Skip to main content

Full text of "Výbor z literatury české doby střední"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



tím o 







X 



'•"^y-U^. C- 



yá^ď 




ICiitiliiivni& 
professorův |i vyšších realnfcli škol | 

v Fardubidch. 



I 



Číslo 



Odbor: 



Svazek : 




s 





::^ 




\ 



\ 












J 







/ 




/. 


Jf , 


\ ■' 


••• 




<} 


1 

\ 


♦ 



\ 



• / 



X 



VÝBOR Z LITERATURY ČESKÉ 

DOBY STřlEDNÍ. 



VÝBOR 
Z LITERATURY CESKÉ 

DOBY STSEDNI. 



SESTAVIL 

PROF. B. V. SPÍESS. 



ť'^í*íif '>*.'?',' ?^.M.H 



£I<A.DEM JANA POSPÍélIíA 

1876- 




fG-šozi 




Tiaktai HohHílM A 3I«t«M t Pim*' 



DOBA PRVÁ. 



Od Husa do Ferdinanda I. 






i 



I. 



BIBLI. 



1. Z knihy přislovi. 

Bible emauzská pUma glagoUkého z 1. 1416. 

Slyšte synové 1 kázeň otcovu . . . abyite nméli múdrost I Dar dobrý dávám 
vám, zákona mého neotstupijgte Neb sem já byl syn otce mého rozkoiný 
i jedoáček u mé mateře, a ncila mé jest řkúci: Při(jmi srdce tvé slova má, 
ostřiehaj rozkázanie mého, a budeš živ, obdržíš smysl, obdržíš múdrost! Ne- 
zapomínal ani sebe otchyluj ot slov mých úst. Nevypúštéj jie ot sebe, bude 5 
tebe ostřiehati* Miluj ji a zachovat té . . . Popadni ji, a povýší tebe, budeš 
ot nie oslaven ; k tobé když ji přivineš, dát tv^' hlavě přísporek milosti a oslavnú 
korunu zachrání té. Slyš, synu mój I a přvjmi slova má, at se rozmnožie tobě 
léta tvého života. Cesty múdrosti okáži tobě a povedu tě po. stezkách pra- 
vosti. A když na ně vzejdeš, nebudu súzeni tvoji kroci, a běže nebudeš jmietí 10 
úrazu. Drž kázeň a nepropusti^' jie, střež jie, nebf jest ona žirot tvój. 



2. Z knihy písní. 



Text M.^ Jana Hu9Í. . 

Já květ polský a lilium údolnie. 

Jako lil-um mezi tmím, tak přie- 
telkyně má mezi dcerami. 

Zlapajte nám lišky malitké, kteréž 
kazie vinice: neb vinice naše zkvetla 
jest. 

Zmilelík mój mně, a já jemn, jenž 
sé pase mezi lilia. 



Teaíi mikulovský z L 1406. 

Já květ polský a lilium dolové. 

Jako lilium mezi tmím, takež prie- 
telnice má mezi jinými dcerami. 

Zlap&jte lišky malé nám, ježto 15 
hubie vmice : neb vinice naše zakvetla 
jesf. 

Mój milý mně, a já jemn, jenž se 

pase v prostřed lilium. 

1 



— 2 



Dokudž nevzende deň, a neschýlie 
sé BlJenové, návrat sé: Podoben buď 
zmilelý mój k srně a k kolúchoyi je- 
leniema na horách Betel. 

5 Kterak krásní jsú krokové tvoji 
vuobuvi, dcero knížete 1 Spojeniebedr 
tvých jako zápony, ježto zkovány sú 
ruku řemeslníka. 

Š^e tvá jako věže slonová. Oči 

ÍO tvoji jako rybníci v Ezwbon, jenž sů 
v bráně dcery množstvie. Nos tvój 
jako věže libanská, ježto pati^ k Da- 
mašku. 

Hlava tvá jako Karmelus hora. Via- 

l^^sové hlavy tvé jako zlatohlav královy, 
spojený k žlabóm. 



Donidž se deň výší, a dolov se chýlí 
stieň, navrať se, mój zmilelý, a buď 
podoben k smě a k laníčkovi jeleniemu 
na horách betelskýcL 

Kterak pěkné sú kroky tvé v tře- 
víčkách, dcero kniežecie! Stávek tvých 
bedr jakožto zápony, ježto sú okovány 
ruku řemeslníkovu. 

Šíje tvá jako věže slonová. Oči 
tvoji jako rybníci ezebonští, ježto sú 
v bráně dcery množstvie. Nos tvój 
jako věže libanská, ježto patří proti 
Damašku. 

Hlava tvá jako hora karmelská, 
a vlasy hlayy tvé jako zlatohlav krásný 
královy, s cievkami setkaný. 



3. Z knihy moudrosti. 



Bible olomoucká z 1. 1417. 

, Což jest nám prospěla pýcha? nebo 
chlúba našeho bohatstvie což jest nám 
přidala? 

20 Nebo to vše minulo jestjakostieň, 
a jako posel, jenž před sé běží, 

a jako lodí, jenž přeplove vodu s vl- 
nami : nebo když již přejde lodí přes 
vodu, nenalezneš jejie stopěje, ani jejie 

2 5 stezky mezi vlnami: 

nebo jako pták, jenž leče u povětří, 
nemóž sé nalézti ižádné dolíčenie jeho 
cesty, jediné tlesk jeho křídlu, jimaž 
tepe měkký vietr, na dvé štiepě svú 

30SÍ16 povětřie: hýbfije křídloma pryč 
přeletí, a potom ižádné znamenie ne- 
nalézá sě jeho cesty: 

nebo jako střela, když jest popu- 
štěna k svému cíli, rozdělí povětřie, 

35 a inbed sé opět zavře, takžeséne?ie 
přistie jejie. 



Text mikulovský z I, 1406, 

Co jest úám prospěla pýcha? anebo 
chlúba našeho bohatstvie co jest nám 
přidala? 

Nebo všecko to minulo jest jako 
stieň, a jakožto posel předběhující, 

a jako lodie, (jenž) přeplove vodu 
neklidnú, jejiežto sledu, když přeplove, 
nenalezna (sic), ani stezky jejie břicha 
mezi vlnami: 

nebo jako pták, jenž přeletí u po- 
větří, jehožto cesty nftmóž nižádný dó- 
vod nalezen býti, jedné zvuk jeho kří- 
dlu, jimažto tepe lehký větřík a štiepe 
na dvé povětřie cesty své násilím: a 
hýbaje křídloma přeletěl, a potom ižád- 
né znamenie nenalézá se ceáty jeho : 

nebo jako střela, vypuštěná k mie- 
stu zaměřenému, rozdělené povětřie 
ihned v sobě po ní zavřieno jest, tak 
že se nezvie příštie jejie. 



Takež i my; srodiváe sé, bnto ostá- 
ném svého bytfe. 



T&kež i my, zrodiváe se, inhe(l(8i(^ 
přestáném býti. 



4. Ze žaltáře. 

Bible mikulovškd L 1406. 

Nebesa vypravuji chválu boží, a diela raků jeho zvěstuje hvézdné nebe. 

Deň dni vypravuje slovo, a noc noci ukaziýe uménie. 

Po váie zemi vyšel jest hlas jich, a v krsginy okrúhlosti země slova jich. 5 

Na slunci položil jest přiebytek svój, a on jako ženich, vycházeje z Idfte 
svého: radoval se jest jako obr k běhu ccstf. 

Z svrchnieho nebe východ jeho, a vrácenie jeho až do svrchnice jeho : 
aniž jest, ktoby se skr}'l od horkosti jeho. 

Bázeň božie svatá ostávajiece na veky yěk6v: sudové boží praví, spra- 10 
vedliví sami v sobě. 

' Žádnější nad zlato mnoho a nad kamen drahý, a slazší nad med i střed. 

A zajisté sluha tvój ostřiehá jich; v ostřiehání jich odplata mnohá. 



5. Z evangelia sv. Marka. 

Evangeliář Olomoucký z I. 1421. 

FHíei Jndas Škarioth, jeden ze dvanásti, a s ním zástup veliký s meČi, 
poslaný od nejvyšších popóv a písařóv a starších. I dal jim byl zrádce zna- 15 
menie řka: Kteréhož kolvék líbati bndu, ont jest, držtež jej a veďte opatrné. 
A když přijtde, inhed pHstúpiv k němu vece: Zdráv mistře, i políbil jest jeho. 
A oni roce uvrhli na Ježíše a drželi jej. Tehdy jeden z přístojících vyňav 
meé, udeřil sluhu svrchnieho kněze i uCal jemu ucho. A otpovédév Ježíš vece 
jim: Jakžto k lotrovi vyšli jste s meči a s dřívím popadnuti mne, a na všakýso 
den u vás byl sem uée v chrámě, a mne jste nedi^žali. Ale aby se naplnila 
písma. Tehdy učenníci jeho opustivše jej všiccí utekli . . . • I přivedcchu 
Ježíše k na^vyššiema knězi. I sešli sě vespolek všechna knížata i písaři 
i starší .... Hledáchu protiv Ježíšovi svědectvie, aby jeho k smrti vydali, 
i nenalezechu. A mnozí falešné svědectvie praviechu protiv němu, a podobna 25 
svédectvie nebyla. A někteří vstávše falešné svědectvie vydávali protiv jemu 
řkuee, že my slyšeli srny jeho řkáce : Já rozruším chrám tento ruku udělaný 
a po třech dnech jiný ne raků udělaný ustavím. I nebíše podobné svědectvie 
jich. A vstav ncý vyšší kněz v prostředek, otázal sě jeho řka: Neodpovídáš 

ničehož nic k torna, cež tobě obvrženo jeit od téchto? Ale Ježíš mlčíšeSO 

1* 



— 4 — 

a nJc neodpoTédél. Tehdy opét najvysší knéz otázal iě jeho řka: Ty jsi Kristus 
syn Boha požehnaného ? A Ježíš TOce jema : Já jsem. A uzříte syna člové- 
čieho na pra?ici moci božie sediece a přicházejícieho s oblaky nebeskými. 
Tehdy najvyšsi kněz, roztrh rúcho sré, vece: Což jeáce požádámy svědkóv? 
5 Blyseli ste rúhánie. Což sě vám yidie? Kteřížto Tiichni potupili jej býti vinna 
smrti .... A inhed ráno radu učinivše najvyšsi kněz s staršími a s písaři 
a se vším sborem, svázavše Ježíše vedli js6 i dali Pilátovi. 

-^SB- 



II. 

POSTILLY. 



1. M. JANA husí 
Výklad na všecka éteni nedělní z 1. 1413. 

a) Z. předmluvy. 

Vida Ježíš zástupy, slitoval sě aad nimi, neb sú byli trápeni, a leželi 
sú jako ovce, nemajíce pastýře. Protož řekl jest učedlníkem svým : Jistě žeň 

10 mnohá jest, ale dělníci nemnozí; protož proste pána žni, a€ pošle dělníky na 
žeň svú. To jest : mnozí sú lidé, jenž by rádi slovo božie slyšeli, a tak jako 
pšenice v stodola královstvie Kristova sě hodili; ale nemnozí sú dělníci: to 
věz, že málo jest věrných kazatelóv, kteří z lásky pro chvála boží, pro lidské 
a pro své spasenie pracují s lidem božím. Protož die Spasitel : Proste pána 

16 žni, to jest Boha, jenž jest pán všeho světa, a€ pošle žence věrné na žen svú... 
fteč (tuto) svého Spasitele já váže, abych ovšem kněžského úřadu neopustil, 
času nezmařil, umienil sem pro chvála boží, pro spasenie čechóv věrných, kteříž 
žádiýí voli boží poznati a plniti, čtenie nedělnie všecka kratičce s boží pomoci 
vyložiti .... A že nemají obecně čtení česky psaných, a výklad ne tak sě 

20 brzy př\jme bez založenie, protož chci vždy prvé čtenie položiti a potom vý- 
klady aby našeho Spasitele slovo vždy najviece vznělo, a tak věrným bylo k spa- 
sení oznámeno ... I mámt úmysl, abych což mohu, najlehčejie vyložil k roz- 
uma čtenie, ac ne ovšem týmž obyčejem, jako káži. 



Aby, ktož bndeš čísti, rozuměl mé české řeči, věz, žef sem psal tak, 

26 jakož obyčejně mluvím; neb v jednom kraji českém jinak mluvie, a v jiném 

jinak. U příkladě já píši ^nižádný nevie" a jiní řiekigí ^žádný nevie^; opět 

já diem »masiem učiniti" a jiní řkú „musím*; a opět já diem „télestný** a jiní 

ntélesný**; já „protiv a jiní .proti**; já „^zjeviti" a jiní „jeviti**; já „popadho** 



— 5 — 

a jin< „popad jej^ ; já diem »byehme byli dobři* a jtnl ^bychom byli doWf. 
A jest jiných drahné proměn. Protož prosím každého, ktož bude psáti, aby 
jinak nepsal, než jakož sem já psal ; než chybil-li sem kde, čteny neb sřeka 
neb slovce opustil, za to prosím^ aby opravil jest-li jist plné, aby mi pravého 
úmysla nepřevrátil; neb viem, že mnozí, mnéjíce, by lépe rozuméli, což dobře 6 
jest psáno, shlazígl a zle napisujl 



b) Ze čteni na nedSli čtvrtou v po8tt, 

Móž býti otáska : kterak jest to, že pro bázeň nepřátel nepřišel jest 
Ježíš k hodu beránka do Jeruzaléma, poňavadž Jan Krstitel bez strachu tresktal 
jest £roda krále až do smrti? Tu móž býti dána dvoje příčina: prvá, aby věda 
vóU boží, že má vedle jeho uloženie smrt jíti k prospěchu lidského spasenie, 10 
svú voli sjednal s boží volí; druhé, aby dal příklad svým potom budúclm, kdy 
mají opatrné ujíti před svými nepřátely. Aniž měj pochybenie, byt Eristug 
nebyl smělejší, než svatý Jan Krstitel, i ve všech ctnostech dóstojnéjsí. Al^ 
ještě jest otázka, kterak Kristus jest vymluven, že vecUé zákona pro bázeň ne- 
byl jest na hodu beránka? Ta jest odpověď, že ti, kteříž sú měli áhlavnú 15 
nepřiezeň, byli sú vymluveni před Bohem od nestáoie. A týmž obyčcgem, ufám 
Bohu, jsem vymluven, že sem nestál vŘímé, pohnán jsa, před papežem: prvé 
proto, že sem své poručníky za tři léta postavil, a těm nikdy nebylo dáno sly- 
šenie, a ti byli sú jímám i vězeni, proto že sú pravdy žádali. ]>ruhé, že 
dále jest z Prahy do ftíma, než od zámořie Tiberiadského do J^uzaléma, do 80 
něhož z Jeruzaléma byl jest odšel Kristus. Třetie, že nenie v zákoně božiem 
přikázáno, aby tak daleko do Říma lidi darmo pohonili, čtvrté, že málo jest 
u dvora papežova božie pravdy, již by vedli vedle zákona božieho. Páté, že 
bych zmeškal lid v slovu božiem, a sám na cestě co bych dobrého mohl činiti ? 
a ač bych k dvoru přižel, které bych svatosti u něho nabyl ? jedné sváróv, 25 
a chtěUli bych svatokupčiti. Šesté, že bych mnoho almužny darmo utratil, na- 
bera na lidech. Sedmé, že přě, kterůž já vedu, jest proti papežovým obyčejem 
a proti jeho moci; neb papež Alexander pátý vydal jest bulu na penězích, v níž 
jest zapoviedal, aby nikdež v kaplách nebylo kázáno slovo božie lidu, ao sú 
na to ustanoveny a od papežóv stvrzeny. A také stálo v té bule, aby nikdiež 30 
jinde nebylo kázáno, jedné u far a v klášteřiech. A té buly dobyl jest dobré 
paměti knéz Sbyněk, arcibiskup Pražský, s jinými preláty. A mnich Jaroslav, 
planý biskup, ten v poselství jezdil o tu bulu, v níž jest také stálo, že v krá- 
lovství Českém v Praze, a v markrabství Moravském mnohých srdce jsú ka- 
cieřstvím tak velice zprzněna, že potřebie jest přizřěnie a tresktánie. A tak ta 95 
bula ukazuje, že sú proti zákonu božiemu i papež i knéz Sbyněk učinili: papež 
vydávaje a Sbyněk dobývsje, aby slovo božie nebylo kázáno syobodné, proti 



— 6 — 

čtení Spasitele Jezu Krista, jenž jest přikázal učedinikóiii, aby šM po riem 
SYětč, kážice čtenie každémn stvořeni. A oni sú kázali yáady> to véz, kdež 
koliyěk byl jest lid zFósoben, aby slyěal. A Spasitel nás kázal na pásti, a jindy 
na moří stoje na lodíi a ▼ olicech, a po městečkách bez kostelóv, a po vtech; 

5 a řekl ucedlníkóm svým, aby kázali i po střdcbácb, a sluhy své, aby volali 
k večeři věčné, poslal i mezi ploty i v rozcěstie ; kterhki tehdy ta bubt s pí- 
smem a skutky Kristovými sě sjednává? Niktli; protož od té odvolal sem sě 
prvé ku papeži, a že též i tohoto papeže sé dotýká, protož pravda miesta 
nemá. A tak druhý kus buly móž býti prav v tom , že mnohých srdce kacieř- 

10 stvim jsú zprzněna v Praze, na těch, jenž sú buly proti písmu a proti spasení 
lidskému dobývali a k ní přivolili. I co dobrého sú žádali v tom, aby slovo 
božie v kaplách nebylo kázáno, ani kde jinde, jedné a £ur a v klááteřiech? 
Jisté v tom jest závist, lakomstvie, zlost protivná slovu boMemu; a úmysl, aby 
kápla Betlém byla slova božieho zbavena. Jiní arcibiskupově stavďi kaply» 

16 aby v nich kázali, a kněz Jan, arcibiskup Pražský, ten svú ruku založil jest 
tu kaplu Betlém a stvrdil : a pak nebožčík Sbyněk, jsa naveden od kanovníkóv 
a od farářóv Pražských i od mnichóv, jenž sú sé o Betlém smieřili s faráři, 
chtěl jest tu kaplu v slovu božtem zkaziti, a tak mně kázanie úplné odJieCil 
neb sú tak byli uložili, kdybych již vedle přikázanie papežova v kaple nekázal, 

20 a jinde miesta nenie kromě far a klááterév, jakož velí papež ; a oni faráři 
i mnišie tak sú sě svolili, aby muě nedopustili. Protož poznav to také, proti 
přikázaní nehodnému a proti jich chytré zlosti, vzem milosrdného Spasitele na 
pomoc, postavil sem sě. A konečné nestál sem u dvora papežova proto, abych 

v 

darmo života neztratil ; neb všudy nepřátel jest plno, i Cechóv i Němcóv, jenž 

35 mé smrti hledají: nepřietel papež súdcě, nepřietelé i kardinálové, jakož sem 
shledal v jich listech, ani mě píší kacieřem, nikdy neslyše vše, ani vídavse; 
neb i papeže i kardináióv dotýká sě, když sě káže proti pýše, proti lakomství 
a zvláště proti svatokupectví : protož stala by mi sě pravda, jako Ježíšovi. 
A zvláště, že sem shledal svědky křivé a jich svědectvie, jenž sú na mé sved- 

30 čili v Praze, svědeclvie do Rima poslali ; mezi kterými svědky jeden svědčí, že 
bych kázal, že kdjž kněz mši slúží, že tu nenie Tělo božie. Druhý svědčí, že 
když knéz^ jsa v hřieše smrtedlném, mši slúží, že požehná chleba, ale nebude 
Tělo božie. Třetí svědčí, že sem kázal, že baba jest dóstojn^šie ve vseta než 
papež ; a jiných kusóv mnoho křivě mi přikládiyí. A na listech, jež na mě 

35 vydal kardinál, súdcě najprvn^ší, již mě pokládá svodcí lida, nalezacem blu- 
dóv; a v žalobě od kněze Sbynka, Michal farář z Nového města od svatbo 
Vojtěcha pokládá, že všichni věrní křestané m%jí mě ža kadeře, kteříž sú v Če- 
ském království, a že každý den u Betlémě bludy a kacieřstvie káži, a že jsem 
knieže kacieřské a hlava kacieřóv. Ale to mi, ufám milému Kristovi, neškodí, 

40 aniž mne to mútí; neb viem, že sú jeho svaté milosti kněžie též učinili, a ko- 
nečně ohavnú smrtí a ukrutnú umořili; jehož svaté milosti poručil sem tvú 
při, aby ji dokonal, jakž ráčí, buď to i mým od lidi potopením i smrti, a od 



— 7 — 

své pravdy aby mi nedal odpadnuti. Ale ješté řiekají: Kéž dostoji smrti a jde 
do Rima, jako Kristus šel do Jeruzaléma. Odpoviem: bych védél, žejestbožie 
vóIe, abych v Římě umřel, tehdy bych sel ; a bych védél, že bych n^'aký pro- 
spěch učinil, jako jest Ejristus lidu potom budúciemu i před sébú svatým 
učinil: ač jest neprospěl k spaseni biskupem, mistróm, knéžim a zákonnikóm, 6 
jenž sú ho z závisti, a proto, že jich hřiecby tresktal a lidu oznamovali jako 
svódd a kacieře ukrutnú a ohavnú smrti zamordovali. Nechf pošli po mě bi- 
skupové a knéžie od najvysšieho biskupa, jako sú poslali po Ježíše. Byli sú 
počeli Němci, když sú v oděni s samostřiely, s sudlicemi a s meči přiběhli na 
Betlém, a já káži, jichž póvod byl jest Bernard Chotek: ale pán Bóh zmátl |ó 
jim cestu, že sú nevěděli, co mají činiti, jakož to jest mnohým lidem známo; 
nevhod přišli. Byli sú také na pána Ježíše biskupové poslali, au káže; ale že 
hodina ještě byla nepřišla, protož sluhy biskupóv radejše sú ho poslúchali, než 
jímali: těž ještě nepřišla mé smrti hodina, i nechali sú mne, až dobožie vole. 
Potem sú Němci, radu vzemse, chtěli Betlém obořiti, svolivše sě na radnici, 15 
neb po němečku rathauzě; a od nich mluvil Cech Holubář k Cechóm, chtie-li 
k tomu přivoliti, jako sú Němci přivolili, aby Betlém byl zbořen? Tu věrní 
Čechovéi poznavše, že to jest proti Bohu a proti jeho slovu, proti spasení lid- 
skému, a že to jest Cechóm na hanbu, a že té moci nemají, aby v takém městě 
chrám boží užitečný obořili, nechtěli sú přivoliti. Patři smělosti německé : ne- 20 
směli by súsědu obořiti peci aneb chlévcě bez královy vole : a pak směli sú. sé 
pokusiti o chrám boží! Ale nedal jim v tom pán Bóh moci, aby lehčejie sé 
pokáli, a potom sě tak lehce bořeníe chrámu jeho nechápali. TotoC sem psal 
potomním na výstrahu: dobrým, aby o pravdu směle stáli, a slepým vpravdě, 
aby sé téhož varovali, a těm, kteříž nevědie mé přé a utrhají, aby pozus^íce 25 
pravdu, utrháním nehřešili. 



2. PETRA CHELČICKÉHO 
. Spasitelní výkladové na čtení nedělní z 1. 1433- 43. 

a) Předmluva, 

Pán Ježí$, jenž jest počátek. i dokonánie všech věcí, budiž pomoc má 
v této práci, aby prospěšná mohla býti k jeho chvále. A že ti, kteříž žádají 
Bohu věrni býti a plniti přikázanie jeho, mají hleděti dobrých příčin a k tomu 
pomocných, i chci řeč učiniti o tom přikázaní, ješto dle pán Buoh : Pomni, aby 30 
den sváteční nebo sobotní nebo nedělní světil. Toho svěcenie rozum ukazuje 
odpočinutí od hřiechuov smrtedlných. Druhé odpočinutie v den sváteční jest 
upokoj enie ducha i těla s Bohem v dobrých činech a zaneprázdnění v modlit- 
bách a v slovu božím. Protož křes tané v slyšení slova božího, v přemyšlování 



— 8 — 

a v čtení trvati mají ? den nedélnf. A poněvadž Jsú čteni zvláltnie položena 
na každú neděli, protož aby příčina byla k užitečnému svěcení, myslím tmo 
rozumy těch čtení popsati tak, jakž já jim po jiných mistřích mohu rozaméti. 
A že 6ú v každú neděli i v jiné svátky zřiedili a položili Čteni e najvýbomějšie, 

5 zdá se po tom řádu, že sú ti milovali pána Krista a jeho čtenie. Ale nynie, 
hlediece na duchovnie úředníky, viděti jest po skutcích, že těmi řády slavnými 
v kostelech toliko zakrývají svá seredstvie svých životuov. Ač svrchním hlasi- 
tým velebeniem povyšují čtenie a oslavují jím všecky časy, však svým peským 

. životem a nepřikladným každému se rúhaji a je potlačují. K tomu, aby je vy- 

10 sokými hlasy zpievali a jemu kadili, přes rok sú časy každému zřiedili: ale 
činiti skutečně čteuie, tomu sú nižádného času nepoložili, nebo jsú nepřítele 
čtenie, v skutku jeho zapierajíce a pro ně věrné kazatele na oheň odsuztgícc 
i jiné lidi spravedlivé pro ně tisknúce a kaceřajíce. Protož jich oslavovánie 
čtenie jest peněz lovenie, zbohacenie a rozkoší těla shromáždění, nebo jsú ne- 

15 přítele kříže Kristova. Ale jakž sú koli těch čtení pokrytci a lidé duchovní 
požívali k svému zisku tělesnému a k oklamáni Ifdu, vsak proto jsú od pána 
Krista věrným lidem k spadení ostavena, kteříž by je v skutku činiti chtěli, 
k utěšení čisti a k urozumění o ně spolu rozmlúvati a na tom den nedělní 
ztráviti. Protož bude-li vuole božie, a dá rozum a pomoc svú k tomu^ a od- 

20 pustí konali, budu něco psáti o těch čteních k užitku těch, kteříž sú poznali 
a milují pravdu. 



6) Z výkladu na Čteni sv, Lukdie b kap, 16. o Lazaru bohatci. 

V tomto čtení Spasitel ukazuje dva životy dvú člověkuo všem lidem, 
aby je měli před očima jako živé dvě zrcadle, aby bohatí, majíce před očima 
bohatce pohřbeného v pekle> varovali se pýchy, rozkoší, lakomství, kteréžto 

25 tři hřiechy měl jest tento bohatec na sobě a pro ně v pekle pohřeben; a chudí 
duchem, patříce na Lazara nemocného a bídy plného, aby potěšení měli a v po- 
koře mile trpěli biedu na těle, a zármutky zde snášeli za krátký čas, majíce 
naději, že s Lazarem budu odpočívati. Nebo pán Ježíš padobně jako dvA ře- 
bříky před očima všem postavil jest: jeden, po němž vstupují do přiebytka 

30 Abrahamova, a to jest Lazaruov život bolestný a lačný ; a druhý, po němž 
sstupují do pekla, a to jest život bohatcuov rozkošný a sytý. Řebřík ten bo- 
hatcuo udělán jest z pýchy a z rozkoší a nemilosrdenstvim sevřien. Přelož 
potřebí jest poptati se každý sebe: po kterém řebříku jdeme? k bohatci-li 
skrze rozkoši do pekla» čili k Lazarovi skrze chudobu a bolesti v odpočinutí ? 

35 A die Pán: „Byl člověk jeden bohatý, a obláčel se v zlatohlav a hodoval na 
každý den rozkošně a skvostně." A tu se vše stkvělo, netoliko krmě, ale mísy, 
lžíce, taléři, koflíkové, konve, stoly od střiebra a od zlata a od jiných drahosti, 



— 9 — 

aby se oči p&sly a bylo se jim čím chlubiti, že páně milost počestně a svýho 
stoiu bydli. A někdy a těch bohatých viece pýcha jie, nežli ústa. A na ta- 
kových hodováních obyčejně bývá veselé, husle, buben, pištěly a písně chutné ; 
protož co jest takový lid? jediné přezlého zufánie, ješto naděje badúdho do- 
brého, aby jemu podle slibuov božích přišlo, nemá; protož ten šivot pase a 5 
hledá jemu rozkoší což najviece muož, drže se onoho písma : „Jezme a pijme 
a zítra zemřeme.^ A takoví lidé náramně stojí o zbožie, kterak by koli jeho 
dobyti mohli, buď násilím, lúpežem, zlodějstvem, nevěrami, lichvami i jinými 
obyčeji, aby nahcomaždiece jeho, založili na něm ustavičné hodovánie a roz- 
koši, v nichž žádají život skončiti. Protož tento bohatec v pekle pohf ebeny 10 
množství má následovníknov : králuov, kniežat, pánuo, rytieřuov, měštanuov 
i sedlákuov mnohých, nébrž i kněží a preláti kniežatóm a páuóm se u stoluov 
rovnicí ; co kde najdražsího a nig chutnej sieho k jiedln a k pití, to kněží se 
páoy sehlti, a den ode dne ty rozkošné krmě a pití mieti chtí. A takový stuoi 
bohatcuov najviece jest knězi na světě neužitečných, tělesných a slepých, jeátol5 
příeliš krestanstvo pohoršují a kazí. Též oděvy takovéž, jako bohatec, nynie 
nesu, zlatohlavové, postavcové, od perel, od kamenie drahého, i což najdraž- 
sího v světě nalézti mohu. Eto by také vypsal pýchu ženskú v oděvích ? mám 
za to, že ani bohatec ani jeho žena takové pýchy a rozkoši neměl jest, jako 
ženy nynie mají, a on pro své pyšné rúcho pohřeben jest v pekle ! Ale nynie 20 
již nižádný hřiech nenie, ale vše slušie a poctivost a čistota jest. Byt hřiech 
nebyl v takových pýchách choditi, nikdy by tak těžkého zatracenie bohatcova 
neohlásil Kristus pro oděv drahý a rozkošný, ani by chválil Jana Křtitele srstí 
velblúdovýcb. A ktož nosí rúcho heaovné a dvornostmi rozličnými zkrájené 
a zstřihané, ten svú poběhlosC vnitřní okazcge, že jest v mysli své takový, jakož 26 
zpnosob oděvu jeho ukazuje. Protož by to svět mohl znáti, kterak jest přielis 
obtiežen hříechy bohatcovými, již nechaje toho, že pro ně v pekle pohřeben 
bude, ale co zlého a těžkého zde přítomně má, mohl by sobe stesknúti stěmt 
hříchy mnohými, nebo pro pýchu v oiévích drahých, pro lakotu v pokrmích 
rozkošných a hodováních častých mnoho musí honiti a neustíhá. Neb takové 30 
pýše a lakotě bezedné nemuož nikdy královstvie veliké stačiti králi, ani panství 
pánu, musí násile činiti chudině své i nesvé. A panoši nestačí sto kop platu, 
bospodářstvie všecko i s nábytky : vše to pýcha a lakota sehltí a prokvasí, že 
již jedno slově pánem, ale dlužen jest druhým, že k zaplacení všecken statek 
nepostačí. Takéž řemesla vždy loví a dřou jedni druhé, nebo lakota a pýcha 35 
pudí je k tomu. Ale když jest Spasitel pověděl o bohatém, kterak se jemu 
zde šťastně dalo ve cti tohoto světa, v rozkošech ustavičného hodovánie, již 
potom také praví o chudém Lazarovi, v kteraké biedě a nedostatcích ztráven 
jest zde Život jeho, a die: «A byl jeden žebrák, jménem Lazar, kterýž ležal 
tt vrat jeho, nežituov plný, žádaje nasycen býti z drobtuov, kteříž padali 8 stolu 40 
bohatce, a nižádný jemu nedával, alé i psi přicházejíce, lízali nežitý jeho." 
Touto řttčí věrný, múdrý a dobrý řečník při chudého vypravuje a tiem Hřieeh 



— 10 — 

bohatcuo obtéitge, nebo řekl-li by bohatec, chté se vymlúvati : Mnoho jest bylo 
chndýcb^ nemohl sem všech nadati, nebo : Almažny jest nepotřeboval, nebo : 
Neznal jsem jeho, nebo : Mohl jest sobě vydělati, nebo ; Nevěděl sem, kde leží, 
nebo : Činil se jest nemocen a nc^jsa, nebo : Nežádal jest, nebo : Chtěl jest pe- 

6 nězóm nebo lahodným krmiem^ nebo: Vsak mu jest čeleď dávala: ty všecky 
výmluvy, každú zvláštními slovy, tuto potupil jest a milosrdný' áí psy ukázal 
nežli pána i s čeledí jeho ; protož psi, hovada němá, lížíce nemocného Lazara, 
odsúdí hřiešníky ty nemilosrdné. A takoviC jsú i nynější bohatci, ješto sami 
mnoho sehltají s čeleďmi svými pražnými, jeáto se pickiyi jako koňové a smilní 

10 na jich zboží a kaší se rozličnie dvomosti v oděviech vymýšlejíce. Ale o mi- 
losti chudých tu nemluv ; více jie uzřieš k psuom, nežli k chudým ; těchf dosti 
mievtgí: chrtuov, vyžlat, ohařuov, a hojně je chlebem krmi; psíky také chlu- 
paté mají, ty pak na polštářích podlé sebe kladů, do lázně je nosí, myjí, češí, 
maso kupigí a vaří jim : ale i<azar chudý nemá poč k jich stolu ; smrďal by 

16 jim. Někdy roznemuož se u nich člověk, ihned s nim se dvora pospieší, aby 
na ně z něho smrt nepřišla. Potom die čteníe: „I stalo se jest, že umřel žebrák, 
a nesen, jest od angeluov do přiebytka neb do luona Abrahamova ; umřel jest 
i bohatec, a pohřben jest v pekle. *" Viera v tomto čteni pánem Kristem polo- 
žená zuostává o každém bohatci rozkošném, pyšném a nemilosrdném, že se- 

20trvá-li v tom do smrti, pohřeben bude v pekle, jinak by toto čtenie nadarmo 
ostaveno bylo lidu budúcímu. Protož máme-li tu vieru držeti o slých bohat- 
cích, pročež tehdy vykúpenie z pekla jim slibují? počnúce od zlého až donaj- 
horšieho, všem sú ustavili zákon v třetím pekle, z něhož vykúpenie skrze své 
mše a náboženství slibigí. Ale není div, neb preláti a jini kněží jsú podobni 

25 tomuto bohatci v životě rozkošném a pyšném, a jsú jedno s světem, s nigvět- 
čími bohatci rozkošnými a násilnými najvětčí přiezeň a spojení mají, neb jsú 
od nich zbohaceni zbožím a páni zděláni a v takových rozkošech ustavení, jako 
kniežata a páni světští. A pro tu příčinu knězi i preláti nepočítigí kniežatóm, 
pánóm ani tučným měšCanóm za hřiech života bohatcova rozkošného, smilného, 

30 prázdného, pyšného, lakomého, nemilostivého, ukrutného, násilného, nebo jsú 
sami v témž odsúzeni, jako páni; aniž takoví d^i pánu násilím roztylému 
upřímě : ^Do pekla puojdeš, nebo si vyrostl v sádlo skrze násile chudých, ho- 
duje na každý den stkvostně, i jinak peský život veda,** ač vidí, že v takovém 
životě bohatcově do smrti stojí, ale radéjíC učiní jemu pohřeb příliš slavný: 

35knéžÍ9 žákuo i jiných lidí veliká procesí bude, mnohé zvonění, mši mnoho, 
zpívání a sviec, ofěra, veliká chvála na kázaní, že se a toho zdá, že jest nelze 
zahynuti té duši. A k tomu ještě viece : že budu věčně prositi za tu duši, na- 
dadi mnichy i jiué kněží, aby mše slúžili za páně milost, žaltáře, vigiijí i jiná 
Báboženstvi aby konali za něho, «neb jeho milost mnoho dobrého našemu zá- 

40 kónu učinil*^ ; protož v knihy klášterské i u jiných kosteluov vpíší tu duši, 
a věčná prosba za ni bude. A tak té duši vždy jest spasenu býti, dovedou-li, 
jte js4 ty věci pravé; pak-li jest pravdai což die Pán ve čtení: „Umřel jest 



— 11 ^ 

bohatec a pohřben jest v pekle,** t^dy selhú oni i všecky mše, i žaltářové 
i zapsánie v kuihy duše bohatcovy. 



IIL 

LISTY SOUKROMÉ. 

1. M. JERONÝMA PRAŽSKÉHO 
list panu Laekovi z Kravař z 1. 1415. 

Služba má napřed, urozený pane milý a dobrodějce mój zvláštní! Dávám 
Tvé milosti na vědomie, žet sem živ a zdráv v Konstanci. A slyším, žeby dťahná 
búře byla i v Čechách i v Moravě pro smrť mistra Husovu, jako by byl křivě 5 
odsúzen a kvaltem upálen. Protož totot z dohřej vole píši, jako svému pánu, 
aby věděl k čemu sě přičiniti; protož tiemto písmem prosím, n^'ími^ sě toho, 
jako by mu sě křivda stala. Učiněnof jest při něm, mým vědomím, cožC jest 
mělo učiněno býti. A nemni, pane, bychf toho z naze psal, aneb bycht pro 
který strach jeho odpadl. Hrubět sem držán a vězeni, a mnohot jest se mnú 10 
velikých mistróv pracovalo, a nemohli t sú mnú hnuti z úmysla toho. A mnělC 
sem též, byt sě jemu křivda dala. A když sů mi dány byly ty kusy jeho k ohle- 
dání, pro kteréžto jest potupen, ohledav je velmi pilně, a rozmítav v rozumu 
i sem i tam ne s jedním mistrem, úplné sem to shlédl, že z těch kusuov ně- 
kteří jsú kaciřščí, někteří bludní, a jiní zpósobiví k pohoršení a škodliví. Ale 15 
ješče sem vždy některak pochyboval, nejmaje za to, by jeho nebožčíka ti ku- 
sové byli, ale nadál sem sě, žehy úrubkové byli řeči jeho a útunkové, kteříž 
by smysl jeho změnili. I počal sem státi pilně o vlastní knihy jeho ; i dalo 
mi k ohledání koncilium jeho vlastni ruku psané. A tak s mistry písma sva- 
tého velebnými ty kusy, pro kteréž upálen jest, srovnal sem a přirovnával kkni-20 
hám jeho vlastní rnkú psaným, a nalezl sem ty všeckemy kusy tak úplně 
a v těch smyslech státi v knihách jeho. A protož nemohut řéci jinak sprave- 
dlivě, než žet jest nebožčíček mnohé kusy psal bludné a škodlivé ; a já, který 
sem byl přítel jeho, i svými ústy obránce cti jeho na vše strany, shledav toho, 
bluduov těch nechcit obránce býti, jakoC sem také dobrovolně vyznal přede 25 
vším sborem v širších slovich. A nynie mnoho činiti maje, nemohlt sem psáti 
tak široce: ale mám za to, žet bohdá skoro své běhy široce spíší, i pošli Mi- 
losti l>4r A 8 titítn sě IVé lá«ce perúčiem. Psáno íěů vlástbi ro9tú, *y £on- 
stuncí, ten čtvrtek niybližší po dni narozenie Matky božie (12. září). 



- 12 - 

2. JOŠT Z ROSENBERKA, 

biskup Vratiblavský. 

Z listu královně Johaně, 1. 1467. 

Tyto v ěci dávám napsány, abych k Bohu, svému svědomí, a k Vám své 
povinnosti učinil dosti. 

Nestane-li to královstvie v jednotě obecné cierkve svaté a ňímské, tehda 
strach, že sé na něm naplní čtenie, kteťéžto die, že každé královstvie v sobě 

5 rozdělené zahyne. A to by sě pohřiechu naplnilo, kdybychom sě toho dopu- 
stili, abychom sě v sobě rozděléc, neřku, na dvé, ale na několikero sě smie- 
sejíc, sami sě Čechové hubili a kazili; tomu by sě cizozemci nasmieli, a rádi 
by nás dorazili a zemi roztrhli, jehož toho Buoh uchovaj! A snad ani tak 
skuoro ani na tom by sě slehlo, jakož kto mní. ITechf tomu, co chtie; d^í ti, 

lOkto řiekají: „Af páni svým houfem bez ryiieřstva, a rytieřstvo bez pánuov sě 
okáže; tu bude shledáno, kdo viec mohu zemi poslúžiti, páoi-li čili rytieřstvo í*' 
Já to pravím, že to dobře vieme, že viec zeman než pánuov, a viec měáCan 
než panoší, a najviec scdlákuov. A protož ktož chce nové rady dělati, nechf 
sobě dá nový svět stvořiti; pakli to nemuož býti^ zachovávajme starodávnie 

15 řády, neřiek^jíc: „Když máme města, a zemany jim^odtrhnem, tehdy je pod- 
trhnem i zatrhnem,'' A co pod nimi zachováme svých, tof jest vše k našemu 
lepšiemu. 

Skrze takovú ruoznici stálo by obcovánie Cechóm se všemi jinými kře- 
sťanskými zeměmi v svátostech přijímání, v službě boží, v kupectví, v rytieř- 

20 ských jézdách po dobrodružství, po službách, v spřiezněních, v sudech, v po- 
selstvích i v jiných rozličných a mnohých věcech. Ačkolivék pán Buoh vsím 
vládne, však dobré sě jest vystřiehati příhodami jiných ; neb takové věci na dléch 
sú na dobrá nevycházely, ani což násilného jest věčného. Aneb která jest pa- 
mátka Žižkova, i všech jiných násilnikuov ? než v hanbě a v zlořečenství a věčném 

25 zatracení těch všech, kteříž sú v smrtedlném hřieše sesli. 

Lépe jest zbožných a slušných čest hledati, než v také zmatky vstúpiti; 
.neb kto by ztičeli, Buoh vie, dočekali-li by konce. A na to-Ii by na dléch 
přišlo, co oni chtie aneb nechtie, kto to vie? neb stálost pravdy a neústupnost 
křivdy tvrdé boje mievají. Kdyžt křivda s nepravostí bojuje, tehda obé neo- 

30 stojí; a k tomu duše a čest nenie prodajna. TenC na to bude pomnieti, že 
pravdě nelze zahynuti. 



3. VILÉM Z PERNŠTEINA. 
Z listu Ludvíkovi I., králi Českému a Uherskému. 

Nejjasnější králi a pane můj milostivý! 
VKMti službu svou poddanou vzkazují. První psaní, kteréž sem YKMt 



- 18 — 

učinil, učinil sem z povinnosti ; tedf ještě jedno činim ft to z příčiny té, že ten 
čas mĎj se blíží, kteréhož žádný minouti nemůž; neb již vedle mých let více 
než dosti pán b&h nade mnou činí své milosti. A protož aerad bych umřel, 
abych toho neměl oznámiti pro své svědomí, což škodného VMti znám: poně- 
vadž sem YMt za pána přijal, na korunu dva prsty vložil, sceptrum při koru- 6 
nování VMti sem držel. 

Milý králi t poněvadž YMt pán bfih v dětinství králem učinil , VMti jistě 
neopustí: jedné sami neračte se opouštěti, a škaredě, cóž máte svého dědič- 
ného, toho nezanedbávati. Nebt jest již na času, a příliš velikém ; ano skrze 
nedbanlivosti a roztržky mnoha království sou v nic přišla^ Pak jak se nyní 10 
v Čechách děje, jistě k témuž jest podobné. Neb z malé jiskry velký oheň 
bývá, a lidé jsau svého užitku hledajíc a ke zlému hotovi, kdež jedné mohou 
znáti něco svého dobrého. A já neznám , co se můž h&ře již díti v tomto 
království, než se déje, a toho neubývá, než přibývá. 

Bacte před se vzíti Šveycary, več sou vešli, a .od kterých ča&ův tak tr* 15 
vají, žádnému nejsouc poddáni , a málo jest králů okolních, aby jich neuží- 
vali. Pak vícef jest České království i mocnější nežli Šveycaři; třeba ae za 
času opatřiti ! neb rač mi jistě věřiti, cožf se kolivěk dli, nic VMti dobrého 
není. A jest-ti tohoto království Českého sobě v řád nerácíte uvésti, vedle 
zdání mého i v Uherském bezpečně nestanete. 20 

Dosti nsgdete těch, žel raditi budou; ale pilně VMti sluší tomu se na- 
učiti a na to pamatovati, pro VMti4i dobré radí, čili pod tou radou své ob- 
mýšlejí, aneb někdo snad přátel svých. Listův, výstrah, toho všeho YMC mů- 
žete míti dosti, neb se slova nekupuji: ale k skutkům sluší hleděti. 

Nebožtík král pro svou dobrotu mnoho zlého sobě činil v těch králov- 25 
stvích, a o to sem já JMti dosti mluvíval. Neb kdož jedné chtěl ustavičně tr- 
vati 8 JMtí mluvíc, všecko 2jednal; na svou škodu se JMt nic nerozmýšlel, 
každý JMt utrval mluvex^m. Obyčcýův všech bych já VMti přál, kteréž jest 
JMt při spravedlnosti i jinač zachovával; než toho bych VMti nepřál, abyste 
sebau jinak v svém kralování neměli vládnouti, a tím pánem býti, a mocně 30 
(křivdy lidem nečiníce) kralovati a rozkazovati, aby to lidé znali, že pána mají. 
A tak VMti dobře bude i VMti poddaným. 

Tímto své psaní zavazuji: nemůz-li VMf tak v náhle býti v těchto ze- 
mích pro tuto ránu boží, ale račte psáti listy důtklivé, všem stavům jeden, 
a každému stavu zvláště opět jeden, přikazujíc pod milostí: aby takových všech 35 
nesnád mezi sebou nechali, a pomst sobě sám žádný aby nečinil, že VMf 
k každémn, jest-li že kdo komu co přečinil, se tak zachovati ráčíte, jakž na 
koho slnš^i bude. Pakli by kdo chtěl mimo toto psaní co před se bráti, jistě 
že toho bez pomsty nerácíte nechati. Neb tu viru máte, že se nigdou, kteříž 
VMf jako pána svého mil^j^ & takového lotrovstvíVMti pomáhati budou mstíti. 40 
Ex Hranic, fer. Ilda ante Loeiae 15i0 (10. prosince). 



- 14 — 

4. BRATR MATĚJ POUSTEVNÍK. 
Z lista Havla Caherovi; 1. 152&. 

Toho považ, mistře Havle, jakým sp&sobem a pří6iiioii přišel jsi v ten 
úřad administratorský, upřimným^li úmyslem a dveřmi pravými, čili podvodné 
a pod pokrytím? Nedotýkám tuto věrných páuft ze vseeh stavftv, ke jsoa té 
dobrým úmyslem a dveřmi k tomn úřadu volili, pod spúsobem ovčím vlka ne* 

5 zn^íce, proto že jsi byl v Němcích u Lutera, muže věrného a učeného v písmé 
svatém. Tam si byl ve Yitemberce na čtvrt léta, všecko jsi n nich chválil 
a velebu, v přítomnosti jich žádných jsi jim odporfiv nečinil, a přišed od nich 
do Čech, též jsi učinil, váeekos chválil a velebil i to psaní, kteréž Martin Luter 
do Čech učinil o řízení kněžstva, pravě, že jest z rady a vůle tvé bylo a že 

10 jsi k němu rozumy dával, nutě k tomu Lutera, aby tak psal: a potom si to 
i jiné učení jeho za bludné a kacířské položil a odsoudil. Před tím přede 
vším, když si byl sám čtvrtý za administrátora volen, byl sem u tebe v Týně 
na Ikře; tu o Martinovi Luterovi zmínka byla; všecko si chválil učení jeho, 
zvláště to, že na samém zákonu božím, pravém základu, lidi staví, ne na še- 

15břincích a šermích antikristových. A když sem já tě k témuž napomínal, mluvil 
si, že všecko chceš na pravém základu čtení sv. stavěti, a ustanovení lidská 
antikristova že budeš bořiti a kaziti všemi obyčeji. 

Druhé, pamatuj se, mistře Havle! a ohledni se na ten sněm HromniČný 
léta předešlého ode všech stavňv držaný : ty si předkem s svými kněžími k tomu 

20 sněmu artikule na ten čas potřebné, užitečné a spasitelné sepsal a všem sta- 
vům k rozvážení vydal; na tom se všickni stavové snesli a ty artikule schválili. 
A pro sepsání těch artíkulův slušných všickni stavové volili sou tě za admi- 
nistrátora. Na to si ten úřad s pláčem přijal, přiříkiýe vémosf a stálost pánu 
bohu i lidem, při pravdě zákona božího a čtení Kristova státi. I pohlediž 

25 nyní bídný Havle, kam jsi od toho všeho zašel a kde jsi se octl? Ó Havle! 
kdo tobě má dobrý věřiti, a ty při prvním i při drahém nestojíš, ale sám sobě 
lež dáváš? A potom jsi kázal kázaní bouřlivá, nepokojná, vražedlná proti 
pravdě boží. To jste činili i s jinými kněžmi po farách, lid proti lidu stavě- 
jíce, různice a sváry v lidi rozsívajíce, hanějíce a kaceřnjíce, kacíře bludné 

30 i pikarty kněžím věrným a lidem dobrým, jich učení následujícím , jste dávaíi 
a spílali na kázáních svých. A oni pak, nežli by vám za příčinu různice a 
svárův byli, dobrovolně z Prahy vyšli, aby vás s lidem uspokojili. A po jich 
pak vyjiti z Prahy co jste spůsobili a sjednali v lidu obecném skutečného zlého, 
to jest všem lidem známo ! jaký nepokoj, pokušeni násilné, trápeni tyranské, 

35 vězení nekřestanské, mučení ďábelské, mrskání a cejchování neobyčejné, v po- 
hanech ani v Turcích nebývalé, z řemesel a cechův vypovídání, chudým lidem 
živností odjímání i od města vypovídání. To však všecko bezpráví a ta ne- 
křesfanská a pekelná křivda věrným a nevinným lidem se dala i. ještě nepře- 



— 16 — 

Stává, předkem skrze tebe, mistře zlosti Havle! a tvé knéži některé a jiné mocné 
tvou zlostí oslepené v úřadě I — 

IV. 

LISTY OBECNÉ. 

1. M. JANA husí 
list ze žaláře. 

Mistr Jan Hus, v naději kněz a slubapána Ježíše Krista, všem věrným 
a milým bratřím i sestrám v pánu Ježíšovi^ jenž sú božie slovo skrze mé slý- 
chali a přijeli, milost a pokoj od Boha otce našeho i od Ducha svatého, aby 5 
bez poskvrny v pravdě jeho přebývali. 

Yěmí a milí přietelé t viete, že sem s vámi po dlúhý čas věrně pracoval, 
káže vám slovo božie bez kacířstvie a, bez foludóv, jakož viete, a má žádost 
byla jest i bude až do mé smrti vaáe spasenie. A byl sem umienil vám kázati 
před svú jiezdú, než bych o(^'el k svolání do Konstancie, a ze jména Vám, 10 
ohlásiti křivé ^védectvie i svědky, jenž sú proti mně lživé svědčili, jež mám 
všecky popsané i s jich svědectvími; a ti( vám budu ohlášeni proto, aby, po- 
tupí-li mě^ neb na smrt odsádie, aby vy, to vědúce, nelekali sě, bych pro 
které kacířstvie, jež bych držel, byl odsúzen; a také proto, abyste stáli v té 
pravdě bez strachu a bez viklánie, kterúž dal vám pán Bóh skrze věrné ka- 15 
zatele a skrze mě nestatečného poznati; a třětie proto, abyste sě uměli lsti* 
vých a pokrytých kazatelé v varovati. A jižC vypravil sem sě na cestu bez 
klejtu mezi velmi veliké a mezi mnohé nepřátely, mezi nimiž najhorsí jsťi 
domácí nepřietelé» jakéž na svédeetvi poznáte a po skonání svolánie zviete, 
jichž mnoho bude : biskapóv» i mistróv, i knížat světských, i zákonnikóv. Ale^O 
nfámf svému milostivému, múdrému a mocnému Spasiteli, že skrze sté zaslí- 
benie a skrze vaši věrnu modlitbu dá mi múdrost a statečnost ducha svatého, 
abych setrval, a oni aby .nemohli mne na křivů stranu uchýliti: ač mi dá 
pokuáenie, hanénie, vězénie, neb smrt trpěti, jakož jest sám trpěl, a své naj- 
mile^sí sluhy v též poddal, a nám dal příklad, abychom pro ného a pro své ?5 
spasenie trpěli ; on Bóh, a my jeho stvořenie, on pán, a my sluhy ; on všeho 
světa král a my lidičkové nestateční ; on nepotřebný, a my potřební ; on mnoho 
trpěl pro nás hřiesné, i proč bychom my netrpěli? však naše utrpenie v jeho 
milosti jest naše vyčiáténie ot hřiechóv a od věčných muk zbavenie, a smrt 
naše jest naše vitězstvie. Zigisté věrnému, jeho sluze nelze sě jest ztratiti, když 30 
s jeho pomocí setrvá. Protož, milá bratřie i milé sestry I modlte sě snažně, 



— 16 — 

aC mi ráčí dáti pán Bóh setrvánie, a aby mě ráčil ostřieci od poákTrněnie; a 
jest-li k jeho chvále a k našemu prospěchu má smrt, at mi ji ráčí dáti bez 
strachu zlého podstúpiti ; pakli jest k našemu dobrému neb lepšiemu, aby mě 
ráčil vám navrátiti, i tam, i zase jeda bez poskvrny, abychom j^ště spolu v 

6 jeho zákoně sé poučili, a antikristových sietí něco porušili a bndúcím bratřím 
po Bobě dobrý přiklad ostavili. Již snad u Praze viece mne před smrtí neuzří- 
te. Pakli mocný Bóh mě vám ráčí vrátiti, tiem sé veselejie uzříme, a ovsem 
když v radosti nebeské spolu sě ohledáme. Bóh milosrdný, jenž svým dává 
pokoj jistý zde i po smrti, a jenž jest z mrtvých vyvedl Pastýře velikého krvi 

10 jeho vylitím, jenž jest našeho spasenie věčné svědectvie, rač vás ve všem do- 
brém zpósobiti, aby plnili jeho voli v svornosti bez roztrženie, aby miyfce po- 
koj v ctnostech, došli pokoje věcného skrze pána našeho Jezu Krista, jenž 
jest Bóh věčný a člověk pravý, z panny Marie narozený, jemuzto jest chvála 
a bude na věky se všemi vyvolenými, s nimiž v pravdě setrvajíc, v radosti bu- 

15 déme 'přebývati. Amen. Datum aono Domini 1414. post festům S. Wen- 
ceslai, in recessu ad Constantiam. 



2. JANA ŽIŽKY Z KALICHU 
list hejtmanům a obci města Domažlic. 

Bože dejž, byste se navrátili ku první lásce, abyste hodné skutky první 
činili. Bratří v Bože milí ! Prosím vás pro pána Boha, abyste v bázni boží ja- 
kožto synové nejmilejší trvali a nestýskali sobě, když od něho trestáni býváte; 

20 ale rozpomínajíce se na rozmnožitele víry naší, pána Jesu Krista, proti tako- 
vým zlostem, které se od těch Němců d^í, statečně se postavili, vezmúc sta- 
ré Čechy, ješto zatknúce klanici za škorni netoliko o boží při, ale i o svú 
bili sú se. A my pak, milí bratřil hledíce k zákonu božímu a k obecnému 
dobrému, vetší snažnost máme naložiti, aby kdož můž kq* v ruku vzíti a ka- 

25 menem lučiti, vzhůru byl. A protož, milí bratřil věděti vám dávám, že lid 
sbíráme ze všech stran proti takovým nepřátelům božím a zhúbcím České ze- 
mě ; protož i vy kažte kněžím, af na kázaní lid vzbuzují k boji proti takovému 
antikristu, a sami trhem volejte, af všichni, kteří mohu pro starost a mladost, 
vzhůru jsú na každú hodinu. A myt k vám bůhdá brzy přijedeme: jedno méjte 

30 chléb , pivo, obrok koňům připravený, a všickui braň vojenská; neb již jest 
čas, netoliko proti domácím, ale i proti cizozemcům. Pomněte na váš první 
boj, ješto ste malí proti velikým, nemnozí proti mnohým, neodění proti oděným 
statečně bojovali: však ještě ruka boží není ukrácena! Protož doufajíce v Boha, 
buďtež hotovi. Pán Bůh rač vás posilniti! Jan Žižka z Kalichu, 

35 zprávce lidu Táborského. 



— 17 — 

3. M. PROKOPA Z PLZNĚ 
veřejné napomenuti k Cechům i Moravanům z 1. 1435. 

Urozeným, statečným a věrným bratřím v Čechách a v Moravě, všem, 
ježto o božie Krve přijímánie věrně stcgie. 

Milá bratřie ! Pomním, že země naše Česká dřéve stála jest v stavu spra* 
vedlivém, v tom, že jest byla poddána pod vyšší moc královská a panskú. 

Pomněm také, že sme se zasadili proti těm mocem, když sú nás tiskly 5 
ot pravdy Krve božie, a by nás ty moci nebyly tiskly ot té pravdy a daly nám 
byly v ní svobodu, byli bychom nikdy aě nezdvihali proti těmmoccm) ale byli 
bychom jim jako naši předkové poddáni. 

Pomněm také, že sme to hlásili na vešken svět i rozpisovali, že bychom 
chtěli rádi poddáni býti pod těmi vyššími mocmi, i duchovními i světskými, 10 
kdyby nám v těch pravdách svobodu daly. 

Pomněm také, že sme již slyšenie měli i ohlášenie těch pravd před li- 
dem ze všeho křesfaastva. 

Pomněm také na to, že nám se již podává svoboda v těch pravdách 
i v Čechách i v Moravě, i ot koncilium astavuduchovnieho, ioťciesařeastavu 15 
světského, mocí všeho křesCanstva, jediné chceme-li v tom dále na bud úcie časy 
jednotu a pokoj mleti se vším kresfanstvem v jiných řá'iiech kostelních, podlé 
písma svatého a svatých doktoruov ; a že nemá nám v svobodě těcU pravd bt 
nižádného na věky překážieno býti. A to bychom byli rádi přijali před )ety 
patnácti, by nám toho bylo podáváno. ' 20 

Pomněm také na svój slib a úmluvu, kterú sme učinili na jednotu a po- 
koj se vším křestanstvem skrze naše mistry a kněžie s posly ot koncilium po- 
slanými, kterú sme potvrdili ruky podáváním a jasným hlasitým slibováním ote 
všech obcí, zeman i měst, z Čech i z Moravy, a na to potvrzenie zpievali sme, 
Boha chválóce. Jinak kto nám potom bude věřiti, aneb s námi oč rokovati, 25 
uedržali-li bychom toho, což na rokování umluvíme a slíbíme? 

Protož lidem dobrého svědomie a bohabojným a nesvévolným zdásě, že 
již nemáme příčiny, proč bychom se dále proti těm mocem posazovali, aneb 
války vedli na záhubu i lidí i statkuov, a ovšem dusí naéie Ceskc země. Po* 
névadž nám již mají ty pravdy svobodně v zemi jíti, o něž sme dávno stáli, 30 
zasadili a váleli, a již sme je provedli i ohlásili na slyšení, i za pravé směje 
obdržali a získali, a svobody sme sobě v nich dosáhli, tak že nižádná moc, 
ani světská ani duchovnie, nemá nám v nich na věky překážeti, a již sme o to 
úmluvu a slib na zdržánie učinili : i nepoostává nám již podobná příčina, proč 
bychom té jednoty a pokoje, slíbených ot nás, nedržali a nedokonali, leč by- S5 
ehom zamysliti sobě chtěli o tyto dva kusy ještě boje a války vésti: první, 
abychom svobodni jako řjše byli a pod nižádného pána neslušeli ; a nebo druhé, 
abychom ta zbožie, kteráž sme osáhli a podrobili aneb obholdovali, abychom 

2 



— lá- 
je 8obé OBobili a jich i niká netypúštéli. Ale to jisté máme véděti, že z toho 

v dali bychom o aobé řeč po syětě^ že sme o pravdy a sákon boží sě nezasadili 
a bojovali. A všeho světa bychom proti sobě popudili, jemuž bychom již ne- 
odolali, pro zlú Bvú pH. Pakli by sě ta nová válka opět božím přepufitěnim 

6 za chvUi podařila, jehož o tom ani naděje ani ěáky nenie, zpomeňme,' kde jsú 
a co mají zisku naši již zbití všichni najvětší rekové a válečníci! 

A pak porozumějme již sobě, že tak velikú čest máme před světem, ano 
nám to vše domuov a v ruku jde, oč sme stáli; a co sú bojem nemohli proti 
nám mieti, již nám pokojně a z dobroty k naší voli svolují. 

10 Protož milá bratřiel i ku pánu Bohu patřiece, i k tomu světu, pro ne- 

výmluvné naše i naši země dobré, smiligme sě sami nad sebú a nad chudými 
v naší zemi, a to co sě nám rovného a spravedlivého k naší žádosti podává, 
nepohrzejme, a nedajme sobě již v tom viece plésti a zmatkuov činiti těm lidem 
duchovním neb světským, nesvatým, nedoučeným a nestálým, po veliké naší 

15 chvále a cti a scestí aby nás nepotkala tiem většie hanba a nečest i nesčestie, 
snad i zde i na onom světě: jehož milý pán Buoh rač estřieei! Amen. 



4. M. JAN Z ROKYCAN. 
Z listu proti Pikartům 

t proti Bratřím Českým^ po Čechách i MoravS 1. 1468 rozeslaného. 

Milost pána Ježíše a láska božie a účastnost Ducha svatého se všemi I 
Časové nyn^ší jsú plni nebezpečenstvie ; nebo příchod Antikrista vedle je- 
dnánie d&blova bude ve všelikém svedení. I já, mistr Jan z Rokycan, žá- 
20 dost maje vašeho spasenie, napomínám vás, abyste pilni byli viery; neb 
die Duch svatý: „Při každém skutku tvém věř z viery duše tvé; neb bez 
viery nelze sé líbiti Bohu.** Druhé, u vieře poznalé pravé nebývajte lehcí 
a vrtlaví; neb psáno jest: „Buď pevný na cestě božie a nekráčig na každú 
ceattt." Neb tak, vrtlavý že jest hřieáník, dokázán bývá, jednak této, jednak 
26 jiné lehce bez písma chápi^e sě viery. 

A že nynie při vieře nesnázky a výtržky druzí v lidu éinie při Těle božiem 
i při jiných kusiech, vy takto věřte, držte a vyznávajte : Věříme, že v svátosti velebné 
oltářni jest pravé télo pána Ježíše Krista, z pausy Marie vzaté ana kříži pověšené; 
neb tak sám pán Kriatus řekl : „Vezměte a jezte, tot jest tělo mé, kteréž za vás zra- 
do zmo bude.'' Tomu tělu, písma pravie, že před umučením i po z mrtvých vstání klaněli 
sélidé. Jest k tomu viece písem svatých, ježto ukazqjí klaaénie Tělu pána Ježíše 
Krista. Protož ti učitelé: kněz Michal, kněz Martin, laikové s nimi: Řehoř 
kngiUf Kakamerda, a jiní té roty s nimi, z své všetečnosti, kterúž do lebe 
mají* praviece, že zjevenie mají od Boha, ažeby, což činie^ z Ducha sv. vedli 



— 19 - 

Tito také převysoce aak9,}i na ceit páaa Ježiáe, že klaněti sě pána Ježíšovi 
nechtějí a od klaněnie odi^die: an Buoh oteo dal čest tomu člověka pinu 
Ježíšovi, aby ve jaeoo jdie každé koleno klekalo, nebeské, lemakéi pekelné. 
Dále odtrhli 8ú sě tito ode všeho kněžstva i od jich ode všech skutkaov i po- 
ainhovánfe, kteréž sě nynie v cierkvi svaté zachovává, tupieee jich skutky i po- 6 
slnhovánie při véeech spautedhiých a praviece, že oni sami laiky na knéžstrie, 
na biskupetvie volivše, dobře sú učinili a že dobře stojie. A tak by s jich 
řeeí 8^ povah i skutkuov nikdiež Téla božieho nebylo v svátosti, v žádné zemi, 
ni v městě, ni ve vsi, kdež by kol! byU kněžie řádem kostela Římského svě- 
cení, ježto toho žádným písmem nedokáží; i neslušie jim v tom věřiti. 10 

Bále z toho jich poblúzenie upadli sú v jiný blud : že lidi došlé k rozumu po 
druhé křtíe při vicře křesfanské. Neb křest vedle 8. Pavla déje sě v smrti pána Je- 
žíše Krista; a jakož Kristus jedinú jest umřel, tak člověk jedinú má křtěn 
býti a ne viece. Pokánie toC. sě opětuje, ale ne křest. A tak i při křtu, i při 
Těle božiem neřádně sě mj^í proti vieře, kterúž staří doktorové světí vyznávali, 15 
an i to v svém psaní položili o Tele božiem. 

Pak že mluvie a píší : žeby takové výtržky a oaučenie scestná z mých káisaní 
měli, odpoviedám k tomu: před pánem Bohem mi křivdu činie; neb takové věci a na- 
učenie i jich smyšlenky nikdy sú mi s povolením v srdce nevstúpilj,aie odporen sem 
jim býval a jsem. Než oni že^písma svátého a svatých doktoruov nepři vodie, neb jich 20 
k svým smyšlenkám nemají, aai k svým skutkóm, i křivým připisováním mnú 
to by nahraditi chtěli. Píší také, chtěj íce mě zmazati a k dobrým lidem Zhy- 
zditi, praviece: „Mistře, kázals, že ke všem svátostem rert a Antikrist jest 
vkročil.^' Znám to, že sem mluvil, ale ne k tomu úmyslu falešnému, jakož oni 
táhnu; neb aem nemluvil k nižádné nepoctivosti, k i^mé nebo-li útržce sváto- ^6 
stem, ale proti nehodnému požívání. Nebo křtu svatého uejednúpožívfýí v pýše, 
v kněžstvo vcházejí zlí a neřádní, v mauželstve lotři a nevěstky; a ne do je- 
dinéch jest to, že kteříž jsú před lidmi manželé, jsú lotři a rufiáui před tváří 
boží. Protož nemajíce písma při svých bludiech i výtíržciecb, i chtie mnú dovoditi. 

I prosím vás všech věrných pro vaée spasenie: budte opatrní a vizte, 30 
abyste nekaždému duchu věřili. A držte sě výstrahy S. Pavla, kdež die keKo- 
loeeoským: „Nižádný vás nes voď pokoru a náboženstvím angelským.'' Pomněte 
na ono naučenie S. Pavla, kdež die k Korintóm: „Prosím vás skrze jméno 
pána Ježíše Krista, abyste též smýšleli všichni) aby mezi vámi nebyli rozdie- 
lové ; ale abyste byli dokonalí v témž smyslu a v témž umění. Nebo s těmito 86 
běhy povstanúci jiná rota, kdyby sobě takéž jako titp biskupa svého volili 
a knéží nadělali, potom jiuá rota třetie též : kdeby konec byl těm roztržkám 
a všetečnostem? Protož pilni buďte, žádajíc toho na pánu Bohu v jednotě viery 
státi. Novin nejistých sě vari\jte, v lásce, v svornosti přebývajíce, v nichžto 
pán Ježíš na věky požehnaný rač vás zachovati, a potom do věčné radosti při- 40 
vésti. Amen. 

2* 



— 20 — 

5. MATĚJ BRATR POUSTEVNÍK. 
Z listu k pánům Pražanům (1519). 

Nékdy v Sodomě a Gomoře nečte se, ani slyšáno jest, aby hanební 
a mrzcí hřichové tak obecné se páchali jako nyní t těchto dnech posledních, 
ve dnech antikristových. Nyní slyšeti o bojích^ nyní se všudy domnívají války 
a nepokoje v zemi této české pro svár a nesvornost všech stavů, povstávajících 
5 proti sobě. A snad díš : Kterakby to bylo, ano plno kněžstva, kazatelův, uči- 
telův, akněh nesčíslný počet i lajkové mají? Všecko nic plátno není, mnoho 
poslouchati, mnoho čítati, mnoho kázati, mnoho vůli Páně znáti: nebudeme-li 
toho všeho v skutku plniti a zachovávati, což se káže^ co se poslouchá, co se 
mluví, vždycky bude duše hlad trpěti a žízeň. 

10 Ale toto přenebezpeěné v těchto dnech se děje, že množství falešných 

proroků povstalo a vyšlo a množství lidu svedeno a ti jsou z duchovních 
i z světských. Ale největší díl jich pod jménem duchovním, ježto se zdají lid 
vésti a spravovati : ani pak mnohé svedli i zavedli, a to proto že se rozmno- 
žila nepravost a zlost a ustydla láska mnohých až se i v jed obrátila. Skrze 

15 takové správce pyšné, lakomé, nečisté, svatokupectvím a jioými hříchy poka- 
žené, všecko zlé a nešlechetné, všecky hříchy a nepravosti vzešly a vznikly 
jsou v obci křesťanské, a všickni bludové a svodové. Pravých pak a dobrých 
kněží nic se tuto nedotýče. 

Proč v zemi této takové roztržky a nejednoty mezi stavy všemi třemi 

20 jsou, tak že několik let již ta nesvornost mezi nimi se tluče? tak že co sně- 
mují, rokují, namlouvají k jednotě, k smlouvě, nic tomu nemohou učiniti, ale 
vždy více hořkosti, nechuti, nelibosti, svárův, různic, kyselosti, nezvolnosti, 
soudů) půhonů, nelásky, nepřízné, zlosti, nevěry, zrády a téměř žádného srov* 
nání a upokojení mezi sebou mohou míti. Co na jednom sněmu k něčemu na- 

26 měří, na druhém sobě nezdrží, anobrž než druhý sněm přijde až do druhého 
sobě nic nedrží. A co všecko působí než pýcha, hrdost a svá vůle? Všickni, 
což jich jest, každý na svou misku hrne a táhne, každý své chvály a zisku 
tělesného v tom hledá, a zvláště řečníci, kteřížto jazykem zadek pasou a darmo 
nic mluviti nechtí, žádný žádnému v ničemž poddán není a býti nechce, každý 

30 svou piště a na svém smysle a moudrosti zavírá. 

To na všech sněmích a sjízdách se děje. A to všecko pýcha, hrdost a 
žádost cti a chvály světa tohoto v nich působí a jedná, aby se hryzli, kousali) 
až i zkaženi budou jedni od druhých, a v takové pýše luciperově bědaf jim 
na věky bude ! zvláště těm, kteříž chudinu svou násilně loupí, dřou, šacují, jich 
35 mozoly a statky sžírají, roboty bezprávné, berně časté vzkládají, úroky nespra- 
vedlivé a sirotkům mnohým statky berou. 

Brousit se mečové, strojí se střely, natahigí se lučiště, pohotově jsou 
děla, připravuje se zbroj rozličná den po dni. Nespíf ďábel, jako lev obcházeje, 



— 21 — 

podnéct]ye a popusi^e z dopašténí božího mocných a povýšených, aby se spoln 
kyselili, hořčeli a vadili; poddýmujeC satan, aby se oheň zapálil: strach, aby 
pak až do pekla nehořal. Z^pálf-li se a počne hořeti volka a krve vylití: na 
boží milosti, kdy tomu kopec bade I nesvezet se jisté na mále, až nékde pa- 
seka a hromada zmordovaných lelme, až krví zemi nápoji, až zlomí rukama 5 
někteří nad sebou I 

— -^e©- — 

v. 
ZÁPISY 8TARÉH0 MĚSTA PRAŽSKÉHO. 

1. Soukromé. 

a) Smlouva o napsání bibli. 

Já Jan z Králové Hradce umluvil sem sé se panem Janem Rabsteinem; 
abych jemu biblí napsal, a to táto úmluvu: že mám psáti quintem veliký, na 
kterémžto má býti patďesát řádkóv na každé kolumně anebo stránce, z pat- 
nadcte grošuov; ale že již pro mú chudobu pan Jan Rabstein dal mi jest na- 10 
před puol druhé kopy grošuov, protož mám jemu ten quintem psáti po deseti 
gr., a totak'dlúho, dokavadž bych té puol druhé kopy grošuov sě nesvětil; ale 
když s toho dluhu vyjdu, tehdy mi má po patnadcte grošuov od quinterna, 
kterýž napíši, dávati. Item, mám a slibuji všecky kapituly a všecky tituly knih 
rubriku znamenati, tak jakož to slušie. Item, mám a slibuji všecka versalia 15 
rubriku přetrhovati. Item, mám a slibuji, že sě nechci na písmě horšiti v těch 
knihách, ale lepšiti. Item, mám a slib.igi, což bude po mém psaní na těch 
knihách z pravého, kteréž já panu Janovi píši a psáti budu, to všecko svú 
ruku opraviti a v ty knihy vsaditi. Item, mám a slibuji, že v ižádné jiné 
písmo nechci sě uvázati, ani komu psáti, dokavad těchto knih panu Janovi ne- 20 
dokonám. Item, mám a slibi:gi, že chci vždy ve třech neděléch dva kvintemy 
napsaná a úplně dokonalá a zpravená u mistra Havla z titerého položiti. Item, 
mám a slibuji knih, z kterých budu psáti, dobře chovati a jich neztracovati, 
ani kde zastavovati. Pakli bych kterým kolivěk obyčejem ztratil. Že je chci 
zaplatiti vedle vele páně Janovy Aabsteinovy, a to pod pokutu vdole psanú. 26 
Fftkli bych této úmluvy pana Janovi svrch upsanému nesdržal, jehož Bože ned%j ! 
tehdy chci, aby on pan Jan dřévejmenovaný, kdež (by) mě kolivěk nalezl, prá- 
vem stavil tak dlúho, ažbych mn to všecko dokonal a splnil, což svrchupsáno 
stojí, a já k tomu mám jemu osmdesát gřošaov a pět, kteréž mi jest pro pána 
Boha odpustil i k mistrově Havlové prosbě, ty mám navrátiti a splniti, a k tomu 80 
také i této puol druhé kopy, kteréž sem jemu nynie dlužen, a toto pod pokutu 
Bvrchapsanú i také pod páně rektorovu obtieženú kletba Item, vyznávámpřed 



— 22 — 

každým dobrým, že sem tuto smlúvu dóbroTolné a s dobrým rozmyslem acinil; 
a pakli bych kde mluvil, žebycfa byl od koho k tomu tištěn anebo nnzen, aby 
mi v tom ižádný nevěřil. A tohoto pro potvrzenie a pro lepši jistotu, miti 
páni! prosím Vašie Milosti, abyste toto v své knihy písaři svému kázali ve- 
6 psáti; a já také svú ruku přiepisy pánu Janovi svrchujmenovanému na své- 
dectvie chci rád dáti. A toto sě stalo v radě plné léta ot narození božieho 
1418 tu středu po Letnicích (18. května). 

b) Darováni vsi. 

My purgmistr i všechna obec Velikého a Nového mést Pražských vyzná- 
váme tiemto listem obecně všem, ktož jej uzřie nebo čtúce uslyšie, že zna- 

10 menavse věmú a pilnú práci, kterúž jest opatrný muž Mikeš Tkanička, městě- 
nin náš věrný milý, v tom poselství k knězi velikému Litevskému o chválu 
boží i obecnic dobré učinil, v němžto poselství blíž póldruhého léta, své všecko 
opustiv, s jinými bratří trval pilně a ustavičně, jemu Mikšovi svrchupsanému, 
ženě jeho, dědicům i budúcím jeho ves řečenú Dobroviz, s dvorem, dědinami, 

15 lidmi, platy, potoky, s mlýny, s lukami, s lovy, s poplatky i s tiem se vším 
právem a příslušenstvím, což k tomu dvoru, k té vsi a k tomu sboží od staro- 

, dávna přísluáie, svolili, dali sme a mocí tohoto listu s povolením plné obce 
veliké dáváme a svolujeme, dávajíce jemu i dédicóm jeho plnu moc i plné 
právo s tiem sbožím učiniti i nechati, jakožto s svým vlastním a dědičným 

20 sbožím. A na to naše dánie prosíme všech budúeích králov a kniežat milosti- 
vého potvrzenie. Toho na svědomie a pevnost věčnu pečeti měst našich svr- 
chupsaných s naším vědomím přivěšeny jsú k tomuto listu, jenž dán léta od 
narozeuie Syna božieho \4Z2 tu středu před svatým Prokopem (1. července). 



2. Obecné. 

a) Z výnosu vdiké obce PraSské, učinéného v pondHi před sv^ Máři 

Magdalenou léta boziho 1421. 

Najprvé, pro odraženie všelikterakého domnénie bludóv, obec všecka 
25 Pražská za jeden člověk ostává a ostati miení v kusiech všelikterých, kteříž 
by sě dotýkali viery křestanské, stálé a dóvodné, ty jednostigné a jednosvorné 
držeti, a jich h^iti i brániti mienieci vší upřémostí. 

Kterýž by kolivěk kněz do města Pražského přijda, a s našimi mistry 

a knězi sě nesjednával ve všech kusiech viery, i obyčeýídi svatých a řádných, 

30 takovému aby nebylo dopuštieno siťižiti ani kázati ; a ktožby z obce takového 

zastával neb choval, k takovému aby hledieno bylo k hrdlu a k statku, jako 

k zevnému boži«mu a té obc>e nepřietelí. 



— 28 — 

Aby ižádný ktfée bex nťúse pfi^Sné jinde neili y koitéle neslúiil pod 
pokutu BYrchupsanú. 

Aby ižád&ýcb knéži Bcháseni kromě rathauzóv nikdiei nebývalo, pod tdl 
pokutu stracenie hrdla i statku. 

Mistróm, knéžfm a úřednikóm vydaným na zkažttiie neřádóv a hHeekÓT ft 
gnurtedlnýcli, aby ižádný t jich lUfad nesahal ani překážel pod pokutu svr- 
chupsanú. 

Aby iládný v pátek, a v jiné dni k posténf velikými Svatými uložené, 
bez núze zřetedlné masa*, ani věci masné jiestinesmď, ani jedl, podvyhnáain 
z mésta a z obce vjfvrženim. 10 

Z každého města aby vybráno bylo mužóv padesát hodných, donichžby 
žádného domnénie bludóv nebylo, a ti aby sě pilné ptali na pikardy a na ty, 
kteříž by těm nebo jiným bludóm, a zvláště kněžim, kteříž by z posluáenstvie 
misteóv našich za staršie vydaných vytrhali, nakládali, a ti aby plnu moc měli 
takové do vazby dávati. 15 

Ye čtvrtek po svaté Maří Blagdaleně (24 Jul.) oboč nalezla jest, aby 
ižádný druha nehaněl. Pakli by kto kterak kolivěk koho pikardem nazval, 
anebo kterak kolivěk jinak Jianěl, a toho nedovedl hodným dóvodem, takový 
aby sám utrpěl túž pomstu, kterúž by ten zhaněný, kdyžby dovedeno, bylpod- 
stúpiti měl. 20 

b) Z výnoéu obce veliké^ učiněného v oktde boiUho vUoupeni r. 1422. 

Raéte poslúchati, žeC sě stalo milostivé léto: kněz Sigmund JMf se 
vši obcí, s chudými i bohatými, na tom sú ostali, aby ty všechny nechuti mezi 
bratřími pominuly, kteréž sú nechuti vzrostly byly pro smrt dobré paměti kněze 
Jana a jiných lidi v ta doby stínaných. A aby všichni mistři, páni, panoše 
i méáténiué, kteříž sú proto a pro strach mnozí vyběhli, zase do města sě na- 26 
vrátili, a vinní Siby sé i kniežeti i obci pokořili a odprosili. A tak aby v svor- 
nosti a v jednotě v pravdách božích stáli a sobě pomáhali, a ničímž zlým toho 
sobě nezpomínali, ale sobě milostivě jako laskaví bratřie odpustili. Pakli by 
čím zlým která strana druzie zpomenula, ten má hrdlo i statek Kněžie Milosti 
a obci propadnutí. 30 

Dále račte poslúchati: žeťsě pronášejí pokutně rady a schodové dávno 
obcí zapověděné^ Protož (ctpžby takové věci jednal, a kněze sě a pánóv do- 
neslo, neplatit jemu než hrdlo. 

Dále lačte poslúchati: aby arcibiskup, všichni mistři a kněžie k zák<mu 
božiemu příchylní v tu neděli, ježto nynie najprvé přijde, v hromadě byli a sněm 85 
jměli, a tu aby sé ustuiovili vedle zákona bužieho a vedle písma svatého, aby 
výtržek Ižádných nebylo, ale aby sé v svornosti Bohu Ge&t a chvála dala. 

Račtež dále poslúchati: že kněz Sigmund JMt všem páuóm, rytieřómi 
panošiem i všem hosteu), budte Poláci nebo Čechové, přikazuje a zapoviedá, 



— 24 — 

aby ižádných sváróv nestrojili, ani v domiecfa, ani před domy^ ani ▼ které 
kostky anebo v kterú hni hr^i, ani láli, ani které oplzlosti mlnvili ani činili. 
Pakli by kto to přestúpil, a meč nebo kord neb jin4 braň na koho vytrhl a po- 
zdvihl, buďto v domu nebo před domem, tomu platí ruka ; pakli by kto ranil, 

6 tomu nic jiného neplatí než hrdlo. 

Item, aby všichni domácí i hosté odkudž kolivék a za kteráž kolivdk 
kúpi brali penieze i groše v Pražských mincech dělané ; a pakli by kto neehtél 
bráti, tomuf má tén statek pobrán býti a chudým rozdán, a sám na Kněžie 
milosti a na panské býti. 

10 Item, ku přikázání obce veliké Kněžie Milosti jest hradu Pražského po« 

stúpeno. 

•^8S>"' — 

ví. 

ZÁPIS sněmovní. 



Ze zápisy velikého sněmu pánův Českých i Moravských^ v Praze 

o S. Jilji drSaného. 

My Čeněk z Veselé jinak z Yartemberka, naj vyšší purkrabie Pražský, 
Lacek z Kravař, hauptman markrabstvie Moravského, Boček starší z Kunstatu 
jinak z Poděbrad, Hanuš z Lipé, najv. maršálek král. Českého, Petr z Kravař 

15 jinak ze Strážnice, najv. komorník desk Olomúckých, Jan z Lomnice, niýv. ke- 
morník desk Brněnských atd. vyznávám tiemto listem všem, ktpž jej čísti aneb 
slyšeti bndú, že sme vstúpili, a mocí tohoto listu vstupujem v takovú smlúvu: 
Najprvé, abychom poslali do Konstancí k tomu sboru o M. Jana Hus, a o ne- 
vinné a křivé nařčenie královstvie Českého a markrabstvie Moravského. 

20 Také abychom po všech svých panstvích a zbožích přikázali, aby svobodné 

slovo božie bylo kázáno a slyšenie dáno, ráno, po obědích i po nešpořfcb, v koste- 
lích i v klášteřích bez překážky. A kterýž by kolivěk kněz přisel a prosil ve 
jmě božie, aby jemu odpustili slovo božie kázati podlé písma svatého, aby byl 
dopuštěn ; a by Mi by ten kněz, který by kázal, kterým neřádným bludem na- 

25 řčen, aby byl pohnán z toho před toho bi^upa, pod kteréhož sluší, v Čechách 
neb v Moravě; a bylo -li by naň dovedeno písmem svatým ohlasně, žeby které 
bludy kázal, toho aby biskup nad ním popravil a pomstil ohlasně. Pakli by 
který biskup mstil kterých nařčení neřádně, neohlasně a nedovedné písmem 
svatým nad kterýmž kolivék knězem, tehda bychom takových kněží viee ne- 

30 chtěli dáti před toho biskupa pohnati, než před rektora, doktory a mistry 
písma svatého učenie Pražského. 

Také sme smluvilii abychme všemu duchovenství, které! pod sebú máme, 



- 25 - 

pfíkásali, aby iiádiiých kleteb nepřgfmali od žádného, kromě biskupóv těeh» 
pod kterýmiž sedíme y čecháck a v Mora vě. Pakli by ná« ktož kolivék který- 
mi kolivék jinými cizími kletbami cktél tisknuti, a na pomoc vesma mka svét- 
skú podlé vydánie téch kleteb: toho sobe máme i chcme pomocni býti, aby* 
chom tištěni nebyli, poněvadž řádných kleteb a póhonóv svých biskupóv chcme 5 
poslušní býti. 

A kdyby milý pán Bóh ráčil zjednati z své milosti, žeby jeden papež 
zvolen byl tím řádem, jakož za našich předkóv bylo, a v svém řádu a v své 
stolici Římské sedel svobodné a mocné bez překážky : tehda chcme k JSti po- 
selstvie učiniti, a jemu své veliké hanby tužiti, která se je přede vším křestan- iO 
stvím nám nevinné stala, i toho nevinného a křivého nařéenie, kterýmž jest naše 
koruna Česká zhýzděna; a což nám kolivěk JSt rozkáže, ježto by proti pánu 
Bohu a jeho zákonn nebylo, v tom ve všem chcme JSti poslušní býti, jakož 
sú kdy naši předkové poslušní byli. 

A toho všeho my svrchupsaní, což jest V tomto listo obsaženo i napsáno, to 
slib^jem sobě pomáhati a podlé sebe státi pode ctí a pod vérá a pod tím, což 
máme. Pakli by kto z nás od nás odstúpil a nám toho nepomáhal, jakož svrchu- 
psáno jest, a naň to napředpsaní páni Čeněk, Lacek a Booek starší jedno- 
stejně seznali : ten aby propadl čest a viera, a to což má k těm, kteříž by spolu 
stáli a svrch opsaných kusóv sobě pomáhali; a ti aby mohli se v jeho zbožie^ 
uvázati mocí aneb právem. Pakli by který z těch tří pánóv, Čeněk, Lacek 
Boček, odstápil a nezdržel, co svrchupsáno stojí, a to dva ostatní jednostiyně 
naň seznala: ten aby propadl základ, jakož svrchupsáno stojí. 

A také byio-li by, žeby k nám potom ktož kolivěk chtěl přistúpiti a 
nám takýž zápis, jakož jest tento, na se dáti: tomu sme povinni a dlužní 25 
též pomáhati, jakoby se s námi zapsal v tomto listě pod tím základem svrcho- 
psaným. 

A také bylo-li by kdy potřebie, že bychme sobě proti komu měli pomá- 
hatí, to máme učiniti podlé rozkázanie těch tří pánóv napředpsaných; a umřel-li 
by který z těch tří pánóv napřed psaných, ta dva zostalá mi^ie plnťi moc, miesto 80 
toho umrlého k sobě voliti třetieho z těch ze všech pánóv svrehupsaných i 
jiných pánóv, kteříž by k nám přistápil!, kolikrátž by toho potřebie bylo, kvy* 
znání základu a k rozkázaní pomoci, a tak aby vždy dva pány z čeeh byla 
a jeden z Me-ravy. 

A tato 'smlúva má trvati mezi námi za šest let pořád zběhlých; a po 95 
šesti letech aby žádné moci neměla, lec bychom znova ji obnovili. 

Tomu vsemn na potvrzenie, pevnost i jistost, my všichni svrchupsaní své 
sme pečeti s naším dobrým vědomím k tomuto listu přivěsili, jenž jest dán 
v Praze léta odnarozenie Syna božieho 1415 ve čtvrtek bt. Yiktorína (5.září). 

^^-f 



— 26 — 

vn. 

Z PRÁV STARÉHO MĚSTA PRAŽSKÉHO 

(okolo r. 1422). 

1. Najprvnějáí kus jest tento, že žádný Němec, kterýž by česky neuměl, 
nemá pargmiBU*em býti. 

2. Purgmistr nemá býti déle purgmiBtrem nežli čtyři neděle. 

S. Každý purgmistr v svých čtyřech nedělích jmá súd učiniti, aby se 
5 prayda stala. 

4. Purgmistr nemá bez konšelského a obecnieho vědomie města t niTOČ 
zavaditi, ani o penieze, ani o které sliby. 

5. Když král chce konšely voliti, tehdy každý z starýdi konšeluov jmá 
tři napsané dáti, a z těch napsaných osmnadct jmá přísahu vzieti. 

10 6. Jmá býti dvánadcte konšelóv Čechov a šest Němcóv, kteříž by česky uměli. 

7. Nemá ižádný konšelem učiněn býti, než ten, kterýž by prvé v ohci tři 
léta přísahu jměl, a maje právo městské. 

8. Konšelé, kteříž na radě sedie, nemají déle seděti nežli jeden rok. 
A když jeden rok vysedí, tehdy mají počet učiniti obci starší. 

m 9. Nemají konšelé ižádného ortele řékati, než ráno na rathúže. 

10. Kdyby který konšel radu pronesl, ten jmá hrdlo ztratiti. 

11. Klíč od truhly jmá ten konšel chovati, kterýž jmá potomním purg* 
mistrem býti. 

12. Kdyžby konšel klíč ztratil od truhly^ tehda za tu vinu jmá všem 
20konádóm oběd dáti. 

13. Nemá ižádný v radu do obce choditi, než přísežní, kterým budu 
lístky dány. Pakli se bude peněz dotýkati, tehdy mají býti všichni usedlí, ale 
žádný domovník, ani nájemník, ani podruh. 

14. Měato Staré Pražské mají sami richtářstvie zpravovati a držeti, a svého 
35mééténina mají richtářem učiniti, člověka dobře zachovalél^o a usedlého. 

16. Bichtář nejma v radě sedati mezi pány, ale jmá na každý týden 
dvakrát súd jmieti ; z jitra má jmieti súd, což ppd deset kop, a druhý súd 
po obéděý cos pod kopu méně. 

16. Bichtář jmá jmieti deset kop do roka a porybné. A za to jmá dva 
30kon(é na raďiúze postaviti, na kterýchžto koních mají na popravu voditi; a také 

mají na těch koních nevolné lidi honiti; a také pro berně, aby na nich na zá- 
jem jezdili. 

17. Město Pražské mají sami všecky úřady zpravovati^ kteřížto města ae 
dotýkají, jakožto ungelt, trh ovocný, trh solný, trh šruotky, trh chmelový, trh 

36 masný na frýmarku, trh vaječný, trh obihiý, trh uhelný, trh rybný živých i 
tunných ryb, trh dřevný, trh prkenný, i všecka tržná, která uměstéjsú; a také 
tržná všecka, kteráž v jarmarky beru. 



— 27 — 

. la NajvyiBi piiMř v radé, ten.jjiiá jttktí padesáte kop groinov do roka. 
Ty peniese mají jema dáay kýti z úřadu. A také jmi janeti liety káaltové a 
liaty posélacie ; a Ukó ortele, kteréž konšelé y radé vyřknu. 

19. Menši písař, ten jmá jmieti čtyřmeddetna kop grošaoT, a k tomu 
jmá jmieti trhy viničné, i tidié trhy domové, i také všecky dlahy, v kteréž se 5 
lidé příznávi^i : to jmá vše zapisovati a od tttho bráti. A také listy na zdi, 
nebo na okna svétlá a vody, i o všecky meze: to jmi menší písař paált a od 
toho bfátL 

SO. Poslové (méstiti) jmaji jmieti rúcho polovičné, aby od jiných lidí mokH 
poznáni býti. 10 

21. N^mi iiádný púhýNémee richtářem v mésté Pražském býti; a také 
n^má na úladiecli ani na beraiech sedéti. 

22. Kto chce méštěninem býti, ten jmá list svého aaohováaie přittesti, a 
potom pnol kopy a čtyři groše diti| a potom rok svobodaé sedéti, advépotam 

s méstem trpétí; a sa to jmi rakojmie zastaviti, aby tři léta s méatem trpti, id 
a potom se bral, kamiby chtél, ačby mu se neUMlo viece v mésté býti. Avšak 
jmél-li by které sbošie nemovité, jakožto domy, dédiny, platy, tehda také v tom 
roce prvniem jmá b toho platiti. 

23. Ižádný mésténin výš berní platiti nemá, než b každé kopy, kolik jich 
za dttom dá, po třem haléřem za jednu bemi, a s dvoiu polovici i s dédin. 20 

24. Nejma ižádný Němec na rynku doma kupiti, ani jemu mají toho 
konšelé dopustit*, ale jmá kupiti v osadě německé, jenž slově u svatého Benedikta. 

25. Každý súsed muože dělati svuoj duom, jakož se jemu níglépe libí, 
kromě drahého súseda škody. Avšak druhému súsedu muože světlo zahraditi, 
když druhý súsed listóv na to nemá; ale vodu jemu nemá škoditi. Fikli by 25 
chtél duol dělati, tehdy se jmá od jeha zdi pnol druhého lokte otméřiti od 
súseda, a potom dělati, což jemu bude potřebie. 

26. Ižádný měštěnin nemá jmieti dražsieho pasu střiebmého, než ote dvú 
hřivnu, a žena jdio ot jedné hřivny. 

27. Oteč svému dietétí množ dáti, což chce, za jeho diel, a ono nemaoš ao 
na něm viec jmieti žádným právem, doniž jest živ. 

28. Kdyžby měštéaiu kšaft činU, tehdy jmá své ieaé v tom kšaftu otká- 
zatí, co chce; p^di by nic neotkázal, tehdy ten kšaft falešný jest amodaani* 

29. Měštěnin muož své sbožie dáti neb poručiti nemovité budto měžtéoinu 
nebo hosti, světskému člověku, kromě duchovních lidí, aneb písaře méstského35 

30. Když měštěnin umře aneb méšUkabezporuéenstvie, tehdy sbožie jeho 
slušie na niýbližšieho přítele jeho, na toho, který s městem trpí ponuockami 
i poplatky, budto po meči anebo po vřeteně. Pakli by ižádný příetel nebyl, 
tehdy dvě čésti s jeho sbožie slušiela na krále^ a třetí čest na jeho ženu. 

31. Ižádný kněz, ani mnich, ani jeptiška nemá poručníkem býti^ améO 
ižádný člověk, kterýž jest v duchovních súdiech úředníkem, ani ten žádný, 
kterýž písařem městským jest v Starém městé. 



— 28 — 

33. Kdyžby měitěBin z mésta utekl pro zradu aneb pro války, a s obcí 
necbtdl ostati v mi^stské potřebě, nejma viec do města býti př^at. oež jníá 
počet učiniti se yšeho svého sbožie, a prodada vedle městského práva v roce 
a ve dni, jmá se pryč bráti. 

6 38. Kdyžby se přistěhoval zemenin a vládyka do města, a byl v podruží 

a hospodářova ohně užívfu'e, a nepožíval ničímž města, ani obchodu měl kte- 
rého v městě, tehdy nenie viec povinen než ždi brániti v městě. Piádi by pokoj 
najal, tehda jest povinen z dýmu platiti dva groše jedné berně. Pakli by dnom 
niýal, tehdy povinen jest ponuocky držeti a vojny. Pakli by piva vařil, anebo 

10 hosti choval, tehdy vinen jest s padesáti kop platiti. 

84. Ižádný městěnin nemá pro dluhy vezienbýti, dokudž jmá sbožie před 
očima. Pakli by neměl a vsazen byl, nemá v městském vězení déle býti než do 
třetiebo dne, a potom jmá věřiteli za ruku dán býti. A ten věřitel jmá j^ cho- 
vati vedle městského práva ; pakli by jej jinak choval, tehdy jmá dluh ztracen 

15 býti. A tomu vězni jmá na každý den dáno býti za peniez chleba a pinta piva 
mladého, a dvě krmi teplé k obědu : hrách a kus masa, a k večeři želé a kus 
masa anebo polévka. A ten dlužník nemá žádného železa na sobě jmieti, a také 
nemá ve tmě seděti, než v světlém a teplém miestě* 

36. Když se hokyně svadie anebo prodavačky, kteréž na trhu sedle, tehdy 
20jmá jedna žemovky kamenné nositi a druhá ji buosti, a ona ji zase od pra- 

néře až k šatlavě. 

86. Když vyzvonie v ríchtářův zvonec u večer, tehdy nemá ižádný neusedlý 
bez světla jíti. Pakli by byl bez světla nalezen, tehdy braň, kterúž jmá u sebe, 
jmá jstratiti a v šatlavě seděti tu noc^ a nebude-li zloděj, tehdy jmá z jitra 
26 čtyři groše od šatlavy dáti richtářovi a biřici groš a jmá puštěn býti. 

37. Přihodilo-li by se, že by měštěnína pravého, nebo vládyku, kterýžto 
u městě by seděl; kto zsekl, a ten měštěnín (aneb vládyka) od těch ran zse- 
čenýeh umřel, tehdy ten, ktožby jej zsekl, jmá aaň padesáte kop groáuov dáti. 

38. Zsekl-li by kto řemeslníka a on od těch ran zsečených umřel, tehdy 
30 ten, ktožby jej zsekl, jmá za hlavu deset kop grošuov dáti. A byl-li by těžieř 

neb služebný který zabit, za těch hlavy jmá pět kop grošuov dáno bytí. 

89. Jestli žeby se dva svadila v městě, a jeden před druhým chtě požiti 
městské svobody, utekl by do domu, jsa přemožen, a běžal-liby poutíekajícfoi 
8 nahú braní ten do domu anebo na duom, tehdy jmá hrdlo ztratiti, proto že 
35 jest učiml proti městské svobodě. 

40. Kdyžby kto na sudé křivě přisahal, jmájemu týlem jazyk vyvlečen býti. 

41. Ktožby Bohu lál aneb se porúhal, jmá jemu jazyk iiřezán bytí. 

42. Kdyžby bylo komu zapečetíeno od práva, a on byotlomil pečeť, jmá 
pánóm puol sedmy kopy dátíi pakli by se právu bránil, anebo haněl, jmá hrdlo 

40 stcatíti. 

48. Kdyžby kto byl u vinici popaden bez vuole toho, čiež jest vinice, 
ten jmá svlečen býti od pergmistra. Pakli by nalezen byl, an víno bére aneb 



— 29 — 

les víaný, aneb žeby oo okradl u vinici, ten jmá hrdle letratiti. Pakli by stoje 
]jřed vinici i lámal ovoce anebo víno, přes zeď rtiká sábtije, tm jmá roku 
ztratiti. Pakli by se bránil pergmiaftrovi a on jej zatni, tehdy nemá saň viece 
dáti nežli tři haléře. 

44. Kdyžby ríchtář člověka odsázeného odpraviU buďto mrskáním neb ^ 
vypověděním z města, aneb kterúz kolivěk popravu, tehdy to, eož jest na něm 
pod kopů, Uřioavi jmá bytí, a což nad kopů, to tichtářovi jmá býti. A biřic 
jmá sám třetí s richtářem choditi. 

46. Když chce řemeslník mistrem siesti, jmá najprvé okázati řemeslo 
své, a čtyři groše za dčber piva dáti do bratrstva, a cechmistróm vérdunk k o* 10 
dění, a k.toma gros na každé suché dni ; a jiného obtieženie jmá býti prázden. 

46. Ižádný řemeslník nemá dvú řemesl dělati než jedno, aby druhému 
řemeslu nepřekážel. 

47. Každé řemeslo aneb obchod jmá pohromadě státi s trhy svými, kdež 
jim bude miesto vykázáno, jedno druhému nepřekážeje (sic). 16 

48 « Kdyžby nový král db Prahy jel, tehdy každé řemeslo jmá svú ko- 
rúhev jmieti pod svým cechem a znamením k vyjití proti liěmu. 

49. Řezníci ms^í napřed jíti a na své korúhvi červené mají jmieti lev 
bielý bez koruny o jednom ocasu ; a na druhé straně té korúhve jmá býti ma- 
lována mřieže, jenž nad branú visí, a s obii stranu oděnec, au ji seká sekyru, sq 
A ten erb mají od krále Jana slepého ; neb když jest před městem ležal, tehdy 
sú řezníci bránu sekyrami vyrubali, aby jej pustili do města. 

^ 50. Žádný řemeslník, ani řemeslnice nemají choditi v kunách, ani v po- 

peliciech, než městěniué a zemeniué, kteříž mají svá sbožie na platech anebo 

na dědinách. ' 25 

51. Tžádný řemeslník nemá choditi v stříhaném rúáe, ani jeho pacholci. 

62. Ižádný kupec déle s svů kápí v. Pn^se nemá ležeti nežli čt^ dny, 

a pátý den dada ungelt a cla, množe skrze město jeti nerozvazuje sboží. 

A toho sbožie nemá host u hostě kupovati, ale migí kupovati mééfané 
u hosti. A také nemá nikdiež jinde sklad býti ^ůpiem, kteréž z jinýdi zemí 30 
jdú, nežli v Praze. Pakli by kde jinde bylo nalezeno^ tehdy to mají dáti kráU 
polevid, a městu Pražskému Starému polovici. 

J^, Kupec jmá dáti ungeltu po puol groši s kopy host, a měštěnin po 
třem haléřem s kopy. 

64. V každém dbcBodu i v řemesle jmiyí dva přísežná býti» abytoohle* 36 
dováli, aby se obci spravedlivé stalo. 

65. Pivo bielé cizie nejma býti dráže ienkováno, než jako jiné pivo mladé 
Pražské. 

66. Nemá ižádný Svídnicského senkovati piva, než samo město v domu 
jednom. 40 

57. Všecka vína zemská, která se dále rodie tří mil okolo Prahy, migí 



— ÍO ~ 

ŠQBkována býti až do nového léta, a pototfr oemi^t do ťrahy voaMsa býti, ani 
Aenkována, ai do ivatého Jih. 

M. Všecka vína téžká, i viecka vína lekká 9 jiných zemi pfívczená ne- 
mají jinak načínána býti, než po čem je purkmistr se dvěma kondeloma posadí. 
5 A k tomu sadu, y kterémž jest to víno, jmá Hslek přilepen býti s purkmistrovu 
pečetí, a na tom lístku jmá býti napsáno, po čemž jest vino načato. 

59. Kdyžby Židé vftio sobě přivezli z jiných zemí, tehdy mi^i dáti pánóm 
puol kopy groěuov ot drajlinku, a od fudru pét a čtyřidceti grosnov. Těch 
pMšz jmá jíti třetina na pergmistra. A toho vína nemigí Židé senkovati kře- 

10 sCanóm, jedno sami sobě, pod ztracením toho vina. 

60. Kdyžby Žid křesfann na základ peněz puojčil, jmá jemu. Žid dáti 
listdc a sobě druhý,* a na těch lístkách jmá býti napsána suma těch peněz 
puojčených. Faklí by Žid lístku nedal, tehdy ty penieze puojčcné ztratí. Pakli 
by Žid viece početl, než jest puojčil, tehdy jmá hrdlo ztratiti, a jeho sbožie 

13 jmá na krále spadnuti. 

61. Ižádný Žid nemá v svém ruse choditi s obojkem> než s ožidlím; 
pakli by byl nalezen v ruchu s obojkem, . tehdy to rúcho jmá na richt^e 
spadnuti. 

62. Kdyžby byl kněz anebo mnich nalezen v světském ruše, an se pro- 
20 měnil, tehdy tak jmá sázen býti, jakž jest nalezen, a proti tomu nejma du- 
chovní mluviti; a toho jsú listy od ciesaře Karla. 

63. Žádné sbožie nemuož býti otprodáno od špitaluov; a toho jsú dobré 
listy m^estáty a potvrzenie ot krále Otakara a druhé od ciesaře Karla. 

64. Žádná sbožie mistrská, kteráž slnsie k učení aneb k koHcji, nemají 
25 prodána ani zastavována býti; toho jsú dobré listy a potvrzenie od krále Ota- 
kara a od ciesaře Karla. 

65. Každý zemeniu i sedlák jmá mezi svými dědinami cesty opravovati, 
pakli by neopravoval, mohu jemu přes jeho dědiny jeti. 

66. Nemá ižádný mlynář výše vody držeti, než jakž jim koudele s pří- 
30 Běžnými mlynáři vyméřie. Pakli by kto výše držal, jmá pánóm deset kop dáti. 

67« Město Pražské nemá ižádných berní dávati, kromě zemské berně, a 
kromé toho, kdyžby jiezda na meze byla. 

68. Kdyžby byla jiezda na meze, tehdy miyí dátí deset helmuov a pět 

VOZQOY. .^ 

35 69. Město Pražské nemá býti od králuov z nižádných poct upomínánoi 

než z nového léta. 



— 81 — 
VIII. 

PRÁVA ZEMSKÁ. 



1. VIKTORINA KORNELU ZE VŠEHRD 
Knihy o právieh zemé České, 

(dokonané okolo r. 1600). 

a) Z předmluvy. 

Země Česká od zalořenie svého aS do tohoto času fak položenietn okolnie 
zemé převyscge, tak mužností lidi z ní poálých, kdyby mužnosti té proti ne* 
přátelóm srým, ne. sami proti sobe užívaH ; i spravedlností práv, kdyby je v své 
pevnosti nepohnutě držeti chtěli, daleko a velmi přesatiá. 

O možnosti české v v&lkách, poněvadž kroniky i od cizosemcóv k chvále 5 
jich sepsané iiroce vypravují (ač sú mnohem viece Čechové statečného činili, 
nežli jest o nich všemi kronikami vypsáno), tuto já psáti nemíním ; než o prá- 
viech českých, kterýmiž se v pokoji od starodávna zpravuji, ačkoli ne všem, 
ale snad některým k užitku a k budúcí paměti psáti sem umínil. 

Poněvadž se těch málo nachází, kteKž by v práviech zemských k zprávě ny- 10 
n^sfmi budúcím co psaného zóstavili, a o práviech rad^*ie než o válkách psáti mi 
se chce; (neb všem dobrým milejší apříjemn^ší má býti pokoj*nežli válka; neb 
i válka se ne pro válku, ale proto, aby z války byl pokoj přiveden, zdvíhá, 
a jest se lépe vedle starého příslovie tři léta súditi a sněmovati, než jeden rok 
váleti, zvláště doma v zemi, kteráž válka dómácie všech jiných válek jestni^- i6 
ukrutnějšie a nigskodlivějšie) : z těch i jiných přfcin tyto knihy n práviech zem- 
ských sepsal sem, kterýmiž královstvie České, jakož sem prvé pověděl, okolnie 
země znamenitě přesahá. 

Nebo svými se právy v něm lidé vlastními domácími, ne německými Majt- 
purskými, nebo jinými cizími a přespolními súdie. Sudie se také sami sebú, Králov- 20 
skú Milostí najprv a Čechy, totižto pány a vladykamik sudu volenými, na doktory, 
nebo jinými lidmi v práviech přespolních a cizích určenými, zemi České k ji«k oby- 
čejem málo nebo nic užitečnými. A ne zavřeným, než světlým a otevřeným sádem se 
súdie, k kterémuž jíti poslúchati žádnému se nehájí, než všem jest svoboda 
puštěna k súdóm jich, ktož kolivěk chtie při tom býti. Aniž také jest k ěe- 25 
ským súdóm jiného jazyka potřeme , než přirozeného českého, poněvadž v ži- 
dném sudu českém nemá jinač mluveno býti ani od dzozemcóv (kdyby co pf^ 
sudem činiti měli), než česky, jakož právo země České káže. Neb i dsky všecky 
i nálezové všickni nejinak než česky se píšf a z práva tak budúcně psáti mi^í. 

Tiemto ještě práva země České práiF jiných zemí vyššie jsú, ie v jiných SO 
zemieeh a cizích súdiech lidé dlúho k slyšení aepřicháff^í, a v mnohých letech 
o své pře rozsúzeni nebývají, a žádný o své věci brzo konce nebéře, a klo 



— 88 — 

se o mftlú věc súdf, prvé ji oa doktory a na řečníky (ty, ktož od lidí mluvie) 
utratí, než jí sudem dosáhne, ale v Čechách každý v jednom roce, a druhdy 
prvé, konec bére o svú při, beze všech velikých nákladóv, beze všech dafóv, 
poct i halafancóv, kterýchž žádný český sudce nechce bráti, a takové pocty 

6 a dary, by pak bohati pHeliš byli, za hanbu, za neslušnost, za potupu a za 
podezřeme sobe kmetové a sudce zemští pokládají. 

Nenietaképotřebieksúdóm Českým ani doktora, ani řečníka zvlástniebo, 
poněvadž té svobody jest země Česká, že ka^dý před každým sudem českým sám 
svú při móž vésti; sl sám za sebe beze všech doktoróv (kteříž také by pak k to« 

10 mu dobyti byli, málo by zemským právóm rozuměli) a beze všech řečníkóv zvláštních 

žalovati, odpoviedati móž, i také mluviti, i proti každému sebe i spravedlnosti své 

brániti, i na každém jie dobývati, tak chudý jako bohatý, žena jako muž. . 

O těch právech země České sem psáti umínil, ne tak jakobych je 

ustanovovati anebo vynášeti chtěl, viem na koho to slusi, ale vynášeni 

15 a dáyno ustanovená od kniežat a králóv Českých prvních i potomních, a po- 
tom od sádcí yšie země České, ode všie zemč po dskách a po náleziech pan« 
ských na rózno a rozdielné položená, shledati a v hromadu krátce sebrati, má mysl 
všecka, všecka má práce jest; aby jeden každý, ktožco při sudu nebo při dskách 
činiti má, mohl snadné v nich k užitku svému, ažby jemu potřebie bylo, nalézti, a 

20nifjda se zpraviti a sobě i přátelóm svým a jiným lidem rozličným rada dáti. 

Dlúho sem očekávaje meškal, zdali by kto tu práci na sebe vzieti chtěl, 

jesto by to mne rozumnějie mohl yyhledatit potřebn^ie sebrati, výmluvn^ie i 

příhodnějie sepsati. A žádného se dočekati nemoha (neb každý sobě radéjie 

než obci živ jest^ a svého všichni hledie, obecnieho ne každému se chce) k tomu 

85 sem svú mysl obrátil, abych to na se vzal, čemuž se téměř každý vyhýbá, a 
někdy sebe i svého užitku zapomena a odlože, o to abych myslil, cožfay ač ne 
všem obecné, ale snad nmohým zvláště mohlo nynie i potomně slúžiti*^ 



bj Z knihy čtvrté, 
O prodávsgiciem. 

Ktož co dobrovolně a svobodně komu prodává, a to jemu ve dsky chce trhem » 
když již prodá, klásti, má věděti, že to za právo v zemi České jest : nemá-li 

80 sám toho ve dskách, což jest prodal, nemóž ve dsky jinému klásti. Pakli by 
kU> přes to ve dsky jinému, sám ve dskách nemaje, měl klásti, s hrdlem 
i statkem na královskú milost a panskú přijde, a k tomu za £»lešníka zóstaoe. 
Ktolby co prodaly k čemu by sám práva neměl, též i ten, ktož cizie za své 
prodává, túž pokutu smělosti své ponese. 

35 A vědéMi by o takovém běhu kupující, že ten, ktož jemu prodává, toho, 

což jemu prodává, sám ve dskách nemá, a přes to od něho ve dsky kladenie 
přgm^, ▼ túž vinu a pokutu jako prodávigicí upadne. (Toho dóvod v modrých 
péhonných dskách, kdež Otík z Tlučné pohánie Jana Žida z Yetlie; při tom 



- 3$ - 

pohonu Oldřich z Svrina, že jest jsapisorftl Čéčkovice Otíkovi TlttiaéH, sám 
toho ve dakAch nemaje, a Otik přejal zápis, yéda, žejeattéch dědin on Oldřich 
ve dslcách neměl: pro tu vinu oba na plném sudu t moc a kázeň královskú 
▼žati Bú.) Ale, die někto, kterakž já pak mám dédictvie své, ve dskách jeho 
sám nemaje, ▼ držení vsak skutečném jsa, prodav je jinému, to jemu uji8titi> 6 
poněvadž do desk klásti nemoha? Jiné rady nenie, než aby k tomu kladení 
ve dsky uprosil povolenie královské nebo panské, jest-li že by král v zemi 
nebyl. Pakli to sám máš listem nebo kšaftem, co's jinému prodal, žádaj K. Mtí, 
af ten list nebo kšaft ve dsky vložiti rozkáže, a tak budeš moci bez zmatku 
jinému ve dsky klásti, a té pokuty, v kterúž sú svrchupsaní prodavači a zá< 10 
pisníd vešli, igdeš, jinak nic. Má se také každý, ktož co ve dsky klade, svým 
vlastním a křestním jménem a titulem přirozeným jmenovati, jinak by kupi:ýicí 
mohl újmu mieti. 

Za právo se při všelikém ve dsky kladení drží a zachovává, že žádný 
ve dsky klásti nemóž nic bez osobnieho před úředniky přlznáuie, a žádným 15 
listem, žádným psaniem ani poslem nemóž se přiznati, než skrze se sa- 
mého a svú osobu, přítomen jsa osobně, ne skrze přítele, nebo souseda, nebo 
služebníka, fteklsem: „bez osobnieho před úředníky přiznáme," a ne u desk; 
neb se přiházie, že úředníci menší z rozkázanie královského i chodie i jezdie 
• k lidem ; a tak se móž někdo kromě desk přiznati před úředníky. A to při- 20 
znánie před úředníky vyslanými kromě desk tolikéž moci má, jako by se u desk 
stalo. Ale bez úředníkóv Žádného kladenie, žádného příznánie není ani u desk. 
Děje se také ve dsky kladenie bez přítomnosti osobnie a příznánie přítomné- 
ho, bez ujmy práva, kdež bratr, kdež strýc starší svým jménem anebo strýc svých 
nedielných let nemajících ve dsky klade. Též i poručníci řádní svým a sirotčím 26 
jménem, bez přítomnosti sirotčie, mohu dědicstvie jich ve dsky klásti a sirot- 
čím statkem svobodným spravovati. 

Má i to vědieno býti, že v některých příhodách ve dsky móž kla- 
deno býti bez ústnieho příznánie : poněvadž němý od přirozenie, kterýž 
se nemóž ústně přiznati, má moc ve dsky klásti, když úmysl svého 30 
rozumu a chtěnie móž kýváním hlavy nebo ukázáním ruky oznámiti. A též 
kdyby který člověk pro nedostatek zdravie svého a pro těžkost nemoci 
mluviti nemohl, zbožie své ruky ukázáním móž ve dsky klásti. 

Žádný let nemaje přirozených nebo králem daných, nemóž ve dsky jménem 
svým klásti; žádný zbožie a dédictvie královského, ani kněžského, ani dzieho ve dsky 35 
nemá klástL Pakli by kto té smělosti byl, á o taková se nepravost pokusil, má 
takový vedle práva kázán býtL Nemá také žádný člověk dédictvie manského 
ve dsky zemské, ani dédictvie svobodného ve dsky dvorské klásti, ani na něm 
věnovati. 

Při tom má každý, ktož prodává, toho věděti, že kteréžkoli dédictvie 40 
kto prodává, toho má dskami ze jména dotknuti, jest-li že čeho ze jména 

dskami nedotkne, nenie to prodáno^ což se ze jména ve dskách nepokládá. 

8 



- M — 

Při tom tato se zádm d^'e drahde, že prodáT^jfee jedni drtihým vsi^ robot 
26 jméúBi Te dsky nekladu, a zrláště když jich od starodAtna na lidech nenie, 
ani jich sobě skrze výminka ▼ trhu pozóstavuji; avšak proto ti,?íktož kúpie, 
robot žádných nekúpivše, ani jich ve dskáeh majíce, na lidech robot židsgí, 
6 a lidé chudí těžké a bezprávné roboty dělati a robotovati jim masíe. 

Z kteréhožto bezprávie mnoho zlého pHcházie, tak že lidé takového obtieže- 
nie nového nemilostivého snášeti nemohúce, někdy s grnntóv svých, statky své opu- 
stiece, utiskají a země tudy pustne, a drahota skrze to a hlad v zemi přichází, zlo- 
d^tva a mordové se rozmáhigí; jiní tiemž obtiežením přinuceni jsúce, proti 
10 svým pánóm se zdvihají a hory vojensky osazují, dvory, dědiny, statky, ženy 
i děti opustiece. Jakož se nedávno na Moravě stalo, že Zábřežští pro obtieženie 
a roboty nezvyklé a nepovinné proti pánu svému sú se pozdvihli a pána svého 
sú porazili, zranili, zbili a skoro i zabili, tak že jest od toho zbitie nevstá- 
"nje umřeL 

16 A nynie v Čechách, jakož se slyší, v kngi Prachenském při sv. Mar- 

kétě lidé zápisní nebo královští z některých vesnic, robot nezvyklých prvé 
a obtiěžeií znovu vymyšlených snésti nemohúce, všickni sú se zdvihli, vrch 
vojensky osadili, a co z toho vyjde a k jakému konci bude přivedeno, kto vě- 
děti móž? Než bylo by potřebie spravedlivého ode všie země chudých lidí 

20 opatřeme, ač chtie, aby země nespustla a nenič nighoršieho a všie zemi škod- 
ného nevzniklo: aby všeliká bezprávnosf při lidech chudých a zádava přetržena 
byla, a lidé, v čem sedie, to. aby pánóm svým platili, a v čemž nesedie, aby 
na ně tiem saháno nebylo ; řád zemský při lidech kmetcích ten aby držán byl, 
kterýž jest za starodávna držán byl, a přes to na lidi chudé aby viec žádným 

25bezpráviem a zádavami nepovinnými saháno nebylo. 



2. Z knihy Tovaiovské, 1. 14S1. dokonané. 

Qajtman zemský, když král umře, jmá hned všem oznámiti smrt pána 
a krále, a je všechny obeslati listem svým. A když se páni fjedú do města 
Brna; tu hajtman země učiniti jmá řeč o smrti pána a zemi hajtmanstvie vzdáti* 
IJIdežto páni moc jmieti budu sobě hajtmana zvoliti a nsaditi, kohož se jim 

30 zdáti bude nt^hodnéjšieho k tomu úřadu ; a toho vyhlásíc slibie poslúchati, což 
by s radů jich činil. A hned se lantfríd udělá pro podstatu země a stvrzení 
pokoje. 

Když země osiří, bude-li dědičný pán syn královský, páni, preláti, ze- 
mane, města mají ze všech řáduov z sebe vyslati tam, kdež JMf jest, osoby 

35 znamenité a hodné a JMti všichni potřebu zemskú, svobody starodávnie, dobré 
obyd^e zvyklé země a jiné potřeby oznámiti, s JMtí srovnati, aby chudý i bo> 



. — M — 

faatý, jiki qa koho slnií, pH vfém řáié a prérfi ^aehofán byl. A to ^JBéoBih 
a zavrúc b JMtí, a přiřóení rezmúce toho k držení, m^í ode všie zemé preeitíy 
aby ráčil na den uréaoý a již smlayaný do semé pájeti osobné do města Brna. 
A tu poslové, vrátíce se mají faajttnana ozaámití, jak srovnáno jest; kterýito 
hi^tman. jmá dáJe vsie zemi ohlásiti listem svým. 5 

Ale při pánu voleném jioý řád jmá šachován býti, že když se páa voli 
v Prase na rathanae, a^ooi sjeditostajnévaole svolí, ten se nese, bnde-lis cizie 
zemé kaižetem, (do) kiálovstvie českého, a tQ na mezech Českých přísaha 
učiní, a když ku Praze přinesen bude, před Prahů přísahu druhúi a při koxa- 
nováni na hradě Pražském třetí ; a když již korunován bude, teprnov do mar- 10 
krabstvie Moravského jede, a tu po korunování aneb jinač poslaní poslové od 
země Moravské, srovnajíc se, JMtdozemě Moravské přivedu na den smluvený 
a jmenovaný. 

K tomu dni určenému a před ním do města Brna všichni páni, preláti, 
rytieřstvo i města i(jedúce. se, podlé obeslánie h%jtmanova s poctivostí, když 15 
král k městu pojede, podál proti JMti vyjedu jakožto za jednu míli, a tak 
povzdál vsickni s koní ssedajíce, proti králi pěšky jíti mi^í a král JMt také 
s koně sséstí jmá a ruky své podati, a potom idusnú a krátká řečí a potřebná 
jmáJMt vítán býti i^rze hajtoana neb jiného pán^i hodně výmluvného. Potom 
zase JMt na kuoň jmá vsésti, i páni také, a tu jeti dálek městu, kdež procesí 20 
s kněžstvem JMti i^d mést^nčeká, kteráž procesí jmá býti ustnyena: cechové 
napřed, žákovstiro, kněžstvo, po nich ze všech kládteruov opatové zemští, pod- 
biskupie i sám biskup, a to což neypoctiv^i muož zřízeno býti. 

A ku procesí přyeda, jmá JMt s koněssésti a pacem neb mír políbiti od UBJ- 
znamenit^siebo preláta, a tu JMt opětod kněžstva též jako od pánóv jmá vítán býti, 25 
itéžodměsčan, do kteréhož města jede. Tn potom kněžstvo nTeI>eumlaudamus^ 
začnu, a jiná svá k tomu obyčejná spievánie jdá; a král na kuoň vaede, a páni 
pěšky za procesí okolo JMti jdá, a hejtman země kuon za uzdu drží až do 
kostela svatéh,o Petra, kdež kanovníci jsá. Tu opět král ssede do kostela,^ 
a po modlitbách obyčejných JMt do hospody své jede, a pan hajtman i páni 30 
okolo JMti, jako nahoře dotčeno; a potom JMt ten den vfivém kvasu pokojně, 
jakž jmieti ráčí, stráví. 

Nazajtřie sejdújce se obyvatelé markrabstvie Moravského, i jdá k králi 
JMti a smluvie, který čas ráčí a kde vedle obyčeje starodávnieho slib od pá- 
nuov, prelátov, rytieřstva přijieti. Tu přijdác napřed do kostela, mši svatá 85 
prvé slyšíce, jdá na miésto určené, přejde král, a pan hajtman ode vsie země 
jmá řeč slušná začíti : kterak vsickni jsá JMti, každý podlé svěj povahy, po- 
vinnost hotovi učiniti. Než napřed vedle starého obyčeje jmá král zemi potvr- 
zení listem pod svým majestátem na svobody a práva dáti, a ten tu hotov jmá 
býti, a kancl# jej vezma , čiesti jmá přede všemi, a hledáno býti jmá, jest-li 40 
vedle starých listuov a v táž slova. A král ten list vezma svá ruku, jmá jej 
v Tuka hajtqiana dáti, a řka: „Teď již potvraoúe naáe jm^te, učintež nám svá 

3* 



— s« -^ 

pOYfnnosl* A hned potom král na svaté čtenie nice své vloze, přisahu dole 
psanú ačini. 

My (např.Mathiá8)8libcdeme a přisaháme na tomto svatém čteni, že všecky 
obyvatele zemé tejto markrabstvie Moravského, pány, preláty, rytieřstva i města, 
5 bohaté i chudé, dachovnie i světské, všecky spolu 1 každého zvlááče, jmáme 
a chcme při jich svobodách, rádiech a dobrých starodávních obyčejích zacho- 
vati, ani v čem mimo spravedlivost obtěžovati, ale při právě jich a spravedl- 
nosti je zachovati, jako pán jich milostivý a spravedlivý. Tak nám pán Buoh 
pomáhig, Matka božie i všichni svatí. 



IX. 

Mdy vojenské. 



1. JAN HÁJEK z HODÉTÍNA. 
Z éeského zřízení vojenského. 

10 Léta božieho 1413 slavné paměti král Václav Český, když jest pro 

ssprotivenie pana Puoty z Skály proti JMtiE. kázal obehnati hrad Skála 
nadepsaného pána, tyto kasy podepsané a práva vojenská rozkázal jest 
slovutnému panoši Hájkovi z Hodétína, podkomořiemu království Českého, 
popsati, pro badúde Čechy bojovné, aby se aměli u vojskách zpravovati; 

16 a přikázal jest je u vojátě před nadepsaným hradem písařem vojenským 
^ísti, tak aby je všichni drželi pod pokutami dole psanými A takto se ve 
jméno božie počínají : 

1. Najprvé, aby byli služby božie všichni hajtmané i jich poddací 1 jim 
poručení pilni, a neřáduov ižádných aby u voj sté nedopústéli, aby skrze to pán 
SOBnoh nebyl rozhněván. 

2* Kostelové a klášterovó aby žádní vybíjeni nebyli, ani vypalováni, léčby 
bylo rozkázáno haj tmany k tomu zřiezcnými. Etož by který kostel vybil, ta- 
kovému bude ruka ufata. 

3. Na přátelském bude-li kto brlti jiné věci, nežli pokrm sobě skrovný 
S5a koňóm obrok, takový bude kázán jako lúpežník. 

4. Jest-li žeby kto kterú svádu u vojáté počal, takový bude kázán slusnú 
pomstu. 

5. Pěší aby všickni v svých haufíech řadem pod korúhvemi a pod pra- 
porci šli, jakž a kdež jim přikázáno hi^tmany na to vydanými. 

80 6. Jiezdní aby také nikam nejezdili, ale v svých haufiech aby řádné táhlL 



— 87 — 

7. Pakli by kteří a haufuov se vytrhli, aby jim konéberky koná brali 
a neYracovali zase žádnému až n vojáté. Též i péiím aby samostfíely brali. 

8. Kterémuž vojsku dostane se napřed tážeme, aby se druhé nehýbalo, 
ažby prynie své vozy zřiedilo. 

9. Pálenie žádného aby žádný nečiniť, léčby bylo rozkázáno hsjtmany 5 
našimi k tomu vydanými. A zvláště byl-li by který zámek dobyt, aby nebyl 
zapalován. Pakli by kto přes to zapálil, takový bez milosti upálen bude. 

10. Když bohdá nepřietelé budu na poli v porážce neb na zámku zjí- 
máni, ti vsickni aby k nasie ruce královské našim hajtmanóm vydáni byli. 

11. Jest-Ii žeby kto zbodl nepřietelé na hard, tomu má ten kuoňio 
býti dán. 

12. E osazení ponuocck v noci okolo vozuov a v branách aby od ka- 
ždého vozu kromě komorních a Spižierních po jednom bylo vydáváno. 

13. Hajtmané, kteříž bndú jmenováni nad jiezdnými a pěšími i k zpra- 
vování a k kladení vozuov, těch aby všichni poslušní byli, nad kýmž budá 16 
ustaveni, a nikterakž se jim neprotivili; ani se s nimi potýkali řečí ani skutkem. 

14. Chcem tomu, aby žádný písařem vojenským nepřekážel, ani na ně 
kto kterým právem sahal. 

16. Každý setník, neb padesátník, nebo rotynugstr, kteréž by kolivěk 
pod sebú jměl, ten aby před písaře všechny přivedl, kdyžby jim jměl žold 20 
dáván býti ; a tu všeliký neb každý desátník aby své dráby osobně před písa- 
řem okázal, i kdyžby ponuocky neb varty osazovány jměly býti. 

16. Písař vojenský má zbroj a samostřiely ohledovati vždy jednu v mě* 
sieci, aby byli tak nalezeni, jakž sú vyšli. 

17. Ycelám aby žádný nepřekážel ani vydieral, nebo takovým nebude 25 
odpuštieno. 

18. Když vojska lehnu, a Žeby v noci vzhuoru bylo trůbeno neb voláno, 
aby každý s svú braní na plac běžel a nikam jinam. Pakli by nepřietelé kde 
k vozóm přilnuli, tehdy se tam migí obrátiti. 

19. Kdež kolivěk, buďto na přátelském neb ne na přátelském, kdež se 80 
ženy s uzly a s šaty vynesu a na nich i při nich sednu, aby jimi žádný ne- 
hýbal, ani těm ženám co bral. Pakli jim přes to kto bráti bude, takový bude 
kázán jako jiný lúpežník. 

20. JesMi že jsú mezi kterými pány, rytieři, zemany, šlechtici nebo městy 
neb kýmžkoli která záštie, kyselosti nebo nelibosti kterakž kolivěk, ty všecky 36 
aby pěstily, a nebyly od žádného na tom poli zdvihány a zpomínány, ani které 
pomsty o to činěny, až domuov s pole vrácenie. 

21. O mlýoiech přikazi:uem, aby žádného nepálili, nebořili ani kazili, 
ani kterých mlýnských želez brali , thk aby ku potřebě našich vojsk mohlo 
mleno býti. 40 

22. U každého vozu aby byla dva vozataje a nJby jměli lebku a pavézu; 
a pod vozem aby bylo prkno a řetěz. A při každém vozu aby byla jedna hft- 



— S8 — 



ko?nice M vfií přípravu, « dré sekyře, d?é lopaté, d?é krttd, dvč motyce, dva 
rýče a taras s berla, a jedno kó{^ 8 hákem a s praporečkem. 

2S. Aby před každým řadem yozuot, když ee táhne, áli a motykami, 
kratcemi, rajčí, lopatami a s sekyrami, bylo-li by kde cestpotřehie opraTOTiiti. 



2. Z řádu vojenského Jana Žižky a spojencův jebo. 

6 Z mHoati a z dam pána Boha TsemohĎcího BTéřiváe a přuetše t svíceni 

dnovodné pravdy a zákona božího: 

Nfljprvéi abychom slovu božímu stobodu dali v kázáai všudy; 
druhé; abychme Tělo a krev pána našeho Ježíše Krista vnehiii př^ímali 
8 náboženstvím a s poctivostí, Btaří i mladí a dítky, a^móné v nedéli každý 
10 týden ; 

titetí, abyehme kněžstvo přivedli a uvedli k životu apoštolakému, a na- 
dání jich a sboží svatoknpectví rušili s pomocí boží; 

čtvrté, abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy tmrtedlné i vše^ 
stavovali a kaaill ; potom i na všech lidech mužského i ženského pohlaví ; 
15 žádných osob nevymienojíce, starých ani mladých. 

A kdožby těchto knsuov a artíkutuov svrchu psaných držeti ajichh^it 
nechtěl, toho žádného aniž chceme trpěti mesi sebú i u vcíjšté a na hradícb, 
v městech, ve všech i ve dveřích, ale všecky všady napomínati, puditi k tomu 
dobrému s pomocí pána Boha našeho. 
20 A protož vědůce, že všecky tohoto světa věci )sú padócí a minulé, ale 

pravda pána Jezu Krista luostává na věky : 

My Jan bratr Žižka z Kalichu, Jan Koháč z Dube, Boj^ek z Kanstatu 
atd., a my purkmistři a konšelé i všecky obce města Hradce n. L., Čáslavi, 
Jaroměře, Dvora atd. a my hejtmane, páni, rjtíři^ panoše atd.: my všichni 
Sa svrcbu psaní všech prosíme i chceme tomu, aby řádné poslušenství bylo ; nebo 
skrze neposlušeoství a neřádné výtržky veliké škody sme brávali na bratřích 
i na statcích, a hanbu často od nepřátel božích a našich trpěli; již s pomo^ 
boží a vaší i všech věrných míníce se toho vy stříd těmito obyčq'i : 

Nejprve, když bychom chtěli vytrhnuti z města kterého, neboli z miesta, 

SOkdež byóhom polem leželi, aby nižádný napřed nejezdil k mědtu« áni se kde 

polMn klad bez dopušténí a rozkázaní starších heótmanuovi kteříž na to a 

k tomu vydáoi a jmenováni budu. A jestli žeby se kdo jinde položil bea roz^ 

kázaní těch starších, chtěli bychom pomstiti a popraviti nad ním. 

A kdyžby se chtěli hnuti z toho místa s dopuštěním a rozkázáním těch 
86 starších, aby vytrhli na pole, kdežby místo podobné a hodné bylo k tomu, a 
žádný aby nezapaloval bud, ani kde jinde pálil, jedno ti, ježto k tomu vy- 
dšni a uitaireái badá. 



^ — »9 — 

Potom nežby se ihned z mieita hnali, aby se ncýpr? pána Boha modlili, 
kleknúc před Télem božím a před tváří boží, aby pán Baoh všemohúcí ráčil 
STú pomoc dáti, a ta svú při STatú provésti k své svaté chvále a věrným k spa- 
seni a ka pomoci. 

Pak potom aby lidi Šikovali, každú rota pod své korúhve, heslo 5 
aby bylo povédieno, a potom aby se ihned hnali a tak táhli v svém sika 
a pohromadě, jedni k druhým se nemísejíce, a to opatrně, napřed i nazad i na 
stranách vojska ostřihiuíce i sami sebe. 

A jestli žeby kterú škoda vsajd sknse jich neopatrnosti a cmeěkání kteté^ 
neb těch hejtmangov, a vojáté, nebo na poli, neb v strážecb, miniet i ohtie 10 
nad nimi hejtmane i všecky obce pomstiti, bud kníže, pán, nebo ktož koUvék* 

Ale jestli žehy kde pán Baoh dal nepřátely přemoci a poraziti, městi^ 
tvrze, hiada nebo kterých kořistí dobyti : aby ty kořisti sneseny a na hro* 
mada skladeny byly, buďto mnoho nebo málo; a k tomu aby byli vydáni a to« 
leni starší ^e všech obcí, aby ty véci chudým i bohatým spravedlivě rozdány 15 
a rozděleny byly. 

Jeatli pak žeby kto 00 vzal nebo-11 zachoval, a to bylo usvědčeno do« 
brým svědomím: k tomu takovému chtěli by popraviti, k jeho hrdlu i statku^ 
buď kdož bnd^ žádných osob nevynímajíce, jakožto k zloději božíma a obecnémOi 

Sváruov, křikuov aby žádných nebylo u vojstě, ani mezi námi. Jest-liso 
žeby kdo koho byl ranil, ochromil, nebo zabil, buď nad ním pomstěno podlé 
zákona božího. 

Dále vězte, že kdoby se kolivěk kradl pd nás z vojsky, když bychom 
polem táhli nebo leželi, bez odpuštění starších, a znameoí jistého nebude míti, 
baď kníže, pán, rytíř, panoše, méštěnin, řemeslník nebo robotěz, nebo kterýž 25 
kolivěk člověk, a byl by popaden, že chtí k jeho hrdla i k statku popraviti, 
jakožto nad zlodějem nevěrnými, jenž se krade od pře boží a věrných bratří. 

Také nechcem trpěti mezi sebú nevěrných, neposlušných, Ihářuov, zlodě- 
juoy, kostkářuov, lúpežníkuov, opiicóv, lajcí i všech zjevných hříšníkuov a * 
hříšnic: ty všechny z sebe chceme puditi a honiti, nad nimi popraviti s po- 80 
mocí Trojice, svaté vedle zákona božího. 

A tak budeme-li zachovávati a plniti artikule svrchu psané a spasitedLdé, 
pán Buoh bude s námi svú svatů milostí a pomocí; neb to přisluší k boji bo- 
žímu, dobře, křesfansky^ v lásce, v bázni boží živu býti. 

I prosíme vás, milé obce ze všech krsgin, i lidí všech stavuov, a zvláště 36 

napřed všech věrných Čechuov, abyste se k tomu dobrému svolili, a nám toho 

radní a pomocní byli. A my vám zase též držeti, plniti i mstíti chceme, pro 

milého pána Boha, pro vysvobození pravdy zákona božího, ku pomoci věrným 

derkve svaté, a zvláště jazyka českého i slovenského a ku potupě neústupným 

kaciřttom a zloskvrníkuom, aby pán Buoh všemohúcí nám i vám ráčil svá po- 40 

moc dáti a svítěziti nad nepřátely svými i našimi, a za nás i s vámi bcjovati sv^ 

mód. Amen. 

— ■ e/TM/^ 



— 40 — 

X. 

STAfil LETOPISOVÉ CEŠTÍ. 



1. ŽižkoYO taženi válečné do ITher 1. 1433. 

Jednoho času táhl jest Žižka do Moravy a podmaňoval sobě lidi, i při- 
táhl také k Kramica (Hranieím ?), a tu jest nékterý čas ležal. A bratří naň 
domlúvali, aby někam taženie učinil, a on zpraviv čtyři řad> vozuov, a dél což 
mohl najviece, i táhl jest přes hory do Uher. A tu sú jemu Uhři taienie ne- 

5 bránili, chtiec zdaby se ubezpečil i z řádu nékterak povystúpil, zda by jej tak 
kde poraziti mohli. Neb sú se naň velmi silně jezdecky sebrali, i množstvie 
dél měli. 

A on porozuměv tomu, že dobře nenie, obrátiv sobě k Moravské zilni 
zase vozy, i takto je zpravil: najprvé sobě lidi a vosiech zpravil, jiezdne 

10 i pěší, a táhl jest a zavřenými vozy. Táhl jest až do noci; a to z té příčiny, 
aby ho nemohli tak v noci shlédnuti, kde se položí, a do vojska mu bíti; a 
v svém vojšté nedal žádných ohňuov dělati. A oni pojezdiec okolo něho, ne- 
majíc kde koňuov vázati, musili do vsi jeti a to podál, aby před nim také 
bezpečni byli. 

15 Tu on poležav, což mu se zdálo, táhl jest nazajlřie k jednomu 

jezeru, kdežto jezero mezi jedniem vrchem. A takto se a něho položil : jednu 
stranu k jezeru a druhů stranu pod vršek: a to z té příčiny, chtěli-fí by do 
vojska střieleti, aby jej přestřelovali. A sám takto udělal: pojav picni vozy, 
vytočiv je na ten vršek, udělal z nich u přední brány baštu i u zadní druhů, 

20 i okopal je a vpravil do nich děla. I nedal jim nikdiež na těch vrších ostati. 
A tak ten den bezpečně tu ležal i tu noc. 

Opět potom třetí den od toho jezera táhl jest k jedné vodě, kteráž teče k Nar« 
hedu, i položil se u té vody. Všecky břehy skopal, aby mohl všemi čtyřmi řady táhnuti 
přes tu vodu. Edcž oni vpustivše jiý do té vody s vozy, i pokusili mu se k zadním vo- 

25zuom. Tu jich je mnoho zranil a pobil; a odbiv je, na onu stranu přepravil ses ti ozy 
i s lidem svým. 

I hned táhl jest odtud mezi jedny lesy, kdež jsú bahna i luhové. Tu 

v 

jest přes noc zuostal. Čtvrtý den táhl jest k jezeruom jedněm, aneboli k sta- 
vuom, kdež jsú za Trnavu. A tu sobě zpravoval vozy. A tehdáž ho ponechali. 

SO V pátý den táhl jest k jedné stráni. Tu sú naň opět přitáhli jezdecky 

i 8 děly. A on jest táhl podlé té stráně, že měl jednu stranu obranu, 
že jemu snáze bylo jedné strany brániti nežli obů. A oni vidúc, že jemu ne- 
mohu nic učiniti, i táhli sú pryč od něho; a on položil se na jednom vrchu. 
Veliká psota a bieda tu na nich byla, tak že za jeden kosCál zelený byli by 

36 drahně peněz dali; a to z té příčiny, že jim z vozuov nikam nedali že sú mu 



— 41 — 

jlesdnými silni byli, a naň se dáti pěšky nesméli. Než když kolivék je k tomti 
připravily že sú jiesdnf dolaoT ssedaH a péiky knémaitiirmoTali, že je vždycky 
porazil, aneb od něho velmi biti bylL Neb jinač se stroji jezdecky k bitvě 
a jinač pěšky. 

Šestě taženie Žižkovo od té stráně k horám. Ten den mu na jeden 5 
řád vozuov přišlo k taženi, že jinač táhnuti nemohl. Tehda Uhři vidúce 
to, táhli naň velmi silně, nadějice se, že již jeho zpráva, ani jeho sikové nic 
jemu neprospat, že ven z vozuov musejí. A on takto proti tomu strojil, bráně 
se toho: položil sen samých lesuov pod jedním vrškem asáms svými děly nteklse 
k tomn vršku. A potom kázal koně z vozuov vypřahati, a na ně s sekyrami, 10 
8 lopatami a s rejči vsedati, aby cesty zohledovali, jest-li žeby jemu kde za- 
rubali; a cesty velmi dobře kázal opraviti. A (na konci lesň) as za pnol dru- 
hých honnov, kázal s jedné strany cesty staré novů cestu udělati, a s druhé 
Btnny druhů. I takto s oné strany lesuov vozy sobě zpravil : udělal z těch 
čtyř řadnov, v kterýchž táhl, dva, a pojav picovní vozy, udělal z nich řady 15 
čtyřmi jakožto zeď, od jednoho konce lesu až k druhému. A kázal je húžvemi 
svírati v hromadu, aby mu jich roztrhnutí aneb převraceti tak snadně nemohli. 

I takto jest púštěl do lesu, ni^prvé děla, což mu se zdálo, i pustil něco pě- 
ších, a potom padesát vozuov po pravé ruce. A když těch padesát vozuov vyšlo 
jest, opět dal mezi ně něco pěších, což mu bc zdálo; i pustil opět druhých 20 
padesát vozuov z levé strany, a opět mezi ně dal něco pěších. A tak vždycky 
dával, pokudž mu těch vozuov stačilo, po padesátí; a mezi ně pěší dával, po- 
kudž ta potřeba kázala. A to z té příčiny, jest-li žeby mu chtěli na lesích 
vozataje zbití, aneb vozy také vybrati, aby ti pěší, kteří jdú mezi vozy, toho 
bránili. 25 

Tehdy kdy poslední vozy púštěl na zad, tehdy obořili se Uhři, chtíec 
mu děla pobrati. Tehdy oni s toho vršku utáhli za ty picovní vozy, kdež jest 
sobě z nich řady zdělal; tu se v těch vozích zavřeli, a pěší se z nich bránili, 
tak až oni 8 děly do lesa ujeli, i pěší potom za nimi táhli. AtakseUhruovnic 
nebáli; než sú se oni do těch vozuov dobyli, už oni něco i cesty zarubali, aby 30 
za nimi jezdecky táhnuti nemohli. 

To vidúce UhH, že jemu žádné škody udělati nemohli, i někteří táhli 
předen, chtiec mu z lesuov brániti; a někteří táhli domuov, praviectak, ženenie 
člověk, než že je čert, že mu ty rozumy dává, neb že se nám ničímž užiti nedá. * 

I takto se jest z lesa vypravoval ven, kdež sú byla nějaká pole 35 
mezi nějakými stráněmi: když přitáhl k těm cestám, kdež sobě nové zdě- 
lal, nejprve těm padesáti vozuom kázal hnuti tú novů cestu, kterů sobě 
udělal po pravé ruce; i když bú na pole vytáhli, podlé samé stráně, pěší 
že od pole měli vozy, a za sebů stráně, tudy se jiezdnýcfa nebáli. A z dru- 
hého řadu po levé straně též kázal hnutí podlé druhé stráně; a tůBtarú cestu 40 
vypustil děla ven z lesa, i byl opanoval sobě to pole. A tak pomalu vždy 
vozy těmi ven vytahoval; neb sobě byl také vozy zpravil všecky v jeden řad, 



— 42 — 



že J8 zprovQel jako Yénec. A to proto udáLal, aby oba řady «obě pojednú 
dolaly aby je sobě z tobo pole vytiskl mocnu ruku* A tak jenui pán Booh 
pomohl z Uber yytábnútL 



2. Ze zprávy o smrti kněze Jana Želivdcého L 1422. 

Pro nkrocenie a Btavenie mnohých řeči, jMž bieáe oamrtiflaniépaméti 
6 kněze Jana, kazi^le oboe Pražské, já, jenž sem při tom byl na mthúze Sta- 
rého města Pražského, tiemto napsáním vyznávám všem, kterak se jest dálp 
a jinak nic. 

Najptvé, kterak v druhů neděli v postě po obědnim kákaní přísli 
dva konšeléi hledt^íce kněze Jana, aby šel na rathúz Staroměstský, že j^o 

íOpáiu o pilné věci potřebují. A nenalezše jeho doma, f si) preč. Pak po 
dvú hodinu posel přisel, tu jest ho. nalezl doma, i řekl k němu: Kn^že Jeoet 
pánit sú vzkázali, aby již. dnes na rathúz nechodil, než v jitře po samém ká- 
zaní rač přijíti. Tedy nazsjtřie po kázaní, pojem mne s sebú, i áeL 

A když sme vešli do světnice, věickni sú proti němu povstali, a velmiochotně 

15 jeho přivítali. A když sedl mezi nimi v laviceeh, tedy Petr Yéžecký vece: Nuže núlý 
kněze Jenel radiž nám o výjezda na pole, kam bode nijlépe jeti, doMocavy-li, 
čili k bratřím Táborským, jenž toho velmi žádají na nás, čili Krasíkuom retuňk 
dáti ? Tehdy kněz Jan vece : Zdá mi se, abyste obeslati bnMfí Táborské, at 
se sberú s obcí Klatovsku, Sušiok ú, Domažlická, Pieseckú, a myobtečemeHrá- 

20 dek, a tnC k nám věrní odsud potáhnu. A odtud poslem jiezdné, a lidn něco 
pěšieho, at s Táborskú obcí a s jinými Erasíkuov reti^í. A Věžecký Petr 
s purkmistrem, oba smějíce se, vece^ta: Rovné si se, kněze Jene, s námi úmy- 
slem srovnal. 

Tehdy purkmistr vece poslu: Chutně jdi po hejtmana po pana Haška, 

26 at ihned ráčí přijíti, nebot jest toho pilné potřebie. A jiné posly roze* 
slal po purkmistra, a konšely NQvého městat A po malé chvíli př^id^ hajtman» 
a Věžecký Petr vece: Pane hejtmane 1 tot se jest kněz Jan rovně s námi úmy- 
slem srovnal o pole. Vece purkmistr Staroměstský : Již-li sú přišU ti vši- 
ckni, pro kteréž sme lístky rozeslali? A po^l veee, že již. A on, jich ká- 

30 zal savohiti. A když př^idechu, pan Hašek vstav jide ven; i vece k nim 
purkmistr Staroměstský : Nuže pro milý Buoh, pusftež všecky kyselosti z srdcí, 
abychme vás mohli smířiti,, a zvjáště kteří ste byli ondy zjímáni. Petřík Rezek 
vece : Páni! já proč sem ondy u vězení byl, jistět to pravím, a dá-lit mi to 
pán Buoh, chcit na tom umříti, zet s těmi zrádnými pány, a s Jinými protiv- 

35 niky nechci se opisovati, dokavadž neuzřím, ani skutečně plni zákon božt 
I jedné tu řecdokona, velmi po malé chvíli richtář s biřicem vskočiv do svět- 
nice, zkřiče: Stuojte, 2jímáni jste. I poče biřické pacholl^ palcátem bíti, aby 
je chutně svláčeli a vázali. I přístúpivše dva, zdvizechuknize-Jan^,aonkynair 



rnkú, i Tec0 : Ponechlei nme, jiif Yám dobře roaumim. A káji jcg pastichu, 
i6d ke dveřooH) jimiž vgtapi^i do svdtnice^ t kteréžto obec býTá, i jide mesi 
né do lavic, i po6e i nimi néco šeptati; a purkmistr Staroměstský vece: Jižf, 
knéže Jane, jinak býti nelse, 

Tedy knés Jan vece: Pro Bnoh, rozmjslte se o to, nic by o mú 6 
smrt nebylo, ale sámt neumřu, viste jeitč co z toho přijde. I přiied ke 
mně *za Btaol ke dveřuom, pánu Bohu se vinen dal přede mnú s hřie- 
chuoY, a to mi řekl: Muoj bratře! jižf já odtudto nikoli nevyjdu, než 
mám sa to, žet tobě nic neuóinie. Milý bratře! pomnož- lit pán Buoh, prosiž 
tam knéží, at s obcí, nebožátky chudými, až do té krve vyHtí věrné practjí, 10 
a zraditi se nedadi. A sed ode mne, sěiniv ruce i sklopiv hlavu, počal po svět- 
nici choditi, a biřicové v ty časy jiné vázáchu. A jiní bratří, kteří sú s ním 
stínáni, každý přišed ke mně, pánu Bohu se vinen dal z hřiechuov. 

A když je připravichu k své vuoli, i řekli sú: Podiž s nimi, knéže Jene I A on 
ihned neřekl slova, i šel před nimi napřed ze světnice, sepnuv ruce i řekl : Otce ne- 15 
beskýl dékujit, že's mi dal od svých trpéti. A kat nám pravil, že klekl, a 
sepnuv ruce, a kat jemu řekl : Milý knéže Jene ! dáá ruce, at svieži, nebť bych 
nemohl tak nic učiniti. A tak svázav jemu ruce opak^ i stal mu hlavu, i jeho 
bratřím. A to léta od narozenie Syna božieho 1422, v pondělí den svatých 
Crhy a Btrachoty. 20 

Potom po malé chvíli zvěděvše to Novoměstští, zvonili k sturmu u Matky 
Bněžné, a obce něco chudé sběhse se, i běželi do Starého města k rathúzu. 
A tu přibéhse, nalezli Haška, an jezdí krotě lid, a praví, že knězi Janovi nic 
nenie. A obecní mnozí zvolali, řkúce: Neme-lit jemu nic, kaž nám jeho uká- 
zati. A vidťice an plete, i zkřikli naň druzí: Haha, zrádný nevěrný pane, i s ji- 25 
nými zlosyny! zamordovali ste nám kazatele našeho milého! A on s svými 
obrátiv koně, nuž se pryč, a oni po něm; a zatiem zastaví žoldnéřuov něco 
s samostřiely na několiko set v Železné ulicL A když se obec proti nim zbůři, 
ihned se rozpršichu a utiekáchu, druh druha porážeje. 

A najnithúze ti, kterýmiž byl rathúz osazen, jali se také k šturmu zvoniti. A o- 30 
bec přiběhle, jodnipočechu vrata rathúská sekati, plechy odlupujíce, a druzí okny 
a střechami tam se dobývati, §k dobyvše se tam, zjímali sú ty některé, jiným 
i rathúz osadivše. 

A pak brzo některaký bratr nalezl hlavu kněze Janovu, i vyběhl s ni 
z rathúzu , i jal se ji lidu ukazovati. A uzřevše lidé hlavu kněze Janova, 35 
v taký křik, a v taký pláč, a v taký hřmot, a v takú žalost dali se, ježto já* 
nevím, by který člověk uměl to právě vypcavitL Potom také dosáhl ji nějaký 
robeneo, i běžal* s ní pryč přes ulice a potkav jeho kněz Jan farář zBřeznic^ 
vzem ji, chodil po ulicech. Tu opět ten pláč a lámání ruku dalo se jest, i po* 
ehodiv B tú hlavu kněze Janovů po ulicech, sám velikým hořem pro jeho ne- 40 
viaaé Jnrve vylítie ledva k Matce boží Sněžné se vrátil. 



— 44 — 

A zatiem lidé vzemše tělo kněze Jauovo, vložili na máry, a opět s úe- 
smimú žalostí a pláčem přielissžalostiTým nesli do kláštera, v kterémž on kázal, 

Fak naz^jtřie k večeru knězi jebo oblekše, vyneslijpřed božie Tělo k velikéma 
oltáři. A potom kněz Jakub, pomocnikknězeJanuov v kázaní, vstúpiv na stolici i 
6 mluvil k lidu řeč. Potom brzo vzemše tělo kněze Janovo, i nesli k kazatelnieik bro- 
bu. Tu sec^ětnevýmldvnýkřikstala dav. A kněz jeden opět vzav blavu kněze Ja- 
novu, vstúpiv na stolici, chtě jich něco potvrditi a napomenuti, nemohl k nim 
slova promluviti; neb tak veliké zarmúcenie bylo v lidu, že některé jako na- 
poly mrtvé vláčili z kostela, a někteří sú se zbláznili a v ložiech leželi, ne- 
10 mocni jsúce. A s tiem jeho tělo pochovali pod stolicí, na kteréž mnoho pravdy 

božie lidu věrnému zvěstoval 

o^e^. 



XI. 

KNIHY PAMĚTNÉ. 



1. ZkiiěbKutnohorských. 

O mSmu Kutnohorském léta 1411. 

Přišla pověst, že Pán všemohúcí z tohoto světa k své svaté milostí po- 
jiti ráčil jasného krále Jiřího prvního. Za jehožto počátku kralováni byl jest 
takový pokoj, že pamětníkuov nebylo takovému upokojení ve všech zemích 

15 k české koruně příslušejících. A to trvalo za několik let. Potom z vnuknutí ďá- 
belského vzbudila se jest válka ukrutná počemši léta 1464 a trvala za živností 
svrchupsaného krále Jiřiho až do léta 1471. 

ApÓYod těch válek byl doktor £[nženovský a Hilarius na hradě Pražském s ji- 
nými duchovními; z světsl^ých pak Zdeněk Eonopištský, Jan Rožmberský, Zajíc 

20 Hazmburský se mnohými pány českými ; a z měst Plzeň Nový, Jihlava, Znojmo, Olo- 
múc a jiná města, s biskupem 01 omúckýmProtasem i s jinými, jenž vzemše příčinu, 
že o práva i zemské dobré se zasazují, i chtěli Čechy puditi od př^ímání těla 
a krve pána Ježíše proti kompaktátudm, akráleUherskéhoMatiášena todočech 
vedli k záhubě ; a ještě majíce krále svého živého, krále Jiřího, i volili sobě 

26 v Olomúci a mazali na království České krále Uherského, koruny České y moci 
nemajíce. 

Potom chtějíee svú vuolJ naplniti , položili Zdeněk Eonopiétský « ji- 
nými pány sněm obapolní strany po smrti krále Jiřího do Bťodu Německého. 
Tu obapolně se sjevše, nedokonali. I odložili sú sněm ten do Hory k nám ten 

dO pondělí po sv. Žofii. 

V Hoře mezi jinými mnohými potřebnými věcmi, kteréž tuto pro 
krátkost opuštuji, mluveno jest od obojích, aby král a fán volen byl, 



— 45 — 

že jinak nemnož wx&ze tato zemé ku pokoji pfiijítí. Tehda knížata, páni a ry- 
tířstvo i města a obce, kteříž sú v jednotě při králi TŽdy se drželi, učinili sú 
otázka na těch paních zprotívilých: jakož ti páni za živnosti krále JMti Tolili 
sú sobě za krále a pána krále Uherského, při tom-li volení zaostati chtí a jej 
za krále mfl), čili paštice od toho volení, s knížaty, pány, rytířstvem a městem, 5 
jsúoe sobě svobodní a yolní, ze spolku vedle řádu a práva chtí .o krále a pána 
jednati a mluviti. Tehda ti páni po mnohých tuočkách žádali sú na to míti 
rozmýšlení. A v té míře poslové krále Polského (Kazimfoi) př^vše s listy 
Těřícími, dali sú poselství přede vsím sněmem; a ačkoli od strany odporné ve- 
liký vztek byl jest o vyslyšení toho poselství, pro stálost vsak strany naáí tO 
slyšán jest (Lnbenčík) a řekl: 

nKrálova Mt, pán mnoj najmilostiv^ií, rozkázal mi jest vám povědíti: 
Jakož ještě za živobytí krále)Jiřího požádán jest JMf, aby syna svého prvorozeného 
kněze Vladislava vám a koruně této za krále dáti ráčil, ačkoli skrze takové 
stínění, kteréž JMf s králem Jiřím měli sú a bratrstvo, toho jest neodpíral, 1 5 
. toho však nedokonal jest z hodných příčin až dosavád ; než JMt jednal to slušně 
skrze posly své a ještě jedná k stolici papežské, aby v to bezděčně , ale po- 
vlovně 8 povol ením vkročil bez prolití krve křesťanské. Pak poněvadž krále Ji- 
řího Buoh neuchoval a Vaše Milost z jednostigné vuole voliti chcete krále a 
pána sobě : žádal JMf královská, abyste syna jeho prvorozeného, kněze Vla«. 20 
dislava, vzali sobě za krále a pána; a bude-li to, JMf bude Vám král spra- . 
vedlivý, zachovávaje vás při vašich právech, svobodách, duostojenstvi i cti, i 
při všech obyčejích a artikulech, kteréž sú JMti poslány od vás; a netoliko při 
tédi artikulech JMti poslaných, ale nad to i při jiných, což by jediné s vaší radů 
bylo, při tom při všem chce vás zachovávati, hájiti, brániti a svoboditi jakožto 25 
pán milostivý.** 

To vyslyšavse, uložili sobě hodinu k ejití po rozmyšlení. 

Potom přijel biskup Agerský a Čapr, vévoda Sedmihradský^ dějíce po* 
selství od krále Uherského, že žádá, aby vzat byl za pána a krále Če^k^o, 
podkládaje se znamenitě. To vyslyšavse plný sněm, opět se rozešli, hodinu 30 
16. položivše k ejití. 

A když sú se po oběde sešli, tehda vidúce skorém vuoli všech, 
že by králi a pánu rádi, aby toto království mohlo v celosti zachováno 
býti, i pro jiné příčiny přistúpili sú k tomu, aby zde u Hory král volen byl, 
a^oli od Pražan mnoho jest proti tomu mluveno,, řkúcích, že vedle práv, svobod 35 
a obyč^e král měl by v Praze volen býti A takž z daru Pána všemohúdho 
volen jest najjasnější kníže a pán pan Vladislav, syn prvorozený Kazimíra krále 
Polského, za krále a pána Českého. Fer. V. post Urbani hora XL 



— 4« — 

a« z knéh Pražských. 

O $pajení Starého a Nového mSst PraSakých v m&to jedno L Í5Í9* 

Znamenaváe výborní a moudři lidé, mésta Prahy měsfané, co neéžiteoiiého 
sozdil práva v 4obé nesly a kterak v časích brzkých mohlo by obce omenseni ae státi, 
též obci moci ubýti, taková věc časaé přeběhli, a a pomocí pána boha vsemohúciho 
8TÚ rozéafností zpnoaobili a na budácí časy riidili, aby jedno mésto bylo, v něm je« 

5 den řád, jedno právo a užitek jeden. I po spojení tak dobrém, nébrž svatém, úřadu 
konšelského obnovení se stalo, a tí páni, kteříž na úřadech konšelských v roz- 
dvojení města seděli, cíle a běhu roku svého nedoryplnili; ate sobe pi9 tak 
dobré obecní práce ukrátili. a toho dobsébo potvráiďi, změnirše dva rozdílná 
úřady v jeden. A tak jako pod mocí jednoho boha vsemohúcího váeeken okrslek 

10 n^eský i zemský se zpravuje a jeho svatů volí viechny se véd řidie : též taká 
Praha v jedno spojená pod jedněmi zprávcemi aby zaostala a na veky íarvaia, 
toho skuďíu sú dokázali* 

A úřadu konšelského postúpili slovutní páni: Jan Hlavsa z Libpslavě, 
Jan z Vratu, Václav Bakalář od Bílého Lva, Václav Sova z Liboslavé atd. (cel- 

15 kem 18), kteřížto páni na úřad konšelský usaaeni byH léta 1617 v pociděU den 
Bv. Elimei^, a od toho dne sedíce na úřadu konšelském trvali do léta lfil8 
a čtvrtku po Narozeni panny Alaríe. 

A tu což jest přyato od nich do rady z obecních daodkodoov i také zase 
vynakládáno na mnohé potřeby obecní, z toho ze všeho řádný a slušný i ^ra- 

20 vedlivý sú počet učinili 4éta 1519 v pondělí den sv. Valentina při přítomnosti pá- 
nuov nové rady, staršídi obecních i z obce Pražské osob k tomu volených, jme- 
novitě těchto : Mátúše Bakaláře , mistra Brikcího, Václava Podušky atd. (celkem 80). 
Pak tyto osoby předepsané dne a léta nahoře jmenovaného přgím%jíc ten počet 
radní, jej zcela a zúplna přijavše, zchválily, děkovaly a takovúž věc v obci 

25 veliké oznámiti řekly a ji vznésti. 

Jako se pak tak stalo, že téhož léta 1519 první čtvrte v poiM^ě, jsúc 
obec veliká spolu shromážděna, vyhlášeni radního počtu sou slyidí, jej zchvá* 
lili, přgali a pánnom staré rady děkovali z pilnosti a z včrné práce. A protož 
veMká obtc poručili a mocí zápisu tohoto rozkázali je starú radu kvitovati, ja- 

SOkožtoctné a dobré lidi, kteříž toliko pro obecní potřebu ty náklady sé učinili, 
a ne pro žádnu jinú věc, jim přiřekše, že víc pro takovúvécna né se navraceti 
nemají, sami od sebe ani žádný jiný, ale je mocně ze všeho propeuštéíji, kvi* 
tiýi, prázdny a svobodny činí nyní i po véčné a budúcí časy. Stalo se léta 
1619. íer. V. in capite j^dunii. 

.^8^ 



— 47 — 
XII. 

Z KRONIKY České 

Aenea SyMa, 

přeložené 

MIKULÁŠEM KONÁČEM Z HODIŠŤKOVA. 

(Z 1. 1510). 



1, O zajeti BaziUkého snSmu a povoldnt čschů na ten mSm, 

Sigmimd, kterýž óasn toho y Normberce trral, k přejetí kornny ciesařské 
k fiíma táhna, pánóm Českým listy poslal, t kterýchž psáno bylo, že by rodem 
byl Čech, Žádnému národa viece nežli svému nepřeje, do ňima ne pro jinú 
příéinu jede, než pro přijetie koruny. Že by se to přepoctiré Českému národa 
přihoémo, o kteréhožto poctivost jemu by najyěČšie péče byla, a Že by se již 5 
jeho pilností začal v Bazilf snem. Napomínal ty, kteříž by o vieru ditéli 8ly* 
sáni býti, aby tam jeli, aniž by viece smysliti chtéli, než matka cierkev svatá 
obecná. Že by dobrotivě na snémé měli slyšáni býti, toliko aby pilnost při- 
činfli, na sněme o vieru uhoditi a jemu navrácenému hotové královstvie zacho- 
vati. Neb ani by tomu věřil, aby měli Čechové toho krále pobiehati, jehož by 10 
otec, bratr, déd u nich kraloval; ani by on jinak kralovati chtěl, než jiníkře- 
sfanátí králové. 

Psal jest také i ten Bazilský sněm Čechóm, aby posly vyslali, kteříž by 
viery své rozum pokázali, bezpečnost cesty i mluvenie, což by chtěli, slibuje. 

Byla sú mezi Čechy dva smyslové: Sirotci a Táboří i lidé obecní jednak 15 
vSickni jeti odpírali, Jana Husí a Jeronýma ku příkladu sobě přivodíce, kteříž 
do Konstancí na sněm př^evše, pod glejtem Sigmundovým zgevně upáleni sú. 
Panstvo pak a rytieřstvo, Menharta následtýfce, pána z Hradce, muže upřím- 
ného a rozuma zdravého, že by se ováem k tomu sněmu mělo jeti, pravili, aniž 
by chtěli bludnými ^díni býti, kteříž by nové a cizie smysly při vieře a řád 20 
nový nalezli, jediné leč by mluvenie a činěnie rozum všie cierkvi vydali, a což 
sú v lid vtrúsili, aby to před učené přinesli. Přemohl jest ten smysl. 

Poselstvie ve třech stech jízdných učiněno jest, kteréhožto starší byli: 
Vilém Kostka, ne tak rytieřským duostojenstvím jako bořením kosteluo zname- 
nitý; Prokop, přijmím Holý, týž veliký mnohými vítězstvími a porážkami zvlá- 25 
dyčený; Jan Rokycana, Pražadcý apoštol; Mikuláš Qalekus, Táborských kněz: 
a Petr Angliš, samé logice v hádáni doufaje. 

Vyšed před město městský lid, a z sněmu také mnozí, přístie přesilného 
národu před branami čekali. Jiní se na ulice, kudyž jeti měli, sešli. Panie, 
děti, děvečky vokna a krovy naplnily. Jiní toho, jiní onoho prstem okazovali, 30 



-^48- 

eiziemu oděvu, nevidanéma prvé r6cha.se divili. Hrozné lidské tváři, strašlivé 
zoamesali oči. Že by nebylo jinak, pravili, nežli pověst o tom lidu zněla. Na 
jednoho však všickni, Prokopa, obrátili oči: pravíce toho býti, kterýž by tolikrát 
věrných porážel vojska, kterýž by tolik měst zbořil, tolik tisícno lidí nkmtné 
5 zmordoval, kteréhož by se i jeho nepřátelé spola báli, nepřemoženého vnodci, 
smělého, nelekavébo, ani prací ani strachem přemoženého. 



2. Řeč Jtdidna kardinála k Českým poslům a odpouiď týchi. 

Po přijetí českých posluo přívětivě třetího dne na sněm přišlým Julianns 
kardinál dobrotivě mluvil a dluhů i ozdobná řečí, k těm věcem, kteréž by 
pokoje byly, napomínaje; cierkev Krista spasitele nevěstu, všech věrných matku 

10 býti pravě, klíče svazováoie a rozvazovánie mieti, čistú bez vrásky a poskvrny; 
že v těch věcech, kteréž potřebné jsú k věčnému života, onablúditi nemnoze; 
ktož by ji potopil, ten má jmien býti za cizího a za odřezance i za zjevného 
hřieáníka; že ona nikdiež jinde lépe než v obecním koncilium se neohlascge; 
nstanovenie sněmuo duchovních příjemná mieti, kterýmžto neméně než čtení 

15 věřiti se musí, jichžto moci i samy řeči písem svatých uloženy jsú. Že by ce- 
chové, kteříž by se syny cierkve býti pravili, hlasu matky poslúchati měli, lite- 
rážto na syny zapomenuti nemnoze, a že již obzvláštně od mateře živi byli. 
Aniž by to nové bylo: množit sú prvé bývali, kteříž máteř opustili, vracovali 
se vsak, kteříž spasenie žádali Času potopy všickni zahynuli, kteříž v korábu 

2 O neostali. Beránka Páně v jednom domu jísti slušelo. Krom cierkve nenalézá 
se spasenie. Že by ta byla zavřená zahrada, a zapečetěná studnice, kteréžto 
vodu jest li že by kto pil, nebude žiezniti na věky. Že by se Čechové dobře 
poradili, kteříž by té vody potokuo v koncilium hledali a máteř aspoň slyšeti 
•umienili. Že by již pominuti měly nevole, odložiti se oděnie, a všecken války 

26zpuosob daleko zahnati. Že by dobrotivě chtěli slyšeti otcové, což by koli Ce- 
chové k své při mluviti chtěli, jediné aby hotového úmyslu byli, zdravými ra- 
dami svatého sněmu nepohrdati, na kterýchž netoliko Čechové, ale všickni věrní 
křestané přestati musejí. 

v 

Poslúcháno bylo kardinálovy řeči s velikú otcuo pilností. Cechové 
80 krátce odpověděli: Že by oni ani koncilium, ani cierkve potupili; a že 
ncjjsůce slyšáni , v Konstancí ortelování sú, a nic by z viery křestanské 
nei^ímali. Že by^ neporušena u nich otcuo nstanovenie byla, a co by koli ce- 
chové mluvili, to£o by svatými písmy a čtením potvrditi chtěli. Že by přišli, 
aby nevinnost svú všie církvi oznámili a žádali ^'evného slyšenie, kdež by také 
35 i laikové byli. 

Aniž jim toho odepřieno jest. Otázáni jsúce, které by to věci byly, 
jimiž by se od Římské cierkve dělili? čtyři artikule předložili: O př^ímáni 



— 49 — 

svátostí těla Kristova, kterúž pod zpaosobem chleba a vína př^imati migí 
všickni ti, kteříž by spaseni býti chtěli, z potřebnosti tvrdili. (Bibite ez eo 
omneš, vadí se o to až po dnes.) O světském panováni, kteréž kněžím zapo- 
věděné božím zákonem pravili. O kázaní slova božieho, kteréž svobodným 
všudy všem býti mněli. O qevných hřiesích, kteréž pro nižádnú věc odpustí- 5 
telnými nemněUt také pro uvarovánie věčáieho zlého. A ačkoli více jest kasuo, 
Icteréž Čechové proti Římské cierkvi kázali a dovozovali, před sněmem vsak 
a doktory těch toliko brániti nmienili ; a to jménem všeho králoystvie pověděli. 

Ale když legát, žehy jiné věci o Ceších slyšel, pověděl, kteréž by křesfanuo 
uši uraziti mohly, mezi nimiž toto bylo, že by zákony mnichuo žebrotních ná-10 
lezkem ďábelským býti kázali; povstav Prokop: ,,Aniž to falešné jest,** dí; 
,neb poněvadž ani Mojžieš, ani před ním patriarchové, ani po něm proroci, 
ani v novém zákoně Kristus pán, ani apoštolé mnichuo ustanovili, ktož neroz- 
umí, aby to ďábelské a temností skutek nebyl ?^ Přgata jest velikým chechtá- 
ním Prokopova řeó. 15 

Legát pak, jakož byl přesnesitedlný otec, dnovody neučeného člověka 
snadně zrušil Neb ani prorocká a patríaršská ustanovení, i což Kristus uložil, 
což stvrdili apoštolé, toliko od boha bytí učil; ale cierkve svaté také usta- 
novenie, kterážto zpravována jsúci duchem svatým, vedena bývá, skutky bo- 
žími býti pokázal, ač by i od jinud mnišský život ze čtenie vzatý zdáti 20 
se mohl. 

Volili sú Čechové čtyři mistry, kteříž by jich artikule z zákona bo- 
žieho vzaté okázali před těmi, kteřiž by je zamítali. Z koncilium tolik při- 
jato jest mužuo výborných a k mluvení hotových. Hádali se spolu padesáte 
dní, a mnohé věci s obojí strany přivozovány byly. Naposledy, když přemoženi 25 
Čechové nechtěli býti, k rokování se obrátili. Pokoušeli se, mohU-li by aspoň 
přátelsky vedeni býti. Posláni sú legátové z koncilium do Čech, mužie pře- 
učení, a kteříž by jistě národu toho zhýralost znali. Mnoho s Čechy ro^ímáno 
jest. Jednak naděje pokoje byla; jednak války strach. 

— .^8^, — 

xni. 

ZE 8PRAV0YNY 

M. PAVLA ZÍDKA. 

(Z 1. 1471.) 

Najprvnějsie a najpotřebnější jest věc Vašie Jasnosti, ustanovití krá-30 
lovstvie na (těchto) věcech. Najprvé, aby službu boží na všecky strany v svým 
království rozmohl. Kto službu boží umenšuje a tiačí, od pána Boha z nebe 

4 



— 6a — 

umenšen bude i od lidi utlačen. I proto pamatuj, NajjaBn^ší králi f chrámy 
nové stayěti anebo staré s pilností opravovati; neb se tiem město šlechtí, oko 
božie tiem pilněji na to město hledí, i angele ěasteji a daiy božími na to 
město sstupuji. 
6 Druhé, přepilná potřeba jest, aby Vaše Jasnost ustanovila královstvie 

všecko v jednostigné vieře obecné křestanské. Pokútných věr slušie se varo- 
vati, jakožto Viklefské, Táborské, Bořecské, neb v žádné té nejsú božf darové 
ani svátosti pravé ani žádným hřiechóm muože býti odpuštěnie a žádný z nich 
nemnoze býti dobrý, by všecky dobré skutky činil. A proto vsí pilností rač 

10 mysliti toto královstvie uvésti v jednotu v§í viery křesťanské a sám také s ji- 
nými králi křesťanskými se i^ednati a spojiti; tiem skutkem Vaše Jasnost 
vezme oddechnutie, všecko královstvie obživě na duši i na těle, války a mor« 
dové, jakž Česká země na miesté jest, neslýchané, přestanu, záhuby pálenie, 
od chudiny pláč a klnutí i křičenie na Yaši královskú Jasnost pro časté ša- 
lo cunky, na vojny vypuzenie a tak zabití bez zpovědi, bez svátostí, na mordích, 
na lúpežiech a v jiných zlých skutcích. A proto běda na smrti duši Vaší Jasnosti, 
neopravf-li to Vaše Jasnost skuorol 

Třetie, velmi pilná jest potřeba obrátiti všecko královstvie ku poslušen- 
ství papežově, a zvláště kněží nynější, kteří vytrhli se z poslušenstvie a z řádu 

20 všeho křesťanstva, nesmierné hanie papeže, vší silu pracujíce, aby ta svatá 
stolice, biskupové, kardinálové, patriarchové, doktoři, prelátové a jiní vysocí 
lidé řádu duchovnieho byli dáni v potupu a v uohyzdu lidu obecnlemu. 

Zlosti, v které upadají království a miesta, která se odtrhnu od řádu 
a poslušenstvie papežova, jsú tyto : Najprvé zpletu sobě všecken řád světský 

25 i duchovní. Druhé, všecky svátosti se zpletu, že od vytrhlých kněží žádná svá- 
tost nemuož státi v své spravedlnosti. Třetie, královstvie, města jim poddané 
trpie veliké od nich hořkosti a útisky. I proto, Najjasnější králi! jižťjest čas, 
ať se větší války a mordové nedějí, těm kněžím, kteří k válkám káží a k mor- 
dem, nedaj moci, ale raději žádaj od papeže múdrosti patriarchu nebo legáta, 

30 ať př^jeda do Čech zřídí kněží i ty nesnáze s boží a s Vaši pomocí. 

Čtvrté, potřebie jest Vaší Jasnosti pilně znamenati, proč se tyto války 
déijí? a já to znamenám, že najviece pro tři věci, totiž; nebo pro kalich, anebo 
jest pro kněžské zbožie; anebo pro tignú závist a některakú tignú kyselost 
mezi Vaší Milostí a mezi pány. 

35 Páté, jest-li válka o kalich, rač věděti, že Vaše Jasnost toho neprovede 

proti písmu všech. svatých doktoruov a proti obyčeji všeho křesťanstva; a by 

na čásek Vaše Jasnost ten artikul provedla, potom kdy řád bude, i sám padne. 

Šesté, jest-li válka o kněžské zbožie, jakož pan Zdeněk má Zelenu horu, 

panstvie veliké, a dobrohost Týn, a tak jiní ; neb kněžské zbožie bylo náramně 

40 veliké v Čechách. Sám kostel sv. Václava, počta arcibiskupstvie k tomu, měl 
jest viece nežli osmdesát tisíc platu, Vyšehradský málo méně, co pak Masterové I 
A proto kněží byli sú náramné zpýchali na své spasenie, a na náboženst?ie málo 



— 61 — 

dbali. řkD šlépřfldadypinBaohzbúříl jest chasu, která oblúpila jest je ze všeho 
zbožíe» a mordy na né nastrojil veliké. O to zboží rada by má byla taková: 
méMi by pro né tak dláhý nepokoj trvati, abyVašeJasnosCduorn jeden udělala 
všem kněžim hradským i arcibiskupu vedle nich, a s volí papežovu polovici platuov 
ujma, všecky k jedné kuchyni, k jedné pivnici a k jedné dormitoři sehnati, 5 
a dnem i nocí hodiny své aby váickni zpievali a lekcí tam od mistruov a dokto- 
ruov poslúchali a bez odpusténie nikdyž se netúlali: neb Cech kdy vejde 
v zbožie a duostojenstvie, nebude -li úzce spravován, jest velmi bláznová věc; 
neb v Némciech jsú taká nadánie, a vsak nenie tak slyšeti o zlostech velikých, 
jako v Čechách daly se. XO 

Sedmé, jest-li válka o nékteraké zášti se pány a zvláště s panem Zdeň- 
kem, zdá mi se dobré, by Vaše Jasnost jemu milostivě pokoje dala, zámky 
všecky navrátila a k tomu viec přidala, a kněží, kteří sú vás spolu svadili, oba 
v nenávist vezmúce, jim v jich hlavu zaplatili: nebo budete-li kněží poslúchati, 
žádného rytieře v Cechách neostane. 15 

I protož pro pána Boha i pro své dobré nahlédněte a již k úmlu- 
vám pospěšte; Rokycana k sobě vezmúce jemu dobré bydlo čiňte, pět kop 
každý týden jemu rádi dsyte na polepšenie jeho bydla ; kněze Tobiáše rač dáti 
ha Tábor, kněze od svatého Václava do Žatce a jiné do Lun, do Hradce, anebo 
tam, kde je rádi budu chtieti mleti, a pokojné kněží vsáz^' zde v Praze. Tak 20 
bude královstvie s boží pomocí upokojeno, jinak nic, tak legátové spíše přijedu 
k Yasie Jasnosti, jinak nic. 

Osmé, potřebie jest k upokojení královstvie arcibiskupa zjednati. Ale 
nerozumiem nynie k tomu žádného Čecha zpuosobeného ; lépe vzieti za několik 
let legáta múdrého, aby ten &de byl miesto arcibiskupa aspoň s desieti doktory, 25 
a ten aby řiedil s boží a s Vaší radů kněžstvo všecko. Item, kacermajstry 
zpuosobiti, ješto by kacieře vypleňovali, beghardy, bekyně vykořeňovali, i jiné 
bludné lidi vedle řádu a ustanovenie svatých otcuov. 

Deváté, potřebie jest k upokojeni této země kolleje všecky napraviti, neb 
se tiem země náramně pokojí; neb nčenie nemnoze se vésti, leč v upokojení 30 
mysli i téla, a blahoslavené město jest každé, které má v svým prostředku 
stuol múdrosti a uměnie a sbierá v se mládež výbornější ze všeho světa ; neb 
milostivý tatík i matka nelitige zbožie i peněz k synu do Prahy vydati, chtějíc, 
aby, jsa vyzdvižen v dnostojenstvie mistrovské, v svým kraji byl jako slunce 
mezi menšiemi hvězdami vyvýšený. Z toho Praze přišlo by mnoho dobrého : 36 
nigprvé, pokoj veliký ; druhé, vyčišténie města ode všech kacieřuov ; třetie čest 
velká a povést daleká: Pražský bakkalář, Pražský misti, Pražský doktor; čtvrté 
veliké zbohacenie řezníkuov, pekařuov, šenkuov, súkeníkóv; neb jsa bakkalá- 
řem, musí jiný kroj mieti, a mistrem neb doktorem, opét jiuý etc. A tak každé 
řemeslo by bohatělo; zlato, střiebro, kupě veliké vezli by do Prahy otcové 40 
pro syny. 

I proto rač o to pomysliti, af jsá doktoři, mistři cizozemci zde; a po-.^ 

4* 



přejelit pán Buoh Vašie Jasnosti zdravie a upokojenie země, rač vztetí jednoho 
doktora písma svatého z Vidně a druhého z Lipska a třetieho z Paříže, a vsaď 
je ke Yšem Svatým v díle a ostatkem Čechy ; tu má býti dvaňadct doktoruov. 
Též mistry vezma, vsaď do veliké kolleje, at vedle nich studenti se sem táhnu, 
& a dig plnu svobodu, jako sú měli za ciesaře Karla. 

Desáté» potřebie jest Vašie Jasnosti, aby veliké lidi a vysoké k sobě 
táhla vší silu a vší mocí, ochotností a dary velikými, kteříž stojiec okolo Vašie 
Jasnosti, jako hvězdy přejasné okolo slunce, velikú slávu by šlechtili osobu 
Vašie královské Velebnosti. Item, biskupy, doktory, pány velikými, lidem ne- 

10 známým rozličnými jazyky a krojem rozděleným měla by Vaše Jasnost ozdo- 
bena býti. 

A toho všeho nic nenie viděti při Vašie Jasnosti, ale viec znamenati jest, 
že vysocí a múdří lidé se utlačují, a nízcí lezů zhuoru: neb sem sám na oko 
viděl pana Koznberského v radě pod pana Zdeňka Kostku sediecieho daleko, 

15 a pan Kostka an řídi, a páni vyšší amen řiekaji, potíce se na své tváři. Vaše 
Jasnosti nynie podkoní nad jich pány vyzdvihují se, neb berúc žold veliký již 
fúkají na pány, a chlap, ješto ještě pluhem smrdí, udělaje sobě kroj, že mu 
zadek vně, a střevíce s špicí skuoro na dva lokty a čepec ženský děravý a nebo 
tafatový na jeho hlavě a sukně štukovaná, již fúká ná panoši starého zacho- 

20valěho, kterému všecko spáleno, jako pán na svého poddacieho, a nenie kto 
opravě. 

Též kněží křičí rúhavě na papeže, biskupy, doktory, tlačíc vysoký 
řád, na mnichy i na mě, najstaršieho doktora, který pro nemoc a také Vašie 
Jasnosti ke cti v Praze neštastně opozdil sem se, tak těžké rúhánie trpěl sem 

26 i bití třikrát, ješto by mi to u Viedui neb jinde kto učinil, musil by bez ruky 
býti ! Druhdy bieda, hlad tře mé, ano kněží husáci osedli fary a kniežecí bydlo 
mají, mistři husáci kolleje i mé miesto dávně osadili a požívají, já nic, leč 
bych se sjednal s nimi, jehožto pán Buoh na věky mě ostřez I 



-4^^ 



XIV. 

TRAKTÁTY POLEMICKÉ. 



1. M. JAN Z PfeřBRAMI. 
Ze Života kněží Táborských (z 1. 1429). 

My kněžie i kazatelé i jiní Cechové věrní, světšti i duchovní. Českého 
30 jazyka milovníci snažní a ústavní, nemohúco trpěti více toliko hlnduov i ďá- 



- 68 - 

belných nálezaoY od kněží Táborských, prosíme) Yoláme i napomfnáme : dyáte 
rážné tyto přeužitečné výstrahy vsi zemi České. Aj s velikú žalosti i s nevý- 
mluvnú srdce našeho teskaosti adnime oznámiti a ohlásiti mnohé a přehrozné 
bludy a nepravosti téch knězi Táborských, které jsú od počátku svého poéeli 
vésti* Daj Bttohy aby Čechové, znameni^íce toto všecko zlé od nich uvedené, 6 
již sobe proti nim rozuom i výstrahu vzeli tuto, proti listu jich bludném, léta 
tohoto na Táboře ustanoveném. 

Oznamigem všem věrným, že ti kněžie Táborští, to jo Mikuláš, omylný 
a obludný biskup Táborský, Markold, Čapek a Eoranda a jiní jich tova- 
řišie, majíce mistra Petra Angliše cizozemce obránce svého v radě s sebú, 10 
léta tohoto učinili sú sobě svolánie na Táboře, a tu společně všichni sú sě 
svolili a tyto bludné nálezy své proti vieře křésfanské za právo sú sobě usta- 
novili a po městech všudy rozepsali: 

Nigprvé, aby křestané nevelebili všeho řádu křestanského při mší slú- 
žení, kterýž vedu poctivě kněžie a mistři Pražští ke cti božieho Těla a Krve, 15 
i všichni věrni křesťané po všem světě. A v tom kusu ďábelně blúdie kněžie 
Táborští a veliké křestanstvo po všem světě od apoštoluov až do nynějších 
časuov i s mistrem Janem IIusí i se všemi Čechy v tom řádu odsuzcgí, ale 
i svého Yiklefa v tom potupují, jenž je slúžil až do smrti mši se vším řádem 
y omátích, jako cierkev svatá má obyčej. 20 

Item, přikaziuí, aby jich mši potvrzenu vyzdvihli bez omátuov, kteráž 
jsú proti Bohu i proti řádu všie cierkve sv. všichni velebili a kázali. Ale, věrni 
křesťané majíí to věděti, že kněžie Táborští, ^kdyť jsú v bludy a v kacieřstvie 
o drahém Tělu božiem upadli, nevěříce, by tu v svátosti bylo Tělo božie pravé 
z panny Marie narozené, tehdy inhed jali sú sě všicku poctivost zevnitřní dra- 25 
hébo Těla božieho skládati, ornáty trhati a mšály, to je kniehy mešné páliti, 
oUáře bořit! a kostely rušiti a páliti a z nich chlévy dělati, a všecko zpievánie 
kostelnie, i všicku službu kostelní jako ďáblové kaziti. Tito amětenci činie 
proti svému Viklefovi, kterýž v kniehách de Eukaristia v kapitule čtvrté takto 
die: že kněžie mají sě srovnati v službě s vlasti, v kteréž jsú, a v obyčeji 30 
cierkve svaté i y posvěcování i ve všech rádiech kostelních. 

Třetie, ustavilit jsú, aby intí podáváni všech jiných svátosti, řáduov od 
cierkve svaté uložených a od svatých potvrzených nevelebili, zvláště těch, 
(v) kterých sě děle s námi kněžími, kazateE i s mistry Pražskými ; a tiemt po- 
razili řád křtu svatého, řád svaté zpovědi, řád při Tělu božiem, řád při po- S5 
dáváni i mazání olejem svatým, řád při kněžském svěceni i při biřmováni* 
a tak vesken řád kostelní ve čtení, vzpieváni mší, nešporuov i jitřní. Také ten 
kus tupí mistra Husí i mistra Mat^e i jiné věrné vuodce země české. 

Čtvrté, ustavilit jsú, aby nižádní křestané ku panně Marii ani k svatým 
apoštolem ani k jiným svatým, ješto v nebi kralují, na pomoc nevolali, ani jich 40 
za pomoc prosili ani žádali, ani toho velebili Tiem kusem vesken řád prosby, 
poctivosti i modlitby, kteréiS derkev Bvatá činí ku panně Marii i k svatým 



— 54 — 

apoStolóm i k jiným svatým přes celý rok buďto na mSeoh neb na nelpoííech 
nebo na jiných hodinách poražují. Také tiem kusem netoliko mistra Jana Husí, 
jenž na smr€ jda, zpieval je modlitbu panné Marii, aby jemn pomohla, ale 
svého Yiklefa v tom potupují, jenž modlenie k svatým radii velí i yekbí. 

5 Páté, v tom listě ustavili jsú, aby nižádný nevelebH očistce po tomto 

světě. A to je kacieřstvie, kterýmž oblúpivše svaté z moci, již lúpie siré duše 
Y očistci z spasitedlné pomoci. To je proti čtení a svatému Pavlu a proti všem 
sv. doktoróm od první eho až do poslednieho. A tiem kusem odsuzují ty všecky 
svaté i mistra Husí, i svého Yiklefo, jenž mnohokrát dovodí očistce, a zvláště 

10 v jedněch kněhách, jenž slovu De dominie civiii, v poslednie kapitule takto 
die: „Musí býti očistec duší po tomto světě**. 

Šesté, ustanoviliC jsú, aby nižádný nevelebil, ani světil všech svátkuov 
panny Maric, i všech svátkuov apoštolských, i svatého Jana Křtitele, i všech 
mučedlníkuov, i panen svatých, i angelóv svatých. A v tom kusu tupie M.Jana 
15 Husi, nébrž i svého Yikleía, kterýž v jednom kázaní, jenž sě počíná latině: 
Distribuit recumbentibus, takto die: „Potřebie jest nám nebeské svaté krotiti 
modlitbami*. 

Sedmé, ustavilit jsú, aby nevelebili lidé ani vedli postnovi kteříž se dějí 
ty dni před hody panny Marie a před hody jiných všech svatých apoštoluov 

20 a mučedlníkuov. A tak přemnožstvie veliká lidu rozpustili jsú v žranie ty dni 
nestydatá, zet jedie jedni maso, někteří sýr a vajce, a druzí což cht^í 
A v tom jsú potupili všecku cierkev svatů a téměř všecky doktory svaté 
i mistra Husi, né také svého Viklefa, jenž v kněhách De veritate aacraescrip- 
turae die : »Zgevno jest, že poněvadž sě je Kristus postil, že dlužni jsme sé 

25 postiti čtyřidceti dní, zdržigíce sé od hřiechu i od krmi'' 

Osmé, tupie vod svécenie, buďto. ke křtu nebo jiných. T tom tupie 
Viklefk svého, kterýž ze čtenie dovodí, žef voda má svěcena býti, a že sejí 
mají kropiti. 

Deváté, tupie svécenie krmí, mazaucuov i vajec, jako by to blud byl. 

30 Ale žeC to blud nenie, máš o tom písmo sv. Pavla k Timoteovi ve čtvrté ka- 
pitule, kdež die, že ty krmě posvěcují sé skrze slovo božie a modlitba. A v tom 
kusu tupieC svého Yiklefa, jenž ze čtenie dovodí, ie ta svécenie má býti, a to 
v kněhách svých De blasphemia, capitulo XYÍI. 

Desáté, v tom listu vyznávají, že nechtíe následovati cierkve svaté &m- 

35 ské v řádích služby boží. A tak odstupuji od cierkve svaté &msk6, to je ode 
všeho křestanstva sborn Římského; a takt sú praví oddélenci i zmétenci, neb 
téměř s nižádným křesťanstvem na světě sě nesrovnávsjí, ale svými bMiy téméř 
ode všeho křesťanstva sě oddělují. A z toho strach je, že chtíece býti ze všech 
najmúdřejší, by nebyli nigblázniv^'Bí, a chtiece (býti) najsvétějsí, by nebyli 

40 najprokletější, a chtiece býti najvémější, by nebyli najbludnějjsi. Svým oddě- 
lováním tupiet téměř svaté všecky staré cierkve^ a iiet<4iko je, ale i svébo 



— 55 — 

Yiklefa potupují, kterýž v kněhách De potestate p»pae cap. XI. die, žef »m& 
býti zachován každý řád a obyčej cierkye evaté, ačt pak nenie položen zjevné 
v pism^ Ivatém/ Áj iet jeho naučeni v tom zamieti^i, ačf sé i na písmu za- 
kládá ! By aspoň rozuměli, co die Aristoteles, že malitké rozdélenie, to je 
malitká dierka v korábu celý koráb utopuje, i také malitké rozdělenie v oby- 5 
čejích činí veliké a nenabyté zlé. 

Jedenácté, že p oslušenstvie od Římského kostela i stolice za veliké zlé 
a neslušné mi^^ ^ potupuji. Ale to yse činie, aby nižádného nad sebú nejméli 
a své všetečnosti i bludu aby tiem svobodněji vyvodili. A to činie proti čtení 
pána Krista. Také proti svatému Pavlu. A v tom kusu tupie tito i mistra Jana lo 
Husí, jenž v jednom traktátci v žaláři psaném vyznává poslu šenstvie kostela ' 
Římského. Takét tupie i svého Yikleia Ldbro de quatuor sectis, capitulo primo, 
že křesfan má hotov býti s poslušenstvím papežem, tak jako by věrní poslú- 
chali svatého Petra. A též mluví In supplemento Trialogi: „Chci, aby bylo 
p.oslúcháno papeže, jakožto pána Jezu Krista náměstka a sv. Petra, a nic více.** 15 

Dvanácté, že potupují práva a ustavenie staré ciarkve svaté i téměř všech 
sboruov křestanských, jimiž sě zpravuje najlépe všecko křestanstvo; o nichž 
die sv. Augustin, že těch plných sboruov křestanských jest převážná a spasi- 
tedlná moc v cierkvi svaté. A to jsú slíbili knéžie Táborští věrně činiti i plniti 
před desieti lety na sněmu všeho křesťanstva i žákovstva o svatém Prokope 20 
v Praze učiněném, to je, aby věrně drželi sbor a vyřčenie apoštolská, práva 
všecka sboru Nicenského i všech jiných sboruov prvnie cierkve svaté i jich 
ustavenie, jakožto úplně ukazi^je druhý artikul popsaný téhož sněmu Pražského. 
Ale pohřiechu jižf to všecko přerušigí, a den ote dne hóře a huoře zacház^í 
a ode všech téměř řáduov staré cierkve svaté odstupi^jí. 25 

Třináctéf ohlašigí, že ta svátost vidomá jest t pravdě chléb požehnaný, 
rozuměj týž, jako od žáka pečený. A z toho jich proklatého naučenie již mezi 
nimi ta svátost jest ohavena a ohavné potupena, tak že před ní nedadie Me- 
kati, ani pánu Kristu v ní dadie sě modliti. A tiemto kusem téměř všecky 
svaté doktory a mistra Jana Husi jako kacieře potupují, jenž svú ruku mnoho- 80 
krát napsal jest, že v té svátosti neostává chléb tělesný ale nebeský, a že y té 
svátosti Kristus má duši, tělo přirozené, božstvie, údy i všecky kosti své. 

Čtrnácté, že v témž listu velebie velice Vikle^ a zastáviy'í v kuších 
mnohých bludných, ode všie cierkve svaté potupených a zavržených, a zvláště 
y kuších zlých o Tělu božiem, kteréž je před lety dvaceti mistr Jan Hus se 35 
vším sborem všech mistruov a doktoruov českých z plné rady potupil a zavrhl 
i zabránil, přikazujíce všemu množství sboru českého, sby nižádný iécAi arti- 
kulóv Viklefových nedržel aniučil,pod vypověděním z Českého jazyku, a zvláště 
těchto tří prvních : najprv, že Kristus nenie v té svátosti bytem svým v své 
vlastni tělesné přítomnosti ; druhé, že chléb pečený ostává v svátosti y svém iO 
přirození; třetí, že zpuosoby chleba v svátosti nezuostávají bez přirozeného 
chleba. A k tomu přiznali sú sě mistři téměř všichni léta tohoto na hádáni 



— 66 — 

Y Praze, řkúc pod svým SYédomím, že jsú byli při té i v té radé, a slyšeli 86 
a vědie v jistotě, že je tak mistr Jan Hus i s jinými mistry ty artikuly světle 
a ohlasitě potupil. A tak knéží Táborští zastávajíce v těch knsiecíi Viklefa, 
potupujíc M. Jana Husi i všecky ty mistry české. 

6 Item, jistá jest věc, že též artikuly Viklefovy, to je čtyřidceti jich, po- 

tupil je vešken sbor mistruov Pražských, sbor mistruov Anglických, sbor mi- 
struov Římských, a též i jiní sborové křesťanští, jimž nevýmluvně slušte viece 
věřiti než těmto zmétencóm u vieře i v pravdě pochybilým, kteříž ty artikuly 
za pravé mají. 

to Již z těchto všech řečí věrní křesťané mohu úplně a v cele rozuměti, že 

kněžie Táborští v svém listu a ustavení, bráníce Yiklefa, zastávajíc jeho oše- 
metné, lstivě a hamišně, nebo toliko v kuších některých, kdež sě jim líbí, zvláště 
v kusiech výtržných : ale v mnoho stech kusiech, kteréž Yiklef řádně drží a 
praví, a písmem i rozumy dovodí, tuC jeho zamietají a šeredně potupují ; a větší 

15 stranu těch kusuov za bludné a za kacieřské mají. Ale v tomto jsú velmi ne- 
spravedliví, že sami chíie ty kusy mnohé Yiklefovy kaceřovati neb bludné na- 
zývati, ale jiným nikoli nechtie téhož práva dopustiti, než chtie, aby všichni 
jiní kromě nich v ničemž Yiklefa nepotupovali, ale aby jemu ve všech řečech 
jeho všichni věřili. 

20 Ale žef to jest nepodobné a nehodné , duovod jest toho tento : Naj- 

prv, že Yiklef nenie doktor cierkve svaté, a proto nejsú jemu dlužni kře- 
sCaně věřiti jako jiným doktorem svatým z zavázanie cierkve svaté. Druhé, 
že sám o sobě svědčí, mluvě na řeč svatého Petra prima Petři 4; „Estote pru- 
dentes" a řka: „Yyznávám, že jsem často blúdil a prosím, aby všecko kře- 

25 sCanstvo to mělo za blud, a osvědčuji, že psal-li sem co proti písmu svatému, 
že to žalostně odvolávám.^ 

A z té řeči máš, že veliké bláznovstvie jest, řéci o mistru Janovi 
Husovi, neb o kom jiném věrném, žeby on Viklefa chtěl všudy zastávati: 
tehdyt by jeho i v bludích jeho, kteréž sám na sě zná, musil zastávati. 

30 Ale snad die někto: však mistr Jan Hus a několik mistruov českých brá- 
nili jsú všech kněh Yiklefových na stolici mistrské. K tomu v pravdě od- 
povídáme před milým Bohem, řkúce, žeC to nenie pravda; než to známe, že 
když jsú všecky kniehy byli preláti potupili, to je i školnie i o písmě svatém, 
jenž jich muož ke stu blíž býti, tehdy mistrové někteří vidúce, že v některých 

35 v školních nenie bluduov, nechtiece, by i ty byly potupeny, i bránili jsú těch 
kněh školních, a žádných z písma svatého, kromě jedněch, jenž jsú o desateru 
božiem přikázaní. A protoC v tom faleš na mistry pravie. Ale toC mají věrni 
věděti, že mistr Jan Hus i s jinými mistry potupujíce Yiklefových kusuov čty- 
řidcet, zabránili jsú zjevně a zapověděli všem pod vypověděním z Českého 

iO jazyku, aby nižádný kromě mistruov ani držel ani četl nejpilnějších kněh Yikle- 
fových, to je o Tělu božiem a Dialogu a Trialogu, ale školních aby požívali. 
A tak M. Jan Hus řékal na kázaní, jakož to jest svědomo mnohým, že nižád- 



— 57 — 

ného blttdu Viklefova, ani koho jiného chce zastávati. Také kázal je, že jeBt-li 
Yiklef y nebi, že pros za nás Boha, jest-li y očistci, pomáhi^ mu Bože, a jest-li 
y pekle, buď pán Buoh pochválen. A to je y Konstancí před smrti zjevně přede 
yáemi řekl: ,Co mé viníte Yiklefem? co mi do něho? však€ jest Yiklef nebyl 
Čech, anif jest otec maoj, ale bylf jest Angliá; protof psal-lif jest bludy, necht 6 
zaň Angliiové odpoviedají." A z té řeči máš, žet sě jest mistr Jan Has YiUefa 
jako odřekl. 

Učiňmež my Čechové též, a řiek%jme: »Go nám do Yiklefa? váakf 
je Čech nebyl, ani otec náš, proto nechceme jeho jmieti za apoštola ani za 
evangelista; ani chtějme Yiklefové sluti, abychme jménem tiem všech bladuov 10 
Yiklefových na sě nevzali a sebe velice proti Bohu i proti všemu křestanstva 
nezmazali a nezavedli.^ 



2. HILARIA LITOMĚŘICKÉHO 
Knížky proti JiřikoYi z Poděbrad (z 1. 1466). 

Z prvního rozdUu. 

Když po smrti žalostné a přielis brzké slavné paměti krále Ladislava 
Jiřík svým gubemátorstvím, zmocniv sě zámkóv královských, vedl k tomu, 
jakž mohl, dary, hrózy, sliby i prosby, aby byl králem Českým, to jest jemu 15 
tak přišlo, jakž bylo zjednáno. Ale že prvé, než korunován, chtěli sú sě jím 
páni ujistiti a zvláště biskupové uherští. Babský a Yacovský, chtěl«li býti pra- 
vým křesťanem a poslušným, jako jeho předkové a jiní králové křestanští, že 
jeho jinak korunovati nebudu, tu on maje žádost ku panování, učinil jest pří- 
sahu znamenitú a velikú tuto: 20 

„Ye jméno Páně, Otce i Syna i Ducha svatého. Já Jiří, volený král 
Český, maje hned korunován býti, slibuji, zavazi:gi sě a ntgvýše svoluji a 
přísahám před Bohem i angely jeho, že ot této chvíle i potom v budúcie 
časy věrný křestan a poslušný budu najsvét^šieho pána Kalixta, božím 
2ýednáním papeže třetieho a jeho náměstkuov řádné vcházejících, a jim 25 
poslusenstvie srovnánie, jako jiní věrní křestané v jednotě křesťanské viery, 
kterážto svatá Římská obecná a apoštolská cierkev vyznává, káže a drží, věrně . 
zachovám. A tě viery brániti, obhajovati a obraňovati chci vši možností, a lid 
mně poddaný podlé múdrostí ot Boha mi dané ote všech bluduov, šibalstva 
n kacidrstva, i ot jiných článkuov svatému Římskému kostelu a vieře křestan- 30 
ské obecné odporných otvesti i otvrátiti, a k řádu a k službě svatého Římského 
kostela navésti a navrátiti chci a usilovati budu. Tak mi Buoh pomáhiu & 
toto svaté božie čtenie, rukama mýma tělesně dotčené. Na vieru asvědecstvie 
všech těch svrchupsaných věcí já Jiří, volený kcál, tu dole pečet mú dobru 



- §8 - 

ir vlastní volí a jistým vědomím přivěsiti sem kázal. DáA v Praze den šeatý 
měsiece M^'e, léta božieho 1458." 

E tomuto lista biskup Olomúesky i váickni ti v lista potom psaní své sů 

pečeti přivěsili a sé svú ruku aueb připroáenú podepsali. 

5 Tof jest přísaha hrozná a veliká,- a ta jest a otce svatóbo v Římě ; a v té 

přísaze a pro to ujistěnie byl jen korunován na královstvie České. V tom 

otec svatý, maje za to, že on své přísahy a listy, jako slušie na věrného, zdrží, 

v 

měl jeho i psal jemu jako králi Českému, a pod tiem on manil pod se všecka 
města a panstvie k koruně příslušející. Potom často napomínán jest týž Jiřík, 

10 aby to, co jest přisáhl, skutkem naplnil. Ale Jiřík sě v svém béhn zatvrdiU 
dávaje přísaze své svój výklad a rozum, a že jest sě narodil pod obojí oaobú 
a že tak chce a miení zaostati a trvati i jeho děti. 

Došlo to jest otce svatého Pia. Tu hned Jeho Svatost z své povinnosti 
pohnal jest jeho před svú přítomnost, aby ve sto a v osmdesáti dnech stál 

15 před Jeho Svatostí. A v tom zsel s tohoto světa. Potom otec svatý nynější, 
Pavel, obnovil jest na něho puohon v Říme i v Řezně a jiných okolních mě- 
stech. K tomu paohonu on jest nestál ani prokurátora poslal. A když vy^el 
puohon druhý, tehda Jeho Svatost z své povinnosti, aby ratolest suchá otřezal 
pro jiných nakaženie, svolav duostojné otce kardinály a biskupy a doktory 

20 v svatém písmě i v práviech duchovních i světských dospělé, v plném sudu 
Bsadii jest jeho s královstvie Českého i se všech jiných kniežetství, panství 
a duóstojenství: a tak slavně, řádně a právem stalo sě jest jema to, čehoá 
jest zaslúžil. 

-^ee)" 

XV. 

CESTOPISY. 



1. z Millionu Marka Pavlova, 

(přeloženého z první polovice 15. století). 

O divném městu Kvinsaj, 

Po vyndení z mésta Singuj jdúce pět dní cesty nalezne měst mnoho, 

2^ v nidižto knpčenie veliké jest. Potom jest přijíti (k) zŘlecbtilému města Kvin- 

s(^, jenž naším jazykem slově město nebeské, jenž jest najvětéie v světe 

a jest v tej vlasti Mangi. Já Markus byl sem v tom městě a velmi pákě sem 

sé ptal o všem položení a o obyčejích jeho, a to vše řádem a krátce vypravím. 

Toho města okrslek zdí okolo města má dobře sto milí viece; mámostóv 

30 kamennýdi dvanácte tisíc iak vysokých, že lodí veliká volné podejde. A (o 



-- 59 — . 

mésto na vodách jakžto Benátské, a kdyby moatóv nemělo, tehdy z ulice do 
ulice po zemi nemohl by jiti, a protož musí tak mnoho mostóv býti. 

V tom městě jest řemeslnicích krámuoT dvanácte tisíc > v nichžto řemeslníci 
dělili ; a v každém krámu mistróv a pacholkóv některde deset, nékterde patnácte 
nebo dvadcet, a bývá někdy y některých do čtyřidceti dělnikóv. Tak jest ta ve- 6 
liká věc řemeslnikóv a kupcuov, že ti, ktož sú toho neviděli, nesnadně tomu do- 
věřie, neb sě jim zdá nepodobno. Lidé toho města velmi rozkošné živi jsú. 
Bohatí řemeslníci, kteřížto jmenovitéjsí jsú, velmi počestně bydle, takže ani 
oni, (ani) ženy jejich rukami svými nic nedél^'í, než sluhy jejich a pacholci. 
Neb jest to ze starého ustavenie královstvie toho obyócj, aby každý v svémtO 
domu řemeslo měl a krám, jakož otcové jejich až do tej chvíle měli. Jest-li 
který bohatý, nenutí jeho žádný, aby svýma rukami dělal. Y tom městě jsi\ 
ženy velmi krásné, a obecně jsú a velikej rozkosL 

£a poledni jest v tom městě jezero veliké, jenžvokrslek mátřidcetimih 
Okolo toho jezera jest mnoho palácóv a mnoho krásných domuov panských, a ti do- 15 
movéjsú i vnitř i zevnitř velmi krásné ozdobeni. Jsú také tu kostelové, v nichž jsú 
modly. Prostřed toho jezera jsú dva malé ostrovy, na každém ostrově jest palác 
velmi kráaný, v nichžto jest vátckna příprava kterakemž kolivěk hodóm nebo svat- 
bám. A tak chce-11 kto z nich na počestném miestě hody míti kteréž kolivék, 
ten tam jde, nebo tu muož míti každý. V tom mésté Kvinsaj mnoho krásných 20 
domov jest Jsú také po ulicích toho města malé kamenné věže k obecnému 
éžitku zjednané, aby když sě 9 příhody v městě zazže, súsědé mohli (v nich 
schovati) zboží své, aby jim neahořaloi neb v městě mnoho dřevěných domuov 
jest, protož sé často v městě zažiehá. 

y tom mésté modlám sě modle, maso jedie koňské, psie i jiných všech 25 
zvieřat Tu jde ráz penieze od dvora velikého kám. V tom městě veliká stráže 
jest neb posádka z přikázanie velikého kám proto, aby sé město neprotivilo, 
nebo aby ta zlodějstvie 'nebo vražd nebylo, a tak že na každém mostě toho 
města i v nod i ve dne d^et strážných jest. 

V tom městě hora jedna jest, a^na tej hoře věže, anavěžim%íínékteraké30 
dsky. A když sě v městé zažže, mohu-li to vidéti strážní tej věže, vezmúce 
veliké kladivo dřevěné, i tluků v tu dsku, aby ten zvuk byl slysán na vse 
strany, a tak aby sé sběhnúce lidé, mohli sobě pomoci. Též tak činie, když 
sváda jest neb kteraká koUvěk potřeba mezí lidmi. 

Cesty všecky i ulice podlaženy sú kamením tak , že všecko město jest 35 
velmi čisté. V tom městě jest dvoróv, v nichžto laně jsú, do tří tisíc, vehni 
krásné a čistéi v nichžto sě lidé často myjí neb sě velmi snažie o čistotu 
tělesnu. 

V tom městě Kvinsaj i po vsie tc|j vlasti Maogíobyčej jest, že inhed jakž sě 
děti narodí, starosty jeho káží napsati den jeho narozenie i hodinu, i pod kterú sě 40 
planetu n^odilo. Také po všech cestách i ve všech svých skutciech, což kolivěk činiti 
TBOS^ apraviýí sé po hvězdářském naučení, a protož chtie zvédéti svého naro« 



— 60 — 

zeuie den i hodinu. Když kto v tej vlasti umře, jeho všickni přirození přátelé 
y měchy sě plátěné obláčie a mrtvých těla s yelikem spievánim z města vy- 
nesnc, obrazóv nadélajíce pacholcích, děvčích, koňských, pen6zovýcfa, všickno 
s ním Bpálé. A ty ysickny obrazy z papíru děligí, a mají za to, [že že ten 
6 mrtvý na onom světě to všecko jistě bude míti takovéž věci, jakož tu s ním 
sú y podobenství spáleny. Potom spáléce jej, s velikú radostí a s veselém káží 
husti a pískati na rozličné nástroje a řkúce, že bohové jejich s takovým vese- 
lím je přijmu, jakož oni je tu spále. 

V tom městě Kvinsa jjest palác velmi předivný, v němžto Fakfu, král jejich, 
10 dvór svój někdy držal. Najprvé méstiáČe to veliké ohrazeno jest zděmi okolo velmi 

vysokými, kterážto ohrada v okrsli má deset mil, mezi kterýmiž zděmi jsú sa- 
dové velmi krásní i s ovocem. Tu jsú studnice a jezera, v nichžto jest ryb 
mnoho velmi dobrých; pak v postředce tej ohrady jest palác velmi krásný, 
věčsí, než by kde v světě mohl nalézti. Ten palác má siení krásných okolo 
15 sebe dvacet, tak velikých jako sám palác, v niežto každé mohlo by seděti je- 
dúce deset tisíc lida velmi prostranně, když je právě ssadie. A ty siení jsú 
zmalované jsk pozlacené velmi čistě. Také v tom paláci jest komnat na tisíc 
i viece. 

V tom městě Evinsaj jest ohnóv, podlé příslovie vlaského mluvíce, 
20 nebo čeledí toliko v počtu, jenž by mohli sáhnut! v počtu ke stu a k šedesáti 

tmám, a tma slově deset tisíc. Toliko jest všech čeledí tu, že jich počet na 
tisíc tisiecóv a šest set tisicóv čeledí móž sáhnuti. Palácóv jiných v tom městě 
jest nmoho a krásných velmi; a v tom ve všem městě jediný kostel křesfan- 
ský jest. 

25' Také v tom městě i ve všie tej vlasti Mangi musí každý hospodář na 

dřevech svého domu kázati napsati jméno své, ženy své i všech svých ěeledi- 
nóY, a také počet koní svých. A když kto z čeledi umře neb hospodu pro- 
mění, že sě jinam bére, musí inhed shladiti jméno toho, ktož odtud šel neb 
umřel, a napsati na to míesto jméno toho, ktož sě koHvěk tu z novu narodil 

30 neb do hospody přibyl. A tiem obyčejem móž snadné zvěděti počet lidí, což 
jich v méstě jest. Též také i hosciuščí hospodáři musejí popsati sobě v knihy 
všech svých hostí jména, kteréž sú kolivék měli, který-li měsiec nebo který 
den do jeho hospody přijat jest. 



2. Z cesty Jana MendeviUy, 

přeložené M. VAVŘINCEM Z BŘEZOVÉ (ok. 1. 1420), 

a) O IpokrasovS dceři. 

Rozprávějí, že v tom ostrovu, jenž slově Lange nebo Ellade nebo Alli- 
35 dos, jest i podnes dci Ipokrasova v tváři drakové kúzlem proměněná, a ta jegt 



~ 61 — 

Slula Diana. Neb když byla po svém otci jakožto dědička toho ostrova ostala, 
a protož pro syú přielisnú krásu mnoho kniežat i králóv snúbcí mela: toho 
jie okojnie kněžny závidiece, chytrých mistróv osnováním proměnily sú ji 
v tvárnost draka přeskaredého, sto latróv vzdéli, jehožto hrózú méáčené z mě- 
sta hlavnieho, v némž ona bydlese, utekli sú, a město zpustělo. A ta dievka 5 
v té drakové tvárnosti ostala. 

Ale jáf sem jie neviděl ; ale lidé toho ostrova to jistie a nazývají ji paní 
té země, a pravie, žet z toho města obořeného vycházie na každé léto třikrát, 
a nižádnému nic neškodí, leč ji rozhněvá. A onif mnie, žet se jeáče má navrá- 
titi v 8VÚ panenská tvárnost: když by který rytíeř tak udatný byl, žeby toho lo 
draka v ústa políbil, tehda by se v svú tvář navrátila, ale dlúho by živa 
nebyla. 

I byl jest jeden šlechetný rytíeř z špitále svatého Jana v Rodě; ten 
vedle toho ostrova blíž leží. Ten byl umienil, toho draka políbiti a tu pannu té 
ohavy zbaviti. I jel k tomu městu, kdež ten drak ležieše. Tehda drak protív 15 
němu vyjide, a své hlavy přehrozné protív němu pozdviže, a on se i kón jeho 
tak náramně úžase, že se inhed s niem pravým úprkemzdviže na vy soků skálu 
a skoči do moře, i utonu kón i s svým pánem. 

Také byl jeden mládenec, jenž s jinemi kupeckými lidmi plul po moři. 
A když k tomu ostrovu plavci přistachn, chtíece odpočinuti, uda se tomu mlá- 20 
denci procházeti v tom ostrově, a nevěda o tom draku nic, i přijide k tomu 
městu obořenému, i uzře krásnu dívku, ana sobě vlasy rozčesijye, vzlédajícese 
v zrcadlo. Aon mnieše, by byla ženka prázdná. A když se k nie přiblíží, ona jej 
npatři v zrcadle, aohlédái se zase, otáza jeho, coby chtěl? On vece: „Chtěl bych 
tvým milíkem býti. ^ Aonaodpovědě: „Jsi-lirytieřem?" On vece: „Nejsem." Tehda 25 
ona povědé : „Nemóžeš mým milíkem.býti, leč by byl rytieřem. Protož kup od svého 
tovařiserytíeřstvie, apřiďsámzajtrasem, a ját proti tobě vyjdu v drakové tváři a tu 
mě polib v ústa, a ját budu inhed zbavena své strasti a budu tvá, i poklad 
m^ veliký, i tato země všecka. A kakžkoli mě uzříš v té hrozné postavě, vsak 
se nel^kaj, nebt tobě nic zlého neučiním, a jsemt tak zakúzlena, a jinakf ne-80 
mohu bytí té ohavností zproáčenak" 

Tehda ten mládenec vrátí se do lodie a povědé svým tovarišóm svú pří- 
hodu. A kúpiv rytíeřstvo, a spósobiv, aby jeho tu čekali, i jide ten druhý den. 
Tehda ten drak vyjide protí němu. A když mládenec jeho velikost a ákaredosf 
opatři, leče se velmi, i poče utíekati, a drak plaziecše se po něm ; a když uteče 35 
do lodie, a lodí od břehu odstrčichu, drak ten hrozným křikem vzúpě, i vrátí 
se na své miesto, a ten mládenec tiem užesením třetí den umře. 

Potom pak i před tíem mnozí sú jej vídali, ale pro hrózu nesm^í sě 
o to pokuiiiti. 



— 62 — ^ 

h) O Machometovi, 

Machomet bjl najprvé člověk chudý z Arábie rodem a poBlohoval kup- 
cem, kteřížto jezdiecku do Egypta, do* Kaldie, do Indie, nebo honfse jim jicli 
velblúdy 8 kupectvím z jedné země do druhé, a tak polepši sobě na statku, 
že by sám bohatém kupcem. A v ta doby, EgypiČí biechu dobří křesťané. 

6 A vznie, žeMacbomet v skoře by vladařem u jednoho pána a tak se zachová, 
že když pán jeho umře, a sebrav lid, poče dobývati zemí, A fe sSestie ve 
všem měl a Často pobitie ziskoval, dal lidu na vědomí, že Buoh s ním jest 
a že s ním mluví i jeho andělé, a že jemu přinesli kniehy, ježto slovu Alko- 
ran, jenž jsú o božské svátosti, o Kristu a o Marii. A lidé to slysfee, že Erí- 

10 sta a pannu Marii chválí a svaté i proroky, tiem viece byli k němu příchylni. 
A tady doby mnoho zemí boji i náboženstvím, kteréžto i budúcí jeho držali sú 
až do žoldána, a již je má žoldán. 

Ma(;homet byl jestzpokolenielsmahelova, jenž byl Abráhamft syn z dívky 
Agar, a ještě z toho pokolenie jest mnoho mocných pánóv v pohanech a sIovú 

ISlsmahelsčí a druzí MoabitŠčí, AmonitšČí po synu Lothově, jenž slul Moab. 
A tak viera tej země vznikla jest a smiešena jest (z) židovské a křesfanské 
viery. Machomet byl jest v najvětčie moci, kdyžto psáchu od narozenie Syna 
božieho šest set a dvaceti let, a protoií. za času ciesaře Karla Telikého byla 
ta viera ještě nová, neb ještě křestané nevěřili sů Machometovi. 

20 Ale ti pohané z jeho pokolenie tak zlí a ukrutní biechu, že vtáhše silně 

do křesťanstva, velikú jim škodu učinichu až do německých zemí, chtiece aby 
jeho vierú přijali- Machomet byl laskav na křesťany svaté ; protož m^ieše 
jednoho pústevníka, jménem Sergius, jenž bydlel na púšči, jdúce na Sinaj, na 
cestě, jížto z Arábie do Kaldei a do Indie jdú, k tomu často ehodiese. A když 

25 jednu měl k němu do peleše vníti, a dvéře biechu nízké a ázké, a když sě 
BChýli, chtě vkročiti, inhed ty dvéře povýsichu sě a pošířichu, že prost tam 
vcnde. A to prve div jest učinil Machomet 

Pravje také, že Machomet rád sě opíjel až do němoty a ot zemdleni 
padal; a k výmluvě toho Hekal, by anděl Gabriel v ta doby s nim mlnvil 

30 a 8 tak velikým bleskem přisel, žeby jeho přirození toho snésti nemohlo, a 
protož musil by padnuti. 

A těmi slovy těšiešeženu svú, kterážto biese zamúcena pro topadánie. I sta 
sě, když jednu jide Machomet k tomu pústevníku Sergiovi, a nepřítele jeho 
byli tigně s jeho služebníky uložili, aby jej zahubili. A když bieše tam Ma- 

35 chomet s tiem pústeníkem u peleší, a že sě byl opil i usnul tvrdě, ti služebníci 
vynmúce nóž Machometovi i zabili toho pústeníka. A když ten pústeník umře, 
Machomet procítiv i poče sě tázati, kdo by to byl učinil? Tehda oni veeechu: 
„Ty's jeho sám zabil.'' A on tomu uvěří, neb nóž jeho bieše krvav. Tehda vece 
Macho-met: «Běda, běda mněl co sem učinili Bože odpusť mi! ot vina mi sě 

40 stalo I zlořečené buď vino i kdož kdy víno piel^ 



- 6S — 

Protož pohané viera jeho držiece Tina nép^f; pakli kto se napie, toho 
majf za zlého élovéka, ale p^í nápoj s kořením dělaný, jenž sladký jest a zdrarý 
životu. — 

A kdyipak po mnoho letech nmřeMachomet, tělo jeho vložiehn y drahú 
skříni, zlatem a střiebrem udělánu a drahým kamením ozdobená, a postavili 6 
ji v jednom chrámu u městě Saldasta řečeném, a v tom městě leU jest 
dohře dv4 stě a šedesáte let; a potom přenesen jest do města, ježto stove 
Mecha, a to jest to město, kteréžto blechu křesťané obořili, neb Ojieř v něm 
vězíěe; a již jest pevně zase vzděláno. 

A tu ještě leží v té drahé skříni, jakož praví pohané ti, jenž jsá pod 10 
žoldánem. 



3. M. VÁCLAV KORANDA. 
Poselství krále Jiřího do Říma k papeži (L 1462). 

Když sme prdeli do Říma v středu o suchých dnech v postě, léta bo- 
žieho 1462, hned tu sobotu potom poslal pan Rabštýn Fantina ku panu Zdeň- 
kovi, vzkázav po něm, že papež chce, abychom sami dva k němu přišli ; i při- 
šedše k němu, mluvil pan Kabštýn takto: „Otce najsvětějsíl posláni jsme uči- 15 
niti poslušenstvie a poctivost a některé prosby na Vaši Svatost znésti; po- 
slusenstvie od krále našeho, tak jakož obyčej jest jiným kniežatóm a králóm, 
a jakož jeho předkové činili, to učiniti hotovi jsme, když se líbiti bude Vaší 
Svatosti.^ 

Papež odpověděl: „Od vašeho krále neslušie př\jieti poslušenstvie, tak 20 
jako od jiných kniežat křesťanských; neb královstvie jeho nenie v jednotě 
s cierkví, jako jiná královstvie, ale odděleno jest v řádech od nie, a král váš 
z toho šibalstva bludného vyzdvižen jest. A když měl korunován býti, kardinál 
S. Angela poslal k němu dva biskupy z Uher: ti jeho korunovati nechtěli, leč 
by přisáhl státi poslušenstvím cierkve, jako jiný král křesfanský. A že jest 25 
toho ještě nesplnil, protož nenie nám slušné přijieti od něho poslušenstvie, 
leč to splní, což jest přisáhl, a vy na to ueiníte přísahu, že tak bude.*' 

Pan Rabštýn a pan Zdeněk : „Otče najsvětějši 1 s tiem, s čím jsme po- 
sláni, to učiníme rádi a hotovi jsme; ale toho, což nám nenie poručeno, uči- 
niti nemóžem, a přes to, bychom učinili, nebylo by plátno ani pevno.^ Papež: 30 
„Dávám vám čtyři kardinály, uhoďte s nimi některaký prostředek, a my, což 
bude s naší ctí a stolice této, rádi pro krále i pro královstvie učiníme.^ 

y sobotu, před třetí nedělí v postě, dáno poslóm slysenie zjevné, kdežto 
přede vsiem dvorem papežovým, přísedících tudiež kardinálóv 24, arcibiskupe v, 
bisknpóv množstvie, doktoróv, žákovstva i jiného lidu mnoho, kdežto poslové, 35 
stojíce za kardinály proti papeži, poselstvie sů dali, a najprv doktor od cié- 
saře řeč učinil, od ciesaře k papeži (s) poctivů prosbu, aby král Český v svých 



— 64 — 

prosbách byl uslyáán; potom pan Babátýn, předloživ příčiny a yymlúvaje krále, 
že tak dlúho prodléval učiniti poslusenstvie, to poslašenstvie učinil jest tak, 
jakž mu bleše poručeno, s lista. 

K tomu papež: „Činíte poslusenstvie 2 strany krále toliko, an obyčej 
6 jest i z strany královstvie činiti.'' Tehdy pan Rabstýn vece ku panu Zdeň- 
kovi: „Co chcme učiniti? ját učiním z strany mých, a viem, žef bude jich po- 
volenie, a ty učiň z strany svých, aneb jakf sČ libí." Pan Zdeněk vece: „Po- 
věz ode všech, neb což král činí, proti tomu královstvie nebude, poněvadž 
8 povoleniem královstvie tyto věci sě jednigí.* I učinil tak. Potom papež řekl: 
10 „Máte-li co viec před sebá, pravte I** Tehdy jeden z mistróv, upřiemo stoje 
proti papeži, poselstyie od krále i od královstvie učinil jest. 

Poděkovánie tohoto poselstvie papež mluvil jest téměř za dvě hodině, 
a což móžem pamatovati, mluvil jest takto: „Aby srdce vaše, bratřie a synové 
najmilejší moji I nebyla v nejistotě, hodné jest po žádosti najjasnějšieho cic- 
15 saře, potom o poslušenství krále a královstvie Českého i té jich prosbě, odkud 
by byla, jaká by byla i čemu by byla, učiniti zmienku, aby ty věci tiem lépe 
zjeveny a ohlášeny býti mohíy." 

Tu papež velebě ciesaře rozličné, mezi jinú řečí řekl jest: „Prosbu 

ciesařovu hodnu pravíme, neb on hodný jest, a prosba jeho před námi 

20 vždycky vzácná jest. Dále o poslušenství krále i královstvie Českého 

nám učiněném rádi slyšíme, ale daleko prodlelo jest, a praví sě obecně, 

že ten nechce učiniti, ktož se dlúho rozmyšluje. Ale však jakž syn náš, kte- 

v 

réhož i vidíte, pan Prokop, kancléř královstvie Českého, nám vždycky věrný 
a milý, příčinu položil jest, vymlúvaje krále, dopúštieme těch příčin, jakož 

26 i nám toho také něco svědomo. Tento král múdrý jest a v královstvie vstúpil 
jest ne z královského rodu, ale volením toliko, neb z šlechtice v z Poděbrad, 
známo jest, že jest pošel. Prvé zajisté královstvie České kniežaty a pány 
z pokolenie Českého bieše zpravováno, potom že sě mužského pohlavie nedo- 
stalo, k ruce německé sě dostalo, a již opět nyn^šiemu králi z téhož národa 

30 Českého jest navráceno. 

„O tom království a lidu Českém, synové nig milejší 1 máte věděti, 
že jest královstvie hojné ve všech živnostech, krom vína a soli, kteréž 
jim od jinud přineseno bývá, ve všech radách zlata etc hojné, ano když 
ještě jsúce v menším úřadě, byli sme na Táboře s panem Prokopem, s synem 

35 naším milým, z jedné řeky přinesena k nám a okázána zrna zlata čistého v té 
řece nalezená. Dále Praha jest město slavné, v prostředee téměř královstvie 
položené, mezi jinými v těch krajinách všech (vzácné). Najpotomně jest i Vra* 
tíslav město krásně ustavené a přislušie k království; jsú i jiná města i hra- 
dové etc, jimižto královstvie ozdobeno jest a jest pevnp. Lidé toho královstvie 

40 vérní všichni, hospodáři nábožní, nad jiné lidi silní a stateční^ sami od sebe 
svým nepřátelóm brániti sě mohúce. Eniežata a králové u vétčie straně pošli 



— 65 — 

sá od FřenyBlEý jebožto Ubaše, t^dáž paní jsťioi tolio králoTgtyie, od pliiha 
Tzemsi Bobé za mnie a sa knieže zaanúbila.^ 

Přitom mnoho jest vypravil papež o Přemysla^ o Libuši i o jiných po- 
tomních kniežateclii králech ai do krále Jana slepého, kterýž z Lncenberga 
jsa vzat za krále Českého, po sobě zostavil syna Karla Čtvrtého^ ciesaře &ím> 6 
ského. O tom slavné věd nvedl^ že zákony, kostely, kláštery, hrady, uoenie 
Pražské etc. slavné jest vyzdvihl, ustanovil a nadal. Po ném byl syn jeho 
Václav, král Římský a Český spánlivý, lení a netbatedlný* pod jehožto kralo- 
váním, což předkové jeho zvelebili, všecko počelo hynuti; neb pro jeho liat 
a povolenie k učení Pařížskému vyšlo jest na tíridceti tisícóv Némcóv z Prahy 10 
jednoho dne, ježto skrze to stalo sě jest umenženie veliké tak oslavného 
učenie Pražského. 

»Toho tak času knihy Jana Wiklefia odsázené sú do Čech pHnesli a tu sú roz- 
množeny, v nichžto Čechové učieoe sé pilné, v hádání jiné přehádali a přemáhali 
svými vtipy, azřejemnosttndyvelikú činili. A tu všeho zlého stal sé počátek; nebi5 
vtyčasy vyzdvižen jest JanHus, kterýž z knih toho Wikleffá, jsa dospélý, ačiljesl, 
že duchovní netnigízbóžiesvétskéhomieti, že desátkovéjsú prosté almužny, a že 
svétstí nejsa zavázáni^ aby ty desátky dávali, jediné z dobré vole. Potom povstal 
jest Jakobellus, a zajisté človék nevelikého rozumu ani učenie, ale toliko v gra- 
matice mistr détinský; ten vida onu řeč svatého Jana: „Nebudete-li jiesti téla 80 
etc. Vizte a setřte, že sk>vem Spasitele našeho přikazi^e sě, aby svátost Těla 
božieho a Krve pod dvojí zpósobú.ode všech př^ímána byla, pod véčným za^ 
tracením. I béda nám, že od našich předkóv nebyli sme naučeni 1 a že tak 
zmeškáni jsme, strach jest, že otcové naší jsú na cestě zatraceme. Což sé vám 
tehdy zdá? písmo jisté jest, přikázanie božie jest: d^jme miesto pravdě, tat5 
učme a lid k ní veďme a rozdáva^me, abychom my i lid přísné nebyli kárám.** 

Tento Jakobellus blúdil jest se všemi sebe přidrž^ídmi : neb ta řeč sv. Jana 
jediné toliko o dnchovniem přyímání má rozumiena býti, jakož doktorové svatí 
pravie všickni a svatá držie cierkev; a že jest tak, sám Spasitel máb dolcjie 
to oznamcýe, pravě: „Slova, kteráž já pravím, duch jsú a život; a taktoplscbo ^ 
má rozumieno býti o duchovniem přjjímání. Item tndiež sě praví: »Ktož jie 
chléb tento, živ bode na věky/ Tato slova js6 o času nyné^jšíem; a známo 
jest, kdy Spasitel to mlnvieše, že jest neustanovil toho času této svátosti, aniž 
jest vydal ačedlníkóm svým k přijítaiánf. A protož ta slova nemají býti roz* 
umiena než o dnchovniem přgímání, neb duch jest, jenž obživige, tělo nepro- ^^ 
spievá niéehéhož ; protož blúdil jest Jakobellus, blúdili sú i ti, ktož jeho ná^ 
sledovali 

Ale lid že jest prostý, nábožný a ohbitý ke všemu dobrému, jakož 
móž v křeslanstYu nalezen býti, uvěřil jest knéžim svým, i přijal jest jich uče- 
nie, ne z které zlosti a všetečnosti, ale z {Mravého náboženstvie a milovánie ^^ 
tvých duší spasenie, a to v Čechách i v Moravě, ale rozdielně: v Čechách lid 
obecný uvěřil jest a přijal jich učenie, ale páni a znamenitější zostali sústáU 

$ 



— 66 — 

▼ jednotě 8 cíerirvíi t Moťavé pak nrozeiii a ^leehtiei zpět nů sebtt imiiU, 
a obecni lidé v městech zostali sú s cierkvi. Z tohoto rozděletiie d6fod jest, 
-fteto,' což držie, nenie pravda. 

ToUo casn Ty?edli sú kněžie lid 2 měst a z městeček na Kř£Hcy 
5 na jedna lúku blíž ke třidceti tisfeóm, kdežto kádHece o takovém př^f- 
mání pod dvojí zpésobú, stali (?) kteréž s sebú jmějěchn, vloSioha na sady, 
tak svátost velebná sú posvěcovali a iida rozdávali, netoliko starým, ale 
ještě mladým dietkám rozuma nemajícím. O kterak veliké zlé, kterak ve- 
liká nešlechetnost, když knéžie ti bez kostelév, bez oltářóv 9 tak oslavou svá- 
lo tostí obierali sěbez poctivosti, když k stoln boiiema lid jakožto k jinéma stolu 
castnému přistupováse, a když dietkám, kteréž sé zkůšetí nemohu, svátost Tělabo- 
žieho proti písmu apoštola, jenž die: „Zkus sebe sám člověk etc." jest dáváno 1 
Lidu takové sebránie král V^áclav když jest zvěděl, lekl sě jest, boje 
sě, by proti němu nebylo spiknutie vojska, vyslal jest některé z svých, (aby) 

16 co sě jedná, pilně znamenali. To když zvěděli kněžie na lukách, jeden z nich, 
přQmí Eoranda, vstúpiv na miesto povýšenéjsie, učinil kázanie k lidn, a mezi 
jiná řečí velebě krále rozliěně, že dobrý, že milostivý a že pravdám dávámie- 
sto, ponukl jest lidu, aby za krále pána Boha prosili, aby jema ráčil dáti živu 
býti ve zdraví a v Šěestí za dláhé časy. Král to vzvěděv, neťbánlivostí všeho 

20 pominul, poněvadž, jakož mluvieše ten kněz, uvěřil jest, že sě proti němu nic 
zlého nemyslí ani jedná; potom však šibalstvo to chtěl rád zkaziti jest, a za 
tiem i umřel. Tehdy ta hned rota počela sě rozmáhati, jiné utiskovati, 
nÁichy a jeptišky z klášteróv honiti, kostely a kláštery jako v křestanstvu 
krásné vypalovati a kaziti bez božie bázně. My ješté jsúee v raenšiem 

26 úřadě, když sme byli v Benešově za krále Ladislava^ to sme svýma očima 

sezřeli, a nemohli sme sě zdržeti od pláče takovéao domov božích zkaženie. 

To zlé když jest tak trvalo v České zemi, jeden z toho šibalstva, jménem 

Žížka, a ten slepý, sebrav vojsko lidí bojovných, sobě podmaňoval mnohé, a 

kteříž mu odpcuni biechu, vybojoval je, veliká nkrutnost nad nimi páše. Po 

60iiěmPrekap Holý, a ten zlý a jiný FrokopMalý, též činiecfau, krále 2Sgmunda 
a pána svého přirozeného v královstvie dopustiti nechtějice. Tento král sebrttv 
nmožstvie lidu rozličného, obořil sě jest na královstvie roků válečaú, kdežto 
mnozí staří i mladí, ženy i mužie, a krev lidská byla vylévána ukrutně v Óe- 
chách. Bratřie najmilejsiel vězte, že tak mncAo mučedlníkóv pro viem kře- 

SĎfitanskú jest vyšlo, jakož z kterého královstvie světa: an jeden znamenitý muž^ 
jménem Koblih, když jat bieše, páléchu jej pomalu od noh až nahoru, muku 
jemu veliká činiece ; a když napomínán byl, aby svolil k přejímání pod dvojí zpó- 
aobú, nechtěl jest, ale žirot svój v jednotě cierkve dokonal jest. Nemají sě 
z čeho Čechové chlubiti, že tak jiné přemáhádiu: tak jest pán Bóh chtěl, 

40 jenž pro naše viny a hřiechy častokrát dopúštie na své volené, aby protiven- 
Btvie trpěli na tomto světě, aby tudy zbaveni byli zatracenie věčného na světě 
budúdm. 



-^ 67 — 

Tako?é zlé když ttfalo včecháeh za mnohá léta, vyzdnženo jestkon- 
ciliom v Basileii kdež byli přijeli i poslové češtíi Jan Bokycana a jiní třie^ 
mezi nimižto biese mistr Englis arcikacieř, kterýž když jmenován biese Ear 
gUáem, poTStáli sú, řkúce; t^Nenie Engliá, ale zlý Engliá*' etc. Tito čtyřie 
poslové éesti své vieekgr bludy a rozdělenie od eierkve svedli sú ve čtyfi ar- & 
tikale, proti nimžio z konciliam vystaveni biechu jiní čtyřie. Při těch béziech 
my jsúce t mensíck úřadech, co sé dalo v Basilei, byli sme a mnohého sme 
památní. 

Čtyřie ovsem jsú artíkulové čeští: první jest, že kněžstvo zbožím éaa* 
ným nemá vládnutí. Proti tomu artikuli ten, jenž biese ustaven od koncilium, 10 
řekl jest: „Hikdá semnečeti, by který doktor bránil zbožie kněžstvu mieti; ale 
zase na to mnohá sem písma doktorská četl." Tento, bráně eierkve, na smrt se 
poddal, bude:li mu jediné písmo pokázáno na ten artikulik, a nemohli b& 
žádného písma okázati: neb by ^.kněžstvo nemělo zbožie a vladařstvie mieti, 
kterak k mnohému zlému cierkev svatá přišla by, kterak by státi mohla? 16 

DnUiý artikul, že slovo božie od každého a všudy móž svobodně kázáno 
býti, to jest iýevně protí apoštolu řkúciemu : ^Kterak budu kázati hodné, leč 
budu posláni ?" i nesluiie každému všudy slova božieho kázati, aby řeč božie 
nepřišla v lehkost a v potupenie. Třetí artikul: aby jgevní hřiechové, jakožto 
hry ete. žádným během nebyli dopáštieni, ale všelikterak stavováni NenieCSO 
k pravdě podobný artikul český i cierkev některé rozumné věci snášeti do- 
púštie, aby horších uvarováno sě mohlo býti; a ten jest rozum doktoróv^ jenž 
pravie: „Mezi mnohými zlými menéie zlé má voleno býtť* 

Otvrtý artikul jest o přejímáni pod dvojí zpósobú, kterýž mezi jinými jest pr- 
votin; a tento artikl ienemá základu, vypadá od pravdy, aproto jestagevný blud ; S5 
nebo jakož sme napřed pravili, ona řeč svatého Jana: «Nebudete-li jiesti těla etc.** 
nemá rosumiena býti o posvátném přy íiaání, ale ducho vniem toliko ; neb (by) o po- 
svátném roaumiena byla, všichni k němu obecně byli by zavázáni z potřebnosti, 
á tak by bylo z přikázanie proti tomu v koncilium Basilejské^i. Gierkví svatá 
učiněn jest dekret nebo nstanovenie také: ačkoli Kristus tak jest ustanovil 30 
a prvotní cierkev svalá držela a zadiovávala, ale však cierkev potomnie a 
otcové světští, nast předkové, mi^í aobé mocdanú, od Boha zpésobenú, řediti 
a spéaobovatí při svátostech kostelních k spasení lidskému. Ti vidúce pod 
druhů zpósebá mnoho nebezpečenství přiházetí, svátost božieho Těla a Krve 
aby přyímána byla od lidu obecného pod první zpósobú toliko, sú ustanovili, 86 
8 samýsrknčiíffl pod oboji zóstavili; to zachovává všecka obecná cierkev kromé 
samých Čechov. 

Cechové tak prvé drželi sú, a ačkoli koncilium jim dopustilo, dopustilo 
jest těm toliko, kt^^ obyčej m%|i, z nichžto málo zostává živých, a k jiným 
nezn^í kompaktáta. A tak koncilium ne naprosto, ale na čas pójčilo jest toho 40 
přijímáme, aby tociž, když by přestaly a pominuly války v Čechách, Čechové 
aby sě poznali, bludóv nechali, a k jednotě eierkve, od niež sú vypadli, aby 

6* 



— 6S -^ 

sě navrátil!: a to jest, jenž sé prarf vlcompaktátech, 'že Čechó?^ m^li žádat, 
bndů-li chtieti v tom přijímání setrrati, a koncilium že jim melo na to dáti 
odpověď; a ž€ Čechové nežádali sú, ani koncilium toho dopustilo ani dalo. 
Protož ta kompaktáta zrušena sú, žádné nejsú moci, a nynie pravíme, že aa 
6^ nič nefitojie, « tak nemají sé vyzdvihovati Čechové ani praviti : ^Máme kom- 
paktáta od koncilium, a ty sme hádáním obdrželi. ** Vieme, co jsú kompaktáta, 
kterak dopuštiena sú: neb že k jednotě a k naučení derkve povoliti nechtěli 
a tvrdí byli v bludiech svých, a tak přemoženi sú nemohli býti; neb die svatý 
^ Augustin: „Kacieř móž pohaněn býti, ale přemožen nemóž býti.** 

10 - • Dálepak, že král vás činil poslušenstvie; to učinil i prvé při svém koronovánf, 
když jemu na to byli vysláni z Uher dva biskupové, jimžto přisáhl to^ přyíaáoie 
i jiné všecky bludy zkaziti a lid přivésti k jednotě cierkve svaté, jinak byl 
by nekorunován na královstvie. I nevidíme, by král učinil dosti svým přísa- 
hám, potiěvadž tó přljímánie ještě trvá, ani jeho tbá zkaziti, a kněžie té strany 

nepravé křesťany tupie a hanějí, mrtvých pochovati nedějíce, a knál ke všem ta- 
kovým věcem nikterak sě nemá, by to stavoval; protož od krále Českého, ja- 
kožto od jiného krále nebo kniežete křesťanského, poslušenstvietak* snadně 
neméž dopuštieno býti, poněvadž královstvie jeho nestojí v jednotě s cierkvf 
svatů, ale jest od nie odděleno a v bludiech stoji po dnes; a sám král z toho 

20 ^fbalstva volen jest a přijat za krále Českého. Dáte také nemá přyato býH, 
leč v skutku naplní te, což přisáhl a slíbil; a tak dieme, že jest př^ato a 
vzáono posluáenstvie jeho. 

O prosbách, kteréž činíte, a o pokoji zmienku: pokoj svrchovaný nám 
jest mil a jej oblibujeme, ale běh, jímž sě pokoj hledá) kterak «e móž líbiti ? 

^á had to, což sě prosí a hledá, jest proti jednotě cierkve. A však, šepťo- 
sítě za chléb, nebude vám dán štír ; žádáte ryby, nebude vám dán had» My 
g našimi bratry niýmiiejšími jsme otcové a vy synové; otcové aebiiéú jednati 
než dobré a spasitedlné synóv svých. Svoláme o tu věc bratry naše, s nimi sé 
poradíme, a tento běh rozvážíme se vší pilností o odpověď konečnú, jakž podlé 

30našie cti myviece bude moci býti.^ 

Odpověď papežova konečná *(dána) v středu před pátú nedělí v posté 
přede vším slyšením k tomuto rozumu: „Jedno, že poslušenslvie krále sě ne- 
přyímá, jedné leč v skntku vyplení bludy ; drahé, že přijíiná&ie pod dvojí zpó« 
sobů lidu obecnému jest sstaveno, a že kompaktáta moci nemigí, a již jsú 

•* odvolána.* 

Ve čtvrtek v zahradě před šesti kardinály a jedniem bisknpem takto 
k nám mluvil otec svatý před požehnániem: „Chvátáte domov jeti, a již jest 
čas. Odpověď, kterú sme vám dali, tu králi vašemu i království oznamte a vy- 
pravte, a povězte králi vašeíhu, že ho milujem i královstvie, a všecko , což 

^s naší ctí jest a stolice této, a což jest podobného pro dobré a užitečné krále 
i královstvie hotovi jsme učiniti a jsme dlužní; ale toto, což prosíte, že n^e 
poctivé a užitečné, ani jest slušné, aby uslyšáno bylo. Protož napomínám vás, 



•- 69 — 

mlayte králi, králoTé a páaóm etc., a€ k tomu jdú, t néinž sú byli, nei fié.if, 
novosti začaly, a tak od těch noYostí odstápie, a tot jim přvjde ke váama do- 
brému. 



4. Z eesty 

MARTINA KABÁTNÍKA 
(Tykonaaé y L U91*-.U92). 

Galilea jest méstečko malé, a na hoře veliké, yelmi příkré, a ta mnoho 
svatých prorokóT leží. Odtud eme jeli do Bamotgalál Ramotgálát bylo nékdy 5 
město veliké, než jest zbořeno ; tu Bosád migi klášter. A když pútnici se po 
moři plavie, od Benátek putigíce k božiemu hrobu, najprvé vysednu z korábu 
do Ramotgalát, o tu se Bosákóm zpoviediyi, a Bosáci jim slúžie a naučenie 
dáviýi, 'jakby se měli chovati mezi lidmi |U)bě otpomými v vieře i obcování 
svému křesCanskému, a že je potká mnoho protivného, oznamcýí; a jisté toho 10 
učenie potřeba jest 

y Ramotgalát stala mi se příhoda; neb jda na trh chleba kupovati, kupil 
sem ho jako by za naše čtyři penieze bielé, a viece ho nebylo na trhu. Odtud jda 
ječmene kupovat koňóm, potkiU se se nmú jeden Arab, totiž Múřenín, a vida u mne 
chléb} i řekl ke mně : Pohane, prodej mi chléb. A já mu otpověděl, že mi ho IS 
samému potřeba jest Potom mi počal láti a trhati se se mnú, dávaje mi pe^ 
nieze za chléb, jichž sem vzietí nechtěl, a vydřieti sem ho sobě nedal ; kterýžto 
nechav chleba, i počal mne bíti, a udeřil mne třikrát kyjem, jejž s sebú měl, 
neb mají tam obyčej s kyji choditi. V tom se lidé sběhli, a vidúce, že nd 
křivdu činí, i počali mu láti ; kterýž slyše to, ode mne utekl, a rád sem byl, 20 
že mi chléb zéstaL 

Odtud jsme byli jedním dnem v Jerusalemě, majíce s sebú na cestě 
zá vódci jednoho lotra; neb sem jedno sám byl s židem, tovaryšem mým, 
kterýžto sel se mnú z Konstantinopole. Ten pak lotr myslil o nás všecko 
zlé, a nemoha na cestě k ničemuž přyíti, pokusil se o to v Jerusalemě. Jakž 25 
sme jedno přijeli, odsel od nás z domu hostinského , jemuž oni řiekiuí kar* 
vasar, i sel k úředlníku města; já pak s tovaryšem mým nevěda, co se d^e, 
a zaplativše mu od próvodu, na to sme nemyslili. I žaloval na nás úředlníku . 
a oznámil o nás, že jsme cizozemci, jeden žid a druhý pohan ; a když s námi 
na cestě byl, že nám dal pro nebezpečenstvie třidcet zlatých schovati, a že 30 
sme mu je zapřeli. A to učinil proto, neb věděl, že sme cizozemci byli a ja- 
zyka jich neuměli A přivedl se na nás s úředlníkem do hospody, úředlník 
nám divné a mnohé pohróžlgr činil, chtě tomu, abychom ma navrátili třidcet 
zlatých. Tak krátce, bojiec my se horšieho, úmluvu sme s ním učinili, že od 
nás přyai otruáct zlatých, a to proto, abychom ho prázdni býti mohli; &ebS6 



— 70 -- 

Kne tu žádné známosti neměli, a již nám i máčením hrozil!. Rozum^ioe my 
tomu, že spravedlnost naše nám neprospěje, tiem sme zlého odbyli. 

Potom když se toho dorěděl pán Jerusalámský, i obeslal nás, abychom před 
ním stálí ; neb se některým židóm nás slitovalo, a rozuměli, že se nám křivda stala, 

6 i šli s náQii před pána. Pán se nám před sebú spraviti a o té váie věci po- 

vědieti kázal. I oznámili sme mu skrze tlmnače, kterak jest nám tea zlý 

člověk nepravě učinil atd. Potom pán kázal i toho lotra před se přivésti, aby 

ho vyslyšel; od něho i od nás před pánem v žalobě drahně se mluvilo. Potom 

pán Búd vydal, aby najprv tomu lotrn dali ran padesát žilami bóvolovými, 

10 kterýmiž tam mají obyčej mrskati. I vydržel jest lotr ran padesát, a nepo- 
znal se. Opět pán kázal mu druhých padesát ran dáti, i prosil pána, aby ho 
viece nedal bíti, že již povědieti chce, kterak jest učinil, i poznal se, že nám 
nic nedal schovati. Toto pak nás očekávalo podlé práva jejich i úsudku pána: 
kdyby se byl lotr po stu ranách nepoznal, že nám každému měli také sto 

16 ran dáti. 

Potom pán poznav spravedlnost naši, kázal nám zase zlaté vrátiti, kteréž 
sme z bázně a z strachu lotru dali; tomu pak lotru kázal druhých sto ran 
dáti pro tu nepravost, a že hanbu pánu učinil. Neb sú sobě to velmi vážili 
a pravili, že nepomnie, by se taková nepravost stala kdy v Jerusalemě lidem 

20 neznámým od Múřenína. Po tom bití lotr domlúval pánu, žeby nepravě učinil 
nad ním, a řekl mu: Nejsi pravý Arab, neb^s mne kázal bíti viee než právo 
jest. Já sem se poznal a pravdu před tebú pověděl, a proto*s mne předce 
kázal bíti. I rozhněval se pán na lotra velmi, i kázal mu třetích sto ran dáti, 
jemnž velmi veliké rány naposledy dávali, až ho potom museli pryč odnésti. 

26 Ještě pak pán jsa přemožen hněvem, poslal za ním do karvasaru, aby ho na 
dvé roztáli. Neb sem slyšel, že jest takové právo v Jerusalémské zemi, když 
kto velmi zaviní, tedy umrskajíc jej, na dvé přetieti kážie. Já pak a tovaryš 
mój, jsúce strachem naplněni, tázali sme se pána, co máme ^niti? I rozkázal 
nám s hradu jíti. Židé také přívětivě k nám se okázali a prdeli nás k sobě, 

SOneb tovaryš mój žid byl. Také sem tomu srozuměl, že židé z těch národóv 
najvěmější křestanóm jsú, a najpravějie že jim činie. Potom ta naše příhoda, 
kteráž se nám stala, lidem neznámým v Jerusalemě, roznesla se pověst po 
všem Jerusalemě i žoldánovi do Egypta. A když sem se tam dostal, tedy žoldán 
kázal mi dáti list, abychom po jeho zemiech chodili neb jezdili svobodně beaee 

86yBie překážky. 

5. JAN Z LOBKOVIC. 
Z PntoTání k brobu bažíma (z L 150S). 

(Léta 1493 v neděli po svatém kříži) ve 22 hodin připluli sme do Bo- 
" natekl a tn sme éli do hospody, jenž slově u ^Bielého Iva^. V pondéU po sva^ 



- 71 - 

tóm Florianu pliáel k nám do hospody nAwe Augustu Oaiitori]i» pfttnm galcge 
pautničie. A tu eme s nim ačinili smloafu, že nás má vézti do Svaté semé 
a glejty opatřiti před pohany tam, abychme beapečnč hrob boží a jiná svatá 
miesta ohledati mohli, a zase bezpečné aš do Benátek nás přivézti, a sem 
i tam jiedlem i pitím opatřiti: a za to z nás každý aby mu dal padesáte du- 5 
kátuov. A té smlúvy mezi námi udélali sme cedule vyřezané mezi sebťíi a on 
vzal týž patron jednu a my druhů. 

V úterý před svatým Stanislavem ráno šli sme k kniežeti Benátskému 
jménem Augustin Barhadicus, a smlúvu sepsánu, kterúž sme s patronem uči- 
nili, jemu okázali, a při tom prosili, aby ráčil patronovi rozkázati, aby se 10 
k nám tak mel a zachoval vedle smlávy té, a že my též chceme učinitL A ta 
hned knieže v nasie přítomnosti to učinil a patronovi to přísné přikázal; atúž 
smlúvu také hned kázal kancléři svému v registra své kanceláři vepsati. A po- 
tom knieže kázal nás věudy voditi po všem tom dvoře svém. 

y středu na svatého Stanislava ohledoval sem duom, jemuž řiekig^ in^r- 15 
sionál. A jest týž duom velmi veliký vuohradé. A v témž domu jest šest 
komor dobře dlúbých, druhé komory na šedesát neb na sedmdesát kročejí 
vzdéli a dvaceti kročeji anebu viece záíři. Tu jest v těch ve všech komorách 
množstvie rozličných zbrojí, samostřieluov vocelových i tisových, mečuov a šar- 
saunuov, kopíček, zbroje plechové, lebek, helmíkuov, moráhákuov , šipuov, 20 
kolovratních samostřieluov, hákovnic, ručnic, i všie jiné zbroje množstvie ve- 
likéy coby jako nekajíc pomysliti mohl. Děla také veliká, též také srubnice, 
han&ice i tarasnice v témž domu jsou. 

V témž domu také jsou dva velilcá placi, každý na čtyři hrany, a v téch 
plácích voda hluboká, jenž se z moře tam vylila; a všudy okolo toho placu25 
jsú domové velicí jako st^e, každý ten duom asa třidcíti kročeji na šíř anebo 
viec, a. v osmdesáti nebo devadesáti zdélL A ti domové všickni jsú cihlu kryti, 

a v každém tom domu jsú galeje a navy, totižto veliké lodi, nékteré již hotové 
a některé se dodělávi^í. A v témž domu jest množstvie délníkuov na každý den, 
krom svátkuov a praveno mi zajisté, že každý den viec než tisíc délníkuov aot 
v tom domu mievsjí ti, kteříž. takové galeje a navy děkyí, tesařuo, kovářuov, 
ježto kopíčka, skřipce dčl£^í a ledtgakés jiné věci. A bylo tu tehdáž dobře 
na sto bab a žen, ježto šii^ plachty větrné, jimž oni Vlaši héksii vcfla, ježto 
jich ke všem ga^cjím a navám i jiným menším lodem potřebigí. 

Třetí plac takový k též potřebě délali, ale tehdáž ještě nebyl hotov. 35 
Ten bude mnohem včtčí, než tito obadva, na šíř i na dél. A to všecko jest 
v jedné ohradě. A brána od moře veliká do téhož domu, a vrata čistá a velmi 
okovaná. A když potřeba jaká, tehdy ty galeje anebo navy hotové hned na 
válcích vystrčí z týchž domuov na vodu na ten plac, a tú branú jedů yen na 
moře, kdež jim potřebie jest. 40 

V sobotu před božím vstúpenim jel zem na bárce do kláštera avatého 
AnUmioai Tu nám okázali svátost, ze jména trn jeden z koruny trnové | jíž - 



— 72 — 

páD ErístuB konmován, svatéko Jana almažníka hlaTii, a sic jiné drahné syí- 
toBtí. A y témž klášteře jest osm obraznoy z křídy udélaných a yypálenýcb, 
a tak misterné udělaných, že na tři kroécje od nich stoje zdadie se každému 
prayí žiyf bytí. A žádný toma žiyý nenyéřf, ktož toho nevidí, by tak přemi- 

5 stemé dlelo roka čloyéčí udélatí mohla, i sám bych torna neyéříl, bych toho 
nevidél. 

A js& tito obrazoyé : nigpry jest obraz pána Krista jako s kříže Bňat> 
an leží jako by mél pravú^podusku pod hlavu, a drahý obraz Matky božie, 
ana mu prayú raka svú pod hlava podložila. A tak týž obraz žalostivě adélán 

10 a 8 plačtivýma oěima,^ coby živý byl a jakoby omdléval a omdléví^ící k zemi 
padala. Třetí obraz jest svaté Marie Salomé, anaMatíěka boží drží mezi svýma 
rokama, aby k zemi nedopadla. Čtvrtý obraz jest svaté Marie Jakobovy, ana 
stojí a pláce. Pátý obraz jest svaté Marie Magdaleny, ana stojí plačící alomiec 
rukama, a^ slzy jijie na její tváři rovné coby hledal na slzy živého člověka, 

15 když pláče, tak se jie rovné podobné tomu na tváři Isknú. Šestý obraz jest 
svatého Jána, an také pláče. 

A tak jest těch šest obrazaov mistrné udělaných a barvami zmalováni, 
že se zdadie každému, jakoby živi byli vsí svú postavů. Neb týž obraz Matl^ 
božie má vsicku tu postavu člověka, když omdlévá, a svatého Jana a tří Marii 

20 též postavy, jako by plakali živí lidé. Sedmý obraz jest Nikodéma v šatech 
vlaských, a poklekl na koleno, a má [na hlavě brunátný biret otřelý jako by 
starý byl, a roušku bílou pod tímž biretem, jakož vlaský obyčC)} jest choditi ; 
a rúchú se opásal a m%je za túž ráchú zastrčené kleště a kladivo, a v levé 
ruce drží tři hřeby. A ty věci všecky, šaty, rouchy, kladivo, kleště, hřeby, 

25 každé svú barvu má a postavu, jakž samo v sobě jest: šaty jich svou barvu; 
kleště, kladiva, hřeby svou barvu a postavu železnou ; topoKStě u kladiva, jako 
by z dubového dřeva uděláno bylo; sl^je rovně u téhož topoHšté jako je dubové 
dřevo má. 

Osmý obraz jest Jczefa z Arimatie, ten také vehnj žalostivou postavu méu 

30 Sukni po vlaském obyčeji a kroji na sobě má z modrého šamlatu, opět rovně 
vsicku pravého šamlatu postavu má, a sli]ýe jako je šamlat má, a jest opásán 
pasem s tobolkou, a to .opět jest jako pravý pás, a tobolka. Rťícha, ježto 
v ní obinut obraz pána Krista, a šlojieří u těch tří Marií otřepeme jako by 
pravé bylo. A ti všichni obrazové, jich tváři, ruce, prsty, nehty i žíly, i všecky 

36 vrásky na rukách i na prstech, vnitř v ruce i zevnitř, v ničemž nenie obme- 
škáno a zapomenuto, než všecko, pokudž živý člověk má a jest. A mnich 
jeden, ježto mi to okazoval, pravil mi, že dáno tomu mistru, ježto to dělal, 
od diela šest set dukátuov. 

y středa před božím vstúpením po obědě šli^sme se túlat, abychme se 

iOpodívali mezi krámy, co prodáviýí, neb toho času jarmark byl. A tak jdúce 
8 hospody, než sme placu svatého Marka došli , viděli sme nmoho čistých 
věcí prodávati od zápon čistých^ prstenuov, drahého kamenic, perel a roilié* 



— 73 — 

nfek jinýcli Těd od slata a od střiebra, a toho veliké mnoistvie. A také eme 
yidéli ta tehdéž mnoho kiásn^ch paní a yelmi přípravných, ješto tu ty Těd 
ohledovaly, od jednoho krámn k drahémn chodiec. 

Ve čtvrtek na boiíe vstúpenie ráno knie&e Benátské 8 svými radami jel 
jest na své galcgi nlid od svého dvora po velikém kaaáln nahom proti slnacL 6 
Asa na tři mflie vlaské ^jevie, prdeli sme med dva hrady, ješto jeden asa 
hony nebo pnol druhých od druhého jest, na kterýdižto hradieoh pániBeaát- 
cané mnoho dél velikých i malých mají a jich pilně chovió^, neb js6 jako 
brána k Benátkám; neb všecka kupectvie na galcjích i na navádí, které se 
vesú do Benátek, všichni med ty dva hrady do Benátek jeti mude. 10 

A potom když sme vyjeli na moře, dvoje neb troje hony ven s těch 
hraduov svrchupsaných, tu přejel jest patriarcha Benátský na své gdcji s mno« 
hem kněžstva k kniežed galeji, a tu s své gáleje vsedl k kniežeti na jeho ga- 
leji, a nesli před ním kfíž podacený. A tu potom světil jest moře^ Hekaje 
modlitby a žehnige, jakož tak od starodávna obyécg ten tak ěiniti mi^ínaésn 15 
boMeho vstúpeme. A potom knieže Benátské opět vedle starého obyěige, kte- 
rýž se tdc vždycky na týž den činí a sáohovává, vzal prsten a pouštěl jej na 
šňoře uvázanaj tfíkrát do moře, kterýžto prsten piavf býti, žeby byl svatého 
Marka; a potom miesto toho prstena svrchupsaného jiný prsten vrhl domoře^ 
A tu potom byl hned veliký křik od lidí a trúbenie a pískánie a bubnovánie. so 
A vobrátili se sase k městu. 

A to dávné město Benátky skrze svú svomosC a jednotu med sebú 
k širokému a velikému panství přišlo, mnohé insule veliké a isnamenité, a sic 
po bř«hu mořském zámky a města pod sebú veliká a pevná majíce, i též také 
v Tlaské zemi mnoho měst velikých pod se podmanivše je držie, ježto druhá 25 
města z těch jsú větčie než samy Benátky, a sic mnoho jiných městeček men- 
ších, jimž oni kastely řiekají. A též město Benátky jest dobře větcí než 
Praha, Staré i Nové město* A když knieže jich umře, kohož sobě zvolé z pá- 
nuov centulanuev z starých roduov, to knieže a pán jidi. A tomu všickni 
všecku poctivost činie jako pánu svému, ale proto nic bez rady pánuov cen- SO 
tulanuov, kteří k radě jemu přidáni jsú, učiniti nesmíc. A dává mu se od 
obce, jakož mě toho zpravili, čtyři tisíce zlatých do roka. A když od kterých 
králuov aneb kniežat jaké tam se poselstvie trefí, knieže je k sobě ku obědu 
zove, jakož toho pak též knieže moc má: to učiní ne na svuoj náklad, než na 
náklad obecní. « 35 

Y radě když co pilného činiti miýí, scgdú se na kniežed dvuor na ve- 
liká sieň^ a jsú v nic stolice jdío v kostele bývigí ; a tu se radí, a každý své 
zdánie pravt A bude jich na několik set v radě. A tak jsem zpraven, že 
když se oč radiec nemoha srovnati, k čemu koli v^;čie strana svolí, by jedno 
jednou osobou viece bylo na té straně, než na druhé, tehdy větčíjstrana obdrží 40 
a na jich úmysle přestáno. 

A též město Benátky má velmi čistá stavenie. A m^řed kniežed dvoor 



^ 74 — 

j6it vefam .čisté ostaveD. čisté veliké siné a téch nékolik, a čisté sie pokoje 
amfiie; a svrdiky v nich všecko čistú řezbú zděiiao a poslaceno vše ctstýni 
zlatem, okna a veřeýe u dveří vée z bieléiio n^amoru Tytesáno a čistým diielein 
zdéláAOy dosti toiio, by to zlatník dělal. Svatého Marka kostel nsamélK) knie- 

5 žeoího úrotvL vnitř dosti pěkné udělán, ale po starodávnujesttmavý. Av témž 
městé jsú domoTé velicí a čisté ustaveni, a jest v ném mnolu) čistých kosteluov 
a klááta^ttov, i též okolo města onde i onde na ostroviech. A tak mi se zdá, 
že v Benátkách a na téch okolních ostroviech blízko příležicích, totižto ve čtvrti 
míli a v poloumíli, což tuknéži amnichuov jest, že jich jestviec než ve všech 

10 Čechách mnichuov i všech knéží obojie strany. A tak jsem toho jisté zpraven, 
že jest v Benátkách klásteruov samých sedmdesáte a šest, a jiných kosteluov 
kromě klásteruov jest jich šedesáte sedm. 

A obyvatelé téhož města všecko se kupectvím živie a obehodie, a jezdie 
do Fohan, do Tur^ po kupectvie. A všecka kořenic, též malvazy 'i jiná mnohá 

16 kupectvie, toho všeho tu sklad v Benátkách. A odtud sem do našich zemí do< 
dávigí, do Čech, do Polsky i do všech jiných okolních německých zemí, i též 
také do Uher a do Bakús. A tiž páni Benátčané z toho veliké clo miýí, což 
kto u nich v Benátkách koupí a preč to vézti chce. A taková cla ve všech 
městech a městečkách svých mají, kdež jim poddáni jsú , a tak zpucsobeno, 

20 že každý, ktož co přiveze aneb přinese k městu na trh, a to prodati chce, 
že ode všeho od nsjmeošieho až do m^větčieho clo dáti musí; a u každého 
mésta a městečka .v jich panství úředníci k vybierání týchž cel na to ustaveni 
a zřiezeni jsú, aby je vybierali. A jsem toho zpraven v jiAtotě, že takovým, 
zpnosobem panstvie svého, kteréž mají a držie, že užívají ho na každý rok 

26 na dvudcetikrát sto tisíc dukátuov. A nemajíce žádné války, tehdáž když sem 
já tam byl^ proto vždy na moři na galejiech a na navách na několiko drahné 
tisíc lidí žoldnéřuov měli a vždycky i podnes ms^í^ pro lúpežníky mořské, aby 
silnic hájili, aby kupci jich po kupectvie do Fohan a do Tiirek jezdiece bez- 
pečni byli. 

'•^^ 

XVI. 

SNÁfi 

VAVŘINCE Z BŘEZOVÉ ^ 

(ok. r. UlO). 

1. Třetí knihy kapitola 52. 

30 Žena jedna přistoupivši k mudrci a snův vykladači kaldejskému» řelda 

k němu : «MiHře ucAoý { udalo m se skrz^ sen viděti tétp predelle mo^i ano 



« ■ 

— 75 — 

▼6řej« ébé domu mého pacUy, jeiiia přes pnh 2 doma a drnká do douii« 
a práh svrchni na atoh ležeL* 

Modřec odpoyěděl: MMáš-U muže aneb détiř* A oaa řekla 1 »Má«iiiiaii* 
želá, syna a dceru/ A on fc ní řekl: jj)cera tvá vydána bude za manželka 
jinéma yen z domu tvého, a eyn tvi^ pojme manželka a avede ji do domu 6 
tvého. Manžel tvC^ i ty skrze jejich préci na nich odpočívati budete. ** 



2. Čtvrté knihy kapitola 15. 

Jeden z knížat Palestinských k Megapentovi, mistru Syrskému, přistou- 
piv, jenž byl vyklada6 snův toho času nejdokonalejší, řekl k němu: ^Mistře 
uc^ý! zdilo mi se v nočním spaní, a já jel na výborném ryzím arabském koni 
až na pomezí, kteréž děli Palestina od Arabi. A když sem byl pod horami 10 
řečenými Petrae arabicae, tu vsedl na mne ten kůň a jel na mne až k studnici 
Dáo, a tu mne povrhl na zemi.** 

I řekl mistr: „V kterou to bylo hodinu ?<* A on řekl: ^Při skonání pře- 
dešlé noci, když již svítati počalo. ** I odpověděl mudřec: „Při skonáni tohoto 
měsíce konec života vezmeš.'' 15 

Kníže zapomenuv na sen i na svého vykladače snu, jel do boje proti 
Arabským, a v tom boji zahynul, den po tom snu osmnáctý. 



3. Páté knihy kapitola 2. 

Zdálo-li by se někomu, an chytil slunce: milost královskou míti bude 
a ji obdrží, vedle toho způsobu, jak dlouho to slunce držal v své mod. Sen 
ten přihodil -li by se králi: kraje jiného se zmocní a jím vládnouti bude, téžM 
vedle mocného a dlouhého držení toho slunce. Králi udalo-li by se skrze sen 
viděti, an tepe slunce: bitvu míti bude s sobě odporným králem, a vítězství 
míti bude, védlé přemožení téhož slunce. 

Pi^i by se ten sen člověku obecnému viděti udalo: těžkost od krále 
míti bude, a z toho velikou tesknost a snad i smrt, a zvláště byl-li by pře- 25 
možen od toho slunee. 



4. desté knihy kapitola 1. 

Stromoví krásné a velmi vyrostlé viděti: to urozené lidi a zvláště ženy 
zaamenává. Protož vidí-li kdo ve svém snu, že vsel do zahrady, v kteréž krásní 
stromové rostou: man lidmi mrozenými a vzácnými postaven tade. Pakli by 
uéasal ovoce z stroma labo některého : zboží nabude od něltíerébo jmmmúf SO 



— 7« 



tólio čloTěka; A bylo«-li. by ta ovoce zralé i žena krásnou a bohatoo pojme 
vedle způsoba aneb krásy toho ovoce. Ale bylo-li by to ovoce nezralé: žádoativ 
bode ženy znamenité a nebude jí mitk 



XVIL 




(Z počátku 15. stoletL) 



Angelika. 

Angelika aneb Svatého Ducha kořenie jest pomocno proti čáróm, ktož 
6 je při sobě nosí a vždy ráno hryze ; a také proti jedu, ktož je ráno hryze, 
jeáto snie nebo vypie, tof svú mocí vyžene; proti břidkosti, ktož je vaří u ?odě 
a na ctitrobu pie, všecky břidkosti od srdce vyžene, neb jest silné a horké \ 
také proti ukusení vzteklého psa, ktož je ztluče s medem a na ránu naviežOj 
velmif jest spomocno; také proti tracení, ktož ji na ctitrobu hryze, stavtge 
10 se v něm, že nebude krceti; také aby mel žádost k jedení: hryz ji často na 
ctitrobu a budeS mieti žádost k jedeni. 

Také proti povlace a na oči : vezmi angeliku a bedmík, a to obé vnově 

ryté, a ztluč každé oblástě.a vydav z uich z každého vodu aneb tuk a sméá 

V hromadu, af bude jednoho jako drahého, a tu vodu púitěj vuoko po peru, 

16 a tak povlaka sejde. Ale bude lépe, když přičiníš bielku z v^'ce nového a 

velmi dobře^ztlučeného, a to směs v hromadu a púšt^ vuoči. 



-^e^ 



XVllI. 

KNIHY 




1. Léčitelství. 

' (Z počátkn 15. století.) ' 
O Ukařsiví obecném laídému ^lovžkut ktmý, cficfi dtóho Siv býti. 

Každý člověk, jenž chce ostati při dlť&ém zdraví, zpésob sobě krmě 
poiitedtaé podié pfiiosieme a stavu i věkd, tak aby člověk horkého piirosenie 



— 77 — 

a KtláSté robotnýy poftfvftl hitobýel^ krmí • a tiem h^^e, a Slovflt itodtiiéko 
ř^r02em«; lehkých ti«9i |ski«Dvnéiie aby požíral, a zvláště člorěk pn&sdaý od 
diela i chodby. Dfnhéy aby človék vléiiiréaný čat svéBRi jmdla ij^tí^ i Tsvém 
gpaní. Třede, aby to; což' má jlesti, bylo dobře jaivieaé i upeěené; néb a na* 
dovařenébo stává se žába a parobsf hicabá, jenž: vetapi^e ▼ hlaVu a r ní bolest 5 
rozUénú ^ní, a 0^ zatemnie se, uéi' zapekUta se, a ve viem živoia škodu 
Vězme. ' í 

Čtvrté, 'aby rožll^ýdi krmí na jedné večeří anebo naobédé nepožívaly 
nebo jako die ten eletátný mndřee a pěstán desařaov někdy Nero iečenýy 
ctný S^ifka, v jedné epištole k Lncillevi rytieři JUnskéma a vladaři Sicil* 10 
skémn: Rozličaoaf krmí zplodila rozličnost nedttlmev a nčinila rosliÓaoBt lé*' 
kařstvie. Páté, aby krmé i nápo;^ byl čistý a v tvé přiso^eaé váse neporušený ; 
neb pomseny rpiďarm i nápoj pomáeiiú krev i tělo aarozuje. Šesté, kdeÉ 
množ človék,, ryb- a))ý.se vyttřiehat jiestt, a ivlááté, auchýdi a nasolených tun*' 
ných, a nad to bahasnýchy které nemilí Inpin. dedmé, aby se ibél dcrovné 10 
v jídla a v pití, neb to jest svrchované všech lékařství. 

Osmé, aby před jedením vždy se potúlál aneb projel se na koni aneb. na voze, 
neb tlem člověk připraví břich svuojk vyprázdnění požitýehkraiř dříve prsatých, 
a zbndí v něm horkost přit oeentL a žádost k jedeni Po jiedla skrdvné má po* 
choditi, aby krmě polehla n na dnoržaládka pestřila, aby tieni snáze požita m 
mohla býti Deváté, tautku. a žaloati a zvlááiě hněvu ae vyetřiehati, jakožto od 
vraha svého života; neb die ten mudřee Ježíš Sirachóv: Od aámutka pfíepievA 
smrt a přikrývá moc člověčí ; a jakožto červ dřevň a mol rúdni, též amnfcek 
mužovu srdci škodí. A Šalomún praví: Um veselý ktvúcí věk činí; duch 
smutný vysušuje kosti. A dřieve řečený Ježíš die : Utéšenie srdečné to jest S6 
život člověčí. Desáté, aby člověk přielišného horka a studena se vystřiehal. 



2. Ranné lékařství Rasisovo. 

. (Z řlro. 16. věku.) 
Z přednduvy. 

Mistr Vilém Burgenský byl jest v Montpesoiann ženatý, učený, v statku 
movitém i nemovitém hojný ďověk převelikého dnisénie nebe dospělostí, apře- 
dobrého jména; nebo jméno jeho slavné bylo po všech krajinách, nebo k němu 
na radu věiehni nemocní, od jiných lékařnov ramých zmeškMií, ode všech stran 30 
světa, totiž od západu, ód poledne, od východu idunee i od puol noci utiekali 
jsú se a n něho sú radu ipomoe shledávali, nébrž i mezi Saraceny jméno jeho 
slavné jest bylo ; a také sami mistři, čtúce na mistrských stoliciech, bez studu 
a často sú jeho lia svědomie svých řečí přivodili, a to jest bylo jemu za jeho 



— 7S — 

žit<H» k '?eUcé Bláré. Y deiižto onoko přéfllafiiého mnie, pána a mistra^ Vil^ 
Mmt e Congems, páaem a mistreni proto aazýfá, neb» jméno samo mistra 
T Mentpesolané liaaelmé jest: nebo taii každý, i ten, jenito osly lionf, slově 
mistr. Bliern a obyéej léčenie, jakož sem od něho slyše i rida naačil sem se« 

5 jakož Tém^e bndu med, uložil sem vyptanti. 

Wstt Yilkelm měl obyčej při niýmenéím dvakrát žísti do roka, totiž na 
narozenie pána Krista, a na veliků noc. Když jiní ^ přestali čísti, on jest počal, 
a tento obyč^ čitánié byl jeho: měl "před sebú knihy Basis o lékařství ran- 
něm, a těch jeet nečetl, jakož obyo^' jest čísti s výklady, ale podlé řádu ka- 

lopitol těch knih vypravoval obyčeje lékovánie jeho, a některých jest poehválH, 

druhé v l^sie proměnil, a některé, jidcožto obyčej zvyklý nemajíce, ovšem ilfal; 

Aniž sem bes přičiny takové a tak užitečné dielo za tak dlúhý čas oaná- 

míti prodlil; nebo sem dosavad čekal, zdali kto z tovaři&óv našich, patře 

k božské odplatě aneb as poně k lidské přiezni. tu i>ráci poéstápil ; a že do- 

i5 savad iiiládný se o to nepokusil, jakož slyším a roznmiem, že učitel náš dlnh 
těla vyplatil, tu práci na se rád přijímám. 

Protož tyto knihy na pět dielóv rozdělené tiemto řádem omysiil sem 
vyvésti: První diel počnu od vrchu hlavy, a v něm vypravím léky hlanmie^ 
kteřížto slnšejí na lékaře ranného. Druhý bude o léčení hrdla, šije a hrtanu« 

90 Třetie od hrdla doluov až do bočné mácdHce sstúpím. V čtvrtém dielu o ra- 
nách a lékařství ran úduov krmhedhiých, kteříž sú pod boéal mázdřtd. V pá» 
tém díáin i^běhnu léky údóv, kteréž níže kosti klůbné nabedntaždonářtie; 
a na prstech nožních skonání knihy. 

' " <3 90* — 

xtx. 

ALLEGORU. 



1. Z Lamentu Otcův Svatých 
MIKULÁŠE KOMPATORA Z KUMŠTÁTU. 

(Z L 1461.) 

Čtyři dnoátí hUdaji w/hupiieie. 

Čtyři ctnosti (Spravedlnost, MHosrdeastvie, Pravda a Pokojnost) anebo 

25 panenky, jsúce v svornosti a přízm jakožto sestřičky miléy natom sé 

se sveUly, aby jedny na nebi a druhé na zemi mezi lidmi toho muže"*") hftet 



*) i&á by člověčenstvo vykoupiL 



— 79 — 

daly, áyé a dvě spoht . A protož spravedlnost zvoH soM Jfik>8Fd«Mtfie aa 
dražffikn, a řkú<;r ^est^čko má milá, ty jfti má, tebet Boin jé aobé za dnižiSIpi 
zTolMa. Protož chcei-li, seetřiěko má, libí*]i se tobé, pohlodajme my zdespolo 
meti anděly — nebt jsá ooi spravedliví a k smrti zavázáni ncrjsú jako lidé^ — 
zda by kteiý mezi nimi byl hodný a dostateóný nalezen, ten soud vyplnili ^ 
a tudy svét vykoupiti. I přivolilo jest Milosrdenstvie bnoži k Spravedlnosti, 
a řkúe: S tebú json já také již vždycky, sestřičko má milá. JdC sem tě též 
sobě zvolila. Protož zaostaly ty dvě ctnosti spolu v nebi, aby htodaly meii 
anděly. Ale Pravda a Pokojnost ty sú se spola braly na zem, aby též hledaly 
mezi lidmi. ID 

Tehdy Spravedlnost a Milosrdenstvie, procházejíc spolu v nebi ráeoky 
knory andělské, ptaly &e v nich všedi iandělnov, řkúee k nim: Btatři miii, 
povězte nám, kdo dá z huory syonské Spasení lidu izrahetekómo^ totiež aby 
jej vykúpii? Jestli kto ten mezi vámi, oznamte nám. OdpovědéB jim aaae 
andělé a řekli : Sestry milé, ptáte sq jistě na velikú věc buoží, hledajíce, kte 15 
by měl svět vykápiti. Ale abyste věděly, žet bratr nevykúpi, ale vykúpif člověk. 

Tehdy Spravedlnost slyšieci, že člověk vykůpiti má, pohleděla jest tiJcé 
s nebe na zemi, pohleděla na všecky syny lidské, chtieci viděti, který by to 
byl čloték, o němž andělé pra^ri, že by měl sv^ vykúpiti I dí k Milosrden- 
ství : Sestřičko má , teď sme slyšaly od imděluov, že by člověk vykúpiti měl. 20 
Já sem^ teď pilně na zemi pohleděla na všecky syny lidské a žádného sem 
spravedlivého ohledati nemohla, aby kto ten sond a ta výpověď vyplnili mohl 
a svét vykúpiti. Protož dair^Bai bý :byla. práce naše tam za sestřičkami našimi 
praeovatí. Ale odpočiňme a počék^jme jich zde; však nás tajao nebude, oar 
hodí-líf áe jim kto takový. Ale vieuit já to jistotné, žet nic nenajdu. Odpo^25 
vědělo MHosrdaistvie bnoži k ni: Sestřičko má milá, nevažaote sobě té práce, 
ale sstupmež také doluov a pomozmež sobě toho všechny vespolek, q^sitele 
světa hledati, aby Hospodin, vídá tuto naši práci společná a snažná, t nahodil 
jeho nám. Nebf on nechce, abychuom prázdnily, ale přikázalt jest nám píliti 
a hlodali. Tehdy přivolila jest také Spravedlnost k řeči Milosrdenstvie a ř^la: 30 
SestíPicko nálá, dohrát jest to rada tvá. Ghd já také tobě v tom dobrém po^ 
volna býti. 

I stalo se jest pak, když sá tyto dvě ctnosti, totíež Spiavedlnost a Mi- 
losrdenstvie, také sstopovaly na z^n, ai tot Piavda posla jest z země a Po- 
kojnost s ní, any se berou zase ton cestou do nebe, nenalezše žádného z lidi, 35 
jenž by mohl svět vykúpiti. I jdúce z země potkaly ses těmito, jenž takés nebe 
sstupovaly na zem na též cestě. 1 jdúde k sobě ty čtyři ctnosti, b1 tot Bflilo- 
srdenstvie a Pravda potkaly sá se. Spravedlnost také a Pc^ojnost, též také 
poikavse sé na té cestě, líbaly se a vítaly jakožto sestřičky adié a velmi rády 
ta se shledaly; neb se již byly od. dávna nevídaly, proto, neb velmi aa dláhý 40 
čas po cestách těch běhaly sá a pracovaly, hleds^íce světa spasitele* 

Tehdy Spravedlnost a Milosrdenstvie, kteréž v nebi hledaly, učinily sáotáz- 



— 80 — 

knfiatéelita^niliýcli řkúce: SestHčky milé, Utdaly ste, ktetýjestitoclaTék, jenž 
živ bade a neuzří smrti, to jest| který hy nebyl asavásto k smrti, jenž máSTét 
vykápití. Hledaly ste jeho a nalezly-li^ zvěstujte nám. Odpověděly zase Pravda 
a Pokojnost: Sestřičky, milé! Jisté hled^iee hledaly sme velmi pilné všudy po 

6 vši zemi; a žádného sme spravedlivého a nevinného nigíti nemohly, ba ani 
dítě, jehožto život jest toliko jednoho dne na světě. Ale viiekni aú se od- 
chýlili a neužitečnijsú vsicknL Tehdy Spravedlnost a Milosrdenstvie zamútivse 
se řekly jsú: I kdež tehdy mnže naleznuti takového bndem moci, a kde jeho 
brž hledati máme? Neb my sme také jii vsndy v nebi mezi všemi anděly 

10 ptaly byly, by kto mezi nimi dostatečný tu výpověď na se vzíti a svět vykú- 
pitiý a oni řekli nám, že čIov& má vykúpiti. A protož sme my též také teď 
dolttov sešly, abychuom vám hledati pomohly. Ale poněvadž ho v nebi mezi 
anděly nenf , ani také mezi lidmi na zemi, i což sobě nebohé zdíti máme, když 
toho apasitele světa najíti nemuožem? A tiús sú se byly zamútily všecky ty 

15 sestry. 

2. CTIBOR TOVAČOVSKT Z CIMBURKA. 
Obsah HáAáni Pravdy a Lži, 

L 1599 tištěného. 

Pravda jsouc zarmoucena pláče, že se jí Lež zmocnila choti jejího. Mi- 
losrdenství a Moudrost těší ji. To i ostatní sestry j^í činí. Ve společné pak 
i^ě se usnesou, aby Pravda uvážíc svou při utekla se k Trojici božL Pravda 
uposlechne a jde do nebe žalovat na Lež. Bůh uloží jí rok dp Antiodbie. 

20 Lež pohnána dostaví se tam k soudu, jemuž předsedá duch sv., Jan evange- 
lista odbývá za kancléře. 

Pravda přednáší žalobci, Lež se velmi vtipně omlouvá a prosí, aby jí 
Bnch sv. dle práv přál roku, aby své přátele obeslati mohla, jako žalobnice 
její. K tomu soudce svolí. Píše pak Lež sestrám svým (Pýše, Závisti, Hněvu, 

25 Lakotě atd.) o soudě «vém, a žádá je, aby pomocný ji byly. A tak přijedou 
k ní Smilství a Lakota, aby ji druhého dne zavezly k sestrám ostatn&a. 
Cestou vedou všeliké rozprávky. 

Kcjjprvé vypraviige Smilství příběh ze svého života. Pak započne Lakom- 
ství. Jednou přihodilo se, že šenkovali Vlk a Čáp spolu víno. r cožkoli piU 

dOsedláci, to cožkolivěk Vlk na řad nosil, to vše na vruby a roky dával a věřiL 
A když s ním o to Čáp mluvil řka: Proč jim věříš? Vlk řekl: Nedbcý, tíf 
jsou mi jisti; vímt já, kterak svého dobýti. Ale Čáp vždy nechtěl jest než za 
hotové a -maje měšec 'na hrdle, kladl lest do n&o. A když jest víno vydána, 
učinili jsou počet mezi sebou, tak že hotových byla pravá pdovice, a na din*- 

d5zích tolikéž polovice. I vece Čáp: Milý Vlče! tys věřil, užívej svého, a já sem 
nechtěl ; já též uživu hotovýjph. Na tom přestali. 



Ťeihůf tik Šél jesť k sedlákíbndo tbÍ i npomíňal je píkkl a oni jemtt 
lirdé odpoTÍdali , že nemiuf nyní 6fm platit a Že nebbtSjf. Vlk vece hořBré^ 
I7edáte-li nám, budem svého dobývati. Sedlád rozhnéviBvše se peSali Vlka láti 
a psy naň itvátí, tak že sotva s dnší jej pustL Vlk ntekl k lesa, sUbi Šé 
více ve vsi nechce perkrechta sobe kapovatí, a že Évého dobývati chce. A od 5 
té chvíle koně, krávy, svine, ovce, kosy i což mflžé jim sedlákům bére i basy 
a svého dobývá, i pánům ve dveřích škodí, že od sedláků nechtěli jema spra- 
vedlivého ačiniti. A tak Vlk ta nepřízeň proto má a škoda činí. ' 

Ale Čáp zachoval se jest sedlákům, i podnes jema přiejí ve vsi být! 
a na stodolách svá hnízda ml Ale svých peněi nepožil, neb jest letěl i^řes tt 
jezero maje měšec s penězi na hrdle, a ntrhl se mu měšec a apaďl do močidla. 
Pro ta příčina i podnes Čáp bhodí pomočiďle a jezeřfch hled^e měicé, akdyž 
žába niyde, mní Že jest mělec, a když hada, mní že opasek s měšce. 

Ka to Lakota se chopí slova a vypravtge : „Já vám povím . . . že po té 
nepřízni mezi sedláky a Vlkem psi srozaměli, že sedláci jSoa vinni vlkům: 15 
I vece: Proč mi s vlky válíme a pomáháme sedlákům, vědouce, Že vlci podo- 
benství našeho jsoa a míižem z jednoho pokolení býti ; skrze to mnozí i hrdla 
i zdraví od nich ztrácíme. Nečiňme toho více> ale učiňme s vlky smlouvu 
a fiijedhae srokujícé se s nimi A když se stalo a jsou srokováni 1 vypovědí tý 
všecky řeči proč se vadí a proč jest to, aby konečně na se necelili, že obojí 20 
z toho lepší bydlo mohou míti, což vlci zdáví bez překážky a po nich zůstane, 
že to psi snísti mohou bez domnění na se. . > 

A tak ty všecky kusy obsáhše mezi sebou listy a úmluvy' sepsané účtJ 
nili a slíbili. 1 myslili komu by těch úmluv svěřiti mohli a měli;' hledavM 
mnoho věrných věřitelův, nemohli žádného tak hodného k tomu najiti jakdtš 
kočku, neb ta v n^^ci i ve dne vidí,, jakož jest o jejím přirozmií v jedněch 
knihách psáno. I svěřili jí toho pokladu, aby toto věrně chovala a každé straně 
vydala, kteréž by toho potřeba byla. Kopka učinivši to a př^avši na se, slíbí 
bez porušení to schovati a o tom péči míti, a tak to vloží v jeden koutt^jný, 
kdežby lidé nikoH toho dojíti nemphH, nhi^é se toho, že jest tím bezpečna. M 

Ale myš všetečná všecko' ohledati chtíc,* i ve všech koncích shledávigíc 
přihodí se k tomu a uhledá v skulině listy a smlouvy ty, i chtíc je přečísti, 
ieale byly.p^^roté a, pečeti se 80haaly, nemohouc píspa viděti i počne hrýzti 
zdaby do prostředka yjítí mohla. Po tom po mnohém času sedláci počnu škodu 
bráti; psi jako nemocní chodí neehtíce na vlky pomáhati Sedlád tomu sroz- 96 
uměrše honili psy od sebe neehtíce jim jísti dávati, ale pd jsouce hladoví 
udeřili na vlky & je rozehnali.** 

Vypravíme pak kterak vlci se poradivše na psy udeřili a mnoho jich 
strhali, tito zase stěžt^ice sobě na sinlouvu se odvolávali. Vid Žádali aby 
smlouvá položená byla čtena, psi žádali kočky a' kočka nevědouc c6 ínyž uči^áO 
nila přinese ttsty zkažené a písmo vytrhané. Vlci vidouce to, dilukše se roz*<^ 
trhan ostatek psů jichž málo zůstalo* uteklých domů, a pro tu příčinu pev 

6 



-fff- 

koa^ Q^fiř^e A ko&Ok v^jň ; i^q nhpfxA ^yi bqjí^ ae 1^Q|č]|7,.^écái Ao konta 
j^. ílprabe zdfž by lifty ease napsati mohla. , , 

j . : , ]^ to praTi Lež : ,Kdjž zminka byla o iflku tak^ o nim povím ... Jo- 
^oko časn \id^ala sem af kupcem^ i jola sem s Ylaoh i^ mčla sem nékolik 

f^ tur^usůy 8ať(r(i, rubinji a j- ▼• Když jedu, ▼ nebeapočaém miste trefjf j^a qme 
jdodéii. Ti mne oloupl, poberon mi vlečko. Jeden z niob otevře ksabičkn 
kdežto to drabé kamení bylo. Dí k sy^m; Tuto zajíc leží Nesluli |iám tohp 
kupecká živiti aby se na ná^ nevyjevilo, neb jsou tuto drahé véoi. I vsickni 
se k tomu shrnuli a zveselili se kromé jednoho který ngme (^ržeL Ten byl 

JI9 zlatníken^ nékdy i zavolá na své : Ale pojd sem nékdo at já také pohledím 
i^ U}}xQ ptfika. 

I přijde ^'eden s cepy (za to mám že jsou to byly toho slepce Žižky> 
Budeš míti brzy snídaní^ kdyby jedné chřen mél. Takž ten zlatník hledí pilné 
1 di : Jsou to kftoi^ní falelné a sklo ! . . . . Ňa to se radí a dva pryč pošlí 

Ift i vrájtí se zase i^^ v hodinu i nesou s sebou sud. . Milý pane, co to bude ? 
myslím sobe. I yezmou mne, vsadí mne do toho sudu je^név kosili a tam 
mne zabedoi, a Bpustí mne (s jakéhos vrchu že já div živa zůstanu. Než chvála 
|)ohu že byl Ipunt v tom sudu abych se nezadusila. Tut já v tom sudu sf^ím 
90 omámen^, stlučená, vše|cko mne všudy b9lelo, a když odpočinu a okřeji, 

ffi yoláip, křioifm, nic se dovolati nemohu i udá mi se špuntem pohleděti^ 

I uhlídám vlka velmi velil^ého ^ ten so ke mné přibližoval až ke mně 
tak k sudu přišel i vždy čenichal, a já mlčela. I tak ten vlk tu se obracel až 
Dfiu.kus ocasu špuntem do sudu vešlo; a já chprtím jej za ten Qcas^ držím 
tuzeii tožt texii vlk běží se mnou , « s tím sudem, tak dlouho, až ďéki\je bobu 

8(isud!;se rozrazí a. já vlka pustím a k syým s^ beru." 



4^^ 



.< '. 



I I 



ROZPRÁVĚT. 



': i, ' 



' 1. Ze spisu O čtyřeeh ctiiOfiitecli stěiejnýeb. 

O Spravedlnosti. , 

Z kapitoly 1. . | . 

Spia^4^vosC bu^^e-li vzdájienacpd k^álpvstvie, tehdy co jsú královstvie^ 

f jediné veliká padstyie nebo roztrženie? a. co jsú padstvioi jediné malá a chudá 

králpvstvie? Jakož praví svatý ^Angustia podobenstyie přiyodé o jednom zběbu 

mořském ^^ jemuž diechu DionideSb ueb jednu lodí na moři přjekážieáe lidem^ 



hidiití; kterýžto kdyi ^yl popaáeB, MM hoAlQt:8íiid«r, firdé tfr H^l «ía léoilf 
, Bíoéktos BTObodnú BmA««tivodpe!védé: ^Ptol i tf YtíSkeretí wH lůpííy 
ale Ž6; já dine to iodič|íú jedou, ioéztím jgen lotr, ty pák 'v^kýin Tajákem téS 
éiaě, oaziNai jn ciesttřem. By dionido^f mnoBf lidé ftlúžili, b^I by Diottides i 
cíMářem; bude-li lAleKiíndér lán tskrn jedtný, bodel lotrem. Keb jellkež kromě 
Mme roa^ria, jediné že iioliy^n^dí, ktož nádlím lapá, ňell«ehétáěJ8Í, ktož 
sprayedlívost opúitie, a ktož zevnd protiví se právóm : protož práróm, jichž' 
já p€ft)i^bám) ' iy se protivíš Já Ttaraji «• obého á ty liiraíeŽ* mě nezcestie 
a chÉdeba ^ní lotra, té povýienie pýchy a lakomatHe nenasycené elodé^^ id 
éifitf. By aeeatift- mně «hoví?aloi, býl byok ravd kpsi: ale 1^ ěím b«hatéjší Jsi/ 
tittn boráí budasJ* > 

A podiviv «e Alexander ostaviCnooti Dioňida' a řéé! jeho dovedné, Sef 
^rávé 1^ treaktáée;, vece Dionidovi: ,,2kusiaf t<dio,'bvdeš-^li íepH", proftiéttínř 
tvé neaaéeBtiev aby.peitomnevymlával ee chudoba, což by zléiio ^nil.* I k^a! 10 
j(Q připiati k evému dvem, aby mohl avobódaé podlé pravdy panovati^ A' takf 
stalo se, že ten, jenž prvé byl zběh a lotr moře, bleše potom zprávéé. nnajV^sř 
Alesandrovia dvora,' flk divný mii«vBík tpraveAivostl. ' • ^ 

Z ka^itoiy «. 

Předkové staří apravedlhrost nchovávali netoliko k sobě, ale také k dVfm 
nepíátelóm, ji&ož svědél V^erins o jednom vévodě'ftiái8kém, jémnřEaihiHtió^20 
dieohn. Ten když oblebl město FaKttíkýcb, byl jedeií mistr, jěnS béié§e'á^-' 
stováfie' déU Falitskýchi Ten děti' před město jako ná hru vyMdii; k lahodnú 
ML áž^ doKtánuet dteamkýck pfivedl. A postaviv je před EáiÉtilla vece: „Aj, * 
v noc tvá p<^ávámFšl!tské: nebo otcové téchtó držie město, u něhož i^ležfš.'*' 

To-ustyšev Kamilltts -vece! «Tý něilec3)etnfěe! tiovú Plésti éhtěl by zra- 25 
dliti Falitské^ Myt bej i aiír Vědem spravédHtě. Oděnie áenósínie proti dět^m; 
ttebo tairé těch netepem města' vylfojojíci ale mámet oděnie a braň préti niu- 
žMiá a odéncaem, ježte tnod a bojem přémebn beze všech úkladóv."' ' 

A tak netodik poh#ael jest úkladem toho péstúna, ale přikázal, a%j€f mu 
ruce svázali s zadu, a déti aby mrskaly metlAmíř prdmdd svého až do města. 30 
Tu sprai^edhioit zámfenavié Fallstové, vieeé skbťketa té dotirMivoit! přemo- 
ženi «ú^ než mod a débrovékiě bvány měetské ňftimnóm otěvřbl! sú. 



■ir 



2. Ze Skutků a mravu dávných mudr<^ů. 

(Z L U76.) . , ". . ; . ., 

a>; Sfeícfťtřfit, Afhemkf fmtcŘ^ec, 

'''■'■ 
Ten brní: sé do kra|in kon^cnšÍQk země^. al>y:dioalUil niúd»>sti ; a že po« 
kládal sě vždycky za neuměléhOi skrze to učinil sé mistrem a mudcem převe- 

6* 



'I 



— 84 — 

mEým. Sokrates tak jest byl číBfý a s^rarddUvý a jinými etnóltmi obdařenýt 
tak ie madrd pravili 9 nad pfířoz^nie lidské bobem j^' názývácbn. Byli také 
obdařen trpélivostí; ndbo i žádným protivenstvim nemohl přemožen býti, jakož 
častpkr^lt pro. tresktáoie horlivé poličkován bjfl^ rván i posmieván: toirše sdó^ 

$ brú myslí atrpél jest. Opět jeden dal jemn rána kamenová, a jmý ponúkal 
jeho ku pomsté. Odpověděl Sokrates: »Bych přijal ráau od osla, zdali bycb 
přiv.edl jcá k Búdu? pročež bych netrpěl od lidí, poněvadž nemstíai sě nad 
l)iovady nesmyslnými?** 

Také zlořečenie a lánie mnohá uměl strpěti.' Když jednoho oatn pově- 

lO^jieno Sokratovi, že jeden zlořečí jeho, odpověděl: «Protot zlořečí, neb sě dobře 
nilaviti nenanoil/ Athénští chtiece rozmnožiti lid, jenž skrze boje a mory sešli 
blecha, ustanovili sě na tom, aby každý z nich měl několiko žen, I měl So- 
krates dvě ženě: Xantipu a Mikonepu. Tě když časté sváry mezi sebú činiesta 
a on jima posmieyal sě, tehdy oaě jednoho oasu n^'prvé samy sě zervale tak 

16 velmi, že vlasy s hlav vytrhané přikrývachu ramena jieh, a nosy sobě jako 
opice zpiknosivie^ Potom obořila jsta sě na Sokrata a ubivše jej, vyhnaly jej 
z domu jeho. 

Opět když jednoho času od Xantipy, ženy své, pomyjemi zlit bieše, otřás 
hlavu řekl jest : „Věděl sem, že po búři déšt puojde.^ Alchibiades otázal So- 

SOkrata: proč Xantipy, ženy svárlivé, nevyžene z domu, kterážto ve dne i v noci 
mnohými sváry a křiky jcý mútieée. Odpověděl: »Já přivykám takový doma 

, býti, jakýž jsem mezi lidmi; protož trpím ji doma^ abychjindesoá^e od jiných 
i^něl trpěti. protivena tvie.^ Opět Alchibiades divieše ííě, kterak Sokrates móž 
strpěti křiky od své ženy, řekl: »Tak obvykl jsem trpěti křiky jejie, jako ti, 

25 jeáto . slyšie na každý den kola skřípi^ício. A ty kterak móžeá trpéti tíikj 
husí tvých ?<* Alchibiades řekl: ^Husy mé nesou mi vajce, a plodiehoasenoe.' 
Sokrates řekl: »Ano, Zantipes rodí mi dětí. A kterak jezdec obchodí se sko- 
nem bvýným, taktéž já s ženou svú; nebo jakož oni ukrotiec biýnost koni, 
snáze mohou je chovati a jimi pracovati; též já přemoha zlosC Xantipy, snáze 

80 strpím od jiných," Měl jest také Sokrates služebníka, jenž častokrát hněval jďwt. 
Jemuž Sokrates řeM: „Zbil bych tě, bych sě nehněval* Tak treáktáate nad slu- 

. žebníkem zachoval k časo^ aby na sobě hněvu neukázal. . 

Chudobu také těžkú trpěl jest dlúho. Archelaus, král z Pende, vzkázal 
Sokratovi, aby k němu přišel, že ho chce darovatL Odpovědll Sokrates, že 

35 nechce k němu jíti, aniž co chce od něho vzieti, poněvadž nemá čím odplatiti 
sě. Kebo bál sě mudřec^ aby nebyl přinucen bráti, čehož by nechtěl; a tak 
muž svobodný nechtěl sě porobiti v slpžbu. Měl také obyčej učedlníky své 
napomínati častokrát, aby sě nahlédali v zrcadla: aby ktož má lepší zpuosob 
z nich ušlechtilejší, ten aby pilnějie vystřiehal sě neposkvrniti krásy své oby- 

40 čiji zlými; a ktož pak krásu nebyl by ozdoben, ten pilně pečiý sobě ctnosti 
dobývati, aby neslíčnost těla svého přikryl šlechetností. 

Když jeden blekotný z všetečnosti a z posměchu prosil Sokrata, aby 



iM OMilSíl nfttdré mádroUf, •dpoÝ édél BolrateB ; .Toliko dtoje náučei^ léM 
potřebno jest: jedno, aby mlčel, a drahé, aby uměl mlaviti.'' Otázán, kterak 
dobié pofésli ídqU by ktodoiákiiátiy pofédU: „Ktož^ dobře činili a málo min- 
:riti bode.* Otáaáii, kterak kto mohl by vrchu múdrosti dojíti, řekl : wTen ktoŽ 
anainč očí Bé^ a vždy v uméní počft& sé lanetitateoného*** Otázán od jednoho, i 
odkud b^ by rodem, řekl: „Z sváta jgem, váfe zemé přebyvač, a vlasti aeso^ 
bfm si áádnék** Sokrates také udil neUaniti aé modlám, ale tomu modliti se, fena 
vSecky véd stvořil jest 

TeatQ Stíkrates od Aifaeimkýdi jat byl a sa €0 dní v žaláři chován proto 
že bohóm jich posmievaL sé; neb méli js6 bohy psa a kozla. Ynémžto véienílě 
byl tak astaviéttý, žid aaá Tazba, ani smrt mohly zméniti smysl Jdio* A když 
jeden řekl k Béma: „Atheoltí octootidíli jsd té na smrt^** odpevédél: „Ano; 
oni od přirozenie mi^í opířieti.^ I řekl jednomu z svých uóedhiíkóv, že po 
tfech dnech má nmřieti; neb, pravieáe, ie videi ve snách ženu krásné postavy, 
kterážto jmenujíc ji^ jménem řekla k nému; .Sokratest třetí den příměs jasné 16 
odpočinutió.** 

A tak stalo se, že 12 súdd Athénských odsúdfli ho, aby byl jedem nmo- 
řen. A když jed přinesechn, aby vypil, tehdy oa jako lékařslvie travealna 
přyal jest; a dokudž v ném duše byla, svobodné mluvil jest, že nebojí sé 
smrti. A umřel, jsa v devadesáti a ve čtyřech letech. * 20 

Ale po smrti jdio Athénští, jsúce pokáním hnutí, ty všecky zbili jsú, ktož 
jsú o jeho bezživotie stáli, a sloup na jeho pt^nátku v chráme postavili jsťL 



b) V%rgUiu$ poeta. 

Yu^us poet% ze váech jiných poet myvéčií. A to jméno latindíé 
Yirgilius vykládá sé jako uPoMý od prutu^. Neb mateři jeho ve snádi zdálo 
sé, že jest porodila prut,, kterýžto dosafaáde až k nebí. Jenž znamenalo jest, že 25 
mela poroditi Yirgilia, kterýžto zri^ řeči své nade váedy jiné poety, jako 
pod nebe. 

Ten byl jest dospélý v uméní časod^ném, jakož píše se o uém, že 
v brané mésita řečenéhso Keapolia učinil máehu médftaú, a tak všecky jiné 
m^bchy z méeta zahnal jeat Tndiež u&|nil jednu jatku, v niežto i žádné maso 30 
nikdy nezsmradilo sé; neb v tom. mésté před tirai všeliké maso nemohlo cho* 
váno býti, by sé i hned neporušilo. Ale Yirgilias můdrostí bvú; zpuoeobil jednu 
skrýši, Jieviam sktze.které-li kpřenie, ie za padeilát let aepoirušilo zé ani po- 
tratilo ehfltí avé. Opét v témž mésté byb j«8t množstvie pQevic, tak žé po 
všeek Atndnioeeh vody przmechu-: ty všecky Z9teatil Yirgfliua, uvrtL:6dist6 p^e^ 85 
vid db jedné studnice. A když po mnohých časech vyňata bieše zlatá píjevioe 
opét viece než kdy prvé rozmohly se u vodách pijevice, a nemohly jsú jinak 






is jQÍOttQ uqíoU jQ0t molt zla^; & i té Eábiadé byki; tAÍb Jauneiiiiá^ ktwrážtd 
ft ;»« Tie Btraay Je lebq vuoli točieše «&» ai kÉiqž imfti 8« ^ItfátMe, t to íMhni 
amk fv<»)Qv| ^lyšáa bieáe. Opdt jčte sfr oném, i^ t JUrn^ usímI jéát^ ehrim^ 
v «(éQsižt^ kaid^bo. kriloystidb altlp dteréttý sveden bi«íe^ a na ]»iifoi: slttpu 
obraz člověčí; a na prsech každého obrazu popsány* biečbu ^edkj llD^ky 
a% vlasti králoysibvie tobo, a aa htdfe.každébé i>bhuia vronige fi84á«; A; Mechu 
ipioiéžie v cbvimii «střieb9iHof Mpói te due i v iioeiJ 

/A kdyi koiilid pomyslil m zpkéiú Řimiaiinites i hjx«l'B«dia fa4;}iny 
jtó obrátila t?ir avú t týl> a ztoha^ a« hradle poanél, a: pvtleni pnotí tomu 
<li|iu ukaftOráSe. To vidú«e< knéži6^> iihntd staiioóm ^povéléchtt* tehdy JElteMé 
jpoalacbu y^ýsko proU lidu nepofllňšnénm. A. ků^i^ olá^álkijest^ii^iliaB, ktmrak 
^^dlóbp trvati bude jobrám ten? o^poyéděh >» Stane lidi dlúho^ dokudi paDkut m- 
počne/ To uslyševše Římenéi uradovachu sě a vecechu: „Tehdjř«táa« na 
^ékjt'** I Blaia se, ž^ n čas naroiSeuieSyiUkbQiiěko tea cboim oboiit sé. A byl 
jM yiigilina ih tři a pad«aát lei, a.at^b ée zft časáv Fonqs^a^ 



' .' 3, Z Kroniky o Římských císařicli, 

přeložené VAVŘINCEM Z BŘEZOVÉ (na poč. 15. stol.) 

o) Liberius, 

Léta od narozenie Syna boí|efiié po pěti dtecb sedmdesátého a pát^o 

20Liberius by ciesařem Římským a ciesařoval sedm let. Ten byl ctný křesfan 
á. Bdloardnif velmi ohudým. A kdiyžr rdsdávášo dtédS^ chud^ ha pomoci po- 
klaéy Bvé, a žeaa jeho jemu éasto 2 toho proix^vále^ de% miiml obeeňé 

. di)b^é, odpoviedáse .>a řka: „DoHiám pánu* Bohu, ds pokladové ňaM itetahynť^, 
kdfIS Xjňf Z( tékoi což nám dai^ idmužny a spomoci chiiidým^ a sářastným ftlnteee, 

2é poklady sobě v nebi zděláme." 

A když již téméř na pokladeoh nic nflijméjinia^ Jeden 6as^9 jcftliié sieni 
oi6BaÍ8ké táli^e se x^áe kámen mramorový mesí jinými, jfmžto IMm sM po^ 
dteisná, Á> ná aém ukáže se křiž vyrytý. I vebe iivým sliihámi „ZiMhttětB teft 
(kámen) a b cés^ odloite, nebť neslusiQ na:a&amonie kiíie sňUébo<]i^éá«ýBÍa 

SOUafiitji nohama^ ji^nžna éele ana prsech bývá lidských snamenáoi** 

A když ten kámen aiOvižeohu, niřechn ped níini také. drnbý • kfířém, 
a JEdyř^ i tev ká^Si zdvihnuti^ podl. nfmftto nalezl^ poklaď pfévelitBýL Fvotoi sl«»- 

' áíQÍ'-ciii4^tniiio||iidnijp<imálttitf^ n«b Buoh^ toho i na tomto* sfdté i m^oíinm 

, , , • ' • ■ 



- 87 — 



h) ÉanBtáhtíh. 



'•í 



,'♦>'•. ♦ ' 1 f ' I li. I k 



Léta od ^a^vo^Míi Sfm ^oMeho fa áestí, atoah j^eitode^áf^. 91:^4119^ 
Kooiilatttíii^ nyik KoaslMitlBóv, by Qieii)«m iám^kým » ^ieMfoTa} i»divide(||ttiu 
let Za jeho čaaóv byl sněm pátý duchoTnich otcóv dvé sté a osm t Eon|^|o^. .^ 
tioapoll .protk ňeboř^vi patrifurdik^fi. A tea otmař byl mnž múdrý^ y^estan 
4olirý.. Za jebjD ičasóvTiélii^é méstoi nalné a U4iiý, moiem yelikiýi)! ti^ jj^^ft 
(^nltieap^ .^eb jakož bea éísla iida ▼ něm jisst zofnfelého a oatiilek na h^i^v 
a na leqr soTyfarali, itak Ae jnésto tiatA a 6kaiardim.adi!e^i6iai bjlo ponwl^o. 

Za jeb9 casn kr&le. PeralEéibo ž«ia» jménem Cesarea, s mal6 bů^ tujiki^ 01 
přišla do EonstaiUípopole cie/iaří, a in pokřtěna i s svými a velikém ntiH>y 
ženstFi, a cíiesař Ji uága xánM ze křtn a poc^vé ji ebotali » káaal jii iian^f.lO 
Ts^ixML polada Id^Cantkénui^ Pak .perský (král)» že ji iraW iailoTi^% loa^lfU., 
po rozliénýcb Tlaatocb a^.jMiIedali. Akdyijint^U? Konstanti|iopoU^ P^^^ 
knikniežata, kněžny Ipány^ aby se k němu naTr^tila, že jitobanecbceižidnú; .r 
neebotí zpominati. A ona odpověděla, že poněvadž božím sjednáním prayéjbp, 
Bobay viebo svéta stvořitele, vieni jest poznala, že neiďice' viiece býtlJ09Hil6 
poddána, leč by túž vleru přejal i s avú cfledt 

A on nechtě se jjí. ztratiti, př^el pokojně do Konstantinopole, migiO-d^* 
řidceti tisícóv jezdcóv; a ta poctivě od ciesaře i své ženy přivitán a vieřepa-^ 
učen, i' pokřtěn se vsím lidem; a jsa pokřtěn a vieře a velmi daroyányod cie- 
saře, pojem svú královu, yrátil se do své země, pobrav s sebú knězi a žákóvso 
mnoho, jimž tam kostely zdělal a mnoho lidn svého na viem křesfanskú obrátil, 
a dobře skonal. 

To€ jest žena vsie chvály hodná, kterážto iřáíovskú ctí, slávu i zbožím 
vzhrdavsi a života se převáživši vlastnie^o, ták přes daleku cestu mezi neznámé 
lidi brala se, aby křtu.á nery.p4»znáoi6 «pli4'iil»lw> dožlk, jižto biese "božským 25 
nadseniem znátí počala. Tot jest žena srdce mužského, o níž die Šalomún: 
irDeVré leny bWiotlirrený mnft • dobrár žena kctfona jest ^maie airélio:^ 



-08^- 



XXL 

BAJKY. 



■ í 



1. Zé CifrerohranáCe. 

(Z 16. stol.) 
Myi a hlemýid, . . 

Myš jedno sem i tam běhajíc po pivnici, s hlemýžďem se potkala, kte- 
rýž těžkým stúpániem chodiese. J^ožte hodné těžkosti ihned bláznivá myš 



— 88 — 

poimievati se Jala a ponihajíc se jemu ře^ jest : Fko6, bratře milýi tak ve- 
liká lychlostí pospiechaje chodíš? Tehdy hlemýžď, savrtév hlaTú, posmieviue 
se pesmévaM k pravdě jest ódpovMél: Ját také ckodfm, nebe sem obtiežen 
sVfm odéňiem. Tehdy myi: BlAsaontvie šijlsté jest, tak veliké břiemé viudy 

B XHMdtL 

A on: Ano jest blássové, ie ty i^e sama neodiyél; ale vétliéC jest blás* 

'nbvstvie, ktožt, nijsa před nepřátely bezpečen, i skáéea b^á sem i tam. Ját 

z^jiité B veiikú opatrnosti 2 přii^senie kóže břemenem' víndy jsa odén, "dóm 

zéď tar£i sámť sobe naleznu, když potřeba tomu připadne; a neběháinf kom i tam^ 

10 pfoie sobě ponioci. Ale ty, že jsi hladká a lehká, že odénie nemái^ kdyžt se 

s 'tebťi potká nepřietel, m^je pasnokty ostré, sem i tam amámena jsdo hledáš 

''pómod béhijíc. Druhý předbéhna té nepřietel, zdávíte, nenaÍezneS*li, kde by se 

rychle ukryla. Což tehdy se veselíš, že máš hebkosf neboli hladkost smrtedlnú? 

Znamenig pilně, že lehkost větróv častokrát plavce u hlubokosti potopí a kuoň 

IB bojovný, leč jest břemenem obtiežen, jinak nebezpečné do nepřátel skočí. Moře 
voda, lehkostí vln mořskýdi plna jsác, vždy se vuokol točí, 'a země svů fěž- 

< kbstf odpočívá. Lehké péřie váním větruov bez odpočívánie vždy se točL Protož 
bratře milý, m^ ty sobě své lehkosti búři, a mně ostai mého břemene odpo* 
činntxe. Líbit mi se zajisté všudy nositi chutné jho obrany, ' a mieti vždycky 

SOgBebú břiemě lehké života mého zachovánie. 

' A to pověděv, sel pryč, posměvače svého smiech obrátO jest v pláč. 



2. Z b^jek Ezopovýeb. 

! , ^ ' (Z 15. věku.) 

O iíleích^ o cveíeh a o p$fch. 

Yld a ovce i^<^u váleli a žádná strana svého ustépití nschtéla. ?iak 
ovec bylo mnoho, a psy měly na pomoc. I poslali vlci posly své k ovcím, žá* 
digíce míru a pokoje. Pokoje sú došli, a s obú stranu přísahu vysoce se sa- 

2a vázali: však pod vymienkú, aby ntglepší přátelé, strážní, byli v rukojemstvie 
toho přátelstvie zastaveni. A tak sprostné ovce zastavily psy své v rukojem- 
stvie, od kterýchžto měly ochrafieyány býti, a vlci zastavili ovcím svá vlčata. 
A tak ten pokoj přísahu a rukojm%ná jest stvrzen. Potom pak brzo, když se 
ten pokoj stal a krátký čas držán byl, počala ta vlčata sknčeti a teskniti. Sly- 

80 šiece to staří vlci, domniesoúi^se, žeb^.se ^m. ed oveí křivda dala; i shromá- 
ždivše se^ s mocí přišli a ovce vinili^t ž^by> pokoj na jcgich dětech zrušily. 
I roztrhavše ovce, beze všie překážky je sežrali ; neb sú ovce pomocníky své 
a ochránce od sebe preč vydaly. 

, Protož hleď každý přátel soba zachovati. . 



I I 



- sa — 
8. Z noTýeb fábnli 

(Z 16. stoleli.) 
á) Mravenec a holvbiee. 

• 

Mravenec, jsa žiezniv, stúpil do stadnic^ a pramenem jsa zaehT&cen, 
počal 90 onietati a t<múti. Vidúci to holnbice, s dřeva ratolest ulomila a do 
studnice ji uvrhla, na kterúž vyšed mravenec, pH životě zachován jest. — Ptáč- 
ník pak rozlecoval véjjice, aby tu holnlnci polapil. Ylda to mravenec, ptáčníka 
v nohu uštípl, a on rozhněvav se, udeřil vějitemi o zemi, a k tomu holubici 5 
zplaáil a preé Ji zahnal. . . 

Báseň znamená, že dobrodincem máme ee dobrým odpláceti. 



b) Hlemýžď a orel, 

Hlenujžď prosil oria, aby ho učil létati. Orel ho napomieoal, žehy ta 
daleká bylo od přirozeaie jeha Hleme^žď ještě mnohem viece ho prosil. I vzal 
jc|j orel mezi pazúiy a nahoru s ním vyletěv, doluo ho pustil. íO 

Báseň znamená mnohé, když se o něco Bemoinéko pokúiejí a múdřij- 
Aích rady r tom uposledinúti aecht^lce, čast» k ikodě přieház^í. 



XXTT. 

prCpovédi. 



1. JOŠTZBOSENBEBEA. 
Ze Třinácte šproelAir vi^OTskýclL 

. (L. 14«7.) 

Ježek má bodliny a svině Štětiny; zlosyn nigde zlosyny a dobrý nebude 
bez družiny. 

Kmen má větvie a větvfe ratolesti, a řetěz články. Snadno splésti, těžko 16 
rozplésti; lehko smiestí, nesnadno rozděliti. 

Kenie nemúdřcáfiieho, než kto médře m^uví a zle činí, dobré zná a zlé 
dělá, a kto jinak soudí a jinak činí. 

Etf^mj^éfíhfíií nebsáti jest Uáaen; kto vi^ho, jest nemúdrý; akto se 
ti Q|»ém nepo^oé ^ev^ jest neopatrný* 90 

Kto má přátely za mouchy, jest rqzpačný; a kto nepřátely za lvy, jeal 



— 90 — 

BtraálÍYý. Ktož pak má pjMefhf efe lÝjr, Jétiť aréiiř^, a nepřátelj za mouchy, 
jest převážný: a míra ve všem á^^épife. - 

Zčestie zavodí v nezčestíe. Múdrý na vcqjia nastaví ; neb s druhé strany 
bývá přikřejíe k dolu. 2čestie se trousí, nezčestie sě spe. 
6 Kdež kněžie a ženy safují, obecně přemistmjí; uebf jest staré pčí^lovie: 

iTebývid tu 'hostem, kdež ples a yrkoč vládne mostem. 

Ohně nelze upáliti, vody utopiti a větru zadusiti, a pravdě zahynuti. 

2. Z kněh slovutného mudrce Seneky o niraT^eli- 

Tomuť každý smysli^ čemuž se jest učil. Vychováme a kázeň činí mravy. 
Dobřěf slusie činiti, dobřet slusie mluviti. Bád trp, co musíš. Bolest trpěli- 

10 vostí bývá přemáhána. Nežádaj se slíbiti maohýmj^ ale dobrým. Přátely tsgně 
treskci, zjevně chval. Což chceš, aby tigno bylo, nižádnému neprav; neb což 
sám tteeamlčiě; nesmi,, b^jkiý. utišil. Co jfai, to tf«až, ne zakobo tg máji 
Driver než fdibig^ rostmyal se, a slibe plň* M^' pokoj a lidni «válkQiB<hiiéei^k 
Vlast tvá všady j^fiit, kdež jsi. Velikét jest zbožie, áežádati- jeho;, pmtéž ten# 

l5idá m^iviecey kdožt žádá fuyinéné. Horáiet jsú nenaviBti akiyté^ aeili otvoHté. 
Najvětsí chudoba jeBt Itfkot&sfivie. Pravé ssčeatie' netina jest. If eíleidatnÉart 
sama sobě pomsta jest Etož dal dar, mlč; ktož vzal, prav. Nemní, byt které 
miesto bez svědka bylo. Cožkoli máš praviti, dřieve, nežH jiným povies, sobě 
pověz. Jakýž muž, takýž účinek. Nenief rozdielu mezi hněvivým a bláznivým. 

SO Tak buď živ, aby od svrchních nebyl potopen, a nižším nebyl strašen. Mnozí, 
když jiným zlořečí, sami se hai^jij . S^ěny tvé tě kryjte, ne skrývajte. Snáze 
igde chudý potupy, nežli boltatý i^vfsfli^ Sa^Mt jlist do podole hříechóv stok, 
ale nesnadný k vrchu ctnosti vchod.. 



."» T 

I ■ 



SPISY HtiMANISTŮ. 



r »•■' 



1. Z JLlbeiiiftii^. ,. p 

(Z h 1476.) 
O přdteUtvt, 



o • ' 



'A€kbili mi^ přitelj, t«Iiký 'm᧠« idch ožiéék, «vA^^ 
Sl^ dobývati, aidž s kým v přátelstvo se zavázal!, l^pr^é^íéh^ ž^jM'. ' Hb^jihi 
nidfl náréHd' švém:a přfeteK Křfíípovi; řkat EHspčff |Wé nef bM^f odlotati, 



- 91 - 

ikuiy « kdyi aú^iMíij fteprr viím ardemn mita^;' múérýt roflúímá v ét% mysli, 
koího Oá mflcrali. ▲ DéTÍd, žádaje ptiételem Mtim hfúv « vídA , té pHétfélé 
Ékiteiii lejlsíjéú nešli jinii ře)d jc»t> Zkw mé, iteél « pokui mé: A-W 
PATid Idiftx Yieho ikaátd ftxoi^cUbrfto j«8t, tobo se držte. A SéÉieiia dle': 
O tšedL Ťdoidb raď se a přietelam, ale aajprr o liéfto ae' pMiíď.' F^tóS rýM i 
Éobé i^řételý skndéné, kteM by tobé mobli véini bytí, a tté| se V idot jedno 
8t%jnú ochotností a jednu povahi. A Tyvol aobé takové^ př&(«Iy, za n^ž se 
nebadeá HydélL 

Zkns8 fřietoley udesiiei-li jeb<y ?ebn! vémého, takoT^ wácm přQáii 
4fih(fty aby pro* ntiio mUáál, eož kati moožéá podobnéb^ a poctívélKO přo přiétele lé 
uSiiiití,. tok aby Boba neroabnéval a BtébK> stédemiienearazil; neb hříeehntiit^ 
Hjti nMnái pro pfietele. Jakož die TqHíIm: Nenie ž6dné výmlnvy, křeliS4! dlis 
.pHeteld a JBrlááté v nmkó Téci, kde jest dvój hřieek. 

A tok máÁ učinii pvo přietelOi eo jest podti?é, a odpovědieti, co jetrt 
Bfufiřiainé; neb teiilo jee^ sákon^ přátetaký, abychom sai mrzké těcinépřosftf, II 
aai jaúoe proieni iičiidli, . a aby.elom ot přátel! poetivýeb téef žádali a pro né 
poctivé Téei ýifaié činili bei roKTftbánie, abyebfom se radovali svobodné' dátř 
pitav^ radu ; neb to jest takové tovařisstvo, v ktorémž jsú viecky véd, ktet^ckž 
lidé žádiQÍ : počestnost slova, utéšenie á veselé. A kdež js6 tyto véei, tnf jest 
blaianý žiflrot, jeliož' eboeme^H dostóiidtf, v otnoMeeh máme se obiérati, bezi^ 
ktorýiižto aai přátelstva ani IKeré jkíé Itbé véci moožem dosáhnut!. 



I t.* í '•! 



' 2. JAN ČEŠKA. 

z: HH Miilrakýdi iiraáv«A (141NM1M0). 

• < • * * 

O ch$Mé d4íh(malé z ctnosti. 
(Z Javenala, Horatia a t d*) 

Pokad človék živ jest, nemfiž míti dokonalé chvály; nebo chvála pro* 
tivttflia má sávitt, bez kteréžto žádný nlkda človék živ niebyl. P»^tož débř« 
onan aíndřac povédél, žeodoImKé éfovéka véelikého sama smrt á htoiy^Ůadei? 
(Sai. JedaMi protop že v čem élovtt nmře, to již zmériéno býti nemůž. Prahl S5 
proto, že po smrti všeliká závist klesá; neb závist dále se nevstahtúa n^ po'' * 
ten cíl smrti. 

Pohled!m^ na první slavné maže, kteřiž nyni ode vieehv nánedův v váž* 
nosti se mají, jak za svého věku mnohé závisti a mnohá posmévání trpéli son. 
Nemohli tak moadře eo povéditl, hned se aalel tomu odporce, hned nasmévač 30 
hotov byl k zkažení. Ale že samyvlfci pk*avé bývaly, nic jim protivníci niko- 
diti nemohli. Tuf má povaha lidská závist, aby se po živých vozila, jížto nelze 
te Žádflíénm ukryti^ áčť igevné neškodí, ale t^*ného jedu nádobu chová; 



— 92 — 

AogostoB .ofaař uto. jedna chvíli měl| že žádného nepřftele cárislofta 
nemá; neb byl natom iv4i úmysl postotil, aby se žáánélna JHBftraeovnL NiďK 
pak tím, že chtél TSem dobře činiti, Yíce nepřátelstfí na sebe zboofíl, nežM 
jeho prvé mél, dokudž ne vfiem dobře £inil. On když jednomn darováni nčinSl 

6 hodnější nežli dnihémi^ hned sobě a ného nepřítele uéinfl, ježto jinak, kdy 
by nápadu také k dani neměl, nebyl by nepřítelem. A tak mysl dlovék jak 
mysl, bez závidění zde a bez nepřátel nebndei. 

Než kdo chce slavnou pověst činAv svých zachovati, hlediž ji na ctno- 
stech založiti. Neb všeliký, kdož dobře živ jest^ aoadře živ jest: a kdo zle 

10 živ jest, bláznově živ jest. Protož hodná věe vselikéAiu člověku dlonhé ctL 
a zpomínání žádajícímu , o to se starati, aby jméoo a skutkův svých pamět 
písemně po sobě zůstavil; rozprávkat mine, stavení se zboří^ písmo vždycky 
zůstane. Není té povahy písmo jako stavení. Což ty ustavíš, dokud jsi ty živ, 
dotud tvé stavení slově a, jakž ty odejdeš a jinému tvé stavení líbiti se ne- 

16 bude a on je zboře jinak přestaví: již ne tvé stavení, ale toho, kdož je po 

tobě ustaví, slouti bude. Ale ne takové knihy jsou, ani ti, kterýchž památka 

v knihách stojí; byt je nevím kdo přepisoval, ne jeho, ale tvé knihy nazvány 

budou, jestliže si je sám skládal; ani písařova čest bude, slavné a velebné 

skutky přepisovati, než tvá, kt^ýž si je činiL 

SO V tom nejlepší stránku má ctnost, že sama sobě za budoucího ohlasítele 

jest ; by víickni mlčeli, by žádný nic nepsal, ctnostný život nemůž trpěti za- 
hynutí. Ale já tuto o těch mluvím, jimž ve mnohých ústech býti rozkoš jest 
a prstem okazování a sobě divení za slávu se pokládá. I ctnost také na mno- 
hých místech krásnými a ozdobenými i lahodnými písmy přQemněji v pamět 

86 vešla jest. 

Protož někteří z mudrcův krasomluvných a vysokohlednýcb, jimžto poety 
říkáme, trojí smrt zde na zemi vyměřili: první, když se tělo s dusí rozdělí; 
druhou, když hrob vetchosti sejde a zkažen bode, i vSecko to, což nákladem 
tvým učiněno jest, zruší se; třetí smrt lidem přichází, když nějakou příhodou 

80 rozličnou aneb budoucích nedbalstvím a leností nejdelší pamět, totiž knižná 

neb psaná, zahyne, když jméno i skutkové spolu zahynou. A protož ncjbez- 

peén^ší. život jest, kterémuž ctnost to i^&ní dává; neb smrtedlných lidí smrte* 

dlné jioa věci: ctaost věčná jest, kteráž nepochybnou věčnost porozqjaw A6 

. v smrtedlném životě činěna jest, proto nesmrtedlnou odplatu každému túMí 

S6 ai^mu přinese. 

3. OLDŘICH VELENSKÝ Z MNICHOVA- 
Ze Senekova spira De ii«, 

(vyd. 1618.) 

Někteří. z moudrých mužův řekli sou, že hněv jest krátké bláznofitví; 
neb (rozhněvaný) též také sám sebe mocen není, krásy své zapomíná a na přá- 



— 9S — 

telstyo nepomni* Nebo jakoŠ pří bliaxdéh mámeni jíbU býtiji smélý a horifyý 
obličej, smutné čelo a zasmuSiU tvář, rychlý krok» nepokojné ruce, barva zmé- 
něná, časté a rychlé vzdychání : tak i hnévivých ta jsou znamení, zapálí se 
a zard^'í se oči, krev hoří od vnitřností srdečných předoucí, tvář všecka polí, 
rtové se třesou, zuby štěkcí, vlasové povstanou, řeč ufatá a pro krátkost pro- 6 
mluveni nerotumná, kfíkáni, porouhání a rukama metání a nohama o zemi 
bití, a všecko télo splašené a veliké pohrůžky z hněvu činící, mrzká a hrozná 
tvář. Nebudeš moci védéti, více-lí je ohavný ten hřích čili škaredý. Jiné véci 
mohou skryty býti a tajně krmeny, ale hněv se pronáší i na tvář přichází 
á, čím jest větší, tím zjevněji kypí. 10 

Ale ái někdo: Goí tehdy není potřebí trestání? NébrŽ jest, ale to čisté 
a s rozumem; nebt ono neškodí, ale léčí pod spůsobem uákození. Takét já 
dtížij hněv mocnéjši^H jest néž rozum čili mdlejší? Jestliže mocn^*ií, kterakž 
tehdy rozum bude jemu moci uložiti míru, poněvadž uposlechnouti nemíjí 
obyčeje nežli mdlejší véci silnějších; pakli jest hněv mdlejší, můžt tehdy rozum 16 
bez něho dostatečný býti k řízení všech věcí, anižf žádá pomoci od mdlejftího. 
Nebof nikdy ctnosti nemá hřích pomáhati; neb ona má dosti sama na sobě. 

I co jest potřebí hněvu, když totéž učiní rozum? Třeba-li jest lovci 
hněvatí se na zvěř? Sokrates služebníku svému byl řekl: 2bil bych tě, bydí 
se nehněval, Sokrates nesměl se hněvu poručiti. Protož k trestání bloudících tO 
a hřešících trestatele hněvivého není potřebí. Nebo poněvadž hněv jest hřích 
mysli, není potřebí trestati hflchův, ale hřešícího. 

Jestli že by dobré bylo hněv, tehdy nejdokonalejší každý měl by jej, 
ano pak nejhněvivější bývají nemluvňata a staří nemocní. Ale díš-li, 6 Theo* 
fraste, že nemůž býti, by dobrý člověk nehněval se na zlé: tímto obyčejem, 25 
čím kdo lepší, tím hněviv^*Sí bude, jcšto zpět má býti, aby dobrý byl libý 
a, rozvázán jsa od Žádosti, aby žádného v nenávisti neměl. Nenít to moudrého, 
hřešící v nenávisti míti ; jinak sám se v nenávisti míti musí. Pomysli na to> 
kterak mnoho proti dobrým mravůxta činí a kterak mnoho odpuštění žádá za 
to, což činí, a tak bude se hněvati i na se. Nebo soudce spravedlivý nemá 30 
jiného úsudku činiti při své nežli při cizí. Neb kdo jest ten, ježto by se hněval 
na toho, kohož léčí? I zdali oud svíy v nenávisti má někdo, když j^ sobě 
káže utíti : nenít hněv, ale jest bídné léčení. Vzteklé psy zabíjíme, ukrutného 
a plachého vola tepeme, hovada nakažená^ aby jiných neposkvrnila;, železem 
hoj^e: neňíC to hněv, ale jest rozum, od zdravého neužitečné odděliti^ 35 



I i • í. 



— w - 
,4. &BS0íl.]iRimÝ Z JELBNt 



• ii 



a) Z Chvály bláznovství Erasma Roterodama. 

(Zi.ms.) 

Jakž pak koli o n^é Tuobec mluvie lidé, (oeb i to já vienif jaktian^ 
bláznoYStvie také i n^jvétái blázni), vsak jsem já saxna» aama pravím jedlnái 
jeáto sy^ moci i bohy i lidi obveseluji. A toho jeat doBti veliký tento dnov^d ) 
%^ jakž 89m do toho velmi velikého zástupu přišla mluviti, ta^ eú hned vdech 

%. obličejové novů jakús a neobyčejná radostí se zaskvěli, že mi se zdáto v|ipkQl 
což vás kQli vidím přítomných, opqjeni býti nápojem bohuov Homerofých naj- 
lahodn^Bím, jeáto ste před tiem jsúce smutní a teskUví sedéli. Jakoiito ))ývá» 
když se slunce krásné a jasné okáže fsemi, nebo když po ukrutné zimě podle^Q 
p^teplými.vétříky nastane, hned se nový spuosob všemvécemi nová barva hne^ 

10 % jisté jakás .mladost navracuje : tak jakž sto vy mne uzřeli, ute na sebe jinú po-. 

stavu vzali. 

.. ■ . . . 

Již pak pro4. sem dnes y tak neobyčejném odévu mozi váz VTÍla» :Ualy'* 
BÍtc, jediné nebude-li vám téžko mne slyšeti: ne tak jak slyšíto v kostelích 
kazatele, ale tak jakž poďúcháváto s pilností heraltuov obecních a žer^éraov 

lAPpselých a blá^aov, a jakž jest někdy poslúchal Midas onen mmu pána. 
Chválu te)idy budete slyšeti : ne Elrkulešovu, ani Solonovu, ale mne W»k% totii^ 
chválu bláznovstvie. Již pak já nedbám na múdré tyi ješto ohlasujiy že Jesft 
to věc aajblázpovějáie a nnjpyánéjšie, když SjS jeto; sám chválami vynáší; to 
necht je^t jakž chce bláznevé, když jediné praviti bude, že jest mně slušné* 

20 Ni^b co. jest slušn6jáieh9 , než aby samo bláznovstvie dblaéovalo své chvályt 
a aebe tíem jako troubeném samo pronášelo? neb kda mne,.lé^e oznámáf neí^ 
j4 se san^a? leč by kto mne lépe znal, než já se znám, sama 1 

, Ode mn^ uslyšíte řeč, ačkoli bez rozmyslu a neupravená, však vďmif 
pravú. A nechci, abyste mněli, že jest to ode mne složeno k okázání vtiptVi 

9^ jakožto obecné řečníci činieví^^*! ^i^íž tohoto ode mne kto óekig, abych vedlo 
obyčeje obecních těch řečníkuov sama se oznámila. K čema by to. byk>» kdy« 
b^^ch já jako BvuQJ stien a obraz oznámením okázala^ ponévadžmne samu pří- 
tomná přítomní vy svýma očima vidíte? Neb jsemt pravá ta dáxce štědrá áln.^ 
duov ^ duofltojenství, kteréž latiníci řiekají stulticia, Řekové; moria ^ Čis/chi9vé 

30 bláznovstvie. Ačkoli proč jest. potřebie , to pzaviti^ Jak9 bych samá. s^ Mki 
ti čelem (jako nek2u'i) neokazovala, která jsem já. 

Nenie u mne žádného miesta, řeči ulíčené, aniž jiná věc na obličeji 
svém okazcgi a jiná tiy ím v své mysli : jsemf se všech stran velmi k sobě po- 
dobna a tak velmi, že i ti mne nemoha tajiti, kteříž najviece a prvotně má- 

85drosti titule sobě osobi^jí a v šarlatě opice a v kuoži lvové oslové se tálaji. 

A ačkoli ti ustavičně se tak tajie, však vždy někdy uši vystrčené Midu pronesá. 

Zdálo mi se také, abych následovala s té strany tohoto našeho času řeč- 



- »ř - 



DÍkaoy, kteřiž jisté ůipe o BQbé, že jsú ^(fiopé, k^HJBjao Jhgl4)TÍce,ok»«iQ( 
se býti dvojieho j s^jk% , a ^oUájaji sobe ^ jJ^utek yeli^i sli^yný, ^aitx> iié« 
kolik slov řeckých jako néjidcé trářnosti věci t latánskti řeé vkládati, by jidli 
pak ta nebylo potřebie, a nemaji-li slov ciziebo jazyku, tehdy z shnitých kaěb 
vynni^ú čtyři slova neb pét slov starodávních^ kteiýviž zatmkivfii. rozum čitateli, J| 
a to protp, aby ti, ktož, tém sťpvóm rozon^, viece a viece s^ ^ob^ iMU> 
a kteříž jim iierozumějí^ aby se Jim. tiem viece divili, čím jim lofi^é rpzoméjťt 
ačkoli jest i to z mých rozkoší je4n^ ne nelibá, totiž věc^m velmi neznámým 
velmi se diviti. Pakli jsú kteří pysn^sii ti se k tomu ochpUič yost^vi^í, as ve* 
selím A jako osel usi natahují, aby se tiem jiným zdáti, že dobře rozumní. 49 



y. 



b) Z pj^dmluyy na f řeklad knihy sv. Jan* Ztatiirf»ték9, 

J^ie iddný nem^ uraSen bptt od jiného neť sdm od seb^'^ | 

ňebof Hrnbý z Jelení urozenému a statečnému' panu Mikulášovi z dernčic 

pozdravení! 

Znsge Vaši, pane Mikuláši milý, dobrotivost, kterúž každému a ^vlásté, 
dobrému okazoýete, a že o pravú múdrost a dobrotu první a najvčtsí péči 
máte : tuto řeč sv. Jana Zlatoústého jmoBé nynie ode mne z latinského ja- 
zyku v český vyloženu radéjje sem Vám nežli komu jinému oddal a poslal. 
Kteráž, jakáž úi^ j^f ]^pjÉ^;fp)f jteý' o||i|zi|le,,pK«|qli4< ^ % t#lf dovozíme, 15 
že žádný nemuož uražen býti od jiného než sám od sebe a že nic človéku ne- 
mnoze uškoditi, aenákodi-li sobe sám. 

Djvná TČc a roz^u l^dého 4o8ti odpofn^l Neb kdjfžjest jkii^: proč ^ 
sú zámkové j^ vysokých horái^h nebgi vrších [P^TX^ vzděláni ?,pr9otv;W«i9^« 
sta v^y^ z^mi a.vež^n^ ohirazena? prc^ déla mnofaA arpzličná^ i^i^^ velicí 20 
s velikými svanky? proč o^ěiiie a bn^ v,8ieliktfr^ .poněvadil žádi;\ý čloiiéka 
nemnoze uraziti ani maco. muoče i^koditi než toliko on aám sobě? A^vseclqy 
věci nahoře jmenované ne proto jsú^. abychom ^ami před sebú bezpiačni byli: ,-..• 
ale abycliom těch, Jenžito nám. uškoditi a nás uras^ti cht^í» lstí fk qpboci snázeje 
se, mohli uvarovfMi^ Nadarmo tedy to v^eqkcije^, fio^ ^ l^é k qbr«Qič..s7ék25 
aby uraženi býti némohÚ, vymyslili a nalezli. 

Jak pak to možné jest^ že. pádily ur^ž^ nemnoze býti od júH^o než 
^ám od pabOj^ přečtúc tuto řeč Zlatpústého budete moci porozumětL, Sn(^dnát 
jisté ,obrana proti tomu jest^ a kterúž každý, zdravý i nemocný, silný i. mdlý. 
chudý 1 bohatý, beze váe^o nákladu, beze vsie svého stfitku «jm^ muožq mietíiii 30 

Kterážto řeč také i proto jsjem radči a zvlášt igrnie přpložil^ že někteří 
urození a mpcní, bohatí a silní a ježto zámky a^tYrsesvé m9.jí, ^né chudému 
a mcilému a toho všeho, což oni mají a čiemž ^e chlubie, zbaveóéo^u v^tfkte- 
rak hledie uáko4ití darmo a bez hodné příčiny: aby každý, ktož tu řeoZlato- 



— M — 

úsléim čfsii bude, znal a yédél, f Vy, že já od nich uražen žádnu Téd a ni- 
kterákŽ nemohu býti, neurazfm-li se sám, a že mi, by pak moen^šl byli, ni- 
£iemž nic nemohu uákodití, néuskodím-li já sobe sám. Budiž z toho Bohu 
yé6ná chyála. 

6 Jestliže bych yšak kde y čem chybil, prosím, necht mi odpustie, úmysl 

dobrý muoj yiece nežli to mé nedostatečné přeloženie yážiece. Neb ne tiem 
úmyslem tu práci (an mne k nie žádný nehnal, žádný nenabízel) na se sám 
dobroyolné sem yzal, abych dospělost stú t jazyku latinském a yýmlnynost y 
řeči české a okrasu chlubné okázal — nechf se tiem chlubie, kteříž toho hojné 

lOmi^í, n mne toho obojiehe telmi málo jest — ale proto sem to učinfl, aby 
také ti, kteříž latinského jazyku neumějí, n^aký aspoň rozum té řeči syatého 
Jana 2^toústého, čtúc ji jazykem českým, mohli yzietí a mieti, a aby toho 
úftitka zBMiienitého, od Boha yáem flmým daného a skrze toho učitele ni^^ 
pnré samým ňekuom a potom od jiného i Latinikuom na syětlo yyneseného, 

15 také i Čechoyé zbaveni nebyli. 

Mák) mi dáno, protož málem těžím , cht^e yieře své dosti i y Um uči- 
niti, za práci nic jiného nežádige než ode všech dobrých a napřed od Vás 
vděčnosti a potom od Boha, jsem-li vsak hoden aneb zaslúžil-U sem^ jakél 
takéž odplaty. Yaie. Anno Domini nostri Jesu Christi 1497. 



e) Z překladu lista Bohuslava z Lobkovic. 

(Z L 1518.) 



•I 



SO Bohuslav z Lobkovic a z Haseniteinu velikomocnému muži panu Petrovi 

z Roeenberka, královstvie Českého hajtmanu, pozdravenie vzkazuje. 

Jakž jest najprv tobě o zemi tuto péče poručena, chtěl sem něco k tobě 
o obecném dobrém psáti, Petře výbomý, a netoliko znamenitým rodem a mocí« 
ale i učením mezi našimi pány najvysšít Ale že tobě a skrze tebe vlasti naší 

25 žádám prospěti, budu smieti mieru listu přestoupiti a šíře, než snad jest po- 
třebie, psáti. I viem, že sem těžkú na se vzal práci, když o to úsilaji, af bych 
dal naučenie, a at bych mieru zpravovánie v tak nakažených obyčejích tobě 
uložil. 

Ifeb nemámy zpraveného obecného dobrého nebo řádu zemského, ale 

80 toliko stien jeho a podobenstvie. Neb která obecnieho řádu strana neduhu jest 
prázdna? Všecko pak jest nakažené a porušené; vsickni všech řaduov lidé od 

* těch činuov, kteříž jim přislušqjí, odešli. Káboženstvie křestaňské klade se 
jako za nějakú básefi, kteráž se jest již mnohými věky v mysli lidské roz- 
mohla a všudy příčinu dává k žertóm a kunštíkóm; potupuji je děti, siai^i se 

85 mu baby, u barvieřuov, v lázni a krčmách je sápají, a sotva jest v věčsí váž* 
nosti nežli učenie Epikurovo o mrvě paprskuov slunečných 1 Toto já pak velmi 



— Í7 — 

linéTivě anáším, že mnozí z toho poeta j6|í na úřadleeb^ sedilí t sudu, v ra< 
dách obecních bý?ají» a péče se na né o obecné dobré vzkládá, jesto anikře- 
Btaňského, ani kterého jiného náboženstYÍe nenásledugi. Mezi samými opět 
pány jak nmoho jest aáTÍsti, jak mnohé jsú nepřiezaě, co tigných podezření 
a nedovér: když jeden každý z nich k sobě všecko táhne^ a což drahý má, <^ 
mni, že jest mu to vydřieno. Dali se páni v rozkoše, aniž mnozí z nich jináé 
jsú živil než jako by k spaní a k rozkošem byli narozeni, a oddavše se ovšem 
na libosti hřiechaoV| však proto cti a slávy znamenitých mužaov s divnú ne- 
opatrností žádají. Krasie-li kdy, tak veliká jest v nich lehkost, tak veliká slov 
oplziosf, že by řekl, že nenie to rada krále Vladislava, ale že jest zbéř opi- 10 
zlých a prostořekých žertéřuov. 

Bytieřští pak lidé koknie proto, že se jim déjí nátiskové, na hrdost 
a pýchu panskú žaligí; prayie, že jich hyne svoboda, a mnéjí, že se s nimi 
ve TŠem ošemetně nakládá, a na tom nemtgice dosti, puntují se spolu, k isi- 
ným se ^ieždéji radám, i hsgtmany bouřek mají, tak že se to již jednak při- Ift 
házie, že ti, ješto šlechetností nemohu i^námi býti, toho žádsjí, aby aspoň vše- 
tečností známi byli 

Co pak badu mluviti oméštanecha o sedlském množství? kteřížto tohoto 
času buďto křivdami jsúce k tomu přinuceni (jakož se jim zdá)» buďto sami 
od sebe bigejíce, ustavičně se^ bouřie proti svým pánóm. To kam se obrátí^ %0 
neviem ; já ničehéhož dobrého nemohu se po tom domýšleti. Neb mnozí příčiny 
k změnéni věcí čekají, aniž nynie tohoto času střiedmostí, ale strachem se 
zdržigí ; kterýžto strach jak dlúho zachovává pokoj, snadně se tomu muože 
rozoměti. Nebylo jest toliko příkladuov k nešlechetnostem, aniž jest byla na- 
d^e tak veliká k odplatě za smělost toho času, v kterýž jest Jan Žižka zemi 26 
tuto velmi velikými trápil záhubami. Čeho se pak nynie že bude domnieváš 
poněvadž syny a vnuky těch, kteříž sú vlasti své příčina byli všech neřestí, 
vidímy, že hojně i zbožie i cti mají? 

Ty věci a jiné mnohé k těm podobné takové jistě jsú, že sotva mohu 
které naučenie př\jieti, jako i neduhové někteří jsú neuzdravitedlní. Však 30 
snažím se, abych to splnil, což sem slíbil ; a jest-li že vtipu k tomu mieti ne« 
budu, ale aspoň z jiných pramenuov živých naberu toho, což mi se koli k ú« 
myslu mému bude zdáti příhodné, 

6, VÁCLAV HLADIČ PÍSECKÝ. 
Připiš Řehořovi Hrnbému z Jeleni. 

(Vyd. 1. 1612.) 

Nenie mne tajno, pane ílehoři, že i mnozí i rozliční se ku piátelóm da- 
rove posieli^í, vedle rozdielné lidí a nebo chuti, a nebo povahy, někdy také 35 
mocností í ^i^liížen(. Tak krále mohutným pánuom netQlík<» drahé šatstvo, ale 

* 7 



— 98 — 

i zámky znamenité za dar vidámy dáyatí, proto že i voníno s to mohu snadně 
býti, a tito snad toho zaslážili ; tak dobré koně těm, kteříž je sobě yelmivážie; 
tak rozličné ptactvo těm, kteříž po něm stojie, v slušném daru se někdy po- 
sielá, když k libosti a chati lidské výborně se přirovnává : týmž během i kniehy 

6 darovány čteme a nepřielíš za marný a nevděčný dárek; neb jest tak toho, 
kterýž bral, jako kterýž dar dával, povaha k torna a náchylnost dobře příle- 
žela. Jistě i hrst vody s vochotností onomu králi (Artaxersovi) od chudého 
člověka podané za dar také prošla, že jest s možností tak chatrného člověfói 
dobře se srovnávala. 

10 Já pak pochtěv k tobě, přieteli mému, něco také za dar poslati, ani 

vedle bohatstvie mého, kteréhož nemám, ani vedle slušnosti, kteráž by ktobě 
příslušela, ne vedle zaslúženie tvého, ale podlé mé povahy tudiež i možnosti 
toto tobě, což koli jest, jakéž koli jest, s vochotností aspoň a rád posielám. 
Ačkoli když sem prohledal ne k mému toliko nčeni, ale i k té, kterúž ty máŠ, 

16 chuti, nemohlt sem nic příhodnějšieho nynie nad toto poslati; neb poněvadž 
učenie mé nynie v řečtitiě jest, tvé pak usilovánie již od dávních časuov jest 
při zvelebenie a množení českého jazyka, vidělo mi. se dosti za slušné, abych 
tuto řeč Izokrata, vonoho u Řekuov v výmluvnosti velmi znamenitého a utě- 
šeného, z jazyku řeckého nynie v česku přeloženu, tobě, jazyku českého mi- 

20lovníku a mstiteli, oddal. 

To sem pak učinil ne tiem úmyslem, jako by ty těchto Izokratských 
potřeboval napomenutí ; ale aby porozoměti mohl, jak rozdielní a jak mnohem 
užitečnější jsú řečníci řečští nad latinské, zvláště k napravení mravuo, což mlá- 
dencuom jest najpotřebnějšie. Neb že jsú mnohem výmluvnější, nepotřebie mně/ 

25 o tom mluviti : poněvadž i Latiníci sami V tom jim postupují. Aby také znal, 
v jakých mudrcích Zigmund tvuoj již čítati muože, s jakým netoliko při vý- 
mluvnosti, ale i při ctnostech prospěchem, učinil sem toto také a z přédnie 
téměř příěiny, abych se týmž během při učení mém cvičil, jako někdy i Kras- 
SU3, i Cicero, iPlinius potom činil, a Kvintilian tak radí : přesto, abych zkusil, 

í)0 zdali český jazyk tak hojný jest, aby bez Žebroty buďto německého šverkánie, 
buďto latinského proměšovánie sám od sebe touž věc vymluviti mohl, kterouž 
by i Ěekové vypsali. 

Seznamenal sem pak, že netoliko latinské pomoci nepotřebuje (o něm- 
čině mlčím, s kterouž nic nemám činiti), ale poněkud ji vyvýšiti muože, tak 

35 někde jest náchylnější k lahodnosti řecké a k lepoté nežli latinský, že při 
mnohých v mluvení cuidobáob, při lepém slov skládání, když jazyk latinský 
řeckého a neb prostě nemuože, a neb a těžkostí a velmi nesnadné následi\je: 
tu jazyk český, co by byl mu v rodu dosti blízký, touž lahodou a jednostejní 
téměř krátkostí všecko vysloviti muože. 

40 Ačkoli znám, co jest již jazyk latinský v ozdobě a co český, ani mne 

tajno' nenie, že tento pilností lidskou již jest ušlechtilejší nežli nás český; ale 
mluvím o přirození a zpuosobu obojieho jazyka, tak vo tom drže, že kdyby 



— 99 — 

téi pilnosti při okimiloTAiii B?ého jAsyka prniijií Čeeboré byli užliali, anebo 
nyn^ái ješté toholiledéH jakonékdy ňlmaflójiiyk českým co se tkne rtiúoeiú^ 
řecké lahody, lopoty, nad to i ojsdoby, i bIoy skládániO) byl by nad latinský 
T tom mnohem i štaatn^M i hc^s^L Abych pak nemnoill ředí při Yéoeeh jí* 
ných, nechtě z toho jedno aa daoYod toto : neb toho, čemož ňaksTó omioca> ^ 
talexin řieki^it Cechové pak mohU by řteci „podobné akOBáaie;*^ latina jsúci 
eoB hrabsieho, nerada trpí, čeitina pak téžjako řeéitina velmi tiém oaladéiga 
a libé óini mluvenie. Y černi i Gorgiaa Toaen Leontinký, i Pohix AgrIfeiH 
tinský velmi častý jest; k tomu rythrnon, což Čecho^ tt^ý**' jmoni^ lalhia 
prosté nenávidfi ale čeština s řečštiuov netoliko tíam řeó svá oaéobiqe» ale tO 
lahodnou di&i< Při kterémž ozdobováni Isokrates tento tak veliké a tak usta- 
vičné nžf val pilnosti, ie se i útržky tak pHolíéaého nsílovánie nenvaroval. Neb 
i Filonikus, i Jeroným mudřee v tom ho jak» nesaniul, ač při jiném ho (dosti) 
vychváliti nemohou. 

Pro tyto tehdy příčiny, ačjsú jeité i jiné velnri mnohé, rád sem Aa sebe ni 
tu práci vzal, abych tuto řeč Izokratovu, kterou! nlIjakMio Demonika, a-skrzé 
něho všecky mládence k ctnostem napomíná, vedtté mé moinosti, jest4i ie ne 
tak ozdobně, jak sám jest v sobe, neb to nttiie možné, aspoň věrné včestinn 
přeložil a tobé za znamenie a závdavek našeho přátelstvie oddal, kterouž že 
vděčné přijmeš, nepochybil). Neb i to snadzadsr né|faký množe projiti, zvláště 20 
že jest skutek řečníka takového» kteréhož řeči, jakož mluví Dionisius Alikar* 
nasský, kromě toho, že jsá výmluvností i vdmi utéšuné, i velmi IM, jsú samy 
dostatečné těm, kteříž by města řádné zpravovati ehtéli. 

Přjrjmiž tehdy toto ne tak pro mne, kterýž sem vyložil, fako pro toho, 
kterýž jest složil, za jakýž takýž dárek, ač koli mnozí se nynie nalésiý{, kte* 25 
říž se snad tomu sméijL Ale však za prvnéjšíeh časuov aetoHko páni a nebo 
vuodce nčjjací, ale i králové i eiesaři velmi toho šanovalii když ne bohatstvím 
a marnou pýchou, ale šlechetností, ale uměním jiné vyvyšovati chtěli; což jest 
voněn nade vsím téměř světem vitězitel, veliký Alexander, Aristotďéšovi, učiteli 
svémn, psáti se nestyděl. ^ 

Mně pak dosti za práci bude, jest-Ii že kto a Čechnov toio, což koH 
jest, jakéž koH jest^ někdy aspoň přečliL Měj se dobře. PíšiC k tobě b^iem 
přátelským, zanechav ráčeni, milosti avámkánie: neb mi se to samému nelibí. 



6. VIKTOKIN KORNELIUS ZE VŠEHM). 
Z knihy o napravení padlého, 

(vyd. 1. 1495). 

Viktorin ze Yšehrd, na miesté nfgvysáieho písaře králova tvie Českého, 
ctnému a nábožnému kuQ»i Jírovi, faráři kostela Matky božie na Lúži, po • 35 
zdravenic. 

7* 



Uložil Bi mi, knéáe Jíro, af bycK knihy ZlatoúatélLe, veUkélio Umtele 
Timgi^ křeBfanálcéf o napsaTeal pudlélio 'v tiáá jai^k éeskýpř^oiih Jákterjisem 
přivykl né sobe' ale jisým -žirbýti, tvému ntožení, ačkoli d<M|ti t?rdéma a ne<- 
Bnadbómn, tiehi^ jiného váah odloživ^ k tomu sem mysl syú abrátil, a o t§ 

5 sem aepokiuil* • 

Kttxfi 2 jedaeiMf jaayka ▼ jiný vyklAdajíi drosi slovo z slova, jiní roaom 
» rojmtea vykládají 2 já ftít v tomto vykopni obého sem následoval, vieoevsak 
rosu i tosatátt vykládaje než slovo a slova. Neb žádný, ktož co vykládal 
k tomu zavásán aenie, ahy< slovo e slova vykládal; než k«fyž tentýž rozum ii« 

t<0 nfm jazykem rozvmnd a varné vyMi, doaU jest tomu učinil. To sem já v téchto 
i v jiaých knikáok, kteréž sem ne jedny již . vyložil, zachovával, za prád svú 
de tti, ite jmeim rozáířeme,. na penéz, ne okválftoio zde od lidi čekaje, ale 
ti&ŮúL obecného toliko aynie a vdéčnosti od dobrých, a potom od Boha jakéž 
takéž odplaty. 

)d A arozmsiiem-li tomu, žel tato má práce přQemná . bude, pHci&ím se 

k tomu, atbyeh vieoe A viece v tom, a zvlást aprázdnim-li se kdy od svých 
domáeicdi i obecných roatržeaýoh zaméstknáoíi svým ťUiUm sldžál. Keckf jiní 
knihy nové latine piaic sk^ádigi, a římský jazyk, vody do moře priléví^ic, áiříe, 
ae i tétk velmi ,málo u nás jest: já knihy z sepsásie starých a právě dobrých 

;;0Udl v česká leč překládajoi chndého chci radéjie obohatiti, nežli se k boha- 
tému žpat&ými dárky' a jemn nevdéénými Ulaje,, pohfedáa a potij^en .býti. 

To sá i jtáří Římané čintU: řeeskémn jazyka se v Athénách vyněioe, 
svttoj sú, nic řecský než všecko latine píšíc, velebili, šířili, zdolávali. Učinil 
to také pedávno i Dantes Vlach, kterýž velikým íllozofem času svého jsa 

26 a výborné jazyk latinský ssnaje a dok<male jiý umi^e, vsak proto moudrost svá 
v knihy, k véóné potomním paměti^ svým vlastním přirozeným vlaským jazy« 
kem radéjie nežli latinským napsal jest Kdyby též i Cechové činili, méti by 
řec svá mnohem zpravonéjší, ocdobn^ší, kojnéjší; aniž by potřebie bylo pro 
tičenie Ten do cizídi semi vlaid^ých nebo ném^cských jezditi a statkem svým 

80 cizozemce bohatiti, znamenité na se i na déti své náklady a útraty .činiec, 
kdyžby se lomu všemn doma v své řo^i mohli m^u^iti přirozené. Neb uměnie 
všecka od poiátítu byla aá mezi Hdmá prvními v jiob ylastniem a^ přirozeném 
jsjíyku. 

My sami latinským jazykem filozofujíc, latině, aby nám žádný nerozuměl, 

85 věčně mluviti budem, a ciziemu jazyku se uČiec, nic latiníkuom tiem nepřida- 
dúc, svuoj jazyky jeho zaaeábáviý^c, da&ii budem? A budá nás t tom laici 
domácí múdřeJBí, ktpřiž budto krpnilgr« budto avá. mtldrost, jako „Ptačí radu/' 
i jiná knihy mnohé píšíce, svým jazykem českým ne cizím sú psáti chtěli, aby 
ne sami sobě. ale všem vuobec pracovali, ktož česky rozumějí. A sami my 

40 ze vflech nárdduov budem, kteříž svuoj jazyk přirozený, dobrý, ušlechtilý, roz- 
umný, ozdobný, bohatý á hojný, náxa od Boha ' daný potupic, latinský nebo 
němecský, obojím nevděk, sobě k posměchu zd ělávati budem ! 



— 101 — 

Já piJc jiných nedu^éy o cM>bě nynie mlaTÍti budu, z jiných se ne oráe- 
tečné vytrhna : ačkoli také bych mokl latine snad, tak jako jiní mné roml 
psáti ; ale véda, že jsem Čech, chd se latině učiti, ale česky i p0áti i mluviti* 
aniž mi se zdá tak svú řeč přiroxenú v nenávisti mieti, ačkoli někteří se za 
ni Btydie^ a tak jie nemilovati, abych váeho, oožbych koli psáti chtěl, českým 5 
jazykem radéjie nežli latinským nepsaL . 



XXIV. 

ROMÁNKY DUCHOVNI 



1. Ze Solfema 

(ok. 1. 1487). 

Když jest byl již ocinén Adam v devieti stech letech a ve třidceti, véda, 
že dnové jeho dokonají sé, řekl jest k Evě : ,iKaž, a€ se shromáždie všichni 
synové moji, abych mluvil s nimi, a požehnám jim prvé než umru". Shromá- 
žděni sú na tři strany před tváří otce jich před modlitebnici, kdežto sé modle- 10 
váse, a bleše jich v počtu sto tisfcóv kromě žen a dětí. A když se blechu 
sebrali všichni, jedniem hlasem řekli sú: „Go jest, otce náš, že si sé kázal 
nám ^íti, a proč ležíš na loži?^ 

Odpověděl jest Adam a řekl jest: ^Synové mojil zle jest v kostech*^ 
I řekli sú všichni synové jeho : „Clo jest to, milý otče, zlo mieti v kostech ?^ 16 
Tehdy syn jeho Seth řekl jest: ,PAne otčel zdalit sé snad zachtělo ovoce raj- 
ského, kteréhož^s požíval, a zamútiv sé snad proto, ležíš? pověz mi, at jápuolda 
k bránám n^ským a budu plakati v tesklivosti veliké, prose pána Boha, asnadt 
uslyší mé, a pošlef angela svého, aby mi přinesl z dřeva toho ovoce, z kte- 
réhož ty žádáš ?^ A řekl jest opět Seth: „Co jest to bolest? pane otče! neroď 20 
toho před námi tajiti, ale pověz nám.* 

Odpověděl jest Adam, a řekl jest: »Když stvořil jest 'nás Buoh, mě 
a máteř naši, stvořil nás v r^i, a dal jest nám všeliké dřevo k jedeni, a řekl 
jest k nám, abychom s dřeva véděnie dobrého a zlého nejedli nikoli^ kteréž 
jest uprostřed ráje; a dal nám jest byl Buoh dva angely, aby nás ostřiehaliS6 
I přišla jest hodina, že angele boží k modlení vstúpili sú před tvář boží 
a ihned nalezl miesto nepřítel náš ďábel, když tu nebiechu angele boží, a svedl 
jest mater vaši, aby jedla s dřeva neslušného. I jedla jest, a mné podala jest 
také; a já sem také jedl. 

A ihned rozhněval sé jest na nás pán Buoh, a řekl jest ke mně: Kterak 80 
si to opustil přikázanie mé, kteréž sem ustavil tobě, (a jeho) neostřiehal? Ját 
pomstu ustavím nad tělem tvým: sedmdesáte zan rozUcnýďi bolestí od vťehii 



— 102 — 

blavy a od úst až do nehte nožnieho po váecli ádecb, jenž té mučiti budu. 
Tot jest ustavil ▼ áviliáni rostičných bolestí, a také i práce. A tyto všecky 
plK>ty přepustil jest Hospodin na mě i na vseeko pokolenie nase.^ 

A míluvé toto Adam ke všem synóm svým, křikl jest velikým hlasem, 

ft % řekl jest: „Auvecb! obklfěenC jsem velikými bolestmi. Co uéinim neštastaý 
a biedný) já položený v takových bolestech f* 

A když jest vidéla Eva jeho v takových bolestech položeného a plači- 
deho, počala jest i ona plakati, řkúci : «Fane Bože ! otejíni bolesti jeho, nebC 
sem já shřesila.^ I řekla jest k Adamovi: ^Milý panel áai mi stránku bolesti 

10 tvých, nebof pro mú vinu přihodilyt sú sé tobé.^ I řekl jest Adam k Evě: 
„Vstaň, a jdi s synem mým s Sethem k branámrajským, a naspěte sobě prachu 
na hlavy své, a padněte před tváří pána Boha našeho a plačte; snadt se smi- 
Icge nad námi, a poslef angela svého k dřevu života a dát nám z něho ma- 
ličko, abyste pomazali mě; a odpočinut od těchto bolestí, kterýmižt hynu." 

1& I sli sú Seth a mátě k bránám rajským, jakož jest jim byl přikázal 

Adam^ vzeli sú prachu s země a vsypali sú na hlavy své a padli sú na zemi ; 
i počali sú plakati lkaním vel&ým, prosiece Hospodina, aby poslal angela 
tvého, aby jim dal oleje milosrdenstvie s dřeva života. A když sú sě již oni 
tak modlili a prosili Hospodina mnoho hodin, a ig, ai^l boží Michal zjevil sě 

fiOjeét, a řka: „Ját sem ustaven od Boha nad tiem; ale poviemf vám: Sethe, 
Člověče boží! neroď pláče modliti sě, prose za olej milosrdenstvie, aby jím po- 
mazal otce svého Adama pro bolesti těla jeho ; pravímf tobě, že ižádnýih oby- 
čejem nebudeš jeho mieti, jediné a poslední den, když Se dokoná pět tisieóv 
let a dvě sté bez jednoho od prvnieho dne stvořenie světa; neb tebdyf přijde 

M ůa zemi najvyšáí Kristus, Syn boží i přyda budet sé krstiti v řece Jordánské : 
ft když vyjde z vody, tehdyt pomaže olejem milosrdenstvie všechny v sě vě- 
řleee a s ol^em milosrdenstvie od pokolenie až do pokolenie těm, kteříž ob- 
živeni sú z vody a z Ducha svatého u věčný život; a tehdy když sstúpí na 
zemi Syn boží, najvysěí Kristus, uvedet zase otce tvého do riye k dřevu mi- 

«0 losrdenttvie.** 

A ihned odešel jest angel od ného, a vrátiv sě opět k němu, i přinesl 
jest jemu ratoléstku se třmi listy z dřeva věděnie dobrého a zlého, pro kteréž 
Adam bieše vyhnán z r^je sEvú; i dal jest Michal arohangel ji Sethovi, aHca: 
„Toto přines otci tvému, nebot sě jest naplnil čas života jeho; ještě po šesti 

M dnech, a vyjdet duše jehe z těla, a uzříš divné věci veliké na nebi i na zemi 
i ná světlostech nebeských." A pověděv to Michal, i odšel jest. 

1 navrátili sú sě £2va a Seth, a vzemše s sebú ratoléstku a vonné věci, 
totiž : nardus a šafrán a skořice, a jiné vonné věci. I Stalo i|ě jest, když sú 
šli, Seth jdieše přes řeku Jordanskú : a aj, ratolest, kterúž jemu byl dal angel, 

^ i uhádla jemu prostřed ř^ky ; a bieše řeka převelmi prudká. A když sú přišli 
Seth » mátě jehn k Adamovi, pověděli sú jemu všecky věd, kteréž sě byly 
přihDdiiy jim na cestě, a ktarakú odpověď dal jest jim angel, kdyi sú sě modliU 
k Hospodinu za olej milosrdenstvie* 



— 103 — 

i řekl jeti Adam ajnu Bvému Setboví ; «I zdali jest mi nic neposlal 
angel ?** Ale zamútiv sé Seth, a lekl sě, že nebiese nalezl tobo, což ma byl 
angel poslal, řekl jest otd svému : nOtče milý 1 toliko jediné ratoléstku se třmi 
lístky poslal tobé angel z r^e, kterážto upadla mi jest prostřed Jordánské 
řeky." Jemužto odpovéděl otec jebo, řekl jest: ^Jdi, synu muoj, a na témž 6 
miestéy kdežto jest upadla, nalezneš ji : a přínesiž ji, at prvé uzřím, nežt umru, 
a požebnát tobé duse má.'' 

A navrátiv sé Setb k řece Jordánské, nalezl jest ratolest uprostřed řekjr, 
jenž sč nikdiež s miesta nebyla bnula. A zradoval sé Setb, a vzem ji, při- 
nesl ji otci svému> kterážto když. jest uzřel a vzal, radoval sě jest radosti ve- 10 
likú, a řekl jest: ^Aj smrt a obživenie mé.** I prosil jest všecb synóv svýcb, 
aby vsadili tu ratolest v blavu brobu jebo. A potom pak po šesti dnecbpHála 
jest smrt, jakož jest byl předpovědčl Micbal arcbangel. 

I pustil jest duši. A aj, zatmělo sě jest slunce a měsíc a bvézdy. 
A vsicbni synové jeho plakácbu převelmi borce, a řkúce: „Běda nám, panele 
otče ! i zdali si ty uyedl bolest a smrt na nás ? Ale Setb, syn jeho, vsadil 
jest ratolest dřeva tohoto v hlavy brobu jebo, kterážto ratolest zrostla jest 
u veliké dřevo. (A po mnoho letech Kristus jest iráčil trpěti na tom dřevé 
a oběšen na něm býti.) 

2. Z B • 1 i a 1 a, 

(ok. 1. 1437). 

(Kristus), jenž bieše ot časné smrti dobrovolně přemožen, jsa obklíčen 20 
vojskem angelóv i arcbangelóv, sstúpil jest do pekel. A vida, že (kniežata pe- 
kelná) nechtie zpumé otevřieti, přistúpiv, jakožto mocný bojovník, silné stro- 
skota jich mosazné brány a železné závory, i xjide do pekla, a kteréž sezná 
své vězně, ty jest mocné a radostně vy vedl, a v r^ věčné radosti uvedl, a Sa- 
tana ďábla, zlých činóv spasitele^ u věčné smrti vazbu jest posadil. 25 

V ta doby sšedše sě ďáblové, a spatřivše, co jest tu spáchal pán Ježíš, 
jakožto lvové žalostivé řevúce plakácbu. Tehdy vstav mezi nimi Astarot, takto 
múdře mluvil jest k nim : „BratHe najmilejáie 1 vidíte, že naše lsti a chytrosti 
a múdrosti málo nám prospěly sú proti tomuto člověku, jenž nám tuto škodu 
učinil ; protož přestaň žalost a truchlost vaše ; ale jakožto opatrní a zvěhlasní 30 
nic jiného nemysleme, nežli abychom mohli navráceni býti k našemu právu 
i držení. 

Myt vieme, žet Baoh spravedlivý jest, a u něhot nenie př\jetie osob; 
budem-lit mieti pravdu, ihned sě nám spravedlnost od něho stane. My sme 
od něho oblúpeni; viem, že dovedeme neb nedovedeme, že sme byli v držení, 35 
a že se nám násile stalo; a když to dovedeme, ihned pravým sudem budem 
navráceni. Práva sú o tom zjevná psána, a budem mieti sgevn^šie; a protož 
u^iňm^ ▼ tom opatniě.** 



— 104 — 

A když to Astarot povédé, Tsickni certíe jako by prodtíli ot tmchlosti, 
k yegeli sú sě oaTrátili. I poyédé dile Astarot: .Ješté máme meri námi a sebú 
lidi Y pránech dospělé; jich yezmúc rada, Tedbeá pilvem při srá.* A když 
přistápiclin učeni Y prárieck, tak to jim ladiechn : ,Potřebiet jest nám, abychom 
5 ostavili sobe pomcníka obecného jednoho, aneb viece, aneb řečníky opalme, 
kteřížto jménem naším obce naie mohli by yéstíi brániti pře nasie; neb toho 
práva syétská i dnchovnie psaná doličnjL* 

A ihned obec pekelná nčiní svého pomcníka neb orodovnika Beliala, 
a práviech ačeného. Tehdy Belial bez obmeskánie bral sé jest do konsistoře 

10 aneb miesta súdného^ v němžto čtrmezcétmia starcóv sediecha okolo stolice 
pána a Boha všeho stvořenie. Před tím Belial hlasem udatným a vysokým 
sladce jest mluvil (mezi jiným řka :) „Žádám Tvé Svatostí, rač tu při jednomu 
múdrému muži poručiti, o němž žádná strana nemá žádného domněnie, jenž 
jest u právě dospělý." 

16 A protož Hospodin svým listem poručil jest ta při Salamúnovi. Belial 

přisel jest s obecným písařem a svědky k králi Šalomůnovi řka: „Všeho světa 
pán tento list vám posielá a zdravie vzkazuje a požehnánie.* Tehda Salomnn 
ten list 8 počestností jest přijal, pečet i sĎóru pilné opatřiv. A poněvadž ža« 
lobce, dada súdci list poručný, nemá o jiné státi, nežli o pohon: ihned teď 

20 Belial žádáse pohonu. Šalomún káza jemu pohonný list dátí. Azael vaem list 
pohonný, i bra sě i pohna milého pána Ježíše. 

Tehda pán Ježíš jsa pohnán a vida, že svú osobu nemóž státi, ustanovil 
jest poručníka svého vlastnieho k vyvedení té pře; a to poručenstvie přijal 
jest Mojžies, v zákoně dospělý, a slíbil tu při věrně vésti a snažně. 

26 A když pHjde rok k stání, pán Ježíš uíaje v poručníka i nestál jest 

k sudu ; a poručnik zapomenuv roku , i nestál jest také. Potom druhý den 
v hodinu súdnú obecnú Mojžieá, poručnik Ježísóv, stál jest před Šalomúnem, 
vymlúvaje nestánie své, že jest mněl, by dnešní den byl rok k stání. 

I otáza Šalomán jeho, chtěl-li by co proti osobě Belialově? Odpovědé 
/ioMojžieš: „Kakžkoli měl bych mluviti proti poručníkovi i osobám, jichžto jmé- 
nem jest uprošeno, ale nechci nynie.*' Vece jemu Belial: „Což chceš potom 
mluviti, to pověz nynie zjevně." A otevřev Mojžies ústa svá vece: ,1 sdali 
ty nejsi kletý, a ti, jesto sú té poručníkem učinili ? i zdali sto pro pýchu vaši 
nevymetáni z nebesy jakožto kletí, a jste odlúčeni ot obcovánie nebeského 
35božieho i všech svatých andělóv? i zdali to nenie svědomo všemu světu? 
A protož pohnaný od vás nebyl jest dlužen vám státi, neb ty nemáš 
osoby k stání k sudu, jakožto césařská i duchovnie práva svědče; a najviec 
proto, že počátek tvého běhu v tejto při má vadu : neb u prosil na Bohu po- 
ručenstvie k Šalomůnovi, jsa v kletbě; a protož i pohon jest nestatečný a za 
40 nic má jmien býti, jakožto právo líčí. 

Druhé, poručenstvie dáno na miesto nepřátel pána našeho Ježíše ; neb 



— 106 — 

JeruBalémátí měšfané protivili sú té jemu i zahubili 8ů jeho; a protož nemá 
tu B prámem státii jakožto psáno jest v ciesařských i dnehovnioeli práviech. 

Také kde to más psáno, by mój pán Ježíš mohl dohnán býti ▼ den sváteční 
totižto na velikú noc? neb jest hod znamenitý a slavný, vnémžto straSnýhUu 
Inřicový má umlknuti, jakožto oboje právo velL A vsak přes to ehtél sem vóU 5 
sudce pohodlen v tom býti, i stojím na ten den, jesto bych nemel podlé práva; 
a přes to netbám toho, chci s tebů tu při vésti/ 

Přeslysav to Belial, porůčník pekelný, jako by toho nemohl trpétl« takto 
Mojžiesovi odpovédě: .Mojžioii, v zákone dospélý muži! jest-ližetak rocumieš, 
zajisté že dosti nesmyslíš, a nemohuf trpěti tvé múdrosti v takovém bludu ; ÍO 
neb jiní slyšiece měli by za pravdu. Neb bludu, jemuž se neprotivíme, toho 
potvrzujeme, a pravda bývá utištěna, jakož psáno jest v práviech duchovních. 

Ty dieá, že já i ti, jenž sú měporučníkem učinili, jsme v kletbě : věz, že ti, 
jesto sú mě učinili poručníkem, jsú v jednotě, a tak jsú celá vobec; a kdež 
to nalezneš psáno, by obec, aneb sbor který mohl v kletbě býti? nebsú ústa- 15 
venie duchovnie proti tomu. A protož neprav toho, by obec pekelná v Uetbě 
byla ; ale věz to, žet jest otlučena od angelóv božích, jako ti, jenž sú vně, 
jako židé a pohané od křesfanóv. 

« Ale pověz mi podlé svých práv, móže-li žid neb pohan pohnati křestana 
o svój dluh spravedlivý? zi^isté nenalezuji, by to kde bylo zapovědieno; a protož 2o 
dlužen byl i s svým pánem k mému pohonu státi. A ješto pravieá o miestě 
zlého domněnie, buď to na tvé voli, a chceš -li, proměň je; ale ten mi jest 
místo ukázal, jenž jest všech stvořitel. A o tom, jakož dies, že Ježíš neměl 
pohnán býti v sváteční den ; však vieš, žef jest on učinil u pekle hrozné bez- 
právie, a našeho krále jímal ; a pro tak hrozné bezpravie mohl jest i v svá- 25 
teční den pohnán býti; neb to právo pokládá. 

A tohof Mojžieši nezapomenu; i zdali ty nejsi nešlechetník, poněvadž 
si člověka pohana zamordoval, a schovars jeho u piesku, mně, by toho žádný 
neviděl? a jsa odsúzen od Faraóna, utekl si, jako psáno jest v druhých kni- 
hách tvých v druhém rozdiele. Protož mohl bych tě jako nehodného poručnika 30 
od sudu odehnati podlé práva; ale nechci, a raději s tebú nežli s jiným chci 
tu při vésti.** 

To uslyšav Mojžieš leče se i umlče. Tehdy vidaŠalomún ten svár uhá- 
nění, vedle práva svého ,úřadu chýléše strany k dobrotivé smlúvě; neb to 
právo ciesařské i duchovnie velí. Vece Belial Šalomúnovi : „Pane Šalomúne ! 35 
jat chci rád k smlúvě přietúpiti : nechi^'t najprvé budu navrácena práva oblú- 
peného pekla skrze Ježíše, a on nech stojí o své svaté, a peklo stane o své!** 
Odpovédě Mojžieš: ,Tý velice blúdiš, neb peklo a vsickni v něm přebývající 
jsú Ježíšovi, ale ne ďábelští.** Vece Belial: „A protož přistupme k sudu/ OJ- 
povědě Mojžieš; „Přistupme/ 40 

-^S^- 



— 106 — 



XXV. 

ROMÁNKY Z ANTICKÉHO ŽIVOTA. 



1. Historie Trojanská. 

(Z 1. 1441.) 

Z třicáté knihy. 

Antenor vece králi Priamovi, aby kázal býti všem měsfanóm na potaza 
A když sě ijidechu, v svém líčení oznámí jim smlúvu učiněnu s &eky: aby 
jim bylo vydáno za jich škody dvadceti tisícóv hřiven zlata a tolikéž střiebra, 
a sto tisícóv mtóv obilé; a to aby bylo jim ve dnech určených vydáno, a od 

5 Řekóv jistota o zdržení nepohnu tedlném pokoje a míru věčného přijata. A když 
k tomu by svoleno, aby to bylo v určených dnech sebráno a vydáno, zlý An- 
tenor a vrah své vlasti jide tajné v noci k Toantovi knězi a strážnému toho 
Palladia, nesa s sebú přemnoho zlata, kteréžto dávaje jemu, vece: Aj zlata 
množstviel jímžto ty i tvoji dědicové, dokud jste živi, bohatí budete. Vezmi 

10 je 8obě| a Palladium vydíg mně, atbych mohl je odnésti, a ižádnýt toho nezvie, 
což va dva učiníva*, neb jakož ty žádáš v nelibost Trojanských neupadnuti, též 
i já. Nebt já miením to Palladium Ulyssovi vydati ; a bude-liť potom u něho 
nalezeno^ budet jemu připsáno, že on je z chrámu ukradl, amybudemy ovšem 
nevinni. 

15 Ale Toanta pop za veliký diel té noci odpieráše, nechtě k tomu přivoliti. 

Než dřieve nežli by čas přišel a hodina, v něž by Antenor musil od něho od- 
jíti pro udněnie, jsa osidlán zlata lakomstvím, nehodný kněz, kněžské cti 
i viery zapomanuv, vydá Antenorovi Palladium a zlato př\je od něho; a An- 
tenor dones je domov, obinuv pilně a zavázav, po svém pacholku té noci posla 

20 UlyssovL A by potom ohlášeno, že Ulysses svů chytrostí dobyl toho z chrámu. 
Ale ó vy bohové! poněvadž kněz Toanta raději jest chtěl svátost vaši prodati 
a město své zrádně zavésti na zahynutie, nežli zlato zmrhati: které město bude 
moci býti bezpečno, kdyžC svátost neporušitedlná bude porušena? 

A když Trojanšti zlato i stříebro i obilé sbieráchu a do chrámu Minervy, 

25 té bohyně, snášiechu , i slíbilo sě všem Trojanským, aby slavnú obět bohu 
Apollinovi učinili v jeho chrámě, ve množství hovad i bravóv. A když podlé 
obyčeje pohanského ta hovada i bravy na oltář vzkladechu rozebraná, pod ně 
drva SMchá podloživše, v hranici složená, nemožechu kněžie dřev nikoli zapá- 
liti^ na deset krát o to sě pokúšejíc; pakli sě kdy zapálila, ale hned uhasla 

80a plamen v dým sě obrátit. A druhý sé div sta tento: že když droby těch 
hovad i bravóv kněžie připravivše na oltář položichu, tehdy orel letě v povětří, 
8 křikem velikým slefav, ty droby pochopi a je na lodie Řecké vnese. 

A tu Trojanšti zamútichu sě velmi, vidúce ta dva divy, a užasechu sě 



— 107 — 

náramné, a srozuméjí po prvním zázraku, ž^ bohové sé na né imévíg^. Než 
aby těm zázrakem srozuměli dokonce, 'žádi^jí rady od Kassandry, véStie dcery 
krále Priamovy. A ona o prvém divá vece: že Apollo sé na vás hněvá, že 
ste v chrámě jeho lidi zbili a krví lidskú chrám jeho poskvrnili. Ale za to 
máte toto učiniti: k Achillova hrobu, kterýž v chrámě zabit jest, jdete a ta ft 
světlo zažžete, Jimžto oběti zapálíte, a tof světlo nikdy neohasne. O drahém 
divu řekla jest: že jest znamenie jisté zrady města Trojanského, jížto vaii 
Btatci i lidé drazí budu pobráni a na lodie ftecké vneseni i uvedeni. Ale Kal- 
chas biskup o těch zázracích, jsa otázán od Řekóv, řekl jest: že skoro bude 
vám město Trojanské poddáno. I rádi jim s knězem Chryses řečeným, aby 10 
oběti své bohu Apollinovi učinili s náboženstvím. A to sě ihned stalo. 

Pak kněz Chryses, kaplan Řecký, svolav staréie z Řekóv, tajně jim po* 
radí, aby ku podobenství koně kóň měděný kázali slíti, tak veliký, v němž by 
mohlo tisiec rytieřóv oděných býti schováno. A ten, vece, buď délán, jakož já 
rozkáži, neb to jest vole všech, bohóv. A ten kóň bude udělán řemeslem avti- 15 
pem Apia, múdrého řemeslníka, v němž budu udělána zavieradla skrytá, že 
nebudu moci zevnitř býti znamenána, jimižto, když toho miesto a čas bode, 
zavření rytieři, v koni jsúce, bndú moci sobě otevrúce vyjíti. A když ten kóň 
bude udělán x)d něho, vstúpie do něho rytieři, a budete prositi krále Priama, 
at jej přepustí do města uvésti, že chcete jej té bohyni Pallas řečené obětovati 20 
podlé slibu svého. 

A tak podlé rozkázanie jeho, toho kněze Ghiyses řečeného, dnem i nod 
ústavně děliyíce řemeslníci nmozí, ledva jej dokoniyí to léto, jakož jim město 
zrazeno. 

A v ta doby ti králi, kteříž králi Priamovi na pomoc přijeli, vidúce 26 
smlúvu hanebnú, kterúž byl král Príamus s Řeky učinil, jedechn z Troje, po- 
jeměe dievky Amazonské s sebú, jichžto biese jedno čtyři sta zostalo, i vrátichn 
sě do svých vlastí. 

A na zajtřie, jakož bylo umluveno pode lstí, aby Řekové přisáhli liro- 
janskému králi i obci o zdržení míru a zachování pokoje, tu Řekové své svá^ 30 
tosti poctivě vystavichu uá stol phkiytý prostřed pole, a král Príamus vyjide 
u velikém množství. A tu Trojanstí i Řekové přisaháchn podlé roty jim vy- 
dané, jakož byl Antonor zpósobil mezi nimi řádně. A tak najpřvé Diomedes 
přisahá ten pokoj zachovati bez porušenie, jakožto Antenor uložil; a též jiní 
přisaháchu Řekové. 35 

A tak Řekové vymlúvigí sé, že sň křivé nepřisahali : neb sú tak s An- 
tenorem umluvili, aby lstivě přisahali a svů voli nad Trojánskými splnili. Ale 
měli by věděti : ktož úkladně přisahá, tent úkladně jest zle přisáhl. Než ctný 
král Priamus i s svými Trojánskými prostě a beze váie lsti přisáhli sú, mniec, 
by též Řekové jim věr^ě přisahali. A když přísahy s obú stranu stachu sé, 40 
král jim Menu vrátiti slíbi, jim ji porúčeje, i prosi jich prosbami pokornými, 
aby ji mile přijali, a nedopustili^ by sé jie i^ro to unesenle které stalo proti* 



▼enstvie. A to Žekové alibicha učinicL A ta jim* Éekóm, zbUo, střiebio i obil4 
požádané bj vydáoo, aébzž na jich lodie vnoeno. 

Ale ŽekoYé, zlébo knéze, CluyBes iečeo^Oj oáTodoa, ditíec úmjHl Bvój 
áUadný splmtii » Tedlé zrady AntenoroTy a Eacááovy, krále, lid jeho i mésto 

5 oblúpiec a aliid>íec zmáití, prosicha krále Príama, al^ kóň méděaý, kterýž 
ke cti bobyiU^ FUlas řec^é, byli, ale úkladné, ačmili, dopustil t mésto Tro- 
janské uvésti a před chrámem té bohyné Minervy postaTiti, aby Pallas, tak 
Teleboú obétí jsúd okrocena, jim krádež imameníe svého^ FaDadiom řečeného, 
odpustila, a na jich cesté, kdyžby sé do syých vlastí vracovali, jim milostiva 

10 byla a jim dobré ko piievozn přes moře qednala. A kakž kolt kiál Friamos 
nic k tomu neodpovédé, čije, že sé to úkladné d^e, ale Eneáš a Antenor 
o tom úkladu vědúce, ponuknu, že sé to má státi, a praviece, že ten dar a ta 
obét zostane k věcné ctí a slávé mésta Trojanského. Než král Priamus nerad 
k tonut svolí, což Eneáš a Antenor lstivými úklady pojičilL 

16 A tak když by po poledni, všichni Žekové, ssedse sé, s velikým ze- 

vnitřním náboženstvími ale lstivým srdcem, s provázením svých knéží zlosyn- 
sl^ch, provazy ten kóň médéný a lidu plný uvázavše a na vály hodné připra- 
vivše, tiežéchu až ku brané městské; a že brána nebieše té širokosti a výsosti, 
aby tak velmi veliká věc mohla býti uvedena^ i musíchu Trojanští, řečených 

/JO zrádd rozkázáním, zdi na stranách i svrchu mnoho vybořiti, aby ten koň zlo- 
řečený mohl do mésta uveden býti. A tak již ten kóň sami Trojanští s veliká 
radostí do mésta vtažechu, nevédúce, že sobě smrt a žalost táhnu « svého 
slavného města zkaženie. A Řekové byli sú do toho koně někakého Šimona 
k odčncóm vsadili, a jemu od zámkóv toho koně klíče poručili, aby v zápětí, 

:S6když by srozuměl, že v městě lidé sě poklidie v domiech svých, ty oděnce 
z toho koné vypustil a &ekóm zapálením ohně návéstie dal, aby piižeuÚQ do 
města, tiem snáze Trojanské zmordovali. 

A toho dne Bekové pošlí lstivé, falešně a úkladně ku Priamovi králi, 
že táhnu od Troje, a že té noci chtie k přístavu a k břehu připlutí, Tenedon 

80 řečenému, a le tu chtie nocovati a tu Elenu přijieti v nod — neb na iti mnozí 
sú nevrazili, pro své přátely i pány, kteréž sú pro ni ztratili — aby jle ne- 
zabili, a že chtie po ni v noci poslati, když svú chvíli uzřie. I slíbichu se ta 
slova králi Priamovi, neb mnieše, by upřiemá byla, nalit lsti a úkladóv plná! 
A když Řekové na lodie své vsédachu, plátna lodnie roztáhše, a počechu 

8é pluti od břehóv Trojanských, ano Trojanští se zdí na topatřie atiemjsú velmi 
veselí, k ěerpadlóm řečeným Tenedon přistanu málo před západem slunečným. 
A když tu s velikým utěšením večeřechu na tombřehu, noc případe, a Řekové 
všichni obleéechu sě v oděnie a velmi tiše bráchu sé k městu Trojanskému. 
Ale Šimon, jemuž biechu klíče toho koně poručili, jakž srozume, že Trojanští 

iOsú sé uklidili, oheň zapálí a všecky oděnce vyi»ustí. A vidúce Řekové oheň, 
směle skrze vyhořenu bránu a valně do města vjidechu, a hned sě v rotyroz- 
dilécOi domy vybíjcjjíi na Trojanské méštany, ani spiSi ižádné peče nemajíce 



- 109 — 

na něy a do domóy vbčhnúce jako vstekliy mordijgf napořád viecky, kteréž za- 
stihnu, ani stavu, ani yěku, ani kteréma pohlaví odpustie, a berúce jich statky 
napořád. A tak dřieve. než sě den prosvietii viece nežli dvadceti tisíeóv miižÓT 
zmordovachn, a chrámy všecky zlúpichu. A tak by přehrozné úpénie a křik 
žalostivý po všech domiech i nlidech. 6 

A aslyiev král Friamus to úpéale všady po méstě, ihned Broimnéi že 
jest zrazen od Antenora a Eneáše, jakož sé byl i dřieve nadál. A tak s velí- 
kým strachem, žalosti i pláčem vstane z lože, aobleka sé naručesf, béží z sieni. 
své, a béže do chráma Apollinova, kterýžto v jeho dvoře bieáe, mnie, by hned 
mél od nepřátel umrtven býti; a tak před velikým oltářem páde na tvář, smrti 10 
jisté qeki^^- Ale Kassandra, jaké by sé zbláznikt» sama uteče s hradu a do 
chrámu Minervy béžie, kdežto kviell smrti všech svých ; a jiné královské ženy 
na sieni královské v náramných žalostech i pláčích zostachu. A když by ráno, 
tehdy Řekové vedeni sá od Antenora a Eneáše, své vlasti i svého pána haneb- 
ných zrádd, na hrad králóv, jesto slul Veliký Ilion, a že v ném ižádné odpory 16 
nenalezechu od dvořan, protož všecky ty zmordovachu. 

A Pyrrus, syn Achillóv, vbéh do chrámu Apollinova, kdežto král Friamus 
před oltářem leže, své smrti čekáse, ano na to Antenor a Eneáš patříta, ihned 
zabi krále Friama, tak že i oltáře větší dlel zkrvaví. Ale královna Hekuba 
s tú převýbomé krásy dievkú Polyxenu, dceru svú, chtíe utéci, ale nefédieSO 
kam; a tak jdúce potkigí sé s Eneášem, jemuž královna Hekuba vece: Haa 
nešlechetný zrádce! kudy jest od tebe mohla vyjíti tak veliké ukrutností ne- 
milosf, že's na krále Friama, pána a věrného přietele tvého, od něhož si tak 
veliká sbožie př^al, a tak velikú slávu i ctí si zveleben, jeho vrahy přivedl, 
aby ho tak hanebné zmordovali: jehož smrt méťs svú smrtí vyplatiti a jeho 86 
život svú smrtí zachovati ! zradil si vlast vlastní i město, v němž si sě narodil 
a v němž si tak slavným byl mnoho časóv. I kterak móžeš na záhubu jeho 
hleděti, a na lůpež, mord i pálenic? Ač'a pak sě nad těmi všemi nechtěl smi- 
lovati, as poné smilný sě nad dceru jeho Polyxenu! a nechce-lit zlý úmysl tvój 
sé nad ní slitovati, slituj sé nešlechetné oko tvé, aby mezi toliko zlými věcmi, 80 
kteréž si spádial, as poné toto malé dobré bylo shledáno, když ji přičti a ži- 
votě zachováš! 

A Eneáš hnuv sě těmi slovy, přija Polyxenu; a proměniv někakýmpří- 
Btérkem hlavu její, aby krása jejie nebyla poznána, i schová ji v tigném mie- 
Btě. Ale Telamonovic Ajax z chrámu Minervy Andromedu, někdy ženu Hekto- 36 
rovu, a Eaasandru, dceru krále Príamovu věští a unělú, pojem, vede s sebú. 
A krill Menelaus z sieni královy svú ženu Elenu vesele poje. Pák Řekové svú 
nkrutnost množiece, vešken hrad ten překrásný obořili sú, a všecko tém& 
město spálili, kromě domov těch hanebných zrádci, Antenora a Eneáše a jich 
přátel, kteřížto majíce znamenie, od Rekóv zachováni sú. iO 



— 110 — 

2. Život Alexandra Telikébo. 

(Z" r. 1488.) 
Kapitola 60' 

Utiekaje Darius před moci Alexandrovu, vjel jest do města Susis, a všed 
na sieň bvú, i páde na tvář svú a náramně vzdychaje a pláce, mlavieáe k sobě 
takto : ,Běda mně nebožěiftovi ! neb nebeský hněv a zámutek mě jest potlačil, 
neb já, jenž běch až k hvězdám pozdvižen, již jsem pob^ým a poddaným 
5 učiněn Dariás, kterýžto všecky na vzchod slunce bydlejícé v svú službu byl 
sem podrobil. Ale by známo bylo biednémn člověku, co se jemu má přihoditi 
potomně, na to by u pHtomněm času myslil ; nebo okamženie anebo jednoho 
dne neb času přijde, v kterémžto pokorně až do oblakuov pozdvihne, a po- 
výšené až do hlubokosti a temnosti zatlačuje a pohruztge.** 

Kapitola 61, 
DariáS posielÁ Alezandrnvi, aby mu mater a ženu vrátil. 

10 „Panovateli mému, Alexandrovi Macedonskému, Dariáš král Perský po- 

sílá radost. Kterak veliká jest múdrosf, jenž Váš úmysl plodí a zpravige, že 
minalých i budúcfch i přítomných věci tajnosti spatřuješ, a bez poroka všecka 
svá diela ščastně a spósobně zpravuješ! A protož poznaj šlechetnost Vaše, že 
jistě jste z tělesné mateře stvořeni. A protož nepozdvihuj se srdce Yaše tak 

16 vysokým věcem, alebrž na poslední dny Vaše myslete, poněvadž vždy první 
s posledními nesjednávají se. Neb dosti jest člověka válečnému, dosiehne-li 
vítézstvie. 

Rozporaínajte Xerxa, krále, přemocného, od něhožto my sme pošli, kte- 
rýžto mnohé jest boje páchal a vítězstva obdržal, a s velikým ščestiem se 

20 sktvieše ; ale že bez miery srdce k výsostem bieše se pozdvihlo, a všecka svá 
vítězstva neščestiem jost skonal. Vězte, že božským převedením obdržel ste 
vítězstvie. A protož nám prosícím Vaše milosrdenstvie vzložte, vratte nám má* 
teř, ženu a dceru, a dáme vám poklady, ješto máme v Gaddě, v Snsis, i v Baktře, 
kteréžto Naši rodičové zachovali sů v skrýšiech pod zemí, a dámef Vám Medské 

25 a Perské královské dóstojenstvie, apoživajte vítézstvie, jehož Vám popřál Ju- 
piter buoh svrchovaný." 

Kapitola 62, 

Přišedše poslové Daríášovi k Alexandra podali sú jemu listu, a on káza 

jeti přede všemi čísti. A uslyševše rytíři Alexandrovi, radovali sú se velnu. 

Tehdy jeden % kniežat rytieřakých, jménem Pamanon, vece Alexandrovi: «Ncj- 

SOyětší ciesaři! vezmi věedko zbožie, kteréž dibtge tobě dáti Dariusi a vrat jemu 

máteř i ženu.'' 

Uslyšav to Alexander zavolá posluov Dariášových a přede všemi takto 
poyědě : „Povězte ciesaH vašemu : divieme se tomu, že chcež za odplatu z Na- 



— 111 — 

šich rnkú mleti máteř i žena. Jest-li přemožen Dariáá, at Nám odplaty ne* 
Blibtge, ale že se podrobí jhu Nasema a velebnosti NaiSi : všecko dóstojenstvle 
i zbožié Našie velebnosti vydsg ; paklif nenie přemožen, ale aC opéf boj s Nimi 
vede.^ A to řka, da poslóm dary výborné a pustl je. Potom káza rytleřdm, 
aby zbitá těla v hrobiech pocbovali, a raněné aby zlěěili. 5 

Kapitola 64. 

Vrátivše se poslové Dariášovl od Alexandra, pověděli sú jemu, co jest 
mluvil Alexander. A Dariáš rozhněvav se, poče opět sbierati lid, chtě s ním 
boj mleti. I poslal jest list k Póroví králi Indickému, aby jemu lid poslal. 

Kapitola 66. 

A když to uslyáe Alexander, hned hnul vojskenii umíniv proti Dariášovl 
táhnuti. A ustanoví na své mysli, aby nikoli jména ciesařského nepřyímal, 10 
leč by královstvie Dariášovo prvé obdržal. Ale Darius a Perščí uslyševše pří- 
jezdu Alexandrova, lekli sú se velmi. 

Ale někteří z kniežat rytieřstva Dariásových, jednomu jméno bieseByso, 
a druhému Onobrazantes, hned jakž sú uslyšeli přiljezdu Alexandrovu, přiaáhla 
sta sobě, aby Dariáše zabili, mniece by od Alexandra byli obdařeni hodnú 15 
a vzácnú odplatu. To mezi sebú utvrdivše, vešli sú na sieň před Dariáše, vy- 
trhavše meče; Jcteréž uzřev Dariáš vece jim: „Najmilejši moji! dosavad sem 
vás nazýval služebníky svými, ale již vás pány jmentgl, neb mě chcete zahu- 
biti. I zdali nemám od jinad dosti umučenle? zabíte-li mě tajně, a nalezne 
vás Alexander, učiní nad vámi věčší pomstu nežli nad lotry.** Ale oni nikoli 20 
dobrotu nejsúce pohnutí, počechu jeho sécl, a on zavrh se ruku páde na zemi 
raněný. [ nechachu jeho na póly mrtvého. 



ííMiiOViVi?L 
XXVI. VYSŠi ŠKOLY REÁLNÉ 

ROMANTICKÉ POVlDraAiiDCBícirH 



1. Kronika o Brunevíkovi. 

(Z 15. století.) 
Obsah dle rukopisu ds, veř. knihovny v Praze* 

Edyž bylo po smrti ŠtilMdově, tehdy Bruncvík, syn jeho, uvázal se n 
všecko zboží. I počal je spravovati s velikou pilností^ dokládaje se rady star- 
ších, podlé rozkázání a naučení otce svého; uměl každého podlé řádu jeho 25 
uctíti, světské i duchovní, sirotky, vdovy, panny i paní, nebo byl poctivé kníže 



— 112 — 

a velmi šlechetné, že po všech jiných zemfch o ném pravili dohroa povést. 
A když hylo po dvou letech a třecir měsících po smrti otce jeho, umínil si 
jeti a hledati cti jazyku svému a podobné, jako otec jeho dobyl jest orla svým 
životem, chtél i on Iva dobýti. Paní své Neomenii svfij prsten dal a její s prstu 

5 svlekl proto, aby žádnému nevěřila, leč ten prsten sama uzří; jestli ho ale 
v sedmi letech neuzří, by věděla, že živ není. 

A potom ženu a zboží své otci jejímu Astronomovi pomciv, o třiceti 
koních jel jest do rozličnýoh zemí, jména dobrého dobývaje sobě. EdyŽ na 
moře přijeli, dobyl sobě korábu a jezdil se svou čeledi čtvrt léta po moři. 

10 Tehdy (jedné noci strhl se vítr veliký a vrhl korábem daleko až k hoře jak- 
stýnové, kterážto takou do sebe moc má, že vše co na padesát mil k ní se při- 
blíží, k sobě přitahuje a tomu nelze než věčně při tom jakstýnu zflstati. Jl-^ 
ného pod tou horou nebylo, než ostrov velmi krásný jménem Zelator, na kte- 
rémžto vida se Bruncvík s svou čeledí počal sobě velmi stýskati. Brzo se jim 

lf> stravy nedostávalo, tak že své vlastní koně jísti musili. Tu se rozličně pokou- 
šeli, jak by odtud odjeli ; avšak když jsou již p&l míle odpluli, hnedky hora 
je na ostrov zasepiitáhla. 

Nevědouce tomu co učiniti, čekali smilování božího. A když jednou 
Bruncvík sám po té hoře jezdil a se procházel, uzřel jednu panenskou hlavu 

20 a ruce a ostatek všecko ryba; ta jest sloula Enropa. Bruncvík otázav se jí, 
může-li s ní jaké utěšení míti, obdržel v odpověď, že časem mtáe, časem ale 
nemůže. 

I př^al ji a přebýval s ní a to za utěšení měl A když se potom koní 
nedostávalo, počali se sami jísti, že konečně po dvou létech Bruncvík již je- 

25 diny zbyl s jedním starým rytířem, jménem Balad. Ten cht^'e pána svého 
z tohoto ostrova vysvoboditi, vzal koňskou kflži a zašil v ní Bruncvíka, meč 
k nému vloživ a položil jej tak na tu horu. T devátý den přiletěl, jakož ka- 
idého roku jednou činíval, jeden pták veliký, noh jménem, aby mrch pojedl. 
V okamžení pochytiv koňskou kůži, zaletěl s ní náramně daleko na vysoké 

sobory a uvrhl mezi svěděti, aby jedly; sám pak na jinou vnadu uletěl. A když 
ti ptáci velikáni kůži okolo ného trhali, Bruncvík nevěda jiné rady, dobyv 
meče a vyskočiv, i srubal jim hlavy. 

Nápotom pozdvihl se z toho místa a počal u velikém strachu běžeti po 
těch pustých horách. A když odtud devět dní a devět nod běžel, přišed do 

35 jednoho údolí hlubokého uzřel, ano lev a saň přepnidee se tepou. Dobyv 
svého meče přispěl lvovi ku pomoci a zahubil s ním po dlouhém boji saň tu 
litou, kteráž devět hlav mtjíc z každé oheň strašně chrlila. 

Vděčný za to lev připojiv se k Bruncvíkovi sledoval jej kamkolivěk se 
obrátil. A tak bloudili spolu plná tři léta po těch. vysokých a pustých horách, 

40 lovem se živíce. Až konečně jednoho dne vylez na horn převysokou a patře 
na vše strany, uzřel v moH daleko jeden hrad. I jal se k němu se lvem plouti, 
učiniv sobě z proutí „iésu*. Plouli 18. dní. Devět dní a devět nocí moře s nimi 



— 118 — 

hrálo, a drahých devět dní a noci u veliké tmě med horami se vidéli. I pK' 
pluli k hoře nkarbanka]iu*< řečené, kteráž jako plamen svítila. Bmncvik utal 
s ní kas jako hlava člověčí, který jim pak svítil, až 2 těch hor a míst tma* 
vých vjjelL A když se k toma hradu blížil, divil se, množství potvor mořských 
kol něho vidě* 5 

Divení jeho vzrostlo, když přišed na hrad, krále Olibria spatřil, an má 
oči napřed i na zad, i prstftv na každé noze osmnácte i na mkou tolikéž. 
A okolo něho mnoho rozličných lidí viděl: jedny o jednom oku a jiné o jedné 
noze, a mnohé rohaté nad očima, jiné o dvou hlavách, jiné psíma hlavama, 
jiné polovice šedivé a polovice bílé, jiné hrbovaté jako velMoodové, jiné jako 10 
lišky červené. Tehdy počal Bruncvíka strach podjímati, an křik a zvuk 
od nich veliký, že Bmncvík chtěl z toho hradu jíti. Vida to OHbríus, pro* 
mluvil naň a slíbil jemu, že( mn k zemi jeho pomoci a pustiti chce jej skrze 
železná viata, pakli jeho dcery Afriky dobude, kteráž před drěma léty od draka 
Baziliška vzata jest na hrad, Arabia zvaný a v pustém moři tři sta mil od- 16 
tud ležící. 

Podvoliv se tomu, plul se svým lvem k hradu Arábii. Když přijel 
k němu, bylo jemu boj podstoupiti s ukrutnými zvířaty, kteráž vždy po dvou 
troje vrata střehla. Prvý pár těch potvor jmenoval se Monetrus, druhý ješté 
silnější Glato, třetí nejstrašlivější Sidfbrové. Pomoci lva nad potvorami zvítěziv, 20 
dostal se do vnitř hradu, v němž mnoho krásy bylo, ale žádného člověka. 
I vsed do paláce nádherného, uzřel pannu velmi krásnou, kteráž ale místo 
noh dva ocasy hadí měla. Mile ho uvítavši, pověděla jemu, že celou noc až 
do poledne čistá a krásná panna jest a bez těch hadův, od poledne až do ve- 
čera že ji pán její drak B asiliškus těma dvěma hady obkličiye. „A tot má za 26 
obyčej, že se přivalí ke mně s poledne tři hodiny, i leží až do nešporilv u 
mne, jiného nic než se mnou to utěšeni mqe; a přes půl hodiny, nebož- 
tičkul nepůjdeš-li pryč, tvé se hoře a tvá bída počne.^ Aby jej ale k nastá- 
vajícímu boji posílila, dala mu prsten, řkouc, by, jakmile na n^ bíti počnou, 
prsten tento na pravý palec vzíti nemeškal. 80 

I přišla třetí hodina s poledne; Přivalil se drak se strašným hřmotem 
a před ním nesčíslné množství jedovatýdi hadů a jestěrů, kteří se na Brun- 
cvíka řítí, chtíce ho ubiti. Leč Bruncvík statně se bráně, množství jich pobiL 
Vida to drak Basiliskus, ohromná to potvora s 18 ocasy a obnožími velmi 
ostrými, sám v boj s Brune víkem se dal, ale po krutém zápasu spojenému 86 
úsilí Bruncvíka a lva podlehl. Ale Bruncvík od velikých ran se roznemohl, 
tak že pilně ode lva a panny krásné ošetřován, teprva devátéio dne lůžko 
opustil* 

Nabravše množství pokladů jeli pak Bruncvík a panna krásná zase do 
hradu krále Olibria, kterýž z vděčnosti našemu hrdinovi dceru se vším zbo- 40 
žím dal sa ženu. A když s ní Bruncvík ač nerad několik časův žil, vždy o to 
myslil, kterak by do své země mohl přijíti. Jednoho dne naleznuv v jednom 

8 



— 114 — 

sklepe starý meč velmi ostrý, strčil jej do svých nožnic, svůj meč ale do sklepu 
položil. Tázije se pak té panny své, jaký by to meč byl v tom aklepé, do- 
zvčdél se, že ten meč tuto moc má: Edyžby jeho z nožnic potrhá řekl: Hlava 
jedna, deset, dvaceti, třiceti, sto, tisíc hlav dol&l hnedky by dolft hlavy 
6 skákaly. 

Že pak tomu skatečné tak bylo, jak ta panna jema povédéla, zkusil 
Bruncvik sám. Nebo jednoho dne, když král se všemi za stolem seděl, vytrhl 
Bruncvík meč i vece: «Nuž milý meči můj I těmto potvorám i králi se pannou 
všem hlavy dolů skákejte !** A hnedky všem hlavy dolů skákaly. Tu Bruncvik 

10 nabrav tlumokův zlata a drahého kamení za několika mnoho tisícův, i odmekl 
železná vrata, všeď se lvem i s tím zbožím na koráb i jel pryč. 

A když opět po moři daleko jezdil, udalo se jemu mimo jeden ostrov 
jeti, jenž sloul Tripatr ita. Přišed tam, uzřel mnoho zástupův na koních i pě- 
áicb, ano jedni kolí, druzí tancují a všeliká veselí mají mezi sebou. Byli to 

16 Azmodeové ďábli a tu se mučili. I nutili Bruncvíka by s nimi tancoval a na 
koních jezdil. Leč na Bruncvíkovo slovo ztinal meč všem hlavy dolů. A on 
opět vsedl v koráb se lvem a jel jest pryč a bloudil patnáct neděl po moři 
až konečně do překrásného města Egbatanis připlul, v němž Astriolové bydlili. 
Ti uchytivše jej vedli ho před svého pána Astriola, kterýž mu kázal zde 

20 věčně zůstati. Že ale nechtěl, kázal ho saditi na ohnivého koně, na němž by 
věčně hořel. Vida Bruncvik, že mu skutečně násilí činiti hodlf^í, potrhna me- 
čem svým, všecky zase o hlavy připravil. Tu Astriolus boje se zázračné moci 
jeho, bez průtahu jej propustil. 

Když konečně se uzřel Bruncvík před Prahou, sel se lvem v rouše pou- 

25stevnickém ku hradu knížecímu, kdež právě svatební veselí se slavilo meii 
Neomenií, manželkou jeho a Kleoíášem, knížetem Assyrskýnu Položiv prsten 
do zlatnice, sobě k pití podané, oznámil takto přítomnost svou milé své Neo- 
meniL A kníže Kleofáš počal tím náramně smuten býti i chtě Bruncvíka za- 
hubiti jal jej. Ale Bruncvík pomocí meče svého nemilého tohoto ženicha se zbyl. 

30 A tak žil opét se svou milou Neomenií, až konečně jedinému synu La- 

dislavu panství zůstaviv, v dobré starosti dni své dokonal. Na počest svému 
věrnému společníku kázal na branách a na zemské korouhvi malovati lva bí- 
lého v červeném poli. 

2. Povídka o Valterovi a Kryzeldě. 

^ (Z 15. stol.) 

a) Výňatek. 

« 

Byl jest jeden n Vlaších znamenitý a mocný markrabě, jménem Val- 

d6terus, mqe lidi a země mnohé pod sebú, světlo krásy i mladosti, dobrého 

urození a mravů utěšených a šlechetných. Ten ještě ženy neměl a byl myslivý 



— 115 — 

▼ badoacich yécech« Obíral se hony a lovením zvířat aptákov rozliesýcb, a ji- 
ných věd nedbaL 

To se jiným zemanóm nelíbilo; a když jsúdlúhúchvíli otom tajnémeri 
sebú rozmlúvali^ jednu chvíli sebravše se váickni, jddcha k nému. A jeden 
z nich niymilejsí dí jemu: ,,Přežáduci kníže! tvé, milosti doafisge viech nás ft 
voli tobé zjeviti musím. Rač védétí, že se nám viickni tvoji činové dobře libí 
i vždycky sú se líbili, tak že jsme stastni, že takového pána máme; protož 
za jednu věc tebe prosíme , jestliže nás v tom uslyšíš, tehda ovšem šfastni 
budem i v budúcím času. Za tot tvé milosti prosíme, aby se ráčil oženiti, 
a v tom nemeškal ; neb ač jsi mlád a sílen, však mučedlifá starost vždy za 10 
tebú jde, a smrt se každému blíží. Nižádnému ten dar dán není, byt aemusii 
umříti; nižáduý neví kdy a kterak. Protož uslyš naši prosbu, nebo jsme aiy 
ještě nikdy tvého přikázání nepřestúpilí ; nech a€ my se o to staráme, kterú 
máš pojíti; chcemt takovú najiti, jestot bude urozená a tebe hodná, do kte** 
réžto veliká naděje bude moci býti. Zbav nás té starosti, nebot se bojíme, 1^ 
at by tebe smrt nezašla, a my bychom bez dědice ostali* 

Tú prosbu Yalterus ten jistý markrabě hnuv sebú i jeho mysl, i di 
k nim: „Přítele nutíte mě k tomu* čehož jsem na mysli nikdy neměl; a ra- 
doval sem se vždycky svú svobodu, kterážto u manželstvu řídká jest ; však 
chci po vaši voli učiniti, ale starati se vám nebude potřebí, kterú bych já po- ^ 
jíti měl. Ját se sám chci tím starati, kteraký jesti rozdíl v urození mezi jednu 
a mezi druhů. Často děti nepodobně bývají k svým otcóm. Což na člověka 
dobrého jest, to všecko od Pána Boha jest. A tomut já se i s svú ženitbu 
v něho doufaje poručím ; tent zjedná, což mému pokoji a k mému spaseni 
hodno bude. Poněvadž se vám pak líbí, at ženu pojma, vašit žádost i prosbu 2ft 
naplním. Tot vám dobru vierú slibigi, ale jednomut od vás chci, aby ste mi 
slíbili a zdrželi : Eterúkoli já sobě za manželku zvolím, abyste ji všickni 
v poctivosti měli, aby žádný potom proti tomu nemluvil. Tak dici sobě sám 
manželku zvoliti. Tat vám má býti milá, jakoby krále fiímského dcera byla. 
Yašít paní slutí bude.*" 30 

I slibUi jemu to všickni, a rádi a veselí učiniti, a sotva mohli dočekati 
toho času, kdyžby se ta svatba dokonala. Y tom se pryč rozjedu. Tak Yalterus 
ten markrabě poručí svým služebníkem, aby připraviji, což by k svatbě bylo 
potřebí a na který den. 

I byla je odtavad nedaleko jedna malá véska chudých lidí ; v té vésce 86 

byl jeden nsgchuzší z těch lidí človék, jemužto jméno bylo Janykola. Ten měl 

jednu dcerku svú, jménem Kryzeldu, velmi pěknú a poctivých mravóv. Ta 

jesti byla u veliké chudobě chována, nevědúci o nižádné zlé rozkoši; ale ma- 

jeci mysl mužskú, a o stařinu otcovu v svém panenském věku skrytě pečlivú, 

svému starému otci posluhovala v jeho potřebě, veliká často stáda ovčičekje8t40 

pá^la a hudečků se živila, druhdy jemu zelíčka navařila, a sprostné krmičky 

připravovala; i všecku potřebu jemu jednala. 

8* 



— 11« - 

Ka tu panna maikrabé Yalteras často tudy jezdě vzblédal, éistú lásku 
jat její ctnosti obliboval, a na mysli měl, až by se kdy ženiti chtěl , aby žádné 
jiné nepojal nežli ji. Za tím čas přijde od markrabě nstanovený svatby, ale 
nižádný nevěděl, odkavadž by ta nevěsta měla pršeti. On zatím prsteny při- 

6 pravovati, zlaté koruny, pásy a rúcho drahé hotovit! dal. A tak přijde ten 
den, že se mělo rozkládati, a nic nebylo slyiáno o žádné nevěstě, a každý ne- 
mohl se tomu nadiviti. Již byl čas obědvati a dv.ůr vešken velebně připraven 
čekal. 

Ale markrabě připraviv se vyjede jako proti své nevěstě, a družina 

10 všechna s nim. I jeli k té dříve řečené vésce. Ta panna Eryzelda nic nevědúc, 
co o ní markrabě myslí, nesúd vodu z daleké studnice tam v ty časy, jak 
vdiázeti chtěla v dóm svého otce, i hned zočí také s jinými děvečkami, svými 
tovařiskami, družinu proti sobě co k nějaké nové nevěstě přicházeti. Jak mar- 
krabě ji uzřel i otázá ji: ^Kde jest otec?*' Ona pokorně odpovědě, že doma 

15 jest. I dí ji markrabě: „Kaž jemu ke mně.' Když k němu vyjde, igal jej 
za ruku odveda se s ním na stranu súkromi. I dí jemu : „ Janykolo, vím že mě 
miluješ; vím též, že jsi člověk věrný, a mám za to, že to vše učiníš, což mi 
jesti libo ; tedy táži se tebe, jakož mě za pána máš, aby mi oznámil : Ghceš-li 
mé za svého zetě míti, a ehceš-li mi svú dcerku dáti?" 

20 Lekl se té řeČi ten stařičký Janykola, a velikým divením stál jako omrá- 

čený. Pak přišed sám k sobě pravil : ^Přepoctivé kníže, cokoli jesti tvé mi- 
losti libo, tohot povinen jsem já vždy učiniti.*' I dí dále markrabě : Pojďme 
sami do chalúpky a ty zavoláš ji před sebe, a tu já se jí sám před tebú z ně- 
kterých věcí otáži ** Tak vejdúce tam, otec kázal Eryzeldě předstúpiti, kteráž 

25 se nejen stydlivě zapýřila, ale se i převelmi lekla z příští takového hosté. 
I jal se 8 ni mluviti Valterus řka: „^lyzeldo, tvému otci se tak líbí i mně, 
aby ty mú manželku byla ; mámf za to tedy, že se tak i tobě líbiti bude ; ale 
táži tebe: Když se to již stane, budeš-li také chtíti mi to vše učiniti, cdžf libo 
mně bude, a necht s tebou kdy cokoli učiním, že ke všemu tvú voli dáš a se 

80 vším spokojena budeš.** 

Siyševši to Kryzelďa, počne se tomu velmi diviti; i odpověděla velmi po- 
korně řkúci : „Vimt já milý pane, že té cti hodná nejsem ; jestli že ale tak 
vaše milost ráčí učiniti, tedy já neučiním nikdy, aniž pomyslím, což by proti 
vaší voli bylo, byt co chtěl se mnú učinil, a třeba mě i umořil, chci poslušnú 

85 zaostati a vše ráda trpěti.** Na ta slova odpověděl markrabě vece: „Dostit 
jest" — Před domem pak družina očekávala všecka, a hluk veliký byl, divíce 
se tomu, co v té chatrné chalúpce as markrabétak dlúho činiti má? On pak 
za chvíli vyvedl ji ven ke všemu lidu, i dí: ,To( má manželka jest; taf nyní 
vaší pani bude! Tuto ctěte a milujte! Jsemlit já vám mil, tedy na ni všickni 

40 laskaví buďte.** 

A tak ihned přikázal, aby družky s ní její prostičkou kytli a ostatní 
rúcha svlékly a v nový krásný ji oblékly. Což když ony i hned ochotné té 



, - 117 - 

urozené pannč učinily, obklíčivše ji, tUaj .jijjí krásné proéesalyy i hktm ko- 
runku drahú ozdobily z perel udélanú, tak že ji lidé pravé ledra poznali. 
ValteruB pak markrabě vyňav prsten svftj zlatý, jí jej na prst její sám nasadil, 
a za ruku ji viíki na bflý kón vsednuti velel. Tuté byla s veliká poctivostí od 
všeho lidu, s velikými plesy až na markrabéci síň pzovisína, kdež s ni svatba ( 
držina a radovánky za dlúbý čas rosUčné provozeny byly. 

Nyní ten nový manželský stav pán Bilh té ušlechtilé nevésté tak dobíe 
sdařiti ráčil, že se všemu lidu líbila ve vší ctnosti a v šlechetných obyčejích, 
jež do sebe měla, jakoby jak živa na dvoře císařové odchována byla; tak že 
mnozí, by ona Janykolova dcera byla, ani věřiti nechtěli. Tak jest byla plna 10 
moudrých a přívětivých řečí i povah, že všichni laskaví na ni byli; ano i z ji- 
ných dzích vlastí ženy a muži znáti a viděti ji žádostiví byli. 

Tak se tomu markrabí ženilba zdařila, že v domu svém plného pokc(Je 
požíval ; zevnitř ode všech veliká měl lásku k sobě, proto že jemu pán Bóh 
tak poctivá a mádrá manželku jednal; a pak také, že Kryzelda netoliko do* 15 
mád hospodářství, ale i vně zprávu obecní vedla, 'a když markrabě doma ne- 
bylo, po vší zemi mír a pokoj jednala, mádré odpovědi dávala a sprave dlivé 
vše sadila, tak že všickni za to měli, že k jich spasení tato paní jim od pána 
Boha jest poslána. 

Nemnoho časóv pominulo, a Kryzelda těhotná byla; a když čas přišel, 20 
porodila dcerku krásnou, ač by byla radši syna měla. Tím utěšila netoliko 
manžela svého, ale i všechnu zemi. Když pak již bylo dítě odkojeno a od- 
chováno, chtěl markrabě Yalterus slibu své věrné manželky zkusiti. Zavolav 
ji tedy do komory takto promluvil k ní: ^Má milá Kryzeldo, ly víš, kteraks 
nigprvé do mého domu přišla; víš, že jsi mi velmi milá ; ale mým pánóm a ze- 26 
manóm od té doby jakž jsi počala dítě pod srdcem nositi, v nelibku jsi upadla. 
Zdát se jim protivné poddánu býti sedlské ženě ; protož chtě já sobě jich lásky 
zachovati, musím s tím dítětem učiniti, ne což mně libo jest ale což jiným. 
Yšak bez tvého vědomí nechci toho učiniti. Protož přetrp to mile, a nebndiž 
tobě to za těžko, co já s tímto dítětem učiním; věziž, že jsi mi tak byla slí-80 
bila, když jsem tě najprvé za manželku svá volil a pojímal'' 

Uslyševši ta slova Kryzelda, ani se zamátila, ani kterého hnutí ukázida, 
nýbrž dí k němur „Ftoe milý, vy jste pán mój, a já i tato dcerka vaše jsme, 
z vašich věcí učiňte což ráčíte. Ck>ž se koH vám líbí, tot se i mně líbiti má, 
nebof sem to na svém srdci tak utvrdila, že nic nežádám míti a nic neobávám 85 
se ztratiti, nežli vás.*' Yesel byl markrabě tá odpovědí, nedav nic na sobě 
znamenati. 

Ale smuten odebral se pryč, když jedné nod posla svého věrného ku 
Kryzeldě poslal, a jemu ámyslem svým se svěřil i jemu pilně své všecky véd 
vykonati poručil. Ten všed k ní v nod řekl : ^.Milá paní, nemějtež mi za zlé, 40 
nebot musím to učiniti, cožf mi mój pán velí. Kázalt mi jest své dítě vám 
vzíti a učiniti s nbsif co budu ehtiti."* V tom slofé se zalknuv žalostí, že ne- 



— 118 • 

doporédA ostaHra. A ta dobrá Kryzelda vidáci, ie se noční yěci tak tajně 
áéjí, jinémii roznméti nemohla, než že to dítě má otráveno býti, a tak ani které 
slsy Typastíc, ani kterého vzdychání, vzala to děfátko, vzezřela na ně a líbala 
je; pak poznamenavši je znamením svatého kříže, dala tomu služebníkovi 

5 řkúc; nUéiniž, což jest tobě tvój pán kázal; než za tof jediné prosím, aby jeho 
zvěři k snědku ani ptactvu, leč by jinak tak bylo ti přikázáno, nedával.* Slu- 
žebník přiied k markrabí, pověděl jemu všecko, kterak se stalo a kterak se 
j«ko manželka při tom měla a co mluvila, čímž že srdcem jeho velmi hnula; 
vlak proto neodstúpil od své mysli, že jí tím i jiným zkusiti směl, a také to 

10 aMnil. 

I přikázal tomu služebníku, aby to dítě oblekna je dobře v čisté ruchy, 
▼ložil na krotké hovádko, a přinesl je jeho sestře do Bononě, kteráž ale pří- 
iisy toho mládlo hrabíbo počíti a zvěděti neměla; té tedy aby je poručil, 
by ona se vií pilností o ně péči měla, a je odchovala i ctnostem učila, zvláště 

li aby nižádnému nepravila, čí dcera jest. 



b) Dálit obsah. 

Po čtyřech zase létech porodila markrabina syna převelmi krásného. 
A když tomu dítěti minula dvě léta, opět markrabě chtě své manželky zkou- 
seti, ^evil jí, že se synem tolikéž učiniti musí jakož s dcerou učinil, by jenom 
zemany ukojil, kteří prý ustavičně na to repcí, že byl Eryzeldy pojal za ženu. 

20 A tak chlapeček podobně do Bononě k sestře Yalterově byl odnesen. Přitom 
Kryzelda stejně mužně si vedla, nedadouc ničím velký sví^ bol na sobě znáti, 
ne snad z ukrutnosti srdce a nelásky k dětem svým, ale z převeliké oddanosti 
k manželi drahému. % 

Zatím počala o markrabí neclobrá pověst mezi lidmi se trousiti, jako 

25 by toho želel, že k^y tak prostičkou dívku za ženu pojal a proto Že její děti 
zavražditi kázal. Toho vsak nedbaje poslal Valter k papeži, aby rau ráčil do- 
pustiti, by se s Kryzeldou rozvésti a jiné pojíti mohl. Čehož na sv. otei do- 
sáhnuv, ubohé choti oznámil a rozkázal, aby dům jeho opustila a nic jiného 
8 sebou nebrala, než jedinou košili a sukni. A tak bosýma nohama, prosto- 

30 vlasá, slova nepromluvíc, ode všech litována, brala se šlechetná Kryzelda k sta- 
nčkómu svému otci a sloužila jemu jako dříve. 

Když pak za několik dní se rozhlásilo, že nevěsta z města Salueie již 
do země jede, tu Valter povolav Kryzeldy k sobě, o hosti a hostinu nazítří 
všemožnou péči míti jí velel. 1 počala tedy ihned v chatrném oděvu svém jako 

35 jiná děvečka stolice připravovati, stoly krýti, lože stláti a jinýmj co by každý 
činiti měly přimlouvati. 

Mezi tím ta panna krásná a její bratir hrabě, mládenisc to výtečný, k mě- 
gt« M blažili a váecken lid béžel jip vstříc, staří, mladí, divíce se jejich kráoe 



— 119 — 

a obyčcýi. Masilat i Kryjtelda na rozkaz ValterAY spolu v koiár TfedftMti, 
a proti té domnělé neTéaté vyjeti až na mis to hlavního ejeidu, kdešjíavBech 
ostatních pokorné přivítala. Na hrad Valterův uvedení když už k 0tola gedati 
měli, tu markrabě nechtěje déle milé své Kryaridy trýzniti, lýevil ji, že nevěsta 
tato vlastni jeii dcera a onen mládenec syn jejich jest. Velikou nad tím ra« 6 
dosti počala Kryzelda plakati a své dítky srdečně oljjíniati. Byl ten den ve- 
selejší nežli onen, když jsou svatbu měli. A tak mnoho let v pokoji a v ra- 
dosti spolu živi byli aJanykola s nimi. 

— •^8^— 



xxvn. 

SVĚTSKÉ PlSNi 



(Z 16. století.) 



1. Žalost. 



Ach nešťastná žalostil 
bych tě věděl komu dáti: 
již mám tebe pfíeliš dosti, 
ujala*s mne k své libosti. 

Žalosti! mníš, by moc měla, 
že mne vždy chceš umořiti? 
by jediná panie ráčila, 
tat mi tě muož zrušiti. 

Ale onaf snad tomu ráda jest, 
že já smutný po ní tužím: 
dnes to beru na svú vieru, 
žet jí nade všecky slúžím. 

2. Měj se dobře, srdéčko ! 

Stratilat sem milého, 
v tom srdd jediného : 

měj sě dobře srdéčko! 
„Stratila-lis milého, 
hledej sobě jiného :** 

m^ sě dobře srdéčko! 
„Když to nelze jinak zdieti! 
musíme sě dobře jmietí:" 

m^ sě dobře srdéčko! 
Ját sě, milý, dobře jmám, 
na tě srdcem zpominám: 

m^ sě dobfe 9rclečkot 



Bielá može prokvítá 

(mně nad^*e nesvítá): 10 

m^ sě dobře srdéčko! 
Ach muoj mocný pane Bože! 
jinak to býti nemnoze: 

měj sě dobře srdéčko! 

16 

3. Pradleně k DOTéma roku. 

Paní milá! k tvé milosti, 
k utěšení i k libosti 
přediž zdráva a veselá, 
jakž by koU sama chtěla: 20 

buďto tlustě, nebo tence, 
nevyhlédiU^c z okénce, 
by vřeténka nezlámala 
a přeslénka neztratila. 
Račiž to ode mne př^ieti, 86 

a daj Buoh dobré léto mieti! 

4. Dobrá rada. 

Služba, tužba. 
Blaze tomu, kdo má v domu: 80 
nevěř tomu, komu ufi&š, 
jeliž na něm viem shledáš. 

5. Rovná láska. 

Kdo chce mnohé tuhy zbýti, 95 
neroď výše milé mieti^ 



— líO — 



10 



11^ 



so 



26 



30 



85 



40 



anii tBílvQ hrdšie sebe, 
af nemieTá klama z tebe. 
Nebo nikdy pismo neklama: 
že bfiemé royné hřbetu neslámá« 

€. Čeho třeba k milOTáni. 

Miloyánie bez vidánie, 
jakožto noc bez svítánle; 
a TÍdánie bez mluvenie, 
jako role bez osenie. 

7. Marné milováni. 

Eto miltýe neveda, 
rad^i milnj nedvěda; 
a kto miluje v nad^i, 
bý?aj doma raději. 

8. Opatrnost. 

Bych měl to, což nemám, 
dal bych za to, což mám: 
a čehož já nemám, 
nedám za to, což mám. 

9. Klevetnikovi. 

Etož Y tvář pěkně, 
a odejda štěkne, 
trhige pověst, 
ten, ktož koli, jest 
jako žravý pes, 
i včera i dnes. 
Tomu my, chtiece, 
přikazujem, by viece 
nechodil k nám, 
ač jest i znám. 
Pakli viece př^:deš, 
od nás nevyjdeš: 
leč na špalku 
tvú hádalka, 



když lehneš, 
odrbá dobře 
březový les! 

10. Zlé hospodářství. 

Edež se žena muže nebojí, 
tu hospodářstvie zle stojí; 
kdež kep vládne mostem, 
radím nebývati tu hostem : 
spieše moře bez vody bude 
a havran své černosti zbude, 
než by žena schytralá 
své chytrosti a lsti nechala. 

11. Neštěstí. 

Ach má přeneščastná jiezda: 
vyhnala vrána sokolika z hniezdal 
Buď to Bohu žalováno, 
žet jest chrtu od věžníka odpuštěnie 

dánol 

12. Klín klínem. 

Etož sé večer opie, 
ten o tom dobře vie: 
ten pie ráno opět, 
bude čerstev jako květ; 
slušiet todiu poraditi 
a klín klínem vyraziti. 

13. 8tudiosus. 

Detrimentum patior 
nyní i v každém času, 
uaque ad mortem ^tcatíor, 
a vše pro jcýí krásu. 

Begitur nuno ra/to 
vše podlé jcýí vole; 
ah)uxator btUto, 

jákžto meč srdce kole. 



— 121 — 



Nam efu8 ahseniia 
méf ach ! smutného páií; 
o felix euéntia^ 
kaidý tvú krásu ehvill. 

Coeli 9ttb cíieuminš 
nenie krassie tTáři, 
todiaeo fidmine 
rovna slunečné x&ři. 



Vtíuí »olÍ9 rádius 
zrakem srdce projímá ; 
ůtninens ut gUuUuš 
tuba mé ach! po^itná. 

JEleeta eardis unióa^ 

nedig mi zahynutí I 

tua ut 9unt pumea^ 
túhút chci rozplanúti ! 



Careo hoc famine, 
bych mohl Tse vypraviti: 
vaU in Děi namtne 
ten té rač uzdraviti! 



6 



10 



14. Píseň veselé chudiny. 



Jii jest zima přidla, slyšte odraní! 
Kterak ste dlúho spali, a šatu nenie. 
Ylétéspáchu, nicnedbáchu, co v zimé 

bude: 
Ach hrozný trude, a šatky chudé! 

Snieh prší zhusta, to zlé znameniei 
PláŠték, kabát zedraný, nohavic nenie. 
Zlý vietr véje, zlá nadéje ! Sychravice 

jdů 
Jedna za drohú, činie nám tuhu. 

Zle nám kukly skrájeli, kusá jich 

nenie ; 
Co sme psoty naseli, tof jest vše plené. 
Smutno srdce, snopa .čtvrtce; kterak 

učiniti? 
Sobe odtuiití, Bohu poručiti. 

Neb jest dařitel štědrý, komu ráčí 

dáti, 

Nelze na něm vyláti ani vyhněvati. 

Koma ráčí, ncrozpáčí, dá mu všeho 

dosti 

Vedle své milosti, vedle ochotnosti. 



Mili chudí, těšme se, radost se nám 

stala: 
Šatky s nás opráely, hlavička oblínala. 15 
Milí chudí, núze pudí; kterak učiniti? 
Sobě odtušiti. Bohu poručiti. 

Pójdeme-li do krčmy, kázem sobě 

naliti: 
A kterak jest nechutné z suché češe píti 1 20 
Truchel pěšec, lačen měšec; kterak u- 

činiti? 
Sobě odtušiti, Bohu poručiti. 

Zastavíme základ vše, zbroje netřeba; 26 
Pojdeme na trh, kupíme chleba. 
Draho cenie, peněz nenie; kterak u- 

činiti ? 
Sobě odtušiti, Bohu poručiti. 

V pátek naše hody ůkrop studené 30 

vody ; 
Kyselice, štáva, se vším špatná ztrava. 
Budu ryby, nenie (Ayby — v Dunió^> 

v mioři. 
Lepšie než úhoří, dražšie než úhoři! 35 



— 128 — 



A když bude ? sobotu, bndem mieti 

lopotu ; 
A v nedčli ráno v žaludku prostranné. 
Sedem k stolu chudí spolu, kázem sobě 
6 dáti 

Yietru posniedati, potom obědvati. 



Ti kuchaři naši nám vařie ze mlhy 

kaši, 

Ze tmy zvěřinu, ve snách jeleninu; 

Náton paří, trdlo vaří, chtéjic hosti 

ctíti, 

Krmí učiniti; nechf sú třeba-li zbiti! 



10 



Nechajíc pyšných krmí, miligme želé, 
Tvaroh, krúpy, jelito, mléko kyselé; 
A záspice, kapalice, b mákem valdyné, 
Uzenie, dyne, hrách na okříné. 

xxvni. 

DTJCHOYNl PlSNĚ. 



z KANCIONÁLU BRATRSKÉHO. 

(L. 1605.) 

1. Rada židovská o Krista* 



Jestit psáno dávným rokem 
Jeremiášem prorokem 
o Kristu, že měl trpéti, 
jakož řekli Židé lití. 
15 Mluviece tak k sobě sami: 
ffBuď ta rada mezi námi, 
my9lme proti spravedlivému, 
cožt by bylo zlého jemu. 
Vsak proto zákon nezhyne, 
20 rada múdrého nemine; 
řeč ačkoli jest hluboká, 
nezahynet od proroka. 

Pttojdem proti němu s křikem, 
zarazíme jej jazykem-, 
25 paklit se nám pravdu zpiecí, 
netbiymež na jeho řeei. 

Živým se chlebem nazývá, 
Sjnem se božím býti řka, 



předkládá nám naše hřiechy 
a hroziet pomstu na věky. 

Nechcet nám v ničemž svoliti, 
těžkof nám naň i hleděti, 
tak má protivnú osobu ; 
netrpmež ho mezi sebti. 

Povésmež jeho na kříži, 
tut zvieme, jest-li Syn boží; 
shlaďmež jej ohavnú smrti, 
nebuď jmenován po smrti. ** 

„nOtče Bože! vzhledniž na mé, 
viz křivdu nepřátel proti mně; 
jakožto beránek s tichosti 
trpím od nich nemilosti. 

Neuctilit sú mého líce, 
bili, jakž kto mohl niýviece, 
všecko tělo, hlavu také, 
i haněnie všelQaké. 



— 123 — 



Jakožto najvrdái skála 
má tvář mezi nimi stála, 
v těch trpeuiech pevné stojí, 
žádná jim zloaf neostoji. 

O Pane, jenž právě súdiá, 
mú pravda i jich zlost vidíá, 
všecko to poručím tobě, 
neb mám své doufáme y tobě/" 



Takéž i my najraději 
klaďme v Bohu svú naději, 
své křivdy porúčejíc jemu, 
jdúce svú žádostí k němu. 

Až i bychom došli jeho 
v nebesiech kralujicieho, 
8 tebú at se diel dostane, 
spomoziž nám, milý Panel 



3. Sesláfli Dacha svatého. 



z té milosti nesmiemé, 
od Boha v Kristu dané, 
8 huory s nebe seslané, 

Yzdajmež čest jménu jeho, 
Boha Otce našeho, 
žef dal Ducha svatého. 

7 moci jej vždycky chvalme 
a v múdrosti velebme, 
z dobroty se radujme. 

Nebt dává daruov mnoho, 
ye jménu Syna sv^o, 
z miloBti Ducha jeho. 

Jehož lidu svému dal, 
aby on j€|j zpravoval, 
dielo dobré yzdělával. 

Jakož jest Kristus udil, 
y Čem spasenie vysvědčil, 
atby v nich také svědčil. 

Atby dával uměnie, 
múdrosf, pravdy poznánie, 
moc dobrého činěuie. 

V cierkvi zboru Kristova, 
jehož jest on pán a hlava, 
y Duchu svém pomoc dává. 

Kteréž Kristus vykúpil, 
od jich hřiechuov očisti}, 
nový život zpuosobil. 

V tom dary nové dává, 
Ducha svatého ylévá, 

ten jim k tomu prospievá. 



Žádost čistú zbuzuje, 
mysl dobrým naplňvge, 
y rozuma osvěcige. 

8úd činí pravý v srdci, 
jazyk mluví dobré yěci, 
maje takového zprávcí. 

Marně mysliti nedá, 
co( tělo chce, tof pozná 
nad to, než duch puojčívá. 

Véd časných nehledá, 
tut státi srdcem nedá, 
věčné dobré předkládá. 

Vždy hledá božie vuole, 
a ptá na ni cele, 
zlú vttoli ruší v těle. 

Zlosti miesta nedává, 
lásku v lidu zděláyá, 
v dobrých věcech spomáhá. 

Nesvornosti nečiní, 
jednomyslnost uvodí 
v tom lidu, y kterémž bydli. 

Všecky věci srovnáyá, 
pokoj a milost dává, 
dielo božie vzdělává. 

Kteříž v něm dary migí, 
k tomu jich požívají, 
slúžiece prospievtgí. 

Užitek v slovu činí, 
jimž věrní opráyeni, 
stálý lid v práci qíuí, 



10 



16 



20 



25 



30 



35 



- 184 — 



V nichž dává poailněnie, 
v zámatcich atěéenie, 
v trpění polehčenie. 

Pochybenie oljímá, 
5 donfánie přidává, 
Těrným Tždycky spomáhá. 

Při TŠech Téoech potřebných 
a ? příhodách rozličných, 
přebýyije v srdciech jich. 
10 Etož koH trvají t dobrém, 
moc mají t Duchu svatém, 
chváléc Boha svého v ném. 



Protož Boha žádiyme, 
vše skrze Krista prosme, 
tsrdcem k němu voligme. 

Milý otče ! uslyš nás^ 
ye dnech našich v tento čas, 
přispoř daruoY dobrýdi v nás. 

Duchem tvým ▼ našem srdd 
učiň vše v jeho moci, 
rozmnožig pravé věci. 

V nichž jest vuole tvá vždycky, 
jakž chceš spasiti všecky, 
dáti život na veky. 



3. Otče náš. 



Smrt se blíží každému, 

mladému i starému, 
16 nelzet se před ni skrýti, 

ani se vykúpiti, 

než utéci se ku pánu svému, 

Bohu, otci na nás laskavému. 
K némn v nebe patřiece, 
20 a mysl svú obrátiece, 

žádosti své zdvihneme, 

u vieře se nadejme 

ve jméno pána Krista samého, 

jednomyslně prosmež takto jeho. 
25 Otče nás, jenž jsi v nebi, 

vzhledniž na nás na zemi, 

na ty, jenž v té véříme, 

milujeme i ctíme; 

nedajž ty nám v světě zahynuti, 
30 rač naše tyto prosby slyšeti. 
Osvětiž se jméno tvé, 

jenž jest dáno z lásky tvé. 

Syn tvčj jednorozený, 

v němž rod nový složený, 
35 a v těch, v kterýchžto se osvětilo, 

o dajž, by se do konce stvrdilo. 
Fřgd královstvie tvé svaté, 

pánem Kristem dobyté; 



daj, af jsme v účastenství 
i cierkve obecenství; 
dajž v té svaté pravdě setrváme, 
potom u věčné královstvie vjitie. 

Buď vuole tvá na zemi, 
jakož jest i na nebi, 
bychom tvoji synové 
byli i dědicové, 

s tvú volí se vždycky sjednávali, 
a ji v Kristu skutečné činili. 

Viz potřeby nyn^ší, 
daj nám chléb náš vezdejší, 
jenž člověčenstvie nám dal, 
prosíme, by nad to dal 
nadbyt obojieho přirozenie, 
žádáme, daj nám své posilnénie. 

Otpust nám naše dluhy, 
vlastnic naše neduhy, 
jakof my otpúštíme, 
nábožně tě prosíme ; 
pro Syna tvého umučenie 
přgmiž jeho tvář k orodování. 

Neuvoď v pokušenie, 
pro náramné aemdlenie 
od ďábla přistrojené, 
v žádostech roznieceué, 



— 125 — 



skrze BTětské marnosti hořície, 
proti vieře naději zkúsejicie. 

Ale zbav nás od zlého, 
tobo vraha zlostného, 
od jeho přemoženie 
skrze mu povolenie; 



potom 6 tebá véčně kralovati. 

Amen, tebe prosíme, 
tvým slibnom i věříme, 
aby potvrdil v nebi, 
čehož žádáme v zemi, 
že učiníš pro milovánie tvé, 



dajž nám v pravdě tvé zde dokonati, v tobě samém máme ufánie své. 



4^^ 



VÁLEČNÁ PÍSEŇ TÁBORŮV. 



Kdož jste boží bojovníci 

a zákona jeho, 
prostež od Boha pomooi 

a doufejtež v něho, 
že konečně s ním 

vždycky svítésíte, 

• 

Tent Pán velí se nebáti 

záhubci tělesných; 
velíf i život ztratiti 

pro lásku bližnídi svých: 
protož posilňte 

zmužile srdd svých. 

KristusC vám sa ikody stojí, 

stokrát víc Blibig«; 
pakli kdo proň život složí, 

věčný míti bude : 
blaze každému, 

kdož na pravdě seúde. 

Protož střelci, kopidlníci 

řádu rytířského, 
sndličníci a cepníci 

lidu rozličného, 
pomnětež véickni 

na Pána štědrého. 



Nepřátel se nelekejte, 
na množství nehleďte; 

Pána svého v srdci miyte, 
proň a 8 íiím bojujte 

a před nepřátely 
neutíkq'te. 

Dávno Čechové říkali 

a přísloví měli, 
že podlé dobrého pána 

dobrá jízda bývá, 
s nímž věrný sluha 

rytířství dobývá. 

Vy pakosty a drabanti 

na duše pomněte, 
pro lakomství a loupeže 

životů netratte, 
a na kořistech 

se nezastavojte. 

Heslo všickni pamatujte, 
kteréž vám vydáno; 

svých hejtmanů pozorujte, 
retuj druh druhého; 

hlediž a drž se 
každý siku svého. 



10 



16 



20 



25 



30 



— 128 — 



hned 8 nim nesmlarim, to jistě znám; 

než ási jemu, co on bode chtítii 

a ihned chce obžinky míti. 

K tomu pluhy, yozy, brány, 
6 ty af sú dobře okovány ; 

k tomu přípravy také, 

kteréž míti chce viel^ké. 

A když jemu to všecko zjednám, 

proto toho vždy jisto nemám, 
10 aby on délal, kdy délati má; 

než tak všeho ležeti nechá 

a, chce-li, voli (má) vétsi nežli já. 

Dím-li co o tom, tehdy se hned hněvá; 

a již teprftv nebude dělati, 
15 by to všecko mělo shniti neb se zlá- 
mati. 

K tomu poěne hned reptati 

a mně ještě vinu dávati, 

řka : Kterak jsú i vozu kola mdlá, 
20naložím-li naň mnoho, že se zlámá. 

Tužf mu musím, co sám káže, jednati, 

bych se měl i hned spadati. 

Tu€ natom dosti nebude: 

o pluh nová sváda opět bude, 
25 pravě : Však do toho nic nénie, 

a v branách žádného hřebu nenie; 

jestliže toho hned mi nezjednáš, 

pójdut ode všeho, to shledáš. 

A jemu^s dobré všecko qednál byl, 
30 jedno že on jest to svévolně zkazil. 

Ihned mi jiným pánem hrozí, 

nezjednám-li, co káže, hned piyč běží. 

A jestli že jemu z hněvu slovo diem, 

on mi jich deset, to jistě viem. 
36 1 musím já všech řečí nechati, 

ac chci, aby chtěl něco dělati, 

i jemu rád zjednati, což káže. 

Tužt napraví pluh i oře, 

tak jakž sám chce, a ne jako já. 
40 Potom hned záplaty žádá 

a řka: Pane, rac mi zaplatiti, 

chceš-li ať budu slúžiti ; 



pakli mi hned nezaplatíš, 
však nebudu délati, to ty zvíš; 
nebo musím sobě šaty zjednati, 
abych měl v čem potancovati. 
Tuž já musím pěkně prositi, 
nechci-li jeho na sebe zbářití, 
řka, že jemu brzo peníze zjednám. 
Tuf před ním chvilku pokoj mám« 

Potom opět přyde pohonic ke mně, 
pravě: Já nemohu poháněti, 
chci Dynie doma poseděti. 
A já jemu diem : Milý, proč 
búKš velmi, ano snad není oč? 
I co se nemám búřiti^ 
a já nemám v čem pohoniti: 
však košile ani kytle nemám, « 
k tomu zlámal sem ostruhu, pohleď sám ; 
a to mi máš z práva qednatí,' 
chceš-li, a€ budu předse dělati. 
A také rozmrskal sem všecken bič, 
nezjednáš-li mi co třeba, pojdu pryé. 
Tehdy cožkoli mluv já, 
nezjednám-li co on chce, nic netbá; 
než sgednám-li, tehdy dělá, 
a ne^ednám-li jemu, tehdy nechá. 

Potom mi děvka počne pHmlúvati: 
A ty ml nic nedáváš, kterak mám dělati, 
a k tomu kusá střevíc nemám, 
a sukni zedranú, pohled sám. 
Protož račiž mi košili kupiti, 
eic věru musím pryč ujíti. 
A hned př^de děvka druhá, 
ihned se také préč trhá, 
řkúc : nekúpiš4i mi sukna sedm loket, 
budeC nová sváda opět; 
a mág-li mi kupiti, kúpiž dobrého^ 
nebo pojdu pryč a budu u jiného. 

A tak všickni děl%|í, 
by měl i dobytek zemříti, nic nctbají. 



— 129 — 



Pane i^ednig nám piya, at žiezni ne- 
zemřeme, 
chceš-li af pryč neutečeme. 
A nikdy nem&me co jésti, 
že se musíme hladem třiesti; 
soli nemáme, ani masa žádného, 



a (^leba soině do dne zfg'thósieho. 
I zda nás chceš hladem zmřoiti? 
Ohceá-li af děláme, masíá nám dobré 

bydlo činiti. 
A bych já. zpíval jako slayík, 5 

nezjednám-lij co chtie, jsem již nebožtík. 



— "^d^- 



XXXIL 



TRUCHLIVÁ PÍSEŇ 

o zahynuti krále Lndvika 

(z r. 1626), 



Edo jste milovníci vémí pána svého 
Z Ouher i z Moravy, království če- 
ského, 
Politi:gtež smrti tak hanebi^é jeho! 

Nikda neslýcháno, aby tak který král, 
Jsa od svých opuátén, mrzce se z světa 

bral ; 
Neb příčiny žádné svým jest k tomu 

nedal. 
Než slal, žádal, prosil všady po svém 

panstvěi 
By mu pomoc dali na lidi pohanské. 
Že mu chtí o^jíti království uherské. 
Tu dověrnost maje ke všem svým 

poddaným, 
Že ho neopustí, tak jakž jemu přiřkli, 
A on, což jim slíbil, smrtí zapečetil. 
Svty život naložil, chtě rád brániti 

svých, 
Málo ku pomoci nalez věrných milých, 
Neb zdržáni byli mnozí od nevěrných ! 
Jak nemá lito být pána tak věrného, 
An pro nás nasadil i života svého, 
Chtě nás rád brániti od národu zlého I 
A( jest v své mladosti spravovat ne^ 

uměl, 
Vsak ten arcibiskup s jinými jest vinen, 
Kteří sú jím vládli víc nežli on jimi! 



Dotud jemu přáli, dokudž sami vládli| 
A kdyžjeseznával, v nenávist jej vzali, 

V Ouhřích, v Čechách skutkem toho do- 

kázaU. 10 
Co slal i psal do Čech, na to nic 

nedbali, 
Pražané za krále Ziku — Faška vzali. 
Jeho víc než pána svého poslúchali. 

Ku pomoci králi věrná města, páni 15 
Lidi i penieze rytíři poslali. 
Ale Pasek s Zikou velmi dlúho spali. 
NiÚPf^ ^^ Bohem, nad ifvými sú- 

sedy, 
Třetí nad svým pánem toho učinili, SO 
By Uhróm třech křížuov napřed nic 

nedali; 
Eterak^s o to, Pasku, velmi usiloval, 
I do Uher chrochce, chtě, by rozkazoval 

Y Čechách po všech městech, až^sije-^^ 

dnušky hráL 
Jiná mnohá města sobě srozuměla, 
Že*s v Btrtunu uměřil, při tobě nestála, 
Ale samým pánem svým se spravovala. 
Tepřek foukal, chrochtal, oni nic^^ 

nedbali, 
„Málof na čest pomní! ** spolu rozmlú-* 

valí ; 
Co ten před se bére, tomut se zasmáli. 

9 



— 180 — 



Když^B tak brzo, Pafi&a, své žoldnéře 

shledal, 
Kteréms na nevinné sousedy byl sebral, 
Kterak^s ta nemeškal, když's najprv 
6 knúovalt 

Po všech zemídi vnokol tvé rytieř- 

stvi vědí; 
Tohof se nezpyče Praha, pokud stojí. 
Hoden^s pasování, leč provazu není ! 
10 Tak ste šikovali i s svými radami. 
Aby pán vás s svými byl zhuoru bra- 
dami ; 
Znigíf rady vaše, kteréž se shledaly. 
A kteří z hlavatých ta místa držali, 
15 By Pražanóm jinač z nich rozkazovali, 
Ty pak skrze prsty na všecko hleděli. 
A tak pána svého za nic sú neměli, 
Vidúc jej mladého, i neposlúchali : 
To-liž jest ta věrnost, kterouž slibovali ? 



Než arcibiskupa za hlavní šláp méii, 
K němu časté posly aneb listy slali, 
To, což sú začali, aby dokonali. 

PánBuoh YŠemohoucí mocně toroz* 

triial. 
Lest jich umínila jako mocný poznal, 
Sloup,naňž založili,v podvrácení jim dal. 

A z toho nenávist k svému pánu vzali, 
Že jim nepomáhal, tak jakž oni chtěli: 
Kterak sú pak jemu pomoc dáti měli ? 

Již se chtějí z toho tudy očistiti; 
Že jim krále líto, kázali slážiti 
Mši za něj po smrti á pohřeb činiti. 

A tak řechy ! vachy ! krkayci zpievali, 
Někteří se shiáli a řiédcí plakali, 
Slzami upřímnými by krále želeli. 

Edo ste milovníci zemského dobrého, 
Přičiňtež se snažně o krále jiného. 
Nebo již prvnieho nemáte živého ! 



-^e^- 



XXXIIL 

DĚJEPRAYNÉ ZPĚVY. 



1. z básně: Král Přemysl Otakar a Závis. 

(Z 16. století.) 



20 Král Přemysl mnoho zlého pánnom Če- 
ským číniese, 
města a hrady jim odjímáše : 
pann Géčovi Bud^ovice oč^al, 
a jiné zbožie jemu za to dal ; 

26 Kladsko odjal Žerotinským 
a Lůny město odje Zvieřetickýtn, 
a jiným, pánnom odje mnoho zboží jiného 
a ačini jim mnoho zlého : 
pana Beneše káza n věži npáliti, 

80 a Závise rytieře káza z země vypuditi. 
Pak po smrti Přemyslově Záviée abra- 
třie jeho do země se vrátichu, 



a Endolfa krále Říšského s sebú při- 

vedechtt. 
Tu Závise královu Alžbětu sobě za ženu 

poje, 
a hflgtmanem zemským biese, s ní se 

koje. 
I jměl s Bí syna krásnéhoi 
a Závisí nazval jméno jeho ; 
zemským mistrem křižovníkem učiní 

jeho. 
Potom Přemyslova umře v sknoře. 
Potom Závise nechtě sebe ponížiti, 
poče sestře Uherského krále frejovs^i, 



— 18! — 



až j( 7Íňj 2 kláštera éobé doby, 

a za kněžnu ji poje. 

Proto se naň král Uherský velmi roí- 

hněyal, 

ale potom jemu skuoro milost dal. 

Potom Závise cbtiese se 8 králem Uher- 
ským smířiti, 

poóe jeho na hody k sobě zváti ; 

také pozva krále Václava Českého, 

toho pastorka svého. 

I nelni hody veliké, 

tnmej, klánie všeliké, 

ale na těch hodech přihoď se Závisovi 

mnoho zlého. 

Neb oba krále o ném zlú rada učinista, 

a o£ sta se uradili, to dokonasta. 

Král Václav Český, pastorek jeho, vece : 



„Závise jest mú máteř prol-hal, 

a tobě, králi Uherský, tvú sestru z klá- 

fitera bez tvé vnole pojal, 
a ještě z nás své blázny řxtd 
a zuove nás na hody své: G 

nechf toho, jakž zaslúžil, požive^zlé !** 
Tu jeho na těch hodech jechu 
a třie léta na Zlaté vdžř na hradě dr- 

A v tom vězení Záviie mnoho dobrých ť^ 

piesní skládáse. 
Pak bratřie Závišovi králi hrozfehu, 
a jeho mstíti chtiechu. 
Pak se král z toho rozhněvá, 
a Záviši na Hluboká vésti káza, 15 

a prknem jemti hlava strčiti rozkáza. 



2. Pisen o Štemberkovi* 

(Z druhé polovice 15. věku.) 



Bacte poslúchati, co vám chd spie- 

vati, 
cof se stalo dávno v Mělníku: 
sebrali se páni spolnměštěné, 

a tut sú se spolu pilně radili, 
a o Štemberkovi zradu skládali, 
kterak by Šternberka života zbavili. 

A když sú se spolu pilně radili, 
inhed Štemberkovi před se kázali: 
„Poslúchig, Štemberku, co mluvie páni : 

raciž poslúchati, milý Šternberka I 
co prayie páni měštené z Mělníku, 
chcei-li ty zuostati při svém životu." 

A když Šternberk to slovo zaslyšal, 
inhed služebníkovi kuoň sedlat kázal: 
ffA sedlaj ty koně, budeva vsedati:^ 

A když Šternberk na svuoj kuoň 

vskoěi, 
před pány měšťany pěkněf se zatoci: 
„A Buoh vy^rač žehnati, miří měšténél^ 



' „A rač tě Buoh žehnati, milý Štem- 
berku! 
pospiechig, Štemberku, z města Měl- 
níku, 80 
chceš*li ty zuostati při svém životu!** 

A když Štemberk z brány jedieáe, 
jeho pěkná Anička v okénci stojieáe, 
a tak velmi srdečně jest zaplakala. 
„Rač tě Buoh žehnati, má mHá25 

Aničko!'' 
„Žehnaj tě milý Buoh, muoj mUý Štem- 

heifkxtl 
a komuž^s mne poručil, smutnú diev- 

čicku?" 30 
A když Štemberk v pole jedieše, 
inhed svému koníkovi čelo protieráše 
a své samostřiely oba znapínáše. 

Tut sú se sebrali všickni městěné 
a o Štemberkovi zradu skládali, 85 

kterak by Šfemberka života zbavili. 

9* 



— 182 — 



A jeden z nich vece: »FoBlúchiúte, 

páni I 
vyjeďte za nim, jměte jej na poli ; 
cele vám pravím, přijdef vám bez hanby. ^ 
6 A když Šternberka a poli viděli, 
za nim páni měátěné hlasem volali: 
^PoBtoj, poček^jnás, Štemberku milýl 
a nestřielej na nás, milý Šternberků I 
však jsme my páni méstěné z Mělníka, 
10 a vsak jsme my páni méstěné z Měl- 
níku I« 
j,A když jste vy páni mést^é z Měl- 
níku, 
slibuj ete-li mně mému životu, 
l&já na vás věru střieleti nebudu.** 
«My tobě slibtýem, vieru zastavij^em 
že my tvému životu nic neučiníme, 
že my tvému životu nic neučiníme.** 
A jeden sedláček ten oral v l^tráni, 
SOa Ysecko poslúchal, co mluvie páni: 
n A hleďte, páni, byste mu zdržali I'' — 
9 A neběhaj, Machu, muoj milý brachu ! 



a neboj se sednd pánaov strachu, 
vSákt jest náma jindy tieže bývalo t** 

Jeden, Eačeruov syn, ten s koně skočí, 
utne Štemberkovi obě ruce, noze, 
a želiž, pod glejtem^ nraqj milý Bože t 

A když Štemberka do města nesechu, 
proti němu panny, panie vyjedechu: 
„A vítaj, Štemberku, náš sluho věrný 1* 

„A já vám děkc^iy panenky i panie I 
jediných sedm pánuqv učinilo hnánie, 
a ti sú Biě na svú čest, vi^ru vzali, 

A ti sú mě na svú čest, viem, vzali,, 
a tak sú mne hanebné vehni osekali: 
a zželiž se tobě, náš z Prahy králi I 

A všeekof já to mám pro pěknú 

Aničku, 
jeátof mi jest dala pérlovú tkaničku, 
a za tot jí složím svúmilú hlavičku!" 

A protož já pravím starému mla- 
dému : 
kto kolivěk vládne u poli sám sebú, 
nedávej se Žádný na takovú vieru I 



3. Úlomek rýmované kroniky české (z r. 1419 a 1420). 



Ale oni na Beránku, 
na Táboře, jinde také 

25jniiechu sňatky nejednaké; 
u pokoře, v náboženství, 
v lásce^ v bratrském svorenství 
jeden s druhým i vajéčko 
dělil, i chleba maléčko; 

80 i krev boží přijímáchu, 
tak po horách putováchu. 
Řekl král Václav, když to zvěděl, 
ktož tu byl, když mu pověděl: 
„Znamenigte pilně ten lid, 

85žet učinie v zemi neklid; 
jakž nynie s holkami chodie 
v pokrytství, když sě rozplodie, 



válku veliká povedu, 
z řádóv lidi v bludy svedu P 
Múdré to královo slovo 
potom, jakž řekl, bylo novo ; 
neb brzo to sě naplní, 
když sě v proceasí shrnuli, 
konšely jeho smetali 
v Novém městě, zmordovali, 
z rathauzu nemilostivě. 
Král sě smuti žalostivě, 
až od té žalosti snide; 
tak horsie šelma příjide. 
Sebrachu sě v dosti mále 
v Praze, plačíc smrti krále ; 
kostely, kláštery také 



— 133 



i obrazy všelikaké, 
až i stolice vybicha, 
varhanám neodpustichu. 



M{g*íc na tom málo dosti, 
rozsypachn svatých kosti; 
v tom oltáři i omáti 
mnsíchu sě dáti znáti. 
Kartúsy klášter spálichn 
a mnichy ven vyvodicha, 
řkúce: «Hý na ty Némice ! 
leiie jak vepři v krmnice.** 
A na Křížkách tisíc mnoho 
sebra sě pak lidu toho, 
lásku zevnitř ókaztgic, 
8 holkami sprostě puttgíc. 
Ihned Sigmand^ Uherský král, 
islavné Ušty Čechóm jest slal, 
mnohu řeči ozdobené: 
aby i páni Pražané, 
oněch búřek nechiyieei 
v kostely nesahajíce, 



řádem za král vzeli jehoý 
jakžto dědice pravého, 
aby v zemi pokoj měli. 
Když Bú na to k němu jeli, 
velmi sě poddávajíce, 
za pána př^fmigíce, 
s tiem žádali pilně jeho, 
by Krev kalicha svatého 
Kristovým ustanovením 
dopustil bráti poddaným. 
Král toho nechtě přgietí, 
vida, že sě mu modliechu. 
Čeho sě bráni, pohřiechul 
málo múdré rady maje, 
potom to přejal pykiýe ; 
a svátosti mnoho k tomu 
i zbožie českého domu 
rozdal vojsku velikému: 
neprospěl úmyslu svému; 
krve vylitie mnohé vqide, 
nežli on k zemi př^ide. 



10 



15 



20 



4. Bitva vamenská 1. 1444. 



Od božieho narozenie po tisíc let, 
po čtyřech stech letech a po čtyřidceti 
i po čtyřech uherský král, 
král Vladislav vojsko sebral. 

I přibral sě na pohany až do moře, 
tu kdež pohané ležiechu velmi silně, 
i počal sě jest modliti 
Pánu Bohu velmi pilně. 

„Hospodine váemohúcí, pomilvg ny, 
rač nám dáti zvítěziti nad pohany, 
at nedějí, chlubied sě: 
Přemohli sme nad křesCany.^ 

,Ku pomoci poprosíme božie matky, 
at nám ráčí uprositi na déláticu, 
bychom mohli poraziti 
tjr pohany na počátky.' 



I pokřikl jest na své vojsko velmi 

tiše: 
,GtDí rytieři i panoše této řise, 
pomni každý na svoji česC 25 

a bijme sě pro Ježiáel* 

Ysickni páni přivolili k jeho slovu, 
ctní rytieři i panoše všichni spolu, 
jak najmensí tak nigvětáí, 
což jich bylo ve všem sboru. 30 

Vytočil sě král Vladislav s svojí 

mod, 
mnoho tisíc set pohanftv tu porazil; 
milý Bože, pozdrav jeho 
popřej jemu ctnej manželky 1 35 

Af by ona vždy rodila krásné syny, 
jižto by nám uherskú semi bránili, 



— 134 - 



spravedlivost, křesCanský řád 
po všem světě rozplodili. 

V ten úterý po svatém Martině bylo, 
jehož sě jest veliké pobitie stalo 
b mezi desařem pohanským 
a mezi králem uherskýnu 

Vsickni páni věrně stáli vedle krále, 
neb Bú sě bili přes celý den tak velme, 
počínajíce od jitra, 
10 až je zašla veliká tma. 

Vše pobitie obdržal jest král Vla- 
dislav, 
nel^o jest do samé noci na placu stál, 
až sě poslední pohané 
15rozpadili, kto věděl kam. 

A v tom boji.uražen král m svoji tvář, 



která rána jemu chvála buď před králi, 
neb jest statečně bojoval 
jako ctný rek mezi pány. 

A v tom boji zahynul jest Bátor 

István, 
který držal jest korúhev, dědičný pán. 
Milý Bože, rač posaditi, 
duši jeho v nebesích sám. 

Tut sú také zahynuli biskupi dva, 
neb sú statečně honili jako lvi dva*, 
jeden byl biskup agerský, 
a druhý byl varadinský. 

Mnoho jiné ctné družiny tu jich sešlo, 
neb sú bojovali pro to drahé heslo: 
Pro Ježíše! Jemu chvála^ 
buď na věky jemu dána 1 



-•^8^ 



XXXIV. 

BÁSNĚ DIALOGICKÉ. 



1. Yáelav, llavel a Tábor 

čUi r<ismlo,uvání o Čechách rohu, 1424. 

(Výňatek.) 



Sta se toho léta, bieše jeden pátek, 
snidechtt se trie, a ten den bieáe svátek. 
Vádav první jmqno křestně jmějiese, 
20 druhý Tábor, třetí Bavel Vrtoi bleŠQ. 
V vypáleném se snidechu kostele*, 
i vece Tábor bledý, hledě jako jiné tele : 
^Bratřie! ját mám vepřovu pečeni, 
v této pelesi sediece snieme ji*" 
25 Havel Vrtos k tomu brzo odpovědě, 
a řka; „Co mám činiti^ toho ještě právě 

nevědě; 
snad jest hřiech u pátek maso jiesti. 
EmotiFe Václave! chces-li vedle nás 
80 tuto siesti?** 

Václav vece: ^Táb()tre, pohan-U jsi, 

či-li žid? 



a ty Havle Vrtoai 1 svú se řečí také styď, 
či-li nevieá, že se postiti mám^dnes? 
nebuď lakoten, jako Tábor, hltavý pes ; 
také v božiem «domu. máme se. Bohu 

modliti, 
uesluáiet nám v posvátném miestě sto- 

liti." 
Vrtoch k tomu tak řka, vece : 
„Ját ještě dnes masa nebudu jiesti 

lehce, 
ale rád bych, abychom byli za jednoho 

člověka, 
jakož sQ jeit dalo od počátku staréfio 

veka." 
Tábor s palicí stcge velmi křičey 
m^je na sobě potvomé a zbledělé líce; 



- 156 — 



„Ty, Václave 1 vždy jsi protivník boží, 
tot již vědie na té bratřie naši mnozí. 
A ty, bratře Vrtochu! razit, neposlú- 

chiý jeho, 
Bigez se masa, budeš dobře silen z ného. 
Povedut tě k nasema dobrém a knězi, 
ten vie dobře pravého hožieho zákona 

mezi, 
dát ihBed tobě Tělo a Krev boží, 
jakot činie světí, lidé mnozí ; 
pojdeš 8 Bohem a s námi na protivníky, 
tu teprv pravé shledáš božie zákonniky ; 
budeš mietí plnu svobodu, a k tomu 

zbožie dosti. 
Když zavítáme mezi protivničie hostí, 
pober i spal, zabij s Bohem vše na- 
pořád, 
tot písmo velí, a náš vešken svatý řád. 
Y jich krvi své ruce často umyješ, 
a tudy zákona božiemu velmi pro- 

spěješ." 
Vrtoch uslyšav to, i podrbá se v hlavě, 
řka takto : »Bylt sem v Cechách i v Mo- 
ravě, 
a však úplné nejsem zpraven toho, 
bych zabil nebo zlúpil pro Buoh koho, 
bych také božie domy bořil nebo pálil, 
do té chvíle od toho ještě sem se vždy 

vzdálil ; 
božie Krve také hyzditi vidy nemohu; 
popóm sbožie chceš-U odjímati, tohot 

pomohu. 
A přes to ještě bych rád prvé slyšel, 
proč jest mezi námi tento veliký neklid 

vyšel?* 
Tábor se rychle k své řeči uteče (a 

doloží) : 
gTo jesttabúře a naj větši k tomu pří- 



čina; 



na popy krvavé jde ta jistá všecka vina. 
Protož ode mne přgmi tuto všichnu 

svatů zprávUy 



I chceš-li mieti svú hlavu bez bolesti a 

bez úrazu zdrávo." 
Václav odpověděv pěkně k této řeči, 

vece: 
nChceš-li, Táboře, ponechati svých kři- 6 

kuov a svého meče, 
chcif se také k vaší řeči dobře při- 
mluviti; 
protož žádám, by pomoc božská ráčila 

se mnú býti, 10 
Tot vám i také sobě i»:avé nauČenie 

dávám; 
mluvmež spolu v dobrotě, vážiec slova, 

tohot žádám."" 
Vrtoch proti tomu vece: „DávnotlS 

sem žádal toho, 
bych byl zpraven kdy té pře od někoho, 
ale poněvadž sta dotýkala boži^o zá- 

k(ma oba, 
napřed povězte, co jest boží zákon ? 20 

to jest naše doba." 
Tábor přijev otázku, takto k ní od- 

povědě : 
„Poviemt o tom, také že Váchiv po- 
chválí, dobře vědě; 25 
slušie to praviti i také vážiti dosti draze, 
tomut sem se naučil dobře dávno 

v Praze: 
boží zákon božie jest přikázanie; jk 

k tomu svaté čtenie, 30 
jiné, písmo Bohem dané, v němž nic 

zlostí žádné nenie, 
co jest popsal Mojžieá a jiní proroci 

světí, 
v kniehách biblí plnýzákon jest, chceš-li 35 

za to mieti. 
Vrtochtt, chceš-li pfsmobožieho zákonu 

převěděti, 
musíš se výkladuov našich dobrých knězi 

držeti* 40 
Choď k nám na kázanie, na nižádného 

aetbsje, 



— 136 — 



ač tobě kto po staroilávnu jinak báje. 
Stařít sú nesrozuměli, jako lidé hlúpí, 
z písma zvěz, kde najdeš druhů kúpi. 
Naše písmo a náJ výklad proti všem 
5 starým osta, 

zbožie kněžské, královo, pftnské tudy 

se nám dosta. 
Protož, Vrtochu, již slyšiž tuto všichnu 

zpráva, 
10 drž se nás chutně, nechaje toho sta- 
rého stavu." 
Vrtoch vece: „Mnohot ještě mám po- 

chybenie, 
ještěf tuto plné zprávy při mně nenie ; 
15 necht k tomu Václav něco řekne také, 
zda bych se ještě vtípil řeči jaké." 

Václavova odpověď zajisté bieše tato : 
„Neměj, Vrtochn, ihned úplně za to, 
cožt Tábor radí, když tak chytře od- 
20 povie ; 

tot na něho mnohý křesťan dobře vie, 
že pěkně počnúc, a však zle konají, 
pravdu povědúc, mnohé bludy kovsgí. 
Najprvé sú božie přikázanie kázali, 
25 ale již sú je svým! skutky zlámali a 

zmazali ^ 
duchem počavše, tělem kon{u*í, 
ale svatého Pavla výstrahy netbají; 
jakož ti lidé sami k sobě vyznávají, 
30 když na lakomství svú řeč dokonávají. 
Napřed dobře jest pověděl, co jest boží 

zákon; 
týž počátek o zákonu já pravím také 

jako i on: 
35 ovšem boží zákon jest božie přikázanie 

a svaté čtenie, 
jiné, písmo Bohem dané, v němž nic 

zlostí žádné nenie. 
Ghcif to dále všecko rozšířiti, 
40 v písmě svatém svú řeč pravú za- 
ložiti. 
Vešken ;;ákoii i všechny cesty božie 



viera jsů a milosrdenstvie, tot jest 

pravé zbožie, 
jakož sv. David svědčí i jiní mnozi 

proroci ; 
proti tomu ižádný bludný nemá moci 
Boží zákon jest, aby pravú vieru měl 

o BohUy 
bližnieho jako sám se miloval; to ještě 

řéci mohui 
že ve všem písmě svatém prvé jest roz- 

kázanie, 
těmato se základoma všecko písmo 

klanie. 
Netřebaf jest těch čtyř kusóv Pražských 

k tomu, 
jenž sú mnohého křesťana vypudilizjeho 

domu. 
Víerat jest nečitedlné a jisté božie po- 
známe, 
láska pravá Boha, a bližnieho svého 

milovánie. 
Proti vieře dřahú táhnu pohané avšichni 

Židé, 
proti lásce kacieři, tak die sv. Behoř, 

a všichni zlí lidé; 
ač také nalézáme v písmě mnohé ka- 

cieře, 
ježto sú blúdili proti křesfanské pravé 

vieře." 
Vrtoch vece : „Že v tom se oba sje- 
dnáváte, 
za zákon božie přikázanie a písmo 

svaté máie, 
a že viera a láska vešken boží zákon 

zavierá, 
viem, že na tom leží křesťanská naše 

viera. 
Povéztaž mi, co mají věrní křesťané 

věřitii 
zdali bychom se mohli kdy všichni ve- 
spolek smieřiti,*' 



— 137 — 



Tábor : „Kterak chceš mier mezi námi 

tato mieti? 
cékajf ažt nebudu v Čechich i y Mo- 
ravě čo mietí žietl; 
teprvt protivnici pod bratřie Blaáeti 

badú, 
až jim bratr Žižka dá kázefi tvrdú. 



Chceš o yieře věděti viece a plněji? 
věř v jednoho Boha; totjest najpiln^i; 
když sobě samého Boha zadiováák 
i co viec na koho jiného tbáS ? 
Jedno vyvrž z sebe ten tvuoj starý kvas, 5 
tak teprv vděčně přijmeS nové viery 

hlas.*" 



2. Z Rady zviřai 

(Z druhé polovice 16. století.) 



r 



Lev najprv k íílovéku mluvi: 
Poněvadž všecko stvoření jiné, 
od Boha pro člověka učiněné, 
jakožto služebnici ku pánu svému 
sebralo se spolu a šlo jest k němu, 
najprv lev se všelikou zvěří, 
8 mnohou a velmi rozličnou sběří, 
před člověka jest předkem předstoupil 
a hrozný zrak oči svých naň vyloupil, 
řka: „Zdráv buď člověče, pane náš! 
teď mne s mou družinou před sebou 

máš. 
Ját jistě jsem králem zemské zvěři, 
všeckat se strachuji před mou tváří; 
když v lese hrozným zvukem zařevu, 
všecky je častokrát ruozno rozženu, 
běží každý z nich kam kdo věda, 
skrýše asoukromného místa sobě hledá. 
Pakli sobě kterou zvěř lapím, 
pokrm sobě z ní k nasycení učiním. 
I ty ovšem mne se musíš báti, 
když má hrozná tvář na tě oči vyvrátí]; 
ale pro mocné boží rozkázání 
poddáváme se i já tobě nyní, 
že se tebe časem jako pána bojím 
a pod tvým panstvím býti musím : 
ač jsem zvíře přílišně silné, 
pokořím se tobě jako štěně malé, 
boje se malého proutku mrskání, 
saoecháv^ni na čms vzteUého fvání, 



Než takové dávám naučeni dobré: 
ač jsem pak stvoření němé a neroz- 
umné, 10 
pyšné, hrdé a velmi ukrutné, 
silné, hrozné a velmi lakotné, 
však každý milost vezme ode mne, 
kdož přede mnou pokorně padne; 
nic mu škodlivého neučiním, 15 

milostivě jakožto s přemoženým na- 
ložím. 
Nauč ty se, člověče, také tomu, 
buď milostiv bratru svému pokornému ; 
kdož se tobě dává vinen, 20 

. nebýviý jemu tvrdě odporen, 
udéliž mu své dobrotivosti, 
dojdeš od Boha svého snadně milosti. 
Jinéhof tobě neradím, 
cot já koliv zlého činím, 25 

žet jsem zvíře pyšné, lité 
a mnohou ukrutností naplněné. 
Ale mnět jest to od mého přirození, 
a protož žádný hřích mně to není; 
ale tobě za hřích počteno bude, 80 

a hněv boží na tě, tím jist buď, přijde: 
pro vysokomyslnou pejchu a ukrutnost 
dánat bude tobě věčná žalost. 
Protož se toho pilné vystříhaj 
a Boha svého takovými hříchy néhněvaj. 35 
Takéf oznamiúi tobě áéle, 
že jsem nepřijel sem v xňále, 



- 188 



ak s mnohoa a rozličnou družinou 
i Tselikterakou divočinou. 
Což jich koli jest na mém panství, 
lesním, hajným také polním manství, 

& vseckyt ty před tebou postavuji 
a tobě jal^ožto pánu okazuji, 
aby je ráčil střídmé vyslyšeti^ 
na né mile také pohleděti. 
Nékteří jsou hloupí a sprostní, 

10 a nékteří hnéviví a zlostní, 
jiní bázliví a velmi plaší, 
mnohých a rozličných jsou váŠní. 
Za hloupét já sám odpovídám, 
sprostnost jich tobě předkem omlouvám, 

16 kteříž se sami mluviti stydí, 
jedno toliko, pryč utéci hledí. 
Jiné všecky v tvou moc dávám, 
nechf za sebe mluví jeden každý sám. 
Vyslyš z nich mile každého, 

20 jakožto poddaného a mana svého; 
a cožt pak kdo z nich poradí, 
nic tím tvé cti neuškodí. 
Račiž přijíti od nich zavděk, 
cožt tobě. dobrého dějí kolivěk, 

25 A cožt se pak do nich za slušné nelíbí, 
toC tvá mysl velmi snadně rozsoudí: 
v tom jejich povah nenásleduj, 
ale radéji se toho ovšem varuj.** 

Člověk Je lvu takto d(t 
30 „Slavný lve, krásný a mocné stvoření, 
slyší mt rád tvé moudré mluvení; 
od tebe vděčně takovú radu přejímám 
a Y své mysli dobře ji zachovám.*^ 
Liika k Člověku. 
86 Edyž pak odběhne s chrtem pes, 
hned se liška vezme kdes, 
na člověka se chytře zasměje, 
mn^íc, Že jí on velmi přeje; 
před člověkem se kolem zatočí 
4Q a potom k němu blíže přiskočí : 
,Ját jsem, člověče, tvá liška, 
této zvéři^ kterouž vidÍ8» tovaryška, 



kteříž rádi z nich maso jedí, 
ač mi pak toho mnozí závidí. 
Neb leV) náš král milostivý, 
není k chudým velmi lítostivý; 
sámt se nsjí až do sytosti, 
a nám menším nechá sotva kostí. 
Vlk, ač jest pak kmotr muoj milý 
a ke mně proto dosti přívětivý, 
ale že sám velmi hltavě žéře, 
na tři dny v břicho své nabéře 
a nakládá plná oba boky; 
tuf pak Činí rychlé skoky, 
málo mi se po něm dostane, 
po jeho stolu téměř nic neostane. 
Ale tvuoj strážný a holomek pets, 
tenf na mne nevrazí podnes, 
ač já jemu nic zlého nečiním, . 
ani se s ním kdy oč takového vadím; 
radši hledím pryč před ním ujíti, 
než bych se s ním měla rváti a bíti. 
Ale že jest on tak příliš závistivý, 
mám za to, že sám chce být živý; 
na jiné štěká, sočí a žalige, 
ale na oko se k tobě připochlebuje, 
a sám najvíc škody činí. 
Všiidy počichuje a povoní ; 
kdež muož vleze, i vnitř do peci 
a ohledá, co se vaří v hrnci. 
Chcet také zvěděti, co se kde peče, 
a vždycky po všech koutech teče; 
voknemC se také do domu vedere, 
kdež co najde, všeckot napořád zžéře. 
MalouC, věř mi, tobě víru drží, 
ačt on praví, žet věrně slouží; 
nebo pro malý kousek chleba 
tvého užitku dobrého zanedbá; 
opustit často noční štěkání 
i potřebné tcbě ostříhání, 
anf pustí do domu zloděje, 
kterýž u tebe mnoho zlého zd^e, 
zbaví tě zboží a statku časného, 
I a mnoj^okrát také i života tvého* 



— 139 — 



Jáf jsem tvá předobrá šafi&řka: 
k tomu miBtrnějši jtežli tvá kuchařka; 
dobré krmě a chutné ráda Btrojim^ 
slepice, kuřata i jiné ptáky lovim^ 
ač mi toho málo s čeledí přeješy 
často za mnou i psy také átveé : 
vSak já to zaplatím zase tobé, 
kožich vlastní svuoj svleku gsebe 
a tobé ho k zimě ukrutné puojčim, 
a tak tobé tím tvou škodu nahradím. 
Avšak já tobé to radím, 
nečiň tak jako já činím ; 
neb já pro malou a hubenou kořist 
ztratím z sebe teplý a krásný kožich*, 
tudyf také i života svého zbudu, 
pokrm strakám a vránám budu. 
Ty buď človéče, jinač moudřejší 
a při uzdravení své duse piln^lí : 
pro časné a marné zboží 
neztracuj spasitedlné milosti boží, 
ani pro zdejší světské kořisti 
zbavuj se věčné nebeské radosti. 
Ještěf bych tobě více poradila, 
bych na psa žádné péče neměla; 
neb se ho bojím všady« 
jeho nevěry, lsti, také zrady. 
Protož se šetřiti mufiím, 
k lesním příbytkuom pospíším.** 
A s tím hned liška bystře odskočí, 
slepici dobrou, yq dvoře pochopi, 
k večeři ji sobě tuze držíc nese, 
neohlédne se zpět až v lese. 
VUckni ptáci ěpolu. 
Potom všichni jiní ptád, 
rozličných hlasuov zpěváci, 
buďto lesní nebo polní, 
domácí anebo vodní, 
rozUčné noty dávají, 
člověka ^bveselují, 
vnuknutí mu dáviyíce 
a k chválení zbuziýíce, 
také pilnosti a práci 
učíce jej, hloupí ptáci. 



Slavik. 

Slavík v noci: „Tuch tuch tuch! 
nobýviy človéče hluch; 
když já v noci sladce zpívám, 
tebe k témuž napomínám, 5 

aby Bohu ke cti zpíval, 
jménu jeho chválu vzdával, 
jenž tebe od zlého chová, 
ve dne i v noci ostříhá. <* 

LaStoviee, 10 

Laštovice: „Vidím vidím! 
lenivého na úsvitě budím, 
aby on ráno z lože vstal, 
pánu Bohu chválu vzdával, 
práce rukou následoval, 15 

tak své dítky obživoval.'' 

Zeihtdka. 

Žežhulka volá : „Kuku kuku ! 
na vospalého ráno tluku, 
aby byl spaní skrovného, 20 

zvlášf kdož jest rodu slavného, 
jakož jsem já rodu ctného, 
šlechtičného, vládyčího: 
sama svých dětí nechovám, 
ale chůvy jim zjednávám ; 25 

protož jsem spaní skrovného, 
k témuž zbuzrgi každého. 
£dož jest vzácné šlechetnosti, 
varcg se mrzké lenosti." 

Skřivánek. 30 

Skřivánek. dí: „Crli vrli! 
bývig voráči na poli, 
v potu tváři své usilcy, 
za pluhem chodě prozpěvtg, 
chvále Stvořitele svého, 35 

jenžf dává mnoho dobrého; 
z země užitek vyvodí 
a všecko pro tebe plodí, 
aby jemu proto sloužil, 
nebeských věcípilen byl, 40 

vznášeje se k nebi vzhuoru, 
myslil o nebeském dvoru, 
že jest tam všecko hojn^ší, 



- 140 — 



než v této zemi nynější; 
jakož já vysoko létám, 
a pod nebem sladce zpívám: 
k torna i tebe vzbuzigi 

6 a k nebi té pozdvihuji.** 

Strnad, 
Strnad zpívá: ,Ty ty tyl 
jel bych vorat, nemám slí, 
aby hospodářství chyst&I, 

10 pluhy, vozy opravoval, 
a podletní výborný čas 
uměl každý vážiti z vás, 
v něm pracoval, usiloval, 
vural i také rozsíval: 

15 neb kdož bude rozsívati, 
žili bude i zbírati; 
kdož nevoře, nerozsívá, 
takový nic nenažíná, 
bude od jiných žebrati, 

20 a nebudou mu chtít dáti.'' 

Dedek, 
Dedek zpívá: «Da du dul 
nechoď lenivý k vobédu, 
až prvé Bohu posloužíš, 

25 dílem a prací zasloužíš ; 
vstaň prvé ráno délat, 
potom budeš obědvat, 
fiudešli tak dělávat, 
koupímt sukni a kabát.^ 

30 Kf^Ue. 

Křepelice : «Pét peněz ! 
to takový slyš a věz: 



nechtěj pokladuov chovati, 
anf mnoho peněz míti. 
Přestaň ěasto i na pěti, 
a obilé hleď našíti 
a v něm se Často procházej, 
Bohu díky z toho vzdávej, 
živnost svou odtavad maje 
a s chudými se sděluje.* 

Vráita. 

Vrána křičí: „Evá kvá kvál 
ját jsem člověče vždy tvá; 
B tebout v létě i v zimě trvám, 
nikdy nikam nezálétám; 
tvého dobrého vždy hledím, 
I na pole s tebou letím; 
pomohuf všeho zvorati, 
voziti i sklizovatí. 
A teď se mnou vrabec, kavka, 
také i Stěbetná straka, 
všef jsme tvá dobrá čeládka, 
zbéřemf v^ce i kuřátka, 
i na poli tvé osení 
opatřímef bez meškání; 
ke všemu chome právo míti 
jako tvoji vlastni dětí. 
Ač ty nám nevelmi přeješ, 
často zabiješ i Ii^éš, 
protof my se nehněvámOt 
aniž kam preč zalétáme, 
ale B tebou jsme každý věk, 
buď pak vděk anebo nevděk.* 



Ul — 



HM DIVADELNÍ. 



» • » 



Úlomek hry na mnučeni Páně. 

(Z počáťka ló. Yéku.) 



Výstup 1. u kříže. TH yoJfnoTé. 

Milí! zda sme zapomnéli suksé jeho? 
▼áak jest jii bes něho ; 
i co déle o ni nehiýte? 
sda jie koma chováte? 

Yrzme sé o ni, sadúc krychlCi 
nékterýf ji zisté ryehln. 

A tof kostí nové jmáte, 
to vy sami dobře znáte ; 
mectež spravedně oko lid, 
neb dám někomu po holiči I 

Vojín {drzí kostky). 
Který ni^viece avrže, 
ten sé v sukni uvieže. 

{VřSe A»«%). 
Já mám s žiežem eá: 
ti Bú nejednomu obervali ples! 

PrvnL 
Já mám di^ji s kotrem : 
nejeden bude pro ni lotrem* 

Já dryjí 8 túsem mám, 
chd tn sukni vzletí sám* 

Nemluvtež tak dvorně: 
přidajtež mi k tomu své skomé, 
neb sem uvrhl dva žíže; 
nebo lotmom pptřebie kterého jíše. 

Druhý. 
Tof črt pomože ve vrzá 
že o ně rváti nelze 1 



Výsf ap t, u křfže. Longín, setník. -- 
Godn, jeho sluhu. Předežlf. 

Ba věru, že to Syn boží bieSe, 5 

jenž mnoho divóv činiese! 

{volá): 
Gocíne! Gocinel 

Ooeín^ 
Co kážeá» panej49ngí]ie? 10 

Longin, 

Pokaz mi toho prorék«^ . •' 
af sě hozi jeho boka: 
ukážeá-li mi jeho právě, 
dámf vól a dvě krávě; 16 

bude-HC po té ráně živ, 
to€ bude vel&ý diví 

Gocin, 

Toty pane, kopie proti boku, 

unii mu ránu až do hrotu. 20 

(Longin vrassi kopi v bok Kristův,) 



Druht V9Í^ 

To€ mu da velikú ráno, 
až by tam vložil celu vránu* 

Longin* 
Jakž krev mého oka dojide, 
inhed slepota s něho snide; 
tudy očima prozřech 
a svatů krev i^a sobě uzřech. 
Zigisté to vám pravi: 
věrnu na tom zprávu dáyiú^ 
že beze všech jeho vin. 
na kříži pni boží Syn ! 



S5 



30 



* 



36 



-: wst - 



Výšlap 8. V pekle. Satan. Belzebub. 
Holomci jejiqh. « 

Saian {dieit holomeia auta) : 
6 Kdo je ten, . , 

jesto je dnes nmučen? 

pravie, žef jest prorok taký, 

jehožf nenie pod oblaky: t 

však tam béieti mniáme 
10 a jeho duše pokusíme. 

Sětzd>uh, 

Věra tiem sé nemeáki^me, 

angelem k němu jiti nedajme ; 

ját k němu s perem běžeti musím, 
15 a bnde-li živ, toho pokusím, 

že bychom mohli jeho duál mleti; 

mnsili bychom sě tomu smleti. 

Výstup 4. a kiíEa 

20 BOzehuh, 

Ach nastojte 1 již nám netřeba tuto déle 

státi, 

potřebie jest nám rujíce řváti; 

neb jest ten prorok umřel, 
26 jenž jest na duie v mukách súcte vzezřel. 

Ach! co tomu zd^eme, 

neb pro něho učiniti nic nesmlemé; 

neb jest prorok svrchní ten, 

jenž náxai strčil pro nás pych zneftes 
30 ven. 

Ach, bychom to byli věděli, 

jioáče bychom Židóm byli radili! ' 

že sú jej umučili, 

vé, co sme skutili f 
36 musíme sě do pekla preč bráti, 

tu črt črta hněvem bude žráH. 

Ach ach ! již běžíme, 

zl6 novinu před Luclpera stěžíme ! 

. , , • - 

40 Vystup 5. n PititA. Josef (s Marií, 
Janem a Šimonem).' řilát, Kaifáš. ' 

Králi 1 ncnieC podobno, 



ani všemu lidu hodno, 
. byt na křiží dtúho pnělo 
před hody uůiřelé tělo. 

PUát. 
Ještě-li co viece fřavies? 
co-li ty mně k tomu radíš? 

Joaef, 
Odpust jej s kříže složit} . 
a v nový hrob položiti. 

Jpdái, 

Vezmětež to svaté tělo, 
neb jest nic zlého nezdělo-; 
a s kříže je sejměte, 
pohřebtež je, jakž umiete; 
dobuďte velikého kamene, 
přiložte hrob, af nevstane, 
af napíši na znamenie: 
„Židovského krále umučenie<<. 

Kaifdi, 
Uslyš slovo lida svého, 
králi I neroď činiti toho, 
by králem psal Židovským jeho . 

PiláL 

To sě jinak nemóž státi, 
by to kto směl smazati. 

Joaef. 
Králi I tvé milosti' děktg i, ^ 
dajf Bóh zdravie v tvém pokojt. 

Výstup e. o kříže. 

Joaef {atcýě u kfHe), 
Ouvech, Tvorce milostivý 1 
tvój svatý život nelstiyý 
tak jest náramně prorážen, 
i všem na divy obnažen. 
Spasiteli všeho světa, 
mé veselé, má roznětal 
tak sta zbitě ruce i ňoízě, 
v tté hlavicí ostré hložie, 
v tvém boce rána veliká: 
kakož kříže neproniká? 
Proši tvé milostí. Bože I 
vezmi mú duši v nebeské lože. 



-- 143 — 



(Tílo Kristovo snima^i » Xrfiže). 
JoBtf, 
Bačtež všichni z yašie milosti 
pomoci pokorně pohřiesti 
to přesvaté božie tělo, 
jenž na kříži pro hřieáné pnělo, 
bychom pokorně plakali 
a 8 náboženstvím pohřebli ; 
by Buoh také ze své milosti 
podlé své veliké vysokosti 
při našem skončení ráčil býti, 
když sě bnde duse s tělem děliti, 
bychom se jema dostali 
a s nim věčné přebývali. 
Toho rač nám býti pomočen 
Otec, Syn, svatý Dnch, všejeden 
Hospodin. Amen. 

{Odejdou 8 tíUem ke hrohuj tphajicé 
pUeíi: „Recessit pastor*,) 
Doslov. 
Slyšte, panny i vy panie! 
takot praví naše psaiiie : 
v starých kútiech i v okřiních 
málo pravdy máte při nich ; 
a však vy některá mrtvici, 
nehet, rúpy i studenici 
na své srdce obdržíte, 
ač mně právě uvěříte. 
O přeneščastné staré báby, 
jenž skřehcete jako žáby, 
panny i panie spravujíce 
i všech stavóv posuzujíce: 
ty odpusťky vy obdržíte 
a u pekle jich uživete, 
i se všemi s těmi zlými, 
ješto pohrzejí slovy mými • . • 
Etož snad dva mazance jnug^y ' 
i Kaifáše dobře znaje, 



i nedá jednoho jemu : 

se vsí škola přídu k němu. 

Ba mám psáno v starém záchodě : 

^Kebývoj skup v tomto hodě. 

Skorbrys Abraham azbynuky 6 

prislika: ktož má dvě sukni, 

prodaj jednu, kdp sobě meč; 

a ktož má dva mazance, 

Vrz druhým do školy preč!** 

Nechcete-li mi věřiti, 10 

chci vám divy dolíčiti, 

jichž sě děje nenie mnoho; 

i zda ste neslýchali toho, 

žet sú slepí nevídali 

a chromí sú vždy kulhali? 15 

ještět povědě jeden div, 

jestit křivda, jakž. sem živ: 

že-tě baba promluvivši 

a k teleti se zasmievši, 

na stúpě-tě létala 20 

a potom na herce sě honila, 

pak- tě trlici dojila 

a všecken-tě měsiec szobala. 

O slyšte baby klevetnice 

a vy svodné čaroděnioé: 26 

vy ste horšie nežli čertíce 

á pravé Bte domudnicet 

A tohot chci dolíčiti: 

muožeš viece než črt učiniti: 

črta sě odžehnati množe ^ 30 

rač zlé baby uchovati. Bože! 

Ba obratte sě, živy buďte, 

a vy baby čáróv zbuďte ; 

přtjmětež vy požehnáme, 

at vám bude na zatracem*el 35 

Jmáte, dietky, odpustky 

z pústky do pústky, 

šišky v h^i a kaliny ve kři. 



DOBA DEUKA. 



Od Ferdinanda I. po bitvu Bělohorskou. 



10 



I. 

BIBLÍ KRÁLICKÁ. 

(Z I 1601.) 

SkHtků apoštolských kapitola 6. a 7. 

v 

Svatý StSpdn. 

V téch dnech, když se rozmnožovali učedlníci, stalo se reptání Řeků 
proti Židfim, proto že by zanedbávány byly v přislahovánf vezd^ším vdovy 
jejich. Tedy dvanácte apoštolfi, svolavše množství učedlníků řekli *. „Není slusno, - 
abychom my opn^tíce slovo Boží, přisluhovali stolům. Protož, bratří, vyberte 
z sebe mužů sedm dobropověstnýcb, plných Ducha svatého a moudrosti, jimi 6 
bychom poničili tu práci. My pak modlitby a služby slova Páně pilni budeme. *■ 

I líbila se ta řeč všemu množství; i vyroHIi Štěpána, muže plného víry 
% Ducha svatého, a Filipa a Proehora a Ktkánora a Timona « Parména a Mi- 
kuláše Antiochenského, k víře v nově obráceného. Ty postavili před obličejem 
apoštolů, kteřížto pomodlivše se, vzkládali na ně ruce. I rostlo slovo Boží 10 
a rozmáhal se počet učedlníků v Jeruzalémě velmi. 

Štěpán pak jsa plný víry a mocí, činil divy a zázraky veliké v lidu. 
I povstali někteří z školy, kteráž sloula Libertinských a Oyrenenských a Ale- 
lexandrinských a těch, kteříž bylí z Gilicie a Azie, hádajíce se s Štěpánem. 
Ale nemohli odolati -moudrosti a Duchu, kterýž mluvil. Tedy lstivě nastrojili 16 
muže, kteříž řekli: „My jsme jej slyšeli mluviti slova rouhavá proti Mojžíšovi 
á proti Bohu." 

A tak zbouřili lid a starší i zákonníky ; a obořivše se na něj, chytili 
jej a vedli do rady. I vystavili falešné svědky, kteříž řekli : „^iověk tento ne- 
přestává mluviti slov rouhavých proti místu tomuto svátému i Zákonu. Nebo 20 
jame ftlyŠdi je(i, an praví, že ten Ježíš Nazaretský zkazí místo toto a promění 
ustanovení, kteráž náin vydal Mojžíš.* 

A pilně patříce na něj všickni, kteříž seděli v radě, viděli tvář jeho, 
jako tvář anděhi. Tedy řekl biskup : ,Jestliž to tak ?* A on řekl : 

„Muži, bratří a otcové, slyšte! Bůh slávy ukázal se otci našemu Abřa- 26 
hamoviy.když byl v Mezopotamii, prvé než bydlil v Oháran. A řekl jemu: 

10* 



— 148 — 

^Vyjdi z země své a z příbuznosti své a pojď do země, kterouž ukáži tobě!' 
Tedy vyšed z země Ealdejské, bydlil v Cbáran. 

A odtud, když umřel otec jeho, přestěhoval jej do země této, v kte- 
réžto vy nyní bydlite. A nedal jemu dědictví v ní, ani šlépěje nožné ; ač byl 
6 jemu ji slíbil dáti k vladařství i semeni jeho po něm, když ještě neměl syna. 
Mluvil pak jemu Bůh takto: ,Budef símě tvé pohostinn v zemi cizí a bude 
v službu podrobeno a zle s ním budou nakládati za čtyři sta let Ale národ 
ten, jemuž sloužiti budou, já souditi budu; a potom zase vyjdou a sloužiti mi 
budou na tomto místě/ I vydal jemu smlifuvu obří^^ ; a tak on zplodil Izáka, 
10 a obřezal jej osmého dne. 

Izák zplodil Jákoba, a Jákob dvanácte patriarchů. A patriarchové v ne- 
návisti měvše Jozefa, prodali jej do Egypta; ale Bůh byl s ním. A vysvobodil 
ho ze všech úzkostí jeho a dal jemu milost a moudrost před tváří Faraóna 
krále egyptského, kterýž ho ustanovil úředníkem nad Egyptem a nade vším 
16 domem svým. Potom přišel hlad na všecku zemi Egyptskou i Kananejskou 
a Bsoužení veliké ; aniž měli pokrmů otcové naši. A uslyšev Jákob, žeby obilé 
bylo v Egyptě, poslal tam otce naše nejprve. A když je poslal po 4ruhé, po- 
znán jest Jo^ef od bratři svých a zjevena jest Faraónovi rodina Jozefova.- 

Tedy poslav Jozef posly, přistěhoval otcci svého JáJcoba i všecku ro- 
20 dinu svou v osobách sedmdesáti a pětL I vstoupil Jákob do Egypta a tam 
umřel on i otpové naši. I přeneseni jsou do Siohem a pochováni v hrobě, kterýž 
byl koupil Abraham za stříbro od synů Emorových, otce Sicfaemov«. 

Když se pak přibližoval čas zasUbení, o kterýmž byl přisáhl Bůh Abra- 
hamovi, rostl lid a množil se v Egyptě. Až v tom povstal jiný král, kterýž 
26 neznal Jozefa. Ten lstivě nakládaje s pokolením naším, trápil otce naše, tak 
. že musill vyhazovati nemluvňátka svá, aby se nerozplozovali. 

y tom času narodil se Mojžíš a byl velmi krásný, kterýžto chován j«8t 
za tři měsíce v domě otoe svého. A když vyložen byl na řeko, vzala jeg dcera 
Faraónova a vychovala jej sobě za syna. I vyučen jest Mojžíš vší moudrosti 
30 egyptské; a byl mocný v řečech i skutcích. 

A když jemu bylo čtyřidceti let, vstoupilo na srdce jeho, aby navštivil 
bratři své, syny Izraelské., A uzřev jednoho, an bezpráví trpí, zastal ho a po- 
mstil toho, kterýž bezpráví trpěl, zabiv Egyptského. Domníval se sájtc^é) že 
bratří jeho rozumějí tomu, že skrze ruku jeho chce jim dátiBéh vysvobození;" 
86 ale oni nerozuměli. Druhého pak dna ukázal se jim, když se vadili, i vedl je 
ku pokoji řka: ,Muží bratří jste, i proč křivdu činíte sobě v«spol^?* Ten 
pak, kterýž činil křivdu bližnímu, odehnal ho ika: ,Kdo t$ nstainovil knížeitem 
a soudcem nad námi? Což ty mne chceš zamordovati, jako jsi véera zabil 
Epyptskéhq ?^ I utekl Mojžíš pro to slovo a bydlil pohostinu v zemí Hadiánské. 
40 A když se vyplnilo let čtyřidceti, ukáaal se jemu na poušti hory Sinai 

anděl Páně v plameni ohně ve kfi. A MctJžíS uřev to, divil se tomu vidění; 
a když blíže přistoupil, aby to piluji spatřil, stal se k němu hlas Páně: ,Jဠ



k . — 149 — 

jsem Bůh otců tvých, Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův.' I zhroziv 
se Mojžíí, nesměl patřiti. I řekl jemu Pán: ,Zzuj obuv s noh svých; nebo 
místo, na kterémž stojíš, 2emé svatá jest. Viděl "jsem, videi trápení lidu svého; 
kterýž jest v Egyptě a vzdychání jejich uslyšel jsem a sstotipií jsem, abyeh 
je vysvobodil; protož nyní pojď, posli tě do Egypta/ Toho Mojžíše, kteréhos 6 
se odepřeli řkouce; ,Edo té ustanovil knížetem a soudním?' tohot Bůh kníže 
a vysvoboditele poslal skrze ruku anděla, kterýž se jemu ukázal ve kři. A ten 
je vyvedl, čině divy a zázraky v zemi Egyptské a na moři červeném i na pouští 
za čtyřidceti let. , 

Tot jest ten Mcýžíš, kterýž řekl synům Izraelským : ,Proroka vám vzbudí 10 
pán Bůh váš z bratří vašich, jako mae; toho poslouchejte.* OnC jest, kterýž 
byl mezi lidem na poušti s andělem, kterýž mluvil k němu na hoře Sinai 
i 8 otci našimi, kterýž př^al slova živá, aby nám je vydaL Jehož nechtěli po- 
slušní (býti otcové fiiBŠí, ale zavrhli j^ a odvrátili 66 srdci 8výii|i ú» JBgyfrta, 
řkouce Aronovi: ,Učiň nám bohy, kteříž by šli před námi; nebo Mojžíšovi 16 
tqmu^ kterýž nás vyvedl z země Egyptské, nevíme co se přihodilo.' I udělali 
v těch dnech tele a obětovali oběti té modle a veselili se v díle rukou svých. 
I odvrátil se od nich Bůh a vydal je, aby sloužili vojsku nebieskému ; jakož 
napsáno fest v knihách prorockých : ,Zdaliž jste mi oběti neb dary obětovali 
za čtyřidceti let na poušti, dome Izraelský? Nýbrž nosili jste stánek modly 20 
Moloch a hvězdu Boha svého Remfan, ta podobenství, kteráž jste zděalli sobě, 
Bbyste se jim klaněli ; protož přestěhuji vás za Babylon.' 

Stánek svědectví měli otcové naši na poušti, jakož byl nařídil ten, jenž 
řekl Mojžíšovi, aby jej udělal podlé způsobu toho, kterýž byl viděl. Kterýžto 
přijavše otcové naši,, vnesli s Jozue tam, kdež bylo prvé vládařství pohanů, 25 
kteréž vyhnal Bůh od tváři otců našich, až do dnů Davida, Jenž nalezl milost 
před obličejem božím a prosil, aby nalezl stánek Bohu Jákobovu. Šalomoun 
pak udělal jemu dům ; ale Nejvyšší nebydli v chrámích rukou udělaných, jakož 
dí prorok : ,Nebe jest mi stolice a země podnož noh mých ; jakýž mi tedy dům 
uděláte? (praví Pán) aneb jaké jest místo odpočívání mého? Zdaliž ruka máSO 
všeho toho neučinila?' 

Tvrdošíjní a neobřezaného srdce i uší, vy jste se vždycky Duchu sva- 
tému protivili, jakož otcové vaši, takž i vy. Kterému z proroků otcové vaši se 
neprotivili? Zmordovali zajisié ty, jenž předzvěstovali příchod spravedlivého 
tohoto, jehožto vy nyní zrádci a vražedlníci jste. Kteříž jste vzali Zákon pů- $5 
sobením andělským a neostříhali jste ho." 

Tedy slyšíce to, rozlobili se v srdcích svých a skřípěli zuby na něho. 
On pak pln jsa Duc)ia Svatého, pohleděv do nebe, uzřel slávu Boží a Ježíše 
stojícího na pravici Boží, i řekl ; „Aj vidím nebesa otevřená a Syna člověka 
stojícího na pravici Boží." 40 

A oni zkřikše hlasem velikým zacpali uši své a obořili se jednomyslně 
na něj. A vyvedše jej z města, kamenovali ho; a ^Yědkoyě složili roucha svá 



— 160 — 



a noh mládence, kterýž bIoqI Saul. I kamenovali Stepána, vzývajícího Boha 
a řkoucího : ^Pane Ježíši, přijmi ducha mého.'' A poklek na kolena, zvolal 
hlasem velikým : „Pane, nepokládej jim toho za hKch.** A to pov^děv, usnul. 
I pochovali Štěpána muži pobožní a plakali velmi nad nim. 



^S©- 

n. 

POSTÍLLA 

ŠEBESTIÁNA VOJTÉCHA BERLIČKY 

(vyd. 1. 1618). 

Připiš panu Janovi st. Říčanskému Kavkovi z Říčan. 

5 Vtipně složený a sepsaný spis vtipného a rozumného zastavaČe míti chce, 

áby, co se do něho složilo, vtipné a rozumné rozsoudiv, viděl, co a jak zastá- 
vati. Já tedy spisem svým proti závistivým pomlouvačům a utrhaČ&m bezpečen 
budu> obrav mu takového opatrovníka, jemuž vtipem a rozumem málo rovných 
vlast naše zplodila. 

10 Vtip bystrá a rozličná důmyslnost osvědčuje, rozum mnohých věcí zběhlost 

zostřuje. Že se na všecko opatrně ohlídati a daleko domýšleti ráčíte^ z vtip- 
ného přirození dochází; že mnohou umělostí jako i mnohých věcí okušením 
m ysl osvícenou míti ráčíte, co div, že moudré rady a rozumní cínové na Vaší 
Milosti od těch, ježto rozumné věci od nerozumných rozeznati umějí, spatříni 

15 bývají ? Obé ste ráčili léta 1605 na sněme tehdáž v Výškově držaném s ve- 
likým podivením prokázati. 

Nebo když se těch časův ta Bočkajova neřádu pohroma z uherského zá- 
kampí na Moravu valiti chtěla, ráčili ste stepilostí Bohem daného vtipu všecek 
oumysl té nezbedné a bezbožné chámoviny vyskoumati, jako i cesty, kterými 

20 by a jak do Moravy vpadnouti mohla, uhodnouti a všecek pořádek tak škodli- 
vého vpádu všem stavům k potřebné výstraze nejen předpověděti, ale i moudře, 
jak by nastávající nebezpečenství odvráceno a začatému zlému přítrž učiněna 
býti mohla, raditi. O že tehdáž tak moudré a vtipné radě místa nebylo ! Všecko 
se tím pořádkem, jak ste předpověděti ráčili, zběhlo, země nenabytou škodu 

25 ucítila. Kteří prv dobré rady přijíti nechtěli, potom, od nepřátel zachváceni, 
užíti jí více nemohli. 

Edo něco zastati, chrániti a obrániti má, mužem býti a srdce míti musí. 
I s té strany sem spisek svůj z vlastních rukou vypuštěný výborným ochrán- 
cem opatřil. Kdo o velikém srdci, které nositi, kdo o hrdinské mysli, kterou 

30 se o veliké věci pokoušeti, kdo o zmužilosti, kterou ▼ největších nebezpečen* 
stvícb sobě podobným státi ráčíte, nev(? 



- 151 — 

Pomním časy, milostivý pane, kdež ste i t^ným záštím i zjevným ne- 
přátelstvím, a tím ještě počtem xonobým ft časem dlouhým, 29 všech stran až 
přes asi pohříženi býti ráčili. O^jíaod nebyU ani rady ani pomoci žádné: doma 
obého bylo s potřeba. Dovtipem, moudrostí, opatrností, právem, jako i ooskoky 
právními brániti sté se ráčili: ale ničím ste se tak všem obrániti a všecka záští 6 
a nepřátelství přemoci neráčíli, jako žádným násilíní nepřemoženou flntižilbstí 
a stálostí, as% potomsl sezDána, i milost a técb, kt^ří n^dgir s ,y$ái Milostf 
nepřátelili, sjednala. Ó srdce, z kterého taková zmužilost roste, věčné nesmr* 
teluB^ hodné! 

Valila se oherská neřest jako povodeň néjaká na Moravu: všiclaii po« 10 
mezní obyvatelé Btatky a nábytky, jak a kam mohli, vystěhovavše, zámky a sí41a 
opustivše, zemi k vyhubení, když jinač lze nebylo, nechi^vše, do mést se za- 
vřených sjeli, aby společnou pomoci hrdla svá bránili. Jediný pan Jan z ftíčan, 
o nějž nejprve nepřítel zavaditi měl, ničehož nikam nevystěhovav, žádné se 
odnikud pomoci nedovolav, s samou toliko domácí čeládkou , než zmužilým 16 
a hrdinským srdcem nepříteli dostál as ním se čelem potkav, přemoženého 
zpátkem obrátil, jesto by sic byi neporazený beze vší překážky až do Holo- 
mouce přitrhl. Nic tu před Vaší Milostí udatný Horatius nemá, ježto vojsko 
nepřátelské, až by most zřícen byl, zastavil : ale zpátkem, jak ste ráčili, jeho 
neobrátil. 80 

Přidám-li ještě jeden té, o které mluvím. Vaší milostiné zmužilosrdna- 
tosti příklad, ničímž nepochlebím, než věc všem známou jako všecko jiné až 
posavad povím. Dána byla příčina od Rudolfa slavné paměti císaře odstoupiti: 
pan Jan s Říčan zmužilé stálosti přivyklý nemohl se jako třtina po větru 
chvíti; několikerou povinností pánu svému zavázaný, nechtěl se vrchnosti své 25 
pronevěřiti. řobrán statek, nábytek rozebrán, stříbro, zlato se všemi klejnoty 
rozchvátány, urozená manželka s nejmilejšími dítkami v cizině zadržena, na 
samou osobu panskou všudy políknuto. Edo by byl neřekl, že i ten nejvkoře- 
nější dub takovým vétrem vyvrácený padne ? Zmužilohrdinské srdce těžkostí 
se přemoci nedalo, hotovější, statek, zboží, nábytky, zlato, stříbro, klejnoty, S6 
nejmilejší manželku, urozené dítky i samý život se vším, co na světě jest, ože- 
leti, nežli závazek učiněné přísahy přetrhnouti. Mnohé hrdiny česká země, 
vlast naše nejmilejší, vždycky každého veku odkojila: ráčíte těch braku nej- 
přednějšího hodni býti, poněvadž i vlast i rod, předky vzácnými v staroiStnosfi * 
šlechetný, vlastně chvalitebnými éiňy šlechtiti a ozdobovati, a jak vlasti tak 85 
i>odu k honosné poctivosti býti ráčíte. 

Poněvadž sem se tedy neomýlil, takového práci mé již od sebe vydané 
opatrovníka obrav, jakého vlastní jeho ozdoby ukazují, Yaší Milosti zato úslnžné 
prosím, že spis tento, jakkoli cbAtmý^, Ukoiřf však; který sa Tasí Milosti zlí- 
biti a mnohým k etnoefnéma ^ota poiloužiti může, vděčně při|ití a mae jar 40 
kožto BTéhověrnélio a vždy^- stálého, po41e povoláni^mébOi 'složébaflĚa sobfi 
poručen^o miú ráčíte. 




— 162 — 
IIL 

LISTY. 



. 1. JAEQSLAVÁ Z PERNŠTEINA A NA PARDUBICÍCH 
Otevřený Mst na Typovězenl Bratři éei^kých. 

Na Pardubicích 10. Septb. l947. 

My Jaroslav z PernšteiDa a na Pardubicích, krále J. M. rada a komorník, 
pán, držitel a pravý dědič panství Potnšteínského, Rychuovskébo a za nedo- 
spělých osiřelých Jaua a B lai^eje vlastních bratří z YlkánoVa pán a porucník 

6 města Solnice ke všem jmenovaných panství a měst Vamberka, Rychnova a Sol- 

^ . nice obyvatelům, poddaným našim věrným a milým posíláme list tento ote- 
vřený, tak aby po všech obcích čten a hned po přečtení od jedné k druhé 
bez průtahu dodán byl. 

Kterýmžto listem otevřeným oznamujeme obecně přede všemi, kde by 

10 čten neb čtoucí slyšán byl: že — jakož JM. nejjasnější král náš jak pro za- 
stavení bludných ve víře zmatků, tak pro uvarování příště odtud jdoucích proti 
JM. krili bouřlivých rocení a odbojnictví zlopověstuoa sektu pikhartskou, o nížto 
se věcí takových těžká vina odevšad provo^sige, slovem a mandátem královským 
na všechny budoucí ča^y z tohoto království vypovědíti ráČil: — taktéž my 

15 listem přítomným co nejpřísněji rozkazujeme, aby od přečtení a v známost 
uvedení přítomného listu do šesti neděl napořád sběhlých z dotčených panství 
a měst našich, co by se kde odPikhartfl lidu nacházelo, k tomuto našemu pří- 
snému poručení z půdy naší dědičné na všechny budoucí časy pryč odejíti mu^ 
seli, leč by ti a takoví k jedné aneb druhé straně náboženství v zemi potvr- 

20 zeného do vypršeni ustanovené lhůty se obrátili. 

Což kdyby od těch Pikhartů se nestalo a oni ve svém kacířském oumyslu 
zatvrzele setrvavše, po dobrém z půdy naší. dědičné (nejvíce v Rychnově a v Sol- 
nici) piyč odbíti nechtěli: tuC všechnu svou milostivoa ochranu od nich od- 
. vracíme a bereme — obcím, aby takových achtovaných lidí v sobě nechovaly, 
25 přik^Ki^jeme — řemeslům, aby jich z pořádka vystrčil a s mistrovství i sknap- 
^ atví (tovaryšství) ssázely, poroučíme — aniž koho pro jakékoliv lidem pikhart- 
ským činěné protivenství a škody pokutovati budeme, i také soldáty oa nč 
přivolati hotovi jsouce, kdyby oni k mandátu JM. krále a k tomuto našemu 
přísnému rozkazu zdornými a neposlušnými ae. ukázati a^ěli. 

10 AMo tak aafízigeim a ii8tanovm*em, aby ten lid pikhantský žádnoa kaé- 

jákéaii roskazu našeho umiméničákou le neiroétoval, asi jakýeh omluva proseb 
buď lám k nám přinášel, a neb po jiných odestlal; Což tak i^ ne jinače mUi 
Qhceme a Telíme, 



— 153 - 

3. Z listu Poggia Florentského k Léonhardovi Aretinskému 

přel. DANIELEM ADAMEM Z VELESLAVÍNA 1. 1586. 

Zpráva o odsouzeni a upáleni M, Jeronýma Praískéko, 

PoggiusLeaofaardovi Aretiaskému pesdravení. Hedfišléko časQizaíBákoAUf 
daC v Tepli<:kli se záxžui% psal jsem k MikQ]AioTi iaiemv list, ktepýž :za lo 
mám.áfi i ty čísti badeš. Potom když sem ne z TepHc do Konstead naTiátál, 
začala se pře mistra Jeroaýina, kteréhož vuobec. za kacíře' n^jf. Protož iMail •: 
sem o té Yé(Á spráTu tobě učt&ki, jak pro velikost a kodnoitté pře, takanaj- 5 
Yice pro TýmlovBost a umdní toko člověka. 

Znám sek tomu, že sem jak živ neviděl a nepoznal žádného, kterýž by veda 
při, zvláště hlavní a hrdla se dotýkající, tak blízko se přiblížil k výmluvnosti starých 
oratořuov, kterýchž my sobě mnoho vážíme. Ku podivu zajisté bylo, jakými slovy, 
jak ozdobně a výmluvně, jak podstatně a důvodně, jak veselým obličejem a živýni 10 
hlasem, a jak srdnatě a směle nepřátelům svým odpovídal a naposledy i při svou zai- 
vřel, až v pravdě čeho politovati, že tak slavný a tak znamenitý vtip člověka toho 
odvrátil se k učení a bludům kacířským : však pokudž pravé jest, což se mu 
připisuje. Nebo mně nenáleží tak veliké pře rozsuzovati; přestávám navejpo- 
vědi těch, kteréž vůbec lidé za moudřejší mají. Ale však tý nedomnívej se, 1& 
že bych jako oratoř a neb řečník chtěl tobě tu při ve všech klauzulích a část- 
kách jejích vypravovati: dlouho by to bylo a několik dní by k tomu býti mu- 
silo; dotknu toliko krátce, což jest předního a mimo jiné věci paměti hodného, 
z čehož ty o velikém umění toho člověka souditi moci budeš. 

Když proti tomu mistru Jeronýmovi mnohé věci na sněmu mluveny byly, ^0 
že jest kacíř, a to se i duovody a svědky dotvrzovalo, naposledy vidélo se 
všcchném za dobré, aby on sám obecné a zjevné slyáán.b^U a na jedaokaždé, 
což mu se za vinu dává, odpovídal. A protož přiveden jsa do sinému, když., 
mu rozkázáno bylo, aby na artikule žalobuíkuov svých odpovídali dlouho ton^i^ 
odpíral, pravě slušné a náležité býti, aby nqprvé sám svou při vedl a neviau25 
ukázal, než by na křivé žaloby odporníkuov svých odpovědi dával. 

Ale když mu toho odepřfoo, tedy stoje vprostřed miému, velmi kiáani 
a ozdobně mhivil, ačkoliv mu nejedui áouvtážiim a reptáním svým přékazUi'< 
a řeč přetřkovali. Však předoe sa konec na tom zavříno, aby na blady; jéáto 
mu se připisovaly, odpověděl; potom aby volně mluviti mohl, tooft -by cbtéi 30 
Čteni tedy byli artikulové btudftv jeho s kathedry, jedni po druhých, lnáiáff 
obzvláštně, a ti potom jistými svédky dotvrzováni. Tázán byl o jednom každém, 
zda-li by proti kterému co mtaviCi ditěl? K víře nepodobné jest, jak mowbé' » 
a chytré odpovědi dával, jak mocnými duovody se hájU; aikdi tfidcítoí se- 
propověděl; eož by na dobrého muže Bosluielot Mnohých žertem odbyl, jiných 35 



— 154 — 

Štiplavé dotekly u^ohé nejednou, v smutoé věci k smicbu přÍTedl, ^rymaje 
na jejich žaloby a důtky. 

Ale že pro množství ísáíoh a velikost bludův ta pře toho dne k konci 
dovésti se nemohla, do třetího dne odložena býti musila. Kteréhožto dne, když 

5 opét žaloby, na n^ cteoy a mnohými svědky provozoyány byly, tehdy on povstav 
promlnvil, řka: „Poněvadž ste tak bedlivě a pilné poslouchali nepřátel a od- 
I^MmikŮT mých, slušné a náležité jest, abyste i mne již také mlnvfeílK> dobro- 
tivé a trpělivé slyšeli. <* A tn najprvé, maje zadíti mluviti, prosil boha, aby mu 
takovou mysl, to srdce a tu výmluvnost dáti ráčil, kteráž býk dobrému a spa> 

10 sitedlnémn duse jeho sloužila. 

Potom takto mluvil: „Vím o tom, Ctihodní Otcové a páni! že sou mnozí 
slavní a vznešení muži snášeti a trpěti musili to, čehož sou svými ctnostmi 
nikdá hodně nezasloužili; vím, že sou bývali přemoženi a přesvědčeni &lešnými 
svědky a na smrt odsouzeni od nespravedlivých soudcuov.'' A začav od So- 

iĎkratesa, kterak nespravedlivě od svých méšfanův k smrti odsouzen byl, dc^kl 
Platonova vězeni, Anaxagorova utíkání, Zenonova mučení, a jiných množství 
pohanů nepravě a bez viny odsúzených. Odtud obrátil se ku příkladům lidu 
židovského, a předně juienoval Mojžíše i přivedl Jozeía, Izaiáše, Daniele, a té- 
měř . všecky, svaté proroky, kteříž jako potupní ruhači boží a buřiči křivě 

20 osočeni a odsouzeni bývalL Nepominul odsouzení ctné a šlechetné Zuzany. 

Dále přistúpii ku příkladům sv. Jana Křtitele, i samého pana Krista, 

spasitele našeho, o nichž výborné vědomé jest, že sou na křivé a falešné svědky 

.od nepravých soudců potupeni a na smrt ortelováni byli. Takž i sv. Štěpán od 

roty kněžské že byl ukamenován, apoštolé všickni na smrt odsouzeni^ nějako nevinni 

S6 a dobří, ale jako buřiči lidu, potupníci boha, a zlých nešlechetností pachatelé. 
Jest ovšem nenáležité, kněziod kněze nespravedlivé odsouzenu býti: ale on pří- 
kladem ukázal, že se to netoliko od kněžstva, ale i ode všeho kněžského sněmu 
neslušně a nepravě stalo. 

Tyto všecky příklady velmi 'ozdobně, krásné a s velikým posluchačuov 

30 očekáváním vypravoval. A že všecka podstata pře jeho' na svědcích záležela, 
mnohými duovody ukázal, že žádnému z těch svědkuov nemá věřeno býti: po- 
něvadž sou proti němu ne z pravdy, alé z nepřízně, zlobivosti a závisti svědčili. 
Oznániil i příčiny, pro kteréž by naň nepřátelé jeho nevrazili a dobrého mu 
nepřáli, až téměř nedaleko toho chybilo, že aoudce k sobě a k své při naklo- 

85nil< Pohnuli se všickni v srdcích svých a k niilosti se nachejlili; neb i toho 
doložil, že jest dobrovqjiné a sám od sebe na snem přisel, aby se očistil a svou 
nevinu spravil; oznámil o životu a o obcováni svém, plném šlechetnosti 
a ctnosti; předložil, že i staří nejučenější an^svétějši muži ten obyč^mivali, 
že sou v některých artikulích viry se dotýkajících ne vždycky jednostejně učili, 

40aajobrž netoliko rozdílné, ale časem i na;pdpor sobe sm^áleliy > váak beze 
yžeho. podezřela kacířstva. 

Pčekávali pak véickai na to, aby aneb vy^luyil sé a očistil; o4vol«je 



- U5 — 

bludy, 2 niehž byl vinen, aneb za odpuitění viny své a za mtlost pjrosil. 
Ale on táze na svém stál, pravé se žádným kaciřstvim nebýti vinen, a ne* 
(Méje odvolati bludfiv, kteeéž mu jiní křivé pHčitalL Naposledy dal se v vy- 
chvalováni mistra Jana Husa^ před tím . na olieň odsouseného a upálenékoi 
tvrdé to o něm, že byl muž dobrý, spravedlivý, svatý, a té smrti (ďtavné A 
nehodný. O stjbé také povédél, že }est hotov jakouž koli smrt podniknouti 
myslí zmnžilou a stálou, ustoupiti nepřáteluom' tvým. a lém Bvédkuom nesly* 
datým, lživé svědčícím, kteřížto však před bohem počet svým časem vydati 
musejí z toho, coŽ sou proti němu nepravě svědčili. 

Velikou nad ním lítost měli váíckni okolo stojící; nebo žádfMStifi byli 10 
při hrdle zachovati muže tak slavného, kdyby on byl sám rozumu svého uží- 
vati jC^těL Ale on stále na svém předsevzetí trvije* zdál se sám dobrovolni 
a ochotně k smrti chvátati. V tom pak největšího vtipu dokázal, že když řeČ 
jeho několikráte přetržena byla rozličnými křiky, a mnozí mu odmlouvali, stí- 
li%ííce řeči jeho, žádnému z nich neodpustil, aby ho nedotekl, ale nade všemi 15 
se mstě, všecky a neb k zahanbení a neb k mlčení přivedl. Když se hluk roní- 
mohl v snému, tedy sám mlčel, někdy zásti^^ z toho trestal; potom předse řeč 
svou konal, žádiýe a prose pro boha, aby mu dopustili mluviti, poněvadž ho 
více slyšeti nemaji Nikdá se křiku ani hluku neulekl, ale fždycky byl na 
mysli stálý a nestrašlivý. . 20 

Ten pak byl předivný důvod jeho paméti, že tjri a čtyřideeti dni seděl 
dole tt věži hluboké, smrduté a tmavé. V tom místé si^isté nic netoliko čísti, . 
ale w viděti nemohl. Mlčím o trápení duse a úzkosti mysli, kteráž naň bea 
pochyby každého dne docházela a vpicku pamét z ného vyraziti mohU. Však 
on tolik vysoce učených a moudrých mužuov k své při za svědky přivedl, tolik 25 
svatých doktoruov církevních k utvrzení srého smyslu připomenul, že příliá 
dosti toho bylo, kdyby se po ten veákeren čas v největší prázdnosti a v nej- ^ 
větším, mysli své upokojení, s uměním moudrosti a s knihami obírat, j^ jeho 
libá, příjemná, prostranná a zvučná byla. Hnutí téla odratorské a vážnosti 
plnéy budto že by chtěl soudce k hněvu popuditi, a n^ nakloniti k lítosti*30 
a Búlosti : kteréžto vsak on ani nehledal, ani dojíti nežádal. Stál vesele b^ 
bázné A bez stri^chu, netoliko smrt poatupi\|ej alebrž na ni žádostivé čekaje : 
fM. by, že jest druhý Kato. 

Potom dva dni mu propAJčili k n^zmyál^ní^ zda by pokání činiti chtéK 
Usioti ho navštěvovali niuži slavní a učení, aby bQ od smyslu a předsevzetí 35 
jeho odvedli. .Ale kiyž neástnpné, bludy, sv^ nastával in od i^eh upustiti ne^ 
chtěl, odsouzen byl od sněmu duchovního za kacíře » ohněm spálen. Vesele . 
a odliotně k smrti své šel, ndiekaje se i^ ohně, ani muk, ani ohavné smrtí 
se boje. 

Edyž přišel na místo popiavy a míti své» sám se z šatuov.svých svlékl* 4<) 
a p^v na kolena, modlil se před Mem, k némužinahýpřivásáóbylmolu^i 
provazy « řf»té9^em \ potom obloíili lin^ dřívími ne drobným^ «)e obhjrouhnýin . 



— 156 — 

až do prauoT, mezi dříví slámy nakladše. Jakž dříví hořeti počalo, zaóal zpí- 
vati píaeňy kterouž mu sotva oken a dejm přetrhl 

Ani sajiBlé onen tfutius tak směle a tak trdnAté BovloŽil na oken roky 
Bvé| aby ji spálil, ani Sokrates s tak dobrou a veselen myslí jedn nevypil, 
6 jak tento Jeroným ochotné oheň podstoupil; 

Dán v Konstancí »0. dne mésice v^e, kteréhožto dnr M. Jeroným pro 
kmiřstvi nptien, léta páné 1410. 



3. M. MAKTIN BACHÁČEK NAUMĚfeSKÝ Z NAUMÉŘIC. 

Panu Adamovi KoníkoTi, měštěniiiH a senátoru města 

Vodňan. 

* 

Službu svon etc. Včerejšího dne p« M JanCampanns, vieerektor učeni 
Pražského, mné psáni učinily v vašem jménu pozdrarvil i také nékteré dary 

10 na vazem místé odeslal , jako véctel bráchu a dobrou bus, čehož já spolu 
s mou ottzkou kuchyni aápižérnou Tám přátelsky dékiyi a odméníti se dobrým 
a vám líbezným přátelsivím nepominu. Pán Bfth rač dáti, aby tato vaše štédrost 
při statečku vašem mnobýmkrát vynahrazena byla a vaše dítky spolu s vánu 
žádného skrádeni v té příčině nepodfovali. 

15 •' Předešlých dnův na solhtíitováni pana vicerektořa pro vašesynáéky ode- 
slal sem k vám mládence pobožného a příkladného za colfegám, jmenovité Ja- 
eobttm Hobelioin, aby podlé jiných in sua classe vaše dva synáčky sobe po- 
' ručené měl a ták cvičil, abyste nad tím dobré zalíbení jméli. Jakož i nyní 
jemn píši, aby na sebe pozor jmél, v mezech povolání svého z&stával, dítky 

20suae classis tak vyučoval, aby rodičové i také přespolní lidé mohli tomu po- 
rozuměti, že s nimi věrné pracuje a časem svým jemu tu odměna učinili a na 
nék^^ vyšši místo buďto u vás a nebo jinde fedrovalS. 

Já sem také předešlých let téméř od sedmdesátého léta a potom v ko- 
kji před dvaceti léty a nížeji mnoho se s vyučováním pacholátek stavu pan* 

25ského, rytířského itakéméstí^éhosezaneprázdáeval, těchto a jiných prostřed- 
kův a cest koštovával, které by mohly nc|jpř(jemn^áík'vedeiif a k pros péénému 
vyučování těch dítek býti, a snad nehonose se tím, s pookti^u ty dítky sem 
vyučoval a v koligi pro množství těch ditek jiné dva pány mistky ku pcwioel 
sem k sobě připojil, i také při přítomnosti učených a rozšafných lidí quinque 

80 dasses s praeceptoiy sem nařídil. 

Nio nemluvě na potupu jiných pánfl professorft, kteříby s to ti^ dobře 
anebo lép^i býti mohli, než k tomu vedu, že pří malých dítkách ten prostředdc 
sem vyšetřil, že jsou oni v brzce bez těžkostí a téměř ze hry v krátkém času 
liteiy< znáti uměly, že. pěkně jak náloži exarte psaly, deklinacím mimo nad^i 

8519 naučily a jeden každý casumírecte, jMFofwieet^ri^ffi^mAtiee vykládati na čeeko 



- 167- 

uměly, tolikéž všecky personas omoiam tempornm ^. Modomm , jakž bned 
o tom p. Praessins in snis Elementis sprvopočátkn vypisuje. Naučily se k tomu 
catechesim nejprv čédfctou, všecky modlitby ta.úni i veéérttí, požehnáni stolu i dé- 
kov&oí po stole, některou kopu vokabulí i také něco spívati, když se toliko 
v tom jistý pořádek choval a jedno každé cvičení jistými hodinami se zacbo- 6 
vávalo a pacholátka své Ephemerides měla, a která již psáti uměla to všecko 
sobě zapisovala, co kdy^a které hodiny délala. 

Jakož o tom vznešení praeeeptores a ai\jvíce ten slavný muž JoaMiés 
Šturmius iu snis Epistolis olassicis vypisuje, který v Štroi^rku takovým spft^ 
sobem I udalo elasses slavnou academiím v«l scholam universálem spftsobil, 10 
které ve všech Némeckých semich sotva podobná jest. Ten píše in prima &pi* 
štola dassica ad primům praeceptorem tato slova: ^Primům ac puer noverH 
notas literarum*', anebo jak bude znáti litery v „statím deducatur ad declinatíones 
et coxgugationes* a z toho prý to pQjde že pacholátko prvé nežli téměř bude • 
uměti dobře slabikovati, bude uměti declinatlones» a prvé nežli bude čísti, 15 
naučí se coajugationes a to srozumitedlně s výkladen^ jednoho každého casnm 
a všech personarum. 

Někdy sem měl obzvláštní declinatíones snad na piU druhém arehu^ 
odtud se jim učili, posledního p&l archu odesýlám, ale ještě při^jemn^i mftže - • 
býti a pokudž čas postačí i to napíši, ježto to bude moci na stěnu na vosk 20 
přilepiti a pacholátka, která se učí slabikovati, aby pospolu seděla a rafikou 
na ty casus ukazovala a je slabikovala, jestli pojednou nemůže numerům sin- 
gularem anebo plurálem aby aspoň singulos casus slabikovaHa, toliko jeden 
přední, jakožto centurio aby mezi nimi byl a na ně šetřil, takby sukautorovi. 
anebo kdoby je vyučoval sešlo z těžkosti a bez toho vstávání a říkání i také 26 
kolikrát opakování: tJč se, přej, budeš hned vstávati a to všecko za borovou 
šišku. Než naši praeceptores a skoro někteří deceptores nechtějí na ten grif 
trefiti, proto že se sami tomu jak živí nenaučiti. 

Nedomníval sem se, abych měl tak obšírně psáti, budu Jacobb na to 
referovati, že z vašeho psaní tomu porozumí, k čemu vedu, to aby sobě pilně tO 
četl, jemu je odevzdejte. M&žete toto psaní k ndmu po vašich syneeh, když 
do školy půjdou, odeslati. Ve dne toho bych nedovedl pro jiná zaneprázdnéníi 
abych tak obšírné psal, aež/píši v.nqci, kdež mi žádný nepřekáži, ani mné 
kdo svou řečí z toho vytrhne. 

T dobré příhodnosti pánům purgmistru a radě města Yodňan mé služby 36 
s vlnšováním všeho dobrého jim ode mne vzkážete. S tím se vám na všem 
dobře jmieti viaát^ • • . ^ . ; • 

Dán v kolleji krále Václava jinak císařské v Starém mésté Pražském 
v pátek po 8v. Lukáši Evangelistu Páně 20. Octobris léta 1606. 



4. KAREL STARŠÍ Z ŽEROTÍNA. 
a) Panu Yáeslayoyi ze Ychyme. 

Na Rosicích 24. máje iei2. 

Uroseny etc. Poněvadž jsem se nad Vtf pomstil, ji£ Yeti odpouštím, neb 
nynější syět jinačejších odpustkft nedává; neráčili jste mi nic psátí za mnoho 
oasáf, až se Ysti zachtělo a já také nedáyám pdporědi, až jsem se relmi na 
5 to roamyslilt to veta. S tím se vším ačkolivěk jsem mstitedlný, Awiak netrvá 
mi dlouho hněv, protož pokoj v zemi, račte modbezgleitu do Moravy jezdití, neb 
také skrze smrt našeho dobrého a na nás velmi laskavého přítele zbaven jsem 
▼šech klankytných sukniček bílým premovaných, pro něž někdy strach i na 
sousedy šel. 

10 Ale nechj^e žertu na straně jsem toho velmi vděčen, že jste na mne 

zapomenouti neráčili, v čemž netoliko jsem psaním Ysti ujištěn, ale také vzká- 
záním po doktoru Lukovi těchto^ dnův mi učiněným. Mému pak prodlévání 
neračte se diviti; neb již teď od čtvrti léta nikam téměř na nohu nemohu 
a ačkoli nohou nepsávám a tak bych snad s tou omluvou špatně] ostal, avšak 

15 činí mne nedostatek ten ke všemu nechutného a nezpůsobného a iedy i k vy- 
konávání povinnosti mé k mým patronům a laskavým pánům a přátelům, mezi 
nimiž Yst račte býti jako borovice mezi jalovcem. Nad^i se však, že brzy 
s pomocí Boží vyjdu ze svých povijanů a tak jsa sobě volnější budu moci na- 
hrazovati, co jsem obmeškal a k Ysti svou služebnou náklonnost patrnějšími 

20 důvody prokazovati. 

S Ysti pak kdy shledání mé bude, nevím ; ráčili jste se příliš zskochati 
do těch bažantů, tak že nelze Ysti sem se nadíti ; my zde tak pyšně netrávíme, 
s tetřevy musíme zavděk přijímati ; ale nad^emef se jich ještě jednou naviti- 
vití, jako takto rok a čtyry léta, abychom jich sobě zde také rozplenili. 

t$ Mám dobrou naději, že nastane-li válka Turecká, brzo nás Turci s Uhry 

ku Praze popraží; račte zatím dáti Kolín opevniti, a€ máme Moravci kde nej- 
prvn^si nocl^ učiniti a druhý asi dvě míle za Hzní, neb budeme mít vsickni 
dobré nohy a. má se aatím zhojí. Yíce podruhé, k počátku dosti. Poroučím se 
Ysti starou měrou atd. 



b) Panu Janu ČejkoYi z OlbramoYíe. 

30 Na Boskích 26. máje 161!^. 

Urozený a statečný rytíři etc. Kdyby nebylo starodávní naší důvěrnosti, 
která mne v tom ujištige, že psaní mé dobře přijato bude a kdyby nebylo 
přízně té a lásky, která mne vždycky k tomu vedla, abych toho vyhledával. 



- 169 — 

co dy k Vká^mti dobrému a užitečnému sloužiti mohlo, nedtftil hjch Vám' to* 
hoto přftomiiého psaní, neb bych se obárati musd, poněvadž materii nepři* 
jemnou y sobě sdrži^O) aby mne samého Yám nepříjemného neuéinito: ale 
znije Yás již od drahné let a maje z toho povědomost o rozumu Valem, infr - 
nosti, k dobrému náklonnosti a při dobrém stálosti, nezastavuji se na tom, co 8 
sice obyčejné meri lidmi se sbíhá, nýbrž jsem k Vám té naděje, že jakž já 
doíbře minim, tak i Vy dot^ to ujmete a mne v tom přemete. 

Jest pak o toto činiti, že jsem teď nehrubé dávno tomu srozuměl, že 
jste se již dokonce od první manželky Vaší oddělili, netoliko statkem a hospo- 
dářstvím, než bytem i životem, anobrž i manželskou láskou, tak že ani s ní 10 
nebýváte, ani k ní nejezdíte, ani o její věcech věděti nechcete a sumou jiŽ 
ne jako manžel, než jako nepřítel nějaký k ní se chováte a ukazigete. Čehož 
jestli jsem se neřád dověděl, anobrž jestli jsem toho bez užasnutí doslechnouti 
mohl, sami můžete souditi, který o tom vědomost máte, že nad tím upřímně 
potěšen jsem, když se Vaše duse, dobré jméno, život a jmění dobře má, na- 15 
proti pak tomu zarmoucen, když ty věci při Vás nějaký nedostatek trpí, jakž 
pak bez toho není, že v této příčině všecko to vjakémž takém nebezpečenství 
zůstává, což světleji níže ukáži. 

Ač pak nepochybuji, že Vás k tomu nějaká obzvláátoí a nesnesitedluá 
těžkost přivésti mu8ila» — neb takové věci bez pH^iu se nedějí -^ avéak ji 20 
u sebe najiti nemohu, aby která taková byla a býti mohla, abyste se od ní 
přemoci dáti musili. Nebo že paní jest v letech a to takových, která léta Vaše 
vysoce převyšigí, není nic neobyčejného ; nebo, af na jiných příkladu nedávám, 
kteří majíce staré ženy pěkně se s nimi snášejí, já jsem sám měl ženu o deset 
neb jedenáct let sebe starší ; avšak proto mezi námi žádné nesvornosti nebylo. 25 
Že jest nemocemi sklíčena, poněvadž to z dopuštěni Božího přišlo, hodnější 
jest politováni a ochrany než nenávisti a opuštění. Že jest snad něco nevhodná, 
poněvadž to od věku přichází a od trápení, v kterýchž teď po ta léta zůstává 
pořád, i to věcí takovou není, aby od rozumného člověka nemělo sneseno a mezi 
jiné lidské příběhy počteno býti. Že snad Vám ve všem strany statku svého 30 
po vůli nebyla, poněvadž jest statku svého ne po rodičích svých, než po mu* 
žích nabyla, slušné jest Uík/é a nemůžete jí v tom za zlé míti,^ že jest opatřeni 
svých dítek žádostivá byla^ 

A tak kam se koU ohlídám a nač se koli obradm, nemohu u sebe nijíti 
toho, abyste jakou slušnou příčinu měh k opuštění jí a vzdálení se od ní, leč 35 
by jste Bnaid m^iií, že to tak sTobodné jest lidem, ženu sobě Tzíti n potoii 
od ní poatítí, jako atatefc koupiti a potem j^' za^e prodati. Ale daleko odindl 
Neb at s tím micím, oo jest Bfth hned při počátku strdfiv muže i ženu řekl, 
že dva budou jedno tělo, ani toho, co Kristus pán sám vyřekl : ^co spojil.Bůh 
toho člověk nerozlučuj,* a€ nepřipomínám, kdež zůstává Váš slib, který jste 40 
jí před Bohem a před jeho církví při oddání se s ni učinili, že ji dicete mi- 



— 160 — 

lovatí, chrániti, neopcmštěti do své neb do její smrti. ČiBtémiloTánifl^oebímnal 
Yj aa Syrovidch. ona na Polici, ona v l&ži sotva s duBi« Vy pak na atatku 
s dobrým bydlem: ne tak, pane nejvyšší písaři, nevymíoili jste sobe staroafi 
ani nemoc, ani nespůsoby, ani statek, než z prosta jste slíbili a to před Bo" 

( hemi totiž Boba sobě za svědka berouc: protož také od toho slibu ^tontét^ 
dobrovolného, bez výminky učiněného nemdžQte upujsttti, nemůžete se jeho 
sprostiti, leč byste z sebe křivopřísežníka, z Boha křivého gvědka učiniti chtěli, 
čehož bych Vám nepřál. 

Mohu sám souditi, že jest Vám nesnadno nad sebou vítěziti ; nebo podlé 

10 těla těžko jest zdravému s nemocným, mladému s starým, veselému s nevrlým 
a drtkavým obývati ; ale Yy nejste snad z těch, kteří podle těla chodí, ale 
z těch, kteří v těle jsouce proti těla oudůmrytířují a jestliže jste z těch, proč se 
tedy kříži vyhýbáte, kterýž všickni podnikati musejí, kdož synovství Božího 
oučastni býti chtějí. Nenít pochybné, že toto Vaše manželství jest rukou Boží, 

15 která Vás také stfrá a potřásá, abyste nezmrtvilí v libostech života tohoto ; 

ale utíkati před ní netoliko daremné jest, poněvadž ona všudy dosahá, ale také 

hříšné, neb jebt znamením zpoury, nad kterýžto hřích podlé písem většího není. 

Nechci toho šířiti, poněvadž i patrné jest i také více knězi Vašemu 

k předkládání Vám přináležející než mně; ale tímto svobodněji mohu hýbati, 

20 jakožto věcí politickou, že tudy svému dobrému jménu a povésti hrubé ško- 
díte. Nebo kde jest ten, který nepřičte Vám této věci k nestálost! mysli, bud 
že jste se hned z počátku dobře nerozmyslil, aneb rozmyslíc se dobře, že jste 
se potom v tom proměnili; víte dobře, že podle starého přísloví: sapientis 
non est dicere, non putaram"*^ a zase : deliberandnm est dfu, quod statuendum 

25 est semel**). Vzal-li jste ji sobě jednou, již ji musíte chovati, jakkoli jest, 
a bý Vám i na mysli nebylo, tedy pro lidi, pro pomluvy méli byste to učiniti. 
Nechei mluviti o Vašem rodu, na n^ž slušně se ohlídat! máte, nechci 
také o věku, který již takový jest, že mezi mladé počteni býti ne- 
můžete; onřadu toliko dotknu. Jste druhá osoba mezi stavem rytířským, jste 

30 nejvyšším písařem markrabství moravského, jsou Vám svěřeny desky, réjstra 
zemská, spravedlnosti lidské: i zdaliž nemáte na to mysliti, že jsouce předním 
nyfstem, máte také býti předním v dávání dobrého příkladu, majíce sobě takové 
véci stěřené, žet ovšem toho ostříhati máte, co Vám od Boha svěřeno jest: 
neb jakéž smýšlení býti může, že ten víru zachová lidem, který ji Bohu rušf, 

35 že tes bude míti pozor na zemské věd, který nemá porór na nebeiké^ 

.. QílpuBttei že se tak daleko pouštím; nestíhám Vás voíčem^ ale Vy samí 
do B«b«^ jděte. Může býti, že majíce affekty zaslepené opí toho a«ridite, néš 
lAei^i tím jiné consequeatie není. Také ty véci jdou per gradui, jako človik 
kiyi ae sláčí, ne ihned vykydne ae ze YŠeho, než nejpnr azaje obu?, polova 



*) Moudrý neříká: nemyslel jsem.' 
**) Dlouho rozvažuj, na čem pojednou ustanoviti se mnaíš* 



— 161 — 

gatéi pak kabát, oaposledy i kosiH, tak i ten, ktei;ý počne chladnoati y dobrém,, 
nejprr pouští na sebe vítr, pak. zimu, potom mráz, až dokonce sátím ustydne 
a umrtven bývá. Vy jste nyní na počátcích, bJeďte.se k ruce, mohlbych Vám 
specifikoTati a, ukázati, jakými cestami půjdete ý ale chci radéji Pána Boha 
prositi, aby Vás od nich ostříhati ráčil, než abych Vám je mél sám namítati. 5 

Týmž spůsobem mohl bych ukázati, že Vám to vyloženo může býti k la- 
komství, že nemohouce žei^ na to navésti, aby Vám všecko dala, opustili jste 
ji, poněvadž jste toho, čeho jste více milovali než ji, dostati nemohli; že Vám, 
to může tolikéž připsáno býti k nevdéčnosti, že m^íce od ní počátek toho, 
čemuž Pán Bůh bohaté ráčil požehnati, směli jste se nad ní zapomenouti; 10 
též také že může to též přisouzeno býti k chlípností, že jste se proto od ní 
odtrhli, abyste svých neřádů tím svobodněji hleděti mohli. Ale k čemu bych 
to daremně rozšiřoval, poněvadž vejdouce dp sebe sami to uznáte, že myšlení 
jiných lidí nemohou býti jinačejší o Vás, nežli by Vaše byla o jiných, kdyby 
podobnou příčinu k tomu dali. 16 

Těžko jest poctivému srdci zlořečí o sobě proslýchati, buď vinně neb 
nevinně ; ale co jest to proti svědomí ? a svědomí co proti Bohu ? Neb jakož 
dí písmo: „Potupovalo-li by nás srdce naše, ovšem Bůh, který jest více než 
srdce naše a zná všecko*" Znalif všecko^ jakož pak zná, jakž můžete bezpečni 
býfi před pomstou za to, čeho se dopouštíte, a aby žádné jiné nebyloi ppena 20 
talionis*) hotová jest |A by pak i to Vás nepotkalo, což Pán Bůh nemá jiných 
metel? Nemoci, smrti v letech nejlepších, rozptýlení statku, .hanby světské 
a kdoby je všecky .vyčítati chtěl, poněvadž to hrozné peklo stctifza jiné všec;ky« 
Kterýchžto věcí jakž byoh Vám věrné nepřál, tak také podlé povinnosti do« 
brého přítele výstrahu Vám dárám a napomínám upřímué, abyste podlé Kii^%^ 
stova přikázání vešli v pokoj s bližním svým, abyste mohli oběti své klásti na 
olttó a podlé naučení apoštolova snášeli mdlé osudí ženské, aby modlitby Vaše 
neměly překážky. Smiřte se zas s paní manželkou Vaší, stěhiute se k nij 
vezměte srdce, vedte práci, stužte hoj, poručte se Bohu, v jehožto sile všecko 
přemůžete a s všecko býti moci budete. Bude Vám to odplatitedlné od Boha, 30 
schváleno od lidí, přijato od Vašeho vlastního svědomí a od paní manželky 
Vaší odměněno, a byC i to nebylo, odplata naše hojná jest Pán Bůh et virtus 
per se ipsam et propter se ipsam colenda est.**) 

Mně pak nemějte za zlé, že jsem Vám tak obšírně a snad někde nevse- 
ly ak bez ourazu ty věci předložil; neb víte, že jsem Váš dobrý přítel od za- 86 
čáiku známosti naší. K tomu také jsem podlé ouřadu svého zavázán, jednomu 
každému k dobrému skužiti, a ačkoli knížka pana Tovaoovského, ani také zří- 
zení zemské nic o podobných věcech nevyměřili, avšak Vy víte, že já se bojím 



*) T. j. trest zločinu učiněním téhož skutku zlého, jako v písmě : zub 

za zub. 
**) A ctnost má pro sebe samu a sknse sebe samu konána býti* 

11 



— 162 — . 

Pána Boha, a že nehledfm tak dalece naHdsIcé prostředky než na řízení Božské : 
oh mne této zemi představil, on mne in speculo postavil, protož jestli ne pro' 
milost, tedy pro hněv i sám musím utíkati zlého i jiné od toho vystříhati, 
abych pokut Božských na zemi neuvedl. Nebo mlcel-li bych já, Béh by ne- 
6 mlčel a na rnné prvním, potom pak na vlasti mé ostýchavosti mé by vyhledával. 
Protož véHm i za to prosím, že mne v té upřímnosti přemete, v jaké já se 
Tám také otvírám. Bůh nebeský dej Vám toho užíti ku potésení časnému i k spa- 
sení věčnému. 

IV. 

ZÁPISY 

panství Pardubiekélio. 

(R. 1535—36.) 

Smlouva mezi panem Janem z Pemšteina a miStany Hradeckými. 

Léta 1535 v nedéli před sv. Bartolomějem stala jest se smlouva celá 

10 a dokonalá mezi urozeným pánem p. Janem z Pemsteina a na Helfenáteiné etc. 
s jedné, a moudrými á opatrnými purkmistrem a radou a vsi obcí města Hradce 
nad Labeih s strany druhé, o platy a desátky i jiné povinnosti, kterýchž lidé 
poddaní pánův Hradeckých z Vysoké a z Roudnicky k zadusí Opatovskémn. 
zbraňovali se platiti a dostávati, protože sou tu přes Labe volného přichodo 

15 ani příjezdu o potřeby své k témuž zadusí Opatovskému jmíti nemohli. 

A to taková smlouva : že JMt nadepsaný pán z Pemsteina, jakožto pán 
podací toho záduší Opatovského, ty všecky poplatky, desátky a jiné povionosti 
na těch lidech, což jest tu koli v Vysoké a v Roudničce poddaných pánův 
Hradeckých, pustiti a dáti jest ráčil na snažnou žádost opatrného Lukáše For- 

20 mana, jich Hradeckých spoluměštěnína, k tomu kostelíku, kterýž vystavěl týž 
Lukáš s volí a pomocí pánův Hradeckých i jiných dobrých lidí ku památce 
mistra Jana Husi na gruntech jich obecních, a to pravým trhem a kupem, jme- 
novitě za půl druhého sta kop míšeňských, kteroužto sumu peněz hotových 
JMt pán zouplna jest přijíti ráčil. 

25 A protož JMt ty lidi z Vysoké a z Roudnicky těch všech poplatk&v, 

desátků v i jiných povinností, od starodávna k záduší Opatovskému přináleže- 
jících, před týmž zadusím Opatovským, před dědici svými, i přede všemi téhož 
záduší držiteli, nynějšími i budoucími, prázdné i volné činiti ráčí, tak aby tíž 
lidé nadepsaní z Vysoké a z Roudnicky nyní i na časy budoucí těch poplatkův 

30 a desátkův i jiných povinností k tomu Opatovskému záduší nebyli povinni 

platiti ani dostávati, nežli k tomu kostelíčku již psanému mistra Jana Husi. 

Kdež pak háed při tom týž JMt pán z Pemsteina za těch půl drukého 



— H9 — 

Sta kop mísenských zoaplna prsatých ráčil jest čase ukázati a dáti k bu- 
doncfma užíváni tomu záduši Opatovskému, b vůli lidí svých i pánův Hradec- 
kých k témuž záduií přislusejicícb, tři pruty luk v svých gruutích po Labi 
nad Opatovicemi vyměřené, tak aby užitek z téch prutů louk nyní i na bu- 
doucí Časy obracován byl k tomu záduši Opatovskému místo téch výš jméno- 5 
váných platfiv, desátkův a jiných povinností a oni osadní toho zadusí to sobě 
opatrovati mají. 

A poněvadž podlé obsaženi smlouvy, této faře a neboli faráři Opatov- 
skému, nynéjšímu i budoucímu, se tu nic neují má, než s nimi se zadosti na- 
hražige, tehdy se i to také v této smlouvě vyšlo vi\je: ač přišla-li by kdy toliko 10 
z bezelstnosti potřeba na lidi z Vysoké a nebo z Roudnicky lidí pánův Hra- 
deckých, a oni faráře pro bezelstnost jmíti nemohli, tehda jim faráři Opatovátí 
nynější i budoucí posluhovati povinni býti mají, tak na ten konec, jak na hoře 
dotčeno jest, ač by toho kdy z bezelstnosti potřebovali. 

Toho všeho na zdržení my svrchu psaní Jan z Pemšteioat purkmistr 15 
a rada výš jmenovaného města Hradce, pečeti naše k těmto smlouvám sme 
vědomě dali, jenž jsou psány a dány léta a dne svrchu psaného. 

^^^ 

V. 



SNĚMY. 



1. Zprávy ze snéniů Bratrskýeh. 

á) Léta pdnS 1538. 

Věci zapo věděné všechněm bratřim a sestrám v jednotě pod vyloučením 
podlé dávních úsudkův bratří starších: Soudové na rathouzích a před pány, 
činění nesnází svévolných a nepokojných biBz rady. Dávání sevéeňky a v leda- 20 
jakés kupectví bez pobožné rady. Snoubení se k stavu manželskému pokoutní 
neřádná synův neb dcer k ženitbám a k vdavkůni, bez povolení a rady těch, 
číž jsou. Láni hanebná, řeči oplzlé a jazyk nestydatý, mluvení po domích. 
Vády na ulicech neb na trhu s lidmi, a haněni jedni druhých s pohoršením. 
Klevety, pomlouvání, utrhání a přesuzování jedni druhých, tajná i 2jevná. Gho- 25 
zení na pití do domů šenkovních, a sedání na kvaších a hodech s lidmi roz- 
pustilými a bezbožnými. Opilství, hry, tancové a všeliké takové rozpustilosti 
i nočni toulky, popíjení a posedávání. Šaty oplzlé, řezané, krátké, zpotvořené, 
šmuky zlaté, peří za klobouky. Item: Ženám sukně vykrojené, široce premo- 
vané, šněrované, třevíce nízké, čepce, tkanice slaté, obojky peřesté. Dávání 30 
se v dlahy skrze vypůjčování peněz na lichvu neb jinak, a z toho potom kla- 
mové, neplacení lidem a jiné zlé věci pocházejí. 



— 164, -. 

Vsickni, kteříž koll chtéjjí bratřírai neb sestrami věm^i a pána boha 
poBluénými býti, těchto Téci napřed oznámených všech, jako hříchů velikých, 
mm'í se yaroyati a utíkati ; a kteříž je činili a neb se jich dopouštéHy skutečné 
z nich pokání činiti mají. a je napraviti, tak jakž o tom v nápravě psané a vft- 
5 bec vydané zjevně oznámeno a o těch věcech vysvětleno jest Kteříž by pak 
koli takových zlých přestati nechtěli, a v ně jsúmyslně vcházeli i v nich sobč 
povolovali, takovým bratří sloužiti a v spasení jich ustavovati úmysla nemají 
a pro boha nemohou a nesmějí. Tím každý aby se zpravil. 

b) Léta pdnS 1546. 

Stalo se shromáždění starších v Boleslavi, a mezi jinými věcmi předně 

10 vzata jest před se kniha zpráv kněžských od bratří starších za zpravování br. 
Lukáše dobré a svaté paměti udělaná, a kněžlm k zprávě vytištěná a vydaná. 
Kterážto kniha času předešlého po smrti bratra Lukáše byla jest od nás po- 
opuštěna a opovržena z příčin těch : že sou bratří, jakož prvé tak i tehdážj vždy 
hledali, mohli-li by co lepšího mimo jednotu naleznouti. A času toho učení 

15 luterianské v Němcích skrze kazatele jejich slavně se před očima mnohých 
stkvělo, tak že se i nám některým mimo jednotu a učení její světlejší a do- 
konal^sí býti zdálo. 

Ale v prodlenějším času i skrze skutečné zkušení poznáno jest od 
nás, že víc blesku v slavných výmluvnostech slov a v slibných lahodách 

20 řečí z umění jazykA (po čemž všecken svět dychtí) bylo jest, nežli celost 
a dokonalost pravdy bohem zřízeného spasení. A protož k tomu, což bůh 
jednotě prvé z milosti dáti náčil, obrátiváe se srdcem a myslí svou, s pilností 
již jmenovanou knihu před sebe vzali a čtli sme naskrze všecku a soudili, 
i našli celost víry i smysla jejího při všech pravdách k spaseni potřebných; 

26 a že není nám potřebí jinde lepšího hledati, ale domajedaotě od boha daného 
uměti s vděčností užívati. A tak sme se na tom vsickni snesli a za jednoho 
člověka srovnali: abychom na domácích věcech dosti měli a k nim se celým 
srdcem navrátili i napravili, a je, ač by kde bylo potřebí, napravovali, co sme 
pak kde opustili, pokání činili. 

80 A tu jest b. Jan Roh st^irší přede všechněmi námi toto biluvíl , že jest 

nikdíž ve všech učitelích jiných jednot, co jest jich kde v těch nemalých časích 
přeběhl a ohledal, nenalezl tak celého a gruntovního učení při všem bohem 
zřízeném spasení jako v jednotě bratrské. Ano vyznávaje se, a pokání před 
námi s pláčem čině, toto pověděl: Já sem, prý, tomu nerozuměl a znáti ne* 

85 mohl i neuměl, jak veliké a přečisté věci jednota má. Překážel sem sobě kni- 
hami německými (ač nepravím, abych příčinou jich jasněji a lépe nepoznal 
věcí bratrských) ; ale toho, což sem v této knize i v jiných bratrských nalezl, 
nikdíž v žádných jiných sem nenalezl: tot mohu bohu a pravdě jeho^ ke cti pověditi 
A protož vám, bratří milí 1 není potřebí jinde hledati ; máte doma dosti^ 



— 165 — 

čím byste sebe i jiné dostatečně zpraviti mobli, a aapomfnám Tás, abyátevsvé 
véei domácí, kteréž y jednotě máte, pilné nahlodali a jim dobře srozumívati 
80 aóili: najdete ysecko, čehož kolj potřebovati badete. 



2. Někteří artifculové sněmu obecního 1. 1515. 

Jakož jest na předešlých aněmich, kteříž dcžáni byli na hradě Pražském, ' 

jeden léta oc. XLIII t pondělí před svatými Filipem a Jakubem, a druhý při 6 
přítomnosti Jeho Milostí Královské léta 9C. XLIV v pondělí po svatých Třech 
Králích, takové snesení a srovnání se stalo, kterak by jeden každý ctnostný 
i šlechetný život vésti a jej chovati měl, a však, poněvadž se uznává, že tak 
pevných hřích uo v se neumenšige, nýbrž den ode dne jich více přibývá, a pro- 
tož na tomto sme se snesli (mezi jiným) : 10 

1. Což se nemírného a zbytečného pití a vožírání dotýče, poněvadž 
svrchu oznámenými sněmy za hanebnost položeno a zapsáno jest: to aby 
ode všech stavův skatečné držáno a zachováno bylo, a takového pití a vožírání 
více se nedalo ; i tolikéž při lidech poddaných aby to opatřeno a dokonce 
přetrženo bylo. 15 

3. Posvícení sedlská aby zastavena byla, aby žádný pán, rytířský člověk 
ani Pražané a jiná města , ve všech poddaným svým jich nedopouštěli ; než 
do kosteluov ke mšem svatým a náboženství aby se scházeli, to se nezapovídá i 

a v to nepojímá. Též také kolední piva, neboližto vobecní, kteráž sobě složíc 
mezi sebou peníze v větších neb v menších počtech lidé sedlatí kupqjí, aby 80 
jim dopouštěna nebyla: poněvadž skrz posvíceni a takové jich sňatky neb 
schuoze mnozí a častí svarové, mordové a jiní mnozí neřádové a hříehové 
proti pánu bohu se páší, a tudy lid sedlský v rozpustilosti k ontratám, zá- 
hubě a chudobě přichází. 

3. Tolikéž i přástky a hiy, na kteréž se scházejí a při nich týměř více 36 
nežli při jiných artikulích oplzlosti a hříchy pách%jí, aby každý pán, rytířský, 
člověk , Pražané a jiná města na gruntech svých opatřili a je zastavili, pod 
trestáním týchž lidí, jakž by se jednomu každéma pánu mírně a slušně vidělo. 

A jakož také lidé sedlští obojího pohlaví sobě v náležitých a příliš pyšných 
šatech chodí a je sobě kupi\jí, jakožto šňůry zlaté, košile kmentové se zlatem 30 
vyšívané, peří pštrosové, sukně lindyšové :. to každý pán při svých lidech pod- 
daných aby zastavil a jim toho nedopouštěl, než aby chodili tak, j akž oa ně 
záleží. 

4. A jakož mnozí novokřtěnoi se nacházejí, takových bludných lidí aby 
žádný nefedroval a jich na panství svém netrpěl, ani jakého bytu přál; než 35 
takového každého 'novokřtěnce pryč z země hnal a žádného stanoviště jim 
žádným vymyšleným obyčejem nedopouštěl. 



— 166 — 

5. Což B6 zrna a mince dotýče, na tomto sme ůe váickni stavové sneáli : 
aby Jeho Milost Královská obeálic k sobě osoby, kteréž sme tímto sněmem 
k tomu volili, to s nimi rozjímati a rozvažovati ráčil: poněvadž na sněmu říš- 
ském, kterýž se nyní v městě Burmúsu drží, Jeho Milost Císařská s stavy svaté 

5 říše to jednati, aby po vší říši zrno srovnáno bylo, ráčí, na jaké zrno zde 
v království tomto mince bita by býti měla. Jest-li že by se pak týž říšský 
sněm protáhl, a žádného snesení o zrno mezi tímto časem a vánoci nejprv pří- 
štími se nestalo, tehdy oč by JMf Eska s stavy tohoto království z strany 
zrna snésti se a srovnati ráčil, to aby při tom zůstalo. 

10 Než což se pak všech cizích mincí dotyce, k tomu stavové tímto sněmem 

plnu moc dávfjí, aby JMt Eska s týmiž osobami vyvolenými, jak by se takové 
mince skrze JMti Kské též i zemského probere v probě našly, po čem by jedna ka- 
ždá brána býti měla, usadili, to aby JMt Eska hned po kngích rozepsati dáti ráčil, 
tak aby každý z obyvatelův království tohoto tu zlou lehkou minci, kteráž nyní 

15 tak vysoce jde, mezi tímto časem a letnicemi nejprve příštími odbyti mohl, 
aby každý věděl, jak a zač ji potom bráti a zase vydávati má. A jest-li že 
by pak ktož koli po rozepsání JMti Kské po krizích toho se dopustil, a minci 
českou přepalovai a jinú z toho bil, ten každý aby v pokutu zřízením zemským 
starým vyměřenou upadl. 

20 6. Což se stran pod jednu a pod oběma zpuosobami stavuov dotýče, 

aby JMt Kská ejezduov popříti ráčil, tak aby se obeslali a ti sjeli, kteříž 
z puovoduov starobylých Čechnov jsme a knéžími řádnými od biskupuov řádné 
svěcenými se zpravujem, a pod poslušenstvím kněžstva pod jednou i pod oběma 
jsme, a zákon boží a ustanovení svaté církve držíme. Poněvadž se mezi kně- 

25žimi i jinými mnohými osobami ledajacís rozdílové nacházejí, abyto zase k ná- 
pravě a dobrému pořádku, jakž potvrzení některých privilegií toho ukazují, 
přivedeno bylo, JMt Kská stavuom pod jednou i pod oběma způsobami milo- 
stivě k fijezduom a k sjití povolovati, však kdy by se to a na který čas státi 
mělo, že jim JMt Kská znáti dáti ráčí. 

80 7. Což se ručnic dotýče, tak jakž o tom předešlým sněmem, kdo s nimi 

a jak choditi migí, vyměřeno a nařízeno jest, při tom aby se všickni tak za- 
chovali ; a každý pán, rytířský člověk, Pražané a jiná města, i kdož koli jaké 
lidi mají, kterýmž takovým předešlým nařízením s ručnicemi choditi svoboda 
puštěna není, ty aby mezi tímto časem a suchými dny letničnými nejprve 

86 příštími všecky obeslali a jim přikázali, a mezi nimi to skutečně nařídili, aby 
s ručnicemi po jich panství neb kamž koli jinam, kromě honění zhoubd, jakž 
ú tom i o jiném předešle vyměř<>no jest, nechodili. 

8. Což se privilegií zemských dotýče, na tom sme se snesli tak: aby 
ty podlé napomenutí JMti Kské a předešlého sněmovního svoleni zregistro vána, 

40 a slovo od slova na dvě přepsána byla, tak aby JMti Kské jich jeden pHpis 
dán a druhý při dskách zemských položen byl, a to proto: kdyby JMti Kské 
a neb stavův i osobám z stavuov jaki toho potřeba byla, aby nebylo potřebí 



vždycky pro originály posílati. A ty osoby, kteříž na registroviaí takových 
privilegií sednou, aby z této berné předešlé opatřeny byly a jim za jich práci 
učinéBO bylo, tak aby přísežné písaře k tomu zpuosobiti a chovati mohli, 
a hned ten pondělí po středopostí na hrad Pražský konečné se sjedouc, takové 
registrování i přepisování začali a neroaýíždéli se, (až by) to všecko vykonaU. d 
Než když se přepisovati budou, při písařích aby nejméně osoby dvě vždycky 
z těch osob k tomu volených byly. 



3. Z Přátelskébo snědeni stavů éeskýeli L 1547. 

Tito artikulové níže položení od stavův království českého, kteří jsou 
se při času středopostí léta 1547 do Prahy ^eli, rozjímáni a k budoucímu 
od JMKé na hradě Pražském položenému sněmu sebráni jsou: lo 

1. Jakož při nábozenatvi naHm křestanském původem ďábla, nepřítele 
Krista pána, i některých slepých nerozumných a nevyučených učitelův našich 
a skrz rozdílná učení jich někteří rozdihvé mezi námi povstali a povstávají 
protož my, kteříž z víry pravé křesCanské těla a krev Krista páaa pod obojí 
spůsobou přqímáme, abychom se všickni na jistý čas a den do Prahy zase 15 
i^eli a v koUeji veliké o přetržení takových rozdílů v přátelské a křesťanské 
mezi sebou rozmlouvání měli a drželi a tak i^ezdové naší strany pod obojí 
spSsobou o věci duchovní a spasitedlné aby svobodni vždycky na časy budoucí 
tak jakž za předešlých králův českých to držáno a zachováno bylo, bývali a se 
držívali. 20 

2. Poněvadž na nejvyšších úřednících a na soudu zemském nám obyva- 
telům všeho království českého nejvíce záleží : protož soud zemshj aby osobami 
stavu panského a rytířského rozumnými a hodnými tím spůsobem osazován 
býval : aby JMK psaní hned do jednoho každého kraje učiniti a od obyvate- 
lův téhož knge toho požádati ráčil, aby J. Milosti některý počet osob ze stavu 25 
panského a rytířského zejména poznamenaný k osazení soudu zemského odeslán 
byl. Z kteréhožto počtu osob tak jmenovaných osoby jisté a to při nejmenším 

z jednoho každého kraje dvě voliti a těmi osobami soud zemský toliko JMK 
aby osazovati ráčil. 

A též jestliže by osoba která z ářednikúv zemských umřela aneb od 30 
úřadu svého odpuštěni vzala neb tak z hodných příčí a ssazena byla : tehdy 
na sněmu budoucím aby čtyři osoby hodné od stavův voleny byly, z těch pak 
JMK na takový úřad zemský osobu jednu voliti a toho úřadu té osobě, kteráž 
by se JMKé dobře líbila, aby podati ráčil. 

3. Žádný z úředníkův menéich aby v žádném soudu mimo jích soud ne- 35 
sedal ani več jiného potahován nebyl, než jeden kaidý z nich byl pílen práce 
své, podlé úřadu svého jsouce lidem volni» nepyšni ani na lidi se neokřikigíce, 
poněví^dž ne páni; ale obce království tohoto jsou služebníci. A poněvadž nám 



— 168 — 

všem obyvatelům království tohoto na týchž menších úřednících nemálo záleží, 
protož ti rcdtt dobrého a dobře zachovalého a beze vší na svých poctíTOStech 
poskvrny, k tomu přirození Čechové, jakž i úředníci i jiní soudcové zemští, 
aby byli| a k tém úřadům s radoii plného sondn zemského voleni a podáváni 

6 aby bývalí. 

4. Soudové bez odkladův aby se drželi, tak aby lidé bez odtahův k svým 
spravedlnostem přicházeti mohli, a ne aby nékteří před&ili, ajsoncé vpořádku 
poslednéijší, při právě před těmi, kteří ven z pořádku jsouc vyňati, prvnějsl 
kn právu přistoupili. 

10 6. JŘeMci aby byli všelijak na svých c^ch a poctivostech dobře zachovalí 

a od žádného žádných forgeltův určitých nebrali, než toliko to od každé pře, 
pokudž jest jim zřízením zemským o tom vyměřeno aneb ještě bnde. 

6. Co se purkrabství RarUteimkého dotyce, tomu úřadu jsou svařené 
znamenité věci a veliké, jakožto koruna a privilegia i jiní zemští klenotové 

16 a svátosti. A na témž úřadu poněvadž podle práva dva purkrabové býti mají, 
aby nejmíň vždycky byl jeden pod obojí spúsobou. A tak aby i při všech 
jiných soudech, úřadech a radách JMEé se vždycky držalo a zachovávalo, aby 
za tou příčinou mezi námi dobrá láska, svornost i důvěrnost mohla býti za« 
chována. 

20 Privilegia království tohoto a zemská, aby ode všeeh tří stavův s pil- 

ností ohledána byla. Též také klenoty zemské na témž Earlšteině od osob 
k tomu ode všech tří stavův volených aby vyhledány byly, a jestliže by se 
čeho nenašlo, aby o to k těm, komuž svěřeno, podle zřízení zemského hle- 
díno bylo. 

25 7. Toto také za potřebné uznáváme a, aby na budoucí časy držáno bylo, 

chceme, kdož by v komoře JMKé byl, aby v nižádném soudu nesedával, než 
buď pilen totOi což na něho vzloženo jest, a zvláště pak JMKé prokurcOor 
aby v žádném soudu nesedával z mnohých příčin. 

8. A jestliže by JMEé koniom svou v tomto království míti ráčil, tehdy 
30 aby v ní JME ráčil míti dvě osoby ze stavu panského a dvě rytířského, pravé 

a přirozené Čechy; a sekretář, kterýž při těch osobách bude, ten tolikéž aby 
byl Čech přirozený. A ti nemají na žádné těžkosti lidské nic vymýšleti. 

9. Edyž by koliv JME sněm obeslati ráčil, tehdy aby JME do listův, 
kterýmiž by sněm obeslal, všecky ty artikule, o něž by se sněmovati mělo, 

36 výslovně a srozumitelně v světlých slovích vepsati rozkázal a aby jeden každý 
kraj, sjedouce se prvé, potom osoby z počtu svého vyslali a sami osobně na 
týž sněm jeti mohli. 

Aby také stavové moc měli, na témž sněmu, což by uzoali potřebného 
obecního dobrého, jednati a zavírati, a to aby jim zastříno nebylo. 

40 Pakli by JME neb budoucí králové čeští sněmu položiti aneb v zemí 

býti neráčili, a potřeba by uznána byla, že by sněm bez prodlévání položen 
byl| tehdy nejvyšší purkrabě Pražský má jej hned položiti a rozepsati. 



-^ 169 — 

A sjezdoiíé kragUi^ tak jakž vždycky to od starodáTna bývalo, kdyi hy 
toho potřeba kákala, aby Bvobodni byli. Tolikéž i oboe poftpola v. méstedli 
PražBkýeh pro obecné potřeby aby bývaly, jakž předešle se saehevá^o. 

10. Aby stavové v nic žádným mandátem, roákazem, ani jak jinač, mimo 
své meieni a svehůdp, od JMKé ani od žá^éko jioébo potahováni a nutkáni 6 
nebývali. 

11. Jestliže by kdy jaké iaimU bnď kdekoliv bylo, aby nejvyálfma hejt- 
mana neb hejtmanům polním, ode vši země vyvoleným, doetatefiná instmkd 
dána byla, kde, jak a proti koma vojenské to taženi mělo by se vykonati, 

a mimo svoleni a instnikci o iqmé své, aneb a Čibož pak koli vnaknatí a po- 10 
ručeni aby z oomysla nepřátel této zemi nečinil a nečinili. 

12. Mince ííeská aby jinde mincována nebyla než v Čechách, a to a Hory 
neb v Praze, jakž od starodávna bývalo* 

13. Eorof Da číž pak koliv radu jest zpuštěna, ta aby zase s pomocí 
pána Boha a všech tří stavův vyzdvižena byla/ poněvadž jest koruny této po- 16 
klad, a užitkové znamenití jsou z ní bývali aještěbybýti mohli, kdyby cechy 

a ne Némci spravována byla, a tolikéž.! jiné zlaté všecky a stříbrné hory aby 
přirozenými Čechy spravovány byly a nejvyšší mincmistr, jsa přirozený Čech 
a nemaje nic n komorou činiti, aby ervobodný býval. 

14. Židům Stříbra kupování a mincí všelijakých vexlování aby hned za- 20 
staveno bylo, a vsickni glejtové do sv. Havla nejprve příštího aby jim vyzdvi- 
ženi byli, a oni v tom času statky své opatříce, aby se vlekni této země zho- 
stili podle předešlého sněmnvnihD- zftitání a dskami o tom zapsání. 

15. Ládování obili ven z země aby hned přetrženo bylo, poněvadž nyní 

i vždycky království tomuto zvláštní potřeba toho nastává. 25 

16. Chodové, poněvadž podle povinností svých pomezí království tohoto 
bájí, aby mimo své předešlé svobody, jichž jsou oni i předkové jich užívali, 
v nenáležité a neobyčejné věci od žádného potahováni nebývali, než v taženi 
vojenském aby k Domažlickým, jakož od starodávna bývalo, pojímáni byli, 

a oni aby hory a pomezí království tohoto opatrovali. 30 

17. Yžecka <^ vnově zaražená, a kteráž od starodávna v užívání nebývala, 
také aby pominula. 

18. To sluší před sebe S pilností vzíti, aby pf^áva^ zřheni ženská stará 
8 novými z mnohých přičiň napravena a dostatečnéji rozšířena byla, a podle 
těch práv aby soudcové všicknii pokodž by kterému soudu náleželo, soudili, 36 
a na tomto snému osoby hodné, rozumné od obce království tohoto aby voleny 
byly a do jistého času aby to všecko vykonaly, 

^ 19. Úřednici a soudcové zemM pro vážnost předkem d&stojens^vi krále 
JM. i království tohoto, když by JMK v tomto království a na zámku Praž- 
ském býti ráčil, aby při JMK nad jiné cizí národy nejblíže bývali a na zámku 40 
Pražském, kteříž by s to býti mohli, byty své měli a na témž zámku Pražském 



— 170 — 

v pokojích přední mteta v poctivosti držali, a rady jinýeh národftv dole jinde 
kromě zámku Pražského byty a obydlé své m^te. 

10. E ipitiUu při městě Pražském leMcimu dvě osoby z úřada konšel- 
ského aby dohledaly a toho pilné Šetřily, jak ta chudina ? tom špitálu se opa- 
5 třuje, a tak ve všem království českém aby se to při všiecL šiHtálich od jiných 
dalo a zachovávalo. 

81. Poněvadž od starodávna to bývalo, že purkrabě hri^ Braisckého 

jiný od JMEé nebýval volen, než ten, kdož jest od téhož knýe a obyvatelův 

volen: protož aby stavové téhož kraje při tom starobylém pořádku zachováni 

10 bylL Pakli by kdo mimo vědomost, kraje a bez vůle jich purkrabě volen byl, 

toho týž kng bude míti vůli přgíti neb aechati. 

22. 7^1 purhrahé aby soudy, kteréž jsou vyměřeny, bez všelikých po- 
tahův a odkladův držel a spravedlivostí lidských lidem dopomáhal, leč by jisté 
znamenité a důležité příčiny buď kraje aneb vsí země nastávaly. 



VI. 

KNIHA BÍLÁ PÚHONŮ K SVĚDOMÍM. 

(1532—1646.) 



Yyslýeháni svědků 

m při mezi Jakubem Bartákem z Bezdédic b jedné a Pavlem 
z Bezdédic v Třebovli 8 druhé strany. 

15 (Actum feria III. die XI. virginnm 1544.) 

1, Vantek Blaváiek z Horepnika u, p, ». f *• ^*) • Kdy jsme se trefili 
do Třebovle, takto dvě léta minuly, ve žnie před svatým Jakubem: byl jest 
pan Jakub v krčmě své, šel pan Pavel tam za ním sám čtvrt, tehdy jest svádu 
počal hned naň, někteří měli i podávky železné. — Teda pán Jakub pověděl: 

20 »Již já vidím, že já nemohu pokoje před vámi míti, že již musím z svého 
ucházeti/ A ten Mikuláš vovčák řekl mu : „Pane, co mníte, že si jaký pán ? 
Však nejsi žádný pán, než zvyjedený fořbereénfk 1** Potom hned šel ven z síně 
a pan Pavel šel za ním s nahů braní. A pan Jakub mu řekl : „Nechoď ke mně t^ 
A on před se šel po něm, a on před ním ucházel až pod krčmu dolův, a tu 

25 jest upadl s vršku dolův. A tehdy jest ručnice třeskia. Ale toho já nevím, kto 
jest vystřelil. A tu pan Pavel upadl na ruku a řekl: „Jižt mám dosti.' Tehdy 
řekl: „Hoňte a držte zrádce I"* A pan Jakub prch ke dvoru. A syn Páně Pavlův 



*) T. j. učiniv přísahu nad písmem svědčil takto, 



— 171 ^ 

iAke mél radnici, nežJA neviiD, kto jest střelil? A ji sem nevidél aby pas 
Jakub mél tehdáž při aobé kterého slažebnika svého, Dáno mi od chftze 
20 grošů českých. 

2. Říha PoláSůk z Slezska od Vazová u. p. n. f «. t.t Kdy sme tu měli 
dobru vůli před krčmou, pan Jakub tu byl v krčme s svým bratrem, s panem 6 
Matějem. I pan Pavel přijde tu sám čtvrt do krčmy s synem a se dvěma slu- 
žebnými čeledíny. A ten vovčák s vidlicemi a podávkami přisel. Když sú pan 
Matěj s panem Jakubem vyšli ven z krčmy, pověděli sú tak: ^Nemůžem^ 
v svém pokoje užiti P Potom pan Pavel vyjde z krčmy s synem as těma 
dvěma pacholky, potom oni před nim ustupigi a pan Pavel s svými třeli na 10 
ně. A pan Jakub měl ručnici i řekl jim: ^Nepřistupiijte ke mně.^ A paní 
Matějova přijde tu i pláče, a vezmúc panaMat^e domův a pan Jakub tu sám 
zůstal. Pak již byl večer a pan Pavel tře před se a žene se po něm s holým 
mečem. A potom z ručnice třesklo. A když třesklo, pau Pavel řekl: nJiž já 
mám dosti.** Pak ját nevím, bůh ví, kto jest udeřil. Já více nevím co praviti. U 
Dáno mi od chůze 8 gr. č. 

(Actum f. YI. in vigilia omnium Sanctorum 1544.) 

8. M^azim KrajU z Vrátková u. p. n. f «. t.\ Tu neděli před svatým 
Jakubem šel sem do Kšel upomienat s panem Jakubem. Kdy sme zase šlij 
stavil sem se v krčmě, i nevím co sou sobě řekli pan Jakub s panem Pavlem. 20 
Pak pan Mat^ řekl: ^Třebas ho sobě sud kaž vytáhnutí, my tobě toho pře- 
jem.** Potom sem já zůstal v síni a pan Jakub Sel do světnice a kázal sobe 
svíčku osvietiti, i seděl jedinký sám tam za stolem. I pak volala na nás krč- 
mářka: „Co tu stojíte?* Opět pan Pavel běžel do světnice, byl při nto jakýs 
ovčák a druhý, Hasačert mu říkali a já mu rovně tak dím : „Medle tovaríái, 25 
nepřičinějte se mezi pány.^ Měl podavačky, jako vobilí podávili, při sobě. 6ekl 
sem mu: „Nei^činěj sel páni se svadí a páni se smíří. ** A on mi lál. I pak 
pan Jakub vždy ucházel před panem Pavlem. A řek mu pan Jakub: „Nepři- 
stupuj ke mně, ját k tobě udeřím!** A vždycky neházel zpáikem skrze krčmu. 
A potom ktos udeřil z ruěnice, nevím kto. Piúc praviH sů: „Hoňte ho, hoňte 80 
a zabité!** Dáno mi od chůze 8 gr. č. 

(Actum f. V. Agatíie 1545.) 

4. Jakuh Kupa z Pišecniho u. p. ». f «. t,: Když paní matka v kuchyni 
byla, dávala nám večeři i přiběhla k nám do světnice,, řekla: „Béžtol zabíti 
chtějí Jakuba.** A my běžíme a někteří tu zůstali uyrat, nesměli tam jití. a já 35 
běžel sám. 1 také sem tam nesměl, když již na pana Jakuba běželi všickni, 
A pak Jakub s nataženi^ ručnicí stojí a oni Hasačert pluhař a vovčák podávky 
měli jedny a braň né^akú a pan Pavel meč. A pan Jakub vždy před nimi 
coufal stou ručnici. A oni mu přezdívali. „Burtáčku, uspaný zemánku!** A pak 
pan Pavel prch k němu s mečem, a tito za ním. A on utíloýe i upadl. A pan. 40 
Pavel mečem chtěl |^ protknouti. A ktos v té chvíli postřelil Pavla z ručnice, 
A pan Jakub v ty chvíli ztyčil (sic) a běžel domů« A pan Pavel postřelený 



— 172 — 

křičel: .Hoňte zrádce I hoňte!'' A pan Jakub upustil ručnici/ béže domuov, 
a paní ma^a našla ji a vzala ji a přinesla ji domůy. A tomu dvé lete vokolo 
svatého Jakuba velikého. Dáno nj^pd chůze 10 g. č. 

(Actum f. III. post Bartolo. 1545.) 

6 6. Albrecht Holub z Kraton u, p, n. f s. t: Že Jest mi to v paměti dobře 

vědomo, když sem u pana Jakuba z jeho peněz dělal. Tehdy pan Jakub po- 
žádal mne jest, abych s ním sel pro potřebu jeho do Kšel upomínat mlyěe. 
Tedy přišlo žencův množství do jeho krčmy. A on nám pověděl : ,Podte, zjed- 
náme sobě žence!** Tedy zjednali sobě žencův. Tedy pan Pavel př^el z Eou- 

10 řimie vopilý, i přišel také do krčmy, a syn jeho za ním přišel se dvěma pa- 
cholky. A když přišel pan Pavel, pan Jakub vsel do světnice, kázal sobě roz- 
svietiti dvě svíčky. Tedy pan Pavel šel za ním do světnice s pacholky svými 
s meči a s podávkami. Tedy pan Jakub ucházel vždy před ním z krčmy až 
na ves. Tedy ten Mikuláš vovčák volal na něho: „Jakoubku! Jakoubku! děláš 

15 80 pánem, a nejsi než forberečnikem!'' Tedy třel jest na něho pan Pavel 
předce (sic) s mečem, až upadl pan Jakub z jakéhos vršku, až se převrhl 
Tedy pan Pavel na něho tu dotíral. A v tom ktos udeřil z ručnice, ale neviděl 
sem kto. A tu jest křik pan Pavel: „Již sem prostřelen, hoňte ho zrádce!" 
A pan Jakub v tom před se utekl do domu svého. Dáno mi od chůze 22 gr. č. 

20 6, Duora Nimeova z Horepnika u. p. n. f «. L: Nemohl pan Jakub vuole 

míti v svém. Přisel na něj pan Pavel sám tjreti, vytáhse m^č svój. A oa ho 
prosil: nMilý pane Pavle, prosím tebe, nechtě mé s pokojem v mým.** A on 
vždy před se na něj třel a vždy mu mluvil. Tedy čeled jeho přibéhla za ním : 
jeden s voátípem, druhý s vidlami. Tedy ten vovčák, který s vidlami přisel, 

26 mluvil mu, že „nejsi žádný pán ani zeman, než že si ztakový forberečník.*' 
Tedy on vida, že by nezbyl, vy vřel se z té krčmy i uprch k domu Bvému, 
i zvrátil se na ruku z kopce dolův. Tedy jest řekl : nPane bože, rač se mnú 
býti!" A pan Pavel vytrháe meč svój, chtěl jej probodnuti. A ona jesti tu 
chvíli ručnice spustila mezi nimi. Ale já toho nevím, kdo to jest udeřil z té 

30 ručnice mezi nimi. Nebo jest jich tu byla hromada. Tedy takový křik posel : 
„Hoňte lotra! hoňte!'* Tedy pan Pavel pověděl; ,|Jižt mám dosti.** A pan 
Jakub již utekl domův. Dáno mi od chůze 20 g. č. 

7. Antia Hlavdíhova z SořšprUka u, p. n, f «. t: Šly jsme do pole, 
k tomu sme se trefily. Tedy pan Jakub přišel do krčmy, a pan Pavel za ním 

36 |>řidel i nedal mu pokoje v jeho. A on ho žádal, aby mu dal pokoj. On mu 
pověděl. Že mu tak svobodno jako jemu; on mu pověděl, že nemóž to býti, že 
sem já zaplatil krčmu. I ušel ven před ním. A on vždy sel za ním drže se 
za šavli, dobyvši ji kus. Pak přišlo jich moc za pánem Pavlem s podavačkami,' 
Kozák Mikuláš pověděl jemu tak, že ,8e děláte pánem. Nejste pánem ani 

40 zemanem, ste v}'jedeným forberečníkem.** Já nevím co víc praviti. Dáno mi 
od chfize 20 gr. č. 



— 173 — 

(Actam f. V. poUfe Mftrtíni.) 
8. Jtm HaMtk od Tábora %pftdmě9H u^ p, n. f ě. t: Žetíi léta minul* 
před ST. Jakubem na týden, kdež jest byl pan Matěj v křčmé. Žé tam pan 
Pavel příáel také. Tedy mu řekl pan Mat^, že „nemůžem dobcé vůle míti 
pro vás.* Žekl mu pan Pavel, že ,,každému svobodno aa jeho penise* l^edj ft 
Kuba Barták stál za nim b ručnici nataženou i kohoutek přiložený vse^ Tedy 
ditél k nému udeřiti. Tedy uhlidal Mikuláš čeledin páné Pavlft i praj: »b& 
to chceš délati? chceš udeřiti k dobrému človéku z bAh a zdarma.** I prig^ 
„žeby i k tobé udeřil zvysnéděný I'' I pnj: „Máš*li proč, udeř i iw*lili co vi- 
nen.** Tedy Jakub vyšel ven z krčmy s služebníkem svým s Beranem. Tedy 10 
nadál se pan Pavel, že šel Jakub Barták domů. Tedy povédél Beranovi tak 
i pnú* nZaryeht^} Berane k nému." Tedy Beran nepomeskal, hned jest udefíL 
k panu Pavlovi. Tedy sou pana Pavla porazili a odešli ho jako zabitého^ Tedy 
sou obadva uteldi pryč. 



VIL 

PRÁVA MÉSTSKÁ. 



1. BRIKCÍ Z ZLICSKA. 
Z předmluv na práva městská (1536). 

Město nic jiného nenie než méšfan jednota a tovaryástvie řádné zřízené 15 
a právem vysazené k společnému dobrému, poctivému a užitečnému všech, 
k obhájení sebe a obecnieho dobrého. 

Toho pak tovaryšstvie počátek první jest řádné spojení manželské, z kte- 
réhož p ovstává plod, rodiči, služebníci i jiná čeleď, a to slově duom, latině 
neb řecky ekonomia, A ten hned potřebuje řádu a zpravovánie ; neb se v něm 20 
nachází přirozená vrchnost a poddanost. Z mnoha pak takových domuov uči- 
něno bývá město, a to Latiníci a Řekové jmenují politia, Z mnohých potom 
opět měst učiněna bývá krsgina a království, totiž monarchta. 

A protož jak duom, tak město, tak i království má a musí ^ravováno 
býti jistými zprávci a řády; kterýž dvuoj jest: Duchovni, a ten z milosti pro- 26 
středkem slova božieho, skrze vieru srdce, lidi dobré vuole povolává k ospra- 
vedlnění duše, jenž slově blahoslavenstvie spasenie a věčný pokoje a toho 
řádu zpráva k kněžstvu náleží. Svétská pak zpráva k zevnitřním skutkuom 
zřenie má, zpravuje k dobrému i k zlému náchylné. Etož zlých skutkuov 
zevnitř toliko nečiní, aa dobrého i spravedlivého v pokoji držán jest; jiné pak SO 
lidi svévolné prostředkem práv nutká mocí pořádnou k spravedlivosti, totiž aby 



— 174 — 

každý, podlé oné přirozené povinnosti živ jsa, jiným neškodily a což cfho jest, 
při tom auostaňl, to jest snmon : co bj trobé nechtěl, nečinil jinémn. 

Neb Plato, Atistoteles piSf, že človék každý z přirozenie vlastně k torna 
konci, aby- ctnostné živ byl, narozen jest. Dovozuje toho rozličné, kterak v ji* 

ft nýdli tělesných žádostech a vásnich člověk od hovad žádného by rozdílu neměl, 

kdyby k ctnosti i^rozené náchylnosti neměl. A ta ctnost jest a vypitige 6e : 

ehttt nebo žádost srdečná, jako n^aké přirozené právo, kteráž ponouká člověka 

k skutku tomu, kterýž jest podlé rozumu, a to nade všecku rozkoš i užitky. 

Dobří, migice v srdci svém ten zápal šlechetnosti, ctnosti se přidrží a do- 

lObře činí, by pak žádných práv psaných nebylo; ale zlí lidé, hlúpostí a žádostmi 
hovaddkými zaslepení, musejí právy a potom mocí nf^mé& od ze vnitirnídb zlých 
skutknov (aby dobrým neškodili) učeni a vedeni i nuceni býti; A tak přirození 
jedny lidi hlúpé od ctnosti zdálené, druhé ctnosti milovníky a opatrné zrodivši, 
rozdíl jest ten samo učinilo, že jedni musejí zpravováni býti, a jiní zpravovati 

1^ právem psftným chvalitebně, podlé ctnosti vyměřeným, a k tomu jistými řád- 
nými zprávci. Nebo nebylo by zadosti právo psané mieti, leč obhájce týchž 
práv budou dobří, svomíi rozšafní, pilní, ti^i^^Bt, vážnost v svých věcech za- 
chovajíc Jako též také nenie zadosti, zprávce mleti bez práv řádně vyměřených. 
A protož jakž nad lidem se vysazují zprávce, tak právo spravedlivé má 

20 předloženo býti zprávcím; kdež jest to dvě: výborné právo a výborný zprávce, 
ty obce jsou blahoslavené. 

> 

Mudrci píší, že národ neb město bez práva jest jako lodí bez vesla 
a tělo bez duse ; nebo kdež práva mlčie, hříchové mlčeti nemohou ; a jinde, 
že ten právě život lidský jest, kterýž se právem spravuje, kdežto zlí strachem 

2') trestáni a dobří pomoci práva lepšími bývají. A poněvadž pak taková potřeba 
a užitek jest práv, tehdy práva všem vůbec i každému uměti a mieti jest po- 
třebné. Nebo právo zatajené jest lidem osidlo skryté. A protož staří, jakž 
bistorý svědčí, na tabulích napsaná lidem vůbec zjevně přib4'eli. A proč brž 
tajiti by se to mělo, což všem obecně věděti náleží? Neb sluselo-li je prvé 

80 každému přepisovati, takét je imprimovati sluší. Ano sám rozum ukazuje, 
že nesmyslná jest věc, přebývati v městě a neznatí jich řádu a práva, čím jest 
on jinému a čím zase jiný jemu povinen, a též kterým právem z křivdy by 
sobě pomoci a čest, hrdlo neb statek obb^'iti mohl, a také kterým právem 
jiným by škoditi neměl. A tak právo bude k obcování mezi lidmi učiněno 

85 a jedno znamenité a potřebné uměni, kteréž jiná umění ozdobuje. Nebtakměř 
každého dne příhody přicházejí, kteréž rozumem á spravedlivým právem spra- 
viti se musejí. 

A z toho jest světle znáti, ačkoli všem právo uměti potřebí jest, avšak 
jako zákon kněžím tak právo kon§eI6m jakožto n^aké pravidlo a obecná 

40 k spravování řehola, najvíece uměti a vždycky je v paměti mieti náleží. 

A protož, najmilostivějsí králi, já což teď tu chválím, k tomu sem byl 
mysl svú přiložil a práva tato městská obecná z latiny do češtiny nemalý čas. 



- 175 — 

za onoho nevinného neátéstí mého, nemaje c» činiti, i»d tiem šedé i pilnoetí 
sem vyložil, sřídil a aregistroval. 

2. PAVEL KRISTIÁN Z KOLDÍNA. 
Artikulové práv méstokýeh (z 1. 13790 

Právo nic jiného není, nežli aménf a rosesnání dohréhó od slého^ spra- 
vedlivého od nespravedlivého, piavého od křivého, mimábo od..Aemfmého 
kteréž jednoho každého k tomu vede a ačí, čehož se má přidržeti, a čeho se 6 : 
zase vystHhatí. 

Délí se piávo na dvé: tn ju$ pubímum^ totiž na právo obemé, kteréž 
vůbec na všecky se vztahuje ; et tn ju9 privaůHm^ a na právo obzvldHni, lete- 
réžto Uúiko aékteiých osob vLastaé se dotýče, a na jisté kriginy a neb mésta- 
obzvláátné se vztahuje. 10 

Pod jménem jurU pnv€Ui^ to jest práva obzvláštního, zavírá se juš na\ 
Hirale, právo přirozené; jus genůium^ právo všech národův a neb lidí, totiž právo 
to» kteréhož všichni národové po všem svété pažívigi; a právo miitiké^jus 
cm2e, kterýmž lidé v jedné obd obývajici se spravigi 

Právo městské to vlastně slově, což v kterém městě, v obci a neb v jedné 15 
kci^iné lidé sobě néco za právo, dle zachování svornosti a pokoje, nařídí a usta- 
noví, jak by se jedni k druhým buď při soodech, a neb dosahování svých spra* 
vedlností chovati měli ; též při námluvách, trzích, smluvách a jiných mgedná- 
nich přátelských, při nápadích s jedněch na druhé, jaký pořádek chovati a dr- 
žeti se má. SO 

&md (anebo právo) jest moc a vrchnost, obecným nařízením vyzdvižená 
z té příčiny, aby se lidem týmž právem od přísežných, prostředkem vrchností 
k tomu zřízených, posluhovalo a jednomu každému vedle náležité spravedlnosti 
práva jeho udělovalo. 

Actor, puovod aneb žalobník slově obecně v právich ten, kterýž jiného sá 
aneb jiné před právo a soud pořádný skrze obesláni, kteráž obyčejně obsýlky 
slavout připravuje: chtě na něm aneb na -nich toho, což v své žalobě předlo- 
žiti míní, prostředkem soudu pořádného dosáhnouti aneb se dosouditi. 

Reus, obvinénj, obžalováni a obetlat^ slově ten: od něhož a na němž 
od původa aneb žalobníka něčeho se žádá, aneb ten, kterýž z něčeho jistého 30 
před právem jest obvin ón a obžalován. A krátce slově v právich obviněný ten, 
kterýž sebe» ctí, hrdlu, sta^u svého aneb jakéžkoli jiné své spravedlnosti před 
původem a žalobníkem svým pořadem práva háji a ochraňcge. 

Žaloba aneb obvinění v jazyku našem českém jiného nic neyyznamenává, 
než to což puovod. proti straně obeslané 8*bé před právem a soudem pořádným 85. 
ztěžuje, vznáší a v tom za opatřeni aneb toho za dopomožení žádá. 

Žaloby aneb obvinění dělí se na dvé. Neb některé vztah^jí se na osoby, 



— 176 — 

totiž, když neteři oiKiba nčcoí proti df ahé saviul aaeb t néčem úbliiá, néco 
dáti aneb učiniti připoví; tehdy se z toho před prárem viní. A to slově aetto 
in peraonam. Jiné pak žaloby jsou, kteréž se vztahi^jí na věci, jako na dédictví 
a jiné spravedlnosti nám náležité^ totiž movité aneb nemovité, kterýchž my, 
6 jiného z nich obsýl^jíce a viníce, užiti žádáme. A slově actio in rem. 

Prokurátor aneb ¥eíSniJc jest oaoba, kteráž pied soudem pořádným od 
lidí z jistého ouplatku aneb mzdy mluví a pře cizí vede. 

Průvod jest věd pochybných a kteréžby byly na odporu, ski^e náležitá 

před soudem předložení, pokázani. A tak když není odpom, není a nebude 

10 také potřebí průvodu. Vsak kdyžby v které při vznikl odpw, tu jest potřebí 

průvodův: a to má provozováno aneb odvozováno býti, oč mezi stranami pře 

a nesnáze jest, a x)čby strany spolu éiniti měly a na odporu stály. 

Ze všech pruovoduov přední průvod záleží nA ttideish, Soédůkp9k jest 

> 

ten, kterýž něco seznává a svédčí a o řeči an^ skutku zfoéhlém,, jak se co 

15 zběhlo oznamuje, vypravtge a svědectví o tom, což vidél aneb slyšel aneb čebó 
v pravdě povědom jest, pořádně vydává. A když přísahu svédkové vykonají, 
šlovou te»te8^ jurcvti, 

Ortelf nálizt rozsudek aneb vefpověď nic jiíiého není, nežli té věci,' o kte^ 
rouž strany před soudem mezi sebou odpor měl)*, rozdělení, rozsouzeni^ a spra« 

20vedlivé vedle práva rozeznání. 

Odvoláni jest útočiště a jako nějaké lékařství, když v při padlý od niž- 
šího soudci k vyššímu pro svou stížnost, pořádné a časné ěiní ohlášení o od- 
volání, příčiny slušné a spravedlivé v spisu předložíc své těižkosti a 'jistého 
skrácení v své spravedlivosti. 

25 Smlouva jest dvou anebo více osob o jistou věc, o niž vznikl odpor, spo- 

kojení a dobrovolné stran k takovémuž spokojení dovolení.'*') 

Maniehtvo nic jiného není, než toliko pořádné spojení osoby mužské 
s osobou ženskou, nerozdílné jich spolu s sebou životem obcování obsahující. 
A právu i jedné každé obci náleží o to přední péči míti, aby nad pořádným 

30 manželstvem Tuka držána byla. 

Poru^en8tv( jest ochrana, moc a vrchnost nad osobou svobodnou, k opa-> 
trování a k obhajování té osoby, kteráž by pro mladost a věk svuoj dětinský 
a nedospělý ani sama sebe ani věcí Svých opatřiti a ochrániti nemohla, od 
práva stvrzená a daná. 

85 Poru6nici pak jsou ti, ježto moc a takovou vrchnost nad d^tmi a sirotky 

mi^f a ti při právu nacházejí se v trojím rozdílu Neb jedni jsou krevní po 
meči a šlovou tutores Ugitimi. Druzí testamentarii to jest kšaftem nařízení, 
a třetí dativi per inquisitionem judici, to jest od práva volení a sirotknom 
daní, z spravedlivého soudcuov vyhledání a uvážení. 

40 KSafl jest poslední vuole lidské spravedlivé uložení a nařízení, aneb jest 



*) Prostředník slul ubrmanem aneb smlouvcem. 



— 177 - 

jistý, konečný a jako poslední úmysl o tom, coiby aneb jakby kdo cbtél fco 
po smrti své míti, aby to tak a ne jinak zachov&no bylo a Tfile jebo posSední 
k sméaéní aby nepřichácela, než y své celosti z&stala. 

Odp0r hiaféu aneb JňaftomU Itoéř nie jinél^není než sápovéď a jako 
néjjaká obstávka, kteráž se děje skrze ohlášení před právem té osoby, jeni 5 
Bobé do téhož kšaftu néco za stížnost pokládá, aneb jej praví iiěinéBý býti 
k ublíženi nějaké své spravedlnosti a právu svému aneb détí svých. 

To což se nékomu kšaftem dává a odkaziýe, slově Uffoůum^ to jest kátí*. 
tovní dání aneb odkázání. 

Kiajtovnik slově ten, jemužby od ksattiuícílio néco týmž kdaftem dáno 10 
a odkázáno bylo, tak, aby jemu to a takové odkázaní od dédicei kšaftem na* 
řízeného, vydáno a vyplněno bylo. 

Ná^ad jest a slově na místo jiného jako n^aké nastoupení aneb vkro- 
cení, a takové vkročování nemnoze nežli tehdáž toliko býti, kdyžby nékdo 
z tohoto světa bez kšaftu sešeL 15 

Dědietvi nic jiného není, nežli nápadní a posloupné vkročeni do všeho 
práva aneb spravedlnosti, kteráž prvé toho byla a tomu náležela ^ kdož jest 
z tohoto světa sešel. 

Co by koupeni a prodaj byl, věc patrnější, nežli aby měla vypisována 
býti. To pak obé, totiž koupení a prodání, k vykonání a k svému stvrzení při- 20 
chází dobrovolným prodávajícího a kupujícího, to jest prodavače a kupce sne- 
sením o jakážkoli věc neb koupi. Při kterémžto koupení a prodaji mezi stra- 
nami vždycky snesení má se státi o summn aneb placení jisté, kteréžto pla- 
cení na penězích záležeti má. Sice jinak koupení a prodtg by nesloni, ale 
anebo frwmark anebo jedné věci za druhů amina, i^eufík anebo něco jiného 26 
k toBiu podobného. 

BucjíSka jest věd k některému vlastnímu užívání beze vší záplaty pro* 
pi^éení a neodcizení té věci od p£^čujícího, aby on jí pánem již více nebýval; 

Mezi pttcičkú a saZbženimv pŮQcců tento rozdíl jest: že eož se komu 
pt^čiye, má p4jčujídnHi zase to v témž plném a eelém pocta a v spno-so 
sobu (ne v zjinačeném aneb proměnitedlném) navráceno býti. Ale .▼ založení 
puojčky jiný se spuosob zachovává. Neb ne ty věci, kterýmiž kdo bývá sa* 
ložen, zase se navraci^jí, ale jmé místo těch, vsak téhož přirození a jako^ti,^ 
to jest, jakéž jsou byly. 

Bukqjmé slově ten, kterýž za jiného aneb jiné se zavazuje, přijímaje 36 
a vztahuje na sebe to, čímž jiný aneb jiní někomu povinni jsou, že se tomu 
od jistce v čas jistý zadosti stane. 

A slově rukojemitvi jako rukou zavázaní k dosti něčeho učinění. Nebo 
od starodávna to bývalo, kdož se rukojmím za koho stavěl, že se k dostiuči- 
nění věřiteli rukou svou zavazoval. 40 

Kdožkoli na poručení, připsání a na žádost něčí co buď k sobě aneb 
na sebe k vykonání přijme, ne z ouplatku než toliko z lásky a z přátelství 

12 



- 178 — 

dobrého, ten slově t právleh iMndatarius^ to jest parufiniki jako ten, ktetýž po- 
roučí, mandator^ to jest porouíejUsL 

Sluiehnost slove právo, jímž my nékmnn aneb saae aékdo nám Eaváiáa 
jest, tak abyckom néčím my jema aneb on sase nám 2 povinnosti posluhovati 
5 povinen byl. 

Všecky služebnosti na dvé se délí, to jest že Jedny na véd sáležejí, 
když jedna druhé posluhuje a služebností jest jí zavázaná, jako pole poli, 
duom doma, grunt gruntu, dvnor dvoru, louka louce, vinice vinici. A proto 
slově těrvitua realis^ to jest služebnost na véci aneb na gruntu záležející, 'že 
10 se na véc jistou a k jisté véci vztahuje a vždycky trvá, by pak osoba aneb 
pán té véd zhjmul aneb z drženi jej&o vySel. 

Druhá služebnost jest, kterážto slově servitus personalis, to jest služeb- 
nost na osobě záležející, když některá věc služebností zavázaná jest osobě a té 
osobě jako některak slouží, a ta při osobě a na osobě toliko založena jest a ne 
16 na věci a protož s osobou pomíjí a v nic se obrácijge. 

Pokuta jest přísná pomsta, jíž k ztrestání přicházejí všelijací v^stupkové 
lidští. 

Některé pokuty právy jsou vyměřené, nařízené a vysvětlené a šlovou 
potnat ardinariae, jichžto žádnému měniti nenáležL 

20 Na některé pak vcjstupky žádných pokut nenf právem vyměřeno, než 

toliko podlé velikosti a malosti účinkouv a zavinění lidských pokuty na pře- 
stupníky řádu a práva vedle spravedlivého soudcuov uvážení se vzkládají a ty 
šlovou poencte extra ordinariae, 

Žh(0 aneb paltí ten jest, kterýž s oumysla, ae zlosti, a hnévOy. a nemi^ 
25 visti, z nepřátelství, z návodu lidského, z ouplatku aneb z ja|iých2fcoli jiftýcii 
pJHěiin bud v ivém vlastním statku aneb v lidském cizími oheň klade, aby tím 
Udem skodiL 

KrádA jest Istné dotýkáni věd dsí mohvité, kteréž pnoaobí ad^e se 
bos povolení pána té véd k nabyti jakéhožkoU nsku a požívání jljflio. 

gQ Náfek nic jiného není než škodlivé uražení a jako nějaké peské a je- 

dovaté uštknutí, ublížení, vyprázdnění aneb zldiéení jniéňa aneb dzí dobré 
povésti. 



- IW — 



VITI. 

PRÁVA OBECNÁ. 



1. BRIKGÍ Z ŽLICSKA. 
Z naučení mudrcův (1540). 

Pnmf spravedlnost jest, aby od sebe správce začínal, proto, aby se pod- 
daní jeho ostajchali, poněvadž by ho sobě podobného nalézti nemohli! 

Tuť bývají praví soudové, kdež soudce nesužují nižádní strachové. 

Spravedlnost jest královna všech ctností, aviakto jest najspraVedlivěji, 
odplaty za spravedlnost nehledati. 5 

Práva obecní jistá jsou lidského života potěšení, mocných uzda, nemoc- 
ných pomoc. 

Éeč mamá jest marného svědomí duovod. 

U chudého jako i bohatého pH rozvažuj a ne osobu. 

Truchlivá i jako jatá jsou pod porušeným soudcem pn&va. 10 

Trpěti nespravedlnost, ouraz nésti jest 

Jako ze všech zvířat člověk jest výborné a dokonalé, užívaje práva : tak 
zase Člověk najhorší zvíře jest, od práva a od spravedlnosti oddělené. 

Nikdá nemuoř býti spravedlivým, kdo jest bláznový, ani také kdo množ 
býti múdrý, kdožkoli jest nespravedlivý. 16 

Přísnější buď soudem než řečí, životem než tváří. 

Žádného proti spravedlnosti nezastávaj v sotidu. 

Práva, kteréhož si duostojenstvím dosáhl, střídmě užívaj. 

Aby tvá mysl byla múdrá, trojího Času šetřiti má: na minulé věci pa- 
matovati, přítomné slušně říditi a ku potomním budúcím prohlédati. 20 

Spravedlnost jest náchylnost mysli, aby, šetře užitku obecního, jednomu 
každému udělil, což jest jeho. 

2. OLDfUCH HUMPOLEC Z PROSTIBO^E. 
Práva a zHzenf zemská království Českého léta 1549. 

1. Předkem JMt Eska ráčí míti moe a vrchnost, jak»už sou lo přfldefiH . 
králové Češti mívali, nad tím nade v^m, což k dobrému, užitečnému JMti Kské 

a JMti dédicaer a všech obyvateluov tohoto království obecnému dobrému je|t,^5 
tr řediti, pmosobití a ^luravovati' potud, pokudž. by.řáduom, práfům, avobodám, 
privilejím, eřísením zemským na ákodu a ublížení nebylo. 

2. JMt Kská na tomto jest se stavem panským, rytířským, a městským ; 
snésti a za zih&oi zemské ustanoviti ráčil: Poněvadž jest od atarodávaa 

v tomto království více stavuov mimo stav panský, lytÉřaký a niaftský ne- 30 

la* 



— 1«0 — 

bývalo, protož že ještě více stavuov miikio nahoře Jmenované tři stavy býti 
nemá, nyní i na budoucí Časy. Však kníže Headind}, fán z Plavná, poněvadž 
jest rodič tohoto království od starodávna, důstojenství svého knížecího i s dě- 
dici svými, tolikéž místa i titule, jako na kníže záleží, užiti má : vsak tudy aby 
5 stav čtvrtý v tomto království přičiněn nebyl. 

3. Ferdinand z boží milosti Římský, Uherský, Český etc. král, infant v Hi^ 
spanii, arcikníže Rakouský, a markhrabé Moravský etc., jakožto král Český 
roekázati ráčil ve dsky zemské zapsati a za právo ustanoviti: že všecky relací 
krále JMti mají z kanceláři krále JMti české, a neb z komory JMti Kské též 

10 české, Ustovní pod pečetí JMti Kúié a budúcích králův Českých vycházeti, 
a ke dskám zemským i dvorským dodávány býti, a jinače od úředníkuov vět- 
ších i menších přijímány býti ke dskám nemají. A takové relací ke dskám 
zemským podané a odeslané^šecky má ingrossator větších desk zemských do 
zvláštního kvatemu relací pořádné vpisovati. 

15 4. Vladislav z boží milosti Uherský, Český etc. král a markhrabé Mo- 

ravský etc.: Prohlédigíci k tomu, že jest toho mezi jinými potřebami zname- 
nitě potřebí, aby páni a zvláště úředníci zemští místa svá, kdež by který vedle 
úřadu svého sedati a která místa držeti měl, věděli, aby to védúce lepší svor- 
nost a jednota mezi nimi zůstati a trvati mohla, a jedni nad druhé aby se 

20 netřeli nyní i budoucně ; i z té příčiny JMf Kská s radou svou takové o tom 

pořízení mezi nimi ustanoviti a ukázati jest ráčil, kteréž se v nynějších i v bu- 

. dúcích časích věčně držeti a zachovávati má beze všeho přerušení: Najprvé 

najvyšší purkrabě Pražský, ten má první místo držeti. Item: Potom najvyšší 

hofmistr E. Č., potom n^Vyšši maršálek K.Č., potom najvyšší komorník E. Č., 

25 potom nigvyšší sudí E. č., potom najvyšší kancléř E. Č. 

5. Což se pánuov z Rožmberka dotýče, ten každý, kdož by z nich vla- 
dařství nebo panství rodu z Rožmberka na sobě měl, ten toliko má nade všemi 
úředníky zemskými sedati a místo své míti; jiní všickni páni z Rožmberka msgí 
sedati mezi jinými pány vedle let, krom knížat, kteří v cechách jsou. , 

30 6. Žádný konvent nebo klášter a -všel^aké duchovenství, který jest ko- 

mora královská, nemuož bez povolení královského nic od konventu ani od 
kláštera zastaviti, prodati, dáti, ani směniti bez povolení královského. Pakli 
by co zastavil, prodal, směnil nebo dal, že to žádné moci míti nemá. Pakli 
by kdo k sobě přijal, musí to králi darmo vrátiti a neb tomu, komuž by to 

85 JMf Kská dáti ráčil. 

7. Erál JMf jarmarky nebo trhy muož dáti, komuž ráčí, a koliki kol! 
T Jednom roee; a bez JMti Eské žádný nemuož sobě jarmarkuot ani trhuov 
wáM^i « také žádný bez JMti Eské vůle mést brazaoýeh znovu dMati, hradů 
ani tvrzí nemuož. A také hraduov, měst, tvrzí bez JMtí vuole žádný bořiti 

40 nemá; a cht, mýta, tržné na zemi tiebo po vodách vysaditi sobě nemuož bez 
zviáitnf iftiloBtí a obdarování královského. A dal4i by kiáí JMf k»mii «lo 
proti slarýtt výsadám, a koma bylo ke ikodě, právo se jemu nezavírá. 



— 181 — 

8.. Což ti6 erbaoY dáváni dotýée, ty JMt E»ká dávati muoSe, kontiž tlM, 
tak jako jest to prvé bylo, a ti, kteri sobe erby vyprošují, aby se zachoimli 
tak, jaká Jich list od krále JMti na to daný ukazuje; a v stava svém i kstsiva 
sVému aby se tak zachovali, jakž od starodávna bylo* A nemá žádnému ta» 
kovému psáno býti, neili „slovú^ému panoši** až do jeho smrti. A 4éž mél^li 6 
by které dítě, též tém détem do třetího kolena nemá. psáno býti fřUroáeiiéna 
vládyce,*' a ti starodávním vládykám nemají rovni býti a nejsú; a kteUž by 
v třetím kolenu od obdarováni a erbn jim daného nebylí, tém se jinak nemá 
od žádnýck úřaduov psáti, než „siovútnómn panoii^. A kdož by aobé erb 'na 
JMtí ISské zjednaly nejsa svobodný^ a páaa dědičného by méi, ten fcaižd^ ta- 1% 
kovým obdarováním a erbem páaa svého dééiéného ahoitén aení a býti fiemá 
a nemůže. ' 

3. JAKU3 MENŠÍK Z MENŠTEIŇA. , " , 

Ze »pisn: O messech, hranicích, soudu a rosepřá mesnit > 

(vyd. 1600). 

Bývají xa meze vrdiy, vrdiův začátek, hřel^esy vrokův a hrbky, náspy, 
nánosy, hromady, stráné^ břehy, zábřeátci, mesery, rokle, aiionhyy^ příkopy, ' 
cesty,, stezky, lesy^ chrastiny, háje, řeky, pot^< (M^yčejné' h|»niee, ineBDícrlS 
a znamení mezní se dělávají v stromu, dřevu, v skále neb kamenm 

Znamení mezní v stromu neb dHoi se dělá kříž vytesaný, vysekaný nebo 
vyrytý nebo vypálený, lízy (líhy) kalich, střely, vyrytí let nebo jména a jiné 
rozličné rytiny, nebo řezby a tesahinyi I hřebů železných vrážení. 

Ncijvíce se nachází, %^ v ^uhleh .lidé. mezníky vysekávají, proto že to 20 
dřevo jest nejtrvanlivější a nejdéle stojí. 

Yrha se často za mezník pokládá všecken strom ; než řídká znamení 
v ní bývá, protože pro její měkkost a nestálost oaato kmen ohnii>e od vnitřka, 
nebo uschne, ale kořen hned také jiné ratolesti vydává, že nebrzy dokonce 
vyhyne, ale hned zase mladí. Obyčejně v lukách, pastvistícJi a místech nízkých, 25 
vlhkých vrba za mezník se pokládá, a kde se louky, lesy, b^e a porostliny 
dělí. A řídko vrba mezi jiným dřívím darmo stojí. 

Mezník kamenný má býti obzvláštního spfisobu, rozdílný od jiného ka« 
mene, jakž velikosti, zvláště na dloohost, tak také ;MBého jádra kaiBen^, nežli 
jest kámen toho dna; takjestli dno kamene černého, mezník aby b^cárvenéko^ 80 
sivého neb jinaký a pod nim má býti znamení: okaia^ knay cihly, /vkU nti>a 
oblátkové kameni a ti sli^í svědkové mezníka. 

(OJdéddní mezi.) U nékterýoh lidí jest ten dobrý a chvalitebný aiAsob 
i obyčco, že každého roka aneb sami osobné vyjížděl a vyeháa^í aHeb lidi 
své staré a podlé nich i mladé nameze a mezníky vysllsó^ atu]idéžm8zníky35 
jiclL se dálcgi do grant&v sonsedakýck vataLujít sobě meze a fy. me^aíkj^eprá^ 



— 18Í — 

vedutě vykazuji a správy čiof; i také pro pamit hitdoaci a dokonalejší lidem 
mladým na těch meznících, „lopatky dáviýí'' s dostatečným podlé toho jim o tom 
maanika správy oznámením. A to obyčeiiaé a nejlépe se d^je ča6a jarního, 
když snéhové sešli a pHvaly zimní pominuly; nebo ta u^épéjji spatří, jestli 

6 na kterém mezníku témi přívaly anebo jinými příčinami co hnuto; to také 
časné k nápravé zase prvé nežli by o to jací další odporové vanikli, přivedeno 
býti může. 

Soud meimi jest ten sond, kterýž těch rozepří rozsuzuje, v kterých lidé 
nebo strany o meze a hranice jsou mezi sebou na odporu. Jest pak roz^e 

lemesni, když strana původní (žaligíd) a strana obeslaná (žalovaná), jsouce aobě 
na sporu, o meze a hranice k soudu mezníma pořádem práva přtotoupí, jedna 
každá vedouc svou spravedlivost, soudce za spravedlivé opatření žádaií. 

Spravedlivost jedné každé strany na spudu mezním jako i na jiných sou- 
dech záleží nejvíce na prúvodich, 

15 Průvod pak toho soudu mezního k provedení mezí pořádných obyčejné 

jest troii: ndie etrany ufcHzivJí spravedlivetti své Ivknmi a paané; nebo hra- 
niíntícy^ mezníky a znamení mezní; anebo užíváni aturobylé^ a to doličojí a po- 
tvrzují 9vidky a svědomím jich. 

Sondee jest pan purkrabě hiadu Pražského s pány přisedicími svými, 

20 obMhinými soudci, kteříž strany správně slyší a po spaiření, vyslyšení volném 
a vyrozumění spravedlivosti stran, strany spravedlivou výpovědi podéli^jí a rose- 
při konec činí* 

•^8©' 

IX. 

KRONIKY ČESKÉ. 



1. DANIELE ADAMA Z VELESLAVÍNA 
úvaha o kronika eh český ch 

Z úvodu k historii české AenedŠe Silvia^ 

(vyd. r. 1685). 

O zemi české, o knížatech a králích jejích, o příhodách v ní zbéhlých, 

paméti hodných, dobrých i zlých, mnozí kroniky peali, domáiií i přespolní, 

2C a ne jedny se ješté i dnes n některých. lidi poznamenání naefaáz^í. Ale pokudž 

mné vědomo jest, čtyři toliko kronďi^ a historie^ své vůbec na svétlo vydali : 

dva jazykem latinským, a českým tolikéž dva. 

1. Z nichžto první jest^meM/SyiuÚM, Senenns, Vlach, kterýž vdikým, 

. ale jisté řídkým itéstím dosti z chatrných začátkův, jako po stupních, sajvyá- 

30 Bího dfiitqenstvi v vvété doeáhi Nebe a počátku byv písařem na coneilinm 



- 183 — 

bftsilejflkém, na kterémž předkové naši z víry své odpovídal!, ttčinéii jest se* 
kret&řem a řadou císaře Fridricha in. Potom přímlavoa jeho bískapem, z bi* 
skupa kardinálem, až i nejvyitím biskupem římským, a sloul Pius toho jména 
Druhý. 

Ten tedy Sylvius jsa již kardinálem, skrze i^ěinění (fedrufik) a pomoc 5 
Jana Toufika, kancléře Starého mésta pražského, sepsal jazykem lathiským 
dotU ozdobné historii o Českém národu a jeho správcích, začav od n^prvnéjj- 
Afho kirižeté Čecha, až do smrti krále Ladislava mladého, to jest až do léta 
Páné i4«9. 

Ačkoliv pak mnohým se vidi, že Sylvíns v téžhlstoriisvéne na jednom 10 
mfsté Čechftm ukrátil, a na ublížení a na ujmu dobrého jména to jim přičítá, 
k čéimuž se oni Beznuóí, a což o nich v pravdé povédíno a důvodné tvrzeno 
bytí nemůže, a za tou příčinou Ji zamítají, nehodnou soudíce, aby ji Čechové 
čistí niéli; však proto mnohé se v ní nacházejí potřebné a užitečné pamé^ 
ktérýdiž jiní kronikáři néco málo dotýkají, zvlááté co se za časův císaře Sig- 16 
iňunda a krále Ladislava dalo, kdežto Sylvius jest dosti obšírný, ponévadi 
toho veku Živ byl, «ékteiých véd i sám se dotýkal. Také ná nékolte miateeh 
chválí národ náš, a uctivě o ném mluví; dávsý^ i^^ ^^ ^est, Že jsou smélf, 
uůůtA a sťatečnf, nestrašllví v nebezpečenství, v vécech Vtiečnýeh zběhlí, sli- 
bův a připwédí svých zdrželiví, k pobožnosti náklonní atd On nejprve kní- 80 
žata a kMé české, i slavné skutky jejích, a tak historii českou cizím národům 
v zAámosf uvedl, o kteréž prvé žádné vědomosti neměli, a z toho národ český 
za divoký, ^ovadilý, ukrutný, z Tatarův a Scythůr pošlý drželi, v němžby 
žádné vlídnosti, ' žádné přirozené dobrotivosti a přívětivosti nebylo a kterýžby 
se nižádným počestným, buďto přirozeným aneb psaným právem, ani dobrým 26 
a chvalftebným řádem nespravoval. 

Jest ovšem tak, že Sylvius připisuje obecnému lidu v Čechách opilství, 
pověmost, žádost nových věcí, měštanům chytrost, nestálost, smělost, kvapné 
mluvení a nenasycenou žádost lonpežův. Pánům a rytířům žádost tďivály, epo- 
vážlhost v nebezpečenství. Ale ani o všech toho nemíní, ani váickni z tohoto 
se vytáhnouti nemohou. A snad toho času takové povahy někteří do sebe 
měli, což o nich i domácí svědkové pan Bohuslav z Hadštcjna, a Joannes 
Dubravius vypravují. 

Co se dotýče opilství, již se tu n nás tak náramně rozmohlo, netofíko 
toefei obéc&ým liáefb, ale i mezi vyvýšenějšími, mužticýsiL i ženským poUiavím,t6 
že na to dobrým, poctivým a pobožným těžká patHti; á jest se oM/vati» aby 
nás Pán Bůh pro ten ohavný hřích obzvláštní pokutou nenavštívil. Jakož pak 
nynf skutečně dotýká se nás metlou morovou a teď hrozí neúrodou irinic a ne- 
dostatkem vína, aby^aspoň néktdK nouzi k střídmosti přiuaeeni byli. Dubravius 
piie, že se Čechové Od sousedův svých Němcův a zvláště Sasftt Opíjeti na- 40 
učili. Ale bojím se, že již uéedlmd převýšili v tom umění své mistry. 

K žádosti notýeh Věci přistoupím. Nepřfm toko, abychom Dé vady s ji- 



— 184 — 

Ikpxd národy do sebe neměli; na většími díle váiekni licIótowi^i^dostatkupQd* 
dáni jsoui vedle obecného přísloví : Nátura Uominom novitatis avida. Objčcóoé 
9 pibitomnými časy sobě postýskigeme, a nové proměny ž4dáme^ auýice ^A to, 
že lepší časové a lepší lidé nastanou, ano čím dál vždycky hůře. 

é Nevlídnosti a divokých mrav&v žádný Čechům připsati nemůže, leč kdo 

jich nezná, a nikdá s nimi činiti neměl. Kdož je dobře znají a jspa jiích po- 
vědomi, ti jjm v přátelství, vlídnosti, dobrotě, přívětivosti, ochotností a jiaých 
šlechetDých ctnostech nad jiné vděk (dank) a chválu dávají. Pravdiv^i.by se 
říci mohlo, že sami sobě přílišnou vlídností, přízní a dobrotou škodi Nebo 

10 tudy cizí národové přivábeni jsouce, den po dni v Čechách se osasujf, s ne- 
malým přirozených obyvatelný utištěním a příkořím; jesto aby se toto Umi 
měrcM^ a t«Jc svobodně Čechům v jiných zemích přálo, nemnoho se přikladůf 
ukázati může. Sama Praha co chudého přespolního lidu uživí? A již to v pří- 
povídka vešlo, že Praha jest špitál vší £iše. Se všech atran se k ní ctiudj 

l^a nuzní co k ipateři hrnou. Naše lítost všecky přejímá, vš^m do^bře činí, no* 
j^oi^ s ujmou svou a svých domácích. O nárordu mluvim, a ne o osobách: 
pře$tiu»tn4^.je8t pšenice, v kteréžby koukode nebylo; viody ae zlí aacháacýi 
me^i Aobrými, tak dobře v jiných zemích jako v Čecháfih. 

Staří králové engUcti nařídili užitečné právo, kteréž se, jakž mán^ zpiáTu* 

^0 i podnea zachovávl^ aby z země jejich obilí a peněz žádný nevynášel Na iu 
i^esiu kdybychom my nastoupili, anebo aspoň něco těch výnosův pou^dorovniU, 
6nad by nás někdo slušně za nevlídný a nepříznivé p(dožiti .piohl ; ale vsak 
měli byohon(k v, zemi více chleba, méně dra^hoty a hladu, více. stříbra^ alaia 
a peněz k důležitým potřebám, k ochraně a zvelebení királpvs^ví, k vzdéttiií 

S$ pevností a hradův pozemních atd., méně pýchy, hadrův, veřejných dražeb (ša- 

cuňkův) a jiných netoliko bezpotřebných ale i škodlivých věeí* Čemuž neatane-li 

ae caaně přítrž, obávati soi že v malých letech peněz v Čechách míti nebudeme. 

Z strany loupežův křivdu činí národu našemu Sylyius i jiní, kdož v tom 

k něoiu přisttupnji. Jest tak, že se někdy v Čechách zhusta dáli loupežové od 

•žfeOizlýiQh a nepokojných lidí, zvláště v těch rumrejškách, a. různicích,. kd|rž krále 
y,zemi,n(ebylo, a stavové proti sobě zjitřeni jsouce, skrze podštíváuí jiných 
éiiiiU jediú drujiým protimyslnosti a škody kdež mohli, jakžto objčcgné všady 
bývá in bellis civilibus. Však proto nikdá tak zhruba, jakž někteří psali, že 
žádný svobodně hlavy z okna vystrčiti, nad to z domu vyjíti nesměl. Po cestách, 

<86:iitoicleh, a na zemi to zlé panovalo, ne v městech ani v domích^ káež řád 
ft právo místo a průchod svůj v^ycky mívalo. Někdy také jiní okolní náro* 
doyé ioupeže v Čechách podpQrovali (fedrovali), aneb sami provozovali. Nic 
méné jftkž příčiny válek v zemi vyzdviženy byly« a král p^ádné na stolici. dů- 
stejeMtvl s?ébK> dfl#edv, s vůlí vžech ataiKů správu lýal, tak i hned Imipežové^ 

4í) nardové a jinéndrmti přestávaly; a kdož se čeho proti obecnému zemakómu 
pokoji nenál^itě o své. ujmě dopustil, ^a na drahého bezprávné mocí sáhl, ne* 
Jicbázel. ponesly, Jako. jiný zhál^; coi; se ješti i.dlVBs tu«0 drží a ^adiovává. 



- 186 - 

Pakli jsou kdy předkové naši s mocí válečnou vytáhli do okolních sem(, 
jako do Uher, do Polflky a do &íše, a tam něco poškodili, činívali to z hod- 
ných příčin sobě daných. Nemůže se to snad slušně pochváliti \ ale vždy větši 
vina bývá toho, kdož k nepokoji a nevoli příčinu dal. ToC pak loupežem slouti 
ueniůže, což se pro obranu a pomstu za hodnou příčinou, válečným během 5 
d^'e; jinak by loupežníci byli všickni, kdožkoli proti nepříteli bojují, křivdy 
své msti a spravedlivosti brání. Že pak Čechové časem povoláni jsouce a na- 
jímáni ku pomoci od okolních knížat, škody v cizích zemích dělali, neušetřivše 
(nešanovavše) někdy tak dobře přátel, jimž na pomoc přitáhli, jako nepřátel, 
proti nimž dožádáni byli; víme to dobře, jací hospodáři bývigí vojáci a drábi iq 
tu kdež se jim povinný žold zadržuje a neplatí, že se holdem živí, jak mohou, 
a odtud sobě platí, kdež co vzíti m^ijí. Jakož na rozpustilost vojáků v vždycky 
se naříkalo, nic méně jiní dobří, ctní a pokojní lidé, kteříž doma zůstali, a k ne- 
slušným vojnám se najímati ani užívati nedali, jakž nehřešili s oněmi, tak 
viny a pohanění bezbožných drábův účastni býti nemohou. I5 

Ale já neuminil jsem tuto starých Čechův poctivosti hájiti, ani toho, což 
jsou kdy chvalitebného spůsobili, aistávati a velebiti, aneb jestliže jsou v čem 
z mezí počestnosti a lásky vykročili, je ospravedlňovati. Jest skutek před 
rukama; ten dostatečný býti může k zahanbení všech utrhačův a háncův ná- 
rodu našeho. Jsou paměti hodnověrné o slavných činech knížat a králův Če- 20 
skýchi kt^éž oni mnohokráte s prací vedli, netoliko pro zvelebení a rozšíření 
království svého, ale i pro obhájení a obranu před nepřátely vší říše křesCan- 
ské. A jest v pravdé s podivením, že tehdáž předkové naši v největší slávě 
byli, když císařové v Říši, králové v Uhřích, v Polátě pak jednak knížata, 
jednak králové s největší mocí panovali, a nejednou se o to pokoušeli, kterak sq 
by český národ aueb vyhladiti aneb aspoň sobě podmaniti a v službu podrobiti 
i^pfali. 

Tohoto pak toliko krátce jsem podotekl, za příčinou kroniky Sylviovy, 
a těch, ješto nás nedůvodaě hanějí, abychom ji sobě proto neošklivili a ne- 
zamítali, že někde o předcích našich důtklivě píše ; sle vědouce a čtouce, co 30 
nám cizí národové za vinu dávají, a 00 nám vytýkají, pokudžby pravda byla, 
hleděli napraviti; pakli jsme tím nevinni, snažili se vlastní ctností a šlechet- 
ným obcováním zacpati ústa cizozemcům, kteříž nás hanějí. 

v 

Co se Sylvia dotyce, ien nemnoho Cechům přál, a tak jich vysoce chvá- 
liti nemphl. Měl toho některé příčiny, a tu největší, že se skrze učení mistra 3*5 
Jana Husa od poslušenství f ímské stolice odtrhli, a za jeho času biskupu řím- 
skému nfiljvice odpprni byli. Disputovali Joa concilium basilgském o čtyřech 
artikulích pražských ; a s ním také, když do Cech vyslán býval, rozmlouvání 
a hádky mívali. Protož jim často kacíře spílá, učeni jejich potupuje a učitele 
do pekla odsuzi^e. Jakož potom i sám přijav nejvyšší biskupství římské, na 40 
krále Jiřiliio pra náboženství těžkou klatbu vydal, a netoliko krále uherského 
ale, i Slezákův^ propustiv je z poslušenství a z přísahy, proti uému popudU, 



— 186 - 

A kroraé toho mají VJaši ten obyčej, že Váecky jiné národy rádi hanějí a tupí. 
Sami toliko Vlaši lidé jsou, jiní váickni barbaři jim býti musejí. 

2. Druhý po Sylvíori kroniku v jazyku českém vydal Martin Kuthen z KtUhti' 
perhuy měštěnín a písař v Starém městě pražském, kterouž také pánům svým 
5 dedikoval. Ta vytištěna byla v Praze, léta Páně 1689; nyní se zřídka nachází. 
Velmi krátce, ale pořádně vyčítá v ní všecka knížata a krále české, též od 
prvního Čecha, jako i Sylvius, až do císaře Ferdinanda slavné a svaté paměti, 
to jest do léta Páně 1527, dotýkaje mezi tím, kdy se co v Čechách pamětí 
hodného, buďto zlého nebo dobrého zběhlo 8 bedlivým poznamenáním let 

10 a někde i měsícfiv a dnů v při týchž příbězích, čehož Aeneas Sylvius v kronice 
své pominul. 

Jest pak jedné každé historií velmi platné a potřebné poznamenání časův 
a let, a mnoho jí světla přidává. Kdež toho oka není, tu čtenář téměř jako 
v hustých . tmách bez lucerny, aneb v neznámém lese bez vůdce bloudit! musí. 

15Ajiobrž doložení času a roku slouží k důvodu jistoty hidtorie, aby se o její 
pravdě nepochybovalo. Za tou příčinou Cicero, chtěje v krátkých slovích zprávu 
dáti, co jest historia, nejprv to o ní pověděl, že jest svědek časův, totiž po- 
minulých a předešlých. I toho dále doložil, že jest světlo pravdy, život paměti, 
mistryně života a posel věcí starodávních. A Dionysius Halicamas napsal, že 

20 historia jest začátek aneb základ moudrosti a opatrností lidkké. 

Pohříchu málo se těch mezi námi nachází, ješto by povědomí bylí v hi- 
storii české, a známost měli chvalitebných příkladův svých předkův. Heníf 
tedy divu, že nenásledi:geme a neoblibujeme toho, o čemž nevíme. Ignoii nulht 
cupido, pověděl poeta, neznámé věci žádný není žádosti v. Tak my nevědouce 

25 o tom a nepřipouštějíce toho k bedlivému uvážení^ jak přemilá byla sprostnosCi 
upřímnost, šlechetnost^ stálost, pobožnost, zmužilost a udatnost starýbh čeChův, 
jaká mírnost a střídmost v oděvu, pokrmích i nápoji, jaká důvěrnost jedněch 
k druhým, věrnost a láska, nemyslíme na to, abychom v těch přeúšlechtilých 
ctnostech po nich kráčeli,^a na jejich šlépěje nastoupili. Než patříce toliko na 

.30 věci přítomné, a což jest před rukama na tom samém se zastavujíce, dopou* 
štíme se ledakams z pravé cesty zavésti, a jako stepí jdouce za Bfepými vůdci, 
přijímáme na sebe obyčeje a mravy, pýchu, skvostnosťa filnost cizích národŮv, 
s nimiž někdy z potřeby činiti máme. 

A již jsme (nastojte) tak daleko zašli, že téměř vlastních českých povah 

35 žádného znamení na sobě neukazujeme. Předpovídali stlří, že v budoucích 
letech na pražském mostě tak vzácný bude pravý Cech, ^ko jelen n sďlatýitta 
rohy . Daleko-li jsme nyní od pravdy toho proroctví, já ioho na ťen Čas áechei 
vykládati; necht každý kdož něčemu rozumí/ sám od sebe posoudí. Ale však 
tak se skoro zdá, že praví Čechové bydlejí v své vlasti jako 'póhosthiu a tno*- 

4ó zemci. Nebo kde jest nyní (prosím) při nás taková hrdinská mysl; statečkioBC, 
smělost a síla, jakáž se při našich předcích nacházela? A ta víra, kteróul 
^e Čechové xn^zi jinými národy skvěli, kde nyní jest? Zachovával! to někdy^ 



Čechové^ že což koma slorem přfpovědSli, aneb ct! a véroa btou skne ruky 
dánf slíbili, to skutkem ▼ pravdé vykonati Uedéli, jak přátelům tak nepřála* 
lům, byt i nebezpečenstvím hrdla jisti nebyli* Od té ušlechtilé ctnosti jak jsou 
již někteří úa strana se achýiili, nechci pro hanba mluviti; fA% to pofvMti 
musím, že jakž my málo sobě slibův a přípovědf svých váUme, tak málo mesi 5 
lidmi víry máme, a od okolních soasedftv ledacos nelibého a nevděčného o sebe 
slýcháme. 

3. Po Martinovi Euthenovi třetí též jazykem Českým ze všech nejobšírněji 
a mohu říci nejpilněji a n^hojněji psal historii kněz Václav Hájek z Lihoían^ 
a dedikoval ji císaři Ferdinandovi slavné paměti na onen čas ještě římskému, lo 
uherskému a českému králi. Ta vytištěna jest v Menším městě pražském, ná- 
kladem Václava Halase zRadimovic, léta Páně 1641. Muozí z Čechův toho 
času i potom málo ji sobě vážili pro některé příčiny, jako žehy někde strany 
pod obojí dotýkal, mnohé bezpotřebné, časem i básnivé věci vměšoval a vtru- 
šoval. Ale nyní, když se již exemplářův nedostává, a žádný po ta všecka léta 15 
se nevyjevil, ještoby něco lepšího a grunto vnějšího na světlo vynesl, ne jedni 
by ji za dosti veliké peníze rádi koupili, a často se po ni ptají. 

Jest ovšem pravé, co napsal Cicero, že dobrý Ivistoricus ty to tři povahy 
a ctnosti do sebe míti má : jednu, aby nic nepravého a křivého psáti nesměl; 
drahou, aby se pravdy, jakž sama v sobě jest, psáti neostýchal a nestyděl ;20 
a třetí, aby se žádným spůsobem v podezřeni nedával, žehy snad jedné atrané 
více přál než druhé, aneb žeby k jednomu více a k jinému méně lásky a chuti 
měL Ale tuším se nyní málo takových kronikářův nachází. Nebo necht snad 
někdo první i druhé povinností zadost učiní, koho mi kdo ukázati může, jesto 
by nechválil svých kn^anův, nehaněl dzich? nevelebil své strany, svláštěss 
v rozdílu náboženství a viry, a netnpil odporné? nezastával přátel, a nelehčil 
nepřátel ? Němci han^'í Čechy, Čechové Němce. Strana pod jednou tupí stranu 
pod oboji, a tato zase onu: nemůže-li zjevně, aie podtají; nesmí-li slovy a řečí, 
ale srdcem a myslí. Aniž ten rozdíl 11 odpor vyzdvihnouti může Jaká mcc 
a moudrost lidská, jaká nařízení a sneseni obecná, dokud^ sám Pán Bůh mfeliSů 
a srdcí jedněch s druhými svazkem lásky, svornosti a jednomysinoslá tvalé 
nespojí, a všechněm odpwům, nedorozaměóim, záštím^ kyselostem a roztrži- 
tostem konce neučiní. Máme jiných nepřátel dosti, kteříž nám nemnoho 4i>-' 
brého přejí, potřebítby jisté bylo, abychom odložice všedi záští a nevelí, aspoň 
udělali syncretismnm, a společně sobě proti nim pomáhali, jakož v podobnýdb 35 
přičifiách nejednou předkové naši činívali. 

Že pak vedlé zdání mnohých H^ek některé básnivé a neužitečné foz« 
právky do své kroniky přimísil, může býti, že v tom následoval poetův, jichž 
obyčej jet, aby v svých versích netoliko potřebná naučení lidem dávali, ale 
i k kratoehrífi je vzbuzovali. Et docere volant et delectare poetae. Tak i oh ió 
drtél čtenáře o véeech pomhuxlých vyučiti a zpraviti, a časem i roaQníšiti, 



— 188 — 

aby 8obé nestýskal. A vsak i v tom má tovaryše neposledniko Jmóna historiky 
řecké i latinské, jako Diodoriim, Hc^odotum a Liviam, kteréžto kdož čtou, 
mnohé v nich básnivé, nejisté a nedůvodné, nýbrž i k smíchu podobné věci 
QIKbásejí» pro kteréžto nicméně, což v nich pravdivého, jistého a užit^ného 
& jest, toho nesamit^íi, ale mnoho sobe váži. Datur haec venia antiquitati, inquit 
lávius, at miscendo hamaná divinis primordia urbium augustiora faciat. To 
pak co jest jiného, nežli pravdu lží chtíti opeřiti a jako omastiti? Rozumný 
člověk může dobře odložiti, což zná býti daremného, a vybrati, což jest po- 
třebného a k pravdě podobného; může zavrci plevy, to jest, básni vé a nepravé 
1 věci jako řepíky a kopřivy z zahrady, a zanechati sobě jádra, totiž pravdy, 
fiíkával Plinius, že žádná kniha není tak neužitečný a zlá, aby se z ní čtenář 
vždy něčemu dobrému nenaučil. Tak i my aspoň o Hájkově kronice suďme, 
ačkoli podlé sprostného zdání mého nemůže ta prácejeho v počtu neužitečných 
a zlých kněh položena býti, poněvadž nad ni užitečnější, lepSí, hojnější a spra- 
lo veuéjší v jazyku našem ani snad v jiném nemáme. 

l^ebo předně nachází se v kronice Hájkově pořádek let od prvního při- 
tažení knížete Čecha s jeho komonstvem do této země až do léta Páně 1527| 
a obsahuje v sobě sumou vedle jeho účtu 883 léta. 

Druhé, obšírně vypravuje o knížatech a králích českých, pohanských 
20 i křestanských. 

Třetí, bedlivě vypisuje, v jakém spůsobu kterého věku stála země česká, 
kdy v pokoji a v hojnosti byla, kdy zase Pán Bůh na ni války, neúrodu, dra- 
hotu, hlad a mor pro hříchy dopouštěl. 

Čtvrté, nepominul Hájek pilně poznamenati všelijakých proměn, kteréž 
24 se v Čechách budto v správě a v regimentu obecnémi při knížatech a králich,^ 
při poddaných vyššího i nižšího řádu, buďto při náboženství a církevních vě- 
cech duchovních častokráte zbíhaly. 

Páté, oznamuje^ kdy a jakým spůsobem Čechové z bláta bludův pohan- 
ských vytrž^i jsouce, ku poznání jediného pravého Boha přivedeni byli; kteří 
90 a jací bývali biskupové^ a arcibiskupové v Pra2se, jaká se v učení a v řádich 
církevních proměna dala. 

Šesté, nigde čtenář v kronice Hákově všel^akó paměti o stavu panském, 
rytířském a městském. 

Sedmé, vyhledal Hájek. a poznamenal začátky zámkůi hradů, tvraíi měst^ 
3$ iiésteček, vsí, kostelův a klášteorův. 

Ty a jiné paměti, kteréž před tím porůznu rozmetány byly> shiomáždiv 
a spořádav v jednu knihu Václav Hájek, nemálo historii českou vysvětlil a nám 
k isnámosti a vědomosti její posloužil, jichž by se spad- nyx^í z tisíce jeden 
nedoptal; proto že ne každý té příležitosti užiti může, aby takový dostatek 
40 starých letopisův a kronik měl jako on. Pro kterážto příčinu vmoMÍ dobří 
lidé jsou toho žádostivi| aby znovu vjtiátěaa byla. Ale jestit naděje i že se 



- 1«^ — 

T brzkém éase nékdó vyjeví, kterýž netoliko z H^jka vybéře, což laá poástot- 
ňého a potřebného, a kdež mu se pocbybiti nebo zmýltti trefilo, napraví; nýbrž 
také nedostatky jeho z jiných historií tisknutých i psaných, starých i niyvých, 
českých i némeckých, polských, uherských atd. doplní ; a pHčiaé bedUvon pil- 
nost a zdravý soud, pro dobré a poctivé vlasti své i vieho národa slovuskélio 6 
vůbec vydá. 

4 . Čtvrtý a poslední latinským jazykem psid kronika českoa a v 83 kn^iádi 
zavřel Jan D<mbrccv9kjf biskup olomoucký na Moravé, rozený Čech, jaki torna 
cht^í, z Plzné. Sloni po svých starších příjmím Skala, prvé než byl do stava 
rytířského přejat. Ten, pokudž j& rozumím, na vétSím díle Václava H^ka nário 
sledoval, ač se od ného na některých místech dělí, a že předsevzetí jeho bylo^ 
ne kroniku na léta roadélenou psáti, sed continuam reram gestarum historiam, 
protož také zřídka poznamenával léta, nékde pak i časy spletl, pokládaje prvé 
to, což se posléze stalo, a což předn4'&í bylo, torna pozd^sí místo dávige. 
Historie jeho, připsaná slavné a svaté paméti císaři Maxmiliánovi IL na onen 15 
čas volenémn králi českému » vytištěna byla v Prost^ové na Moravé, léta 
15S0. Za živobytí jeho zřídka se mohli docházeti ezemplářové, než po smrti 
jeho teprv se mezi lidi roznesli. Potom obnovena jet a vydána v Basileji před 
desíti lety, a na mnoha místech vysvétlmia od arozeaého pána Tomáše Jordána, 
lékaře markrabstvl moravského, s novou dedikad Jana Kratonai životního lé- 20 
kařo jeho milosti císařské k n<iijasn^iím arciknížatům rakouským, pana Ru- 
dolfovi na onen čas králi uherskému, a Arnoštovi jeho milosti panu bratru, 
atd. Nemnozí Čechové o té kronice vědomost m^í, protože ještě z latinského 
jazyku do českého od žádného přeložena není. Vidí se tedy zbytečné více 
o ní psáti, až také svým časem pozyyknouc sobě v Čechách, naučí se s námi S5 
česky mluviti; jakož slušné jet, aby to před sebe vzali, kdož k tomu dary 
sobě od Boha dané majL 

2. VÁCSLAVA HÁJKA Z LIBOČAN 
Kronika česká (z L 1511). 

Z dob krdle Jiřího z Poděbrad. 

1. Léta 1458 páni ^eští, rytířstvo i města fipložili sobě sněm v Praze na 
staroměstském rathouze druhů středu v postě, a tu sjevše se rokovali o nového 
krále, A při tom času přgeli z mnohých zemí poslové poctiví, jsúce posláni 30 
od svých pánuov (od Karla krále Franckého, Kazimíra krále Polského, Viléma 
knížete Saského a posléze Zikmunda a Albrechta knížat Rakouských). 

Mistr Jan z Rokycan, jenž byl muž velmi horlivý, ten astavičně volal 
na kázání, aby žádného cizozemce za krále nebrali, jediné Čecha přirozeného, 
a pakli nebude moci hodný býti nalezen, ale raději Židovským obyčejem, tak 35 



jaU v ZáiMtté napsáno dvanáct soudcaov vyvdéce, k nim útočiště aby moli. 
Páni zemáti poelali k Praíanuom, aby tomn koéei búřlivémn rozkázali, o to- 
leni kiále aby mlčel a ¥ to se nevldádal a lidu nebonřil, a jich krále. k zemi 
České volití aby neučil. Pražané pro zachováni, pokqje hned jemoi aby na ten 

6 oas přestaly plikácalL Páni a rytířstvo^ Pražané a z nékterých mč4 poslové* 
dlonho mesi sebú rozvaži^íce, co by bylo za užitek tomu království, volili jsoa 
společné a vyhlásili JiHho z Kun$tat9 a z Poděbrad za pána a za krále Ce- 
akAo na rathonze Starého mésta- Pražského ten čtvrtek před přenesením sv. 
Václava (2. března) a odtud hned veden do kostela panny Marie před Tajném, 

10 kdež mistr Jan z Rokyoan byl farářem, a tu novému králi veliká byla poctivost 
činéna. 

2. Léta 1460 v království českém rozličné^ vády a r&znice mezi lidem 
o M a faleSnú minci byly, neb mnozí páni a rytířstvo po zámcích a tvrzídi 
i po všech a po lesích falesnů minci dělali^ až z toho přišla veliká drahota, 

15 i hlad. Neb domácích peněz bráti nechtíce za lepší minci, sedláci obilé do 
Bavor a do Míšně prodávali a' lacino dávali, jediné aby byl dobrý peníz. 
A Němci ustavičně obilé na vosích i na lodéch do svých zemí vezli a své obil- 
nice naplnili, a Čechové hladem mřeli. Král vida takový rozbroj v lidu, kázal 
nový groš a nový peníz na dobré zrno na Horách Kutnách i v Praze v Mí- 

20 šenském domě raziti a k tomu kasal v jednom domě na rynku staroměstském 
véksl neb měnu ustanoviti, tak že tu každý mohl sobě zlaté i groše i peníze, 
jakéž chtěl míti, vyměDiti, a tak ta zlá a falešná mince z toho království vy- 
pleněna a zahlazena, a lidé se upokojili. 

3. Roku toho také v království Českém v městech i v městečkách i ve všech 
86 častí i velicí vycházeli ohňové, ne domácí ale kladení, a to velmi chytře, že 

se žádný neuměl domysliti, kto to činí. Někteří ovšem domnívali se, žeby se 
to dalo puovodem Kazimíra, krále Polského. I naveden byl na to král Jiří, 
flby rozkázal, všudy po všech městech a městečkách aby bylo voláno skrze 
biřice, aby žádnýdx Polákuov do měst nepouštěli, a na zámcích, v městečkách 

30 i ve všech aby jich nefedrovali, ani jim jakého stání dali, ale aby byli ven 
z země do Polsky hnáni. A král, kteréž měl Poláky n svého dvoru, všem 
kázal dáti odpuštění : ale však nebylo zvědíno, kto by tu škodu činil. Takové 
noviny když přišly k králi Polskému, psaní učinil poctivé králi Jiřímu, ptaje 
se, proč by jemu i poddaným jeho v království Českém posměch učinil bez 

36 jeho i jeho poddaných provinění, při tom omlúvtge se, že netoliko, aby to měl 
skrze své poddané činiti, ale že jest to nikdá na to nemyslel. Král rozváživ 
tu omluvu, přátelské psaní k němu učinil, dávaje Polákům v svém království 
Českém svobodu plnu, jako kdy prvé. 

Bokycaoa^ nechav Polákuov, dal se viV%»i6e,.ófMtokrát mluvě na kázaní, 

40 že toho pálení nečiní žádný než Polád a neb Němci, a ti všickni, ktož hledí 

do Éima a z kalicha nechtí přijímati, rádi by krev svatů Kristovu chtěli aa- 



— 101 — 

hladUi ' n^ všeeky Čechj zahuMtí. ^Milf.Čoelioyét budte muži a vyžeňte z své 
země ty adTenáře !* Král obávaje se, aby z jeho kázaní nestalo se n^aké 
pohnati v lida a zbouřeni, peslal k němu, jemu rozkazcge» aby mlčal a ne* 
bouřil, joňh to, 00 se mluTi, pravda není. 

4. JloA;tf Ž4S1 na zejtřf po slamioBtí st« panny Madcéty král Jilí| pomlaf 6 
některých svých dvořanaov, šel s nimi z svěho dvoru do obeoné lamě f edlé 
svého obyt^.eje, za Židovská nlici, kteráž slula Janddva lázně a tak se^ ai po 
dnes jmenuje. A toho času Janda byl mezi lazebníky velmi znamenitý. Tu 
král jsa u ného v lázni, rozličné kratochvíle s svými dvořany provozoval, a Janda, 
jenž měl obyčej, často s králem své kumšty provozovati, tak se k tomu při- 10 
měsoval. I přihodilo se, když týž Janda králi bradu holil, odevřev ústa svá 
řekl : „Králi milostivý, račte mi uhodnuti tuto pohádku : Čí na tento čas jest 
České království?" Král odpověděl: ,Jando příteli milý, číž by bylo než tvé, 
ano. král i království v tvých ruku jest.' A on řekl: ^Tak, králi milostivý!" 

A když jemu bradu doholil a svú schoval břitvu, povolal ho král k sobě 15 
a řka jemu: , Jando, čí jest na tento čas království?' A on odpověděl: „Vaší 
královské milosti I** a král dal jemu veliký políček tak, až upadl na zemi a tu 
jej král nohou v bok udefíl. V tom se dvořané zchytili a krále zastúpiii, pro- 
síce, aby vfce jeho nebil. I šel král z lázně hněviv jsa, a Janjda osmý den 
umřet. 20 

5. Léta 1464 byl veliký mor v Čechách a zvláště v Praze, tak že někteří 
obávajíce se náhlé smrti, chtěli k řáduom křestanským a k cerymoním přistú- 
piti. Ale Rokycana a Lupáč velmi toho bránili, * a ten dobrý muž, král Jiří, 
nad těmi hanlivými kázáními velmi teskliv byl a častokráte povolávsýe k sobě 
do dvora mistra Jana, napomínal ho i prosil, aby takových hanění toho papeže 25 
uskrovnil, a říkával: „Jestli papež zlý, necht jest sám sobě zlý tam v Římě, 
však nám, jenž sme v Čechách, on svú zlostí málo můž uškoditi." A mistr 
Jan zase k němu: ,0 králi, coŽ jiŽ chceš býti papežníkem? jakž to učiníš, 
hned Českého království zbaven budeš.' A když od krále odšel, dočkav ne- 
ďěle, ještě více papeže a kardinály haněl i všecky biskupy, a častokráte i krtíe 30 
těžce dotýkal a zjetně říkával na kázání : , Proste pána Boha za krále, aby 
kozelce nepřevrhl.' Ale král, ač o tom dobru vědomost měl a těžce to snááel, 
však jeho pHkře trestati nesměl, obávaje se, aby naň lidu ňezbouřil. Neb lid 
ten Český nábožný a dobrého žádostivý velikú k Rokycanovi náchylnost měL 

6. Léta 1466 na den svaté Prysky výborná veze s rozličným dílem kame- 35 
nickým, kteráž velmi mistrně udělána byla, u kláštera sv. Klimenta blíž mostu 
Pražského padla, kteréž jsú mnozí kameníci, berúce sni někdy formy a křtalty, 
velmi litovali. A ruhači služby boží a řáduov křesfanských posměvači z toho 
se radovali, že to samo padá, čehož jsú oni nedobořili. 

7. Téhož léta času postního JoH z Boimberka, biskup Vratislavský) jenž 40 
byl křížovnikem Strakonickým a proboštem kostela Pražského, př^el na Q^ra- 



- 192 — 

kmtee a tn k sobe obeslal p&ny některé, jako Jana z Rožmberka, bratra STého, 
a Zdenka z Štermberka, Buryana z Qatostajoa, Hynka Krosinn, Bokuslava 
z Š Vamberka, Jana z Hradce a jinýcb mnoho pánnor, též i z rytířstva. A ti 
vsiekni ta společně s biskupem uradivše se, vyslali k králi Jiřímu, jeho napo- 
5 nxini^fce i prosebně Žáidajice, aby tomu dosti učinil, k čemnž se při koranováni 
dobrovolné svolil a na to přísahu učinil, neb jest (prý) nepoctivá věc netoliko 
králi, ale i poddaným jeho, když král své sliby vykonati prodlévá. 

Král vyslyšav poselství, poslal prg mistra Rokycann a oznámil jemu, 
a řka: „Raď, milý mistře, jižt jest rady potřebí. Páni ti, když jsem měl na 

10 onen čas v království se uvázati a přísahu činiti a zapsati se otci svatému, 
že chci všecky neřády kaziti a řády křestanské držeti a je rozmnožovati, zapsal 
jsem se ovšem tak, a oni jsú k listu tomu vedle moe přivěšovali své pečeti 
a za mne, že se tak zachovám, slibovali. On pak biskup Římský naj vyšší usta- 
vičná činí do země psaní, mně i jim, abychom napravili, řády držali a svým 

15 slibuom dosti učiffili i své pečeti vypravili, a oni pro ty pečeti mně ustavičně 
piší a teď i skrze posflství napomínajL'' 

Mistr Jan vyslyšav krále řekl : ,Ale milý králík toliž jest řád křesCanský 
přijímati pod jednu zpuosobu? však jest to neřád, ale přijímati pod obojím 
zpuosobem to jest řád křesťanský. A tak ty řád křesťanský držíš a ten jejich 

20 neřád kazíš. Také nepochybuji o tom, žes toho zápisu nerad učinil, ale při- 
nucen jsa. Práva všecka ukazují, že žádný člověk k neřádu nemá nucen býti, 
a každý zápis má býti dobrovolný. Rozumím tomu, žes jinak myslil na ten 
čas a jinak mluvil, a větší věc jest mysliti než mluviti. Jakož pak oni do- 
kládají, žeby svým slovuom, slibuom a zápisuom otci svatému dosti nečinil? 

25 Co jest otec svatý? Jest člověk, člověku jsi slíbil a pánu Bohu jsi přisáhl ; 
lépet jest, milý králi, pochybiti člověku než pánu Bohu.' 

Král přijav od něho takovú radu, pánuom těm na jich poselství nedal 
žádné odpovědi, než obeslal je na sněm do Prahy, a v tom hned s Pražany 
a některými jinými městy se proti nim spuntoval. A páni ti zobsýlavše se na 

30 ZeUnú horu, tu se uradivše, na tom zuostali, aby proti svým pečetěm a pocti- 
vostem nic nečinili, a toho, v čemž jsú spravedliví, neustupovali. Některá pak 
města, znamenavše mezi králem a pány takovú rozepři a rozváživše, že to 
všecko zlé pochází z rady mistra Jana z Rokycan, nechtěli se jeho učeni při- 
držeti. Ač byli králem nuceni, nechtěli svoliti, ale přidržali se těch pánuov, 

35 oč jest taková pře, od nich o tom zprávu vzavše. Král maje naději v síle měst 
Pražských a jiných, sebrav vojsko obehnati dal Roudnici, potom Leštno, Ko- 
nopiště, Kostelec na Sázavě, Střmelíce a jiné hrady' páně Zdeňkovy, chtě moci 
svú vuoli Rokycanovu proti svým zápisuom vyplniti. A on Rokycaua ustavičně 
napomínal, aby král jinak nečinil, ale ty adversáře aby poď sebe podmanil, 

40 a on že se chce š papežem i se všemi kardináli o víru hádati, a je všecky 
zákonem božím přemoci. 



& Léta 14S7 éágil j^BtúilkOZdmiik z^^termběrka-pf^eX od císaře OMdrícha) 
z Vidné aš do JiUavy a tu znaroenaT, co se v Čechách děje a zvláště na jeho 
zboží bez odpoTČdi, i tínil odtud do země králi velikú škoda a zrláště okolo 
Ghotěboři, Čáslavi a Hory Kutny. A jiní páni v Bechynském, v Plzeňském, 
v Prachenském i v Poděbradském kn^i sedláky šacovali, vsi hubili a pálili, 5 
a tak 1 obou stran velikú záhobn chudým lidem činili a přilihiú drmhoůu. Neb 
sedláci nemohli síti ani směli vorati; neb kdei se kdo v lese neb na poli 
ukázal, hned ho šacovali 

Při tom času měštané Písečtf a Vodňanští, jenž se pilně krále Jiřího .. 
přidržali, a někteří z rytířstva též v kraji Prachenském mnohé pánům, králi 10 
odporným, činili škody. Rytíři předřečení času letního, snesše se spolu s týmiž 
měšCany, i sebrali se tajné a časem večerním položili se u hradu ZvOcova, kte*. 
réhož na ten čas v držení byl Jan z Rožmberka. A když se na něm lidé upo- 
kojili, oni nočním časem přistavivše řebřiky, na zdi již byli v nemalém počtu 
vlezli; ale někteří hlásní když je spatřili, toho hned Smilovi z Hodžova, h%jt- 15 
manu téhož zámku, tiyně nezmeškali oznámiti, a on, rychle pojav lid, kterýž 
měl na zámku, na nepřátely se mužně obořil, a v tom stal se s obú stran 
křik. A tu jsú mnozí od nich zmordováni a někteří zjímáni, někteří pak utí- 
kfýíee, rychle zase slezli, a někteří po hlavách padali. Jiní, kteří ještě dole 
byli, srozuměvše tomu, že nic nedobudú, a že jsú jejich biti, zase se k Písku 20 
obrátili. Potom týž Smil chtě se svého pána a svým nepřateluom týmž od- 
platiti. Časté i s syny svými sjezdy a škody okolo Pisku činil. 

Král Matyái Uherský, uslyšav, že se takové věci v Čechách pálí, psaáf 
učinil pánuom předpověděným, aby se králi tomu nepoddávali, ale jednali to 
tak, aby ho prázdni byli i s tím Rokycanú, že on chce býti králem jich a pá- 26 
nem milostivým. A hned druhého téhodne učinil psaní králi Českému, aby 
to, co jest Bohu a biskupu Ďimskéma přiříkal, drial a plnil, a svých podda- 
ných pečeti vypravil; pakli by toho zúmyslné a svévolné nechtěl učiniti, že 
by on chtěl také vedle pána Boha a týchž pánuov proti němu býti. Král, 
povolav mistra Jana» to psaní jemu ukázal, a on zasmávse odpověděl: ,Bude-ii 80 
Buoh s námi, kdo proti nám.* 

A Matf áš, nemoha se ž ádné dočekati odpovědi, i sebrav lid táhl k Mo- 
ravéy aby jí sobě najprvé podmanil, a položil se nedaleko od hradu, jenž slove 
Stožek. A král Jiří, vyjev s lidem z Čech, položil se u Lávy, města nedaleko 
od řeky, jenž slove Dyje. A tu král Český poležav a vida, že žádná bitva 35 
nehnde, do cech se obrátil,' nechav syna svého Yiktorína v městě Třebíči. 
Král Uherský o tom uslyšav, táhl k Třebíči a tu se položil; a kníže ušel smě- 
átany na klášter Třebíčský a Uhři vybravše město, vypálili. 

EfUU Miientkýy zet krále Českého, uslyšav o Matyášovi, že by chtěl do 
Čech na záhubu krále Českého i jeho poddaných, posíid tisíc lidu jízdného, 40 
dobře oděného, a mnoho pěších i vozuov, rozkázav jim, aby táhli až k Hoře, 

18 



— 194 — 

a tu aby se položili králi Českémn k pomod, a Matjéfo vi do nmé České 
a zvláště k Praze aby nedali. To když se stalo, Čuchové neskroeenf skrze 
ponuknati některých knězi, v ty Němce Mišňany, kUíiž píjeli jim na ponroc, 
často vskakovalí, loupíce je i mordujíceiy tak že S8 jích do Míšné xase málo 

5 navrátilo. 

9. Léta 1469 král Matyáš, opět sebrav vojsko, táhl skise Morava až k Li- 
tomyšli mimo Majto a tu dobyl tvrzi Uherska, a přitáhl a£ pod Žetoinóhory 
a položil se u vsi řečené Semitěš. A král Jiří, sebrav mnoho Čedmov, táhl 
od Hory Kutny s velikým počtem lidu proti němu mimo město Čáslav až 

10 k klášteru VUemovskému^ a uhléři toho času již byli na Horách železných zář 
seky zdělali, aby Uhři nikterakž zase nemohli. 

Matyáš, král Uherský, znamenav, že jest lidem neroven králi Českému 
a maje zprávu i o zásekách, rychle poslal k králi Českému Albrechta Kostku 
z Postupic, pravě, že chce s králem Jiřím příměří i věčný pokoj učiniti a proti 

15 němu jako proti otci svému nikdá nebývati, a nad to že jemu chce dáti véUkú 
mbmu zlatpc\ aby to měl král Český na pomoc protí Zdeňkovi z Štermberka 
a jiným pánuom Českým, svým nepřát eluom. 

Král Jiří rozváživ, že má války doma dosti, vděčné to od krále Uher- 
ského přyal, aby s ním pokoj měl, a hned některé své věrné pro tu suma 

20 poslal. Král Uherský, odevřev truhlici nemalú, plnu zlatých, týmž posluom 
ukázal a zase zavřel a zamekl, a nad to svým prstenem zapečetil, a oni uči- 
nivše smlouvu, od krále ten dar přijali s radostí, a vděční jsúoe a pospícha- 
jíce, klíčuov sobě od té truhlice dáti rozkázati zapomněli. A v tom Matyáš, 
IKTopuštén jsa, s svými Uhry pokojně odjel, a jakž do Moravy přigel, hned pálil 

26 a ta zemi velmi hubil. 

Král Český psaní k němu učinil v tato slova: ^F^oe Matyáši, králi 
Uherský, bratře a synu muoj milý, jistě véz, že jest mi to s nemalým podi- 
vením, proč ty takovú škodu mně a mým poddaným proti smlouvě Činíš etc." 
A on odepsal zase: ,Pane *Jiříku, králi Český, bratře muoj milý! Jakož mne 

30 nazýváš králem Uherským, věziž žot já nejsem (toliko) král Uherský, ale 
(i) král Valašský ; Uhru ty žádnému nevěř, leč který má třetí oko v čele.* Král 
Český vida, že jest oklamán, poslal pro zámečníky, káztU truhlici s zlatými 
odevříti a nalezl v ní jednu vrstva zlatých, azezpod byla plná písku ; i z toho 
se velmi rozhněval, až upadl v těžkú nemoc. 

85 10. Léta 1470, Král Jiří vždycky smutně a jako truchliv jsa chodil sa ně* 

kolik dní tak, že mnozí z jeho dvořanuov tvář jeho smutnú vidúce, zvláště ti, 
kteříž jemu dobrého přáli, také smutni byli. Až dne jednoho všed do zeleného 
pokoje, jenž jest postaven na příkopě proti klášteru bosáekému svatého Am- 
brože, povolav k sobě svých rad, oznamoval před nimi příčiny svého zármatkn, 

40a řka: „Moji věrní milí! oznamigi vám, že rozličná myšlení vstupují na mé 
srdce, proto že za času mého zpravování České země mnozí jsú klááterové 
zloupení a lid obecný velmi zchudl, drahota veliká nad míru ujčinéna, krve 



— t9S — 

projití núKM se stala, lidé ol^udí před pánom Bofaem kfaiou a ztoředíy jedfo 
pro takové Téci mne mé srdce bolí." 

Páni to slyšíce, jej téiili pravice: , Králi milostiTý^ jestli že jest co oé 
VMKé proti pánu Bohu i proti lidem učiněno, v&ak se to můž naprávití/ Př9 
tom dávali jemu radu, aby s císařem, s kterýmž jsú jej páni bei jeho provinění S 
svadili, v mír vM, Zdeňkovi z Štermberka a jiným pánnom Českým aby milost 
dal, a €0 jest slíbil pánu Bohu, to jakž bnde moci, aby vyplnil 

A on jako muž upřímný k radě jich přivolil. To uslysav mistr Jan,' 
k králi přišel a horlivě k němu mluvil řka: ,Králi, buď mužem, nedi^ se od 
kalichu božího odvésti, vypleň z semé buřÍGe, a ty ďábly a svaodce, mnieky,; tO 
kaž ztopiti/ Král obrátiv se k němu řekl: ^Mistře, dosďs mistrovaly nechť 
já také mistruji. Bych byl tvé rady neposlúchal, byl bych tlavirýfli n^éir 
králem, a takové krveprolití bylo by se nestalo; chudí lidé nebyli by hladem 
zemřeli. Protož jdi do svého příbytku a více ml před mé oči nechoď. Pakli 
tě uzřím, konec života vezma, všem za pověst býti musíš i '^ 15 

1 1 . Léta 1471 na den sv. Fabiána a Šebestiána král Čei^ý «n^ držal v Praze, 
a tu porozuměv, že má málo mezi pány a rytířstvem těch, jesto by jemu, přáli, 
(neb města se jeho toliko přidnsela)^ i posadiv se na stoliet, učinil, led přede 
vším sněmem těmito slovy: ,,Páai a rytířstvo i města království éeskáho! Jiš. 
teď vidíte osobu má věkem přemoženu a ptílišnú peplivosti (ktertž jseni měl ad 
v mém kralování o toto královstvO utcápepú^ Z vás každý to znáti. Jba(^ na 
mé osobě, že dlúho trvati nemohu. Také znáte vsickni, co jsem já 4ebcéha 
tomuto království předešle zpuosobil neb nezpaosobil. Jaatě by^h tomu oeradf 
aby po mé. smrti jaké měly býti nevole, ale abyste měli krále, kterýž by uměl 
tak aneb lépe než já zpravovati království toto. Protož cq se vám zd^ káyby, 21^ 
mne pán Buoh smrtí zachvátil, kto by pánem byl vaším aneb koho míníte vititi 
za krále ?" . . 

A oni poradivše se odpověděli: ,Králi, pane náál Keni nátn na tento 
čas potřebí voliti ani jmenovati ; máme Vaši královská milost' A on jim řekl : 
„Na to jest př^íti, že já musím v brzce umříti; protož vás prosím, igevné mi Ml 
povězte, koho za krále vzíti chcete.** A oni krátce uradivše se, řekli jemu : 
,Edyby pak pán Buoh -VMKé neráčil nám déle zde nechati, ale vás k své mi- 
losti pojíti, kohož bychom jiného voliti měli, než některého z synuov Kazimí- 
rových, krále Polského? neb Čechové s Poláky dobře se smluviti umějí.' A král 
odpověděl: «Ano, mi se také tak %^ že to dobře b&de.** A porozuměv, žeS& 
žádného z synuov jeho za krále vzíti nemíní, hned z Hory Kutny kázal vseoka 
stříbro na Poděbrady voziti, a loupil všecku zemi a na své zámky k svým 
syauom voziti kázal. 

Potom v pátek po neděli, jenž slově Oculi, to jest nazajtří po sv. Be** 
nediktu (22. března), čtvrtá hodinu na noc um^el krél JiHy a v pondělí. na 40 
den zvěstování panny Marie (25. března) na hradě Pražském v kostele sv. 
Víta v kůr9 panny Marie vedla jiných králuov Českých, předkuov svých, od 

14* 



— 19« — 

téeht jenž lio milovali, b kr&loYSkú poctivostí pochován byl; ač páni někteří, 
zvláště ti, jenž k němu chuti neměli, též i knězi torna na odpor býti počali, 
pravíce: Poněvadž mél kostely ty, v nichž se řád církve svaté a Římského 
kostela zachovává, v ošklivosti živ jsa, mrtvý také aby do téhož kostela nebyl 

6 nesen, že jest za spravedlivé. Také, že jest mnoho odcizil od kosteluov a dsař 
ILarel že jest kostely nadával, i není slošné, aby tu měl pohřben býti. Jiní 
pravili, že to tělo nic vinno není, byl-li jest v něm jaký zlý úmysl. A tak po 
mnohých o to hádkách a rozepředi ta jest pohřben . 

Flác veliký a oapění v lidu Pražském pošlo pro smrt jeho, a někteří 

10 pravili, že takového a k Čechuom tak náchylného krále n&dá v Čechách ne- 
bude; neb byl velmi snesitedlný a trpělivý, a mnohé věci že jsú se daly proti 
němn z nenávisti. 



3. MARTIN KUTHEN ZE ŠPRINSBERKA. 
Z Kroniky o Žižkovi (vyd. 1. 1564.) 

Papež kříž vydal na Čechy, že jsou kacíH, kdož tělo a krev boží přgí- 
miQÍ, a dal odpnatky : kdož by takového Čecha zabil, neb kterak kolivěk zahubil, 

15 že jest hříchův i muk prázden. Tehdy jeden Čech z řádu rytířského, rytíř 
velmi udatný, jednovoký, jménem Žižka, z boží milosti povstal zhflra, i táhl 
vojenslQT polem; a kdož jest nepřyímal těla božího a krve boží pod obojí spft- 
Boboo, tohot jest byl nepřítel a za kaeíře měl. A tak se jedt strana proti 
straně zazlila: která strana přemohla, ta jest ukrutně bez milosti mordovala, 

90 pálila, neb rozličnou smrtí hubila; leč koho sám bůh ráčil zachovati, ten živ 
byl. A zvláště Němci Čechy hubili, a Čechové Němce. 

A ta jest válka ukrutně stála čtrnácte let. A Žižka a jiní Čechové vždy 
polem leželi, v Čechách i v jiných zemích bojujíce o boží zákon. Tehdy pak 
dobyli Sazemy na Onstí, a odtud sou dobyli Hradiště, i osadili sou hrad i horu, 

25 i přezděli sou městu Tábor; a Žižka jest táhl vojensky po zemi, hradftv a měst 
dobývi^o* A časté bitvy s silnými nepřátely míval, a však jest nikdy pole 
neatratil. 

Žižka Plzeň obehnal; a tu jest škodu vzal na lideoh a nedobyl. I táhl 
jest Žižka k Chomutovu na květnou neděli (1421) šturmem, a tu jest na tři 

80 tisíce na městě lidu zbito i spáleno. Odtud táhl k Berounu šturmem, a tu 
jest také drahně zbito a spáleno. I táhl j«st tudy do Prahy. 

Z Prahy pak s velikou mocí k Českému Brodu táhl, a tu Němci se 
zavřeli; i dobyl jest města šturmem, a Němci na kostel utekli, a tu pod nimi 
kostel zapálili a tu jich něco pohořelo; a někteří svěže skákali, a proto zbiti, 

85 kteří sou hlav nezlámali. 

Jmá se pak města poddávala : Kouřím, Limburg, Kolín, Hora, Čáslav, 
Chrudim, Litomyšle, Polička, Dvuor. Jaroměře pak dobyli šturmem; neb sou 



— 197 — 

ujhli y své obrané, že jest to mčeto velmi dobr0. Tak son ta mésta i Jioá 
k zákonu božímu {^stoupila* 

Potom tihl jest Žižka a obehnal Rabí, a tu jest mu druhé oko vystře- 
leno; i byl jest slep a ledva živ zůstal. Potom Žižka zhojivši se, a jsa slep 
na obé oČi, táhl jest do Plzeňska; tu se naň velmi silné Čechové a Kémd 6 
sebrali, a tu se s nimi Žižka u Plané bil. A když mu již těžko bylo, jel jest 
brannou rukou několik mil, a tu se nepřátelóv odbiv, na horu velmi vysokou 
igel 8 vojskem ; a tu jich s obou stran mnoho zbito. Odtud pak Žižka 8 voj- 
skem do Žatce utekl. A odtud jest táhl na Fikharty, i dobyl jest jich na 
ostrově n Valův, i kázal jest je zapáliti. 10 

Tedy král Uherský s velikou mocí přitáhl do Čech, mige s sebou Turky, 

Valachy, BácOi Uhry, Kanygase, Němce i jiné rozličné cizozemce, a Žižka 

8 vojskem přitáhl do Hory. A král zvěděv, že jest Žižka u Hory, táhl jest 

k Hoře, chté jej zastihnouti. Tehdy Žižka táhl ven proti králi z Hory, otočil 

se jest vozy před Horou, a tu se bil celý den. 16 

A když bylo večer, položil se král jedvy na dostřelení od Žižkova vcjaka. 
Když pak bylo pět hodin na noc, tehdy Žižka táhl jest na královské vojsko, 
a tu se jest skrze vojsko probil; neb jest odtud jinudy s vojskem nemohl 
a méně než čtvrt míle jest odtáhl, až jest byl den, i káaal se jest vosy oto- 
čiti. A když se jest král k bitvě nestrojil, ale jeité více svého vojska čekal, 20 
neb sou již blízko táhli, tehdy Žižka kázal se jest hnouti od Kolína, a odtud 
poslal po více lidu, aby se vždy s králem Uherským bil. A král Horu miye, 
položil se jest blízko od ní s vojskem, a jest kázal všady páliti. A když jest 
lid Žižkův přitáhl, tehdy táhl jest Žižka, chtíc se s králem Uherským bíti 

A když sou proti sobě leželi, tehdy král Horu zapáliv třetí hodinu na 25 
noc, táhl jest k Brodu Německému před Žižkou, a Žižka po něm. A když 
bylo za Habrem, tehdy sou vojska postíhali, a bili sou je až do Německého 
Brodu, a množství jich stonulo s koňmi, ježto se s nimi prolamoval led, i vozy 
všecky s velikým zbožím. A na zej tří Žižka kázal k městu áturmovati celý 
den, avšak nemohli ho dobyti; neb se rytířsky bránili. Teprv na zcgtří bez 80 
braní ho dobyli, a všecky zbili, kromě pana Záviši Poláka, a pana Krakov- 
ského, a pana Mrtvici ; ty tři rytíře u vězení vzali. I vrátil se jest Žižka s vcj' 
skem zase. 

Potom jest táhl Žižka do Plzeňska i dobyl jest Žlutíc stunnem na ve- 
likou noc. Odtud Kukšteinu dobyl. A odtud táhl k Tejnu, k městu sturmovali 3§ 
a dobyli sou ho, a mnoho statečných lidí zbili u sturmu. 

A v tu dobu jedno kníže přijelo rytířsky, maje s sebou na čtyry tisíce 
koní ; a byla jemu Praha poddána, a Žižka jemu říkal synu, a kníže Žižkovi 
otec. A v té chvíli obehnali Pražané Karlátein, a kníže obehnal Opočno a toho 
»ou nedobyli A v ty časy Táboři 9 velikou mocí přitáhli do Prahy do Nového 40 



— 198 — 

méstfi a odtud gou outok nčiuUi nepřátelský do Starého města, an na ně péče 
neměli. A v tom Staroměstští opatřivše se, i smetali soa některé z domů, 
a jali jich několik set, a jiné sou hanebně z města vyhnali. A když to kníže 
nechtělo pod obojí spůsobou přejímati, tehdy sou jej Pražané opustili ižižka; 
5 i jel jest Imíže zase do Litvy, a potom zase přijel, maje za to, že mu tak 
přijde jako prvé, ano nic. 

Potom se Pražané svadili 8 Žižkou. Když puk Žižka přitáhl do Kostelce 

nad Labem, tehdy Pražané s velikou moci táhli sou naň ; i vida moc velikou 

na se, i táhl jest před nimi, a Pražané po něm. A když hylp blízko k Male- 

10 sovu, tehdy se Žižka na ně zase obrátil, i bil se jest s nimi a porazil jest je. 

A pro to pobití mnoho jest vdov a sirotkův v Praze a jinde zděláno. 

Potom Žižka přítáhls vojskem na Špitálské pole, a tu jest s Pražany 

emířeu. Potom táhl do Moravy i dobýval Přibislavě ; a již sou Táboři Žižku 

dobře v nenávisti měli, nejvíce proto, že Žižkovi knězi řádně mše sloužili 

15 V omátě a s pleší, a v komži boží tělo nosili v monstrancí. Protož sou Žižko- 

''vým kněžím říkali „pláteníci"", a Žižka Táborským ^ševci**: neb Táborští kněží 

jediné ^ rakni bez pleší a drazí b bradami mši sloužili, i v tom son sobě roz- 

díiai byli. 

T^dy se tu v Přibislavi Žižkovi vyvrhla hlíza i umřel jěstŽ^ka; i po* 
20 chovali sou ho ▼ Králové Hradci, a tu leží. 

Tehdy jeho vojskám přezděli Sirotci, a tak sou vždy slonli. 



4. PROKOP LUPÁČ Z HLAVÁČOVA. 
Z Historie o císari Karlu IV. (z r. 1584,) 

Charakteristika Karla IV, 

Téhož léta (1379) v pondělí po první neděli adventní, to jest u vigUii 
sv. Ondřeje, Václav Karel, císař římský, toho jména čtvrtý, před tímroznemoha 
se, a povolav svých synův a je poděliv, při tom i o svých věcech učiniv po- 

25 řízení, v Praze, v své milé vlasti, kdež se rodil, tu také i život svůj jest do- 
konal v pánu, a ná hradě buďto zámku pražském v hlavním kostele sv. Víta 
▼ kůru panny Marie vedle hrobův svých manželek s slavností, na takového 
mocnáře příslušející, jest s pláčem slzavým a s velikým a žalostivým křikem 
všeho lidu českého pochován. 

30 Neb ho uznali a skusili býti pána zbožného, moudrého, rozumného, roz- 

šafného, a krále českého milostivého, spravedlivého, obránci sirotkův, vdov 
i jiných chudých, nuzných, a spomocníka v svých těžkostech potřebujících lidí, 
jež latiníci miserabiles personas jmenují. Měl věku svého 62 létě. Kraloval 
v Cechách po smrti krále Jana otce svého 32 létě, tolik let i císařství držel 

%^ i spravoval u velikém panství *, vsak pd volení jeho í^cet berťice. Smrt tohoto 



— 199 — 

Císaře předešlo jesi zatměni slunce, a k tomu i kometa buďto favézďa s oca- 
sem (jakž ji vůbec jmcni^jí) se ukazovala. 

Po smrti dsaře Kaiia tři jeho synové pozftstali, totížto: Václav, věkem 
nejstarší, jeni po svém otci byl králem v Čechách, ano i králem římským vo- 
leným. Druhý Sigmund císař, také uherský, až potomně i český král. Třetí 6 
Jan, brandenburský a lužický maricrabé, kteréžto panství mimo markrabství 
moravské Karel, otec jeho, ještě za dnňv života svého jemu oddal, a tím jej 
oddělil. 

Měl otyry manželky císař Karel. První Blanka aneb Margareta z Frank- 
reichu ; druhou Annu aneb Agnežku z Kejna buďto z Pfalcu; třetí také Anna 10 
svídnickou aneb slezekou; čtvrtou Alžbětu z Polska, vnučku Kazimíra krále 
polského. Ty pak manželky odpočívajíce v pánu, jsou pochovány na hradě 
pražském v hlavním kostele sv. Víta. 

Tento dsař pateru řeč jest uměl, totiž: českou, ta mu byla přirozená, 
ttémeckoui latinskou, franskou a lombardskou, aneb raději vlaskou, jakož pak 15 
v tom ho takméř všidaii historikové velmi velice vychvaltgí. A že umění aneb 
známost mnohých a rozdílných jazyků porozuměl, ano i skutečně shledal jest 
velmi platnou, též i potřebnou býti velikým potentátům, protož mezi jinými 
důležitými urtykuH v své zlaté bulli takto t(^ jest doložil : I hodné (prý)' 
a pilsluáné jest na vysoké pány a jiných isprávce, i vsechněch múdrých a roz- 20 
umných lidí zdravým usouzením poznává se býti notoliko za užitečnou a platnou, 
nýbrž za velmi potřebnou věc, aby kurfírátové a volenci jakožto sloupové svaté 
římské říše v rozličných jazycích a řečech buďto mluvení byli vyučováni oc. 

Často jmenovaný císař, poněvadž v mnohém umění literním velice byl 
jest vycvičen, k tomu výmluvný a vysoce moudrý, i aby hřivny od pána Boha 25 
sobě svěřené do země nezakopal, mezi jinými rozličnými pracemi obecními oc. 
složil jest sám od sebe, a dle ostrosti vtipu svého sepsal některé kniby, a je 
jako za poklad buďto klenot budúcím na památku pozůstavil, mezi nimiž sou 
tyto, jmenovitě : 

Zlatá btiUe Karla čtvrtého, Diarium Garoli Quarti, jakž Hájek pozná- 90 
menal : Bitus seu modus coronationis regis Bohemiae ; Vita D. Venceslavi, 
a Karolo Quarto abbreviata; Canciones aUquot sacrae; Gonstitationes terrae 
seu regni Bohemiae; Život císaře Karla: kterýžto život netoliko sám sepsal, 
ale i na česko přeložiti dal. A hned sprvpočátku předmluvy potomkův svých 
k pobožnosti i ctnostem svatým, i uvotu šlechetnému nabízí. 35 

Díla a staveni, kteráž dsař Karel netoliko k užitku, ale i k poctivosti 
a okrase dal postaviti, mnohá jsou a rozlimiá, jako kostelové, kláštery, města, 
městečka, hrady jak v království českém tak i v jiných zemích, o čemžby 
se, kdyby čas stačil, široce psáti mohlo, ale tuto některých toliko kratičkými 
slovy připomeneme. Nejprve jest kostel z kvadratového kamene vzdělán naáO 
způsob kolínského na Rejuě kostela hlavního. Druhé, palác na hradě pražském. 
Staveni jistě královské a nákladné i podivné, a to tím spůsobem aneb formou, 



— 200 — 

kterouž jest vystavién palác v Paříži, hlavním městě království franckého. Třetí, 
most kamenný, vysoký a přepevný n Prahy mezi Větším s této, a Menším 
městem 8 oné strany nad řekou Vltavou, jehožto širokost tak veliká a pro- 
stranná jest, že tři vozy pospolné přeseň hez tísné a zaměstnání jeti mohou. 
5 Dlouhost pak přes osmnácte klenutí širokých se vztahuje. 

Též věže u mostu u špitálu. Též zdi (od řeky přes horu petřínskú až 
k strahovskému kláštera, a odtud až okolo Hradčan), jimiž obehnal a jako 
zavřel Menší město pražské, veliké dlouhosti, přes hory a údolí se vztahující, 
kteréž i velmi milý a utěšený spůsob činí těm, ješto na ně patřiti a se dívati 
10 cht^í, tak že Praha tím položením a místem velmi k Římu městu se zdá po- 
* dobna oc. Též Nové město pražské, jež z gruntu vyzdvihl a postavil. 
Též mnoho zámků jak v Cechách tak i Němcích oo. 
Učených mužů za císaře Karla v Praze bylo veliké množství* Neb on, 
jakožto pán a mocnář hluboké moudrosti vyzdvihnuv akademii pražskou, zna • 
15 menitý koruny české klenot, a opatřil jim jisté obydlí a sídlo, i protož pozval 
jest a svolal jak z Frankreichu a ex universitate pařížské (kdež toho času 
nejzvláštn^ší bylo studium) tak i z jiných zemí lidí, ve všelijakém umění 
literním zběhlých a vycvičených, žádných na to nákladův sobě ne]it^|e. A takž 
ta universita, milosti a láskou i přízní nicméné i fedruňkem a pomocí císaře 
20 Karla, své milostivé a hojnoštédré vrchnosti, v krátkém čase tak se znala, 
zmohla a bohatě na študentích vzrostla, že z jednoho toliko německého národu 
našlo se podlé jistého účtu na pět tisíc učencův aneboli studiosův. An i o tom 
v starých kronikách víry hodných, se zapsáno nachází, že dokudž ještě uni- 
versita pražská v svém (podlé přísloví) květu a mohutnosti jest byla, toho 
25 času intitulovaoýcb a připsaných do třidceti tisíců a ještě výše a více, kromě 
těch, ktož sou ze škol neb lekcí do kollejí chodili, tak že tomu člověk nerad 
uvěří, kterýž jest toho neviděl. 

Těmi nadepsanými slovy dokládá starý kronikář, a za svědky přivozii^e 

staré mistry a professory, totiž mistra Přfbrama a m. Šindele, m. Borotína, 

SOMathiáše Loudu z Chlumčan, kteříž jsou o tomto o všem své učedlníky a mladší 

spravovali, a že tak, a nejinač jest bylo, za pravdu jistili. Neb (af i toho tuto 

kratičce dotkneme, poněvadž v kronikách českých častá se o tom zmínka děje) 

universita buďto učení pražské bylo hned s prvpočátku rozděleno na čtyry 

národy, totižto na český, na saský, na bavorský a na polský národ, kteřížto 

35 všičkni pospolu a zároveň užívali svobod a privilegií téhož učení od císaře 

Karla sobě daného a propť^čeného. Jeden pak ten národ mnoho jiných v sobě 

obsahoval, jako u příkladu, kde se jmenuje národ polský, tu pod tím jménem 

zavírali se Poláci, Čechové, Moravané, Slezáci, Myši, Valaši, Rascii, Bulgaři, 

Slováci, Srbi, Prušáci, Rusové, Litvané, a summou všichni ti, kteří slovanského 

40 jazyka, ač v rozdílnosti řeči a mluvení užívají. Tak kde se mluvilo o národu 

bavorském, mínili se také i Rakušané, Štyrčané, Kraini; Švábi, Švejcaři^ Rejnští, 

Fraokgvé, 



— 201 — 

I (navrátice se k prTnima) mesi jinými učenými iquží též i.theqlogi, 
t j. učitelé a vykládači písma bv,^ byli jsou i tiioi ač rozájOného čajiu: m. Qaveli 
vznesený, blavný a znamenitý hvězdář i v oméní lékařském dospělý. Ten^mnohé 
knihy psal, jakž se v starých kronikách dokládá, ale, kteréby hyly?> jsoa-li 
na světlo skrze vytisknutí vyneáeny ? věděti se v jistotě nemůže. M. Kuodrát, 5 
rodem z Rakous, slovutný kazatel v Praze v kostele u matky Boži před Tý- 
nem, o něm i Hájek píše. Mistr J^Tilič,, ponejprv pán světský, panského 8teyii> 
a vysokého rodu, potom pak kněz a kazatel slova božího jak jinde, tak i v Praze 
větší v klášteře, jenž sloul sv. Vavřince v Jerusalemě, jsa k toinu oořa4u tajně 
povolán skrze vnuknutí ducha Páně, o čemž sám v své jedné knížce obšírné lO- 
píše. Jest, jeho kniha tištěna o kříži a zármutcích a náramném trápení církve 
boží atd. ; někteří z starých ji křížovou knihu jmenují, v pravdě hodná k čtení. 

M. Matěj, přímím Pařížský, ale viak rodem z české země. Neb, že v pa- 
řížské akademii do osmi neb devíti let pořádně jest byl, umění liternímu 
pro své i obecné dobré se uče, odtud to poilo, že ho vňbec Pařížským jme- 16 
novali, kteréhožto příjmí i sám potomně jest užíval. Ten několikeré knihy 
sepsal, a mezi nimi i výklad pro evangelia nedělní. Velmi veliký (jakž nad- 
pověděno) počet učených mužův a vznešené povésti i jména toho Času jest 
v pražském učeni bylo, ale žejmén jich ještě vyhledati jsme nedostačili, protož 
i mlčením tuto jich pominouti jame musili. 20 

Na umění literní tento císař byl velmi laskav, což mezi jinými mnohými 
věcmi i z tohoto se může poznati, že t pražské akademii, kteráž vnově usta- 
novil, při obecných disputacích a rozmlouváních i řečech o literním a filosofickém 
umění až do několik drahně hodin jest bývati, a tu o rozličných věcech, jakž 
jest obyčej filosofů, i sám se vytazovati, a zas od učených mužův jejich zdání 25 
a sentencí vyslýchati a vyzpytovati, Jeho milost císařská, nad tím obzvláštní 
své zalíbení a rozkoš majíc, ráčil. Protož když se jednoho času přihodilo, 
že mistry do tří neb čtyř hodin se disputující jest s vdikou bedlivostí slyšel, 
přistoupili jsou k jeho milosti císařské někteří z dvořenínů přednější, žeby již 
byl čas večeře, i aby na hrad pražský, dosti podál, se odebral, odpověděti 30 
ráčil: n Jděte vy nyní k stolu a jezte, neb toto rozmlouvání jest má večeře.^ 
Ačkoliv ten mocnář mnoho jest zkusil, a znamenitým věcem se jest za živobytí 
svého naučil, mnoho krajin, mnoho zemí i království projev, a tak i řádův 
a obyčejův rozličných národův skuaiv ; však nicméně předce chuf, chtíč, a jako 
podpal ke všeho dobrého srozumění a dosažení jest mel obzvláštní příkladem .^5 
císaře Karla přímím Velikého. 

Týž císař Karel, když projel na větším díle všecka říšská města, a v nich 
nevole, nesnáze a spory, kteréž byly za císaře Ludvíka, předka jeho, prošly, 
pokojiv rovnal a v dobrý mír uvozoval; i slyše, an jiní potentátové svá panství 
vychvaligí, mezi jinou řečí takto propověděl : «Mámef i my (přej) také známe- 40 
9ii4> 9^ Yii9před4^š{ mé$ta, jimi 90 yseckQ těměř cífsařiitví říšské, JakžkQtt 



— 202 — 

jest rozšířeno, okráfiluje i ozdobuje, a jmenovité tyto: Řím naJTětsf, Lubek 
niypéJmé|jfii| Norenberk nigbohatSf a Prahu nigveseiejší a milou.^ 

To propovědění císařské o slavném městě Pražském jest samo v sobě 
pravé, jedno pro položení výborné, s strany živlův člověka obživujících, a jeho 
St v dolwém, zdravém a dlouhotrvalém živobytí zachovávajících. 

Druhé, že týž císař slavné paměti zdmi pevnými a jiným oslavným a ná- 
kladným stavením město Prahu ozdobné a spanile rozšířil a zvelebil. 

Třetí, le tu těla netoliko knížat, ale i králův českých, ano i císařův 
římských na hradě pražském v hlavním kostele sv. Víta v hrobích, tu jim při- 
10 pravených, po smrti odpočívigí. 

čtvrté, že mésto Fnúia často psaný císař mnohými privilegi«mi a sro- 
bodamí, bucTto výsadami, nicméně i právy zřízenými, jenž jsou jako studnice, 
z nichžto v každé obci a shromážděiií měštanském všecko dobité k zrůstu 
a vzdělání města plyne a bohatě se prýští, je proti nespravedlnosti akřivdám, 
15.1 nezřízené cizího žádosti obmezil, a pevnil nežli kterými z4mi městskými 
ohradil. 



5, YÁCSLAV BfeEZAN Z BŘEZÍ. 
Ze Života Viléma z Rosenberka (z r. 1610). 

a) O rozepři s Matójem, opatem Korvmkým. 

Léta páně 1556 pan Yiléin z Řosenberka dvoje soudní zaneprázdněni 
nemalé jměl. O jednom již napřed dotknuto, totižto s knížaty z Plavná (pro 
jich osobení sobě prvního místa v soudě zemském). 

;20 Druhá nevole, kterúž pán jměl s knězem Matném mnichem, kterýž se 

opatem Eorunským tituloval, ale od pana vladaře za to nikdy> nežli jen za 
průbu do roka, až by se o jeho životu a chování přezvědělo, přijat nebyl, ta- 
ková byla: 

Týž rozpastilý a lehkomyslný mnich stížnosti nejedny od jakéhoŽkoli 

26 návodu na krále Ferdinanda vznášel, žalovav na pána z Řosenberka a předky 
páně, že mu panství, klenoty, majestáty, svátosti z toho kláštera odňali, a že 
se mu v jeho právo a spravedlnost vkládají, a že mnohá příkoří od ouředníků 
páně snášeti musí, chtěje se docela jako jiní klášterové královští z poddanosti 
páně vytáhnouti. Pan vladař proti tomu mírnú, slušnú a dokonalú zprávu učinil, 

30^0 mnich nezbedný a neřádný zbytečné krále zaneprazdňuje ; aby JMEá jim 
kommissaře k vyslyšení, že svá nevinu proti němu ukázati chce, vydati ráčil; 
což tak vykonáno, že král, vybrav lidi uvětské i duchovní, poručiti ráčil, aby 
k jistému dni stmny do Soběslavi k vyrozumění těm stížnostem obeslali. 

Mezitím když ten mnich tak zlý vítr na Krumlojé při panu vladařovi 

35 jměl, stěhoval své věci potiýí v noci z kláštera do Budějovic* Nicméně to tak 



— 203 — 

vykonalo se, že páni kommiagaři přyeli i obžalována strana, paa vladař ; ale 
nmich se nedostavil, neb čila kosa kámen; a tu se. našlo a nmoiiýok sváAotif, 
že ten mnich, kněz Matéj, pesky, mfiansky v své řehole se choval, a Uádtera 
pod Zelenou horou ušed, žádá je pan vladař, aby před takovým lofakomyslftým 
mnichem pokoje a práva svého užíti mohl, a aby pro ftvé nepravosti nmioh 5 
ztrestán byl Tito byli kommissaři: doktor Jindřich, probošt kostdaPkažakéhoÝ 
Antonín z Mohelnice, mistr křižovník&v s červenou hvézdou, který potom arci* 
biskupem Pražským byl, Petr Chotek z Vcgniiia na Yraoém, JUti v království 
českém prokuratpr, Petr Bechyně x Lažaa* 

Rok podruhé položili v místo předepsané v středa na den matky boží fO 
sněžné ; ale jak ta nevole dále lla a konec svůj vzala, královská psaní znáti 
dávají, jež tnto slovo od slova položím: 

Urozenému Vilémovi s Rosenberka na českém Krumlově, věrnému na- 
šemu milému. 

Ferdinand, z boží milosti Římský, uherský, český oc. král, infant vHi- 15 
španii^ arcikníže rakouské a markrabě moravský. 

Urozený věrný nás milýl Psaní tvému poníženému, v kterémž nám a stcaaj 
opata Eorunského, že jest se před kommissaři našimi na den od nidi jmeno- 
vaný nepostavil, zprávu činíš i také o spůsobích a neřádech jeho nám osnamuješ, 
a při tom, aby mohl týž opat pro své takové neřády ssazen a jiný na $o míBto ^0 
postaven býti, poníženě žádáš, všemu tomu jsme tolikéž i z té zprávy a relací, 
kterúž nám kommissaři naši v té věci od nás zřízeni dávají, porozuměti ráčili. 
I jakž nad dobrými lidmi duchovními vždycky svú milostivu ruku, aby 
ochraňováni a od žádného utiskáni nebyli, držeti, tak také zlí aby svého prů- 
chodu nejméli, nýbrž k trestání a takových neřádných věcí k skutečnému pře- 25 
trhování každého času přicházeli, to obmýšleti ráčíme. A poněvadž týž klášter 
svaté Koruny visitatora svého, opata Plaského, jmá, psáti jemu ráčíme, tolikéž 
proboštu kostela Pražského, aby k tobě oba sjeli, téhož opata Korunikého 
k sobě obeslali, a podlé náležitosti a provinění jeho trestati dali, a z téhož 
kláštera vzali, a to místo kláštera sv. Koruny jiným opatem, kterýžby službu 30 
boží i týž klášter, jak náleží opatroval, bez prodlívání s radou probošta Praž- 
ského a tvou osadil, tak aby se v něm, jak náleží služba boží říditi a díti 
mohla. 

Však poněvadž v svých předešlých i také nyniyiím psaní tvém toho do- 
kládáš, že předkové tvoji na týž klášter svaté Koruny od předkův našich, králův 85 
českýchy obdarování a od nás potvrzení jmáš na dědičná vrchnost téhož Idé* 
stera $ a protož jest poručení naše, abys buď onginal anebo hodnověrný vidimus 
téhož obdarování a od nás potvrzení týmž proboštu Pražskému a opatu Pia- 
skému ukázal, tak aby oni podlé tvého obdarování tu věc opatřiti a téhož 
opata ssaditi, a jiným s radou tvou to místo opatřiti mohli; na tom na všem 40 
jistu vůli nast naplníš* A oni jak ta véc vyřídí, mají nám o tom o v$em ««se 



— i04 — 

osnámitL Tolio jsme tebe na psaní tvé milostivé tajná učiniti neráčili. Dán 

v Y<dni v středa po sv. Ji^í 1. oc. 66 a království našich ňímského 26 a jinýcli 30. *" 

Ne pojednou mnicli se spokojil, ncr|ednéeh cest koštovávav, chtěv panu 

viádaři i při sondech na hrade Pražském, aby podlé kšaflu nékdy pana Petra 

5 staršího z Rosenbeika aboží všecko k tomu kláštera náležející postoupeno b]flo, 
xanepráadnéní učioiti, až naposledy pravdoa přemožen a ztrestán, jakož 
o tom niže psaná copia listu královského navrhijge. 

,)Velebnému Jindřichovi, probošta kostela hradu Pražského, a Volfovi, 

" opatu kláštera Plaského, společně neb rozvine, vétným našim milým. 

10 Ferdinand, z boží oc. 

Velební věrní naši milíl Psaní a relací vaši, kteráž jste nám s strany 
Mat^e, předešlého opata sv. Koruny, jsúce v té věci zřízení kommissaři naši, 
učinili, jsme vyrozuměti ráčili, a že jste toho jistého Matéjje z dotčeného npat- 
6tví Eorunského ssadili, a jeho z toho naň sjevného průvodu podlé poručeni 

15 našeho do trestání vzali, a iiného pořádného, dobrého a křesfanského člověka 
téhož zákona, kněze Jana, za opata usadili oc. Takovú práci a pilnost vaši, 
kterújstepřitomjměli, i o privilegiích a svobodách urozeného Viléma z Eosen- 
berka na Českém Krumlově, věrného našeho milého, kteréž na ten klášter jmá, 
že jste nám oznámili a zprávu o tom dali, to všecko od vás př^ímati ráčíme. 

20 A tobě kněze Volfe, opate Plaský, jakožto visitatorovi téhož kláštera Korun- 
skóho, poroučeti ráčíme, aby jej, kněze Mat^'e, někdejšího opata, pokudž 
se tobě za slušné zdá a viděti bude, v témž vězeni jiným ku příkladu trestati 
dal. Na tom naši vůli královská naplníš. Dán v Řezně v sobotu po sv. třech 
kráUch 1. IMl.^ 

25 Byl tedy týž opat dán na panství JMti pana vladaře do kláštera Výše* 

brodského do trestání, a visitator jeho, opat Plaský, pana vladaře žádal, aby 
vezma jcý JMt na závazek k dostavení před něho, z toho vězení propustiti 
ráčil; což pan vladař, když svú chvílí ohledal, vykonal a k visitatorovi jej 
odeslati ráčil. 



b) O alchymistech. 

30 Léta páaě 1576. Již toho času i před tím pán (Vilém z Rosenb«rka) 

ráčil alchomisty fedrovati, nějakého Claudia Syrra, Daniele Prandtnera, něja- 
kého Jeremiáše, item Bavora Rodovského oc. Pan Váoslav z Vřesovic a Petr 
Hlavsa z Liboslavě byli patroni alchymistů; než filavsa s Prandtnerem a Je« 
remiááem laborovali v klášteře Třeboňském; v čemž jim n4'aká Salomona kou- 

35 zelnice nápomocna byla. 

Před tím léta 1674 nějaký pokUdač alchymista byl na Krumlově, jmé- 
nem Krištof z Hiršberku neb Jelení hory. Ten pána k jisté smlouvě přivedl, 
jakoby svým uměním jist byl; ale nedoveda niCi jako jiný podvodník vyvázl. 



— 805 — 

Léta isee laboroval jeden doktor LeonhartVychperger a Erbacha t Pracha- 
ticích; i toho sobě moQho pan vladař vážil, a vlastní mkon ma psával. Gárolus 
Vidman z Augšparkn ten také alchamisty f6cb*oval. Léta páně 1666 Magister 
Antonius Michael již znám byl pana vladaři Bosenberskému ; o jeho podvodich 
mnoho by bylo psáti. Léta 1570 Nicolaus Réusperger mathematicas (jakož se 6 
tituloval z Jochimstalii) v tom se slydet! dal, že vynalezl raotum perpetuum, 
takovú věc, o níž žádný od počátku světa nevěděl, a to kolo vyrýsované pánu 
odeslal, jen aby něco na pá^u vylouditi mohl. 

Léta páně 1677 9. Januarii předepsaný alchymista Claudius Syrrus Ro- 
manus, inrijat byv od pana vladaře za laboranta, podal JMti téehto artikulů lo 
▼ Praze: l. že při té složbé páné svobodu duse i těla sobě vyhrazuje; 8. nel 
obranu v věcech poctivých od pána jmíti žádá ; 8. v cas laborováni aby ééánf 
do příbytku jeho kromě JMt pán nechodil; 4. uiaóní jeho aby ^evováqo ae^ 
bylo, než aby všemi živnými věcmi náležité opatřen byl; 6. ad by při té práci 
o zdraví přišel, aby vychováni své od páoa do smrti jmél; 6. kdyby z pože> 15 
hnání božího se zdařilo a filozoiský. kámen dokonán byl, pán aby 8 ním o něj 
právě se ro^ěliti ráčil; 7. než za dokonáni toho dila a kament Ke Glautius 
nepřipovidá, ale v rukou božích zanechává.; než toliko prád že vynaložiti chue 
v tom se zavazuje. Ten jistý skrze Vácslava Vřesovoe k JMti pánu byl kom* ^ 
mendován. 80 

Léta páné 168S d& Apralis tak poznamenáno rukou někdy dobré- a vzáeaé 
paměti pana Viléma zRosenberka: Toho dne vsazetio do dfla a zaéalé od pí* 
saře Třeboňského; nebo pan Edvardus pí«aři dal tincturam, aby dělal. Než 
co tingováno, z2ato-li ci stříbro, a jak mnoho, nenacházen a s jakým užitiíem, 
ale sotva, nebyl-li to podvod. 25 

Léta p^ě 1692 ib. Julii pan vladař (Wém) tak h^fl velice od těch pod- 
vodných alchymisti! jatý, že jim divné zápiay od sebe činil, jako i néiiaMmii 
Erístofovi z Hirátemberku, hejtmanu, když lživě dal se slyšeti, že dvě tajnost 
un)i, předně v měsíci jednom stříbro v zlato zyzí proměňovati s pateronásob* 
ným užitkem, druhé z jedné hřivny stříbra tfí loty dstého zlata vyttíinoiiti. so 
Chfóv pán tomu se naučiti, kdyby mi^to ukázal, přislíbil mu darovati, ak tomu 
se zapsal, 6000 dukátů. 

Nad to výše tak mnoho jim věřil, že jeden pána navedl, že zktf v zemi 
jako jiná semena, když se k tomu připraví, r&sli mohau, a tudy vymluvil na ' 
pánu 80 dukátů, a sázel je v jistém místě do země, pokropovav k tomu stro- 35 
jenými vodami. Za některý den dohlídnuv k nim, a když svú chvíli uhlídal, 
vybral semeno^ vyvázl preč^ a tak pána podvedl. 



— «0« — 

X. 

Z DIADOCHU 

BARTOLOMĚJE PAPROCKÉHO Z GLOGOL, 

(?yd. 1602). 



1. O rodu a erbu pánů Malovců z Malovie. 

Rod tento relice jest dátný v králoTitvf Českém a ožívá za erb půl 
koné bílého t poli čerreném, jakéhož nMval i prvníardbigkap Pražský Arnošt 
a peal se z Pardubic, jakož i pochás^ící z roda toho tolikéž, redle vypravo- 
vání paméti dávnéjšich, psali se z Pardubic dávnéji nežli odkud j4flud, a po- 

6 tomné když jeden z nichodKunrada arcibiskupa dostal město Ghejnov i zámek 
v aáitavé, počali se psáti z Gh^'nova, a jin< psali se z Březí . 

YiáSÍ jsem obdarování náiněné rodu tomuto od Neklaná knížete, v kte- 
rémžto že doložena jsou jméoa křestaaská a Neldan kníže bylo pohanské, při 
tom že datom jeho jest na den sv. Jana Křtitele, o némž toho času žádná 

10 ješté. zmínka nebyla, k témuž že psáno léta 700 a NeUan teprv léta 8fr2 za 
kníže vyvolen, vedle Kroniky české, pro ty příčiny nezdálo se mi za dobré 
takové obdarování tuto vložiti, zvláště když toho éasu Jan, Vilím a Zdeněk, 
jména taková nebyla v obyčeji, a oni z Ghejne^va ani z Vinterberka se jelté 
nepsali. 

15 Viděl jsem tolikéž smlouvu pana JanaMalovce z Vinterberka anaGhej- 

nově, kterýž se v té jisté smlouvě hofmistrem krále Otakara jmennje, kteréžto 
datum jest léta 1151. Ale ani ta tuto místo míti nemůže, neb teprva 1. 1200 
Přemysl jmenován byl Otakarem a na království kdrunován, a jména pánů v ni 
dfriožených mnohem pozdéjji v jiných pamětech položen* jsou a k tomu Jan 

20 z Gh^nova tak v té smlouvě podepsaný neměl v držení Chejnova, poněvadž 
jeité město dotčené přináleželo biskupu Pražskému. 

. hé P» 1384 poznamenána jest památka v knihách kostela Pražského, 
svědčící rodu tomuto pánův Malovcův. 

V týchž knihách při 1. Božím 1400 zůstavena jest paměť o panu Petrovi 
25 Maiovoovi a pann Bohuslavovi. 

V 1. 1407 nacházíme mezi listmi kapitoly Pražské paměí o Gebhardovi 
MalOivoovi a synu jeho Janovi. 

Panu Janovi z Malovic dán migestát od Ladislava krále, potvrztgící list 
arcibiskupa Kunrada, daný na Ghejnov, jehožto tato jest kopie: 
80 nLftdislav, z Boži milosti etc. Známo činíme tímto listem etc. Velebnost 

naši pokorně jest prosil věrný náš milý Jan z Malovic, abychom jemu z do- 
brotivosti ráčili potvrditi listův někdy kněze Kunrada, arcibiskupa, na tvrz 
a zboží řečené Ghcjnov, i což k tomu přísluší, kteréž někdy urozenému Hanušovi 



z Ronova a bratřím j^ho ▼ osmi stecti. ki^Mf. ifiP^fi? sastar^o Ifjlo, ,A .my 
jsouc nakloněni prosbami jeho, k tomu jsme povolili Datum ve YiAi^ ^e^i 
8v. Vavřince! 1. U67.« 

Majestát tento potvrdil král Jiřf 1. 1462 a připsiU sumy 200 kop groš&T 
témuž panu Janovi Malovcovi a opět 1. 1466 připsal sijuny 700 kop ,gr, P9- f 
tomné (1. 1512) zboží dotčené vadáleno jest odvodu tokoto a přináleželo k rodu 
pánův z Hradce prostředkem majestátu krále Vladislafa. 

Hájek v listu 438., v létu pak 1462 pana Yoldřicba Malovce připomíitá 
těmito slovy: „Po slavnosti tří králév vysláni jsou od krále Českého posloyý 
do Říma k papeži^ totiž Prokop zBabstejna, Zdeněk Eostkai Oldřich Iiialovec,lp 
M. Vácslav Yrbenský a M. Yácslav Koranda^ tam aby jednali o poslušenství 
krále Českého etc.**. 

Druhél^o dne měsíce srpiift léta 1512 vypiavi^je Lupáé v Kalendáři smrt 
urozeného a statečného rytíře pana Zdeňka Malovce z Vioterberka, jenž byl 
nejvyšším písařem desk zemských. l^ 

Vedle TUidáře vydaného léta 1689 při témž čase živi byli páni Malov- 
cové tito : 

1. Bohuslav Malovec z Malovic na Držitní a Vejhlavech. 

2. Humprecht Malovec z Malovic a na Vrbici. 

3. Jan Malovec z Malovic na Kamenici a Ch€Jnově» JMOé rada. f O 

4. Jan mladší Malovec z Malovic a na Dulkovidch. 

5. Mstidruh Malovec z Malovic. 

6. Vilím starší Malovec z Malovic na Valečově a Eolod^ích, |iej vyšší 

berník království Českého. 

7. Vilím mladší Malovec z Malovic a na Štipoklasech a Zbraslavíctch. 2? 

8. Oldřich Malovec z Malovic na Hwkách. 

9. Zdeněk Malovec z Malovic. 

10. Ezechiel Malovec z Chánova* z Vinterberka a na Čkynech. 

1 1. Vácslav Malovec z Ohcjnova, z Vinterberka a na Vysokém dvoře. 

12. Zdeněk Malovec z Cheijnova na Vaošovicích. ^^ 

13. Jan Malovec z Pácova a na Kehošovicích. 

14. Pavel starší Malovec na Postupicích. 

15. Pavel mladší Malovec z Liberovic na Hrádku, a Březí. 

16. Zikmund Malovec na Vesd. 



2. DoUyti Sigetu. 

Léta 1566 císař Maximiliau toho jména druhý, zvěděv, že turecký císař uher- 36 
ské království s okolními krajinami s velikou silou vojenskou opanovati se strojí, 
radil se o to s knížaty říšskými v Augsburce, jakým by způsobem tomu úhlav- 
nímu křesťanského jména nepříteli odpíráno býti mohlo. Protož shromážděno 



- sos — 

vojsko nemalé, jízdných i pdí(ch, kteréž k ochraně království uherského mělo 
býti vysláno. 

Zatím Soliman vtrhl do království uherského s lidem svým a pfíblížiti 
se mínil k Sigetu, kterýž na pomezí Slovanském leží, na místě od přirození 

5 dobře opatřeném a pevném, se všech stran bahnisti otočeném, kteréhožto města 
8 zámkem Jak pohané dostali, nyní oznamovati se bnde. 

Mikuláš hrabě Zrinský, pro hrdinské správy a věrnost králi svému za* 
chovanou věcné památky a slávy hoden, zvěděv o přgetí tureckém dne 16. 
měsíce června, strojil se k odporováni Ležel zajisté Turek nedaleko oď Sar- 

lOg&na 8 vojskem, kteréž dvě mile na dél obsahovalo, a vzdělav most u Yara- 
dína, kSigetu pospíchal. 

Zatím Mikuláš hrabě Zrínský lid sv^j jízdný i pěší náležitě zHdil k sná- 
šení všeho protivenství tureckého, poněvadž uŽ krom konečné zprávy o přejezdu 
císaře pohanského, vojsko jeho očima svýma mohl spatřiti. Povolal tedy k sobě 

15 na zámek rytířův a měsfanův, anobrž i všech jízdných i pěSích žoldnéřův, 
a rozkázav brány uzavírati, stoje uprostřed nich řeč k nim učinil, vypravuje 
moc pohanskou a moc božskou, v kterouž doufající, sílu tureckou že by snadno 
potříti mohli, zvláště když k tomu a k srdci nelekavému modlitba srdečnái 
žádající pomoci nebeské, přistoupí. Při tom napomínal všech k svornosti a věr- 

20 nosti, aby tak pohanským houfům udatně odpírati byli hotovi, jak by koli dlouhý 
čas pán bůh ráčil je uzavřené a obklíčené míti, a nejvíce svornost schvali:ge, 
srdce všem přidával udatného. Protož k lepšímu vyrozumění svornosti a věr- 
nosti své k vrchnosti žádal všech, aby učiníce závazek a přísahu pánu bohu, 
vrchnosti a krigině té stálost a věrnost dokonalou slíbili, kteroužto přísahu 

26 svou začal v tato slova : 

»Já, Mikuláš hrabě Zrínský, slibuji předně pánu bohu všemohoucímu 
víru a stálost neporušitedlnou, a Jeho Milosti císařské, jakožto své vrchnosti, 
i této mé vlasti věrnost á h^ení, pokavadž Života mého stávati bude, tolikéž 
i vám hrdinským nyní vespolek shromážděným, le vás nijakž neopouštěje, 

30 s vámi živ jsa i mrtev, zlé i dobré trpěti chci, podlé štěstí i neštěstí na mne 
i na vás připadlého." 

Po vykonání takového závazku napomínal všech k témuž, řka : Nyní i vy 
v přísaze mne následujte, a zd vlhnouce dva prsty a boha za svědka vezmouce, 
po písaři závazek v tato slova hlasitě říkejte: „My rytíři, měštané, jízdní 

S^ i pěší, a vojáci žold mající od JMti císařské, přísaháme a slibigeme napřed 
pánu bohu všemohoucímu, potomně naší křesťanské vrchnosti a této zemi slo- 
vanské, a pánu našemu Mikulášovi hraběti Zrínskému věrnost, poddanost a po- 
slušenství, v kterémž ustavičně stojíce, s pánem naším v štěstí i v neštěstí, 
v životě i v smrti, v svobodě i v zajetí trvati a při něm zmužile státi připo- 

40 vídáme.'' 

Potom oznamoval všem\ Jestliže by na něho smrt pán bůh jakým koliv 
způsobem dopustiti ráčil, že ustanovil za nejvyššího správce Kašpara Alapiana, 



— 209 — 

přítele BTého zkuieného a t rytířských činedi dospělého, kteréhožto vlUi a při- 
kázaní aby vyplňovali 8 pilností. Dále téch neživiti přísné poroučel, již by proti 
rozkazu správcův svých povstávali, a jimi spravovati se nechtěli. A pro větší 
strach šibenici na vrchu Sigetském dal vystavěti. Poručeno potom obyvatelům 
města většího, aby věci své vynesli a předměstí zapálili. Tolikéž učinili bydlící 5 
v městě novém, kteří, aby předměstí dřívím toliko a ploty ohrazené tím spíseji 
shořelo, slámu s krovův snímali a do domův snášeli. Shromáždil sie tehdy lid 
na zámek Sigetský a bašty, kteréhož něco více bylo přes 2300, krom žen 
s dítkami, a tak tureckých útokův očekávali. 

Y tom přibližovaly se k Sigetu blíže a blíže houfy pohanské. 10 

Přitáhl n^prvé Yrumlibeglerbeg s bašetem Akanským, již při sobě měli 
Turkův devadesát tisíc, a za nimi sto tisíc vojska císařského. 

Dne šestého císař opanovav s lidem svým vrch při vinicích Sigetských 
silně se ze všech stran okopal. Vojsko pak, jež ho předcházelo, valem se 
k Sigetu pouštělo a jej tak zhusta oblehlo, ze stan stanu se dotýkal a žádný ig 
do zámku vcházeti pro veliké množství nepřátel, ani ven vycházeti nemohl. 
Téhož dne při baštách bitva byla ukrutná až do noci, a když slunce zapadlo, 
císař turecký ze všech kusův a ručnic střelbu vypustiti rozkázal, neb ijaničaři, 
kteréž císař pro stráž života svého chová, z svých ručnic stříleli, od čehož 
pošel hřmot a hluk hrozný a strašlivý, kterýž několik mil od Sigetu mohl býti 20 
slyšán. 

Osmého dne hned na úsvitě Turci ke zdem města nového z děl stříleti 
začali, což i janičaři vykonávali ze tří stran, času pak nočního Aliportuk 
příkop veliký poručil zametati a baštu pevnou pod novým zámkem blízko od 
zahrady hraběte Zrinského právě nad močidlem a bahnisti vystavěti a na ní S6 
děla rozstaviti. Což když uzřel hrabě Zrinský, an mnoho svých od střelby 
z té bašty hyne, kázal nové město do gruntu spáliti a starého hájiti. Devátého 
dne ze tří stran Turci na staré město střelbu pouštěli, a janičaři hráz spra^ 
vivše prstí a valy ohrazenou, děla k města spálenému přitáhli, z kterých zdi 
města starého silné otloukali Téhož dne z poručení Aliportuka pohané bahniště 30 
rumem zasypávali, činíce přes ně most přikrytý trámy^ kteréž na hlavách nesli, 
aby se blížeji k zámku přišancovati mohli. Protož všickni v zdělání mostu 
rychle pospíchali, .neb žádného bez práce nezanechali; někteří dříví a chrastí 
snášelii někteří lesy podtinali, kteréž při jedné straně Sigetu ležely. 

Po dokonání takového mostu, jenž se téměř ke zdem vztahoval, spravili 36 
divné pavézy z kozí nevydělaných, kteréž drobnou zemí vycpali ; kterýmiž za- 
kryti jsouce příkopy vzdělali, a střelbu ke zdem ustavičně pouštěli, tak že 
našim na nich nebylo možné setrvati. 

Devatenáctého dne^ to jest v pondělí před sv. Bartolom^em, dobyto . 

město staré, a křestanův mnoho pomordováno, poněvadž se zmužile bránili 40 

moci pohanské. Hrabě pak Zrinský u velikém hoři a zármutku jsa postaven 

s pozůstalými vojáky na zámku se zavřel. 

14 



Dracátého dne srpna stříleno k zámkn Sígetskémn ze čtyř stran a k témnž 
dvě cesty z rámu učiněny; neb tehdáž příkopy a bahniště skoro vysekly pro 
nečasté pršky. Dvacátého čtvrtého dne pohané po mostu a po cestách dotče- 
ných z násypu Aliportuka učinili první útok k zámku a ten ztratili. I dobývali 

6 potom zámkn dolejšího mocně ze tří stran. 

Pátého dne září na úsvitě zapálena bašta zámku hořejšího, kteráž od 
větru poledního více a více se zapalovala, tak že oheň i do zámku pronikl, 
popáliv trámy, dříví narovnaného, kteréž k opravení bašt bylo přichystané, 
ano už i marštale pana hraběte s jiným stavením zámku hořejšího zachvátil. 

10 y čas takového ohně zasazena byla děla pohanská v čtyřech místech, z kterýchž 

bez přestání stříleno k zámku a janicaři baště u samé brány velikou škodu 

činili; jiní pak hnali k baště řečené Duhkov, a k zámku úprkem se valili. 

Při hájení té bašty sám hrabě Zrinský byl, a Turkům zmužile s vojáky svými 

odpíraje je po dvakráte z zámku vypudil. 

15 Ale vida, že se oheň nad míru rozmáhá, a k prachu, kteréhož veliké 

množství na zámku bylo, přibližuje, nemoha se déle brániti, ustoupil do zámku 
dolejšího s vojáky pozůstalými a brány poručil tízavíratí, neb uŽ byli v úzkosti 
veliké postaveni, poněvadž nepřítel v zámku byl a křesfanův mnoho zbil, ač- 
koliv i pohanův nemalý počet zahynul. Dostali Turci všech děl, kteráž na 

20 vyšším zámku byla, a jich užívali, dokavadž i dolejšího neopanovali, na němž 
toliko dva moždíře s čtrnácti r učnicemi byly. Spíže tolikéž jenom tisíc korců v 
mouky pozůstalo. Pročež nedostak chleba a nápoje veliký, mnozí hladem 
a žízní mřeli, zvláště ženy s dítkami. Oheň na zámku hořejším od Turkův 
skoro shašen býti nemohl, z kteréhož Turci praporce vyvěsili, odpočívajíce 

25 dva dni, jako ve čtvrtek a v pátek. Křesfané jsouce v zámku menším radit^ 
sobě nemohli, neb ani k pohanům, ani pohané k nim přístupu míti dobrého 
nemohli. Však sedmého dne září ráno pohané vrhli oheň do pokoje pana hra- 
běte při dolejším zámku, a udeřivše v bubny a trouby, lid pěší však k útoku 
hnali, kteréhož takové bylo množství při zámku obleženém, že křesfané luk, 

80 vod ani stromův spatřiti nemohli. 

A v tom zámek dolejší hořel se všech stran, poněvadž křesťané v malém 
počtu jsouce, nevěděli, čeho se dříve igíti, zdaliž oheň hasit!, čili nepřítele 
ode zdi odháněti. 

Vida Mikuláš hrabě Zrinský, že v zámku zůstati nelze, rozkázal Fran- 

85kovi Šerenkovi, komorníku svému, sukni aksamitovou a jiné roucho hedbávné 
přinésti a takto k přístojícím vojákům promluvil: „Nepotřebuji nyní oděvu 
těžkého, ale lehkého, abych v něm bez překážky a tíže ryt&sky se brániti 
mohl.** A opět poručil sobě dáti klobouk černý hedbávný s záponou zlatou 
a peřím Čapátkovým, kteréhož při svatbě obyčejně užíval, a roztrhv sukni 

40 dotčenou, sto dnkátftv, mezi kterými žádný nebyl rázu tureckého, v ni vložiti 
kázal, řka : „Aby snad pohané neřekíf, svláčejíce mne, že žádné kořist! při 
mně nenalezli.** A vzav klíče od komorníka, kteréž každé noci při sobě míval, 



— 911 — 

přiloSSI je k zlatým a řdkl : „Jisté tomu Yšřte, dokavadž race mé tímto mečem 
(okazoje na ten, kt^ýž komorník držel) budon moci vládnouti, žádný toho ode 
mne neodejme; ale po smrti mé kterému kolív z nepřátel se dostane, ten 
necht toho užive; neb sem se zavázal Bohu, že se nedopustím pohanům jiti 
a na divadla po vojsku voditi.'' V tom ohledávige ruku svou, popadl meč 5 
jeden ze čtyř otce svého, řka: „Tatof jest zbraň má, kterouž sem cti a chvály 
dosáhl, a nyní s toož, cožkoli Pán Bůh na mne dopustiti ráčí, statečné snesu.** 
To mluve bral se z pokoje svého, maje za sebou pavézu a v ruce meč; neb 
žádnou jinou zbraní se zaneprázdniti nechtěl, ale poroučeje se Pánu Bohu, 
z Sigetu ujíti nemínil, než s stálou myslí všeliké protivenství strpétL 10 

I vešed na plac zámku, našel jízdné i pěší pohotově, jenž s dobytými 
meči nepřítele očekávali. Zatím zámek dohoříval a žádným spůsobem oheň 
nemohl býti shašen, od čehož povstal dým hustý náramně, tak že křesfanům 
déle v zámku zůstati možné nebylo. Protož hrabě Zrínský; zšikovav lid k brané, 
takto k vojákům svým mluvil: „Nejmilejší bratří a bojovníci hrdinští! sami to 15 
očitě spatřujete, že nepřítel nás více ohněm nežli branným mečem nad námi 
zvítězuje; ale poněvadž to boží dopnsténí jest pro nepravosti naše, nelze než 
takovou pokutu snésti trpělivě a udatně. Poněvadž pak zavázáni sme vespolek, 
abychom pospolu živi aneb mrtvi zůstali, nebyla by věc chvalitebná, přísaze 
své zadosti neučiniti. — Protož, když nás oheň ze všech stran obkliěige, když 20 
nás již malý počet jest, když pro nedostatek potravy bližní naši mrou: kterakž 
nato neslzavýma očima patřiti můžeme? A mimo to všecko zdaliž zde shořeti 
chceme? Ne ovsem, ale vyrazme z zámku ven doufanlivě, a potkcgíce se s ne- 
přítelem, s ním branné se potkáme; neb jestliže statečně zemřeme, v nebi na 
věky věkův nepochybně živi budeme. Pakli při životě zůstaneme, v pravdě 25 
slávy a chvály nemalé dosáhneme. Ajhle v Čele stoje předchůdcem vaším budu, 
abyste věděli, koho následovati máte, a poznali, že srdce mé do smrti vás 
opustiti nechce.' 

Tu poručil před sebou rozvinouti a nésti praporec císařský Vavřincovi 
Juraničovi, a brány zámku otevřití. Stál' pak u brány moždíř broky železnými 30 
nabitý, kterýž vystřelen jest s dýmem velikým. V tom hrabě Zrinský, zvolav 
třikráte Jesus! z brány úprkem s dobytou šavlí vyskočil, a lid jeho za ním, 
jenž se potkal s Turky na mostě a zmužilou s nimi bitvu svedl. Ale po dlou- 
hém bojování padl s koně Mikuláš hrabě, jsa od janičarův na třech místech 
postřelen. Z čehož Turci veselí jsouce křičeli: Halaj, halaj, halaj, a křesfané35 
do zámku ustoupali, kteréž Turci s zuřivostí stíhali, a hrnouce se valem za 
nimi do zámku, všecky mečem zbili, krom těch zajatých, jenž klobouky turecké 
s pintami na hlavách postavené měli. Janičaři, o kterého se vězně, buďto muže 
aneb ženu, srovnati' nemohli, hned ho na drobné kusy šavlemi rozsekali. 
V plaeu zámku ležely křesťanův velké hromady, že vcházejíce tam po zabitých 40 
šlapati musili. Mezi valy zámku dolejšího krve se mohlo nabrati jako vody. 

Když Turci zámky obadva opanovali, oheň, kterýmž ještě zámek dolejší 

14* 



— 212 — 

hořel, dostal se do prachu v véži néjaké při zemí, kterouž z granta Tyrrátil, 
od čehož zahynulo TurkůT tři tisíce, kteří od kamení a dříví sem i tam líta- 
jícího byli pobiti. Pročež křik byl ve všem vojStě plačících otcAv, synův, 
bratří atd. 

^ Janičarský hejtman hraběti Zrinskémn hlavu stal a ji tureckému císaři 

odeslal, neveda, že by již byl smrtí sešel ; neb Mehmet baše chytře tajil smrt 
Solimana, že ani jiní bašata ani begové ani janičaří o smrti pána svého ue- 
védéli, kterýž byl 4. dne září první hodinu po obědích u Sikloie, míli od Si- 
getu, skonal. Což aby v skrytéjáí tajnosti bylo, dotčený Mehmet doktora císař- 

10 ského zamordoval, a nicméně jako by císař živ byl, rozkázal každého dne 
bubnovati, troubiti a na jiné nástroje hráti, nébrž i jídlo přistrojené na jeho 
stftl nositi. 

Osmého dne září hlava hraběte s jinými hlavami vojákův sigetských na 
kůl vysoký vystrčena a postavena od stanu císařského co by kamenem mohl 

1^ dohoditi. Pří nich byly praporce Bigetské špicemi dolův obráceny a do země 
vstrčeny. 

Tak skončil Mikuláš hrabě ze Serína, hoden slávy a pověsti věčné , 
7. dne měsíce září léta Páně 1566, života svého let 48. 



-^8©- 



XL 

PAMĚTI HISTORICKÉ. 



1. BARTOŠ PÍSAŘ. 
Z Pamětí o bouřee Pražské (ok. r. 1530). 

a) Administrátor Havel Cahera. 

Havel Cahera, jsa rodem z Žatce, od chudých zplozený rodičův, maje 
20 otce řezníka, byl člověk postavy neveliké, k člověku zdravého rozumu nepodobný. 
Avšak v takovém skrovném toulu ďábel množství šípů a střel v něm byl sobe 
složil. Ten se dal do Pražského učení, a z toho vždy výše postupoval, až mi- 
strovství došel. Potom jsa knězem byl farářem v Litoměřicích. Tam svadil 
mésfany, a v kyselost nemalou uvodil jedny s druhými, a potom brzy z toho 
2C města dosti nepoctivé a s nechvalitebnou pověstí vyjíti musil. 

Odtud vybral se do Yitmberka v Saších k mistru Martinovi Luterovi, 
učiteli zákona božího. A tam jsa, vzal na sebe postavu pokrytou, jakobj 
velmi horlivě při pravdě zákona Kristova stál, vymakávige a vyptávige se 
v tom městě při rozličných učitelích na pravou pravdu pod falešným přikrytím 



— 218 — 

a úmyslem zlým, kteréhož potom sám oa sebe, když se do Frahý vrátil, ne- 
zatajil, mluvě, že to jest nejvíc proto učinil, trvaje při Luteovi, aby vyzvědél 
jeho a jiných tudíž obyčeje pikartské, a poznaje je, snáze mohl míti přístup 
ke zkáze nařčených pikartův. 

A tak tam v tom trval, podlé správy lidské víc než čtvrt léta. A téhož 6 
času snažně nabádal a staral Lutera, aby spis a knihy o ustanovení a volení 
kněžstva, tak řečené, udělal a sepssd a do Čech vydal, jakož se po nemnohém 
času tak stalo ; nebrž některé artikule sám z své hlavy do toho spisu jménem 

v 

jeho přidával a Luterovi to všecko připsal, jakož pak potom on Luter do Cech 
některým osobám, zvláště Burjanovi doktorovi, vězni a kancléři Pražskému, 10 
oznámil o tom psaním svým. 

A když se odtud z Vitemberka do Čech vrátil, tehdy po smrti předešlého 
administrátora, mistra Václava Šismánka tak řečeného, volen byl sám čtvrtý 
za administrátora časem letním, léta předešlého 1523. 

Mezi těmi pak časy na každém téměř kázání chtěl Římskou stolici čelem 16 
vyraziti a papeže hlavou dolů a nohama nahoru postaviti, dosti potupně o něm 
mluvě, a lidi napomínal, aby za nábožného, bohabojného i svatého doktora 
kněze Martina Lutera, pána boha prosili, aby v tom dobrém začatém setrval, 
a pán bfih aby mu ráčil prospěch dáti, to dopovídaje, že jest Cechům mnoho 
dobrého učinil tím dobrým a svatým skutkem, že jest Němce okolní v známost O 
zákona božího a pravdy jeho uvedl a s Čechy je srovnal 

A po tom po všem o hromnicích tehdáž přišlých při sjezdu všech stavů 
pod obojí způsobou, znamenavše všichni stavové, k čemu se jest nachyloval 
podlé zdání jich, tak jakž jsou v kostele na kázání jeho slýchali, dorouivajíoe 
se, že bude syn pokoje, a neznajíce pod přikrytím jedu, potvrdili ho bamého 25 
za administrátora, do kteréhož úřadu se ošemetně a nevěrné vpldkal. 

A když již dokonale ten úřad byl mu puštěn, přijal také k tomu faru 
v Týnském kostele . Tu se již byl napravil, a co v ném pokrytého bylo. pomalu 

v 

dále a dále z sebe vyléval, zapírjye všeho toho, což jest prvé mluvíval o Ří- 
manech i o té stolici, obyčejem Kok ycany, a na nařčené pikarty bez jich yto- 30 
vinění se obrátil, hromem tepa na ně ze všech stran nestydaté, lež nestydatou 
a nešlechetnou sám sobě i ústům svým dávs^e, že jest bylo čemu se podiviti 
proti prvnímu jeho spůsobu; — a tak tento ne kněz Kristův, ale sluha ďáblův 
na to se vydal, aby lidi v hromadu vadil a v ošklivost, zlou vůli, různici, 
v nelásku i v jiné zlé věci uvodil, jsa největší příčina z kněžstva toho pozdvi- 35 
žení, kteréž se již stalo v Praze. 

Neb mi^e z povinnosti titule kněžského podlé smyslu Kristova i apoštolů 
jeho lidi na odpor tomu všemu zlému vésti, i poponzel k krveprolití, důvody 

v 

čině k tomu skutku z zákona starého o pomstách, a z kronik země České za 
císaře Zigmunda a za jiných králův, za kterýchžto hrozné války někdy mezi 40 
samými Čechy, n^dy s cizozemci v České zemi bývaly, přirovnávaje v mnohých 
Věcech předeflé časy k nynějším* 



— 214 — 

A tak tím zpdsobem učitelem byl muž krve a nepokoje bez přestání, 
niýsa knéz boží, ale antikristův. 



b) Vypovězeni Pafka z Prahy. 

» 

Král (Ferdinand I.) jsa na hrade, povolal k sobe mistra Paska v úterý 
před květnou nedělí (5. dubna 1530\ připomínaje a vinu jemu dávaje t ně- 

6 kterých věcí o pozdvihování proti králi Ludvíkovi i proti nénui. Ale on jako 
z%jíc okliky dělal v leči, nechtě do tenat jíti, a logikářskými okolky se bránil* 
pravě; že k tomuto a k tomuto rozumu jest to činil. Král vyslyáav ho, odložil 
mn toho do jiného dne, že se chce na to lépe ptáti. 

Potom obeslal jej po druhé v pondělí přísti, to jest čtvrtý den před 

10 sv. Tiburcím (11. dubna) i mluvil k němu, mige jistotu o jeho výstupky, pro 
kteréž jemu upadl u veliký hněv, v tento rozum: 

Nejprve, co se Havla Cahery, někdy administrátora, dotýče, když jest 
kázaní rozličná a mnohá i bouřlivá činil, zvláště tehdáž, když jest lidem při- 
pomínal císaře a krále předešlé této země, že jsou je Pražané sobě k vůli při- 

15 právo váli, když jsou chtěli, popouzeje jich ke zlému proti pánu jieh dědičnému: 
„aby se žádného, člověka nebáli; jsouce za jednoho člověka spolu, že jim žádný 
nebude moci, ani tento prý nynější král nic zlého učiniti \'^ a že jsa prvním 
konšelem volen a učiněn v městě Pražském, psauí jsme k tobě i ke vši radě 
o to několikráte činívali, i ústně s přísností přikazovali, aby témuž Havlovi 

20 to zastavováno bylo: ale že jsi nechtěl ty mu v tom překážky činiti žádné, 
nýbrž že jsi býval na takovém jeho kázání» a jemu jsi v tom povoloval asroz- 
umění jsi s ním míval. 

Druhé, když pan Švihovský mel něco činiti s knižal^ Bavorskými, a chtě 
rád míti proti nim nějakou podstatu, aby mohl s mocí s nimi se potkati*, do- 

25 prosil se toho na králi Ludvíkovi, aby jemu k tomu povolil, aby mohl soiiě 
lid sebrati z kraje Plzeňského. A o to jest bez meškáni král Ludvík do Pl- 
zeňska psal a rozkázal, aby s nim táhli. A v tom některá města téhož krsye 
sjela se do Prahy na radu k Pražanům, oznami^jíce, co jim král psal ; mjgí-li 
to nčiniti, či nic? a že na to jim on Pasek odpověď tu dával: nchti-li se psaním 

80 královským spravovati, tehdy není jim potřebí jich rady, než aby se tak za- 
chovali, jakž král píšeš pakli se chti jimi Pražany spravovati, že oni také jim 
chtí raditi i pomáhati.^ A s tím se rozjeli a psaní královské v nic obrátili. 

Třetí, když jednota mést Pražských byla rozdělena proto, aby byli za- 
chová podlé zřízeni císaře Karla za dvě města, že jest bylo Pražanům tudíž 

85 od krále přikázáno : aby žádný na budoucí časy se o to nepokoušel skutkem 
ani radou, aby měla zase ta města v jednotu spojena býti. A že jest on Pasek 
proti vůli takové královské lůni přimlouval se v obci Staroměstské k tomu, 
aby zase jednáno bylo s Novoměstskými městany společné u krále o tu jednotu. 



— 216 — 

A když mu to všecko vyčteno bylo, seznal se k Uamn na otázku královskoa 
na každý artikul, že jest se to stalo tak, počav některé výmluvy své v to vklá- 
datíy kteréž mu všecky klesly. 

Potom král kázal mu dáti ceduli jednu řezanou, a. panu Janovi z Var- 
temberka, tehdáž purkrabí nejvyššímu, druhou, v kterýchžto rozum ten byl 6 
sepsán: „že on Pasek k tomu se přiznává, slibuje svou čest a víru, tak podlé 
nich se zachovati úplně, což v nich psáno stojí, totiž: aby ve dvou nedělích 
pořád zběhlých z Prahy se vybral a v ní nebýval a tam se nenavracoval leč 
k BOudAm, ač mél-li by co s lidmi činiti ; a po vzdání soudu, nebo prvé, kdyžby 
svou věc toho času k místu přivedl jakýmkoliv způsobem, aby v Praze déle 10 
nebýval přes tři dni, a v tom tu ani jinde, kdežkoliv, aby s žádným člověkem 
žádných schůzí, ani sjezdův, ani rady nemíval. Druhé opět zavázal se vysoce 
ctí a věrou : kdyby mu dáno bylo od krále, nebo od pana purkrabě nejvyššího 
napřed čtyry neděle věděti, aby se stavěl, kdežby mu koliv bylo rozkázáno. 
A to všecko rukou dáním slíbil samému králi dosti učiniti téhož léta a dne, 16 
jakož nahoře;** přidav to král: „že nemá z toho závazku, leč od něho samého 
též rukou dáním, býti propuštěn.*' A při tom prosil milosti, aby mu přál král 
v Praze bytu, vzhledná na jeho starost a šediny, i také na veliký nedostatek 
zdraví jeho: poněvadž v tom městě z mladosti se zchoval, a jeho přátelé nebo 
předkpvé i syn jeho tudíž, sšedše z světa, odpočívají; aby i on též mohl podlé 20 
nich tu své kesti složiti. Král mu odpověděl: ^Poněvadž jsi ty nechtěl mít 
lítosti žádné, netoliko nad starými a šedivými a tu zchovalými lidmi, ale talcy 
ani nad zrodilými v tom městě, a zvláště tehdáž, když jsou někteří před tebou 
klekali, prosíc tebe pro nevyššího boha za milost : že není slušné ani hodné, 
aby tobě byla ukázána/' 26 

Potom v neděli na velikou noc Pražané obojího města na hradě u krále 
byli pro některé potřeby ; a mezi jinou řeči král oznámil jim, že jest vypověděl 
Paska, a jak jest se to stalo dokládaje : „kdyby nebylo pro jeho starost, že 
by ho chtěl jinač trestati.** Jakož pak tak bylo, kdyby nebylo zaň přímluv 
přátelských k králi od znamenitých Udí, že jest měl na hrdle trestán býti. —^0 
A po několika nedělích zalíbilo se králi, aby užší uzdu naň vzložil, aby méh 
t)iýen byl; rozkázal přísné hejtmanům psaním svým, aby víc v Praze stanoviště 
a hospod nemíval. 

Avšak v tom času, na pilnou žádost a přímluvu lidí znamenitých, dal 
mu byl král při času sv. Václava glejt na 14 dní pořád zběhlých: »aby toliko 86 , 
v městě a v domu svém mohl bezpečně potrvati; ale však po vyjití těch 14 dní 
na první způsob, totiž aby prázen byl města, zase přišlo. A bude-li chtíti 
k soudům jezditi, tehdy pojede-li skrze město, nemá se v něm zastavovati, 
ale před se k zámku jeti; a- jinde hospody své míti nemá.** Potom opět s ve- 
likou těžto^stí přátelé jeho nápodobný ^ii mu byli sjednali u krále na první 40 
apftsobt. a to dotud tnralOi až ho král těžce proplatil, na pilné přímluvy lidí 
o&terých, 



— 216 — 

Ten člověk byl veliké strašidlo a bázeň lidí mnokýcfa ileclietiiých a po- 
těšeni nepokojných, nespravedlivých i jiných nepořádných, jimž se nevelmi 
dobré libilo. Neb to, co jest sobě v Praze dovedl jakýms štěstím nepořádným 
a podezřelým, osobiv sobě od obce té jaUcoli místo první na stolici konšelské 

6 skrze jich samých posazení, na obdarování krále Vladislava, že není slýcháno 
am v kronikách čítáno, aby kdy jeden člověk městský v Čechách a tak cha- 
trného kmene dovedl sobě toHkéž, aby obec tak znamenitou obou měst, dosti 
mocnou a někdy svévolnou a zuřivou, tak uvázal, aby nesměli svobodně hlav 
svých pozdvihnouti bez jeho vůle. A netoliko Pražád, ale i všecka téměř města 

10 královská měli ho již tak v větší vážnosti mnohokrát, nežli krále, pána svého 
dědičného. Nebo každý, kohož on požehnal, ten požehnaný byl, by pak král 
pán toho zlořečil ; a kohož on zlořečil, ten zlořečený býti musil. 



2. SrXT z OTTERSDORFU. 
Z nistořie dvou nepokojných let v Čechách (1546—47). 

Léta páně oc. XLYII, v pondělí po svaté panně^ Dorotě, ▼ Litoměřicích 
z některých krajuov království Českého stavové se podlé mandátu JMti Kské 

15 sjeli. Z rozkazu JMti Eské pan Volf z Krajku, nejvyšší purkrabě Pražský, 
stavům, na ten čas shromážděným, takové předložení učinil, aby jeden každý, 
což naň vedle šacunku vypraviti náleželo, s počtem svým k popisu se najíti 
a poznamenati dal. Na to vznešení páni, a páni z rytířstva, též poslové z měst, 
snesše se za jednoho člověka, poručili oznámiti: Poněvadž mandát od JMti 

20 Kské neobyčejný jest vydán, a v něm pokuta cti, hrdla, statku zbavení i z země 
ven vyhnání položena, že mnozí z nich, též pokuty se obávajíce, osobami 
svými toliko se sami zde najíti dali ; ale aby měli k jakému popisu neb tažení 
bez obecního sněmu povolovati, že se jim za slušné nevidí učiniti: žádi^^ce 
jednomyslně toho , aby JMf Eska sněm rozepsati a položiti ráčil, že jeden 

26 každý se vedle náležitosti a k dobrému JMti Eské přimluviti chce. 

Na zej tří ráno« když sou se stavové na rathouze Litoměřickém seáli, 
JMt Eska nastalou a duoležitou potřebu jim předložiti a oznánúti ráčil, že 
pro krátkost času sněmu obecního položiti Jest nemohl. A poněvadž vedle 
smluv dědičných od knížete Maurícia JMt Eska jest již o učinění pomoci 

30 napomenut, že z té příčiny, aby spěšně vytaženo bylo, JMt Eska takový mandát 
vydati a rozepsati rozkázal, oznamuje, že kníže Mauric od kurfiršta čt^ři míle 
s svým vojskem leží, očekávaje této naší pomoci, a že on také a sebou kníže 
Mauric nemálo lidu čistého a čerstvého svého má. 

Na to stavové od pánův soudci zemských a rad krále toho žádali: 

S5 možné-H jest, aby s stavy jednostejnou odpověď JMti Eské dáti ráčili? A potom 
ua zejtři Jich Mti páni soudcové a úředníci zemští, rady krále, stavftm lu od« 



— Í17 — 

poTěď dali : aby měl Bném položen býti, ie se a Jich Mtí nesikáfif, a ie to 
JMti Kské možné učiniti není. Přitom napomínajíce stavůT, aby tu pomoe iia 
žádost JMti Kské učiniti a do pole se vypraviti ráčili: neb kdyby ▼ toti od 
nás, poddaných svýcb, JMt Kská opuštěn byl, jak by nám to od okolních zemi 
vykládáno a k čemu přičteno bylo. 6 

Páni stavové, když sou od pánův soudcův a úředníkův takovou odpověd 
vyslyšeti ráčili, tuto odpověď jednomyslně králi skrze Gabriele Elenovského 
ze Pteni dali. Předkem, že mnozí z stavův a pánův přátel našich zde k po- 
loženému dni prvé se dali najíti, a již zase preč objeli. A poněvadž pak tyto 
osoby z stavův nejsou všecka obec království Českého, že téhož tažení k roz« 10 
kazu JMti £ské slušně k sobě přylti nemohou. Také že i to JMti Kské při- 
pomínigí, kterak slavné paměti král Ludvík podobným pospícháním, neráčiv 
vyčekati jiných zemí stržení, na radu pánův Uherských, bez jiných poddaných 
JMti rad, proti Turku, víry křesťanské nepříteli, nešťastný boj začal. A skrze 
takový rozdíl stavův co jest se zlého zběhlo, o tom netoliko království České, 15 
ale i Uherské, i také všecky křesťanské země jistou vědomost máji Co se 
pak smluv dědičných s knížetem Mauricem dotýče : poněvadž ty v společnosti 
stavův sou narovnány a na sněmich stvrzeny, nezdá a nevidí se toho stavům 
těmto na díle shromážděným vykládati, poněvadž se jich samých nedotýče, 
než předkem JMti Kské, potom stavův všech společně království tohoto, i také 20 
zemí k němu příslušejících. Kdež také od JMti Kské každé osobě to na vůli 
dáno, kdož by osobně nemohl táhnouti, aby místo osoby své jinou hodnou 
poslati mohl, k tomu stavové poručili odpověď dáti: kdyby JMť Kská prvé 
byl takový prostředek, bez závazku osob i pokut v mandátu položených, vy- 
měřiti a položiti ráčil, byla by jedna každá osoba z stavův v tom se jinač 25 
zachovala, a ku potřebě JMti Kské jinač na svých místech vypraviti mohli ; 
nyní abychom měli, opustíce manželky, dítky i statky, táhnouti a to všecko 
svým sedlákům poručiti, že by se nám to dobře (zvlášť pak bez sněmovního 
snesení) trefiti nemohlo. Aby pak nyní z stavuov někteří táhli, a JMti Kské 
dobře se v běhu válečném zvedlo, a ti, kteříž by doma zůstali a pána svého 80 
opustili, jakou by toho poctivost měli? na druhou stranu kdyby pán buoh 
všemohúcí zlú příhodu dopustil, jak by to těm osobám, kteříž by s JMti Kakou 
táhli, stavové přičítali? to též k rozvážení JMti Kské připustivše, toho žádali, 
aby JMť Kská nic tak kvapně před áe bráti bez uvážení všech tří stavův 
a sněmu obecního neráčil, ale takový sněm položiti a rozepsati rozkázal. 35 

Na kteroužto žádost poníženou stavův JMť Kská toto aa odpověď dáli 
ráčil : Poněvadž tak pilná a znamenitá věc nastává, že JMti není možné ani 
slušné, aby neníčko, poněvadž se z stolice své vojensky netoliko s děly, prachy 
a jinými potřebami válečnými, i také korouhví českou, aby s tím se vším zase 
se nazpátek hnouti a obrátiti ráčil: neb to nepřítel v posměch a v potupu by 40 
JMti Kské obrátil, jako by se jeho bál a strašil; že také JMť Kská poddaných 



— 218 — 

Bvýdi věrných, jimž se á^oda od nepřítele ohnčm a mečem stala a déje, opustiti 
aerací, milostivé vémýdi svých, jakožto ctných udatných rytířAv napomínaje, 
aby ^amatojíce na zmužUost předkův svých, i také na své poctivosti, šetříce 
také v tom JMti KďLé i dědice jeho, aby JMti Kské v tom neopouštěli, a toho 

5 knížete ničemného, zahnaného a potupeného se nestrachovali; a jakou nad tím 
těžkost JMf Eska míti ráčí, že jest se takové ničemné kníže o osobu JMti 
Kské i poddané JMti pokusiti směl, že toho pro bolest srdce svého vypraviti 
nemůže: žádaje na ten čas pro pána boha i s pláčem, aby JMti v tak pilné 
potřebě neopouštěli, přiříkaje na své důstojenství královské, že to éhce jedné 

10 každé osobě milostí svou královskou nahrazovati; dokládaje se v tom JMt 
Eska pána boha i svého královského svědomí, žé jest nikdy té mysli a vuole 
nebyl, aby měl v čem nejmenším svobodám království toho Českého ubitími; 
aby raději zvěčšeny než zmenšeny býti mohly. A to pak že hned JMt Eska 
chce zvěděti: kdo jsou jeho věrní poddaní, a kteK chtějí s ním táhnouti, ti 

15 aby s ním vstonpice do světnice, dali se poznamenati a zapsati; kdož by pak 
táhnouti nechtěli, ti též aby doluov šlí a také poznamenáni budou, a k tako- 
vým JMf Eska že se bude věděti jak zachovati. 

Tu skrze nejvyššího pana purkrabí žádost na JMt Eskou vzložena, aby 
pánům soudcím a úředníkům zemským še stavy na toto milostivé předložení 

20 královské promluvení dopříno bylo. I ráčil jest k tomu JMt Eska povoliti na 
ten způsob : aby se všickni ctí a věrou JMti Eské zavázali a nikam se neroz- 
jížděli, pokudž by konečné odpovědi JMti Eské na to nedali. 

Na zejtří pak stavové takové předložení JMti Eské vážiti a opět se 
na tom snésti ráčili: aby mimo včerejší odpověď v žádné jiné jednání se ne- 

25 dávali, a pří té že stojí jednomyslně ; (nápotom) aby se žádný zapiso váti nedávjd, 
a všickni doluov aby z rathouzu společně šli. A tomu snesení obecnému když 
by se dosti stalo, aby jedna každá z stavův osoba vuoli toho měla, s JMti 
Eskou táhnouti, pomoc učiniti neb nechati ; a jest-li že by kdo pomoc učinil. 
Že to z své svobodné dobré vuole bude moci učiniti, však tak: ne na pomoc 

30 knížeti Mauricovi, ale pro osobu JMti Eské že činí. Ta odpověď od stavův 
skrze pana Vršovce starého JMti Eské jest dána. 

Tu opět JMt Eska pánům sbudcím a úředníkům zemským, radám svým, 
poděkoval, a to že milostí svou jim i dědičům jich nahrazovati, i také dědice 
své k témuž vésti a přidržeti ráčí; k těm pak, kteříž s JMti Eskou táhnouti 

35 nechtějí, též bude se věděti jak zachovati. Tšak nicméně JMf Eska pro dobré 
a užitečné království tohoto a zemí k němu příslušejících, a pro obh^'ení viry 
Éviité že vzbům býti a takové taženi předse bohdá statné konati chKse. 



— 219 — 

3. MAREK BYDŽOVSKÝ Z FLOBENTINA. 
Z PřibéhŮY za císaře Rudolfa n. (1575-90). 

Dobýváni Jagru, 

Léta t69€, když sultán Mehmot loha jméM třetí turecký cls&ř v itekloiti 
tré Hd křesfaoský meéem, ohněm a jinými přeukrutnými téžkeitmi hubiti a trá- 
piti niBínil, 8 zbéři svou tureckou šestého dne mésice cerTence z Konstanti- 
nopolB ^táhv, do hořctjsich Uher cestu npřímo pied sebe vzal, a aby tu niJT 
hlavn^ái a nqpřednějái pevnost vUhfich hořejších £rlu oblehl, natomsveziry g 
a basemi svými se docela snesl. Že pak nčkdy jak křesťané tak i Turci, kdys 
pevnosti nékteré, v jakém by položoBi byla, dohře povédomi nejsou, k příhod- 
nému oblehnuti jí sobe místo skrae átráfy vypatři^jí : divným spůsobem a říze- 
ním, obzvláštně pak také po častém okolo až k Erle Turka štráfováníkřeitoné 
oumysl ten jeho a předsevzetí v ležení svém na konec vyzvěděli lo 

Když jej již jako očitě spatřovali, aby touž pevnost lidem tím lépcji 
opatřenou míti mohli, hrabe z Tůmu s lidem svým moravským, kteréhož pAl- 
třetího tisíce mél, hned šestého měsíce září od Hatvauu, pan Vilém Trčka, 
horlivý své vlasti i všeho křesfanstva milovník, s pěti sty mušketýry 11. dne 
září z ležení od Vacova vytrhv, se sCastné do Erle dopravil, a spolu s Nyácy 16 
Pavlem, nejvyšším nad pevností, a hrabětem z Tornu, s panem Kokoranem, pánem 
vlaským a nad stavením mistrem, a panem Janem Ychynským, všeho svého lidu 
okolo pétí tisíc majíce při sobě, v ní se zavříti dali 

Tvrecký pak císař také, maje při sobe dvakrát sto tisíc lidu, jiý všudy 
vfikol a vůkol velUoudy, kterýchž přes sto tisíc bylo, obehnati a tak v tom2D 
spftsobu, jakž prvé byl umínil, £rlu 22. dne září měsíce oblehnouti dal. Turci 
toho dne ležení sobě před Erlou zarazili a do ni z osmi veMkýehkusftv silné 
zhusta stfíierfíc, i pe?ností i* lidu v ní křestanakému nemalou škodu činili, tak 
ie křestanó ákrze časté ven na Turky vypadání, ano i skrze udatné a zmužilé 
své v pevností bránění za pét toliko dní, počiti^íc ode dne obležení až do 26. ^^ 
dne mésice, dvě stě Udu svého ztratili. A. migic již skoro na větším díle 
mésto, T némž do jednoho tisíce domů bylo, od Tuíekův rozetHLoAé: když ap 
jim ▼ něm délcji zdržovati a brániti mocné nebylOi je aami dobrovolně téhož 
26. dae měsfee září do grantu vypálili a po vypáleni rm a loéita Y7PftdŠ0« 
nemálo opět lidu svtíto ztratili a od Turkův iraoénélio méli* Ale věaik naproti 90 
tomu i oni Turkům tehdáž několik kosův střelby hřebíky aatioukii, baše. jedno 
a tři jiné begy jali a b nimi do dvou zámků, kteříž tu při £rle jsou, ještě ve 
třech tisícéch lidu svého se oddali a zavřeli, 

^ Po spálení města dsař turecký, po ty dni v Solnoiku se adržovi^v, teprva 
ft7. dotleného měsíce září osobné do ležení pied Erlii p£Qel a ta stan avAj 6á 
rozlátí a k zámkům ze čtyř leadilně šanců aikůBtifleti i štnrmovati daJL Sdaí 
ani křesťané nezaháleli, nýbrž v dotčených zámcích silně afe bsáfi^ Mié t^M 



— 220 — 

27. dne mésíee 2áří přes dvé sté lida svého v nich ztratili a zraněných nalezli 

28. pak dne m. září Ture! takméř třetí díl hořcjjsí pevnosti, jenž starý zámek 
slouly již sobě byli podmanili. 

Císař pak tarecký hned brzy, jak se naší do zámkův zavřeli, do nich 
5 hlas postil, jestliže mu toliko brzy pevnost dobrovolně vzdáti chtějí, že všecky 
při hrdlech zachovati a odtnd propustiti chce a tlibuóe. Ale však na ten křik 
a hlas turecký když z přísného poměení p. Viléma Trčky pod hxdla trestáním 
žádný z pevnosti nic odpovědítí ani se ozvati nesměl: Turci žádné tak jisté 
odpovědi na své volání míti nemohonce, ihned zase poznovu do zámkův stříleli, 

10 a v nich od 26. dne m. září až do 8. dne m. řQna dvě stě našich postříleli 
a v stnrmích pobili. 

Že tak císař turecký uznával, kterak by dotčeným zámkům střílením 
nemnoho uškoditi, nýbrž něco víceji zaházením okolo nich příkopův dovésti 
mohl : ve všem svém ležení provolati dal, aby jeden každý, byt byl kdo chtď, 

ift otýpky z viniěného réví, tyček aneb jiného jakéhokoliv dříví dělal, a v taný- 
střích zem aneb písek snášel, a tím tak příkopy mezi vinohrady a starým 
zámkem pod trestáním hrdla aby zahazoval. V čemž když se tak všickni po- 
slušně zachovali, takměř polovici dotčených příkopův zaházeli: posledního dne 
m. září na den sv. Jeronýma hned ranním jitrem k starémn zámku šturm pu- 

20 stiH ; ale s nemalým jej počtem lidu svého ztratili. Nebo naši se zmužile 

a statečně bráníc, je s pomocí boží od zámku odehnali. Nicn^éně však Turci 

předce den ode dne vždycky silnégi a silněji zámku starého dobývati nepřestávali. 

Třetího pak dne (m. ř4*Da), když císař turecký zase poznovu dvaceti 

tisíc lidu své)io, mezi nimižto mnoho spahův aTatarův bylo, k hlavnímu šturmu 

26pti8til : jim naši podtud, pokud jim negvýšeji možné bylo, se zmužile a statečně 
bránili. Ale že veliká moc a sfla té zběře turecké byla a pravé tehdáž na naše, 
když se nejsilněji brániti měU, vítr do pevností se obrátil a všedcen také dým 
z ohnivých koulí a jiných ohnivých nástrojův, kteréž na Tnrky dolů pouštěli, 
na ně se zase obracel : tu již pro dým, jak by se Turkům dáleji brániti měli, 

30 věděti nemohouc, cht^íe neb nechtějíc naposledy zámek ten vzdáti a někteří 

ještě do druhého zámku, jenž nový sluje, uted museli. Našich tu tehdáž osm set, 

Turiců pak čtyři tisíce padlo aNyáryPavd, nejvyšší vErle, snkrtedlněraněn byL 

A tak když již Turd sobě starý záinek v moc uvedli, janičáři turečtí 

čtyry sta hlav císaři svému do ležení přinesH. Nad čímž on nemálo potěšen 

Sů jsa, hned také se o to snažně staral, jakým by způsobem i toho již posledního 
zámku co nejdříve dostati mohL Ale že mu jak štunnem tak i střílením pro 
vysokost skály, a to pískovaté, na kteréž postaven jest, nemnoho uškoditi 
mohl: natom zavřel, aby, jestliže jinač býti nebude mod, touž skálu podkopiúíc» 
sám^ prachem rozhodil. Tak jakž ji již na čtrnáctí rozdílně místech podko- 

40 pátí dav, 11. dne m. ř^na Ic sámku, ale však nadarmo, šturm pnstiL Ateprva 
na dmhý den prach k zámku snáietí dal a aa dvou místedi zapáliti prach 
dav, jím pottékod skálu roztrhl. 



— 221 - 

Což když soldáti křesfanštf obsrláitné pák Valotmi spatřili, že Tarci 
k ničemuž jinému nesméřcgii než aby prachem tím i je i pevnost do konce 
zkazili : proti nejvyšším svým se pozdvihli a vší mocí a kvaltem je k tomu 
nutili, aby Turkům pevnost vzdigíc, i sama sebe i je při hrdlech zachovali. 
E čemuž když jim nejvyšší svoliti nechtíc, se toho učiniti zbraňovalii ano i také 5 
Yalounův, aby věci takové před sebe nebrali, snažné za tři dni pořád žádati 
nepřestávali: 16. potom dne m. ř(jna dotčení nejvyšší, jako Nyáiy Pairel, hrabe 
z Tnmu, p. Vilém Trčka, p. Jan Ychynský a p. Kokoran se spolu do jedné 
světnice zavřeli a, co by tak v té věci učiniti měH, rada drždi. 

Talouni pak někteří u též světnice dvéře zastoupivše, ihned bez meškání 10 
také některé z prostředku svého ven z pevnosti do tureck^o ležení vypustili 
a skrze ně Turkům oznámiti poručili, jestliže je spolu s manželkami, ditkami^ 
pintami, svazky, šavlemi, ano i se vším zbožím jejich odtud propustiti a pfi 
hrdlech zachovati chtějí a dibují, že jsou toho oumyslu, aby jim pevnost 
vzdali. K čemuž ke všemnž ačkoliv jim Turci svolili a všecko tak, čeho při iů 
nich vyhledávali, zdržet a splnit slibovali: ale však předce Yaloanům nevěříce, 
zase některé z prostředku svého do pevnosti vyslali, a aby k jednáni a porov* 
nání takové věd k nim jeden z nejvyšších vyslán dolů byl a s mmi na něčem 
jistém zůstal, poručili. Pročež když již zase jak valounským tak i tureckým 
vyslaným n^aké malé dvéřce od pevnosti otvírány byly, nenadále několik Ja- 20 
ničárův a potom i hned několik set jich dvéře vyrazivše, za nimi do ní vsko- 
čili a bez meškání do světnice mezi nejvyšší vlSěhli, jich se tu, zdali by jim 
pevnost vzdáti chtěli, dotazovali. 

Což když se nejvyšší učiniti zbraňovali, ihned dotčeni janičáři se jich 
zmocnili a je jtUi a vlaským jazykem křičeti počali: kteří se k nim připojiti 26 
a poddati chtějí, ti aby na strana aHtupovali. Kdež ihned Valooni aa strana 
ustoupili a po vzdání pevnosti díl jich se k Turkům připojili. Jioi, kteří ae 
poddati nechtěli a atíkati rychio nemohli, dotčeni janičáři těch něco postínali, 
některé 2;iímidi; ano i když potom někteří dolů utíkati cht^, v tom takovém 
tlačeni ještě dvě sté těl křesCanských se pomačkalo a zardousilo. 30 



— 282 - 



XIÍ. 

DĚJEPIS JEDNOTY BRATRSKÉ. 



1. MATĚJ ČERVENKA. 
Z Poznamenáni nékterýeh skntků (v 1. 1541—45). 

Rozmluva Ferdinanda Z. 96 Sixíem z OtUndarfu a jinými dvěma 

Pražany, 

Předešlý primag staroméstský v Pnuee, nějtJcý pan Šimon z Apatéky, 
maje nelibost k některým osobám, kteříž s nim předešle byli y raddé, že pro 
né v sondech lidí ntískati a své vůle provoditi nemohl, ano že byl králi skrze 
jakonsi svon všetečnost v pokutu a v nemilost upadl a již byl s úřadu ssazen, 

5 pak eht^'e se i na oněchno vymstíti, k kterýmž choutku měl a králi sa tudy 
néeo přikolizovati: i obžaloval před králem tyto osoby v Starém méstě, pana 
Vácslava Jaroše, a pana Petra Yelikého soukeníka, a pana Sixta zOttersdorfo, 
že by byli pikharté a pikhartStí nákladníei a fedrovníci, a že sou se pikharté 
v Prase za jejich ouřadu a spravování nejvíce rozmohli, a zvláště když byl 

10 primasem pan Jaroš a pan Sixt do zboru mezi pikharty do Brandcgsa jezdívat, 
a pod tím že sou obecné věci opouštěli a lidem dopouštěli mezi pikharty cho- 
Aiti a k nim přistupovati. Tak byl těch věcí nažirfoval králi, že se král nemálo 
pohnul z toho proti Bratřím ; maje zato, že jsou již i oui Bratřími, počal se 
opět hn ěvatí a bouřiti na Bratři. 

15 I ofoeslid před sebe ty tfi městany staroměstské, o nichž zmínka, žehy 

byli před ním obžalováni, a mluvil k nim sám německy, obviníme je z toho, 
jedno že sou zplkhartěli a mezi pikharty jezdili do zborův do Bnmdcjsa; že 
za svého úřadu svobodu pikhart&m dávali a rozmáhati so dopouštěli, a tudy 
že jest k roztržkám obec přicházela, a oni že se tom« dívali a toho že nepře* 

to trhovali; též že pod tím zanedbávali obecného dobicého i se škodou, a svého 
toliko užitku hleděli a obecné dobré že sou opouštěli. 

Tedy oni vyslyševse pokorně a rozumně jako dobří a rozumní muži, 
zpravili se těch všech věcí králi: Jedno že pikharti žádní nejsou a že sou 
k žádným pikhart&m nepřistoupili; toho že bohdá žádný na ně neukáže. Též 
26 že sou se žádným pikhart&m nedopouštěli a nedali rozmáhati za své správy 
a že ani o jednom nevědí ve všem Starém méstě. A co se ježdění jich do 
Brandc^jsa dotyce, k tomu se znaii, že sou tam jezdili. A pan Jaroš že jest 
také jezdil ku pánu*) na štvaní a na dobrou v&li, ale v zboru nebyl nikdyž. 
A pan Sixt že jest též dvakrát na myslivost jezdil ku pánu na Brandejs, a jednou 



*) Konrádu Krajíři z Krajku. 



— fi28 — 

že jest 8 p&nem KnQ'(řem I do zbora šel, ale Se jest nep^jínml od Brfttřf^ tai 
nic uečiDÍl, neS díral se na náboženství bratrské. A pan Petr že jest nikdyž 
ani v Brandejse ani nikdež v zbom nebyl, a že o tom nic neví. A* v tom 
ve všem že se na svědomf táhnou vši obce pražské obojího města. Až I v tom, 
že sou obecné dobré opatrovali, jeho pilni byli, a za úřada a spravováni jidi I 
že se toho nebojí, aby mohl kdo nkázati spravedlivě, by co kde sešlo neb 
zhynulo skrze ně v obci. Nad to že sou v pokoji věrně se <^ovati hleděli 
a zachovati tu obec všecku, i všeho obecného dobrého hleděli, nedadouc napřed 
žádnému, kdo sou ji kdy před nimi spravovali. 

E tomu též i nadtím naříkali židostivě, téměř i s pláčem: jedno že se 10 
jim děje a stala lehkost bez proviuSni jejich ta, kteréž se nestalo za paměti 
lidské, ani prvé žádnému, že byvše konšelé a přední v raddě, i sou s úřadu 
ssazeni, i z obecních starších vysazeni h&te všeho jích provinění, na jtrjich 
potupu i posměch; čehož v pražských obcech nikdy nebývalo, než za nich 
se začalo, a to za jejich věrnou službu té obci i mnohou práci při ní za mnohá 15 
léta. Druhé naříkali nad tím, že sou tak obžalováni před J. Mstí Er. beze 
všeho provinění, jakoby lidé nějací postranní a nepraví a neupřímní byli ; což 
jest velmi žalostivé, a nevědí co jiného říci než Pánu Bohu to poručiti. Však 
že zato JMst. Kr. poníženě prosí, aby tomu obžalování na ně neráčil místa 
dávati, ani jich za lidi n^aké postranní držeti, ale za pravé věrné poddané. 20 
Zato že J. Mst. jako svého milostivého pána prosí. ' ^ 

A z takových řečí jejich Bůh jest to spůsobil, že jest se jich králi sli- 
tovalo, a jakož jest jeho srdce prvé zuřivé a jakési zlostné býti se zdálo, tak 
je zase k nim laskavé a milostivé obrátil, tak Že pokojně vyslyšev řeči jejich, 
potom toto k nim promluvil sám král: ,Ku rádi sme vyslyšeli tuto zprávu 25 
vaši sprostnou a upřímnou. A poněvadž senám tak sprostně zpravtýete, vděčni 
jsme toho a přijímáme to od vás za pravdu, jakž nám oznamujete; neb sme 
porozuměli z vašich řečí, že ty věci tak samy v sobě jsou, jak jsme je slyšeli 
od vás. Podlé Čehož vás nemáme ža lidi scestné a bludné ani pikhartské, ale 
tomu rozumíme, že vy s našimi poddanými jedno jste. A nemámet vám i v totn 80 
nic za zlé, že ste do Brandejsa ku pánu Erajlřovi jezdňi; neb my sami rádi 
k němu jedeme a on nás rád také vidí, i ukaziqc nám dobrou vůli, a jeÉt 
v pravdě dobrý člověk. 3'sme naň laskaví, a rádi bysme mu něco dobrého 
učinili, byt nás jedné zač žádal; než aniž nás kdy oč stará. 

Že ste vy, pane Sixte, i do toho jich zbóru tam s nimi šli, tott měrou tám 36 
ani v tom nic za zlé nemáme, když ste nám to sprostně všecko, jakž samo v sobě 
jest, oznámili; neb my na tom nejsme, abychom měli komu jakou těžkost činiti 
bez jeho provinění, a ovsem co ubližovati. Záchovejž nás toho Bůh: KeŽ jakž zpra- 
veni sme, tak my musíme př^íti, nevědouc, tak-li jesťvSe, čijin£&. Edyžsepiák 
nám kdo sprostně zpravuje a otevře^ my jej rádi s milostí př^imáme, jako sme 40 
tediváspř^ali apřyímámevevši tóvasízprávé. A jsme tomu rádi, žejsteknám 
tak srdce sprostného; jsme na vás laakavi a miliigeme vás, a vy bohdá poznati 



máie, že vaSím mOostívýni pánem býti riáíme; néb bychom vAm rádv bymažBó 
bylo (i\fav se za ňadra a pootOTřey kabáta) tak, prý, ukájsaU srdce své, ževáa 
mili:geme.*' 

Ta pak jich již i prosil, aby sobě toho neztéžovali, že sou ze TŠech 

5 úřadŮT vysazeni; že se jim to yice z nedopatřeni a omyln stalo, než z úmy- 
filnosti, a že jim to všecko má hojně nahrazeno a napraveno býti. Tu potom 
mezi jinou řečí i to mluvil, aby ani to o ném nesmýšleli, žeby on chtěl jakou 
překásy^u činiti slova božího kázaní, ale že on také miluje slovo boží, a více 
nežli některé ty ceremonie lidské, a že není na tom, aby chtěl jakou překážka 

10 činití kazateKÚB pravým slova božího, než těm novověrcům a nových věcí vy- 
mýsUtelům. 

A tak potom laskavě se s nimi rozžehnav, po mnohých řečech pustil je 
od sebe. A potom hned třetí den byli obesláni na rathouz staroměstský všickni 
triy s oimižto král tyto řeči měl, a tu je zase sdělali předními staršími, pana 

16 Jaroše a pana Petra, a pana Sizta udělali neiivyšším úředníkem nad úředníky 
obecnÍBii a nad písaři ▼ kanceláři. 



2. JAN BLAHOSLAV. 
Ze Života Jana Augusty (dokonč. r. 1579). 

Když bylo léta páně 1560 a vězeni jich léto třinácté, nastaly jim (totiž 
Janu Augustovi a Jakubu Bílkovi) na tom Hrádku příčiny nové a to takové, že 
arcikníže Ferdinand nastrojil sobě příčiny k častému bývání tam, až i uvedl 

20 na ten Hrádek pana Ladislava z Šternberka, komorníka svého předního, 
aby on tam byl a jako pánem toho panství křivoklátského, aby on tu za nim 
volu^i bývati a svě věci mívati a děti chovati mohl. I takž se stalo panu 
Šternberkovi toho hradu Křivoklátského postoupení L 1560 ve čtvrtek před 
sv. křížem. 

25 Tu pak hned v brzkých dnech pan Ladislav ze Šternberka přišel sám 

k brifttru Janovi a velmi se přívětivě k němu měl a za přítele dobrého jemu 
se býti ukazoval, do žaláře k němu chodívige i s manželkou svou paní Kate- 
řinou ; až pán počal to obmcýšletí, aby br. Janovi jak pomohl z toho vězení 
tak dávního. A když často (spolu o to mluvívali), přišlo na to, že br. Jan dal 

80 i snplikací podlé rady pana Šternberka, žádaje v ní o milosrdenství a slitování 
k n^akému vždy polehčení ano i vysvobozeni, a to jakž sobě takž podlé sebe 
i Jakubovi. A ta suplikací knížeti y ruce přišla pomocí pana Šternberka a od 
JMti laskavě přijata byla. 

Z toho 80 již počátek stal jednáni o vysYoboieaí jeho, neb ardkníže 

35 při panu otci svém^ to jest při J. Velebnosti císařské hned to jednal, až i to 

obdržel, že se císař k tonu naklonil, abypropuitén byl; však toho sám učiniti 



— 225 — 

iiechtď» ponámdi se ta dotýkalo víry. Vloiil to na kněžstvo své, totiž římské' 
pod jednou, a jim ta věc ponioil, aby oni to soadili a radilii kterak a na 
jaký zpftsob měl by propaitěn býti. Tehdy kněžf, het pochyby i s jesuity' 
migíce to aobě poručené a ▼ ruce dané, tak asoudili, aby jemn instrakef neb 
rerokaci podali, totíi odvolání, Jaké by měl a musil oěiniti, jestli by chtěl 5 
propuštěn býti. 

I podána jema ta instrukcí, od nich spůsobená, od arciknížete skrze 
pana Šternberka a on přehledná ji , hned sobě pokoj o to tysTobození dal, 
a chtěl tak již fsecko nechati, rozumné tomu, že z toho nf c nebude, když to 
piyde a jíti má skrze kněžstvo protivné. 10 

Potom po třetí neděli velikonoční v pondMÍ arcikníže přejel na Hrádek, 
a tu sám se trochu k vteiům milostí naklonil. Chodě tam po pavlaěích mezi 
děti, kdež chovány byly, na proti oknům jich se postayil a k nim hleděl, až 
mu se i trefilo je viděti, ježto prvé nflcdy, co tu býval a tudy chodíval, hned 
tam ani nevzhlédl. Tu již v tom byli jeho přátelé, totiž pian Šternberk se svými, 15 
dobrého jim žádostivými, že pokoje mu nedali, ale vždy a vždy tloukli, příčin 
rozličných hledajíce, a dosti někdy tuze na arcikníže doléhali, vidouc ho ve« 
sdého a dobromyslného býti. A tak o vysvobození jich pilně a věrně pracovali/ 
až z toho jidi takového usilování arcikníže k tomu se vdmi uaklonil, aby' 
puštěni byli, pravě, že což na něm jest, žeby jim toho přál. 20 

Kdyby ale chtěl bratr Jan svoliti k tomu, aby mezi Jesuity poslán byl, 
mohlo-li by mu od nich nějak poslouženo býti, aby na svém předsevzetí tak 
urputně nestál, ale k té revokaci aby přistoupil, poněvadž to na samém knížeti 
a v moci jeho není, aby on měl j^' propouštěti mimo uložení a poručení pana 
otce svého velebnosti císařské, a proti nálezu kně žstva zvlášt pod jednou. 25 

I bylo bratra Janovi o ty Jesuity podáno od pana Šternberka, chce-li 
to tak učiniti a mezi ně se vypraviti. A on odpověděl, že se mu toho učiniti 
nevidí. Tu mu vždy pokoje dáno nebylo o ty Jesuity až do třtoát; jedno za 
druhým k němu chozeno bylo s rozličným připovídáním, že k ničemuž nucen 
nebude ; m&ž koštovati a jich povyslechnoutí. Po tak mnohých šturmováních 30 
o to na se přivolil, jim k tomu mezi ty Jesuity jíti na ten zpftsob, Jakuba 
B sebou že chce vzíti, aby tam sám nebyl, a je v jejich věcech vyslýchati, že 
chce jim vyrozuměti; než aby od nich ani od žádného k některému nucen nebyl 
v jejich věcech. ' 

Tedy oni h9ed potom kázali také Jakuba k sobě povolati. Jákob vysíyšev 3t^ 
to od ňicfai ozval se k tomu, že chce a to vie tak pffjímá na ten zpAsob jftko 
bratr Jan, a že ckce s ním také se vypraviti^ 8 tím pak zase odiel éo svého 
ložamenttt a bratr JaA též. 

Yšak potom k večeru bylo jim to zjednáno, aby vypuštěni byli ven na 
vítr, a tak již na zejtří do Prahy jeli. V tom pak pan Yilto z Hradešínal^ 
vyjednal jest sobě na arciknížeti, aby mu poručeni byll^ že on je oba sám 
chce do Prahy dovézti a postaviti tu, kdež JM. káže, slfl)iv za ně statkem 

15 



i hrdlem syým, že t^ma sa dosti učiní a jicli nesmrhá, abjr o to žádné péči 
nerápil miti| neb on již prvé dobrou vědomost měl, že ho nezaviédoa, <a n^éduou 
přátelství dobré k nim prokasof al podlé pana Štemberlni. I dovolil nm tobo 
arciknížOi aby tak učinil, jakž připovídá^ že mu je již mocné porbučk 

^ Když pak do Prahy pi^ijeli> hned je tu jich nékterým dobrým přátelům, 

kteříž jich žádoBtivi byli viděti, ukázal. Přišed pak s nimi k těm Jesuitům 
pan Yilém^ tu je. v péči uvedl Jtém^dvémaatarším, jmenovitě rektorovi a doktoru 
Henrichovl^ proge jich, aby na ně, laikavi byli, a je jako vě£né císařské a liái 
Hobré opatrovidi^ což by náležitého a potřebného jim bylo. A oni je k sobě 

lOpřQali rukou dáním, a tak připověděli činiti. 

I by}i tu v tom kléáteře ^eb kolkgi me^t nimi sedm ned^l a dta dni 
a dali jim ^esuitové ^vlastní pokoj k bydlení, svétnid čistou, velikou, jenž 
sedm c^en mela; komůrku vedle světnice, kdež místo dveří rohoži nastrčeno 
bylo. Lfiže k líháni každému zvlást, ustlané obyčejem jejich. Strava pak dosti 

t^dobrá a ouprayoá byla^ ježto takové po vseeka ta léta nemělL Pi4^holíka svého 
tak výrqs^a k sloužení k stolu jim oddali, ten aby jim na iMU připrayoral 
a jídla nosil; jemni přikázaní vydali tuhé^ aby s nimi nic nenláti). 2 té pak 
světnice^ v níž byli, nikam choditi nesměli, jen .4o síně před tu světnid, a ta 
vž4ycky zayřena byla, aby tam dále ani pohledétlnemoMi, a kuna také žádný 

20 2 jich čeledi nikdá jíti ani hleděti nesměl; než dva ti starší frvrchu jinenovanf 
časem me;^ né zadiázívalip a tu chvilkuporos^urávéli, kterýž koMpřišeh Třetí 
Q^aký Štěpán (hlava velmi bystrá a zběhlá v jejich vsěcech, kazatel toliko, an 
mse n^slpužíval) také k nim vcháaeti měl Srobodu, a u nich poseděti; latine 
toliko mluvíval, s bratrem Janem. A- tak v té částce strany mluveni měli 

2^u nich téžsí vězení než na Hrádku za bytu pana Šterabeika. 

Když pak bylo již na zejtří po dodání jich mezi ty Jesuity, přisel mezi 
ně ráno ten jistý doktor Hentíeh sám,, a tu započat mluviti s nimi a jednati 
o náboženství a o napravení jich. K tomu bratr Jan odpověděl, na jaký způsob 
přivolil mezi né se vypraviti. Po té řeči jeho řekl dále doktor: ^Není pak 

^potírebí plaviti s vámi o všecko symboluni apoštolské; neb vím, že je držíte 
a věříte, než toliko o ten artikul o církvi sraté, nebo při tom ste sblondiU." 
Hned to miýe s sebou jeden artikul, napsaný a přihotovený, a to tento Jmeno- 
vitě: I. Ž« cirkfí) watd jest ptaiíd chotKriaiavá^ a. matka préiíáiiltth kře$taiiůio^' 
na to položil tyto důvody své: t. Piaina svatá, 2. Koncilium, 3. Doktory. To 

afljím dav| rozkázal) aby sobe lo vehté přeétli a rozseudili (sám jim to nejprv 

přečti), fk na to aby odpověď d^L Na zc^jtří pak přísel mezinépro bdppTéď, 

jemuž otastpíié hnědi dal odpověď btatc. Jan, řka: „Naše strana pod obojí také 

.tak při tom artikuli drží a smejšlí, a my s ní spolu. <* I dal tomu. místa teo 

doktor Hiuri^ a hned tn s sel^eii druhý artikul pohotové aaManý a ^řipra- 

40 wný při^^sl^ a opět jim jej přeč«ftl, a to tento: IL Že v boha iáiný v&id 
ntméie, kdo hy prdvS o cwkvi nesnHjělel a ji za maéku nentěly a it bez ciiríói>i 
^^Me/n iienk A ne^av jim to tu opét» kázal čísti a souditi i ty důvody viedcy^ 



— «27 — 

Véintí ^zajiité na né opatrné a ehftre sf 1, z daleka to tenýtko ro«táfaiui» áo 
něliož je idoTÍti chtď, abj jich aeBplaáil; protoí lise takovýeb artíkul&v při? 
jemných jim podával. Potom přes d«ii pmel mezi ně, a na odpovéď jich sn 
ptal na ten druhý artikul I dána mu odpověď týmž zp&sobem jako i na první. 
Též mu dal místa, a to přijal. V tom doktor odešel k obědu, a oni také oběd* 5 
valí* Po obědě pak opět po dobré chvíli přisel k nim zase, a tu jim přinést 
artikul třetí tento : III. Že církev svatá hrentanskd nebloudUa a bUmditi nemŮze, 
A též tou formoui jako první, velmi bystře těmi důvody trojími opatřený. Tu . 
jjm opět jej sám přečetl a souditi kázal pilné, a jich psanou odpověď naň dáti. 
S tím odsel. Na zejtří pak dosti ráno přišel mezi ně^ a psané odpovědi na ten IQ 
artikul nenašel; než oustně byla mu dána taková: že naše strana pod oboji 
tak nesmejšlí. Velmi tuze se o ten artikul potýkali, a důvodně za nemalou 
chvíli, až v tom ten doktor odšel od nich bez zpravení toho artikule, ^ůstávige 
T horlivosti a bratr Jan též. Po obědě na síni všedše, počali se opět o to 
zacházeti, až se dobře posvadili. If 

Na zejtří přisel zase k nim ten doktor, a tu již pěkně je na to namlouval, 
aby radši psané odpovědi dávali, že lépe bude. Až po mnohém mluve^ií o to 
bratr Jan povolil k tomu, ze chce tak učiniti, ale s tímto doložením: aby mu 
jen dopustili dodati ..knih, kterýchž by on potřeboval k tomu více, a aby do-, 
volili k němu přicházeti dvěma nebo třem z tovaryšů jich, kteréž by on míti 20 
chtěl, že chce tak učiniti, a na každý artikul,, co jich koli bude i bylo, psané 
odpovědi jim dávati ; ^neb já, prý, sám s vámi dostatečně mluviti ani psáti 
latině neumím, a také vás jest několik; o to vy spolu se snášíte, oč s nám^ 
chcete míti činiti: nechažC i já tolikéž mám.*' Řekl Uenrich: „I to€ nemůže 
býti tak, aby těch věcí dopuštěno bylo. ^ Takž to zůstalo; nedali žádných knih 26 
potřebných jim dodati, než své jím dávali, jakéž se jim vidělo, zylášt svou 
konfessl a jiné. 

Nesl jim jednu chvíli ten pan Vilém z Hradešína konfessí našij a tu 
ukázal Jesuitům; i vzali mu ji, a nedali jim ji dodati, ani sami nedali, zata- 
jivše ji před nimi. Než ten dobrý pán přišed k nim, pověděl jim předce 30 
o tom, jinač by byli o tom nevědělir I vyrozuměli tudy výborně a světle při- 
činami nejedněmi ducha i mínění jich, proč chtěli míti od nich psané odpovědi, 
že jiného nebylo obmejšlíno tím než toto : Jest-li by jejakkoli napravili a v víru 
svou uvedli, jakož na to myslili, a zdálo se jim, že toho dovedou : tehdy aby 
to sebrali v jednu knihu, své.jitn pojídání tlakových věcí a jejich na to od- 35 
povědí, a vytisknouti dadouc, .to svým vpudy. rozorali, i sam^u^papeži, jak 
se jim hrubě daří v království Českém : že jednoho biskupa pikardského, a to 
hned předního, zejskali, a s 4Ím i kněze jeho, a to čím a jakými důvody 
mocnými, aby sobě z toho slavné jméno přivedli. A pakli by od nich nebyli 
napraveni a získáni, tehdy i^téprva, jaksluií^ bratHis l&zeu zatopiliit «:íchnoBt40 
na né zbouřili, jak jest to sekta tyrdoóelná, kacířská a neopranledlná: toMko* 
přemoenými důvody a světlými nedali «e pohnouti, iiai pravdy p^TolÁti a jí 

16* 



— . 228 — 

pHJmotttíiiechtéli, jiného proti tomu nemajíce nic než sama zarpntíloBf a ne- 
ústupnost; že nejsou bodni na zemi nikdež trpěni býti. ToC jest jejich mininí 
konečné bylo téch odpo?édi psaných, proč sou je míti chtéli. 

Po takovém setření se o ten třetí artikul ne tak zhusta jim nošeno bylo 
5 jiných artikulů mimo ty tři. Starší svrchu jmenovaní často k nim přicházeli, 
jednak jeden, jednak druhý, a tu s nimi mluvení o rozličných věcech mívali, 
velmi hladce a uctivě k nim se stavějíce. V tom když k nim přišel pan Vilém 
z Eradeáína, jcgich milý a dobrý přítel, zeptal se jich, těch Jesuitů, na ně, jak 
se mají ti vězňové. I řekli jemu, že jsou hrubě tvrdí a neústupní. On pak 

10 z toho jich mluvení a toužení na tu jejich tvrdost vzal příčinu, ajednalsnimi 
o to, aby dopustili jim, časem dále vycházeti z toho jejich ložamentu až na 
velikou síň neb palác, kdež oni sami bývají, aby se tu mohli projíti, a také 
jejich náboženství vídati a slýchati, že by prý snad snáze tomu, což jim před- 
kládají, mohli obvyknouti. Nebo z toho paláce bylo i okénko do kostela, aby 

15 tam také pohleděli na jejich náboženství. I učinili tak a dopustili jim toho; 
a oni oba tomu byli velmi rádi a hledívali tím okénkem do kostela. 

Bylo všecko viděti i slyšeti, co tam dělali, i jak mnoho lidu při náboženství 
bylo v neděli i všední den. A bylo v ty časy jakés uložení císařské a královské 
pro napravení židů na vírn křesfanskou, aby chodívali k nim na kázaní tu 

20 k sv. Klímentu každý outerý, a kázával jim ten doktor Henrich, kterýž tuto 
naše bratří také napravoval, německy a něco židovsky. A na druhé místo 
chodívali do kostela sv. Ducha, a tam jhn kázával česky Frantův syn, kněz 
Táclav; bylo to léta 1561, Jakub pak obzvláštně byl pilen hiedívati tam do 
kostela na způsob těch židův, jaký zachovávali na těch kázáních : Že víc, zvláště 

25 šedivých, hledělo ke dveřům než na toho kazatele knížecího (neb on také ká- 
zával každou neděli arciknížeti, na zámek chodívaje). Bylo pak těch židů 
několik k tomu přivedeno těmi kázáními, že se dali pokřtíti, z nichž jeden 
Čistý joúák a mladý i ženu svou opustil, maje svých tré dítek ; ale ona nedala 
se žádnému ani jemu na to navésti, aby se také pokřtíti dala. Ty děti on pobral 

dO a pokřtíti je dal. Potom pojal sobě jinou žehu křestanku, dceru jednoho mě- 
štěnína Nového města Pražského, a dala se ta svatba velmi slavně. 



3. JAN JAFET. 
Z Meče Goliášova (zl. 1607.) 

O 'prvotném zHzení Jednoty bratrské, 

* 

Když jsou se Bratři oddělili, tedy hned apola s nimi jsou se oddéUU 
muži mnozí slovntni z kněží, mistrů, bakalářů etc, a též někteří potom k od- 
děleným přistupovali. A ti již, majíc jakouž takouž společnost a jednota mezi 



— t29 — 

Bebou, hned jsou se uvedli t řád a vybrali a sebe néktevé pfednéydi učené 
a roašafo^ii osob; léc^ než do dfacíti 2 rozlitých krigň, ade i onde rozsa* 
. senýeby pro správu toho lida, kteří kde byli, a svolili je sobe aa etarif, aby 
jich nyní všickni poslouchali a bes oíeh nic nečinili než což oni z společné 
rady uBOndi^ A to jsou byli tehdáž Jako rektcwes toho vselio lidu oddéleného ( 
a Jedndty, jefitě před vyzdvižením knězi 1^ biskupil, téméř za 10 let« 

A to bylo vše za krále Jiřího a Rokycaaa, až sou se na tom z piičia 
nevyhBQledlnýeh svolili, aby mezi sebou služebníky z lidn svého domácího ty* 
zdvihli. Což jsou i učinili svolavše 'sjpnod ve Lhoté o to 1. 14^7, Osob bylo 
okolo 70. Ti jsou z toho ze yádio lidu řádem efrkevnim sksze suffeagia k kaéž- m 
stři i biskupství vyvolili n^fpobožB^llch a nejhodnéjiích osob dwiu A z téoh 
9 skrze los s modlitbmaii a postem vyhledali jsou tři osoby ^to : 

1. B. Mat. Kf0wdld9kého^ muže velice pobožného, 

2. B. Tom. Fréhuúkého^ učeného a opatrného, 

8. Bv Eliáše Khnovkiko, rozšafiiého a bedlivého. 15 

A tu jsou vsiékni jim se k správě poddali a poslušenství jim na mfsté 
vsí Jednoty rukou dáním slíbili. Ale že jsou ty osoby žádnými ordinovanými 
kněžími nebyliý protož jsou tu hned v tom sněmu opét ku potvrzení jich vy<* 
volili tH osoby n^přednéjli z kněží tédi| kteréž jsou meti sebou prvé méli, 
aby byli ordinatory jeji<^ bud na kněžství neb na biskupství: fň 

1. Snéze MUhaia^ fariUto tebdáž Žambersk^o. 

9. Kněze jednoho starého z YaldůiUhtekj jenž k nim byl přistoupil. 

3. Též knéze Hnakého svécení druhého* jichž tňeh obou dvou hněži jména 
se nekladou. 

Ty jsou prcali za ordinatcHry své. Ale že jsou byli toBko prostí kněiiss 
a nebyli podlé řádu církevního na biskupství ordinováni, a srozuměvše, žeby 
toho v římské ckkvi k svému odděleuí sobě nezjednali, amévše námluvu o to 
prvé s Valdenskými (kteříž tu tehdáž aedaleko v Rakouitfch svá shromážděni 
mívali) a byvše jimi cýižtěui, že oni tak dobře jako ňimané ten řád poslou^é 
od první církve m^zi sebou zachovaný ms^: poslali jsou tyto tři kněží knim3<^ 
na ordinaci lúskupskou, aby od nidi k tomu tím řádan církevním potvrzeni 
byli. Což se i stalo tak že přední jejich biskup- íS%4a, svolav konvent jfl|}idi 
slnžebníkfiv a tu s milostí rád chvále Pána Boha, př^av k sobě jiné dva bi- 
skupy, řádem tím celým s modlitiiami sám třetí ty vyslané též ordinoval a po- 
tvrdil na ářad biskupský a dal moc, aby mohli i jiné týmž řádem ordinovati. 36 
Kteřížto když se uavrátíli domfi, svoláno jest opét shromáždění. 

A tu- hned z moci své biskupské kněz a biskup řádný Michal zordiaoval 
jest tyto tři prvé dávno zVfdené týmž řád^m církevním na kněžství. A potom 
z těch tři domácích již kněží řádných vyvolen jes$ k. Mi^tli) Kmméldshf na 
úřad biskupský a od téhož knéze a bisl^upa Michala zordinován jest. A tu 49 
Jednota měla již čtyry. biskupy pořádfté. 

A tu jsou hned ti biskui^ uvedli se y řád; kdohj měl přední místo niti 



— Í30 — 

á drietf a kteří po liierýeli sedati. A zůstáno na tom, aby přední mflito driel 
kn. Mitňal a po něm kn. Matijj a potom ten starý Valdenský a naposledy tes 
drniiý 2 římských anonjmns. A tak son ta kned to télo slaiebné zak>žili, aiby 
nebyla papežská monarchia ale aristokracia totaryáská. 

é A ta soa také ti tak spořádáni biskupi srolili hned a poHdffi sobě 

kn pomoci pťáce drkevní jeitd jiných 9 osob sa starii a spololosní, aby s nimi 
t sondu a mdé zasedali. A tak soa se jako v n^akou konaisioř spořidali na 
zpftsob poněkud apo&tolfldLý. A když který zahynul, zase jinými osobami bnď 
na přední' misto buď do rady dosazovali : na přední místo z té rady a do rady 

10 zase z obecných kněží a slnžebnfků. A tak se děje až po dnes, tak že podle 

derjyyisi možnosti v éele napřed sedí tři neb ětjii osoby, a s nimi v radě 

9 aneb okolo toho víoe nebo méně. A to se vie děje proeřetediné ▼ konventích 

služebníků a někdy i obeoi^io lidu» tak že viickni Tědí, kdo komu jest představen. 

To pak první spořádáni a postavení těch biskupa nestálo tak dlouho. 

15 Nebo poznamenali předksově naši o tom drahém římského svěcení biskupa, 
žé jBa'posaGien na poslední místo zhorliv se prýodeiel s reptáním. A tak 
vypffdl z svého biskupství a obrátil se mezí nepřátely a toto dílo Boží, kteráž 
se v tajnosti dalo, prozradil. A protož nebyl ani boden toho, aby jméno jeho 
l^ýlo zapiflováno, ale aby zůstal anonymus. Ka jehož místo ti tři pozůstali 

SO^ biskupi zřídili zase jednoho z rady B. Prokopa a k sobě ho připojili. 

A mezi tím také brzy proměněn jest tm pořádek biskupAv, Nebo 
z přiftin hodných vzdal jest 3. Michal prvotnost úřada neb místa svého B. 
Matígoti, a sám sedl níže pod něho a j^o jakožto již doma ordinowmého tím 
poctil, aby Jednota již svého předního biskupa měla. A za té přednosti B. Ma- 
tu tifoet z dopuštění Božího vznikla nesnáz mezi Bratřími o smysl, o moci světa, 
o přísahu,' o trestání zlooinců a tak o moc mečOt a to z příčiny psaní Petra 
OfiěiiíiehéhOf kteréhož jim byl k čteni BoJeyean schválil, tak že jedni všecko to 
potupovali) -že toho v církvi býti ntaiá, druzí pak toho obhajovali á zastávali 
a byly t> to hádky za něktefý rok. V té straně odporující byly jsou osoby 

SOprostějěí. S nimiž v ten smysl opadl i E Matíg biskup nejpředněji! Jiní pak 
tomu odpírali, i tovaryši B. Matéje, jako B. Michaly 6. Broisop a jiní z starších^ 
kteříž byli učení, tak že B. Matif nemohl' se srovnati s radou, neb v ní byli 
uěen^Sí miiži než mezi biskupy, protož přemáhali onyno. 

Až B. Matíjj podle své přednosti, maje nějidcé 4isfué napomenutí od 

S^B. Řehc^ůf aby měl pozor na učené, aby skrze ně Jednota nebyla zavedena, 
nesrozuměv mu dobře, na jaké učené myslí, že ne na takové upřímné jako 
IHo byli, ale na chytráky: protož vysadil věedcy nčené z rady a naaadil sobě 
^ných svého smyslu, prostých, aby mu pomáhali toho gmyriu hltiti. 

Tomuto zřízení a smyslu B. Matějinm Bůh nepožehnal; nebo to proti 

M ačeiiým nemohl! obh^iti. A zvláště B. JVoibop, B. Jan Tdbor$kí^ B. Lukéi. 
A nestála ta rada dlouho, nebo nic nemohli spraviti, ůt B« Ual^ poznal se 
é některými a poddal, a činil pokání a žádal, aby z té práce i přednosti místa 



pn^^nitéik byl a jiný na to mifto posazen, rada pak prai4Jií aby sase na své 
nisto doaadli a dík> Boži dělali a Jednotu řidiH. A tti jeóu «e jii spořádali 
tito prfní a jaká i pnró do rady sedK a onytio saae TyTtlili z rady. AB. Ma- 
m^ též z předního ndsta saadili a posaditt na místo poiilední mezi biskupy 
a B. Prokopa na přední místo postavili. Nékteři pak zatYniflí t totn smyslu 5 
zůstali a nedali se napraviti^ jako AmoĚ^ KMh etc. a tt ecftt od tédito vylou- 
peni a jsouo nenapravUedlni odtrhli se a učinili selftu a sd^Mili lááím StramóUs 
<Malo8tranšlí neb Odtrženci. Odtrženci je iwái prolo naeývalř, ie* se pro sté 
hlady odtrhli, Malou pak Btmaononi sami se nanývali, proto fte jleh malé 
bylok. A aaáe jmenoyati Velkoa Stranou, preSoie jioh byla víoe pH tom pravte 10 
smyslu). 

A laf Již jeAnonyslné dobrý smysl ovr^huoetS évdia určeni a ovSecke 
sou se pékné Bomdi a jaki Bjruomcki pláe i pracemi se vespolek pddélUl, aby 
rada biskupAm pomocní byli i B. Fi^kop aby přede vdeni předéil a viildtti 
aby k němu hledčli, B. Michal^ pak jii jsa ster, aby coi wůžo potíi&halV ^ B. 16 
MiUéj aby ^Mrdinaitofeem ajmýmibylapoiétoáDídáyai a*«fi. iVoibdpélAo vSecko 
se radil, B^ Klmtovaki aby byl zpovédlníkom v Čeobáoh i v Moravě, a pánům 
radil a k Prokopovi se utíkal, B. Idbonkj aby V Litottyáll káaal a n JRenoi^ 
tkým se radil, B. ^M:ái aby v Boleslavi a na Vináfioíck kiktA; a ten ItaJ 
spravovaly a JSli4i |éž aby 1^1 zpotědnikem a Bw irra*oi»Mftý aby jiným véeebiěm M 
pomáhal A o věci Jednoty pečoval* • 

To všechno dilo se kalesi L Í4ě0. 

— ^*^8^ • • .. • . 



HISTORIE CÍRKEVNÍ 

Bnsebia Paariila, ^«i«iena L 1994 

JANEM K O C I N E M Z K O C IN tí T U. 

pnpisu. 



Vysoce uváženému pánu, pa«ii Petrovi Vokovl z Réžmleilca a na ČeAéoi 
Krumlově atd., vladaři slavného domu Rožmberského atd., pánu a ochraaoi 
mému miloBtivě pdíBnivému. 

Yaas Milost vysoce oroeený pane, pane mně milostivé a dobrotivě pří« 25 
znivý I . Od vi^Éiobinicíbo a nebeského pána boha VMti dlouhého zdrávi, ftta* 
Btáého panováni, úžiteonýeh prospéebůnr v spiAvě obéené i domád upřímné 
a věrně žádaje, vedle toho služby své každého času kolové a volné vzImi^í. 
Jest YMti^ jakožto pánu moudrostí aaméním osvícenému, dobře vědomé, kterak 
^ ůžíl]|u iSitání hhitoní mnozí mnoho psaU ; alo žádný křaté^l a poditatnégi 80 



nad onoho Žimana, kterýž je mistrem žiTotajaasval. Vsak ne každá hisiborla 
jest mistrem Mvota, jako ne každá ruda xlato nese; a byC pak ilakofá l^Ia, 
ne každý ji dobře užívati omí. O tom vidělo mi se néco v místě tomto před- 
ložiti, né že bych \Mti naučení dávati chtěl, ale aby se jiní mladií a neumé- 

f lejší v tě věei spraviti uměli. 

Historia tedy, má>li býti mistrem života lidského, tyto tři povahy a via- 
stnosti do sebe miti musí, totiž: jistoua neomylnou pravdo, sřetedlnosf a sroz- 
nmitedlnos€> a soud rosumný a vtipný. Pravda pak, at mnoho ře^ neáfffoi, na 
tom záUží, aby historia všecky věci a skutky, s jqjich případu ostmi, příběhy 

10 a slásenými průchody věrně vypravovala, be^e viedi marných přídavkův a řečí 
povětrných. 

Drahá ctnosC historie jest orosnmitedlnost a sřetedlnoet: aby historia 
vlečky věci a skutky nciJen věrně a právě oanamovala, ale také místně je i^o- 
řádi^ 9 podlé vlastních drkumstanci patrně vysvětlovala a vyjadřovala, do* 

X^ kládajíc vždycky, co se kde, kdy, jak a proč stalo. 

TteU ctnost historie jest sond a neb roasuaování, kteréž činí roadil mesi 
věsmi, o nichž se páse, to jest: aby historia dobré věci chválila a velebila, 
zlé tupila a haněla, na tén konec, aby ctností mlčením se nepomněly, neále- 
diQtnosti pak kiiftzu a strach přinášely. Tof jest tedy trojí inamení, po němž 

to se pravá historia poznávati má, kteréžto když se koli pospolu nachází, tu 
každý bezpečné čísti a moudrosti hledati mikže. 

Kdož pak z čítání historie úžitkův nabyti chce, ten předně šetřiti má 
cíle a konce, h němuž ona směři^ýe; kterýž se v dvojím spůsobu nachází: nebo 
historia slouží lidem nejprve k umění a známosti, potom i k činění a skutkům. 

25 O prvním takové jest naučení : že historia podobná jest nejčistšímu křištálo- 
vému zrcadlu, v němž lidé předivné skutky správy a opatrování božího spatřuji, 
aby znali a věřili, že všecky věci pod nebem, obecné i zvláštní, vůli boží se 
řídí. Toho nacházejí se v historii zřejmí příkladové, vyučující nás, jak bychom 
se v povolání snem, budta šlaetaém aneb neálastiiém, diovati měli. Při čemž 

30 sluší takfi na toto tré bedlivý pozor míti, totiž: na osoby, na skutky a na 
cirkumstanci. Při osobách znáti máme jednékaždé povinnost a povolání, a jak 
se kdo v něm, buďto v libém a neb odporném spůsobu choval. 

Což se věcí a skutkův pro pamět zaznamenanými dotýče, při těch šetřití 
mime ncýprvé xnd a uvážení, potom působení a konání, a naposledy průchodu 

36 a skončení. 

Kdož o svá předsevzetí s Bohém radu bére, staataý jest, a dobře 
mn se povede, ale kdož. se s světem o své věci radí, to jest, soudu množství 
lidn obecAého následuje, rozumu vlastního poidouehá^ ten z^ch a škodných 
rádcův požívá, a nevelmi štastná skončeni mívá, ač snad někdy zdá se Mdem, 

40 že mn se vše dobře a Ifastně vede; 

Bad následují Hno^^ a ti ncfednostejní: jiní zigisté json náležití a jako 
povinní » jiní pak zbytečoi^ kratoďitilní a. žertovní. Kteréhožto rosdílu pováživ 



Sůneea, porédél: že veliký díl živote lidem porn fji v éinéiiizléhO) vétif^práiid* 
nosti a zahálce, a největší pak v činěni věcí cizích, kteréž jim neaákžeiii. 

O průchoda a neb skončení lidských předsevzetí toto naučení mějme: 
Když se nám dobře a šťastně vede, samému Bohu, jakožto dárci všeho dobrého, 
to pfípi sujme, což i pohané zdravějšího smyslu o bohu činívali. O nezdářnéih 5 
a neštastném skončení výborně Cicero napsal: My častokrát o radách lidských 
z skončení předsevzetí jejich soud činíme, a komuž se dobře zvedlo, říkáme 
o něm, že mnoho moudře přezvěděl a dobře se uradil; komuž pák zle, pra* 
víme, že zlou radu měl a ničehož neznal. Ale však když ddbré rady nedobré 
sé zvědou, neštěstí toho i^čina dobrým a upřítainým radáuí nemá se přičítati t^ 
a slušně nemflže: poněvadž moudří dobře poraditi um^í a mohou; néž abý 
se všecko tak, jakž oni naměřili, vedle dobré rady j^'ich zvedlo, toho dovésti 
nemohou, proto že to v mod iejich není. Dobří tedy muži v radách svých 
ne z skončení, kteréž potom následovalo, ale z upřímného úmyidtt' ncftasetň 
býti mají. t* 

k skončení přísluší udělování mzdy a pokut zasloužilých, v kterémž se 
veliká nerovnost mezi lidmi vždycky zachovávala. Příkladové nesčíslní to uka- 

> 

zují, a skusení každodenní nasvědčuje. 

A poněvadž hiitoria bez chronolegioe, totiž vypsáni časfiv, jf^ tpltkv) . 
pouhá rozprávka; bez geograpMae a choroffra^hiaet to jest vyměřeni zei^^ vy-' 20 
psáni krajin, zhola slepá : z té pKčiny v čítáui historií bedlivý pozor o^íti mu- 
Eiíme na čas, kdy, a na místo, kde se co zběhlo. 

O drahéu cíli, kterýž se k činéni aneb skutkte vztáhly, léto «licoiié 
propovědění v pamětech evýdi bedlivé složme: že iástoria předloženými příklady :• 
Jidi, jak dobrýdi tak zlých, tomu nás vyučuje, čim jíme Bck% aaaii sobě, 25 
a váechBém bližním i iidtm v tomto žWolé póvimni, a jak tO vse aoalnd. podlé 
Bcgvyidí možaostit vykonávati máme. Nebo aěkoli křesfan k na? edai pobof ného 
živote potíebaje správce a vůdce nebeskélio, totíi do^a páně : váak i kiiteria 
velmi jest k tomu nápomocna, ponéittdi př&ladův ráeliljakých povoléníi^xlttoatí) 
neálachetnostiy oiaftv náležitýdi a povimiýchi aenáležitýoh i sbyteóaýck, hojné 30 
dodává. 

K ct90itnéfflu a éleelietnému života mnoho také impomáháptatáttiámoaC 
samého lebei kterážto, jak Thí^Uš vyi^éddil a skuieiií potirnu^et, j«t mam 
váend věcmi BC^těžái a ncgnesnadnéjdi. Odtodž pohané moudře říkaU: že tp 
přísloví: „Znej samého sebe/ spadlo od boha s nebe. Pročež i Aa^^hiůtíon$i Sb 
táž slova na dveřích chrámu ApoUinova v Ddphis zlatými litarami napsati po*- 
ručili, chtéváe ukáaati, že k navolení cteého živote nic není plataéýáiho jako 
poznati samého sebe. Tomu tedy, jak by se každý poznávati a rozsuzovat^ 
to jest k dobrému ponoukati, od zltíio odvoditi, na svou mdlobu, p4rod * 
i skončení rozpomínati měl, historia velmi pěkné vysoc^e. Takž onano poboiná 40 
ai&oodrá kněžna Bod^^ (^áře Theodosia, manžela svého, aapominati se se- 



oit^dMla, aby te na to nstaTiené roipominal : 6fm pnré byl, čím iiyni jest, 
a éim potem-bnde. ^ 

Potřebí jeat ▼ tomto živote i na ty lidi pozor initi» b nimiž bydlíme 
aneb n^akó obecenství máme. Nebot veliký díl.mondrosti a opatrnosti světské 

6 na tom záleží, nméti obcovati s lidmi vyBBíbo» nižsíbo a sípbé rovného zavolání 

a stavu T obojím pohlaví, budto oni známí aneb neznámí, přátelé aneb nepřátelé. 

' Jestli tedy historia světská, jakž povčdíno, hodná jest té chvá^, aby 

mistrem života lidského, sloula, mnohem se to sluénéSJi a náležit^i historii 

církevní, to jest pravdivému vypsání béhn církve boiínasvétět přivlastniti má. 

IQ Nebo onane jakžkoli užitečná jest k nabytí moudrosti a opatmostíi vsak 

toliko věci vezdejšího života, brzce pomiJ€jící a k budoucímu nemnoho pomá- 
lugici v sobě aavírá: tato pak předně vyučuje bázní bpží» jenž jest počátek 
a studnice pravé moudrosti; potom z bídného a zlého života i světa ukaziýe 
jpřímou cestu do nebes k věčnému života. 

Jl^ Vypisuje, co se dalo v lidu božím od Adama až do Mojžíše, od Mojžíše 

až do Zorobabele, a odtud až do narození Syna božího; co po apostolích 
v církvi nového zákona bylo, a kterak satan skrze své holomky a náhončí roz- 
ličná kacířství, sekty a pohoršení mezi křesťany vzbuzoval. 

Historia církevní i to užitočně připomíná, kterak nejmocnější a nejmou- 

20 dřejSi BlUi náš v takých bouřech a mrákotách n ěkdy taky jaSné papxfšlky ne- 
beského slunce svého do církve pouštěl, a svým f pokoj libý, když a jakž se 

■ 

mu líbilo, spůsoboval. Nebo pravda jeho vždycky své íiástupce a odirance, ač 
časem v dosti skrovném počtu mívala, kteříž lživé svody bludů mocným! a pod- 
statnými éftvody poráželi a nad nepřáteli slavné vítéiifi, a jakby se ipotomci 

25jejkh v podobných příčinádi <diovall měli, př<klaA& pozůstavili. 

Jest tedy historia církevní daleké moudřejší a platnější, neiii světská. 
Ale tároA nás český nevim, proč jest až dosavad tak neiCaatný byU že T«bojí 
té (věd) feliké nedostatky trpěU až těchto let pán fiůh z miloBti ssé některé 
vénié Čeeby zbuditi sáčtl^ aby podle darů sobě od něho propečených, nedo- 

80 statek takový poněkud vynahrazovati se snaiili. 

A poněvadž i o mně ta vůle bpií byla, abych se v národa aváoa: mtadii 
(ačkoliv mi se před lety dvacíti ncjedny příčiny k nstevičnému bytu aosaseal 
te mesi dsimi podávaly, avláitá když jtem byl na ačení t átraspurkn, kdež 
lanis toky debré paméti Vysoca uroaeaý pán, pan Vilém a Božmbeikai n^vyssi 

8fr purgrabě pražský, pan bratr Vaši Milosti nemilejší, za píičiíMHi jedné dedikaoí 
itédion pomocí podíporovati ráčil), nemokl jsem toho, jakožto vj$rný Čech a ml» 
lovný vlasti i jazyka svéfao pominouti, abydí se v tom ehvalltebttém předae- 
váetí jiným dobrým mužům, a zvlažte M. Danielovi Adamovi z VctoUvína^ 
kmotra svémn milémn, kterýž ▼ té věcí, nelitoje žádnýeh nákladů, nejvíce 

40 pracuje, za tovaryše a^pomocDika neprojpAičil a přeloženi některé částky historie 

' <eůfkevní v jai^i^' český na sebe nevzal. 

A téimpá zhotoviv kiitosU dřk^voí JCi^sr^sny fí^mittíFm^t tnakopa 



— 236 — 

ceMnáakého v PalestíBé, na desatery kniliy roadéloiMv, a jiné ótyry krAf 
tóboi o livelé velikomocnélio a S|r atiho ctoi^ci Kw^twu^ ?etikého» Vaši Mi- 
losti ji, jakQžto pánu meu rody králoTstvi tohoto předokiUi atjak ociivgrsši 
yrchnost, tak vlast stou horlÍTě milcgicimu, pfípisuji a pod jménem Vaši IftiUsti 
a slavného domu Eožmberského na svdtlo vydávám. 6 

Datom v Mensim méstč pražském na ^en nového léta od narozeiU ^na 
božího, Fána a Spasitele aaieho, I iS94tí»o>> 



•* €3 8 fc3 » " " * •.'.». \ > 



t - 



XIV. 

DĚJINY GIZl A obecní 



1. PAVEL VOELIČNÝ. 

BlaTiá 9oMt» o Tálee iido^ké knihy sedmerý (s& 1. 1533). 

-• . 

a) O aéšréetdi, i^^P^dtmií Jet^ušahma; předtědzfíficMí. ' 

A zajisté bídný lid obecni tém nepravdomlavným a Boha utrhačům véřil. 
Jistých pak zázrakův, a budoucí zpuštění předpovídajících, ani nerozvažovali 
ani jim nevěřily aki jákžto amáneni a ooí aeilajice aoi duší, výpovědí božích 10 
délali se neviděti: jednak když nad městem v oblacích světlo nebeské stálo 
podobáé k mečí a za tok trvala kometa; j«dnak kdyi před odstoupením od 
ŘíBian& a předhrnalím prvsího hoje ke dni sválepiiíma přesnic lid se scházel 
(osmý pak den byl dubna měsíce) v devátou hodinuv. sod c okolo oltáře, téi 
i ehrámii, tak veliké se světlo hkázalo, že ai^asnějil den býti se zdU, a to 15 
ai za píU hodiny trvalo. 

Téhož dne sváteóního vůl také, když jcgk dbětováai vedli, berana, u pre* 
střed chi^ámu porodtil. Východní pak brána vnitfniho chrámu, jsouc máděná 
a vekm téiká, ktepíMi pod veder sotva 80 mužů zavíralo, a zámky pevnými 
se zanylnla a závory dk>ahé měla do kansMného prahu vstrčené, kterýž a je^^SO 
dnoho celého kamene udělán byl; vidina jest v ieston hodinu noiá an aesafenar 
od sebe' odevřela. 

: Ale to neučeatým znamení výbQrné se zdálo, neh pravili, že Bůh dobrých . 
vée< brástt jim odeiíel. Opatm^ži pak smýšleli, že ochtana chrámu sama od 
sebe zkažena huáe a že to za dar nepiátelům jest, když se brány o4vinúi^25 
a že q^uitění tím zázrakem se vyznamenává, mezi sebou piavili 

Po dnech pak svátečních, po vyjiti málo nékdik dnů, 91. dne měsíee 
máje, vidění nějaké se okázalo víru převyšogící. Nebo pčed západem, slunce 
vmIIdí jsou vozové v povětří, jezdid po všech stranách mésta, azbrcjnávi^ska^ 
berouce sa ekiase oUaky a vznái^ící se okolo městs^ Na den pak svátačaJ^ao 



— %3Ů — 

jeji padesátým ánem anteb letisie můsývají)^ v noci knéa do vnitřiifhd obrámo 
podlé obyéeje sréfao k v^konáTánf posvátných véd Tšedse, nejprve hnntfnéjaké 
a chřest néfli^ potom pak nenadálý hlas slyšeli, kterýž pravil: »Přéstékiqme 
8é odsad.** 
5 Těchto věd jestližeby kdo n sebe povážil, jistě najde, že Bůh o Hdf 

péca má a ře viemi zptwíhf to před tím nkacnje, což by mělo jejich pokolení 
prospěšného býti; oni pak pro nerozum svť^ že skrze dobrovolné zlé hynou. 

Poněvadž i Židé po vzaté Antonii étverhranatý chrám vzdělali, mizíce 
v písmích svatých psáno, že vzato bude město i chrám, jestližeby chrám ctver- 

10 branný byl vystaven. Ale což nevíce j^ k válce vzbudilo, proroctví bylo omylné, 
též v písmích svatých mnílé^ že toho oasu .nějaký z jejich kofein měl míti cí- 
sařství po okršlkň tseho světai 7o oni zajisté jÁo vlaltně o sobě předpové- 
děné přijímali, a mnozí moudří při vykládání oklamáni jsou. Tím pak ovsem 
proroctvím Yespaziánovo vyznamenávalo se císařství, kterýžto jsa v Židovstvu 

1& ustanoven jest císařem. ' ' 

Ale( aijisié 1146 oaudutuiaiovati se Jtemohovr. by gak 'j^ fCedi^id^í 
Tito pak znamení některá podlé své libosti vykládidi, jiné potupili, až potom 
skrze vyvrácení vlasti a zhouby jieh nei^awvedlnogt jejich dokázána jest. 



V) O cfiaMví Titofm a zmrnSáiní TmiSi. 

ňímané zajisté, když ehrám, též i vátoUna okolo něho místa héřéi% 
SO praporců v chrámě nechali proti bráně výdiodní a tain obětí vykoiuMrse, a ve- 
likým křikem vyhlazovali Tita za cisařeL 

Pátého pak dne, kněží jaovce zsouženi hladism dolů seálk A>od sMžaýeh 
k Titovi přivedeni jsouce, aby jim zdraví popřál, prosSiL On pak pravév že 
ěas odpuštění pominul a že již zahynnia to, pitič by. jé hodné zachovali měl, 
25 též že náleží knéiíiD zahynouti s chrámem, véiti |e n^ smrt rozkáad. 

Ale tyranové a tovaryši svýnd, jsonce aprostřed ^NUkgr an«Btohouez ob« 

-klíčeni nikam utéd, Tita k lúzmliivtní Voteii. On pak podlé. přitetová své 

vUdsosti, aspoň město zachovati dité^e, na ^adní straně, vnitřního chrámur 

postavil se. Neb tu na Xystum byly brány a most, kterýž vrdhní město 

30 k chrámu připojoval, a ten tehdy tyrany a Tita 4>d. sebe dělii. Mnozí pak 

z vcgákáv a obou stran zhusta stáli,. Židé zijisté okolo Simona a Jana, v na- 

^ d^i odpuit&ií oěekávajice : Římané pidc při cfsaři, ohtítiíee i^ podévatí, jakby 

je přyaL Přikázaní pak dav vqýákftm Titas, id>y se od hněvu i od střelby 

zdrželi, připojiv k sobě tlnmaoe, vyáií jsa prvé mluviti poěal: 

96 ,tM-^ jtto nasycehi zlými věcmi vlasti vaái, o muži, kteříž jste se ani 

na''Qdatn06t nan, ani sanestateěnbatvasinerozpomináli, ^aleneopatraovíprchli- 

< vwtí a vztekloatí habite lid i město, též i chrám, sami také spxamUivě majíce 



— W7 — 

tthyaoQti, kteříž jste teprv když vás Fommjas tílné ryhoioY9lf aoyýcli yécf 
iádostlfi býti nepřestávalii potoq» také a^ejn^n vé^ku proti Žínskévíu Udf 
vyzdvikli jste. Zda proto^ že ste t množství vaše doufali? Ale. malé množstf^ 
fiímanů Tojska vám dosti odpíralo. Ale který národ jsa svobodný od oaáebo 
císařství, . Židů nad Éimany žádosti? by byl? Zda t moc tčLa? Ale víte že a 
nám slouží Němci. Zda pevnost zdi? Ale která jest vétsí jsed nad moře,? 
jímžtQ ohrazeni jsouce Britanové, ctí a koří se zbroji Římské, Zda neuilapností 
mysU aneb chytrostí vůdců? Ale véděli ste, žataké Karthaginenltí vaati jsou. 

Protož vás proti Římanům jcijich vsbudiia vlídnost^ kteřížto n^prvé 
i zemi dali jsme, abyste jí vládli, i z rodu vašeho krále jame ustanovili^ potom lo 
také práva jsme zachovali vlasti vaší, a živu býti vám netoliko na rozdílných 
místech ale s jinými také s vaší vůlí, k tomu jsme přivolili. A což n^'vět$íbo 
jest^ daň bráti ve jméno boží a dary shromažďovati dopostili jsme. A téch» 
jenž je obětovali, ani jsme nepapomenvli ani jsme nebránili, abyste nepřátelé 
nad nás bohatší učiněni byli, a na naSe peníze abyite se proti nám zásobili, ii 
Tehdy takové dobrodiní přyaváe, sytost vaši ni^ ty, kteříž vám k tQmii dopo- 
mohli, obrátili jste a příkladem ukrutných hadů jed na chlácholící yám vypa* 
stili jste. 

Necht jest tak, že Neřona pro nedbi^livost Jste potiq>iti, a jakožto xka* 
zený n^aký ond aneb neduhem zkrčený, nepokojní jsouce, v větším výstupku so 
jste se pronesli a k nadějím nešlechetným také žádosti své nesmírné jste od- 
kryli. Přišel otec mfij do vlasti vaší ne proto, aby vás za to, čehož ste se 
proti Cestiovi dopustili, pokutoval, ale aby vás napomenutím napravil. A za* 
jisté mige kořen váš vytíti, a toto město vyvrátiti, Galileji a při ní jiná místa 
raději hubil, aby tak ku pokání vám času dopřál : ale ta jeho přívětivost zdála 85 
se vám býti nestatečností. 

A po smrti Neronově učinili jste» což nejnešlecheto^ží činívají, a z do- 
mácích vašich nesvorností doufání jste nabyli. A když jsem já i otec mf^ 
odebral se do EJgypta, k způsobení války t^ oas užitečný vám se býti zdál. 
Aniž jste se nestyděli vyhlášeným vrchnostem ^e protiviti, kteréžto vejmi pří- 80 
větivými Uprávci t)ýtí jste póznalf. ll^ýirž když lía nás připadlo císařství ^a když 
všichni na tom přestávali, skrze legáty pak cizí národové nám v tom všelikého 
štěstí žádali, ej I opět nepřátelé Židé. A legátství od vás až za Enfraten z strany 
nových věcí poslánu jsou, zdi pák nové vystaveny* svarové také a tyvsnů ne- 
svornost, i válka domácí,, kteréžto samy véci na takové. n^neslecheto^iií idud(|jí*85 

Msge já tehdy žalostné rozkázaní od otce (ao on jtomn nerad byl) abydí 
k méstu táhl« radoval jsem se, když jsem poznal, že Ud obeeni o pokoj pře- 
mýšlí. Před válkou napomínal jsem vás, abyite přestali. Když jzte bojovali, 
dooéknd se vám odpooítěl« Tdm, klelíž ke mně dobcovobié přkházeli, rakoa 
dáním jsem se zavazoval. Kad mnohými zaíatými slitovid jsem se. K válce 40 
kvapné bitím jsem zkrotil Ke zdem vašim nástroje válečné bezděioně jsem při* 
táhl, žádostivé vždycky smrti va^ vqjáky jsem zdržoval. Kolikrát jsem zvitéď^ 



^ t38 — 

Mlkiftt váé k pokoji jakožto přemožen jsa nabízel jsem. Káji jsem blfeko 
k obrámu te dostal, opět dobrovolně na běh válečný Eapomennv, prosil jsem 
vis, abyste vlastních svých svatyni zachovali i také chrám, dav vám svo- 
bodu k vyjití, ea fdraví jsem při9Mbi1, aneb jiným éasem bojovat! jestliže by 

6 ste chtěli na jiném místě, svobodu toho jsem dával. Těmi všemi věcmi Jste 
pohrdli a chrám rukama vašima jste zapálili; 

Potom, nejneSlechetn^ěí, nyní mne k rozmlovení pobízíte. Co takového 
zachovati chcete, jako jest zhynulo? Jakého zdraví hodné se býti usnznjete 
po vyvrácení chrámu? Nýbrž také nyní ve zbroji stojíte a ani při skončení 

>0 kořiti se nezdáte! O bídní? s jakým doufáním? Zda lid váš zmámený není? 
Chrám pak zhynul a mně poddáno jest mésto, v TUkou pék mých máte duje 
vaše. Avšak co se domníváte, že sláva síly jest smrt? Nebudu se zpěčovati 
neústupnosti vaší. Když pak odvržete zbroj a poddáte těla svá, ŽivotA vám 
dopřgi a Jakožto v obzvláštním svém domě pánem jsa dobrotivým, pomstiv 

titdžsí výstupky, jhiýcSi sobě pozAstavug!.** 

K tém řečem oni odpověděli, že slibu od něho nikoH př^ití nemohou. 
Neb kdyby přisahati měli, že toho nikdá neučiní. Žádali pak za to, aby jim 
dopuštěno bylo vyjíti s manželkami a dětmi skrze zeď, kterouž by Titus vy- 
stavěti vojákdm rozkázal, pravíce, že chtí jíti na poušf a jim města zanechati. 

^0 Proto Titus velmi se rozhněvav, že jsouce již v spdsobu jatých postaveni, 

ty věci, jenž vítězitelAm náležejí, sobě osobují, rozkázal jim skrze volání ozná- 
miti, aby se k němu více neutíkali, a aby naděje k smlouvě neměli, pravě, 
že jíž žádnému odpustiti nechce. Než aby vsí mocí bojovali, a jakžby mohli 
zdraví svého obraňovali, že již chce všecky věci podlé práva válečného působiti. 

t5 Vojákům pak vybrati město á vypáliti dopustil. 



2. VÁCLAV PLÁCEL Z BLBINKU. 
ZHistorieŽidoT9ké(Ty4. r. 1592.) 

a) Duchovni u Židův úřadové. 

Duchovní úřadové poraéeui byli knéžfm a levitem. Povitmosekněžíhyla 
obdti v chráně obstarávati a opatrovati, poněvadž mimo ně žádnému obětovati 
nenáleželo. Kiéžscvo pak úa trojí stupeň bylo rozděleno. 

Přední nrf«to držel nejvyšší biskup, jiným všeehněm představený. Toho 

30ú£ad l»yl bdíti při službě boží a náboženství, aby to obé jsouc v éistote za- 

chtffáno, prftchod tvi^ mělo a bludové i»^í škodliví nepodroetali. A aék^ 

•přidán byl k němu druhý také biskup, kterýfi mu lé práce vésti a k lém véeem 

s pilností dcAHdati pomáhal, však největší moc předního byla, a ne oba dva, 

ale jeden toUko nejvyšší mél právo časem svým, to jest jednou v roce do sva- 



^ 239 — 

tyné Tdiáietí. Musil také tento nejvyšdi biskup s jinými kňéžtaot pomQOnffcf 
STýiniy astnridně při chrámu býti, pfeto že bfth k toaiá mteto pnámz svou; 
poctu A čisté nábožeňstTl pfikáial, a všecka zeifté, mčeta i ikofy k ^tcoDuta 
místu a n€!JV3nšifmn blslnipa svůj pozor a sřetel alti mustly.. Tftk byl toliko 
jeden biskup a jeden ^hrám^ což k jednomyslnou a srornosti učeni i kaéžitva 5 
užitečně sloužilo; nebo kdyby TÍce bylo ehrámův a mnoho bisloipův, snadné 
by ttoení viry a pravá pocta na roBtrhánf a zmatky přijíti mohla. SíI&ko zajisté 
jednota v ucenf a svoraoiífmed učíCelizaebOTina býti mize, kdy£ ee na^ jednom 
místě fždycky jednostejné učení vede a káže, ^ a má také evé jisté «v4deetT(, 
kde a od koho počátek svůj. vzalo, když toliž na jednom mfsté vtdy zftstávají 10 
ti, již jsou v přednosti poetaveití, áetříee tol)K> vieho, což se d^e, a itlážté 
to opatřujíce, eo se lidn sa vftfi bbží má předidiádati. 

Po těchto vrdinícb biskupech sli jiní knězi, Měří knížata Itnéž^á šlovou.. 
Po^nnosti těchto knéží rozdílný byly od biskupových, jimž poddáni byli avSak 
vyšší byli nad jiné kněžstvo, protože jsouce nejstarší v tom úřade, jtiii mladžím W 
byli představeni, a nad nimi pozor měli, aby doíbře a Qál«žítiě e obdtmi a ji- 
nými řády chrámovými zacházeli. 

Eněží na třetím stupni l^H na oa^rmecitma : tříd rosdiUeiiff proto aby 
práce chrámová s jedněch na druhé přecházela, aby totíž ne jeden aneb dva 
všecko břemeno služeb těch na sobě nesli, ale aby každá třída svým časem 20 
pf áci v chrámě vedla a odbudouc ji, jako sobě svobodna a volna, hospodářství 
domácího hleděti "mohlay dokavadž by zase na ni poi^ék nepřišel. Třídy pak 
tyto všecky měly svá jména po otcích, z nichž počátečně pošly a těch nižších 
knéží povinnost byla hovada bíti a obétovati v chrámě/ kdyžlcdi na ně pořádek 
piíiel. ,85. 

. Knižím ku pomocenství při slnžfaáeb chrámových přidáni byii letUotřé 
ze všeho pokolení Lévi. Ti nesméti nic citovati, neb to4Muným knižím vlafttné. 
náležďo, ale pomá«haii jim hotoviti a strojiti, éekož k obětem b^ potřeliř.' 
Přihlíží také k tomn,. aby chrám i nádoby všelijaké v čistotě se ndržovalfy 
řídili zpěv lidu, jiní byli za vrátné chrámu, mnozf také za správce nad alainž-3<^ 
naini a poklady chrámovými, jež ve s[vém opatroWmi mdli. 

A ponévadž pro množství jojtcti nebylo všech potřebí v cbráměi protož- 
roBáivali se sem i tam po městech a po ákoláoh^ aby/ tam zákon a preffoky 
lidu obecnému četii a vykládálL - 

I^ej vyšší nad levity^ jemuž nad jinými piřednosti sprá«a a dohleď k toimn, 8S^ 
jak' Be iíd něí a vede, poručen byl, a kterýž jniým vynéřoval, eo kdy lián ^eti 
a přodU^dMimaj^ sloul knížetem neb vitohBim školy. Bývali pidř k toisu éladA^^ 
v^fofffáni nsjfredalgši a ni;i4tardí levitové^ sběhlí v zákone a převTžt^ jMv 
dary yMikými. ; i 

Ye svých školách měii též káze& a pokutu, ne ivétikou, ale dmdiováí; 
nebo kteříž obcováním zevnitřním zjevné a pohoršitedkié zhrozili^ a výstrah ani 
napomenutí uposlechnouti, aneb bludfiv i^vých zhostiti se nechtěli: ti ze školy 



Ten býfftli y^tčcid á Tyobco^ai, tak 2e nennéli do sfaromáždční k modimí 
a k rosdébTání almniCB, kteréž se ve ákolich dalo, přichásetí ajim obcovati, 
ale mmeH tolio Tšeho^ jako mrtví a odřezaní údové, zbaveni a prázdni býti. 
A kteříž tímto způsobem vfloačeni jsouce ze školy pokání nečinili a vyzn^jíce 

5 aa ve svých bříiích nežádali zase prsatí býti, ti také od vrclmosti svétské 
vedle svého zavinění trestáni i na hrdle bývali. 

Notoliko viak levitové ve školách nčívali a kázávali, ale i světských 
véd. vedlo zřízené vrchností se dotýkali, při ní pracovali, rozepře koncovali, 
výpovědi a nálezy činili, a potřebiýícbntoho, naučení právního podlé zákona 

to udělovali a to váe do kněh městských památných zapisovali, vedouce téměř 
tuže práci, kterouž nyní u nás písařové městští komýí. 

Vůbec byla v lidu židovském tato trojí levitftv povinnost : Nejprv v chrámě 
pomáhali kněžím jako jáhnové, a nejtěžší díla za ně zastávali, chrám odvírali 
i zavírali, písně lidu začínali a kůr spravovali, až i zádušní peníze a chudých 

14'aUnožny opatrovali. 

Dmhé, čítali a vykládali zákon a písma prorocká po školách v městech. 
A naposledy podlé vrchnosti světské byli jako písařové při soudech, vyslýchali 
pře a výpovědí stranám z práva a zákona dělali. 



b) Alexander Veliký v JeruscAemi, 

Když Alexander Veliký, král macedonský, dobýval města Tjrru, požádal 

80 od Židův protí Tyrským pomoci na lidech i penězích. Biskup pak Jaddus dal 
mu takovou odpověď, že Židé, jsouce pod panováním kráU perských a dávajíce 
jim tribut, jidcožto těm, od nichž mnoho dobrého prcali za tívobytí krále 
Daria, jiného žádného za pána př^íti nemíní a nemohou: poaévadžpo všeokeii 
ten čas, jak se z Babylona domů navrátili, vždycky bez přítrže králům perským 

aft poddáni a poplatní byli a pod ochranou j^ich seděli. 

Král tedy Alexander, dobyv města Tyru a Qazy, byl té celé vůle, aby se tite. 
na Židech, že mu pomoci odeslati aechtěH, pomstil, j^čež i s hněvem táhl k Jeru- 
salemu* Ale ve Snách vystřahi Pán biskupa Jadda a dal mn návěstí, co by v iako* 
vém nebezpečenství učiniti měl. A tak když se král Alexander vznamenité zuřivosti 

80 s yaiakem svým k městu přibližoval, vyšel mu v cestu a vstříc Jaddus v habitu 
svém biskupském se vsím jiným kněžstrera i s měšfany oblečenými v bílá roucha, 
ab|r ho.piosil za milost a za pokoj* Tu Alexander král, uzřev bidcnpa jdou- 
dkfi pro^ sobe, ,rychle s koně skočil a udělal mu poklonu, ilad čísaž se vsickni 
toho přítomní užasli a nemálo se tomu divili, co to král dělá, že nepřítele 

a5svéiko,.]ia něhož se nedávno předtím tak náramně rozhněval, netoliko na milost 
přijÍBiá, ale i první poctivost mu neobyč^nou činí, jakéž až do toho času žá* 
dnému z smrtedlných lidí neučinil. A když o tom tázán byl od nejvěm^šího 



— 241 — 

přítele a hejtmana svého knížete Farmeniona, dál mu v ten rozum odpověď: 
nKdyi sem (prý) byl t Dio městě macedonském a strojil se na vojnu proti 
králi perskému, viděl sem ve snách muže rovně takové postavy a v takovém 
habitu a rouše, jako tento jest, kterýž mne posiloval a napomínal k taženf 
proti Perským, anobrž i sliboval pomoc, že mne áfastně a- bezpečně skrze Asii 6 
provede. Poněvadž tedy nyní takového člověka a v témž oděvu sem spatřil, 
jakýž mi se tam ve snách ukázal, z toho porozumívám, že mne 3fth k tomu 
tažení napomenul a že mi tak brzkého vítězství proti Perským popřál, i dále 
popřeje. A protož poklonil sem se Bohu tomu, jehož tento biskup knězem 
jest a jehož původem vzal sem tuto vojnu před sebe a vítězství sem dosáhl 10 
i ještě očekávám." 

Potom jel král Alexander s biskupem a Židy do Jerusalemai a netoliko 
nic neuškodil městu, ale i obět svou v chrámě Páně obětoval a dary velikými 
jej nadal. Svobodu také dal Židům, aby živi býti mohli podle zákona otcův 
svých bez překážky každého Člověka, a sedmého roku, v němž země jejich od-. 15 
počívala, Žádnými daněmi a platy aby povinni nebyli: poněvadž Židé vedle 
př&ázaní božího žádné rolí nedělali, neosíváli, a takaní co žíti a kliditi neměli. 

Tehdáž také ukázali a vyjevili kněží králi Alexandrovi proroctví Danie- 
lovo, vztahující se na něho, totižto že kníže jedno řecké dobude království 
perského a na sebe je přenese. Kterýmžto proroctvím nepochybně posílU f^e 20 
král Alexander v svém předsevzetí, a ostatek těch bojův a válek, kteréž mu 
ještě B Perskými nastávaly, zpolehv na přítomnou a jistou boží pomoc, tím 
směleji, udatnéji a srdnat^i dovedl, až i monarchii obdržel. 

Tímto připomenutým spůsobem u prostřed znamenitých proměn nejpřed* 
n^'ších a nejvyšších monarchii a království světa, když král Alexander a per- 86 
ským bojoval a jako Evropa s Asií se potýkala. Pán Bůh milostívě a mocDii 
zachoval lid svůj proti rozumu a vší lidské nadálosti, a srdce Alexandrofo* 
hněvem od Židův odvrácené a ku pomstě nakloněné, k dobrotivosti a milosr* 
denství naklonil: tak aby mysle jim co nejhoršího učiniti, naproti toiin dobře 
jim učinil a pokojně i přátelsky k nini se ukázal. A tut vidíme pravdu onoho 30 
propovědění ducha Páně: Gor regis in manu Domini sicut torrentes aqoanua, 
srdce královo v ruce Páně jako potokové vod. 



3. Z Paměti turěckýeh Michala KonstantinoTiie 

(ok. r. 1610). 
O bttvi varnenské. 

r 
í' 

Král Vladislav slavné paměti měl příměří s císařem tureckým za sedm 
let. Znigíce to páni duchovní i světští, že se Královské Velebnosti prvé átastné 

16 



— 242 - 

zvedlo přolji pob^anůip, i m^uTili kr4lQ nato, abj pi^éří Tarkftm zdržáno 
nebylo. Také hvězdáři, na bvězd&ch hledajíce a pochlebné vino p^ice, lytířstro 
a Jankul, Bprávce jsa králo.vBtTi uherského, jenž byl otec krále Matyáše slavné 
paměti, ubezpečili krále nato, že se mu dobře a sfastne povede proti pohanům. 
5 t ppčal se král Vladislav na Turky chystati. Léta božího 1444 učinil poselství 
k despotovi, aby také hotov byl. Despot Jiří to poselství uslyšav, velmi se 
zarmoutil, i poslal přítele svého Dimitera Krajkovice, pána znamenitého, k králi 

Ji.' 

Vladislavovi Jeho Milosti v ta slova: 

,Králl milostivý, jáC sem se ubezpečil na první řeč, jakož ste pak VMst 

10 se mnou naposledy zůstali, že bez mé rady proti pohanům nic nechcete počí- 
nati. I oevím, jak ste se nadtím zapomněli. Také nevím, čí rady posloucháte, 
že tak velmi na pohany pospícháte bez potřeby. Eačtež védéti, že já nikoli 
nemohu být! hotov ; nebo dobře víte, že sem se v xahi^benú zemi uvázal a musím 
některé hrady znovu stavěti i spíží opatřiti Protož pokorně žádám, abyste 

16 vojny tak nyní zanechali až do jiného času; nebo se diystám VMsti ke cti 
i k clobréiDu k tomu času padesát tlsícův mužův připraviti a mé staré hrdlo 
vedle VMsti na pohany vážiti. A j«8té vězte, čímkojii budu moci z mého po- 
kladu VMsti pomoci, některé sto tisícův k onomu času přichystati; ale nyní 
nemohu tomu nic učiniti. A VMsti radím, nechtě té vojny nyní. Ghcif Vaším 

20 Otcem býti, jakož sem i prvé byl, a k tomu s boží pomocí přivésti, že budete 
moci nad pohany zvítěziti.^ 

Uslysav to král Vladislav, chtěl jeho rady uposlechnontL Ale Jankul 
Vetjvoda, stoje vedle Královské Velebnosti, utekl se k poslům s řečí, prvé než 
mu král rozkázal a zasmáv se řekl : Pane Dimiteře, pán tvůj již na sucho vy- 

86 nesl. Odpověděl jemu Dimiter : Pane Jankule, věz jistě, že pán můj věrně 
a pravé radí, a na tebe též neteče. Poněvadž se EMsti toho nezdá učiniti, 
buď Pánu Bolin poručeno. A tak král tuto odpověď k despotovi po Dimiteru 
Tskázalf Jestliže na tu vojnu pojedu, chci se u vás prvé naSmederově staviti, 
viak láe vo mnoze, a tu chci sám s vámi o všecky věci rozmluviti. Tak se to 

SOposelsirvf dalo. 

Despot, vyslysav to poselství, počal se na krále chystati, jakožto na Krá- 
l6>^^1ákoti Velebnost náleží: stany čisté a výborné, a zvláště jeden stan neveliký, 
ale výborně čistý, a druhý byl vnitř obrazy, perlami a zlatem krumplovaný, 
koně čisté a jiné věci, kteréž k darům sluší. Potom král Vladislav se vší svou 

86 mocí přitáhl k Bělehradu, aby se převezl přes Dunig, a z Bělehradu přgel 
k despotovi do Smederova, i ležel před Smederovem na větře (pod šírým nebem) 
m%je důbřdúvůli, kž se vfiecko vojsko přes Dunaj převezlo. I táhli a položili 
se nedaleko od Smederova. Potom král Vladislav, darován jsa od despota 
svrchu psanými dary, k tomu ještě dal mu despot padesát tisíc dukátův, prose 

40 ho žalostivě, aby s tím jel domův a té vojny nechal. Jankul, přitom jsa, řekl 
k des]^otovi : Nemíníme ležeti, ale chceme na pohany táhnouti. 

Ponleděv král na despota a despot zase na krále žalostivé, vidúce oba> 

j • * • 



Se jtnKč wmMe býti tel p(»41e i^i ^kot^isy. ^ m m^^kmif^ roaá»tÍ 8% 
ÍMo JafikBl viiw vl4dl qqI kvál it TÍcfi8aM](ír4lay9tvíf(4}iiQ$ykgi9i.i| JUi^w; 
protož asánridél toho, že král b despotem dokře byl. A ^)4l9^ ^^^ sil !^ 
YladislaY, táhl dolův podle Paniýe k jednoipu i^ěstu^ jenž BloyeBdyn (Vidin). 
To ntěsto dal vzebrati a ▼ypáliti. Odtud pak táhl ve^mi da(eko skrze Tqrkv, 6 
až přitájili na jedno pole, jen^ slově Yamo, blízko černého moře. 

Cís^ř Morat tnrecký také tam přitáhly a sjetvse se obě strany^ p.oča],a 
sj^ bitva. I^ajprvé patnáet tisíc Turkův v bilém oděnf ^otýkalq se Ta^é y ze; 
lených kaftaních byli, zlaté a 8tříb;rné řetězy na l^oních ma^'íce. Ta bylo/nac 
se podívati, od zlata, stříbra, perel, Ramení drahého dosti. Bylo Turl^Av ^ lidmi ^9 
záinořskjřmi na sto tisícůy. Eře&Canskébq vojsJc% bylo ol^olo čtyřidc^ti tisfcáy 
jízdy krom lidu pěšího z Polsky, z Čech a ^ Moravy. 

Křestanům se na počátku bylo áfastné a dobře vedlo, též druhý í třeti 
den, až 8 ú jízdní pohanští váickni pMažetti, že jedno císař sám sjenčářisvým 
na placu zůstal. Vidouce jenčáři, že jest zle, vyhledali sobě jedno místo pod 15 
horami mezi nějakýo^\ i^l4# ^ ^^7 ^l^l^Wff I f^ ™ř^^ vřesem velikým, 
proto, aby nepřátelé toho nemohli znamenati,, že by n^ký příkop před nimi 
byl. Položili se mezi těmi roklemi, a rokle dali sobě vřesem přikryti. A ne- 
chavše těch příkopův, dali se nepodobně k běhu, jako by utíkati chtěli do hor, 
mezi sebou císaře Momta držíce, aby jim netřel. To uhlédavJanktll,'! namluvil 80 

lorále Vl»4Í8l#Y» nfito, a^ na iMi « ev^ip 1k9^4^ ti^W Vi^M «**. VKk J^*"*^ 
poctiefi, i*F čes> aíab#l«. ^ ^K «yo^ jsb^^vl prá^é Iprále tpfúií^ i^rotí}^ ^j 
sám ^ lo^^rsitvi roz^j^Yi^. Tel|dy krá^i hfie^ ^^ Be^kégi^ týhl cypřj^ if^.^ 
ně. 8pus^i»^ kfpilti^y (nelezná kloboulg^) a dřevo^ i|vá vznesš^ přif r^^ ^ 
ipéioě. Gh^Utt^ k nim, ch^ti, je If ónmi po^aqtij a rozri^zfti| vidoupoi, že 26 
jsou Yseoko péáL A tíM^ <^vátajÍ9e vab»n ^^ jedni za di^uhýo^, a^fi ^f jise 
dow^li, A t»jk iMif»mBýfB piMi^ídiáiií^ ta jist^ rpkli} hj[]% pln^ i(f ÍWi|P. % 
rovnána* Potom vyskočivše jenčáři na ně, bili je a mordovali, jak s|^^i ^tj^jii. ^^^ 
Král yii(«filav tu z^stfd v té rokli. 

Také ^noho pái^ů^v a služdiníl^i; ti| ^a tom míi|té zj{^{i)i,, a^jen^j^jl^f 30 
ktUKÍž do iM^kopův p^li, rozvláčeli jedj»y tam, 4rul^j^se<n, áat|:^ iúph.fi^)á|- 
čejioe. Tehdy je(Hn jei^čařiQ, na.]^^e.p^še<jli nf^^čd^l bjlp^M^xJk., 7ei^u^4f^^ 
tak oÍ9^ ^ccú a n%, Ipipalíi^u peři a i^oni^ čistou, uil^ mu l^v^ .^ ^] j^ «: 
8 iél;íi|i i 8 k»paMA9m přf d disaři^.. Vrh^i ji »fp4 n^j, jřekl: Sft^stný paije^ ^^ 
hlava nepřítel ni^ak;ého zoaipenitéJiq vašeho! Qi^i lijned posl^f jgt^ ^J^ 36 
kteří# 9ii|iáBi byM, aby povéděU, či by to hlava byla^. A b^M ixK ^^^ ^^!c^ 
komoi;aíci královští mezi těmi véz^ii i ptal se jich, (A hy, tp, hlava b^«^ . 9^r 
povédéli mu : Z^JM^Ý ^^*Fi>^ krále Vlad^Uvl^ pái^ n^šel|f>, J^t Kékjt^. s^-. 
isb^MÁt iřWéto^áe hj^yu ki^ál^Rs^oií, Yfili^ou iS^lpRtt pj^ikí^i a ^cřijř^ T^ 
(;i^9Í hn^A nfk tf^^ mM M^lW «ř*>9tt ^ ^Sem vfis^^ Wi^yy ^jtí^ ^ ^il^vj 40 

bavlnou kůži vycpati a naplniti, aby se nezkazila. Dal jí také vlasy^ IWhfffi^ 

16* 



é barvou ' ozdobiti, fie ťtk byla pfí)(ynr?ena, jako by žfvá byla. I kásil ji VBtr- 
^^ na dřéro, po TŠech svých městech nositi a volati, fie mu dal Pán Btti 
svého nepřítele přemoci. 

Tak se ten nesCsstný boj dokonal. Té porážky tři příčiny byly, a všechny 

6 xrádoé od samých křestanův. První, £e měštané januenští, byvše při moři, ta 

kdež jest moře pokojné a k převožování příhodné, převezli Tarkovi lidu blízko 

. deset tisícův, vzavše od každého člověka po zlatém. Druhá, že František, 

kardinál benátský, mtge brániti přívozu^ nedobře ho bránil, a neobrániv, kře- 

Btanům vejstrahy v čas nedal. Třrtí, křesťané uslyšavse moc tureckou velkou 

lObýti^ že chtěli ustoupiti, jako král i kardinál Julian, na místo obrannější; ale 

Jankul od toho je odvedL Též když jízdní turečtí poraženi již byli, a král 

potom na jenčáře odeřil, Jankul krále neretoval, ale od něho preč ogel. 



4. ABRAHAM Z OTNTERRODU. 
Z Herodota. 

O nSkterých ohyíejick starých Periánů {jpřd. 1605). 

Peršané nedělají žádných modl a obraxů, anii je étf, ani ehrámův no* 
Mav^fy ani oltářův: nýbrž těm, kteříž to činí, za bláznovství počítají, protožo 

16 oni tak nemyslí jako Řekové, žeby bohové z lidí se Krocííli. Jupiterovi na nej- 
vyiiích hotádi obětiyí a všechen okrslek nebe nazývají Japfterem. Obětnjí 
také i slunci i měsíci i zemi i ohni i vodě a větrAm, kterýmžto věeem od 
starodávna toliko hovádka obětují. Ifaučili se také od Assyrských a Arabův 
Uradil obětovati. Říkají pák Assyrští Yenuši fif ylitta, Atabové Alytta, Periané 

90 pak Metra. 

Těm pak svým bohům takto obyčejně obětují: Nedělají kobétfžádnýdi 
' oltářův, ani oběti ohněm pálí, ani vína ani věnců, ani mouky k obětem neu- 
žívají, ani při nich netroubí; ale kdož chce kterému z těch bohův oběti obé* 
tovati, přivede hovádko na čisté místo a věnec myrtový staví sobě na čepici, 

15 a tak Boba vzývá. Nesmí pak žádný samému sobě toliko něčeho dobrého od 
Boha žádati, ale musí se za to modliti, aby Bůh všechněm Peršanůra dobře 
učinil, i králi. Nebo každý ten, kdož obětuje, zavírá sebe mezi jiné Peršany, 
i nichž on jeden jest. Potom rozetne viecko to hovádko na kusy a svaří maso, 
ft když jé svaří, nastele hromadu trávy co nejuiékčejší a tak na tu trávu všecko 

80'to svařené maso klade, vzlážtě pak nejraději na dětel. A když to učiní, tedy 
mágus zpfvá nad tím ihasem jakousi píseň, o kteréž praví, že jest nejmocnější 
k žehnání a posvěcení oběti; neb sic bez mágův nikdy nesm^ obětovati. Potom 
po malé chvíli ten, kterýž obětuje, vezme to maso pryč a dělá s ním co 
sám chce. 



— 2tf — 

Mcjvioe p»k iYétfraji ten 4en, t kt^éM se kdo s nich n^np^ lU 
kterýžto den také mnohem více a skvostn^ší krmě Bobé strojivigí, |if)iU ▼. JM 
dny; nebo bobatéí na den naroseni svého dáviýí v pecj péci celé vol;.«eb celé 
veMoady a neb koné neb osly; chudli pak m«iii,li^éďka di^i p^.ajmBvé 
stoly nosili. Od jii^ch jídel ne mnoho sobe .8lr<ýívitfí, aletéchpokrmftv, ]|tem (^ 
se po jiném jídle jídají, dosti mnoho na svém stole mÍT^iíy ainepřílfádobrýcbi > 
Frotoi Penkuié řikigi, že Žekovó jestéhladontíod jídl»Ídoi|» proipiepoj^icb 
jídle nic obavláétniko nepoz&stává; nebo kdiyby prý oo zbylo> že by, to pfedce 
dojedli 

Yína relmi mnoho pí}í. Nesmi pak žádný dáviti^ ani s vodiiia jítj^ ^AA 
ho mél někdo vidétí. Což až posavad sacho^vávig^. . Když json opil^ in o p^i" 
těžii véci spolu radu držívají, a na čemž se tehdAž v svém opilství snesoi^ 
to jim potom n& drahý den hospodář toho doma, a kohož byli,, když json při 
střízlivosti, zase přednáší. Kterážto radat jesUiže se i střízlivým, oblíbí, tedy 
tejHTva podlé ni činí; pakli se jim stíízlivými ta rada nelíbit i nechigí ji tak; tft 
pakli se prvé jesté, doknd json střízliví, o něco oradí^ opét tu rado, když se 
podronsi (podnapijí), znovn rezvažigí a tak teprvana nééem jistém radns?Qa 
zavlr^í. 

Na cestě, když se jeden s drohým polkáy nejlépe se ta poznái jspn-U 
ti dva, kteříž se spolu setkají, sobe v stavu adOstcgnosti sovni; nebo obyčejné SQ: 
váiekni, když se spolu potkají, jeden druh^o v ásta políbí. Pak^li je^^n 
z nich jest menšího dfistojenství, tedy políbí druhému líce ; pak-li jest mnohem 
nižšího stavu než-U druhý, tedy padne před nim a kh»ní se mn* Y nejvétd^ 
pak pootivosti mají ty» kteříž co ni(jblíže od niehbydlsjí, a potom něeoméniíi 
etí ty, kteříž něco dáleji od nich jsou: a týmž způsobem jakž. kdo bližáim li 
aneb dalším jejich sousedem jest, takž ho sobě také váží, v nsjípepší pak 
vážnosti migí I7, kteříž v příliš dalekých knvjináoh od nich bydi^í* 9f číi^ 
jsou kteří bližši jcýlch sousedé, tím je mwi ^ Bvé vém^ií přát^y; 

O sobě pak takové smýšlení, míjí, že jsou ze všech lidí ve f šech věcech 
n^výbornéjjší, neíctnostnéjší a ncjudatn^ší. Čím pak kteří od. liich blízki 80 
bydlejí, ti jim jsou také tím ctnostnější a. lepší, ale, kteříž v ncadalších kr** 
jinách od nich bydlejí, ti také migí za nehorši Avšak Peršané ze všech jiných 
lidí nejraději se cizozemských obyčejů chytají; nebo již i médský krqj na sebe 
vzali, domnívajíce se, .že jest píkn^ií neMi j^^; a rrválkách užíviýí egypt- 
ských pancířů; ný^rž i všel^akých rozkoší, o kterýchž jenom zvěd|, ^ed také 86 
požívati usilují. 

Za manželky sobě více panen pojímají. Který má nejvíce dětí, tomn 
král každého roku poctivý dar pósýlá : nebo se domnívigí, že všecka sfla jejich 
záleží .na velkém množství jich. Dítky pak své, hned od pátého léta věku 
jejich až do. dvacátého, toliko trému výučiiií: na koni jezdili, . z Jnkn stffletféO 
a pravdu mluvitL Žádný syn dlíre pěti 1^ věku, svého otci sTéma.naoěi ne* 
pticbásif ftto vždycky mezi žmtmi bývá pkován, oož |pr#kř dim(y kifhf len 



lyfc éíkt béžll M běhová) tittildl, «by otee jeho dřfVe žAdttélio sáuiirika pro 
ióío ůémXL 

Vtó iéátíňrf%tĚptlk^aA nám král iáOného tretttif Bemii, au i Jiní Perfoné 
iíiřfdk íbM ébiikft téikiffll treBláHftt ^ jeAen lířích netreseí : ale n^nré to bedH^é 

i fóžlriéi ; jéét4i ?étif j eho pttvliiféní, a rfce-li Jioh jeBi, než-li jeho feášluh a •slaieb, 
tedý potom tcprra podlé svého hnéta k nénni přAoroéiýf . Pnví také, že žádný 
js hldh nikdy ft?ého etice beb své matky neaabil: ale, kteřff se kďi toho do* 
^úJstHS^ kcfyby se to pfioě vyhledAh), našlo by se ▼ pravdé, te takoví nešle- 
chetnici byli aneb podvrženci, aneb mimolož&ata (pankhartl) ; nýbrž praví, že 

itft6 heái k t#e podbbtié^ Mf který vUeitáí tyň mohl sv^ovláBlního otce zabíti 
(iaindrMváti) ; éiehéž kbK n hidi tteelnfi dinlti, toho také wňxiéi ani mluviti. 
?bto i^oklldá se n nich ža nejvétií lehkost a hanba, klamati a dhižnn býti : 
á to jáki.pro jiné smohé příMny, tak I pro to, že ten, kdož jest mnoho 
dhilen, intilBf také éasein i khunářem býti. 

^ EdOkoH z FeManův jest niákmiociiý, aneb bílou prašivostí nakažený, 

i»íí títmsd flUtei jiáé lidi do mésta jíti, ani mezi jinými Peržany bývati Pkévi 
pák óhi, 'že ta teemoc na hé pfióhází pro n^aký hřldi, kteréhož se prola slmid 
dopustili. Cizozemce, ten neduh mající, ze země své vyhán^'í, tolikéž i bílé 
Kolhby phn túž fHIStnn ze ifemé ivé záháA^. 

Sa 'Do ř^ at^otokáv ani neodplivi^f, ani vody své, ani jakkoli jiné nečistoty 

Éfq^téjí, aniž Se ^ Aieh hettmýveji; ale potoky a řeky v n^vétží poctívosti 
lÉlí^ Toto pak áéktéří jéáté o nich praví, což sic za jistou véc se nepokládá, 
že žádný z Peršanův nebývá dříve do zemé potíiován, leé prvé jeho télo mrtvé 
od ptákův neb psův bývá nažráno. O magedi úc to védomé jest, že to délají, 

^nebo to q'evné éini. Mrtvé télo Peršané nejprve voskem poUvají a potom je 
ěo zemé Uidou. Mágové pak dělí se netoliko od jiných Udí, ale také i od 
khéží egyptských; nebo tito neeht^í se žádnou krví poskvrniti, ani co jiného 
zabíti nežli to, což mtýt obětovati. Ale mágové perití vieeko samibijí, kromě 
psá a člověka: nýbrž to sobě za znamenitou věc pokládají, když co nevíce 

Mnmvetacflv, luídftv a jinýdi zeměplazův a ptactva sami svou rokou pob4'í. To 
buď ožnámeÉo o obyčtjich perských. 



5. BURIAN SOBEK Z KOSNIO. 
Ž k r o 11 i k y K a r i o n o T y (z 1. 1541). 

O vdUcdch nťěst řeckých. 

anákové po ^rftžee Perských mocn^ší á nezbedu^íží uělněhi byli: nbb 

o čaalokrái za velikým 8t«s«(m pýdta a sméUMt <^odievá. A túJk la ^asu té 

BMwaMhý vallké a dlouhé boje a války Hmzi Bébá mievali^ kterýsslžto potom 

36 vieckÉOfecláji grunt* sal^Uf« vniepHákH takžeodevHwobylftftsv^ybodoo 



— 247 — 

kftždému, kdož jedině chtěl, do nie vpadati. Ano na mfeio utěiéníf c& poř^ldkno 
a zpráv, kterýchž r obcech svých užieváli, všecka ohavnost a zkáza dobrýc|i 
mravtío uvedena. A koho by v slitovánie nepřivedlo tak žalotóvých Věci 
ětenie, že tolik a tak zlých 1 škodných Věcí a tak Aúhých a okrutnýcli válek 
vzrostlo mezi nimi z příčin zhola ničemných? ■ ' Í 

Všech těch válek vypisovati sem neuložil; neb o nich dostatečně 04 
Tukydida a Xenofonta vypsáno jest; než jediné tómimo jiné připomenu, jaký 
pád město athénské v těch válkách vzalo, a jak6 žalostivé věci na ně přislj^^ 
jakž to město se v moc nepřáteluom dostalo, a zase kterak některých dobrýcíi 
lidí rozumem, miemostí a trpělivostí k prvniemu spuosobu navráceno bylo, 10 

Počátek válek zhola cizí a ne jejich příčina byla, kteréž se snadni 
mohli Athénští vyvarovati. Korintští byli nepřátelé Eorcyrských. Ti Korcyrst^ 
pomoci žádali od Athénských, a tiem snáze to obdrželi, Že Athéiiští, kteříž 
již mocní na moři byli, naději měli, že skrz spřiezněnie s Rorcyrskýml, kte- 
rýchž také veliká moc na moři byla, budou moci páni všie Grécf býti. Zase 16 
Korintští u Lacedaemonských pomoci hledž^, a tak roztržena byla Qrécia. Lace- 
daemonští pak k Perským se přivinou, od kterýchž pomoc penězi i potravami 
měli, a přitom Perští lsti a chytrosti užívali, aby se Lacedaemonátí nevelmi 
zmocňovali. 

A trvaly ty války, jak Xenofon vypisuje, 28 let, od času Longimana až tO 
do Artaxersa Mnemona. A mnohá jiná města v těch válkách biedně zhynuly 
a naprosto divná proměna stěstie zjevně v příkladech těch válok se spatřtge. 
Neb ža Alcibiada hajtmana Athénských těžce poraženi Lacedaemonští léta 24. 
a též i 25. léta, tak že již žádné naděje nebylo, aby kdy k prvniemu spuosobu 
a moci povstati mohli. Ale hned na druhý rok změnila se hra těch vrchcábuo. 26 
Neb když Alcibiades skrze závist některých zlých lidí z města vyhnán byl, 
poraženi sou Athénští od Lysandra u města Aegospotami, kdež při počátku té 
války podivný všem zázrak ukázal se. Vldien zigisté byl veliký oheň v povětří, 
a to za dní 75. Potom veliká skála shuory do města spadla. 

Po té bitvě mocné a těžce obleženo město athénské ; množstvie lidu 90 
hladem pomřelo. Však na své mysli zatvrdlí a nenstupni, když jim podáváno, 
aby se poddali, a tó t&kovou měrou, aby vČže a bašty a jiné ohrady města 
zbořili, nechtěli na ten spuosob pokoje přyieti, anébrž vuobec všem věděti dali 
a zapověděli, aby žádný k mieru s nepřátely neradi^ pod hrdlem. 

Po pěti měsících hladem přinuceni Athénští posly do vojska nepřátel* 36 
skéko vyprav8i» o pokoj žád^jiee^ o kterteúSi k^ž ^ro^jimáátb Iflo ▼ radě 
všech společníkuov a pomocníkuov. Korintští a Thebanští k tomu vedli, aby 
naprosto z gruntu město Athény vyvráceno bylo, a ze všaho jejich panstvid 
aby obecná pastviště byla. Lacedaemonští toho nelibovali, za nepoctivou věc 
dřžiéce, kdyby se nade všemi dobrodieními zapomenuti měli, kterýmiž jest to 40 
město všecku Grécí rotovalo proti Medským a Perským ; k. tomu že vývrácenie , . 
io&o tak přeslavného města nemůž bez veliké a k vieře nepodobné škody všie 



— S48 — 

Qrid býti. Neb oGréd pravováno, že dvě m& o&i, z téch jedno že jeetSpftrta 
a druhé Athény ; protož varovati se jest, aby Grécia nebyla učiněna jednooká. 
Á takž napoiledy zuostáno na tom^ aby nebořiece Athént zdi toliko a věže 
povalili, a jistá správa, jak by se držeti měli a chovati, aby jim vyměřena 

O byla. A pokoj s obú stran aby zachován byL 

Přiktoapili k torna Athénští rádi, a vyvráceny zdi s velikým triumfem, 
totiž vitězstviem veselým, s troubením a tancováním. Lodí, což jich měli, něco 
spáleno a ostatek pobráno. Přihodilo se to při konci 27. léta, kteréhož ta ža- 
lostivá válka trvala ještě. 

10 Mezi tiem však proto obávali se jediného Alcibiada Lacedaemonští, 

kterýž byl k Perským ujel po vyhnání svém z města. Protož žádali Lacedae- 
monští Perských, aby Alcibiada zabili, což sou Perští učinili, ačkoli přyali 
Alcibiada právem hostinským a on sobě na vieře Perských všecku byl nadějí 
založil Ten Alcibiades mimo jiné zběhlý byl v věcech válečných, ale mysU 

ib nepokojné, a kterýž pokoje někdy mezi Athénskými a Lacedaemonskými uči- 
něného počátečně rušitel byl a ve všie Grécí tolik takových a tak rozličných 
tálcuo a forteluo užíval, že i vfibec již to mluvievali, kdy by se byli dva Alci- 
biadové v Grécí narodili, že by všecka z gruntu musila padnuti Ale takoví 
obmyslové a spuosobové dlouho státi nemohou ani prospievati, a protož i ten 

90 také konec života svého Alcibiades vzal. 

A ačkoli již tu války měst mezi se bú konec vzaly, však záhuba ta hrozná 
a pád města Athén tu teprův se začal. Neb když město athénské plné mužuo 
svárlivých a rotných bylo, ustanoveno od Lacedaemonských mužuo 30, kteréž 
tyrany jmenovali \ kterýmž moc dána jest, aby bez práva, bez soudu nad těmi 

25 rotníky a buřiči pomsty na hrdliech jejich činili. A aby žádný n^akým sro- 
cením proti té moci vystavené nemohl a nesměl povstati, veliký počet lidu 
zbrojného na zámku postavili. 



XV. 

ZEMÉ- A NÁRODOPIS. 



1. ZIKMUND Z PUCHOVÁ. 
Z MfiBsterovy Kosntografte (yyd. 1. 1554). 

a) Srowuhd Hann&ala ae Súipitmem. 

Jest potřebí, abychom Scipionovy a Hannibalovy činy a skutky a ty věci, 
které k domácímu životu a obcování náleží, krátce srovnali. 
90 Předkem pak budemeU na věci válečné patřiti, najdeme, že oba 4v4 



— 249 — 

neJTétši, ncijvzácQ^éí, neisprávnéjši a nejzbéMejši TŮflcové a ▼álečnid bjjU, 
netoliko pak veku svého, ale také věku předešlého. Torna te pak nejvíc diviti 
gluái, že nejmocn^ái protivníky a nepřátely v své vlasti majíce, kteii se všem 
jieh radftm a předsevzetím na odpor stavéli, tak veliké véd, ? ddch jsemích 
valíce a bojujíce, vyvozovati mohli. At jiných vécí pominu, jak se Publiovi 6 
Sdpionovi Fabius Mazimus a jiní přední v mésté Éimé na odpor stavélii 
Uannibal pak Jak velikého a znamenitého protivníka kníže Haanona z fitrany 
odporné měl. 

Protož obadva, doma i vně mnohé těžkosti přemohie, ne n^akou vše- 
tečností átastmou, než uměním, vtipem, radou véd veliké, paměti véčoé hodné 10 
provozovali. Vsak Hannibalově zuřivosti mnozí se vydiviti nemohou, kterýžto 
města Saguntu dobyv, že od tak daleka do země vlaské směl přitáhnouti, tak 
veliká vojska pěších a jízdných s sebou vésti a nejmocnější obec řimskou, 
kteréž se předkové jeho nemálo strašili, válkou obtěžovati a tak mnoho řím- 
ských houfův, konšelův, knížat a správc&v pobiv, n města ňímu s svým vojskem 15 
se položiti, mnohé krále, daleké národy k válce proti Římanům pozdvihovati^ 

Jiní pak k Scipionovi se obracujíce, nejvejs ho vychvalují, kterýž čtyry 
nejurozenější správce a čtyry vojska v Hišpaný přemohl a pobily a nejslovut- 
nějšího krále poraziv jal. E tomu v věčné paměti zůstane ta znamenitá a veliká 
bitva o panství všeho světa s Hannibalem svedená, v kteréž Hannibal odSci-20 
piona jest přemožen a poražen. Poněvadž jest Fabius veliké chvály došel, že 
od Ilannibale nebyl přemožen : co pak díme o Afrikánovi, kterýž jest nejspráv- 
ncijšího a nejzběhlejšího válečníka velikým bojem přemohl a válku nejtěžší 
vykonal a k konci přivedl? 

Scipio obyčej měl upřímně a polem zjevným s nepřátely se potýkati: 25 
Hannibal proti tomu všelikých záloh, lstí a sklamávání proti nepříteli svému 
zvykl užívati, a protož ho všickni řečtí i latinští škribenti chytrým správci 
jmenují a nazýv^'í. 

Někteří také Hannibale proto chvály hodného býti soudí, že vojsko své 
z rozličných národův shromážděné ten všecken čas, dokud s Římany válel 30 
a bojovat, v takové jednomyslnosti a svornosti spravoval, že nikda žádné 
různice mezi nimi v ležení nevznikly a nepovstaly. Proti tomu jiní Hannibale 
tupí, že na hlavu Římany poraziv, velmi lenivé vítězství tak velikého užíval, 
že v Apulí a Kampaný tak velmi svůj lid válečný rozkošemi pokazil, že se 
potomně ti býti nezdáli, kteří Římany u řeky Trebie, u jezera trasiménského 35 
a města Cannae řečeného přemohli a porazili. Tyto věci všickni škribenti na 
něm tupíce, velice přitom jeho nevěru a tyranství zlořečí. At jiného mlčením 
pominu, jak veliká a nelidská nkrutnost to byla, když povolav před se man- 
želky a dítek muže jednoho arpinatského, všecky za živa spáliti kázal I 

Ale Sdpio, ač slnáMi škriptorům více než n^řátelům a ú^kám jejich 40 
věřiti, byl takojý vůdce a spráxce, kterýž ve všeoh v4cisc)i pravý mír a pr/o-^ 
8tfe40k mbwríki^f A QetolikQ v v^l^C^ t>yi uda^ý> aie . pp vitěaslví t»k4 



— 260 — 

mSlMÚff. Plrotož se to častokráte pfíbázelo, že nq»řátelé jebo nditnost a sta- 
teóDOBt, a přenoženi od ného jelio ndlosrdenstrí, TÍra pak národoré jiní 
sUedáTali. 

Obadva t gYObodném umění vynčen! byli a fidi nSené milovali; nebo 

5 praTÍ, jako Aítíkanns 8 Enniosem, tak Hannibal s OdllnBem Laeedaemoogkým 

tOTafyisky obcoval, přidáviýe k tomn, ie Haimibid netoliko t jazyka řeckém 

xbéblý byl, ale také v tom tak veliké a znamenité chvály došel, že histoiý 

o věcech a činech Manlia YolBona jazykem řeckým sepsaL 

Obadva výmluvní byli, zvláště Hannibal odpovídek smyslných a ostrých 
10 byl. To se v pravdě řéci mfiže, že Hannibal věcí ngvětiídi dokazoval, ale 
obd své velmi Škodlivých ; neb byla příčina nejhorňí a n<jiikratnégší války 
a vsí Tlastí své zkázy. Sdpio proti tomn obec ochránil, vlast v cdostl zachoval 
a římské panství rozSířn, rozmnožil, že kteří sobě ty věci k paměti přivozovali, 
město římské nevděčným nazývali, kteréž jest rad^i AMkána, svého vysvobo- 
IS.ditele, od sebe pnstilo, nežli by vzteklost osob některých bylo potlačilo. 

Ale Scipionovi, maži mysli udatné a veliké, líbilo se raději z města 
ustoupiti než skrz domácí různice město k zkáze přivésti. Nedomníval se za 
slušné, aby jako Coriolanus, Alcibiades a jiní nmozí z předkův starých proti 
vlasti své válku zdvihl a násilí na město uvedly kteréž tak slavnými triumfy 

20 a znamenitými loupežemi ozdobil a obohatil. Neb jak velmi obd římské prospěl 
a ji upevnil, snadno se z toho porozuměti může, když nejdůstojnější jméno 
královské — dsařské tehdy ještě nebylo — od národův hispánských na se 
vložené s sebe složil, a když se na lid římský hněval, když ho ustavičným nad 
sebou diktátorem a konšelem ustanoviti chtěli, když nedal sobě obrazův v sně- 

26 mích obecních a v nejvyšším chrámě řečeném Capitolium stavěti. Protož ty 
a takové vlastní ctnosti jsů Afrikánovi nejvyšší a největší chvály jeho mírnosti 
a zdrželivosti. 

Abychom sumou všecky věci o nich oznámili, tito dva nejslovutnější 
a nejvzácnější vůdcové ne tak domádmi ctnostmi, kterýmiž Scipio Hannibale 

80 vysoce převyšoval, jak zběhlosti válečná, udatnými, slavnými a statečnými činy 
sobě rovni jsú. 

Smrti jejich společného jakékosi života obcování ukazují podobenství, 
že obadva krom svých vlastí životy své skonali, ač Scipio nebyl od své obce 
jako Hannibal odsouzen a potupen, ale dobrovolně vlasti své se zbavil a jinde 

36omřei. 



h) O ledu sůvrdiém. 

Aě \éá tento Btvrdlý a nikda nerozpustitedlDý není kámen ani kov, však 
jasnoslí a stkvělostí Aemnoho se dělí od křišfáltt polerovaného. A takový led 
iMjVice se nachází k poledni ná horádi nejvyšších^ kteréž^ sněitté síovoui 



a není TláBtdé podle tpůsobn přkoeenf syMio stfflb anileíd, afe jest led stirrdlý, 
kterýs se na Trohn hor nikda nerozponftí^ ale ode d?oa iveb od UK tisfc let 
led ten na syi^hku hor leií, kterýž ondolí naplnil a lrk&ÉienBetéméřotMt3. 
A iipadne-li kdy kos jaký doiftr, za dlonhý éas trvati bude, néi se- horkosti 
itnUeáiwa v Todu proménf . Tento led má přfr(>zeni takové, fle se sám od debe 5 
éistí a pnlerij^e, že ani země ani pisek ani kámen Télký neb malý aneb jiná 
■^aÉ:á materki žádná ▼ ném nezastává, ale nčidtnje 6e jako kfíiM. Na mnohých 
místech má ynbokost v^ikon a mnohokrát se na veliké díry trhá a paká, 
z dehet pocestným a mysliveftm veliké přiebátí nebezpečenství, zvMšté když 
spáklihy takové sněhem přikryty bývi^í. Někde tyté díry a pukliny tak hht- 10 
beiké jsoU) že étyry sta nejvétšídi láteř nevystačí, a místem se pťo vélHton 
hlnbokost stSinonti mérom nemftže. 

A když se časem letním tento led trhá a rozstupiye, tak hrozný z toho 
hřmot pochází, nejinač než jako by se všecka země trhala. Lovci obyčej mi^'í 
do takových rožpaklin zvěř letního času věšeti, aby se nezsmradila, ale do 15 
času dotrvala. Obyvatelé tohoto ledu užívají v nemocech smrtedlných místo 
lékařství, totiž k zastavení ouplayice a k shlazení febry ; neb věcem odporným 
spomáhá se věcmi odpornými a protivnými. Praví také, že ta voda, která se 
z toho ledu dělá, když se rozpustí, k mnohým věcem jest užitečná a rozličným 
neduhům spomáhá. Času letního jest příliš studená, kalná a barvy popelové, 20 
rovně tak jako by s mnohým popelem smíšena byla, a všudy z oudolí velikými 
potoky se prejští. V některých místech s vysokých skal dolftv teče. Zvláště 
mezi Agaunem a Oktodurem veliký potok s skalí vysokého padá, že se nato 
hrozho dívati. Tento led jest věc tak studená, že když ho kousek co vejce 
do konvice vina horkého plné vundáš, to víno všecko bude velmi studené. 25 
Z lidí starých učených někteří také zniínku činí o tomto ledu, zvláště poeta 
Silius, kterýž se stkvěl času Tita a Vespasiána, 



2. JAN MIEOTIOKÝ, 
Obyčeje, práva, řády anebo zvyklosti všecb národů v . 

(vyd. 1. 1579). 

O zemi Moravské (Výňatek). 

Toho iasn, ktuéhož Konstantin dsař, od ohrostÉatf blradý PójgionatuÉ 
pKimM mév> cfsaíatví mezi 6eky držely Bnlgaří jsovce noVý<di Hti žádeetíviy 
přivzavše k společnosti války Slováky, krajany své, vpád do Thráde ličillíll.-30 
Tém óirt^ím Koosluilin s vajskim sttnýta na místo, ktéřémui BÁni^loh říkají, - 
vilHc Jest rjMň. Ale . BnlKaři i také Slovétei pottijkáaím prodleli v Mění 
^aiiaeofáttta, mm tím pNhoiU)os<á eélřiee, «d* b^ iwad tíMitf t n^fál^ 



— 36^ — 

nedl^anlivoBt se Tjdali ; to Uyž se shledAlo, oa neopatrné císařsko otevřevie 
kieoi vyskočili, je roisplasili, pobili, a k torna Konstantina přivoáU, ie jestt 
i «enié Bosňáekó jim postonpki museL Kterooito k kydlení Bolgaří 6(M 
oblíl^i a namlttTivse Slováky, aby se oni v Ukeeskou xemí, již dávno vbitím 

( a ni Hnnaovi a nedávno před tím Avaroo spusténoui uvásaii. Sedm aárodao 
Slovenských v tom jednom vojsku že jest tehdáž bylo, a toko času že soa 
Ukerskou i Movavidíoa semi k bydlení v nich opanovali, se pcaví. Těm vžecbném 
společně k^ž se aUbilo, aby vrchnost jména královského nad sebon mé]i> 
a nad kníže Moravské hodnějšího k kralování jiného se nenaohái^, toho soa, 

10 aby kraloval i s potomky svými^ nejrad^i vyvolili. Yéafc některých téch králno 
jména shynnla. Až potom po vyjití okolo iedesáti let jm«io krále Baslanrai 
a potom Hormidora a Svatoboje, a nejvejse Svatopkika se zastkvélo, kterýž 
B této i oné strany Dunaje velmi široce kraloval. 

Toho času naVesperíně v Uhřích téměř ustavičné přebýval, když Hunové 

15 k ujetí z novu země Uherské, kterouž sou byli po omrti Attily opustili, vpáduo 
zase do ní činití počali, posly na Yesperin k Svatoplukovi před sebou vyslavše 
s darem a s prosbami. Dar byl: kuoň bily, uzdou, sedlem, pochvami zlatem 
třpytícími osedlaný a ozdobený. Prosby pak byly: aby Hun&m z svých sídel 
vyhnaným, v tak velikém království n^akého koutku, v kterémž by bydleli, 

20 uděleno bylo. Král o množství těch.Hunuo vědomosti nemaje, a domnívcgese, 
že jsou raději ovčáci nežli vojáci, jenž by sobě nějakého místa k pastvám 
v Uherské zemi, v níž jsou pole přesiroká, hledali, přijav toho koně, prosbám 
těch posluo povolil. I prosili ho opět poslové, aby za tak drahého koně jim 
dopuštěno bylo dm z té země sobě uryti a s sebou jej k svým přinésti. Proti 

25 tomu král zasmáv se, řekl: Proč by, přej, chatrného dmu za drahého koně 
vzíti nenáleželo? Neb nesměj šlel, aby ti poslové co lstivě jednali. Ale hned 
se to lstivé poselství ukázalo, když ti Hunové vtrhnouce do končin země 
Uherské, již více ne koutek nějaký, ale zcela zemi Uherskou, všecko od Svato- 
pluka míti chtěli, jakožto od nich za mzdu jediného koně koupenou; a té 

30 věci u nich že se jistota nachází , dm jim na to darovaný, tím se chlubili. 
Sedmi houfy Hunové táhli, - a v každém bylo vójákuo více nežli třidceti tisícuo, 
tak že netoliko proti nim se postaviti, ale ani jim se ukázati Svatopluk nesměl. 
Utíkali s ním také mnozí poddaní jeho, a když král za Dunaj ustupoval, nebo 
napřed táhli a nebo na zad. Ten král z věčší a spanilejší částky toho království 

35 od Hunův jsa obloupen, ačkoli ostatek Uherské země, mezi Yahem a Dunigem 
řekami ležící, v poddanosti své ještě měl, však ne v ní, ale na Moravě, v město 
tehdáž Velehrade, klatovský duom k bydleni sobe a pottímkim svým jest ňstavél. 
Jakým' zpAsobom Moravané království sou dostali, o tom až dotud neeU jest 
za dosti pofrédíno. ** 

40 Dále již se pokládá o Moravě, kteroužto, ji^ovážnyníjest; ode tíK stran 

vrchové hor a nebo iesoté i tAké houité neb křovSny ařeky4»linnz!qi K nij- 

[ ebodQ slnn^ od Ubrao, k nápadu od čechuo^ k pťklnocni stnué^AíttMttiloí 



— ft58 — 

nebo ka poledni straně, k Balroiulcé zemi Je«t túYůi^ a někde Dyji řek on, 
jinde pak potokem jakýms nespanilým.se od ni oddělige. Z řek na Moravě 
aa n^předn^si se pokládá Morava, kterážto vůkol Olomoace, města hlavního, 
teče, a odtnd dolno do země Uherské tekonc, do Dun(^'e potom své i jiné, 
které do ní vtékají, vody z sebe vypouští. Nebo i Švarcavu i Svitavu, která 5 
mimo Brno, město vzácností podobné k Olomouci, potom Dyji, jenl mimo 
Znojmo, smrtí Zigmunda císaře slovutné, a potom Iglu, kteráž mimo Jihlavu 
teěe, Morava do sebe př^ímá, a hned je zase Don^ji oddává. 

Než řeka Odra, která se nedaleko od Olomouce zaěíná, své jméno sŽ 
do moře vpadajíc drží. Nacházejí se někteří, jenž smejslejí, Že by od Ptoloměa 10 
Viadan jmenována byla. Ale naši ji Odron jmencgí, vyp(yěiq'íee toho jména 
od ptáčnikoo, kteříž boudky k lapání a spatřovala ptactva na dříví udělané 
m%ii, a těm odry říkióM * podnes takové tendJgr na Moravě při saěálka řeky 
Odxy od ptádnlků se dili^ié 

Ale ani Hany pominouti se neividi, ačkoli chatenum vodou dmhdy te* 16 
koud, a však ty pole svlažigící, nad kteiéžto na Moravě na obiléirarodtt^iieh 
není, tak že ty pole sedláci, o obilí pracigící, od veliké hojnosti obilí jako 
n^akým výmenem země Moravské slušně jmenuji 

A v těch rolích častěji nežli v jiných mince starých císařuo ňímslr^chy 
Marka Antonína, Gonunoda i jiných některých, tak zlatá jako stříbrná se vy- 20 
orává. Kteréžto věci toho zřejmě pojišfi^'í, že sou na ony časy s Markomany 
na Moravě války mívali. 

Ale tomuto se nyní někdo podiví, a v pravdě jest se čemu diviti, že 
se nachází na Moravě kadidlo i také mirra: ne ta, kteráž z stromuo jako 
jinde teče a zbírána bývá, ale ta, kteráž se z země vykopává, a to od dávna, 25 
na jednom toliko místě, kterémuž Hradisfko říkají. A nedávno urozený Yácslav, 
z starožitného rodu panského, těch jenž od Dubu příjmení mají, když na panství 
svém Šternberském základ neb grunt k hrází rybničně dělati dáti chtěl, celé 
tělo lidské jest nalezl, kteréž nic jiného nebylo nežli mirra; kterouž on mezi 
přátely rozděliv, nás také tehdáž v zvláštní paměti maje, toliko polovici ramene 80 
lidského daroval: kteréhož sme několikrát k kažení užívali. 

Položení té krajiny, jakž se po vnitřku spatřuje, jest rovinovaté, a pole 
jsou měkké a mastné země, a z té příčiny k osením velmi způsobné, tak jako 
pahrbd nebo vrikové k vinkím, pro př^emněgší k takovým vinicem zemi, nežR 
jest «íe v Čechách; a ppotof hojností a dobrotou víaa ji převySnjé. YšeckaSS 
pak jest k rostlinám zemským vypravena a obyvateli tak naplněna, že stádflm 
dobytkftv veliký<)h, jenž se kromě na puetinách způsobně pásti nemohou, iá* 
dnébo místa nepozůstavila. Dále Moravané řeči, obyčejuo i mravuo takových 
nžfv^jí jako i Čechova. 



8. Kimiika JtfiolMvsliá 

(▼yd. r. 1590). 
a) Z přidmlu9if J>amd6 Adama z VeU$Uwina. 



Slovutné a vzáctoé op«ti?ii09ti pánům, piuipnittca a i^adé xqé^to Kolína 
^ového nad I4b9m, pánům a přátelům mné laskavé p^tenivým. 

Sluiba BYQU Txkaxiyi, ^iov^iUié a vaáptné opalro^sti páni a přátulé mné 
lasltavé přízniví. Od váemolioncího Pána Bolba p^ vám dobrého a dtouhého 
h sdravi, a jak při ^právé obce vaší, tak i při domieíok piiceoh élU^tných pro^ 
gpécbfiv a hc^ého Božího pož^néní. 

Od mnoha let byl jsem v dobré známostí a v důvěrném přáMstvf s Sia- 

tooiem Hoiiem, rodičem z VyiolBélio Myla, méálénínem a spolu^yvat^em 

mésta vašeho. Kterážto známost jakž začátky 8vévMlaviidadilmvékonaá0m, 

10 tak trvala n^eii néau bei poMeni i v starste Vékn adt do, j«ho smrtí, a bez- 

pochyliy dékji trvatí mohla, kdyby mu byl Pán Bithdeiiíhoiívotapopífti ráčil. 

Ten nedávno před smrti svoa žádostiv jsa ne v zahálce ^což ačinití mohl, 
maje z požehnáni Božího strany věcí časných slnsné zásobení), ale v počestné 
práci život svlg tráviti, a dary sobě s hůry propiSjčenými vlasti své a českéma 
15 národu prospívati, přeložil z jazyka latinského v Český kroniku Mozkevskou, 
kterouž latině vydal n^'aký Alexandr Guagninta^ Vlach, rodem z města Verony, 
a u Štěpána Bathora, kiále polského, na zámku Vitebsko, při pomezí Mos- 
kevském nad pěším lidem hejtman. 

V kteréžto krátce, zřetelně ^ summovně obsáhl vypsání všech předních 
20 krajin národů, knížectví, měst, městeček, zámků, hradů, řek a jezer v zemi 
ruské, velikému knížeti poddaných. Dotekl i obyčegův, zvyklostí^ n^r^^vů^^ů- 
sobu vedení života i víry a náboženství téhož národu ruského i|n^b, ]ii(ozk.ev- 
ského. A nejvíce (o čemž snad až do toho času^ v těchto krfginá9h5 žádný 
vědomosti nemel), vymaloval přenešlechetné a v světě neslýchané, anobrž více 
25 ďábelské než lidské tyranství Ivana VasilDvice Velikého* knížete Iilq2^keyí$kéhq, 
otce tohoto nynějšího knížete Theodora, jemuž Mozkva^é Fedor říkigí. 

Kterážto kníž^Qtcii« když m odjm^noviM^éhoMaloiJiiieijflJkkiipřdíl^diinibl 
a v češtině poopcavjeii^ tal| k vytíšté^ p^ána bilar ^^ JSOP^ jí ^ sobié j^yal 
a vydí^i u^^il, Ale kdyl se to za ji«ýi9ii prácemi a píáčinaiii stáiti neniobloi 

30 pmdlflo se s ]d» až tébo^ Jtlatouše Pán Bůh prostředkem smrtí z tgbalo svéta 
pojíti ráčil: tak že se z vydáni jcýtíio na světío těšití a pz^ce své ^tkn 
^časta^ bytí. n^ohl. Nicméně, al^y prácei jeho ^re«má n^by^ vádéto mi m^ 
aspoň po smrti jeho předce ji vydati, a vašim milosteniy pA^ a plAt^é nwi 
milí, jeho jménem dedikovati a připeatí. Nepochybigi pak, že knížku tuto, 

35 sobě ode mne připsanou, vděčně a ochotně přemete: netoliko pro přívětivou 
lásku a náchylnost, kterouž jste k vykladači jejímu měli, a ke mně až posavad 



mite : ale i pro užitek její, kt^ž se pfednč k vim a obipi vMi, petoo| 
ke všechnčm knýanům yUsti této české ?ztahige. 

Nebo ponévadž Moakvané a Basové, poáii jaott z téhož národa i^iMrmat'* 
skéhoi jako i my ČechoTé, a téhož jasyka, kteréhož my a jiní nároDdové slo- 
Tanstí, ač nemilo rozdílněji, jako i Poláci, Charváti, Slováci, 9rbi aM. poživaji, 6 
užitečné jest Cechftm našim to anáti a věděti, jak daleko lozsiřeaý jest aárod 
jejich, a že ne v samých těchto krajinách toliko, mezi Černými leiy» a oáhái 
k Uhrům a Polákům, ale i mnohem dále na východ slánce i půlnoci, a od 
lednatého moře, kteréž jest dal^o za Mozkvoo, až k moři prostředzem^fma 
1^ adriatickéma se vztahtge, tak že téměř polovici dvou d|iů svita xVsii a Clvropu 10 
obsáhl a naplnil. Nebo i při dvoře toreckého císaře m^zi přeíaimi dvořany 
obyčejný jest jazyk slovanský, a před časy a žoldána ogyptsk^o a aiamelakův 
jeho v zvyklosti byl, jak poznamenal Paoias Joviiia v kniice své o národa 
Mozkevském. 

Mozkvané pak za maAbo věků n^ámí byli tteto nMim krajinám, na 15 
díle pro dalekost cesty a příkré zimy, ktieréž v těch, zemích jfoa» na díla pak 
že nic slavného a vzneseného neačiniU, čími by se jiQýrn daleli^ým nárpcUha 
oznámiti mohli. Prcali ovsem víra křestanskoa, podlé lado. oábiežeiiafevi ře^k^hOf 
okolo léta Páně 987 aneb vedle počta jcgich, léta od stvoření sváta 6468, appvn( 
se pokřtíti dala kněžna jejich Olha, kteráž polom Helena narvána: ale váall M 
knížata jejich téměř vždycky poplatná a poddána byla Tatarům, až de knížetd 
BasUia, tohoto nynějšího (t. Theodora, jinak Fedora) děda. 

Ten nejprve jho tatarské z sebe svrhl, a o^at Polákům Smoleaak* 
a veliký díl zemi k litvě náležejících, králem a pánem vsí Bosie a veUk^ 
knížetem psáti se začal. K torna léta Páně 1616 &gmundf wobodni pd>^ st Ar* ta 
heriteina, poslán byl od císaře Maximiliaqa I., aby meá nto a Zlgmttn4em« 
králem polským, pokoj smluvil : potom podmhá o touž věc k témaž vypvaitaa 
byl od arciknížete Ferdinanda léta 1526, jakž to sám v knize evé^ klerewi 
o věcech Mozkevských obšírně sepsal » na světlo vydal, vypravaje. 

A od toho časn, jakž mně se vidí» počali Hozkvané znáai^ží býti mí 60 
a iiný9 národům. Nebo týž kníže Baailiiis i legátik sv^o Demetna Esaana 
vypravil do Říma ka papeži Klimeoiovi, žádaje od něho a stolice Hmké po^ 
voleni, a)iy královského titule ožívati mohl, jakž ppznameoal Paalos Joirioei 
Syn jeho Ivan Yasilovic poslal legáty své k císaři MaximiUaaovi II.| Ivana 
Sagorského a Ondřeje Gavrylovského, kteřížto léta 1576 ve středu po sv.Janua^ 
Baijann přijeli do Prahy, a nenalezše ta císaře, pospíšili za ním do ňenaaf 
na sněm říšský, a tam poselství své sdílí 18. dne července* 

Před tím časem nenacházím, aby kdy Mozkevslcé poselství v Čeo^cb 
a v Pn)kze l^lo, krom těch orátorův, kteříž s Ziigmnndem z HerbeviteMia léta 
1637 po zahynutí krále Ludvíka do Prahy přueli,,a 24;. dne února koranováai^ 
krále Ferdinanda sfayná a svatá paípěti na hra4ě. pražském ptttoinf^ torli^ . 

Go se pak náboženství a obyofjův národa Mozkeyského ^Q^či^ i^ le 



— 256 — 

• » • * • • 

ná ňúe r této knfSce Typiáno nigde, a více časem svým na jero přijíti bade 
moci. Nebo poněvadž již těchto časfiv častější jedn&ní býrají potentátůr kře- 
stanských s Telikým knížetem Mozkevským, a nejedná poselství ve nemnolia 
létech od jeho milosti císařské tam vypravena bývají, více se také toho vy- 

6 hledati může, což by k hojn^sí známosti těch zemí sloužilo. Jakož pak íAn- 
ftmtKt Poůatůintis jesoita, legátem jsa od papeže '6ehoře Xllt léta 1582 a je- 
dni^e o pokoj mezi Štěpánem, králem polským, s jedné, a Ivanem, knížetem 
Moskevským, s druhé strany, nemálo poznamenal o věcech Mozkevských, čehož 
jiní pominuli. 

10 Strany tyranství a k víře nepodobné ukrutnosti předešlého knížete Ivana 

žádný tak patrné nepsal, a na světlo nevynesl, jako tento Alexandr Guagninns, 
aďíoli o přítomnosti otce jeho Basilia něco, ale velmi střídmé Herberitein 
dotdd. A v pravdě takového a tak ukrutného tyranství v žádných téměř kro- 
nikách křestanských ani v pohanských se nenachází. 

15 Nebo ačkoli mnoho se vypravuje o tyranství Kambysa, krále perskéhot 

císaře Nerena, Yalensa, Aureliana, Kára, Fálarida, kterýž sobě vola měděného 
k mučení lidí slíti dal ; item Triza, kterýž poddaným svým společná rozmlou- 
Tání zapověděl, a Alexandra Ferea, kterýž lidi do kozí medvědích, Ivových 
a vlčích zašívati a potom chrtftm rozsápati dál : však ti vsickni protí tomuto 

20 Ivanovi jako hasnou, a j^ich ukrutní skutkové, přirovnání k této, poněkud 
mizejí: tak že nejeden čta pekelná knížete Mozkevského páchání, pochybovati 
o tom mftže, byMi jest člověk přirozený, čili v osobě člověka vtělený ďábel, 
kterýž se na to oddal, aby netoliko lidi hubil, ale i všecku ctnost, šlechetnost, 
pobožnost, vlídnost i spravedlnost dokonce vyhladil. Nebo ani přátelům pří- 

25 buzným a krevním neodpustil, nýbrž i vlastního syna svého Jana, mládence 
ve dvaddti létech, málo před smrtí svou usmrtil, A jak jest s křestany v zemi 
íinlandské léta 1555 a v Liflandu léta 1558 nekřestansky nakládal, o tom také 
kroniky jinde vypravují. 

Což vše k tomu nám sloužiti má, abychom znajíce, že zlá a tyranská 

80 vrchnost dává se od Boha k strestání lidu nešlechetného a dobrodiní božských 
nevděčného, děkovali mu za vrchnost křesťanskou, milostivou a dobrou, kterouž 
nám dávati ráčil, aby nad námi, nad spravedlností, f ádem a právem ochrannou 
mku držela, a za ni se modlili ustavičně, vedouce život pohodlný a pokojný 
ve vší pobožnosti. 

85 Znejmež tedy obzvláštní božskou milost v tom, že nás před těmi národy, 

jako jsou Turci, Mozkvané a Tataři, dobrotivě chrániti ráčí: na něž i David 
svatý naříkal vžalmuCXX. řka: „Běda mně, žepohostínu býti musímvMesech 
a přebývati v salaších Cedar,* to jest, jakž vykládigí, mezi Hozkvany a Araby. 
Nebo Mozkvané za starodávna bydleli vKáppadocii, kterážto krajina nedaleko 

40 byla od 8yrfe, a protož i známi býti mohli Židům. Turci pák pošli z Arábie 
od Gedara, iednoho z synů Izmaelových. Jako by prorok předpovídal, že v po- 
sledních těchto časích církev Boží veliké násilí a protivenství trpěti od Mozko- 



- Í67 — 

vitův a TorkůT. Čehož ji sám přemocný Bůh nchoTati sač, s zanechati nám 
semena svatého, abychom nebyli učiněni jako Sodoma a Gomorra, pro éest 
a sláva jména svéhO| kteréž jest požehnané na věky. Amen. 

Dán v Praze v pondělí, den moudrosti Boží, 17. dne prosince léta po- 
slední trpělivosti Boží 15Q0, 5 

h) Z překladu 
MATOtrŠE HOSIA. 

O náboženství národu Moskevského i jiných všech Rusft. 

Jakž jednou Rusové víru křesfanskon podlé řádu a obyéeje řeckéhoi 
léta od narození syna božího 942, přijali, za času kněžny Olhy a syna jejího 
Yolodimira, dědičného pána Ruského, v tom náboženství až do dnešního dne 
jednosvomě a udatně trvajt 

Někdy pak vsí země Ruské jeden metropolita, to jest arcibiskupi býval, lo 
a tak dobře knížatům Moskevskému a Litevskému, jako králi Polskému pod 
tribut a plat náležel; a ten stolici svou nejprve měl v Kyjově ruském, kteráž 
potom odtud do Volodimirie a naposledy do Moskvy přinesena jest (Nápotoní) 
Yitoldus, veliké kníže Látevské , arcibiskupství v zemi své Ruské vyadvihl, 
kteréž stolici svou má vVilně, hlavním městě litevském. Biskup Yllenský zpra- 16 
vuje se řádem církve římské; nebo i město Vilno drží se náboženství římského. 

Yšickni arcibiskupové ruští ouřad svt^ a posvěcení od patriarchy Koo- 
stantínopolského př^ímafí, a nejprve podlé sondu a snesení všech biskupAVi 
opatův i všeho řádu duchovního arcibiskup volen bývá. Ale již takovou moe 
kníže Moskevské na sebe vztáhl, a podlé svého adání v Moricvé arcíbiskapa 90 
ustanovíme. 

Arcibiskupové po všem knížetství Moskevském toliko dva jsú: jeden 
u Velikém Novogrodsku, druhý jest v Roštově. Biskupů jiných mnoho jest* 
Hábit a oděv jcýich jest jako jiných mnichů, černý, kromě že někdy hedváb- 
ného užívají, a zvláště pak plást černý, kterýž napřed má tři bílé piýmy, ku 26 
podobenství potůčků nerovně tekoucích vyšité. Metropolita pak, ardbiskupovév 
biskupové, opati, mniši, ustavičně od jedeni masa se zdrži:gí. Vychování své 
a jiné potřeby miýi z dědin, rolí a jiných postranních případností, z prebead 
a z almužen. Města, zámkové i všeliká panství světská jim odňata jsú* 

Opatové, kterýmž oni igotiomei, převorové, jimž arehimandritoe říkiuí,80 

i všickni jiní mniši, přetvrdó a přetěžké zákony a regule sepsané sobě a uložené 

mají, a žádným spůsobem potěšiti a neb obveseliti se jim nedopouští. Váickni 

poddáni jsou rozkazu netoliko knížecímu, ale i jiných zemanů. Mnozí z nich 

z klášterů na poušt odcházejí, a tam v těsných chaloupkách buďto sami, aneb 

s tovaryši svými obývají, pokrm z koření od stromův a z rozličných zelin sobě 36 

dobývají a hledají. 

17 



— 258 ■— 

K úřado Iraěžstémn ti toliko se pfípoaštéjf, kteříi dlonliý 5as pří cfrkvfcli 
slonžilL Na kaplánertvf žádného nesrětf, leč má svon manielkn; proéei se 
trefcú^) ž® některý drnhdy i ženf se, i na kaplanství řízen bývá. Eteréma 
kiidz! manželka umře, ten skněžsM složen býti masf, leč by se dal do kláštera 
(ř a podlé řeholy živ byl. Pakli kněz ydovec jinon sobě manželku (což jim svo- 
bodné učiniti) pojme, ten docela povolání a úřadu kněžského zbaven bude. 

Knihy svatého evangelium u veliké vážnosti a poctivosti mají, aniž ru- 
kama jich se dotýkají, leč by prvé mnohokráte hlavu skloníce, křížem se zna- 
menali. Yáickni kněží z společné zbírky vyživení své mají. Postupují také jim 
10 i domečků s polemi a lukami, odkudž oni živnosti svými rukami neb skrz slu- 
žebníky své, jako jiní sedláci, dobývají. 

» 

Habitem a oděvem od lidí světských nic se nedělí, toliko že klobouk 
okrouhlý černý, jímž plese své přikrývigí, nusí. Ylasú dlouhých až na ramena 
růsti nechávají ; všecky hole, na něž se zpodpírigí, při rukověti nakřivmié nuýiy 
16 a řík^'í jim „posoch.<* 

Rusové podlé kalendáře svého mnoho svátkftv sva^ch světí, ale ne na 

tjf dny jako Římané. Nejznamenit^ší lidé mezi nimi, po vykonání náboženství 

svého, dny sváteční v pití a v žrádle tráví« Měštané a řemeslníci složbám 

božím přítomni bývají, a po dokonání jich k svým pracem domácím a řemeslům 

2^0 i všelijakým obchodům se navracejí, říksgíce, že světiti a zaháleti náleží na pány. 

Mezi všemi svatými nejvíce sv. Mikuláše slaví a nejinač než jako boha 
otí. Nejpřednější kostely ve jménu jeho stavějí a o jeho mnohých divích a zá- 
zracích častokrát vypravigí. Mají také v počtu svatých zapsané některé biskupy 
římské, kteréž mezi svatými ctí ; jiné pak, kteříž po rozdvojení jich byli, klnoa 
9^,a xa veliké kadře drží, a odtržend od církve svaté nazývají. 

Doktoři, jichž učení Rusové následují, jsou ze jména tito: Basilius Ve- 
Uký, Gregorins Nazianzenus a Johannes Ghrisostomus. Mají také Řehoře, pa- 
peže Římského, knihy psané o ctnostném a mravném chování. 

Mše a neb služby boží konají se u nich jazykem slovanským, i písně 

SO některé řeckým jazykem druhdy se Zpívají; epištoly svaté a evangelium, aby 
tfm lépe od lidu slyšány byly, u prostřed kostela před kůrem pozorným hlasem 
přístojfcímu lidu se čtou. Kazatelů žádných nemají, dosti býti pravíce, když 
lid přítomen jest službám božím a mši, a slova evangelium a epištoly svaté 
od kněze jazykem svým čtená slyší. 

36 Chlubí se Rasové, že oni sami sŘeky praví křesfané jsou; Římany pak 

a jiné všecky křesfany potupují a klnon, jako poběhlce od prvotní církve. 

Když se dítě narodí, hned pro kněze pošlí; ten přQda, přede dveřmi 
pokoje jisté své modlitby říká, a dada nemluvněti jméno, domů se navraceje. 
Potom* to dítě do kostela nesou, a tímto spůsobem křtí: potopí je u vodě, 

40 a křižmem maží, a potom mirron ; za tím kněz dítěti vlásky odstříhá a obale 
je do vosku, na zvláštní místo v kostele položí. Kmotrové toho dítěte, kolikrát 



— 259 — 

koli tázáni bývají na místě dítěte, odříká-li se ďábla? odpovídajíce, tolikrát 
na zem plijí. 

Svátost potvrzení a neb biřmování velmi v nenávistí mají. Řekové a Ru- 
sové tomu místa nedávají, aby mél bytí jaký po smrti očistec ; ale pravf, že 
jedenkaSdý podlé skutků svých má sobě po smrti místo připravené a ukázané, 6 
kdež by posledního dne soudného čekal: pobožní zajisté že s anjely dobrými 
v jasných a rozkošných místech, v zeleném a veselém ráji, odpoéívi^í; bezbožní 
pak v místech temných, hrozných, černých a osmahlých propastech, s angely 
zlými a strašlivými obydli migí, očekávajíce dne soudného. 

A že duše po smrti ani do nebe, ani do pekla se nedostávají, tvrdi 10 
A tomu věřiti nemohou, aby duáe od téla oddělená pokutám jakým poddána 
býti mela: poněvadž duse spolu s tělem hříchy se poskvrnila, také že spoin 
8 tělem za to ti^ětí a pokutu nésti má. 

Za mrtvé pak modlí se a mše slouží. Když n^*aký znamenitý člověk umře, 
tehdy arcibiskup neb biskup napíše Ust k svatému Petrovi, a podpise se svou 15 
vlastní rukou, a pečeti zapečete, vloží tomu umrlému na prsy, chválu a svě- 
dectví jemu dávaje, že jest ctně a chvalitebně na světě živ byl. Mimo to hloupý 
lid sedlský při pohřbu rozličných a zbytečných ceremonií, řádů a obyčej ův 
užívá. Pohřbové jejich isou y lesích a na po)ích, kteréž příkopy velikými na- 
vozují a zdmi ohrazují, a kříž na vrchu hroba stavějí. 20 

Vyznávají také, že Duch sv. od Otce toliko a ne od Syna pochází, a &r 
many říks^ici : ^Yěřím v Ducha svatého, kterýž od Otce i ^ynsi pochází,*' po? 

tupuji. 

-^8^. 

XVI. 

MINUCE. 



ŠIMON PAETLIO ZE ŠPICBERKA. 
Z Kalendáře hospodářského (1. 1617). 

1. Martius, březen. 

Má jméno od Marsa, kterýžto byl otec Romula, a ten měsíc Bomulus 
na památku- otce svého Martius nazval. Židéjmenm'í jej Adar, měsíc setí, proto 25 
že toho měsíce začíná se setba a štěpování. Cymbri jmenují jej ne od Marsa, 
než od slova mert aneb mehrea^ že působí dny delší. 

Byl před lety tento měsíc první, od něhož starší rok začínali, který my 
již osmého dne po narozeni Krista páuAod prvního dúe Jknnarii začínáme. A jakž 
učení muži se na tom snášejí, svět jest stvořen tohoto měsíce, 13. dne MartiL 30 

Dieta Marta, Tohoto měsíce jest povětří velmi nestálé a nezdravé, 

17* 



— 260 — 

odkadž na lidi mnohé nemoci přichází a vlhkosti od STétel nebeských ▼ těle se 
hejhi, jako zimnice atd. Staří ř podagrici tohoto měsíce se zle mají. 

Voda žádného času horší není jako' tohoto, v níž se všelg«ké nečistoty 
hadi a žáby mejí; protož tohoto měsíce vody se střež, leč z potřeby, a to 
6 vařenou, pí. Staří lidé se mají zdržovati od přílišného jídla, msgí užívati při 
jídle vína rejnského, muškatelového, mladého a čistého (Yinum Rhenense 
decus est et gloria mensae), ráno malvazí, které zahřívá staré lidi, když se 
p^e tantum ad hilaritatem, jinač jestli mnoho p^eš, škodí zdraví i měšci. 

Počišténí nepř^ímej ani nepouštěj do lázně, aby se vypotil, střídmě choď. 
10 Můžeš toho měsíce sbírati ždbi vejce (Ranarum sperma) a to distilirovati, jakž 
Theophraátus píše, a to medicamentum jest dobré proti horkosti. A kdo v těch 
vejcech těchto dnúv ruce zmyje, odejme od nich vdecken svrab a drsnatost 
Činí také pěkné tělo i tvář. Zahání také vlas živý, který v prstu bývá. Máš 
i kojeni sbírati, které chceš k lékařství užívati, na schod tohoto měsíce; nebo 
15 toho času jsou lepší a déle trvají. Některé se sbírají byliny na počátku jara, 
když kvetou, jiné na konci jara, když jsou plné semena. 

Tohoto měsíce slunce vstupuje na skopce 21. Martii. Měsíc když bude 
v tom znamení, šetř aby hlavy neobrazil nižádným železem, a to proto, jakž 
praví Ptolomeus mudřec, ^e takový ouraz aneb smrt aneb dlouhou nemoc 
20 uvodí. — ' Na skopci dobré ^ jest s kovy zacházeti a s ohněm, nové roucho 
obléci, na cestu jíti, kupovati atd. Zle jest služebníky jednati, clomy stavěti, 
ženiti se, sváry srovnati atd. 

Dítě narozené na znamení skopce jest cholericus, postavy bývá slušné, 
chlupatého těla, barvy snědé, vlasů kučeravých, bývá hněvivý, nemilosrdný, 
25 smělý, koně a zbroje milující, bohatství stálého nemívá, rád z bratří svých 
přední bývá atd^ 

Dominica judica, neděle smrtedlná proto se jmenuje, že děti toho času 
ještě v mnohých krajinách smrt z města a ze vsi nosí, zpívajíce: 

Již nesem smrt ze vsi, 
30 vítej léto líbezné, 

nové léto do vsi, 
obilíčko zelené. 
Dominica judica, iemá neděle někdy proto se jmenovala, že se lidé 
obláčeli do černých šatův v tuto neděli a s Kristem Pánem žalostili, který 
35 za hříchy naše umřel. 



2. Z pranostik. 

Měsíce prosince pranostiky jsou tyto : Není čas žádn;^ horší a nestálý 
v roce jako 12 duí a 12 nocí okolo vánoc, počna od narození Krista pána 
napořád položené. 



— 261 — 



N^prvi o dvanácti 

i. Den rozeni Krista jasný, 
přinese nám rok dost átastný. 

2. Bude-li drahý tak stálý, 
žito bude dosti drahý. 

3. Sviti-li slunce třetí den, 
biskupi, kněží ptijdou ven. 

4. Těžkosti a naříkání, 
mladým přinese stýskání. 

5. Ovoce zimní se zkazí 
a na podzim nepodaří. 

6. Hojné ovoce v zahradách, 
bude i obilé v horách. 



dnech, o jich jtunu: 

7. Ryb a medu hojně bnde^ 
žita a vína ubude. 

8. Bude hojný rok na ryby, 
a jiné vodní zvěřiny, 

9. Na ovce bude átastný rok, 
šetř jich pilně, dej jim obrok. 

10. Budou zlí častí přivalí, 
dost zlého na lid uvalí. 

11. Mnoho mlh hustých spatříme, 
i o moru uslyšíme. 

12. Budou války, potýkání, 
divných věcí proslýchání. 



10 



O ví&ich a dvatiácH nodeh. 



1. Jest-li bude vítr vátí, 
budou mříti potentátí. 

2. Málo se obrodí vína, 

pro hřích jest na nás ta vina. 

3. Králové a slavní páni, 
nechajíc statku uprázdní. 

4. Hlad vznikne hrubý na zemi, 
buď pobožný, bůh to změní. 

b. Smrt mnohé mistiy učené 

udáví i neučené. 
6. Hojnost olqje na díle 

bude, vína i obilé. 



7. Bode rok nehrubě dobrý, 
prostředně se vse obrodí. 

8. Budou hrubě mříti staří, 
mnozí mladí svdj věk zmaří. 

9. Nemálo lidu uprázdní 

a nemocí svAj čas stráví. 

10. Mnoho dobytka zcepení, 
a draho lidem učiní. 

11. Malé i veliké stádo, 
přinese nemalé draho. 

12. Bude válka, potýkání, 
na vojnu zhusta volání. 



15 



20 



25 



Rozuměj, že těchto 12 dní a 12 nocí jsou jako 12 mésícAv do roka. 
První den narození Pána Krista znamená Januaríum, druhý Februaríom etc 



3. Z htstorického kalendáře. 

Februaríus, únor. Dne 2. léta Páně 542 svátek Hromňic, za příčinou velikého 
moru ve vší téměř české zemi, za císaře Justina v Konstantinopoli ustanoven. 3Ó 

Dne 8. 1. 1264 kápla všech Svatých na hradě Pražském, kterouž přede- 
šlého roku král Přemysl dal vystavěti, od Jana IIL, biskupa Pražského, 
posvěcena. 

Dne 5. 1. 1555 sněm začal se v Augšpurce za příčinou náboženství 
a konfessí Augšpurské. 55 

Dne 8. 1. 1528 nějaký Novokřtěnec jménem Tomáš stal bratra svého 



— 262 — 

Linharta před očima rodičův v Starém městě u st. Havla, pravě, že z rozkazu 
Božího následuje v tom přikládá Abrahamova. 

Dne 9. 1, 1579 sněm valný v Praze držán byl. 

Dne 11. 1. 1666 umřel Jan st. zflodějova na svém zámku Řepici, někdy 
6 místosndí království Českého. 

Dne 12. 1. 1364 knížata Rakouská zapsali se Čechům. 

Dne 13. 1. 1431 bylo zatmění celého slunce, jehožto oučinkové vlekli se 
za dvanáct let. Toho roku Čechové porazili vojsko německé náčerných lesích. 

Dne U. 1. 1546 doktor Martin Luther poslední kázaní své učinil v Eis- 
lOleben, vlasti své, čtyry dni před smrtí svou; nebo umřel téhož léta 18. Fe- 
bruarii, jsa živ let 63. 

Dne 15. 1. 1611 v Praze na Malé straně s Pasovskými šarvátka se stala 
a Pražané smutně koblihy jedli. 

Dne 16. 1. 1497 Melanthon se narodil. 
15 Dne 24. 1. 1581 Řehoř XIIL papež vydal bnlli o nařízení nového ka- 

lendáře. 

Dne 25. 1. 1260 Naháči, lidé na poli nazí, přišli do Prahy. 

Dne 26. 1. lili Soběslav, kníže České, a Čechové Slézko hubili. 

Dne 28. 1. 1605 umřela Kateřina Yencelíkova z Kolovrat Lipátejnská, 
20 manželka urozeného a statečného rytíře pana Jana Yácslava Yencelika z Yrcho- 
visf a na Třešti, kterýžto po smrti její brzy pojal sobe urozenou pannu Judith, 
rozenou Gerštorfku a nedlouho s ní v manželství trval 1. 1606. 



4. O kometách. 

Pán Bůh, všemohoucí stvořitel všeho světa, dlouho shovívá nad hříchy 
našimi a jako otec laskavý, prvé nežli by vylil hněv svůj, nás ku pokání 

25 volati a nám výstrahu dávati ráčí. To pak činí netoliko skrze kázání slova 
svého svatého, ale také i skrze znamení rozličná a zázraky předivné, jakož 
jsou: strašlivá zatmění slunce a měsíce, úkazové ohniví v povětří a hrozné 
kométy» kteréž jsou obzvláštní posel bozi, hněv jeho nám oznamujíce a těžkosti 
mnohé a trápení předpovídajíce, na něž my také obzvláštní pozor míti máme, 

30 poněvadž se nikdá nadarmo neukazují. 

Od narození Krista pána 140Í léta kometa vidina 28. d[ne m. dubna. 
Y Čechách mezi Němci a Čechy v učeni Pražském mnohé byly nevole a různice, 
neb Němci, vidouce nedbanlivost krále Yácslava, počali velmi pejchati a Čechům 
se protiviti, a je rozličně hanejíce potupovati, což mezí nimi trvalo až do vý- 
35 povědí krále Yácslava, kteréžto Němci nepovolujíce, z Prahy do Lipska odešli 
LP, 1409, 

L. P. 1439 při slavnosti Ducha sv. ukázala se kometa, potom (jakž 



— 263 — 

H^ek í>okládá) začal se mor veliký, v kterémžto zemřelo množství páoAv^ tj" 
tířův a vládyk^ tak že to vsechněm bylo ku podivení, že lidé potýšení tak 
zhusta mřeli. Toho roku 2'6. dne m. srpna císař Albrechl^ král český, umřeL 
A po něm M. Křiítan, slavný mathematícus a velmi zběhlý v uměni hvězdář- 
ském, kterýž byl první administrátor pod obojí spftsobou přyímsgidd^, od císaře ^ 
Zikmunda volený, 6. dne m. září život svíy dokonal. 

L, P. Í444 ukázala se kometa, hvězda se třemi ocasy rovnými proti 
poledni, a ta někdy ve dne někdy v noci vidina byla, jesto se tomu i lidé 
učení velmi divili. Boku toho Vladislav, Uherský král, proti přiměn, kteréž 
učinil B Amuratem, císařem Tureckým, táhl silné do Turek a tu při místěi.l^ 
jenž slově Varno, s vojskem svým 10. dne m. listopadu poražen jest a fiái|i 
také zahynul. 

L. P. 1539 ukázala se kometa 1. den m. máje na znamení býka. Před- 
povídala podlé jiných znamení žalostivou a velmi velikou škodu všemu království 
Českému, zkázu zámku Pražského, kterýž L P. 1541 před sv. Duchem t. j. 15 
2. den m. června téměř vsecken vyhořel, a s mnohými klenoty^ ozdobami sva- 
tými pokažen jest. Tehdáž také Malé strany, odkudž oheň vyšel, asi polovice 
shořela, a Hradčan málo zůstalo. 

Rok 1566 nešťastně se začal a velmi žalostivě. Neb hned při nastání 
nového léta neobyčejné bylo v české zemi povětří a hromobití, obzvláštně nado 
věže kostelní a^ domy posvátné, kteréžto na Mělníku, u Hory, na Písku i jin^e 
na mnoha místech škody veliké učinilo. 

Templa, arces, nolae, conflagrant igne corusco. 

Potom pak 6. dne m. března ukázala se strašlivá kometa, kterážto ač* 
koliv toliko dvanácte dní trvala, však mnoho zlého vyznamenávala. Nebo toho 25 
roku začala se válka mezi papežem Pavlem toho jména IV. a Filipem Hispán- 
ským králem a Henrichem králem iránským. Tehdáž Turecký císař oblehl 
Seget a silně k němu šturmoval, ale nic nezjednavše o^jel. Potom také Hanuš 
Zápolský s pomocí Tureckého císaře Sedmihradskou zemi zase sobě mocnofi 

rukou dobyl a osobil. 8D 

•^8^« 

xvn. 

ZNÁMOST PfilROBY. 



1. JAN JEVIČSKÝ ČERNÝ. 
Z kněta o pravém uméni destillováni (1. 1556). 

Nebuď vás tajno, že nevidělo mi se příliš mnoho zbytečných definicí 
» vyjadřováni při každé bylině, odkud která jména svého pnovod neb počátek 



-. 264 — 

Tzala, aneb proč se která tak latině neb německy, některé také i řecky a arabsky 
jmenují, klásti, ješto ty věci prostým lidem jazyku českého, kteříž jiných řeči 
neom^, k žádnému užitku a prospěchu nejsou. Ght^'e zbytečností poodložití, 
umínil sem toliko každé byliny jména pr?otně česky větším písmem na vrchu 

5 položiti a hned pod tím proti sobě, kterak se táž zelina latině a německy 
jmenuje buďto jedním jménem aneb více. 

A to proto, jest-H by kdo které byliny neznal a ji potřeboval, aby se 
mohl doptati, majíc jména latinská, na doktořích a lékařích, aneb česky a ně- 
mecky na babách a těch, kteří koření znají, na trhy nosí a prodávají. K tomu 

10 také učinil sem to z té příčiny, že mnoho herbářův na světlo vychází, v kte- 
rýchž sami doktoři a učení o některé byliny jako v zápas chodí, a jak by která 
nejvlastn^i jmenována býti měla, ještě až do té chvíle srovnati se nemohou. 
Jakož pák i Otto Brunsfelsius v svém herbáři latinském i německém jiným 
doktorem a lékařóm nemalou příčinu dává, žádostiv toho jsa, aby to, což od 

l^dávního času zplundrováno a jinak cizoložně pokřtěno, zase k prvnímu spuo- 
Bobu a heslu Svajbomých starých řeckých a latinských lékařův, kteréž on ze- 
jména vyčítá, navráceno, napraveno a přivedeno býti mohlo. Ale s těžkostí 
od toho lidé, čemuž navřoli — zvláště pak prostí a neučení lékaři — odvedeni 
budou. 

20 I necht se o tu kápi Řekové a Latiníci, jakž nejlépe mohou, hadřují 

a vadí: vždyť se nám také něco dostane. Totiž, jestliže oni na gruntovní 
a pravá jména bylin a koření přijdou, hned budou rozuměti jistým spisům 
starých zkušených lékařův, k čemu kterých zelin neb kořenův a k jakým ne- 
mocem a nedostatkuom užívali a potřebovali. Kterážto věc skrze jich tak 

26 bedlivé vyhledávání a z jedné řeči v druhou tulmačování a překládání i k nám 
— bude-li vuole boží — bude se moci dostati. 

My na tento čas při těchto našíeh českých jménech, pokudž se to grun- 
tovní i nevyhledá, zůstaňme* Vsak nebrání se žádnému, aby neměl všelijakých 
bylin podle spuosobu křiviny své jinače, než tuto poznamenáno, jmenovati aneb 

SOsobě připsati. Anobrž i při tom bylo by potřebí, jestliže by herbář Český měl 
kdy dokonale na světlo vydán býti (jakož sem srozuměl, že oumysl mají jej 
tisknouti), aby rozli^osti jmen českých při každé bylině neb kořeni (poněvadž 
se některá jinače v Čechách a jinak v Moravě jmenigí) podle řeckých a latin- 
ských jmen, ano i, mohlo-li by to býti, polských jmen poznamenány byly. Však 

86 ne takž, jakž je každá bába podle zdání svého křtí, ale tak, jakž se v dobře 
napravených a nařízených apatékách aneb od zkušených lékařův jmenují. 



2. THADEÁS HÁJEK Z HÁJKU. 
Z Herbáře (1. 1562). 

a) O kc^amch* 

Kaštan jest strom mnohým známý, ačkoli neni ho tak mnoho ▼ Čechách 
jako ve Ylašich a t jiných něktei^ch krajinách. Jest vysoký, rozložitý, kůra 
baryy sivé. Listí nese jako vlaský ořech, než áirši, žilovat^áí a vůkol zstřihané. 
Květne v létě květem obdlonžným, huňatým jako řása, barvy bledé a voní jako 
vosk. Nese ovoce v jakési okrouhlé a bodlavé Šupině zavřené a v jednom za- 5 
vřeni dva i tři kaštany mívá, z nichž ti, kteříž po stranách jsou, okrouhlejší 
a vypuklejší bývají, kteříž pak v prostředku sedí, pleskatí. Dvojí mají kůra 
na sobě : první tlustou barvy hřebíčkové, druhou tenkou skrčenou a zškvrklou, 
chuti náramně trpké a hořké; jádro pod ní bílé a sladké. 

y Hetrurii nachází se v dvojím spůsobu, jeden domácí, druhý lesní. 10 
Domácí pak dvojí, jeden ovoce větší nese a druhý menší. Domácího kaštanu 
ovoce, jakž málo pozvadnou, snadnícko se vylupují a chuti jsou libé a sladké. 
Lesní mjak se loupati nedadí, leč je prvé zvaří; protož k chováni vepřův 
a sviní příhodnější jsou nežli lidem k jedení. A ty také mnohem trpčejší 
a sušší jsou nežli domácí, což každému ovoci planému a lesnímu obyčejné jest 15 

Kaštan raději roste na horách a v místech tmavých nežli na lukách 
a na sluní. Ovoce k podzimku dozrává ; nebo, jakž se ta šupina svrchní zpuká, 
hned snadno samo vypadá, ačkoli někde i bídlami a holemi jako vořechy klátí 
se. Při horách, kdež obilí neroste, horáci samými kaštany živi jsou. Najprvé 
praží je na rendlících v peci a, vyloupajíce je od obojí šupiny, netoliko je 80 
s jiným vařením vaří a až do sytosti jimi se nasycigí, ale také mouku z nich 
melí a chléb pekou. A protož, kdež jest hojnost kaštanův, nebrzo tam draho bývá. 

Dřevo k stavení a k rozličným domácím půžitkům užitečné jest; nebo 
netoliko z něho trámy, břevna, prkna^ kotí, ale i deštky k vinným kádém dělají. 
K palivu nehodí se proto^ že vždycky pišti a praská a uhU rozhazige. Samy 25 
kaštany mezi žaludy níglib^sí jsou k jedení a dáviyi dobrou živnost 



h) O kapradí, 

Kapradí jest dvojí, jedno samec, druhé samice. 

Samee roste na horách bez ratolestí, bez květu a bez semene, jakž ně- 
kteří tomu cht^í. Však bedlivější zpytatelé věd přirozených na odpor toma 
se stav^í, pravíc, že by semeno měl zespod na listi, ale tak drobné, že sotva 30 
se poznati mftž. Sbírigí je, podioiíce pod né papír, při konci měsíce června; 
neb toho času dozrává. Baby a šebryňkáři praví, že je musí tu noc před sv, 



— 266 ~ 

Janem Křtitelem gbirati s jakýmisi slovy, jintiž praví se zlé duchy zahánéti, 
kteříž toho semena ostříhají a sbírati nedopouštějí; ale to jest poboiik ascjd. 

Listí zprvu vychází vinuté s jakýmsi ryšavým chmajříčkem; špičku, na 
niž visi, má chlupatou. Když pak to listí vyspěje, bývá lokte zvýši a má s obou 
5 stran jako n^aká křídla, a nerovně jeden list proti druhému vycbázi, vůně 
těžké, ^[ořen počemalý s malým kořeníčkem, po vrchu země se rozkládigíd, 
a jest tak bigný a jemný, že kde se zasadí, nesnadno vyhyne. Ač ve dvou 
letech mohl by zahynouti, kdy by mu ratolesti často posekával aneb kdy by 
mladistvé pazoušky jeho kyjem dol&v srážel; neb mízka ta, kteráž z nich na 
10 kořen teče, jej kazí. a moří. Někteří chtějí tomu, kdy by kapradí při sv. Yítě 
vytrhal, když slunce vchází na raka, že zas neporoste, aneb aby je třtinou 
porážel, aneb opět třtinou radlici přiváže, tak je vyvorával. 

Samice výše roste s ratolestmi a svrchu listí má široké, zstřihané a ne 
tak dlouhé jako prvnL Koření dlouhé, počervenalé černosti neb žlutostí. 



3. MATOUŠ KONEČNÝ. 
Z Divadla božího (1616). 

O úkazech povStmých. 

15 Oblak jest pára hustá, v povětří nahoře se vznášející a časem případným 

deště, sněhy i krupobití vydáviyící, poněvadž páry, z země i z vod zemských 
vystupující, vzhůru se vznášejí a povětří temné činí a tak, studeností i světiem 
i větrem zhuštěné jsouc, oblaky působí. Ti pak, vlhkostí plni jsouce, jako 
lahvice boží, podle vůle Stvořitele svého, kdy a jak on ráčí, zemi svlažují. 

20 Všecky ty věci, dešt, sníh, jíní a rosa, jsou sobě v něčem podobní a v ně- 

čem rozdílní. 

DéSt jest vlhkost oblaků, sluncem a jeho horkostí rozpuštěná, kteráž 
krůpěje z sebe vydává a z prostřed povětrného nebe dolů padá. Podobné 
i mih takováž vlhkost jest a týmž spůsobem se rodí z oblaků, kromě že sub- 

25 tyln^'ší a lehčejší jest, od studeného povětří vyčištěný, zmrzlý, bílý, lehce 
padající, zemi pak velmi užitečné svlaái^ícL JM jest podobná věc k sněhu : 
v tom rozdíl mige od sněhu, že sníh s nebe padá na dříví i na zemi, ale jíní 
roste mrazem z drobničkých deštných k^ůp^iček, kteréž se zhušfují zimou 
a usazují na stromích a trávě suché. A jíní co jest jiného než rosa zmrzlá ? 

80 Boaa pak nebeská, k deští subíylnému podobná, ta jest pára letni vlhká, 
kteréž div«ým božím působením na zemi, na stromoví a na bylinky zemské 
k jioh rozvlažení se usazi^je, aby korkostí slapečnon qesvadla a nebjyniilai 

. v. čemž veliké pohodli Fán Bůh j^ní lidem i jejich zdjrav^ půBol^ě skrze to 
mímóa chladné po^étří; ^tolikéž úr^m zeipským yieiUce, prQf^^šaá tat^ová 

35 rosa ^lobeská bývá. 



- 267 — 

Krupobití jest zmrzlý dešf, kterýž y povětří když dol& BStupuje, příčinou 
Btudenosti v krůpějích svých svírán jsa, v ledovatou tvárnost obrácen a pro- 
měněn bývá. Aj tot jest jeden skutek boží předivný, že v povětří subtyloém, 
kdež hmotných věcí žádných není, taková věc makavá, tvrdá^ těžká a někdy 
dosti veliká rodí se, a dolů, někdy menší a někdy větší, prudce sstapnje a věci 5 
zemské uráží, i všecky ourody časem kazí a potírá. 

Blýskáni jest světlost ohnivá, z oblaků vynikající a povětří osvěcigící, 
větší nebo menší, s hřímáním aneb i bez hřímání; nebo pára suchá a horká, 
jsúci v oblacích obklíčena a zapálena, tajiti se nemůže, ale ven se dobývá 
a světlost velikou v povětří vydává. Jestit pak blýskáni dvojí: silné a mdlé. 10 

Blýskáni silné a prudké bývá, když jest mnohá materia. A toto nikdá 
bez hřímání nebývá, ani hromobití bez tohoto silného blýskání. Avšak někdy 
bývá blýskání silné s samým zahřměním bez hromobití, někdy pak s hromo- 
bitím děje se. Pára suchá a napálená chvíli v oblacích se sem i tam zmítá, 
místa a^akého hledá, a uBoaleziýe, mocí násilnou s hřmotem vypuzena bývá. 15 
Podobně jako prach zapálený z ručnice vychází, též vlhkost v dřevě ae kryjící 
ohněm se vypuzuje, a m noho podobných příkladů jest. 

Blýskáni mdlé jest osvěcování z oblaků také vyniki^ící a všecku porě- 
trnou krajinu vzhůru nad námi i dole na zemi osvěcující, a to z menší a sub- 
tylnéjší páry^ buď s malým nějakým zvukem a zahřměním, aneb tiše beze 20 
▼seho zahřmění. A že jest subtylná materia tohoto blýskání, protož také věcem 
mnohým škodlivé bývá, i bylinkám zemským, a zvláště óutlým. A obyčejně 
toto blýskání bývá v časech bouřlivých a nocech pršlavých po silném prvním 
blýskáni; 

HHmáni jest zvuk a hřmot strašlivý, buď v oblacích samých bouřící ^6 
a sem i tam procházející, neb i ven ž oblaků v vycházející, a hlasem ivým 
netoliko lidi a hovádka předěsujíd, ale i zemí a stavením pohybigící. Hřímání 
s jinými věcmi spojené jest dvoje: blýskavé a hromovém 

Blýskavé hHmáni rozumí se to, když silně a mocně hřímá, oblaky pro- 
trhuje, a s bleskem vycházeje, hlas v povětří i na zemi silný vydává. Hromového 
hHmáni jest nejprudší, nejsilnější a nejstrašlivější, kteréž netoliko s blýskáním 
prudkým a hrozným se dějte, ale spolu i s hromobitím. 

Brom jest posel boží hrozný, strašlivý, ohnivý a prudký, z oblaků rychle 
jako střela boží vyslaný, aby skutek moci a spravedlnosti boží, tu kdež Bůh 
cl^ce, prokázi^l, buď něco zapálil, neb zabil, neb roztrhal. Podle pak přirozených 35 
připadne stí a materie hrom jest pára suchá a horká, v hojnosti v oblacích 
shromážděná, kteráž od studenosti ze všech stran ji obkličující, více a více 
sužující a svírající, bývá sama v sobě rozněcována a zapalována, a nemohouc 
dále v oblaku býti trpínai protrhuje násilně oblak s hřmotem a bleskem, tak 
že vypuzena dolů na zem jsouc, podle rozličné materie, a hustosti i horkosti 40 
a zapálenosti své rozličné také užitky činí při yécech^ na kteréž doráží. Jest 



— 268 — 



pak zkušením vynalezeno, že hromobití jest ve čtverém spůsobu : rozmítajícf, 
opaligícf, spalujíc! a kamenné* 



XVHL 

KNIHY LÉKAfiSKÉ. 



1. TOMÁŠ JORDÁN Z KLAUSENBTJRKA. 
O vodách hojitelných neb teplicech moravských (I. 1580). 

Jezero u Čejfy. 

Fan Čeněk 8 Lipého, najvyšsí maršálek království českého, má dvůr 
veliký na panství hodonínském, při kterémž leží jezero patnáctí set krokův 

5 zšiří, do kterého žádná voda odnikud nevpadá ani zase z ného ven vytéká. 
Poněvadž sem pak pozdě zvěděl, aby vody z téhož jezera k lékařství užíváno 
bylo, protož sem najposléze ji spatřoval. A jsa času letního a podzimního.vy- 
hledáváním jiných vod zaměstknán, této sem zprubovati nemohl až teprv času 
zimního, když den najkratší byl. 

10 Bylo tehdáž to jezero zamrzlé; protož sem led^ kterýž dlaní ztlouští 

byl, prolomiti a vody nabrati dal . Kteréž okusiv, nad její hořkostí velmi sem 
se zstrašil; nebo tak velmi hořká byla, že mi se zdálo, že hořec, zeměžluč 
menší, pelyněk, anobrž i všel^akých živočichův žluče svou hořkostí převyšige. 
Hustá jest a nepříliš čistá, a jsúc do sklenice vlita, barvy byla zelené a jako 

15 nažloutlé. Uopouehové zmrzlí nebo kufiové ledu, ačkoli byli dosti prozřetedlní, 
barvu mezi zelenou a žlutou měli. Tři pídí pod vodou dno se nalezlo. Odtud 
sem motykami a háky dal vytáhnouti něco bláta, kteréž bylo těžké, černé, 
mastné a naprosto smrduté, prachem ručničným zapáchající. 

Potom povolav k sobě obyvatelův, dotazoval sem se na nich, zdali by 

20 o mooech té vody jakou vědomost měli. Pravili mi, že jest ke všem neřestem 
povrchním na kůži užitečná, a že se do té vody koňové prašiyí honívají, kte- 
řížto vyplavíce se jednou nebo dvakrát, že zhojeni bývají. Úředník toho místa 
rozprávěl mi, že předešlého úředníka bratr tu vodu ve džbáně dobře zacpaném 
několik dní choval, potom že vnitř v tom džbáně, kde se jeho voda dotýkala, 

26 ta střepina jako kůra nějaká se loupala a do vnitřku padala, a však zevnitř 
že ten džbán zůstal v celostí. 

Ryby v tom jezeře nejsou žádné, a když, odjinud jsouce přivezeny, 
do něho uvrženy bývají, hned zemrou. Však divná věc jest, že hovada a stáda, 
kteráž v tom dvoře jsou, tu vodu p^í; když pak tam odjinud přihnána bývají, 

30 tehdy se jí netknou; pakli ji pijí, tedy zemrou. Takovú moc má zvyklosti 



— 269 — 

Před časy kacata, hasl, když do jezera uvrženy byly, hned zemřely ; nyní pak 
praví, že beze škody ta vodu piji. A tak mnoho lysek, husí divokých a kačat 
jistého času v roce na tom jezeře bývá, že pro množství toho ptactva voda se 
zdá, jako by černým suknem přikryta byla. 

V létě, když jest v jezeře méně vody, břehové bývají bílí, jako by sníh 6 
nebo mráz na nich ležel, což oni praví, že pochází od sanýtru, kterýmž místa 
okolní potroušena bývají, a z daleka těm, kteří tam přicházejí, zdásenmoho- 
krátě, jako by kvítí bílé bylo. Též praví, že času letního smrad těžký z toho 
jezera pochází. 



2. ADAM HUBER Z RIESENBACHU. 
Z Regimentu zdrávi (1. 1587)< 

O povinností Setřeni íMa a zdrávi jeho. 

Mnohé a důležité příčiny se nacházejí, pro kteréžto jedenkaždý člověk 10 
povinen jest bedlivé a pilně, anobri po duši nejvýše těla svého šetřiti, a zdraví 
své opatrovati. Ale mně nevidí se tuto pro krátkost vsechnéch vyhledávati, 
toliko šesti předních a hlavních co nejskrovněji dotknu a o nich něco málo 
předložím. 

První tedy jest rozkaz pána Boha, všemohoucího stvořitele našeho, kte- 15 
réhož každý pod uvarováním těžkého hněvu Božího a přísných p<^ut uposlech- 
nouti má. Poroučí pak Bfih, abychom těla svá opatrovali a zdraví jejich ochránili 
v zákoně desíti svých přikázání, kdež dí: nezabiješ. 

Ačkoli pak lidem pobožným dosti by mělo býti na té samé a jediné pří- 
čině, jenž jest v&le Boží, by pak k ní žádné jiné nepřistoupilo: však poněvadž 20 
přirozené jest lidskému pokolení po pádu Boha neposloudiati, považme při 
druhé příčině toho, také-li jest tělo lidské hodno, aby bedlivě chráněno a cho- 
váno bylo ? Nebo jedna každá věc vedle přirozené podstaty a povahy své má 
mnoho aneb málo vážena i ostříhána býti. Jako mezi kovy zemskými nej- 
vzácnéjšf jest zlato, pro největší čistotu a dokonalost, a mezi kamením perly 25 
jsou ncjjznamenitější, a to z nařízeni božího, pročež i lidé po nich dnem i nod 
dychti a za nejdražší poklady sobě pokládiýí: týmž způsobem pán Bůh tělo 
lidské nad všeliká jiná těla, kteráž jaký život v sobě máji, zvelebil a oslavil, 
a nad nebesa i všedcy tvory viditelné v nevyšším důstojenství postavil. 

Třetí příčina, proč bychom pilní býti měli zdraví téla našeho vedle pře- 30 
dešlých také dosti mocná jest, že tělo a zdraví jeho není naše vlastní věc, 
ale toliko k důvěrnému chování a ostříháni nám od Boha dáno jest Jest pak 
povinnost toho, kdož k sobě věc cizí k chováni a opatrování přijímá, jakž 
práva ukazi]ú^> ^hy ji zase beze škody celou a neporušenou tomu, od kohož 
přijal, navrátil a odvedl. Pročež i my hleďme i v tom Pánu Bohu svému upřímnost 35 



- 270 — 

a věrnost zachovati, a tělo i zdraví jeho, nám toliko k náležitému užívání do 
dasu propi\j6ené a svěřené, pokudž nejvýše- možné v celosti zachovati, a o to 
aby na něm nedbanlivostí a nešetmostí naší nic nesešlo, skutečně se snažovati 
a pracovati. 

5 Čtvrté, napomíná a nutí nás k té bedlivosti a péčí i vlastní nouze a po- 

třeba naše. Nebo bez slušného opatrování a ochrany nemtie tělo při dobrém 
spůsobu svém dlouho a stále zůstati. Ale jakož i n^'tvrdsí železo a všickni 
živelní tvorové nedbanlivostí a nešetmostí hynou: tak i člověk, byt pak měl 
sílu Samsonovu, v nemoci upadá, když sám svého těla nešetří a neopatnge 

10 před těmi věcmi, od kterýchž ono ku proměnění a ourazu přichází. A skrze 
nešetrnost těla a nechování jeho častokrát dědičné nemoci v ukrutnosti své tak 
se posiligí, že potom ani od rodičův ani od dětí jejich odehnati se nedají, by 
pak i sám Hippokrates aneb Galenus víí svou mocí a uměním lékařským 
proti nim se vynasadili a snažili. K tomu nad dědičné neduhy i jiné j^padné 

16 těžké nemoci na tělo tudy se uvozuji, kteréžto nejednou lidi až do hrobu pro- 
vázejí a s nimi se skládigí. 

Pátá příčina éetmosti a vážnosti těla i sdravi jeho jest dobrota boží 
v tom prokázaná, když sme pádem prvních rodičův v hroznou neduživost, 
v mnohé nemoci, ano i v smrt spolu s nimi a po nich upadli, že dobrotivý 

20 pán Bůh nedopustil na nás i hned věčné smrti, ani v těle, jako v néjjaké ka- 
tovně aneb mučírné ustavičného trápeni: ale dostatečně nás všelikými prostředky 
a léky opatřil, a nám naučení dal, abychom živi jsouce mohli dobr^o zdraví 
užívati a před nemocmi obra&y míti, pokudž sami chceme. Pročež i k tomu 
nařídil, aby všecka oeconomla nebeská i zemskái i ta nejmenší bylinka, ivláštní 

26 moc měla k utvrzování a napravování lidského zdraví, kterouž on lidem skrze 
prostředky poznati dává: ač pro hřích i tu jsou věci a moei škodlivé, životu 
lidskému zhoubné, kteréž člověk znáti, a jich se varovati má. Ano i věd 
samy v sobě a v svém přirození dobré, jako povětří, potrava a t d. škodí 
našim tělům a- zdraví, když jich nemírné a nepotřebně aneb proti vlastnímu 

80 přirození našemu požíváme. Kdyby sám byl milostivý pán Bůh té dobroty 
a lásky neučinil, život náš ač prvé dosti bídný jest, musilby mnohem bídn^ší 
a nuznější býti. 

Naposledy i proto máme býti následovnic! a opatrovníci dobrého zdraví, 
že jakž napsal Martialis, život jest, ne jakž koli živu býti, ale na zdraví dobře 
35 se míti. Syrach také o tom pověděl : lepši jest smrt, nežli ustavičná nemoc. 
A vždycky snáze bývá, nepřítele do města nevpous teti, nežli z města ho vybíti 
a vyhnati. Ale takový život potřebuje náležitého opatrování, kteréhož kdož se 
aetgímá, ten snadno v nebezpečenství smrti, by pak i trápe se dýchal, upadá. 

Poněvadž tak veliké příčiny k šetrnosti a opatrování zdraví nás zbuzuji 

40 a vedou, jako vůle boží, vlastní hodnost těla, klenot toliko k užívání nám od 

Boha propůjčený, přirozená mdloba, dobrota Boží, a povaha života našeho : 



— 271 — 

potřebí jest jednomn kftždému jistou sprára míti, vedle níž by své tělo a zdraví 
rozumně opatroval, a před nemocmi chránil. 



"*^38^^*" 



XIX. 

SPRÁYA STATKŮ. 



1. JAN BRTVÍN Z PLOŠKOVIC. 
Z knihy o bospodářstvi (L 1535). 

O ryhmkdřetvi. 

Fišmistr m& býti velmi bedlivý, je rybníkům časně přihlédati as pilností 
je opatrovati. Předkem vyzvěděti má, rybníci jsou-li spravení; padli by který 
opravy potřeboval, aby se to spravilo buď při hrázi, na tarasu aneb v splave, 5 
voda aby se volně držeti mohla. A zvláště opatřiti to, aby ryby dolů ani proti 
vodě ucházeti neníohly. 

Maje takjiž rybníky, jakž sluií, spravené, starej se hned o plod, kterýmž 
by je, když čas přijde, nasazovati měl* Jsou-li jací rybníkové, v nichž by plod 
obžívati mohl, daj do nich kaprův dobrých, mladistvých, jakž se do kterého 10 
co vsaditi může, a sázej je po třikrát. Neb nezdaří-lit se jedni, zdaří se druzí, 
třetí. Potom když se kapři trou, nechť se jich pohlídá, aby pokradeni nebyli. 
A kterýž plod roční jest, ten nechf se na výtah do jiných rybníčkův, kteříž 
by najmělčejší a naj výhřevnější byli, dává; neb tu se najspíše vytáhnou. 

E násadám pak plod at se loví měsícův dubna á března v den jasný 15 
a tichý. Do velikých pak rybníkův at se dobrý plod tříletý dává, kterýž by 
růsti mohl a od vln aby nehynul. Štik také některou kopu prostředních aneb 
štičat něco, i drůbeže, jestli by se který rybník neměl sám čím nasazovati, 
af se do nich dává. 

Již pak fišmistr, maje rybníky všecky nasazené, mějž také o to pilnost, 20 
jak je máš opatrovati, aby se k užitku přivésti mohly. A maje na pomoc je- 
dnoho holomka z rozkázaní ouředníkova, ty vždycky aby v jednu stranu šel 
a holomek v druhou Trefuje se také, žé druhdy rozkážeš holomkům k opatření 
tam aneb jinam jíti, a oni půjdou do krčmy, a skrze to mohla by se škoda 
znamenitá na rybách aneb na rybnících státi. Protož, rozkáže, hned za nimi 25 
jeď aneb jdi a, neučiní-li tak jak se jim rozkáže, hnědat sou trestáni; potom 
bedlivější budou. 

Jest také fíšmistru potřebí o všelijaké rybničně potřeby v čas se postarati 
a zvláště, což k lovení náleží, aby všecko pohotově bylo, ne teprva, když by se 
loviti mělo> aby se s tímto neb s oním shledával. 30 



Při lovení rybník&v tento spůsob zachován býti má. Nigpnré/ než se 
rybník spustí, má se podtrubí opatřiti a ohraditi, aby ryby dol& acháseti ne- 
mohly. A sprouha má se dobře vypraviti, aby voda volné odpadati mohla. 
Potom teprv ať se rybník spnstí, jakož toho najvíce v podzimku bývá. 
5 A když rybník již teče, potřebí jest k nému často přihlédati, aby se 

na rybách škoda nedala. Také za času dáti sobe nevody a jiná nádobí na 
rybník svézti, aby pohotové byla, a lidem v místech aneb v městečkách pří- 
sedícím oznámiti, kdy by se ryby loviti měly, aby o tom věděli. A nechť by 
pohotově kosové aneb vazby, kdež přístupno jest, u kraje byly na hrázi aneb 
10 dole kádi, aby se z no?oda do kosů aneb na vazby ryby dávaly a z košfiv 
teprv do kádi a z kádí do voznic, tak jakž obyčej jest 

Než fišmistr at lovce rozumně spravíme, jak vláčeti a loviti migí, aby 
se rybám neubližovalo. 

Rybník když se sloví, hned nevody a jiné vazby af se vyperou a vysuší; 

]5též kádi i jiné nádobí všecko pěkně do sucha nechf se sveze a sklidí, škorně 

lovecké vymažíc zase se schoviyí, a rylhiík přes zimu aneb přes léto at se suší. 



2. JAN DOBŘENSKÝ NA DOBŘENIOÍOH A BfiEZNICI. 

Ze Správy statkův (1. 1560). 

O řízeni poddaných a sirotkův. 

Když hospodář některý osedlý z tohoto světa prostředkem smrti vykročí, 
ihned potom statek jeho, na čem ten koliv, na mále neb na mnoze, pozůstane, 
pořádně zinVentován a v obzvláštní k tomu založená registra vepsán býti má^ 

20 B tím při tom doložením, jak mnoho sirotkův mužského i ženského pohlaví, 
většího neb menšího vzrostu, se k tomu nachází, a kterak kterému říkají, tak 
aby každá vrchnost na každý čas o týchž sirotcích jistou vědomost míti mohla, 
a oni také když k letům předou, kde spravedlnosti hle4ati věděli. 

A poněvadž mnoho na tom záleží, aby mládež hned od dětinství v bázni 

25 boží odchována byla: protož hejtman obzvláštní a přední pozor na to míti 
má, aby matky samotné v stavu svém vdovském pobožně a poctivé živy jsouce, 
podle toho i dítky své ke všemu dobrému vedly, jim v rozpustilosti a zahálce 
růsti nedaly, anebrž hned z mládí k pracem, seč kteří mohou, přivyknouti na- 
učily. Nicméně má se k tomu dohledati a to tak naříditi, aby sirotci menši 

80 podle matek svých až do většího vzrostu náležitě opatřeni byli, a vychování 

své tu, kdež sou osiřeli, míti mohli. Kteří pak sirotci již větší a vyrostlejší 

jsou, jichž by se doma nepotřebovalo, ti k službám obrátiti aneb jiným lidem 

poddaným, pobožným a správným hospodářům, v službu propůjčiti se migí. 

Aby tím lepší pozor na sirotky a vdovy býti mohl, protož má každý 

35 hejtman při témž času, když čeládka dosluhige, podle příležitosti obyčeje téhož 



— Ž78 — 

kimje vlacky sirotky Je jistému dai před sebe obeslati a tu s pilnosti na to fié 
?yptati, kterak soa se předešlého roku.budto doma neb jinde chovali, á zase 
proti torna od hospodářů? svých chováni a opatrováni byli, a jak jím službu 
jejich podle předešlého projednáni zaplatili. A. maje hcgtman ty všecky sirotky 
před sebou, tu opět toho s pilností šetřiti má, jestliby se kteří sirotci ostřejšího 6 
vtipu mezi sebou našH, vezmouce od jejich přátel zprávu, aby ti mimo jiné fe- 
drováni, na díle k liternímu umSoí aneb na řemesla, pro rozličné potřeby pan- 
ství odáni bylí. Jiné pak sirotky mužského a ženského pohlaví k hmotným 
práceúi mají obrátki. A aby na každý éas se védéti mohlo, kde který sirotek 
zůstává, protož každého roku v obzvláštní k tomu připravená registra zcela a 10 
zúplna, na jakých penézích aneb jiných příméncích který n koho smluven jest, 
se vší pilností poznamóiáno býti má. 

Pakliby kteši hospodářové^ jimžby sirotci v služba podáni byli, nekře- 
stansky s nimi nakládaH, je podio náležitosti stravou a záplatou neopatrovali, 
a tak zúmyslné k tomu příčinu dali, žeby čeládka sobě zoufala a pryč ušla, 15 
ti a takoví hospodáři netoliko jsou povinni, takové od nich ušlé sirotky na 
svůj nákhid zase hledati a před hejtmanem postaviti, ale migí ještě k torna,' 
jiným ku příkladu, skutečné trestáni býti. 

Kteří by pak lidé poddaní aneb sirotci pro své zlé chování poctivosti 
své potratili, vrchností se spravovati nechtěli aneb z gruntu zběhli: ti netoliko 20 
iádného nápadu, ale ani svých vlastních spravedlností ožiti nemají. ^ 

Poněvadž hříchové a rozličné nepravosti na všecky strany mezi lidmi 
již se velmi rozmohli a čím dále více se rozmáhají, i protož hejtman má se 
na ty lidi, kteřížby tak hanebně proti pánu Bohu živi byli, se vší pilností 
vyptávati, a takové neřády skutečným trestáním, bez sanování osob, časně pře* 25 
trhovati 

Soudové a posudkové v městech, městečkách a vesnicích každého roku 
zimního, hned po novém létě, skrze hejtmana a písaře sirotčího, a kde se jeho 
nechová, písaře důchodoího, v přítomnosti rychtářův a konšelův pořádně držáni 
býti majt 30 

Co 86 pak dotyce zlých a nedbanlívých hospodářův> kteřížby víoo ▼ krč- 
mách leželi neb piln^ší karet býti, nežli živnůstek svých hleděti chtěli : k těm 
hejtmani a purkhrabó pilně a často dohlížeti a zvláště pak na to, jak kteří 
rolí své osívají, po všecky časy veliký pozor míti mají, a pokudž by jakou 
nedbanlivost a zlého hospodářství příčiny při kom shledali, tu předkem hejtman S5 
týchž lidí k tomu, aby gruntův svých neopouštěli, anobrž časně zase opravovali 
hleděli, přísnými slovy napomenouti má. 

A jestliže by kdo po takovém napomenutí ještě vždy toho, co k napra- 
vení přivésti, obmeškával, tomu hejtman dále vězením i na rukojmě bráním 
při týchž lidech časně přehnouti má. Pakli by i to při kom žádné platností 40 
miti nechtělo, tedy hejtman již dál^i má mfti moc, toho každého, by i dobro* 

18 



— 874 — 

« 

Tolní prodati n^ditél, a gronta vybýti a takové groniy lefiáim lioapodáfcm 
osadiU* _^ 

3. MIKULÁŠ ČERNOBÝL. 

Ze Zprávy pánům, kterak svůj statek a úředniky STé 

říditi (I. 1587> 

Každý pán má míti čistá dobrá veselou mysl a tvá kvatoekvil vóBti 
a kvasy avé s dobiými lidmi. Svým pak oasám má na obecné dobré mysliti , 
6 o ^cemskou věc se raditi, krále pána svého dobré véci obmejáleti, pokoj dobrý 
jednati, hněvy, sváry krotiti, lidi mířiti a ze zlého k dobréma vésti. 

Má pán býti schopný k slyáení, ale zpozdilý a nesnadný k uvěření: 
a což kde uslyší, aby to prvé s pilností rozvážil , pravda-li při té řeči čili 
klam, aneb skodí-li komu a co obmýšlí, není-li ten, kdož mluví, pochlebník. 
10 Nebo' každý pochlebník jest šk&dce panský a. podobný bývá k kocoom, kterýž 
8 předu líže a z zadu drápe. Těch a takovýdi mají se páni varovati a od 
svých dvorfiv je jako zhoubce preč hnáti. 

Sluší také pánu, aby nebyl k svým služebníkům a k svým lidem příliš 

. tvrdý; než ve všech věcech aby míru zachoval a, oož na něm jest, se všemi 

15 pokoj měl,. přílišného hněvn nedada zřetedlně na sobě znáti. Nebo veliká jest 

věc, nedáti se hněvu přemoci ani nad sebou panovati, poněvadž hněv jest 

žádost pomsty i všeho zlého. A protož, když se pán koli rozhněvá, má hněv 

syť\j ihned skrotiti a potom to rozvážiti , veliká-li čili malá příčina hněvu 

jeho byla. 

20 Má také každý pán býti milosrdný a jako pastýř a správce stáda lidí 

svých s pilností opatrovati, nedáti jim zaháleti, k robotnému životu vésti a ke 

vsí poddanosti. Sám také má nejprve hledati království božího a chvály jeho, 

a tak ráčí mu Pán Buoh dáti pomoc ve všech věcech. 

Každý pán má s rozmyslem odpovědi rozumné dávati jednomu každému, 

26 chudému i bohatému; a což komu přiřkne aneb slíbí, již toho aby neměnil 

pro, nížádopu věc. By mu pak to potom i protimyslné bylo, splfi, aby nebyl 

podezřelý v slibu nalezen. Neb lépe jest nic nepřiříkati a neslibovati, kdy by 

9epínil učiniti neb dáti, nežli mnoho přiřknouti a nei^itL 

, ' A jakoužkoli věc má pán před aebou, hleď jí prvé bedlivě s radou svou 

80 fi^vážitís k. jakému ji konci přivésti muože, aby toho potom neželel. A protož 

má o to s pilností jednati, aby sobě upřímné dobré zachovalé lidi k radě 

ifídili kteilž by, vidouce a zni^íce na pánu něco neslušného, pďmými rozum- 

nj^mi ieGJOfá a příklady starých mudrcáv pána od toho odvedli a nainravili. 

imejiž pán dobré rozumné a zachovalé áředníky, poruč jednomu ka- 
•Sždému podle povahy jeho, co, pokud a jak spravovati má s pilností, aby jeden 



— 276 — 

každý, což mu náleží, opatroTal a pánu nic jíaébp nomluvU, nepravil a j^e- 
žaloval, než samu toliko pravdu vždycky oznamoval. 

Též 8 jedním každým úředníkem aby se častý počet délalavyiií kniž* 
sím aby dohledali, eož uzniýi škodného, to aby jim ukazovali a sloty jo npr 
pravovalL 5 

— •Q8S>- 

XX. 

SPRÁVA OBCI. 



1. JAN KOCÍN Z KOCINÉTIT. 
Z Naučeni správcům ebeenim 

{podlé Plutar^a), 

Kdož se správě města neb obce oddati chtějí, těm jest předně toho po«, 
třebí, aby k tomu s dobrým rozmyslem, zdravou radon a bedlivým uválením 
přistoupali; ne z lehkomyslné^ žádositi, aneb marné chvály; ani úmyslem vy- 
hledávání vlastního užitku a ziski^ jakoby na nějakou zlatou žeň jití Vf^éXi; . 
ani z všetečnosti) a žehy se neměli čím jinýn^ zaneprázdniti, Jřfebo jako «»* 10 
hálčiví a prázdní lidé po rynku se třebas eelý dei\, by jim toho žá4ná p^třebi^ 
nebyla* procházejí: tak mnozí, nemajíce co užitečného dělati, pletou se v úřady 
obecné, a pokládió^oe je sobě za hru a žert, netplikp za ně žádají, ale někdy 
i drahými dary se v ně kupují. 

Takoví podobni jsou těm lidem, kteříž z kratochvíle vejdonce 4o lodí, 15 
aby se toliko pro ukrácení tesklivé chvíle provezU, když je potom vajfio nad^i 
na hlubinu n^ořskou vítr zanese, ieprva se zpátkem k břeha ohledají, a kterak 
by zase k zemi přijití mohli^ o to se žádostivě starsýí: vsak nicminé sq> f^tr^- 
chem a s velikou nechutí, chtěje nechtěje v nebezpečenství s jinými ^ti^ti 
a vytrvati musejí. 20 

Rovně též i onino dosáhnouce úřadův a za nedlouhý čas jich pekuslee, 
teprv potom předsevzetí svého pykají, a ustavičně bych bych voltgí, zvláště 
když místo chvály potupy, místo poctivosti pohanění, místo vážnosti a šetrnosti 
od lidí lehkosti, místo zisku škody docházejí; tak že ne^jednou těm poddáni 
býti musejí, jimiž sami vládnouti chtěli, a kterýmž se myslili zalíbití, těm 26 
v nelibost a hněv upadajL 

Ale kteříž správu obce jako věc samu v sobě šlechetnou, ctnou, starostUvoiii 
nesnadnou a pracnou, však svému řádu a stavu náležitoui bedlivě a zdravé 
uvažují a v úřady s radou a rozmyslem vstupigí, ti se toho ničehož neobávají. 

Nacházejí pak dvě cesty aneb dvojí přístup k správě obcí a mést. Jedna 30 
cesta jest kratší, k dojití poctivosti a slávy v brzkém času velmi příhodná, ale , 

18* 



— 276 — 

nebezpečná: drnbá pak prodlenější a jako pěším př(jemňějSf, vsak bez- 
pečny' ší. 

Někteří zajisté zmužilou smělostí s?on a udatností hrdinských skutkfty 
velmi' rjcble sobě přístup k správé a úřadftm obecným učinili, jichžto příkladů? 

6 veliký se počet nachází v historiích řeckých a římských. Takoví lidu vděční 
a milí bývali, aniž jim co závist protivníkův a nepřátel uškoditi mohla. Nebo^ 
jakžpověděl Aristoteles; ani oheň dýmu nevydává, ani sláva závisti neplodí, když 
se to obé pojednou a brzo vyskytne a rozsvítí. Než kteříž poznenáhlu rostou, 
pomalu a váhavě se vyvyšují, těm se jiné odjinud překážky namítají, ták že 

lOnejedni prvé než dobře rozkvetli, před soudnou stolicí uvadli. 

Edyž pak někdo pojednou a jako v skok, vyřídě. platné poselství aneb 
obdrže slavné vítězství^ nejvyššího úřadu v městě dosáhne, proti tomu ani 
závist ani potupa jiných nic nemůže. Tou cestou šel Áratus k slávě, když 
Nikokle tyrana zamordoval. Tak Pompejus nejsa ještě senátorem žádal triumfu 

16 z podmaněných nepřátel, a když mu toho Sylla zbraňoval, pověděl, že více 
lidí klaní se slunci vycházejícímu než zapadajícímu. Což slyše Sylla, přestal 
mu býti na odpor. 

Za našich časův slavný začátek k úřadům dávají legací ke králům a kní- 
žatům, též obecní soudové v rozepřecb těžkých a nesnadných, ke kterýmžto 

20 věcem potřebí jest muže vtipného, srdnatého, opatrného, upřímného a smělého. 
Nacházejí se také v městech mnohé věci poctivé a užitečné, skrze nedbanlivost 
zapuštěné a téměř dokonce zahynulé, kteréž kdož by zase napravil a v předešlý 
dobrý způsob uvedl, aneb což s hanbou a Škodou obce zlého v zastaralou 
zvyklost přišío, to zase rozšafně vyplenil, velikou by platnost městu učinil, 

25 a sobě slavné jméno a lásku u dobrých lidí způsobil. 

Mnohým také spravedlivý rozsudek v rozepři těžké, spletené a nesnadné; 
zastoupení a ochránění člověka chudého proti bohatému, mdlého proti mocnému, 
a sprostného proti chytrému; svobodné a smělé zastání a obhájení spravedl- 
nosti a práva proti vysokému, ale nespravedlivému knížeti a pánu okázalo 

30 i dobře obmezilo cestu k předním úřadům městským. 

Někteří se zmohli, a jak sobě tak potomkům svým poctivé jméno způ- 
sobili skrzie nepřátelství, kteráž měli s úřadníky a vrchnostmi neřádnými a ty- 
ranskými, nebo svrhše je s důstojenství, ^ami s pochvalou a dopuštěním všeho 
lidu na místa j^'ich vstoupili. Ale ze závisti odpůrcem býti člověka poctivého 

35 a dobrého, kterýž svou ctností slávy a chvály došel, ani chvalitebné ani uži- 
tečné není. Když zajisté lid obecný ublíží něco muži dobrému a potom rychle 
hněv jej pomine a on litovati toho počne, nejsnadnější tu cestu k výmluvě 
hříchu svého mívá, že se křivdy dobrému Člověku učiněné nad původem 
a rádcem vymstívá. Takoví tedy a mnozí jíuí jsou přístupové slavnější k dojití 

40 předních úřadův obecných. 

Kteříž pak druhého způsobu dojíti cti a slávy požívali, ti v předsevzetí 
svém následovali břečfanu. Nebo jako ten; připna se k některému mocnému 



— 277 — 

stromu, spolu sním a po ném nahoru se táhne a rosto; tak oni jsouce mladí 
a neznámí v městé přidrželi se lidí starých, vznešených a moudrých, pod je- 
jichžto mocí a opatrností pomalu se skloňujíce a spolu s nimi rostoáce, v správu 
města a obce se vkořenili. TakAristida vzdělal Klisthenes, Phociona Chabrlas, 
LukuUa Sylla, Eatona Maximus, Agesile^e Lysander atd. 6 

Takoví pak, kteříž jako za ruku od jiných k slávě a správě vedeni 
bývají, netoliko jednomu^ ale i vsechněm městanům vděčnou službu činí, a pH- 
hodí-li se jim co potom nestastného a protivného, v menJí nenávist upadigí. 
Pročež i Filip král macedonský napomínával syna svého álexandra^ dokavadž 
jiný kralige, aby sobě vlídností, přívětivostí a prokazováním jiných náležitých 10 
povinností jak může nejvíce služebník&v a přátel třebas ze všeho světa způsobil. 

K takové pak pomoci za přítele a patrona volen býti má ne zprosta 
slavný, vznešený a mocný, ale ten, kterýž pro svou šlechetnost a ctnost takový 
jest. Nebo jako nekaždý strom trpí při sobě vinného kmene, aby sa okolo 
něho otočiti aneb nahoru při něm růsti mohl, ale některý jej hned udušuje 16 
a žádného zrůstu mu nedopouští: tak v obcech, kteříž dobrých jonákůy ne- 
milij^í a nepodporují, než toliko jsou pyšni soběhrdové a žádostiví vyhledavatelé 
své ctil moci a chvály, mladým měštanům nepř€u'í žádných příležitostí a příčin, 
kudy by také zrůsti a něco dobrého v městě učiniti mohli, nýbrž z neřádné 
závisti, aby se sami úřadův nasytili a bojíce se, že by iim snad mladí tu vlastní 20 
živnost' jejich objali, všeUyak je od toho odvoziyí a potlačiti usilují. 

Tak Maríus těžce nesa štěstí Syllovo, odstrčil ho od sebe. Ale Syllu 
připojiv se k Mariovým nepřátelům, mužům dobrým a šlechetným, zkazil 
Maria a vyhnal ho, kterýž byl už téměř město římské vyvrátil. Proti tomu 
Sylla hned od mladosti Pompeje zvelebiti hleděl ; nebo i povstával proti němu 26 
i klobouk před ním uctivě snímal, a jiným také mládencům příčiny dával ' 
ke skutkům rytířským a slavným, a lenivějších ponoukaje naplnil vojsko své, 
žádostí, cti a chvály, chtěje ne sám toliko velikým a slavným, ale mezi mno- 
hými velikými a slavnými nejprvnějším a největším býti. Takových tedy pří- 
znivých a nezávistných lidí přidržeti se sluší. 80 

Na druhou stranu mladí méštané nemají činiti jako onen Esopdv křáUč^ • 
kterýžto pod křídly orla vynesen jsa vzhůru blízko až k Blund, rychle nad 
orla vyletěl, a tak království nad ptáky došel, to jest. nemají svým mistrům, 
patronům a otcům cti a slávy jejich nenáležitě a nevděčně uchvacovati, aleje 
raději od nich a s povolením jejich přgímati, dokazujíce tudy, že žádný neumí 35 
dobře panovati ani jiných spravovati, jakž pověděl dobře PlatOj kdož se prvé 
sloužiti a poddán býti nenaučil. 



— 278 — 

2. DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA. 
Z Politia historica (1584). 

O vychováni mlddeie. 

AristoteUij veliký a vznesený madřec, p{še mez! jiným a napomíná v svých 
knih&eh, kteréž o policii sepsal, že ti, kteřížjsou v městech aobcfch za správce 
nařízeni^ a jiným práva, řády a statuta vydávají, předně na to s pilnosti mysliti, 
a o to bedlivou péči míti mají , aby té částky nezapomínaK a nezanedbávali, 

5 kteráž se k počestnému zvěděni a dobrému vyučení mládeže vztahuje. Nebo 
kdež se ta věc, za jakými pak koli příčinami opouiti, tu nemůže město aneb 
obec než velikou a znamenitou škodu vzíti. A protož chce-li kdo dobře na- 
řízenou policii a řád v městě míti, ten musí nejprve od mládeže začíti, aby 
ji v dobrém uměni a křesťanských počestných mravích založil a vzdělával. 

10 A pověděl Aristoteles, že ta věc netoliko v každé dobře nařízené obci vysoce 
potřebná jest, ale také že vládařftm a správcům náleží nad tím ruku držeti, 
a tó s pilností opatrovati. 

Tak ÁpoUonius velmi krátký list napsal hejtmanům a oořednlkům řím- 
ským v tato slova: „Mnozí z vás velikou péči a starost mají o své paláce, 

15 stavení, zdi městské a piocházky. Ale o détí své a manželky, aby ct&é a chva- 
litebně vedeny byly, o to ani vy nepečujete, ani práva vaše toho neopatrují. 
Což kdyby se dalo, jak by utěšená a poctívá věc byla ouřad v městě." 

A onen moudrý Sokrates často říkával, jakž o něm to poznamenal Plato : 
nCo myslíte^ a co předse berete lidé, že se nejvíce o to staráte, abyste mnoho 
20 peněz a statků nashromáždili: o děti pak a syny své, jimž toho zanechati 
míníte, žádné bedlivé péče nemáte?*^ „K tomu já přidám, dí Plutarchus, že 
takoví rodičové rovně tak činí, jakoby někdo staral se toliko o střevíc, o nohu 
pak žádné by péče neměl.'' 

Z té příčiny chválí se císař Trajanusy že nařídil a poručil, aby z obecné 
25koi»ory a na obecný groš každého roku pět tisíc pacholat z dobrých a pocti- 
vých rodičů p^élých diováno a k dobrému vedeno bylo. Item, císař Karel Ve- 
likí^ že tři ■Iav^é akademie ustanovil a štědře nadal; jednu v Paříži ve Fran- 
cjooiskn, drahou v Bononii a třetí v Padui ve Vlaších. Založil také a vystavěl 
nyaoho bohatých klásterův v zemích německých a v říši, kteříž toho času nic 
80 jiného nebyli než školy, v nichž se mládež dobrým mravům a svobodným nměiiím 
učila a v počestné křestanské kázni hned z mládí zvykala. 

Jakož pak i nyní na panstvích a zemích knížete a kurfiršta BMkého 

v některých klášteřích začaly se zase takové školy vyzdvihovati, v nichž mnoho 

čistých učených lidi zvěděno a vychováno. A dejž to milý Bůh, aby i jiní 

36 mocnářové a knížata křéstanská přiklad sobě z toho vzali, a tím spůsobem 

všecky kláštery na panstvích svých zase obnovili. Nebylo by se obávati potom 



— 279 — 

v časích bndoucich nedostatku učených lidí, jakož nyní činiti musíme, poněvadž 
klásterové aneb zhola zpaátěni a lidem Avélským poddal , jsoi^ uneb bydkjí 
y nich a nadání i d&chodňv j^lch užívají lidé Éi6ettní, zahálciví k leniví, kte- 
řížto ani Boha ani světu v ničemž užiteční a platní nejsou. 

Tuto bylo by zapotřebí i to připomenouti, že obzv]4»tě velicí páni nej- 6 
vyšší pilnosť a péči o to míti mají, aby jejich synové a dítky co nejlepěji 
a neápdoesttiéji zvědem byli: mfiifoe a {MUdatujíce ttt to/ žé j^M^se^dítky 
jejich k dobrému a prospěšnému vlasti zrodily. Nacházejí se mnozí, kteříž 
alavnýná peiiřby a jisými velikými náklady památky po i^obě zah^háviuí. 
Ale v pravé pravdě žádný pán nemtbže lep$f a iíhvalitebnějsí paměti požftstaVitS, 10 
jaká když po sobě zanechává dobráho syna, kterýii v počestností, lléchétúosti 
a ctnosti otci svému podol>efn jest. Aniž může ten pán za mrtvého j min a dřžán 
býti, kterýž takový «šlechtílý a krásný obraz zplodil, nasvěťvyvedt atia'^stém 
místě zftstavil. 

Chvalitebný příklad jest na králi FUipoiti Maóedonšhíhn, Tomn když sé 15 
syn Alexander, kterýž potom veliký sloul, narodil, napsal !ht k mudrc! Aif- 
stotelovi v tato slova: ^Král Filip Aristotelovi mudivi pozdravení. Véz, že 
mi se syn narodil, za kteréhož všem bohům dékt^i. Ke tak žesejéstuarodi!, • 
jako že mu se za života tvého naroditi trefilo. Nebo naději se, že od tebe 
sveden a vyučen jsa, hoden bude i mfie i království, kteréhož mu zanechám.^ 20 

Gh9,ř Karel (Veliký) jsa pán učený a maje syny 1 dcery, ke všemu do* 
brému je snažně vedl. A syny ovšem, dokudS malí byli, dal nčiťS literám, 
a když odrostli, i^oručil je vedle obyčeje francouzského evičlti, jak by ntf ' 
koních jezditi, zbroj na sobě nositi, a mhmě stříleti měU. Dcery své pák 
k tomu měl, aby předly, šily a tkaly, a to proto, aby žádné příčiny k zahálce 25 
neměly. Syny své vždycky s sebou za stůl sázel, a když někam jol, při boku 
svém jeti jim rozkázal. Taková (hle) péče byla toho velkomocného císaře a pána 
o dobré a chvalitebné z vedení synův, že je sám téměř vždycky před očima 
svýma míti, a sám jejich pěstounem a učitelem býti chtěl. Jako onen římský 
Kíiió žádnému jinému synův svých neporučil, ale sám je k ctnosti příkladem 80 
svým vedl a svobodnému poctivému umění vinčoval. 

Co my pak medle nyní činíme? Mnozí o koně a chrty v^tší starost 
máme, než o děti. Kdyžt jeti mají co jísti a piti. a čím se pěkně odívati, dosti'' 
jest. A poručíc je nějakému nezvedenému a neučenému Rybaldu, kterfŽtoHko 
jméno má, že jest succentor, aneb bakalář, aneb dětinský mistr, co se učí 35 
a k čemu se vedou, na to třeba v roce séneoptáme, ani nepomyslíme. Otem- 
pora, o mores! 



— 280 — 

XXL 

PUTOVANÍ DO SVATÉ ZEMĚ. 



DANIEL ADAM Z VELESLAVÍNA. 
Z ÚTodn k Itinerarinm saerae seriptarae (L 1592). 

Jest vůbec dobře védomé a známé, kterak mnozí alavní a znamenití maži, 

' za gředeálých let i našebo veko, putování do mésta Jerasaléma, i do Palestiny 
předsebraliy a z dalekých končin & nemalými ontratami i nejednou s nebez- 
pečejastvim života, vykonávali, a snad i po dnes nékteří vykonávají. Navétéim 

5 díle a snad. všickni, dělali to z bíNrlivé žádosti a s dobrým pobožným úmyslem, 
chtíce ohledati a shlédnouti ta svatá místa, na nichž Pán Bůh a Svatí jeho 
divy a záziaky činili, a o nichž často v písmech zákona Božího čítali; aby 
^e tím prostředkem v bázni Boží rozhorlovali, a v pravé pobožnosti hodn^sích 
prospéchův nabývali; poněvadž vždycky mocněji v srdce naše skládá se to, 

10 DAČ očima svýma patříme, nežU o čemž toliko čteme neb slyšíme. 

Ale jakož rozdílní jsou v povahách lidé, a jedni druhých jak vtipnější tak 
bedliv^ái a zdílnéjší bývají; tak i mezi poutníky země svaté nacházeli se jedni 
pilnéjlí nežli druzí, a když někteří, což tam dobrého a užitečného nabyli, to sami 
sobe zachovali a zatajili, jiní zase všecko, což spatřili a shlédli, v poznamenání 

15 ^ spisy jisté uvedli a na světlo vydali ; aby i ti lidé, kteříž tak daleko dochá- 
zeti, téch svatých míst očima svýma spatřovati nemohou, čtouce ty nábožné 
cesty a pouti, duchem a myslí v těch místech se. stavěli, a vnitřním zrakem 
srdce na divné skutky a zázraky Boží hleděli. 

Nacházím v historiích; že i z národu našeho českého, kterýž vždycky 

20 ttftd jiné nábožnější býval, mnozí jak z obecných tak z urozených a slavných 
lidí na ty svaté pouti se vydávali; jako Menhart, biskup pražský, v počtu 
' desátý, vypravil se do Jerusalema za příčinou náboženství, léta Páně UBO, 

Ač pak koli dosti podobaé jest, že před tím i potom nejedni z Čechův 
takové cesty předsebrali ; však žádný z nich cesty své a př|hod rozličných, 

25 i co tam kde viděl, nevypsal a v známost neuvedl, o nichž by vůbec védomé 
bylo, kromě dvou: z nicbž jeden byl Martin Kabátník z LitomyUe^ kterýž po 
zemi z Cech skrze Moravu, Slezsko, Polsko, Rusy, Valachy, Turky šel až do 
Konsjtantinopole. Odtud přeplaviv se přes úzké moře Bosphorus Thracius řečené, 
prošel všecku Asii po zemi až do Sýrie a Palestiny i do města Jerusalema. 

80 Tam pobyv za tři neděle a ohledav místa svatá, k nimž ho pohané připustili, 
jel odtud do Egypta, a v městě Memfíá aneb Alkairu převelikém, spatřiv což 
mohl, zase touž cestou domů se navrátil, a tu svou jízdu, jakž možné bylo 
člověku sprostému, v spis uvedl, kterýž také vytištěn jest a mezi rukama lid- 
skýma. Léta ovšem nepoznamenal, kdy jest takovou dalekou (snad přes devět 



— 281 — 

set mil) pouf vykonal, yáak z knílky jeho rosaméti se může, že se te etalo 
za kralování v Čechách a v Obřích krále Vladislava, Ludvíkova otce. 

To o Kabátníicevi krátce jteni připomenouti chtěl, poněvadž ólovék obeoiý 
tak mnoho zcestoval (zvandroval) a památky oesty své po aobé zanechal ; ač 
ne jedni za to mají, že více básni psal nežli pravdy, a proto ho i zamítají; 6 
ale není pochybné, že nepsal jiného než což tam vidéti mohl, a což slyiel^d 
jiných, B nimiž boďto sám anebo skrze tlumočníka mluvil, a jakž spraven byl 
e čem, tak sobe to poznamenal ; buď že viemu sám véřil aneb nevařil, práva 
žádnému k véřenf neukládá, ano že sám o mn^ém pochybuje, Jijevnéna sobě 
znáti dává. Jest pak i to pamatování hodné, že tam v Egyptě nalezl lidi 10 
s nimil se jasy kem. naším slovansl^m bez tlumače smluviti mohl.. 

Druhý z Čechův, kterýž cestu do země svaté a do Jerusalema vypsal 
a vůbec na světlo vydal, byl Olé^eh Frefát z VUcámovii, rodič pražský. Ten 
léta Páně 1646 nejprv z Prahy do Benátek na sv^j vlastní náklad, a odtud, 
po víion s mnohými ^olutovaryái a poutníky plavil se až do Palestiny k portu 15 
Jafia aneb Joppen, a potom po zeoú do města Jerusalema a k hrobu Božímu* 
Jak mu se pak na té cestě vedlo, jaké půtky měli na moři, k kterým ostrovům 
přistáli, a co v Jerusalemě i v okolních místech spatřil, to všecko bedlivě T>p0- 
znamenání uvedl, a v jazyku českém léta Páně 1568 vytisknouti dal. 

Ty tedy knihy o zemi svaté a městu Jerusalemu Čechové naši v řeči své až )0 
posavad čítávali, a čísti mohli: jiného nic o té materii neméU. Kteříž pak 
cizím jazykům, zvláště latinskému a némeckému' rozuměli a rozumějí^ z čí» 
tání mnohých autorův lepší vědomosti nabývati mdili, poněvadž n^dni staří 
i noví o nich psali, a putujíce do těch krajin, všecko s pihiosti zaznamenali, 
což tam koli ušima slyšeli, aneb očima viděli. 25 

Ale však, dle sprostého zdání mého všecky ty a takové traktáty, buďto 
latinské, německé aneb české, v nichž se země svatá a město Jerusalem vy- 
pisuje, mnohými příčinami .převyšuje ta kniha, kterouž Magister Henriekus 
Buntingw^ kazatel slova Božího v knížectví brunšvickém, pod tiUilem latin- 
ským lUněrarium aacrae acrifturae a německým Reisebuch v jazyku německém 30 
před několika lety na světlo vydal. Nebo v té knize své vypsal nejprve a spo- 
čítal na míle německé cesty a pouti, kteréž ze starého zákona jovšem svatí 
první otcové, patriarchové, soudcové, králové, knížata a proroci, za nového 
pak zákona Josef, panna Maria, sám Kristou Pán a Spasitel náš, a někteří 
z učedlníkův a apoštolův jeho zde na světě pracně vykonati. 35 

Potom ačkoli nerozumím, aby sám osobně tento Buntingus v zemi svaté 
býti a ji projíti měl, vsak což jiní pobožní a víry hodní muži a poutníci v svých 
Spiších zasnamenali, to on rozšafně a bedlivě z nich vybral, a čistým pořád* 
kem připomenul, místa všecka i města, hory, lesy, pahrbky, ůdoH, potoky^ 
jezera, řeky a cožkoliv k chorografii z potřeby náleží, z starých i nových spi- 40 
sovatelův vypsal, rozličnými a utěšenými historiemi doplnil a pěkiié vysvětíil, 
tak aby to vše netoliko církvi Boží k anadn/^šímu vyrozumění písmom svatým, 



— 28« — 

ale i k béhn svétskému^ pro mnohá politická napomenutí a potřebná nančenf, 
užitečné sloužiti moklo. 

Naposledy i to má zvláétní kniha tato, že jsou k ni přidány tabule 
geografické) y nichž se maluje a čtenáři hned před oči staVí netoliko země 

6 židoTská^ jakáž byla za kananejských, před rozlosováalm mezi devatero poko* 
lení israeiské, i potom za času Krista P&na, b poznamenáním ttch míst a mést, 
na nichž svatí putovali; ale i vš^o okršlkn zemského a každé čás&y jeho, 
totiž Evropy, Asie i Afriky. Jest vymalováno i vyobrazení svatého města 
i chrámu jemsalemskóho, a dttů jeho, což jisté k srozuméní téch vécí a historií, 

10 kteréž se v pismích svatyň i v knize této přirozigí, náramné jest potřebné; 
Jesté v novém zákone doložená jest i tabole putování sv* Pavla, apoštola po- 
banftm oddaného, kterýž v evangelium Kristovu nad jiné apoštoly mezi pohany 
nejvíce pracoval, a za tou příčinou i putoval, tak že všecku téméř Asii naskrze 
proáel, -mnohé ostrovy v moři Prostředzemním a Velikém navštívil, až se i do 

15 Evrepy a do Élma i do Hispanie dostal. Z čehož se na rozum dává, jak se 
v brzkém času evangelium svaté téméř po všem svété rozMáiiio, a s jakým 
pv^spéefaem práce apoštolské mnozí národové z tenmostí pcdianských ku pra- 
vé^du svétlu víry Kristovy přivedeni. 

Tyto tedy a jiné véci já maje v svém uvážení, a vida, že &e takových 

20 knéh v jazyku našem nenachází, poodložil jsem na stranu jiných prací povolání 
svébo, a vzal před sebe již dotčené Itineraiium s« scripturae, abyeli je na Česko 
přeložil, j^edné pro zvelebení cti a slávy Božfiio jména, potom pro obecný 
nžitek a rozšíření národu a jazyka našeho slovanského, a nelituje v tom ani 
práce, ani statečku svéteo^ s nemalým nákladem vytiitooati jsem dal. 



2. OLDŘICH PREPÁT Z VLKÁNOVA. 
Cesta z Prahy do Benátek a odtad až do Palestiny 

(vykonaná 1. 1546). 

a) Póloíeni hory Sion^ údolí Jozafat a hory Olivetské. 

25 . Védéti se má^ že jeden vrch neb hora leží na západní stranu* a aa stráni 
toho vrchu, která jest proti východu, leží nynější mésto Jerusalem, a ten vrch 
neb hoia slově hoiiaSion: proti ní, na druhé strané na východ, loži jiný vrch, 
který slově hpra Olivetská. Mezi témi dvéma vrchy, totiž horou Sión, na 
ktei^ mésto leží, ahorouOUvet^ou, jest údolí hrubé, které slově ádoii Josafat^ 

30 a pDOitřed toho dole teče potůček skr^i; údolí, který se jmeniye Cedron. 

Ale aby tomu se mohlo lépe vyrozuméti, dám toho příklad zde a nás 
t Praze. Kde jest to dlážení, kterým chodí k Strahovu, itero, kde leží stupné, 
po kterých na zámek Pražský chodí/ a díl nálé strany, co jí s vrchu ddft 



— 2S3 — 

leží, tu rozuměj, jakoby z toho vrcliii dolů leželo měBto JerQSftlein. Item, kde 
kláiter Štťakov jedt, tn jako 1)y byl klášter hory Sión Jertmalemský. A tak 
ten vrcb, na kterém leží zámek Pražský, Hradčany a Strahov a díl malé strany, 
co ji STrchn dblů jest, jako by byl^ hora Sioú s kláSterem a méstém JérnBá- 
lemem. Ten vnch pak na druhé straně přes ř«ku, kterému fflcáme Karlov, 5 
jako by byla hora Olivetská, a to místo na kterém klášter Karlóv stojí, jakt> 
by bylo ono na hůře Olivetské, s kterého Pán na nebe vston^itíi ráMl. ítem, 
pod Earlovem, jak říkáme na Boti6i, kde kostel matky Béží stojí, to jako by 
bylo to místo, kde blahoslavené panny ITarie hrob jest; to ondolí, Iřt^ťémezi 
Strahovem a Karlovem, kudy Pražská řeka teče, jakoby byl pořtók Oedřoň. Í0 

Nfeb i tiik, jak toiňu někteří chtějí; císař Karel čtvrtý to vyméřH, který 
ty kláštery a kostely zakládal, totiž Earlov a Botič. Strahovský klášter také 
položením velmi podobný jest klášteru hory Slon, kterýžto někdy kůíže Vla- 
dislav založiti a stavět! dal, a Siónem jej jmenoval, o tom sĎbě přečti v Háj- 
kové Kronice v listu 18:2, neb i ještě po dnes opat Strahovský se píše' opatem 15 
hory Sión. 

A tak máš toho poněkud podobenství, ačkoli v Jerusalemě hom Ofívetská 
skoro právě leží proti městu Jerusalemu, a také oudolí mezi tím není tak velmi 
široké, jako n nás zde mezi Karlovem a Strahovem, než toliko to p^^ožení 
zde v Praze jest podoBenství poněkud onoho, které y Jerusalemě, o i6emž^ 
jsem tuto proto zmínku učinil, aby hloupější spíš porozuměti mokli, jaký toho 
tam v Jerusalemě způsob a položení jest. 

Tu v oudolí Jozafat, jak nám mniši hory Sioh pravili, má býti soudný 
den, když Kristus Pán živé i mrtvé souditi bude. A protož tomu někteří chtéijí, 
že kdo jsa živ na totaito světě, v tom údolí Jozaíat vezme kámen, na kterém 25 
by jej koli místě v témž oudolí položil, žena tom místě když z mrtvých vstane, 
a Pán poslední a hrozný soud souditi bude, že on stane: protož my někteří 
poutníci kamení jsme sobě kladli, na kterém místě s'é komu vidělo a zdálo, 
žeby nejlépe a nejraději v den soudný stál, ale bojím se když k tomu přijde, 
že nebude na tom, aby sobě každý místo vybíral, kde by státi chtěl, než dO 
kdekoliv postaven bude, tu státi musí. 



b) O zefni gcaté a óbjfvatdiáí jtji. 

Země svatá respeotu Bohemiae, to jest patříc na poloi^eoltétb země iiaií 
české, leží na východ slunce, meai východem a pelednem, kt«PÍžto liemě v písních 
svatých i v jiných historiích rozličsýfni jmehy se jtn«ni]ge , ne%^ ae jmtM^e 
'zemíKtuian^skou, zemí zasHbenou, twsíi Izraelskou, zemí Židovskou, Syrfiss 
Palestinou, a od nás křestanů nyní se jmenuje zemí svatou. 

Tato země někdy byla velmi i&redná a hctluá, mlékem la medem op)ýva(iíoí^ 
iak píšího o ní praví/ ale na tenlo oais hrabe apuiténá^ nob ^míto 0í» celého 



— 284 — 

od mést, městeček, tbí a jiného staveni t ni jest^, co jsme my vidéli, neb na 
většim dile vseeko splondrováno a pobořeno stoji ; vsak proto i po dnes ještě 
od chleba, masa, visa, ovoce rozličného, i jiných věci dosti hojná jest, neb 
nedraho a za slušné penize se to všecko v ni kupi^ýe, a i^ám za to, kdyby 

6 do rukou. a pod správu křesfanskou přiila, že by v krátkých časech zas po- 
vstala, a zvelebena byla, a k své staré úrodnosti a hqjaostl by přišla: této 
zemi svaté nyni vlasky Suria řikiyi, a jest na vétšim díle hornatá. 

^ Tx)ho tuto také pominouti nemohu, abych o tom zminky neučinil, že 
jsou mnozi lidé, kteří se s toho svésti n^ak nedají, než že v Jerusalemě přes 

10 celý rok v zimě jako v letě jednostejně, jak noc tak den 12 hodin jednostej- 
né dloohý jest. Ale toho není, neb ho v letě v Jerusalemě přibývá nad 
1% hodin 2 hodiny víc, též v zimě ho o 2. hodiny méně 12 ubývá: a tak v Je- 
rusalemě v létě okolo svatého Vita, tehdážkdyž zde u nás v Čechách ncjdelšf 
den bývá, tam jest den 14 hodin a 6 minut zdéli, a noc jest tehdáž 9 hodin 

15 a 54 minut, to jest bez mála 10 hodin zdéli. Tolikéž zas v zimě, o svaté 
Lucii jest v Jerusalemě den bez mála 10 hodin zdélí, a noc maličko drobet 
vic než 14 hodin, a to jest jistě tak. 

I mohl by snad tuto někdo řici, ty pravíš, že v Jerusalemě v létě bývá 
den 14 hodin zdéli, a v zimě 10, však Kristus Pán ve čteni svatého Jana 

'20 v 11. kap. k svým učedlníkům mluví, řka: však 12 hodin jesl den atd.; kterakž 
se to pak spolu trefiti může? I věz, že Kristus pán dobře jest ráčil mluviti, 
neb těch časů Židé v Jerusalemě užívali jsou hodin (které šlovou horae pla- 
netaríae inaequales) planetnich, kterýchžto hodip vždycky 12, buď den dlouhý 
nebo krátký, v létě nebo v zimě, přes den jest a tolikéž 12 přes noc bývá, 

25 což se z mnoha míst ze čteni svatého dostatečně dokázati můžei a o těchto hodi- 
nách planetnich Kristus pán mluviti ráčí etc. 

Jsou také i jiní lidé, kteří tomu chtěji, a. někteří i za pravdu jsou to 
psali, že v Jerusalemě, když jest právě o poledni, nad tim mis^m kde Kristus 
pán ukřižován jest byl, člověk stoje na slunci, žádného stínu nemá. Ale není 

ao tak, neb kdekoliv a které^ho času koli člověk v Jerusalemě a po zemi svaté 
chodí, když slunce sviti, všudy stín svůj vidí, než jsQu to všecko, rozprávky 
od lidi hloupých pošlé, kteří tomu nerozuměli a astronomii neuměli, totiž že 
Jerusalem leží právě u prostřed světa, že v něm den a noc vždycky jedno- 
stejný jsou, též že člověk žádného stínu o poledni nemá* Item, kdo se v Jor- 

dddáně řece skoupá, že nikdy starý a šedivý nebude, a jiných mnoho k těm 
podobných roz^ávek, kterýchž pro krátkost psáti tuto zanechám. 

Tato pak země svatá nyni všecka jest pod panstvím a vládařstvím oisaře 
Tureckého, který do ni své hejtmany a vladaře Turky poisílá, kteří ji na místě 

, jeho zpravuji, a bydli v ni těchto časAv rozliční národové^ t^tíž Tnrd, Su- 

40 riánové, Arabové, Mouřenínpvé,' Židé a křesfané, však mezi těmito národy 

obyvatelů této země mnoho, a skůro polovice jest křestfoiů, toho mi jistě věř. 

Ač my se domníváme zde v těchto našich zemích, že v těch krajinácht 



— 286 — 

které pod mocf pohanskou jsou, jména Krista Pána a rity jeho ]iž nenf, ale 
nenff tak ; máť pán Bfih Ťšemobonci a vécný i v těch TýchodHleh krajniách 
mezi pohany nesčíslný počet svých volených křesCaňův, lidí sprostých, robot- 
ných, dobrého obcování, kteříž bydlíce mezi pohany, mnohá protivenství, úzkosti 
a soužení pro jméno a vím pána ^ežíie, od Saracenů a pohanfi trpí a snáší 5 
(a snad lepších nežli my zde v těchto našich kraiinách jsme, kteří nejsou tak 
nespravedliví, neapřímní, nestřídmí, pyšni, rozpustilí, a bezbožní jako my jsme), 
kteh váickni v Krista pána věří, jméno jeho vyznávají, a slovem JehoBtfspra* 
vují: neb nedomnívej se, byt pán Bůh toliko, svou církev mél v Čeehádi Mb 
v Moravé, než mát ji po všem světe. 10 

To o zemi svaté dosti buď. Kdo pak o této zemi svaté a obyvatelíoh 
jejich více věděti chce, přečti sobe knížku Descríptionem terrae sanctae Brocardi 
monachi etc., tam o tom o víem obáira^i najdeš. 



3. KRTŠTOF HARA.NT Z POLŽIC A BEZDRUŽrC. 
Cesta do Svaté země a do Egypta (vykonaná I. 1598). 

O příjezdu do mSsta Katru, 

Když jsme se před dAm consula dostali, sli jsme do něho a potkali 
jsme se s samým consnlem; kterýž zvěděv, že tn jsou poutníci, nám vstříc 15 
vyšel a tu nás přívětivě řečí vlaskou vítal a do svého pokoje na horu vedl. 
Až něco málo spolu pero zprávě vše , jak jsme z Jerusalema a potom z Damiáty 
od viceconsula, od něhož jsme jemu ledacos oznámiti měli, vypraveni byli, byl 
jemu čas obědu od služebníka oznámen, k kterémužto nás přátelsky zval 
a míti chtěl, i my toho také potřebovali. 20 

Byl pak velice zdvořilý, učený a několik řečí povědomý pán, vedl sobě 
pansky, mnoho služebníkův měl a ve všech věcech skvostně a pořádně áobě 
počínal a jako jiný turecký pán v hedbávných šatech chodil. 

Při jídle pěkná rozmlouvání a mysli obveselení s námi měl. Od krmí 
pak nákladných a mnohých, s dobrým vínem cyperským, tak silným , že ač 25 
jsme ho čtvrtý díl ke třem dílům vody přilíVali, přece co nejsilnéijsí uherské 
víno bylo, velmi dobře nás choval. 

Po obědě důTěříce se témuž consulovi, oznámili jsme, odkud jsme. Čemuž 
se on velmi podivil, že v tak nebezpečné časy, pro válku JMC. pána našeho 
s Turky, mezi áhlavní nepřátely naše jsme se pustiti směli ; pročež radil nám, 30 
jak bychom se v tom městě chovati měli, abychom vyzvědíni nebyli a do věč-' 
n^o vězení se nedostali, zvláště pak Židův se vystříhali a s nimi mnoho ne- 
mluvili, žeby nás po řeči nejspíše poznati mohli. Nebo ten národ, jest-li u nás 
chytrý a obmyslný, jest mezi Turky mnohem více, a to tím, že jsou Turky od 
přirození dosti sprostné, avšak lakomé, svým šejdům vycvičili, tak že všecko 35 
lotrovstvi a oklamání jako Židé beze všeho svědomí hledí. Nemigí tam jako 



i u náa iáůnéhQ dé4iatvl asi poMmkft, ale sejdy a 6b4k»éj 9» Uviw a tak tam 
bohatí js^o, ie Qcjpřednéjái c]a a jiné dfichody, boďtQ samii aoeb qiQla s Turky, 
Bobé k ruce najaté drží, za kteréž tureckému cásnU, vedié velikosti a^ malosti, 
y jisté terntiny jistou sumu botových peuěs běse vš^ starosti Turkův dávaií. 
& A ačkoli jim uloženo jest, jak maobo od čeho vybíhati mají, vsi^c dobře um^í 
lidi přetahovati, že z toho veliký sisk a ážitek berou. a c|obře se mi^^ 

Obyčejné nékoltk řečí um^f , by se v téch zemích nea*odili ; jako k. př. 
kdyi léta 1498 Ferdinandos a Isabella a po nich Emanuel a Garolus V., krá- 
lové hisp^nátí, do 144000, a císařové římitíléta 1840 zsvýcb zemí mnoho tisíc 

lO^Židflv vypovědéli, kteříž táhli do Turek, a tam řečem navyklým své détínoili, 
že poeavad mnozí dobře španélsky, vlasky a slovansky mluviti nm^. Od kte- 
réhožto časn Turci řemesel mnohých a nástrojův válečných od děl, rnčnic atd. 
strojení k nenabyté škodě všeho křesťanstva dostali, ttfk že sám turecký císař 
tehdejší tato slova propověděl : že se divi veliké zpozdilosti králův křesťanských ; 

15 jest-li že jsou nechtěli takového množství lidu židovského pobiti, že jich aspoň 
za chlapy k službám a práčem potřebným nezadiovalt, ale je rad^i k svému 
horšímu vyhnati, nežli k dobrému zdržeti chtěli. 

Kupecké obchody od drahého kamení, zlata, stříbra a drahých tkanin 
nejvíce vedou, a převyšují v tom Turky a téměř i všecky východní kupce, 
20 jakož pak v Eairu nejbohatší krámy a sklepy mají. 

Obírají se také s lékařstvím a hojením lidi, a jsou tam nejlepší lékaři 
a materialistově Židé ; také není žádný křesťanský apatykář aneb materialista, 
kterýž by tolik species a všelijakých bylin v jednom krámě aneb v své mocí, 
jako oni měl, a to proto, že mají mnohé staré arabské psané i tištěné lékařské 

25 knihy a herbáře, kterýchž my v našich zemích nemáme; mají přes to jiných 
nám známých spisovatelův knihy, jako Galeni Hippocratis, Almansorís, Sera- 
pionis, Arístotiles, Plato nis a jiných v řeči turecké a arabské, z nichž mohou 
umění dobrého nabývati; a nacházejí se někteří mezi nimi, zvláště v Egyptě, 
kteříž dosti učeni jsou a vedle pravidel lékařských v hojení se zachovávají 

80 a o tom disputovati dostatečně mobou. 

Spravili sobe také dotčení ýžidé v Konatantinopoti tiskárnu aneb impressí, 
již sami Turci nemiýí; v té tisknou ve všelijakých jazycích knihy, jako vlasky, 
španélsky, řecky, latině a židovsky, a mohou je i ^ jiných řečech vydávati, 
Iprom v turecké a arabské, pro zápověď tureckou, jako by tj dvě řeči svaté 

86 byly a oni jich bodni nebyli, aneb žehy je poskvrnili. V tiskárně uživili kře? 
stanů v učených a od Turkův z zajetí vykoupených, s ténájako s otroky na- 
kládají a je i v svátek k robotě a dílu ženou. 

Kupují také avobojdné, jako jixU Turci, křesťanské děvčata, panny i ženy, 
^ zaseyedlé libosti prodáv4^í. Že pak u Torků v žádné vážnosti n«tjsou, kteříž 

40 s nimi ani, jísti, ani z jich pokolení žen sobe bráti nechti, a pro rozdíl od ji« 
nýcb lidí místy žlutý tulbi^nt, a jinde, jako v zemi Svaté a v Egyptě, červené 



— 887 — 

vjíoké Uoboolqr na hlavé aositi moseji, láéJájůM pak křMtany zoiktíviti^ prozra* 
dití a aebe zvelelnli hledi. Pračež unn^i tasíc řemesdir jak by néeo na křeBCany 
irymysliti a je.kyrchnostidoaeBtimohU, tak že každý křesfaii) svlášté ^eepolní, 
jich «e jako čerta vystřihá; ač jim Turci také ne tak lehce ráeina (anajic je 
prvé dobře) uvčřL 6 

VyrozuméTŠe pak Tselijakéma dobrému zdáni pana censula, také jsme 
ho žádali za dopomoženi k hoře Sinaí, abydham se tam co tUj^dříre vypraviti 
a odtud z»se navrátiti mohli, dříve nežli bychom křestenské lodi, toho rokií 
z Alexandrie odjeti nudící, zmeškali. 

I vypravoval nám o nebezpečenství té oesty, a zvléité otehd^šf Ařabftv lo 
s mnichy kláštera hory Sinai nevoli a nesvomostí, že tíž mnichové od Arabův 
obležení J30u a do kláétera am a ného zase žádsný nesmí. Pročež nám radil, 
abychom té cesty zanechali^ ani se na karavanu nebezpečili, že bychom se 
pro lodí křjastanské obmeákali. 

Tovaryšstvo jakž to ualyšelot hned se někteří ohlásili, že tam jeti ně- 15 
chtéjí, kromé my dva, pan Gemln a já, na rozmyélenou jsme sobě vzali. 
A ačkoli jsme toho i od jiných doslýchali, jak by nám nebezpečné bylo v tak 
malém počtu mezi zásluhy lotrAv se puBlití, vsak nás vždy od předsevzetí 
našeho odvésti nemohli, abychom doslavše se tak daleko ještě posledního tou*^ 
žení naiel^o vyki^iatil nemélL Zvláště nemizíce se jaksé ztrátf peněz a statků fifé 
obávati, a mohouce všech 4vých věci v Kaini ač de naviáceaí se zase nechati 
(nebo sinrt nebéře, kdež luc není), protož lia tom jsme my dva zůstali, že 
bychom sami jeti měli, přece m tam vypMvití ^Keme. A hned žádali jsme paiiá 
consula, aby nám dvěma tam dopomohl, Že jsme se nato rozmysÚH, abychom 
ae přece na. ta cestu vydali. ib 

Kterýžto vida náš úmysl stálý býti^ zakázal se nám, že druhého dne 
s námi k patariaicc^ovi řetikýmaiy. ktei^ž. v Kairu bydlí, s^íti a vedle zprávy neb 
raiiiy jeho. nám dále dopemoci cheé. Což jsme s velikou radosti a vděčáostí 
přijali, jemu z obědu i a laskavá té jeho k nám neznámým náklonnosti po^ 
děkovali, a na tmi čas od něho odpoštění visati a do příbytku nám od nělife $é 

vykázaného odešli. 

^^ÍS^ 

xxn. / 

CESTOPISY. 



1. MATÉJ ČEBYENKA. 
, Ze zprávy o cestě do Štrasburku (1540), 

Léta Páně 1540 když Petr Barvíř Litottyllský oznamoval předložením 
svým, že by chtěl do vlasti své pro list zachovaci se bráti a na Štrasburk 



— Í68 — 

cestu SYoa činiti, při tom i to předložil, chtéli-li by Brlitří jaké psanf aóiniti 
Bucerovi, že by tím poslem rád chtél býti. I vidělo ée bratřím za slušné, po- 
něvadž hotový a věrný posel se nahodil, aby psanf n^ké k tomu pobožnému 
muži kazateli i pastýři sboru Štrasburského Martinovi Bucerovi ůčtnili pro 

6 seznámení. A pří tom jemu knihy své konfessi a apologí latinskou ve Vítem- 
bérce tisténou poslali. 

V kterémžto poselství i^ ji. spolu s nim od Bratří staršíeb vystrojen 
jsem byl, abychom spolu jak t átrasburce tak i jinde, kndyžby se nám jeti 
neb jíti udalo, učení i náboženství, obyč^e, mravy jejich spatřili, a zase o tom 

10 poznamenané jisté véci a zprávy přinesli. Protož jak se jest nám s tím v tom 
poselství, vedlo, což potřebný siho tuto se krátce oznámí. 

Nejprve vyjeli jsme v úterý svatodudní léta svrchu psaného z Litomyšle 
a přgeli jsme druhé pondělí po sv. Trojici do Štrasburku. Tu V ten den od- 
počinuvše a zpravivše své věci, v outerý jsme k Bucerovi se brali do jeho 

l^domu, k němužto když jsme šli, setkal se s námi jeden dobrý a znamenitý 
člověk z měštanův nedaleko od jeho domu, jehož když jsme se ptali na Bacera 
a dftm jeho, pilné se vytazoval, kdo a odkud jsme, a jaká by potřeba naše 
k němu byla, a my promluvivše s ním mále, penrozuměK jsme z řeči jeho, že 
jest milovník jeho. 

20 I oznámili jsme mu, kdo a odkud jsme a čeho hledáme. Z kteréžto 

kratičké zprávy zradoval se a potom nás hned sám k Bucerovi s ochotností 
vedl, až i dovedl k němu do jeho světnice, a tu nás jemu oznámil. Bucerús 
pak hned se k nám obrátil, na potřebu se ptal, jemuž oznámena jest i list 
od Bratří dán. 

S6 Z listu obveselen jsa propustil nás pro knížku, již jsme byli v hospodě 

zanechali z příčiny té, neb nis řeč doŠia, žeby ho doma nebylo. Potom když 
jsme mu ji přinesli, mile jí př^al a k nám se velmi přívětivé měl, tak až i když 
jsme se s ním radili, kde bych já měl hospodu mití do navrácení Petrova 
z vlastí jeho, nechtěl abych jinde hospodu mél nežli u něho. Potom hned tu 

80 pozval nás spolu k večeří. A před večeří když jeěté několik hodin k ní bylo, 
propustil nás k doktorovi Kapitonovi Yolfgangovi, na něhož jsme se ptali, 
poslav s námi jednoho z študentův svých s cedulkou, kdežto i on také nás 
i knížku bratrskou sobě danou mile přijal, těše se a Bohu z Bratří děkuje. 
A tu abychom k němu k obědu na zejtří přišli nás zval, ale byli jsme nemohli. 

a5 Třetího pak dne po příjezdu nhseift do Štrasburku, jmenovitě ve čtvrtek 

pozváni jsme byli opět od Volfganga Fabricia Kapitona k obědu k jednomu 
doktorovi, kdež jsou mnozí učení muži byli,<jako Martin Bucerus, Volfgangus 
Kapito, Doktor Kašpar Hedio, Joachimus Camerarius, Johannes Šturmius, 
Johannes Saepidus Poeta, Potrus Pitsipodius gpuiasiareha Strasburský, Petrolus, 

40 tH doktoři v právích, Johannes Ealvinus a Elaudius lector řecký, oba Fran- 
jDouzovó« A ač jiní vée učení přítomni byli, vsak tyto nejznamenitější toliko 
jsme poznamenali. 



-^289 — 

Tu mnohé řeči velmi utěšené byly i přeptávánf nemuléo českém národa, 
o příbězích starých Čechův, o víře a náboženství jejich, p Bratřích. .A. když 
jsem já (vyslaný s Petrem) mezi jinými řečmi zmínku učinil o Kalvínovi, ptige 
se přísedícího Petrola, jak by se jim líbili knihy jeho a kdoby on byl, odpo- 
věděl mi: Teď (prý) jest Kalvinus. Řekl jsem: Snad ne, ten-li Genevenský? 5 
Odpověděl: Ten. A já přidal k tomu, že knihy jeho a zvláště dvě epiátoly o utí- 
káni falešného a přidržení se pravého náboženství u nás seroznášeóí. Tov^ryi 
pak jehoKlaudius řekl k němu kratochvilné: A ty již i v Čechách létáé? On 
pohleděv k zemi zasmál se. Potom po stole širší ozvání a promluvení vespolek 
B Kalvínem učinivše v známost jsme vešli. - 10 

Beci mé s Janem Kalvínem vebui učeným mužem ač mnohé byly, tyto 
mi se krátce vidi připomenouti. A nejprve, když se zo^ínka stala o Bratřích 
Valdenských, kteříž jsou v krajinách Švýcarských i jinde, a jak dva e nieh 
jeden Daniel, druhý Jan jménem nevdmi dávno v Čechách u Bratří byli, po- 
věděl, že on také z nich totiž z Valdenských jeden jest, ač nyni pro roztržku 15 
při náboženství od mích se odmísil, zvláště a nejvíce proto, že všecko zásluhami 
svým připisujíce artikuli tomu o ospravedlnění z víry Jezu Kristovy ne docda- 
místa dávají. Při tom i to doložil, kdo jsou ti jistí dva byli, od koho vysláni 
a kam ^ po navrácení z Čech obrátili, zvláště o Janovi dlouhou správa dával, 
s nimž se byl jednýž před naším do Štraspurku příjezdem shledal. 20 

. Ptal se potom proč Bratří naši šlovou Pikharté, zdali proto žeby soad pů- 
vod měli z té krajiny franzouzské, kteráž slově Pikardia, z niž jest on roden^- 
jakž mi sám pravil. Též jak Bratří mluví jakým jazykem? Jemuž jsem na to. 
oboje zprávu obšírnou dal. Nejprve že Bratří jsou přirození Čechové, svou při- 
rozenou českou řečí mluvíce, ne odjinud než z toho národu původ mtgíce, potom S5 
zvláště na to slovo Pikhart, kterak jest to jméno Bratřím na potupu od pfO« 
tivníků dáno. Jakož pak netoliko to jméno na zošklivení všem, ale ti^é i jin& 
mnohá potupná jména jim převzděna byla od protivníkův. 

Tak potomně při jiných shledáních i na jiné věci se vzeptával tmďta 
na smysl o svátostech buď na slova, kterýmiž Bratří víra i smysl sv(q vypra* 30 
vigí, též na pořádky a obyčeje křestanské, na průchod čteni sv. v našich kra** 
jinách, na činy a příběhy starých Čechův. 

Jakož v pravdě nejedni znamenití a učení mužové o ty věci velmi rádi 
se mnou zmínku činili, jimžto k nemalémupodivení jsou věkové tehdejší a zase 
i nynější. Ty a jiné řeči i mnohem důležit^i a siřeji na ten rozum i v těch 36 
a k tomu podobných slovich bývaly mezi mnou a jimi, kteřížto jakou přízeň 
a lásku, se míti ukazovali k Bratřím, já toho vypisovati zanechávám. Nechf 
jsou svědkové těch věcí ti, s kterýmiž jsem tam z Čeeh byl (neb se jeité 
jeden Bratr třetí s námi tam byl vypravil na tu cestu pro kupectví). To toliko 
pravim, že jsou naposledy všickni modlitby k Bohu s mnohým vináová&ím 40 
vzkazovali. ^ 

19 



— a»o — 

Ž. PAVEL SLOVÁK A MATĚJ CYRUS. 
Z Leryovy Historie plavení se do Ameriky (1590). 

Pohostinství yrabydlitelňv brasilských. 

Host, jak do doma toho hoBpod&hs vejde, u něhož sobě hospoda obere, 
na Tisaté bavlněné Iftže sednouti a na něm tak tiše a mlče chvíli poseděti 
musí. K němui brzo potom př^doa ženy některé, okolo Ifižo na zemi se usadí 
a rukama svýma sobě očí zahradí. Tím pak spůsobem příchod svého hostě, 

6 aby vděčnosti dokázali, oplakávtgíce, ncgedny věci o něm ku pochvale jeho 
vypravijgí, jako ku přikladu toto: „Ty hie, aby k nám přisel, takovou si práci 
nato vážil! Ty jsi dobrý, ty jsi silný 1 Ty hle koupě znamenité, jichž zde 
nemáme, s sebou si nám přinesl.^ A sumou, jakž povědino jest, s pláčem 
a se slzami, tikovými a jinými úlisnými slovy ženy ty amerikánské hosti své 

10 velmi přívětivě vítají. Host pak^ kterýž na tom loži bavlněném sedí, jestliže 
k sobě je nakloniti chce v milosti a u nich lásku vyzískati, a jestliže opravdu 
plakati nechce, — jakž sem sic nejedny s našich tak měkkého a lítostivého 
srdce viděly že slyšíce žen těch pláč a vytí, sami také plakali a slzy z očí 
pouštěli — nechce-li, řku, host plakati, tedy aspoň tvář zahradě, žalostně 

15 vzdychati, něco odpovídati a na sobě spůsob plápe ukazovati musí. 

Po vykonání od žen toho milostného pozdravení a uvítání, hospodář 
nemnoho si toho všímá, ale tehdáž s děláním sípílv svých pilně zacházeje, 
ani očí svých za dosti dlouhý čas jinam neobrací, než tak se staví, jako by 
hostě toho neviděl. Až po dobré chvíli teprv k hosti přistoupé, ta slova mlu- 

SO viti obyčej má: „Oož's přišel? Jakf říkají? Cos vlasti zanechal, aby potom 
zde bydlil?*' Zatím dále se ptá: „Chce-lit se jísti ?<* Jestli že dis, že chce, 
te^f ihned pokrmy rozdílné, jmenovitě mouky, jíž místo chleba užívsgí, zvě- 
řiny, ptáků, ryb a jiných k tomu podobných věcí v nádobkách hliněných dáti 
poručí. A že pak stolice ani lavic užívati u nich obyčeje není, tou příčinou 

25 všecko na zem představují. Což se pak nápoje dotýče, jestliže chceš toho jich 
kauinu, tedyf ho ihned přinesou, leč by ho doma neměli. 

Zatím potom ženy, když již tím svým příkladem příchod hostě všelijak 
oslavily, k němu přistupujíce, všelijaká ovoce a jiné dary jemu nesou. Skrze 
což tak nepatrně holdují a na něm zase vytáhnouti se snažqjí hřebénky, zr- 

30 cádka, sklenné kuličky, jichž k páterům*) potřebují. 

Dálet pak, jestliže v té vsi přenoclehovati míníš, tedyt poručí hospodář 
lože čisté zavěsiti, u něhož také vůkol ohníček rozdělati a jej v noci za časté 
malými fochry rozdmychovati rozkáže. Ty pak fochry jsou okrouhlé, nemnoho 
od talíře rozdílné, jimiž na sebe fochrovati a od sebe horkost odháněti obyčej 

85 mi^í rozkošné ženy. Ohníček pak ten neproto dělati poroučejí, žeby snad ta 



*) páteř t. j. návlečka na krk^ vlastně růženec. 



— 291 — 

krajina zimará byla, ale pro ^^hlqost nočnf, jcterá^ 9b z země vyráží, a nejvíce 
proto, že to n nich hned od starodávna v zvyk uvedeno jest. 

Ale pončvadž se tato zmínka stala o ohni, za užitečné mi se vidí, ozná- 
miti o tom, jak jej oni zaněcují. Mají pak Amerikánští zvláštní zalíbení v ohni ; 
nebo kdekoli jsou, buď doma, buď v lesích na myslivosti, buď pH březích na 5 
rybářství, a zvláště v nod, bez ného býti nemohou. Protož místo kamene neb 
skřemenu, o nichž oni naprosto nic nevědí, dvojí jakési dříví mají» z nichž 
první jest měkou^é, druhé pak velmi tvrdé, a toho obojího k zažehání ohně 
takto užívigí. Proutek nějaký z přetvrdého toho dřeva, asi šlépěje zdélí, udělají, 
a j^ na jednom konci tak jako vřeteno zaostří, špic pak tu do kousku měk- 10 
kého dřeva vstrčí, a tu buďto na zemi, buď na nějakém pařezu proutek tei^ 
mezi rukama, což n^rychleji mohou, vrtí a točí, jako by to podložené dxev9 
provrtati chtěli. Od kteréhožto tak prudkého a násilného točení nejen dým, 
ale i oheň se vzbuzuje. E němuž přistrčíce kus bavlnky aneb n^aké listí suohó 
místo troudu, velmi lehoučce a případné oheň z toho vzbux^jí. čehož s^m 1^ 
i sám zkusil. 

Již tedy zase se obratme k tomu, jak ti Amerikánští o hostě, kteri^^ 
k sobě prcali, pečují. 

Když již tak, jakž oamámeao jest, hosté pojedí a odpočinou, jestliže 
jsou štědří, mužňm nože^ nůžky a klisny k vytrhování vousů na bradě, ž«nám ^9 
pak hřebínky a zrcádka, a dětem udice dávati obyčej migi. 

Pakli host nájakých pokrmův jeáté mimo to pj)třebi^'e, když se p to^ 
co za ně hospodáři dáti má, smluví, tedy je s sebou, kamž se mu vidí, .o4c 
nésti může. ^ 

Dále také, poněvadž koní ani jiných hovad ni^rosto nemají, . vši^kni ^ 
pěšky choditi musejí. Jestliže však který z příchozích neb hostí ustane, a nůi 
asi nebo něco jiného některému z těch Amerikánských dariýe: t^dy on ihn^di 
jakž jsou sic sami od sebe k prokazování vděčností velíce chtívi, sátQi se v ibom 
s chutí ohlásí, že jej ustalého, pokudž bude chtíti, ponese. 

Já sám, byv tam v těch zemích, najednou sem takových mimochodníkův ^9 
užíval a od nich někdy pořád i na dva tisíce kročejův nesen byl. Kteréžto 
když sme buď já neb jiní napomínali, aby s námi poodpočinuli, že jim sond 
těžko, tedy oni nám se těmito 9lovy posmívali: „Co? tak-liž nás máte zalbiO- 
stqné a hedvábné, abychom měli, nesouce někoho na sobě, tak brzo uateitl? 
Véřtež vy tomu, že bych jednoho spíše za celý den nosil, nežli bych a pím ^ 
ustal." Což my slýchávajíce nejednou sme se těm našim dvounohým mimo- 
chodníkům do úpadu smáti museli. 



10* 



— 292 — 

3. FRIDRICH Z DONÍNA, 
Z cestopisu. 

I^^oceédt kterd! v Mnichově 1. 1592 na den BoUho téla drSdna byla. 

Ve čtvrtek den slavné památky Božího těla z jednoho domu jsme se 
na slavnou processí dívali, o kteréž, poněvadž jí rovné není, ani od kterého 
nejmocnějšího a nejbohatéjšího v světě potentáta těchto let k této podobná 
držána kdy byla, něco y krátkosti pořádně od počátku až do konce oznámím. 
5 Nejprve šli dva zrady s pozlacenými hůlkami; za nimi devět rejtharův 

v černé a žluté barvě; purkmistr na koni, kteréhožto šest drabantů pro- 
vázelo; tři heroldi, jeden z nich monstranci ozdobně vymalovanou nesl; velký 
obr B hůlkou na jedné hoře seděl, kterýžto jako předchůdce té procesí jest 
byl; několik set těch, kteří svíce nesli, v bílém oblečeni s červenými pintami 

10 přepásaní, a každý na hlavě věnec měl. 

(Potom následovala řemesla, z nichž „každé svou figuru a praporec 
jmělo.** Bylo devětmecítma figur ze starého a tři a třidceti z nového zákona. 
Některé figury z starého zákona:) 

Byháři měli stvoření nebe a země, veliké tři koule, z nichžto na jedné 

15 vymalován svět, na druhé nebe, na třetí moře, a vedle nich čtyři větrové. 
BeíháH Adama a Evu, kteří pro zapo věděné ovoce z ráje vyhnáni jsou. Flavei, 
kterak Ábel od bratra svého Kaina pro boží službu zamordován jest. Truhláři 
archu Noe, v kteréžto všeliká hovada a lidé před potopou zachováni jsou. 

Řeznici, Mojžíš u červeného moře, skrze kteréžto synové Izrahelští s su- 

20 chými nohami přešli, ale Faraónovi vůdcové, kteřížto je honili, se potopili ; 
ye Faraonovém vojsku bylo osob devadesát ve zbroji po pohansku připravených, 
a za nimi Farao na voze jel, vůz pozlacený byl a v něm čtyři koně. Kuchaři 
hrozen vína na sochoru nesou, když je Mojžíš do země zaslíbené vyslal, aby 
zvěděli, zdali by ta země úrodná byla. 

25 Řeéet^ĚHj prorok Jonáš, ktoýžto od velryby pohlcen a třetí den zase na 

břeh vyvržen jest byl. Nejprve velká lodě byla, jako na moři užívají, z kte- 
réžto Jonáše do moře uvrhli, potom velký veliyb, kterýžto Jonáše pozřel, za 
ním Ninivetští, oblečení v kápích pytlovích, jak jsou pokání činili. ' PaHH 
Judyt 8 hlavou Hplofernovou, kterážto když do nepřátelského ležení přišla, 

30 Holofemovi, kterýžto vínem obtížen byl, hlavu stala. 

(Některé figury z nového zákona:) K7ah vazaíH, císař Octavianuš Au- 
gustuB, za kteréhožto pán Kristus se naroditi ráčil. Nejprve jelo šest rejtharův 
T zlatohlavových dekách, za nimi slon z plátna připravený, a císař Octavianuš 
Augustus na voze vítězitedlném, a v voze šest bílých koní bylo. PosíHhaH^ 

85 narození Krista Pána. KoSiMd, svaté tři krále, jak Pánu Kristu zlato, kadidlo 
a mirrhu obětovali, každý král s svým dvorem v jinačejší barvě byl. 

$kolni mistřif kterak pán Kristus v prostřed doktorů v chrámě seděl, 



— «93 — 

je slyšel, jim odpovídal. Bos^ddři, poslední večeře, na ktexéilo nás milý 
Spasitel p. Ježíš Kristus nejsyětéjsí svátost oUářni ostaaoviti ráéil. TkacUei^ 
kterak pv Kristus kříž nese a ukřižování pána Krista mezi dvéma lotry, kterak 
hrob pána Krista ostříhají a tři Marie k hrobu jdou. JM. kniieei této figury 
patronem byl, Sv. Jiří rytíř, kterak jest draka přemohl a zabil, a skrze to 6 
celou krajinu z bídy a z nebezpečenství vysvobodil. Sv. Jiří byl v celé zbroji 
přistrojený, kůň v zlatohlavovou deku, a měl s sebou padesáte rytířů na koních 
v bílé barvě, a měli červené kříže po straně a v rukou praporce, za nimi 
sv. Markéta, jak toho draka vedla. Zlatnici^ poslední soud, kterak syn člověka 
přijde T oblacích, a okolo něho mnoho aigelůf s velikou moci a důstojenstvím 10 
souditi bude živé i mrtvé. 

Ty pak figury byly připravené na skále, na zemi, na vodě, jak toho po- 
třeba ukazovala, a místo té skály, zemi, vody bylo plátno malované, a vespoé 
pod plátnem byli lidé, kteří tu fignm táhli neb nesli, jakoby sama od sebe 
ila; bylo také v té processí mnoho mést a kostelů, které také lidé pod plátnem 16 
nesli ; každá fignra byla s velikou pilností připravená. NéktaH ti^é *mi od 
sebe šli, jako Judyt, David, Goliáš a jiní, a jiní pak aa koníeh jeli, jako 
Farao s svým vojskem, a sv. Jiří s svým tovaryšstvem. Sáty, které osoby 
v těch figurách měly, od tykyty, tnpltykyty, damaéku, karmasinii, féž slatohlava 
rozličných barev byly. ;0 

Bratrstva neb tovaryšstva v svém pořádku následovaly. Po nich šlo 
kněžstvo, mniši. Za nimi šli prelátové. Trubači knížecí. Instrumentistové. Kan- 
toři knížecí. Anjelé nesli kříž, řebřík, kopí, houbu, biče, metly, sloup a jiné 
věci. Jiní anjelé s cimbálkami po obou stranách. Diaconus a snbdiaconus 
před velebnou svátostí. 25 

Velebná svátost v drahé monstranci nesena byla pod nákladnými nebe- 
sami, kterážto nebesa ven z kostela až do jedné brány nesli knížecí komorníci^ 
odtud zase až do kostela mladí Patricii. Kněze, který velebnou svátost nesl, 
vedli dvorského soudu president, nejstarší purkmistr; za nimi šel kníže Fer- 
dinand (a jiná knížata). Okolo nich drabanti, za těmi nejpředn^ší z, rady 80 
ouředníci a dvořané s rozsvícenými fakulemi. Potom knížecí drabanti na ko- 
ních, za nimi jeden z rady na koni, po něm sto mužův zbrojných, za nimi 
obecný lid. 

V ulicech pak stálo, aby se lid netlačil a pro větší bezpečnost, po obou 
stranách osmnácte set mužův zbrojných. Před čtyřmi přednějšími branami, S6 
před každou stálo jedno velké dělo a s^o jiných nevelkých děl, kterým háky 
říkají, kteréžto dělo velké a jiné menší všecky po každém evanjelium vystřelili 

Osob v té processí 7460 se nacházelo, lidu mnoho z Augspurku, z In- 
golétatu i od jinud z jiných mést př\^lQ na ta processí, všecky hospody plné 
byly, tak že se sotva směstnati mohli, neb bez toho lidné mésto jaat, < tak že 40 
l^QOO hospodářů v sobě má. Mnoho by se moíhlo o té processí pnmti, já 



— 294 — 

O j«ji pěkU^iti Typraviti nemoho, toliko toto jsem krátce ni^iBal. To jisti véc 
jési, Žo ve Ysem svété pékndjši se nenalézá* 



4. tlCSLAV VRATISLAV Z MITROVIC. 

Z Příhod (1599). 

Na galérách, 

Přiily noyiny, kterak naší v Uhřích slavné vítězství nad Turky obdrželi 
a mnoho tisíc Turků potloukli; což my slyšíce, jsme u velikém strachu byli, 

6 neb na nás Turci škaredé hleděli, zuby skřípéli, a že nás na háky zvěšeti 
4ají, hrozili. Pak přišed císařský kihoja, všecky nás ven vyvolati dal, a že 
nám nohy i uši odřeží, pravil, protože naái přátelé, bratří a 8trýoové'tak mnoho 
Musulmanů pobili. My se jak jsme mohli, že tím vinni nejsme, vymlouvali. 
Když ten odešel, přišli jiní v dověrnosti nám oznamigíce a velice klnoiice, že 

lOkouečpié nám nosy a uši uřezati mají. Tu my smutni a zarmouiSení již neve- 
douce, co strachem činiti, svých nosů a uší srdečně jsme oplakali a společné 
.všichni přísahou se zavázali, jestliže nám to učiní, a nám dá pán Bůh do kře- 
stanstva se vrátiti, že do své smrti proti Turkům válčiti a kterého zase do- 
staneme, nosy i uši uřezati chceme, i jiných k tomu také napomínati budeme. 

16 Tof přijde k vězeni náš strážný pasa a nás všecky, abychom ven šli, 

vyvolati dá, maje s sebou dva holiče neb bradýře, a nám všem na zemi se 

posaditi kázal. My pak celí uplakaní jináS jsme se nedomnívali, nežli že již 

, tak, jakž nám pravili, se stane; protož nechtěl žádný první býti a se posaditi, 

dokad jsme karabáčem k tomu přinuceni nebyli. Nyní může sobě každý my- 

20 sliti, jak nám okolo srdce bylo. Všickni jsme zbledli co roucha, a bradýři 
přistoupivše, a náš tak ustrašené vidouce, srdečně se smáli, a nám všecka 
střeva se kormoutila. Na zemi když jsme se posadili, všechněm místo uřezáni 
nosů a uší hlavy a brady břitvou oholili, neb někteří obdýlné měli, a nasmávše 
^e nám do vůle, zase do vězení nám jíti kázali. Když nás strach minul, a my 

26 jeden na druhého jako tclecí hlavy všickni okroužení holobi-ádkové se díváme, 
áemohli jsme se od smíchu zdržeti, protože sotva jeden druhého poznati mohl : 
aniž jsme jim co od holení dali, a mělit dosti na tom, že nám darmo dostatek 
strachu nahnali. Dávali nám potom vérnéjší Turci jistou. toho zprávu, že nej- 
vyšší vezír skutečně poručil, aby se nám nos i uši uřezali, a že nás tak zoba- 

30vené do křesťanstva propustí: však ale dověděv se toho mufty, j^ich nejvyšší 
biskup, že proti tomu byl a svoliti nechtěl, aby ta potupa nám se stala, po- 
BéÝadž jsme proti nim neválčili, toliko v poselství byli a ničímž vinni nejsme; 
me že by nás tak zohaviti hřích byl. Nemoha se pak jinač nad námi nevyšší 
vezír pomstíti, nám břitvou hlavy a bmdy oholiti a druhý den všecky na galéry 

35 mezi jiné> věsné k ineslům ulcovati dal, 



Na tu galéru, neb vojenskou velikou lodí, 8 opatrnou stráií my dove- 
deni byvše, hned Achmed Keis neb hijtman, kterýž na té lodí vládl, tdfestaii 
v semi vlašské rosený, ad již poturčený, nás př^av, k vesl&qi vsedf^ ukovati 
poručil. Byla lodí dosti veliká, kde po péti vésnéck na jedné lavici, kteří 
veslo společné tákli, sedélo: a jest k víře véc nápodobná, jaká to bida jest> >^ 
vesly na galérách táhnouti; žádné dílo nad to v svété těžší býtixwiftže. Kebot 
ukovají jednoho každ^o yézné za jedna nohu na řetěz del& pod stolici tak 
sice volně, aby na tu lavici vstoupiti a veslem táhnouti mohl; když pak táhnouy 
tehdy pro veliké horko jinač nelze nežli nahým beie všech anškA táhnouti, 
nemizíce na svém tele nic jiného nežli spodky plátěné; když pak i ouzkého 10 
moře na široké taková lodí skrze DardanoUy připlave, hned kaMému vézoi 
digí se na ruce železné náramky neb kruhy, aby se Turkům zprotiviti a hli- 
nití nemohli. A tak za ruce. i za nohy ukovaní vězňové dnem i nocí, když 
větru není, bez odpočinutí táhnouti musejí, až kůže na těle nejinač, než jako 
z opáleného vepře osmahne, horkem se puká^ pot oči zalévá a všecko tělo Xb 
svlažuje, z čehož přeukrutná bolest přichází, zvláště hedfoávným, práci nezvyk* 
lým rukoum, na nichž se od vesel puchýře děbú^i avšak přece veslem cloumati 
se musL Nebo když správce lodí kterého, žosobč oddychaje a odpočívá, spatH, 
hned tak obnaženého buď býkovoem, neb mokrým v moři omočeným provazem 
tak bge, až po všem těle hojných krvavýdi klobás nadělá; vsak maslě mlčeti, 20 
na néy se neol^lédati, ani ouvet naříkati, sice máš hned dvojnásobné rány, 
a k tomu tato bolestná slova: pregidy anaseny, sigligum, irlasem? Ha, což 
pse, broukáš, odmlouváš a se hněváš? 

Takl se také jednomu z našeho tovaryšstva Bakušanovi stavu rytířského, 
muži šedivému, přihodilo, že když jej Turek býkovcem přes nahý hřbet uhodil, 26 
a on dvakrát neb třikrát ouve ! pro pána Boha neb\j I vzkřikl ; Turek neroz- 
uměje té řeči, domníval se, že mu laje, a protož nebohého tak zbil, že se 
trpělivosti s jinými učiti musil. Nemůže žádný člověk té převeliké bídy vy- 
praviti ani uvěřiti, aby všelikou psotou ztrápený život lidský tak mnoho snésti 
a vytrpěti mohl; když předně nesmírným horkem přes celý den netoliko seSO 
člověk péci, ale i smažiti, a druhé veslem táhnouti musí, až kosti i všecky 
žíly pra&tějí; za třetí, každého okamžení na sebe býkovce neb omočeného pro- 
vazu očekávati musí, a častokráte leda jakés klouče, pachole turecké ničemné, 
kratochvíli sobě učiní a od jedné lavici k druhé vězně po pořádku bíti a jim 
se posmívati bude; což všecko od toho uvozhřence netoliko trpělivě snášej, 36 
mlč, ano můžeš-li k tomu přijíti, ještě mu ruku neb nohu polib, a aby se na 
tebe to nečisté pachole nehněvalo, jeho pros. Za stravu se jim nic jiného ne- 
dává, nežli dva bochníčky dvakrát pečeného chleba. Když se pak k něktiwénm 
ostrovu, kde přebývigí křestané, připlaví, tu sobě někdy kase neb polévky vy- 
prositi, aneb máa-li peníze, koupiti můžeš. Jakož také když jsme někdy den, 40 
dva, tři i více u břehu odpočívali, tedy rukavičky, punčošky z bavlny jsme 
tkali, prodávali a někdy vařeni sobé sa to nakoupili a sani na lodi kuchařili. 



— 296 -* 

LavIco na té lodí ačkoli dosti malé byly, však nás na každé pét ukovaných 
sedélo. Také vší a stínek hojnost jsme měli, ale již kůže a tělo naie tak 
bylo okousané a slnneonou horkostí vysmáhlé, že toho neřádu málo jsme cítUi. 
Mél sice každý z nás dvě modré košile a rudou sukni, jiných svršků nebylo 

5 žádných, však jsme se do nich toliko v noci obláčeli. Jistě přebídný, žalostivý 
a nad smrt horší život na té lodí jsme mčlil 

Nékdy locek vína, kteréž na ostrově la Marmora, kde mramor lámou, 
nejlepší roste, nás v tom trápení obveselovalo i posilnilo. Také dobrý valašský 
sýr, jcrjž z valašské a moldavské země do Konstantlnopole přiváželi a prodávali, 

10 nám velmi chutnal. Skládají pak jej Valaši tímto způsobem : vezmou kůž 
čerstvou z kozla nově zabitého, měšec z ní uš^í, syrovinu ven a chlapatinu 
do vnitf obrátí, jako nějaké dudy tvarohem jej vyepají, zašijí, ten tvaroh v něm, 
až se zkazí a s těmi chlupy čistě zmichá, nechají a potom na prodaj vozí. 
Nás v tovaryšstvu šest, prodavše co jsme rukavic a punčoch nadělali, dosti 

15 velikou Částku toho s chlupy smíšeného sýra jsme koupili, kterýž jistě nám 
velmi vděk přišel a nám tehdáž také nad marcipány chutnal. Nebo jsme sobě 
z něho polévku vařili, plesnivého dvakrát pečeného chleba nadrobili, a se zna- 
menitou chutí pojedli, nic na to, že chlupy se sýrem byly, se neohlídajíce 
a sobě neošklivíce. Ach f kolikráte a jistě bezpočtukráte jsem na to zpomíaal, 

90 kterak v Čechách i těm psům darmožroutům polévku z pěkného a dobrého 
sýra vaří, pěkného chleba do ní nadrobí a jísti dávají ; já pak bídný tak mi- 
zerným chlupatým sýrem a plesnivým biskotem za vděk přijíti a hlad trpěti 
musil. Přál jsem si častokráte, abych tovaryšem těch psů v stravě býti mohl. 
Ale pro hříchy naše pán Bůh hodně a spravedlivě na nás to všecko dopustili 

25 ráčil. Nebo prvé, dokad jsme v svobodě živi byli a v Eonstantinopoli všeli- 
jakých rozkoší požívali, jiným vézňům, aby tak jejich život bídný a zarmou- 
cený býti měl, věřiti jsme nechtěii, až jsme toho sami zkonšeti a zažíti musilL 
A jistě, dokavad člověk v rozkoši trvá, chudému a nuznému, jak mu okolo 
srdce jest, věřiti nechce a žádné lítosti nad ním dotud nemá, dokud sám bídy 

80 podobné nezakusí, O by takový jen dvě neděle k veslům ukován byl ! 

Bylo také mezi našimi tovaryši několik rozmazaných Rakušanů, kteříž 
od přirození žádného sýra nejídali, a když jim, dokud byli v svobodě, někdo 
nůž neb Méh sýrem namazal, divně sobě počínali a všecko ven, co jedli a pili, 
vyvrhnouti musili. Když pak nebozí Rakusitné na lodí se dostali a valašské 

85 chlupaté sýry nás knpovati viděli, s počátku, nežli by tak nechutnou věc jedli. 
Že by radšj hladem zemřeli, směle vyjevili ; ale velmi brzo chut se jim změnila. 
Nebo nemajíce než ten chléb plesnivý dvakrát pečený, a to nikdy do sytosti, 
a vidouce nás polévku z něho ochotně a dobrou chutí jísti, an již sami hladem 
sotva očima blýštěli, abychom jim toho pokrmu okusiti dali, nás prosili. Což 

40 když se stalo, netoliko polévku, ale i ten chlupatý mech i se sýrem byli by 
srdečně rádi snědli, kdyby se ho jen vždycky dostati mohlo. A tak žaludek 
jest velmi dobrý kuchař^ zvláitě hladovitý; vieho zi^žije, všemu obvykne, byC 



— «97 — 

one na pohledění dosti nechutné se &dilo, když ae jistí chce, nic Besavrhne, 
a tak mistr nouze clovéka Tsemu naačí. 

Jednoho také časa přinesl Turek obvařených skopových hlav plný pytel 
na prodaj, od něhož my ty hlavy pokottpi?ie, jemu jeátd jsme poMsoTali; 
a on maje již z lodí vycházeti , potká se s ním správce náSt a kdo by < mu 6 
dovolil, aby do lodí a bez jeho vůle vézňtkm hlavy prodával? jeho se táže. 
Ten pak Turek něco způrriého když správci odpověděl, pěstí byl udeřen^ a uXU 
kaje zpátkem do lodí, od něho chycen sice byl, však z rukou se mu vytrhne, 
skrze nás k neštěstí našemu proběhna, utekl. I roíhnéval se aa nés správce 
tak prudce, proč jsme ho nelapili, že ihned, počna od první lavice až do po« tO 
slední po obou stranách, každému z nás přes nahý hřbet po šesti ranách hý* 
kovcem dáti rozkázal; a tak pro toho neanaboha přes tři sta ubohých křeslaa- 
ských vězňtk trpětí musilo. Kdyby nám byl po druhé do lodí ten Turek přišel, 
byli bychom ho tak pomilovali., že by se nám ho bylo po kousku nedostalo. 
Já pak ontlý jsa, dosti dlouho toho bití zažívati jsem mnsil, i nékteří jiní; t5 
nebo klobásy krvavé po těle naskočily, nejhorčejší čas byl, my od ostrovu 
jeti a vesly táhnouti musili, kfiže se spukala, pot bolest zahříval, svědilo, 
hryzlo, že jsem se zUázniti mohl. Ale milý Bůh opět to dáti ráčil, že jsem 
milosti n jednoho Turka doěel, kterýž mně kus masti k obkládání dal ; z toho 
se aspoň těsiv, když se již jinače státi nemohlo, že svých bolestí tři sta to- ^0 
varyšů mám, podle onoho povědění: 

Radost jest když není abytí, 

svých neřestí dn^a míti 

(Solatíum est miseris, 

socios habere poesarum). 25 

— •^S^- 



xxm. 

AUTOBIOGRAFIE. 



JIMDŘICH MICHAL HYSRLE Z CHODŮV. 
Ze Života jeho (1. 1611). 

Jízda horami tatranskými a Polskem. 

Majíce já a pan (Albrecht) s Waláteina dvacet osob s sebou, vyjeli sme 
z FreSovBy a s dosti velikým nebezpečenstvím sme jeli až na Spásský z6xa$k 
ku panu Krištofovi Tnrzymu, který nám všelijakou adhesí prokázal a nás dobře 
choval, a poněvadž hejdací tudy hrubě a Tataři stráfovali, nás l5ti koni až do 
Kaspuiarhu provázeti dal. Qdtad sme táhli přes vdké tatranské hocy &t do 90 



-- 298 — 

Debna (jedné ve&ó tsí), již na pomed polském, kdež málo sedláků doma 
bylo ; nebo nedaleko odtad v jedné vsi na posrieeni bodovali. Nevedouce my, 
co velkou simou činiti, milice koné ustalé, cestu nepovédomou a noc na hrdle, 
áéle nám jeti možné nebylo, nýbrž k sultesovi sme sešli. A poněvadž nám 

6 žádný 2 j^o čeládky nic nebránil, naée v^ci 2 saní a kočárků do svétnice 
sme snésti dali. Kdež jeden z jeho čeládky, do vsi, kde posvícení bylo, přibéhi 
pánu svému p(^cřik udělal, že sou Němci do vsi vpadli a jeko dům mu s mocí 
vzali. 

On lekži se toho, do okolních vesnic na pomoc volati a přes 300 se>- 

lOdláků s jich zbraněmi svolati dal a v samý večer nám do domu s takovým 
křikem vskočil, jakoby nás hned všechny pobiti chtěli. Tu my opěty nevědouce, 
00 l>y tím obmýéleno bylo, jich sem se jazykem polským ptal. Oni vidouce, 
že polsky s nimi mluvíme a že Čechové sme, a také dobrou a přátelskou měrou, 
zahnavši nás noc a veliká zima, nevedouc se kam díti, do jeho domu sme sešli 

15 a se obříli, nežádajíce při tom žádnému škoditi, nýbrž co protrávíme, dobrými 
penězi zaplatiti že chceme, a jsouce z ležení od pana Bašty z Uber do Čech 
vysláni, pro nebezpečnost nepřítele ta cestu že sme před sebe vzíti museli: 
tu oni drobet pooblevili. Vsak vždy přece, jakoby nás stříleti a zbíti chtěli, 
k tomu se stavěli, a že sme bez odpuštění a dovolení pana šnltesa neměli do 

20 jeho domu tak svobodně choditi a naše věci s vozů snášeti, protož že tím něco 
nepřátelského, kdyby nám silou odpíráno nebylo, před sebe vzíti mysliti musili* 
A vždycky na šultesa se ohlídali a ptali, mi^í-li na nás oheň dávati. E tomu 
nebyvše v světnici nežli já a pan z Walšteina asi sám sedmý, jiní pak v mar- 
štali u koní a po víc marštali se ptajíc byli: nám dvéře a okna zastrčili, tak 

25 že z našich k nám žádný, ani my k nim sme přijíti nemohli. Ukrotivše my 
pak sobě šultesa, do dobrých slov sme ho sobě zase vpravili. Kterýžto sedláky 
okřik, sám dosti co. pokojiti měl. Ale však jinším spůsobem z hrdla sme jich 
zbýti nemohli, až sme jim dva sudy piva vytáhnouti dali. Zežravši se pak 
někteří, nám do truhel se dobývati počali. Což vidouce my a že šultes na naší 

30 straně již zase jest, světnici jsme opanovali, aby se jiných více zase nahrnouti 
nemohlo. A majjce již našich lidí více při sobě, jim sme toho dobrou radou 
zbránili, a jim ještě jeden sud ven vytáhnouti dali. A když jsme je ven z svě- 
tnice vybyli, tu sme se s šuitesem dobře uzavírali. YšaJc o koné, aby se nám 
ňáká škoda nestala, sme se báli ; ale šultes nám to k nápravě po ránu (pokadž 

35 by se toho co stalo) přivésti se zakazoval. 

Upokojivše potom pomalu tu luzu, a že se zase na poručení šultesa 
rozešli, žádali sme ho, aby nám za naše peníze něco pojésti dal. A však co 
sme koli jisti chtěli, za to sme napřed duplované peníze prvé dáti museli. 
A co nám keiivěc vařeného dali, to and^kou namístě zázvoru okořenili, pra- 

40 více, že pro zlé povětří jest dobré a že oni tak rá<M jídají. 

My pak té celé noci sme se nekladli, dávajíce dobrý pozor na naše 
v$ci a nedůvéřigioe se těm uzrálým sedlákům, tu celou npo s iiUtesem v roz* 



— 299 — 

právká^fa sme přesedělí. Báno pak, když se rozedolvalo, odtud sme naší eestott 
jeii, a samí sobě se TČerejsí zdvořilosti a traktací smáli, až jsme kjedaé řec9 
dosti široké a vsak zamrznuté přijeli (k Dimajci), přes kterou sme jetí museK* 
Fříjevfie pák do prostředka (ač na yétifm díle sme péfiky přešli), řek»se mtety 
B námi trhla, kdež sme my i koni n velikém ne&ezpečenstvi byli, a někteří se 5 
juž i topili, tak že sme jeden druhého za vlasy vytahovali. Koni pak s saněma 
a -B kočárkem s velikou nouzí a prací vždy přece s pomocí boží i my na druhou 
stranu, však všichni zmákáni, se přepravili. Z čehož jest jisté bylo co Pána 
Boha chváliti. Nemehle pak dále ten den dostačHi, že ta voda na nás sétak sty-^ 
dala a přimrzovala, prdeli sme nedaleko od té řeky do .B2oA;o^ot9a (Rltkoszowa), 10 
abychom se tu zase vyhříti a vysušiti mohH. A však při tom s anděHékou 
potrav našich sme užívati museli, a napřed všechno syrové za duplované- peníze 
kupovati. 

Druhého pak dne jedouce odtud přijeli sme do Jordánu (Jordanów), tu 
na nás po třetí k šturmu udeřili a nás odevšad zaskočili, pravíce, že sme krále 15 
polského jatí, abychom se dali a 8 nimi dobrovolně v ta místa, kde nám uká- 
záno bude, šli. E tomu naše věci, co máme, i koně že sme propadli. Čemuž 
sme se opěty nemálo divili a jich se tázali, proč bychom měli krále polského 
vězňové býti, an sme žádnému nic neublížili a nepřátelským spůsobem také 
že netáhneme; k tomu o žádném nepřátelství mezi J. Mstí Cis. a králem pol-20 
ským, ani jich zeměmi že nevíme. Na to nám odpověď zase dali, že sme 
neměli bez dovolení krále a daného pasu tak silně přes ty hory táhnouti, 
protož že musíme špehýři býti a tu zem od uherské strany chtíti zraditi. 
Jiní pak pravili, že sme kupci a mýto královské že sme projeli, protož aby 
nám naše věci spolu s námi do arestu vzali. I dali jsme jim zase tu odpověď, 25 
že sme o tom (aby pas císařskému lidu v té krajině zavřín býti měl) nevěděli, 
aniž bychom se toho nadali. Zrádci a kupci také že nejsme, nežli rytířští lidi 
a soldáti, jsouce od generála Bašty z horních Uher k J. Msti C. pro retuňk 
soldat& penězi odesláni. Čehož nám věřiti nechtěli, nežli abychom jim to ukázali^ 
jestliže máme čím. Na to sme truhly naše zodvírati dali a jim listy od pana 30 
Bašty J. Msti C. i od regementů pánům stavftm království českého sme uká^ . 
žali*' A poněvadž od nich bez příčiny hindrováni sme, že to dtceme na krále 
polského vznášeti. Zase sme se jim řečí na odpor postavili, a jak nás v své 
zemi traktirují, že také Poláci do Čech přijíždégi, že jim zase takovou kortezí 
prokazovati budeme. Načež byvše mezi nimi někteří rozumnější, obec z mno- 35 
hého sráželi a nám pokoj davše se omluvná činili, že v tom opatrnosti užívati . 
musejí, p^névadž vědí, že v horních Uhřícb velké pozdvižení jest, aby se jrm 
něčeho odtad nedostalo. A pcmévadž sme vyslaní, že svobodně svou cestou 
ieti můž^ne. Pakli se nám vidí tu přes noc zůstati, že nám chtějí jisti, píti 
a koňům obrok dáti. Ale my poděkovavše jim z toha naší cestou skrze měeto 40 
předse projevše, táhli sme až do Slym» (ves Šlémieň). Byvši to náš poslední 
kvartýr v té zemi; tomu sme 9e těšili a Pába Boha z tobo chválili, Nebo ^ 



— 800 — 

ě 

sme tú aemi na 19 mil táhli, nebylo toho dne, abychom n^iUcéhp ptíkořl ne- 
pocítili, nebylo-li co od lidí, ale vsak Tždy na YOdádi anebo hrubé zlýdi 
noclehách, kde sme t té zemi nic^ jiného nežli ovesný cMib hrachem smíchaný, 
svinské maso a ryby potoční, a to všechno s andéličkou, kde zázvor býti mél, 

5 jídali, a ovesné nebo z jablek planých vařené pivo pívali, a jakoby nás nej- 
lépe chovali, to sme jim perné platiti mnseli. 

fianím jitrem vytahée pak radostné odtad, přgeli sme do Bmce^ jiiž na 
pomezi slezském. Tu sme sobě po takovém pohodlí den odpočinuli a jinace 
nk se nám nezdálo, nežli jakoby s nás velká hora spadla. A začas té připo- 

10 miniyíce sobě naši polskou jízdu, sme se sobe smáli, a že sme jak živi více 
sedlákům Vaénosti a Moáti-pané nenadávali jako tu; neb ta řeč jejich to sebou 

přináší. 

'^^^ 

XXIV. 

ZNÁMOST JAZYKA. 



JAN BLAHOSLAV. 
1. Z Grammatíky České (dokonané L 1571). 

O dialektech. 

Kterak by jeden a týž jazyk na nékolikero podlé zpftsobu mluveni roz* 
dílného délen býti měl a musil, každý téméř člověk souditi a vidéti může, 
15 zvláště kdož ven z vlasti své někam za jakoukoliv příčinou do jiných krajin 
vůkol ležidch jezdiL Někde zi^sté pěkněji a někde šeredněji mluví. Ačkoli 
každá liška svůj ocas chválí ; sotva by se kdo nalezl, aby ten způsob mluvení, 
kteréhož užívá, haněl. Však dobré jest i to, rozdíly znátL Aby někdo často 
se po kn^inách sem a tam smcjksye, řeči sobě nezpletl, tak že by potom 
20 žádného dialektu právě neuměl, jakož se toho nemálo těchto let při našich 
dobrých přátelích vídalo; a protož příklad maje na jazyku Ěedcém, také něco 
tomu podobného v naší řeči Geské ukáži. 

Tito dialektové jsou nejpatrnější ▼ našem jazyku: 
Pnmi a snad nejpřednéjjsí dialektus jest Hé (lt»ká^ k níl i Moravané 
25 přináležijí a poněkud i blezáci. 

Drtihi dialektus jest Siovenšh^, k němuž se pl^pojuje q^ůsob mluvení 
Charvátů rozličných, kteříž od Uherské země až k Eonstantínopoli, odtud až 
k Benátkám do Vlach, pot(»n také^ toho díl jest v Africe za mořem, kteréž 
slově Meditecraneum: a ta rozličná jm^a mají podlé krajin, jako Croatae in 
30 Gfoatia, Bosňamé v Bosné, krajině nemalé, lUyrikové, ti jenž jsou v Illyrii« 
kteříž tam na větším díle šlovou Slávi t. j. Sciavi. 



— 301 — 

T^eU dialektas jest Fbhkd ^th, k niž témfiř mA£« přiSftána býti Slanká 
(ač kteříž blíže ČechA a neb Moravanů jsou, ti podobn^ik Čechům, nežHk Po- 
lákům mluví). 

PotMn Bmská^ MttzovHškd, Moškwskd a nějaký díl Taéaré, 

Eteráby pak z téch řečí a neb dialektů ncjprvotnéjdíi o to senepotřébí I 
mnoho. hádati, ani toho tak pečlivě vyhledávati. Nebo takové věci plné jsou 
rozličných i nejistot i mejlek. Též i kteráby z těch řečí nejušlechtílcgěí a nej- 
ozdobnější a neb nejpěknétjsí, i ovsem nezbohatlí byla, kde o tom učiní vejpovéď 
pravou, kteroužby vsickni prcali? 

Mněf se tak vidí, že Česká řeč jest nejvypulerovanéjsí a ncjlibéijií. 10 

í. Český dialekt. 

Já soudím, že jest i proto Česká řeč pěkn^lí nežli jiné toho jazyku 
částky, že jest prostranná a volná, oudftm od Boha nastrojeným k vypovídání 
slov jedněch od druhých snadná, nepotřebiýíci žádného oust sem nebo tam 
nakřivování, jako francouzská; ani jaké sypění neb syčení, jako vlaská; ovšem li 
nepotřebuje nepěkného skrze nos mluvení: nebo Poláci jakýms nám nepříjem- 
ným huhláním velmi sobě sviy hovor kazi. Aniž jedné litery příHá častým 
opětováním nehladkosti řeči působí: jako Rusové nemizíce hlaholu pravého 
dvojité litery m, všudy prostého s užívají, a nemajíce litery ř samé prosté r 
kladou. Item jako Mazusi, kteříž častým dotýkáním », nemajíce litery í, řeč 26 
sobě hyzdí. Ano i německý jazyk pro časté litery r užívání jakýs tvrdý nám 
se býti zdá. 

Moravané^ ačkoli Českým jazykem mluví, vsak ne tak pěkné a služné 
vyříkigí slov někteří. Jako sedláci prostí, zvláště na Bané^ vehni ústa otvír«ji, 
a naberouce některé litery hlaholu plná ústa, jaks nezpůsobně mluví: „klanče, 26 
pacholejk, čejstej mouž.^ Někde příliš ukraci^í, diflongu nezadiovávajíce 
a někdy přidávigíce liter nebo syllab. Někde literu příliš protahujíce jednu: 
jako v Strd&niei a vůkol, kdež říkají „budu, súd, kluče (klíče) a u sůsedů, 
Janovích, Yavrovích, Ondrovích. Abychom fa poznali Jedné sa vamjma tých 
věcí. Sebrali sa na nás zlí Indé.** 80 

Okolo TUina říkají: «I veďC já nemám, než tu jediná dceru." Toho 
slova ved^ v^d (t j. doch něm.) mnozí Moravané velmi často užívají. 

Některé věci na Moravě hned jinými jmény se jmenují nežli v Čechách* 
Jako Moravci řkou ^sveřepý semenec*' a Čechové nozimý*'. Čechové řkon 
pěkným slovem „hlemejžď^ , Moravci mrzutě «slimák*. „Podletí, jaro**; Mo-ft5 
ravci nvesno, z vesna," inepta vox. Moravci nevědí, co jest to »pařez," než 
říkají tomu npeň" inepte. Čechové- „nyní," Moravci n^^iH, nyoíčky, včillčky,** 
ač Plzáci nemnoho lépe ..večán". cechové MJilm^, Moravci „břest" říkají. 
Tíž Moravci „pokrutinám" říki^i «záboj*. Veliký hrnec nepolévaný, jako mléko 
chovají v nich, slóve Jatka" u Moravců. „Přinesli nám látku koblihů*. „Potkal 40 
jsem se s ním": Moravci „potřetí jsem ho". ,Teď" Cechové, Moravci „tot, 



— 802 — 

fotka, toCky, totcjkjr* omiiia in^iashna. „Pnél na kHži/ atoří Čécboré, od 
fmé, peň: MoraTci inepte nBtnnél"; Btnni nůž v 8téné. čeeh di „Táiiii Voda, 
navážiti vody*; Moravec utáhnouti vodu**; lepší české. 

A i toto snáti fllaáí, že i ná Moravě velmi nejednostejné mluví. Okolo 

h Mezřičí jinaký v Prostějově a vůkol jinak, v Bystřici potom i v Třebíči jinak. 
Jinak okolo Brna a Znojma; rozdílně v Strážnici a Brodě etc. Nebo jakž 
kteří bližší jsou Slezákům, jiní Slovákům a jiní Čechům, tak se také v některých 
slovích a způsobích k nim připodobňi:gí, často i mnoho s nimi jako se sousedy 
činiti mívajíce. 

10 Ano i Čechové mnoh;^mi způsoby jedni od drahých v řeči rozdílní jsou. 

y Praze a tu okolo Nimburka a Boleslave za to mám nejpěknější a nejpravější 
jest Česká řeč, ano i v Králové Hradci a téměř i v Litomyšli. Hned potom 
jin^k mluví v Litoměřicích a tam v Řípskn, jinak v PlzeBŠtě* 

2. SLovenshj diáUkU 

15 Někteří za to migí, že to slovo SUyow^há M jest generále, Mimmotml, 

všecky rozdíly a dialekty již jmenované v sobě obsahi\jící| a podlé toho Slo- 
venský jazyk dělí na Čechy, Poláky, Charváty, Rusy atd. Jiní ohtí ty jazyky 
vseoiíy v tom slovu BulhaHká řeí obsahovati. A jiní }iaých slov k tomu vy- 
hleéávigí. 

ftO Já, ač tomu nechci tuze odpírati a též toho potvrzovati hadrovně, že 

by řeč Slovenská byla jiných dialektů našeho široce po křivinách dalekých 
rozprostřeného jazyka původ a studnice; však to, což za nejbližší k pravdě 
mto, prostě povím, jiných soudu a smyslu při té věci nic nehan^e. Toto pak 
pravím, že my takového slova, v němž by všidmi dialektové a rozdílové neb 

86 rozdílní způsobové jazyka našeho zavříni právě býti mohli, nemáme. Němci maií. 
Slováci jsou v krajině Slovenské, Charváti v Charvatské, Čééhové v České, 
Poláci v Polské atd. A kteří koli z těch do jiných kniin se dostanou, jméno 
své vlastni (speciále) mqí, buďte oni ve Vlaších, v Uhřídh, v Němcích, předce 
Čechové zůstávigí a šlovou Čechové, a Poláci též Poláci a nebo Slováci jsou. 

80 Ježto Němec, buď on z kterékoli země, nešlové než Němec, byt se s druhým 
Němcem, z jiné křiviny přišlým, nevelmi dobře 8ml<>nvaii mohl. 

Ten pak dialektus Slovenský jest nesnadný k rozumění i nám Čechům 
i Polákům ovšem. Má své trhy a spády v hlaholu mistrné, těmto Slovákům, 
kteříž v Uherské zemi při pomezí Moravském jsou, ne ve všem podobné a však 

8dne příliš neslušné. 

Ti, kteříž s nimi mluvívali, praví, že i graimmatiku svou mi^í, však já 
jsem ji >ieviděl. Než mgjít mnoho metafor a jiných figur rozličných ; a jest 
v tom jazyku písní a veršů neb rýmů množství. 

3. řolski diaiekt, 
áO BUzko máme Poláky, a po Čechách a po Moravě nemálo se jich vídá. 



— 308 — 

zrlásté nyní r klááteřicli, kdež téměř spis PoMka nežli Čechft. nebo Moravte 
káaati nebo mši slonžiti uďyiié, ješto Cechové jijl za pilnými JBaméstknánimi 
nemnoho b náboženstvím se obírati obyčej mi^. 

Toto toliko o Polácích dím, že těchto časů po^a od dvacítí let tak sobě 
řeč svon rozšířili, množstyí knih až i svatá písma (lépe nežli t čeitině sp»- 5 
vená) jazykem svým vydavše, že se jest čemu podiviti. Ba Cechům jest zač 
se posty děti, že jsou v té věd tak šeredně oblevili, mrzuté od slovutné snaž- 
nosti a udatnosti předků svých tak daleko odiedše a zadu s lenoehy a nedbalei 
zůstali* 

Že jsem já zmínku učinil de dialectis, ne tou příčinou to se stalo, že 10 
bych snad za věc slušnou a potřebnou soudil, jedné kterékoli osobě dvěma 
nebo třem dialektům se učiti. Shledánof jest při dosti opatrných a učených 
lidech, že ani jedním ani druhým způsobem dobře mluviti mohli, totiž ani 
polsky, ani česky, ani slovensky ani moravsky. 

A však mám já za věc užitečnou, unam dialectum, jeden ten rozdíl řeči, 15 
jako Český neb Polský, dobře umějícímu také proto i na jiné dialekty tytýž 
popatřiti, a jim také z částky rozuměti: než neužívati jich mnoho v mluv^ 

Příklad toho mohl bych dáti na znamenitém a velmi učeném muži, panu 
Zikmundovi Jelenic vi, kterýž jak velmi dobře česky mluvil, kteříž jsme ho ^ 
slejchali, víme, a jak jiným dialektům řeči naší rozuměl a jich hannoniam 20 
i s jinými jazyky souditi uměl, Lexicon symphonon v Basilii vytištěný svědčí* 

v 

Nebo kdož jsa dobrý Cech, i jiným dialektům rozumí, ten při mnohých sleyích 
i původy jejich i ratolesti, vlastnosti a vlastností těch proměny rozličné lépe 
pozná a jim vyrozumí; a tak mnohem lepší a umělejší Čech bude, nežli by 
sic byl, toho nemt^e. Ukáži to příklady některými pro vysvětlení. 25 

To slovo .bohatý" polsky nbogaty", původ svůj že má od toho 8lo;va 
„Bůh" snáze z Polského nežli z Českého poznáš: quasi Dei particeps. Odtud 
„zboží, zbožněný, zbožný, pobožný". Slováci říkají „Boh", Němci „Gott* od do- 
broty, my pak „Bůh" od bobatstvi, že sám bohatý a obohacující (Eph. 1). „Bo- 
hatý" totiž od Boha pbdařený; odtud „zboží," což Poláci na samo poně obilí 30 
a ourody obracejí : „Má vele zboží" totiž má hojnost obilí. 

Slováci řkou: „Můj lubý Vaniš": Čechové „můj milý Václav". 



2. Z Musiky (vydané 1. 15&6). 

O syllábdch, 

Má*li (skladatel) lahody a bystrosti písničky nekaziti, masf i na syliaby 
všedcy a ne na samy krajni v tíaazidi(^, kdež rytmové jsou, patřiti a je 
souditi. Neb neučiní-li toho, neeht sou nezlepši slova i rytmové, předce často 35 
▼ písničkách bude skřípěti a se zadrhovati, hladce jiti necht^e: podobné 



— 304 — 

jAkaby na hladké a romé cestě týž týž kámen byl a kolo na nég pfíjda (sic) 
aepékné seboa trlilo a drklo. Proto neehf i tato néco málo povím, a zprávu 
kratičce, čeho by tu Setříno býti mohlo i melo, dám. 

Syliaby, aby se pod noty trefovaly a hladký činily nebo sladký zpěv, 

5 máji býti k dlouhým notám dlouhé a k krátkým krátiké syllaby. 

Syllaby pak, které by byly dlouhé, nepotřebf o tom mnoho psáti, a pro- 
sodii v řeči naší České vymýšleti, poněvadž samo přirození druhé, jenž jest 
zvyk, nás tomu vyučuje: však aspoň navřhu pro ty, jenž Latinské prosodie 
neznají. 

10 y které syllabě jest vocalis dlouhá, tedy ta syllaba dlouhá bude, a takž 

i na odpor, krátká vocalis krátkou činí syllabu, jako v těchto slovích: m^ime, 
áime, pime, b^ře, p^jde, mtij, tu sou přední syllaby dlouhé, nebo vocales 
dlouhé sou. A zase v těchto slovích : »praví, činí, d^á, b^há** etc. přední syllaby 
Boa krátké. Y těchto pak slovích: »pane, Beneš, Jene, pivo, lotr, duše, smysl 

15 etc.*' sou obě krátké, a jiné sou jim odporné, jako: ^^míjí, loudí, bloudí, píší etc." 
Že jedny a též vocales ano i syllaby v některých slovích sou dlouhé 
a v jiných krátké, to nebuď nic na škodu ; zvyk snadně naučí rozeznati, kdy 
dlouhá a kdy krátká jest bud litera buď syllaba. 

Také i to, což slove u Latiníků poMo, dlouhou syllabu činí a ne sama 

20 dlouhá vocalis, totiž když dvě neb tři consonantes stojí v syllabě po vokální 
liteře, jako v těchto slovích: „otče, chodce, na mlátě žito, po straně běží" ; 
a takové syllaby sou příhodné k notám (ad melodias) skočnějším. Nebo ne 
na té syllabě Yokální se protahuje nota vlastně, ale více na těch dvou kon- 
sonantích jaks se pěkně vyzdvihuje slovo, a jako se samo škandije, jakž 

25 říkávají. 

Ač se to také někdy jako u Latíníkft z rozličných příčin mění, s, zvlášť 
při literách, kteréž šlovou liquidae, takže někdy jedna a táž syllaba v tom 
slově dlouhá a v jiném krátká bývá, jako : Na mlotě (in area) leží žito, na 
mMtě pivo zůstalo. Na vrše, navrže. Potvrdil, podvrtlý." Anó i ta někdy 

30 divoká jiným jazykům slova jednosyllabná bezvokalní také jednak dlouhá, 
jednak krátká bývají: „vrch, vrz, vlk, plch, mrch, na vrch, za vrch.** 

Nejlépe tedy zvyk dobrého Čecha t tom zpraviti má. Aby se regulemi 
bez potřeby tuto nešířilo, radše doložím tohoto, že ovšem ty syllaby za dlouhé 
počítají se, kteréž diftongy v sobě mají, jako : „doufání, moudrost, půjde, důvod 

35 etc" A nebo též dvojité syllaby v jednu se pojící někdy, jako „setrvání, 
IzaiMj vynikl z hrobn". 

Znige tedy způsob melodie nebo zpěvu, totiž iak říkáme prosté noty, 
kde v které klauzuli a která nota jest dlouhá nebo krátká, a též znaje, které 
sylUby v ^ovieh dlouhé sou nebo krátké: i hlediž při vkládání textův pod 

40 n^ty toho, pokodž možné, pilně šetřiti, aby dlouhých syllab pod kr^ké noty 
nedával a neb na odpor tomu. Nebo nebudeé-li toho šetřiti, tedy píseň ta, by 
byla plná nejčíBtéích slov a sentencí jakými koli figurami pokropených, předce 



— 805 - 

T spfvánf ukáže se drsnatá, nelib&y z?Iftit když kantor jest prostý a neumí 
£dařUo8tl Uasu svélio neaměni přikrývati skladatele. 

Zase pak, .kdež se toho. áetří, píseň bude -▼ Ep(?&ní libá a hladký bei 
téch aádrhlůT, snadná zpívati, by i nepříliá dobrý kantor byl, podobně jako 
v dobrém píamé i spatný čtenář nezle čte. 5 

Toto yáak znáti sluší, £e se toho všudy naskrze ušetřiti nemůže, tak 
Í9ko ? liatfnského jaeyka vesších, jeaž gloTCfu oarmina; pročež ntfe všecky 
písně ne carmina ale rytmové so^u, aby, což aemftže býti jakž sluší zpraveno 
cele jakosti slov šetřením, aspoň podobností konců klauzulí nahrazováno bylo ; 
neb sic jiftak šetřiti téch konečných eyllab nebylo by potřebí, jakž ▼ Latinských 10 
verších přiklad. 

Ačkoli poně v knóině Bosenské, v níž též náš jazyk jest, aliá tamen 
dialectuB, také carmina Latiníkům pod<^ttá mi^í; ale v^likát by musila s tídi 
práce býti a téméř marná. Nebo my sme již přivykli ma rytmícb slušných pře- 
stávati; než pokttdi kdy jest možné, i toho zamítati nesluší, nýbrž šetřiti* 16 
pilně. Nebo ač pro nehojnost našeho jazyka nesnadně jest všudy naskrze tíať 
se xaměstknivatí, však pilnost msoho může, a práce ésilná, praví, že vše 
přemáhá. Quia diíidlia quae pulchra. Ne sami my na nehojnost a ještě ne- 
spravil jazyka našeho naříkáme, ale i Latínid na 6eky hleděvSe hladkosti 
a bystrosti řeči jich jim záviděli; neb tak napsal Horatiiis in arte poetíca: so 
Graiis dědit ore rotundo Mtisa loqui* 

Obláltné pak toho šetřiti sluší (poněvadž nelze všudy naskrz) v těch 
místech pilft^iích, jako v syUabácfa předposledních (penultimis) na konci klau- 
sulí, když sou dlouhé, jako viz příklad : 

„Kvitičko se prokvitávi, 26 

Zelená se tráva.** 

Ta Sjdlába id, item írd obé sou předposlední a dlouhé, jakž ta nota 
dlouhá. Protož, slniné pžipMá i hlahol ivlastáostsyllab. A takž i při některých 
písních, jako tripHeh, a ovšem v výaboi^šíeh notách (notu míním jednoho 
zřeku hlahol, a Qe celou jedné písně melodie, kteréž se cos oblastního býtygo 
zdigí, sluší pilně toho šetřiti, podobné jako šperkovný člov& pilnost má, aby 
hlava (kteráž jest výše a zaameaitějši nežU jiné částky tóla, bok, ruka, ra- 
meno) epůaotoěji a něčím dražším a krašším ozdobena byla. 










^ S06 -> 



VZDÉLÁVATELNÉ SPISY PŽJILOŽENÍI. 

1. JAN POPEL Z LOBKOVIC. 

Z knihy Erasma Roterodamského O dobrém a křesfan- 

ském hotoveni se k smrti (1563). 

NemoonémQ žádnému, jakž nefiáteží lékař! pohvdatí, tak také nenáleží 
příliš lékařfim se modliti. . Nechť jeho vseckna naděje jest složena y pánn 
Bohu, kterýž jako sám duši v tělo vlévati ráéí, tak sám když ráčí a jakž ráčí, 
ji z těla yyaíti může. A však také mftž nékdj povolán býti lékař, aby nebylo 

5 nám toho přRténo, že pána Boha pokonsíme, a aviásté pak při téch nemoeech, 
kteréž náhle na lidi připadají, a kteréžto nonoei sami lékaři téžké a nebea- 
pečné nazývají. 

Než mnoho lékař&v míti, žádnémn nemocnémn neradím. Keb jakž staré 
přísloví v jazyku Řeckém okazióe, že za příčinou mnoho správcftv a hejtmanův 

10 Caría, tak řečená krajina, k zmrhání jest přiUa, a častokráte mnozí nemocní 
od mnoho lékařův k omoření jsoa přivozováni bývali, tak více proto, že oni 
přílišným svým mudrováním a jakýmsi subtilným příčin neduhu vyhledáváním, 
když jeden takto a druhý jinak radí, a každý umění svého radii na jiném 
nežli sám na sobě s nebezpečenstfím cizím chce koStovati, a tou příčinou 

15u8ilige schválen i na slovo vzat býti. 

Kdyžby pak již hodina smrti se přibližovala, tu tehdáž a toho času 
potřebíf jest řečí a napomenutí potéšitedlných a křesťanských. Tu tehdáž po- 
třebí zvláštní rozumné pilnosti. Mnozí toho času, kdyby již měl nemocný jako 
dušičku z sebe vypustiti, mají obyčej pochlebovati a dobré trošty k zdraví 

20nen^ocnému dávati. Také mnozí z nemocných sami se v tom oklamávají, dobrou 
nad^i sobě dávajipe a na jakýchsi pověrách lidských fiq[)oléhajíce, kteréž žádn Aio 
ovšem užitku ani platnosti jim nepřínáscjL 

Jako ki^ příkladu takto, když se nemocnému taková rada dává, aby 
přátelům svým v tom zvláštní očiail poručení, jakž by umřel, aby ho poďio^ 

26 váti dali v tomto aneb onomno rouchu, aneb v kápi mnišské. Opět jinému 
aby slib učinil, jestliže mu z té nemoci pán Bůh pomoci ráčí, že se chce hned 
potom do řeholy Eartauské dáti. Jesto stokráte lépeji by bylo k tomu vésti a napo- 
mínati nemocného, aby v svém nedostatku hned všech takových slibův zanechal. 
Dosti by na tom bylo, aby jediné nemocný svty oumysl na tom postavil, že 

dOpomůže-li jemu pán Bůh z té nemoci, život svfij změniti a skutečné napra- 
viti chce. 

Jiní také sm^í nemocnému takové trošty dávati, mluvíce k němu : Umři 
l3měle a bezpečně. }^ prvé nežli v roce za tebe putovati budu do Jeruzaléma 



— 307 — 

aneb do ňfma, a to jeitd bosýma nobama. An^b ebci se Vpastítí do rozsedliny 
BT. Patricia^ kterááto je&t ▼ semi Skotské. Ji znám dobře jedna dosti řozsaínoa 
pani a rodu jisté znamenitébo, kterái sumu velikou penéz kšaftem svým jé- 
dnoma knězi odkásala na ten zpAsob, aby jednoho kažá^o dne do roka pl- 
ného za její dofii po smrti TŘímé sloužil msi^ jakoby mše Římské néeo 8Yétéfš('&' 
a dostate(hi^8i byly* nežli tyto naše mše obyčejné domicf. 

Jiní za obyčej migf raditi, aby nemocný nékterého bohatého kláštera 
aneb zákona TŠecka dobrodiní, to jest nadání, osvobození, odpostky, na ten 
klášter se vztahujíc, skoufál, i3k aby tou příčinou k účastenství připuštěn 
býti mohl. Neisem na ddpor tomu, ani toho nehyzdltai, aby jednomu každému 10 
člověku veliké potěšení na tom ziUežeti neqiélo^ býti účastníkem společnosti 
svatých. Ale ty a takové trhy a koupě jestli pto Bfih za pořádné přijímá, 
o tom já žádné vědomosti nemám. 

Yedlé zdání mého bylo by nemocnému platnéoší, aby mu předkládána 
byla vší svaté drkve křeittanské společnost a zdílnost, obsáhigící v sobě všechen 15 
počet lidi . pána Boha se bojídeh, v j^mžto počtu jsou také i angele svatí; 
To všecko přesvaté tovaryšstvo Žádostmi a přímluvami svými svatými spomáhá 
nemocnému, (kterýž) jestli že se chce na jednom kláštera zabezpečiti a svou 
nad^i na něm založiti: však v tomto počtu velikém jsou zavříni a pojati všickni 
klášterové. 20 

Ale nad ta nade všedma předložená napomenutí^ neplatnější a ncrjpro- 
spěšn^BÍ totO' jest potěšení, aby člověk všechno své zření a patření v pravé 
víře měl k samému Kristu pánu. Toho my n Boha Otce máme zástupcím. Ten 
ustavičné k nám volá: Pojďte ke mně všickni, kteříž pracujete a obtížmi jste, 
a jáf vás posilním. Do rozsedlin a do ákulin té sk^y necfaf se hledí nemocný 26 
vraziti, tam se skrejti, do ran jeho a€ se hledí shrnouti, a at snaží se jimi 
přikrýti, a tak bezpečen bude před satanem. 

Bude-li nemocný očima pravé víry patřiti na znamení spasení věčného, 
neolkodi ani nezraní jeho smrtediné to kousání duchův jedovatých, v povětří 
nad nim se vanásejícíclu 80 

2. BAVOR RODOVSKÝ Z HUSTIŘAN. 
Z Tajnasti Aristotelovy eh (1. 1574). 

O člotiSku. 

Híráli, rač věděti, že to všechno, což se hýbe a k tomu č^e, živočichem 

sl^ve. Z kterýchžto živočibhův člověk ▼ svém přirození nejspanilejší a nej- 

šleehetnéijši živočich. A vke oheň i horkost v Mověku nežli v jiných živočiších 

pani^e^ a v stvořeni neb složeni člověka scházejí se všeck&y věci podobenstvím; 

protož když jest svrchní Bůh stvořil člověka, učiniljest jeho pánem nade všemi 85 

živočichy, zapověděv jemu, aby jeho přikázáni nepřestupoval. 

20* 



— 308 ^ 

A tak když Jest Bftk člóvéka stvořil, očiniljest tflo jeho podobenstvím 
velikébo kr&lovství, ? kterémžto tele k spravov&ni téhož království posadil Jest 
za kr&le rozum člověka, a to v místé Qejttsleehtilqifm, totiž v hlavé, nejvyšší 
částce téla jeho, a dal jemu pět pěstoun&v nebo správeftv, kteříž by jej spra- 
5 vovali, ostříhajíc chovali a dobře opatřujíc váecksy věd jema ukazovali i ode 
všeho zlého a jemu škodného jeho vystříhali. Bez kterýchžto správcAv člověk 
nemůž býti v své svrchované dobrotě ani v náležité statečností. Protož jest 
Bůh z těch pěti správcův, totiž smyslův člověka, jednomu každému jistý 
a vlastní úřad ustanovil, skrze což by člověk mohl volně dobré od zlého roze*^ 

10 znatí, po dobrém s pilností státi a ú&ko se varovati. Ale rozum (jakožto král 
od lidu obecného) od vazův tělesných věd jest oddělen. 

Bále věz, králi, že pěti smyslův člověku propůjčených úřadové jsou tito: 
Prvního jest úřad smysla vidění, druhého slyšení, třetího vonění, čtvrtého oku- 
šení a pátého dotčení. Kterýchžto pět smyslův opět vládnou úřady tělesnými: 

15 Oči vládnou tím vším, což může zrakan postřeženo býti, a těch věd jest devět: 
světlost, tma, barva, těla, postava, ústava, dalekost, blízkost, hýbáni i nehnuti 
k tomu. 

Úřad slyšení má dvcjí věc: hlas živočichův i nežfvočichův. Živočiehův 
hlas jest dvojí : Hlas živočicha rozumného náleží k hlasu člověčímu, ale hlas 

20 živočicha nerozumného a nesmyslného i nemoudrého, jako řehtání koňské, 
štěkání psův, zpívání ptákův rozličných a což k tomu podobného jest, náleží 
k hlasu zvířat. Hlas z živočichův nepocházejíd jest lomoz stromův, štěrkot 
kamenův a hlahol vod tekutých a což toho více jest Hlas věd bezdušných 
jest zvuk hromový, hřmot trouby a znění zvonové. Protož věz, že každý hlas 

25 v svém pořádném hnutí nic jiného není než povětří, kteréžto povětří nese ten 
hlas a s ním spolu běží, až přijde k samému uchu, tu kdež jest moc sluchu 
neb slyšení. A v tom jest šlechetná moc duchovní, že se to povětří, jsouc 
obražené, nesrazí. 

Čitedlnost pak jazyka jest skrze okušení i skrze chuC, pod kterýmžto 

30 okušením jest také devatera věc: sladkost, hořkost, kyselost, trpkost, slanost; 
štipavost, kousavost, chutnost i nechutnost. Ale což čije nos, jest vonnost neb 
smrad. Také cítění, kteréž rukou čijeme, jest jedna moc ďotýkavá nebo ma- 
kavá, jížto teplost, studenost, hladkost i ostrost můžeme cítiti, a taková moc 
jest složena mezi dvěma kožkama, z kterýchžto první kožka jest na vrchu těla 

85 a druhá kožka, která se masa přidrží. 

Ještě, králi, máš věděti, že jest Bůh na věky všemohúd nestvořil mú- 
dřcijsího stvoření nad múdrého člověka, a v žádný živočich nevlil jest obyčeje 
toho, aby podobenstvím neměl na člověku nalezen býti. Nebo některý člověk 
jest jako lev udatný, některý jako zajíc strašHvý, některý jako kohout svo* 

40 bodný, jako pes lakomý, jako hrdlička milostivý, jako hdub pitomý, jako lvice 
zlobivý, jako liška schytralý, jako vlk škodlivý, jako medvěd nevrlý, jako slon 
silný, jako osel hloupý; jako špaček štěbetný, jako včela užitečný, jako kozd 



- 809 — 

tůlavý, jako býk nefarotký, jako mesek roboiný, jako ryba nemluvný, jako 
myš ákodUvý; a sumou nenajde setobo iivočicba, žádného stromu ani byliny 
ani, které véci a vlastnosti, aby U tolikéž při élovéku nalesena nebyla. Protož 
se také človék menáím svétem jmenuje. 

I 2 té příčiny nepohrdej žádným élovékem, by jeho i t Udatné osobě 6 
uhlídaly když je> vidíš, an moudrost miliige a uménf, a když ho spatříš, au po 
moudrosti dobrým obyčejem stojí, hřichův i vší zlosti se vystříhá. Protož 
takového miluj a méi jeho u vážnosti a vždy podle sebe, a< zvláště tehda, 
když jej usřiš^ an sv^j úmysl rozáiřiqe ke vší ctností nebo o to usiluje, aby 
byl dobrého jména, mravný, zdvořilý a kroniky uměje takové, kteréž sou^io 
předeny v rozličných vlastech. Nemysl sobě, aby co bez takového člověka rady 
měl činiti, nebo on spravedlnost miluje. Protož hodí se královské velebností, 
že jest stálého úmysla, ustavičného srdce, věrný věrným a spravedlivým, a tar 
kovíC lidé vesele království řídí, radu dobrou dáviví a všecky véd k dobrému 
konci přivozm'^ ii 

3. ADAM ČERNÝ Z VINOŘE. 
St. Augustina O mésté boiim kniha XXII. (z 1. 1589). 

O vzkfíiení tSla. 

Lidé, jesto se zdají učení a moudří býti, vtipně sé zdigí odpor klásti 
a dovoditi proti tilu z mrtvých vstáni, říki^íce, což v třetí knize o městské 
obci od Cicerona jest poznamenáno : ,»Že když Herkules a Romulus, bohové 
z lidi jsou učiněni, však (prý) těla jejich nejsou do nebe vnesena: nebo by 
toho přirození netrpělo, aby to, což z země jest, kde jinde leč vzemi zůstalo.* 20 
Tuto příčinu za velkou pokládají sobě ti mudrci. 

Kdybychom zigisté my toliko dušemi byli, totiž duchové beze všeho těla, 
a byt sv(y v nebi miýíce, zemská hovada nepoznávali, a praveno by nám bylo 
tam, že pro obživení zemských těl jakýms divným svazkem budeme k týmž 
téiílm připojeni : i zdaliž mnohem mocněji bychom se proti tomu nezasadili, 25 
Bgakž tomu věřiti nechtíce a říkiyíee: že samo přirození trpěti toho nemftže,* 
aby věc netělesná svazkem tělesným svázána býti tnohla? A vlak hlel plná 
země jett těch duší obživiýíeích) s nimižto tito tělesní naší oudoté divným 
spíisobem jsou spojeni a smíšeni 

Pročby tehdy nemohlo z vtUe téhož Boha, jenž jest toho živočicha učinil, 80 
zemské tělo do nebeských těl zdviženo býti, poněvadž duše, kteráž všeliká 
těla zemská i nebeská převyšuje, s tělem zemiriíým mohla býti svázána? Zdaliž 
snad částka země tak špatná, mobla něco u sebe l^eji, než saíma nebe, za- 
chovati, aby tím smysl i život měla, a již tak živou i čitedlností obdařenou, 
oebode eWtí aebe př^íti, aneb prsatou nebude moci sdržeti, zvláště poněvadž 85 



— 810 — 

ona z úkoyé véd svily život i čitedlnost má, kteráž lopkí jest nad každé 4ék 
nebeské? Jde proto ee nyní toho aed^e, že ježte čas ten aepřiiel, v ntaž 
uložil Bůh aby se atalo : kterýžto (B&h) to což nám pro časté spatřeni již 
ováednélo, mnohem divnéji než ono, čemuž oni nevéfí, učiniL 

6 Připomeňme sobe také v tomto mfsté to, čemuž se o Romvlovém domně- 

lém božství Cicero diví, (řka), že proto božství Romulovo divné byle uvařené, 
že již tehdáž učení časové byli, kteříž by fiiles neb oklamání fabulí nepřgali. 
I kdo jiný krom fiímu Romula bohem býti véřil, kterýžto ňlm jesté byl malý 
a počátky teprva mige? To potom posledkové zadiovati nraseli, což jsou od 

10 předkův svý^^h prcali, aby tak s tou pověrou, jakořka v ml^u mateřinén při- 
jatou, město rostlo a k takovému veHkémn panování přižio, až jest z své vy- 
výšenosti i jiné národy, nad nimiž vládlo, tím svým domněníai zlilo, že jeoa 
ne tak věřili, jako raději praviti museli Romala bohem býti: aby snad to 
město, kterémuž sloužili, pro jeho zakladatele na sebe nerozhaévalii kdyby 

15 j^j jinak jmenovali. 

Kristus pak ačkoliv jest nebeského a věčného města zakladatel, však 
ne proto, že to město od něho založeno jest, ono jej bohem býti věří: ale proto 
radéji má ono založeno býti, že jest tomu uvěřilo. Ěim již jsa vystavený a po- 
svěcený, zakladatel své)io jako boha ctil v Qhrámě : t^nto pak Jeruzalém, aby 

20 mohl vystaven a posvěcen býti, zakladatele svého Krista, pravého Boha» položil 
v základu víry. Ono město, miluje onoho zakladatele, bohem jej býti věřilo: 
toto pak město tohoto zakladatele Krista bohem býti věříc milovalo. 

O Bomulovi pákf že jest fUm založil a v něm kraloval, dejdiáme i čí- 
táme, tak jakž se stalo, ne jak předešle bylo prorokováno. Ale že jest přijat 

25 mezi bohy, knihy toliko potud ukazují, že věřeno bylo : vlak aby se skutečné 
stalo, jistiti nesmějí. 

Nebo aby se jemu opravdu tak přihoditi mělo, žádným znamením z véd 
podivení hodných ukázati se nemůže. Vlčice ona ovšem, kteráž ty dva bratry 
(Bomula a Bema) krmila, ač se zdála jako nj^ým zázrakoa býti, ale jakej 

30 a jsk veliký to zázrak jest ku prokázaní božství Bomulového? Jistě nebyla-li 
jest ta vlčice Ofevěstkou, ale opravdu zvířetem, poněvadž oběma bratrům ten 
zásr^ byl ob^ný, i proč není druhý bratr (Remus) za boha vjízdvížoa? 
I komu bráněno bylo, aby Romula aneb Herkuleše aneb jiné takové lidi za 
bohy černěl, a tea rad^i chtěl umříti, nežli je za boby newiti? aneb zdaliž 

35 tty který národ Romula mezi bohy evými ctil, k^by je ňimského jména bá«^ 
k tomu nepřinutkala? 

Naproti tomu i kdo bude moci spočítati, ktesak mnozí mučedlnkl rad^i 

se dali vymyšlenou ukrutností zamordovati, iiežli by Krista pána bohem zapř^ ? 

Ale Tolmi smóšná věc jest o Romulovém ialesnóm božství zmínku činiti, 

40 když o Kristu pěnu mlavíiae. A však poAŽvadž skoro na šest aet lat před 
Ciceronem Ronuilas živ byl, v kA^rémžito aněk^ již bylg se uč^í stkvělo, tak 
že to co by se nepiožného ud^Jo^ saadup by byl věk t^D potupil a i»nhl; Um 



— 811 — 

fíce po i«8ti stech letech za živobytí Cicerona a novice potom sa času cfsáA' 
AngUBta avTiberia, když časové ti umfoímMteraíiii ocdohimii byU, aysl lidská 
byla by vikřiSeiii téla Kristova a jdio na nebe vstoupení, jakožto vže podlé 
sdáai jejich nemožnoOt n^akž snésti nemohla^ nýbrž byla by ji potapíci náíma 
i srdcem saviUa. 6 

4 TROJAN NIGELL Z OSKOfeÍNA. 
a) Ze SehotěnQyy Yjta honesta (1597). 

Co sltiii k vlasti. 

Mezi lidmi náleží přední místo vlasti, kterouž staří moudří lidé také nad 
rodiče sobě vážili, tím chtíc oznámitíi že sme více vlasti zavázáni nežli rodi- 
čům. Protož Plato pověděl, že naSeho narození částku sobě vlast osobuje. 
Nebo k dobrému a úžiticn vlasti sme zrozeni. Y kterémžto dobDómtobyv«ialftDÉ 
a méšfanftm paterým spůsobem mftžeme býti užiteční. 10 

Nejprve, když o poctivost a slávu vlasti se staráme, abychom ti a takoví 
byli, z kterýchž by vlast naše poctivosti došla a chvály. 

Druhé, když naším rozumem a moudrými radami ji chráníme, a jak 
čas a potřeba jest, ji vystříháme, a nenadálá její neštěstí předcházíme. 

Třetí, když hledíme dobrého ážiteeného vlastí a místaý na kterém sme 15 
se zrodili, vydíováni a zvěděni sme, a jí vděčnost prokazigeme. 

Čtvrté, když vlasti obhajujeme buďto opatrností nebo silou, to jest ja- 
zykem neb mkami, jakž čas a potřeba toho ukazuje. 

Páté, když jsme pro vlast hotovi umříti, kdyby potřeba toho byla, a ji- 
ným spůsobem že nemůže se obhi^ovati, kterážto smrt za nejpoctivější jmína bývá. 20 

Protož Horatins dí: „Jest milá věc za vlast umříti," což mnozí inezi 
pohany sou činiti, jakž v historiích čteme. 

b) Z Barlandoyých lastitatioDes yitae christianae (1997)t 

O pHvitwostL 

Když tebe opovržený a chudý člověk žádá, aby mu něco dal, nebo za 
hospodu prosí, přejmi ho k sobě a dej mu jísti, jestli jsi možný, aby ho vy- 
chovati mohl. Taková přívětivost tobě veliký vejdélek přinese. Jestliže pak 26 
bohatý nc|jsi« aby mu něco mohl dátí, nebo nechceš, neodbývej ho hořkými 
slovy. Nebo on tebe nenutí, nedělat žádné násile, ale prosí a žádá. 

Más-li pak, z čeho by mohl pomoci potřebnému, a toho iiečiníš, á ne* 
dá««i nic, eo řekttOi Pána Boko, tféimi stndd? ěím se vymlávali 4>udeé ? Ty 
fA živ skrOitné, a afaytečiié utrMí kaido49imé vie, neOi je potřohal Mi tj 30 



— 812 — 

t9 valikoa ikoda sobě (^niš^ a jak maolio úlitka z rakou úéá flobé vyníti ? 
Zlato T truhle zafřecé arzaTÍ a V nic přichází, a to, což jelté v tmble jest, 
zlodéjAm ae achováfá, aby je piyč odneiH: a zatím bliinítvjy nmírá hladem! 
Máš mnoho zboží a n^váš ho jen sám, ba ani ho také s&m nettžíváS, a neudé^ 
5.1iýeá potřebnému nic, a domníváš se, £e tudy věčnému ohni i^dei. 

Tvflj bližní a bratr hladovitý obchází, a ty sedíš v rozkoši, nepomáháš 

jemu, který tě za málo prosí, za kus chleba, aby hlad mohl ukrotiti. Pod 

nebesy sedíš, a on mře zimou : ty chodíš v aksamitu a, hedvábí, a jdeš mimo 

toho, který křičí a malého peĎíze Žádá t Jsouc nemilosrdný, nic mu nedáš. 

10 Soud nemilosrdný bude nad nemilosrdnými. 



5. MATOUŠ KONEČNÝ. 
Amanda Polána z Polaudsdorfta Rozdilové theelogiétt(1598). 

Z předmluvy, 

(Pověděv Polán n^prvé o důstojnosti slova Božího, o jeho vzácnosti, 
vyvýšenosti a velikém užitku, vypravuje pak takto ;) A ta jest příčina byla, 
opatrní páni purgmistři, senátoři a měštané (města Opavy), proč semi kdyžto 
Pán duchem svým svatým mne ihnéd od mladosti k snažnému se učeni theo- 
Idlogie přitrhl, ničehož sobě více nežádal, jako abych učením sbva Božího své 
vlasti, kteréž znám, že jsem nad jiné zavázán, někdy sloužiti mohl, kterážto 
žádost netoliko umenšena není^ ale cítím to, že se ještě více a více roz- 
máhá. A protož srdečně nejmilostivějšího nebeského Otce prosím, aby, jestliže 
se jeho nejsvět^jáí vůli líbí, toho čehož sobě vinšiýi, mně dosáhiieuti dáli ráčil. 

20 Znám také a slavím i v tom rrláStní Boží ke mně dobrotu a ndlosr- 

denství, že takové dal mi rodiče, kteříž by mne netoliko k milování horlivému 
pravé pobožnosti ustavičnými napomínáními rozněcovali, ale také i příkladem 
napřed šli 

Ale otce mého Jindřicha Polána v vaší obci věrného spoluradního pána 

26 za mého pacholetství z tohoto ^vota k nebeskému pán Bůh povolati ráčil, 
kdyžto čtyři neděle před tím Yalerius můj bratr navrátiv se z Frankfurtské 
akademie byl umřel. A matka má Marta, kteráž byla z rodu Cominiů, V šesti 
nedělích tehdáž těžkou nemocí obklíčena byla. 

Ten ]x>k našemu rodu byl zarmoucený, nebo přistoupila k.tomu smrt 
80 dvou sester mých Kateřiny a Mariany, a Jana Eyače přibližného mého, muže 
slovutného, kterýž mou sestru Martu za manželku měl. 

Ale iilitoval 66 nad námi Bán a nás ssóožené poiéMti ráčil, kdyžto. 
Zftchéa Goltšiai (^loyéka pro mnohé znamenité dary Tst^éhp, mÝ opušiétté. 



— 813 — 

mateři ^ manžela, mně i bratřím a sestrám mým osiřalým pravé la otce na 
nás Jaakav^o dáti nám ráčil, kterýžto náramnou pé^ o očeni Jiřfka bratra 
mého i mé jest vedl a jeho lajisté n^ipné do Vidně y Bakeusfcb, potom do 
Tubinku na učení odeslal, odkudž do Heidiberka, potom pak do Ylaeh se 
obrátil. Mne pak když tu doma u slavného muže Jana Grinea, kterýž okolo 6 
tHceti let T patrii mé ikoly byl správce, pilně odchoval, do slavné Vratislavské 
koleje poslal, v níž jsem já za 6 let s zvláštní pilnosti uěen byl, potom sem 
se do Tubinku obrátil, odtud zvláštním řičením milosrdného Boha do Bazilee 
sem se dostal, kdežto upřímného a věrného v učení theologickém v&dqe mi dáti 
ráčil, cti hodného a vysoce vznešeného muže doktora, ^na Jmkuha^ Grinóa. lO 
A tehdáž aby mé učení nejisté a toulavé nebylo, počal sem se podle umění 
dialektického jistými mezemi a cíli obsahovati, a jakož při lekcích a dispu- 
tacích, tak obzvláštně, když jsem sám rozjímal svaté pfsino, definicí a rozdíly, 
na niphž n^'více pravého uméní a oBTícenf grunt zál«ží, poanhmtnáiVliti, .ly- 
bírati a shromažďovati a podle vyměření práv o pořádku v pořádek uvozovati, 16 
jednou a touž drahou předce sem šel i po tom, když po zavolání dr. Orínea 
od osvíceného knížete a udatného reka pana Jana Kazimíra kurfllřství fidc- 
krabského administrátora neb správce k obnovení theologické školy v slavné 
akademii Heidlberské, do Qeneve sem se obrátil. Kdežto pan K. milostivě mi 
popříti ráčil, abych ctihodného starce a právě čistého učení theologa doktora 20 
Theodora Bety náramné dflkladných theologických lekcí a velmi hlubokých 
disputací s náramným mým prospěchem užírati mohl. Od toho času nepřestával 
sem poznamenávati a shromažďovati definicí a rozdílfl (nebo upřímně to vy- 
znati musím, že já na větším díle definicí a rozdíly preccptorfi mých a zvláště 
LuUra, FUipa^ Melanthtona^ Karviná, Beay a Zachaiiáse Uřsina, J. Jakoba 85 
Orinea, Jiřího Sohnia učené zachovávám), některé také sám, podle daru mfry 
mdě odélené roijímati a činiti, i jistým pořádkem pořádati: éehoftto ptrtí vy- 
psání a jako vyrejsování D. Jo. Jakobas Griaeus, kterýž mi velmi mttMlo *do^ 
brého učinil a u něhož na tnu čas obydlí velmi milé a př^eziné mám a etéla 
jeho požívám, před pfildrtthým letem za hodné nsoudil, aby na evéHo vydáno 80 
bylo pod titulem tím : Qmnmula partiUonetn Tkeologiearum to jest PěrH9^ck rwť 
dUé íhěolágiekéhú wniSni* 

Již pak ti rozdílové, na mnoha místech zprávn^ií, na mnoha roaifře-' - 
n(í}Ží cJhtél jsem, aby teprv vůbec vydáni byli a to pod vaším jménem z hod- 
ných a spravedlivých t)říčin. 86 

i^éjprvé poněvadž jistotně vím to, že mé ze všeeh nejmilejší flmiů ob- 
zvláštně jsem zavázán, jcjjíhož dobrtfto z toho srdce žádám, o jejíž spalitelné 
dobré tak velice pečuji, že kdybydí práce své všecky, zboží svá všecka i ten 
život vynaložiti mél pro niqiomahAní jí, velmi bych to rád učinil. 

„Nad to vftbeo vyslaným tímto ivédectvím zjevné sem to ehiél w^Ú 40 
(oavédditl), že s vámi v evangelickém náboženství jedno jsem, kteréfeto mOo^ . 
srdoý fán Bih také i v mé patrii chtél, aby až dosavád kvetlo. 



— 314 — 



A ačkoli má patri« mnobá protiTeBstff, nmohá nepřátelství, nRuOié tálky 
a to f o mnoliá léto snášela, a viak Boiskáho pošelmáDÍ vidycky ▼ trai <^oa- 
áela, áe pravdu evangeliam svatého zachovala a jí se přidržela: nebo nábo- 
áenství a piavda nflcoli sé n^odiybiye a z místo svébo se odstratí nedá. 



XXVI- 

VZDÉLÁYATELNÉ SPISY PŮVODNÍ. 



1. TOMÁŠ BAVOROVSKÝ. 
Ze Zrcadla včéného a blahoslaveného života (1561). 

Předmluva, 

6 Urozenému pánu, panu Henrichavi atarJHmu z Švaniberka a na ZvUufvietc. 

Zkuái](jeme toho, Milostivý pane, při našich častých a mnohých nedo- 

Btotcích tohoto našeho životo, kterak my smrtedlní lidé i s těmi všemi věcmiy 

kterýmiž vládneme a v užíváni jsme, v nebespečenství takovém každé hodiny 

zůstáváme, že mimo nad^i naši neb o všecky věci přicházíme, neb zdraví 

10 v těžkých nemocech tratíme, aneb dokonce s tímto životem všeho, což tento 
svět má, zbaveni býváme. 

U^i tím nemůžeme ve všem nic bezpečněiišího a potéšitedln^šího ni^^ti, 
jako k budoBcímu životu přehledati, o něm i^mejsleti, a do něho jako a né- 
jakého podružství z tohoto smrtedlného bytu se strojiti. Ač jest něco milého 

Ift a žádostivého život nynéjsí, kterýž hledíme a bedlivé všemi obyčeji usili^eme 
podržeti, a pokudžhy Bejdél€|)i býti mohlo zachovati i v něm trvati ; ale pod 
tím chtejímo .neb necht^me, ztratiti 1<ý musímet ano každého dne a každé 
hodiny tiatíae* 

Již z nás mnozí potratili spanilost věku mladého, silného* krásného 

20 Potrttjli jsme adsaví, nalezli jsme dosti boLestí» pominula mladost a přivlékla 
se s svými jisiými neřeatmi nelibá starost, a v té jiaébo neočekáváme, neí do 
konce zbavení života tohoto, s kterýmžto zbaveni také býti máme všech véd, 
kteiréž jame aúlovalj, aneb sobě v nich něco vetikého zakiádali| a po takovém 
zhaveoí zase žádnému do tohoto životo nepozůstává navráceni: nebo všickni 

25 nimae a jako vody do země plyneme, odkudž zase se nenavraci^í. 

Tyto věci ačkoli jsou tomuto našemu býta nqiřQemné a dosH airaslivé, 
však proti nim zase toto posilnění nadiásíme, že o jiném dokonal^éini. a věčném 
živote lúae, v němžto jak v éasídi^ tak v býtnoatí vyvolených svtttýck .božiok 
řádné není proměny. T«bo ki9ti v ji«(é nad^i otekávigí^ n^mwho aa tjtQ 



— m» — 

cmmé véei se oUédiýí; n^ temu siaol^ýdi přfldadův vfteeiii jflou, ktiendí 
iMmQi spůsob tolMto Krétft» a čtoték oaroieiiý e ženy že itmií s nmokýni bi- 
(cUuai ee po^,katii & ni^Meledsr těžkými AOBoomi «etříii a martvén kývA. 

Fonéradž f9k to idoieiií TŽem j«ft obecné a Be^naiéaitedlné, wadiié 
ti tomu •bvykfljít kteřtt k onomu dokonalému žíTOta pnAlédigí. Ztratf^li bo- i 
hatotvi, kde se ii^Qéjii najlli může, jako t lar&lofflt?i boite? Pakli aimteai 
bývoji BlAvy tobolo světa, málo na tom škodují, když toliko Téiné iiAvy boží 
iiliTati budou. Vyjieseni býv^í a áomův srýcb a ao aámkův přopeyaýehy anii 
na tom budou co škodovati^ poněvadž již miýí připravený *dim od boba v m^ 
baiMb. Zbaveni budou ditok svydí málý^, manželek a pfátd f řflmznýeh, td 
místo tobo v aobosídi budou uMvati přitomoosti « tovaryžttvi éistýtb dncbt 
fuqolskýeb a vy voleaýck boKeb svatých, a tam v těck místoeb roakožaýck 
véech tíifík iočkati 10141, s kterýmiž sda skcae snurt vylMmeai bývi^; sob ti^ 
kteříž před námi a tohoto světa vycháscýi, k nám se nenavrátí, než my sa 
nimi vyjití musúao. II 

4I0 tato sbad věc těžká jeet, že se tělo do bfoba hlade a v ták poaf- 
žieaoA pornáitedlliOBt přkháai? I ee to vyvoleným božím Ikodí, pééěvadž sám 
Mb má^ ado to tělo obživiti a věénou nesmrtedtaiostí oslaviti? N^iěžií viak 
věc sdá se býti smrt Jest x>viem, ale těm tolfto, kteříž o Boku « jeho med, 
a tak i životu věčném aio rědéti necfatěji Vyvoleným 8v«^ běžím lak M 
snadná jest smrt, že sobě také s tímto životom i postyskt^í, káj^ přejiti pso* 
dlévá *, aeb té žádostivé i o pláéem viasované a boOoté vůle jsoo,' siiy mohli 
bray s tiaoáo světem rozlouěoni a Kristo Fánn n^ífiádeativétjáirau přitoami býtL 

lyto věci jsou, Milostivý pane, ktoiéž mohou amohé bídy^ neřeatíi ao«' 
doataliqr a těžké nemoci, v kterýchž my smrtedlni lidénatoseai býváoM, lehčiti, 8i 
ale také proti brí^aám nurti nás eihuti, védoue, že loomě umořooi tála tohoto 
sad nimi nic více ta smrtedlná áelaia provésti nemAžer a to jeitě no bes 
vdle bozi. 

▲ poněvadž já ted od aěkterébo oasu častými, a těžkými neáiocmi tald 
jsem obtížen býval, j^e nékéy mM yiadi^o o. tomto mémamiiedlném bytu byla, Sé 
jakož tjiho poněkud sami, kdys jste mae ^ěkdj miloativě 2 iáai^ kžeisCaasfcé 
navštěvovati ráčili, povědomí býti ráčíte: puttív od té nadšije,, kteráž mi lfožty> 
iářmía^ nubýtl píedoiMo adi^ a ježtf pnMUsMiená Uéat žhota, ohiálil jsem 
všecku mysl svou k budoucím věcem, a prohlédaje k onomu věčnému životu, 
a v své paměti uvažuje mnohá milostivá zaslíbení boba Otee všemohoucího 85 
a Syna jeho nejmilejáOio o ooom věcném , a. bb^sUveném bytu vyvolených 
božích svatých, v tom jsem se těšil a mk své bídy a ikeřesti lehčil. I toho 
něco, pokudž paóoiK 1f inážoti i^bla, pos#iiieoalvally«i'iiait)othinní časy mně 
i jhiým pobožným, kteříž se onpmu životu věčnému těší a toho v jisté nad^i 
očekávají, hoditi se mohla. 40 

Mfiže se piOr, Mtkmtivý pane, adf^tedlně v poboiném io4ím«ia épatřiti 
a T OMitfm písmu % t obocoém vyznéoí aábo4oiisv( uéšobo 



— 816 — 

ie po tomto iivoté vpravdéjinýadokoDalcijái vécsý život sůfttáyá, t kterémžto 
jH aynl ▼yvoleiii boží svati lidé vedle diKliův svých čistých živi sftstivi^íy a to 
životem pravým a dokonalým, ožívajice již přítomnosti boha svého s radostí 
nevýsiluvnon, a ooekáv«jice v bezpeéaé nad^i avýoh vkistnich tél oslavení. 

t Ti také svati vyvolení boží zůstivi^íoe é námi v jednom svaikn láslqr staté 
a v spoleéaosti tíďa Kristova, že nám jako spohiondúm a bratřím téhož, kte- 
réhož oni nyní nžívají, blahoslavenství vinii^í, a na božském milosrdenství 
svými svatými a bohn dobře známými žádostmi tífxm- pána Ježíie fi[rista vy- 
jednávati napomáhají' 

10 To pak ktorak éiní, a v jakém xpůsobn, a jaký rozdíl jest mezi orodo- 

váaftn Syna Bož&o a přimlouváním svatýoh jeho, pokodž se v slovn božím 
a vémém udení avaté boží eírkve vyhledati mohlo, v tento spis v upřímnosti 
křestenské hledél jsem nvésti. A ponévadž jsem to ^ Vadl milosti shledal 
a v mnohých rozmlouváních znamenati mohl, že k onoma vé&iémn a nesmr- 

16tedlnéma životu více přehledati, nežli při nyn^áím se zastavovati ráčíte; proto 
Yaáí milosti <takové snesení a o bytu po tomto živote svatých ^božídi lidí sepsání 
vlasttté připiscji a dedikuji, aby pod jménem Yaáí milosti i jiným jazyka na- 
šeho českého do rukou přijíti mohlo, kteréž jsem také proto ZreaéUem onoho 
HvoUk viiného jmenoval. Neb v něm^ ano radé^i v téch důvodech, kteréž se 

SO v ném přivozigi? ^ ^ ^^^ spatřiti, co jest vlastního a příbuzného onoho 
života véčaého. 

Ač nepochybili, kterak to mnozi těžce ponesou, že v tomto rozjímání 
o plíndnvách svatých zmínka učinčna jest, zvláité ti, kteříž se vždy obávi^í, 
aby pro připomenutí svatých božích pán Kristus o svou slávu a čest pépřisel. 

9^ Ale já dotad při přivedených a v této knížce pdožeáýdi důvodech a jedno* 
stejném onysiu eírkve katolické, v kterém jsem se vtee o životu věčném i o bytu 
nesmrtedlnosti vyvolených božích naučil, zůstanu^ dokudž nad to adiav^áí 
a kruntovnéjší ukázáno a zase od církve boží př^ato nebude. Pro svaté Synu 
božímu cti a slávy nevnímáme, než rad^i, v svatých a při svatých cožkoli na- 

^^cházíme, milosti a dary boží a ne alslidiy svatých býti poznáváme. Neb ne 
Krista pro s^té, ale svaté pro pána Krista, jako dárce vií avatoati, ctíme 
a vdebíúie. 

Dáa v mésté řízni na den rozeidání apoétolův avatýdi božích léta ii^eí. 



2. VÁCSLAV DÓBjfcENSKÝ. 
Z Trtkavéhe štésti (U83). 

Fřikladové proměny viech vht* 

86 ., : Ůhnék jsa narocui z leny, vždyidtydílétemnialým jednostejné neostává, 
9i» inez jnAo ohttoí» kc|(^ v tom tjUe.boží jesti k prostředním^ ifeb.k starým 



— 317 — 

letům přgde. Kdež potolii ulilédajé jiného mladého skákstí a radovati se, na 
svou mladost zpomíná, že jest on také vesel býval, a {iS nemftže, a snad kdyby 
možné bylo, ehťď by zase mladý býti. 

y tom pak živote svto jaké strasti, bidy, téžkoeti, starosti, neitéstf 
ptonéje a poélfe, kdež by se ko ptal, uměl by o tom vypravovati ; však v té 5 
jedné váze iieaAst&v4 aeb miezi tím aase ndost, potěšeni, mfr a pokoj, odpo- 
čkiati, štěstí a v^ naplněni dostává tak dlouho, až právě přijde jdio uloieáý 
čaSf když se narocHOl, že také amřiti mnsí, i sejde z ^véta. A jiných kolik na 
to místo na, svět se jich urodí, i ti takovejž tanec a triumf v světě vedoo, jako 
i první, kteříž již z světa Reiii. Jakž Sirach toho potvrzuje a podobenství 10 
dává, i%a : Bovně jakoi se děje při zeleném listí na krásném stromu, některé 
dolů padá a některé zase roste: takt se také i při lidech di^e, že někteří 
mron a jini se rodí; neb každá věe pomíjífgící musí konec vzíti, a kteříž se 
s ní obírají, i oaiC konec berou. 

FHhtadavé na vdíkomoenjuh lidech. 16 

Že pak hned summou nic stálého a věčně trvajícího na zemi není, než 
toliko všecko ěasné a pomllÍ€(jící, učí nás to znáti saina zkušenost, a příkfaidové 
tit04 Ede jsou vsiokni patriarchové, proroci, svatí apoštolé a muěedlnki boží, 
slavní císařové, velicí králové, knížata, vévodové a jiní vysoce vzneseni lidé, 
kteříž byli na světě od počátku světa, a až do tohoto našeho věku? vsickaiso 
jakožto hosté a pontníci pominuli sou, a odešli svou cestou, tu kdež je páa 
bůh obrátil. 

• Příkladové na mocnáf^ivich wSta tohoto^ . 

Pohleďme na běh světa tohoto, zdali se skutkem toto propověděni Ša* 
lomounovo neplní: že všecky věci svil^ čas m%ji a svým vyměřeným během 25 
m^eiU Ede jsou císařství a království mocná a znamenitá tohoio světa (o nidiž 
Daniel ^orok skrze vyloženi snu předpověděl)? a obzvláštně mocnářství Assyr- 
ské, jehožto byl původ a počátek onen yysokomyslný král ITabuchodoiiosor, 
a stkvěl se tehdáž po všem světě jako zlatá hlava? 

Též, kde jest mocnářství Perské, kteréž svlg původ vzalo od slavného 90 
a paměti hodoiého Cyra, kr^ Perského? 

Též, kde jest mocnářství Řecké, ktoréž sviy počátek vzalo od nejmoc- 
néijšího a nepřemoženého krále, velikého Alexandra? 

JFHtíadopé na mtštedL 

Tak jako, kde jsou již i staveni pevná týefaž králův neb jiných, totiž 85 
město Babylon nejohražen^áíý kteréž bylo vystaveno okolo oné věže Bábel, 
o němž vypisi]^^ Qrosius, že jest bylo čtverhranaté, rovné mfry, a od jednoho 
úhlu k drahému bylo vz<>dáli šestnácte mil, zeď okolo něho z tloustl ětyřldeítt 
pěti, a z vcgái sto loktův; item, sto bran mosazných vsoběmělo^ avěžfvdiký 
počet vůkol něho, a každá z nich z v^ši půl druhého sta loket? To město áo 
jest potom od Cyra, krále Perského, zbořeno a zkažeůo. Též kd0 jest' známe* 
nité a staré město Sidon, kteréž bylo vystaveno od syna Noelov% Cháma atd. 



— 31B ^ 

Příbik ě jiMm nuMp JtUpfiio nuai hokaiim a thudfm &ú94hmn iprw^edaitff 

nále»uěmU. 
Bohatý měšténín joda ceatoa, ztratil tlBíé slatýck. ladeslja jed^nchttdý 
čtovéki a přiied s jdai dmnd/ maoMee své dal selioyatL MaaMka Jeko při- 
5 jala je t radosti, řkouc : i,Co se nné dostney toko Já rěa nevyvrhna; poaAvadš 
Dám pán BAh láéll dáti, uméjnoRBš aehotali." Dvahý dm iMMd potem na aejtřf 
dal ten n^těnia pomésteeli agevná tobtl, ieby pytlík a Hiíceiii ilatýek atraeeii 
byly kdo by jeí nalezl, aby zase vrátil, ie má za to sto zlatýeb míti bez vieho 
odporu. Jakž to ten chudý ďoviěk zvédéa, oznámil manželce své, a řeU jí: 

lO^Vráifme zase ty ztracené peníze, a digí nám za to sto zlatých, kteréi bez 
hřichn míti a alivati budem mod; a lepší nám baéon, aeili ten tisfc, kdyby- 
chom jej se zlým svédomím při wubé zadrieti méli.* A a6koli áena jeho váeUjak 
proti tomu byla, aby těch peněz zaae ne?racoval, Hak předce yzav ten dobrý 
človék téch tisíc zlatých, ohlásil se před právem, ie by je chtél zase vrátiti 

IKtomn, kdož je ztratil, ale aby nm také sto zlalýdi z nich dáno bylo podlé 
pifpovédi. Mésténín ten pak byl lstivý a přílfi chytrý, chtél t<dio chudého 
i o téch sto zlatých připraviti, aby mu jich nevydával, řka: .Příteli I viak mi 
těch peněz viech nepřinesl, kteréž našel, neb mi se ještě nedostává čtyř set 
zlatých při nich: ty mi též přines, a hned podlé př^védi tobě také sto zlatých 

fiOodeótá.'' Chudý se zaříkal, což nejvíce mohl, že všechno to, což nalezl, vrátil. 
A. když se o to snésti nemohli, podána byla taková věc na krále, a peníze na 
právo složeny byly, sž do té pře skonánL Král povolav jednoho starého rádce 
svého, kterémuž říkali „chudýdi pomocník,** tomu tu při k spravedlivému ro- 
zeznání poručil A když již obojí strana přeslysáaa byla, ten muž, moudrý 

26 rádce královský, vyrozuměv tomu hned, zavolal k sobě chudého a řekl jemu: 
nPověz mi věrnou pravdu, vrátil-ii^ mu ty všedíy peníze zase, kteréž si na- 
lezl?* Chudý ten vysokou přísahou toho potvrdil, že všed^ vrátil. I df soudce 
k králi: «Fluiel ráčíš-li, abych já spravedlivý nález v té při vypověděl a vy- 
řekl?" Odpověděl kiál: „Ovšem, tak učii^ aoobrž já tobě přikazi]úi.« Vece 

aOsoaioe: „Milostivý králi 1 tento clovék bohatý a znamenitý jest, a mnoho se 
mu věří; k tomu potvrzijge a vysvědčíme svou věe svědomím nmohýeh lidi, 
kteříž napomáhi^í* *ky slovům jeho věřeno bylo: z cdiož se porozumívá, že 
on toho není žádostív, čeho neztratil, ani toho vinftí, kdo by mu dlužen nebyL 
Z druhé strany tento chudý ďověk tidté dobré pověsti vždycky byl, a žádný 

85 o něm uic zlopoirčstnélio nemluví; a tak jeho víře a dobrotě se maže věřiti, 
že vdaokoy což jest nalezli zase vrátil.** I řekl král: nTehdy; vypověz nález.* 
Odporédél soudce: „HMestivýkrálii vesmětež vy ten tisíc k ruce sobě, a z něho 
tottntOi chiidémb sto.zlatýoli.defta Což pak vfco zbude, to vy sdíovejtto do 
tohoioasD^ až by ten.ětověk pHžd, který těchtisle zlatých ztr«lil: nebo tento 

40 bohatý' ({k>d]é JAó přiznání a věrou potwzeití)- ztratO čtrnácte set zlatých ; 
kdyá b]^ pak' pfiíeF ten, htii^ ty peníze a tsk mMeho nalezl, ty tomu boha* 
téiia pžiHastnite a přisoudíte.* 



— 319 — 

Nfiea ten Ifbll se krití, i vtem lidem přútojicínt. To uidyse? bohatý. 
VArmaQtil se velmii a nenréda co činki, promkiTil k králi těmHo bIotj: ,|KeJ« 
milostÍT^8i kráJil prosím ponížeuá tré milosti, aby mi rádii mitoBtír býti; neb 
v praTé pravdě mohu oznámiti, že to jest tem tieie zhitýoh, kterýi^ sem já 
stratil; ale yyznávám proviaéni své, že sem tomu cbudému téeb přiřóených 6 
sto felatých dáti nemi&il, chté ho o aé připraviti, abyok tak veliké^ škody nemel. 
Protož milosltivý királil pcosim^ ra& ml milost néimtí) a milosrdenství ukázati; 
ppoévadá sem své viny nezatajil.^ Tekdy král rozváživ s radami svým! to při* 
znáni jeho, pomčil chadéma dáti sto zlatýek a ostatek méžténíantomn vrátiti. 
A tak ten chudý pooiiAý skrze toha moudrého, spravedlnost mílttjlcflie éibvAa id 
od té lstivé a zchytralé lišky byl vysvobozen. Z kteréhožto nálezu chudý 
ochotně poděkovav, šel odtud, nesa sto zlatých s potěšenim a s radostí. 



3. JIŘÍK ZÁVÉTA ZE ZÁVÉTIC. 
Ze Školy dvorské (1607). 

1. Stěžují sobě dvořnné, že čfm vétáí poslušnost a poctivost činí svým kní- 
žatům a pánům, tím prý menší milosti od nich dostávngí. Ale snadná na to 
odpověď: Jako slunce na všecka stavení jednostejné svítí, však a nich býviýí 15 
světlejší ta, kteráž mají větší a prostrannější okna: tak knížata a páni více 
sobě váží těch dvořanův, kteří jsou k správám a službám jejich schopnější 

a piln^ší, a to skrze svou ctnost a snažnost, nežli téch, ježto se jim k niče- 
muž nehodí. 

Dobře Tacitus dí: Cím kdo poslušnější, tím v bo]iatatví a poctivosti vy- eo 
výšenější. Není možně, aby kníže, kohož vidí rozkaz a vůli jeho pilně a výmé 
vykonávati, toho také mimo jiné všecky sobě neobliboval a jemu se vic<úi ne- 
důvěřoval. Žádné kníže ani pán tak nepilný svého není, aby tomu nerad byl, 
když se věci jeho dobře řídí a vykonávají. 

2. Jaké by byly tovaryšky pejchy a jaké její dcerky a v čem záleží štěstí, %t, 
věz, £e tovaryšky aneb služebnice pejchy jsou: všetečnost, lehkomyslaostt své« 
volnost, vysokomyslnost, lakomství, veselost, pokrytská zasmušilost a hřešeni 

z vůle. Dcerky pak její jsou tyto : neuctivost, neposlušnost, nadutost, pokryt- 
ství, chlouba, tvrdošíjnost, nesvornost a závist. Falešné pak štěstí světské 
stqjí na těchto pěti sloupích : na panství, bohatství, důstojnosti, pověsti a tě- 80 
lesné žádosti. Mudrcové to tvrdí, že štěstí jest slepé, nemoudré a škaredé : 
slepé proto, že neví, kde sebou hodí; nemoudré, že jest nejisté a nestálé; 
škaredé, že jest bezbožné, hltavé a neuctivé. Říkával Fraadscus Petrarcha, že 
jest pět velikých nepřátel pokoje a ti všickni že s námi bydlejí, totiž: lakom- 
ství, žádost ctí, závist, hněv a pejcha. A kdy byehom ty všecky nepřátely ven 35 
z semě naši vypověděli, mezi námi dobrý by pokoj zůstával. 



- $20 — 

8. S?ét tento se to^í na dvou nohách, jedna jest odplata ctnosti a drahá 
pokuta aepraYOStL Ófmž Democritns jsa pohnut, povédél, že dta hohové json 
na B?été, jeden dohroéiné a drnhý pokutuje. Které se z nkh koli vrchnoati 
nedostává, svět tento jest kulhavý. Nedostává-li se obou dvú, tehdy sám 

5 clovék vláčí sebou po zemi. V Turcích b^í jednu minci mezi všemi jinými 
Qcgplatn^áí, kteroužto vrchnost správu svou jak v času boje tak i pokoje 
velmi dobře vypláeí. Ta mince nevynáší než toliko dva groše: jeden jest zlatý, 
jemuž říkigí praemium, to jest, odplata ctnosti, a druhý železný, jenž slově 
poena, to jest, pokuta nešlechetnosti. A témi dvěma grofi každému, jak kdo 

to čeho saslonži^ hned pqjednou, žádnému mzdy jeho nezadržiýíce, platí. 

4. Když císař Ferdinand svaté a slavné paměti vyhlásil sněm v Frankfurtě, 
aby volil na císařství Mszimiliana toho jinéna II. syna svého, byl tu přítomen 
i Ibraim baše, legát císaře tureckého, s Augeriem Gisleniem z Busbeku, legá- 
tem císaře římského. Kterýž když bašeti tří knížat, saské, bavorské ajulichské, 

15 před Ferdinandem a Maximiliánem císaři na koni jeti okazoval a jemu ozna- 
moval, kterak jednokaždé kníže z nich tak možné a bohaté jest, že by mohlo 
na svůj vlastní náklad dosti veliké vojsko sebrati a s Turkem válku vésti, 
jimžto podobných a tak mocných knížat že ješté mnohem víc jest, jako sedm 
kuifiřstftv volencův a jiných knížat říšských v zemi německé, kteřížto kdy by 

20 všickni spolčíce se vespolek proti tureckému císaři vytáhli, co by hádal co by spů- 
sobili, zasmál se Ibraim a pověděl, že z toho, co tu nyní vidí, snadno souditi 
může, jaká jest moc knížat jiných, ježto tu přítomni nejsou, a že musí velmi 
mocná říše býti ; ale jemu že se vidí, že jednota říšská i s těmi sedmi volenci 
podobná jest oné sani o sedmi a víceji hlavách a tolikéž ohonech^ kterážto 

25 když chce projíti skrze plot, tedy rozdílné hlavy rozdíUiými děrami lézti chtějí, 
tělo pak s ohony nikam nemůže, než musí v něm zůstati. Ale císař jeho že 
jest podobný sani o jedné toliko hlavě, kteráž má mnoho ohonů a ta, kdjžkoli 
chce skrze ten plot projíti, hned za ní celé tělo i ohonové velmi snadno pro- 
lezou. 

80 A tudy ztrestal a znamenal knížat křesťanských roztržitost a nesvornost, 

že jedna hlava chce toto a druhá zas toto a že nejsou jednomyslní a za jedno 
tělo, Turd pak že jsou svorní a jednomyslní, a že moc a sila Eýednocená větší 
platnosti přidává nežli rozptýlená. 

<3 I) 



— S21 - 

XXYII. 

ROZPRÁVKY. 



1. MIKULÁŠ KONÁČ Z HODÍŠTKOVA. 
Z Pravidla lidského života (1528). 

1. Byl nějaký služebník ú jedndho kr&Ie, jemuž dá?áBo na každ^^den 

k jeho živnosti z kuchyně královské jídlo a nádobka medu. On snídal vaření - 
a med schovával v jednom soudku, zavěšeném nad hlavou lože svého; až by 
byl plný, ježto byl med velmi dn^ téch dní. 

Jednoho pak dne, když jest ležel na svém Iňži, pozdvih hlavy uzřel med & 
visící nad hlavou. Zpomenuv, že medu přiskakt^e, řekl jest v srdci svém : A2 
bude soudek tento plný, prodám jcrj za jednu hfívnu stříbra, za kteréž sobe 
koupím deset ovec, a ty když ve čtyřech létech se rozmnoží, bude jich čtyři 
sta. -^ Tehdy za každé čtyři ovce koupím krávu nebo vola a k tomu dědinu; 
pak i krávy se rozmnoží télci a jalovicemi. Telcův nechám sobě 1c dělání dě- 10 
diny. Krom toho co uživu mléčným a vlnou, rozplodí se dříve druhých pěti 
let stáda má tak velmi, že budu míti veliké zboží a budou mne vžickni míti ' 
bohatého a poctivého. Ustavím sobě pak veliká a krásná stavení nade všecky 
mé sousedy a přátely, tak že vsickni o mém bohatství mluviti budou a mi 
poctivost činiti. Zdaliž to nebude utěšená věc? Pqjmu potom' ženu dóbřóu, 1^ 
urozenou, kteráž mi i syna urodí urozeného, šfastného i bohu líbezného. I bude 
r&sti v učeni a ctnosti, a zůstavím sobě skrze něj dobrou pamět po své smrti* 
Ano trestati ho budu na každý den, je8t*H že by se mému protivil učení 
a nebude-li mne poslušen, budu prátí ho touto holí. 

I zdvihl hůl, jakoby ho bil, uhodil v soudek medový a rozbil jej, i vý- 80 
tekl med na hlavu jeho. 

2. Byl jeden chudý kupec, kterýž měl tisíc liber železa, a když chtěl 
odejiti přes pole, složil železo u nějakého známého svého, aby mu schoval ; 
i odešel. A když se vrátil po času, požádal železa od přítele svého. Kterémuž 
odpověděl: Položil jsem železo tvé v jednom koutě domu i snědly je myši. S^ 
Ale on prodal železo a peníze projedl a utratil. I řekl jest kupec: Nikdájsme 
neslyšeli, aby na světě bylo zvíře, kteréž by lámalo železo, a nyní pak snědly 
je myšr. Ale však nic nedbám, když jediné bůh tebe od nich uchoval a ne- 
uoinUy tobě nic zlého. On pak radosten jsa tú řečí, kterúž slyšel od něho, 
prosil, aby s ním jedl ten den a položil čas přgití svého. ^^ 

Edyž pak odcházel od něho kupec, vymysliv chytrost, vzal pachole jeho, 

jež ukryl v domu jednoho neznámého. A když se vrátil k obědu řekl ten, 

kterýž ztratil syna: Viděl-li syna mého? Jemuž on odpověděl: Dnes před 

tvým domem viděl jsem ptáka havrana, kterýž uchvátil pachole : nevím však, 

21 



byl-li jest syn t?ůj. Otec pak, kd|i tO/Uftysel, zvolal a rnluTÍl lidem tu pH- 
lomným : Slyéel-Ii jste kdy to, že havrani uchvaciyf děti ? I odpověděv kupec 
řekl : Takt jest ; země, jejíž mjii ^nied^jf titíc liHer železa, hodnaf jest, aby 
její ptáci brali děti. Ale ten, jenž jest vzal železo, x porozuměl tomu a řekl: 
6 Vrat mi syna svého, a já vrátím tobě ielezo tvé. Což se i stalo. 



2. Z Paměti brutra Jana Patočka (cdc. 16S0). 

1. Když bratr Paleček byl s králem JiHm na projížďce okolo Praby, 
ptal se krále: „Čí jest to ves dobrá s rybníky a liikami?'' A ki^l mu odpo- 
věděl, že jest těch ubohých lidí v špitále svatého Ducha u mostu. Tehdy Pa- 
leček ]]^e9ie8kaje dlouho, v pátek sel do toho špitálu k těm ubohým lidem 

10 k obědu a jedl s nimi ; kteříž neměli na obědě než polívku, kfoupy a drobné 
ryby z rosola. A druhý pátek šel k špitálskému mistru, ačkoli nebyl od něho 
zván, a^ jedl s ním ; za kiterýmžto stehem bylo jídla, dosti. A nedoďcav poslední 
krmě Paleček, vstal od stolu, běžel z, špitálu k zámku s chvátáním a žalostivě 
králi řekl: „Bratře králi 1 zle tam, zle tam! nemaž b&ře býti'' I řekl král 

15 k němu: „Co se děje?" Odpověděl: „To, že ubozí pánové^ miýic veliké panství, 
musejí hladem přimírati, a jejich služebníci a šafáři na zbyt doati mají.** Král 
řekl: „Kde se tak děje? nebylo by tak dobře, káybj se služebníci lépe míti 
měli, nežli jejich pánL** Paleček kr^ zase řekl: „Vís-U, bratře králi! že sem 
se tebe, když ame byli na projížďce okolo Prahy, nedávno ptal, čí by to ves 

20 dobrá s rybníky a lukami velikými byla? A ty^s mi .pověděl, že jeat ubohých 
lidi ze špitálu svatého Ducha. A protož sem já tam k nim musil jiti a pře- 
zvěděti, kterak takového panství užívají za svými stoly; a tak sem k nim tam 
šel k obědu dnes tejden, a jedl se^ s nimi: kdežto ubosí pánové neměli než 
polívku, kroupy, a ty nemastné rybičky z rosola. A dnes také byl sem u jejich 

26 služebníky, špitálského mistra: tu měli véeho dobeého dosti: lyby nékolikery, 
B kořením, smaženy, pečeny, i víno dvoje. Protož, bratře králi! posli sq 
mnou hned pro toho jejich služebníka a šafáře, a rozkaž mu, aby svým 
páníim také z koření ryby dával a lépe je choval z takového jejich panství, 
at již více tak hladu a nouze netrpí, aby tebe král nebeský, pro takovou 

80 šafářů nepravost a neopatrování těch ubohých pánů, netrestal." A tak jest 
král Jiři s bratrem Palečkem ihned svého hofmisibra do tpho šj^Hálu poslal 
a nařídil, aby jim dávali v pátek dvqje ryby z rosola a z kpřeni* Jakž to po 
dnes tak jest. 

2. Bratr Paleček Yiájdsj v sv,ém měiečk^. nfi pasu někt^ý grQš měl ; 
86 neb mu král Jiří dával každou sobotu patnácte bílých^, a ty on. rozdával těm, 

kteří měU dětí mnoho a statku málo. Né)cdy vyáe? o4 l^ále, při^l i^k noc do 
jedné krčmy. ^ byl tam jeden zlosyn zbéh, kteráž myslil, aby Palečkovi měšec, 



- SS3 — 

když l)]r spal, uřezal, 6emitž Paleček porozuměl. Když pak spola sami dra 
T jižbd leželi a přes pAl Aoei nespali, Paleček rstal, vybudil zlosyíia toho, 
který se č!tiil, jako by spal, i rozkázal mu světlo rozsvítit?, že chce jeníti na 
pivo dáti. Á jakž zlosyň rozsvitil, Paleček vysypali peníze z měsečkn na ttvě 
hromádky, po půl osmu bílým, a řekl k němu: ,,Mílý bratře f rozumím tomu, ^ 
že nespíš, chtě rád mty méiec uřezati, a já také bdím, boje sé tebe, a tak 
sobě oba hlavy trápíme. A protož vezmi sobě teď pftl osma bílého, a dadoud 
sobě pokoj, spěme. A prosím tě, neehij ^^^ řemesla; nebo jisté, nenecbáš-U' 
ho, visneš.^ 

3. V jeden pátek bratr Paleček v královské světnici sedl u dveří mezi 10 
mládence, kteří nemívali velikých ryb na svém stolu. A když jim dali na st&l 
ryby plodíce, vZal Paleček jednu, přistrčil ji sobek uchu, a ptal se jí; ví-lico 
o jeho bratru? podruhé i potřetí. Skrz to dali se ti mládenci v smích v krá- 
lovské světnici, až se král optal: „Co se to déje?^ Maršálek odpověděl : „Mi- 
lostivý králi! bratr Paleček sedě s těmi mládenci za stolem, mluví s rybami." ÍŘ 
Řekl k němu král : ^Bratře Palečku 1 co tam děláš? proč k nám nejdeš k stolu ?" 
Odpověděl Paleček: „ Králi l.povínit: mél sem bratra rybáře, a utonul mi v řece : 
protož se těchto ryb ptám, vědí -li co o ném." A král se ho optal: „I eof 
praví?" ftekl Paleček: „Tak praví: že jsou ony velmi mladé, a proto o něm 
nic nevědí; než abych se ptal těch starých ryb, které jsou na tvém stolu.* 20 
Král Jiří porozuměv tomu, kázal naklásti těch největších ryb na talíř a do- 
nésti Palečkovi. A tak Paleček nakrmil ty mládence starými rybami. 



3. BARTOLOMĚJ PAPROOKÝ Z GLOGOL. 

Z Obory neb zahrady (1602). 

a) Přiklad o hv&sdách. 

VieUká stvoření vrchnost nad sebou míti musí, tak na z&Ai jako na 

vodáeb, v propastech i v povětí^, na oblaeíefa a jinde na nebeských obloy^ťh, 

kteréž nad námi jsú. Tak též hrézdy všecky sfi^í jednu hvězdu, jenž Trans- 25 

montana slove, a ta vSecky jiné řídí a spravuje. Za velikou však křivdu sobě 

to jiaé pokládiďy, ž« Traasmontana toliko na místé zAslávA, a ony samy pru^ 

covat a všudy běhat musejí. O čež sejdouce se, rokovaly mezi sebou. A táAi 

dobře se nato spolu uradivše, k ní houfem sly a jí to,, co by se jim tak o ní 

zdálo, z oust v uši mluvily. Žalovaly tedy na ni, že jim žádné volnosti a žá- 80 

daého odpeióiaatí nedá, fkouoe: My vždycky po nebi běiiAfiKe,< ▼ ustavičné 

práol a službé jsme. A protož teb9 napomínáme, aby již takovou vrchnost jiné 

bréadé vzdala a sama také b námi popracovala a poznala, jakou my sFužbu, 

jak těžkou na sobě zdržujeme* 

21* 



— $24 ~ 

Transmontana jim odpovédéla: Nevíte, čeho žádáte. Zdaliž jase ríceji 
nežli vy neupracaji, ačkoli na jednom místě stojím a vám rozkazuji? Edy bych. 
já vás neostříhala, však byste vy na cestách pohynoly mezi horami a v jiných 
místech nebezpečných. A protož vám radím, zanechejte takových bouřek, 

6 chcete-li při pokoji z&stati. 

Hvězdy viak na to nic nedbaly, nýbrž mnohem horší byly a onřad jí 
vší mocí odníti usilovaly. Kdež ona, poznavši jejich velikou orpatnost, jim 
ouřadu postoupila a sama se upokojila, na strana odáedái. Z čehož se hvězdy, 
že vrchnosti nad sebou žádné neměly, velmi radovaly a jedna každá jiného 

10 krále po své vůli sobě hledaly. Když se pak na ničemž jistém snésti nemohly, 
počal býti neřád mezi nimi, toulaly se leckdes a hynuly, tak že potom samy 
k sobě přišedše, své hloupé rady náramně litovati počaly a k Transmontaně 
se obrátily, při ní toho všelijak vyhledávsyíce, aby, jsouc k nim v první lásce 
nakloněna, ouřadu svého se zase ujala a jak prvé tak i budoucně je spravo- 

15 vála, jim tu vinu jejich milostivě odpustila a provinění takového nikdež víceji 
nepřipomínala* Kteráž jako rozumná tak a nejinač se zachovati slíbila. 

b) PHklad o tSru a pov&ři. 

Vítr, jakž fílosofi nám oznamiýí, všecko stvoření na světě obživij^e ; neb 
on jest suchost země a porušitelem vod, teplého povětří rozhánéčem. A protož 

20 ho obvinilo povětří před vrchností, žaltgíc na něho, že mu velkou křivdu čint 
Křičelo tehdy, stoje před soudcím nejvyšším, řkouc : O stvořiteli nebe i všech 
věcí, rač mne míti v ochraně své; nebo to, co si ty mně dáti ráčil, to mně 
vítr odnímá. Činí mi zima váním i škodu, tak že častokrát v své míře pro 
něho býti nemohu. A protož tebe poníženě prosím, spokoj a smiř nás; neb 

26 nestane-li se toho, škodlivě pohněvat ae musíme. 

Sudí nevyšší jemu pak pověděl : Zle mluvíš, povětří. Vítr, cožkoli činí, 
to vše na poručení mé činí, a to za slušnou příčinou. Ač on tebe někdy stu- 
deným učiní, však tebe také činí mírným, čistotným, a světu libým, a přívěti- 
vým, a milým přítelem. A kdy by vítr nevál a skrze tebe neprocházel, tedy 

80 by byl velmi škodlivý a nepřQemný. A proto ne hněvu, ale lásky od tebe vítr 
hoden jest, proto, že tebe zouplného zůstavuje. Pomni tehdy na to, co psáno : 
Nebudeš haněti bližního tvého, ani jeho utíkati budeš. 

Srozuměv povětří, že sudí nejvyšší neschvaluje jeho hněvu, k pokoře se 
udalo, pamatigíc na ta slova, kteréž napsal Ecclesiastes: Kdo se hněvá, když 

85 ho trestígí, nedobře se spravovat bude. 

c) Příklad o růSi a koroptve. 

Růže v jedné zahradě velice rozkvetla pěkně a vůni znamenitou z sebe 

vydala. Koroptva, procházeje se po zídiradě, divila se kráse toho kvítí a vůni 

velmi rozkošné, atak přistoupivši k ní řekla: O kvítí v světě n^jpékné^ší, neoh 

áO rozkoše při vás dojdu a nasytím se vůně! Růže řekla: P<^ď, sestřičko má 



- 326 — 

milá, a oeho žádá duše tvá, af jest oučastná. Nabdř sobe krítí á nasyť sé 
v&né do své Ubetné Tůle. Ona za tím povolením vlítla na keř růžový a nohy 
sobě pobodla. I zkřikla hlasem velikým: Běda mně, kvítky pěkné a vonné, 
ale ratolesti bodlavé náramně. Vybírajíc sobě zatím trní z noh, volala: Snadně 
cítí těžkosti, kdo sobě váel^aké oblibuje rozkošné žádosti. 5 



xxvm. 

APOLOGIE. 



1. ABRAHAM Z GYNTEREODU. 
O pravostí a hodnověrnosti Cyropaedie Xenofontovy 

(z 1. 1606). 

Cicero v jedné své epištole ku Qaintovi, bratra svéma, kterýž tehdáž 
nade vší Asií za regenta od Řfmanův byl vyslán, takto píše: i,Gyras není vy- 
psán od Xenofonta podlé pravosti a víry historické, ale k tomu, aby na něm 
ukázal obraz a příklad spravedlivé a dobré vrchnosti a správy**. Ačkoli Gicero 
v tom pravý soud vytiesl, že Cyrus v těchto knihách od Xenofonta všechněmio 
vrchnostem za zrcadlo a živý obraz k následování jest představený; vSakkdež 
praví, že by tato historia nebyla podlé pravdy historické sepsána: v tom jest 
jeho soud příliš kvapný a omylný. Nebo, Že ty věci v ní vypsané nejsou od 
Xenofonta vymyšlené, ale že se také v pravdě tak staly a pravé jsou, a Xe- 
nofon že v spisování jich povinnosti pravdomluvného historika, kteréž sám 16 
Cicero vyměřil, zachoval: to se také netoliko z hodnověrných historií, ale 
i z písem svatých ukázati mfiže. 

1. Předně, což Xenofon v první knize o cviéeni perském široce vypisuje, 
tomu také svědectví dává onen nejslavn^ší mudřec a zkušený politikus Plato, 
kterýž se spolu s Xenofontem při Sokratovi učil, a jeho spolužák (condísci- 20 
pulus) byl, kdež takto v jedné své knize píše: 

„Perských králAv synové, když již přicházejí k sedmému létu, učí se 
jezdectví (rejtharství), a jezdívají ke dvoru královskému, kdež svá cvičení spolu 
s jinými pacholaty mítají. Potom když jsou ve čtrnáctí letech, dáni bývají 
královským učitelům. Ti bývají vybírání z Peršanův, kteříž jsou ze všech 25 
jiných ve všech ctnostech a v rytířských věcech ncjvýboméyší. A jsou čtyři: 
jeden nejmoudřejší j druhý nej8pravedliv^'BÍ, třetí nejmírnější a čtvrtý nejzmu- 
žilejší. Nejmoudřejší učí je umění mágův, kteréž Zoroaster, syn Oromazdů, 
vydal. To pak učení zavírá v sobě všecky věd k obětem a k poctě Boží ná- 
}ežejíc(. Tentýž učí je povinnostem královským, kt^r^k by měJi chvalitebně lidi 30 



— 326 — 

opiAvovAti. N^spravedliy^ši očí je právům a spsaTedlsoitiy aly po všecka 
č^s žíTota avého b^Ii pravdomlavni, a ye všem k pravdé a k spraredliiosti 
prohledali N^mim^si učí je tomu, aby se žádným liboitem a rozkolem pře- 
máhati nedali a jim poddáni nebyli, ale al^ při váech věcech mimosti ^Tykali, 

k a ode všech vášni osvobozeni byli. A tak aby byli právě paiigicí králové, 
předně nad sebou, a potom nad svými náklonnostmi, a ne aby jejich služebníci 
a poddaní byli. Nejzmužilejší pak torna je vyučigei aby nebyli choulostiví, 
bojácní a lekaví, proto aby v tom, když by v čas potřeby sobě nesměle a bo- 
jácně počínali, otrokftm podobni nebyly a někomu v manství nepřišli. '^ To Plato. 

10 O témž cvičení perském i Herodotus podobně, ač summovně píše, že 

pacholata perská tomu trému vy učiýí: na koních jezditi, z luku stříleti a pravdu 
mluviti. O čemž nahoře o obyčejích Peráanfiv jest oznámeno. 

2. O zaíáUcu assyraké války píše Xenofon, že král assyrský, podmaniv 
sobě všecku Sýrii, v níŽ se také židovská země zavírala, a jiné mnohé národy, 

15 potom že i proti Médům a Peršanům válku vyzdvihl. 

Tomu také písma svatá svědectví vydávají, že se teprva tato válka mezi 
Assyrskými a mezi Médy a Peršany zběhla, když již Nabuchodonozor židov- 
skon zem sobě podmanil a lid izraelský do Babylona ziýal. 

3. píše Xenofon, že Periané a Médové spoUhU iu válku proti Am^T' 
10$kim vedli. 

Toho také svatá písma pojišfují; neb vždycky Peršany a Médy v té 
. válce spolu spojují. O čemž Pán Bůh skrze Izaiáše takto mluví: ^Aj já vzbu- 
dím proti nim Médské.*^ A opět: ,Přitáhniž Elame, a ty Médský oblehni Ba- 
bylon.** A Jeremiáš dí: „Vzbudil Hospodin ducha králův médských proto, že 
26 proti Babylonu usouzení jeho, aby jej zkazil.** 

O čemž také Josefus takto píše; „Dariovi pak, kterýž spolu a Oyrera, 
ujcem svým, babylonské království opanoval, bylo 62 léta, když Babylon dobyl. 
Kterýž byl Astyagů syn, ale od Řekův jiným jménem byl nazván.^ 

4. Píše Xenofou, že král lydichj Krezus $ kráUm <u9yr$kým v té válce 
30 »e Mt&varyHl, a v jedné i druhé bitvě jemu válčiti pomáhal, nýbrž ▼ druhé 

bitvě že byl nejvyšším jejich polním hejtmanem učiněn, a týž král babylonský 
že i jiné mnohé národy proti Médům a Peršanům k sobě připojil. 

To také Pán Bůh skrze Jeremiáše předpověděl, kdež mnohé národy, 
kteříž s Cyrem proti Babylonu měli táhnouti, napomíná, aby ae záikovali proti 
36 Babylonu. A potom dí: „Křičte proti němu vůkol; nebo spojil ruku avou, 
necht padnou základové jeho." Kterýmžto spojením rukou rozumy vykládači 
písem svatých, že se král Babylonský s mnohými králi a národy spAJil (spun- 
toval) a me^ jinými i sKrezem, aby tím silněji proti Médům a Peršanům táhl, 
Justinns také toho posvědčuje, že Krezus, krállydický, kterýž za svého 
40 čaAu byl nebohatší mezi králi aaianskými, v té válce a Aaayrakými se apqjíl 
Oipuntoval). Což také i Orosius o něm píše. 

6. Píše Xenofon, že Cjrus cht^e Sardy* dohývad, ^qíprvé útok (8turm][ 



— 827 — 

aa mésto pustil, a ta že n^aký PerfoA Bktse nepatrné misto dOBámka vlesl, 
a tndy potom že i jiní do sámku vlesl! a Jej i mésto opanovati. 

O tom podobné i Herodotus vypravuje, že HyreadesJ kterýž byl s je- 
dnoho pokolení perského ttardův, do zámkn nejprve vlezl, a tudy že město 
dobyto. "i 

6. Kdež pak Herodotus dokládá, ze Cyrus po dobytí města Kreza efu& 
dáti upálitif o tom ac Xenofon mlčí: však aby to neměla pravda býti, proti 
tomu také nic nepíSe. 

A snad Cyrus, poněvadž byl velmi lítostivý pán, toho néu&inil, neb 
i Ktesiáš o tom jeho upálení uic nepoznamenal. Ale toliko to zapsal,' že Krezus ÍO 
byl V svém královském paláců jat, a dosti těžce svázán a okován^ a v tom že 
se znamenité blýskání, hřímání a hromobití strhlo, skrze něž Krezus zase by) 
rozvázán, a svých okovfiv, jimiž sevřín byl, sprostěn, a tak potom že ho Cyrus 
svobodného a prostého zanechal. 

Tak i Justinus nic o tom upálení nepíše ; ale praví, že Cyrus s ním 15 
milostivě nakládal. 

7. Že Cyrtu Krezovi zvtdStrd milost u^'nt7, jey sobě velíce vážil a krá- 
lovským stolem opatřil, i za tajnou radu Jej vždycky při sobě míval a jemu 
mnoho dobrého činil, jakž XeDofbn píše; o tom také llerodotas vypravuje, 
kdež tak praví, že ho i synu svému Kambysovi poručil, aby se jeho radami 20 
spravoval, a jej v poctivosti měl. 

Toho také i Ktesiáš posvědčuje ; nebo tak o tom zapsal, že potom když 
Cyrus Kreza jal, jakž mnohá jiná dobrodiní jemu učinil, tak také dosti velké 
město, kteréž Barones sloulo a blízko od Ekbatanas leželo, jemu daroval, v němž 
prý pět tisíc jezdcův se chovalo, a při tom pavezník&v, vštipcohazečůo a střelců 25 
deset tisíc. 

Též i Justinus toho pojišfuje, kdež takto píše: „Krezovi daroval Cyrus 
i život i díl jeho zboží, i město Bárce, v němž on ačkoli ne právě královsky, 
však ne mnoho od důstojnosti královské rozdílný život vedl. Taková prý mi- 
lostivost netoliko vítěziteli Cyrovi, ale i přemoženému Krezovi užitečná byla.^ 30 

8. Co| pak dále Xenofon o Cyrovi píše, že cht^e v svém královatvi 
dobrý řád a dohrou aprdvu naříditi, aby dobře a šCaatně sprayorána byl9,,ža 
n^prvé poQtu Boží v f^vém království nařídil, aby magi to. j^it knéží aneb 
mudrcové každého dne jisté písně Bohu zpívali a jistá ohétí obětovaU. Kterálti^ 
pocta boží, byla-li jest od něho tak nařízená, aby se podlé zákona božího po 35 
všem j,eho království dala, o tom se konečné jistiti nemůže. 

Vsak Josef Flavius té jeho pobožnosti také svédeetvi vydává, kšei 0yr& 
liBt| ar strany atavení cbťámA, k Bis^u>vi a Barabazanóvi vladařAm (regentům) 
synkým psaný i toho éokládá : ^Že Oyrus jistý po6ct hovad, ^je a jioéko ' 
náklada k obětem Páně « i«nMlémě s dftchodftv saaaMcých nařídil, tí takové áO 
oWMi aby vykeoÉvaU kiiáží y Jeniaalámé fodló sákona Kojittoni) é obétqjice 



^ 388 -^ 

aby s^ modlfli Bohu jakož xa a^jravi kiilovo a jeho roda, ták i za tOy aby 
království perské dlouho trvak) a v dobrém pokoji.^ 

Ponévadž tedy v Jeruzalémě takové obětí obětovati přikázal, není tedy 
nic nepodobného, poněvadž již byl skrze Daniele proroka k známosti Boži při- 
5 veden, že také po všem svém království čistou poctu Boží jako předešle Na- 
buchodonosor, král babylonský, nařídil, kteráž snad potom od jiných králův 
perských, potomkův jeho, zase v pohanský zpfisob převrácena byla. Tak i Daniel 
prorok píše, že Darius král, po vytažení jeho z jámy Ivovét po všem království 
rozepsal, aby všickni Boha Danielova ctili. 
10 0. Dále píše Xenofon, že Cyrus po všem svém království vehm pěkný 

řád nařídil, a potom jisté zem^j^ávcz (landfogty) všechněm knginám svým 
představil A nad těmi zeměsprávci an^eb hejtmany opět jiné nejvyšší regenty 
kteříž by k oněm dohlídali, vystavil. 

Toho také i Daniel prorok posvědčuje, že se tak stalo, kdež takto dí: 
15 n^íbilo se Dariovi, aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a dvadoetí, kteříž 
by byli po všem království. Nad těmi pak hejtmany tři, z nichž Daniel přední 
byl, kterýmž by úředníci (mino vydávali počet, aby se králi škoda nedala." 
Že pak to Daniel Dariovi a neb Cyazarovi připisuje, to se proto stalo, že ten 
Darius a Cyrus spolu kralovali, z jehožto ponuknutí Darius ten řád nařídil.. 
20 Ten pak řád v správě všeho království, že konečně od Cyra a Oyaxara 

by] nařízen, praví sám Xenofon, že mu to Peršané sami pravili, poněvadž i za 
jeho času týmž řádem a nařízením Cyrovým království Perské bylo řízeno. 
Čemuž i Herodotus svědectví dává, kdež o obyčejích perských a správě krá- 
lovství jejich vypisuje. Což se také i podnes při správě království tureckého 
25 spatřuje, kteříž i starodávní království perské i správu i řády a mnohé obyčeje 
jejich na sebe přivedli. 

Jakož pak i znamenitý lesk (pracht) a slávu králové jejich, jako stařf 
perští králové, provozigí, i mnohé kleštěnce za komorníky a drabanty své, 
i velký počet baši a bekův nad krajinami svými mají. I z mládí mládež svou 
30 v válečných věcech cvičí. Tak i jejich císař velmi zřídka mezi lidi vyjíždí, 
a nemnoho se dá vídati. A vyjíždí-li kam, tedy s takovou slávou a s takovým 
znamenitým válečným komonstvem vyjíždí z svého dvoru, aby ode všech svých 
poddaných jako Bůh ctěn byl. 

Též i dvoru královu Turci jako i staří Peršané dvéře^^nebo brána říkají; 
36 neb i Xenofon v tomto svém psaní všudy, kdež dvůr královský jmenuje, nazývá 
jej řeckým jazykem dvéře neb brána. Tyto í jiné mnohé obyčeje Turci z sta- 
rých Peršanův do svého království převzali. Z čehož ze všeho znáti se dává, 
že i v tom Xenofon pravdu psal. 

10. Potom což Xenofon píše o ve^o«^ UrdkošH a metech krátovstvi 
iOCyreva^ kteréž sobě podmanil, o tom také píše Herodotus, že jakž Cyrus Kreza 
S jeho královstvím sobě podmanil, tti že již vieckn Asii ▼ svou moc dostaL 

Čehož Jnstinltts pqjisittie, kdež před vypravováním o maasi^etaké vátoe 



— M9 — 

pra?i, že Cyras sobe váecka Asii i viacky Týchodiii krajiny podmanil, a y^YDíi 
moc uvedl, a potom toprva protí Scythftm válku vyzdvihl. 



2. KAREL STARŠÍ Z ŽEROTÍNA. 
Z obrany psané ku pann JiřUcovi z Hodie r. 1606. 

OnUuna své na 60$ n$iinnosti. 

Nezle ani nerozumně podle soudu mého smyslil onen, YMsti pane z Hodíc ! 
který svým pověděním to pronesl, 2e není dosti na tom, aby kdo dobrým byl, 
než také aby o něm to smýfileno bylo, že dobrý jest. Kterýmižto slovy, jakž 5 
se rozuměti může, nic jiného vyznamenávat! nechtěl, než že býti bez prokázání 
toho, čím co jest, jest niěím býti. A jistě jakož víno, byt nejvýbornější bylo, 
k malé jest platnosti, pokud dobrota jeho pitím aneb jiným jeho užíváním 
okušena nebývá ; a jakož krmě i nejHb^*Ší a nejlépe připravená špatně mfiž 
býti ceněna, dokud nebývá rozeznána chutí : tak i člověku, jakkoli dodrý by 10 
byl, ano byt ctnostmi svými i všecky jiné lidi převyšoval, málo to prospívá, 
jestli ta dobrota jeho a ctnost v něčem zevnitřně se nepřenáší a známá lidem 
učiněna nebývá. Tudyž zajisté pravíme i o slunci, že světlé jest, poněvadž 
nebe i zemi 08věci:ge; tudy i oheň horký býti vyznáváme, že teplostí svou 
všecko zahřívá; tudyt o zemi vysvědčujeme, že hojností svou oplývajíc naplňuje 15 
všecka stvoření: tak podobně i o člověku, že dobrý jest, smýšlíme, když, všem 
prospívaje a žádnému neakodé, dobrotu svou skutky dobrýuú na jevo vynáší! 

Odkudž znáti, že jednoho každého největší starost o to býti má, aby 
vidino to na něm bylo, že takový jest, za jakého chce jmín a uznán býti. Bez 
čehož k čemu by koli sáhl člověk, na prázdno by byl vítr lapal a stín honil, 20 
poněvadž sama vůle bez práce k žádnému dílu a jakémukoli předsevzetí ne- 
postačovala nikdy. Poněvadž lidé jsou tvor rozumný a rozumu nc^fpřednější 
vlastnost jest známost všeho, známosti pak základ pravda, t. j. na tomto místě 
vystižení příčin a dAvodův jedné kaidé věd : nic nemůže člověk vidčtí, nie 
slyšeti, nic makati, ničeho smyslem chápati, aby se hned v mysli neplodito : 25 
proč? aneb podle čeho? A protož byt se dlouho blázen stavěl moudrým, iibal 
upřímným, ožraly střízlivým, předce vystižen bývá v čineeh svých a při konci 
i vysmán. 

A že tomu tak jest, i při Vstl pane z Hodicl se to onehd^jšiho dne 
ukázalo, když při sjezdu brněnském při shledání-se se mnou v mém novém 30 
stavei^ na rynku brněnském ráčili ste těch slov u přítomnosti přistoj^feích ke 
mně užití, že »zle dělám, že dary boží ▼ sobě uduitúL** Kterýmižto ačkoli^ 
krátkými, avšak mnoho v sobě obsahiqídBii slovy ráčili ste mne hluboce sytiti. 

Febo oo jest dary boií v 90bd qdoáOTatí, než nechtftí y (om stMi v 4^ sm 



— S80 — 

od Boba postaTOii? a zase, eo jest nechtfti ve svém povolání státi, neS nebýti 
tím, coi bych býti měl? Qdkndi jaká jiná zavMca vyvedena býti mft£e než, 
ponévadž nejsem tím, co bych býti mél^ že jakkoli se k tomu hlásím, že jsem 
milovník své vlastí, ^syn Její přirozený, vlastní oud téla jejího, čitedlný bíd 
5 jejich, ran jejich oučastný : všalc poHév|i^ .toho na sobe skutkem a pravdou 
neprokazuji, že má chlouba daremní jest á má síova ni5ímž. 

Alě já takovému Vliti smýíiení o ^nfc iníiita nedávám. Kebože poněkud 
rozdílnější spftsob při mně se nachází, než před některým časem býval, a že 
tak ousilnou práci o své vlasti dobré jako pr^ íievedu : není důvodem, že 

10 bych k ní všecku lásku a náklonnost přirozenou ztratil neb vypustil. Jakož 
zajisté ne pojednou slunce sluncem býti přestává, že na chvíli z^ mračno za- 
chází, též ani země proto planou se usouditi můžOr že na čas oulehlí leží a jako 
odpočívá: tak podobně i já nemám a nemohu tak nakvap odsouzen býti lásky 
té, kterou k vlasti své nésti, a péče, kterou oni míti povinen jsem^ že se vším 

15 jako na harc nevyjíždím. JáC jinak v pravdě zemi tuto hrubě miluji a srdečnou 
bolest nad zkázou a pádem jejím sám v sobě cítě, žalostivé neštěstí její a po- 
plenění Bohu toužím, i modlitbami svými jemu ji často připomínaje, uléčeni| 
napravení a vysvobození jejích věrně žádám.. Nadto coi více učiniti mohu? 
Od koho platnější jí pomoci hledati, než od toho, který plení i štěpíce, boří 

20 i vzdělává, ponižuje i povyšuje ? Nebot zdaliž patrné není, že B&h ku pádu 
zemi tuto nastrojuje? Zdaliž zjevné Qení, že, cht^'e ji na největší soužení při- 
vésti, zohavil všecky ty, kteří ji vzdělávali, zvelebil všecky, kteří ji obloupili, 
osadil ji těmi, kteří jí nenáviděli, vykořenil ty, kteří ji milovali? 

Avšak ne tak do konce rukou svých k nebi pozdvihuji, aby<sh jich také,* 

25 itdež polřeba ukazuje, k dílu nedonásel ; nýbrž jako nékáy židé jednou rukou 

zbraň držíce, druhou dělajíce Jerusalem stavéii» i já k modlitbám práce f^i- 

' činili, vlasti své hájkn, tu kde vadélávati pro překážky nemohu, aspoň, aby 

od jiných bořeno nebylo, nedoponštéj^, a přítomnosti avoa zlost jiných, aby 

se dokonce -k zahanbem' našemu nevyskytla, zdrži^* A pro ůu přiéinií nejvíce 

dO]ie sněmu jezdím i na sjezdy se 4ostavi\^ii i obecných náklad&v neutíkámi 

i břemena společní s ochotností nesu, abych tudy mé vlasti ^užil a syaov- 

skéfao srdce k ní dokazoval ; ješto by mi mnohem saás^ bylo, doma v pokoji 

seděti, i užitečněji, peníze, které mi na ty jíady vycháauji, dioifatíf i mileji 

rozkoši mých a prací domácích yM se dotýkati 

d^ Uhlíř, když uhlí pálí, okladením milíře a prstí jeho přikrýváním neuha- 

ittjé ohně; vodák, kdyt ohrazuje prameniště, proudu nezastaviíje ; plavec, když 
jednak j«dBoa, jednak druhou, jednak všemi plachtami se veze, népobíhá véthi ; 
jakož ami oráč, když rozdílnými časy rozifině délá, nespouští roK. Pročež 
tehdy já, kteťémož neméně záleží na zachování mé vlasti, jako' jmenoYaným 

40 osobám na jqfich obchodu, nemám téi^ svobody k cíli svénra užívati, kterou 
lebč Oiii k $vtto$ti své poastl^í? ^eofl jisté diiremaí tb povedení, že kdždá 



- asi — 

véc má %Yt3 éas a kaidé pfed«einMtí svéti éhiřili, aniž tapronicMzflamciiáDe 
jutf ie oas k mlčeof a 6m k nlavení. A prolož teia šflti^i iea a^fjtéféf' pm^ 
sřetedlBMt se poklMA, a v čas slý tidia a kretku býti sa n^vétáf aondfM^ 

A tak, když se na pamiSti maje a na tizd6 drže, nécb bpoufitím, což by 
86 Ysti a snad zemi této užitečné býti vidělo, něco 6fnfm, cožby snaA škodu 5 
B sebou přinrášeti Vsti se zdálo, ac se toho obojibo s pilností vys^lliám : avšak 
když v tom času šetřím, ne mně již to, neb vftli mé, neb náchylnosti mé, než 
V!d«u přičteno býti masí; časa t pravdě, jeiitliho kdy Morava pocítila, zartlou- 
cenémn; času nade všecka předešlá léta, anobrž nad pamět lidskou 1 nade 
všecky památky předkftr našich nebezpečnému. lA 

A protož poněvadž na tomto základu všecka má obrana záleží, důvodů 
jest potřebí, kterými bych dokázati mohl, že aui mně nenáleží^ ani vlasti mé 
se nehodí, ani přátelům a krajanům mým toho do mně žádati nesluší, abych 
jinač v těchto příčinách nynějším časem postupovati měl, nežli jsem to až 
posavad konal a konám. 15 

Zapsáno máme v historiích, že nějakého času v Athénách, když se obec 
spolu sešla, aby o obecné dobré rada držánabyla, jeden z předních a vzácných 
mužův, maje k nim promluviti, zkřikl: „O by to bylo, muži Athénští J nebo 
abych já oněměl, nebo abyste vy ohluchli!** 

To promluvení jeho i já na sebe a na naše pány Moravany potud.obrátiti 20 
mohu, pokudž v skutku nacházím, že jakž mně bezpečněji jest němým býti, 
poněvadž oni uší ke slyšení aemají, tak také jim chvalitebnčji bude ohluch- 
nouti, poněvadž uší ke slyšení toho, co by s jejich dobrým a s jejich pochva- 
lou býti mohlo, neužívají. 

Že pak tomu tak jest^ není potřebí mnohého důvodu, jsouc to jakž jiným 25 
prozřetedlným všechněm, tak i Vsti, který nad jiné bystřejší zrak míti ráčíte, 
až příliš zřetedlné a patrné. Nebo kdo jest ve vší této zemi, aby na to oprav- 
dově myslil, aby v ní dobře stálo? Kdo jest, aby více o své vlastní než o obecné 
dobré nepečoval ? Kdo jest, aby tém, kteří zkázy její příčinou a původem jsou, 
směle v oči pohlednouti směl? Račte ho jmenavati ! 30 

Předně vědomá jest véc, že sjtay panský a rytířský nadále po pýáe» po 
ouřadech, po titulích a místech bez míry se vylil, na dile po lakomatví, po 
užitcích^ po důchodech, po darích, po shromázdíováiií peněz. a statků dokonca 
z^ét odešel, na díle k zahálce, k rozkosera, ka kratochvílím, k mysUvostíp ka 
frejům« k hodům napořád se obiátil. ,35 

Stav prelátský a stav městský zdaUšjinačiegší jsoa ? Zdaliž od oúh ěeho 
více se očekávati může? 

Zatím adaliž vdem známé není, žé aetoliko med osobami v étavíob^ 
mil aiU mwi stavy samými žádné svoraosti není. Fám na to myslíc aby mm 
kralovali; stav rytířský, aby se od pánův krom vosku ničímž nedělili; preláti»40 
aby kacíře pokud niQflsiié potlaéUi; métít^ aby ^v panský a. rj^ttfsk^ s sebe 



S tím f e Tůbec vůkol obekási, 6 tím každý ttov obz?láátné se obírá : 
co by ke vsdéttiii, ke arftsta^ ke vzaeáení šéme a obeonébo dobrého bylo, ne- 
kodi aa aem; aiaré jbou to véci, dátí je v moc nejvyšším pánům onředníkům 
a soudcům zemským^ aneb odložiti k budoucímu sněmu. 

a Když ke sněmu přijíždějí, zdaliž tím oumyslem to činí, aby se bes vy- 

řízení něčeho užitečného a podstatného nero2Jíždéli? Nikoli. Když se sejdou, 
zdaliž to obmýšlejí, aby sebe poslouchali^ sobě napomáhali vespolek a to, eož 
by potřebného bylo, bedlivě uvažovati a rozjímati chtěli? Nikoli. Když se co 
přednáší, zdali na to pozor mají^ zdali to soudí, zdali to k srdci připouští? 

to Nikoli. I což pak? Přijíždějí, aby berně svolpvali, scházejí se, aby rozprávěli, 
smlouvají, aby se co nejdříve zas rozgeli a summou poslouchigí jeden druhého 
jako prázdný břich a navyklý hřích. 

Těm tedy a takovým já abych jazyku svého půjčoval, pro ty a takové 
abych sám sebe vynakládal, těch a takových abych pláštěm byl, jímž by se 

15 před deštěm přikryti, před sluncem zastříti mohli? Zdaliž jsem toho již prvé 
plačtivě nezkusil, se škodou se nenaučil a mimo naději neshledal, co jest o ty 
se igímatí, kteří od sebe upustili, na ty paměf míti, kteří na sebe zapomenuli? 
Ba jistě tak! a ještěť jsou za těch časů trochu opravdovější než nyní v zemi 
muž! byli, ještě tehdáž tak časté a valné proměny jako potom se nevídaly, 

20 ještě trpěti nebylo zvykem, šiditi řemeslem, loupiti pochvalou, jako jest nyuL 
Ale račte mi moci říci proti tomu: „Tak jest, právo na díle, než ne 
ve všem; nejsou všickní tak šeří, jak je maluješ, statečnější jsou, než se do- 
mníváš, mlčí, že nemají po kom říci: amen, stojí, že nemají kdoby je přes 
moře vedl; začni toliko a uhlídáš, jak budou brnět, jinač než pancířová košile.** 

25 Dávám tomu místo, nechf jest to také předně co se Vsti dotýče. S strany 

jiných, jakkoli nejsem v této zemi hostem, abych obyčcjův jejich povědom 
nebyl, ani tak neznámým, abych nevěděl, jaké sousedy okolo mám; avšak 
ffpassa**, pouštím od svého. 

Yšickni se napili vína ze Hradiště*), nabyli heroické mysli : tento jest 

.90 Scipio, onen Hannibal, třetí Themistokles, čtvrtý Solon. Ale což více ? Není 
ještě na tom dosti. Račte věděti, že jsme hrubě zašli: s jedné strany práva 
potřena, svobody v niC| obyčejové zhynuli, pořádkové z paměti vyšli, zřízení 
za koutem leží; knížka pana Tovačovského zpustia, conciusiones baronům 
umřely; druhé, muži platnějšf vyhynuli, cizozemci do země se vloudili, nové 

86 mnslry, praktiky, direkcie, resolucle, traktacie, regaiie, visy, avisy a jiné těm 
podobné potvory s sebou na nás přinesli; obyvatelé zchudli, dluhové obecní 
náramné voroslli, počty se nepř^ímají, daťové se bezpotřebné dáviqí, outraty 
se množí, hotovosti žádné v zemi není, a cof mám šířiti? od spodku nohy až 
do viokn hlavy, at slovy proroka Isaiáše nás nyn^ší stav vyznamenám, není 

áOmlita celého, ale rána a zsinalost a zbytí zahncjené, čehož se aninevytiačiige. 



*) V Hradiité avítěail pan z Hodíc 9. června W(^ nad JJhrj, 



— $8$ -^ 

ani uvazuje, ani olejem smékóiye; scemě spnstla, města vypilena obněm, sami 
před očima našima cizozemcL .r 

Velkéf jsou to véci, velkých pomocí tuto potřebí; kdo se o ně má a může 
ujíti?*) 

Dovedl sem toho, ie ani s mým ani s obeoným užitkem by nebylo, 6 
abych se toho ujal, čehož bych k cíli a skončení dolnrému pro příčiny ozná- 
mené dovésti Ďeáiohl. A ce pak, kdybych k tomu přidal, & aia ^potaékiid 
sem jist, že, jakbych* co začal, nepřátelé by se na mne obořili jako včely, 
přátelé by mne opustili jako ovce ? Zdaliž sem již prvé v těch dnech nebyl ? 
Zdali sem še prvé v takových měrách neviděl? Proto že sem lotra slovného, 10 
skfidce zemského, vedle pořádku v moc a ve vezení hejtmana země vzal, jiŽ 
sedm let pořád za to pokutu snásfm; že sem nád naučením práva, nad mocnosti 
soudu, nad zřízením zemským ruku držel, tři léta téměř na závazku sem' byl ; 
že sem povinnost svou k^nal, neviny své zastával, z poctivosti se obloupiti 
nedal, ze soudu sám první a jediný vyvržen sem I 1 kterakž byéh se, poíiěva^ 15 
též příčiny zůstávají a íitéž lidé, jako prvé, ještě v živobytí jsou, totéž nebez- 
pečenství i mne i každého jiného očekává, ▼ to znova dáti měl i směl, čím 
bych sobě k týmž nebo větším těžkostem bez pomožení vlasti jistě posloužil! 

O jeden kámen dvakrát se uraziti, na jednom miste dvakrát padnouti, 
mnoho by to a příliš bylo. Mlčeti, čehož mluvením změniti nemůžeme,, čekati, ^^ 
když čeho v moci naší býti nevidíme, nejlepší a nejzdravější rada jest. Fliko- 
vati jest těžko a poněkud proti mému přirození: avšak kdo s to býti nemůže, 
aby stavěl, dosti činí, když tak dalece zpodpírá, aby jenom nepadlo. Co až 
posavad scni činil, toho ještě nepřestanu : modliti se, mime ve viech vécech krá- 
četi, a v nadéji lepsich vSci od Boha očekávati. Do hlubších věcí se dáti ne- ^ 
míním, dokud bych nepoznal, nebo že Bůh lepších časů příti, nebo mě ob- 
zvláštně k napravování neřádů uynějších časů vzbuzovati a povolávati ráčí \ 
nebo kdo se tře, več jej Bůh nevolá, nemůže požehnáním božím bezpečen býti, 

A tak mi se zdá, ^ sem se již dostatečně .z toho vyvedli čími ste mne 
nařknouti ráčili. Fak-li ne, lačte ukázati; napravím neb vysvětlím. ^^ 

-^8^ — 



*) Nyní popisuje Žerotín velmi živými barvami tehdejší poměry při dvoře, 
což tuto vypustivše, dokládáme závěrek apologie jeho. 



— aaé* 



SPISY POLEMICKÉ- 



1. JAN BLAHOSLAV. 

Z filipiky proti nepřátelům yzdéláni vyd&iho v Jednotě 

bratrské (1567). 

Jest a byl před léty některých dosti velikých možůT obyčej, na slehčc 
T&oí starých učltelŮY připomípatí Br. Lukáše svaté paměti jakés povedeni, 
kterak jest měl o svých psaních říci: ,»Níc sem nepsal, čehož bych v Jednotě 
nenašel*' I vykládali oni sobě to tak, že Br. Lukáš nic nebral z doktor&v 

6 církevních, ale to, což Jednota měla, když Br. Lukáš k ní přistoupil, tomu za 
se naučil Br. Lukáš a to tak psal etc. I já před rekem slyšel sem to od Br, 
J. Augusty připomínati Jistě jisté ti lidé, kteříž tak Br. Lukáše vykladší, 
jeho slov&m nerosuměU a nerozuměl O by Br, Lukáš jo slyšel, co by jim 
zle poděkoval. £de jest sv. muž Br. Vavřinec Krasonický, aby jím néoo toha 

10 pověděl ústně a živě. Což v svých knížkách napsal, čehož oni nebudou čísti, 
nemajíce kdy pro malátnost aneb mysl marností plnou. 

Ale když není těch, kteří by mohl! něco říci užitečně^ nechažf já tuto 
něco napíši krátce, to což mi nyní na mysli jest. 

Měla Jednota Bratrská za Br. Lukáše mnoho odp&rcAv, proti nimž Br. 

15 Lukáš psáti z poručení všech starších musil A tak psáti, aby nezbouřil více, 
brány na Jednotu nepřátelům neotevřel, ale některého protivníka tak, jiného 
jinak k mlčení a tak k spokojení přivedl. Se vší pak takovou prací jak se ně- 
kterým ingratis cucniis zachoval, víš. Byli i ti lidé, ježto se báli, že on zase do 
ftíma a k doktorům etc. povede. I protož proti tomu bláznovskému a falešnému 

20 o něm smýšlení takové řeči od něho musily mluveny býti, jakýmiž by někomu 

ústa zacpána býti mohla. A pravdu věrnou pravil Br. Lukáš, že nic nepsal 

než to co v Jednotě našel: našel pravdu v podstatě i v službě etc.; tu pravdu 

psal, tu ozdoboval, rozšiřoval, ratolesti její na všecky strany rozličně rozkiádige. 

Té pravdy, jakž nejlépe uměl a mohl, a jakž ho duch páně naučil, za- 

26 stával a obhajoval, jakož mocoě tak i velmi opatrně. Ale kdož má oči, může 
dále pohleděti na toto, že byl Br. Lukáš mnoho let v školách žákem, až i gradům, 
stupeň neb úřad obyčejný prospívjgícím v umění sedm