destilací jevila vodivost k = 1.10.7$ Sa-
charosa překrystalovaná z alkoholu měla

[«]op = + 66307.
®

Pokusy provedeny v baňce z jenského skla, jež uzavřena kor-
kovou zátkou a opatřena zpětným skleněným chladičem. Zahříváno
pak na asbestové lepence. Celý přístroj před pokusy vyvářen po pět
dní vodou.

Pokus 1. 5°/, roztok sacharosy vařen po 18 hodin. Na po-
čátku a ku konci spolarisován vzorek tekutiny v trubce 100 mm ové.

O hod + 1029
18 hod. + 1007.

Pokus 2. Za těchže podmínek zahříván roztok 20°/,, i získány
hodnoty: |
O hod. + 395"
18 bod. + 3917.

Pokus 3. As 150cm* 5°/, roztoku sacharosy vařeno s plíšky
platinovými o povrchu ca 40 cm?.*) Var trval opět 18 hod.

O hod. — 1025?
13 hod. + 10107,

*) Tyto nejprve očistěny mořským pískem, pak vyvařeny kyselinou sírovou
a vodou.

O působení kovů na roztoky sacharosy. 3

. Pokus 4. As 150 cm? 20°/, roztoku vařeno s platinovými N
o povrchu ca 60 cm?:

Ohod + 39-450
18 hod. +- 38-90°.

Nalezen tudíž souhlas s pokusy LixpErovými. Proč získali Rayman
a ŠuLc v nádobě, jež celá byla z platiny, výsledky positivní, zůstává
prozatím nevysvétleno. *)

Na rozdíl od těchto poměrně nepatrných vlivů kovů v dt
hydrolysy, shledali Raÿmax a ŠuLo eminentní vliv při použití kovů
práškovitých, t. zv. „černí“ (Př, Pd,...). Zde během několika hodin
dovede malé kvantum černí platinové roztok úplně zinvertovati.
F. Puzák a B. Hušeg“) v těchto pokusech pokračovali, aniž by se
jim však podařilo, dospěti ku vysvětlení těchto zjevů.

U příležitosti své zprávy“) o vlastnostech platinové černí vy-
slovil jsem domněnku, že platinová čerň zprvu oxyduje sacharosu,
načež oxydační produkty urychlují hydrolysu. Dnes dovolím si slavné
Společnosti předložiti fakta, jež zdají se svědčiti ve prospěch mého
náhledu.

Působení látek, jako je platinová čerň, nelze přičítati kovu sa-
mému, nýbrž cizím látkám v ní obsaženým. Na to poukázal jsem již
v práci citované a činí tak též H. EozeR“*) a j. Platinová čerň při-
pravená sušením na vzduchu tvoří jakousi labilní sloučeninu s ky-
slíkem i jest tento schopen značných účinků oxydačních. Tato oxy-
dační akce je zvláště patrna při působení na roztoky amoniakálné,
neboť zde oxydační produkt (dusík) nelze přehlédnouti. Při složité
molekule sacharosy ovšem oxydační produkty tak frapantně nevystu-
pují i nelze povahu jich snadno zjistiti. Bych nicméně podal důkaz,
že oxydace nastává, provedl jsem řadu pokusů, z nichž oxydační akce
platinové černí dobře vysvítá.

Připraven ca 10°/, roztok cukru třtinového. Polarisován v trubce
100 mm-ové otáčí + 19:19. Platinová čerň připravena z chloridu pla-
tičitého redukcí glukosou, vyvařena kyselinou dusičnou, louhem dra-

5) OsrwaLp (Ztschr. physik. Ch. 31, 262. Pozn.) vyslovuje náhled, zda snad
zde primárně oxydační katalysou kovů N kyseliny, jež svými H-ionty
dále invertují.

6) Rozpravy České Akademie 1903.

T1) Ztschr. anorg. Ch. 39, 39.

s) Öfverts. Kongl. Vet. Akad. Förh. 57, 267.

1*

4 XIX. Rud. Vondráček:

selnatým, pak důkladně vodou, vysušena při 150° a uschoväna v eksi-
katoru nad draslem.

Do odměrné baňky (ovšem řádně vyvařené) obsahu 100 cm? od-
měřeno 50 cm* roztoku, 1 g černi a doplněno vodou ku známce. Je
tedy © roztoku v baňce obsaženého na počátku pokusu + 9°55°, (Malý
objem platinové černí možno zanedbati.) Baňka uzavřena vyvařenou
korkovou zátkou a opatřena dlouhou kapillární trabkou, působící co
zpětný chladič. Zahřívání dělo se na vroucí vodní lázni. V určitých
dobách vyjmut vzorek a polarisován při teplotě 15°C.°) Získána tak
řada čísel (I.). =

Po inversi roztok odlit: reaguje vůči kongoëerveni kysele. Ku
titraci 50 cm? roztoku spotřebováno 04 cm? "Io n. KOH.

-© Platinová čerň pak vyvařena opětovně vodou, by zbavena byla
ziuvertovaného roztoku cukerného, načež přidáno opět 50 cm? roztoku
sacharosy a doplněno ku známce vodou. Když potom zahříváno bylo
na vroucí vodní lázni, získána řadá čísel (II). ©

© Tekutina, jež nyní reaguje neutrálně, opět odlita; platin vá čerň
opět důkladně promyta vodou a suëena při 1509 C, při čemž baüka
uzavřena byla rourkou s KOH, aby snad čerň při sušení nepohlcovala
kyselin z atmosfery.

Když pak opětně zahřívána tato platinová čerň s cukernym voz-
tokem, získána byla řada čísel (IIT.). Tekutina je slabě kyselá: 50 cm’
vyžaduje ku titraci 0:3 om? "/10n. KOH.

I. II. OOM
0 hod. + 9550 + 9559 + 9559
4 , + 0-20 + 935 + 1:80
6, — 115 + 925 + 020
1. — 2-15 m =
Br — 2:65 +910: —12

Tyto tři řady čísel jsou výmluvny. V prvém pokusu použito
bylo platinové černí nasycené kyslíkem. Sacharosa ji zredukoval,

(79) Methodě této, jíž také použili Ratman a Šurc, právem vytýká KvuLazzy,
že nehodí se ku sledování průběhu rozkladu, ježto je tu nebezpečí maohých
chyb. V případě mém jde však pouze o získání několika čísel relativních, a k tomu
tento způsób úplně dostačí. Ostatně správných hodnot bylo by lze dosíci pouze
tenkráte, kdyby bylo rourou, v níž se reakce děje, stále otáčeno. Provedl jsem
tento pokus. Do dvou trubek skleněných odměřeno po !/, g platinové černí a
50 cm? roztoku sacharosy. Obě zataveny a vloženy do vodní lázně: jedna reiti-
kálně, druhá horizontálně. Po třech hodinách vyjmuty a polarisováno. U verli-
kální klesla otáčivost z + 10:1“ na + 3-29, u horizontální až na + 26°.

O působení kovů na roztoky sacharosy. 5.

sama se při tom oxydujíc až na látky povahy kyselé. Tim stala se
platinová čerň nečinnou, jak z drubého. pokusu je zřejmo. — Ta.
malá působnost zajisté bude míti svůj původ v tom, že platina akti-
vuje tu něco kyslíku v tekutině rozpuštěného. — Tato platinová čerň
stává se pak opět aktivnou vysušením na vzduchu, t. j. nasycením
kyslíkem. '*) Intensita akce je pochopitelně menší. Čerň různými ope-
racemi ztrácí svoji jemnost a tím i schopnost vázati kyslík.

Připravil jsem též platinovou čerň zbavenoa kyslíka pomocí ammo-
niaku"") a roztoku vyvařeného použil a shledal výsledek stejvý.

0 hod. + 1970
6 hod. + 1969

Z toho je tedy patrno, že platinová čerň na roztoky sacharosy
působí hlavně a snad jedině svým: kyslíkem, a že tento dele) trva-
jícím processem ztrácí.

Zbývá ještě ukázati, že hned na počátku působení černí na
sacharosu vznikají látky odštěpující H-ionty. Barevné indikatory se tu
pro tak malou koncentraci H-iontů neosvèdéujf. Jedinými vhodnými
indikatory jsou elektrická vodivost a potom vliv. na inversi sacharosy.

Co se týče prvého kriteria, tu číselný material podává práce
Rarman-SuLcova. K roztoku sacharosy o vodivosti 229-6, 10-9 přičinili
tito autoři 2 g práškovitého palladia, vařili a vždy po uplynutí 1 ho-
diny určili elektrickou vodivost.

Vařeno s černí Odpor . Rozdíly za 1 hod. - . Vodivost
0 hod. 2970 8 —- 7.2296. M
Ri 2188 „. — 8328 . 3189 „ |
2 1983. — 155 „ 3438 u.
3 ;, 1877 , — 106 , - . 3632: .,
4 5 ‚1718, — 15.9, 3968 „5

V prvé hodině stoupla vodivost značně, což zdá se svědčiti
náhlému stoupnutí koncentrace H-iontů.

Druhým citlivým indikatorem H-iontü je inverse sacharosy. Pro-
vedl jsem pak tento pokus:

10) Tento zjev pozorován již vícekráte, ač En jinak vykládán. Tak
A. PuRoorrI a L. ZANicHELE: (Gaz. chim. ital. 34, I. 67.) shledali, že platinová
čerň po delší dobu trvající katılyse bydrazinu ztrácí „svoji působnost a teprve
vysušením na vzduchu opět ji nabývá.

11) O přípravě takovéto éerni viz moji citovanou práci.

6: | - XIX. Rud. Vondráček:

200 cm? 5"/, roztoku sacharosy zahříváno s 2 g aktivní platinové
černí 15 minut na vroucí vodní lázni; pak sfiltrováno .a čirý roztok
zahříván dále na lázni. Byl potom tu průběh 'následující :

Ó hod. -. +72 © — ©
14 447. 000206
u 45 +32 000208
2 , 45 7418 : - 000201: ”
4., 45201 0.00196
8 ;: 30 —19 009196
16.44: — 28 000208
20., -29 -

| Konečné otáčivosti: — 290 door lá soin rotace er 9 2°. Jest
na rychlost reakční dána rovnicí:

‘ dx:

ds — — (4—2),

jež iniěgrována ae

In (A—x,) — nA- 2) —k(#- 2
či V logarithmech dekadických :

lg (A T) — ide ajka

kde A=92+29=121°, x, značí množství rozložené sacharosy
v době 0 hod.: x, = 92—7 2 = 2°, 9,, resp. + pak příslušný Čas.
Jak z hořejší tabulky patrno, je hodnota pro K dosti koustantní,
i probíhá inverse shodně s logarithmickou křivkou. Tím jest tedy pří-
tomnost H-iontů potvrzena.

Jindy zahříváno za těchže podmínek s černí po 25 minut, i byla
{u po sfiltrování a dalším zahříváním získána tato čísla:

K
-O hod. +69... —
i +41 000249
2 . +21 000251
4 — 04. 000258
8 5. ..—21 000251
15 „ =D =
18 „ = E

: O působení kovů na roztoky 'sacharosy. ' er 7

. Zde získána hodnota pro K poněkud větší, 19 delším ua:
3 černí zajisté více látek kyselých vzniklo.

Těchto několik pokusů zdůstatek podporuje můj nábled, že in:
verse sacharosy v přítomnosti platinové černí a látek podobných, pi
sobena jest Fm oxydaci sacharosy.'*)

Technicko-chemická laboratoř,
na c. k. české vys. škole technické v Prase.

nun méme =

Résumé

Action des métaux sur les solutions de saccharose.
Par Rud. Vondráček.

Dans mon travail précedent') sur les propriétés du noir de
platine j'ai moutré, qu'une solution aqueuse d’ammoniac, mise en con-
tact avec ce corps, est oxydée, tandis que le noir perds son oxygène
et devient inactif. (Cet effet m'a conduit à l'idée, que d'une façon
analogue pourrait on peut-être expliquer l’inversion du sucre par le
contact des métaux finement divisés, en prenant en considération deux
phénomènes superposables: 1. Le noir de platine (palladium etc.)
oxyde le saccharose. 2. Les produits de l'oxydation accélèrent l’hy-
drolyse du sucre. Dans le travail présent je donne quelques faits qui
parlent en faveur de cette manière de voir. En agissant sur les solu-
tions de saccharose, le noir de platine perd son activité et peut Ja
regagner, lorsqu'on le sèche à l'air. De même le noir de platine
exempt d'oxygène par snite d'un traitement à l’ammoniac ne rabaisse
pullement Ja rotation des solutions sucrées.

Quand on chauffe pendant 15 à 30 minutes uce solution de
sucre de canne avec le noir, qu’on sépare celui-ci par filtration et
qu'on chauffe la solution limpide, on observe que le sucre continue
à se dédoubler, ce qui accuse la présence d'ions H°. Raýmax et Sure?)

1?) Přesněji mělo by se říci „oxydací cukru®. Jet zajisté možno, že oxy-
daci tu podléhá minimální množství bydrolyticky uvolněné glukosy a fruktosy,
a oxydační produkty dále cukr třtinový štěpí, by produkty rozkladu z části opět
oxydaci propadaly.

1) Ztschr. anorg. Ch. 39, 24.

*) Mémoires de l’Academie de Prague 1897.

B XIX. Rud. Vondráček: O působení kovů na roztoky sacharosy.

‘ont trouvé que la conductibilité électrique des solutions de saccharose
chauffees avec du palladium en poudre augmente dans les premières
beures; cette expérience me paraît également démontrer que le saccha-
rose s’oxyde. En résumant les résultats de L. Linper*) et mes expé-
riences, on trouve, que les métaux n’exercent aucune action catalytique
considérable sur l'hydrolyse de solutions de saccharose. Dans les cas,
où Von remarque une pareille action, elle semble être produite soit
par les hydrates des métaux présents (CW, Al, Su,...), soit par les
produits d'exydation du sucre (le noir de Pt, Pd,...).

s) C. R. 188, 608. |
-Prague V Ecole polytechnique tchèque.

XX.

O určení titru permanganátu draselnatého kyslič-
nikem arsenovým a nové methodě ku stanovení
hodnoty burelu.

Čestmír Lang.

Předloženo v sezení 3. června 1904.

I.
Určení titru permanganatu kysličníkem arsenovým.

Ku stanovení titru permanganátu navržena dlouhá řada látek,
z nichž pouze některé došly širšího povšímnutí.

Jednou z nejlepších zakladních látek titračních je Gax- Lussacem')
k chlorimetrii navržený kysličník arsenový, který i obchod v neoby-
čejně čistém stavu poskytuje. Látka tato vyznamenává se velikou
stálostí vůči účinkům vzduchu i světla, jak ve stavu pevném, tak
i v roztocích, ať kyselých, ať alkalických. Byla také opětovně k růz-
ným odměrným stanovením použita, ano i její snadná oxydace per-
inanganátem (viz Gmelin, Anorganische Chemie 6 Auf. str.’463: Fnou-
HERZ, PÉAN DE SAINT-GILLES) na kyselinu arseničnou využitkována.
(Lenssen.?) Kesster,?) Scnorrez-Donaru,*) Namras,*) Srove,“) Vanıno,’)
BısLoBrzeskı?) a REicHARD.“)

1) Ann. de Chim. et de Phas 18. 18.

*) Journal für prakt. Chemie 78. 198.
3) Pog. An 118.

+) Monatshefte für Chemie 1887.

5) Gaz. chim. ital. 22. 608.

*) Journ. Americ. Chem. Soc. 10.—228.
7) Zeit. für anal. Chemie 34. 426.

% Pharm. Ztg. für Russland 35. 785.

°) Chem. Ztg. 23. 801.

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

2 XX. Čestmír Lang:

Nenalezl jsem však v literatuře upotřebení kysličníku arseno-
vého ku stanovení titru roztoku permanganátu, i bylo úkolem pří-
tomné práce upotřebení ono propracovati.

Již při prvních informačních pokusech pozoroval jsem, že titrace
roztoku kysličníku arsenového permanganátem, za přítomnosti kyse-
liny sírové postupuje z počátku velmi rychle, později však i za varu
zvolna, takže posledních 5—6 cm? permanganatu nutno po kapkách
přidávati; trvá pak celá titrace 15—20 minut. Totéž pozoroval
Kouzrva.'“) Asi tato pozvolná titrace jest příčinou, že kysličník
arsenový nebyl ku stanovení titru permanganátu dosud použit.

Mojí snahou bylo, vyhledati látku, která by titraci tu zrychlovala.

K tomu účeli zkoušel jsem zmíněnou titraci, v roztoku obsa-
hující kyselinu sírovou, s celon řadou látek, z nichž osvědčily se jako
urychlovače chloridy, bromidy a jodidy. Však nejvýhodnějším jevil
se bromid draselnatý.

Již z té okolnosti, že bromid draselnatý v kyselém roztoku
rozkládá permanganát, bylo patrno, že množství přidávaného bromidu
draselnatého musí býti minimálné, aby výsledky titrace nebyly tím
dotčeny.

Lze se domnívati, že působení bromidu draselnatého spočívá
na následujících reakcích :

I. 2 KBr+2K MnO, + 4 H, S0, =
2 Mn SO, +2K, SO, + Br, + 4H O
II. H, As 0, + Br, + H,O = H, As 0, +2 H Br

K svým pokusů používal jsem '/, ii roztok K Br (0,69 v litra),
jehož 1 cm? by odbarvil 0,05 cm? |, n permaoganátu, což zajisté
jest veličina, která nikterak na váhu nepadá.

Abych vystihl aspoň přibližně vliv uvedeného urychlovače vy-
konal jsem následující pokusy:

Do čtyř stejných baněk odměřeno 100 cm?, 99,5 cm’, 99,0 cm",
a 98,5 cm? vody; dále přidáno do všech stejné množství kysličníku
arsenového. Tento rozpuštěn, načež přičiněno po 15 cm“ koncentro-
vané kyseliny sírové a 0,0; 0,5; 1,0 a 1,5 cm? 2, i K Br. Baňky
uvedeny ve vodní lázní na stejnou teplotu, načež připuštěno z pipety
po 25 cm? !/, Ü permanganátu. Méřen čas uplynuvší od přidání
permanganátn, až do úplného odbarvení,

10) Ber. d. deutschen chem. Gesellsch. 34. 404.

O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem arsenovým. 3

a) 1= 97°C I. II. III. IV.
upotfebeno cm? '/, i KBr 0,0 0,5 1,0 1,5
odbarvení nastalo po 4 min 35 see 2 min se 1 min 17 see 54 set

b) t= 93590 I. II. III. IV.
upotřebeno cm? ’/,. i KBr 0,0 0,5 1,0 1,5
odbarvení nastalo po 4 min 34 sec Imin SB set 1 min 25 sec 1 min 15 sec

V případé 5) byl obsah baněk permanganátem vždy dotitrovän
do růžového zbarvení a spotřebováno ve všech případech stejné množ-
ství permanganátu, ovšem v mezích přípustné chyby + 0,05 cm.

Z těchto posledních pokusů je patrno, že použité množství bro-
midu výsledky titrační nezvyšuje a titraci samu značně urychluje.

Dalším úkolem bylo srovnati výsledky stanovení titru perman-
ganátu na základě kysličníku arsenového s oněmi, získanými pomocí
jiných látek usuelních. K tomu účeli vybrány: Mohrova sůl, kyselina
šťavelová krystalovaná, šťovan ammonaty a olovnatý. V přítomné práci
používal jsem kysličníku arsenového rozličných provenienci; jednak
chemicky čistý od fy F. Huněk v Praze, jednak arsenovou moučku
nejčistší od fy Th. Schuchardt—Gôürlitz a konečně nejčistší, kříšťá-
lově průhledný, sklovitý kysličník arsenový od fy E. Merck—Darm-
stadt. První dva preparáty byly sušeny před použitím při 100—105" C;
obsahovaly původně 0,015%% a 0,01% vody.

Kysličník arsenový jednak odvažován přímo, jednak připraven
rozpuštěním 4,65 g kysličníku arsenového v 1} vody roztok '/ nor-
málný. Rozpustnost sklovitého kysličníku arsenového ve vodě hývá
různě udávána Winkler (Gmelin— Kraut. Handbuch der Ch. S. 557)
uvádí, že 1,707 částí kysličníku rozpouští se ve 100 dílech vody
(roztok 21, léta starý) — nejnižší udání pochází od Hagena (1 díl
v 640 dílech vody) nejvyšší od Buchholze (1 díl v 16 dílech vody
16°C ) (Dammer, Handbuch d. anorg Ch. Il, 168). Jak patrno,
stačí rozpustnost tato úplně ku přípravě vodního roztoku ', N;
rozpouštění probíhá však dosti zvolna a nutno je zahříváním na
vodní lázni podporovati.!?) Chceme-li rychleji dospěti k cíli, postu-
pujeme dle návrhu Treadwellova (Kurzes Lehrbuch der analytischen
Chemie II. Bd. str. 431) ku přípravě roztoku arsenového pro jodi-
metrii. Rozpustíme totiž odvážený kysličník arsenový v čistém louhu
alkalickém a k našemu účeli přesytíme roztok před doplněním na

1) Vodný roztok má tu výhodu, že jej možno k titraci jodimetrické po-
užíti.

4 XX. Čestmír Lang:

známku kyselinou sírovou. Tento způsob jest nezbytný, jedná-li se
o přípravu roztoků koncentrovanějších nežli Y,, 5.1?)

Jest nutno titraci prováděti za varu. Tekutina musí obsahovati
nejméně 25°, kyseliny sírové, sic jináče se tvoří hnědé hydráty
manganu, které ovšem titraci činí nesprávnou.

Titrováno v baňkách kjeldahlisačních konického tvaru, vždy za
přísady 0,5 cm? "49 n K Br. Titrace za těchto okolností probíhá
velice rychle a jest ukončena, nezmizí-li růžové zbarvení po Iminu-
tovém varu. Je-li jednou dosaženo, nezmizí ani !;, hodinovým varem.
Baňky při titraci zabfiväny na sitkäch, pokrytých asbestovým papírem.

Stůjtež zde výsledky takto získané:

Spotřebováno | 1 cm? perman Poznámka |

n K K
z- pormanganátu | senátu en a cn de
100 29,15 4,532 F. Huněk

200 44,10 4535 |

800 66,20 4,584 :
400 88,20 4,584 :
500 110,15 4539 | j |
500 110,20 4,537 | |
50 11,10 4,504 ,

20 4,45 4,494 :
| 10 2,20 4,545 : |
100 22,20 4,545 | Th. Schuchardt ©
100 22,30 4484 | E. Merck |

2, Rozpustnost kysličníku arsenového ve zředěné kyselině sírové jest větší
než ve vodě; '/„ n roztok (— 24, 75 g As, O, v 17) nevylučoval ani po 1 měsíci
žádných krystalů.

O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem arsenovým. 5

Z čísel uvedených jest patrný konstantní vztah mezi užitým
kysličníkem arsenovým a spotřebovaným permanganátem.

Přistupuji nyní ku srovnání titru stanoveného na základě ky-
sličníku arsenového a nejobvyklejších látek základních. |

a) Kyselina šťavelová.

Prodajná, chemicky čistá kyselina šťavelová překrystalována ze
zředěné kyseliny solné a po té několikráte z vody destilované. Sušena
mezi tvrzenými filtry Schleicher-Schüllovymi na vzduchu, až více
nelnula ku sklu. Touto látkou stanoven titr použitého roztoku per-
manganátu a přepočtěn na železo.

1 cm? permanganátu — b) an mg Fe

b) Šťovan ammonatý.

Kyselina šťavelová, čistěná dle a) přesycena čistým ammonia-
kem; roztok přiveden ku krystalisaci, získaný produkt třikrát rušeně
krystalován a na vzduchu mezi tvrzenými filtry suëen, až více ku
sklu nelnul. |

Odpovídá pak po přepočtení
NE __a) 5,12 mg Fe
1 cm“ permanganátu — b) 5,13 , ,

c) Šťovan olovnatý.

Připraven dle předpisu F. Šťolby.'*) Čistý octan olovnatý roz-
puštěn ve vodě okyselené mírně kyselinou octovou. Roztok vařen
s folif olověnou, aby se měď a stříbro odstranily; po filtraci srážen
za horka roztokem kyseliny šťavelové, již svrchu zmíněné, šťovan
olovnatý, jenž dekantací a důkladným promytím zbaven matečného
louhu. Šťovan po té sušen při 115—120° C do konstantní váhy.

Na základě jeho stanoven titr permanganätu.

1 cm? permanganátu — x 2 = F

d) Mohrova sůl.

Připravena následovně: Koncentrovaná kyselina sírová zředěna
dvěma částěmi vody; jedna polovina zředěné kyseliny nasycena čistým
uhličitanem ammonatým, ve druhé polovině rozpuštěn drát květinový.

1) Zprávy král. České spol. nauk 1878—328.

6 XX. Čestmír Lang:

Oba roztoky, slabě kyselinou sírovou okyselené, vroucí smíchány. Ru-
šenou krystalisací získaná sůl promyta směsí 2 částí lihu a 1 části
vody. Sůl po té ještě dvakráte z vody překrystalována a mezi tvrze-
nými filtry na vzduchu usušena, až více ke sklu nelnula. Permanga-
nát určen na tuto Mohrovu sůl, měl následující titr

__ à) 5,11 mg Fe
1 ce permanganátu — b) 5,12 , .

c) Kysličník arsenový.

Ku stanovení titru odvážen kysličník arsenový různých prove-
niencí a titrován dle výše uvedeného předpisu za přidání 0,5 cm?
Ysoo R KBr. Výsledky uvedeny v následující tabulce:

Spotřebováno | 1 cc permanga-

Poznámka
o původu As,0,

Odváženo
mg A480,

permanganátu | nátu odpovídá

cm? | mg l'e

100 22,05 5,121 F. Huněk
200 44,10 5,122 :

300 66,00 5,131 :

400 88,20 5,121 i

500 109,90 5,138 ,

500 109,80 5,142 ,

| 100 22,00 5,183 Th. Schuchardt

200 44,00 5,133 |

200 44,05 5,129 E. Merck
2500 550,10 46,170

Průměr z jednotlivých údajů jest:
46,17

9 = 5,13 mg Fe.

O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem arsenovým. 7

Dle toho odpovídá
1 cm? permanganátu 5,13 mg Fe.

V následujícím přehledu jsou uvedeny průměrné výsledky sta-
novení titru permanganátu, získané různými základními látkami.

1 cm’ permanga-

Použitá látka nátu odpovídá
mg Fe
45,0, 5,130
Fe(NH,), (SO,), + 6 HO 5,115
C,H,0, + 2H,0 5,135
(NH,),0,0, + H,0 5,125
P6,0,0, 5,135

Přehled vyznačuje dostatečnou shodu mezi výsledky, získanými
na základě této nové methody a method usuelních.

Doufám, že kysličník arsenový dojde jakožto základní hmota
použití i při titraci permanganátové. |

II.
Nová methoda ku stanovení hodnoty burelu.

V první části práce vyšetřeny podmínky, za kterých možno roz-
tokem permanganátovým stanoviti kysličník arsenový. Úkolem dalším
bylo, zužitkovati tuto titraci ku stanovení oxydační schopnosti burelu
roztokem arsenovým.

Methoda přítomná zakládá se v principu na následující reakci:

MnO, + H,SO, + H,450, = MnSO, + H,0 + H,As0,
t. j. oxydace kysličníku arsenového burelem v prostředí kyseliny sí-
rové; přebytek kysličníku arsenového stanoví 8e titrací chameleonem.

Bylo pracováno těmito dvěma způsoby:

a) Odvažováno 0,495 g As,0, (= 100 cm? !/, 5 roztoku),
splächnuto asi 10 cc vody do kjeldahlisační baňky konického tvaru,

8 XX. Čestmír Lang:

přidáno 25 cm? koncentrované kyseliny sírové. Po chvíli když se byla
největší část kysličníku arsenového rozpustila, odváženo a spláchnuto
opět as 10 cm’ vody 0,435 g (t. j. 1/0 i množství) burelu, načež
baňka uzavřena skleněnou nálevkou. Nyní vařeno přímo na sítce sil-
ným plamenem, až veškerý burel se rozpustil; ochlazeno poněkud.
zředěno opatrně 150 cm? vody a titrováno za přísady 0,5 cm?’ "/w à
KBr permanganátem. |

b) Odvažováno 0,435 g nebo 2,178 9 ('/,0 i nebo ‘/* mi množ-
ství) burelu a přidáváno 100 cm? "/« m, po případě 100 cm? "A ü
roztoku arsenového a vařeno po přísadě 25 cm“ koncentrované ky-
seliny sírové a titrováno jako předešle.

V případě prvém postupoval rozklad vždy rychleji a vyžadoval
10 a2 30minutovy var dle jemnosti tření a dle povahy burelu. V pří-
padě druhém trval rozklad půl až 1 a půl hodiny.

Aby bylo prokázáno, že var s koncentrovanou kyselinou sírovou
nepůsobí na kysličník arsenový ani na arseničný, provedeny näsledu-
jící pokusy:

1. Odváženo a spláchnuto do baňky koncentrovanou kyselinou
sírovou 0,2475 g kysličníku arsenového i vařeno po 2 hodiny. Po
ochlazení zředěno 150 cm’ vody a titroväno za přísady 0,5 cm’ "I
i KBr permanganátem. Spotřebováno bylo a) 50,3 cm’, d) 50,2 cm:
permanganátu. Titrace přímá vyžadovala 50,3 cm" téhož roztoku.

2. Odväzeno 0,2475 g kysličníku arsenového, splächnuto do
baňky, přidáno as 30 cm’ vody, 25 cm“ koncentrované kyseliny sírové
a 24,7 cm" permanganátu, načež vařeno na silném kahanu 3 hodiny. Po
ochlazení zředěno as 150 cc vody a titrováno za přísady 0,5 cm
230 ü KBr permanganátem; téhož spotřebováno 25,7 cm’, tedy cel-
kem 24,7 + 25,6 — 50,3 cm" permanganátu. Při druhém pokusu při-
dáno 48,1 cm’ permanganátu, které s 2,1 cm? po zahřívání k titraci
spotřebovanými dávají úhrnem spotřebované množství 50,2 cm“ per-
manganátu.

Výsledky stanovení hodnoty burelà, ‘*) popsanou methodou kon-
trolovány jednak klassickou methodou Bunsenovou, jednak Lungem
doporučovanou methodou Levol-Poggialeovou a zachovávány předpisy
Jak uvedeny v Treadwellově Kurzes Lehrbuch der analytischen Che-
mie II Bd., str. 440 a násl. a v Lungových Chemisch-technische
Untersuchungsmethoden I. Bd. str. 423.

Výsledky sestaveny jsou v následující tabulce:

") Vzorky zaslaly mi laskavě firmy C. Illies & Co. Hamburg a Eduard
Diemar Elgersburg, Thůringen.

9

O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem arsenovým.

z
1 osou | — — — — los | — ae —
|
ouyaoyadıd |
— m € Ze € 6e € €
u kyopoy 99‘q6 os‘gs |g1“c8 los'ez 0£‘eL
| |
| '
ougaoyadıd |
+ | — | — | — jogcel — levres es'ez | gatee
5 1107704 |
UBAOZBADO
soy 0316 |91°26 |gg'c6 | og'ge |os‘es |gT'eg lor‘ez | o8eL
ot
no 1826 |91°26 | 3996 | zo“ce | 8e“€8 lor'es |erer | sg'ez
Âx0Yz0Y
a | » a. » a o a | »
OU 2 OUR ‘l OUX "o “OA %
Stemn ‘onyx | “IA PME "A jeıng "AI long

RS 22500
CE

— | 98969

|

|

|
o8‘69 | £8“69

|
98‘69 | 18‘69
c8‘69 | 0869
g8“69 | 92/69
Q : P
“OK °h
‘III 10m

ore
(2
6998 | — |oz'as | z9“08 |-18804q-1o407
vpoqionN
ag'cs | 2928 [9998 | 29/08 z
89“28 | L9“28 | £9“08 | 89'a8 3
tte
0928 | 928 | a9°cs8 | 09‘c8 ger
vspoyjoN
: : : : vAou9Sung
99“28 | 89°28 | 29‘°c8 | 2g“08
pom
R NDE
toux ° ‘OUX ‘L
"II ping "I (eng

10 XX. Čestmír Lang:

Výhoda methody popsané oproti Levol-Poggialeově spočívá v tom,
že kysličník arsenový ani pevný ani v roztoku nemění titr, jako tomu
jest u síranu železnatého. Vedle toho možno pracovati ve volně uza-
vřených baňkách, kdežto při methodě Levol-Poggiale nutno rozpon-
štění a ochlazování prováděti v baňkách, opatřených Bunsenovym
ventilem, které bývají často při ochlazování tlakem vzduchu roz-
tříštěny.

Z chemické laboratoře c. k. české vys. školy technické
v Praze.

O určení titru permanganätu draselnatého kysličníkem arsenovym. 11

Resumé.

Die Arsenigsáure kann man als Ursubstanz zur Titterstellung
der Permanganatlösung anwenden.

Die Resultate stimmen mit denen der bisher brauchlichen Me-
thoden sehr gut überein.

Man führt die Titration bei Siedehitze, in Gegenwart von einer
mindestens 25°/,iger Schwefelsäure. Um die Reaktion zu beschleu-
nigen, setzt man 0,5 cc einer !/,,, i KBr-Lósung zu; diese Quantität
führt auf das Resultat der Titration keinen Einfluss.

Sowohl die Arsenige, als auch die Arsensäure erleiden bei
zweistündigem Kochen mit concentrierter Schwefelsäure keine Ände-
rung des Titers.

Zur Bestimmnng des activen Sauerstoffs wurde Braunstein mit
Arsenigsäure bei (Gegenwart einer beträchtlichen Menge sowohl
verdünnter als auch concentrierter Schwefelsäure gekocht. Nach Zer-
setzung wurde die überschüssige Arsenigsäure mittelst Permanganat-
lösung zurücktitriert.

Diese Methode gibt gut übereinstimmende Resultate mit der
Methode von Bunsen und Methode von Levol Poggiale-Lunge.

ar

Digitized by Google

XXI.

0 diffusni rychlosti vody blanou polopropustnou.

Jan Šebor.

Předloženo v sezení 3. června 1904.

Již Prerrer,*) podnikaje své klassické pokusy určování tlaku
osmotického, snažil se stanoviti rychlost diffusni blanami plopropust-
nými, aniž by však byl z výsledků získaných mohl vyčísti jakékoliv
zákonitosti. Jelikož dalo se čekati, že by z rychlosti diffusní bylo
možno určiti tlak osmotický a tím i molekulovou veličinu látek roz-
puštěných, podjal jsem se úkolu vyšetřiti, zdali bylo by lze dociliti
při pokusech v tomto.sm'ru výsledků konstantních a eventuelně zji-
stiti podmínky, za jakých toho docíliti lze. Výsledky velmi četných
pokusů — z nichž z počátku ovšem mnohé neuspokojovaly, ale byly
vodítkem pro další — buďtež podány v této zprávě. Dříve však, než
se jimi budeme obírati, budiž podán zde theoretický jejich základ.

A. Část theoretické.

Prerrer dokázal přímým měřením, že rozpuštěné látky sledují
zákon Boyze-Maniorrôv právě tak jako plyny, jevíce určitý, koncen-
traci a teplotě přímo úměrný tlak osmotický, jenž pudí je, by vylu-
čovaly daný objem rozpustidla úplně stejnoměrně.

Vaxr Horr, jenž si o vyšetření theorie tohoto zjevu získal
zásluh velikých, vyjádřil zákonitosti ty větou: Ze roztoky nejsou leč
molekulové směse dvou neb více látek, jež sledují tytéž zákony jako

Prerrer, Osmotische Untersuchungen, 1877.
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

2 XXI. Jan Sebor:

plyny. Dle toho přísluší každé komponentě takového složitého sy-
stému zcela určitý, na koncentraci závislý partiální tlak osmotický,
právě tak jako jeví plyny ve směsích tlaky partialní, jichž součet te-
prvé tvoří tlak výslední, kterýmž směs na stěny ji obkličující působí.
Jest jasno, že můžeme tyto jevy přenésti per analogiam také na
roztoky, řkouce, že každá kapalina projevuje tlak osmotický, jenž
rovná se součtu partialních osmotických tlaků součástí, z nichž se
skládá.

Budiž směs složena z látek A, B, C ...., jež jeví v ní kon-
centraci své odpovídající tlaky osmotické, p,, 2, p, - -- + pak bude
výslední tlak celého systému P vyjádřen všeobecnou rovnicí:

P=p +p+tP +...

Pro případ, že jedná se pouze o jedinou látku A, pak jsou
Pa = V ps = 0 atd., a tedy tlak výslední ovšem všeobecně jiný:

E =D

Předpokládejme nyní pro další úvahu, že jsou ostatní podmínky
jako teplota, vnější tlak atd. stejné pro obě dvě kapaliny, tak že mů-
žeme klásti P“ — P a tedy

Pi— PPT PsT +

t. j. rozdíl tlaku osmotického čisté kapaliny a jejího tlaku partialního
v roztoku nějakém rovná se sblíženě součtu tlaků osmotických látek
ostatních v roztoku se nalézajících.

Tak bude pro rovnováhu systému

voda —> voda + cukr
P Pi De
platiti rovnice

P— DD

kde p’, značí osmotický tlak vody čisté, p, partialní osmotický tlak
vody v roztoku a p; partialní tlak cukru.
Při tom necht sledují tyto tlaky známý zákon Boyle Mariottr
pro plyny
pv=RT,

O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 3

kde p značí všeobecně tlak, v objem, R konstantu plynnou a T° abso-
Jutní temperaturu.

Dejme nyní tomu, že uvedené výše systémy voda, voda a cukr
jsou od sebe odděleny blanou polopropustnou, t. j. propouštějící látku
oboum kapalinám (v našem případé vodu) společnou, nikoliv však
látku rozpuštěnou: cukr. Jest zřejmé, že v tomto případě musí se
tlak osmotický látky rozpuštěné tříštiti o pevnost blány, ale tlaky
kapalin musí se navzájem vyrovnävati. Co bude toho důsledkem?
Nic jiného, než že bude diffundovati voda z roztoku o vyšším tlaku
osmotickém do roztoku o nižším tlaku osmotickém. Rychlost této dif-
fuse vody bude tím větší, čím větší jest rozdíl obou tlaků.

Jest nyní otázkou, v jakém vztahu bude tato rychlost diffusní
k tlakům osmotickým. Závislost tu můžeme všeobecně vyjádřiti způ-
sobem následujícím :

je-li v rychlost diffusní, bude určena jakousi funkcí rozdílů tla-
kových

v=f(p' — py) = Spa)

a jelikož rozdíl ten rovná se osmotickému tlaku látky rozpuštěné, bude
tedy i funkcí osmotického tlaku téže Vyhledati tuto funkci bylo
nyní úkolem této práce.

B. Část pokusná.

Jako blány polopropustné využito bylo ssedliny ferrokyanidu
měďnatého, jenž vyvolán byl nejprve způsobem následujícím:

Malou Pukalovou nádobkou, jež užívá se k filtraci, prossát louh
sodnatý, pak zředěna kyselina a na konec voda, by veškeré rozpustné
součástky z por byly odstraněny. Pak prossát byl roztok ferrokya-
nidu draselnatého (3 pct.) až do úplného naplnění jejího, načež ná-
dobka na povrchu oplakouta vodou destillovanou a postavena do tří
procentního roztoku modré skalice. Na povrchu se tvořící ferrokyanid
mědnatý občas stírán, by zůstal pouze v průlinkách, jsa tam před po-
škozením chráněu. Po 24 hodinách komůrka vyprázdněna, opláknuta
vodou a postavena do vody destilované z počátku denně, později
vždy po několika dnech obnovované. Tím docíleno bylo dokonalé pro-
mytí diafragmatu i blány, kteréž ovšem trvalo 4—6 neděl. Bylo totiž
zjištěno, že musí býti pro úspěšnou práci splněny hlavně následující
dvě podmfuky:

1"

XXI. Jan Šebor:

ba

1. Roztok zkoumaný musí se přímo stýkati s blanou, pročež tato
musí býti vyvolána na povrchu komůrky. Není-li tomu tak a nachá-
zí-li se blánka uvnitř stěny diafragmatu, tvoří se v průlinkách bianou
nevyplňovaných roztok zředěnější, jenž se nenahrazuje dosti rychle a způ-
sobuje, že rychlost jeví se menší, než by koncentraci roztoku odpovídalo.

2. Veškeré rozpustné sole musí býti z blány i ze stěny ko-
můrky dokonale odstraněny, any tvořily by v průlinkách rovněž roz-
tok, byti zředěný, jehož osmotický tlak, působící proti onomu v roztoku
zkoumaném, rovněž by měl za následek snížení rychlosti diffusní.

Takto připravená a dokonale promytá komůrka naplněna pak
vodou destillovanou a těsně uzavřena zátkou kaučukovou, jíž procházela
trubice dělená na 0,05 cm“, kteréžto dílce byly tak daleko od sebe vzdá-
leny, že mohly býti s dostatečnou přesností ještě setiny cm? odhadnuty.

Takto upravenou komůrkou vyšetřován byl nejprve vliv, jejž
jevil sloupec vodní v trubici na průtok do čisté vody. Pokusy pro-
váděny při teploté 18° C a výsledky jsou uvedeny v následující ta-
bulce. Číslo k značí tu poměr množství vody za jednotku časovou
(hodinu) protékající ku výšce sloupce p v cm t. j.

„del
-dt p
kde 4x značí množství vody, jež proteklo za dobu 46. Toto číslo k
budeme nazývati konstantou propustnost blány:

Tabulka I.
(OR G F ————
kanon vody | Konstanta prostupnosti
Výška sloupce v cm 1 dr
za dobu 10 min. prošlé | k— D
23,2 0,40 0,103
19,5 0,35 0,107
13,2 0,23 0,104 |
|
1,8 | 0,14 0,108
4,0 | 0,066 0,100

23,2 0,41 0;106

O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 5

Dále provedeny byly pokusy s roztoky sacharosy, kteráž volena
proto, že přímým měřením, jež byl Prerrer a jiní vykonali, byl sou-
hlas s theorií zjištěn, tak že bylo možno theoreticky vypočtěné tlaky
s výsledky měření porovnávati. Aby vliv průtoku vody tlakem sloupce
byl co možná vymýtěn, byla volena hladina sloupce vždy zcela blízko
k hladině roztoku a korrekce pro rozdíl výšky obou hladin vzata do
počtu. Teplota pokusná byla 18° C.

Tabulka II.
g sacharosy | Theor. tlak osmot. Množství vody (a _ 14x
prošlé za 1 hodinu. =,
v litru v atmosf. (cm?) =
10 0,695 0,143 0,206
20 1,39 0,34 0,237
30 2,085 0,47 0,225
40 2,18 0,57 0,209

Po provedených pokusech zkoumána voda v komůrce zkouškou
a-naftolovou na cukr, jenž také skutečně byl nalezen; nebyla tedy
blána dokonale polopropustnou, jak ostatně se dalo z velké průtokové
rychlosti pro vodu, pokusy předešlými zjištěnou, očekávati; než
množství cukru bylo jen nepatrné, tak že mohly býti vzhledem k vý-
sledkům dosti konstantním zde uvedeny.

By docíleno bylo blány resistentnější, sáhl jsem pak k methodě
elektrolytické, jak byla udána Monsem,*) kteráž ovšem pro účele výše
uvedené byla poněkud modifikována: Baničkou Pukalovou, způsobem
již vypsaným vyluhovanou, prossát 5°/, roztok ferrokyanidu draselna-
tého několika kapkami kyseliny octové okyselený a vnořena pak
elektroda platinová jako kathoda. Opláknutá banička zavěsena volně
do Sprocentního roztoku modré skalice, v němž stály dva zahnuté
plechy měděné jako anody. Proudem elektrickým, jenž z počátku
obnášel 1 ampere, pohybovány byly jonty Cu“ a Fe(CN),“ proti sobě

*) Morse a Horn, Z. f. Elektr. 1902, 108.

Morse a Frazer, Z. f. Elektr. 1902, 914.

6 XXI. Jan Šebor:

i vznikla na rozhraní obou roztoků, t. j. na vnějším povrchu baničky
ssedlina ferrokyanidu měďnatého. Banička občas z lázně vyňata byla
zbavena ferrokyanidu pouze na povrchu Ipfciho, tak že zůstal jen
onen v průlinkách uchován. Po jedné hodině, během kteréž klesla
proudová intensita na hodnotu více neměřitelnou, byla elektrolysa
přerušena, baniéka vyprázdněna a promývána destillovanou vodou
opětovně vyměnovanou. Vypírání solí trvalo 6 neděl, načež banička
vodou naplněna a uzavřena zátkou kaučukovou se zapuštěnou trubicí
dělenou.

Nejprve byla určena propustnost pro vodu pod vlivem pouhého
tlaku sloupce vodního: trubička naplněna až po známku nullovou a
ponechána 24 hodin ve vodě destillované; meniskus nezměnil svojí
polohu, což rasvédtovalo sice malé propustaosti, nicméně bylo také
důkazem, že blánka komůrku dokonale uzavírá, jakož i že veškeré
solí byly z diafragmatu dokonale vylouženy. Tato okolnost měla pak
zároveň tu výhodu, že nebylo třeba bráti pro sloupce vodní žádné
korrekce. Přes to udržován byl sloupec ten ve výškách jen málo roz-
dílných, aby možná chyba docela byla vymýtěná z pokusů srovná-
vacích. |

Při veškerých pokusech diffusnich udržována byla teplota v ther-
mostatu na 179 C, v mezích asi Y/,° kolísající; větší konstautnosti
teploty nemohl jsem ve většině případů docíliti, ana teplota ukolni
dosti značně kolísající způsobovala nepatrné změny, jež ımi nebylo,
používaje pomůcek jednoduchých, možno zcela zameziti. Při pokusech
postupováno bylo vždy následovně:

Do kádinky odměřeno 350 cm? roztoku zkoumaného o teploté
17° a ponořena do něho komůrka, jejíž teplota byla ve vodé 17° na
tutéž výši přivedena. Před ponořením byla komůrka suchým šátkem
vysušena. Pak vyčkáno asi 10 minut a odečten stav menisku vod
ního, po uplynutí doby pokusné odečten po druhé. Mezi pokusem
bylo roztokem mírně mícháno, by koncentrace na stěně komůrky
byla co možná tatáž jako v ostatních částech roztoku. Jako pohonu
k míchadlu užíván byl malý motorek vzdušný chodu velmi prav
delného.

Po každém pokusu byla komůrka vyňata, opláchnuta vodou de-
stillovanou a ponechána přes noc ve vodě, by eventuelně do blány
vniklý roztok vydiffundnoval.

Koncentrace roztoků cukerných stanovena byla přesně tím, že
polarisovány byly při světle natriovém v polostínovém polarisačním

O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 7

apparátu kruhovém, jenž dovoloval odečítání až !/,,, stupně. Sacharosa
používána byla krystallovanä.

Jako jednotka času volena vzhledem malé propustnosti komůrky
doba 1 hodiny a množství za dobu tu proteklé vody porovnáváno bylo
s tlakem osmotickým theoreticky vypočtěným, an se týž dle pokusů
PrEPrEROVÝCH a jiných se skutečně měřeným tlakem, alespoň pro menší
koncentrace shoduje. Na přímé srovnávací měření nemohl jsem již
pro nedostatek prostředků pomy3leti, leč jsem toho náhledu, že ne-
bylo toho ani zapotřebí vzhledem k výsledkům uvedeného autora.

Tabulka III.

| 4x Kon-
= r Trvání | Množství tlak
c- Sácharásý pokusu ir pro ee vody Tier, da jee
© A v 1 litru hod. šlé c ae ri | v amet =
p
n | |
| | |
1| 20 | 17 | 029 00171 | 188 | 0,0124
2| 303 16 | 0,41 | 0,0256 | 2.11 | 0,0121 |
3| 613 ! 55 0,28 , 0,051 427 | 0,0120 |
|
4 | 100 5 0,40 0,080 6,95 | 0,0115
5 | 100 5 | 041 0082 6,95 | 0,0118
6| 150 8 036 . 0,120 10,43 | 0,0115
71] 200 2 | 031 0,155 1390 | 0,0112
8 | 150 3 0.38 0,126 10,43 | 0,0120

——

Jak patrno, jest konstanta prostupnosti

kz

dosti stálá a odchylka její od střední hodnoty ze všech pokusů 0,0118
činí maximálně + 5,1 pct., uvážíme-li však pouze koncentrace střední,
nečiní difference více než + 2,6 pct.

8 XXJ. Jan Šebor:

Příčinou zjevu, že konstanta stoupající koncentrací klesá, není
asi, jak lze dle analogie s plyny souditi, pri koncentracích stavu na-
syceného tak vzdálených odchylka od zákona plyunového, nýbrž spíše
ta okolnost, že blána není zcela dokonale polopropustnou, tak že vni-
kajícím cukrem utvoří se v ní vrstva zředěného roztoku, jež samo-
zřejmě musí snižovati rychlost průtokovou, an její tlak osmotický jest
menší, než ve vodě čisté. Při velmi zředěných roztocích snad hraje
také jistou roli bydrolysa saccharosy, kterouž vzrůstá počet molekul
rozpuštěných a tím i tlak osmotický, tak že musí více vody přejíti.
Pro tak dlouhou dobu pokusnou, jako byla v pokusech č. 1. a 2. jest
vliv hydrolysy možný. K tomu třeba připojiti, že nebylo lze při po-
kusech těch — přes noc konaných — pro dlouhou dobu pokusnou
udržeti teplotu přesně na 17°, nýbrž že klesla na 15°; nicméně před
odečítáním byla uvedena na počáteční stav a po 2—3 hodiny udržo-
vána, by mohlo nastati dokonalé vyrovnání. Chyba zmenšením teploty

vzniklá nemůže přesahovati při tlaku osmotickém 50 = 007%,

zmenšením propustnosti pak mohla by obnášeti maximalně 5,6 pet.
(viz tab. III.), jest ale rozhodně značně menší a mimo to způsobuje
zmenšení konstanty.

„Na základě těchto úvah a výsledků pokusných domnívám se býti
oprávněn vyjádřiti souvislost mezi rychlostí průtokovou a tlakem osmo-
tickým roztoku následovně: Množství vody, jež blanou polopropustnou
v jednotce časové protéká, jest přímo úměrno rozdílu osmotických tluků
vody v obou prostředích.

Jelikož pak množství vody v jednotce časové proteklé > není

nic jiného, než rychlost diffusní a jelikož dále rozdíl tlaků osmotických
rovná se sblíženě tlaku osmotickému látky, lze formulovati pravidlo
to též následovně: Diffusns rychlost vody blanou polopropustnou do
rostoku jest ebliene přímo úměrná osmotickému tlaku látky, ješ se
v roztoku nalézá.

Poměr rycblosti ku tlaku osmotickému ku“ nazýváme kon-

stantou propustnosti blány, kteráž ovšem jest pro každou blánu jiná.

Jak patrno z uvedeného, lze, jak se zdá, na zjev ten appliko-
vati mechanickou theorii, platící pro pohybující se hmotný bod, pře-
konávající na dráze své jistý odpor (tření), jež působí proti síle po-
bybové. Platí totiž pro tento případ pravidlo:

O diffusni rychlosti vody blanou polopropustnou. 9

Překonává-li nějaká síla jisté tření, jest po určité (někdy ne-
konečně malé) době rychlost přímo úměrná síle působící. V našem
případě jest silou působící tlak osmotický, silou proti němu působící
odpor blány, jenž je úměrný reciproké hodnotě konstanty propustnosti.

Po provedení těchto pokusů byla komůrka diffusní otevřena a
zkouškou a-naftolovou pátráno po cukru, jenž však nalezen nebyl,
z čehož lze souditi, že blána vyhovovala podmínce polopropustnosti
v míře dostatečné.

Když byla komůrka týden v destillované vodě promývána, byla
opět upravena pro měření a konstanta propustnosti, jež se byla samo-
zřejmě poněkud změnila, znovu určena.

Další pokusy prováděny za tím účelem, by bylo zjištěno, zdali
i jiné látky skýtají tytéž konstanty jako saccharosa. Výsledky získané
uvádí tabulka IV.

T117 Tabulka IV.
mr" nao es
Trvání Prošlé o Střední
: g látky tak žství
Látka | nern ns pokusu ae. m 1 421 chyba
vatmosf.| Ft dx | —p a °%
SON DE S A |
60,7 | 3,96] 5 | 0,30 | 0,0181
Sacharosa 101,0 1,02 4 . 040 | 00142| + 2,7
M 201,5 | 13,99 3 ı 061 | 0,0145
| 239 3,16 | 5 0,25 Los 00158
| | i
Glukosa | 971| 1285, 3 | 038 ut + 41
| 113,9 | 15,05 | 3 | 0,63 | 0,0139
PERSON A, MR ee BIKE
Mannit 25,0 | 6,34 6 0,56 | 0,0146

| | |
I z těchto pokusů, jež ovšem nebyly provedeny v tom pořadí,
jak jsou zde uvedeny, nýbrž v jiném za účelem srovnávacím, jest

10 XXI. Jan Šebor:

patrno, že klesá propustnost poněkud stoupajícím tlakem osmotickým.
Z té příčiny lze přesně srovnávati jen výsledky získané v roztocích
o tlacích velmi blízkých. Nicméně vidíme, že v mezích uvedených
konstanty nekolísají přespříliš, takže uvedené výše pravidlo znovu jest
podepřeno.

Applikace pravidla.

Jelikož z uvedených dat číselných plyne, že diffusní rychlost roz-
pustidla do roztoku jest přímo úměrna osmotickým tlakům látek v roz-
toku se nalézajících a tyto opět jsou pro roztoky ekvimolekulárné stejné,
lze stanovení rychlosti využitkovati nejen k určování tlaků osmotických,
nýbrž i k zjištění veličin molekulových způsobem srovnávacím.

Můžeme totiž pravidlo to mathematicky všeobecně vyjádřití
rovnicí

v=Ť = k(p—dp),
kde dr značí differenciál vody proteklé za dobu dt, dp zmenšení tlaku
osmotického rozteku zředěním a ostatní písmena veličiny známé. Pro
malé hodnoty dx jest ovšem i dp malé, takže lze je oproti p zane-
dbati, jak bylo ve výše uvedených pokusech všude učiněno, i lze
edy psáti

dx

v ==

z čehož opět plyne
=
pz

Známe-li tedy diffusní rychlost vody do roztoku nějaké látky a
konstantu propustnosti blány, můžeme tlak osmotický stanoviti.
Je-li dále V objem roztoku, v němž rozpuštěn jest právě jeden
tgramm-mol M látky, a značí-li nám » počet grammů látky v 1 litru
M

bude V=—.
n

Pro tlak osinotický platí dále známý vztah

pV= RT,

O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnon. 11

i plyne tedy z obou těchto rovnic veličina molekulová

M="RT.
p

Jelikož dle výše uvedené rovnice jest

de 1
Prak?
plyne pro molekulovou veličinu
o nkdt
m dz ad,

při čemž nahrazujeme differencialní poměr = = = poměrem čísel |

větších, ale přece jen malých.

Příklady. Stanovení osmotického tlaku chloridu barnatého
v roztoku:

a) 48,53 g, t. j. '/;.0g gramm-molu (dle analyse roztoku) pře-
krystallovaného chloridu barnatého rozpuštěno v litru vody destillo-
vané a stanovena rychlost diffusnf. Při teplotě 17° přešlo během
3 hodin 0,52 cm? vody do roztoku. Konstanta propustnosti blány byla
stanovena předběžným pokusem na roztok sacharosy (tab. III. 3.)
a nalezena k — 0,0145; jest tedy tlak osmotický

0,52

pP — 3 X 0,0145 == 11,93 atmosfér.

Dle theorie pro tlak osmotický vypočítá se týž
1. pro látku nedissociovanou p = 4,73 atm.;

2. pro látku dissociovanou, čítáme-li stupeň vodivosti") vypočtený
am — 0,67 a tedy počet molekul (1 + 2«) kráte větší, jeví se
tlak p = 11,13 atm. Chyba dosti značná činí 7,7°/,.

b) '/, 9 molekuly chloridu barnatého rozpuštěno v litru vody
a stanovena rychlost diffusní. Bylo nalezeno za 3 hodiny 0,27 cm?
při teplotě 17° C. Jako konstanta pro příbližně stejnou rychlost na-

+) Čísla pro vodivost vyňata jsou z KouuRavscH HorpoRxova díla „Leitfáhig-
keit der Elektrolyte“, str. 160.

12 XXI. Jan Šebor:

lezena pro roztok sacharosy 0,0142, plyne tedy pro tlak osmotický
027

P 3% 0,0142

osmotický činí:

— 6,33 atm. Pro tutéž koncentraci vypočtený tlak

1. pro látku nedissociovanou 2,38 atm.;
86,7 _ M A
13082 ) obnáší tlak
5,81 atm, tedy opět menší než výše nalezený, nicméně jsou oba vý-
sledky s theorif v dosti dobrém souhlasu.

Stanovení molekulové veličiny raffinosy. a) 39,089 raffinosy, jejiž
otáčivost byla «, = + 104,2 a jež sušena při 120—125°, ztratila
14,03%, vody, bylo rozpuštěno v !/, 7. Za 9 hodin diffundovalo do
roztoku 0,50 cm’ při teplotě 17° Jelikož v litru nalézalo by se
18,16 g raffinosy a konstanta na glukosu nalezena byla 0,0158, bude
molekulová veličina

__ 18,16 X 0,0158 x 9

M= 0,50 0,083 X 290 = 528,

2. pro dissociovanou v stupni © =

kdežto theorie vyžaduje pro C, Ay, Ox + 5H,0 = 594, takže diffe-
rence jest velmi značná. Poněvadž však druhý pokus s raffinosou
překrystallovanou (31,28 g na 400 cm*; prošlo 0,17 cm? vody za
3 hodiny), poskytl číslo 530, tedy ne mnoho od předešlého roz-
dílné, nelze vysvéthti tuto differenci pouze chybami pokusnými, nýbrž
zdá se spíše, že konstanta propustnosti získána příliš malá tím,
že vznikl — jak již dříve uvedeno — při určení jejím v bláně sa-
motne zředěný roztok, jenž způsobil snížení rychlosti. Při raffinose
velmi vysokomolekulové tento vliv jevil se patrně v míře jen zcela
nepatrné, pročež rychlost také byla poněkud větší. Bude tedy třeba
vyhledati, aby výsledky byly precisnější, jiný material pro blánu polo-
propustnou, než byl při pokusech prováděných používán.

Stanovení molekulové veličiny dextrinu: 100 g dextrinu rozpuštěno
v Y/, litru vody a při teplotě 17° stanovena rychlost diffusní: přešlo
za 7 hodin 0.38 cm’; konstanta pro blánu nalezená na roztok sacha-
rosy obnášela 0,0151. Sušina dextrinu při 110° určená činila 78,02",
takže bylo by v litru vody obsaženo 156,0 g suchého dextrinu.

Molekulová veličina tedy jest

_ 23,78 A 0,0151 X 156,0 X 7

7 0,38

— 1032,

O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 13

což s veličinou molekulovou Prerrreu přímým měřením stanovenou
971 dosti dobře soublasí; odpovídalo by jí složení (C,H.0,);-

C. Konečně vznikla při určování tlaku osmotického glukosy otázka,
zdali není příčinou multirotace, již cukr ten v roztocích čerstvě při-
pravených jeví, dle jedněch autorů (Pasreura, EROMANNA, SCHMIDTA,
Hauuerscuminra, HessEno) tvoření se nějakých komplexů aneb zdali
jest to spíše hydratace, jak tvrdili druzí (Fischer, Rayman, JAcoBr,
TouLENs, Tanker). Jelikož zdá se dovolený předpoklad, že během jedi-
ného pokusu — jak ostatně bylo dříve několikráte měřením zjištěno —
blána svou propustnost nemění, dalo se očekávati, že bude lze při
těchto měřeních tvoření aneb rozpadávání se komplexů molekulových
pozorovati. Byla proto měřena rychlost v půlhodinách a současně
prováděna polarisace. Jelikož pro tvoření se komplexů na příklad dle
rovnice:

(CHO), € 2GH,0,
zvětšil by se počet molekul v roztoku jich štěpením a tím i tlak, ne-
nastala by při addici vody žádná změna počtu molekul dle rovnice:

GH 2,9, + xH,O > CH; 0, (H,Ojx.
Měření provedeno bylo s roztokem chovajícím 97,1 g glukosy
bezvodé v litru a poskytla výsledky následující:

Tabulka V.

Prošlé |

| Doba | množství | Difference | Otáčivost a,

| vody em* |

er a ren
1}, 0,11 0,11 17,2

1 0,20 0,09 66,9

1M 0,29 0,09 56,8 |

2 0,38 0,09 58,7 |

2"); 0,47 0,09 52,7 °

3 0,56 0,09 | 52,7

3", 0,64 0,08 : 527 |

14 XXI. Jan Šebor:

Jak viděti z dat pokusných. proteklo během pokusu v každé
půlhodině množství skoro stejné — poněkud větší na počátku měření
dá se vysvětliti tím, že se tvořil teprve rovnovážný stav blány a snad
1 vyrovnáním nepatrné difference teploty, na jichž dokonalé vyrovnání
v tomto pokuse, jako při jiných, nemohlo býti čekáno. Kdyby se za-
kládala multirotace na existenci molekul komplexních, musil by tlak
o:moticky a tedy i rychlost diffusní za trvání multirotace býti menší,
čemuž však ve skutečnosti není; zdá se tedy býti jedině pravdě-
podobným výklad multirotace dehydratací molekuly cukerné a snad
i nějakou intramolekularní změnou rovnováhy stereochemické.

Vliv teploty.

Dalším úkolem bylo stanoviti vliv teploty na propustnost blány
polopropustné. K určení tomu bylo použito roztoků chovajících blízko
100 g sacharosy na litr, jichž přesná koncentrace byla určena po-
larisací při 17“ ve světle natriovém a dle potřeby na základě koeffi-
cientu tepelného přepočtena na teplotu pokusnou. Výsledky pokusné
obsaženy jsou v tabulce VI:

Tabulka VI.

i E 22e 25. Era ELE
B Pi liegt] ie
sales a A 353
Tee
0 | 100,4 | 658 5 | 024 | 0,0073 . 0,35 | 2,08 '
17 1010 | 702 4 | 040 , 0012 ' 076 | 187
27 er 713.2 | 0,31 0,0217 1 1,13 | 1,92 |

|
|
)

0,0807, 1,60 | 1,92 |

|

N

87 99,1: 7,37 0,45

Z výsledků jest patrno, že propustnost teplotou dosti rychle
stoupá, což dá se nejsnáze vysvétliti dissociací komplexních molekul
vody, jež blanou za menšího tření pronikají. Tomuto názoru jest pod-
porou ta okolnost, že konstanty propustnosti jsou blízko přímo úměrny

O diffusní rychlosti vody blanou polopropustnou. 15

stupňům dissociace «, jež byl KouuRavson a HerpwEiLLER*) pro čistou
vodu nalezl. Stupně dissociační jsou dle čísel pokusných graficky
interpolovány pro teploty pokusů. Jak lze pozorovati z prměru obou
konstant, vyhovují obě čísla dosti dobře přímé úměrnosti, zdá se tedy
uvedené vysvětlení pro tak rychlé stoupání propustnosti dosti opráv-
něným. Že bude míti také jistý vliv roztažlivost blány teplotou, jest
ovšein jisto, nicinéně nelze vzhledem k tomu, že roztažlivosti pevných
látek teplotou jsou poměrně nepatrné, této okolnosti připisovati tak
značný vliv, jaký se v konstantách jeví.

Konečně byl též stanoven koefficient pro společnou roztažlivost
komůrky a vody v ní, i byio nalezeno, že mezi teplotami 0 a 17°
nastala kontrakce o 0,10 cm?, takže odpovídá každému stupni kon-
trakce 0,0059 cm.

Ačkoliv výsledky tohoto způsobu měření nezdají se vynikati pří-
lišnou přesností, jsou opět novým důkazem pro vhodnost theorie osmo-
tické. Procenticky poměrně značné odchylky, jež pozorovány při chlo-
ridu barnatém, přesahují meze chyb, jež mohou při methodě této na-
stati; příčina tohoto zjevu bude teprve předmětem dalších výzkumů,
pakli se podaří methodu tu ještě zdokonaliti. Nelze totiž popříti, že
metbodě té přísluší jistý interess, a to z té příčiny, že co do rozsahu
upotřebitelnosti své podobá se methodě přímého měření tlaku, že však
co do rychlosti provedení a jednoduchosti tuto předčí a jedině po-
měrně malá přesnost její jest závadou. Nicméně domnívám se, že se
mi podaří ji po té stránce zdokonaliti. To jakož i některé applikace
budou úkoly dalších prací.

Lze tedy stručně shrnouti výsledky této práce v následující věty :

1. Voda diffun luje blanou polopropustnou do roztoku rychlostí
blízko přímoúměrnou tlaku osmotickému látky rozpuštěné.

2. Z rychlosti diffusní lze určiti způsobem srovnávacím jednak
tlak osmotický, jednak molekulovou veličinu látek rozpuštěných.

3. Rychlost osmotická jest pravděpodobně přímoúměrná dissociaci
komplexních molekul vody teplotou, je-li tlak osmotický pro veškeré
teploty týž.

Chemické laboratorium
c. k. české vysoké školy technické v Praze.

©) Kohlrausch a Heydweiller, Wiedem. Ann. 53, 234.

XXII.

0 rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové za
přítomnosti kysličníku vodičitého.

Od Dra J. Šebora.

Předloženo v sezení 3. června 1904.

Konaje pokusy o patinování mědí, použil jsem kysličníku vodi-
čitého za tím účelem, bych urychlil její oxydaci a tím i tvoření se
solí mědnatých. Z pokusů těch vyplynula následující otázka, jejiž
rozřešení bylo úkolem této práce. Lze si totiž představovati reakci
kyseliny sírové a kysličníku vodičitého způsobem dvojím:

Jednak může nastati nejprve oxydace mědi superoxydem dle
rovnice:

Cu + H,O, = (uO + H,O,

načež teprve se kysličník rozpouští,
aneb může nastati přímé rozpouštění se mědí jako pochod jon-
tický, znázornéný reakční rovnicí:

Cu + H,SO, => CuSO, + 211,

ie

při čemž vylučující se vodík pokrývaje měď utvaří jakési dvojvrství,
lokalní to článek
H,SO,
„= pově =
jehož elektromotorická síla při dostatečné koncentraci vodíka působí
proti rozpouštěcímu tlaku mědi. Obnáší totiž partialní potencial mědi
proti n/100 CuSO, v norm. kyselině sírové, jenž zde jako pe
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II.

9 XXII J. Šebor:

budiž uveden, —0,445 voltů, kdežto vodík oproti normalné kyselině
sírové jeví potencial —0,238 voltů, z čehož patrno, že se měď musí
nabíti oproti vodíku negativně, čímž se další rozpouštění zastavuje,
Za přítomnosti kysličníku vodičitého depolarisuje se měď, an se vodík
kysličníkem okysličí na vodu, takže může rozpouštění rychleji po-
kračovati.

Tyto dvě možnosti snažil jsem rozřešiti tím způsobem, že hleděl
jsem v různých koncentracích určiti rychlost rozpouštěcí:

Je-li tato závislá hlavně na koncentraci kysličníku vodičitého,
vliv kyseliny však jen podřízený, musela by reakce probíhati hlavně
dle rovnice prvé a naopak, kdyby rychlost závisela hlavně na kon-
centraci kyseliny, pak by asi reakce brala se tím způsobem před se,
jenž vyjádřen jest rovnicí druhou. Toť se rozumí, že by také v tomto
případě nebyla koncentrace kysličníku vodičitého bez vlivu, jelikož
od ní závisí rychlost depolarisace vodíka a tato bude probíhati tím
rychleji, čím koncentrovanější jest roztok superoxydem.

Jelikož rychlost reakční jest zde závislá na dvou faktorech: na
koncentraci superoxydu a kyseliny, při čemnž předpokládáme, že pů-
sobící povrch mědi jest stálý, platí pro rychlost reakční differencialní
rovnice *)
== = = kla— 1)(d—- x),
kde dx značí množství mědi za čas dt rozpuštěné v ekvivalentech,
(a — x) množství kyseliny a (d — x) množství superoxydu taktéž v ekvi-
valentech vyjádřené.

Jelikož pro případ, Ze jest buď koncentrace kyseliny a oproti x
veliká aneb naopak, kdyby převládala koncentrace b, by bylo lze
jedno číslo klásti konstantní, musíme voliti koncentrace takové, kde
se vliv obou látek musí jeviti a kde nebylo by Jze žádnou zanedbati.
Pak předpokládejme, že probíhá pouze jediná, takže obdržíme jedno-
duchou rovnici vyjádřující souvislost rychlosti s koncentraci dotýčné
látky :
— = k(a — T),
kde dx značí množství mědi v ekvivalentech za čas df rozpuštěné
a (a— r) koncentraci buď kyseliny, buď superoxydu taktéž v ekviva-
lentech. Integrací rovnice té plyne

m Ina— x) =kt+c

>) Novks & Wıursey, Z. f. phys. Chem. 23 str. 689.

O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové. 3

a položíme-li za £—0 bude i x 0 a tudy c=Ina, takže plyne
výslední rovnice

X —
aneb násobíce faktorem pro logarithmus Briggický obdržíme:
1 x

Tato rovnice sloužila za kontrolu výsledků pokusných, při čemž
za hodnotu a položeno množství, buď kyseliny, buď superoxydu v ekvi-
valentech a pozorováno, pro kterou řadu jevila se konstanta stálejší.
Obtíž při tom skýtala ta okolnost, že se povrch plechu měděného
během pokusu měnil, z počátku vzrůstal, an se stával zrnitějším, pak
opět klesal.

Postup pokusný byl následující: Do roztoku kyseliny sírové
a kysličníku vodičitého známé koncentrace zavěšen byl plech mě-
děný, (chovající dle analyse 99,61°/, mědi) 0,05 mm tlustý o ploše
2 dm”, kterýž byl nejprve smirkovým papírem očištěn a pak ve
směsi kyseliny sírové a dusičné vypálen, oplaknut vodou destillo-
vanou a líhem a při 80°C vysušen a vážen. Difference ze dvou
vážení: před pokusem a po pokusu považována byla za množství
mědi do roztoku přešlé a kyselina sírová i kysličník vodičitý
vypočítány z tohoto množství dle ekvivalentů. Na konci řady
pokusné určen kysličník vodičitý titrací a tu shledán zbytek zpra-
vidla od theoretického se poněkud odchylující, jak jestě bude uve-
deno. Z této příčiny, jakož i pro proměnlivost plochy mají veškeré
tyto pokusy spíše ráz kvalitativný, než kvantitativný.

Kysličník vodičitý byl zvláště připravován rozkladem kysličníku
barytitého zředěnou kyselinou sírovou; bylo totiž shledáno, že pro-
dejný obsahuje kyselinu chlorovodíkovou, měď již o sobě rozpouště-
jící. Hodnota kysličníku vodičitého určována titrací chameleonem,
což činěno i po každé řadě pokusné, shledáno tu, že, pokud měď jevila
vzhled kovolesklý, nalezené množství odpovídalo zblíženě onomu, jež
mělo býti k oxydaci spotřebováno, obyčejně bylo o něco menší kdežto
později, když iněď se stala zrnitější, nalezeno vždy menší množství,
takže tu nastával patrně katalytický rozklad.

Nejprve určena byla rozpustnost mědi v zředěné kyselině, při
čemž hleděl jsem se zároveň přesvědčiti, není-li příčinou větší roz-
pustnosti mědi oxydace při sušení: byla-li totiž oxydace příčinou

1:

4 XXII. J. Šebor:

rozpustnosti mědi, pak muselo se za krátkou dobu příbližně pravě
tolik rozpustiti jako za delší dobu pokusnou; pokusy ukázaly, že tomu
není tak, takže množství rozpuštěné odpovídá účinku kyseliny jako
rozpustidla, bylať nalezena difference:

1. V kyselině */, » H,SO,: Teplota 17°

za 5 minut. . . . 2 2.. 0,6 mg
PD "o cpe 0 ne a 3,6 ,
PET ee 138 ,
5 4D Dh D Se ere 13,1 »

2. V kyselině n/2 H,SO,

za 60 minut... . . . . . . 10,0 mg
0: Be „Ga dou 41 ,

3. V kyselině 1/5 H,S0,

za 60 minut. . . . . . . . 8,4 mg
YES 46 „

4. V kyselině n/4 H,SO,

Jak patrno z těchto čísel, rozpouští se měď v kyselině sírové
zředěné jen nepatrně a to zblíženě přímo úměrně koncentraci. Zá-
roveň jest patrno že mohou chyby oxydací kyslíkem vzniklé obnášeti
jen asi 1 mg.

Další pokusy prováděny vesměs při teplotě 179 C. Výsledky jsou
obsaženy v následujících tabulkách. Za jednotku času volena byla půl-
hodina. Roztoku odpipetováno vždy 400 cm?.

Řada I. | Pokus I.

Kyselina ?/, n H,SO,, t.j. 300 mg ekvivalentü H,SO, a 21,5 mg
ekvivalentů 77,0, ve 400 cm?.

O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové. 5

V en reiten

Ä |

Ba |

Dota re [im ee ir
ekvivalentů r 7 log(1—0,00837) | —log(1— 0,0465x)

1 | 1,15 0,00170 0,0238
2 2,20 0,00161 0,0234
3 3,40 0,00161 0,0249
4 4,68 0,00171 | 0,0254
NN E 5 5,98 | 0,00175 | 0,0283
střed | 0,00167 | - 0,0252

max. odchylka °/, + 4,8 + 12,3%

Dle titrace spotřebováno kysličníku | vodičitého 5,6 misto
5,98 mg ekv.
Pokus Il.
Kyselina n/, H,SO,, t. j. 200 mg ekviv. H,SO, a 20,09 mg
ekviv. H,O,.

— —- — =- o-

Ä Dopa | Rozpuštěno Cu mg | | 950, — a
ekv. x log 0,0062 | zig 0052) ©
+ | 0,66 m | i“ | | | Pes
, |

2 1,56 | 0,00165 | 90176
=: 2,86 0,00209 | 0,0223

37, 3,58 0,00222 | 0,0242

4}, | 4,81 | 0,00235 | 0,0245
střed 0,00196 0,0206

max. odchylka + 20,5% | + 18,9%

6 XXII. J. Šebor:

Pokus II.
Kyselina n/, H,SO,, t.j. 80 mg ekviv. H,SO, a 20,2 mg ekviv.
H,O, ve 400 cm, :

| Doba | Mozpoštěno Cu mg | KH.S0,— i —Kn0= |
ekvivalentů x Zlog(t — 0,01252) | —log(i—0,0195 x)
| 1,56 | 0,0081 0,0343
2,1 3,13 0,0082 0,0346
| 8 5,29 0,0095 0,0424
| 4 6,81 0,0094 0,0435
| 5 | 8,48 0,0097 0,0472
| střed | 0.0089 0,0404
| max. odchylka © 8,2% | 16,8%

i
Titrací určeno 7,9 mg ekvivalentů místo 8,48.

Pokus IV. !
Kyselina n/10 H,SO,, t. j. 40 mg ekviv. II,SO, a 22,6 mg
ekviv. H,O,.

| Doba Rozpuštěno Cu my — Knso,— : — KH,0, =
| ekvivalentü x 7 log(1 — 0,025 x) „los -- 0,0148)
1001 9,98 | 090 SSS 55 BEE

— — P Shall = — + — — | ———

1,24

max. odchylka 6.1 8,2°/0

| | 00137 | 00248
2 2,58 0,0145 0,0266
3 3,99 0,0153 0,0303
4,07 5,52 0,0158 0,0303

střed 0,0148 „= Aa 0,0280

O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové. 7

Řada II. Pokus V.
Kyselina 0,8 n H,SO,, t.j. 320 mg ekv. H,SO, a 10,95 mg ekviv.
H,O, na 400 cm*. Teplota 17°.

UN RE — —— ———— u LY a —— L — n

O
| Dis Rozpuštěno Cu mg : TROIE ml
ekvivalentů z Fr log (1 — 0,0031 x) > log (1 — 0,091 x)

|
| .
"E

|
1 1,28 | 0,00174 | 0,0538
2 2,47 | 0,00168 0,0553 |
3 | 3,45 000156 | 00546
4 4,12 | 0,00142 | 0,0510
střed 0,00160 0,0529 |
max. odchylka + 11,2" 3,6":

|

Titrací určeno pro spotřebovaný H.O, 3,9 my ekv. místo 4,12.

V tomto příkladu jest kyselina sírová již příliš koncentrovaná,
takže lze klásti její koncentraci konstantní, i rozhoduje o rychlosti
hlavně kysličník vodičitý.

Pokus VL

Kyselina n/2 H,SO,, t.j. 200 mg ekviv. H,SO, a 9,9 mg ekviv.

H,O, na 400 cm?.

se Rozpuštěno Cu mg | © A rl
| ekvivalentů z —log(1 — 0,006 x) = log(i — 0,102 x)
os = u
1 0,95 0,0042 | 0,0434
| 2 | 2,13 m -A |
3 3,34 | 0,0049 | 0,058 |
4 . 4,78 | 0,0053 0 0697 |

střed 0,0048 | 0,0560

max. odchylka + 10,8" + 245"

8 XXII. J. Šebor:
Titraci stanovena spotřeba 4,0, 6,2 místo 4,8. K pokusu to-

muto byla použita měď elektrolyticky vyloučená, neposkytla však
žádné výhody.

Pokus VII.

Kyselina »,, H,SO,,t.j. 80 mg ekviv. H,SO, a 10,1 mg ekviv.
H,O, na 400 cm",

| ění rar =
| Dob Rozpuštěno Cu my : — En,so, = — Km0,=
| : ekvivalentů x fr log(1 — 0,0125 x) z log(1 — 0,0909)
| | '
1 | 1,33 0,0062 | 0,0463
2 | 3,00 | 0,0065 | 0,0550
ni A 504 | 0,068 | 00640
em. 6,10 0008 | 00704
| | |
střed 0,0066 | 0,0589

| max. odchylka 0430% + 19,5%
|

Titrací stanovena spotřeba 5,6 mg ekvivalentů H.O,.

Pokus VIII.

Kyselina n, H,SO,, t. j. 40 mg ekviv. H,SO, a 10,5 mg
ekviv H,O,.

O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové. D

popa | Rozpuštěno Cu mg | T KH,50, — | — Kn.0, —
ekvivalentů z z los(1—0,025x) | — log(1— 0,0952)
o j

N 0,97 0,0107 | 0,0387
2 1,86 0,0103 0,0400
31 2,86 0008 0,0485
4 3,74 0,0108 | 0,0467
5 4,57 0,0105 | 0,0472
6 | 5,22 0,0101 | 0,0473

střed 0,0105 00441

|

max. odchylka 4,0°, | 1,2"
Titrací určena spotřeba 5,1 mg ekv. 71,0, místo 5,22.

Pokus IX.

Kyselina sírová 1}, n: 20 mg ekviv. ISO, a 31,1 mg ekviv.
H,O, ve 400 cm’.

max. odchylka + 9,8%

|
| x KH,S0, = KH,0. =
ET FOADUBLEN Cu mg | i |
ekvivalentů x T log (1 — 0,95 x) : log (1 — 0,032 r)
ne ze o, ali: el Zn !
1 1,80 0,0376 0,0268
2 3,60 0,0439 0,0270 |
3 5,52 0,0468 0,0277
střed 0,0426 0,0272 |
| |

10 XXII. J. Šebor: O rozpouštěcí rychlosti mědí v kyselině sírové.

Dle titrace ubylo 6,8 mg ekviv. H,O, místo 5,52, nastal tedy
v tomto případě, již značnější rozklad samovolný.

Z uvedených pokusů lze souditi, že probíhají asi obě reakce
vedle sebe, jak oxydace, tak i přímé rozpouštění, nicméně jest možno
z poměrně menších odchylek, jež jeví konstanty pro kyselinu sí-
rovou, je-li koncentrace superoxydu menší, usuzovati, že za těchto
okolností probíhá hlavně přímé rozpouštění, jak tomu nasvědčuje
zvláště pokus VII. a VIII., kdežto naopak, je-li kyselina podřízená
a kysličník vodičitý v přebytku probíhá větší měrou oxydace mědi
a teprve kysličník mědnatý se rozpouští, jak patrno z větší stálosti
konstanty pro superoxyd (pok. IX.). Poněvadž bylo z pokusů těchto
patrno, že pro proměnlivost povrchu nebude lze docíliti výsledku
lepších, bylo od dalších pokusů upuštěno tím spíše, jelikož zdála se
otázka pokusy těmito rozřešena.

Nemohu však opomenouti poukázati k tomu, že výsledky pokusné
vzdor dosti značným chybám pokusným, již v methodě samé, jak se
zdá, založeným, jsou v dosti dobrém souhlasu s theorií o rychlostech
reakčních, jakož i s názorem E. Brunrkenovÿx*), dle něhož reakční
rychlost v systemech heterogenních není ničím jiným vyjádřena, než
difusní rychlostí látek reagujících, neb i v tomto případé platily by
úvahy předem uvedené. Jelikož dále pokusy ty jeví jistou souvislost
s některými zjevy, t. zv. passivity kovů, kterouž C. FnEDENHAGEN**)
vysvětluje taktéž utvořením se vrstvy plynové na povrchu kovovém,
hodlám reakci tu podrobiti dalšímu výzkumu a æpplikovati ji na jiné
případy.

Konečně konám milou povinnost vzdávaje diky slovutnému
p. prof. K. DPkersovr za laskavou podporu, jíž mi při této práci
poskytl.

Chemické laboratorium
české vysoké školy technické v Praze.

—— —

*) E. Brunner, Z. f. E. 1901, 42.
°*) C. FREDENHAGEN, Z. f, phys. Chem. 43, 1.

XXIII.

O železe ve svítiplynu.
Od dra J. Milbauera.
(S vyobrazením v textu.)

Předloženo v sezení dne 3. června 1904.

Ve zdejší laboratoři byly pozorovány častěji při žíhání platinových
tyglíků na víčkách jejich slabé červené nálety, jež pokryty jsouce
Sılmiakem a vypaleny úplně zwizely. Byla na snadě otázka, co jsou
tyto nálety i odpověď, že pocházejí od železa. Mělo být rozhodnuto
zda ve zdejším svitiplynu železo se nalézá a sice zda ve formě
mechanicky stržené neb chemicky vázané ve formě těkavých ferro-
karbonylů.

Moxo učiniv 8 LANOEREM a Quiscken r. 1890 (Journal. Chem.
Soc. 57. 749.) svůj zajímavý objev niklokarbonylu obrátil svůj zřetel
i k jiným elementům a podařilo se mu také společně 8 Quixokex
[Chemical News 63. 501., též Ber. Berichte 24. 1 str. 2248]
dokázat (r. 1891) existenci ferrokarbonylü, RoscoE a ScopDER v sezení
Chemical Seociery v Londýně 5. listopadu 1891 učinili sdělení, že tato
těkavá sloučenina železa. ferrokarbonyl je příčinou ochabnuti sviti-
vosti Fahnehjelmových hřebenů rozžhavovaných vodním plynem,
V magnesiové části hřebenů již po několika hodinovém svícení bylo
možno pozorovat usazeninu kysličníku železitého. Ačkoli čistili vodní
plyn vatou přec nálet se objevoval — i usuzovali na těkavou formu
železa. Pokusy k dokázání ferrokarbonylu provedli tím způsobem, že
komprimovali vodní plyn do ocelových válců, kdež ho ponechali po
měsíce; při otevření válců a zapálení plynu, hořel tento skvěle, avšak

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

9 XXIII. J. Milbauer :

hřebeny pokryly se silnou vrstvou kysličníku železitého. Plyn v roz-
žhavené rouře usazoval černé zrcadlo (pro 1 7 plynu nalezli 2,4 mg),
jež bylo čistým železem prostým arsenu, antimonu a uhlíku. Ochlazením
v trubici směsí ledu a sole kondensovaly z plynu kapky kalné tekutiny,
které okyseleny kyselinou solnou dávaly roztokem ferrokyanidu drasel-
natého temně modrou sedlinu. Dicke [Journal f. Gasbeleuchtung
u. Waserversorgung 1895. str. 4]. potvrdil tyto nálezy a uvádí, že
podobně na Aurových punčoškách na hořením jejich konci se železo
z vodního plynu usazuje.

Silné poškozování zdrojů světelných ferrokarbonyly vedlo k řadé
patentů, jež se obírají čistěním vodního plynu od těchto sloučenin.
Tak Srrace*) radí vést vodní plyn do koncentrované kyseliny sírové,
jež absorbuje ferrokarbonyly. M. BREUKELEwExN a A. ter Horst [Het
Gas. 1899. str. 171] vodní plyn zbavují těchto sloučenin železa vedením
plynu přes vlhký permanganat. Société Internationale du Gaz d'eau
v patentu svém radí čistiti vodní plyn mastnými oleji.

GuxTz [Bul. Soc. ch. de Paris 1892. (3). 281] upozornil, že není
vyloučena možnost, že ve svítiplynu následkem přítomného kysličníku
uhelnatého bude také obsažen ferrokarbonyl. Cylindry, jež kryjí hořáky
plynové, obsahují sledy železa usazeného ve formě kysličníku. Shledal,
že když přidal masse, jíž čistěn byl svítiplyn, jemně rozptýlené železo,
že bylo možno ferrokarbonyl dokázati.

BREUKELEWEN a Hosst [l. c.] prováděli vodní plyn čistěný vatou,
rozžhavenou skleněnou rourou, při čemž na chladném místě roury
obdrželi nálet železa. Pokusy provedené se svítiplynem neprokázaly
žádného železa, i domnívají se, že pravděpodobně ferrokarbonyly ve
svítiplynu nebudou obsažen. Vodní plyn veden přes čisté železo jím
se obohatil, svítiplyn při témže pokusu železo neobsahoval. ©

V příspěvku tomto dovoluji si popsati způsob práce, jíž měla
být přítomnost železa ve svítiplynu zdejším dokázána.

:Svitiplyn měřený plynovými hodinami, veden byl skrze filtry
skleněné, obsahující tři napjaté filtrační papíry Schleicher-Schůllovy,
promývačkou obsahující destilovanou vodu do cylindru, do něhož
vzduch potřebný ku hoření přiváděn ze spoda trubicemi ze dvou
stran, :aby plamen klidně hořel. Vzduch Listen dokonale vatou, pak
promývačkou : obsahující kyselinu solnou, zředěnou stejným volumen
vody. -Plyn shořoval V atmosfefe Spas Le kyselinu solnou. Produkty
u ee warme .

5) D. P, 72816. 24, února 1893. třída 26.

O železe ve svítiplynu. 3

hoření horem odssávány vodní pumpou skrze U trubici chlazenou
vodou, pak dvěma promývačkami, sloužícími co reservoiry pro vytvo-
řenou vodu, dále filtry s napjatým filtračním papírem do velkého
reservoiru, vyrovnávajícího rázy pumpy a sloužícího co pojistka.
Zapalování plynu dělo se pomocí elektrického výboje z Ruhmkorffova
stroje. Špička, jíž vcházel plyn do cylindru, byla platinová a sloužila
co jeden pól, druhý pak byl drátek platinový vtavený v jednu trubku
postranní přivádějící vzduch. Apparát byl před použitím vypláchnut
dvakrát důkladně kyselinou solnou a promyt tak, že nedokázána přítomnost
železa rhodanidovou reakcí. Po 14 denním spalování (spáleno celkem
3064 litrů plynů; rychlost obnášela průměrně 30 litrů za hodinu)
všechny částky od cylindru až k reservoiru vyrovnávajícímu tlak
spláchnuty konc. kyselinou solnou a důkladně vodou destilovanou.

Produkty odkuřovány na ploché míse zakryté Meyerovým odkuřovačem,
v místnosti, kde byl klidný vzduch a neprášilo se. V téže místnosti
odkuřováno pro kontrolu stejné množství destilované vody a kyseliny
solné na míse stejným způsobem zakryté. Po odkouření přidáno
destilované vody, kyseliny dusičné a sulfokyanidu draselnatého. V obou
případech objevilo se stejné pranepatrné zbarvení — označující mini-
mální sledy železa. Množství to kvantitativně stanovit nebylo možno
ba ani na kolorimetrické srovnání nebylo možno pomýšlet. Vzhledem
k úžasné citlivosti reakce rhodanidové a stejnému zbarvení v obou
případech možno říci, že železo v těkavé formě ve svítiplynu přítomno
nebylo a že sledy jeho pocházejí z prachu neb kyseliny solné. Filtry
papírové nacházející se direktně za plynovými hodinami spáleny,
popelu přidán obsah promývačky nalézající se před cylindrem. Odkou-
1*

4 XXIII. J. Milbauer: O železe ve svítiplynu.

řeno s kyselinou solnou na platinové mísce k suchu v místnosti kdež
se neprášilo; přičiněno na to něco kyseliny sírové a spáleno. Pro
kontrolu učiněno totéž se 4 filtry Schleicher-Schůllovými V prvním pří-
padě reakcí rhodanidovou zjištěno temně červené zbarvení, v druhém
toliko slabounký ton růžový, v hluboké vrstvě tekutiny patrný. Zředě-
ného roztoku permanganatu spotřebováno v prvním případě 0,8 cc,
v druhém však ihned první kapkou roztok zrůžověl. Usuzoväno
z tohoto na přítomnost železa mechanicky strženého. Pokus opakován
s tím rozdílem, že přímo z kohoutku veden svítiplyn skrze navlhčené
filtry papírové, pak do hodin plynových a konečně spalován. Prošlo plynu
10.158 litrů rychlostí as 200 litrů v hodině. Filtry byly před a po
pokuse váženy po vysušení při 989 C. (Nejvyšší přírůstek na váze
byl 2 mg při váze 0,341 g filtru). Spálením neskytly s vrchu po-
psané silné reakce rhodanidové, toliko nepatrný slabý ton zarůžovělý.
Patrno z pokusu tohoto, že železo pocházelo z plynových hodin.
Jest nanejvýš pravdě podobno, že železo ve svítiplynu ve formě
těkavé co ferrokarbonyly i ve formě mechanicky stržené obsaženo
není. Zdá se, že železo pocházelo z prachu na tyglík napadaného.
V případě, že se opět nálezy objeví, bude je nutno přímo zkoušet.

Z chemické laboratoře
c. k. české vysoké školy technické v Prase.

XXIV.

Stanovení jodkyanu vedle jodu.
Podávají dr. Jar. Milbauer a Rud. Hac.

Předloženo v sezení dne 8. června 1904.

ScaLax a Meren zmiňují se v Archtv für Pharmacie (2) 51. 29
o tom, že jod bývá znečistěn jodkyanem.

Wrrristein [Polyt. Journal Dingler's 200. 810] dal Semennoffem
kvantitativně zkoušet vzorky jodu, z nichž jeden 28,75"/,, druhý
56,87°/, jodkyanu obsahoval. Určení bylo provedeno tím způsobem, že
vždy 10 granů rozetřeného vzorku rozmícháno 8 16 grany kovové rtuti
za přidání několika kapek líhu, po odpaření líhu rozetíráno s 1'/, uncí
vody, načež sfiltroväno, promyto a vysušeno při 50° C; ztráta na
váze po přepočtení udávala jodkyan.

Kronach [Arch. Pharm. (2) 60. 34] z 80 liber hämbürnkälle
jodu získal smísením se rtutí a vysublimováním 12 uncí jodkyanu
v dlouhých krystallech.

Nálezy byly důležity po stránce farmakologické, neboť nemohlo
být používáno k léčení takového jodu, obsahujícího krutě jedovatý
jodkyan. „Arzneibuch für das deutsche Reich“ předpisuje ku kvalitati-
vnímu dokázání jodkyanu v jodu tuto reakci: 5 g jodu rozetře se důkladně
s 20 cm? vody, tekutina, obsahující rozpuštěný jodkyan a něco jodu,
se sleje a zbaví se jodu zavedením plynného kysličníku siřičitého.
Bezbarvý roztok se zalkalisuje a záhřevem se solí železnato-železitou
převede na ferrokyanid alkalický, načež okyselením kyselinou solnou
pozná co berlínská modř. „Farmacopea Austriaca“ (Editio septima
p. 155] obsahuje podobný předpis.

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1

9 XXIV. Jar. Milbaner a Rud. Hac:

Meısere | Zeit. f. anorg. Ch. II. 157—174) zkoušel účinek
sirnatanu sodnatého na jodkyan jak v kyselém tak i v neutralném
mediu. V kyselém roztoku prochází hladce reakce:

2 JCN + 4 Na,8,0, + 2 HCl
— 2 Na,S,0, + NaCl + 2 NaJ + HCN,

v neutralném probíhají ještě vedlejší reakce a tvoří se také sírová
kyselina, a to 1 mol. na 3 mol. jodkyanu. Poukazuje na dvě nové
kvalitativní reakce na jodkyan, z nichž jedna jest založena na poznání
vytvořené sírové kyseliny účinkem sirnatanu v neutralném roztoku
a lze tak 0,8 mg jodkyanu ve 20 cm" poznat. Nutno zde však dbáti
toho, aby sirnatan byl prostý síranu! Při druhém způsobu používá
reakce jodoškrobové. Ku roztoku jodovému, obsahujícímu jodkyat,
přičiňuje několik mg jodidu draselnatéhe a velice zředěný (ca. '/, *)
roztok sirnatanu, až žluté zbarvení skoro zmizelo, dále roztok Skro-
bový — dostaví se reakce na volný jod daleko intensivnější, než
odpovídá stopám jodu, onoho resultujícího slabého žlutého zbarvení.
Analytik pracující v titraci jodové může dle Meinekeho tento rozdíl
poznat.

Týž autor dává také dva návrhy na kvantitativní stanovení
jodkyanu v jodu.

Titraci: Roztok obsahující jod a jodkyan titruje nejprvé sirna-
tanem v kyselém, pak v neutralném roztoku. V prvním. případě
spotřebuje na 3 mol. jodkyanu 6 mol. sirnatanu, v druhém toliko
5 molekul na stejné množství, z čehož množství jodkyanu lze vypočísti,

Važkově: Stanovením vytvořené kyseliny sírové při titrací
v neutralném roztoku, při čemž nutno slepým pokusem zjistiti množství
sírově kyseliny v reagenciích a toto pak co korekci zavésti. V obou
případech však nalezené výsledky nejsou příznivé.

Přítomná práce obírá se vypracováním methody ku stanovení
jodkyanu vedle jodu a přiřaďuje se ku zprávě*), v níž poukázal
první z nás o možnosti určiti dusík v derivatech řady kyanové pomoci
metbody Kjeldahlovy oxydací konc. kyselinou sírovou. V práci té
shledáno, že sulfokyanid draselnatý lze přímo kjehldalisovati, kdežto
u kyanidu draselnatého nastávají nepatrné ztráty dusíku ve formé
kyanovodíku, jehož sledy při tom uaikaji, že však lze tomu zabránili
a správných výsledků kvantitativních dosící přičiněním formaldehydu

+) Věstník král. české společaosti nauk 1902. NLIV.

Stanovení jodkyanı vedle jodu. 3

před smíseuím s kyselinou sírovou. Byla na snadě otázka, jak chová
se vůči oxydaci kyselinou sírovou za horka jodkyau. V tomto směru
zahájeny následovné pokusy.

Pokus 1. 0, 12 y jodkyanu spáleno 8 20 cm” kyseliny sírové konci

Při titraci destilovaného ammoniaku spotřebováno:

8 cm’ n/,, FSO,
Nalezeno 9, 35°/, — theorie 9,189, N.
Dále:

Odváženo: 0, 1019 g JCN, titrací 74cm" n' + IT,SO,, odpovídá 10,199,
“ 0, 0663 2 JUN, » 4,1 „ n I u 9, 92
9 0, 5 n JON. n 92,1» » ’ n N, 0199,

Z předchozích pokusů jest patrno, že Ize jodkyan spáliti kvanti-
tativně koncentrovanou kyselinou sírovou a převésti na sůl amonatou,
aniž by bylo potřebí, jak bylo nutno u kyanidu draselnatého, přiči-
ňovati formalín.

Další zřetel obrácen k tomu, zda snad při nižší leplotě něco
jodkyanu neprchne, neboť vyniká jodkyan velikou tensí par.

Pokus 2. Odváženo 0,5 g jodkyanu, smíseno 8 25 cm’ konc.
kyseliny sfrové tak, že veškeren jodkyan se rozpustil, přičiněna kapka
rtuti a mírným plamenem zahříváno; nebylo pozorovat, že by jodkyan
z kyseliny sírové těkal. Roztok žloutne, fialoví, pak počnou těkat
páry jodové. Po 1}, hodině zahříváno 3 hodiny ostrým plamenem,
takže kyselina sírová vřela.

Spotřebováno 32,4 cm’ n/,, H,SO,.
Nalezeno: 9,109% — theorie: 9,18°/, N, rozdíl 0, 089/,

Totéž s 1 g látky. Spotřebováno 63,9 cm’ nj H,S0,, egui-
valentních 8,97°/, N; rozdil od theorie 0,21°/, N.

Roztok jodkyanu v konc. kyselině sírové je bezbarvý, stáním se
rozkládá a roztok růžoví. Pfelitím vodou objeví se na styku obou
tekutin temně fialový kroužek.

Herzoc [Arch. Pharm. (2) 61. 129.) našel, že kyselina sírová
i solná rozkládají jodkyan za horka. Uvádí ve své práci, jak možno
připraviti jodkyanu prostý jod. Nechává působiti na jod, obsahující
jodkyan, kovové železo a vodu. Získává tekutinu, jež vedle jodidu
železitého obsahuje kyanid. Dvojuhličitanem draselnatým veškeré železo
a kyan možno sraziti, takže zbývající roztok jodidu draselnatého jest
prost kyanidu.

1“

4 XXIV. Jar. Milbaner a Rad. Hac:

Dle GossiNa [Bul. Soc. chim. (2) 43. 98] rozkládá se jodkyan
již za chladu koncentrovanou kyselinou sírovou zvolna — během
několika dnů.

Pozorování toto potvrdili jsme i na tom nejčistším jodkyanu,
jeuž byl připraven vysublimováním účinkem tepla slunečního na zvon,
jímž přikryt dvakráte z etheru překrystallovaný a při nízké teplotě
v rouře sublimovany jodkyan. Týž tvořil čistě bílé jehličky bez
nejnepatrnějšího nádechu růžového, které v uzavřené lahvičce po dobu
několika měsíců bílý ten ton nezměnily,

Pokus 3. 0,2 g jodkyanu ponecháno účinku konc. kyseliny
síťové za chladu po 2 hodiny, pak zdestilováno. Spotřebováno 8,8 cm"
n/,0 H,SO,, což dává nízký výsledek 6,189/, N.

Pokus 4. 0,15 y JCN rozpuštěno v konc. kyselině sírové
a zahříváno po dobu 1 hodiny na vodní lázni vroucí. Pak zdestilováno.
Při titraci spotřebováno 10,2 cm, n',, ILSO,, což odpovídá 9, 55°/, N.

Pokus 5. Odváženo 2 kráte 0,25 g JCN rozpuštěno v konc.
kyselině sírové, zředěno stejným volumem vody a zahřiváno 1 hodinu
na vodní lázni vroucí:

I. Při titraci spotřebováno 16,2cm* n/,, H,SO,, což odpovídá 9,109, N,
I- : 16,5 , o tao „926°, X.

7, těchto pokusů sub 3. 4. 5. je vidno, že jodkyan za chladu
zvoloa se rozkládá, že stačí ku hydrolyse jeho a kvantitativnímu
převedení na sůl amınouatou záhřev s kyselinou sírovou koncentrace
1:1 po dobu 1 hodiny.

Jodkyan rozpouští se v louzích alkalických za současného roz-
kladu.

Pokus 6. 0,25 g jodkyanu přímo sdestiloväno se zředěným
louhem alkalickým.

Spotřebováno při titraci 1,5 cm? n/, I,SO,, odpovídající
0,849, N.

I nelze tedy přímou destilací louhem dusík stanoviti, což souhlasí
úplně s pozorováním WourERovým, dle něbož jodkyan tvoří s louhem
alkalickým: kyanid, jodičnan i snad jodid a kyanatau.

Shrneme-li výsledky popsaných pokusů, je nám tím dána methoda
ku stanovení jodkyanu vedle jodu.

Rozmichä se odvážené množství jodu, obsahujícího jodkyan
s koncentrovanou kyselinou sírovou a důkladně se v třecí mísce
rozetře. Spláchne se koncentrovanou kyselinou sírovou do kjeldahlisační
baňky a zředí stejným volumem vody, pak zahřívá zvolna, takže jod

Stanovení jodkyann vedle jodu. 5

zbavený jodkyanu vysublimuje a může býti vhodným zařízením jímán.
Záhřev se zředénou kyselinou sírovou má i tu výhodu, že jod vytěká
s vodními parami, záhřev jodu s konc. kyselinou musí se díti opatrně,
neboť tekutina prudce bouchá. Po vysublimování jodu zahřívá se
prudčeji a ku konci se provede spalování za varu konc. kyseliny sírové.

I aplikována methoda tato nejprve na směs čistého jodu a jod-

kyanu.
Pokus 7.
I. II.
Odváženo 10 g J 20 g J
0,31 g JEN 0, 5 g JCN

Při titraci spotřebováno:
20,7 cm°n/,, H,SO,...0,0291 9 N 320cm"...0,0449 g N.
Theoreticky...0,0285 9 N 0,0459 g N.
Rozdíl: 0,0006 g 0,001 9.

Dále zkoušeny i obchodní jody, t. zv. „resublimované“ it. zv.
»Surové, polosublimované.“*) Provedeny nejprvé kvalitativní reakce na
jodkyan, jak je předpisuje „Arzneibuch fůr das deutsche Reich“
a nenalezen v žádném použitém vzorku jodkyan. Kvantitativním sta-
novením bylo na 100 g surového jodu při destilaci spotřebováno max.
0,9 em“ n/,, H,SO,, což odpovídá 0,001°/, N, tedy nepatrným sledům.
Dle kvantitativních nálezů bylo usuzováno, že buď tato reakce není
dosti citlivá, nebo že skutečně se v dnešních obchodních vzorcích
jodu žádný jodkyan nevyskytá.

MErNEKE, v práci již citované uvádí citlivost reakce na berlínskou
modř: 1,6 mg JCN ve 20 cm? vody tedy 1:12000.

K dalším pokusům byl připraven roztok 0,05 g JCN ve 250 cm"
vody.

Pokus 8. Do 10 cm? tohoto roztoku (obsahujících 2 mg) zaváděn
as po 5 minut rychlejší proud kysličníku siřičitého, pak zalkalisováno
a provedena reakce na berlínskou modř. V žádném případě takto
provedeném neobjevilo se po okyselení kyselinou solnou zbarvení
zelené, aniž se vylučovaly vločky berlínské modři.

Pokus 9. Stejný volum roztoku skýtá přímo, nezavede-li se
kysličník siřičitý, po delším stání tuto reakci zřetelně po delším stání.

Pokus 10. Ku 10 cm? zmíněného roztoku přičiněno 5 cm? roztok
jodu ve vodě a přikapováno roztoku siřičité kyseliny ve vodě tak

*) Vzorky pocházely od firmy J. D. Bırrer v Hamburku, dále od firmy
E. Mruck v Darmstadtu a firmy Dr. T, Scuucirarpr v Berlíně,

6 XXIV. Jar. Milbaner a Rad. Mac: Stanovení jodkyann vedle jodu.

dlouho, až se roztok odbarvil; roztok ten skytal zřejmě reakci na
jodkyan.

Pokus 11. Totéž. Po přičinění dostatečného množství siřičité
vody zaveden kysličník siřičitý do nasycení — reakce se neobjevila.

Jest patrno, že přebytečný kysličník siřičitý škodí při této
kvalitativní reakci a nutno uvésti ho do roztoku tolik, kolik právě
stačí na odbarvení od jodu.*)

Hleděli jsme v řadě následujících pokusů aplikovati reakci
Nesslerovým zkoumadlem na nalezení jodkyanu, po případě jiných
dusíkatých látek v jodu. Princip byl tento: Jod obsahující látky dusíkaté
zahřívá se se zředěnon kyselinou sírovou koncentrace 1:1, načež
po odstranění vody a zkoncentrování na poloviční objem se spaluje,
potom se zdestiluje do zředěné kyseliny sírové, destilat odkouří se
na malý objem a po alkalisaci louhem zkouší přímo Nesslerovým
zkoumadlem. Je-li sedliny značnější množství, lze přikročiti ku kvan-
titativnému stanovení svrchu popsaným způsobem. Reakcí zkoumadlem
Nesslerovým bylo možno i při zředění ?!/,oco Jodkyan po převedení
na ammonatou sůl bezpečně poznati. Všechny vzorky, podrobené nazna-
čené operaci, vykazovaly nepatrné sledy dusíku.

Zdá se tudíž, že údaje v literatuře o vyskytování se jodkyanu
v jodu pro nynější poměry neplatí.

Budiž nám dovoleno na tomto místě poděkovati p. továrníkovi
Ing. V. Vaniëkovi za vzorky technického jodu, jež nám laskavě dal
k disposici.

Z chemické lahoratoře
c. k. české vysoké školy technické v Praze.

*) Příčina leží v tom, že jodkyan s přebytečnou kyselinou siřičitou reaguje
a vytvořený kyanovodík jest proudem kysličníku siřičitého trhován a unášen,

XXV.

Geologische und bergbaugeschichtliche Notizen über
die einst goldführende Umgebung von Neu-Knin und
Stěchovic in Böhmen.

Von Prof. Dr. Heinrich Barvif in Prag.
(Mit 3 Abbildungen im Texte.)

Vorgelegt in der Sitzung den 3. Juni 1904.

Im vorigen Jahre widmete ich eine weitere Aufmerksamkeit
den geologischen Verhältnissen bei Eule und Neu-Knfn.!) Ich besuchte
nochmals die Gegend, untersuchte neue Gesteinsproben und machte
einige qualitative Analysen auf Gold.

Zugleich erschien es als notwendig nach weiteren historischen
Quellen zu suchen. Zu diesem Zwecke habe ich mir im Archiv der
k. k. Bergdirektion in Příbram die Berichte des Bergmeisters JakoB
Brirxer nach dem Original?) abgeschrieben. Im Archiv des Museums
für das Königreich Böhmen in Prag fand ich als Beilagen zur Hand-
schrift des bekannten Werkes Grafen Sternpere’s „Umrisse einer

1) Vergleiche meine „Gedanken über den künftigen Bergbau bei Eule vom
geologischen Standpunkte. Mit einer Anmerkung über Neu Knín und Berg
Reichenstein.“ Diese Sitzungsber., 1902, Nr. LIV.

In der böhmischen Ausgabe eines Teiles jener Publikation in den „Hor-
nické a Hutnické Listy“, Prag 1903, Nr. 1, machte ich den Vorschlag, zur Trocken-
legung der Rotlöwsgrube einen neuen senkrechten Schacht in der Nähe der
letzteren zu errichten.

%) „Prothocoll aller Decreten und Belehnungen bei meinem Bergambt zu
Eül, Knyn und Przibramb. Von 1. Sept. 1690.“

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1

9 XXV. Heinrich Barvir:

Geschichte der böhmischen Bergwerke“ (Prag 1836, 1837) Auszüge
und Abschriften aus den Berichten des Lazarts ERkER (1581, 1592),
WILHELMS Von OPPERsDORF (1581) und ELras GoxrHERs (1596), welche
zum Teil HoLagovský im Jahre 1833 für den Grafen Sternberg, zum
Teil dieser selbst gemacht hatte?) In demselben Archiv befindet
sich unter den Knín betreffenden Urkunden auch ein wichtiger, bis
jetzt unbeachteter Auszug aus den Büchern des einstigen Bergamtes
zu Knín vom Jahre 1575, welcher Angaben über Knín und Štěchovic .
enthält.

Durch Benützung hauptsächlich der von Towascaex publicierten
Texte der ältesten Bücher des Iglauer Stadtarchivs,*) sowie durch
Auffindung einer Notiz in dem Manuskripte der von Paul Zidek zur
Zeit des Königs Georg verfassten „Zpravovna“°) war es möglich, die
Nachricht Hisex’s über einen einst sehr grossen Gewinn RorLow's an
Gold bei Eule in der Richtung, dass Rotlöw etwa in jener Zeit wirklich
in Eule ansässig gewesen und sehr reich an Gold war, zu bestätigen,
sowie auch den Ursprung der Schleier-Sage einigermassen zu be-
leuchten.“)

A. Allgemeine Uebersicht der geologischen Yerhältnisse.

Von dem Säzava-Flusse bei Zampach an (südlich von Eule)
bewegt sich die Grenze des typischen Granits gegen SSW in einer
fast geraden Linie auf den westlichen Rand des Dorfes Hostěradic
und auf Mar‘.

Dieser Granitgrenze liegt gegen Westen ähnlich wie bei Eule
zuerst ein Streifen von umgewandelten Schiefern an, welche? ich für
sogenannte Pfibramer Schiefer halte, worauf noch weiter westlich der
Komplex der Euler Gesteine von zumeist eruptivem Ursprung folgt.

Der Porphyr von Zahrádka bei Bohulib zieht sich weiter in den
Berg Medník, und von da aus kontinuierlich in die Červená hora und

S) Vergleiche meinen Artikel „Přehledné zprávy o některých našich místech
zlato a stříbronosných z poslední čtvrti XVI. století. Hornické a Hutnické
Listy, 1903, Nr. 9, 10, (11, 12, im Jahre 1904 Nr. 1.)

4) Dr. J. A. TomascHEk: Der Oberhof Iglau in Mähren. Innsbruck 1868.

5) Im Archiv des St. Veits Dom-Kapitels, besichtigt mit gůtiger Bewilligung
des P.T. Herrn Bischofs Dr. Krásl.

6) Darüber publicierte ich einen Artikel: Jan Rotlev a pověst o Šlojíři
v Jílovém. Horn. a Hutn. Listy 1903, Nr. 2, 3.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 8

Vyhlídka bei Slap: seine westliche Grenze verläuft bei dem Flusse
Sázava wenige Meter in östlicher Richtung von dem zwischen Zahrádka
und der Umgebung des Dorfes Petrov gelegenen Einschnitte entfernt
wiederum in fast gerader Linie gegen SSW, bei der südöstlichen
Spitze der Štěchovicer Insel vorbei und in dem westlichen Abhange
des Chlum und der Červená hora — in den beiden letzten Fällen
nahe unter den entsprechenden Gipfeln — gegen Slap hin. Gegen
Westen von diesem Porphyrzuge befindet sich Příbramer Schiefer.
Die westliche Porphyrgrenze verläuft demgemáss im Ganzen parallel
zu der Hostěradic-Krňaner Granitgrenze.

Die bisherigen Karten bezeichnen in dem Gebiete des west-
lichen Porphyrrandes zwischen den Flüssen Sázava und Moldau
meistens Phyllite, zwischen Štěchovic und Slap legt man die Porphyr-
grenze allzuweit gegen Westen. Aber auch in der Umgebung des
Meierbofes Záhoří zeichnet man Porphyr anstatt Granit, wobei freilich
der Platz der Kapelle „na Rovince“ in richtiger Weise dem Porphyr-
gebiete angehört.

Der Granit bildet von Slap und dem Meierhofe Zähoff aus eınem
länglichen Körper von etwa SW Richtung gegen Borotic hin. Seine
östliche Grenze zieht sich beiläufig von der Ueberfuhr „u Baborů“,
unweit westlich bei Prostřední Lhota vorbei und auf Zupanovic.

In dem Ausläufer „na Ždáni“ (Cote 273) treten amphibolhaltige,
zumeist schiefrige Gesteine hervor, welche ich jedoch zum grösseren
Teile für gepresste eruptive Gesteine und für mit ähnlichen Euler
Gesteinen verwandt halte. Stellenweise enthalten sie auch kleine
Hohlräume wie die entsprechenden Euler Gesteine. Sie wechsellagern
mit zwei Streifen einer feinkörnigen Facies von Granitporphyr, und in
den östlichen Rand von Zdän zielt ein Streifen von lichtem Granitporphyr,
welcher selbst in eine feinkörnige Facies und auch in schiefrige,
amphibolführende Partien deutlich übergeht. Zwischen Moldau und
der Einschichte Punčochář findet man von der Moldau an zuerst
über die Hälfte der ganzen Entiernung einen Granitaplit von meist
kleinem bis mittlerem Korne, welcher so quarzreich ist, dass er auf
den ersten Blick oft einem Quarzit ähnlich ausschaut. Derselbe ent-
hält wiederum lichtere sowie auch dunklere (amphibolführende)
Partien, beiderlei feinkörnig oder auch porphyrisch entwickelt, wor-
auf ein Streifen vom Pfibramer Schiefer folgt, dessen Streichen bei
einem fast senkrechten Einfallen etwa SSW (von S etwa 22° gegen
W) verläuft. Beim Punčochář folgt die Fortsetzung der von Krňan
herkommenden Granitgrenze.

1*

4 XXV. Heinrich Barvíř:

Der zuletzt genannte Granitaplit zieht sich weiter zwischen
Moráň und Kočičí vrch, ferner westlich vom Meierhofe Kobylník in
den Dubový vrch, WNW von Županovic. In seiner östlichen, SW von
Kobylník befindlichen Partie alternieren mit den Streifen von kórnigem
bis porphyrischem Granitaplit feinkörnige guarzarme, jedoch amphibol-
reiche Streifen, welche stellenweise an feinkörnigen gepressten Syenit
bis Diorit erinnern. In der westlichen Umgebung des Meierhofes
Častoboř ist grösserenteils ein lichter Granitporphyr vertreten, aber
auch da findet man durch Uebergang der porphyrischen Struktur auf
eine feinkörnige, oder durch Zunahme des Amphibols unter den Be-
standteilen (wobei auch stellenweise kleines bis mittelgrosses Korn
auftritt) mannigfache Gesteinsfacies entwickelt.

Durch den Kočiči vrch verläuft die Grenze des zuletzt genannten
Granitaplits gegen den Příbramer Schiefer. Die in dem Ausläufer von
Zivohoust, zum Teil auch in dem Kočičí vrch auftretenden Schichten
des letzteren führen stellenweise Pyrit eingesprengt, ihr Streichen
zielt von S ca. 28° gegen W, das Fallen gegen OSO. Auch der
Meierhof Kobylník steht am Příbramer Schiefer.

Eruptive amphibolreichere Gesteine ziehen sich aus dem Aus-
láufer „na Ždáni“ zugleich mit der lichteren Granitporphyrfacies
westlich beim Dorfe Křeničná vorüber (auf Cote 469) und weiter
gegen SSW. Einigermassen ähnliche Gesteine treten weiter in der-
selben Richtung und zwar WNW von dem Dorfe Velká unweit der
Vápenický Mühle zum Vorschein. Aber schon in der Umgebung des
Dubovy vrch SW von Cholin verengt sich der eruptive Streifen von
Euler Gesteinen, wo seine NW Grenze bei der Ruine Svind vorbei
geht; gegen Süden wird er etwa in der Verlängerung der Strecke
des rechten Moldauufers bei Županovic auf Rybárna hin von gemeinem,
Amphibol und meist auch Biotit führenden Granit abgeschnitten. Am
rechten Moldauufer gegenüber Cholin gibt es auch Streifen von um-
gewandelten sedimentären Gesteinen.

Die Stadt Neu Knín kommt gegen Eule etwa in SW Richtung
zu liegen und ist am westlichen Rande eines Vorsprungs der Slapy-
Boroticer Granitpartie aufgebaut. Die Granitgrenze selbst verläuft
durch den westlichen Rand von Alt-Knín in etwa SW Richtung fast
zur Podlesský Mühle, biegt sich jedoch bei dem letzteren Orte in
SSO Richtung. In der Umgebung von Neu Knin trifft man im W,
SW und S Granit an, in den übrigen Richtungen den sogenannten
Pribramer Schiefer, dessen kleine Schollen, durch die Einwirkung des
einstigen Granitmagmas umgewandelt, auch in dem westlichen Teile

Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knfn. 5

der Stadt selbst wahrgenommen werden kónnen. Die bisher publi-
cierten, auch die von der k. k. geologischen Reichsanstalt bezogenen
Karten enthalten den Granit bis nach Kozohor und Chramiště ge-
zeichnet, eigentlich aber befindet sich östlich bei Kozohor und Chra-
miště zwischen dem Porphyrstock der Besídka und des Boroticer

Hoınıce

žl
a

Y/ là À
AI) M l'E anus ne

70 à 4 v
Ř

fs à IT 7
ď C Z iR all: FE l II;
ná NÍM (4h À er Hu: A

Ne
N

Abb, 1. Übersichtskärtchen der Umgebung von Knín.

Waldes einerseits und dem Granit der Kníner Umgegend andererseits
ein Streifen vom Příbramer Schiefer, welcher nördlich etwa 500 m,
südlicher jedoch gegen 1!/, km breit wird. Ausserdem findet man
zahlreiche kleine Schollen von demselben Schiefer auch sonst in oder
auf dem Granitkörper an mehreren Stellen, z. B. SW bei Neu Knín,
NNO bei Záborná Lhota (W von Pankov) u. a. m.

6 XXV. Heinrich Barvíř:

Auch die Granitgrenze gegen die Příbramer Schieferschichten
wird in den bisherigen Karten nicht ganz richtig angegeben. Sie ver-
láuft von dem NW Ende des Dorfes Slap in etwa SW Richtung in
die NNW Umgebung von Buš. Beide zwischen dem NW Ende von
Slap und dem Dorfe Porostlina befindliche Hügel (Cote 429 und 432),
der Platz des Dorfes Porostlina, ferner der grössere westliche Teil
des Hügels Bouška gehören in das Gebiet des Příbramer Schiefers.
Aus dem südlichen Abhange des Hügels Bouška zieht sich die Grenze
in etwa WSW Richtung gegen Neuhof (Nové dvory), macht jedoch
eine Umbiegung um den Hügel (Cote 429), welcher wiederum aus
Příbramer Schiefer besteht. Das Dorf Neuhof liegt am Granit, aber
in dem nordwestlichen Zipfel desselben biegt, sich die Granitgrenze
im ganzen fast in südlicher Richtung in die nördliche Umgegend des
Dorfes Křížov, sie verläuft jedoch bogenförmig und biegt sich zuerst
gegen W, bald wiederum gegen O, so dass für den letzten Fall die
C. 441, ferner beide gleiche C. 421 an der Strasse sich auf dem
Pfibramer Schiefer befinden. Aus der nördlichen Umgebung des Dorfes
KfiZov entsendet der Granit schmale Apophysen, eine kurze gegen
W, die andere gegen NW bis in das Dorf Krámy, seine Grenze
macht weiter eine kleine Umbiegung gegen O, bald aber wendet sie
sich in westlicher Richtung und erreicht die Kniner Strasse fast
südlich von Krámy, beinahe in jenem Punkte, in welchem der
32. Meridian (westlicher Rand der Karte 1 : 75.000) dieselbe schneidet.
Von dem Anfangspunkte bei dem NW Ende des Dorfes Slap bis zu
diesem eben genannten Punkte würde die Gesamtrichtung als SW
bezeichnet werden müssen, während die westliche Grenze des Porphyrs
der Červená hora bei Slap, des Chlum bei Štěchovic und des Medník-
Berges bei Hradištko etwa eine SSW Richtung zeigt.

Der Granit bei Knin ist zumeist ein etwas Biotit führender
Amphibolgranit. Gegen den Rand wird er nördlich und nordöstlich
bei Knín ärmer an Quarz, enthält zugleich mehr Plagioklas, am Rande
selbst zeigt er die Beschaffenheit eines quarzführenden Amphibol-
diorits.") Gegen OSO am Wege nach Záborná Lhota geht er in einen
lichteren Biotitgranit über, zwischen Záborná und Prostřední Lhota
steht wieder ein biotitfůhrender Amphibolgranit an. Die Grenze des
Granits gegen den Schiefer ist scharf und bei Knín und Sudovic
ändert sich seine Korngrösse wenig.

1) Vergl. Kratocuvic: O některých massirnich horninách z okolí Nového
Knína. Diese Sitzungsberichte 1900, Nr. VIII. pag. 3 bis 10.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 7

Im Gebiete des Granits trifft man häufig Gänge von Granitaplit
an. Dieselben können entweder in dem verwitterten Hauptgestein als
Secretionen entstehen) oder eruptiven Ursprung aufweisen. In beiden
Fällen verwittern sie verhältnismässig langsamer als die umliegende
Granitmasse und ihre Züge ragen öfters über den Hauptkörper des
Granits empor, z. B. in mehreren Gängen von eruptivem Charakter
von WNW bis W Richtung südlich bei Neu Knín.

Der eruptive Granitaplit kann sowohl im Gebiete des normalen
als auch — wie z. B. in dem Libičný vrch — in der Nähe des
basischen, dioritartigen Randes auftreten. Die Aplitgänge können
ziemlich gleichartig struirt sein — körnig (oft feinkörnig) oder por-
phyrisch — aber auch in gangähnliche Schlieren von Quarz über-
gehen. Aplite von ersteren Strukturarten bilden Gänge, z. B. nahe der
Knin-Slaper Granitgrenze zwischen Křížov und Buš, den Kern des
Libičný vrch bildet ein klein bis feinkörniger Granitaplit, welcher
stellenweise fast grobkörnig wird. Ein Beispiel der zweiten Struktur-
form bietet der Skleněný vrch bei Prostřední Lhota.

Porphyrisch entwickelte Aplite weichen im Habitus mitunter
nur sehr wenig von den einigermassen biotitreicheren, dem Quarz-
porphyr ähnlich aussehenden Gesteinen der Kníner und Euler Gegend.
Die in der LiroLp's Karte vom Jahre 1859 bezeichneten Porphyrgänge
bei Slovanská Lhota und bei Drevník (nördlich uud südlich) sind
Gänge von Granitaplit. Aber auch anderswo tritt hier Granitaplit
zum Vorschein, z. B. in der Umgegend von Dušník, weiter in der
Umgegend von Selčan z. B. bei Solopisk etc. In der Nähe der Mühle
u Lundäkü enthält der Granit Quarzgänge mit aplitischen Rändern.

In dem Gebiete des Granits resp. Granitaplits tritt stellenweise
Hämatit in reichlicherer Beimengung auf, so in der Anhöhe Skoupý
S von Drevník und in der Bohatá hora unweit von Obory.

Sonst können Aplitgánge oder aplitartige Granitpartien allein
auftreten, oder auch in Begleitung dunkler complementáren Gesteine
wie z. B. im Walde Hořice zwischen Lipčic und Dražetic und in dem
Altkamlover Complexe.

Eigentlicher Porphyr bildet bei Knin einen Stock im Gebiete
der Besídka und des Boroticer Waldes.“) In seiner typischen Aus-

8) Vergl. Joser FiškR: Kraj žuly a povaha sousedních hornin u Vltavy
nad sv. Janskými proudy. Diese Sitzungsberichte 1900. Nr. XVII, pag. 19 bis 26.
9) Dr. Ewan. Boňický (und Jos. Krvaša): Petrologische Studien an den
Porphyrgesteinen Böhmens. Archiv der naturwissensch. Landesdurchforschung von
Böhmen, Prag 1882, pag. 90 bis 92.
KrRarocuvíL (u. 8.) pag. 26 bis 29.

8 XXV. Heinrich Barvíř:

bildung würden frische Handstücke zum biotitführenden Quarzporphyr
gerechnet werden: in einer grauen, sehr feinkörnigen bis anscheinend
dichten, makroskopisch unauflösbaren Grundmasse, welche aus Quarz»
Alkalifeldspath und Biotitschůppchen besteht, erscheint meist nur
Quarz und Alkalifeldspath — zumeist Orthoklas — ausgeschieden.
Die Grundmasse wird durch Zersetzung zuerst grünlich, später durch
Wesführung der Eisensubstanz weisslich. Dieser Porphyr kann nicht
zu den Ergussgesteinen gerechnet werden, er ist mit den Porphyren
der Euler und Štěchovicer Gegend vollständig verwandt und muss
zugleich mit diesen in die Gefolgschaft des hiesigen Granits gestellt
werden. Er stammt aus demselben gemeinschaftlichen Magma her,
aus welchem auch die Granitaplite der Umgegend hervorgegangen
sind, enthält geringe Spuren von Gold wie diese und führt ebenfalls
stellenweise goldhaltige Quarzgänge. Am Rande des Stockes bei Kozi
Hory, besonders aber in seinem südlichen Teile treten dunklere,
basischere Faciesbildungen auf.

Aehnlich, wie der Granitaplit widersteht auch der Porphyr der
Verwitterung mehr als der Granit, infolge dessen ragt er über die
jetzige Granitoberfláche hoch empor. Seine Grenze zieht sich im O
auf den östlichen Rand des Dorfes Kozohor und inmitten des Dorfes
Chramiště im ganzen in etwa SSO Richtung, im W nahe und zwar
westlich unter dem Gipfel (C. 514) der Besídka und unter der
Cote 527, gegen S ragt er in die Umgebung des Boroticer Jäger-
hauses, gegen N verengt sich der Stock, ragt aber deutlich fast zu
der von Mokrovrat resp. von Dobříš nach Alt Knín führenden Strasse.
Man kann diesen Stock aber kaum für einen von dem Euler-Slaper
Porphyrkörper abgetrennten Teil halten, hauptsächlich wohl deswegen
nicht, weil er vom Granit durch einen oben erwähnten Streifen Pří-
bramer Schiefers getrennt wird.

Der Příbramer Schiefer weist auf einzelnen Orten verschiedene
Beschaffenheit auf. Mitunter sind seine Schichten ziemlich weich und von
feinem Gefüge. Oestlich únweit des Dorfes Krámy, im Dorfe Klein-Letic
und westlich bei dem Porphyr von Besfdka-Boroticer Wald erscheinen
sie wegen eines Gehalts an kohliger Substanz zum Teil recht dunkel
gefärbt. Manche Schichten sind aber ziemlich hart und rauh anzu-
fühlen, solche sind zum Teil quarzreich und schauen einigermassen
sandsteinartig resp. grauwackenartig aus. Eine solche harte Schichten-
partie bildet einen deutlich hervorragenden Wall aus der Umgegend
des Knín-Hrašticer Bahnhofes in etwa NO Richtung bis fast in die
Mitte zwischen Neudorf und Senešnic, ähnliche Schieferabart findet

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 9

man in den Holé vršky und bei Mokrovrat, zum Teil ähnliche
Schieferschichten sind auch im SW Teile des Chvojná-Berges ver-
treten, freilich durch die Wirkung des einstigen Granitmagmas bereits
stark metamorphosiert. Südlich nahe bei Mníšek konnte ich echte
polymikte Grauwacke von zum Teil grober Zusammensetzung con-
statieren.

In der Nachbarschaft des Porphyrs werden die Pfibramer Schiefer-
schichten härter, reicher an Quarzsubstanz und bekommen ein kiesel-
schieferartiges Aussehen. So bei Mníšek,'“) in der Besídka und in
dem Boroticer Walde. In dem NW Abhange des Pleš-Hůgels bei
Neudorf fand ich einen Porphyrstreifen, welcher zwar arm an Quarz,
jedoch mit dem quarzreicheren Porphyr der Hora bei Cisovic
verwandt ist, wohin er auch wahrscheinlich — also etwa in NO Rich-
tung — fortschreitet. In seiner Nachbarschaft ist der: anliegende Teil
des Schiefers teils schwärzlich und kieselschieferartig entwickelt,
teils erscheint er von einer grösseren Beimengung des Hämatits
rötlich gefärbt. Im letzteren Falle wird der Schiefer durch Verwitte-
rung bräunlich und dann erinnern manche Stücke desselben sehr an
die Proben der untersten (silurischen) D-Schichten z. B. aus der
Modřaner Schlucht. Ganz ähnliches, schiefriges Gestein tritt etwa
nördlich von Mokrovrat bei dem Voznicer Bache — am besten am
linken Ufer — zum Vorschein, und in der Nähe, oberhalb des rechten
Ufers desselben Baches kann man Stücke eisenhaltigen Kieselschiefers
von schwarzer, roter und weisslicher Farbe mit Hämatit- und Limonit-
Adern sammeln. Spuren einer Verkieselung der Příbramer Schiefrr-
schichten zu einer kieselschieferartigen Masse, welche kleine hämatit-
reiche Partien enthält, fand ich auch im Dorfe Senešnic, wo ich nach
Porphyr vergebens suchte.

Ueber die Contactmetamorphose des Schiefers neben dem Granit
siehe unten.

Die Streichungsrichtung der Příbramer Schieferschichten be-
zeichnet in unserer Gegend am besten eine Schichte von polymikten
Conglomeraten, welche sich in Klein Hraštic sowohl am südlichen als
auch am nördlichen Ende des Dorfes wahrnehmen lassen, und von
dem nördlichen Ende aus bis hinter das Dorf Pouště in etwa SW
Richtung Verlauf nehmen, Es ist dies zugleich die Gesammtrichtung
des Kocäba-Baches zwischen der Fatkas’ Mühle und Knín. Bei Hraštic
erscheint die Conglomeratschichte eigentlich gegen W verworfen,

10, Banvíň: Výskyt zlata u Mníšku. Horn. a Hutn. Listy, 1903, č. 4.

10 XXV. Heinrich Barvíř:

denn ihre Spuren treten auch fast in der Mitte zwischen Gross und
Klein Hraštic zum Vorschein.'*) Unterhalb Pouště erfolgt wiederum
eine Brechung und eine kleine Verschiebung der Conglomerat-
schichten gegen W, ferner eine Wendung ihrer Streichungsrichtung
gegen SSW, so dass man sie dann von der nördlich vom Blechhammer
stattfindenden Umbiegung der Kocäba aus westlich gegenüber dem
Eisenhammer, östlich gegenüber der Kalouniks Mühle und ähnlicher-
weise östlich gegenüber der Vojířs Mühle bis fast zu der von Rybník
kommenden Strasse, bei welcher eine Verwerfungslinie von NW Richtung
liegt, verfolgen kann. Südlich von dieser Verwerfungslinie folgt ein
kleiner Streifen von Příbramer Schiefer, hinter welchem sich schon
das Granitgebiet anlegt. Weiter gegen NO von Hraštic verliert sich
die Spur der Conglomerate, wahrscheinlich gehören aber die am
südlichen Rande des Porphyrs bei Davle, ferner nördlich von dem
Dorfe Petrov bei dem Záhořaner Bache auftretenden Conglomerate
denselben Schichten. Sonst dürften die Conglomerate der Kniner Um-
gebung eher kambrischen als vorkambrischen Alters sein und erinnern
stellenweise sehr an die Conglomerate der Modřaner Schlucht sowie
an jene, welche südlich von Dobříš, wenig näher gegen Lhotka
auftreten.

Auf den Hole vröky, stellenweise auch bei Mokrovrat und
Gross Hraštic findet man auch zerstreute Stücke von guarzigen soge-
nannten Třemošná-Conglomeraten.

Der Streichungsrichtung der Couglomeratschichte gemäss ver-
läuft auch jene der Schieferschichtung in der nördlichen Umgebung
von Knín fast gegen NO, in der NW und SW Umgebung fast gegen
NNO, im Süden fast NS. Das Einfallen zielt bei der NÖ Streichungs-
richtung in der Regel gegen NW, bei der NNÖ gegen WNW, bei
der NS Streichungsrichtung gegen W. Demeutgegen herrscht in der
Umgebuug von Štěchovic in dem Příbramer Schiefer ein SÖ Ver-
flächen, und auch die Schiefer im Pleš-Hůgel weisen ein SÓ Ein-
fallen auf. Südlich und südöstlich von Knín hinter dem Granitgebiete
scheinen die Schichten bei Moldau entweder senkrecht oder gegen OSO
einzufallen.

Es besteht z. B. unterhalb des Dorfes Gross Lečic ein etwa
NO Streichen, Fallen 35° bis 40° gegen NW; im nördlichen Teile

n) Es ist dieselbe Arc der Verwerfung, welche man auch fast nördlich von
hier in der Umgegend von Mníšek beobachten kann, wie ich in meinem oben
citierten Artikel angemerkt habe.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 11

der nördlich von der Podvršský Mühle am linken Ufer des Kocába-
Baches hervorragenden Schieferpartie Streichen etwa NNÖ, Fallen
35° bis 45° gegen WNW; südlich vom Dorfe Klein Hraštic bei der
nach Knín führenden Strasse von N 30° gegen O, Fallen ca. 45°
gegen WNW und ähnlich unweit der NW bei Knin liegenden Mühle.
Zwischen dem Kniner Bahnhofe und dem Dorfe Klein Hraštic Streichen
von N 40° bis 43° gegen O, Fallen undeutlich. Bei Pouště südlich im
Schiefer Streichen von N 13° gegen O, Fallen undeutlich. Oestlich
vom Blechhammer im Schiefer Streichen von N 25° bis 30° gegen O,
Fallen steil gegen WNW. Oestlich vom Eisenhammer im Schiefer
Streichen von N 30° gegen O, Fallen mittelsteil gegen WNW. Unweit
südlicher Streichen des Schiefers von N 25° gegen O, Fallen 35°
gegen WNW. Zwischen der Podlessky Mühle und Chramiště Streichen
zuerst gegen NNO, später fast NS und wiederum etwa NNÖ. Am
rechten Ufer des von Kozí hory fliessenden Baches Streichen von N
11° gegen O, Fallen undeutlich. Zwischen Chramiště und Lipčic
Streichen fast NS, Fallen mittelmássig gegen W, ähnlich in der
nördlichen Umgebung von Dražetic.

Leider liess sich das Einfallen der Schieferschichten in dem
Chwojná-Berge nicht mit erwünschter Genauigkeit constatieren. Wahr-
scheinlich besteht dort eine ziemliche Analogie zu der Verflächung
des Schiefers im Nevada-Hügel bei Gross Lečic und seiner Umgebung,
also in dem westlichen Teile ein im ganzen mittelgrosses Einfallen
gegen WNW, in dem Kerne selbst oder in seiner östlichen Partie
zum Teil eine fast senkrechte Aufstellung der Schieferschichten, so
dass für den Altkamlover Zug ein gewisses Auseinandergehen der
randlichen Schieferschichten, möglicherweise also für die goldführende
Zone eine gewisse Breitenzunahme für die Tiefe als nicht ganz
unwahrscheinlich betrachtet werden könnte. Zugleich wären aber im
Gebiete der Chvojnä auch Verwerfungen der Schichten gegen etwa NW
zu erwarten seiu, wie dies die Verwerfung der Conglumeratschichte
in der Hrašticer Gegend sowie die Art der Fortsetzung der gebogenen
Schieferschichten aus dem westlichen Teile der Nevada in den west-
lichen Teil der Chvojná und in den nördlich von der Aixner'schen
Mühle hervortretenden Vorsprung andeuten. SW von der Aixner’schen
Mühle sah ich ein NÖ bis Ö Streichen, Fallen unter ca. 38° gegen
NW bis N, oberhalb des Maria Theresia-Stollens anfangs stellenweise
ein Fallen gegen O oder SO. Es ist nicht ausgeschlossen, dass solche
Abweichungen auch auf einen Wechsel iu der Verflächung des Schiefers
in dem Kerne des Chvojná-Berges hinweisen. Sonst werden freilich

12 XXV. Heinrich Barvíř:

an steileren Abhángen auch locale Abweichungen in der Lage der
Schieferschichten wahrgenommen, welche zum Teil verhältnismässig
jüngeren Ursprung haben und oft als Folge von durch die Einwirkung
der Atmosphärilien entstandenen Verschiebungen aufzufassen sind.

Die transversale Zerklüftung ist in den Schieferschichten nach
mehreren Richtungen entwickelt, wie man schon durch die einzelnen
Abschnitte des Kocäba-Bettes angedeutet findet. Die wichtigste ist
jene, welche bei etwa NNÖ Streichen ein gegen OSO gerichtetes,
ferner jene, welche bei demselben Streichen ein fast senkrechtes Ein-
fallen aufweist, nebstdem jene von etwa NW, NNW bis WNW
Streichen und ebenfalls fast senkrechtem Einfallen. Die letzte Art wäre
also zu der zweiten fast vertical orientiert, und nach ihr richtet
sich beispielsweise zum Teil das Bett des Krämer Baches sowie das
Bett des unteren Laufes vom Woznicer Bache, bei welchem man als
Fortsetzung des letzten Abschnittes desselben wohl die Granitgrenze
bei Sudovic auffassen kann, mit welcher auch mehr oder weniger pa-
rallel die Zerklüftung geht, nach dessen quarziger Füllung der Maria
Theresia resp. Karl-Stollen gebrochen wurde, und welche auch am
Tage durch eine Pingenreihe gekennzeichnet erscheint. Diese WNW
streichende transversale Zerklüftung ist aber nicht überall von gleichem
Alter, denn auch der Granit bei Neu Knin selbst wird etwa in jener
Richtung von Aplitgängen durchzogen. Bemerkenswert ist, dass auch
die Reihe der im Abhange des Porphyrs bei Katefinka unternommenen
Baue eine ähnliche Richtung zeigt. Stellenweise findet man auch eine
fast NS, oder eine fast WO Zerklüftung mit anscheinend 'vertikalem
Einfallen.

Die Zerklüftung der massigen Gesteine der Kniner Umgegeud
ist selten mehr oder weniger regelmässig, häufiger ziemlich unregel-
mässig, in beiden Fällen aber gewöhnlich absätzig. Zu der ersten Art
gehört die ein wenig regelmässige bereits erwähnte Zerklüftung des
Granits mit einem etwa WNW Streichen, oder die Zerklüftung im
Porphyr der Besídka und in dem Granitaplit des Waldes Hořice mit
einem etwa NS Streichen. Unregelinässige Zerklüftung ist in den
massigen Gesteinen überall verbreitet: im Granit, Porphyr und in
den schmäleren Ganggesteinen sowie im Schiefer in ihrer unmittel-
baren Nachbarschaft bei Krämy, in dem Boroticer Walde und in dem
Walde Hofice.

Weitere Details über die Gesteine folgen in dem Abschnitte E.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 13

B. Geschichtliches über den Kniner Bergbau.

Die Umgegend von Knín, Krámy und Štěchovic gehörte wie die
Umgebung von Eule seit altersher dem in Böhmen regierenden
Herrscherhause, und wie der Name Knín die Besitzung einer Fürstin
andeutet, schon zur Zeit der Fürsten. Zu Knin — vielleicht zu Alt
Knin besassen die Herrscher eine Art Wohnsitz, denn König Pfemysl
Otakar I. erliess in Knín, den 15. Jänner 1218 eine das Kloster zu
Milevsko betreffende Urkunde'“) und im folgenden Jahre 1219 bestä-
tigte er demselben Kloster eine andere Urkunde wiederum in Knín.*)
Ebenfalls wurde eine vom König Johann von Luxemburg den Pilsner
Fleischhackern im Jahre 1341 gegebene Urkunde in Knín datiert.!*)

Im Jahre 1331 wird Knín als oppidum-Stadt oder Stádtchen
genannt, es bestand also bereits die jetzige Stadt Neu Knín und
wurde in jenem Jahre zugleich mit dem oppidum Eule vom König
Johann an Ulricus Lepus vom Waldek in einer Schuld von 1200 Schock
Prager Groschen versetzt.'“) Bald darauf wurde wohl die Schuld be-
glichen und beide oppida wurden in den Besitz des Königs zurück-
gegeben, jedoch schon im Jahre 1336 verpachtete der oberste Käm-
merer des Königreiches Böhmen Peter von Rosenberg einigen Prager
Bürgern für 3600 Schock Prager Groschen auf drei Jahre die Ein-
künfte der Königlichen Kammer von einigen Goldbergwerken in
Böhmen, darunter auch von jenem bei Knín und Leczin.'“)

Wenngleich wir die erste schriftliche Erwähnung von der Stadt
Knfn und der dortigen Goldgewinnung erst vom Jahre 1336 besitzen,
kann man dennoch mit Bestimmtheit annehmen, dass die Goldgewinnung
hier wenigstens schon im XIII. Jahrhundert bestand. Das Gold-
waschen in Böhmen ist von bedeutend älterem Ursprung.’?) König
Wenzel II, welcher das Kloster zu Königsaal gründete, schenkte

12) Car. Jar. Ensen: Regesta Bohemiae et Moraviae. Pars I. Pragae 1854,
pag. 276.

15) Ibidem pag. 286.

14) Eurer, Regesta IV, pag. 413.

ı5) Eurer, Regesta III, pag. 712.

16) Fern. Tapes: Summa Gerhardi, Wien 1882, pag. 237, 288. Tadra liest
Leczin und nach seiner Vermutung wäre darunter wohl das Dorf Lečic bei Knín
zu verstehen. In SrraxBERGs Urkundenbuch pag. 72. steht Leštnice und wurde
(Geschichte II, 17, 22) als Lišnic gedeutet.

1) Barvik: O původu slova „ryzí“ ve smyslu „čistý“. Hornické a hutn.
Listy 1908, č. 2.

14 XXV. Heinrich Barvíř:

diesem Kloster im Jahre 1304 von den im Kamýker District gele-
genen königlichen Gütern u. A. auch die Ortschaften Slap, Lečic,
Štěchovic und Krämy.'?) Der Name Krámy bedeutet aber ähnlich wie
der Name Chramiště — eigentlich Kramiště — ganz bestimmt einen
Ort, wo einst Kramläden bestanden, in welchen Nahrungsmittel et.
für den Bedarf der Bergarbeiter verkauft wurden, wie man dergleichen
Beispiele auch von anderen Bergorten anführen kann. So sind z. B.
bei Kuttenberg auch noch die Benennungen Staré Krámy und Mladé
Krämy etwa nördlich von dem Friedhofe zu All. Heiligen erhalten
geblieben. Höchst wahrscheinlich wurden die Kramläden in dem jetzt
Krämy genannten Dorfe für den Bedarf der in dem nahe gelegenen
Bergwerk, jene zu Chramiště hauptsächlich für den Bedarf der in
Kateřinky arbeitenden Bergleute angelegt. Aber im Jahre 1304 wird
in der Urkunde des König Wenzels II. von Gold bei Krámy keine
Erwähnung mehr getan. Daraus ersieht man, dass dort, wahrscheinlich
also auch bei Knín selbst schon vor dem XIV. Jahrhunderte Gold
gewonnen wurde, und die Krämer Lagerstätte vielleicht schan irgend
längere Zeit in dem bis heute sichtbaren Teile erschöpft worden war.
Vielleicht blüte daher der Goldbergbau bei Knín schon zur Zeit
Königs Otakar I., welcher in (Alt?) Knín zu verweilen pflegte, oder
zur Zeit Přemysl Otakar des II. (1253—1278), welcher von den
Fremden wegen seines Reichtums — wahrscheinlich eben Reichtums
an Gold — „goldener Kónig“ genannt wurde.!?)

Die Gründung der Stadt Neu Knín möchte ich nämlich in eine
frühere Zeit legen als jene der grösseren Anzahl anderer böhmischen
Städte, weil sie nicht wie diese zwölf, sondern nur sieben Schöppen
besass. Die Stadt wurde auch nicht zu demselben Zweck wie die
anderen, sondern aus einem besonderen Anlasse, d. h. als Ansiedelung
der Bergbau-Unternehmer und Bergarbeiter gegründet. Da sie vor
den hussitischen Kriegen keine eigene Pfarre hatte, sondern nach

18) Eurer, Regesta II, pag. 866. Das Dorf Krámy verblieb im Besitze des
Königsaaler Klosters bis zur Aufhebung des letzteren im Jahre 1784.

19) Der bekannte Chronist Hájek schreibt in seiner Kronika Česká (Orig.
Ausg. v. J. 1541, fol. 64!, zum J. 870, dass damals Leute in südlichen Gegenden,
besonders „okolo Krámů a v Logice“ grosse Stücke Goldes gebrochen haben.
Es ist klar, dass Hájek auch in diesem Falle gewisse alte Nachrichten bei der
Hand hatte, wenn auch die Zeitbestimmung von ihm vielleicht erdichtet wurde.
Logice hiess keine jetzt bekannte Ortschaft, ich vermute daher, dass ir der von
Hájek benützten Urkunde eher Leczice — Lečice geschrieben stand, welches
Wort Häjek oder der für ihn arbeitende Excerptor „Logice“ las.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu Knín. 15

Alt Knin eingepfarrt war, wurde sie offenbar im Gebiete des Alt
Kniner Gutes gegründet und zwar erst zu christlichen Zeiten. Ich
finde nämlich in den von Tino und Euer herausgegebenen Libri
confirmationum der Prager Dioecese in den Jahren 1354 bis 1436
keine Priester von der Stadt Knín genannt, mehrere jedoch aus dem
Dorfe Kofn.?°)

Dass die Stadt Knín nur als Bergstadt gegründet worden ist
erhellt aus dem Inhalte ihrer vom König Georg 1461 bestätigten
alten Privilegien, nach welchen sie dem König keine Steuern und
Tribute zu zahlen hatten, dagegen aber „tíž měšťané a horníci naši
Knínští i všickni obyvatelé nynější i budoucí mají každý podle
možnosti své na těch horách pracovati a nakládati“ waren alle Bůrger
und Bewohner der Stadt Neu Knín verpflichtet, ein jeder nach seiner
Tunlichkeit „auf jenen Bergen“ zu bauen und den Bergbau zu fór-
dern. Wo befand sich aber jenes Gebiet, welches durch seinen Gold-
reichtum Ursache der Gründung einer besonderen Stadt für Bergleute,
einer Bergstadt gewesen ? Wo anders als an dem Platze, welcher als
Gemeinde-Eigentum der Stadt zugewiesen wurde, wo sie also ihre
Tätigkeit frei entwickeln konnten und zu entwickeln verpflichtet
waren. Dies war aber der bis heute als Gemeinde-Eigentum ver-
bleibende Distrikt des jetzt Chvojnä genannten Berges. Hier lag also
die Kamlová (Stará Kamlová) und zwar freilich dort, wo noch zahl-
reiche Ueberreste von sehr alten Bergarbeiten zu sehen sind. Da baute
man also zur Zeit der Gründung der Bergstadt Knin und in der zu-
nächst folgenden Zeit. Es wurde Bergbau, nicht nur etwa Gold-
wäscherei betrieben.

Auch noch in der ersten Hälfte des XIV. Jahrhunderts blüte
die Goldgewinnung in der Umgegend von Knín, denn im Jahre 1339
werden königliche urburarii in Knín erwähnt.?') Es bestand hier also
ein königliches Urbur-Amt.

In XIV. Jahrhunderte wohnten in Knín einige vermögende
Bürger wie Kunzmann genannt Hohenstollen (Huchumstollen), folglich
dem Zunamen nach ein Bergbauunternehmer, welcher im Walde
Captice unweit Knín im Jahre 1335 zwei neue Dörfer Lhoty grůndete.**)
Das eine von diesen Dörfern heisst jetzt Prostřední Lhota. Auch
wird ein Goldgräber (aurifussor) Wenzel von Knin genannt, welcher

20) Die in der Stadt Knín an zahlreichen Stellen ausgegrabenen Gefässe
sind keineswegs immer Urnen, obwohl sie für solche gehalten werden. Einige
könnten vielleicht aus dem 11. Jahrhunderte stammen.

2!) Euren. Regesta IV, pag. 264.

16 XXV. Heinrich Barvíř:

wahrscheinlich sowohl bei Knín als auch bei Schönberg baute, auf
dessen Ansuchen Kaiser Karl IV. im Jahre 1351 den Bergleuten zu
Schönberg die denselben früher vom König Johann gegebenen Privi-
legien bestáttigte.**) Dieser Wenzel von Knín war demgemäss wohl
eine einflussreiche, also vermutlich auch ziemlich vermögende Person,
auch kaufte er sich im Jahre 1361 einen Meierhof in Cachovic.*)
Frenzlin von Obrist, Kniner Bürger, war Patron der Kirche in
Hvožďan ;**) folglich Besitzer des dortigen Gutes.

Mit welchem Nutzen man bei Knín in der zweiten Hälfte des
XIV. Jahrhunderts baute, wissen wir nicht, man arbeitete aber conti-
nuierlich bis zur Zeit der hussitischen Kriege. In die vorhussitische
Zeit überhaupt lege ich fast sämmtliche grössere Arbeiten der Knfner
Gegend, nämlich die erste Ausbeute der hiesigen Seifen und die Aus-
führung der Baue in der Alt-Kamlovä, bei Krämy, in der Besfdka, in
Kateřinky unweit Chramisté und im Boroticer Walde, die genannten
Baue hauptsächlich deswegen, weil von ihrer eventuellen Inangriff-
nahme in einer späteren Zeit keine Erwähnung mehr geschieht.

Wie das Privilegium des Königs Georg von Poděbrad vom
Jahre 1461 bezeugt,*“) besass die Stadt Knín vor den hussitischen
Kriegen geschriebene Privilegien. Die Bürger hatten eine Freiheit an
den wem immer gehörigen Ortschaften, Wäldern, Bergen oder Bächen
in der Umgebung der Stadt (na dědinách, lesích, horách neb potocích
jim příležících číchžkoli) Gold zu gewinnen und alle Bergleute auf
eine Meile weit im Umkreise von Knín mussten alles Waschgold und
Berggold in den königlichen Wechsel nach Knfn abliefern. Ebenfalls
gehörten alle Bergmühlen auf eine Meile weit von Knin unter die
Oberaufsicht des Kniner Magistrates. Die Könige zogen, wie noch
das Privilegium des Königs Wladislaw vom Jahre 1479 erklärt?”), aus
den Kníner Goldbergwerken vielen Nutzen. Die Stadt wurde jedoch
in den hussitischeu Kriegen im Jahre 1424 erobert, ausgeplündert
und eingeäschert, wobei auch ihre älteren Privilegien-Urkunden ver-
brannten, nebstdem wurden ihre Goldgruben von den Angreifern
verstůrzt.

22) Ibidem. pag. 91, 92.

2%) Jarumir ČELAKOvSKÝ: O domácích a cizích registrech. V Praze 1890.
pag. 123.

34) W. W. Touxx, Dějepis města Prahy, II. díl, v Praze 1871, pag. 422.

3) Libri confirmationum dioec. Prag. I. 2, ed. EmLER 1874.

26) Orig. a. Perg. im Archiv des böhm. Museums d. dto. 1. Okt. 1461.

37) D. dto. 22. Jánner 1479, Orig. a Perg. im bohm. Museum.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knin. 17

Die Stadt konnte sich seit jener Zeit lange nicht erholen. Nach
der Einäscherung der Stadt und Verschüttung der Bergwerke wurde
auch das hiesige königliche Bergamt aufgehoben und nach dem vom
König Sigismund den Euler Bürgern im Jahre 1437 erteilten Privi-
legium sollten die Bergleute von Knín ihr Gold nach Eule zur Ein-
lösung bringen.?®) Nach Graf Kaspar SrERxBEBG**) hatte Kaiser Sigis-
mund der Stadt Knin am 7. Mai 1437 neue Vorrechte erteilt, ich
kann jedoch nirgends eine diesbezügliche Originalnotiz auffinden. Da
nun das eben erwähnte den Euler Bürgern gegebene Privilegium am
Tage des hl. Stanislaus d. i. den 7. Mai datiert erscheint, glaube
ich an eine Verwechslung beim STERNBERG mit Eule.*“)

Allein um die Hälfte des XV. Jahrhundertes fieng man bei Knfn
doch wieder an etwas Gold zu gewinnen, vielleicht mehr, als zu der-
selben Zeit bei Eule gewonnen wurde, denn in einem den Euler
Bürgern vom König Georg im Jahre 1460 erteilten Privilegium lesen
wir, der König wolle den letzteren das Gold so hoch bezahlen wie
den Kniner Bürgern.) Die Resultate der bergmännischen Tätigkeit
erschienen wohl in dem Masse berücksichtigungswürdig, dass vielleicht
eben wegen derselben im Jahre 1461 die alten Rechte und Pflichten
der Kniner Bürger wieder festgestellt und vom König Georg am
1. October d. J. neu bestáttigt wurden, unter welchen die Pflicht der
Bürger und aller Bewohner von Knin, ein jeder solle nach seiner
Tunlichkeit auf ihren Bergen bauen und den Bergbau fördern, eben-
falls steht. Demgemäss arbeitete man wieder hauptsächlich auf stád-
tischen Gründen, aber kaum mehr in der ganzen Alt-Kamlova, deren
grösste Gruben längst schon mit Wasser ertränkt sein mussten, da
allem nach kein Stollenbau zu ihrer Entwässerung bestand. Es konnte
also hauptsächlich in dem sogenannten Jungen Kamlova-Complexe
gebaut werden, zugleich einigermassen etwa auch auf der NO Seite des
Chvojnä-Berges. Das Unternehmen wurde anfangs sicherlich von gutem
Erfolg begleitet. In dem städtischen Gedenkbuche ist das Jahr 1475

28) Lror. Črnák: Paměti král. horn. města Jílového, 1898, pag. 41.

3%) Umrisse etc. I. Bd. 2. Abt. Prag 1837, pag. 35.

%) Die vom König Sigismund den Einwohnern von Kytín, Dobříš, (Alt-)
Knín und Lipčic im Jahre 1436 (8. Dezember, Prag) gegegene Urkunde betraf
keineswegs irgend Bergwerke, wie PEITHNRR von LIoHTENFELS in seinem Versuch
über die natürl. und polit. Geschichte der böhm. und mähr. Bergwerke (Wien
1780, pag. 133) aufübrt, sondern andere Angelegenheiten. Cf. Jaromír Čela-
kovský: O domácích a cizích registrech, pag. 123. Emrer: Regesta III, pag. 291.

s) Cuir u. 8. W., pag. 43.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 2

18 XXV. Heinrich Barvíř:

als Jahr einer der Ueberlieferung nach sehr grossen („der grössten‘)
Ausbeute bezeichnet worden. Im Jahre 1500 wurden die Kafner in
dem ihnen vom König Wladislaw erteilten Privilegium angewiesen,
alles Gold nur nach Prag zur Einlösung zu bringen, dem Kníner
Bergmeister sollten für seine Mühewaltung wöchentlich vier böhmische
Groschen aus der königl. Kammer gezahlt werden, die Stadt erhielt
die Bewilligung mit rotem Wachs zu siegeln und die Anzahl der
geschworenen Stadträte wurde um fünf vermehrt. Demgemäss bielt
wohl eine gute Ausbeute an Gold weiter an. Bald bestand hier auch
eine Münze zur Prägung goldener Geldstücke, denn als im J. 1516
König Wladislaw das ganze Bergwerk von Eule an den Herzog Karl
von Münsterberg auf 15 Jahre verpachtete, gestattete er das ge-
wonnene Gold in Knin zu vermünzen, jedoch in gleichem Schrot und
Korn wie der König.”) Im Jahre 1524, den Sonntag nach Petri
brannte die Stadt Knin wiederum ab°°) und der Bestand der hiesigen
Münzstätte hörte wohl auf, doch baute man weiter und erholte sich
bald, denn die Stadt erkaufte sich im Jahre 1527 vom König Ferdinand I.
im Pfandrechte um 500 Schock Groschen das Gut Hrastic mit der
dortigen’ Feste, welches aber im Jahre 1549 wegen Beteiligung
an der Verschwörung der böhmischen Städte gegen Ferdinand I. zur
Strafe weggenommen und an Wenzel Wratislaw von Mitrowic „mit
Ausnalıme der Bergwerke und derselben Erfordernisse“ verpfändet
wurde.) Und noch in den Jahren 1540 und 1541 scheint eine
beachtenswerte Menge Goldes von Knin nach Prag abgeliefert worden
zu sein. PošEPNÝ sagt:?’) „In der Rechnung des Prager Můnzmeisters
Conrad Sauermann findet sich von März 1540 bis Dezember 1541
eine Einlösung von 75.700 Mark Berggold aus Knin und Eule, daraus
habe man 71.340 Mark Feingold gemacht, so dass sich aus beiden
Zahlen ein Feingehalt von 0'942 ergibt, welcher dafür spricht, dass in

42) Gf. Kasrar StenxsrrG: Umrisse etc. I. 2. pag. 36. Orig. böhm. im Arch.
zu Oels.

53) PırackY: Scriptores rerum. bohem. Tom. III. (Staří letopisové čeští).
V Praze 1829, pag. 461.

99) Pritiiser von LICHTENFELS: Versuch etc. pag. 133, wo das Gut Gross
Rraštic genannt wird. — Památník okresu Dobříšského, v Dobříši 1898, stať o Novém
Kníně od L. Koráčka, pag. 128, nennt es Klein Hraštic. Dem Wortlaute der
Urkunde nach gab es auch bei Hraštic ein Bergwerk, und falls Klein Hraštic
zu verstehen wäre, so sieht man Spuren einer Gangführung an der vom Bahahofe
kommenden Strasse. Möglicherweise ist auch die Goldwäsche bei dem Voznicer-
Bache zwischen Klein Hrastic und Mokrovrat zu verstehen.

%) Archiv für prakt. Geologie. II. Th. pag. 147.

\

Geologische Notizen über d. goldfůbrende Umgebung von Neu-Knin. 19

dieser ganz namhaften Summe ein nicht unbetráchtlicher Teil aus
Knín, dessen Gold viel feiner als das Euler war, enthalten sei.
Ueber spätere Einlösungen bis zum Jahre 1560 gibt uns das Prager
Münzarchiv keine Auskunft, nur soviel geht aus einigen Bemerkungen
hervor, dass Kniner Gold neben dem Euler zur Einlösung kaın. Die
Angabe der Quantität ist erst von 1562 an möglich, allein da stossen
wir an viel bescheidenere Ziffern, als wir nach der Combination der
Sauermannschen Daten erwartet haben.“

Innerhalb 47 Jahre, 1562 bis 1609 sind nach PošerNý (p. 149)
nur aus 21 Jahren Einlösungen von Knfn im Prager Münzarchiv
verzeichnet und zwar in toto 17.749 Mark, d. i. 4504 Kilogramm
mit einem Feingehalt von 0'945, also falls ein gerechneter Durch-
schnitt irgend Bedeutung haben könnte, nur 0'214 kg Rauhgold resp.
0'203 kg Feingold pro Jahr. Eine Erklärung dieser Abnahme der
Goldausbeute in dem Jung-Kamlover Complexe gibt uns ein im
Jahre 1575 verfertigter Auszug aus dem alten Kníner Bergbuche,
in welchem angegeben wird, dass ein Stollen bereits 178 Klafter weit
getrieben worden, welcher nach 12 Lachtern das Wasser aus dem
ganzen (Jung-) Kamlover Baue in einer Tiefe von 45 Lachtern
unterfahren sollte, d. h. mit anderen Worten: das Jung-Kamlover
Werk wurde bereits in eine grössere Tiefe fortgesetzt und mit der
Zeit vom Wasser überwältigt, so dass man in der Tiefe nicht mehr
weiter arbeiten konnte. Die Tatsache jedoch, dass man sich die Anle-
gung eines gegen 190 Klafter langen Stollens zu unternehmen entschloss,
bezeugt meiner Meinung nach zur Genüge, dass früher die Jung-
Kamlover Fundgruben ziemlich ergiebig gewesen, wie es ja als ein
weiterer Beleg dieses Schlusses angeführt zu werden verdient, dass
noch im Jahre 1575 Knfn unter die königlichen Bergstädte gerechnet
wurde, deren es in Böhmen damals nur vier gab und zwar Kutten-
berg, Eule, Knín und Bergreichenstein. Den Jung-Kamlover Stollen
brachte man aber — wie ich denken möchte wegen nicht genug
präziser Ausmessung ihrer Richtung — nimmer zu dem geplanten
Durchschlage mit der Jung-Kamlover Fundgrube und noch im J. 1693
berichtet der Bergmeister Bırrs£r, das Kamlover Gebäude wie auch
der sogenannte Dreibrůderkreuzgang sei mit dem Stollen noch nicht
unterfahren worden. Deswegen erlosch in der zweiten Hälfte des
AVI. Jahrhunderts der alte Ruhm der Stadt Knín, um in seiner
einstigen Grösse niemals mehr zu erscheinen . . .?

In dem letzten Viertel des XVI. Jahrhunderts baute die Ge-
meinde nur sehr wenig, nur zur Erhaltung ihrer Bergfreiheit, und

g*

20 XXV. Heinrich Barvíř:

zwar hauptsächlich in dem Jung-Kamlover Complexe. Eine private
Gewerkschaft oder einzelne private Personen bauten resp. suchten
nach Gold in dem NÖ, gegen Krámy liegenden Abhange des Chvojná-
Berges und bei Štěchovic. In den diesbezüglichen Berichten finden
wir wenig Tröstliches, trotzdem aber einige nicht uninteressante An-
gaben. Deswegen lasse ich solche in wortgetreuer Uebersetzung oder
wörtlich hier folgen:

a) „Aussug aus den Bergbüchern über die Eintragungen der bei
Knín und Štěchovic gelegenen Fundgruben mit ihren Massen und
Erbstollen, ausgegeben von dem Bergamte su Knín im Jahre 1575.)

Die alte Fundgrube „na červeném mlází“
wird durch Fristung bis zu Reminiscere dieses Jahres 1575 gehalten,
von welcher ein Teil der Halden verpocht wurde, welche reichhaltig
sind, sowie auch der Schlich von denselben vorhanden ist. Das zweite
untere Mass auf derselben Fundgrube ist auf 35 Lachter gewältigt
worden, da man aber in demselben keine ganzen Orte auch keine
Anbrüche fand, verliess man die Grube. Unkosten für die Gewäl-
tigung derselben 56 Schock meissn.

Die neue Fundgrube „na červeném mlasi“°”)
ist mit einem neuen Schrot ausgezimmert und zur Gewältigung auf
neun Lachter bis zum Wasser vorbereitet. Unkosten betrugen bei
derselben 18 Schock meissn. Fristung bis zu Reminiscere 1575.

Der Erbstollen su denselben beiden Fundgruben
ist von seinem Mundloch bis in den Stollenort vormals getrieben und
nun auf etwa sechzig Lachter gereinigt worden. Von demselben wird
ein Querschlag gegen den Hauptzug der oben genannten Fundgruben
gebrochen. Unkosten betrugen auf den Erbstollen innerhalb der drei
Quartale d. i. Crucis, Luciae und Reminiscere des Jahres 1574
125 Schock meissn; über die übrigen Quartale Trinitatis, Crucis und
Luciae desselben Jahres wurde keine Rechnung abgelegt.

Die Fundgrube „na Panně Maryı“,
dieselbe ist bei Štěchovic gelegen, Fristung bis zu Reminiscere dieses
Jahres 1575.
Die Fundgrube „na svatém Pavlu v Kunšově loučku“

bei Štěchovic gelegen, Fristung ut supra.

36) Böhmisch.

57) Betreffs der Lage vergleiche die Anmerkung zu dem BrrrxéR'scumx
Berichte vom 23. August 1691.

Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knín. 21

Die Fundgrube „na Dušně“
in derselben Lage bei Stöchovic. In dieser und in der oben erwähnten
Fundgrube wäre nach Menschen-Gedenken eine ziemlich goldreiche
Gangmasse an Anbrüchen zu finden.

Die Gewerkschaft aller oben erwähnten Fundgruben mit ihren
Massen und Erbstollen: Auna, Gemahlin des Herrn Johann Jindra
von Fürstenfeld (32), Johann Rudolf Plunecker der Aeltere (32),
Hans Walcz aus Nürnherg (16), Hans Helm von Graupen (42), der
Herr Abt von Königsaal, Grundherr (4), zur Kirche und Gemeinde 2,
zusammen 128 Teile. Dieselben oben genannten Gewerken liessen
bei Stöchovic ein Pochwerk mit drei Wasserrädern, deren jedes drei
Pochrüster treiben sollte, anlegen, doch wurde das auf 170 Schock
meissn. Groschen abgeschätzte Pochwerk von den Steigern und Berg-
arbeitern wegen des in einer Summe von 112 Schock 38 Gr. meissn.
nicht erhaltenen Lohnes mit Beschlag belegt.

Die Fundgrube Kamlova, bei Knin gelegen,

mit ihren zweitem, drittem oberen und mit zweitem, dritten unteren
Massen und einem Erbstollen. Dieser Stollen ist von seinem Mund-
loch bis zu dem jetzigen Stollenort 178 Lachter lang getrieben
worden und ist bis zum Durchschlag in die Fundgrube 12 Lachter
zu treiben, wo aus dem ganzen Baue und der Zeche, auch aus dem
grossen Richtschachte das Wasser mit dem Stollen durch die Wasser-
saige 45 Lachter (tief) uuterfahren werden wird. Die alten Leute
gedenken, dass in der Tiefe sehr gute Anbrüche vorhanden sein
sollen, wie man bei Gewältigung einiger Schächte je tiefer desto bessere
Anbrüche an den Orten fand, da man aber die Gewässer nicht be-
zwingen konnte, hatte man von einer solchen Gewältigung abgelassen
und treibt den Stollenort weiter. In derselben genannten Fundgrube
Kamlova, in ibren unteren und oberen Massen sowie in dem Erb-
stollen besitzt Johann Jindra von Fürstenfeld 8 Kuxe, dieselben sind
ihm in dem Gegenbuche bei dem Bergamte zu Knfn eingeschrieben
worden.“

b) Auszug aus dem Bergwerksvisitationsberichte Wilhelms von
Oppersdorf des Aelteren vom Jahre 1581.

„Zu Knin verbaut die Gemeinde jährlich 176 Th., womit freilich
nicht viel zu richten, sie baut eine verlegene Grube auf des Abts
von Königsaal Gründen und die alte Grube „zu den vier Brüdern“
genannt, haben auf beiden feine Anbrüche, klagen über den Abt, der
ihnen das Grubenholz verweigert und doch die Wälder zugrunde

29 XXV. Heinrich Barvíř:

richtet. Der Magistrat übergibt eine Schrift über künftigen Gruben-
bau“ (das Allegat fehlt).

In demselben Jahre 1581 berichtete der Oberbergmeister
Lazarus ERrker:

„Die Kníner bauen oder suchen vielmehr nach dem alten Gold,
das von alters her so grossen Ruhm genoss.“

Nach elf Jahren, im Jahre 1592 (den 5. Juni) berichtet,
ERKER:

„Sttechowsta unweit Eule, einst“*) stark gebaut, jetzt ganz verlassen
ist weniger bekannt (als Eule), wäre leichter durch Künste zu erheben,
weilen ein Bach und Holz bei der Hand ist. Knín hat grosse Baue
besonders bei Fleischkram eine Strecke von 100 KI. lang, 20 breit,
7 Klafter tief ausgehauen, wo ein mächtiges oberes Mittel von Gold
gewesen sein mag. Die Stadt baut zur Erhaltung ihrer Bergfreiheit
die alte Grube Kembler, macht einige Lot Gold, die Mark 23 Karat
2 Gran Feingold, dergleichen Hochgold wird sonst in Böhmen nicht
gefunden. Für Stiechowitz und Knin werden durch 10 Jahre jährlich
für jedes 2000 Th. in Vorschlag gebracht, um mit geringen Wasser-
maschinen die Gewältigung der stärksten älteren Bergbaue zu ver-
suchen.“

In dem an den k. obersten Münzmeister Grafen Friedrich
Schlick von Ezras Gontuer ddto. 30. Sept. 1596 gegebenen, die Be-
sichtigung der Bergwerke betreffenden Berichte wurde über Knin
Folgendes mitgeteilt:

„Zu Knín baut die ganze Gemeinde eine Grube am Kemůler
Gebirg, darauf sie unterzeiten etliche Lot Gold machen, ist aber ein
festes Gestein, muss mit Feuer gewonnen werden, inmassen dann der
Augenschein vorhanden, trägt aber die Kosten nicht, und haben
stette Einbusse. Wird auch an vielen Orten an Gebirgen und in der
Stadt in Gässen Gold gesichert. Desgleichen sind viele alte Gruben
und Gebäude ums Gebirg bisher ungewältigt verblieben, derwegen
wohl zu vermuten, es seien noch viele ganze Gänge in unverschrot-
tenen Gebirgen vorhanden, wie ich dann einen Rutengeher daselbst
gelassen, der sie zu Schürfen anweisen solle, darauf haben sie die
Arbeiter von ihrer Grube genommen und wollen es in Namen Gottes
auf E. G. Gutachten mit dem Schürfen etliche Wochen, jedoch auf

9) In der Abschrift lese ich „einst“, wäbrend man beim Gf. Sternberg II.
pag. 47 „nicht“ gedruckt findet.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 23

der Gemeinde Unkosten versuchen, Gott gebe seinen Segen, dass es
ohne Nutz nicht mag abgehen.“

Im Jahre 1605 benachrichtigten die Bergmeister, Althäuer und
sämtliche Bergarbeiter des Kníner Goldbergwerks“*) den Bürgermeister
und den Rat der Stadt Knin, dass sie Holz in den kaiserlichen und
in den zum Hospital (der Kreuzherren) gehörigen Wäldern für ihre
Bergwerke zu nehmen gehindert werden: „ . . . dass wir das
Holz zum Feuersetzen an den Orten, wo eine grosse Festigkeit des
Felsens herrscht, auch zu Rösten, Pfeilern, Stempeln, Fahrten und
anderen Bedürfnissen des Bergbaues weder in den Wäldern Sr. kaiser-
lichen Gn., noch in den Hospital-Wäldern frei gebrauchen können.
Da wir nun ınit allem Fleiss nach unserer Pflicht darum sorgen,
damit die Sr. kaiserlichen Gn. genannten Goldbergbaue nicht zur
Devastation kommen, besonders aber der wegen der Verschlechterung
der Stempel und Pfeiler sehr gefährliche Schacht Mladá Kamlova,
in welchem man durch Betrieb von Gottes Freigiebigkeit eine Menge
goldführender Gangmassen aushauen kann und können wird, wovon
grosser Schade. . .*

Nach dem Jahre 1609 findet PoSerny keine Goldeinlösung mehr
von Knin in den Prager Münzamtsacten weder im XVII. noch im
XVIII. Jahrhunderte verzeichnet. Man arbeitete jedoch auch nach
dem Jahre 1609 weiter, wenn auch schwach, um die Giltigkeit der
Privilegien nicht zu verlieren. Im Jahre 1614 bemerkt der Prager
Erzbischof,“©) dass die Knfner in einem Jahre nicht viel mehr als
vier Lot Gold erzeugen. Dann kam aber die Zeit des dreissigjährigen
Krieges, in welchem die Bürger beim Mangel an goldhaltigem Ma-
terial noch durch häufige Durchzüge von plündernden Soldaten in
grosse Armut verfielen. Schon im Jahre 1626 beschweren sich die
Kníner Bůrger,“') sie seien durch alle die (Kriegs-) Jahre ununter-
brochen dauernde Soldatenzüge fast zu Bettlern geworden und im
Jahre 1639 wurde die Stadt von den Schweden so zugrunde gerichtet
und verbrannt, dass zehn Jahre nach dem Abzuge der Schweden
nicht mehr als zehn Häuser neu gebaut worden,“*) und die übrigen
nach dem Wortlaute des im Jahre 1680 vom Kaiser Leopold ge-

39) Orig. Urkunde vom 28. Nov. 1605 in dem erzbischöfl. Archiv in Prag,
Abschrift in dem böbm. Landesarchiv, böhmisch.

40) Concept vom 31. Dez. 1614 im Prager erzb. Archiv, Abschrift in dem
böhm. Landesarchiv.

41) Urk. v. 5. Mai 1626. Orig. daselbst, Abschrift in dem b. Landesarchiv.

47) Somser: Königreich Böhmen, XVI. Bd., pag. 243.

24 XXV. Heinrich Barvíř:

gebenem Privilegiums**) noch in dem Jahre 1860 zum grósseren Teil
in Asche lagen.

Dennoch erhielt sich eine lebhafte Tradition über die einstige
Ausgiebigkeit wenigstens der Jung-Kamlover Fundgrube, man begann
etwa im Jahre 1676 den oberen Jung-Kamlover Schacht auszuzimmern,
konnte aber die Zimmerung wegen Mangels an Geldmitteln nur auf
18 Lachter ausführen, worauf die Arbeit sistiert wurde. Als Berg-
meister Bırrnee Knín in den Jahren 1691 und 1693 besuchte, konnte
er Folgendes berichten:

1. Im Jahre 1691 den 12. Februar:

„Knín. Alldort ist noch nichts vorgenommen worden, weil mir
teils die Zeit nicht (hinreichte), teils anstehe, ob nicht selbige Gelder
nutzlieber auf Eule oder Příbram möchten transferiert werden. Gleich-
wohl zeigen die Kniner einen grösseren Eifer und Lust zum Berg-
werk als die Příbramer und Euler, bitten auch, man solle ihnen
erlauben den Schacht und Stollen Mladá Kamlová zu eröffnen, es
seien noch 3 alte Männer vorhanden, vorgebend, dass sie darinnen
4 Hüllen von gewcnnenem Erz gefunden und 7 Dukaten daraus ge-
macht, dementgegen sie das ihrige, so sie selber gewonnen, kriegs-
halber müssten liegen lassen, und in Ansehung, dass sie schon zu
alt wären, gleichwohl mit Waschen und Anquickung noch umzugehen
wüssten, auch noch viel Erz vorhanden wäre, so noch nicht zu gute
gemacht, also bitten sie, man solle ihnen erlauben, künftigen Frühling
ein kleines Pochwerk anzurichten, damit sie es gar zu gut machen,
damit (auch die Kinder jene Manipulation erlernen und) die Wissen-
schaft nicht mit ihnen absterbe.“

2. In demselben Jahre den 4. Juni:

„Zu Knín ist der Schacht, Mladá Kamlovä genannt, sehr baufällig
befunden worden, weil solchen der alldortige abgesetzte Primas nicht
nur allein negligiert, sondern die darauf gestandene Kaue hinweg-
geführt bat. Demnach ich aber hin und wieder (von) glaubwürdig(en
Leuten höre), dass auf besagtem Kamlová in der Zeit die grösste
Hoffnung gemacht worden, der Gang am Ort noch stehe, kein Grund-
wasser vorhanden, auch (dass) solches Gebäude nur propter injuriam
temporum auflässig worden, und endlich der Schacht noch zu repa-
rieren wäre, also lasse ich solchen mit Consens Ihro . . . (soweit) die

+») Orig. am Perg. im Archiv des běhm. Museums.
4+) Oberhalb der Sohle des oberen Schachtes.
#5, 24 böhm Lot — 385°5 g.

Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knín. 95

Notdurft erfordert wiederum reparieren. Hátte auch gern die Gebáude
auf dem sogen. Krámská hora und andere mehr bereist . . .“

3. Den 23. August desselben Jahres, an Herrn Berghofmeister
von Kuttenberg:

„dass ich auf 8 Tage dem Kníner Berggebáu beiwohnet, das
Kamlover und Krämer Gebirg nach Vermögen abgezogen und in dem
Jung Kamlová den unteren Schacht schon 20 L(achter) völlig aus-
gezimmert befunden. Dieweilen aber meine Intention nicht gewesen,
den Schacht bis aufs Tiefste für diesmal auszuzimmern, sondern nur,
damit er nicht zugrunde gehe notwendige Vorsehung zu tun, und
weil solche nunmehr schon vollbracht, also stehe ich an, ob ich
ferner fortfahren, oder die kaiserl. Bergleute, so der Euler Berg-
schreiber in meiner Abwesenheit von dannen dahin beordert, wiederum
nach Eule schicken solle. Indessen habe ich teils von denen Berg-
leuten vernommen, teils auch selber gesehen, dass in bemeldetem
Schacht bald vom Tag an unterschiedliche Örter auf den Gang ge-
trieben und bei voriger Auszimmerung des Schachtes vermacht, nun
aber wiederum bei Eiogehung dessen verfallen seien, welche dann
wiederum zu vermachen den Leuten grosse Mühe und Arbeit ver-
ursacht hat. Dergleichen nun aber nach Aussage des hinuntergelassenen
Bergmanns ferner nicht mehr, sondern alles in festem Gestein zu
finden, und folglich die Arbeit zwar schleuniger, aber gleichwohl ...

Der in beiliegender Karte notierte untere Schacht, woran man
jetzt gearbeitet, ist vermöge meines Zugs gegen 47 L(achter) tief,
hat laut (des Bergmanns Johann) Priester (welcher da vor 15 Jahren
gearbeitet) Aussage im Tiefsten kein Grund-, aber eine halbe Elle
tief Tagwasser, so sich von dem am Tag nahe bei dem Schachte aus-
gehauten Gang hineinziehe, dass aber solches nicht höher aufgehe ist
die Ursache, weil dasselbe unterhalb des ersten Lichtlochs in der
Wiese sich wiederum ausdringt, allwo ich auch Luft zuın besseren
Fortgang zu machen befohlen.

Vom unteren bis zum oberen Sohl solle es durchschlägig, und
der Stollenort etliche wenige Lachter oberhalb des oberen Schl. *°)
sein. Die alten Inwohner gedenken, dass die Bergleute bei dem unteren
ein, und bei dem oberen ausgefahren seien, vor 15 Jahren hat man
den oberen auf 18 L(achter) ausgezimmert, hernach aber aus Er-
manglung der Mittel liegen lassen.

#) oberhalb der Soble des oberen Schachtes.

26 XXV. Heinrich Barvíř:

In dem Brüderschacht ist ein gestaltiger Gang am Tage zu
sehen, weil aber vier Bergleute von dem durch das Feuersetzen ent-
standenen Schwaden erstickt worden, also ist er nochmals liegen ge-
blieben.

Aus den befundenen Bingen und Halden ist abzunehmen, dass
die Gebäude auf dem alten Kamlova nicht gar tief gewesen seien,
dahero meines Erachtens kein Zweifel wäre, man möchte mit Fort-
treibung des Stollenorts sowohl den Kamlover als auch den St. 22%/,
begegneten Kreuzgang im Tiefsten noch im frischen Felde unverhaut an-
treffen. Was aber für Erz sich befinden möchte, kann ich nicht wissen.
In dem alten Bergbuch befinde ich laut Beilage A, dass man ano 1572
innerhalb 3 Monate 24 Lot Gold gemacht, '") welches die Unkosten
schwerlich wird ertragen haben, und ist zu bedauern, dass 80 gar
keine Nachricht vorhanden ist, ausgenommen, dass die Leute sagen,
dass der Kamlovä ihnen allezeit von ihren Älteren, als welcher alle-
zeit seine Ausbeute solle gegeben haben, recommandiert worden sei. Es
ist sich aber auf dieses Red nicht zu verlassen. Dieweilen man aber
für diesmal auf die Aubrüche nicht kommen kann, und gleichwohl
zu sehen ist, dass der Gang bis au Tag hin und wieder ausgehaut ist,
daraus dann allerdings zu vermuten, dass die Alten solches ohne
Ursache nicht würden getan haben, also wäre gleichwohl meine un-
vorschreibliche Meinung, wir sollten einen Ort, so tief wir ankommen
können — welches ungefähr 30 L(achter) sein wird — auf den Gang
etliche L: (Lachter) treiben und sehen, wie er sich anlassen möchte,
wozu mich auch dies bewegt, weil ich in dem Krämer Gebirg in
einem Berg Zlatý hora genannt einen Gang über die Massen am Tag
ausgehaut befunden, dass zu verwundern ist, also dass ich schliessen
muss, dass die allhiesigen Gänge bis an Tag müssen edel befunden
worden sein.

Den Kramer Zug betreffend, wovon das alte Kniner Bergbuch laut
Beilage B Meldung tut, habe ich soviel mündlichen Bericht erhalten,
dass der Simon Laurschin, der es allein gebaut hat, darunter keine
Mitgewerke bekommen können, dieweil ihnen die Probe zu schlecht
gewesen, und sich alle auf den Jung Kamlovä, als welcher damals
bessere Proben und Hoffnung gegeben, gelegt haben, wovon sie aber,
wie gemeldet, auch aus Ermangelung der Mittel haben nachlassen
müssen, indem sie den oberen Schacht nicht weiter als auf die 18 L:
(Lachter) (haben) auszimmern können, welcher doch Wetters halber —

“, 24 böhm. Lot — 3855 g.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 27

massen ınan Alles mit Feuersetzen hat gewinnen müssen — höchst
nötig wäre. Wann also dieses nicht gewesen wäre, sollte ohne Zweifel
der Krämer Zug stattlich gebaut worden sein, und gefällt mir der
Gang, soviel man aus den noch befindlichen Stufen ersehen kann,
besser ala der Kamlover. Es wird auch unweit davon ein mächtiger
Gang am Tage verspürt, welcher wohl der Krämer Zug, warvon die
Schrift meldet, sein mag, wie tief aber der Gang liege, und wie tief
der Schacht gewesen sei, auch ob sie Wasser gehabt, kann ich nicht
erfahren, ausgenommen dass ein alter Fleischhacker sagt, er vermeine,
sein Vater hätte ihn versichert, dass sie kein Wasser gehabt haben.
Aus der Halde ist zu mutmassen, dass der Schacht gegen 18 oder
20 L: (Lachter) tief und völlig in festem Gestein muss gewesen sein.
Es meldet zwar die Schrift auch von dem Erbstollen,“*) ist aber
keiner vorhanden, sondern wird dadurch nur die Erlaubnis einen
anzuschlagen verstanden. Ich habe den Gang gegen Occident, allwo
die nächste und grösste Teufe zu finden, mit der Rute ausgehen
lassen, und den in beiliegender Karte unter dem Namen des
Stollenmundlochs notierten Ort am bequemlichsten dazu befunden,
allwo der Stollen auf den Gang auf St. 73}, fortgetrieben werden
könnte, ob aber auch der Rute zu glauben ist, weiss ich nicht, jedoch
veranlasst mich der in Karten notierte alte Schurf zu glauben, dass
die Alten den Gang““) auch um selbige Gegend müssen gesucht haben,
und sagt ein alter Mann, dass der Schimon Laurschin sich eben
selbige Gegend zu einem Stollen, wofern es nötig sein möchte, er-
wählt habe.“

4. Im Jahre 1693 berichtet Brrrxer:

„Das Kamlover Gebäude wie auch der sogen. Dreibrüderkreuz-
gang ist mit dem Stollen noch nicht unterfahren worden, würde aber
im frischen Felde in mehr als 50 L: (Lachter) Teufe damit angetroffen,
und kann ich mit Wahrheit sagen, dass ich noch aus keinem Berg-
werke bessere Goldproben gesehen und gemacht habe, als eben aus
dem bei des Kamlover Hauptganges 4ten LL.®) befindl. Stufe. Etwas

42) Es wird offenbar von einer der Fundgruben „na červeném mlází“ des
Jahres 1575 gesprochen, folglich lagen diese Gruben in dem Krämer Zuge und
zwar höchstwahrscheinlich an dem NO Abhang des Chvojná-Berges. Möglicher-
weise befand sich die Mündung des zugehörigen Erbstollens östlick von dem Zuge,
da eine Stelle in der Weise, welche ich mit einem Fragezeichen in dem Kärtchen
bezeichnet habe, oft feucht erscheint.

40) |

30) gic.

28 XXV. Heinrich Barvíř:

Hauptsächliches aber zu Knín fündte ich derzeit nichts Bequemeres,
als unter die alten Gebäude auf dem S. Catharinae Berg einen tiefen
Erbstollen zu treiben in Ansehung, dass dieses ein wohlgestaltiges,
sanftes und ganghaftiges Gebirge ist, worunter ein starker Bach vor-
zeiten dem Vernehmen nach 16 Buchmühlen um die Erze aufzu-
bereiten getrieben hat.

Ferner kann ich den berühmten Krämer Zug nicht ungemeldet
vorbeigehen, welcher dermalen vom Tag ausgehauen ist, dass man
sich billig darüber verwundern muss und dergleich, glaube ich, fast
nirgends zu finden sein wird. Wann nun solcher in seinem sogenannt
Examen oder gegenüber liegend(es) ansehnlich(es) uuverhaut(es) Gegen-
gebirg mit einem Stollen untersucht würde, sollte meines Erachtens
wohl etwas Haupt.(?) damit erbaut werden, worzu es dann an be-
nôtigt(em) Wasser und Holz auch nicht ermangeln táte. Wenn nun
der Grundherr, also Ihro Hochwürden der Herr Prälat von Königsaal
nebst anderen Gewerken etwas darauf zu wagen zu disponieren wäre.“

*

Mit dem Jung-Kamlover Bau beschäftigte man sich auch nach
dem Jahre 1693, aber aus Mangel an Geld wurde nichts Grösseres
unternommen. Der alte Plan, die Jung-Kamlover Fundgrube mit dem
sogen. Jung-Kamlover Stollen zu unterfahren, scheint nie gelungen zu
sein, wahrscheinlich wegen nicht genau zutreffender Richtung des-
selben, denn als im Jahre 1705 eine Karte desselben Stollens her-
gestellt resp. copiert wurde, hat man als ihr Ziel das Unterfahren
des Kreuzgangschachtes angegeben. Zu Mangel an Geld trat also noch
eine Verwirrung in der Auffassung der wahren Verhältnisse hinzu,
weswegen schliesslich alles Unternehmen, an und für sich schon klein,
zunichte werden musste (1709). In den übrigen Jahren des 18. Jahr-
hundertes wurde im Bergbau nichts unternommen, bis erst zur Zeit
Maria Theresia's, wie der ursprüngliche Name des Stollens**) an-
deutet, wurde ein Stollenbau nach einem Gange gegenüber der
Aixner’schen Mühle angefangen, doch nur eine kurze Strecke ge-
trieben, sodass man schliessen muss, dass das Resultat den Erwartungen
nicht entsprach und die Unkosten nicht gedeckt werden konnten.

51) Nach einer Mitteilung des sel. Kniner Bürgers A. Cerny soll der ur-
sprüngliche Name des Stollens Maria Theresia-Stollen gewesen sein. Der Name
Karlstollen wurde nach dem späteren Bergbauunternehmer, einst Kniner Bürger-
meister Karl Masner gegeben.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 29

im Jahre 1804 kam der Euler Berggeschworene Johann Elster nach
Kuin, um die ertränkten Baue zu besichtigen und gründete eine Ge-
werkschaft zu ihrer Inangriffnahme. Auf seine Veranlassung wurde
nach SommER“*) aus der Waldstrecke Chvojná, nach AL. ČERNÝ aus
einem „noch blinden Gangraume“,“*) also meiner Deutung nach aus
dem später sogen. Karlstollen eine Probe von 2000 Centnern Quarz
genommen, welche 2 Mark 8 Lot reines Gold, also 6:26 g pro č et-
gab. Darauf wurde es z. T. in dem Karlstollen (bis zum Jahre 1824,
resp. 1828, in welchem der Stollen wahrscheinlich infolge einer
Wasserflut überschwemmt wurde), z. T. auf der Sudovicer Mikule bis
zum Jahre 1835 schwach gearbeitet oder nur geschürft. °*) Der letzte
Versuch geschah in den Jahren 1850-55 und zwar auf der Sudo-
vicer Mikule, die Gewerkschaft brachte aber nur ein sehr geringes
Capital von 5000 Gulden zusammen, wobei es nicht einmal zu einer
Verpochung der gewonnenen Gangmasse kam. Aus dieser Zeit
stammt die noch von weitem sichtbare Halde oberhalb Sudovic. Die
Alte und die Junge Kamlovä geriet vollständig in Vergessenheit.

C. Über die Kamlová.

Eine der wichtigen Fragen betrifft die Position der Kamlovä
resp. der sogen. Jungen Kamlová, weil der topische Name völlig in
Vergessenheit geraten ist. Heute wird der ganze Berg Chvojna ge-
nannt, wahrscheinlich infolge der späteren Kartenbezeichnung, welche
einst nur eine bei dem Triangulationspunkte befindliche Waldpartie
betraf. Betrachtet man die Form des Berges, so erhellt es, dass der
Name Kamlová — mitunter auch Komlová genannt — ursprünglich
wohl soviel wie homole, d. i. einen angenähert kegelfórmigen Berg
bedeuten sollte, die letztere Bezeichnung (homole) ist nämlich in
Böhmen sehr verbreitet. Die einigermassen hervorragenden Ausläufer
des Berges heissen Mikule, deren eine sich über der Aixner'schen
(im Jahre 1780: „Podmikulkovsky“ genannten) Mühle, die zweite über
dem Dorfe Sudovic („Sudovick& Mikule“) erhebt.

5%) Sommer: Das Königreich Böhmen, XVI. Bd. pag. 241. ©

53) Ješté slepé chodby nach der Zeitschrift Horymír, v Příbrami 1879,
číslo 23., Feuilleton: Dějiny král. města Nového Knína od Al. Knínského
(Černého).

54) Památník okresu Dobříšského, str. 139.

30 XXV. Heinrich Barvíř:

Von der Jungen Kamlová blieb eine Karte in Knín erhalten —
ursprünglich unter den Papieren des im J. 1865 verstorbenen Kníner
Bürgers und Bergbau-Unternehmers Karl Masner mit der Inschrift:
„Berg-Charten über den Jungen Kamlowa Stolln und Gebäu unweit
von der königl. Bergstadt Knin liegend, abgezogen 6ten Juni 1705.
Copiert von Franz Grim, Stip. k: Bergpract.“ Der Massstab dieser
Karte beträgt 34 Lachter = 10 cm. Ich reproducierte die Zeichnung
und lege sie in Abbildung 2 in verkleinertem Massstabe vor.

Jung Horn loi
order: (Ash
pe V de Mamas SCA

Abb. 2.

Die Karte verzeichnet zunáchst den Jung-Kamlover Stollen,
welcher der Darstellung nach etwa 320 Lachter = 569 Meter lang ‘)
und von etwa WSW (ohne Correct. von W etwa 24° gegen S ge-
näherten) Richtung sein soll. Die hier bestimmte Aufgabe des Stollens
ist den Schacht „worin ein Kreuzgang“ zu unterfahren, was in einer
Tiefe von etwa 48 Lachter (48 L 19 Zoll = 86 m) geschehen sollte.
Iu der letzteren Grube kreuzten einander zwei Gänge, deren einer
die Richtung A 11 = circa SSO—NNW, der andere ungefähr die
O—W Richtung zeigte. Wie es scheint, könnte man für ziemlich
gewiss annehmen, dass der Tagzug von dem Stollenmundloche an
bis etwa unter das 3. Lichtloch, also in einer Länge von etwa
146 Lachtern in verticaler Ebene gegen die Grundlinie gezeichnet ist,
wobei das zweite Lichtloch etwa 16 L — 28 Meter, das dritte Licht-
loch schon gegen 30 Lachter hoch am Tage über der Stollensohle
liegen würde.

>) Ein Lachter = 3 Prager Ellen = 1'778 Meter.

Geologische Notitzen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knin. 31

Auf der entgegengesetzten Seite der Karte findet man verzeichuet,
dass von dem Schachte „worin ein Kreuzgang“ in A 23, d. h. etwa
gegen NNW eine Reihe von Schürfen angelegt wurde, und etwa in
52 Lachter Eutfernung ein Schacht sich befand, „worin eine Kluft
gegen Dreibrüderschacht“ in A 23 zu sehen war, worauf etwa 25:
Lachter weiter der Dreibrüderschacht folgte. In dieser Gegend ist
also der Tagzug in mehr oder weniger horizontaler Ebene gezeichnet,
da die angemerkten Schächte gewiss nicht direct untereinander
lagen.

Zwischen dem dritten Lichtloche und dem Kreuzgangschachte
erscheint die Karte auf den ersten Blick zweideutig. Entweder könnte
der Tagzug in derselben Ebene, in welcher er vom Stollenmundloche
an gezeichnet wurde, fortsetzend gedacht werden, sollte jedoch dies
der Fall sein, dann müssten schon die beiden nächsten Lichtlöcher
gegen 60 Lachter tief gewesen sein, und der Stollen würde den Jung-
Kamlovä Fördernisschacht in einer verhältnismässig grossen Tiefe von
96 Lachter = 170 Meter und den zweiten Jung-Kamlover Schacht in
einer Tiefe von etwa 68 Lachter = 121 Meter unterfahren, — oder
der Tagzug der Karte biegt sich in der Natur in mehr oder weniger
horizontaler Ebene. |

PošerNý schätzte bei seinen mit dem hiesigen Bürger AL. ČERNÝ
unternommenen Begehungen die Lage der einzelnen Schächte folgen-
dermassen. Die Lage des Jung-Kamlover Schachtes I. suchte er genau
unter dem Triangulationszeichen am Chvojnä-Berge, die Richtung des
Stollens von hier gegen Lečic hin, den Schacht „worin ein Kreuzgang“
suchte er an der Sudovická Mikule, für den Dreibrüderschacht hielt
er den vierseitigen Verhau oberhalb des Karlstollens. Es besteht in
der Tat eine Tradition, nach welcher sich unter dem jetzigen Trian-
gulationszeichen am Chvojnä-Gipfel ein tiefer Schacht befinden soll.
Meiner Auffassung nach wären alle Jung-Kamlover Schächte nur in
dem oberen Teile des Chvojná- Berges resp. seines nördlichen Abhanges
zu suchen sein.

Als gewiss kann betrachtet werden, dass die Jung-Kamlover
Schäehte sich in der nächsten Umgebung der Alt-Kamlover Reihe
befanden, denn im J. 1596 sagt Ezras Guxtuer, es seien viele alte
Gruben und Gebäude um das Kembler Gebirg ungewältigt verblieben,
und noch deutlicher geht es aus dem Wortlaute des BiTTNER SCHEN
Berichtes vom J. 1691: „aus den befundenen Bingen und Halden ist
abzunehmen, dass die Gebäude auf dem alten Kamlová nicht gar tief
gewesen seien, dahero meines Erachtens kein Zweifel wäre, man möchte

32 XXV. Heinrich Barvíř:

mit Forttreibung des (Jung- Kamlover) Stollenorts sowohl den Kamlover als
auch den St. 22*/, begegneten Kreuzgang im Tiefsten noch im frischen
Felde unverhaut antreffen.“ Man muss also die Jung-Kamlover Fund-
grube und den Kreuzgang-Schacht in der Nähe des Alt-Kamlover
Complexes, wahrscheinlich in seiner oberen Fortsetzung suchen. Eine
Berücksichtigung verdient hier noch die Angabe Bırrner’s: „der...
untere (Jung-Kamlover) Schacht ist... gegen 47 L(achter) tief und
(soll) im Tiefsten kein Grundwasser (haben), aber eine halbe Elle tief
Tagwasser, so sich von dem am Tag nahe bei dem Schacht aus-
gehauten Gang hineinziehe, dass aber solches nicht höher aufgehe ist
die Ursache, weil dasselbe unterhalb des ersten Lichtlochs in der Wiese
sich wiederum ausdringt.“ — Man könnte also annehmen, dass die
Mündung des Jung-Kamlover Stollens (unterhalb des ersten Lichtlochs)
bei einer Wiese zu suchen wäre, und nach der Karte v. J. 1705
localisierend schliessen, dass das Tagwasser in den unteren Jung-
Kamlover Schacht von der mit „Brüche“ bezeichneten Stelle 5“) ein-
drang. Hätte das aus dem genannten Stollenmundloche ausfliessende
Wasser der Jung-Kamlover Fundgrube entstammen sollen, so müsste
der Stollen mit jener Grube durchschlägig gewesen sein, was jedoch
nach Bittner nicht der Fall war.

Sei es nun wie nur immer, der Jung-Kamlover Stollen, auch
wenn man seine Mündung finden sollte, würde wohl kaum eine 80
grosse Bedeutung haben wie der von mir empfohlene zu errichtende
Stollen, weil er in keinem Falle eine so grosse Tiefe unter dem
Alt-Kamlover Complexe unterfahren würde. Ich möchte aber doch an-
raten, denselben aufzufinden, auszusäubern und, weil sein Feldort von
dem Kamlover Complexe nicht mehr weit entfernt sein sollte, zu
einer vorläufigen Untersuchung der beiden Kamlover Districte aus-
sunülgen.?”)

Vergleicht man mit den Bırrner’schen Berichten und mit der
vom Jahre 1705 stammenden Karte die Beschreibung des Kamlover
Baues vom Jahre 1575, wie sie in dem oben mitgeteilten Auszuge aus
den Knfner Bergbüchern enthalten ist, so findet man, dass eigentlich
schon damals eben der Jung - Kamlover Complex gemeint wurde.
Dies bezeugt ganz deutlich die Erwähnung zweier Gruben, von denen
die grössere als Richtschacht diente, ferner die Erwähnung eines

56) Brüche ist deutlich zu lesen, nicht etwa „Brücke“, wie man bisjetst
gewöhnlich las.

57) Die von mir vermutete Lage des Jung- Kamlover Stollenmundlochs
habe ich auf dem Uebersichtskärtchen angemerkt.

Geologische Notizen über d. goldtührende Umgebung von Neu-Knín. 33

Stollens, dessen man das ganze 17. Jahrhundert gedachte. Alle drei
Documente können also einander ergänzen.

Man sieht zunächst, das die Jung-Kamlover Gruben schon vor
dem Jahre 1575 von Wasser ertränkt wurden, wahrscheinlich be-
deutend mehr, als der Bergmann Priester im Jahre 1691 dem Bittner
schilderte.

Wenn Bittner im J. 1691 bemerkt, wie „die alten Inwohner ge-
denken, dass die Bergleute bei dem unteren (Schacht) ein, bei dem
oberen ausgefahren seien“, so kann man wohl nicht anders annehmen,
als dass dieser obere Schacht der „Jung-Kamlova Fôrdernis-Schacht,
worauf die Kaue steht“ der Karte vom J. 1705 gewesen oder der
„grosse Richtschacht* des Jahres 1575.

Ein solcher Richt- oder Fördernis-Schacht ist zweifelsohne
mehr oder weniger senkrecht gebaut worden, und die Nachricht vom
J. 1575 gibt an, dass die erwartete Unterfahrung des Wassers (auch)
in dem Richtschachte in einer Tiefe von 45 Lachter erfolgen würde,
also dass der Richtschacht gegen 45 Lachter tief gewesen, während
die Tiefe des Fördernisschachtes nach der Karte vom J. 1705, falls’
da ein senkrechter Durchschnitt gezeichnet worden wäre, gegen
93 Lachter betragen müsste! Es ist ersichtlich, dass der in der Kurte
v. J. 1705 gezeichnete Bogen grösstenteils eine Biegung in einer
mehr oder weniger horisontalen Richtung und zwar annähernd gegen:
SW andeutet. Diesen Schluss bestättigt der Bericht v. J. 1575 durch die
Angabe, dass zum Durchschlage mit der Jung-Kamlover Fundgrube
nur 12 Lachter fehlen sollten, und trotzdem der grosse Richtschacht
nicht unterfahren worden — der letztere befand sich also jedenfalls
nicht in der geraden Linie zwischen dem Stollenmundloche und der
Jung-Kamlover Fundgrube, sondern abseits.

Zu demselben Resultate gelangt man durch eine Überlegung,
dass der zweite Jung-Kamlover Schacht nach Bittners Ausmessung
gegen 47 Lachter tief gewesen, und die Bergleute in dem unteren
Schacht einfuhren, in dem oberen aber auszufahren pflesten. Wenn
der Fördernisschacht eine Höhe gegen 93 Lachter über der Sohle
hätte haben sollen, hätte man sich zur Errichtung eines solchen in
einem geneigten Terrain kaum entschlossen, sondern wegen Unkusten
der Errichtung und Erhaltung, sowie wegen Verlängerung der Aus-
fahrt in einem so hohen Schachte vielmehr einen weniger tiefen als
der Schacht No. 2 war, angelegt. Die obere Niveaudifferenz beider
Schächte war gewiss nicht sehr gross, wenn auch die Mündung des
Fördernisschachtes höher lag als jene des Schachtes No. 2. Deswegen

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 3

34 XXV. Heinrich Barvit:

ist auch die Mündung des Jung-Kamlover Stollens nur circa 45 Lachter
tief unter der Mündung des Fördernisschachtes zu suchen.

Sonst aber war der Richtschacht in der Tiefe nahe der Sohle
mit der Fundgrube durch einen Durchschlag verbunden, weil er nach
dem Berichte v. J. 1575 zugleich mit dieser hätte entwässert werden
können. Dieser Schluss würde eine diesbezügliche von Bittner ver-
zeichnete Angabe bestättigen.

Nach der Karte vom J. 1705 würde die Entfernung des Stollen
mundloches von der senkrechten Projection des Jung -Kamlover
Schachtes No. 2 gegen 269 Lachter betragen, während die Entfernung
desselben Stollenmundloches von dem Schachte selbst in dem Niveau
des Stollens im Jahre 1575 auf 178 + 12 — 190 Lachter angegeben
wird. Dieser Widerspruch ist meiner Ansicht nach nur scheinbar,
und lässt sich durch den Schluss erklären, dass die Jungkamlover
Fundgrube schief war, und dem Stollenmundloche einigermassen zulief.
Nach der Kartenzeichnung zu urteilen würde sie für diese Bedingung
freilich ein etwa ONO Einfallen zeigen, während die Lage des För-
dernisschachtes, ferner die Streichungsrichtung des ganzen Kamlover
Zuges selbstverständlich eher ein OSO Einfallen verlangen würde,
welche daher auch anzunehmen ist.

Dies ist wohl ein ziemlich wichtiges Resultat des ganzen Ver-
gleichens, welches den Schlüssel sum Verständnis der räumlichen Ver-
hältnisse des gansen Kamlover Complexes liefert Es zeigt sich, dass
die Goldführung der Jung-Kamlover Fundgrube (Schacht No. 2) ein
Einfallen besitzt, welches analog verläuft wie die eine Art der trans-
versalen Zerklüftung der Schiefer in dem nördlichen Teile der Kniner
Gegend. In einer solchem Einfa'len entsprechenden Richtung zieht
sich auch die Pingenreihe in dem Abhange der Sudovická Mikule.
Es gibt also drei wichtige Gründe, nach welchen man anzunehmen
berechtigt ist, dass die Goldführung der gansen Kamlover Zone ein
gegen OSO gerichtetes, also ein jenem der Euler Hauptsüge analoges
Einfallen besitzt.

Die Grösse der ;Zahlendifferenz für die Stollenlánge 269 — 190
—.79 Lachter, sowie die Grösse der Entfernung der beiden Jung-
Kamlover Hauptschächte, welche nach der Karte v. J. 1705 — gegen
46 Lachter, sprechen, glaube ich, dafür, dass die Bırrner’sche
Angabe der Tiefe des Jung-Kamlover Schachtes No. 2 d. i. 47 Lachter
in senkrechter Richtung zu verstehen ist, und nicht direct gemessen,
sondern am Tage nach den Terrainverhältnissen „vermöge eines
Zugs“ gegen das Stollenmundloch bestimmt wurde. Bei einer directen

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 385

Ausmessung der Tiefe des Schachtes hätte Bittner auch direet die
Höhe des am Grunde befindlichen Wassers bestimmt, was er aber
nicht getan hat.

Die Grösse des Einfallswinkels lässt sich für die Jung-Kamlover
Fundgrube aus den wenigen Daten freilich nicht praecis berechnen,
doch aber einigermassen abschätzen. Wenn die Fundgrube in der Tiefe
bis zu dem Richtschachte gereicht hätte, und die obere Distanz beider
Gruben gegen 46 Lachter, die senkrechte Höhe der Fundgrube gegen
47 Lachter betrug, so würde das Einfallen circa 45° ausmachen.
Wahrscheinlich war dieses etwas steiler, weil die beiden Hauptschächte
auch in der Tiefe von einander eine Strecke weit entfernt waren.

Bei einem Einfalleu von 45° würde die flache Tiefe der Jung-
kamlover Fundgrube gegen 66 Lachter betragen.

Da man sich nunmehr bei einem solchen Schachte zur Anlage
eines gegen 45 Lachter hohen Richtschachtes und eines gegen 190
Lachter langen Stollens entschloss, so ist dieser Fall ein deutliches
Zeugnis von einer entsprechend reichen Goldführung der Fundgrube,
z. T. auch des Kamlover Zuges selbst in der Tiefe (vergl. oben den
Wortlaut des Berichtes vom J. 1575).

Weun aber nach Angabe des Berichtes v. J. 1575 der Stollenort
nur noch 12 Lachter von der Fundgrube entfernt sein sellte und
trotzdem das Kamlover Gebäude noch im Jahre 1693 mit dem Stollen
nicht unterfahren worden, und man im J. 1705 glaubte, dass der
sogen. Dreibrüderkreuzgang zu unterfahren war, — was könnte man
sonst annehmen, als dass der Stollen nicht in'ganz praeciser Richtung
getrieben wurde? Gewiss hat man schon bald nach dem Jahre 1575
erkannt, dass durch jenen Stollen die angestrebten Schächte kaum
in directer Richtung erreicht werden könnten.

k

Nach den hier mitgeteilten historischen Nachrichten gab es
bei Knín selbst zwei Adelsgebiete: jenes von Alt- und jenes von
Jung-Kamlová, oder, falls man den Jung-Kamlover Complex als zu
der Alt-Kamlover Zone gehörig auffasst, nur eine Adelssone, die
Kamlover Zone.

Diese Zone war einstmals sehr ausgiebig. Die Gründung des
Bergbaues stützte sich ursprünglich jedenfalls auf die Auffindung von
Gängen, welche sichtbares Gold enthielten. Doch hat man über den
relativen Gehalt der Gangmasse durchaus keine Nachrichten. Eine

2

36 XXV. Heinrich Barvíř:

spätere Angabe, nämlich die vom Jahre 1691, „es seien noch 3 alte
Männer vorhanden, vorgebend, dass sie im Jung-Kamlová vier Hüllen
von gewonnenem Erz gefunden und 7 Ducaten daraus gemacht“
würde einen Gehalt von 74 g Gold pro ? ergeben, welches Resultat
aber für niedrig aufgefasst werden muss, einesteils weil es heute mit
verbesserten Apparaten und Methoden höher ausfallen müsste,
anderenteils weil bei einem Gehalt von 7°4 g pro t kein Gold im
Quarz mit blossem Auge gesehen werden kann, und doch bezeugt
der Bergmeister Bittner im J. 1693 ausdrücklich: „und kann ich mis
Wahrheit sagen, dass ich noch aus keinem Bergwerk bessere Gold-
proben gesehen und gemacht habe als eben aus dem bei des Kamlover.
Hauptgangs 4ten LL. befindliche Stufe.“ Auch die Angabe von „feinen
Anbrüchen“ bedeutet wohl kaum etwas Anderes, als dass man
Gangmasse mit — wenn auch vielleicht nur in geringer Menge vor-
handenem, doch aber — sichtbarem Gold gewann.

Nicht ohne Bedeutung, weil mit der Errichtung eines „grossen
Richtschachtes“ sowie mit dem eifrigen Bestreben, die Tiefe der Jung-
Kamlover Fundgrube zu entwässern, übereinstimmend, sind die Worte
der Nachricht v. Jahre 1575 über die alten unweit der Jung-Kamlová
befindlichen, also dem Altkamlover Complexe gehörigen Gruben: „Die
alten Leute gedenken, dass in der Tiefe sehr gute Anbrüche vor-
handen sein sollten, wie man bei Gewdltigung einiger Schächte je
tiefer desto bessere Anbrüche an den Orten fand...“ Man könnte
demnach für sehr wahrscheinlich annehmen, dass die Goldführung in
der Kamlover Zone gegen die Tiefe hin nicht aufhört, sondern in
ziemlich reichlichem Masse anhält.

Bezüglich der Goldführung des Karistollens und der denselben
begleitenden oberen Pingenreihe hat ELsren, Berggeschworener in Eule
einige Probeanalysen im Jahre 1804 gemacht, deren Resultate auf g
pro £ umgerechnet lauten: °®)

vom Hangendquarze 10 g Gold pro ť
Ouerschlag am Spattrum 12 ; s
Quarz und Spat aus alten Verhaupingen 0°6 a ;
Quarz aus dem 9 Lachter tiefen Schacht 50 = :

Soweit man nach so wenigen und kleinen Proben urteilen důrfte,
so kónnte man die Vermutung aussprechen, dass bei Knín der Quarz

- 59) Pošzrný: Archiv f. p. Geol. II. pag. 142. — Die Gangmasse des Karl-
stollens besteht aus Quarz, dem sich stelleuweise ziemlich viel Kalkspat beige-
sellt. Sonst tritt accessorisch gelegeutlich Pyrit und Chlorit auf.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knfn. 37

in der Gangmasse als der eigentliche Sitz der Goldführung zu be-
trachten ist, während die Begleitung von Kalkspat oder das Auf-
treten des letzteren allein eine eventuell grosse Verarmung bedeuten
würde.

Eine besondere Berücksichtigung verdient eine grössere Probe,
welche mit 2000 Centner (hauptsächlich) aus Quarz bestehender Gang-
masse des Karlstollens in der ersten Hälfte des 19. Jahrhundertes in
Příbram ausgeführt wurde. Hier wurde der Goldgehalt auf 626 g
pro t bestimmt. Deswegen wäre die Gangfüllung des Karlstollens schon
bedeutend ärmer als jene der Kamlover Spalten. Die Klüfte des Karl-
stollens haben im ganzen eine andere Richtung als die Kamlover Zone,
ihre Entstehung dürfte auch in eine etwas verschiedene Zeit fallen —
auch beide diese Abweichungen scheinen hier eine andere Intensität
der Goldführung zu bedingen.

Aus dem der Sudovicer Mikule näheren oder dem auf derselben
befindlichen Gebiete kennt man nur wenige Analysen kleiner Proben
aus den Jahren 1826—1829, in welchen man dort schürfte. Ausge-
führt wurden die Analysen von dem Příbramer Probierer J. Franz
und ergaben als Goldgehalt pro ť Gramm: (06, 12, 25, 31, 50,
6-3, 7-6. (PošErNý, ibidem pag. 143.) Die wenigen Daten genügen
keineswegs zu irgend weiteren speciellen Combinationen. Auch kennt
man nicht genau die Punkte, wo die Proben genommen wurden.
Interessant dürfte es erscheinen, dass damals (1826) eine Probe der
„Gangfüllung aus einem Schurfschachte“ einen Goldgehalt von 677 g
pro ť, und einer „Gangmasse aus dem Schachtabsinken“ 68:7 g pro
ergab. Vielleicht befanden sich die eine oder die audere oder beide
Stellen ebenfalls auf der Sudovicer Mikule oder in ihrer Nähe.

D. Überreste alter bergmännischen Tätigkeit.

In der Umgegend von Neu-Knin gibt es folgende Überreste alter
Goldgewinnungsarbeit:

a) im Bezirke Chvojná 1. die Kamlover Zone,
2. Pingen an der Sudovicer Mikule,
3. Gruben und Pingen der Chvojná-

Krämer Reihe,

b) im Bezirke der Besidka 4. im westlichen Teile der Besidka,
5. im östl. Teile oder „v Katefinkäch“,

c) südlicher 6. in dem Boroticer Walde,

38 XXV. Heinrich Barvíř:

d) zwischen Lipčic und
Dražetic 7. in dem Walde Hořice.
Weiter gegen NO entfernt
liegt 8. die Štěchovicer Gegend.

1. Der Hauptcomplex alter Bergbauüberreste am nördlichen Ab-
hange des Chvojná-Berges, hauptsáchlich also das Alt-Kamlover Gebiet
bildet einen gegen 500 Meter langen Streifen von zahlreichen Pingen
und alten Gruben, welche hauptsächlich zwei bis drei, unten aber
auch mehrere Reihen bilden. Der Streifen beginnt wenige Meter
unterhalb des Gipfels des Chvojnä-Berges an NW Seite und verläuft
von hier aus in etwa NNO Richtung, in welcher auch weiter fast das
Dorf Gross Lečic zu liegen kommt. Die Länge des mit zahlreichen
Pingen besetzten Teiles beträgt gegen 330 Meter, die grösste Breite
beträgt über 80 Schritt und weist 7 Gruben oder Pingen auf. Diese
Pingen und Halden sind heute durch die Waldcultur schon in dem
Masse eingeebnet worden, dass man unter ihnen nach ihrem Aussehen
keine grösseren Baue erwarten würde. Noch vor 8 Jahren habe ich
sie merklich grösser gesehen.

Würde man vorläufig jene Pingen, welche vor 8 Jahren 3 bis
4 Schritt im Durchmesser enthielten und eine verhältnismässig kleine
Halde hatten,’ klein nennen, jene von 5 bis 8 Schritt Durchmesser
und auch mit einer kleinen Halde als mittel, schliesslich jene von
5 bis 8 Schritt Durchmesser und mit einer verhältnismässig grösseren
Halde als gross bezeichnen, so gab es

zwischen dem Gipfel des Berges und dem alten Wege
grosse — mittlere 5 kleine 12
vom Wege bis zur ehe-
maligen Waldbaum-

schule 2 3 25 oder mehr
weiter nach unten 2 3 ca. 100
Zusammen 4 11 ca. 137.

Vor etwa 35 Jahren sah man in dem unteren Teile des Com-
plexes noch einige offene ziemlich tiefe Gruben. Die Jung-Kamlover
Schächte sind in dem oberen Teile des Chvojná-Berges su suchen,
die Ausmündung des Jung-Kamlover Stollens möchte ich bei der
Waldwiese circa NO unter dem Gipfel des Berges suchen, wo auf zwei
Stellen das Wasser hervorquillt, welche Stelle ich auf dem Kärtchen
mit einem Stollenzeichen angemerkt habe.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 39

Die Oberfläche der Zone kommt 80 bis 170 Meter über dem Niveau
der Kocäba zu liegen, 30 bis 120 Meter unter dem höchsten Gipfel
der Chvojná. Über das Einfallen des Jung-Kamlover Ganges siehe
den Artikel über die Lage der Kamlová. Weil aber die Gesammt-
richtung des ganzen Kamlover Complexes ziemlich gerade zu verlaufen
scheint, so ist es nicht ausgeschlossen, dass der gesammte Complex
als Ganzes auf der anderen Seite z. T. auch in entgegengesetzter
Richtung einfällt, d. i. gegen die Tiefe breiter wird, sonst aber möchte
ich auch in seinem südlicheren Teile Verschiebungen gegen NW an-
nehmen, welche den eventuelleu Bogen auszugleichen verhelfen. Auch
bei dem nordwestlichen Rande der Reihe, etwa 40 Meter unterhalb
des Chvojná-Gipfels sah man noch im vorigen Jahrhunderte Anzeichen
von dem Vorbandensein eines Stollens. In dem natürlichen Einschnitte,
welcher sich in der Nähe der Zone auf NW Seite hinzieht, etwa
17 Meter hoch über dem jetzigen Rande des Waldes, etwa 140 Meter
unter dem Gipfel des Berges Chvojnä tritt eine kleine Quelle hervor,
dessen Wasser etwa von ONO oder NO kommen mag, und diese
Stelle markierte ich in der beiliegenden Skizze mit einem Frage-
zeichen. Schwer ist es die Bedeutung der vor der Strnad's Mühle
hervortretenden Quelle zu bestimmen, welche etwa 200 Meter tief
unter dem Gipfel der Chvojnä liegt.

In dem Kamlover Complexe suchte und verfolgte man grössere
und kleinere Quarzgänge, welche sich z. T. im Gebiete eines eruptiven
Gesteinsstreifens, z. T. in der dem letzteren beiderseits anliegenden
Partie vom Příbramer Schiefer befanden. Der eruptive Gesteinsstreifen
besteht aus lichtem bis aplitartigem Granit und einer teils ziemlich
lichten, teils mehr dunkleren Gesteinsart, welche meist als biotit-
führender Amphiboldiorit, z. T. auch als Syenit bestimmt werden
kann. Dieser Streifen weist nämlich eine ziemlich starke Contact-
wirkung auf den benachbarten Schiefer auf, hat somit keinen gewöhn-
lichen Ganggesteinscharakter, sondern ist als eine Fortsetzung des
Granitkörpers zu betrachten.

Die Gangmasse bestand hauptsächlich aus Quarz, welcher stellen-
weise etwas Pyrit führte. Auch Pyritschnüre gab es. An einigen
Stellen gesellte sich sowohl zum Quarz als auch zum Pyrit etwas
Kalkspat. Auch das eruptive Gestein erscheint mitunter reich an ur-
sprünglichem Pyrit, doch wurde in der einzigen solchen bisjetzt unter-
suchten kleinen Gesteinsprobe kein Gold nachgewiesen, wenngleich
ieh da einen ursprünglichen — wenn auch geringen — Goldgehalt
für sicher vorhanden erwarten möchte. Daraus, dass man in der Karte

40 XXV. Heinrich Barvíř:

des Jung-Kamlover Complexes als den Zweck des Jungkamlover Stol-
lens die Unterfahrung des Schachtes „worin ein Kreuzgang“ ansah,
kann man wohl schliessen, dass eine eventuelle Kreuzung der Gänge
auch bei Knín ähnlicherweise wie bei Eule gelegentlich von einer
auffallenden Veredelung begleitet wurde.

2. Die zwischen der Podvršský Mühle und Sudovic fortschrei-
tende Pingenreihe beginnt beinahe über dem Mundloche des Karl-
stollens, am grössten jedoch sind die Pingen erst im Gebiete der
Sudovicer Mikule entwickelt, wo drei Pingen über 6 Meter, einige
andere drei bis fünf Meter im Durchmesser aufweisen. Im Gebiete
der Sudovicer Mikule ist meiner Ansicht nach das Ausgehende des
Kamlover Complexes zu suchen. Demgemäss könnte man nach den
hiesigen Verhältnissen auch jene der Kamlover Zone z.T. beurteilen.
Das Einfallen des Pingencomplexes der Sudovicer Mikule zielt gegen
OSO und seine Hauptreihe liesse sich meiner Ansicht nach auch in
dieser Fallrichtung weiter verfolgen. Zwischen dem oberen Ende der
Kamlover Reihe und dem Sudovicer Abhange beträgt die Distanz in
der Richtung des Kamlover Zuges gegen 0:6 Kilometer.

Es wurde anfangs bloss im Gebiete des Schiefers gearbeitet,
nicht an der Granitgrenze selbst, sondern etwas höher. Im Gebiete
der Sudovicer Mikule baute und schürfte man ebenfalls hauptsächlich
im Schiefergestein, in einigen Halden findet man jedoch auch Stücke
vom Granitaplit, auch Spuren von amphibolführendem Ganggestein ;
schliesslich schürfte man auch in dem basischen Granitrande selbst. Die
Gangfüllung bestand aus Quarz, welcher entweder allein auftrat, oder
gelegentlich auch etwas Pyrit, Calcit und Chlorit führte.

Die directe Entferunung des Karlstollen-Mundloches von der
letzten etwa NNW oberhalb des Sudovicer Schlösschens befindlichen
grösseren (neuesten) Halde beträgt ca. 650 Meter. Die Gesammtlänge
des Karlstollens, welcher sich jedoch nicht in gerader Linie zieht,
soll gegen 400 (?) Meter betragen. In seinem östlichen Teile soll der
Verhau stellenweise bis 15 Meter hoch sein. Den Hauptgang beglei-
teteu Trümer von verschiedenen Richtungen. Jetzt setzt sich an den
Stollenwánden eine neue Kalkspatkruste ab. In dem Keller des Sudo-
vicer Schlösschens findet man auch einen engen, stollenähnlichen Raum
von etwa NNW Richtung, derselbe ist nur auf wenige Meter zu-
gänglich, weiter aber verschůttet; er dürfte sehr alt sein, da niemand
eine Nachricht von seiner Entstehung gehört hat. Von der neuen eben
erwähnten oberhalb Sudovic sichtbaren Halde sieht man auf eine kurze

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 41

Strecke Nachgrabungen in der Richtung gegen das Sudovicer Schloss-
chen fortfahren. Sonst besteht in Knín eine alte Tradition, die Berg-
leute hätten NÓ bei Knín einst von der Stelle zum bl. Florian unter
die an der Mikule befindlichen Bauten einen Zugang gehabt, ich
möchte jedoch für wahrscheinlicher halten, dass hier die Bergleute
bloss vorbeizugehen pflegten.

Auch in dem Walde „na Číhaným“ befinden sich oberhalb der Strasse
Überreste alter Schürfung nach kleinen, Pyritschnürchen führenden
Quarzgängen im umgewandelten Schiefer unweit der Granitgrenze.

Südlich von Krámy, unweit von der Kniner Strasse trifft man
zwei nach kleinen Quarzgängen gegrabene Pingen. Neben diesen
Quarzgängen war der Schiefer einigermassen verkieselt, infolge dessen
härter und dichter. Die Quarzsubstanz der Gänge enthält als Bei-
mischung auch hier gelegentlich etwas Chlorit, Calcit und Pyrit, und
in dem verwitterten Pyrit fand ich Spuren von Gold.

3. WNW bis NW von dem Dorfe Krämy treten zwei Diabas-
gänge auf, jeder ca. 6 Meter breit, welche bei einem etwa NNO—SSW
Streichen (von N 32° gegen O) anscheinend senkrecht einfallen, und
zwischen ihnen befindet sich eine etwa 15 Meter breite Scholle vom
Pfibramer Schiefer concordant eingeschlossen. Möglicherweise besteht.
da eigentlich ein einziger Diabasgang, welcher durch die genannte
Schieferscholle in zwei Teile geteilt wird. Auf jedem der beiden
Gänge oder Gangteile des Diabases besteht eine über 200 Schritte lange:
Reihe von jetzt fast schon eingeebneten Gruben und Pingen, und in
der eingeschlossenen Schieferscholle ein Verhau, durch welchen die
Schiefermasse bis auf einen beiderseits 3 bis 5 Meter breiten Rest
durchbrochen erscheint. Weiter gegen NNO wurde der Schiefer nicht
mehr gehauen, und die Oberfläche des Diabases ist zumeist schon
mit Ackererde bedeckt. Im Jahre 1592 schätzte Lazarus Erker die
Länge der Reihe auf 100 Klafter, die Breite auf 20 KI., die Tiefe
auf 7 Kl. Das Diabasgestein zieht sich aber noch weiter gegen NNO
und noch recht nahe von der Doppelreihe des alten Baues sieht man
im Diabas Überreste einer Grube, in welcher vor mehr als 100 Jahren
nach der Erzählung des ehemaligen Besitzers 11 Bergleute durch
Zufall verschůttet wurden. Auch noch weiter gegen NNO sah ich
einige Spuren von einstigen Schürfungen am Diabas, jedoch ernstlich
hat man weiter nicht mehr gebaut.““)

9 Unweit östlich von der NO Fortsetzung des Krämer Ganggesteins bei dem

zwischen Krámy und Královka über ein Bächlein führenden Stege im Abhange der
Nevada fand man auch Spuren von Goldführung, indem da eine Goldseife bestand.

49 XXV. Heinrich Barvíř:

Die verfolgten Gánge waren anscheinend zumeist klein und zu-
gleich von verschiedener Richtung, sie befanden sich z. T. möglicher-
weise auch in der eingeschlossenen Schlieferscholle, da ich mich durch
Zerhauen eines Teiles des am Diabascontact verbleibenden Restes
auch in diesem von dem Vorhandensein kleiner Gangschnüre überzeugt
habe; an den äusseren Seiten des Diabasdoppelganges hat man im
Schiefer nicht gearbeitet, und es sind hier keine Merkmale einer
Gangführung in demselben zu sehen. Die Gangmasse bestand wie ge-
wöhnlich hauptsächlich aus Quarz, dem stellenweise etwas Calcit,
Dolomit, z. T. auch Siderit, dann Pyrit, etwas Chlorit und wahr-
scheinlich auch sichtbares Gold beigemischt war. Genetisch gehört
die gesammte Gangbildung zum Diabas, dessen (Gestein selbst geringe
Spuren von Gold enthält. Als merkwürdig wäre zu verzeichnen, dass
im Bereiche der Bergbauüberreste der gefallene Schnee an gewissen
Stellen nicht lange verbleiben, sondern sehr bald schmelzen soll,
welche Erscheinung an das Vorhandensein von tiefer gehenden Klüften
oder schon tieferen Baue, als die Erxer’sche Angabe anführt, hin-
weisen würde.®®)

Die Fortsetzung des Diabasganges kann man auch gegen SSW
und zwar bis in die Nähe von Sudovic verfolgen. In dem Krämer
Bache selbst sieht man nur geringe Spuren einer Gangbildung. Am
linken Bachufer befindet sich der Diabasgang unter einer mächtigen
Lehmbedeckung versteckt. Man hat im Lehm auf der Oberfläche ge-
„raben, vielleicht Waschmaterial gewonnen, kam aber bei weitem
nicht auf den festen Untergrund. Erst in dem NÖ Abhange des
Chvojná -Berges kommt der Diabas stellenweise deutlicher zum Vorschein,
und wo dies der Fall ist, hat man auf ihm nach goldführenden Gängen
geschürft, und an zwei Stellen auch Gruben angelegt. Die untere
Stelle befindet sich auf einer kleinen Erhöhung meist von Feldern —
einstigem Walde — umgeben, und ist selbst mit kleinem Gestrüpp
bewachsen. Da sieht man eine einige Meter tiefe Grube von etwa
35 Schritt im Umfange im Diabas gehauen, und neben derselben west-
lich im Příbramer Schiefer eine NNO streichende Reihe von vier
kleinen Pingen, deren grösste etwas über 2 Meter tief reicht. Hier

%) In dem Krämer Bache seiften auch vor etwa 60 Jahren einige aus Eule
angekommene Männer und sie sollten sich der Tradition nach durch diese Arbeit
mehrere Jahre lang Unterhalt verschafft haben. Bei der Mündung des Krämer
Baches trifft man Überreste nach einstigen Seifenanlagen zu beiden Seiten:
links gegen die Mühle und rechts bei Leëic. Das untersuchte Material besteht
freilich vorwiegend aus Schieferfragmenten.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knin. 43

möchte ich die „neue Fundgrube na červeném mlází“ des Berichtes
vom Jahre 1575 suchen. In der Halde der Grube fand ich zahlreiche
Stücke von Gangquarz klein zerklopft. Die obere Stelle liegt bereits
am Sudovicer Territorium und enthält eine einzige im Diabasgestein
gehauene Grube, welche bedeutend breiter und tiefer war als die
untere. Hier möchte ich die „alte Fundgrube na červeném mlází“ des
Berichtes vom Jahre 1575 suchen.““) Von hier aus lässt sich der
Diabasgang gegen Sudovic nur nach kleinen Lesestücken in der Acker-
erde verfolgen, es werden aber bei blosser Begehung der Felder keine
guten Merkmale einer Gangbildung gefunden.

Eine Untersuchung der Krämer Zone könnte meiner Ansicht nach
am zweckmässigsten durch vollständiges Durchbrechen eines Teiles
des Diabasganges bis in die entsprechende Tiefe geschehen.

4. In dem Besidka-Districte baute man nach Quarzgängen im
Gebiete des Quarzporphyrs hauptsächlich in zwei, z. T. in drei Gruben-
reihen von etwa N-S Richtung, von denen die westliche die be-
deutendste und grösste ist. Dieselbe ist nahe am Porphyrrande ge-
legen, enthält einige tiefere Gruben und zugleich Spuren nach einer
transversalen Zerklüftung. Die Gangmasse scheint vollständig abgebaut
worden zu sein, es ist aber nicht ausgeschlossen, dass die Kluft wie
in der horizontalen so auch in der verticalen Richtung aus mehreren
linsenartig ausgebreiteten, von einander mehr oder weniger geschie-
denen Abschnitten bestand, dass man also in der Tiefe wiederum eine
Fortsetzung des Gangsystems finden könnte. Möglicherweise ist hier
kein Nutzen mehr zu erwarten, sollte aber die Tiefe dennoch einmal
untersucht werden, so könnte man die alten Baue mit einem in dem
westlich liegenden Abhange anlegbaren Stollen unterfahren.

5. „V Kateřinkách“ heisst eine zwischen Kozí Hory und Chra-
miště befindliche, ein wenig vorspringende Abteilung der Besídka.
Dortselbst trifft man in dem östlichen Abhange eine etwa OSO strei-
chende Reihe von kleinen Gruben und Verhauen, welche nach kurzen
Quarzgängen getrieben wurden, und oben um den Rand der hervor-
ragenden Anhöhe eine bogenförmige Reihe von anderen, anscheinend
ebenfalls kleinen Gruben. Auch diese Stelle lockt keineswegs zů irgend-

°ı) NO von hier befindet sich auf der schmalen Wiese, wie ich auch schon
oben angemerkt habe, eine manchmal recht feuchte Stelle, welche ich in meinem
Übersichtskärtchen mit einem Fragezeichen signiert habe. Dieselbe wäre wohl
zu berücksichtigen, falls man einmal den zu der Fundgrube zugehörigen alten
Erbstollen suchen sollte.

44 XXV. Heinrich Barvíř:

welchen Unternehmungen. Sollte man hier aber doch die Lagerstátte
untersuchen wollen, so wäre es meiner Ansicht nach am zweck-
mässigsten, zuerst die genannte OSO streichende Reihe im östlichen
Abhauge in zugehöriger fast senkrechten Fallrichtung nach unten und
auch gegen WNW weiter verhauen zu lassen.

6. In südlicher Richtung von dem Besidka-Bergbau ist inner-
halb des Porphyrkörpers wohl keine beachtenswerte Gangbildung
mehr entwickelt, hingegen aber neben demselben im: westlichen Ab-
hange der Besídka im Bereiche des Příbramer Schiefers und zwar
in der eigentlichen Contactzone, wo der genannte Schiefer durch die
Einwirkung des einstigen Porphyrmagmas zu einer kieselschiefer-
ähnlichen Masse umgewandelt erscheint, fand man eine Zone von zabl-
reichen kurzen Quarzgängen entwickelt, welche mitunter durch einen
manchmal reichlichen Gehalt an Hämatit (und Limonit) stark rot
oder braun zugefärbt waren. Die zugehörige Pingenreihe fängt unweit
westlich von dem südlichen Teile der im Porphyr befindlichen Reihe,
und zieht sich in fast N-S Richtung zuerst etwa '/, km weit bis zu
dem von Kozí Hory im Bereich einer Spalte etwa gegen Eisen-
hammer fliessenden Bächlein, hinter dem letzteren aber in dem Bo-
roticer Walde noch weiter gegen S circa 1 km weit etwa zu der
Stelle „pod skálou“, wo sie sich mit der Porphyrgrenze gegen SSO
wendet, um in der letzteren Richtung noch über '/, km weit fortzu-
schreiten. Noch bevor die Reihe an das von Kozí Hory fliessende
Bächlein gelangt, breitet sie sich stark aus und die Pingen werden
zum Teil bedeutend grösser, doch war es mir nicht möglich das alte
stark zersetzte Haldenmaterial soweit zu untersuchen, um constatieren
zu können, ob nicht etwa schon da irgendwo ein diabasähnliches
Gestein hinzutritt. Bei der Verfolgung der ganzen Richtung neben
dem Porphyr weiter gegen N konnte ich allerdings kein lamprophyr-
artiges Gestein, wie auch keine Gangbildung mehr auffinden. Das
genannte Gestein tritt deutlich erst hinter dem Bächlein am Rande
des Boroticer Waldes zum Vorschein, wo auf demselben und ähnlich
wie in der Krämer Reihe auch in seiner Nachbarschaft im Bereiche
des Schiefers ziemlich viel gebaut wurde, und da diese Gesammtreihe
sich fast neben der oben erwähnten Contactzone des Porphyrs befindet,
trifft man in dem Boroticer Walde anfangs zwei bis drei, stellen-
weise noch mehrere fast parallele Pingenreihen nahe aneinanderliegend.
In der Nähe der Stelle „pod skálou“ hört aber die zweite Reihe
auf und erst weiter südlich, nahe vor der Granitgrenze trifft man

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 45

gleichsam in ihrer — möglicherweise wirklichen — Fortsetzung
wieder zahlreiche Pingen an, deren Reihe durch das Auftreten des
Granits unterbrochen wird.

Auch diein dem Boroticer Walde befindlichen Bergbaureste machen
heutzutage einen Eindruck, als wie wenn hier für die Zukunft keine
Hoffnung mehr auf irgend einen Nutzen vorhanden wäre. Sullte aber
doch einmal auch hier eine nähere Untersuchung veranstaltet werden,
so würde eine solche meiner Ansicht nach in der Art am zweck-
mässigsten auszuführen sein, dass man einige Teile beider Zonen
zusammenhängend und recht tief verhauen liesse. Sollte das Resultat
ungünstig ausfallen, dann würde man hier von jeder ähnlichen Unter-
nehmung für immer absehen. Sollte sich aber doch ein günstigeres
Resultat herausstellen, dann könnte sich der Bergbaubetrieb auf eine
etwa 2 km lange Strecke ausdehnen.

Westlich unweit des Dorfes Klein-Hrastic kommen bei der
Strasse im Bereiche des Pfibramer Schiefers Spuren von bis gegen
2 Spannen breiten Quarzgängen zum Vorschein, welche vielleicht als
eine vereinzelt auftretende Begleitung des Besidkaer Porphyrstockes
ausmachen, weil sie fast in die Fortsetzung seiner Richtung fallen.
Aus einer ähnlichen Fortsetzung, vielleicht aber auch aus dem nörd-
lichsten Teile des Porphyrstockes selbst stammte wahrscheinlich auch
der einstige Goldgehalt der an dem Voznicer Bache zwischen Mokro-
vrat und Klein Hraštic von mir entdeckten, früher jedenfalls nicht
unbedeutenden Goldwäsche.

Aus dem Besidka-Teile des Porphyrstockes stammte sicherlich
auch das meiste Gold der einst beim Podlesský mlýn gelegenen Gold-
seife, wenngleich in dem Pingenmaterial fast nur Schutt vom Pří-
bramer Schiefer zu sehen ist.

Im Osten des Porphyrstockes in der zwischen den Dörfern
Chramiště und Lipčic befindlichen Niederung sind auch noch Ueber-
reste nach einer alten Goldseife zu sehen. Die Provenienz des ehe-
maligen Goldgehalts bleibt zu bestimmen, wenngleich das Gold auch
aus dem Kateřinka-Gebiete stammen konnte.

Im Süden, gleichsam in der Fortsetzung der N-S streichenden
Linie des Boroticer Zuges, und zwar westlich bei Vaječník (SW von
der Slovanská Lhota) in dem Orte „v jamách“, aber schon im Ge-
biete des Grauits findet man bis jetzt zahlreiche Seifenpingen, deren
Material hauptsächlich aus Granit und Granitaplit besteht. Der Ur-
sprung der einstigen Goldführung ist unbekannt, weil es in der Um-

46 XXV. Heinrich Barvíř:

gegend kleine im Granit eingeschlossene Schieferpartien gibt, welche
einst eventuell eine Fortsetzung des westlichen Boroticer Zuges ent-
halten konnten.

7. In dem Walde Hořice kann man zwei ziemlich lange Haupt-
züge unterscheiden: einen nördlicheren und einen südlicheren.

Der nördlichere Zug zeigt eine etwa WNW Streichungsrichtung,
also eine ähnliche wie ein Teil der Pingenreihe unweit der Aixner-
schen Mühle oder wie die zwischen Lipčic und Chramiště verlaufende
Niederung, deren Auftreten ebenfalls einer Spalte entsprechen dürfte.
Es besteht hier in deutlicher Weise eine quer verlaufende Kluft voa
fast senkrechtem Einfallen, die aus einer Reihe von mehr oder
weniger linsenförmigen Hohlräumen bestand, welche später mit Quars-
substanz angefüllt wurden. Sie zieht sich durch dreierlei Gestein: durch
den Granitaplit resp. Granitaplitporphyr, durch ein amphiboldiorit-
ähuliches Gestein und schliesslich im Příbramer Schiefer. Die Ouarz-
masse ist anscheinend ganz zu Ende abgebaut worden. Da man aber
in den Verhauen keine Überreste von derselben übrig liess, war sie
wohl wenigstens soviel goldführend, um noch ohne Schaden abgebaut
werden zu können. Vielleicht war der durchschnittlich ausbringbare
Goldgehalt wegen der analogen Streichungsrichtung auch analog jenem
des M. Theresia (resp. Karl-) Stollens bei der Podvräsky Mühle.
Weil die Kluft sonst auch die Richtung der in dem Knfner Granit-
complexe befindlichen eruptiven Aplitgänge besitzt, so ist es nicht
ausgeschlossen, dass sie sich linsenartig auch in die Tiefe weiter
zieht, doch eine derartige Behauptung aufzustellen ist ohne wirkliche
Versuche nicht möglich.

Die zweite Hauptreihe des Waldes Hořice besitzt eine etwa
N—S Streichungsrichtung und fängt im Süden unweit von Dražetic
hauptsächlich im Gebiete des Granitaplits an, nördlicher zieht sie
sich in einem amphiboldioritänlichen, ophitisch struierten Gestein,
z. T. auch in der benachbarten Partie des Pfibramer Schiefers. Sie
besitzt recht zahlreiche, zumeist sehr alte Gruben und Pingen, von
welchen einige in dem dioritartigen Gestein befindliche auch ziemlich
breit gewesen. Sonst erscheint die grössere Anzahl von Pingen heut-
zutage klein. Es bestand hier wohl eine Zone von kurzeu Quarz-
gängen, und weil man im Gebiete des Granitaplits und des Pfibramer
Schiefers auch auf breiteren Flächen zahlreiche Pingen gründete, fand
man zweifelsohne wenigstens zeitweise ein brauchbares, gewinnbrin-
gendes Material. Hie und da kann man beim Durchsuchen der Halden

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 47

Stückchen von Quarz sammeln, welche deutlich zeigen, wie die Quarz-
masse absichtlich klein zerklopft wurde, und in diesen Stückchen
findet man mitunter auch Spuren von Pyrit oder Limonit. Ob die
Gangbildung auch in die Tiefe forsetzt, und ob dann durch ihren
eventuellen Abbau irgend ein Nutzen zu erhoffen wäre, könnte man
nur durch fortgesetztes Verhauen einer Gesteinspartie nach der
Fallrichtung der Zone und durch eine entsprechende Untersuchung,
der dort etwa gewonnenen Gangmasse constatieren. Vorläufig scheint
auch hier die Lagerstätte keine Hoffnung für die Zukunft zu bieten.
Eine weitere Untersuchung derselben in der Tiefe wäre aber vielleicht:
doch wenigstens vom theoretischen Standpunkte erwünscht und zwar
wegen ihrer deutlichen Verwandschaft mit der Kamlover Zone.

Ausser diesen zwei Hauptreihen findet man noch sowohl gegen
W als auch gegen O von der zweiten Reihe Üherreste von nicht we-
nigen alten Pingen.

Nach der Erinnerung alter Leute in Lipčic hat man in der Ho-
řice auch etwa vor 100 Jahren einigermassen gebaut. Dies konnte:
der Beschaffenheit der Bergbaureste nach hauptsächlich etwa in
der nördlicheren Reihe stattfinden. Vielleicht bauten hier eben die
Prager Kreuzherren als Grundbesitzer. Nach gefälliger Mitteilung des.
jetzigen P. T. Herrn Generals Franz Marar befindet sich in ihrer
Prager Kirche ein Melchisedech mit einer Inschrift, aus welcher ge-
schlossen werden könute, dass das auf seine Herstellung verwendete
Gold wohl aus der Hofice stammte.

8. Der Marktflecken Štěchovic liegt am Příbramer Schiefer.
Unweit von da gegen Osten tritt ein Porphyrcomplex auf, dessen
Grenze an der beiliegenden Skizze bezeichnet wurde. Nahe von der
Porphyrgrenze kann man südlich von Stöchovic im Gebiete des
Schiefers Merkmale von einem bis drei Gängen amphibolführender
Gesteine wahrnehmen, von welchen die Beschaffenheit des Gesteins.
der sogenannten Janouškova jáma unten näher beschrieben wird. Ich
halte alle diese Ganggesteine für Spaltungsproducte des Porphyr-
magmas, resp. des ursprünglichen Granitmagmas, aus welchem ich auch
die Porphyre der Umgegend ableite.

In der Umgebung von Štěchovic baute man einst an mehreren
Orlen. Bei dem Moldauflusse arbeitete man sowohl am rechten Ufer “*)

6%) Hauptsächlich „v kobylich drahách“, sonst an verschiedenen Stellen, ein-
wenig auch an dem zwischen Moldau und der Sázava-Můndung hervorragenden
Vorsprunge. Das Dörfchen Brunšov halte ich der Lage und dem Namen nach

48 XXV. Heinrich Barvíř:

als auch auf dem linken. Eine zusammenhängende Gruben- und
Pingenreihe besteht aber nur in dem NW Abhange der Červená hora,
in welcher sich auch die Janouškova jáma “*) befindet. Der grössere
Teil dieser Reihe wurde auf demselben Gestein wie die genannte’
jáma getrieben und zwar nach kleinen, stellenweise Calcit und Pyrit
führenden Quarzgängen, welche z. T. sicherlich verschiedene Strei-
chungsrichtungen aufwiesen, also gleichsam zerstreut in der Gesteins-
masse vorkamen, sodass die Gangführung in dieser Hinsicht mit jener
von Bobulib z. T. auch mit jener bei Krámy, in dem Boroticer Walde

und an a. O. auftretenden zu vergleichen wäre. Es scheint kaum eine
ne Hoffnung auf einen künftigen Nutzen vorhanden zu sein, doch wäre’
es nicht ohne ein theoretisches Interesse in dieser Reihe in der Um-
gebung der Janouškova jáma eine gründlichere Probe vorzunehmen.

Die übrigen Bergbaureste bei Stöchovic südlich von der Moldau
sind am Chlumberge im Gebiete des Porphyrs zerstreut. Es ist nicht

für eine einstige Ansiedelung der Goldwäscher. Auch die Namen der Schluchten
Šlemín und Šlemínek beziehen sich deutlich auf die einst an diesen Stellen be-
triebene Goldwäscherei.

63) Im Jahre 1867 fiel. der Forstadjunkt Janouš in die Grube und erstickte
dort von schädlichen Gasen. Man glaubt auch an das Vorhandensein von einem
‘Stollen in der Nähe.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 49

ausgeschlossen, dass in dem östlichen Teile des Chlumberges eine
Fortsetzung des Slaper Zuges besteht, und vielleicht ergab auch der
einstige Abbau in dem am NO Abhange desselben Berges getriebenen
Stollen — so auch in jenem „v kobylích dráhách“ — analoge Funde
wie der Bergbau in dem Slaper Zuge. Der eben erwähnte Stollen des
Chlumberges verfolgte einen mächtigeren, etwa SW streichenden
Quarzgang, welcher von schwächeren Trümmern begleitet wurde. An
schmalen Klüften scheint sich hier stellenweise noch jetzt eine milchig
zugefärbte Quarzmasse abzusetzen. Höher über dem Stollen befand
sich auch eine Grube.

Überreste von kleinen Pingen, die ich zum Teil für Seifen-
pingen halte, trifft man bei der zwischen Štěchovic und Slap
führenden Strasse, deren goldhältiges Material hauptsächlich von
den östlich liegenden Abhängen stammte, ferner NÖ unterhalb
Chlum, ähnliche Pingen auch bei dem von Slap gegen Masečín
führenden Wege.

Bedeutend mächtigere Bergbaureste findet man in dem östlichen
Abhange der Červená hora etwa nördlich von dem Slaper Meierhofe
Záhoří im Gebiete des Quarzporphyrs. Am Gipfel der Červená hora
gibt es nur kleine Schůrfungspingen, aber bei dem von Slap führendeu
Wege SŮ unterhalb des Gipfels erreicht man die aus zahlreichen
alten Bergbau-Pingen bestehende Reihe, welche auf den beiderseitigen
Abhängen, auf dem einen etwa gegen SSW, auf dem anderen etwa
gegen NNO sich hinzieht. Die Gesammtlänge der Reihe dürfte wohl
über °,, km ausmachen. Gegen NNO findet die Reihe bei der Wald-
baumschule ihren Abschluss, wo zu ihr aber eine andere, quer ver-
laufende Reihe von — der Grösse der Halden nach zu urteilen —
einst wahrscheinlich recht tiefen Gruben hinzutritt. Offenbar gab es
hier bei Slap eine Zone von kleineren Quarzgängen, welche ihre Ge-
sammtrichtung beibehält, auch wenn die letzteren an und für sich
verschiedene Richtung zeigen sollten. Da die Zone auf beiden aus-
einander laufenden Abhängen des Berges entwickelt ist und in cou-
stanter Gesammtrichtung sich hinzieht, so ist es nicht ausgeschlossen,
dass das Gangsystem auch in der Tiefe, also im Kerne des Berge
fortschreitet. Ob da jedoch eine berechtigte Hoffnung auf einen
künftigen Nutzen besteht, könnten nur wirkliche Versuche entscheiden.
Sollte es jemals zu solchen kommen, dann wäre es meiner Ansicht
nach am zweckmässigsten einen Teil der Zone zusammenhängend in
Angriff zu nehmen und in die Tiefe zu verfolgen.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 4

50 XXV. Heinrich Barvíř:

Bei Štěchovic und Slap baute man schon in der vorhussitischen
Zeit und die dortigen Bergbaue gehörten in das Gebiet der könig-
lichen Urbur zu Knín.

Das unweit des Slaper Meierhofes Záhoří gelegene Bergwerk
wurde um das Jahr 1339 „aufgefunden“, d. i. entweder gegründet
oder auf einem noch älteren Baue fortgesetzt. Dies bezeugen nämlich
zwei von demselben Jahre stammenden Urkunden, von denen die eine
in dem Wiener k. k. Hofarchiv, die andere in der Bibliothek der
Prager Universität sich befinden °*). Die eine Urkunde enthält die
Erlaubnis des Königs Johann für das Kloster zu Königsaal, dass der
auf die königliche Urbur von dem unlängst „bei dem Slaper Hofe
aufgefundenen Goldbergwerk“ (aurifodinis prope curiam Slaps repertis)
zufallende Nutzanteil als Ersatz für die bei Polička gelegenen Dörfer
Bohnau (Banín) und Neu Bělau (Nová Bělá) dem dortigen Convent
verbleibe. Durch die andere Urkunde bestättigt Karl, Sohn des
Königs Johann die Verfügung seines Vaters über den Nutzen „auri-
fodinarum prope curiam Slaps nuper inventarum“.

Über Štěchovic sagt AcricoLa ®): In Boemis vero haec metalla
auraria Teschelouiza, ac non longe a Praga Eda et Sfechouiza deserta
sunt iam inde ab eo tempore, quo Boemi et Zechi se de religione
dissidentes diuturna et exitiosa bella gesserunt. Also baute man bei
Štěchovic vor den hussitischen Kriegen, worauf nach diesen Kriegen
alle bergmännische Tätigkeit aufhörte. Erst in der zweiten Hälfte des
16. Jahrbunderts versuchte man in der Umgegend bergmännisch zu
forschen, wobei entweder alte Gruben gewältigt werden sollten oder
stellenweise gute Erzfunde gemacht wurden, weil die Gruben im
Jahre 1575 behördlich als Fundgruben bezeichnet werden. Über diese
Fundgruben wurde die betreffende Nachricht vom Jahre 1575 bereits oben
in der Geschichte des Kniner Bergbaues wiedergegeben. Allein ent-
weder waren die Kräfte der Gewerkschaft zu schwach, oder es trat
Gold nur in sehr geringer Menge auf, möglicherweise auch aus beiden
Ursachen ergieng es der Gewerkschaft und den Arbeitern bei dem
Unternehmen schlecht. In den nächsten Jahren bearbeitete man das
irgendwo anders bei Štěchovic gewonnene Material, fand aber auch
da nur eine geringe Menge von Gold. PoSerny (Archiv, II., pag. 92
u. 453) verzeichnet für die Jahre 1577 und 1578 blos folgende Gold-
lieferungen von Stöchovic in die Prager Münze:

64) Euren: Regesta Bohemiae et Morav., Pars IV., pag. 264, 266.
65) Grorair Aarıcorar: De veteribns et novis metallis. Basileae 1558,
pag. 401.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 51

1577 Krug zu Štěchovic 5)
unprobiert 0'236 Mark

1577 Gnade Gottes in Štěchovic
unprobiert 0'051 „
probiert 0522 „ ,darin0‘451 Mark Feingold,

1578 Reichenglück zu Štěchovic
unprobiert 0'041 „
1580 Štěchovic probiert 00355 „© , 009 , ,

Im Jahre 1592 besuchte die alten Štěchovicer Baue Lazarus
Eexer und berichtete über dieselben: „Stiechowitz unweit Eule einst
stark gebaut”), jetzt ganz verlassen, ist weniger bekannt, wäre
leichter durch Künste zu erheben, weilen ein Bach und Holz bei der
Hand ist.“ Demnach gab es recht alte ertränkte Gruben in der Nähe
des Baches, d. i. in der Reihe der Janouškova jáma. Erkzr machte
damals den Vorschlag, für Štěchovic durch 10 Jahre jährlich
2000 Thaler (ebensoviel wie für Knín) anzuwenden, um mit geringen
Wassermaschinen die Gewältigung der stärksten älteren Bergbaue zu
versuchen. Es geschah aber seitdem für die Untersuchung der Stöcho-
vicer Baue gar nichts mehr.

E. Petrographische Bemerkungen.

Der obere Teil des Berges Chvojná wird zumeist vom Příbramer
Schiefer gebildet, welcher am Contact mit Granit stark umgewandelt
erscheint. Ursprünglich bildet der Schiefer ein meist erst mikro-
skopisch auflösbares Gemisch von Quarzkörnchen, Bröckchen von alka-
lischen oder alkalireichen Feldspaten, Chloritschüppchen und etwas Se-
ricit. Die Feldspatkörnchen gehören oft deutlich zum Orthoklas,
andere zum Oligoklas-Albit, der Sericit erscheint im Mikroskop ent-
weder farblos durchsichtig oder von Eisenhydroxyd schmutzigbräun-
lich zugefärbt. Accessorisch treten recht zahlreiche mikroskopisch
kleine Körnchen von Magnetit auf, stellenweise Pyrit, feiner schwärz-
licher Staub einer Kohlensubstanz, sporadisch auch durchsichtige, ein-
wenig rötlich gefärbte allotriomorph begrenzte isotrope Körnchen,

56) Nach PosernY schon 1574 genannt.
87) Ich lese in der ursprünglichen Abschrift SrERxBERO"S „einst“ stark gebaut,

wogegen in dem gedruckten Texte seiner „Umrisse“ II., pag. 47 „nicht“ stark
gebaut gedruckt erscheint. |

4*

52 XXV. Heinrich Barvíř:

welche wohl auf Granat erinnern, und Rutilnádelchen. Hellere Proben
des Schiefers sind ursprünglich grünlich bis schwach bläulich grau
gefärbt und zeigen wenig Kohlensubstanz. In den Dünnschliffen fand
ich auch Aggregate kleiner Plättchen, welche ich für Brookit halten
möchte. Die letzteren werden von Limonit begleitet, sind also wahr-
scheinlich durch Zersetzung eines TiO, hältigen Minerals entstanden.
Dunklere bis schwärzliche Färbung der Schichten wird durch eine
reichlichere Beimengung von Kohlensubstanz verursacht. Bei starker
Beteiligung feiner makroskopisch sichtbaren Quarzkôrachen entsteht
eine Annäherung an feinkörnige Sandsteine, die Stücke fühlen sich
rauh an, und die Kohlensubstanz ist wenig vertreten. Die erste,
spärlich auch die zweite Abart des Schiefers ist hauptsächlich im
östlichen Teile des Berges vertreten, in dem westlichen herrschen z.
T. quarzreichere Schichten, am Contact mit Granit sind aber alle
Schieferpartien umgewandelt.

An diesem Contact entwickeln sich in den etwas Kohlensubstanz
führenden Schichten z. T. schon in einer Entfernung über 600 Meter
von der Granitgrenze kleine schwarze Flecke, in welchen das kohlige
Pigment concentriert “*) wurde, wobei näher zum Granit die Bildung von
Biotitschüppchen sowie von Andalusit stattfand, welches Mineral bei
der Zersetzung des Gesteins in hellen Glimmer übergeht. Gefleckten
Schiefer bemerkt man im Gebiete des Altkamlover Zuges, z. T. auch
in dem NÖ Teile des Chvojná-Růckens. In den sandsteinartigen
Schichten überhaupt, in den anderen aber erst in grösserer Nähe des
Granits kommen keine schwarzen Flecke mehr vor, der Schiefer wird
z. T. fyllitartig, hart und ziemlich fest, sodass er der Verwitterung
mehr resistiert als der Granit, weswegen auch seine am Contact mit
diesem umgewandelten Partien jetzt höher emporragen als der letz-
tere. Bei einer intensieveren Umkrystallisierung zeigen die Proben
ein verhältnismässig gröberes Korn, und u. d. Mikroskop entweder
die sogen. Hornfelsstructur oder ein überhaupt allotriomorph körniges
Gefüge. Das Gestein besteht dann hauptsächlich aus Biotit, hellem
Glimmer und Quarz mit Beimengung von Eisenerzkörnchen. Der
Biotit zeigt eine schmutzig- oder rötlichbraune Farbe von mittlerer
Intensität, mitunter auch eine starke Färbung, der Pleochroismus ist
zumeist recht kräftig. Die Biotitschüppchen verhalten sich aber bei der
Zersetzung des Gesteins sehr ungleich : einige werden einfach gelblich
ohne eine bemerkbare Ausscheidung irgendeines Minerals zu liefern,

8) Schön z. B. auch im Lounský vrch bei Jablonná zu beobachten.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knfn. 53

andere werden gelblich oder grün, oder auch z. T. farblos unter
Ausscheidung von Rutilnadeln. Demgemäss besitzen sie kaum die
gleiche chemische Zusammensetzung. Verwitterte gröbere Biotit-
schüppchen enthaltende Probestücke von dem westlichen Teile
des Berges erinnern nicht wenig an verwitterte Minetten oder Kers-
antite.

Der Granit resp. seine dioritische Facies bildet am Tage nur
den südlichen Saum der Chvojná bei Sudovic. Nach der Intensität
seiner Contactwirkung im Gebiete des Altkamlover Zuges und in dem
östlichen Teile der Chvojnä, und nach dem Auftreten von aus dem
einstigen Granitmagma entstandenen Ganggesteinen kann man mit Si-
cherheit annehmen, dass der Granitkörper in der Tiefe recht weit in
den Kern des Chvojná-Berges reicht.

In dem östlichen Teile der Sudovická Mikule zweigt sich eine
basische Apophyse ab, welche im ganzen zwar eine etwas wechselnde
Zusammensetzung und Structur zeigt, °®) grösseren Teils jedoch im
Hanistück als Amphiboldiorit bestimmt werden kann. In den dunkel
gefärbten Proben gehört der Feldspat hauptsächlich zum Labradorit
von sauerer bis mittlerer Zusammensetzung, oder zum saueren Labra-
dorit und Andesin, in den lichteren tritt sauerer Labradorit, Andesin
und basischer Oligoklas auf. Auch der Amphibol zeigt eine variable
Beschaffenheit, seine Durchschnitte erscheinen im Dünnschliff bräun-
licbgrün und pleochroitisch zwischen bräunlichgrün mit mittelmässig
grosser Absorption, bläulich grünlich und grünlich gelblich hell; oder
rötlichbraun und pleochroitisch zwischen rötlichbraun mit starker
Absorption und bräunlichgelb, hell. Die letztere Art geht an den
Rändern und in unregelmässigen Partien schon ursprünglich in eine
andere Amphibolsubstanz über, welche im Dünnschliff nur blass-
grünlich nder schwach gelblich bis farblos erscheint, und die stark
braune Färbung des Minerals rührt wohl wenigstens teilweise von
der Beimischung höchst feinen Staubes von titanhältigem Magnetit
und Ilmeuit. Sonst findet man in grösseren Körnchen den Magnetit
und Ilmenit nur in geringer Menge, nebstdem accessorisch noch Bio-
titschüppchen (im Dünnschliff rothbraun gefärbt) und wenig Apatit.
Bezüglich der Structur erscheinen einige Stücke makroskopisch fast
feinkörnig und weisen u. d. M. eine hypidiomorphe Structur auf: dis
Feldspate sind breit leistenförmig und stellenweise fast krystallo-
graphisch begrenzt, der Amphibol besitzt meistens auch gegenüber

6) Vergl. Joszs KRarTocHvíL u. 8. pag. 11 bis 15.

54 XXV. Heinrich Barvíř:

dem Feldspat kleinlappige Contouren und nur selten wird er in der
Prismenzone idiomorph entwickelt angetroffen. Der Amphibol bildet
entweder Gruppen verhältnismässig breiter Körnchen oder sınd seine
bedeutend kleinere Körnchen zwischen den Plagioklaskörnern zerstreut.
Einige Feldspat- und Amphibol-Körnchen ragen mit schmalen Aus-
läufern tief ineinander, so dass ein Bild mikropegmatitischer Durch-
wachsung beider Minerale entsteht, offenbar krystallisierten beiderlei
Minerale in solchen Fällen zu gleicher Zeit. Ganz vereinzelt kom-
men im Dünnschliff einzelne grössere, gleichsam pophyrartig hervor-
tretende Feldspatkrystalle oder eine schwache Neigung zur Entwicke-
lung einer panidiomorph körnigen Structur zum Vorschein.

Einige Proben von gröberem Korne besitzen eine hypidiomorph-
körnige Structur, bei welcher bald die Amphibol- bald die Feldspat-
Körner z. T. idiomorphe Contouren aufweisen, der Amphibol aber
doch mehr, besonders immer an den Enden allotriomorph entwickelt
ist. Andere Proben von gröberem Korne, und zwar, soweit ich un-
tersucht habe, jene, in welchen die Amphibolsubstanz vorherrscht,
zeigen eine Annäherung an die sogen. ophitische Structur: die Plagio-
klase sind hie und da idiomorph und zwar leistenfórmig entwickelt
und diese Leisten ragen in grössere Amphibolkörner in jener Art
und Weise ein wie bei der ophitischen Structur und sind offenbar von
älterem Ursprung als die sie umgebende Amphibolsubstanz. Durch
Verwitterung geht der im Dünnschliff rötlichbraune Amphibol in eine
blassgrüne Amphibolart von aggregatartiger Zusammensetzung über,
nämlich in Gruppen von länglichen bis leistenfórmigen Körnchen,
wobei mikroskopisch kleine Ausscheidungen von — wahrscheinlich
titanhältigen — Eisenerzen wahrgenommen werden. Einige Gruppen
blassgrüner Amphibolkörner könnten aber auch aus Pyroxenkörnern
u. zwar noch infolge einer Einwirkung des einstigen Magmas
hervorgegangen sein.

Eine mikroskopisch untersuchte Probe verwandten Gesteins aus
der Alt-Kanılover Zone besitzt an Feldspaten wiederum Plagioklase
und zwar hauptsächlich Labradorit mit einer geriogen Beimengung
von Oligoklas und Oligoklas-Albit, ihr Amphibol erscheint im Dünn-
schliff wiederum verschiedenartig gefärbt, accessorisch kommt Biotit,
an Erzen Magnetit und Pyrit vor. Die Plagioklase übertreffen an
Menge den Ampbibol und besitzen eine verschiedene Grösse, manche
sind kleiner und leistenförmig, andere grösser und fast isometrisch
entwickelt, die kleineren gesellen sich mitunter zu Gruppen. Die Aus-
bildung der grösseren Anzahl der Feldspatindividuen naht sehr der

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 55

krystallographischen, manche sind auch wirklich z. T. krystallo-
graphisch begrenzt. Der Amphibol ist allotriomorph entwickelt, seine
Umrisse richten sich oft deutlich nach den Umrissen der neben-
liegenden Feldspatindividuen, deren eventuelle Leisten nicht selten in
seine Körner recht tief wie bei der ophitischen Structur hineinragen.
Stellenweise scheint es, dass da ursprünglich eine Tendenz zur Aus-
bildung eines gróberen Kornes gewesen, dass aber während der Kry-
stallisationsperiode die Verhältnisse sich änderten. Die Amphibol-
durchschnitte zeigen im Dünoschliff eine rötlichbräunliche, stellenweise
so blasse Färbung, dass man an die Farbe von Diabas-Augit erinnert
werden könnte. An den Rändern übergeht diese Amphibolsubstanz in
eine grüne, mitunter auch in eine intensiv braune. Der im Důnnschliff
blassgefärbte Amphibol zeigt u.d.M. nicht selten ein aggregatartiges
Gefüge, wahrscheinlich entstand er durch eine magmatische Umwand-
lung von wohl monoklinem Pyroxen. Hie und da schliesst er auch
Partien von Serpentin ein, welche vielleicht als umgewandelter Olivin
aufzufassen sind. Der akcessorische Bioti£ erscheint im Dünnschliff
in unregelmässig begrenzten, stark rotbraun gefärbten Blättchen, in
welche stellenweise auch irgend eine Feldspatleiste recht tief hineinragt.
Die Erze sind als fast isometrische oder wenig längliche Körner aus-
gebildet. Nach der Beschaffenheit des Amphibols und der Structur
sind solche Proben mit jenen oben von der Sudovicer Mikule be-
schriebenen verwandt, weswegen es nicht für ausgeschlossen betrachtet
werden kann, dass beide Localitäten miteinander in einem, vielleicht
sogar directen Zusammenhange stehen, welche Tatsache in diesem
Falle. allerdings beachtenswert sein dürfte.

Im Bereich des Altkamlover Zuges tritt auch ein heller, rötlich
gefärbter Granit auf. Die mikroskopisch untersuchten Probestücke
gehören zum lichten Biotitgranit, der Biotit ist nicht häufig, sondern
mitunter sehr spärlich vertreten, sodass im letzteren Falle eine Aplit-
facies vorliegt. Wegen der Beimengung von reichlichem Hämatitstaub
erscheint das verwitterte Gestein stark rötlich gefärbt. In einer ein-
wenig dunkleren Probe überwiegt von den Feldspaten der Oligoklas-
Albit, während der Orthoklas und der eigentliche Oligoklas in ge-
Tingerer Menge vorhanden sind, zugleich lässt sich auch eine Bei-
mischung von Andesin constatieren. Aber auch der am hellsten gefärbte .
Granit enthält eine verhältnismässig ziemlich reichliche Beimischung
von Oligoklas-Andesin, sodass hier deutlich ein Spaltungsproduct vor-
liegt, welches mit dem dioritartigen Gestein desselben Zuges gemein-
samen Ursprung hat. Sonst wird im Granit der Feldspat gegen den

56 XXV. Heinrich Barvíř:

Ouarz in der Regel idiomorph begrenzt und ist entweder schwach
lánglich oder eher fast isometrisch entwickelt, nicht selten zeigt er
eine zonale Streifung mit sauerem Rande. Der Biotit erscheint im
Důnnschliff stark braun gefárbt und bildete sich zwar frůher als
Quarz, wohl aber zugleich mit dem Feldspat, weil die Individuen
des letzteren stellenweise deutlich selbstständiger entwickelt sind als
die Blättchen von jenem. Der Quarz besitzt, eine allotriomorphe Be-
grenzung.

Unweit nordöstlich von dem Dorfe Krámy treten, wie bereits
bemerkt worden, scheinbar zwei parallele, von einander durch einen
schmalen Streifen von Pfibramer Schiefer getrennte Diabasgänge, eher
aber ein einziger, eine Schieferscholle einschliessender Diabasgang.
Die Fortsetzung des letzteren lässt sich sowohl gegen NNO als auch
gegen SSW constatieren, im letzteren Falle bis zu dem oberhalb des
Sudovicer Schafstalls auftretenden Granitrande, bei welchem er plötz-
lich abbricht. Das Gestein zeigt ein mittelgrosses, beim Augit in der
Mitte des Ganges stellenweise fast grobes Korn. Der Feldspat gehört
zumeist zum Labradorit und zwar sowohl zu dem basischeren als auch
zu dem saureren, in einigen Partien findet man wenig, in den an-
deren ziemlich viel basischen Oligoklas beigemengt, selten kommt
auch Orthoklas vor. Der Augit überragt in den untersuchten Proben
an Menge einwenig über den Plagioklas und erscheint im Dünnschliff
mit schwach rötlicher Farbe durchsichtig. Die Structur ist typisch
ophitisch: der Augit bildet ursprünglich gröbere allotriomorph be-
grenzte Körner, in welche leistenförmig entwickelte Plagioklasindi-
viduen in verschiedenen Richtungen eingewachsen sind. Accessorisch
kommt Pyrit, Magnetit und Ilmenit vor, die beiden letzteren Erze
sind stellenweise fast isometrisch ausgebildet, anderswo wiederum in
langgestreckten Formen entwickelt. Den Augit trifft man grösstenteils
in eine blassgrüne Amphibolsubstanz von stengeliger, nadliger bis fast
faseriger Zusaminensetzung umgewandelt an, und zwar entweder in
diese allein oder in eine solche unter gleichzeitiger Entwickelung
kleiner blassbraunen Biotitschüppchen, welche in unregelmässigen
Gruppen den Amphibolaggregaten beigesellt oder mit ihnen vermischt
erscheinen. |

Bedeutend schwieriger fällt es jenes Ganggestein zu bestimmen,
welches in directer Fortsetzung der Altkamlover Zone gegen NO
oberhalb der nächsten Goldwásche — etwa westlich von der Psik’s
Mühle auftritt. Dasselbe ist nämlich stark verwittert. Makroskopisch

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu Knín. 57

erinnert es wegen reichlichen Gehalts an bräunlich oder schmutzig
grünen Schuppen von zersetztem Biotit und von Chlorit an verwitterten
Kersantit oder Minette. U. d. M. erkennt man jedoch, dass hier ein
Gestein vorliegt, welches eigentlich hauptsächlich aus basischem
Oligoklas und blassgrünem Amphibol mit Beimischung einer geringeren
Menge teils von Andesin-Labradorit, teils von Orthoklas besteht.
Der Amphibol zeigt eine andere Beschaffenheit als jener des
Altkamlover und Sudovicer Diorits, im Dünnschiff bietet er gelblich-
und bläulichgrüne Töne, ein nadliges bis fasriges, oft unregelmässig
struiertes Gefüge unter Beimischung von kleinen blassbraunen Biotit-
schüppchen, überhaupt erinnert er durchaus an jenen, welcher in dem
Krämer Diabas aus Augit hervorgeht. Die Feldspatindividuen sind
zumeist in Form von breiten Leisten entwickelt, in gewisser Anzahl
auch in breiten Körnern, die Begrenzung ist bei der Mehrzahl der-
selben idiomorph oder fast idiomorph. Es entsteht grossenteils der
Eindruck von der Structur des umgewandelten Krämer Diabases, nur
dass in der jetzt besprochenen Gesteinsart der eventuelle ursprüng-
liche Augit, soweit ich bisjetzt zu beurteilen vermag, nicht so grosse
Körner gebildet hätte wie in dem Krämer Diabas, und dass hier die
Menge des Feldspats einigermassen grösser ist als jene des Amphi-
bols. Die Erze sind verháltnismássig reichlich vertreten und bilden
teils isometrische Körnchen und Kryställchen, teils auch stark läng-
liche Formen, sie gehören in der Mehrzahl zum Magnetit, sonst zum
Imenit und Pyrit. Das Gestein halte ich für verwandt mit dem
Krämer Diabas, da es aber auch an einige an der Moldau unweit
Davle u. a. auftretende Ganggesteine erinnert, will ich es für ein
lamprophyrisches Gestein halten und vorläufig als „Unterkamlover
Lamprophyr“ bezeichnen.’®) Spuren von ähnlichem, möglicherweise
demselben, aber bereits sehr verwitterten Gestein kann man noch in
dem SW Abhange des Nevada-Hügels unweit Lečic sehen, wo noch
mehr der Eindruck eines biotitführenden Lamprophyrs entsteht. Das
Gestein wäre zur Gefolgschaft des hiesigen Granits zu rechnen und
befindet sich möglicherweise auch in dem Gebiete der Altkamlover Zone.

In die Gefolgschaft des hiesigen Granits rechne ich auch die
übrigen Ganggesteine des Chvojnä-Berges, deren einige in dem NW

70) Unterhalb desselben Gesteins sind bis jetzt Spuren nach einer alten
Goldseife zu sehen, deren Material hauptsächlich aus Schieferstückchen, zum Teil
auch aus Brocken des genannten Gesteins mit Quarzschnürchen besteht. Das ein-
stige Gold stammte meiner Dafürhaltung nach zum wesentlichen Teil auch aus
diesem Ganggestein. |

58 XXV. Heinrich Barvíř:

und N Abhang auftreten und meist deutlich awphibelführend sonst
körnig oder porphyrisch entwickelt sind, in letzterem Falle nähern
sie sich den Dioritporphyriten.

Mit dem „Uuterkamlover Lamprophyr“ sehr nahe verwandt,
vielleicht ident ist dasjenige Ganggestein, auf welchem in dem Boro-
ticer Walde zahlreiche alte Bergbaupingen bestehen. Die Natur der
Bestandteile, auch die der Eisenerze, ihre Mengenverhältnisse,
die Structur und die Art der Zersetzung sind in beiden Gesteinen
vollständig analog. Es scheint überhaupt nicht ausgeschlossen zu sein,
dass das Gestein des Boroticer Waldes nur eine überschobene Fort-
setzung des einst einheitlichen, goldführenden Gesteinsganges reprä-
sentiert.

Das amphiboldioritartige Gestein, auf welchem in dem Walde
Hořice gebaut wurde, ist in der Mitte seines gangartigen Streifens
grobkörnig entwickelt und von ophitischer Structur, gegen die Ränder
hin kleinkörnig und besteht aus Amphibol und Plagioklas. Der letztere
gehört in überwiegender Menge zum sauren Labradorit, im Uebrigen
zum Labradorit von mittlerer Zusammensetzung, sowie zum Andesin
und zum basischen Oligoklas. Der Amphibol erscheint im Dünnschliff
blassgrünlich gefärbt und oft von deutlich aggregatartiger Zusammen-
setzung, wobei er mit kleinen blass oder mittelmässig braunen Biotit-
schüppchen vergesellschaftet ist, oder auch von denselben durch-
drungen wird. Accesorische Erze gehören zum Magnetit, Pyrit, und
wahrscheinlich auch zum Ilmenit. Die Structur ist typisch ophitisch,
im Aussehen und Dimensionen vollständig analog jener des Krämer
Diabases, welche Tatsache bereits Krarocnviun hervorgehoben hat./!)
Bei näherem Vergleichen könnte man in dem Hořicer Gestein nur
den geringen Unterschied merken, dass der Amphibol doch eine
wenig stärkere Färbung besitzt als jener des umgewandelten Krämer
Diabases, ferner mitunter einen schwach bräunlichen Stich anzu-
nehmen scheint und öfters mehr compact erscheint, welche Abwei-
chungen an und für sich leicht der Einwirkung des nahen Granits
resp. des einstigen Granitmagmas zugerechnet werden könnten.

Es gelang mir jetzt sowohl für das dioritartige Gestein wie für
den Aplit des Hořicer Waldes eine Fortsetzung sowohl gegen Norden
als auch gegen Süden zu finden, wobei frische Proben gesammelt
werden konnten. Von dem dioritartigen Gestein wurden zweierlei
Typen erkannt: |

31) L c. pag. 22—26.

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knin. 59

a) der eine Typus gleicht vollständig jenem aus dem Walde
Hofice in der Art der Structur, sowie in der Beschaffenheit der
Feldspate. Der Aınphibol ist demgemäss zumeist auch jenem in dem
umgewandelten Krämer Diabas befindlichen sehr ähnlich, stellen-
weise aber wird er fast farblos, und bei grůnlicher Färbung zeigt er
mitunter einen bräunlichen Stich, in einigen Fällen erscheint er ge-
legentlich deutlich grün von fast mittlerer Intensität der Färbung.

b) Die Proben vom zweiten Typus erinnern durch ibre Zu-
sammensetzung und Structur an das dioritartige Gestein der Sudo-
vicer Mikule und des Altkamlover Zuges, ihr Amphibol erscheint im
Dünnschliff zumeist blassgrün oder grünlich, stellenweise sind aber
einige Teile der Durchschnitte entweder fast farblos durchsichtig
oder intensiv rötlichbraun gefärbt. Blassgrüne Durchschnitte zeigen
oft eine leistenförmige bis nadlige Zusammensetzung, braune Partien
erscheinen dagegen compact. Accessorische Erze wiederum: Magnetit,
Ilmenit, Pyrit.

Durch diese weiteren Funde wird die Bedeutung des Gesteins
sowie der Ursprung seiner Goldführung festgestell. Denn in dem
Typus a) erscheint es mit dem Gestein der Janouškova jáma bei Štěchovic
und dadurch mit den blassen Amphibol führenden Gesteinen der
Euler Umgegend verwandt. In dem Typus b) erscheint es verwandt
mit dem dioritartigen Gestein der Sudovicer Mikule und des Alt-
kamlover Zuges, dadurch auch mit den Euler Gesteinen von malchi-
tischem Typus. Die Begleitung desselben vom Granitaplit, welche
ebenfalls eine Analogie in dem Altkamlover Zuge findet, deutet zur
Genüge an, dass hier ein in die Gefolgschaft des hiesigen Granits
gehöriges, folglich mit dem letzteren aus einem ursprünglich gemein-
schaftlichen Magma stammendes Gestein vorliegt.

Die unverkennbare Verwandschaft desselben Gesteins — wenig-
stens in dem Typus a) mit dem umgewandelten Krämer Diabas dürfte
jedoch auch von Bedeutung sein, sodass man auch für den Krämer
Diabas die Entstehung durch eine entsprechende Spaltung aus dem
einstigen Granitmagma annehmen könnte, worauf auch seine Gold-
führung selbst hinzuweisen scheint, wenn auch jener Diabas höchst
wahrscheinlich früher empordrang als der Granit selbst. Demgemäss
würde der Krämer Diabas in die Gruppe der bei der Moldau vor-
kommenden lamprophyrischen Gesteine gehören, von denen ein spess-
artitartiges, „Pod mandätem“ auftretendes Gestein auch einen röt-
lichen sogen. diabasischen Augit führt. Die gröbere und ophitische
Structur des Krämer Gesteins würde durch eine grössere Breite des

60 XXV. Heinrich Barvíř:

Gangkörpers bedingt sein. Und in der Tat fallen jene, nunmehr als
verwandt angesehene, bei der Moldau befindliche Gesteinsgänge mehr
oder weniger in die Streichungsrichtung des Krämer Diabases, und
eine ziemlich analoge Streichungsrichtung behalten im Ganzen auch
die benachbarten Schieferschichten. ??)

Das Gestein der Janouskova jama zeigt in solchen Proben,
welche ein gröberes Korn besitzen, und wo zugleich die Menge des
Amphibols über jene des Plagioklases ein wenig hervorragt, dieselbe
Korngrösse und eine analoge ophitische Structur wie der umgewandelte
Krämer Diabas. In gröberen Körnern von grünem Amphibol und
zwischen den letzteren sind 1 bis 1'/, mm lange Plagioklasleistchen
verschiedenartig divergierend eingebettet. Der Plagioklas zeigt an
verschiedenen Orten eine etwas verschiedene Beschaffenbeit. Entweder
gehört er sämmtlich zum basischen Oligoklas, oder es tritt eine ge-
riogere Menge von Andesin und saurem Labradorit hinzu, oder end-
lich überwiegt Andesin mit saurem Labradorit, während der basische
Oligoklas mehr bis stark zurücktritt. Accessorisch findet man Eisenerze
vertreten, hauptsächlich Magnetit, z. T. auch Ilmenit und Pyrit. Zm
Dünnschlif erscheint der Amphibol recht blassgrün gefärbt und pleo-
chroitisch : bläulichgrün mit mittelmässig grosser Absorption, gelblich
grünlich hell und grünlich gelblich sehr hell. Die Farbenintensität
der gemeinen Hornblende aus gewöhnlichen Dioriten erreicht er nicht.
Oft wird wiederum eine schwächere Compactheit des Amphibols auf-
fallend, wobei er gleichsam fasrig zusammengesetzt zu sein scheint,
mitunter schliessen grössere Amphibolkörner kleinere leistenförmig
entwickelte Körnchen in sich und nicht selten ragen von den ersteren
nadelfórmige Fortsätze in den benachbarten Feldspat. Nebstdem
schliessen manche Feldspatindividuen blassgrüne Amphibolnadeln in
sich. Aus diesen Gründen wollte ich auch dieses Gestein zu umge-
wandelten Diabasen des Krämer 'Typus rechnen, doch fand ich durch
weiteres Studium eine Beimengung von einer im Durchschnitt sehr
blass gefärbten, ja bis fast farblosen Amphibolart, welche dem ede-
nitartigen Amphibol des Gesteins aus dem Walde Halíře bei Eule
ähnlich ist, und an den Rändern ebenfalls wie dortselbst an eine blass-
grüne Amphibolart übergeht, welche z. T. eine aggregatartige Zu-
sammensetzuug besitzt. Demgemäss halte ich für notwendig, das

”%) In ähnlicher Weise könnte man wohl die bei Příbram auitretenden
und zum Teil Erzgänge führenden Diabase für eine Gefolgschaft des dortigen
Granit- (Diorit-) Complexes halten, wornach auch der Ursprung der Erzführung
für beiderlei Gesteine aus dem einst gemeinschaftlichen Magma ableitbar wäre.

Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knín. 61

Gestein zu den amphibolführenden des Euler Complexes zu rechnen.”®)
Es erübrigt zu bemerken, dass hier kein accessorischer Biotit vor-
handen ist. Möglicherweise steht der hiesige Amphibol insgesammt
dem Edenit nahe. — Stellenweise ist der Plagioklas in einer Anzahl
seiner Individuen eher tafelförmig als leistenförmig entwickelt. In
einigen Proben überwiegt die Plagioklassubstanz einigermassen gegen
die Amphibolsubstanz. Dann bilden die Plagioklase einwenig grössere
und verhältnismässig breitere Individuen, und die Amphibolindividuen
werden kleiner. Einige 4 bis mehr mm grosse Plagioklaskrystalle
(basischer Oligoklas beob.) ragen in der übrigen Substanz gleichsam
porphyrartig hervor, doch bleibt: im Ganzen auch in solchen Fällen
eine Verwandschaft der Structur zu der ophitischen deutlich aus-
geprägt.

Das oben erwähnte in dem Walde Halíře bei Eule auftretende
Gestein bildet einen gangartigen Streifen, welcher jedoch durch den
Chotouner Bach grösserenteils erodiert ist. Es besteht hauptsächlich
aus Amphibol, ist porphyrisch ausgebildet, von blassgrüngrauer
Farbe, stellenweise durch Druck geschiefert, sehr zähe. In einer fein-
körnigen grünlichgrauen Grundmasse treten zahlreiche 2 bis 4 mm
grosse, ziemlich breite Einsprenglinge von blassgrünem Amphibol, wel-
cher zum eisenreichen Edenit gehört, hervor. In der Grundmasse über-
wiegt die u. d. M. nadlig und nadlig-stengelig ausgebildete Amphibol-
substanz, einen kleinen Teil bilden Feldspatkörnchen (hauptsächlich
Albit, sodann Orthoklas und Oligoklas, ausnahmsweise auch Andesin),
ganz vereinzelt findet man ein Kórnchen von Quarz, stellenweise tritt
jedoch akcessorisch auch ein blassgrüner, monokliner Pyroxen auf.
Die Amphiboleinsprenglinge erscheinen im Dünnschliff im gewöhn-
lichen Lichte nicht selten fast farblos durchsichtig, über dem unteren
Nicol [lc kaum merklich grünlich zugefärbt. Aus einer Berechnung
meiner chemischen Analyse folgt, dass sie recht reich an A1,O, sind.
Übrigens enthalten sie auch bläulich oder gelblich-grünliche Partien,
welche z. T. sicherlich für ursprünglich zu halten sind, z. T. aber
auch, wie ich denke, sekundär aus den farblosen entstehen. Die
Grundmasse erinnert durch das Vorhandensein von nadlig und nadlig-
stengelig entwickelter blassgrüner Amphibolsubstanz an jene der
Odinite. Das Gestein lässt sich nicht leicht benennen. Es könnte auch
in der hiesigen Ausbildungsform zu porphyrisch entwickelten eruptiven
Amphiboliten gerechnet werden, wobei das Vorkommen der Edenit-

| 75) Meine Abh.: O chemických poměrech někt. hornin od Jílového (Rozpravy
C. Akad.) pag. 10.

62 XXV. Heinrich Barvíř:

einsprenglinge betont werden můsste. Seine náhere Verwandtschaft
tritt aber in seiner gegen SSW gerichteten Fortsetzung unterhalb
Hrädek an der Bahnstrecke deutlich zum Vorschein.

Die von mir sorgfältig ausgeführte Analyse ergab:

Mittlere Zusammen-
setzung der Amphi-

Analyse des Gesteins bolsubstanz, wasser-
frei angenommen

S10, 49-139, 49:58
TiO, = =
Al, 0, 11:23 10:72
Fe,O, 141 0-78
FeO 6.54 167
MnO 0:77 0:96
Ca0 10:99 11.93
MgO 14:15 1751
K,O 021 —
Na,0 2-07 _ 085
Feuchtigkeit 029 100-00
Glühverlust 235
Summe 9920%

Daraus würde die Zusammensetzung der Amphibolsubstanz resul-
tieren als eine Mischung von

CaO . Si0, 2476%
Mg0 . SiO, 45.62
MgO . ALO, SiO, 7-95
FeO . Al,0, . Si0, © 195
FeO . Fe, O, . SiO, 0-84
FeO (+ MnO) . SiO, 8:03
Na,0 . ALO, . 4SiO, 4:80
100°00°/,

Das genannte unterhalb Hrädek an der Bahnstrecke anstehende
Gestein ist deutlich gangförmig und porphyrisch ausgebildet, an den
Rändern stellenweise analog dem Gestein des Waldes Halíře ent-
wickelt, in der Mitte des Ganges jedoch zeigt es eine Verwandtschaft
mit Dioritporphyriten, z. T. auch mit Syenitporphyren: in einer aus
sehr feinen Körnchen von saurem und basischerem Oligoklas (dem
eventuell in geringer Menge Albit, Andesin oder auch saurer Labra-

Geologische Notizen über d. goldfůhrende Umgebung von Neu-Knín. 63

dorit beigemischt ist), und aus kurzleistenförmig bis nadlig ausgebilde-
tem blassgrünen A mphibol bestehenden Grundmasse treten 1 bis 4 mm
grosse Einsprenglinge von blassgrünem Amphibol und Plagioklas,
wobei der letztere meist zum basischen Oligoklas mit einer gerin-
geren Beimischung von Andesin und Labradorit, mitunter haupt-
sächlich zum Andesin und Labradorit gehört, anderswo aber kommt
auch saurer und basischer Oligoklas mit Albit, nebstdem in geringer
Menge auch Orthoklas vor. Der Amphibol erscheint im Dünnschliff
ungleichförmig blassgrünlich, stellenweise sehr schwach gefärbt und zeigt
zwischen gekreuzten Nicols eine mehr oder weniger aggregatartige Be-
schaffenheit. Accessorisch kommt auch da mitunter ein diopsidartiger
Pyroxen zum Vorschein, sonst etwas Quarz, spärlich Titanit. Stellen-
weise herrscht ein auffallender Mangel an Eisenerzen in ähnlicher
Weise wie in dem nahe hervortretenden gabbroartigen Gestein von
Studené. Das ganze Gestein scheint wegen seines Gehalts an fast
nadelförmig ausgebildetem Amphibol der Grundmasse einigermassen
mit Odinit verwandt zu sein. Man könnte vielleicht die Gruppe der
Odinite erweitern und sowohl das Halifer als auch das unter Hrädek
anstehende Gestein zusammen mit jenem der Janouškova jáma unter
die Vertreter einzelner Typen derselben Gruppe rechnen. Vom geolo-
gischen Standpunkte halte ich die genannten Gesteine der Euler
Gegend sowie jenes der Janouškova jáma bei Štěchovic für eine Ge-
folgschaft des umliegenden Granits, für basische Abspaltungen von
seinem ursprünglichen Magma.

Das Hrädeker Vorkommen zeigt an einigen Stellen eine deutlich
fluidale Anordnung der Grundmasse- Bestandteile, ausserdem noch
rundliche Gruppen von Amphibolkörnern oder von Amphibol- und
Feldspat-Körnern zugleich, wie dies auch in einigen Amphiboliten
und Gabbroschiefern, besonders aber in einigen gepressten amphibol-
fübrenden Gesteinen aus der Fortsetzung des eruptiven Euler Gestein-
complexes der Fall ist.

Spuren von nadlig entwickeltem grünen Amphibol findet man
u. d. Mikroskop auch in dem aplitartigen Granit, welcher SSW unter-
halb Třepšín bei der Moldau (oberhalb Štěchovic) ansteht und so
quarzreich ist, dass er mitunter au Quarzite erinnert. Unter den
Feldspaten dieses Gesteins herrscht Orthoklas vor, in geringerer
Menge sind saurer Oligoklas und Albit vertreten.

Einige amphibolführende Gesteine der Štěchovicer Gegend, so-
weit sie einen deutlich eruptiven Charakter aufweisen, zeigen neben
einer grüngefärbten mitunter auch eine rötlichbraun im Dünnschliff

64 XXV. Heinrich Barvíř:

gefärbte stark pleochroitische Amphibolsubstanz in ähnlicher Weise
wie die einen malchitartigen Habitus besitzenden Euler Gesteine.
Ausser dergleichen zweierlei Amphibolsubstanz besitzt ein Gestein
von der Waldpartie „v kobylích drahách“ auch ziemlich viel Epidot
in Gestalt von länglichen bis säulenförmigen Körnern, welcher im
Dünnschliffteils compact teils aggregatartig zusammengesetzt, sehr blass
gefärbt und schwach pleochroitisch erscheint. Seine Körner werden
meistens mit einem einheitlichen Rahmen von saurem Plagioklas (bis
von Albit) umsäumt. Es mag vorläufig als unentschieden bezeichnet
werden, ob der Epidot für ein Umwandlungsprodukt von einer basischen
Feldspatsubstanz oder von einem einst eventuell vorhandenen mono-
klinen I’yroxen betrachtet werden soll.

Unweit des nordwestlichen Endes von Slap auf den Feldern iın
Gebiete des Příbramer Schiefers, ferner NW von dem Meierhofe Zá-
hoří und in dem östl. Abhange der Červená hora im Gebiete des
Porphyrcomplexes kann man Gesteinsstücke sammeln, welche auf das
Vorhandensein von Gänzen amphibolreicher Gesteine schliessen lassen.
In einem unweit des Meierhofes Záhoří gesammelten Exemplar über-
wiegt die Menge des Amphibols, dessen Körner ‘/, bis 1 mm gross
sind, während die Feldspatkörner (welche zumeist zu Labradorit, z. T.
auch zu Oligoklas gehören) sehr klein entwickelt sind. Die Structur
ist fast allotriomorph körnig. Der Amphibol erscheint im Dünnschliff
grün und pleochroitisch: bläulichgrün in zumeist recht sattem, stellen-
weise jedoch, und zwar in den inneren Partien einiger Körner auch
in sehr blassem Tone, und grünlichgelblich, sehr hell. Die Durclischnitte
zeigen wiederum, oft sehr deutlich, eine stengelige Zusammensetzung
und an den Enden dünne Ausläufer.

In einer anderen dortselbst gesammelten mittelkörnigen, ver-
hältnismässig mehr Feldspat enthaltenden Probe ist das letztere Be-
standteil idiomorph in Form von etwa 1 mm langen Leistchen ent-
wickelt und gehört zu saurem bis basischem Labradorit, vorzugsweise
zu jenem von mittlerer Zusammensetzung, und wo die Individuen eine
zonale Streifung aufweisen, pflegt der Rand saurer zu sein und bis
in die Substanz des basischen Oligoklases úberzugehen. Der Amphibol,
welcher im Důnnschliff zumeist grůn erscheint und zwar von mittlerer
Intensitát der Fárbung, bildet teils gróssere Kórner von mehr selbst-
ständiger Form, teils gleichsam nur Rahmen um die Feldspatindividuen
und die Ausfüllungsmasse zwischen den letzteren. Die grösseren
Amphibolkörner sehen entweder recht compact oder aggreggartig zu-
sammengesetzt aus, die Amphibol-Rahmen und -Füllmasse zwischen

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 65

den Feldspatindividuen sind in der Regel leistenförmig bis fast nadlig
zusammengesetzte Aggregate. Der Pleochroismus der Hauptmenge von
Amphibol ist wiederum zumeist: bläulichgrün, bedeutend dunkler,
grünlich gelblich, sehr hell. Es gibt hier aber auch stellenweise auf-
tretende selbständige Amphibolkörner oder fleckenähnliche in grösseren
grünen Körnern desselben Bestandteils enthaltene Partien, welche
braun gefärbt und stark pleochroitisch sind: grün- oder gelb-braun
sehr dunkel und bräunlich oder grünlich gelblich, heller, sowie auch
andere stark grün gefärbte Partien der Amphibolsubstanz.

Am östlichen Abhange der Červená hora kann man Proben von
gróberem Korne sammeln, welche wiederum eine Annährung an die
ophitische Structur verraten, und zu diesen ‚möchte ich auch das
typisch ophitisch struierte Gestein eines oberhalb der St. Johann’s
Stromschnellen befindlichen Blockes rechnen, welcher von Fıser be-
schrieben wurde.’*)

In dem Vorsprunge „na Zdäni* können an der Stelle, wo man
einst nach Gold gegraben hatte, Proben von körnigem Gestein ge-
sammelt werden, welches hauptsächlich aus Amphibol und Labradorit
besteht. Die Korngrösse beträgt 1 bis 2 mm, scheinbar mehr. Man
kann zweierlei Typen unterscheiden, einen solchen, welcher auffallend
arm an Erzen ist, und einen anderen, in welchem accessorische Eisen-
erze (Pyrit, Magnetit, vielleicht auch Ilmenit) enthalten sind. In dem
ersteren Typus kommt eine im Dünnschliff blass bláulichgrůn gefärbte
bis z. T. fast farblose Amphibolsubstanz vor, welche im Ganzen wenig
compact aussieht, mitunter auch deutlich kurzstengelig zusammen-
gesetzt ist, also für mit jener des Halifer Gesteins verwandt gehalten
werden kann. In jenen Proben, welche accessorische Eisenerze ent-
halten, erscheint der Amphibol in den mittleren, oft scharf krystallo-
graphisch begrenzten Partien seiner Körner grünlich bräunlich mit
einer beträchtlichen Absorption ||c, während er an den Rändern der
- Körner in ähnlicher Weise wie in den malchitartigen Gesteinen der
Euler Umgegend, oder auch in den östl. Partien der sogenannten
Euler Schiefer blassgrünlich bis fast farblos wird. Die Structur ist
hypidiomorph körnig, gabbroartig.

Die schiefrigen amphibolführsnden Gesteine des Vorsprungs „na
Ždáni“ zeigen eine wechselnde Structur mit mannigfachen rundlichen
Partien, ähnlich wie manche sog. Gabbroschiefer. Ihr Amphibol er-

74) Joser FišeR: Kraj žuly a povaha sousedních hornin u Vltavy nad sv.-
Janskými proudy. Diese Sitzungsber. 1900, No. XVII., pag. 82—86.
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 6

66 XXV. Heinrich Barvíř:

scheint im Dünuschliff grün und leistenfórmig, oder in grösseren
Körnern entwickelt, dann aber öfters stengelig zusammengesetzt als
compact. Man findet in diesen Gesteinen quarzreiche Streifen, in
welchen der Feldspat saurer wird, eventuell auch zum Albit gehört,
accessorisch tritt diopsidartiger Pyroxen auf. Sie haben den Charakter
von zusammerigepressten Gesteinen und krystallisierten wohl unter
gleichzeitiger Einwirkung eines starken einseitigen Druckes wie die
unmittelbar oberhalb der St. Johann’s Stromschnellen anstehenden
Gesteine.

F. Spuren von Goldführung in der Umgegend. |

Bei der Beurteilung der geologischen Verhältnisse des einstigen
Auftretens von guldführenden Gängen bei Knin darf auch die Tat-
sache nicht ausser Acht gelassen werden, dass in den vom Granit
umhůllten oder am Granit ruhenden, auch neben dem Granit und
Porphyr befindlichen Schieferpartien kaum anderswo als an den oben
genannten Localitäten nennenswerte goldführende Quarzgänge oder
bedeutendere Pyrit-Gänge, resp. Impraegnationen angetroffen werden.
Das Vorkommen von solchen Lagerstátten war demgemäss an beson-
dere Verhältnisse, z. T. gleichsam an gewisse Zonen gebunden. Die
Goldführung scheint hier mehr bei den Randpartien des Granitkůrpers
concentriert zu sein und das Vorkommen von goldhältigen Quarz-
gängen — mit oder ohne Pyrit — tritt hauptsächlich an jenen Stellen
auf, wo eine einstige Spaltung des Magma oder das Vorhandensein
-von infolge einer solchen entstandenen, lichten oder dunklen Gang-
gesteinen bemerkbar ist, und zwar sowohl in dem eruptiven Gestein
wie in dem benachbarten Schiefer. Die eruptiven Gesteine enthalten
schon selbst ursprünglich geringe Spuren von Gold, welche sich durch
Zusammenschmelzen einer hinreichend grossen Menge von pulverisierter
Masse mit Blei oder Bleiglätte und nachfolgendes Abtreiben leicht
nachweisen lassen. Dagegen ist eine Untersuchung auf nassem Wege,
eben weil diese Spuren gering sind, sehr mühsam und es gelingt
nicht immer Gold dort uachzuweisen, wo es durch gewöhnliches Pro-
bieren nachzuweisen möglich war. Bei der Untersuchung einer schon
ursprünglich pyritreichen Partie des Štěchovic-Třepšíner Porphyrs
erschien mir der Goldgehalt nur an den Pyrt beschräukt, während
bei der Analyse des Feldspats und des Quarzes kein Gold nachge-
wiesen werden konnte und vielleicht auch der Biotit an und für sich

Geologische Notizen über d. goldführende Umgebung von Neu-Knín. 67

goldfrei ist. Da die erwähnten Ganggesteine aus dem ursprünglichen
Magma des Granits herstammen, so stammt auch ihr Goldgehalt ur-
sprünglich auch aus diesem Magma, mag er in einer eruptiven oder
von Wasser abgesetzten Gangınasse enthalten sein. Dadurch könnte auch
der Ursprung des Hauptanteils des Goldgehaltes der meisten, im
Bereiche der benachbarten Schieferpartien auftretenden Quarzgänge
erklärt werden.

Unter den Quarzgängen möchte ich auch solche unterscheiden,
die bloss mehr oder minder oberflächlich, resp. nur in der Nähe der
Oberfläche auftreten, deren Quarzsubstanz ich für eine Secretion z. T.
aus der umherliegenden Gesteinsmasse, hauptsächlich aber aus den
einst höher befindlichen, mit der Zeit durch die Einwirkung von
Atmosphärilien zersetzten und weggeführten, also einst höher befind-
lichen Partien ableiten möchte. Auch solche Quarzgänge waren nicht
selten goldführend, weil man ihnen in der Umgegend von Eule früher
fleissig nachgrub, und ihre Goldführung betrachte ich ebenfalls für eine
Secretion aus denselben Gesteinspartien, aus welchen die Quarzsubstanz
ausgelaugt wurde. Daraus würde folgen, man müsse bei der Schätzung
des Vorkommens von goldführenden Gängen auch die Frage eines
solchen Ursprungs der letzteren in Betracht ziehen.

Eine nach meiner Auffassung z. T. bloss mehr oder weniger
oberflächliche Bildung von Quarzgäagen kommt SSO von Knín unweit
von der Moldau vor, denn eine Fortsetzung dieser Gangbildung lässt
sich ia der Tiefe bei dem Mouldauflusse grösstenteils nicht walır-
nehmen. Überreste alter Pingen sind da in der Nähe des Smilovicer
Baches, hauptsächlich oberhalb des linken Ufers desselben in grosser
Anzahl, einige auch oberhalb des rechten Ufers zu finden’°), ferner
NNO von da bei der Moldau östlich von Čelín (SSO von Mokřko,
z. T. gegenüber dem Meierhofe Častoboř) einige hundert kleine Piugen,

55) Unweit von der Mühle „u luhu‘‘ sind Spuren nach etwa vier Gebäuden
— der Sage nach Pochmüblen — und nach den einst zu ihnen geführten Wasser-
rinnen vorhanden. Bei dem Bache konnte man noch vor vier Jahren Überreste
von drei rundlichen, niedrigen, in der Mitte schüsselartig ausgehöhlten und glatt
gewordenen Granitgesteinen sehen, deren jeder etwa ?/), m im Durchmesser
enthielt, sie stammten also wahrscheinlich von den sog. Quickmüblen. Die Stelle
jedoch bei Kfepenic, von welcher PošerNý auf S. 27 seines Archivs, II. eine Notiz
mitteilt, ist am Dubový vrch etwa NW von Křepenic zu suchen. Zwischen Eule
und Zupanovic gab es also bei der Moldau Spuren von einer Goldführung bei
Štěchovic, SW von Třepšín, unterhalb Třebenic, Ö von Pfestavik, Na Zdäni, bei
Královka, im Kočičí vrch, NW und W von Smilovic und an dem resp. unter dem
Dubový vrch.

5*

68 XXV. Heinrich Barvir:

auch weiter uuterhalb der St. Johann's Anhčhe Úberreste alter berg-
mánnischen Arbeit. Alle eben genannten Überreste befinden sich
zumeist im Gebiete des Granitporphyr- resp. Granitaplit- oder Por-
phyraphanit-Complexes, wo das Gestein zumeist fast nur aus Quarz
und Feldspat besteht, also hell gefärbt erscheint und recht kiesel-
säurereich ist, wenn es auch stellenweise durch Zunahme von reich-
licherer Hornblende eine dunklere Färbung annimmt. Eine Partie,
welche z. B. zwischen Vobos und der gegenüber der Cholíner Fabrik
befindlichen Stelle hervorragt, erinnert sehr an das Gestein des
Schleierzuges bei Eule (Streichen von N 25° bis 30° gegen O), wie
z. B. auch eine Gesteinspartie bei Krälovka und anderswo.

Ganz besonders interessant erscheint es die Spuren der Gold-
führung zu verfolgen, welche den Gangporphyren auch der weiteren
Umgegend zugehört. Diese Porphyre haben im Handstück sehr oft
das Aussehen eines Quarzporphyrs, ich rechne sie alle zur Gefolg-
schaft des hiesigen Granits, welche Zugehörigkeit auch ihre Gold-
führung verrät. Im Bereich des Porphyrs an der sogen. Zlatá hora
bei Mníšek hat man einst auf Gold gebaut, wenn auch die Ausbeute
gering gewesen."“) An dem Bojover Bache findet man Überreste alter
Goldseifen, welche PošEPNÝ nicht verzeichnet:

1. westlich knapp vor Cisovic am rechten Ufer des Baches;

2. in der Mitte des Dorfes Bojov am linken Ufer, gegen Ende
des Dorfes und hinter dem Dorfe hauptsächlich am rechten, weniger
am linken Ufer, die Hügel sind nicht sehr zahlreich, mehrere niedrig
aber breit, einige dammförmig ;

3. bei der Späleny-Mühle in etwa südlicher Richtung zumeist
am rechten Ufer des Baches eine z. T. fast zusammenhängende Reihe
von kleinen Hügeln bis zu dem Bojover Bahnhofe ;

4. oberhalb Měchenic und vor der Mündung des Bojover Baches
in die Moldau jetzt geringe Spuren, vor wenigen Jahren aber noch
recht deutlich. 2

Das Material der Hügel bes'eht für 2. fast nur aus Příbramer
Schiefer, für 1. und 3. ebenfalls hauptsächlich aus demselben Schie-
fer, doch sind auch Fragmente von Porphyr, in 3. auch von Grünstein
resp. Lamprophyr zu finden. Der Goldgehalt stammte aber wahr-
scheinlich hauptsächlich aus dem Porphyr, welcher namentlich in Hora
bei Cisovic-Höhencöte 350 SO von der Späleny Mühle — Cöte 324 NO
von derselben Mühle ansteht.

76) Mein Artikel in Horn. und Hutn. Listy 1908.

Geologische Notizen über d. goldfuhrcude Umgebung von Neu-Knin. 69

Aus der Richtung und Forsetzuug der einstigen Goldwäsche
bei Vrané an der Moldau ziehe ich den Schluss, dass ein Teil des
Goldes auch aus dem westlich von hier verlaufenden Porphyrgange
herstammte, in ähnlicher Weise auch in der einst an dem Břežaner
Bache befindlichen Goldwásche."*) Der Porphyr des Žižkův vrch SO
von Hvozdnic enthält auch Überreste nach kleinen alten Pingen und einen
quer geführten Graben, man schürfte auch dort nach kleinen Quarz-
půngen. Auch in der Hora bei Cisovic waren früber alte, kleine
Quarzgänge verfolgende Pingen im Bereich des dortigen Porphyrs zu
sehen.

Bei der Kocába unterhalb Lečic und weiter bis zu ihrer Mün-
dung fand ich keine Seifenspuren, obgleich Posepny solche signiert.

NO bei Mokřko in dem bereits bewachsenen Abhange des Ve-
sely vrch gibt es im Granit zahlreiche alte, nach kleinen Quarz-
gängen gegrabene Pingen. Der Quarz wurde in kleine Stücke zer-
klopft, wie die entsprechenden von mir beobachteten Fragmente be-
zeugen. Von Vesely vrch gegen SO führt eine Bachrinne zur Moldau,
und bei derselben heisst es „v ryži“. Zur linken Seite dieser Rinne
treten auch alte Pingen auf.

Vielleicht stammten auch aus dem zugehörigen Granitgebiete
die Spuren einstiger Goldführung in der Umgegend der Prostfedni
Lhota. Man soll auch hier einst geseift haben und einer Mitteilung
nach soll bisjetzt ein Feldried den Namen „v ryZi“ führen.

Zum Schluss möchte ich wiederholen, dass, nach dem vom
Jahre 1575 stammenden Berichte zu urteilen, die Schächte der
Alten Kamlovä höchst wahrscheinlich nicht aus Mangel an goldhal-
tigem Material verlassen wurden, sondern deswegen, weil sie nach
der in den hussitischen Kriegen erfolgten Verstürzung von Wasser
ertränkt wurden. Den Alten gelang es nicht dieselben trocken zu
legen, diese Aufgabe bleibt noch jetzt der Zukunft vorbehalten, würde
sich aber meiner Meinung nach am besten durch Anlegung einestiefen
Erbstollens aus der concaven felsigen Biegung zwischen den Mühlen
Aixnerův und Strnadüv lösen lassen.

11) Auf dem Berge Hradiště gab es in alter Zeit entweder einen Bergbau
oder Bergbauversuche, deren Reste z. T. noch sichtbar sind. Hieher dürften wohl
die „cellaria e vivo saxo alte efossa““ gehören, die Barsın noch gesehen hat und
in einer anderen Weise zu erklären versuchte (Bausın, Miscellanea historica
regni Bohemiae lib. III., 1681, pag. 67.)

70 | H. Barvíř: Geolog. Notizen über d. goldführende Umgebung v. N. Knín.

Vielleicht könnte man auch versuchen, den ehemaligen Jung Kam-
lover Stollen zu eröffnen und von ihm aus eine vorläufige Untersuchung
vornehmen.

Sollte jemals noch die Altkamlover Zone mit einem befriedi-
genden Nutzen in Abbau gelangen, so würde dann sicherlich auch
eine Untersuchung von weiteren Localitäten: der Sudovická Mikule, der
die letztere mit dem Altkamlover Zuge verbindenden Linie, des Krá-
mer Zuges, des Boroticer Waldes, bei Slap etc. an die Reihe
kommen.

(XXVI. |
Ueber die von Herrn Dr. Mräzek in Montenegro: ge-
sammelten Nacktschnecken unter Hinzunahme ver-
wandten Materiales,

| Yon Dr. H. Slmroth in Leipzig.
Mit einer Tafel.

| orale in der ne den 17. Juni 100)

Die Jahreszeit, in der Herr Mnizex reiste, war bei trockner
Witterung dem Sammeln von Nacktschnecken wenig günstig. Gleich-
wohl ist ein Material zusammengekommen, das, ohne jeden Anspruch
auf faunistische Vollständigkeit, einige .zoogeographische Schlüsse zu
ziehen gestattet, die nicht ohne Interesse sein dürften. .

. Unsere bisherigen Kenntnisse in Bezug auf die Nacktschnecken
sind für die Schwarzen Berge so spärlich wie für die Balkanhalbinsel
überhaupt. Selbst die von Oesterreich occupierten Provinzen müssen
fast als terra incognita gelten. In Griechenland haben vielleicht zuerst
P. Hesse und C. CoxémÉNos gesammelt, und Borrcxe hat danach nebst
Hesse einiges beschrieben. Ich konnte nachher die reichere Ausbeute
des Herrn Dr. von OERTzEN untersuchen, ebenso die von Herrn Dr. Sru-
RANY in Thessalien gefundenen spärlichen Formen, sowie bei Gele-
genheit mehrere zerstreute Funde, von denen einige bereits Herr Prof.
BoTreer vorgehabt hatte. Nachher hat Herr Dr. BaBor die Sammlung
des Herrn Resez aus Ostrumelien vorgenommen. Aus Rumaenien ist,
wie ich durch Hörensagen weiss, ein heller weisser Agriolimax agre-
stis bekannt ‚gemacht, doch habe ich die Abhandlung nicht einsehen
können. Es handelt sich wohl um. dieselbe Form, die dem südrussi-

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. Il. Classe. 1

2 XXVI H. Simroth:

schen Steppengebiete eigentümlich ist (16). Aus Montenegro hat vor
einigen Jahren Herr WonLBErepr eine Serie mitgebracht, die ich gleich-
falls bearbeitet habe. Das ist alles, was mir von früheren Publika-
tionen erinnerlich ist.

Herr Wonusereor hatte sich auf die westlichen niedrigeren Teile
von Montenegro beschränkt, die gleichwohl eigenartige Arten und
Formen erkennen liessen. Sie machten den Wunsch rege, in die in-
neren, gebirgigeren Partieen des Landes Einblick zu erhalten. Und
diesem Wunsche kommt die Ausbeute des Herrn Dr. MrAzer auf's beste
entgegen. Um das Gebiet zu erweitern, standen mir noch ein paar
Gläser mit Nacktschnecken zur Verfügung, die Herr Dr. Graf ATrEms
mehrere Jahre zuvor in Bosnien und Corfu zusammengebracht hatte.
Ihre Bearbeitung ist mit in die nachstehenden Blätter aufgenommen
worden.*)

Je weniger wir von den Nacktschnecken der Balkanhalbinsel
wissen, um so brennender wird geradezu das Verlangen, möglichst
viel von ihr kenuen zu lernen. Denn es handelt sich um das wichtige
Bindeglied zwischen der centraleuropaeischen oder germanischen und
der mediterranen Fauna auf der einen und der arınenisch-kaukasischen
auf der anderen Seite. Da der östliche Teil des Mittelmeers zum
mindesten das aegeische Meer erst in später Zeit eingebrochen ist,
so standen der Verbindung zwischen Vorderasien und dem südlichen
und weiterhin dem centralen Europa vermutlich verschiedene Wege
offen:

1. Die Ebene des aegeischen Meeres, wozu vielleicht der nord-
westliche Teil des Schwarzen Meeres kam. Für die Krim konnte ich
zeigen, dass die Limacidenfauna des Kaukasus nicht auf sie überge-
gangen ist (18). Wenigsteus ist von dort keine Art von Limax bekannt
geworden, ausser dem im Mediterrangebiet weit verbreiteten L. (Leh-
mannia) flavus L. s. variegatus Drap. Der Weg über diese von Nor-
den her vorgeschobene Landverbindung hätte wohl nur den Acker-
schnecken und den Amalien offen gestanden. Doch lässt sich auch da
kaum eine bestimmte Hypothese aufstellen bei der Armut des süd-
westlichen Russland an Vertretern dieser Genera (8. u.).

Wichtiger scheint für diese Tiere die Ebene des ägeischen
Meeres gewesen zu sein. Dafür spricht vielleicht am meisten die

*) Daudebardien aus der bosnischen Sammlung des Herrn Graten Arrzus
habe ich hier nicht mit aufgenommen, weil sie zusammen mit seinen entsprechen-
den Funden von Creta und diese wieder mit einer demnächst eintreffenden
Sammlang von Cypern bearbeitet werden sollen.

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 3

Angabe Basor’s, dass er den kleinasiatischen Mesolimax Brauni Poll.
in Ostrumelien feststellen konnte. Von den Ackerschnecken der Cycladen
und namentlich von denen der Sporaden wissen wir noch zu wenig,
um ein wahrscheinlicheres Urteil fällen zu können.

2. Der Balkan. Ich konute mit einiger Sicherheit zeigen, dass
die Limaxarten des centralen Kaukasus, namentlich die Heynemannien,
mit den europaeischen weit weniger zu tun haben als die armeni-
schen (16). Die Verbindung wäre demnach für die Gebirgsbewohner
vielleicht über Kleinasien und den Balkan nach den Alpen herzu-
stellen, wobei die Geologie bis jetzt kaum näheren Anhalt zu liefern
scheint. Auffallend bleiben in dieser Hinsicht namentlich zwei Species
von Limaz und die Arioniden. a) Limax (Heynemannia) tenellus
fehlt noch in Siebenbürgen und ist erst in den Ostalpen nachgewie-
sen. b) Limax (Lehmannia) marginatus Müll. s. arborum Bouch.
taucht einerseits in Siebenbürgen, andererseits im inneren Nordgrie-
chenland auf (s. u.). c) Die Arionarten sind aus den Ostalpen be-
schrieben in kleineren Formen, aus Siebenbürgen kennen wir dazu
den A. subfuscus. Weiterhin fehlt hier nach Osten zu jede Verbin-
dung. Für b) den Limax arborum bin ich neuerdings zu dem überra-
schenden Schlusse gekommen, dass er nicht nach dem Verlauf des
Darıns mit L. variegatus aus derselben Wurzel entstanden ist, zum
mindesten nicht mit den ächten Limax zusammen, sondern dass er
sich selbständig von den Ackerschnecken abgezweigt hat (17). Auf-
fallenderweise liegt aber die Uebergangsform keineswegs in der Bal-
kanhalbinsel oder in Kleinasien, sondern auf dem Hochlande von
Abessinien, das eine besonders reiche Fauna von Ackerschnecken
enthält; und zwar lässt sich die merkwürdige Verlagerung, soviel
ich sehe, nur durch die Pendulationstheorie erklären; die ganze
Uebergangsfauna ist in nordsüdlicher Richtung verschoben, wie denn
genau so sich in Abessinien Urocycliden finden, die mit dem noch süd-
licher gelegenen Kilimandjarogebiet in nächster Verwandtschaft stehen,
ohne entsprechende Beziehungen zu Westafrika. Es leuchtet ein, dass
diese Theorie, die ich für leidlich fest begründet halte, auch die ver-
schiedenen westöstlichen Wege zwischen Vorderasien und Europa
beeinflussen und durcheinander werfen muss, wodurch die ganze
vorliegende Diskussion hinfällig werden würde. Doch ziehe ich vor,
zunächst die Erörterung chne Rücksicht auf die Schwingungstheorie
zu versuchen, da wir bisher nicht wissen, ob wir mit grösseren oder
geringeren Zeiten, bez. bei welchen Formen wir mit so verschiedenen
Intervallen zu rechnen haben. Wohl aber möchte ich in Bezug auf

1*

4 : 2° XXVI. H. Simroth:

a) Limax tenellus, jetzt Möglichkeit und Aussicht einer anderen Ab-
leitung zugeben. Bisher habe ich mich stets gesträubt, diese Form,
die ich bisher als Microheynemannia charakterisierte, aus dem Genus
Limax auszuschalten und in die andere Gattung Malacolimax und
mit dieser in grössere Nähe von Agriolimax zu verweisen, wie BABoR,
PoLLONERA u. a. vorziehen. Mir schien die innere Anatomie wichtiger,
als. die kleinen Abweichungen in den Nebenspitzen der Zähne, zumal
da-ein prineipieller Unterschied kaum hervortritt. Die grossen Diffe-
renzen im Verlauf des Darmes, in der Zahl und relativen Länge
seiner Schenkel, in der Lagerung der Lebern, in der Beziehung des
Penisretractors zum rechten Fühlermuskel sind doch weit hand-
greiflicher, als die geringen Abweichungen der Radula; dazu kommt,
dass ich unter Zustimmung bewährter Fachleute zeigen konnte, dass
aus allen Gruppen der Stylommatophoren altertümliche Glieder ein
gleichmässiges Raubtiergebiss erwerben konnten, dass mit anderen
Worten die Familie der Testacelliden im älteren Sinne sich aus den
manigfachsten Familien durch Convergenz herausgebildet hat. Man
wird mir also den Vorwurf kaum machen können, dass ich die Ra-
dula ohne Grund in zweite Linie gedrängt hätte Und doch muss
ich zugestehen, dass uns für die Abschätzung des Wertes der ein-
zelnen Merkmale innerhalb der verschiedenen Gruppen bisher noch
jeder Massstab zu fehlen scheint, dass wir Klärung nur von den inten-
sivsten Studien im Einzelnen erwarten dürfen; und ich werde weiter-
hin zu zeigen haben, warum mein Widerstand gegen die Anerken-
nung der Gattung Malacolimax und die Annäherung an die Acker-
schnecken bedenklich erschüttert ist.

3. Der Weg über Creta und Sůdgrtechenland, von da entlang
der Ostküste des adriatischen Meeres. KoBELT hat darauf hingewiesen,
dass bei dem Einbruch des östlichen Mittelmeeres zunächst noch das
nördliche Festland, das spätere ägeische Meer, mit einer Gebirgs-
mauer an das Meer grenzte. Als Hauptrest dieser Mauer wäre Creta
zu betrachten. Gebirgsformen hätten also hier eine bequeme Strasse
sefunden. Einzelne Funde deuten auf ihre Benutzung hin. Ich erwähne
nur- die Verbreitung von Limaoopsis (Limax coerulans) von den Kar-
pathen über Montenegro bis Creta. Nimmt man dazu die Verwandt-
schaft zwischen Limacopsis und Giganfomfax und die Verbreitung der
letzteren Gattung von Inncrasien am Südrand des Kaspisees nach Arme-
nien, dann liegt die Annahme nahe, dass der Weg von hier über
das vorderasiatische Gebirgsland nach Creta weiter führte.

Weitere kritische Bemerkungen folgen im Einzelnen.

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 5

I. Gattung. Limacopsis Srth.

Weder Herr MrAzex noch Herr Graf ArrEws, noch Herr Wonr;-
BEREDT hat in Bosnien oder Montenegro eine Schnecke gesammelt,
welche mit einiger Sicherheit auf Limacopsis zu beziehen wäre, es
müsste sich denn um junge Stücke handeln. Doch sind da unsere
Kenntnise vom Entwicklungscyklus der Form noch zu beschränkt,
als dass sich irgendwelche Determination ohne Anatomie machen
liesse.

Die Feststellung gründet sich lediglich auf meine Untersuchung
eines Tieres, das von BorrcER als Limax maximus beschrieben war,
Es würde vermutlich zu der Limacopsis coerulans gehören, die von
den Ostkarpathen bis zur deutschen Grenze reicht, die sie wenig über-
schreitet. Wesentlich scheint mir, dass die zweite Art, L. cretica
Srth. (13), einen roten Kiel hat. Danach lässt sich wenigstens die
Möglichkeit aufstellen, welche der von BorroER beschriebenen Formen
des Limax maximus zu Limacopsis gehören könnten. Es dürften
folgende sein:

Limax maximus, f. nigra, von Centralbosnien (5), duukel blei-
grau, Kiel heller, Seitensohle schwarzgrau, zahlreiche Runzeln zwi-
schen Kiel und Pneumostomschlitz.

L. maximus. L. var. ater Raz. Sadwestmontenegro bei Budna,
häufig. Mit heller Sohle und hoher Runzelzahl (5). |

L. montenegrinus BorraER (5) von Sädwesémontenegro, vermutlich
gegründet auf junge schwarze Tirre mit geschlängeltem Růckenkiel
und gekielten Runzeln, sowie mit zweifärbiger Sohle.

L. maximus L. var. carbonaria Böttger von Thessalien. Noch
mehr Runzelreihen zwischen Mantelspitze und Pneumostomschlitz als
bei L. maximus var. ater Raz., dazu die Mantelspitze kaum ge-
schnäbelt. Aus Thessalien, vom Ossagebirge, auch von der Ossaspitze,
auch erwachsen (6a).

L. maximus var. submaculata Böttger. Aehnlich der vorigen,
mit Uebergángen dazu, nur meist noch mit helleren, ausgesparten
Flecken, also ähnlich L. variegatus. Ebenfalls Thessalien (6a).

L. maximus var. carbonaria Böttger vom Pindusgebirge (6b.)
Eines dieser thessalischen Exemplare hat hellere Flecken an den
Trückenseiten, wodurch es an die thessalische var. subunicolor Böttger
erinnern soll. Wichtiger scheint die Angabe, dass dieses Stück anfangs
ziegelrot gefärbt gewesen sei; freilich soll der rote Farbstoff durch

6 XXVI. H. Simroth:

den Alkohol extrahiert sein. Warscheinlicher ist, dass eine Bleichung
am Licht stattfand.

Die Aufzáhlung aller dieser zweifelhaften Tiere, von denen das
letzte vielleicht am meisten an die Limacopsis cretica erinnert, hat
zunáchst nur den Wert, zu kůnftiger kritischen Arbeit anzuregen.

Il. Gattung. Limax.

A. Die Gruppe des Limax maximus.

Da ich über die Bedeutung der kleinen Formen, die sich um
L. tenellus gruppiereu, jetzt anderer Ansicht geworden bin, sind bier
zunächst nur die grösseren, die Borreer wohl alle an den L. ma-
œimus angegliedert haben würde, anzuführen.

1. Die bisher beschriebenen Arten.

a) Einfärbige Formen.

Als unsicher, da anatomisch nicht festgelegt, sind hierher zu
nehmen dieselben Formen, die eben erst als geradeso zweifelbaft für
Limacopsis genannt wurden. Das wesentliche bei ihnen ist, dass noch
allen eine eigentliche Bindenzeichnung fehlt. Es scheint, dass auch
bereits in der Jugend Jieselbe Einfärbigkeit herrscht. Ob BorroER
recht hat, wenn er die schwarzen Formen oder wenigstens irgend
eine von ihnen mit dem schwarzen, hellsobligen L. maximus engadi-
nensis zusammenbringt, ist für mich sehr fraglich; nach meiner Er-
fahrung machen alle Varietäten und Mutationen der grosseu Art in
den Südalpen die Verfärbung von der Stammbinde aus durch. Wenn
auch diese Erfahrung, die, von Zusendungen abgesehen, von zwei
mehrmonatlichen Reisen herrührt, keineswegs Anspruch hat, als er-
schöpfend zu gelten, so ist doch eins auf den ersten Blick klar: In
den Alpen treten einem gebänderte Jugendformen entgegen in einer
Fülle, dass man Jahre hindurch keice Ausnahme findet; in den
Balkanländern, von Montenegro bis Griechenland, ist es gerade um-
gekehrt, die Jungen sind fast durchwegs eiufärbig schwarz, eigentliche
Bindenzeichnung fehlt. Das macht einen wesentlichen Unterschied
und fordert zu grosser Vorsicht bei der Determination heraus,

Von einfárbig schwarzen Formen kommt noch eine dazu, die
ich als

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 7

Limax Wohlberedti beschrieben habe (15). Der lange Kiel, der
kurze Penis kennzeichnen die Form als gute Art. Alt und jung sind
gleichmässig schwarz, mit heller Mittelsohle. Der Gedanke liegt wohl
nahe, daraus die Identität mit dem L. montenegrinus Böttger abzu-
leiten. Da indess der letztere nach jugendlichen Exemplaren benannt
ist, lässt sich darüber schwerlich noch Sicheres ausmachen, Die Form
lebt nicht unmittelbar an der Küste, sondern etwas mehr nach dem
Inneren zu, wiewohl Herr WonLBEREDT nicht eben weit vordrang.

Ein andere einfärbige Form ist der

Limax graecus Srth. vom Koraxgebirge (12). Einfärbig olgran:
mit langem Penis und langem Coecum daran, in das sich die innere
Penisfalte binaufzieht. Ein lebhafter Ockerton durchzieht, wie bei
manchen Nacktschnecken aus trockenen Gegenden, alle inneren
Organe, er bildet die Grundfärbung der Haut. Ueber die Umfärbung
lässt sich nichts sagen, da Herr von OERTZEN nur ein erwachsenes
Stück erbeutete. Die Genitalien lassen auch diese Art ganz scharf
abgrenzen. Unter der Kategorie der einfärbigen ist sie die einzige,
die nicht schwarz ist.

b) Gefleckte Formen.

Hierunter soll bloss die Zeichnung mit schwarzen Flecken auf
hellerem Grunde verstanden werden, uuter Vernachlässigung schwarzer
Formen mit helleren Makeln wie Limax mazimus var. submaculata
Böttger aus Thessalien (s. 0.).

Da kommt bisher von grosseu Tieren, die man unter L. maxi-
mus einbeziehen möchte, nur eine in Betracht:

Limax Conemenosi BorraER (3).

Das Wesentliche daran sind tiefschwarze, scharf umrissene
Flecke mit heller Umrandung auf einem ockerig grauen oder rötlichen,
fleischfärbigen Grunde, zumeist auf dem Rücken, seltner auf dem
Mantel.

BorroER giebt verschiedene Fundorte und Abweichungen an:
Von Prevesa in Epirus: rotgrau mit zahlreichen Punkten auf Mantel
und Rücken, bis zu 12 Längsreihen, einem Servalfell ähnlich (3),

Ein junges, typisch gezeichnetes Stück von Cefalonia (4), var
multipunctata BorroER aus Thessulien vom Tempe-Tal (6a), mit be-
sonders zahlreichen Flecken auf Rücken und Mantel. Hier werdeu
auch die Abbildungeu vom Typus gegeben.

Weniger dicht war die Fleckung der Tiere, welche Herr von
Örtzen auf den Cykladen (Andros) gefangen hatte (12). Auf dem
Mantel konnte sich die Zahl auf einen einzigen Fleck am Hinterende

8 XXVI. H. Simroth:.

reducieren. Das abgebildete zeigt rechts und links je zwei Flecke
hintereinander, die etwa auf eine Stammbinde, d. h. auf die Linie
der Lungenarterien, bez. der venoesen Sinus, die das Blut zur Atmung
heranbringen, zu beziehen sind; doch war nirgends, weder bei alt
noch jung, eine wirkliche Binde zu erkennen. An diesen Tieren liess
sich anatomisch feststellen, das sie dem Lim. maximus gleichen, mit
Ausuahme eines kursen Coecums am Penis, oberhalb der. each
insertion.

Sonach wäre der L. Cane von den ide à l über
das ai Festland bis stá verbreitet.

2. Neues Material

Folgen wir den Fundorten von Norden nach Süden, so treffen

wir zunächst in Bosnien den

E. mazximus. Berge von Bjelašnica, Wald we 1500 und
1600 m. 3 Stück. Graf Arreus leg. Das grösste Stück ist etwa zu
drei Vierteln erwachsen, oben einfärbig grauschwarz, nur der Kiel,
der ungefähr die Hälfte des Rückens einnimmt, ist etwas heller.
Die Sohle einfärbig hell. Wiewohl die Schnecke noch unreif ist,
lassen doch Penis und Darm die Art bereits feststellen. Die Runzeln
sind grob und spärlich, höchstens 20 Reihen zwischen der Mantelspitze
und dem Pneumostomschlitz. Das zweite Stück ist vielleicht viertel-
wüchsig, mit heller Grundfarbe, auf der sich eine kräftige dunkel-
rotbraune Mantel- und Rückenstammbinde abhebt. Das Mittelfeld des
Rückens ist ebenfalls gedunkelt, dazu auf dem Rücken eine schmale,
scharfe, innere Binde jederseits. Das kleinste Stück (etwa !/,,) zeigt
bei gleicher Färbung die Stammbinde auf Mantel und Rücken so scharf
als irgendeines in Deutschland. Wir haben demnach eine Form vor
uns, welche in typischer Umfärbung von der normalen Jugendform
mit Stammbinde auf den L. maximus cinereoniger losgeht, wobei nur
die Färbung der Seitensohle zweifelhaft bleibt.

Von Montenegro brachte Herr Mrizex die Form in fra Exem-
plaren mit von Savnik und Zabljak, d. h. von der Umgegend des
Durmitor, ganz im Innern. Es haudelt sich um die drei Stück, die
auf den ersten Blick wie ein gewöhnlicher schwarzer L. maximus
cinereoniger erscheinen mit zweifärbiger Sohle. Näheres Zusehen er-
laubt jedoch einiges weitere zu erkennen. Wiewohl alle fast dieselbe
Länge haben, sieht doch das eine, noch nicht reife Stück so viel
schlanker aus, dass die feine Unterscheidung, wie sie Böttger nach

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 9

dem Habitus vornimmt, wohl auf eine audere Form schliessen möchte.
Bei allen ist der Mantel ziemlich kurz; bei den erwachsenen erscheint
auch der Kiel kürzer als bei der schlankeren Form. Von den reifen
Tieren hat das eine den Penis, der dem Körper ungefähr an Länge
gleichkommt, ganz au das liake Interument angelegt, so dass er in
gerader Richtung nach hinten zieht und dann scharf nach vorn
umbiegt in entgegengesetzter Richtung bis zu seinem Retractor; er
ist also in einem ganz spitzen Winkel eingeknickt. Beim zweiten
Stück ist das ganz ähnliche Organ vorn zwischen den Eingeweideu
aufgeknäuelt, so dass ein Teil in den rechten Fühler sich hinein-
gezwängt hat und ihn auftreibt. Worauf derlei Verschiebungen beruhen,
ob sie irgendwelchen taxonomischen Wert haben, wissen wir nicht.
Die Runzeln des ersten Stückes von Savnik sind am derbsten. Der
ganze Rücken ist einfärbig schwarzgrau, doch so, dass die poly-
edrischen Furchen zwischen den Runzeln als schwarze Linien sich
herausheben, das Pigment also von den Furchen auszugehen scheint.
Beim zweiten Stück (von Zabljak) sieht man aus dem schwarzgrauen
Grunde bei geeigneter Beleuchtung eine dunklere, also schwarze
Rückenstammbinde hervorschimmern. Auch die Soblenle.ste bleibt, als
weitere Farbendifferenzierung, hell. Das dritte Stück (von Savník)
hat ein grauschwarzes Colorit mit einem Stich ins Bräunliche, ganz
verschwommen erkennt man auch hier die schwarze Rückenstamm-
binde; unter ihr, teils im Streifen, der ganz wenig sich abhebt, teils
zerstreut weiter darunter, bleiben einzelne Runzeln ein wenig heller,
ebenso der Kiel.

Wir haben es hier im Innern von Montenegro mit einer Form
zu tun, die gleichmässig schwarz zu sein scheint im Alter, die wahr-
scheinlich einsetzt mit bräunlichen Jungen, die eine Rücken-, viel-
leicht auch eine Mantelstamwbinde haben. Schärfere Farbendifferen-
zierung in weiteren Binden, sowie in Pigmentconcentration, fehlt
noch über die beginnende Stammbiude hinaus.

Von Corfu liegen durch Graf Artems verschiedene Foren vor,
die schwerlich zu einer Art gerechnet werden dürften. Da sie alle
unreif sind, so ist ein abschliessendes Urteil leider unmöglich.

a) 5 schwarse Stücke von der Hochebene von Pantokrador.
Arızms leg. Das grösste ist ziemlich 3 cm lang. Alle sind oben
pechschwarz und machen einen sehr glatten Eindruck. Der Kiel ist
nur kurz, vielleicht fein geschlängelt, wiewohl dieses Merkmal, das
Böttger bei seinem L. montenegrinus betont, wenig scharf hervortritt.
Ebenso ist die Sohle nicht, wie sie dort sein soll, zweifärbig,

10 XXVI. H. Simroth:

sondern einfárbig hell, höchstens tritt das Schwarz vom Rande her
ein klein wenig herein, doch so, dass man auch die Seitenfelder
noch bestimmt als hell bezeichnen muss. Unter der Mantelkappe
bleibt die Haut hell, wie meistens.

B) 3 gefleckte Stücke von H. Dexa auf Corfu. Arrems leg. 26. IV.
1900. Wiewohl das grösste 3,2 cm misst — das kleinste 1,9 cm —
wiewohl also reife Tiere beträchtlich grösser sein würden, ist doch
nicht recht an deu L. Conemenosi Böttger zu denken; denn die
Zeichnung ist wesentlich anders. Ebenso ist Identität mit dem Z.
cephalonicus Srth. ausgeschlossen, da er uugefleckt ist und kleiner
bleibt. Die Schnecken haben einen bräunlichen, ockerigen Grund,
auch die Sohle ist kaum als hell anzusprechen. Nach oben dunkelt
die Haut, doch nicht gleichmässig, sondern 80, dass ein feines Netz-
werk duuklerer Maschen hellere, d. h. dunkelockerige Flechen um-
schliesst, die oft zu unregelmässigen Figuren zusammenfliessen. Der
Kiel tritt etwa auf ein Drittel der Rückenlänge im Relief hervor.
Beim grössten Stück reicht eine hellere Kiellinie, von der ockerigen
Gruudfarbe, bis zum Mantel. Das kleinste Stück ist am wenigsten
gedunkelt. Das Maschenwerk zeigt sich gleichmässig auf Rücken und
Mantel. Auf diesem feinen Grunde hebt sich nun noch eine tief-
schwarze Zeichnung ab, die aus ziemlich kleinen Punkten besteht,
ohne dass dieselben, wie beim Z. Conemenosi, von einem helleren
Hofe umschlossen wären. Wichtig scheint mir, dass die Punkte beim
kleinsten Stück am spärlichsten sind. Eine bestimmte Bindenzeich-
nung kommt nicht zu Stande. Höchstens könnte man bei dem kleinsten
Tiere je einen schwarzen Fleck hinten rechts und links auf dem
Mantel als Anfang einer Mantelstammbinde deuten, aber doch eben
nur als Anfang. Die Punkte liegen über dem Ende der beiden Lun-
genflügel. Auf dem Rücken deutet nichts die Stammbinde an, nur
einige verstreute Punkte treten auf. Das grosse Stück dagegen hat
die Punkte ziemlich in Reihen gruppiert, etwa 5 oder 6 jederseits,
wobei die an der Kiellinie sich durch Grösse und Anordnung aus-
zeichnen. Immerhin bleiben sie klein genug. Ich glaube, dass man
die Form besonders abzutrennen hat, wiewohl erst die Kenntnis der
erwachsenen die Entscheidung zulassen wird, an welche andere Art
sie sich am meisten anlehnt. Der Darm ist in Bezug auf die beiden
überzähligen Schenkel wie beim L. tenellus. Als Namen schlage ich
vor

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschuecken. 11

L. corcyrensis n. 8p.

Als Endergebnis dieser Untersuchung der L. mazximus-Gruppe
dürfte somit Folgendes von Wichtigkeit sein:

Während alle gefleckten Forinen der Alpen sich meiner Erfahrung
nach in der Entwicklung an unseren typischen L. maximus anschliessen,
d. h. mit einer typischen Mantel- und Rückstammbinde einsetzen,
haben auf der Balkanhalbinsel und den anliegenden Eilanden die
verwandten Formen die Stammbinde auch in der Jugend nicht, sobald
wir über Montenegro nach Süden hinausgehen. Entweder sind die
Formen einfärbig oder gefleckt. Die einfárbigen sind meist tiefschwarz ;
die einzige schwarze Furm, die wir im erwachsenen Zustande kennen,
L. Wohlberedti Srth., hat einen kurzen Penis; die hellere einfärbige
Form, L. graecus Srth., hat einen langen Penis mit langem Blindsack.
Es ist daher anzunehmen, dass sich auch unter den schwarzen noch
verschiedene, anatomisch differente Typen befinden. Die gefleckten
Formen haben entweder einen hellen Grund mit groben, schwarzen,
hell umrandeten Flecken: L. Conemenosi, oder feine schwarze Spritz-
flecken auf ockerig-dunklem Grund: L. corcyrensis. Diese Zeichnung
wird erworben ohne vorhergegangene Stammbinde. Der Penis ist,
soweit bekannt, lang mit kurzem Coecum. Man kann darauf hin-
weisen, dass die feine Reticulierung des Grundes beim L. corcy-
rensis ihr Gegenstück nur bei Ackerschnecken finden dürfte.

Formen mit echter, continuierlicher Stammbinde beginnen erst
im Innern von Montenegro, zunächst mit schwarzer Binde auf dunkel-
grauem Grunde. In Bosnien ist bereits die Entwicklungsfolge des
L. maximus cinereoniger erreicht, wobei es fraglich bleibt, ob diese
Entwicklungsreihe in Montenegro einsetzt, oder sich vom Balkan
herleitet.

B. Formen der Limax tenellus-Gruppe.

Unser Limax tenellus wurde von mir auf Grund der anatomi-
schen Merkmale im Darm (6 Darmschlingen) und den Geschlechts-
organen (Penis ohne Blindsack und Reizkörper, kein Epiphallus,
Penisretractor mit dem rechten Ommatophorm gekreuzt) zur Heyne-
mannia-Gruppe gerechnet und als Vertreter einer besonderen Unter-
gruppe Microheynemannia betrachtet, unter Hinzurechnung anderer
kleinen Formen. Bekanntlich haben die Autoren,- welche die Radula

12 Ä XXVI. EH. Simroth:

zu Grunde legten und den Besatz der Marginalzähne mit Neben-
spitzen betonten, einen anderen Schluss gezogen und eine neue
Gattung Malacolimax aufgestellt, die auch wohl mehr den Acker-
schnecken angegliedert wurde (s. 0.). In dieser Hinsicht ist das
vorliegende neue Material von besonderem Werte, da es neue Auf-
schlüsse giebt für ein, wie ich glaube, abschliessendes Urteil, das
die einander widerstrebenden Ansichten in erfeulicher Weise in
Einklang bringt.

Limax tenellus wird bisher aus unseren Provinzen nicht ange-
geben, er fehlt noch in Siebenbürgen, wie er auch nicht weit nach
dem russischen Waldgebiet hineingeht (16). Das östlichste Auftreten,
das wir bisher kennen, ist wohl das von Basor (2) gemeldete in
Steiermark. Von da an dürfte er überall durch die Alpen, durch
Cisleithanien und Deutschland verbreitet sein. Westlich bewohnt er
das mittlere und nördliche Frankreich, dann England und nördlich
das südliche Drittel von Skandinavien, also ein gut umschlossenes
Gebiet.

Von grossem Interesse scheint mir’s da, dass Basor (2) aus
der Südostecke dieses Gebietes, also dort, wo die Art zuerst auftritt,
noch zwei verwandte Formen beschreibt, den ganz kleinen Malaco-
max kostali und den schlanken Mal. cinctus älterer Autoren, eine
Form mit ganz kurzem Penis, die freilich nicht wieder lebend auf-
gefunden wurde, also auch nicht näher in Bezug auf frisches Aussehen
zu controlieren war.

Hier setzt nun eine neue Form ein.

Limax Mrazeki n. sp.
Fig. 1—14.

Eine Schnecke von der Grösse des L. tenellus, in einiger Ver-
schiedenheit der Färbung nach den Fundorten. In Montenegro erbeutete
Herr Dr. Mnázek zwei völlig übereinstimmende Stücke (Fig. 1 und 2)
auf dem Durmitor. Ihrer kräftigen Zeichnung naclı hielt ich sie zu-
nächst für L. arborum 8. marginatus. Der Grund ist blass gelb, darauf
eine dunkelbraune Zeichnung, auf dem Rücken zwei breite, nach
hinten verschmälerte Längsbinden, die einen hellen Kielstreif zwischen
sich lassen, auch dieser ist vorn erweitert. Man kann eher von einem
dunklen Rückenfeld reden als von Stammbinden. Die Grenze dürfte
der Blutsinus sein, der zur Lunge führt. Auf dem Mantel ist's äbnlich:

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 13

ringsum, besonders seitlich, ein heller Rand, dann die dunklen Binden,
dazwischen ein etwas helleres Feld, das in der Mitte abermals ge-
dunkelt ist.

Zwei andere Stücke, die Herr Graf Arteus in Bosnien im Walde
von Bjelašnica zwischen 1500 und 1600 m Höhe erbeutete (Fig. 8
und 9), haben dieselbe Zeichnung, doch mit matterem Colorit. Man
wird nicht fehlgehen, wenn man hier eine continuierliche Reihe con-
struiert, die mit der kráftigen Zeichnung in Montenegro beginnt, in
Bosnien heller wird und im Alpengebiet in das verschwommene Kleid
des L. tenellus ausklingt.

Hab. Höhere Bergwälder von Bosnien und Montenegro. Mnázek
et ATTEus leg.

Anatomie: Das Innere ist hell, nur die Ommatenhorenmuskeln
und die Zwitterdrüse dunkel. Der Eingeweidesack (Fig. 3) stimmt
mit dem von Z. tenellus überein, ınit mässigen, langen, überzähligen
Darmschenkeln (d, und d,). Die Genitalien deuteten, wie gewöhnlich,
auf Proterandrie. Die Eiweissdrůse (et) war noch klein, der Spermo-
viduct (osp) eng bis auf die distale Anschwellung der Prostata. Das
Receptaculum wie gewöhnlich. Der Penis entspricht im Umriss dem
von L. tenellus, mit nahezu entständiger Einmündung des Vas deferens
(Fig. 4). Doch sitzt der Retractor (Fig. 3, +p) weiter unten und
deutet dadurch ein Coecum an. Ein solches wird noch stärker mar-
kiert durch kräftige Anschwellung mit einer Furche, die das Blinddarm-
ende einschnürt; am meisten aber macht sich die besondere Struktur
des proximalen Abschnittes durch die tiefer ockerige, bräunlichgrane
Färbung bemerklich. Einige Querfalten deuten ebenfalls schon von
aussen eine reichere innere Gliederung an als in der kürzeren Rute
des L. tenellus.

Dem entspricht das Innere (Fig. 6 und 7). Sobald wir den
unteren Teil öffnen und auseinanderlegen, tritt uns ein Reizkórper
entgegen wie bei der gemeinen Ackerschnecke (Fig. 6). Weiterhin
sehen wir dann (Fig. 7) unten eine glatte Innenwand, von der nach
oben Längsfalten ausgehen. Sie verstärken sich nach oben, bis zuletzt
eine starke kummetartige Wulstuug hervorspringt, ähnlich wie beim
L. tenellus, nur viel stärker. Sie verrät durch ihre dunklere Färbung
ihre Verschiedenheit, und man irrt kaum, wenn man sie, auch ohne
histologische Analyse, für drüsig erklärt. In einem engen Seitenraum
(Fig. 7 X) ôffuet sich der Samenleiter.

Ein günstiger Zufall wollte, dass die bosnischen Exemplare fest
vereinigt in Copula erbeutet wurden (Fig. 8 und 9); und dem Ver-

14 XXVI. H. Simroth:

gleich kommt ein anderer Zufall zu Hilfe, dass ich nämlich auch
früher den L. tenellus aus der Copula mit ausgestůlptem Pen's ab-
bilden kounte (10, Fig. 10). Der Zufall hängt sicherlich mit der
Eigenart dieser Schnecken zusammen, die Copula langsam und in
sehr fester Vereinigung auszuführen. Bei der vorliegenden gelang
die Trennung und Entwirrung nicht ohne besondere Mühe. Wir
sehen an den Tieren die derben Penes nach vorn hervorragen, kolbig,
oben zweiteilig eingeschnürt; zum Unterschied von L. tenellus, wo
die Einschnürung fehlt, also in genauester Uebereinstimmung mit
dem anatomischen Befund. Wir sehen ferner an der Basis sich ein
etwas helleres Band fest herumlegen, in Fig. 8 einfach schräg her-
über, in Fig. 9 complicierter mit einer blattartigen Ausladung. Dieses
Band besteht zum grossen Teil aus einem festen, bröckeligen Drüsen-
secret, das jedenfalls von dem kummetartigen Drüsenwulst stammt.
Nachdem wir es entfernt haben, lassen sich die Tiere ein wenig
lockern, und wir sehen jetzt an der Basis der Penes je einen Reiz-
körper hervortreten (Fig. 10, rk), der sich vorher um die Basis der
vereinigten Ruten geschlungen und unter dem Secret verborgen hatte.
Er fehlt beim L. tenellus (10, Fig. 10). Wir sehen ferner unterhalb
der kolbigen Anschwellung des Penis einen kleinen weissen Körper
herausragen (Fig. 10, sp). Und nachdem wir nua die Trennung durch-
geführt haben, erklärt sich der weisse Körper als eine Art Schleim-
spermatophore, eine weissliche, unregelinässig dreikantige Pyramide
(Fig. 14). Sie kommt gerade unterhalb des Kummets heraus (Fig.
11 X), und es zeigt sich, dass ungefähr bis in diese Gegend des
ausgestülpten Organs der Retractor und das Vas deferens im Innern
emporsteigen, so dass also auch hier in der Deutung keine Lücke
bleibt. Da das Kummet, bez. das Coecum umgekrämpelt ist, ist die
Stelle der Basis des Penis genähert, so dass sie dicht über dem
Mündungsspalt liegt, welcher in das Receptaculum führt (Fig. 11, XX).
Fig. 12 zeigt deutlich, dass weder der Oviduct, noch der Stiel des
Receptaculums während der Begattung weiter nach aussen geführt
werden, so dass also auch hier keine Lücke bleibt für die Deutung.
Somit koınm n die Oeffnungeu der Vasa deferentia und der Recepta-
cula nahe zusammen und der Austausch der schleimigen Sperma-
tophore kann ohne Schwierigkeit stattfinden. Noch sei bemerkt, dass
der ausgestreckte Reizkörper während der Funktion ein schärferes
Relief zeigt, als der retrahierte; man erkennt ausser einigen Längs-
falten eine gut umschriebene Endplatte (Fig. 11, rk, noch besser
Fig. 12, r. pl.), in welcher eine genaue histologische Uutersuchung

M

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnocken. 15

jedenfalls einen Reichtum an Nervemenden nachweisen würde, eine
Reizplatte also.

Bedeutung des Gansen. Mir erscheint es zweifellos, dass wir
hier den Uebergang zwischen den Ackerschnecken und
der L. tenellus-Gruppe vor uns haben; wir verfolgen die Ent-
stehung einer neuen Gattung nach jeder Richtung, geographisch,
morphologisch, biologisch. Der Reizkörper weist scharf auf die Acker-
schnecken, ebenso der Drůsenreichtum im Peniscoecum, ebenso die
Sehleimpatrone, die ich genau 80 für Ackerschnecken beschreiben
konnte, wo sie bei der stürmischen Copula des Ayr. agrestis häufig
ihr Ziel, das Receptaculum des Partuers, verfehlt und frei auf dem
Schleimbett liegt. Ebenso würde die Radula anf die Ackerschnecken
hinweisen, der Darm dagegen und der Penisretractor auf ZLimax.
Weiter nach Westen und Nordwesten streift das Tier immer mehr
die Charaktere der Ackerschnecken ab und wird immer Limaz-
ähnlicher, es entsteht der L. tenellus.

Es mag dahingestellt bleiben, wie sich Z. cephalonicus Srth
innerhalb der kleinen Limaces stellt; er scheint mehr der L. maximus-
Gruppe zuzuneigen, wohl eine jener Zwischenformen, die in der
Kürze des Penis dem L. tenellus und L. Mräseki, sowie den Acker-
schnecken ähneln ebenso in dem Coecum des Penis, das wiederum
auf die Balkanformen der L. marimus-Gruppe, den L. graecus und
Conemenosi, hinweist, eine rechte Uebergangsform.

C. Lehmannia.
Fig. 16.

Wenn wir die Limax-Arten mit langem Coecum an dem leisten
Darmschenkel vorläufig uoch als besondere Sippe bestehen lassen aus
Mangel bestimmter anderer Ableitung, so ist bei den beiden Arten
L. flavus 8. variegatus und L. arborum 8. marginatus Müll. auffällig
genug, wie wenig davon für die Balkanhalbinsel festgestellt ist. L.
flavus wurde von Basor (1) in Ostrumelien constatiert, und zwar mit
der auffallenden Abweichung, dass die letzten Darmschenkel ohne
Blinddarm waren, als ob das Coecum bis zu seinem Ende gespalten
wäre. BaBoR folgert daraus, dass der Blinddarm durch Verwachsung
der beiden Schenkel entstanden sei. Das würde den L. flavus in die
Gruppe des L. mazimus verweisen. Merkwůrdig bleibt’s, dass die Art,
die doch aus den Mittelmeerlándern, einschliesslich Kleinasien, bis

16 - | | XXVL H. Simroth:

zur Krim allgemein als freilebende Schnecke bekaunt ist, bisher von
der Balkanhalbinsel nicht weiter genannt ist, ausser einem zweiten
Fund in Epirus (3). Sollte sie in. den nördlicheren Gegenden der
Halbinsel schon Kellerschnecke sein? Das bleibt noch ein Rätsel.

Für den Z. arborum Bouch. s. marginatus Müll. konnte ich
kürzlich (17) nachweisen, dass er, so gut wie nach den jetzigen Be-
funden der L. tenellus, aus den Ackerschnecken hervorgegangen ist,
und zwar liegt der Uebergang in Abessinien, wohin, der Pendulations-
theorie entsprechend, die Ackerschnecken verschlagen sind, um dort
an ihrer südlichsten Grenze eine reiche und eigenartige Differen-
zierung durchzumachen. Die abessinische Uebergangsform ist noch eine
Ackerschnecke, Agriolimax limacoides Srth.,

In den Alpen kennen wir L. marginatus Müll. durch das ganze
Gebiet, BaBor fand ihn in Steiermark überall (2). Ebenso wissen wir,
dass er Siebenbürgen bewohnt in der ganz dunklen. var. Dianae.
Böttger (6) giebt eine bunte Form von TAessahen an. Hierzu gesellt
sich jetzt eine aus Bosnien (Fig. 15), eine Schnecke mit stumpfer
dunkler Färbung, aus der Stammbinde und inuere Rückenbinde, be-
sonders die letztere, noch leidlich scharf hervortreten. Graf Arteus
sammelte sie im Walde von Bjelašnica. Leider sind die Funde noch
immer zu spärlich und zu vereinzelt, als dass sich mit einiger Sicher-
heit angeben liesse, wo die Form auf der Balkanhalbinsel eigentlich
auftaucht. So viel scheint sicher, dass auch dieser Spross aus, der
Agriolimaxwurzel dort sich herausgearbeitet hat, ein wenig weiter
östlich bereits, so gut wie der L. tenellus.

Bei diesen merkwürdigen Uebergángen zwischen der Gattung
Limaz und zwar dem Subgenus Heynemannia sowohl als Lehmannia
und der Gattung Agriolimax mag darauf hingewiesen werden, dass
die Vermittlung lediglich auf Grund der. Genitalorgane (und der
Zeichnung) geschieht. Uebergänge in der Morphologie des Darmes
scheinen unmöglich. Bei Limazx ist der erste Darmschenkel der längste
und die von der Darınwindungen nicht zerklüftete, kompakte Mittel-
darmdrüse oder Leber bildet das Ende des Eingeweidesackes, bei
Agriolimax ist der erste Schenkel der kürzeste und die ungeteilte
Leber liegt vorn, das Ende wird von einem Zipfel der geteilten ge-
bildet. Die Uebergangsgattung Mesolimax schliesst sich im Darm an
die Ackerschnecken an, in den Genitalien an Limax,: doch nur. im.
Allgemeinen, d h. au Formen, die keinen specialisierten Penis haben.
Anders ist es bei dem abessinischen Agriolimax limacotdes, der eine
Ackerschnecke darstellt mit den charakteristischen Zutaten des

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 17

Limaz flavus (oberer zungenartiger Reizkörper und Enddrůse) und
beim Limax Mrázeki, einem Limaz mit dem unteren Reizkörper vieler
Ackerschnecken. Die Gattungen greifen also verschiedenartig in ein-
ander ein. Dass dabei der Darm, wie es Zweifler wohl theoretisch
fordern möchten, auch in Uebergangsformen, nach Art einer fortlaufenden
Kette aufgefunden werden müsste, scheint einfach morphologisch un-
möglich. Der Uebergang könnte bloss in einer Symmetrielage ge-
funden werden, wo weder die geteilte, noch die ungeteilte Leber
für sich allein die Spitze des Intestinalsacks einnähme. Das ist aber
undenkbar, da eben die Lebern bei den Gastropoden ungleich sind.
Es würde vermutlich eine ähnliche Forderung sein, als wenn man
zwischen rechts- und links- gewundenen Schnecken einen Uebergang
finden wollte, um die Arteinheit zu erweisen, oder einen Uebergang
zwischen -normaler Eingeweidelage und einem situs perversus viscerum
beim Menschen etwa. |

I. Gattung. Agriolimax Moerch.

Die Acke schnecken verhalten sich recht eigentümlich. In der Nord-
westhälfte der Balkanhalbinsel, wo, wie wir eben sahen, die Schöpfung
der Limaces im Betriebe ist, scheint nur die gemeinste Art, der
Agriolimax agrestis, vorzukommen, ohne irgend welche nennenswerten
Abänderungen. Weiter nach Süden dagegen, da wo die Limaces ihre
Südgrenze erreichen, beginnt umgekehrt allerlei Neubildung, unschein-
bar zuerst mit Beh mieriger Begrenzung der Arten aber doch deutlich.
Ich glaube, dass das Bekannte und Neue nur so sich deuten lässt.
| a) Bekannte Vorkommnisse:

Aus Steiermark giebt BaBoR, wie zu Evan den Agr. agrestis
und laevis an (2). -

Im westlichen Montenegro fand WouLserenr nur den Agr.
agrestis (15).

Aus Rumänien die erwähnte weisse Form des Agr. agrestis
wie sie der russischen Steppe eigen ist (16).

Als Abart der Agr. agrestis der .Agr. Thersites Heyn. et Koch
von Athen und Creta (10 und 12).

Dazu könnte ja als neue Formen oder von neuen zundorten
Bang:

--4gr. Běttgeri Srth, Creta «2.

Agr. berylensis Bgt Syrien, Athen, Euboea, Kios, Andros (12).

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 2

18 XXVL H. Simroth:

Agr. Oertseni Srth. Andros (12).

Agr. turcicus Srth. Thessalien, Ochrida (14).
Agr. Sturanyi Srth. Ochrida (14).

Agr. murinus Srth. Ochrida (14).

Alle diese Formen unterscheiden sich mehr oder weniger durch
ihr Colorit, das zwischen hellem Ocker, Graubraun und Schiefer-
schwarz wechselt, durch ibre Zeichnung, indem Einfärbigkeit und
gröbere oder feinere, mattbraune oder tiefschwarze Punktierung sich
ablösen, im Enddarm, der ein Coecum haben kann oder dasselbe
entbehrt, und im Penis, der nach Umriss, Ausbildung von Reiz
körpern und Reizfalten und in der Gestalt der Enddrüse mannig-
fach abändert. Es ist nicht eben leicht, sich durch die oft unschein-
baren Formen durchzufindeu; doch glaube ich, dass man bei einiger
Uebung die Species mit Sicherheit unterscheiden kann, so weit nieht
etwa neue Funde Uebergänge zu Tage fördern.

b) Neue Funde.

Die Ausbeute der Herren Mnázek und Graf Arreus ist vol-
ständig geeignet, die Schlüsse, welche man aus den vorstehenden
Daten etwa ziehen kann, zu stützen.

Agriolimax agrestis L. | |

In Bosnien sammelte Herr Graf Arreus vier kräftige reticulaius
auf dem Plateau von Bjelašnica in 2000 m Höhe. Im Walde darunter
(8. 0.) fehlte die Schnecke, Das entspricht im allgemeinen den Ver —
hältnissen in den Alpen, wo auch die gemeine Ackerschnecke in der ©
Waldregion selten ist, oberhalb ‚aber vorwiegt, wenn auch weniger
stark gezeichnet.

Im Inneren von Montenegro scheint das Tier sehr gemein zu
sein, denn Herr Dr. Mpázek brachte es von folgenden Fundorten
heim:

Bukorica, Savnik, Zabljak, Ivica (1000 m), Njegus.

Die Schnecken waren, der Trockenheit entsprechend, durchweg
klein und ziemlich hell.

Agriolimax Attemsi n. sp.
Fig. 16—18.

Auf Corfu erbeutete Herr Graf Attems ein einziges Exemplar
von Ackerschnecken, auf der CS von ÉARtORrANOr Es erwies
sich als neué Art.

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 19

Das ziemlich kleine Tier (Fig. 16) hat eiaen graubraunen Grund,
von dem sich zahlreiche feine, dunklere Spritzflecken abheben.

Der Enddarm ist ohne Coecum.

Die Genitalien (Fig. 17) beweisen, dass die Schnecke voll aus-
gebildet ist; denn die grosse Eiweissdrüse, die Schwellung des Ei-
leiteranteils am Spermoviduct deuten die weibliche Reife an; ver-
mutlich ist auch die kleine Zwitterdrüse im gleichen Sinne zu
deuten, ja man kann daraus wohl schliessen, dass bereits die Ei-
ablage stattgefunden hat.

Der Penis ist unten derb kolbig-oval; an dem proximalen Ende
dieses Abschnittes sitzt der Retractor an. Weiter proximal folgt
noch ein enger cylindrischer Teil, der sich knieförmig umbiegt und
eine aus ca 5 Schláuchen zusammengesetzte Enddrüse tıägt.

Im kolbigen Teil (Fig. 18) sitzt eine breite Reizfalte mit um-
geschlagenem vorderen Zipfel. |

Ich will mich nicht auf eine breite Vergleichung mit den ver-
wandten einlassen. Der Penis eriunert an die Gruppe des agrestis,
nur dass statt des umschriebenen Reizkörpers bloss eine Reizfulte da
ist, der Mangel des Blinddarms würde auf die laevis-Gruppe deuten,
sofern dieses Merkmal berechtigt sein sollte, einer Teilung des Genus
in zwei Tribus als Stütze zu dienen.

Gesetzmässigkeit der Verbreitung der Ackerschnecken
auf der Balkanhalbinsel.

Es ist sicher möglich, dass genauere Nachforschungen auch im
Nordwesten der Halbinsel noch mehr Arten aufdecken, wobei in
erster Linie an den Agr. laevis zu denken wäre. Wahrscheinlich aber
sind wir über die Grundlage soweit unterrichtet, dass wir uns ein
Bild vom Einfluss der Oertlichkeit auf dis Artbildung machen dürfen.
Da zeigt sich denn k'ar, dass die Nordhälfte der Halbinsel nur den
Agr. agrestis beherbergt, höchstens noch den Agr. laevis, d. h. jene
Formen, die von den Alpen nordwärts in Europa die einzigen sind
Diese Formen scheinen sogar dem mittleren Teile zu fehlen, da in
Ostrumelien keine Ackerschnecke gefunden wurde.

Umgekehrt erblicken wir iu dem südlicheren Gürtel von den
aegeischen Inseln über Attika und Thessalien bis Corfu eine Zone,
in welcher. die Ackerschnecken reich gegliedert sind, wenn auch die

2%

20 - XXVI. H. Simroth:

Variabilität nicht die Extreme erreicht, wie in Abessinien. Es erscheint
also klar, dass hier eine starke Anregung zur Artbildung gegeben ist.

Vermutlich werden wir auch folgern dürfen, dass die Ausbrei-
tung der Ackerschnecken von Asien aus vorwiegend über die süd-
lichen Teile des acgeischen Meeres gieng zu einer Zeit, wo dort
noch Festland war. |

IV. Gattung. Amalia Heyn.

Fig. 19,

Auf die Amalien will ich mich deshalb nicht weiter einlassen,
weil in den vorliegenden Sammlungen kein Anhalt gegeben ist, in
das schwierige Problem, das die Verbreitung und Gliederung dieser
Gattung in Südosteuropa bietet, tiefer einzudringen.

Nur Herr Dr. Mnázek brachte das abgebildete kleine Stück mit
aus dem Wald von Ivrica. Der Rücken ist in ganzer Länge scharf
gekielt, also haben wir's mit einer echten Amalia zu tun. Die Schnecke
hat eine dumpf schmutzige Färbung, kaum dass: die Mantelrinne
noch etwas dunkler ist, ohne dass man schon -von einer schwarzen.
Zeichnung sprechen könnte. Der Kiel ist eine Spur heller in’s Rost-
rote. Von einer Schattierung des stumpfen Grau kann: nur insoweit
die Rede sein, als es das Körperrelief und die damit zusammeuhän-
gende verschiedene Debnung der Haut mit sich bringt. Weiter ist
mit der zweifellos jugendlichen Form, an der die Genitalöffnung
noch nicht wahrzunehmen war, zunächst nichts anzufangen.

V. Gattung. Arion Fer.

Fig. 20—23.

Das Genus Arion ist bisher meines Wissens von der Balkan-
halbinsel schlechtweg unbekannt. Von Siebenbürgen haben wir, als
südöstlichsten Vorstoss oder als erstes Auftreten, allein den Arion
subfuscus. Von Steiermark meldet BaBoR dagegen (2) gleich mehrere
Arten: |

Arion subfuscus iu verschiedener Grösse, -auch mit der var.
bicolor. | ;
A. brunneus mit der var. Werners, die ich als einen typischen,
noch mit Stammbinde versehenen A. subfuscus auffassen würde, wobei:

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 91

ich mich von der scharfen Unterscheidung der beiden genannten
Arten noch nicht hinlänglich überzeugen. konnte. i

A. fasciatus Nilss. s. Bourguignati Mab., mit den Formen
flavescens Coll. und Ferussaci Bab.

‚A. Vejdovskyi Babor et Košťál (Südsteiermark, Ostalpen, Karst,
Böhmen und England!)..

A. minimus Srth. 8. intermedius Norm., in Wäldern höherer
Lagen.

Den kleinen. A. Vejdovskys mit seiner sprunghaften Ver breitung
kenne ich nicht. Er kommt für das vorliegende Material vet’ seiner
Zwerghaftigkeit keinesfalls in Frage.

Wo setzt. diese Fauna ein? Hier sind wir vollkommen im.Uu-
klaren. Da gewinnt ein. Fund des Herrn Grafen Arreus erhöhtes
Interesse. Er fand 5 Arion in Bosnien im Walde von Bjelašnica.
Vier davon sind echte A. .subfuscus (Fig. 20), unter einander voil-
komnien übereinstimmend, mit guter Stammbinde, in dem Mittelfeld.
des Rückens etwas dunkler gefleckt, wie es oft genug vorkommt und
für das ôstlichste Auftreten ın Siebenbürgen die Regel zu sein scheint.
Das fünfte Stück, von gleicher Grösse (Fig. 22), hat einen etwas
anderen Habitus und andere Färbung. Der Contour der Oberseite
fällt gegen Kopf und Schwanzende weniger steil ab, der Körper ist
also weniger cylindrisch. Die Zeichnuug ist zwar noch dieselbe, d. h.
die Grundzeichnung der Gattung, Stammbinde auf Mantel und Rücken,
die erstere nach aussen allmählich abklingend, die letztere beiderseits:
scharf umrandet, aber sie ist viel blasser und mehr in’s Graue als
beim sudfuscus. Ebenso ist der Rücken weniger gedunkelt. Dazu
beachte man die Rinnen, die vorn und seitlich vom Mantelumfang
nach der Sohle hinunterlaufen, sie strahlen gleichmässiger auseinander.
Der ganze Habitus erinnert mehr an den Arion empiricorum. Der
Schleim war wohl nach dem Aussehen der Schnecke mehr rötlich,
gegenüber dem rein gelben von A. subfuscus. .

“ Leider waıen sämmtliche Tiere noch unreif. Gleichwohl zeigen
bei unserer Gattung bereits die Endwege der jugendlichen Genitalien'
mehr von der definitiven Form als bei Limax etwa. Nur ihre innere
Skulptur lässt sich noch nicht klarlegen, so sehr man’s für die
Determination wünschen möchte. Ich gebe die Umrisse in sechsfacher
Vergrösserung (Fig. 21 und 23), wobei die Unterschiede recht scharf
hervortreten. Fig. 21 passt gut zu A. sub/uscus, das kurze gedrun-
gene: Atrium genitale (af), das kugelige Receptaculum, der cylin-
drische Oviduct (od) deuten in dieser Richtung. Für die andere Form:

22 ' XXVWVl. H. Simroth:

wird die Gruppe des A. fasciatus s. Bourguignats sofort ausgeschlossen,
denn das Receptaculum ist kugelig und nicht ausgezogen. Das lange
Atrium schliesst sich weit mehr dem von A. empiricorum an, und
dazu dürfte auch die Form des Eileiters passen (od); denn dessen
distale Hälfte ist weiter als die proximale und die plötzliche Erwei-
terung scheint darauf hinzuweisen, dass sich in dem unteren Abschnitt
die für die Art charakteristische Ligula bereits angelegt hat.

Somit komme ich zu dem Schluss, dass die fragliche Forın dem
A. empirtcorum nahe steht. Man könnte sie wohl für identisch halten,
wenn nicht ein Vergleich der jugendlichen Genitalien mit denselben
von A. subfuscus nach der Grösse den Gedanken nahe legte, dass
die zweifelhafte Form im geschlechtsreifen Zustande den A. sübfucus
schwerlich an Umfang übertreffen möchte. Das Wahrscheinlichste
ist demnach, dass wir in Bosnien einen Vorläufer des A. empiricorum
haben, aus dem sich dieser bei weiterem Vordringen nach Westen
entwickelt hat. Die Form dürfte dem A. subfuscus noch näher stehen
nicht nur nach der Grösse, sondern auch nach der Färbung. Noch
ist die scharf abgegrenzte Rückenstammbinde erhalten, die bei dem
A. empiricorum nur selten noch angedeutet wird; aber schon deutet
ihr helleres Grau das Abklingen an.

Erst künftige neue Funde können dartun, inwieweit meine Art
zu sehn berechtigt ist. Auf jeden Fall ist es von Interesse, dass die
Grenze der Gattung jetzt weiter nach Südosten hinausgerückt ist,
so zwar, dass in Bosnien nicht nur die altbekannte Ostform nach-
gewiesen ist, sondern eine zweite Art dazu, mag diese wirklich schon
die Abspaltung der grössten Species vorbereiten oder nicht.

Schlussbemerkungen.

Wer den Wert einer faunistischen Arbeit nach der Anzahl der
neuen Formen bemisst, wird in den vorstehenden Blättern nicht viel
Befriedigendes finden, drei n. sp., Limax corcyrensis, L. Mráseki
und Agriolimax Alfemsi, von denen die erste noch dazu im erwachsenen
Zustande unbekannt ist — ausserdem noch ein zweifelhafter Arion;
das ist alles.

Anders wenn wir auf den Einblick in den Zusammenhang der
Schöpfung mehr Gewicht legen als auf die Anzahl der Arten. Dann
dürfen wir einige Sätze als höchst erfreuliche Frucht der Arbeit
betrachten, nämlich:

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 23

Die Gattung Limaxr ist unmitteibar aus Ackerschnecken ent-
standen, die Gruppe der Heynemannia so gut wie die der Lehmannia.

Die Umformung vollzog sich nicht in der Art eines Stamm-
baumes mit einer bestimmten Zwischenform oder einer Kette von
solchen, sondern in einer Reihe paralleler Uebergangsformen; die
Ackerschnecken bilden eine breite Basis, aus der sich an verschie-
denen Stellen Limax-Arten oder -Gruppen erheben.

Wenn ich bisher, nach Maassgabe der allgemein geltenden An-
schauungen über- tierische Schöpfung, eine fortlaufende Kette suchte
zwischen den kleinen armenischen Zimazxspecies und den germani-
schen, so ist dieser Gedanke jetzt aufzugeben; in Montenegro hat
sich die L. čenellus-Gruppe unmittelbar aus Ackerschnecken -heraus-
gebildet. Ebenso werden die armenischen kleinen Formen selbstándig
von Ackerschnecken abzuleiten sein, vermutlich durch Vermittlung
der Mesolimax-Arten als Zwischenformen. Die Gattung Limax ist
polyphyletisch entstanden. Schon die Herausbildung des Z. arborum
aus Ackerschnecken, in Abessinien, deutet darauf hin.

Die Ackerschneeken haben ihre hauptsächliche Schöpfungszone
im östlichen Mittelmeergebiete etwas weiter südlich als Zimar. Ihr
Variationsreichtum liegt in der Linie von Kleinasien über Sporaden,
Cycladen, Griechenland bis Korfu. Weiter nördlich ist hier keine
Form entstanden. >

Die Umbildung der Agriolimax: zu Toni bez. Malacolimaz
beginnt in demselben Gürtel, sie reicht jedoch etwas weiter nördlich,
Montenegro — Bosnien. Das entspricht dem hohen Variationsreichtum:
von Limax in den Alpen und in Deutschland. |

Die Gliederung der Gattung Arion setzt bereits in Bosnien
ein, wo neben dem Ar. subfuscus ein naher Verwandter des Ar.
empiricorum lebt.

94 : XXVI. H. Simroth:

Citierte Schriften.

-1: Bason J. F. Ueber’ die von Herrn Dr. H. Rebel im Jahre 1896 in Ostrume-
lien gesammelten Nacktschnecken. Ann. k. k- naturh. Hofmus. Wien.
‚. XIII. 1898.
2. — Ueber die Nacktschnecken der Grazer Umgegend. Verhandl. d. d. zoo.
Ges. 1900.
8. Bürrazr 0. 8. u. Hesse 1882.
4. — Aufzählung der von den Herren E. Reitter und E. Br.nske 1882 in Grle-
© chanland und auf den Jonischen Inselu gesammelten Binnenmollusken,
Jahrbüch d. d. malacoz. Ges. X. 1883.
h. — Beitrag zur Kenntnis der Schneckenfauna von Central-Bosnien, sowie des
südlichsten Dalmatiens und Westmontenegro. Ib. XII. 1886.
6. a) u. b) — Malácologische Ergebnisse auf Streifzügen in Thessalien; ge-
“ schildert von J. Stussiner; systematisch bearbeitet von Dr. O. Bottger.
Ib. XII. 1885 und XIII. 1886.
7. Hesse R. Nacktschnecken aus Griechenland, von den. Jonischen Inseln und
© Epirus. '
I. Eine neue Amalia aus Griechenland. Von Paul Hesse. i
JI. Nacktschnecken aus Epirus und von den Jonischen Ioseln. Von Dr
©. Böttger. :
.- -Nachrichtsbl. d d malacoz. Ges. XIV. 1882.-
8. — Eine Reise nach Griechenland. Jahrb. d. d. malacoz. Ges. IX. 1882.
0. Siworit H. Versuch einer (Naturgeschichte der deutschen Nacktschnecken
und ihrer europäischen Verwandten. Zeitschr. f. wiss. Zool. XLII. 1885.
10: — Weitere Mittheilungen tiber palacarktische Nacktschnecken. Jahrb. d. d.
© malacoz. Ges. XIII. 1886.
11. — Ueber bekannte und neue palaearktische Nacktschnecken. Ibid, 18: 6..
12. — Die v. Herrn E. v. Oertzen in Griechenland gesammelten Nacktschnecken.
Abhandlungen Senckenberg' schen naturf. Ges. 1889.
13. — Beiträge zur Kenntnis der Nacktschnecken. Nachrichtsbl. d. d. malacoz.
-+ Ges. 1889.
14. — Ueber einige von Herrn Dr. Sturany auf der Balkanhalbinsel erbeutete
Nacktschnecken. Ann. d. k. k. naturh. Hofmus. Wien. IX, 1891.
16. — Ueber einige Nacktschnecken von Montenegro und Corsica. Nachrichtsbl.
d. d. malacoz. Ges. 1900.
16. — Die Nacktschneckenfauna des russischen Reiches. St. Petersburg. 1901.
17. — Ueber die von Herrn Dr. Neumann in Abessinien gesammelten aulaco-
poden Nacktschnecken. Zool. Jahrb. Abt. f. System., Geogr. etc. XIX.
1903.

Ueber die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nacktschnecken. 25

Tafelerklárung
at — Atriuma genitale. . rf — Reizfalte.
d,, ds — Fünfter und sechster Darmschenkel. rg — Genitulretractor.
edr — Enddrůse des Penis. +p — Penisretractor.
ei — Eiweissdrüse. rpl — Reizplatte.
ep — Epiphallus. sp — Spermatophore
od — Eileiter. vd — Vas deferens.
osp — Spermoviduct. zd — Zvwitterdrůse.
p — Penis. zg — Zwittergang

rec — Receptaculum seminis.
X — Der Raum, wo sich das Vas deferens Öffnet.
XX — Die Oeffnung des Ganges des Receptaculum seminis.
Fig. 1—14. Limax Mrázeki n. ep.
Fig 1—2 von Montenegro, von links und oben Vergr. 2:1

”

“

hu

8. Genitalorgane, mit Andeutung des Intestin Isackes und der Lage
der Zwitterdrůse darin.

4. Penis von anderer Seite.

5. Zwitterdrůse und Zwittergang.

6. Penis, distale Hälfte, der Länge nach geöfluet und unten aufge-
klappt.

7. Der ganze Penis, geüffnet und auseinander gelegt.

8—9 Zwei Exempiare von Bosnien (Bajlašnica) in Copnla, von entgegen-
gesetzter Seite. In Fig. 8 gehört der vordere Penis zur rechten
Schnecke, die man von unten und links sieht, in Fig. 9 der einzige
zur rechten; der andere ist verdeckt. Vergr 7:4. -

10. Dieselben Tiere halb getrennt; nur der eine Penis haftet noch.

11. Die eine Schnecke nach völliger Abtrennung.

12. Deren Penis mit dein inneren Genitalende.

13. Verlauf von Samenleiter und Retractor im ausgestülpten Penis.

14. Das Sperma (Spermatophore) von verschiedenen Seiten.

Fig. 15. Limax maryinatus Müll. s. arborum Bouh.
„ 16—18. Agriolimax Attemsi n. sp.
Fig. 16. Die Schnecke von rechts. Vergr. 2: 1.

n

p

17. Genitalieo derselben.
18. Der Penis, der Länge nach geöffnet mit zusammengelegter Reiz-
falte.

Fig. 19. Amalia sp. Vergr. 2:1.

»n 20. Arion subfuscus Drap. Vergr. 2:1.
n 21. Dessen Genitaleuden. Vergr. 6:1.
„ 22. Arion ep. Vergr. 2:1.

„ 23. Dessen Genitalenden. Vergr. 6:1.

VÝCH

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

ee m m

ČT
Do
À =
N

Fig.2.12:1)
rk
|
x
F 19.8 (74)
Pig. 10
He
|
re
\
| |
B
| sání
| Fig. 14.15:1)
|
| Fig. l.
| I %
| „rl
|
|
|
od rk
vd- — rec
asp k
vp - OS)
Fig. 12.
= M SR EN Re,

9 zd

osp

et z

dé Fig. 2: Sen ad edr

Fig. 15.121)

edr
osp --
Fig. 16.12:1)
xd
7.19 12.1
Fig. 22.02.13
k Se od
n | at
at - Q rec
À RN
4 A
ep pi 2 A rg od
| f
tp
rec
vd osp
rg
osp © | Fig. 21.161) Fig. LOUE

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

EUR ER EN RSBEFSL ee

us
4

u)

Fig. 1.(2:1) Fig. 212.0)

——

Fig. S (24)
Fig. 10.

| k
ri
| \
|
LE De
| Lo
| | K
| Fig. 14.15:
}
|
| AR
| } tg. ff. ,
p 1
{
_r pl A
ad še js
vd —— rec
asp r
rep up

2 : SER 8
to rt,

9 EN Vase ee
ER Éd M jia GER. gest... 7

vd

Fig. 13.12 4)

a A

Fig. 16.12:1)

7.19 (2.1
a „od
ha a at
a SI rec
BR
7 EN
3 N
5 = > r
ep “1 >» A VÁ
‘p
vd asp)
osp Fig. 21.161)
ao ao jem ce aa (je
ti E ee i \ ua l ra

7 zd

edr
sp
sd
Fig. 32.02.19
od
rec

Fig YFrasıı

rg

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

2 m

Fig. 1. (2:1) Fig. 212.1)

p
Fig. (74)
Fig. 10
jí
|
rk
N es
Fig. 821
|
| :
| Fig. fi.
j
| p
_rpl
od - rk
vd — -— rec
: osp £
orp - 0sp

Fig. 12.

} 7 ud

vd

Fig. 1.121)

edr

Fi ty. ß.12:1)

743021

Fig. 2202.13

ep č ER ‚rg ni?
j ť

\ ep
rec
vd osp
"g

osp u Fig. 21061) Fig. 23:0: 1

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

PS NON Sa

Fig. Í (2:1) Fig. 212.1)

zL 2

|

Fig. 13%) Ed 1
| F Lg. 10
|
|
|

k
|
| xx
Fig. 140521
Fig..
p
_ __rpl
od - rk
vd. — „— rec
= op ©
corp - 0Sp

Fig. 12.

É

, R u : POE a8. ua
Glan EN LUNGEN. desk =

vd

řig. 19.021)

osp

Fig. 6.12.01)

M „od
| at
at 7
ep
vp
vd osp
osp Fig. 21.161)
44 4.. - =.. ui i 3 Wa
1 8 N +.) DS Aa Li

zd

od
edr
zd
Fig. 22.02.15
ad
rec
rg

Fig. 23 6.1)

——

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

F 1g. Á (24)

Fig..

od

asp)

)

7a

li

Fig. 2.12.10)

be

sp
F 1g. 10

Fig. 14.15:

rk

—— rer

-0sp

zd

vd

an ©:

Fig. 19.121)

My “
osp
Fig. 6.12.01)
:d
7 II (2:00
Fig. 22.0 2.1)
s od
X à: at
at ESS rec
x,
IL
d SS,
éd s un Ef od
: ť
P
rer
vd osp

osp Fig. 23 HIN)

7

OA Pan

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

Fig. Liz:r) Fig. 212.1)

X
+. s
Fig.8(74) © \
Fig. 10.
re
ike-
xXx
Fig 14.151;
|
| Fig. il. M
2 \
_r pl “
|
ad = rk
vd- — rec
vd == OSP x
vp osp
Fig. 12.

> 29 zd
|

op .. m et tg nn edr

Fig. 15.121)

edr |
osp -
Fig.16.12:1 |
|
zd \
9 |
LT: |
|
|
|
Fig. 222.1)
en od

À. at
at sa — rec
A Ir |

f M «

> - N

"p 9 SN 19 od
= "p
rec
vd asp |
rg
osp | Fig. 21. (6 1) Fig. Drm)
|
den Pt ba

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

ee

Fig. 1.02:1) Fig. 212.1)

rk

Fiqg.& 17%)
À Fig. 10 |

ik-
xXx
Pigs:
Fig.. .
'
_r pl :
v
od _ —- vr
vd- — rer
asp «£
"p osp

=

Fig. 12.

is A

BER ER EN PER Duc ner
eher Ubu

î

—-- | mm [mn om

vd

m

7.19 (2:0

osp

Fig. 6.12: 1)

Fig. 15.(2:1)

hry D

et gg 77 edr

X

M
N

rť Fig. 16.

.
: ,
#4

Cj z

rp

edr

osp =

Fig. 22.02.13

at -
od
ep
rec
oSp
-ng
Fig. 23. 0:73

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

u 2

| Fig. 621) Fig. 2.12: 0)
|

Fig. (24)

Fig. 10.

ak
| Fig. Hs
Fig. ff. 2
p 1
i |
_r pl Er
| ad sk
| vd - rer
vd osp x
-p p

| Fig. 12.

& -= +.. 4 . . * Sr eee
RET une SIE SL -
| „a ante NW kap GS

m — — _—

vd

at
ep
vd
osp '
a + -
č Li. I i

05p

dí

= A 48 uw.

Fig. 15.021)

wer |
à | edr |

N
ER TI od

MK U

29 id

et 19 = edr

Fig. 22.02.03

at

ep
rec
osp :

Fig. 2301) |

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

Fig. 1(2:1) Fig.2.12:1)

D
©

a

Fig. (2.4) ,

Fig. Id.
m
nt
\
LE Sais
k,
| +
| Fig ts:
|
| Fig. HH. >
| x
k |
| _r pl
|
(
od =. rk
vd — — rec
osn E
vp usp

2

vd

osp

297 zd

Fig. 13.21)

edr
zd
Fig. 22.02.13
at
od
cp
osp

Fig. 21.(6°0 Fig. 23. 0:13

rec

-rg

SIMROTH: NACKTSCHNECKEN VON MONTENEGRO.

u TE

„A

Le
Fig. # (221) Fig.2.12:1)

rk

Fig.8 (74)
Fig. 10 \

{.
L er | ë
ze

Fig. 14.15:

Fig. ft.

_rpl :
+
od _ - rk
vd — -- rer
fo ap 5
corp D

= o

W

od

vd

Fig. 15.121)

Fig. 16.12: 1)

KA)
SM:
ND £
2 =
LS
ep A €
osp eu Fig. ?1.(6:1)

-

af

ep

osp

od

|

Fig. 22.021)
i

I

|

rec |

Fig. CERTA |

,
vor r
4

XXVII.

Gabbrodiorit od Horních Břežan.
Podává Marie Slavíková v Praze.
S 6 obrazci na 1 tab.

Předloženo v sezení 17. června 1904.

V okolí vesnice Horních Břežan sev. od Netvořic vystupuje
granit, obsahující amfibol a biotit, a náležející témuž geologickému
tělesu jako granit u Jílového.!) V oboru tohoto granitu vyskytla se
jako facies jeho jižně od Horních Břežan tmavá partie gabbrodioritovd,
jejíž povahu tuto popisuji.

Hlavní součástky zkoumaných vzorků makroskopicky všude pa-
trné jsou plagioklas a amfibol; plagioklasu je poměrně více než amfi-
bolu. Akcessorické součástky, hlavně teprve ve výbruse rozeznatelné
jsou porůznu roztroušené železné rudy a biotit, místem však též po-
měrně hojný olivin, jednoklonný pyroxen, a sice hlavně diallag, i
stopy hypersthenu, kteréž však poslední nerosty někdy úplně scházejí.
Dále něco apatitu, místem spinell, velmi málo zirkonu, někde též
epidot, jak soudím, původu magmatického. Zcela vzácně modravý
jednoklonný amfibol.

Struktura jest celkem hypidiomorfně zrnitá, ale tak, že spíše
častěji plagioklas jeví omezení krystallografické než hrubší zrna am-
fibolu ; tato vůbec jen někdy, a obyčejně jen částečně bývají krystallo-
graficky omezena. Zrno dílem kolem 6 mm i přes 6 mm veliké, dílem
drobnější. V některých ukázkách amfibolové zrno dosahuje 1 cm, vý-

1) Granit od Jílového popsal Rosický v pojednání: „O dvou minetäch
a žule z okolí Jílového“ (tento Věstník, 1901, č. XXX. str. 19 až 28.)

)

2 XXVII Marie Slavíková:

minkou až 2 cm velikosti. Celková makroskopická struktura horniny
svědčí o příbuznosti s gabbrem.

V tenkém výbruse je prostému oku näpadna nestejnoměrnost
jak složiva, tak struktury, zvláště u amfibolu. Tento činí kromě ve-
likých zrn též aggregaty zrnek drobnějších, a je hned nápadno, že
aggregaty takové jsou v tenkých průřezech bledě zelené, a makro-
skopických rud obyčejně prosté, kdežto hrubší zrna amfibolu bývají
částečně hnědavá a hojnými rudami právě na místech hnědavých pro-
stoupena. V některých výbrusech zastihne se hlavně jen plagioklas
a amfibol, žádný olivin ani diallag, v jiných je posledních součástek
dosti hojně. 2

Plagioklas. Měřením úchylek zhášení ve štěpných lupéncích a pak
ve výbruse v průřezech, v nichž lamelly dle abitového zákona orien-
tované dávají aspoň přibližně stejné úhly zhášení, vysvitá, že plagio-
klasy náležejí největším množstvím labradoritu, a sice, jak kyselejším,
tak i basičtějším směsím. Mnohem menší množství náleží andesinu,
značná část však také bytownitu, jak potvrzuje zkoumání průřezů
blízkých brachypinakoidu v konvergentním polarisovaném světle, kdež
objevuje se osa optická při kraji zorného pole, jakož i měření ve-
likosti lomu světelného. ©

Kde je plagioklas omezen krystallograficky, lze pozorovati D8-
mnoze tvar s převládajícím brachypinakoidem, ale někdy vyskytá se
také vývoj hlavně ploch hranolových, kdežto brachypinakoid zůstává
velmi úzký. Mnohočetné složení je snad vesměs vyvinuto, a to hlavně
dle dvou zákonů, albitového a periklinového, ale i lamelly dle zákona
karlovarského vsunuté, neb i části krystallů dle téhož zákona k sobě
orientované vyniknou někdy v poloze 45°, v níž rozdíl souměrně
zhášejících lamell albit. zák. mizí. Obyčejně převládá lamellování dle
zákona albitového, a přidružuje-li se k němu lamellování periklinové,
buď je část zrna dvojčatněna jedním a jiná druhým zákonem, anebo
obojí lamelly se kříží, často skoro pravoúhle. V posledním případě
některé lamelly brzo jednoho brzo druhého způsobu jsou značně
delší, a sousední příčně jdoucí lamelly u nich přestávají, nebo jsou
obojí skoro stejnoměrně vyvinuty, aneb jen jednotlivé širší lamelly
dle jednoho zákona jsou složeny z příčných úzkých lamell dle zá-
kona druhého. V jednom případé bylo shledáno jednotné, najednou
zhášející mřížkování způsobem okének, vyvinuté z hmoty jednoho
krystallu, a v okénkách byly lamelly individua druhého orientované
někde dle zákona albitového, jinde dle periklinového. Zdá se, že místy
je vyvinuto lamellování i dle některého jiného zákona.

Gabbrodiorit od Horních Břežan. 8

Také bylo pozorováno mikroperthitickému podobné prorůstání
hmot plagioklasových. Z uzavřenin mikroskopických bývají vesměs
rozšířeny kapičky čiré, nejspíše vodnaté tekutiny s bublinkami plyn-
nými, částečně zřetelně původní, neboť vyplňují také pory tvaru ne-
gativních krystallků živcových. Většina porů však má tvar všelijak
nepravidelný. I druhotné kapičky tekutiny podobné se našly, činící
rozmanité řádky hlavně v zrnech silněji rozpukaných nebo počína-
jících se rozkládati. Někdy ty řádky pokračují přímo z jednoho zrna
plagioklasového do druhého.

Často zrna plagioklasová obsahují přečetné vláskovité jehličky
až krátká stébla bledě zeleného amfibolu, mnohdy ostře aspoň dle
délky své idiomorfně omezená, jež se snadno poznají dle šikmého
zhášení i ostatních optických vlastností.“) Bývají rozptýleny všemi
směry napohled nepravidelně, jen někdy též směry štěpnosti, a bývá
zajímavo pozorovati, že jich poloha ani tvar nejmenší měrou se ne-
mění, přecházejí-li v lamellách spojených dle zákona albitového nebo
periklinového z jedné lamelly do druhé, neb i z jednoho zrna plagio-
klasového do druhého. Z toho je patrno, že mnohočetné lamellování
zrn plagioklasových dlužno pokládati za původní.*)

Jiná některá zrna plagioklasová uzavírají zase přečetné mikro-
skopicky jemné a drobné jehličky rudní, opěť různým způsobem roz-
ptýlené, ale někdy též zřetelně dle o P seřaděné, amfibolové jehličky
pak vzácně. Rudní jehličky bývají v oněch zrnech plagioklasových
někde různě rozptýleny, častěji však soustředěny hlavně uprostřed,“)
a již prostým okem lze v tenkém výbruse pozorovati černavé zakalení
hmoty živcové. Nejslabší jehličky někdy prosvitají hnědavě, silnější
jsou černé. Kde místo jehliček nastupují zrnka nebo krátké sloupečky,
je zřetelno z obrysů, že je tu zastoupen hlavně magnetit a částečně
též ilmenit. Také se stává, že některá zrna plagioklasová mají upro-

5) RouBERG určuje jehličky vyskytující se v plagioklasech gabbra argen-
tinského jednak za amfibol, jednak za augit. (Romsera: Petrografische Unter-
suchungen an Diorit, Gabbro und Amfibolitgesteinen etc. Neues Jahrb. f. Min.
B. B. IX. 1894. str. 319.

S) Jupp shledal, že lamellování plagioklasů v gabbru skotském někde není
dokonale vyvinuto, někde docela schází, i soudí z toho, že vzniklo sekundárně
tlakem. Jupp: On the tertiary and other peridotites of Scotlandt. Quart. Jour.
geol. Soc. XL. I. 1885 str. 354—418. Referát Neues Jahr. Min. 1886 I. str. 67.

4) Podobně uvádí WırLıams i jiní, že zrnka rudní jsou nahromaděna upro-
střed. Wırrıaus: The gabbros and associated Hornblende Rocks occuring in the
Neigbourbood of Baltimore. Un. St. geol. Surv. 1886. Referát: Neues Jahrbuch
f. Min. 1887 I. 288.

1*

4 XXVI. Marie Slavíková:

střed hojně jehliček rudních, málo pak amfibolových, při kraji opět
málo rudních, a tím větší počet zelených jehliček amfbolovÿch'

Ze způsobu výskytu zdá se, že jehličky rudní a četná jemná
rudní zrnka vyskytují se hlavně v živcové hmotě poněkud starší,
většinou pak schází v oné, jež utuhla v závěrečné fasi krystallační,
třeba že rozdíl časový mohl býti místem snad jen malý.“)

Působením atmosferilií plagioklas zvláště tam, kde byl rozpukán,
se zakaluje, a zároveň vznikají Šupinky světlé slídy, arci sodnaté,
na pohled poměrně málo kalcitu, a hmota snad na zeolithy upo-
mínající. Kalcit však stěhuje se z místa svého vzniku dále do dutinek
a puklinek. Na puklinách rozvětraných živců usazuje se chlorit, vzm-
kající rozkladem amfbolu, a náležející obyčejně do příbuzenstva
klinochloru.

Plagioklasy vyvinovaly se, jak lze souditi jednak ze způsobu
jejich omezení, jednak z poměru jejich k sousedním součástkám,
různou dobou. Mnohé arci teprve ke konci krystallace horniny, ně-
které zřetelně zároveň s amfibolem, s nimž vzájemně si překážely
v idiomorfním vyvinutí. Některé jsou starší hlavního množství amů-
bolu, jevíce v sousedství tohoto vlastní tvar, dle něhož řídí se obrysy
amfibolu. V některých výbrusech i jednoklonný pyroxen objímá skoro
idiomorfně vyvinutý plagioklas (obr. 4.); avšak takové krystalky plagio-
klasové bývají poměrně malé, mají kolem sebe rámeček amfbolorÿ
a uzavírají též amfibolové jehličky, i jest patrno z toho, že začaly
se vyvinovati teprve ku konci krystallační fase pyroxenu, když již
poměry začaly se měniti ve prospěch vývoje amfibolu.

U amfibolu dlužno rozeznávati hlavně zrna hrubá, velikým dílem
napohled jednotná nebo skoro jednotná, a pak aggregaty drobných
zrn více méně různě orientovaných.

Hrubá srna amfibolová mají ve výbruse málokdy stejnoměmý
vzhled. Jen někde jsou celá zrna hnědavá nebo hnědavě či modravě
zeleně zbarvena. Obyčejně jsou v jádru zbarvena hnědavě a čast
hojnou drobnou rudou prostoupena, kolem bývá bledě-zelený nebo
N okraj, a posléze okraj poněkud, neb i značně sytěji modraré

5) Stejně udává Mamrix, že uvnitř plagioklasových zrn jsou nahromaděny
jehličky rudní, po kraji je zase vice amfibolových jehliček. Manrix: Die Gabbro-
gesteine in der Umgebung von Ronsperg. TscnrRmax's Min. Mitth. XVL 189
strana 115.

s, Jupp (l. c.) pozoroval v gabbru skotském uzavřeniny rudní jen v plag“-
klasech starší části horniny, která ve větší hloubce krystallovala.

Gabbrodiorit od Horních Břežan. 5

neb hnědavě zelený, v obou posledních případech bývá rudních uza-
vřenin málo, nebo skoro žádné.

Částečně již při pozorování v obyč. světle, ale lépe mezi kří-
zenymi nikoly vysvitä, že vnitřní hnědavě zbarvená část mívá celkem
dosti kompaktní povahu, a nezřídka bývá omezena skoro krystallo-
graficky dle ploch amfibolu vlastních, hlavně dle prismatu, bledě-
zelenavá partie mívá obrysy obyčejně nepravidelné a vzhled buď
kompaktní nebo aggregátní, nejzevnější zona mívá pak vůbec povahu
aggregátní, a sestává někdy z drobných, nejčastěji však z podlouhlých
lištovitých zrn amfibolových, jež hlavně jen délkou více nebo méně
souhlasně k sobě se řadí. Pleochroismus hnědavé partie: || c barva -
zelenavě hnědá se značnou absorbcí, || a hnědavě žlutavá, světlá.
Při bledším hnědém tonu průřezu je absorbce || c arcit poměrně
menší. V zevnějším zeleném kraji je pleochroismus: || c barva mo-
dravě zelená 8 absorbcí střední intensity, || b bledě zelená, světlejší,
Il a zelenavě žlutavá, světlá. Podotknouti dlužno, že úhel zhášení
zůstává pro veškeru trojí hmotu amfibolovou týž, nebo je rozdíl
sotva poznatelný.“) Průměrná lámavost světelná je ve světlejších
místech menší, naproti tomu největší dvojlom y—« 8 ubýváním bar-
vitosti zřetelně roste. Ubývání lámavosti světelné a zároveň nastávající
přibývání dvojlomu 7—« děje se podobně, jak známo, u aktinolithu
a tremolitu vůči obecnému amfibolu, pročež lze souditi, že také
v našem případě aspoň značnou měrou podobné látkové poměry
ve hmotě amfibolové jsou vyvinuty, alespoň pokud se týče železa,
t. j. v intensivněji zbarvených partiích jest asi Al, O, a Fe, O, za-
stoupeno poměrně největším množstvím, v bledších, není-li železa
vůbec méně, je toto hlavním dílem zastoupeno jakožto Fe O, v nej-
bledších pak je Fe, O, vůbec nejméně.

Hnědě zbarvené průřezy nebo partie dlužno rozeznávati dvoje.
Totiž takové, jichž hnědá hmota je napohled dosti čistá, a jiné, jež
obsahují hojné drobné rudy. Rudy tyto, náležející magnetitu (nej-
spíše titanickému) a ilmenitu, bývají vyvinuty hlavně v podobě
tenounkých jehliček, seřaděných rovnoběžně ku vertikální ose amfibolu,
místem též jsou nahromaděny ve všelijakých nepravidelných příčných

7) Hnědavý amfibol vedle zeleného shledává se v dioritech nezřídka.

Becxe uvádí z tonalitu Rieserfernerského zrna amfibolová, jichž jádro je
hnědé, nepravidelně omezené a ostře obraničené vůči čistě zelenému kraji, po
kraji pak bývá zřetelné prorůstání jehličkami velmi světlého amfibolu. Kraj
a jádro v zhášení se nelíší. Becxe: Petrografische Studien am Tonalit der Rieser-
ferner, Tscuermacr’s Min. u. petrog. Mittheil. XIII. 1893, str. 379.

6 XXVII. Marie Slavíková:

proužcích i shlucích. Zvedne-li se tubus až nelze jednotlivých jehliček
rozeznati, spatří se hnědě zbarvené pole. Při silnějším zvětšení a sni-
žování tubu intensita zbarvení hnědého se menší, někdy zbarvení
zdá se býti zelenějším, a na místech, kde jsou mezery rudami chudé,
objevuje se někdy jenom zelená hmota amfibolová. Jsou-li rudy vy-
vinuty způsobem silnějších jehlic nebo zruek, tu ani četná zrnka
rudní nezpůsobují hnědavého zbarvení. Patrně mechanická příměs
hojnější velmi jemné rudy způsobuje sesflenf hnědého tonu, někdy
1 nahnědlý ton sám.

V některých hnědavých průřezech amfibolu upomíná podoba
jehlic a seřadění jejich dle vertikální osy na analogický zjev u did
lagu, jenže ovšem při poněkud pravidelnějším omezení takových zr
amfibolových rudami bohatých je omezení toto vlastní amfibolu, tedy
omezení blízké prismatu amfibolovému, pročež nedá se souditi, že by
ruda ta byla původně snad uzavřena v diallagu zcela stejným uspo-
řádáním.

Dosti často obsahují zrna amfibolová na jednotlivých místech
soustředěno nápadně mnoho rudy magnetitové v partiích velmi ne-
pravidelných, což, zároveň s měnlivostí hmoty amfibolové vůbec, zdá
se poukazovati na to, že hmota amfibolu takového nevyvíjela se ze
stejnoměrně složeného magmatu, nýbrž že magma, rozpouštějíc dříve
vyloučený diallag a olivin, jak z další úvahy zde podané vysriti
bylo místem poněkud měnlivé povahy.

Někdy kolem kompaktního amfibolu nalezne se rámeček amfibolu
zeleného podobný jako kolem zbytku diallagu neb olivinu. Podstatným
znakem však je tu, že nebývá v nich přítomen spinell. Amfibol
těchto míst rostl asi z látky podobné, ale již poněkud dříve roz-
puštěné, nežli látka, z níž utvořily se rámečky amfibolové kolem
zbytků olivinu a diallagu, kdež jsou tyto produktem nejposlednějšího,
závěrného oddílu krystallace.

Aggregaty amfibolove bývají poněkud různé povahy. Jedny jsou
složeny ze zrnek ve výbruse zelených střední intensity, pleochroických
mezi tonem modravě zeleným s prostřední absorbcí ||c a zelenavé
žlutavým světlým tonem ||a, nebo též někdy ze zrnek čirých, a jen
na kraji aggregatů zelenavých až zelených. Bývají rudami nápadně
chudy. V jiných pak aggregatech přistupuje něco nahnědle zeleného
amfibolu, a v těch již spíše drobná neb i větší zrnka rudní se ns
leznou. Amfibolovä zrna aggregatů vůbec bývají dosti často omezens
krystallograficky dle amfibolového prismatu, leč omezení konečné
i vůči amfibolu i vůči živcům bývá nepravidelné. Celkové obrysy

Gabbrodiorit od Horních Břežan. 7

aggregatü samých bývají většinou nepravidelny, někdy však přece
částečná pravidelnost obrysů zdá se poukazovati na to, že lze zde
předpokládati bývalý krystal] jiného nerostu nyní přeměněného. Někdy
mívá aggregat na pokraji rámečky analogické oněm, jaké lze spatřiti
kolem diallagu neb olivinu. (Obr. 1, 3, 6.) Jsou také aggregaty složené
z různě zbarvených zrnek amfibolových spolu s lupénky biotitu.
Některá zrna amfibolová bývají rudami chudá, jiná obsahují rudu,
lupénky biotitu bývají rud skoro prosty. Také takové partie upomí-
nají na aggregaty vznikající magmatickou přeměnou hmoty diallagové
neb olivinové, a uzavírají někdy poměrně veliká zrna magnetitu.
Velmi bledě zelený amfibol nebývá v dioritech hojný, a činívá snad
jen aggregaty.f)

Amfibolová hmota vůbec nikde neuzavírá skla, pouze čirou teku-
tinu nejspíše vodnatou, a plyn v porech někdy podlouhlých dle verti-
kální osy nerostu. Akcessoricky uzavírá kromě magnetitu a ilmenitu
ještě apatit, pyrit, někdy také šupinku hnědého, ne silně zbarveného
biotitu, a velmi vzácně zirkon.

Na dvou místech jednoho výbrusu nalezen byl přidružený jednou
ku spinellu černozelenému, po druhé při větším zrnu rudním, slo-
ženém z pyritu a magnetitu, malý aggregat amfibolu pleochroického
podobně jako glaukophan: ||c azurově modrý, ||b slabě violový, ||a
hnědavě žlutavý. Úchylka zhášení, loın a dvojlom světla nejsou tuze roz-
dílny od týchž hodnot v amfibolu bledě zeleném nebo skoro čirém.
V jednom zrnku je patrný přechod ze hmoty zeleného amfibolu do hmoty
modravé. Lze mysliti ne na příměs hmoty EIAREODDRNDSO, a možná
i molekul NaFeSi,0,

Jednoklonný pyroxen bývá ve výbruse buď stejně nebo nestejně
zbarven. © Nejčastěji je zřetelně narůžovělý a značně pleochroicky
v tonech červenavém a zelenavém podobně jako hypersthen, a má věť-
šinou charakter dtallagu, v některých případech spíše augitu. Charakter
diallagový vůčí augitovému záleží ovšem hlavně na výskytu hojného
a jemného rozpukání dle orthopinakoidu; takovéto rozpukání vysky-
tuje se však velmi hojně teprve tam, kde objeví se podlouhlé pory a
jehličky, spořádané rovnoběžně k ose vertikální.

Ve dvou průřezech nestejně zbarvených vyskytly se partie jen
slabě narůžovělé a slabě pleochroické, upomínající na hmotu augitu
diabasoveho a zároveň partie slabě zelenavé, skoro čiré, jež zdají se

8) Srov. RosExBUscH: Mikrosk. Physiographie -der massigen Gesteine. III.
Aufl. Stuttgart 1896 str. 222 — 223.

8 XXVII. Marie Slavíková:

upomínati na hmotu diopstdovitého pyroxenu. A trojí tato hmota pyro-
xenová přechází v sebe navzájem, při čemž úchylka zhášení zůstává
stejnou; jenom dvojlom o málo bývá rozdílný. Z toho jest patrno, že
i zelenavě průhledná hmota pyroxenová je bližší augitu než typi-
ckému diopsidu, i obsahuje pravděpodobně taktéž něco AI O,. Dvoj-
lom y—a« roste poněkud s ubýváním intensity zbarvení, podobně asi,
jako se ukazuje v poměru mezi augitem a diopsidem.

Červenavé zbarvení průřezů diallagových je buď čisté a zřetelně
původní, nebo pochází částečně též od příměsi rudních jehliček, jež
jsou spořádány nejvíce jen jedním směrem, totiž rovnobězně 8 verti-
kalní osou, někdy však dvěma neb i třemi směry, totiž dle vertikály,
dále, jak se zdá, dle plochy oP, a konečně dle osy č. Neboť inten-
sita zbarvení roste, čím četnější a zároveň jemnější vláskovité jehlice
takové jsou ve hmotě pyroxenové nahromaděny. Zvedne-li se tubus
se silným zvětšením nad průřezem tak, až jehlic nelze rozeznati, po-
zoruje se silnější zbarvení do hněda.

Snižuje-li se tubus, tu ztrácí zbarvení na intensitě a sice nej-
více tam, kde jsou větší mezery mezi jehliceini. Jehlice samy, kde
jsou velmi tenké, prosvitují hnědavě, kde jsou širší, jsou černé. Jsou
to patrně rudy železné a náležejí dle obrysů širších zrnek magnetitu
(snad 750, obsahujícímu) a ilmenitu.“) Pleochroismus diallagových
průřezů: ||c barva zelenavá, ||b červenavá, ||a poněkud více
tervenavä.

Pyroxeny mívají ve své hmotě četné původní pory válcovitého
tvaru naplněné čirou tekutinou a plynem, Rudních uzavřenin bývá v prů-
řezech augitu podobnějších, t. j. v těch, jež nejeví rozpukání dle
co Pc, jakož i v místech zelenavě průhledných, nápadně málo.

Pokud se týče vzájemného poměru stáří různé hmoty jedno-
klonného pyroxenu lze souditi, že hmota průřezů slabě zelenavých,
skoro čirých, tvořila se poměrně nejpozději, již ku konci období vý-
voje pyroxenu, poněvadž vyskytla se jen po kraji diallagu a již pro-
mísena poněkud původním amfibolem. Průřezy tyto, ve kterých py-
roxen je amfibolem promísen, jsou povšímnutí hodny. Amfibol je hně-
davý a činí nepravidelné proužky až skoro žilky, ale na takových
místech, kde nejsou zřetelny žádné pukliny ani stopy puklin bývalých.

S) CoHEx shledal v diallagu buď jehličky spořádané parallelně ku vertikále,
nebo docela nepravidelně roztroušená zrnka. (CoHEN: Das labradoritführende Ge-
stein der Küste von Labrador. L. J. 1885. L str. 188.) VnBA shledal jehliéky hně-
davé spořádané dle dvou směrů. (Vesa: Beiträge zur Kenutnis der Gesteine Süd-
Grönlands. Sitzungsberich. d. k. Akad. Wien 1874. LXIX. str. 119.)

Gabbrodiorit od Horních Břežan. 9

Ve vnitřním oddílu zrna pyroxenového jsou méně četné, v zevnějšku
stávají se četnější a širší, načež kraj tvořen je skoro samým amfi-
bolem a to zelenavým. (Ob. 4 a 5.) Všecky partie amfibolové zhášejí pro
sebe najednou, rovněž i hmota pyroxenová jest opticky jednotna. Spo-
lečným jeví se v obojích nerostech směr vertikální osy krystallogra-
fické a roviny souměrnosti.'“) Pyroxen jeví větší průměrný lom svě-
telný, a v pásmu hranolovém průměrně větší dvojlom, ovšem i větší
úchylku zhbášení, nežli amfibol. Vzájemné prostoupení pyroxenu amfi-
bolem jest toho způsobu, že nelze mysliti na zjev obyčejné korrose -
magmatické, nýbrž jen na střídavý vznik obojí hmoty v jedné fäsi
krystallační, ve které se poměry dosud příznivé vývoji pyroxenu po-
čaly měniti ve prospěch vzniku amfibolu, až konečně nastala doba
Korrose pyroxenové a tvoření se amfibolu samotného místo něho.
V amfibolovych částech jsou taktéž obsaženy pory s tekutinou a plynem
počtem sice dosti hojné, ale na samé hranici vůči pyroxenu přece jen
méně četné, a mívají skrovnější objem než analogické uzavřeniny
v pyroxenu. Kromě toho obsahují poměrně více plynu, pročež ná-
sledkem totální reflexe zdají se býti často skoro černými, i lze sou-
diti, že při tvoření amfibolové hmoty příslušná tekutina nějakým dílem
se spotřebovala a vázána byla chemicky.

Uzavřené v diallagu rudnf jehličky pokračují, jak se zdá, ne-
změněným tvarem a průměrně snad i počtem do amfibolu, poloha je-
hliček, v diallagu s osou vert. rovnoběžných, zůstává skoro neb úplně
nezměněna, leč jehličky blízké směru klinodiagonaly zdají se míti
v diallagu poněkud větší úhel sklonu než v amfibolu. Ostatně jest poměr
rudnatosti mezi proužky amfibolovými a hmotou pyroxenovou měnlivý,
i nelze asi také z toho důvodu souditi na případ vzniku amfibolov6
hmoty z hmoty pyroxenové přímou proměnou.

Hypersthen. Na několika místech zkoumaných výbrusů zdají se
býti stopy hypersthenu, zřetelný byl však seznán pouze v jednom vý-
bruse, ale v několika průřezech, kdež vyskytl se zároveň s diallagem.
. Úrčen byl dle rovnoběžného zhášení v pásmu hranolovém, jakož i dle
toho, že jeví v tomtéž pásmu značně menší dvojlom než diallag.
Ostatní vlastnosti hypersthenu jako: způsob štěpnosti, phleochroismu
a povaha uzavřenin jsou tytéž jako v diallagu, jen intensita zbarvení
jest spíše poněkud větší.

Olivin bývá nejčastěji laločnatě omezen, a jen někdy jeví zře-
telné přiblížení ku krystallografickému omezení dle směrů štěpnosti

10) Podobný srůst amfibolu s diallagem uvádí m. j. též Marrım (l. c.
str. 114.)

10 XXVI. Marie Slavíková:

své, tedy die pinakoidů. Ve výbruse je čirý, jednotný, a uzavírá ve
hmotě své kapičky čiré tekutiny s bublinkou plynovou, někdy hojně
i krátké jehličky mikroskopické a zrnka železné rudy hlavně magne-
titu (snad 730, obsahujícímu), částečně též ilmenitu náležející, mají
tudíž analogickou povahu jako v diallagu.

V některých případech bývá jich nápadně mnoho, jsou tlustší
a tu a tam velmi dlouhé.) Uspořádání bublinek bývá nepravidelné,
někdy provázejí puklinku a jsou zajisté pozdějšího původu, jehličky
rudní mají poněkud pravidelnou orientaci, a někde jdou zřetelně pa-
rallelně ku hlavní ose nerostu. V jednom případě nalezeny byly spo-
řádány dle dvou směrů štěpnosti, t. j. dle obou pinakoidů verti-
kálních. Zrnka železných rud bývají seřaděna nepravidelně, a často
usazena nápadně hojným počtem na puklinách olivinu. Ale pukliny
takové jsou namnoze patrně původu velmi starého, pokud magma
horniny bylo částečně tekuté, a případ takový vyskytuje se hlavně
v sousedství rudami bohatého diallagu. Olivin byl nalezen uzavřený
v diallagu (obr. 4.), i jest patrně aspoň částečně starší nežli tento.
S diallagem neb augitem olivin sousedívá přímo, ale nikdy s plagio-
klasem. Od tohoto bývá vždy oddělen rámečkem amfibolu většinou
paprskovitého slohu, někdy ovšem i jen velmi úzkým proužkem amfi-
bolu jednotného, jenž kolem olivinu se zatáčí. Amfibol tento obsahuje
dosti často zrnka temně trávově zeleného spinellu, paprskovitě neb
i nepravidelně spořádaná. Též byla pozorována přeměna hmoty olivi-
nové v iddingsit silně pleochroický mezi sytě zeleným a sytě hnědým
tonem, zároveň s výlukou magnetitu. Přeměna ta postupuje zřetelně
od puklin do vnitř. Leč je nesnadno rozhodnouti, vzniká-li následkem
pouhého větrání olivinu, či je-li původu jiného.

Biotit je ve výbruse bledě hnědý a opticky jednoosý, pro chvění
|| oP je žlutavě neb červenavě hnědý prostřední intensity, pro chvění
LoP je hnědavě žlutý, velmi slabě zbarvený. Obsahuje podlouhlé
pory spořádané ||oP, a jest nesnadno uhodnouti, jsou-li původní či
druhotné. Obsahují opět čirou tekutinu a plyn. Jiné uzavřeniny bio-
titu jsou drobné rudy, dílem jehličkovité, dílem práškovité, neb
1 v zrnkách, prášek zdá se někdy hnědě prosvítati. Rudy tyto jsou
patrně příbuzné oněm, jaké jsou uzavřeny v ostatních součástkách,
částečně však náležejí také zřetelně pyritu. Často byly nalezeny též
velmi tenké, mázdřičkovité tabulky hnědavě zbarvené, jež dle obrysů

1) Jupp tyto uzavřeniny olivinu omezuje opět jen na oliviny původu star-
šího (l. c. str. 67.).

Gabbrodiorit od Horních Břežan. 11

náležejí snad ilmenitu; jsou spořádány hlavně ||oP biotitu, někdy
pak bývají spojeny 8 černými zrnéčky rudními. Omezení biotitu bývá
rovné pouze dle oP, ostatně nepravidelné. Rozkladem biotitu vzniká
hmota částečně bledému serpentinu, částečně muskovitu velmi po-
dobná, při čemž někdy se vylučují rutilové jehličky a vlásky buď
ojedinělé, nebo všelijak hvězdovitě neb sagenitovité srovnané.

Apatitu je celkem málo. Cini buď široká zrna, neb úzké někdy
až přes 1 mm dlouhé Gboké sloupky. Obsahuje dosti četně roztrou-
šené původní pory, omezené dílem rovnostranně, dílem nepravidelně,
a v nich čirou tekutinu 8 bublinkou, jež ojediněle zřetelně jest dvo-
jitá, i lze souditi pravděpodobně na přítomnost tekuté kyseliny uhli-
Cité. Někdy obsahuje apatit přejemné vláskovité černavé uzavřeniny,
jež částečně snad náležejí rudám, částečně však též mohou býti po-
važovány pouze za pory plynem naplněné. Uprostřed zrna bývají
četnější, jsou spořádány rovnoběžně s vertik. osou, as výskytem jich
je spojen i malý rozdíl v intensité světelné tím způsobem, že pro
chvění světla || ku vert. ose průřez zdá se býti poněkud méně světlý.

Akcessorické šelezné rudy, pokud činí hrubší zrna, náležejí
magnetitu, ilmenitu a pyritu. Hrubší zrna tato většinou se nacházejí
v hnědém amfibolu. Pyrit bývá buď sám, nebo združen s magnetitem
i ilmenitem, a dává někdy značně podlouhlé průřezy, jež se od ilmeni-
tových neb jiných ovšem snadno rozeznají v napadajícím světle.
Ilmenit činí ve průřezech někdy značně dlouhé, úzké proužky, jež
protínají se jako strany stejnostranného trojce pod úhlem 60°.

Spinell je ve výbruse zeleně průhledný, nebo tmavě zelený a
pouze průsvitný, výminkou tak tmavý, že by mohl býti snadno za-
měněn 8 magnetitem, vedle něhož se často vyskytá. Bledší obsahují
pravděpodobně maguesii, železo a aluminium, kdežto nejtmavší činí
přechod k maguetitu. Zřetelných uzavřenin nejeví. Cinf buď rostité
tvary v rámečcích aggregátů amfibolových kolem diallagu a olivinu,
méně často vyskytuje se v ojedinělých zrnech, kteráž pak bývají aspoň
částečně omezena plochami osmistěnu.'*)

O amfibolu, vznikajícím proměnou pyroxenu
neb olivinu.

1. Z diallagu rudami velmi chudého vytvořují se aggregaty
amfibolu ve výbruse modravě zelenavého, častěji samotné, nebo někdy

12) Rowsera pozoroval v gabbru větší isolovaná zrna spinellu omezená oktae-
dricky, nebo zrna, tvořící rámeček kolem jádra magnetitu. L. c. str. 328.

12 XXVII. Marie Slavíková:

promísené bledým biotitem. Také nalezne se uvnitř aggregátu amfibol
ve výbruse skoro čirý, a teprve na zevnějšku aggregátu amfibol mo-
dravě bledozelený.

Po krajích aggregatů bývá přimísen zelený spinell, činící rostité
tvary (ob. 1.). Přítomnost biotitu svědčí zřetelně, že původní nerost
není aluminia prost, pročež i amfiboly samy, jež se z téhož nerostu
tvořily, obsahují zajisté něco aluminia. Z přítomnosti spinellu v ze-
vnějším kraji amfibolových aggregátů lze souditi, že intensivnější zbar-
vení amfibolové hmoty nastavá zvětšením obsahu Al,O,, částečně snad
i okysličením značnější částky FeO na Fe,O,. Hojnost spinellu v kra-
jích aggregátů amfibolových je však nápadna tak, že nelze jinak, než
přijímati, že značná část Al,O, tohoto spinellu musila pocházeti od-
jinud než z diallagu, tedy z okolního magmatu, které tudíž při pře-
měně diallagu i chemicky spolupůsobilo. Za to hmota amfibolová ve
vnitřku aggregátů, prostá spinellu, je zajisté spíše celkem hmotě dialla-
gové analogická. Obsahuje li diallag rudy at zrnité neb jehličkovité,
přecházejí tyto do amfibolu nezměněným tvarem; zda-li také počtem,
nebylo možno rozhodnouti, poněvadž množství jejich v diallagu jest
měnlivo. '*)

2. Z olivinu vzniká magmatickou přeměnou hlavně aggregat amfibolu
v průřezech čirého nebo modravě selenavého, jenž na zevnějším kraji
bývá opět jako při přeměně diallagu sytěji zbarven. Tento aggregát
amfibolu bývá provázen hojným magnetitem při přeměně olivinu vy-
loučeným, kterýž jest buď aggregátu amfibolovemu různě přimísen
nebo soustředěn kolem zbytku olivinového (ob. 6.). Zvláštní však
jest, že v zevnějším kraji amfibolového aggregátu nebývá rud, a místo
nich nastupuje hojný zelený spinell v různých, paprskovitě rostitých
tvarech. V případé tomto jest tím patrnějším, že aluminium spinellu
opravdu pocházelo ze zevnějšího okolí, t. j. z magmatu.'*) Výluka
magnetitu předpokládá arci okysličování příslušné části FeO olivinu

15) ROMBERG poznamenává, že ve vnější zoně přeměněného augitu v amfibol
nachází se spinell v podobě pseudopodií. Amfibol vznikající z augitu je buď světle
žlutozelený nebo světle modrozelený. L. c. str. 323,

) RouBERG uvádí o podobné přeměně: Zrna olivinová v kraji mají mnoho rudy
černé i hnědé a často úzký proužek hypersthenu z jemných jehliček paprskovitě
sestavených. Dále následuje zóna světle žlutozeleného X modrozeleného amfibolu
se spinellem. Vysvětluje ‘en zjev jako obdobný mikropegmatitickému prorůstání
křemene a živce. Vyskytá se ovšem jen tam, kde olivin se stýká s plagioklasem.
Chemicky vysvětluje: Olivin — Mg,SiO, + Fe, SiO, přechází v pyroxen (MgFe) SiO,
a ten obvyklým postupem v amfibol. Zbytek olivinu MgO + FeO 8 Al,O,, jež přibylo
ze živců, dá spinell — (MyPe) Al,O,. L. c. str. 324.

Gabbrodiorit od Horních Břežan. 13

na Fe,O,, i jest patrno, že magmatická přeměna olivinu děla se za
přístupu kyslíku, pravděpodobně tedy na místech kyslíkem bohatších
t. j. bližších povrchu zemskému, z čehož by následovalo, že za doby
krystallace této horniny pohybovalo se magma z hloubky náhoru.
Kolem olivinu objevují se místem také rámečky „kelyphitické“ bez
rud, složené jen z praprskovitě struovaného modravě zeleného amfi-
bolu prostoupeného rostitými tvary spinellu, a teprve u samého oli-
vinu bývá něco málo magnetitu vyloučeno. Rámečky takové patrně
jsou proměněným diallagem, který dříve olivin obklopoval (ob. 1.).

Jsou však také místa, kde olivin zřejmě korrodovaný je obklopen
amjibolem hnědavým, silně magnetitem proniklým (tab. obr. 3.); tato
hmota amfibolová je jednotného vzhledu, leč rudy v ní uzavřené bý-
vají nahromaděny v nepravidelných partiích; celkový dojem jest, že
hnědavá hmota amfibolová vznikla při korrosi olivinu, a že rudy v ní
obsažené pocházejí aspoň hlavní částí z olivinu samého, tudíž i látka
amfibolu samého jistě hlavním dílem z nerostu toho pochází. Jinde
však vznikla podobná hmota amfibolová nejspíše z olivinu a diallagu
zároveň. — j |

Tim jest poukázáno i na původ aspoň značné části hmoty drob-
nými rudami bohatých oddílů velikých amfibolových zrn v hornině.
Kde rudy v amfibolu hnědavém obsažené mají částečně též tvar jehliček,
jehličky ty mohly náležeti k původním uzavřeninám diallagu neb
i olivinu samého.

Hornina právě popsaná je tím význačna, že jeví zřetelně dvojí
fási vývoje: starší a mladší. Původně začaly se vylučovati: olivin,
diallag, něco plagioklasu, hypersthenu, a něco málo rud hlavně
drobných, t. j. tvořilo se gabbro. Později poměry se změnily; nastala
korrose pyroxenů a olivinu, načež vyvinoval se amfibol a ostatní pla-
gioklasy, též něco biotitu, a hlavní množství hrubších i drobnějších
zrnek rudních a spinell, t. j. tvořil se dioriť. Z té příčiny byla zde
pojmenována hornina gabdrodioritem.'*) Obsahuje hornina tedy časově
dvoje živce a dvoje rudy.

Výluka hojného magnetitu, nastávající při přeměně olivinu, před-
pokládá okysličování části vyloučeného FeO na Fe,0,, tudíž přítom-

15) WiLLiaus dle přítomnosti hnědého amfibolu v dioritech soudí na příbu-
znosti jich s gabbry, nority a pyroxenity, tedy vůbec horninami pyroxenickými.
Wıurıus: The Gabbros and Diorites of the „Cortlandt Series“. The Amer. Jour.
of science 1888, str. 440.

14 XXVII Marie Slavíková:

nost nového podílu kyslíku, i lze souditi, že vývoj gabbra děl se ve
větší hloubce než vývoj dioritu.

Kromě toho jest hornina význačna jakožto facies okolní žuly
tím, že obsahuje nerosty, pozorované též ve značně různých žilných
i jiných horninách, považovaných za geneticky příslušné k témuž
žulovému komplexu. Tak obsahují minety popsané od Jílového Rosi-
ckÿm "*) kromě biotitu a živce též olivin, amfibol a jednoklonný py-
roxen. Gabbrovitá hornina od Studeného popsaná Emilem Rádlem'")
má jednokl. pyroxen, místem i bronzit. Různé massivní horniny z okolí
jílovského popsané Barvířem '*) obsahují rozmanité druhy amfibolu,
t. j. amfibol ve výbruse dílem hnědý nebo nahnědlý, často rudami
bohatý, dílem zelený, zelenavý až čirý, poslednější obojí místem slohu
aggregátního. V basickém kraji žulovém od Svatojanských proudů
nalezl Fišer'*) akcessoricky hypersthen. Z toho je patrno, že hornina
právě popsaná také tím je důležita, že obsahuje doklady o možnosti
společného původu oněch hornin na pohled různých, částečně též o způ-
sobu jich vývoje, i má značnou důležitost geologickou. Ježto pak
minety Rosickým popsané obsahují olivin, a v hornině zde popsané
část olivinická vylučovala se pravděpodobně v místech kyslíkem chud-
ších, t. j. ve značnější hloubce, následuje z toho, že příslušné štěpení
magmatu, které stalo se původem hornin naposled velmi různých,
dálo se pravděpodobně taktéž ve značně velikých hloubkách. Z českých
hornin podobá se hornina tato od Horních Břežan v mnohém ohledu
gabbru od Ronsperka. |

Práce tato byla vykonána v praktických cvičeních petrografickÿch
prof. dra J. Banvike na c. k. české université v Praze ve školním roce
1903-4.

16) V. Rosioký: O dvou minetách a žule z okolí Jílového. Tento Věstník
1901. XXX., str. 5.—16.

1) E. RípL: Gabbro od Studeného. Tento Věstník 1897. XXIV., str. 1.—4.

18) J, Banviñ: Úvahy o původu zlata u Jílového. Archiv pro přír. výzkum
Čech. Praha 1901. Na různých místech.

Týž: O chemických poměrech některých hornin od Jílového, Rozpravy Čes.
akad. v Praze 1902, tř. II., č. 22., str. 3.—6.

19) J. Fiërk: Kraj žuly a povaha sousedních hornin u Vltavy nad Svato-
janskymi proudy. Tento Věstník 1900., č. XXVII., str. 11.—19.

Gabbrodiorit od Horních Břežan. 15

Vysvětlení tabulky.

Ob. 1. Olivin (0), sousedící s diallagem (d), z části již proměněným na am-
fibol ve výbruse bledězelený (az), aggregátní, kolem pak jest vyvinut rámeček,
složený paprskovitě s téhož zelenavého amfibolu a rostitých tvarů tmavozeleného
spinellu (s). Zvětš. 30 X.

Ob. 2. Vznik hnědavého, kompaktního amfibolu (ah) z olivinu (0), z něhož
zůstalo větší zrno a tři zbytky menší, zároveň s větším zrnem zhášející. Amfibol
uzavírá plagioklasy (pl) a něco spinellových zrnek (s), jež v sousedství plagio-
klasu nabývají tvaru podlouhlého, a tvoří paprskovitě složený rámeček. Zvětš. 38 X.

Ob. 3. Olivin přeměněný z části v hnědý, rudou silné prostoupený amfibol
(ah), z části v amfibol zelený (az), poslední tvoří vůči plagioklasu rámeček, obsa-
hující rostité tvary spinellu (s). Zvětš. 30 X.

Ob. 4. Větší zrno diallagu (d), uzavírající olivin (o) a plagioklas (pl), tento
skoro idiom. omezený a obklopený rámečkem hnědavého amfibolu. Jeví na místech
rudou hnědavou silně prostoupených charakter diallagu (ď), tam, kde ubývá rady
ubývá zároveň i rozpukání dle orthopinakoidu, barva buď zůstává poněkud červe-
navou (č) nebo stává se zelenavou (z). Zároveň lze pozorovati prorůstání pyroxenu
zelenavým amfibolem (az), který tvoří na okraji i uvnitř zrna skvrnám podobné
partie. Zvětš. 12 X.

Ob. 5. Diallag silně jehličkovitou rudou prostoupený, stráceje rudu, stává
se podobným augitu, a zůstává ve výbruse dílem slabě červenavým (č), dílem stává
se slabě zelenavým (z). Kraj i skvrnám podobné partie uvnitř zrna diallagového
tvoří hnědavý amfibol (ah), s diallagem vzájemně se prorůstající, při čemž spo-
lečnou je osa vertikální a rovina souměrnosti. Zvětš. 35 X.

Ob. 6. Olivin silně korrodovaný mění se v aggregát bledě zeleného amfi-
bolu (az), při óemž tvoří se na zevnějšku v sousedství plagioklasu spinell (s)
uvnitř pak poblíže olivinu vylučuje se magnetit. Zvětš. 30 X.

KSK

Digitized by Google

M SLAVÍKOVA: GABBRODIORIT OD HORNÍCH BŘEŽAN.

a —

(r

SE

ah

ax

+
,

p-
E

n]

M: % k sm a i
br Fr iz m TP +. N - 57 À voor "+ +
CORRE AE UT © l -n odk Pb sf

Digitized by Google

XXVIII.

Předběžný přehled dosud z Moravy známých
Myriopodů.

(Práce z ústavu zoologického c. k. české university v Praze.)
Napsal Jos. Vališ.

(Předloženo v sezení dne 17. června 1904.)

Pracuji na anatomických studiích myriopodologických v ústavu
pro zoologii a srovnávací anatomii v Praze a byl jsem svým slovutným
učitelem p. prof. Dr. Vespovským vyzván, abych podal předem přehled
všech dosud na Moravě známých stonožek a tím jaksi klassifikaci materiálu
studijního; v této stati činím to tím raději, poněvadž hodlám po skončení
prací anatomických podati úplný obrázek myriopodové fauny své vlasti.

Prozkoumal jsem již v tom ohledu hlavně okolí boskovické (5),
pak Kras moravský (z něhož a hlavně z jeho jeskyň jsem obdržel
pěkný materiál od p. koll. Dra K. Absolona; tento materiál dle
lokalit je sice uveden, leč není odlišen od mého, ježto po zpracování
nového z jeskyň faunisticky dosud neprozkoumaných, hlavně těžce
přístupných, jako: Rasovna, Jedovnické propasti, Mariánské jeskyně
u Kftin atd. podán bude ve zvláštním příspěvku) a částečně i vý-
chodní Moravu.

Naše vědomosti o výskytu stonožek na Moravě jsou dosud ve-
lice nepatrné, jak jsem v citované své zprávě (5) naznačil, a opakuji
tu z historického přehledu stručně:

Roku 1861 uvádí Waxkez (1) dva druhy stonožek z jeskyň mo-
ravských.

Poprvé asi v letech osmdesátých sbíral na Moravě LarzeL (2)
hlavně v údolí Punkvy, Svitavy a v severní Moravě a po něm ULrčný
(3) v téže skoro krajině a v okolí brněnském.

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

2 XXVIII. Jos. Vališ:

Byla tedy jen nepatrná část Moravy prozkoumána a zbývá tu
ještě nemalý, leč vděčný kus práce.

Chceme-li podati dokonalý obraz myriopodové fauny, jest nutno
po mnoho let v každé roční době a na různých lokalitách sbírati.
Vždyť některé druhy, jak jsem sám pozoroval, objevují se v jistém
kraji některého roku v počtu ohromném, kdežto příštího roku jen
ojediněle a zřídka. Některé druhy zase vyskytují se jen v jistou
roční dobu a těžko je v jinou dobu nalezneme. Proto i já, sbíraje
pokud mi poměry dovolují, hlavně v prázdninách, nevyčerpal jsem ani
z daleka absolutní počet na Morávě žijících specií, hlavně z Diplo-
podů, jichž zajisté daleko větší počet jest zde zastoupen; rovněž
i Pauropodi, kteří pro nepatrnou velikost jsou jen stěží k nalezení,
budou zde míti větší počet zástupců.

Nad to mnoho konservovauÿch Diplopodů, hlavně Iulidů nemohlo
býti bezpečně určeno, ježto jsou jednak poroucháni neb zastoupeni
jen samičkamí; jest nutný další větší materiál, aby mohli býti pozo-
rování též dospělí samci, jelikož hlavním znakem určovacím jsou go-
nopody, samčí pohlavní ústroje zevní.

Zajímavé nálezy budou zajisté učiněny v Karpatech a v Su-
detách.

Podávám v následujícím přehled druhů a lokalit nejen mnou,
nýbrž i dřívějšími autory sbíraných, což při každé specii uvádím.
LarzeL ve svém díle mluví všeobecně jen o Moravě, proto nemohu
označiti bližšího naleziště.

I. Řád Chilopoda Latreille.
Celeď Lithobiidae Newport.
Rod Ltthobtus Leach.
Podrod Oligobothrus Latzel.
Skupina Archilithobius.

1. Lithobius aeruginosus L. Koch.

LarzeL.
Uzièxt : Udolí Svitavy.
VaLiš: Boskovice (Kamenný žleb, Hrádkov).

2. Lithobius erythrocephalus C. Koch.

LarzeL: Celá západní polovina mocnářství.
Uzrčný: Pisärky. |

Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 8

Vaus: (Boskovice, Červená zabrada, Pilské údolí, Chrudichromy,
Valchov).
3. Lithobius lapidicola Meinert.
LATZEL. u |
Vauis: Boskovice (Červená zahrada, Zlatník).
Salaš u Velehradu. Radhošť (Pústevně).

4. Lithobius muticus C. Koch..
LarzeL. se.

Uzičný: Písárky.

Vauis: Boskovice (Červená rade)
Luhačovice (Obětová, Gabrielka).
Štramberk (Šipka).

5. Lithobius cyrtopus Latzel.
LarzeL.
Vaziš: Boskovice (Melkovské údolí, Hrad, Čer vená zahrada, Pilské
údolí, Zlatník, Rovná, Kamený).
Sloup (Pustý žleb).

6. Lithobius mutabilis L. Koch.
LarzEL.
Uuént: Písárky, Hády, Údolí Punkvy.
Vaziš: Boskovice (dosti hojný).
Sloup (Stráň proti Hřebenáči). Macocha (dno).
Luhačovice (Obětová, Gabrielka).
Štramberk.

7. L. mutabilis var. sudetica Latzel et Haase.

LarzEL

Vauis: Boskovice (Kamený žleb).

Sloup. Holštýn (před Michalovou jeskyní). Rogendorf.
Dušná u Vsetína.

Horní Bečva.

Štramberk (Šipka).

8. Lithobius curtipes C. Koch.
Larzeu: Sudety.

Skupina Lithobius s. str.
9. Lithobius aulacopus Latzel.

VaLiš: Sloup (Vchod do jeskyň Staré Skály).
1“

níky,

XXVII. Jos. Vališ:

10. Lithobius dentatus C. Koch.
LarzEL.

11. Lithobius agilis C. Koch.
LarzEL.
Uričný: Písárky.
Vaziš: Boskovice (Hrad).

12. Lithobius melanops Newport.
VaLiš. Boskovice (Hrádkov).

13. Lithobius nigrifrons Latzel et Haase.

LarzeL: Všechny západní země rakouské.
Vaziš: Kozlovice.

14. Lithobius nodulipes Latzel.
LArzEL.
ULiont: Písárky.
Vaziš: Boskovice (Kamený žleb, Valchov).

15. Lithobius piceus L. Koch.
LATZEL.
Uzrový: Pisärky, Hády, údolí Býčí Skály a Punkvy.
Variš: Boskovice (Hrad, Hrádkov).
Sloup. Holštýn (Vchod do jeskyně Michalovy.)
Brumov.
16. Lithobius forficatus Linné.

LarzeL: Zvláště hojný v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Uzričný: na všech lokalitách.
Rovněž i já pozoroval jsem tento druh všude.

Čeleď Scolopendridae Newport.
Rod Cryptops Leach.

17. Cryptops hortensis Leach.
LATzEL.
Určnvý: Písárky, Hády, údolí Býčí Skály a Punkvy.
Vauš: Boskovice (Červená zahrada, Chrudichromy, Hrad, Lip-
Kamený žleb).

Sloup (jeskyně, v chodbě u Stříbrného kamene, Pustý žleb).
Radhošť (Pústevně).

Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 5

Čeleď Geophilidae Leach.
Rod Geophilus' Leach.

18. Geophilus ferrugineus C. Koch.
Vaziš: Sloup (Pustý žleb).

19. Geophilus longicornis Leach.
LarzeL.
Uučsý: Údolí Svitavy.
Variš : Boskovice (Hrad, Červená zahrada, Chrudichromy, Valchov,

Rovná, Kamený žleb).

vená

Býčí

páry

Sloup (vchod do jeskyně Staré skály).
Luhačovice. Štramberk.

20. G. longicornis var. austriaca Latzel.
LArzEL.
Uzrový: Hády, Písárky, údolí Punkvy.
Vaus: Boskovice (Pilské údolí, Zlatník, Hrádkov, Kamenný, Ceu-
zahrada).
Ostrov (vchod do Císařské jeskyně).
Luhačovice (Obětová, Gabrielka).

21. Geophilus flavidus C. Koch,
LATZEL.
ULiönt: Špilberk, Lužánky, Hády, Písárky, údolí Punkvy a
Skály.
Vazrš: Boskovice (Hrad, Chrudichromy). |
Křtiny (jeskyně Výpustek z kraje). Sloup (Pustý žleb).

22. Geophilus electricus (L.) Latzel.
Vauıs: Boskovice (Arad, Červená zahrada).

23. G. electricus, proximus C. Koch.

Uzrový: Lužánky.

Varıs: Boskovice (Hrad, Červená zahrada, Pilské údolí, Kamený).
Radhošť (Půstevně). |

Dušná u Vsetína.

Horní Bečva.

24. Geophilus pusillus, pygmaeus Latzel.

Tento druh nalezl jsem jen v jediném samičím exempláři s 45
noh u zřícenin hradu v Boskovicích. Nepodařilo se mi vícekráte

ho nalézti, ač jsem po něm často pátral.

6 | XXVIII. Jos. Vališ:

Rod Scoltoplanes Bergsoe et Meinert.
25. Scolioplanes accuminatus Leach.

LarzEL.

Uučný: Údolí Punkvy.

Vaus: Boskovice (Lipniky, Hrádkov, Červená zahrada).

Sloup (v Pustém žlebu hlavně ve vchodech do malých jeskyněk).
Jedovnice.

Dušná u Vsetína.

Horní Bečva.

Hukvaldy.

26. Scolioplanes crassipes C. Koch.
LaATzeL.
Uzičný: Písárky, Üdolf Punkvy.
VaLiš: Boskovice (Červená zahrada, Hrad, Kamený žleb).
Sloup (Pustý žleb). Ostrov. Vchod do Balcarovy skály.
Dusna u Vsetína.
Štramberk (Šipka).

Rod Schendyla Bergsoe et Meinert.
27. Schendyla nemorensis C. Koch.

Uričný: Hády, Pisärky.

Vas: Boskovice (Hrad, Červená zahrada).
Hostýn.

Püstovné na Radhošti.

Rod Scotophslus Meinert.

28. Scotophilus illyricus Meinert.
ULiösy: Hády, údolí Svitavy, Pisärky.

II. Řád Symphyla Ryder.
Čeleď Scolopendrellidae Newport.
Rod Scolopendrella Gervais.
29. Scolopendrella notacantha Gervais.
Vauis: Boskovice (Červená zahrada).
30. Scolopendrella nivea Scopoli.
Vauı$: Boskovice (Rovná, Chrudichromy, Kamený žleb).

Předběžný přebled dosud z Moravy známých Myriopodů. 7

31. Scolopendrella immaculata Newport.

ULiöxnt : Písárky, Hády, údolí Býčí Skály a Punkvy.

Vaziš: Boskovice (Chrudichromy, Melkovské a Pilské údolí,
Červená zahrada, Valchov. Rovná, Kamený, Doubravy).

Sloup (vchod do jeskyně Staré Skály, Sloupské Údolí, Pustý
žleb). Dno Macochy.

Luhačovice (Obětová, Gabrielka).

Dušná u Vsetína.

It. Řád Pauropoda Lubbock.
Čeleď Pauropoda agilia Latzel.
Rod Pauropus Lubbock.

32. Pauropus Huxleyi Lubbock. |
Vaus: Boskovice (Červená zahrada, Pod zříceninami hradu).

33. Pauropus pedunculatus Lubbock.

Vazis: Boskovice (Hrad). |
Sloup (Jeskyně Staré Skály v chodbě trámové).

IV. Řád Diplopoda Blainville-Gervais.

Podřád Pselaphognatha Latzel.
Čeleď Polyxenidae Gray and Jones.
Rod Polyxenus Latreille. :
34. Polyxenus lagurus (L) Latreille.

Va: Boskovice (Červená zahrada, Zlatník). 5
Sloup (Pustý žleb), Ostrov. Vchod do Císařské jeskyně, Rogendorf.

Podřád Chilognatha Latreille.

Čeleď Glomeridae Leach.
Rod Gervaisia Waga.

35. Gervaisia costata Waga.

WawkEz: Sloupské jeskyně (= Trachysphaera Hyrtili Wankel).

Variš: Sloup (v jeskyních Staré Skály u Stříbrného kamene,
Nicová jeskyně, Kateřinská jesk.).

Ochoz (jeskyně, kde je ve velkém množství. sko

Štramberk (Šipka).

8 XXVIII. Jos. Vališ:

Rod Glomeris Latreille.
36. Glomeris europaea, pustulata Latreille.
LATZEL.
UuiëénŸ: Písárky, Hády, Údolí Punkvy a Býčí Skály.
Vaziš: Boskovice (Kamenný žleb, Hrad, Červená zahrada).
Sloup (před Starými Skálami, Pustý žleb).

37. Glomeris europaea, connexa C. Koch.

LarTzeL.

Uzičvý: Písárky, Hády, údolí Punkvy, údolí Býčí Skály, údolí
Svitavy).

Vaziš: Boskovice (Melkovské údolí, Hrad, Zlatník).

Sloup (Pustý žleb).

Dušná u Vsetína.

Kozlovice.

Hukvaldy.

38. Glomeris europaea, hexasticha Brandt.

LATZEL.

Uuést: Údolí Svitavy, Hády, Vranov, údolí Býčí Skály a Punkvy,
Písárky.

VaLis: Boskovice (Hrad).

Brumov.

Bojkovice. |

Hostälkov a Dušná u Vsetína.

Čeleď Polydesmidae Leach.
Rod Brachydesmus C. Heller.

39. Brachydesmus superus Latzel. (4.)

Wange: Sloupské jeskyně (= Br. subterraneus Heller).
| LarzeL: (= Br. subterraneus Heller), pochybuje však o správném
určení.

Uzičný: Špilberk, Údolí Svitavy.

VaLiš: Boskovice (Melkovské údolí, Hrad).

Sloup (velice hojný ve všech jeskyních, kde leze po stalagmitech
a stalaktitech, pod shnilým dřívím a kameny. Vedle toho bývá též
na povrchu, ale zřídka. Absolon).

Rod Polydesmus Latreille.
40. Polydesmus denticulatus C. Koch.

LarzEL: Skoro všechny země Monarchie.
Uuiènt: Černovice,

Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 9

Variš: Boskovice (Dva dvory, Hrad).
Hostälkov a Důšná u Vsetína.
Hostýu.

Radhošť (Pústevně).

41. Polydesmus complanatus Linné.

LarzEL.

Urrěvý: Písárky, údolí Punkvy, údolí Svitavy, údolí Býčí Skály,
Písárky, Hády, Vranov. | |

Variš: Boskovice (u zřícenin, Doubravy).

Sloup (stráň proti Hřebenáči, Pustý žleb, Vchod do Kateřinské
jeskyně), Křtiny (Výpustek).

Nový Hrozenkov.

Bojkovice.

Štramberk (Šipka).

42. Polydesmus illyricus Verh.
Vas: Sloup (Pustý žleb).

Rod Strongylosoma Brandt.

43. Strongylosoma pallipes Olivier.
LarzEL.
Uzrrěvý: Písárky, údolí Svitavy, údolí Býčí Skály a Punkvy.
Variš: Boskovice (Červená zahrada).
Sloup (před Starými Skalami, Pustý žleb velmi mnoho).
Hukvaldy.

Čeleď Chordeumidae C. Koch.
Rod Aťracfosoma Fanzago.

44. Atractosoma meridionale Fanzago.
Vauë: Boskovice (Červená zahrada, Kamenný, Doubravy, Rovná,
Zlatník).
Sloup (Pustý žleb).
tramberk.

45. Atractosoma bohemicum Rosický.

LarzeL.

Uričný: Pisärky.

Vauiš: Boskovice (Červená zahrada, Hrad, Kamenný žleb).
Sloup (Pustý žleb).

10 XXVIII. Jos. Vališ:

Rod Craspedosoma Leach-Rawlins.
46. Craspedosoma Rawlinsii Leach.
Varı$: Boskovice (Červená zahrada, Hrad).
Sloup (Pustý žleb).
Štramberk. ©
47. Craspedosoma mutabile var. fasciatum Latzel.

Uzróý : Údolí Svitavy.
VaLiš: Nový Hrozenkov.
Radhošť (Püstevne).

Čeleď Julidae Brandt.
Podčeleď Protoiulidae Verhoeff.
Tribus Blaniulini Verhoeff.
Rod Blaniulus Gervais.
48. Blaniulus venustus Meinert.
LATzEL.
Uzičný: Černovice.
Vaziš: Boskovice (Chrudichromy, Zlatník, Doubravy, Kamenný
žleb ).
49. Blaniulus fuscus Am Stein.
Varıs : Boskovice (u zřícenin hradu).

Podčeleď Deuteroiulidae Verhoeff.
Tribus Pachyiulini Verhoeff.
Rod Leptophyllum Verhoeff.

50. Leptophyllum nanum Latzel.
LATzeı..
Uuënt: Udolf Býčí Skály, údolí Punkvy.
Vauıs : Boskovice (Zlatník, Vinohrádky, Červená zahrada, Hrad
Doubravy).
Sloup (proti Hřebenáči, Pustý žleb, Skalský mlýn).
-Ostrov (před Císařskou jeskyní).
Štramberk (Šipka).

Rod Schtzophyllum Verhoeff.
51. Schizophyllum sabulosum (L.) Latzel.
LATZEL.
Uzičvý: Adamov.
Vaziš: Boskovice (Vinohrádky, Červená zahrada, Kamenný žleb.
Hrad, Zlatník).
Sloup (Kůlna, Pustý žleb). Dno Macochy.

Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 11

Tribus Julini Verhoeff.
Rod Oncotulus (Brandt) Verhoeff.

52. Oncoiulus foetidus C. Koch.
LATzei..
Uzičný: Údolí Punkvy, údolí Svitavy, Hády, Písárky.
Jest velice hojný a nalezl jsem ho na všech lokalitách.

Rod Brachyiulus Berlese et Verhoeff.
Podrod Chromatoiulus Verhoeff.

53. Brachyiulus austriacus Latzel.

LATZEL.

ULiönt: (= Julus fasciatus) Hády, údolí Punkvy, Býčí Skály a
Svitavy, Písárky.

Vaziš: Boskovice (Hrádkov, Hrad, Zlatník, Kamenný žleb, Pilské
údolí, Doubravy).

Sloup (Pustý žleb, u Hřebenáče), Petrovice, Macocha (dno).

Salaš u Velehradu.

Vlárský průsmyk.

Štramberk (Šipka).

54. Brachyiulus unilineatus C. Koch.

LartzeL.
Uzrěový: Obřany, Leskov.

Podrod Microbrachyiulus Verhoeff.
55. Brachyiulus pusillus (Leach) Latzel.

LATZEL.
Uričyý: Klajdovka.
VazLiš : Boskovice (Kamenný žleb).

Rod Julus (Brandt) Verhoeff.
Podrod Leptoiulus Verhoeff.

56. Julus fallax Meinert.
LarzeL.
Uzrósý: Písárky, Černovice, Hády, Vranov, údolí Punkvy.
Jest velice obyčejný druh.
Boskovice (Červená zahrada, Zlatník, Kamenný žleb, Doubravy)
Ostrov (vchod do jeskyně Císařské).
Hostýn. Dušná, Kozlovice u Vsetína.
Luhačovice (Obětová).

12

XXVIII. Jos. Vališ. Přehled Myriopodů z Moravy.

Podrod Micropodoiulus Verhoeff.
57. Julus terrestris (L.) Porat.

LarzeL: (= Julus scandinavius Latzel).

Uurert: (= J. scandin. Latz.). Černovice.
Vaziš: Boskovice (Zlatník, Kamenný žleb, Hrad).
Sloup (Pustý žleb).

Hukvaldy, Horní Bečva.

58. Julus ligulifer Latzel et Verhoefí.
Variš: Luhačovice (Obětová).
Rod Cylindroiulus Verhoeff.
Podrod Cylindroiulus Verhoeff.

59. Cylindroiulus luridus Latzel.
Vauıs: Boskovice (Hrádkov, Zlatník, Rovná).

Podrod Leucoiulus Verhoeff.

60. Cylindroiulus molybdinus C. Koch.
Variš: Boskovice (Vinohrádky, Hrad).

Podřád Colobognatha Brandt.
Čeleď Polyzonidae Gervais.
Rod Polyzonium Brandt.

61. Polyzonium germanicum Brandt.

LarzEL.
Uričvý: Písárky, údolí Svitavy.
Vaziš: Jižně od Hostýna.

Seznam citované literatury.

. WaxwkEL A. Beiträge zur österr. Grottenfauna. — Sitzungsber. der math.-natur.

Classe d. kaiserl. Akad. d. Wiss. Wien XLIII. 1861.

Larzez R. Die Myriopoden der österreichisch-ungarischen Monarchie. I. Hälfte:
Die Chilopoden. Wien. 1880.

LarzeL R. Die Myriopoden der österreichisch-ungarischen Monarchie. II. Hälfte:
Die Symphylen, Pauropoden u. Diplopoden. — Wien 1884.

ULičvý J. Bericht über bei Brünn Gesammelte Myriopoden. — Verhandl. des
naturforsch. Vereines in Brünn. XXII. Bd. 1883. |

Vernorrr C. Über europäische Höhlenfauna. 3. Aufsatz. — Zool. Ans. Bd. XXII.
Nro. 602.

Vauë J. Příspěvky k poznání moravské myriopodofauny. — Cas. Vlast. spol.
mus. v Olomouci 1901.

XXIX.

Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht
und der Dichte bei einigen Elementen.

Von Prof. Dr. Heinrioh Barvif in Prag.
Mit einem Diugramm im Texte.

Vorgelegt in der Sitzung den 8. Juli 1904.

Das Atomgewicht der Elemente wurde mit der Dichte derselben
im festen Zustande schon oftınals verglichen. Namentlich fanden
MENDELEJEFFP und LoTHAR MEYER zwischen beiden Grössen gewisse
Analogien, sie constatierten eine periodische Zu- und Abnahme der
Dichte in der Reihenfolge der nach aufsteigendem Atomgewicht ge-
ordneten Elemente, ja MExpELEJEFF hat sogar für einige früher unbe-
kannte Elemente nicht nur ibre Existenz sondern zugleich auch ihre
Dichte vorhergesagt.*)

Trotzdem scheiut mir das Thema bisjetzt noch nicht erschöpft
worden zu sein. Man pflegt wohl lieber das sogen. Atomvolum mit
dem Atomgewicht zu vergleichen und die Beziehungen der letzteren
Grössen zu einander werden für anschaulicher und übersichtlicher

*) Vgl. „Das natürliche System der Elemente,“ Abh. von L. MgrgR (1864
bis 1869) und D. Mexpecxserr (1869—1871), in Ostwaro’s Klass. d. exakten
Wiss, No. 68, Leipzig 1895 an m. O. — D. Menperzserr : Grundlagen der Chemie,
aus dem Buss. übers. v. L. Jaweın und A, Tnarvor, St. Petersburg uud Leipzig
1892 pag. 699, 700 (Anmerkg.), 701. — L. Meyer: Die modernen Theorien der
Chemie, 3. Aufl. Breslau 1876, pag. 294—299. — DesskLBEN: Grundzüge der
theoret. Chemie, 2. Aufl. Leipzig 1893, pag. 54, 56, 3. Aufl. neu bearb. von
E. RruBacu, Leipzig 1902 pag 51 —53 etc.

2 XXIX. Heinrich Barvff:
betrachtet als jene, welche zwischen dem Atomgewicht und der
Dichte bestehen.

Und doch verdient die Dichte als eine von den charakteri-
stischen Grundeigenschaften der Materie auch an und für sich die
vollste Berücksichtigung, ihr Verhältnis zu dem Atomgewicht ist
auch im allgemeinen einfacher als jenes vom Atomvolumen, da das
letztere schon einmal das Atomgewicht als Factor in sich enthält.

Ein eingehendes Vergleichen des Atoıngewichtes mit der Dichte
im festen Zustande könnte vielleicht zur Constatierung von sonst
unbeachteten Beziehungen zwischen manchen Elementen beitragen
und den Forscher auf das Bestehen einer gewissen Verwandtschaft
zwischen einigen für einander fremd gehaltenen Elemente oder umge-
kehrt auf die Grösse der Unterschiede zwischen einander verwandten
Elementen besser aufmerksam machen.

In den folgenden Zeilen sollen einige Fälle angeführt werden,
in welchen drei oder mehrere Elemente dasselbe Verhältnis zwischen
dem Atomgewicht (a) und der Dichte im festen Zustande (d) zeigen,
sodass sie in diesem Sinne miteinander eine gerade Reihe bilden.

Solche Reihen lassen sich leicht graphisch veranschaulichen,
wenn man auf einer Tafel die Lage der einzelnen Eleınente in Bezug
auf rechtwinkelige Coordinaten bestimmt, und auf die eine der letz-
teren die Dichte, auf die andere das Atomgewicht aufträgt wie etws
in beiliegender Abbilduug, in welcher der Massstab für das Atom-
gewicht zehnmal kleiner genommen wurde als jener für die Dichte,
Dann erscheinen solche gerade Reihen durch gerade Linien ver-
auschaulicht und man kann die entsprechenden Verhältnisse leicht
mathematisch bestimmen. Man erhält für eine solche Reihe aus den
für zwei Elemente geltenden Daten (a,d,, a,d,)

d, Ei d, z eM) - u tg 6” 1)
Far Const. = tg B wirkl. oder =.
wobei B den Winkel bedeutet, welchen die Richtung der entspre-
chenden geraden Linie mit der a — Axe bei gleichem Massstab für
a und d einschliesst, während B“ für die hier benutzte Darstellung
Geltung hat.

__‘ Die Lage einer geraden Linie in dem Diagramm kann man nač
der Formel

| dy . _tg8'
— = Const. — tg $ — 10

2).

Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 3

bestimmen, wobei y den Anfangspunkt für jene Gerade auf der
d — Axe bedeutet, und sich nach der Formel berechnen lässt :

ER. amd Lo
a, 4,

Man sieht, dass y auch einen negativen Wert haben kaun,
ferner dass die Genauigkeit der Const. sich nach der Grösse und
Genauigkeit vou d und a. im Falle 2) aber zugleich nach der Grösse
und dem Vorzeichen von yrichtet. Man könnte vielleicht nach dieser
Methode mit der Zeit bei einigen Elementen, welche ihrer Verwandt-
schaft wegen in dem Diagramm eine gerade Reihe bilden sollten,
ihre wahre Dichte im festen Zustande nach dem genau bekannten
Atomgewicht, wenn nicht etwa auch umgekehrt das letztere nach
genau bekannter Dichte der festen Substanz der Elemente control-
lieren resp. praeziser als bisjetzt berechnen, sobald es zugleich bei
dem Vorhandensein von Allotropie nicht schwer fallen dürfte die
eben passende Modification des Stoffes zu erkennen.

Die Berechnuugen sowie die graphische Uebersicht wurden
unter Benützung der neuesten Zahlen für das Atomgewicht (O = 16-00)
ausgeführt, für die Dichte wurden überall — ausser im Diagramm
bei Hg — vorläufig die von Lortuar Mere» in der zweiten Auflage
seiner „Grundzüge der theoretischen - Chemie“ (1893, pag. 54, 55)*)
angenommenen Zahlen benützt, wie nachstehendes Verzeichnis zeigt.

In der beigefügten graphischen Übersicht** treten deutlich
sweterlei Reihen zum Vorschein, deren Gesammtrichtung der Richtung
der d-Axe näher steht als jener der a-Axe. In den einen («) wächst
die Dichte mit der Zunahme des Atomgewichtes, in den anderen (B)
sinkt dieselbe unter gleichem Umstande. Ausserdem gibt es zu beiden
Seiten des Diagramms randlich gelegene Glieder, welche beiderlei
Reihen verbinden.

Die Reihen « und f sind nicht gerade. Der geraden Richtung
näher verlaufen die Linien aus der Abteilung «, während die Reihen

+) Cf. die 8. Aufl. von Riusacu, 1902, pag. 51, 52. — Für Br sollte eine
andere Dichte angegeben werden, u. zw. jene für seinen festen Zustand giltige,
dem Schema nach grössere Dichte, sodass dann Br möglicherweise in die festes
J und Cl verbindende Gerade oder wenigstens näher an dieselbe fallen dürfte.
Bei Hg wurde im Diagramm der für das flüssige Element geltende Wert
d— 18:59 benützt.

**) Vergl. die bekannte Tafel von LorHaR Meyer über die Beziehungen
zw. d. Atomvol. und d. Atomg. d. Elemente.

1*

Li | 7083| 059
Be | 91 185
B |ı1r | 268
C |120 33

85 i

A1 |271 | 256
si |284 | 249
p 'sıo | 23 |
S pe 204,
K 39-15, os!
|
Ca 401, 157
Sc č 2-6 |
Ti | #1 37
V 512 | 55 |
Cr „0 6:8 |
Mn és 80 |
Fe |559 | 78 |
Ni 587 | 8-8 |
Co | 59-0 |
|

XXIX. Heinrich Barvir:

|

Cu ; 636
Zn | 654
Ga | 70—
Ge 725
As 75 —
Se ! 192
Br | 79:96
Rb 85:4
Sr , 876
Y 89-—
Zr | 906.
Nb | 94—
Mo | 960
Ru |101'7
Rh | 1030
Pu | 1065
Ag | 10798
Cd 1124
In | 114—

8-9

715
595
547

106
8:6
1226

121

115

105
8:65
1:42

Sn | 119-— | 7-29

|

)

| Sb 11202 67
126°85 | 44
1276 -6%

| Te

| Os is 188
! Ba 11374 375,
La |139-09 | 62

|
Ce | 14025 . 67

|

| Ta | 183— (108.

| W u tab
|

' Os ee 29-48

|

Ir | 193-— 12242
"pe 11948 né
| Au | 1972 19:3
| Hg | 200 — 142 |
| TI 2041 1186
pb (2069 : 1088
| Bi 2085 | 9:82
| Th ' 232-5 112
2385 |1869

|
ME
E

Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 5

der Abteilung B mehr stufenweise fortschreiten. Innerhalb jeder der
beiden Abteilungen kann man jedoch eine ziemlich grosse Analogie
des Auf- resp. Absteigens der Reihen beobachten.

Die Reihen der Abteilung « enthalten die Elemente:

1. (Li) — Be— B— C,

2. (Na) — Mg — (Al),

3. (K) — Ca — Se — Ti — V — Cr--Mn — (Ni),
4. (Rb) — Sr — Y — Zr — Nb — Mo — (Ru),

6 XXIX. Heinrich Barvíř:

5. (Cs) — Ba — La — Ce,
6. Ta — W — (Os),
7. Th — U.

Man sieht auf den ersten Blick eine ziemlich grosse Analogie
der Richtung bei den Linien Li — Be, Na — Mg, K— Ca, Rb — Sr,
Cs — Ba. Die Elemente Ti — V — Cr— Mo und Zr — Nb— Mo
bilden beinahe gerade Reihen, welche gegen einander fast parallel
gehen etc.

Der gegenseitige Abstand der genannten Reihen ist für alle
ausgenommen 2 mehr oder weniger analog, die Reihe 2 aber halbiert
die Distanz zwischen den Reihen 1 und 3. Nach der Reihenfolge der
Glieder in den einzelnen Reihen ist zum Teil auch eine Zunahme
an metallischer Beschaffenheit deutlich erkennbar.

Die Reihe 1 enthält die ersten vier Glieder der 2. Reihe des
MENDELEJEFP'schen Systems*), die Reihe 2 die ersten drei Glieder
der 3. Reihe Mexper., die Reihe 3 enthält sieben Glieder der
4. Reihe MExpEL., die Reihe 4 sechs Glieder der 5. Reihe MExpEL.,
die Reihen 5 und 6 gehören in dıe 8., Th und U in die 10. Reihe
des MENDELEJEPF'SCHEN Systems. Der 8. MExpELEJEPP'schen Reihe würde
also ein verhältnismässig grosser Teil des Diagramms angehören. Es
wird wohl vielmehr deutlich, dass die Reihe Cs — Ba — La — Ce etwa
in ihrer Durchschnittsrichtung eine weitere Fortsetzung gegen die rechte
Hand, die Reihe Ta — W eine Fortsetzung gegen die linke Hand des
Lesers haben sollte, und dass zwischen beide diese Reihen noch eine
ganze Reihe aus der Abteilung B, also zwischen Ce und Ta noch
eine volle Periode kommen könnte. Jedenfalls aber ist es ersichtlich,
dass in den grossen Zwischenraum zwischen Ce und Ta, Ta — W,
Bi— Th, welcher hier wohl mehr in die Augen fällt als bei der Ver-
gleichung der Atomvolumina mit den Atomgewichten, noch eine
ziemlich grosse Anzahl von Elementen gehört, welche freilich z. T.
schon entdeckt worden sind, z. T. aber noch unbekannt bleiben. Die-
selben würden mehr der Dichte im festen Zustande nach als bezüglich
des Atomgewichts von einander abweichen.

Die Reihen der Abteilung B, in welcher mit der came des
Atomgewichts die Dichte abnimmt, sind:

11 ?
2. (Al) — S—P—S(—K),
3. (Ni) — Cu — Zn — Ga — Ge — As — Se — Br (—Rb),

*) Die Glieder der 0-Gruppe werden hier vorläufig nicht mitgerechnet.

Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 7

4. (Ru)— Rh — Pd— Ag—- Cd — In — Sn — Sb — Te— J (— Cs)
5. ? |
6. (08) — Ir — Pt — Au — Hg — TI — Pb — Bi...

Im Verlauf dieser Reihen nimmt die metallartige Beschaffenheit
der Glieder zum Teil deutlich ab. Die Reihe 6 ist von der Reihe 4
ähnlich weit entfernt wie diese von der 2. Reihe. .

In die 2. Reihe gehören die übrigen Glieder der 3. Reihe
Mexper., die 3. Reihe ist gleich der 5. Menez. Reihe, die Reihe 4
enthält die letzten Glieder der 6. und die Glieder der 7. Reihe
Mexper., die Reihe 6 enthält die letzten Glieder der 8. und die Glieder
der 9. Reihe MENDELEJEFF8.

Nach der Reihenfolge der Atomgewichte würde in die Reihe ß
1“H, in die Reihe 8 1 N, O, F, in die Reihe B 2 auch Cl gehören.
Man kann also nach den Bedingungen jener Reihen auch für diese
Elemente ziemlich annähernd dia Dichte berechnen, welche sie im
festen Zustande und in entsprechenden Modificationen wahrscheinlich
zeigen würden. Es ergibt sich für:

H (a— 101)d—circa 1(MenoeL. < 005),
F(a=19 )d— „ 18(L. Merer 1°5?),

O (a—1600)d=— „ 25( „ 2 ?, MExpEL. < 10),
N (a — 1404) d— „ 29 ‘ 3 ?, s < 07),
CI (a — 35:45) d— „ 1‘5( „ 138, „ 13).

Wůrde die Lage von F, O, N in gerader Linie zwischen Na
und C sich befinden, dann würde als d für F 1:82, für O 2-46, für
N 2-87 resultieren. Sollte Cl in die Gerade S—K fallen, so würde
ihm d— 1:48 zukommen, also fast dieselbe Zahl, welche für seinen
flüssigen Zustand ermittelt wurde.

Aus dem eben gegebenen Vergleich folgt, dass die hier ange-
führten Reihen von Elementen grossenteils eine eigene Einteilung
aufweisen, obwohl sonst die Einteilung der Elemente nach dem Mexpe-
LEJEFF SCHEN System sich auch grossenteils in ihnen wiederholt.

Die Verbindungsglieder der Reihen «) und ß) sind Li, Na, K,
Rb, Cs, C?, Ni, Ru?, Os. Die ersteren fünf gehören in die I. Gruppe
des MexpeL. Systems und zwar — ausgenommen Na — als vordere
Glieder. |

Die Zugehörigkeit zu verschiedenen Reihen -der ersten oder
zweiten Abteilung könnte wohl einer der Gründe sein, warum die

8 XXIX. Heinrich Barvíř:

Glieder der Elementenpaare Fe Mn, Co Ni, Os Ir, Rh Ru bei be-
trächtlicher Verwandtschaft mancher Eigenschaften doch deutlich ver-
schiedene Elemente repräsentieren.

Sucht man die miteinander deutlich verwandten Elemente, so
findet man, dass dieselben Gruppen bilden, deren Längsrichtung meist
mehr der a-Axe nahe steht. In mehreren Fällen bekommt man durch die
Verbindung dreier oder mehreren Stellen von verwandten Elementen
eine gerade Linie, in solchen Fällen ist also das Verhältnis zwischen
a und d für die betreffenden Elemente gleich. Zumeist ändert sich
in solchen geraden Reihen a schneller als d.

Erste Gruppe umfasst die Alkalimetalle Li, Na, K, Rb, Cs.
Diese bilden die randlichste Gruppe, welche am nächsten der a-Axe
gelegen ist. Wie es oben angemerkt wurde, verbinden die genannten
Elemente diejenigen Reihen, in welchen mit dem Heranwachsen des
Atomgewichtes die Dichte steigt, mit jenen, in welchen das Umge-
kehrte stattfindet. Sie bilden einwertige positive Ionen und gehören
in die erste Gruppe des MENpELEJEPF'8chen Systems. Cu, Ag und Au
sind von ihnen entfernt und anderen, den sogen. schweren Metallen
beigesellt, mit welchen sie sich eher verbinden lassen, da bei ihnen
das Verhältnis zwischen d und a ein bedeutend grösseres ist als bei
den Alkalimetallen.

Von den letzteren bilden Li, K und Cs miteinander eine gerade
Reibe, in welche wohl auch Rb passen sollte, wobei nach den für Li

und Cs angenommenen Daten y — 0518, 8‘ — 6° resultiert, s

beträgt für Li und Cs 0'010, für K 0009, für Rb 0012. Rb würde
bei dem bisher angenommenen Atomgewicht in die Reihe genau
gehören, wenn seine Dichte = 1:37 wäre.

Besonders bemerkenswert erscheint, dass Na sich aus der Reihe
entferat, obwohl es doch für ein Glied der Alkalimetallgruppe unbe-
dingt gehalten werden muss. Es ist aber eine analoge Erscheinung
mit jener, welche man beim Vergleichen des Lichtbrechungsexponenten
mit der Dichte für NaCl und NaNO, in Bezug auf KCI und KNO,
finden kann.*) Zwischen Na und K allein würde also ein solches
Verhältnis bestehen, dass bei der Zunahme des Atomgewichtes die

*) Meine Public. „Über die Verhältnisse zwischen dem Brechungexponent
und der Dichte bei einigen Mineralien“, diese Sitzungsber. 1904, No. IIL pag. 8.

Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 9
Dicbte abnimmt, resp. bei der Abnahme der ersteren die Dichte
wächst.

Das Na würde jedoch ziemlich genau in die oben genanute ge-
rade Reihe der Alkalimetalle Li, K, (Rb), Cs gehören, wenn man
sein Atomgewicht verdoppelt, d. i. 2.2305 — 461 nehmen möchte.
Dann wäre = für Na = 0010.

Bei den früher gebrauchten Atomgewicbtszahlen galt es für

a T 2 = Na, 5 = = — Rb, bei den jetzt gebrauchten erhált man
HER 23.09, -M 86-02. Für Na, wäre a — 46:10, fast — a

für Li—- K (eig. 46:18), a für Rb (85:4) fast wie für K +- Na, (85-25),
a für Cs (1329) wäre freilich schon weiter von a für Rb + Na,
(13154) entfernt.

Die zweite Gruppe, welche der ersten benachbart ist, umfasst
die Erdalkali-Metalle Be, Mg, Ca, Sr, Ba. Diese sind bekanntlich
Glieder der zweiten Gruppe des Mexperesrrr'schen Systems und bilden
zweiwertige positive Ionen. Zn, Cd und Hg erscheinen von ihnen
entfernt und den „schweren Metallen“ beigesellt.

Auch diese Gruppe ist nicht einheitlich, sondern ergibt sie zwei
kleinere Reihen, d. i. die Reihe Be-Mg-Ca und die zweite Ba-Sr. In
der Reihe Be-Mg-Ca sinkt d mit dem Waclısen von a, in der Richtung
der Linie Ba-Sr findet das Umgekehrte statt. Für die Reihe Be-Mg-Ca

erfolgt y = 1'932, — für Be und Ca = 00009, für Mg = 0008

Bf——5. Für die Richtung Ba-Sr ß’ = 14°, y— 0'301, weswegen
die Linie Ba-Sr fast in die Verlängerung der Linie Li-Na fällt, welche
letztere B“ = 13“ aufweist. Mg würde aber in die Gerade Ca—Sr
(y = 0'785) fallen, wenn mau sein a ähnlich wie bei Na verdoppelt

nehmen möchte, : — würde für alle diese Elemente 0:0196 ergeben.

Ba würde in dieselbe Gerade bei a — 1374 für d = 3'48 gebören.
In der Natur begleiten einander Ca und Mg in mannigfachen
Verbindungen sehr oft, z. B. in den Pyroxenen, Amphibolen etc. In áhn-
licher Weise begleiten einander Ba und Sr, z. B. Baryt den Strontianit
auf den Erzgángen. |
III. — Räumlich legt sich in dem Diagramm an die zweite Gruppe
eine Anzahl Elemente an, von denen bei MENDELEJEFF B, Al und ‘So:

10 XXIX. Heinrich Barvíř:

zu seiner III. Gruppe, Si zur IV., P zur V., S zur VL., Br und J zur
VII. Gruppe gerechnet werden.

In bemerkenswerter Weise ergibt die Verbindung von B-Al und
Sc eine fast gerade Linie, welche in ihrer Verlängerung fast Sr an-

trifft. Für die Reibe B-Sc wäre y — 2'706, =- für B, Sc und

Sr = — 0002, für Al — 0005. Al würde in die Gerade B — Sc
besser fallen, wenn man sein Atomgewicht verdoppelt — also ähnlich

wie bei den übrigen zwei Gliedern derselben Reihe «2 — nehmen
möchte.
Verbindet man B mit La, so trifft die Linie Ti und (fast) Se

(fürB..La y — 2378, + für B, Ti und La — 00275, für

Se — 0-0280).
de

Die Linie B—In trifft wohl Ge (y = 2'174, > für B oder
In = 0046, für Ge = 00455).
Die Linie B—TI trifft Ta und wohl As (y = 21:7, Lee für B

‘ a
oder TI = 004%5, für Ta = 00472, für As = 0.0468).
In der Gruppe der sogen. halogenen Elemente würde für festes
Br, falls dasselbe in der Geraden CI (festes Cl mit angen. d = 1:48)
— J liegen sollte, d = 3°18 erfolgen.

IV. V. Die Elemente der IV. und V. MExDELEJEPP'ScHEN Gruppe
bilden einen beinahe in der Mitte des Diagramms liegenden Streifen,
in welchem sie miteinander, z. T. auch mit den anderen Gruppen
gehörigen Gliedern vermischt erscheinen. Sie entfernt sich sonderbar
hinter das Al.

C, Ti und Zr (IV. Gruppe) gehören in diejenigen Reihen, in
welchen mit dem Wachsen von a auch d wächst, und bilden mit-
einander eine gerade Reihe mit y — 3'170, ß’ — 6°, also wie bei

der Linie Li— Cs, ny ist für alle drei Elemente — 0011.

Die Linie C—Sn würde wohl As treffen (für C.. Su — y 28525,
I für C und Sn 00373, für As 00376).

Die Linie P—Nb (V. Gruppe) würde wohl As, zugleich aber
môglicherweise auch Ge treffen (für P..Nb y — — 0042, cn für P
und Nb 00755, für As 0‘0:62, für Ge 0‘0760).

Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 11

Die Linien P—Ge—Nb und As— Cd—U weichen von einander
nicht allzuviel ab. Wegen der Verwandtschaft von P und As ist es
wohl nicht ausgeschlossen, dass da eine einzige gerade Linie bestehen

sollte. Für eine solche wäre beinahe + — Const., denn = betrágt

für: P 0:074, Ge 0'076, As 0076, Cd 0077, U 0078. Dann müsste
eine entsprechende Correction wohl hauptsächlich bei P ausgeführt
werden.

Die Linie V—Nb würde fast Pb treffen (y für V.. Nb = 3634,

TY (ir V oder Nb = 0036, für Pb 0037).

a

Eine gerade Linie würde die Reihe V—Ga—Sn—Bi liefern,

wobei y = 4094 und ds für alle vier Elemente — 0027 resul-

tieren würde.

VI. Der rechte Abschnitt des Diagramms gehört den sogen.
schweren Metallen. Einige verwandte findet man nahe einander ge-
legen, wie die Metalle der Eisengruppe Fe, Mn, Ni, Co. Einige an-
dere bilden gerade Reihen, z. B.:

1. Cr—Zn— Cd—Ta(— Pb).

Diese Reihe enthält eine interessante Verbindung von Cd und
Zn mit Cr. Die beiden letzteren Elemente sind mit jenen der Eisen-
gruppe einigermassen verwandt, und auch in dem Diagramm stehen
sie ihnen recht nahe. Cd begleitet in der Natur oft das Zink, mit
welchem es ebenfalls verwandt ist. Für die Reihe Cr . . Ta beträgt

y —= 5208, = für Cr, Cd und Ta 0031, für Zn und Pb 0'030.

2. S— Se— Sb— Pb.

y = 0331, TY für S, Sb, Pb = 0058, für Se — 0054.
In der Natur begleitet Se den S, an welchen es in mancher Bc-
ziehung erinnert. Sb begleitet in der Natur oft Pb, kommt auch
meist mit S verbunden vor und wird aus sauren Lósungen durch
Schwefelwasserstoff ähnlich wie Se und Pb als Sulphid niederge-
schlagen. Vor dem Lötrohr erinnert Sb in Bezug auf seine leichte
Schmelzbarkeit und Oxydierbarkeit nicht wenig an Pb, durch die

Flůchtigkeit des Oxyds (Sb,O,) und andauerndes Glühen auch nach

12 XXIX. Heinrich Barvíř:

Beseitigung der Flamme nur beim starken Luftzutritt vielleicht
einigermassen an den S.

3. Ni(—Cu)—Ag—Hg (fl.).

Cu, Ag und Hg bilden die sogen. natürliche Kupfergruppe und
weisen untereinander gewisse deutliche Analogien auf. Aus sauren
Lösungen werden durch 1,5 die Sulphide (CuS, Ag,S, Hg$
niedergeschlagen. Cu und Hg erscheinen mitunter einwertig, ähnlich
wie Ag, Cu und Ag begleiten einander in manchen Erzen, wie seiner-
seita Cinnabarit mitunter silherhältige Erze und den Chalkopyrit
begleitet. Ni würde eine Verbindung mit der Eisengruppe andeuten,
welcher Cu im Diagramm recht nahe gelegen ist. In der eventuellen

Reihe Ni—Hg fl.) wâre y —6881, "4 für Ni und Hg — 0083, für

Cu = 0032, für Ag 00335. Man kann wohl annehmen, dass die
Daten für Cu (oder wenigstens seine Dichte) ein wenig zu corri-
gieren sind. Um in die Reihe Ag—Hg (fl.) zu gehören, müsste Cu bei
den für Ag und Hg angenommenen Daten d — 901 aufweisen.

4. Mn—Cd—Bi.

y — 7348, =- für alle drei Elemente = 0012.

Deutlich oder recht aogenáhert gerade Reihen wären:

Cr — Ru — Ir (y = 1012, = — 0'111 für alle drei Ele-
mente),

Fe — Ru — Pt (y — 2286, °F = für Fe und Pt 0.0986, für
Ru = 00981),

Ni — Ru— W,

Ni oder Cu — Rh — Au,

- Mn = Cu— Os.

Aus der gegenseitigen Gruppierung der Alkalimetalle sowie aus
einer eigenen Gruppierung der Erdalkalimetalle ist es ersichtlich,
dass auch die:Art der Gruppierung anderer Elemente nach den Ver-
háltnissen zwischen dem Atomgewicht und der Dichte eine gewisse
Bedeutung haben könnte.

Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. - 13

Wenn ferner einige verwandte Elemente ein analoges, durch eine
gerade Linie ausdrückbares Verhältnis zwischen a und d aufweisen,
wie Li— K — Cs oder Be— Mg— Ca, oder C— Ti— Zr, oder
mehrere Metalle, welche leicht (sei es z. B. mit Schwefelwasserstoff
oder mit Schwefelammonium) Sulphide bilden, — einige solche sogar
mit S selbst wie S— Te — Bi oder S— Sc — Sb -— Pb: so verdienen
jedenfalls auch andere solche Fälle, in welchen das Verhältnis zwi-
schen a und d für mehr als zwei Elemente constant ist, eine nähere
Betrachtung, auch wenn es sich dann hie und da herausstellen sollte,
dass das Zustandekommen einiger Reiben nur mehr auf Zufall beruhen
könnte. |

Aber auch die Richtung der Verbindungslinien von nur zwei
Elementen kónnte wobl einige Bedeutung haben, wie vielleicht der
offenbar angestrebte Parallelismus zwischen den Linien Li — K — Cs
und C — Ti — Zr oder zwischen der Linie Co — Ir (# — 46"
und jener von Ni —- Os (8° = 46°) ziemlich gut andeutct.

Ganz besonders dürfte es interessant erscheinen, dass einige
Elemente zu mehreren geraden Reihen als Glieder gehören oder zu
gehören scheinen, sodass bei ihnen das Verhältnis zwischen a und d
mehreren Bedingungen zugleich entspricht. Ähnliches wurde schon
bei den Grenzelementen bemerkt, welche Verbindungsglieder zwischen
jenen Reihen, in welchen mit dem Heranwachsen von Atomgewicht
die Dichte steigt und jenen, in welchen das Umgekehrte stattfindet,
bilden. Auch für einige andere Elemente kann man schon in den
oberen Zeilen Beispiele finden. Demgemäss wäre es auch nicht voll-.
ständig zwecklos sein, nach den Ursachen oder nach der Bedeutung
solcher Beziehungen eingehender zu forschen, selbst wenn wiederum
das Zustandekommen dieser oder jener Reihe auf Zufall beruhen
sollte. Es mögen hier einige Beispiele, z. T. nach dem früheren
Texte wiederholt, vorläufig ohne weitere Bemerkungen folgen :

1. für Zn:
Cr — Zn — Cd - Ta
AI — V— Zn — Os
Mn — Zn — Cs
(Ge — Ga — Zn — Co/Ni angenähert).

2. für Cd:
Cr — Zn — Cd — Ta
Mn — Cd — Bi
Co — Mo — Cd

14 XXIX. H. Barvíř: Ucber die Verbältnisse zwischen dem Atomgewicht.

Ge — As — Cd — U
(Br --- Cd — OsjIr.

3. für Mo:
V— Mo -U
Zu— Mo — Hg (t.)
Co —- Mo — Cd
Si — Ti — Ga — Mo
Ze — Nb — Mo.

4. für Hg fl.: Zn — Mo — Hg, Ni/Ca — Ag — Hg. Beim festen
Hg erhält man für d = 14:19 (nach Maruer) die Reihe Co — Ag — Hg,
für d — 15:19 (JovLe ber.) wobl die Reihe Fe — Ay — Hg.

5. für Ag: Ni/Cu — Ag -- Hgtl., J — Sb (Sn) — Ag — Ru,
Ge — Ag — Os.

6. für Ti: C — Ti- Zr, B — Ti — Se — La, 8 — Ti— Ga — Mo.

7. für Al: AI — Mn — Ni, Al — V — Zn— Os, u. s. w. für Ga, Pt,
U u. a.

’

Nachtrag. In meiner Publication „Ueber die Verhältnisse zwischen dem
Lichtbrechungaexponent nnd der Dichte bei einigen Minerulien soll pag. 27, Z.
13 von u. über die Forsterit-Fayalit Reihe zugesetzt werden: für d 4318 würde
n — 1'807 eıfolgen. Da aber das Molekül FeO im Fayalit verdoppelt erscheint, muss
G der Reihe grösser sein, wie auch die Beobachtung von PrurieLp und Furses
an dem Fayalit von Rockport (d 4'318 n 1'851) bestáttigt. Nach diesen, sowie
nach jenen für Forsterit angenommenen Daten würde für die Forsterit-Fayali-
Reihe etwa r — 1'101, © — 9%4’ resultieren. — Bei Cinnabarit (pag. 10.) soll
d— 809 stehen, mit welcher Zahl die Rechnungen durchgeführt wurden.

XXX.

Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných.
Sepsal Jan Roubal, demonstrátor zoologického ústavu na Ces. universitě v Praze,
S tabulkou.

Předloženo v sezení dne 8. července 1901.

Monstrosní tvary Hexapodů jsnu zajímavým zjevem při studiu
entomologickém, tak že na př. ve sbírkách a pod. se s úkazy tako-
vými setkáváme vždy jako s předměty za veliké kuriosity platí-
cími. —

Že opravdu jsou to objekty řídké a to i u Coleopter, kde vlastně
jsou nejhojnější mezi Hexapody, svědčí ten fakt, že KouaE mohl před-
ložiti Torsıerovı k vědeckému zpracování za dlouhou dobu bedlivého
sbírání 15ti let pouze 76 exemplářů monstrosních brouků, což je číslo
opravdu malé, zvláště povážíme-li, že KoLsemu byly k disposici ve-
liké sbírky musea berlínského. Než přes to proti tvrzení TorxıErovu,
že by zrůdy organisace vnější u Coleopter byly tak zvláště vzácné,
mohu poněkud opačněji souditi, že při bedlivém prohlížení množství
materiálu často najdeme nějakou odchylku od normální organisace,
zvláště, béřeme-li ohled i na pohmožděniny lehčího druhu, jako jsou
důlky, jizvy, hrboulky atd.

Mohu uvésti na 10 exemplářů monstrosních Coleopter, jež jsem
jako takové zjistil během několika neilé:.

Monstrosity vznikají následkem přerozmanitých poranění, jimž
vysazeno jest individuum během stadia larválního před dobou po-
sledního svlékání. Poranění taková vznikají jakožto mechanická ná-
hodná zasažení individua (pobmožděniny tlakem pevných těles), půso-
bení jiných tvorů pří zápasech nebo bledání kořisti atd. Výsledek jest

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. | 1

2 XXX. Jan Roubal:

pak vždycky řízen zákony tlaku, tahu, rázu, ohybu; Tornıer vykládá
podrobněji jednotlivosti tohoto thematu. *)

Podle toho pak, v které době bylo v larválním stadiu indi-
viduum zasaženo, mnoho-li totiž mohlo býti ještě produkováno hmoty
k vytvoření se regenerátu na místě poranění — což právě závislé
jest od stáří larvy, od toho, kolikrát ještě se svlékání opakovati bude,
jest regenerát a vůbec abnormální komponenty toho onoho orgánu
zasaženého individua více nebo méně vyvinut.

Zdá se však, že ne vždy pouze mechanické poranění toho jest
příčinou, že dokonalé individuum broučí má na př. přespočetné
články na antenně, dedublovanou extremitu, neb některou část její,
nýbrž že jest nám tu co činiti s úkazem rázu zvláštní náchylnosti
již jaksi vrozené širší skupině, nebo snad jen gpecii; a známo vskutku,
že články přespočetné jsou nad míru častým zjevem u Carabidů již-
ních krajin — proč by podléhali střevlící mechanickému poranění
spíše na jihu, než v krajinách severnějších? Jest totiž vskutku u nás,
na př. v střední Evropě, mnohem méně známo případů podobných
monstrosit, než na př. v Banátě, kde je úkaz ten u rodu Carabus
přímo hojný. Rovněž podivný by byl případ poranění způsobivší za-
jimavou dedublaci pravého předního tarsu a rozštěpenou tibii — který
byl pozorován u 3 exemplářů Carabus granulatus L. ab. haemato-
merus Kr., z jedné a téže lokality na polích proti „Lišce“ na Pan-
kräci — jak mi p. Dr. Šozo laskavě sdělil.

Důkazem pro zvláštní náklonnost Carabidü tvořiti formy 8 mon-
strosně stavěnými extremitami je dále i ten případ, že na př. p. Dr.
Mnázek chytil na Černé Hoře jediný exemplář níže ještě uvedeného
Carabus violaceus L. s reduplikací středního levého tarsu, a aniž by
byl blíže jej prohlížel, shledal později teprve, že jediný tento náhodně
lapený kus vykazuje vlastnost tu u forem jižních tak častou.

I to svědčí dále o bohatosti příkladů toho zjevu u rodu Carabus,
že v entomologických časopisech se setkáváme s odstavcem „0 mon-
strosních Carabech“.

Zajímavo, že některé skupiny vykazují zrůdy pouze určitého
orgánu, určité části těla. Tak zrůdy Carabü týkají se obyčejně noh,
u Lamellicornií jsou zrůdy nejčastější na prothoraxu (Melolontha vul-
garis Fabr., Bubas bison L., Oryctes nasicornis L., Xylotripes minos
Kozse, Geotrupes atd.); multiplikace komponent antenn jest zvláště
hojnou u Lamellicornif (hojnost materiálu snesena v Bateson: Materials
for the study of variation, chapter XX.), dále pak monstrosně vytvo“

+) Tornierovy studie v „Archiv für En IX. Band, 4. Heft.

Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. 3

řená antenna u Dytiscus ToRNmREM popsaná jest parallelni k úkazu
níže uvedenému, jak jsem zjistil u Dytiscus circumcinctus SToRm.

To však netýká se pouze oněch forem, jež jsou jaksi ústrojností
těla exponovány pro nebezpečí poranění — což platí na př. o Ceramby-
cidech, kde dlouhé antenny mohou velmi snadno býti zkomoleny atd.

V následujících řádcích uvedu několik nových monstrosních
specif Coleopter; jako o známé už zrůdě zmiňuji se o exempláři
Geotrupes stercorarius L. 8 červenavě zbarvenou levou krovkou —
jest to tak zvaný „harlekýn“ už i na jiném místě popsaný. Nalezen
byl v středních Čechách.

Carabus violaceus L. (Obr. 1.) Tibia levé střední nohy poněkud
ke konci rozšířena a nahoru obnuta. Tarsus jest normálně pětičlenný.
Na levé straně u kořene prvého článku tarsálního jest jeden dvojitý
trn, na vnitřní pak jeden trn jednoduchý. Na spodní straně nohy ve
směru pokračování tibie jest vytvořen tarsus druhý ze článků značně
ztlustlých, počtem pěti, z nichž prvý jest nejdelší, druhý o třetinu
kratší, třetí poněkud kratší druhého, čtvrtý o poznání slabší třetího,
poslední zdélí druhého, pahýlovitý s malinkými třemi zoubky na konci.
Prvý článek sekunderního tarsu jest okrajem prodloužené části tibiové
jakoby obdán a nad jeho insercí jsou dva jednoduché trny. Nalezen
p. Drem Mrizkem na Černé Hoře 1902.

Dytiscus circumeinctus Sturm. (Obr. 2.) Levá antenna má pátý
článek ztluštělý a ohnutý obloukovitě dolů; směrem ohnutého konce
rostou normální články další, směrem pak pravidelným prvních článků
tykadlových jest vytvořen výrůstek složený ze silného komolce, za
nímž následuje nepatrný krček a na konci tohoto jest válcovitá palička,
jakožto třetí článek novotvaru, v níž skryty jsou theoreticky předpo-
kládané ostatní články, totiž 4.—11. Konec této paličky má uprostřed
nepravidelný malý otvor. Na pravé straně tohoto novotvaru (ve směru
antenny) na rozšířeném onom pátém článku jest ještě jeden výrůstek
menší, kuželovitý, s otvůrkem; kol něho pak ještě 3 malinké brada-
vičky.

Hyperantennální zrůda tato vznikla následkem poranění jdoucím
ve způsobě jizvy podél pátého článkou obloukovitou čarou, jež končí
pod malým oním komolcem blíže vnějšího okraje tohoto deformova-
ného článku. Jizva ta je velice dobře znatelná a podél hrubě a hustě
rýhována; vznikla patrně následkem poranění jiným vodním Zivo-
čichem. |

Lokalita: Čelakovice, lesní tůně ; 1. května 1904 (Roubal).

1?

4 XXX. Jan Roubal:

Omalium florale Payk. (obr. 3.), vykazující bizarní tvar krovek;
tyto jsou totiž naduřelé následkem mechanického tlaku, který působil
na partii podél švu, kdež je hluboká prohlubenina zatáčející se po-
někud na krovku levou. Levá krovka jest značněji vyklenuta, tvoříc
nepravidelný hrboul. Habitus tento dodává exempláři zvláštního vze-
zření, ježto normální brouk má krovky docela ploché a tělo vůbec
typicky sploštělé. Zajímavý tento Staphylinid byl mnou nalezen na
Bezdězi 24. května 1904.

Halyzia 18punctata L. v. ornata Hbst. (Obr. 4.) Znetvořenina
se týká levé střední extremity: tarsus jest vyvinut jako pahýlovitý
útvar ke konci rozšířený s jedním zářezem na spodním okraji, s deli
as dvou třetin tibie, na konci tupě zakončený. Mezi tímto pahýlem
a tibif vyniká v rovině obou mohutný výrostek blanitý, barvy žlutavě-
bělavé vyrůstající dvěma kořeny — jedním z úhlu mezi jmenovanými
částmi nohy a přilehlou částí as do jedné třetiny přirostlý k tibii,
druhým pak kořenem vyrůstá z degenerovaného tarsu. Oba tyto ko-
řeny se spojují as ve čtvrtině celé délky a tvoří tak široký útvar
končící dvěma, k tarsu skloněnýma, nepravidelně zohýbanýma lamel-
Jama. Plocha celé blanky jest prolomena tak, že se nad spojkou obou
kořenů a těsně pod rozštěpením útvaru prostírá nepravidelný, více
méně trojhranný otvor.

Exemplář tento jsem nalezl u vsí Sobětic u Klatov v borové
pasece na pařezu v březnu 1902, kdež bylo veliké množství jedinců
jmenovaného druhu.

Geotrupes stercorarius L. (obr. 5.) s degenerovanými předními
nohami. Tibie postrádají úplně, stejně na nohách ubou, charakteristi-
ckých zubů. Jsou poměrně slabší, tenčí; zbrázděny jsou dosti bru-
bými, nepravidelnými rýžkami (častý úkaz u regenerovaných okončin).
Konce tarsů mají uprostřed více méně pravidelných jamek terminální
komolce — zakrnělé to tarsy, jež jsou skoro úplně hladké, neukazu-
jice ani stopy členitosti, neb základy drápků. Okončeny jsou tupě.
Na vnitřní straně vedle nich jest slabý trn, mnohem slabší, než za
poměrů normálních. Poranění larvy dělo se docela symetricky zasáh-
nuvši obě nohy stejnou měrou tím způsobem asi, že odseknuty byly
stejně veliké terminální části noh těch a larva ještě měla s dostatek
času do zakuklení.
| Památná tato monstrosita rázu čistě symetrického jest jediným
"dosud známým úkazem tohoto drůhu.

Bizarní pohled skýtalo individuum lezoucí, ježto muselo se šou-
rati pouze na zadních čtyřech nohách a opfrati se o poslední kroužky

Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. 5

abdominální. Nalezen panem cís. radou VeskLým ve Vůznici u Nové
Hutě, =

Geotrupes silvaticus Pans. (obr. 6.) se silně deformovaným ští-
tem; následkem totiž síly kolmo na plošinu jeho působící vznikla
„krvavá pohmožděnina“ („blutige Verbildung“ Tornier), tak že jeví se štít
zpředu jako útvar hluboce srdčitý s nepravidelnými proláklinami na
pravé straně plošiny a velikou, kulovitou bradavicí chitinovou blíže
pravého zadního rohu štítového, jež se krovky dotýká. Síla ta zasáhla
i levou polovinu acutella, jež je v těch místech poněkud nepravidelně
strukturováno. Následkem srd£itosti přední strany štítu prothorakál-
ního jest prodloužena značně zadní partie štítu frontálního.

Exemplář tento jsem našel ve Vůznici u Nové Hutě v polo-
shnilém listí mezi velikým množstvím jedinců tohoto druhu 8. května
1904.

Morimus asper Sals. s levou antennou silně deformovanou ná-
sledkem nepravidelných ohybů a zkroucenin všech článků třetím po-
čínaje. Přední čtvrtina krovek je jakoby smáčknuta a celá zadní část
od těchto míst až ke konci na levou stranu zahnuta. Zrůda tato ná-
leží do Tornıerovy kategorie „nekrvavä zkřivenina“ („unblutige Ver-
biegung“) vzniklá následkem síly, jež působila na měkké individuum
ve dřevě, trouchu stromovém neb za podobných okolností žijící.

Exemplát tento sebral p. Dr. Mzázek na Černé Hoře 1902.

Chrysomela coerulans Seriba 8 levou krovkou odchylně vyvinutou
následkem tlaku na mladé stadium působícího. Mechanický tento účinek
byl příčinou deformace první třetiny krovky, jež jest zde nepravidelně
zohýbána; zadní pak část je pravidelně hladká. Barva celé krovky
jest odchylná, hnědavě fialová, a také lesk jest mnohem slabší, než
se jeví na krovce pravé. Také část štítu příslušná levé krovce jest
nepravidelně svraskalá.

Exemplář nalezen u Troje v červnu 1904.

6

Obr.
Obr.

Obr.
Obr.
Obr.

Obr.

XXX. Jan Roubal: Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných.

Vysvětlení obrazů.

Reduplikovaný tarsus střední levé nohy Carabus violaceus L

. Monstroaně vyvinutý pátý článek antenny u Dytiscus circumcinctus Sturm:

a — podélná jizva, b — komolec 8 novými články.

. Omalium florale Payk. s hrbolovitě zdviženými středními partiemi

krovek.

. Halyzia 18punctata L. v. ornata Hbst. s blanitým výrůstkem mezi tibií

a tarsem střední levé okončiny.

. Geotrnpes stercorarius L. — Konec tarsu přední nohy se zakrnělý

tarsem.

. Geotrupes silvaticus Panz. — silně deformovaný štít.

ya

XXXL

Weitere Bemerkungen úber die Verháltnisse zwischen
dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen
Elementen.

Von Prof. Dr. Heinrich Barvif in Prag.
(Mit 2 Diagrammen im Texte.)

Vorgelegt in der Sitzung den 14. Oktober 1904.

1. In dem Aufsatze „Über die Verhältnisse zwischen dem Atom-
gewicht und der Dichte bei einigen Elementen“ ') habe ich auf die
Bedeutung der „geraden Reihen“ hingewiesen, d. i. jener Reihen, in
welchen die Elemente dasselbe Verhältnis zwischen dem Atomgewicht
und der Dichte im festen Zustande nach der Formel

d—y d, — d
— > = Const. |=tg$= * —
à g en
zeigen, sodass solche Reihen sich im Diagramm als gerade Linien
darstellen lassen.

Der Ausdruck -4 ist offenbar von dem Ausdrucke des Atom-

Vu ns VZ T verschieden, für den Fall jedoch, dass y — 0 wäre,

ı) Diese Sitzungsber. Nro XXIX. d. J. — Dortselbst sollen die Zeilen 19
bis 21 Pag. 6 lauten: „des gekůrzten MenpeLzserr’schen Systems. Der 8. Reihe
würde dann ein verhältnismässig grosser Teil des Diagramms angehören. Es
wird wohl vielmehr deutlich, dass in Übereinstimmung mit der eigentlichen Mun-
DELEJEFrF’Schen Auffassung die Reihe Cs . . .“ — Auf Pag. 6 Z. 17. ist 6 statt
5, Pag. 7 Z. 10 und 11: 10 und 11 statt 8 und 9, Pag. 14 Z. 7 S statt Si zu
setzen.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. l

2 XXXI. Heinrich Barvif:

würde er den reciproken Wert des letzteren angeben. Der Uuterschied
zwischen den Beziehungen der Atomvolumina und den Bedingungen
gerader Reihen lässt sich leicht veranschaulichen. Das mittlere Atom-
V— v
volum oo
zwichen den Punkten zweier Elemente (A, D) und (a, d) verlaufenden
a, Aa D+d
Linie als Atomgewicht —— als Dichte == also als Atomvolum
A+ta,. 4
Dra“ "Dya'D
Man würde also nur in dem Falle D = d dasselbe Resultat wie
beim Vergleichen der Atomvolumina erhalten, d. i. wenn die Gerade
parallel zu der a-Coordinate verlaufen sollte. Diesem Falle naht z. B.

= ss Ip während für den mittleren Punkt einer

= resultiert
+ d |

die Linie B — Sc, für welche 8 — 08’, V AI — 10:59, V À 2 10-53.
Für die Linie C — Zr ist f— 037, VTi— 13:00, VC + Zr _ 194

In den Fällen, wo D — d wäre, liesse sich das Verhältnis der Atom-
volumina durch jenes der Atomgewichte allein ersetzen, denn

A a

DD À : a.
Sonst entsteht ein desto grösserer Unterschied, je grösser der Winkel
ß wird.

Will man gewöhnliche feste chemische Verbindungen von zwei
Elementen auf die gleiche Art im Diagramm bezüglich der Verhált-
nisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte mit jenen Elementen
selbst vergleichen, muss man freilich früher ihr Molekular;rewicht auf
eine Art Atomgewicht?) überführen, indem man das Molekulargewicht
durcb die Anzahl der in dem Molekül enthaltenen Atome dividiert.
Dann liegt oft der einer Verbindung gehörige Punkt nahe von der
die Punkte der beiden betrachteten, durch gewöhnliche Daten für
a und d charakterisierten Elementen verbindenden Geraden, ja nicht
selten fällt er in diese Gerade selbst, wodurch wohl die Einhaltung
eines bestimmten Gesetzes bei dem Verbindungsvorgange angedeutet
wird. Könnte eine solche Analogie, soweit sie sich auch bei den für
Elemente gehaltenen Substanzen vorfinden würde, für die letzteren
nicht etwa auch genetische Verhältnisse andeuten, trotzdem dass es

2, Hier mit (a) bezeichnet.

Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 3

mit den bisherigen Methoden noch nicht gelungen ist, solche Elemente
zu zerlegen’?

So fallen — um einige Beispiele aufzuführen — fast (oder bei
richtiger Dichte vielleicht genau) in die gehörigen Geraden die Ver-
bindungen von

S und Hg: HgS, Cinnabarit, (a) 1160, d 81,

S „ Fe:FeS, Troilit, 440, 48,
S „ Ni:NiS, Millerit, . 454, 55,
Cu , As: Cu As, Whitneyit, 647, 85,
Pt „ As: PtAs,, Sperrylit, 1149, 10:6,

S , As:As,S,, Auripigment, 492, 3:48.
Für CI von d=etwa 15 würde in die Nähe der Geraden

J — CI die Verbindung JCI (a) 812, d 32 kommen,

S— CI 2 sc, 343, 1692 ,
2 , SCL 338, 1706 ,
P— CI : PCL 343, 161

Analoge Fälle treten auch bei einigen zusammengesetzten Ver-
bindungen auf, selbst wenn die zugehörigen, nur aus zwei Elementen
bestehenden Verbindungsteile nicht genau in die zwischen den Punkten
ihrer nach den gewöhnlich angenommenen Daten localisierten Elemente
gezogenen Geraden fallen:

fällt in die Gerade:

MgO .SiO,, Enstatit, (a) 20:15, d 310, MgO — SiO,,°)

MnO . SiO,, Rhodonit, 263, 35, MnO — SiO,,

BeO . Al,O,, Chrysoberyll, 182, 37, BeO—AIO,,

/nO . Al,O,, Gahnit, 26°2, 44, ZnO — ALO,,

FeS, . FeAs,, Arsenopyrit, 54:32, 6:27, Fes, (Pyrit) — FeAs,
(Löllingit).

Ebenso fallen ziemlich gut in die entsprechenden Geraden:

Tennantit (4 Cu,S. As,S,), Zinckenit (PbS.Sb,S,), Emplektit
(Cu,S . Bi,S,), Chalkostibit (Cu,S . Sb,S,), Galenobismutit (PbS . Bi,S,)
u. a. m.

s) Eine zu der d-Coordinate fast parallele Reihe bilden die Verbindungen
SiO, mit (a) — 20:1, MgO (20:2), A1,0, (20:4), Na,0 (20:7), sodass die aus diesen
bestehenden complicierteren Verbindungen in ziemlich derselben Geraden zu
suchen sind.
1*

4 XXXI. Heinrich Barvit :

Solche beachtenswerte Regelmässigkeiten würden nicht immer
bei der Betrachtung der Atomvolumina allein hervortreten. NiS (Millerit)
fällt ganz gut in die Gerade Ni — S, trotzdem dass die Verbindung
eine bedeutende Verdichtung aufweist (Molek.-Volum des Millerit
= 16°5, die Summe der Atomvolumina für S und Ni — 224). Auch
die Verwandtschaft zwischen Li, K und Cs tritt nicht recht genau
hervor, da die Atomvolumina der Reihe nach 11-92, 4552, 70:69
betragen u. 8. W.

2. Vergleicht man die Afomvolumina von drei verwandten Ele-
menten auf solche Art, dass man das Atomvolum des mittleren Ele-
mentes der halben Summe der Atomvolumina der übrigen zwei Ele-
mente gegenüberstellt, so ergeben sich oft erhebliche Unterschiede.

Li + K

FE = 28-72, Na = 23-76.
7 Ca _ 15.93, Mg 140.
SE TS — 181, Se 172.
DER — 15-71, As = 1393.
SE 581, Rb — 562.
= FR — 311, sr = 350.

Besser tritt dann mitunter die Verwandtschaft der Elemente
durch die Betrachtung der Afomgewichtssahlen allein hervor:

3 —-—- — 23:09, Na 23-05.
Be + Ca _ — 246, Mg 2436.
541 — 798, Se 792,
Es — 75:6, As 75.
s 86:0, Rb 85-4.
CAT Ba 99 gr 876.

Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 5

Eine solche Annäherung der Resultate, bei welchen das arith-
metische Mittel aus den a des ersten und dritten Elementes gleichsam
dem (a) einer zweiatomigen chemischen Verbindung analog erscheint,
ist sehr auffallend und man kann leicht den Eindruck erhalten, dass
die Übereinstimmung bei genaueren Atomgewichtszahlen vielleicht
genau wäre, und dass hier wohl genetische Verhältnisse angedeutet
werden könnten. Zu bemerken ist, dass nach den Atomgewichtszahlen

AFTER 46-22, fast so viel wie bei Na, (46‘1), bedeutend weniger

als bei K (39-15). Auch 2° —— —484, fast so viel wie bei Mg, (487),
während a von Ca — 401.

Wenn aber durch die Betrachtung sowohl der chemischen Eigen-
schaften als auch des Atomgewichtes eine grosse Verwandtschaft von
S, Se, Te oder von P, As, Sb hervortritt, und falls die Bildung von
„geraden Reihen“ in Bezug auf das Verhältnis von d zu a eine be-
achtenswerte Bedeutung haben sollte — warum bilden die genannten
Elemente nicht gerade Reihen? Die Positionen der genannten Ele-
mente im Diagramm sind doch mit einer befriedigenden Annäherung
bestimmbar.

Für die Reihe Se — Te ist y — 1'900, Const. — 0:034. In diese
Reihe würde aber S bei a — 6412 und d= 409 gehören, d. i. bei
doppeltem Atomgewicht und duppelter Dichte, also‘) S}. Die Einfach-
heit dieser Bedingung ist wohl schon an und für sich einer Berück-
sichtigung würdig. Man hat nun eine solche Modification des Schwefels
bisjetzt nicht beobachtet, dieselbe existiert aber höchstwahrscheinlich
in einigen chemischen Verbindungen wie im Pyrit, Markasit (FeS,)
und im Laurit (RuS,).

Die eben genannten Sulphide zeichnen sich vor den anderen
Sulphiden durch ihre grosse Härte aus, die bei Pyrit und Markasit = 6
ist, beim Laurit 7!!, beträgt. Die Dichte von Pyrit und Markasit — ca. 5,
für Pyrit von Elba 5-03, für Markasit approx. 49. Als MV5) des
Pyrits berechnet man 23:85, während die Summe für

VFe (7:17) + V28 (31:44) — 3861

ergibt. Es besteht hier also eine so grosse Verdichtung, dass dieselbe
nur zu einem geringeu Teile auf das Fe bezogen werden könnte,

4) Die Vervielfachung des Atomgewichtes soll hier durch ein Suffix unten,
jene der Dichte oben angedeutet werden.
5) MY — Molekularvolum, V— Atomvolum.

6 XXXI. Heinrich Barvíř:

vielmehr ist es aus den angehörigen Zahlen ersichtlich, dass sie fast nur
den Schwefel betreffen kann. Die Differenz beträgt 3861 — 23:85 — 14:16,
d. i. fast, höchst wahrscheinlich aber genau ein Atomvolum des
Schwefels (15-72), wobei also im letzteren Falle eine geringe Ver-
dünnung bei der Bildung der chemischen Verbindung FeS, stattfinden
würde, d. i. S mit doppeltem Atomgewicht nimmt wahrscheinlich
dasselbe Volum ein wie ein einfaches Atom von S, er zeigt also
doppelte Dichte.

Durch die Berechnung des Laurits für d=699 erfolgt als
MV = 2342. Das V von Ru = 8:30, 25 haben V = 3144, die Summe
würde 39:74 ergeben, sodass die Differenz 39:74 — 23-12 = 16-02
beträgt. Dieser Fall kann für analog mit jenem beim Pyrit gehalten
werden und beide Differenzen 14°72 und 16-02 zusammen weisen wohl
desto bestimmter auf das Vorhandensein von S}. Demgemäss wird die
Existenz einer S-Modification mit a = 2.3205 = 6412undd =2.201
— 408 (409) höchst wahrscheinlich und ihre Stelle fällt im Diagramm
in die Gerade Te-Se.

Die bisjetzt beschriebenen, im freien Zustande beobachteten
Modificationen des S haben sämmtlich eine Dichte, welche jener des
rhombischen Schwefels ziemlich nahe kommt. Die Modification S? ent-
steht wohl nur auf chemischem Wege, sie soll also eine chemische
(allotrope) Afodification genannt werden.)

Ausser der entsprechenden Verhältnisse der Molekular- resp.
Atomvolumina und der Regelmássigkeit der Lage in der Reihe Te-Se
ergibt aber einen weiteren Grund zur Annahme der Existenz einer
solchen Modification des Schwefels die ziemlich grosse Hárte aller
drei genannten Mineralien.

Die Härte der krystallisierten Substanzen hängt bekanntlich
zum grossen Teil von der Form und der Ausbildungsart ibrer kleinsten
Teilchen, in nicht unwesentlichem Masse jedoch auch von der Be-
schaffenheit der Substanz selbst, sodass man bei analogen Verhältnissen
der Ausbildung für chemisch verwandte Mineralien mitunter auch
gewisse approximative Gesetze des Zu- oder Abnahme der Härte
wahrnehmen zu können glaubte. Freilich ist jede genauere Vergleichung
schon au3 dem Grunde schwer durchzuführen, weil bisjetzt keine in
dieser Richtung hinlänglich genaue Methode vorgeschlagen worden,

6) Ist nun eine so starke Verdichtung beim Schwefel möglich, so enthält
die gewöhnliche Modification desselben verhältnismässig grosse Zwischenräume
zwischen ihren kleinsten Teilchen, wodurch die leichte Bildung von mehreren
Modificationen aus derselben auch erklärbar sein dürfte.

Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 7

und die Verhältniszahlen für die Glieder der Mons’schen Härteskala
nach den Resultaten von Fraxz, Prarr, Rosiwar und Jacaan weit von
einander differieren.

Bei den Sulphiden pflegt die Härte der Verbindung dem Mittel
von der Härte des Metalls und des Schwefels oft recht nahe zu stehen.
Gewöhnlich ist die zugehörige Zahl etwas höher, doch z. T. auch des-
wegen, weil die härteren Bestandteile der Verbindungen im Verhältnis
zu den weicheren bedeutend härter sind, als ihre angegebene Ordnungs-
zahl nach der Mous'schen Härteskala andeuten würde. So die Härte’)
beim Argentit Ag,S (2'/,), Chalkosin Cu,S (3), Covellin CuS (2'/,),
Bismutin Bi,S, (2'/,), Antimonit (2°/,), ganz besonders beim Troëlit
FeS (4), Magnetkies Fe,S, (bis 4'/,), während die Härte des S=2,
und bei den Metallen: Ag2'/,, Cu 3, Bi2',, Sb3, Fe5 bis 6 beträgt.

Beim Pyrit und Markasit ist die Härte auffallend gross, beim
Pyrit vielleicht grösser als 6. Auch wenn dieselbe jener des Eisens
gleich wäre, so wäre sie doch bei weitem grösser als bei dem ge-
wöhnlichen Schwefel, denn das sechste Glied der Mons’schen Härte-
skala ist nach den Prarr’schen Versuchen etwa 16mal, nach jenen
von Cazverr und Jonsson etwa 20mal, nach jenen von RosrwaL etwa
25mal härter als das zweite Glied, ja nach den Versuchen von Franz
oder von JAcaar noch vielmal härter.

Die Härte des Arsenopyrits FeS,. FeAs, (5'/) fällt zwischen
die Härte von FeS, (6) und die Härte von FeAs, (5). Das MV des
Arsenopyrits bei d= 6°2 beträgt 526, MV von FeAs, (Löllingit) bei
d= 72 (70..74) macht 28°6, MV des Pyrits 23:8 aus, Summe 52-4.

Einen anderen Fall jedoch bietet z. B. Oldhamit CaS, ein Mi-
neral, dessen Härte dem 4. Grade angehört, welches also bedeutend
härter ist als das gemeine Ca und auch als der gemeine S. Das V
für Ca — 2554, für S 1572, Summe 41'26, während das MV für
Oldhamit (bei d = 2:58) 27:97 ausmacht. Die Differenz der Verdichtung
beträgt 13:29 und würde eher an doppelte Verdichtung des Ca hin-
weisen. Die Stelle des Oldhamit wäre auch von der Geraden Ca — S*
verhältnismässig weit entfernt, während sie ziemlich gut in die Ge-
rade Ca?—S (bei Ca? mit a — 401, d = 314) fällt.

Auf eine analoge Weise wie S; in die Gerade Te — Se würde
auch P: in die Gerade P— As fallen. Zugleich aber lässt es sich
ermitteln, dass P mit a = 310, ď = 467 in die Gerade Sb — As
fallen würde, für welche bei den hier angenommenen Daten y = 3961,

7) Die Härtezahlen meist nach Wrrspacu.

8 XXXI. Heinrich Barvíř:

Const. 0:0228, d’ ist aber doppelte Dichte der schwarzen (sogen. kry-
stallisierten metallischen) Phosphor- Modification, bei welcher die Dichte
nach Hırrorr 2 34 bei 0° beträgt. *)

Be würde gut in die Gerade Sr — Ca kommen für Be, mit
a = 546, B würde für B, (a = 44, d für krystall. B = 268 nach
Wouzer, 2615 nach HamrE) fast die Stelle des Sc (a 441, d 26)
einnehmen. Für C, würde in der Linie C — Ti — Zr d = 3517 er-
folgen, also fast die Dichte des Diamants (im Mittel zu 352 ge-
wöhnlich angenommen).

Solche Fälle könnten wohl für verwandte Elemente die Exi-
stenz eines Gesetzes gerader Reihen nach der Formel -u an-

deuten.

Vielleicht bringt ein weiteres Studium der Elemente und ihrer
chemischen, d. i. in den chemischen Verbindungen enthaltenen Modifica-
tionen auch in anderen Teilen des Diagramms weitere analoge gerade
Reihen zum Vorschein. Bemerkenswert erscheint es, dass für a von
S: die Zahl 16-03 erhalten würde, also eine dem a des Sauerstoffs
naheliegende Zahl. Ti hat beinahe das vierfache Atomgewicht von
C (48:1 : 12). Bezüglich des Si kann man finden, dass dasselbe mit
verdoppeltem a wahrscheinlich in die Gerade Ce — Zr fallen würde.
Die Gerade Ce — Zr mit y = — 0503, Const. 0'051 würde für
a — 568 d= 2'41 verlangen.

Das gesammte Resultat für die Elemente der zweiten kleinen
Periode ist recht interessant. Man erhält durch die Heranziehung
jener Modificationen von Elementen, welche mit ihren nächst ver-
wandten Elementen gerade Reihen bilden, eine scheinbar einzige,
stufenweise gegen die rechte Hand abfallende Reihe:

Na,, Mg,, AL, Si, S;, Pž,

in welcher der Teil Na,, Mg,, Al, ähnlich verläuft wie die Reihe
Na — Mg — Al, während der Teil S}, P} ähnlich wie die Reihe
Se — As. Beide Teile weichen also der Richtung nach von ein-
ander ab.

s) Manche Phosphate zeigen eine verhältnismässig ziemlich grosse Härte,
Apatit Ca.(CIF) (PO,), 5, Wagnerit Mg,FPO, 5 bis 5'/,. Einige zeigen eine ähnliche
Härte wie die analog zusammengesetsten Arseniate, ja mitunter auch eine grössere
als diese: Pyromorphit wie Mimetesit (3'/, bis 4); Libethenit 4, Olivenit 3; l'hos-
phorchalcit 4 bis 5, Strahlerz 2'/, bis 3.

Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 9

Das zu dem zweiten Teile gehörige Cl, und K, würde wohl bei
der linken Hand in den entsprechenden Reihen J — Br resp. Cs -- K
liegen.

3. Der oberste Teil des in meiner vorigen Abhandlung auf S.
5 enthaltenen Diagramms ist gegen den unteren Teil nicht symwe-
trisch entwickelt. Die Reihe Li — Be — B — C erscheint länger als
die Reihe Na — Mg — Al, während man das Umgekehrte erwarten

R
'

möchte. Die Lage von Be, B und C zeigt nun so regelmässige Bezie-
hungen zu der Lage der anderen entsprechenden Elemente Mg — Ca,
Sc — Al, Ti — Zr, dass man sie für passend erklären möchte, falls
jene drei Elemente im Verhältnis zu den anderen wirklich als Be,,
B, und C, aufgefasst werden könnten. Die angenonımene Dichte für

— 33 hat jedoch für sogen. Carbonados Geltung, während d für
den Graphit, also für eine ebenfalls krystallisierte Modification von
C durchschnittlich 2-3 ausmacht, für den Diamant aber circa 35 beträgt.

10 XXXI Heinrich Barvíř:

Die Dichte des Be bestimmte Nizsox auf 1:64, nach Anderen soll sie
gegen 2 betragen. Das graphitartige Bor soll d = 2534 haben. Dar-
aus folgt der Schluss, dass die Reihe Li — C eventuell sowohl einer
Kürzung als auch einer Verlängerung fähig sein könnte.

Vergleicht man die Reihe Li — C mit den Reihen K — Ti,
Rb — Zr, Cs — Ce, so vermisst man in derselben eine Fortsetzung
gegen die rechte Hand des Lesers. Diese Fortsetzung sollte nach C
noch Elemente von etwa solcher Valenz enthalten wie die genannten
weiteren Reihen, wobei wir nach der Reihenfolge der Atomgewichts-
zunahme eben die entsprechenden Modificationen von N und O suchen
müssten. Diese Elemente stellt auch MexopeLeserr in seine 2. Reihe
(V. u. VI. Gruppe). Eine möglichst gehörige Verlängerung der Reihe
Li — C und der Linie Os — Ni würde einen Durchschnittspunkt er-
geben, dessen a gegen 16, d gegen 3'/ bis 4'/;, oder wohl eher 4 bis 4’.
betragen würde. Darnach wird die Existenz einer Modification von
O mit d = 4 bis 4'. wahrscheinlich, welche, weil in der Fortsetzung
der harten Modificationen von B und C gelegen, wohl auch recht
hart sein wiirde. Eine solche Modification von O kennen wir aller-
dings nicht im freien Zustande, sie könnte aber doch höchst wahr-
scheinlich in einigen harten Oxyden enthalten sein, bei deren Bildung
sie auf chemischem Wege entstehen würde.

So zeigt von den Oxyden z.B. MgO als Periklas eine auffallend
grosse Härte (= 6), während die Härte des metallischen Mg gegen
2'h beträgt. Das MV für MgO (bei d = 367 bis 3:75 durchschn.)
— 109, V für Mg allein — 140, folglich ist hier wahrscheinlich su-
wohl von Mg als auch von O eine dichtere und zugleich auch härtere
Modification vertreten. Nimmt man in Berücksichtigung der Verhältnise
z. B. bei CaO, SrO oder bei Oldhamit an, dass die Modification von
Mg eine doppelt grosse Dichte, also = 3:48 besitzt, dann würde das
V von Mg — 70, worauf für das V von O 39 übrig bliebe Da
könnte man also (ohne jede weitere Berücksichtigung der bei der che-
mischen Verbindung eintretenden Volumänderungen) d für O zu 41
abschätzen. Auf ähnliche Weise für CaO : MV = 1726, d (nach
BROGELMANN) 3:25, V für Ca 2554, die Hälfte 12-77, Rest als V für
O = 449, d. i. d von O gegen 3°56. Für SrO : MV 21:8, d 475 nach
BROGELMANN, V des Sr = 350, die Hälfte 175, wodurch für O als
V 43 übrig bliebe, was als d für O 37 ergeben würde. |

Aber auch bei der Annahme von d für O — 46, also bei V für
O — 355, könnte man ziemlich naheliegende Werte erhalten, wo-
durch als V für Ca 13:7 statt 25°5, für Mg 7:35 statt 14'0, für Sr 1825

Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse awischen dem Atomgewicht. 11

statt 350 resultieren würde, wobei die Differenz die Verdichtung der
ganzeu Verbindung andeuten dürfte. Deswegen kann man wohl die
Existenz einer chemischen Modification von festem O mit d = ca.
4 bis 45 annehmen, zugleich aber auch die Existenz von Ca?, Mg"
u. Sr?, d. i. von Ca, Mg und Sr — Modificationen, deren Dichte dop-
pelt so gross als gewöhnlich wäre.

Auf analoge Weise dürfte man schliessen, dass in dem auffal-
lend harten Al,O, wahrscheinlich dichtere und härtere chemische
Modificationen sowohl von Al als auch von O enthalten sind.

4. Die zu der rechten Hand des Lesers fallenden Reiben sind zu
der a Coordinate in Wirklichkeit und durchschnittlich etwa 1511“ = 281°,
also zu der Linie Li — K etwa 152° geneigt und scheinen zwei Ab-
teilungen zu enthalten: K.. Ti, Rb.. Zr, Cs.. Ce, Li.. C scheinen
in die eine Abteilung zu gehóren, die úbrigen Elemente in die andere.
Nicht zu irgend welchen Berechnungen, sondern nur um eine ange-
näherte Vorstellung über die Abhängigkeit der Dichte von dem Atom-
gewicht in jenen Reihen zu geben, könnten etwa folgende Formeln
dienen:

für die mit Li beginnende Reihe d = (a — 6). nr
"ÚU

K , - d = (a — 38) . 5.

Die Alkalimetalle bilden eine Gruppe, iu welcher d mit dem
Heranwachsen von a wenig zunimmt, doch aber zunimmt. Deswegen
beginnen die gegen die rechte Hand des Lesers aufsteigenden Reihen
mit den „halogenen“ Elementen J, Br, Cl, F und zwar ziemlich
selbständig. Sie zeigen auch eine mehr stufenweise verlaufende Fort-
setzung, wodurch sie sich von den zur rechten Hand fallenden Reihen
deutlich unterscheiden. Sie sind zu der a-Coordinate in Wirklichkeit
und durchschnitlich etwa 20°, also zu der Linie Cl — J etwa 22° ge-
neigt. Um auch hier eine approximative Vorstellung über die Ab-
hängigkeit der Dichte von dem Atomgewicht zu geben, könnten etwa
die Formeln dienen: ?)

n n n

9) Falls man mit x das betrachtete Element, mit k das Anfangsglied der.
dieses Element enthaltenden Reihe aus der Gruppe der Alkalimetalle bezeichnet,
so könnten zum Zwecke einer Übersicht etwa folgende approximative Durch-
schnitts-Formeln dienen:

12 XXXI Heinrich Barvíř:

für die mit Br beginnende Reihe d = (90 — a). i

nn n J " » d = (140 — a). À.

Beiderlei Reihen entwickeln sich auf eine ziemlich analoge
Weise, sodass sich das System der Elemente in dieser Beziehung
einfach veranschaulichen lässt. Für die ersten vier Columnen und
die ersten fünf Doppelreihen würde man haben:

BE AP
Li Be B C
FIlOIıN|
Na | Mg | Al | Si
CI | S | P

K Ca | Sc | Ti

Br Se As Ge
Rb | Se | Y | Zr

F 3 | Te | Sb | Sn
; Cs | Ba | La | Ce
für die zur rechten Hand fallenden Reihen: ds — de — rn ;
Ba +8 P n | aufsteigenden Reihen: de — de = re
in noch weiterer Entfernung überhaupt die einheitliche Durchschnitts-Formel
de - dk = + Br =

in welcher das Vorzeichen + für die zur rechten Hand falleuden, das Vor-
zeichen — für die aufsteigenden Reihen anzuwenden wäre. Möchte man in den
letzteren als Anfangsglieder die halogenen Elemente (h) nehmen, so könnte die zu-
gehörige approximative Durchschnittsformel lauten:
Gh — Gx

de —dh =
Eine einzige einigermassen brauchbare Formel für die Beziehungen der Dichte
zu dem Atomgewicht bei allen Elementen lässt sich nicht aufstellen, denn jene
bewegt sich in jeder Reihe in weiten Grenzen. Bei C ist ihre Zahl nämlich 3-6mal
bei Os 8’5mal, bei Li etwa 12mal, bei Cs etwa 7imal kleiner als die Atomge-
wichtszahl, bei H,O selbst 6mal kleiner als (a). Im allgemeinen schwankt die
Dichte zwischen der Gruppe der Alkalimetalle, in welcher ungefähr

a
Pgo 12

und der Ni — Os Linie, in welcher fast d = — + 27.

In der mittleren Durchschnitts-Linie des Diagramms ist etwa d — =, + 17.

Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 13

In den mit den halogenen Elementen beginnenden Reihen offen-
bart sich eine Verschiebung des As gegenüber dem Ge, während Sb
gegenüber Sn eine andere Lage einnimmt. Es wurde aber oben ge-
zeigt, dass die Lage von Sb und As den Bedingungen gerader Reihen
entspricht. Sonst erscheinen ihre mit halogenen Elementen beginnenden
Reihen in Bezug auf die mittleren Glieder Ge und Sn ziemlich sym-
metrisch gebaut:

Br — Se — As — Ge — Ga — Zn — Cu
J — Te — Sb — Sn -— Jn — Cd — Ag.

Cu, Ag und Hg bilden aber móglicherweise Anfangsglieder der
letzten Abteilung der „edleren“ Metalle. Die grosse räumliche Aus-
breitung dieser Gruppe in der Reihe (Hg) — Au — Pt — Jr ist auf-
fallend, ebenso auffallend ist die Lage von Fe und Co. Von den
letzteren Elementen habe ich in meiner früheren Abhandlung ange-
merkt, dass sie möglicherweise anderen Reihen als Mn und Ni ange-
hören. Und in der Tat, wenn man analog zu Ca”, Mg’, Sr?, P? auch
die Existenz von Fe? und Co? voraussetzen möchte, so würde Fe?
und Co? als Fortsetzung der Reihe Br — Cu erscheinen, also auf
analoge Weise wie Pd, Rh, Ru für die Reihe J — Ag, Au, Pt, Jr
Jür die Reihe Bi — Hg. Zugleich würde die Richtung Pt Fe? von der
Richtung Cu — Ag — Hg nur wenig abweichen.

Dem Cs, Rb, K und Na entspricht je ein halogenes Element,
deswegen kann man ein derartiges wohl ebenfalls für Li und zwar
in der Nähe des letzteren voraussetzen. Die Wahrscheinlichkeit der
Existenz von Na, erstreckt sich wohl auch auf die Möglichkeit der
Existenz von F,. Sonst sind jedoch die Differenzen der beiderseitigen
Atomgewichte nicht gleichmässig :

Cs (132-9) — J (126°85) — 605

Rb (854) — Br (79:96) = 5-44

K (39:15) — CI (35:45) = 3-70

Na (2305) — F (19) = 406

Li (703) — X sue
und es wäre kaum zwecklos nachzuforschen, ob nicht etwa Fehler in
den einzelnen Bestimmungen des a, namentlich bei F Ursache der
Ungleichmässigkeit bilden.

Die Linie Ti — Zr, auch jene Cr — Nb, Mn — Mo haben eine
ähnliche Richtung wie die Linie K — Cs, während die Linien Ge — Sn
und Cu — Ag eher der Richtung J — Br sich nähern. Die Gerade
P — As verläuft ähnlich wie die Gerade Cu — Au, die Richtung

14 | XXXI. Heinrich Barvíř:

Ag — Au ist ähnlich wie jene Ni — Os. Von der Richtung Ca — Sr
weichen wenig die Richtungen Sc — Y und As — Sb ab.

Die Linien Br — J, Se — Te und As — Sb laufen in dem unteren
Teile des Diagramms zusammen und zwar die letzteren zwei in einem
Punkte, dessen a = ca. 180, d = ca. 81, die letzte mit der ersten
dann in einem Punkte, dessen a — ca. 260, d = 10. In dem oberen
Teile des Diagramms verbindet sich die Gerade As — P mit der Ge-
raden Se — S in einem Punkte, dessen a = ca. 19, d = ca. 1:4, also
in der Nähe von F, die Gerade As — P mit der Linie Br — Cl in
einem Punkte, dessen a — ca. 7, d — ca.05, also unweit von Li.
Diese beiderseitige Convergenz der genannten Reihen důrfte ebenfalls
interessant sein.

Die Grösse der Atomgewichtszahlen in den Reihen Ta — W und
Bi — Pt verlangt deutlich zwischen Ce und Ta eine volle Periode.
Bei einem gleichinässigen Verlaufe jener Zahlen würde man in der
Reihe Fe — Ru bei Fe = 559 und Ru = 1017, auf der weiteren
Reihe a = 1475, in der folgenden 193-3 erwarten (Jr = 193, Pt 1948).
In der geraden Reihe Zn — Cd hat Zn u = 654, Cd = 1124, auf
der weiteren Reihe ist deshalb a = 1594 zu erwarten, in der fol-
genden 206°4 (Pb = 206°9). Sind denn hier und in anderen analogen
Fällen durch eine solche Regelmässigkeit nicht etwa genetische Ver-
hältnisse angedeutet ?

Merkwürdiger Weise ergibt die Reihe Cu — Ag nicht das a von
Hg, sondern fast jenes von Au: Cu hat a. 636, Ag 10793, auf
der weiteren Reihe wäre 15226, in der folgenden 19659 zu erwarten.
Als Atomgewichtszahl wird für Hg 200, für Au 197-2 angenommen.

Die Gedanken über die Genesis der Elemente bleiben freilich
nur als blosse Theorie bestehen, solange es nicht gelingt, irgend ein
wesentliches Glied des Elementensystems zu zerlegen oder in einen
anderen Stoff resp. in ein anderes Element umzuwandeln. Bei der
Tatsache, dass unsere Elemente sowohl auf der ganzen Erde als auch
in den Himmelskörpern vertreten sind, scheint eine solche Hoffnung
allerdings zu schwinden. Dagegen kann man aber nicht bestreiten,
dass diejenigen Elemente, welche für genetisch verwandt anzusehen
sind, einander in der Natur recht oft begleiten, als wie wenn sie
mitunter aus einer gemeinsamen Quelle herkämen oder einst her-
gekommen wären. So findet man K und Na in vielen Mineralien bei-
sammen, K, Na und Li im Lepidolith und Turmalin, Li und K mit
etwas Na, Rb und Cs im Zinnwaldit vertreten. Ca und Mg gesellen
sich zu einander sehr oft, Ba wird zuweilen von Sr, beide nicht selten

Weitere Bemerkungen über die Verhältuisse zwischen dem Atomgewicht. 15

von Ca und Mg begleitet. S wird oft von Se, Te von Se und S be-
gleitet. Auf den Erzgängen vergesellschaftet sich As mit Sb, häufig
koınmen die Verbindungen von Pb, Zn und Cd, oder von Cu, Ag, Au
zusammen vor. Pt enthält öfters etwas Fe, Pd, Rh, Ru, Ir, Os u. s. w.
Deswegen ist es kaum ausgeschlossen, dass solche verwandte Elemente
hie und da unter besonderen Umständen — z. B. in den Erdtiefen —
aus anderen Elementen oder ähnlichen, z. T. gemeinschaftlichen Stoffen
entstanden sind, ja vielleicht mitunter auch noch jetzt entstehen. Die
Verhältnisse gerader Reihen, wie sie z. T. auch auf dem Diagramm
Nr. 1 angedeutet werden, weisen u. a. wohl auch auf Spaltungsvor-
gänge hin, sodass man auch daraus auf das Vorhandensein von
schwereren, grösseres a Tesp. (a) und grössere d zeigenden Stoffen in
dem innersten Teile unseres Erdkörpers schliessen könnte, durch
deren Spaltung z. T. Elemente von niedrigerem a und geringerer d
entstehen dürften. Damit würde auch die Tatsache übereinstimmen,
dass die durchschnittliche Dichte unseres Erdkörpers bedeutend höher
geschätzt werden muss als jene der zugänglichen Teile seiner oberen
Kruste. Analoge Vorgänge findet man aber auch noch im Bereich der
Jetzteren angedeutet, und zwar in den Spaltungserscheinungen der
eruptiven Gesteinsmagmen, sowie in den Erscheinungen der Concen-
tration'einiger chemischen Elemente auf bestimmte geographische Zonen.

Man kann also nicht a priori den Gedanken zurückweisen, dass
durch das Studium der allotropen, vorzugsweise jener auf chemischem
Wege entstehenden Modificationen der Elemente, sowie durch das
Studium der Mineralien-Association in der Natur, der wechselseitigen
Zuneigung und des Antagonismus der Elemente etc. eg dem mensch-
lichen Geiste doch einmal gelingen könnte, auch die Probleme der
Genesis der letzteren zu lösen.

5. Zur Erkenntnis der Beschaffenheit der in den chemischen
Verbindungen enthaltenen Elemente könnten in den entsprechend
studierbaren Stoffen z. T. auch die optischen Verhältnisse jener Ver-
bindungen mithelfen. Ein Vergleich zwischen den Grössen a, d und
dem Lichtbrechungsexponenten » beim Schwefel und einigen Ver-
bindungen soll in dem beigefügten zweiten Diagramm gegeben werden.

In den beiden Abteilungen dieses Diagramms ist der Massstab
für d in Bezug auf a zweimal grösser genommen worden, während
zur Veranschaulichung der zwischen » und d bestehenden Verhält-
nisse ein gleicher Massstab angewendet wurde, jedoch der Über-
sichtlichkeit wegen in der linken Abteilung 75mal, in der rechten
10mal grösser als für d in Bezug auf a.

SR De BEE ne EM ung ATZE

16 XXXI. Heinrich Barvíř:

In der linken Abteilung sind in der vorderen Gruppe die Stellen
für die Elemente: S, Fe, Zn, Cu, As, Ag, Cd, Sb, Hg, Pb und für
ihre Verbindungen: ZnS (Sphalerit, d 2:04), CdS (Greenockit, d 49%),
HgS (Cianabarit, d 8:09), PbS (Galenit, d 7:58), Ag,S (Argentit,
d 730), Sb,S, (Antimonit, d 457), CuFeS, (Chalkopyrit, d 42),
Ag,AsS, (Proustit, d 557) und Ag SbS, (Pyrargyrit, d 5-85) nach

2 L 4 s « 2

N | |
< 2
HA |
{
KO {alat
7a$ And. Aare 3
Cds
5
Vys 6
9 Ro- j
10 +150
6
7
42}150 9
“
| Hy 10
a k hl ša va uo Zai ee +» M LEER,

den Beziehungen zwischen a resp. (a) und d verzeichnet worden. In
der anderen Gruppe wurden S und die Verbindungen: Sphalerit,
Greenockit, Cinnabarit, Proustit und Pyrargyrit in Bezug auf ihr »
und d localisiert Aus dieser Übersicht kann man eine Übereinstimmung
in der Aufeinanderfolge analog struierter Verbindungen sowie ein‘
ziemliche Analogie in der Gesammtrichtung beider Gruppen ersehen,
ganz besonders für die Richtung der Geraden S— HgS. Denn dic

Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 17

Gerade S — HgS — Hg in der vorderen Gruppe hat y = — 02813,
Const. = 0:1448 — tg 8° 14, während die Linie Schwefel-Cinnabarit
in der zweiten Gruppe in Bezug auf » und d, falls man für S wie
oben d = 204, für Cinnabarit » approxim. 2:98 nimmt, bei z — 1'772
als Const. 0'1494 — tg 8° 30’ enthält, so dass man durch Multiplikation
mit einem kleinen Faktor beide Quotienten einander gleich machen
könnte. Ja die Richtung Schwefel-Sphalerit in der zweiten Gruppe
ergibt bei x = 1'780 als Const. 01451 = tg 8° 15. Dieses Resultat

bezeichnet deutlich, dass zwischen den Grössen a resp. č d und »

gesetzmässige Verhältnisse bestehen, sodass man bei einzelnen Gruppen
verwandter Stoffe vermittelst zweier von den Grössen a, d und n
einen der Wirklichkeit ziemlich angenäherten Schluss auf die dritte
Grösse machen könnte und zw. im allgemeinen nach der Formel

Z(d—y n-z
a d

Für die Linie S— HgS gilt fast

2(d+02813) _n— 1780
a or

oder z. B. für n
ee 24 (d + 02813)

- + 1780.

Die Grösse der Lichtbrechung oder das Lichtbrechungsvermögen
der Stoffe ist also von der Grösse der Dichte und des Atomgewichtes
(resp. des diesem entsprechenden Gewichtes) derselben abhängig.

Auch in der zweiten Abteilung des Diagramms ist die mittlere
Richtung für die Linie K/Ca — Sr— Ba — Pb in Bezug auf a und d
ziemlich ähnlich der mittleren für die Gruppe der entsprechenden
Carbonate (Calcit-Aragonit CaCO,, Magnesit MgCO,, Cerussit PbCO,)
und Sulphate (K,SO, künstl., Anhydrit CaSO,, Coelestin SrSO,, Baryt
BaSO,, Anglesit PbSO,) in Bezug auf n und d geltenden Richtung,
und beiderlei Linien liessen sich durch Einführung von kleinen Faktoren
auf gleiche Richtung bringen. In beiden Fällen findet auch eine
Analogie in der Aufeinanderfolge der einander entsprechenden Stoffe
statt, bis auf die Lage von Mg. Man sieht daraus, dass nach dieser
Reihenfolge und der Richtung der zugehörigen Mittellinie z. B. bei
der Kenntnis von » für die Endglieder Sphalerit-Cinnabarit, Calcit-

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 9

18 XXXI. Heinrich Barvíř:

Cerussit resp. K,SO, und Anglesit mit einer ziemlichen Annäherung
die Lichtbrechungsexponenten der nach (a) und d geordneten Zwischen-
glieder calculiert werden könnten. Nun fallen in die Nähe der Sulphiden-
Linie auch undurchsichtige Mineralien, man kann also auch für diese
mit einer ziemlich grossen Berechtigung ihre Lichtbrechungsexponenten
abschätzen.

So schätzte ich nach den für Sphalerit, Cinnabarit und Schwefel
ermittelten Verhältnissen von » und d den Lichtbrechungsexponent

n von Galenit auf ca. 2-9 (2-89),
n. „ Argentit n » 28 bis 29 (2:85),
n., Chalkopyrit „ „ 24 (239).

Ein Vergleich der Lage der genannten Mineralien in der vor-
deren Gruppe bezeugt, dass für Galenit eine wenig kleinere Licht-
brechung zu erwarten ist als bei Cinnabarit (= 2-98), für Argentit
eine wenig kleinere als für Galenit, für Chalkopyrit eine bedeutend
kleinere als für Argentit, beinahe so gross wie bei Sphalerit (= 2369).
Demgemäss könnte die Genauigkeit der von mir für Galenit, Argentit
und Chalkopyrit calculierten Lichtbrechungsexponenten weiter als auf
eine ganze Einheit gehen. Für den Autimonit würde auf diese Art
n — ca. 26 erfolgen. Es wäre demgemäss interessant, die an der
Oberfläche der (polierten und natürlichen resp. Spalt-) Flächen un-
durchsichtiger Minerale beobachteten Licht- Reflexionserscheinungen
mit solchen Resultaten zu vergleichen, da nach den gewöhnlich an-
gewandten Formeln bedeutend andere Zahlen erhalten werden.

Pyrargyrit und Proustit scheinen sich in der zweiten Gruppe
von der Mittellinie allzuviel zu entfernen, doch ist zu bemerken, dass
der Massstab für » 75mal grösser ist als für die zu « resp. (a)
passende Dichte. Man erkennt auch leicht, dass die Ursache ihrer
Entfernung eigentlich der grössere Gehalt an Ag bildet.

Die erste Linie S — HgS trifft Hg, somit könnte man schliessen,
dass auch der Lichtbrechungsexponent für Hg sich mit einer ziemlichen
Annäherung nach den Bedingungen der Linie S— HgS würde be-
rechnen lassen, Ich habe früher (I. c. pag. 15.) den Lichtbrechungs-
exponent für flüssiges Hg nach den auf » und d bezüglichen Be-
dingungen der Reihe Schwefel-Sphalerit zu 38 (3772) berechnet,
allerdings unter Zugrundelegung der Dichte für S — 2'07. Bei der
Annahme der d für S = 204 würde dann diese Linie S— Hg mit”
für Hg 3'772 als Constante 0:147 gegen 0'145 der ersten, nach den

Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 19

d $ sue
Werten von 9 und d konstruierten Linie S— Hg ergeben, woraus
aber zu ersehen ist, dass die Genauigkeit des für flüssiges Hg be-
rechneten » wenigstens eine Einheit der ersten Decimalstelle betragen

dürfte.

Eine derartige Übereinstimmung beiderlei Bedingungen ist be-
achtenswert und führt auf die Idee, dass mann auf analoge Weise die
Lichtbrechung auch für andere undurchsichtige Elemente zu berechnen
oder wenigstens annähernd abzuschätzen im Stande sein könnte, zumal
die Linie S— Hg im Diagramm der Elemente (meine vorige Abh.
pag. 5) fast die mittlere Linie des ganzen Elementen-Complexes bildet.
Vorläufig möchte ich bemerken, dass ich in meiner Abhandlung
„Über die Verhältnisse zwischen dem Lichtbrechungsexponent und
der Dichte etc.“ auf S. 15 » approximativ berechnet habe: für die
Metalle Zn, Fe, Cu auf ca. 3, resp. für Zn zwischen 2'5 und 3 (der
Reihe nach auf 28, 29, 3:1?) für Ag auf 3 bis 35 (33°), für Pb
auf 3 bis 4 (34?). Sowohl aus der Grösse des Lichtbrechungs-
vermögens von verschiedenen chemischen Verbindungen, als auch aus
den Bedingungen der vorderen Gruppe im Diagramm folgt, dass »
für Pb jenem von Hg etwas genähort, jedoch kleiner sein dürfte als
im letzteren Falle, dass » für Ag wahrscheinlich kleiner ist als für
Hg und Pb, jedoch noch ziemlich grösser als z. B. bei Zn, dass n
für Zn, Fe und Cu einander angenähert, für Zu aber noch bedeutend
grösser sein dürfte als bei S, dass also meine früheren Berechnungen
der Lichtbrechungsexponenten für die Metalle Zn, Fe, Cu, Ag und Pb
wenigstens auf eine ganze Einheit richtig sein dürften.

Die Abweichungen in der Reihenfolge der Glieder in den ein-
zelnen Gruppen von verwandten Verbindungen in Bezug auf die Reihen-
folge der zugehörigen Elemente dürften auch nicht jede Bedeutung
entbehreu. So folgt aus einem Diagramm der Chloride und Nitrate
die Na-Verbindung niedriger als die K-Verbindung, aus jenem der
Carbonate und Oxyde die Mg-Verbindung niedriger als die Ca-Ver-
bindung auf ähnliche Weise wie es die Bedingungen gerader Reihen
in dem Diagramm der Elemente in Bezug auf a und d verlangen
würden, wodurch also die oben gemachten Schlüsse weiter unterstützt
werden. Solche Abweichungen dürften also zur Feststellung von den
in den Verbindungen enthaltenen Elementen-Modificationen nicht un-
wesentlich beitragen.

9%

| ——

20 XXXI. Heinrich Barvíř: Über die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht.

Aus dem für verwandte Verbindungen geltenden Verhältnisse
n— x
d
stofflichen Dichte für verschiedene Richtungen optisch anisotroper
Körper ziehen.) Das Atomgewicht drückt uns aber eigentlich das
Mass der chemischen Anzieh:ngskraft der Elemente aus. Wenn nun

zz Const. lässt sich ein Schluss auf die Veränderlichkeit der

. a . Q Q . . c. .
zwischen a resp. > und d ein im allgemeinen ziemlich ähnliches Ver-

hältnis wie zwischen » und d besteht, so kann man mit einer ana-
logen Berechtigung schliessen, dass bei den nicht regulär krystallisierten
Elementen (und deren kompliciertere Verbindungen bildenden Combi-
nationen) in den kleinsten Massen-Teilchen nuch verschiedenen Rich-
Zungen zumeist auch eine verschieden grosse chemische Ansiehungskrafl
herrscht. Diese in den kleinsten Teilchen nicht regulär krystallisierter
Elemente oder Elementengruppen bestehende Verschiedenheit in der
Grösse der chemischen Anziehungskraft nach verschiedenen Richtungen

richtet sich wohl der Dichte analog im allgemeinen nach den physi-

kalischen resp. krystallographischen Symmetriegesetzen und sie dürfte
zugleich mit der Verschiedenartigkeit der Form derselben kleinsten
Teilchen die Ausbildung der speciellen Gestalten der Verbindungen
und ihre speciellen Dichtenverhältnisse, alsó auch die Bildung ver-
schiedener stofflichen Modificationen bedingen. In diesem Sinne könnte
man daher auch von chemischer Isotropie und Anisotropie der Elemente
un | ihrer sich weiter verbindenden Combinationen sprechen.

w) Meine Abh. Über die Verhältnisse zwischen n und d etc. pag. 31.

LA

ROUBAL: ŽRŮDNOSTI U COLEOPTER.

|

m.

en Ba o A

ae er u EEE
Routal de. ut. rarsky, Praha

Věstník kral České společnoch náu< [Ada mathemar přírodověd 1904. č. 30.

Digitized by Google

XXXII.

Zur Ermittelung der Krümmung eines durch Punkte
oder Tangenten gegebenen Kegelschnittes,

Von J. Sobotka in Prag.
Mit 7 Textfiguren.

Vorgelegt den 14. Oktober 1904.

Dieses Problem ist von mehreren Autoren auf mannigfache Weisen
behandelt worden, wie ich in einer diesbezüglichten synthetischen, in
diesen Berichten vom Jahre 1902 veröffentlichten Arbeit hervorgehoben
habe, worauf hiemit hingewiesen werden möge. In der vorliegenden
Arbeit will ich zeigen, wie die analytisch geometrische Behandlung
des Problems uns zum gleichen Ziele sozusagen unmittelbar führt und
dasselbe in übersichtlicher Weise darstellt.

I.

Um den Krümmungshalbmesser 7 eines Kegelschnittes % in einem
Punkte A desselben zu berechnen, wählen wir die Tangente in A an
denselben zur x-Achse, die Normale zur y-Achse eines rechtwinkeligen
Coordinatensystems, wobei wir als positiven Sinn der y-Achse den-
jenigen wählen, in welchem dieselbe von A aus ins Innere des Kegel-
schnittes geht. Alsdann ist die Gleichung des Kegelschnittes allgemein

f= ax + 20,17 + Any" + 2a,y=0 (1)
während ein Kreis, der den Kegelschnitt in A berührt, die Gleichung
F= x + y" — 29y = 0, (2)

besitzt, worin g seinen Halbmesser bedeutet.
Sitzb. ei. kön. böhm, Ges. d. Wiss. II. Classe. l

2 X XXII. J. Sobotka:

Der Kegelschnitt legt mit dem Kreis den Kegelschnittbůschel
(a, + A) T7 + 241,Ty + (a, + A)y" + 2 (43 — de)y =0

fest.
Fůr
a; +4=0
zerfällt der darin liegende Kegelschnitt in die Geraden
y=0

20,2% + (au — A11)Y + 2(a,, 1- 4,0) = 0. (5)

Die erste von ihnen ist die Tangente x, die zweite w ist die
Verbindungssehne der zwei von A verschiedenen Schnittpunkte des
Kreises mit dem gegebenen Kegelschnitt; sie schliesst init z einen
Winkel « ein, für den

tga = G1 — dy
24,2

ist, der also von @ völlig unabhängig ist.
Daraus erkennen wir, dass für sámtliche Kreise, welche k in 4
* berühren, die Sehnen « parallel sind.

Soll die Gerade « durch A selbst gehen, dann muss

As,

tal =,
1

In diesem Falle fällt auch noch ein Schnittpunkt von # undk ©
mit dem Punkte A zusammen, so dass der zugehörige Kreis mitk ©
drei in A vereinigte Punkte gemein hat und sonach der Krümmungs —
kreis des Kegelschnittes in 4 ist, woraus die PoxcELET'sche Kon-
struktion dieses Krümmungskreises hervorgeht.

Die Gerade « schneidet die Tangente r in einem Punkte T;
setzen wir AT = S, so erhalten wir aus der Gleichung (3), wenn wir
V — 1 setzen,

20128 + 2a, + a) =0
oder
Aš T Gun + ds — 0.

Hiedurch gelangen wir zu einer Geraden p von der Eigenschaft.
dass wenn man den Fusspunkt S der von irgend einem ihrer Punkte £
auf y gefällten Senkrechten zum Mittelpunkt eines Kreises wählt,
welcher # in A berührt, die gemeinschaftliche Sehne « dieses Kreises

Zur Ermittelung der Krümmung eines gegebenen Kegelschniites. 3

mit & durch den Fusspunkt 7’ der von F auf x gefällten Senkrechten
geht. s.

Die Gerade p schneidet y in dem zu À gehörigen Krümmungs-
mittelpunkte X des Kegelschnites k.

Durchläuft Z die Gerade p, dann hüllt die Gerade TS eine
Parabel ein, welche die Achsen x, y in deren Schnittpunkten mit p
berührt. Die Parabel ist mit der sogenannten Steiner’schen Parabel
für den Punkt A identisch; denu jeder von den betrachteten Kreisen
liegt wit dem Kegelschnitt k centrischkollinear für A als Centrum
und % als Achse; die Berührungspunkte der vom Punkte T'= zu
an beide gezogenen Tangenten liegen infolgedessen auf einem durch A
gezogenen Strahle g, welcher Polare von T inbezug sowohl auf den
Kreis als auch auf den Kegelschnitt % ist, so dass TS der zu g in-
bezug auf % normalconjugierte Strahl ist.

Hiedurch haben wir einen Zusammenhang der PoxceLer’schen
Konstruktion mit der Steıer’schen Parabel gewonnen.

IL.

Setzen wir voraus, für den Kegelschnitt seien ausser dem
Punkte A und seiner Tangente x noch weitere drei Punkte

A,(&, | Yı), A (z | Yo), Asa, | 43)
gegeben; dann erhalten wir für die Bestimmung des Krümmungs-
halbmessers r im Punkte A folgende Bedingungsgleichungen
2,7 + 44 =0
A123 + 24219 + 4295 + 2034 = 0,
GT? + 20137243 + A2 T 20393 — 0,
ul + 24197444 T 9395 + 20444, — 0.

Aus diesen Gleichungen können wir q,,, @,2, G3) Ay, eliminieren;
wenn wir die Eliminationsdeterminante zerlegen, erhalten wir

l, 2, W x, DY y
2rY YY; l, La) %, = x TY y .
l, 2. 91 125 Osm 95

Bezeichnen wir mit 0,, 0, ©, die Winkel, welche die Geraden
AA, AA,, AA, mit + y einschliesseu, so können wir

X, = YÍJ0 La = YY) % Z 4090
1*

4 XXX. J Sobotka:

setzen; bezeichen wir noch mit Z den Flächeninhalt des Dreieckes
A,A,A; und führen die angegebene Substitution durch, so kommt -

t9°0;; 290), 1
Ar = yyıyı | #9" Ou 190» 1}
E903, 1903, 1

woraus 8ich ergibt:

dr A — YıyaYyı (901 — 1902) (É90, — 190,5) (go: — 1905): (1)

Führen wir (Fig. 1) durch die Punkte A,, A,, A, Parallele zur
Tangente r und bezeichnen mit d,, d,, d, die Strecken auf diesen
Parallelen, welche durch AA,, AA, beziehungsweisse durch AA,, 44,

und AA, AA, ausgeschnitten werden, so erhalten wir schliesslich

den einfachen Ausdruck

| .— d,d,d,

= (2)
Bezeichnen wir (Fig. 1) die Schnittpunkte der-Seiten A,4;,

A, A3, 4,4, mit x durch 4,,,4,,, A3, und setzen AA, — 219, AAg = Z

AA,, = Zn, so berechnen sich diese Abschnitte aus den Gleichungen

dieser Seiten, nämlich

TZ, = ni LC A X1 = Toy, BY La = XY — m (3)
Ya Yi Ys — 4 Yı — Ys

Zur Ermittelung der Krůmmang eines gegebenen Kegelschnittes. 5

Den Ausdruck für den Flächeninhalt 3 können wir weiter ent-
wickeln; es ist successive

1
1, 2, 9ı —, 6901, 1
n. % : ne ge, — 190;
24=|1, Le, %|=YyYı9 |, 890, 11 = YiY2Ys Ys y
1 k M
l, x, 9 v? #905, 1 | |
Ys |

Setzen wir für ÿ—7, 7;—%, die Werte, die sich aus den
Gleichungen (3) ergeben, ein, so erbalten wir

90, — 90 ggg, 99,

ZLÁ Z YY;

t 4
ve, IPs , 5904 — tge,|

23

Damit ist
— r
D4 — MER. (ige, — tg9,) (190: — t905) Yı YY-
12°
Setzen wir dies in die Gleichung (1) ein, so folgt
Lis Tes (4)
Las — Lis

2r— (É90, — 1905),

und vertauschen wir cyklisch die Indices, erhalten wir zwei weitere
analoge Ausdrücke für r.

Ersetzen wir den Punkt A, durch irgend einen anderen Punkt A,
von k, erhalten wir für r den Ausdruck
Lio Tu

tgo, — 1g0,).
zz, (901 — 904

DT —

Wählen wir À, speciell so, dass

% = 2 Lis
so wird
r — L2(8901 — 190). (5)
Aus (5) folgern wir eine einfache Konstruktion von r für den
Punkt A, wenn der Kegelschnitt % durch die Punkte A, A,, A,, A,
und die Tangente x in A gegeben ist.

6 XXXII. J. Sobotka:

Wir machen (Fig. 2) auf x die Strecke AA, —2. AA, und
denken uns den weiteren Schnitt A, von 4,4,, mit dem Kegelschnitt
konstruiert, wozu wir das Pascal'sche Sechseck A, A,A,A,AA verwenden.
Wir bringen also A,A,, mit AA, in 1 zum Schnitte; alsdann ist
A,,1 die Pascalgerade des Sechsecks, auf der wir den Schnittpunkt G
mit A,A, ermitteln. Offenbar würde AG auf A,A,, den Punkt A,
festlegen, den wir aber nicht erst darzustellen hrauchen. Da A@ mit
y den Winkel 0, einschliesst, so brauchen wir nur noch in A,, die
Senkrechte zu x zu errichten und mit dem zu AG in A errichteten
Lote im Punkte Z zum Schnitte zu bringen und schliesslich von Z
das Lot auf AA, zu fällen, welches y bereits in dem zu A gehörigen
Krümmuogsmittelpunkt X des Kegelschnittes k trifft.

Fig. 2.

II.

Wir führen die zu den vorangehenden reciproken Betrach-
tungen durch:

Es sei

S = aš" T 2013 60 T a, n° + 20158 T 2030 + ass = 0

die allgemeine Gleichung eines Kegelschnittes in Geradencoordinaten.

Soll nun der Kegelschnitt die x-Achse im Anfangspunkt der Coor-
dinaten berühren, so muss a,, = a, —0. Wählen wir.also wie früher
den Punkt A des Kegelschnittes als Coordinatenursprung, seine Tan-
gente in A als x-Achse, während wieder die y-Achse mit .der pos-

Zur Ermittelung der Krümmung eines gegebenen Kegelschnittes. 7

tiven Richtung von A aus ins Innere des Kegelschnittes geht, 80 ist
die Gleichung des Kegelschnittes

S = A115" — 20,6 + 20540 + a, =D. (1)

Ein Kreis vom Halbmesser r, welcher x in A berührt, hat die
Gleichung

(rš — 1) (ré +1) — 27r =0
oder
F= rt? — An —1=0, (2)

dabei ist r positiv zu nehmem, wenn der Mittelpunkt S des Kreises
auf der positiven Seite der y-Achse liegt.

Die durch f und F festgelegte Kegelschnittschar ist
(a, + Ar) + 20,5 + 2 (023 — Ar) 1 ta, — 4=0.

2 ?

fällt der Kegelschnitt der Schar in zwei Strahlenbůschel, nämlich

=, 2ast+2{as +) n+ a +98 0

oder

Wählen wir A so, dass a,, + 4r° — 0, also À = — E 80 Zer-

20,3 r°6 + 2r(asr + a,)n + ar" + a, = 0. (3)
Der erste Strahlenbüschel hat A zum Mittelpunkt, während
der Mittelpunkt U des zweiten die Coordinaten besitzt:
2897" — 2r (ar T an) | (4)

7 ar + a,’ a+ a,
Verändern wir r stetig, so beschreibt der Punkt U offenbar
einen Kegelschnitt; die Gleichungen (4) stellen denselben paramet-
risch dar.

Eliminieren wir aus ihnen r, bekommen wir die Gleichung dieses
Kegelschnittes v in der Form

(at — a)’ = 0,2 (2013 — 43,4). (5)

Dieser Kegelschnitt v durchsetzt den gegebenen Kegelschnitt %
in A orthogonal, da x — 0 die Gleichung seiner Tangente in A ist;
er geht ferner durch den zu A diametral gelegenen Punkt B von k,

8 XXXII. J. Sobotka:

wovon wir uns überzeugen, wenn wir r — co setzen. Für diesen Wert
ergibt sich aus (3) die Gleichung des entsprechenden Punktes U

2838 + 20337 + 0, = 0. (6)

Die Coordinaten der beiden Tangenten an k, welche durch
diesen Punkt gehen, sind die gemeinsamen Lösungen, die sich für £
und + aus (6) und (1) ergeben, nämlich

a
N, = I '
33

Es sind also die beiden Tangenten benachbart; der Punkt U
liegt somit auf k und ist der Berührungspunkt dieses Kegelschnittes
mit der zu x parallelen Tangente.

Schreiben wir die Gleichung von U in der Form

20,4 2a
— £ 239 1=0,
Gss a das 2
so sehen wir, dass U die Coordinaten
zu an y = 20,3
As Asa

besitzt, was mit den Werten übereinstimmt, die wir aus (4) erhalten,
wenn lim # = oo gesetzt wird.

Unter den berührenden Kreisen gibt es zwei doppelberührende,
deren von A verschiedene Berührungspunkte mit # gleichfalls zwei
Punkte U sind und also dem Kegelschnittv angehören Die vier Schnitt-
punkte von v und k bilden also ein Rechteck, dessen Seiten den Axen
von k parallel sind. Da der Kegelschnitt v überdies in A den Kegel-
schnitt k orthogonal schneidet, so fällt er mit dem durch A gehenden
zu k konfokalen Kegelschnitt zusammen.

Daraus folgt, dass die Tangente an v in U durch den Mittel-
punkt des zugehörigen Berührungskreises geht. Hiemit ist der Zu-
sammenbang zwischen dem Mittelpunkt S eines den Kegelschnitt #
in A berührenden Kreises und dem Schnittpunkt der beiden noch
möglichen mit k gemeinschaftlichen Tangenten gegeben; dieser ist
der Berübrungspuukt der Tangente von v, welche durch jenen gebt.

Zur Ermittelang der Krůmmung eines gegebenen Kegelschnittes. 9

Wenn a,,r + a,, = 0ist, also für r = -- Au, wird die Gleichung (3)
23 |

as _
24 SE + Ass + a = 0,

oder
20,58 + Ada + 4,5 = 0

und der Punkt U hat die Coordinaten

2011013
A133 T 843

er liegt somit auf x und es fällt eine von den durch U gehenden dem
Kreise und dem Kegelschnitt % gemeinschaftlichen Tangenten mit
der Tangente x zusammen, so dass in x drei benachbarte gemein-
schaftliche Tangenten von Kreis und Kegelschnitt k vereinigt sind,
weshalb der Kreis den Kegelschnitt in A oskuliert. Der Mittelpunkt K
dieses Kreises ist also der Krůmmungsmittelpunkt und

? y = 0,

G1

r = AK = ——
des
der Krůmmungsbalbmesser des Kegelschnittes für den Punkt A. Er
ist der Pol der Tangente x inbezug auf den Kegelschnitt v.
Die Senkrechte in À zu AU hat vermöge der Ausdrücke (4)
die Gleichung
Ar

I „Ash
9
T Gas + G

wenn wir dieselbe mit der durch S zu T gezogenen Parallelen im
Punkte Q schneiden, so erhalten wir für die Coordinaten dieses Punktes
die Beziehung

P A3

2 AY na ar
oder
a2 T 34 À au — 0.
Der Punkt © beschreibt also eine Gerade g, wenn sich U auf v

bewegt; da für r — 0 sich für y der Wert y — — =. ergibt, so folgt,
23

dass diese Gerade die Normale y im Punkte K trifft.

10 XXXII. J. Sobotka:

Wenn wir beispielsweise für k ausser x und y noch die Achsen a,b
kennen, so erhalten wir X, indem wir durch die Schnittpunkte von y
mit a und d die Parallelen zu x ziehen, erstere mit dem von A auf b,
letztere mit dem von A auf a gefällten Lote in Q,, beziehungsweise
©, schneiden. Alsdann trifft Q,Q, die Normale y im Punkte K
Offenbar liegt g inbezug auf y symmetrisch zu der Geraden p, die
wir früher abgeleitet haben.

IV.

Der Kegelschnitt k sei durch vier Tangenten z,

a(6; |); G3(Šs | 92), 4583 | 73)
und den Berührungspunkt A von r gegeben; suchen wir hier den
zu A gehörigen Krůmmungshalbmesser P von k. Zu seiner Bestimmung
haben wir hier mit Rücksicht auf die Gleichung
A116" + 20158 + 20,92 + 0, =0 „a“

von £ folgende Bedingungsgleichungen :

Aš? + 20,56, + 20571 + ss = 0,
4,16: + 20,36, + 209393 + 0 = 0,
aš: + 201465 + 20,305 + ass = 0,

R
di T 203" 9 = 0.
Aus diesen Gleichungen folgt durch Elimination die Gleichung
R Š", 6, 1 A 81x 1
ny E lem di 1) 5 (2)
53, Es 1 Us 1
die wir der Kürze halber schreiben

R
à M = N.

Der Schnittpunkt zweier Geraden (£,, 7,), (č, 7%) besitzt die
Gleichung oz | zlé

| 1, Ë, 1-
1, si 71
l; Sn W

=

*
+

11

Zur Ermittelung der Krůmmung eines gegebenen Kegelschnittes

oder, wenn wir sie auf die Normalform bringen

% — iM | =
(5,93) + (a. i ) |=

und hat deshalb die Coordinaten

— N" is,
= (En) ' „= (7162)

Die Tangenten a, a, a; bilden ein Dreieck mit den Ecken
(x, 1%), A2, |y,). Für die Coordinaten des Punktes

Aa, |), Az
A, = a,.a, erhält man darnach die Ausdrücke
NM Na

Br hi M a, Za es
s ER) NP ee

Em 3
und durch cyklische Veränderung erhält man analoge Ausdrücke für

die Ecken A,, 4,.
Machen wir von diesen Relationen für (2) Gebrauch

Zunächst ist
= (5;— à) (&,— 55) (Es — à),

NN 1-6 ELE!
= (4— $,) (č, — $,) N — Ns ; j

Vo — N 2 — 85 € =

N =

Also wird |
-—— £90,, 1 |

— ige, 1

N=(E, — a (6, —
oder
NE- 5,) (5, — 85) (ige, — #903).
Dadurch vereinfacht sich die Gleichung (2), aus der wir nun

für R zum folgenden Ausdruck gelangen

I _ 90, — 190%,
2 Š— 3

(3)

— sh

12 | XXXII. J. Sobotka:

Bezeichnen wir mit +, X3, %,, die Abschnitte der Tangenten
G3, A1, resp. a, auf der x-Achse, so erhalten wir vermöge der Be-
ziehung

pc
ku — Ti
indem wir diese Abschnitte in (3) einführen

Ros
2-2, (901 — 490), (4)

und durch cyklische Vertauschung zwei analoge Ausdrůcke.

11.

ME
AM
it Oo
ı \
+

Fig. 8.

Ersetzen wir a, durch irgend eine andere LaNgenee a, des
Kegelschnittes %, so erhalten wir

R — Maly

2 2% a — is).

Wenn wir a, apeciell so wählen, dass x,, = —x,, ist, so wird

R = 2,,(190, — tge,). (5)

Den letzten Ausdruck benützen wir nun, um den Krümmungs-
mittelpunkt X von k für den Punkt A zu konstruieren.

Wir tragen (Fig. 3) auf r zunächst die Strecke AL = — x,, auf und
legen die durch L an k gehende, von x verschiedeue Taugente a, fest, indem

Zur Ermittelung der Krůmmung eines gegehenen Kegelschnittes. 13

wir das BaraxcHox'sche Sechsseit xx‘a,a,a,a, heranziehen, wobei x,
die zu x benachbarte Tangente von k bedeutet. Wenn also die Gerade,
welche A mit a, ..a, verbindet von der Geraden, welche Z mit a, .a,
verbindet, in E und die Gerade, welche E mit a,.x verbindet, von a,
in F geschnitten wird, so gehört F bereits der Geraden a, an.

Darnach gestaltet sich unsere Konstruktion wie folgt.

Nachdem wir F ermittelt haben, errichten wir in Z die Senk-
rechte zu x und schneiden dieselbe in M mit der in A zur Verbindungs-
geraden der Punkte A, a,.a, errichteten Senkrechten; alsdann trifft
das Lot von M auf AF die Normale y im verlangten Punkte X.

Man könnte auch bei der Ermittelung von K fulgendermassen
vorgehen.

Fig. 4.

Man konstruiert zuerst (Fig. 4.) den Punkt Z auf x, so dass AL =
A, A; ist, sowie den zu A inbezug auf Z und A,,= a,.x harmonischen
Punkt G, so ist, wenn AG — d gesetzt wird, vermöge der Beziehung

Z sl
d AA, AL
nach (4)
R = d(ige, — 1904).
Folglich hat man nur in A das Lot zur Verbindungsgeraden
von A mit a,.a, zu errichten und dasselbe in « resp. A mit den
in À,, und L zu z errichteten Senkrechten zum Schnitt zu bringen;

14 XXXII. J. Sobotka:

dann enthält die Senkrechte zu r, welche durch den Schnitt von 4,
mit Le geführt wird, den Punkt @ und trifft die Gerade Aa im
Puukte A/ so, dass schliesslich das Lot von M auf die Gerade,
welche A mit a,.u, verbindet, die Normale y im verlangten Punkte X
schneidet.

Vergleichen wir den Ausdruck (4) mit dem in Il gewonnenen
Ausdruck (4), so folgt der Jauvr'sche Satz:

Wenn von swei Kegelschnitten, welche sich in einem Punkte A
berühren, der eine einem Dreieck umgeschrieben, der zweite demselben
Dreieck eingeschrieben ist, so ist der zu dem Berührungspunkte ge-
hörige Krümmungskreis des sweiten Kegelschnittes viermal so gross
wie der des ersten. er

Wenn die Bezeichnung von II beibehalten wird, so erhalten
wir auch
d,d,d, (6)

Aus den Formeln, welche wir für r und R erhalten haben,
kônnen sehr einfache Konstruktionen dieser Strecken gewonnen
werden. Diesbezüglich möge hier auf die Eingangs erwähnte Arbeit
hingewiesen werden; hier sollen nun einige Bemerkungen angefügt
werden, zu denen die Formeln

r=T,

R
2-4

in welchen Du n (ge, — tgo;)
M | Los — Li

zu setzen ist, Aulass geben.

Es handelt sich also bloss um die Konstruktion des Aus-
druckes I.

Sind wieder A,, 4,, A; die Ecken des dem Kegelschnitte & ein-
geschriebeneu Dreiecks, beziehungsweise umgeschriebenen Dreiseits und
bezeichnet man mit 4. den Schnittpunkt von 4,4, = a,, mit A,, den
Schnittpunkt von 4,4, = a, mit x, so ist AA, = &n A4, =
und weiter sind wie früher e,, 0; die Winkel, welche die Strahlen
p, = AA, p, = AA, mit der Normale y einschliessen.

Zur Ermittelung der Krůmmung eines gegebenen Kegelschnittes. 15

| Verändern wir nun das Dreieck 4,4,4, so, dass die Puukte
A, 4,, festbleiben und dass auch die Differenz (£ye, — tye,) ihren
Wert nicht ändert, so wird der diesem Dreieck umgeschriebene, be-
ziehungsweise eingeschrieuene Kegelschnitt k resp. č in A denselbeu
Krümmungshalbmesser 7, beziehungsweise R wie der ursprůvglich ge-
gebene Kegelschnitt haben. Dadurch erhalten wir ein Netz (X), res
(č) von Kegelschnitten, die einander in A oskulieren.

Wir stellen uns die Aufgabe, den im Netze (k) enthaltenen
Kreis %,, also den gemeinschaftlichen Krümmungskreis der Kegel-
sehnitte in (£) direkt zu konstruieren. Zuerst halten wir 0, und 0%,

/ M

also p, und p, fest und überführen das Dreieck A,A,4, in B,B,B,,

so dass sich der Ausdruck z BÉM > nicht ändert. Da können wir
ag" W]

B, auf p,, B; auf p, beliebig annehmen, worauf wir B, als Schnitt
von A,,B, mit A,,B, erhalten. Um zum Kreis kp zu gelangen, suchen
wir zuerst für das Dreieck B,B,B, solche Lagen zu ermitteln, für
welche die ibnen umgeschriebene Kreise 5 durch den Punkt A gehen
(Fig. 5.); alsdann wird k, derjenige in der Gesamtheit (5) solcher Kreise
sein, welcher in A die Tangente x berührt.

Für solche Dreiecke B,B,B, wird der geometrisehe Ort der
Ecken B, ein Kreis » sein, der dem Dreiecke A,,4,,M umge-

16 XXXII. J. Sobotka:

schrieben ist, wobei M als Schnitt der Paralellen zu p, durch A,,
und zu 9; durch A,, erhalten wird.
Denn greifen wir einen aus den vier durch 9,, p; gebildeten

A
Wiokeln »,», heraus, versehen ihn mit einem bestimmten Sinne und
verschieben ihn in der Ebene so, dass die Scheukel p,, p, in die
Lage y,, q, gelangen, in der x ar ihre Verlängerung durch A,.,

resp. A,, gehen, wobei also 00, zn sowol der Grösse als auch
dem Sinne nach. Dabei möge der Scheitel A in die Lage B, kommen.

Bezeichnen wir mit 3, den Schnittpunkt der Geraden Pis An
mit B, den der Geraden p»,, g,, so ist B,B,B, ein derartiges Dreieck,
dessen umgeschriebener Kreis 5 durch A geht. Da unserer Ermit-

An
telung von M zufolge der Winkel p,p, durch Parallelverschiebung in

Fig. 6.

die Lage gebracht wurde, in welcher der Scheitel in AZ hineinfällt,
während die Schenkel direkt oder ihre Fortsetzung über M hinaus
durch A,., À,, gehen, so liegen M, À,,, As, B, auf einem Kreise.
Somit liegt B, auf m.

Die Kreise m, b schneiden sich ausser in B, noch in einem
Punkte U.

Die Winkel B,AU, A,MU sind einander gleich, weil beide
entweder den Winkel A,,B,U gleich sind oder ibn zu zwei Rechten
ergänzen; da A,,M||p,, so folgt daraus, dass die Schenkel AU, MU
zusammenfallen.

Zur Ermittelung der Krümmung eines gegebenen Kegelschnittes. 17

Deshalb erhalten wir U als Schnittpunkt von MA mit m. Es
ist somit U ein fester Punkt auf m; durch ihn gehen also alle Kreise
von (b), einen Büschel bildend. U gehört demnach auch dem
Kreise %, an; da dieser ausserdem durch A gehen und x berühren
soll, so ist er hiemit vollständig bestimmt. Die Senkrechte zu MA
in U trifft also y im Punkte H, welcher dem Kreise k, angehört,
so dass AH der auf y liegende Durchmesser dieses Kreises ist. Diese
Senkrechte geht durch den zu W diametral gegenüberliegenden Punkt N
des Kreises m. Dies ergibt folgenden Konstruktion. (Fig. 6).

DurchA „„ zieht man die Parallele und die Senkrechte zur Geraden
AA,; durch -1,, die Parallele und die Senkrechte zu A.l,; es sei M
der Schnittpunkt der Parallelen, N der Schnittpunkt der Senkrechten.

Fällt man von N das Lot auf MA, so trifft dasselbe die Normale y
im Punkte Hund es ist 2r = + — AH.

Wir können aber auch 0,, 0, ändern, ohne dass sich r resp. R
ändert, wenn nur die Differenz (fge, — tge,) sich nicht ändert. Diese
Veränderung fällt mit derjenigen zusammen, die sich aus der Formel

d.d.d, -
4r=R= LE als zulässig sofort ergibt. Leiten wir nämlich

aus dem Dreieck <1,.1,A, ein zu ihm affın liegendes CCC, für x als
Affinitätsachse und gleichzeitig Affinitätsrichtung ab, so kann man
dieses für unsere Zwecke an Stelle von A,A,A, setzen, weil dadurch
weder < noch d,,d,, d, ihre Grösse ändern.

Bei dieser Veränderung bewegt sich 41 auf der Parallelen g zu x.

Man kann somit /f durch jeden anderen Punkt J/, auf g ersetzen,

wobei sich der dem Punkte N analage Punkt V. wieder als Schnitt
Sitzber der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. - 2

18 J.Sobotka: Zur Ermittelung der Krümmung eines gegebenen Kegelschnittes.

der beiden Geraden ergibt, von denen die eine durch A,, geht und senk-
recht auf A,, M, steht, die zweite durch A,, geht und senkrecht auf
A,,M, steht. Dadurch sind wir in der Lage die letzte Konstruktion
mannigfach zu varieren.

Einfach gestaltet sich beispielsweise die Konstruktion (Fig. 7),
wenn wir, nachdem M und g ermittelt worden ist, M, im Fusspunkt
der Senkrechten von einem der Punkte A,,, A,,, etwa dem letzteren
auf g wählen; alsdann schneidet die Senkrechte zu AM, durch den
zweiten von ihnen, hier A,,, die Normale y in A.

BY
<

XXXIII.

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen
2., 3. und 4. Grades.

Von J. Sobotka in Prag.
(Mit einer Tafel und 4 Figuren.)

Vorgelegt in der Sitzung vom 14. Oktober 1904.

1. Wir wollen in der vorliegenden Arbeit zeigen, wie man aus
der nomographischen, nach Lalanne’s Vorgange durchgeführten Dar-
stellung einer trinomischen Gleichung

mp +q—=0 (n>m), (1)

in der p, q beliebige reelle Koefficienten bedeuten, leicht eine kon-
struktive Auflösung von quadratischen und kubischen Gleichungen
ableiten kann und wollen dann den eingeschlagenen Weg für biqua-
dratische Gleichungen verallgemeinern und auch vorkommende ima-
ginäre Wurzeln zum Ausdrucke bringen.

Die sämtlichen Gleichungen von der Form (1) können durch
eine Fläche F repräsentiert werden, deren Gleichung in Cartesischen
Koordinaten lautet

f=? -2x +y=0. (2)

Jedem Wertepaar x — p, y=g entspricht ein Punkt in der
Ebene xy, und die durch ihn geführte Senkrechte zu dieser Ebene
schneidet die Fläche in Punkten, deren an Lösungen der
Gleichuug (1) darstellen.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe, 1

2 XXXIII. J. Sobotka:

Die konstruktive Auflósung dieser Gleichung láuft also auf die
Darstellung der Fláche F aus, zu welchem Zwecke die Fláche durch
die orthogonale Projektion ihrer Isoplethen in die Ebene xy, welche
wir als Konstruktionsebene annehmen, ausgedrückt wird.

Die Projektionen der Isoplethen sind Gerade, deren Gleichungen
wir bekommen, wenn wir in (2) für s Konstanten einsetzen. Es bilden
also diese Projektionen ein System von Geraden, deren Einhüllende
h die Kontur von F ist. Die Gleichung dieser Kontur erhalten wir,
wenn wir aus den Gleichungen

eV
f=0, 4,70

den Parameter 4 eliminieren.
Darnach ergibt sich für A die Gleichung

„Pony 777. jm" :
(— 1) Pa = (F) a” (3)

Wenn wir also von dem Punkte ZA der Konstruktionsebene,
welcher die Koordinaten p, q besitzt, die Tangenten an A legen, «
sind die denselben zugehörigen Werte des Parameters = Lösungen
von (1).

Darin liegt das Wesen der Methode von Lalanne.

Wenn wir nun in der Lage sind für die erwähnten Tangenten
den Parameter z durch Strecken streng zum Ausdrucke zu bringen.
so haben wir eine konstruktive Auflösung der Gleichung (1) ge
wonnen.

2. Wir wollen dies zunächst an der quadratischen Gleichung

#Lpsta=0 (4).
zeigen.
‘Die Gleichung der Isoplethen ist hier
y+ sx+2=0.

Eine solche Gerade » schneidet auf der z-Achse die Strecke
OL = — a, auf der y-Achse die Strecke OM = — 2° ab und kan
folgendermassen konstruiert werden.

Wir wählen (Fig. 1) auf + y den Punkt E als Einheitapunkt,
setzen also OE — 1 und tragen auf x die Strecke OL — — #. OËE=-—1
auf. Alsdann ist » die in L zu EL errichtete Senkrechte. Es bildet

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 3

also n den zweiten Schenkel eines rechten Winkels, dessen erster
Schenkel durch E geht und dessen Scheitel auf x liegt. Die Geraden
n hüllen deshalb eine Parabel A ein, welche E zum Brennpunkt, x zur
Scheiteltangente hat und deren Gleichung deshalb

x° — 4y (5)

ist. Um die gegebene Gleichung (4) aufzulôsen, haben wir somit
vom Punkte R(p | g) die Tangenten 7,, t, an k zu legen. Schneiden
diese x in 7,, resp. T, 80 ist

OT, = — 14.0E

en

T,==4.0£

>

=
x

x
P-

Li +“
dor
.
D
..

|
27 AM
' vé P À
'
U Pa | N
0 „ a Pá h
\ RES AT
0 E k ET! T.. Ps I 3
“ Pa + M *. n
\ P ; En | 4
2° U 2 s
E 7 0 M os S U 4
$ .,
I “ 4"
x re N "M N
". AA Ce , og | X
INN +1 Ka LER
p PAM 4 * M BE \
Sr * / u „> À l \
7° ER EEE 2 !
/ Hi \
.. 1.” „ U
„ -L r +X
„ sans s
. - “
sm a /\ 2 0) 1 :

“a —

7
„
€
Q———————— —_.

+
v
un oo,”

Wir legen also auf x einen Masstab # fest, dessen Einheit

gleich OE ist und zwar so, dass sein Nullpunkt mit dem Koordinaten-
ursprung O, seine positive Richtung mit der negativen von x und
umgekehrt zusammenfällt. Dadurch gelangen wir zur folgenden Kon-
struktion.

Wir beschreiben über RE als Durchmesser einen Kreis; dieser
trift m in den Punkten T,, T,, und die diesen Punkten sugehörigen

Zahlen auf m sind die Lösungen von (4).
1“

4 XXXIII J. Sobotka:

Es ist also

OT, OT,

= Op T 0E

mit dem zugehörigen Vorzeichen des Massstabes sm.

Da für Punkte (x | y) ausserhalb 4 infolge der Gleichung (5
stets x*>>4y, für Punkte innerhalb 4 aber x? << 4y, während für
Punkte auf A x? = 4y ist, so sieht man, dass unsere Gleichung zwei.
von einander verschiedene Wurzeln hat, wenn p° >> 4q oder p?<4
wobei sie im ersten Falle reell, im zweiten imaginár sind, während
sie für 2° — 4q zusammenfallen.

Fig. 2.

3. Auch für die kubische Gleichung

"+p+g=0 (6)
lässt sich die konstruktive Lösung leicht herleiten.
Hier ist die Gleichung der Isoplethen

y + 123-2" = U,

Zur konstruktiveu Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 5

Eine- solche Gerade » schneidet auf der x-Achse die Strecke
OL=— 3, auf der y-Achse die Strecke OM — — > ab. ‚Daraus
ergibt sich folgende Konstruktion von » (Fig. 2).

Wir wählen auf der positiven Seite von x deu Einheitapuokt
E; setzen also OE — 1 und tragen auf die Achse y die Strecke
OK —3.0E—3 auf; alsdann schneidet die Senkrechte Z in K zu
EK die Achse x im Punkte Z, für welchen OL — — 2? ist; infolge-
dessen geht die Gerade » durch L parallel zu EK.

Ändert sich =, so ändert 7 seine Lage und hüllt eine Parabel u
ein, welche £ zum Brennpunkt und y zur Scheiteltangente hat, während
n die Kurve A einhült.

Für den Berührungspunkt G von ! mit w ist KG — LK Es
schneide nun GE die Gerade # in 7, und führen wir durch H die
Parallele zul, welche von KE im Punkte N und von x im Punkte J
geschnitten werden möge. Schliesslich ziehen wir durch N die Paral-
lele v zu y und bezeichnen den Punkt v.x mit S.

Da E die Entfernung zwischen y und v halbiert, so folgt daraus,
dass wenn K sich auf y bewegt, N auf v verbleibt, so dass ř eine
Parabel £ umhüllt und da NY=JN ist, so ist H Berührungspunkt
von č mit #, weshalb n eine Normale von % ist.

Die Isoplethen n sind also Normalen von £; sie umhüllen somit
eine Neil'sche Parabel, deren Gleichung

+, =0 ©

ist, wie sich aus (3) ergibt und was auch die Konstruktion bestátigt.

Denn den Berührungspunkt V von » mit % erhält man als den
zu H gehörigen Krümmungsmittelpunkt von k, indem man č mit der durch
H zu x gezogenen Parallelen im Punkte U schneidet, worauf V sich
als Schnitt von » mit der durch U auf x gefällten Senkrechten ergibt.
Bezeichnet V, den Fusspunkt dieser Senkrechten so sind die Dreiecke
KOL, UV,L ähnlich gelegen mit dem Ähnlichkeitsverbältnisse >

Es ist also LV, — — 22, UV, =2% und somit V,V= 22°.
Daraus erhält man für % die parametrische Darstellung

= Do: — 3
x — — 3, y dě,

aus der wieder die Gleichung (7) folgt.

6 — XXXIL J. Sobotka:

Um also die Gleichung (6) aufzulösen konstruieren wir den
Punkt R(p |q) und legen durch ihn die drei allgemein möglichen Nor-
malen n,, n,, n,an k; dann ziehen wir zu ihnen die Parallelen durch
den Brennpunkt E, welche y in den Punkten X,, X,, K; schneiden
mögen. Stellen wir auf y einen Massstab m her, dessen Anfangs
punkt mit O und dessen positiver Sinn mit dem von y zusammen-
fällt, so geben die den Punkten K,, K,, X, entsprechenden Zahlen
des Massstabes die Wurzeln der Gleichung (6) an.

Allgemein ist

Für die Fusspunkte H,, H,, H, der Normalen sind die Ordi-
naten

y=—2, Y: = — 2, Ys = — 28; (8)

wenn wir also auf eine zu x senkrechte (Gerade einen Massstab s
legen, dessen Nullpunkt auf x liegt, dessen positiver Sinn mit dem
negativen von y zusammenfällt und für den die Einheit gleich ist
2. OE, so geben die auf diesem Massstab gemessenen Ordinaten der
Fusspunkte gleichfalls die Wurzeln der Gleichung (6) an. Die
Kurve h teilt die Ebene in zwei Teile. Im ersten, der y nicht enthält,
liegen solche Punkte, von denen man drei reelle Tangenten an sie
legen kann, im zweiten liegen solche Punkte, von denen nur je eine
reelle Tangente an sie aus geht; für Punkte auf À selbst fallen zwei
Tangenten zusammen und es geht noch eine dritte reelle Tangente
von ihnen an 4; daraus folgt mit Rücksicht auf (7), dass die gegebene
Gleichung (6) drei reelle Wurzeln hat, wenu

3
rte
eine reelle, zwei konjugiert imagináre, wenn
2 3
11720
und zwei gleiche Wurzeln, wenn

2 3
dir _)

1179

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 7

4. Die Auflösung der Gleichung (6) ist also auf das Normalen-
problem der Parabel k zurückgeführt. Liegt diese Parabel in ihrem
ganzen Verlaufe vor, so lässt sich die konstruktive Lösung dann mit
Hilfe von Zirkel und Lineal allein durchführen.

Wenn der Punkt R, von welchem man die Normalen auf die
Parabel deren Gleichung y? = 2az ist, zu fällen hat, die Koordinuten
&, n besitzt, so schneidet, wie sich leicht auch synthetisch ableiten
lässt und wie ich es bei einer andern Gelegenheit dartue, der Kreis
c, dessen Mittelpunkt M die Koordinaten

Stan
2 "4

besitzt und der durch den Scheitel der Parabel geht, diese weiter
noch in den Fusspunkten H,, H,, H, der fraglichen Normalen.

In unserem Falle hat % die Gleichung (Fig. 2)
y = — 42—2). (9)

Es ist also «= — 2 und der Mittelpunkt M besitzt die Koordi-
naten

2—:-2n

ED | mm) run ——— O

2 "4

oder inbezug auf (6) die Koordinaten 5 re Somit lautet hier die

Gleichung des Kreises c
PL la AV o
(e-3)" +(-4)=e (0)

wenn o den Radius desselben bezeichnet. Da der Kreis durch den
Parabelscheitel geht, so ist

=P)
wodurch sich die Gleichung des Kreises reduciert auf

P hy — pr $y+2—4=0.

8 XXXII J. Sobotka:

3
Setzt man in diese Gleichung deu Wert —T + 2 für z aus
(9) ein, so bekommt man nach selbstverständlicher Reduktion und

Division durch 3 die Gleichung

Vergleicht man diese Gleichung mit (6), so sehen wir, dass ibr
genüst wird durch y = — 23, was mit (8) übereinstimmt.

Der Kreis c liefert also tatsächlich die Konstruktion des Nor-
malenproblems, auf die wir uns berufen haben und gibt die Lósun:
der kubischen Gleichung (6). Es liefern somit die durch Z gezogenen
Parallelen zu den Geraden, welche ZÆ mit den Schnittpunkten c.k
verbinden auf » — y die Punkte K, K, K, und legen somit die
Wurzelu von (6) fest.

Zur konstruktiveu Auflósung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 9

Hier sei betont, dass die Zurückführung der Auflösung von
kubischen Gleichuugen auf das Normalenproblem der gemeinen Pa-
rabel zuerst Gergonne auf rein analytischem Wege, geleitet vou
anderen Gesichtspunkten, entwickelt hat.') Die Ableitung des Kreises
c, welcher die Normalenfusspunkte H,, H,, H, verbindet gab auf
analytischen Wege zuerst wohl M. Bérard.*)

5. Oft geschieht es, dass von den Schnittpunkten H,, H., B,
von c mit der Parabel % nicht alle mit hinreichender Genauigkeit
graphisch zum Ausdrucke gebracht werden können, weil einzelne
Winkel, unter denen sich © und % schneiden, verhältnismässig
klein sind. Eine genauere graphische Ermittelung erhalten wir da
auf Grund der Beziehung, dass die Wechselsehnen, welche die 4 Schuitt-
punkte c.% verbinden, zur Achse x antiparallel sind.

Erhält man also in der graphischen Darstellung zwei von den
Schnittpunkten, etwa //,, II, wit hinreichender Genauigkeit, den
dritten //, aber nicht, so führen wir durch S die Gerade p, welche
zur Geraden JH, inbezug auf x antiparallel ist; alsdann kann
H, als Schnitt von p mit c (oder auch’ mit %) hinreichend genau
zum Ausdrucke gebracht werden.

Erhält man aber nur einen von deu Schnittpunkten, etwa H,
genau, so denken wir uns durch A, und S einen Kreisbüschel (c).
Die zu H,S gehörigen Wechselsehnen von £ uud den Kreisen des
Büschels bilden einen Parallelstrahlenbüschel, der projektiv ist zur
Reihe der zugehörigen Mittelpunkte M von Kreisen des Büschels.
Auf Grund dessen kann man die zu H,S gehörige Wechselsehne p von
c und % ermitteln. |

Einfach erhalten wir p, wenn wir berücksichtigen, dass jeder
Kreis c, der durch S geht, die Parabel # in drei Punkten 7, Hi, H,
schneidet, deren Normalen durch einen Punkt /? gehen. Denn kon-
struieren wir R als Schnittpunkt der Normalen in zwei von den
Punkten IŤ, etwa 11, A, und lösen für diesen Punkt das Normalen-
problem, so sehen wir, dass der lósende Kreis eben c ist, weil er ja
durch die Punkte H,, H,, S eindeutig bestimmt ist; folglich ist die
dritte Normale /?H,. Demnach liegt der zemeinschaftliche Schnitt-
punkt der Parabelnormalen in den Punkten Z, welche ein beliebiger

v) In seinen Annales de mathématiques pures et appl. T. IX, 1813—19 (Nismes)
p. 204 u. ff. (De la résolution des équations numériques du 3me degré. par la
parabole ordinaire.)

2) F. M. Bérard: Opuscules mathématiques ct Méthodes nouvelles pou
détérminer les racines des équations numériques, p. 109. |,

10 XXXIII J. Sobotka:

Kreis c in (c) auf k festlegt, auf der allen solchen Schnittpunkten
gemeinsamen Normale H,R in H, und die Reihe dieser Schnittpunkte
ist auch projektiv zu dem erwähnten Parallelstrahlenbüschel. Uebrigens
ersieht man dies schon aus dem einfachen Zusammenhange der Koor-
dinaten der Punkte R mit denen der Mittelpunkte M.

Um nun p zu konstruieren, schneiden wir den Parallelstrahlen-
büschel mit x; wir erhalten auf x eine zur Reihe der Punkte R
projektive Punktreihe (Fig. 3), und der Punkt eg =p.x ist der zu
dem gegebenen Punkte À entsprechende. Um ihn zu erhalten haben
wir H,R mit der Normale in einem geeignet gewählten Punkte J auf
k in A, und z mit der durch J gezogenen Parallelen zur Geraden SH
im Punkte A geschnitten, wobei H der zu H, inbezug auf zx sym-
metrisch gelegene Punkt ist. Bezeichnet U, den unendlich weiten
Punkt von H,R und U von x, dann ergibt sich, wenn S, den Schnitt
von H,R mit x bezeichnet, der Punkt o aus der Beziehung

(ASUe) = (A,8,U, R)

Man macht also 4,1 äquipollent zu S,A und schneidet in 2 die
Parallele durch R zu x mit S1; alsdann trifft die Parallele durch 2

zu H,R die Achse x im Punkte o von p.

Die Punkte H,, FH, können dann mit hinreichender Genauigkeit
als Schnitte von p mit c (oder auch mit k) dargestellt werden
selbst dann, wenn die Gerade diese Kurven unter kleinen Winkeln
schneidet.

6. Wir können die Konstruktion von p noch vereinfachen, wenn
wir auf die Projektivität zwischen dem Parallelstrahlenbüschel (p)
und der Punktreihe (/) der Mittelpunkte M näher eingehen. Wir
legen durch M einen zu (p) senkrechten Parallelstrahlenbůschel (m).

Beide Bůschel (p), (m) sind perspektiv und ihre Perspektiv-
achse g ist der zu (p) inbezug auf k konjugierte Durchmesser; sie
halbiert somit die Sehne SH von k, welche zu SH, symmetrisch
inbezug auf x liegt. Es ist also die Entfernung der Geraden g von
x vermöge (8) gleich z, und somit geht g auch durch K..

Um nun p zu erhalten, ermitteln wir q und fällen von M die
Senkrechte auf SH, welche v bereits im Punkte Q der Geraden p
schneidet.

Man sieht, dass die Ordinate von Q das arithmetische Mittel
der Ordinaten von H, und H, ist, was zu der aus (6) abzulesenden
Relation 4, +- 4, + 4, = 0 führt.

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. {1
7. Die gegebenen Eutwickelungen lassen sich bequen für
biquadratische Gleichungen von der Form

8+- ps + g8+-s=0. (13)
erweitern.
Zu dem Behufe denken wir uns die Parabel k, deren Gleichung

y — —4(x-- 2) (9)

ist, mit einem mit c koncentrischen Kreise f, der also die Gleichung
„P _A_,.
2-3) +63) = st

besitzt, in den Punkten Z,, Z,, Z,, L, geschnitten.
Um die Ordinaten der Schnittpunkte zu erhalten, setzen wir
2
wieder für x den Wert 5+ 2 aus (9) in (14) ein. Dadurch er-

halten wir nach kurzer Reduktion
Y° PY W 2) (8 | =
674.2 ur Lo Pc u
woraus sich mit Rücksicht auf (11) ergibt
V aa Du (5 2a
(5) +» (4) q 4 "he —0 (15)
Wählen wir nun den Halbmesser 7 von f so, dass
= 2) (5 =
| = ({) + (2 | (16)

also
He — 3 (16°)

wird, so erhalten wir schliesslich für die Ordinaten der Schnittpunkte
die Gleichung

Melt 0

Vergleichen wir diese Gleichung mit (13), so besteht zwischen
den Ordinaten der Punkte Z,, Z,, Z,, L, und den Wurzeln der
Gleichung (13) die Beziehung

y = — 2 (= 1, 2, 3, 4). (8)

12 | XXXII. J. Sobotka:

Führen wir noch durch # die Parallelen zu den Normalen in den
Punkten Z; an k, so treffen dieselben y in den Punkten X,
(6 — 1, 2, 3, 4) so, dass

OK;
m 4
Rs
J
Le PF
LES >
+ ÿ ER
# - "X
„ s
Pa " D - Č Le
„ =
Ca N
\
x
& l \
2 y N
x
nn N
> „NA \
„ee Bo de X. P
L er
‘x c VE
“N
BIER SERR:
; ze“ I NS -
« “ ->
“ „" Î 4 De
/ x U BE ! \ M
BEA A A ! t N
| \ 3 p \
1]
1} + N
x ’ 5 3 hi
\ 2 i \ \
ď ‘ x
t f h ' : N *
j O UT :
419 se 4 t t t
p ; 1 |
K se : à
U ve. En . l
‘ P 177.. A f
i LE VAE času Ba ' T
oo +. 0 7 j po 5 i
i [2 + 1 !
I ‘
\ / i !
e , !
x / \ /
\ N / !
\ A Dá /
x : 5 4
= / /
7 N ! /
Le ; 5
NL 1 N, „“
vd ET k
> 72 „= «
Bu ue ns
‘
+

Fig. 4.

- Wir können auch auf einer Parallelen zu y einen Mass-
stab m» herstellen, dessen positiver Sinn dem von y entgegengesetzt
ist, dessen Nullpunkt auf x liegt und dessen Einheit gleich ist 2. OE:
alsdann geben die auf m» gemessenen Ordinateu der Schnittpunkte L;
die Wurzeln von (13) au. Wir können auch die Tarabel selbst
kntieren, indem wir zur Darstellung ihrer Punkte gleich die mittelst m
erhaltenen Masszahlen ihrer Ordinaten anschreiben. (Fig. 4.)

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grade. 13

Die gegebene konstruktive Darstellung der Wurzeln von Glei-
chungen Z., 3. und 4. Grades ist sehr einfach und kann deshalb bei
der Auflösung derartiger nummerischen Gleichungen zum de ersten
Ansatz mit Vorteil verwendet werden.

Dabei werden die zu suchenden Wurzeln = durch AZ,

resp. = » worin A eine ganze Zahl bedeutet, ersetzt und die dadurch

aus der gegebenen hervorgehende Gleichung statt dieser gelöst, wenn
die Schnittpunkte c.k zu nah an S oder zu weit von S zu liegen
kämen. |

8. Fassen wir das gewonnene Ergebnis zusammen, so haben
wir (Fig. 4) folgende Konstruktion für die Auflösung der Gleichung
(13) mit Hilfe einer Parabel k.

Wir wählen zunächst die Einheit gleich der Entfernung des
Brennpunktes E vom Scheitel S der Parabel, nehmen die Achse von £
als x-Achse, die Senkrechte zu ihr durch den Krümmungsmittel-
punkt O des Scheitels als y-Achse an. Vom Halbierungspunkt E, der

Strecke ES tragen wir auf x die Strecke E, C = T auf und beschrei-

ben um C als Mittelpunkt den durch Z gehenden Kreis; ist I ein
Schnittpunkt dieses Kreises mit der Scheiteltangente der Parabel, so
ist SI" = s. OE = s. Hierauf beschreiben wir mit dem Halbmesser SI
um S den Kreis k, Weiter haben wir zu unterscheiden ob s positiv

oder negativ ist. Im ersten Falle ist f der aus den Punkt A/ 5 <

beschriebene Orthogonalkreis von k, im zweiten Falle schneidet f
den Kreis k, diametral.
Durch den Kreis f ist nun die verlangte Auflösung gegeben.
9. Wenn zwei von den Schnittpunkten Z; in L, zusammen-
fallen, dann hat die Gleichung (13) eine Doppelwurzel; in einem
solchen Falle berührt der Kreis f die Parabel k in Z, und ML, ist

eine Normale (derselben, welche durch den Punkt W (5 + geht.

Da die Normalen durch einen Punkt (z |y) die Wurzeln der kubischen
Gleichung 2" + zz + y — 0 darstellen, so folgt daraus, dass unsere
Doppelwurzel der Gleichung (13) zugleich eine Wurzel der Gleichung

»+5:+7=0 (19)

Sein müsse.

14 XXXII. J. Sobotka:

Die Gleichung (19) stellt also die Bedingung fůr eine Doppel-
wurzel der Gleichung (13) dar. Eliminieren wir z aus (19) und (13),
so erhalten wir die Bedingungsgleichung, welcher p, g, s genůgen
müssen, damit eine Doppelwurzel eintrifft.

Unsere Konstruktion lässt uns gleichfalls diese Bedingungs-
gleichung gewinnen und liefert eine geometrische Deutung derselben.

Sämtliche biquadratischen Gleichungen von der Form (13) mit
Doppelwurzeln werden nach dem Gesagten durch die Kreise / zum
Ausdruck gebracht, welche % berühren. Betrachten wir diese Kreise
als cyklographische Bilder von Raumpunkten; repräsentieren also
jeden Kreis f durch ein Punktepaar W, M,, welches auf dem durch
den Kreismittelpunkt M gehenden Lote zur Konstruktionsebene liegt und
für welches die Strecken MM — M,M gleich dem Halbmesser des
Kreises sind.

Die Gesamtheit der Punkte M,, M, wird eine Fläche A bilden. Alle
Punkte derselben, deren Orthogonalprojektionen in der Konstruktions-
ebene auf einer Normalen von % liegen, bilden zwei Gerade, welche
durch den Fusspunkt Z+ der Normalen gehen und zur Konstruktions-
ebene unter halben Rechten geneigt sind. Es ist also A eine Fläche
gleichen Gefälles gegen unsere Ebene, somit die Tangentenfläche einer
räumlichen Parabelevolute, die sich in die ebene Evolute der Parabel
projiciert.

Die Gleichung von A kann, wie folgt, abgeleitet werden.

Es habe irgend ein Punkt M, dieser Fläche die Coordinaten
X, Y, Z. Zunächst ist

Z=MLx;
sind also x, y die Coordinaten von Zx, welche durch die Gleichung
y" = 4(x — 2) (9)
der Parabel % verbunden sind, so ist
(Y— y) + (K— x — 20. (20)
Da die Gerade ML, zu k normal ist, so besitzt sie die Gleichung
Y-y-5X-9=0 (21)

Die Gleichung von A erhalten wir durch Elimination von z
und y aus den Gleichungen (9), (20), (21).

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 15

2
Setzen wir den Wert x — 5 +2 aus (9) in (20) und (21)

ein, so können wir diesen Gleichungen die Gestalt geben

v : v
61“ z —2Xy+s—0, (20")
3
zit X$—Y=0, (21°)
wenn wir abkürzend
(X—2 +? — Z =s (22)

setzen. Da

=P ee
‘= D = 4
so ist für dieses s die Beziehung giltig
Boo 2\-2=
(2-2) + (9) -7=>

und da Z=r ist, so hat s vermöge der Gleichung (16) die frühere
Bedeutung. Aus (20°) und (21‘) gewinnnen wir leicht durch wieder-
holte Elimination die weiteren zwei Gleichungen

3Yy* +2(A?—s)y—4XY=0

(R— s) y? — 8XYy + 12Y* = 0.

Die Elimination von y aus denselben ergibt schliesslich, wenn
wir der Bequemlichkeit halber im Resultate x, y statt X, Y schreiben,
die beiden Gleichungen

y =0 (23)
(Ay! + w* — 25)? — (0? + 35) [12xy* + («* — s)*] = 0. (24)

Die Gleichung (23) verlangt, dass g = 0; dass also die gegebene
Gleichung die Gestalt habe

s“ ps +s—0,

in der sie zwei Doppelwurzeln besitzt, welchen Fall wir hier weiter
nicht berücksichtigen wollen. Die Gleichung (24) gehört somit der
Fläche A an. |

16 XXXIII. J. Sobotka :

Setzen wir noch

gt,

also
t— 5 — y" + 4x — 4,
so lässt sich dieselbe auch schreiben
(dy Ext} — (42° — 34) (Pay HN) =0, (25)
oder auch
B — at + 18ry?t + (277 — 16x*)y* = 0. (26)

Setzen wir in (25) y — 0, so erhalten wir den Schnitt der
Fläche mit der Ebene xz, nämlich

at — (dx — 31) #5 —=0,
worin
te — 2- 4r — 4.
Dieser Schnitt zerfällt also in die doppelt zu zählende Parabel
= —4(x — 1),

welche mit der Parabel % kongruent und gleichgerichtet ist und
den Brennpunkt # derselben zum Scheitel hat, sowie in die beiden
von S an sie nusgehenden Tangenten

Teer,

Setzen wir in (25) 2 = 0, so erhalten wir den Schnitt der Fläche
mit der Konstruktionsebene. Nach einfacher Umformung erhalten wir
da die Gleichung

g+l@ — V? +8(@—2]y +[8(x— 1) (2 — 2) + 16(2—2]r
+ 16(:—1D(+—2=0,

welche sich in die Gleichungen

„+ —-N=0, yY HIe— 2} =0

zerlegt.

Zur konstruktiven Auflósnng der Gleichungen 2., 8. und 4. Grades. 17

Unser Schnitt zerfällt also in die doppeltzuzählende Parabel k,
wie zu erwarten war und in zwei Gerade

z—1— + ty,
welche sich offenbar ergeben als die Schnittgeraden des Kegels
@—1)}"+y —2—0

mit der Konstruktionsebene; es sind dies die Normalentangenten
von Æ an À.

10. Die Fláche A ist somit konstruktiv und analytisch hin-
reichend bestimmt.

Für ein bestimmtes s führt unsere Auflösung zu einem be-
stimmten Kreise £, und die zugehörigen Kreise f schneiden diesen
entweder orthogonal, wenn s positiv, oder diametral, wenn s negativ
ist. Die Punkte M,, M., welche diese Kreise repräsentieren, bilden
im ersten Falle ein einschaliges Rotationshyperboloid B,, welches Ag
zum Kehlkreise hat und dessen Gerade unter einem halben Rechten
gegen die Konstruktionsebene geneigt sind, im zweiten Falle ein
zweischaliges Rotationshyperboloid B,, welches zu B, inbezug auf
den gemeinsamen Mittelpunkt conjugiert ist. Jede von diesen beiden
> Flächen besitzt somit die Gleichung

s=(2—2) + y? — 2 (27)

Die Punkte A7,, welche einem gegebenen s zugehören, bilden
demnach die Durchdringungskurve der Fläche A mit dem durch (27)
ausgedrückten Hyperboloid. Die zugehörigen Punkte M bilden sonach
die Orthogonalprojection dieser Kurve in die Konstruktionsebene.
Wir erhalten die Gleichung dieser Projection, wenn wir aus (24)
und (27) das z eliminieren. Dieselbe ist also

(Iy? + 2° — 25)? — (2° + 3s) [12ry* + (x? — s)*] = 0. (28)

Setzen wir in diese Gleichung 1=5. = 7 als Koordinaten

von M ein, so kommt die verlangte Bedingungsgleichung für eine

Doppelwurzel zum Vorschein, nämlich
(29)

[99% -] 2p (p® — 4s)]* — 4 (p*+ 125) [Gpg? + (p? — 497] = 0.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. IT. Classe. 2

18 XXXIII. J. Sobotka:

11. Eine Doppelwurzel Z von (13) ist auch eine Wurzel der
Gleichung |

2+52+3=0. (19)

Sind Z (i = 1, 2, 3), die Wurzeln von (19), so hat (13) eine
Doppelwurzel, wenn s einen der Werte annimmt,

=— (8 +p +42) =— A824 20],

und bezeichnet +; den zu Z; gehörenden Halbmesser von f, so ist

r = (2) + (5 = 2) =

Daraus folgern wir für die Realität der Wurzeln von (13) aus
unserer Konstruktion Nachstehendes.

a) Die Gleichung (19) besitzt nur eine reelle Wurzel, wenn

3 2
5 + H > 0, wobei r, y die Koordinaten des entsprechenden Punktes M

bedeuten; da r— £ y = 4:

a so haben wir nur cine reelle Wurzel Z

wenn
3 2
sit% >0.

Ist diese Bedingung erfüllt, so besitzt (14) lauter imaginäre
Wurzeln, wenn r<r,, also s>s, ist, zwei reelle, zwei conjugiert
imaginäre, wenn s< s,, während für s — s, man eine reelle Doppel-
wurzel und zwei conjugiert imaginäre Wurzeln bekommt.

b) Ist
+L<o
dg d

so hat (19) drei reelle verschiedene Wurzeln Z;; ordnen wir die ent-
sprechenden s so an, dass s, —s,>s,, so wird r, <r, <r,. Danun
hat (13) lauter imaginäre Wurzeln, für s>s, zwei reelle, zwei
imaginäre für s, >s>s,, lauter reelle für s, >s>s,, während für
ss, sie wieder zwei imaginäre und zwei reelle Wurzeln besitzt. Die

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 19

Übergänge zwischen den einzelnen Fällen erfolgen durch A a
wurzeln.

c) Ist schliesslich
3 2
tg =0

so hat man entweder lauter imaginäre, oder zwei reelle, zwei imagi-
näre Wurzeln, worüber sowie über die entsprechenden Übergänge
ohneweiters analog entschieden wird.

12. Betrachten wir auch für die biquadratische Gleichung die-
jenigen Fälle, in denen bei der graphischen Darstellung der Kon-
struktion einzelne Schnittpunkte von f mit % nicht mit erforderlicher
Sicherheit zum Ausdrucke gelangen. Wir unterscheiden hier drei Fälle,
je nachdem a) eine, 5) zwei, c) drei Wurzeln von diesem Umstand
betroffen werden. (Fig. 5).

a) Sind die Schnittpunkte L,, L,, L, von f mit k bestimmt, so
findet man den vierten Z,, indem wir die inbezug auf x symmetrische
Gerade zu einer Seite des Dreiecks Z,L,L,, etwa die zu Z,Z,
symmetrische Gerade Z,+L, *, ermitteln und zu ihr durch den dieser
Seite gegenüberliegenden Eckpunkt, hier Z,, die Parallele ziehen.
Diese Parallele schneidet f weiter im gesuchten Punkt Z,. Fällen
wir die Senkrechte zu ihr vom Mittelpunkte M des Kreises f und
ist « der Fusspunkt derselben, so erhalten wir Z, auch aus der Gleich-
heit aL, = L,e.

b) Sind die Schnittpunkte Z., L, bestimmt, so verfahren wir wie
im Art. 6, um die Gerade p, welche die übrigen zwei Punkte Z,, L,
verbindet, zu erhalten. Wir führen also durch den Mittelpunkt 1 von
L,*L,* die Parallele a zu x und fällen das Lot von M auf L,+L,+
welches a im Punkte « treffen möge; alsdann ist p die durch « zu
L,+L,* gezogene Parallele. Selbstverständlich gilt diese Konstruktion
auch dana, wenn Lx, m nicht reell sind, worauf wir noch zurůck-
kommen.

c) Es sei bloss einer von deu Ehaltennnkten L, bestimmt, dann
führt die Bestimmung der übrigen drei zur Auflösung einer kubi-
schen Gleichung. Ist z, die dem Punkte Z, gehörige Wurzel von
(13), so erhalten wir diese kubische Gleichung, indem wir die linke
Seite von (13) durch (2— z,) dividieren; es wird also die Gleichung
zu lösen sein

kika add (30) -

9.

20 XXXIII. J. Sobotka:

Um diese Gleichung durch die entwickelten Konstruktionen auf-
lösen zu können, müssen wir sie auf die Form (6) bringen, was be-
kanntlich dadurch geschieht, dass wir

=- 31)
z 3

setzen. Dadurch kommen wir zu der Gleichung

9
Zhe+39)Z+5z A +grata=0

Angenommen (Fig. 5), es sei f, der die Gleichung (13) lösende
Kreis, Af, sein Mittelpunkt und z, die zum Schnittpunkt Z, gehi-
rende Wurzel von (13), so erhalten wir die 3 weiteren Wurzeln durch
die Auflösung der (Gleichung (32). Der diese Gleichung lösende
Kreis v geht durch den Scheitel S der Parabel k; er habe V zum Mittel-
punkte. Es handelt sich darum, den Mittelpunkt V zu konstruieren.
Bezeichnen wir mit č, 7 seine Koordinaten, so ist nach Früherem

— d 2 . — L 20 3 2 y
De 9 (p + 3 27), 1 — 4 B 2 + 3 pe +).
wáhrend die Koordinaten von M, sind

p zá

= =

Bezeichnen wir ferner bei $ — 1, 2, 3, 4 mit y; die Ordinaten
der Schnittpunkte f,.%, wobei y, dem Punkte Z, angehören soll und
mit Y; die Ordinaten der Schnittpunkte v., wobei Y, — 0, so ist
den Gleichungen (31), (18) und (8) zufolge

_v_ N (33)
y=Y-
und aus den Ausdrücken für &, 1, x, y folgt
= yi (33)
n=y— Ts 5(#). 69

Sämtliche Gleichungen von der Form (13), welche eine
Wurzel s, gemeinschaftlich haben, werden durch Kreise gelöst, die

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 3., 3. und 4. Grades. 91

durch einen festen Punkt Z, gehen; ihre Mittelpunkte bilden ein
ebenes Punktefeld Z; die Kreise v, welche die zugehörigen kubi-
schen Gleichungen von der Form (32) lösen, gehen durch den
Puokt S; ihre Mittelpunkte V bilden gleichfalls ein ebenes Feld Z;
beide Felder Z, Z, sind, wie aus den Relationen (33), (34) er-
sichtlich, affin.

Wir erhalten somit V als denjenigen Punkt in Z, welcher dem
Punkte A/, von Z in dieser Affinität entspricht.

Stellen wir zunächst die affine Beziehung der Punktreilien u, 4,
auf der uuendlich feınen Geraden, die sich selbst entspricht, ber.
Aus (33) und (34) folgt

VY _A BÍMVJ. Ein
€ a 6 + le) lH

Es ist also für limx — oo

M (35)

U m
Em 6'

Diese Gleichung stellt zwei projektive Strahlenbüschel um den
Koordinatenursprung O dar, welche auf der unendlich fernen Geraden
der Ebene die Puuktreilen w, 4, festlegen. Die eben erwähnten
Stralilenbüschel legen auf irgend einer Parallelen zu y zwei Punkt-
reihen fest, welche durch blosse Verschiebung zur Deckung gebracht
werden können.

Denken wir uns nun diese Büschel so parallel verschoben, dass
ihre Mittelpunkte nach S fallen, so schneiden sie alsdann auf y
Punktreihen ein, für welche mit Rücksicht auf OS = 2 aus (35) die
Beziehung folgt

1 36
y—i= =

In affınen Feldern entspricht irgend einem Parallelstrahlen-
büschel des einen ein zu ihm perspektiver Strahlenbüschel des andern,
weil ja die unendlich ferne Gerade beiden gemeinschaftlich ist; solche
Strahlenbüschel schneiden sich also in einer Punktreihe, und wir
wissen, dass alle solche Punktreihen auf den Geraden č liegen, welche in
einem einzigen Punkte, dem Doppelpunkte der Affinität, zusammen-
treffen. In unserem speziellen Fall ist die Projectivität der Punkt-
reihen 4,4 vermöge (36) parabolisch, die zusammenfallenden Doppel-

99 XX XIE. J. Sobotka:

punkte derselben liegen auf der Achse y, somit auch die Projektivität
der beiden Parallelstrahlenbůschel ist parabolisch; ihr Schnitt } besitzt
also die Richtung von y, wie auch aus der mittelst (33) und (34)
abgeleiteten Gleichung für die Geraden 7 ersichtlich ist, die wir auf die
Form bringen können

à 2
su 5%), (34)

worin « einen veränderlichen Parameter bedeutet.
13. Nun gestaltet sich die Konstruktion von V sehr einfach.
Wir ermitteln zuerst zu irgend einem Punkte A von Z den
entsprechenden A, in Z,. Als A denken wir uns den Mittelpunkt des
durcb Z, gehenden Kreises f., welcher % doppelt berührt, also ausser
L, auch den Punkt Z,* von % enthält; der entsprechende Kreis ta
schneidet % ausser in S noch im Punkte G und berührt ausserdem k

in einem Punkte D, wobei die Ordinate von @ gleich ist _ y, jene

von D aber — = y, vermöge (31). Wir erhalten also A, als Schnitt

der Normale in D an # mit der Symmetrieachse g der Punkte S, D.
Dies reicht hin, um schon einzelne Gerade, die durch V gehen, zu er-
mitteln. Wir teilen die Ordinate Z,1 in A, 4, in drei gleiche Teile
AA, = 1,4, = À, L,, tragen auf y die Strecke OZ 4,4 auf, so ent-
spricht nach (36) dem zu SF parallelen Strahlenbüschel in & ein
zu x paralleler Strahlenbüschel in 2,.

Wir ziehen also durch A, wobei 14 — SO, die Parallele zu SF,
durch 4, die Parallele zu x und durch den Schnittpunkt beider 2, ||y.
Dem zu SF durch 37, gezogenen Strahl entspricht die durch seinen
Schnitt mit č, gehende Parallele x, zu x. Es ist also z, bereits eine
Gerade, die durch V geht.

Einfacher noch erhalten wir eine zweite durch V gehende Ge-
rade z,, wenn wir in Z den zu x parallelen in Z, den ihm ent-
sprechenden Strablenbüschel, dessen Geraden also zu FS inbezug auf
x antiparallel sind, wählen.

Zunächst sind die Strahlen des zweiten Büschels parallel zu g.
Denn ist s der Fusspunkt der Senkrechten von D auf x, so is
De _ De —3 v
—- = 4 und da De — 3 y, ist, so ist ferner &S = ( | und

ES 3 3

cr 1
tg eDS = tgxg == = 9
8

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 93

Da die Gerade y durch <, geht, gehört ihr Schnitt P mit x
bereits der zugehörigen Geraden 7 an. Denken wir uns die Normale g,
au k, welche parallel zu g ist, x in P, schneidet, deren Fusspunkt G,
sich auf © nach G, orthogonal projiciert, so ist PLG, = OS. Ver-
schieben wir nun die Gerade g, parallel in der Richtung SO, bis sie
mit g zusammenfällt. Dann kommt P, nach P, G, kommt in den
Mittelpunkt G,* der Strecke SD und G, in den Mittelpunkt @,* der
Strecke eS. Da PG,* gleich bleibt OS, so ist schliesslich

B ee l maj
PO = 3 s

Man gelangt also hier zu č ohne Kenntnis der Punkte A, A,
und hat also nur den Fusspunkt der Senkrechten von M, auf zu
ermitteln, so ist s, das Lot von ihm auf SD.

Der Punkt V ist also der Schnittpunkt x, .z,.

Hat man x, ermittelt, so kann V dann wie folgt erhalten werden.

Wir schneiden die Ordinatenlinie von M, in g mit x, und tragen

auf sie die Strecke op, = ud, wenn u den Mittelpunkt von AZ, be-

zeichnet und ziehen durch , die Parallele zu SD, die alsdann x,

in V schneidet. Denn aus der Ähnlichkeit der Dreiecke Veg,, SeD
folgt

u p

9V=%

wie es die Gleichung (33) verlangt.

Die Gleichung (37) für die Gerade l, die wir zuvor benützt
haben, ist einfach
_ lh
1 5 o)
Wir erhalten also für die Entfernung P,O des Punktes O von,
Dad
4 ED — > . PO.
14. Wir können also V einfach so konstruieren.

a) Wir ermitteln den Punkt D auf 4, dessen Ordinate

2
eD=- 3

die Beziehung PO —

24 XXXIII. J. Sobotka:

b) Wir tragen auf x die Strecken

P et. BD sm
na ne 4
01 =; +6, OP =3 . Se
auf.
c) Bezeichnet u, den Fusspunkt der Senkrechten von M,
auf x, so ziehen wir die Gerade y,||y in einer Ent-

fernung von P, welche gleich ist 7,u,. Dann geht y
durch V.

d) Durch P ziehen wir č||y, fällen von M, das Lot aufl
und von seinem Fusspunkt das Lot z, auf SD, so geht
s, gleichfalls durch V.

Die Schnittpunkte von v mit £ liefern also die Wurzeln (32).
wodurch auch die Wurzeln von (13) konstruktiv dargestellt sind.

15. Wir wenden uns der Darstellung von imaginären Wurzeln
zu. Der die quadratische Gleichung (4) lösende Kreis a, der ER zum
Durchmesser hat, besitzt die Gleichung

(— aj" + (y— BY = r";
seine Schnittpunkte mit x sind durch die Gleichung
(© — aj mr

oder
(x — a)? = r? — fi?

und die Wurzeln der Gleichung, da der Sinn von » entgegengesetzt
dem der Achse x ist durch

(© 4 a) = —
gegeben.

Ist (Fig. 1) C der Mittelpunkt des Kreises, C, der Fusspunkt
der Senkrechten vou C auf x, so ist «= OČ,, B — C/C und daber

(x + OC)? = r — GE:

Sind die Schnittpunkte 7,, 7, von a mit x reell, so ist r > CU
und ?— GC*= GT)* so dass

az — O0, + CT.

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichnngen 2., 3. und 4. Grades. 9)

Ist aber dieser Schnitt nicht reell, so ist (\C?—r? gleich
C.C,’, wenn CC, die Länge einer von ( an a gelegten Tangente ist.
Es ist also

= — 0G u.

wobei, wie aus der Darstellung ersichtlich beide Strecken mit der-
selben Einheit gemessen werden.

Die Punkte 7‘, T, sind Doppelpunkte der Involution, welche a

auf z hervorruft, während in der letzten Gleichung C,C, die absolute
Entfernung des Punktes C, von den Punkten des symmetrischen Paares
in der erwähnten Involution bedeutet.

16. Gehen wir gleich zur biquadratischen Gleichung (13) über
und setzen voraus, dass sie zwei reelle und zwei conjugiert imaginäre
Wurzeln besitze. Der die Gleichung auflösende Kreis f, init dem
Mittelpunkte A (Fig. 5) schneidet also £ in zwei reellen Punkten
Ly, L, ; sind also L,“, Z,‘ die Schnittpunkte der durch Z,, resp. I zu
x gezogenen Parallelen mit dem Massstab », so ist

4
= 0L #01

Die gemeinschaftliche Sehne p, welche die zwei imaginären
Schnittpunkte von f, mit % verbindet, erhalten wir nach Früherem,
indem wir die Strecke, welche die zu Z,, L, inbezug auf x symme-
trisch liegenden Punkte Z,+, resp. L;*. verbindet im Punkte 2 hal-
bieren, durch 2 die Gerade 5|!x ziehen und dieselbe mit dem zu
L,+L,? senkrechten Durchmesser von jf, schneiden. Die Gerade p
geht durch diesen Schnittpunkt ß und ist parallel zu Z*L,".

Trifft der zu f, orthogonale Kreis um fi die Gerade p in 7
und d,so haben die Schnittpunkte p.f, von B die Entferungen By .i,
BO..

Diese Schnittpunkte sind Doppelpunkte der auf p durch f, her-
vorgerufenen Involution; ihre Orthogonalprojection auf # sind somit
Doppelpunkte derjenigen Involution, in welche sich jene auf »» ortho-
gonal projiciert. Das symmetrische Paar dieser Involution besteht also
aus den Fusspunkten C, D der von y und 9 auf m gefällten Lote. Ist
also B der Schnitt von 5 mit m, so ist

8 =0B H|BC|.i, 4 =0oB-— | BČ| 4.

26 XXXIII J. Sobotka:

Von diesem Fall bildet die Auflösung der kubischen Gleichung
(6) mit zwei imaginären Wurzeln einen Sonderfall, der eintritt, wenn
L; nach S fällt, wodurch die soeben gegebene Konstruktion aufrecht
bleibt.

Keunen wir eine von den zwei reellen Wurzeln der biquadra-
tischen Gleichung (13) und konstruieren die weiteren Wurzeln der
Gleichung durch Zurückführung auf die kubische Gleichung (32), so
trifft der entsprechende Kreis v (Fig. 5) die Parabel % ausser in S
nur noch in einem Punkte J,. Ist J, sein symmetrischer bezüglich
x und c die Parallele zu x durch die Mitte 3 von SJ,+ so gehört
der Schnittpunkt JA von c mit dem zu SJ, + senkrechten Durchmesser
des Kreises v der Sehne an, welche die beiden imaginären Schnitt-

punkte von v mit % verbindet. Ist HT die Länge der Tangenten von
JI an v, und überträgt man dieselbe auf diese Sehne von A oder
auf SJ,T von 3 aus, so gibt die Orthogonalprojektion auf m der 80
übertragenen Strecke den absoluten Betrag des imaginären Teiles
der beiden noch gesuchten Wurzeln von (32). Anstatt dies durch-

zuführen tragen wir HT auf die Gerade SJ,+ von ihrem Schnitt-

punkt r mit b aus nach ro auf, so ist die Projektion von o identisch
mit C, so dass y, G, U in einer Parallelen zu x liegen. Dabei

muss die Entfernung MH des Punktes 4 von b offenbar gleich
Yo
„ Sein.

17. Schliesslich möge der Fall behandelt werden, in welchem alle
Wurzeln der biquadratischen Gleichung (13) imaginär sind und der
lósende Kreis f mit dem Mittelpunkte M die Parabel k überhaupt
nicht reell schneidet. (Fig. 6.)')

Die vier Wurzeln sind zu zweien konjugiert imaginär, was auch
von den vier Schnittpunkten Z,, L., L,, L, gleichfalls gilt; es seien
also L,, L, und ebenso L,, L, conjugiert imaginär. Daher lassen
sich zwei reelle Geraden p, q konstruieren von denen eine die Punkte
L,, L,, die andere die Punkte Z,, L, verbindet.

Um zu diesen Geraden zu gelangen konstruieren wir zuerst das
gemeinsame Polardreieck XYZ der Parabel k und des Kreises f,
obne dass wir genötigt sind einen neuen Hilfskegelschnitt zu benützen.

1) Bedeuten p, g, s absolute Werte, so bringt die Figur die Gleichung
2 — pz!--gz +s=0 zur Darstellung.

Zur konstruktiven Anflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 27

Wir wenden hier eine Konstruktion an, die bei einer anderen Gelegen-
heit entwickelt worden ist.’)

Diesbezůglich legen wir den Kegelschnitt à fest, welcher der
unendlich fernen Geraden der Ebene in dem Büschel (k, f) conjugiert
ist. Dieser Kegelschnitt b ist eine gleichseitige Hyperbel welche x
zu einer Asymptote hat und durch 4/ geht. Zu ihrer vollständigen
Bestimmung ist die Ermittelung eines weiteren Punktes Q hinreichend.
Denken wir uns den Punkt À der Parabel k, welcher auf der Ordinate
des Brennpunktes E von k liegt, sowie die Tangente in A an # und
ermitteln © als den zum unendlich fernen Punkte dieser Tangente
konjngierten Punkt. Er liegt somit auf dem zu z parallelen Durch-
messer 4a von k und auf dem zu der erwähnten Tangente senkrechten,
‘zu den Achsen x, y gleichgeneigten Durchmesser von f.

Es ist also A parallel zur Nebenachse von (’ und die Haupt-
achse von b ist parallel zu der erwähnten Tangente. Wird also die
Parallele zu y durch A7 von Aa in ©, von x in B geschnitten, und
trägt man die Strecke Ba von B gegen O nach BB auf, so ist B der
Mittelpunkt der Hyperbel 5, deren zweite Asymptote a||y mitbe-
stimnit ist.

Nun können wir den Kreis « konstruieren, welcher dem Drei-
eck XYZ umschrieben ist. Die Polare von 5 inbezug auf f ist eine
Parabel, und ebenso ist die Polare von 5 inbezug auf k eine Pa-
rabel; der Kreis # geht durch die Brennpunkte C, U,‘ beider
Parabeln und hat seinen Mittelpunkt U auf der Leitgeraden w von k.
Ist A, der Pol von a inbezug auf /, so berührt MA, die erste
Parabel in A, und die zweite Tangente derselben M8 durch M ist
zu MA, senkrecht; es liegt also M auf der Leitlinie dieser Parabel,
welche somit mit der Tangente in M an b zusammenfällt, woraus
- folgt, dass A/B durch den Brennpunkt C; geht; es ist also C, der
Fusspunkt der Senkrechten von A, auf A/B. Macht man noch auf
dieser Geraden BD, = MB, so liegt D, gleichfalls auf dem Kreise u,
wodurch derselbe sogar ohne Benützung der zweiten Parabel hin-
reichend bestimmt ist. Wir bemerken nur, dass diese zweite Parabel z
zur Scheiteltangente hat und ihr Scheitel A, der Pol von a inbezug
auf % ist.

Weiter denken wir durch die Ecken des Polardreieckes XYZ
die zu k ähnlich gelegene Parabel n. Dieselbe geht durch die Be-

1) Sitzungsber. der k. Akad. der Wissensch. in Wien 1900. Bd. CIX: Zur
Perspektive des Kreises und anschliessend zur Konstruktion der Axen und Kreis-
schnitte für Flächen 2 Grades; insbesondere Art. 19.

28 XXXII. J. Sobotka:
růhrungspunkte A4, 4, der zuvor hervorgehobenen Parabeln mit
Tangenten, die zu x parallel sind und ihr Parameter ist die Hälfte
des von k. Ausserdem schneidet die Geraden (A, die Senkrechte
in A. zu x im Punkte 7, welcher der vierte gemeinschaftliche Punkt
von w und » ist, da diese beiden Geraden die Polaren von B inbezug
auf f und k sind.

Halbieren wir also 4,7" (hier dadurch, dass wir durch U die
Parallele zu D,A, ziehen), so erhalten wir einen Punkt der Achse
von ». Da die Subnormale dieser Parabel gleich ÆS ist, so können
wir ihre Tangente £ in A, und somit auch ihren Scheitel V ermitteln.
Der Aehnlichkeitspunkt P der Parabeln &, n liegt auf VS, so dass
KB BS 122

Ueberführen wir durch diese Aehnlichkeitslage » in k, # in den
Kreis «, so entsprechen den Ecken X, Y, Z des gesuchten Polar-
dreiecks die Schnittpunkte X,, Y,, Z von u, mit k, aus denen man
mit Hilfe der betreffenden Aehnlichkeitsstrahlen die Punkte X, Y, Z
selbst auf w erhält. In Fig. 6 sind bloss die Punkte X., Y, zu-
gänglich, so dass nur die Punkte X, Y unmittelbar erhalten werden.
während zum Punkte Z die Bemerkung führt, dass er der Hühen-
schnitt im Dreiecke A/YX ist.

Die gemeinschaftlichen Sehnen der Kegelschnitte f, k gehen zu
zweien von den Ecken des Polardreiecks XYZ aus; aber nur zwei von
ihnen, die durch eine dieser Ecken gehen, sind reell. Um diese Ecke
festzustellen, betrachten wir irgeud ein Paar A von Punkten A, À’
welche bezüglich des Bůschels (fk) konjugiert sind. Der Bequemlich-
keit halber wählen wir A auf # und zwar wie früher auf der Ordinate
durch den Brennpunkt E, dann ist 4" der Schnitt der Polare von À
inbezug auf f mit der Tangente in A an A. Die gesuchten reellen
Sehnen müssen von derjenigen Ecke ausgehen, für welche ihre Ver-
bindungsstrahlen durch die Seiten des Polardreiecks, welche gleichfalls
von dieser Ecke ausgehen, von einander nicht getrennt werden. Das ge-
schieht hier bloss für die Ecke Z. Die fraglichen Sehnen p, g sind
dann Doppelstrablen der Involution Z(AA', XY). Schneiden also die
Geraden ZA, ZA‘ den Kreis w in 1,, 1,, 80 trifft die Polare des
Punktes J = 1, 2,. XY inbezug auf u diesen Kreis in zwei Punkten
voa p, resp. g. Liesse sich die Bestimmung der Doppelstrahlen mit Hilfe
von # nicht genau graphisch ausdrücken, würde man hiezu natürlich
einen anderen durch Z gelienden Kreis wälılen.

Naclı Früherem ist der weitere Verlauf der Konstruktion folgender

Der Orthogonalkreis zu f, welcher seinen Mittelpunkt fm im Fuse-
34

Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 3. und 4. Grades. 99

punkt der Senkrechten von M auf Plat, trifft die Gerade | in den

9
Punkten Fa , welche als die reelle Darstellung der imaginären

Schnittpunkte von A mit f aufzufassen sind.

Sind also FH, H,, L', L“ die Orthogonalprojektionen der bezüg-
lichen Punkte L,, Ls,, Lu, Lu auf m, so sind die Wurzeln der
Gleichung (13) hier

a =oil +| A L|.;, 2, Zoll — |N1L .i,
2 = 01 HIHI". à, 8, = ol, —|H,L"

rd

Dabei ergibt sich die Kontrolle, dass die Punkte Zu, L: auch
die imgináren Schnittpunkte von » mit 4 darstellen und analog für g.
Treffen also die Geraden durch Ly, ZL., welche parallel zu + sind
kinA,u,und trifft die Parallele zu z durch Z,, die Gerade Au in v, die

—

Parabel in ©, so muss Au ||p, vw = @L,, sein.

0

ar

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

Digitized by Google

FLÖSUNG.

KONSTRUKTIVE Au

SOBOTKA

1/1
/

oies
té /
ef
/
1
ax
- N

rs... si

se N90,

À... :
109

riss.

„i
Al

alt. Mathematr:

Rae
PR | Ad bak

ei noho Geselschd

1
I

cher]

o:

Farský. m un.

Digitized by Google

FLÔSUNG.

KONSTRUKTIVE Au

SOBOTKA

k

—
-

zur mn,
.-* -
-
-
-

—————-——4 Suns

I
- 1 /
ST ! “ ,
m D 4, e
- = x /

_
-

-
-.

..

"do.

k
k

m byrmr n do
natumaıss. Úia.se

4
l

theina

ia

ait

!
-

1
PTR

YTar x
4 Spell,

+

r

hre Geselseh.

enie bu

her d i

(ia
Ul

+

faéby, r +

FLÖSUNG.

KONSTRUKTIVE Au

SOBOTKA

..

Fig. 6.

AIT

=-

+h----

Ei /

.

k A

D_ x) CRY
„ T-

..
oeno ce. 0.2.2

..—
ess

káně <

sise N33

)
ins

ssl

UPA]

i
5
id:

hematn

1 yr
cnaft. M at

5

je r TT“ era a
SED one

sei

Ge

!
i

ep d.icnigl.bähr

4.
Fe

a:

fa ray, r ag,

Digitized by Google

XXXIV.

O dělení a isolování cukrů ze směsí,

Část II.
Podávají Emil Votoček a R. Vondráček.

Předloženo v sezení dne 28. října 1904.

Práce, kterou zde podáváme, jest pokračováním studie uveřejněné
námi pod výše uvedeným titulem ve Zprávách této Společnosti
v březnu t. r.

Podařilo se nám vypracovati methodu naši pro dělení cukrů v ná-
sladujících nových kombinacích :

galaktosa a arabinosa,

rhodeosa a glukosa,

mannosa a rhodeosa,

arabinosa, galaktosa a glukosa,
mannosa, arabinosa a galaktosa.

Zároveň ukazujeme na několika příkladech, Ze methody naší lze
užití přímo při syrupech, vyplývajících z hydrolysy polysaccharidů,
tedy že přítomnost většího neb menšího množství látek znečisťujících
nevadí vylučování se hydrazonů ve formě krystalické, v jaké snadno
se dají čistiti. Okolnost ta je velmi důležita, jelikož by jinak cena
methody byla problematická. Vždyť při analyse cukrů v hydrolytických
produktech látek z přírody není nám nikdy činiti s vodnými roztoky
chemicky čistých cukrů, nýbrž následkem neúplné hydrolysy roztoky
ty obsahují téměř vždy vedle monosacharidů i něco rozpustných, pře-
chodných produktů povahy dextrinové.

Věstník král. čes. spol. nâuk. Třída II. 1

2 XXXIV. E. Votoček a R. Vondráček:

Rhodeosa a glukosa.

2 g cukerného syrupu z konvolvulinu (=/as 1 y redukujícího
cukru) rozpuštěno ve 20 cm? vody i přidáno 0'7 g methylfenylhydra-
zinu a 03 g ledové kys. octové. Směs zahřívána chvíli na vodní lázní
a ponechána v klidu. Po vychladnutí počaly se v brzku vylučovati
krystaly, jež po jediném přehlacení z alkoholu tály při 182°
= methylfenylhydrason rhodeosy.

Matečný louh zahříván nějaký čas 8 přebytečným octanem fenyl-
hydrazinu (5 g zásady a 2-5 g ledové kys. octové) i poskytl hojnost
fenylglukosazonu b. t. 205'5").*)

Mannosa a rhodeosu.

K roztoku, jenž obsahoval as 0-25 g mannosy a 1 g cukru z kon-
volvulinu ve 20 cm? vody přidáno 0-8 g fenylhydrazinu. Následujícího
dne odfiltrován vyloučený mannofenylhydrazon; k filtratu přičiněn 1 g
difenylhydrazinu a potřebné množství alkoholu; zahříváno krátkou dobu
na vodní lázni a okyseleno kyselinou octovou. Po několika hodinách
počal se vylučovati krystalický produkt, jenž jednou z alkoholu pře-
hlacen, měl bod tání 198:5°. Jest to difenylhydrazon rhodeosy.

Galaktosa a arabinosa.

K řešení této kombinace vedla nás již sama okolnost, že celá
řada přirozených hmot uhlohydratových jakožto hlavní složky vykazují
galaktosu a arabinosu.

Zde založili jsme methodu na rozdílné rozpustnosti difenylhy-
drazonů jmenovaných cukrů. Kdežto galaktoderivat je snadno roz-
pustný v alkoholu, arabinosodifenylhydrazon rozpouští se v něm těžce.

Jakožto předběžný pokus ke vlastnímu dělení arabinosy od ga-
laktosy provedli jsme přímé převedení hotového galaktodifenglhydra-
zonu ve methylfenylhydrazon. Galaktodifenylhydrazon připraven dle
STAHELA à překrystalován z horké vody taje při 161°. (STAHEL
udává b. t. 157°.)

0:5 g difenylhydrazonu galaktosy,

0:5 g methylfenylhydrazinu,

15 cm? alkoholu 96°/,

a Re

*) Přesvědčili jsme se zvláštním pokusem, že difenylhydrazon glukosy pře-
chází při zahřívání s přebytečným octanem fenylhydrazinu zúplna ve fenylosazon.
Lieb. Ann. 258, 246.

O dělení a isolování cukrů ze směsí. 3

smichäno a zahřáto na vodní lázni. Ani po 3 hodinách očekávaný hy-
drazon se nevyloučil. (Snad že difenylhydrazon je v alkoholu málo
dissociován.) Přidán tudíž 1 cm* 5Oprocentní kyseliny octové a opět
poněkud zahřáto. Ochlazenim vylučuje se ihned hydrazon. Vzorek
promyt a vysušen taje při 190°. Je to tedy galaktomethylfenylhydrason.
Přikročeno bylo potom ku vlastnímu dělení arabinosy a galaktosy.
03 g galaktosy
03 g arabinosy

a přičiněno 0°6 g difenylhydrazinové zásady a potřebný ku rozpuštění
alkohol. Po celohodinném zahřívání na vodní lázni se zpětným chladičem
většina líhu odehnána a zbytek ochlazen. Vyloučený hydrazon (I.) odsát,
a k matečné tekutině přidáno 0'3 g methylfenylhydrazinu a 1 cm* 50%/ -ní
kyseliny octové. Mírným záhřevem a ochlazením vyloučen hydrazon
I., jenž taktéž odsátím isolován.

Hydrazon I. vysušen váží 0'498 g. Taje při 199%. Opětnou
krystalisací z líhu dosaženo bodu tání 201°. (ToLLExs udává pro dife-
nylhydrazon arabinosy 204—205°, oproti Neusercovu číslu 216—217".)

Hydrazonu (IL) získáno 0 360 g. Překrystalován z vody roztápí
se při 192°, což souhlasí s číslem pro methylfenylhydrazon galaktosy.
Zkušenost při dělení této kombinace nabytých použito bylo
ihned při některých produktech přirozených.
Stanovení cukerných složek v t. sv. kyselině arabinové z řísků řepných.

5 g kyseliny arabinové hydrolysováno 1 hodinu na vroucí vodní
lázní pětiprocentní kyselinou sírovou, pak kyselina odstraněna uhliči-
tanem barnatým a odfiltrovaný roztok poněkud zkoncentrován. Získán
tím cukerný roztok, kterýž methodou Soxhletovou vykázal 8% — 85"/,
redukujícího cukru (počítáno na glukosu).

V obdrženém roztoku zkoušeno dle ToLLense na penfosy: vý-
sledek positivní. — Taktéž zkouška činidlem SELIVANOVÝM svědčí pří-
tomnosti £efos. (Dlužno však vytknouti, že reakce tato je dle pozo-
rování R. Ornera dosti nespolehlivá.)

Reakce fenylhydrazinem. Odměřeno 2"/, cm? roztoku, přidáno ně-
kolik kapek fenylhydrazinu a kys. octové. Ani po 3 hodinách hydrazon
se nevylučuje. Tudíž mannosa není přítomna.

Reakce difenylhydrazinem. Odměřeno 15 cm? cukerného roztoku
(as 15 g redukující sušiny) a odpařena z něho většina vody, kteráž
potom nahrazena alkoholem. Po sfiltrování od vyloučených mazů vařeno
8 12 g difenylhydrazinu za použití zpětného chladiče. Po hodinnem
varu většina alkoholu odehnána. Zbytek (as 15 cm?) po ochlazení téměř

rozpuštěno v 10 cm? vody,

4 XXXIV. E. Votoček a R. Vondráček:

stuhl. Kaše rozmíchána s lihem a filtrováno Goochovým tyglem, krystaly
promyty lihem, etherem a vysušeny ve vodní sušárně. Získáno hydrazonu
0'810 g, což odpovídá 0:4 g arabinosy. B. t. 203° souhlasil s číslem Tor-
LENSE pro arabinosodifenylhydrazon, čímž přítomnost arabinosy zjištěna.

Ve filtrátu zůstalo ještě as 09 g redukující sušiny. Přidán k němu
methylfenylhydrazin (06 g) a kya. octová (1 cm?). Po 24 hodinách vy-
loučilo se pouze skrovné množství hydrazonu (0'013 g) tajícího při
189— 190°, což souhlasí s methylfenylhydrazonem galaktosy.

V matečné tekutině zkoušeno na glukosu přebytkem (2 g) fenyl-
hydrazinu za přidání 2 cm kyseliny octové. Ani po dvouhodinném
zahřívání va vodní lázní osazon se nevyloučil. Glukosa tudíž me-
nalezena. | =

V produktu hydrolysy nalezena byla tedy hlavně arabinosa vedle
mála galaktosy.

Nalezené množství hydrazonů nesouhlasí s redukující sušinou.
Patrně tekutina vedle volných cukrů obsahuje též polysacharidy re-
dukující, které však nerozpustných hydrazonů neposkytují.

Stanovení cukerných složek v gummě arabské.

K předběžné informaci oxydováno 5 g zkoušené gummy kys.
dusičnou dle ToLLENsE. Ziskäno tak 1'042 g kys. slizké, což zna-
mená 27"/o galaktosy.

Hydrolysa. 20 g gummy vařeno po 4 hodiny 8 5°%-nf kyselinou
sírovou, kyselina odstraněna uhličitanem barnatým a zkoncentrováno.
Přidán přebytek lihu, čímž sraženy dextriny a po filtraci opět zkon-
centrováno. Soxhletovou methodou zjištěno, že 1 cm? roztoku obsa-
huje 0-37 g redukujícího cukru.

1. Reakce fenylhydrazinem na mannosu dává resultát negativní.

2. Reakce difenylhydrazinem. Odméfeno 10 cm“ roztoku, což
znamená as 35 g redukujícího cukru, přidány 4 g difenylhydrazinu
a alkohol. Čirá tekutina vařena as hodinu. Odehnáním větší části líhu
získáno bylo 1:52 g difenylhydrazonu, kterýž překrystalován tél při
2009. Tak nalezena byla v roztoku arabinosa.

3. K filtrátu přidán 1 g methylfenylhydrazinu a 1 cm? kys. octové.
Po 15 hodinách sfiltrováno i získáno bylo 0'794 g hydrazonu, kterýž
překrystalován tál při 187—188%. Je to methylfenylhydrazon ga-
laktosy.

4. Z filtrátu odehnán alkohol, přičiněno něco vody a sfiltroväno
od vyloučených hydrazinů a mazů. Na to přidán 1 g fenylhydrasinu

O dělení a isolování cukrů ze směsi. 5

a 1 cm" kys. octové. Vařením získán osazon, kterýž promyt acetonem
tél při 207. Dle bodu tání a vzhledu je to osazon glukosy.

Nalezena byla tudíž v produktu hydrolysy zkoušené gummy
arabské hlavně arabinosa, vedle toho něco galaktosy a glukosy. Man-
nosa přítomna není.

Stanovení cukerných složek v hydrolytickém produktu ern kávových.

Káva „Menado“ byla rozmělněna, potom extrahována etherem,
digerována za chladu '/,-nim žíravým draslem, načež po důkladném
vymytí hydrolysována as po 2 hodiny 5°/-ni kyselinou sírovou při 1009.
Na to zneutralisováno uhličitanem barnatým a zkoncentrováno. Získán
roztok as 5“-ní.

1. Fenylhydrazinem shledána přítomnost mannosy. Odměřeno
tudíž 80 cm’ roztoku a přidáno 4 g fenylhydrazinu a trochu alkoholu.
Čirá směs zahřata poněkud na vodní lázní i ponechána pak 4 hodiny
v chladu. Získáno bylo 0'825 g hydrazonu b. t. 2009, jenž při desti-
lační zkoušce s 12%o-ní kys. solnou neskýtal ani furolu ani methyl-
furolu.

2. K filtrátu přidány 3 g difenylhydrasinu a něco alkoholu.
Zahříváno pak 1 hodinu na vodní lázni. Po té tekutina slita od zby-
lého na doě hydrazinu a alkohol odehnán. Ochlazením vyloučila se
klkatá látka, nažloutlá, těžce se usazující. Je to patrně hydrazon
obalen trochou osazonu. I přelita jest tekutinu etherem, aby hydra-
zon snáze se vyloučil, druhý den sfiltrováno a hydrazon promyt líhem.
Získáno 0:55 g hydrazonu, jenž překrystalován z horkého líhu tél
při 2059 a skýtal při destilační zkoušce s 12°%-nf HC{ hojnost furolu.
Je to hydrazon arabinosy.

3..Z matečné tekutiny odehnán ether a většina lihu, sfiltrováno
od vyloučeného ještě arabinosodifenylhydrazonu a stop osazonů, i při-
dány 3 g methylfenylhydrazinu a 2 cm? kys. octové. Ihned se vylučuje
hydrazon. Po několika hodinách vyloučilo se takové množství hydra-
zonu, že tekutina zhoustla na hustou kaši.

Hydrazon odsát, promyt a překrystalován z horké vody a alko-
holu; taje při 1899. Při destilační zkoušce 8 12“%-ní kys. solnou ne-
poskytl furolu ani methyfurolu. Je to methylfenylhydrazon galaktosy.

4. Po fruktose päträno ve zvláštním podílu. K 30 cm? roztoku
původního přidány 3 g methylfenylhydrazinu. Tím se vyloučily me-
thylfenylhydrazony mannosy, arabinosy a galaktosy. K filtrátu přidánu
kys. octová. Neubergův osazon se nevyloučil i není tudíž fruktosa
přítomna.

6 XXXIV. E. Votoček a R. Vondráček: O dělení a isolování cukrů ze směsí.

Následuje z toho, že hydrolytický produkt zru kávových obsahuje
mannosu, galaktosu a arabinosu.

Příklady uvedené ukazují, že i v složitých případech lze
methody námi navržené použiti a i tři cukry vedle sebe v jediném
vzorku dokázati.

E, Votoček et R. Vondráček: Sur l'extraction des sucres
réducteurs des mélanges. (II.)

En continuation de nos recherches relatives à la séparation
qualitative des sucres réducteurs *) nous sommes parvenus à étendre
notre méthode aux mélanges suivants:

Hydrazines employées succes-
sivement :

1. arabinose et galactose, 1. diphénylhydrazine, méthylphé-
nylhydrazine,

2. rhodeose et glucose, 2. méthylphénylhydrazine, phenyl-
hydrazine,

3. mannose et rhodeose, — 3. phénylhydrazine, diphenyl-
hydrazine,

4. arabinose, galactose, glucose, 4. diphénylhydrazine, méthylphé-
nylhydražine, phénylhydrazine.

5. mannuse, arabinose, galactose, 5. phénylhydrazine,diphénylhydr

| zine, méthylphénylhydrazine.

Mélange sucré:

Les deux derniers essais ont été fait avec les produits hydro-
lytiques de la gomme arabique (4.) et des grains de café (5.). Il ré-
sulte de cela que notre méthode est applicable non seulement aus
mélanges artificiels préparés en partant de sucres purs, mais encore —
ce qui est le point essentiel — aux sirops sucrés tels qu'on le
obtient par l'hydrolyse de produits naturels.

*) Voir notre mémoire précédent.

XXXV.

Der Boden der Stadt Prag.
Eine geologische Studie
von Prof. Dr. Philipp Počta.

Mit einer Tafel und 2 Textfiguren.

Vorgelegt in der Sitzung den 22. Oktober 1904.

Eine ziemliche Reihe von Jahren habe ich die Verhältnisse des
Bodens der Stadt Prag untersucht und erlaube mir in einem zusam-
menfassenden Artikel die Ergebnisse dieser meinen Untersuchungen
bekannt zu geben, nicht aus dem Grunde, dass ich meine diesbe-
züglichen Studien für abgeschlossen und die geologische Beschaffen-
heit des Bodens der Stadt als vollkommen klar beleuchtet betrachten
würde, sondern vielmehr um den jetzigen Stand unserer Kenntnisse
anzuführen und eine Basis für weitere wünschenswerthe Arbeiten
herbeizuschaffen.

Der Boden der meisten Hauptstädte Europas ist in geologischer
Hiusicht gründlich untersucht worden und es besteht in dieser Rich-
tung bereits eine zahlreiche Litteratur von sehr interessanten Ab-
handlungen. Ich will allerdings nicht diesen meinen Versuch einer
Darstellung der Bodenbeschaffenheit Prags in die Reihe der oben
erwähnten, meist umfangreichen und auf Grund sehr zahlreicher, oft
von geologischen Instituten durchgeführter Untersuchungen verfassten
Arbeiten stellen, sondern mich damit begnügen, das bisher Gesehene
kurz zu beschreiben und der Vergessenheit zu entreissen. Denn
jährlich vermindern sich in einer Grosstadt die Punkte, wo Auf-
schlüsse entblösst sind und manche interessanten Partien sind jetzt

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

9 XXXV. Philipp Počta:

mit hohen Gebäuden verbaut und demnach unzugänglich. Eine zu-
sammengefasste Schilderung der Bodenbeschaffenheit Prags wurde bisher
nicht veröffentlicht und nur nebenbei findet man in den geologischen
Schriften, die das palaeozoische Bassin Mittelböhmens behandeln,
Bemerkungen, welche den Boden Prags betreffen. Die meisten stam-
men vom Prof. Krzsci, dem besten Kenner der geologischen Verhält-
nisse in der Umgebung der Hauptstadt Böhmens und wurden von
späteren Verfassern wiederholt. Darum ist das Verzeichnis der
Quellen, auf welche im Texte dieses kleinen Artikels verwiesen werden
wird, ein ziemlich geringes:

I. J. Keesci, Geologie, 1877.

Il. J. Koňexský, Über die Auffindung von Placoparia am Fusse des
Lorenzi Berges, Sitzgsber. kgl. böhm. Gesell. Wiss. 1877.

III. J. Kresci & HELmHAGKER, Erläuterungen zur geolog. Karte der
Umgebung von Prag, Archiv der naturwiss. Landesdurchf. IV. B.
Nr. 2, 1885.

IV. F. Karzer, Zur geologischen Beurteilung der Trinkwásser von
Vršovic. Jahrbuch d. k. k. geolog. Reichsanstalt 1891.

V. F. Karzer, Geologie von Böhmen 1892.

VI. J. Kresci & K. Feistmanten, Orographisch-tektonische Übersicht
des silurischen Gebietes im mittleren Böhmen. Archiv der na-
turwiss. Landesdurchf. V. B. Nr. 5, 1890.

VII. Pu. Pocra, Geologische Excursionen in die Umgebung Prags
(bôhinisch) 1897.

VIII. Pu. Počra, Geolog. Karte von Böhmen. Sect. V. weitere Um-
gebung Prags. Archiv der naturwiss. Landesdurchf. XII. B.
Nr. 6, 1903.

Weiters habe ich in der naturwiss. Zeitschrift „Živa“ einige
Bemerkungen über interessante geologische Aufschlüsse veröffentlicht,
so im Jahrg. XII. Nr. 20, Jahrg. XIII. Nr. 1 und 4.

Zur Veranschaulichung des bunten geologischen Bildes, welches
der Boden Prags bietet, habe ich einen kleinen Stadtplan beigefügt;
die kleinen Dimensionen desselben liessen nicht zu, auch die Strassen-
namen beizufügen, es dürfte jedoch keine besondere Schwierigkeiten
bieten, mit Zuhilfenahme eines gewöhnlichen Planes sich zu orientiren.

Die Höhenquoten habe ich der Karte des k. k. Generalstabes
1: 25.000 entnommen; es ist einleuchtend, dass bei dem geringen
Masstabe dieser Karte an vielen Orten nicht die vollkommen genaue
Höhenangabe möglich war, jedoch ist dieselbe auch bei dem mehr

Der Boden der Stadt Prag. 3

allgemeinen Charakter dieses Aufsatzes nicht unumgänglich noth-
wendig.

In meinen Bestrebungen, die immer seltener werdenden Auf-
schlüsse im Weichbilde der Stadt zu untersuchen, wurde ich von
vielen Herren Bauunternehmern und Realitätenbesitzern freundschaft-
lichst unterstützt. In erster Reihe muss ich aber dem löbl. Stadträte
der köngl. Hauptstadt Prag meinen besten Dank zollen, da es mir
durch seine spezielle Bewilligung möglich wurde, nicht nur alle von
der Stadt selbst durchgeführten Bauten zu besuchen, sondern auch
auf Grund der mir von dieser hohen Behörde gegebenen Einpfehlungen
in private Bauführuugen den Zutritt zu erwirken.

Prag liegt im silurischen Bassin und zwar auf der nördlichen
Hälfte desselbeu, da die bande der Königshofer Schichten d,, welche
die mittlere Partie des Untersilures einnimmt, erst südlich von Prag
in einer die Orte Radlic, Podol und Strašnic berührenden Linie an-
fängt. Das Obersilur ist demnach im Weichbilde der Stadt nicht
entwickelt, sondern ebenfalls südlich gelegen. Der Boden der Stadt
besteht aus untersilurischem Gestein und es betheiligen sich dabei
Barraode's bandes: d,, d,, d, und d,. Bande d,, wie Barrande selber
erkannte (sieh VIII. pg. 23) ist für eine lokale, meist nur an die
nächste Umgebung der Stadt Beraun (Trubfn, Vinice) gebundene
Entwickelung der bande d, anzusehen. Allerdings kommen die Schiefer
der bande d, in der Nähe der Quarzite auch in Prag im sehr veränderten
Habitus vor und unterscheiden sich ziemlich von den übrigen dieser
Zone. Da sie jedoch allmählig in die letzteren übergehen und nebst-
dem keinen selbstständigen palaeontologischen Charakter besitzen, ist
ihre Trenung unmöglich.

Auf einem Punkte der Stadt wird der Hohenrücken von ceno-
manen Quadersandstein und turonen Plaener gebildet, sonst pflegen
die silurischen Hügeln mit mächtigen Diluvialablagerungen bedeckt
zu sein. Wenn wir noch weiters die den alten Moldaufluss beglei-
tenden Alluvialgebilde erwähnen, haben wir alle geologischen Zonen,
welche sich an der Bildung des Bodens der Stadt beteiligen, aufge-
zählt. Daraus ergibt sich von selbst die Reihenfolge, in welcher wir
bei der Beschreibung der geologischen Verhältnisse vorgehen wollen:

1. Oseker Schiefer, bande d, ;
2. Drabover Quarzite, bande d,;

1*

4 XXXV. Philipp Počta:

Zahořaner Schtefer, bande d,;

. Karlshofer Schiefer, bande d,;

. Čenoman, Perutzer und Korytzaner Schichten;
Turon, Weissenberger Pláner;

„ Diluvium ;

. Alluvium.

nn OA ©

1. Oseker Schiefer, bande d,.

Die Schiefer der bande d, sind in Prax in breiten Streifen
entwickelt und insgesammt nur durch die oberste Lage, die Oseker
Schiefer d,, vertreten. Aus diesem Grunde werden wir bei weiterer
Beschreibung dieser bande kurzweg nur die Bezeichnung d, anwenden.
Im Allgemeinen kann man mit einem Blick auf den beigelegten Stadt-
plan sich überzeugen, dass sie die 3 Quarzitenzüge der Drabover
Schichten d, und zwar in N an sie angelegt begleiten. Infolge-
dessen können wir auch 3 Streifen dieser Oseker Schiefer unter-
scheiden:

I. den nördlichen, welcher sich an den nördlichen Quarzitzug
anlegt,

II. den mittleren, welcher in einem engen Streifen unterhalb
des Weissen Berges im Košiřer Thal parallel mit dem mittleren
Quarzitzuge verläuft und

III. den südlichen, welcher den III. Quarzitzug im N begleitet.

Der nördliche Streifen der Oseker Schiefer legt sich im N an
den I. Quarzitzug an und verbreitet sich im bedeutenden Komplexe
von Dejvic gegen N nach Oberscharka, gegen O zum Bubenečer
Bahnhof und zum Moldauarme und baut das rechte Moldauufer von
Troja auf. Allerdings ist er auf der Höhe von Dejvic gegen Bubeneč
mit mächtigen diluvialen Ablagerungen bedeckt und kommt meist
nur an den Abhängen zum Vorschein. Ein lange schon bekanntes
Vorkommen dieser Schiefer ist die NÖ.- Lehne dieser Anhöhe gegen
die Moldau zu, wo am Wege vom Baumgarten zur Kaisermühle
unterhalb der Bahnstation Bubeneč die Schichten zu Tage treten.
Durch die Kanalisationsarbeiten wurde aber der Boden dieser Gegend
in verschiedener Richtung aufgeschlossen und ich hatte Gelsgenuen
die Verhältnisse näher zu studiren.

Der Boden der Stadt Prag. 5

Die Breite dieses Streifens ist eine sehr mächtige, derselbe
erstreckt sich vom Porphyr, welcher in Scharka auftritt, zum I.
Quarzitzuge, der die Anhöhe Belvedere durchquert, überschreitet die
Moldau und baut das rechte Ufer derselben von Troja angefangen
bis wieder zu dem östlichsten im Weichbilde der Stadt auftretenden
Punkte des I. Quarzitzuges bei Tyrolka uud Bulovka. NW an dem
Moldaukanal, gegenüber der Mauthner’schen Fabrik wurde im J.
1901 und 1902 für die neue Kanalisation ein Sielwasserfänger kon-
struirt, zu welchem Zwecke man den Boden bedeutend aufgraben
musste und bei dieser Gelegenheit wurden die Oseker Schiefer bis
in bedeutende Tiefe entblösst.

Der Schiefer ist fest, nass, von dunkelgrauer oder dunkel
blaugrauen Farbe, wird nach dem Trocknen heller und springt dann
leicht in Stücke. Transversale Schieferung ist sehr häufig und es
pflegen die so entstandenen Spalten von weissen Gipsanflugen bedeckt
zu sein, eine Erscheinung, welche im dunklen Gestein sogleich in
die Augen fällt. Die Schichten sind mässig geneigt, etwa 46—50°,
und ihr Einfallen ist ein südöstliches.

In den hier erreichten tiefsten Lagen enthalten sie zahlreiche
Quarzkonkretionen, ziemlich regelmässig gerundet und von verschiedener
Grösse. Die Mehrzahl dieser Knollen hat einen Durchmesser von
16—20 cm, es kommen aber neben diesen auch kleinere, oder auch
grössere, jedoch nicht so häufig vor. Sie beherbergen fast durchwegs
Bruchstücke von Versteinerungen und es scheint, dass diese eg eben
waren, welche zur Konzentration der Kieselsäure Anlass gaben. Von
Versteinerungen konnte ich in diesen Knollen bestimmen : Ogygia
desiderata, Placoparia Zippei, Daimania atava, Nucula, Orthis und
Orthoceras. Weiter gegen NO erscheint der sogen. „Griffelschiefer“
(roubíková břidlice); das Gestein spaltet sich nämlich beim Trocknen
in längliche kantige Stücke.

Der Grund dieser Erscheinung ist in der vielfachen sekundären
Schieferung, welche diese Schichten durch Druck erleidet haben und
ich bemühte mich vor Jahren bei der Beschreibung eines anderen
Fundortes dieser Schiefer *) festzustellen, dass die Seitenflächen dieser
„Griffel“ nicht zufällige Richtung besitzen, sondern dass ihre Kanten
zu den verschiedenen sekundären Schieferungen in Beziehung sind

*) Über geolog. Profil im Kaiser Franz Josefs-Bahnhofe der k. k. Staats-
bahn in Prag (böhmisch). Sitzgsber. d. königl. böhm. Gesell. d. Wiss. 1892.

6 XXXV. Philipp Počta:

und einen bestimmten Winkel bilden, der durch Kompa3 gemessen
werden kann.

Im Tunel, welcher in diesem Schiefer unterhalb der Bubenečer
Strasse geführt wurde, fand sich ein kleines Lager von Graphit vor,
soweit mir bekannt, das erste Vorkommen dieses Minerales in Silur.
An einem Stücke dieses Griffelschiefers wurde ein länglicher, walzen-
förmiger Körper aus zahlreichen Individuen von Placoparia Zippei
bestehend aufgefunden. Es scheint, dass in einer zufällig gebildeten
Rinne diese Trilobiten aufgestaut waren.

Von diesem hier kurz beschriebenen Vorkommen bis in die
Anlagen des Baumgartens wurde aus allen Schachten der Griffel-
schiefer gefördert. Im Baumgarten selbst lehnt sich dieser Schiefer-
streifen an den quer durchsetzenden nördlichen Quarzitzug an und
wurde auch in dem die Anhöhe Belvedere durchbrechenden Tunel
beobachtet. Dieser Tunel, für den Hauptsammler der Sielwásser ge-
baut, ging von der Bělskystrasse an der Moldau fast direkt nach N
durch Belvedere und bog etwa 40 m vom Nordabhange dieser Auhöhe,
welcher in den Baumgarten einfällt, gegen NW und führte daun
weiter durch die Oseker Schiefer. Der Kontakt dieser Schiefer mit
den Quarziten ist im Tunel ein ruhiger und regelmässiger, man be-
merkt plötzlich im brüchigen Schiefer einige Quarzitbänke, die vor-
erst mit dem Schiefer wechsellagern, dann aber in selbstständiger
Masse auftreten. Auf dem rechten Moldauufer zwischen Troja und
Pelc und Tyrolka sind überall die Griffelschiefer entwickelt, jedoch
ist diese Gegend nicht mehr auf dem Plane enthalten.

Der II. Streifen der Oseker Schiefer begleitet auf der nördlichen
Flanke den westlichen Teil des mittleren Quarzitzuges in Košíř und
Smíchov. Er ist jedoch meist unzugänglich und nur bei tieferen Bauten er-
reichbar. Der nächste Ort, wo derselbe vorkommt, ist das Thal zwischen
dem Weissen Berge und Košíř, hinter dem Meierhof Zámečnice. Hier auf
einem Abhange des Waldes dieses Meierhofes treten schwarze, gut
geschichtete Schiefer fast horizontal gelegen (15°) und mit sö.- Ein
fallen (hora obs. 7) auf. Versteinerungen habe ich keine gefunden,
da der Schiefer in den zu Tage tretenden Lagen verwittert und
brüchig ist. Ein weiteres Vorkommen dieses Schiefers wurde von
kořenský (L. II.) angegeben. Im Klostergarten der Schulschwesterd
Sacré Coeur in der Karlsgasse in Smíchov wurden im schwarzen
Schiefer Abdrücke von Placoparia Zippei gefunden. Das ist der
ostlichste Puukt, wo dieser Schieferstreifen konstatirt wurde. Die
Breite dieses Streifens ist bis jetzt nicht sicher bestimmt. An seiner

Der Boden der Stadt Prag. 7

nördlichen Grenze verläuft eine Bruchspalte, nach welcher der südliche
Teil des Terrains gesunken ist, so dass die Oseker Schiefer in die
Nachbarschaft der Karlshofer Schichten kamen.

Was die Fortsetzung dieses Streifens auf das rechte Moldauufer
anbelangt, so ist sein Vorkommen im O des Flusses bisher nicht be-
kanut. Es ist möglich, dass auch hier der mittlere Quarzitzug an
seiner Nordseite von Oseker Schiefern begleitet wird, aber ein ver-
lässlich angegebenes Vorkommen an dieser Stelle fehlt bisher. Im
Profile, welcher am Platze der gewesenen Sct. Wenzel’s Strafanstalt
sichtbar wurde, sah man nördlich einen allmähligen Übergang von
den Quarziten in Schichten schwarzen Schiefers, welcher wohl jenem
der bande d, im Ganzen entsprach, aber stark verändert war. Alle
übrigen weiteren, in der Nähe sich befindenden Aufschlüsse lassen
eher an Zahořaner Schiefer d, schliessen, wie wir weiters bei Be-
sprechung dieser bande noch anführen werden. Deingemäss würde
der Boden der Altstadt, Josefsstadt, des nordl. Teiles der Neustadt
und Karolineuthals aus den Zahofaner Schiefern bestehen, wie dies
auch die Aufschlüsse in der weiteren Umgebung Prags in nordöstlicher
Richtung am nördl. Abhang des Žižkaberges, dann in Vysočan (Kun-
štatka, Balabenka) und Lieben beweisen. Höchstens dürfte ein sehr
enger, an den Quarzitzug angelegter Streifen, desseu Spuren im Profile
bei der Sct. Wenzels-Strafanstalt angetroffen wurden, zu vermuten
sein. Prof. Krejčí zeichnet aber in seinen Profilen Nr. 35 und 36
(Lit. VI.) in diesen Orten die Oseker und auch die Stufen d,.,d,s
und sogar den Phyllit ab, indem er annimmt, dass hier an einer
Bruchspalte diese unteren Lagen von den Karlshofer Schichten bedeckt
werden. Im Profil Nr. 36 gibt er am Žižkaberg und zwar am süd-
lichen Abhange desselben, der gegen Karolinenthal abfällt, die Oseker
Schiefer an, sagt aber bei der Erklärung des Profiles (pag. 47) im
Texte: „Der Kaınm des Žižkaberges besteht aus Quarziten d,, der
steile Abhang gegen Karolinenthal aber aus den Schiefern d,.“ Daraus
ist zu ersehen, dass seine dem Profile zu Grund gelegte Annalıme
später korrigirt wurde. Unserer Anschauung nach müsste demnach
jenes Profil auf eine in Fig. 1 angegebene Weise abgeändert werden.

Der südlsche Schieferstreifen ist nur am rechten Moldauufer
bekannt und füllt hier die Zone zwischen dem mittleren und dem
südlichen Quarzitzuge aus. Zuerst finden sich einige Spuren in der
Nähe des Flusses südlich von der Strafhauskirche in der Jensteins-
gasse, weiters auf dem durch Demolirung alter Häuser entstandenen
Platze in der Podskalgasse. Hier kommen einige Aufschlüsse schwarzen

B XXXV. Philipp Pocta:

dünnen Schiefers in wenig geneigter Lage mit südôstlichem Ein-
fallen vor.

In diesem Schiefer verläuft auch die einstmal durch gutes
Trinkwasser berühmte Sct. Wenzelsquelle, welche in der Wenzels-
gasse früher in bedeutender Mächtigkeit herausquoll. Diese Quelle
nimmt ihren Weg im Kontakt des mittleren Quarzitzuges mit diesem
Schieferstreifen und wurde am Karlsplatz durch in grosse Tiefen
reichende Kanalbauten zum grössten Teile vernichtet.

Zu ihrer Auffindung wurden vom Stadtbauamte Probeteufungen
am Karlsplatz und in der Wenzelsgasse ausgeführt. Ich konnte mich
damals, mit der geologischen Begutachtung vom Stadtrathe betraut,
an allen diesen Punkten überzeugen, dass hier die Oseker Schiefer

Belvedere Kgl. Weinberge

RS Ne N

IE EIN : = LE = a
N No

d,

Fig. 1. Profil durch Prag vom Belvedere gegen Kgl. Weinbergen.

angetroffen wurden. Dieselben waren von dunkelblauer Farbe, Wasser
aufsaugend und ziemlich regelmássig mit no.- Einfallen abgelagert.
Einige weitere Punkte an der südlichen Grenze dieses Streifens sind
bereits lange bekannt und schon von Kezsét und Karzer erwähnt
worden.

So der Keller des Klosters Na Slovanech und ein kleiner Felsen,
welcher unterhalb dieses Klosters in der VySehrader Gasse zum Vor-
schein kommt.

Die weitere Richtung dieses Schieferstreifens ist, wie bereits
bemerkt wurde, durch die ihn von beiden Seiten einschliessenden 2
Quarzitzüge, den mittleren und südlichen, gegeben.

Bei Gelegenheit des Grundbaues der Häuser Nr. 53 und 55 in
der Stephausgasse wurden diese Schiefer entblösst und einige Ver-
steinerungen, wie Placoparia Zippei, Aeglina prisca, Bellerophon,
gefunden.

Zahlreiche Spuren wurden in den Häusern des oberen Teiles
des Wenzelsplatzes getroffen und sind auch einige Versteinerungen

Der Boden der Stadt Prag. 9

von hier bekannt, wie Placoparia Zippei, Dalmania atava, Nucula,
Orthis ete. Einen guten Aufschluss beinahe durch den ganzen Streifen
dieser Schiefer hat die im J. 1891 und 1892 durchgeführte Erwei-
terung des Kaiser Franz Josefs-Bahnhofes geliefert.

Da ich diesen Punkt im besonderen Artikel beschrieben habe
(sieh Bemerkung pag. 5.), werde ich mich hier auf das Nothwendigste
beschränken.

Die Schiefer, welche hier in einem von SW gegen NO ver-
laufenden Profil entblösst waren, sind blauschwarz, in der Tiefe
ziemlich hart und mit Wasser getränkt. Sie werden durch viele rost-
gelbe, von eisenhältigen Wässern verursachte Streifen durchsetzt und
enthalten stellenweise Knollen mit Kieselkrystallen. Sie fallen gegen
SO ein und messen im Grossen und Ganzen hora obs. 8, zeigen
jedoch an manchen Stellen Biegungen und Unregelmässigkeiten der
Schichtung. Der Einfallswinkel beträgt etwa 65°, jedoch auch da sind
bedeutende Variationen. Dort, wo die Schiefer feste und dicke Bänke
bilden, erscheint auch die transversale Schichtung und die Flächen
derselben sind oft mit dünnem, weissem Gipsanfluge bedeckt. An jenen
Stellen, wo die Schiefer bedeutender der Einwirkung der Atmo-
sphaerilien ausgesetzt sind, spalten sie sich bald in Griffel, wie darüber
näher oben berichtet wurde. In den unteren Partien des Profiles
erscheinen Diabastuffe in der Form von unregelmässig gelagerten und
wie aus Knollen zusammengekneteten Schichten. In diesem Tuffe
finden sich dann runde oder eckige Stücke des reinen Schiefers ein-
geschlossen. In der Nähe dieses Tuffes sind Anflüge von Eisenoxyden
von verschiedener Farbe häufig. An Versteinerungen fand man am
bäufigsten Placoparia Zippei und Dalmania atava, dann Asaphus
nobilis, Aeglina rediviva, Ogygia, Murchisonia, Straparollus, Cyclora,
Hyolithus, Lingula impar,? Feistmantelli und Strophomena primula.

Weiters konnte ich vor Jahren die Fortsetzung dieses Streifens
in der Rieger’s Gasse in Žižkov bei Gelegenheit des Kanalbaues gut
beobachten. Die ganze Strasse ist auf diesem Schieferstreifen ge-
gründet; etwa in der Mitte des Streifens, in der jetzigen Kräsa-Gasse,
fand man im J. 1892 bei Grundbauten einen schieferigen Diabastuff
von ähnlicher Beschaffenheit wie hinter dem Kaiser Franz-Josef Bahn-
hofe, wie überhaupt diese 2 Fundorte von einander nicht im We-
sentlichen abweichen. Hier konnte man das so. Einfallen mit hora
obs. 7°/, und den Einfallswinkel etwa 62° messen.

10 XXXV. Philipp Počta:

2. Drabover Quarzite, bande d..

Die harten Quarzite dieser bande haben am meisten von anderen
Silurschichten der erodirenden Thätigkeit des Wassers Widerstand
geleistet und sind von so typischer Beschaffenheit, dass sie, wie
überhaupt im mittelböhmischen Silurbasin, so auch im Weichbilde der
Stadt, leicht erkenntlich sind und zur Orientirung im geologischen
Bau des Bodens sich ausserordentlich eignen. Allerdings sind sie an
manchen Stellen durch Häuser verdeckt, oder unter mächtigen dilu-
vialen Ablagerung so verborgen, dass ihr ganzer Verlauf nicht genau
bekannt ist.

Die verschiedenen Höhenverhältnisse im Boden der Stadt haben
grösstenteils ihren Grund in diesen Quarziten. Sie bauen hohe Rücken
auf, welche entweder ausschliesslich aus ihnen, oder auch noch aus
den Schiefern der benachbarten Zonen bestehen.

Eine Anhöhe, welche in ihrer Mitte diese harten Quarzite
enthält, wird sozusagen konsolidirt und gegen Erosion widerstands-
fähiger gemacht. Die Höhen an dem südlichen Abhange des Weissen
Berges, die Erhöhung der steil nordwärts verlaufenden Gassen in
Košíř, der Schwedischen Gasse in Smíchov, die Steigung der Radlicer
Strasse daselbst und insbesondere die Erhöhung der Neustadt Prags
und des Žižkaberges sind durch sie verursacht worden.

Der Quarzit ist ein feinkörniger kieseliger Sandstein von hellen
Farben, in deutliche, ungleich dicke Bänke geschichtet. Zwischen den
Bäuken dieses fes.en Gesteines erscheinen dünnere, sehr glimmer-
reiche Thone, welche am Tage sehr bald zu fetten, verschiedenartig
gefärbtem Lehm sich verändern. Die transversale Schieferung ist häufig
entwickelt und als ihr Produkt erscheint oberhalb der Bänken eine
mächtige Lage von zerbrôckeltem und in scharfkantigen Detritus ver-
wandeltem Quarzit.

In der Stadt verlaufen 3 Züge dieser Quarziten einander ziemlich
parallel und in der Richtung von SW gegen NO. Die doppelte Wieder-
holung lässt sich nur durch zweifache Verwerfung erklären, welche
vach 2 mächtigen und durch die Stadt in derselben Richtung sich
ziehenden Brüchen erfolgt ist.

Diese 3 Züge sind:
I. Der nördliche kommt vom Dorfe Dejvic, zieht sich von Di-
luvium bedeckt nach dem Baumgarten, überschreitet die Moldau am

Der Boden der Stadt Prag. 11

Holešovicer Quai und ist in den grossen Brüchen am rechten Ufer
zwischen Pelc, Tyrolka und Bulovka entblösst.

II. Der mittlere unterhalb des Weissen Berges in Košíř ist durch
die mächtige Bruchspalte, welche die Moldau zu ihrem Bette aufsuchte,
entzwei gerissen. Der östliche Teil wurde am rechten Ufer vor Jahren
bei der Planirung der Anhöhe, auf welcher die Sct. Wenzels-Straf-
anstalt sich befaud, in seiner ganzen Mächtigkeit entdeckt und bildet
den Žižkaberg zwischen Karolinenthal und Žižkov.

III. Der südliche, am besten bekannte, kommt am linken Moldau-
ufer in den Smichover Anlagen Skalka zum Vorschein, überschreitet
die Moldau, ist in steilen Wänden hinter der Kirche Skalka in der
VySehrader Strasse zugänglich, wurde an vielen Orten der Stadt, so
z. B. beim Museum, bei der Fliedermühle und in der Libuša-Gasse
in Žižkov, angetroffen und bildet die steile Anhöhe oberhalb Olšan.

Von diesen 3 Zügen waren bisher nur der nördliche und der
südliche bekannt, wogegen der östliche Teil des mittleren erst im
J. 1893, als das Sct. Wenzels-Gefängnis demolirt und an seiner
Stelle neue: Strassen geführt wurden, zu Tage kam. Dieser Umstand
erklärt die ungenügenden und unrichtigen Angaben, welche man in
den Schriften älteren Datums über die geologische’ Beschaffenheit
Prags zu lesen bekommt.

So vereinigt z. B. Kresëi (Lit. I, pag. 405) den mittleren und
südlichen Zug miteinander, indem er in der Beschreibung des zweiten
damals bekannten (südlichen) Zuges sagt: „er lässt sich durch die
obere Neustadt Prags zur Kirche Skalka und Kloster Emaus ver-
folgen, taucht aus der Tiefe am Ende Smichovs hinter der Daupf-
mühle (— Anlagen Skalka) in der Form eines Sattels und bildet dann
eine Reihe von steilen Klippen in Košíř... etc.“ Aus dem, was wir
weiters näher anführen werden, wird erhellen, dass das Vorkommen
in den Anlagen Skalka dem südlichen, die steilen Wände von Košíř
aber dem mittleren Zuge angehören. Auf dieselbe Weise hat Karzer
(Lit. V, pag. 880) das Auftreten der Quarzite in den Anlagen Skalka
erklärt, indem er sagt: „streicht quer über die Eisenbahn und die
Motol-Košířer Strasse, lässt sich daun in mehreren Verwerfungen an
der linken Thallehne unterhalb des Weissen Berges bis zur Hřebenka
verfolgen und kommt durch eine Biegung auf der Skalka hinter der
Smichover Gasanstalt in bedeutender Mächtigkeit zum Vorschein:“

Den Umstand aber, dass im O Prags beide Züge, der mittlere
an Žižkaberg und der südliche auf der Anhöhe „U kříže“ oberhalb

12 XXXV. Philipp Počta:

Olšan, deutlich zu Tage treten, haben Kre,ci wie Karzer dadurch er-
klärt, dass der zweite (südliche) der damals bekannten Quarzitzügen
sich an einem unbekannten Orte in Prag entzwei teilt. Karzer sagt
darüber (l. c.): „Irgendwo zwischen dem Museum und der Salmgasse,
möglicherweise aber auch schon im Moldaubette beginnt die Ein-
faltung und Verwerfung . . ., welche die Quarzite so wie die be-
gleitenden Schichtenstufen in 2 Züge trennt.“ Über den Ursprung des
mittleren Zuges werden wir weiters näher erwägen, es folge hier nun
die kurze Beschreibung der 3 angegebenen Züge.

Der nördliche Zug. Das westlichste Vorkommen dieses Zuges
habe ich in einem Garten der westlich gelegenen Häuser des Dorfes
Dejvice, welche oberhalb der Bustehrader Eisenbahn gelegen sind,
gefunden.

Der Aufschluss ist hier gering, zeigt die Quarzite in ziemlich
veränderter Form. Sie sind rostroth oder braunroth gefärbt und tragen
dünklere, wie angelaufene Flecken, Veränderungen, welche wahr-
scheinlich durch Zufluss bedeutend eisenhältiger Wässer zu stande
gekommen sind. Wie bemerkt, ist der Aufschluss, in welchem jetzt
das Gestein zugänglich ist, ein ziemlich unbedeutender, doch findet
man an diesem Orte überall früher schon gebrochene Quarzitstücke,
die auch praktische Verwendung zu Mauern etc. finden. Diese Stelle
ist nicht in dem beigelegten Plane enthalten, doch habe ich, um den
Ursprung der Quarzite in der nächsten Umgebung Prags anzudeuten,
dieselbe etwas östlicher eingezeichnet. Von da verläuft der nördliche
Quarzitzug in der angegebenen Richtung gegen Baumgarten, ist jedoch
in seiner ganzen Länge durch das mächtige Diluvium bedeckt. Die
zweite Stelle, wo ich diesem Quarzitzuge begegnet bin, war der für
die neue Kanalleitung angelegte Tunel, welcher die Anhöhe Belvedere
und zwar von der Moldau bis in den Baumgarten durchgeschnitten
hat. Hier wurden etwa 900 m von der Moldau entfernt dicke Bänke
dieser Quarzite durchgestochen. Die Mächtigkeit dieser Quarzite be-
trägt etwa nur 25 m, ihr Eiufallen ist wie im ganzen Zuge überhaupt
gegen SO (hora 7).

Im Baumgarten selbst war vor Jahren (teste KreEsci) ein grosser
Bruch in diesen Quarziten eröffnet, welcher jedoch schon längst ver-
Schüttet und seine Stelle durch Anlagen undeutlich geworden ist.

Am besten ist dieser nördliche Zug am rechten Moldauufer

zwischen Tyrolka und Bulovka entblösst, dort, wo der Fluss einen
Winkel bildet, um die direkt westliche Richtung einzuschlagen.

Der Boden der Stadt Prag. 13

In den hier angelegten grossen Brüchen sieht man steile, bei-
nahe 40 m hohe Wände dieser Quarzite, deren Einfallen ein süd-
östliches ist (hora obs. 7) und der Einfallswinkel etwa 60—65“ be-
trägt. Zwischen den dicken Bánken sind dünne Lagen eines sehr
glimmerreichen weisslichen Thones, welcher am Tage bald zu fettem
Lehm wird. Das hier gebrochene Gestein wird zum Strassenschotter
benützt.

Der mitilere Zug erscheint in zahlreichen steilen Klippen am
südlichen Gehänge des Weissen Berges bei Košíř. Besonders gut ent-
blösst ist er bei Kotläfka und baut überhaupt die Anhöhe, welche
sich entlang der Motol-Košířer Strasse erhebt. Westlich von der Stadt
entfernt sich diese Anhöhe bedeutender vom Weissen Berg, so dass
zwischen diesem Hohenzuge und zwischen dem Weissen Berg ein
Thal in den weichen Schiefern der bandes d, und d, auszewaschen
erscheint. Dieses Thal verengt sich gegen O immer bedeutender zu
und hört binter Mlynářka überhaupt auf, indem hier der Quarzitzug
direkt in den Weissen Berg eindringt. Der bewaldete Gipfel zwischen
Kotlářka und Zámečnice besteht aus dicken Bänken, welche steil auf-
gerichtet sind und eine Mächtigkeit von etwa 25 m besitzen.

In dem verlassenen Bruch unweit der grossen Ziegelei Kotlářka
sieht man die steil gehobenen Bänke (85°) mit einem Einfallen nach
SO (hora 9), welche auf südlicher Seite mit dünnen, dunklen und
glimmerreichen Schiefern der bande d, wechsellagern.

Es dürfte hier der Kontakt der beiden bandes d, und d, sein.
Von da richtet sich der Zug gegen den Hof Skalka,*) ist da an vieler.
Orten entblösst und wird in einem grossen Bruche „Demartinka“ zu
Schotter verarbeitet. Dieser Punkt (im Plane nicht inbegriffen) ist
sehr interessant (siehe Abb. Fig. 2). Bis hieher verläuft der Zug in
südöstlicher Richtung, hier stellt sich jedoch eine Biegung in der
Richtung von S gegen N.ein. Der ganze Zug bildet einen vollkommenen
Sattel, welcher im Bruche am Gipfel dieser Anhöhe gut zu sehen ist.

Die Bänke bilden eine breite Wölbung, deren linke westliche
Seite von ausserordentlich dicken, oben zertrümmerten Lagen zu be-
stehen scheint. Östlich Jegen sich die Zahofaner Schiefer d, in

ziemlich gestörter Lage ein. Die Sattelachse verläuft beinahe direkt

RS

*) Die Quarzite der bande d, ragen als steinige Anhöhen aus den be-
wachsenen und immer bedeutender erodirten Nachbarschiefern hervor und wurden
in der Volkssprache mit dem Namen Skalka (kleiner Felsen) bezeichnet. So be-

nannte Punkte treffen wir weiters noch öfter u immer Mne diese Namen an

die Quarzite gebunden.

14 XXXV. Philipp Počta:

von S zu N (hora obs. 11'/,). Wenn wir annehmen wollten, dass der
südliche Quarzitzug durch Verzweigung aus dem mittleren entstanden
ist, so dürfte an diesem Punkte die Verwerfung stattgefunden haben,
denn hier ist die Lagerung des Quarzitzuges am meisten gestört.
Weiters kommt dieser mittlere Quarzitzug wieder in seine ursprüng-
liche Richtung gegen NO bis O (hora obs. 8-—6), jedoch nicht ohne
noch einige, wenn auch schwächere Wellen zu bilden. Der östlichste
Punkt in Smichov, wo die Quarzite bis heute gut zu sehen sind, ist
die Anhöhe hinter dem Krankenhaus (Hřebenka) in der Karlsgasse.
In zwei gegenüber liegenden verlassenen Brüchen kann man hier die
Schichten in Augenschein nehmen. Die Dicke einzelner Quarzitbänke
ist verschieden; es wechsellagern dünne, etwa 10—20 cm dicke
Sehichten mit Bänken von 0'8—1'2 m Mächtigkeit. Sie fallen beinahe

Fig. 2. Schema des Bruches „Demartinka“.

direkt nach O (hora obs. 6) eiu und der glimmerreiche und letten-
artige Thon, welcher hier zwischen ihren Bänken auftritt, ist zuweilen
sehr dünnschieferig. Die Schichten sind steil gehoben und zeigen den
Anfang eines antiklinalen Sattels, da sie sich in den oberen Partien
der Brüche bogenförmig krümmen. Ob. ein vollkommener Sattel wirklich
hier zu Stande kommt, konnte nicht konstatirt werden, da die nörd-
liche Hälfte des Zuges nicht zugänglich ist. Daraus kann man auf die
Gestalt dieses mittleren Quarzitzuges schliessen.

In dem oben erwähnten Bruche bei der Ziegelei Kotlářka ist
keine Krümmung der Bänke zu beobachten; in dem Höhenrücken
von Demartinka wölbt er sich in einen vollständigen Sattel und hier
bei Hřebenka verflächt sich dieser Sattel allmählig. Weiters gegen O,
aus den allerdings sehr dürftigen Spuren zu schliessen, übersetzt
dieser Zug an der südlichen Spitze des Kinsky’schen Gartens und

Der Boden der Stadt Prag.

nahe an dem Klostergebáude Sacré Coeur die Karlsgasse, um dann
unter dem Alluvium von Smíchov gánzlich zu verschwinden.

Am rechten Ufer wurde dieser Zug in bedeutender Máchtigkeit
als die Anhöhe, wo früher die Sct. Wenzelsstrafanstalt sich befand,
aufbauend angetroffen. Bei Betrachtung der zwei Vorkommnisse der
Quarzite, desjenigen von der Hřebenka in der Karlsgasse und dessen
von der Sct. Wenzelsstrafanstalt, ersieht man, dass dieser Zug am
rechten Ufer etwas nach S und zwar etwa um 200 m verschoben
erscheint. Diese Verschiebung lässt sich durch eine Verwerfung er-
klären, die hier in der Nähe der bedeutenden, von S nach N ver-
laufeuden Bruchspalte entstanden ist. Über die unregelmässige La-
gerung der Schichten in Smichov wird noch später eingehender ge-
sprochen werden.

Im Jahre 1893 und 1894 wurde die Sct. Wenzels-Strafanstalt
aufgehoben und auf ihrem Platze neue Gassen angelegt. Das Gebäude
selbst so wie auch der dasselbe umgebende Garten und Höfe waren
auf einer Erhöbung angelegt, welche von Quarziten aufgebaut war.
Von dieser Beschaffenheit des Bodens hatte man früher keine Ahnung,
und erst bei der Planirung dieser Anhöhe kam die von der Karls-
gasse in Smichov über die Moldau übersetzende Forsetzung des mitt-
leren Quarzitzuges zum Vorschein.

Die Quarzitbänke waren von ziemlicher Mächtigkeit, von etwa
1,—°/, m Dicke, gegen N wechsellagerten sie mit dunklen Schiefern,
in welche sie allmählig übergingen. Dieser enge Schieferstreifen, mit
den Quarziten vollkommen konkordant geschichtet, dürfte der Oseker d,
bande angehören, obzwar allerdings, da die Schiefer am Kontakte
stark verändert waren und nebstdem keine Versteinerungen enthielten,
die sichere Erkennung nicht möglich ist. Es ist das die kleine Schiefer-
partie, von welcher als von einer Fortsetzung des 2. mittleren Schiefer-
streifens bereits gesprochen wurde. Auch gegen S wurde der Kontakt
der Quarzite mit dunklen unregelmässig gelagerten Schiefern fest-
gestellt.

Dieselben sind durch Verwerfung längs einer Bruchspalte. die
mit den Grenzen dieses Quarzitenzuges zusammenfällt, an sie angelehnt
und zeigen einige wenige Meter vom Kontakte den Typus der Oseker
Schiefern. Die Spuren dieses südlichen Kontaktes sind noch heute in
der Dittrichsgasse unterhalb der gewesenen Strafanstaltskirche zu
sehen.

Die Bänke des Quarzites sind hier von heller, gelblicher Farbe,
an den Schichtflächen und dann in den durch transversale Schieferung

16 XXXV. Philipp Počta:

entstandenen Spalten rostroth, augenscheinlich durch Durchfluss eisen-
haltiger Wässer gefärbt. Die Schichten sind wenig gehoben (etwa 25°),
nach SO einfallend, jedoch etwa in der Mitte des Zuges einen anti-
klinalen Sattel bildend. Zwischen den Quarzitbänken erscheinen dünn-
geschichtete, 5—10 cm nicht übersteigende Lagen von sehr glimmer-
haltigem Thone, welcher bald in fetten, bläulichen, grünlichen oder
auch rothen Lehm sich ändert. Das Herrichten dieser Anhöhe für
Bauparzellen, so wie die Kanalisationsarbeiten waren sehr schwierig
in Folge des ungemein harten Gesteines, welches jedem Eingreifen
mittels gewöhnlichen Instrumenten trotzte und durch Dynamit gesprengt
werden musste. Das so gewonnene Material wurde teilweise zur Er-
höhung des gegenüberliegenden linken Moldauufers benützt, wobei
jedoch der mittgenommene, im Wasser leicht lösliche Lehm mancherlei
Schwierigkeiten bereitete.

Die weitere, allerdings sehr geringe Spur dieses Quarzitzuges
wurde vor Jahren von mir in einer kleinen Anhöhe am nördlichen
Ende des Kaiser Franz Josefs-Bahnhofes in der Chodská-Gasse iu
Žižkov direkt am Viadukt der böhm. Nordbahn angetroffen, ist aber
jetzt teils abgebaut, teils durch Baum und Strauch verdeckt. Vor
Jahren war hier das Depot eines Steinhauers und waren einige steil
aufgerichtete Ouarzitbánke zu sehen. Karzer führt aus der unmittel-
baren Nähe dieses Vorkommens einen Fundort beim gewesenen Neu-
thor in der Stadtmauer an.

Es ist demnach der Verlauf des östlichen Teiles dieses mitt-
leren Zuges durch die Punkte in der Dittrichsgasse und jenen in der
Chodská-Gasse angegeben. Wenn wir aus diesen bekannten Fund-
stellen und zugleich mit Rücksicht auf den Verlauf des südlichen
Zuges, mit welchem wohl dieser mittlere ziemlich parallel verläuft, die
muthmassliche Richtung angeben wollten, so müssten wir den Zug von
der Dittrichsgasse schräg über den Karlsplatz zur Ecke der Jáma
und Stefansgasse, über den Wenzelsplatz, welcher etwa an den beiden
Ecken der Stefansgasse übersetzt wird, durch den Stadtpark zu den
Viadukten der böhm. Nordbahn verlängern. Den vollkommen bebauten
Boden in der hier angegebenen Richtung zu untersuchen, habe ich
bisher wenig Gelegenheit gehabt.

Der Brunnen in den Anlagen des Karlsplatzes, der vor dem
Neustädter Rathausturme steht, ist in den Schiefern d, getrieben
worden und gibt somit den Beweis, dass dieser Punkt ausserhalb und
zwar nördlich von dem Quarzitzuge gelegen ist, Daraus erkennt man,
dass die Hauptlinie der Richtung dieses Zuges von der Dittrichagasse

Der Boden der Stadt Prag. 17

gegen die nördliche Ecke Karlsplatz-Gerstengasse gerichtet ist. Aus
den historischen Werken über Prag ersehen wir, dass im 18 und noch
in der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts in der Mitte des Karls-
platzes ein Felsen hervorragte, welcher wegen Härte seines Gesteines
ein Hindernis der Komunikation war. Dies war der Quarzit des mitt-
leren Zuges. Die Stelle, wo dieser Zug den Wenzelsplatz durchquert,
ist mir nicht bekannt. Ich konnte zwar vor Jahren einige vom Wenzels-
platze stammende Quarzitstücke untersuchen, jedoch war mir ihr
Fundort so mangelhaft angegeben worden, dass dieselben für das
Konstatiren der Richtung des Zuges unbrauchbar sind. Sie beweisen
nur, dass der Wenzelsplatz in der That von dem mittleren Quarzit-
zuge durchgequert wird.

Weiters nach Osten baut dieser Quarzitzug den Rücken des
267 m hohen Žižkaberges auf zwischen der Stadt Žižkov und dem
Geleise der priv. österr.-ungar. Bahn.

Diese mächtige Anhöhe wurde in Anlagen verwandelt, es sind
jedoch überall die Quarzite sichtbar, obzwar ihre Lagerungsverhältnisse
durch künstliche Zurichtung der Wege und der: Böschungen jetzt
nicht mehr genau untersucht werden können. Die Quarzitbänke in be-
deutender Mächtigkeit von ‚etwa 30—60 cm sind steil gehoben, indem
ihr Einfallswinkel etwa 85° beträgt und fallen gegen SO ein. Vor
Jahren wurde hier eine riesige kngelige Konkretion von etwa 3 m
im Durchmesser gefunden.

Der südliche Quarzitzug beginnt am linken Moldauufer in den
Smichover Anlagen „Skalka“, ist hier jedoch jetzt nur wenig zugänglich,
da er in der Poděbradova Gasse nur durch einen geringen Ausbiss
zum Vorschein komint. Es sind hier auf dem östlichen Abhange dieser
Anhöhe einige mächtige Bänke zu sehen, welche nach SO mit einem
Winkel von etwa 60° einfallen. Vor Jahren waren hier, wie Karset
berichtet, in einem grossen Steinbruche die Schichten bedeutend ent-
blösst und in der Form eines grossen antiklinalen Sattels abgelagert.

Es wäre vorerst die Frage über den Ursprung dieses westlichsten
Ausläufers des dritten Zuges zu besprechen. Ich habe die westlich
von den Anlagen Skalka gelegene Gegend durchgesucht, olıne jedoch
auf Spuren von Quarziten zu kommen.

Allerdiogs ist die ganze westliche Umgebung dieser Lokalität
wie später näher angeführt werden wird, von mächtigen Diluvial-
ablagerungen bedeckt, aber an einigen Stellen, welche teils durch
Führung neuer Strassen, teils durch Häuserbau zugänglich gemacht
worden sind, wurden nur Schiefer angetroffen. Von den Anlagen Skalka

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2

18 XXXV. Philipp Počta:

zieht ein Höhenzug s.-w. über Malvazinka zum Friedhofe gleichen
Namens an den Strassen, die auf diese Höhe führen, und zwar zur
südlichen Seite der sogen. neuen Friedhofstrasse, dann weiters zu
beiden Seiten des Weges von der Březinka, über Sontoska uud Mal-
vazinka zum Bassin der Wasserleitung können Ausbisse von Zahofaner
Schiefern d, beobachtet werden. Aber auch nordwärts gegen Kosif
sind am Wege vom Kositer Bräuhause zum Hofe Blaženka und Mrá-
zovka typische Zahofaner Schiefer anstehend, so dass der Anfang
dieses südlichen Quarzitzuges von allen Seiten, d. i. von NW, W
und SW von den Zahořaner Schiefern eingeschlossen erscheint.

Dadurch ist erwiesen, dass an dieser Stelle eine gewaltige Ver-
werfung (vielleicht eine sogen. Blattverwerfung) stattgehabt hat, deren
Folgen jetzt darin bestehen, dass am linken Moldauufer der west-
lichste Ausläufer des südlichen Quarzitzuges in die Mitte der Zaho-
řaner Schiefer versetzt worden ist. Wenn wir jedoch den südlichen
Quarzitzug als durch Abzweigung von den mittleren enstanden an-
sehen wollten, so würde der Abzweigungspunkt in der bereits beschrie-
benen Anhöhe Demartinka in Košíř zu vermuthen sein.

Der weitere Verlauf des südlichen Zuges in Smichov selbst ist
nicht verfolgbar, der Quarzit wurde teils durch Wasser abgetragen,
teils von Bauten verdeckt. Er übersetzt aber die Moldau und zwar
etwa zwischen der Smíchover Schwimmschule und der Arena und
tritt am rechten Ufer in der Gasse Pod Slovany unterhalb des städt.
Gefängnisses, wo in einer Ecke der Gasse ein Stück des Quarzit-
felsens zum Vorschein kommt. Die weitere, lange schon bekannte
Fundstelle dieses Quarzites ist die Kirche des hl. Johann auf der
Skalka in der Vyšehrader Strasse. Die von hier auf die Neustadt
sich hinziehende Anhöhe wird von diesem Quarzitzuge aufgebaut,
welcher südlich von dieser Kirche in mächtigen und hohen, steil auf-
gerichteten Bänken aufgeschlossen ist. Der Quarzit ist von ganz
ähnlicher Beschaffenheit, wie in den beiden übrigen Zügen, ist von
gelblicher oder auch bläulicher Farbe und an den Schichtflächen, so
wie an den dieselben quer durchsetzeaden Spalten rostgelb gefärbt.
Das Einfallen ist nach SO (hora obs 8!/,) und der Einfallswinkel
beträgt etwa 85°.

Weiters bildet dieser Zug die Anhöhe, an welcher sich das all-
gemeine Krankenhaus und sein Garten befindet und wurde da vor
Jahren von Kezsci beobachtet. In neuester Zeit ist dieser Platz jedoch
so verbaut und mit Garten bedeckt, dass seine Spuren vollkommen
verwischt sind. Er wurde aber vor etwa 15 Jahren beim Teufen des

Der Boden der Stadt Prag. 19

Grundes für einige neue Pavillone hier angetroffen und damals vom
Bauführenden in Folge seines ausserordentlich reichen Glimmer-
gehaltes für Glimmerschiefer augesehen.

Weitere Spuren wurden in der südlichen Partie der Salmgasse
in den Häusern gegenüber der hinteren Front des Militärkranken-
hauses konstatiert.

In gerader Richtung nach NO veriaufend, übersetzt er die
Gersten- und die Korngasse und wurde beim Grundbaue des Museums
des Königr. Böhmen auf bedeutender Fläche aufgeschlossen. Die Be-
schaffenheit des Quarzites war an dieser Stelle gleich wie in den
übrigen Zügen. Die Bänke fallen hier beinahe direkt gegen S ein (hora
6'/,), bilden jedoch einen antiklinalen Sattel, so dass an der nörd-
lichen Flanke des Zuges das entgegengesetzte Einfallen nämlich bei-
nahe direkt gegen N zum Stande kommt. Auf der Stelle, wo sich
jetzt das Gebäude des Museums befindet, ändert der südliche Zug
seine Richtung, denn bisher war sein Verlauf gegen NO, von hier
geht er beinahe direkt nach O (richtiger gegen ONO). Das nächste
Vorkommen dieser Quarzite ist nämlich in der Neruda Gasse in kgl.
Weinbergen am Fusse der Anhöhe, auf welcher sich die städtischen
Rieger's Anlagen befinden. Man sieht hier mächtige Bänke von etwa
20 cm bis 1!}, m Dicke, welche mit dünnen Thonlageu wechsellagern.
Die Schichten fallen hier gegen SO ein in einem Winkel von etwa
80°, welcher gegen O etwas sich verringert. Die Wölbung der Bänke
zeigt einen Sattel an, doch ist die obere Partie desselben abgetragen.
Der glimmerreiche Thon, welcher zwischen den Quarzitschichten ein-
gelagert ist, hat hellblaue oder rötliche Farbe und wird stellenweise
auch dunkelroth. Die Schlämmungen derselben gaben einen Rück-
staod von rostrothen, durch Eisenoxyd verunreinigten Quarzkörnern
und Glimmerblätterchen, und zeigten keine Spur von Versteinerungen.
Der Thon wird am Tage bald zu einem fetten Lehm, in welchem sich
an den dem Wasser zugänglichen Stellen zahlreiche Nester von Gyps-
krystallen entwickeln. Hinter dieser Fundstelle erscheint ein schwarzer
brüchiger Schiefer, von welchem weiter unten berichtet wird.

In einem mächtigen Aufschlusse wurde dieser Quarzitzug im
NO weiter hinter dem Kanal'schen Garten entdeckt. Beinahe die
ganze Libušina-Gasse in Žižkov ist auf diesem Quarzitzuge aufge-
baut und nur das westliche Drittel derselben befindet sich auf den
benachbarten Schiefern der Bande d,. Die dicken Bänke des Quarzites
waren hier ınässig geneigt (45°), mit dem Einfallen gegen SO (hora
obs, 7?/, bis 8'/) und verhältnismässig ruhig abgelagert. Der beim

o%

20 XXXV. Philipp Počta:

Museum gebildete Sattel, welcher noch in der Neruda-Gasse ange-
deutet ist, verflächt sich auf dieser Stelle bedeutend. Die Farbe des
Quarzites war hellgelb oder hellblau, an vielen Stellen waren Lager
eines schwarzen Schiefers zu sehen. Ausser einigen verzweigten
Röhrchen, welche unter dem Namen Scolithus angeführt werden, fand
ich keine Versteinerungen. Auf den Quarziten liegt ein Detritus von
scharfkantigen Quarzitstücken und oberhalb desselben eine Lage von
Schotter und Humus. Im Hause No. 706 der Libušina-Gasse wurde
ein tiefer Brunnen in diesen Quarzit getrieben und man konnte hier
die Quarzitschichten sehr gut beobachten. An dieser Stelle waren sie
steil emporgerichtet mit dem Einfallswinkel an 80°. Weiter nordöstlich
konnte dieser Zug in allen Grundbauten für Häuser der nördlichen
Seite der Libušina Gasse konstatiert werden, ja auch in der benach-
barten Riegers Gasse und zwar neben dem Hause No. 40 wurde
die nördlichste Partie dieses Zuges aufgeschlossen.

Ein weiterer bedeutender Aufschluss dieser Quarzite war und
ist teilweise noch in der Anhöhe oberhalb Bezovka (Fliedermůhle).
Die Bänke sind wenig gehoben, etwa 45° und fallen nach SO hora
81/,—8 ein. Unterhalb der Spitze der Anhöhe bilden sie einen anti-
klinalen Sattel. Auf vielen Stellen wechsellagern sie mit dünneren
Bänken schwarzen Schiefers, welcher auf seinen Schichtflächen Wůlste,
die an Fukoiden erinnern, zeigen. In der Lupáčova Gasse und zwar
auf der östlichen, der Bezovka zugekehrten Seite ist ein grosser
Bruch in diesen Quarziten aufgeschlossen, in welchem dieselben zu
Schotter verarbeitet werden. Die Verhältnisse hier sind ähnlich wie
oberhalb Bezovka, da dieser Bruch in derselben Anhöhe angelegt ist.
Am nördlichen Ende dieser Gasse ist der Kontakt mit dunkelgrauen
Schiefern zu beobachten.

Der letzte Punkt dieses Zuges ist die Anhöhe beim Kreuze
zwischen Žižkov und Olšan (275 m), wo zwar kein bedeutender Auf-
schluss zu sehen ist, die Beschaffenheit des Bodens jedoch schon bei
oberflächlicher Betrachtung auf Quarzite schliessen lässt. Eine Fort-
setzung dieser Anhöhe „am Judenofen“ beherbergt an seinem süd-
lichen Abhang hinter dem Olšaner Friedhofe einen grossen Bruch in
diesem Gestein.

Der Boden der Stadt Prag. 21

3. Zahořaner Schiefer, bande d,.

Diese Schiefer bedecken eine ziemlich ausgedehnte Fläche des
Weichbildes der Stadt und kommen hauptsächlich in zwei breiten
Zunen vor:

I. Der nördliche Streifen erstreckt sich vom nördlichen zum
südlichen Quarzitzuge. Am linken Moldauufer ist er gut am Ab-
hange der Anhöhe Belvedere zu sehen, am rechten Ufer baut er den
Grund der ältesten Ansiedelungen Prags auf und ist hier durch mäch-
tige alluviale Ablagerungen und dann auch durch verschiedene, aus
den historischen Zeiten stammende Kulturschichten verdeckt und wird
nur selten und das meist bei Gelegenbeit von sehr tiefen Ausgrabun-
gen erreicht.

II. Der südliche Streifen legt sich an den südlichen Quarzitzug
an und baut die ganze Gegend südlich von diesem Zuge auf. Die
besten Aufschlůsse in dieser Zone sind der Berg Vyšehrad und dann
die Abhänge in Vršovic.

Die Schiefer sind von grauer, graugelber bis brauner Farbe,
ziemlich glimmerbaltig und hart und enthalten stellenweise Kiesel-
bänke. Das Grundwasser pflegt seinen Weg in den Schichtflächen zu
suchen und ist darum das Streichen der Schichten für den Verlauf
der Quellen wichtig. So sah man vor Jahren im Grundbau für die
Kleinseitner Vorschusskasse Quellen, deren Verlauf zwischen den
Schichten parallel zum Streichen war. Auf den Schichtflächen setzen
sich sehr oft kleine weisse Gypskrystalle und auch Glaubersalz ab.

Der nördliche Schieferstreifen kommt in W vor dem ehemaligen
Strahover Thore am Fusse des Weissen Berges zum Vorschein. Er
baut die Pohofelecer und Hradčiner Anhöhe (325 und 300 m) und
wird hier beim tieferen Graben allerorts angetroffen. Ebenfalls wırd
er in den Gärten dieses Stadtteiles gelegentlich entblósst. Zu Tage
treten seine Schichten in der Stadt selbst im alten Schlossweg, wel-
cher von der Gasse Pod Bruskou auf den Hradčin hinaufführt. Der
sogenannte Hirschgraben wurde in diesen Schiefern vom Brusnice
Bache ausgehöhlt. In den Choteksanlagen werden sie an manchen
Orten sichtbar. In dem Hohlwege Pod Bruskou, welcher zum Saud-
thore führt, ist an der östlichen Seite ein Profil gut zu sehen. Hier,
etwa 4 m oberhalb des Weges in der Nähe der damals hier sich be-
findenden hölzernen Brücke wurde ein grosser kalkiger Knollen mit
Vertretern der obersilurischen Fauna gefunden. Es ist das die be-

22 XXXV. Philipp Počta:

kannte Colonie Zippe, deren aufgesammeltes Material aber leider
vernichtet wurde. Der ganze Knollen wurde námlich in einer Kiste
im Museum aufbewahrt, im J. 1848 wurde diese Kiste mitsammt
anderen Mobilien vom Volke zum Barrikadenbaue verwendet und ist
von dieser Zeit an verschollen. Es ist dies die einzige Colonie,
welche in Zahořaner Schiefern eingebettet ist, denn alle übrigen
kommen in den höheren Königshofer Schichten d, vor. Keesci erklärt
diese Erscheinung dadurch, dass die Colonie Zippe nur eine Partie
der Königshofer d, Schiefer mit ihren kalkigen Concretionen sei,
welche in einer Falte oder Spalte der Zahořaner Schiefer einge-
schlossen war und somit ebenfalls in den Bereich der bande d, ge-
hört. Weiters sind die Zahořaner Schiefer dieses Streifens auf eine
weite Strecke längs der Strasse pod Letnou und Bölskystrasse an
der südlichen Lehne der Anhöhe Belvedere sehr gut in einem Profil
aufgeschlossen, welche jedoch langsam bewachsen wird. Man kann
sich hier von der unregelmässigen Ablagerung derselben überzeugen,
welche hauptsächlich durch häufige Verwerfungen verursacht wird.
Gleich am Anfange der Strasse pod Letnou sieht man gegenüber der
Straka'schen Akademie einige mächtige Platten dieser Schiefer mit
dem Einfallen nach SO hora 8 und dem Einfallswinkel von 65°. Der
Tunnel, welcher in den J. 1898 und 1899 für den Sielwassersammler
der neuen Kanalisation durch die Anhöhe Belvedere getriebeu wurde,
durchquert diese Schiefer in der Richtung von S zu N. Der Verlauf
des Tunnels wurde bereits bei Besprechung der hier auftretenden
Quarziten des nördlichen Zuges näher beschrieben, hier sei nur noch
auf die Verhältnisse der Zahořaner Schiefer hingewiesen. Diese er-
scheinen iu einer Entfernung von etwa 70 m vom Eingange der Stolle
im Baumgarten, und zwar in einer Lagerung, welche nicht vollkom-
men konkordant mit den Quarziten war. Nach etwa 5 m hinter der
südlichen Grenze der Quarziten sah man einen interessanten Ver-
werfungsbiuch. Die Schiefer gegen N, die sich an die Quarzite an-
lehnten, hatten einen Einfallswinkel von etwa 45° nnd waren in dicken
Bänken abgelagert. Auf diese folgten dünnere Schichten eines
schwarzen Schiefers, welche jedoch nicht parallel, sondern schräg, ja
bis perpendiculär sich zu ihnen stellten. Nach oben näherten sie sich
wieder bedeutender der konkordanten Lage, so dass sie eine fächer-
artig ausgebreitete Faltung sehen liessen. In der Nähe dieser Bruch-
linie und dann weiter südwärts kommen eigenthümliche Konglomerate
von scharfkantigen Schieferbruchstücken zum Vorschein, welche durch
kieselige, oft dünne Platten bildende krystallinische Massen zusam

Der Boden der Stadt Prag. 23

mengehalten werden. Sie kommen insbesondere auf jenen Stellen vor,
wo die Schiefer durch mächtige Umbiegung zertrümmert wurden, und
geben den Beweis ab, dass bereits nach der stattgefundenen Bewegung
der Schiefer kieselhaltige Wässer dieselben durchgetränkt hatten.
Im weiteren Verlaufe nach S werden die Schichten gebogen und ver-
flächen sich wieder, so dass sie eine lange Strecke fast horizontal ver-
laufen. Allerdings sind auch in dieser Partie wellenförmige Bie-
gungen bemerkbar. Im S des Tunnels nahe an der Lehne des Belve-
deres stellen sie sich wieder iu ein ähnliches Eiufallen wie die Quar-
zite und die mit ihnen konkordanten Schiefer. In ganzer Ausdehnung
insbesondere aber gegen S finden sich in den Schiefern dunkle Quar-
zitbänke, welche wenig von den Drabover Quarziten sich unterscheiden.

Auch bei dem Kanalbaue in der Strasse pod Letnou wurden
beträchtliche Massen dieser Schiefer gefördert und nebstdem viele
Versteinerungen gefunden.

Im VII. Stadtviertel Holešovic-Bubna werden ebenfalls auf allen
Orten beim tiefen Baue diese Schiefer angetroffen, allerdings ist aber
diese ganze Gegend mit mächtigem alluvialen Schotter bedeckt. Noch
am rechten Moldauufer ist dieser Schieferstreifen südlich vom nörd-
lichen Quarzitzuge in Altlieben direkt am Flusse und dann auf
mehreren Stellen hinter Lieben gegen Hrdlořez nachweisbar. Sie sind
hier steil gehoben etwa 75° und fallen gegen SO, hora 7, ein. In der
Nähe des Quarzitzuges bei Bulovka sind die Schiefer sehr hart,
glimmerreich und enthalten Bänke von Quarziten. Ein interessanter
Fundort ist Balabenka hinter dem Liebener Bahnhofe (im Plane nicht
inbegriffen).

Wie es scheint war vor Zeiten das Niveau hier bedeutend höber
und wurde bei Anlegen neuer Strassen und bei Herrichtung von
Bauplätzen stückweise abplanirt. Im Schwarzenberg’schen Holzgarten
blieb bis heute ein Stück dieser Anhöhe, bekannt unter dem Namen
Balabenka, stehen, welches aus diesen Schiefern aufgebaut ist und
viele für die bande d, typische Versteinerungen lieferte. So Dalmania
socialis, Calymmene incerta, Trinucleus ornatus, Illaenus Panderi,
Bellerophon bilobatus, Leptaena aquila, Orthis notata, discreta, Conu-
laria tenella, Hyolithus elegans, Nucula bohemica und and. Der Boden,
auf welchem die Altstadt aufgebaut ist, das heisst vom Flusse bis
zum mittleren Quarzitzuge, scheint ebenfalls von den Zahořaner Schie-
fern gebildet zu sein. Vorkommnise sind allerdings sehr selten und
es wird dieser Schiefer nur gelegentlich und meist erst in bedeutenden
Tiefen erreicht.

24 . XXXV. Philipp Počta:

In der Gasse Na Zderaze wurde im J. 1891 beim Baue eines
Hauses der Schiefer von ziemlich typischem Habitus angetroffen in
wiederholten Brůchen und Verwerfungen. Er bildete im máchtigen
alluvialen Schotter einen in der Mitte gebrochenen Sattel.

Die nördliche Lehne des Žižkaberges, welche gegen Karolinen-
thal steil abfällt, scheint ebenfalls aus Zahořaner Schiefern zu be-
stehen (sieh pag. 7).

Der Abhang selbst ist mit Diluvium völlig bedeckt und nur
ganz geringe Ausbisse von schwarzen brůchigen und glimmerreichen
Schiefern sind an 2 Stellen bemerkbar. Die Feststellung des Alters
dieser Schiefer mit voller Sicherheit ist allerdings nicht möglich,
jedoch in Hinsicht darauf, dass in der nordöstlichen Fortsetzung in
Vysočan überall nur Zahofaner Schiefer anzutreffen sind, wird man
wohl dasselbe Alter ihnen zugestehen müssen.

Der südliche Schieferstreifen kann an vielen Orten in Košíř
konstatirt werden. Er legt sich südlich an den mittleren Quarzitzug
an und ist am Kontakte mit demselben unterhalb Hřebenka im Garten
des städt. Krankenhauses entblósst. Seine Schichten sind steil ge-
hoben (55—60") und fallen konkordant mit dem Quarzite ein, hora
6", bis 8. Der Schiefer ist brüchig, dunkel gefärbt und glimmerreich.
Der Boden der Gemeinde Košíř sowie ihre südlichen Anhöhen werden
von diesen Schiefern gebildet, Hinter dem Košířer Bränhause am Wege.
welcher unterhalb Popelka und BlaZenka zur Bertramka führt, sind
im Wege selbst die Zahořaner Schiefer anstehend.

Südlich von Košíř ist die ganze Gegeud mit mächtigen Dilu-
vialablagerungen bedeckt, jedoch kommen auf den Abhängen, iu
Hohlwegen und weiters bei Bauten diese Schiefer überall zum Vor-
schein. So auf der südlichen Seite der neuen Kirchhofstrasse und
ebenfalls am Wege, welcher die Meierhöhe Malvazinka, Sontoöka und
Březinka verbindet. Auch der neue Weg, welcher die zwei oben er-
wähnten Wege mit einander verbindet, zeigt Profile, in welchen unter-
halb der mächtigen Diluvialschichte die Zahofaner Schiefer erscheinen.
In der Stadt Smichov sind diese Schichten oberhalb des Westbahn-
hofes in der Radlicer Gasse zwischen dem städt. Armenhause und
der Radlicer Strasse zu sehen.

Hier sind sie jedoch so verwittert, dass man das Streichen von
transversaler Schieferung nicht leicht unterscheiden kann. Am rechten
Moldauufer bauen diese Schiefer den Berg Vyšehrad auf und wurden
vom neuen Tunel durch diesen Berg durchquert. Der Schiefer ist
hier glimmerhaltig, hart, an manchen Stellen mit Quarzitbänken und

Der Boden der Stadt Prag. 25

hie und da von Adern weissen Kalksteines durchgezogen. Gegen unten
sind amphibolitische Schiefer häufig, welche auf ihren Schichtflächen
mit kleinen Amphibolkrystallen bedeckt sind. Alle Schichten haben
abgeschliffene Schichtflächen, oft mit Längsstreifung, welche ziemlich
regelmässig parallel mit der Einfallsebene verlaufen. Die Schichten
sind etwa 65° geneigt, in leichte Wellen verbogen und diese ziemlich
regelmässige Ablagerung wird nur dadurch gestört, dass zuweilen 2
Nachbarschichten kleine Diskordanz zeigen, indem sie verschiedene
Einfallswinkel haben und darum zwischen sich leere Spalten lassen,
welche oft mit Lehm erfüllt werden. Auf der südlichen Seite des
Tunels gegen Podol sieht man in die regelmässig abgelagerte Schichten
mehrere andere eingekeilt, wodurch allerdings eine bedeutendere Störung
entsteht. Von Versteinerungen wurden nur einige Bruchstücke von
Orthoceras, und dann einige Orthisschalen beobachtet. Interessant ist
das Vorkommen einer grossen kugeligen Quarzkonkretion von etwa
1:5 m im Durchmesser, welche etwa in der Mitte des Tunels in den
Schiefern eingebettet gefunden wurde.

Weiters kommen die Zahofaner Schiefer dieses Streifens überall
in Weinbergen, Nusle und Vršovic vor. So sind sie z. B. am rechten
Ufer des Botičbaches unterhalb Karlov und es erscheint die Hóhe,
auf welcher das stádt. Siechenhaus, das Kinderspital und weiters die
Stadt kgl. Weinberge stehen, von diesen Schiefern aufgebaut.

Bei den Grundgrabungen, welche in Weinbergen im gewesenen
Eichman'schen Garten durchgeführt wurden, waren überall diese
Schiefer entblösst. In oberen Lagen sind sie zerdrückt und zerbröckelt
und zeigen transversale Schieferung. Sie verlaufen in mehreren flachen
Wellen, welche gegen SO nur unbedeutend erniedrigt sind. In der
Nähe der Weinberger Kirche sind sie von dunkler, bis schwarzer
Farbe, weiter nach N werden sie gelbbraun. In der Nähe der Jung-
mannstrasse sind die Wellen der Schichten mächtiger und bilden
Sättel, welche oft im Innern leere oder von Diluviallehm erfüllte
Hohlräume hinterlassen. Manchmal ist der Sattel nur mit einer seiner
Hälfte erhalten, die dann ins Diluvium hineinragt. Vor Jahren kam
man beim Grundbau in der Manesgasse oft auf solche Hohlräuıne.

In der Neruda-Gasse lehnt sich an den südlichen Quarzitzug
(neben dem Hause Nr. 1224 zugänglich) ein schwarzer brüchiger
Schiefer, welcher sehr dem Oseker der bande d, ähnlich ist. Dies
ist auf dieser Stelle um so überraschender, als am westlichen Ende
dieser Gasse vor dem Quarzite ein ganz ähnlicher, jedoch wirklich
der bande d, angehörender Schiefer zu sehen ist, so dass der

26 XXXV. Philipp Počta:

Quarzitzug von beiden Seiten von ähnlichen Schiefern eingeschlossen
erscheint.

Dem östlich hervortretenden Schiefer muss jedoch das Alter
der Zahořaner Schichten zugesprochen werden, da er eine geringe
Strecke weiter (bei dem Hause Nr. 1260) bereits den bekannten
Habitus der Schiefer dieser Schichten annimmt. Es ist das Baraxpes
bande d,, welche eben wegen ihrer verschiedenen Beschaffenheit auch
von Kresèt anerkannt wurde.

In der Umgebung des Purkyně-Platzes und Palacky-Strasse
ist dieser Schieferzug mit einer schwachen Lage von Diluvium be-
deckt, so dass er beim Graben bald erreicht wird. Solche Verhbált-
nisse sah man bei den Bauten im J. 1891 der Häuserblocke zwischen
Palacký-Strasse und Chocholoušek-Gasse und sind bis jetzt an vielen
Orten in der Korunnf Gasse zu sehen. Weiters östlich zwischen dem
Weinberger Wasserthurm und der Jungmannstrasse wurde im J. 1891
durch Herrichtung von Bauplätzen dieser Schieferzug in grosser
Ausdehnung entblösst. Man sah hier nur eine schwache Lage von
rostgelbem Schotter und unterhalb dieser den Schiefer in gestörter
Lagerung und von verschiedenem Habitus.

Gegen N an den Seiten der Jungmannstrasse waren die Schichten
nur wenig geneigt (etwa 8°) und fielen gegen SO ein (hora 8%),
beim Wasserthurm waren sie unregelmässiger abgelagert, etwa 30°
geneigt, und ihr Einfallen war in Folge zahreicher Biegungen etwa
nach hora 10'/,. Oben waren die Schiefer in dicke Platten spaltbar
und meist von grauer Farbe, unten kamen Lagen rostgelb gefärbt.
Auf der südlichen Lehne der Anlıöhe, auf welcher sich kgl. Wein-
berge ausbreiten, treten überall die Schiefer dieses Zuges zum
Vorschein und werden auch in Nusle und Vršovic angetroffen. Über
das Vorkommen in Vršovic hat Karzer (Lit. IV.) berichtet und wir
verweisen auf diese seine Arbeit.

4. Karlshofer Schiefer, bande d,.

Das Vorkommen dieser Schiefer im Weichbilde der Stadt deutete
zuerst Kre,sci an in seinen Profilen, welche er zu seiner geologischen
Karte der Umgebung vou Prag zugab (Lit. IlI.). Auf diesem sche-
matisch dargestellten Schnitt, welcher vom Westbahnhofe in Smichov
über Laurenzibere, Hradčín, Belvedere, zur Holešovicer Haide geht,
sieht man den Laurenziberg in seinen unteren Partien aus der bande

Der Boden der Stadt Prag. 97

d, bestehend. Im südlichen Teil dieses Berges gibt Knesci Lagen von
Kosover Quarziten d,, an.

Ich hatte Gelegenheit im J. 1889 deu geologischen Bau des
östlichen Abhanges des Lanrenziberges näher kennen zu lernen. Es
handelte sich damals um den Bau eines Gebäudes für das Priester-
seminar, das in der Mitte des sogen. Seminargartens stehen sollte
und ich wurde mit der Untersuchung des zu dem Behufe erwählten
Grundes betraut. Es wurden auf mein Ansuchen etwa an 20 Stellen
2-4 Meter tiefe Gruben gegraben, welche den Schiefer erreichten.
Derselbe war weich, bläulich oder gelblich grau, mit sůdostlichem
Einfallen hora 8 und etwa 50° geneigt. Es wurden leider keine Versteine-
rungen gefunden, aber dem Habitus nach unterscheidet sich dieser
Schiefer vom typischen Zahofaner Schiefer sehr. Weiters konnte ich
mit Erlaubnis seiner Durchlaucht des Herrn Fürsten von Lobkowicz
den nördlichen Abhang des Laurenziberges, d. i. den hinter dem
Lobkowicz’schen Palais auf der Kleinseite gelegenen Garten unter-
suchen.

Die Stellen, wo die Schiefer zu Tage treten, sind sehr selten
und zeigen nebstdem nur geringe Theile von Ausbissen, welche, wie
es wohl erklärlich ist, mit Humus bedeckt und stark verwittert sind.
Es konnten hier einige Bruchstücke des, wie es scheint hier nicht
seltenen Trilobiten Trinucleus Goldfussi gesammelt werden. Neben
diesem wurden noch einige, näher nicht bestimmbare Reste von ecar-
dinen Brachiopoden angetroffen.

In den beiden hier näher angeführten Fundorten wurde keine
für die Karlshofer Schichten bezeichnende Versteinerung gefunden,
weiters kenne ich weder aus der Litteratur noch aus eigener Er-
fahrung keine Stelle, wo die Kosover Quarzite d,B zu beobachten
wären. Darum ist auch das Vorhandensein der bande d, im Laureozi-
berg nicht obne alle Zweifel sichergestellt, obzwar wahrscheinlich.

Der Fundort im Seminargarten ist aber dadurch interessant,
dass in der Mitte dieses Gartens im Schiefer ein grosser Diabas-
block eingebettet ist. In der Umgebung sind die Schiefer ziemlich
regelmässig gelagert, eine bedeutendere Störung ist nirgends nachzu-
weisen, so dass es sich hier um eine zu Tage tretende Apophyse des
Diabas handeln dürfte. Auf der Oberfläche ist dieser Diabas stark
verwittert, jedoch zeigt ein Dünnschliff sogleich die bezeichnende
Struktur.

28 XXXV. Philipp Počta:

5. Genoman.

In westlichen Partien der Kleinseite oben auf dem Laurenzi-
berge ist Cenoman in Form von Sandsteinen in einer Zone ent-
wickelt, welche rundherum um diese Auhóhe verláuft und oben von
dem turonen Pläner bedeckt wird. An eigenen Stellen kommen
unterhalb dieser Sandsteine dünne Lagen vom dunklen thonigen
Letten, welche wohl ein Aequivalent der Perutzer Letten sein
dürften. Sie sind jedoch nirgends entblösst und werden nur ge-
legentlich bei tieferen — auf dieser Anhöhe ziemlich seltenen —
Bauten zu Tage gefördert. Im Betreff dieser Letten berichtet Prof.
FRič (Studien im Gebiete der böhm. Kreideform. Perutzer Schichten.
Archiv d. naturwiss. Landesdurchf. B. XI. No. 2, 1901 pag. 40):
„An der Windung unter der Restauration (Nebozizek) stösst man auf
dunkle Thonschiefer- der Perutzer Schichten, in denen Eucalyptus
Geinitzi nachgewiesen wurde. Dieselben führen ein schwaches Kohlen-
flötz, das in den 40. Jahren abgebaut wurde. Die Halde der schwefelkies-
reichen Kohle gerieth durch Zersetzung desselben in einer Nacht in
Brand, den ich als 10jähr. Knabe gesehen habe.“ Was die Verbreitung
der Quarzsandsteine im Weichbilde Prags anbelangt, so erscheinen sie
im N von Košíř auf dem Feldwege von Košíf gegen Strahov oberhalb
der Höfe Ober-Palata und Fialka, weiters sieht man sie in den oberen
Partien der Kinsky’schen Anlagen, am Hasenberge (Nebozizek), in den
obersten Partien des Seminargartens, im höchsten Drittel des Lobko-
wicz’schen Garten, am Laurenziberg hauptsächlich an der nördlichen
Seite des Weges, welcher von der Welschengasse über die Stiegen
führt und im Garten des Praemonstratenserklosters am Strahov. Weiters
sieht man einen mächtigen Aufschluss vor dem ehemaligen Strahover
Thore unterhalb der grossen Plänerbrüche. Auf allen diesen Lokalitäten
ist er von ziemlich gleicher Beschaffenheit. Es sind das unten weisse,
oben rostgelbe oder auch grüne glaukonitische Sandsteine von ge
ringer Härte, so dass insbesondere die weissen unteren Lagen leicht
in Sand sich auflösen. An manchen Orten hatte man in denselben
künstliche Höhlen gegraben, so 2 im Lobkowicz’schen Garten, 1 am
Nebozízek ete. Gewöhnlich werden die weissen unteren Lagen für
Süsswasserablagerung, Perutzer Schichten, gehalten, die gelben und
grünen Sandsteine aber als marinen Ursprungs, Korytzaner Schichten,
angesprochen. Ihre Oberfläche pflegt gewöhnlich durch niedere Vege-

Der Boden der Stadt Prag. 29.

tation eine dunkelgrůne Farbe zu haben und erst am Bruche kommt
die eigentliche gelbe oder weisse Farbe zum Vorschein.

Versteinerungen wurden bisher keine gefunden und darum ist
auch ihre Einteilung nicht vollkommen sicher. Durch Vergleich mit
anderen Fundorten ist aber ausser Zweifel festgestellt, dass der
grüne glaukonitische Sandstein den Korytzaner Schichten zuzu-
schreiben ist.

Einen praktischen Werth besitzen diese Sandsteine in ihrer
Beschaffenheit, das Regenwasser ausgezeichnet filtriren zu können,
so das unterhalb ihnen entspringende Quellen darch ausgezeichnete
Qualität bekannt sind.

6. Turon.

Die obersten Kreideschichten in Prag sind durch den turonen
Plänerkalk, welcher in dicken horizontalen Bänken den Quadersand-
steinen aufliegt vertreten. Er bildet den höchsten Gipfel des Laurenzi-
berges und ist hie und da in den hier sich befindenden Gärten zu-
weilen ersichtlich. Im Lobkowicz’schen Garten ist er nicht vorhanden,
da die höchsten Partien dieses Gartens von Quadersandstein aufge-
baut werden. Am Nebozízek wurde er beim Baue der oberen Station
der Drahtseilbahn gleich unter dem Humus angetroffen und gleich-
falls bei Grundlegung des Aussichtsthurmes am Laurenziberg wurde
er entblösst.

Hinter der Stadtmauer fangen die bekannten grossen Pläner-
brüche, genannt „am Weissen Berge“, an und sind die in der Stadt
selbst gelegenen und oben angeführten Vorkommnisse nur östliche
Ausläufer der mächtigen auf Versteinerungen so reichen Plänerablage-
rungen des Weissen Berges. In Prag selbst wurden einige typischen
Versteinerungen gefunden, wie Pleurotomaria secans, Enoploclythia
Leachi, Inoceramus labiatus etc.

7. Diluvium.

Das Diluvium ist in den höheren Partien der Stadt sehr mächtig
entwickelt und besteht unten aus Schotter, oben aus Ziegellehm oder
Löss, welcher mit Erfolg in vielen Ziegelöfen der nächsten Umge-
bung der Stadt gewonnen wird. Es ist wahrscheinlich, dass in Dilu-

30 XXXV. Philipp Počta:

vialzeiten die weitere Umgebung von Prag den Sammelpunkt bildete,
wo mächtige Flüsse zusammenkamen, um vereint nach N ihre
Reise weiterfortzusetzen. Die höchsten Anhöhen um die Stadt sind
mit diluvialem Lehm bedeckt, so die 289 und 298 m hohen Gipfel
bei Radlic, der 300 m hohe Punkt des Wasserbassins bei der Ci-
hlářka hinter Smíchov, die 215—232 m hohen Anhöhen in NW, das
Plateau vom Belvedere in der Höhe von 220—225 m und ebenfalls
jenes von Kgl. Weinbergen 250—260 m.

Diese Schichten sind meist bis heute nachweisbar, dort aber,
wo sie mit Bauten oder Gärten verdeckt sind, werden sie zufälliger
Weise entblösst (z. B. im Weinkeller am Belvedere).

Die Bäche, welche in der Umgebung Prags heutzutage in die
Moldau münden, hinterliessen sehr markante, breite und tiefe Thäler
und haben gewiss bereits im Diluvium existirt neben anderen Wasser-
läufen, welche noch nach den erodirten Thälern zu erkennen sind.
In einem solchen Thal verläuft z. B. im SW die Radlicer Strasse, zu
beiden Seiten von hohen Gipfeln eingesäumt, im S 289 m, im N
278 m. Ein anderes, sehr tiefes und breites Thal ist jenes des Mo-
toler Baches, im S wird es von der Lehne hinter dem Bräuhause
(268 m), im N vom Weissen Berge (bis 352 m) begrenzt. Ein tiefes,
jedoch enges Thal brach sich der kleine Bach Brusnice im N vou
Hrad£in. Ihn begrenzen im S das Plateau von Pohořelec und Hradčin,
280—230 m, im N die Anhöhe von Střešovic und Bubenč etwa von
derselben Hóhe. Ein tiefes und sehr breites Bett hat der Roketnitzer
Bach (Rokytka), welcher von O kommend bei Lieben einmůndet. Er
hatte die Zahořaner Schiefer in einer Richtung, welche grösstenteils
einen spitzigen Winkel mit ihrem Streichen bildet, hie und da aber
mit demselben parallel verläuft, in breiter Zone abgetragen. Andere
unbedeutendere Klüften, die gegen den Fluss münden und gewiss
ihre Entstehung den Wasserláufen zu verdanken haben, sollen hier
nicht näher angeführt werden.

Es wäre noch die. Frage zu beantworten sein, wie sich der ge-
wundene Lauf der Moldau durch geologische Beschaffenheit des
Bodens erklären lässt. Die süd-nördliche Richtung des Flusges bis in
die Mitte der Stadt gegen die Anhöhe vom Belvedere ist in einem
Bruche gelegen. Wie bekannt, konnte Krestt im mittelböhmischen
silurischen Bassin dreierlei Bruchrichtungen erkennen und in einer
von diesen, von S nach N hinzielenden, verläuft die Moldau. Diese
Bruchspalte hat den südlichen Quarzitzug gar nicht, den mittleren
jedoch ziemlich bedeutend gestört, denn in demselben dürfte die

Der Boden der Stadt Prag. 31

Ursache zu suchen sein, dass die óstliche Partie des mittleren Ouarzit-
zuges durch Verwerfung um etwa 200 m sůdlicher zu liegen kam
als die westliche. Es ist einleuchtend, dass die harten Quarzite dem
Wasser länger Widerstand geleistet haben als die sie umgebenden
Schiefer, und insbesondere der weiche Oseker Schiefer der bande d,,
welcher zwischen beiden Quarzitzügen sich befindet, hat am wenigsten
sich erhalten können. Daraus lässt sich ein Bild der Gegend zwischen
Smíchov und Neustadt zur Diluvialzeit skiziren. Die beiden Quarzit-
züge bildeten emporragende Schwellen, über welche die mächtigen
Wasserfluten in Kaskaden sich weiterbewegten. Zwischen beiden
diesen Wasserfällen war ein etwa 1000 m breiter Teich, welcher sich zu
beiden Seiten bis in die jetzt von der Stadt eingenommene Partien
erweiterte. Da der östliche Teil des mittleren Quarzitzuges etwa
im Bette des Flusses endigt und im W am linken Moldauufer be-
deutend (etwa 200 m) nach N verworfen ist, so erscheint es wahr-
scheinlich, dass das Wasser zur Diluvialzeit, um dieses Hindernis
im Bette umzugehen, einen Umweg nach W nahm und über die
jetzigen Gassen Presis, Smetanova und Jakubská auf dieser Stelle
durch das zwischen den beiden Partien des mittleren Quarzitzuges
sich befindende Thor sich durchwand. Weiters in den Mittelpunkt
der Stadt angekommen stand das Wasser wiederum einem sehr be-
deutenden Hindernisse gegenüber, der Anhöhe von Belvedere, welche
aus Zahofaner Schiefern mit harten Quarzitbänken besteht und nebst-
dem weiters nach N durch den nördlichen Quarzitzug widerstands-
fähiger gemacht wird. Die Richtung des Flusses bildete hier mit dem
Streichen dieser Schiefer beinahe einen rechten Winkel, so dass der
Ansturm des Wassers sich hier ohnmächtig brach. Eıst als das
Wasser in die Schichtspalten der Schiefer eindrang und allmählig
nur, Schichte für Schichte, das Hindernis beseitigte, bildete sich ein
Bett aus, welches ziemlich parallel zum Streichen der hier allerdings
unregelmässig abgelagerten Schiefer läuft. Denn es ist ersichtlich,
dass Schiefer dem Wasser, welches sie in der den Schichtflächen pa-
rallelen Richtung angreift, am wenigsten Widerstand leisten vermögen.
Weiters gleich hinter Bubna kam das Wasser wieder in eine, wenn
auch kurze von S nach N verlaufende Bruchspalte, welche ihm er-
möglichte, die Zahořaner Schiefer durchzubrechen und sich direkt
auf die steilen Wände des nördlichen Quarzitzuges zu werfen. Dieser
Quarzit war es wieder, welcher den Fluss in weiterer Fortsetzung
der süd-nördlichen Richtung hinderte und ihn westlich ablenkte
in eine neue Richtung, welche fast parallel zum Streichen der

32 | XXXV. Philipp Počta:

harten Auarzitbánke und der ebenfalls widerstandsfáhigen Zahořaner
Schiefer verláuft. In dieser Richtung angegriffen, haben die Schichten
am wenigsten Stand gehalten und so erklärt sich der Durchbruch
des festen Ouarzites. Es ist wahrscheinlich, dass auch hier vorerst
schräg über den Fluss verlaufende Schwellen gebildet wurden, über
welche die Wellen im Wasserfall — den dritten im Weichbilde der
Stadt — sich hinüberwälzten.

Das Alter des Moldauflusses lässt sich nicht präcis bestimmen.
Sein Entstehen dürfte in die Zeit zwischen Cenoman und Diluvium
fallen, da einesteils die Perutzer Quadersandsteine am Belvedere
zum diluvialen Schotter verarbeitet wurden und anderenteils die
diluvialen Lehme die Anhöhen um Prag herum an ihren Flanken
bedecken und so bekunden, dass alle die Thäler bereits vorhanden
waren, als das diluviale Wasser seinen Niederschlag absetzte.

Das Diluvium wird am linken Moldauufer fast durchwegs von
Lehm gebildet, dem gewöhnlich eine minder mächtige Lage von
Schotter untergelegt ist. Die Lehmablagerungen erreichen eine grosse
Mächtigkeit bis über 25 m und werden zum Ziegelbrennen verarbeitet.
So sind grosse Lehmbrüche im W von Smichov zu beiden Seiten der
Strasse „u Nikolajky“, weiters unterhalb Mrázovka u. a. O. Dann
findet man Ziegelbrennereien am südlichen Abhange des Weissen Berges
im Košířer Thale und von diesen die grösste bei Kotlářka. Auch die
Plänerlagen auf dem Gipfel des Weissen Berges im SW von Strahov
sind vom Schotter und Sand bedeckt. Sehr mächtige Lehmschichten
sind in einer Grube „na Panenské“ unweit von der Stadtmauer im
NW. Hier sieht man in dem durch Abbau des Lehmes entstanden
Profile einige parallelen dunklen Streifen, welche Humuslagen an-
deuten und so von wiederholter Absetzung des diluvialen Materiales
Zeugnis ablegen.

Der Ziegellehm ist locker abgesetzt und besitzt an vielen Orten
die Gehäuse von Süsswasserschnecken und auch Säugethierknochen.
Die Arbeiten von Prof. Fnič, WorLpŘicH etc. beziehen sich zum grösseren
Theile auf die Vorkommnisse in der Umgebung von Prag und sind
somit zu konsultiren.

Die Frage über den Ursprung des mittelböhmischen Löss, ob er
dem Wasser oder dem Winde seinen Ursprung verdankt, ist bis heute
endgiltig nicht gelöst. Ich möchte hier nur bemerken, dass ich im
Löss oberhalb des Profiles hinter dem Kaiser Franz Josefs Bahnhofe
im Schotter einen Dreikantner aufgefunden habe.

Der Boden der Stadt Prag. 33

Der Schotter zugleich mit mächtigen Sandschichten kommt im
N, O und SO von Prag vor.

Auf der Anhöhe von Belvedere ist ein meist grobkörniger, rost-
gelb gefärbter Schotter abgelagert, welcher hie und da im Wasser
abgerollte Pflanzenreste aus dem untersten Horizont der Kreideforma-
tion der Perutzer Sandsteine enthält. Es scheint, dass dieses Platteau
früher mit Perutzer Sandstein bedeckt war und dass dieser durch
diluviale Wässer in Schotter und Sand verwandelt wurde.

Einen ganz ähnlichen Sand und Schotter findet man oberhalb
der Zahoraner Schiefer in den Kgl. Weinbergen, insbesondere in der
Gegend von der Kirche nach O und SO. Auch im gewesenen
Eichman’schen Garten, dann in der Kramerius und im östlichen Teil
der Palacký-Gasse kommt der Schotter bei Bauten zum Vorschein
Einzelne Gerölle sind von ziemlich bedeutenden Dimensionen, ins-
besondere in den tieferen Lagen, haben 15—25 cm im Durchmesser
und sind glatt abgerollt. Es sind das grössteuteils Quarzite, dann
Lydite, Diabase, Diorite, Porphyre und hie und da auch Granite.

Ja auch in Prag selbst und zwar in der Smečka-Gasse in der
Neustadt in unmittelbarer Nähe des südlichen Quarzitzuges habe ich
beim Baue eines Hauses mächtige Ablagerungen von feinem, hellem
und gleichkörnigem Sand angetroffen.

Der Ursprung des rostgelben Schotters und Sandes in Kgl. Wein-
bergen, den ich wegen seiner typischen Merkmale als Weinberger Sand
bezeichnete, ist bisher unaufgeklärt. Er kommt nur in höheren Lagen
vor und ist horizontal abgelagert, wogegen die Lehnen der Anhöhen
entweder mit Lehm oder doch mit Sand und Schotter vom .anderen
Charakter bedeckt erscheinen.

In der Manesgasse fand ich unterhalb dieses Schotters eine
dünne Schichte bläulichweissen fetten Thones mit Kohlenstreifen. Es
scheint dies ein sehr unbedeutender Ueberrest der Perutzer Letten
zu sein und würde für die Ansicht sprechen, dass auch der rostgelbe
Weinberger Schotter und Sand aus veränderten Perutzer Quader-
sandsteinen hervorgegangen ist.

Auch beim Baue der Remise der elektrischen Bahn in Wein-
bergen fand ich im J. 1897 unterhalb des Schotters einige Stücke
eines schmierigen Thones oder Lehmes, welche aber wegen sehr ge-
ringen Quantität zur näheren Untersuchung sich nicht eigneten.

Sitzber. d. kön. böhm Ges. d. Wiss. II. Classe.

S4 KXXW. Philipp Počta:

8. Alluvium.

Die alluvialen Ablagerungen sind in den durch so viele Jahr-
hunderte bewohnten Stätten meist so verändert, dass sie sich der
geologischen Untersuchung entziehen. Die Moldau ist an beiden ihren
Ufern und insbesondere an jenen Punkten, wo die Richtung des
Flusses, sich ändert, oder wo eine Insel emporragt, mit alluvialem
Schotter breit eingesäumt. Es scheint, dass die Inseln selbst nur
solchen Schotterablagerungen ihren Ursprung zu verdanken haben.
Der Schotter besteht aus Gesteinstrůmmern von ganz Südböhmen und
es ist bekannt, dass auf den Inseln, welche von breiten Schotter-
ablagerungen umgeben sind, die wie z. B. Hetzinsel, Holešovicer Insel
u. a., eine grosse Sammlung von Mineralien und Gesteinen aus Std-
böhmen leicht zusammengestellt werden kann.

Weiters ist das Bett des Flusses aus mächtigen Lagen alluvi-
alen Materiales gebildet und demnach Wasser durchlassend, so dass
weite Flächen in der Nähe der Moldau in der Tiefe durch Flusswasser
durchtränkt werden. Ein sehr mächtiger alluvialer Schotter mit Sand
baut den ganzen Grund von Holešovic auf und auch die Holešovicer
Insel besteht aus diesem Materiale.

Was den Untergrund der bebauten Partien der Stadt betrifft,
se konnte ich nachstehende Absätze, von oben angefangen, unter-
scheiden.

1. Schutt- und Ablageschichte aus Geschfitte und Sand ver-
schiedenen Kornes, aus Brachstäcken von Baumatorialon (Ziegeln) etc.,
etwa 15 m.

2. Müllschichte aus Kulturabfällen, Inhalt von Mistgruben etc.,
wiesie an Orten, welche durch Jahrhunderte bewohnt sind, vorkommen;
etwa 1—25 m. Diese Schichten sind dadurch wichtig, dass sie dass
Wasser überhaupt nicht oder nur wenig durchlassen.

3. Fetter Letten am Grunde der Ablagerungen unbekannten
Ursprunges. lu der Nähe des Flusses ist der Schotter unterhalb
dieses Lettens mit Wasser unter Druck getränkt, so dass durch Öffnungen
in diesem Letten das Wasser stark emporquillt.

Diese Verhältnisse sind allerdings nicht konstant, und ändern
sich insbesondere an jenen Stellen, wo der Boden in historischer Zeit

Der Boden děr Stadt Prag. 35

zu besonderen Zwecken hergerichtet wurde. So wurden z. B. die
Strassen Prags u. zwar Graben, Ferdinandstrasse und Elisabethstrasse
auf tiefen ehemaligen Stadtgräben, welche mit Schutt und Abfällen
ausgefüllt wurden, aufgebaut, so dass an manchen Orten für verlässlichen
Grundbau eine Tiefe bis über 12 m aufgesucht werden musste.

LA

PRoF PH. Poëra: Der BODEN DER STADT PRAG.

Autor delineavit.

Sitzher À känim hahm uč

Alluvium

Diluvium

Turon

Cenoman

ds

de

dz

di

Fe Mathemat natrwiss Clasco 1904 NEE. Fi eue

XXXVI.

Působení hydrazinhydrátu v glyceridy
mastných kyselin.

Část předběžná.
Podává Jos. Hanuš.

Předloženo v sezení dne 11. listopadu 1904.

Hydrazinhydrát, dle pozorování Tu. Currıus’a a jeho žáků,*)
účinkuje buď již za obyčejné nebo za vyšší teploty v alkyl- (methyl-,
ethyl-) estery mastných neb aromatických kyselin jedno- i vícesytných
tím způsobem, že vznikají hydrazidv dotyčných kyselin, látky to pro
jednosytné kyseliny všeobecného vzorce R.CO.NH. NH,

Z analogie lze souditi, že bude hydrazinhydrät podobně reago-
vati s glyceridy mastných kyselin. I jest v tomto případu zajímavo
seznati: 1. za jakých podmínek nastává „štěpení glyceridů hydrazin-
hydrátem s případným tvořením se hydrazidů uvolněných mastných
kyselin, 2. jaké jsou vlastnosti hydrazidů všech mastných kyselin
o vysokých molekulových veličinách a zda-li by se na základě jich
mohla prováděti identifikace těchto kyselin, 3. dají-li se tímto způ-
sobem též snadno připraviti hydrazidy nenasycených kyselin řad
CnHon2 On Cnlon-103 a CnH;,n-g0, a pakli ano, zda-li by dle nich
šlo děliti kyseliny nasycené od nenasycených, 4. působení hydrazin-
hydrátu přímo na tuky a oleje, a 5. nemenší zajímavosti jest vliv
hydrazinhydrátu na vosky, estery to jednosytných alkoholů s kyseli-
nami o vysoké molekulové veličině. Z hydrazidů kyselin mastných

*) Journal für prakt. Chemie, svazky 50., 51., 62., 64., 68.
Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

2 XXXVI. Jos. Hanuš:

o vysoké molekulové váze byl připraven pouze hydrazid kyseliny pal-
mitové cestou níže udanou.

V předběžné této části obírám se pouze zodpověděním bodu
prvého. Řešení provedeno s tripalmitinem a tristearinem.

Hydrazinhydrátem štěpí se v alkoholickém prostředí již za tem-
peratury vodní lázně v čase poměrně dosti krátkém glyceridy mast-
ných kyselin, při čemž ihned z uvolněných kyselin tvoří se přesně
charakterisovatelné hydrazidy; reakce, všeobecně vyjádřeno, probíhá
u glyceridů kyselin nasycených a pro volný hydrazin v tomto smyslu:

CH,.0.|C0.R[T-H]

CH. 0.|co. R R+ H |NH.NA, + 3R.CO.NH.NH,

N H,.0. co. r RTE] lyeerin hydrazid
glycerid u

Reakce děje se v témž smyslu a právě tak hladce jako při pů-
sobení hydrazinhydrátu v etylestery, možno ji pak porovnávati se
zmýdelňováním tukův a olejů volným alkalím neb s účinkem aminů
aromatických v tuky. Průběh reakce jest skoro kvantitativní, užije-li
se většího množství hydrazinhydrätu nežli vyžaduje poměr molekulový.

Hydrazinhydrát a tripalmitin.

K pokusům vzat tripalmitin od fy Merck; nacházelo se v něm
něco málo volné kyseliny. Poněvadž při prvém pokusu, kde užito
obou látek v příslušném molekulovém poměru (na 1 mol. glyceridu
3 mol. hydrazinhydrätu), nalezeno po skončené reakci ještě dosti
- glyceridu netknutého, bráno při dalších pokusech pateronásobné
množství hydrazinhydrátu, než jak vypočteno. Reakce prováděna takto:
V široké zkoumavce cukrovarské, na níž nasazen zpětný chladič, za-
hřívány ve vodní lázni 2 g tripalmitinu, rozpuštěné v 10 cm? alkoholu
96procentního se 2 g hydrazinhydrátu po pět hodin. Reakční směs,
po vychladnutí ztuhlá, rozpuštěna za tepla v 96proc. alkoholu a. osta-
vena krystallisaci; získáno 1:8 g čili 90°/, produktu, tajícího mezi 105
a 108°, tedy nečistého dosud. Látka po několikanásobném přehránění
z alkoholu byla barvy bílé, jevící se v drobnohledu co velice jemné
jehličky ve štětičkovité drůzy seskupené a tála při 110°.

Působení hydrazinhydrátu v glyceridy mastných kyselin. 3

Hydrazid kyseliny palmitové, který v laboratoři prof. Curtiusa
připravil DeLLscHAarr“) vnášením palmitanu etylnatého do vroucího
hydrazinhydrátu hrání rovněž v drobnohledných jehlicích o bodu tání
111°. Aby zjištěna byla úplná identita jich, provedeny ještě další fysi-
kální a chemické zkoušky: látka z tripalmitinu získaná rozpouští se
právě tak velmi snadno jak v chloroformu tak i v acetonu jako hy-
drazid DELLSCHAFTEM připravený. Lihovy její roztok redukuje za varu
ammoniakální roztok dusičnanu stříbrnatého; rovněž tak z její lího-
vého roztoku po přičinění benzaldehydu silným zředěním vodou vy-
lučuje se klkatá sedlina, jež z alkoholu překrystallována, taje mezi
77 a 78° (benzalpalmitylhydrazid taje při 78°). Dále stanoveno množství
dusíku: 01872 g látky spáleno 8 kysličníkem měďnatým, dalo 167 cm?
dusíku při 14° a 752 mm tlaku, čili 10'21°/, dusíku, theorie pro
palmitylhydrazid C „H.,CO. NH. NH, vyžaduje 10'38°/, dusíku. Všechny
tyto zkoušky dokazují, že látka získaná jest hydrazid kyseliny pal-
mitové.

Hydrazinhydrát a tristearin.

I tento glycerid pocházel od fy Merck a byl rovněž slabě ky-
selý. Tímtéž způsobem, jak vypsáno při tripalmitinu, totiž pětihodin-
ným zahříváním ve vodní lázní alkoholického roztoku tristearinu a
bydrazinhydrátu (pateronásobné množství theoretického), získaný produkt
vyjmut alkoholem, aby byl překrystallován, produktu jednou hráně-
ného naváženo ze 2 g tristearinu 1:75 g, což činí 87°/, theorie. Po
několikerém překrystallování z alkoholu taje produkt při 112°, jest
bílý, perletové lesklý, jevící se v drobnohledu v pěkných štětičkovitých
tvarech, ze samých tenkých a dlouhých jehliček složených. Poněvadž
hydrazid kyseliny stearové dosud nebyl připraven, bylo předem třeba
dokázati, že látka připravená skutečně obsahuje reaktivní skupinu
— NH. NH,, nežli přikročeno k vyšetření dalších její vlastností. Lí-
hový roztok produktu redukuje za varu ammoniakální roztok dusič-
nanu stříbrnatého; aldehydy smíseny s, líhovým roztokem zkoušené
látky, po silném zředění vodou dávají klkaté produkty; 01645 g látky
s kysličníkem měďnatým spáleno dalo 13°9 cm? dusíku při 14° a tlaku
147 mm, což odpovídá 0015808 g dusíku.

01105 g látky spáleno s CwO, poskytlo 02925 g CO, a 01303 g
H,O čili 0079773 g uhlíku a 0'01448 g vodíku.

——— — —

*) Journal für prakt. Chemie, sv. 64., 419 až 438.

4 XXXVI. Jos. Hanuš: Působení hydrazinhydrätu v glyceridy.

Srovnají-li se výsledky tímto elementárním rozborem nalezené
s theoretickým složením hydrazidu kyseliny stearové CH.. CO. NHNH,
dostává se:

Theorie Nalezeno

180... .17237 1219
33H... . 1286 13:10
2 Nya DÁ 9:60

Všemi těmito zkouškami dokázáno, že produkt analysovany jest
skutečně stearylhydrazid.

Hydrazid kyseliny stearové jest ve vodě nerozpustný, v alko-
holu za chladu rozpouští se nesnadno, za to dobře za tepla; lehce
rozpouští se již za chladu v éteru, chloroformu a benzolu a zvláště
z chloroformového roztoku hravě v pěkných jehlicích krystalluje; ne-
snadno se za obyčejné teploty i za vyšší rozpouští v petrolejovém
éteru nízko vroucím, odkudž v neúhledné formě hrání. Z chloroformu
překrystallován, taje při 114°. Deriváty hydrazidu, jako chlorhydrát,
sodíkovou sůl, acetylprodukt atd., popíši, až si zjednám větší množství
čisté látky.

Hydrazidy mastných kyselin o vysoké molekulové veličině tají
více jak o polovici výše, nežli jejich příslušné glyceridy, tak

tripalmitin taje při 65°, hydrazid kys. palmitové při 111°,
tristearin „ „ 72°, : „ Stearové „ 114°,

i dalo by se rovněž těchto látek použiti ke zvýšení bodu tání tuků
nízko tajících, aby se mohly bráti k výrobě oněch tovarů, k níž se
původně nehodí. Hydrazidy tyto by vykonaly právě takové služby,
ne-li lepší, jako anilidy, naftylidy atd. mastných kyselin, jichž při-
měšování do chatrnějších tuků a paraffinů nízko tajících ke zvýšení
bodu tání dal si Liesreicn patentovati (něm. říš. pat. č. 136.917).

Chemická laboratoř ku zkoušení potravin na
c. k. čes. vys. škole technické v Prase.

XXXVII.

Bemerkung zu einer Gauss schen Formel
über die Thetafunktionen.

Û

Von K. Petr.

Vorgelegt in der Sitzung den 9. Dezember 1904.

Im Nachlasse von Gauss (Gauss' Werke, dritter Band, Seite
476) werden folgende interessante Beziehungen zwischen den Theta-
funktionen angefůhrt

o a dla € 6

(1) 2.0 3:
(O8) ur (er

Diese Beziehungen werden mit folgender Bemerkung begleitet:
„Allgemein wenn P(x,1), Q(zxz,1) gegeben sind und P(x”, 1),
O (x*,1) gesucht werden, wo » ungerade, sind dem P(x",1) coor-

1 Fa 1
dinirt + = P (g", 1) oder + V P(x",1) je nachdem n von

der Form 4k +1 oder 4k —1 ist. Die Gleichung findet sich leicht
aus Entwickelung der Summe der geraden Potenzen der n +1
Wurzeln.“

Dabei bedeutet
P=8, 0,3) = 1 +2" +2 +...
Q = @, 0,3) 1-2" +29 —...
R=®, (0,3) 20 4294...

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

2 XXXVI. K. Petr:
„pe 40; r= 8; f= 9,(07), Q = 8, (0, 5).

R; =, (0, 5).

Diese Relationen (1), wurden, 8o viel ich weiss, nur in einer
Abhandlung von Góring*) abgeleitet, aber seine Ableitung ist ziemlich
kompliciert und stůtzt sich auf eine grosse Zahl anderer Formeln,
woraus deutlich zu ersehen ist, dass oben citierte Bemerkung von
Gauss, in welcher man eine Andeutung des Weges, auf welchem
Gauss zu jenen Formeln gelangte, suchen und finden konnte, miss-
verstanden wurde. Deshalb will ich wenigstens die erste von den
Formeln (1) im Sinne der Bemerkung von Gauss ableiten. Die Ab-
leitung der zweiten, so wie der Formel

an (ČZ) = +4 (227)

‘ist genau dieselbe; man gelangt auch von der ersten Formel zur
zweiten und dritten durch eine lineare Transformation*). Dabei
werden sich immer noch zwei andere Gleichungen ergeben, wie es
in der Natur der Formeln (1) liegt.

Zuletzt will ich diese Formeln zur Ableitung einiger zahlen-
theoretischer Relationen benützen.

Gauss gelangte zu den Relationen (1), wie aus der hinzugefügten
Notiz hervorgeht, mittels der Formel für die Transformation der
Thetafunktionen dritter Ordnung. Die Transformationsformeln fünfter
und siebenter Ordnung werden im Nachlasse von Gauss angeführt
(Ges. Werke Bd. 3. Seite 456, 442). Die Transformationstormel dritter

+) W. Göring, Untersuchungen über die Theilwerte der Jacobi’schen Theta-
funktionen und die im Gauss'schen Nachlasse mitgetheilten Beziehungen derselben.
Math. Annalen, Bd. 7, 1874. Seite 330.

*) Durch eine Transformation zweiter Ordnung gewinnt man aus den
Formeln (1), (1°) verschiedene Beziehungen, von denen Göring 1. c. drei ohne
diesen Zusammenhang mit (1), (1‘) anzumerken anführt.

So folgt zum B. die Gleichung

Reel)

aus der zweiten Formel (1) durch die Transformation o — 2«‘.

Bemerkung zu einer Gauss’schen Formel über die Thetafunktionen. 3 :

Ordnung folgt leicht aus den Formeln im Gauss’ Nachlasse (Seite 471).
Diese Gleichung ist, wenn man 3 P? = A setzt:

A+ — 6 A*p“ + (8 p° — 16 p° qg*) À — 3 p° = 0.

Ihre Wurzeln sind wie bekannt

T 1+2
7, = 383 (0,3r),z, =— 83(0, sha=- e: (0, > ),
=- (07 9)
Die Summe der Wurzeln ist gleich Null. Wenn man also die
Gleichung berechnet, deren Wurzeln © + A tn — As

sind, so werden in dieser Gleichung sechsten Grades nur gerade Po-
tenzen der Unbekannten erscheinen. Diese Gleichung ist, wie man leicht
findet:

M® — 3 p* M-3p° M?’— 9 — 2p’ gt} = 0
oder anders geschrieben

(M* — pY T 4p' ar =0.

Die Quadrate von den Wurzeln dieser Gleichung sind einer-
seits:

var): 4 par). : pari
p—a4l 2) p 4 a (22° 3" p - au ( 7)
wo a* + « + 1 —0, anderseits

( 810,3.) — 8} (0,5) | F 8: (0,3r) — 6} (0, © + 3)

2 : 2 2:

mw (0, 32) — 63 (0,“ = I)
RE BEE |

4 XXXVII. K. Petr:

Vergleicht man die verschiedenen Resultate, welche wir für das
Quadrat der einzigen reellen Wurzel erhalten haben, so hat man
sofort die Gauss’sche Relation :

8:(0,39— 62 (0, =) _ : 4
RTC) = (eg

Weiter findet man:

3
' 93 (0,30) — 6: (0, “+ ka (47):

4 2 | 4m — Dar 3

l: 9; (0, 3r) je 9 (0, 3 | p 4a (22) |
was man leicht mittels der Reihenentwickelung der Thetafunktionen
bestätigt.

Durch die Kombination der drei von einander nicht unab-
hängigen Resultate gewinnt man die Beziehung

P Py (Pi — 3 P, P+ 3 P]=pt,

welche zusammen mit der Gauss'schen Formel den obigen Gleichungen
völlig äquivalent ist.

Wie ich schon oben bemerkte, haben die Beziehungen (7) und
(2) interessante Folgerungen in der Zahlentheorie. Ich will zeigen,
dass man mit Hilfe derselben die Anzahl der Lösungen in ganzen
Zahlen für folgende Gleichungen bestimmen kann: .

z hy +9 +W)=N,
+" +®+9uW"=N,
+92 +98 +Qu = N.

Bezeichnet man die Anzahl der Lósungen dieser Gleichungen
der Reihe nach mit $ (N), u (N), vw‘ (N) und die bekannte Anzahl
der Lösungen von der Gleichung

ÉTÉ ET

mit x (N), so erhält man zuerst aus der Formel von Gauss:

Bemerkung zu einer Gauss'schen Formel úber die Thetafunktionen. 5

1. Wenn N nicht durch 3 theilbar ist:

82 + y
PO =g|10 +62” 7 2].

Das Summenzeichen bezieht sich auf alle Lósungen der Glei-
chung.
3” ty =4N
mit ganzen ungeraden und positiven Zahlen.
2. Wenn N durch eine ungerade Potenz von drei theilbar ist,

p (N) = 0.

3. Wenn N durch eine gerade Potenz von 3 theilbar ist,
N
p (N) = 2 (5)

Aus der Formel (2) folgt weiter
V(N)+3w(N)—39(N)=0,
(3) wenn N durch 3 nicht theilbar ist,
V(N)+8WW—39(W=1 (5),
wenn N durch 3 theilbar ist.
Die Gleichung aber
+9”? -+92 —+94— N
ist lösbar nur dann, wenn N ein quadratischer Rest von 9 ist;

es muss also N mit einer von den vier Zahlen 1, 4, 7, O congruent
sein. Aber in diesem Falle ist in der. Gleichung

XL +92 +-9u:— N

wenigstens eine von den beiden Zahlen x, y durch 3 theilbar. Woraus
folgt, dass

W (N) = Lg(N), wenn N=1, 4, 7 mod 9
v(N)=y (5). wenn N=0 mod 9
W“ (N)— 0 in anderen Fällen.

6 XXXVIL K. Petr: Bemerkung zu einer Gauss’schen Formel. '
Dadurch ist 4“ (N) völlig bestimmt und in Folge der Relation
(3) auch W (N). Es ist nämlich

šaty
vW=:(10+162-v" * z),

wenn N ein guadratischer durch 3 nicht theilbarer Nichtrest mod.
9 ist;

3sty
=} (100 +162(—1" * z),

wenn N ein quadratischer durch 3 nicht theilbarer Rest mod. 9 ist
und

v(N)=y (5),

wenn N durch drei theilbar ist.

BR

XXXVIII.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro.

Von Jos. Rohlena, Prag.

Vorgelegt in der Sitzung den 9. Dezember 1904.

Im verflossenen Jahre (1903) habe ich eine botanische Durch-
forschung Montenegro's fortgesetzt. Ich hatte die Absicht, dieser
Forschung das čstliche, an Albanien angrenzende Gebiet zu unter-
ziehen.

Da die sommerliche Flora Montenegro’s, namentlich was dessen Ge-
birge betrifft, bereits aus den Arbeiten anderer Botaniker (PANTOCSEK,
Pan@é, Szyszyzowioz, BaLpaccı und Hor4k) bekannt ist, war mein
Bestreben hauptsächlich dahin gerichtet, die Frühlingsflora kennen
zu lernen.

Deshalb trat ich meine Reise schon am 9. April über Pest,
Sarajevo und Mostar nach Cattaro an, von wo ich mich nach Ulcinj
(Duleigno), der südlichst gelegenen montenegrinischen Stadt begab.

In Bar (Antivari) gesellte sich mir Herr Dr. Fr. Bosák, Pro-
fessor an der landwirtschaftlichen Akademie in Tábor zu, welcher
mykologischer Studien halber schon Anfangs April nach Montenegro
gekommen war und die Route über Cetinje und Vir nach Bar einge-
schlagen hatte. Von dieser Stadt gelangten wir noch denselben Tag
(den 13. April) nach Ulcinj, wo wir uns botanisirend 14 Tage lang
aufhielten. Leider war uns hier anhaltendes Regenwetter in unseren
Arbeiten recht hinderlich. Am Ostersonntag (den 19. April) fiel
sogar Schnee, ein in dieser Gegend seltener Gast. Wie ich später
erfuhr, hat dieses verspätete Winterwetter an den Weingärten | bedeu-
tenden Schaden angerichtet.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1

2 XXXVIII. Jos. Rohlena:

Trotz dieser Hindernisse unterzogen wir die Umgegen!l, na-
mentlich das theilweise felsige mit undurchdringlichem Gesträuch
(Macchien) bewachsene, theilweise — von Ulcinjo südöstlich — sandige
Meeresufer, dann die schönen, ausgedehnten Olivenhaine, sowie die
Hügel unter der MoZura planina und endlich die grosse „Polje
ulcinjsko“ genannte Ebene, welche leider gerade damals an manchen
Stellen noch unter Wasser stand, einer eingehenden Untersuchung.

Ich fühle mich nicht dazu berufen, hier phytogeographische
Betrachtungen anzustellen und werde mich daher auf die Auf
zählung der interessanteren Funde — namentlich der Novitäten —
beschränken.

Zuerst wurde meine Aufmerksamkeit vom Alopecurus graecus
erregt, welchen ich schon vor 3 Jahren in Montenegro entdeckt habe.
Jetzt fand ich, dass er bei Ulcinj ziemlich verbreitet ist, weshalb er
mit vollem Rechte als eine dort einheimische Pflanze angesehen
werden kann. Ein weiterer interessanter "Fund ist Brassica fruticu-
losa, deren geographische Area als das westliche, mittelländische
Küstenland (Hispania, Lusitania, Italia meridionalis) betrachtet wurde.
Unser Standort ist also ein Verbindungsglied mit dem griechischen.

Auf dem sandigen Meeresufer habe ich Crepis bulbosa, Hyoseris
scabra, in feuchten Hainen und Felsenritzen Selaginella denticulata
und Ophioglossum vulgatum, in Weingärten Iris florentina und pal-
lescens, an einem Bache Ranunculus velufinus, Carex pendula und
distans, auf trockenen Hügeln Romulea Bulbocodium, Carex olbiensis,
Anemone apennina, auf sumpfigen Wiesen Ranunculus Sardous v.
parvulus, Narcissus Tasetta und Leucojum aestivum. Das letztge-
nannte erscheint hier massenhaft und bildet schöne Formationen.
Eine Zierde der unbebauten Felder ist Muscars neglectum und Hya-
cinthus romanus (dieser oft in überraschender Menge).

Ausser diesen interessanten Sachen begegnete ich aber auch
einer Unzabl von mitteleuropäischen Ubiguisten, von denen ich nur
einige anführe: Euphorbia helioscopia, Mercurialis annua (beide sehr
häufig!), Senecio vulgaris, Chamaeplium off., Capsella bursa pastoris,
Potentilla reptans, Stellaria media, Poa annua, Alliaria officinalis,
Bellis perennis, Lotus corniculatus, Taraxacum off., Lithospermum
arvense, Ajuga reptans, Galium Cruciata, Veronica Chamaedrys,
serpyllifolia, Sherardia arvensis, Tussilago Farfara, Lythrum Salt-
caria, Rumex obtusifolius, Lamium amplericaule, Lampsana communis,
Sagina apetala, Scleranthus annuus, Lysimachia nummularia und viele
andere.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 5

Stellenweise — namentlich an feuchten Orten — haben diese
Ubiquisten ein so grosses Uebergewicht über die mediterranen Arten,
dass es mir manchmal vorkam, als ob ich in der böhmischen Elbe-
gegend und nicht in Montenegro botanisiren würde.

Allein dieses Verhältnis ändert sich mit der Zunahme der
Wärme, sodass in den Sommermonaten, wo die Xerophyten vorwiegen,
die Physiognomie der Vegetation von jener Mitteleuropas ganz absticht.

Wiesen bei Ulcinj. Formation des Leucojum aestivum.
(Nach einer Origin.-Aufnahme.)

Von Ulcinj bis Bar wird bereits an einer Strasse gebaut; da
dieselbe aber noch nicht fertig war, wählten wir lieber den Seeweg.
Auf dem Schiffe nahm ich von H. Prof. Dr. BusAk, welcher schon
zurückkehrte, Abschied.

In Bar verliess ich das Schiff, um von dort aus in Gesellschaft
meines Führers Krsto Pejovié aus Njeguëi in der Aufgabe, die ich

1*

4 a XX XVIII Jos. Rohlena:

mir vorgenommen hatte, fortzufahren. Die Umgebung von Bar war
mir bereits bekannt, da ich mich dort schon im Jahre 1900 länger
als 2 Wochen aufgehalten hatte.

Nichtsdestoweniger habe ich manches Interessantes gefunden,
wovon ich anführe: Pisum elatius, Valeriana Dioscoridis, Smyrnium
Olusatrum, Cotoneaster pyracantha, Ramondia serbica, Linaria micro-
calyx, Prastum majus, Orchis Simia uud Polypodium vulgare subsp.
serratum.

Von Bar trat ich den Weg über den prachtvollen Sutorman-
pass zu den Ufern des Scutarisee’s nach Vir an.

Das letztgenannte Städtchen, welches knapp am Seeufer liegt,
war ringsum im Wasser. Deshalb verweilte ich hier nur einige Tage,
indem ich mein Augenmerk hauptsächlich auf die interessante Alstne
Velenovskyi richtete, die ich vor drei Jahren in dieser Gegend (bei
Godinje) entdeckt habe. Ich war so glücklich, sie auch bei Vir in
zahlreichen Exemplaren aufzufinden, was mich berechtigt, sie, wenn
nicht als selbständige Art (mit Rücksicht auf die Variabilität dieser
Gattung), so doch als gute Rasse anzusehen. Ausserdem habe ich
hier auch Valerianclla turgida, welche für Montenegro eine Neuheit
ist und die mir bereits von Bar und Ulcinj her bekannte Crepis bul-
bosa gefunden.

Von Vir übersetzte ich den malerischen Scutarisee auf einem
kleinen Postdampfer nach Plavnica; von da ging es weiter nach Pod-
Gorica.

Auch diese Gegend war mir nicht unbekannt, da ich in der-
selben im Jahre 1900 (Mitte Juni) 10 Tage lang bereits botanisirt
hatte. Heuer hielt ich mich hier úber 3 Wochen auf, wáhrend welcher
Zeit ich die Ebene bis Plavnica, dann die Hůgel Dajbaba, Srpski,
Ljubovié, Gorica, Kakarička gora, Vjetroš, Malo und Velko brdo
durchforschte.

In diese Zeit fiel auch ein 3tágiger Ausflug in die Nahija Lje-
Sanska, welche voll von Karstlöchern ist. Von da wanderte ich durch
das Zetathal bis nach Danilovgrad, von welchem Orte aus: ich auf
der neuen Strasse den Zagaraé bestieg.

In der Umgebung von Podgorica hat die Mediterranflora noch
einen grossen Einfluss, obzwar einige Typen, welche im Kůstengebiete
von Bar und Uleinj vorherrschen, hier schon seltener sind.

So kommen z. B. Spartium junceum und Phlomis fruticosa, welche
charakteristisch für die Felsen des Litorals sind, hier nur vereinzelt
sor. Von anderen interessanten Funden führe ich an: Ranunculus

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 5

neapolitanus, Vesicaria utriculata, Silene conica, Dictamnus albus var.
macedonicus, Rhamnus Sagorskii, Ornithopus compressus, Astragalus
sesameus, Victa grandiflora var. serrata, Ervum nigricans, Sedum
caespttosum, Artemisia annua, Satureja montana, Euphorbia Dominii,
Quercus macedonicus, Ophrys aranifera, Crocus vartegatus und Chei-
lanthes fragrans.

Von Podgorica wandte ich meine Schritte dann nach Andrije-
vica. Der kürzeste Weg dahin fübrt allerdings über das Komgebirge;
nachdem jedoch zu jener Zeit (Anfangs Juni) die Hirten noch nicht
auf den Bergen sind, so ist dieser Weg — mit Rücksicht auf die
Nähe Albaniens — nicht geheuer. Deshalb wählte ich den längeren, aber
sicheren Weg über Bioce und Vjetrnik durch das Tarathal über
Matoševo, dann über Treënjevik.

Auf dem Wege von Podgorica nach Bioée (im Moračathale)
begegnete ich noch fortwáhrend Elementen der Mediterranflora; von
dort bis auf den Vjetrnik úberwiegen noch die wármeliebenden Typen,
wie sie auf dem Kalkboden der Katunska nahija (Cetinje, Njeguši)
verbreitet sind.

Sobald man jedoch in das Thal der Tara (welche in ihrem
Oberlauf Vjeruša heisst) herabgestiegen ist, hórt von diesen Elementen
jede Spur auf und erblicken wir überall nur Typen der mitteleuro-
paeischen subalpinen Flora.

In Andrijevica bielt ich mich am längsten auf, da in diesem
Zipfel Montenegro’s bisher am wenigsten botanisirt worden ist. Mehr
als 40 Tage irrte ich in dieser Gegend nach allen Richtungen bin
herum bis an die äusserste Grenze Albaniens — ja dreimal drang
ich bis in das Reich des Sultans, und zwar zweimal längs des Flusses
Lim nach Berane und einmal in das Gebirgsmassiv der Mokra pla-
nina. Leider schien meine unschuldige Botanisirbüchse den wach-
samen türkischen Behörden viel zu gefährlich und deshalb wurde mir
die weitere Erforschung dieses albanesischen Gebietes vom Kaimakan
in Berane verboten. Desto sicherer fühlte ich mich auf montenegri-
nischem Boden unter den biederen „Vasojeviči“.

Während meines Aufenthalts in Andrijevica bestieg ich sämmt-
liche Berggipfel, welche dieses Städtchen umgeben, und zwar: Bal),
Sekirica, Mokra, Jerinja glava, Zeletin, Hasanac, Kom Vasojevički
und Zoljevica.

Ich kann hier nicht verschweigen, dass ich in gewisser Be-
ziehung von meiner botanischen Ausbeute enttäuscht worden bin. Ich
erwartete nämlich an wärmeren Lagen bei Andrijevica ein häufiges

6 XXXVIIL Jos. Rohlena:

Vorkommen orientalischer Elemente, welche vom schwarzen Meere
und von Kleinasien nach Bulgarien, Südserbien und durch das Thal
des Flusses Vardar tief nach Macedonien eindringen.

Zu dieser Vermuthung führte der Umstand, dass Andrijevica
vom Vardarthale und von Südserbien etwa nur durch eine gleiche
Entfernung wie von der hercegovinischen Grenze getrennt wird,
ferner durch den Umstand, dass das Gebiet von Andrijevica von dem
übrigen Montenegro durch die mächtige Schanze des Komgebirges,
dann des Trešnjevik und der Bjelasica abgeschnitten erscheint. Den-
noch fehlen hier die erwarteten orientalischen Elemente fast gänzlich.

Vezenovskt (Flora bulgarica Suppl. I. 318) hat also vollkommen
recht, wenn er sagt, dass die pontisch-orientalische Flora auf die
östliche Hälfte der Balkanhalbinsel beschränkt ist. Den Grund davon muss
man darin suchen, dass sich dem Eindringen dieser oriental. Elemente
das Hochgebirge des Kara dagh, der Sar planina und der albanesi-
schen Nordalpen in den Weg stellt.

Dagegen hat die Hochgebirgsflora der Umgebung von Andrije-
vica sehr viel gemeinsamer Elemente mit den Gebirgen des inneren
Balkans, Bulgariens und Griechenlands (siehe Velenovsky 1. c.).

Da alle Berge bei Audrijevica sehr schroff aus den Thälern
aufsteigen (von 800 zu 2488 m), ist der Übergang der thermophilen
Flora in die alpine ziemlich unvermittelt, obzwar in den abschůssigen
Bergschroffen (z. B. Balj, Jerinja glava. Zeletin u. a.) der Fall nicht
selten ist, dass eine alpine Art sehr tief herabsteigt und im Gegen-
satze dazu wieder eine wärmeliebende Art in ungewöhnlicher Höhe
gefunden wird.

In der tiefsten Lage (800—1000 m', wo Felder, Wiesen, be-
buschte Lebnen und Wäldchen (Quercus Cerris, Acer monspessulanum,
Carpinus Betulus, Rhamnus Frangula, Fraxinus Ornus, excelsior,
Lonicera Äylosteum, Syringa vulgaris, Viburnum lantana u. a.) vor-
handen sind, überwalten allerdings die thermophilen Elemente, von
denen ich anführe: Clematis Vitalba, Ranunculus millefoliatus, psilo-
stachys, Helleborus odorus, Arabis muralis, Hesperis matronalis, Ber-
teroa incana, Draba muralis, Reseda Phyteuma, Agrostemma coro-
naria, Silene livida, ttalica, Stellaria holosteum mit der Var. orientalis,
Moenchia mantica, Linum tenuifolium, Hypericum barbatum, Gera-
nium sanguineum, An‘hriscus trichosperma, Scandix Pecten Veneris
(bis zu 1500 m!), Bupleurum rotundifolium, Smyrnium perfoliatum,
Potentilla pedata, recta, Trifolium Pigmantii, montanum, jfiliforme,
Dorycnium herbaceum, Lathyrus latifolius, sphaericus (!), Orobus va-

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 7

riegatus, Vicia tenwfolia, Achillea collina, nobilis, Inula Oculus Christi,
Crupina vulgaris, Crepis rheadifolia, taraxacifolia, setosa, Picris
spinulosa, Leontodon crispus, Campanula lingulata, bononiensis, Ra-
punculus, Specularia Speculum, Acanthus longifolius, Mellitis melis-
sophyllum, Stachys annua, Glechoma hirsuta, Micromeria parvi-
flora, Origanum vulgare, Rumex pu!cher, Euphorbia stricta, amygda-
loides, falcata, Tamus communis (bis zu 1400 m!) Lusula Forster:
und andere.

Von floristischem Standpunkte hoch interessant sind die Kalk-
inseln, welche an einigen Orten (Mali u. Velki Krš, im Peručicathale,
unter dem Berge Balj, Jerinja glava) die palaeozoischen Schiefer durch-
brechen. Diese Kalkinseln, welche von manchen Geologen als palaeo-
zoisch, von Anderen als dem Trias angehörig betrachtet werden,
beherbergen eine von der Umgebung verschiedene Vegetation, die
der auf den Kalkfelsen der Katunska nahija (Cetinj, Njeguëi, Gra-
hovo) am ähnlichsten ist. Ich habe dort folgende Pflanzen beobachtet:

Arabis auriculata, Erysimum Borryanum, Conringia austriaca,
Alyssum corymbulosum, murale, Peltarsa alliacea, Oethionema saxatile,
Potentilla canescens, arenaria var. Tommasiniana, Herniaria incana,
Sedum ochroleucum, Orlaya grandiflora, Caucalis daucotdes, Chaero-
phyllum coloratum, Rhus Cotinus, Medicago prostrata, Trifolium dal-
maticum, striatum, Coronilla Emerus, Bupleurum junceum, Galium
purpureum, aureum, Scabiosa silaifolia, Anthemis Triumphetti, Achillea
ageratifolia, Fraasis, Lactuca perennis, quercina, Crepis setosa, An-
chusa Barrelieri, Cerinthe minor var. maculata, Brunella laciniata,
Euphorbia graeca, myrsinites und andere.

Auf feuchteren und kälteren Lokalitäten überwiegen ausser den
Ubiquisten die Arten der mitteleuropäischen Flora.

In der mittleren Zone der Buchen- und Nadelholzwälder kommen
namentlich folgende Arten vor: „Anemone nemorosa, ranunculoides
(Sekirica), Aepatica, Ranunculus platanifolius, nemorosus, Isopyrum
thalictroides, Trollius, Caltha, Actaea spicata, Dentaria enneaphyllos,
bulbifera, Viola silvestris, Melandryum nemorale, Stellaria nemorum,
Cerastium rectum, Malva moschata, Geranium silvaticum, phaeum,
reflerum (dieses häufiger als das vorige), Oralis Acetosella, Evonymus
verrucosus, Ilex Aquifol. (Sekular), Rhamnus fallax, Trifoléum pseudo-
badıum, aureum, Vicia Gerardi, sativa, Potentilla Tormentilla, Geum
rivale, Epilobium trigonum, Astrantia carınthiaca, Sanicula europaea,
Lonicera alpigena, Galium rotundifolium, pedemontanum, Asperula
odorata, taurina, Valeriana officinalis, montana, Senecio nemorensis,

8 XXXVINI Jos. Rohlena:

Telekia speciosa, Carduus Personata, Crepis paludosa, Pyrola secunda,
Monesis grandiflora, Myosotis silvatica, Scrophularia Scopolii, Digi-
talis ambigua, Veronica officinalis, latifolia, chamaedrys, Galeobdolon
luteum, Stachys silvatica, Daphne mezereum, Asarum europeum, Mer-
curialis ovata, perennis, Coeloglossum viride, Neottia nidus avis, Iris
graminea, Paris quadrifolia, Convallaria majalis, Polygonatum multi-
forum, latifolium, verticillatum, Allium Victorialis, ursınum, Lusula
silvatica und andere.

In den höchsten Zonen (Pinus Mughus, Peuce, Juntperus nana)
sind folgende Typen charakteristisch: Pulsatilla vernalis (Kom), Ranun-
culus Thora, Hornschuchti, Paparer alpinum b) flaviflorum (Kom), Bar-
barea bracteosa, Arabis alpina, ovirensis, vochinensis, Thalianum,
Kernera sarzaltis, Draba aisoides, athoa, Alyssum Wulfenianum,
Iberis sempervirens, Thlaspi alpinum, praecox, Helianthemum alpestre,
Viola biflora, Orphantdis, declinuta, Nicolai, lutea, Polygala azurea,
alpestris, Silene inflata var. orbelica, acaulis, Sendineri, Drypis spinosa,
Dianthus Panéiéi, Cerastium trigynum, moesiacum, lanigerum, Sagina
subulata, Linnaei, bosniaca, verna, Gerardi, Linum capitatum, laeve,
Trifolium noricum, Hippocrepis comosa, Astragalus Fialae, Potentilla
aurea, chrysocraspeda, opaca var. subalpina, montenegrina, Dryas,
Geum montanum, bulgaricum (Zeletin), Alchemilla vulgaris var. sub-
sericea und glabra, alpina, Sorbus Chamaemespilus, Sedum alpestre
var. Horakii, magellense, atratum, Saxifraga Aisoon, Rocheliana,
Friderici Augusti, Blavii, Meum athamanticum, Anthriscus Vandasti,
Biasolettia tuberosa, Pančičia serbica, Trinia vulgaris, Kitaibelii,
Bupleurum gramineum, Eryngium palmatum, alpinum, Galium lucidum,
anisophyllum, vernum var. pseudocruciata (Kom), Asperula Dôrfleri,
Valeriana Pančiéti, Doronicum Columnae, Achillea abrotanoides, Chry-
santhemum larvatum, Erigeron alpinus, acer, Bellidiastrum Michellší,
Adenostyles albifrons, Homogyne alpina, Carduus alpestris, Amphort
carpus Neumayeri, Centaurea plumosa, montana, azillaris, Tarazacum
montanum, Crepis grandiflora var. montenegrina, Columnae, dinarica,
Scorsonera glastifolia, rosea, Hypochoeris maculata, Campanula mot-
siaca, trichocalycina, Phyteuma orbiculare, Vaccinium Myrtillus, Arcto-
staphylos Uva ursi, alpina, Gentiana punclata, acaulis, angulosa,
asclepiadea, crispata, Alkana boeotica(!), Myosotis idaea, alpestris b) lstho-
spermifolia, olympica, Scrophularia balcanica, heterophylla, bosntaca,
Linaria peloponnesiaca, alpina, Wulfenia carinthiaca (Sekirica), Vero-
nica multifida var. valida, V. Teucrium subsp. Baldaccii, montana,
Tossia alpina (Kom), Pedicularis verticillata, brachyodonta, Haeguettt,

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 9

Galeopsis versicolor, Betonica Alopecuros, Stachys dinarica, Cala-
mintha alpina, Pinguicula vulgaris var. alpicola, Primula intricata,
Androsace villosa, Globularia cordifolia, Armeria canescens, Plantago
argentea, reniformis, montana, Chenopodium Bonus Henricus, Rumex
alpinus, scutatus, Polygonum alpinum, Bistorta, viviparum, Thesium
alpinum, Euphorbia capitulata, Salix retusa, Nigrstella nigra, Gymna- .
denia Friwaldskiana, Iris bosniaca, Crocus vernus, Veratrum album,
Asphodelus albus, Juncus alpigenus, Lusula spicata, Carex laevis,
Asplenum viride, Aspidium Lonchitis, lobatum, Blechnum Spicant,
Botrychium Lunaria, Nardus stricta und andere.

Von Andrijevica begab ich mich auf den Krivi do (ca. 1800 m),
wo ich von dem Kapetan Jevrem Bakič sehr gastfreundlich aufge-
nommen wurde. Von hier aus habe ich einen Ausflug in das Thal
der Jelovica (auf der Karte steht falsch: Jalovica ; jela — die Tanne ;
jalovice = eine unfruchtbare Kuh; dieser Fluss heisst Jelovica, weil
im Thale schöne Tannenwälder sind).

Die Vegetation war hier ungewöhnlich üppig, so dass ich bis zum

Gürtel im Gras watete. Es war dies für damals nicht sehr angenehm, ;

weil es den ganzen Tag über regnete. Trotzdem war meine Aus-
beute prächtig, und zwar: Ranunculus serbicus, Aconitum Pantocsekia-
num, Cerastium rectum, Acer macropterum, Myrrhis odorata, Loni-
cera nigra, Telekia spectosu, Cirsium appendiculatum, Carduus scar-
dicus, Mulgedium alpinum und Pančicii, Euphorbia carniolica, Hesperis
dinarica und andere.

Bei meiner Rückkehr nach Krivi do erwartete mich eine Ueber-
raschung ; während es nämlich im Thale regnete, fiel auf den Ge-
birgshöhen Schnee und so konnte ich am 10. Juli wie mitten zur
Winterszeit botanisieren gehen. Der Schnee blieb freilich nicht lange
liegen, aber das kalte Wetter und die Regengüsse dauerten einige
Tage, und so war ich gezwungen, eine unfreiwillige Pause zu machen.
Nachdem sich das Wetter einigermassen gebessert hatte, unternahm
ich einen Ausflug in das Gebirge von Bjelasica (2117 m), wo ich
einige interessante Entdeckungen machte. Im ganzen erinnert die
dortige Flora an die Sekirica planina. Von den wichtigeren Funden
erwähne ich: Ranunculus crenatus, Potentilla alpestris, Campanula
moesiaca, Gentiana punctata, Veronica Baldaccii, Pedicularis scardica,
Androsace hedraeantha, Asplenum septentrionale, Jasione supina, Linum
laeve, Willemetia hieracioides, Juncus monanthos und andere.

Von Krivi do wanderte ich über Kolašin auf die Sinjavina pla-
nina, wo ich ein Obdach auf dem Ječmeni do (wo auch Baldacci auf

10 XX XVIII. Jos. Rohlena:

seiner Reise logirte) fand. Von hier aus bestieg ich den Jablan vrh
(2203 m), das Gradište (2216 m) und M. Starac (ca. 2000 m). Meine
dortigen interessanten Funde sind die folgenden: Anemone baldensiss
Ranunculus Thora, Vesicaria utriculata, Saponaria bellidifolia, Genista
triangularis, Coronila vaginaiis v. aurantiaca, Astragalus Fialae, Va-
leriana Pancicii, Micromeria croatica, Thesium Parnassi, Erysimum

Alpen-Wiesen auf der Sinjavina planina; Formation des Veratrum album
und Scoszonera rosea. (Nach einer Origin.-Aufnahme.)

lanceolatum b) humile, Arenaria Pančicii, Viola Zoysii, Orpharidis,
Verbascum Guicciards und Panéicti.

Von Ječmeni do pilgerte ich über Sinjavina nach Javorje pla-
nina, wo ich auf den Velki Zebalac (über 2100 m) stieg.

Es war dies gerade am 100. Tage meiner Wanderungen durch
Montenegro. Dieser Jubiläumstag konnte nicht besser enden als da-

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 11

mit, dass ich eine ausgezeichnete neue Species, den Thymus Vele-
novskyi *) und ausserdem Allium javorjense, den seltenen Astragalus
purpureus und Daphne olioides fand.

Von da begab ich mich auf die Piperska Lukavica, wo ich
schon im Jahre 1901 botanisirt hatte. Trotzdem machte ich auch hier
abermals einen viertägigen Aufenthalt, weil mich die üppige Vege-
tation auf dem Stirni do anlockte. Ueberdies durchforschte ich die
Gačkove grede und machte einen Abstecher über Treblješ Juka nach
Korita rovačka. Die wichtigeren dortigen Funde waren: Paeonia
peregrina, Saponaria bellidifolia, Potentilla speciosa var. elatior, Saxi-
fraga Heucherifolia, Pimpinella hercegovina, Prangos ferulacea, Vale-
riana tuberosa und Campanula foliosa.

Auf der Piperska Lukavica (ca. 1900 m) stellte sich abermals
der Winter ein. In der Nacht (es war am 22. Julil) fror es 80
stark, dass alle Tümpel Morgens mit einer Eiskruste bedeckt waren.
Ich lag währenddem auf der blossen Erde in einer elenden Hirten-
hütte ohne Fenster, Thüren und Decke, wo der eisige Wind durch
alle Ritzen hineinblies. Um meine Situation noch „angenehmer“ zu
machen, gesellte sich vollständiger Mangel an Holz zum Anmachen
eines Feuers hinzu. Die Holznoth ist in dieser Gegend so gross, dass
man stundenweit laufen muss, um ein Stückchen davo:1 zu erlangen.
Den nächsten Tag erbarmten sich meiner die gutmüthigen Hirten
und brachten mir einen genügenden Vorrath des so ersehnten Heiz-
materials. Am wármenden Feuer trocknete ich meine botanische
Beute. Zugleich machte ich schon Vorbereitungen zur Rückkehr in
die Heimat: Tags darauf war ich in Nikšié, von wo ich über Cettinje _
nach Cattaro und über Sarajevo nach Hause gelangte (am 31. Juli).

Ich bemerke zum Schlusse, dass ich in meine vorliegende Arbeit
mein zablreiches Material einiger kritischen Arten, welche ich später
zu bearbeiten gedenke, nicht einbezogen habe. Es betrifft dies die
Gattungen: Hieracium, Rosa, Rubus, Euphrasia, Orobanche, Edraian-
thus, Rinanthus, sowie die ganze Familie der Gramineen.

Ich erfülle noch eine angenehme Pflicht, indem ich der hoch-
löblichen böhmischen Kaiser Franz Josefs-Akademie in Prag, sowie
dem hochgeehrten Verein „Svatobor“ für die mir geneigtest gewährten

*) Siehe Rouzexa: Dritter Beitrag zur Flora von Montenegro in dés
ber. der königl. böhm Gesellsch. der Wissensch. in Prag XVII.

12 XXXVIII. Jos. Rohlena:

Subventionen zur Unternehmung meiner fast 4monatlichen Reise ganz
ergebenst meinen gebürenden Dank ausspreche.

Mit anerkennungswerter Benevolenz ist mir der hochlöbliche
k. k. Bezirksschulrath und der hochlöbliche Stadtrath der königl.
Hauptstadt Prag durch Gewährung des erforderlichen Urlaubs ent-
gegengekommen, wofür ich ebenfalls meinen besten Dank ausspreche.

Ferner danke ichhier dem hohe n fürstlichen Ministerium in
Cettinje für die Ertheilung von Empfehlungsschreiben.

Nicht minder gedenke ich dankbar meines hochverehrten Göuners
Herrn Dr. Jos. VrLENovský, k. k. Professors der Botanik an der
böhmischen Universität in Prag, welcher mir bei dieser Arbeit mit
seiner gründlichen Kenntnis der Balkanflora behilflich war und mir
sowohl sein eigenes reichhaltiges Herbar, als auch jenes des ihm
unterstehenden botanischen Instituts, sowie die Bibliothek des letzteren
zur Verfügung stellte. Seiner Güte verdanke ich auch, dass es mir
möglich war, im botanischen Garten der böhm. Universität manche
kritische Arten zu cultiviren.

Schliesslich gedenke ich dankbar der freundlichen Mithilfe der
Herren: Dr. K. Domin, Assistent an dem böhm. botan. Institute iu
Prag, Dr. Otto Gintl in Königl. Weinbergen und Dr. Th. Wolf in
Dresden.

Clematis Viticella L. — In Gebůschen um Danilovgrad, Podgorica
und Kokoti.

-E Vitalba L. — In lichten Laubwäldern bei Andrijevica.

C. Flammula L. — Um Vir, Kokoti, Danilovgrad.

Pulsatilla vernalis Mill. — Grasige Abhánge des Kom Vasojevički
oberhalb Stavna, ca 2200 m.

Anemone hortensis L. — In Felsritzen bei Bar und Vir nicht selten.

A. apennina L. — An Grasplätzen bei Ulcinj.

A. baldensis L. — Auf nackten Felsen des Berges Gradište pr. Ko-
lašin, ca. 2100 m; Vališnica do anf dem Durmitor (1901), ca.
2300 m selten.

A. narcissiflora L. — Auf Alpenmatten des Kom Vasojevički, Bjela-
sica planina, Krivi do, Mokra und Sekirica pl., ca. 1600 bis
2200 m.

A. nemorosa L. — Im Hochwalde auf der Sekirica plan., ca. 1400 m.

A. ranunculoides L. — Mit der vorigeo, aber seltener. Für Monte-
negro bisher nicht angegeben.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 13

A. Hepatica L. — In Wäldern um Adrijevica nicht selten; auch in
der alpinen Region auf der Sekirica plan. un l am Zeletin-Gipfel
nächst Andrijevica, bis über 1700 m.

Adonis micrecarpa DC. — Unter der Saat um Bar und Podgo-
rica. Für Montenegro neu!

Unsere Pflanze hat behaarte Kelchblättchen.

Thalictrum aquilegifolium L. — Im ganzen Gebiete verbreitet: um
Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad, Andrijevica; auch in
der alpinen Region auf der Sekirica planina, Javorje pl. und
Jerinja glava bei Andrijevica, bis über 1600 m.

— — f. atropurpureum Jacq. — Mit der typ. Form bei Podgorica
und Vir.
Th. flavum L. — An grasigen und buschigen Lehnen bei Andrijevica.

Aus der Vergleichung der montenegrinischen Pflanze mit der
böhmischen gelangt man zu dem Resultate, dass sie zwar durch
die Blatttheilung, durch den Ausläufer treibenden Wurzel-
stock und durch das Vorkommen der Nebenschuppen an den
Theilungspunkten der Blätter mit ihr ziemlich gut überein-
stimmt, dass jedoch die Blättchen viel kleiner (ca. 1 cm lang
oder noch kürzer und fast ebenso breit) sind, als bei den böhmi-
schen Pflanzen (f. microphylla‘.

Th. angustifolium (L.) Jacg. — An nassen Stellen verbreitet: um
Bar, Ulcinj, Podgorica, Plavnica, Danilovgrad und im Peručica-
Thale bei Andrijevica.

— — var. glandulosum Lecoyer. (Bull. soc. bot. Belg. 1885.) —
An sumpfigen Wiesen bei Plavnica.

Eine auffallende Form, die sich von der typ. Pflanze durch
die dichte, kurze, graue, drüsige Behaarung uuterscheidet. Es
ist nicht ohne Interesse, dass in Montenegro auch andere
Thalictrum-Arten (minus, fleruosum, simplex) in drüsiger Be-
kleidung vorkommen. (Vergl.: Panéié Elench. Plant. Mont.
pag. 1, und RoHLENA: Dritter Beitrag z. Fl. v. Monten.
pag. 13, 14.) :

Th. elatum Murr. — Um Njeguši (Kr. Pejov!).

Th. simplex L. — Bei Danilovgrad.

Ficaria verna Huds. — Um Andrijevica.

— — subsp. calthaefolia Rchb. f. nudicaulis Kern.

Am Zeletin-Gipfel nächst Andrijevica, ca. 1700 m.

Ranunculus psilostachys Grsb. Spicil. I. 304., Velenovský, Flora
bulg. I. 7. |

14 X XXVIII. Jos. Rohlena:

In lichten Laubwáldern im Zlorječica-Thale, ca. 800 m; am
Gipfel des Berges Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1500 m.

Fůr Montenegro neu. Ein sehr interessanter Fund, da diese
schóne Ranunculusart bisher nur von Serbien, Bulgarien, Mace-
donien, Albanien und Griechenland bekannt ist. Mit den serbi-
schen (R. Nyssanus Petrov.) und bulgarischen Pflanzen, die ich
im Herbarium des H. Prof. Velenovsky gesehen habe, voll-
kommen übereinstimmend.

Durch die silberglänzende Behaarung, durch die länglich-
keiligen Wurzelknollen (welche jedoch schon zur Fruchtzeit fast
undeutlich sind !), durch die langgestielten, dreitbeiligen Grund-
blätter, deren Blättchen 1—2 cm lang gestielt (an schwächeren
Individuen nur das mittlere!) und tief dreispaltig sind, mit
länglich-keiligen, ganzrandigen, spärlich stumpf-gezähnten oder
seicht-buchtigen Abschnitten, durch die dreispaltigen Stengel-
blätter, durch die zurückgeschlagenen Kelchblätter, durch den
länglich-konischen Blüthenboden und die kahlen, lang-geschna-
belten Nüsschen leicht erkennbar.

R. flabellatus Dsf. — An grasigen Plätzen um Bar. Für Monte-
negro neu; von Istrien, Griechenland, Italien, Frankreich und
Spanien bekannt.

Habituell ist er dem R. millefoliatus Vahl., welcher hier
háufig vorkommt, nicht unáhnlich, er unterscheidet sich jedoch
schon durch die grösseren Blattabschnitte und die hetero-
morphischen Blátter.

R. millefoliatus Vahl. — Viel häufiger als der vorige; um Bar,
Ulcinj, Vir, Podgorica, Kokoti, Ljeva Rijeka und Andrijevica,
bis über 1000 m aufsteigend.

— — var. Spreitzenhoferi Heldr. (Hal. Fl. gr. I. 18.) Um Pod-
gorica mit der typischen Form, von der sie sich durch die —
oft nur spärlich — steif-behaarten Kelchblätter und wenig ge-
krümmten, fast geraden Fruchtschnäbel unterscheidet.

R. Thora L. — Grasige Alpentriften auf dem Kom Vasojevički ober-
halb Štavna, auf der Sekirica planina, Bjelastica pl. und am
Gipfel des Berges Jablan bei Kolaëin, ca. 1700—2200 m.

Eine für die grasigen Alpentriften sehr bezeichnende Pflanze,
die auf dem Standorte zwar massenhaft, jedoch gewöhnlich im
sterilen und nichtblühenden Zustande vorkommt.

R. aconitifolsus L. subsp. platanifolius (L.) — An quelligen Stellen
und in feuchten Wäldern in der alpinen und subalpinen Region

R.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 15

verbreitet: unter dem Kom Vasojevički, auf der Sekirica pla-
nina, im Jelovica-Thale und auf der Javorje planina.

crenatus W. K. — An Schneefeldern auf den nördlichen Ab-
hángen der Bjelasica planina, ca. 2100 m.

KR. serbicus Vis. — An quelligen Stellen im Jelovica-Thale unter

| nA A

R

der Bjelasica plan., ca. 1200 m. Für Montenegro neu; er kommt
noch in Bosnien, Hercegovina, Serbien, Bulgarien und Griechen-
land vor. Mit den serbischen und bulgarischen Exemplaren, die
ich im Herbarium des H. Prof. Velenovský gesehen habe, gut
übereinstimmend. (Velen. Flora bulg. I. 10.)

. Villarsis DC. (R. aduncus Gr. G.) — Im Tara-Thale bei Matoševo,

im Peručica-Thale unter der Hasanac planina, ca. 1000 bis
1400 m.
— b) Hornschuchii Hoppe. — Auf den Alpenmatten verbreitet:
Kom, Zeletin, Sekirica pl., Bjelasica pl., Jablan vrh.
Mit der Beschreibung in Pospichal’s Flora des österr.
Küstenl. II. p. 90. gut übereinstimmend.

. nemorosus DC. — In Wäldern, an Bachufern um Andrijevica nicht

selten, ca. 800—1100 m.

. repens L. — Um Andrijevica, Ljeva Rijeka und Kolašin.
. acris L. — Auf Wiesen bei Andrijevica.

— f. fallax.

Rhizomate elongato (usque 6 cm longu) verticali (nec abbre-
viato decussato).

An einer feuchten Stelle bei Andrijevica im Zlorječica-Thale
ziemlich häufig.

Durch den verlängerten Wurzelstock weist diese Form auf
den Jť. Friseanus Stev. hin, jedoch ist er nicht wagrecht, sondern
senkrecht verlängert. Ausserdem stimmt meine Pflanze durch
die Blatt- und Fruchtform, durch die Behaarung mit dem
R. acris überein. Die typische Form hat einen ganz kurzen,
abgebissenen Wurzelstock.

Diese Form scheint mir geographisch nicht abgegrenzt, son-
dern bloss eine Form des lockeren Bodens zu sein, da ich im
Herbar des böhm. Museum’s Pflanzen, welche Vodák im J. 1889
bei Tynice a./Säz. in Böhmen gesammelt hat, gesehen habe,
die ebenfalls einen mehr oder weniger senkrecht verlängerten
Wurzelstock haben, wenn auch nicht in solchem Masse wie bei
meinen Pflanzen.

velutinus Ten. — An Bachufern bei Bar und Ulcinj.

16 XXXVII. Jos. Rohlena:

R. neapolitanus Ten. — An grasigen Stellen um Podgorica. Ar.
geogr.: Bulg. Maced., Herceg., Graec., Regio mediter., Oriens.
Für Montenegro neu. Von dem verwandten R. bulbosus L. ist er
durch die rübenförmig verdickten Wurzelfasern leicht erkenn-
bar. Nach Pospíchal (Flora des österr. Küstenl. II. 91.) soll
die Wurzel ohne Faserschopf sein; dagegen habe ich an mon-
tenegr. Exempl. einen oft vollständig entwickelten Faserschopf
beobachtet.

. bulbosus L. — Auf Feldern und Grasplátzen um Andrijevica.

. Flammula L. — Um Bar, Ulcinj, Danilovgrad. Für Monte-
negro bisher nicht angegeben.

R. arvensis L. — Auf Feldern um Podgorica, Kokoti, Danilovgrad

und Andrijevica.

— — F. stagnalis. Caule fistuloso flaccido glabrtusculo, foltis flac-
cidis glabriusculis laciniis magis elongafis.

Auf einer feuchten Stelle bei Bar.

R. sardous Cr. (R. Philonotis Ehrh.) var. Pančicit Bald. — Um Bar
Ulcinj, Vir, Plavnica, Danilovgrad und Podgorica, oft in un-
geheurer Menge auf feuchten Feldern ganze Formation
bildend.

— — var. parvulus Lge. (Willk. FI. hisp. III. 940.) — „Humi-
lis, subuniflorus“ (Willk. 1. c.), foliis radicaltbus parvis indivisis
orbiculatis crenatis vel 3—5—7 lobis (Rohl.).

Auf einer feuchten Wiese bei Ulcinj massenhaft.

Eine auffallende Form, die habituell sehr verschieden ist;
der Stengel ist niedrig (ca 1 dm), einfach, 1—2blůthig, die
Grundblätter sind ungetheilt, nur gekerbt oder + tief gelappt;
es kommen häufige Uebergangsformen vor.

R. muricatus L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica und Danilovgrad

o

verbreitet.
Batrachium paucistamineum Tausch. — Bei Podgorica.
Nigella damascena L. — Bei Podgorica, Kokoti, Danilovgrad.

Isopyrum thalictroides L. — Im Hochwalde auf der Sekirica
planina, ca. 1400 m. Für Montenegro neu. Von Nachbarländern
(Bosn., Serb., Bulg. Transilv., Croat.) schon bekannt.

Helleborus odorus W. K. — In lichten Laubwäldern um Andrijevica
gemein.

— — v. purpurascens W. K. — Mit der typischen Form nicht selten.

Trollius europaeus L. — An quelligen Stellen der alpinen Region oft

massenhaft: Štavna unter dem Kom., Zeletin-Berg, Jerinja glava

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 17

(bei Andrijevica), Sekirica plan., Krivi -do, Bjelastica, Jablan
vrh.
Serbischer Volksnamen ist „Jablan“.

— — f. medius Wender (Reich. Ic. 4713. B!) — Mit der typischen
Form auf der Sekirica plan. Eine Form mit mehr getheilten
Bláttern, deren Abschnitte am Grunde langkeilig (oft schein-
bar gestielt!) verschmälert sind.

Caltha palustris L. — Sekirica planina, Andrijevica, Jelovica-Thal.

Aguilegia vulgaris L. var. glanduloso-pilosa Schur. — Im Tara-
Thale bei Matoševo und im Peručica-Thale bei Andrijevica.

Aconitum Pantocsekianum Deg. et Bald. (Bald.: „Contrib. alla conos-
cenza d. fl. Monten. — Alb.“ pag. 3.) — Im Jelovica-Thale
unter der Bjelasica pl., ca. 1300 m und auf der Javorje plan.
und oberhalb Treblješ luka nächst Lukavica pl., ca. 1700 m.

Von dem verwandten A. orientale Mill. unterscheidet es sich
hauptsächlich durch die oberseits kahlen Blätter, durch die
abstehend und dicht behaarten Blüthenstiele (die Haare sind
nicht viel länger, als bei der typ. Form!), durch die etwas
grösseren und breiteren Blüthen und endlich dadurch, dass die
Blüthen ganz vertical (also parallel mit der Hauptachse des
Blüthenstands) gerichtet sind.

Delphinium Consolida L. — Auf Feldern im ganzen Gebiete ver-
breitet.

— — var. paniculatum Host. Fl. Austr. IL. 65. — Gornje polje bei
Njeguši (Kr. Pejov).

Durch die längeren Blüthenstiele, die sperrige Traube und
schmallinealen Blätter der Beschreibung in Pospichal’s Flora
d. österr. Küstenl. II. 106. entsprechend; die ganze Pflanze ist
jedoch fast kahl.

Paeonia peregrina Mill. — Korita rovačka nächst Lukavica planina
ca. 1700 m.
Actaea spicata L. — Bei Matešovo im Tara-Thale, bei Andrijevica,

unter dem Kom Vasojevički, auf der Sekirica plan. und im
Jelovica-Thale.

Berberis vulgaris L. — Auf der Sinjavina plan., ca. 1700 m, und auf

den Abhňugen des Lovčen oberhalb Njeguši, ca. 1100—1800 m.

Die Vergleichung der Pflanze von dem ersteren Standorte —

also aus der alpinen Region — mit der von dem zweiten, viel

wärmeren Standorte ergibt, sehe ich, dass sie weniger steife

Blätter hat (so wie die böhmische Pflanze); dagegen haben

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 2

18 XXXVIIE Jos. Rohlena:

die Exemplare von Njeguëi sehr starre, lederige, stärker dornige
Blätter, was einer xerophylen Form entspricht.

Ausserdem habe ich auf dem letzteren Standorte eine Form
mit mehr als doppelt grösseren Blättern (5—8 cm X 2—3", cm,
bei der typ. Form*) 3 X 1:5 cm) beobachtet, die ich als forma
macrophylla bezeichne.

Papaver Rhoeas L. — Unter der Saat bei Plavnica und Podgorica.

— — var. montenegrinum m. —

A typo differt foliis coriaceis rigidis glauco-viridibus glabris
(solum apice et ad dentes setosis) minus divisis, segmento ter-
minali valde elongato lanceolato serrulato-dentato.

Donja Zeta bei Podgorica.

Durch die verlängerten und sägezähnigen Endabschnitte der
Blätter weist diese Form auf die var. agrivagum Jord. hin;
jedoch ist sie durch die beiderseits kahlen (nur die Zähne en-
digen in eine Borste!), bláulich-grůnen und lederartigen Blätter
verschieden.

P. dubium L. — Bei Andrijevica, Kolašin, Podgorica.
— — var. album Velen. Flora bulg. Suppl. I. p. 12.

Mit der typ. Form bei Andrijevica.

Mit dem Original-Exempl. gut übereinstimmend.

Der Stengel ist einfach oder wenig verzweigt, die Blattabschnitte
sind schmäler, die Kronblätter weisslich und am Grunde mit
einem grossen schwarzen Flecke versehen. die Frucht ist länglich-
keulenförmig und die Läppchen der Narbe decken sich etwas
(aber nicht viel!).

Durch das letztere Merkmal weist diese Form auf P. Rhoeas
hin, durch die Form der Frucht jedoch und habituell ist sie
gut verschieden.

P. apulum Ten. — Donja Zeta bei Podgorica.

P. somniferum L. — Bei Golubovci nächst Podgorica cultiviert.

P. alpinum L. 6) flaviflorum Koch. — Auf nördlichen Abhängen des
Kom Vasojevički, ca. 2000 m.

Die Blätter sind 2mal fiedertheilig, die Blattabschnitte nur
1—3 mm breit, kahl, nur in eine Borste endigend.

Fumaria flabellata Gasp. — In Gebüschen und Hecken bei Ul-
cinj. Für Montenegro neu.

*) Vergl. Posrionar, Flora des österr. Küstenl. II. 67.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 19

Von der verwandten F. capreolata, welche hier auch vorkommt,
ist sie durch die runzeligen und abgerundeten Früchte und die
armblüthige Traube erkennbar.

F. officinalis L. — Um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica und Danilov-
grad verbreitet.

F. prehenstlis Kit. (F. rostellata Knaf.) — Bei Andrijevica, ca.
800 m und bei Kokoti auf der Lješanska nahija, ca. 200 m.
Für Montenegro neu! Mit den böhmischen und bulgarischen
Exemplaren gut übereinstimmend.

F. Thureti Boiss. (F. Reuteri Boiss.) — In Hecken und Dickichten
um Kokoti auf der Ljesanska nahija, ca. 200 m.

Raphanus Raphanistrum L. — Auf Feldern bei Podgorica und
Plavnica.

Matthiola tristis Br. — Bei Golubovci nächst Plavnica.

Cheiranthus cheiri L. — Felsen am Strande bei Ulcinj.

Barbarea bracteosa Guss. — An quelligen Stellen der alpinen Region
verbreitet: Sekirica planina, Berg Balj und Zeletin bei Andri-
jevica, Jelovica-Thal, Krivi do, Bjelastica planina und Javorje
planina.

Turritis glabra L. — In lichten Laubwäldern um Andrijevica nicht
häufig, ca. 1000 m.

Arabis Turrita L. — In Gebüschen und lichten Wäldern verbreitet:
Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Zagarac, Danilovgrad; auch im
Tara-Thale nächst Matoševo, ca. 1050 m.

A. hirsuta Scop. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad und
Andrijevica verbreitet und häufig.

— — subsp. sagittata DC. — Mit der vorigen bei Bar und auf dem
Berge Zoljevica nächst Andrijevica, ca. 1200 m.

A. hirsuta Scop. var. interjecta Beck Fl. v. N. Ö. 458. — Sekirica pla-
nina bei Andrijevica, ca. 1600 m.

Unsere Pflanze stimmt mit der Beschreibung (Beck 1. c.)
hauptsächlich durch die Blattform; sie entspricht auch gut der
Abbildung in Rch. Ic. 4338b; die Blätter sind am Grunde abge-
rundet oder gestutzt und nur die wenigen oberen haben kleine
Oehrchen ; die meisten Blätter sind länger als die Stengelinter-
nodien. Beck meint, dass diese Form ein Bastard zwischen
A. hirsuta und ciliata sein könnte. Unsere Pflanze erinnert eher
an À. muralis, mit der sie hier vorkommt, aber kaum ein Ba-
stard ist.

a*

20 - XXVII. Jos. Rohlena:

A. hirsuta Scop f. subglabra DC. Pr. I. 144. — Auf Alpenwiesen der
> Sekirica planina bei Andrijevica, 1600 m.

Unsere Pflanze stimmt mit der Beschreibung („folits fere
glabris, caulinis auriculato-sagittatis, racemo composito“) ziemlich
gut überein, aber der Blüthenstand ist einfach. Der Stengel ist
vollkommen kahl, glatt und glänzend, die Blätter sind beiderseits
kahl und bloss am Rande bewimpert, ausnahmsweise sind auch
einige grundständige Blätter in der Jugend zerstreut behaart.

Bei Vergleichung des im Herbar des böhmisches Museums
sehr zahlreich vorhandenen Materials von Arabis sudetica
Tausch, zögere ich nicht, mich der Ansicht, welche auch
schon © ČELAKOVSKÝ und andere ausgesprochen haben, zu-
zuneigen, dass die Arabis sudetica keine selbständige, von dem
A. hirsuta specifisch verschiedene Art ist (wie Murbeck und
Fritsch meinen), sondern dass sie mit De Candolle’s Varietät
subglabra, welche auch die Priorität hat — identisch ist. Aus
den im erwäbnten Herbar vorliegenden Exemplaren kann man
die Überzeugung gewinnen, dass eine ununterbrochene Reihe
von Übergängen in die typische Form stattfindet.

In welchem Verhältnis meine Pflanzen zur A. bosniaca Beck
stehen, kann ich nicht entscheiden, weil ich dieselben im fruchten-
den Zustande nicht sammelte. So weit ich ‚blühende Exem-
plare (Berg Zeletin bei Andrijevica) mit den Originalexemplaren
Beck’s (mons Klekovica) vergleichen konnte, ersehe ich, dass
sie fast gar nicht zu unterscheiden sind, bis auf den Umstand,
dass meine Exemplare etwas kahler sind. Auf meinen vier
Reisen in Montenegro konnte ich die Beobachtung machen,
dass A. hirsuta in allen Lagen verbreitet ist und zwar in den
niedrigeren und wärmeren in der typischen Form mit der Var.
sagittata und in der gebirgigen verkahlt sie mehr oder weniger,
indem sie eine ununterbrochene Reihe von Übergängen bildet.

A. muralis Bert. — Bei Andrijevica, auf der Sekirica planina und
im Jelovica-Thale.

A. auriculata Lam. — Auf den Bergen Jerinja glava und Zolje-
vica nächst Andrijevica, ca. 900—1400 m.

Für Montenegro neu! Von Nachbarläudern (Dalmat., Bosnien,
Croat., Bulgar. und Griechenland u. s. w.) bekannt.

Die montenegrinischen Exemplare entsprechen ziemlich gut
den böhmischen, aber der Stengel ist robuster und die Früchte
sind etwas breiter.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 9

A. verna. Br. — Auf Kalkfelsen um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica und
Zagarač oberhalb Danilovgrad verbreitet.

A. alpina L. f. + ad A. albidam Stev. vergens. — In Felsritzen, am
Felsschutt der alpinen Region verbreitet: Mali und Velki Krš
bei Audrijevica, Kom Vasojevički, Stit nächst Sekirica pla-
nina u. 8. W.

Durch die grösseren (bis 15 mm langen) Kronblätter und
durch die mehr graufilzigen Blätter nähert sie sich der A. al-
bida Stev., bei der die breiteren, elliptischen Kronblätter rasch
in den Nagel verschmálert (bei unserer + länglich-spatelig) und
die sterilen Blattrosetten zahlreicher sind. Da aber auch Über-
gänge vorkommen, kann man die A. albida von der A. alpina
nicht als eine selbständige Art trennen. (Vergl. Hal. Fl. Gr. I. 54.)

A. Halleri L. b) ovirensis Freyn. — Felsige Abstürze am Stit
zwischen Sekirica und Mokra planina.

Die Blumenblätter sind hellblau und etwas grösser als bei der
typ. Form, die Grundblätter ungetheilt, nur mit kleinen Öhrchen
am Grunde versehen.

A. vochinensis Spr. (Draba mollis Scp.)

Am Zeletin-Gipfel nächst Andrijevica, ca. 1700 m.

Das Vorkommen dieser Art*) in Montenegro ist sehr interes-
sant, sie hat den niedrigen (c. 1 dm) kahlen Stengel, die
stumpfen, kahlen, nur am Rande mit gegabelten Haaren besetzten
Blätter, von denen die grundständigen länglich-spatelig und in
den Blattstiel verschmälert, die Stengelblätter länglich und mit
abgerundetem Grunde sitzend sind.

Roripa silvestris Br. — An nassen Stellen um Plavnica, Danilovgrad
und Andrijevica.

R. lippisense DC. — Im ganzen Gebiete, besonders in der alpinen
Region: Sekirica plan., Krivi do u. s. w.

Cardamine acris Gris. (Pantocs. Adnot. p. 91. Viruša dol, mons Kom.)
— An quelligen Stellen der Sekirica pl. nächst Andrijevica,

ca. 1400 m.

C. amara L. — An Sümpfen und Bächern um Bar und Ulcinj
häufig.

C. impatiens L. — In feuchten Gebüschen bei Andrijevica nicht
selten.

*) Ar. geogr.: Carn. Tyrol. mer. Carinth. Styr. alp.

22 XXXVIII. Jos. Rohlena:

C. silvatica Lk. — An Lim- und Zlorjetica-Ufern bei Andrijevica
nicht häufig.

C. hirsuta L. — Um Bar und Ulcinj; auch bei Matoševo im Tara-
Thale, ca. 1050 m.

C. glauca Spr. — Úberall verbreitet; auch auf der Sekirica planina
und am Kom Vasojevički bis über 2000 m.

C. graeca L. — In Felsritzen um Bar, Vir und Ulcinj.

C. maritima Port. — Mit der vorigen bei Bar.

Dentaria bulbifera L. — Im Tara-Thale nächst Matoševo, ca. 1050 m
und auf der Sekirica planina, ca. 1490 m.

D. enneaphyllos L. — Mit der vorigen auf der Sekirica pl.

Hesperis matronalis L. — Auf sonnigen Kalkfelsen am Fusse des
Berges Balj náchst Andrijevica.

H. dinarica Beck. (FI. der Bosnu. und Herceg. VII. 174, Borb. Mo-
nogr. Hesp. Hung. p. 55.)

In Waldlichtungen im Jelovica-Thale, ca. 1600 m; auch auf
© der Sinjavina planina, c. 1800 m.

Bei Vergleichung der montenegrinischen Exemplare mit den
bosoischen (Schultz, Herb. norm. Cent. 26. 2509. sub H. ntvea
Baumg. prope Vlasié leg. E. Brandis) sieht man, dass unsere
Pflanze nur flaumig und spärlich drüsig ist und dass die län-
geren Haare seltener sind, als an der bosnischen Pflanze, welche
durch lange Haare fast zottig und reichlich drüsig ist. Von
der bosnischen Pflanze (Treskavica planina oberhalb Veliko
jezero 1893. — VII. leg. Fiala) unterscheiden sich meine Exem-
plare durch schmälere und längere Blätter, von denen auch die
oberen unter. dem herzförmigen Grunde kurz gestielt sind.

Alliaria officinalis Andrz. — In Gebüschen und lichten Wäldern
um Ulcinj, Vir, Bar, Podgorica verbreitet; auch um Andrijevica.

Erysimum Borryanum Boiss. — Felsen um Bar, Vir, Kokoti (Lje-
Sanska nahija); um Andrijevica seltener nur auf sonnigen Kalk-
felsen.

Durch den ausdauernden, holzigen Wurzelstock leicht er-
kennbar. Habituell ist es dem E. moestacum Vel. (Flora bulg.
Suppl. I. 21.) nach den Original-Exempl. älınlich, jedoch ausser
anderen Merkmalen durch kürzere Blüthenstiele (die höchstens
halb so lang sind als die Kelche) verschieden. E. moesiacum
hat dieselben su lang (oder fast so lang) als die Kelche, wo-
durch es in die Verwandtschaft des E. canescens gehört.

E. lanceolatum Br. b) pumilum Gaud.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 23

Am Gradište- und Jablan-Gipfel nächt Kolašin, ca. 2000 bis
2200 m.
E. odoratum Ehrh. b) carniolicum Doll. (Reich. Ic. 43861) — Auf
der Sekirica planina náchst Andrijevica.

E. hteracifolium L. — Im lichten Karstwalde bei Kokoti (Lje-
Sanska nahija), ca. 200 m.
Eine Form mit sehr dünnen Blättern, scharfkantigem, ge-
flügeltem Stengel. Für Montenegro neu!

E. repandum L. — Korita rovacka nächst Lukavica pl., ca. 1700 m.
Für Montenegro neu! Ar. geogr.: Croat., Hung., Transs., Serb.,
Graec., Bulg., Alb. u. s. w.

Conringia austriaca C. A. Mey. (Erysimum austr. Bmg., Bras-
sica austr. Jaca.)

Auf sonnigen Kalkfelsen am Fusse des Berges Balj nächst
Andrijevica, ca. 900 m. Für Montenegro neu; es kommt in
Nieder-Oesterr., Ung., Croat., Transs., Serb. und Bulgarien vor.

Chamaeplium offinale Wallr. (Sisymbr. of. Scop.) — Auf ruderalen
Orten um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica und Andrijevica ver-
breitet.

Stenophragma Thalianum (Gay.) Čelak. — Um Bar, Ulcinj, Pod-
gorica verbreitet; auf Alpenwiesen der Sekirica planina,
ca. 1200 m.

Brassica fruticulosa Cyr. — Am sandigen Strande bei Ulcinj.

Der Fund dieser Art, welche in Lusitan., Hispan., Süd. Ital.,
Sardin. und Griechenland vorkommt, ist sehr interessant.
Trotzdem, dass ich die Pflanze nicht im fruchteuden Zustande
gesammelt habe, bin ich dennoch überzeugt, dass ich sie richtig
bestimmt habe; mit den Exsiccaten, die ich im böhmischen
Museum gesehen habe (Huter-Porta-Rigo iter hispan. Nr. 1386.
ad Almeria; Sicilia ad Mondello, leg. Jacona, Plantes d’Algerie:
ad Oran leg. Debeaux), ist unsere Pflanze ziemlich gut über-
einstimmend.

Sinapis arvensis L. — Auf Feldern und Ruderalorten bei Podgorica
und Andrijevica.

Sinapis nigra L. (Brassica nigra Koch.) — Bei Njeguši (Kr. Pejov).

Diplotaxis tenuifolia DC. — In der Ebene Donja Zeta nächst Pod-
gorica.

D. muralis DC. — Bei Bar und Ulcinj nicht selten.

Lunaria annua L. — Bei Bar.

94 xXXXVIII..Jos. Rohlena:

L. rediviva L. — An quelligen Stellen im Jelovica-Thale unter der
Bjelasica pl., ca. 1200 m.

Berteroa incana DC. — Im Lim-Thale bei Andrijevica; auch bei Be-
rane (Sandžak Novi Pazar.)

B. mutabilis Vent. — Bei Ulcinj.

Berteroa (Alyssum) Gintlii sp. n.

Planta elata, usgue 80 cm alta, canescens, ramosissima, ramis
erectis longis aphyllis abeuntibus in racemos usque 25 cm
longos erecto-patulos sub flore congestos sub fructu elongatos,
siliculis ovatis vel ovato-ellipticis infatis juvenilibus pube stel-
lata canescentibus dein glaberrimis viridibus 3—4 mm latis,
5--6 mm longis, stylo brevissimo (*/„—1 mm longo!), pedunculis
fructiferis fere horizontaliter repandis dein saepe arcuato-ascen-
dentibus, petalis albis ad medium bifidis obcordato-ovatis,
4—5 mm longis, 3 mm latis, seminibus alatis.

Characteribus ceteris cum B. incana congruit.

In saxis calcareis ad Njeguši, ca. 1000 m.

Berteroa incana (L.) differt statura minori, racemis saepis-
sime brevioribus, siliculis semper stellato-pubescentibus, sťylo
longiori, pedunculis fructiferis erectis, seminibus anguste margi-
natis.

B. mutabilis Vent. praesertim siliculis semper glabris multo
majoribus et plano-compressis a planta nostra valde diversa est.

Cochlearia Armoracia L. — Feuchte Wiesen bei Vratlo náchst
Kolašin, ca. 100 m.

Kernera saxatilis Rchb. (Cochlearia saxatilis Lam.) — Hasanac pla-
nina, ca. 1500 # und Gradište nächst Kolašin, ca. 2100 m.

Draba verna L. — Um Ulcinj, Bar, Andrijevica verbreitet; auch
in der alpinen Region auf der Sekirica planina, ca. 1700 m.

Dr. atsoides L. — In der alpinen Region, besonders an Berggipfeln
verbreitet: Sekirica pl., Kom Vasojevitki, Zeletin, Jerinja glava,
Bjelasica pl., Jablan vrh.

Dr. athoa Boiss. — Am Gipfel des Kom Vasojevički, über 2400 m.

Eine prächtige Gebirgspflanze! Immer dichtrasig, die Blumen-
kronen auffallend grösser als bei der vorigen (7—8 mm lang
und 3 mm br.), der Stengel niedriger (1—"'/ cm), die Blätter
kürzer, breiter und stumpf. Trotzdem kaum von der vorigen
specifisch verschieden.

Dr. muralis L. — Uleinj, Vir, Podgorica; auch auf Wiesen der sub-
alpinen Region bei Matoševo und Andrijevica, ca. 900— 1100 m.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 2

Alyssum montanum L. — Bei Andrijevica.

A. Wulfenianum Bernh. — In der Alpenregion (Kom, Zeletin, Seki-
rica pl., Jablan vrh und Bjelasica) verbreitet.

Die Blátter sind anfangs stark glánzend behaart, spáter ver-
kablend; die Blůthen goldgelb und viel grösser als bei A. mon-
tunum.

A. campestre L. — Um Bar, Ulcinj und Podgorica nicht selten.

A. corymbosum (Gris.) Boiss. — In der Umgebung von Andrijevica :
Velki und Mali Krš, Perutica-Thal.

A. murale W. K. — Auf sonnigen Kalkfelsen am Fusse des Berges
Balj náchst Andrijevica, ca. 900 m.

Habituell dem A. corymbosum Boiss. nicht unáhnlich, jedoch
ausser anderen Merkmalen durch die ungetheilten Kronblátter
erkennbar. Für Montenegro neu! Es kommt auch in Dalmatien,
Transsilv., Serb., Bosn., Herceg., Bulgar., Macedonien u.s. w. vor.

A. calycinum L. — Andrijevica, Podgorica, Bratonožiči u. 8. w.

Vesicarta utriculata Poir. — An felsigen Ufern des Morača-
Flusses bei Podgorica (ca. 20 m), auf der Sinjavina planina
unter dem Berge Gradište und in Korita rovačka, ca. 1700 bis
1800 m.

Von der V. graeca Boiss., welche in Montenegro bei Ostrog
(Pantié, Baldacci) bei Medun und Dulcigno (Bald.) beobachtet
wurde, ist sie hauptsächlich durch die sternhaarigen unteren
und am Rande kalılen oberen Blätter verschieden (ob spe-
cifisch ?).

Peltaria alliacea Jacg. — In Gebüschen bei Ulcinj, Podgorica, Za-
garač; auch auf Abhängen des Balj nächst Andrijevica, bis
über 1000 m.

Camelina microcas pa Audrz. — Felsen unter dem Berge Bal)
nächst Andrijevica, ca. 900 m.

Biscutella laevigata L. var. lucida DC. (B. laev v. glabra Gaud.) —
Auf dem Gradište Gipfel nächst Kolašin, ca. 2100 m. Blätter
und Stengel ganz kahl, glatt und glánzend.

B. laevigata L. subsp. montenegrina Rohlena. (Dritter Beitr. zur Flora
v. Monten. 17.) — Javorje planina, ca. 1700 m.

Iberis sempervirens L. — Kom Vasojevički, Bjelasica planina, Korita
rovačka, bis über 2400 m.

Thlaspi arvense L. — Bar, Vir, Podgorica, Andrijevica.

Th. perfoliatum L. — Mit dem vorigen bei Andrijevica und Ulcinj.

26 XXXVIIL Jos. Rohlena:

Th. alpinum Cr. — Um Andrijevica und auf der Sekirica planina,

ca. 900—1600 m.

Th. praecox Wulf. — Sekirica planina nächst Andrijevica.

T'h. goesingense Hal. — Korita rovačka nächst Lukavica planina,
ca. 1700 m.

Aethionema saxatile Br. — Auf Kalkfelsen gemein; um Andrijevica
viel seltener.

Lepidium campestre Br. — Bei Bar und Andrijevica nicht
báufig.

Coronopus procumbens Gil. (Cor. Ruellii All.) — Ulcinj, Plavnica, Vir.

Huschinsia petraea Br. — Ulcinj, Podgorica.

Capsella bursa pastoris Mch. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica,
Andrijevica gemein.

Erucago campestris Desv. ( Bunias Erucago L.) — Um Bar, Ulcinj,
Vir, Podgorica verbreitet.

Myagrum perfoliatum L. — Auf einem Felde bei Doljani nächst
Podgorica. Für Montenegro neu!

Neslia paniculata Dsv. — Im Getreide bei Andrijevica nicht häufig.

Calepina Corvini Dsv. — Auf Feldern um Ulcinj, Vir, Podgorica,
Plavnica verbreitet, oft massenhaft.

Reseda Phyteuma L. — Bei Ulcinj, Podgorica, Vir, Danilovgrad und
Andrijevica.

R. lutea L. var. stricta J. Můller. — Bei Podgorica.

Helianthemum guttatum Mill var. eriocaulon (Dun.). — Bei Dukla und
Danilovgrad im Zeta-Thale.

H. salicifolium P. — Am Strande bei Ulcinj.

IT, vulgare Gaertn. var. hirtum (Pers.) Vis. — Bei Bar.

H. procumbens Dun. — An Ufern der Morača und Cijevna bei Pod-
gorica. |

JI. canum Dun. f. acutifoliumVis. Fl. dalm. III. 146. — Am Gra-
dište-Gipfel nächst Kolasin, ca. 2000 m.

H. alpestre Pers. — Kom Vasojevički, Jablan-Berg nächst Kola-
Sin, ca. 2000--2400 m. Von dem vorigen nicht specifisch ver-
schieden.

Viola silvestris Lan. — In feuchten Gebüschen, an Bachufern ver-

breitet: um Bar, ca. 50 m, Ljeva Rijeka im Tara-Thale, ca.
1000 m, Andrijevica, ca. 800 m, im Peručica-Thale unter dem
Kom, ca. 1000 m und auf der Sekirica planina, ca. 1200 m.

— — f. Uilacina Čel. — Auf der Sekirica planina mit der typ.
Form in einem Nadelwalde häufig.

V.

V:

V,

V.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 97

canina L. var. leucorum Reich Icon. I. 60. tab 75! — Im
Tara-Thale bei Matoševo, ca. 1050 m und am Berge Žoljevica
náchst Andrijevica, ca. 1200 m.

bifiora L. — Velki Zebalac nächst Javorje plan. und Lola plan.
ca. 1900 m.

Orphanidis Boiss. — Štavna unter dem Kom Vasojevički, Zeletin bei
Andrijevica, Sekirica planina, Krivi do, Javorje plan. und Korita
rovačka, ca. 1600—2000 m.

Orphanidis Boiss. var. Nikolat Pant. pro sp.*) — Am Berge Bal)
náchst Andrijevica.

Wenn ich die typische V. Orphanidis Boiss. (Sintenis, iter
thessal. 1896, Nr. 887 und Halácsy, iter graecum sec. 1894,
in monte Oxya) und meine Exsice. von Montenegro vergleiche, **)
so komme ich zu der Erkenntnis, dass die Pantocsek’sche
Pflanze mit vollem Rechte als eine gute Varietät betrachtet
werden kann.

Sie unterscheidet sich (meiner Ansicht nach) hauptsächlich
durch den kurz- und fein behaarten (manchmal fast kahlen —
S. glabriuscula) Stengel, durch die schmäleren Blätter (na-
mentlich die oberen) und durch die grösseren Blüthen.

. declinata W. K. — Auf Alpenwiesen in der Umgebung von An-

drijevica verbreitet, Bjelasica, Sinjavina und Javorje plan.
— var. lutea Pant. — Auf den Abhängen des Berges Jablan vrch
nächst Kolašin,

, tricolor L. — Podgorica, Kokoti, Danilovgrad, Ljeva Rijeka, An-

drijevica.

. Zoysů Wulf. — Auf nackten Felsen des Berges Gradište und

Jablan bei Kolašin, ca. 2000 m.

— f. lilacina Beck. — Mit der vorigen, aber seltener. Die Pflanze
ist ziemlich variabel; die Blumenkronen sind gewöhnlich gelb,
seltener ganz oder theilweise blau, die Grundblätter fast kreis-
rund, am Grunde abgerundet oder spatelig, der Blattstiel
manchmal sehr kurz, manchmal auch viel länger als die Blatt-
spreite, der Sporn gewöhnlich ziemlich dick und stumpf, manchmal
auch scharf zugespitzt.

*) S. Panrocsrr: ,Adnotationea ad floram et faunam Herceg., Monten. et

Dalm.“, Posoni 1874, pag. 98.

**) 3. Baroaccı: „Altre notize intorno alla flora del Montenegro“, Genova

1893, pag. 87.

28 X XXVIII Jos. Roblena:

Viola lutea Huds. — Alpenwiesen -auf dem Berge Balj oberhalb
Andrijevica.

Die Kelchblátter sind aus dem breit-eiförmigen Grunde
lanzettlich verlängert und am Rande + bezahnt. Dieses Merkmal
ist aber nicht konstant; die meisten Exempl., die ich im böhm.
Museum gesehen habe, haben zwar viel schmälere, fast lineal-
lanzettliche und am Rande fast ganzrandige Kelchblättchen,
aber es kommen auch in Böhmen (im Riesengebirge) Formen
mit breiteren, verschiedenartig gezähnten (in einem Extrem
auch spiessförmigen) Kelchblättchen vor. Jedenfalls kann ich
die montenegrinische Pflanze mit den böhmischen identificieren.

Polygalu major Jacg. var. azurea Pant. — Auf Wiesen der Alpen-
region, oft unter 10C0 »» herabsteigend (zum Beisp. bei Andri-

. jevica), verbreitet.

> comosa Schk, — Bei Bar, Ulcinj, Podgorica und Andrijevica nicht
selten. |

— — f. flaviflora.

Floribus pallide luteis. Mit der typ. Form auf einer nassen
Wiese bei Mosori nächst Podgorica.

P. comosa Schk. subsp. nicaeensis (Risso). — Bei Podgorica mit
deutlichen Übergangsformen zu der P. comosa Schk. (Vergl.
Posp. Flora v. Küstenl. II. 40.)

P. vulgaris (L.) Schk. — Trockene Grasabhánge bei Andrijevica.

P. alpestris Rchb. — Im Peručica-Thale, am Berge Zeletin bei An-
drijevica und auf der Sinjavina pl. (Gradište, Jablan vrch) ver-

bruns

breitet.
Agrostemma githago L. — Im Getreide verbreitet.
A. coronaria L. — An grasigen Stellen und in lichten Laubwäldern
verbreitet; um Andrijevica, Kokoti (Lješanska nahija) et cet.
Silene inflata Sm. — Im ganzen Gebiete verbreitet.
— — var. orbelica Velen. — Alpenwiesen um Andrijevica, auf der

Sekirica plan. und im Jelovica-Thale.

— — var. latifolia Rehb. Ic. 5120. — Bei Ulcinj. — Die Blätter
sind bis über 2'/, cm breit.

S. conica L. — Auf dürren, steinigen Stellen bei Podgorica. Für
Montenegro neu! Von Nachbarlándern (Dalmat., Serb., Bulgar.,
Alban.) schon bekannt.

S. saxifraga L. — Auf Felsen oberhalb Treblješ luka nächst Luka-
vica pl., ca. 1700 m.

S. acaulis L. — Kom Vasojevički, Štit bei Mokra plan., Zeletin u. s. w.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 99

ča

cretica L. (S. parviflora Moench., S. rubella Suffren, non L.) —
Trockene Grasplátze bei den Ruinen von Dukla náchst Podgo-
rica häufig.

Für Montenegro neu! Mit den griechischen Pflanzen, mit
denen ich sie verglichen habe, vollkommen übereinstimmend.
S. Reichenbachii Vis. (S. picta Reichenb.) — Krstac Njeguski (Kr.

Pejov).

S. Sendtneri Boiss. — Auf Alpenmatten verbreitet: PS Se-
kirica planina, Zeletin, Štavna unter dem Kom. a
Bjelasica plan., Sinjavina pl., Javorje pl.

S. Otites L. var. Baldaccii m.

( apsulis majoribus (6—8 mm long.), semtnibus pallidis (nec
bruneis) duplo majoribus, calyce sub flore fere cylindrico apice
minime dilatato (nec campanulato).

Auf den sonnigen Kaïlkfelseu am Fusse des Berges Balj
náchst Andrijevica, ca. 1900 m.

Durch die gróssere Kapsel erinnert diese Form an die var.
durtuscula Velen. (Flora bulg. Supplem. I. 37), aber diese hat
oberseits kahle lederartige Blätter; unsere Pflanze stimmt jedoch
in der Behaarung mit der typ. Form überein.

S. nutans L. var. livida (Willd.) Otth. — Um Andrijevica verbreitet.

S. italica (L.) Pers. — Im Gebüsch bei Andrijevica und Bioče (nächst

Podgorica).
Lychnis flos cuculi L. — Auf Wiesen bei Plavnica.
Viscaria vulgaris Roebl. — Auf Wiesen um Andrijevica verbreitet.

Saponaria officinalis L. — Zagarac oberhalb Danilovgrad, Ulcinj,
Podgorica, Plavnica und Andrijevica.

S. bellidifolia Sm. — Korita rovačka nächst Lukavica plan., Sinjavina
plan., ca. 1700 m.

Melandryum nemorale (Heuff.) A. Br. — In feuchten Wäldern der
alpinen und subalpinen Region: unter dem Kom Vasojevički
auf der Sekirica planina und im Jelovica-Thale.

M. pratense Roehl. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, >anllougeal und
Andrijevica verbreitet.

Drypis spinosa L. a) Linneana Murb. et Wettst. — Auf den nörd-
lichen Abhángen des Kom Vasojevički, ca 2000 m.

Kohlrauschia prolifera Kunth. — Im Lim- und Zlorječica-Thale bei
Andrijevica.

K. velutina (Guss.) Reichenb. — Auf důrren Grasplátzen bei Pod-
gorica und Zagaraé oberhalb Danilovgrad.

30 -© XXXVI. Jos. Rohlena:

Tunica saxifraga (L.) Scop. — Uın Andrijevica häufig.
Vaccaria perfoliata Gilib. var. grandiflora Fisch. — Bukovica
bei Njeguši (Kr. Pejov.).
Dianthus cruentus Gris. — Trockene Wiesen um Andrijevica.
D. tristis Velen. Fl. bulg. I. 80. — Grasige Abhänge des Veliki
Zebalac nächst Javorje plan. und auf der Piperska Lukavica,
ca. 1900 —2100 m.
D. Pančičt Velen. 1. c. pag. 79. — Jerinja glava bei Andrijevica,
ca 1500 m.
D. deltoides L. — Auf einer Wiese im Perutica-Thale häufig, ca.
1000 m; auch auf dem Berge Zoljevica nächst Andrijevica
ca. 1300 m.
D. inodorus L. — Auf Alpenwiesen am Stirni do, ca. 1900 m.
Unsere Pflanze weist durch den kahlen, niedrigeren (13—22 cm),
armblüthigen (1—2) Stengel, durch den kürzeren (ca. 1'/, cm),
röthlichen Kelch auf den D. brevicalyx Beck (pro var. D. sn-
odors L. in Fl. von Südbosn. und der Herceg. II. 63), jedoch
der Stengel ist nicht immer einblüthig, die Hüllblätter sind
gewöhnlich 3 X kürzer als der nackte Theil des Kelches und
die Kronenblätter 1', X länger als der Kelch. Wahrscheinlich
eine Übergangsform.
D. dalmaticus*) Gel. — Um Njeguëi verbreitet. (Kr. Pejov.)
Polycarpon tetraphyllum L. b) alsinifolium (L.) Arc. — In Dani-
lovgrad.
Spergularia rubra Presl. — Auf Alpenmatten Štavna unter dem
Kom Vasojevički, ca. 1700 m.
Fůr Montenegro neu.
Malachium aquaticum (L.) Fries. — Im Tara-Thale bei Matoševo,
ca. 1000 m.
Stellaria nemorum L. — Im Peručica-Thale unter dem Kom, ca.
1000 m, und im Tara-Thale bei Ljeva Rijeka, ca. 1000 m.
Ob meine Pflanze zu der Subspec. glochidisperma Murb.
(Beitr. Fl. Südbosn. Herc. p. 156) gehört oder nicht, kann ich
nicht mit Sicherheit entscheiden, nachdem ich sie nicht im
fruchtenden Zustande gesammelt habe. Da aber der Stenge,
und die Blätter reichlich behaart sind, die Pflanze lichtgrün
ist und mindestens drei obere Blätterpaare sitzend sind, so
halte ich sie für die typische Form.

+) Vidi specim. orig.!

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 31

St. media L. — Um Ulcinj, Podgorica, Andrijevica verbreitet.

St. holostea L. — In Jichten Wäldern an Bachufern bei Andrijevica,
ca. 800 m; auch auf der Sekirica planina, ca. 1200 m.

— — var. orientalis Velen. Flora bulg. Suppl. I. 52. — In lichten
Laubwáldern bei Andrijevica, ca. 800 m.

Eine auffallende Form, die sich durch die breiteren Blátter
und Kelchblátter und durch den rauh-flaumigen Stengel, sowie
ebensolche Blätter (die besonders unterseits von reichlichem
Indument grau gefárbt sind), von der typischen Pflanze unter-
scheidet.

St. graminea L. var. macropetala O. Kuntze. — Bei Andrijevica.

Durch grössere Blůthen (bis über 1 cm im Durchm.) und
lángere Kelchblátter (5—6 mm) von der typ. Form verschieden.

St. uliginosa Murr. — Im Lim- und Zlorjetica-Thale bei Andri-
jevica, ca. 800 m. |

Cerastium trigynum Vill. — Zeletin-Berg bei Andrijevica, Sekirica
planina, ca. 1600 m.

C. grandiflorum W. K. — Alpenwiesen der Javorje planina und
Korita rovačka, ca. 1700 m.

C. moesiacum Frivald. — In der subalpinen Region bei Andrijevica,
ca. 1000 m.

C. lanigerum Clem. — Bei Andrijevica, ca 1000 m! und am Gradište-
Gipfel náchst Kolašin, ca. 2000 m.

— — var. C. durmitoreum mihi. (Rohl. Dritt. Beitr. Fl. v. Monten,
pag. 21. sub C. lanig. v. decalv. Schl. Vuk.) —

Foliis caulinis virentibus et ut caulis et sepala praeter tomen-
tum glandulosis. Auf dem Durmitor, ca. 2200 # (1901). Die
Pflanze ist von der Mitte an in allen Theilen trüb grün und
reichlich drüsig, dagegen hat die Var. decalvans Schlosser. Vuk
(= C.lanigerum typ!) nur die Kelchblätter uud Bracteen drüsig.

Bei unserer Pflanze sind nur die unteren Blätter und jene der
Innovation weissfilzig; deswegen ist sie der typ. Form habituell
sehr unähnlich.

C. campanulatum Viv. — Bei Ulcinj.

C. rectum Friv. — An quelligen Stellen der Sekirica planina, ca.
1500 m und im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan., ca.
1200 m.

C. glomeratum Thuill. — Bar Vir.

C. glutinosum Fries. — Ljeva Rijeka im Tara-Thale, Jerinja glava

bei Andrijevica, bis über 1400 ml

PEPA

Koná dn hod peak Ve aky dy bel

32 XXX VIII. Jos. Rohlena:

C. brachypetalum Desp. — Um Andrijevica, Podgorica, Bar, Ulcinj
nicht selten.

— — b) tauricum (Spreug.) Kern. — Um Andrijevica.

Moenchia mantica (L.) Baïtl. — Auf trockenen Grasplätzen verbreitet;
um Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad; auch um Kolašin,
Andrijevica, ca. 900 », und bei Berane (Sandžak Novi- Pazar).

Sugina subulata (Sw.) Presl. — Auf Hutweiden der Sekirica
planina, ca. 1600 m.

Das Vorkommen dieser Pflanze in Montenegro ist geographisch
sehr interessant; sie kommt erst in Käruten, Istrien, Ungarn,
Transsilv. und Croat. vor.

S. Linnaei Presl. — Auf dem Berge Zeletin bei Andrijevica, ca.
1600 m.
S. apetala Ard. — Podgorica, Danilovgrad, Andrijevica.

Alsine tenusfolia (L.) Crantz b) viscosa Schreb. — Sandige Stellen
am Ufer des Skadarsko blato nächst Vir. |

A. tenuifolia (L.) Crantz subsp. A. Velenovskýi Rohl. (Erster Beitr.
zur Fl. v. Monten. pag. 11 pro var. Al. tenuifol.)

Mit der vorigen bei Vir.

Annua; tota glandulosa, foliis subulatis, caulibus dichotome
paniculato-ramosis, inflorescentia laxiflora, floribus sub fructu
longe pedicellatis, pedicellis calyce 5—6 plo longioribus, sepalis
ovato-oblongis vel ovato lanceolatis breviter acutatis trinervibus
nervis inter se remotis, petalis calyce tertia vel guarta parte
brevioribus, capsula (matura!) calycem dimidio vel tertia parte
longiori, staminibus 10, seminibus grosse granulatis.

A. bosniaca Beck. — Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1100 m.
Javorje planina und Korita rovačka ca. 1700 m.

A. graminifolia Gm. d) glaberrima Vis. Flora dalm. III. 178. — In
der Korita rovačka bei Lukavica plan., ca. 1700 m.

A. verna L. — In der Alpenregion (Kom, Zeletin, Sekirica, Bjelasica,
Sinjavina etc.) verbreitet.

— — b) Gerardi (Whlnb.) — Kom Vasojevički.

Arenaria serpylifolia L. — Ulcinj, Bar, Podgorica, Andrijevica.

Fl. Monten. 21.) — Jablan vrh und Gradište bei Kolašin,
ca. 2100 m.

Moehringia trinervia (L.) Clairv.. — Um Andrijevica verbreitet.

M. muscosa L. — Um Andrijevica.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 33

Linum capitatum Kit. — Auf Alpenwiesen verbreitet: Mali und
Velki Krš, Jerinja glava, Zeletin, Balj und Sekirica plan. bei
Andrijevica, Bjelasica plan., Sinjavina und Javorje plan.

L. hologynum Rchb. — Im Peručica-Thale unter dem Kom. Für
Montenegro neu! Im Kom-Gebiete zuerst von Szyszylowicz
beobachtet. (In silva Trepetlika sub monte Mojan in Albania
boreali.) Durch den verwachsenen, am Ende fünftheiligen Griffel
ist diese Art leicht erkennbar.

. gallicum L. — Bei Uleinj, Vir, Kokoti, Danilovgrad.

. strictum L. — Bei Kokoti (Lješanska nahija).

. catharticum L. — Auf trockenen Grasplátzen um Andrijevica.

Althaea cannabina L. — Bei Vir im Crmnica-Thale.

Lavatera thuringiaca L. var. protensa Beck. (Fl. v. N. Ö. 536.)
— Bei Stubica und Pješivci in der Katunska nahija (Kr. Pejov.)

Malva silvestris L. — Bei Podgorica und Andrijevica.

M. moschata L. — Auf Wiesen oberhalb Andrijevica nicht selten.

Tiha argentea Dsf. — Um Ulcinj, Kokoti, Zagaraé verbreitet; auch
auf Lehnea des Berges Balj bei Andrijevica.

Hypericum barbatum Jacg. — Bei Andrijevica.

H. hirsutum L. — Im Lim-Thale bei Andrijevica. Für’ Montenegro
bisher nicht angegeben.

H. quadrangulum L. — f. in var. immaculatam Murb. transiens. Pe-

L. angustifolium Huds. — Auf nassen Wiesen bei Ulcinj und in der
Ebene Donja Zeta.

L. usitatissimum L. — Bei Uleinj unter der MoZura plan. und bei
Dobra Voda nächst Bar angebaut und verwildert.

L. laeve Scop. — Kom Vasojevički, Bjelasica plan, Gradište und
Jablan vrh (bei Kolašin), ca. 1800—2300 m.

L. tenuifolium L. — Bei Andrijevica (Jerinja glava, Balj, Zoljevica
u. S. W.).

L

L

L

talis immaculatis solum margine parce nigro-punctatis. — Bei
Andrijevica.

H. perforatum L. — Bei Vir, Podgorica, Andrijevica u. s. w. ver-
breitet, |

H. Richeri Vill. — Auf der Javorje planina.

Acer campestre L. a) leiocarpum Wallr. — Bei Andrijevica, Ljeva

Rijeka u. S. w.
— — — f. glabratum Wimm. Grab. — Um Podgorica und Dani-
lovgrad.
— — — f. suberosum (Dumort) — Bei Danilovgrad.
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 3

34

A.

X XXVIII. Jos. Roblena:

monspessulanum L. — Im Wäldchen bei Andrijevica häufig.

A. Heldreichii Orph. B) macropterum (Vis.) Pax. — Im Jelovica-
Thale unter der Bjelasica plan., ca. 1500 m; Korita rovačka
náchst Lukavica plan., ca 1700 m.

A. tataricum L. var torminalis Pax. — Mit der typischen Form
bei Danilovgrad.

Geranium macrorhison L. — Bei Božiči oberhalb Andrijevica. ca.
1000 m, in den Korita rovačka nächst Lukavica plan., ca. 1700 m.

_ — var. dalmaticum Beck. (Verhandl.. zool. bot. Gesellsch. Wien
1896., pag. 296.)

Am felsigen Ufern der Morača nächst Bioče, nördlich von
Podgorica, noch am Gebiete der Mediterranflora.

G. sanguineum L. — Podgorica, Zagaraé, Danilovgrad, Andrijevica.

G. silvaticum L. — Im Peručica-Thale unter dem Kom.

— — f. parviflorum Knaf. — Sekirica plan. bei Andrijevica.

Die Kronblätter sind nur 9 mm lang und 3—4 mm breit, die
Kelchblätter ca. 5 mm lang. i

— — var. alpestre Schur. — Sekirica planina, Kom Vasojevički.

G. reflezum L. — Sekirica plan., Žoljevica bei Andrijevica unter dem
Kom Vasojevički, Jelovica-Thal, Javorje pl. und Trebljes luka,
ca. 1200— 1800 m.

G. phaeum L. — In feuchten Gebůschen bei Andrijevica, ca. 800 m.

G. columbinum L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica und Andrijevica ver-

. breitet.

G. dissectum L. — Bei Podgorica und Andrijevica.

G. rotundifolium L. — Ulcinj, Podgorica.

G. pusillum L. — Bei Andrijevica.

G. lucidum L. — Andrijevica, Podgorica, Vir, Ulcinj u. 8. w., ver-
breitet und gemein.

G. Robertianum L. — Wie das vorige.

G. brutium Gasp. — Bei Ulcinj und Bar.

G. molle L. — Bei Andrijevica.

Erodium malacoides W. — Um Ulcinj nicht selten.

E.

cicutarium l’Her. - Verbreitet. .
— f. leucanthum Beck. (Fl. N. O. 563.) — Bei Podgorica.

Impatiens Noli tangere L. — Im Tara-Thale bei Kolašin, im Gradiš-

nica-Thale bei Andrijevica.

Oxalis Acetosella L. — In Wäldern um Andrijevica.

O.

corniculata L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad und
Njeguši verbreitet.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 35

Dictamnus albus L. var. macedonicus Borb. (Velen. Fl. bulg. II. 62.1)
— Unter Gebüsch nächst monastir Dajbaba bei Podgorica.
Mit den bulgar. Pflanzen sowie mit der Beschreibung (Velen.
l. c.) vollkommen übereinstimmend.
Ruta bracteosa DC. — Felsen am Meeresstrande bei Ulcinj.
Durch die gefransten Kronblátter und sehr kurz gestielten
Blátter leicht erkennbar.
R. divaricata Ten. — Bei Zagaraé oberhalb- Danilovgrad und bei
Kokoti (Lješanska nah.).
Evonymus vulgarıs Scop. — Um Bar, Vir, Ulcinj und Podgorica ver-
breitet.
E. verrucosus Scop. — Im Lim-, Peručica und „Zlorječica-Thale bei
Andrijevica.
[lex Aguifolium L. — An Waldrändern oberhalb Sekular nächst Andri-
jevica, ca. 900 m.
Der Volksname ist „Zelenika“, wegen der immergrůnen Blátter
(grůn — zeleni).
Paliurus australis G. — Im wärmeren Theile Montenegro’s überall
verbreitet; noch im Morača-Thale oberhalb Bioče.

Rhamnus Sagorsků Bornm. — Auf Hügeln in der Umgebung von
Podgorica (Zelenika, Ljubovié, Malo Brdo) ziemlich häufig.

In der Blattform, sowie in der Lánge des Blattstieles sehr
veránderlich. Die Blátter sind elliptisch oder elliptisch-spatelig,
seltener fast kreisrund ; der Stiel der genau entwickelten Blätter (1)
"/„— mal länger als die Breite der Blätter, jedoch oft fast so
lang als die Blattspreite. Dagegen hat die verwandte R. inter-
media Steud. et Hochst., welche der R. Sagorsků am nächsten
steht, immer viel kürzer gestielte Blätter.

R. saxatilis L. — Auf Felsen der Korita rovačka nächst Lukavica

planina, ca. 1700 m.

R. fallax Boiss. — Im Tara-Thale bei Ljeva Rijeka, ca. 1100 m.

R. rupestris Scop. — Am Fusse des Berges Balj náchst Andrijevica ;
in Gebüschen um Podgorica.

R. Frangula L. — In Wäldern bei Andrijevica, oft in der Form mit
fast kreisrunden an der Spitze abgestutzten Blättern.

Rhus Cotinus L. — Bei Zagara& oberhalb Danilovgrad und auf der
Ljesanska nahija nächst Kokoti verbreitet; um Andrijevica seltener
und zwar auf sonnigen Kalkfelsen unter dem Berge Balj und
bei Konjuhe.

3*

36 X XXVIII. Jos. Rohlena:

Spartium junceum L. — Um Ulcinj häufig. Auf Felsen bei Vezirov
most nächst Podgorica und auf der Lješanska nahija seltener.

Genista sericea Wulf. — Felsige Abhánge des Malo brdo und auf
felsigen Ufern des Morata-Flusses bei Podgorica.

G. tinctoria L. — Um Bar, Ulcinj, Podgorica und Danilovgrad nicht
selten.

— — var. lasiocarpa (Spach.) — Um Andrijevica verbreitet, z. B.
auf der Jerinja glava, ca. 800—1500 m.

G. triangularis W. (G. triguetra W. K.) — Auf dem Jablan vrh
náchst Kolašin.

G. spathulata Spach. — Auf der Lješanska nahija ziemlich ver-
breitet.

Meiner Ansicht nach kaum von der G. triangularis specifisch
verschieden, eher kann man sie als eine Rasse der niedriger
gelegenen und wärmeren Gegenden betrachten.

G. sugittalis L. — Auf Wiesen um Andrijevica häufig.

Cytisus ramentaceus Sieb. (C. Weldeni Vis.) — lm Gebiete der Medi-
terranflora häufig; bei Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad, Za-
guraé, Kokoti.

C. hirsutus L. — In Gebůschen und Laubwáldchen bei Ulcinj, Vir,
Podgorica; auch im Peručica-Thale bei Andrijevica.

— — var. alpestris (Schur.) — Auf dem Berge Žoljevica und Je-
rinja glava náchst Andrijevica und auf der Sekirica planina,
ca. 1200—1600 m.

C. austriacus L. var. — Bei Lipovo náchst Kolašin, ca. 950 m.

Die Blättchen sind schmal lánglich, am Grunde keilig, ober-
seits fast kahl oder spärlich angedrückt behaart, unterseits ange-
drückt behaart; der Stengel und die Blüthenstiele kurz und
angedrückt behaart.

Durch diese Merkmale nähert er sich sehr dem C. Heufeli
Wierzb., jedoch die Kelche sind lang und mehr minder ab-
stehend und nicht kurz und angedrückt behaart, wie bei der
C. Heuf. Habituell ist er auch nicht dem C. pallidus Brig. un-
äbnlich, die Farbe der Blumenkrone ist aber sattgelb.

— — var. pauciflorus (Ebel). — In Laubwäldern um Vir.

C. Kitaibelii Vis. (Genista procumbens W. K.) — Jerinja glava,
Zoljevica und Sekirica plan. nächst Andrijevica, ca. 1200—1600 m.

Lupinus hirsutus L. — Auf Wiesen bei Podgorica selten; in Gärten
in Danilovgrad oft cultiviert.

Ononis spinosa L. — Njeguško polje (Kr. Pejov!)

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 37

Anthyllis Vulneraria L. — Auf Wiesen im Jelovica-Thale unter der
Bjelasica pl., ca. 1200 m (forma typica).

— — var. polyphylla DC. — Auf sonningen Felsen am Fusse des
Berges Balj náchst Andrijevica, ca 1000 m.

— — var. Dillenii Schult. — Jerinja glava bei Andrijevica und Jablan
vrh nächst Kolašin, ca. 1500 —2100 m.

A. Jacquini Kern. — Alpenmatten auf dem Berge Gradište und Jablan
vrch náchst Kolašin, ca. 1700—2000 m.

A, aurea Vis. — Korita rovačka náchst Lukavica planina, ca. 1700 m.
Medicago falcata L. — Auf grasigen Orten um Andrijevica ver-
breitet.

M, sativa L. — Bei Kokoti auf der Lješanska nahija cultiviert und
und verwildert.
M. prostrata Jacq. — Lješanska nahija, Vir, Zagaraé; auch bei Andri-
jevica, aber nur auf wármeren Kalkfelsen.
— var. declinata Kit. — Bei Dukla náchst Podgorica.
. marina L. — Auf sandigem Strande bei Bar.

M

M. orbicularis All. — Grasplätze bei Vir, Kokoti (Lješauska nahija)
und Dukla náchst Podgorica.

M. litoralis Rhod. — Am Strande bei Bar.

M. rigidula Desr. — Um Podgorica nicht selten.

M. minima Desr. — Auf trockenen Grasplätzen um Andrijevica ver-
breitet.

— — var. longiseta DC. — Bei Podgorica.

— — var. mollissima Roth. — Am Strande bei Ulcinj.

M. lupulina L. var. glandulosa Neibr. — Bei Andrijevica.
Trigonella monspehaca L. — Auf důrren Grasplätzen bei Dukla nächst
Podgorica. |

T. corniculata L. — Bei Vir und Danilovgrad.
Melilotus officinalis Desr. — In Gebüschen, an Ruderal-Orten bei

Andrijevica.
M. alba Desr. — Mit der vorigen.
Trifolium alpestre L. — Um Andrijevica verbreitet; Stirni do und

Korita rovačka nächst Lukavica plan.
T. medium L. subsp. balcanicum Vel. Fl. bula. pag. 135. — In Laub-
wáldern um Andrijevica verbreitet.
Gewiss eine ausgezeichnete und selbstándige Rasse, die hier
in der alpinen und subalpinen Region die typische Form, welche
im wármeren Theile Montenegro's vorkommt, vertritt.

38 XXXVII. Jos. Rohlena:

T. Psgmantii Fauch. Ch. — In lichten Laubwäldern um Vir ver-
breitet; auch in der subalpinen Region bei Ljeva Rijeka und
Andrijevica nicht selten.

— — f. piligerum m. — A typo differt calycis tubo ad nervos
longe piloso.

Mit der typischen Form bei Andrijevica, ca. 900 m. Bei der
typ. Pflanze sind nur die Kelchzáhne lang gewimpert; bei
dieser Form ist auch die Kelchröhre an den Nerven lang

behaart.

T. pratense L. — Um Andrijevica verbreitet.

T. pannonicum Jacg. — Korita rovačka nächst Lukavica plan.,
ca. 1700 m.

T. noricum Wulf. — Auf steinigen Abhävgen des Berges Gradište
und Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 2000 m.

T. Cherlers L. — Bei Dukla nächst Podgorica.

T. lappaceum L. — Auf Karstweiden bei Kokoti auf der Lješanska
nahija, ca. 200 m.

T. angustifolium L. — Um Vir, Podgorica und Danilovgrad.

T. incarnatum L. b) Molinerii Balb. — Auf Wiesen um Vir, Podgo-
rica, Kokoti, Danilovgrad im Gebiete der Mediterran-Flora
massenhaft verbreitet; um Andrijevica viel seltener und zwar
nur auf sonnigen Grasplätzen, ca. 800 m.

T. stellatum L. f. œanthinotdes.

Corollis pallide luteis, vexillo juvenili roseo, demum lutescenti.
Um Bar und Ulcinj.

Meiner Ansicht nach bildet diese Form einen Uebergang zu
T. xanthinum Freyn, welches specifisch kaum von T. stellatum
verschieden ist. Es unterscheidet sich (Haläcsy Consp. Fl. gr.
I. 385.) ,capitulis ovatis vel oblongo-ovatis, calycis laciniis tubo
triplo longioribus, corolla quarta parte brevioribus“.

Bei der Vergleichung dieser Exsiccate (Baenitz Herb. Europ.
fl. corcyr.: S. Deka 24. V. 1896. leg. Baenitz und Sintenis iter
thessal. 1896. nro. 377.) sehe ich, dass das beste Merkmal fůr
T. zanthinum gegenüber dem T. stellatum darin liegt, dass
die Krone bei dem ersteren verhältnismässig mehr aus dem
Kelche hervorragt.

Andere Merkmale variieren. So sind die Köpfchen bei den
Baexrrz’schen Exsiccaten verlängert, während die von Stan
gesammelten Pflanzen verhältuismässig kurze Köpfchen haben
wia das T. stellatum.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 39

Das am wenigsten bestándige Merkmal ist das Verháltnis der
Kelchblattlänge zur Kelchröhre. Durch sorgfältige, an den er-
wähnten Exsiccaten vorgenommenen Messungen habe ich ge-
funden, dass die Kelchzáhne 2—3mal länger sind als die Kelch-
röhre, was jedoch auch an dem typischen T. stellatum, z. B.
an Exsiccaten von Corsica (Reverchon Plantes de la Corse, ad
Boniffacio 9. jun. 1880), wo die rosigen Kronen kürzer, höchstens
so lang als der Kelch sind und demnach sicher zum T. stel-
latum gehören, vorkommt. Dasselbe zeigt sich auch an Exsic-
caten von Madeira (Tr. stellatum L., Nro. 64 in pascuis ad
Cabo Girao leg. G. Mandon), wo die Kelchzähne 3mal länger
als die Kelchröhre, aber die Köpfchen kugelig sind, so dass
diese Pflanze zu dem T. xzunthinum nicht gehören kann.

Unsere Form kann man also nicht mit dem T. zanthinum
identificieren, da die Köpfchen kugelig, die Kelchzähne 2mal
länger als der Kelch sind und die Krone nur wenig aus dem
Kelche hervorragt. Dennoch kann man dafür halten, dass sie
eine Uebergangsform zum T. zanthinum bildet. Diese Form habe
ich auf dem angegebenen Standorte zahlreich gefunden .und die
typische überhaupt nicht gesehen.

T. arvense L. — Um Podgorica verbreitet.

Formen mit schmäleren Blättchen und dichteren Behaarung
der Köpfchen sind habituell dem T. Presslianum ähnlich; sie
unterscheiden sich aber durch + abstehende Haare, ausein-
anderstehende Kelchzähne und eine kürzere Krone. Hierher
gehört auch eine von mir bei Podgorica gesammelte und in
meinem „Ersten Beitr. z. Fl. v. Monten.“ pag. 16 angeführte

Pflanze.

T. pallidum W. K. — Auf feuchten Wiesen bei Plavnica.

T. tenuifolium Ten. — Auf Karstweiden bei Kokoti (Lješanska
nahija).

T. scabrum L. — Auf důrren Grasplátzen um Podgorica verbreitet.

T. dalmaticum Vis. — Um Podgorica, Kokoti und Danilovgrad ver-
breitet; auch bei Andrijevica, aber viel seltener.

T. striatum L. — Auf grasigen Lehnen bei Božici nächst Andrijevica,
ca. 900 m.

T. subterraneum L. — Auf feuchten Grasplätzen bei Ulcinj, Vir,
Podgorica und Danilovgrad.

'— — var. longipes H. Gay. — In Karstschluchten bei Kokoti auf

der Lješanska nahija.

40 X XXVIII. Jos. Rohlena:

Wahrscheinlich eine Schattenform, die durch den schlaffen,
(bis úber 70 cm) verlángerten Stengel und durch die sehr ver-
lángerten Blatt- und Köpfchenstiele (bis über 20 cm) ausge-
zeichnet ist.

physodes Stev. — Auf feuchten Wiesen bei Ulcinj nicht selten.

. resupinatum L. — An nassen Stellen und auf überschwemmten
Feldern bei Ulcinj, Vir und Plavnica, oft in ungeleuerer Menge
ganze Formationen bildend. Nicht selten sind die Blätter (oft
auch der Stengel) blutroth gefärbt (f. cruentum).

T. strictum L. — Feuchte Wiesen bei Doljani nächst Podgorica.

T. montanum L. — Trockene Wiesen bei Andrijevica.

T. repens L. — Bei Bar, Ulcinj und Andrijevica; auch auf den

T.

T

T.

se

Alpenmatten der Bjelasica planina, ca. 2000 m.

nigrescens Viv. — Auf nassen Wiesen bei Doljani nächst Pod-
gorica.

glomeratum L. — Auf Karstweiden der Lješanska nahija.

suffocatum L. — Auf dürren Grasplátzen bei Podgorica und Dani-
lovgrad.

T. pseudobadium Velen. — An guelligen Stellen der Sekirica planina
náchst Andrijevica, ca. 1400 m.

T. patens Schreb. — Auf Wiesen um Podgorica, Kokoti, Plavnica
und Andrijevica verbreitet.

T. campestre Schreb. — Bei Vir.

T. aureum Poll. — Im Peručica-Thal nächst Andrijevica, ca. 1100 m

T. filiforme L. — Auf Wiesen bei Plavnica und Andrijevica.

Doryenium suffruticosum Vill. — Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 2000 m.

D. herbaceum Vill. — Auf sonnigen und buschigen Lehnen bei Andri-
jevica, ca. 900 m.

Lotus corniculatus L. f. ciliatus Koch. — Um Ulcinj, Vir, Danilov-
grad und Andrijevica nicht selten.

L. ornithopoides L. — Am sandigen Meeresstrande bei Ulcinj.

Coronilla Emerus L. — Um Ulcinj, Podgorica, Vir, Bioče und Dani-
lovgrad häufig; bei Andrijevica viel seltener; z. B. unter dem
Berge Balj und im Peručica-Thale, ca. 800—1000 m.

C. varia L. — Auf trockenen Grasolátzen bei Andrijevica.
C, vaginalis Lam. var. aurantiaca var. nova. Floribus aure-
luteis.

+
Die Kronen der typ. Pflanze sind gelb und werden beim
Trocknen grün. Unsere interessante Form dagegen hat schôn

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 41

goldgelbe, an Anthyllis aurea erinnernde, im trockenen Zu-
stande orangegelbe Blůthen.
Am Gipfel des Berges Jablan vrh bei Kolašin, ca. 2200 m.
Arthrolobium scorpioides DC. — Um Ulcinj, Vir Podgorica und Da-
nilovgrad.
Ornithopus compressus L. — Auf dürren Grasplátzen zwischen
Podgorica und Dajlaba. — Für Montenegro neu!
Ar. geogr.: Lusit. Hisp. Gall. occ. mer. Ital. Dalm. Graec.
Bonaveria Securidaca Rchb. — Um Ulcinj, Vir und Podgorica.

Hippocrepis comosa L. — Kom Vasojevički, Peručica-Thal, Zeletin,
Sekirica pl., Bjelasica pl., Jablan vrh nächst Kolasin und
Javorje pl.

H. ciliata W. — Auf důrren Grasplátzen bei Podgorica und Ulcinj
selten. — Für Montenegro neu!

Ar. geogr.: Hisp. Gall. mer. Ligur. Ital. mer. Sicil. Sard.
Dalm. Graec. Creta. Taur.

Die Exemplare von Podgorica sind deutlich einjährig, dagegen
haben die Pflanzen von Ulcinj (vom Meeresstrande) einen
derben, fast holzigen Wurzelstock; wahrscheinlich eine peren-
nierende Form.

H. unisiliquosa L. — Mit der vorigen bei Ulcinj.

Scorpiurus subvillosus L. — An steinigen Stellen in der Podgo-
ricer Ebene.

Colutea arborescens L. — Um Vir, Podgorica, Danilovgrad und Kokoti
verbreitet.

Galega officinalis L. — An nassen Stellen, unter Gebüsch bei Ulcinj,
Plavnica, Podgorica und Danilovgrad nicht selten.

Psoralea bituminosa L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica und Kokoti.

Astragalus vesicarius L. — Auf Alpenwiesen des Stirni do und Konjsko
nächst Lukavica plan., ca. 1900 m. |

Die reifen Früchte sind gewöhnlich lang weisshaarig; jedoch
an unserer Pflanze sind dieselben mit langen schwarzen Haaren
(die weissen sind viel spärlicher) bekleidet.

A. Fialae Degen (A. Pastellianus Poll. v. bosniacus Fiala.*) — Am
Gipfel des Berges Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1500 m
und auf der Javorje pl., ca. 1700 m. |

A. illyrıcus Bernh. — Auf dürren Wiesen unter der Kakarička gora
nächst Podgorica.

*) S. Baldacci: Contributo alla conosc. d. flora Mont.-Alb. 1900, pag. 19.

42 XXX VIII. Jos. Rohlena:

A. glycyphyllos L. — In Gebůschen um Bar, Ulcinj, Vir und Andri-
jevica nicht selten.

A. depressus L. — Im Tara-Thale bei Kolašin.

A. purpureus Lam. — Im Tara-Thale bei Ljeva Rijeka, ca. 1100 m,
auf der Javorje pl. unter dem Berge Ljevno, ca. 1700 m und
auf der Piperska Lukavica, ca. 1900 m.

A. sesameus L. — Auf důrren, steinigen Stellen in der Podgoricer
Ebene und bei Bar. Für Montenegro neu! Von Nachbarländern
(Dalm., Boso., Croat.) schon bekannt.

Ozxytropis campestris L. — Am Gipfel des Berges Jablan vrh nächst
Kolašin, ca. 2000—2200 m und auf der Javorje planina,
ca. 1700 m.

Die Exemplare von beiden Standorten stimmen vollkommen
mit jenen, die ich im Jahre 1901 auf dem Durmitor gesammelt
und in meinem „Dritten Beitr. zur F1. v. Montenegro“, pag. 26
publicirt habe, überein.

Keineswegs kann man meine Exemplare mit der Subsp.
O. dinarica Murb. (Beitrag z. Kenntnis der Flora von Südbosn.
und der Herceg., Lund 1891, pag. 143.) identificieren.

Onobrychis sativa L. — Auf Alpenwiesen der Javorje planina, ca. 1700 m.

Eine Form mit unterseits anliegend weisshaarigen Blättchen,
jedoch durch die Form der Blättchen und die Farbe der Blumen-
krone mit der typischen Pflanze gut übereinstimmend.

Pisum elatius Stev. — Auf grasigen und buschigen Abhängen
oberhalb Dobra Voda nächst Bar und an den Ruinen Dukla
nächst Podgorica, ca. 10—400 m. — Für Montenegro bisher
nicht angeben.

Lathyrus latifolius L. — Auf buschigen und sonnigen Lehnen bei
Andrijevica nicht häufig.
— — var. lanceolatus Freyn. — Bei Bioče nächst Podgorica.

L. tuberosus L. — Im Getreide bei Andrijevica in Njeguši, ca. 800
bis 1000 4. (In meinem „Ersten Beitr. z. Fl. v. Montenegro“
1902, pag. 18 irrthümlich sub Orobus tub. angeführt.

L. pratensis L. — Auf Wiesen um Andrijevica.

L. sphuericus Retz. — Um Bar, Ulcinj und Podgorica verbreitet ;
selten auch bei Andrijevica.

L. setifoltus L. — Um Podgorica.

L. hirsutus L. — Bei Kokoti auf der Lješanska nahija.

L. annuus L. — Bei Podgorica Kokoti und Dukla.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 43

L. Cicera L. — Um Ulcinj verbreitet; bei Bioče (im Morača-Thale)
auf einem Felde angebaut.
L. Aphaca L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica verbreitet.

Orobus vernus L. — In Hochwäldern an nördlichen Abhängen des
Kom Vasojevički.
O. vartegatus Ten. — In lichten Laubwäldern, im Gebůsche um

Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica, Danilovgrad verbreitet; auch bei
Andrijevica, aber seltener.

Vicia onobrychioides L. — Grasige Abhänge des Berges Žolje-
vica und Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1350—1500 m. —
Für Montenegro neu!

V. tenuifolia Rth. — Im Getreide und unter Gebüsch bei Andri-

jevica.
. Gerardi Vill. — Um Andrijevica nicht selten.
. bithynica L. — Bei Ulcinj und Podgorica.
. varia Host. — Bei Bar und Podgorica.

sepium L. — Auf Wiesen oberhalb Andrijevica.

. serratifolia Jacq. — Bei Vir, Kokoti, Danilovgrad, Zagaraé.

lutea L. var. hirta (Balb.) — In der Ebene Donja Zeta zwischen
Podgorica und Plavnica.

hybrida L. — Auf Wiesen und buschigen Lehnen bei Ulcinj.

. melanops S. S. — Mit der vorigen.

. grandiflora Scop. — Bei Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica ver-
breitet.

— var. sordida W. K. — Mit der typ. Form bei Podgorica.

. grandiflora Scop. var. serrata (Pantocsek). (Oesterr. botan.

Zeitschr. XIII. p. 80.)

In einem Weingarten auf dem Hůgel Zelenika bei Podgorica
sehr häufig mit der typ. Form und der Var. sordida W. K.
— Diese hěchst interessante Varietát (von Pantocsek als Art
angefůhrt) wurde von demselben auf dem Berge Gliva náchst
Trebinje in der Hercegovina entdeckt.

Meiner Beobachtung zufolge kann man diese Varietát nicht
als eine selbstándige Art betrachten, weil die Merkmale, welche
Pantocsek hervorhebt, variieren. Pantocsek führt an, dass der
Blůthenstiel 4 mm lang — also länger als die Hälfte der Kelch-
röhre ist, was sich an meinem sehr reichlichen Material nicht
bewährt. Die Mehrzahl der Blüthen hat bloss die Länge von
2—2"/, mm, so auch höchstens '/, (gewöhnlich weniger) der
Kelchröhre. Ferner gibt er an, dass die Krone bloss 14 mm

SSNSSSN

N

= |

44 XX XVIII. Jos. Rohlena:

lang ist — was abermals variiert. Ich habe im Gegentheil die
Beobachtung gemacht, dass die Mehrzahl der Blüthen die Länge
von 20 mm überschreitet, obzwar sich auch Individuen mit
kleineren Blüthen und auch mit kleineren Blättchen finden.
Ausserdem gibt es auch Uebergangsformen, wo nämlich die
unteren Blätter gauz ungetheilt sind!

Es ist interessant, dass die Blätter eine ungewöhnliche Aehn-
lichkeit mit jenen von Poťertum Sanguisorba haben.

V. sativa L. — Jerinja glava und im Peručica-Thale nächst Andrijevica.

V. angustifolia Rchd. var. varsifolia Neilr. — Bei Podgorica.

V. Faba L. — Auf einem Felde bei Kokoti (nächst Podgorica) angebaut.

Ervum Lens L. — Bei Berislavici nächst Podgorica und bei Kokoti
angebaut.

E. nigricans M. B. — In der Podgoricer Ebene nicht häufig. --

- Für Montenegro neu!

E. Lenticula Schreb. — Auf Grasplätzen bei Ulcinj und Vir.

E. hirsutum L. — Bei Bar und Andrijevica.

— — var. letocarpum Mor. — Bei Vir.

E. tetraspermum L. — Im Getreide bei Andrijevica. Für Monte-
negro bisher nicht angegeben.

Prunus Mahaleb U. — In Karstwäldchen auf der Lješanska nahija.

Spiraea oblongifolia W. K. — Jerinja glava und Balj nächst
Andrijevica, ca. 800—1500 m. Für Montenegro neu!

Fragaria elatior Ehrh. — Grasige Lehnen des Berges Jerinja glava
nächst Andrijevica.

F. vesca L. — An Grasplátzen bei Ulcinj und Vir.

F. collina Erh. — Bei Podgorica und Kokoti.

Potentilla*) recta L. var. obscura Lehm. — Im Jelovica-Thale bei Ko-
lašin, ca. 1300 m und bei Andrijevica, ca. 1200 m (f. parce
glandulosa Th. Wolf in litt.)

— — var. balcanica Th. Wolf. — Auf buschigen Lehnen bei
Danilovgrad.

— — var. balcanica Th. Wolf. f. vlasicensis (Siegfr.) — Am
Berge Jerinje glava nächst Andrijevica, ca. 1500 m und am
Gipfel des Berges Gradiste nächst Kolašin, ca. 2200 m.

Mit den bulgarischen Pflanzen, die ich im Herbarium des
H. Prof. Dr. Velenovsky gesehen hahe und mit den Original-
Pflanzen (auf dem Vlasié bei Travnik in Bosnien leg. Brandis,

*) Revidirt vom berühmten Kenner der Gattung Potentilla, Da. Tu. Wozr
in Dresden.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 45

nach gefl. Mittheil. des H. Dr. Th. Wolf) vollkommen über-
einstimmend.

P. recta L. v.balcanica Th. Wolf. f. hirsutior Th. Wolf (in litt.). —
Im Morača-Thale bei Bioče im Gebiete der Mediterranflora.
Eine mehr behaarte Form mit breiteren Bláttchen.

P. hirta L. var. laeta (Rchb.). — Bei Vir, Podgorica und Danilovgrad.

— — var pedata (Nestl.). — Um Vir, Bioče, Podgorica, Danilovgrad oft
mit Úbergángen in die vorige Varietát; auch auf Lehnen des
Berges Balj nächst Andrijevica, ca. 1000 m. Die Exemplare
von Bar und Andrijevica nähern sich durch ziemlich tiefe
Zahnung der Blättchen (besonders der unteren) der Varietät
pinnatifida Gris.

— — var. pinnatifida Gris. f. hirsuta Th. Wolf (in litt.). — Auf
důrren, grasigen Stellen bei Podgorica.

Die Pflanze ist in allen Theilen lang und abstehend weisshaarig.

P. hirta L. (v. pedata) X canescens Bess. (Teste. Th. Wolf). —
Zwischen den Eltern bei Andrijevica. Die Pflanze ist spärlich
drüsenhaarig, was bei der echten canescens nie vorkommt.

P. canescens Bes. — Im Lim- und Zlorjetica-Thale bei
Andrijevica, ca. 800 m. Für Montenegro neu; von Dalmat.,
Croat., Hung., Transs. Bosn., Serb. u. s. w. schon bekannt.

— — var. inciso-dentata Th. Wolf in M. 5. — Mit der vorigen.
Die Blättchen sind viel tiefer gespalten als bei der typ. Pflanze.

— — var. virescens Boiss. — Im Tara-Thale bei Kolašin. Durch
den grösseren Wuchs — bis über 50 cm. — (die bulgar.
Exemplare sind noch höher!), durch spärliche Behaarung und
trübgrüne Blätter erkennbar. Sie ist noch von Aetolien, Mace-
donien und Bulgarien bekannt.

P. argentea L. var. tenuiloba (Jord.). — An Grasplätzen bei An-
drijevica nicht selten.

— — var. calabra (Ten.). — Unter dem Berge Žoljevica bei An-
drijevica, ca. 1000 m.

Unsere Pflanze ist nicht ganz typisch und náhert sich etwas
der Var. pseudo-calabra Th. Wolf in M. S.

P. aurea L. — Auf den Gebirgen in der Umgebung von Andrijevica
(Kom, Zeletin, Sekirica und Mokra plan.) verbreitet.

— — subsp. chrysocraspeda Lehm. — Am Gipfel des Berges
Zeletin bei Andrijevica, ca. 1700 m. mit der vorigen. — Für
Montenegro bisher nicht angegeben, sie kommt in Macedon, Serb.,
Banat. und Bulgarien vor.

46 XX XVIII. Jos. Rohlena:

P. alpestris Hall. f. var. stricticaulis (Gremli). — Auf der Bjela-
sica planina, ca. 2000 m.

— — var. subsericea Th. Wolf. in M. S. und in Pot. Stud. IL.
p. 59. — Auf dem Berge Gradište bei Kolašin.

Unter dem Berge Žoljevica náchst Andrijevica, ca. 1000 m.,
habe ich eine Form von P. alpestris gesammelt, die in der
Kelchbildung mit der Var. tridentina (Gremli) übereinstimmt,
jedoch ist sie etwas höher und stärker behaart (was vom tie-
feren Standort herkommen mag.). Da ich aber wenig Material
mitgebracht habe, kann man sie nicht mit Sicherheit mit dieser
Varietät identificieren.

P. opaca L. var. subalpina Th. Wolf in M. S. (var. nova). —
Auf dem Berge Zeletin náchst Andrijevica, ca. 1500—1700 m!

„Erinnert etwas an die P. opaca L. subsp. australis (Kraš.
pro sp.), doch ist die weiche, horizontal-abstehende, lange Be-
haarung die der opaca; in dieser Hinsicht gleicht sie auch
der neuen Potent. Rigoi Th. Wolf vom Monte Pallino in Cala-
brien. Selbst an die (freilich schwácher behaarte) P. alpestris
v. baldensis Kern. (die Baldacci in Montenegro auf dem Berge
Somina bei Kolašin entdeckt hat), erinnert sie etwas. Jedenfalls
ist sie eine eigenthümliche Form der P. opaca, welche einen
eigenen Varietätsnamen verdient, besonders auch, als die opaca
wohl noch niemals in einer solchen Höhe gefunden worden ist.“
(Th. Wolf in litt.)

P. arenaria Borkh. subsp. Tommasiniana F. Schltz. f. quinata Th.
Wolf in M. S. — Auf Felsen auf Lehnen des Berges Balj
nächst Andrijevica, ca. 1000—1100 m. (zuerst von Bauvaccı
hier entdeckt).

Eine interessante Form mit durchwegs 5záhligen Blättern.
(S. auch Bauvaccı: Contrib. alla conosc. della Flora del conf.
Mont.-Alb., pag. 19.)

Die typische P. Tommas. hat 3zählige (selten sind 4—5zähl.
eingemischt), die P. arenaria 5zählige Blätter; jedoch kommt
auch bei letzterer eine 3zählige Form vor (f. trisecta Th. W.),
welche dadurch noch nicht zur Tommasiniana gehört.

P. reptans L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad, Andrijevica
u. s. w. verbreitet und gemein.

P. Tormentilla Scp. — Waldwiesen bei Andrijevica.

P. montenegrina Pant. (0. B. Z. 1873. 5.) — An guelligen Stellen
der Gebirgsregion: Zeletin, Bal) und Sekirica plan. nächst

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 47

Andrijevica, Bjelasica plan. und Jablan vrh nächst Kolašin,
Korita rovačka bei Lukavica pl., ca. 1400—2000 m.

P. speciosa Willd. var. elatior Th. Wolf.

Planta in omnibus partibus multo major, caulibus usgue ad
3 dm. altis, foliolis foliorum radicalium 5 cm. longis et 3 cm.
latis; sepalis exterioribus inleriora longe superantibus (in typo
subaeguilongis vel sabbrevioribus), petalis dorso subvillosis.

Am Štirni do náchst Lukavica planina, ca. 1900 m. Eine
prachtvolle Gebirgspflanze! Das gerade Gegentheil zur Var.
minor Lehm. (= P. poetarum Boiss.)! Durch den höheren
Wuchs, die längeren äusseren Sepala und die am Rücken be-
haarten Kronblätter von der typ. Form. unterschieden.

P. micrantha Ram. — In Karstwäldchen auf der Lješanska nahija
und im Morača-Thale bei Bioče.

Dryas octopetala L. — Kom Vasojevički, Zeletin-Berg, Stit nächst
Mokra plan. (nächst Andrijevica), Bjelasica pl., Jablan vrh und
Gradište (náchst Kolašin).

Geum montanum L. (Sieversia mont. Spr) —

An nassen Stellen der Mokra pl., Sekirica pl. und auf dem
Berge Zeletin bei Andrijevica, ca. 1600—1700 m; auch am
Gipfel des Berges Jablan vrh náchst Kolašin.

G. bulgaricum Panč. — Mit dem vorigen auf dem Berge Zeletin, aber
viel seltener. Gewiss eine herrliche Gebirgspflanze!

G. urbanum L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Danilovgrad und Andri-
jevica verbreitet.

G. rivale L. — An quelligen Stellen bei Andrijevica; im Peručica-
Thale; auf einer nassen Wiese bei Berane (Sandž. Novi-Pazar);
Treblješ luka náchst Lukavica planina, ca. 750—1700 m.

Agrimonia Eupatoria L. — Um Podgorica, Kokoti, Danilovgrad,
Andrijevica verbreitet.

Alchemilla vulgaris L. — Um Andrijevica verbreitet; auch am Stirni
do náchst Lukavica planina.

-— — var. subsericea Gaud. — Zeletin-Berg nächst Andrijevica und
Bjelastica planina, ca 1700—2000 m.

— — var. glabra Poir. — Im Peručica-Thale (hier schon von Szy-
szylowicz beobachtet), am Gipfel des Berges Zeletin bei Andri-
jevica und auf dem Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 1300 bis
2000 m.

A. alpina L. — Im Peručica-Thale, Zeletin, Sekirica pl., Bjelasica
pl., Jablan vrh und Korita rovačka.

48 XXXVIII. Jos. Rohlena:

A. arvensis Scop. — Auf steinigen und ungebauten Stellen bei Ulcinj,
Bar und Vir verbreitet.

Sanguisorba officinalis L. — Alpenmatten auf der Sinjavina plan.

Poterium Sanguisorba L. — Jerinja glava und Zoljevica-Berg nächst
Andrijevica, ca. 900—1500 m.

P. polygamum W. K. — Bei Bar, Ulcinj, Podgorica und Andrijevica.

Cydonta vulgaris Pers. — In Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica cultiviert.

Pirus communis L. — In Karstwáldchen auf der Lješanska nahija.

P. amygdaliformis Vill. — Auf Hügeln bei Podgorica.

Sorbus aucuparta L. — Veliki Krš bei Andrijevica, ca. 1300 m;
Vranjak unter der Bjelasica plan., ca 1800 m.

S. Chamaemespilus Crantz. — Im Walde bei Štavna unter dem Kom
Vasojevitki. |

Aria nivea Host. — Jerinja glava und Veliki Krš bei Andrijevica,
ca. 1000--1400 m; Korita rovacka nächst Lukavica plan.,
ca. 1700 m; auf nördlichen Abhängen des Lovčens, ca. 1200 m.

Crataegus monogyna Jacg. — Um Bar, Vir, Ulcinj und Podgorica
verbreitet.
— — var. hirsutior Boiss. — Im Gebüsche am Kakarička gora

nächst Podgorica. Durch die behaarten Blätter und Ästchen
erinnert diese Varietät an C. Asarolus L.; jedoch unterscheidet
sie sich, abgesehen von anderen Merkmalen, durch viel kleinere
Früchte, durch kraushaarige (nicht filzige) Bekleidung und durch
den einzigen Griffel.

Cotoneaster pyracantha Sp. (Crataegus pyracantha P.). — In
Macchien bei Bar.

C. vulgaris Lindl. — Jerinja glava bei Andrijevica.

C. tomentosa Lindl. — Um Andrijevica: Jerinja glava, im Peručica-
Thale, auf der Sekirica pl.; auch auf der Bogojeva glava bei
Njeguši (Kr. Pejov.). |

Amelanchier vulgaris Mnch. — Im Peručica-Thale und auf der Jerinja
glava nächst Andrijevica und am Stirni do, ca. 1000-1900 m.

— — var. grandifolia Bald. — Bogojeva glava bei Njeguši (Kr. Pejov.).
(Vergl. Rohlena, Dritter Beitr. z. Fl. von Mont. p. 29.)

Amelanchier vulgaris Mch (Aronia rotundifolia P.) var. (vel subspec.?)
grossedentata. Foliis latissime ellipticis fere © orbiculatu,
profunde cordatis margine grosse crenulato-dentatis vel sub-
duplo crenato-dentatis (dentibus nonnullis dentem secundum
gerentibus.) :

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 49

Auf den Abhángen des Berges Lovéen oberhalb Njegußi

(Kr. Pejovié!) — Eine ausgezeichnete Varietät.

Punica Granatum L. — Um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica und auf der
Lješanska nahija verbreitet.

Myrtus communis L. — In Macchien bei Bar und Ulcinj.

Bryonia dioica Jacg. — Um Bar verbreitet.

Epilobium angustifolium L. — Jerinja glava bei Andrijevica, Sinja-
vina pl., Stirni do, ca. 1400—1900 m.

E. rosmarinifolium Hke. — An Ufern des Lim bei Andrijevica.
E. hirsutum L. — Im Tara-Thale bei Kolašin. Für Montenegro
neu!

E. parviflorum (Schreb.) Retzt. — Bei Andrijevica nicht häufig.

E. roseum (Schreb.) Retz. — Bei Andrijevica. — Für Montenegro
neu! Die typische Form ist gewöhnlich sehr ästig und viel-
blüthig; dagegen habe ich hier beobachtet, dass die meisten
Exemplare niedrig, fast eiufach und armblüthig sind (f. simplex).

E. trigonum Schrk. — An quelligen Stellen der Alpenregion: Mokra
und Sekirica plan., Bjelasica pl., Jelovica Rijeka.

E. montanum L. — In Karstschluchten „jami“ oberhalb Njegusi (Kr.
Pejov.); auf den Abhängen des Berges Balj bei Andrijevica und
auf dem Korita rovačka, ca. 1000—1700 m.

— — var. subcordatum Hausskn. — Im Lim-Thale bei Andrijevica.

E. palustre L. var. clavato-trichon m.— Im Tara-Thale bei Kolašin.

Caule pilis brevibus patentibus clavatis densissime puberulo
(forma typica habet; caulem glabriusculum vel crispule puberulum).

Circaea intermedia Ehrh. — In feuchten Gebüschen im Tara-
Thale bei Kolašin, ca. 900 m.

Callitriche stagnalis Scop. — Bei Bar.

C. verna Kütz. — Barni do auf der Javorje plan.

C. hamulata Kütz. — Bei Bar.

Lythrum Salicaria L. — An nassen Stellen bei Andrijevica, Ulcinj
und Bar (hier eine mehr behaarte Form = f. ranesces Neilr.
Tamarix africana Poir. — Am Ufer der Morača bei Vukovci nächst

Plavnica sehr háufig.
Montia fontana L b) minor Gm. — Auf einer sumpfigen Wiese
auf dem Trešnjevik zwischen Andrijevica und Kolaëin, ca.
1400 m.
Scleranthus annuus L. — Um Bar, Ulcinj, Podgorica, Andrijevica
verbreitet.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 4

50 X XXVIII. Jos. Rohlena:

S. perennis L. b) confertiflorus Boiss. (S. marginatus Guss., S. ne-
glectus Roch.) Auf Alpenmatten der Sekirica pl. häufig

S. uncinatus Schur. — Im Tara-Thale bei Ljeva-Rijeka.

Paronychia Kapela (Hacq.) Kern. — Bei Farmaki nächst Podgorica.

Herniaria incana Lam. — Bei Andrijevica. —

H. glabra U. typ. — Im Lim- und Zlorjetica-Thale bei Andrijevica.

— — f. scabrescens Roem. — Zagaräé oberhalb Daniluvgrad.

H. hirsuta L. var.*) pauciflora m.

Stipulis majoribus, foliis margine ciliatis ceterum glabris,

glomerulis paucifloris (saepissime 3 floris).

Umbilicus pendulinus DC. — Bei Vir und Podgorica nicht selten.

Sedum maximum Sut. (S. Telephtum L.) — An Mauern bei Plavnica
und Andrijevica; auf Felsen unter dem Berge Balj náchst
Andrijevica.

S. anopetalum DC b) ochroleucum Chaix. — An sonnigen Kalkfelsen
unter dem Berge Balj nächst Andrijevica.

S. acre L. — An Mauern und steinigen Orten bei Andrijevica.

— — var. negletum (Ten.) — Žanjev do und Krivača bei Njeguši
(Kr. Pejovié). |

Mit den griechischen Exsicc. (Heldr. Herb. norm. n. 86. und

Sint. iter. thes. n. 701.) gut übereinstimmend. Es ist eine gute
selbständige Rasse, die von dem milteleurop. 9. acre durch
den stärkeren Wuchs, die längeren (im trockenen Zustande
weissen) Blätter und die längeren und breiteren Petala er-
kennbar ist.

S, sexangulare L. — Bei Andrijevica und Njegußi.

S. alpestre Vill. (S. repens Schleich.) var.

Sedum Horäkii m.

Sepalts angustioribus (lanceolato-ovatis), petalis apice acutis
mucronatis (murcone recurvato) sepala vir superantibus.

An steinigen Orten des Berges Zeletin nächst Andrijevica,
ca. 1500 m. Die typische Form (ich habe namentlich die Exsicc.
von Riesengebirge verglichen) hat etwas breitere Sepala uad
genau stumpfe Petala. In übrigen ist es mit den böhmischen
Pflanzen übereinstimmend. Die Trugdolde ist armblüthig,
die Blüthen blassgelb, später röthlich überlaufen (S. rubens Hke.)

| 9) Rohlena: Erst. Beitr. z. Fl. v. Mont. in Sitzungsber. der königl. Gessel-
schaft der Wissensch. in Prag 1902. XXXII.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 51

-

S. dasyphyllum L. — Sonnige Kalkfelsen bei Andrijevica.

. magellense Ten. — Kom Vasojevički, Bradavac im Peručica-Thale,
ca. 1400—2000 m.

S. atratum L. — Kom Vasojevički, Javorje plan., Stirni do, ca 1700—
2100 m.

S. glaucum W. K. (S. hispanicum L.) — Zanjev do bei Njeguši
(Kr. Pejov.); um Podgorica, Kokoti (Ljesanska nahija) und
Andrijevica verbreitet.

S. caespitosum DC. — An dürren, steinigen und sandigen Orten

bei Podgorica. Fůr Montenegro bisher nicht angegeben, jedoch

von anderen Balkanländern bekannt. Meine Exemplare stimmen
mit den bulgarischen (Velenovsky) und serbischen (Adamovič
bei Vranja) durch die dreieckig-eiförmigen Kelchzipfel und
kahlen Kronblätter vollkommen überein ; dagegen beschreibt

Haläcsy in seiner Flora graeca II. p. 593. „calycis laciniis

lanceolatis, petalis extus puberulis.“ Ich habe keine griechischen

Exsiccate gesehen.

ČZ

Ribes alpinum L. — Stirni do nächst Lukavica planina, ca. 1900 m.
R. Grossularia L. — In Hecken und Gebüschen bei Matoševo im
Tara-Thale.

Saxifragu Atzoon Jacq db.) major Koch. — In der Umgebung von
Andrijevica (Jerinja glava, Zeletin, Kom. Vasojevički, Sekirica
pl. u. s. w.) verbreitet;

— — — £ candida Beck. — Veliki Krš bei Andrijevica mit der
typischen Form, ca. 1400 m. Durch die rein weissen unpunk-
tierten Blůthen auffallend verschieden.

S. Rocheliana Sternb. — Auf dem Gebirgskamme „Stit* nächst
Sekirica plan. und auf dem Berge Zeletin bei Andrijevica

© (hier prächtige, grossblůthige Exemplare!), dann auf den něrd-
lichen Abhángen des Kom Vasojevicki, auf dem Jablan vrh
(náchst Kolašin) und in den Korita rovačka bei Lukavica plan.

S. porophylla Bert. — Korita rovačka náchst Lukavica plan., ca.
1700 m.

— — 5) S. Friderici Augusté Bias. — Kom. Vasojevički und Stit
náchst Sekirica pl.

S. azoides L. — Korita rovačka nächst Lukavica planina, circa
1100 m.

S. exarata Vill. — Bjelasica plan. bei Kolašin, Korita rovačka náchst
Lukavica pl.

4*

52 XX XVIII. Jos. Roblena:

S. bulbifera L, — Am Gipfel des Berges Jerinja glava bei Andrije-
vica, ca. 1500 m.

S. Blavii Engl. — Veliki Krš oberhalb Andrijevica, Berg Zeletin
Jerinja glava, Sekirica und Mokra planina, ca. 1400—1700.

S. tridactylites L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Kokoti, Zaga-
rad verbreitet; auch bei Andrijevica und auf der Sekirica pla-
nina. —

— — J. exilis Poll. — Mit der typischen Pflanze nicht selten. —
Eine Form mit fast oder ganz ungetheilten Blättern.

S. rotundifolia L. — Um Andrijevica und im Jelovica-Thale vet-
breitet.

— — var. heucherifolia Gris. — Korita rovacka nächst Lukavica
pl. ca. 1700 m.

Laserpitium Siler L. — Unter dem Berge Balj nächst Andrijevica
und auf dem Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 1100—1800 m.

Orlava grandiflora Hfn. (typica!). — Kalkfelsen bei Konjuhe im Pe-
ručica-Thale, ca. 950—1000 m.

Daucus Carota L. — Bei Andrijevica.

Caucalis daucoides L. — Bei Andrijevica.

Torslis nodosa G. — Um Podgorica verbreitet.

Peucedanum longifolium W. K. — Bei Djevojački do nächst Njeguši
(Kr. Pejov.).

P. austriacum K. — Auf Kalkfelsen am Fusse des Berges Balj nächst
Andrijevica.

P. alsaticum L. — Bei Topolica náchst Bar.

Opopanux Chirontum K. — Bei Ulcinj und Zagaraé.

Malabaila aurea Boiss. — In Gebüschen und Weiugárten um Pod-
gorica verbreitet.

Heracleum sibiricum L. — Mali Savnik bei Njeguši (Kr. Pejov.).

Tordylium maximum L. — An Ufera des Tara-Flusses bei Andrijevica.

Meum athamanticum Jacg. — Auf Alpenwiesen der Alpenregion ver-
breitet: Zeletin, Sekirica und Mokra pl. bei Audrijevica, Krivi
do und Bjelasica, Sinjavina und Javorje planina, ca. 1700 bis
2000 m.

Cnidium apioides Spr. f. umbrosum f. nova. Foliis lenuibus, seg-
mentis latioribus et obtusiusculis.

In Karstschluchten bei Njeguši (Kr. Pejovié) Durch die

dünnen Blätter, breiteren und mehr stumpfen Blattabschnitte
wenig abweichend. Wahrscheinlich eine Schattenform.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 53

Athamanta Matthioli Wulf b) Haynaldi Borb. Uichtr. — Sonnige
Felsen auf den Abhängen des Berges Jerinja glava náchst Andri-
jevica, ca. 900—1000 m.

Seseli globiferum Vis. — Velji Kraj bei Njeguši (Kr. Pejov.).

S. Tommasinii Rchb. f. — Auf Felsen oberhalb Bar (Kr. Pejovié).

Oenanthe incrassans B. Ch. — Auf einer feuchten Wiese bei Mosor
nächst Podgorica.

Oe. Phellandrium Lam. — In Sümpfen zwischen Danilovgrad und
Spuž. |

Ve. pimpinelloides L. — Auf Hügeln bei Gornje blato nächst Plavnica.

Myrrhis odorata Scp. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica p an.
ca. 1300 m.

Physocaulis nodosus Tsh. — Bei Vir, Kokoti, Podgorica und Zagarat.

Chaerophyllum aromaticum L. var. brevipilum Murb. — Mali Savuik
bei Njeguši (Kr. Pejov.), Andrijevica.

Ch. hirsutum L. — In feuchten Gebüschen bei Andrijevica; auch bei
Berane (Sandž. Novi-Pazar).

(Ah. coloratum U. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Kokoti, Zagaraé und
Danilovgrad verbreitet; bei Audrijevica viel seltener, auf Kalk-
felsen bei Kopjuhe im Peručica-Thale, ca. 1000 m.

Anthriscus Vandasti Velen. (Fl. bulg. I. 219.) — An quelligen Stellen
der Sekirica plan., ca. 1600 m. Mit den bulgarischen Original-
Exempl. gut übereinstimmend; in Montenegro zuerst von Horák
auf der Lukavica pl. entdeckt.

A. fumarioides Spr. — Felsen oberhalb Treblješ luka nächst Luka-
vica planina, ca. 1700 m.

A. Cerefolium Hfn. — An Mauern und auf Ruderal-Orten in der
Stadt Podgorica; wahrscheinlich verwildert.

— — subsp. trichosperma R. S. — Unter Gebüsch bei Andrijevica.

Scandic Pecten Veneris L. — Bei Ulcinj, Vir, Podgorica, Zagarat
verbreitet; auch auf der Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1500 m!
eine Form mit feineren Blattzipfeln.

Biusolettia tuberosa Koch. — Jerinja glava und Sekirica plan. bei
Andrijevica.

Bunium montanum K. — Auf Felsen bei Vir, Podgorica, Zagarač
und Kokoti. |

Die Hirten graben die Knöllchen aus und verspeisen sie,
ebenso wie die Kuöllchen des Crocus. Der Volksname ist ,Go-
muljica.“

Aegopodium Podagraria L. — Um Andrijevica nicht selten.

54 XXXVIII. Jos. Rohlena:

Pimpinella hercegovina Vandas. — Alpenwiesen am Stirni do
náchst Lukavica plan., ca. 1900 m.

Unsere Pflanze stimmt mit den Orig.-Exempl. vollkommen
überein.

Pančiéia serbica Vis. — Alpenmatten des Berges Zeletin nud Jerinja
glava, auf der Sekirica pl. nächst Andrijevica, auf der Bjelasica
pl. und Sinjavina pl.

Die typische Form hat einen genau durchgeführten Hetero-
morphismus der Blätter; während die grundständigen uni
einige unteren Stengelblätter ungetheilt, an der Basis herz-
fórmig und am Rande zähnig gekerbt sind, zeigen die oberen
Stengelblätter eine Theilung in haarförmige Abschnitte. Eine
interessanten Uebergang beobachtete ich an in den „Korita
rovačka“ gesammelten Exemplaren. Das unterste Stengelblatt
ist unten wagrecht oder schief abgestutzt, 3—5—Tlappig mit
verlängertem mittlerem Lappen; am Rande sind die Lappen
unregelmässig grob-gesägt. Die folgenden zwei Blätter sind
schon tief-handförmig 5 — 7’getheilt mit lanzettlichen, an der Basis
stielartig verschmälerten, vorn gezähnten oder eingeschnittentn
Zipfelchen; das oberste (1—2) Blatt, allerdings, hat schon
zahlreichere schmale bis fadenfórmige Zipfelchen wie bei de:
typischen Form, wodurch ein allmähliger Uebergang von den
ungetheilten Blättern zu den mit borstenförmigen Fransen statt-
findet. Eine ähnliche Erscheinung, welche mehr vom morpho
logischen als vom systematischen Standpunkte Wichtigkeit hat,
habe ich ebenfalls — obzwar in geringerem Masse — an von
Beck in Bosnien gesammelten Exemplaren (Herbar des böhn
Museum’s) beobachtet.

Es dürfte die Bemerkung nicht uninteressant sein, dass diese
getheilten unteren Blätter die Blattform einiger Ranuncuus
Arten haben (f. ranunculifolia).

Trinia vulgaris DC. — Auf den nördlichen Abhängen Kom Vas
jevički und am Stirni do, ca. 1800-2000 m.

T. Kitaibeli M. B. — Alpenwiesen auf dem Zeletin, Sekirica und
Bjelasica pl. nächst Andrijevica verbreitet.

Bupleurum rotundifolium L. — Unter Getreide bei Andrijevica.
B. protractum H. L. — Bei Ulcinj.

B. junceum L. — Unter Gebüsch am Fusse des Berges Balj bei
Andrijevica, ca. 900 m.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 55

B. aristatum Bartl. — Im wärmeren Theile Montenegro's verbreitet.
B. Karglu Vis. — Bei Zagarat oberhalb Danilovgrad.
B. gramineum Vill. — Kom Vasojevički, Zoljevica bei Andrijevica,

Sinjavina, Javorje planina und Štirni do, ca. 1300—2200 m.
Die Blůthen sind lebhaft orangegelb, die Doldenstrahlen,
so wie der obere Theil des Stengels sind oft röthlich gefärbt.
Prangos ferulacea Lindl. — Auf felsigen und steinigen Abstůrzen der
Korita rovačka und Stirni do, ca. 1700—1900 m.
Conium maculatum L. — Im Gebüsch unter dem Berge Balj nächst

Andrijevica.
Smyrnium Olusatrum L. — An Mauern der Ruinen der alten
Stadt Bar. — Für Montenegro neu! Von Istrien, Dalmatien,

Italien, Griechenland u. s. w. bekannt.

S. perfoliatum L. — Bei Ulcinj, Bar, Vir, Zagaraé und Podgorica
nicht selten; auch bei Andrijevica unter dem Berge Jerinja
glava, ca. 800 m.

Bifora radians M. B. — Auf Feldern als Unkraut verbreitet.

Eryngium amethystinum L. — Djevojatki do bei Njeguši (Kr. Pejov.)

E. alpinum L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica planina:
ca. 1400 m.

E. palmatum Boiss. — Am Balj nächst Andrijevica, ca 1200 m.

Astrantia major L. b) carinthiaca Hoppe. (A. involucrata Koch.) —
Korita rovačka nächst Lukavica pl. und auf Wiesen oberhalb
Andrijevica.

Sanicula europaea L. — In Wäldern bei Andrijevica.

Viburnum Lantana L. — In Hainen um Andrijevica, ca. 800—1000 m.

Sambucus nigra L. — Um Bar, Ulcinj, Vir verbreitet.

S. Ebulus L. — Bei Vir, Podgorica, Andrijevica gemein.

Lontcera Caprifolium L. — Im Gebüsche um Danilovgrad und Pod-
gorica.

L. etrusca Sav. — Bei Farmaki náchst Podgorica.

L. Xylosteum L. — In Laubwäldern bei Ulcinj und Bar verbreitet;
auch um Andrijevica nicht selten, z. B. am Velki und Mali Krš
und im Peručica-Thale, bis úber 1400 m.

L. nigra L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan.,
ca. 1400 m.
L. alpigena L. — Veliki Krš bei Andrijevica, unter dem Kom

Vasojevički und bei Matoševo im Tara-Thale, 1100—1800 m.

56 XX XVIII. Jos. Rohlena:

L. alpigena L. var. glandulifera Freyn.*) — Felsige Abstůrze
der Javorje planina. ca. 1700 m.

Rubia tinctorum L. — In Hecken um Andrijevica seltener; bei Nje-
guši (Kr. Pejov.)

Galium rotundifolium L. — In Hochwäldern im Peručica-Thale unter
dem Kom.

G. lucidum All. — Jablan vrh, Javorje plan., Stirni do, Andrijevica,
Peručica-Thal, Podgorica.

G. anisophyllum Vill. — Sekirica plan, Zeletin, Perutica-Thal,
Kom u. S. w.

G. palustre L. — Feuchte Wiesen bei Andrijevica.

G. verum L. — Um Andrijevica.

G. aureum Vis. — Kalkfelsen unter dem Berge Balj nächst Andri-
jevica, ca. 900 m.

G. purpureum L. — Felsige Abstürze des Berges Balj bei Andrijevica.

G. Aparine L. — In Hecken und Gebůschen bei Ulcinj, Bar, Vir,
Podgorica, Andrijevica u. 8. w. gemein.

G. Cruciata Scop. — Wie das vorige.

G. vernüm Scop. var. pseudo-cruciata m.

Caulibus, cymae ramis et florum pedunculis patule dense hirtis.

Nördliche Abhänge des Kom Vasojevički, ca. 1900 m.

Die typ. Pflanze ist fast kabl, höchstens ist der Stengel +
behaart, wie ich an den bulgarischen Exempl. im Herb. des
H. Prof. Velenovsky beobachtet habe, aber die Blüthenstiele
sind immer kahl. Dagegen hat unsere Pflanze nicht nur den
Stengel, sondern auch die Blůthenstiele und die Aeste der
Trugdolde abstehend rauh-haarig wie z. B. G. cruciatum und G.
pedemontanum All.

G. pedemontanum All. — Auf Wiesen bei Zagaraé oberhalb Danilov-
grad, bei Matoševo im Tara-Thale, bei Andrijevica und auf der
Sekirica plan., ca. 700—1500 m.

Vaillantia muralis L. — An Mauern bei Vir und Podgorica.

Asperula odorata L. — Im Tara-Thale bei Matoševo.

A. taurina L. — In Gebüschen, an Bachufern bei Andrijevica, Mato-
ševo und Ljeva Rijeka.

A. Dôrfleri Wettst. (Beitr. z. FI. Albaniens, Cassel 1892, p. 59.) —
Am Gebirgskamme „Štit“ bei Sekirica plan

*) Vidi Exsice. Schultz herb. norm. ser. 28. Nro. 2744, prope Travnik in
Bosnia leg. Brandis.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 57

Unsere Exemplare stimmen mit der Beschreibung gut úberein,
dagegen haben die von Horák am Kom gesammelten Pflanzen
die Stengelblätter gewöhnlich viel kürzer als die Internodien,
wie bei A. ptlosa Beck., obwohl sie in allen anderen Merk-
malen mit der Beschreibung übereinstimmen.

A. longifiora W. K. — In der Alpenregion verbreitet: Sekirica plan.,
Zeletin (bei Andrijev.), Bjelasica plan. u. 8. w.

A. arvensis L. — Im Getreide bei Andrijevica nicht selten.

Sherardia arvensts L. — Um Andrijevica verbreitet.

Valeriana officinalis L. — Um Andrijevica: an Abhängen des Berges
Balj bei Andrijev., im Peručica- und Zlorječica-Thale.

— — var. angustifolia Tausch. — Goli hrt und Šavnik bei Njeguši
(Pejov.).

V. Dioscoridis S. S. — In feuchten Felsritzen oberhalb Dobra
Voda nächst Bar.

Ar. geogr.: Graec., Thrac., Mac. (sec. Velenovský).

Nach Hazácsx (Consp. Fl. graecae I. 746.) sind die Blüthen
vosenfarbig, was ich an meiner Pflanze nicht finde; ich habe
sie hier nur mit reinweissen Blüthen (in frischem Zustande!)
beobachtet.

V. tuberosa L. — Am Stirni do, ca. 1800 m.

Eine seltene Pflanze. In Montenegro bisher nur auf dem Ge-
birge Rumija beobachtet. (Bald.)

V. montana L. — Sekirica plan., Zeletin, Mali und Velki Krš bei
Andrijevica, Kom Vasojevički, Javorje plan. u. S. w.

Eine sehr veränderliche Pflanze; sie ist gewöhnlich dicht
flaumig, jedoch auch fast kahl (wie bei der Var. rhodopea Velen.,
aber diese ist im Blüthenstande drüsig); die Blätter sind meistens
undeutlich gezähnt oder ganzrandig, seltener grob bis eingeschnitien-
gezähnt (wie bei d. V. Bretiscea Panč.). Die grundständigen
Blätter sind gewöhnlich am Grunde tief her.förmig, seltener
abgestutzt oder länglich lanzettlich und zu beiden Enden ver-
schmälert.

V. Pančičii Hal. et Bald. (Oestr. Bot. Zeitschr. 1891.) — Am Gipfel
des Berges Zeletin bei Andrijevica, am Kom Vasojeviéki, Jablan
vrh und Gradište auf der Sinjavina pl., 1600—2300 m.

Valerianella eriocarpa Desv. — Bei Bioče und Podgorica nicht selten.

V. dentata (L.) Poll. (V. Morisonii K.) — Šavnik bei Njeguši (Kr.
Pejov.), Podgorica.

V. carinata Lois. — Bei Bar und Andrijevica.

58 X XXVIII. Jos. Roblena:

V. rimosa Bast. — Bei Bioče im Morača Thale.

V. coronata DC. — Um Podgorica nicht selten.

V. olitoria Poll. — Auf Feldern bei Ulcinj.

V. turgida Stev. — Auf ungebauten Ackern bei Vir am Ufer des
Scutarisee's.

Scabiosa Columbaria L, — Korita rovačka nächst Lukavica planina.

Sc. silaifolia Velen., Fl. bulg. I. 244. —- Auf sonnigen Kalkfelsen am
Fusse des Berges Balj nächst Andrijevica, ca. 800—1000 m.

Cephalaria leucantha Schrad. — Abhänge des Berges Garaé oberhalb
Danilovgrad.

Knaut'a collina Gren. — Im Peručica-Thale bei Andrijevica, ca. 1000 m.

K. hybrida Coult. (Trichera hybrida R. S.) — Um Podgorica, Bioče,

| Danilovgrad und Njeguš mit der Var. sntegrifolia Koch. ver-

breitet.

Bidens tripartita L. — An Bachufern bei Bar (Kr. Pejov.); auch bei
Andrijevica.

Doronicum Columnae Ten. — In der alpinen Region bei Andrijevica:

Sekirica planina, Zeletin-Berg, V. Krš; auch auf der Javorje
planina, ca. 1400-1700 m.

Die Randblüthen sind ohne Pappus, der Fruchthoden ist kurz-
haarig, die randständigen Achänen sind kahl, die inneren be-
haart; der Stengel ist einfach oder oben mit 2--4 einköpfigen
Ästen, unten kahl, oben feindrüsig behaart. Die grundständigen
Blätter sind grobgezähnt und lang gestielt, die unteren Stengel-
blätter gestielt mit breitem Stiele und die oberen umfassend.

Senecio nemorensis L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica

-© planina. |

S. lanatus Scop. — Jablan vrh und Gradište bei Kolašin, Javorje,
planina. |

S. nebrodensis L. — Im ganzen Gebiete verbreitet; auch um Andri-

jevica; am Kom Vasojevički noch in der Höhe von 1700 m.
Senecio Visianii Pap. — Mali Savnik bei Njeguši iKr. Pejov.).
Senecio vulgaris L. — Um Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica verbreitet.

Cineraria alpina Whlnb. (Senecio subalpinus Koch.) — Bjelasica
planina, ca. 2000 m. |
Anthemis montana L. var. cronia Boiss. et Heldr. — Auf der Seki-

rica planina, ca. 1500 m; auch im Lim- und Zlorječica-Thale
bei Andrijevica, ca. 800 m.

A. Triumfetti All. (DC.) — Sonnige Kalkfelsen an Fusse des. Berges
Balj nächst Andrijevica, ca. 900 m. u

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 59

Achillea ageraťifolia S. S. ( Ptarmica agerat. Nym. Consp. 364.) —
Auf sonnigen Kalkfelsen des Berges Balj nächst Andrijevica,
ca. 1000 m.

Ein interessanter Fundort; mit den serbischen (Panic, Ada-
movič) und bulgarischen (Velenovsky) übereinstimmend; diese
schöne Achillea-Art ist schon von Serbien, Bulgarien, Albanien,
Macedonien und Griechenland bekannt.

A. Fraasis Schultz in Flora 1842 I. 159. (Achil. nivea Sprun., Plarmica
Fraasii Nym.) — Mit der vorigen.

A. Clavennae L. — Bjelasica planina, Korita rovačka.

A. abrotanoides Vis. — Auf dem Berge Jerinja glava bei Audrijevica,
ca. 1500 m; auch im Zlorječica-Thale, ca. 880 m, und im Je-
lovica-Thale unter der Bjelasica planina, ca. 1200 m.

A. coltina Becker. — Bei Andrijevica.

A. nobilis L. — Um Danilovgrad, Njegusi und Andrijevica.

A. crithmifoliu W. K. Je. t. 66. var. tubiflora. |

Ligulae nullae: flores disci extremi majores radiantes 5 partiti.

Bei Njeguši (leg. Kr. Pejov.). |

Chrysanthemum Leucanthemum L. — Auf Wiesen um Andrijevica
verbreitet.

Chr. Leucanthemum L. var: incisum Vis. (Rohl., Dritter Beitr. z. Fl.
v. Mont. p. 38.) — Auf einer Sumpfwiese bei Plavnica.

Diese Form ist nicht nur durch die tief-geságten Blátter auf-
fallend, sondern auch durch die kleineren Kópfchen und reich
verästeten Stengel.

Chrysanthemum corymbosum L. — Auf der Javorje planina, ca. 1650 m
und auf dem Berge Balj nächst Andrijevica, ca. 1200 m.

Chr. larvatum Gris. — Kom Vasojevički, Berg Zeletin, Peručica-Thal
unter der Hasanac planina, Sekirica planina, Korita rovačka,
ca. 1000—2200 m. Eine au:gezeichnete selbständige Art, die
mit dem Chr. coronopifolium nicht verbunden werden kann (S.
Nym. Consp. 3711).

Chr. cinerariaefolium Vis. — Felsige Ufer des Flusses Morača bei
Podgorica und bei Zagaraé oberhalb Danilovgrad bis über 500 m.

Nach Visiani’s Diagnose*) sind die Blätter oberseits kahl
(vergl. auch Pospíchal, Flora des österr. Küstenl. II. 871 ); da-
gegen hat unsere Pflanze die Blätter oberseits angedrückt behaart
(f. incanescens m.).

*) Vis. Flora dalm. II. 88

60 XXXVIIL Jos. Rohlena:

Chr. macrophyllum W. K. — Bei Andrijevica.

Matricaria trichophylla Boiss. — Um Andrijevica und im Jelovica-
Thale unter der Bjelasica planina nicht selten; ca. 800—1300 ».

Matricaria Chamomilla L. — Im Lim- und Zlorječica-Thale häufig
auch bei Kolašin.

Artemisia Absinthium L. — Bei Andrijevica, ca. 900 m. und auf der
Lukavica planina, ca. 1600 m.

A. camphorata Vill. — Auf Lehnen des Berges Garat oberhalb Da-
nilovgrad. |

A. vulgaris L. — An Bachufern, in Gebüschen bei Uleinj, Bar, Vir,
Plavnica, Podgorica und Andrijevica verbreitet. |

A. annua L. — Lángs der Strasse von Podgorica nach Plavnica
nicht selten. Fůr Montenegro neu!

- Gnaphalium dioicum L. — Auf Hutweiden Štavna unter dem Kom
Vasojevički, ca. 1700 m. selten.

G. norvegicum Gunn. — Bjelasica planina, ca. 2000 m.

Aster alpinus L. — Auf der Javorje planina und Piperska Lukavica,

ca. 1700—1900 m.

Solidago Virgaurea L. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.).

Erigeron alpinum L. — Sekirica planina bei Andrijevica und Javorje
planina, ca. 1600 +.

E. acre L. — Auf Wiesen der subalpinen und alpinen Region um
Andrijevica, im Perucica-Thale und auf dem Stirni do, ca.
1000—1900 m.

E. canadense L. — An Ufern des Flusses Lim und Zlorječica bei
Andrijevica, ca. 800 m; dann bei Podgorica, Gornje Blato und
Zagaraé oberhalb Danilovgrad.

Bellidiastrum Michellii Cass. — Auf den Abhängen der Hasanac pla-
nina (im Perutica-Thale), auf dem Berge Zeletin bei Andrijevica;
Jablan vrh bei Kolaëin, Javorje planina und Korita rovačka;
scheint auf den Berggipfeln verbreitet zu sein.

Bellis perennis L. — Auf Wiesen und Hutweiden gemein; um Ulcinj
und Bar mit auffallend grösseren Köpfchen.

Telekia speciosa Bing. (Buphthalm. spec. Schreb.) — Im Jelovica-
Thale unter der Bjelasica planina und am Stirni do, ca. 1200
bis 1900 m.

Pallenis spinosa Cass. — Bei Podgorica.

Inula Helenium L. — Im Gebüsch bei Kolašin im Tara-Tbale.

I. salicina L. — In lichten Laubwäldern um Andrijevica.

I. squarrosa L. var. scaberrima.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 61

Folia utringue, praesertim insuper glandulis crebris pellucidis
scaberrima. Bei Njeguši.
Durch die beiderseits rauh-drüsigen Blätter von der typ.
Form, welche die Blätter nur am Rande (vergl. Vis., FI. dalm.
II. 62., Pospíchal Fl. des österr. Kůstenl. II. 848.) behaart und
drüsig hat, verschieden.
1. Oculus Christi L. — Um Andrijevica nicht selten.

I. viscosa Ait. (Pulicaria viscosa Cass.) — Auf Wiesen, in Oliven-
hainen um Ulcinj und Bar sehr häufig; auch am Ufer des
Skadarsko blato und bei Danilovgrad.

I. germanica L. — In Karstwäldchen bei Kokoti (Lješanska nahija).

I. Britannica L. — Njeguško polje (Kr. Pejov.).

Pulicaria dysenterica G. — Bei Bar. (Kr. Pejov.).

Eupatorium cannabinum L. — An Bachufern, in Gebüschen häufig: bei
Bar, Ulcinj, Vir, Plavnica, Danilovgrad u. s. w.

Adenostyles albida Cass. — An gueiligen Stellen der alpinen Region:
Sekirica planina und Balj nächst Andrijevica, Jelovica-Thal
unter der Bjelasica planina und Javorje planina, ca. 1200 — 1700 m.

Homogyne alpina Cass. — Auf Hutweiden der alpinen Region ver-
breitet, aber nicht häufig; Kom Vasojevički, Zeletin-Berg, Seki-
rica und Mokra planina bei Andrijevica, Bjelasica planina und
Jablan vrh bei Kolašin, bis über 2200 m.

Tussilago Farfara L. — An nassen Stellen überall verbreitet: bei
Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica, Danilovgrad, Ljeva Rijeka, Andri-
jevica und Štirni do, bis úber 1900 m.

Calendula arvensis L. — Auf Mauern in Ulcinj.

Echinops banaticus Roch. — Bei Ostrog (Kr. Pejov.)

E. Ritro L. — Zwischen Cetinje und Njeguši.

Carlina acanthifolia All. — Zwischen Cetinje und Njeguši; auf dem
Berge Zoljevica nächst Andrijevica (ca. 1200 m).

C. acaulis L. — Mit der vorigen auf dem Berge Zoljevica.

— — var. caulescens (Lam.). — Auf Lehnen des Berges V. Zebalac
nächst Javorje planina, ca. 2000 m.

Lappa major G. — Zagarat oberhalb Danilovgrad.

Onopordon Acanthium L. — Zagarat bei Danilovgrad.

O. illyricum L. (O. elongatum Lam.) — Bei Berislavici nächst Plav-
nica; um Kokoti auf der Lješanska nahija; im Tara-Thale bei
Kolašin, unter dem Berge Zoljevica nächst Andrijevica und bei
Berane (Sandžak Novi-Pazar).

62 XXXVIII. Jos. Rohlena:

Silybum marianum G. — Ruderalorte in Podgorica; auch bei Klopot
zwischen Bioče und Ljeva Rijeka, ca. 450 m.

Chamaepeuce stricta DC. — Auf den Abstürzen des Berges V. Garaé
oberhalb Danilovgrad. ©

Cirsium odontolepis Boiss. var. montenegrinum Beck et Szysz. — Bei
Nikšié.

C. acaule All. — Mali Savnik bei Njeguši (Kr. Pejov.).

C. candelabrum Gris. — Im Tara-Thale bei Kolašin.

C. rivulare Lk. — Auf den Treblješ luka nächst Lukavica planina,
ca. 1600 m.

Č. arvense Sep. — In Weingárten, auf Feldern bei Podgorica ver-
breitet; auch bei Andrijevica. |

— — var. incanum (Fisch.) — Zagaraé oberhalb Danilovgrad und
bei Andrijevica.

— — var. obtusilobum Beck f. subviride Beck. (Fl. v. N.-Oest.
1239.) — Bei Njegusi (Kr. Pejov.).

C. appendiculatum Griseb. — Im Jelovica-Thale unter Bjelasica pl.,
ca. 1500 m.

Wenn ich meine Pflanze mit deu bulgarischen (Herb. des H.

P. Velenovsky’s) vergleiche, sehe ich, dass unsere Pflanze weniger
dornig ist, wodurch sie habituell sehr an das verwandte €.
montanum W. K. erinnert, jedoch stimmt sie in der Form der
Köpfchen mit dem typ. C. appendiculatum vollkommen überein.
Da: dieselbe Form schon Pantocsek von Montenegro (Viruša dol
infra Crna Planina, in valle flum. Tara infra Kom) angibt,
meine ich, dass sie als eine selbständige Varietät betrachtet

werden kann (var. Pantocsekit*).
Carduus nutans L. — Bei Podgorica, Kokoti und Zagaraé (oberhalb

Dalilovgrad) verbreitet.

C. scardicus Gris. (VyLEvovský: „Nachträge zur Fl. v. Bulgarien“
in Sitzungsber. der königl. böhm. Gesellsch. der Wissensch. in
Prag 1903. XXVIIL). — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica
planina, ca. 1200 m.

‚C. alpestris W. K. — Im Peručica-Thale, auf der Sekirica planina

bei Andrijevica.
C. Personata Jacg. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica pla-
nina und auf dem Berge Balj bei Andrijevica, ca. 1200—1400 m.

*) Pantocsek: Adnotationes ad floram et faunam Hercegov., Crnagorae et
Dalmatiae, Posonii 1874. pag. 45.: „Forma a scardica nostra spinis foliorum
brevioribus et rarioribus parum recedens, involucro conformis.“

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 63

C. collinus W.K. var. suhensis Beck. — Bei Farmaki nächst Pod-
gorica.

C. pycnocephalus (L) Jacg. — Steinige, wüste Stellen bei Podgorica

| und Ulcinj.

Tyrimnus leucographus Cass. (Card. leucogr. L.) — Bei Farmaki und
Kokoti in der Lješauska nahija.

Amphoricarpos Neumayeri Vis. — Berg Zeletin nächst Andrijevica,
Gradište bei Kolašin und Korita rovačka náchst Lukavica pla-
nina, ca. 1600—2000 m.

Serratula radiata M. B. var. Cetinjensis m.

A typo differt caule saeptsstme simplici monocephalo, glabro
et nitido, solum parte inferiore folioso, superiore nudo (f. typ.
habet caulem saepissime ramosum pluricephalum, ramos fere
usque ad capitula foliosos undique puberulo-scabros.)

Durch den glatten, kahlen, einfachen und in oberer '/;—"/;
nackten Stengel erinnert diese Varietät an S. heferophylla Dsf.,
welche sich jedoch durch eine ganz andere Blattform, durch
die halbkugeligen und grösseren Köpfchen von unserer Pflanze
unterscheidet. Durch die kämmig-fiedertheiligen Blätter stimmt
sie mit der typ. Form überein. Bei der S. heterophylla kommen
zwar auch Formen mit tiefer fiederspaltigen Blättern vor, jedoch
immer mit wenigen Paaren (bei unserer Pflanze bis über
12 Paare der schmal-lanzettlichen Blättchen!) und mit breiter
Blattspindel. — Bei Cekliéi nächst Cetinje und auf der Lastva
Kčevska (1901).

Centaurea alba L. b) deusta Ten. — Felsige Abstürze des Berges
Balj nächst Andrijevica.

C. plumosa (Lam.) Kern. — Auf Hutweiden unter dem Stit bei
Andrijevica.

C. montana L. — Auf dem. Berge Jablan bei Kolašin, ca. 2000 m
und auf der Jerinja glava bei Andrijevica, ca. 1500 m.

C. axillaris W. — Berg Zeletin bei Andrijevica, ca. 1600 m.

C. Cyanus L. — Unter Getreide bei Njeguši, Andrijevica u. s. w.

Centaurea Scabiosa L. b) Fritschii (Hayek). — Bei Njegusi und
Cetinje (Kr. Pejov).

Von der typ. Form wenig durch folgendes abweichend: der
schwarze Rand der Hüllschuppen ist + schmäler, die Blätter
auf der oberen Seite sind kahl (aber nicht immer!), die Blatt
abschnitte (aber es kommen auch Formen mit ungetheilten
Blättern vor!) sind schmäler. Alle diese Merkmale sind nicht

64 X XXVIII. Jos. Roblena:

constant, was ich nicht nur an den montenegrinischen, sondern
auch an böhmischen Exemplaren beobachtet habe.
Nach Hayek’s Monographie ist C. Fritschii auf das südliche
Gebiet begrenzt, jedoch habe ich im böhmischen Museum viele
Pflanzen gesehen, die mit d. C. Fritschii mehr oder minder
übereinstimmen; C. Fritschii soll z. B. schmälere Blattabschnitte
haben; dagegen liegt in demselben Herbar ein Exemplar (bei
Všetaty leg. Čelak. 1883) mit auffallend schmalen (bis 2 mm‘)
Blattabschnitten ; zweitens sollen die Blätter auf der Oberseite
kahl sein; ich habe beobachtet, dass zwar die meisten böhmi-
schen Exemplare beiderseits rauhharige Blätter haben, jedoch
habe ich auch ein Exemplar gesehen (bei Chudönice 1. VII.
1887. leg. Celak. fil.), welches fast kahle Blätter (besonders die
oberen) hat; bei den montenegr. Exempl. sind gewöhnlich die
oberen Blätter (manchmal alle) kahl, die mittleren und unteren
+ rauhhaarig. Meiner Ansicht nach kann man die C. Fritscht
nur als eine Varietät von der typ. C. Scabiosa treunen, aber
niemals als eine selbständige Art ansehen.
C. Scabiosa L. f. integrifolia Vukot. — Bei Njeguši und Cetinje (Kr.
Pejov.).
Alle Blätter sind ungetheilt, die oberen oberseits kahl und
gläuzend.
C. Kotschyana Heuff. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica pla-
nina, ca. 1300 m.
— — var. subspinosa Vis. — Auf dem Berge Jablan nächst Ko-
lašin und auf der Javorje planina, ca. 1600—2000 m.
Eine bemerkenswerthe Form, deren Endzipfel der Hüll-
schuppen dornig sind.
C. glaberrima Tausch. — Čulice bei Cetinje (Kr. Pejov.).
C. lanceolata Vis. Fl. dalm. II. 36. (C. Nikolai Bald.) — Bogojeva
glava bei Njeguši (Kr. Pejov.).
C. iberica Trev. — Ruderalorte bei Ulcinj.
Für Montenegro neu; von Griechenland, Thrac., Transsilv..
Serb., Herceg. Banat und Bulgar. bekannt.
Crupina vulgaris Cass. — Bei Podgorica, ca. 30 m, und auf der Je-
rinja glava bei Andrijevica, ca. 1400 m!
Mulgedium alpinum Less. — Ouellige Stellen im Jelovica-Thale unter
der Bjelasica planina.
M. Pančičů Vis. — Mit der vorigen.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 65

Wenn ich die bosnischen Pflanzen (Schulz Herb. norm. 2759.,
Vlasie — Crni vrh, leg. Brandis; Prenj planina— Treskavica, Beck
exsic. 237.) mit den montenegrischen vergleiche, sehe ich, dass
die letzteren eine viel reichblüthigere, reichästigere und ver-
längerte Rispe haben, wodurch sie sich mehr dem M. alpinum
nähern.

Sonchus uliginosus M. B. — Bei Andrijevica.

S. glaucescens Jord. — Auch bei Danilovgrad und Kokoti (Lješanska
nahíja).

S. laevis Vill. — Bei Andrijevica, Danilovgrad und Ulcinj.

Die Pflanze von dem letzteren Standorte hat die randständigen
Blüthen auf der äusseren Seite gewöhnlich violett*) gefärbt und
die Blätter stark (besonders unterseits) bläulich-grün.

Lactuca perennis L. — Sonnige Kalkfelsen am Fusse des Berges Balj
nächst Andrijevica, ca. 900 m.

L. quercina L. — Mit der vorigen, aber seltener.

Für Montenegro neu; in den Nachbarländern (Bosn., Herceg.,
Serbien, Croat. u. s. w.) kommt sie auch vor.

L. muralis L. — Auch um Andrijevica nicht selten; in Karstschluchten
am Fusse des Lovčen sehr starke, robuste (über 1 m hohe!)
und reichköpfige Exemplare.

L. Scarsola L. — Im Gebüsch am Lim-Ufer bei Andrijevica.

Chondrilla juncea L. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.).

Willemetia hieracioides Monn. (W. apargioides Less.) — Quellige
Stellen am Krivi do zwischen Kolašin und Andrijevica, ca. 1800 m.

Taraxacum officinale Web. b) palustre (DC.). — Um Bar, Ulcinj,
Vir und Podgorica nicht selten; oft an trockenen und steinigen
Stellen, manchmal sich dem 7. tenusfolium Koch náhernd.

— — ©) montanum Koch. — Auf Alpenmatten verbreitet: Kom Va-
sojevički, Zeletin (bei Andrijevica), Sekirica, Bjelasica planina
u. 8. W.

Die letztere Form kommt mit ungetheilten oder schrotságe-
fórmigen Bláttern vor.
Crepis viscidula Froel. — Alpenwiesen auf dem Jablan vrh und Ja-
vorje planina, ca. 1700— 2100 m.
Cr. grandiflora Tausch. var. montenegrina Rohl. (Dritter Beitr. z. Fl.
v. Monten. 42.) — Auf Alpenwiesen um Audrijevica.

+) Nach Pospíchal (Flora des čsterr. Kůnstenl. II. 762) „graulich-grůn“.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. | 6

66 XX XVIII. Jos. Roblena:

Cr. montana Tausch. — Auf der Sekirica planina bei Andrijevica
ca. 1600 m.

Cr. puludosa Mch. — Quellige Stellen im Peručica-Thale unter
der Hasanac planina; dann auf einer feuchten Wiese bei Berane
(Sandžak Novi-Pazar).

Für Montenegro neu, jedoch mit den böhmischen Pflanzen
gut übereinstimmend.

Cr. Columnae Froel. — Alpenmatten auf der Sekirica planina, Zeletin
und Balj (bei Andrijevica), Bjelasica pl. und Javorje planina,
ca. 1200—2000 m.

Die Pflanze ist sehr variabel. Der Stengel ist bald niedrig,
bald bis über 30 cm hoch, die Hüllblättchen sind fast kahl oder
dicht schwarzbehaart, die Blätter ganzrandig oder schrotsäge-
förmig gesägt. (Vergl. Pant. Adnotat. pag. 49. und Rohl., Dritter
Beitr. zur Fl. v. Mont. p. 42.)

Cr. chondrilloides Jaca. — Auf Karstwiesen bei Zagaraé oberhalb
Danilovgrad.

Or. rigida W. K. var. Crepis adenophylla. —

Foliis utrinque caulibusque (inflorescentia excepta) glandulıs
flavis et nigris densissime tectis.

Auf sonnigen Lehnen bei Borkoviéi oberhalb Monastir Piva.
(1904). Nach der Mittheilung des H. Prof. Dr. K. Vaxnas
kommt diese Pflanze auch in Hercegovina vor.

— — var. Crepis viscosissima. —

Caule, foliis, inflorescentia, involucroque densissime glanduloso-

vISCcosis.
Um Viluša an der hercegovinischen Grenze (1904 )
Cr. biennis L. — Wiesen um Andrijevica.

Cr. Nicaeensis Balb. — Karstwiesen bei Kokoti (Lješanska nahija).
Crepis Vandasit sp. n.

Sectio Eucrepis Boiss. Fl. or. III. 831.

Perennis, radice fusiformi verticali, colli saquamoso, caulibus
subglabris vel parum puberulis tenuibus, gracilibus, ca. 30 cm.
altis monocephalis vel in 2—3 ramos tenues monocephalos
divisis basi sicut foliorum petiola rubescentibus, foliis subglabris
vel ad nervos puberulis, radicalibus rosultatis in petiolum
sensim attenuatis primis obovato oblongis margine irregula-
riter dentatis, ceteris lanceolato - oblongis runcinatis, sSeg-
mentis lanceolatis acutis integris vel acute dentatis, petiolis
basi dilatatis, foliis caulinis paucis (2—3), infimo radicalibus

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 67

simili, seguenti angustissime lanceolato indiviso integro (rarius
acute dentato), supremo minuto anguste lanceolato, capitulis
mediocribus, involucro pilis albis hyalinis eglandulosis et flavis
glanduliferis obsito, involucri phyllis auguste lanceolatis exterio-
ribus duplo vel triplo interioribus brevioribus, ligulis flavis
involucro duplo longioribus, pappo niveo involucrum parum
Superanti, acheniis apice attenuatis (nec rostratis) multistriatis
pappo sublongioribus.

Proxime affınis Cr. athoae Boiss. (Sint. Bornmüller 1891.
Exsicc. Nro. 860.) quae tamen a nostra foliis minus divisis,
segmentis brevioribus, involucro eglanduloso, eius phyllis mar-
giue Scariosis interioribus obtusis satis differre videtur.

Synon.: Crepis adenantha Pichler in sched. non Visiani
(Lovčen 21. Juni 1868). — Auf Felsen am Lovcen oberhalb
Njeguši (leg. Kr. Pejovié).

Cr. dinarica Beck.

Alpenmatten auf der Sekirica planina und auf dem Jablan
vrh bei Kolašin, ca. 1600—2200 m.

Mit den bosnischen Pflanzen (in alpinis montis Treskavica,
1888. VII. leg. Beck) vollkommen übereinstimmend.

Cr. bulbosa Tausch. — Am Strande bei Ulcinj und Bar; dann am
Ufer des Skadarsko blato bei Vir.

Cr. rubra L. — Bei Ulcinj.

Cr. foetida L. — Trockene Grasplátze bei Podgorica.

Cr. rhoeadifolia M. B. — Auf sonnigen, grasigen Abhángen bei
Andrijevica nicht háufig.

Cr. taraxacıfolia Th. — Berislavici nächst Plavnica, bei Podgorica

-und Andrijevica nicht häufig.

Cr. setosa Hall. f. — Auch um Vir, Kokoti (Lješanska nahija), Da-
nilovgrad verbreitet; um Andrijevica nur in wärmeren Lagen;
auch bei Berane (Sandž. Novi-Pazar).

Cr. neglecta L. — Im Gebiete der Mediterranflora verbreitet.

Lagoseris biida K. — In wärmeren Lagen verbreitet; auch um
Andrijevica, aber seltener.

Zacyntha verrucosa G. — Bei Podgorica und Kokoti (Lješanska nahija).

Tragopogon porrifolius L. — Um Podgorica und Kokoti (Lješanska
pahija).

Tr. pratensis L. — Podgorica, Audrijevica.

68 XX XVIII. Jos. Rohlena:

Scorzonera glastifolia W. — Auf Alpenwiesen verbreitet: Berg Balj.
Zeletin und Sekirica planina bei Andrijevica, Jelovica-Thal
unter der Bjelasica planina und Javorje planina.

— — f. asphodeloides Wallr. DC. VII. 121. — Am Stirni do nächst
Lukavica pl.

Eine durch sehr schmale, grasartige Blätter auffallende Form.

Sc. rosea W. K. — Auf Alpenwiesen der Sekirica plan. nächst An-
drijevica verbreitet.

Sc. villosa Sep. (Gelasia villosa Cass., S. hirs. Wulf.) — Felsige
Ufer der Morača und Zeta bei Dukla.

Urospermum picroides Dsf. — Steinige uud wüste Stellen bei Pod-
Gorica.

Picris spinulosa Bert — Njeguši (Kr. Pejov.) und Andrijevica.

P. laciniata Schk. (P. hispidissima [Bartl] Koch). — Bei Kokoti auf
der Lješanska nahija.

Leontodon crispus Vill. (L. saxatilis Rchb.). — Um Podgorica, Vir,
Danilovgrad und auf der Lješanska nahija háufig; um Andrije-
vica nur in wármeren Lagen. |

— — var. glaber Vis. Fl. dalm. II. 104. — Bei Andrijevica set
tener.

Diese Form ist durch die kahleu (oder fast kahlen) Blätter
und Stengel habituel dem Leont. hastilis L. sehr ähnlich, ist
aber doch durch den senkrechten, verlängerten (nicht abge
bissenen) Wurzelstock verschieden und erkennbar; ausserdem
sind oft einige Blätter in der Jugend + sternhaaring.

L. autumnalis L. var. trichocephalus Neibr. — Javorje planina, (4.
1700 m.

L. hastilis L. — An nassen grasigen Stellen um Bar, Ulcinj, Vir
und Andrijevica.

Hypochoeris glabra L. — Steinige, wüste Stellen bei Podgorica.

Hypochoeris maculata L. — In der Alpenregion verbreitet: Sekirica
plan., Jerinja glava bei Andrijevica, Jelovica-Thal u. s. W.

Cichorium Intybus L. —- Bei Andrijevica.

Hedypnois cretica L. var. monspeliensis Willd. — Steinige Orte um

Podgorica.
Hyoseris scabra L. — Am sandigen Strande bei Ulcinj (1900).
Lapsana communis L. — Njeguši, Andrijevica.
Rhagadiolus stellatus W. — Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Kokoti und
Danilovgrad.

Xanthium italicum Mor. — Bei Njeguši und Bar (Kr. Pejov).

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 69

Campanula lingulota W. K. — Um Vir und Zagaraé verbreitet.

— — var. cichoracea S. S. (C. capitata Sims.) — An sonnigen
Felsen im Lim und Zlorječica bei Andrijevica.

C. moesiaca Velen. (Flora bulgarica Supplem. I. 184.) — Auf
Alpenwiesen unter dem Kom Vasojevički, auf der Bjelasica
plan. und im Jelovica-Thale, ca. 1300—1900 m.

C. foliosa Ten. — Štirni do nächst Lukavica pl., ca. 1800 m.

Sie wurde in Montenegro zuerst von Pantocsek im Kom-Ge-
biete entdeckt.

C. Trachelium L. var. urticifolia Schmidt. — Dugi do bei Njeguši

(Kr. Pejov).

C. bononiensis L. — Im Lim-Thale unter dem Berge Balj nächst An-
drijevica.

C. trichocalycina Ten. — Sekirica pl., Peručica- und Jelovica-Thal,

unter dem Kom Vasojev., Korita rovacka.

-C. pyramidalis L. Abhánge des Lovčen oberhalb Njeguši (Kr. Pejov.).

C. Erinus L. — Podgorica, Bioče.

C. persicifolia L. — Um Andrijevica nicht häufig.

C. Rapunculus L. f. hirta Pet. — Njeguši (Kr. Pejov.), Andrijevica
und Zagaraé.

C. patula L. — Auf Wiesen um Andrijevica verbreitet.

C. ramosissima. Sibth. — Bei Ulcinj, Vir, Podgorica.

Specularia Speculum DC. — Um Podgorica und Andrijevica.

S. hybrida DC. — Bei Podgorica selten.

Phyteuma orbiculare L. — Kom Vasojeviéki, Gradište bei Kolašin.

— — var. cordatum Gris. (Ph. pseudorbiculare Pant.) — Im Jelo-
vica-Thale unter der Bjelasica pl. und auf der Sekirica pl., ca.
1200—1700 m.

Nach Pantocsek (Adnotationes ad floram et faunam Herceg.
Crnaegorae et Dalm. pg. 53.) sind die Kelchzipfel kahl; dieses
Merkmal ist aber nicht constant, da ich bemerkt habe, dass sie
manchmal ganz kahl, manchmal mit einigen hyalinen Trichomen
besetzt sind. Dieselbe Beobachtung machte ich auch an böh-
mischen Exempl.

Jasione supina Sieb. — Auf Hutweiden am Krivi do und Bjelasica
pl.. ca. 1600—200 i m.

Erica arborea L. — Am Bache bei Topolica náchst Bar.

Vaccinium Myrtillus L. — Auf der Sekirica-, Bjelasica pl. u. 8. w.
verbreitet.

70 XXXVIII. Jos. Rohlena.

Arctostaphylos uva ursi Spr. — Sekirica und Mokra plan., Gradišté
bei Kolašin.

A. alpina Spr. — Zeletin (bei Andrijev.), Kom Vasojev., Bjelasica
pl. Gradiste, Jablan vrh u. s. w.

Pyrola secunda L. — Im Peručica-Thale unter dem Kom.

Monests grandiflora Slsb. — Sekirica plan.

Olea europaea L. — Bei Podgorica und Danilovgrad vereinzelt cultiviert.

Ligustrum vulgare L. — In Gebüschen bei Ulcinj, Bar, Vir, Podgo-
rica u. S. W. gemein.

Syringa vulgaris L. — In Laubwáldern bei Andrijevica.

Fraxinus Ornus L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica und Andrije-
vica.

Fr. excelsior L. — Bei Podgorica.

Vincetoricum Huteri Vis. et Aschers. — Podgorica, Njeguši Stirni do.
V. hirundinaria Medic. (Vincet. officinale Moench.) var. Vinceto-
œicum Danilot mihi.

Caule elato gracıli pruinoso, foliis intermediis oblongis longe
acuminatis supremis anguste lanceolatis (sicut in V. Zaxo G. G.
Beck. Fi. von. Südbosn. u. Herceg. IX. 28.) basi rofundañs
vel in petiolum longiusculum + atfenuatis numquam cordalıs,
pertenuibus diaphanis discoloribus, subtus glaucis, facie viri-
dibus, floribus candidissimis.

In einem feuchten und schattigen Laubwalde bei Danilovgrad
im Zeta-Thale häufig.

Gentiana cruciata L. — Dugi do bei Njeguši (Kr. Pejor.}
Andrijevica.
G. lutea L. subsp symphyandra Murb. — Korita rovacka nächst

Lukavica pl.

G. punctata L — Auf der Bjelasica planina ca. 2000 m. báufig. .
Der Volksname ist „Lincura“. Fůr Montenegro neu!

G acaulis L. (G. excisa Pr.) — Sekirica und Bjelasica plan., Zeletin
bei Andrijevica.

Da die Kronzipfel stumpf und die Antheren schmal geflügelt

sind, so gehört unsere Pflanze zu der typ. Form und nicht zu
d. G. dinarica Beck.

G. angulosa M. B. — Sekirica plan., Zeletin, Bjelasica.

G. ascleptadea L. — Korita rovačka, Javorje plan.

G. utriculosa L. — Im Tara-Thale bei Matoševo.

G. crispata Vis. — Sekirica pl., Zeletin, Kom, Sinjavina, Bjelasica
pl. u. 8. w.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 71

Erythraea Centaurium P. — „Bogojeva glava“ und „Strane“ bei
Njeguši (Kr. Pejov.).

E. tenuiflora Lk. et Hfgg. — Bei Podgorica und Bioče.

Ramondia serbica Panč. — Oberhalb Dobra Voda nächst Bar.

Convolvulus sepium L. — In Gebüschen, an Bachufern um Ulcinj,
Vir, Podgorica verbreitet; auch im Lim-Thale bei Andrijevica.

C. arvensis L. — Auf Feldern gemein.

Cuscuta Epithymum L. — Dubovički krši bei Njeguši, auf den
Abhängen des Lovčen (Kr. Pejov.).

C. alba Pr. — Um Podgorica verbreitet.

Heliotropium Europaeum L. -— Auf der Lješanska nahija nicht selten.

Symphytum tuberosum L. — Njeguško polje (Kr. Pejov.), Bar, Ulcinj,
Vir, Matoševo und Ljeva Rijeka in Tara-Thale.

Anchusa italica Retz. — Unter der Kakarička gora bei Podgorica.

A. Barrelieri DC. — Andrijevica: unter dem Berge Balj, ca. 900 m
und auf dem Berge Zoljevica, ca. 1000 m.

Lycopsis variegata L. — Um Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica ver-
breitet und gemein.

Pulmonarsa officinalis L. — Im Tara-Thale bei Matoševo, unter dem
Berge Žoljevica bei Andrijevica und auf der Sekirica plan., ca.
800—1200 m.

Cerinthe glabra Mill. (C. alpina Kit.) — Korita rovačka, ca. 1700 m.
C. minor L. var. maculatu Vis. — Kalkfelsen unter dem Berge Balj
nächst Andrijevica.

C. lamprocarpa Murb. (Beitr. z. Fl. v. Sůdbosn. u. der Herceg.
85.) — Um Njeguši und Zagaraé verbreitet.

Echium vulgare L. — Njeguško polje (Kr. Pejov.), Andrijevica.

Onosma echioides L. — Bei Bioče und Podgorica.

Alkanna tinctoria Tsch. — Um Podgorica.

A. baeotica DU. f. — Auf der Sekirica plan., ca 1600 m.

Lithospermum officinale L. — Vir, Podgorica; Jerinja glava bei An-
drijevica, ca. 1000 m.

L. arvense L. — Auf Feldern um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica und
Andrijevica gemein.

L. purpureo-coeruleum L. — Bei Ulcinj, Bar, Podgorica, Vir, Za-
garaé, Danilovgrad.

Moltkia petraea Rchb. — Auf Felsen bei Vir.

Myosotis palustris Rth. b) sťrigulosa Rchb. — Im Zeta-Thale bei
Danilovgrad.

12 XXXVIIL Jos. Rohlena:

M. idaea B. H. — Auf der Sekirica pl. bei Andrijevica.
Fůr Montenegro neu. Mit den bulgarischen Pflanzen, die ich
im .Herb. des H Prof. Velenovský gesehen habe, vollkommen
übereinstimmend.

M. alpestris Sm. b) lithospermifolia Horn. — Auf der Mokra und
Sekirica planina, ca. 1500 m.

M. arvensis Roth. — Um Podgorica, Andrijevica und im Peručica -
Thale.

M. siwatica Hoffm. — Bei Vir, Andrijevica und im Peručica-Thale.
M. colhna (Ehrh.) Hoffin. — Um Ulcinj, Bar, Podgorica verbreitet;

auch bei Andrijevica anf einer Wiese unter dem Velki Krš,
ca. 1350 m.

M. vlympica Boiss.*) — Auf dem Berge Jerinja glava bei Andrije-
vica, ca. 1500 m.
Das Vorkommen dieser orientalischen Pflanze, welche auch
schon von den griechischen Gebirgen bekannt ist, ist sehr inte-
ressant.

M. sparsiflora Mik. — Au einer Mauer in Andrijevica.
Für Montenegro neu. Von Serb., Bosn., Croat., Bulgar.,

Transsilv. u. s. w. schon bekannt.

Asperugo procumbens L. — An Ruderalorten bei Andrijevica nicht
häufig.

Datura Stramonium L. — Njeguši, Bar (Kr. Pejov.), Ulcinj.

Hyosciumus niger L. — Zagara6 oberhalb Danilovgrad, Kokoti (Lje-
Sanska nahija), Andrijevica.

H. albus L. — Bei Bar und Podgorica.

Solanum nigrum L. — Bei Ulcinj, Bar, Danilovgrad, Podgorica.
S. Dulcamara L. — Goli hrt bei Njeguši (Kr. Pejov.), Andrijevica,
Danilovgrad.

Physalis Alkekengi L. var. grandiflora. Corollis multo majortbus,
ca. 3 cm amplis.
Bei Plavnica am Ufer des Scutarisee’s häufig.

Verbascum Sartorii Boiss. Heldr. — Ponorska gora bei Pod-
gorica; Velji Šavnik bei Njeguši.

Verbascum phlomoides L. — Um Šavniki sehr háufig.

V. thapsiforme Schrad. — Auf Lehnen des Berges Vojnik, ca. 1300 m.

*) Conf: Hal. Consp. Fl. gr. II. 864.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 73

V. longifolium Ten. — Auf Alpenwiesen der Sekirica planina,
ca. 1500 m.

V. Guicciardii Boiss. Heldr. — Mit dem vorigen, dann auf dem Berge
Balj náchst Andrijevica und Jablan vrh náchst Kolašin, ca. 1400
bis 2000 m; ausserdem habe ich es auf meiner letzten Reise
auch auf dem Stulac nächst Zabljak gefunden.

V. Baldaccii Degen. — Auf dem Berge Jablan nächst Kolašin.

— — f. angustatum m. — Folüs caulinis infimis angustioribus
apice acutis bass sensim in petiolum atienuatis.

Mit der typischen Form.

V. Blattaria L. — Bei Ostrog (Kr. Pejov.).

V. sinuatum L. — Bei Bar und Ulcinj.

V. pulverulentum Vill. (V. floccosum W. K.) — Bei Njeguši (Kr. Pejov.).

V. Lychnitis L. var. longicarpum Velen. (Sitzungsber. d. kónigl.
böhm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag 1902. XXVIL) —

Mirkovi dolovi, Ljut dugodojska, Kunji do bei Njeguši (Kr.
Pejov.); auch bei Borkoviéi auf der Pivska planina.

V. Bornmůlleri Velen. — Auf Lehnen des Berges Balj náchst Andri-
jevica; auf dem Vojnik náchst Šavniki, im Durmitorgebiete ver-
breitet.

V. glabratum Friv. — Am Fusse des Berges Možura nächst Ulcinj;
auch bei Dubovik bei Cetinje (Kr. Pejov.).

V. Pančičii Rohl. (Zweiter Beitr. z. Fl. v. Monten., Prag 1902.) —
Am Fusse des Berges Balj nächst Andrijevica, Rudine nikšičke
bei Nikšié, Ostrog (Kr. Pejov.) und Borkoviti auf der Pivska
planina.

V. austriacum Schott. — Cekliéi bei Cetinje (Kr. Pejov.); im Piva-
Thale.

V. phoeniceum L. — Bei Vir und Podgorica häufig.

Scrophularia alata Gil. — Am Lim-Ufer bei Andrijevica; im Tara-
Thale bei Kolašin.

S. nodosa L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Plavnica, Danilovgrad verbreitet:
auch im Tara-Thale bei Matoševo und um Andrijevica.

S. Scopolii Hoppe. — Unter dem Berge Balj bei Andrijevica; auf
den Korita rovačka nächst Lukavica plan., ca. 900—1100 m.

— — subsp. balcanica Velen. Fl. bulg. I. 421. — Auf der Se-
kirica pl. bei Andrijevica, ca. 1600 m.

Gewiss eine gute Rasse, welche sich von dem Typus durch
den gewöhnlich stärkeren Wuchs, die stärkere Behaarung, die

14 XXXVIII. Jos. Rohlena:

grósseren und kůrzer gestielten Blůthen und besonders durch die
dunkelbraunen (fast schwarzen), am Rande grůngesáumten Kelche
unterscheidet.
Unsere Pflanze ist mit bulg. Originalexempl. vollkommen
übereinstimmen!l.
S. heterophylla Willd. — Auf Gebirgen: Jablan vrh bei Kolašin,
Stirni do, Kom Vasojeviéki, Sekirica pl.; auch im Lim- und
Zlorječica-Thale bei Andrijevica, wahrscheinlich vom Gebirge

heruntergespůlt.
S. peregrina L. — In Hecken, an Mauern um Ulcinj verbreitet.
S. bosniaca Beck. — Zeletin bei Andrijevica, unter dem Kom Vaso-

jevički, Javorje und Sinjavina plan.

Digitalis ambigua Murr. — In buschigen Lehnen im Lim-Thale bei
Andrijevica; auch bei Berane (Sandž. Novi-Pazar); Sekirica
plan., Korita rovačka.

Gratiola officinalis L. — Auf einer feuchten Wiese bei Danilovgrad.
Antirrhinum Orontium L. — Bei Berane (Sandž. Novi-Pazar).
Linarta vulgaris Mill. — Um Andrijevica nicht selten.

L. dalmatica Mill. — Njeguši, Limljani im Crmnica-Thale (Kr. Pejov.);
Bar, Vir, Podgorica.

L. peloponnestaca B. H. — Korita rovačka náchst Lukavica plau.,
Berg Balj oberhalb Andrijevica, ca. 1000—1700 m.

L. Pelisseriana Mill. — Zagarač oberhalb Danilovgrad, Bioče nördlich
von Podgorica.

L. alpina Mill. — Nördliche Abhánge des Kom Vasojevički, ca. 2000 m.

L. minor Dsf. — Im Lim- und Peručica-Thale bei Andrijevica.

L. Cymbalaria Mill. — An Mauern und feuchten Felsen bei Vir und
Podgorica.
L. microcalyx Boiss. — An feuchten Felsen bei Bar.
Wulfenia carinthiaca Jaca.
Auf einem Gebirgs-Kamme der Sekirica planina in der Ge-
sellschaft von Pinus Peuce Gris.
Ein geographisch höchst interessanter Fund!
Veronica multifida L. — An trockenen Grasplätzen bei Ulcinj, Bar,
Vir und Andrijevica verbreitet.
— — var. valida Velen, Fl. bulgar. Suppl. I. 214. — Sekirica pl.,
Zoljevica und Jerinja glava bei Andrijevica, ca 1200—1600 m.
Unsere Pflanze stimmt mit den bulgar. Originalexemplaren
sowie mit der Beschreibung (Velen. 1. c.) ziemlich gut übereia;

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 75

sie ist in allen Theilen grósser als die typ. Form, der Stengel

. dichter und stärker behaart, der Blüthenstand viel dichter und
gedrungen, die Blattabschnitte sind breiter — nur die Blüthen-
stiele sind nicht immer kürzer als die Kelche und die Bracteen.
Trotz dieser kleinen Abweichung kann ich die montenegrinische
Pflanze mit dieser Varietät identificieren.

V. Teucrium L. subsp. Baldaccis Horák (Ö. B. Z. 1900 Nro. 5 u. 6). —

V.

V.

V.

SNN

V.
V.

V.

Sekirica und Bjelasica planina, ca. 1600—2200 m.
officinalis L. — In Wáldern um Andrijevica nicht selten.
latifolia L. (V. urticaefol. Jacq.) — Um Andrijevica, dann auf
den Treblješ luka und Korita rovačka náchst Lukavica plan.
Chamaedrys L. — Andrijevica. Sekirica plan. (hier eine gross-
blůthige Form), Ljeva Rijeka, Bar, Ulcinj, Vir u. s. w.
— var. lamiifolia Hayne. -- Mit der typ. Form an feuchten
und schattigen Stellen nicht-selten: Ulcinj, Vir, Bar, Andrijevica.

. montana L. — In einem Buchenwalde im Peručica-Thale bei Andri-

jevica, ca. 1200 m.

. aphylla L. — Korita rovacka, ca. 1700 m.

. Beccabunga L. — Bei Andrijevica. |

. Anagallis L. — Andrijevica, Danilovgrad, Ulcinj, Bar, Vir.

. serpyllifolia L. — Überall verbreitet. Eine sehr variable Pflanze.

Es kommen sehr häufig weissblůthige, dann + drůsenhaarige
Formen vor; die Pflanze von der Sekirica planina (ca. 1600 m)
entspricht wegen «der sehr stumpfen, breiten Blätter und der
Blütherstiele, welche immer länger sind als die Stůtzblátter,
ziemlich gut der Var. rotundifolia Schrank, die Blätter sind
jedoch nur undeutlich gekerbt oder fast ganzrandig wie bei der
Var. integerrima Beck; dagegen hat die letztere Varietät die
Stützblätter länger als die Blüthenstiele.
satureioides Vis. — Auf dem Berge Gradiště nächst Kolašin.

verna L. — Auf Feldern bei Andrijevica.

arvensis L. — An grasigen Stellen um Podgorica und Kokoti ver-
breitet.
acinifolia L. — Um Podgorica verbreitet.

V. persica Poir. (V. Buxbaumss Ten.). — Andrijevica, Ulcinj.
V. hederaefolia L — An Mauern in Andrijevica.
Limosella aquatica L. — Javorje plan.

Irsxago latifolia Rchb. — Bei Bar, Ulcinj und Vir.
Odontites verna (P.) Rchb. — Bei Andrijevica.

16 X XXVIII. Jos. Roblena:

Tozsa alpina L. — Im Walde am nördlichen Abhange des Kom.

Pedicularis verticillata L. — Auf Gebirgen um Andrijevica: Mokra,
Sekirica plan., Balj, Zeletin, Bjelasica pl., Javorje pl. u. s. w.

P. comosa L. — Kom Vasojevički.

— — var. brachyodonta Schloss. Vuk. — Auf der Sekirica pl. bei
Ardrijevica; Bjelasica pl.

P. Fridericı Augusts Tommas. var. scardica Beck. Fl. v. Südbosn.
und d. Herceg. III. 138. Tab. IV. (Vidi exsice. bosn.: Fiala,
Bjelašnica plan. a. 1895.) — Mit der vorigen auf der Bjelasica
pl., ca 2100 m, häufig.

P. Hacquetii Graf. — Alpenwiesen auf der Sekirica, Bjelasica und
Sinjavina plan. verbreitet.

Melampyrum barbatum W. K. — Zagarat, Lješanska nahija.

M. arvense L. — Auf Felderu bei Andrijevica.

M. nemorosum L. — In Hainen um Andrijevica verbreitet.

Acanthus longifolius Host. — Kokoti (Lješanska nahija), Zagaraé,
Nikšié, Andrijevica.

A. spinosus L. — Im wärmeren Theile Montenegro's überall verbreitet.

Vitex agnus castus L. — Bar (Kr. Pejov.), Podgorica.

Verbena officinalis L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Danilovgrad, Podgorica
verbreitet; auch bei Slatina náchst Andrijevica.

Prasium majus L. — Auf Felsen oberhalb Bar, selten.

Teucrium Chamaedrys L. — Bei Andrijevica.

Ajuga genevensis L. — An Waldrándern und Grasplätzen bei Andri-
jevica.

A. reptans L. — Um Bar, Ulcinj, Vir, Danilovgrad, Andrijevica
gemein.

A. Chamaepitys Schreb, — Um Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica, Dukla,
Zagaraé verbreitet; bei Andrijevica viel seltener.

Salvia officinalis L. — Im wärmeren Theile Montenegro’s gemein.

— — f. flore albo. — Am Hügel oberhalb des Klosters (monastir)
bei Podgorica sehr häufig.

S. glutinosa L. — Ljut dugodojski bei Njeguši (Kr. Pejov.).

S. Bertolomi Vis. — Bei Kokoti (Lješanska nahija). |

Nach Fritsch (Excurs. Flora) soll die Oberlippe des Kelches

2zähnig sein; dagegen ist sie an unseren Exemplaren deutlich
özähnig; auch Vısıanı (Fl. dalmat. II. 189.) sagt: „labio (calycis)
superiore ... brevissime acutissimeque tridentato.“ (Vergl. auch
Pospíchal, Flora des österr. Küstenl. 556.)

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 17

S. Verbenaca L. — Um Podgorica.

Rosmarinus officinalis L. — In Macchien bei Ulcinj.

Scutellaria alpina L. — Javorje pl., Pavlova livada.

Sc. altissima L. — Zagaraé oberhalb Danilovgrad, Plavnica; dann
im Lim-, Zlorječica- und Peručica-Thale bei Andrijevica.

Prunella vulgaris L. — Danilovgrad, Andrijevica.

P. lacinata L. — Zagaraé oberhalb Danilovgrad, auch bei Andrijevica
an wármeren Stellen.

Melittis melissophyllum L. — Mosori bei Podgorica; im Haine am
Fusse des Berges Jerinja glava bei Andrijevica.

Lamium maculatum L. — In Gebüschen, an Bachufern um Ulcinj,
Vir, Andrijevica und Ljeva Rijeka.

L. bifidum Cyr. — Bei Ulcinj häufig.

L. purpureum L. — Bar, Ulcinj, Vir.

L. umplexicaule L. — Auf Feldern bei Bar häufig.

Galeobdolon luteum Huds. — Im Tara-Thale bei Matoševo; Veliki
Krš bei Andrijevica, ca. 1000—1360 m.

Galenpsis versicolor Curt. (G. speciosa Mill.) — Balj, Sekirica plan.,
Veliki Krš bei Andrijevica oft sehr háufig.

G. Tetrahit L. — Bei Andrijevica nicht selten.

— — var. bifida Boenn. Prodr. Fl. Monast. — Beck Fl. v.
N.-Oest. 1015 — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan.
ca. 1300 m. |

Von der typ. Form hauptsächlich durch den längeren, ausge-
randeten Mittelzipfel der Unterlippe verschieden. Die Blumen-
kronen sind bei unserer Pflanze nicht kleiner als bei der typ.
Form (s. Fritsch. Excurs. Flora 470.), eher etwas grösser.

G. pubescens Bess. f. Walteriana Schlecht. (Fl. Berol. I. 320.,
G. hispida Tausch.)
Caule hispido, pilis mollibus nullis.
Auf felsigen Lehnen des Berges Balj nächst Andrijevica.
Betonica officinalis L. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.).
Stachys alpina L. subsp. dinarica Murbeck. — Sekirica pl., Balj,
Jerinja gl. bei Andrijevica; Jablan vrh nächst Kolašin, ca. 1300
bis 2100 m.
S. silvatica L. — Im Morača-Thale bei Bioče; im Lim- und Zlorječica-
Thale bei Andrijevica.

S. palustris L. — Im Tara-Thale bei Kolašin.

18 XXXVIII Jos. Rohlena:

S. annua L. — Njeguši (Kr. Pejov.), Andrijevica und Berane (Sandžak
Novi-Pazar).

S. menthaefolia Vis. — Njeguši (Kr. Pejov.).

Leonurus Curdiaca L. — Andrijevica, Berane (Sandžak Novi-Pazar),
Zagaraé, oberhalb Danilovgrad.

Phlomis fruticosa L. — Malo brdo bei Podgorica, Kokoti auf der
Lješanska nahija.

Ballota foetida Lam. — Bei Andrijevica.

Marrubium vulgare L. - An Ruderalorten bei Podgorica.

M. candidissimum L. — Bei Golubovci nächst Plavnica, Malo brdo
bel Podgorica.

Sideritis purpurea Talb. — Um Podgorica und Kokoti (Lješanska
nahija) verbreitet.

Nepeta pannonica Jacq. var. grandiflora Velen. — Korita rovačka
nächst Lukavica plan., ca. 1700 m.

Glechoma hirsuta W. K. f. longidens.

Calycis dentibus tubo longioribus.
Bei Andrijevica.

Hyssopus officinalis L. — Bei Kokoti (Lješanska nahija).

Melissa officinalis L. — Zagaraé oberhalb Danilovgrad, Kokoti (Lje-
Sanska nahija).

Clinopodium vulgare L. — Bei Andrijevica.

— — var. parvifiorum Rohl. (Dritter Beitr. z. Fl. v. Monten.) —
Peručica-Thal, Korita rovačka.

Calamintha grandiflora Mch. — Bei Kolašin.

C. officinalis Mch. — Unter dem Berge Balj bei Andrijevica.

C. patavina Host. — Felsige Ufer des Flusses Morača bei Podgorica.

C. alpina Lam. — In der Umgebung von Andrijevica verbreitet:
Sekirica pl., Balj, Jerinja glava, Žoljevica u. s. w., Bjelasica pl.,
Sinjavina.

C. Acinos Clairo. — Podgorica, Danilovgrad.

Micromeria parviflora Rchb. — Um Andrijevica nicht selten.

M. croatica Schlosser et Vukot. — Sinjavina planina.

Satureja Kitatbelis Wzb. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.); Konjsko plan.
und Savniki (Rohl., Dritt. Beitr. z. FI. v. Monten. als Ss.

montana L.
S. montana L. — In der Podgoricer Ebene verbreitet.
Origanum vulgare L. — Andrijevica.

Mentha silvestris L. var. mollissima Borkh. — Njegusko polje (Kr.
Pejov.).

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 19

Lycopus europaeus L. — An nassen Stellen um Bar, Ulcinj, Podgo-
rica uud Andrijevica gemein.
Unsere Pflanzen sind mehr behaart und haben etwas breitere
Blätter, wodurch sie + der Var. mollis A. Kerner (pro specie!)
entsprechen.
Pinguicula vulgaris L. var. alpicola Rchb. — Nördliche Abhänge
des Kom Vasojevički; Javorje planina, ca. 1600 —2400 m.
Lysimachia nummularia L. — Bei Andrijevica, Ulcinj, Vir, Podgo-
rica u. S. w. gemein.

L. vulgarts L. — In Gebüschen, an Waldrändern bei Andrijevica.

L. punctata L. — Bei Cetinje (leg. Kr. Pejov.).

Asterolinum stellatum Hffgg. Lk. — An dem Morata-Ufer bei Bioče,
dann in der Podgoricer Ebene nicht selten. |

Anagallis arvensis L. — Bei Andrijevica und Berane (SandZak Novi
Pazar); um Ulcinj, Vir, Danilovgrad verbreitet.

— — b) coerulea (Schreb.) — Ulcinj, Podgorica, Kokoti (Lješanska
nahija) u. s. W.

Primula Columnae Ten. — Im Tara-Thale bei Matoševo, auf der
Sekirica plan. bei Andrijevica, ca. 1000—1400 m.

P. intricata G. G. — Kom Vasojevički, Berg Zeletin bei Andrijevica,
ca. 1700—2400 m.
P. acaulis Jaca. — Um Ulcinj, Bar, Vir und Danilovgrad häufig.

Androsace villosa L. — Bjelasica plan., ca. 2100 m.

Androsace obtusifolia AN. subsp. hedraeantha (Griseb.) —
Auf felsigen Abstürzen der Bjelasica plan., ca 2100 m.

Meine Pflanzen sind mit den bulgarischen*) (Velenovsky: mons
Rilo, Reiser: Kalofer Balkan) und den wacedonischen (Herb.
Formänek) ganz identisch.

Nach Vergleichung reichlichen Materials zögere ich nicht,
meine Meinung dahin auszusprechen, dass Androsace hedraeantha
Gris. specifisch von der Andr. obtusifolia All. nicht verschieden
ist. Sie unterscheidet sich von dem Typus in folgender Weise:
Der in der Jugend sehr niedrige, fast verschwindende Schaft
ist zur Fruchtzeit verlängert und stattlicher. Die Blätter sind
derber, breiter, weniger gezähnt bis fast ganzrandig, die Kelche
kahl, grösser, breit glockig, deren Zähne breiter und stumpfer.
Das Döldchen ist gedrängter, d. h. zur Blüthezeit sind die

*) Vergl. Velenovský Flora bulg. I. 480

80 XX XVIII. Jos. Rohlena:

Blůthenstielchen kürzer als die Involucralbláttchen; zur Reif-
zeit aber verlängern sie sich und überragen die Letzteren; sie
sind aber immer verhältnismässig kürzer und stärker als bei
der typ. A. obtusifolia.

Dem entgegen ist die typische A. odfus. graciler, ihre Blůthen-
stielchen sind dünner, viel länger als die Involucralblättchen,
die kleineren, flaumhaarigen Kelche nicht so breitglockig, die
Kelchzähne enger und schärfer.

Ich bin der Ansicht, dass diese Merkmale nicht hinreichen,
um diese Pflanze als eine selbständige Art anzusehen und
kann dieselbe nur als eine balkanische Rasse der typischen
alpinen Pflanze gehalten werden.

Globularia cordifolia L. — Sekirica plan., Zeletin, Kom, ajelasica
plan. u. 8. w.
— — var. bellidifolia Ten. — Berg Gradište auf der Sinjavina plan.

Plumbago europaea L. — Bei Njeguši (Kr. Pejov.).

Armeria canescens Host. — In Gebirgen (Zeletin, Mokra plan., Kom,

Sinjavina u. s. w.) verbreitet.
Die stärkeren Individuen entsprechen ganz gut der Beschrei-

bung in Beck’s Flora von Süd-Bosnien und der Hercegovina
IX. 12.; dagegen sind die schwächeren Exemplare von der A.
Majellensis Boiss. (mons Majalla, loco classico 1890, leg. Rigo)
nicht zu unterscheiden.

Plantago Coronopus L. — Bei Danilovgrad, Spuž und Podgorica.

P. lanceolata L. — Bei Ulcinj, Vir, Pedgorica usw. verbreitet.
P. argentea Chaix. — Sekirica plan., Zeletin, Kom Vasojeviéki,
Jablan vrh.

P. Bellardi All. Im Zeta-Thale bei Danilovgrad.
P. media L. Bei Ulcinj, Bar, Vir, Andrijevica.
P. major L. — Im Zlorječica-Thale bei Andrijevica nicht häufig.
P. reniformis Beck (Fl. v. Südbosn. III. 149.) — Auf der Sekirica
plan. und im Buchenwalde unter dem Kom nächst Štavna
ca. 1400—1800 m.
Durch die Form der Blätter sehr auffallend und von F%.
media, dem er am nächsten steht, leicht unterscheidbar.
Sie unterliegt aber ziemlicher Variabilität: 1. Die Blätter
sind nicht immer lang gestielt, wie in der Diagnose (Beck |. c.)
angeführt wird, sondern oft haben alle Blätter einen Stiel,
welcher kürzer ist, als die Breite des Blattes. 2. Auch die

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 81

Form der Bracteen ist nicht stabil; gewóhnlich sind sie oval-
länglich, nur wenig länger als der Kelch; es kommen aber
auch Formen vor, welche die Bracteen langpfriemenförmig zu-
gespitzt und viel länger als die Kelche haben (namentlich an
den unteren Blüthen der Ähre. Aber dies sind im Ganzen
wenig standhafte und an einer und derselben Pflanze varierende
Kennzeichen.
P. montana Lam. — Kom Vasojevicki, Zeletin bei Andrijevica, Bje-
lasica pl., Jablan vrh, immer auf den höchsten Bergspitzen an
den Rändern der Schneefelder.
Amaranthus retroflerus L. — Njegusi (Kr. Pejov).

A. caudatus L. — In Bajce nächst Cetinje bei Häusern als Zier-
pflanze cultiviert.

A. deflexus L. — Im Morača-Thale bei Bioče.

Phytolacca decandra L. — Bei Bar (Kr. Pejov.)

Chenopodium Bonus Henricus L. — Njeguška planina (Kr. Pejov).
In der Nähe der Sommerhütten auf den Bergen (Sekirica, Ze-
letin, Kom, Bjelasica u. s. w.) háufig in grosser Menge. Die
Hirten essen diese Pflanze und loben sie als angeblich gutes (?)

Gemüse.

Ch. hybridum L. — An Ruderalorten bei Andrijevica.

Ch. album L. — Um Bar, Ulcinj, Vir und Andrijevica gemein.

Ch. Vulvaria L. — An Ufern der Morača in der Ebene Lješko
polje.

Ch. murale L. — Mit dem vorigen.

Ch. Botrys L. — Bei Limljani nächst Vir (Kr. Pejov); im Lim-

Thale bei Andrijevica; auch bei Berane (Sand2. Novi-Pazar).
Rumex crispus L. — Andrijevica, Berislavici nächst Plavnica.

R. alpinus L. — Auf Gebirgen verbreitet.

In der Nähe der Sennhütten des Gebirges, besonders in den
Einfriedigungen, wo das Vieh sich über die Nacht aufhält,
meistentheils in ungeheurer Menge. Diese Pflanze ist auf den
Gebirgsweiden ein sehr beschwerliches Unkraut, einestheils
deshalb, weil es vom Vieh nicht gefressen wird, anderentheils
aus dem Grunde, weil es wegen seiner ungemeinen Vermehrungs-
fähigkeit andere, bessere Weidenpflanzen verdrängt. Ich habe
jedoch die Beobachtung gemacht und die Hirten bestätigten es
mir, dass diese Pflanze von den, von ihr bewachsenen Stellen
allmälig wieder verschwindet und anderen, nützlicheren Pflanzen

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 6

82 XXXVIIL Jos. Rohlena:

Platz macht, wenn einige Jahre hiedurch das Vieh nicht dort-
hin getrieben wird, wo sie sich breit gemacht hat.

R. obtusifolius 1. — Um Bar, Ulcinj, Andrijevica u. 8. w. ver-
breitet.

R. pulcher L. — Bei Bioče nächst Podgorica, auch bei Andrijevica
und Berane (Sandž. Novi Pazar).

R. scutatus L. — An den nördlichen Abhángen des Kom. Vas-
jevički.

R. Acetosa L. — Zagarač.

Polygonum Convolvulus L. — Bei Andrijevica.

P. alpinum All. (P. divaricatum All.) — Auf Alpenwiesen der
Sekirica plan. bei Andrijevica, ca. 1600 m. Fůr Montenegro
bisher unbekant. Auf der Balkanhalbinsel wird es noch vom
Hochgebirge Serbien’s, Bulgarien, Macedon. und Thrac. ar-
geführt.

P. Bistorta f. griseum Beck. (Fl. v. Südbosn. VI. 315.) — Javorje
und Sinjavina planina.

P. viviparum L. — Auf Hutweiden des Gebirges Sekirica, Zeletin,
Kom, Bjelasica, Sinjavina u. 8. w. verbreitet.

P. lapathifoltum L. (Ait.) — Bei Podgorica.

— — var. tomentosum Schrk. — Im Lim-Thale bei Andrijevica:
auch bei Berane (Sandž. Novi Pazar).

P. aviculare L. — Bar, Andrijevica.

Daphne oleoides Schreb. — Javorje plan.; auch im Morača-Thale
unter dem Berge Ljevno; auf Felsen bei der Quellenstätte des
Flusses Tušina.

D. Mezereum L. — Auf dem Berge Jerinja glava nächst Andrijevica.

Laurus nobilis L. — In Macchien am Strande bei Bar und Ulein).

Osyris alba L. — Mit dem vorigen bei Ulcinj.

Thesium divaricatum Jan. — Velje brdo bei Podgorica, Zagarač bei
Danilovgrad, Lješanska nahija.

Th. alpinum L. — Alpenwiesen auf der Bjelasica plan.; im Peručica-
und Jelovica-Thale.

Th. ramosum Hayne. — Auf einer Wiese bei Andrijevica.

Th. Parnasss A. DC. — Gradiště und Jablan vrh bei Kolašin, ca.
2000—2200 m. |

Aristolochia rotunda L. — Bei Ulcinj, Podgorica, Kokoti (Lješanská
nah.), Danilovgrad.

A. Clematitis L. — Wie die vorige.

Vierter Beitrag zur Floa von Montenegro. 83

A. pallida Willd. — Lješanska nahija, Zagaraé oberhalb Danilovgrad
Jerinja glava bei Andrijevica, Javorje planina, ca. 200 bis

1700 m.

Asarum europaeum L. — In Wäldern bei Matoševo, Kolašin und
Andrijevica.

Mercurialis annua L. — Auf Feldern und Ruderalorten bei Ulcinj,

Podgorica, Danilovgrad u. 8. w. gemein.

M. perennis L. — In Wäldern und Gebůschen bei Matoševo (im Tara-
Thale) und bei Andrijevica mit Úbergangsformen zu der Var.
ovata.

— — b) ovata Sternb. Hpe typ! — Auf dem Berge Žoljevica bei
Andrijevica, ca. 1300 m.

Euphorbia spinosa L. — Bei Ulcinj, Podgorica, Zagarač, Kokoti
(Lješanska nah.), Bioče u. s. w. verbreitet.

E. epithymoides L. p. p. (E. fragifera Jan) — Bei Vir und Da-
nilovgrad.

E. carniolica Jacg. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica
plan., ca. 1300 m.

Eine abweichende Form: die Blátter sind grósser und derber,
die Trugdoldestrahlen auch zur Fruchtzeit starr und aufrecht
(bei der typ. Pflanze überhängend), wodurch sie habituell an
E. oblongata Griseb. (Sintenis u. Bornmüller Iter turcicum 1901.
Nro. 1056.) erinnert. Diese ist aber mehr behaart, hat viel
kleinere Samen und scharf sägezähnige Blätter (bei unserer
sind kahl und ganzrandig) — f. strictior.

E. capstulata Rchb. — Kom. Vasojevicki; Gradiště und Jablan vrh
nächst Kolašin.

E. platyphylla L. var. lanuginosa Thuill. — Mit der typ. Form
bei Bar.

E. stricta L. — Um Andrijevica.

E. helioscopia L. — Auf Feldern und Rudealorten verbreitet; auch
bei Andrijevica.

Euphorbia Dominii spec. nova.
Annua; glabra vel superne sparsim pilosa; a basi multicaulis,
caulibus simplicibus erectis vel arcuato-ascendentibus pusillis,
foliis sparsis estipulatis oblongo-cuneatis apice truncatis vel
rotundatis a basi usgue ad medium integris ceterum obtusius.
cule dentato-serratis subtus (praesertim in parte superiori)
acute carinatis apiculatis, floralibus eis caulinis subsimilibus,

6*

55

>)

>

XXXVII. Jos Rohlena:

umbellae radiis 2— 3 brevibus; involucri glandulis exappendi-
culatis transverse ovalibus ecornutis, capsulae globosae coccis

dorso rotundatis, semine oblongo-ovoideo subduplo longiore ac

lato areolatim reticulato-rugoso, caruncula transverse ovali,
fere verticali.

Caulis 2—7 cm. altus, folia 4—8 mm. longa 2—4 mm. lata,
capsula 2 mm. longa 2'/ mm. lata, semina 1:8 mm. longa
1 mm. lata.

E pterococca Brot., quae semina parva habet ut planta
nostra, differt foliorum forma, caruncula deficiente, seminibus
latioribus, capsulae coccis dorso bialato-costatis.

E. helioscopioides Lose. et Pardo (vidi spec. origin), quae
habitu et foliorum forma valde similis est, differt: caruncula
minima, seminibus late ovalibus et cet.

E. Helioscopia L. distinguitur foliis multo majoribus, florali-
bus ellipticis vel orbiculatis, umbellae radiis 5, capsulis et
seminibus majoribus, semibibus latioribus.

An einer steinigen trockenen Stelle bei Podgorica im Gebiete
der Medite'ranflora; auch bei Mostar in Hercegovina (Vandas).

. Wulfenii Hpe. — In Gebüschen und Olivenhainen am Strande bei

Bar und Ulcinj; auch bei Vir.

. amygdaloides L. — Bei Ulcinj, Bar, Vir, Danilovgrad, Bioče, Ma-

toševo (im Tara-Thale) und Andrijevica verbreitet.

salicifolia Host. — Im Lim-Thale bei Andrijevica.

Esula L. — Im Zeta-Thale bei Danilovgrad.

esuloides Velen. Flora bulgar. I. 505. — Nikšičko polje.

Cyparissias L. — Bei Danilovgrad und Andrijevica.

graeca Boiss. — Bei Kokoti (Lješanska nahija), im Zlorječica-
Thale bei Andrijevica.

pinnaea L. var. ragusana Rchb. (planta annual) — Am Strande
bei Ulcinj.

. falcata L. — Um Podgorica, Danilovgrad und Kokoti, in der

Ebene Donja Zeta u. s. w. verbreitet; bei Andrijevica nur in
wärmeren Lagen, z. B. unter dem Berge Balj.

. Peplus L. — Um Bar, Vir, Ulcinj und Podgorica nicht selten.
. exigua L. — Bar, Podgorica, Danilovgrad.
, myrsinites L. — In der Ungebung von Andrijevica: Jerinja glava,

Žoljevica, Peručica-Thal, ca. 1000—1400 m.

Urtica dioica L. — Andrijevica.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 85

U. urens L. — Ulcinj, Bar, Podgorica.

Parietaria erecta M. K. — Strane bei Njeguši (Kr. Pejov.).

P. diffusa M. K. — Ulcinj, Podgorica, Danilovgrad u. 8. w., gemein.

Theligonum Cynocrambe L. — An Mauern und Ruderalplátzen bei
Ulcinj und Vir.

Humulus Lupulus L. — In Gebüschen und Hecken, an Bachufern
u. 8. w. gemein; auch bei Andrijevica und Kolašin.

Celtis australis L. — In Wäldern bei Ulcinj, Bar und Vir.

Ulmus campestris (L.) Sm. ß) suberosa Ehrh. — Podgorica.

U. montana With. — Donja Zeta.

Fagus silvatica L. — Bildet mächtige Wälder in der Umgebung von
Andrijevica und Kolaëin.

Quercus pubescens Willd. — In Wäldern bei Danilovgrad.

Qu. Cerris L. — In Hainen bei Andrijevica.

Qu. macedonica A. DC. — Malo brdo bei Podgorica.

Ou. lex L. — In Macchien am Strande bei Bar und Ulcinj.

Qu. coccifera L. — Mit dem vorigen.

Castanea sativa (Mill) Scop. — In Wäldern bei Vir, Ulcinj und
Bar; auch im Lim-Thale bei Vinička zwischen Audrijevica und
Berane; aber hier vielleicht angepflanzt.

Ostrya carpinifolia Scp. — Bei Zagaraé oberhalb Danilovgrad, um
Kokoti (Lješanska nah.).

Corylus Avellana L. — In Wäldern um Andrijevica.

Carpinus Betulus L. — In Karstwáldchen auf der Lješanska nahija
und bei Zagarat.

C. duinensis Scp. — Um Bar, Ulcinj, Vir und Podgorica sehr häufig.

Salix alba L. — Um Podgorica, Bar und Ulcinj.

S. purpurea L. — Bei Andrijevica häufig.

S. incana Schrk. — Bar, Ulcinj, Podgorica, Andrijevica.

S. caprea L. — Bei Matoševo im Lim-Thale; Jerinja glava, Mali
und Velki Krš bei Andrijevica.

S. cinerea L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan.; auf
der Jerinja glava bei Andrijevica.
S. retusa L. — Mokra planina, Kom Vasojevički, Bjelasica pl,, Jablan

vıh und Gacke grede oberhalb Štirni do.
Populus tremula L. — Bei Podgorica ziemlich häufig.
Alnus glutinosa G. — Bei Vir und Plavnica.
Betula alba L. — In Wäldern um Andrijevica nicht selten.
Selaginella denticulata Link. — Um Ulcinj verbreitet. —

86 XXXVII. Jos. Rohlena:

Lycopodium Selago L. — Nördliche Abhänge des Kom Vasojevički
oberhalb Stavna, ca. 2200 m.

Taxus baccata L. — Auf den Abhängen des Lovéen oberhalb Nje-
guši (Kr, Pejov.); auch hie und da in Wäldern bei Andrijevica.
Abies alba Mill. (Pinus Picea L., Pinus pectinata Lam.) — In Wäldern
in der Vasojevička nahija háufig, besonders auf der Sekirica

planina.

Picea excelsa Lk. (Pinus Abies L., Pinus excelsa Lam.) — Mit der
vorigen.

Larix decidua Mill. — In Nadelwáldern auf den nordlichen Abhángen
des Kom.

Pinus Peuce Gris. — Auf der Sekirica planina náchst Andrijevica in

ungeheuerer Menge einen ganzen Wald bildend.

Cupressus sempervirens L. var. pyramidalis Nym. — Bei
den Häusern in Bar und Ulcinj angepflanzt; auch bei dem
Kloster in Podgorica.

Juniperus communss L. — In den Wäldern um Andrijevica verbreitet.

— — var. nana (Willd.) — In der alpinen Region häufig: Berg
Zeletin und Jerinja glava bei Andrijevica, Sekirica planina,
Bjelasica pl. u. 8. w.

J. Oxycedrus L. — In den Macchien bei Ulcinj, dann um Vir
verbreitet.

Ephedra fragilis Desf. subsp. campylopoda Stapf. — Auf Felsen und
Mauern um Bar verbreitet.

Sagittaria sagittifolsa L. — In dem Gornje blato.

Butomus umbellatus L. — Mit der vorigen und bei Berislavici nächst
Podgorica.
Alisma Plantago L. — In Gewässern bei Bar, Ulcinj, Plavnica, Da-

nilovgrad und im Gornje blato.

Typha latifolia L. — Bei Ulcinj.

— — var. Bethulona (Costa) Kronf. (Ascher. Syn I. 272.) — In
einem Sumpfe bei Danilovgrad.

Die Pflanze ist niedriger, ca. 1 m hoch, die Kolben berühren
sich, Blätter schmal, wenig über 5 mm breit, der männliche
Kolben ist 1'/,—2mal kürzer als der weibliche.

Ob meine Pflanze T. Shuttleworthii Koch ist, kann ich nicht
entscheiden, da ich sie nicht in fruchtendem Zustande gesam-
melt habe. Die weiblichen Kolben sind nur am Grunde etwas
grauschimmernd gefärbt.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 87

Sparganium ramosum Huds. — In Wassergráben bei Plavnica und Vir.
Lemna minor L. — In Sümpfen bei Danilovgrad im Zetathale.
Potamogeton crispus L. — Bei Vir und im Gornje blato; dann im
Flusse Ribnica bei Podgorica.
P. perfoliatus L. — In dem Gornje blato.
P. lucens L. — In dem Gornje blato.
P. natans L. — Semolj jezero auf der Javorje planina, ca. 1680 m.
P. fluitans Roth. var. elongatus Kuehn. — In einem Bache bei Bar.
Alle Blätter (auch die schwimmenden) lanzettlich, in den
Blattstiel verschmälert und lang (bis über 1 dm) gestielt.
P. pusillus L. — Bei Plavnica, Ulcinj und im Gornje blato.
Zannichellia palustris. (L.) Fr. — In einem Sumpfe bei Bar sehr
häufig.
Ophrys fusca Lk. — Feuchte Wiesen auf dem Ucinjsko polje.
Für Montenegro neu; sie ist jedoch von Dalmatien, Italien,
Griechenland usw. bekannt.
O. aranifera Huds. — Auf feuchtem Wiesen um Podgorica nicht
selten.
Von Montenegro bisher nicht angegeben; jedoch kommt sie
in den Nachbarländern (Dalmatien, Bosnien, Serbien u. 8. w.
vor. —
O. Bertolonsst Mor. — Ulcinjsko polje.

O. cornuta Stev. (O. bicornis Sadl.) — Um Podgorica und Zeta-Thale
nicht selten.
Orchis papilionacea L. — Bei Podgorica nicht häufig.

O. Morto L. — Auf Wiesen um Vir, Podgorica und im Zeta-Thale
verbreitet; auch bei Andrijevica mit sehr häufiger weissblüthigen
Form.

O. ustulata L. — Auf Wiesen in der Umgebung von Andrijevica bis
über 1000 m.

O. tridentata Scop. var. commutata Rch. fil. (m Gebiete der
Mediterran Flora bei Bar, Vir und Danilovgrad.

O. Simia Lam. — Auf Bergabhängen oberhalb Bar.

Für Montenegro neu; von Dalmat., Bosnien, Hercegovina u. 8. w.
bekannt.

O. globosa L. — Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica planina,
ca. 1200 m.
©. pauciflora Ten. — Bergabhänge oberhalb Bar und um Vir.

O. guadripunctata Cyr. — Bei Podgorica selten.

88 XXKXVIII. Jos. Rohlena:

O. laxiflora Lam. — Auf einer Sumpfwiese bei Mosor nächst Pod-
gorica, ca. 2000 m.

O. maculata L. — Im Lim-Thale bei Andrijevica;

— — var. candidissima Kroker. — Mit der typischen Form
bei Beräne (Sandž. Novi Pyzar).

Seraptas pseudocordigera Mor. (S. longipetala Poll.) — Auf Wiesen
um Podgorica und im Zeta-Thale bei Danilovgrad.

Himantoglossum hircinum (L., Spr. — In lichten Laubwäldern
bei Vir.

Anacamptis pyramidalis (L.) Rich. — Bei Vir, Danilovgrad, Zagarač
u. 8. w. verbreitet.

Coeloglossum viride (L.) Hartm. — Grasige Orte der alpinen und
subalp. Region; um Andrijevica, Sekirica planina, Bjelasica
pl. u. a. a. O.

Nigritella nigra (L.) Rchb. (N. angustifolia Rich.) — In der alpinen
Region verbreitet: Abhänge des Kom Vasojevički, Štavna unter
dem Kom, Jerinja glava und Zeletin bei Andrijevica, Sekirics
planina, Bjelasica, Javorje und Sinjavina.

Gymnademiu conopea R. Br. (Orchis conopsea L.) — Um Andrijevica
ca. 1000 m. nicht häufig.

G. Friwaldskyana Hampe. (G. Friwaldskis Gris.) — In der alpinen
Region bei Andrijevica verbreitet, jedoch nicht häufig: Stavna
unter dem Kom, Zeletin, Sekirica und Bjelasica planina
(ca. 1000—1800 m.)

Ein höchst interessanter Fund! Dass diese Pflanze von der
Gymn. albida specifisch gut verschieden ist, hat auch Velenovský
(Flora bulg. I. 530.) ausgesprochen, der sie neu studiert hat.
Unsere Pflanze ist mit den bulgarischen vollkommen identisch.
Sie ist von der Gymn. albida (äusser anderen Merkmalen)
schon habituell durch die kurze und dichte Ähre, durch die
rein weissen und etwas grösseren Blüthen und durch die läng-
lichen oder länglich-spateligen und stumpfen unteren Blätter
verschieden.

Platanthera bifolia (L.) Rchb. (Pl. solstitialis Bungh.) — In lichten
Laubwäldchen bei Vir, Zagarač und Danilovgrad; auch um
Andrijevica bis über 1000 m. aufsteigend; auch auf einer
feuchtem Wiese bei Berane in Sandž. Novi Pazar.

P. montana (Schm.) Rchh. (Pl. chlorantha Rchb. var. Zancifolia
var. nova.

Vieıter Beitrag zur Flora von Montenegro. 89

A typo differt foliis angustioribus (ca. 12—20 mm.) oblongo-
lanceolatss.

Mit vorigen bei Andrijevica, ca. 1000 m.

Cephalanthera rubra (L.) Rich. — In Karstschluchten bei Zagaraé
oberhalb Danilovgrad, ca. 800 m.

C. pallens Rich. — Mit der vorigen.

Epipactis latifolia (1) All. — In Karstschluchten zwischen Cetinje
und Njeguši.

Listera ovata (L.) All. — In schattigen Wäldern bei Andrijevica. :

Neottia Nidus avis (L.) Rich. — Im Hochwalde unter der Hasanac
planina bei Andrijevica und im Jelovica-Thale unter der Bje-
lasica planina.

Gladiolus palustris Gaud. — Auf Wiesen bei Podgorica und Danilov-
grad verbreitet.

Iris bosniaca Beck. (Fl. d. Südbosn. u. d. Herceg. II. 51.) Sinjavina
pl.: auf dem Berge Jablan vrh ca. 2000 m. (die typ. gelb-
blüthige Form); Zoljevica-Berg bei Andrijevica, ca. 1100 m.;
(die blaublüthige Form!)

Beide Pflanzen habe ich im Prager botanischen Garten cul-
tívirt und bin der Ansicht, dass beide Pflanzen einer und
derselben Art angehören; die blaublüthige Form, welche der
J. Reichenbachii Heuf. sehr ähnlich ist, unterscheidetsich doch
durch lange, fadenförmige Filamente, die Fast 2mal so lang
sind als die Antheren, durch breitere und gekrümmte Blätter
und durch bauchig aufgetriebene Blüthenscheiden. Interessant
ist, dass auch die J. Reichenbachsi in blau- oder gelbblüthigen
Formen vorkommt, was schon Velenovsky (Fl. bulg. I. 534.)
ausgesprochen hat.

Iris florentina L. — In einem Weingarten bei Ulcinj.

I. pallida Lam. — Bei Bar und Ucinj.

I. graminea L. — Bei Plavnica am Ufer des Scutarisses; auch auf
dem Berge Jerinja glava bei Andrijevica (ca. 1400 m.)
I. pseudacorus L. — Auf nassen Wiesen bei Pristan Bar.

Hermodactylus tuberosus (L.) Salisb. — In Gebüschen und Hainen
bei Vir, Bar und Ulein).

Crocus vernus Wulf. a) iypicus Beck. (Flora Bosne, Hercegovine
i Novop.-Sand2. pag. 81.) — Verbreitet.

C. variegatus Hoppe. — Auf steinigen Ufern der Morata bei
Podgorica.

90 XXXVIII Jos. Rohlena:

Romulea Bulbocodium (L.). Seb. et M. — Důrre Grasplázte
bei Ulcinj.

Paris quadrifolia L. — Matoševo im Tara-Thale, Stirni do, Andrije-
vica und Sekirica pl.

Smilax aspera L. — Um Bar, Ulcinj, Podgorica háufig.

Galanthus nivalis L. — Bei Bar, Ulcinj, Vir, Podgorica u. S. vw.
nicht selten.

Leucojum aestivum L. — Auf Wiesen bei Ulcinj in ungeheurer
Menge ganze Formation bildend; auch bei Plavnica am Ufer
des Scutari-Sees.

Narcissus poeticus L. b) radisflorus Salisb. — Korita rovačka bei
Lukavica plan., ca. 1600 m.

N. Tazetta L. — Auf nassen Wiesen bei Ulcinj.

Agave americana L. — Am felsigen Strande bei Ulcinj.

Tamus communis L. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, Bioče verbreitet;
auch bei Andrijevica und zwar in Hainen am Ufer des Lim,
auf den Bergen Žoljevica und Jerinja glava noch in der Hóhe
von 1500 m!

Ornithogalum narbonense L. — Auf Wiesen und in Hainen im Zeta-
Thale bei Danilovgrad und bei Podgorica verbreitet.

Muscari neglectum Guss. — Auf Feldern um Bar und Ulcinj,
oft in ungeheurer Menge; auch bei Njeguši (Kr. Pejov.).

M. comosum Mill. — Bei Ulcinj, Vir, Podgorica nicht selten.

Hyacinthus romanuš L. (Bellevallia romana Rb.) — Auf Feldern
und Ackern um Bar und Ulcinj oft in ungeheuerer Menge.

Asparagus tenuifolius Lam. — Um Podgorica und Danilovgrad ver-
breitet.

A. acutifolius I.. — Im Gebiete der Mediterranflora bei Ulcinj, Bar,
Vir, Podgorica und Danilovgrad gemein.

Ruscus aculeatus L. — Mit dem vorigen.

Convallaria majalis L. — In Karstschluchten um Njeguši (Kr. Pejov.);
um Andrijevica verbreitet.

Polygonatum multiflorum (L.) All. — In Wäldern bei Andrijevica,
auf der Sekirica plan. und im Peručica-Thale.

P. latifolium (Jacq.) Dsf. — Auf waldigen Lehnen des Berges
Jerinja glava bei Andrijevica; dann in den Korita rovačka,
ca. 800— 1700 m.

P. verticillatum (L.) All. — Stirni do nächst Lukavica plan., Jerinja
glava bei Andrijevica, Jelovica- und Tara-Thal.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 91

Allium Victortalis L. — Im Hochwalde unter dem Kom bei
Štavna.

A. flavum L. — Um Podgorica, Vir und Bar.

— — var minus Boiss. — In der Lješanska nahija verbreitet.

A. ursinum L. — in Buchenwäldern unter dem Kom (Peručica-
Thal) ziemlich háufig.

A. roseum L. — In der Ebene Donja Zeta bei Podgorica.

Allium roseum L. subsp.

Allium Javorjense m.

Bulbus —? Scapo elato usgue ad 60 cm alto teretiusculo
solum parte inferiori folioso, foliis planis linearibus apice
sensim attenuatis basi saepe dilatatis ca. 5 mm latis margine
denticulato-scabris ceterum glabris, umbella pauciflora (ca 10)
bulbifera spatha ovata 2—3 fida pedicellis breviore, pedicellis
tenuibus subaequilongis flaccidis floribus 2—3 plo longioribus,
perigonii phyllis erectis oblongis albo-hyalinis uninerviis ca. 8
bis 10 mm longis 3—-4 mm latis obtusiusculis, staminibus peri-
gonio duplo vel quarta parte brevioribus, filamentis simplicibus,
antheris oblongis, stylo stamina superanti, ovario pallide viridi.

In graminosis montis Javorje plan. solo calcareo, ca. 2000 m.

Umbella bulbifera, perigonii phyllis angustioribus planta
nostra optime congruit cum eis, quas Huter, Porta et Rigo
a. 1879 in Hispania (Iter hisp. 1879. regnum Granatense pr.
Almeria et pr. Cartagena Nro 28.) sub A. reseo f. bulbifera le-
gerunt, sed planta nostra antherarum forma distinguitur.

A. neapolitanum Cyr. differt perigonii magis campanulati phyllis
late elliptico-ovalibus et umbella multiflora.

A. nigrum L. differt ovario atro-viridi, scapo elatiori foliis
latioribus et umbella pluriflora.

A. Cyrilli Ten. differt praesertim umbella densa, pedicellis
longioribus, perigonii phyllis acuminatis, stylo breviore.

Lilium carniolicum Bernh. var. bosntacum Beck. — Sekirica pl.,
Mokra plan., Zeletin bei Andrijevica, Stavna unter dem Kom,
Bjelasica pl. u. s. w.

Lilium Martagon L. f. pubescens Beck. — In Karstschluchten unter

dem Lovčen bei Njeguši (Kr. Pejov.).

Im Jelovica-Thale unter der Bjelasica plan habe ich eine
interessante Form gesammelt, welche sehr reichblüthig ist,

02 XX XVIII Jos. Rohlena:

schmälere und längere Bracteen, vielbláttrigen (bis 16!) Wirtel,
etwas breitere, fast elliptische und am Grunde rascher stiel-
artig verschmälerte Blätter hat (f. polyphylla.)

Erythronium Dens canis L. — Um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica ; auch
in Gebirgen (Kom, Zeletin, Sekirica u. s. w.) verbreitet.
Seilla bifolia L. var. nivalis Bak. (Boiss. Fl. or. V. 228) — Bei Nje-

guši (Kr. Pejovié.).

S. pratensts W. K. — In Karstwáldchen um Vir nicht selten.

S. autumnalis L. — Zagaraé oberhalb Danilovgrad.

Veratrum album L. — Auf Alpenwiesen verbreitet, oft massenhaft
eine Formation bildend: Mokra plan., Sekirica plan., Štavna
unter dem Kom, Bjelasica plan., Javorje und Sinjavina planina.

— — var. bosniacum Beck. — Mit der typischen Form auf der Ja-
vorje und Sinjavina planina.

Asphodelus albus Mill. — Auf Alpenwiesen im Komgebiete, auf der
Mokra, Sekirica, Bjelasica pl. u. s. w. verbreitet; sehr selten
in den niedrigeren Lagen: so auf dem Hügel Gorica nächst
Podgorica (ca. 100 m) mit dem A. maicrocarpus Viv. Das Vor-
kommen dieser Gebirgspflanze in der Ebene ist hier vielleicht
nur zufällig. Sie unterscheidet sich von der folgenden ausser
dem einfachen Schafte (weil auch ausnahmsweise unverzweigte
Individuen von A. microcarpus vorkommen) durch grössere
Blüthen, längere Perigonalien, grössere Balgkapseln und spätere
Blüthezeit, da, wenn A. microcarpus auf demselben Standorte
schon fruchtete, sie erst aufzublühen anfing.

A. microcarpus Viv. — Um Ulcinj, Vir, Podgorica, auf der Lješanska
nahija häufig. Der Volksname beider Asphodelus-Arten ist

„čopjan“.

Asphodeline lutea L. — Um Bar und Ulcinj.

Juncus bufontus L. — Um Podgorica, Vir, Andrijevica u. s. w. ver-
breitet.

J. trifidus L. b) monanthos (Jacq.). — Auf der Bjelasica planina, ca.
2100 m. |

J. compressus Jacq. — Bei Vir, Danilovgrad und Andrijevica.

J. acutus L. — Am Strande bei Ulcinj. |

J. articulatus L. (J. lamprocarpus Ehrh.) — Um Andrijevica nicht
selten.

J. capitatus Weig. — Feuchte und sandige Stellen bei Topolica
náchst Bar.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 93

J. alpigenus C. Koch (J. melanocephalus Boiss et Kotschy., J. me-
lanoceph. Friv. Flora).

In der alpinen Region auf der Sekirica planina, Mokra pl.
und Bjelasica, ca. 1600—2100 m. Dass diese Pflanze mit
J. Rochelianus R. Sch. nicht identisch ist, hat schon Vele-
novsky ausgesprochen. Meine Pflanze stimmt mit den bulga-
rischen vollkommen überein. Wenn ich sie mit einer in Arme-
nien von Sintenis (Iter or. 1894. Nro 7330.) gesammelten ver-
gleiche, kann ich sagen, dass zwar die montenegrinische Pflanze
einen etwas lockeren (aber nur wenig!) Blüthenstand hat, jedoch
niemals in dem Masse, wie bei J. Rocn. (der ganze Blůthen-
stand nur etwas über 1 cm breit!); durch die nur undeutlich
querfächerigen Blätter stimmt sie aber mit der orient. Pflanze
überein.

Luzula Forsteri (Sm.) DC. — Im ganzen Gebiete bis in die subal-
pine Region verbreitet; um Ulcinj, Bar, Vir, Podgorica, Dani-
lovgrad, Matoševo und Andrijevica.

L. silvatica (Huds.) Gaud. — In den Wäldern im Komgebiete, um
Andrijevica, auf der Sekirica planina und im Jelovica-Thale.
Im Peručica-Thale unter der Hasanac planina habe ich eine
sehr robuste und breitbláttrige Form gesammelt; die unteren
Blätter sind bis 25 cm breit!

L. angustifolia (Wulf.) Garcke. (L. albida DC., L. nemorosa E. Mey.).
— In Laubwäldern bei Andrijevica, ca. 900 —1000 m.

— — var. fuliginosa Asch. — Auf der Sekirica und Mokra
planina bei Andrijevica, ca. 1600 m.

Eine durch die schwarzbraun gefárbten Perigonblátter auf-
fallende Form.

L. spicata (L.) DC. — Auf Hutweiden der alpinen Region: Abhänge
des Kom oberhalb Vardar, Štavna unter dem Kom Vasojevički,
Bjelasica planina, Krivi do, Jablan vrh und Gradište auf der
Sinjavina planina, Javorje pl.

Scirpus palustris L. — Bei Podgorica und Andrijevica.

S. Holoschoenus L. — An Sumpfwiesen bei Mosori náchst Podgorica.

Unsere Pflanze entspricht keiner in Asch. u. Gräb. Syn.
(II. 2. 322.) angeführten Form. Von der Form (oder Rasse)
Linnaei ist sie durch den niedrigeren Stengel (ca. 4—6 dm),

*) Fl. bulgarica I. 570.

94 XXXVIII. Jos. Rohlena:

durch die schwach netzfaserigen Scheiden und durch die ge-
ringe (3—5) Zahl der Köpfchen, von der Form australis (mit
der sie viel gemeinsam hat) durch den ziemlich dicken (ca.
3—4 mm) straffen (nicht gebogenen) Stengel und durch die
straffen, dickeren (über 2 mm), nicht borstenförmigen Blätter
und von der Form Romanus durch mehrere und kleinere
(ca. 5 mm dicken) Köpfe verschieden.

S. maritimus L. (typ.!) — In Wassergráben bei Danilovgrad.

S. compressus Pers. — Um Andrijevica, auf der Sekirica, Bjelasica
plan.; Krivi do, Štavna unter dem Kom Vasojevički.
S. stivaticus L. — Um Andrijevica nicht selten.

Eriophorum latifolium Hoppe. — Bei Andrijevica, ca. 850 m, bei
Berane (Sandž. Novi-Pazar), ca. 760 m und auf der Sekirica
planina, ca. 1400 m.

Schoenus nigricans L. — Bei Ulcinj häufig.

Carex divisa Huds. (C. schoenoides Thuill., C. marginata Gort) —
Auf grasigen Hügeln bei Ulcinj.

Für Montenegro neu, jedoch von Dalmacien, Hercegovina und
Istrien schon bekannt.

— -- var ammophila Kükenthal in A. u. Gr. Syn. II. 26. — Auf
feuchten Wiesen am Meeresstrande bei Bar und Ulcinj.

Durch die höheren (bis über 40 cm’) und schlanken Stengel
und das verlängerte unterste Tragblatt (aber nicht immer!) von
der typischen Pflanze auffallend verschieden.

Carex muricata L. typ. — In der subalpinen Region bei Andrijevica
(ca. 1000 m); auch in dem wärmeren Theile Montenegro’s um
Podgorica verbreitet (ca. 30 m).

Carex divulsa Good. (C. virens Lam.) — Auf Weiden bei Bar und
Ulcinj.

Carex pantculata L. — An guelligen Orten der Sekirica planina (ca.
1800 m), im Thale der Jelovica rijeka unter der Bjelasica pla-
nina (ca. 1500 m) und auf Sumpfwiesen bei Berane (Sandžak
Novi-Pazar), ca. 800 m.

Carex leporina L. — Sumpfige Wiesen in der subalpinen Region bei
Andrijevica, ca. 1000 m.

Carex stellulata Good. (C. echinata Ehrh., C. echinata in Pantocs.
Adnot., C. Leersii Willd). — Auf sumpfigen Wiesen der Sekirica
planina, bis über 1600 m.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 95

Carex remota L. — In Gebůschen lángs des Baches bei Bar, c. 10 m,
im Laubwalde bei Danilovgrad, ca. 50 m, und im Lim-Thale bei
Andrijevica, ca. 800— 1000 m.

Carex stricta Good. var. nigricans Beck, Fl. N. Oestr. 136. —

. Auf Wiesen „Trebješ luka“ bei Lukavica planina, ca. 1600 m.

Für Montenegro neu; sie kommt jedoch auch (nach Beck)
in der Hercegovina vor.

Carex atrata L. — Alpenwiesen auf der Bjelasica planina, c. 2000 m,
in der Forin, die sich der Var. aterrima (Hoppe) nähert.
Carex atrata L. subsp. nigra Bell. — Hochalpine Hutweiden auf

dem Durmitor (1901).

Durch den niedrigen Stengel, die kleineren und gedrängten
Ährchen der Beschreibung in A. u. G. Syn. II. 110, jedoch
durch den ziemlich stark rauhen Stengel an die typische Form
erinnernd.

Für Montenegro neu, jedoch von Bosnien und aus der Her-
cegovina bekannt.

Carex tomentosa 1, — Im Gebiete der Mediterranflora bei Pod-
gorica und Ulcinj, nicht häufig.

Von Montenegro bis her nicht bekannt, aber in den Nach-
barländerr (Bosn., Herceg., Dalmat., Istrien) vorkommend.
Carex caryophyllea Latouretti (C. montana Lightf., C. praecor Jaca.,

C. verna Chaix.) —
Grasige Hüzel bei Bar und Ulcinj; auch in der subalpinen
Region bei Andrijevica, ca. 800—1000 m.

Carex glauca Murray. (C. flacca Schreb.) — Feuchte Wiesen am
Meeresstrande bei Bar.
— — var. Zeptostáchys Schur. — Im Laubwáldchen auf dem

Ulcinjsko polje.

Durch die sehr schlanken und langen Ährchen von der ty-

pischen Form habituell auflallend verschieden.
— — var. pubicarpa var. nova.

Utriculis puberulo-hirtellis a typo differt.

Bei Podgorica und Bar mit der typischen Form. Durch die
+ behaarten Schläuche erinnert sie an C. tomentosa, mit der sie
hier auch vorkommt; ich habe sie auch anfangs fůr einen Ba-
stard gehalten, da aber alle übrigen Merkmale der C. glauca
vollkommen entsprechen, so muss ich sie als eine Varietät der
C. glauca betrachten.

96 XXXVIU. Jos. Rohlena:

Carex pallescens L. — In der subalp. Region bei Andrijevica, ca.
800—1000 m; auch im Gebiete der Mediterranflora im Zetathale
bei Danilovgrad, ca. 60 m.

Carex Halleriana Asso. (C. alpestris All., C. gynobasis Vill., dt-
versifolia Host.)

Im wärmeren Theile Montenegro’s bei Ulcinj und Podgorica
auf trockenen und felsigen Stellen verbreitet.

Für Montenegro bisher nicht angegeben, jedoch von Bosnien,
Hercegovina, Dalmatien, Kroatien und Istrien schon bekannt.

Carex pendula Huds. (C. maxima Scop.) — An Sümpfen bei Bar
und Ulciuj.

Fůr Montenegro neu; sie ist schon von Bosnien (aber nicht

von der Hercegovina) und Istrien bekannt.

Carex humilis Leyss. (C. prostrata All., C. scariosa Vill) —
Auf felsigen Abstůrzen des Berges Žoljevica bei Andrijevica,
ca. 1380 m.

Von Montenegro bisher nicht angegeben; in den Nachbar-
lándern (Dalmat., Bosn., Herceg., Bulg., Istr. und Kroat.) kommt
sie vor.

Carex digitata L. — In der subalpinen Region bei Andrijevica,
ca. 900 m, Veliki Krš (bei Andrijev.), ca. 1300 m; auch auf
den Alpenmatten der Sekirica, Mokra.planina und des Kom
Vasojevički (bis úber 2200 m) ansteigend.

Carex ornithopus Willd. (C. pedata All.) var. elongata A. u. Gr. Syn.
II. 2. (C. orn. var. castanea Murb.) — Im Peručica-Thale unter
dem Kom, auf den Abhángen des Berges Jerinja glava bei
Andrijevica, Sekirica, Stit und Mokra planina, cu. 900—1600 m-

Auf den erwähnten Standorten ziemlich häufig, aber immer.
nur diese Form, wahrscheinlich eine südliche, selbständige Rasse.

Carex silvatica Huds. (C. patula Scop.) — In der subalpinen Region
bei Andrijevica, ca. 800—1000 m, aber auch im Gebiete der
Mediterranflora bei Bar und Danilovgrad verbreitet.

Carex sempervirens Will. (C. alpina Schrank, C. saxatilis All.), B. C.
laevis (Kit.), Asch. u. Gr. Syn. II. 2. 170.

Eine charakteristische Hochgebirgspflanze: Peručica Thal unter
dem Kom; Zeletin, Hosanac planina, Sekirica, Štit und Mokra
planina, Bjelasica, Gradiště und Jablan vrh, auf der Sinjavina
plan., Korita rovačka, 1000 bis úber 2000 m.

Diese Rasse ist habituell vom Typus zwar auffallend ver-
schieden, jedoch sind nicht alle Merkmale so konstant, dass

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 97

sie berechtigen wůrden, diese Rasse zu einer selbstándigen Art
zu erheben. Das hauptsáchlichste Merkmal sind starre, borstig
zusammengefaltete, graugrůne Blátter; jedoch kommen auch
Formen vor, welche neben den an F. ovina lebhaft erinneraden,
ganz flache oder halbflache (aber schmale!), oft auch + gras-
grüne Blätter tragen; die Grundachse treibt läugere oder kürzere
Ausläufer, je nach dem, ob die Pflanze dichte oder lockere
Rassen bildet. Nach A. u. Gr. I. c. sind: „Weibliche Ährchen
meist kürzer gestielt. starr aufrecht, ihre Deckblätter .. . heller
rostroth.“ Dagegen kann ich an meinem sehr reichlichen Ma-
terial bemerken, dass die weiblichen Ährchen zwar starr aufrecht,
jedoch sehr verschieden lang gestielt sind (und zwar: 1—2—5 cm;
aber auch 8—9, bis über 10 cm!). Die Deckblátter der meisten
Pflanzen siud kastanienbraun, glänzend und am Rande weiss-
häutig berandet. |

Meiner Ansicht nach handelt es sich hier trotz der eigenen
Tracht und dem abweichenden anatomischen Bau*) der Blätter
um dasselbe Verhältnis zu der typischen C. sempervirens, wie
bei den Varietäten der Festuca ovina.

Carex depauperata ' Good. (C. ventricosa Curt., C. monilifera
Thuill., C. triflora Willd.) —

In der subalp. Region bei Andrijevica, am Fusse des Berges
Balj, ca. 900 m.

Für Montenegro bisher nicht angegeben. Ein interessanter
Fund, da diese Pflanze mehr im südwestlichen Gebiete (Frank-
reich, Spanien, Belgien u. s. w.) verbreitet ist; seltener kommt
sie doch auch in Istrien, Hercegovina (hier nur einmal von
Pantocs. beobachtet), Banat und Siebenbürgen vor.

Carex Olbiensis**) Jord. (C. Ardointana De Not.) var. angusti-
folia v. n. — Foliis angustissimis (I—1'/, mm latis), saepe
convolutis.

Im Gebiete der Mediterranflora bei Ulcinj, Bar, Vir und
Podgorica mit Übergangsformen.

Das Vorkommen dieser in Südwest-Frankreich, Italien, Cor-
sica, Sicilien, Algerien und Tunesien verbreiteten Pflanze in
Montenegro ist noch interessanter als das Vorkommen der
vorigen; sie wurde schon einmal vor 30 Jahren von Pantocsek
in der Hercegovina entdeckt, aber seit dieser Zeit nicht mehr
*) Siehe: Beck von Mannag: Flora von Bosnien und der Herceg. II. 40.
*) Vidi exsic. in Schulz Herb. Norm. 764, 764b, Corsica, leg. Debeaux.

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 7

98 XXXVII. Jos. Roblena:

gefunden. Von der vorigen, sehr verwandten Art, unterscheidet
sie sich hauptsächlich durch die kurzgeschnäbelten und undeutlich
nervigen Schläuche, durch den nackten Halm und die mehr-
blüthigen Ährchen.

Carex distans L. — In Gebiete der Mediterranflora bei Bar,
Uleinj und Podgorica; auch in der subalp. Region bei Andrije-
vica auf feuchten Stellen bis über 1000 m verbreitet; von
Montenegro bisher nicht angegeben.

Carex flava L. — Auf feuchten und moosigen Wiesen bei Andrije-
vica; auch bei Berane (Sandžak Novi-Pazar), ca. 800—1000 2.

Carex rostrata Stokes. (C. ampullacea Good., C. longifolia Thuill.
C. inflata Sut.) — Auf Wiesen „Treblješ luka“ unter den Ko-
rita rovačka bis über 1600 m.
Carex acutiformis Ehrh. (C. paludosa Good.) — An feuchten
Gráben am Meeresstrande bei Ulcinj.
In Montenegro bisher nicht beobachtet, sie kommt aber auch in
Bosnien vor, jedoch von der Hercegov. bisher nicht bekannt.
Mit den mitteleuropaeischen identisch !

Carex hirta L. — Am Ufer des Scutarisee bei Plavnica häufig; auch
in der subalp. Region um Andrijevica, ca. 800 —1000 m.

Asplenum Trichomanes L. — Bei Ulcinj, Bar, Vir u. 8. w. verbreitet
und häufig; auch um Andrijevica auf wärmeren Felsen.

— — f. microphyllum Milde. — Kommt mit der typ. Form häufig
vor; auch um Andrijevica.

— — f. Harovii Milde (Aschers. Syn. I. 56.). — Bei Ulcinj nicht
häufig.

A. viride Huds. — Auf felsigen Stellen der alpinen Region häufig:
Zeletin, Sekirica plan., Krivi do, Bjelasica pl., Jablan vrh, Gra-
dište, Ljevno nächst Javorje planina u. s. w.; bei Andrijevica
schon in der Höhe von 900 m!

A. septentrionale Hoffm. — Felsige Abstürze der Bjelasica plan.,
ca. 2100 m.

A. fissum Kit. — Bjelasica planina, Jablan vrh und Gradište bei
Kolašin, ca. 2000—2200 m.

A. Ruta muraria L. — Bei Ulcinj, Bar, Vir, Danilovgrad, Andrije-
vica u. 8. w. verbreitet.

A. Adiantum nigrum L. subsp. onopteris Heufl. var. acutum Heufl. —
Im Gebiete der Mediterranflora verbreitet; bei Ulcinj, Vir und
Danilovgrad.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 99

Pteris aguilina L. — Überall gemein und massenhaft verbreitet.
— — f. pinnatifida Warnst. — Im Gebüsch bei Ulcinj mit der typ.
Form zahlreich.

Adiantum capillus Veneris L. — In feuchten Felsritzen im Gebiete
der Mediterranflora; bei Ulcinj und Danilovgrad.

Chetlanthes persica Mett. — Bei Vir; auch im Morača-Thale unweit
von Bioče.

Ch. fragans Webb. et Berth. b) Polypod fragr. L., Cheil. odora Bw.) —
Mit der vorigen an Mauern in der Stadt Bar nicht häufig.

Für Montenegro neu; es kommt aber auch in der Hercego-
vina und in Dalmatien vor.

Von der vorigen ist sie durch den unter der Spreite seicht
gefurchten (bei Ch. pers ganz stielrund) Stiel und Mittelstreif
und den ganzrandigen oder kurz und unregelmässig ausge-
schweiften und nur kurz gewimperten schleierartigen Rand der
letzten Blattabschnitte leicht erkennbar. (Asch. Syn. I. 89.)

Athyrium Felix feminn Roth. — Feuchte Wälder im Peručica-Thale
unter dem Kom, auf der Jerinja glava bei Audrijevica, im Jelo-
vica-Thale.

Cystopteris fragilis Milde. — Im ganzen Gebiete verbreitet.

— — angustata Koch. — In Felsritzen auf dem Veliki krš bei
Andrijevica ca. 1400 m.
Eine habituell sehr auffallende Form, die sich von der typ.
Pflanze hauptsächlich durch die lockeren, lanzettlichen und
spitzen Fiederchen, durch tiefer fiedertheilige, längliche und
spitze Abschnitte unterscheidet. (Aschers. Syn. I. 16.)
— — f. anthriscifolia Koch. — Mit der typ. Form nicht selten; z.
B. bei Andrijevica und Ulcinj.
— — f. cynapüfolia Koch. — Auf dem Berge Zeletin bei Andrije-
vica, ca. 1700 m, und Gradište nächst Kolašin, ca. 2000 m.
Diese Form bildet oft durch die stumpfen und fast gestutzen
Zähne Übergänge in die Subsp. Cyst. regia Presl.

Polypodium vulgare L. — In Wäldern der subalpinen und alpinen
Region verbreitet: auf den Abhängen der Jerinja glava bei
Andrijevica, ca. 1000 m, auf der Sekirica planina, ca. 1600 m
und oberhalb Treblješ luka nächst Lukavica planina, ca 1600 m.

— — subsp. serratum Willd. (Polyp canartense Wilid.) — In
feuchten Felsritzen oberhalb Dobra Voda nächst Bar; auch bei
Podgorica.

7*

100 X XXVIII. Jos. Rohlena:

Von Montenegro bisher nicht angegeben; es ist jedoch von
Dalmatien, Istrien, Sůd-Tirol u. s. w. bekannt.

P. Robertianum Hoffm. — Um Andrijevica, ca. 1000 m, nicht selten.
Mit der typ. Pflanze habe ich hier (an einer feuchten und
schattigen Stelle) eine etwas abweichende Form gesehen, die
sich durch weiche und fast drůsenlose Blätter dem /?. Dryopteris
nähert ; die untersten Fiedern jedoch sind kleiner als der Rest
der Spreite.

Aspidium Filix mas Sw. — In Wäldern bei Andrijevica ver-
breitet. |
— — — var. deorsi-lobatum Milde — In Karstschluchten auf

den Abhängen des Lovčen oberhalb Njegusi (Kr. Pejov. !).

Mit der Beschreibung in Asch. Syn. I. 27. gut übereinstim-
mend (das Blatt bis über 1 + hoch, die Fiedern am Grunde
gefiedert, der Stiel und Mittelstreif ziemlich dicht spreuhaarig,
die Abschnitte der Fiederchen kerbig gesägt, die untersten
ohrförmig vorgezogen), aber die Sori sind nicht auffallend grösser
und gedrängt.

A. rigidum Sw. — In wärmeren Lagen verbreitet; z. B. bei Bar,
Ulcinj, Vir, Podgorica u. 8. w.; jedoch auch bis in die alpine
Region aufsteigend: Javorje planina, Korita rovačka und Stirni
do, ca. 1700-2000 m.

— — f. eglandulosum Rohl. (Zweiter Beitr. z. Fl. v. Mont. 36.) —
Lehnen des Garat-Berges oberhalb Danilovgrad, ca. 700 m.

Asp. rig. var. australe Ten. — Bogojeva glava bei Njeguši (Kr.
Pejov.).
A. spinulosum Sw. — In dem Jelovica-Thale unter der Bjelasica pla-

nina, ca. 1200 m; auf einer feuchten Wiese bei Berane (Sand-
žak Novi Pazar).

Asp. Lonchitis Sw. — In der alpinen Region häufig; Balj, Sekirica
planina, Zeletin, Mali und Veliki Krš bei Andrijevica, Bjelasica
pl. Sinpjavina, Javorje pl. u. 8. w.

A. lobatum Sw. — Veliki Krš, Zeletin, Jerinja glava, Balj bei Andrije-
vica.

Blechnum Spicant With. — Im Nadelwalde auf der Sekirica
planina bei Andrijevica, ca. 1600 m.

Scolopendrium vulgare Sm. — In Karstschluchten auf den Abhängen
des Lovčen, ca. 1200 m, bei Dupilo nächst Vir ca. 200 m (Kr.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 101

Pejov.); auch im Walde am Fusse der Jerinja glava bei Andrije-
vica, ca. 900 m.

Ceterah officinarum Willd. — In der Umgebung von Andrijevica
viel seltener als in dem wärmeren Theile Montenegro’s : so auf
Felsen bei Konjuhe im Peručica-Thale, auf Lebnen der Jerinja
glava und unter dem Berge Balj, ca. 900—1100 m.

Ophiöglossum vulgatum L. — Auf feuchten Wiesen und in Ge-
büschen des Ulcinjsko polje und bei Danilovgrad im Zeta-
Thale.

Botrychium Lunaria Sw. — Auf Hutweiden der alpinen Region ver-
breitet, aber nicht häufig; Sekirica planina, Zeletin, Stavna unter
dem Kom Vasojevički, Krivi do, Bjelasica, Sinjavina und Javorje
planina.

Equisetum maximum Lam. (E. Telmateia Ehrh.) — An feuchten
Stellen, Bachufern bei Ulcinj, Bar, Podgorica ; auch um Andrije-
vica (c. 900 m).

T. arvense L. — Am steinigen und sandigen Bachufer bei Ljeva
Rijeka, ca. 1000 m. Von Montenegro bisher nicht angegeben;
es ist wahrscheinlich übersehen worden.

E. palustre L. — Im Lim- und Zlorječica-Thale bei Andrijevica, ca.
800 m und auf den Treblješ luka náchst Lukavica planina, ca.
1650 m.

E. Heleocharis Ehrh. (E. limosum L., Willd., E. fluviatile L., G. F.
W. Meyer.) Mit dem vorigen auf den Trebljeë luka. In Monte-
negro zuerst von Szyszylowicz im Komgebiete auf der Mokra
planina und bei Rikavac jezero gefunden (Beck und Szysz.
Plantae monten. 43., Asch. Syn I. 135).

E. ramosissimum Desf. (E. ramosum DC., E. elongatum Willd.) —
Um Bar, Ulcinj, Vir und Danilovgrad verbreitet; auch um
Andrijevica, ca. 800 m.

— — var. altissimum A.Br. — Um Bar und Ulcinj mit der typ.
Form. Durch den robusten Wuchs, den dicken mehrrippigen und
reichlich beästeten Stengel, und durch die unteren in der ganzen
Länge, dann die mittleren oberwärts fuchsrothen Scheiden von
der typ. Form auffallend verschieden (Aschers. Syn I. 140.)

E. hiemale L. — Am Bachufer nächst Danilovgrad im Zeta-Thale,
ca 40 m!!

X XXVII Jos. Rohlena:

Ein geographisch sehr interessanter Fund, da diese Art im
‚Süden nur in höheren Lagen gefunden wurde. (Vergl. Aschers.
l. c. 141.) In Montenegro wurde es bloss vom Pančié bei Crno
jezero unter dem Durmitor, also in der alpinen Region ge-
sammelt; dagegen liegt unser Fundort gánzlich im Gebiete der
Mediterranflora und die Pflanze ist mit den böhmischen, mit
denen ich sie verglichen habe, vollkommen identisch.

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro.

Alphabetisches Verzeichnis der Gattungen.

Seite
Ables 5. 2.2 #28 beaux 86
Acanthus . . . . . . .. 76
A CEP "sn ae Re a 33
Achillea . : > >: 2 2 2 ren 59
Aconitum . . . . <... . . . . . 17
ACER Es sa sr SR A 17
Adenostyles . . . . . . . . . .. 61
Adonis... .. . < 22 2 . . . . . 13
Adianthum . ... . 2 2 2 . .. 49
Aegopodium . . 2 2.2.2200... 53
Aethionema . . . . . 2 . 22.0. 26
ABAVO le ALS. Re À Riu ee 90
Agrimonia . . . . . . . . . . . 47
Agrostemma . ....... .. 28
AJUgR: se dd de ae 76
Alchemilla . . . 2: 2 2 2 . .. 37
Alısma.! a or SE re 86
Alkanna . . . 2.2202. 71
Alliaria . . . . 2 2.2. 22
Allium . . . . . . .…. 91
AINUS SL eus er a 85
ATAN: u. LS in paste E nu 32
Althaea. . . 2: 2 2 2 2 2 . .. 33
Amaranthus. . . . . . 2 2 . .. 81
Amelanchier . . . . . . . . .. 48
Amphoricarpos . . . . . . . .. 63
Anacamptis . . . . . . , . . . . 88
Anagallis . . . . . . . . . . . 79
Anchusa . . . . 2 2 2 2 . nen 71

103

Seite
Androsace .. 22 2 2200. 79
Anemone . . :... 2 . 2 2. 12
Anthemis . . > 2: 2 2 2 2 . . .. 58
Anthriscus . . . 2.2 2 2 . .. 53
Anthyll8) © ao 2 4: 37
Antirrhinum . . . . . . . . .. 74
Aguilegia . . . . . . . . . . . . 17
ATADIS 2%. ut, au pus 19
Arctostaphylos . . . . . . . . . 70
Arenaria... . . . . . . . . . 82
AIR: 428 a ame dock A 48
Aristolochia . . . . . 2 2 2 20.0 82
Armeria 2:00. 80
Artemisia . . 2 2 2 2 2 . . . . . 60
Arthrolobium . . . . . . 2 . .. 41
Asarum. . . . . 2 . .. + + … 83
Asparagus . . . . . . . . . . . 90
ASperugo . . . . . < . . . . . . 72
Asperula ur. en Lu de a 56
Asphodeline . .. . . . . . .. 92
Asphodelus . . . . . . . . . . . 92
Aspidium . , . . . . . . . . . . 100
Asplenum. . . . . . . . . . .. 98
ARENA DNA EN se 60
Asterolinum. . . . . . 2 . 20. 79
Astragalus . . . . . . . . . .. 41
Astrantia . . . . 2 . . . . . . . 55
Athamanta . . . . . 2 . . . . . 53
Athyrium 2.2 5 406 5 a wi 99

104

Seite
Ballota . ..:.:: 22020. 78
Barbarea . . . . +. + . . . . . 19
Batrachium . . . . 2 . 2 . . . . 16
Bellidiastrum . . . . . . . . . . 60
Bellis: z c 25 EDR sr à 60
Berberis . . . . . . . . . 17
Berteroa . . . . 2 2 . . . +.. 24
Betonica . . . . . . . +. : 77
Betula . . . . . 2 2 2 . . . . . 85
Biasolettia . . . . . . . . . š 53
Bidens:::: 3.2.4 88 seh ax 58
Bifora 5% Z doses stá 8 & & à 55
Biscutella . . . . . . . . 50% 26
Blechoum. . . . . 2 2 . . . . . 100
Bonaveria. . . . 2 2 + < . . . . 41
Botrychium . . . . . . . . . . . 101
Brassica. . . . . 2 2 . . . . . . 23
DEVONS = Nu ee 49
Bunium ............ 53
Bupleurum . . . . . . . . . .. 64
Bulomüs: 2 5 5) ch & l: à 86
Camelina . . . . .. i 25
Calamintha . . .. 2 2 2 2 20. 78
Calendula. . . . . . 2 2 2 22. 61
Galtba: s: 5 28 ob Ap bobo 2er 17
Calepina . . . . . . . . . . .. 26
Callitriche... . . . 2 2 . . . . 49
Campanula . . . . . < . . . . . 69
Capsellä 1" as sn ee 26
Cardamine . . . . 2 2 . . . . 21
Carduus . . 2 2 2 2 Er . 2 re. 62
Garen. A ee en 94
Carine 22,04: %. Sr i 61
Carpinus. 3.0 nase re Be 85
Castanea . . 2 2 2 22 . . . .. 85
Caucalis . . . 2 2 2 2 2 2 . . . 52
Bellis> 2e ENS a er vů 85
Centaurea . 2: 2 2 2 . 2 . .. 63
Gephalanthera. . . . . . . . . . 89
Cephalaria . . . . . . . . . . . 58
Cerastium ©... 2 2 +. . . . . 31
Cerintbe: 2.2: -x i bosds 4 a 71
Cetertahs sz" čti ris SAME 101
Chaerophyllum . . . . . . . .. 53
Chamaepeuce . . . . . . 2 62
Chamaeplium . . . . . . . . .. 23

XXXVIIE. Jos. Rohlena:

Seite
Cheilanthes . . . . . . . 2 2... 99
Cheiranthus . . . . . . . 19
Chenopodium . . . . . . . . .. 81
Chondrilla . . . . 2 2 2 2 20. 65
Chrysanthemum . . . . . . . .. 59
Cichorium . . . . . . RS 68
Cineraria . . . . 2 2 . 2 2 . en 68
Circaea © . . 2 . . . . . . . .. 49
Cirsium- 5 44 L SH ně 4 62
Clematis... . 2 2 2 . 2. 12
Clinopodium %
Cnidium . . 2: 2 2 2 2 2 2 . .. 52
Cochlearia . . . . 2 2 2 2 2.0. 4
Coeloglossum . . . . . 2.2.2... #3
Colutea. . . . . . . ono ek ao dl
COnium.:s ea ee 55
Cohringle à aan hs a 23
Convallaria . . . . . . 90
Convolvulus . . . . . . 2 . . . . 71
Coronilla . . . . 22 2 2 2 . . . 40
Coronopus . . . . . . . 26
Corvlus au ns Sady Šk U 8 B 85
Cotoneaster . . . . 2 2 2 . . . . 45
Crataegus . . . . . . . . 48
Crenis = so irn ea . 65
ČTOCUS 5-4% ei 2 . 89
Crupina . . . . . . . . . . . K
Cupressus . . . . - . . . . . . 86
Cuscuta cer rame D
Cydonia. . . . . 2 . . . . . .. 48
Cystopteris . . . . . . . . . . . 99
OVUBUS ee 36
Daphne ............ 82
Datura . . . . . 12
Daucug < s 44 20.04 % . 58
Delphinium ..... 17
Dentaria... . . 2 . 2 2 2 . . . 23
Dianthus . . . . . . 2 2.2. . 30
Dictamnus . . . . . . .. . 35
Digitalis . . . . . . . . >
Diplotaxis. . . . . . . . . . . . 23
Doronicum . . » 2: 2 2 2... 58
Doryenium . . . . . . . . . . . 40
Draba ke 37688) ae 24
Diyas: rek a S Eee .47
DEYDIS. 4:2. % 225 2 4 lé assis 29

Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 105
Seite Seite
Bchineps - ......... 61 Herniaria . . . 2 . . . . . . . . 60
Echium . . . . .. . . . . . .. 71 Hesperis . . . . . . . . . . . . 22
Ephedra . ........... 86 Himantoglossum . . . . . . . +. 88
Epilobiam .......... _. 49 Hippocrepis. . . . . . . . . . . 41
Epipactis . . . . . . . . . . .. 89 Homogyne . . . . . . . . . . . 61
Equisetum . .......... 101 Humulus . . . . . . . . . +... 86
Briea: EL Lama seed 69 Hutchinsia . . . . . . . . . . 28
Erigeron . .... . . . . . .. 60 Hyacinthuss . . . . . . . . . . . 90
Eriophorum.. . . . . . . . . .. 94 Hyoscyamus. . . . . . . . . . : 72
Erodium ............ 84 Hyoseris . . . . . . . . . . .. 68
Erucago . . . . . . . . . . .. 26 Hypericum . .. . . . . . . .. 38
vum: 55 unes 44 Hypochoeris. . . . . . . . . . . 68
Eryogium . . . . . . . . . . .. 56 Hyssopus . . . . . . . . . . + . 78
a del ech m"
Erythronium .......... gg Iberis. . . . . . . . . . . . . 2
Eupatorium . . . . . . . . . .. gr ex .............. 36
Euphorbia . .......... 83 ie TA EU p
Evonymus . .......... 86 ZP ON ae =
aies. a 85 Isopyrum . . . . . . . . . . .. 16
Ficaria . . .. ... .. . . .. 13 Juncus ............ #1
Fragari OR ETS ET 44 J aniperus RE kc 18 86
on a N > Kernera . .. -........ 24
SE RCE Knautia . . . . . . . . . . . . 68
Galanthus ........... 90 Kohlrauschia . . . . . . . . .. 29
Galegá 2: 2.0.05 à 24 sx 41
Galeobdolon Eo o R Šk nn 77 Lactuca SO RARE RE Sr 66
Galeopsis . . . . . . . . . . . . 77 : Lagoseris TR 4 AR - 67
Galium . ............ gg Lamium ,........... a
Genista . . . . . . . . . . . . . gg LAPPA -© 61
Gentiana . . . . . . . . . . +. 70 Lapsana a SR Nan ES 68
Geraniam. . . . . 2 2 2 . + +.. 84 Larix ee ee we 2 ON à 86
cam a re ae a7 Lasorpitium. , ......... 52
Gladiolus . . . . . . . . . . .. go,- MATINS = paint 42
Gléchoma du des 78 Lavatera . . . . + < + + + . . . 33
SSK PP MOC M et 80 Laurus. si 3: SR ete #2 82
Gnaphalium . . . .... -+ 60 Lemma ............. 84
Gratiola . . . . . . . . . + +. 74 RER DB ZZ =
: e0nuru8 . . >» > 2 2 -+ + + + . 7
Pyma Rs s Lepidium . . . . 2222200. 26
Hedypnois. . ......... 68 Leucojum. . . . . . . . . . . . 90
Helianthemum . . . . . . . +... 26 Ligustrum ........... 70
Heliotropium . . . . . . . + . . 11: Jim s Le 2.82 es mue 91
Helleborus . . . . . . . +... . 16 Limosella. . . . . . . . . . +. 75
Heracleum . . . . . . . . . .. 69; “Janarid sn WR 74

Hermodactylus . . . . . . . .. 89

106

= Seite
Libters. = 2.5 2-3 22 ei 89
Lithospermum . . . . . . . . . . 71
Lonicera . . . . + + ++ + . . 55
Lotus -< ei ei 40
Lunaria. . . . . .. EN sé 23
Lupinus . . . . . 222000. 36
p PLAV S 98
Lychnis. . . . . . . . . . . . . 29
Lycopodium . . . . . . . ee 86
Lycopsis . . , . . . . . . . . . 71
Lycopus . . . . . . . . + . . . 79
Lysimachia . . . . . . . . - . . 79
Lythrum . . . . . . . . .. 49
Malachinum. .. ...... 50
Malabaila. . . . . . . . . . . . 62
Mal ss se TS is dě 83
Marrubium . . . 2.2: 2020. 18
Matricaria . . . . . . . . . . . 60
Matthiola . . . . . . 2 2 . . . . - 19
Medicago . . . . . . . . +. 37
Melampyrum . . . . . . . . . . 76
Melandryum . . . . . . . . . .. 29
Melilotus . . . . . . . . . . . 37
Melissa. . . . . . . . . PS BAT
MOSS koši las 77
Mentha............. 78
Mercurialis . . . . . . . . . . . 88
Meum 5. Lis ea Baa 52
Micromeria . . . . . . . |:
Moehringia . . . . . . . . . .. 32
Moenchia . . . . . . . . . . -. 82
Moltkina. . . . . . . . . . . .. 71
Monesis . . . . . . +. + + +. 70
MODA z) 52 oa nr 49
Mulgedium . . . . . . 22.20. 64
Muscari . . . . . . . . . . . . 90
Myagrum . . 2... ....... 26
Myosotis <: < © 44 4 ee 71
Myrrhis. . . . . .. C- 53
Myrtus . . . . . . . M raies A 49
Nareissus . . . . . .. . 90
NOOLR 532.8 15 m Bu Les x 89
Nepela =... wa. ses: 78
NoBlia. s303 a. u sč 26
NIpella za Eu 800 čbokošc 16
Nigritella: 1 4. 22.2 D NS à 88

XX XVIII. Jos. Rohlena:

? Seite
Odontites . -. . 2:2 2 2 2.2. 75
Oenanthe . . . .. . 2 2 2 . .. 53
Ole <% čz 8 Kek k dod debil 70
Onobrychis . . . . . . . . . .. 42
ONONISE 2... 8 ale Le mu E-
Onopordon AS n 61
Onosma . . 2 . . or . .. 71
Ophioglossum . . . . . . . . .. 101
Ophrýs 8 ně 8 4 ená jd šedě 87
Opopanax. . . . . -© .+.. 52
Orchis a: 3 en N ee 87
Origanum . . . . . . . .. 78
OTIAYA Green sa das en 52
Ornithogalum . . . . . . .:. .. 90
Ornithopus . . . . . . . . . .. al
Orobus . . . 2 2 2 2 2 2 2 . .. 43
DBLIVa Saská an 85
Okyrie: eur Si .82
Oxalis: ESS Dane, gr, 4
Oxytropis ........... 42
Paeonia . :........ + 7
Paliurus . 2220 oo 2 . .. 36
Pallenis . . . 2.2 . 2 . .. : ‘+ 60
Panéiéian . . . . . . . .. |. +. 84
Papaver . . . . . . . . . . . . 18
Pariétaria . . . . . . . . . . ... 86
Paris... . 2 22... LEE ©
Paronychia . . . 2 . 2 2 2 . .. 50
Pedicularis . . . . 2 2.2.22... 76
Peltaria. 2 2 oo or .. 25
Peucedanum . .. . . . . . .. 52
Phlomis ............ 78
Physalis... 2 2 2 2 2 2 22. 73
Pbysocaulis . . . . . 2 2 . . …. 53
Phyteuma . . . . .. Pre 69
Phytolaca . . . . . 2 2 2 00. 81
BIER. po sa D a 86
Bierie. AN re te 68.
Pimpinella . . . . . 2 2 2 . .. 54
Pinguicula . . . . . . . . . .. 79
Pinus sz tá Se 86
PirU8.3..3-.:.4 0 Sen še ds 48
PBU 3 Eee 42
Plantago . . . . 222 2 . . .. 80
Platanthera . . . . . . . . . .. 88
Plumbago . . . .. a ee 00

Polycarpon . . . . . . . . . . . 30

Polygals: ss 4 be use 28
Polygonatum . . . . . . . <.. 90
Polygonum . . . . . . . . . .. 82
Polypodium . . . .. a a
Populus .......... .. 86
Potamogeton . . . . . . . . . . 87
Potentilla . . . . . 2220. 44
Poterium . . . . . 2 . . . . : . 48
Prangos . . . . . 2200. .. 56
Prasium . . . . . . . . . . . : 76
Primula: 2.2 ss P še Lave 79
Prunella . . . . . . . . Hotte ru NE
Prunus... .. . . . 2 2 2 2 .. i 44
Psoralea . . 2 . 22 2 . . . .. ‘41
Plerls = 2:25 2. ye lh "99
Pulicaria . . . . . 2: 2 2 2 . .. 61
Pulmonaria . . . .. Si diese 71

Pulsatilla . . . . . . . . . .. 92

Punica . . . .......... 49
Pyrola ené ai Ha 4 : 70
Quereus . ........... 85
Ramondin. ......... 71
Ranuneulus . . . . . . 2 . . . . 13
Raphanus. -. .. . . . . . +.. 19
Reseda . . . . : 22 2 . . .. .- 26
Rhagadiolus. . . . . . . . . .. 68
Rbamnus . . . . . 2. 2 2 . . .. 36
RhB, sm 2 a Rides. au 86
Ribes. . . 2 2 22 2 2 2 2 2 0. 51.
Romulea . . . . 2 2 2 2 2 20. 90
Boripa. 2:4. 0.0 u a a 21
Rosmarinus . ...... A 77
Bobis- 45348055 2 aha 56
Rumex . . .. 2: 2 2 2 2 220. 81
Ruscus . . : . 2 2 0 . . . . . 90
Ru 0080 Ain ochr 35
Sagina ........... 32
Sagittaria . . . . . . . . . . . 86
SALE 0... LL So AV, ENS 86
Salvia . . . . . . .. s . 76
Sambucus. . . . . 2 2 2 2 20. 55
Sanguisorba . . . . . . . . . +. 48
Sanicula ............ 56

107
vs Seite
Sapomaria. . . . . . . ….. .. :. 2
Satureja . . <. . . . . . . un TB
Saxifraga . . : . . . . . .. 4. 61
Scabiosa . . . . . . . . 2 68
Scandix. ........ 2.768
Schoenus. . . 2 22220... , + 94
Scila. . . . . .. oc DR
Seirpus . < . > . . . . . . . .: ,:93
Seleranthus . . . . . . . . . . ‘49
Scolopendrium . . . . . . ©% 100
Scorpiurus . . . . . . . . . .. 4
Scorzonera - . . . . . . ; : 68
Scrophularia . . ... .. :.73
Séutellaria . . . . . . . . . .. 77
Sedum . ........ ; 50
Belaginella ee 88
Seneeio. . . _. . . . . . .. + 58
Serapias . . . . . . . . . : : 88
Sérratula . . . . . . . . : . .. "68
Seseli . . . . . . . is c'e 08
Sherardia . . . . . . . . . . . . 67
Sideritis. s 4. 2 vu te ..78
SCHE: ec bos: 6% .. 38
Silybum . . . . . . . . . . . .,. 62
Sinapis . . . .. ..... we.
Smilax 35 © 4 0 ie à A 90
Smyrnium. . . . . 2 . . . . . . 65
Solanum ............ 72
Solidago . . . ........ 60
Sonchus . . . . . . . . . . .. 66
Sorbus . . . . . . . . . .. . . 48
Sparganium . . . . . . . . . .. 87
Spartinum. . . . . . . . . . .. 86
Specularia . . . . . . . . . .. 69
Spergularia . . . . . . . . . . . 80
jl 7 0... 720.2 a donnee 44
SLACDYS Là E a er 77
Stellaria . . . . . . . . .. . + 30
Symphytum . . . . . . . . . .. 71
Stenophragma . . . . . . . . .. 23
Syringa . . . . . . . . . . . .. 70
Tamarix ...... 49
Tamus si poesie ren 90
Taraxacum . . . . . . . . . .. 66
LAXUB 5 Garages 86
Telekis....: Lu 2000-42 60

108 XXXVII. Jos. Rehlena: Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro.

Seite
Teucrium .. ......... 76
Thalictrum . . . . . 2: 2 . . .. 18
Theligonum . . . . . . . . . .. 85
Thesiam . .......... 82
Thlaspi P LU are 35
Ta rd A ar 33
Tordylium. . .. . . . .. . 68
OMS 5 wc el ner 52
(VZAT P 76
Tragopogon . . . . . . 2220. 67
Trifoliam . . . . . .. . 87
Trigonella . . . . . . . .. APE 1
Trinia. Sue ke ŠÍN 54
Trixago. . . . . . . . . . . .. 76
ATOS: 2.05 88 du aus 16
Tania . ... . . . .. . 89
Tarritis. . :. > 2 > 2 2 2 2 ran 19
Tussilago . . . . . . .. . 61
ZDÍ SP um dus des 86
Tyrimnus . . . .. . . . . .. 68
Umbilicus . . . . . . 2222. 50
Urospermum . ......... 68
UEUCS 2:2... 4. 5-0 5 te si 84
Ülmus: 4 L 0.2.0 85

Seite
Vacearia. .. ......... 30
Vacciniam . . .. 22 2 2 . .. 69
Vaillantia. . . . . 2 2 2 2 . .. 38
Valeriana . . . . . . 2 2 2 20. st
Valerianella . . . . . . 2 2 . .. 61
Veratram . . . . . 2 2 2 2 20. 92
Verbascum . .. . . . 2 2 . . . 13
Verbena . . : . 2 2 2 2 202.2. 76
Veronica . . . . . 2 + 2 . . . 74
Vesicaria . . . . . 2 2 2220. 25
Viburuum. . . .. . 2 2 2 20. 55
VICIR SE Le de Dar , 4$
Vincetexicea . . . . . . . . .. 1
Volá 4) 2: Li ie Las is 26
Viscaria . . >: . . . . . . . . ©
Vox. 5 32 LL RAR 76
Willem .......... 68
Wulfenia . . . . . . 2 2 2 . . 74
Xanthium . . . .. durs sous 68
Zacyntha ........... 67
Zannichellia. . . - . . 2 2 . .. 87

REJSTŘÍK ODBOROVY. | FACHRECISTER

I. Zoologie.

Bnožek Axr., Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra Desmaresti z jezera
skadarského. (Deutsches Resumé.) 71 pp. 1 Taf. 7 Textfig. XI.

Krauss H. A., Beitrag zur Orthopteren-Fauna Montenegros, mit Beschreibung
einer neuen Forficula-Art. 6 pp. 4 Textfig. X.

Rousaz Jan, Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. 6 str., 1 tab. XXX.

Sımaoru H., Ueber die von Herrn Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Nackt-
schnecken unter Hinzunahme verwandten Materiales. 25 pp. 1 Taf. XXVI.

Varıs J., Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů. 12 str. XXVIII.

VkJvovský F., O zvláštním případu fagocytosy. 10 str. 6 obr. v textu. VIII.

—, O původu a osudech t. zv. jádra žloutkového (č. jádra Balbianova) a významu
centriol při umělé partbenogenesi. 21 str., vyobr. v textn. XII.

—, O významu mesenchymovÿch myoblastů intravasalných. 14 str. XV.

„II Anthropologie.

Eisen G., An Account of the Indians of the Santa Barbara Islands in California.
29 pp. I. |

Mırıroxa H., Ueber die Schädel und Skelette von Santa Rosa (Santa Barbara-
Archippel bei Californien). 121 pp., 3 Tabellen und 11 Textfig. II.

—, Tělesné ostatky Jana Kollara, pěvce „Slávy dcery“. 6 str., 1 tab. dvojitá, X VII.

III. Botanika.

Doux K., Neue Beiträge zur Kenntnis der böhm. Potentillaarten. 12 pp., 1 Taf.
XIV.

—, Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamen-Flora von Böhmen. 81 pp.
1 Taf.

Mencı E., Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbiotických bakterii.
15 str. 1 tab. IV.

Němec B., Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. IV. Mith. 14 Textfg,
14 pp. XIII

RouLexa J., Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 2. Abb., 108 pp. XXXVIIÍ.

IV. Mineralogie. Geologie.

Banviš H., Ueber die Verbältnisse zwischen dem Lichtbrechungeexponenten und
der Dichte bei einigen Mineralien. 32 pp. III.

—, Geologische und bergbaugeschichtliche Notizen über die einst goldfůhrende
Umgebung von Neu-Knín und Štěchovic ia Böhmen. 3 Abb. 70 pp. XXV.

—, Ueber die Verbältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei
einigen Elementen. 14 pp., 1 Textfig. XXIX.

—, Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem togovicků und
der Dichte bei einigen Elementen. 2 Diagr. 20 pp. XXXI.

Počra F., Ueber den Boden der Stadt Prag. 35 pp., 2 Diagr. XXXV.
SLavíková M., Gabbrodiorit od Hořeních Břežan. 15 str., 1 tab. XXVII.

V. n

Hanuš J., Příspěvek k seznání BER: druhů skořice. 5 str. XVI.
—, O působení hydrazinhydratů v glyceridy mastných kyselin. 4 pp. XXXVÍ.

Lava Č., O určení titru permanganätu draselnatého kysličníkem arsenovým a nové
metodě ku stanovení hodnoty burelu (Deutsch. Résumé). 11 pp. XX.

Mizzavsa J., Dvě nové sloučeniny selenu: uranoselenid a selenochromit drasel
natý. 3 str. VI.

—, O železe ve svítiplynu. 4 str., vyobr. v textu. XXIII.
— a Hac R,, Stanovení jodkyanu vedle jodu. XXIV. |
ŠkBoR J., O diffasnf rycblosti vody blanou polopropustnou. 16 str. XXI.

—, O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové za přítomnosti kysličníku vodi-
čitého. 10 str. XXII.

VesezŸ Vir., Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů. 7 str. VII.

VoxpRÁčEk R., O působení kovů na roztoky sacharosy. 8 str. XIX.

Voroček E. a VoxnnáčEx R., O dělení a isolování cukrů ze směsí. 10 str. IX.
—, O dělení a isolování cukrů ze směsí. 6 pp. XXXIV.

VI. Mathematika.

Prra F., Bemerkung über eine Gauss'sche Formel aus der Teorie der Theta-

funktionen. 6 pp. XXX VII.

SoBorTkA J., Zur Ermittlung der Krümmung eines durch Punkte oder Tangenten
gegebenen Kegelschnitts. 18 pp., 7 Textfig. XXXII.

—, Zur konstruktiven Auflösung der Gleichungen 2., 8. und 4. Grades. 29 pp.
1 Taf. und 4 Textfig. XXXIII.

SucuaRDA Anr., Příspěvek k theorii Versiery a Külpovy koncboidy. 13 str.,

1 tab. V.

Digitized by Google

Seznam přednášek, konaných ve
schůzkách třídy mathematicko-
přírodovědecké r. 1901 . . .

IT.

XXV.

XXIX.
XXXI,

XI.

XIV.
XVIII.
I:

XVI.
XXXVI.

X.

XX.

OBSAH. INHALT.
Verzeichnis der Vorträge, welche

! in den Sitzungen der mathe-
matisch - naturwissenschaftlichen
Classe im J. 1904 abgehalten
wurden

. str. IV.

Barvik H., Ueber die Verhältnisse zwischen dem Lichthrechungsex-
ponenten und der Dichte bei einigen Mineralien. 32 pp.

Barvik J., Geologische und bergbaugeschichtliche Notizen über die
einst goldführende Umgebung von Neu-Knin und Štěchovic in Böhmen.
3. Abbild., 70 pp.

Banvik H., Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der
Dichte bei einigen Elementen. 14. pp., 1 Textfig.

Barvis H., Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem
Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen. 2 Diagr. 20 pp.
Bnožek Anr., Variačně-statistická zkoumání na Atyačpbyra desmarestii
(Joly) z jezera Skaderského. Mit einem Résumé, 71 pp., 1 Taf.,
7 Textfig.

Douix K., Neue Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Potentilla-
arten 12 pp. 1 Taf.

Douın K., Dritter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamen-Flora von
Böhmen. 81 pp-, 1 Taf.

E:sEx Gustav, An Account of the Indians of the Santa Barbara Hands
in California. 29 pp.

Hanuë J., příspěvek k seznání různých druhů skořice. 5 str.

Hanus J., O Působení bydrazinhydratů v glyceridy mastných kyselin.
4 pp.

Krauss H. A. Beitrag zur Orthopteren-Fauna Montenegro's mit Be-
schreibung einer neueu Forficula-Art. 6 pp., 4 Textfig.

Lana Cesr., O určení titru permanganátu draselnatého kysličníkem
arsenovým a nové metody ku stanovení hodnoty burelu. (Deutsches Ré-
sumé.) 11 pp.

JI.

XVII.
IV.

VI.
XXIV.
XXIII.
XIII.
XXXVI.

XXXV.
XXXVIII.

XXX.

XXI.
XXII.

XXVI.

XXXII

XXXIII.

XXVII.
V.

XXVIII.

VIII.

XII.

Martıraka H., Ueber Schädel und Skelette von Santa Rosa (Santa Bar-
bara-Archippel bei Californien). 121 pp., 3 Tabellen, 11 Textfiguren.
MarisoRa J., Tělesné ostatky Jana Kollära, pěvce „Slávy Dcery“
G str. 1 tab. dvojitá.

Mencı Em., Další pozorování o struktuře a tvoření spor u symbio-
tických bakterií 15 str. 1 tab.

MrLBAvER Jan., Dvě nové sloučeniny selenu : uranoselenid a selenochromit
draselnatý. 3 str.

MrLBAvuRR J. a Hac R., Stanovení jodkyanu vedle jodu. 6 str.
MiLBAvER J., O železe ve svitiplynu. 4 str. a vyobr, v textu.

Němec B., Ueber ungeschlechtliche Kernverschmelzungen. IV. Mitt.
Mit 14 Textfig., 14 pp.

Perr F., Bemerkung über eine Gauss’sche Formel aus der Teorie der
Thetafanktionen — pp. 6.

Počra F. Ueber den Boden der Stadt Prag. 35 pp., 2 Textfig. 1 Karte.
RouLENA J. Vierter Beitrag zur Flora von Montenegro. 2 Abbild., 108
pp., 2 Textabbildungen.

Rousaz Jan, Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. 6 str.
1 tabulka.

Sesor Jan, O diffasní rychlosti vody blanou polopropustnou 15 str.
Sesor Jax, O rozpouštěcí rychlosti mědi v kyselině sírové za přítom-
nosti kysličníku vodičitého. 10 str.

SruRoru H., Ueber die von Herrn Dr. Mrázek in Montenegro gesam-
melten Nachtschnecken unter“ Hinzunabme verwandten Materiales.
25 pp. 1 Taf.

Sororka J., Zur Ermittelung der Krümmung eines durch Punkte oder
Taugenten gegebenen Kegelschnittes. 18 pp., 7 Textfiguren.

SoBoTKA J., Zur konstruktiven Auflösung der Allehnvecn 2., 3. und
4. Grades. 29 pp., 1 Taf. und 4 Textfig.

SLaviková M., Gabbrodiorit od Hořeních Břežan. 15 str. 1 tab.
SUCHARDA Aa, Příspěvek k theorii versiery a Külpovy konchoidy.
13 str., 1 tab.

Varië J., Předběžný přehled dosud z Moravy známých Myriopodů.
12 str.

VEjpovský F., O zvláštním případu fagocytosy.10 str., 5 obr. v textu.
VzJpovský F., O původa a osudech t. zv. jádra žloutkového (č. jádra
Balbianova) a významu centriol při umělé parthenogenesi. 21 str., vy-

i obr. v textu.

XV.

VII.

XIX.

IX.

XXXIV.

VEJvovský F., O významu mesenchymovÿch myoblastů intravasálných.
(Předhěžná zpráva.) 14 str.

VzseLý Vir, Příspěvek k seznání dinaftokarbazolů. 7 str.

VoxpRáček R., O působení kovů na roztoky sacharosy. 8 str.

Voroček E. a Vonvritex R., O dělení a isolování cukrů ze směsí.
+0 str.

Vorošek E. a VoxpRáček R., O dělení a isolování cukrů ze směsí-
6 str.

Nákladem Královské České Spo'ečnosti Náuk. — Tiskem Dra. Ed. Grégra a syna v Praze

Re ——

KNIHTISKÁRNA DR. ED. GRÉGR A SYN V PRAZE.

—- -=

KNIHTISKÁRNA DR. ED. GRÉGR A SYN V PRAZE.

Digitized by Google

KNIHTISKÁRNA DR. ED. GRÉGR A SYN V PRAZE.

Digitized by Google

Digitized by Google