Skip to main content

Full text of "Z dějin nepatrné české vesnice"

See other formats 


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 






f 



z DĚJIN 



NEPATRNÉ ČESKÉ VESNIC 



1? 



\ 

'J 



/ # 



PODAVA 



/ 



VÁCLAV CHONEJSEK, 

FARÁŘ U SV. HaŠtALA V PRAZE, 

KV. ^ 



« ' 



BÝVALY FARAk KOJETIC 



NÁKLADEM DRUŽSTVA » VLAST*. 



V PRAZE. 

CYRILLO-METHODÉJSKÁ KNIHTISKÁRNA V. KOTRBA. 

1894. "* 






'~f 



I ■ 



DÍL, I. 



avoD. 




jBe známa bajka o ptactvu, jak prý kdysi závodilo, který 
i jeho členň by výše vyletí!. A tu nad jiní povznesl 
prý' se — nepatrný stfizHk. Ukryl se v peří orla, a ten 
jej tak vysoko vynesl. — Jako tomuto střlzlfkovl vedlo 
se vísce Kojeticům, v okrese Karlínském. Jest tak malá, 
nepatrná mezi českými vesnicemi, skoro jako ten střfzlík mezi 
ptactvem. Avšak málo asi jest vesnic v Cechách, které by mohly 
ze své minulosti vyprávěti tak podrobné a zajímavé věci jako Kojetice. 
Dr. Antonín Rezek stěžuje si ve svých -Dějinách Čech a Moravy 
nové doby* pag. 50. 51., že nemáme dosud nejmenSiho ponětí o stavu 
Čech, Moravy i Slezska před válkou třicitiletou, že vědomosti nafie 
o stavu selském, o zřízení vesnic, o pomérech poddanských, o počtu 
usedlostí a obyvatelstva poddaného vůbec jsou tak nedostatečné jako 
o poměrech, v jakých Šlechta žila, a v jakých byl tehdy obchod a 
prftmysl. 

Pokud se v&ak Kojetic dotýče, víme o poměrech poddaných 
Kojetických z doby před válkou třicitiletou pomémě více nežli z dob 
pozdéjSfch. Není to viak jejich zásluhou. Ukr>'ly se v peří orla. a ten 
je tak vysoko vynes!. Kojetice patřily totiž od patnáctého století ku 
Praze, nejprve ku kostelu sv. Mikuláše na Starém Městě, později ke 
kostelu Týnskému. Úředníci pak zádušní, ač na počátku Šestnáctého 
století byli v zapisování nedbalí, zaznamenávali později, zejména od 
polovice šestnáctého století, ve svých manualích a registrách dosti 
zevrubné a svědomitě věci Kojetic se týkající. Totéž činili i kostelníci 
Kojetičtf ve svých >počtech> kostelních. Z register manuálů a poět& 
těchto nabýváme dosti hojných vědomosti jak o poměrech sedláků 
Kojetických, o zřízení vesnice, o pomérech poddanských, tak i o po- 
měrech mravních a náboženských jak ve století šestnáctém, tak 
i ve stoletích pozdějších. 



Manuály, registra, počty a jiné knihy a listiny, z kterých jsme 
zprávy své byli čerpali, jsou hlavné tyto: 

1. Registra D. od roku 1497 do r. 1553. 

2. Registra G. oufednfkŮ i vSÍ osady sv. Mikuláše od r. 1545 až 
do r. 1579. 

3. Manuále Di5cesis D. Nicolai Antiquae urbis Pragensis od r. 1580 
až 1593. 

4. Registra poetův důchodů kostela Matky Boži P. M. před Tejnem 
od r. 1654 do r. 1663. 

5. Manuále záduSf kostela Matky Boži před Tejnem od r. 1666 
do 1688. 

6. Kniha rozličných spisův a práv do místa radního poddaných a 
dekretův dotýkajících se záduši kostela Matky Boži před Tejnem 
od 1. Augusti 1666 do r. 1696. 

7. Kniha na popsáni všech poddaných a sirotkův při záduSí kostela 
Matky Boží před Tejnem v Starém Městě Pražském, založená 
letha Panie 1711. 

8. Počty zádudnl kostela sv. Víla ve vsi Kojeticich vSelíjakého přijmu 
a vydáni jak peněz, tak i obilí. Zejména pak počet od r. 1620 
do r. 1622. Počet od r. 1653 do r. 1663 za kostelníka Václava 
Barcala. Od r. 1665 do r. 1690 za kostelníků Řehoře a Jana 
Lhotáka. 

9. Listiny, které se nalézaly v úřadu záduSnim, nyní pak pod ná- 
pisem 'Záležitosti KoJeíické< v městském archivu Pražském jsou 
uloženy. 

10. Listiny již dříve v městském archivu Pražském chované. 

11. Pamětní kniha děkanství města Kostelce nad Labem od r. 1629 
do r. 1719, 

12. 'Liber fundorum* Kojetic u c. k. okres, soudu v Karlíne. 

13. Katastr Kojetický u c. k. berního úřadu v Karlíne. 





Okolf Kojetic. 



J*csniíka Kojetice jest asi půl třetí míle od Prahy vzdálena. 
Od Lobkovic, kde odpočívá náS slavný déjepisec FrantiSťk 
\ff(í> 1'alacký, vzdáleny jsou Kojetico pňl hodiny, l.ežf na České 
r^Bp severnJ dráze, na svahu skalnatého, bridličnatého návrM, které 
^/*-'V= se táhne od Lobkovic k Přebojňm. S návrSí tohoto, ^Na 
Bskalách* zvaného, bývá za jasného poíasí utěšená-vyhlídka. Jihovýchodně 
Pia lesy Brandýsskými bélává se zámek Lysský. před lesy viděti Sta- 
rou Boleslav, Brandýs a Kostelec nad Labem. Ód Kostelce pak k Lob- 
kovicům, k Obřiství, kde Milota Zdirad Polák opĚvova! krásu přírody, 
a dále k Mčiniku vine se Labe utěšenou, lesíky porostlou krajinou. Nad 
" polabskou touto nížinou severovýchodně zdvihá se návrší Cecemin 
j severněji Mělnické vinice. Dále viděti jest oba Bezdězy a Ralsko, 
Icužclovité \Tchy u Mimoně, hory u Litoměřic, severozápadně ftip. 
1 ním malá a velká Milešovka a Ilasenburk. ') Jižné ku Praze a jiho- 
cápadné jest obzor více omezen. 

Nejbližší okolí neposkytuje však mnoho zajímavého. Skalnaté 
návrší, na němž se sice mezi skalami dosti úrodná pole rozkládají, 
podobá se ze strany jihozápadní pustému Krasu. Za dřívějších dob 
Ibylo ve vflkolnl krajině dosti r>'bníkĎ a luk, které nyní pioméněnj' 
v pole. Bílek v íDějinách konfiskací* I. uvádí (p 528.), že 
' 17. století u blízkých Cakoviček směrem ke Zloninu bylo Sp.'it 
■ybníků, totiž; Žebrák, Dlouhý, Vokřfnek. Šibeničný, Vydra (zarostlý i 
k Semínko. Nyní není po nich ani památky. Na gruntech Kojetickýrii 
Biriak větších rybníků nebylo. Roku 1644 činí se zmínka o dvou tehdy 
piž pustých rybníčkách. Jeden byl za samým dvorem blíž stodol 
i Martino vského, druhý ležel nade vsí. při něm sádka a při hrázi 
|>rázdný mlejnec. Po tomto zbylo pouhé Jméno -u rybníi<a.« onen. 
jopét upravený jest nyní v parku p. Ferdinanda Bayera. R. 1670 dal 
p. Ferdinand Vilém hrabě Slavaia u blízkých Byškovic založiti nový 
■ybník. Poněvadž však v oboru tohoto rybníka leželo př?s 6 korcii 

t" olí Václava Kasalického z Byškovic a mimo to pole obecní, vykázal 
lavata Kasalickému jiné pole o stejné výměře u Božích muk Horí^á- 
[ teckých, sedlákům pak Byškovickým dovolil, že smějí na louce u dvora 
I pásti dobytek. Nyní není také po rybníku tomto ani po Božích 
iRiukách u Horiiátek ani stopy, a pouze zachovalé jméno polí iSla- 
^vatov' za dvorem Byškoviclcým naznačuje místo, kde rybník ten býval. 






uto velmi krásní 



/;iiy ailmiriisirátttr KoJL-tický Prant. 



i zahrad a ohrad bývalo druhdy u Kojetic vfce nei nynf. V po- 
pisu statku Martinovského z r. 1644 uvádí se Icromě malé a vetší 
Řtépnice -vohrada< pode mtejnem, zadní vohrada, vohrada proti 
hruSkám a vohrada k Byškovicům. JeStě r. 1792 bylo u gruntu 
Novotného zahrad ítyfi jitra 829 sáhů. Nyní neni po nich také ani 
stopy, a pouze staríí lidé pamatují, že zahrady tyto byly za nynéjším 
novým hřbitovem. Podobně i pojmenování polí nad Kojcticemi 'V za- 
hradách-, kde se doposud něco stromfi zachovalo, a název »u hrušky 
nasvédčuji, že bývalo druhdy kolem Kojetic více zahrad než nyní. 
Jak si za dřívČjSich dob zahrad hleděli, patrno i z toho, že r. 1667 
napomenut byl Duchosiav Kopáí. (č. 24.) by lépe gruntu svého zve- 
lebiti hleděl, a ponévadž jeho vinou mnoho štipků na zahradě a louce 
záduáni, které najaty měl, zhynulo, oznámeno mu, kolik štčpň jeho 
vinou zhyne, lolik kop pokuty zv musí dáti. 

V novějši dobt b>'lo na skalácli vysázeno mnoho set višničck. 
Stalo sť tak z pokuty na oznámeni p. faráře AI. Skampy okresnímu 
výboru, že sousedé úrodnou zemi se skal na svá pole odvážejí. 

Roku 1868 za předešlého majetníka statku Martinovského Kli- 
mcnta Bachofna y. Echtu nalezeny byly u Kojetic pohanské hroby. 
Jedny smírem k Lobkovicftm, druhé ^Na ska1ách< směrem od Kojetic 
k I.ibeznicům. 

Doslechnuv o těchto nálezech hleděl jsem se doptali oněch 
dělníků, kteří při nálezích těch byli přítomni, abych se od nich něčeho 
určitějšího dověděl. Poznal jsem však brzy. že obrazotvornost jejích 
velice přepíná. Nalezeny prý při orání mrtvoly, pfi nichž byly kufry, 
ovĚem zlatem naplněné. Ucha od těch kufrů viděli, kufry však dal 
bývalý správce odnésti. Při mrtvolách nalezeny také vyloupané oči, 
nůžky a podobné věci. Tak vypravovali dělnici. Zq sdělení c. k. 
Centrální komisse ve Vídni rořnlk XI. pg. XLVI., kde nález Kojetický 
popisuje p. Sacken, dověděl jsem se později toto : U Kojetic byly 
nalezeny hroby pohanské na třech místech, a to směrem k Lobko- 
vicům a v opačném sméru od Kojetic k Líbeznicům. Na prvním mísič 
nalezeno při zřizováni drenáie na mokrém poli šest kamenných, hla- 
zených, ostře broušených klínů v délce lYi až 5 palcíi dlouhých, 
kladivo 4'/a palce dlouhé s derou pro násadku. Zbytků kostí nalezeno 
jen málo. HUna kolem nálezu byla začernalá a tučná. Předmětů z kovů 
nenalezeno žádných, a taktéž ani stopy, z které by se dalo souditi, 
že by zde byla bývala nějaká mohyla. 

Druhé hroby nalezeny byly >Na Rabsteině,< na skalách směrem 
k Líbeznicům, a to na nejvyšSím místě návrši. Obloženy byly dokola 
velkými kameny, tak že průměr kruhu měhl devět sáhů. Kameny 
byly 1 až 6 kubických stfevicň velké a byly napolo zasazeny v zemi. 
V prvním kruhu v hloubce ási půl třetího střevíce pod povrchem 
byla velká, plochá, vápencová deska, pod níž byla dosti zachovalá 
kostra, a za její hlavou prázdná hrobová nádoba z černé, málo pálené 
hlíny. Jiného nenalezeno zde ničeho. 

V druhém hrobu nalezena taktéž kamenná deska a pod ní 
kostra dítěte a dospělého člověka. Kostra dítka se rozpadla. Hlava 
z velké kostry zachována zároveii s lebkou z hrobu prvního. V hrobu 
tomto nalezen dále hrneček bez ouška z hnědé hlíny, tvaru vy- 
pouklého a prosté zdobený řadou paralelních teček, serpentinový 



, klín, dva nástroje na způsob Ěidel 4 a íi palcň dloiilié. z rozštěpených 
i rourek kostěných s hlavičkami."/ 

Třetí misto nálezů jest o něco dolcji než druhé, na svahu téhož 

návrSí. Tam nebylo znamenati kolem hrobu nijakých kruhů z kamení, 

nýbrž pahorek z nahromadéného kamení, hojné hlínou posypaný. 

Pahorek tento byl prý druhdy mnohem vyšší, asi 9 stop. Nicméně 

bylo na ném dosud čtyři kubické sáhy kaimenl. Pod témito kameny, 

E nichž některé vážily až cent, byla opět velká kamenná deska, která 

kryla hrob Scst střevíců dlouhý, čtyři střevíce Široký. Jírob byl vyzděn 

, kamením bez malty. V hrobe lomto nalezeny byly nůžky na způsdb 

nůžek ovčáckých; rukojef jejich byla z bronzu. Dále nůž s vlnitým 

osiřfm z načervenalého kovu, kterýžto kov patrně v sobě chová! mnoho 

médi, menši jehlice Satrf ze žlutého kovu barvy zralé, osm a dvacet 

jantarových kor^ků velkosti většího hrachu. Všecky tyto věcí byly 

zeleně rezovaté. Hrob tento byl nepochybně hrobem ženy. Vedle 

tohoto hrobu nalezeno jiných pět náhrobků jednodušeji zařízených. 

bez kamenných totiž desk a beze zdiva uvnitř a v různém směru. 

Uvnitř nalezeny byly zbytky kostí, v jednom velká lopatka, snad 

z koně. Zetně v hrobích těchto byla velice tmavá a tučná. Pří kostrách 

nalezen byl bronzový palstav, dva čepele dýk. tři palce dlouhé, na 

obě strany ostré, několik hřebů a jehel s plochými hlavami, pět palcň 

dlouhých, vše z bronzu. Dále dva, tři čtvrtí palce velké, jantarové, 

provrtané koraly, které svrchu řečený dělník mél patrně za vyloupané 

lidské oči. ') Konečně nalezeno Šest prstenů z dvojnásob složeného 

zlatého drátu, vážících asi Šest dukátů. Otvory těchto prstenů byly 

^ vSak tak malé, že mohly sotva na prstech býti nošeny. Drát, z něhož 

■prsteny byly zhotoveny, byl 'velice měkký, a zlato zdálo se býti velmi 

čisté. Nádob nalezeno poskrovnu, a ty byly z větši části roztlučeny. 

Pole, na kterém hroby tyto byly objeveny, nazývá se »Na Rob- 

, steině.i Pan Sacken, který nález tento popisoval, domníval se, že 

. jméno >Robstein« pochází od českého rov neb hrob a německého 

i B t e i n, a dokládá, že se zajisté tradicí udrželo. Nám se zdá. Že jméno 

. toto pochází od bývalého majetnika tohoto pole, který je roku 1612 

' od Matouše Fanty koupil. Byl to Jan Kovařík ze Zlonína, zvaný také 

I Rabšteinský. Mimo to nazývá prý zdejší lid pole, na kterých jest 

I mnoho štěrku, .rabsteinovitými.* Pole »RabsIein« zvané, kde feČené 

hroby objeveny byly, nazývají se (éž -na Kozici,' a jest části polí 

»Na skalách' zvaných. 

Nález na Kozici a řeči o pokladech tam nalezených přiměly 
I brzy polom rohlíka z Přeboj Jana Čackého, tehdy představeného, 
k tomu, ze počal na "Velkém Bezdězi- vrchu to mezi Kojeticemi a 
[ Přebojemi, po podobných pokladech pátrali. Dověděl se totiž od 
I souseda Přebojského Václava HolTmanna,' že hlina na řečeném víchu 
''Besdězu nahoře je mnohem lepší a úrodnější nežli dole. že tam tedy 
I tqrla nepochybně navezena. Mimo to shledal p. Hoťfmann, že nahoře 
f kolem VTchu jsou nastaveny kameny, veliké jako stolní deska, a že 
[(tvoří kruh asi půl korce veliký. Kameny ty byly přimo do země, 

) Koslénd tyto nástroje, hrobovou nádobu jakož i níkterí na prvním 
! naleicnť vid daroval p. Bachofen c. k. kabinetu mincí a starožitností. 
'] Jeden 7 téchto korálů, nCkolik menšicti hlinéných nádobek má posud 
' p. fcrd. Bayer v Kojelirich. 



stojaté zasazovány a 5 obou stran u dolejSfho konce upevněny jiným 
kamením. Z kamenů těchto má nj-nl p, HolTmann prahy a schody 
u stavení. Jan Čacký kopal na 'Bezdězi' dosti hluboko, asi na sáh, 
nedokopal se vSak ničeho. — Teprve roku 1892 podařilo se 
p. Dr. J. L. Pičovi nalézti zde pod kamením spojitě skládaným malé, 
setlelé rourkové kosti a pak hlouběji dětskou kostru, při niž bylo 
sedm hliněných korálků, válcovité podoby, černě barvených, 1.9 cni 
dlouhých. Kostra měla zuby, některé ještě mléčné a trup její byl 
4(í cm dlouhý. • Ležela na pravém boku směrem od sevei-u k jihu, 
hlava sn:ěfovala k severu a byla nakloněna k zapadni straně. (J nohou 
zachována byla pouze stehenní kosf. k hrudí zatažená; hlava kromě 
čelisti byla sellelá. a kosti všechny velice křehké. Pod kostrou byla 
pak již skála. ■*] Dle toho všeho lze souditi, že hroby jak u Kojetic, 
tak tento u blízkých Preboj pocházejí z dob, kdy ještě Bojové v Ce- 
chách sídlili. 



Předběžný přehled historický. 

Kojetíce založil nepochybné některý Kojata. kteréžto jméno 
v starších dějinách českých často se vyskytuje. Který však Kojata a 
kdy asi Kojetice založil, udati nelze. 

Roku 1070, dal kníže, později král Vratislav kapitule Vyšehradské 
mimo jiné v Kojcticích desátek od osadníků v celé vsi,*) Roku 1219 
mluví se o Bohuchvalovi z Kojetic.") Které však Kojetice v obou 
těchto případech míněny jsou, určiti nelze, poněvadž jsou jiné Koje- 
tice v Cechách v kraji Litoměřickém a jiné ještě na Moravě. — Ve 
13. století měla kapitula Pražská v našich Kojeticich obročnl statek, 
jehožto uživatelem býval kanovník Pražský. ^) V polovici třináctého 
století vystavěl Vit, děkan kapituly Pražské, v Kojeticich chrám ke 
cti sv. Víta. *•) V druhé polovici čtrnáctého století a na počátku 
patnáctého byli zemane z blízkých Sluh, kde děkan Vít taktéž kostel 
vystavěl, též sezením v Kojcticích. ") Roku 14] 1 zastavil Zdeněk 
z Nabdína a z Kojetic zboží své v Kojeticich ve 30 kopách gi^ošŮ 
Mikulášovi z DuSník, řečenému Poledne. Po smrti manželky Zdeň- 
kovy r. 1415 spadlo toto zboží Kojelické na krále Václava IV., od 
kterého Mikuláš z Lobkovic jeho dosáhl. '") Byl to nepochybně dvňr 
svobodný a pří něm krčma osady sv. Jilské, která se pak také krčmou 
Lobkovickou nazývala. Později patřil dvůr i krčma Ondřejovi z Rovné 
a Dlouhé Vsi, který je r. 1528. prodal Václavovi Zábovi z Prahy za 
5n kop. Tento pak prodal dvůr Petrovi, což bylo íaznamenáno 
v černých (deskách) menších. N. 24.") Krčma čís. 3. patřila až do 
zruSeni poměrů patrimoniálnich k panství Lobkovickému. 

') Archeolog, výzkum ve siř. Cechách. Dr. J. L. PiČ p. 53. 

') V. V. Tomek d. Prahy 1. 78. 

') Prameny dáj, desk. n., 2. 325. 

■i Tomek d. Prahy III, 53. 

'j Pokračovatel Kosmova Ictop. 

•) Tomek d. Prahy 01. 144. 

"] Ort, lopogr, slovník. 

") Registra D. 11 



Uá 



Á 



11 



Jiná žívnosf v Kojeticich — nynější Čis. 15. — patřila ku panstvf 
Obfistevskému panu Václavu Hrzanovi. ") Ve válkách husitských, ze- 
lena pak v bojich s clsafem Sigmundem zmocnili se Pražané statkň 
>ch protivníků daleko Ěirpko vfikol Prahy. Pobraných vesnic, dvoríl, 
zi s vSelikým přísluftenstvťm bylo, jak Tomek v déjepise Prahy VIU. 
16(1. udává, nejménĚ 160. Mezi nimi bylo nejvíce těch, které náležely 
duchovenstvu. V drženi statků tčchto byli Pražané dlouho bez zápisu. 
Když pak cisnf Sigmund byl od stavů pod obojí pfijat za krále, 
vydal pánům, zemanům a městům strany pod obojí na tyto statky 
"fápisy v jistých sumách. Zápis císaře Sigmunda stvrdil král Jiří 
5. 1459, a Vladislav r. 1472. Při této příležitosti zastavil a zapsal 
In-ál Vladislav Pražanům opél několik vesnic ;i dvorň, které do- 
"posud drželi bez zápisu, a mezi témito vesnicemi jmenuji se Kojelice 
na prvním místě. '"} Roku 1497 patřily Kojetice již ku kostelu sv, Mi- 
ktiláše. V registrách D. paj;. 4. poznamenáno totiž řečeného roku, že 
pan Jan Zajíček při každém polouletě dává 10 kop a 10 ({rosu miš. 
Lostelnikňm, kteréž vybírá od sedlákův z Kojetic. Nad řádky těmito 
í pomamenáno, že jest to -nejprvní zmínka o Kojeticich." 

Kterak se Kojetice dostaly ku kostelu sv. Mikuláše na Starém 
Méstě Pražském, nelze dokázati. V novéjšf příruční knize záduSnich 
(tfednikíH Pražských fol, 2. pronáší se mínění, že prý Kojetice za- 
jEoupeny byly pro koste! Týnský nepochybně z onSch důchodů, které 
fr. 1412 Mikuláš z Potensteinu musi! kostelu Tejnskému přikázati, aby 
pohl při kostele tom vydržován býti kněz, který by denně sloužil 
tói sv, za zavražděného Perejirina Pusche, aneb že zakoupeny byly 
L roční plat z Ostrova. 

Avšak domněnky ty nespočívají na pravdě, poněvadž r. 1412 
rpatřily Kojetice ještě ku kostelu Týnskému, ba ani k sv, Mikuláši. 
Avšak ani jiné mínění, že by byl Václav Hamerník z OlTky a Rein- 
Bteinu, jak se v téže knize praví, Kojetice a Trnový Újezd kostelu 
Mikuláše odkázal, (z čehož prý měl býti nadán při témž kostele 
idea kaplan, aby za plat 30 grošů v jisté dny mši sv, sloužil, v ne- 
lělich a o svátcích kázal a pravým věřícím večeří Páně pod obojí 
posluhoval,) nelze dokázati. Pisatel jeho odvolává se sice na instru- 
ment zemských desk z roku 1542 II. Červený kvatern Lit. E. I. 
1 Lit. C. 10. avšak ani to, ani ono uvedené místo nenasvědčuje, že 
■ byl Václav Hamerník Kojetice kostelu sv. Mikuláše odkázal, Pi- 
iátel pomíchal jak osoby, tak i věci. V řečeném zápisníku záduší 
[pražského mluví se o Václavu Hamerníku z OřTky a Reinsleinu. 
^ ikoby to byla osoba Jedna, a zatím jsou to osoby dvě. Václav 
Hamerník u OfTka čilí Zoíic z Reinsteina. Nepochybně otec a dcera. 
Na uvedeném mfsiě instrumentu zemských desk II. kvaternu červeného 
E. 1. uvádi se poslední vtile jak Václava Hamerníka, lak i Offky 
S Reinsteina. 

Václav Hamerník odkázal r. 1492 z 50 kop, které měl na svém 
lédtctvi ve Chvojenci, kostelu sv. Mikuláše na víno k službě Boži 
i kopy 5 gr., na vosk '2 kopy 5 gr., do školy podle téhož kostela 
. maso a Jiné potřeby 2 kopy 5 gr. Ostatní odkázal svým vnou- 



"1 Rejjisi 
'*) J- Cela 
Tomek d. Prahy Vlil. 335- 



I inčslského království českého 



12 - 



Čatům, dětem někdy Mathiáte Ltbákn a jiným přátelům a známým, 
jako Janu Bernartovi z Boíejova a jelio manželce Ut*ule, Jakubu 
Kotláři u mostu a Barboře manželce a Martinovi, svému strýci. Kromě 
tohoto kšaftu chovaly se v truhlici na kruchtě kostela sv. MikuláSe 
dva vejpisové od desk zemských kšaftu Václava Hamerníka z Bože- 
jova na 13 kop, které taktéž kostelu sv. MikuláSe odkázal a na Chvo- 
jenci pojistil. O Kojeticlch nebylo v4ak také a.si zmínky v těchto 
vejpi.sech, nebot by se byli úředníci, ktefi obsah jejich uvádějí, o Ko- 
jeticfch také zmínili.'*) Oťtka pak z Reinsteina a •U tváři,' měSfka 
Starého Města Pražského, manželka Sigmunda Chvatěrubskélio z Leét- 
kova, který dle domu -O tváře* též Si^mund Tváfský se nazýval 
odkázala kSaftem svým r. 1532 ku kostelu sv. Mikuláše dvě vísky, 
Oujezdec a Zákolany, aby zpfisoben byl za plat 31 kop n téhož 
kostela kaplan u oltáře za její stolici. Na to kaplanstvi měli zjednati 
kněze dobrého, poctivého a bohabojného, který by se hříchft smrtelných 
vystřihal. Kaplan ten měl při mši sv. zádušni z víry připomínati 
Václava otce jejího a Markétu matku, Zikmunda z Leštkova manžela 
a váecky dušičky křesťanské vfibec. V neděli měl pomáhati faráři těla 
Božího a krve Páně rozdávati starým iidem i ditkám a kázati. Po 
smrti Zikmunda Chvatěrubskélio měl i jeho podíl z Oujezdce a Zá- 
kolan na tuto fundaci býti obrácen. '^) O Kojeticích neaí v celém 
kiaftu také ani zmínky. Podobně nenalezli jsme v témže červeném 
kvatcrnu Lit. C, 10. o Kojeticích žádné zmínky. Nepochybní-, že 
některý bohatSÍ měšfan Staroměstský Kojelice koupil, a pak kostelu 
sv, Mikuláše daroval. 

Obec Pražská prodávala totiž svrchu zmíněné zabrané domy a 
statky domácím spoluměSfanĎm a sousedům věrným vedle milosti, 
bohatému i chudému, jak by kdo postačil, a zvláátě se slevovalo tém, 
kteří statečně bojovali, a dovoleno spláceti na mnohé Ihňty. '^1 Možno 
také. že Staroměstská obec Pražská sama Kojeticc kostelu sv. Miku- 
láSe věnovala. 

Ze se nám nezachovalo žádných určitých zpráv o tom, kterak 
Kojetico ku kostelu sv. Mikuláše se dostaly, zavinil požár, který 
r, 1540 zemské desky strávil, a pak nedbalost úředníků zádu^ních 
té doby. Na nedbalost tuto naříká se r. 1552 v rogistrách D. f. 
59. těmito slovy: -Přitom poněvadž tím zanedbáním od předcSlých 
ouředofkův našich předkův na větším díle záduěí tomuto platův i dú- 
chodův jest nemálo seálo. kdež ani potahův k zápisům a platům 
žádných se nenalézá gruntovně zaznamenaných, ani kdy a odkud se 
mnozí scházeti počali, není důvodův žádných. • A na jiném místě se 
pravi; .Neb registr žádných nikdy nenachází se pořádných, přijmu 
a vybírání n ncdobírání důchodův předešlých, než co se kdy od koho 
dalo, to se vzalo, a zadržalých nikdy není poznamenáno.' 

Z té příčiny nařízeno téhož r. Í552, aby se nyní každého roku 
v registra pořádně od úředníkův nynějších i budoucích spisovaly 
všecky věci k jejich správě náležející, jakožto důchody, platy, berně 
královské, vydání a příjmy z lidí. Zadržalf platové a důchodové měli 
se vyhledati. I osob buď úředníkův budoucích neb kostelníkův změ- 

") Rťj;. D. 48. G, 250. 

") RcK. G p. 22, 

") V. V- Tomek d. P- IV- 17,1. 



niní mělo se pro řád dobrý a budoucí IcpSf paměť v registra pozna- 
menávati a spisovati. A tal< se i skuteční dalo. Proto máme tnkO 
od téchto dob určité a podrobné zprávy o Kojetkích. 

Ze zmíněných register dovídáme se, že r. 1586 a r. 1581S mistr 
Pavel Krystian z Koldína a Křiž Evarest Chvalský, rolíU pak 1592 
Jan Rakovnický a Kříž Evarest Chvalský na míslé vSI osady záduží 
kostela sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském učinili vklad Kojetic 
do dcsk zemských. Při prvních zápisech '^i odvolávají se na to, že 
v pokojném driĚení Kojetic se vSim přisluSensivim i se vším panstvím 
po předcích svých již před shořením desk zemských mnohá léta jsou 
byli a jsou, a proto podle nového -o deskách nařízení sobě a budoucím 
potomkům svým a vSi osadě kostela sv. Mikuláše v Starém Méaté 
Pražském toto dédictvi své v registra vkládají a zapisují. 

Zápis deskový z roku 1592 zni dle žlutého kvatemu osobního 
přiznání k dědictví ve čtvrtek po sv. Šťastném Lit. E. 4. takto : Jan 
Rakovnický a Křiž Evarestus Chvalský, měSíané Starého Města Praž- 
ského majíce list mocný vší osady záduší kostela sv. Mikuláše v Starém 
Městě Pražském, přiznali se před ouředniky Pražskými, jakož jsou 
předešle podlé svolení sněmovního a vyzdvižení desk zmíněného v Re- 
gistra, kteráž k tomu zřízena jsou. dědictví své sobě a budoucím po- 
tomkům svým. vSí osadě téhož záduší a kostela sv. Mikuláše v Starém 
Městě Pražském vložili a vepsati dali. I poněvadž podle sněmu obec- 
ního, který držán byl na hradě Pražském léta 1549 v pátek po 
sv. Scholastice, po takovém toho dědictví zapsání, oni nadepsaní 
osadní kostela a záduší s-v. Mikuláše léta zemská beze všech odporův 
jsou vydrželi, totiž při vsí řečené Kojetice s dvory kmetcími, platy, 
s dědinami, lukamí, potokem s luhem, palouky i jiným vším a vše- 
likým k též vsi od starodávna příslušenstvím i se vši zvol! plným 
panstvím, tak a v témž plném právě, v týchž mezech a hranicích, 
v nichžlo nadepsané dědictví záleží, že toho nadepsaného dědictví po 
předcích svých od mnoha let posloupně bez naříkání v držení jsou 
byli a až posavad jsou, a protož to sobe a budoucím potomkiim svým 
a vší osadě dotčeného záduší u kostela sv. Mikuláše v tyto desky 
podle téhož zHzení sněmovního a o lomtýmž sněmem vyměřeni a léta 
nadepsaného 1549 zapsání, tímto zápisem k dědictví jakožto dědiny 
lety zemskými po předcích svých pořádně vydržané dědicky kladou. « 

R. 1613 koupili měšfané Staroměští Faltin Kirchmayer z Reych- 
wicz, Jan Šuster z Kollperku. zemský prubíř a Voldřích Vodička na 
místě vší osady záduší kostela sv. Mikuláše v Starém Městé Praiském 
od pana Šimona Vořikovského, taktéž měšťana a radního Staroměst- 
ského, dědinu a louku ve vsi Kojelicích vedle silnice jdouc od Kojetic 
k Lobkovicfim po levé straně se zahrádkou vedle dvořiště pana Se- 
kerky i s tím kouskem toho dvořiště za 250 kop. mlš. Pole tato 
(nyní čís. pare. 333. | nazývala se dominikáini a byla po znovuzřízení 
fary ťaráři k užívání přenechána za roční nájemné. Roku 1628 byl 
farní chrám sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském navrácen klášteru 
Strahovskému, k němuž před válkami husitskými náležel. Premonstráti 
Strahovští zastávali zde duchovní správu až do r. 1635, když kostel 
sv. Mikuláše zároveii s farním stavením Benediktinům Emauzským 
přenechali a v náhradu filiální kostel sv. Benedikta, který patřil ku 



■■) In. 



. dcsk. ; 



I e. 3.52, I., C. 




14 - 



kostelu Týnskímu obdrželi. Kami správa osady SvatomikuláSské při- 
kázána byla nepochybně faráři Týnskému, Janu Petru Cechíadesovi, 
který toho času i farní osadu P, Marie na Luži jako administrátor 
zastával, '*) Pozdéji. když farni osada Svato mikulášská jakož i její 
důchody ku kostelům farním Matky Boží před Týnem a Matky Boží 
na Luži rozděleny byly, připadly Kojetice ku kostelu Týnskému. 
Úředníci zádu^nJ u Matky Božf na Luži nelibé vSak to nesli, že za- 
duĚí Matky Boži před Týnem vČlílím dílem samo uživá důchodův a 
některých stálých platův, a záduíí u Matky Boži na Luži má veliké 
nedostatky; proto stalo se roku 1672 dne 17. srpna následující po- 
rovnání : Sečtly se důchody kostela sv, MikuláSe. DŮcliody ty činily 
317 zl. Z těch dáno dvé třetiny kostelu Týnskému, poněvadž má 
jakožto hlavní chrám také větší vjdání. Jedna třetina dána íáduM 
Matky Boží na Luži. Fundace Ofílcy z Reinsteina. na kterou věnovala 
kostelu sv. Mikuláše Trnový Oujezd a Zákolany, byla redukována a 
přikázána kostelu Matky Boží na Luži. Místo č^ř mSf sv., ktiré mely 
týdně, a místo jedné, která měla o suchých dnech býti sloužena, 
měla nyní pouze Jedna mSe sv. týdně se sloužiti. '*) K tomu pftdáno 
záduši Matky Boží na Luži 132 zl. 23 kr. 4 dl. platů židovských. 
Kojetice, Trnitý Újezd a Zákolany ostaly při chrámu Páné Týnském. 
Roku 1665 dosvědčila konsisloř a opět r. 1720 konsistoř i místo- 
držitelství úředníkům záduSním, že Kojetice náležejí ku kostelu Týn- 
skému. PriTií dosvědčeni ' r. 1665 stalo se za tím ťičelcm, aby mohli 
úředníci zádušní kostela Týnského vymáhati na dlužnících dluhy, které 
vlastně záduSí kostela sv. Mikuláše patřily. ■"! 

Roku 1767 měl magistrát Pražský v úmyslu .vesnici Kojetice 
na jinfti vrchnost, a to sice i s robotní povinnosti odprodati z toho 
nuceného ohledu, protože táž vesnice chrámu Páně Tejnskému, který 
teď (r. 1767) xe velkérn stenčení postaven jest. více ke škodě než 
k užitku přichází. Poněvadž ale oni poddaní Kojetiětí při jejich %Tch- 
nosti, pod kterouž již skrze dvě stě let stojí, ještě dále zachováni býti 
žádati, k témuž cíli a konci také se prohlásili naproti tomu nebýti, 
by oni budoucně témuž chrámu Páně Marie Panny před Týnem dle 
jich možnosti nějakou přílohu učiniti sebe zavázati, schváleno a usne- 
seno, aby obec Kojeíická na všechny budoucí vČčné časy při chrámu 
Páně Tejnském a slavném magistrátu podržena, též při úplném osvo- 
bození všech robot zachována byla. Příspěvek, který obec Kojetická 
ku chrámu Páné Tejnskému dávati se zavázala, určen na 533 zl, 
ročně. ^') 

Roku 1857 jednalo se o vyšetření výkupní jistiny za zrušené 
dávky z bývalého zádušnlho statku Kojetic. Vyvažovači jistina 2504 zl. 
50 kr. měla v zemských deskách býti zapsána. Tu však se shledalo, 
že stateK Kojetice doposud připsán byl chrámu sv. Mikuláfte. Veškerým 
pátráním a liledáním v archivech jak městském, konsistomim, kapi- 

") HammcrschmiJ. Prodromus 34, 67, 

") Půvotltié mela v pondéli a v suchá dny slouícna liýti mže sv. Re- 
quiem a [iři H! mii sv. mCli se připomínali : Václov otec, MarktHa matka, Zikmund 
z Lcstkova maníel Oftky a Offka zakladatelka. Ve čtvrtek mOiii mSc sv. o tíolím 
Téif, v pátek o Bolim umuČEtii a v sobotu o Královně ntibcskO hýti sloužena. 
Kn. 1711. RcK. 1613- 

'•) Ekcrt; Far. os. Kojetická 5. 

") Dekret magistr, kr. lil. Slar. Místa z 20, čprvence 1"ďí. 



15 



tolnim. Strahovském a Emauzském nedalo se zjistiti, kdy a kterým 
\ právním důvodem Kojelice ku chrámu Týnskému se dostaly.'") Z té 
\ pfióiny rozhodlo mistodrzitelstvi r, 1858. aby vyvažovači úpis psán 
I byl na Pražský úřad.zádu&nf vzhledem ku statku Kojetickému. Koku 
• pak 1873 dne 14. července čís. 37739. rozhodlo totéž místodržitelství, 
; íe statek Kojetke jest majetkem chrámu Týnského, a zemský soud 
dovolil dne 6. záH 1873 ds. 22.809. aby vlastnictví statku Kojetic- 
, kého vtěleno bylo do zemských desk pro kostel Týnský, a to jediné 
\ t toho důvodu, že veškerý užitek statku Kojetického do účtu kostela 
' Týnského vic než po 40 roků se přenášel. Odhadní cena Činila 1724 zl. 
' právní poplatek 32 zl. 62 '/j kr. "*) 

Majetek statku Kojetického záleží nyní 
aj dle pozemnostnlho archu čís. p. 26. berního okresu Karlínského 
z pozemků č. katastr. 17. 18. 332. 333/1. 333/2. 333/3. a 334. ve 
výměře 4 jiter 4350", kterých používá farář. Dále z parcel č. kat. 
82. 84. 132. 403. 460. 562. 661. 662 a 665/2 ve výméfe 3 jiter 
1379Q", kterých užívá učitel. 
6) Z následujících jistin:, 

5% c. k. státní renty stHb. ze dne 1. července 

r. 1883 čís. 43.555 v nom. ceně 50 zl. — kr. 

57i, c. k. stát. renty pap. ze dne 1. května 1883 

čís. 39.254 v nom. ceně . 3400 • — 

dto. ze dne 1. list. 1883 č. 41421. v nom. ceně 500 > — .' 

6''/^fho podílu na kapitálu na usedlosti č. p. 15. 

ve Věštcích pojištěném l'X5 ■ 36''/n) • 

47„ vklady městské spořitelny Pražské Č. 46.320 

str. hl. kn. 26-049 _ i?^'.?? '_ 

Úhrnem . .74070 zl. 297,„ kr. 
V knize na popsání v&ech poddaných a sirotkův r, 1711 pg. 15. 
ř uvádějí se ještě následující pole, která ku statku Kojetickému náležela: 
Odděleni VH. čís. topogr. 236. -Na stoličkách-' pole ve výměře 
[ 4 jit. 857 sáhů. Oddělení Vil. č. top. 207. pole -Na trubách- 
1. u hromový louky 915'/3 sáhů. Oddělení Vil. č. top. 258. za silnicí 
i 3 jit- 3027, sáhů. Oddělení XIH. č. lop. 305. u hrušky pole 1 jit. 1069'/9 
I sáhů. Oddělení XV. č. top. 329. pole za Kopp. loukou za struhou 3jitra. 
i Oddělení XV. č. top. 333. u lomu v stromě i ■Pecička- pole 1 jitro 
I 800 sáhů. Odděleni XIX. u malého rybníka 420 sáhů. 
I Kdy a kterakým způsobem pole tato od statku Kojetického se 

f. dostala, nelze určiti. 



Kojetické grunty a jejich výstavnost. 

Obec Kojetice čítá nyní (dle sčítáni z r. 1S90I i s domky za 
;okem, třemi domky železničními, s hostincem -Tumovkou • a 
ma domky při ném na Mělnické silnici a s domkem u sv. Vojtěcha 
I 50 čísel a 401 obyvatelů. 

") Mésl. rada 19. srpna. 1873 č. 62.87<) lit. B. 
"} Ekert: Far. os. Kojetická 6. 



16 - 



R. 1545 čítaly Kojetice pouze 10 sousedů a 5 podruhů. Mimo 
tylo poddané Svatomikulááské byla v Kojeticlch zmíněná jíž krčma 
Lobkovická s dvorem a Jeden poddaný panstvf Obrístevského. 

Během doby obec vzrfistala. Tak byla r. 1553 upravena roz- 
bořená poustka, r. 1578 přibyla jedna nová chalupa, r. 1583 grunt 
a chalupa, r. 1620 grunt, r. 1644 mlýnec, r. 1745 chalupa, 1773 
chaloupka a chalupa, R. 1809 vystavena byla škola na místě pa- 
stoušky, a pastýř přestěhoval se do chalupy, v ntž do té doby umí- 
stěna byla škola. Ostatní domky, zvláště za potokem, jsou pQvodu 
novějšího. Grunty rozkládaly se kolem rozsáhlé návsi, uprostřed níž 
stál kostel a bliže něho farní budova. 

Velikost a cenu gruntů poznati ke přibližné ze Sacunku kona- 
ného v 1. 1552 a 1556 za příčinou nové berně. R. 1552 šacovány 
všecky grunty na 385 kop, nepočítány však čtyři grunty .pohořalé.* 
R. 1556 činila suma všech šacuňků 610 kop, a byty šacovány : grunt 
e. 19. na 20Í) kop, Č. 2. a 10. na 40, č. 4. na 45, č. 21 na 35, 
č. 5. a 9. na 30. č. 24. a 27. na 60. č. 14. na 20, i. 11 na 50. 
Šacuňk psal farář Mikuláš.'*) 

První určitou zprávu o velkosti gruntů nalézáme ve -vejpisu 
komissi visitatlonÍs< z r. 1651, jak znázorněno následující tabulkou: 



Grunty: 





















a 




II 


li 






■g 


8 


? 


f 


s- 


fl? 


ř!S 






^ 


® 




K 


i 
















19 


200 


65 


40 


4 


15 


21 


200 


10 


11 


90 


:«) 


27 


4 


6 


3 


16 


3 


21 


63 


20 


13 


4 


4 


2 


4 


7 



22 
18 
10 









Chalupy: 








14 


45 


16 


6 : 2:4 


2 




1 


9 


45 


16 


6 1 2 i a 


— 


^ 


3 


8 


18 


6 


6 i 2 1 4 


— 


— 


5 


7 


6 


4 


2 - - 









Grunt č. 10. majíc! 75 str. a chalupy č. 4. a 29. po 12 str. 
byly pusty. 

Že výš uvedený šacunk byl značně menší neíli skutečná cena, lze 
souditi již z toho, že byl zdělán za příčinou berně. Pomíjejíce tuto jmen 
držitelův uvedeme ceny, za něz byly grunty v různých dobách prodávány. 



") Číslováni domů jitiĚíná se r. 1770. 




Grunt č. 2. prodán byl r. 1649 za 600 kop. r. 1822 za 6620 zl. 
bylo při nřm 56 jiter 11620" poH a 4 jit. ((290" zahrad. 
Ř. 1861 prodán byl za 23.00rj zl. a r. 1867 za 27.0fK» zl. — Giunt 
e. 5. posioupiln r. 1545 tehdejší držitelka svému synu za 45 kop, 
vymínivši si mimo to dvé krávy, 10 ovec a byl. R. 1670 byl prodAn 
za 300 kop, r. 1886 za 14.000 zl. — Chalupa i. 7. prodána byla 
r. 1589 za 80 kop, r. 1621 (před tlm zffzena v ní kovárna^ za 150 kop , 
r. 1666 pronajata kovárna s kopou polí a loukou za 20 kop ročně. 
R. 1864 prodána za 280fJ zl. — Chalupa c. «. prodána r, 1669 za 
70 kop, r. 1680 (k záduiíí za 50 kop, r. 1809 za 2320 zl.. r. 1856 
za 1200 zl.; tehdy mela 7 jit. 1446Q*'- polí. R. 1877 byla prodána 
(majic 9 jit. MOQ"! za 3500 zl. — Grunt f- 9. prodán r. 1623 za 
15(1 kop, r. 1848 za 3000 zl. a r. 1871 za 15.000 zl. Tehda bylo 
pfi ním 35 jit. 132Q" potí. — Grunt č. 10. prodán r. 1545 za 87 kop. 
r. 1553 za 100 kop; r. 1662 jsa spastlý. šacován byl na 200 kop. 
R. 1870 převedeno vlastnictví na nynéjSiho niajetnlka v ceně 13.860 zL 
Při statku tom jest 62 jit. 1380Q" výméry. — Grunt č. 11. přenechán 
r. 1561 od majelníka bratrovi za 150 kop, roku 1833 prodán za 
52<Xi zl- Toho času bylo při něm 51 jiter SCiVaD" poli; r. 1844 byl 
prodán za 10.000 zl., tři císařské rak. dvacetnikv na zlatý počítajíc. 
— Chalupa č. 14. prodána r. 1645 za 100 kop,'r. 1831 za 1000 zl.. 
r. 1841 za 3768 zl., r. 1849 za 3804 zl.. r. 1852 za 5935 zl. a 
r. 1854 za 7650 zl. PH živnosti tč jest 32 jit 3600" výméry. 
Gmnt č. 19. prodán r. 1589 za 1100 kop, r. 1624 za 2700 kop, 
r. 16*26 za 3350 kop, r. 1628 za 3000 zl. rýn., r. 1781 za 10.650 zl.. 
r. 1802 za 33.81M) zl. a r. 1803 za 40.000 zl. — Grunt č. 21. prodán 
r. 1621 za 3011 kop, r. 1775 za 1271 zl. 39 kr., r. 1782 za 1970 zl. 
a r. 1842 za 1.5.(W0 zl. Toho času bylo při ném 48 jit. 1990" polí. 
K. 1855 prodán za 17.000 zl. a r. 1867 za 19.000 zl. — Grunt č. 24. 
prodán r. 1568 za 350 kop. r. 1865 za 28.000 zl. a r. 1878. ve 
dražbč zn 36.UfMi zl. Mél 73 jit. 954D'' poli. — Grunt č. 27. prodán 
bvl r. 1582 za 270 kop, r. 1627 za 3(K) kop. r. 1669 za 400 kop. 
Roku 1867 prodán za 24.500 zl. Bylo při nčm 52 jiter polí. - 
"'■unt čís. 28. prodán r. 1622 za 40Ó kop lehké mince a r. 1822 

i 5855 zl. 

Dle starého šacunkii cenily se grunty až do druhé polovice 
tamnáctého století. Teprve ku konci druhé ' polovice osmnáctého 
Století a na počátku devatenáctého století počaly grunty v cenč stou- 
. Avšak finanční patent z roku 1811 učinil stoupáni tomuto nejen 
iáhlý konec, nýbrž zpilsobil, že cena gruntů hluboce klesla. Tak 
jTOdán byl grunt čis. 8. krátce před finančním patentem za 2320 kI., 

) finančním patentu r. 1856 za 1200 zl. Grunt číslo 14. před ňn. 
. prodán (r. 1804| za 9000 zl., po finančním patentu il83Ii /a 
BOltO zl. Číslo 19. prodáno r. 1803 za 40.(X)(J zl., roku 1836 za 
^7,6tK) zl. O této finanční operaci zaznamenal jeden z přifníených 

sdlákíi Antonín Hoffman z Přcboj toto: .Roku 1811 přišly peníze 

i pátý díl k zlehčeni. Z toho r. 1812 velká bída o peníze byla. 
jedlák se ani 50 zlatých vydlužiti nemohl, protože žádný je neměl*. 

- Tepr\e po zrušení poddanosti vystoupila cena fíruntů vysoko, jak 
jridlme n. p. při grunte čís. 2. Grunt len prodán r. 1802 za 6620 zl., 

iku pak 1861 za 23.000 zl. a r. 1867 za 27.000. Podobné stoupání 
fen nalézáme i u jiných gruntfl. 



Odhadování ceny gruntů čili šacunk dáio se druhdy od pří- 
sežních t. j. od , rychtáře a konšelů, buď domácích aneb cizopanských, 
aneb od obojích. ■Siicunk< čiH cena odhadní řídila se dle toho. kolik 
• svrSků- při gruntě bylo, a jak velkou ■ spravedlnost t bylo z gruntu 
^■ypli^ovati. Mél-li se jjnint někomu jinému >ven z přátel- dostati. 
cenén o néco výhc, než kdyby byl zAstal některému z příbuzných. 

Jména gruntů. Grunty jmenovaly se obyčejné podle jejich ma- 
jetníků. Než. ne vždycky s novím majetnfkem jiného jména nastalo 
i Qové pojmenování gruntu. Nékdy udrželo se jméno gruntu po ně- 
kolik století, jako na pr. gruntu Maitinovského, M rusko vského od 
století 16. až do století 18. Často přecházelo jméno gruntu i na no- 
vého majemíka, byť i byl jiného jména. 

Tak na př. r. 1545 zůstali po Václavovi Ilalouíiovi tři synové: 
Jakub čili Kubka, Matěj a Petr čili Pechan. Jakub koupil grunt Hruň- 
kovský a jmenuje se pak Jakub Hruška. G. 2. Matěj přiženil se na 
grunt VSeliky čih Seliky, vzav si vdovu po nebožtiku Selikori a jme- 
nuje se Matěj Selika. (M. D. 33.) Jakýsi Barcal, Němec pojal vdovu 
HalouĚovu a jmenuje se Barcal Halouš. Martin, syn Mikoláfiův jme- 
noval se dle gruntu Merdovského (čis, U.i Martin Mcrda. G. 129. 
Zynar pojal vdovu z gruntu Pechanova a nazýval se Zynat Pečhan. 
G. 122. Blažej Pfíménský na Halouéově Blažej Halouš. Řiha Jirážek 
vzal si vdovu po llalotóoví a jmenoval se pak Řiha Haloué. 

Ze takováto změna jmen k mýlkám vésti mohla a skutečně 
vedla, toho dokladem budiž následující: Okolo r. 1595 měl Jan Kába, 
syn Svatošův v Kojeticích grunt Kábovský po otci čís. II.. grunt 
Lečický a kovárnu. Kovárnu měl dostati nejmladší syn Kábfiv. Tento 
však byl vyučen sladovnictví a proto postoupil kovárnu pántim za 
vejhost. Páni ouředníci nemajíce kováře po ruce prodali r. 1621 pro- 
zatím, než se nějaký kovář najde, kovárnu Václavovi Kábovi 
za 150 kop. Roku 1665, když kovář byl po ruce, totiž Matouš 
Kratochvíl, chtěli ji úřednici Kateřině ovdovělé Kábové odníti a Krato- 
chvílovi pronajmouti. Kateřina v^k žalovala, že se ji před trůnem 
Božím křivda déíe, a nabízela, že, co nebožtík manžel její nedoplatil, 
ona doplatí a syna Václava kovářství vyučiti dá. Dekretem ze dne 
21. června 1666 přijato toto nabídnuti. Avšak již 22. září oznámeno 
ji, že rozhodnutí ze dně 2l. června 1666 slalo se na základe falešné 
zprávy, aby se tedy na tu kovárnu více nebezpečila, ta ze se na věčné 
časy při zádušl zanechává a Matoušovi KratochWlovi i s tou kopou 
záhonův roli a loukou za 20 kop míš. ročně pronajímá. A v Čem 
záležela falešná ona zpráva, na jejížto základě kovárna Kateřině Ka- 
bové ponechána byla? Na zrněné jména. Manžel Kateřiny Kábovy 
jmenoval se vlastně Václav Barcal, Po gruntě, na nějž se přiženil, 
jmenoval se též Kába, a páni se domnivaM, že jest potomkem onoho 
J.nna Káby, který před 70 lety měl v Kojeticích dva statky a ko- 
várnu. Když však se vySetřilo, íe Václav Kába Čili Barcal nebyl po- 
tomkem Jana Káby, nýbrž že se do Kojetic později přiženil, zkasírován 
zápis Kateřinin na kovárnu. 

Z mýlky této měla záduš, jak pp. úředníci sami vypočítávají, 
dosti velkou škodu. Nebo za těch 44 let, v kterých měl Václav 
Baleár čili Kába kovárnu, zaplatil pouze 75 kop. Sám pak Ji pro- 
najímal mistru kováři ročně po 12, 13 až í 14 zl. na hotově; a mimo 



w^ 



m ..II 



— 19 — 



I musil mu kovat dávati kováni na čtyři koné a véc k hospodářství 
Kpolřebné v ceně pfes 26 zl. Tudíž mél Kába pfes 40 zl. roiai: užitku, 
[COŽ činilo ien za 20 let 800 zl. 

Stará jména gruntů upadala poznenáhla v zapomenutí. Z lidu 
[ vymizela docela a zachovala se pouze ve starších registrách a listinách. 

Výstavnost. Jak asi ty staré Kojetické grunty vyhlížely, lze 
[ nyní jií sléží udati. Málo který zachoval starou, nefku-li původní 
I podobu. Nejstarší byl asi grunt Pechanovský (čís. 2.), který r. 1888 
D vyhořel. Tomu nasvědčovaly kromé shnilých trámů a stářím naklo- 
InĚných zdí i dva přístavky, které pocházely z rozličných dob. Po 
E něm co do stáří následuje asi grunt Kopáčovaký Čís. 24., pak grunt 
LHruškovský č. 10. První dva ífrunty byly kryty jeSté r. 1888 doSky. 
IGrunt HruSkovský kryt jest šindelem. V5e ostatní, kromé chalupy 
ř Žemličkovy a Sapoucíio\'y a několika hospodářských stavení odložilo 
I ty staročeské pankrolky, totiž doSkové střechy, a jest nyní kryto 
l-taškami. I ty staré doškové stodoly vymizely až na dvě. Nehodily se 
Pjiž do našich dob hospodářského pokroku. A jak skromně vyhlížejí 
lity stodoly doškové, ba i ty tři šindelem kryté vedle stodol pod 

■ střechou taSkovoul Tak skromně vyhlížely by asi i ty staré selky 
F ve svém staročeském kroji podle nynějších 'gruntovnict a >statkářek' 
Iflř panských kloboucích ! - Než, změně té nelze se diviti, Přirovnáme-li 
^|>ouzc výměru polí z roku 1651 k nynější, seznáme, že od r. 1651 
řdo r. 1880 přibylo orné půdy při celé obci téměř o 800 strychů. 

iPfipomeneme-H k tomu, že za starších dob, jak ze zprá\-y r. 1651 
Cpatmo, téměř polovička poli úhorem se nechávala, pak ovšem po- 
■Tozumime, proí ty staré, skromné stodoly musily ustoupiti vělšiin 
^novějším. 

Pokud se výstavností příbytků týče, bylo lze na pn,'ní pohled 
irozeznati statek od chalupy. Mivalyt a mají statky vyšší zdivo nežli 

■ chalupy. Avéak i tyto statky mají dosti nízké a omezené světnice. 
V Nad světnicemi těchto statků jsou totiž sýpky čili špejchary, a proto 
Wbyt i z věnčí vyšší se jevily — mají příbytky nízké. 

Kousek to zkamenělé historie stavu selského. Vždyf ten český 
Kaedlák, byt se i nad chalupníka vynášel, nesměl se v dobách po 
Itficitileté válce, kdy asi příbytky tyto byly stavěny, nikdy příliš vy- 
■pinati a roztahovati. Hlavu jeho tížily rozmanité starosti. K čemu ■ 
^tedy vysokých a prostranných příbytků? Před třicitiletou válkou ne- 
spotřeboval také příbytků vysokých, poněvadž - - nejraději zasedával 
)u krčmáře! 

S výstavností gruntů Kojetickýcli nebylo to nikdy pftlii stkvělé. 
tFáni při výjezdech takořka každoročně napomínali sousedy Kojetické, 
^aby stavěli a nespouštěli-. Avšak napomínání toto nemělo valného 
' rýstedku. Roku 1550 koupil rychtář Mikuláš poustku. která naproti 
lemu jest, se vším příslušenstvím synu svému, a připověděl, že ji 
aihce bez meškání stavěti, krjti a spravovati pomáhati. Roku 1553 
ikoupil grunt IlniSkovský č. 11. Měl jej vystavěti a jak náleží opa- 
trovati. 'Avšak při výjezdě téhož roku, kde poddaní opět přísné jsou 
japomenuti pod skutečným trestáním k opatrováni gruntův svých 
i krovův i stavení napravování, tu spatfťna jest Mikolášova nedbalost 
JďSvného panskěho nejcdnoho poručeni, že poustek neopramje, ani 
ESyna na ně neosadil žádného, majíc podle sebe poustku spustluu 



a naproti Marjovškou druhou a iFeti llruSkovsIfý od Michala kou- 
pený grunt.' — Knybl poddaný p. Václava Březané z Obříství, 
soused Mardovského, nemel r, 1552 u stavení svého ani plotu, ani 
vrat, tak že mu cizí dobytek do dvora na trávník chodil. 

Podobné i grunt bratří HaloUŘových byl spusdý, tak že jim 
pro to častéji tresty by!o vyhrožováno. Téhož r. 1552 pét gi-untů 
vyhořelo. Vetší část pfíbytkův neměla ani komínů. R, 1558 nařízebo 
od pánů, aby aiespoii, 'kteří mocnéjéi jsoii, 5obé komíny zdělali, 
a ktťfi by s to býti nemohli, aby se tak před ohněm opatrovali, aby 
ani oni, ani jiní pro ně škody nevzali. - 

RozkaíU v příčině stavěni komínů však mnoho nedbáno, lak že 
r. 1572 nařízeno poznovu nejen mocnějším, nýbrž vSem bez rozdílu, 
►aby pilní toho byli. aby se Škody skrze nešetrnosf nestaly, i aby 
komíny, kteří jich nemají, sobě zdělali a zdělané blinami dobře omazali. 
A lo aby sobě všick-ni spravili a zvláště Petr Halouš rychtář, Duchek. 
Jíra Sapouch, Vávra Ki^žků, Kubíček na Haloušově a Jiráíek v ku- 
chyni a pekárně. A to pod pokutou dvou kop a týden v kládě 
seděni. A to od čtvrtka na nebe Krista Pána vstoupení do dne sv. 
Václava nejprv příStího.- - Kolik sousedů tedy asi mělo komíny ř 
Roku 1575 dvfír Sekyrovský čís. 3. byl pustý. R. 1580 vinil krčmář 
pani Sekyrkové Annu Hlávkovu, že mu velkou škodu ohněm udělala 
na stavení, že bez vůle jeho dva ohně udělala, jeden na ohništi, hřejíc 
sobě pivo, a druhý v pekárně v peci, kde sušiti chtěla konopě. 

Roku 1585 opakován rozkaz o komínech poznovu. A co 
prospěli Roku 1586 konšelé a jiní sousedé -stížně vznášeli na Bláhu 
Přiměnského nešetrnosť strany ohně, že v malé chvíli podvakráte se 
mělo u něho škodné zapáliti. Poručeno, .aby komín ve čtyřech ne- 
dělích nový a bezpečnějíif spravil pod uvarováním skutečného trestání, < 
Blažej však toho z;medbal, a oheii u něho vypukl opět. Proto dán 
do šatlavy, a nařízeno mu, pakli do čtyř neděl to nespraví, ze má 
se z líruntu vyprodati. Ale přes toto časté a přísné nařizování a vy- 
hrožováni šlo to s upravováním komínů pomalu. Po dvou letech 
r. 158fS měl bjti Ondřej Hlávka trestán, že nemá ještě na chalupě 
komín. Prosil, aby mu bylo poshověno do sv. Ducha. Avšak r. 1589 
napomínán opěi nejen on. nýbrž i jiní, kteří špatné komíny mají, by 
je do sv. Martina spravili pod šatlavním trestáním. 

Roku 1591 nebylo ještě komínu na yruntě Bláhové. Téhož 
roku pohořeli Jan Čakovský (Čís. 19.) a Jan Kába (čis. 11. l a proto 
viděh se páni úředníci r. 1592 opětně nuceni přísně naříditi, aby 
všickni komíny spraveny měli. Avšak páni sami předcházeh osadníky 
Épatnýni příkladem. R. 1564 odeiel farář Jan hlavně proto, že dům 
farní nebyl opravován. A hle, třicet let potom, r. 1594 >když dflm 
farní již na nejvýš k spuštění přišel-, pomýMelo se tcprv na jeho 
opravu. Nalámáno pět sáhň kamene, a paní abatyše kláštera sv. JiH 
a děkan a kapitula hradu Pražského byli žádáni, aby poddaně své 
z Přeboj a z Byškovic k tomu přidrželi, by dluhy k záduší zapravili 
a forováním a jinými potřebami nápomocni byli. 

Roku 1619 vyhořel ^jrunt Václava Řezníka. Roku 1634 do- 
žádán byl pan Joachim Oudržský z Oudrže a Postřižíně. Václav 
Matyáš z Bavorovska na Bukoli od inspektorů a ouředníkfl osady 
sv. Mikuláše, aby jeli do Kojotic shlédnout grunty pusté, pohořelé 
a neoseté. Pánové li seznali a dosvědčili, ic grurnij těch pustých, 



pohořelých a neosetých jest šest. Roku 1644 byl dvůr Marti- 
novský na stavení velmi seSlý. Roku 1650 byl grunt JiráSkovský 
velmi -záladický' a na stavení dokonale spusilý. 

Dle vejpisu komise visitationis r. 1651 byly dialupy Prosovská 
a Mokrovská a grunt HruSkovský (č. 10.) rozbořeny a pusty. Tento 
byl jeStě r. 1662 spustlý, nebylo v něm nižádného dobytka a svrškň 
při skrovnosti. Roku 1665 kladli pp. úřednici při výjezdu poddaným 
Kojetickým mezi jiným toto na srdce: -Na ohně obzvláštní pozor 
miti vám přisluSl, a to pro uvarování velikých a nenabytných škod 
jak vám, lak bližním vaSim. Protož r>'chtář nařídí každého čtvrt léta 
dvě osoby, Icteré by vyhlížely, kterak jeden každý soused své komíny 
a krby vyčistiti a z nich vymetati dá.« 

R. 1671 byl statek Duchoslava Kopáče č. 24. na spadnuti, 
u kovárny spadl komin, a stavení I^čícké bylo tak spustlé, že se 
Martin Pekar velice zdráhal grunt ten přejmouti. aČ mu sousedé 
slibovali, že mu budou Corovánim nápomocni. R. 1677 vyhořely 
grunty KábQv a Lhotákův. R. 1699 bylo i stavení největšUio gruntu 
Kojetického (čís. 19.1 Adama Jesenského na spadnuti a pole zane- 
dbána, a Slavení gruntu Řezníkova čís. 21. bylo r. 1775 zcela zpustlé. 

Většina nynějSích stavení v Kojeticích pochází z doby novějáf. 
Tomu nasvědčuje jak zplisob sta\'by tak i letopočty nad vraty ně- 
kterých staveni. Nynějii farní budova vystavěna r. 1719; Číslo 14, 
r. 1783; číslo II. r. 1786 a opět 1880, číslo 28. r, 1809, číslo 4. 
r. 1810; číslo 8. r, 1838, 



Poddanství neboli člověčenství. 



Vfecky y rumy Koj etické byly selské, kmetci, a pouze o jediný, 
největSí z nich. vedly se dlouho spory, je-li svobodný či pouze platem 
k osadé Svatomikutášské náležející. Byl to grunt Martinovský. 

R. 1561 zemřela Dorota, vdova po držiteh tohoto statku, a tu 
její dcera Salomcna, v Praze provdaná, která od otce za jeho živo- 
bytí obdržela 20 kop a kiafiem opět 20, žádala, aby ona i její bratři 
• při kšaftu otce i matky zachováni byli.' Byla však odmítnuta se 
svou žádostí z toho dňvodu, že matce její -od pp. ouředniko pře- 
dešlých ani nynějších nikdá kšaft učiniti povolováno nebylo a neni • 
Salomena obrátila se skrze suplikaci k samému císaři, dovozujíc, že 
•statek po rodičích zůstává svobodným, a ona žádá podílu 300 kop. 
Bratři že proti tomu nejsou.- Nedostavivši se před Pražany Staro- 
městské, jimž dána suplikace k \yjádření, nepořídila ničeho a byla 
posléze odsouzena zaplatiti 10 kop 10 f^r. jako výlohy vzešlé její ža- 
lobou, podanou proti úředníkům u menších desk. 

Její dcera Anna vedla po její smrti spor dále. Avšak i ona od- 
souzena k náhradě výtoh. když podala žalobu proti úředníkům, kteřf- 
prohlásili, že Martin, strýc její. té doby držitel statku, jejich poddaným 
není- Tu obrátila se k samému císaři se žádosti, aby úřednicí byli 
donuceni zřejmě doznati, zdali Martin jejich poddaným jest. Či zdali 
se jeho osoby odepřeli. Pří tom podezřívala Martina, že -- snad něčí 



radou — zanedbává svobodný statek do zemských desk vložiti, (po 
shořeni starých desk.) aby j( a jejím sourozencům spravedlnost byla 
zastřina. Tu prohlásili sice pp. úřednici, že Martin jest poddaný 
a poplatný záduší sv. Mikuláše, aviak Anna byla s po- 
žadavkem svým odmítnuta, ponévadí matka její podíl s\-ůj obdržela 
od otce. Nicméně vyhověno její žádostí, když se odvolala k vrchnímu 
právu před pp. rady J. M. císařské, v ten způsob, že úřednici i všecka 
osada záduší sv. Mikuláše méli jí a jejím sourozencům \-yplatiti 
230 kop, a to jednou pro vždy, ^aby na žádnou spravedlnosť dědickou 
a mateřskou nastupovati více nemohli.' Ale když Martin po 16 letech 
(r. 1588| zemřel, ucházela se Anna se svým manželem opět o dědictví 
po ném, ano, přiměli i druhého ujce Svatoše, bratra zemřelého Martina 
k tomu, že jim domnělou spravedlnost svou na gruntě Martinovskéni 
proti zřizenf zemskému při právě Kosteleckém odkázal. SvatoŠ dán 
za to do Žaláře, a Anně a jejímu manželu neprospělo tentokráte ani 
odvolání k Appelaclm. Úředníci zádušni sv. Mikuláše odpověděli: 

1. že Mikoláš Martinský též Svatoš a Martin byli lidé 
kmete i a nejen k správě osadě sv. Mikoláše ná- 
ležící. Nikdy neměli svobodníků na fíruntech zádušnich. Mikoláš 
a synové do smrtí také v povinnostech ouredních té obce Kojetické 
za rychtáře konšely a starší obecni voleni bývali a povinnost činívali. 

2. Ze nejen matka, nýbrž i dítky smlouvou r. 1582 vy- 
byty byly. 

3. Podobné i SvatoŠ náležité ze statku vybyt byl. Více než mu 
patřilo, odnesl na cizopanské grunty jsa propuštěn na mlýn Vojté- 
rhovský u Kouřimi. Tam však vše utratil a opět do Kojetic přijat 
byl. Tu koupil Statek od Martina (číslo ll.)za 150 kop, nic mu však 
nedal, grunt spustil a spuštěný pak Janu Kábovi synu za 200 kop 
prodal. Naposledy na almužně dobrých lidi, tolikéž i pánů zůstával. 
Co mohl tedy Anně v Kostelci nad Labem odkázati? A co se týká 
Doroty Martinské, ta neučinila kšaft, nýbrž toliko oustnl pořízení 
před některými poddanými o svršcích svých, ač jich v skromnosti 
bylo, nebo přátelům svým na cizopanské grunty za živobytí svého 
stejně rozdala, a co pak ostalo, to v nemocí jiní rozebrali. 

Nyni, že již pak ten potok téci přestal, a že nemají co bráti, 
chtěli by opět na chudém záduši se hojiti. A prolož věří páni 
ouřednici, že pan president a páni radové nad Appelacemi nedopustí, 
by záduší k škodám přišlo, neb to by bylo cos nového a nlkdá ne- 
slýchaného, proli všem zvyklostem a svobodám království Českého, 
aby lidé kmetcl, zvláště pak zádušni, kteří mají přátely své v městech, 
jim statky své, kterých nemají sami, o své ťijmě mohli tak podvodně 
a ukrytě, jako se tuto stalo, postupovati. 

A páni nad Appelacemi konfirmovali také skutečně tento nález 
čili výpověď, a tím byl dlouhý spor tento ukončen roku 1595. 

jiný spor v příčině téhož dvoru nastal r. 1623. Toho roku , 
chtěl pan Kryštof Vratislav z Mitrovic a na Březině J. M. C. rada 
a nejvyšší písař království Českého řečený dvflr koupiti. Tázal se 
však dříve purkmistra, rychtáře a radních Starého Měsla Pražského, 
nebyla-li by tato koupě ku škodě záduší. Páni byli ochotni pod 
jistými podmínkami dvůr ten panu Krištofovi prodati. Nic však méně 
tázali se dříve o dohrozdání úředníků zádušnich. Podmínky byly 
následujíd : 



23 — 



1. Že ráčí J. M. pan písař nejvyíSf i s dédici plat záduáni časné 
odvozovati, a v^lijaké jiné kontribuce a sbírky, kteréž na lidi pod- 
dané uloženy budou, vyplňovali, a proto na osadnf žádné obtížnosti 
nedopouĚtéti. 

2. Grunt ten aby neráčil spouštěti, ale raději ílcpSovati. 

3. Lidem poddaným pfi též obcí Kojetické nemá se od něho 
ani čeládky jeho žádného příkoři a protimyslnosti činiti a žádnému 
toho nedopouštěti, 

4. Ani dobytka že neráčí víceji chovati, nežli co na ten grunt 
náloži, tak aby v pastvách žádná §koda jím se nedala. Item že neráči 
chtíti lidem poddaným na grunty jejich ani nic půjčovati, ani 
přišívati 

5. Jestliže by J. M. p. písař nejvytóí ráčil bez dědicův a bez 
pořízení o témž dvoru skrze smrt z tohoto světa sjíti, tehdy aby len 
grunt jako kmetci právem odúmrtnim k dotčenému záduAí sv. Mi- 
kuláše na Starém iMěstě Pražském přešel a připadl. 

6. A kdyby Pán ráčil chtíti zase len grunt komu prodati, to 
aby se s volí a vědomím J. M. C. pana Rychtáře, pana Purgmistra 
a pánův Starého Města Pražského stalo, a ten grunt aby byl zase 
prodán buč člověku kmetcimu anebo tomu, kdož by ty všecky 
povinnosti k zádu^' jako jiní lidé poddaní chtěl vykonávati. 

Úředníci zádušní, kteří měli o těchto podmínkách své dobré 
zdáni podali, upozornili na škodu, která by z toho zadují poSla, 
kdyby kdo z vyíšfho stavu dvňr ten koupil. Pravili totiž, že byla by 
na něm předně odúmrf nejistá. Nebo když lidé kmelcf bez dělí 
scházejí, připadá odúmrť na vrchnost, a odoumrti ty na opravu 
chrámu Páné a na vychováváni pana laráře i chudého žákovstva so 
vždycky obracely, a pomoc nemalá bývala ; nebo z platů těch, kteréž 
2 léie vsi toho záduif vycházejí, není možná jak pana faráře i chudé 
žákovstvo \7ch0vavati, poněvadž zatím mnoho domů od téhož záduáí 
odcizeno a židům prodáno jest, a ti 2 týchž domův k tčmuž zádu&t 
žádných plattiv odvozovati nechtí. Když robotný člověk kupuje, tak 
mnoho není potřebí výminek, a těm se ne vždycky zadosti činí, jako 
jest příklad na tomto Matyášovi Holatoví (nynějším majetníku téhož 
gruntu). Ten připověděl a zapsal při zápise trhovém, že viečky 
a všelijaké povinnosti k záduši tomuto náležité a od předešlých dr- 
žitelů, lidí kmetcích zachované a vykonané jako jiní lidé poddaní 
vykonávati a zachovávati chce. Ano, také nic výšcji sobe nad jiné 
poddané lidi nepřipisujíce a neosobujíce, a z té povinnosti kmete! 
nižádným vymyšleným způsobem se nevytahovati připověděl, však 
toho nevykonal. Neb když všechněm sousedům z též vsi poručeno 
bylo, aby k velké důležité potřebě do dvorův obecních ze vsi Kojetic 
slámy vezli, s jinými sousedy poslušenství nezachoval a na odpor se 
po&tavíl. Platy podle patemŮv J. M. K, uložené, gruntovní peníze 

■ k záduíj zadržuje, na vojsko, které se velmi často do Kojetic do- 
stavuje, ničím přispívati nechce, tak že sousedé za něj sami skládati 

i na to 72 kop jinde vydlužiti se musili. 

Podobně zadržuje i desátek záduší a prodal nyní dvíir bez vě- 
domí páníJ a díl peněz na škodu zádufil a sousedů přijal, kteréžto 

■ peníze mely být na právu skládány, aby z nich dluhy jeho zapra- 
L-veny býti mohly. A mohlo prý by se mnoho jinších artikulův tuto 
k.|}fednáieti, ale pro krátkosf se pomíjí. 



že i od p. Kryštofa podobných [iřehmatři !/e se obá\',iti, lioudili 
uufednfci z toho, že vlastni rukou mnohií věci v řečených podmínkách 
vypustil, opravil a zménil. Tak zejména pfipsal, že dvůr Martinovský 
k zádu^ sv. Mikuláše pouze >p o d plať náleží, že jej kupuje se 
•zahradami, porostlina mi, vrbinami, s kusem luhu. 
rybníčky, vodotočinam i, se vši zvolí.* Při třetím od- 
stavci přetrhl slovo •protimyslnosti" a při řtvrtém slovo 'přislvati" 
Proto upozorňuji výslovně na to, že j. M. Nej\'yS5f pfsař království 
Českého ráčil dáti komentirovati, Jakoby ten dvůr měl vodotoČiny 
a zvůli, nebo že by pod plat pouze náleicl. Odvolávají se na d^sky 
zemské, z nichž patrnn, že dvfir ten prostý dvůr Jest a z\'Ďle vlastně 
záduši i potok, ;i ne k tomu dvoru náleží, a že ne samým platem, 
než vMiJakou povinností ten dvůr a držitel zavázán jest. Anobrž 
nemůže toho dvoru držitel sousedům n Jiným lidem poddaným jak 
Jiných příkoří Činiti, tak ani dobytka víc než náleží na dvůr krav. 
ovec a jiného pro zhubeni chudSích a .soužení v pastvách, ano jich 
tam prv dosti málo jest, chovati. Také toho se nedopouští, aby sobě 
sám pastýře choval, ale jednoho všickni užívati mají. Z těch a Jiných 
mnohých příčin a způsobu povrchu ležícího nepoznávají lepŠI včci 
býti, než aby řečený dvůr při kmetcim člověku zůstati mohl. 

Avšak nestalo se dle tohoto dobrozdání. Pan Kryštof Vratislav 
z Mitrovic koupil r. 1623 dvůr za 2700 kop.^ avšak nepodržel ho 
dlouho. R. 1626 prodal jej íleleně Rosině Zejglicové ze Senfeldu, 
tedy opét Šlechtičně za 3350 kop. 

Taio dala hotově 1800 kop. Brzy vSak přišla v nesnáze o pe- 
níze, prodala dvůr Hanušovi Christoforu Wildhortovi z K rodten burku - 
za 3000 zl. Avšak pan Wiidhort terminy nedodržel. Místo lOOO zl. 
dal Jí různé věci, za něž mnoho počítal, tak že utrpěla nemalou 
ztrátu a posléze za vrácení statku žádala. Teprve potom ji vyplatil 
200 zl., později 300. 

Ačkoliv při každém prodeji kladeny tytéž podmínky Jako KryS- 
tofovi Vratislavu z Mitrovic, ano. panu Tomáši Sosnerovi z Windt- 
injlu r. 1644 přidáno, že i •všelijaké roboty konati bude, a ačkoliv 
každý kupující podmínky tyto* vyplniti sliboval, opakovaly se, Jak 
páni úřednici dobře předvídali, spory šlechtických držitelů statku i 
Martinovského jak s pány, tak i s Kojetickýmí poddanýpni takřka 
bez přestání. 

Roku i627 žádal rychtář Jan Lečický pány, aby nad ním svou ' 
ochranou ruku držeti aneb z povinnosti ryclitářské propustiti ráčili, ] 
poněvadž držitel gruntu Martinovského Jemu příkoří činí z lé příčiny, 
ie mu po vůli býti a sousedů svých utiskovati nemůže a nechce. 
R. 1651 zaznamenáno, že p. Tomáš Sosner, nejvyšší Laytenant, od 
těch dob, kdy dvůr koupil, žádného desátku n^pdváděí. Podobně 
i p. riltmistr Henrich GrOttner z Gruttenau neodvájil ůrůků ze dvora, 
a čeládka Jeho dopouštěla se krádeží. R. 1671 stěžovali si poddaní 
Kojetičti i na paní ryttmistrovou. a páni starší dekretirovali. aby 
ouřednici zádušní hleděli takové neslušné procedere paní ryttmistrové i 
stížiti. Jinak, kdyby takové neřády nerušila, že se jí mají všecky 
obecné dobré, společné pohodlí přejmouti, a rychtáři že se dá moc i 
proti zastižené čeládce náležitě >exercÍrovatÍ<. 

Téhož roku zemřel p. littmistr předčasnou smrtí, a hejtman 
Kouřimský přijel pečetit Jeho pozů.stalost. Páni ouředníci. -ut domini 



mdi<. mohli sice, jak plil, odporovati, nevidouce žádného poručeni, 

bvolení své k tomu dali, vSak expresse absque praejudicio Domini. 

rávcc dvoru vSak pravil, ie rychtáře Kojetického do dvora ne- 

ti. Vyjádření toto ouřednfky mrrelo, tak že správci oznámili, aby 

1 pánu, když domň přijde, pokud v čase náležitém při knihách 

ádek neučiní, že se páni úřednici do toho dvora z\'ednou, tak aby 

idél, kdo je Dominus fundi. Páni hejtmane krajSti jednali dle po- 

i místodržitelslvi. jakoby dvftr len byl zemanský a ne selský 

i podaci. Ale to stalo se nepochybné od ^male narratu' t. j. íe 

místodržitelství bylo Spatné zpraveno. Konečné zůsláno na tom, aby 

; o věci podal spis do rady, a po dosažené resoluci, že se ven 

' de. Vyjelo se dne 3. března 1672. Než, ač oznámeno bylo. ie 

i ouředníci jako komisaři namístě celé rady přítomni býti chtéjí 

i inventirování, pan hejtman krajský v inventirování procediroval, 

i vét&ím dílem inventář vykonal. SUbil viak, že každého Času inventář 

'k opisu vydati chce, kdežto od pp. komisařů proti tomu jako contra 

jus Domini directi quod competit Amplissimo Magistratui veluti 

Coliatoribus solcmnissíme pro test iro váno bylo. 

Na druhý den pp. komisaři odjeli, -negotio imperfectO' t. j. 
nic nepořídivše. Se stiany dvora byli při inventirování p. hejtman 
krajský Ivan Oudizský z Oudrže, Generál Auditor regimentu Monte- 
cuculli naschvál z Vídně k tomu vyslaný, jako oberkomisaři ; Jakeš 
jakožto poručnik a néjaký ryt mistr, kšaftem nebožtíka rytmistra 
spoluzřizený poručnik. Kšaft publicírován by! v Litoměncícli při 
generalštábu ao 1672. M. 75. 

V době této mři dvdr Martinovský najatý Jan Silný. I tento 
nájemce počínal si velmi pánovitč. Roku 1677 vyšel ve statku Václava 
Káby ohei^. tak že se na gruntech jeho i Jana Lhotáka Škody staly. 
Rychtář Mikuláš Novotný mél ovšem i lidi ze dvora Martinovského 
k tomu, aby hasili. Tito vSak vynášeli véci své. Když pak Jan Silný 
po ohni již domů přišel, stěžovali si jeho domácí do rychtáře. Jan 
Silný šel do dvoru Káby se podívat, pak \yšel ven a počal rychtáře 
a lidi zádušní bíti a volal na svého podruha, aby mu dal sekeru. 
Žena rychtářova žádala ho, by muže- jejího nebil. On však ji, ač 
byla těhotná, na zem strčil, až jí oba palce u rukou vyrazil a rych- 
tářem strčil, až i k zemi padl. Byv žalován, omlouval se Jan Silný, 
ie rychtář byl opilý a lidi se střechy dvoru dolů honil, by tam ne- 
hasili, žebříky ze dvora že dal pobrati, lidi nepěkně že ctil a po- 
hlavkoval, žena rychtářova že ho za vlasy popadla, a poddaní že naň 
se vSech stran tloukli. Řehoř Lhoták že i sochorem až mezi vrata se 
na néj krásti a jeho pozadu udeřiti chtěl, a druhý jeho bratr ze před 
něj do dvora vstoupiti a nepěkné ctíti měl. Avšak na Silného bylo 
již dříve si stěžováno, že bez příčiny po lidech střílel, že kantora 
Melichara Jinkora nevážně zbil, do fary za podruhem vběhl a ka- 
menim po něm házel, že ve dvoře poddaným pivo šenkiije. se řez- 
níkem na spolky dobytek bije a maso beze vší opovédi prodává 
a o lýž dvůr po mnoha let žádné pořádnosti nečiní. Ano, jednou že 
přijel i s pistolemi a s kordem k rychtáři na koni, když rychta po- 
hromadě byla, na stĎl tloukl a pravil, že ten dvůr není tak slavnému 
Magistrátu v poddanosti, jak jsou jiní sousedé, ale jen toliko pod 
ochranou, Na žalobu tuto dostavil se Jan Silný dne 22. února na 
radnici Staroměstskou. 



Zde dríána s pány áesiipaDsIčýTni komise, a zQstáDO na tom: 
ie se to v*echiKi, co se tu sbéhlo. ňivihá, mofi a v nic obrad, aviak 
& tou vejmtDkou. kdyby Dájemnik ca nejmenšího proti (Tchnostt nebo 
poddaným se dočinil, tedy že sktitečnč k aému o lo všechno při- 
kročeno býti má. Kn. 42, 

Avšak i p. Jakeš ali Jáchs, irchni vojenský komisaf, držitel 
dvora Marti no v^č ho, počal se %'\iahovati z mnohých povinnosti. 
Zbraňoval lolií platiti kontribuci za dva usedlé, a to proto, že prý 
nemá tolik poli. co se mu \-ykazuje, a že se mu toUk dobytka, co 
při komisi vtsilationis pH jeho dvoře \'yznamenáno bylo, nyní chovati 
diraňuje. Na to -poddaní mu dobrovolné svolili, by ho zas tolik 
chovali a k ovcím i. j. 200 kusům zvláštního ovčáka držeti mohl. 
Naproti tako\'é sousedské volnosti, jenž se na žádného jiného držitele ' 
a k žádné budoucí konsekvenci vztahovati nemela, uvolil se týž p. 
jakeá kontribuci za dva usedlé vždy pH Jednom dáleji platiti a do- 
bytek hovézi a sviiíský do stáda obecného honiti dáti, a z nčho i 
pastuchu pro rata platili i laké z ovČiho dobytka jim ku pomoci 
každého roku 2 kopy míS. dávati pripovédél. Místo f&ry pro pány 
do Prahy a za vyváženi bláta od kostela Tejnského, což obé jednou 
do roka činiti mél, nabízel 4 zl. 30 kr. Slíbil též peněžitou pomoc, 
kdyby se u kostela Tejnského záduíini stavení stavéti mělo. Purkmistr j 
a rada s\'olili k tomu, poněvadž p. Samuel Jachs obci Staroměstské | 
mnohé služby jest prokázal a budoucně témuž záduši a obci Koje- 
tické prokázati může. A\'šak vyhradili si že jen on, a žádný jiný 
místo povozů pro pány do Prahy 3 zl. a za vozeni bláta 1 zl.30kr., 
jak nabízel, platiti má. Na to učinil p. Jakeš porádnosf, a p. purk- 
mistr a pp. radní ji schválili. Určili však, by se budoucně i>e podle 
této smlouvy, kierá se minulých nedoplatků týkala, nýbrž dle smlouvy 
s p. Jindřichem Gríitnerem učiněné r. 1669 pokračovalo. 

Smlouva ta zněla, že se mu d\-ůr prodává, >Jcdoch gegen Abstat- 
tung aller aitdter Schuldigkeilen, Robothen und andern onenim ! 
auch mit Recognition Einer lobl. Xlagistratsjunsdiction-, t. j. aby 
konal vrchný staré povinnosti, roboty a závazky a uznal právo- j 
mocnoflť slav. magistrátu. — Než, dobrá shoda tato netrvala dlouho. ^ 
Pořádnosť učiněna r. 1678, ajii r. 1684 stěžují á Kojetičtí. že Samud , 
Jachs kontribuci časně neodvádí, na jinší outraty nápomocen býti. { 
If^irování vojáků ani na krajské posly s nimi konkurovati, též také ] 
jak se byl uvolil strany ovčího dobytka každoročně 2 kopy jim do j 
obce skládati a odvozovati nechce. Mladý Petr Jakeš že Řehořovi 
l.hotákov) pohrůžky činí a s jinšími se vicmi sousedy různice vede. 
O véd té mělo se jednati v plné radě. — Na čem se usneseno, ne- I 
nenalézáme zaznamenáno. Avšak zdá se. že od tělo doby podobné | 
různice přestaly. Nepochybně i z té příčiny, že později přeSel dvůr ] 
v majetek nešlechticů. 

A jak se vlastně věci s tímto gruntem Martinovským majií Byl-1 
lo grunt svobodný anebo kmetcí? 

Máme za to, že grunt Martinovský byl grunt původně svobodný. I 
Toto tvrzeni zakládáme na následujfdch důvodech: 

Salomena a po ní pak Anna, její dcera, tvrdily ve svém sponi J 
s liředniky o dědictví, že statek Martinovský po rodičích zůstávi I 
svobodný. Lřednici pravili sice, že nikdy neměh svobodniků i 
gruntech zádu&ních ; tím však není řečeno, že neměli statek svobodí^. 1 



rVídyf mohli svobodný statek přenechali lidem kmetcfni, Dále, byl-li 
r grunt Martinovský pouze gruntem kmetcim, jesl nápadno, že úřednici 
' T. 1572 dali Anné dceři Salomeny, bratřím a sestře její jeSté 230 kop, 
když matka jejich právem selským, jak tvrdili, již byla vybyta. Ze 
pak osada Svato mikuláfiská v Kojeticlch skutečné svobodný statek 
tnéla, patmo jest z následujícího: V r^istrách D pg 19. čteme: 
Andreas de Rovně et de longa villa vendidit (prodal) Venceslao Žába 
v Kojeticich dvůr svobodný s dědinami, s lukami a krčmou, 
- kterou drži SvatojilĚti i se vším příslušenstvím za 50 kop, českých. 
Václav pak Žába z Prahy prodal Petrovi. V registrách G. p. 110, 
pravi se pak* -Od Žáby na místě Pražan koupil grunt P(etrř) 
za 50 kop. Svědek toho Ludmila Knížková v ObHstvi p. Albrechta 
v 90 letech." Že to byl grunt Martinovský, tomu nasvědčuje po- 
známka k místu tomuto píSpsaná, která zni: -Paměti o gruntu Ml- 
koláíie nyní Martina rychtáře.* 

Z toho jest patrno, že grunt Martinovský, nyni č. 19. byl pň- 
vodoě svobodný, že však nepochybně pp. úřednici osady Svatomiku- 
lá^ské jej přenechávali lidem kmetcim, poddaným, aby z něho vétéf 
užitek hlavně odúmrtěmi měli- 

Všecky grunty Kojetické, později ani grunt Martinovský ne- 
vyjímajíc, byly tedy grunty selské, kmetcí, poddanstvím neb člově- 
čenstvím vázaně. V Čem toto poddanství neb ílovččenstvi záleželo, 
o tom nyní pojednáme. 

Když r. 1620. stavové čeStť proti Ferdinandovi II. s Uhry 
uzavřeli smlouvu a ji do zemských desk zanášeli, žádali i deputovaní 
měst, aby i oni k této relaci (zápisu) byh připuštěni. Tu však se na 
ně obořil vrchní pui^krabi řka: «Což nemáme my (Šlechta) před vámi 
žádné přednosti míti? Kdyby Slo po vaSem, nepoznalo by se brzy, 
kdo jest vyšftí a kdo nižší.* (Gindely G. d. B. 130. 3.) — Takový 
rozdíl, jaký tuto mezi šlechtou a stavem městským naznačen, byl 
i mezi stavem tfeiim. městským a stavem selským, kmetcim. Po- 
dobnými slovy jako r. 162(3 vrchni purkrabí odbyl měšfany. odbyli 
dříve, totiž r. 1574 páni úředníci záduší sv. Mikuláše Dorotu Ek- 
hartovu, poddanou kostela sv. MikuláSe. když na nich žádala spra- 
vedlnosti. -Aby lidé selští, ve všech rození a rodiče člověčenstvím 
zavázané majíce, tak svobodni jako jsme my ze stavu třetího, svo- 
bodného v království Ceskěm býti měli, tomu odporujeme, jinak 
mezi nimi, lidmi a sta\y království (!eskěho žádného by rozdílu býti 
nemohlo.. G. 197. 

Člověk kmeici, člověčenstvím zavázaný, robotný čili poddaný 
neměl volnosti ani v přičíně své osoby, ani v příčině majetku. Ne- 
budeme tuto všeobecně vj-počíiávaji povinnosti a závazky poddaných 
vůbec, ale všimneme si pouze těch závazků, jichžto doklady jsme 
v zápisdch Kojelických nalezli. 

Chtěl-li který poddaný na gruntech jiných pánů se usaditi, nechť 
jii grunt koupiti, vyměniti neb se naň přiženiti, bylo iřeba, aby byl 
od prvních pánů svých vyhoštěn listem výhostným a zachovacím se 
vykázal a novým pánňm člověčenství slíbil, 

^Roku 1565 Káča Kalouska s Barcalem Němcem předstoupila 
a žádali, aby spolu oddáni byli, že se k stavu manželskému smluvili 
společně a Snesli, I ukázal Barcal list výhostný a zachovacl ně- 
mecký, kterýž Gregor Šmejdiř přečetl a že dostatečný jest, o tom 



TW^W^^f^^ 



V zprávu učinil, kterémužto omámeni iiifsto jest dáno. — AvSalt prve 
I oežli by týž Barcal potvrzen byl k sta^u manželskému a do gruntu 
[ puštén, páni ráčili to od něho míti, aby človéčenstvi pánům slíbil 
I — a tak v ochranu pánů osadnřch přijat hyl.« G. 116. 

R. 1586 dostal se před nedávném na i^runty do Kojetio a tu 

oženil Jan Zynar ze vsi Radvlna, poddaný p. Adama z Hradce, 

kancliře království Českého. Kcměi vSak listu výhoslného. Při výjezdu 

pánů do Kojetic nařízeno mu přísné, aby si jej zaopatřil. Nejprv 

zjednal si V)'host pouze na rok. pak na žádosť pánŮ úředníků ob- 

, držel výhost na vždy a slíbil dlovČčenství, což se dalo obyčejné 

\ rukou dáním. 

Kdo bez dovolení a bez výhostu na cizopanské uSel, nepřestal 
\ býti poddaným, tratil však nárok na spravedlnost a mohl býti ná- 
: silně přiveden nazpět. Dokud však kdo člověčenství neslíbil, nebyl 
' za poddaného považován. 

R. 1588 dopisoval Matouí Chylompn, opat slovanský několi- 
kráte o Jana, syna Ondřeje Dvořáka z Cakovic. který v Kojeticích 
dvůr koupil, žádaje jej nazpět jakožto svého poddaného. A\"Sak pp. 
úředníci odpověděli, že řečený Jan od předešlého opata dvťir v Ca- 
kovicich -do vůle své* na Jistý čas najal, člověčenství vftak neslíbil. 
A proto ostal v Kojeticích. 

Byla-li propuštěna matka vdova z poddanství, nebyly tím vždy 
, propuštěny i dítky, sirotci. P. Dr, Z. Winter uvádí v Kultur, obraze 
' česk. měst IL p. 54S. jako doklad násilného ulouzenf poddaných, že 
I Kristof z Lobkovic dal sirotka Pražanů z Kojetic na Beřkovice od- 
vézti. Věc se má takto: 

R. 1580 pojal Petr Pechan z Kojetic za manželku Martu, vdovu 

' po Janu Majovi z Kozárovic. Marta byla při svatebních smlouvách 

f se vši spravedlností, a jak se úředníci domnívali, i s dcerou Ludmilou, 

která tehdy při prsou byla, propuštěna. Páni úředníci Svato mikulášští 

připamatovali to p, Kryštofovi Stariimu z Lobkovic, pánu na Bylině, 

Kosti a Bcřkovicích. pánu to Marty když v Praze v domě blíže 

špitálu byl, ze Marta jest propuštěna, a byli při tom pozůstaveni. 

Brzy potom byh však překvapeni zprávou Petra Pechana, rycli- 

, táře Kojetického, že 'Marta Pochovka z Kojetic Ludmilu, dceru svou, 

kterou si pan Kryštofor z Lobkovic, že jest sirotek 
jeho, dopisovati ráčil, dovezla na Beřkovice v pátek po památce 
VSech Svatých léta 1580. Nebo týž pán ráčil pro téhož sirotka osm 
poddaných svých téhož dne s vozíkem kočím do Kojetic odeslati, 
ale ona matka nad dítětem svým lítost majíce, sama podle vyslaných 
těch s ni jela, a jak tam přijela, pani sešedše dolův děvčátko za 
ruku vzavši na zámek vedla a matce její oznámila, aby pr>č odešla, 
že nic o ni nestojí." M. D. 4. Paní z Lobkovic řídila se právní zá- 
sadou tehdejší doby. .partus sequitur ventrem.' M. T. 50. Děti 
přísluší tam, kam patřila matka, když se dítko narodilo. Matka byla 
propuštěna, ne však její dítko Ludmila. 

Ze i manželka od muže odvedena býti mohla, pakli si dříve 
výhost nezjednala, toho dokladem jest následující; Jan Kladrubský,. 
opat kláštera Ostrovského a sv. Jana v Skále, dozvěděl se, že jeho 
poddaná Dorota bez Jeho dovoleni se vdala a v Kojeticích se zdržuje. 

1 psal úředníkům Svatomikulášským, proč ji tam přechovávají. íe 
' Jest to proti zřízeni zemskému. Páni se omlouvali, že se to stalo 



!!■« I- 



pipmylem, nebot mysleli, Je pan opat svolil k sňatku Doroty s Kvé- 
l^oném Duchkem. Nebo poslali k p. opatu Kvétoné s psaním, a ten 
fflavrátiv se, pravil, že toliko mezi p. opatem a jim o nějaký kment 
^niti bylo, a on toho pro svou chudobu ie jest spraviti nemohl. 

Nevédéli prý ani, ie jest s ní jií oddán. Poidéji v4ak se do- 
védéii, ze p. opat ani doma nebyl, když Kvétoň byl k nému poslán, 
a proto nechtéje se s nepořízenou vrátiti, že vzal útoňšté k oné vý- 
mUii-é o kmentu. A proto žádají poznovu, co se proii vůli pana 
' opata a jejich védomi od téch lidí hloupých stalo, to aby mimo sebe 
jako pán rozumný a o.soba duchovni pustil, ie se mu budou hleděti 
odměniti. Květoně pak, že pana opata i je podvedl, jiným ku pfiUladn 
že dají potrestati, a dokládají: .Jestliže by pak žádo.sf tato naše 
slunná a křesťanská při V. M. mí.sta svého míti nemohla, I ač nejsme 
té naděje) tedy bychme i tak chtěli učiniti a doičenou Dorotu, když 
by pro ni vysláno bylo, vydati. Ale jak by to věc chvalitebná, ná- 
ležitá, poctivá a neslýchaná i nepřikladná byla, manželství Pánem 
Bohem nařízené njiiti a loučiti, toho V. M. k bedlivému uvažováni 
podáváme.' Po neděli Jubilate 1591. M. D. 

R. 1671. v^dán rychtáři otevřený list, aby vyslal dva sousedy 
pro Hrušku, který sběhl. Vysláni byli Jan Žcmlička a Václav Ka- 
salický. Ti dostavili Matěje Hrušku, a týž dán do vězení. Ze strany 
syna jeho, lokaje p. Norbeila ze Šternberka, posláni titéž k pánu 
zť Šternberka, ale se Spatnou odpovědí se potkah. Ne lépe nežli 
těmto vyslancům vedlo se r. 1673 Matěji Řezníkovi a jeho synu, 
ktefi se dvěma městskými mušketýry od rathouzu vysláni byli pro 
Jana Kratochvíla. Zmocnili se ho sice, avšak na ccstč v háji jim 
utekl. M. T. 91. 

Podruzi a služební, kteří pouze do času na cizopanských 
gruntech se chtěli zdržovati, měli se vykázali listem fedrovným, jinak 
měli býti grunlův prázdni. Fedrovný list Ondřeje Sapoucha r. 1584 
zněl: oby kdekoli a na číchžkoli gruntech do roka lidem posluhujíc, 
obydli své míti a živiti se mohl.. M. D. 45. 

O vyhoštění psávali obyčejné úřednici ti, na jichžto f^unty se 
měl kdo do"stati, dosavadním pánům. 

R. 1573. píéí úředníci záduSní sv. MikuláSe abatyši sv. Ducha 
strany její kmetizné takto : - Modlitbu naSÍ vzkazujeme. Důstojná 
a nábožná Panno. Panno AbbatySe kláMira milosrdenství Božftio, 
jinak sv. Ducha v Starém Městě Pražském řádu sv. Benedikta nám 
v Pánu Bohu milá. Vznesl jest na nás člověk poddaný náš Vavřinec 
jinak Vávra Křížků ze vsi Kojetic, že by sobě k stavu sv. manželství 
oblíbil Reginu, vdovu kmeliznu Vaši: prose nás, abychom se k Vám 
přimluvili, abyste mu ji i její spravedlnosf propustili a za manželku 
přáli a vydali. PonévEid^ pak manželský stav jest svobodný, a jemu 
se překážka díti od žádného bez slušných a hodných příčin nomá: 
za něho se přimlouvajíce žádáme, že dotčenou Reginu jemu za man- 
želku s její spravedlností propustíte, a toho učiniti odporní býti ne- 
ráfíte. A my v podobné věci k Vám se rádi tak zachovali a tímž 
přátelstvím a sousedstvím Vám se toho odměnhi nepomineme.* 
G. 208. 

R, 1670 žádal Daniel Kratochvil sám kapitolu hradu Pražského, 
aby byl přijat za jejich poddaného, místo aby byl požádal úředníky, 
aby učinili připsání o jeho milou, tak aby hospodář pro grunt zůstal. 



vy 

i mi 

W 






- 30 

'éc tu brali páni velmi za zlé otci i synu Danieli. Otec upíral, že 
by se to bylo stalo a jeho vědomím, syn musii se vSak před pány 
stavéti, — Konečně vSak pfece propuStén. 

Propouštěni z gruntft nerado se udílelo, zvláště, jak jsme 
v předcházejícím případě viděli, měl-li liospodáf s yruntu přijíti. 

R. 1582 žádal Martin Memingar z Lokte a na Horomčřiclch, 
aby Jiřík syn Jakuba llalouše k manželství propuštěn byl do Hlavna 
Sudová. Páni úředníci Svatomikuláššti odpovídají, že neradi jsou tomu, 
poněvadž má Jiřík po rodičích svých pod nimi a záduší jich poctivý 
gruntfk ve vsi Kojeticlch, který na ten čas i bez hospodáře jest, na 
němž by i on živnosti hledati dobře mohl, ale že váží sobě žádost 
přátelskou a v naději v odměněni že tak učiniti chtf. 

Jiná. ne méně důležitá příčina, proč výhosf z gruntů nerad 
udílen býval, byla ta, že, jak jsme v dopise pp. úředníků k abbatyši 
sv. Ducha viděli — žádárto bývalo nejen o pouhé propuštění osoby, 
nýbrž i její spravedlnost. Vyhoštěný zadával pak často více sprave- 
dlnosti, nežli mu patřilo, aneb nežli mu páni dáti chtěli. Následek 
toho býval pak nekonečné dopisování, vyhrožování a žaloby. 

R. 1554 žádali úřednici Svatomikulášétí pana purkmistra a kon- 
šely městce Klumína, aby Matěj Kolč, soused Kluminský Martě, 
manželce rychtáře Kojetického spravedlnost její 13 kop 10 gr. m. 
vydal. Opatrní páni Kluminští ani neodpověděli, lak ze úředníci Svato- 
mikuláfiStí jim vyhrožovali, pakli by se tomu dosti nestalo, íe by to 
tak opatřiti musili, aby poddaný jejich k své spravedlnosti přijíti 
^ lohl. G. 14. 

R. 1560 žádali úřednici zádušní jménem Kateřiny Haloušovy 
z Kojetic velebné a důstojné pány preláty, kněze děkana a veškerou 
kapitulu kostela hradu Pražského, aby řečené Kateřině spravedlnost 
po jejím otci Jiříkovi, rychtáři z Máslovic, kšaftem jí odkázanou pro- 
pustiti povoliti ráčili, a slibuji, že kdyby se trefilo na gruntech záduší 
jejich k tomu něco podobného, že i oni lidem poddaným zmíněných 
pánů volnými se ukáží. G. 25. 

R. 1561 Matěj Halouš rychtář dal zprávu, že by měla kmetizna 
Kojetická bráti 20 kop m., která se vdala do Vodoleny Vody z gruntu 
Dudejsovského tu z Kojetic, ale předešlí páni úředníci nechtěli Jí jich 
vydati. Ov&em, kdo bez dovolení pánů na cizí panství .se oženil nebo 
vdal, pozbyl práva na svoji spravedlnost. 

A tak tomu bylo i v tomto případě. Ludmilu Dudejsovu > vy- 
loudili Havlíček z Vodoleny Vody. člověk pánův Sekerkův, a pak 
iádal její spravedlnost. Páni úředníci Svat o mikulášští nechtěli jí však 
vydati. Než, páni Sekerkové věděh si rady. Douša z Neratovic měl 
dle ubermansíté výpovědi složiti na právě Kosteleckém pro Matěje 
Halouše z Kojetic, kterého škodně zranil, 20 kop. Když nechtěli 
úředníci Svatomikulኊti vydati Ludmile Dudejsové její spravedlnost, 
zapověděli paní Sekerkové vydati oněch 20 kop Matěji Haloušovi. 
To pomohlo. Peníze byly pak vydávány Ludmile po dvou kopách 
ročně. R. 1569. složil Vávra Krížkň poslední dvě kopy pro Lidu, 
ta však byla již od muže svého z Vodoleny Vody odešla, aniž se 
vědělo, kde by byla. (G. 1. 166.1 

R. 1583. byl Šimon Jirásek z Kojetic propuštěn do Chrástu na 
grunty Hynka Vrábského a hned potom žádal svoji spravedlnost. 
Páni úředníci Svntomikulášští odpovídají, že mu ji již vydali, a to 




31 



3 kop. Dostal-li bratr jeho nřco vice, to stalo se proto, že na gruotccb 
Istal. Konečně na přímluvu p. Hynka Vrábského přidáno mu 7 kop. 
■". D. 29.) 

R. 1582 byl Jiffk Halouš na dopis Martina Memingara propuStén 
> Hlavna Sudová. Brzy potom žádal, aby mu vydán byl jelio podíl 
^53 kopy. Páni úřednici odpovídají, že jest jim s podivením, jak může 
nřco takového žádati, véda, že mu je Martin Memin^ar úředník vy- 
platil, jak z register patmo. Po otci jeho naálo se 13 kop dluhů, 
které otčím k zapravení převzal, zatím však z gruntů utekl. Pakli 
mu néco slíbil, necht si to na něm vymáhá. Kdyby byly peníze před 
rukama na pravé, rádi by je chtéli vydati. 

Než i tu pan Cingulin Podnnsky z Opočna věděl si rady. 
Z Chrástu byla jakási Ludmila provdána v Kojeticlch. Páni úřednici 
Svatomikulá^ati žádali - ^■> j^j' spravedlnost. I odpovédél p. Cingytin, 
dokud nedají oni spravedlnost Jiřímu, nedá on ji zase Ludmile. Na 
to píši úřednici Svatomikulášští, >klerak jsou nešCastni, že p. Cin- 
guiin více osobé jedné křivou věc mluWcí, nežli jim, registrům a pe- 
četí jejich u sebe místo dává. < By tomu byl konec učiněn, posílají 
" •vidimus" trhu o gruntu někdy Halou&e. (M. D. 80. 1 Avšak ješté 
r. 1589 nebyla věc ta ukončena. 

Propouštění z gruntů dalo se bud v očekávání, že noví pán: 
v podobné věci rádi také tak se zachovají k pánům, z jejichžto 
grumů kdo byl propuStén, buď za jakousi náhradu, aneb na vý- 
měnu, — 

Jak jsme již viděli, odstoupil nejmladší syn KábŮv okolo r. 1595 
pánům kovárnu za výhost. 

R. 1579 propuštěn z gruntu Jan Vejce, dáno mu vSak sprave- 
dlnosti místo 12 kop pouze 6 kop. 

R. 1609 dal mladý Kába za výhost své manželky 18 kop. 

R. 1670. propuštěn Adam Hruška na panství Chlumecké pána 
z Saganu, naproti tomu propuštěn byl zase do Kojetic Jan Kříž. 
K. 17. 

R. 1677 propuštěna dcera nebožtíka Václava Lečického za 
manželku Vítovi Říhovi do Břeviiovsi. Naproti ni pak dán za pod- 
daného zádušf listem zhostným Mikuláš Říha. syn téhož Víta Říhy, 
12!etý. Měl se dosaditi na grunt Kasalický v Byškox-icích. k témuž 
záduší sv. Mikuláše náležející, nebof mě! otce možného. M. T. 112. 
Téhož roku upustila za vejhosi Kateřina Kopářo\-á od pretense 3ít zk. 
kterou měla na gruntě svého otce. 

R. 1696 splatil ncbožtík Marek Kamenický na dvůr Hruškovský 
14 kop. Dcera po něm Salomena, Již 401etá. měla je z toho gruntu 
vybírati. Chtěla pojiti Člověka svobodného Michala Lyšku za manžela 
a s ním na hospodě v Kojeticích zůstati. Za propuštění z poddanství 
nabízela onéch 14 kop, které měla na Ilruškovském statku. Bylo 
vSak od pánů ustanoveno, aby bud ona dala 3(1 ni., aneb aby se on 
dal do poddanosti. 

Často bylo propušléní z poddanství také odepřeno. Roku 1583 
žádal Blažej Příměnský, aby mu vdova po kováři Lysém z Kostelce 
do Kojetic byla propuštěna. Na troje připsání úředníků zádušních 
v téže příčině nechtěli Kostclečtí k lomu svoliti. Tepr\'e když ta, tou 
příčinou obrátili se úředníci k panu Albrechtovi Kamejiskému z El- 



aěofc- a u VcMism J. U. c. t^aé raď a ■ t>ji Í úni L ponřafta 
3it«n Koarine atd Ijteti, tyfau f tau )cj«cíi žjdniíb. 

JM HwtaoSí I Vedomic Udal r. 1592 tii podrvbč, aby im 
t^to tlovolaw T lUýt i och « Bsxte. Sei acracÁa tobo aa ptan 
fli^D ůaia, IronpJ gnMK BUAr t KopeucictL aoči bjfl x XedoadK 
ayboiCía^ Maid ňak bn^ grant ten fnxbti. ponísadi se od s«Ao 
páaa vyfxMiti wracďiL 3)L D. 3:m. Tobk <« pfiánK ^oóů^atsL 

reploapoaf na piitecfa . (jmnt; prodáracL o wA lAa ft o T a li 
t^Vo tx jea s pocokatm pasakým. a to jCH za jutých potbnteefc. 

SRL4M>y v přiunS pradcjc gnatů konuy se o ryctusřiť n pff- 
Mwn aůag « oui ed> - Pak mďjr (waantfKáiir>- býti pánům a tniv-fi sdic^ 
loay. vidádah- še dc* ť q^ m er moiAtdi. ;;rtratoTn»d). G. 174^ 

R<iko Í5Ó2. psal smkiani, kKnMK d*a ralacBl bcaifi lUhndcKť. 
Mat^ a Tctr w startim bratran Kubkoa v ptitiot ^nmta ofioffi, 
kačz Milník f^ůf. 

Pfi prodeji (^nmlo zálndo na prodžvapom. kolďr strifcú |rfi 
0VMn <Jnfi necbah. Tak 156n Bartoň Pfchrtnc vrmlnl si ic satkn, 
Uerf (vodily krám a d%-a \(ik>-, <jsm orer, rcpir a jeden kopa 
xiboiiA. kwrmi jafi chiél oslti. jmak prodira! saidc i se j&inoii 
a tkňka. tutá: s H ar^-cby žita, S sa. jetmaoL, 18 sir. orsa. Bo- 
rélAo dobytka 3 domád a 2 kriw záduúu. kterě pít tom statfcit 
jíoui owc II, prasnoa sňú, koo£ 2. husáka a bus a slepic, co při 
UMU ffmtté jest. tnUo nebo tmiobo. to se pfi tom gnioté lancchári, 
jakoá i vf^y troje, plouh. brány, ráz < třemi koly. iG. Tl.i Vždy 
viak tíáaio se, aby pfi grunte zanecháno bylo alespoň tolik, at^r 
kupojlci obstáli mohL a gnmt aby tím neutrpěl 

KupoJ onu nekladla se ob>'Če}né najednoo. aýbrž dán ántsrek, 
a trčeny lhůty, ve kterých se iňéjy peníze la gnmt klásti. Pentie ty 
narvaly «e gruntovní peníze čili 'i-emnk nebo ^v^runk'. 

Roku 1561 Ti>él Maté|ka rychtář zadrženě sirotčí pentxe- zároveň 
• 'remnkem' klásti. G. 73. R. 1662 na-sriiuif úředníci zádušol. aby 
fgrvat HruUinvský prodán by] Janu Ferloii za 250 kop, aby dát 
pokwid zádavkuSOkop na hotově a •vejmnkOv abv po 10 kopich 
9|MceL Z. K. 

Tyto gnmtovTu penize kladly se bod o Vánocích nebo r maso- 
postní ůierý na právě t. j. □ rychtáře a byly ztumenávány na \Tubech. 
íC. 60. 62. 1 Rvxhiár pak je odváděl páiiam úrcdníkĎin. Někdy ozna- 
mo^-ali páni r^ditářovi, kdy přijdou, a tento měl o lom sousedy 
zpra>-rti. aby měli peníze pohotově. Nept^dně platicún \-yhroio- 
^^uao, že se musí ^-\prodaii nebo že budou dám z gnmta na 
chalupu. Tak vyhrožováno r 1551 sv-nom Haloušovým, r. 1671 
Janu Křfzovi. 

(.^asto žádáni býti při koupi gruntu í rukojmí, že kupujici povin- 
iKAtem svým zadostučint. Tak r. 1562 od Valenty Jirááka, r. 1568 
od Jana lÚby z Mratfna. kd>-ž pře\-zal grunt po otci Svalošovi, Roku 
1579 rhtíl Jan Novák, aby prc^uátěn b)-l na pamiví velké koleje. 
Ale pak zase proď. aby mohl zůstati na svém gruntu, že s ten grunt 
n:i panství velké koleje, závdavek a placem jeho bjii nemůže. Za lO 
byl od úředníků trestán. G. 257. 

R. 1671 njal Matěj Řezník grunt Kamenický nejpnx bez svoleni 
pánů, zaéeždán do ^tlavy. Za rok potom mé) dáti 50 kop závdavku 




^IF 



33 



I týi grunt. Avšak nic nesložil, aČ obili sklidil. Proto dán za kik 

I trdlice a tain celý den vézel; kdyí k ničemu se nechtěl přičiniti, 

[ vzati mu bylí do fary dva tažnf voli k prodání, a tjrant dán Řehoři 

■ Lhotákovi pro syna Jana. 

■ Peníze grunto\Tií měly se klásti na právě z té příčiny, nby z nich 
zapravovány býti mohly dluhy a jiné povinnosti. Proto stěžovali si 
r. 1623 ůfednici do Matouše Holaty mimo jiné i v tom, že za pro- 
daný grunt >díl peněz na Škodu záduSf i také sousedův též vsi pfijal. 
kteréžto peníze ne jinde než na právě jsa tolik dlužen k záduM 
i sousedům, co na něj přiilo soldátům dáti, z toho zaplaceno a na- 
praveno býti mohlo, skládány býti měly.* Z. K. 

Podobně jako s prodáváním j^runtů bylo i s kšaftovánim 
o nich. Poslední pořízeni o gruntu čili kSaft měl jen tehdy platnosf, 
když jej uznali a schválili páni. 

R, 1555 zemřel Mikuláš starý rychtář. Pátráno ihned po jeho 
kšafte. Zpočátku nemohU se ho doptati. Nevědělo se. je-li v osadní 
truhlici čili nic. Proto poručeno rychtáři, aby knězi Mikulášovi truhlici 
okázal, by ji prohledal a kSaft dodal do Prahy, Kšaft ten psal farář 
Mikuláš. Když byl nalezen, dodán zapečetěný úředníkům do Prahy, 
a když Jan Pechovec rychtář, Duchek Vondráčkův a Jíra Sopouch, 
konšelé přísežní dosvědčili, že ta a taková konečná poslední vůle 
nebožtíka Mikuláše, starého rychtáře byla, zapsán jest kšaft ten v re- 
gistra úředníkův osady a záduší sv. Mikuíááe v Starém Městě Pražském. 
Zavíral a držel v sobě slovo od slova toto: 

• Letha Panie tisícího pěiistého padesátého člvrtýho v středu 
po sv. Martinu. Mikuláš jsa v trestání Božím a jsa ještě pN paměti 
zdravé učinil poHzení statku svého: Manželce své Dorotě poroučí, 
aby synové vydali 20 kop m.. dceři Salomené 20 kop. Itm. Svatošovi 
60 kop. A synům Janovi a Duchkovi hospodářství poroučí společně, 
a s mateři aby se snášeli, pakli by se spolu nemohli snésti, tehdy 
téch 20 kop m. aby jí vydali a po 10 kopách kladli, t 

Dále pak následuje, komu a co jest dlužen. — Kšaft Doroty 
manželky jeho nebyl uznán, poněvadž byl učiněn bez svolení pánilv. 
Rovněž i kšaft nebožce Petra Pechana neměl své moci míti, poněvadž 
bez svolení pánů se stal. 

Podobné i odkaz SvatošOv. učiněný při právu Kosieleckém 
Anně Baštové neměl plaioosti. 'poněvadž zřízením zemským a prá\'y 
království tohoto dostatečně a patrně vyměřeno a opatřeno jest, že 
žádný člověk poddaný a kmetci o statku svém též kmctcim žádného 
pořízeni ani zápisův, nad to odevzdání komukoli bez dovoleni vrch- 
nosti své učinili nemťlže. A by( učinil, to průchodu svého míti nemá 
a nemívá.' M. D. r, 1595. 

Obyčejné dídil grunt po otci nejmladší syn, byl-li totiž dost 
stár a schopen hospodářství říditi. Roku 1550 poručeno třem synňrn 
po nebožttku Václavovi Haloušovi, jejichžto statek byl spusliý, aby se 
s rychtářem a konšely postavili před pány, a tu byl statek jejich 
i s nábytkem všecek popsán a žacován ve trecli stech líopách mi- 
íenských. A tu jest rychtáři Pechovcovi luze přikázáno, aby je 
s konšely k tomu přidržel, aby hospodařili a žen sobě ptali. A z nich 
nejmladší Petr aby se ftez meškáni oženil. — Napřed jmenován 
nejmladší, pak tepn- dodáno: aneb jiný z nich. 



KfHm Í3&Í odfc&nl Miknlá* groBt sftá irjfnly frŤ *" dr fma 
sfvíaa, JaDovi a Docfakorí spotečaě s maseíi. R. 1668 žádal Vádar. 
surti syn KauAnjr Kábovy. abr jmm na gnnt matky dni byl tifis, 
pooňadi mUdH bratr pro ttáaáost jej pftrzfti onnAše. R. Í745 ža- 
knral Jalcob DnHc, starii na a e ml e JO io Jam Drnfea, že madut nu- 
cxvrha gmm nanqt-ýi spooStí. dhifay žádné nmpláci i Derlssnii diárt 
jxt sutlcu tyhánL Pročň, pooř^^dž <w se t časa obleicsí mčsci 
Prahy ea Laods-MQitt s nebezpečenstrán žirob>-ti srého potřcbonti 
dal a statečné do aaaě Brandcbar^kč i kd)'b>' jim z Brandýsa nebyl 
otHdi zsn-ednt byl, by 'jcma z podotSoiotých pÍKin takový staidc 
v Z3pi& uvedoi být, ponii<ii£ žádá. Statek ttn mď patřiti inlatUfwm 
bratru Váda^xm, tak podotí-ká se výúavni v gnmtonúcb knihách. 
Ale že mS Jakub t nňiuilčni roce 1744 od M^nQosti^-éjií králoniy 
a dňficné pani proilé patent>- pro sebe. dás jemu. Maceše mH dá- 
vali 9 strychů obiU rýmioku a t-ysuvéti náležitou chalupu. Bvatia 
Váda-.-a m6 dáti i-yučiti fctncdu aneb yej do zrostu stravo\'ati a hatiti 
a jona do smni obydb xv statku darmo dátL 

Roku 1773 odkázal Jtfi Kasalický gnnn čís. 27. mladšímu syna 
Jihmu. Ten \-iak byl Dcdiiživý. a proto přeíd gmm na stoiiíbo s>iia 
a }eho iRanžeDcn za ťJOO zlatÝch. Sobí \y-iraml ^-ysta^-enoa 
(čís. 36., I do smrti výmiock a po «nirti své ?)iKn-i Jtfikovi 
výniének, který sám mél L y 12 str. iita, 3 pšenice, 4 ječ- 

'J5 str. hfádiu — vte suchďM) obili a 4(J zl. peněz. 

B9I-IÍ dédic pHičš mlád, tak Že bospodáJstvi v^sti nemohl, bo- 
ipndahla s ním matka až do let. kdy mohl hospodársni píevztti, 
anebo v: pirovdala. 

R. 1543 popustila Mandelina Voiidráčko\í statek s^tiovÍ Duch- 
ko\-Í » lou podmfnkou, abj- dal bratru KTétoňori, fcd>-ž by let doiel, 
30 kop a ji, malce 15 kop, d\i krávy, deset ovce, a měla při nim 
ostánti. G. 2. 

Po Valentovi JiráSkovi ostali r. 1580 dva s>-nové MikuláS a Mate}. 
Oba byli s matkou na statku. R. 1673 byla na gnuitě č. p. 14. 
vdwa po Janu Zemličkwi se synem Václavem. Matka vdova oe- 
ronhouc platiti dluhy, mela jiti do žaláře, a\-šak na primlum r^-chtáře 
bylo jj jeité posl>o«-éno. Vádav. kd>-ž dospěl, tuc nehospodařil, a >jsouce 
svobodný vice dud a žraní hleděl,- tak íe mu bylo naíizeno, aby se 
jeiíí o masopustě r. 1688 oíeniL Než, zdá se. ie rozkazu toho nedbal. 
tak fe grunt b>'l prodán. Nebo< r. 1691 u\-ádi se na jeho grurUé 
Maiěj Hru^a. 

R'iku 1556 pro\'dala se Dorota, vdova po Janu Šelikoxi; r. 1559 
Kateřina \-dova pfi Kubkon lIaIouf/j\i; r. 1562 vdova Ur^a Jirá^ 
ková; r. 1578 Dorota, vdova po Jírovi Sapouchovi, ponňadí ^'íecfcy 
měly dítky nezletilí. — Jak se potom mnohdy ot6'm o sirotk>- staral, 
ukáže nám následující pffklad. 

Vdova Markyta I laloukiň měla r. 1575 s>-na Jiříka a dcery 
Annu a Dorotu. Nejprve bylo určeno, aby se statek mezi nimi roí- 
dětil. Později dána víak vdova )lark>'ta k stavu manželskému ŘehoN 
Jiráfikovi, poně\-adi syn neměl jeitě let. a dluhův bylo mnoho, a grunt 
jeétě nebyl zaplacen. .Mimo to pravil Říha. že má za pány peněz do- 
40 kop a žádal od meh některé kopy. 

Dle toho bylo by se třem sirotkám « toho gruntu po otci mimo 
zaplaceni dluhův ničeho nedostalo, ano, byli by je^ě mďí pomáhati 




spláceti po otci dluhy, Avšak folia Jirásek a Markyta připovědéli, že 
tém třem sirotkům z toho gruntu dají 50 kop, a to sice z dobré 
vůle. Synu a dceři svobodné po 20 kopácli, provdané dceři 10 kop. 
Potom prodán jím grunt pod!e trhu. AvSak Říha splnil spalné svůj 
slib. Nadělal dluhů a prchl z íjriintii, a pánům úředníkům nastaly 
spor>' s paneni Cingulinem z Hlavna Sudová o podil Jiříka, který 
do lllavna Sudová byl propuštěn. — Nebylo-li oprávněného dádice, 
připadl grunt odúmrti na pány, kteří jej znovu prodali. 

Po starém MikuláSovi dédili grunt dva ncjmladSf synové. Po 
jejích smrti r. 1561 připadl grunt odúmrti na pány a prodán za 800 
kop m. staršímu bratrovi Martinovi, který zase sviíj grunt Merdovský 
čís. p. 11. prodal bratru svému SvaioSovi za 150 kop. 

Roku 1568 po smrti Baltazara jinak Galcara a sirotkův po Ja- 
kubovi Haiouéovi pozůstalých, grunt s dédinami, lukami i se vSím 
k oému přisluíienstvim a svršky připadl odúmrti k záduSí a prodán 
jest Jakubovi iMratfnskému za pCiI čtvrtá sta kop miš. G, 157, 

Roku 1586 zemfet Petr Pechan z cis. p. 2^ vlastních dílek 
nemaje. KMft jeho nemel míti své moci, poněvadž byl učiněn bez 
vědomi pánu, a druhá polovička připadla na osadu a prodána jest 
vdově Martě a jejímu novému manželu Janu Cynarovi za sto kop 
mié. M. D. 

Peněz za grunty, které odúmrti připadly zadují, používáno pro 
vychování kněžstva a žákovstva v Praze. Tak np. byl roku 1592 
propuí.tén Ondřej, mladáí syn zemřelého Jíry Sapoucha do Oujezdcc 
na panství Ouřiňovesské se Čtyřiceti kopami k manželství, a podotknuto, 
že více nemá k požadováni. Co by se více vyhledalo, připadne od- 
oumrtí k záduší. Nápad dalfií po bratru a Anně sestře nemá. nýbrž 
což by koliv vice se vyhledalo, to na osadu a chudé záduál pro vy- 
chování kněžstva a žákovstva odťimrtí jako i jiná odúmrf obrácena 
býti má. M. D. 204. Z toho patrno, ze by si byli páni ouředníci 
přáli, aby grunty co možná nejčastěji odúmrti na osadu a záduS 
připadávaiy. Odtud lze i vysvětliti, proč někdy nemohouce se smrti 
držitele dočkati, giunt mu vzali a prodali. Tak r. 1589 prohlásili 
o Dorotě, vdově po zemřelém Martinovi Martinovském, že by pro 
její seSlosf vékem a neposluSiiosf čeládky grunt bez velké Ěkody 
spravovati nemohla. A proto prodali jej Václavovi Novákovi a pak 
Janu Cakovskému za 1100 kop, jak výslovné podotýkají, aby z častých 
sbírek na v>'chováni správců církevních a mládeže okolní sjíti mohlo. 
Mamě naříkala Dorota, když na ni pak věřitelé se všech stran na- 
léhali, 'ie by jí páni robotu její bráti měli!* Páni ji podobné naří- 
kání krátce zakázali, a Novákovi uložili, aby Dorotu do smrti mél 
při sobě, náležitou stravou a oděvem ji zaopatřoval a jako tetu opa- 
troval, tak aby v ničem žádného nedostatku netrpěla. 

Roku 1594 mél Jan Novák Bartofíovi, sirotku po zemřelém 
Janu Pechovci, platiti 24 kop. Poněvadž vSak Bartoň zemřel, spadla 
ta suma na pány. G. 169. 

Roku 168'1 zemřel Jan Kříž. Chalupu jeho chtěl sobe přivlast- 
fiovati jako po otčimovi Václav Kába. Usneseno však, aby se prodala 
k záduší a zaopatřila jiným hospodářem. Nový ten hospodář byl 
Pavel Lhoták. 

V takovém případě, kdy gmnt odúmrti připadl na pány, mělo 
býti vše náležilé sepsáno, a věci, které měly větši ceny, měly hýli 



36 



od rychtáře ouřednlkčm odvedeny. Tak po smrti Balcara 1568 za- 
znamenány byly tyto svrSky a nábytky : 3 koné, liovéziho devatero, 
ovec 26, sviň i s prasaty osmero, husy 4, slepic 20, vůz jeden, kočí 
vozík dobrý, plouh a jedny brány. Obílí ; žita v stodole a v stohu 
za 40 str., ovsa dvě kopy st., ječmene 6 strychň hrachu a prosa 
cožkoliv toho jest. Roku 1569 přinesl Martin rychtáf nádobí cínové, 
co pozůstalo po KateHni Halouzce a jejím muži Baltazarovi mimo 
tu konvici šestizejdlíkovou a dvě míry velké, které byly dány matce 
Balcarové, totiž: jednu mísu zánovní se znamením KB, jednu mísu 
starou, stlučenou se znamením D. jednu konvici asi ve čtyři žejdlíky 
se znamením K, jednu půlku se znamením K, tři talířky se zna- 
mením U a čtyři lalířky se znamením K a k tomu mČdčničku ne- 
velikou. — Avšak nežli se sepsání takové stalo, hleděli příbuzní 
a Jiní kde co mohli ndstraniti. 

R. 1580 zemřela podruhyně Dorota po Janu Řezáčovi, Zůstalo 
po ní pětileté děvčátko Maruše. Pan farář oznámil, že po Dorotí 
zůstalo 2U kop, Novák, u něhož Dorota zemřela, manželka jeho 
a Kffž tázáni byvše o penězích oznámili, že o nich ničeho nevědí. 
Když jim však bylo řečeno, že pan farář oznámil, ze po Dorotě 
zůstalo 20 kop, přiznala se Nováková k 19 tolarům, a nčco prý 
jest na dluzích. Za to Novák a Kříž, že jsou pravdu zatajili a pfed 
pány svými jinak mluvili, Šatlavou ztrestáni, a žena Novákova ztrestána 
byla kládou. Po Dorotě podruhyni zóstaly mimo to dvoje peřiny, 
jeden polštář, jedna poduška, a zvláště jedna poduška a peřinka 
k leháni témuž sirotku jest vydána s jednou plachetkou. Dťě pro- 
stěradla, plášf soukenný, truhlice jedna loketní zamčitá. Jiného pak 
menšího jako hrncfiv, talířftv toliko nemnoho. 

Roku 1588 zemře] Martin Martinovský. Dorota, vdova po něm. 
přiznala se před pány, že jsouc k tomu od staré rychtářky navedena. 
Křížkové, nové rychtářcc k uschováni dala 12 taliřův cínových, dvě 
mísy velké cínové, jednu konvici a čtyři kusy plátna, z nichž v ně- 
kterých bylo 40 až 50 loket. Troubu plátna, konvici a jiné věci da- 
rovala pak pro žáky u sv, Mikuláše. K osadě Svatomikulášské od- 
kázala dluh, který měla u Jana Dvořáka, v celku 95 kop. To stalo 
se pořízením, které učinila r. 1594 před rychtářem a konšely. Co 
přátelům odkázala, bylo zvláSf poznamenáno. Téhož roku zemřela. 
Johana Brázdimská vzala a odnesla po její smrti netoliko od nádobí 
cínového a jiných svršků, ,ale i na hotových penězích ve dvou py- 
tlících, záduší náležejících. Úředníci Svatomikulášští psali pak p. Janu 
staršímu Bejkovskému ze Sebířova a na Velkém Brázdíme, aby len 
vzatek jakožto statek odúmrtí k zádušf připadlý vrátila, nebot k tomu 
práva neměla. M. D. :i33. 

Roku 1687 dosv-ědčuje Martin Kmotřík, primátor města Nepo- 
muku, že jej Tomáš Surš, který již matku kolik let neviděl, r. 1683 
vyzval, když by) v Praze za příčinou kontrbuce, aby s ním jel do 
Kojctic, a tam Že slyíel, že ona mi^ži po mnohém mateřském jejich 
spolu rozmlouvání pravila: Slyšíš, muži, kdyby mne Pán Bfth z to- 
hoto světa povolatL ráčil, tedy přítomné dceři Kačence pět kusů 
ložních áatův odevzdávám a poroučím ji je vydati, jakož i truhlu, 
kterou schovanou mám u naší sousedky kovářky, a cokoliv se v ní 
vynacházeti bude, o to aby se s druhou sestrou Liduškou rozdělily. 



má vůle jest, a lomu chci, a ty abys jim v to nesáhal, porou- 
čím. Z. K. 

Daniel, syn Mikuláie Kratochvíla byl r. 1666 ženat v Zákolanech. 
Manželka jeho Dorota Srbková odkázala něco penéz k zaduji. AvSak 
odkaz ten v penězích nebyl nalezen. I melo se za to, že Daniel 
peuize odstranil, a proto dán do éatlavy. Co zdůdil po nebožce man- 
želce, měl nechati u otce v Kojeticích, až se věc vyřfdi. Ale jak se 
vyřídila, nenalezli jsme. 

Když grunt odťimrtí připadl záduáí a osadě, vydána byla vdově 
její spravedlnost, anebo vdala-li se a koupíla-Ii s novým manželem 
grunt, na němž hospodařila, byla její spravedlnost odečtena od kupni 
ceny, anebo vyjednán ji výměnek na gruniě, jako np. Dorotě Mar- 
linovské. Po smrti Jana Cynara r. 1590, když připadl grunt odúmrif 
osadě Svatomikulášské, propuštěna jeho vdova Marta do Kozárovic, 
odkud se byla dostala do Kojetic, a vydána ji její nevelká sprave- 
dlnost. Rokli 1586 přijala Markyta, vdova po Václavovi Vejci Jakuba 
Čecha z Preboj na svůj podíl za hospodáře mocného, on pak proti 
lomu obvinil jí véecken statek svňj. Grunt Vejcovský prodán jim za 
90 kop. Místo závdavku •porazeno< Mark-ylČ za spravedlnost, kterou 
měla za prvním manželem, 30 kop. Ostatních 6C) kop mělo se sklá- 
dati sirotkům Evě a Alžbětě, a když dorostou, mělo se jim dáti po 
jedné krávě s poctivou výpravou. 

Jak postaráno bylo o osiřelé dítky v takových případech, kdyi 
bud s matkou na grunte zůstaly, nebo když grunt byl prodán, se- 
známe z odstavce následujícího. 



Péče o sirotky. 

Zemřel-li hospodář, mčl lychtář pánům úmrtí oznámiti a s kon- 
Sely svréky a nábytek sepsati a soupis úředníkům odeslati, tak aby 
sirotčího nic nebylo ustraněno. Někdy přijeli pp. tíředníci samí k ta- 
kovému soupisu. 

Roku 1575 zemřel Jíra Sapouch. Dorota, vdova po něm, slíbila 
prodati něco ovsa Václavovi Kožešníkovi z Kostelce nad Labem. 
Později vSak zdráhala se oves ten mu nechati. Páni KostelečK obrátili 
se jménem svého poddaného v této příčině na úředníky Svatomiku- 
láĚské v Praze. Tito jim odpověděli, že prý Václav Kožešník Dorotu 
Sapouchovu ku prodeji tomu skoro přinutkal. Ona prý vždy jest na 
tom stála, že bez přítomnosti rychtáře Kojetického prodávati nechtěla. 
On však ji nutkal, řka, že jeho oves není neili černý, a tak jakoby 
proti ním t- j. ouredníkům poddaných posazoval. Pak dokládají do- 
slovně: >A jestliže jest co od ní ovsa koupil a peníze jí dal, snad za 
to od ni také ovsa vzal. A víte o tom dobře, přátelé naSi milí, že 
jest ona ani také žádný jiný té moci neměla, zvláště neoznámivSe 
nám prve o smrti manžela jejího, poněvadž jsou sirotci, pokavad by 
ten stateček prve popsán nebyl. A oni také sirotci k tomu ovsu 
spravedlnost mají, a zvláště bez vědomi i také povoleni pánů svých 
na újmu sirotčí prodávati jest neměla, a my tomu trhu místa dáti 



noaUase. A pro takotom rée dbaóa od aás ikuui a £ ho uxsia í 
nt wf ňon . A ttra ndeie nod yJmcigidi taidio qicanrí. a&c se T>é 
vfci ifMfcofl. Pdci br nedNa tedy jaaa poUÍdtne dcW k stitf 
pfoEi díiri v Stanfib M£m£ IVxísksi b st. ^blcoBie aa Bfe na den 
fr. Petra a Pavh. ApoteMv Kaž, v botfiaa 15. sa oriém orio^ 
A s lim tníoaf (^a£ raí s mmi trtň.- 

PodBjr airodtA MdOír k dte toho. koiik otec aa gnnu ^I^ 
aineb koGk jioi oičíni ocfeo oastopojid bos^odáí dáti se mro&L Podijr 
Hltíeijr b«f poaae r pcsiÉifch. anrijo v pattá A a T^prsTv tínmftr 

Kdyi r. 153 vdon K&ia Halooicrrá pollěna a disa >e5t Bol- 
oron. a mu jefao ta srí^ áů a statek, kterýž mi a nfei bode; 
pfiýda a vála, výsloroé se pnn, ie jest Bakar pidlřn do graun, 
aby- gírodcr opstrót^ a jim íádoč křňňj>- oeřiníL Bakar ditfi viak 
dfitc, Dcj £ki'v££cjistvj skbíl. vAléti, co ta na gmntě jemu a 3n'otkůiD 
oiJeži a CD po nové nré manzHci? má rziti. I orfmo, čc Docfakovi. 
motkt) po Jakuba Haloub náleži 100 kop a dcerám Maňanf a Ajíot 
po 50 kopích. Pakli bj- se dala výjxax^ má T>-datt dcerám po 30 
IcopAdL jejích o(čfm Bakar ootámil před pány. bodoo-U bo skatct 
poíloodiati, je je tim odb^i necitce. 

Koka 1666 byl napomenut Marek Kanieoický. aby lépe hoipo- 
dafil, jinak ie *e grunt jmým hospodářem opatří, a oo na chalapa 
dán boidc. a co na grunt jii vyplatil, o to ie přijde. V oetko sk^il 
na grunt Hm&kovský 14 kop, kicré pak dctra Salomena rožla po 
dvoa kcf)ácb ročné dostávati. Byla ^-iák za né r. 169Ď i poddanství 
propuétina. 

Roku 1672 mély dcCT>' Duchosla^-a Kopáče dostati z gnintn 
t. 24. toiOc, kr>Iik méi na ném ot^c s.Ioíeno- Nebylo toho mnoho, 
a proto nepochybné později obé dcen* u»Iy, nestarajke se o své podďy. 

Roka 1745, abychom již při tomto gnmté ostali, méíy dostati 
ditky Dmko\y z drahého maiúelst^n Anion a Jan od bratra Jakuba 
po 50 kopách. 3 nevrátí-Ii se Jan. který u Brandeburku by) na vojné, 
mi »e iebo podíl rozdéhti. 

Roku 1825 mél Vádav Beran, kter>- grunt tento koupil, za- 
platiti pro nezletilé ďtky i>eboitíka Jana Dmka. Ansu. Teressi, Ali- 
béfu, Josefa a vdovu Alžbětu óOfX) zl. Dcera Rosalie. k^e^ou mél 
Václav Dmek za manželku, mela půl gruntu. 

1'odíly sirotkův kladeny být-aly před jiné poiadavk}-, které byly 
na gruntech. Tak r. 1574 při trhu o grunt Býzov^ký v přifařených 
bi^oviclch, kterýžto grunt též k záduáí s\-. Mikuláš v Starém Městé 
Pražském patřil, podotknuto i-ýsIo\-né Při tomto trhu lo se má zna- 
menati. í« détem nebožtíka \'áit)-, prvního muže Mark-jt)-. jmenovité 
Anné, Mar>'3né, Kateřiné jedné každé náleži 36 kop. A t>' peníxe 
mají m; skládali u p. úředníkův každého rok-u do v\'plnéDi sta osmi 
Iďip mA. Což pak přes téch lOS kop přebíltati bude, to tcpr\-a ná- 
Icicti má Janovi Býzon a Markytě, jeho ženě. G. 2t>l. 

Peníze sirotčí skládaly se u rychtáře, a znamenány na \Tubech 
<1559i. Rychtář pak je mé] pánům úředníkům odvádéti. a ti je méli 
zaznamenávati do zviáštmch sirotčích register. 'aby sirotci přijdouce 
k tctům, védéli. při kom a u koho svého hledati a dosáhnouti.' G. 166. 

Roku 1561 dán rychtář Matéjka z uvážení pánů osadních do 
trestání, že porobil své povinnosti. Shledalo se totiž, že zadržel oem 
kop sirolčjch penéz. Musil je ováem nahraditi a mimo to jeStí za- 



• raivwwwiip «. >« 



1 platiti dvé kopy pokuty. Avšak i páni úředníci Pražští nezacházeti 
s penŮzi sirotků Kojetických dosti správně. 

Roku 1570 zaznamenáno, že M. Pavel Kiystyán z Koldyna měl 
za sebou některou kopu sirotčích penéz. které k sobe přijal 2a svého 
úřadováni od jistých osob, jak v registrách poznamenáno Z téch 
peněr vydal 15 kop miš. za kvartál sv. Jakuba léta 1570 p. faráři 
K. Václavovi Dačickému, nebo pan mistr Jakub, kterýž toho roku 
sám k sobe všecky důchody přijímal i zase na potřeby vydával, 
žádných peněz obecných jest nemel a protož na takových patnácte 

, kop jest jemu M. Pavlovi livitancl dal. Peníze ty splaceny jsou r, 1572. 
Koku 1573 úfednik Tomá.% Bechynský jinak Brečka v přítom- 
nosti své manželky Kateřiny a Míchala Mcčiře se přiznal na smrtel- 
ném loži. že mnoho přes 70 kop zůstává za ním peněz sirolčích. Což 
jest před nimi a M. Pavlem Koldynem nejednou opakoval. Av5ak 
co 2a voskové světlo po dvě léta dal, to z těch sirolíich peněz mělo 
jemu zase býti poražího. A lo se bud od zvoníka anebo od svícnice, 
od které to světlo bráno, mělo vyzvěděti. Jeho manželka nemohla 
tuto Částku po smrti svého manžela zapravili a proto dala pánům 

' osadním zápis na chmelnici, která pak r. 1575 byla prodána Sebe- 
stianovi z HorSova za 55 kop, poněvadž nebyla ani zřízena a sdělána, 

..nýbrž jen jako samé pusté místo. G. 219. 

Již roku 1570 stalo se snesení pp. úředníkův a osadních slaršícb, 

' aby peníze gruntovní a sirotčí, co jest jich kde za předešlých pánů 
úředníkův zůstalo, i za hdmi poddanými aby skládány a shromážděny 
byly. Poznamenáni jich pak aby se v knihy a registra sirotčí pro- 
střední in Quarto v červené kůži stalo a budoucně dalo, a to jak 
příjem, tak i vydání. Případ viak s Tomášem Bechynským přiměl 
pány, že při výjezdu do Kojetic r. 1575 stalo se sneseni všech pánův 
jednomyslné, aby peníze sirotk-ům náležející neskládaly se u pp. úřed- 
níků v Praze, než u rychtáře a konSelův, a lo aby se znamenalo na 
vrubech, kdy kdo co složí: však aby se žádnému nevydávaly bez 
vědomí a dovoleni panského. 

Pouze peníze k osadě náležející a záduM sv. Mikuláše pfipaďé 
měly se u p. úředníků skládati. Za tou příčinou měli Kojetičtí kou- 
piti truhlu k chování peněz, míti k ni dva kliČe, jeden rychtář, 
a prvni konšel druhý. Truhlu tu měli chovati u rychtáře a bez vě- 
domí panů starSích a úředníkův nikomu peněz nevydávali. Avšak 
již roku 1579 seznáno pří \'ýjezdu do Kojetic, že sedláci peníze sirotčí 
mezi sebe rozpůjČili a všecky utratili. A proto roku 1580 svrchu ře- 
čené snesení z roku 1575 jest změněno. »Neb sedláci, totiž rychtář 
a konšelé, maje takové peníze v truhle v schování bedlivém míti, 
mezi sebou bez vědomi pánův jsou je rozpňjčili a zle s nimi šaťovati 
počali.' Páni úřednici měli od tohoto roku zase peníze sirotčí přijí- 
mati, na obzvláštní registra poznamenávati a s truhlicí do kasy 
skládati. 

Při výročních výjezdech pánů do Kojetic měli se obyčejné 
sirotci před pány postaviti. Malým dávány i peněžité dárky. Roku 
1588 dostal každý malý sirotek dva groše. Roku 1606 dáno při vý- 
jezdu sirotkům a jiným dětem 14 grošů. Při výjezdech pánů dotazo- 
\'áno se též a zaznamenáváno, u koho a Čím se sirotci aaměstnávají. 
Tak zaznamenáno r. 1569, že Jeníček po nebožtíkovi Duchkovi 
Tatovi, který sloužil u Martina a měl 13 kop spravedlnosti, ušel. 



■t fertur propler stupratam virginem, (t. J. že svedl jistou panni 
m. roku 1678, že jest mu 40 let a že slouží od tří let u rychti 
íilarliDOvskt^ho. Ondřej sirotek po Jiříkovi Sapouchovi ve 12 letech 
s'úuži u llalou^e v Kojctídcli. Malčj v 6 letech a Anna v 7 letech, 
i jsou s matkou. Nebožtíka Kuby HalouĚe sirotci: Jiřík v 18 letech 
Hoaií v Želřině u Plačka, poddaného J, M. Císařovi ; Anna v 10 letech 
že při matce své zůstává. Nebožtíka Martina Vejce sirotek Jan Vejce 
ve 30 letech tu v Kojeticich na den dělá. Jiříka JiráSka sirotci ; 
Šimon ve 23 letech slouží u Martina, rychtáře Kojetického a od něho 
I nemá bez vědomí pánů svých odcházeti pod ztracením své spravedl- 

I nosti. Ondřejovi Sapouchovi sirotku poručeno, by se do týhodne 

Í opatřil u dobrých lidí pod ztracením spravedlnosti, 
V celku zapsáno v seznamu sirotků z r. 1568 z osmi gruntů 
třináct sirotků živých a dva zemřelí. Ze slov >a toliko jsou tilo 
^e postavili' lze souditi, že bylo sirotků ještě více, než tuto zazna- 
penáno. — Známka to nezdravých poměrů. 
I 



Poměry hospodářské. 



í zal 

I ko 



seje 

m 

i mai 

pole. 
^^^ na zii 

^^^■rorosť 



V předešlých stoletlcii určovala se velkost poli obyíejné dle 
záhonů Čili lih. Kopa záhonů rovnala se péti až šesti korcům. Dvanáct 
kop by! lán. Jak veliké byly "záplaty poU, o nichž se také zmínka 
.tJěje, jsem nenalezl. Velikost luk odhadovala se dle for sklizeného 
!na. Roku 1553 stěžovala si Baruže Vejcová, že rychtář Lobkovský 
ilvá 40 záhonů polí k jejímu gruntu náležících, o nichž praví, že 
"je od nebožtíka jejího manžela na deset let po třech groSích najal, 
čemuž vSak ona odpírá. G. 11. 

Rok-u 1575 poručili páni starší při výjezdu, aby »lány dědin 
a oulehlí orných (t. j. polí na jaro podoraných} s bedlivosti, co by 
jich tu okolo Kojetic k též vsi přináleželo, přečtli a na Boží Tělo 
Ipántim do Prahy v známost uvedli.' G. 224. 

Roku 1579 udal Duchek Ondráčkův, že sobě od Martina Krč- 
láre v BySkoviclch vypůjčil na nějaké klisny 29 kop a za to rolí 
orati má tři záplaty. G. 256. 

Silo se hlavně žito. ječmen, oves, pšenice, pohanka, hrách, 
konopě, a sázelo se zeli. V příčině pšenice praví se v počtu r. 1662 : 
Poněvadž při vsi Kojeticich neúrodná pole jsou, a pšenice nemnoho 
seje se, tehdy místo pšenice žito za desátek se odvozuje. Roku 1588 
sklizeno v Kojeticich 176 slrychů žita, 106 strychů pšenice a 217 
■ychŮ ovsa. Roku 1663 zaseto na zimu od 9. sedláků a 6 chalup- 
';ů 48 str. 1 vértel pšenice, 182 str. 3 věrtele žita, na jaro r. 1664 
V55 sir. 2 vért. ječmene a 136 str. 3 věrtele ovsa a sklizeno 301 mandel 
ipů pšenice; 1359 m. žita, 390 mand. 8 snopů ječmene a 526 
mandel ovsa. Pří tom nesmíme zapomenouti, že nechávala se téměř 
polovička poli ležeti iihorem. Z druhé polovičky osívala se větší část 
na zimu, menší na jaro. V novější době přestalo úhořeni téměř na- 
Tosto. Velká čásť pozemků věnuje se sázeni řepy cukrovky. 



Jak často neurčitě se velkost polí udávala, vidíme z následujícího 
- pfíkladu. Jednalo se o prodej Martinovského dvora Janu Baptistu 
Potcovt, a páni úředníci podávají o tom následující zprávu: 

Dne IG. Juli 1644 vyjeli úředníci záduéni na jisté poničení p. 
purkmistra a pp. radních vlastním nákladem i forotou kupujícího 
do Kojetic shlédnout dvůr Martinovský. Uvůr ten byl na stavení 
velmi seSlý; gruntovní příslušenství i s lukami, ohradami, též Štěp- 
nicemi počítalo se za 50 kop, záhonfiv, totiž : 

1. Za samým dvorem blíže stodol jedna sádka a jeden rybníček 
pustý; při hrázi mlýnec prázdný jest. 

2. Za stodolami malá štěpnice, druhá větSl u zahradních vrat, 
vůkol dvoru ležící. 

Druhý rybníček, tolikéž pustý, nade vsi ležící. 

Loučka nad týmž rybníčkem s vrbinami . . 

Item proti hruškám přední louka 

Item louka dolejší za dvorem velká 

Ohrada pode mlýnem , 

Item zadní ohrada 

Item proti hruškám ohrada 

Spatření rozdílných kusův rolí k témuž statku dčdičnč přináležejících. 

U hořejšího rybníčku nade vsi kus pole 

K Přebojům Jdouc nehnibé kusy pole 

U Bezděze hodný kus pole 

U Vysokého vrchu skrovné kusy pole 

U Velkoveské cesty kus pole , 

Blíže silnice Mělnické nebo Pražské kus 

Opět k Biškovské cestě kus pole . 

Vfceji u Biškovské cesIy k struhám jdouc na 60 strychťl pokládajíc 

Item Mezi struhami pospolu v dobrém položení kusy pole 

• U hrušek' místo řečené vělSi kus pole 

Item proti louce menší kus pole , 

Při ohradě Lečického kus pole . 

Proti průhonu obecnímu kus pole . 

Nad hliništémi kus pole ... 

Za dvorem blíže stodol kus pole 

K Zlonínu jdouc kus pole . 

K Čnkovicům jdouc kusy pole 

Na ladech kus pole 



■ Posledněji paseka s hustou lučinou blíže vsi Lobkovic mezi cí- 
sařskými a knížete z Lobkovic lesy za lukami panskými až k vodě 
Labské také spatřína byla. 

Při takovémto neurčitém udáni nelze se ovšem diviti, že r. 1678 
stéžoval si Samuel Jakeš, že pole, které mělo míti 60 korců, má jen 
32 korců, druhé pak > na ladech < že nalezeno býti nemůže. Sousedům 
nebylo o tom ničeho známo. 

Spory podobné vyskytují se však již dříve a v dosti hojném počtu. 

Meze dělány byly na půl lokte široké. Pfece však nalézáme 
Časté žaloby a spory, jak v příčině v krajovánf se v říRinty, přesa- 
2o\'ánÍ mezníků, tak i rozličného jiného pychu. 



■i2 



Ok 

Pb 

I vk 



Roka 1577 nnáíd tyrbtU KafCtický k pány i 
stfteiMf. ir nm edátfla p. Vaačmy z Řcteíc a a> fikxk % bniďt 
nad Lobkonci leáidch Urodo čioá a x arfiaeai p. Vaněvy mexnii^ 
př««z8ie. PA vyjcadn pás6 do Ko)etkr r. lSé6 iiri'nlMijí amidCT 
Thiha ybaooA iUňmkňua pod Lofcbiinaexii Mtir Labe mezi lofaan 
SdEcrlqr a dsatskfrm, a iiili biji &yA moafty. ktaí psa Vaoíara 
poničH [rficlcupatt. Tcsco se oniooval tÉn, áe se na bliuÍI luituk 
Martinky též v gnntjr vfcragmSL G- 2M. 

Rolm 1589 Xtionfi a aoaaeáé Kf^ebčli aa Zyvara Ptebaaa 
lot. 2.^, se. II if lulky pfesaziqe a cesty zorává. Nařiaeno no iitrmfty 
aae vysadA a ccsCn vymezitL M. D. 

K atontía sporů r podobných případech pouiirino pambtAA 
BDcb t přinfay. 

Roka 1568 tdřraia Marfcyta Otaaidca gnnt xidašBi x By^o- 
ckidi. kiCTý taS 306 zihonft. jíadficii Vofff dtfěl ^ riak x ^^bo 
obydli i gmua vytaknooti a kial ji uvSmid. Vdora pak po ném. 
AlAéta Sa:dcorá, jinak Vt^ffová z Hokihin. ^cnala o aástodrůtásní, 
íc se poddaní Kojetiftí vjejfi gruacy vUkbjI, obílí arotfi jcšgě adené 
p06ck3& a pobrali. I povoíab páni ůfednid píed sebe fartnínf pod- 
dané i z jmýcfa ra jako z Cakovic, z Nové vsi. z R^eboj a z b&- 
fcotíc A rychtáfové, bdé \iry bodni, nibotnl. tďni Hšíéfao. vSickni 
jedooftejnými lísty seznali, že ncbožtik Jan Obfaan a potom Harkyta 
vdova pét kop a šest zábanftv zádoíaidi k ótSaĚí Ko^ftickéiQu oíle" 
jitých dríeU a z nich ptatili. oviem skrovný plat. poněvadž oň 
t pfatktné j^ich zádoáj mnoho dobrého činilt. Kd>'i pak Marl^ia 
Otnunka z toho ^^runtn, neznámo jakon přiřiDou, odstrčena býti mďa, 
ridkázala, co na téch polích zasíti dala, záduši Kojetickému, coi ko- 
Meinki tobo zádu^ ntěli opatřiti. Na gruntech vlastních a dědičných 
pani Šaškové nic x neukfivdilo. naopak, ona činila niroky na ně- 
jaký ht^ch na téch potich zádušnich zasetý na újmu dotvxného tA- 
daSi. Crcdnta pak žádali, aby hrách ten %Tátíla a poii téch se více 
nedotýkala. Grunt ten byl r. 1573 bez svolení úředníků prcxlán Sil- 
irettra Mlizovskému a roku 1575 Bartůloméji Vopálou. Oba zdráhali 
K z ného platitL 

Tak jako Markyta OtmaDorf r. 1568, tak stěžot^a si o sto let 
pozdéji r. 16// vdova Alžběta Kasalická z Bíškovic u nchtáfe Ko- 
jrtického, že ji paní Mane Renata ovdovĚlá hrabénka Slavatová pote 
béfc. Rychtáf ji radil, aW ^a k p. hejtmanu Obříi*stť\^t-mu a žádala, 
by «c ^du^ch ijiuniů, které jsou jeji vlastní, neujimal, lada aby 
roztrhovati a meze rozorárati nedal. Pan hejtman ji však odb>-i, »aby 
ita po svých, sice ie jí jinší cesiu ukáže. - Na to udi»řno p. hrabéoce 
od magisiráta Pražského připsáni v této véd. Pani hrabénka na n£ 
viak iKodpovédéla. Poslala ^-^k ku Kasalické, že by byla ráda. 
kdyby se porovnání té věci stalo, dokud ona na panství za>tá\^. Za 
touže pflčinou lysláni do Kojetic p. Jan Řásný a Daniel Jan Jedlička, 
aby 5 úfedniky věc tu vyrovnali. 

Byla nedéte. Okolo desáté hodiny přibyli do Kojetic a vikázalí 
do Obfistti, že v jednu hodinu budou na tom poli čekati. Aviak 
pan radní Menifho Mésta Pražského p. Pistorius s p. hejtmanem 
Obfistcvským přijeli teprv o třetí hodině >již také podrou^ni'. Pan 
Pbtorhis dal se ihned do vykazování gruntů skrze rychtáře K^o- 
vkkého, který \-&ak nic nevédél, protože tu teprv 15 let byl a toliko 





— 43 — 



t sporu tom od nebollfka Kasalickélio slyšel, meze však nevidůi. 
^ Sestra nebožtíka Kasalického, přes 70 roků stará, lyznala, že na těch 
polích žínávala. Podobné i Alžbťta, manželka zemfelého Ka9alÍcki^'ho, 
dosvědčila; dodala víak, že pole ta dlouho ladem ležela, že tedy 
neii, pokud je osívali, Av-iak že jí, poddané zadují, náleiejí. Pole to 
bylo celé rozoráno, a\'Řak když doélo k set(,_ nebylo celé oseto, nýbrž 
jedenáct lih bylo necháno pro KasaHckou. Úfednici záduW namítali'. 
Méli-li páni Obřistevšd právo na toto pole a dali je celé zorati, proč 
od práva toho opou^ěji a Kasalické jedenáct lih přenechávají? Mez 
v téchto místech nebyla, nýbrž až nad osmnáctou líhou. P- Pislorius 
však odpovédél, že jsou in possesionc, a p. hejtman Obrfstevský 
pra\-il, že se pfeoráni stalo omylem. 

Toho dne ne\-yřidilo se ničeho, a páni vrátili se domfi. Časní 
z rána však přijel p. hejtman Obřistevský s vyřízenou do Kojetic. že 
v noci rychtář Biškovický Matouš Basi přišel do Obřistvi a oznámil, 
ie se nalezl svédek, který lu (bývaloui mez na tom poli Kasalických 
rozoral, a to že se vykázati rhce, aby jenom při rychtáři a konšelích 
nafidili, aby toho byli přítomni. Páni však Jan Řásný a Daniel Jan 
Jedlička Jeíi tam sami a poslati pro p. Pistoriusa. Nežli ten přijel, 
méli rychtáře a svědka Jctkuba Malešínského k tomu, by jim ukázal, 
kde la mez byla. Ten však vykazoval mez jinak u jednoho, jinak 
u druhého konce pole. Upozorněn byv na tuto nesrovnalost, vymlouval 
se. ic se popné zmátl. Měl tedy přisahali v hrobe, že tu, kde po- 
druhé ukazoval, mez byla. Dříve však byl napomenut on i rychtář, 
by duši své neubližovali a ji na věčné zatraceni neuvedli. Když se 
již hrob kopal, v kterém měli přísahu vykonati, a byla sepsána pří- 
saha, která se též tomu jednomu svědku čtla v tato slova: -Já Jakub 
Malešínský přísahám .Pánu Bohu všemohoucímu. Blahoslavené Panné 
Marii a všem Svatým, že tomu tak a nejinak jest, Že jsem na tomto 
místé mez rozoral, a že tu mez bývala, a že tomu nejinak jest: toho 
mně dopomáhej Pán Bůh všemohoucí a všickni Svati amen>, — vy- 
mlouval se, že jest již jedl, a té přísahy vykonati že nemůže, a druhý 
týmž způsobem. Páni znamenajíce, že by svědkové duši své ublížili, 
navrhli, aby oseté pole zádušI byly vráceny, naproti tomu že ne- 
budou Činiti nároků na lada, kterých jest mnoho strychů, a která 
ještě nejsou roztrhána, protože jsou velmi špatná, a to V mokrách. 
Pan Pistorius však chtěl pouze šest lih popustili, a to teprve, svolí-li 
k tomu pani hraběnka. Spor tedy neurovnán. Později nabídl se p, 
hrabě Lažanský, že to per commissionem porovná. Zatím odjel do 
Vídně, a véc ostala nevyřízena. Kn. f. 60 — 64. 

Věc tato utkvěla dlouho v pamětí lidu. Pole, o které se spor 
vedl, nazývá se doposud ^na soudném', a starý Jan Salač vypravoval 
mi r. 1885 o sporu tom i o přísaze, jak tuto vylíčeno, ovšem ie 
markantnějšími slovy. 

Aby se podobnému pohoršení práva a spravedlnosti alcspoři 
v příčiné zádušních gruntů předešlo, nařízeno r. 1666 Kojeiickým. 
•aby každého roku z jara ihned, když se zaseje, vejchoze na grunty 
zádušnf činiti hleděli, hraničníky, mezníky, pojmouce s sebou syny své, 
jak v polích, lukách, hájích, porostlinách pro budoucí dobrou paméf 
starší mladém vykazovali a obnovovati.' 

Časlěji ještě než na přesazování mezníků a vkrajování se v grunty 
vyskj-tuj! se stížnosti a sváry pro rozličný jiný polní pych. Tak roku 



1553 vznáSeno na pány úředníky, že Knybl, človék pana Václava 
Bfežaně, Kojetickým sousedĎm zúmyslně škodu na obilí, lukách nebo 
pastvami klisat Činí, že jich ani nezavírá, ba že ani plotu, ani vrat 
při svém gruntě (cis. 15,) nemá. Psáno o to jeho pánu, ale ten ne- 
odpovédél. G, 10. 

Roku 1554 stéžoval si p. Fabián Sekyrka z Ledčic a na Lob- 
kovicích do Kříže z Kojetic, že prý néjaké pachole jeho ovčáka otkou 
zbil a na skotáka kamením házel, a to beze véf příčiny. Kříž však 
tvrdil, že týž skoták mnohé Škody pasením na jeho obilí mu činíval 
a byv od něho mnohdykrát napomenut, aby mu takových škod ne- 
činil, že jest od toho nepřestal, ano, jcšté vždy nepřestává, a že jest 
hn nic škodné neobrazil, než toliko strach naft pustil, aby mu škod 
takových víc nečinil. G. 14. - - Roku 1563 zajal Vávra Křižků Ko- 
bcrovi, poddanému p. Bryknera, koně na škodě a žádal nábradu. 
Téhož roku Bartoloměj Vopál z Ryffenburku stěžuje si, že Petr Pechan, 
člověk poddaný k záduší sv. Mikuláše, z gruntu jeho u vsi Pfeboj 
s pole, kteréž Jan Batyško drží, bez jeho povoleni a vědomí oves po- 
sekal a pobral, kdežto předešle za to p, Jana Omyu.sa z Faumburgku, 
oufednika žádal přátelsky, aby jemu i jiným bylo přikázáno, by se 
gruntů jeho nedotýkali. Ale on přes to směl jest takového pychu se 
dopusiiti a o to se nic neomluviv, len oves pobral. 1 žádal, aby to 
k skutečné nápravě přivedeno bylo, což také od pánův ouředníkfi 
sUbeno. 

Roku 1575 seprali Byškovičtí Pavla, poddaného Kojetického, 
protože jim přimlouval, že mu pasou po zahradě. Téhož roku rychtář 
prelátský spásl témuž Pavlovi padesát záhonův pohanky, začež mu 
chtěl dáti v náhradu pouze čtvrci pohanky. 

Roku 1591 stěžoval si farář a jiní sousedé na paseni klisen 
v noci, ze tím jedni druhým velké škody činí. Téhož roku žaloval p, 
Jan Sekyrka, že mu čeládka poddaných Kojetických na .ovsích 
a trávách a pastvinách- nemalou škodu dělá, R. 1592 stěžovali si 
sousedé na chalupniky, že jim Čeládka na obili vyžínáním škodu činí, 
a brzy potom obviiiovali se navzájem, že jedni druhým v noci na 
obili škodu dělaji. Paseni na cizém nedalo se tedy jen omylem, 
a škodu nečinila jen zbloudilá hovádka! 

Aby podobným stížnostem a nepořádkům učiněna byla přftri, 
chápáno se rozličných prostředků. Především ustanoveny tresty na 
hospodáře, jejichž Čeládka by na škodě byla postižena. R. 1591 míli 
se všickni hospodáři i s čeládkou do hromady sejíti, a tu jim bylo 
od rychtáře a konšelii oznámeno. >kdoby se podnes toho z kterékoliv 
čeládky dopustil, ne k m, ale k hospodáři o lu škodu hledino bude,« 
on bude škodou práv a musí se před pány dostaviti, anebo bude 
dán do šatlavy. Roku 1592 ustanoveno, kdo na škodě bude postižen, 
že má ihned kládou do třetího dne ztrestán býti, a hospodář, ČI 
by čeledín byl. má škodu zaplatiti, nebo nahraditi. V noci by 
žádných klisen ani dobytka nehonili, sice že by postižený šatlavou 
ztrestán byl. 

Roku 1595 ustanoveno, že dobytek, který by byl na škodě po- 
stižen, bude postřílen nebo pobrán, Tresty tyto a podobné vykoná- 
vati měl rychtář a konšelé. Avšak ne vždy čekáno na ně. R, 157S 
stěžoval si Pavel z Biškovic, že jeho klisně někdo v noci ufal ucho. 
R. 1582 vznášela tesařka z Biškovic, že jí dal Bohuslav Rubín konS 



L 



45 



na j>astvé vedle jiných posekali a zmordovati, že Ělní zúmyslně pych 
a kvalt nad statečky poddaných, íehož nikdy od pfedlífi jeho se 
nedalo. V příčině koně psali úředníci panu Rubinovi; •Jestliže ho- 
vádko bez vědomí jejilio v čem Vám Škodné bylo, snad tou měrou 
mohlo by zase splaceno býti.í Koni: cenila tesařka na 15 kop a žá- 
dala, by ho p. Rubín zaplatil. Zdali to učinil, není známo. 

Roku 1590 stéžoval si Jan Sekyrka, že manželka Pavla Papouška 
při odjímáni klisen na gruntech p. Sekyrkových od čeládky Kojetické 
byla stlučena. Rychtář Kojetický, když to na něj bylo vzneseno, že 
se tomu prý posmíval. Tento vSak pravil, že ne na gruntech p. Se- 
kyrkových, nýbrž na gruntech Kojetických svévolně klisny zajímali 
a z některých ohlávně (ohlávky) pobrnli, že obě strany předvolal, 
ale že by škody klisnami se daly, najíti nemohl. Úředníci ustanovili 
rokováni v domě p. Šebestiána Agrikoly z HorSova. Z Lobkovických 
vSak se nikdo nedostavil. 

Roku 1593 vznáSel farář, že šafář Šimona Vofichovského, dě- 
večku jeho, když trávu žala zbil, jí vynad.il a ji »splundroval.« Šafář 
neodpíral, že. děvečku sepral, ale dodal, to že učiniti musil, poněvadž 
ji postihl na škodě žitím obilí, a když ii trestal, ona že mu nadala 
lolrň a zrádcň. Páni děvečce domluvili, aby měla jazyk za zuby a ne- 
činila škod pod skutečným trestáním. Šafář pak vzat jest v kázeií, 
dán do klády, a že se pak pokojné a náležitě chovati bude, rukou 
dáním slíbil. 

jiný prostředek k zamezení pychu polního byl. že sousedům 
nařízeno a častěji připomínáno, aby mezi sebou drželi ponňcky. Tak 
stalo se r. 1577, 1578. 1591 atd. 

Jiný opět prostředek proti pychu polnímu byl, že ustanoveno, 
kolik dobytka smí každý při svém gruntě chovali. Roku 1566 vznáteli 
Kojetičti, že p. J. Sekerka jim přehání dobytkem a velkou škodu 
činí, a že stáda chová, kdežto předkové jeho toliko krávy mívali 
a žádných ovec. Roku 1570, když se stížnost ta opakovala, oznámil 
p. Jan Sekerka, že ta stáda již pryč odeslal. Škodu pak, kterou jeho 
stádo ovec učinilo v žitě Vaňka Vejce, když ovčák usnul, nahradil 
desíti snopy žita. G. 172. 

Roku 1667 stěžovali si Biškovičtí, že Jakub Kasalický, poddaný 
kostela Tejnského v Praze >víceji' dobytka chová, nežli předkové jeho 
a oni poddaní BiĚkovŠil a tím na pastvách jim škodí. Úřednici zá- 
dušni jim odpověděli, že nadjmenovaného poddaného u přítomnosti 
svého rychtáře dali před sebe povolati, jemu to velmi sUžili, ale že se 
shledalo všechno jinak, nežli poddaní Biškovštl přednášejí, že totiž on 
více dobytka, nežli jemu přináleží, nechová, neboť maje dvacet kop 
lálionův rolí. proč by nemohl chovati sedm neb osm krav a tolikéž 
jalových? — Naproti lomu Jan Kučera ve vsi Kojelicich, chalupník 
Jeho hrab. Excellenci p. Slavaty z Chlumu a Košumburka a na ObřístvI 
Ijoddnný, toliko na tři kopy záhonů čtyři dojné krávy, mimo jalové 
chovati miiže, proč by tedy poddaný zádušnl, který má sedmkrát více 
gruntfl. nemohl chovati více dobytka? Z. K, 

Že roku 1677 Samuel Jachs zbrafioval platiti kontribuci za dva 
usedlé, ponívadž prý tolik polí nemá, co se mu vykazuje, a že se mu 
tolik dobytka, co při komisi visitationis při jeho dvoře vyznamenáno 
bylo, nyní chovati zbraiiuje, o tom zmínili jsme se již při gruntě 
Martinovském. 




Rolai 1719 zavázala se obec Kojctická. že dobytek faráře 
a uíitele beze vši náhrady pastuchovi má býti pasen; (L. M.) což se 
ai dosud děje. 



Přišívání. 



Jak již podotknulo, osívala se sotva polovice roÍi obilím. Na 
druhou polovici silo se něco zelenin, a větvina nechávána úhořeni. 
Než i onu polovičku k osetí určenou ncosívali vždy držitelé gruntů 
sami, nýbrž mnozí pronajímali část anebo připouštěli pfisivati jiným, 
Často i ciiopanským proti polovici nebo třetině úrody, aneb za dluhy. 
Za příčinu toho uváděli sedláci Často nedostatek potahu, semene 
a peněz. Páni však přičítali to nedbalosti a lenosti sedlákfl, a proto 
zajcročovaji proti tomu rozličným způsobem. 

Roku 1570 vznáŘe! Jakub Haloué, že pani Hestera Bormanová 
z Kostelce půjčila mu na závdavek 20 kop před rokem do sv. Martina. 
I dal ji za to přátelství na svém poli našiti svých semen 3 strychy 
ječmene, žita též 3 strychy, a po strychu pSenice i ovsa. Když ji 
peníze vracel, aby mohl pole opět pro sebe ošiti, nechtěla jich při- 
jmouti, ale ošila pole sama. HalouĚ však obili ji pobral, i byl na něj 
dán stavuňk, za jehož zdvižení zapraviti musil 7 kop 30 gr. G. 180. 

Roku 1576 poručeno rychtáři, konéelům a všem sousedům, aby 
živnosti svých pilni byli, Jiným dědin oeprojímali, než sami dělali. — 
Jak si to Kojetičti vzali k srdci, uvidíme z následujícího. 

Roku 1579 vyhledáno při výjezdu pánů do Kojetic, jak mnoho 
néktcri poddáni Martinovi krčmáři v Biíikovicích zůstávaii dlužní. 
Rychtář Martin Mariinovský oznámil před pány, že jest mu dlužen 
50 kop m. peněz, kterých potřeboval na \'ystavční nějaké stodoly a 
ke žnim. Za to zoral mn ouhor o dvaciti záhonech. Valenta JíráĚek se 
přiznal, že jest dlužen témuž krčmáři 10 kop m, a za to pustil mu 
dvacet záhonův své dědiny, aby si je ošil ovsem. Petr Pechan 3 kp. 
m., které mu pí^jčil v zimě na dříví. Květoň Hrubka oznámil, ze mu 
dluhuje 32 kop m. Před tím vSak prý řekl panu Janovi Šotnnvskému, , 
že dlužen jest toliko 15 kop. Za to na svém poli mu dovolil zasíti 
dva strychy ovsa. Říha Halouš 9'/, kopy Martinovi krčmáři, a íéně 
jeho zvláĚtě 5 kop přiznal se býti dlužen, a za to jim ošil dvanáct 
záhonův jejich ovsem. Duchek Ondráčkův vypůjčil si od nSho 20 kop 
na nějaké klisny a za to má Jemu orati 3 záplaty rolí. 

Páni úředníci uznali, aby krčmáři a Janu Joštovi obilí na polích 
Kojctických oseté vydáváno a jim k dluhům dopomáháno nebylo. 

Zejména poručeno Křížkovi Václavovi, Vejci a Novákovi, předně, 
aby pilně spatřili a sečtii co jsou témuž krčmáři Bi&kovskémii butf • 
na fjruntech našich neb na jiných oseli. A kdyžby sežato bylo, žádným 
způsobem z poli našich obilí bráti dopouštěti nemají, léčby pi-ve jisté 
poručeni sobě dané měli. Potom cokoli vedle přiznání dlužní jemu 
zAstávajf, aby žádný bez vědomí pánův svých takových dluhů ne- 
splacoval pod trestáním. Tolikéž i pan farář na dožádání připovédíl 
nad tím po?.or míti a jestli by co třeba bylo, pánfim psaním oznámiti. 



L^ 



lAroveň přísně zapovézeno jak do krčmy BiSkovské i do jiných ci-to- 
' insJcých choditi. Krčmář a Jan Joétťi však obrátili se na svébo pána, 
Jia Ladislava z Lobkovic, a ten psal v přičiné té pánům úředníkům 
t starším záduši sv. MikuláSe v Praze, od nichž obdržel odpověď, 
fy níž se neblahé následky děláni dluhů a pHsfvání !íči. Znif pak 
takto : 

Urozenému Pánu Panu Ladislavovi Staršímu 2 Lobkovic na 
Chlumci a Jistebnici, J. M. cis. Raddé a liofmistni Království Českého. 
Panu Panu laskavě příznivému odpovcď o obilí pobrané. Službu svou 
vzkazujem V. M. urozený Pane, Nejvyš&i Pane hofmistře Království 
Českého, Pane nám laskavá příznivý. Jakou siížnosf jsou na V. M. 
Mariin krčmář ze vsi Biškovic a Jan JoĚiů z městečka Borotína lidé 
VaSim M. poddaní vznesii, tu j.ste nám v známost uvésti ráčili. I VaĚim 
M. oznamujeme, že to, coí oni na Va.y M. vznášejí, tak není, Nebo 
žádný z nich pole sobě od hdi poddaných naSich z penčz nenajal, 
ani poH tčch neoral, aní také sám nesil, než v příčině tĚch nepo- 
řádných půjček chtčli by zžírati chudé živnůstky lidi poddaných 
našich, dadoucc semena k osení, dále s tím žádné práce a žádného 
nákladu nevedou ; než naši svčho díla obmeškávajíce jim proti mnohým 
'" " lovédém naším maří, sejí a tak sami se zavozuji, jak již na nejvyšší 
iliubeni jsou : ježto jesth to věc spravedlivá a křesťanská chudých, 
lohých lidi živnůstky zžírati, to bud při spravedlivém Vašim M. 
[uvážení. My za jiné nemáme, než že by oni Martin a Jan, poddaní 
Vašim M. spravedlivě takového obilí zbaveni býti měli. Ale šetříce 
I tom V. M. jakožto pána nám vždycky lask.ivé příznivého, to na- 
ftditi chceme, aby, což jsou tak semena svého na polích lidi pod- 
naných našich beze všeho dalšího nákladu vsíti dali, to jim zase na- 
táčeno bylo, však v letech budoucích aby se toho více nedopouštěli. 
« se pak dluhův dotýče, kteříkohv spravedliví jsou, k těm my podle 
mřmovního zůstání rádi dopomoci chceme, S čimž Vašim M. všecko 
Ibbré vinšujeme. 

Dat. post Remigii letha 1579. 

Pan Ladislav z Lobkovic bral sobě nejvíce k stížnosti, že pp. 
nici poddaným jeho pouze podle snémovnliio snesení k dluhům 
lopomáhati chtějí. Tito však mu vysvětluji, že jsou ti dluhové velmi 
íepořádně vzešli. Avšak nechtice mu protimyslni býti, to opatřiti 
■libuji, aby Kojetičtí poddaní lidem jeho z lakových dluhů právi byli, 
I jaícžkoiiv mohou, jim je splatili. Pokud se obilí dotýče, oznamuji, 
'i sami poddaní J. M, v tom záhubu Kojetických lidi a věc nespra- 
edlivou býti uznávají, a proto toliko za to žádali, nby jim semena 
fcyla navrácena. Páni úředníci však chtějí i 19 opatřiti, aby jim i to 
uylo navráceno, cožkoli jsou na to vynaložili. Ale kdyby všecko na- 
rátiti poručili, pak by toho i poddaní jiných pánův chíčli použiti, 
i oni by pak o všecek náklad na to učiněný s velikým ublížením 
.nudého záduši přijíti musili. čehož prý si zajisté ani p. Ladislav 
S I..obkovic nepřeje. 

Roku 1586 opakováno poznovu, by žádnému ciznpanskému ne- 
tpouéléli na svých dědinách osívati. Každý má sám osIti, a pakli by 
teměl semene, má oznámiti pánům a bude od nich semenem opatřen 
I polovici. Než. i tentokráte KojetiČtl neposlechli, tak že r. 1590 
^ni jim opét vytýkají, že nepilni jsouce, dopouštějí cizopanským 
1 anebo domácím podruhům proti mnohým zápovědím na svých 



poUch přišívati. Dal totiž Mikoláš Jiráiek Sapouchoví 3 strychy ov-sa 
pňsfti a pod plat dal 47 zÁhoab přívoznikovi Lobkovickému, Bizo\-t 
do Biákovic dal jeden strych a teta své tři str>'chy přišiti. Kvétofi 
dal Janu Zoubkovi dva stnchy, Jíra Novák Krčmáři z Pfeboj tři 
strjchy přišiti. Poručeno, aby při sklizení takového obilí bylo lomu 
v cestu vkročeno, a obilí jim pobráno. A skutečné \-zata jim čásí 
obili a dána k rychtáři. Av^k po sv. Jakube usneseno, ic. ač obili 
mobou pobrati a podle své libosti s nim učiniti, přece, poněvadž jsou 
časy těžké, tak ze na vSecky strany x Božího připuštěni pro hříchy 
a neprETvosti zlá úroda na obili i jiných věcech jest. — dvě a půl 
kopy íitrat na kočího a na stravu pp. kostelníkův, když do vsi jeli. 
aby to obilí sklizeno a pobráno bylo, cizopanští poddaní dah, a až 
to učiní, má jim rychtář Kojetický to požatč obilí sTátiti. A kdyby 
jcšté jednou se toho dopustili, má každý tak trestán b\ti, -ai by se 
jím desátý kál.< Obilí se pobéře a obrati ve prospěch záduái. Za rok 
potom opakují páni opět, aby přišívání polo\-ičniho nebo třetinného 
pod pobráním toho obili zanechali a sebe tudy k větíím chudobám 
nepřivozovali. Pakli by bezelstně čím ošití neměli, tedy aby na pány 
to vznáSeli. PíŤ faráři Martinu Pikhartovi. který na vyplaceni laráře 
Soběslavského od sv. Mikuláše osmdesát kop pánům íiředníkům za- 
půjčil, přimhouřeno oko v naději, že jim jeSté padesát kop zapůjčí. 
V manuále zaznamenáno totiž, že má býti pH výjezdu r. 1591 farář 
Kojetický požádán, aby ježlě asi 50 kop pripŮjěil, neb toho roku 
velmi poddaných zádu^nich přišíváním obili vyžije. 

Ze páni Kojetickým skutečně bud penězi, bud obihm neb jinak 
nápomocni byli, toho nalézáme vfce dokladů. 

R. 1593 prosil Jakub Cech za dovolení, ab>' směl svou dědinu, 
která jest 9 kop záhonů, ošíti s polovici užitku, že sám nemá čim 
orati, nebo prý mu několik klisen zhynulo. Páni mu odpověděh, 
když sám s to býti nemůže, aby ten grunt jiným hospodářem do 
roka opatřil, Aby však dědiny v tom roce ladem neležely, dovoluje 

I se, aby se u přítomnosti rychtáře a konšelů s panem Šimonem 
o zorápí a osetí smluvil a pak pánům oznámil. Ze s prodáním gruntu 
páni to tak upřímně nemínili, viděti z toho, žo r. 1595 Jakub Cech 
byl konSelem, že se tedy vyprodati ncmusil. 
Roku 1631 pňjčcno Janu KriStofovi lě. 39 i 10 korců žita, aby 
je po žních oplatil. Proti tomu vzpírali se však přifařeni, poněvadi 
tim zádti§ bude zkrácena, ježto obilí po žních bude mnohem lacinějSi 
nežli v době, kdy mu bylo půjčeno. 
R. 1B62 půjčeno z obilí, které se s pustého gruntu Hruékov'- 
ského sklidilo, Vítovi Pejskovi 2 strychy; Janu Žemličkovi A str., Janu 
Soukupovi 1 strych. R. 1671 půjčeno pcnéz od zádu6i na obilí sou- 
sedům Kojctickým k setí na jaro 58 zl. a 28 sir. 1 věrtet ovsa. Janu 
Kasalickému půjčeny k setí 2 .str. ječmene. R, 1672 rozkázáno rych- 
1 táři, .lby za záduSnl peníze, které u sebe má. koupil jarní obilí a sou- 

1^^^ sedům je rozpůjčil. Za korec pak 'při novým- aby pět vértel vybral, 
^^^b Roku 1699 půjčil rychtář na rozkaz pp, úředníků obilí v cené 

^^P 60 zl. 19 kr, 

^^^P Později zřízena i v Kojeticich kontríbučenská sýpka za tfm 

I účelem, aby z ní rolníkům obilím bylo vypomáháno. Když pak r. 

1863 zákonem kontribučenské sýpky byly zruSeny. a kontribučenskě 



^im 



— 49 - 



mdy proménény v hospodářské záložny, prodána Kojetická sýpka 
i r. 1882 starostovi za mírný peníz (tuším asi 400 zl.l v tó naději. 
; sýpky bude uiilo bud pro školu nebo pro obecni kovárnu ntb 
k jinému obecnímu účelu. 



Dluhy. 

Bez dovolení pánů necnéli poddaní ani dluhy délali, ani zn ru- 
ně nebo podpůrce dluinikům se slavéti. PĎjřil-li kdo nad pít, 
léji nad šest kop bez svolení pánů některému poddanému, nebyli 
i dle zemského zfízení povinni véfiteli k dluhu dopomáhati. Při- 
1 toho byla, ze jako piHsíváním, tak i dlužením grunty hynuly 
a pustly, a rozličné sváry a soudy povstávaly. — Avšak napomínáni, 
vyhrožováni ano i trestání ostávalo i v této příčině namnoze marným. 
Roku 1558 a 1588 napomínali páni poddané Kojetické, aby bez vě- 
lom! jejich dluhfi nedělali, protože tím v chudobu a dokonalou zá- 
1 upadají. Kdo by se toho dopustil, ten vydán bude věřiteli v moc 
i do vězení, aby s n(m dle ^'ůle své jako s dlužníkem mohl učitiiti. 
. D. 85. Kojeticti však dlužili se potom jako před tím. — R. 1555 
maše) Matyáš Mládek, že by se mu KriStof Bíza z Byškovic za Marka 
t Bižkovic rukojmé za 40 kop 34 gr. postaviti měl a placení zane- 
fi)ává. I žádá pány úředníky Svatomikulášské, aby Bízu k placení lá- 
tkového dluhu přidrželi. Páni úředníci odpověděli, že se jim nevidělo 
Enlouvě té ze strany člověka jejich povoliti, a to za jistými příčinami : 
ředné, že bez vědomi a svoleni jejich se stala, a pak že sám druhý 
) za 15 kop pravil a praví se býti rukojmím za téhož jistce a že 
'ůj díl polovic jest již vyplnil, a tudy z rukojemstvf se vyvedl. 
Ihce-Ii však Mládek před pánem purkmistrem a pány svými rozeznán 
t^ti, že mu stanoví rok v příští pondělí. Ze by se Matyáš Mládek 
dostavil, nenalézám. — Roku 1559 žalovala Ludmila Kauhová 
( Nového Města Pražského vdovu Martu po nebožtíkovi Pechovci pro 
~hih za pivo 50 kop 40 gr. Marta sice dluhu neupirala, ale tvrdila, 
! tak velký není, a poukazovala při tom na předešlé rozkazy a zá- 
lovédi poddaným od pánů osadnich oznámené, aby bez vůle a vě- 
( a povoleni pánův úředníkův se nikde nedlužili, ani piva jinde 
lebrali kromě na Siarém Městě, že mimo 5 kop m. zřízením zemským 
Sřených žádnému na lidech poddaných dopomáhat se nemá. 
lila Kauhová pravila na to, >že jest jí do této staré ženy s ne- 
n podivením, jsoucí již lethy sešlá a více již patříc na onen svět, 
1 před pány svými v tomto místě jinak, než samo v sobě jest, 
iviti a takové smlouvě a oučiu odporovati.* Soud přisvědčil Martě, 
terá pak místo 50 pouze 28 kop měla platiti. Roku 1562 vyhroío- 
ftl) Kostelečti, že sta\Tiým právem dobývati budou, co Duchek krčmář 
I Svatoše slíbil a platiti musil, t. j. 3 kopy méně 4 gr. a jiný, dluh 
_ / 6 gr.. který dluh páni o sv. Vitě zaplatiti dáti slíbili. Uřed- 
i oďpovéděh, že Duchek, když u nich v Kojeticlch byl, o druhém 
dm se nezmínil, a proto by stavným právem vedle práva nemohl 
fe^ati, a dokládají, jestližu by se tak přece stalo, a poddaní záduší 



— 50 — 



jalíé těžkosti neb Škody vzali, že by tuho. kdož by to pfedsevzal, 
stfhali. 

R. 1572 žádal Valenta Jirásek 12 kop za oves na Tomáši krč- 
máři pana Jetřicha 7. Rejclina a na Selci a na Ondřejovi z Nové Vsi 
[ 4 kopy 20 gr. 

Roku 1582 žádala pani Anna llřebčická jménem své poddané 
Magdaleny, aby jí Martin (Martinský) zaplatil, co jest dlužen. Páni 
úřednici Svatomikuláš&ti odpovídají, že to odporuje zemskému zřízeni, 
' by mu tak mnoho půjčovala, a pochybuji, ^dali spravedlivé dluh tak 
vzrostl. Nic však méné stanovějí ji rok u úředníka Jiříka Plzáka. Ona 
v&ak se nedostavila u pak naříkala, že jí páni k spravedlnosti dopo- 
mod nechtí. Tito pak jí odpovéděli. že Martinovi délá zbytefné vý- 
lohy. M. D. 21. 

R, 1586 vznáSel Jan Sekerka, že jest mu Jan Kába dlužen sto 
1 kop a ač je odvésti slíbil -zastavivSe i svou čest a víru ruky dáním', 
toho nečiní. Jan Kába tomu odpíral, a proto položen jim rok v pon- 
dělí masopustnl v 16 hodin na celém orloji v dome p. Jana Skřety 
Šotnovského ze Závořic. Avšak pan Sekerka neuznal za potřebné, 
aby vedle sroceni před pány úředníky J. Kábu ohviiioval, jakoby 
byl člověk lehkomyslný a bezectný, nýbrž pravil, nebude-li J. Kába 
I k zaplacení pildržán, že právem stavným na jiných lidech poddaných 
I Kojetických chce toho dobývati. Na to odpověděli mu pp. úředníci: 
[ »1 jest nám s nemalým podivením, ž^ poddaného naSeho tak těžce 
I a nenáležitě proti právu se dotýkáte, čehož Jste na něj ani žádný 
\ dosavad nic neprovedli a neukázali, ježto o tom dobrou vědomost 
I máte. že takové dfttklivé hanění netoliko právem, ale i zřízením zem- 
j ským se zapovídá. A poněvadž on, Kába, že by dlužen byl a čest 
[SVOU za dluh ten zastavil, vysoce a světle odpírá* jmenují páni úřed- 
f níci k obvinění a slyScni první čtvrtek postní v 14 hodin u p. Jana 
\ Skřety. AvSak p. Jan Sekerka se za.se nedostavil. Proto oznámeno 
,mu; 'Poněvadž k nadepsanému terminu se s prňvody nedosta\il, ani 
za sebe plnomocnika nezmocnil, věda o tom. že pod ztracení té pře 
do šesti neděl, jakoby tři odkladové právní se stali jemu jakožto pů- 
vodci i druhé straně jmenováno a odloženo bylo.« proto nemohli se 
páni úředníci dle práva jinak zachovati, než druhou stranu od té ža- 
loby i sumy v ní položené osvobodili a ustoupiti a proli nčmu sla- 
ného práva užiti dáti. M. D, 58. 

Roku 1.589 žádali Kostelečtí, aby týž Jan Kába zapravil 13 kop m., 
[jelikož se Adamovi Zajíčkovi za podpůrce rukojemství byl postavil. 
I J. Kába to však zase upíral. Před právem však Kosteleckým se přiznal, 
I že jest se bez vědomi pánů Zajíčkovi jakožto rukojmí druhému za 
I podpĎrčí kladl a postavil. Za tou příčinou, jakož i proto, že jak pány 
[ své. tak i Kostelecké zaneprazdftoval a té jízdy do Kostelce a útraty 
příčinou byl, složeno, aby většího nebylo, na úřadě šest a pĎl kopy; 
> o ostatní měl se Kába se Zajíčkem umluviti, a Jan Kába dán do ža- 
lláře. M. D. 111. 

Roku 1592 ručil Havel Ilaituněk Tomáši Tatarovi ze Dřís za 
I Lukáše krčmáře též ze Dřís, a musil platili. I.ukáS byl pak krčmářem 
tv Mlíkojedech, a úředníci Svatomikuláššti musili pak jménem H, Har- 
\ tu&ka p, J. Sekerku žádati, aby mu k zaplacení dopomohl. 

Vymáhání dluhfi nedalo se však vždy hladce a v krátkosti, (.asto 
iBtálo dlouhého dopisováni, jednání, ano i \yhrožovánf a žalob. 



Roku 1586 dostal se do Kojetic Jakub Čech z Přeboj. ppjav 
2a manželku vdovu Markétu Vejcovu z č. 14. Tento Jakub Cech 
pfijČil předeéié abatyši Kateřino, které Pfeboje patřily, pět kop na 
zaplaceni čeládky. Rychtář Přebojský Makulka ji je nosil. Avšak se 
zaplacením byla potíž. Pani úředníci zádu^ní musili opět a opět jménem 
Jakuba ^echa o zaplacení upomínati a konečně i vyhrožovati, ze Ja- 
kubovi Čechovi připustí slavuiik na poddané lidi paní abatyše. _ Ko- 
nečně složil J. Sláma na piávě Přebojském oněch 5 kop pro J. Čecha, 
Avšak úřednici nové abatyše kněžny Judity Ebenstellerové penize ty 
zabavili a nechtěli Jak. Čechovi vydati, až prý páni úřednici Svato- 
mikulášští dopomohou krčmáři Přebojskému k požadavku, klerý má 
za nebožtíkem Martinem Martinským. Ručil prý zafi za 9 kop panu 
Zdeňkovi Lukařovskému a jiným za žito a pivo 2 kopy 16 gr. Páni 
úředníci Svatomikuláéšti slíbili, že za žito a pivo zaplatí, av^k 9 kop, 
kleré krčmář žádal, zdráhati se dáti. Neměl prý ručiti za více nežli 
6 kop, a pak prý nikdy za živobytí Martina Martinského se o né ne- 
hlásil. Konečně viděli se nuceny sami Jakubovi Čechovi 5 kop zapra- 
viti. které tento měl od p. abatyše k požadováni, a k tomu jeitč 
jednu kopu přidati. Tím bylo Šest kop, které krčmář Přebojský dle 
sněmovního snesení po nebožtíku Martinovi Martinském měl právo 
žádati, vyplněno. Téhož roku měl Jan Kába jako rukojmě platiti 
krčmáři BiSkovskému 16 kop a M^"^'" Martinský 13 kop. Dle sné- 
movnílio snesení svoleno taktéž pouze 6 kop zaplatiti v obou pří- 
padech. 

Roku 1614 psal Florian Vranovský z Vranova panu Václavu 
Blovskému, nejstaršímu úředníku u sv. Mikuláše strany obsta\Tiřiku 
pro nedoplacení mu dluhu od Václava, rychtáře Kojetíckého. Nedostal 
v5alí odpovědi ; proto po dvou nedělích piSe řečenému úřadníku opět, 
že se chce sám do Kojetic \ydati a žádá, aby bylo rychtáři psáni 
učiněno, aby raději dobrovolně zaplatil a sebe hindrovati nedal, Flo- 
rian Vranovský chtěl sám psaní to rychtáři odevzdati. Z. K. 

R. 1619 vyhrožuje Jan Albrecht Kochánek z Kochánku Václavu 
Řezníkovi, že by musil na ty cesty pomysliti, jak by mohl k svému 
t. j. k zaplacení klisny, za kterou mu již na třetí rok dlužen jest, při- 
jíti. Dříve pro olieň, klerý na něj P. Bůh dopustil, nechtěl na něj příkře 
naléhali. Z. K. 

Často upírali dlužnici nebo rukojmí 'svétle a jasně-, že by co 
dlužni byli, aneb za nakojmi nebo podpůrce se byli postavili. Uve- 
deme zde tyto případy; R. 1587 upuminah Kostelečtí Kvěloně, aby 
zaplatil Dorotě Zajíčkové za sukna a pivo 3'/;, kopy a Slávé židovce 
14 kop. On však odpíral 'Světle a jasně', že židovce nic dlužen neni- 
Dluh Zajfčkové uznával. Podobně upíral židovi Mojžíšovi, že by mu 
za klisnu 14 kop byl dlužen. 

Upírání toto dalo se neivlce z bázně, aby páni, jak r. 1588. vy- 
hrožovali, poddané, kteří bez svolení pánŮ dluhy dělali, v moc věři- 
teli a do vězení nevydali. Když r. 1556 Ludmila Kauhová z Pořiče 
Mariu Pechovcovu o dluh za pivo upomínala a vyhrožovala, že to 
na pány při výjezdu do Kojetic \znese, lu prosila Marta snažné pro 
Pána Boha, aby toho nečinila, 'že ji ráda chce plátce býti.- A když 
později věc na pány vznešená byla, a tito Bartoňovi, sjmu zmíněné 
Marty jakožto dědici poručili, aby Ludmile Kauhové zaplatil aneb se 
s ni domluvil, a len toho neučinil, poručili r>'chtán, by Bartoňe při- 



vedl, a din jest do včzenl. R. 1591 dáe Kv<etoů Kvitdc do iatlavy, 
tc neplatí dhiby Annř, kuchařce {trsá. 

R. 1617 odpovídá Jan Czeliner z Roscntbalu J. M. ds. bejtnan 
pxnstvi Brandýsekčfao. Benitského Pferovskďio a L>-ssbďio na píi- 
[isáBÉ pp. ůrcdntkfi SratoiTukuUšských, še dal cbah^ Vá^ry Rrcj- 
tSho z Nové Vw pro dluh 4 kop, které byl Janoxi PržšJcwi z Kofetic 
dložen, íoco^ati a rodcáže ji prodali, jakinile ktqiec se naskytne. To- 
liko jen íádá, abv jiai im-innf poddaní průvem stavnV-m oÍKČiován 
DcbyU- Z. K, ' 

Ze pfcčasto židé poddaným i bez skoleni pánů penúe půfčovaH. 
yidéli jsme již při spom Jakoba Halou^ s Heaerou BannaootXNí a 
p^ spom Krétoné se SUvou židovkou a MojiiSem židem z Kostelce 
n. 1-. Po roce 1765 pfisahal MDr. Abraham Khtsch. že paní Kateřioi 
Auov(^, ovdoví^lé Hákové, půjčil jednou 300 zl. a pak -400 zl. A již 
před lim rokem nalézáme v Liber fondonim p. 130, ie jemu Kate- 
řina Auová dlužná jesi a judřcato 447 z!. 27 lo-. 

Že pak židé při vymáhání s\-ých požadavků ne vidy pořadu 
práva dbaii, uvidíme z následujícího; Roku 1563 psali páni iJřednlci 
S^'atomlku]á^itíí panu Alhrcchto\*i Bryknaroti z Bniksteinu a na Libni 
nad Mtavou. že Kateřina Halouzka z KojetJc na r>é \-ii>esIa. kterak 
pro nijakého Abrahama žida v Libni stavuňkem i jinak závazkem 
mimo pořad práva a o tom \')'méření je stéžo\'ána. A ježto ani do- 
tčený iid Abraham, ani kdo jiný z poddaných p. Br>-knara na né 
podle prifadu práva u Kateřinu Halouzku ne\-znášel. že by komu čím 
povinna byla. také oni komukoli ku spra\-edlnosti dopomoci prodlé- 
vali : žádají, aby zmfnéná Kateřina ze závazku propuštěna byla, a po- 
névadi při své prád se meáká a outratu nemalou příčinou téhož iida 
vede, aby se jim p. Bryknar dostatečné ujistiti poničil, aby Kateřina 
Halouiká o takové škodv hledéti a na ném jich posttbati mohla. 
G. I'i8. 

Protože dobýváni dluhů často s obtížemi spojeno bylo, setká- 
váme 5c i 9 případy, že včřitelé, aby se těchto obtíží zbavili, jiným 
dluhy své postupovali. Tak r. 1592 postonpil Havel Pondělíček dluh 
íVŮj, který mél u Jana HruAky néjaké židovce do Kostelce. R. 1657 
byl Vit Pejska dlužen Kříiovi 53 zl. a Fnzovi 200 zl. Fitz nemoha 
cíd Pejsky peniz obdržeti, slevil z řečených dvou set sto zl. ve pro- 
spéch záduíi. aby mu alespoň sto zl. mohlo býti zaplaceno. Celý 
tŮuh pojiiičn na statku JiráSkovském, který Vít Pejska koupil. — 
Av&ak Pcjiika neplatit ani Khžovi, ani Fitzovi. Kříž si sléio\'al, že 
kiomé dvaceti žejdlíků másla ničeho nemůže dostati. Anna s no\-ým 
manfelcm Vítem PejSkoii předvolána bvvši před pány přiznala se 
k dluhu, aviak v>'mlouva]a se, že nemá peněz. Nařízeno jim. ahy při 
nejbližším soude 3 zl. a pak roíné po 3 zl. Křížo^-i a po pěti rl. 
Fitzovi platili. AvSak Pejska zase neplatil ani Křížoví, který oslepl, 
ani Fitzovi, přes mnohé upomínání, takže konečné dán skrze ková^ 
do SatU^y- Později mél v poutech rumy voziti, až by tolik vvdélal, 
koHk jest dlužen. M. T. 74. 

MSI-lí kdo z poddaných skutečně zapotřebí, aby se dlužil peníze, 
a žádal-li k tomu o svolení, s\'oleno k tomu. pakli dluhem neuvalil 
na sebe příliš velkč břemeno, R. 1587 žádal Blažej Příměnský', by se 
«mél vydlužiti 20 kop u Martina, šenkýře Bifikovsícélio. Dopi^íno mu 



ptoho pod tou podmínkou, aby z nicli žádné lichvy nedával a v tirditý 
'den je složil. 

R. 1619 žádal Jan Bratr, aby mu páni 100 kop půjčili aneb do- 
volili se vypůjčiti, aby molil \-ybyti Řehoře Zablatského. PĎjřeno mu 
sto kop k zaplaceni ze závdavku, kdyby měl dvůr býti prodán. Z. K. 
1654 půjčil Joachym Oudrřský z Oudrče na připsáni a přímluvu 
úředníků Mikuláši Novoinému 12 str. žita. každý po tolaru, 
ení do sv. Bartoloměje. Musil pak častěji pány ófedniky o za- 
t upomínati a \-yhrozovali. 

R 1781 povoleno Kateřině Auové (č. 191 vypůjčiti si na semena 
^000 zl., poněvadž rok před tím byla neňroda. L. F. 

V počtech r. 1681 nalézáme, že se platilo z vypůjčených peněz 
. ze sla. 
K doplněni odstavce tohoto uvedeme několik seznamů dluhů. 
Mikuláš, starý rychtář u\'ádí ve svém kšaftu z r. 1554, že jest 
dlužen: MarySkovi soukeníkovi 7 kop bez něčeho. Pšeníčkovi do 
' za železo okolo 10 kop, Petrovi kováři 3 kopy. pani Dorotě 
I Prahy za sukno 4 kopy, Vondráčkovi do KJumína 5 kop. Item 
DAartin, syn Mikuláše, dlužen jest za herku 5 kop. rychtáři 1 k. 20 gr. 
Ty mají dány býti Kouhovi za sud piva. fiiho\-i Přebojskému 2 kopy 
Otmanovi do Byškovic 3 kopy. Veklich Jan dlužen jest za herku 
1 kopy. G. 21. 

Dluhy Bartoňe Pechovce r. 1560; Vávrovi Bizovi z Biškovic 
10 kop; za nebožtíka otce peníze sirotci, které k sobě přijímal a sám 
se vydluiil, 5 kop. Havlovi, pacholku se ženou z Klumína za službu 
6 kop. Koliáščině synu též za službu zůstává 2 kopy, záduál tu v Ko- 
jeticích 3 kopy. Item panu Sekerkoví 4 kopy. Tomáši Bechyňskému 
1 kopu 20 gr. Důře V&eličce za pivo bílé 3 kopy. Kuchařce, když 
byl ve vězení, 80 jjr. G. 71. 

Po smrti Martina Martinovského r. 1588 hlásili se: Krčmái' 

Bíškovský, že je mu Martin dlužen 13 kop. Páni chtěli mu dopo- 

moci dle zákona jen k 6 kopám. Adam Zajíček žádal za železo 2 kopy, 

za vino 33 groSů. Mél to prokázati. Prfvozník Lobkovický žádal 3 

strychy žita, které Martinovi půjčil pro purkmistra. Krčmář Pfebojský 

Jiří jako rukojmě za 6 str, pSenice po půldruhé kopě a za pivo 1 kopu 

16 gr. Jan Sekerka žádal pro Matouše Douéu z Neratovic 6 sir. žita 

i pro druhého poddaného 3 str. žita. Měl provésti toho důkaz. M. D. 

Dluhy Doroty Přepejchalové r. 1622: Matějovi bratru svému do 

Ifcostptce 27 kop. Dorotě Pekelské do Kostelce 4 kopy; Anně, ne- 

!sié Bratra Jana, 5 kop a 6 strychů žita; kováři Velkovesskému 

5 kop; truhlářce 10 kop; Martinovi Hejdovi 2 kopy; podruhovi 

i kopy; Pluchařovi 3ť) kop; pacholeti 6 kop; Pavlovi Kulhavému 

i kopy. Z. K, 

ř Ve kšafte Jana Bratra f 1625 zaznamenány jsou tyto dluhy: 
Batějovi PekaroiT do Benešova půjčených 30 kop; P. Janu Myškoví 
I íelezo a za sůl 12 kop; kováři od všelijakého díla 12 kop 30 gr. 
Lnu Václavovi Sedlicovi. měštěnínu pražskému, 5 kop; Anné, nevěstě 
é, půjčeného obilí žita 3 str.. ječmene 6 v. Naproti tomu zase jemu 
Služní zůstávají: P. Vavřinec Vrbenský, měStěnín Nového Mésla Praž- 
ného 40 kop, Mariana Kallynova z Korycan 23 kop; Jan Cadera ze 
' I Nosákova 10 kop. Matěj Skákal ze vsi Miadaušova 10 kop. Z. K. 



Robota. 



■MllBlIlrf 



i mOfOlMfOt I 



•r. lCfct«i4F. ptadtp od Icosttfa T:ýiri:ďK>; kdjň se aaieiý Ďniř 
SfrMtmÉÍnúHáSeý aeb Týnský do prál^ stébonl, posviaG Áy pro 
■Mko a pro pány k rýjezdám do K^jtóc IcooČ. Artaíc Kojeskfcýin 
ndttdo ne ani iou>. R<jm 1586 aCšovafi á i Mtdiáu , ie Kofcňčti ani 
pfnl body, ui po bodedi blála neodvciU. Za to dáai jsoa lékfcn 
snižld do TÍzevU a roriráiioo jim. aby alespoA itytíkrát do rola 
atranoo vyviiHi smetí a bUio. Roka IŠ3I sraleno. aby m&to setíiď 
ledu okolo Icostda sv. Mikoláše z^riatA 6 kop 23 gr- Ze ilov svrdn 
BMdntf cli. aby alnpoů Čtyfílcrite do roka smetí a bláto fyiáirii, 
be «oudiu, čí té dďby ani na jisto postaseoo aefaylo. kolďirál do 
roka mají to čiaiti A jak svědomité to Gnffi, pavno z lofao, že r. 
1593 pm vytirolorioo, budoo-G bláto odi:ášett na vooedi dčnvýcb 
a po Fráze nxxtski. íe jón pdol nefaodiri ta prima poberoa a ve šlňte 
«půUi. Jak^ kouč pro pány do Pťahy pos^-blC ňdéd i lobo. že r. 1587 
kob>'la snofená a hladem vyklená tálmoati nemohla, c^uďa a t Ďá- 
bbdch zanechána býti muatla. 

Ptrmdné b>']o jim za fítry pro fárán? lyslané pUoeno. Tak píí 
MÍhoránJ kn£zc Jana Jičioskébo z Koufimi do Prahy r. 1575 %-yslafi 
■edid z Oi^ezdce dva fasuáky a potah do krytého vozu, Ková/iti 
dva vozy. a Kojetičtí jeden fasuněk. Od fltry dáno jim 6 kop. Poid^ 
vtak. když potozA neposýtall, nnKíli ^mi platiti. Tak r. 1621 pfijato 
ze vň Kojote od rjchtáíe 45 kop za propo^éci z jízdy robomi, 
kierái míla od nich vykonána býti do Německého Brodu k stftioráiil 
a pfivczmJ pana mistra Viktorina Vrbenského a jeho véd do mist 
Prazích. 

Roka 1662 žádali purkmistr a páni radní úřediuk)- zádu^, by 
poddaným Kojctickým representovali, poněvadž po t>' Časy v ochrané 
a pod správou pána kolUtortiv v^ijaké dobroďní požívali a naproti 
tomu nÁm m! ntiodméňorali, aby n)-ní k nastalé lunyhnutriné polni 
prán ku dioru Čimickému na druhou roli \-^kni spolu se svými 
ptitaliy po tři dni, a na iřeii role k setí též po tři dni ku pomoci 
pfiili, a ooi (úfcdníd) je k tomu skmečné přidrželi. Pan hejtman Li- 
bcAiiký bude ivaproti tomu věděti, jak jim v pfíčině v%'chovánl po- 
tfcbu dodávati. <K. 10.) Ze žádosti této vysvitá, že pan purkmistr 
a pp. radní tuto výpomoc Kojetických la žádnou robotu nepovažovali. 
^tďné žádosti této Kojetičti v^iiovéh. Páni úředníci vjďk byli by rádi 
z této úslužnosij učinili rádnou robotu. Za čtv-ři léta potom, r. 1666 
mluví již o robotách Libeňských. Uznáno totiž toho roku při výjezdu, 
aby ze dvora p. l^eutenanta na roboty Libeňské spolu s jiníiiini 
iiou««.-dy zároveň se jezdilo, a r. 1669 dáno do smlouvy Jindřicha 
GrQtnera v příčině dvoru Martino vského, že jest pownen všecka 
stará břemena a roboty konati. 

R. 1669 vydána Kojetickým cedule k forovám' na kár Týnský 
R3 43 zl. 55 kr. a r. 1679 byli citirov^áni, aby rum z kostela Týn- 
ského, do néhoí dne 10. Června posel Boží uhodil, na ^nce vozili — 
coí také po dva tčhodny činili. 



^m 



— 55 - 



Po obléháni Prahy od Prusů octnul se kostel Týnský ve vel- 

rých penéžitých nesnázích. Do kostelft bylo vrženo 5 pum, do fary 

t a množstva žhavých kulí. Všechna okna byia vytlučena, oltáře, zdi 

|>'kostelnl, dvéře, střecha a trámy kostelní byly poškozeny. Oprava 

stála 3500 zl., a!e nebylo odkud je vzíti. 

Štola kostelní byla čím dále, tím men&i. Za 15 let stenčila se 
následkem nového Školního patentu o 8382 zl. 35 kr. Mimo to mu- 
silo zádu&í zaplatiti výpalného 20C0 zl. a výkupného za zvony 800 zl. 
I Daň v jmění a úroků a extraordinaria činily 4693 zl., což značilo 
tůbytek 19.375 zl. 35 kr. Roku pak 1765 bylo dluhŮ 6300 zl. a 
řlt tomu každý rok schodek o 200 zl.. a bonifikace žádná ne- 
Ipficházela. 

V těchto nesnázích seSla se dne 15. března 1766 zvláštní ko- 
['mise, která se o záležitosti této méia raditi. I učiněn návrh dvojí, 
' Předně, aby prodány byly perly od starých ornátů, a za druhé, aby 
prodána byla ves Kojetice. Návrh první bylo lze snadno provésti. 
Než, co mělo v Kojetidch býti prodáno? Dominikální pole pouká- 
zána byla k užitku faráři od těch dob, kdy syn Pražského primátora 
Václav Matěj Vojtěch Jan Nep. Brandt čili Prant stal se farářem 
v Kojeticích |r. 1735.1 Cásť těchto poli používal učitel. Ustanoveno 
prodati — robotu. V Kojeticích bylo toho času 15 sousedů, kteří 
měli 1109 str>chi'i polí a sklízeli 36 for sena. Počttá-li se 87 strj-chů 
na Jednoho robolnika, bylo by v celku 13 "celých' robotniků, z nichž 
l-by každý povinen byl konati tři dny pěíií a tři dny tažní robotu. 
|'PočÍtá-li se za tuto robotu na každého robotníka ročně 60 zl., činilo 
r to při 13 robotnících 780 zl. Mimo to platili Kojetičlí od staro- 
'na,44 zl. 33 kr. daně z pozemků, posudného z piva a kořalky 
) zl., z masného krámu 15 zl. 30 kr. Nyni však by mohli platiti 
) íl., z revíru platili 16 zl.; nyni mohli by taktéž platili 30 zl. 
'. louky doposud 16 zl. 50 kr., nyní by mohli platiti 36 zl. Od žida 
•Schutzgelď 12 zl,, nyni by se mohlo počítati 20 zl. Ze dvora Kc- 
I.filerova platí se 6 zl. 10 kr. Vše to činilo by 1096 zl 43 kr. Odrazí-li 
lae od toho daň ■extraordinarium* 53 zl. 48 kr. a příspěvek faráři 
|.l50 zl., zbylo by 892 zl. 55 kr,, což by se rovnalo pétipcrcentním 
I Úrokům z kapitálu 17.858 zl. 20 kr. Za tuto sumu mohly by Kojetice 
l"býti prodány. Tak se počítalo. Bud uvolí se KojetiČti platiti ročné 
í příspěvek ku kostelu Týnskému, jako to učinili Zalužanští, kteří 
platí ze strychu pole za robotu ku 30 krejcarům, anebo budou museti 
■ I Libně, přes 2 hodiny od Kojetic vzdálené, choditi na robotu, 
. lebo se robota pronajme některému pachtýfi za roční plat, anebo 
ElEoneČně budou Kojetice prodány. Tak uvažováno a navrhováno 
7 řečené komisi. Pan primátor upozorňoval však, že by nebylo mnoho 
j>latno, kdyby se Kojetičtí uvolih k větším platům, neboť když nc- 
Rodvádějf nyní malé daně, zůstal by jejich závazek v příčině větších 
■ olatú daremný. 

" Pro všecko však mélo se s rychtářem a konšely o té věci pro- 

nluviti. Pan rada Ferrabosco upozorňoval, že sice grunty jsou věc 
Vnější pro patrona a jistější pro zádušI, nebudou-li však Kojetičtí 
itíti více platiti, nenamítal by ničeho proti prodeji, S ním souhlasil 
. Dyrbc z Bruku a jiní. Kojetičtí však prohlásili, že nebudou platiti 
'■ roboty, a na opětné vyzváni odpověděli, ze utrpěli mnoho 
robotu že platiti nemohou, že by raději vykonávali robotu 



io nátura. Nejlépe že by véak bylo, aby zůstalo pfi starém. Brzy potom 
zaslali i důkladný spis ku sla^Tiému Magistrátu, v némž obáfmě vy- 
pisujf, co v^ musí platiti. (Viz daně.) Mimo to byli prý od paní fun- 
datorkyně k ^ládusi Týnskému "*) beze vši roboty na věčné časj- dáni, 
a obec Kojetická zapravovala sama extraordinahum, a proto ne- 
mohou k žádné jiné robote býti přidržováni. 

V minulých vojenských časech dala obec Kojetická více mouky, 
ovsa, sena a vice transportů -magacinů' než dle vlastni usedlosti ji 
patřilo, jak toho bemični kvitance dokazuje. Vykonala tedy superplus 
extraordinarii. 

Pole máji větším dílem výhořlivé a samou skalou podebrané, 
které dávají malý užitek. 

Roku 1763 podrobili se z dobré vOle a -na povážlivé 
představení,' vrchnosti ku placení dvojnásobných úroků i platů 
ročních), které mají platiti : nemohou tedy k větším platům svoliti, 
leč by císařské daně >na zad posadili' a Čas od času v restu zů- 
stávali, což se však státi nemůže. Podepsáni byli : Jan Pekař rychtář, 
Jan Lhoták a Josef Novotný, konšelé. 

Což zbývalo pánům zádušnfkům Tj-nským a si. Magistrátu po 
takovéto odpovědi, než hledati pro Kojetice kupce. A nalezli jej brzy. 
Byl to p. František Antonín Řím. hrabě Nostic-Rienek, který mČI 
statky v blízkých Měšicích a Pakoměřicích. 

Pan František Nostic Rienek nabízel za Kojetice 16.()00 z\., 
avSak pod tou podmínkou, jsou-li Kojetičti skutečně povinni roboto- 
vati, a budou-li robotovati. Páni Pražané odvolávali se napraecedens 
z r. 1662, že Kojetičti skutečné na statcích Pražanů u Čimic robo- 
tovali. Kojetičti však nechtěli uznati, že robotovali a nemohli nikterak 
býti k tomu přivedeni, aby šli do Měšic nebo Pakoméřic na robotu. 
Tím sešlo z obmýšlené prodeje Kojetic, a páni Pražané počali po- 
znovu s Kojetickými vyjednávati. Uzavřena stnlouva, kterou, jak jsme 
na počátku sdělili, Kojetičti se zavázali, že budou ročně připláceli 
ku chrámu Týnskému 533 zl., za to pak měli po všecky budoucí 
časy zůstati při chrámu Týnském při úplném osvobození x-šech robot. 

Bláto od kostela Týnského vozili Kojetičti až do r. 1848. Avšak 
jako jejich předkové bláto po Praze trousívali, tak jejich potomci 
házeli bláto při nakládání přes vozy na mimojdoucí židy, z čehož 
prý jim vzcházely i rozličné mrzutosti. 

Roku 1757, když jednalo se o vyměřeni extraordinaria z roboty, 
roztříděni byli Kojetičti osadníci takto : Jeden by byl měl se čtyřmi 
hovady, čtyři se třemi, šest se dvěma, všickni po tři dni téhodnč 
robotovali a čtyři po tří dni téhodně konati ručni robotu. Roku 
1789 dne 7. srpna stvrdila nižší král. Kouřimská regulační komise 
pro berně a urbarie, že obec Kojetická jakož i Velkovesská rozhodly 
se pro starou kontraktni urbámi povinnost, s čímž také vrchnost 
byla srozuměna. To schválila i komise a nařídila, aby pro každou 
obec zdělán byl dle platných předpisů urbární kontrakt ve třech exem- 
plářích, a to, jak se výslovně praví, -v panující řeči.« 

Jako proti robotě, tak bránili se roku 1671 Kojetičti proti na- 
řízeni hejtmana kraje Kouřimského, aby opravili Mělnickou silnici nad 

") V tom se vSak mýlili, byli dáni ne k zSduSi Týnskiímu, tiýbri Svaio- 
mikullískému. 



r*Kojelicemi, která byla velmi zlá, a v ní hluboké louže, tak že se po 
. ni mfsty ani jezditi nemohlo. Kojeličtí odvolávali se, že jest to po- 
vinnost pfivoznika Štěpánského přívozu, neboť jeho předchůdcové 
vždy silnici ai ke Zlonínské hrázi opravovávali, a to i v dobách, kdy 
v Lobkovicích přívozu a v Kostelci mostu nebylo, a tudíž nikdo pří- 
voíu Štěpánskému vyhnouti se nemohl. Nic však méné nařineno 
Kojetickým pod trestem vojenské exekuce, aby silnici napravili, 
a PřebojSti a Zloninští, jejichžto grunty tu se sbíhaly, méli jim v lom 
, pomáhati. Odvolání úfeďnfků zádušních, ano i slavný protest proli 
I vojenské exekuci .neprospěl. Hejtmane sice přednesli úvahu úředníků 
I p. místodržiteli v království Českém, kterýž odpověděl: Poněvadž p. 
hrabě Slavata tu žádného cla ani mýta nemá, jest povinnost silnici 
dát opravovati oněch vrchností, v jejichž gruntech silnice leží. Z té 
příčiny měli se sejiti 16. prosince v KojeticfcH páni úředníci zádu&m', 
hejtman Přebojských statku a správce statku Břežan, k sv. Jirl pa- 
třících, aby se o upravení oné velmi zlé silnice postarali. 



Krčmy. 

v šestnáctém století byly v Kojeticich krřmy dvě. Krěma osady 
Svatomikuláéské v nynějším řísle 2. a krčma osady Svatojilské se 
dvorem pánův Sekerkův ze SedČic v čís. 3. V sedmnáctém století 
mlud se ještě o krčmě Lichtcnsteinské. Pivo brávali Kojetičti krčmáři 
i osadnici zpočátku obyčejné od pana bakaláře Jakuba Kauhy 
na Poříčí v Praze. Roku 1558 zapovězeno všem poddaným napořád, 
aby piva odjinud než ze Starého Mésta nebrali, a to pod pokutou 
prostice (bečky) solí propadením. R. 1586 nařízeno Pechanoví, aby 
pivo bral ne od cizích, ale od pánův nákladnfkův z osady, jmenovitě 
od p. mistra Pavla Kristiána z Koldýna. M. D. 57. Tomuto nařízení 
vzpírali se jak sládkova Kouhová, tak i krčmář Kojetický. 

Když ve .sporu I-udmily Koubové s Martou Pechovcovou v pří- 
čině dluhu za pivo páni úředníci upozorřiovali Ludmilu, že před Časem 
nebožtíkovi Pechovcovi i Jakulíovi Koubovi oznámili a poručili, aby 
Kouha na grunty k záduší náležející piva nevystavoval, a když Marta 
na tuto zápověď a zřízení zemské se odvolávala, pravila Ludmila 
Kouhová, 'že jest to v těchto městech Pražských nikdy nebývalo, 
aby kteří z měšťanův zbraiiovali lidem k záduší poddaným bráti piva. 
odJcud by chtěli. A poněvadž jsou oni pivo brali a na to smlou\'u 
pořádnou učinili, že spravedhvé před Pánem Bohem plátce býti po- 
vinni jsou.' M. D. 40. Podobně i Pechan čili Cynar nedbal zákazu 
panského a bral pivo od Floriana Talavašky z Nového Města v Praze, 
sacež byl dán na dvě neděle do vězení, a pohrozeno mu, kolik piva 
jinde vezme, tolik prostic soli propadne a ještě vězením trestán bude. 
Nei ani tylo výhrůžky mnoho nespomohly. Neboť za rok potom, 
tedy r. 1587 byl pětkráte vyzván, aby se dostavil před pány. On 
vSak se nepostavil, ale jako neposlušný a pánům svým nepodajný na 
to málo jest dbal a proto dán na týden do vězení. Na přímluvu 
v4ak propuštěn na ten konec, že posudné, které se zdráhal dávati. 




/a 20 suda po O groších, 1. j. 2 kopy dá :i že, dokud živ bude, 
nechce se již žádné proti mysl no si i ani nepoddanosti k pánům svým 
dopouštěti, ale vždycky ve všem poslušnč a poddaně, jak na věrného 
poddaného náleží, se chovati a nesvornosti manželské se vystřihati 
bude. ,M. D. 

Ze pfi zavádění této povinnosti pivo z jistého pivovaru odebírati 
hlavně vůle pánů rozhodovala, patrno z následujícího pfipadu. Roku 
1579 oznamuje p. Hertvlk Zejdlic ze Sénfeldu na Lounech, císařský 
rada, úředníkům Svalomikulášským, že jejich poddaní ze Zákolan 
a Oujezdce, k témuž záduM jako Kojetice náležející, též čeládka 
a dobytkové jejich již mnnžstvikráte na gruntech jeho i po zápovědi 
těch gruntů jsou usvědčeni. Pro dobré přátelství vSak nabízí pánům 
SvaiomikuláÉským, chtěji-li, aby od těch pokut upustil, tehdy že za 
to žádá, aby poručili krčmáři Zákolanskému i Oujezdskému, aby od 
něho do vňle pánů SvatomikuIáSských z pivováru jeho Zvolenského 
pivo brali a za ně platili, on že jim ublíženi žádného činiti, aniž také 
přes to, co by se pánům za sluSné zdálo, věřiti nechce. Očekává to 
lim spiSc, poněvadž jak páni, tak i poddaní dobře vědí, že bez gruntů 
jeho býti nemohou. Páni starší a úřednici kostela Svato mikulášského 
odpověděli, že ačkoliv jest jim to věc došli obtížná, dotčeným lidem 
svým takové poručení činiti a v to, aby jinde piva nebrali, je pota- 
hovati; však šetříce v tom tak dávné Žádosti p. Zejdlice a dobrého 
sousedství, ano i pilné přímluvy některých pánův a jeho přátel, chti 
tak učinili a jmenovaným kTČmářům poručiti, aby od něho do roka 
pořád zběhlého pivo brali a platili, avšak na ten způsob, aby to 
poručeni na ublížení a újmu spravedlnosti gruntův jejich nebylo. V tom 
roce pak chtějí ven výjezd učiniti, -některé dávné spory a nedoroz- 
umění vyrovnati.. Poddaní pak mají do Ětastného shledání podle 
předešlého způsobu bez překážky při gruntech ot>ecnIch býti zůstaveni. 
Pivo má řečeným krčmářům v mírných penězích vystavováno a nic 
výše jim věřeno býti než do sumy sněmovním snesením zůstalé, t. j. 
do 3 kop gr. Českých, k zaplaceni větši částky že by mu dopomáhati 
nemohh. 

Pivo, obyčejné bílé, brávali v 16. století nejen krčmáři, nýbrž 
i scdláci sami z pivováru. Roku 1553 žaloval bakalář Jakub Kouha, 
sládek na Poříčí v Praze na Kubku. že mu zůstal od dávného Času 
dlužen za tri sudy bílého piva po 26 gr. českých. I jest mu čas 
a rok do Vánoc odložen, jakž se svolily obé strany, že má polovic 
dáti. G. 12. 

Týž Kouha žaloval na Jiráska, jenž mu by! dlužen 4 kopy 
4 gr. m. I témuž pak folk učinil, a to o sv, Martině, aby mu jednu 
kopu dal, a ostatek chce mu do Nového roku čekati. 

Roku 1554 uvádí starý rychtář Mikuláš ve svém kšaftu, že jest 
dlužen Koubovi za sud piva 1 kopu 20 gr. 

Mimo to, že si sedláci sami z pivováru domu pivo br.ili, popíjeli 
hojné a často i na dluh v krčmách domácích i přespolních, svých 
pánů i v cizopanských. 

Roku 1553 přikázáno Kubkovi, aby též krčmářce kmetizné Fa- 
biána Sekerky, na Lobkovicích sedícího dluh zapravil. Oznámil s vy- 
svědčením jednoho staršího přísežného, že ji na to ten týden dal 
tolar, a O ostatek se snesli a umluvili, že dáti má do Nového roku. 
Bartoň Pechovec byl r. 1560 dlužen VšeliSce za pivo 3 kopy, Rokii 



1576 našlo se v krímé dluhů sousedů Kojetických 25 kop 26 gr. 6 dl,, 
i byli dlužní : Jirásek 9 kop 2 gr. bílé, Halouš 1 '/., kopy. Vávra I kp 
9 K, Vejce 2 kp 17 b.. Duchek 5 kp 25 b., Kvétoň 3 kp 21 b.. 
Martin 27 b., Svatoš 1 kp. Dluhy tylo méli krčmáři splatiti do sv. 
Bartoloměje nejprv prlíitiho a vice ode dne toho poffzenl přes 15 gr. 
ml6. ani na řad, ani domů se nedlužiti. a to pod pokutou prostice 
soli a dva dny v kládé seděti. Pakli by krčmář jim přes 15 gr. míš. 
xlcc věřil, tehdy cokoliv více uvéri nad toto poručení, za to jemu 
platili nejsou a nebudou povinni. — Ale jak Kojetičtl zákazu tohoto 
uposlechli, vidéti z toho, že po třech letech, tedy r. 1579 se shledalo. 
ie jsou dlužni krčmáři v Biškovicích 135 kop. Páni napomínali, vy- 
hrožovali, trestali, poddaní však pití a dělání dluhů v krčmách ne- 
íanechali. 

Roku 1551 rozkázali páni v^m svým lidem pod trestáním, aby 
do cizí krčmy na pití nechodili, a k sobě se všickni v pokoji a lásce 
drželi i čeládk-u svou též aby k tomu méli, aby do cizí krčmy ne- 
chodila. R. 1555 jest rozkázáno, aby v^ch krčem cizích prázdni byli 
a do nich nechodili žádným vymyšleným obyčejem, a to pod pro- 
padenim prostice soli, a tolikéž čeládku svou aby napomenuli, aby 
cizích kríem prázdna byla, a to z té příčiny, že někteří sirotci a pod- 
daní jsou uchráněni v cizích krčmách. G. 24. R. 1558 opét vSem 
napořád pod týmž trestem zapovězeno, aby do cizích krčem na pití 
a řady nechodili. 

R. 1561 udal rychtář, že do cizí krčmy chodí. Duchek starý 
rychtář, Vaněk Vejce, Štěpán a Valenta JiráSek. Tito pak vypovídají, 
íe i Svatoš, Mikuláš, Martin Merda, Vávra Křížků též do cizích krčem 
chodili. 1 rozkázáno rychtáři, aby přes týden stáli před pány. Tam 
pak se z toho vyvéřili, že jsou z úmyslu do krčem pro piti nechodili, 
než za hodnými příčinami, totiž — dluhův upomínat. G. 77. R. 1572' 
napomínáni opět, aby všech cizích krčem a ožírání na jiných gruntech 
zanechali. V krčmě doma přes noc a do druhého dne nebývali pod 
propadenim prostice soli, kdož by se toho po dnešní den dopustil, 
a zvláště Svatoš. Tento Svatoš byl syn Mikuláše, největšího sedláka 
Kojetického. Okolo r. 1560 propuštěn byl i s podílem po otci na 
mlýn Vojtěchovský u Kouřimi. Tam však statek utratil a nevěda 
sobě jaké rady, zase na grunty do Kojetic se vplakal a doprosil. 
Jeho bratr Martin přenechal mu, jak jsme již slyšeli, se svolením 
pána dvůr svůj ič. 11.), kterýž dostal v podíl otcovský toliko za 
15i) kop beze všech závazků. Sám pak koupil d\-ůr po otci i. 19. 
Svaioš však, maje ročně bratru Martinovi platiti, ničeho mu nedal, 
ani malého peníze. Živnost tu měl několik let, dokud ji nepilností 
nespustil a až co měl, neutratit. Nebo největší hospodářství jeho v tom 
záleželo, ráno vstana na pálené, odtud domů k obědu a zase na pivo 
do krčmy jíti, a tam do večera píti.> Když konečně páni viděli, Že 
Svatoš jest mrhačem svého statku, a na mnohé a časté napomenutí 
nechtěl lepším hospodářem býti, neb grunt ten spustil všecken a klisata 
hladem pomořil: poručili mu, aby se do sv. Havla r. 1582 vyprodal 
a dobrým robotným člověkem ten grunt osadil, Grunt ten koupil od 
něho syn jeho Jan Kába z Mratína za 200 kop. Naposledy však 
Svatoš obávaje se, aby na kamínek sednouti nemusil a se synem 
srovnati se nemoha, koupil si od Václava Krejčího chalupu za 80 kop. 



na niž mii však syn penize půjčil, A tak do smrti svého nic nemaje 
na atniužnč dobrých lidi a pánů svých zůstával. M. D. 

Svatoi však nebyl jediný. kteiÝ takto hospod.iřil. R. 1379 za- 
povčzeno všem poddaným prisnů, aby Jak do krčmy Bi^ko\'ské. tak 
jiných cizopanských mimo krčmu Kojetickou nechodili pod propa- 
denim pokuty '2 kop a ^tlavnim včzcním. Zvláštč pak I lalouái Říhovi 
pro dluhy krčma zapovězena, aby do ni jak vSedni den, lak v neděli 
:i ve svátek nechodil. A když .se pak v krčmě naSlo 11 kop dluhŮ, 
dán do šiitkivniho trestání, propušlón však. když sHbil, že -se polepif. 
Ale jak so polepSil, patmo z toho, že jeho nevlastní syn Jirik naft 
žaloval, že mu půjčil 33, kop, a že mu je platiti nechce. Podobné 
i p. Kubín z Biškovic upomlnal, aby Říha jeho poddanému 10 kop 
zaplatil. Páni úředníci odpovídali však, že dotčený Halouš, kdyi pro 
své hanebné a nepoctivé chování grunt na nejvýň spustil a zhanobil 
11 j^runtovnich penčz nemálo zadržel, konečně z gruntu se vykradl, 
tak že nevidí, kde jest. Nejsou váak proti tomu, ab\- poddaný p. 
Kubína, kdekoli bj' Haloušc najíti a do.stati mohl, n,-t není dluhu do- 
bývat a upomfnal. M. I>. 38. 

\' poslední čtvrti šestnáctého století neminul ani lok, aby páni 
při ^ vjezdech svjxh navštěvování krčem nezapovídali 1 Než, co mohli 
poříditi, když přísežní sami špatný příklad ostatním sousedům dávali, 
a kdjž ani farář se neodvážil proti tomu vysloviti. 

R. 1586 byl Martin rychtář obzvláště příkře napomenut, aby 
zbytečné ožírání, zvlášté pak v Praze zanechal, domu časně s Čeládkou 
svou se naimcoval a za vozem nepozůstával pod skutečným trestáním. 
M. 1). 51. 

Téhož roku žaloval Jíra Novákův, že mu Blažej nechtěl dáti 
bílého peníze, který na něm vyhrál. lira v karty \' krčmě byla zvlášté 
konšelňm a starším zapovězena pod prosticí soli. Blažej omlouval se, 
že šel od Jíry za druhý stňl. Jíra však že šel za ním a jej pobízel, 
aby mu do posledního dohrál, a když nechtěl, nadával mu >\'alášků 
a zlodějů", že se do vsi velhal a mezi nimi není hoden býti. Venku 
pak číhal s kamenem, kterým jej chtěl mordovati. Rychtář a konSelé 
přisvědčili, a tak jsa Novák křiv, musil se s Blažejem rukou dánfm 
smířiti a žádati za odpuštění. Ale že Blažej jsa konšelem a maje na 
sobě dobrý příklad dáti, že jest se hry dopustil a s ním hrál (ježto 
kdyby nebylo ohně, nebylo by dýmul, spoiu s ntm do trestání šatlar- 
nítio dán, !i v nčm tři dni držáni byli. M. D. 50. Téhož roku byli 
Martin r>'chtáf, a r. 1590 rychtář Vávra Křížkfi napomínáni a trestání, 
že se pžírají. 

Ze sám farář neodvážil se proti tomuto zlořádu se \'yslovitt, 
patrno ze suplikace, kterou páni úřednici na žádost faráře Mikolááe 
(utrakvisty I panu Janu Sekerkoví ze Sedčic a na l..obkovicich r. 1587 
zaslali. V suplikaci té praví farář Mikuláš, že nenáležitě a nesprávní 
od Jana 1 irona, krčmáře na krčmě Lobkovické v Kojeticich beze vSI 
příčiny sobě k tomu daně, z pouhé jen zlosti a nepřízné při panu 
Sekerkoví >omluven< a téžce obžalován býti měl, jakoby původem 
jeho — kněze Mikuláše — poddaným Kojetickým zapovédfno bylo 
do cizích krčem choditi, ježto on — Hron — ani kdo jiný dolnid 
živ, za praví toho neučiní. A páni úředníci žádají jménem faráře Mi- 
kuláše, aby p. Sekerka takovým >omluvám< místa nedal, že se íaiiř 
vždy uctivé k nému chovati hledí. Sami v^k dokládají, is a 



— 61 — 

to stalo se před mnolia lety, snad prve nežli knčz Mikuláš do Kojetic 
se dostal, a vždycky při každém téměř soudu se Kojetickým připo- 
míná a poroučí, aby tak se chovali, chtčjíce aspoň tady je k lepšímu 
živnůstck svých opatrování, kteréž jsou již na nejvyšší skrze zbytečné 
žraní a v dluhy se po krčmách vydávání spustili, přivésti.-: 

Kolik piva se ročnČ v Kojeticích asi vypilo, lze přibližné alespoň 
na počátku sedmnáctého století určiti z posudného, kteréž méli 
odváděti krčmáři. 

R. 16()6 odvedl Václav krčmář z 52 sudů po 6 ^r. a ze 6() sudů 
po 8 j(r. všeho 13 kop 13 gr. R. 1608 z 90 sudů 12 kop; r. 1609 
z 85 sudft po 8 gr. činí 12 kop 40 gr. 

Při tom nesmíme zapomenouti, že posudné toto jest pouze 
z krčmy Kojetické (č. 2.), ne však z druhé krčmy pánův Sckerkův, 
č. 3., a že toho času bylo v Kojetidch v celku 14 usedlých sedláků 
i chalupníků, a ti že si také sami z pivováru pivo domů brali. 

Od r. 1655 platili krčmáři místo posudného dle .smlouvy ročně 14 zl. 

Asi r. 1670 stěžoval si krčmář Kojetický, že žena Víta Pejsky 
•páleny « prodává, a on tím skracován jest, neb on sám má pansky 
páleny « prodávati. Vít Pejska napomenut, by to netrpěl, a sousedé 
taktéž pod pokutou bečky soli. 

V té době stěžoval si také tentýž krčmář na lehkosť piv Li- 
beňských, že mu obstáti nelze, a prosí pány inspektory, kdyby to 
nějak >remedirovati< mohli, neb skrze to jak poddaní, tak i záduš 
hyne. Jinde je prý pinta piva za 4 kr., on mu.sí však prodávati po 
5 kr., a k tomu ještě pivo špatné. Libeňský správce zase si stěžoval, 
že jsou mu krčmáři mnoho dlužni. 

R. 1696 děje se zmínka o třetí krčmě v Kojeticích, o krčmě 
Lichtensteinské. Ilejtman Libeňský Václav Zatočil stěžuje .si totiž na 
tuto hospodu a žádá pány, aby poddaným Kojetickým zapovězíno 
bylo do té hospody choditi a pivo odtamtud bráti. I uloženo pánům 
úředníkům, aby vyšetřili, jak dávno hospoda ta v Kojeticích jest. 
Vyšetřeno, že knížecí hospoda patří ku Kostelci, a že se v ní již 
před časy šenkovalo. Na otázku, co by v té věci pp. úředníci měli 
činiti, nenalézáme od magistrátu Pražského, od něhož úředníci po- 
učení žádali, odpovědi žádné. Avšak ani o krčmě té neděje se dále 
žádné zmínky. Povstala nepochybně libovůlí nájemce Martinov.ského 
dvoru, Jana Silného, již před rokem 1677. Nebo ve stížnosti, kterou 
proti němu (za příčinou ohně a jeho si při ohni tom počínání) Ko- 
jetičtí vedli, vytýkáno mu mimo jiné i to, že ve dvoře poddaným 
pivo šenkuje, se řezníkem na spolky dobytek bije a maso beze vší 
opovědí prodává. Po stížnosti zmíněného hejtmana Libeňského 

nepochybně hospocki ta b>'la zakázána. 



Různice a rvačky. 

v 

(Jasté, ba, náruživé docházení do krčem ku konci 16. století 
mělo za následek nejenom zanedbávání hospodářství a dělání dluhň, 
nýbrž i časté různice a pranice v krčmách i mimo krčmy. Některé 
doklady toho tuto podáváme: 



Roku 1548 rychtář Mikuláš, Kříž a Jirásek obvinili Kubku, že 
jest za nimi šel z krčmy pánův Lobkovských, půtku na né řeči učinil 
a polom meče dobj-v, Kříže ranil, toho jim učiniti nemaje. Kubka 
sice tvrdil, že oni naň čekali. Svědky však bylo dokázáno, že Kubka 
za nimi šel, a proto dáno Křižovi proti Kubkovi za právo, tak Že 
jest Kflžovi tlm ranéním povinen, a proto v-zat i v kázeň. G. 4. 

R. 1549 při čase sv. panny Markéty stala se nevole na přívoze 
Lobkovickém (kdež i krčma byla) mezi lidmi poddanými uroz. p, Fa- 
biána a strýcův jeho Sekerkův ze Sedčic a na Lobkovicích a lidmi 
příslušnými k záduší a osadě sv. Mikuláš ve Star. Méstč Pražském 
ze vsi Kojetic za pHčinou zsekánf osob z nicli některých. G. 4. 

R. 1550 zběhla se nevole mezi syny HalouSovými, Matějkou, 
Petrem a Kubkou z Kojetic z jedné a Janem krčmářem, který jest 
v Pi'ebojích, poddaný panny abatyše od sv. Ducha ze strany druhé 
v krčmě pana Fabiána Sekerky v Kojeiicích při svátku slavném Matky 
Boží Velké. A při tom pak téhož léta o Slédrém večeru nevole druhá, 
obzvláště mezi Kubkou Haloušovým a Janem krčmářem s\TChu do- 
tčeným, tak že on, Jan krčmář, zranil jest těžce Kubku Halouška 
s některými svými pomocníky, probodSe ho až za mrtvého odeáli, 
a to na cesté. když na trh sám druhý s pohunkem jel do Ko- 
stelce. G. 6. 

R. 1557 seprali se opět na přívoze Lobkovickém přívoznlk Lob- 
kovický s Vaňkem Vejcem a Uuchkem z Kojetic, při čemž Duchek 
vesly seprán a k tomu ještě od p. Sekerky ve vězení drián byl. 
G. 17. 

R. 1559 pohodli se důtklivými slovy v krčnié Matějka a Vejce 
tak, že rychtář oba musil na závazek- vžití. G. 35; 

R, 1561 tiestáni Duchek, starý rychtář, Vaněk Vejce, Štěpán 
a Valenta Jiráskovi, že jsou v krčmé s Václavem z Brazíma nevoli 
začali. G. 77. 

Taktéž Květoň, bratr Ducitkův. dán do šatlavy, že s Vokáčem 
ze Zlonína nevole počátek byl, když se pro záplatu pastuchy do 
krčmy k rychtáři sešli, a že jest Valentu Jiráska talířem, polom 
žejdlíkem urazil. 

R. 1568 vznášel p. Jan Lobkovský, že poddaný jeho Matéj 
Zeman na krčmě jilské od poddaných Kojctických výtržné byl stlučen. 

R. 1570 p. Jan Sekerka si stěžoval, že Petr Pech jeho krčmáře 
Matěje, když k němu přišel ožraly, stloukl a upral. — R. 158(1 Václav 
Vejce, >jsouc konšelem a majíce na sobě jiným přiklad dobrý dáti 
, toho se dopustil a se zbrani do krčmy na Nováka a syna jeho přišel 
i jí dobyl chtěje jim škodili. < Ztrestán za lo šatlavou. Rukou dáním 
slíbil polepšeni, avšak nesplnil, tak že mu vyhrožováno, že se musí 
vyprodati. 

R. 1591 Jan Teplický dán do klády, že v krčmé se vadil 
s rychtářem Dvoreckým (z Biškovic). On pak v té kládě jsa lehko- 
íiiyslně zlořečil a lát, z klády se dobyl a uf.el na potupu práva, tak 
že podruhé do klády vsazen býti musil. Byl sice na postaveni se 
propuštěn, avšak nepostavil se, až potřetí do vězení se dostal. Te- 
plický však odepřel, že by se, byl vadil, ale že s Dvoreckým pro- 
mlouval, jaké bylo v neděli evangelium, aby mu pověděl, poněvadž 
' kostele byl. Jan Káva že hned mezi né ožraly, aniž o něj stáli, 
přišel a k němu. Teplickému, aby mu •Sestero- (sic) přikázání Božích 



63 — 



říkal, mluvil, dokládaje, že ho neumí. Teplický váak to uČinii a do 
konce je říkal. Pokud pak se uvězněni týČe, praví, íe se stavél, avSak 
rychtář že nebyl doma. Jan Káva vzat k trestání. 

Jak to pfi takové pranici v hospodě \yh!iieÍo, poznáme z ná- 
sledujícího případu, R. 1562 přiSli J. Novák, JiráSek a Duf^hek -ze- 
žravšé se na přívoze Sekerkóv do krčmy Kojedckého rychtáře. 
! krčmě byl Martin, podruh Jiráskův. S lim učinili sázku, že nebude 
[noci po jednom odpočinuti za krejcar piva vypíti. Jirásek pak mu 
nravil, ie mu nesmí piva připíti. Martin sázku o vypití piva prohrál, 
iCdyi pak se o poctu domlouval, t. j. když Jiráskovi připíti chtěl, hodil 
tento po něm konvici a trefil ho. Potom uchýlil Martin Jiráska. 
Duchek pak udeřil Martina do hlavy, a Novák ho chytil pozadu. 
_převa]il na zem. a tak ho ztloukli, že mu krev z úst, uší a hlavy 
lekla. Pak vySel Martin ven a utíral se. JiráSek za fiím. Martin do- 
mnívaje, se, že jej zno\a chce biti, popad! kyj a udeřil Jiráska. Rychtář 
«k, když Martin s Jiráskem se n'ali, vytrhl Jiráskovu bratru -kraci' 
■^motyčku) a jej udeřil. Martin pak dal mu pozadu sochorem vrch 
hlavy tak, že sotva >zývél'. Novák si stěžoval, že ho rychtář dvakráte 
kracičkou udeřil, a žádal za opatření. — Jaké opatření se stalo, ne- 
_jialezám. 

Výtržností a různic podobných dopouMěli se Kojetičtí nejen 
f krčmách domácích i sousedních vesnicích, nýbrž někdy i v krčmách 
liakých. R. 1560 dán jest do vězení Jíra Zapouch pro pobuřující 
ííi, které jest mluvil u Milnických na Novém Městě Pražském v den 
"t. Václava proti svým pánům. R. 1573. měli Duchek Ondřeje, 
tachek Holý a Kvétoň Hruška rozepři s nějakým Honsikem na 
Novém Městě Pražském, při kteréžto rozepři jej zbili. Pro tuto pranici 
lyli od práva Novoměstského v Praze odsouzeni k pokutě 60 kop 
I náhradě ékody lUO kop a mimo to musili mnohou neděli ve vězení 
leděti. Jeden z nich, Duchek Holý, poraněním při té pranici a mnoho- 
^dčlním vězením upadl v nemoc a pominul se rozumem, tak že 
awičně musil býti zavřen. Proto však nicméně na něj 20 kop 
ňřejtržnosti ■ bylo přisouzeno. Duchek Ondřeje a Kvétoň Hruška 
orátili se pak dvojí supplikaci k pánům radům a místodržícím v krá- 
bvstvl Českém, aby tilo Novoměstsk-ým pántim poručili, by jim ap- 
lellaci bez peněz důkladnlch k vrchnímu právu připustili, odkud bohdá 
5)šÍho opatřeni doufali dosáhnouti. V suplikacich těch dovozuji, ie 
i Monsík příčinu k různici dal, oni ie se musili brániti, že zraněný 
! také člověk poddaný a nyní zase zdráv. Oni však, než by sumu, 
« kteréž odsouzeni jsou, shledali, zase by do vězení se dostati a tam 
Hadem a jinými neftstmi o zdraví a všecko všudy jmění své přijíti 
nusili. Nikdá že nebylo slýcháno, aby na lidech robotných, chudých, 
elských, kteří žádným stavem nejsou, pokuta vejtržnosti přisouzena 
^tí měla. V supplikaci k J. M. arciknížeti Panu Arnoštovi pak do- 
nádají jeStě,_ že tak znamenité sumy — 160 kop — jak živi ani ne- 
Tdíli, neřkuli měli, a s ni býti nikoliv nemohou — a proto Jeho 
rciknfŽ. Mitosf pro Pána Boha prosí, že jeStě potřetí pánům Nového 
'ísla Pražského o tom poručiti ráčí, aby jim takovou appellacj bez 
jenéz připustih. — Jak s appeliaci touto pochodih, nenalezli jsme. 
^le zdá se, že po tomto případě za^ia Kojetickým chu( v Pražských 
rčmách se práti. V manuálech úředníků nenalézáme alespoii, že by 
f podobná výtržnosť v krčmách Pražských od Kojetických byla opa- 



kovala. Ve venkovslíých krčmách ovšem pranice podobné nepřestaly. 
Roku 1617 zabit byl pfi pranici v krčme Majdaleny Makulkové 
v Pfebojích Adam Benešovský, muž ženatý a otec nékoJjka dítek. 
V rozepři, kterou pak následkem toho Daniel Farář z Cakoviček, 
poddaný k panství zámku Brapdýsskému, před pány svými mčl, žádal 
řečený Daniel pod pokutou 300 kop za svědka Matouše Fantu z Ko- 
jeiic, nebo ten prý toho byl povědom, jak jest Adam nebožtik z ou- 
mysla všetečně příčinu každému dával, a jak na Jonáše z Velké Vsi 
začátek učinil. Ten však raději před nim z Přeboj pryč ušel. Mimo 
to, dovozoval Daniel Farář, může jeden každý podlé příčiny sobe 
dané lidem všetečným a násilným se brániti a násilí má býti odpí- 
ráno, jako i tomu Adamovi již z toho svéta sešlému se dostalo. 

A kde se muži mezi sebou haí.teří a rvou, lam nebývají ani 
ieny vzory svornosti. 

R. 1562 přišla Anna, sirotek po Janu Selikovi, upominat o díuh 
za pivo Vávru KHžka. Žena a matka Vávrova zlianély ji, vynadavše 
ji 'kurev a neřádů všeSikých.' OtČim její Matěj Ilalouš vznesl tu věc 
při výjezdu na pány úředníky, a tito namístě starších a vší osady 
vzali mimo ženu Vávrovu a jelio matku i Vávru ve své trestání pro 
lehkomyslné utrhačné a nedovedné řeči. Dále opatřili Annu sirotka, 
dívku nevinnou, na poctivosti její tak, že takové řeči k ní promluvené 
jí ku škodé a na ujmu poctivosti nejsou a býti nemají nyní ani 
v budoucích časech, a pddle toho promluvily k ní Žena Vávrova 
i matka, že ji mají za ctnou a poctivou dévcčku, na ni že nic zlého 
nevědí, aby jim, že tak k ní promluvily, odpustila. Vávra mčl se 
pak- postaviti do šatlavy. 

R. 1567 stloukl Knybl, poddaný k Obříství, Dorotu Martinovskou, 
s kterou již předchůdce jeho na témž gruntě častéjí mrzutosti mél, 
na veřejné královské silnici, a maje potom dodán býti ku právu, 
ušet a skrýval se půl druhého léta. Z té příčiny a ještě jiných měl 
dodán býti do vězeni, jakkoli bude postižen na zádušnlch yrunlech. 

R, 1586 stala se sváda mezi Kateřinou, kuchařkou faráře, a 
mezi -Martinskou původem děvky pana faráře, kterou Martinská na 
svém poli na trávě zastihla, a zbila, o p. faráři hanlivá slova mluvíc. 
Martinovská odpírala sice, avšak v některé řeči sama se stíhala. Na- 
řízeno jf, by se toho více nedopouštěla, jinak že dvě neděle v kládč 
před kostelem seděti musí. 

R. 1595. stěžovala si Regina Kábová do Doroty Svatošovy, 
kterak ji nařkla, že by kurvou byla, z kradeného statku že jest živa 
a netoliko živým, nýbrž ani mrtvým pokoje že nedá. Dorota odpo- 
věděla, že se na to nepamatuje, a jestli že sě tak stalo, že to ve 
zlosti učinila, protože ji Regina v návsi na potkání zeprala, rozchlupa- 
tila a zhaněla. Páni spor ten vyzdvihli a zmařili, poněvadž se to 
z obojí strany blízkého přátelství dotýče. Dorota SvatoSova byla totiž 
tchyně Reginy. Před pány podaly si ruce, a uloženo jim, kdykoliv 
se jim znáti dá, že se před pány postaviti a k trestáni přijíti mají. 

R. 1666 při výjezdu pánů do Kojetic po vyřízeni veškerých 
záležitostí nalézáme toto zaznamenáno ; Posledně, poněvadž pak roz- 
ličné nevole, hadruí^ky, hampejsováni v téže vsi Kojcticlch obzvlášté 
pak mezi ženami povstávají, a žádného polepšení není. páni úřednici, 
aby trdlicc pro takové nesvorné ženy vydvížena byla, jsou vynalezli. 
Na kteroužto Řeho^' Lholák rychtář dříví dáti, Matouš Kratoclivílc, 



I 



■«IP*1 



- 65 — 



kovář svým železem okovati a Duchoslav Kopáč, jsa člověk již starý 
i majfc ženu trochu mladou liuby. bezbožné, která nejvíce lakového 
trestání často zasluhuje, od ni tesaři zaplatiti pfipovédél. (Tato trochu 
snladá Žena Kopáčova byla Anna z Lomnice, jeho třetí manželka. 
". T. 5.) 

Jak to s mravnosti vyhlíželo v rodinách, poznáme z následujícího. 



Život v rodinách. 



Bratři Haloušové, kteří při málo které rvačce, nechť jíž v do- 
í neb cizopanské krčmě chyběli, a jejichžto grunty velice spustlé 
lyly. nechtěli se přes časté panské přikazování ženiti, tak že i z této 
ly dáni byli do žaláře. Méh však u sebe néjakou podezřelou 
u, která byla zle živa a činila a se dopouštěla, což jest proti 
I Bohu. R. 1551 poručeno bratřím llaloušovým pod trestáním, 
té osoby do dvou neděl pořád zběhlých od sebe vybyh. Rychtáři 
: nařízeno, jestliže by ji ncvybyli, tedy že má tu osobu do vězení 
". že ji budou páni trestati. Na to se konečnř Kubka oženil. 
I 9i za manželku Kateřinu, dceni Jiříka rychtáře z Máslovic, Měli 
i dítky. Po smrti Kubkově r. 1559 zapomněla se vdova po něm 
y Hovorkou, tovaryšem mlynářským, a později r. 1565 provdala se 
Barcala. \' téže dobé vjloudil Havlíček z Vodoleny Vody Lud- 
milu, dceru Jana Dudejse, bez panského svolení. Za příčinou její spra- 
JFwedlnosti povstal pak spor mezi p. Sekerkou a úředníky zádušními 
fijakožto pány obou stran. Nežli však Ludmila poslední část své spra- 
Vvedlnosti z gruntu později Křižkovského (č. 2) r. 1569 obdržela, odeSla 
g.9d svého muže, a nevědělo se, jak již řečeno, kde by byla. 

R. 1587 dán Jan Zynar, který pojnl vdovu po Petru Pechanovi 
1 manželku, do vězeni. Mezi mnohými příčinami, pro které byl 
ivěznén, byla i ta, že s manželkou svou nesvorně žil. A proto musel 
i svém propuštění ze žaláře rukou dáním slíbiti, že, dokud živ bude. 
s;hce se žádné protimyslnosti a nejjodanosti k pánům svým do- 
^oitštěti . . . nýbrž vždycky ve všem poslušně, poddaně, jak na věrného 
■oddaného náleží, se chovati a nesvornosti manželské se vystříhati 
Avšak již r. 1590 dán opět do vězení, že se s rychtářem 
i s konšely nedal před pány najíti, a že dvě nevěstky v krčmě u sebe 
Ipfechovává a s nimi jiným zle živu býti dopouští. Z. K. 136. 

R. 1589 dána byla Křížová do klády, že od muže svého utekla, 
R. 1590 přísně poručeno Janu Cakovskému. který byl dvůr 
Martinovský koupil, aby osobu ženského pohlaví, kteráž nešlechetně 
I jsouc, hanebného skutku smilstva se dopustila a dvé panchartů 
": uhonila, ve dvou nedělích ze dvoru svého vybyl. 

Po smrti Jana Bratra r. 1625 žádala vdova Markyta Kochnovská. 
& s nim v třetím již manželství po šest roků žila, a jak dokládá, 
Ira věrně, robotné až do jeho smrti pracovala, aby chalupy té, 
rou jí kšaftem odkázal, mohla užiti. Avšak syn Jana Bratra Řehoř 
toučck žaluje na tuto macechu svou, že prý si proii poručení pánů 
'ícko přivlastnila a jemu ničeho dáti nechce. Pak pravi doslovné 



— 66 — 

takto : • A ona táž macecha, kdy se k nebožtíkovi otci mému za 
manželku dostala, proti Pánu Bohu a proti jeho Svatým Božským 
přikázáním se nepoctivě v tom manželství (o čemž vScm sousedům 
okolním védomo jost) chovala, a dopustivši se skutku lehkomyslného 
s jcdnim pacholkem, sobe, račte odpustiti, pancharta uhonila, kterýžto 
panchart posavad živ zůstává, a naposledy skrze ty své hampejsy 
nebožtíka otce mého o živnost připravila. — I žádá pány, aby mu 
k tomu dopomohii, by dédictví svého po otci pokojnč užiti mohl, 
— Macocha poklesku svého neupírá, nýbrž omlouvá se tím, že se to 
z křehkosti lidské stalo, a že jí manžel odpustil, proto aby i páni 
nad ni se smilovati a dědictví odkázaného jí popřáti ráčili. Opakuje 
zase, že všecken čas života svého muže jemu vérné pracovati po- 
máhala, o řemž všecka ta obec Kojetická dobře ví. -Že pak z pfe- 
hténi dábla a z křehkosti téla v hřích veliký proti Pánu Bohu a proti 
manželu mému milému jsem padla, čehož až posavad s pláčem Želejíc, 
Pána Boha a manžela svého milého jsem prosila, jemu se kotíc, aby 
mi to odpustil, což jest také učinil, a mně toho ničím zlým vzpo- 
mínati že nechce, připovéděi, což já přijavSi tu milost neméně neí 
jako kdyi jsem se s nim siiala, jemu věrně pracovali pomáhala, jej 
opatrovala, jak ve zdraví, tak i v nemoci jemu sloužila až do té po- 
slední hodiny smrii, v ničemž jeho neopouštějíc, až i do hrobu jsem 
poctivé pochovati dala.- 

Vdova Kateřina Steflová a její dcera Dorota byly před r, 1666 
obé pro smilné skutky v Praze arrestirovány, ale pak na slavnou 
přlpovétl, že se poIepĚí. propuštěny. Avšak neminuly ani dva dni, 
a obě se nad tím zapomněly. Dcera utekla za svým lotrem vojákem 
do Mratína, a matka o tom zvědouc nechala všeho státi, také pří- 
kladem dcery pr>č odešla, a marné bylo po nich se doptávání. 
Protož uzavřeno r. 1666, by chalupa se prodala tomu, kdo by 
z poddaných zádušnich nejvíce dal, a po obou aby se Kojeiičti dále 
ptali, by ke skutečnému trestání přivedeny býti mohly. Ještě r. 1670 
se o nich nevědělo. Kateřina Steflová měla prý nějakého hejtmana. 
Když pak bratr její Ondřej Novotný v Mladé Boleslavi zemřel, se- 
brala s rychtářem Boleslavským v Kostelci a Nové Vsi a jinde po 
zemřelém kde co mohli, dobytka hovězího do 30 kusů. Mikuláš 
Novotný, krčmář Kojetický. bratr zemřelého, žádal však, aby mu část 
z toho byla dána. Nařízeno, aby se ptal po Kateřině Stcflové a zjistil, 
kde co vzala, a nebude-li chtíti dáti mu jeho díl. ustanoveno, že jí 
z toho, co ješté s dcerou při záduši vybírati mají, nic vydáno nebude. 
Chalupa Steflové byla pak prodána Janu Ferlovi za 100 kop. Téhož 
času prohlásila Kateřina Kábová, která měla sirotky, že si nějakého 
vojáka nebo pobéhlika za muže vezme, což Ji však páni zapověděli. 

Roku 1671 prchly dvě dcery Duchosiava Kopáče, z nichž jedna 
starého olce, kterf- dosti hlady se namřel, ošetřovíiti, druhá pak se 
Svakrcm Jiřím Hankem do Libné na chalupu jíti měla. 

Roku 1673 dověděli se páni, že dceru Mikuláše Kratochvllx 
Dorotu nisleduje nějaký cizopanský mlynář, a kovářka že ho u sebe 
přes noc chová. V přítomnosti kovářky bylo nařízeno, by mlynáře, 
při)de-li zase, do arestu dali, a kovářka, kdyby ho k sobě pustila, 
že musí platiti 10 kop pokuty. 

Roku 1698 přišel před poutí Kojetickou, před sv. Vilem večer 
do Kojetic jistý kovářský tovaryš a zůstal na faře, kdež tehdy Taráře 



^ 



nebyto, př(^ noc s nejaltou nepoctivou ženou s n( až bez mála do 
poledne dnihého dne. jmenovitř na sv. Vfta neslýchaný život vedl. 
Rychtář dověděv se o tom, íiel s konSelcm Janem Kasalickým dne 
16. června do hospody, kde ten kovářský s jinšfmi lidmi pil, aby 
Člověka toho vzai do pokuty, Tu však pacholek Novotného rychtáře 
ía vlasy popadl a na zem porazil. Novotný mu pomáhal, ano i právo 
rychtáři IJiotákovi z rukou vydřiti chtěl. Avšak Jan Kasalický Lho- 
tákovi přispěl. Zatím však řečený kovářský uprchl. Novotný byl od- 
souzen k pokutu 6 z1. za sebe a 3 zl. za pacholka. 

Z toho patmo, jak také častějSí styk s vojskem, které za válek 
častéji v Kojeticích bylo ubytováno, na mravnost neblaze působil. 



Krádeže. 



Při dosavadním líčení poměrů Kojetických viděli jsme také. že 
Bužníci svým věřitelům často upírali dluhy, a že Často vedli spory 
> vyplacenou již .spravedlnost. Mnohem nemilejším zjevem jsou vSak 
práďeže. 

BázeíH před trápením, kterým zlodějové k vyznání viny by!i 
pnucováni, přiměla sice mnohého k samovraždé, avéak krádeže 
lamezila. 

R, 1553 nařkla Holá, krčmářka kmetízná pana Fabiána Sekerky 
ÍSvru, syna nebožtíka Kříže, že ukradl starému Mikuláfii nějakého 
lopce a prodal jej do Kostelce. Vávra žaloval kramářku, že se zby- 
'nté a vSetečně naň domlouvala a Jej nařkla, poněvadž znamením 
I kĎii řečeného skopce dokázáno, že to byl jeho vla.stní skopec, 
1^ véc tuto mělo se panu Fabiánovi psáti nebo s ním mluviti. 

Téhož roku ukradl Jakub Kobylka Martinovi z Kojetic dvě 
ly. Byl dostižen a trápen ve Zbraslavi, kdež pro své zlé Číny 
tmnohé krádeže vzal svůj konec a na tom umřel. Jsa na trápeni, 
aial se, že syn jeho Blažek o tom vSem věděl a k lomu pomáhal, 
^také při krádeži dvou klisen Martina z Kojetic byl. Tohoto Blažka. 
rého šk&dce nalezl Martin ve vsi Luící, dal naň právo a žádal, aby 
í Jim ujistili, což i rychtář Lužecký učinil. Když však páni úředníci 
'idoál sv. Mikuláše pro téhož Blažka poslali, aby byl dodán ku právu 
I Prahy, by se k němu jakožto ke Škůdci lidí poddaných podk- 
ova a zemského zřízení mohli zachovati, nechtěl jej rychlíÚ Lužecký 
! vědomi a povoleni p. Theofila z Mikoře, hejtmana na Roudnici, 
^dati, tak že úředníci záduSnl k tomuto obrátiti se musili. G. 14. 15. 
1567 okraden byl MatéJ Řelika, Jakýsi pastucha a jeho syn 
j jsouce útrpným právem v Kostelci nad Labem přiznah se, že 
I Škůdcové řečeného Matěje Seliky, což purkmistr a rada města 
>stelce úředníkům záduší kostela sv. MikuláSe jakožto pánům po- 
[ozeného Seliky oznámili. ZáduSní úředníci odpověděli, že nechtí 
lizhrdli řečených Škůdcův, avSak že si také nepřejí, aby Matějovi 
jelikovi i jiným poddaným budoucně Škodili, a proto zůstavují to 
^žženl a snesení p. purkmistra a rady, tak aby jejich poddaní do- 



stateínou bezpcínosti před témi škůdci na budoud časy byli opatfeni. 
Žádají všalí, aby výňatek zápisu, na který škůdcové propušténi budou, 
jim do Prahy byl odeslán. G. 129. 

Nevěděl-li poškozený, kdo by byl jeho škůdcem, dán mu od 
pánĎ úfedníků list pečeti a podpisy' úfcdníkův opatřený k vňkolním 
• vysoce urozeným pánům pánům, urozeným a statečným pánům ry- 
tířům, slovutné a vzácné poctivosti též opatrným a jakétiožkoltvěk 
rádu a důstojenství by tiž byli, přátelům milým vSechném vůbec 
a jednomu každému obzvlášté. kterýchiby list ten došel, v némž 
službu svou napfed vzkazuji a dosvědčuji, že ukazatel toho listu skii- 
lečné byl zlodějským během okraden, a za něho se přimlouvajíce ' 
žádají, kdyby takové škůdce své postihl, jimi se dostatečně >uručiti< 
poručili, aby pak páni úředníci k nim jakožto k zhoubcům zemským 
pořadem práva namístě poddaného svého přikročiti mohli. — List 
takového obsahu dán byl r. 1568 Pavlovi Bachkovi ze Zákoian, 
kterémuž dvě klisny v listu blíže popsané byly ukradeny. G. 147. 

R. 1580 byla Martinovi Martino vskému, když byl s manželkou 
Dorotou na Mělníce na trhu, komora vrchem vyloupena, truhly zod- 
mykány a od šatstva >chodícílio« asi za sto kop a dva loiary celé 
vzaty. V Oustí prý pak byl někdo s takovými šaty postižen, ano 
i rychtář prý něco z toho od škůdce přijal. Ta tou příčinou měla se 
tam manželka poškozeného vydati. Jak pořídila, neudává se. 

R. 1592 ukradena byla Janu Kábovi nunvice krmná, již opařená, 
a prodána Havlovi Piskáčovi, krčmáři v Sedlci. Úředníci záduSnl žá- 
dali jménem Jana Káby, svého poddaného, aby krčmář škůdce do- 
stavil, neb za takovou škodu 4 kopy míš. zaplatil, nebo zloděj kdyby 
nevěděl, kam nésti, také by nekradl. A neni to také první 'V^atekf. 
který byl v Kojetidch učiněn. Havel Piskáč vzat do vězení. Později 
však propuštěn na čest a víru, aby škůdce do vězeni dostavil. Škůdcem 
tím byli Janek Pěkný a jeho tovaryš, od nichž také Martin vinař 
pana Zikmunda Bořanovského z Bytišky a na Pakoměřicích koupil 
hlavu z ukradené nunvice za sedm grošů a jaternici s nohami vzal 
darmo. Pan Sígmund Bofanovský měl se též Martinem ujistiti a pak 
jej pánům do Praliy vydati. Havel Piskáč nemohl se však škůdců 
dopíditi a proto postavil se před pány a vzat do vězeni. Propuštěn 
však, kd^-ž sobě ten Janek Pěkný hrdlo odiial, 

R. 1595 trestán byl Jan Hartunék pro cizí radlicí, kterou cizo- 
panský poddaný u něho poznal, dva dni šatlavou. 

R. 1612 po sv. Scholastice psal Jan Ratiboř Sekerka ze Sedčic 
a na Lobkovicích pánům úředníkům Svatomikulášským, kterak Matouš 
Kanta ze vsi Kojetíc v neděli po sv. Sfasmém roku tohoto (1612), 
když lidé byli v kostele, do Neratovic přišel a tu vida starého Vandu, 
že živ nebude v lé chalupě, co se mu Ubilo a nač přijíti moiil, bral 
a kradl a do Kojcfic vozil i odnášel. Ačkoliv z poručeni rychtáře 
Kojetického zase množství věd navrátil, přece drahně jich za nim 
zůstává, jmenovitě železa nového 4 svazk-y a kladní sekera. I žádá 
pány, aby se Matoušem Fantou dostatečně ujistili a jemu, p. Se- 
kerkoví den k obviněni jeho jmenov.nli, tak aby mu nebylo potřebí 
toho na jeho M, Královskou vznášeli. Navzájem pak slibuje, že 
kdyby se taková věc od kterého poddaného jeho, čehož však P. 
Bůh zachovej, stala, na připsání pánů úředníků vedle spravedlnosti 
chtěl by se volným jím dáti najíti. 



í. 1617 Ěádali purkmistr a rada Nového Města Pražského 
finénom svých méšfaná Jiříka Rakovnického a Jakuka Zahradnického, 
pány star^f 'předlQÍky>. kostelníky i vSÍ zádu6 kostela sv. Mikuláše. 
aby se ujistili Václavem Řezníkem Klominakým a jej ku právu Novo- 
ftiistskému co nejdříve dodali, ponévadž týž Václav Řezník skrze 
podvod a prodej kradeného dobytka jim netoUko k posmláku, ale 
i k nemalé škodě pomohl a tudy zasloužil jiným ku pfíkladu trestu 
a pokuty. Tento Václav Řezník přihnal ku Praze ^st kusů vepřového 
dobytka na prodej. Poněvadž tvrdil, ze jestjeho vlastni, a on ie je 
reznOcem a sousedem ve vsi Vrbčanech za Českým Brodem, koupili 
od něho, věříce jeho udáni. Jiřík Rakovnický březí svini a jednoho 
vepře, a Jakub Zahradnický čtvero kusů toho dobytka na svobodě 
ve svinské bráně v místě výsadním u přítomnosti poctivých lidí. Po 
nékolika pak málo dnech přiSel do Prahy Václav Živný, soused ze 
\si Lobko\Hc, Jeho M. Nejvyššího Pána kanclíře království Českého 
poddaný, jemuž ten dobytek za jeho nepřítomnosti, kdyí byl v městě 
Mělníce na jarmárce, ten Václav Řezník z Kojetic v noci lotrovsky 
pokradl. I doptal se v bráně Jiříka Rakovnického po jistých zna- 
meních a tu březí svini a vepře poznal, a že byly jeho vlastní, jich 
svobodně se ujal, tak že Jiří Rakovnický při&el o vSe, co byl za ten 
dobytek dal. Jakub Zahradnick-ý pak, poněvadž živnosf jeho záležela 
v obchodě s dobytkem, prodal ly čtyři vepře spolu s jinými vepři 
na trhu. Na časté dopisováni pana kancléře pánům Novoměstským 
musil Jakub Zahradnický Václavu Živnému jeStě nad první zaplaceni 
těch čtyř vepřův devět kop mis. přidati a jeho na velkou žalost svou 
spokojiti. Jakub Zahradnický a Jiří Rakovnický chodili do Vrbčan, 
odkud se Václav Řezník býti pravil, avšak osoby jeho nijak se do- 
ptati nemohli, až konečně zvěděli, že je ze vsi Kojetic, a tam jest od 
nich poznán a nalezen. Proto žádali, aby dle vyměřeného práva 
M. 15. k Novoměstskému právu státi a z toho se jim odpovídati 
povinen byl. Z. K. Jak pochodili, nevíme. — Zapsáno však, že 
r. 1624 koupil Václav Řezník grunt c. 21. od Jana Kováříka v Ko- 
jeticích. 

R. 1681, když Kojetice přifařeny byly ku Kostelci n. I... do- 
stah se zloději do kostela, porouchavše háky a dvéře, a ukradli 
kahch a 27 zl. 4 kr. Byli však vypátráni a zatčeni v Praze od Novo- 
méstského rychtáře. Nalezeny byly u nich nové boty, které koupih 
za ukradené záduéní peníze. Botj' ty prodány byly za 5 zl. 30 kr.. 
a peníze odvedeny prvnímu zádušnimu úředníku. Rychtáři Novo- 
městskému a právu Staroměstskému od vzetí těch tří zlodějů dány 
toliko poloviční taxy 4 zl. 30 kr. Poslu, který pro Novoměstského 
rychtáře strany těch zlodějů chodil, dáno 24 krejcarů. 



Dané a vydání na vojsko. 

Když se Kojetice dostaly ku kostelu sv. Mikuláše na St. M. 

"tém, platili Kojetičtl poddaní 20 kop 20 gr. úroků svým pánům, 

: o sv. Jiří. polovic o sv. Havle. Platili totiž r. 1546 Mikuláš 




rychtář 2 kopy 20 gr., Jan Pechovec 55 gr., Vávra Křfzkíi 50 gr,. 
Jan ^lika 4<i gr.. Duchek Vondráčků 55 gr., Václav Halouii 1 kopu. 
Jan Vejce 20 gr., Duchek Plemenác 35 gr.. Jíra jiráéck 1 k-p. 30 gr.. 
Pavel Hruška I kp. 5 gr. • 

R. 1553 povoláni byh z rozkazu pán& osadních někteří sedláci 
KojetiČtí, že předešlému p. faráři Jakubovi i tomuto Matéjovi zadržeh 
nřkteré slepice. I rozkázáno, aby se ti, kteří mu Jich nedodali, s p. 
farářem umluvili a jemu je zaplatili. S tlm jsou k němu vysláni Midial 
a Mikuláš. Zároveň vyhledáno od úředníků, co který člověk z Kojetic 
platíval a má platiti nebo dávati iirokfi, slepic a vajec. Zji^ěno, že 
mají odváděti 9 kop vajec a 71 slepic, a to; Duchek \'ondráf^kŮ 
10 slepic, kopu vajec ; Baruše Vejcová 5 slepic, kopu vajec; Jfra 
Sapouch 5 slepic. 30 vajec, Michal z Hmy^ovského 12 slepic, 65 
vajec, Martin z Mardovskěho čili Smradovského 12 slepic, 70 vajec, 
Kubka Matouš 6 slepic, kopu vajec, Jiráiek 12 slepic, 2 kopy vajec. 
Jan Pechovec 9 slepic, kopu vajec, VávTa Křížků 15 vajec. Mi- 
kuláš, Selika neodi-ádéli slepic ani vajec, Vá>Ta žádných slepic, 
a když se jich doptáváno, proč nedávali, odpovídéli, ie jich staří 
'AI neplatili. 

O sv. flavle r. 1553 ujednáno s panem farářem, že mu každý 
dá jen polovic slepic. Později (r. 1555i zaznamenáno v příjmeoi 
faráře Svatomikuláiskěho, že se mu slepic ze vsi Kojetic od sedláků 
dostává 32 a vajec okolo 9 kop. Při tom v^k poznamenáno, že od 
starodávna se nacházi, že platili Kojetičtí sedláci v^ick'ni 71 slepic. 
V Registrecii z r. 1654 a počtu r. 1679 uvádí se opét původní počet 
slepic i vajec. Počítá se ^-íak slepice po 7 krejcaHch, kopa vajec po 
15 krejcaHch. 

Téhož roku 1553 v sobotu po s\'. -Jiří přinesli Kojetičtí polovici 
berně 2 kopy 20 gr. ze tocunku 387 k-j) 2 gr., a to počítajíc 6 kop 
českých z 1000 kop. Berné tato zůstala r. 1553 při úřednidcJi. 
a není dána z té pHčiny, že p. primas, na ten čas pan Duchek ze 
Smerhova, s panem purkmistrem a páni jsou to poníženou žádosti 
k Jeho Mil. Král. obdrželi, aby ze záduáí v Starém Městě od pod- i 
daných berné do dalšího poručeni nedávaH. D, 69. 

R. 1556. když se i pohořelí již šacovali, měli ve dvou nedíUch 
zapraviii 5 kop 4 gr. "J kr.. ač ani jeĚtě loňskou bemi zapravenou 
neměli. ' 

R. 1570 v den sv. Medarda na jisté poničení a obeslání stáli 
konšelé a nchtáři z Kojetic, Oujezdce a Zákolan, a tu jim oznámeno 
strany berně Iřicálého peníze, aby se podle sněmovního svoleni 
všickni zachovali pod pokutami sněmem vyměřenými. Tak aby vy- 
binýfce od každého z lidu, co prodá týhodné, kaidého poznamenati 
sobě dali, neb vruby zdělali a ve čtyřech nedělích od soboty přiStí ^ 
vždycky tu bemi do Prahy p. úředníku Pavlovi Kr>'Stianovi nosili 1 
a skládali. Při téže příležitosti předloženy jim útraty a jízdy, které 
pro jejich potřeby konány byly, aby je nahradili. Podle sneseni pánfi 
osadních méli krčmáři skládati u rychtáře z každého sudu po 1 gr. b, 
posudnéhu, a na to mezi sebou vruby zdělati. Avšak tito se tomu ^ 
velmi pro berné zpěčovali, tak že toho k jinému Času a na uváženi 
jest odloženo. G. 173. , 



— 71 — 



R. 1579 upomináiti byli Kojetičii, aby berné, kierá při sv. Vitu 
Fvyplnína býti mSla, po 20 gr. před pány úfedniky konečné byla 
složena. 

Téhož roku poručeno Pecbanovi krčmáři, aby zadrženc- posudné 
bez prňtahu vyplnil. Jiráskovi pak svěřen vrub, aby co se koliv sud6 
piva piťveze, bedlivé navroubi!, a to pod pokutou prostice soli. Co 
ledy r. 1570 odloženo, to bylo r. 1579 provedeno. 

koku 1587 ustanoveni v každé vsí dva sousedé, a dána jim 

přisahá na sbírku k každého strychu žita, pšenice, hrachu, prosa, 

"^jpohanky po Jednom groši bílém, a ze sirychu ječmene, ovsa po 

T grofii malém. Tolikéž z kamene vlny po 4gr- bílých a z mlíčného 

Ivacátý peniz. dvacátý groS, dvacátou kopu beině. Oni dva 

fcousedé sĎbili se věrně v tom ciiovati. upřímně, beze všech fortelů 

pEádnému nic nepřehlídati. a co vyberou, ve čtyřech nedělích pánťtm 

Jpdvádéti. Toho roku \ybráno \ Kojcticich na zaplacení dluhíi J. M. 

KCisařské z vína, z obilí, ryb, vlny, z mléčného, z nékterých krámských 

věcí, též peněz na lirocich 7 kop 47 gr. 4 d, a obzvláStě z jednoho 

kamene vlny 8 gr. m. 

R. 1588 odvedeno ze 176 strycbů žita, 106 str. pktnice po 1 gr. 
||bflém 9 kop 24 gr., ze 217 sir>-chŮ ovsa po '/i g"*- č- 3 kopy 37 gr., 
vlny a mléčného ničeho nevybráno. 

R. 15?i9 vybráno ze 26 str. žita po 1 gr; h.. z 52 str. ovsa po 
P/a g. č. R. 1590 na dluiiy císaře Rudolfa i na vojnu s Turkem 
nybráno v Kojeticich z 58 str. žita po 1 gr. č-, z 31 str. ovsa po 
Ho íT- ^ vl"y ^Va g""' ^^ 1 kopa 19 gr. 

" R. 1593 -o mustrunku aneb veřejné hotovosti oznámeno, aby 
(Cojctičtí mezi sebou sbírku učinili v sobotu po sv. LukáSi a po Všech 
"ratých na splacení sto tisíc na lid válečný, by nenadálému vpádu 
1 Turků do země Chorvátské odepřfno býti mohlo.- 

Roku 1594 přijato od řezníka ze zbitého dobytka od středy po 
■- Martině 159:1 až do sv. Jiří 1594 dvé kopy 47 gr, č.; od sv. Jiřt 
I -Všech Svatých 7 kop 2 gr. 

R. 1595 měli Kojetičtí pokladnicí v chrámu Božím podle sně- 
povniho snesení proti úlilavnfmu nepříieli Turku všeho křestanstva 
Bbě způsobiti. M. D. 254. 

Téhož roku vypsána se svolením sněmu 1595 v pátek po sv- 

lorotě berně na zaplaceni tím sněmem svolanému lidu válečnému 

( dvaciti lidi poddaných, osedlých, na měsíc po 4 kopách m., což 

Hni za šest měslcťi 24 kop, a tak připadá na jednoho poddaného 

sedlého 12 gr. č. za měsíc, a za šest mésícŮ 1 kopa 12 gr. 

Die toho dáno od devíti osedlých Kojetických za dva měsíce 
jj^rvnlho termínu a za dva měsíce druhého terminu 5 krip. které 
r sobotu po sv. Vitě berníkům byly odevzdány. 

V pátek po sv. Petru a Pavlu téhož roku odvedena berně, kterou 
■oti tomu úhlavnímu nepříteh Turku jeden každý osedlý půl tolaru 
1 dva terminy rozdělené z měšce svého vlastního dáti byl povinen. 
' Kojeticich udává se 14 poplatníků, od nichž berně při řečeném 
terminu po 15 gr. dáli se měla, což činilo 3 kopy 30 gr. A to že 
"'nak není, k svědomí svému pp. úřednici přijali Nápadno jest, že 
BTchu udáno téhož roku v Kojeticich devět usedlých, a nyní Čtrnáct. 
Snad že. když to k svědomí svému přijmouti musili, páni ňřednlci 
"nitečné svědomitéti též počítali. 



- 72 - 



R. 1606 odvedeno do Kouřimského kraje, kam Kojetice palřity, 
Ka termin Všech Svatých sbírky z hdť poddaných 4 kopy 40 ^r. Za 
dva terminy sv, Bartoloměje a sv. Mikuláše berně domácí za r. 1605 
z hdí poddaných 14 kop a berně domovní za r. 1606 též z obili a 
deffensi za termin sv. Vavřince a sv. Václava a vánoční za r. 1605 
všeho 47 kop 59 í,'r. 3 d. 

R. 1620 odvedeno jako v jiných letech úroků 20 kop 20 jír., 
sbírky zemské 7 kop. R, 1621 berně Svatomikulášskč 4 kp 40 gr„ 
sbírky 7 kop; míslo robotnl jízdy do Německého Brodu pro faráře 
45 kop a místo sekání ledu u kostela sv. MikuláSe v Praze 6 kop 
23 gr. 

R. 1622. odvedeno podle naNzení do provianthauzu žita 7 stryclift 
a za 6 strychů ovsa po 1 kopě 6 kop. Téhož roku vyslán po sv. 
Markytř do Kojetic posel strany sta korcflv obilí a později ještě 
o vykonání desíti for do provianthauzu. 

R. 1632 a 1633 založila vrchnost za Kojetice do Brandejsa na 
rejjiment delafošský kontribuce 171 zl. Aby záduši netrpělo, dány 
jsou r. 1666 těm. kteři je ve svých zápiscích připočteny neměli, do 
knih ffruntovních, aby je po 2 kopách m. vedle jiruntovních peněz 
platili. M. T. 

Kolik Kojetice v této době na rozličné regimenty platily, po- 
známe z následujícího extraktu. 
Na Regiment U. P. Pana Trčk-y 2512 zl. 32 kr. 4 d. 



Na Retíiment U. P. Z Hardeku 411 

Na Regiment U, jur 910 . 

Na Regiment U. Kgcrausa 213 • 

Na Rejjiment Nej. Maxmiliána Z Waldsteina , 18 • 

Na Regiment Nej. Šoffkoše 13 . 

Na Regiment Nej. P. Grauna 19 ■ 

Na Regiment U, Pertolta z WaldSteina .... 30 . 

Na Regiment L'. Z Donina 39 ■ 

Na Regiment Polský 219 . 

Na útraty J. M. C' 7 • 

Na Regiment Sporovský 310 » 

Na Reg. Nej. Keermunda 3 > 

Na Regiment Morvalský 10 > 

Na Regiment U. Becze 175 • 

Na Regiment U. ke Kúro 2 » 

Na Regiment U. Coipusa 1 > 

Na Regiment U. Marczyna 3 ■ 

Na Regiment V. Lindelau 10 • 

Na Regiment L". I .tikarejižského 41 » 

Na Regiment U. Don Balthazara 53 > 

Na Regiment Florenczský 36 * 

Na Regiment Urz. P. Hassenburku 12 • 

Na Regiment Urz. P. KarkaSe 319 ■ 

Na U. generála z ValdŠteina 89 - 

Na Regiment Urz. P. z Maxfeldu 28 . 

Na Regiment Urz. P. Byzynkara 30 • 

Na Regiment Hardesfeldský 9396 • 

Na Regiment z Puchamu 104 • 



18 
30 

18 

40 . 
377, 




f Ka R^iment L'. P. z Kolloredu 1690zl. .'i kr.— d. 

Na Regiment Kosetský 348 .40 . — • 

Na Regimeni L'. Gala*e 205-37 .3 

Na Regiment U. Bekkera 153 . 15 » — > 

Na Rejjiment L'. Brumberglcu 13 • — • — > 

Na Reyimeni Vallu 196 . 15 . — . 

Na Retíiment Urz. V. z l'oppcnhamu 48 = - • - 

Summa vSeho nákladu k pninimu osvědčeni čini 17.679 zl. fi d. 

Extrakt ten nemá žádného letopočtu, a kdyby nebylo výslovné 
na něm napsáno > Počet Kojetickv" človék by ani nevěřil, že nepatrná 
resnióka, jako Kojelice. tak velký náklad na vojsko musela činiti. 

Od 1. srpna 1659 do 18. června 1661 bylo od osady Kojetické 
k úřadu pánňm hejtmanům krajským kraje Kouřimského odvedeno 
Tojenské kontribuce: za rok 1^9 od I. srpna 29 zl. 53 kr 4'/, d, ; 
za r. 1660 In5 zl. 18 kr. 1 '/, d.. za r. 1661. do 18. června 62 z\. 
28 kr. 3 d.. v celku 197 zl. 40 kr. 2*/, d. Patentem bylo pak .inti- 
mirováno, ■ aby KojclíČtí za celou tu dobu všech měsíčních kontribuci 
kvitance při krajském úřadě producírovati hleděli a jisiý počet hlavni 
kvitanci učinili. Páni úředníci poslali jednou i podruhé rychtáře k uči- 
nění tohoto účtu do Struhařova k písaři Maitinovi Florianu Martini- 
desovi z Deutschenber^u se specifikaci a se všemi měsíčními kvitancemi. 
Krajský písař nechtěl však s rychtářem takového počtu činiti, a prolo 
poslali mu páni jmenovanou specifikací s kvitancemi po zvláštním 
městském poslu žádajíce jej, aby již jednou pořádnost tu učinil a 
poddané, kicři beztoho berněmi jsou obtíženi, do větších útrat ne- 
priváděl. On však dai poslu pouze =kundSaft,' ie pokud se vydaného 
proviantu týče, c tom neví a ničeho činiti nemíiže. To prý jest věc 
pana Slavlkovce, k němuž se poslati musí pro atiestaci. Pokud pak 
se měsíčních kvitanci dotýče, tu aby k nému poslali bud písaře neb 
kdo počtům rozumí. Resiírujf prý za 12 dni. Ústně pak rozkázal, 
aby mu též od každého zlatého poslali po 2 kr. I poslali k němu, 
a to do Benešova na koni člověka, který dobře počtňv povědomý 
byl, k učiněni té pořádnosti, a to s nemalou útratou. Avéak ani ten 
s tiim ničeho poříditi nemohl. Písař žádal mimo těch 12 dní ještě 
3 zl. 9 kr. Ví d. Zatím dostali Kojetičtí -militerskou exekuci- pro 
neučinění té pořádnosti. Páni úředníci nevědouce sobe a poddaným 
pomoci, žádali e.xtrakt z berně zemské, a od hejtmanů kraje Kouřim- 
ského Petra Viléma z Říčan a Heřmana Malovce z Malovic výpis 
poslední hlavni kvitance, z nichž bylo patmo, že od 1. srpna 1659 
do 17. června 1661 vše Kojetičtí zaplatili, ano. ještě o zlatý víc. než 
měli. A proto žádají pp. úředníci, poněvadž dostatečně jest dokázáno, 
áe Kojetičtí do krajské kasy ani krejcaru dlužní nejsou, nýbrž ještě 
více odvedli, aby radové J, M. Římského císaře, Uherského a Českého 
krále komomici a nařízení nejvyšší bemíci v království Českém na- 
říditi ráčili, by dotčený krajský písař takové škody, do kterých je 
týráním zúmyslně přivedl, jichž i s tím, co od nich přebral, sobe 
12 zl. pokládají, vynahradil, a aby více ani oni, ani ubozí poddaní 
v příčině učinění té pořádnosti hindrováni a do dalších větSich škod 
přiváděni nebyli. 

R. 1661 vydal rychtář Kojetický na místě obce z 10'/n usedlých 
9 zl. 2 kr. 3 d. a na verbuňk 9 zl. 55 kr. 3 d. 




74 - 



Téhož roku dne 21. října předložili pp. iiřednicí Týnští, jak 
nedávno proSlé patenty nařizovaly, statečnému rytíři Bur>'anovi Slavf- 
kovci ze Slavíkova na Vodéradech a Pašnici, nařízenému královskému 
hejtmanu kraje Kouřimského specifikaci, kolik Kojetičtí na regiment 
pěchoty martírabčle z Badenu, který skrze kraj Kouřimský marSiroval. 
in nátura vydali, a to: piva sud, chleba 2(X> liber, masa 100 liber 
L 3 strychy. 
R. 1663. dne 7, října poručeno od koniisarft Kojetickým pod- 
daným, aby pro rejthary ze země Saské do království Uherského 
mar^irujicí, v portu 150 a 1200 pěšího lidu do Brandejsa nad Labem 
svezli následující proviant: chleba 200 liber, masa 100 lib., ovsa 2 str. 
foršpanů 2 vozy. Na druhý den k polednímu méli se řečeným pro- 
\iantem býti pohotoví, aby služba J. M, Cis, fedrována býti mohla. 
Roku 1664 bylo vydáno na soldáty kurfiršta Saského, a to na 
jednu kumpanii rejtharfi, kteří do země Uherské marširovali. piva 
3'/s sudu, masa 427 lib,, chleba 500 lib., ovsa a ječmene 25 str. 
1 věrt. K tomu, když jim forépan dán byl, x'zali jednomu sousedovi 
klisnu, za kterou dal 24 zl. Kumpanie ta ubytována byla v Kojeticich 
do třetiho dne, totiž: rytmistr se svou čeládkou byl ve dvore, u rych- 
táře byl leitenant s čeládkou, u Václava Lečického Komet s čeládkou. 
u Vita Pejsky dva kaprálové, u Jana Žemle 4 reilliaři, u Kateřiny 
Kábové 8, u Matěje Řezníka 9, u Hrona ič. 3.] 6, u MikoláSe Pří- 
hody 4, u Řehoře Lhoták-a 8, u BiSkovského 2 rejthaři. — Za maso 
a pivo počítáno 36 zl. 52 kr. 3 d. Za 17 str. ovsa po půl tolaru 
12 zl. 45 kr. za 4 str. 2 věrt. ječmene po 1 zl. 4 zl. 30 kr. : žita 
s hrachem a moukou 5 str, po 1 zl. 18 kr.. činí 6 zl. 30 kr. V celku 
&.) zl. 37 kr. 3 d. mimo to, co dostali komisu z Pakoméřic, a ještě 
mnohé jiné věcí, které se jim daly, a které sami sobě vzali. 

Dne 16. ňjna 1654 nařízeno rychtáři Kujetickému. aby jednu 
, kompagnii přijali, ji kvartírcm zaopatřili jakož i na touž kompagnii 
I I sud piva, 200 lib. chleba, lOít lib. masa a 3 strychy ovsa dáti 
[ hledali. 

Na tuto kumpanii maréirujíd z Uherské země a ležící v Koje- 
ticich přes jednu noc vydáno za pivo 14 zl, 43 kr., za maso 7 zl. 
16 kr., ovsa za 5 zl. 3 kr. 

Dne 7. prosince 1664 dosvědčuje kontribuční Adam Strakonický, 

ie sousedé Kojetičtí. při minulém marši šesté kijmpanii pĚchoty řlšsk. 

I kurfiřta Saského dle nařízení hejtmanů kraje Kouřimského do mésta 

í Brandýsa nad Labem proviantu dali chleba 120 lib,, masa 60 lib,; 

[ovsa 4 str. 

Od 1. hstopadu do 30. prosince, tedy za 60 dní r. 1664 dáno 
Hansovi Grohovi fouriroví na kumpanii rytmistra svobodného pána 
Bořity 16 zl. 37 kr. 3 d. To potvTZuje úřad hejtmanství kraje Kou- 
řimského, kteréhožto úřadu krajská expedicí byla na Louftovicfch 
u urozeného pána pana Karla Lva z Říčan, Z. K, 

Za tato vydání na vojsko melo se dostati Kojetickým náhrady. 

Za tou příčinou vysláni byli sousedé k panu Ferdinandovi Přechovi 

Radeckému z Radce J, M. Rím. císaře Uherského a Českého krále 

I nařízenému královskému hejtmanu kraje Kouřimského na Přemýšleni. 

' Poněvadž však tito vyslanci přišlí až po polednách a nemohli přísahu 

i specifikaci vydaného proviantu učiniti, nýbrž musili až do rána 

čekati, mimo to také v řečené specifikaci vydaný proviant na lid do 



ťlier maršii-ujici sepsán byl; odeslal pan liejtman Ferd. Pfcch zmi- 
nénou specifikaci zpět p. Janovi Jiřimu z Řásné, přednímu úředníku 
záduší Matky Boži přeď Týnem, aby ji upravil v ten zpflsob, jak mo 
formuli odesýlá. Předně má býti vynechán vydaný proviant na lid 
raarširujlci do L'her, poněvadž se to za jeho (p. Pfecha) úřadováni 
nestalo, aniž také o tom od J, M. pp. mlsiodržicích co poručeno má. 
V tom přiznání není pak potřebí podepisovati rychtáře ani konSely, 
nýbrž úředník, který ten statek iKojetice) sobě pod správu svěřený 
má, ten se musí s přitisknutým svým sekrilem podepsati, a rychtáí 
a konšelé to mají přísahou dotvrditi, načež se jim dá recogniti, že 
přísahu učinili. Tak se i stalo. Dne 25. března 1665 dána Kojetickým 
od řečeného hejtmana a Karla Řičana, druhého hejtmana attestace, 
ie proviantu vydáno na lid z Uher marširující 496 lib. masa, 520 lib. 
chleba, dva sudy piva, ovsa 9 str. 3 věrtele, a udáni loto sousedé 
že přísahou potvrdili. 

Roku 1664 svoleno bylo na zemském sní mu dne 17. listopadu. 
aby se J. M. císařské a královské dával každý třicátj- mandel žita, 
pácnice, ječmene a ovsa, anebo místo téhož třicátého mandele na 
změ půl korce pSenicL-, žita a ječmene, ovsa pak tři věrtele. Za tou 
příčinou sdělány byly od úředníků zvláStní přiznávaci listy o třicátý 
mandel. Podle toho listu bylo r. 1663—1664 v Kojeticích 9 sedláků 
a 6 chalupníků. Ti vějckni obzvláště bedlivě byvSe prohlédnuti a vy- 
áeti^ni pod přísahou dosvědčili, že téhož roku vyšili pSenice 48 str. 
1 věrt.. žita 182 str. 3 vért., ječmene 65 str. 2 včrt., ovsa 136 str. 

3 vért. Sklizeno pak bylo v slámě: 301 mand., 5 snopů pšenice; 
1358 mand., 10 sn. žita; 390 md., 8 so. ječmene; 526 mandel ovsa. 
Z kteréžto sumy pocilajic třicátý mandel J. M. C. náležející mělo se 
dáti v slámě ; pšenice 10 mand., žila 45 md,, 6 sn., ječmene 13 md, ; 
ovsa 17 md.. 7 snopů. Na zrně z každého mandele dva věrtele po- 
6'tajfc, čini: pženice 5 str ; žita 22 str., 2 věrt., 3 čt.; ječmene 6 str.. 

I 2 věrt.; ovsa X str., 3 věrt. Úředníci pak přijali to k svému dobrému 
f svédoml a pro lepší toho důvěmosť pečeí záduSnf přitiskli, že při 

tom při všem, co v listě přiznávacím napsáno, pravě a upřímně beze 

vSech fortelův se zachovali. 

R. 1665 bylo vyseto: 37 str. 3 věrt. pSenice , 232 .str, 2 vért. 

Ěita; 75 str. 3 věct. ječmene; 140 str. 1 věrt. ovsa, Sklizeno bylo: 

197 md. pšenice; S3Cl md. žila; 281 md. ječmene, 409 md, ovsa. 

Z toho dáno třicátých mandel: 6'/3 pSenice; 2773 ^'^^i ^Va ječmene; 

13Vii ovsa. Aneb na zrně: 3 str, 1 v. pšenice; 13 str. 3 v. I čt. žita; 

4 str. 3 v. I čt. ječmene; 10 str. 1 vért. I čt, ovsa. 
R. 1672 dne 25. října nařízeno v příčině lo^iro váni vojska, aby 

každý pravdu udal, kohk vojáků, od kterého regimentu měl, a co 
I jimi protráveno bylo, když táhli do říše proti Francouzům. M. T. 

R. 1673 vydali Kojetičtí na vojsko na marši 8 zl. 58 kr. 3Vn d. 
j R. 1678 jednou 14 zl. 23 kr. 1'/, d., podruhé 15 zl. 15 kr. Téhož 

roku měli útrat s vojskem na kvartiru 34 zl. 3 d. R. 1679 opět 

s vojskem na marši utratili 8 zl. 57 Icr. Veškeré tyto útratj" od 
1673 byly jim r. 1681 od berničního úřadu na hradě Pražském 

nahrazeny a na kontribucí 'defalcírovány.' 

Dne II. listopadu 1690 uzavřino ve schůzi farní osady Panny 

Marie před Týnem, že osada tato s vesnicí Kojeticemi vypraví a po- 
f staví dva muže. Muže ty posta\'ilÍ dne 30. prosince 1690. Bylif to 



Josef Soukup, rozený z Kojetic, dvacftiletý, řemeslu žádnému ncvy- 
učený a Hans Veselý, rozený ve VSelisich v Čechách, dvaadvacitiletý. 
řemeslu taktéž nevyučený. Vydalo se oa >mundyrunk< téchto dvou 
osob vcrbovaných proti nejúhlavnéjšímu celého kfesťanstvi nepNteli 
Turku 51 z.]. 21 kr.. totiž; 

Na niku dáno jim při verbování 6 zl. — kr. 

Utraceno s nimi v Kojeticich 3 

Když se do Prahy vezli, na cestě i v Praze dříve jich 

představeni utraceno 2 

Kostgeltu za 6 dni po 10 kr 2 

Od představení a listy psaní — 

TVs lokte sukna na kabáty, loket po 55 kr. 3 d., Ěiní 6 



Krejčímu od dfla též zaplaceno, a řemeny ke knoflíkům . 

Za 12 tuctů knoflíků 

Za 14 loket page po 18 kr 

Za červené sukno na vyloženi 

Za 2 kožené spodky 

Za 2 páry rukauc 

Za 2 páry punčoch 

Za 2 pátý střevíců .... , 

Za 2 klobouky a pentle 

Za 4 košile . 

Za 4 halstuchy 

Za 2 kordy , 

Za 2 khenky 

Za 2 rance 

Za 2 patrontaSe - . . 

Za 13 páry presek k stfencům .......,,-. 

Za pentle ke 2 halstuchům 



12 



V počtu jiném, nepochybné rychtáře Kojetického, udáno mimo 
to, že muzikantům po dva dni dáno 1 zt.. a že dle rozvržení připadá 
na každého usedlého po 3 zl. 30 kr. Hrabě z Guttensteinu a setník 
Martin Jan Eik stvrdili pak, že řečení dva mužové jsou dobře mun- 
dyrováni a schopni. 

R. 1691 méli Kojetičtí odvésti dle svoleni snémovního J. M. Cis. 
sbírku z hlav. Usedlých bylo v Kojeticich 10'/j.. V celku počitakKJ 
se 130 osob. Každý otec rodiny, ať sedlák, ať chalupník nebo podruh, 
platiti mél 12 krejcarů. Manželka a rodiče hospodářovi nebo podn2-1 
hovi po 6 kr. ; dítky po 3 kr. Služební z každého zlatého služby 
po 3 kr. Ov<«!m _ služby nebyly velké. V celé vsi bylo 5 dévek a 
jediný pacholík. Ženatí podruzi byli dva. Sbírka vynesla 16 zl. 9 kr. 
OvSem, že ji nejvíce pocítili ženatí podruzi a děvečky. 

Roku 1757 vystouplo militare ordidarium dle nového katastru 
na 788 zl 48 kr, ročně; extiaordinarium na 86 zl. 51 kr. 4 d, — 
V minulých vojenských letech dáno za tři léta jménem iPanko zálohy« 
86 zl. 53 kr. ; anticipace neb královské půjčky dáno r. 1762 vcelku 
305 d. ; na zaplacení e-\traordinárnÍ daně válečné 349 zl. 39 kr. 5 d. ; 
>quartum genus hominum' 2 zl, 37 kr. 3 d. ; na masité a tabáčné 
quantum 23 zl. 37 kr. 3 d. a na rekruty 196 zl. 23 kr. 3 d. ; 
v celku dáno r. 1762 daně 964 zl 23 kr. 3 d. 



k 



Mimo to uvolili se Kojetičti r. 1763 z »dobré vflle* a na po- 
Kvážlivé představeni vrchností, že dvojnásobnou sumu úroků od^-áděti 
Jbudou. t. j. místo 44 zl. 32 kr. 5 d. — 87 zl. 45 kr. 4 d. 

Roku 1766 chtěl ma^nstrát Pražský ves Kojetice piodati. Tu 
l.uvolili se sousedé Kojetičti, že budou ku chrámu Týnskému, jemuž 
iKojetice vice ku ékodé než k užitku byly, úhrnem 533 zl. rofnc 
přisphiiti totiž: 

li. Úroky stále a dědičné ročně 87 zl. 45 kr. 

|2. Královské daně řádné a mimořádné ze svého že 
budou vy bývat i. 

§3. t-inže ze šenku pivního 211 - — - 

. Za právo masného krámu 20 • ■— • 

|.5. Solni užitek 15 ■ — ■ 

. Činže ze šesti strychň poli a jedné louky, které užívá 
a za kterou činži v částce 16 zl. 50 kr. měny rýnské 
dosud platí dp. Tarár, v případu, že by dp. farář 
nechtěl pozemků těch užívati, povinni jsou odváděti 
činži z nich v částce 36 • — ■ 

§7. Od jednoho každého strychu omých poli a luk, 
kterých při obci Kojetické dle počtu král. vrchní 
berně zemské 1369 strychů vesměs spolu s dvorem 
Keylerovským a statkem ve vsi BiSkovicfch se vy- 
nacházejícim a ku Kojetidm patricím po 15 kr. 
ročně, tudíž 342 > 15 > 

I 8. Ze dvora Keglerovského obyčejný roční povinovaný 

úrok pr, ..... , 12 ■ — ■ 

l":inf ... 533 zl. — kr. 

Magistrát návrh tento schválil, a Kojetice měly. jak již známo, 
na všechny budoucí věčné časy zůstati při chrámu Páně Týnském a 
ttlavném magistrátu a robot býti prosty. 

Roku 1785 předsevzato za příčinou Josefínského katastru ^-y- 

Iměřováni pozemků. V zápiscích rodiny UoffmannQvy z přifařených 

Eřřeboj nalézáme o dobč této následující poznamenáni: '") Za císaře 

Josefa nastalo měření pob*, při kterém byli sami sedláci, poněvadž 

(^'úřadové se zpronevěřili. Také výoos poli odhadovali sedláci. Kontrí- 

ijuce se odváděla rychtářům, a tito ji odváděli zase do krajského 

Robota dne 30. Oktobru 1785. docela přestala. Císař Josef 

tpovéděl véšeti, trdlici oslí a jiné tresty zrušil a zapověděl před 

júfedniky kk'kati a ruce líbati. 

V Kojeticích vyměřovali pozemky Jakub Drnck. rvchtář, Matěj 
Blažej {z čís. 3.) a Václav Drnek. Výměra činila 784 jitra 565'/^ sáhft 
feolí ; 89 jiter, 1341 sáhů luk. Čistý výnos odhadnut pak na 
■* zl. 19 kr. 

Z této doby pochází následující vrchnostenské rozvržení daně: 



Na- 



Joser Novotný (dvůr Č, 19.) . . 

Vád. Kasalický dolejSÍ (Č. 11.) 

Matěj Kratochvil (t. 28.). . . . 

Jakub Drněli (č. 24.) 

Vád. Kasalický hořejší li. 27.) 

Josef Novotný (č. 2, i 

Jan Pekař |č. 5.) 

Vádav Kratochvil (í. 21.) . . . 

Josef Pekař (Č. 14.) 

I Václ. Drnek (Č. 9.) . 

' Matěj Jelínek (č. 7.) 

I Václav Freiman {č, 8.) 

Jan Lhoták (Ě. 10.) 

Pavel Fiala (č. 4.) 

Václ. Šťastný (č. 29.) 

I Suma . . . 

Ves BiSkovire 

' Tomáš Drnck 

I l'acit . . . 



, iůry i 



235- 
124- 



86; 12 1 — 



2— Vs — 
16; 2' 2l— !— 



I 6%l- 



1349— 2'53V;; 4 



Vypadá 



161 130— I 

82I20 4'/,; 

54113 47J 
74144;— ' 
78|221 3 
7046 — 
551 lOl IV, 
55|43: 3 
35118: 3 
37'26'47,. 
426— ' 
1031 4V,j 
71:43' 3 
S' 9' !'/„: 
8' 4[ 3 ' 



831'— 



Roku 1842^45 vyměřován byl kataster od zemžměřiíĎ. VýmSra 
[polí činila 963 jitra 1250 sáhfi. Výnos 7404 zl. 19 kr. Stavební par- 
cely méřily 6 jiter 480 sáhů, a výnos z nich byl 58 zl, 25 kr- V celku 
ledy 970 jiter 130 sáhů a výnos 7462 2I. 44 kr. 



Na základě toho platilo se r. 1858: 

Pozemkové dané 1596 zl. 39V4 kr. 

Podomně 54 > 13 

Lpřiplatků zemských 275 . 07'/, . 

|Připlatků podkrajských 123 > 49 

V celku . , . 2049 zl. 08Va kr. 

Roku 1868: 

Dané pozemné 1671 zl. 65 kr. 

■podomné třidnf . ,* 91 ■ 47 ■ 

Výdělkové 67 . 20 

Příplatků zemských , ...... 302 • — 

válečných k dani; 

a) pozemní 417 > 91 

6) třídní 68 . 60 

f) obchodní 52 . 08_- 

V cdku. . .2670 zl.91 kr. 



Roku 1878: 

Dan pozemková 1671 nL ň5 kr. 

. tfidni , 91 . 47 

Přirážky k dani pozemkové ... 417 • ')\ ';„ • 

k dani třídní 68 ■ 60 " . 

■ fondové z obou daní 573 • 03 • 

ékolní 176 . 32V3 . 

> okresní 88 » 17 • 

V celku. . .3087 zl,'l6 kr. 

Koku 1881 byl opět katastr Teambolován", a čistý výnos usta- 
noven na 7401 zl. 87 kr, a dle toho učtnéna jest nynéjíl repartice 
daní od r. 1888—1892. náaledovré: 

Daň pozemková (gruntovní) 1680 /I. '23 kr. 

Přirážky k ní . 924 ■ 12 - 

Daií třídní 167 > 60 • 

Přirážky k ni 93 . 86 » 

V celku , . . 2865 zl. 81 kr". 

Čím vice přibývalo dani a rozličnýcli jiných břemen, tim více 
10 i s placením pokulhávalo. 

Roku 1554 nedodržela Kateřina Halou&ová termín masopustnf. 
Tu ji vSak ihned vzkázal úředník zádu^ní, aby od této soboly ve dvou 
nedí-lích gruntovní peníze položila před úředníky, poněvadž se na ni 
bratři nebožtíka jejího manžela domlouvají i vSickni sousedé, že podle 
pořádku ze starobylí se s nimi nechce srovnávati. Peníze gruntovní 
kladou se vždycky v masopustní úterý, a proto nemá se toho více 
dopouštéti, nýbrž, když by páni rychtáři oznámili, že mají zde býti, 
aby všickni s penězi gruntovními i sirotčími na hotově byli, a se lim 
neprodlívali, af by páni sami zde byli aneb na místě svém vyslali. 
Kdo nepořádně peníze tyto odváděl, tomu vyhrožováno, že se musí 
vyprodati, anebo že bude dán na chalupu. Roku 1560 žádal Vávia 
Křížků o poshovění sirotěích peněz do sv. Bartoloměje. Pro tento- 
kTátc mu to svoleno, "poněvadž bezelstné s to býti nemůže, • avSak 
dodáno, by se toho budoucně nedopouStél. R. 1565 nebyly placeny 
dědičné peníze, poněvadž léta toho znamenité těžkosti na lidech jsou. 
Žádáno o shovění do sv. Vavřince. Roku 1571 při sv. Janě Křtiteli 
jedenácti osobám z dopuštěni Božího na větším díle všem kroupy 
obilí pobily a škodu jim, chudým lidem nenabytnou učinily, tak že 
jsou tím mnozí z nich k veliké chudobě a nouzí přivedeni, Za tou 

I- příčinou odvolávali se na sněm obecní, který téhož roku po svátosti 

ru přítomnosti J. M. Císařské držán byl, a na němž ode všech tři 

F.stavů stalo se jisté svolení o výmince, jestliže by se komu jaké škody 
m» dopuštění Božího staly. G. 190. Byla-li nedbalosf příčinou neplacení, 
Tpak vymáhány dané přísné. Tak r. 1586 nedali sedláci Kojetičtí 

[(lemJi a úrokův, ani nesvezli bláta před hody a po hodech, a všickni 
ni jsou proto do vězení. Mohou-li v krčmách popíjeti, což se v této 

ťdobě často dalo, mohou též platiti, mysIiU si asi páni. 

Počátkem 17, století nastaly Kojetickým rozličné svízele, zvláště 

PVojenskými taženími, tak že jestli dříve platiti nechtěli, pak i při nej- 

Klepšf vůli platiti nemohli. 



Již r. 1609 žádali skrze supUkaci, aby jim za rok 1609 deset 
kop úrokfl bylo pasírováno. I odpuštěn jim tennin Svatojirský .za 
příčinou vojanského lidu, že jsou tak oloupeni" P. 1609 Byl to ne- 
pochybně vojenský lid uherský, který r. 1608 s arciknížetem Matyááem 
proti Rudolfo\'i přitáhl, u Dubce se položil, a odsud surové a loupežné 
vyjíždky činil. (Viz Beckovskěho Poselkyni U. 34.1 

Roku 1616 žádali Kojetičti poddaní, aby páni na jejich potřeb- 
nosť a chudobu tento letoánl rok se ohlédnouti řádili a jim berni a 
gruntovních penéz shověni nebo sečkáni učiniti ráčili, neboť jich nebozí 
lidé zač tento nynéjši čas utržiti nemají, nebo již říkaje dosti málo 
chleba svého mají. Z. K. Roku 1620 odvedeny sice úroky a sbírky 
zemské — těchto 7 kop — ale pro nepříležitosf vojenskou není nic 
odvedeno nájmu z polí, louky a zahrady záduSnl. Peníze sirotčí nebyly 
také složeny. Berně, kontribuce a defense od poddaných Xéi ne- 
odvedeny. Výjezdft do vsi též nebylo, ani ve dvou následujících letech 
t. j, 1621 a 1622. Z peněz sirotčích nebylo toho roku nic přijato ani 
vydáno. Podobně i rozličné jiné platy nejsou pro nepříležitosf a tuto 
vojenskou roztržitost v letech 1620 — 1622 vj-upomínány. Posudné od 
krčmáře nevybráno žádné. — V této době t. j. r. 1621 oznámil Matouš 
Kanta, ze dnův pominulých z velké nouze a potřeby živnost svou na 
gruntech v Kojelicich prodal Janu RabSlejnskému za 300 kop m. 
Páni mu odpověděli, že na gruntě tom jest nějaká závada 50 kop. 
Fanta však tvrdil, že otec jeho Adam to zaplatil úředníku zádušnímu 
Simonu Vořichóvskému, a dokládá, že nebyli upomínáni, když v plné " 
a hojné živnůstce seděli. -Ted pak já nebohý, zarmoucený člověk 
o všecko všudy skrze vojáky ty v Kostelci ložirované připravený 
i manželky zbavený, teprva ted z takového dluhu jsem upomínán, 
který kdybych zaplatiti měl, musil bych již dokonce do žebroty při- 
jití Protož pro milosrdenství Uoží V. M, poníženě prosím, račte se 
křesťansky a milostivě k mé veliké chudobě a nouzi ohlédnouti, 
takový trh mi propustiti a mne z toho, což již před mnoha lety za- 
placeno a spokojeno, neupomfnaii.« 7.. K. V Hruhém dopise prosí 
opět pro velké milosrdenství Boží, což m&že nejponíženěji, aby jej 
v tom milostivě a křesťansky politovali a i těch jeho čtyř dítek, a 
jemu alespoň díl těch peněz propustili poněvadž m-vl v těchto velice 
obtížných letech, kterak a odkud jak sebe, tak i dítek živili. — - Po- 
dobné jako Kanta naříkal r. 1623 Mariin Hejda, který koupil grunt 
po Václavovi Přepejchalovi (č. 28.}, a nemoha platiti, měl jej vdovĚ 
jeho vrátiti. PíSet pánům, že >přeslechl<, že by od své živnňstky 'Otra 
ruce< odejiti měl, kdežto se nepamatuje, aby \Tclinosť svou tak velice 
byl rozhněval. Již čtyřicet let na gruntech a v povinnosti jak rych- 
tářské, lak konSelské pozůstával aniž sobě jak ze sousedů, tak i z pánů 
kdo do něho v Čem si stěžoval, na to s dovoleni pánů livnůstku svou, 
na které přes 40 let zůstával, prodal za půl druba sta a celou tu 
sumu zavdal na živnost po Václavovi Přepejchalovi, při loin do chu- 
doby skrze vojenský lid upadl, jakož i jiní sousedé, tak že gruntovních 
peněz položiti nemohl. K tomu stihlo jej i veliké krupobití. Avšak 
doufá, že při Božském požehnání jak pánům, tak i jmým věřitelům 
svým práv ze všeho bude. Kdyby však od živnňstky své pryč jiti 
měl, musil by s pláčem a žalostí spolu i s manželkou svou na stará 
kolena toho jinde skrze suplikaci vyhledávati. A proto žádá pro Boha. 
aby mu páni toho ráčili přáti, bj- na stará kolena a seSlú léta v živ- 
nůstce, kterou koupil, do smíti zůstávali mohl. 




přič 



— 81 - 

Grunt, který Martin Hejda koupil, patřil Dorotě, vdově po Václa- 

Přepejchaloví. Ta vzala st s panským dovolenim za manžela 
Adama Zemana Rousovského, který byl mlynářským, věcem selským 
nic nerozuměl, a proto grunt po Přepejchalovi Hejdovi prodal a od- 
stéhovai se i s manželkou Dorotou do mlýna, který měl najatý. Za 
nedlouho chtěl, aby se s ním Dorota toulala po světě. Ona vSak 
vidouc a poznávajíc, že by jak ji, tak i sirotku jejímu Václavu Pře- 
pejchalovi veliká Skoda se stala, poněvadž Martin Hejda statek spustit, 
chtěla statek ten opět ujmouti. Avšak KojetiĚtí nechtěli ji za sousedu 
přijmouti. V dopise k pánům stai-áím a úfedníkAm záduáním v tělo 
příčině líčí Kojetičtí mimo jíně i svízele, které s vojskem měli, a kterým 
se Dorota vyhýbala. 

Uvedeme dopis ten doslovně i s chybami. 

Slovutně a vzáctné poctivosti V. M. páni starší, a páni, a úřed- 
záduét kostela sv. Mikuláše v Starém Městě Pražském od vše- 
loliouciho Pána Boha V. M. zdraví dobrého i požehnáni Božského 
při pracech zádušních í domácích popříti ráčil, toho V. M. upřímě 
vinšů jem a žádáme. 

Ku paměti V. M. přivozujem, kterak jsouce zpraveni od Rychtáře 
naieho. že by on měl předčiti vši obce. zase že by on odpírati sám 
měl Adamovi Zemanovi, aby sousedem býti měl, ovšem pravda jest, 
ie on vedle své povinnosti povinen jest obec zastati, ano když vojáci 
přijdou anebo přijedou k němu se všickni hrnou jak jizda tak i pě- 
chota, teda ne bez příčiny on se napřed staví, poněvadž to na jeho 
hlavu jde, když pak nás sousedů doma není, teda dosti s nemalou 
obtížnosti mnohokráte jich odbývá, nebo se to nemfize trefiti, aby 
dva nebo tři odjeti neměli někam po potřebě své. I nám se to při- 
irefi, když rychtáře doma neni mnohdykráte, že s velikou těžkostí 
jicli odbýváme, tehda není nic míti za zlé rychtáři, poněvadž jsme 
3 nim toho poceitiii. Ale aby on měl sám toho brániti, žádná pravda 
není, to světle a patrně my sousedé na odporu jsme tomu, ano pama- 
tujeme na předešlý byt jeho, ") když uslyšel, ze by tady vojáci tá- 
hnouti měli, anebo nějaký kvartýr miti měli, jakož se to mnoho stalo 
v těch třech letech, teda on i s manželkou svou odešel do mlejna, 
který kdes najatý měl, a my s vojáky sami zflstali, a on, když to 
minulo, poslal nám ženu svou. Když jí to oznámeno bylo od rychtáře 
a konšelíl, teda ona na odpor všemu jest vystupovala, dobrýho slova 
žádnému jest nedala. Avšak mnoho kop někdy nám Jest dáti přišlo 
dom:i v jejich nebýti, však ona nikda tomu místa dáti jest nechtěla, 
co na ni jiřišlo platiti nechtěla, my pak Jsa toho povědomí Jak ona 
dobrýho slova jak rychtáři tak konšelům dáti Jest nechtěla, a když 
jí někdo něco řekl z konšelů aneb rychtář z hněvu vopice, teda ona. 
jest zase jak rychtáři tak konšelům opičáku nadala nic sobě nevy- 
měiSujic. My pak sousedé všickni (kromě rychtáře! Jsouce toho po- 
vědomí odpíráme tomu všickni světle a patrně, že ji za sousedu míti 
nechcem a nesmejšlime o tom, aby Jich MÍ páni bezděčně za sousedu 
nám ji dáti měli. Jan Vejce, Jan LeČický, Jan Kovář, Matouš Novotný, 
Jiřík Mokrý, Petr Jirásek, Václav Řezník. Václav Baleár, Adam Vornál, 
ftehoř Bouček, dvě vdově se vyhrazují. S tím v ochranu a opatrováni 
Božské pánu Bohu všemohoucímu poručena V. M. činíme. 

") I. j. Adama Zemana. 




R. 1624 upozorňuji páni úfednfci p. rychtáfe Starého Mésta na 
že do Kojetic velmi zhusta rejtharstvo i péchota se dostavuji a 
tam bud průjezdem a stavuňkem, bud přes noc netoliko prostí soldáti, 
ale i rytmistrové, fendrichové kvartýry sobč berou, a Kojetičti na né 
peníze skládají a nékdy obilí jim podle možnosti dávali musi, užíva- 
jíce toho způsobu: kdo má více, také více toho odvozuje. AvSak 
1 držitel gruntu Marti novského toho činiti nechce. Z. K. 
[ R. 1626 žádali Řehoř Bouček, Kateřina Jirásková a Alena Le- 

jČická, děti vlastní po zemřelém Janu Bratrovi, aby kšaft otce jejich, 
I který byl pánům úředníkům záduSním podán, publikován byl; a 
[■ odůvodňuji žádost svou nejen tím. že jako vlastní dítky nápadu po 
nám očekávají, nýbrž i tím, že jsou tak velice mnohými těžkostmi, 
obloupením téméř do nahá od vojákův a k tomu léta minulého 
od krupobití na polích velice souženi a zhubeni. Z. K. Vdova po 
Janu Bratrovi pak dokládá, že i bití od vojáků s manželem snáéeti 
musila. Po svízelích války třicetileté nastaly svízele s vojskem proti 
I Turku — jak Jsme již vidéli. Dluhy rostly víc a více. V počtu 
r. 1622 nalézáme zaznamenány tyto dluhy : Václav Klominský z Ko- 
f jetic, řezník, z penéz půičenvch jemu v r. 1609 zůstává ještě k za- 
dusí dlužen 5 kop, Dorota j'iráéková za r. 1608, 1612, 1618 a 1619 
třikráte po osmi kopách a potom posledních 6 kop. čini 30 kop. 
Jan Kovářík za r. 1622 H kop. Novotný krčmář posudného za rok 
1620—1622 podle přiznáni rychtářova 36 kop. Jan Prážek nájmu ze 
i zahrady za 3 léta 9 kop a za obih* 10 kop. Václav Barcal za léta 162U 
[ a 1621 je dlužen 4f) kop, Jan Bratr 60 kop. Příhoda S kop. Roku 
1627 bylo naijruntě Maitinovském zadržáno gruntovních peněz, berní 
a vydáni na vojsko 219 kop 15 gr,, 3 d. — Podobné i r. 1629 za- 
driány byly berně hromniční, úroky za vození bláta a dva zloté na 
present J. Milosti králi. 

Roku 1654 bylo dluhů na gruntě Václava Barcala 186 kop 
I 51 gr., na grunte Matěje ííezníka 208 kop; na statku Duchoslava 
\ Kopáče 298 kop 13 gr.; Matěje Šurše 22S kop. Mikuláí-e Novotného 
175 kop. Václava Voráčka 158 kop. MikuláSe Kratochvíle 2(X( kop, 
na chalupě Žemličkově 60 kop, Řehoře Lhotáka 30 kop. Václava 
Barcala 70 kop, na gruntě Václava Kasalického 220 kop. — A jak 
těžko a s odporem splácely se dluhy takové! R. 1666 byla upomf- 
nána Kateřina Kábová, vdova po zemřelém Václavu Barcalovi, aby 
. složila gruntovní peníze. Vymlouvala se, že všickni sousedé v ten vo- 
jenský běh toho dobrodiní užili a žádných gruntovních peněz nepla- 
tili. R. 1668 upomínána opět. a vyhrožována ji i šatlavou. Slíbila, že 
do sv. Bartoloměje deset kop zaplatí a pět kop že dá do čtrnácti 
dnů. Za těchto pět kop -slíbil. Řehoř Lhoták. AvSak Kábová pfí- 
pověď nesplnila, slovu nedostála, a proto vyhrožováno ji, že se ji 
statek vezme. R. 1669 měla se do Prahy před pány dostaviti. Dosta- 
vila se, avšak peněz nepřinesla, a proto poznovu jí vyhrožováno, pakli 
o budoucích -posudcíchi nezaplatí, že bude dána do šatlavy. Tato 
Kateřina Kábová vdala se za Jana Křize, řezníka. Hodili se k sobČ. 
Oba neradi platili. Jan Křiž dán dne 29, listopadu 1671 do klády a 
tam po cílý den seděl, že nepřinesl 9 kop, jak mu den před tím 
bylo nařízeno. Slíbil, že v týdnu zaplatí šest kop a při budoucích 
posudcích tři kopy, Potrestání manžela nezaleklo však jeho manželku. 
Ona dluhy přece neplatila, takže poručeno jejímu manželu, aby dobrý 




rr^ 



83 - 



I kus pole zoral, obilím zádušnim zasel, 2rost pak >iia porážku dluhu< 
dal. K tomu dlí půjíeno mu pět strychů obilí. Než, to nepostačovalo 
na dluh, kicrý činil za čtyři léta 40 kop. R, 1673 byla diuína jak 
grufitovní penťre. tak i x masného krámu. Vymlouvala se, že prý tu 
byl cizí rfzník. Byl ovéetn. avSak platil mnohem více než její manžel. 
Platil nejenom nájem z krámu, nýbrž i ze zabitého kusu vypadající 
k\'antum a jeden kámen loje. Toho pak Kateřina Kábová 'vyhryzla- 
a sama krám ujala a měla platiti toliko 3 kopy ročné. Mela platiti, 
ale neplatila. Ustanoveno tedy, že budoucné bude platiti z masnélio 
krámu misto 3 kop 6 kop, a pakli nic, že se ji horši věci stanou. 
Než. Kateřina Kábová nalezla dobrého zastance. Na přímluvu pana 
purkmistra Pražského Valeriana Raízmana z Pucholce ještě jí shověno. 
Piin purkntistr měl totiž u ni v nájmu krávu. — Ne tak snadno vy- 
vázl Matěj Řezník. Ten pro pletichu v příčině gruntu HruĚkovského 
a že nechtěl dáti slíbených 50 kop závdavku, dán za krk do trdlice ; 
ale jakkoli tam celý den vězel, k ničemu se nechtě! přičiniti, tak že 

I mu do fary vzati dva tažní voli k prodáni. M. T. 84. 

Roku 1672 dán Vít PejSka do vězení, že rok od roku dlužen 

■ ostává. Později pohrozeno jemu a Žemličkovi, dokud nesloží peníze, 
ie má dán býti do šatlavy a pak tak dlouho v poutech rumy 'voziti, 
až vydělá takovou sumu. kterou má složiti. 1\I. T. 50, 

R. 1670 koupil Jan Kasalický z Biškovic v Kojeticich ^runt od 

Ludmily Voráč kove. Avšak r. 1671 jeitů ničehn na něj nesplatil. Dána 

I lhůta do budoucích Vánoc r. 1672. Pakli ničeho nesplati, měla 

ELudmila v držení statku ostati. Jan Kasalický však prchl ku své matce 

K-do Biškovic, načež dán do Šatlavního vězení, že statek ujal, v něm 

nic nehospodařil a z něho k matce do Biškovic ušel. 

Jak bídně to v Kojeticich po třicftileté válce \yhlíželo, viděli 
■jsme v článku o výst:ivnosti, a \-ysvlta to patrně ze zprávy o výjezdu 
Ido Kojetic pro přehlédnutí spustlých gruntův a jich šacováni k pro- 
tdeji a kostelního počtu vyrozumění r, 1650, Při tomto výjezdu 'málo 
řco mohlo býti uptáno a \yhlodáno a proto zanecháno téhož počtu 
►do dalSího poddaných lidí zádušních í okolních vesnic cizích, k té 

■ )(olature přináležejících >ousedstvi'. Rychtářství taktéž pro skrovnost 
Ipočtu hdí tu majících obnoveno býti nemohlo, nýbrž při předešlém 

■ jich uspořádání zůstaveno.* Z. K. 

I Že tak brzy lepšf poměry nenastaly, viděti z toho, že r, 1671 

lůřednlci zádušní si stěžovali, že gruntové sousedů Kojetických spolu 
w» hospodáři velmi tuze hynou a r. 1673, že se v té vsi velmi zle 
Ehospodaří. Mnozí, ač již po několik let na gruntech byli, neměli na 
mvi zápisy a musili opětné vyzýváni býti, aby si je dali zapsati. V době 
této také nejvíce z gruntů prchali a násilím bývali na ně zpét vodíni. 
|R. 1666 utekla z chalupy vdova Kateřina Steflová s dcerou Doro- 
R. 1671 posláno pro Matěje Hrušku, který s gruntu sběhl, 
1672 ušel Jan Kasalický z gruntu Vorářkova a dvě dcery Ducho- 
Lslava Kopáče, ač měly podíly na gruntě. R. 1673 posláno pro Jana 
'íratochvile mufiketýry od rathousu. 

Poněvadž někteří kladli neblahé tyto poměry za vinu přísnosti 

ido^fch úředníků, žádali tito r. 1673, aby vyslána byla zvláštní 

Dtomise do Kojetic, která by to vyšetřila. M, T. Byla-li skutečně ko- 

lise ta do Kojetic vyslána, a s jakým výsledkem, zaznamenáno ne- 

alézáme. Tolik však jisto, že ani potom poměry se nezlepšily. Roku 




j74 prchl Jan Kasalický podruhé, zanechav grunt spustlý. Grunt 
ten dán Martinovi Pekaři, který ješté r. 1679 neměl na něj zápis. 
1678 melo se Matějovi Řeznfkovi obilf pobrati a prodati, poněvadž 
1 dlužen za pět let 25 kop. R. 1684 sbéhl « gruntu Václav Kába 
I Barcal a zanechal manželku se čtyřmi dítkami. Ve statku zfistalo 
' po něm žita v slámě jedna kopa. o\-sa 11 mandel, ječmene 22 mandel, 
hracliu jeden strych. Dobytka: jedna kráva, dvě staré svině, pět 
řtvrtlelnich prasat. Nářadí; jeden pluh. jedny brány. Stodola byla 
nepřikryla. Komory tode zdi' t. j. zděné. Zaselo na zimu měl čtyři 
strychy, dva věrtele žita. Dlužen byl tesaři od komoiy tři zlaté, krč- 
máři za pivo dva zl. a děvečce služby čtyři zlnté. Gmnt tento měl 
90 strychů polí. R. 1651 měl otec sběhlého Václava Káby při tomto 
gruntě čtyři potaliy, šest krav, tři jalovice. Šestnáct ovec a tří svině, 
a zasival na zimu třicet strycliů, na jaro sedm a dvacet htrychŮ obili. 
Z toho patrno, jak nedbale syn nyni hospodařili A jako Kába ho- 
spodařili i jiní._ R. 1688 napomínán Pavel Uioták, aby lépe hospo- 
dařil, Václav Zemlička, aby dud a žraní zanechal, lépe hospodařil, 
i Vítu Pejskovi, který ani nehospodařil, ani neplatil, aniž k soudům 
; postavil, vyhrožováno, nedostaví-h se do Prahy, že ho má rychtář 
|v želeiech dodati. M. T. 132. 

Na gruntě čili dvoře Martinovském nevyhifželo to také lépe. 

■ Pan ritmistr Hendrich Griittner z Griittenau neodváděl ani úrok&, a 

■ neusedli ve dvore nechtěli též platiti kontribuci. 
Za Adama Jesenského bylo r. 1699 staveni na spadnuti, a ani 

I pole se řádné nezdélávala. Po dvě léta platil sice Adam Jesenský dě- 
dicům Benedikta Reichknachta, od něhož dvůr koupil, úroky pořádně, 
ale pak po půl druhého léta ostal dlužen, ač mu dědici kapitál dávno 
vypovědéh, a on již tři rozličné lhůty si vyžádal, avšnk žádné nedo- 
držel. Proto žádali dědici magistrát Pražský, aby jej k tomu soudně 
I přinutil, by jak kapitál, lak prošlé úroky ve čtrnácti dnech zaplatil, 
í se také stalo. Zatím žádal forstmistr Baltazar z Ottenťcldu o do- 
I voleni, by směl koupiti Martinovský dvŮr. Magistrát byl tomu po- 
fcvděčen, že se našel nějaký kupec, aby spustlý dvůr opět zvelebil. 

Ačkoliv robota Kojetické netížila, přece zrušení jeji a nevol- 
Inictvi působilo blahodárně i na poměry sedláků Kojetických. Ceny 
rgruniů počaly stoupati. Bohužel, že ne na dlouho, nebof patentem 
1811 ztratily zas velice na cené,"*) K tomu opět přidružily se sví- 
zele válečné. R. 1808 byla krutá vojna s Francouzem, tak že, jak 
Hoffmann Přebojský ve zmíněných již zápiscích píše, musili mužové 
od tří děti na vojnu, a mladí hospodáři >k lantwer a k freívilich.* 
Musil se odváděti oves a seno. péci chléb a dáti mnoho přlpřeží. R. 
J 1813 šli tudy Rusi. Tehdy musilo se odváděti vrchnosti za polovic 
[ urbámého platu obili a to pSenice za 2 zi,, žito za 1 zl. 50 kr., ječmen 
' za 90 kr.. oves za 8(t kr. strych. 

Teprve po r. 1848, když byly zrušeny dávky a břemena, když 
provedeno vyvažováni půdy, nastaly pro selský lid volnějSi časy. a 
zkvétáním cukrovarnictví počal zkvétati i blahobyt alespoň tam. kde 
moudrý a přičinlivý hospodář dovedl se ubrániti přepychu. 



") Vií článek: Velikost a 



s grutiiů. 



Čeleď. 

Jak jsme z předcházejících odstavců o poměrech hospodáfskýcli 
I poznali, bylo v předešlých staicltch při obci Kojetické mnohem méné 
orné půdy nežli nyní, a z té nechávala se ještě léméi' polovice úhorem. 
I počet dobytka byl obmezcn. Patrně potřeboval hospodář také 
mnohem méně čeládky. Nestačil-lí sám s manželkou a dítkamí na 
všecku práci, platil buď starším brati-im nebo sestrám, svým neb man- 
želčiným, aby u něho sloužili, nebo bral do služby syny a dcer>' 
ř z jiných gruntÍĎ, sirotky nebo podruhy. Podruzi, byli-ii i cizích panství, 
^ měli se vykázati fedrovným listem. R, 1586 byl na gruntě Valentina 
Jiráska podruh Martin Řezáč, který neměl listu. 1 nařízeno mu. aby 
do třetího dne se komorou jinde opatřil a gruntu prázden byl. 

Roku 1552 bylo v Kojeticích 5 podruhů, r. 1586 deset, r. 1606 
šestnáct, r. 1691, kdy bylo v Kojelicích 15 čísel a v nich v celku 
130 osob, byly na j;runtech selských Čtyři podružské rodiny, záleže- 
jící z 13 osob. Na faře. kde teíidy faráře nebylo, bydlelo pit po- 
družských rodin, čliaiících 19 osob. R. 1711 počítáno 14 podružských 
rodin. 

R. 1691 bylo v obci v celku 5 děveček a jeden pacholík, který 

I měl 3 zl. služby. Děvečky u sedláků dostávaly lolio Času po šesti. 

f sedmi až osmi zlatých. Ve dvoře měla děvečka devět zlatých; Safářka 

\ 15, »mejstřík' 16 zl., volák 18 zl.. ovčák 12 zl. Jak veliké služby 

I v dřívějších časich služební mívali, nelze s jistotou udati. R. 1561 byl 

Bartoň Pechovec dlužen pacholku Havlovi se ženou z Klumina 6 kop 

a synovi Koliaščinu 2 kopy, není však udáno, za jak dlouhý čas. 

R. 1587 poručlno sirotku Matějovi Jiráskovi, by u pana faráře do 

sv. Martina sloužil na pŮl Šesté kopy a dobře se choval pod trestáním. 

Košili a podšiti má jemu p. farář, bude-li poslouchati, přidati. Roku 

.1667 zemřel, potlučen byv od koní, pacholek Martin, který sloužil 

; ZlonJně u Václava Knotka. Zůstala po něm kobyla, jedna kráva, 

[ pen^z u Martina Knotka. u něhož umřel, 10 zl. a za mlácenl měl 

[ u něho za 15 dní. V Přebojích u Vokurky měl 8 zl. a 4 str., 3 věr- 

I tele žita. Za šaty, které zůstaly za Martinem Knotkem, měl býti vy- 

[ praven pohřeb, vše ostatní odkázal záduší, 

Z toho patrno, že čeládka doslávaia za službu nejen peníze, 
nýbrž i věci do hospodář.stvi potřebné, aby, když se chtěla oženiti 
I nebo vdáti, snáze si mohla zaříditi hospodářství. Nyní má každý 
[ 2 gruntovníkň oráče při koních, voláka a nejméně dvě děvečky. Dě- 
večkám platí se 30 — ÍU zl., volákům 40. oráčům 65—70. 

Na počátku tohoto století platívalo se oráčům 40 až 50 z!., dě- 
večkám a volákům 30—35. R. 1860 klesly služby oráčů na 30 zl., 
děveček na 19 zl. a jen pozvolna stoupaly. Jakou službu měli po- 
druzi, nenalezl jsem. Václav Krejčí, podruh z Dolinku. přistěhoval 
se okolo r. 1575 do Kojoiic a r. 1578 měl již pod farou chalupu, 
kterou pak prodal SvatoSovi. 

R. 1580 zemřela podruhyně Dorota po Janu Řezáčovi, a zůstalo 
Lpo ní pětileté děvčátko Maruše. Věci, které po Dorotě zůstaly, byly 
\ tyto : dvoje peřiny, jeden polštář, jedna poduška a zvláště jedna po- 
( duŠka a jedna peřinka k lehání témuž sirotku Maruši jest vydána 
. 8 jednou plachetkou. Dvě prostěradla, soukenný plášf, jedna loketní 



Wmf, 



^ 



— 86 - 

i£ tá truhlice. Jiného pak menšího, jako hmcQr a talfřká%- koliks 
imnoho, hoitných peoiz 19 kop. Penée ty páni úřednid vzali do 
Prahy, pozdéji pak byly vráceny Janu Novákovi, u aéhoi Dorota 
zemřela, a Jeho maníelce. poněvadž méli sirotka při sobe chovati jako 
krevní prátciť bez ublíženi Jeho spravedlnosti. Jan Řezáč byl v Ko- 
Jeticich 15 let a oženil se s kmctiznou Kojetickou. Zde se Jim i rmí- 
néná dccmíka ManiSe narodila. Z tčchto dů\odů byla i žádost Mar- 
tina Šmejdiře. jinak Martinka, správce v Novém Mfeté, aby mu ten 
sirotek se spravedlnosti \-ydan byl, zamítnuta 1 odvolání ku králi 
ničeho mu nespomohlo. 

R. 1583 byl Zikmund, zeť Kvřtoně HruSky, u tohoto za po- 
druha. 

V novéjii dobé nastoupili na místo podruhů depuiátníci. av^k 
obyčejně jen ve vétSich gruntech a dvorech. 

Se stesky na čeládku potkáváme se ía všech dob. 

R. 1537 st£žo\-al si faráí na Ondřeje Hlavkovic, že přijímá od 
čeládky krádeže. R. 1588 uznali úředníci zádufiní, že Dorota Marti- 
novská pro sešlost veku a neposlušnost čeládky nemohla by grunt 
bez vehké škody spravovati, a proio měl být prodán. R. 1591 žaloval 
Kába, že Jan Teplický pfíjimal snopy obili od čeládky Kábové, av^nk 
nedokázal toho, a proto to v nic obráceno. R. 1619 žádat Jan Bratr, 
aby mu povolen b\l prodej gruntu, a za důvod uvádí loto: >Jest 
\'aiim Milostem pánům některým dobře védomo,- praví ve své žá- 
dosti, 'že jiem již několikráte pánův za to se i-4i pokorou žádal, po- 
něvadž již pro velikou sešlosť věku svého oba pracovati nemůžeme, 
aby mi prodaje mého statečku příti ráčili.- O čeládce pak v téže 
žádosti pravf: 'Poněvadž čeládka těchto let velmi bezbožná jest a 
neposlušná a nevěrná, s kterou sobě hospodáři dosti pilní a bedliví 
svých věcí postýskovati a nemoha bez čeládky býti. ji snášeti v jejich 
nešlechetnostech musejí, čehoi Jsem já již mnohá léta jsa hospodářem 
dosti mnoho pokusil, ale Jsa v letech mladých, ano i na zdraví svém 
k práci a k takové starosti způsobilejší, i tu nezbednou čeládku, jak 
Jsem dle své možnosti mohl. v jich nešlechetnostech Jsem snášel a dle 
hospodářské k dobrému. Jak jsem mohl, napomínal, 
nemnoho však kdy jsem co při ni zejskatí mohl. < 

Později ziívdávala hlavně Čeládka ze dvoru Martinovského pří- 
činy k rozličným stížnostem. Tak r. 1667 stěžoval si Jiří Hanek, zet 
Kopáčů\-, že mu čeládka ze dvoru louku spásá, a 1671 stěžovali si 
iVšickni sousedé, že se od čeládky paní rytmistrové rozličné krádeže ději. 

Avšak i čeládka stěžovala si na pány. Při pohřbu Martina Mař- 
tinovského r. 1588 byla Johanna Hlávková od sousedky tázána, Jesth 
by sestra její ve dvoře v Lobkovicích sloužila. Hlávková prý odpo- 
věděla: 'Co by tam dělala, uni tam nic jiného nedělají, nežli jak ve 
čtvrtek tak v pátek i v sobotu maso jedí, hladce chodí a čeládce 
neplatí. • Pan Jan Sekerka vznesl věc tuto na pány úředníky zádušnl 
od sv. Mikuláše, a Johanna Hlávková měla se při výjezdu pánů z toho 
zodpovídati. S pláčem odepřela, že by tak byla se vyjádřila. Pravila 
prý jen to, že sestra její odešla z dvoru Lobkovického, poněvadž 
j^t žena nestaiečná a tomu zadost učiniti nemůže. Než, Papoušková 
tvrdila, že slyšela: že tam v Lobkovickém dvoře není nic než pro- 
klatá propast, ani tam vždycky, jak ve čtvrtek, tak v pátek i v so- 
botu maso Jedí a nestojí toliko, než aby pyšné chodili a se strojili 



1 na daremné nakládají věci. Hlávková dána na dva dny do trestáni. 

Wali a pokud Johanna Hlávková p. J. Sekerkoví kfivdu činila, bu- 
deme moci alespoii částečně poznati z následujfcfch d\'ou události: 
R, 1590 jel p. Jan Ratiboř Sekerka ze Sedčic a na Lobkovicích do 
Kojetic. kde páni Úřednici záduSi sv. MikuIáSe výjezdem byli, aby 
jménem svýcti dvou poddaných žádal devět kořeň žita po zemřelém 
Martinovském. Na cestu tu vzal s sebou dvě kačk)' divoké, úhoře a 
flaši červeného vína, A přece jsou Lobkovice od Kojetic pouze půl 
hodiny vzdáleny. 

Pokud se zacházeni s čeládkou dotýče, stěžoval si r. 1595 týž 

Jan Ratiboř Sekerka, že Vondráček, sirotek k ziáuii Kojetickému 

patřící, třináct nedéi u něho ve službě byl, že tomuto sirotku dal 

. dobře za 20 Icop Sátu a prstem že se ho netekl, on však ze pryČ 

■ Utekl, nedav koním jisti. iJřívc však že vzal mu ve světnici 13 kop 

■ v pytlíku zapeéetěných. Nyní prý se v Praze po hospodách tluče, a 
[když p. J. Sekerka pro něho poddaného svého poslal, vzkázal, že by 
, tu službu zes . . ., že prý půjde k svým pánům. Téhož dne v sobotu 

po sv. Kateřině psali však ťiředníci SvatomikuláSšli panu J. Sekerkoví 

I jménem Vondry, který tvrdil, že od čtyř let v službě u p. Jana Se- 

I kerky byl, že jest mu p. Sekerka dlužen šest kop m. a jedny šaty, 

a žádají, aby se s ním vypořádal, nebo Vondra nemá, než co si 

mezi dobrými lidmi vyslouží. Pan J, Sekerka odpověděl, ostal-li Von- 

[ dráčkovi dlužen jen jedt-n groš, že se tímto psaním uvoluje mu dáti 

I za každý groš jednu kopu. Byl prý u nčho ve službč asi pftl třetího 

I roku, v tom čase třikrát utekl a nyní po čtvrté. Zjednal prý jej ku 

' svým jízdným valáškům do roka ten týden před sv. Václavem a slíbil 

mu dáti dvoje šaty a 6 kop. On však nevysloužil sotva čtvrt roku, 

utekl pryč vzav 13 kop, na které ve dne v noci nyní prý v Kojeti- 

cich hýří. I žádá, aby peníze vrátil n byl potrestán. Jak celý spor 

dopadl, v knize M. D. zaznamenáno není. Avšak mimovolně připadá 

I tu na mysl přísloví: Není šproclm ald. 



Řemesla. 



z řemesel, která se v 16. a 17. století v Kojeticích provozovala, 
tdéje se zmínka o kovářstvf, řeznictví, krejčovství a ševcovstvi, 

O kovárně nalézáme pn-ní zmínku r. 1595. Pfed tím rokem 
Uvalí si Kojetičtí kovářské potřeby zhotovovati ve Velké Vsí, R, 1595 
měl jakýsi Kíiba v Kojeticích dva statky a kovárnu. Kovárnu (č, 7| 
jněl dostati nejmladší syn Kábfiv, Tento ji postoupil pánům za výhost, 
páni prodali jt r. 1621 prozatím Václavovi Barcalovi. Když pak 
, 1666 v osobě Mikuláše Kratochvíla kovář se nalezl, byla kovárna 
lateřinč, vdově po Barcalovi odňata a pronajata Kratochvílovi za 
kop ročně. Kovář Kratochvil měl také svůj statec a v něm 
kovářský verštat v č. 28, Verštat ten měl kasírovati, aby výsadní 
Ifcovárna nehrnula, statek přenechati synovi a sám řemeslo kovářské 
ivozovati, R. 1671 složil Kratochvíl místo 20 kop pouze 10 kop 
lájemného a vypověděl nájem kovárny, ze s něj býti nemůže, ani 




Sousedé dávají dilo do cizopanských kováren. Souíedě se vymlouvali. 
že je Kratochvíl drahý. Páni však zakázali pod pokutou 10 kop jinam 
dílo dávati, a nafldili kováři, aby předložil seznam cen ku schváleni, 
a bi.ide-li on vinen, bude povinen Ičž 10 kop platiti- Avšak již r. 1677 
stěžoval si kovář na sousedy opít, že dávají dělati do cizopanských 
kováren. Páni ustanovili, kdo by se toho jeSté dopustil, že musí dáti 
k záduší bečku soli pokuty. R. 1679 snížen nájem z kovárny z 15 kop 
na 15 zi., a pfedtólý dluh 48 zl. měl kovář spláceti ročné po 8 zl. 
Kovář se však vymlouval, že 2a předeSlých let nebylo ve vůkolních 
vesnicích tolik kovářfi. 

Kovárna byla v čls 7. až do novéjších dob, kdy postavena 
nová na místě, kde stávalo čís. 21,, při novém hospodářském stavení. 

O řezníku děje se zmínka 1. 1593, Toho roku porazil od středy 
po sv. Martině až do sv. Jiří r. 1594 jedenáct telat, pít krav, dva 
voly a jedno jehně. Od sv. Jiřf r. 1594 do Všech Svatých zbil deset 
volů, sedmnáct krav, tři telata. Zdali to vše pouze Kojetičtí spotřebo- 
vali, aneb i přifařené vesnice aneb i Pražané nevíme. Jisto však jest. 
že řezník Kojetický i pro žákovstvo u sv. MikuláSe maso dodával. 
Kolik masa musily Kojetice za válek tureckých zejména r. IG6I. 
1663, 1664 pro vojsko odvésti, uvedli jsme již dříve. 

R. 1669 byl v Kojeticích cizí řezník. Téhož roku propuštěn byl 
Adam Hruška na chlumecké panství pána z Sa^ranu, a za néj dán 
do Kojetic Jan Kříž, který pojal za manželku Kateřinu, vdovu po 
Václavu Kábovi, a koupil od Mariany Příhodky chalupu za 70 kop. 
Tento Jan Křiž ucházel se o povolení, by směl místo toho cizího 
řezníka sám řeznictví provozovati. Páni nechtěli k tomu svoliti, poněvadž 
Kříž má grunt spuštěný. Konečně svolili přece. Masný kTám dán mu 
v nájem, a on měl jak za nájemné, tak i za dluh svňj žákovstvu do 
Prahy dodávati maso. Brzy potom počali sousedé si naů stěžovati, že 
dává maso draho, libru po třech krejcařích. Ze prý si raději koupí 
za tytéž peníze od Víta Šurše čtvrt pečené husy. Řezník zase si stě- 
žoval, že mu zena ŠurSova s husami díla překážku. Na to nařídili 
páni řezníkovi, aby dával maso po 15 penézích. Vítovi pak SurŠovi 
pečeni a prodávání hus na čtvrtky zamezili, S Janem Křížem a jeho 
manželkou měli páni úředníci dosti mrzutostí. Cizí onen řezník, který 
dříve v Kojeticích byl, platil jak nájem krámský, tak i ze zabitého 
kusu připadající kvantum a kámen loje; avšak Kateřina, manželka 
Křížová, jak jí páni úředníci výslovně vytýkají, .vyhryzla- onoho 
řezníka, sama obchod ten ujala a směla platiti toliko tři kopy ročně. 
R. 1673 ustanoveno však, aby budoucně platila 6 kop, sice že se jí 
horší věci stanou. Byla totiž dlužná jak gruntovní peníze za čtyři 
roky, lak i nájemné z masného krámu, V následujících letech žádal 
Jan Kříž brzy, aby se mu slevilo, brzy aby se mu poshovélo, a odůvod- 
ňoval žádost svou tím, že dobytek padal, R. 1673 svoleno, aby platil 
pouze 5 kop nájmu, a r. 1679 poshovčno mu nájemné za léta 1676 
a 1677 až po žních, kdy měl zaplatiti 12 kop. R, 1680 zemřel, a 
neznámo, kdo po něm následoval. 

O krejčím činí se zmínka r. 1667. Toho roku žádal totiž 
rychtář Řehoř Lhoták o dovoleni, aby aměi svého dvanáctiletého 
syna Pavla dáti na krejčovské řemeslo. Páni k tomu přivolili s tou 
podminkou, aby ho po vyučeni zase pánům dostavil. 



R. 1686 uvádí se mezi nájemci ve faře pouze > krejčí;* r. 1687 
• Pavel krej«. a r. 1688 a 1689 Pavel Dodák. 

O ševci mluví se nejprv r. 1671. Byl to Marek Kamenický. 
R. 1662 koupil s povolením pánů kollatorův grunt Hruékovský. avšak 
špatné hospodařil a roloi 1671 prodal grunt bez povolení panského 
Matéjovi Řezníkovi, sám pak nemél na čem hospodařiti. Aby vSak 
přece něčím důchodu zádiišnímu pláten byl, dáno mu svoleni, aby 
řemeslo Ševcovské provozoval a tri kopy ročně "vrchnosti odváděl. 
M. Kamenický to slíbil, _avSak vyhradil si, aby mu žádný jioý Ševcovský 
překážku nečinil. Vil Surš měl totiž néjakého Ševcovského u sebe. 
I nařízeno mu, aby jeho ihned odbyt. 



Správa obce. 



správa obce svéřena byla rychiAři a konšelům. Úřad jejich byl 
pravidelně každého roku obnovován. Proto také činiti páni úředníci 
zádušni s pány staršími rady a jinými njjidniky Staroměstsky- mi do 
Kojetic výjezdy čih exity. 

Po obnoveni úřadu uložena nuvým konšelům a rychtáři přísaha, 
kteruuž slibovali, že budou povinnosti své svědomitě konati. Z té pří- 
činy nazývali se také přísežními. Poddaní pak napomenuti, jak se 
k nově zvoleným přisežnim. kteří jsou na místo pánův, mají chovati. 

Od r. 1555 zněla přísaha rychtáře a čtyř konšelů následo\-né: 
Přísahám Pánu Bohu i \šem Svatým, pánu jjurfjmistru a pánům Sta- 
rého Města Pražského, pánům úředníkům a starším n\-nějSim i bu- 
doucím i VŠI osadě sv. Mikuláše v témŽ Slarém Městě Pražském 
(pánům mým dědičným 15611 že v tomto úřadě r\'chtářském neb 
konšekkém předkem cti a chvály Boží a obecného dobrého budu 
vyhledávati, tajnost r;idy chci zachovati, soudy spravedlivé činiti, věrné 
a upřímně k jednomu každému, chudému i bohatému (se) chovati, 
neohlčdajlce se na přátelství ani nepřátelství, ani na přízeň ani ne- 
přízeň, ani na žádné dary, spravedlivě vdovám i sirotkům práva a 
jich spravedlnosti dopomáhali, a to podle možnosti nejii-yěší, toho mi 
dopomáhej Pán Bůh všemohoucí. Syn jeho milý i Duch svatý. Amen, 

Přísahou touto naznačen obor působnosti přísežních, zvláště pak 
rychtáře. L' tohoto měly se konati hromady, při nichž oznamováno, 
co páni nařídili. Tak rozkázáno v sobotu po sv. Antonínu r. 1556 
rychtáři, aby hned nazejtří po obědích konšelů a sousedů do hromady 
povolal a jim oznámil, že jest v tom rozkaz panský podle předešlého 
panského snesení léta 1551, aby všech krčem cizích prázdni byli. 
R. 159! měli se i s čeládkou do hromady dostaviti, a to opět v ne- 
děli za příčinou pasení klisen v noci. 

K. 1568 poručeno jest rychtáři a konšelům, kdo by do hromady 
nepřišel, maje sobč dáno znáii a toho slušné příčiny nepředložil, ten 
má 5 m. grošů dáti, a ta pokuta má rychtáři a konšelům přivlastněna 
býti. Po roce připomenulo loto nařízení při ii-ýjezdu pánů opět. 

Hromada však nemela se konati v krčmách. Z té přiČiny po- 
ručeno při výjezdu r. 1576 > schůzek žádných; když jaká jednání obecni 



- 90 - 



a rovnáni ac přijdou, aby do króny nebey\-alo, než k rydítářt. Pakli 
In- se toho nestálo, ten. kdo by lobo podle uváženi pHčina hyl. aby 
drn v kládé sed£l ;t pak prostici solí dal.< 

R. 1591 stčžo^^l si nxhtáf do Jana Di-oráka, ie do hromady 
nechodí Dvořák se v^mli^uval. ie mu n,-chtAr v krčmě ^-ynadal. 
Smíření stalo se ulxTnianskou Wpovédi. a nxhtáreoi nolen tobo 
roku Jan D%'orák. 

R. 1592 nolen rj-chtárem Jan Hejda, a ten hned pH voJbfi si 
vyiádai, by se toho kon^č v-icc nedopouštěh jako za předeílďio 
nxhtáře, když páni co psali nebo v-zkázait r^xhtáh. by se vyHdilo, 
že nenáležité a tKsloudnč skrze svou čeládku nebo ženy se dotazov-alt, 
aby jim rychtář oznámil, oč se sejíti mají. Viděti, jak á hyl r>xbtáf 
své důstojnosti rédom! 

R. 1594 trestán HartunČk pro ncposlušnosf, ze nechce do hro- 
mady choditi. 

R. 1667 stéžoval si r>"chtář opét, že sousedé ^tné chodí do 
hromady. I nařízeno, kdo by se časné do hromady nescházel, aby 
ihned d^-a bílé groée pokutj- složil, která pokiita na světlo do Kojeti- 
ckého kostela obrácena bjti má, a kdo by se zdráhal, má býti 
pp. úřednlkóm oznámen, kteři s takovým neposlušným co činiti védíti 
budou. 

K r>chtán méli sousede snášeti gninio\-nÍ i sirotci peníze, když 
páni pro né přijeli nebo podali. Tak nařizuje se r. I5M. Od r. 1575 
míly se chovati sirotčí penize v ti\ihle u r>chtáře. Aip-Sak, jak \'[nie. 
netrvalo to než pét let, ponéiadž již r. 1580 shledáno, íe r>-chtáf a 
konic\i zle s nimi počali ^fo\'ati. Od r. 1570 melo se též u r>'chtáře 
Vládati posudné, a to z každého sudu po 1 gr. m. 

Rychtář však nebyl jen výbérčím daní, nýbrž i soudcem. C nčfao 
konaly se smlouvy o gnmty, on mél v první instanci ro\TiatÍ spory 
a různice, a vůbec dbáti o pořádek v obci. L'\cdeme některé toho 
doklady. 

R. 1545 učinil rjchlář s konšely smlomii a iM>ro\7iáni med 
Dudikem, Vondráčkem a jeho matkou Mandaltnou a bratrem Kvé- 
tončm u přítomnosti všech sousedů ve pHčině jejich statku. 

R. 1553 v pátek před s\'. Janem Křtitelem stala se smlouva 
dobrovolná a přátelská před r>-chtáfem Kojetickým. staršími přísež- 
ními a nékterými jinými sousedy mezi starým rychtářem Mikulášem 
ze strany jedné a mezi jeho s>'nem Martinem ze sírany druhé opět 
v příčině i;™ntii. 

R. 1C22 stala »c dokonalá smlouva u rychtáře Kojetického Jana 
Práska mezi Maioitšcm Fantou. sousedem Kojetickým. a Janem Ko- 
vaříkem, sousedem Zkminským o grunt Matouše Faniv'. 

Smlouvy l>lo b>H-aly pánům úředníkům do Prahy oznamovány 
a 'anáJUmy do rc(íister a manuálů. Někdy konaly se přímo v Praze 
u |ip. iirednlkci. Tak ku př. smlouva o yrum Hruškovský r. 1545; 
smlouva mezi bratřimi HalouSfJ^v■mi r, 1552; s\^atebni smlouva mezi 
Matikou a jeho manželkou Dorotou r. 1556; svatební smlouva mezi 
Rihou Jiráskovým a Miirkétou, vdovou po Jakubovi Haloiišou r. 1575; 
svatební smlouvj' Jana Bratra s \ dovou Annou, dcerou Jiříka Lhotáka 
konala se v domě Jana Bratra u přítomnosti rychtáře a mnohých 
svédků i ze stavu rjtiřského a dodány pak pánům do Prahy, 



í 



— 91 — 



Ve sporných /álcžítostcch byl rychtář, jak jsmu již pravili, první 
pinatanci, a tcpnc když spornou věc urovnali se mu nepodařilo, vzne- 
sena na pány. V manuálech úředníků SvatomikuláSských nejsou ovšem 
zaneseny spory, kterč rychtář uro\nal, nýbrž jen ty, které na pány 
byly vzneseny. Prcce věak nalézáme ve zminéných manuálech doklady 
i:0 tomto prá\u rychtáře. 

■ R. 1553 vytýkáno Vávrovi Křížkovi, že spor jeho s Holou, 

(krčmárkou pánů Lobkovických nebsl nejprve vznesen na rychtáře. 

R. 157S při výjezdu páml do Kojetic usiiuseno, aby rychtář 
1 konSely vyíili do Bi&kovic a urovnali spor Pavla Bizy, poddaného 
1 sv. M'kulá.^i a krdiiiáfc BiSkovského Teprve když by to rychtář 
I konéelé porovnati nemohli, mčlo pánům v známosť uvedeno býti. 
R. 1593 vzat šafář p, Šimona Vořikovského v kázeň, tak ze 
r kládě seděti měl, poněvadž sbil farní děvečku, když ji na ákodč 
iiostihi, nemaje toho činiti, nýbrž na rychtáře a koniely ranésti aneb 
ITna pána svého, ne však se sám mstíti a k nápravě přivozovati a tak 
právo potupovati. 

Než, práva tohoto neměl rychtář oproti cizopanským. R. 1556 
vznesl Jan ze Sedlce, poddaný císařský, na úřednil^ SvatoniikuláSské, 
^Jnerak se mu ubhženl stalo od rychtáře z Kojetic. a to v tom, že na 
"en sv, Jana o svátcích vánočních ptitel do krčmy osady Svatojilské 
r Kojeticich) a tu že jest s krčmářem Svatojilským měl nějakou ne- 
boli, a on - r>'chlář Kojetický - že jej nenáležitě na cizím právě 
l^vzííl do vézení- 

Pftdobné neměli zase cizopanéií páni práva na cizího rychtáře 

|.T jakékoliv příčině se obraceti a vyřízeni od něho žádati, nýbrž na 

ieho pány. Tak r. 1555 žádali páni Matyáše ^lládka úředníky u sv. 

ilikuláše. aby svého poddaného KryStítfa Byzu, který se zmíněnému 

MatyáSi za Marka z Biškovic za rukojmí postavil, avšak plátcem býti 

panedbal, přidrželi k tomu, aby povinnosti své dostál. Páni úředníci 

upovídají, že ae jim nevidí tak učiniti. jKinévadž se to stalo bei jejich 

"ídomí a povoleni. Dále pak vj-týkají, jak se předešle při té věci ne- 

lofád stal, což jest jim s velikým podivením, neb o téhož Kryštofa, 

loddaného Svatomikulášského k rychtáři Kojetickému připsání jest se 

^'Stalo, kdež patrné zřízeni zemského i pořadu práva jest pominulo, 

•neb ne k kmetcím lidem a k pánům jejich se státi mělo. « Na to byl 

lychtář Kojetický od práva skrze téhož MatjáSe i se svým stateěkem 

imdrován a meškán a škody za tím nepořádem nemalé jest okusil, 

tož podle práva a zřízení zemského státi se nemělo. Neh ač se na 

Bány své v tom odvolával, nic mu postačiti nemohlo. 

Ač rychtář nad cizopanskými poddanými piáva neměl, nicméně 
^jal-ti aneb byl-li přinucen přijati na někoho právo stavné pro dluhy, 
'tyl povinen i právo provésti aneb k provedeni jeho býti nápomocen, 
!itrný doklad toho Jest následující: R. 1586 přinutil Florian Koník, 
' lak Tavalaška z Nového Města z Prahy Kojetického rychtáře Mar- 
ia Martinovského, že >přijal právoi proti poddané pana Bohuslava 
BŘubina ze Lvova, kterémuž patřilo i nynější číslo 15. v Kojeticich. 
■JPoddaná tato byla dlužná Florianovi Koníkovi a slíbila, když ji tento 
1 právu Kojetickému dodal, že od práva tohoto neujde. Ušla však, 
ikoliv byla nemocna. Tím ocitnul se rychtář Kojetický ve velkých 
ipacích. Nevěda, co činiti, šel do Prahy poradit se s pány úředníky. 
O,^ měl činiti. Ti mu radili, by takové právo Florianovi Koníkovi 



- 92 - 



vráiil. Tento víak dal rychtáře do vezeni mimo řád a vědění pánů 
úředníků. Na dopsání pánů úředníků Svatomíkulášských kázal pak 
Šebeslian Perníček, ryclilár Novoměstský, Martina Martinského pro- 
pustiti, avSak s tím závazkem, aby zmíněnou dlužnici do dvou nedé! 
při právě Novoměstském postavil. F. Bohuslav Rubín ze Lvova uja! 
se však dlužnice, své poddané, a nechtě! ji z gruntu svého \ydati. 
Nechť prý ji, kdo chce, před nim viní. Zatím vftak přijel do Ko- 
jetic manžel řečené dlužnice, prodal svou chalupu (č. 15.) a chtěl 
také pryč ujiti. Rychtář a konšelé, kteří tím, že dlužnice se vykradla 
a uíla, v těžkostech zůstalí, zjistili se jejím manželem a dodali jej 
Florianovi Koníkovi, poněvadž se u něho se ženou dlužil. Florian 
vSak nechtěl s ním nic míti a vzal rychtáře Mariina opét do vězení. 
Páni ťjřednlci záduěe sv. Mikuláše obrátili se však skrne suplikaci na 
pány Novoměstské, aby poručili rychtáře Martina z vězení propustiti. 
sice že říditi se musí dle práva. 

Podobně odevzdal r. 158S Svatoš Baštoví Valentinovi a jeho 
manželce Anně svou domnělou spravedlnost na gruntě Martinovském 
při cizím pravé pod pečetí Kostelce, začež dán do žaláře. 

Za konání úřadu bylo někdy také rychtáři nejen od cizopanských, 
nýbrž často i od osadníků snášeti rozličných nepříjemností, nadávek, 
ano i násilí. R. 1561 na den proměnění Pána Krista na hoře Tábor 
vznesl rychtář Matěj Halouš, kterak se mu ublížení stalo od Duchka 
a jeho bratra Květoně a Vejce, ze jsou mu zrádců a lotrů nadali, a 
Valenta Jirásek že jest je napomínal, aby se k rychtáři jinak chovali, 
oni však nechavše rychtáře Valentovi zrádců nadali, že na ně chce 
svědčiti, a potom jej bili a mordovali, začež ovšem na závazky byli vzatí. 

R. 1589 měl Matěj Ilalouš býti trestán šatlavou, že zhanél pří- 
sežného konšela. Avšak na přímluvu faráře prominuto mu to na ten 
konec, dopustí-li se něčeho podobného, že mu toho vzpomenuto býti 
má. G. 34. 

R. 1595 KvČIoi^ Duchek a Jan Zápasník byli ztrestáni šatlavním 
vezením z té příčiny, že činíce na sebe stížnost před rychtářem a 
konšely, před nimi nestydatými a nenáležitými hanlivými slovy se 
dotýkali a k tomu i po pohlavku sobě dali a skrze to neuctili, zlehčili 
a potupili předně Pána Boha, polom také pány své dédičné, kteří 
jim jakožto vrchnost jejich na místě svém rychtáře a konšely nařizují 
a při každém výjezdu nebo soudu, jak by se k nim v jejich nepřítom- 
nosti chovati měli, napomenutí činívají, toho všeho sobě máln vážíce. 

R. 1679 dal Řehoř Lhoták rychtáři Novotnému osmnácte po- 
líčků a zprotivil se mu na rychtě. Za to dán do šatlavy a měl platiti 
deset kop. Na prosbu jeho však, že to udělal v opilství a ic takového 
čehos nikdy se nedopustil, sleveno mu 5 kop. 

R. 1697 žalován Jiří Kahula, že Novotného ukrutně na pocti- 
vosti zhané!, z trdlice se vymohl a rychtáři biřiců nadal. Kahuia byl 
již r. 1696 napomínán, aby těch handlů zanechal, a v Praze jeden 
týden šatlavou trestán, a při soudech purkrechtních 5 zl. složil. Nyní 
vSak musil rukou dáním rychtáře i Novotného odprositi. 

Avšak ani rychtář trestu neušel, když bud vůli pánů nevykonal, 
něčeho zlého se dopustil aneb meze působnosti své překročil. 

R. 1559 napomenuty vdovy při výjezdu od pánů, aby v bázni 
Boži chodily a sobě s radou rychtáře a konšelů i přátel manžely 
volily. Avšak rychtář nespokojil se vždy pouhou radou. 



93 



R. 1561 trestán rychtář Matějka, že iradržel sirotčí peníze. 

R. 1589 trestán vězením, íe sirotky pánův o své ujmě cizím 
poddaným snoubit a manželstvo konal a pacholku svému veselí činil. 

R, 1590 dán rychtář Vávra Křížků do šatlavy, že v domě farním 
ploty nespravil, a že ožravše se, věc pány svými smlouvou uberman- 
skou » spokojenou" zdvihal a Pechana dotýkal. V Šatlavě pak jsa 
mluvil, -aby Je (pány) třeba hrom zabil, nebudu se jim modht. Nech( 
to hrom zabije.* Třetího dne vypuálěn byl zo ^tlavy na postavení, 
kdy se mu oznámí. Potom v úterý velikonoční byl z úřadu sesazen, 
a rozkázáno mu, aby se do dtyr nedéf z jjruntu vyprodal. Toto bylo 
v^k, jak výslovné podotknuto, pouze pro postrach míněno. , Ale on 
málo toho dbal. M. D. 136. 

Téhož roku přijal rychtář nového krčmáře bez svoleni pánů, 
ač ten ani výhostu neměl, ani fedrovného hstu neokázal. Nový tento 
krčmář, Vit z Kostelce, poddaný z Mirovic byl propuštěn, a rychtáři 
uloženo jiného kupce na ten grunt ptáti. 

Jako rychtáři vedli si často i konSelě, začež ovšem jako rychtáři 
bývali trestáni. 

R. 1579 byl za čtvrtého konšela zvolen Květoň Hruška, který 
však ku přítomným pánům'"*) se lehkomyslně a nevážně choval slova 
protivná dávaje, tak že z té povinnosti konSelské jest propuštěn, dán 
do šatlavy a mél v šesti nedčlich yrunt prodati a jiným osaditi. Na 
snažnou žádosf a častou přímluvu jak faráře Mikuláše, tak jiných 
poddaných a okolních sousedů byl Květoň propuštěn z vězení a na 
rukojmě dán tímto zápisem. Předně, že se toho na časy budoucí a 
věčné dopustiti nechce a nedopustí, nýbrž k pánům svým všelikou 
vážnosf a uctivost po všecken věk života svého, jak na dobrého a 
poddaného člověka náleží, chovati slibuje a připovídá. Druhé. Když 
mu dáno bude znáti, před pány úředníky zase že se rád postaviti 
chce. Třetí. V dluhy žádné přes jednu kopu míš. bez vědomí pánů 
svých pod žádným způsobem dávati se nemá, leč by toho znamenité 
a důležité byly příčiny podle uvážení pánův. Tolikéž cokohv dlužen 
zůstává Martinovi, krčmáři Biškovskému, jakž prve všem přísné o tom 
poručeno, bez vědomí, a poručení panského takového dluhu platiti 
nebude že připovídá. Čtvrté že živnosti své, kterouž nanejvýš spustil, 
již více obmeškávati, ani do krčem jak cizopanských, tak Kojelické 
choditi nebude že slibuje. A jestliže by se pak čehokoli toho dopustil 
aneb na díle podle toho se nezachoval, tehda co ho mělo nyní potkati, 
to se jemu připomene. Však že tomu všemu zadosti učiní, v ruko- 
jemstvi se zaii postavily ijeden každý pod pěti kop gr. m. na posta- 
vení) osoby tyto: bratr )eho, Uuchek z Kojetic a Valenta Jirásek, 
též z Kojetic' 

Stalo se ve středu po Mistru Janu Husovi a Mistru Jarolímovi 
letha 1579. 

Za rok potom ztrestán šatlavou konšel Václav Vejce, jak již 
dříve bylo vypravováno. Slíbil sice polepšení, avšak nesplnil. Neboť 



'"] Páni Pražané, ktefí se výjezda siič.islnili, byli následující ^ Přední pp. 

radní: P. ŠchesLian Agrikola z Horšova, P.Jan Skřeta Šoinovikt zp Závořic a 
Ondřej Flandetka. Pp. lífcdnici Jan Pilál Kakovnickv, koieSník. Slanin Mečiř a 

Havel Pekaf, Dilc; Josef Hcjdlar, kolešnik, Jan Hameroik St-dlčanský, MatyíS 
■od prstenQv a Pavel Mazal, rukavidník. 



•"wr 



■^mw* 



je&té téhož rokn siéiovali si páni, že Václav \'eŤce, řlovék jsa své- 
myslný' a oezkrocený, některá slova došti spumá k pánům svým a 
nenáležitá i protivná jest promluvil, na odpor se po9t3i'ujtc, do %-ézeni 
^tlavního jest dán a z tiého po čtyřech dnech na nikojmé propučen, 
táli ze, dopustil-li by se kdykoliv toho aneb néčeho lomu podobného, 
z gruntů panských beze vSeliko milosti má se vyprodati. 

Jak z počátku podotknuto, byl úřad rychtáf^cý kaidororočné 
obno%'ován, aváak ne každého roku volen také nfjvý rychtář. Nebo 
když v obci panovala svornost a shoda, právo rychtářské nebylo 
obnoveno, nýbrž při předešlých povinnostech zanecháno, jak se r. 1678 
^■ýslovné pravi. V polovici 16, století zastávali Mikuláš z\-aný starý 
rj-chtář a Jan Pechovec po několik let ůfad rychtářský. Ku konci 
viak 16. století volen téměř každoročně rychtář nový. Spatná to 
známka svornosti. V druhé polovici 17. století byli to z\-láStě Lhotá- 
kové, kteři po mnoho let úřad rychtářů a kostelnikQ zastávali a 
v nejnovějších dobách opět zastávají. 

Jméno Lhotáků vyskytuje se v Kojeticfch počátkem 17. století, 
Řehoř Blatský z Mačic nepochybně po manželce Anně, dceH svobod- 
níka p. Jiříka na Vysoké I.hotě neboli Lhotáka —■ I-hoták nabývaný 
zakoupil někdy po r, 1611 chalupu Zapouchovu. Roku 1666 byl 
Řehoř Lhoták nepochybně syn předešlého r>'chtářem a předním 
kostelníkem, a zůstal jím po několik let. Již před lim měl najaté pole 
od spustlého gruntu Hruškovského, nyní pak jako rychtář a kostelník 
najal značnou čásf poli zádušních a farních, jakož i louky a zahradu 
farDÍ. Jako kostelník mě! každoroéně u sebe značnou čá.sf zádu§ních 
peněz za pronajaté zádu^l pozemky a mohl jich o^-žem dobře pro 
své hospodářství používati. Tak ku př. r. 1666 mčl u sebe 22 zl. 23 kr., 
roku 1669 lOU zl. 11 kr.. roku 1671 197 zl. 18 kr. atd. Roku 1668 
• pasfroval mu pan primátor a páni inspektoros z uráčení svého od 
každého celoročního počtu 3 zl., < a mimo to měli vSickni sousedé 
společné skládati se na útraty pro rychtáře na cestu s kontribucí. 
Obilí míval složené ve farní stodole. Za skladku platival l'^ kr. 
od mandele. Za vypadající Čásf kupoval však často svíce bílé neb 
malované do kostela v ceně, jak se r. 1671 udává, 1 zl. 30 kr. Měl 
také zádušní krávu. V době, kdy grunty jiných sousedů Kojetických 
pustly — Řehoř I.hoták bohatl. Sousedé vSak nelibé na to pohlíželi 
a vyčítali mu, jakoby skrze lu povinnost rychtářskou a kostelnickou 
bohatl a jich »hrubě Škrábal- Z té příčiny vznesl Řehoř Lhoták 
r. 1669 a opět r. 1671 na pány žádosť, aby těch povinnosti byl 
sproštěn. Nesvoleno k tomu však, poněvadž k tomu není času. Naopak 
r. l671i nabizeno mu od páni^, aby pro syna Jana převzal po Kame- 
nickém HruSkovský grunt v ceně 200 kop a ročně aby splácel po 
šesti kopách a 2 kopy vdově Kamenické, která bydlela na faře. Řehoř 
si stěžoval, že s to býti nemůže, a proto svoleno, aby splácel vrchnosti 
po 4 kopách a vdově Kamenické po 2 kop. ročně. Po třech letech 
teprve měl pánňm platiti po éesti kopách. Jan dostal se skutečné 
na grunt Hruškovský. Druhého syna Pavla dal se svolením pánů 
vyučiti krejčovství. Tento Pavel zůstával po vyučeni na fnře. Brzy 
však se dostal na grunt Přihodčin a pfSe se v počtech lirzy Vodák, 
nebo Bodák, Dodák aneb Lhoták. Z jaké to asi příčiny? — Třetí, 
nejmladší syn Řehoř dostal grunt po otci. 



Jan na gruntě Hrufikovském náiiledoval otce v úřudu rychtářském 
i kostelnickém. Rod jeho jest doposud na tomto gruntě, a jeho členové 
do!iud často za starosty voleni hývaji. 



Exity. 



Pravidelně jednou do roka činívali páni Pražané do Kojetic 
vyjižtTky Čili 'exity.' Někdy, ku př. zcmřel-lí rychtář, aneb jednalo-lí 
se o prodej některého gruntu, stávalo se to i vicekráte do roka. 

Výjezdů léchto súčastftovali se obyčejné kostelníci, záduSní 
úředníci a páni starSi radové.'") 

Poněvadž kostelnici nebyli placeni ňfedníci a mimo to měli své 
obchody a domy na starosti, stávalo se často, že úřad kostelnický 
namnoze na ikodu záduíí zanedbávali. Na toto zanedbáváni dějí se 
mnohé stesky od pozdějších úfedníkň. Tak čteme v Manuále D. ť. 66. 
mimo již uvedené stesk-y, íe i dBležité listiny jako smlouvy, majestáty 
nebo privilegia aneb nadáni na papírech a pergamenech oezkažena 
s celými pečetěmi í jiné véci. přísluSejicí 5 platy a důchody k též 
osadě a záduží sv. Mikuláše nebyly nikdy jinde poznamenány, nýbrž 
sem i tam, vonde a onde byly složeny, chovány a rozptýleny. 

Tylo nepořádky, zvláSté pak mnoho zadržalých platů pohnuly 
osadníky SvatomikuláSské, že později okolo r. 1550 volili na pomoc 
kostelníkům čtyři úředníky. R. 1553 praví se výslovně v Ma- 
nuálu D. r. 73., že na budoucí rok s pány kostelníky čtyfi úředníci 
byli voleni, aby tím stateČněji ty zadržané platy mohli vyupo- 
mínati. Na to byli napomenuti obojí, t. j. kostelníci i úředníci, by se 
vSí pilností a možností k dobrému a užitečnému osady společně se 
chovali, zvláště aby v registra každého roku pořádně spisovali všecky 
včci ku své správě náležící, jakožto důchody, platy, berně královské, 
vydání a příjmy z lidi ; také předešlé zadržené platy a důchody měli 
vyhledati. I jména noiě zvolených kostelníků a úředníků měla v re- 
gistry býti zapisována. Zkrátka, měl nastali nový pořádek ve věcech 
zádušních. Za tou příčinou sestaven úplný inventář všeho zádušního 
jmění, movitého i nemovitého i všech požadavků. Staří úředníci ode- 
vzdali novým úředníkům zejména tři velké krabice. V první uložila 
se registra předešlých úředníkův a kostelníkflv, v jiných dvou menších 
krabicích byly chovány drahocenné a důležitě listiny. Ve druhé 
velké krabici byly poselací listy rozličné z strany poddaných lidi z Ko- 
jetic od mnohých osob, skrze nesnáze, které se mezi nimi a jinými 
lidmi cizími sbíhaly, a jiné véci. Ve třetí byli mnozí rozliční listnvé 
latinští s pečetěmi malými i velkými, svobody a výsady kostela i fary 
v sobě zavírající. 

Ku kostelnik&m, úředníkům a obecním starším určováni byli 
Castěji k vý"jezdům do Kojetic i jiní osadní. Tak ku př. r. 1555 vy- 
strojili se do Kojetic tyto osoby: Pan mistr Jakub z Varvažova, pan 
Blažej Kolář od Vohánék, spoluradni, pan Jiřík Komedko z Rovin, 
mistr Vondřcj z Dalmanhorstu, Tomáš Bechvnský, úředníci; Pavel 
Žák, Václav Vopálka, osadní. 

") O úfadĚ kostelníků a lifeiiniká pojetlnSmc blíže v řasti druhé. 



v následujících pak letech kromě některých již jmenovaných a 
jiných měšťanň jezdili do Kojetic: Jifi Melantrich z Aventinu, Pavel 
Kristián z Koldyna, Jan Skřeta ze Závořic, Jan Omyus z Paumberka, 
perkmistr J. C. M., KriStof od Žáby, Šcbestián Agrikola z HorSova, 
cfs. r\'chtár, Doktor Med. Adam z Kouby, Jan Ilamemik Seléanský a j. 

Jak viděti, účastnili se výjezdů do Kojetic čelní mužové osady 
SvatomikuláSské a později Tejnské. Poněvadž se výjezdové tito dáli 
pro obecné dobro a opatřeni poddaných lidí, měli poddaní aneb jmění 
zádušní útraty s výjezdy spojené zapravovati. Kojetičli byli zejména 
povinni posýlati do Prahy koně pro pány a konati v Kojetictch při 
povozech pánů Pražanů čestnou stráž. Roku 1588 bylo přísně nařízeno, 
>aby při výjezdech pánů st.irších a úředníků jako pánů svých dědič- 
ných toho vždy Šetřili, aby, nemůže-li r>'chtář s některými mladSfmi 
konSely, jiní sousedé, dva nebo tři vždy pro poctivosť a případnou 
potřebu při vozích byli přítomni.* M, D. Avšak Kojetičti měli své 
hlavy. Posýlali sice pro pány koně — avSak schátralé, pravé mrchy. 
Někdy zcela odpírali koně poslati. Páni sice vyhrožovali, kdo by 
se toho budoucně dopustil, že bude skutečně týden na faře šatlavou 
trestán. Avéak již roku následujícího byl Mikuláš Jirásek dán do klády, 
že nechtěl pro pány do Prahy jeti. Později najímali si páni Pražané 
sami ']andkoči< na útraty záduSe. Jak neuctivé Květoii Hruška r. 1579 
a Vávra Křižků, rychtář r. 1590 ku pánům svým se chovali, viděli 
jsme v odstavci předcházejícím,-'") 

Roku 1544. když vyjeli úředníci zádušní na jisté poručeni pana 
purkmistra a radních, shlédnout dvůr Martinovský, dál se výjezd 
-vlastním nákladem a forotou kupujícího.' Obyčejně však uhrazovány 
byly útraty s výjezdy spojené bud od osadníkův aneb ze zádušního 
jměni. V účtech záduSnich nalézáme nejen, kohk ten který výjezd 
stál, nýbrž někdy i dopodrobna \'ypoČ(táno. co páni v Kojeticích 
jedli a pili, téměř úplné jídelní hstky. Uvedeme některé. 

Roku 1606 stal se jest výjezd do Kojetic tu středu po sv. Diviši, 
skrze pány starší za příčinou obnoveni rychtáře a konšelův. 
Dáno za maso hovězí, telecí a skopové, koření, 

pomeranče a za všeliké potřeby '3 kop IS ^r. — d. 

Vína bílého od Trčků vzato 12 žejdlíkův po 5 gr. 

1 d. učiní 1 . 1 . 5 • 

Opět 12 žejdlíků červeného po těcliíe penězích 1 ■ 1 • 5 • 
U Tykvů vzato do soudku 28 žejdhků po 20 d. 1 ■ 12 • — • 

Kuchařkám dáno — > 15 ' — • 

Sirotkům a jiným dětem dáno — • 14 ► — » 

Za pivo na ceslé — • 16 • — » 

Na kolomaz dáno * — ■ 7 » — * 

Od panského vozu na pivo — ■ 6 • — • 

Po navrácení pánův za 10 žejdl, vína po 5 gr. 1 d. — • 51 > 3 • 

Z poručeni pánův starších dáno hokyni Lídě . . — > 15 ■ — • 

Summa ... 8 kop 37 gr. 6 d. 

") Co -profesor Dr- Z. Winter v Zlaté Praze r- 1887 a v kulturním obraze 
českých mést p. 542—11. o Kojeticích praví, ie pini pfi výjezdu r. 1591 pohnali, 
le mají Kojetičti střechy zk' a protrhané, tak Ie do svétníc, v kler^-ch nocovali. 
skrze strop a podlahu teklo, stalo se při výjezdu do Oujeidce a Zálcolan, ktcréi 
obce t(.'i ku kostelu sv. Mikuláše patřjly, a kde r. 1567 poddaní byli do váženi 
dáni. le pánQ nepfivitali. G, 12S. o. 




Roku 1609 sta! se výjezd do Kojelic na den sv. Matěje. 

Za maso dáno , 3 kop - 

Za 12 íejdUkŮ i-ýnského vina 1 • ] 

Za 12 žejdlíků červeného vína 1 • 1 

Baého vina 30 žejdlíků po děsiti velkých 1 - 1 

Kuchařkám — » 1 

Sirotkům — > 1 

Když jsou se páni navrátili, u p. Simona dáno na 4 pinty 

vina po 5 j;r. 1 d 1 » '. 

Na snidanl pacholkům a na večeři — • '. 

Při tomto výjezdu ztratila se liaSe Jana Peldřimov- 
ského. ") Úředník záduáni dal délatí novou, která 

vážila 6 liber a čtvrt po 24 gr., což činilo .... 2 » ; 



všeliké potřeby 



Roku 1665 při držání zádpšnlho poctu vydáno 
pro V. M. pány úředníky; 
Předně landtkočímu, který vezl pány úředníky 

k počtu záduinimu 3 z!. 6 kr. -^ d, 

Koupeno masa hovězího pro pány za 1 > 22 > 3 

Item za jazyk uzený — ■ 27 

Item za koření, za olej a za salát — • 57 

Item za 1 čl\Ttci bílého piva 1 • 22 

Item za vino pro pány úředníky a jiné hejtmany, 

kteři byli při tom portu záduĚnim 2 • — 

Item za ryby 1 • — 

Matějovi, řezníkovi za jehně dáno — ■ 27 

Item Mikoláí.ovi Příhoďovi za oves 'CO landtkočí 

strávil- I • !2 

Item Vítovi Pejskovi dáno za 2 čtvrtce mouky b(lé — > 18 

Item (láno za svíčky a jiné věci do Prahy .... — • 18 

Item panu úředníku dodáno 1 > 6 

Roku 1669 při výjezdu pp. úředníků a správců cizopanských, 
totiž z Cakoviček, Nově Vsi, ze Zlonína, Přeboj a Biškovic, kteréžto 
vesnice ku Kojeticim přifařeny byly, vydáno 9 zl. 9 kr. 

Při těchto výjezdech býval obnovován nebo znovu potvrzován 
úřad přísežních, t.j. rychtáře a konšelů, voleni kostelnici a zvonici. Tito 
poslední bývali nejen z Kojeiic, nýbrž někdy i z jiných přifařených vesnic. 
Predvoláváni byli sirotkové neb i všickni poddaní, prohlednuty jednot- 
livé grunty a rovnány spory, které poddaní měli mezi sebou nebo 
s cizopanskými. 

Výjezd r. 1666 vypsán dopodrobna v Manuálu zádu6í kostela 
Matky Boži před Týnem; uvedeme z něho obšírnější výiiatek, (alespoň 
věci sem spadající). 

Koku 1666 dne 9. Septembris výjezd do Kojetic, vesnice záduší 
kostela Matky Boží před Týnem, skrze urozeného a statečného rytíře 
p. Mikuláše Františka Turka ze Sturmfeldu a Rosentbalu, nejv. ber- 

*') Jan Peldřimovský. pozdéji sekretář komory české' a potom i člen 
direkci zemské, byl pfi komisi e-^íccutionia r. 1621 hrdla, cti i vicch statků 
odsouzen, pro vysoké vSak stáři, jakoi i proto, aby nebylo tolik krve prolito, 
a'safski3 milosti od Lichtensteina doponičen. a mél propadnouti jen statky svými 
a na vĚčné časy ze íemé býti vypovdzen. Bílek d. k, L. 

z dtjli afUrmt e*ik« kibIh. 7 



L koi 



nika v království Českém a primátora Starého Města Pražského. Též 
Lj-urozených a statečných vladyk p. Jana Václava Kleeblota z Leven- 
frurnu a Wasserthalu a p. Jana Severyna Dyryxa z Brucku, radnfch 
a inspektorftv dotčených záduší. Urozeného a vysoce učeného P. M. 
Maxmiliána Machtn, kanclíre Starého Mésta, P. Jana Jiřího Řásného 
z Řásné a p. Václava Fidicra, úředníků řečeného záduŠi. 

Předně, poněvadž všecky věci od Pána Boha začátek svůj mají, 
Jak by tento výjezd pro česf a chválu Boži vyřízen býti mohl, ihned 
do chrámu Páně, kdež kostel založení sv. Víta zůstává, vŘickni páni 
vejdouce, po vykonaných modlitbách jednáno a umluveno bylo, kterak . 
by týž chrám, již nemálo spusilý, zase k zvelebení přijíti mohl. Uje- 
dnáno, co a jak upraveno a opraveno býti má. 

Potom odebrali se do příbytku rychtáře Řehoře Lhotáka, a tu 
předvolajice všech sousedův Kojetických svrchu jmenované pány úřed- 
níky s obzvlá-ítním napomenutím, aby se v&elikou uctivosti, posluš- 
ností a pilností jim zachovati hleděh*, akrzc pana kanclife jsou před- 
staviti ráčili, což oni také jako věrní a poslušní poddaní zachovávati 
jsou přislíbili. 

A dále dajíce sobě přednésti registra kostelní, co tak kdo 
k tomu záduái (jak starých rozličných dluhův, tak nyní povinných, 
poněvadž faráře tu na ten čas není. toliko polovičních desátkův) 
dlužno pozůstává, takové aby pro požehnání (tak aby budoucně v tom 
chrámě Páně každé druhé neděle vždycky služby Boži konány býti 
. mohly) jeden každý co nejdříve zaplatiti hleděl, dostatečně napome- 
nuti byli. 

Potom pak dajíce sobě knihy gruntovní předložiti, k tomu 
všickni sousedé předvoláni, a jak jeden nebo druhý v svém gruntě 
hospodaří, doptáváni a examinirováni byli. 

PH čemž jedenkaidý ze sousedův, začnouc od rychtáře až do 
posledního, s manželkou a dětmi svými před pány kollatory se po- 
staviti musih, kdež od nejstaiíího až do nejmladšího zejména a kotik 
let stáři popsáni a zaznamenání jsou. 

Tu také týmž přítomným, jak rodičfim tak i dětem jejich, aby 
se Pána Boha báli. do chrámu Páně často chodili a své dítky na 
dobré vedli, a ony rodičů svých ve všem poslušný byly, pěkné napo- 
menuti učiněno : a poněvadž pak služby Boží toliko ve čtyřech ne- 
dělích zde jednou se konají, aby každou neděli ráno v témž chrámu 
Páně skrze kantora a sousedy písně ranní a jiné obecné zpívati h!e- 
děh, kdež mládež obzvláůté přítomna býti má. Kdo by pak ze staréfch 
neb sousedův touž pobožnost, nejdouce ani nikam jinam, kde služby 
Boží toho dne bývají, do kostela zúmyslně zanedbal, ten jeden každý 
libru vosku pokuty dáti povinen bude, načež kostelníkům a kantorům 
obzvláštní pozor dáti, a to pánům úředníkům v známost uvésti do- 
statečně nařízeno. 

Dáleji pak všickni páni uznávajíce, aby, jak právo rychterni, tak 
konšelé a kostelníci na novo zřízeni a obnoveni byli. 

Polom učiněno zařízení v příčině sirotků Kateřiny Kábové a 
panské kovárny. 

Druhý den ráno vSickni sousedé do kostela povoláni, a rychtáři. 
konšelům a kostelníkům přísahy vydány byly, a při tom napomenutí 
nařízeno jest jednomu každému, aby dle přísahy pokračovati hledě! 
a duše své nczavozoval. 




Po tč prohlédnuly některé grunty, a rozličné nevole a nesou- 
sedstvi páni jsou zamezili, a kdo hospodářstvi dobře nevede, pod 
jistou skutečnou pokutou napomenut k zlepšení toho. 

l'áni kollatores potom odjeli a úředníkův jeSté k vyřízení ně- 
kterých věcí kostelních tu zanechali: kdež oni předné jisté nařízení 
učinili, jak rychtář, tak konielě se chovati máji, jakož i celá obec 
k představeným jim rychtáři a konšelům a nížcpsaná punkta jsou 
předložili 

1. Není žádná pochybnost, že vám vSem v dobrých pamětech, 
co se tuto koliv zřídilo a vykonalo, pozůstává, protož budete se vě- 
děti rychtář, konšelé a kostelníci podle vašich povinnosti a přísahy 
učiněné kterak chovati. 

A poněvadž rychtář v obci přední osoba a na místě pánů úřed- 
níků nepřítomných jest, na něm právo rychterní a podstata vSí obce 
nejvíce záleží, konšelé pak jemu k radě a k rozsuzování všelijakých 
věcí, co by se koliv na rychtáře vztahovalo, přidáni jemu jsou a ná- 
pomocni býti mají: máte jeho všickní náležitě ctíti, jeho pilně ve všem 
poslouchati, zvláště co se dotyce poručeni od vrchností naSi nebo 
věci obecních, to beze vSech odkladův vykonávati. 

2. Pokud by se trefilo nějaké poručení od pánův úředníkův 
I nebo něco obecního, nebo nějaké různice, ourady v obci vaáí povstaly, 
! B rychtář doma nebyl, tehdy má starSí konšel, po něm druhý až do 
Ipostedniho práva se ujíti a to vše spravedlivě vykonávati, tak jakoby 
Vtu sám rychtář by! přítomný. 

3. Poněvadž jedné každé vxchnosli přináleží i nad zbožností 
I bdíti, poroučí st;, aby svátky zasvěcené světili, a to netoliko doma, 
f'ale také do chrámu Páně s dětmi a se vší čeládkou pilně chodili. 

4. Nejméně jednou v roce při Času velikonočním se zpovídali 
i 8 nejsvětéjši Svátost Oltářní přijati a cedulku od p. faráře rychtáři 
I odvedli. Tento pak ji úředníkům odvede. 

5. Když se někdo roznemůze, mají rodičové, přátelé nebo sou- 
l*5edé o to se starati, aby za zdravého rozumu se vyzpovídal, Svátost 
I oltářní a pomazání přijal, a kdo by to zúmyslné opomenul, ne jako 
i ck>brý katolický člověk, ale jako kacíř na místě neposvátném pocho- 
Iván býti má. 

6. Zemře-li někdo, má rychtář a konšelé svršky a nábytek se- 
|,}>sati a úředníkům odeslati, tak aby sirotčího nic ustraněno nebylo. 
I 7. Rychtář a konšelé mají dobrý a chvaUtebný řád udržovati, 
|:alé ruéiti, zvláště smilstva, cizoložstva žádnému netrpěti a nepřehlížeti. 

8. Lidi poběhlé, neznámé, nekatolické, podezřelé, zvláště cizo- 
l~|>anské, kteří by nad svou vrchností zradili, pod žádným vymyšleným 
řapftsobem nepřechovávati, ani v obci dokonce netrpěti. 

9. Aby žádný dcer a synův postranním, tajným, neslušným 
l'ďibem zvlášf za cizopanské poddané bez vědomi vrchnosti nezamlouval, 
l,liýbri z vůle Boží, vrchnosti a radou přátel vedle dobrého a chvali- 
ftebného řádu syny své ženiti a dcery vdávati mají, tak aby z toho 

Irrctinosti, jak sice se mnohdykráte stává, žádné zaneprázdnění se ne- 
ftftalo. 

10. I to se dostatečné poroučí, aby jeden každý toho, co Pán 
xP^li naděliti ráčil, hleděl, krádeže se nedopouštěl, gruntův cizích, 
K} které největší roztržitosti a nevole povstávají, jako i obecních sobě 
^lepfivlastiioval, nýbrž jeden každý jak a co od starodávna předkové 




ali, kopali a sekali, toho také tím zpiisobem a ne jioáí 

11. Véetijaké cesiy v polích, lukách, porostlinách a občinácli 
časně vždycky opravovati budete, tak aby tudy bližnim sousedůtn 
vaiim i vám skrze vyhýbáni zlých cest Škody veliké se nečinily. 

12. Každého roku z jara, ihned když se zaseje, vejchoze na 
grunty zádušni činiti hleďte, pojmouce sebou syny vaše, hraničmlcy, 
mezníky jak v polích, lukách, hájích, porostllnách pro budoucí dobrou 
paměť stáři mladým vykazujte a obnovujte. 

13. Na ohne obzvláštní pozor míti vám přísluší, a to pro uva- 
rováni velikých a nenabytných škod jak vám, tak bližním vaSim, 
Protož rychtář nařídí každého čt\Tt léta dvé osoby, které by vyhlí- 
žely, kterak jeden každý soused své komíny, krby vyčistiti a 2 nich 
vymetati dá, 

14. A naposledy zbéhly-li by se nějaké různice, pranice a ha- 
drunky v obci vaší, ty rychtář s konšely svými přetrhnouti a 
každého podle uznání trestati mají. A vedouce o tom všem, co se 
tuto přednášelo, měli hleděti pod jistou pokutou tak se zachovati. 

Čtrnácte těchto punktů Čtlo se pak v následujících letech pra^" 
videlně při každém výjezdu. 

Jak již dříve řečeno, a jak z posledního odstavce vysvitá, měl 
především rychláf s konšely různice, pranice a hadrunky přetrhovaii. 
jesdiže sporné strany s výrokem rychtáře spokojeny nebyly, vznášena 
sporná věc na pány. O věcech důležitějších, sporech poddaných s ci- 
zopanskými, rozhodovali úředníci, starší a kostelníci na místě vší osady 
bud v Kojeticích při výjezdech, anebo v Praze, přibravše k sobě ně- 
které osoby zrady a jiné. Vraždy a jiné podobné těžké zločiny měly 
u práva nejhližSiho mésta býti vyřizovány. 

Páni úředníci dovedli si to však zaříditi, aby žalobami podda>. 
ných příliš obtěžováni nebyli. Trestávali butf přísněji šatlavou aneb 
zúmyslně urovnání sporu poodkládali a protahovali, tak že poddané 
přecházela chuť k pánům se žalobami se obraceti. 

R. 1559 prosila Marta Pechovcová snažně a pro Páua Boh^ 
Ludmilu Kouhovu, které byla dlužná po nebožtíkovi muži svém za 
pivo, aby toho na pány, když v Kojeticích byli, nevznášela, že jí 
ráda chce plátce byli. Vyřízení sporu rychtáře s Duchkem, VondráČ-. 
kem, Vávrou, Křížkem a Vánkem Vejcem, kteří rychtáři lotrů a, 
zrádců vynadali, že je udal. že chodí do krčmy, odloženo nejprv od 
Proměnění Páně (6. srpnal, na sobotu před sv. Vavřincem (5. září), 

I pak do památky narozeni Panny Marie (8. zářil, potom od památky 
narození Panny Marie do soboty před sv. Matoušem (24. září), od 
sv, Matouše do dvou neděl. — Více vSak o sporu tom v manuálu 
tom nestojí. Nepochybně že došla trpělivost oběma stranám, a horká 
krev že zatím schladla, tak že nepochybně sporu nechali, 
Jak moudře dovedli páni úředníci rozsuzovati, poznáme z násle-: 
dujicilio: Roku 1666 zajal Mikuláš Kratochvíl voly řezníka, dal je za, 
rychtu a žádal, aby mu škoda byla nahrazena. Nechtěl však přestati 
na náhradě, kterou rychtář uznal, nýbrž žádal 50 kop náhrady. Avžak 
na louce té pás! se před tím veškerý obecní dobytek, potom teprv 
na ni přišli dva voli řezníkovi a na ní se chvilku pásli. Mikuláš Kra- 
tochvíl neříkal nic o obecním dobytku, avšak řezníkovy voly není 
prý povinen na škodách trpěti. Spor tedy vznesen na pány. Ti na-. 
li 



^ 



' tidili, aby rychtář a konéelé škodu ocenili a na celý dobytek rozdě- 
lili. Co by pak na ty dva voly řezníkovy připadlo, má řezník nahra- 
diti, což řezník učiniti slíbil. Kovář Kratochvíl však, že daremné za- 
neprázdnéni uáinil, mčl^ v desíti dnecli 10 kop složiti, a že hrubé 
spilai, dán do Šatlavy. Šalomounsk-ý to víru - rozsudek ! 

Tresty, které páni ukládali, byly obyčejné na penézích, aneb 
uloženo dáti prostici soli. libru vosku ; také ukládáno šatlavni vězeni, 
skutečné trestání, v trdlíci před kostelem sedétí atd. Před svátky, 
nebo rozstona!-lÍ se kdo z rodiny, syn, manželka, bývali trestanci ze 
Šatlavy na rukojmě propouštěni. Stravu museli si však často sami 
v šatlavě platiti. 

Spory Koj etických poddaných s cizopanskými vyřizovali páni 
EFražané bucT při výjezdech v Kojeticlch. bud v Praze, nebo byla-li 
mféc důležitá, při právu nejbližšího města. Sporů rozličných s cizopan- 
^Htými bylo dosti. Nebo ku Kojeticňm přifařeny byly Biškovice, Ca- 
^íovičky a Nová Ves, Preboje a Zionín. 

Biškovice patřily ku panství Obřístevskému, a toto náleželo 

ku konci čtrnáctého století p. Smitovi z Obříství a jeho synu Janovi, 

oak od r. 1410 do r. 1542 pánům z Lobkovic, potom panu Vilémovi 

BCamejckému ze Lstiboře a jeho synu Albrechtovi, hejtmanu Kouřim- 

nkého kraje. Po něm zdědila r. 1589 Obříství Kateřina Sekerková 

K Dubě a Lippého která měla za manžela rytíře Mikuláše Sekerku 

ze Sedčic a prodala Obříství p. MyŠkovi ze Zlunic. Jednu z dcer 

Myškových, Johannu, pojal za manželku Václav Šťastný Pétipeský 

z Chýše a Eggerberka a koupil Obříství od sester Myškových. Roku 

^623 patřilo Obřisivi Poly.xeně z Lobkovic: r. 1657 Ferdinandovi 

Blavatovi. R. 1693 přešlo od Marie Karoliny Slavatové. provdané za 

■Leopolda Antonína z Trautmansdorfu, na její dceru Marii a jejího 

Kianžela hraběte Straku, po jeho smrtí pak na jejího druhého man- 

Bela hraběte Františka z Kláry, jehožto syn prodal Obříství r. 1803 

DOistianovi hraběti Clam Gallasovi. Od tohoto je koupil svobodný 

fcán Koller, a od toho pak Rohrbach, a nyní patři opět hraběti Trautt- 

Bnansdorfovi. 

B Mimo to měli v Biškovicích dvory nebo statky: děkan kostelů 
gražského a Vyšehradského (1574—1594). Děkan Staroboleslavsk-ý 
■ostával z jednoho gruntu i později grunt Chladného i o půl třetí kopě 
^mlf, řečených Staroboleslavských, jisté dávky na penězích a k"uřatech. 
Kt. 1570 vytiskl Jindřich Vojíř ze Závoře Otmanku, poddanou k zá- 
Biiil sv. Mikuláše ve Starém Městě Pražském, ze zádušního gruntu 
W' Bifikovicích a prodal jej r. 1573 bez svolení pánův úředníků Syl- 
iRStru Miazovskému z Téšince. O grunt ten vedly se pak dlouhé 
Ktory i za Marie Renaty Slavatové a později. Viz článek poměry ho- 
Kodáfské. 

■ Čakovičky nli Malé Čakovice a Nová Ves patřily 
K&nům Vančurům z Řehníc, pak pánům Smiřickým. později k cisar- 
Kkému panství Brandýsskému, k němuž r. 1596 císař RudoU připojil 
■Dosednf Jiřice a Rudeč. 

m Přeboje patřily v 16. století jeptiškám od sv. Ducha, jinak 
Bhilosrdenství Božího ve Starém Městě Pražském, a r. 1602 Anně 
|Ravatové ze Slavat, která je přepustila kněžně abatyši u sv. Jiří na 
B^dě Pražském. Na počátku 17. století prodal je klášter Pražskému 
■inéélanu Jindřichu Krumpochovi, brzy vSak {r. 1671) je opět koupil. 



^ pil 

I 



Po ZTuieni kláštera 5V. Jiří kou[MU Přeboje náboicnská maike. roka 
pak 1820 hiabé Ledcbour Wicheln a r. 1828 Mat. Bedtich, svobodný 
pán Rtesc ze Stallburko. 

Z I o n 1 o patřil p. probo&m u sr. Vita v Praze. V samýcli Ko- 
jeiidch patřil jcdm ^runi ku panství Obřistevskému. jtny k Lobko- 
ňctm- 

Sousedni Lobkovice patíily počátkem 16. siolctt pánůoi 
JSekerkům 7e Sedčici r. 1615 rytíři SIagerlo\-i ze Sobiška, jeai mH 
t, č. spor s Janem Raiíborem Sekerkou ze Sedčic, které gruitt>' patři 
k LobkovicOm, a které k Neraiot-icům. Kojetičti bylí \*e sporu tomto 
voláni za 5\-čdky. K. 1616 prodal je p. Magerle pani PoK-xeně z Lob- 
kox-ic, a při tomto rodu z^aly až do r. 1829, kdy je obdržel JUDr. 
Uéchura, jehož dceru František Palacký pojal za manželku. S)Ti to- 
faoto Jan Palacký pak zaméníl Lobkovice za nékteré domy v Praze 
ft israelitou Reiiicrem, jemuí nyní l_obko%'ioe náležejí. 

Co tu pánů, ciach pánů. co lu cizopanskjch poddaných a bohužel 
ie i sobě namnoze cizich, mezi nimiž se často vyskytovaly různice a 
svár>- rozJiČBého druhu. 

Žalova)-lí nékterý z cizopanských na Kojetické u pánů iířcdníktt 
Sťaiomíkulášských v Praze, položiÚ tito žalujícímu i obžato%'anémo 
Tok, čili STOČili jc, t. j. ustanovili dobu a místo, kde a kdy žalujld 
B přítomnosti obžalovaného a pána obou stran aneb jejich zástupců 
tnčl žalobu pronésti a dokázati. Týkala-Ií se žaloba vécl méni^ důle- 
žitýdi. ponechán obžalovaný na sťobodě až do sroceni. Při vécech 
díUežiiéj^ch bráván do vazby, nebo dán -na rukojmí. Byla>li rčc dů- 
žitá, a bylo nejtsto, kdo jest vínen, zdali žalující či obžalovaný, žá- 
dáno, aby i žalující vzat byl do vazby. 

Páni úředníci htedéli přcdcvSím, aby spory urovnány byly po 
dobrém bez právního procesu, tak zvanými ubermanskými prostředky. 
Páni hledéii totiž obdržeti od stran plnou moc, aby mohli pro strany 
sporné zvoliti rozhoda soudce, kteří se nazývali práteiy, prostředkj-, 
nebo ubnnanskýrai prostředky, a mezi stranami právoplatné rozho- 
dovali. 

L vedeme některé toho doklady. 

Roku 1549 při čase sv. Markéty »zsekali se« na přívoze Lob- 
kovickém poddaní Lobkovičtí s Kojetickými. Věc ta přišla k uváženi 
mezi oboji stranou jednoho času v Líbeznících a druhého v Praze, 
až i na to doilo. ie obě strany dobrovolně se podaly na přátelské 
té nesnáze jednání a porovnáni, tak aby jedna kaidá strana skrze 
volené sobe prostředkj' jsouc ohledána na jejich výpovědi i přestala. 
To čas a místo jest uloženo i vypovédino, aby obojí strana v Ko- 
stelci nad Labem na den sv. Jiří s pfátely se naSla a jim tu zprávu 
dadouc konečné na jejich rozeznání i přestala. Mezi stranami stala se 
pak skrze tytéí ubrmanské prostředky tato výpověď. 

Jakož se jest nesnáz zbélila o sekání mezi Matějkou a Petrem 
Halou^vými z Kojetic, poddanými k zadují sv. Alikulá^ ze strany 
jedné a mezi Douéou a poddanými pana Fabiána Sekerky ze Seddc 
a na Lobkovicích a jeho strýcův ze strany druhé : tu páni osadní sv. 
Mikuláš na místě osady í poddaných svých a pan Fabián na miste 
svém i na místě pánŮv strýců svých a na místě poddaných svých 
plnou moc a právo k vyrovnání té nesnáze plnou moci pánům pro- 
středkům, zejména lémio jsou dali, jakožto Václavovi Kamarytovi, 



bakaláři. Šimonovi Hlavoví, mééfanům Pražským, a Václavovi Hná- 
tovi, Jano\Ť Holarkovi z Kostelce nad Labem a Ondřejovi Stětinovi. 
Janovi Hrnčířovi z Brandejsa a Bartoňovi Sevci, Janovi Soustarovi 
z Klomina, a ty obě strany s svým dobrým povolením k ubrmanské 
vejpovédi těm pánům prostředkům jsou moc daly. Protož páni pro- 
stfedci, dosáhše moci od stran, takto svou mocně na sobě přestálou 
ubrmanskou vejpovědi vypovídají ; Poněvadž se jest to skutečně na&lo 
a vyhledalo, žv Douša z Neratovic po upokojeni rychtářem Lobkov- 
ským mezi stranami učiněným, nenáležité do světnice jest vskočil a 
tu jest Matějku z Kojelic škodně zranil, protož za takový pych on 
DouSa z Neratovic má a povinen bude dáti ^0 kop miš., a to roz- 
dílně : Nejprv o křížových dnech nejprv příštích má dáti DouSa z Ne- 
ratovic Matějkovi 10 kop miá., o sv. Václava 5 kop miS. a o Vá- 
nocích 5 kop mii. ostatních, a to vše pořad zběhlých. A ty má klásti 
v Kostelci nad Labem na rathouze. Než, pokud se synův Ilalou- 
šových Matěje a Petra a Jana syna Mikuláš z Kojetic dotýče, ty 
pánům osadnitn zůstavují ke skutečnému trestáni. Pokud se pak pod- 
daných pana Fabiána Sekerky ze Sedčic a strýcův jeho dotýče, ja- 
kožto Jana Dvoreckého, toho při trestání panském zastavují. A tuto 
všecku nesnáz mocnou svou výpovědí mezi nimi zdvihají, moří, k-azi 
a v nic obracejí, tak aby nyní i na Časy budoucí žádná strana sobě 
toho ničími pod pokutou 30 kop míš., pánům jich propadlou ne- 
zdvihali. A na to t}-to cedule řezány jsou mezi stranami učiněny, aby 
jedna každá sama pro lepši paměť toho měla jednu ceduli řezanou. 
Stalo se v ťiterý v den sv..Jiří lěta Páně 1549. A to se vykonalo 
v Kostelci nad Labem. 

Byli při tom ze stran vyslané osoby tyto přítomny: Urozený 
pan Fabián s panem Janem,' starším strýcem, Sekerkové ze Sedčic a 
na místě druhém Mistr Jakub od tří andělův a Pavel Žák, méšfané 
Staroměstští a Novoměstští, a osoby svrchupsané. G. 5. 

Ve sporu Jana Krémáře z Přeboj, který Kubku Halouška na 
cestě do Kostelce tčžce ranil, praví se, že se užívalo způsobu ubr- 
manského pro ušetření zaneprázdnění, útrat a škod oběma stranám. 
Ctemef tam doslovně; ■! při tom se ohlédajíc na budoucí jich obou 
stran nemalé zaneprázdnění, útraty i na škody, dosáhli jsou páni 
a přátelé obojí strany jich dobré a svobodné vůle, tak že jsou to 
stranám přátelským v moc dali a protož také jsou mezi nimi stra- 
nami, Janem Krčmářem dotyčným a spolu bratfími syny Haloušo- 
vými, způsobem ubrmanskýni tuto smlouvu oznámili a vypověděli : 
že ty všecky věci předešlé jejich nevole a všecku zlou vůli mezi nimi 
zdvihají a kazí. tak, aby sobě předešlých věcí žádných a těch nevolí 
strana žádná budoucně ničím zlým nepřipomínali pod uvarování.m 
skutečného trestáni. < Jan Krčmář měl mimo to, poněvadž Kubkovi 
násilí na svobodné a královské silnici učinil, za náklad léčení a hojení 
a ne za zdraví, kteréhož mu nahraditi nemůže, 4 kopy dáti. začež jest 
panna Kateřina abatyše, paní Jana Krčmáře připověděla, že se tomu 
všemu dostí státi má. G. 6. 

V nepatrnějších věcech hleděli úředníci sami od stran moc ob- 
držeti, aby i o cizopanských právoplatné mohli rozhodovati. R. 1553 
stala se výpověd mocná skrze pány úředníky zádušf sv. Mikuláše 
v Starém Městě Pražském o některé řeči, které jsou se staly od téhož 
Pavla Bašty k témuž Janovi Pcchovcovi, kdež Jsou se byli před nimi 



z takových řeíí obvinili. A tiž páni úředníci dosáhše od stran moci 
takto mezi stranami vypovídají a mezi nimi upokojení Činí z té moc- 
nosti, lAeráž jest jim od stran dána, že takové všecky řeči a nevole 
zdvihají, mafi, kazí a v nic obracejí, tak ze žádné strané, jedné ani 
druhé, k újmé dobré cti a povésti nejsou a býti nemají nyní, ani na 
čqsy budoucí. G. 2. 

Často vĚak zůstala snaha pánŮv, aby spory po dobrém urovnali, 
bez výsledku. Tak r, 1553, když z uznání vší osady sv. Mikuláše vysláni 
jsou páni osadní do Kojeiic po sv. Janu Křtiteli, aby mimo vyřízení 
jiných potřeb sešli se zde s pány Sekerky a přátelsky, bude-li možno, 
všecky nesnáze předešlé s\'ých poddanýcli s Lobkovickými urovnali. 
Páni Sekerkové se však jako předešle nedostavili, ani koho na svém 
místé odeslali žerty pány Pražany odbývajíce, ač sami dříve o přá- 
telské vyrovnání sporů snažné žádali. Podobné nedostavili se Lobko- 
vičtí páni téhož roku po Velké Matce Boži před sv. Bartolomějem, 
ač í tu stal se výjezd pánů Pražanů na časté a žádostivé psaní pánŮ 
Sekerkův. G. 12. Tu ovšem nezbývalo jiného, než u vyšších ůřadň 
hledati pomoci, jak seznáme z následujícího případu. 

R. 1557 oznámil rychtář Kojetický pánům úředníkům Svato- 
mikulášským, že by přivozník Lobkovický ve vlastním domĚ svádu 
učinil s Vaňkem Vejcem a Duchkem, lidmi z Kojetic. Duchka sepral 
prý vesly, a pan Sekerka drží jej dosud zbitého ve vězení, a ač o néj 
rychtář Kojetický posýlal, aby na rukojmí dán byl, pan Sekerka to 
učiniti nechtěl. Poněvadž páni úředníci Svato mikulášští o tom zprávu 
jiruntovnf neměli, žádali o ni pana Sekerku a dokládaU: Není-li pak 
téhož Duchka tak veliká vina, že žádají, aby týž Duchck dán byl 
na rukojmí, a z čehož by ho kdokoli viniti chtěl, by to před nimi 
nebo plným právem učinil, že se má každému od nich za spravedlivé 
stáli. Pan Sekerka odpověděl, že prý Duchek přívoznfka Severu zbil 
a jemu na zdraví mnohou škodu učinil. Duchek však tomu odpíral 
a dokládal, že se jen brániti musil. Frolo žádah páni úřednici, aby 
se p. Sekerka Severy dostatečně ujistil, a poněvadž Duchek k slyšení 
se volá, chtěje svou nevinu dokázati, žádají dle práva a zřízení zem- 
ského, aby Duchka rukojemství prázdna učinil, oni že se jím dosta- 
tečně ujistí, a p. Sekerkoví i každému, kdo by ho z čehokoli před 
nimi viniti chtěl, za spravedlivé učiniti chtf, a určili rok na sv. Matéje. 
Neučini-li tak pan Sekerka, musili by se o to dále, ač neradi, kdež 
náleží, ucházeti. Avšak připsání toto i druhé nemělo u p. Sekerky 
žádné platnosti. On chtél, aby sporná věc souzena byla při právě 
nejbližšího města, totiž v Kostelci. Páni úředníci obrátili se tedy ku 
hejtmanu Kouřimského kraje, panu Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic 
a na Škvorci, dokládajíce, že se tu přece žádného skutku nesběhlo, 
pro který by Duchek k nejbližšímu právu podle zřízeni zemského 
podán býti měl. Nebo >ani mord, ani co jiného tomu podobného 
se nestalo.' AvSak ani na toto připsání neobdrželi od pana hejtmana 
odpovědi a proto psali poznovu, že jest jim s nemalým podivenfm, 
ze jim zřízeni zemské v takové věci nepostačuje. Odvolávají se na 
21. odstavec zemského zřízení a žádají pana hejtmana, aby jim jme- 
noval den a je s panem Fabiánem sročil, aby vyrozuměl, měl-li a 
má-li v mírné a pokojné zemi tak neobyčejným způsobem Duchka, 
jejich poddaného, ve vězení svém mimo všecka jejich podávání držeti. 
Duchek ve vězení se roznemohl, a proto žádali paní úředníci, aby 



dán byl aa mirné rukojmí a nebyl trápea daláíni a prodlouženéjMm 
věKením, tak aby o ostatní zdraví nepřišel. Jaký účinek toto druhé 
psáni melo, nenalézáme v rejjistrech zaznamenáno. Tojik vsak jisto, 
ie Duchek se uzdravil a z vezení byl propuštěn, neboť ža rok potom ■ 
byl v Kojeticích rychtářem ! 

Vraždy a jiné podobné zločiny rozsuzovány bývaly při právu 
□ejbližSího mésta, čehož doklad podáváme v následujícím. 

V pondělí po 5v. Linhanu r. 1570 ubíraly se dvě dcerky Ja- 
kuba HaJou^e z Kojetic, sedmnáctiletá Eva a jedenáctiletá Lida, pak 
Mariana, děvečka Valenty Jiráska a jakási Salomena od Mělníka. Na 
přívoze lobkovickém převáže! je Beneš, příbuzný Lobkovického pří- 
voznika Pavla, poddaný k panství Poděbradskému. Při převáženi pře- 
vrhla se loď, Eva a Lida, dcery HalouSovy a děvečka Jiráskova se 
utopily. Salomena. která měla u sebe dvě dítky, uchopila jedno mezi 
zuby a druhé do levé ruky, pravou pak držela se lodi. Byla sice 
s nimi pohroužena pod jezem, avšak vyhrabala se přece. — Jakub 
Halouš žaloval pak BeneSe, že jeho dcery zúmyslně utopil. Na žádost 
úředníků Svatomikulášských ujistil se p. Jan Sekerka, tehdy hejtman 
Kouřimského kraje, Beneše a ustanovil rok na úterek po sv. Alžbětě 
léta 1570 v Kostelci o hodině sedmnácté. V pondělí po sv. Alžbětě 
zvoleni a vysláni do Kostelce p. Ondřej Flanderka, Tomáš Bechyn- 
ský a primátor Jan Adam Čáslavský, by Halouše zastupoval. Na 
útratu na cestu dán jim tolar. Obviněnému Benešovi povoleno vSak 
hájemství do dvou neděl, a pře počala se teprve v úterý na den 
Obětováni Panny Marie v chrámě. Tentokráte vysláni z Prahy Ondřej 
Flanderka, Pavel Riikavičník a Adam (čáslavský. Tomuto dán list 
mocný, by směl ku přem^^) stávati, svědky i průvody vésti i vše, co 
ku právu náleží, konati a říditi, jakoby páni Sválo mikulášští sami 
přítomni byli, a to k zisku i ztrátě. Žalující položili žalobu ve spisu 
vinice Beneáie, že Lidu a Evu a Marianu, maje je přeplaviti, zúmy- 
slnou a svévolnou příčinou ztopil a k záhubě přivedl, poněvadž s lodí, 
jak se mu vidělo, zacházel. Proto žádali, aby pro takovou nešlechetnost 
na Beneše bez fortele útrpné právo bylo připuštěno. Beneš odpíral, že by 
zúmyslně je byl ztopil, pravě, že Jak živ na to nemyslil, aby těm dě- 
večkám ani komu jinému na zdraví škodil, nedopustiv se toho nikdy 
prve. Stalo prý se to z dopuštění Božího, a on sám sotva hrdla 
s pomocí lidskou obhájil. Proto poroučí nevinu svou Pánu Bohu a 
právu. Páni Pražané dali zapsati za svědka Jana Doušu z Neratovic, 
který byl svědkem té příhody. Při publikování svědků nedali ho však 
čísti. Tento Jan DouSa vyprávěl však při právu na žádost druhé 
strany, že Beneš dívky napomínal, aby pěkně seděly, že je převeze. 
Avšak když byli již uprostřed Labe, a lod prudkostí vody se stočila, 
chytily se Dura Kalousova a Mariana Jiráfekova provazu, zvážily lod, 
až do polovice se nalila, a tak samy příčinou svého i jiných zahu- 
bení a utopení byly, ježto kdyby se byly nechytaly provazu a lodi 
nepotopily a překážky v převezení nečinily, byi by Beneš bezpečně 
s nimi přejel a je převezl. Z těch příčin pan purkmistr a konšelé 
města Kostelce vypověděli, že Beneš takovou žalobou povinen není 
pánům úředníkům a starším na místě jmenovaných poddaných, avšak 

"i Konána tři prt- Jakuba Hakiuše s Ksterou Bormankou za pňcinciu 
půjčených peněz. 



( 

I 
I 

^^^L ne 



106 - 

poněvadž neviny své ničím nedovozuje než toliko holými slovy, pro 
velkost takového skutku povinen jest přísahou svou na kHíi podle 
práva ve dvou nedůlích pořad zběhlých od přečteni toho nálezu se 
očistiti. Nevidf-li se které straně na tom nálezu přestati, vyšší právo 
se nezavírá. Páni úřednici odvolali se skuteční k pánům radám nad 
appeliacemi zřízeným, a tito napravili reformací ortel práva Koste- 
leckého takto : Poněvadž se to skrze nerozšafnosf BeneSe, který dal 
se v to, aby je přes Labe převezl, veilo do lodí uvrhl a provazu 
mimo obyčej se uchytil, tak že se táž lod s nimi převrátila, a ony 
lítostivě jsou utopeny a s toho světa sešly; z té příčiny týž Beneiš 
jiným ku příkladu předkem hned tu u práva města Kostelce nad 
Labem dostatečným vězením opatřen a potom také i na hrdle ztrestán 
býti má podle práva. 

Přátelé Benešovi použili však práva přimluv přátel, žádali sami 
a obrátili se též k hejtmanu Poděbradskému p. Krištofovi Prockovi 
z Velenic a Nové Zásadce, by jim nápomocen byl, aby Beneš při 
hrdle byl zňstaven, nabízejíce peněžitou výměnu. Pan hejtman Podé- 
bradslíý psal v té příčině pánům úředníkům Svatomikulášským, aby 
prohlédajice k Benešově a přátel jeho chudobě a nedostatku, snesi- 
telnou smlouvu s ním učinili. Páni úřednici chtěli skutečně takovou 
smlouvu s rychtářem Poděbradským učiniti a žádati, poněvadž je nic 
i rovného- potkati nemohlo, 200 kop miš. Rychtář vSak nabízel 
toliko 5<l kop za ty mordy a škody skrze to vzaté, a proto ze smlouvy 
té sešlo, a Beneš zůstaven jesi při spravedlivém přísudku a orteli. 
Když pak páni úředníci list panu hejtmanu Poděbradskému za\Ťeli, 
přiSla matka Benešova a oznámila, že by se do sta kop chtěla spra- 
viti a vyplniti, aby z exekuce té výpovědi mohlo sejiti. Avšak páni 
úředníci nemohli tomu bez svoleni osady povoliti. — Pan hejtman 
Poděbradský nabízel véak pouze 65 kop, a to ještě na roky. Později 
podával 70 kop, tak že pp. úředníci jaksi rozmrzeni odpověděli, ie 
jest jim s podivením, že se jim za příčinou Beneše tak často bezpio- 
třebné zaneprázdnění děje. Chce-IÍ Beneš s přátely dáti sto kop, že 
nebudou na exekuci nastupovali. Od těchto podmínek nemínili ustou- 
piti, aby však p. hejtman neřekl, že si jeho přímluvy neváží, sleví 
ještě 25 kop a chtějí 75 kop přijmouti, avšak aby to tak smlouvou 
bylo pojištěno, by o to nebylo žádných budoucích soudů. Na to 
učiněna s panem hejtmanem v Praze smlouva následujícího obsahu: 
BeneS má Jakubovi Haloušovi, otci, na uhrazení škod, útrat a me- 
škání dáli 80 kop míš. a vyplniti, a to prve, než by vězení sproštěn 
byl, 30 kop a potom každý rok po 6 kopách o sv. Bartoloměji. 
Kdyby některého roku zadost neučinil a 6 kop nesložil, aby vší po- 
zůstávající sumou byl povinen. Za rukojmě postaviti má sousedy 
v městě Poděbradech usedlé a víry hodné, kteří by osobami i statky 
svými rukou nerozdílnou a bezelstně slíbili a připovéděli, že se tomu 
všemu, co se nadepisuje, zadosť státi má. Nic však méně, on, Benei 
rybář pro \elkosf skutku a přečinéní svého na znamení pokání a bu- 
doucího života svého polepšení povinen bude do dvou let pořad zběh- 
lých každé suché dni dva dny o suchém chlebě a vodě u vězeni 
v Kostelci nad Labem se postavili a až do třetího dne z toho 
nevycházeti. Rytíř Kryštof Procek, hejtman Poděbradský však 
umluvenou smlouvu pánům úředníkům Svatomikulášským dlouho 
neposýlal, tak že si Kostelečtí na toto protahování stěžovali a žádali. 




' páni Pražané nebo jejich poddaní t. j. Kojetíčti Beneše bud vé- 
zenim nebo stravou opatřovali. Páni úředníci tomu ovSem odpírali, 
poněvadž to v orteli ani jim, ani jejich poddaným uloženo nebylo. 
Aby vi,ak věc iirychlili, vyhrožovali, bude-li pan hejtman véc déle 
protahovati, že by to museli vznésti na pány rady mistodržíci. Toto 
protahováni pociťoval nejvíce Beneš sám. Trápen jsa vězením a hladem 
padl konečně do nemoci. Rychtář Kostelecký Jakub neměl na ten 
čas žádného služebníka, který by Beneftovi v jeho potřebách poslu- 
hoval, a proto se i ohrazoval, jestliže by BeneS ve vězení zemřel, 
aneb se mu co přihodilo, že tím vinen býti ani stlm nic míti nechtěl. 
Hospodář rathouzu BeneSovi také stravu dávati se zbraňoval, poně- 
vadž co Beneé šedi, nic se mu neplatilo. Zatím však rj'chtáf na žádost 
Pavla, pfivoznika Lobkovického, Benešovi polehčoval, tak že tento 
z vězeni se doby! a ušel, aniž by se vědělo, kam. Páni úřednici 
Svatomikuláéšti zvěděvše o tom, žádali podle práva a zřizení zemského, 
aby se Kostelečtí, ježto o orteli věděli, rychtářem ujistili, tak aby 
rtelovaného Beneše ve čtyřech nedělích zase do toho vězení postavil, 
t nedostavf-Ii, aby podle smlouvy s panem hejtmanem Poděbradským 
ičinéné, Haloušovi podle zřizení zemského práv byl. Pakli by se to 
testalo, tedy by toho líředníci podle zřízení zemského na Kostelec- 
:ých slavným právem dobývati a k nim o to hledéti musili. Koste- 
SČti se sice odvolali k pánťim radám nad appellacemi, tito vSak jim 
lařlditi, aby nad tím pozor měli, by Beneš zase dosazen býti mohl 
> vezeni, a aby se vyptali, či neopatrnosti se to stalo, a jim ozná- 
Kiili, pánům úředníkům Svato mikulášským pak by dle práva učinili. 
\ tak se i stalo. Páni úřednici Svatomikuláššti vyžádali si opisy ve- 
ícerých akt této pře od Kosteleckých a za přepisování poslali tolar, 
lář rathouzu žádal pak ještě, aby mu Jakob Halouš zapravil 
i stravu za Beneše, a vymohl na něho obstavunk. Avšak páni úřed- 
nici se tomu rázně opřeli, aby HalouS mimo pořad práva hyndrován 
'»ýti měi. Tlm celý ten spor ukončen. 



Závěreční úvaha. 



Doby před bitvou Bělohorskou bývají obyčejně Učeny ve světle 
fliš růžovém. Profesor V. Tomek praví v příčině této v tCasopise 
Jeského musea < XXVIII. sv. II. toto Zvykli jsme si až příliš pova- 
lovati dvě století, od vystoupeni Husa až do bitvy Bělohorské, ve 
fclikém ohledu za dobu největšího květu našeho národa, nazývajíce 
Dienovité 16. století zlatým věkem literatury české, a to tak, jakoby 
[>rávě směr proticírkevní (protestantský), na nějž Husem nastoupeno, 
'lyl původem býval nového, vyššího jakéhos pokroku duchovního. 
ffedstavujeme si obyčejně národ náš v této době co duchovně vzdé- 
tnéjšl nežli v časích bezprostředně předešlých, tím více pak polom- 
Ich a v politickém ohledu jakoby byl tehdáz požíval většího stupně 
'obody nebo lépe zařízené správy státní nežli v jiných časích. Po- 
láka utrpěná na Bílé Hoře zdá se nám pak býti velikým národním 
^tím, způsobeným příčinami zevnějšími, které náhle přeťalo du- 




cho\iií a státní život, utčáené se rozkládající, a uvrhlo národ ve 
propast beznadějnou. 

Tak růžové líčí řečenou dobu i J. Jungmann v historii literatury 
íeské, a k lomu dokládá: »Paméti při tom hodno, že to vše (co 
byl tak stkvěle v přtíině věd a uméní vylíčil) zřízeno skrze protestanty 
o vzdělání lidu pečlivé, a že téměř všickní ufeni lidé toho věku z jejich 
obce byli.' Avšak Učeni takové jest, jak V. Tomek na uvedeném 
již mfstě praví »pfiliSné nadsazování minulosti, kterým trpěti musí 
pfítomnosf." 'Literatura česká byla v 16. století ovšem plodnější 
nežli Jindy," praví V. Tomek dále, "ale výrobky její nevyrovnaly se 
vnitřní cenou plodftm 15.. naiof 14. století; jen jaksi mnohomluvnost 
byla větSÍ, jakž to jednak pfináSel s sebou duch času, rozpáJeného 
polemikou náboženskou, jednak přispělo k tomu zánovní vynalezení 
tisku, které rozmnožilo počet čtenáříi a udělalo z literatury v jisté 
míře živnost, prve méně výnosnou. 

A jako v příčině věd a umění, tak se má věc i v příčině 
hojnosti a bohatství zmíněné doby. Týž Jungmann praví, že v 16. stol. 
(za Ferdinanda LI celý národ od pánn až do sedláka žil v hojnosti 
a bohatství. 1 tu se IÍČí příliš růžově, alespoň pokud se sedláků týče. 

Nechceme upírati, že šlechta v 16, stol. žila v hojnosti a bo- 
hatství. Neboť víme odjinud, že doby té byla zhýralá, jak nikdy 
před tím, že byla oddána obžerství a jiným nepravostem. Tomu na- 
svědčuje i výrok Johanny Hlávkové o pánech Lobkovických tě do- 
by."*) Ze by však i sedlák v době té byl žil v hojnosti a bohatství, 
jají se líčí, zdá se nám alespofi neodůvodněno; toho jsme nenalezli 
při sedlácích Kojetických. alespoň ne v druhé polovici 16. století. 
Naopak viděli jsme, že většina sedláků na svých statcích a chalupách 
ani komínů neměla. Jinde se vina toho přičítá té okolnosti, že se ne- 
stavěním komínů chtěli vyhnouti placeni podýmného. Avšak v ni- 
žádném manuálu, které jsme měli v rukou, nenalezli jsme ani slovíčka 
o podýmném v Kojeticich. 

Zařízení hospodářství, počet dobytka, sklizeň obilí, častá zmínka 
o dluzích nenasvědčují také hojnosti a bohatství sedláků v 16. stol. 
Nářek Duchka Ondřeje a Květoně Hrušky, kteří měli r. 1573 za 
výtržnost v Praze platiti 160 kop, že totiž tak znamenité sumy jak 
Živi ani neviděh, neřkuli měli, nenasvědčuje také velkému bohatství. 
Jedině snad větší počet cíno\'ých talířů a mís po Kateřině Haloušové 
a Dorotě Martinovské, několik kusů plátna po ni a 95 kop peněz, 
které záduší Svatomikulášskému odkázala, mohlo by se snad pova- 
žovati za známku většího bohatství. Avšak i tu dlužno uvážiti, že 
statek Martinovské byl největším v Kojeticich. maje 200 strychft polí. 

Tolik však jest jisto, že se sedlák 16. století příliš polní prací 
nenamáhal. Velkou íást polí, téměř polovičku nechával ležeti ladem 
a na druhou část dopouštěl přišívati buď za polovičku nebo třetinu 
výtěžku nebo na uhrazení dluhu. Za to tím častějí zasedával v krčmě, 
rval se se sousedy i cizopanskými a nirhal stateček svůj i sirotků, 
jako to učinil Svatoš a Říha Jirásek. Ze tím trpěly rodinný život, 
věrnost a svornost manželská, viděli jsme také. A následek toho byl 
předčasné umírání mužů. — Tak alespoiS vysvětluji si ten zvláštní 
úkaz, ič většina zen v Kojeticich podruhé, ano i potřetí byly vdány. 

") VU článek .Cc\c<i-. 



— 1()9 — 



Tak byly podruhé vdány; 

R. 1556 Dorota Šeliková, 
1562 Uršula Jirásková, 
1565 Kateřina HalouSová, 
1568 vdova Krizová, 
1575 Markyta HalouSová, 

1586 Markyta Vejcová, 

1587 Markyta Pechanová. 
Téhož roku Kejjina Kábová ostala vdovou. 
Potřetí byly vdány : 

R. 1578 Dorota Sapouciiová, 
1593 Maruíic Haloušová, 
1617 Křížová chtěla se po třetí vdávati, a 
1619 Markyta Bratrova byla po třetí vdaná. 

Ze mužové v poměrné mladém veku umírali, soudím z tolio, 
že po nich zastali sirotkové, málo let čítající. Když se Dorota 
Šeliková podruhé vdala, měla sirotky: Annu ISietou, Václava 
íletého. Uršula Jirásková měla 3 sirotky Šimona 141etého, 
^hu 12[etého, Havla 7Íetého. Kateřina HalouSová měla 
(sirotky: Marianu 9lctou, Duchka Sletého, Annu 71etou. Dorota 
_ apouchová měla sirotky: Ondřeje 121eiého, Annu 7letou, Ma- 
těje 61etého. 

R. 1568 čítalo se v Kojeticích selských a chalupnických gruntů 
12 a dva dzopanské. A z léchto 12 gruntů bylo v osnii gruntech 
lil3 sirotků a dva zemřeli. 

Nepěkné svéilo na poměry tyto vrhá ta okolnost, že r. 1590 
lán Jan Zynar do vězení i pro tu příčinu, ze dvě veřejné nevěstky 
I sebe přechovával a s nimi jiným zle živu býti dopouStěl. (Z. K. 
|I36.) — To se délo ve vesnici, která čítala tehdy 14 gruntů. 

Ovšem sluĚí s druhé strany také uvážiti, že sedlák nebyl pánem 
řého statku, že z něho mohl býti vyhnán, aneb že to. co zahospo- 
ařil odúmrtím na pány připadávalo. VSe to a jiné nepřispívalo 
; tomu, aby se o zvelebeni statečku příliš staral — zvláště když 
Wél, jak páni žiji. 

A poměry lakové, jak tuto vylíčeny, panovaly nejen v Kojeti- 
Bxlch, nýbrž i jinde Na doklad toho uvedeme následující: 

Ku kostelu sv. Mikuláše v St. M. Pražském patřily v 16. stol. 
li také: Oujezdec, Zákolany a Kovary. A také v těchto věs- 
tnících nalézáme takové poměry jako v Kojeticích, 

Když páni Pražané r. 1591 do těchto vesnic učinili výjezd, byla 
Ijim vykázána k přenocování chalupa, do níž teklo skrze podlahu a 
■'ittrop. — S výstavností to v Oujezdci nevyhlíželo tedy také valně. 

V Zákolanech bylo 5 gruntů. R. 1569 byly na těchto pěti 
I gruntech 3 vdovy podruhé vdány, na čtvrtý grunt se přiženil Matěj 
Ir Vohmit, a na pátém hospodáři! syn vdovy Marty Králové. 

Tedy i zde podobný zjev, že muži častěji umírali. A pokud 

l:»e mravnosti týká, žalovali ZákolanŠtí r. 1592 pánům Pražanům, 

lie prý rychtářka, zároveň i krČmářka u sebe chová lehké osoby, 

^teré s jedním zedníkem Vlachem po hájích neřády provozuji). — 

t hospodáři, ti zavozovali a zadlužovali grunty nejen v Kojeti- 



cích, nýbrž i zde. — V kulturním obraze českých měst (Sv. II. pag. 
338. 544) pÍS;e p. prof. Winter o Janu Ježkovi a Václ. Je- 
helkovi. O prvním praví, že nepřestával statečku svého opouététi 
do krčmy (nějaké prespolníi že bezpotfebně chodi: když fůru 
obih do Prahy veze, že se domů s penězi nenavracuje, až vfiecko 
v Praze nebo v krčmě s lotry ní krčmáfskou utratí. 

O Václavu Jehelkovi praví, ie r. 1589 se pánům zapsal, 
že bez cedulky nebude více lovu provázeli, aneb alespoň ie ulovenou 
zvěř nebude prodávati jinam než pánům do Prahy. Ze vSak toho ne- 
učinil, a proto ze měl býti gruntu prázden. 

O obou, jak o Ješkovi, tak i Jeheikovi praví prof. Zik. Winter, 
ie byli poddaní Kojetidtí. Aváak tomu není tak. Oba byli z K a- 
Sparova Oujczdce, a nikoli z Kojetic; jak registra ouředníkŮ 
z r, 1545 na mnohých místech patrně dokazují. 

Jan T o š e k i'a ne Jan Ješek, jak prof. \Vintcr chybně čte) při- 
ženil se r. 1570 do Oujezdce, pojav za manželku Barboru, vdovu po 
Pavlovi, Vykázal ře listem zachovacím a výhostným a slíbil poddanství 
a člověčenství. — Ještě toho roku 1570 dán byl s ryclitářem do vězeni, 
ie pro pány do Prahy nepřijel a lak posměch z nich si učinil. Téhož 
roku byl zvolen za rychtáře, kterýžto úřad zastával až do r. 1577. Jako 
rychtář používal 13 kop záhonů a louky, a za to měl zapravovati po- 
třeby pánů Pražanů při výjezdech. R. 1577 dán byl do vězeni pro nepo- 
slušnost, mrhání statku, že proti zapovědí chodí do Voivovické krčmy, 
v dluhy se vydává, poručení panské nevykonává a pro jiná ještě přečinéní. 
Na snažnou prosbu byl však z vězení propuštěn na tento 
zápis ; _ 

Že podle přísahy a povinnosti své bude se ku pánům svým po- 
ehiSně, volné a poddaně beze vší odpornosti chovati, že zlepšení statku 
bude pílen a Votvovické krčmy prázden a do ní že bezpotřebně chodit 
nebude. Se ženou svou že bude manželsky a náležité nakládati a bez 
vědomí panského v žádné dluhy se nevydávali. Kdykoliv přjde do 
Prahy, že se vždy u pánů úředníků, nebo kdyby doma nebyli, u ně- 
kterého z pánů starších staví, jestli by jakou potřebu k vyřízeni měli. 
Kdyby se podle toho zápisu nezachoval, má se z gruntu vyprodati a 
grunt ten jiným poddaným člověkem opatřiti v čase, který mu bude 
vyměřen. 

Avšak Tošek špatné zápisu svému dostál. Po roce žalovali naii 
páni úředníci, že se jim protivil, nikdy k nim se nedostavil, berně 
císařské od poddaných vybrané v krčmě Votvov-ické že utratil a jiných 
hanebných skutků proti P. Bohu a pánům svým se dopouštěl, pro 
které by mél na hrdle trestán býti. Za to dán podruhé do vězení. 
Na snažné a mnohé žádosti a naléhání mnohých vůkolních sousedů 
i některých měšfanŮ Starého Města Pražského propuštěn a na rukojmí 
dán v ten způsob, že 24 kop gruntovních peněz, které zadržel, ve 
dvou nedělích složí, z gruntu do dvou měsíců se vyprodá a grunt 
hodným člověkem osadí; dokud na gruntech bude, do krčmy Vot- 
vovické choditi nebude, nýbrž hospodářství pilnější bude. 

Ale jak i tomuto druhému zápisu dostál, patrno z toho, ze po 
7 letech, r. 1585 Pražané mu vzkázah. bude-li dluhy dělati a statek 
navozovati, že ho rychtář jako zločince spoutaného do Prahy dodá. 
Tošek však dělal dluhy dále a když statek zadlužil, odešel, zatím 
byv propuštěn, na jiné panství. 



L^ 




^r^ 



— 111 — 

pokud se Václava Jehclky dolýčc. ten měl býti gruntu 
prázden nejen proto, že zvéř lovil a pánům do Prahy neprodával, ale 
ie tak nepořádné žil, jako Jan Tošek. 

R. 1577 dán by! do vězeni proto, že grunt sirotčí nanejvýSe 
spustil a nábytek, který v něm byl, rozmrhal. Obili na vělším díle 
všecko bez dovoleni svých pánův a vědomí své manželk-y prodal a 
peníze mamě a nenáležitě s nevěstkami podle své libosti utrácel. Man- 
želce své příkoři činil a s ní ne manželsky, než lotrovsky živ byl, a 
nemaje již co prodávati, tři sirotčí klisata z f^runtu ukradl a v Mýtě 
před Rokycany dopola darmo prodal a peiuze rozSikoval. Gruntovní 
peníze za 5 let zadržel a jiných mnohých hanebných skutkňv proti 
Pánu Bohu a pánům svým se jest dopouštěl, pro_ kteréžto podle zří- 
zení zemského na hrdle trestán aneb vší země České prázden spra- 
vedlivě býti by měl. — Bratří jeho prosili, aby páni jemu a jim ta- 
kové hanby činiti nedopouštěli, a slibovali, že mu budou nápomocni 
úhorj- orati, hnůj na pole voziti, že mu daji zdarma 3 klisata, aby 
Jase se mohl uživiti, toliko aby jim bylo přidáno oněch 8 kop, které 
páni již od Václava Jehelky byli vzali. 

Jehelka slíbil, upsal, ano i rukojmí postavil, že vše, co si páni 
přeji, vykoná, zvláStě ze gruntovní pcnize do sv. Havla výplni, z gruntu 
bez vědomi pánův nic prodávati nebude a s manželkou svou v lásce 
a svornosti manželské se bude srovnávati. — AvSak r. 1589 vyhro- 
žováno mu opět, že se má z gruntu vyprodati, a to z příčiny svrchu 
uvedené, že nechtěl ulovenou zvěř pánům do Prahy prodávati. Když 
však slíbil, že vše, co uloví, předně pánům svým prodávati bude, pod 
pokutou a 4 neděl vezení byl opět přijat na milost. 

Z těchto přikladu patrno, že i jinde v lidu selském v 16. stol. 
bylo mnoho neduhů, které hrozily jeho životni síly zceia otráviti. 
Obrození bylo zapotřebí. Toho však zanikajíc! utrakvismus aníi Sířící se 
luteránství poskytnouti nedovedly. Válka 301etá věci jeAté zhoršila jak 
po hmotné, tak mravní stránce. Kojeticemi táhlo často vojsko, pěchota 
i rejtharstvo. Kojetičtí klesali víc a více. 

Války s Turkem vyžadovaly nových daní, nových obětí. Sedlák 
klesal v dluhy, utíkal ze statku, a ženy za vojáky. — A\šak přes 
tyto mnohé překážky zapouštělo náboženství katolické poznenáhla 
hloub a hloub kořeny, až zjednalo konečné potřebné obrozeni a za- 
chránilo národ před záhubou, klerá mu hrozila. 



1 



o & s a 1^. 



Strmnft 

Úvod 5 

Okolí Kojetic 7 

.Předbéžný přehled historický 10 

Kojetické grunty, jejich cena a výstavnost 15 

Poddanství neboli člověčenství 21 

Posloupnost na gruntech 32 

Péče o sirotky 37 

Poméry hospodářské 40 

Přišívání 46 

Dluhy ' 49 

Robota 54 

Krčmy 57 

Různice a rvačky 61 

Život v rodinách 65 

Krádeže 67 

Dané a vydání na vojsko 69 

ťclcrf 85 

Řemesla 87 

Správa obce (rychtář) 89 

Exity 95 

Závéreční úvaha 107 



-^g^^ g^g^ ^P- 



z DĚJIN 



NEPATRNÉ ČESKÉ VESNICE, 



^ 



» f 



PODAVA 



VÁCLAV HONEJSEK, 

K. A. NOTÁŘ A ŠKOLDOZORCE, FARÁŘ U SV. HAŠTALA V PRAZE, 

bývalV farář KOJETICKV. 



NÁKLADEM DRUŽSTVA »VLASt«. 



V PRAZE. 

CYRILLO-METHODÉJSKÁ KNIHTISKÁRNA V. KOTRBA. 



1895. 




prvním díle obírali jsme se hlavné hospodářskými poměry 
obce Kojetické. Nyní všimneme si pomérů církevních a 

^ h^ náboženských. Pojednáme tedy o kostele a farním sta- 
vení, o nadání a příjmech obročí a farářů, o obročnících 

a farářích Kojetických v rozličných dobách a ku . konci o škole 

a učitelích Kojetických. 



(9 



Kostel Kojetický. 



nslcl v Kojeticích ku cti sv. Víta vystavil Vít, dékan 
chrámu Páně sv. Víta v Praze. Vít stal se roku 1241 
dt-kanem a roku 1271 zemřel; spadá tedy stavba chrámu 
Kojctického mezi léta 1^41 a 1271. 

Dčkan_ Vit, kteréhož klademe do počtu domněle 
svatých v Cechách, pocházel z bohatých íeských rodiífi. 
Vychován byl při kostele sv. \''íta, Václava a Vojtěcha 
v Praze. Za příčinou daBiho vzdřlání odebral se pozdéji nepochybné 
do ciziny, ponĚvadž toho času vysokých Jkol v Praze nebylo. Roku 
12ÍM- stal se kanovníkem a roku 1241 dĚkancm kapitoly Pražské, 
Byl to muž, jak Balbín piíc, velké svatosti a apoštolských ctností. 
Kazatel by! výborný, tak že celá Praha, malí, velcí, ílechta, knéžstvo 
i lid obecný spéchávali naslouchat jeho kázáním. Kaidodcnnř hostil 
nůkolik chudých u svého stolu a vydržoval na své útraty nemajetné 
žáky. aby se mohli na universitách v Bononii a Paříží vzdělávati. 
Pro česf a slávu Boží horlil velice. Mnoho kostelů butT vystavěl, neb 
nadal a zvelebil. Sudího království Českého Cíče přimel, aby zbu- 
doval kostel \'íech Svatých v Praze. ZvláSté staral se horlivé o zve- 
lebení chrámu Páné sv. Víta a služeb Božích při nf m. Za tou příčinou 
cjokonal stavbu domu klášterního na severní strané kostela, v nřmž 
bydlelo prisluSnč duchovenstvo a žákovstvo. Rozšířil a malbami 
ozdobil kapli sv. Michala, v níž se duchovenstvo oblékalo, opatřil 
ji též oltářem a nadal ji zbožím, které zakoupil v Hornátkách') 
a Přebojích. Pořídil též pro chrám sv. Víta množství vzácných boho- 
služebných knih jak míálfl, gradualň, antifonářů. faltářfl a jiných 
knih při obřadech církevních potřebných. Ve Sluhách nedaleko Ko- 
jetlc dal znovu zbudovati pobořený chrám sv. Vojticha, který Koje- 
tickému zevnř velice se podobá, ve Velké Vsi, též nedaleko Kojctíc 
výstavci chrám ku cti sv. \'avřince. Kostel Kojetický záležel p&vodně 
pouze z pre-sbytáře a chrámové lodi, položené o jeden stupeň níže 
ncili pre.sbytář. Na strané západní uzavřena jest lod chrámová Čtyř- 
hrannou véií o Jednom ústupku. 

Presbytář ku strané východní zakončen je třemi siénami pra- 
videlného osmihranu a má čtyři gotická okna bez kružby. Ncpo- 

') Drali(5 kameny koruny Svatováclavské |>. 315. Kulda: Kok CÍrkcvni. 

') Drahé kameny koruny Svatováclavské máji: v Hornéticich. Podobné 
Tomek: d. P. I. 381, Horňátka jsou dviSr s níkolika málo íisly tacii Přcliujcmi 
a UiSkoviccmi u Kojctic. 




chybně, že kruiba r. 1822 při opravě oken byla odstraněna, aby do 
kostela vnikalo vlče světla. Zevně kolem presbytáře je šest opěracích 
pih'fů o jednom ústupku. Na severní straně blíže ku věži jest pěkný 
portál s ostrou lomenicí, jehož pažba záleíeJa ze tří silných prutů 
a tolikéž hlubokých álábků. Pažba ta byla r. 1889 zkažena, když 
stnré dubové dvéře z nařízeni c. k. okresního hejtmanství Karlín- 
ského byly předělány, aby se mohly otvírati na venek. Celý kostel 
jest kryt žlábky ěili líik zvanými prejzy. Roku 1736 byla ještě na 
1<osteÍní střeše vižka se zvonkem. Roku 1589 přistavěn ku portálu 
nynějSí sinec. AŽ do roku 1666 byla sakristie na místě "nezpůsob- 
ném' ^ není víak blíže udáno, na kterém ^ a byla přiliS maličká. 
Proto usneseno zmíněného roku, aby zed v presbytáři na hřbitov 
byla prolomena, a tu nynějSi sakri.stic z gruntu vystavěna. 

Roku 1822 opraven koste! důkladněji. Opravu tuto opěvoval 
farář Vojtěch Procházka v české, latinské a vlaSské odě, kterou 
zaslal mě.stské radě Pražské, 

Menží opravy na kostele vykonány byly r. 1840, 1844, 1866, 
1869 a 1872. Roku 1878 před generální visitaci zazdén vchod z ko- 
stela do zvonice a upraveno zde sacrarium, Roku 1880 dán na věž 
kostelní hromosvod, k-terý stát 72 zl, 05 kr. Roku 1885 obnovena 
.střecha na kostele a udělány namístě pouhého okna do sakristie 
dvéře, aby nemusil kněz množstvím lidí, kteří pravidelně maličký 
kostelík napMoval i, pracně se prodírati. R. 1889 zaskleno na severní 
straně lodi chrámové i zevně okno, aby bylo dvojité, aby déSt s této 
strany obyčejně álehajicl do kostela ncvnikal a zdí nepoškozoval jak 
se posud dalo. 

Uvnitř oddělen jest presbytář od lodi chrámové velkým vitěz- 
n>hn obloukem, který jest o něco posunut ku straně epištolní. Pres- 
bytář má klenbu gotickou, v niž jsou dva ploché svorníky s novými 
monogramy Pána JcžiSe a Panny Marie. Žebra klenutí žíábkovitého 
tvaru konéí ve zdích a spočívají na krákorcích, z nichž dva před- 
stavuji bezvousé lidské hlavy. Pod kTŽkorci po zdi běží článkovitá 
řím.ia. Ve zdi presbytáře jest na straně cvangelní svatostánek čili 
sacramentarium, na střané epiStolní kněžské sedadlo. Svatostánek 
má tvar obdélníku. Pažba jeho má gotický tvar ve zpĎsobu vížky, 
a jest hrubší gotická práce. Mřížová dvířka svatostánku jsou z ko- 
vaného železa a zdobena v místech, kde .se železné proutky mříženi 
křižují, malými růžicemi. Kněžské sedadlo na protější straně jest 
vyhloubeno ve zdi ve způsobe čtverhranu má Žlábkovou pažbu, která 
jest v hofejSÍ části uprostřed krákorcein v podobě lidské tvářtí bez 
vousu rozdělena ve dví. N>'ní jest umístěna v sedadle tom dřevěná 
socha Panny Marie s Ježíškem, který probodá kopím pekelného hada. 
Práce to z doby barokní. Mezi sedadlem a kazatelnou zavě.šen jest 
obraz představujíc! kamenování sv. Štěpána. Jest to nezdařená kopie 
obrazu na hlavním oltáři u sv. Štěpána v Praze, kterou prý zdejší 
farář František Hon.sík, druhdy kaplan u sv. Štěpána v Praze, Ko- 
jetickému kostelu daroval. 

XynějSi hlavni oltář byl zhotoven r, 1667, Již roku 1666 dne 
9. září při výjezdu radili se páni, kteří se výjezdu toho súčastnili, 
kterak by týž chrám, jiŽ nemálo spustlý zase ku zvelebení přijíti 
mohl. ÓbzvláStř, poněvadž řikaje žádného oltáře, jak malého, tak 
velkého zpfisobného nebylo, dotazovali se páni kolatoři na pro- 



— 9 — 

sifcdky. aby tomu Spomoženo býti mohlo. Páni úředníci vykázali, 
že za ilvĚ léta jejich úřadováni k dobrému téhož zádušl přispořili 
HO zlatých. Na sýpce bylo 99 strychů žita mimo příjeni za obílí, 
které bylo téhož roku ještě v slámř. Též í nékteré dluhy, jak na 
obili, tak na penézich mezi poddanými zůstávající vykázali. Páni ko- 
latofi. uznávajíce, že jsou tu jisté prostředky', snesli se s pány iiřed- 
niky, aby přední- oltář velký založení svatého Víta byl zřízen, a aby 
chrám Páné také dle příležitosti zevnitř by! obílen, a to Epítafium 
nřkdejSího husitského téhož záduiíí faráře, na zdi namalovaného (sic) 
zamazáno a zabíleno bylo, kazatelnice nová způsobná aby pořízena 
byla, nnw černý ornát aby byl zakoupen, a nová sakristie byla 
vystavena. 

Dne 7. října téhož roku 1666 konán druhý výjezd do Kojctic. 
TeniokTáte přijeli s pány i malíř a truhlář k vymřřcní velkého oltáře. 
Po vymóření odebrali se do statku krčmáře, a mallf i truhlář tiizáni, 
co by za svou práci Žádali. Oba pravili, že dříve musí učiniti nále- 
žitý obrys, a na tom přestáno. 

koku 1667 shledány nékteré zastaralé a zašlé -dSchody k té- 
muž záduSí, a s pomoci sou.sedň Kojetických zhotoven do téhož 
chrámu Páně sv. Víla nový- hlavní oltář, v němž figura velká neboli 
obraz sv. Víta a vedle oboustranné Ěest svatých patronův českých, 
v hořejším pak obraze menším Svatá Trojice jest namalována. Oltář 
týž a postamenta rozličnými bar\'ami na způsob mramoru, jako dílem 
pozlaceným malován jest. 7,a kterýžto oltář truhláři za jeho dilo od 
dřeia délané (mimo dva anděly dílem řezbárským udi^lané, které 
páni nákladem přifařených Starého Mésta Pražského jsou darovali), 
dáno jest 60 zl. Malíři pak panu Antonínovi na Malé Straně od 
malování jak obrazův, tak celého oltáře dáno 160 zl. Dále jsou po- 
staveny dva oltáře postranní, jeden ze starého oltáře velkého udřlán, 
a druhý z kostela Týnského dán, kterýž truhlář -vyflekoval, cirady 
okolo nich a postamentičky sprostý zdělal.' Dáno mu od téhož 
12 zl. Malíři od vypucováni, 'vyfUkováni- a malování týchž cirád 
a postamentů pří týchž oltářích dáno 18 zl. ~r 

\'Scchny tři oltáře 18. dne Junii v tom chráme Páně náležité 
postaveny, a při nich dne 19. téhož měsíce t j. tu neděli po sv. 
Vitř u přítomnosti pánů kolátorů a jiných osadních s velkou slav- 
ností služby Boží vykonány jsou, ku kteréžto slavnosti týž clirám 
Boží všeckcn uvnitř i zevnitř obnoven, postranní oltáře od kamene 
jinak postaveny, zdi okolo -krchova' zopravovány, vápnem obvrženy. 
a na nich -schaur- nový' kamenný položen jest, takže mimo ma- 
terialia a fůry přes -tfl zl. stályr M. T, 19. 

Pod obrazem hlavního oltáře na prkně jest švabachovými zla- 
tými písmeny napsáno 

Ke czti a chwale Pána Boha Wssemohauczyho Blahoslawene 
Panny Marye Matky j^cho a k obwláštní Poczestnosti Swatého Wita 
Patrona Czeského, w "ehož Gmcnu tento chrám Panie k Xádussi 
kostela Matky Boží před Tejjnem na Starém Miesič Pražském Na- 
ležegiczy Založen a poswieczen z Wlastných Zadussných Prostrzed- 
kůw tento oltarz Za Czafu Przcdního Collatora a Infpectora Uroze- 
ného a Statcczného Rytirze Pana Mikulaffe Frantifíka Turka z Sturm- 
ťfeldu a Kozenthalu Neywyfljho Wachtmistra a Primátora dotaženého 



10 



Starého Miesta Praiskílio Wyzd^vižcn a pustawcn trest dnt' 2. Mav 
Utha 1667. 

Pokud se týde maliřc, který obraz na Ulavním oltáli maloval, 
udává vlastenecký slovník historický a pu ním p. kanovník Fr. 
Krásí v životopise kardinála Harracha, že jím byl Karel Skřeta. P. 
farář Karel Na\Tátil a po nřm Krant. Kkert ve své monografii Koje- 
tické méli za to, že to byl Gniprecht. L toho, co jsme z Manuálu 
záduSf kostela Matky líoií před Týnem svrchu ujedli, jest vSak pa- 
trno, £e obraz maloval malíř Antonín z Malé Strany a nepochybní 
dle udání samého Františka Turka zcSturmfcldu a Kosenthalu, pri- 
mátora Pražského, který roku 1666. když se v Kojcticich jednalo 
o nový oltář, při \'ýjczdu byl přítomen. 

Primátor Turek ze Sturmfeldu dodával Pražanům zmužilosti 
proti Švéd&m, kteří se byli již zradou zmr>cnili M.ilé Sírany slovy: 
Milá bývala Maria Panna Cechům, 
Mili budou Češi Marii Panně! 
MěSfané, braňme se. 
Nebes Královna je s námi.*| 

Na obraze Kojclickém jest dole uprostřed zobrazen sv. Vít, 
pohlížeje k nebesům a na obou stranách vedle něho áesi sv. patronů 
Čcsk-ých: sv. Václav, Siymund, bl. Ivan po levé. sv. Vojtřch, Norbert 
a \'^olfganí; po pravé straní, a nad nimi nebes Královna, pod svou 
ochraňuje berouc, Mňže-H býti prípadnéjšího znázomřní hesla: 
Milá bývala Maria Panna Čechům, 
Milí budou Čcíi Marii Panné! 

Kdo víak byl tento malíř Antonín z M,alé Strany? — Byl to 
Antonín Steffens neb Stefan. V manuále pořádku malířského z roku 
1600 dočítáme se totiž, že r. 1643 v mésíci březnu žádal Antonín 
Steffens zároveň s Davidem Norbertem Allmanem z liydenburgu a 
Matějem Arantem, aby přijati byli do malířského pf)řádku Starého 
Mésta Pražského. Uloženo jim, aby do sv. Ducha 1643 odevzdali 
své mistrovské kusy. V měsíci říjnu t. r. složili viickni tři peníze, 
avšak Arani nebyl ještě s mistrovským kusem svým hotov, a Žádal 
o dalSí lhůtu. Dne 10. ledna 1644 odvedli David Norbert Altman 
a Antonín Steffens spolumaliri a měštěníne Menšího Mésta 
Pražského při otevřené truhlici své mistrovské kusy, které byly 
také schváleny, a když odvedli i kryputck' hotově, byly jim vy- 
kázány na Prineum místa, a oni do nich dosazeni v tomto pořádku ; 
Altman, Steffens. Mat. Arant. Z toho, že malíř obrazu Kojetického 
nazj-vá se Antonín z Malé Strany právě tak, jak se v manuále 
pořádku malířského výslovné uvádí, že Antonín Steffens byl měště- 
nínem Menšího Města Pražského, soudíme. Že malíř Koje- 
tického obrazu a Antonín Steffens je.st jedna a tatáž osoba, a to tím 
spí.íe, poněvadž v celém manuále pořádku malířského lé doby žádný 
jiný maiir Antonín se nejmenoval.*) 

*1 Katol. Reform. J. Svoboda. 11., |iag, 155, 

') Předek téchlo Stcffensá, Antonína a Pavla, Petr SlefTens. čili Stcvans 
by!, jak z úícu dvorního platebního úřadu r. 1594 fol. 2ó(). patrno, dne 15. dubna 
1394 jmenován komorním malířem cisafe Rudolfa II a obdržel mésična B zlatých 
dvorního platu, JTimUuSteíTens Srn patřil d&m na Malostranském nlmčMÍ, zvaný 
>a tří medvédd.* nyní číslo 271. B. 1730 dne 4. listopadu lerafel v tomto dome 



11 - 



R. 1656 pHjal Antonín Seffens svčlio syna Pavla na 6 lei do 
5ení. při íemi rukojmím byl Karel Skřeta. Ud toho roku pi5e se 
jVnton Stcfíens ze Steinfelsu. R. 1675 přijat byl syn Pavel Stefan 
: Steinfelsu do bratrstva malířského, a poněvadž byl syn malíře, 
oplatil pouze vosk a dávku na oltář beze -strofu-. O tomto ťadovi 
"leffensovn praví Dlabač, že byl dobrý malíř a maloval pro opata 
trahovského Jeronvma Hirnhaima obraz sv. Norberta, za který 
"Klríel 30 zl. Wz Anales CoUcgií Xorbertini 1674. 

Oltář fiv. Víta, r. J667 zřízený, chová v sobě starý bývalý ka- 
bienný oltář, jak se strany nynCjSího oltáře vidĚti lze. 

Roku 1672 přijeli do Kojetic páni inspektoři Jan Václav K,lce- 

^ z Lewenthurnu a Wasserthalu, Jan Severin Ďyrix z Bruku a 

úředníci záduínl Jan Jiří Rázný z Řásné a MatouS Petraá, aby shlédli 
v kostele kazatelnu nově malovanou a pozlacenou. Malíř z Kostelce 
žádal, aby mu k 60 zl. za malování a pozlacení té kazatelnice při- 
dali, jinak že by mil Škodu. Páni nalezli kazatelnu místy do-sti ípatne 
pozlacenou a figury (sv. Evangelistfii. sv. X^íta a sv. Máří Magdaleny 
na téže kazatelnici) nřco neforemní malované býti, ale poněvadž 
malíř ty errores napraviti se uvolil, slíbili mu přidati 5 zl„ aí to 
gapravi. V otevřené knize, kterou sv. Luká<i drží v ruce, zříti lze 
Tbposud letopočet 1672, v kterémžto roce kazatelna byla zhotovena. 
Roku 1736 byl na straně evangelia oltář Pána JežíSe na kříži 
1 straně epištoly oltář sv. Jana Xepomuckého s Červeným balda- 
bincm. U dveří pak oltář Marie Panny, blíže nčhož pochován hyl 
pegler, majetník Martinovského statku č. 19. Nyní jest vedle kaza- 
elny po straně^ epiátolní oltář Panny Marie dobré rady. a na pni- 
iSjii straně oltář sv. Krantiška .Xaverského. Oba byly upraveny roku 
)braz Panny Maric dobré rady s milosti\'ým Jcsulátkcm nn 
ikou uzamčen jest v drahocenném stříbrném rámci za sklem. Lístek 
; něm s druhé strany přilepený dosvědíuje, že obraz jest malován 
»dle zázračného obrazu v íicnezanu. o nímž nynčjáí sv. Otec 
• XIII. zvláštní officium v brevíři nařídit, a dotýkán. 

Na tomto oltáříku jsou umístěny polosochy svatého Petra 
I Pavla. Jsou to vzorky, dle nichž měli býti znovuzřfzeny sticliy 
1 Staroměstském starém orloji. Třetí poiosocha, žehnajícího Spa- 
Itele. zavěfiena jest nad vchodem v kostele. Nad obrazem Marie 
"Panny zavěScn jest obraz Nejav. Trojice v pozlaceném rámci za sklem. 
Druhá Božská osoba představena tu na kříži. Neznámo, kdo jej 
maloval. 

Obraz sv. FrantiSka Xav. na protějším oltáři pochází z bývalého 
wtcla sv. Václava na Malé Straně. Malován jest r. 1733 od Moli- 
, obnoven r. 1830 od Machka. "Andílkové, obětující umírajícího 
b. Františka jsou tvarů u51echtilých. Nahoře nad tímto obrazem jest 



v kostele sv. Václava na Mal^ Stranč pohřben hyl Jati Jakub Steinfels Stefens 
fc Steinfelsu), Malostransky radní a dovtdný maliř. (Ekert posv.misla p. 334 — 11.) 
Wu 1732 prodaln Krantiíka AppoUonia Ccčelická, rozená Stcinfdsová sbratrcm 
mionlncm Steinfelst-m. zmíněný dŮm Marii Františce Sighlnovíř, za 4,i00 zl, 
bbkn ITST dne 15. záři. prodal Jusef ^^1^' '^^"> '" ^' medvédů.* i s vedlejSim 
il 5 sloupů,* za T'J(ili zl. Anné Warii iílemciitové. provdané ZimmermanoviS. 
n>}BtariÍ synovií Zimmermanové, Karel a Antonín, prodali [)alt jej ávakrovi 
ichoffovi, od iiiiiolo [iřcšel na Havránka a nyni patří pp, Karlu a Janovi 
Btadlovi. 



obraz Nejsv. Trojice od Fibiga. Na oUiiri samčm jsou sochy sv. Vác- 
lava a Jana Nepomuckého se soškou Paony Marie, tato v zasklenné 
skříni. Soška Panny Marie nosívá se při procesí clo Staré Boleslavi, 
které se konává obyčejné jednou do roka. 

So^ka ta _má zvláštní fundaci nrt šatičky od pani dárkj'né Le- 
bermaierovy. Úrok-y ze 20 zl. základního kapitálku vzrostly do roku 
1889 na 60 zl. T. r. pořízeny nové Satičky za 45 zl. 

Roku 1831 daroval p. Ant. Schmicd, účetní revident u Praž- 
ského maf,'istrátu rozličné okrasy na oltáře Kojetického kostela. Jak 
obrazj-, mezí nimi i obraz sv. Bernarda u dveří kostelních završený, 
tak i okrasy pocházely z rozličných Pražských kostelů. Ignác Hingler 
správce zádušní, Václav Thuma a farář František Vejvoda postarali 
se. nby okrasy byly řádné itafirovány, a obrazy obnoveny, při čemž 
je podporoval magistrátní rada a inspektor zádušní Josef Jaboucký. 
Peníze malíři povoleny byly z jméní kostela Týnského. Na štafiro- 
váni* sbírali přispévky rychtářové po osadách. Obraz sv. \'íta pře- 
maloval zcela malíř Machek a zhotovil nad ním obraz Nejsv. Trojice. 
Xa velký oltář dány z uvedených darů mensa a stupně oltářni, ta- 
bernakl, Šest svícnů, dva relikviáře, dvĚ k-ytice, deset andélů, oko 
Boží a Štít s nápisem sv. Víta. Na postranní oltář nad sv. Františka 
dán obraz Nejsv. Trojice a dřcvřná úprava oltáře s ozdobnými kví- 
tinami. Rezbářská práce pochází od proslulého- řczbářc Jabourka. 
Oltáře >štafirova[> Jan MŮhl. Při nastoupeni faráře AI. Skampy, pak 
před generální visitaci r. 1878 bylo mnoho i na oltářích i na kaza- 
telnř opraveno a pozménóno. K. 1886 obnovil velmi důkladné obraz 
hlavního oltáře akademický malíř jos. ScheiwI. — Podle oiláře Panny 
Marie dobré rady slojí cínová křtitelnice s nápisem; -Letha Panic 
1661, 20. Novembris tato křtitelnicze ke czti a chwále Boží jest Ná- 
kladem Anni pozůstale ivdowi po ncbosstikovi íjirzikuwi Tesarzi ze 
wsi Bisskowicz podle odkazu prži poslední hodinie smrti Geho a na 
spaseni geho mile dussc uczinéna. A w tomto chrnmie Božim zalo- 
ženi swateho Wjta wc wsi Kogeticzich, w kterémž odpocziwa posta- 
wená. (jehožto milé dussi Bfih milostiw biti a wesele z mrtwich 
wstani dáti racz. < 

Roku 1793 nařídil vikář při visitaci, aby tato křtitelnice při 
budoucí opravé kostela dána byla ku kazateJné na místo prý ■zby- 
tečného- prý kandelabru, a chatrné obrazy aby se zdi byly od- 
slranény. 

"Zbytečný- onen kandelabr jest pékná stará práce z kutého 
železa a stojí nyní vedle sakristie, není však zbytečný, jako snad byl 
v dobách Josefínských, neboř véříci obétují na ném často svíéičky 
za zemřelé. Naproti vchodu do kostela na zdi visí velký krucifix, 
nepochybné též z nékterého kostela Pražského. Na pr.scni kruchty 
upevnén jest znak Starého Města Prahy, jak po roce 1648 císařem 
Ferdinandem III. byl zlepšen a rozšířen. Varhany na kruchté byly 
r. 1883 koupeny od Pražského varhanářc Eisenhula za 1200 zl. 

Místo sc.šlé cfnnvé véČné lampy, která též pádem byla porou- 
chána, koupena r. 1890 lampa nová, která byla prvnř rozs\iccna, 
když se farář s osadníky loučil a do Prahy odcházel. Před rokem 
1736 dáváno z Obřiství cent másla pro véčnou lampu. Rečcntfho 
roku dáváno však jen pň! centu a pfll centu se platili), pozdéji ode- 
přeno v.íc. L. M. 




A nyní, než budovu chrámovou opustime, vSímníme si je&tě 

ich hlásných ve véii kostelní, ktefi radosti i žalostt osadníků vérné 

se účastnili a do chrámu je svolávali. 

Ve věíi kostelní visi čtyři zvony. Nejstarší a nejvfitší z nich 
jest Vit. Lil jej mistr Bartoloměj v Praze roku 1424. Nápis, jehožto 
jednotlivá slova znamínky a zvonečky jsou rozdílena, iiní; 

Anno domini - MCCCC — XXIIII — magister — Bartholo- 
macus — mc — fccit — In — civitate — prage — sit — laus — ■ Deo 

— patři — et — omnibus -- sanctis - veni ^ sanctc -- spiritus 

— reple — tuo, ,.» — to jest: »I.,éta Pánř 1424 mistr Bartoloměj 
mne zhotovil v mčstí Praze, fiudiž chvála Bohu Otci a vSem Svatým. 
PřiJtT svatý Duše, naplň svých . . . (nečitelno). 

Umíráček lit byl r. 16G9 a přelit r. 1846. Má tento nápis: -Ná- 
kladem Martina Knotka Zlonínskčho k Zádussi Roku MDCLXIX 
|itý. pak ale nákladem Zadussního jniéni v roce MDCCCIVI, přelitý.- 

Poledník má nápis nahoře: »In honorem s. Maríac ct s. Mar- 
tini." t, j. ku cti s. Marie a s. Martina. 

Uprostřed; "Sub praesidio praen : (;encro: Et consul : T: Do- 
mini Bohuslai Worzykowsky dc Kundratitz Primátore Ac ampliss: 
mag ; anliquae U. Pragcn : Aedituumque D : Joann : Jac ; Maerkl et 
Ferdinando Richter- -- t. j. : Za předsednictví urozeného a sta- 
tečného p. Bohu.slava Vořikovskčho z Kundratic, primátora a ctihod- 
ného magistrátu starého mésta Pražského i zádušníků p. Jana Jakuba 
Marffla a Ferdinanda Richtera.- 

Na druhé strané uprostřed: >Anno 1713 me fecit Antonius 
Schoenfeid campanorum fusor pragensis- i. j. 'Léta 1713 mne 
zhotovil Antonín SchónfeM, zvunař Pražský-. « 

Čtvrtý zvon sluje 'Vav-řinec a jest nejnovéjší. 



Hřbitov. 



Kolem kostela byl hřbitov. R. 1654 udřlány kolem nůlio nové 
. Se zedníkem smluveno za nř 21 zl. a zaplaceno mu 16 zl, v ho- 
jivosti. Za ostatní dáno mu obilí. 

Roku 1667 zapařena kostnice na hřbitove. R. 1793 nařídil 
táf při visitaci, aby kostnice, která se podobala spelunce, byla 
rfena, a kosti aby zakopány byly na hřbitove. R. pak 180") na- 
řno opét při vikariatní visitaci, aby hřbitov byl ohrazen, aby tnm 
lohl dobytek. Konečné r. 1859 založen byl nový hřbilov zn vsi 
t pozemku dominikálnlm č. p. 333-11. Dle dck-rctu mést.skO rady 
■ dne 8. dubna 1859 i. j. 21.751. mil zaujímati pro-storu 49JO" 
i odstoupeni tohoto pozemku, kterého farář užíval, přiřknuto 
t náhrady 5 zl. 25 kr. ročně. 

Avšak k situačnímu plánu nebylo přičiněno měřítko, a tnk sr- 

Mo. že místo 490Q", zaméřeno 6070". Umrlčí komora na hřbitove 

stavena r. 1865 tak nedbale, že hrozila jeStČ téhož roku sesutím, 

I' musela býti přestavena. TCŽký kamenný kříž, který byl umistřn 




14 - 



na štité umričí komory, byl sňat a nahrazen lehčím, žflezným, bez 
třla Pánů. Řečený kamenný křiž postaven r. 1S85 do prostřed zdi 
hřbitovní, smércm k l.obkoricQm. V umrlčí komoře upraven bjt 
pro kostelníka. 



Farní a hospodářská stavení. 

o famim stavení děje se zmínka r. 156+ za faráře Jana Kli- 
chendricha. Staveni bylo v bídném stavu, tak že řečený farář pro 
neopravováni domu farního jinam se hlásil. Ač páni úřcdiuci fa- 
ráři slibovali, že o upravení fary se postarají, nestalo se v tě 
vřci bud ničeho, nebo velmi málo. až teprve r. 1593. když dům 
farní na nejvýš byl spuštfn. Oprava v\'žadovala velkého nákladu, 
záduš vžak penéz neměla, leč u přifařených ndco na dluzích. Proto 
žádali pp. úřednici pannu abbaty^ kláštera sv. Jtři, pana dčkana 
a kapitolu hradu Pražského, aby poddané své. ona v Přebojich, tito 
pak v Bi.'>kovicích k tomu přidrželi, by dluhy a odkazy zapravilj 
a forováním a jinými potřebami byli nápomocni. Tehdy byly opra- 
veny zároveíi s farou stodola a chlé\-j-. Oprava stála 156 kop42gr. 

Když r. 1629 Kojeiice přidéleny byly ku Kostelci, a tudíž 
v Kojeticich faráře nebylo, vzati byli do fary podruzi do nájmu. 
Avšaíc nájemné muselo z vetší části obráceno býti na opravy far>'. 
R. 1676 proiámána ve faře nová okna, a zazděny kamenné ďveřcjc 
pro krčmáře Jana Hrona, který mři ve faře najatou komoru a chlév. 
R. 16XÍÍ vylámána dvé nová okna do kanceláře a komory ve faře, 
a ok-na ve světnici byla opravena. R. 1689 opravovány byly světnice 
ve faře a stodola. 

Když se r. 1682 počalo jednati o znovuzřízení duchovní správy 
v Kojeticich, byl vyzván magistrát a rada .Staroměstská v Praze 
jakožto patron kostela, aby dali faru pro budoucího faráře upraviti. 
Samostatná duchovní správa byla však znovuzfízcna tepr\' r. 1719, 
a farní budova za tnu příčinou nově ze základu vystavěna, - R. 1741 
zřízen pod farou velký sklep. AČ farní budova byla stavěna důkladně 
a bytelně, naříká již r. 1763 farář Hibcr, že farní sl.nvení podobá 
se zříceninám; zahradní zed že jest zbořena, chlévy na spadnutí, 
a stodolu, která devét a devadesát let před obnovením bcncficia již 
stála, že zbořil vítr. Byla vystavěna ze základu na jiném •vhodnéj- 
šim- prý místě (?1 v zahradní zdi z kostelního jmění, ač chramosta 
váemožné se tomu bránil. Faráře však to siálo mnoho práce a 
utq>cní. L. M. 

Roku 1777 měl přijíti doKojetic k.-iplan. a proto měl pro něho 
vystavěn býit nový příbytek, a to na farním dvoře. Sešlo však z toho, 
když \'elká Ves a llorííátky přifařeny byly k Vodolce. Fara i větSi 
ěášt hospodářských stavení kryty byly šindelem. Naproti faře přes 
dvíir byl kravín, konírna, komora na koňské náčiní a na krmivo 
a nad tím senník. Vše to kryto bylo šindelem. Avšak na faře byla 
střecha šindelová shnilá, Šindel, který tam byl již 21 roků byl zvy- 
rážen. Kůlna vedle hospodářských stavení byla na sloupech a loyta 
doíky; vedtc ní byla studně s rumpálem, která byla vyzděnar. 1816. 



L 




h Pokud se vnitřní úpravy týče, byla jeíté r. 1820. v pokoji u kuchynř 
podlaha z cihel, v prvním poschodí taktéž dva pokoje dláždény 
cihlami, a pouze v jednom byla podlaha z prken. Okna byla za- 
pouítřna v oIovl-. K. 1829. dána do druhého pokoje pod lali a, chlévy 
pro koné a krávy a vepřový dobytek opraveny, a pořízena nová 
vrata do zahrady, k Čemuž musil farář přispřtí 42 zl, 36 kr. Předsiíi 
v prvním poschodí byla u .schodů uzavřena polokulatými dveřmi. 
Pokoj v právo od .schodů v prvním poschodí sloužil za špejchar. 

Koku 1866. před Božím Tělem shořela hospodářská stavení. 
bleskem by\'Se zapálena a vystavena nová nákladem půl pátá tisíce. 
R. 1869. upraveno i farní staveni a zahrada. 



Příjmy Kojetického beneficia. 

ni ZáduSni pole. 

Rozeznávati dlužno příjmy xádušní íilí kostelní, které hlavnř 
i potřeby kos elni, t. j, na služby Boží a udržováni budov beneficia 
Jsou uríeny, a příjmy farní hlavnř na vydržováni faráře. 

Záduíni příjmy Kojetickóho beneficia záležely z užitků zádu5- 
[■nfch íili kostelních polí, z tak uvaných -železných krav,- z platu za 
í zvonřní při pohřbích a za místa pohřební, z xýdčlku na svíčkách. 
\t odkazů k záduíí a z pcnčz za prosby a za pokuty. 

ZáduSních Čili kostelních pozemků při bcneficium Kojoticki5m 
kjest 16 jiter 1177Q" polí a louka ve výmfře 1 jitra 12030". I'o- 
T zemky tyto pronajímaly se za dřívéjSích Časů za odvádění třetího man- 
[ delc. Užitky tyto nazývaly se obyčejně třetiny a odváděly se pŮ- 
I Todnř v slámě. Když nebylo faráře, pronajímala se tím způsobem 
i pole farní. Tak r. 1654 přijalo z >obrody a požehnáni Božího 
[i z třetin s polí záduSnich 55 mandel žita a ^Tmláceno 27 str. 1 věr. 
L R. 1655 přijato třetin kopa a 30 mandel žita, 30 mandel 5 snopů 
Rovsa, a vymláceno íita 24 korců, jeímcne 20 korců. Roku 1656 
k^í^lo se třetin toliko osm mandel žita a vymláceny 4 korce; ovsa 
rpřijato toho roku na zrně 27 korců. 

I Roku 1661 od nikoho žita ve slámě odvedeno nebylo, nýbrž 

llkaždý dal doma ve -své stodole třetinu omlátiti a odvedl v zrnĚ. 

Íečmene toho roku nebylo na dědinách záduSnfch seto ; ovsa odvedl 
Áikuláš Novotný z třetin roku 1661 osm korců a roku 1662 dva- 
t^nácte korců. 

Jak se s obilím zádušním hospodařilo, ukáže následující příklad. 
b'Jtoku 1662 bylo na iiolicli spuStěného statku HruSkovského zaseto 
~\ Strychů žita, a z toho dle zprávy poddaných lidi sklidilo se 
feroloi Í663 sto třicet mandel, z nichž 26 mandel propu.4tĚno Karlu 
I Kamenickému. (!)staLni 104 mandele zůstalo pro zádu.í za \',íclavem 
|Balcarem, toho času ko.sielníkcm. Z vymláceného půjícno 2 strychy 
iPejSkovi, 2 íitrychy Žemličkovi a 1 strych Janu Soukupovi. Kam se 
■ ostatní obilí podělo, neví se. Podobně stalo se i s ovsem. Jednoho 
KtoIoi sklidilo se půl druhé kopy mandel ovsa. druhého roku do osmi 
ff-mandcl. Ale kam se poděl ten oves, neví .se. Předním úředníkem 



— 16 — 

zádušním byl toho času Jan Pyšl, avJalí ani on, ani nebožtík Václav 
Baleár nemel obiti toto za příjem uvedeno. I ustanoveno od pánů 
radních, aby se o to k panu Janu Fyšlovi hledělo, a on aby s Kate- 
řinou Balcarovou vdovou činiti měl. M. T. 14. 

R, 1668 ukradli mlalci strych ovsa, Musili jej vSak vrátiti 
a dali tři zlaté pokuty. R, 1677 promčfilo se, a myíi sežraly pOt 
vírtel ovsa. — 

Avšak ani páni záduéní úředníci nehospodařili vždy lépe s obilím 
zádušním. Okolo Nového roku léta asi 1630 (rok není určitřudán), 
poručil p. Felix Had z Proseče rychtáři Kojetickému, svrchu jmeno- 
vanému Václavu Balcarovi, aby Janu KryStofovi, majetníicu Kojeti- 
ckého dvora, zapůjči! deset korců iita. Rozkaz ten slyšel i Jiřík 
Donát z Přeboj. Ten když přišel domů, povédél to osadníkům. Tu 
sešli se rychtářové a starší osadníků Kojetickému rychtáři a zaslali 
p. Felixovi lladu z Proseče rázné ohrazení proti řečenému rozkazu. 
Píší mu, že se nad tím velice zhoršovali a proto ohlašuji, že k tomu 
chudému Kojetickému záduŠí patři nejen poddaní Kojetičtí, nýbrž 
i poddaní pčti jiných pánů, a ti Že ne proto s velikým obtížením 
a ujmou svých živnňstek zvlášté tohoto roku, kdy jest dosti málo 
obilíčka z naděleni Božího, desátky do stodoly zádušní shromaždo- 
vali a dávali, aby se to mřlo někam jinam obraceti a vydávati; neií, 
proto že dávali, aby se to k dobrému chudého a zloupeného záduií 
obracelo. Za těch 15 korců, které předešle jistému sousedu vyměřiti 
poručil a nyní mohlo se stržiti za těch 10 korců, když je korce áita 
dražil nežli po žních tři korce, 70 kop. Po žních, až bude hojnost 
obilí, strží se za ně sotva 20 kop. Nyní kupuje se na mnohých 
místech sirjxh žita po třech kopách, a mnozí potřební osadní, kteří 
takové obillčko do stodol nashromáždili, nemají již ani zrna na chleby, 
a byli by také rádi. aby se jim do nového, kdy, jak se lze nadíti, 
mnoho se namlátí, sečkání stalo, ai'šak nechtl chudého zádušl obtě- 
žovati. Letos se nebude as na strych musit vymlátiti deset mandel. 
Pan Kryštof ví vSak, kolik loni namlátil, tak že nemel ani ozimem 
svých poH osetých. A proto, když p. Kryštof, kterému p. Fcli.\ na 
výjezdu též nékolik korců pasíroval, za něž se téŽ mohlo několik 
kop vzíti, nemá toho, čím jest povinen k záduSí, ze svého dvora 
odvozovati, aby také nebyl žádosti v chudému záduší ubližovali 
a křivdy činiti. Učini-ii to p. Felix přece a obili půjči, oznámí to 
přifařeni p. rychtáři a piu-kmistru Pražskému a budou toho toužiti, 
jaké se tu skrácenf a ublíženi zádušl činí. Doufají víak, ic o tom 
pana Kryštofa pěknými slovy zpraví, aby někde u bohatílch takové 
půjčky vyhledával, a ne tu, kde chudí a potřební Udě sami chleba 
nemajíce, k záduší shromáždili a dali, aby toho užiti žádal. 

Podobně i roku 1699 půjéíl rychtář nebožce paní Evanocké 
na roákaz Jarolima (iclasa, úředníka zádušnlho, ječmen zádušní v ceně 
60 zl. 19 kr. 3 vid., kterýžto dluh pak od dčdiců Evaneckj-ch soudně 
dobývati se musil. Tolik o hospodaření se záduSním obilím. - - 

Při znovuzřízení fary r. 1719 přikázány byly pozemky zádušní 
faráři k užívání, jakož i některá pole dominikální. Odváděl z nich 
zpočátku třetí mandel, nyní platí z obojích 21 zl. 77 kr. nájemného. 

Roku 1870 strhl správce zádušní faráři Aloisovi Škampovi 
o svč ujmě 84 zl. 53 kr. na daně s těchto poU za předešlá léta. 
Farář stěžoval si na toto jednáni u kon.si.storc a u městské rady. 



I 



Eonsistor radila faráři, aby tuto daň i jiná břemena na kostelní po- 
itahky vypadající dobrovolní platil a tak se možné ztrátř potí tuch 
yhnul. Jak z farních Hstin vysvítá, nařídila Pražská méstská rada 
, 1812 dne, 8. března, aby farář Kojetický s polí zádušnlch platil 
_ H;ky daně, jinak ie se pole pronajmou jiným. AvSak na tento 
rozkaz se nepochybné zapomenulo. Městská rada prozkoumavši nyní 
na stížnost faráře tuto véc, vi,'jádfila se dne 26. dubna 1870 číslo 
18.545 v len rozum, aby se uznalo co do zásady, že daň pozem- 
kovou s kostelních polí Ko^jetických má platiti důchod tohoto kostela, 
av5ak že musí navrhnouti, aby bylo nařízeno nové upravení fasse 
beneíicia. Místodržitelství schválilo dne 8. září 1870 č. 34437 mimo 
i toio; Kojetický farář má, jak tomu původné bylo, záduSnl 
^emky ve výméře 16 jiter 11 Q" a 1 jitro 1203 Q" luk proti 
|>ravování roční činže částkou 51 zl. 50 kr. vfd. mřny. Čilí 
; zl. 77 kr. r. č. do zádušni pokladny, užívati. Z pokladny záduání 
^ravuji se pak danř na pozemky t>to vypadající. Podobně vy- 
dřila se í méstská rada 20. záři 1870 čís. 76.089. Následkem toho 
báceao faráři Skampovi onéch 84 zl. 53 kr., ano, nahrazena mu i 
Xida způsobená mrazem na téchto polích. 

Tak bylo až do r. 1881. Tu v5ak při novém obsazeni beneficia 
řídila méstská rada, aby faráři Kojetičtí sami jak daíi pozem- 
ivou, tak i ekvivalent s téchto poli platili. A tak se déjc 
aitečné. 

Pole záduSní u Biškovic k sv. Vojtěchu dala prý jistá selka 
E Biškovic ku kostelu Kojetickému za ouvod. Roku 1759 při- 
lastňoval si je Jiří Šedivý z BiSkovic, avSak r. 1761 rozhodnuto, že 
\ to pole záduínl, a Jiří Šedivý musil s něho odváděti 3 mandele 
bili nájemného a k tomu jeSté dáti I strych obilí náhrady. 

b. Železné krávy. 

Druhým zdrojem příjmů zádušnlch byly tak zvané »železné< 
•neumírající krávy. Úředníci zádu^ní dávali totiž bud koupené 
odkázané krávy do některýxh gruntů s tím závazkem, aby 
ríitel gruntu s nich platil ročně k záduáí jisté nájemné. Nékdy 
ífivány v takovýto nájem i ovce. Tak r. 1669 byla na gruntě 
ifíka Břcznovského v Malých Čakoviclch jedna zádušní kráva a pét 
;. Breznovský maje platiti za krávu dlužné nájemné za dvě 
slíbil, že krávu záduSÍ odvede, aneb Že zaplatí 10 kop miš. 
ujednáno, aby, dokud krávu neodvede, za ni platil. Za ovce víak 
>rý neplatil nikdy. Krávy ty náležely ke gruntům a neměly libo- 
fůltiě jiným býti přenechávány. 

V téže vsi Cakovicích byla roku 1669 chalupa Jana Kašpara 
Usneseno, kdo by pole od takové chalupy užíval, že bude 
lovínen za krávu, která na tom gruntě byla, platiti, a kostelnici 
> to starati. Stejné usnesení stalo se o pustém gruntě 
fiTavHnce Krejčího v Zloníně. Někdy vSak kráva bez vědomi 
^ednfkŮ zádušních na jiný grunt byla převedena, vsak stalo se to 
lídka. Roku 1676 byla ve Velké Vsi na gruntě Martina Verncra 
[dna kráva. Verner měl za ni platiti. Soused Tydle však pravil, 
! kráva ta již před mnohými lety převedena jest na chalup5 Toraááe 
"rybského, nyní Matěje Koudelky. Usneseno, dokud to Martin 




Verner neprokáže, že bude povinen platiti. Verner to prolíázal, a 
Matéj Koudelka mé\ platiti s té krávy za pét let. 

NĚkdy obdržela zádui krávu odkazem, která pak byla bud 
prodána, aneb na některý grunt dána v nájem. Tak r. 1667 od- 
kázal Martin, který sluužil u Knotka ve Žlonině, k záduJi mimo 
jiné věci krávu. Krávu tu mela r. 1668 Stuchlíková z Obřistvi, 
roku 1671 Vít Pejíka v Kojeticích. — Roku 1669 odkázala Man- 
delina Borynka taktéž jednu krávu záduSf. Kráva ta dána v nové 
na grunt Bartoloméjův. R. 1676 bylo odkázáno k záduší tele, za 
které strženo 2 zl. 18 kr., a roku 1684 prodána odkázaná kráva za 
7 zl. 54 kr. 

VScch zádušnícli krav bylo r. 1586 v celé farní osadé 51, 
v letech 1593—1669 padesát tři. totiž v Kojeticich 22, v Biško- 
vicích 1, ve ZlonínÓ 8, v Malých Cakovicích 4, v Nové Vsi 7, 
v Př^cbojfch 11. Roku 1763 udává se krav 60. — Z počátku pla- 
tila se obyčejné s každé krávy ročné libra vosku. Vosk ten upo- 
třeboval se v kostele na svíčky. Mnozí odvádéli též svlčkj' hotové. 
Po Mikulášovi z BiŠkovíc přijalo za krávu kus pole, které pak 
prodáno za 2 zlaté. 

Roku 1651 nařídili pp. úřednici, abv se platilo v penézích, 
s každé krávy 23 kr. 2 d. Roku 1653 přijato váak s krav ?.á- 
duSních ještě 42 liber vosku a 4 libry svíček, což v penězích činilo 
17 zl. 53 kr. 2 d,, ale pak až do r. 1662 neplatili ani voskem, ani 
penčzi. Pouze KojetiČti byli za dobu tu dlužni 83 zl. 35 kr. 2 d. 
Když pak r. 1669 jednalo se o opravení kostela, a za tou pričinou 
mři být' sestaven důkladnější seznam záduSnich příjmů, shledáno, 
že vétšina z přifařených vesnic po 10, 12, až 14 let ničeho s krav 
neplatili, a jaJí rychtář jako přední kostelník oznámil, ani desáik-fiv, 
ani s krav železných platiti nechti. Proto nařízeno při rychtáři, aby 
jim to oznámil, až se sejdou do kostela, že také pochováni jejich 
mrtvých tčl k tomu kostelu se nepovolí. M. T. 51. Avšak ani lato 
výhrůžka mnoho nepomohla. Neboť r. 1675 shledáno restů 
krávy 117 zl. 6 kr. 4 d. 

Dáváni krav v nájem hleděti také někteří jednotlivci použiti 
ve svůj prospěch. Avšak úředníci zádušni zakročili proti tomu, tak 
že železné nebo nesmrtelné krávy zůstaly právem záduŠním. Roku 
1593 tázali se páni při výjezdu, má-li kdo odjinud některé krávy 
v nájmu. A tu oznámili Jakub Cech, Duchek Květoň a Jan Hron, 
krčmář, že mají najaté po jedné krávě, za niž dávají Janovi Kábovi 
do roka po jedné kopě miS. Hans Jirásek ohlásil, že má najaté 
čtyři krávy, a Havel Hartuněk dvě krávy od mistra Ondřeje Blovského 
ze Starého mésta, s nichž máji také platiti po jedné kopě, R. 1672 
měla Alžběta Kasalická z Bíikovic dvě krávy v nájmu od pán& 
z Martinovského dvora. R. 1673 měla. jak již víme. Kateřina 
Kábová v nájmu krávu od p. Valeriana Raismana z Pucholce. 

Jak svrchu podotknuto, odváděn z počátku za krávy vosk. 
7. vosku toho daly se* shotoviti svíčky a spotřebovány v kostde 
nebo prodávány s užitkem. Z počtu záduSniho r, 1665 vysvítá, že 
na libře svíček vydělalo se 36 kr. Za celý ten rok wziskáno 
tímto způsobem 4 zl. 6 k-r. Roku 1669 3 zl. 6 kr., roku 167Ó 
pouze 1 zl. 3 kr. 



— 19 — 

Voskem nebo svíčkami platilo se vsak nejen za železné krávy, 

býbri i s jiných věcí. Tak na př., jak ji^ podotknuto, roku 1670 

ÍSehoř Lhoták, co mél ve stodole zádušnllio složeno, za to koupil 

\vé malované svíce, které se rozsvěcují, když se čte evangelium. 

_^ I né 1 zl. 30 kr. Za rok 1671 koupil zase svíček bílých 

"na velký oltář též od stodoly za 1 zl. 30 kr. Z toho patmo, že 

poddaní platili mnohem radéji jinými věcmi nežli penězi. — 



c) Příjmy 



něni, místa pohřební a t, d. 



Další příjmy záduíni byly popÍatk-y za zvonéní, za po- 
fílfební místa a prosby v kostele konané. Za prosby při- 
říato r. 1653, 1654 a 1655 5 zlatých 3 kr. Id.; r. 1656 2 zlaté 
tl6 kr. 3 d.; r. 1657 2 zlaté 24 kr.; r. 1671 již pouze 1 zl. 15 kr.; 
[T. 1673 jen 53 kr. 

Za čtyři místa pohřební přijato r. 1669—1670 1 zlatý 57 kr.; 
Iroku 1671- 72 za jedcndct míst 3 zl. 53 kr.; roku 1672—73 za 
[V míst 2 zl. 

Roku 1736 udává farář Protiva v pamčtni knize, že příjmy 
zvonénf a hroby vynáífjí 6 až 7 zl. ročně, a něco že strží za 
víčky a néco dostane sbírkou do měíce. 

V novější době platí se za zvončnl malými zvony 42 kr„ 
[^Ikými 78 l.> za hodinu, za příkrov 26'/., kr., za máry 10 /„ kr., za 

lalý hrobek 14 kr., za hrob pro dospělé 26 7,^ kr. Za hroby 

i vždy rodinám přenechané po 50 kr. za čtvereční střevíc. Koku 

přijato poplatků pohřebních — nepočítajíc místa pro pomníky 

za místa na vždy prodaná — 26 zl. 75 kr. r. č. Poplatky ty 

E»ybfrali druhdy kostelníci dili chramostové, poíději rychtář, a nyní 

rybírá je Taráf, začež se mu dostává od zadusí ročné 3 zl. 15 kr. 

Jpdměny. 

V dobdch, když Kojetice byly přifařeny ku Kostelci, bývaly 
ironajímány, jak již vfme. jak farní stavení, tak i stodola a chlévy. 

1 jednu komoru ve faře pintívalo se obyčejně 1 zl. 30 kr. roČné 

i-buď v penězích aneb v obilí. Nájemného obdrželo se 5 až 11 zl. 

LročnS, dle toho, kulik nájemníků ve faře bylo. Mnohdy bývalo ve 

%te 3 až 6 rodin. Nejdéle, a to od r. 1673 aŽ do r. 16S4, bydlela 

i Ludmila, vdova po Kailu Kamenickém, který měl králky čas 

HruSkovský. 

Za skládku ve stodole platilo se po půl krejcaru za mandel. 

ji užíval stodoly rychtář Kehoř Lhoták, který, jak jsme 

íéii, r. 1670 a 1671 platil svíčkami. Ruku 1669 mél ve farní 

(dole také kantor složeno 36 mandelů obili. Ve prospěch záduSÍ 

jbpovány také někdy gruntovní peníze a jiné pohledávky, které 

SŇtelé mívali na gruntech. Poněvadž takové pohledávky časln 

'"íco se dobývaly, přenechávali je věřitelé za levnější peníz zádušJ, 

• si je skrze úředníky dobylo. Takovým způsobem koupili roku 

1 páni starší Svatomikolášátí ve prospěch tohoto záduší 445 kop 

mtovních peněz od paní Doroty, dcery pana Václava Voza za 

> kop a zavdati na nC 200 kop, 170 kop vzali k lomu úíelu 

^truhlice nebožtíka kněze Mikuláše z Kojetic, a 30 kop pňjčil 

Iclav Volejník. (5. 61. Roku 1622 koupili páni osadní k íáduši 

jetickému spravedlnost Matouše Fanty 70 kop na gruntě Jana 



20 - 



Kováříka za 33 kopy, který je pak měl spláceti ročné po 8 kopách. 
R. 1669 koupil Vit Pejska Jiráákovský statek za 400 kop m. dle 
uíinĚného všacunku- do kterýchžto 400 kop pojato bylo i 200 zl, 
Fitzovi z té příčiny, ie týž Matěj Fitz z těch 200 zl. jedno slo 
k dobrému záduií ulevil, aby jemu sto zlatých zaplaceno býti mohlo. ■ 
Panu Fitzovi pak mčlo se spláceli ročně po 5 kopách. 

lí) Odkazy a nadace. 

Konečné pak daly se ve prospěch záduSÍ rozličné odkazy 
buď v penčzich aneb i jiných véci. 

Roku 1561 odkázal Mikuláš, starý rychtář záduii 5 kop ; dívka 
Zuzana 1 kopu, Šťastný, syn Dudcjsův lU kop, které měl platiti 
Vávra Křižkfl, Bartoň Pechovec 3 kopy. Když r. 15S6. sestavován 
po několika letech počel záduSní, shledány byly následující odkazy 
na dluzích: 

V Kojeticích: u Martina Martinského, rych- 
táře, odkázaných někdy od své matky, téi 
Jana, pacholka . 10 kop — gr. — d. 

u Mikuláše Jiniška po rodičích 8 . 10 • — . 

u Duchka Ondráčka, předního staráího ... 8 • 34 • 1 > 

,Petr Pechan odkázal . U) » — . — . 

které platiti měl náměstek jeho, Jan Zynar, 

u Vávry Křižků zĎstává 3.30.— . 

u Jana Hrona, krčmáře p. Sekerky . . . 1 » — » — » 

V celku ... 41 kop 14 gr. 1 d. 

V Nové Vsi u Jana Branného 2 kopy — gr. 

Ve Zloníně u Kovářky odkázané od Jana, pacholka 2 • — > 

u Matěje Máíi , 1 » — > 

u Petra Rabasa — . 20 • 

u Tomáše Dvořáka . — _^ 21 . 

V celku 3 kopy 41 gr. 

Mimo to nalezena Skarta, na které od roku 1573 nalezeno 
dluhův od Jakuba rychtáře kžaftovaných pfil jedenácté kopy. Podle 
téže škarty měl rychtář Zlonínský napomenouti driiielfiv gruntů, aby, 
cokoli zádušního za kterým z nich zůstává, s dobrým svým svě- 
domím podle možnosti na jisté terminy zaplatili. 
V Přcbojích shledáno odkazů: 

u Jíikuba, rychtáře . . 1 kopa — gr, 

u Vafika Slabého I . — > 

u vdovy Malcové . . 5 > — * 

u Jana Slámy 2 . 30 • 

u staré rychtárky 15 > — » 

li u Mikoláže ■ _ ^ '_ ~_'_ 

V celku 32 kop'30gř. 

IV Cakovicich mimo dluhy za krávy, dluhův jiných nebylo. 
V BiSko vících dlužen byl: 
Mikuláš od Jana Dvořáka odkázaných 
Jan Dvorecký, rychtář 
Jíra Knybl z chalupy Kubína .... 
V celku . 



9 kop 



21 ■ 



Summa všech nadepsaných dluhů 97 kop 25 gr. 1 d. 
Roku 1587 okázal Mavel, chalupník z Pfeboj, maje z toho 
Wéta jíti, zádu£{ Kojetickému 3 kopy a volka. AvSak abatySe kláStera, 
tterému Přeboje patřily, lomu bránila. Učinila to nepochybní proto, 
' : pp. úřednici zádušni nechtéli krčmáři Přebojskému, jejímu pod- 
inému dopomoci k dluhu, který mčl u nebožtíka Martinského v Ko- 
Bticfch. 

Roku 1593 bylo na dluzích: 
^Kojeticích: u Jiříka Nováka odkázaných od otce 8 kop — gr. 
u tíhož od MatouSe, pacholka od- 
kázaných 2 • — » 

u Duchka Kvítka 6 • — > 

e Zloninř u Anny Mááové , . 10 > — > 

které za živobytí odkázala. , 
'Přebojich: u Jakuba MachuJky, rychtáře ... 5 > 16 » 
u Jakuba Dvořáka ....... 4 > 54 » 

u Václava Novotného 5 • — > 

' Biíkovicich odkázal Jan iJvorccký . 6 • — > 

a Šťastný Mikcí z j^runtu I3voreckého 9 ■ ^ • 

Roku 1595 učinila Dorota Martinská pořízeni před rychtářem 
I konácly. že odkazuje osadě sv. Mikutááe dluh, který má u Jana Dvo- 
" ,. Dorota Řehovka odkázala 3 zl. 

Roku 1667 zemřel ve Zloníné u Václava Knotka zminéný již 
icholek a za dědice učinil zaduji Kojetické a žádal, aby z toho 
1 památku pořízeny byly dvě korouhve do kostela. 

Roku 1668 přijatfj odkazů od podruhyné ze dvora 45 kr., od 
típána Pejáky 7 zl., od Václava, pacholka u Barcalů 1 zl. 30 kr.; 
i Šaty, které pacholek u Novotných odkázal, strženo 2 zl. 42 kr. 
Roku 1669 odkázal Voděra z Přeboj 3 zl. 30 kr. Roku 1676. 
íhof Lhoták 1 zl. 15 kr. R. 167S neboitík pan vicarius Torancus, 
Hkan Kostelecký odkázal 11 zl. 40 kr. R. 1680 pa&tucha z Přeboj 
1 íl. R. 1681 ncbožtfk Jan Kříž 6 zl. 33 kr. a Kateřina D>trychová 
1 zl. 40 kr. 

Okolo roku 1673 odkázala Dorota Srbková k záduíí néjakÓ 
inize. Peníze ty však po její smrti nalezeny nebyly. 

Účty zádu^ní měli na starosti kostelnici, kteří kaidoročné při 

Rjezdech pánů voleni bývali zároveň s jinými přísežnými, to jest 

■ rychtářem a konšely. Prvním kostelníkem býval obyčejně rj'chtář. 

dbale však účty tj'to byly vedeny, patmo z toho, ic r. 1586 

iéli konečné vyslány býti jisté osoby s pány úředníky k vyřízení 

' lušnlho počtu, který od dávných let nebyl řádně vykonán. Farář 

Qcoláá měl to v nedali po kázání oznámiti, aby i cizopanSti v dům 

I se sešli, a to v pondělí po narození Panny Marie, Při té příleži- 

shledáno bylo v obecní truhle 13 kop; skoupených peněz 

lUntovních vykázáno 52 kop, odkazů na dluzích 97 kop 25 gr. 1 d. 

_f celku ted\- 162 kop 25 gr. 1 d. Dluhy ty mely splaceny býti 

lr;sv. Havle, avšak nestalo se, tak že dána nová lhůta do Hromnic. 

íychtář a farář měly dluhy ly dle register přijímati. MD. 68. 

Roku 1593 na den obráceni sv. Pavla dál se toho roku druhý 
^ezd 7.a tou příčinou, aby záduší v lepši (správu uvedeno bylo, 
íli až posud od osadních bylo opatrováno. O obecní truhlice ne- 



- 22 — 

bylo třetího klíče, v n( pak shledána puuze 1 kopa; odkazů na 
dluzích bylo přes 5U kop. 

V bouřlivých dobách na počátku sedmnáctého století zazna- 
menávali záduSní úředníci, co z Kojetic rozličných platů k záduSj 
bylo odvedeno. Nebylo toho vSak mnoho pro nepřlležitost a výtržnost 
vojenskou, jak jsme ve stati o daních vidíU, 

Z druhé polovice sedmnáctého století zachovaly se zádušnf poČly 
Kojetického kostela úplné, v nichž kostelníci veĚkeré příjmy a vy- 
dání záduSnf zaznamenávali. 

Z počtu kostelníka Václava Balcara od r. 1655 do r. 1662 
vysvítá, že v dobr té přijato bvlo 512 zl, 26 kr. 3 d. a vydáno 
359 zl. 33 kr. 4 d., tak že zbylo 152 zl. 52 kT. 5 ď.. z nichž 
85 zl. 18 kr. bylo na dluzích. Od r. 1666 do r. 1676 byl předním 
kostelníkem Řehoř Lhoiák, po něrri pak až do r. 1690 syn jeho 
Jan. Příjmy, které r. 166S činily 132 zl. 3kr., zponenáhla vzrůstaly 
a dosáhly r. 1690, výše 557 zl. 21 kr., ovSem že se zbytky z pře- 
dešlých let. Nový příjem tohoto roku íinil 104 zl. 38 kr. Vydání 
pak bývalo nejčastějí kolem 60 zl., v čemž zahrnuto bylo i vydání 
za služby Boží di^kanu Kosteleckému po 1 zl. 30 kr, za jednu službu. 
Ovšem, když se daly vótší opravj*, bylo i vydáni včtáí, avšak tu 
staráno se. aby i příjem byl větSi, a proto upomínáni bývali dlužnici 
přisníji. Tak roku 1667., kdy pořizován nový oltář, činil příjem 
402 zl. 40 kr.. vydání 380 zl. 17 kr. Přebytk-y ponechávány byly 
v rukou kostelníka až ku příjezdu pánfi do Kojetic. Za kostelniciví 
Jana Lhotáka bylo uloženo 200 zl, na úroky, z nichž od r, 1678, 
účtováno 12 zl. ročné úroků. 

Roku 1684 půjčeno na opravu kostela Týnského v Praze 
156 zl, 30 kr. a r. 1688 opét 216 zl. 30 kr. Zdah byly takt; spla- 
ceny, v účtech nenalézáme. 

Po znovuzřízení fary v Kojeticích nebylo farářům ani dopřáno 
do účtů kostelních nahlédnouti, tak že íarář Protiva z tú příčiny si 
stĚžuje, že ani neví, jaké kapitály kostel Kojetický má. L, M. 6. 

Jak z listiny v archivu mostském v Praze č. 482/36 vysvítá, 
měl kostel ku konci roku 1769 u pěti dlužníků na dluzích celkem 
1600 zl. kapitálu. U péti Kojetických osadníků bylo r. 1761 půjčeno 
140 zl.. veškerý kapitál činil tedy 1740 zl. 

R. 1891 měl kostel Kojetický vlastního jmění 2499 zl. 24-70 kr, 
a jmění nadačního 513 zl. 29 kr. v úpisech. 

Nadace při chrámu Kojetickém jsou tyto: 

1. Nadace Anny Lebermayerové na zachování soíky Panny Marie 
20 zl. a na jednu mSi sv. 40 zl. 

2. Antonína Olivy 100 zl. na 5 mší sv. 

3. Svobodné pani z Astfeldu 60 zl. na 4 máe sv. 

4. Josefa Kolína 50 zl. na 2 mše sv. 

5. Karla Schandy 99 zl. 30 kr. na 6 mM sv. 

V nejnovější dobé zřízena mešní nadace Václava Honcjska 
200 zl. na 4 máe sv. za Jeho rodiče a příbuzenstvo. 




Příjmy faráře. 

a) Farni pole. 

Příjmy faráře záležely především z užitku z farních polí, z de- 
sátkři a štoly, t. j. poplatků při nékterých církevních úkonech a z ně- 
kterých jiných příjmů. 

Farních polí uvádí se r. 1620 dic starých' register S kop. 
Roku 1590. když KrySpín z Kojetič odešel, a než se Martin Pikharl 
ze Zeleného Údolí do Kojetic přistěhoval, rozebrali a rozdělili 
nĚkteří Kojetičti scdláci mezi sebe část téchto polí. Jan Kába 
přivlastnil si 50 záhonů na skalách, Vávra Křížků 27 záhonů, Jakub 
Čech dva kusy polí a Jan Pechan zahradu. Pfi výjezdu pánů naří- 
Ecno vSak. aby ti, kteří jich užívají, po sklizni je navráúli a více 
sobe nensobovali, leč by farář dovolil. Když Kojetice přifařeny byly 
ku Kostelci, bývala i pole tato pronajímána za třetí mandel. Po 
znovuzřlzení správy duchovní přidána byla faráři k užívání i pole 
koslciní, aby měl >bytnost svol^ čili tak zvanou -kanonickou porci. < 
Roku 1735 hned při presentaci Václava Brandta na faru Kojetickou 
dáno mu k uži\'ání 5 korců dominikálních polí a louka za roční 
nájem 16 zl. 50 kr. Václav Brandt byl syn Pražského primátora 
Jana Kaípara Brandta, muže to učeného, avšak sobectví ne zcela 
prostého (Erben Primaloren Prags p. 164). Když pak r. 1743 Malé 
Čakovicc a Nová Ves odpadly od Kojetic ku Kostelci, dány za ná- 
hradu faráři Kojetickému k užívání kostelní palouky a pastviny. 
Roku 1820, když stavěna Mélnická silnice, oddělena byla silnicí 
touto od farnihn pole č. p. 129. část č. p, 127., které majelnik 
gruntu č. 28. napotom užíval. Poněvadž farář s pole tohoto po celý 
ten čas až do r. 1888 platil pozemkovou daň, majetník čísla 28, 
však pole toho užíval, usneseno, aby i vlastnictví tohoto pole, kieré 
bcí práva užívání na obtiž beneficia jest, k číslu 28. bylo připsáno. 
Pole to měří 153 Q". a výoos odhadnut na 54 kr. 

Pozemků ku faře náležejících jest 37 jiter, 1027 sáhů a leií 
všecky v katastru Kojetickém, kromě jediného čísla pare. v katastru 
BiSkovickém. Mimo to zaujímá fara Číslo stavební 24. v celku 264 
sáhů ; stodola čís. stav. 25 sáhů 48 ; zahrada čís, 34 sáhŮ 640 ; 
a veSkerý katastrální výnos těchto pozemků odhadnut na 374 zl. 53 kr. 
Za odprodané farni pole ku stavbě Mělnické silnice za 35 zl, 35 kr. 
bére farář úroky. 

b) Desátek. 

Dle starých seznamů dostávali faráři KojetiČtí r, 1626 ze všech 
přifařených obcí 605 mandel, 3 snopy desátku, totiž; z Kojetic 
232 mandele 3 i'., snopů, z Nové Vsi 39 mandel 13 snopů, z Malých 
Cakovic 72 mandel 12 snopů, z Biškovic 26 mandel 10 snopů; 
ze Zlonina 153 mandel 9 snopů, a z Pfeboj 80 mandel. Když pak 
faráře v Kojeticich nebylo, t. j, když Kojetice přifařeny byly ku 
Kostelci, odváděla se pouze polovička desátku, a to snopného neb 
mandelného. Sutého scházelo se ku 32 korcům, a to ze dvora 
z Biškovic od Kojetického Dvořáka a Pechana Jana Zynara. 



— 24 — 



Roku 1589 uvolili se přifařeni, že chtějí aovĚ přijatému faráři 
dáli polovici váeho mandelného obili, když by doSlo k vymlácení, 
aby společně s panem farářem za mlácení platili. Neí, praví tento 
společný plat od mlácení desátku, zdá se, Že vedl k tomu, že po- 
zdéji místo desátku mandelného a snopného odvádél se desátek 
sutý. Již r. 1593 podotýká se, že, kdyby se ředěná polovice mandel- 
ného desátku mela dáti beze stravy mlátiti, že by to mnoho stálo. 
A proto nabfdi Jan Kába za tento desátek 100 kop ^roSů a kopu 
drchy slámy. \'_ seznamu desátku z r. 1664 nalézáme jiŽ pouze de- 
sátek sutý. Obec Fřebojská však v tomto seznamu se již nenachází. 
Pozdéji odpadl desátek i z ostatních cizopanských vesnic, a pouze 
Kojetiíti a HiSkovičti desátek odváděli. 

Jak neradi a nepořádné poddáni desátek odváděli, patrno 
z častých stížností farářů a častého vyhrožováni, ano i trestáni pod- 
daných se strany úředníků. 

Již roka 1379 zadržel Henzlinus Freiberger, méStěnín Pražský, ze 
dvora v Přebojícii a páni Piczkones z Pakovic faráři Janu z Kojetic 
desátek. Arcijahcn Pražský Pavel z Janovic nařídil při visitaci téhož 
roku řečenému faráři, aby zadržený desátek ve třech měsících počal 
vymáhati, a to pod trestem suspensionis ab ingressu Ecclesiae (ie 
by do kostela vstoupiti nesměl), což řečený farář také slíbil učiniti. — 

Roku 1562 napomenuti byli Kojetičti, aby polovici zadržalého 
desátku a některých ourokfl někdy k-nězi IVIikuláŠo i zadržalých bez 
prodleni dali a k záduši Kojetickému náležíte lidi a dlužníky k tomu 
napomenuli, aby desátky a dluhy konečně spravili, a to do Nového 
roku. Podobné napomenuti stalo se r. 1571 s podotknutím, aby 
rychtář a konšelé dlužníky domácí í přespolní přátelsky' a povlovné 
napomenuli a skutečné k tomu přidrželi, aby desátkfiv mandelův 
a snopův obili, které nedodali a nevyplnili, faráři odvedli. A kdyby 
to nepro.spělo. měli to na pány úředníky vznášeti, ti že vše k vy- 
řízení a \-ykonání přivésti chtějí ne bez skutečného trestáni. 

Téhož roku psali úřednicí na \'zneSení faráře Jana Myslina 
p. Mikolášovi Vančurovi z Řehnic a na Jiřících, ze někteří jeho pod- 
daní toho roku desátek zadrželi a jsouce přátelsky nejednou napo- 
menuti, toho vykonati až posavad zanedbávají, kdežto přece může 
p. Vančura znáti, >že každý dělník hoden jest mzdy své a nad to 
člověk duchovní, posluhující ne časnými, ale spasitelnými věcmi, ne 
odjinud dle písma než z oltáře svého živnosti požívá.- A, poddaní 
VaSi* — píší doslovně dále, — »jako i jiní přijímajíc od něho (fa- 
ráře), jako i předešlých správcův svátosti posluhování a spasitelných 
ze slova Božího naučení, toho se nehodní činťce zoumyslně, jakož 
jsou předešlému faráři činili, tak tomuto chudému a potřebnému co 
z povinnosti činiti máji, toho vykonati a dáti. zanedbávají k svýmu 
zlýmu i k církvi nemalému pohoršení. A protož jsme tě viry do Vás, 
jakožto do pána křesťan kébo, že jim v tom, co se služby BoŽi 
posluhování a jednání v tom spasení jich i zanedbávání dolýfie, 
falkovati jako nedbalým pobožnosti i spasení svého dýle neráčlte, ale 
k tomu že je přidržeti, čím jsou spravedlivé povinni, ráčíte G. 189. 

Roku 1574 Žádali úřednici zádušn! děkana kostelův Pražského 
a Vyšehradského, aby Annu. pozůstalou vdovu po rychtáři BiŠ- 
kovském, který za rok 1573 desátek zadržel, k lomu přiměl, by 
zadržený desátek odvedla. « 



R. 1589 sléžovali si osadni KojetiČti do urozeného pána Zdeňka 
Lukařovského, náméstka Slavikovce z Přeboj a do Jana \'lka v Ča- 
koviclch, }.e nechti desátku snopného, což předkové jeho bez od- 
poru činivaH, dávati. Měli býti jeĚtě přátelsky napomenutí, a kdyby 
to neprospělo, pánům oznámeni, ti že budou o to psáti. Přátelské 
napomenuli nepomohlo, a protož psaU úři^dnici Zdeňkovi Lukařov- 
skému. že neradi loho v pravdě doslýchají. Že nad starožitným, 
dobrým a chvalitebným zpflsobem od předků vedle jiných naříxeným 
se zbytečné kořisťuje a takového desátku na nejedno přátelské na- 
pomenuti od sebe odvésti zanedbává. M. D. 126. Jak-ý výsledek 
dopsáni toto mělo, nenalézáme. 

Roku 1591 vznášel farář při výjezdu pánů na Jana Nováka, 
Jiráskovou a Jakuba Čecha, Že by velmi malou vazbu a desátek 
snopný jemu dávali, téméř holou trávu. Žádal proto, aby pří 
každém přivezení podruhé desátku, rychtář nebo jeden z konSelfi 
k spatřování byh. Jimžto domluveno a přísně poručeno, aby vedle 
uznáni rychtáře a konSelB panu faráři nadlep.íih, a podnes rychtář 
a konšelé toho, kdyby takový desátek přivezen byl, s pilnosti aby 
v hodnost dáván byl. .šetřili. "M. D. 170. 

V 1. 1658- -60 většina sousedil Kojetických restirovala obilí 
v celku 48 slrychů žita a 46 strychů ječmene. R. 1662 poíali Ko- 
jetičtf misto pšenice odváděti žito, a to z té příčiny, že pole 
u Kojetic jsou neúrodná, a pšenice nemnoho se seje. — 

Jako sedláci, tak činil i majetnfk Kojetického dvora. R. 1660 
stěžoval si rychtář Václav Barcal, že nejvyšSf p. Leitnant ze dvoru 
neb statku, klcrý sobě byl koupil a v jehož drženi jest, nikdy až 
posud nic neodvozuje. Vycházelo pak z téhož statku desátku za 
každý rok dva str>'chy každého obilí, t. j. pšenice, íita. ječmene a 
ovsa, v celku tedy 8 strychů ročně. Roku 1660 dal konečně pan 
icitnant 20 zl. za všecka předešlá léta za zadržatý desátek. P. 1660. 

Roku 1667. upomináni poddaní Biškovštt, by povinný desátek 
zapravili. Odpověděli, že se uvolili dle extraktu parocho residente 
k celku, sed illo absente jen k polovičce. Matouš Basi chtěl platiti 
tři čtvrtiny. Bylo jim vyhrožováno. ncdají-U dluh přede žněmi, že se 
jim vezme obili s pole. (K.l 

Roku 1669 nechtěli cizopanští ani desátkův, ani s krav platiti, 
tak že jim bylo vyhrožováno, že se jim nepovolí mrtvá těla při 
chrámě. Kojetickém pochovávati, M. T. 51. 

Když jednáno o znovuzřizeni duchovni správy v Kojetidch, 
vykázán desátek, jak svrchu již u edeno, avšak cizopanŠtí mimo 
Biškovské desátku již neodváděli. Z Kojetic odváděno 11 strychů, 
3 vžriele a 2'/^ čtvrce každého obili, t. j. pšenice, žita, ječmene a 
ovsa. Z BiJkovic 8 strychů žita a 2 strychy 2 čtvrce ovsa za to, 
že si farář sám zaopatřoval povozy ku cvičením v katechismu. Když 
Biškovičtl desátek přivezli, dostávali od faráře J. Kro»j něco piva a 
chleba. Za několik však let chtěli, aby se jim vystrojoval celý 
oběd, a když jim to bylo odepřeno, přestali odváděti desátek. Na 
stížnost faráře u vikariátniho úřadu nařídil správce Obřistevský 
poddaným Biškovským, že jsou povinni beze vši náhrady desátek 
odváděti. Farář Kroó nařízení toto vlastnoručně do pamětní knihy 
vepsal, avSak počal opět Biškovské hostiti, tak že pak i nástupce 
jeho farář Ilibcr viděl .se nucena dávati jim pivo a dva zlaté. 




Roku 1779 stéžoval si farář, žu nedostává již ifctí rok žádného 
desátku. 

Roku 1797 potvrdil rychtář Biákovick-ý Antonín Žluiíka na 
úřadě, že BiSkovičtí mají odváděti Sstrycliů 8 žejdlíků Žita desátku, 
avíak ti, kteří měli desátek odváděti, odepřeli seznam desátku po- 
depsati. Proto potvrzen se strany úřadu. Dne 3. dubna iniínéného 
roku potvrdil Josef Fra ni iSek Ostfelder, ředitel panství Obřistevského, 
že mají odváděti : Josef Plocek, Jao Šesták a Antonín Žluíka, každý 
1 korec, I věrtel, 1 mi.-Sziíkl, 4 žejdlíky, Josef Pakandl 3 věrt. 3 m. 
3 ž., Adam Šedivý 2 včrt. 2 m. 4 ž., František Salač 2 věrt. 6 ž., 
Jan Hlaváček, Václav Buchtela, Mates Beneš, Josef Horník a Martin 
Žalud po 1 věrt. 1 m. 3 žejdl., a Václav Švásta 1 v. 4 žejdi. 

Roku 1812 odvedli však pouze 7 strychů. Osmý si ponechali 
k propití a pravili, že nikdy osm strychů neodváděU. Farář však 
nebyl s tfm spokojen, tvrdé, že přijal faru na osm strychů desátku 
z Biškovic, na ně se také fatiroval a z nich také platí císařské daně. 
Konečně nařídila vrchnost, aby osmý strych co nejdříve odvedli. 
Podobnou potíž jako s Biškovickými v příčině desátku měl farář 
i s Kojetickými. Ř. 1779 dne 4. února dáno do Kojetic Šest mužů 
na exekuci, poněvadž Kojetičtí desátek platiti nechtěli. Vůdcové 
odporu Josef Novotný, Václav Dmek a Václav Kratochvíl byli 
spoutáni a dodáni do pevnosti na Vyáehradě, kdež každý patnácti 
ranami karabáčem byli potrestáni. Arch. m. 554. 39. 

Nové nesnáze v příčině desátku nastaly roku 1817, když se 
dle gubernialního dekretu z 5. dubna čís. 14550. měla sestavovali 
fasse Kojotického beneficia. Královský fiskus chtěl věděti, zakládá-U 
se desátek ve starých urbářích, a žádal, aby byl sestaven nový 
seznam desátku, kolik z každého gruntu má býti odváděno, a seznam 
ten aby byl od dotčených gruntovníků potvrzen. Na žádost ma- 
gistrátu, aby úřad Obřístevský v té věci poddané Biškovické \-y- 
slechl, odpověděl řečený úřad, ze by se to zdálo býti utiskováním 
poddaných, by se toho nechalo. (Dt. 20. července 1817.) 

Roku 1820 měl v Kojeticlch býti zjištěn desátek. Avšak i tu 
činěny rozličné námitky. Předně zemřel prý Martin Bradáč ek 
v čísle 19., a kurátor není znám. Jan Burda koupil od Františka 
Klementa číslo 13. a uvolil se platiti čtvrci každého obili, desátek 
se řádně odvádí, seznamy desátku jsou od předků, netřeba prý 
tedy nových seznamů a desátek v knihách pojiStovati. Mimo to 
nevi prý se, jak v Biškovicích s touto záležitostí jsou daleko ! Zkrátka, 
Kojetičtí nechtěli seznam desátku podepsati. — Konečně r. 1825 po 
delším dopisováni úřadu zádušního a magistrálu vyzval Nackc, 
komisař krajského úřadu Kouřimského, faráře a ty. kdož desátek 
piatí, k jednání na den 25. ledna na Kojetickou faru. Rychtář Jan 
Jakeš měl den před tím poslati do Prahy koně k úřadnimu domu. 
poněvadž pan komisař chtěl již o sedmé hodinč vyjeti, farář pak 
měl na faře připraviti malý obídek. Při protokolním jednáni zjištěno 
z písemních výtahů, že Kojetický farář dostával desátku z Kojetic 
232 mandelů 3'/, snopů, z Biškovic pak 26 mandelů 10 snopů. Jak 
se stalo, že místo v stéblinách odvádí se nyní desátek v zrnu, ne- 
bylo lze při nedostatku listin dokázati; zjištěno však, že Kojetičtí 
odvádějí 11 strychů 3 věrtele, 2'/^ čtvrce každého obilí. t. j. pšenice, 
žita, ječmene a ovsa. BiŠkoviČtí uznali také, že odváděli 8 korců. 



L^ 



8 žejdlíků žita rovně míry. Od r. 1815 odváděli to řádné faráři 
" Procházkovi a chtěli to i budoucné odvádéti. ale protestovali proti 
zhotoveni seznamu a odpiralí podpis z bázně, že by jim desátek 
ten mohl býti vtělen na živnosti, ač jií jej vtělený máji. Podobně 
slibovali i Kojetičtl desátek odváděti, však seznam také podepsati 
nechtěli, nebot ten odvod a jejich usedlosti prý se nesrovnává. Než, 
na to nevzato žádného zřetele a seznam podepsán úředně, poněvadž 
se zjistilo, íe beneficiát Kojetický právo na desátek má. 

Dne 30. ledna 1825 uznal Kouřimský krajský úřad takto : 
Ponévadž dle dvorního dekretu z 25. ledna 1818 č. 31.662 Koje- 
tický desátek na takových poměrft pojištění na usedlostech poplat- 
níků nepotřebuje, netřeba poddané donucovaclmi prostředky k pod- 
pisu seznamu desátku donucovati. 

Ačkoliv r. 1825 Kojetičtí slibovali, že budou desátek řádně 
odváděti, neodvedli jej r. 1835, tak že jim r. 1836 vyhrožováno 
bylo sekvestrací. Konečně r. 1851 vyvazcn byl desátek za 2319 zl. 
Bíékovičtf platili 556 zl., Kojetičd 1763 zl, Za peníze ty koupeny 
vyvažovači obliyace, a farář dostával 115 zl. 59', kr. úroků. 

c) Štolni a jiné příjmy. 

V příčině Stolních příjmů farářfl Kojetických nenalézáme z dob 
před znovuzřízením fary žádných zpráv. Bylaf to věc farářů, a proto 
v registrech úředníků zádušnich ničeho o tom není. Pouze ve 
zprávě visitačnf arcijáhna Pavla z Janovic r. 1379 nalézáme, že si 
osadníci Jakub Hlava a Blahut řečený Rzidlo stěžovah do vikáře 
Kojetického, který zastupoval faráře. Že při křtu bére čtyři nebo 
pět spolukmotrů (compatres). Dalo se to nepochybně k docílení 
větší štoly. — 

Když se jednalo o znovozřfzeni fary 1719, chtěli úředníci zá- 
duSni pHjmy Stolní počítati do kanonické porce faráře, aby doká- 
zali, že bude míti výživu zajištěnou. Konsistoř vSak odpověděla, že 
se Štola obyčejné do porce kanonické nepoČitává. (Kn. 1711, pg. 32.) 
Roku 1740 zaznamenal farář Protiva, že Štola činí 60 zl. 
roČné. R. 1779 udává se štola na 30 z!., r. 1841 na 9 zl. Nepochybně 
dle josefínské štolově taxy. 

Roku 1885, když se jednalo o zlepšení platu pro faráře, vy- 
počítána štola dle josefínské, vlastně teresianské taxy na 11 zl. 10 kr. 
Mimo příjmy dosud uvedené dostávali faráři Kojetičtí, jak 
I farář Bartoloměj Protiva v pamětní knize r. 1740 uvádí, 150 zl. 
Stálého platu (stans) ze zádušf; 7 až 8 zl. mléčného, a koledy 8 zl. 
Na Zelený čtvrtek od každého chalupníka 15 vajec, od sedláků po 
! 20 vejcich a beránka, o větších svátcích housku a o sv. Václave 
! sýr (caseum.) Dobrovolné dary, tak zvané graliae byly: 6 sudů 
piva a 9 sudů na sypání 2 strychů ječmene a 1 Žl, tak zvaného 
ktácu< za každý_ sud. Od Pražského magistrátu dostávali faráři až 
do r. 1836 o Štědrém večeru dva kapry, dvě Štiky a vánočku, 
o pouti 10 zl. a sud piva. 

Roku 1820 udal farář Vojtěch Procházka protokol.^rné. Že 
[ lidé vypravují, ze faráři Kojetičtí dostávali z obce Kojetické o Veli- 
} konocich beránka, a to z čísla 19. od Martina Bradáčka, od Jana 
t Lhotáka z čísla 10. a Václava Berana z čísla 24. I žádal, by se to 



— 28 — 

I u pozemkových knih zjistilo- Toho Času tedy již beránků nedo- 
stával. Roku 1817 mřly veškeré pHjniy beneficia Kojetického býti 
úředně zjištíny. Zjištění to stálo mnoho práce a vyžadovalo, jak 
uvidíme, mnoho času. 



d) Přiznání příjmů čili fasse Kojeti 
b e n e f i c i a. 



kého 



Dle gubernialního dekretu ze dne 5. dubna 1817 čís. 14550. 
měl zádufnl ůfad sestaviti roku 1S17 pro beneficium Kojetické 
Tassi. Když tak učinil, namítal královský fiskus, že chybi erekčnf 
listina, z které by bylo lze poznati, jak a od koho beneficium jest 
nadáno, aby mohlo býti intabulováno. Dále vytýkal. Že nedostává 
se listin, z nichž by bylo patrno, na jakém základě dostává farář 
6 sudů piva z Libeňského pivováru a 9 sudů na pfivarek. V při- 
činí desátku, že není patrno, zakládá-li se ve starých urbárích, a 
proto prý třeba, aby sestaven byl nový seznam desátku. Avšak 
sestavování to potkalo se s velkými obtížemi a vléklo se, jak jsme 
v odstavci o desátku viděli, až do roku 1825. Pražský magistrát 
viděl se nucena v té době opět a opět naléhati na zádušní úřad a 
1 jemu vyhrožovati, a přece opět nové lhůty k sestaveni fasse povo- 
7 lovati. Konečně dne 29. ledna 1821. podán návrh fasse. 

Návrh tento schválil farář Procházka již drive s podotknutím, 
r íe erekční listinu in oríginali zaslal na žádost správce záduSnimu 
[ úřadu, a pivo na pfivarek že neběfe, poněvadž neposkytuje žádných 
•výhod. Magistrát však, krajský i berní ůrad žádali r, 1824 v pří- 
čině této fasse jeílě rozličné vysvětleni. 

Při shledávání dokladů pro fassi, nalezl zádušní úřad poznámku, 

že prý již 15. června 1766 sestaven byl inventář KojeIický'ch 

přijmu, avíak nelze ho nalézti. Poněvadž erekční listina ani u kon- 

' sistoře se nenalezla, zaslala tato za příčinou sestavení fasse dne 

". června 1820 jen opis opisů těcJi listin, které in iibris copiařum 

r Instrumentorum, Erectionum Parochiarum fol. 27. se nalézaly. Desátek 

r pak byl, jak jsme seznali, dne 25. ledna 1825 zjištěn. 

Dle fasse takto zji.íténé počítaly se příjmy farářů Kojctických 
f i v letech následujících s malými změnami. Tak na př. roku 1828 
[■stanoven pHjem na 714 zl. 56 kr., vydání 69 zl. 20 kr., tak íe 
I Čistý výnos byl 645 zl. 36 kr. Koku 1846 páčen čistý výnos na 
|63l zl. 23 kr.; roku 1S65 na 744 zl. 56' „ kr. a roku 1874 na 
["740 zl. 757, Icr- 

Roku 1885. když se jednalo dle zákona ze dne 19. dubna 1885 
I (říS. zák. čís. 47) o doplnění dotace z matice náboženské pro bene- 
ficium Kojetické schválena byla fa.sse, která vvkazovala 794 zl. 31 '/., kr. 
1 příjmů a 255 zl. 15'/,, kr. vydáni. 



KojetíČif obročnfci a faráři. 

o) Faráři katoličtí. 
Nelze pochybovati, že kostel Kojeiický hned od svého zalo- 
ženi byl farnim, ač nám ani první obročníci, ani první faráři nejsou 



známi. Prebenda Kojetidtá patřila pod dckanát Chluminslcý a vy- 
oášela s prebendou Vrbičkou 27 kop gr., z nichž obročník desátku 
papežského platil 2 kopy 30 gr. (Tomek, D. m. Prahy.) 

Obročnikem čili uživatelem obročoického statku Kojetickíího 
s podacím právem ku kostelu býval Pražský kanovník. Známi jsou 
alespoň dle jména následující obročnici ze čtrnáctého a počátku 
patnáctého století: 

Rok-u 1360a 136! Jan Pavel, arcijáhen Přerovský, kanovník 
Pražský a Boleslavský. Tentýž držel i prebendu v Oujezdcí. Tomek, 
D. m. P. V. 121. 

Roku 1367 Bušek, arcijáiien Koufimský, který držel i pre- 
bendu ve Vrbicích. Ibid. 123. 

Roku 1373 N. kardinál sv. Andělů. Tomu přisouzena 
prebenda v Kojeticích a Vrbicích po Buškovi s týmž arcijáhenslvím. 
Ibid. 124. 

Roku 1384 Kanovník Pf ibisi a v. (Ekert, ?'arní osada Koje- 
tická, p. 2.) 

Roku 1391 Mikoláš ZSim pach z PotStejna, arci- 
jáhen Boleslavsk-ý (1388—1392). který zároveň držel prebendu ve 
Vrbicích. Roku 1392 zaměnil kanovnictví za arcijáhenstvf Kou- 
řimské s Vlachnikcm z Veitmile. Tomek, D. m. P. V. 130. 

Roku 1396 (?) Janek syn Jindřichův držel prebendu 
v Kojeticích a Vrbicích. Ibid. 131. Roku 1399 František ka- 
novník a roku 1403 VelisJav kanovník. Ekert, F. o. K. 2. 

Faráři čili plebáni z těch dob známi jsou tito: 

Roku 1355 Václav, který v-yměnil se svolením obročníka 
Jana Pavla své místo s Vavřincem, kanovníkem u .sv. Jiří v Praze. 

Roku 1355 1360 Vavřinec uváděl 17. května roku 1356 
a pak II. září 1357 plebána do Lobkovic. 

Roku 1360 vyměnil Vavřinec své místo s Liderem, oltářníkem 
oltáře ss. apoStolů Petra a Pavla v kostele Pražském s přivolením 
obročníka Jana Pavla, kanovníka téhož kostela. Tomek, D. m, P. 
V. 142, Ekert, F. o. K. 7. Liderius (Lider) byl farářem Koje- 
tickým od 20. července 1360 do 1. února 1361. Potom vyměnil 
mfsto své s Petrem. 

Plebán Petr uváděl 20. ledna roku 1355 nového plebána 
do LibiSe. 

Roku I3S2 byl plebánem Kojetickým J a n. Z visitačnt zprávy 
Pražského nrcijáhna Pavla z Janovic víme, že tento Jan byl kanov- 
níkem Boleslavským a již na jedenáctý rok farářem Kojetickým, 
av£ak v Kojeticích nesídlil, nýbrž přicházel týdně jednou neb dva- 
kráte a pak každý svátek do Kojetic sloužit mši svatou. Ostatní 
správu duchovní zastával zaň jeho vikarius Antonín, pak kněz Vít 
z Vořzechova, který byl již na čtvrtý rok vysvěcen. Do tohoto 
vikáře Víta stěžoval si plebáo Jan, že velmi často krčmy navStěvuje 
a od toho přes časté napomenutí ustáti nechce. Totéž dosvědčili 
sousedé Jakub Hlava a Blahut řečený Řzidlo a stěžovali si, že řečený 
vikář ke křtu sv, bére čtyři až pět kmotrů. Tu poručil arcijáhen 
Vítovi, aby ode dneška (od sv. Simona a Judy) až do Nanebevzetí 
Panny Marie do žádné krčmy nevkročil, sice že bude na měsíc dán 
do vězení. Vikář to u přítomnosti Libeznického faráře Hanky 
svého faráře Jana a děkana Ciilumin.ského slíbil zachovati. F.irář 



Jan pak napomenut, aby pro uvarování pohoršeni si zaopatřil do- 
volení, by smÉl sídliti mimo farni osadu a aby počal upomlnati 
dluiný desátek v Přebojicli. 

Více nám o farářích Kojetických před válkami husitskými 



b} Faráti u trakvistíet í. 

Ve válkách husitských dostaly se Kojetice ku Praze, a lo 
ku kostelu sv. MikuláSe v St. Méstě Pražském. 

Pražané byli tehdy vélSinou utrakvisté. Ve Starém mésté Pražském 
zasedali v radě téměř sami utrakvisté. Pouze za primátora Jana Bartužko- 
vicc z Dražte r. 1574 dostal se po dlouhém íase jediný katolík do sborn 
Staroměstských radních. Byl to Šebestian Agrikola z HorSova, po- 
zdéji jako rychtář, ktei-ý se i výjezdů do Kojetic súčastnil. — R. léoS 
by] primátor Heidelius, těž katolík, avSak brzy byl vypovězen. 

Páni Staroměstští byli však mírní utrakvisté. Když po zboření 
kostela v Hrobích protestantští defensoři chtěli svolati do Karolina 
v.íeobecnou schůzi, která by se radila o svobodách náboženských, 
a StaroméstStí ke schůzi té také byli pozváni, nepřijali toho pozvání, 
ale odpovědéli, že náboženství jejich není ohroženo, a císař pán že 
jest jejich ochráncem, Odpovřd tato těšila císaře Matyáše tak, že 
pochválil Staroměstské Pražany a udělil jím nové výsady. Podobné 
zachovali se Staroměstští, když pozváni byli od protestantských stavů 
k poradě do zeleného pokoje na hrad, kde se jednalo o stížnostech 
proti mlstodrŽícím. Katolíci í utrakvisté Staroměstští svorně odpo- 
vědéli stavům poukazujíce k tomu, jaké neštěstí stavové odporem 
svým proti císaři Ferdinandovi na třetí stav přivedli, a odepřeli 
úíastenstvi v nadředené poradě. Při vyhozeni místodržících z okna 
StaroméstStí nebyli. Popuzený lid měl jim to za zlé, shromáždil se 
u Staroměstské radnice a volal, že i Staroměstští radní by zasluhovali, 
aby vyhozeni byli z okna. Na Štěstí však Staroměstští radni v radnici 
již nebyli, — Staroměstští to také byii, kteří dali za dob Bedřicha 
Faicského na mostč lilídati kříž, aby nebyl odstraněn, — 

Z uvedeného lze snadno vysvětliti, jakým způsobem se dostali 
do Kojetic utrakvističtí faráři. Podivnější by mohlo býti. Že 
při mírném utrakvistickém smýšlení Staroměstsk-ých přece, jak při 
kostele ,sv. Mikuláše v Praze, tak i v Kojeticfch nalézáme kněze 
luteránské n bludpfské. Věc lze však snadno vysvěiliti. 

Po sněmu ("áslavském r. 1421., hlavně pak po povstání obcí 
Starého a Nového Města Pražského roku 1483 nabyla správa obcí 
Pražských rázu více demokratického. Podací právo přešlo na jedno- 
tlivé farní osady. V rukou farní osady spočívala i veškerá správa 
záduáního jmění. Správu tuto vykonávala obec prostřednictvím kostel- 
níků a zádušních úředníků. 

Kostelníci byli vážení občané, ktefl s dorozuměním faráře 
pořizovali ze záduŠniho jmění veškeré zádušní potřeby. Obyčejné 
bývali čtyři. Roku 1531 usnesla se obec Svatomikulášská, aby za 
kostelníky voleni byli dva mladší a dva starší .sousedé, a to z té 
příčiny, poniivadž taliové potřeby mají se všech rovně dotýkati, 
a jedni mimo druhé obtěžováni býti nemají. Úředníci zádušní 
měli mimo péči o potřeby kostelní též na starosti právní zálcžiidsti 
ko.stelů svého patronátu, jakož i záležitosti poddaných. Tak vyhoto- 



vovali zádu^nf úředníci SvatomikulášĚtf pro poddané Kojetické za- 
chovaci listy o řádném sejití se ve stav manželský. G. 13. Listy 
poselací G. 14., žádostivá psaní o propužténí z gruntu neb 
o dovoleni k žcnéni, G. 57. 184.. .svatební .smlouvy, listy 
výhostné. G. 121., listy mocné G. 196., 176., 211., psaní 
přímluvná, G. 185.. 190.. psáni ohradní, G. 173., listy 
svobody a chování, G 223., listy přiznavací, listy 
tedrovné pohořelým atd. 

Roku 1589 vyšetřovali Jakuba Čecha, nejen že rjxhtáří a kon- 
šelům jakožto právu lotrů, zrádců, zlodéjB. rasů, šelem vynadal ; 
nýbrž i toho hanebného skutku .se dopustil, Že néjaké Čáry 
s pytlíkem do komína povřsil a udil. Jakub Cech vymlouval se sice, 
Ze mu nékdo mezi jeho vrata čáry leje a tudy dobytek jeho suSi 
a maří, tak že mu již dvé klisny a jedna kráva zhynuly, a proto 
že na radu mnohých dobrých lidí do toho pytlíku zem mezi vraty 
sesirouhanou dal a do komína povfcil, aby zvěděl, kdo by mu v tom 
Škodil. Páni usoudili, aby pro takový ďábelský skutek hanebný trestán 
byl íat lávou. — 

Z toho vScho patrno, že slova 'úředníci zádušni' nebyla jen 
pozdéjSim jménem pro kostelníky. V manuálech poznamenávají se 
také zvláíf jména úředníků a zvlášť jména kostelníků. 

Obojí, jak kostelníci, tak i úředníci bývali v plné osadé voleni 
na jeden rok. Volba konala se obyčejně po předcházejícím kázání 
na den sv. Ondřeje ve faře, a jen z dfiležitých příčin odkládá se 
na jiný den. Zvolený by! povinen úřad přijmouti, mohl vSak z dů- 
ležitých přičiň Žádati, aby ho by] na jistý čas sproSién. Tak do- 
žádal se r. 1553 Jan MladSi Šmerhovský z Rosic, aby páni osadní 
jemu tu milost učinili, že pro mnohá zaneprázdnění té práce nemůže 
přijíti maje soudy a stáváni mnohá na zámku i na ralhůzich, aby 
toho roku mohl té práce kostelnické býti zbaven. Za toa příčinou 
dal 3 kopy nilá. a slíbil, aŽ potomně těch prací bude prázden, že se 
nechce jakožto soused volný a poslušný z ničeho vytahovati. I obdržel 
jest tu milost na osadě, a na místě jeho zvolen byl Václav Vopálka. 

Oba úřady, jak kostelnický, tak úřednický byly úřady čestné. 
Obojí však, jak kostelníci, tak úředníci záduSní byli sproštěni platu 
se svého domu, ve klerém bydleli. — Roku 1555 byl za kostelníka 
zvolen Pavel Šenkýř, křtěný Žid. Ten měl z volby lakovou radost, 
že dobrovolně se podvolil každého roku platiti 15 grošů českých, 
dokud bude živ. kromě povinnosti žákSm, zvoníkovi, faráři a jiných 
obecních sbirek. 

Věci pro celou osadu důležité vyřizovaly se ve velké obci. 
Mnozí však o.sadnici neradi se scházívah do valné hromady čili do 
, velké nebo plné obce, a tak se stávalo, že úředníci záduSnf nabývali 
při mnohých vécech. zvláítě pak při volbě farářů velkého vlivu. R. 1536 
stěžovali si pp. Brikci Řehák z Kvétnice, p. Jan Kozel z Pokšteina. p.m 
Modest z Pokšteina a podle nich někteří jiní sousedé osady sv. Mikuláše, 
kterak mnozí z nich, kdyžkoli jaké potřeby se strany toho záduSf 
nastávají a jednati se mají a zvláště Božské, že jsou toho ani do- 
sáhnouti nemohli, aby se tíž, jak od stnrodávna bývalo, podle jiných 
scházeli a jim jednati pomáhali; ale když obesláni bývají skrze slu- 
žebníka páně purkmistrova, Že se scházeti nechtějí, a Že jich po- 
směšnou dosti věcí odbývají pravice, jestli jim jaká potřeba toho 



jest, nechí se scházejí. Pan purkmistr a páni sl>r£icc jejich vzneáenf 
a obtížnost i posméch ten, který se jim stal, rátiU najíti. íe oni (ti 
nedbah' osadníci) jim to činí proti povinnosti své a prá\'u tohoto 
města (Prahy) a stolice této i na téžkost panu purkmistru a Ic ne- 
pamatuji na to, což jsou přijímajíce právo městské rukou dáním 
slíbili a pfiřklí. A proto pro dobrý pořádek Božských véci předkem 
i také pro dobro osady té usneseno, že, kdo by se podle ubeslání 
nezachoval a nenašel do společnosti té, že ten každý 5 grošů íeských 
aby dat, a to hned na zejiři od toho obeslání. A přestoupit-U by 
toho podruhé, aby dal 10 grošů deských; potřetí 15 groSů íeských. 
A jestliže by pak kdo mimo toto uloženi více toho se dopoií^lél 
a takovou téžkost panu purkmistru a pánům stolice této i také spolu- 
sousedům svým uíiail, aby o tom oznámili, že p. purkmistr a páni 
lakovou víc ráčí opatřiti a takového každého práva městského zba- 
viti. Kdo by však doma nebyl a zúmyslné toho nečinil, ten pokutou 
povinen nebude. - Po tomto usnesení býi-ali ti, kdož se do obce 
nedostavili, za příčinou pokuty zaznamenáráni. AvSak poznenáhla 
počaly se pokuty promíjeti, a to z té příčiny, že připovédéli. že tím 
Řtčdreji a o^hotnéji budou obecné svolené sbírky dá\'ati. M. D. 71. 

Roku 1571 bylo usUnoveno, aby ti, kdoŽ pod pokutou do 
osady byli obesláni a se najíti nedah, skládali pokuty na lojové 
svčtlo do domu Božího pánům kostelníkům po 2 gro^ch, a kteH 
by se tak nezachovalí, aby do rady byli obesláni. (J. 178. 

Za příčinou této nedbalé docházky do valné obce byli r. 1536 
úředníkům na pomoc zvoleni z osady staráí a zkušené osoby pod 
pokutou 5 groia, >aby tak dostatečné mohli s nimi jednati, řídili, 
spravovati, jakoby váecka osada byla'. Osoby tyto, osm až deset, 
nazývaly se obecní starSf neb radní. Zařízeni toto nebylo \žak 
pánům úředníkům po chuti. Roku 1585 podotýkají ve svém 
manuále, že voleni byh -ca lege, ne quis se immisceat et intrudat 
oHicio ilIoruRi*, t. j. aby se jim nikdo nemíchal v jejich záležitostí 
a úřad. ^ Že i mezi úřednilíy brzy nepořádky zavládly, vidéli jsme 
při Tomáši Bechynském. jinak Břečkovi, který na smrtelném loži 
doznal, jfe mnoho přes 70 kop sirotčích penéz za ním zůstává. — 
Že pak si úředníci zádušní velký vliv na osazování far osvojili, jest 
patrno i z císařského dekretu r, 1592. Toho roku po sv. Petru a 
Pavlu byli totiž všíckni úředníci zádušni Starého místa obesláni 
k purkmistru, a lu jim čten dekret J. M. císaře, že by u nékterých 
osad jinam obraceli zádušnl důchody, než náleží, knéžim platův 
ujímali a v nékterých farách (moha míii| trpěti nechtili. Proto po- 
ručeno od pana hejtmana P Václavu z Lobkovic, by při všech 
oiadách nařídil, by úřednici ze všech zádušních důchodů před nimi 
učinili počet ten. Úředníci Svatomikuláššti učinili počet za 28 let od 
r. 1554 do r. 1592. — Toho roku přestalo také voíeni úředníků od 
osadnfch. Úředníky volil purkmistr a páni {radní) jakožto po zemi 
nejvyšší koilatorové, a farním osadám zůstalo pouze právo voliti 
kostelníky. Tím v4ak nebyly veSkeré nepořádky odklizeny. 

IV manuále kostela Týnského čteme, že úřednici Týnští za 
r. 1597 nic nepoznamenali, co přijali, a mimo vůli a sneseni všech 
pánů osadních faráři deset kop míš, na každý kvartál proti předešlému 
dávali, což se i nadále musílo dávati. Když pak byl přední úředník 
pan Ludvik Korálek napomenut, aby Činil počct ten za rok, roz- 




r nemohl se a — umřel. Jako úředmci TýnSti činili i jiní. činili i Svato- 
' mikulášátf. Kterým farářům přáli, těm přidávali, kterým nepřáli, těm 
strhovali, vyčítali, že na pr. mnoho dřiví spálí. Že pak přáli farářům 
lateránským a kacířským, toho důkaz podává nám Jan Turek — a íe 
nepřáli věřfcim, starým utrakvistům, toho důkaz vidíme na TomáSi 
Soběslavském při kostele sv. Mikuláše. 

Jan Turek byl farářem u sv. Mikuláše r. 1563. R. 1566 za- 
pověděla mu konsistoř úřad kněžský pro rozličná bludná učeni, 
R. 1568 byl mimo vědénl osadních podán do Hradce Králové. 
Úřednici však přičinili se všemožně, aby Turek byl jak -interdiktu' 
zbaven, tak i u sv. MikuláSe ponechán, Za tou příčinou obrátili se 
ku konsistoři a pak k nejvyššímu sudímu královst\'í Českého, Janu 
z Valdítýna a na Hrádku nad Sázavou, a když ničeho nepořídili, 
vyhrožovali nespokojeností sprostného Hdu, který prý kázáni jeho 
rád poslouchá. Lid prý jim bude zlořečiti a je klítí, jako by Jan 
Turek z Prahy byl přišel jejich vinou. A jaký to byl kněz ten Jan 
Turek, že takové přízně požíval? Jak již svrchu podotknuto, hlásal 
rozličná bludná učení, zejména pak učil: >Sacramentum extra uaum 
non esse sacramentum, monstrantiam esse tantum. \Svátost nejsv., 
pakli se nepřijímá, není Svátostí, ale jest pouhá monstrance. I O Panně 
Marii smýílel lehkomyslně a se svátostmi lehce se obíral. Arcibiskup 
Antonín Brus pravil o nčm r. 1570, že tolikerými ohavnostmi jest 
poskwnén, že záhubou duSim. krví Kristovou vykoupeným hrozí 
jako sveřepý Turek ičlu, Administrátor Václav Beneáovský nazýval 
ho starým kacířem. 

Roku 1591 byl J. Turek farářem v Žatci, potom dostal se 
k sv. Michalu na Novém mčslě Pražském, na krátký Čas opět 
k sv. Mikuláši a pak byl farářem ve Vodolce, odkud pro svá bludná 
učení a svou hanlivou ženu byl vypuzen. Pomocí Novoměstských 
pánů chtěl dosáhnouti opatslvi kláštera Slovanského, a když toho 
nedosáhl, chtěl se státi farářem na Proseku, Konsistoř utrakvistická 
však za pomoci arcibiskupa Medka záměry jeho překazila. Konečně 
stal se farářem někde za Čáslaví, kdež se roznemohl, v Praze 
r. 1590 zemřel a na hřbitově u sv. Jindřicha byl pochován. M. D. 
Zcela jinak chovali se úředníci zádušní k Tomáši Soběslav- 
skému, který byl mírný utrakvista a věren starým řádům církve. 
Ačkoli z počátku sami o něj žádaii, počali jej pronásledovati, kdýž 
se nechtěl řídili choutkami jejich a pánů literátů. V odpovědi své 
ku konsistoři na žalobu úředníků praví mezi jiným Tomáš Sobě- 
slavský doslovně toto: .Porozumívám jim* (úředníkůml »že, jak 
sami z nich někteří zbomíci jsou, že by také ze mne zborníka 
udělati chtěli, abych bez komže křtil, oddával i na funus chodil, 
neb již u nás půl sboru v kostele jest, neb plátna černá v postě 
na oltáře, která prve měli, zprávu mi někteří dali, že ještě za kněze 
Turka kuchařce na Krtuchy a harcovnice rozdělali, a jini praví, íe 
jich nahoře majít. Ovšem i úředníci na TomáSe Soběslavského si 
stěžovali. 

Konečně viděl se Tomáš Soběslavský nucena jinde místo 
si vyhledati. Roku 1602 byl farářem u sv. Vojtěcha v Podskalí. 
Jemu byla dána k posouzení kofesse augsburská a bratrská, kteréž 
obě zavrhl. Roku 1609 stal se administrátorem konsistoře pod 
obojí. — Tímtéž duchem, který se tuto jeví, řldiU se páni úřednici 

z JA|Í» ncp.tr.(k l*,ki TíHlW. DII í. 3 



áÉÉ 




i při osazování faráffi Kojetických, jak- uvidíme zvláSté při faráři 
KrySpfnovi. 

Z první polovice Ěestnáctélio století nenalézáme o faráfich 
utrakvistických v Koj eticích podrobnéjĚích zpráv, poněvadž páni 
úředníci, jak jsme viděli, nedbale a nepořádně do svých manuálů 
a rcgister zapisovali. Z jednání a dopisů konsistoře katolické a 
utrakvistické, vydaných Drem. Klementem Borovým, dovídáme se 
však, že r. 1534 fanifcm v Kojeticích byl knéz Matouš. Tento 
Matouš odebral se bez svoleni administrátora za faráře do Citová. 
Musil se v5ak vráliti a dán za to do vězení. Před tím byl farářem 
v Chuchli. Když k Chuchle odeáel, obžaloval svého nástupce 
Vojtécha, íe jest corpus Domini nostri Christi (tělo Páné) spálil na oltáři 
a popel ten kázal pak s oltáře snésti. Při Stáni, které potom dne 
4. prosince 1534 s knězem \'ojtěchem měl, nemohl však Matouš 
žalobu svou dokázati. Naopak vyšlo na jevo. Že porušeni Nejsvé- 
téjŠi Svátosti se stalo za něho. a Vojtěch pou/.e čeho v tom případě 
třeba bylo, že opatřil, t. j. NejsvětějSi Svátost přijal, ov.šem cum 
nausea, s odporem, moly a mušk-y na patenu vybral a prach ten 
sám spálil, ne v.šak u přítomnosti sedláků, jak farář Matouš tvrdil. 
Příštího roku o Velkém pátku rozhněval se farář Matouš v Koje- 
ticích tak, že při oltáři jednou rukou r\'al pachole a v druhé držel 
kalich, při čemž >krev BoÍi< (sic) rozlil. Také nechtěl dvou dětí 
křtíti. Neudáno však, z kterých příčin. Z těchto důvodů, jakož i 
proto, že maje státi v konsístofi nestál, dán byl do vězení, a také 
mu povědíno, aby sobě rukojmě zjednal a, což mu rozkázáno bude, 
krom peněz, aby to učinil. — 

Roku 1545. byl farářem v Kojeticích Mikuláš. O tom a ná- 
sledujících farářích dovídáme se zase z manuálů a register zá- 
duŠnich úředníků. Roku 1545 farář Mikuláš psal kšaft rychtáře 
Mikuláše. K. 1559 byl s rychtářem a s konšely při smlouvě bratří 
Kalousových a jejich sestry v příčině 40 kop, které mČlí na ' 
Hruškovském gruntě. O sv. Filipe a Jakube byli ještě osadníci 
KojetiČtí při výjezdu pánů napomenuti, aby měli k panu faráři 
šetrnost a vážnost. Roku pak následujícího t. j. 1560 byl již farář 
Mikulá'^ nebožtíkem. Po jeho smrti ucházela se jeho teta Uršula 
z Roudnice, která byla u něho některá léta v Kojeticích, o dědictví 
po něm, a žalovala, k-tcrak by jí zádušnf úředníci u sv. Mikuláše 
nejen věci faráře, nýbrž i coŽ jejího bylo, pobrali a do Prahy od- 
vésti dali, zejména peníze, které mu UrŠula při Roudnickém právě 
odevzdala. Úředníci Svato mikulášští však tvrdili, že peníze ty ležeti 
ostaly při právě v Roudnici. Její věci, zejména šatstvo a cínové 
nádobí chtěli jí vydati, ale ne vše. Čeho žádala, poněvadž jest prott 
patenli^m zemsky-m a sněmovním, aby, když kněz zemře bez kšaftu; 
příbuzná chtěla si vŠe osobovati a míti. Beztoho prý mimo hotové 
peníze vynesla dosti velkou sumu a dala vj-véxti nenáležitě a ukrytě 
mnohé věci z hospodářství, šaty ložní a jiné věci, s kterými se 
odebrala do Roudnice. Až včcí ty vzaté na právě složi, pak chtěli 
i úředníci jí učiniti zadost, a za tou příčinou stanovili jí den k stání. 
Dříve nežli se 5pi>r vyřídil, VorSila zemřela. Kšaftem ustanovila 
Khmcnta Pekaře z Roudnice za dádice svrchků, nábytku i peněz 
pn zemřelém faráři Mikuláši, Spor počal poznovu a vlékl se aŽ do 
r. 1 569. Pekař <jdvolával se na svědky, kteří mohou dotvrditi, 




f nřifteři páni a úředníci z Prahy po smrti faráře MikuláSe. přijeli 
o Kojetic a tam přes Žádost osadníků Kojetických a některých 
Kosteleckých, aby do příjezdu Klementa ničím nehýbali, na penézich, 
na Šatst^-u, svrScích a jiných vécech, což bylo svobodnice UrŠuly, 
pobraH a odjeli s tím do Prahy, Uoku 1569 nařídili konečně páni 
Pražané iirednikfim, aby dali, co vzali, osobám kterým náleží. — 

Po smrti faráře Mikuláše zůstalo na dluzích něco desátku. 
Obih' pak dalo se >z nápolku- vymlátiti a půjčeno z něho Květoflovi 
Duchkovi a Vávrovi půl desátá strychu. Měli je budoucího roku 
oplatiti. Že vžak toho roku byla malá úroda a velký nedostatek, 
sečkáno jim do roku 1562. V tomto sporu o dědictví dána i 
pastu^na Kojetická do vězení, že jest některé věci kněze Mikuláše, 
jako knihy, k sobě přijímala. Později dána byla na rukojmí. Páni 
úředníci vzali léž z truhlice faráře Mikuiááe 170 kop. m,, kterých 
upotřebili k zakoupeni gruntovních peněz od Doroty, dcery pana 
Václava Voza. (Za 445 kop dali aXl kop lU gr.) — 

Roku 1562 byl farářem v Kojeticich Jan. Ten měl jakousi 
nemilou záležitost nejprve u konsistofc a u administrátora, pak 
i u úředníků, týkající si; kuchafk-y a čeledína. Konsistoř a admi- • 
nistrátor žádali pány úředníky, aby čeledína farářova z gruntu vy- 
pověděli. Tito vSak povolali faráře před sebe, dali mu list přečísti, 
a on sám misto čeledína svélio odpověděl, že se tu proti němu od 
kohosi věci z nějaké kyselosti dějí, a že o to již před konsistoří co 
činiti měl on i jeho čeledín. Kdo by ho vSak chtěl v čem- stihati a 
patrně naříkati, že každému chce býti práv. Na to odpověděli 
páni úředníci konsistoři, že nevědí, co se u konsistoře dalo, a Že se 
také po tom neptají, av^ak aby cizí čeládky, která na chlebě a pe- 
nězích jejich není, bez uznalé a hodné příčiny z gruntu vypoiíídati 
měli, tuho pro mnohé a slušné příčiny učiniti nemohou. Chtějí 
však faráře i Čeledína povolati k slyšení a učiniti dle práva. OČ Slo, 
a jak věc dopadla, nevíme. Tolik vSak jisto, že farář Jan ještě 
toho roku z Kojetic odešel, — 

Jan Klichendrich r. 1563. 

Páni úředníci dověděli se od pana doktora Tomáše Vodtian- 
skěho, že -by Jan Khchendrich, děkan v NaČeradci, rád >bliže od 
Prahy byl, a v NaČeradci již pořádné odpuštění vzíti měl.' 1 mluvili 
o tom s panem administrátorem, knězem Janem Mystopolem, a ten 
svolil, aby mu oznámili, že na gruntech jejich ve vsi Kojeticich 
vzdálí od Prahy dvě mile, potřebuji duchovního správce, by se tedy 
při čase sv. Jiří nejprve příštím k poddaným jejich odebral a tam 
správu duchovni k sobě přijal. Připovídaji mu, že jej ve všech 
potřebách jeho náležitě chtějí opatrovati a ochrai^ovati. Jan Klichen- 
drich nabídnuti přijal, avšak již příštího roku oznámil pánům, že má 
úmysl se bráti jinam, a tn nejvíce pro neopravování farního domu. 
Páni úředníci slibovali, že se přičiní, a že jíž o tom také jednali, 
aby nad tím stižné mysli neměl a při poddaných jejich pro získání 
lidských duši pracoval, začtž se mu chtějí odsluhovati a jej opa- 
trovati. 

Než, Jan Klichendrich zůstal při svém, a páni úředníci vi- 
děli se nuceny vyjednávati s farářem Adamem z \'odo!eny Vody, 
aby třetí neděli v Kojeticich posluhoval, začež mu za jeho práci na 
lu třetí neděli do půl léta dáti chtějí čtyři kopy a jiné případnosti. 



36 - 



Což OQ na íádrist pánů a přímluvné přiznáni kněze Jana přijal. 
G. 109.' 

Roku 1571 Jan Mis lín. Toho roku vznášeli poddaní stíž- 
ností proti faráři Janu Mislinovi, že bez jejich védomi a opovědi' 
jinde posluhuje a nikdy na kázáni též časem těžce se jich dotýká. 
I jsou z oboji strany dosti stizné napomenuti, aby sobe příĚiny k ne- 
svornosti nedávali, ale jedni druhé v lásce mdli a ku vzdéláni aby 
sobě byli. A kdyby mezi nimi co odporného vzeSlo, sebe vespolek 
snášeli. Při tom letnikův, buď domácí nebo přespolní, ani desátkflv, 
mandel&v, snopův obilí kteří nedali a nevyplnili, jemu p. faráři, aby 
k tomu od rychtáře a konšelův přátelsky a povlovné i skutečně pK- 
držáni byli. A nemohlo-lí by to prospěti, by to vznesli na úředníky, 
že v5e li vyřízeni a vykonání přivésti ne bez skutečného trestáni 
chtějí. Jaké by vůle obě strany — farář i poddáni — o budoucí 
faráře na zimu ostáni byli, měli pánům v čas oznámiti. G. 185. 

Roku 1573 zemřel Jan Bukovský. farář K.o|etický. a bratr 
jeho Havel Čejka ze vsi SemČic hlásil se o dědictví. Úředníci zádušl 
sv. Mikulááe odpověděli, Že dříve třeba zjistiti, učinil-li farář Jan Bu- 
.kovský nějaký kšaft. Kšaft nalezen, a Ondřej Bukovský, synovec 
zemřelého, syn svrchu jmenovaného Havla Čejky, byl ustanoven dě- 
dicem. Poručnfky káaftu byli Adam Tchoř a p. doktor Tomáš Vod- 
óanský. Ondřejovi odkázáno, co zůstalo na penězích, svršcích, ná- 
bytcích a dluzích obili. Bylyť pak na dluzích ve Zlonfně u rychtáře 
dva strychy žita, u krčmáře tamtéž dva str>'chy ovsa, v Biškovicich 
jeden strych píenice, jeden žita, jeden ječmene a jeden ovsa. 
■ 1 požádán p. Jan Scribonius jinak Pišl z HorŠova, obojích práv 

doktor, pan probošt Pražského kostela, k němuž Zlonfn patřil, jakož 
i děkan kostelův Pražského a Vyšehradského, který měl v Biškovicich 
zboží, aby dědici k dluhu dopomohli. Z Mělníka hlásili se také 
někteří o nějaký dluh. Těm vŠak odpověděno, že v káaftě výslo^Tii 
bylo udáno, že farář Jan Bukovský nikomu není nic dlužen, a že 
bratr a synovec faráře Bukovského jsou v držení statku po zemřelém, 
u těch nechí se hlási. Písaři Janu Stěchovskému a služebníku z Měl- 
níka, kteří* taktéž z dědictví míti chtěli, co prý jim nebožtík slíbil, 
odpovéděno: Kdo maje přípověd sobě od koho učiněnou, nevěděl-li 
ji sobě k místu za živnosti připovídajiciho přivésti, že po smrti 
darmo na právo nastupuje: poněvadž každá připověďs připovidatelcm 
umírá. 

Roku 1577 Mikuláš Čejovský. Jest to tentýž k-něz, na 
nějž r. 1555 v plné hromadě v Praze sbírka se dala po jedné kopě, 
aby mohl býti i-yslán do Vlach k vysvěcení. Za to měl býti u sva- 
tého Mikuláše k-aplanem, a zapůjčené peníze měly býti oplaceny. 

Kdy se Mikuláš Čejovský dostal za faráře do Kojetic, udati 
nelze. Setrval tam však až do r. 1587. V době té měl s osadníky 
mnoho mrzutostí. 

Roku 1577 stěžoval si při výjezdu pánů do Vávry Křižka, že 
by ožravše se k němu nenáležité se chovati a iianlivá slova mluviti 
měl. Za to byl Vávra Tzat lined v trestání do Prahy. 

Roku 1579 přimlouval se za Kvétoně Hi-ušku, ktei-^- měl pro 
své hanebné řeči a neváŽnost všetečnou, jíž se jest proti Pánu Bohu 
a pánům svým přítomným dopustil, dán býti do Satlavnlho vězeni 
a pak z gruntu se vyprodati. i. 



Roku 1580 napomínáni byli KojetiČtí od pánů k pobožnosti 

^a pilnému slova Božího posloucháni, by si farář do nich ncmusil 

t stěžovati. Napomínání to opakuje se téměř kaídélio roku při vý- 

j jezdech pánů. Mnoho tedy nepfisobilo. Zvláítě pak r. 1586 stéžoval 

] si farář do sedlákův, manželek i jejich Čeládky, kterak nepilnř se 

t scházejí k posloucháni slova Božího. 1 poručeno jim, aby se toho 

r více nedopouátěh, a pakli kdo svévolné tak se nezachoval a do ko- 

I. Stela, kdež by slovo Boži slyšet, časně s manželkou a čeládkou ne- 

LpřiScl, takový každý od p. faráře poznamenán, pánům úředníkům 

L podán býti a potom v kostele přes noc seděti má. M. D. 61. Roku 

I následujícího žaloval zase na Ondru Hlávkovic, že čeládku jeho 

1 í jiných sousedů u sebe přechovává, od nich kradené véci přijímá 

I a ke zlodějsivf jim napomáhá. Totéž žalovali i konšelé. Hlávka 

L měl ve čtyřech nedělích z gruntu se vj'prodati, poněvadž se tak 

I hanebného skutku dopustil. Víme vĚak, že podobné hrozby o vy- 

E prodání se z gruntu nebývaly vždy brány do opravdy. Ondřej Hlávka 

dostal dále v Kojeticlch. Téhož roku po sv. Trojici stěžoval si farář 

ICeJovský i na mfstČ Kateřiny své do Duchka Sapoucha a do rych- 

ff -.táře. Oba dva a jeSté někteří konšelé dáni do šatlavnílio ví-zeni až 

l^o sobotj'. Při této příležitosti zaslali \'áak úřednici faráři Čcjovskému 

Fitiplikaci sedláků, aby z ní poznal, co sedláci zase do faráře si stě- 

■Xují, a pozvali jej, by budoucí sobotu se dostavil do Prahy, aby 

T jeho přítomnosti věc k svornosti a lásce přivedena býti mohla. 

i on před sebe nebral, co by se na záhubu poddaných vztahovalo. 

lAvšak svornost a láska se již mezi faráře a osadníky nevrátila. 

Pfíštlho roku 1588 MikuIáS Cejovský farářem v Kojeticích již nebyl. 

Dříve ještě, než odešel z Kojetic, omlouval se pří panu Sekerkoví 

E Lobkovic, že byl od Jana Hrona, krčmáře téhož p. Sekerky v Ko- 

Jeticích beze všf příčiny z pouhé jeho zlosti a nepřízné >omluven' 

WB těžce obžalován, jakoby jeho původem poddaným zapovězeno bylo 

(ílo cizích krčem chuditi. Páni úředníci dotvrdili na jeho žádost, že 

Kiečcná zápověď stala se od nich ještě dříve, než Mikuláš Cejovský 

>tal se Kojetický'm farářem. 

Po narození Panny Marie r. 1587 žádán byl jeátě jako farář 
_KojetÍcký od pánfl zádušnich úředníků, by jim při nastávající slav- 
Itiosti kostelů Pražských jejich kostel opět pustý nezůstal, by v so- 
"lotu po sv. Matouši na noc k nim se vypravil a dotčeného dne 
tíovem Božím a velebnými svátostmi posluhoval, nebo na ten čas 
tyU zbaveni duchovního správce. — 

\'íce se o faráři M. Čejovském v Kojeticfch zmínka nedčje. 
za jeho farářování konečně účty zádušní do pořádku byly při- 
Pýedeny, podotkli jsme již dříve. 
Roku 1588 Kryftpfn. , 

Po odchodu Mikuláše Cejovského z Kojetic a po smrti Miku- 
r Karyka z Řezná, pána na Chvalech a na Sluhách r. 1587 při- 
éli úřednici zádušní Kryšpina, faráře ze Sluh. za faráře do Kojetic, 
"I se administrátora neb konsistoře o svolení tázali. Administrátor 
t páni faráři konsistoře arcibiskupství Pražského pod obojí přijíma- 
cích považovali jednáni toto za potupu duchovního úřadu se strany 
Udu&nfch úředníků, kteří si úřad duchovní osobovali a fary kněžimi 
_(atřovati chtěli, a zadali na né stížnost purkmistru a pánům Sta- 
rého Města Pražského. Na tuto stížnost odpověděli úředníci přípisem 



J 



— 38 — 

purkmistru a pánfitn Staroméstským, že nikdy na tom nebyli a nejsou, 
aby na které fary kromě kolaiorstvi své knčží podávati a tak na 
sebe úřad jejicli potahovati méli. Ze ani jedné fary oznámiti nemohou 
páni koasistoriánové, na kterou by knřz^ od nich podán by!, že bez 
sneseni osady nic před se neberou. Že pak podle jistého osady 
zastání kněze pořádně na úřad kněžský od dobré paměti pana arci- 
biskupa Pražského ordinovaného a na gruntech souseda jednoho aí 
posavad zůstávajícího do vsi (Kojetic) na kolaturu svou k příštímu 
sv. Jifi zvolili, majíce o něm dobrou zprávu, že dary Božími obda- 
řený a příkladného života jest a prospívati může, nenaději se, aby 
tu co na potupu p, administrátora a konsistoře učinili. Když ho 
p. admini-strátor na té faře (v Sluhách), kdež nyní dlouhý fas zů- 
stával, trpěl a jemu nic neříkal, rnětí jej za kněze pořádného. Proto 
se jim vidí, že v tomto nedostatku kněžstva také jeho na gruntech 
jejich trpěli moci ráčf. Čeho Jedné osobě (p, Mikulášovi Karykovi 
ze Sluh) přál, že vSí osadě také toho přáti ráčí, zvláště že !idé cizo- 
panítí z mnohých vsi, k tomu zadují (Kojetickému) náležející, toho 
jsou při něm hledali a dosáhli. Snad kdyby se jemu a cizopansk-ým 
lidem v tom Jaká překážka činila, že by od toho kostela jinam od- 
trhnouti, a ty pomoci, které až posavad rádi činili, činili se zbraňo- 
vali, a tudy teprva pokřik na úředníky býti mohl. Pak dokládají 
doslovně: -A poněvadž slavné paměti císaře Ferdinanda nařízeni 
jest: která osada, netoliko ve všech, ale i v městech Pražských, 
8 kterým knězem a farářem o byt se snese, že pan admini,strátor 
s konsistoří toho potvrditi maji> : proto žádají, by jiní a poddaným 
Jejich i ciíopanským p. administrátor v dobrém předsevzetí překážky 
činiti a je na něčí správu tak při sobě vykládali neráčil, Jakoby to 
na zlehčení práva duchovního, nač nikdy nemyslili, před sebe bráti 
méii. - 

Potom stal se po nalezeni sv. KHŽe r. 1588 výjezd do Kojetic. 
Ctihodný kněz KrySpin přistěhován byv ze vsi Sluh do Kojetic za 
faráře, od pánň jest přij.it, fara a kostel Jemu k dobrému opatrováni 
poručeny, a on při tom napomenut, aby v počestnosti a čistotě živ 
jsa vedle povolání svého se choval, na sobě \iem dobrý a chvali- 
tebný příklad dával, povolání svého nenbmeĚkával, nýbrž s pilností 
(mnohým jinde přisluliováním se nezaměstnávajíc a lakom.ství ne- 
vyhledávajíc), jakž na věrné pastýře náleži, vykonával. NačcŽ kněz 
Kryšpin odpověděl, že tak a nejinak se chce chovati. M. D. 85, 

Když administrátor a konsistoř stížnosti svou k purkmistru a 
starSíni Staroméstským odstranění kněze KryŠpína z Kojetic nedosáhli, 
obrátili se k císaři a jeho jménem zaslán osadním Svatomikuláiským 
přísný rozkaz, aby ihned beze všech odpomosií a výmluv téiiož ne- 
řádného kněze z faiy vybyli a na jeho místo toho, kterýž by jim 
od konsistoře podán byl, konečně a jistotně přijah ničím se nevy- 
mlouvajice. ') 



') Dotčený dopis zni: Jclio M. ťtiroský císař, Uherský a Český král, Pán 
náš nei milosti véjii lačí toho hodnověrnou zprávu míti, kterakby sobe VQsadnf 
u sv. MikuláSc v Starém M^té Pražském bet vůle a v£domí Velebného a p^ 
čtivých Administrátora a jiných Konsistoří anů v pod obojí pfijímajicich, kterýmli 
se spravovati mají, na faru svou v Kojetidch kněze neřádného a učeni bludného 
vi;iii a tudy nemalé pohorSení lidu obecnému i také zlý přiklad jiným na aoM 
ukazovati méli, v černí Jeho Milost Císařská za milostivé opaiřem' ve vSi poni- 



39 — 



Osadníci nespěchali vSak toto pfisné nařízeni vykonat, nýbrž 
.zadali k cisafi suplikaci následujiciho obsahu: Pokud se dotýČe fary 
SvalomikuláSské v Starém Městě Pražském ležící, na tu Že toho kněze 
přijali, o němž nedrží, aby konsistoř do něho co stéiSovati si mřla, ' 
Pokud pak fary v Kojeticích se dotýČe, ta prý jim samým nenáJcíi. 
nýbrž náležejí k ní a opatruji ji také i kmetci lidé okolních pánii, 
kteři všickni společně nynějSího kněze jsou sobě za faráře oblíbili, 
jistou a konečnou zprávu vzavše, že čiovĚk dobrý, příkladný a kněz 
od konsistoře Pražské před několika lety přijatý a pořádný na jiných 
gruntech jednoho jejich souseda mnoho let od konsistoře trpřn jest a nic 
mu fikáno nebylo. Ano. dává se mu od mnohých dobrých poctivých 
lidi ze stavů \'ySáích dobré slovo, a oni toho také povědomí jsou. že 
církevní starobylé pořádky, straně jejich pod oboji příjímajicich zvyklé, 
chvalitebně zachovává a lid 1; nim vede. Kdyby jináČe bylo, a on 
• hostinské učení' mezi lidi vlruĚovali chtěl, nemohli by jej na léž 
faře trpěti. A proto prosí poníženě J. Císařskou Milost, aby pro 
vzdělání těch ubohých lidi poddaných a přetržení mezi nimi roz- 
pustilosti dotčeného kněze na téže faře zanechati ráČíl. 

Kněz Kryšpín však v Kpjedcích dlouho neostal. Ve čtvrtek 
památky středoposti oznámil Kojetický rychtář pánftm starším a 
osadnini Svato mikulášským. Že farář KrySpín od osadnfkfi odpuSiění 
bére a jinou farou se opatřiti chce. Poněvadž farář o tom pánfim ni- 
čeho neoznámil, učiněno k němu psaní, aby pfijda do Prahy, sám 
je toho zpravil, bylo-li by tak. 

V sobolu -post oculi< předstoupil kněz Kryšpín, farář Koje- 
tický, před pány star.íí a oznámil, že jest odpuštění vzal za příči- 
nami třmito: ]. Aby páni osadní a staráí více pro něho zaneprázd- 
nění neměli, 2. Chtěl tudy přivésti osadní záduši Kojetického k ně- 
jaké táace. aby o něho stáli, ale oni nic neříkají. — D&vod tento 
špatně souhlasí s udáním úředníků v suplikaci k císaři, že sobě 
vSickni lidé kmetci ku Kojeticům přifaření faráře toho oblíbili. — 

Nikoliv oblíbenost faráře Krišplna u lidí kmetcích, nýbrž spíše 
v&Ie pánů úředniků byla příčinou, že si jej zvolili za faráře, A jací 
faráři u pánů úředníků oblibu nalézali, viděli jsme při Janu Tur- 
kovi.'') — 

Po odchodu faráře KrySplna dosazen do Kojetic za faráře r. 1589 

íenosti proSen býti ráči. I ponĚvadí konsistoř Pražská ta. tou pfífinou ustano- 
vena jest, aby knéíí řádní na fary do mést v Království tomto dodáváni, a toho 
Hctffno bylo, aby hostinsky náboíenstvj mezi lidi vtrul^ováno nebylo. A protoí 
Jeho Milost Císařská zpočátku psaným vosadnim Svato mikulášským ráčí přísné 
poroučeti, aby oni ihned beze všech odporností a vejmluv tého2 neřádného 
IcnCíc 1 fary své vybyti a na jeho místo toho, kierýí by jim od dotčené konsi- 
stoře podán byl. ničím se nevymlouvajice. konečné a jistotnS přijali, a v lom 
ae poslušné zachovali, jinače nikoliv nečiníce. 

Decretum per Imperatoriam Mai, in Consilio Pragae 31. Maji Anno MDLXXXVIIT. 
Osvald w Senfeldu. {M- D. F. 38.) 

'I Byl to TomáS Sobéslavský, dříve farář u sv. Havla, který na žádost 
osadníků bvatoraikuláSských u nich faru přijal, ale briy s literáty i s pány úřed- 
níky do sporu se dostal. 

') Gindely ve spise >Geschichte der bohm. Bruder« 11. p. 141. vypinvuje. 
fe stavovský výbor r, 1575 svéfii vypracováni konfesse, která se mela niiývali 
konfessi českou, Dru. Pavlu Pressiovi. rodáku Kouřimskému, a jakémusi M, Krys- 
pinovi, jehiti jméno mu nebylo blííť známo. Moíná, íe to byl tento Kryšpín, 



némž t 



. řfč 



- 40 — 

Václav, drive farář u sv, Vojtěcha v Kalabrii. Ten však bud do 
Kojetic ani ncpfiáel, anebo lam byl pouze pňl roku. Neboť v nedělí 
jubiíate, jinak o sv. Jiří, seSH se osadnici a snesli se aílřejSího dne 
jíti do konsistoře a oznámiti, že téhož faráře do Kojetic přijíti chtéji. 
Dne 23. října téhož roku uvádí se již jakožto farář v Kojeticích 
Martin StaropraŽský, čili Martin Pikhart ze Zeleného 
Oudoli. Byl dříve farářem ve Vepřku, a již r. 1586 žádali jej 
osadnici Svatomikuláššti, když farář jejich Václav od nich pryč se 
^^ odebrati mři. nechtřMi by k nim jiti za faráře, Tehdy ncmohh prý 
^^^L však pp. úředníci^ ant s p. administrátorem, ani s konsistoří o jeho 
^^^H ^ osobu jednati. Žádali vSak od něho odpověd, jaký by byl jeho 
^^^p úmysl o tom. Konsistoř viak podala tehdy místo nřho k sv. Miku- 
■ láši v Praze Jeronýma Domažlického, toho času faráře Loučínského. 

I — Kojetíčtí byli velice povdědni, Že jim páni tak brzy nového faráře 

W opatřili. Proto při výjezdu r. 1589 dne 23. října předstoupili osadni 

I k záduSi náležející u vťtSim poctu a poděkování s vinšem učinih, že 

I páni jim faráře objednati a opatřiti ráčili. K poděkování připojili 

I hned žádost, aby jim farář sutý desátek na rozličné potřeby záduáni, 

^^^^^ zvláště na stavení since odpustil, aneb aby jim alespoi^ třetiny, která 
^^^^P na zimii na jedné kope záhonfi žitem jest oseta, k ruce zádušf bylo 
^^^H dopřáno. Páni úřednici jim slíbili, aŽ všecken desátek snopný a jiný 
^^^^P sutý svezou a odvedou, že mají míti přátelskou odpověď. Avšak zá- 
^^~ roven poznamenali v manuále, že k tomu nebude moci přijíti, neboť 
by to věc nová a neslýchaná byla pro jiné faráře. Při tom také byU 
poddaní napomenuti, aby v lásce a svornosti vSíckni přebývali, 
a farář žádán, aby, pokud se týČe jeho povinnosti při vykonávání 
služebností církevních, jich neobmeškavši, aniž mnohými poslu- 
hováními se nezameSkával a pokudž by pfi poddaných jaké neřády 
spatřoval, ty přetrhoval a k lásce a svornosti i dobrému pokoji slo- 
vem Božím vyučoval. Farář připovědčl napomenutí to \ žádost pánův 
míti na paměti. 

R. 1590, když páni v Kojeticích byli na výjezdu, přije! za nimi 
kněz Tomáš Soběslavský, farář Svato mikulášský v Starém Městě 
Pražském, přimlouvaje se, aby farář Kojetický Martin půjčil k záduŠÍ 
sv. Mikuláše 200 kop. TomáS Soběslavský byl toho času v tuhém 
sporu s literáty i úředníky a chystal se jinam odejíti. Z vypůjčených 
peněz chtél nepochybné vyrovnati svoje služné. Kojetický farář Martin 
půjčil však pouze 80 kop, které mu měly v roce býti navráceny, 
Místo však, aby je vrátili, žádali úřednici, nejen by jim až do r. 1593 
vypůjčené peníze ponechal, nýbrž i nových 50 kop půjčil. Méli prý 
mimo nadání třem sirotkům do 65 kop vyplatiti, a před rukama 
Žádných penéz se nenašlo. Aby faráře tím spíše k půjčce pohnuli, 
připomenuli, že v tom roce přišíváním obilí poddaných ziidušních 
velmi vyžije. 

Jako farář, tak zabývala se i jeho kuchařka Anna půjčováním 
peněz i obilí. K ruce Květonč Duchka koupila od Jana Zoubka, 
který byl na KarlStcinsko propuštěn, 17 kop dluhů za pňl deváté 
kopy. Týž Květoi\ byl faráři dlužen devět kop, a jeho služebníci 
Anně 36 kop 22 gr. Mimo to půjčila mu 3 strychy žita, 2 strychy 
ječmene, kteréž měl faráři splatiti mimo pět věrtel žita. Pro dluhy 
tyto dán Květoň r. 1591 do šatlavy, že po dvojím napomenutí ne- 
zaplatil. Téhož roku žaloval farář na Jana Nováka, Jiráskovou a Ja- 



kuba Čecha, že by velmi malou vazbu a desátek snopný téméř 
holou slámu dávali, a Žádal, aby podruhé při každém přivezení de- 
sátku rychtář neb jeden z konšelů k spatřování byli. k Čemuž 
také svoleno. 

V příčině návštěvy kostela stížoval si jako jeho předchůdce 
Mikuláš Čejovský. 

R. 1592 domlouvali páni při výjezdu všem sousedfim, že do 
chrámu Páné k poslouchání slova Božího se nescházejí. Zvláště pak 
manželky jejich a čeládka obojího pohlaví. Páni sami spatřili, že 
ženského pohlaví téméř v kostele nebylo. Muži omlouvali manželky 
své tím, že jsou šly na Mélnik na jarmark, aby sobe najednaly 
a skoupily věci ke žni potřebné. Přes tuto výmluvu poručili páni, 
aby rychtář a konšelé toho, kdo by do kostela v den sváteční a ne- 
déíni nechodil, poznamenali a úfedníkňm oznámili, ti že je pro pří- 
klad jiným trestati budou šatlavou. Než i výhrůžka tato málo po- 
mohla, neboř stížnosti a žaloby na zanedbávání služeb Božích opakují 
se stále v letech následujících. R. 1593 připomínáno Kojetickým 
hojné požehnání Boží, budou-Ii na služby Boži docházeti, a za pří- 
klad odstraňující uváděny nešťastné příhody jiných okolních sousedů 

Roku 1593 při výjezdu pánů oznámil farář Martin, že jej páni 
konsistorianové od času sv. Havla k sv, Michalu do Opatovic na 
Nové Mésto Pražské podávají, v Čemž jich jakožto vrchnosti své 
poslušen býti musí. Páni odpověděli, ze, ačkoliv neradi toho doslý- 
chají, by se od nich odebrati měl, neboť se nadali, ze již tu při té 
osadě také své hnáty složí, avšak poroučejí tu věc Pánu Bohu. — 

R. 1594 po odchodu faráře Martina Staropražského posluhoval 
do Kojetic Jiří Mladečka. Rychtář a konšelé oznámili i na místí 
jiných sousedů. Že mají námluvu s knězem Jiříkem Mladečkou, aby 
u nich v Kojeticfch v třetí neděli posluhoval, a oni za tu práci majf 
mu dávati po jedné kope a pro ného jezditi i také na Mělník jej 
zase dovážeti. Jiří Mladečka byl bakalářem, rodič z Prahy a toho 
času, když do Kojetic posluhoval, jíž dva a sedmdesáte let stár. Při 
druhém výjezdu pánů téhož roku v advente nazývají Jej Kojetičtí 
svým farářem. Z. K. 

Z jednáni a dopisů konsístoře katolické a utrak\'istické doví- 
dáme se o tomto faráři následující (pag. 338 — 385.): Mladečka byl 
dříve v Jistebnici, v Ousti a pak v Čáslavi, odkud na Žádost Kutno- 
horských dostal se za faráře do Kutné Hory ku chrámu Panny 
Marie na Námětí. 

V Kutné Hoře doslal se však brzy do sporu s Benediktem, 
děkanem Kutnohorským a s jeho kaplanem Šebestianem. Při primič- 
nim kázáni, které totiž Mladečka v kostele sv. Barbory Činil, opřeli 
se mu veřejně jak děkan Benedikt, tak i jeho kaplan. Nesouhlasili 
s Mladečkovým výkladem místa Ezechiele cap. 56. Effundam super 
vos aquam mundam. Kaplan Sebestian dán by! z této příčiny do 
vězení, Mladečka žádal, aby konsistoř jak děkana, tak i kaplana při- 
měla, by veřejně odvolali, v Čem mu odpírali. Administrátor konsi- 
stořc však chtěl, aby se Mladečka sám dříve ku konsistoři s osobou 
svou dal vynajiti a |:^untovněji věc lysvětlil, Že by snad vĚc sporná 
mírnější cestou, než jak Mladečka žádá, dala se vyříditi. Mladečka 
vfcík obrátil se k samému císaři, a ku konsistoři se nedostavil. 
V odvolání svém k císaři dokazuje obšírněji, jak v Kutné Hoře již 



— 42 — 



od dvaclli let zviogliánské učeni se šiří. Potom byli Mladečka i děkan 
Benedikt dáni do vězení. 

Kutnohorským se spory tyto nelíbily, a proto žádal! konsistoř, 
aby pfiméla Mladečku, by od Kutno liorských vzal odpuStént. Kon- 
sistoř nabídla mu Křečhoř. Mladečkovi však se z Kutné Hory ne- 
chtélo. Proto připomínal Kutnohorským, co vŠe mu slibovali, když 
chtéli, aby se do Kutné Hory hlásil, a dokládal, iEe spory, které 
s dékanem měl, spočívaly jen ve vzájemném nedorozumění, íe by 
se daiy snadno vyrovnati, ^a Že se mu před Bohem i přede váemi 
Čerty křivda děje,i a áe s těmi hanebnými papežskými bludy se ne- 
zaneprazdňoval. Avíak rada Kutnohorská odkázala jej na ustanovení 
konsistoře a pří Jeho odchodu do Křcčhořc vydala mu vysvědčení, 
že jej nemají za zcestněho a postranního správce a učitele. 

Mladečka vytýkal Benediktovi bludy v příčině výkladu o slovu 
Božím, o svátostech vůbec a o křtu svatém, o večeři Páně a o roz- 
hřeSení. Benedikt pak zase tvrdil, že Mladečka »zmolanou hlavu má, 
a v učení že jest popletený, t V5imneme-li si učeni a jednání Mladé- 
Čkova blíže, seznáme, že mu dékan Benedikt výrokem svým nečinil 
křivdu, alespoň ne velikou křivdu. Jak jsme viděli, tvrdil Mladečka, 
že se s těmi hanebnými papežskými bludy nezaneprázdňoval, a oa 
jiném místě dokládá, že učeni o proměňování, jak jej Římská církev 
učí, on se nikdy na odpor nestavěl, aniž jeho také kdy potvrzoval, 
ale mlčením tak velkého artikule o proměňování pomíjel z příčiny 
té, aby nedal horníkům větéí příčiny k hanění učen! Božího a k ha- 
nění své osoby. Podobně přiznává se, že nikdá na Horách Kutných 
neučil, aby se Svátosti večeře Páně poklona měla dfti, a lo proto, 
že iiorníci takové učení o pokloně u velké nenávisti a ošklivosti 
mají, avšak také nikdy jemu se na odpor nestavěl, nýbrž mlčením 
pomíjel, avšak velebné Svátosti vždycky i myslí i télem svým pocti- 
vost Ěinil pro přítomné tělo a krev Pána Jcsu Krista, které věci jsou 
při Svátosti oltářní. Jednou tedy viní Benedikta z bludu Cvinglián- 
ských a vzdoruje z té příčiny i konsistoři a odvolává se k císaři, 
a podruhé, když se jedná o lo, aby se v Kutné Hoře udržel, tvrdf, 
že spor jeho s děkanem spočívá jen v nedorozumění, a že by se dal 
snadno vyrovnati. — Z toho alespoň vysvítá, že jeho osoba a za- 
opatřeni nezůstaly bez vhvu na jeho učení. Mimo to sám přiznává, 
že k vůli horníkům tajil se se svým přesvědčením a svou věrou 
o Nejsv. Svátosti a o úctě k této Svátosti. — 

Kdy Jiří Mladečka do Mčlníka se dostal, a jak dlouho by! 
potom farářem v Kojeticích, ne^'íme. 

Jan Šternberský, od r. 1610. 

Na den obrácení sv. Pavla na viru křesfanskou r. 1610. při- 
mlouval se purkmistr a rada městečka Mšena připsáním u pánů 
staržich, úředníků a osadnfch záduše sv. Mikuláše v Starém Městě 
Pražskem, aby Janu Šternberskému fary v Kojeticích popřáli ráčili. 
Lidé ku kolatuře náležející nebudou prý toho v pravdě pykati, a 
páni koUatores ráčí míti nad ním obzvláštní zalíbení. Nebof trval 
u nich ve MŠeně mnoho let za správce církevního, slovo Boží kázal 
v Čistotě bez lidských nálezků, velebnými svátostmi lidem posluhoval 
a v povinnosti své choval se ctné, šlechetně a pokojně, konečně 
pak od nich pořádné odpuštěni vzal. Tak znělo doporučení 
Mšcnských, Páni přijali Jana Šternberského za faráře do Kojetic, 



- 43 



a ještř- roku IftlĎ déje se o nřm zmínka, jakožto o faráři Ko- 
j etickém. 

Když pak po r. 1621 zanikla utrakvistická fara v Kojcticicli, 
byly Koietice i s přifařenými obcemi přikázány ku Kostelci — n, tu 
jeStě r. 1631, když za vpádu Sasů prvni katolický dékan v Kostelci 
Jan Adam z Pechova a Kotenburku před nepřálely prchl, daly se 
nékteré osoby vyhlašovati predikantům. Kdyí pak dékan Jan Adam 
z Pechova a Kotenburku opět do Kostelce se navrátil, zaznamenal 
v pamítni knize. Že si*rchu zmínéné osoby oddával predikant nc- 
božtík nekniíz Jan zKujetic. Minii lim nepochynÉ Jana Štern- 
berského, kicrý dle toho byl posledním utrakvistickým farářem 
v Kojeticich, — 

V první části viděli jsme, jak neutěSenč byly v Kojetíctch 
poměry jak po stránce hospo"dářské, tak i mravní ve století Šest- 
náctém, před bitvou bělohorskou. Sedlák zasedával ncjradíji 
v krčmách, zanedbával hospodářství, dělal dluhy a hynul hmotně i 
mravně. Nákaza tato rozežírala se víc a vlče a otravovala život 
rodinný a kácela předčasně zvláště muže v hrob. Poměry tyto byly 
nejen v Kojeiicich, nýbrž i v jiných obcích. Neměl-li národ v mo- 
čálech těchto zahynouti, bylo nutně třeba vydatného léku. Lékem 
tímto mohlo býti jedině oživení a vzpružení citu mravného a nábo- 
ženského. Než, odkud mělo se lidu tohoto oživení a vzpružení 
dostati ? 

Starý utrakvismus, který nábožeaství katolické z vétái části 
zatlačil, vůčihledé odumíral. Hlouček starýxh věřících utrakvistů, 
jako Tomáá Soběslavský', sesýchal se Čím dále, tím více, a kon- 
sistoř utrakvistická ztrácela vliv a vážnost í v duchovenstvu utra- 
kvistickém. Císař Ferdinand hiedél sice, aby do konsistoře dostali 
se staří věřící utrakvisté, a proto odňal r. 1562 stavĎm právo 
voliti členy konsistoře, a přivlastnil si právo toto sám. Tím víak 
dosáhl opak toho, čeho chtěl dosíci. Konsistoř od něho zvolená 
ztratila důvěru knězi utrak\istických, a tito klonili se v^c a vlče 
k německému luteránstvi, v čemž je i patronové váemožně podpo- 
rovah. Německý pak luleranismus nebyl nikterak .s to, aby vzmá- 
hající se hnilobě v národu českém zabránil, poněvadž namnoze 
pouítěl uzdy vášním. Soudný čtenář nalezne toho doklady i v tomto 
odstavci o farářích utrakvistických. Již první farář Matouš jest 
toho dokladem, že vážnost konsistoře klesala. OdeScl totiž bez 
jejího svolení z Kojetic, a farář Krišpín byl do Kojetic dosazen 
proti vůli konsistoře. Zápoleni faráře Matouše s Nejsvétější Svá- 
tostí a učeni faráře Turka a Mladečkovo o této Svátosti dokazuje, 
jak úcta k této Svátosti, vira v ni klesala. Omluva faráře Čejov- 
ského při pánu Sekerkovi z Lobkovic, jakoby jeho původem páni 
úředníci Kojetickým zapovídali choditi do cizích krčem, jakož i do- 
fzoání Mladečkovo, že k vůli horníkům Kutnohorským přesvědčeni 
i Bvé o Nejsvétější Svátosti a úctě k ni tajil, nenasvědčuje. Že by 
r byli měli knězi utrakvističtí dostatečné odvahy postaviti se proti 
> hfiSným vášním a bludným názorům, aneh ze by jim vira a mravní 
[■prospěch lidu byl nad jejich vlastni prospěch, — 

Rozličné ty stížnosti farářů na osadníky v příčině zanedbáváni 
' náboženských povinnosii, služeb Božích a kázáni, jakož i naopak 



I stiŽQosti osadnikfi na faráře, že v cizích osaddch přisluhuji a po- 
' vinnosti své doma zanedbávají, jakož i Časté střídání a stehování se 
faráfů z fary na faru, nebylo také dSkazem spokojenosti farářů a 
znamením obapolné dflvěry a lásky. ') Napomínáni iarářů se stTany 
zádušnich úředníků, aby v počestnosti a Čistotě žili, na sobě všem 
dobrý a chvalitebný příklad dávali, povoláni svého neobmeškávali, 
lakomství nevyhledávali — vše to nebylo s to, aby získalo farářům 
utrakvistickým úcty, vážnosti a důvčry u osadníků. Zkrátka, fa- 
ráři utrakvističtí nebyli tou soli, která by Sířící se mravní hnilobu 
byla s to zameziti. To způsobiti mohlo jediné náboženství katolické. 
A proto praví i V. Tomek: "VítézstvI katolické církve naviátilo 
národu našemu pravou zbožnost, pevnéjší základy mravnosti, tudiř 
způsobilost ku pokračování ve vzděláni svém duchovním na cestách, 
po kterých za starodávna kráčel zdařile.") Ovšem nestalo se to 
obratem ruky, jedním rázem, ponévadž opištné zavádóní náboženství 
katolického dalo se za okolností velice nepříznivých, za války tři- 
citileté, kdy hluk a ryk válečný, častý styk se suro\'ými vojíny, 
starost o výživu, nedostatek katolického duchovenstva a jiné věci 
byly na překážku jeho zavádéní a blahému působeni. Ale jakmile 
vrátily se pokojnéjší zase Časy a obyčejné poméry, počalo i nábo- 
1 ženství katolické opět se zakořeňovati a blahodárné působili. 



c) Kojetice připojeny ku Kostelci. 

Po bitvě bělohorské nastal v Cechách úplný převrat ve věcech 
náboženských. Sířící se náboženství protestantské melo býti nejen 
zadrženo, nýbrž i vymýtěno, náboženství katolické, které namnoze 
bylo vytlačeno, mělo býti opět zavedeno a zvelebeno. Za tím 
úíelem zřízen i na Starém Méstč v Praze nový katolický magistrát, 
akatoličtf radové byli z rady vyloučeni, a protestantští pastoři vy- 
povězeni. 

Roku 1621 vypovězen byl Týnský farář Jiří Dikast, admini- 
strátor konsistoře tehdy již protestantské, a po něm starokalíšník 
Jan Locika. Od sv. Mikuláše vypovězen Viktorin Vrbenský, který 
krátce před bitvou bělohorskou tam byl dosazen z Německého 
Brodu.*) 

Jako v Praze dalo se i na venkově. Protestantští pastoři byli 
vypovídáni, a zaniklé katolické fary byly obnovovány. Za tou pří- 
činou měly zjištěny býti majetek a důchody kostelů a far. Tak stalo 
se i roku 1626 v Kojeticich. Avšak osazování far katolickými fa- 

') V Praze u sv. Mikuláše vptřídali ae v 16. století tito faráři : Jan 1505, Jakub 
1507—1509, Prokop 1513, Václav Sidlo 1522, Beneš 1529, Matfij 1531, I.ukáS 
1S36, Jan 1542, Jakub 1548, Matéj 1553, Jan Andéliíck 1553, Heliái 1554, Jan 
Mislopol 1556, Simon 1556, Jan Kolínský 15fi2, Jan Turek 1566. Jan Daíický 
1569. Bartoloměj 1571. Pik Táborský 1574, Jan Pražský 1575 Jifi Tuklatslcý), 
lan Jičínský, Jan Vokurka 1576, Jan Turek 1581 (podruhéi, Václav Praíský 1584, 
Martin Pikhart 1586, Jeroným Domažlický 1586, TomáS tjobésiavský, Fabián a 
Blažej Plzeiiský. 

' Časop. íesk. Musea XXVin. sv. II. 

') Viktorin Vrbenskí odatéhoval se dne 19. února 1621. Dne 20. února 

Šřistéhoval se na jeho miŠto Jan Locika, který pak pfiSe! do Týna. Před Ste- 
rým veCcrem pfistfihoval se na misto Locikyjan Raumcr od s v, Michala í Ka- 
I labrie. odcScl 4. srpna, a do fary uveden Jan Cechius. Počet 1621. 



ráři nebylo lze tak snadno provésti, Nedostávatot se katolických 
kněíl. V Prazp, v Týne na pr. ustanoven byl r. 1622 katolický 
farář Jan Petr Cechtades, avšak pro faru u sv. HaStala nebylo lze 
faráře dostati, tak že fara tato od r. 1622 až do r. 1739 byla při- 
dělena k Týnu jakožto filiální. 

Roku 1635 zruSena fara u sv. Mikuláše na Starém Městé. a 
osada rozdělena mezi faru Týnskou a Panny Marie na Louži. Což 
teprv na venkově! V celé vůkolní krajinf, v které lež! Kojetice, 
nebylo kněze než v Kostelci nad Labem a později v Obřlství. 
1 na papstvich císařských; Brandýsském, Přerovském a Kotinickém 
nebylo mimo v Kostelci duchovního správce. Kojetice byli ná- 
sledkem toho přifařeny ku Kostelci, hodinu cesty od Kojetic 
vzdálenému. 

Dne 25. rijna r. 1629 ustanovil a potvrdil arcibiskup Arnošt 
lirabě Harrach, jehožto snainou péči bylo. aby tam, kde obřady dle 
řádu katolické cirkve byly zanedbány, opět byly zavedeny, Jana 
Adama Táborského za faráře v Kostelci a za administrátora far 
v Kojettcích a Sluhách a filiálek v Převoratícich (sicj a ČeČelicich. 
Z Kojetic, ze Sluh a Převoralic mél dostávati polovici desátku. Za 
to měl pilné dohlížeti na kostelní a školní lid a se starati, aby ní 
v kostele, ni ve škole nic se nečtlo, neučilo, nezpívalo ani nemodlilo, 
co by nebylo katolického. Zároveň uděleno mu právo, rozliřešovati 
od reservátň (hříchů zadržených), které vyhrazeny byly arcibiskupovi 
synodou Pražskou neb jiným kanonickým způsobem. Jan Adam 
Táborský zaslal výpis své konfirmace pánům úředníkům Svatomiku- 
lášským v Praze a tázal se, kdy budou moci páni úředníci do Kojetic 
se vypraviti a na lom s panem Kotvou, panem proboStem Lito- 
měřickým jakožto jeho panem děkanem ještě zůstávajícím, anebo na 
místě jeho Milosti s p. děkanem Staroboleslavským se přece necc- 
ssarie o ouvod snésti, tak aby mu v duchovní poslušnost scdláci 
cum authoritate mohli pro jeho bezpečnost chůze, pro chasu uvedeni 
býti a ničeho jiného potom se nedomnívali, nýbrž s ním v lásce 
zůstávali a jej za svého pastýře znáti mohli. KojetiČtí však se do- 
^k mnívali, že nyní budou musit celý desátek odváděti, a proto jak 

^K tychtářovč, tak osadnf k záduší Kojetickému nálciejici zadali proti 

^H tomu ustanovení suppliku. Jan Adam Táborský zaslal vSak panu 

^P Felixovi (Hadovi z Proseče), úřadníku záduínímu reppliku čili od- 

B povětT, v niž dokládá, že se nejedná o celý desátek, nýbrž jen 

I o polovici. XemůŽef prý tomu nijak uvěřiti, aby J. M. knížete pána 

H pana kardinála pečeť a vlastni ruka p. officiala J. M. pana suffraf^ana 

I dobrá a svobodná vňlc. s podpisem jeho vlastní ruky uvedené, 

I stenčena a v nic obrácena býti měla, a páni Starého Města Pražského 

K spolu s pány úředníky aby sedlákům naháněti ráčili a k budoucím 

■ ^ časům ncprohlédalí. A proto se naděje, že za své práce a Kojetických 
K v náboženství získání, jakož i v slotinSch k ním chození polovici 

H desátku bude moci užiti, což jim zajisté bez ublíženi bude. -Tím 

^L zavírajíc sebe Jich Milostem (a ne sedlákům) ad patronátům se po- 

^B ručena činí'. 

^^ Po vyřízení této věci počalo se jednati o vyučováni Kojetických 

^^^B , V náboženství katolickém. Kojetičd žádali pro Boha všemohoucího, 
^^^Bk aby jim udělen byl delSi termín k rozmýšlení, jako okolním sou- 
^^^^B sedům od jejich pánů se stalo, zejména pak poddaným pana kan- 



cliře (v BUkoviclch.) Avšak pan dČkan Kostelecký určil jistý den, 
v který se clo Kostelce dostaviti mĚli ku cvideni. Nařízení toto 
potkalo se s velkým odporem. Rychtář přednesl sousedOm psáni 
pana dOkana, oni véak jsou odpovédéli, že radčjí ode víeho půjdou, 
nežli to bez rozváženi a rozmyslu učiní. I rychtář sám, jak páníim 
do Prahy oznamuje, se do Kostelce nepostavil. UfiniU to proto. 
ponĚvadi ní-kteří ješté ani zrna nesili. A byln již 2U. října! Někleři 
neměli, co by šili. a musili mezi dobrými lidmi si teprv nbilf jednati, 
aby svých živnosti a rolí neosetých nenechali a ncspustih, a proto 
toho dne, kdy se do Kostelce měli dostaviti, doma nebudou. Kdyby 
v tom čase, jak v živnosti, tak i v roli sebe zamežkávali a neosili, 
pak by ani lidem, ani záduSi Čím jest kdo povinen, práv býti ne- 
mohl. A proto, -jakožto vérni poddaní od Pána Boha všemohoucího 
žádati neprestávajf a véfí, že Žádost jejich při pánech své místo 
obdrží. — Zdá se. Že žádosti této o udělení dalSiho terminu bylo 
vyhověno. Nenalézáme alespoň, že by nějakými přísnějítml pro- 
středky neb tresty byli bývali donucováni, aby v době podzimní 
setby do Kostelec se dostavili. Na zmínéné žádosti byl pouze 
udán den 20, října, rok uveden nebyl. Dle všeho bylo to r. 1629, 
neboí roku následujícího t. j. 163(1 dne 9. června dal jií děkan 
Kostelecký Kojetickýni vysvědčení, že přijímají sub una, t. j. pod 
ednou zpQsobou. 

Původně bylo s panem sufraganem a farářem Kostclcckým 
ujednáno, že tento bude v Kojeticích každou druhou neděli konati 
služby Boží a za to dostávati polovičku desátku, že si v5ak bude 
pana pátera při sobě stále chovati. Později však z toho sešlo, a farář 
Kostelecký dostával plat za jednotlivé cesty. Stalo se to nepochybné 
z té příčiny, že nemohl kaplana dostati, a proto také nemohl při 
tak rozsáhlé správě duchovní druhou neděli do Kojetic přicházeti. 
Jak jsme svrchu viděli, byly r. 1629 ku Kostelci přifařeny farní 
kostely Kojetický a Sluzský a filiální Třcboratický a Cečelický. 

Za Martina Václava Hrubého z I.abfkova po roce 1653 patřily 
ku Kostelci farní kostely: Líbeznický, Kojetický a Sluzský, filiatní 
pak: sv. Martina v Kostelci, Všelatský, Kozelský, Pakoměřický a 
Lobkovický. K těmto chrámflm přiděleny byly následující vesnice: 

Ku Kostelci, který tehdy čítal 283 dusí schopných přijímati 
svátosti, náležel Rudeč s 11, Zárj^by s 48 a Polehrady s 51 oííobami 
schopnými sv. svátosti. 

K Líbeznicům, čítajfcim 158 duSI, patřila Velká BáSt s 98. 
Malá Bašt s 39. a Měfiice s 73 duSemi. 

Ku^Kojeticflm patřily: Biškovice, Přeboje, Zlonin, Nová Ves. 
a Malé Cakovice v celku 415 duši. 

Ke Sluhám patřil Mratín, Malý a Velkí Brázdím, v celku 
199 duši. 

VŠcstaty čítaly 174 duSi, a patřily k nim Hořejií a Dolejíí Přf- 
vory se 153, Nedomicc se 79 a Ovřáry s 25 dušemi. 

V Kozlích bylo 42 duši. K nim přisluScly TřeboŠnicc s 15, 
Tiíicc a Chrást s 93 dušemi. Pakomíficc s Bořanovicemi, Sekera 
a Břcznovsf čítaly 145 duší. 

K Lobkovicfim, čítajícím 73 duíí, patřily Neraíovícc a Mlíko- 
jedy se 54, Jiřice s 55 dušemi. 



■ 47 - 



PH této rozlehlosti Kostelecké správy duchovni nebylo ovSem 
lze, aby dékan neb farář Kostelecký každou druhou neděli konal 
v Kojelicích služby Boží. Z počtu kostelníků Kojetických palrno, 
íe r. 1653 byly služby Boží v Kojeticlch pouze pétkrát, r. 1654 
a příštího patnáctkrát, r. 1656 devětkrát, r. 1657 též devětkrát, 
r. 1658 jedenáctkrát, r.- 1659 dvanáctkrát, r. 1660 osmkrát. Za každé 
služby Boži placeno dčkanovi I zl. 30 kr. a na obfd jemu i s kan- 
tiireni počítáno po 1 zl. 10 kr. Kantor přicházíval s p. děkanem 
Kostcieckým do Kojetic až do roku 1660. 

Za posledních dob Martina Václava Hrubého přisluhoval po 
nřjaký Čas do Kojetic farář Obřístevský. Dáno mu r. 1679 za ]8 
míi sv. a tolik též kázáni 48 zl. Za Křížovou středu za mži svatou 
a procesí 54 kr. Když páni inspcctores pana faráře Obřistcvského 
uvozovali, vynaloženo na maso, víno, bílé pivo a koření 3 zl. 54 kr. 

Za doby, v které Kojctice ku Kostelci byly přifařeny, vystří- 
dali se v Kostelci následující duchovní správcové: 

Roku 1628— 1638. Jan Adam z Pechova a Kotenburjju. 
Byl to první katolický dčkan v Kostelci po bitvu Bělohorské, Rodič 
byl z Tábora a proto zván také Táborský. Na kněžství vysvčcen 
r. 1611. Nežli se dostal do Kostelce, byl na Smeíné, v Mnfíku, 
Scdl6anech a Straíecím ; roku pak 1622 až 1624 v KněŽevsi a Ra- 
kovníku. V Kostelci založil (r. 1631) matriky a psal je sám. Při- 
diňovaj do nich také ní-které poznámky. Za času saské okupace 
byl dvakrát na útéku. Prvné odeáel v listopadu r. 1631 a vrátil se 
v dervnu r. 1632. Podruhé odeĚel 19. srpna a íTálil se dne 25. téhož 
měsíce. Zaznamenal, že při lomto druhém vpádu o vše přiSel a do- 
kládá: Bfih jim (řasikfim) Bud milostiv! Roku 1638 louče se s Ko- 
steleckými, použil slov sv. evangelia: Nyní propouštíš, Pane, služeb- 
níka svého v pokoji. Obraceje slova ta na sebe pravil; Nyní pro- 
pouštíš mne, město Kostelci, v pokoji, nebo viděly oči mé bídu mou. 
Budte s Bohem ! Dostal se do Staré Boleslavi za děkana. ') 

Roku 1630 vydal Jan Táborský, jak již podotknuto, Kojetickým 
svědectví. Že přijímají stib una ípod jednou způsobou). — V poítech 
z roku 1653, 1654 a 1655 atd. vyskytuje se víak vydání za víno 
pro přijímáni laik&. Roku 1655 píše kostelník Václav Baleár: Každé 
služby Boží i pro lidi, jenž k přijímání velebné Svátosti přicházeli, kou- 
peno vína po jednom žejdlíku, což činí (za r. 1653, 1654 a 1655) dvacet 
žejdlíků, každý žejdlík po 3 kr., dáno peněz jeden zlatý. A tak se 
počílá až do r. 1663. Kolik mŠÍ svatých, tolik žejdlíkfi vína po 
Irech krejcařich. Roku pak 1663 dodáno: Item: Když se ni5e svaté 
v svátky vykonávaly, tak že časem mnoho lidí k přijímání velebné 
Svátosti přicházelo, vína více .se přikoupiti musilo v tom Čase. Po- 
kládá se koupeného 6 žcjdlDíQ za 18 krejcarů. Toto přijímání vina 
byla pouhá abluce. 

Z toho patrno, že přes zákaz kardinála Harracha, aby kříží 
pii mši svaté hdu kalich s vínem nepodávali, aby vínem sv. hri:>iii 
s jazyka spláchli, poněvadž se mnozí domnívali, že přijímají tak pod 
oboji způsobou; přec po mnoho let udržel se i v Kojeiicích zvyk 
po přijímání téla Pánň ve zpíisobě chleba přijímati i víno za abluci. 
Kalich, /. kterého Kojctičtí přijímali, hyl cínový, V seznamu včel 



') Btckovsltý Po?. II (1. ; 



. p. 263, 



48 — 



kostelnfcli r. 1666 nalézáme totiž výslovné poznamenáno; 'Kalich 
cínový pro abluci.= — 

Kdo následoval po Janu Adamovi Táborském, nelze na jisto 
udali. Zdá se. Že knC-z Janjakobldes Žatecký. Byl skutečné 
r. 1640 v Kostelci, ale nelze udati, zdaž po Táborském bezprostředné 
nastoupil. Zaznamenáno o něm, že to byl >átaroíitný, dobrý a po- 
božný človĚk.' 

Roku 1653 uveden jest v úitech kostelníků Kojetických knéz 
Jan Zorav, který pílkráte toho roku konal v Kojeticich služby 
Boži, o němž však v pamélní knize Kostelecké ničehož není za- 
znamenáno. 

Martin Václav Hrubý z Labfkova. 

Nastoupil 17. dubna I6r>4. OJ n6ho pochází svrchu uvedená 
zpráva o rozsáhlosti Kostelecké duchovni správy. Ku zpraví- té při- 
dány i odpovědi na rozličné otázky, které měli faráři dle naíizenf 
arcibiskupa zodpovídati. Z odpovédí téch se dovídáme, že kostelní 
pole Kostclecká byla dána na čas v nájem za odvozováni Čtvrtého 
mandele. Pole jiných kostelň dána v nájem témĚf ustavičný za třetí 
mandel. V Lobkovicích konány bývaly sluiby Boží jednou do roka, 
a to o posvěcení chrámu, za nčž dostával Kostelecký děkan imperiál 
a oběd. iíádný z kostelů ku Kostelci přidělených nebyl konsekrován. 
ale vSecky měly pouze přenosné ^táfc (portatilia). Při í.ádněni tom 
kostele nebyla nadace, ani žádný zázračný obraz. Dusátky byly jen 
nepatrné. Škola zařízena v Kostelci za jeho času, a učitel ustano- 
vován býval za souhlasu faráře. Mimo" kus pole a palouk neměl 
učitel od děkana jiných příjmů. Vydání na Školu obstarával kostel. 
Kantor a varhaník placeni byli od obce z příjmíí kostelních. Učitel 
skládal veřejně vyznání viry. Kostelníci byli dva, sakristané tři, 
zvoníků šest, při druhém kostele čtyři, které ustanovoval farář. 
Akatoliků a souložniků nebylo žádných. 

Matriky z doby Martina Václava Hrubého z Labfkova v Ko- 
stelci chybi. Tentýž byl r. 1669 kanovníkem Staroboleslavským 
a zemřel r. 1679. 

Jan Heinschmidberský zTfebochovic 1679 až 
1680. Byl šlechtic a apoštolský notář. Odkud se dostal do Kostelce, 
nelze udati. Spor. do kterého se s Kostcieckými dostal, byl asi pH- 
Činou, že brzy Kostelec opustil. On stěžoval si do Kosceleckých, 
že mu nechtějí vydati inventář příjmů, a měSfaně Kostelečtí stěžo- 
vati si zase do něho, že Šenkuje víno, neposkytuje školním olficiantům 
starobylého obživení, nedbale koná služby Boží, na kázáni škaliruje 
a vypravuje fabule místo slova Božího. Věc ta měla od vyšších 
óřaďů býti vyšetřena. 

Karel Ignác TáhlozHornštcinu, 1680. V matrice 
křestní zaznamenal některý z jeho nástupců, že se dostal dne 1 1 . listo- 
padu r. 1680 do Kostelce, že byl šlechtic, aniž udal, odkud přiSel, 
a co se za jeho Času sběhlo. 

Jan Vojtík čili Vojticius od 7. listopadu 1683—1704. 
Neznámo, odkud do Kostelce přišel. Stěžo\'al si, ze jest na příjmech 
zkracován. Za jeho doby odpadly r. 1693 Líbezníce od Kostelce, 
R. 1704 vzdal se Kosteleckého děkanství a odešel do Prahy k sva- 
tému Lazaru. 





Leopold Vilém Pohl od 7. kvi^tna 1704. 
I z Roídalovic a zemřel r. 1707. 

Jan Ludvik K u b i n od IS. července 1707. Pocházel z No- 
vého Města v kraji Královéhradeckém. Za jeho doby přišlo děkanství 
o 40 mér pozemků. Založil při kostele Kosteleckém fundaci. Zemřel 
16. dubna 1719. 

Samuel Leopold Josef Alexius z Lovce. Od 
13. června 1719. Byl ílechtic a pocházel z Kutné Hory. Piinč za- 
pisoval do pamětní knihy. Za jeho doby odpadly Kojetice r. 1719, 
a r. 1727 vyiiořel děkanský clirám v Kostelci. Zemřel 27. února 1747. 
— Tolik o děkanech Kosteleckych. — 

V dobč této počal se chrám Kojetický poznenáhla upravovati 
pro katolické služby Boží, Roku 1651 byl portatil na hlavním oltáři 
konsekrován od světícího biskupa Kryšpfna Fuka, a za rok potom 
oznamuji záduiní úřednici kostela Týnského, že při kostele Kojc- 
tickém jsou mnohé nedostatky, nejvíce vŠak Že jest zapotřebí ka- 
licha, a proto prosí pány kollatory téhož Týnského kostela, by za- 
p&jčili do Kojetic ten nejmenší kalich. Páni svolili, by se dal kalich 
ten spraviti a posvětiti a pak aby v knihách byl zaznamenán. Je-li 
to tentýž kalich, který se dosud v Kojeticlch chová a na sobě má 
nápis; Kateřina Rimniczka s letopoĚtem 1649, určiti nelze. 

Roku 1661 zaopatřena nová křtitelnice, brzy potom upraven 
chrám, vyzdvižen a postaven nový oltář a kazatelna. 

Toiio času byla při chrámu následující bohoslužebná roucha 
a náčiní : 

Roku 1654 odveden kostelníku Řehoři Lhotákovi stříbrný kalich 
a patena. 

Koku 1666 zaznamenány jsou tyto věci: 

Bursa červená, aksamitová 1 a k ni korporál. Šátek červený, 
tybetový, krumplovaný se zlatými krajkami na kalich 1 ; humerale 2; 
alby 2 ; manipule 3 ; Stoly 2 ; komže 1 ; ornát červený, aksamitový 1 ; 
ornát starý zelený s Pannou Marii na bílém kříži krumplovaný 1; 
ornát starý hedbávný, tisknutý 1 ; mšál Římský 1 ; rašál Pražský 1 ; 
kalich cínový pro abluci 1 ; ubrusy na oltář s mřížemi a krajkami 
cvilinkové nové 2; ubrusy plátěné nové s krajkami 2; ubrusy plá- 
těné staré 3 ; kámen neb portatil 1 ; antipcndium kožené postříbřené 1 ; 
Šátkfi k ozdobě oltáře 5; svícny mosazné 2; svícnů cínových 8; šál 
na oltář s konvičkami cínový I ; křtitelnice cínová 1 ; zvoneček při 
oltáři 1 ; pHkrov černý soukenný 1 ; svící hotových po 6 librách 
vo.wku; vosku libry 4. Roku 1667 pořízen nový- černý ornát pro 
requiem; roku 1678 nový ornát se štolou, manipulem a kvadrát za 
22 zl. 23 kr. 

Když byl kostel naznačeným způsobem pro katolické služby 
Kozí upraven a nejnutnějším zaopatřen, počalo se pomýáleti i na 
zřízeni samostatné duchovní správy. Již roku 1666 a 1667 zazname- 
nali liredníci záduší Týnského, že pan purkmistr a páni koilatorové 
s úředníky se starali, aby zase záduší sv. Víta v Kojcticích mohlo 
býti vyzdviženo a zvelebeno, jakož i hodným farářem co nejdříve 
opatřeno. Za tou příčinou počali zastarale a zašlé důchody a dluhy 
od cizopanských usilovnčjí vymáhati. A bylo toho zajisté nanejvýš 
zapotřebí, aby samostatná správa duchovní co nejdříve byla zřízena, 
řněla-li se osada jak hmotné, tak mravně povznésti. Jak po hmotné. 



50 - 



tak mravní stránce vyhlíželo lo již před válkou tfícftiletou na osadé 
Kojetické velmi smutné. Řečenou pak válkou a za válek s Turky 
zhoršily se pomér>' Ještě více. Grunty byly zanedbány, spustly, byly 
částeční pobořeny, a scdláci utíkali pro dluhy z gruntíi. 

Mládež, jak nám Učí kantor Václav Kouřim, r. 1672 byla za- 
nedbalá a spustlá. ') Ženy namnoze pozbývaly studu. 

Páni kolátorovi:, nemohouce, jak by si snad byli přáli, v Koje- 
ticich zaříditi samostatnou duchovni správu, která by témto zlořádům 
mohla učiniti přítrž, hleděli, pokud bylo možno, duchovni správu 
alespoň nahraditi a tak mravní stav obce zvelebiti. Za tou příčinou 
ustanovili r. 1666 obecni řád, který pak každoročnč při obnovováni 
rychtářského úřadu býval pfečítán, zavedli jisté pobožnosti, které 
každé neděle kantor bez duchovního vykonávati měl, a sami před- 
cházeli dobrým příkladem, počínajíce své řízení a jednáni modlitbou 
v kostele. 

Na nedbalé rodiče, kteři dítek do Školy posílati nechtéli. usta- 
novili tresty. — 

V době této stihly často živelní pohromy Kojetíce a vůkolní 
krajinu- A to, zdá' se, že více působilo nežli všechno napomínání 
n trestání se strany pánů Pražanů. Pohromy ty po\-ažovány byly 
za trest od Boha a probudily v mnohých touhu po Častějších službách 
Božích. Na dotvrzení toho uvádíme následující: 

Již dříve stěžoval si kantor, že KojetičU místo do kostela do 
mlýna jezdí a napomenutí jeho nedbají. Roku pak 1672 na den 
narození blahoslavené Panny Marie Matěj ťíeznik vál obilí a na- 
pomenut od sousedů i kantora, aby den sváteční světil, trval v práci 
dále, ačkoliv Pán Bůh svůj hněv a vŠemohoucnost ukazoval, Že se 
nenadále lak veliké povětří strhlo a netoliko jinde v okolních místech, 
ano i v městě Mělníce, anobrž i též ve vsi Kojeticích veliké škody 
nadělalo a nemnohou chalupu celou zanechalo. Za to Matěj Řezník, 
kterj'' jako konšel měl jiným příklad dávati, trestán byl jednou 
kopou. 

Rokli 1677 podán byl do místa radního t. j. do Prahy zvláštní 
spis, který mě! magistrát dodati panu děkanu Kosteleckému, aby 
o sv. Víte v Kojeticích služby Boží k poctivosti sv. \'^íta byly ko- 
nány. Příčina toho byla, jak sami udávají, že na Kojetice a vŮkolní 
vesnice Často neštěstí skrze povětří dokračuje, a v Kojeticích ani 
v den sv. Víta služby Boží se nekonají. Pan děkan slavil totiž sám 
o sv. Vité také v Kostelci pouť. I domlouvaU se na to okolní sou- 
sedi *ve!mituze* a chtěli, aby o sv. Víte nějaká pobožnost a slavnost 
v Kojeticích byla konána. Avšak p. děkan Václav Hrubý z Labfkova 
odpověděl, pokud chce slavný Magistrát stálou pobožnost a slavnost 
k poctivosti sv. Víta v tě obci Kojetické fundirovali a stabilirovati. 
Že neopomene takovou pobožnost a pouť prostfedkováním dle vůte 
Boži zaopatřiti a promovirovati. Avšak si. Magistrátu nevidělo se 
zmíněnou pobožnost fundirovati, a to nepochybně z té příčiny, že 
se pomýšlelo na obnovení samostatné duchovni správy v Kojeticích, 
Pro tento rok nařídil vŠak magistrát, aby páni úředníci takovou 
pouf na den sv. Vita sami dali konati. Pout ta se laké slavně vy- 
konala. Na trachtaci duchovních osob, pana ínspek-tora a pánů úřed- 



) Viz stať o škoic líojetickií. 



níků. též muzikantů pasirováno 11 zl. 40 kr. Za mŽi svatou, za neSpor 
a litanic dány muzikantům 3 zl. V pnStich pak letech konával v Ko- 
jeticich o sv. VltĚ služby Boži farář Obffstevský. 

Roku 1678 konána i pobožnost o Krizové střede. Za mši 
svatou a procesí dáno 54 kr. a r. 1683 za zpívám pašijí 35 kr. 
Z toho patmo, Že touha po íastčjších službách Božích a tudíž i po 
obnoveni beneficia se vzmáhala. 

Roku 1682 zasazoval se Václav Bílek z Bilcnberku. ořílcia! 
a gcncrálni vikář všemožné, aby ještč ti^hoz roku samostatný láráf 
do Kojetic byl dosazen. V příčině té psal dne 14. července Piaí- 
fikému magistrátu. Že to vyžaduje čest BoŽÍ a spasení duši vířících, 
aby v Kojeticich, kde od drahných let faráře zbaveni jsou, a kde 
nyní jen třetí nedřli služby Boží se vykonávají, farář zase byl usta- 
noven. Kdyby prý se odvazovalo a k užívání vykázalo, co faráři 
od starodávna náleží, mohl by v Kojeticich správce duchovní obstáti. 
Ke konci pak svého listu praví doslovně : Protož pány v tom otcovsky 
requirirujcm, že z povinnosti své se na to všelijak vynasnaží a při- 
činí, aby od příštího sv. Havla na touž faru Kojetickou farář do- 
sazen býti mohl. ~ Avšak nedosáhl toho, a to nepochybně z té 
příčiny, že páni Pražané méli mnoho vydáni s Kostelem Týnským, 
jejž 10. června 1679 blesk zapálil. I zádušní jmíní Kojeticke při- 
spívalo na .-itavbu kostela Týnského. Samostatná správa v Koje- 
ticich byla zřízena leprv r. 1719. — ■ 



d) Znovunříz 



:ni 



samostatné duchovní správ 
v Kojeticich. 



Po stoleté téměř osiřelosti dostalo se konečné KojeticiSm opět 
samostatného duchovního správce. Staré farní stavení, v kterém 
bydlili nájemníci, bylo strženo, a nynéjší nové vystaveno. Byla to 
slušná budova o jednom poschodí. Avšak konsistoři zdála se býti 
příliš drahou. Proto vytýkala zádušním ilrednikům, že hez jejího 
souhlasu dali strhnouti starou faru a vystavěli novou příliš velkým 
nákladem. Neví prý, jak velké jest jmění Kojetického kostela, 
a odkud náklad se bude krýti. Úředníci měli dclineaci (popis či 
výkres) staré fary a účet o nové stavbě zaslali konsistoři. Na otázku, 
odkud výlohy hraditi. odpo\'ědéli úředníci, Že uhospodařili na stavbu 
z farních polí; a doložiH, že, když zemřel Kostelecký děkan, bude 
alespoň administrátora v Kojeticich zapotřebí, již za živobytí Jana 
Ludvíka Kubína, děkana Kosteleckého, byl sice do Kojetic ustanoven 
p. pater Donský, ale když řečený děkan proti ustanovení jeho se 
ohrazoval, dostal se ta faráře do Nebužel, aniž dekretaci na faru 
Kojetickou byl vrátil. Po smrti děkana Kubína žádáno, aby Václav 
František Kubarth, kaplan od sv. Vojtěcha v Praxe, za faráře neb 
alespoň za administrátora do Kojetic byl ustanoven. Byl prozatím 
ustanoven administrátorem na tři měsíce. Ale hned na počátku své 
administrace octnul se v nemilém sporu s hejtmanem Brandýsského 
panství. Tento totiž poručit pod tuhou pokutou, aby Cakovice a Nová 
Ves in spiritualibus od Kojetic se odtrhly a od děkana Kosteleckého 
svátosti přijímaly. Stalo se to, jak rada Pražská sama podotkla, z té 
příčiny, že c. k. komise od konsistoře nad panstvími Poděbradským, 
Pardubickým a Brandýsským zřízená některé okolní k administra- 

4* 



I 




tufe ICojetické pfináleiejicť, cizopanskó poddané, bez pfedcházcjícílio 
jejich vrclinosti pozdravení dala předvolali a jim jisté oznámeni 
přednésti. Administrátor Kubarth stéíoval si na toto jednáni u Pražské 
rady, že jest proti právu, a že manželství před dékanem Kostdc- 
ckým uzavřená budou neplatná, poněvadž nebudou před vlastním 
farářem uzavřena. Rada městská podala siižnost administrátora jak 
ředené komisi, tak i konsistoři, a tálo žádala doklady o tom, že 
Cakovice a Nová Ves ke Kojcticům patřily. Uznala sice, íe roku 
167U tj^o vesnice ke Kojeticům byly přifařeny, nemohla víak po- 
chopiti, proč přifařeny byly k cizí faře, když na panstvích dosti 
blízko fary byly. Úřednici snažili se provésti důkaz, že dékan Koste- 
lecký administroval ony dvě vesnice ne jako děkan Kosielecký, 
nýbrž jako administrátor Kojetický, tak jako to svého íasu i farář 
Obřístcvský konal, avšak listinami to doložiti nemohli, poněvadž 
prý listiny ty ve válkách byly zmařeny. Patrno, že neznali listin 
a regisier, Irterií v záduéním uradil tu a tam v prachu odpočívaly. 
Konečné r. 1721 v lednu byl Václav František Kubarth ustanoven 
rai'árem v Kojeticich, když krátce před tťni mu dáno od konsistoře 
na srozuměnou, aby ve sporu s děkanem Kostelcckým o ty dvě 
vesnice tak usilovně si nevedL 

Od znovuzřlzení fary vystřídati se v Kojeticich následujíc! fa- 
ráři, jejichž jména uvedeme zároveň i s nejdůležitějšími událostmi, 
které za jejich farářování se sběhly a ještě nebviy uvedeny. 

1. Václav Frant. Kubarth, farář, od 29, ledna 1721— 1734. 
Býval kaplanem u sv. Vojtěcha v Praze. Dne 3. kvétna 1719 byl 
navržen za administrátora a ustanoven prozatím na tří měsíce. Za 
faráře ustanoven teprv 29. ledna 1721. Dříve musilo se totiž zjistiti,- 
bude-li míti farář dostatečnou výživu Čili kanonickou porci, jakož 
i které osady k faře Kojetické náležejí. Tlm se osazení beneficia 
protáhlo. Již r. 1719 zavázali se sousedé Kojetičti, že dobytek faráře 
a učitele dovolují zdarma pásti a faráře že budou k blízkým slavno- 
stem dovážeti. V náhradu za Lobkovice, které taktéž ke KojeticBm 
patřili, svoleno rozhodnutím magistrátu r. 1720, aby Kojetický farář 
palouků kostelních (prata Eccíesiae) zdarma užívat. 

R. 1727 měl farář Kubarth pro churavost výpomocného kaplana 
Matěje Konradta, pro nějž příštího roku žádal o příspěvek. R. 1730 
ustanovena byla komise záležející z děkana Čelákovického Václava 
Hájka, faráře Vodoleckého Pavla Schwanzara a pánů z Prahy, která 
měla rozhodnouti o náliradě za odpadlé Cakovičky a Novou Ves. 
Roku 1720 měl se totiž Václav Kubarth vyjádřiti, žádá-li ČakoviČk->' 
a Novou Ves nazpět, aneb 30 zl. náhrady ročně. Tehdy rozhodl se 
pro 30 zl., avSak nedostával jich. Při této komisi r. 1730 ustanoveno, 
aby se mu 30 zL, které měl z kasy farářskč v náhradu dostávali. 
strhovalo ze 168 zl. 20 kr., které mě! platiti za pole. R. 1735 stal 
se Kubarth farářem na Proseku. Zemřel však tamtéž již následujícího 
roku 1736 v měsíci dubnu. Administrátorem uprázdněné fary Koje- 
tické stal se Matěj Konrádt, bývalý kaplan za Kubartha. 

2: Václav Matěj Vojťěch Jan Nep. Brandt čiU 
Prandt od I:í. března 1735 do 26. května 1736. 

Byl syn primátora Pražského Jana Kašpara lirandta. Dříve než 
byl za faráře potvrzen, chtěla opět konsistoř, aby se vyšetřilo, 
má-li farář Kojetický' zajištěnou kanonickou porci. Avšak páni koUa- 



torové naléhali, aby byl Václav Brandt konfirmován. Konsistof jsouc 
uraícna tímto naléháním vj-týkala, íe se zdá, jakoby konfirmaci 
Brandtovu chtéH vynutiti. Na to odpovédělí páni kollatorové, proč 
prý konsistoř konfirmaci tak protahovala. Kojetice že nejsou bene- 
ficium liberae collationis, nýbrž vázány ad jus patronatus. Brzy po 
ustanovení Brandta farářem, dáno mu k užívání pĚt korců domini- 
kálnfch polí a louka za nájemné 16 zl. 50 kr. Pivo a dříví mu také 
ponecháno na dále. Po smrti Proseckého faráře Václava Fr. Kubarlha 
stal se Brandt farářem na Proseku a od r. 174^ do r. 1763 byl 
farářem u sv. Haštala v Praze. V Kojeticích psal farář Brandt matriky 
nejprv desky, pak latinsky. 

3. Bernard Bartoloměj Protiva 1736—1743. 

Založil pamétní knihu. Vepsal do ni seznam kostelních věcí, 
příjmy farní a popsal podrobněji, jak za jeho času kostel Kojetický 
byl upraven. Z téže knihy se dovídáme, že na pouf do Kojetic při- 
cházeli s procesím z Vodolky. z Obřiství a z Chlumlna, a v jedno- 
iHvých obcích že byl následující počet dospělých obyvatelů : v Koje- 
ticich 157; v Přebojich 114; ve Zloníně 88; v BiSkovicfch 125. Za 
odtržené Cakovice a Novou Ves dostal jednou 15 imperiálů, pozdéji 
dány mu v náhradu k užívání kostelní pastviny a paJouky, Po jeho 
odchodu stal se administrátorem Aemílian Straka, Benediktin. 

4. Václav Jan Ujka 1743-1746. 

Při něm vj-pomáhali v Kojeticich r. 1743. P. Marian Křesťánek. 
Minorita; r. 1745 Jan Knobloch, r. 1746 Silvanus Male, oba Mino- 
rité. Administrátorem pak r. 1746 stal se P. Mathias a s. Constaniino 
ze řádu bosých Augustiniánů. 

Rok-u 1745 vyžádali si farář Chluminský Jan Hladký, farář 
Obříslevský Josef Dohalský a Jan Knobloch místo faráře Kojetického 
na dékanu Staro boleslavském Janu Frickovi, že jim vykázal Šestou 
hodinu pro zpívanou mši svatou, když přijdou s procesím do Bole- 
slavi, což se obyťejné stávalo v úterý svatoduíní. Při zpívané míi 
svaté a po ní mohli sloužiti tiché mSe svaté. 

Roku 1745 založen seznam křesťanských cvičeni a služeb Božích, 
z néhož patmo, že za faráře Ujky pravidelné křesťanská cvičení ve 
vesnicích i doma v Kojeticich se konávala, a že při nich nejen dítky, 
nýbrž i dospéli u přítomnosti rj'chtáře byli zkouáeni. 

5. František Karel Michalovic 1746—1748. 

Stal se kanovníkem Vvšehradským, byl děkanem filosofické 
fakulty a od roku 1780 do 1792 farářem Týnským. Dokud byl 
farářem v Kojeticich. vykonával pravidelné křesťanská cviíeni doma 
v Kojeticich i v přespolních vesnicích. 

6. JanKhroood 9./5. 1748 do 25./12. 1762. 

Roku 1751 založil knihu pod názvem: Consignatio eorum, qiii 
professionem fidei e.x territorio Kojeticensi emiserunt. Do nť za- 
pisováni byli ti, kdo buď pro Čteni knih kacířských anebo pro lou- 
havé řeči proti náboženství z církve vyobcováni, avšak když byli 
učinili vyznáni víry katolické a podepsah žádanou hstinu o polepSetu, 
zase do církve byli přijatí. Taki)výchto padlých zaznamenáno za 
jeho farářováni devét. Většina z té příčiny. íc četli kacířské knihy. 
Pou;;e Pavel Vlk z Přeboj a Václav Jelínek, kovář z Kojetic byli 
vyloučeni pro rouhavé řeČi, což se u Václava Jelínka opakovalo. 



— 54 — 



Jan Khroo poČal zavedená křesťanská cvičení v sousedních 
jiresnicích buď pro churavost neb nepoiiodu cesty do sousedních 
ívesnic neb pro iasiější procesí vynechávati. 

Roku 1763 dne U. ledna stal se Jan Khroo farářem u svatého 
pHaítaia v Praze; roku 1775 po prohlášení kostela sv. Mikuláše na 
TMalé StranO opét za farní, stal se prvním farářem tohoto kostela. 
líEkert, p. m 180,/i.| 

7. Jan Hiber ll./l. 1763 do 25./1. 17S7. 
Hned na počátku svého farářováni stěžuje si. že farní i hospo- 

Idáfská stavení jsou spustlá, takofka na spadnutí, osadníci zkaženi 
1 k němu neuctiví! Přičítá tu nedostatku svétské káznč. (Ex defectu 
■ disciplinae aaecularis.) PHpadfl, že osadníci pro čtení kacířských 
■knih anebo pro kacířské řeči z církve vyloučeni, opél váak s církvi 
lismířeni byli, zaznamenáno za jeho farářováni áestnáct, mezi nimi 
■4 jakýsi učitel Vlček, že choval u sebe heretickou knihu. Toho se 
H^ak dopustil ne v Kojeticich, nýbrž ve Vlnovsi. Z tčchto padlých 
^Hapsil naříká si nejvíce na jistého Martina Žaluda, domkáře x Bi- 
ikovic, který věřil. Že jest třeba přijímati pod obojí a veřejně hlásal, 
Pávalé ctíti že netřeba, a také že tň neprospívá. Človřk to zatvizelý, 
. který již Šest neděl v Kouřimi byl žalařován, a k vftli němuž úřad 
čtyřikrát faráři již psal. Ten konečné 11. května 1778 ne prý tak 
z lásky ku svému spaseni, jako z bázně před trestem faráři v přítom- 
ností učitele a rychtáře učinil vyznání víry katolické, slíbil polepšeni 
La přísahou potvrdil. 

Za faráře Hibra bývalo v nedělí a ve svátek kázání a mSe svatá 

Tv 9 hodin, o zrušených svátcích mše svatá v 7 hodin, v zimé v 8 

hodin, O svátcích Panny Marie a větších svátcích bývalo požehnání 

a cvičení dle libosti. Procesím chodívalo se o pouti k sv, Vojtěchu, 

do Vodolky, do Staré Boleslavi, do Obříství, do Chlumína a do 

I Břežan. Roku 1777 počalo se jednati, aby do Kojetic byl us-anoven 

Ldruhý duchovní. Avšak farář dokazoval, že toho není třeba, nebof 

Bobyvatelů v celé farnosti Kojetické Čitá se pouze 560. z nichž 500 

lospčlých, a během dvacfti let nikdo bez zaopatření nezemřel. 

8. Karel Vopálský 27./4. 1787 do 27./7. 1811. 
Za jeho farářováni měla farní osada valně býti rozšířena. Nej- 

Bprve jednalo se r, 1788 o přiitělení Lobkovic ku Kojeticfim. Roku 
pak 1790 dne '20. února bylo dvorním dekretem nařízeno, aby nejen 
Lobkovice s Neratovíccmi a Mllkojedy, nýbrž i Velká Ves ku Ko- 
šicům byly přiděleny, a aby dán byl do Kojetic koopcrator. Pražský 

jTmagistrát měl pro nČj dáti vystavěti na farním dvoře příbj-tek. Avšak 
Velká Ves a Horňátka žádaly, aby byly přiděleny k Vodolce. Žádost 
jejich byla od světských úřadů zamítnuta, konsistoř však roziiodla 
r. 1693, aby Velká Ves přifařena byla k Vodolce. Lobkovice, Ne- 

I ratovice a -Mllkojedy aby zůstaly při Kostelci, Tím odpadla i po- 
třeba stavěti v Kojeticich příbytek pro kooperatora. Z platu pro 
xioperatora vykázaného (100 zl.j, který měl dostávati z kostelního 

řjmění Velkovesského. vykázáno faráři Vodolskému 50 zl. za cesty 
k nemocným a k službám Božím. ^ 

Při vikariatnich visitacích bylo nařízeno, aby služby Boží v Ko- 
jeticich a Lobkovicích se střídaly, farář aby do školy pilné docházel 

k a katechisoval. pilně po vesnicích cvičeni konal a se staral, by mini- 

pstranti byli vycvičeni. Učitel měl i všedního dne voditi ditky do 



— 55 — . 



■kostela a tam s nimi zpívati. Roku 1808 jednalo se o stavbu nové 
ISkoly. Roku 1810 vydán kalich a stříbrná monstrance mincovnímu 
f úfadu. — 

Farář Karel Vopálský zemřel 2. srpna 1811 chrlením krve 
I a pochován na starém hřbitově. Hrob jeho jest prý u hřbitovní 
^zdi blíže vřžc kostelní. Nápisu ani kříže nemá. 

9. Karel Schrciner 17./I1. 1811 do 25./1. 1815. 

Hned na počátku svých zápisků do farní pamětní knihy stěžuje 
i velice na nečistotu a nepořádek v kostele a ve škole a vypravuje 

\ obšírné, co na zlepšení poměrfl v té přičíně učinil. Ve Škole vyučoval 
o náboženství sám češtině, zřídil hudební sbor školáků, kterému 
pak také dovolil, aby o jmeninách jistých osobností konal hudební 
zastavenička. Zavedl slavné přijímání dítek, zdokonalil kostelní hudbu. 
přeložil agendu do češtiny a češtiny užíval při obřadech církevních, 
předeslav dřivé předepsané modlitby v latinském jazyku. Zavedl 
postní kázáni a exhortace při prosebních průvodech a nepřipouštěl 
protestantských kmotrů ku křtu svatému. — Počínání to zalíbilo se 

1 prý tak, že Ve!kove4tí, Lobkovičtí, NeratoviČCí, MlíkojedŠti a Čako- 
vičti chtěli opět se připojiti k-e Kojeticům, a mnozí protestante 

I o pravdě katolické víry, jak praví -sine jactantía verborum' se pře- 

['. svědčili, avšak jinde, jak prý doslýchá, vyznání katolické viry učinili. 

I Z Kojetic dostal se do Prahy k av. Mikuláši na Malé Straně, kde 

I zemřel roku 1850 jako hlavní farář 

10. Vojtěch Procházka 21./3. 1815 do 22,/10. 1826. 
Narodil se v Praze 18. dubna 1781 a byl vysvěcen na kněžství 

1803. Byl po 12 let kaplanem u sv. Vojtěcha v Praze, kam se 
Idostal opět r. 1826 z Kojetic za faráře. Za jeho farářování v Ko- 
tících opraven byl kostel, pří kteréžto opravě původní gotická 
(okna byla rozšířena, aby do kostela vnikalo více světla. Tuto opravu 
I kostela a věže opěvoval farář Procházka v latinské, vlašské a české 
řodě. kteréžto ody zaslal zároveií s děkovací řečí Pražskému magi- 
I stratu, chovají se v městském archivu. 'I Opravou tou byla však 



'1 Česká zní následovní: 
ri-ibí Iskne se v íáři rotíomiltí 
I Chrám ni4 Páni opravený zas; 
Tlii vči strmí v kráse uSlechttid. 

Sladce zvučí xvonoviny hlas! 

Obloukové třpytéjí se krásné, 
^Okcn světlost oslňuje strop; 
^pltářovd stkveji se téit jasnč 
^ícnit temný vicc chrám co hrob. 

ftÓ. jak tnidno, kúyl nás zetlinami 

P Víady vůkol obklidily zde! 
A kdyl s suopu prach so ítérbinami 
Dolů sypal drobný tam i zde! 
Darraoť bylo svatyni vycídit, 
liriy hnétla tesklivost á strach; 
DHrmoť oltář svatý pouklidit, 
Urzyť zohyzdil jej hmyz a prach! 

Kdoí nás zhostil sivých tfichto mrakň. 
Libému jení svétlu bránily? 
Kdož nám povyjasnil naSich zraků, 
i Casio jel i^e nad Imou rmoutily: 



Kdoi je původce, že nyní blahým 
Srdce lidu citem splývají? 
A žct volněji tél v chrámu drahým 
Slovem Boíira ías okfivají? 

Tys to hýla — slavná Pr.ížská iíado, 
Tys co máti ujala se nás! 
SvĚtlo zarmoucených, mdsia vnado, 
Tvůj se zbožný vidy rozléhal hlasl 
Tys nám kostel skrovný zuílcchtita. 
Bohu bychom vroucné sloužili. 
Plamenným nás plesem oinijila, 
Bychom lásce Tvé se divili. 

Blaze lidu, jehoí Vladařové 
O íeat chrámu Páné peéuji, 
pichžto správou kvetou ctní mravové 

Senž i náboženství fedruji; 
enom ti si klesli cestu stálou 
K nesmrtelné slávS činů svých; 
Jenom téchto jmdno neskonalou 
Cti se, Šlechti, muíCi horlivých. 



okna pflvodniho gotického tvaru zbavena a teprv r. 1870 upravena 
zase v gotickém slohu, jak nyní jsou, av^k beze vší kružby. R. 1 S26 
stal se farářem u sv. Vojtécha a jmenován byl r. 1830 Čestným 
kanovníkem Vyšehradským a při padesátiletém jubileu svého knéžstvi 
r. 1853 obdržel právo slaviti služby Boží ve svém farním kostele 
in pontificalibus. Procházka by! dobrý kazatel a zasloužilý český 
spisovatel. Kázal jako farář Kojetický v dobĚ jubilea !R25 v Prnze 
v Týne a v Libeznicfch při biřmování. PHspival do ■Kvétů<. byl 
spoluredaktorem >Casopisu pro katolické duchovenstvo*, vydal postní 
i jiná kázání a přeložil několik spisků. Zemřel dne 19. listopadu 1854 
u sv, Vojtěcha v Praze. 

11. František Vejvoda 1827—1831. 

Byl dříve po 15 let kaplanem v Týne v Praze. Za jeho farářo- 
váni zřízen oltář sv. Františka Xav., a založena fundace Lebcr- 
mayerovská. Roku 1831 stal se farářem v Olšanech, kdež r. 1855 
zemřel. 

12. František Honzík 1831—1866. 

[iy! kaplanem u sv. Stepána v Praze, potom stal se administrá- 
torem a pak farářem v Kojeticích. Zamiloval si polní hospodářsii-i 
velice. V posledních letech jeho farářsiví byl při ném administrá- 
torem in spiritualibus Josef Meloun r. 1863 a r. 1863—1866 
František Kareš, pozdčji farář Olšanský. Roku 1866 dán farář 
František Honzík na odpofinck a odebral se do Ledce. Nástupce 
jeho platil mu 425 zl, pense z farních přijmři. což nvSem velmi ne 
mile nesl, a Často, avšak marnř žádal, aby tohoto břemene byl 
sproítěn. Než, neplatil je dlouho. Farář František Honzík zemřel 
roku 1868 v Ledci a byl tamtéž pochován. 

13. Alois Škampa 1866—1879. 

Narodil se 28. dubna 1813 ve Stříbrných Horách a byl na 
kněžství vysvécen 1. srpna 1841. Byl nejpr\'e fundatistou, pak od 
r. 1843 kooperatorem v Týně v Praze, kde pro svou horlivost zvlášti 
ve zpovědnici byl znám a hledán. Z darů od svých příznivců pořídil 
v chrámu Páně Týnském nádherný yotický oltář v ceně tří tisíc 
zlatých, mnoho bohoslužebných rouch a náčiní. Roku 1864 stal se 
administrátorem v Olšanech a r. 1866 farářem v Kojeticích. Ve své 
horlivosti jal se hned opravovati jak farní stavení, tak i kostel a za- 
řizovati potřebné věci, tak že během jednoho roku vj-dal 26tX) zl. 
31 kr., kteréž mu_pak téžko bylo sháněti. 

Farář Alois Škampa zemře! náhle dne 31. července 1879 byv 
raněn mrtvici. Pochován byl na novém hřbitově v Kojeticích. Dralío- 
cenný velký kalich, zdobený šesti smaltovými obrázky, stříbrné kon- 
vičky, drahé velům, mnoho skvostných bohoslužebných rouch dostalo 
se po jeho smrti Kojetickému kostelu. Po jeho smrti sta! se farář 
Lobkovický Jan Vavrouš administrátorem excurrendo. 

14. Karel Navrátil od 26, listopadu 1879 do 24. října 1880. 
Narozen byv v Kundratci r, 1830, stal se po vysvěceni r. 1855 

kaplanem v Jílovém. Roku 1856—1862 byl kaplanem u sv. Haštala 



Dika tedy, slavní Rado, Tiibé, 
2es tak vlídné k nám se rozíala! 
Dika v každé dechů našich dobé. 
Zí-s i k nám svou pťčí ihlidala! 



Budiž jmč Tví od potomků ctěno. 
V vroucím obdivu rok po roce; 
Budiž z skulkň Čestných zvelebeno. 
Slávy Tví af kyne ovoce! 



- 57 — 

v Praze, rokď 1862-1869 kaplanem u sv. Jindřicha a roku 1869 
zvolen byl za duchovního správce v chorobnici na Karlové a r. 1879 
stal se farářem v Kojeticich. Brzy vžak se zase navrátil do Prahy 
zvolen byv r. 1880 za faráře u sv. Jindřicha. Administrátorem po 
jeho odchodu stal se František Ekert, kaplan u sv. Vojtřcha v Praze. 
Karel Navrátil sepsal roku 1861 jako kaplan SvatohaStalský Osudy 
kostela fary a Školy u sv. Haštala; r. 1869 Paměti hlavního kostela 
famiho, fary a Školy sv. Jindřicha a sv. Kunhuty. Roku 1877 Pa- 
měti kostela Panny Marie a sv, Karla Velkého na hoře Karlové 
v Novém mřstě Pražském. Vydal též některé spis_\- obsahu nábožen- 
ského a poučného. Zemřel u sv. Jindřicha v Praze 14. záH 1887. 

15. Antonín Tichovský od 17./3. 1881 do Iň./l. 1882. 

Nanizcn by\ 3. fljna 1819 v Kobylisích, byl na kněžství vy- 
svěcen 2. srpna 1846. Kaplanoval nejprve v Bohnicícli, byl pak 
od r. 1851 zároveň s Aloisem Skampou, kaplanem v Týne, R. 1871 
stal se duchovním správcem v Libní, ktemuíto osadu po delíí Čas 
i bez kaplana avédomité spravoval, avSak i zdraví si podryl, tak že 
z fary Kojeiické. za jejížto udělení třikrát Tc Deum se modlil, dlouho 
se netéJil. Zesnul po krátké nemoci dne 16. ledna 1882. Po jelio 
smrti administroval na faře Kojetické podruhé již František Ekert, 
kaplan od sv. \^ojtěcha v Praze, který se stal r. 1892 farářem v Praze 
u Panny Marie Sněiné. 

16. Václav Honejsek 1./5. 1882 do 19./2. 1890, 
Narodil se 14. prosince 1835 v Radímku. Na kněžství byl vy- 
svěcen 31. července 1864. Nejprve byl kaplanem vMrtníku, u nejsv. 
Trojice v Podskalí a u sv. Štěpána v Praze. Roku 1869 admini- 
stroval na faře Vršovické, r, 1880 u sv. Štěpána v Praze. R. 1882 
stal se farářem v Kojeticích, odkud dostat se roku 1890 za faráře 
k sv. Haátalu v Praze. 

17. F r a n t i í e k i i r á k od r. 1890. 

Narodil se 8. záři 1841 v Drnově. Po vysvěceni na kněžství 
r. 1S66 stal se kaplanem v Kouřimi, r. 1867 kaplanem u sv. HaŠtaln 
v Praze, kde byl od 1. 1871 do r. 1878 administrátorem in spiri- 
tualibus. Pak byl kaplanem u Panny Marie Sněžné v Praze, potom 
duchovním správcem na Karlově v Praze až do r. 1890, kdy zvolen 
za faráře do Kojetic, 



Škola. 

o škole v Kojeticich nenalézáme v 16. století žádné zmínky. 
Ze zachovaciho listu, který p. Truhelka z Aventinu r. 1554 jménem 
pp. úředníků a starších i na místé vší osady kostela v Starém Méslě 
Pražském Václavovi z Kojetic pod pečeti listovní vydal, poznáváme, 
že tento Václav, syn Jiříka a Kateřiny z Kojetic od své mladosti 
vždycky dobře a chvalitebně se choval, ano i při učeni svobodném 
a učení literním pracoval a v něm se vyučoval a prospíval. Jiného 
však o škole a školním vzděláni nenalézáme. R. 1589 činí se zmínka 
o varhaníkovi, av£ak zdali ten varhaník také jako kantor mládež 
vyučoval, nelze určiti. Po třicítileté válce až do roku 1660 v Koje- 
ticich kantora nebylo. V Kostelci byla Škola zřízena za doby děkana 



58 



Václava Hrubého z Labikova r. 1654. Od tohoto roku až do roku 
1660 jezdil kantor Kostelecký s p. dékanem každou třetí neb ítvrtou 
neděli_ do Kojetic za pfíČinou služeb Božích. — 

Ze to se vzdřiánim v dobách těchto valně nevyhližclo, poznati 
lze í toho, že ani první kostelník, který přece býval vážnější soused 
a který měl na starosti kostelní účty, neuměl ani psáti, ani čísti. 
jak se výslovné v úětech kostelních praví. Proto dáno r. 1661, 1662, 
a 1663 od sepsáni počtů 1 zl. 30 kr. Nepochybně, že kantorovi. 
Roku 1665 podotýká se Jíž \-ýslovně, íe dáno kantorovi za pře- 
psání register 45 kr. Toho roku byl v Kojeticich již kantor druhý, 
ncbof praví se, že oněch 45 kr, dáno předešlému kantorovi. 
Tento druhý kantor odstěhoval se již roku I66S, a to »pro nedo- 
statek příležitosti příbytku'. Po jeho odchodu oznámeno všem sou- 
sedům Kojetíckým, poněvadž se to jejich dobrého dotýče, že budou 
moci dáti ditky své učiti a k dobrému vésti, aby nápomocni byli 
ťorovánim, aby se nějak vystavěti mohla škola u Mikuláše Novotného. 
Byla-li skutečně vystavěna, zaznamenáno není. Zdá se, že nikoliv, 
poněvadž v 18. století byla Škola v najaté chalupě. 

Roku 1671 byl kantorem v Kojeticich Václav Kouřim. Ten 
stěžoval si řečeného roku pánflm úředníkům, že sousedé Kojetičti 
dítek svých ku cvičení do školy neposýlají. Pfiítího pak roku ža- 
loval zase na ákolní dítky, že se ncchti modliti, jsou-li napomenuty 
od něho v návsi, že ještě více hejskují a jemu kantor santor pře- 
zdívají. A ač je rychtář dosti vytrestává a trdlící hrozí, ony to všechno 
sobě za hřbet Idadou. Když jde on - kantor ^ klekáni zvonit, 
nalézá před kostelem umrlčí hlavy z hrobu vyryté. V čas kázáni 
vedou sobě až hanba. Jiné pak na místo kázání hrají za ploty karty. 
Obzvláště pak naříkal na děti ?,em!ičkovy. Tčch pro jejich lehko- 
myslnost a bezbožnost dokonce ani ve Škole míti nežádal. — Páni 
úředníci napomenuli Kojetické přísně, že, když rodičové sami bez- 
božní a lenochové jsou, ani dítek svých k dobrému nevedou, ani 
věstí nedají, Že to ani možná není, aby Bůh pracím jejich žehnali 
měl. Zároveň poručili při rychtáři, aby ty •zauffalés nedobré a bez- 
božné děti karabáčcm mrskal, a když tam služby Boží se vykoná- 
vají, jiným ku příkladu do trdlice dával, a kdyby se nepolepšily. 
jim tpánům) oznámil, že již budou věděti, jak je trestati. Kdo pak 
by budoucně dítek do ákoly neposílal, ten bude museti platiti jednu 
kopu pokuty, jakoby dítky jeho do školy chodily. Mikuláš Novotný 
musil skutečně jednu kopu zaplatiti. - - Příčina proč, jak sousedé 
Kojetičti t;ik i dítky kantora nic dbáti nechtěli, byla, jak sami pra- 
vili, že jim nebyl představen. Proč prý by ho tedy poslouchali aneb 
dítek svých na cvičení dáti měh. 

Aby této neslušnosti v cestu bylo vkročeno, byl jmenovaný kantor 
Václav Kouřim celé obci za pořádného kantora představen, a vSickní 
napomenuti, aby jeho za takového měli a ctili, mládež svou k němu 
do Školy na cvičeni dali a jak mohou pomáhah. R. 1676 kantora 
v Kojeticich nebylo. 

Roku 1677 byl kantorem Melichar Jinkor. Ten byl od 
nájemce Kojettckého dvora Jana Silného, nevím z jaké příčiny, ne- 
vážně zbit. Za to musil řečený Jan Silný poříditi k záduší plenu, 
za kterou pak kantoro\'i dáno 1 zl. 30 kr. 

Jména jiných učitelů čili kantorů této doby až do znovuzřizení 



[ fary r. 1719 známa nám nejsou. V této dobr, když v Kojeticich 

I faráře nebylo, a služby Boží pouze třetí neb čt\Ttou nedřli v Koje- 

I ticich se konaly, bylo kantorovi nařízeno, aby se sousedy každou 

I nedřli písnč ranní a jiné obecné zpival a k tomu hledřl, aby obzvláštně 

mládež této pobožnosti se súČaslňovala. Kdo by pak ze staríicli 

nebo sousedů zúmyslně pobožnost tu zameSkal, aniž by jinam do 

kostela, kde služby Boží loho dne se konaly, Sel, měl platiti jednu 

libru vosku pokuty. Kostelníci a kantor méli na t__o obzvláštní pozor 

nifti a pánQm ůfednikóm to v známost uvésti. Časté stížnosti kan- 

1 torá v této příčině jsou dňkazem, ze KojetiČti toho nařízení mnoho 

I nedbali. — 

Hmotné postavení kantorů Kojetických v této dobé. t. j. 

17. století bylo bídné. Z počátku neměli ani řádného příbytku. 

Pozdéji, nelze víak na jisto udati, kdy, poukázáno jim k vj-živě 

3 jitra 1379" sáhů poli. Pole tato nazývala se >Žákovská<, a když 

učitele nebylo, patřil užitek ten záduší. Tak uvádí se v počtu zá- 

'ušním z r. 1676, že se namlátilo žita z třetin se žákovských polí, 

I když nebyl kantor, 6 strychů. ^Mimo to méli rodičové dítek Íkol- 

' nich ku výživé učitele přispívati buď penězi neb i jiným způsobem. 

Že váak příspěvek tento mnoho nevydal, patrno ze stížnosti, kterou 

. 1671 kantor Václav Kouřim na nedbalé rodiče u pánů úředníků 

vedl. Praví totiž, Že KojetiČti dítek svých do školy neposýlaji, a do- 

á, že přece penéz od nich nežádá, nýbrž vařením a obilím sl- 

^rád spokojí, aby jen toliko obstáti mohl. 

R. 1672 přidáno kantorovi na jeho žádost ku pomoci vycho- 
I vání sebe a dítek svých na věčné časy od záduSe korec žita. 

K svrchu zmíněným polím přidala pozdéji obec Pfebojská pole 

. p. 94 v katastru Přebojském za silnici Mélníckou ve výměře 

r 1 jitra 216 sáhů. Při zakládáni no\'ých pozemkových knih r. 1875 

i vyhradila si řečená obec protokolem, sepsaným v Přebojlch dne 

I 17. listopadu 1S75, kdyby někdy v Přebojfch zřízena býti měla 

I samostatná veřejná Škola, že právo vlastnické těchto poli přechází 

f na tlilo novou Školu, což i okresní Školní rada uznala, jak patrno 

' z dopisu c. k. okresnilio soudu ze dne 21. března 1876. Roku 1889, 

když ,se jednalo o novou školu v Kojeticich, vyhradila si obce 

Přebojská v protokole dne 24. března v Kojeticich sepsaném právo 

to poznovu. 

Od znovuzřizení fary byli v Kojeticich následující učitelé; 
Jan Jakub Hřebíček. Manželka Sybilla r. 1710. 
Václav Vysokomýtský. Manželka Justina. Zemřel r. 1763 
\ dne 14. září u veku 80 let. 

Od ruku 1745 byl učitelem Václav Fotr. Manžc!k:t Alžběta. 
Jan Kalousek 1763—1780. Pfi něm 

Josef Kumpold 1767—1774. Manželka Dorota. Zemřel 
■éku 49 let. 

Václav Penc 1781. Zemřel r. 1800 dne 7. dubna. 
Václav Žižka 1800. Roku 1807 byl pokoutním učitelem 
I ve ^toníné. 

Frantiáek Chlum, 1800— 1842. Zemřel u veku 70 let. Při 
Iněm byly provisory: Jan Šulc poĎrokŮ. Do.stal se pak za učitele 
l-do Obříství. Václav Strnad po 5 roků. Dostal se potom do 
IHostivaře. Joscť Vlach po 4 roky a stal se pak uřitelcm ve 



- 60 - 



Slivně, kde zemře!, Josef Kváča po 7 let. Dostal se pak někam 
za Praliu. 

František Kodrle byl 5 let podučitelem, Veal si dceru 
Frantiáka Chluma za manželku a doslal se do Líbezníc. 

Sýkora František 1837—1847. Zemřel v Kojeticich clioSerou. 

Schejbal Josef 1847—1850. Po amrli první manželky r. 1848 
vzal si za manželku Alžbětu, dceru Jiřího Jiskry, souseda a Šenkýře 
z Kojetic číslo 3. V nemoci jeho zastával jej Jan Tomičck, který 
pak se stal poduíitelem v Praze. 

Matěj Modřanský 1850—1853. Zemřel v Kojeticich. Jeden 
rok vypomáhal při ném J. Tomiček, začež dostával 70 zl. ročné. 

Josef Pekař 1854^1867, Po jeho smrti dostávala manželka 
se sedmi ditkami od obce 200 zl. pense a mimo to od konsisiofe 
podporu. -— 

Josef Matřja 1867-1882. Byl často churav. Od r. 1870 
po tři léta vypomáhali pH nĚm Josef F'ich!. Josef Urban, 
František Malý (1870) z Bukovcc, FrantiSek Smrž a Josef 
ř'iala, nynčjĚi řidiči učitel. Tento zňstával z počátku v budově 
farní, poněvadž ve škole, kde nemocný Josef Matějů s rodinou 
bydlel, místa nebylo. 

Roku 1S78 stal se druhým učitelem v Kojeticich Václav 
Kraj; po jeho odchodu do Sluh roku 1884 Antonín Veselý; 
a když r. 1885 zřízena třetí třída, ustanoven prozatimné podučitelem 
Josef Němec, na jehož místo r. 1886 deíinitivně dosazen Ri- 
chard Voldan, dosud zatímní učitel v Polně. Po odchodu tohoto 
do Velkých Čakovic ustanoven zatímním podučitelem Karel Hrubý, 
a pak Schtttzner Emanuel. 

Industriálními učitelkami od roku 1881 do r. 1884 byly: Rů- 
žena Kunstová, Anna Playová a od r. 1887 Marie Topinková. 
Vyučuji ručním pracím také v Malých Čakovicích Čili Čakovičkách 
a v Lobkovicích. Za vyučováni dostávaly od r, 1887 zvýšenou od- 
měnu 18 zl. ročně za každou hodinu v týdnu, t. j. 108 zl. ročné 
za každou školu. 

Školní budova. 

Až do počátku 19. století byla škola v najaté chalupě číslo 23. 
Kde nyní škola stojí, byla obecní pastouška a měla -číslo 26. Místo 
toto č. p. 26 zakoupila obec Pražská od obce Kojetické za 150 zl., 
aby na něm vystavěla školu novou. Pastouška pak přeložena byla 
do čísla 23. kde dříve byla škola. 

Roku 1808 schválen byl plán pro stavbu nové fikoly, a zapo- 
čato se svážením materiálu. Roku 1810 byla škola dostavěna, Náklad 
na stavbu činil 3915 zl. 7'/i kr. Na obec Pražskou, jakožto patrona 
Školy připadlo platiti za místo 150 zl. a za práče řemeslnické 
989 zl. 20 Va kr. Ostatní rozvrženo dle konkurence na přiškolené 
obce. V nové této Škole bylá pouze jedna třída. Byt pro učitele 
záležel z jednoho včtšího a jednoho menšího pokoje, malé kuchyňky 
a komory. Později přistaveno hospodářské stavení pro dobytek a pro 
obilí. Roku 1876 najata nová místnost pro druhou třidu včls. p. 24, 



L-k 



■ 61 



, 1R85 v témže čísle malá místnost pro třetí třídu. Koku 1876 

[ tázala se c. k. okr. Školní rada faráře, bude-H moci - a za jakých 

I jiodmínek v nové tfídé vyučovati sv. náboženství. Roku 1885 ne- 

jžnámita však ani, že nová třída byla zřízena, a proto farář spojová! 

t druhou a třetí třidu, aí mu zřízení zmíněné třídy bylo oznámeno. 

Také znamení doby! Již r. 1883 konala se komise za příčinou na- 
\ lezeni vhodného místa pro stavbu nové Školy. Starý špýchar, který 

starosta k tomuto účelu pro obec byl zakoupil, uznán ku přestavbé 
f Tia Školu za nevhodný. Csneseno tedy navrhnouti místo, na nČmž 
t stála stará Škola, i pro budoucí Školu novou. A když obec Pražská 
[ žádných nároku na starou školu nečinila, vystavena r, 1891 nová 

trojtřídní škola na miste staré. Stála 14.379 ži. 87 kr. 

AŽ do zavedení nový-ch školnícli zákonů r. 1869 vykonávali 
I učitelé Kojetičtf mnohé služby kostelnické, za něž dostávali plat od 
I záduáe. Za zvončni 'Ave« dostávali tri korce žita, za rozsvěcováni 
I vččné lampy 1 zl. 30 kr. roční. Roku 1842 bylo ustanoveno, aby 

se kostelnictvi od úřadu učitelského oddělilo, a farář aby si volil 
I kostelníka sám. Tím by však byl odpadl učiteli také svrchu uve- 
[ děný plat za zvonéní a rozsvěcováni věčné lampy. 7. té příčiny při- 
l kázáno sice rozsvěcováni vĚčné lampy a plat za ně kostelníkovi, 
' plat za zvonění bral však, jak fasse z r. 1863 svČdČÍ, učitel sám. 
\ Kostelníkovi dával náhrady za zvonéní tři zlaté ročně. Po zavedeni 
í" nových Školních zákonQ r. 1869 dostával kostelník plat za zvoněni 
I celý, — 

K ocenění hmotných poměrů učitelS Kojetických před zave- 
I deoim nových Školních zákonQ uvedeme zde fasse učitelů z r. 1790 
fazr. 1863. 

Fasse z r. 1790 vykazuje následující přijmyi 

I Výnos z 8 korců poli, ceněných 240 zl. , . 16 zl. 

r Výnos zahrádky u školy . 30 kT. 

[" Oď kostela Týnského v Praze 15 • - 

) Za službu školní a hudební 22 > A 

I Za .službu kostelnickou . . .... 2 » - 

Za tři korce žita za zvoněni »Ave« .... 9 > - 

1 Z fondu okolního . 18 ' "1 

L Štola 3 ' 
I Sobotáles z 85 Školou povinných dítek, z nichž 
však pouze 21 platilo, a to 7 po 1 kr.; 7 
po 1'/b kr.; 7 po 2 kr. týdně 31'/, kr., což 

činí za 46 týdnů 24 . 9 > 

Mimo to dostával 4 sáhy dfívl od Pražského úřadu záduSnlho 
í sáhy od priskolených obcí. Koleda z 80 domů po 3 krejcařich 
I vynášela 4 zl. Vydání neuvedeno ve fassi této žádné. 

Fasse z r. 1863 zní v podstatě takto: 

Dítek školou povinných bvlo 104, a to z Kojetic 18 chlapcB. 
ri4 děvčat; z Přeboj 11 chlapcfi, 13 děvčat; ze Zlonina 12 chlapců. 
1 15 děvčat; z Biěko\nc 12 chlapců. 9 děvčat. 



— 62 — ■ 



Pfijmy služby školní : 

a) 4 jitra 1497 Q" pozemků v katastrální od- 
hadni ceně 

b) Služba roční od vrchnosti 

c) 50"/(, pfispévek z palronátniho úřadu . . , 
ti) 5"/„ úrok z 59 zl. za odejmuté školní pole 

k stavbé mélnické silnice 

it Nadace z patronátního úřadu (za zpívání 

paíiJO 

f) Ze všeobecného ^kolnilio fondu 

g) Zvýšený školni plat dle protokolu c. k. ko- 
mise ze 14. listopadu 1854 přijatého od 
misiodržitelstvi 16. července 1355 čís. 25391, 
kterýžto plat představení obcí od rodičfi 
vybírají 



178 . 4 3%^kr. 



Úhrn služby učitele . . 249 zl. 46 %„ kr. 



Příjmy služby varhanické: 
a) Za výroční slavnost kostelní (pouť) . . . 

ů) Na kalkanta 

C) Školní taxa 

il] Koleda Čili novoroční jjroš ze 120 domfi 
Úhrn služby varhanické . 



10 zl, 5l) kr. 



Příjmy služby kostelnické: 

a) Za kostelní službu z Patronátního úřadu . . — zl. 2.S kr. 

b) Za zvonění Ave Maria 3 korce Žita a 2 zl. 
30 kr. stř 7 . 3U_. _ 

Úhrn služby kostelnické . . 7 zl. 5S kr. 

Veíkerý příjem 268 zl. 34 '/„ k 

Vydání : 
a) Dan6 a poplatky ze íkolních pozemkQ . . 15 zl. 40 kr. 

í) Čistění školy 12 ^ — • 

Úhrn vj-dánf učitelova . . . 27 zl. 40 kr. 

Vydání varhaníka — > 14 ■ 

Vydáni za pomáháni zvoněni Ave Maria ... 3 * — » 
V celku ... 30 zl. 54 kr. 
Čistý výnos byl tedy 237 zl. 407„.. kr. stř. 
Dřiví k topeni přivážely přiSkolené obce; dávaly totiž; 

Pražský úřad zádušni jako patron 2V« sáhu 

Týnský kostel jako bývalá vrchnost . . . 1 '/i 

Z Vodolky resp. z Přeboj IVa 

Z Dejvic resp, ze Zlonína . . . lV,i 

Z Obřístvi resp. z Biškovíc l'/a 

a kopu otýpek nebo '/a 

V celku měkkého polenového dřívi . . Š'/a sáhu. 
Kasse la podepsána jest od arcibiskupského ákoldozorce vika- 
riatu Brandýsského Josefa Hlaváčka, administrátora fary Josefa Me- 
louna, správce zádušnihn Jana Kliky, Josefa Pekaře, učitele, místního 
okolního dohlížitele a představených přiákolenych obcí. 



luk 



Po zavedeni nového Školnílio zákona z r. 1869 upraven plat 
učitelů takto: Dostával Hdicf učitel ■4ÍXJ zi. služného, některé pří- 
davky a 120 zl. na palivo, z výtříku s polí, kterých uiíval. srážel 
se mu katastrální výnos. — 

Na palivo bylo vymřreno 120 zl. Pole, kterých učitel doposud 
užíval, ponechána mu i na dále. AvSak pravé za príČjnou tdchto 
polí povstal spor mezi učitelem a farářem, kterv se vlékl od r. 1S76 
až do r. 1890. 

Koku 1876 žádal totiž vý-pomocný učitel, aby mu churavý 
učitel Josef Matéjfi dával podíl nejen ze ítoly, nýbrž i z výtěžku 
polí. který prý jako řidite! kSru dostává. Když se to nestalo, přestal 
hráti v kostele na varhany Farář pak žádal naproti tomu, aby pole 
kostelu byla vrácena, když se hudba kostelní zanedbává, a na var- 
hany se nehraje. 

Spor vyřízen konečné rozhodnutím ze dne 20. října 1879, které 
v archivu Školním pod číslem 8 roku 1879 jest uloženo a v jednactin 
protokole pod tímtéž číslem zaneseno. Opis jeho tuto podávám: 

Čís, 2991 o. š. r. 
Panu Josefu Matéjfl, řídicímu učiteli v Kojeticích: 
C. k. okresní Školní rada přihlížejic k tomu, že od doby zří- 
zeni Skolv Kojetické tamnéjší učitel pozemků velkostatku tam- 
néjĚímu náležitých č. p. 82. 84, 132, 403, 460, 562, 661 a 665/2 na 
základe fasse úfednč stvrzené užívá, a Že ani patron ani zádui 
tamnéjší jich při zruĚení patronátu školního zpét nepožadovala, 
uznává vedle svého zasedání ze dne 27. srpna 1879, že užívání 
těchto pozemků náleží vždy dočasnému řídicímu učiteli. Proti 
rozhodnutí tomuto lze se odvolati do 14 dnů ode dne dodáni 
jeho počínaje. 

C. k. okr. ákolnf rada v Karlině 10. října 1879. 
Předseda : 
C. k. mistodržitelský rada Karásek. 

Cřad záduSní opomenul proti tomu rozhodnutí v Čas se odvo- 
lati. Pozdéjíí pak dovolávání se práva zůstalo marným. 'I Následkem 
zminíiného rozhodnutí c. k. okres. íkolní rady povstala i jiná ne- 
dorozuméni, o nichž se tuto jen v krátkosti zmíníme. 

Úřad zádušní platil z řečených poU ekvivalent 3 zl. 12 kr. Nyní 
žádal na Školní radě. by učiteli částku onu z jeho platu strho- 
vala a zádušnímu úřadu odváděla. Na dotaz školní rady odpo- 
věděl učitel dne 9. července 1886. že má dostávati od úřadu zá- 
dušního odmčnu za chrámovou hudbu. Nechť prý si úřad zádušní 
strhuje za ekvivalent z oněch 27 zl. 57'/« kr. r. č., které se dříve 
učiteli vyplácely jako řediteli kůru. Na to oznámil úřad záduSni 
řídícímu učiteli usneseni městské rady Pražské ze dne 7. září 1886 
Čís. 114670 toho obsahu, Že platy, které učitel dříve od patrona 
ze statku Kojetického dostával, přestaly tou dobou, kdy učitelé po- 
čali dostávati služné z c. k. okresní Školní pokladny, tedy dnem 
1 října 1870. 

: dne 22, června r. 1893, i. 'i 



- 64 



řeč 
jak 

^^^^ nei 



jakožto řediteli kůru a varhaníku náleží prý mu za pouf 
2 d. 41'/, kr. za paiiový zpěv 49 kr. a za hranf varlian při mši 
svaté Lebermayero\'y 52 '4 kr. v celku 3 zl. 43 kr. rak. m. ročné. 
Na žádost faráře vykázala pak méstská rada Pražská jakožto 
patron beneficia Kojetickéfio řidícimu učiteli 20 zl, r. č. ročné jakožto 
řediteli kůru. Zemská pak rada íkolni potvrdila r. 1S90, že svrchu 
řečených poif uilvá učitel Kojetický ne za hudbu kostelní, nýbrž 
jako učitel. Za to však strhuje se mu katastrální výnos těchto poli 
z jeho služného. Kdyby mu byia pole ta bývala přiřknuta za hudbu 
[kostelní, byl by se mu katastrální výnos polí tĚchto z jeho služného 
lestrhoval. Výnos ten se čítá přes 40 zl. r. č. 

O působeni pp, učitelů čili kantorů mnoho nevíme. 
Roku 1806 nařízeno při vikariátní visitaci, aby učitel i ve všední 
do kostela se školní mládeží chodil a v kostele s ni zpíval, 
rář pak aby pilnř do školy docházel a katechisoval. 

Na jistého učitele naříkali rodičové, že se dítky uného ničemu 
nenaučí, že jim vypravuje pohádky o rytířích a véci zbytečné, hudbž 
že neučí, a sám na varhany hráti neumí. Dítkám že nadává a do 
chléva je zavírá. Proto také dítky své do Školy do Kojetic nepo- 
sýlali. Ze Zlonína posýlali dítky do školy do Líbezníc, do Cako- 
viček a později vydržovali si sami pokoutního učitele Václava Žiíku, 
který vyučoval 28 dítek v Zloníně, Jan Novotný x Kojetic posýlnl 
dítky své do Břežan do školy, proto že prý učitel na ném žebro- 
Z Biškovic posýlali i katoličtí rodičové dítky své do prote- 
itantské školy do Libiše. Zvláštní komise, která r. 1807 véci tyto 
Šéfovala, shledala, že z 75 školou povinných ditek bylo pouze 
!2 ve škole. 

Bylo to 16. listopadu. Představeni obcí opakovali před komisí 
edené stížnosti, a komise zaznamenala sama v protokole, že řečený 
itel jest drzý, surový, tvrdohlavý muž. (Ein venvegener, roher, 
íwiderspenstiger Mann.) I dáno mu na srozuměnou, že nemůže při 
(tamní škole déíe býti ponechán. Měl se buď jinak o živobytí po- 
►ítarati, aneb hleděti, aby jej magistrát Pražský jinam přesadil, a to 
;o nejdříve. Nebyl sice přesazcn, ale dán mu provisor. 

Ku zlepšení neblahých těchto poměrů přispěl mnoho farář 
Schreiner, jak jsme na jiném místé vypravovali; zvláště zaří- 
hudebního sboru školní mládeže nalézalo velké obliby. Jistý 
pamětník toho vypravoval o něm pisateli těchto paměti s velkým 
nadšeními O zemřelém pak tom učiteli vypravoval jiný pamětník, 
Že si přál, aby jeden ze synů jeho stal se učitelem v Kojeticich 
a když toho nedosáhl, začaroval prý školu Kojetickou, tak že prý 
od těch dob učitelé Kojetíčd poměrně ještě mladí umírají. -- Koje- 
tičtí nebyli tedy s pány učiteU příliš šřastni. V nejnovější době zdá 
se však, íe nastala změna k lepšímu. — Dejž to Bůh! 



o IB S .A. H. 



Str. 

1. Kostel kojetický 7 

2. Hřbitov 13 

3. Farní a hospodářské stavení 14 

4. Pří j my bene fic i a 15 

a) Pole zádušní 15 

b) Železné čili neumírající krávy 17 

c) Příjmy za zvonéní a místa pohřební 19 

d) Odkazy a nadace 20 

5. Příjmy faráře 23 

a) Farní pole 23 

b) Desátek . . 2S 

c) Stolní a jiné příjmy 27 

d) Fasse beneficia 2S 

6. Faráři Kojetičtí ^--ÍŽS 

a) Katoličtí před válkami husitskými '28 

b) Kališničtí faráři 30 

c) Kojetice přivtéleny ku Kostelci 44 

d) Znovuzřízení správy duchovní v Kojeticích 51 

7. Škola a učitelé Kojetičtí 57 




Opravy. 

Strana 11. řádek 25. zdola I. d. čti Buše místo Busche. 

Strana 12. řádek 15. zdola čti 1541 místo 1540. 

Strana 44. řádek 6. shora Čti Sedčic místo Ledčic. 

Strana 55. řádek 7. shora čti stolního místo školního. 

Strana 62. řádek 2. zdola a 63. řádek 3. shora čti Kába místo Káva. 

Strana 74, řádek 3. shora čti Pasince místo Pašnici. 

Jiné chyby, jako p. 7- Byškovice místo Biškovice, p. 41. ř. 8. shora 
za 50 kop, záhonův místo na 50 kop záhonův. p. 47. ř. 21. zdola Rcmigli 
místo Rcmigli, p. 59. ř. 24. shora chodí, místo chodí: p. 60. ř. 22. shora: 
proti tomu vysloviti místo proti tomu se vysloviti; p. 89. ř. 1. zdola: 
schůzek žádných; místo žádných, — opravil zajisté laskavý čtenář již sám. — 




DB 2660 .KB38 .HS 
Z dajm napatnw « 



Sianfonl UnhMraitv Ubrtrlw 

iilíillH 

3 6105 037 163 305 



M ^ 
2650 
.K63I 

.H6 1 



1 










DÁTE DUE 


















































































1 








1 




STAN 


FORD UM 
STANFORD 


IVERSTTY 
, CAUFa 
M305 


UBRARIES 
?NIA